(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Život Jana Amosa Komenského: na oslavu třísetleté památky jeho narození"

Google 



This is a digital copy of a book that was preserved for generations on Hbrary shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 

to make the world's books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was never subject 

to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge that's often difficult to discover. 

Marks, notations and other maiginalia present in the original volume will appear in this file - a reminder of this book's long journey from the 

publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we liave taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use of the files We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personal, non-commercial purposes. 

+ Refrain fivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's system: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each file is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be used in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the world's information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the world's books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 

at |http : //books . google . com/| 




: -li . :: . : 






^ * *_ t ^*.. *-—*-' *_ ' *• *_■• * • ■• •■— — . .-- d. «• .., 






^ » * • w .. 



--•.,•!•. .-. 



— V 



: • :VT-* 



. • : : i: 



• •* « ^ . .' • • 






rTSiji'p.r/rSs.-j -.:.-. -1."..-. -..--.-.:,- .-.:.- --.-:■.-- -.-.;• 






I'.i; ; :; 






': •.'-': •-•.-,■ •-•--:• V ---••.•.- : v .- ; 









My 



■: I : : r, : . : : t : :. 



■;*'. --'X • 



• -X^ 









M - :i J :•- 



H-' 



i ! -.-. : , I — .-. — : : : -.-. — : 

'•"-»•••■••*-••»-—" - -' 

^i :r. ; ;i: -. ir^ . .- . : .- . . .:: 
•»_» .... ............ __ 

fi\ :•:•.:.-.-.:.■:-.;.-.-.-...- 

I fT'"-"! : r~-" ~:\  ': ■■■'■". 

—'' '2^  ' -. Vl-'.-' ' '.■" .-_-' _ _  - 

"j LI j !-j;' : ": '. •.' ; lu :' . '; " - ' ' ." 



'C" - ;  ~ 

1 i r7<y-n ^ r~ 



I : tu~.- 



[tiim-i -I 



<iK!l''::ry:r i^-y 



! • • i — 



' 1 /^ V.--  




JF 



\''l 






L 



t 



1 

1 



t^r?«**»-«» <^«>-», 



i 



Myyi-o^-f-^-t^^^^^ 



Ti»lnm J- Ottjr t Pru*. 



< 



I 



1 



pL/n dtfntfiMl 



riskem J. Olty v Pr»: 



2IV0T 



JANA AMOSA KOMENSKEHO. 



NA OSLAVU 



V / 



TRISETLETE PAMATKY JEHO NAROZENI 



SEPSAL 



FR. J. ZOUBEK, 



VYDANO Z POZCSTALOSTI SPISOVATELOVY 

>>BESEUY UCITELSKE BUDCe« NA SMICHOVft. 



K TISKU UPRAVIL 



D'' JAN V. NOVAK. 



V PRAZE 

KNIHTISKARNA J. OTTO NAKL A D ATELST vf 

1892. 



S Crf.ij^ 17 0(0. -2 9 7. Cl-X 



/harvard^ 
(universityi 

LIBRARY 
I NOV 15 1956/ 



veSkerA prAva vyhrazena. 



PROSLOV. 



2ivot Jana Amosa Komensk^ho, r. 1871 Fr. J. Zoubkem pfi pn- 
lezitosti dvouste rocnice iimrti naseho arciucitele vydany, byl v kratkem case 
rozebrdn. Avsak Zoubek nechtcl vydati tyz spis podruhe, n^brz stfadal nov6 
odhalend data, aby niolil sepsati novy zevrubny zivotopis Komensk^ho, jejz 
zamyslel vydati na oslavu .-UKUctc pamdtky jcho riarozenf. V poslcdnim roce 
sveho zivota, skliceii jsa chorobou, Zoubek touzil jcn po malem zotaveni, aby 
prdci zapocatoii mohl dokonciti. Bohuzel, radosti te se nedockal, ackoli k do- 
konceni dila mnoho jiz nesch^zek). Melt Zoubek jiz k tisku upln^ pfiprave- 
neho rijkopisu 11)2 piilarchy cili MS kvartovych stran, coz historicky saha az 
po Koiucnskcho pobyt v Elblagu roku 1642. Mimo to byl v pozflstalosti 
Zoubkove nalezen vytisk zivotopisu r. 1871 vydaneho, jenz jest mnoha sty 
historickych poznamek popsan a interfoliovan. Vz^cna tato prace byla s ji- 
nymi litcrarnimi jeho pozflstalostmi odevzdana pod ochranu kr^l. Ceskeho 
Musea. 

Aby vj^slcdky Zoubkova badani o Komenskein byly k obecnemu pro- 
sp^chu, >Bcseda ucitelska Budec« na SmfchovS pficinila se, aby posledni tato 
prace Zoubkova vy§la tiskem* a to na oslavu SOO^^ch narozenin J. Amosa 
Komenskeho, jakoz bylo v limyslu auktorove. Pan J. Zoubek, bratr a dSdic 
zv^cn^leho auktora, ochotn6 k toniu dal sve svoleni, kral. Ceske Museum 
prdci k opisii laskavd zapujcilo, pan prof. dr. J. V. Novak ochotn^ se uvolil 
dilo redigovati, nehotovou cast na zaklad^ materidlu Zoubkova spracovati a 
k tisku pfipraviti. 

Nakladatelstvi p. J. Otty nesetiilo nakladu, aby dflo dustojn^ bylo vy- 
praveno. Tak dosazeno, ze Zoubkova snaha, podati obraz o zivotS Komenskeho 
CO mozna nejzevrubn^jsi a nejupln^jsf, skutkem ucin^na. 

Vjubilejnfm roce 1892. 

Za vybor „Besedy ucitelske Budce'' na Smichove 

J. Vildvald, 

t, t. pfedseda. 



PREDMLUVA. 

Ukol vydavatele tohoto zivotopisu byl dvoji: jednak do tisku pfipraviti 
cast prvnf uchystanou, jednak pfistrojiti cast druhou aspoii pon6kud soum§rn6 
k d^sti prve. 

Aby tak dostdl ukolu sv6mu v dile jiz hotov^m, poklddal za svou po- 
vinnost nezmSniti tu nic, ackoli novym badani'm t6chto let nejedna vyznamnd 
udalost V zivotS Komensk^ho opet na jisto postavena, jak se ukdze, az ziiplna 
vydan bude zivotopis Jos Smahy a jak patrno jiz i z vydan^ho zivotopisu 
Dra. J. Kvacsaly. Odtud doplni si data nov6 zjistSriei, komu na nich z^lezi. 

V cdsti nehotov^ pfipojil k pozn^mkAm hojnS v nikopise zachovan^m 
zvIastS rozbory d^l Komenskdho, ffd^ se v torn pinkladem Zoubkov}?m jak 
V dfle prvnim, tak i v jednotlivi^ch clancich porflznu vydanych. Vypadla-Ii 
tato cast jen ponSkud pfimSfend k cdsti od spisovatele sam^ho vypracovane, 
pofadatel poklddd svflj ukol za vypInSni^, jinak omlouvd se nedostatkem casu 
a tu onde i nedostatkem pramenii, jichz pfi kazdem dfle Komenskeho na 
snadS nem^l. 

Bibliografie vzadu pfiddna rovnez v intencich spisovatelovych, jenz k nf 
hojne nov^^ch poznamek a oprav jiz pfipojeno m61. 

Ze pro doplnky jejf a t^z jinde uzil hlavn^ zivotopisu Kvacsalova a biblio- 
grafie Jos. Mullera v Monatshefte der Comenius-Gesellschaft, I, 1, timto zirovefi 
dosvedcuje. 

V PRAZE, ve vyrocni den umrtf J. A, Komenskeho r. 1892. 



Dr. Jan V, Nmuik, 



\ 



J 



I 






! 



I. 

Komenskelio mlddf a studia, prvnl pusobenl 

a prvni utrpenl. 

(L. 1692—1622.) 

»l\odem Mora van, jazykem Cech, povoldnim bohoslovec* Komensky byl, 
jaki vyznat (dne 1. m. ledna 1657) v AmsterodamS, poslednfm litoSisti sv^ho 
zivota.* 

1. Jan Komensky spatHl svStlo bozf dne 28. m. bfezna 1592, sto let po 
objevenf nov^ho svSta, on pak ze zvldstnflio daru bo2iho svStu ukdzal zpflsob 
novi^, »dotud neb]^al3^«, kterak by pfirozenS, snadnS i na jisto ndrod jeho 
i vsichni ndrodov6 pokoleni lidsk^ho rovnou m&ou byli vzd^ldni a osvfceni 
i k blazenosti pod nebem a na nebi privedeni. 

2. Jan Komensk]^ narodil se v Nivnici, m6ste£ku panstvf n^kdy Ostrov- 
sk^ho, blize Brodu Uhersk^ho na MoravS. Janftv otec Martin, prve v Komne 
usedl^ a pro ustdlenost jmen statkuv utkvfilych urbdH, po nichz liroky a jin^ 
platy byly vybfrdny, nejspise Milidka naz^an^, koupiv jeden ze tfi ml^nflv 
u Nivnice, pro velikou pfijmenf osobnfch promSnlivost jakozto z Komny pn- 
chozf, nds pak Komensk]^ pfezvdn byl po otci, nikoli po KomnS. Brzy Martin 
pfestShoval se do Brodu Uhersk^ho, kdez zemfel 1. 1602. U prostfed hfbitova 
vedle kaplice pochovdny byly vedle otce matka Anna s dcerami Ludmilou 
a Zuzanou. Synu Janovi prozfetelnost bozskd delsfho nezli dSdovi a otci po- 
pfdla zivobyti — zivobyti strastn^ho a neunavn^ho, vyvolivsi jej k v^cem 
velk^m a spasitelnym, z nichz vzesla jmenu jeho sldva nesmrtelnd. 

3. Za dfivSjsich i novSjsfch let Komnu za rodistS Komenskeho vyhlasovali, 
jako by o nSkdejsf nestalosti pnjmeni i mezi bratffmi stavu m&tsk^ho a sel- 
sk^ho nevSd^li. Od nepamSti zapisovalo neboli immatrikulovalo se jm^no a ro- 
distfi Mkovo. Komensky pak pfi immatrikulaci v Herbornfi a Heidelberce 
pfihldsil se, ze pochdzf z Nivnice — bud by tedy nevMSl, kde se narodil, 
nebo by svd rodist6 zapfral. Jednou za zivobytf sv<^ho Komensk]^ uzil tak^ 



' V dedikacl her Skolnfch (Schola ludus), vevdzan^ v dflu III. 0pp. did. mezi sloup- 
cem 830 a 831. — PodobnS Palack;^ v pfedmluvfi k D€j. I.: ^Jsa rodcm Moravan, jsem 
ndrodem Cech.« 

Fr. J. Zoubka 2ivot Jaaa Amosa Komenskeho. 1 



pseudonymu (1644) Huldricus de Neufeldy coz tak^ Nivnici * znamend. — Komen- 
sk}^ narodiv se v Jednote bratrski, ktera p praktick6 domdci vzdSldni ndbozensk^ 



• G. H. Rieger (Alte u. neuere bohm. Briider 1734—1740, str. 720) dobr6 zprAvy maje, 
Nivnici rodiStim Komensk6ho poklddd; po nSm Palack^ v C. C. M. 1829. Ceroni ziniAuje 
se o podpisu Johan Amos e Marcomannis Nivnicensis. L. 1650 Komenskj^ pod fed( >0 vzd£- 
Idvdnf vtipuc, ji2 mil v Uhrdch (0pp. did. Ill, 72) podepsal se Hunnobrodensis Moravus, 
jisti nikoli bez bolesti nard^eje na blizk6 m^sto pohrani£n6, jak6 to pravdy vzd£lavateln6 
pfdno mu vyklddati sousedflm uhersk^ro, odepfeno roddkflm a krajanfim. Povzdechnutf 
to ovSem blfzk^m rodiStim z Nivnice od Brodu nedaleko vzddlen6. 

J. A. Gindely (C C M. 1860, 511) otiskl Komensk6ho vlastnoruCnf zApisku o rodini, 
odpoifvajfcf prostfed hfbitova v Uh, Brodi, coi bylo pfi^inou, it jsme i my (r. 1871) na 
chvHi Uh. Brod ned&vodn£ rodi§t£m Komensk^ho byli poklddali. Bruckerovi >IV. pars 
I, 628) jest Pferov rodiStim Komenskiho bez pHiiny. Stfedovsk^ho, Pefiinu, Pelzla, Thama 
a m. j. Komna ves jm^nem svedla, ie jim stala se rodiStim Komensk6ho, adkoliv z Komny 
pochdzel toiiko otec, ie Komenskiho otec v KomnS jmenoval se Miiidka, jii B. Dudfk 
(Forschungen in Schweden 1850, 23 1), znal a novijSf doby £asto bylo opakovdno. Pro 
velikou obHbenost v mluvd 5esk6 muisk^ch jmen zdrobnSlj^ch a spojovan6 s nimi kon- 
covky a mfi2e odvozen b^ti od Milii^e^ ovSem nevfm kter6ho. 

Comenius polatinSt£n6 jm6no jest die obydeje star;^ch udencfi. NeuSlo S(astn6 bystfej- 
fifch badatelfi (i v Cechdch jednou dfimyslnost ta na jevo probfeskla bez povStmnutf a bez 
ddinku), 2e Comenius 6teme a slySfme vlastnS mfsto Comnenius, a »Real-Encyklopaedie 
d. Erziehungswesens nach katholischen Principienc od fardfA dra. Herm. Rollfussa a 
dra. Adolfa Pfistera, v MohuCi 1874, 2. vyd., Hdenf sv^ Komenskiho od ^Idnku Comenius 
k zdhlavf Comnenins odkazuje, jak2 nejmenoval se z paedagogA nikdo. 

Bernart Comenius, jeho2 v univ. knihovnS praiisk6 vyhledal J. HanuS, docela jin^ 
jest, neili ndS Komensk;^. Pfed letnicemi v mSstft Erasmovi (v Rotterodami) 1639 pfed- 
mluvu napsal k vyddnf druh6mu spisu politick6ho (4*, 85), skUdan6ho latinou hoUandskou, 
od naSeho Komensk6ho zcela rozdflnou, jehoi obsah i smir ukazuje pln^ jeho nipis: 

Prodromus exequiarum funestae pacificationis Pragensis: Nee non Gustavus, Pride- 
ricus et Landgravius redivivi, pro religione et regione protestantes et remonstrantes, 
pacificationem Pragensem neque antehac a Protestantibus imperii Statibus in genere, nee 
hodie a celsiss. d. vidua Casselana in specie, quin imo ne ab ipsis quidem romano-catho- 
licis ordinibus bona conscientia vel apparente saltem aliquo cujuscunque partis ecclesiae, 
politiae aut privato cujusquam commodo acceptari potuisse vel adhuc posse: ubi sparsim 
praedictae pacificationis flores insigniores Christiana sobrietate carpuntur et praesens peri- 
culosissimus Europae status ob oculos ponitur autore Bernhardo Comenio. — Dionys. 
Halicarn. Aeterna quadam naturae lege, nunquam intermoritura decretum est, ut imperia 
ab injustis possessoribus ad justos transferantur. 

Pfipsdno Ludvfku XIII., Kristin^ a poru£n{kfim jejfm, Kariu Ludvfkovi, falckrabf r^n- 
sk6mu, stavfim belgick^m, Am Alib., kniind hesso-kasselsk6, vdov£ hrabince hannavsk^. 

Gryphius (Apparatus sive dissertatio isagogica de scriptoribus historiam seculi XVII. 
illustrantibus. Lips. 1710) jm^no to za smy§len6 mk (sub quo nomine alium quendam latere 
credo), ale nevfme, kter6ho pHjmenf jest zlatinStSnfm nebo od kter6ho mista odvozenfm. 
Za poslednfch let pAtralo se velmi pilnS mezi star]^mi lidmi po rodiSti Komensk6ho v Niv- 
nici (Crugern Com. als Theolog 1881 na za£.) zvUSti pak v Komni (Casop. Musea Olom. 
1884, co2 otiskl Dr. Fr. Kadlifk ve sv6m Brandejse nad Oriicf 1886.) 

AvSak Nivnice nepopfratelnfi jest rodiStfim Komensk6ho. [V dobS nejnov6jS( archiv 
uherskobrodsk^ za tfm 6£elem propdtrali u£itel6 L. A. Hrazd6ra a J. Ku£era; dospili sice 
k v]^sledkCim zajJmav^m, pokud se ijtt zprAv o rodinfi Komenskdho, v§ak tvrzeni o Niv- 
nici jako rodifiti Komensk6ho neyyvrdtili. (Viz Cas Mus. Olom. 1891, Cas. Mat Mor. 1892, 
O jm6n5 a rodiSti J. A. Komenskdho, Brno 1891). RovnSf nelze jeStfi dpln€ vyvrAtiti mC- 
Tihni o pi^fjmenf Komenskdho.) 



8 

velmi pffsn6, o tulenost pak m6n6 dbala, tak ze Bratfi statecnSji um^li viru 
vyzndvati, nezli hdjiti (hned z pocdtku Jednoty o ni na potupu bylo roztrou- 
seno, kdo se do ni dd, ze ihned prj^ umf cfsti — coz neni samo sebou\ jistS 
ze naucil se brzy cfsti, kdyz vefejnd i domdc{ poboznost zdlezela v neunavn^m 
citdni a vyklddanf pisem svat^^ch a ndboznych pisnf. 

4. Ze zmfnky o nSkolika porucnicfch misto jednoho Palack^ soudf o vStsi 
zdmoznosti a pfednSjsim spolecensk^m postavenf rodiny Komensk^ho, a to 
nikoli mezi Bratfimi, mezi nimiz byla rovnost a bratrstvf, nez ve spoleinosti 
obfanskd^ 

5. Po smrti matcinS k sestfe otcov6 ddn byl do Strdznice, kdez chodil 
pfll dnih^ho roku do §koly do star^ho zboru (1604 — 1605), nauciv se pry 
V BrodS Uhersk^m drive abecedfi s Mikuldsem Drabxkem, vdzen^ho konsela 
strdinick^ho synem, o p6t let starsim. Po Strdznici Komenskemu bylo tfindct 
let. Cfm potom se zab^al ? Vsi'm a nicim, jako sirotek jsa bez rady a pokynutf. 
Bystry, dily jeho duch tfikal sem a tarn nev^da, na cem by utkv^l. O Ko- 
mensk^m mladsf Bohuslav Balbfn df, ze byl Moravan, avsak v Cechdch vy- 
chovan]^, W^ngierski pak, pfitel z Lesna polskeho, pise, ze byl vycviden ve 
vlasti a v cizinS. 

6. Trpce Komensk]^ nafikd na mofend a zmafend l^ta sveho mlddf, 
jehoz tfm vfce zelel, proto2e jsa dospSejSfho jiz rozumu teprve na studia se 
dostal a jejich prdzdnotfi tim Idpe porozumSl. V latinskdm pfepracovdnf Di- 
daktiky* Komensk]^ na mldd( sv^ takto touzi a nafikd: »Tolik nds jest, kolik 
nds vyslo ze skol i akademif, sotva stinem pravSjSi ucenosti natfen^^'chl 
Z mnoh]^ch tisfcfl i jd jeden jsem, clovicek uboh]^, jemuz jaro nejlibeznSjsi 
cel^ho zivota, kvetouci l^ta mladosti tretami skolsk^mi ztrdvend zahynula. 
Ach, kolikrdt mnS, kdyz mi bylo ddno l^pe prohl^dnouti, vzpominka ztrace- 
n^ho v6ku z prsou vzdechy, z ocf slzy, ze srdce bol vyrazila. Ach, kolikrdte 
bol ten pHnutil mS, ie zvolal jsem: 

Byt mi Bflh md pominuld 
navrdtil Idta zhynuldU 

V »Pfedchfldci vSevSdy* * ne toliko na §patn^ a pfevrdcen^ §koly 2aluje, 
nei i na to, ze k nim pozdS byl obrdcen od porticniku, Zaloba jest v tato 
slova: >Dvacdt^ nyni ubfhd rok od toho casu, kdy jsem jd po prv6 pocitil 
tonhy i ostnfl proti nesnadnosti pracf liternich hledati l^ku, a to pficinou ne- 
stSastnosti svd, jez urvala mi, ach skoro vsecka 16ta mlddenectvi m^ho. Nebo 
hned jako pachole obou rodi^fi jsa zbaven, porucnfkfl nedbalosti tak jsem byl 
zanedbdn, ze teprve sestndcteho roku vSku m^ho (1608) dostalo se mi po- 
6dtkfi latinsk^^ch okusiti. Avsak dobrotivosti bozi bylo dflkazem, ze okus ten 
prirozen^ touhy zfzen tak roznftil, 2e od t^ chvfle neustdval jsem snaziti se 
a usilovati, kterak by skoda ztracen^ mladosti byla nahrazena a jiz ne pfi 
mn€ toliko, nez i pfi jin]^ch. Nebo zzelelo se mi zdroveii i osudu jin^ch, 



» Monatschrift d. vaterl. Mus. 1829, 

* Didactica Magna XI, 13. 

» Pfedchftdce vSevfidy, iesky 1879, str. 63, § 97. 



ssvldste V ndrode mem, v pSstovdni literniho umeni trochu liknavhn! Casto 
tedy opravdovS na mysli pfemftal jsem, jak by co moznd nejvice lidf netoliko 
k milovdni svobodn^ch studif bylo probuzeno, nez i jakym ndkladd a pracf 
ukrdcenim by skoly byly otevfeny, v nichz by mlddez methodou snadnSjsi 
k znamenit^mu prospSchu v udenosti mohla b^ti pfivedena.* (Vyzndni to 
k Idtu 1635 ndleii.) 

7. I l^ta 1648* bolestnS toho zelf, ze nedostalo se mu lepsfho vzdSldnf, 
louce pak se 1. 1657 se spisy svymi didaktick^^mi a jako ruka na rozcestf 
(Mercurius vialis) jinym chtSje sdm ukdzati cestu, kam nemohl sdm, povzdechi 
si, >ze nepfeje si nic jineho, nez aby, moznd-li, l^pe vedlo se skoldm a mld- 
dezi, nezli vedlo se za 6asu m^ho mne<, 

8. Nemil^ ty upomfnky na zmafenou mladost i na nechutn6 vyucovdnf 
latin^, kterd za humanistfl byla zdkladem vsf u6enosti, die dotfienych hofenich 
dvou svSdectvi skol v Cecheich se t]^kajf, a6 nevfme kter^ch.** 

»Kdo Donatem tist si nepropldchl,« jak fi'kali, za sprost^ho, jinak za laika 
pokldddn byl — a jak^ to tmi a hlozf v knlzce Donatovfi, za v pravdfi zlatou 
velebene, je2 otdzkami i odpovMmi mluvnicki^mi mladou mysl d6si a odpuzuje. 
Nev^slovnd ta tr]^zefi mluvnicf latinskou zvldSt^ myslem a vtipflm sv^zejsfm, 
pru2n6js{m a sviznSjsim zpflsobend jako rdna otevfend bolela a pdlila, dokud 
jf ponSkud nezacelil Komensky prvnim literdrnfm pokusem o snadnSjSf pra- 
vidla mluvnickd (viz spisfl c. 3.)- Na vzd^lanf v6cne tehddz nikdo nepom^^slel. 

V Praze sotva, kde teprve kaple Betlemskd pfesla v drzeni Bratff, odkudz 
mlddei byla posildna do Karolina, kdez od r. 1004 opSt zivohly classes^ 
1. 1597 zHzen^, aby byly vzorem skoldm partikuldm^^m po krajich, ale pro 
chudobu a nepofddek za nimi zftstcLvaly; pfece ani 1. 1008, kdyz ddly se 
prfpravy usilovnd k vymozeni majestdtu na svobodu ndbozenstvi, vztahujid se 
i na Bratff, konfessi ceskou s evangelfky zevnitfn^ sblizen^, nic by bylo ne- 
pfekdzelo mladfku bratrsk^mu, »kdyby v tSch klassich nebo jinde v Praze 
cht^l by'ti vyucovdn*. 

9. Od r. 1849 pfdtel^ literatury ceske pflvodni sepsdnf cesk^ Didaktiky 
v rukou maji: kolik od t^ doby zachvSlo se jich a zatfdslo nad bfdnym stavem 
skol v Cechdch a nad dusevni zmaldtnSlosti, pohromy bSlohorske pnciny nej- 
vlastnfijsil Mnoh^m snad Komensky posud jest jen > vzorem slohu prosto- 
ndrodniho«, jazykem blizky velebenemu Veleslavinovu >zlat^mu v6ku«, jehoz 
jalovou, ad velmi zvucnou destinu humanistickou bezprostfednostf, prostotou 
a pflvodnostf mysl^nek pfeletuje o cel^ v6kyl Za 25 let piln^ho zkoumdnf 
vesker^^ch chval skolstvf pFedb^lohorsk^ho, jez bych z toho srdce rozmnozil, 
neili jim vldsku zkfivil, pfesv^dcil jsem se, ze Komensky nemohl celdmu 
souv6kdmu ndrodu tak dfitkJivfi Ihdti v tvdf, co o skolach jeho prondsf s bolestf 
nejsrdecnSjSf. Die Pa via Strdnsk^ho zvldStS mSsta dbala o skoly se vzomou 
pefilivostf a m61a o nich tytyz mysleni nejvelebnSjsi a nejvzneSenSjsf, a pfece 
nedodkali se ani Hradectf skol, nad nimiz by nebylo zplakati. Neunavn]^ Martin 
Bachcicek, kde co bylo mozna, university podffdil a v pfisnou poslusnost uvedl. 



• Meth. ling. XXIX, 5. — [** Smaha dokazuje to o Pferovu Mor.] 



5 

avsak kromS Stiirmov^ch tabulek deklinacnich §koldm vfce potrebf bylo. — 
Zpuchfel^ a shnil^ bylo vsecko, ne toliko stre^ha nad Karolinem! Vyvratii 
konecng nSkdo nifky Komensk^ho v 6. Didaktice kap. 1 1., zvldstfi pak v kap. 29, 
nemoha pak zaslym skolim jiz pomoci, pomdhej nyn6js(m pomod Komensk^ho. 
Nikdy nebude pozdS. 

10. Zatim pak, prosim, nezapomeft na Jeremidsflv plAi Komensk^ho: 
»ir nasick §kol (hanba se pfiznati! pravdu v§ak vyznati i svfidomi i pKtomn^ 
pfedsevzetf nutf) ffdko kdo zafidtky nSjak^ podstatn^ vyndsel. Na ctendfstvf 
a pfsafstvf mlddez na§e vynaklddala svd Skolskd leta a na koust^k pfi torn vokdlnf 
muziky a arithmetiky. Uchytil-li kdo drobet latiny neb n^mciny, to za zvldstnf 
kofist mSl, a V torn vSk mladosti strdv^, dale a vyse nfikam jfti nem^l kdy 
a nev^d^l kudy, ba ani nerozum^l, 2e se jfti mfiz nSkam v^se . . .« — »Pfedesl^ch 
let nad jin^ SpatnSji skolami opatfeni byvse, mimo jin^ ndrody v stfnu jsme stdli, 
a skrze to u cizfch v pohrddnf a posm^chu byli, i ustipky rozlicn^ sndseli, 
a ne bez pffiiny. Nebo nejen jsme iddnych slavn;^ch scribentfl (spisovatelfl), 
kteH2 by lukubracfmi sv^mi svdt osvScovati pomdhali, nemSi ; ale ani k domdcfm 
potfebdm lidi dosti nebylo, k legadm a ufadflm, v politii (politice) i drkvi. 
Protoz pfisla-li jakd potfeba, k dzim jsme se obraceli, je do zem6 vdbili, pen^i 
p?eplacovali, s svou a cel^ho ndrodu hanbou, n]^brz skodou. Nebo dzf se mezi 
ndmi osazovali, sebe a ne nds vzd61dvali, nds i jazyk nd§ zast^novali, ni^bri^ 
tlaSili. Nasi mezitfm vtipov^, pri mnoh^ch nad dzf onSchno jadmSjsi, zavozovali 
se do marnosti, Ihostejnostf, bujnosti, zah^ek a nefddfl rozliin^ch, ze vzpome- 
nouti na to, ci'm panstvo nase, rytffstvo nase, mSstsk^ i sedlsk]^ lid nds cas 
trdvivali, hrftza mne podjimi. A tim co zpftsobeno? To, co vidfme. Pfisly na 
nds hlavy rozum nosfd; Hispdni, Vlasi i jinf; p?emudrovali nds, potlaSili nds, 
rozpt]^lili nds, poplenili nds, protoie jsme byli jako na onen cas Jeruzal^m, 
holf a podpor sv^ch, to jest rekfl udatn]^ch, muzfl vdlecn^ch, soudcfi a prorokfi, 
mudrcfi a rddcft vtipn]^ch a v^mluvnych nemajid. A kdyby Hospodin zdstupfi 
nebyl odjinud zavolal udatn^^ch rekfl sv]^ch. kter6 sobS jako vypulerovan^ sti^ely byl 
pfihotovil a v toulu sv^m slo2il, byli bychom v potlaSeni a poslapdnf zdstali 
na v6ky ! — A i tak, ad Bfth rozpt^lil vichrem svy^m nepfately na§e, my v§ak 
zflstali jsme jako boudka v zahradS tykvove ; pustota jestS dobr^ch fddfl tlaci 
nds. — Odkud to vse ? jedin^ ze jsme dobrdho mldde^e cvicenf nem^li, aby lidi 
k osazovdm' obojfho regimentu hodn]^ch dostatek byl; a neopatnme-li sob^ 
toho, jisti budme, ze k stdl^mu pokoji a bezpecnosti sv^ch v6d my ani potom- 
kov^ nepfijdeme.* 

11. U kter^ho Bratra starsfho ve sluiSbS byl, nevime. Od nSho tak^ iircen 
a pfipravovdn byl po domacku pro sluzbu drkevni. Tenkrate (1608) tak^ pfesel 
do skol latinsk^ch, a jako zdku neboli akolutliovi ddno mu bylo (ac nenf 
zn«Lmo, v ktere synods) jm^no Amos^ jakz die Lasickeho v Jednot^ byl obycej. 
Jmenem takovym naznacen byti mSl die jevicich se schopnosti a vfile tusen^ 
pacholete smSr a snazeni pi^istiho jeho zivobytf.* 



^ [VSak J. Ku^eva naSel v archive Uherskobrodsk^m (die »Novych zprdv fivotop. 
o J. A. Komensk6m« Cas. vlast. mus. olom. 1891, str. (il nn ), ie po Martinu Komensk6m 
r. 1604 zbyli Mark^ta a Amos Komensk^.J 



H 

12. A nebyl Amos nd§, df Criegern (na str. 9.)® tfetfrnu z dvandcti 
menSfch prorokfl (okolo r. 780 pf. Kr.) nepodoben. Dospfiv vSkem stal se 
»muzem prorokem«, jak jej nazval Raumer, neohrozenfi odki-^^vajfdm vady 
a nedostatky skolsk^, vSdecke, ndbozensk^ a spoledenske, pevnS vSffcfm 
V obnovenf stdnku cirkve bozf a v sebrdnf ndrodft rozpt^len^ch pod korouhvf 
evangelia Kristova. Jako pachole vychovdn jsa v rodinS Jednoty bratxsk^, 
kterd po zniienf Tciborfl vyrostla z voln]?'ch jednot ndbozensk^ch a spasenf 
duse dbalj^ch opravdov6, jako strom z kofenfl, jako feka z pramenfl se sbfrd 
(1457.), zaklddajic se na vife prost^, zdokonalovateln^, nikoli haddnim, nei 
skutky vyzndvan^, blizsf pozdSji kalvincflm reformovan^m nezli luterdnflm, 
»jddru cfrkve cesk^>, »v pravdS svat^ho mucenfka Husi potoml^ni«, vychovdn 
byl proste, p'isn6, prirozenS, v bdzni bozf a v kdzni bratrske, ve vroucf ndboz- 
nosti, poslusnosti a Setrnosti k rodicfim a starsfm Jednoty, s mysK odvrdcenou 
od svSta, obrdcenou do svSta a k Bohu. Byti »z kdzn^ bratrske* (e fratrum 
disciplina) pfislovim muze Mdn^ho a praktick^ho znamenalo, a takov^m byl 
po cel^ sv^ zivobyti. 

• 13. Akademii prazsk^, zchudl^ hmotn^ i dusevnS, kaliSnick^ jmenem, 
luterdnsk^ duchem, Bratfi ddvno vyhybali se. Tak ani Komensk^ nedovrSil 
studii svj^ch V Praze, nez v Herborne v Nassavsku, kdez byl zapsin dne 30. m. 
bfezna r. 1611, a v Heidelberce^ onde jakozto Jan Amos Niwnizensis, tuto 
jakozto Jan Amos Nivanus. 

14. Johannea herbornski otevfend z jara 1584 Janem Starsfm, hrabStem 
z Oranie, pro sffenf ryzfho reformovan^ho uCeni, pro dobry fdd a kdzefi, 
poboznost a pracovitost duchu bratrsk^mu byla pffbuzn^jsf, nezli akademie 
luterdnskd ve Vittemberce, h^fivostf, nevdzanostf a nedbalostf mlddeze povSstnd. 
Johannea zdlezela ze sesti tffd a ctyf fakult, mezi nimiz theologickd byla nej- 
pfednSjSf. Bohoslovf uCili tfi ucitel^ ; jeden vyklddal cdst bible, druhy (fardf ) ucil 
bohoslovf praktick^mu, maje zvldstS zfenf k uf enfm bludn^^m, tfetf cital o dog- 
matice a mfval cvicenf v jazyku hebrejsk^m i v bezn^m ctenf bible. Vsickni 
tfi ucili kdzati a vyvraceti jinovfirce. O tfech hodindch odpoledne kazd6 nedSle 
tfi vyssf tffdy gymnasia mfvaly cvicenf biblickd, vsecky fakulty kazd^ ned^le 
disputace vefejn^, bohoslovci pak dvakrdte za tyden kdzdnf vefejnd. Krome 
nauk vyucovdno bylo musice, sermffstvf, jizde, jazyku francouzsk^mu a vlassk^mu. 
Akademie mSIa tiskdrnu, pro niz kazd^ ucitel kazd^ho roku nSco sepsati byl 
povinnovdn. Jedna vSc v HerbomS nelibila se Bratffm, zvyklym rovnosti : mlddez, 
kterd schdzela se tarn ze vsech zemf evropsk]^ch — 1. 1 605 bylo tam 1 6 hrabat 
ffsskych a 50 jinych slechticu — rozd^lena byla na tfi skupiny, dostdvajic 
k ob^du vfce nebo men6 jidel, vice-li nebo m^nd platil. Od 1. 1596 pfichdzeli 
do Herborna take Cechov^; Komensk^ pfisel za rektora Volfganga Ficina.® 

J 5. Cinnost bohoslovcfl heidelbersk^ch byla Bratffm davno velmi dobfe 
povedoma nejenom katechismem heidelberskym, nez i pro byvald poselstvf 
k Bratffm z Heidelberka. Cfrkve evangelicke zajiste, zfekse se v kusech vfry 



• H, F. von Criegern, J. A. Comenius als Theolog. 

• DuSek V Orloji \kalenddfi) 1872, 7—19. 



auktority ffmsk6 a za jedinou auktoritu pfsmo postavivSe, v rddu a kdzni od 
mocnosti sv6tsk]^ch vselijak byly urCovdny a obmezovdny. Jako pak Calvin 
(1. 1533) Brath'm byl povdScen, ze mu vzorem byli ve spofdddnf cfrkve ie- 
nevske,'" tak bohoslovci heidelberstf, kdyz kurfift Fridrich drkev svou chtSl 
uv^sti V lepSi f dd, * * dvakrate poslali k Bratnm do Cech, aby na miste spatfili 
cel^ jich cfrkevni zffzenf. »Nemohu fici,< Olevinus psal dne G. m. zdff l674» 
>jak vysoce vdzfm si dfla Pdn6, jez ne toliko pocal v cfrkvich vasich, nei i po 
tolik let dokondvd.«'* Biblf Ctyrjazyind Benedicta Arty Montana, 1. 1572 
' V Antverpdch vydand, a pfeklad latinsky Frant. Junia a Imanuela Tremella, 
brzy potom v Heidelberce vytiStSn^, byly pHcinou, ze bohoslovci bratrStf z pfl- 
vodnfch jazykfl na jazyk iesky' vylozili pfsmo sv. a dali literature biblf kra- 
lickou sestidflnou. I o heidelbersk^ akademii (zaloiend Ruprechtem I. 1. 1386) 
sla dobrd povSst, a Hubert Languetus, poslanec kurfifta sask^ho, psal dne 
10. m. ledna 1. 1574, ze v nf byla lepsi kdzen nezli ve VitemberceJ* 

1«). S Komen3k]^m studovali v HerbornS dvS hrabata polskd z Ostro- 
roga, kdy2 pak tarn dochdzel Komensk^, odchdzel Mencelius, s nfmf pozdSji 
svedla jej v SprottavS proroctvi Kotterova. V Heidelberce pfed 1. 1598 La- 
dislav Velen z Zerotina byl na studifch; tarn tak^ Hynconius 1. 1G12 zavedl 
mlad6ho Jetficha z Zerotfna ke kurfiftu Fridrichu V., pozdSji na cas krali ce- 
skemu, u nShoz pan Karel z Zerotfna mfil mnoho zndm^ch, jakoz i pfi dvofe 
anglick^m. Fridrich V., svSfiv jej p^i Jana Albrechta z Solmsu a hofmistru 
sv^mu z Schonbergu, v zdmku pffbytek mu vykdzal.'* Nebyl tedy Komensk^ 
V Heidelberce z Moravy sdm. 

17. »Pamatuji se, jakych strastf jsme pocftili v slovnicich^ kdyz pfed 
nds hdzena slova, feCenf a prfslovf na hromadu nahdzend, a v mluvnici reeke 
hned po alfabetfi rozdUy ndfeci a t. d. a my ubozf, nevSdouce naprosto, co 
se d6je, byli jsme celf ohromeni a zarazeni.*'* I na bezmethodnost tedy aka- 
demif nSmecky'ch smutnd upominka! Ze Komensk^ ve vScech filosoficlq^ch, 
theologick]^ch, jazykovj^ch i ve vScech jin^^ch vSdomosti dosihl hned za 
mlddi obratnosti neobycejn6 a samostatne, vsecky jeho spisy dosvMcujf. Ze za- 
bj^val se takd v Heidelberce hvezddrstxnniy toho dflkazem je, ze 1 1614 dne 
17. m. ledna pfivodni rukopis Kopmikova arcidfla koupil za sluSnou cenu 
od vdovy po Jak. Christmannovi (jemuz ndlezel rukopis ten od 19. pros. 
1. 1613. — Kom. podepsdn tu Nivanus; rukopis ten nynf v knihovn^ Nostick^ 



•• Calvinflv list v C. t. M., 188:^ 6 9 v pozn. 

'* V Heidelberce reformaci poCala 1. 15 IG. Katechismus heidelbersky vy§cl 1662. 

*' Eccles. slavon. historiola. 

" Minus est ibi licentiae quam Vittebergae. Gindely, Gesch. d. bohm. Briider, 11., 175., 
Anm. 142. 

'* Karla St. z Zerotfna Iistov6 psanf jazykem £eskj^m, III., 101., 113., 118., 119. O Ladi- 
slavu Yelenovi z 2erotfna dovfddme se z listu p. Karla St. z Zerotfna ze dne 18. m. srpna 
1618, jfrai porouff t^mu2 kurfiftu Fridrichovi pacholdtka ijunge Knaben) t^hoi p. Ladi- 
slava Velena na vychovdni k nimu do Heidelberka posland, v nSmi klade se, 2e otec 
jich Lad. Vel. >vor ein etiich und zwanzi;^ Jahrenc u str^cQ Fridricha V. v Heidelberce 
byl vychovdn. Chlumcck^, Carl v. ^erotfn II. (Beilagenband) v Brn« 1879, 221. 
. '* Meth. ling. XI, 27. 



8 

V MenSfm MSstS prazsk^m). Kopmfk (pr^) nov^ sv^ hv&ddfstvl z dflvodflv 

optick3^ch sestrojil slu§n6, avsak nedopoust^jf to iddn^m zpftsobem fysick^ 

zdsady nezvratn^ pravdy:*** procez neuvfefil mu Komensk^ nikdy, jak pn 
»Fysice« dolicfme, 

18. Komensk^, jsa mysli tkliv^, vtipu bystr^ho, obrazivosti nv6 a do 
poslednf chvfle u6eliv]^, odevsad poucenf pfijfmaje a ve svflj smysl a sou- 
stavu obraceje a jim pfizpflsobuje, tak ze, at mluvf o femkoli, at kond cokoli, 
v2dy a vsude vsecko z t6ze mysli osvfcen^, z t6hoi srdce Bohu oddan^ho 
Ifbezn^ a hamionicky fine: hned za studif, co drive zanedbdno, dohonil, ano 
vnfmavostf svou samostatnou v pozndvinf a pojfmdnf v6d v6k svfij pfedhonil, 
a jsa zikem sdm sobS nejlepsfm mistrem byl.*' Piln^m rozvdznyin itenim 
pam^t svou sffil a silil, a ze vseho vj^pisky a v^ftatky prakticky si uklddal, 
tak ie mu i v stiff hravS na snad6 byly citity a konkordance biblick^ i z otcft 
cfrkevnfch i ze spisfl star^ch klassick]^ch, ze vselik^ch historif, z filosofif i ze 
spisfl souv6k}^ch. Hned za studii Sencku nad jin^ si oblibil, fidS se jfm pfi 
svych pracfch. »Tak hluboce utkvflo mi hned zprvu heslo Senekovo: Moind-li 
jedntm decliem pfeskoc tento vrch^ ze prdce sv^ vStsfm dflem s takov^m chva- 
tem vykondvdm,* napsal o nov^m \€xh 1657.** 

Avsak nechajice zatim stranou jine muze, jichz snahy a spisy Komen- 
sk^mu byly ostnem nebo pffkladem, aby promluvil si o nich sdm na sv]^ch 
mfstech, dotkneme sc ihned pflsobeni v nSho dvou jeho ucitelfi, zivotopiscfim 
bud nezndmeho, nebo od nich nepochopen^ho, nebo i upfran^ho, jehoz stopy 
shledivdme ve vsech spisech Komensk^ho, bez n5ho2 mnoh]^m v^jevflm v zi- 
vot£ a dflech jeho nelze prav6 rozumfiti. K nSmuz pfiznal se sdm vefejn^ te- 
prve v poslednim spise sv^m pfed smvti tisienem, De zelo sine scientia, 1669: 

19. »Byl jsem zikem ndbozn^ho bohoslovce Piscatora (jinde *uiitelem 
milovan]^m« sluje) a .velikeho — ale kfestanskeho — filosofa Alstedia (hned 
ve Fysice 1633 hldsf se k n6mu jako k uciteli) po cel^ dvouletf v letech 1611, 
1612, 1613, od nichz slysel jsem poprv^ o t^ch drkve lit^chdch, o sabbatu lidu 
bozimu zbj^ajfdm, aniz jin^mu po tSch 58 let (1611 — 1669) mohl jsem se na- 
uciti z pfsem ani odjinud. Ale ml^el jsem verejne ai posud...« 



*• Prodromua § 26. 

*^ Dal§{ bib v£dom6bo a neunavn6ho iivota uk^ie, £f posouzenf povahy Komen- 
8k6bo pravSjSf jest, Criegernovo-li (Com. als Tbeolog, str. 2.' nebo Kleinertovo iTheolog. 
Studien u. Kritiken, 1878 (se§. I., str. 46.). Criegern df: »Velik^m ufencem jist6 byl: nikoli 
royslitelem 8amo8tatn^«ii, nikoli duchem tvflrfim, avSak muiem vdd^nf encyklopaedick6ho, 
ktery a2 do konce zivota 8v6ho 8 pilnostf neunavnou u£il se ve v§ech oborech a mezi 
vSemi snahami o vzdfildnf £lov££enstva kladl nejvySe snahy sv6 pansofick6, jak je jmeno- 
vai; methodikem byl, nemajtcim sob$ rovn6ho.« Odpor v usudku torn kaid]^ sdm si najdeS. 

Kleinert: »Jestif Komensk^ (na roli a8ketick6 sv6 dinnosti iiterdrnf jako v pracfch 
sv^ch didaktickych a pansofick^xh) fidk^ zjev naturelu nejvySe £il6ho a vnimav^ho, ka- 
rakteru stdle u£cliveho i stdle se vzd^ldvajicfho, uhlazujfciho, kter^ v§ak, poprv6 vystoupiv, 
pfedstupuje '\\i. se vSech stran tak zakulaceny a dokonanj^, 2e vztahuji se promdny a po- 
kroky jeho skoro vSude toliko k formi, nikoli k podstatS du§evn6ho jeho bohatstvf a 
bytosti « 

» 0pp. did. IV., 10. 



20. Z toho nade vsi pochybiiost zfejmo, ze Piscator i Alstedius byli 

V Herbomfi Kom. ucitele^ a ze jimi pfiveden byl k chiiiasmu neboli millennarismu^ 
t. j. k vffe V tisfcilet^ trvdnf Hse Kristovy skrze evangelium. Vira ta Komen- 
sk^mu byla zrcadlem, v nfimi obrdzely se mu uddlosti strastn^ho zivota ; byla 
mu zvldst^ pozdSji pruiinou k trpSlivosti a cinnosti vytrval^ cim vice vid6l 
bliziti se poidtek X,€ rise. Nikoli nedfivodnS tedy G. H. Rieger ^* Komensk^ho 
ndklonnost k proroctvim pflsobenf Alstediovu pficitd; chiliasmem zajist^ vfra 

V zjevenf a vidSnf, hldsajfcf potfenf nepfitel cfrkve bozi, pevn6 podporovdna 
byla, utvrzujfc nadSji ve zlaty vSk chiliasmem vykouzleny.*® 

21. Za kosmopolitick^ho humanismu b^^valo akademick^ch studif do- 
vrsenfm cestovdni a bj^al muz ucen^ vsude jako doma.** Kterd mSsta vidSl, 
kter^ch muzfl poznal Komensk^ za krdtk^ho sv^ho cestovdnf, bud sdm nebo 
mlad^ho pdna moravsk^ho provdzeje, nenf pov6domo. Ze spatfil 1. 1613 poprv^ 
Amsterodam^ >perlu mSst, okrasu Nizozemf, potSsenf Evropy«, po ityficeti 
dtyfech letech sdm pfipomfnd."* 

Snad odtud i na mgfe se pustil. Vrdtiv se do Heidelberka roznemohl se, 
potom pak odebral se Prahou p5§ky na Moravu. 

22. Ze byl jineho ducha syn nezli humanist^, mazlfd se s latinou jako 
s panenkou (adamata nympha), jazyky pak ndrodni za nevzdSlavateln6 a ne- 
ozdobnd poklddajfcf, hned za studif ukazal. Napsal o torn 1. 1661 nakladateli 
svdmu Montanovi:^' >Nejprve osvMcuji, ze latine psdti nSco, ovsem pak vy- 
ddvati nikdy nebylo umyslem. Ndrodu toliko memu abych hled^l prospfiti 
knihami nSkter^mi jazykem materskym slozen^mi, hned jako jinocha pojala 
mne zddost, aniz opustila mne po tfech 50 let (1611 — 166l).< 

Ze vfetsinou psati musil latine^ toho smutn^ byly pffciny, posl^ z ndrodu 
£esk^ho rozpt^lenf. 

23. V jin^m zajist6 svStle Komensk;^ spatfoval >zlat^ v6k« (I, 10). Proto 
dovrsuje vzdadnf sv^ encyklopaedick^, ve vsech oborech dfikladn6 a samoj^innd, 
hojnosti a vlastnosti jazyka cesk^ho poznati a literaturu knihami vecnymi zdso- 
bovati se strojil, aby lid cesky v nicem nebyl bez rady a poudenf. 

24. »Pfede vsfm, abych se stal jazyka mocnym,« Komensk^ pfse Mon- 
tanovi, »1. 1612 (meskaje v Herbomfi), ke sklddanf Pokladnice jazyka ieskdho 
(Thesaurus ling, bohemicae) pfikrocil jsem, t. j. slovnfku nejplnSjsiho, mluvnice 
zevrubn^, lislovi, ozdob a dflraznosti, pnslovf. Sbfraje pak to pedivS, doufdm, 



•• Alte u. neue bohm. Bruder, 721. 

" Criegern (372) upfri, aby tu Alstedius pfimo byl pQsobil v Komensk^ho, ano z je- 
din^ho pr^ mista v £esk6 Didaktice souditi nelze, 2e by Komensk^ byl chiliastou. DalSim 
vypravovdnfm jin6ho nabudeme pFesvidCenf. 

'* Zndmo jest Sturmovo o humanistech povidSni: >Nikam mezi ndrody nepfijdeS, 
kde by lattnskdho pfftele nenalezl, aby pocestn^mu cesty neukdzal.« 

'' Vdedikaci sebranych sv^ch spisfl, napsan612.Cal.Januar. 1658, tedy dne21.pros. 1657. 

*' Epistola ad Petrum Montanum 10. Dec. 1661, 73. Primum autem protestor, mihi 
latine aliquid scribendi, nedum edendi, nunquam fuisse consilium. Genti solummodo meae 
ut concinnatis vernaculo sermone libris quibusdam prodesse quaererem, mox juvenem in- 
cesserat libido, nee deseruit per istos 50 annos: ad alia nonnisi occasionibus delatus fui. 



10 

ie jsem dokdzal toho, ieho nevfm, dokizal-li v jazycich obecnych nfikdo. Pft- 
iifioval jsem se zajist^ k tomu, aby vSecko s latinou bylo soubS2n6, souladn^ 
k vyjddfeni slov, fecenf, uslovf, pffslovl, povfidSnf s jednostejnou ozdobnostf 
a dftraznostf (vlastnf vlastnS, tropick^ tropicky, starobyl^ (antiquum) starobyle, 
iertovn^ zertovnS, pffslovn^ pnslovnS atd.) a to tak, kdyby nejlatinstSjsi kter]^- 
koli spisovatel v matefsk^ho mSI b^* pfeveden, s podobnou ozdobnosti aby 
mohl b^ti pfeveden, a naopak.*^* 

Slovnlk ten m61 zdroveii b^i vzorem jin]^m jazykfim ndrodnfm, k jichi 
pSstovdni a zvelebovdnf Komensk]^ stdle vybizel. 

25. »P<>jav tedy nadSje vjazyka otcovsk^ho v jasnost pfivedenf^ jal jsem 
se na to pomj^Sleti, abych k dilu hlavnimu (opus principale) pfistoupil, v nSmi 
by vSci veskery tak sepsan^ byly vylo2eny, aby lid^ nasi, v kterdkoli vSci by 
bylo potfebf poucenf, doma je mlti mohli, jddrem knihovhi jsouce opatfeni. 
Amphitheatrum universitatis rerum (Divadlem veSkerenstva v6cf) nazval jsem je^ 
srovnav je v 28 knih.< 

M^la to b^ti encyklopaedie vecnd, soudfc pak die knihy druhe, hotov^, 
avSak ztrdven^ ohn6m r. 1656, zahrnovavsi v sob6 125 kapitol, nadepsane 
Naiuralia (vSci pfirozen^), dom^sleti se Ize, ze Amphitheatrum mSlo v sob6 
obsahovati siroke, £esk6 vypsdnf vseho toho, 6eho pozdSji do Brdny jazykfl 
bylo polozeno vyjmenovdnf (nomenclatura): tedy odbory technick^, sodding a j. 
Theatrum divinum a p. sem nendleiSeji.** Tak soustavnS, prakticky a v^decky 
na zvelebenf osvfety, jazyka i literatury mezi Cechy pfed tfm nikdo nepomyslil, 
a bylo by dilo Stftn^^m slavn^ po&t^ ve zprostondrodfiovdnf nauk jazykem 
ndrodnim Komenskym i v obor realii pfivedeno, ze by vidSli nds ndrodovd 
»pfed sebou«, kdyby StIastnfijSi hvfizda byla zdi^ila jemu i jeho ndrodu. 

26. Komensk^, oddav se bohoslovf, oddal se mu cele. Mezi lety 1611 — 1615 
neobycejn6 nabyl obratnosti v pfsmech, jez pronikal srdcem i rozumem v sou- 
yislosti harmonick^. Zabral se do Otcfl, mezi nimiz obliboval si zvldstS sv. 
Augustina (Augustinus augustissimus), do apologetftv a dSjin cfrkevnich. Cta 
Filipa Hornaea O pravosti viry kfesfansk^ uv^fiti nemohl, pro6 by u Sibyll 
mfila b^ti hleddna o Kristu svSdectvf zfetelnSjsf, nezli u prorokfl israelsk^ch, 
tak ie klade jej Daniel Zwicker svevolni mezi Sibyllisty. V touz dobu (1615), 
nevime z jak^ch pficin, slozil jiz pi*vni cesk]^ spis, O andSlich.^* 



'* Takov^mi-li pravidly bude ffditi se slovnfk nSmecko-desk^, jej2 chystaji na Mo- 
ra vS, nemal^m dobrodinfm a nejlepSfm »Brusero< jazyka naSeho bude. 

'^ Theatrum divinum ne£etl ani Ungar, tfm m6n£ Adelung, a pfece pfiiitali je Ko- 
mensk6mu. Palack]^ pak 1. 1829 (Monatschrift, 361) napsai, 2e sIo2il je Br. MatouS Kone£ny, 
a »Vlastimil€, svaz. 7. (1842) orayl ten opakuje (v JircfikovS Rukovftti I. 382 . 

'* V listu k Montanovi (1661) Kom. o spisku torn zmfnky neiinf, protofe ji2 ne- 
srovnival se s jeho obsahem, uvfifiv proroctvfm 2vlASt€ Drabfkov^m. Teprve 1. 1669 
brdni sebe a chiliasmu sv6ho' proti Maresiovi spisem De zelo, dotkl se prvn{ t6 sv6 prdce, 
jejfhof jddra teprve odtud pozndvdme, jinak nic o nf nevSdouce. PfSef tu Kom.: »Pokud 
mne se t^ie, svddkem jest mi B5h a svidomf a kntleCka O andilich, hned pfed 51 lety 
(tedy 1. 1615) ndrodnfm jazykem ode mne sepsand Jibellus de angelis, jam ante annos 54 
vernacule a me scriptus), ie jsem byl t6hoi mfnSnf, je2 zastdval jsem d&vody, 2e nenf 
ji2 2ddn;^ch zjevenf; pfedstfrajf-li pak se andilskd nijakd vid^nf, sluSf je poklddati bucf 



11 

27. Vrdtiv se 1. 1614 na Moravu, byl 22 let a nemohl hned zHzen b^ti 
na knSze. Pozvdn byv moudr^m, bohat^m a slechetn^m ochrdncem Jednoty 
bratrskd, panem Karlem StarSfm z ZerotiiA, nejv. hejtmanem markrabstvf mo- 
ravsk^ho (1608 — 1614), do Pferova,*^ v sprdvu a ffzeni hlucn^jsf skoly bra- 
trsk^ (na Brabance na prav^m brehu feky Be£vy) uvdzal se. Jakou reformu. 
ve skole t^ pf ed se vzal Komensk]^, neni povSdomo ; ze zavedl do nf realie ze za- 
myslendho Amphitheatru (I. 21), i ze snah jeho pozdSjifch domysliti si Ize. Pro ve- 
likou tehddi^ dfllezitost jazyka latinsk^ho jakozto ucen^o jazyka obecn^ho, maje 

V ierstv^ pam^ti, jak^ho udenfm tfm zakusil mozolovdnf, ihned o torn pfe- 
m^slel, kterak vyucovati mu snadnSji a jistfeji, a sepsal SnadnSjsi mluvnice pra- 
vidla (Facilioris grammaticae praecepta), pozdSji (1616) v Praze vytistfind, o nichz 
kromS zprdvy Komensk^ho nevfme nic, nezli ze byla licinkem spisu Volf- 
ganga Raticha De studiorum rectificanda methodo consilium, jejz Komensk^ 

V HerbornS Cetl hned po jeho vyjitf 1. 1612 i akademiemi jenajskou a gies- 
senskou zvldstnim spisem roztroubenf,'*® kdyz Komensky pacholatflm k studiim 
>cestu m6k&'« jal se vyhleddvati. 

23. Dne 26. m. dubna 1616 o synodS v Zeravidch Komensky zHzen 
byl na kn^zstvf — zdroven s Mikuldsem Drabfkem.*' >Past]^fem cfrkve (1616) 
byv ucinSn a pfinucen pre Kciti a ph'hody svfidomi, sepsal jsem Listov^ do 
nebe, t. j. chud^ch utistSn^ch voldnf do nebe«, knfzku 1. 1617 v Olomouci vy- 



za smy§16nky lidsk6 nebo za klamy cfdbelsk6. i.e pak o vScech t^ch jinak pozd£ji mne 
pou^iti zalibilo se Bohu, mil-lii jsem b^ti odbojnikem proti vid£nf nebesk6mu, jak mluvf 
sobs Pavel v Skut. ap. 26. i 19. Nikoli, 2e bych sdm mfval nSjakd nebeskd vidSnf, nei 
it libilo se Bohu pfiv6sti m$ k osobdm, kter6 mfvaly je, a pfekonati md pravdou v6ei 
sam^ch i vlo2iti na mne konednS bffmS, abych vydal je, jd pak koneSnd poslechl jsem po 
nikolikaletem zdrdhdni a bozim mne trestdnfm. »I v Pfidavcfch ku »Praxis pietatisc (IV. Roz- 
valovdni o smrtelnosti ^lovika jeSti mIad6ho) k prvotn{ sv6 vffe o andSHch se hldsf* 
>Nepos^U§ nds k navStfvenf ani poslCl sv^ch, ahdSIA, abychom v2dy od nich aspoft o tob& 
slySeti mohii. Ne2 nechdvdS nds tu prdv$ sam^ch na svStS s tSmi nerozumn^mi tvory, 
s nimii my obfrajfce se, sami rozumnosti pozb^vdme, a zast£Aovdnim jejich trati se ndm 
svitlo ku pozndnf naSeho dobr6ho.< 

'' PferovSti koupili si m^sto sv6 1. 1596 za 52.000 zl. od pana Jana z PernStejna. 2e 
pak nebyli mSstem krdlovsk^m a trh ten nemohl jim b^ti vloien do desk zemsk^ch, zbo2{ 
to prodali panu Fridrichovi z ^erotina, kter^ jim vyplatil 80.000 zl. a sf^al s nich velikou 
£dst bfemen na Skolu, zbor a kostel, propustiv je z mnoh]^ch povinnostf poddansk^ch. 
Vine. Brand), K. St z ^erotfna, Listov6 psanf jazykem £esk^m, I, 167 pozn. 3. Po smrti 
Fridrichovi pan Karel Star§( d^dil zbo2i pferovsk6 (159b), a Pferov zfistdval pod i^erotiny 
od I. 1595—1690. Nov^ zbor 1. 1554 Bratfim odevzddn, 1579 rozSffen a pov^gen. Pam. X. 
845. L. 1874 v Pferovi na HofejSfm mistS od uditelA moravsk^ch Komensk^mu postaven 
pamdtnik dfla Seidanova v Praze. 

*• O Ratichovi d{ Kom , ze v didaktice »nejprvn€j§f led prolomiU. Vytrubovadi me- 
thody jeho byli Jach. Jung a KriStof Helvich, zvldStfi pak Helvich, kter^ pr^ naldval 
middeii do hlavy umdnf. jako na podzim vino do sudu. Die vyjddfenf jeho kazd^ pr^ 
methodou Ratichovou za rok nebo, bylo-li na sp^ch za pQl roku (3—4 hodinami denni) 
mohl naufiiti se jazyku cizfmu veseleji neili matefsk6mu. Raumer, Gesch. d. Paedag. 
(6. vyd. 1877), H. 8 sld. 

" Jaroslav GoU v C. C. M. 1874 266. 



12 

tiStSnou '® 3.0 nil nenf zndmo nic podrobnSjsfho, tak jako nevfme posud, kde 
byl Komensk]^ nejprve pasty fern cfrkevnfm.** 

29. L. 1618 posldn byl do Fulneku k >nejrozkvetlejsfmu« zboni bratr- 
sk6mu na Moravfe, kamz mladsf bratH byli ddvdni »na n5m£mu«, za yastfie 
drkve i za sprdvce §koly neddvno tam zHzen^. Tu, jak za to mdme, prozU 
tri l^ta nejblazenSjsf sv^ho zivobytf. §kola fulneckd (Velkd §kola) pochdzela 
z t^ doby pfedb61ohorsk6, kdy zdvodila mezi sebou m^sta feskd i moravskd 
V staveni uhledn^ch i nddhem^ch §kol. Stdla vedle kostela, jsouc o jednom 
patfe, a byla Komenskemu i zdkflm mil^m preb^vdnfm. 

Odtud chodilo se, snad jiz tenkrdte, stromofadim lipov^m k hradu, stojf- 
dmu dosti vysoko nad mSstem a urodnym tidolim, odkiidz je krdsnj^ rozhled 
k Ohfe, Radhostu a Tatrdm. 

Nedaleko hradu jest lesfk bfezov^ a bukov^, zdkovskym (Schiilerbiischel) 
zvan;^, kam pr^ Komensky zdky vodfval a je tam ucfval, tak 2e tehddi jiz sdm 
vykondval skutkem, co pozdSji radi v Didaktice: neuciti auktoritou z knih, 
ne2 z v6ci, z nebe i zem6, z dubfl a z jedlf se dom^sleti, t. j. at sami zkou- 
majf a ne na cizfch toliko zprdvdch pfestdvajf. Zbor^ v nfimz Komensk]^ 
kdzal po nSmecku, stdval na pfedmestf, a bylo vfce domfl pro sestry a pro 
bratry z doby Komensk^ho ; ^^ Komensk]^ byl stddci sv^mu v^m^m past^fem 
a ne toliko upffmn^m rddcem ve v^cech spasenf, nez i zkusen]^m vfidcem 
ve v6cech hospoddfsk^ch. Casu zimnfho pfin^ti dal z Uher nfikolik lilft, po- 
stavil je v zahradfi za zvonici a vyucoval vielafstvf, ve Fulneku pry dotud ne- 
zndm^mu. Se vCelami ze Slovenska pfisla snad i manzelka Komensk^ho.'* 

30. Kdyz Bratff fulneitf k rad6 Komensk^ho pHbytky sv^ ozdobili 
obrazem berdnka^ rfkali jim proto »Lampelbrilder«, Komenskemu pak past^f 
berdnkfl, »Lampelhirt<, pro mirnost pak a laskavost svou i k jinov^rcflm takov^ 
licty pozfval, ze se stalo ve Fulneku pffslovfm, ze nemd zlu6i pastyf berdnkfl. 
SvSdkem vlfdnosti i€ byl pr^ »vysoce ctSn^ a v Bohu milovan]^ pan soused* 
kanovnfk feholnf Karel Josef Weldemann, muz nerudn^ a popudliv;^, s nimi 
Komensk]^ 1. 1619 Castd mfval pr]^ rozmlouvdnf o v§cech cffkevnfch a casovych, 
a to zhusta tak, ze odeSel Komensk^, jakmile mSl okouseti feholnikovy letory 
horkokrevn^ mfnSnf pak sv^ a pfesvSdceni klidn^ doma pisemnfi dokoncil. 

Dopisfl takov^ch nfimeck^ch zachovalo se pfepsan^ch sedm, majidch 



** Zprdvy o ^pisech, nenMi jmenovdn pramen jinj^, vyAaty jsou z Kom. autobiblio- 
grafie Epistola od P. Montanum. 

" J. Berdnek v »Nd8tinu 2ivota< Kom. pfi sprdvn6m vyddnf Sesk6 Didaktiky 1871 
poslal Kom. do Olomouce, kde byla tiskdrna, v n(2 Bratff tisklt potajf, ale 2ddn^ zbor; 
V Dekretech pak bratrsk]^ch jedind jest zmfnka o Olomouci, na str. 163 k r. 1545: »Li- 
8tov^ naSi k Nimcfim a jejich k ndm aby od Br. Martina ddni byli k vytiStinf v Holo- 
mouci, v§ak s opatrnostf bratru Martinovi vSdomou. 

*' Vlastimil VII. (1842) 273, Vine. Brandl, kniha pro ka2d6ho Moravana, 1863, 324. 

" Kom. m£l pffbuzn6 na Slovensku. NavStfvil je 1. 1650. Nevfme, z kter6 byli strany. 
Z Komensk^ho listu, dan6ho dne 11. unora 1649 Effroniovi, jde na jevo 2e zeman slo- 
vensk]^ z rodu LaneciAv spf{znin6ho s rodem Mariasfl de Mariasfelda, nabizel Komen- 
skemu dceruSku svou je§t£ mladou za nev^stu. 



13 

podpis Comenius, pastor ecclesiae et rector scolae, a datum 1619 — tfetf da- 
tovdn dne 27. m. bfezna 1619.^* 

31. Av§ak secteni byli ve Fulneku sfastnf dnov^.** Po pordzce vojska 
stavovsk^ho na Bfl6 hofe (8. list. 1620) zdstupcov^ bratrsti v konsistofi pod 



'* Za opisy listA tSch dikujeme laskavosti p. Vine. Brandla, moravsk^ho archivdfe 
zemsk^ho. Komensk;^ by byl sotva nastoupil na themata takovd, a kdyby jich d&leiitost 
byl seznal, odpov£d£l by na nS zpAsobem sv^m dokazovacfm 6esky nebo ndmecky ve- 
fejnft, nikoli tak jako na schovdvanou, aby n£jak^ pantdta mohl pochlubiti se fddky 
pand^ka n£jak6ho svobodomysln^ho. N$m6ina jest mlad§( netli doba Kom. 2e niy§16nka 
hudby cfrkevnf shoduje se s mySl^nkou Kom., ndhoda, nevfme, pro£ by otdzka ta fehol- 
nika rozdurdila, aby byl pan » rector scolaec musil dom& ut6ci. List prvnf obsahuje ukon- 
£en{ rozmluvy, ochuravinfm Komensk6ho pferu§en6, k nii dalo pf{£inu upilenf dvou star^ch 
darod^jnic ve Fulneku. Kouzelnfci b^vali pr^ hned za Star6ho zdkona^ nebof Bfih kouzel* 
nictvf zapovidal. B^vali v2dy lid6, kteff chtSli zneuifvati jni6na boifho na fikodu lidskou, 
jinl pak, kteH um61i vice neili sou^asnici, za 2arod£je zapsan6 dihlu byli pokUddni. Wollen 
wir also Gott die Macht lassen, die Geschopfe gegen die Unfalle des Teufels zu schiitzen; 
wolien wir das grosse Werk der Erlosung nicht ganz herabwiirdigen, wodurch dem Teufel 
die noch ubrige Macht ganz entnommen worden ist . . . Wir wollen Gott bitten, dass 
er die Herzen der Menschen erleuchte, damit sie das Joch des Aber^^laubens endlich ein- 
mal abschiitteln und Gott allein die Ehre geben. 

Listem druhj^m opfrd se proti dot£ravosti kn6i( n£kter]^ch, dfrai stav jich bfvi pro- 
fanov^n. U n£kter^ch ndrodfi neukazovali se kn£2f a jako za bohy jmfni byli Cim ffddeji 
kdo hfvii vidSn, tfm vzicn£j5{ b^v^, jako biskup, kdyi nSkam zavfti. Kazatel6 nyn( od 
cfrkvi opatfeni sv6 majf: netfeba jim choditi ndvStdvami, leda bude-li zavolan. Zvldfit^ 
mniSi dastdji pfichdzeli do domfi. Kom. zprvu divil se zvldStnf t€ horlivosti, jako za to 
m£l, ale brzy vidil, 2e pfichizeli pr^ k vflli pln]^m stolfim a dobr6mu vfnu: k chud^m 
nechodil nikdo. 

List tfetf, proti Ifbdnf rukou £eli. Knize v poctivosti mfti slufif, ale jin^m zpAsobem. 
Komensk6mu pfed desfti lety (1609j itbrik ruky poHbil, a fierednd pr^ z toho byla vy- 
rdika, kterd by dalSfm Ifbdnfm se byla roz§{i41a. 

List (tvrt^j proti opfjenf se knif f a proti pfijfmdni lidf mlad^h do kldStera. Meine 
Zoglinge lassen mich nicht weiter schreiben, sie rufen mich zur Schule (sotva!). 

List pdt]^f proti vstoupenf do kldStera jinocha 161et6ho. 

List Sest^, proti hlu£n6 hudbS cfrkevnf, kterd odvracf od poboinosti a znesv£cuje 
se, kdyl u2fvd se t^chi ndstrojfl v kostele i v hospodS — ndzor prav^ bratrsk^ a odjinud 
zn&mf. 

List sedm^, o Idsce bratrsk6 k bliinfmu. Brati^i neobtS2ovali jinov£rcfi (deho2 dokd- 
zali zvldStft za prvnich let vyhnanstvf sv6ho). 

KromS toho Komensk6mu pH6iti listnf poddnf krati£k6 rozprdvky n£meck£ o maniel- 
stvf kniiskem, o slibech kliSternfch, dennf ziv&t £lov£ka, nad to pak pfsefi: 

Aba lieber Vater hore, 
Wenn dein Kind gegen Himmel schreit, 
Rette deines Namens Ehre, 
Denn du bist voll Giitigkeit« 

Konec : 

Dein ist Reich und Kraft und Ehre 
Amen, grosser Gott erhore. 

'^ Na poboinost, pi4v&tivost a vSelafenf Komensk6ho nezapomnila povSst lidu fulne- 
ck6ho, jak pfesvidiil se Palack^, a posud n£me£tf Fulne£an6 jm6no Komensk6ho u ve- 
lik6 majf poctivosti, a stardstudna, z nf2 pfval Kom., posud lidi ob^^erstvuje. Felix Jaschke, 
mSfifan fulneck^, 1. 1811—1829 kroniky a povdsti fulneck6 sbfral a opisoval do dvandcti 



u 

oboj{ a Adam Hartmann, kazatel kaple Betlemsk^, rozplasili se drive, nezli na 
n6 byli vyddni manddtov^ cfsafstf. Uddlost ta pffiinou byla Komensk^ho 
spisu, V nfimi vypravuje sdm: »Znamenaje, ie sbfraji se mracna protivenstvi 
(blesk zajist^ bl^skd dffve, neili uhodi), sepsal jsem Predbeznd napomenuti 
proti svodfim Antikristov^miRetuiik), dflo sluSn^ho objemu, neuvefejnSn^ tiskem, 
pro opravy star§fmi cinSn^, pro porady a odklady, pro nastalou zdhubu samu, 
ale rozliin^ch lidf rukami pfepisovan^ rozli6n6.« V opisu musejnim skladatel 
o sob6 df: >Jd kdoz jsem, jenz tebe retuji, na to se neptej: bo2f sldvy hleddm 
a ne sv6, zddosti spasenf lidsk^ho a ne povSsti jm^na sv6ho.« *• Shleddvdme 
to ve vSech skutcfch i spisech jeho. 

32. Kdyi r. 1621 vojsko spanHsk^ osadilo a vyplenilo Fulnek, celd Ko- 
mensk^ho knOiovna uchvdcena byla i se Skartami didaktick]^mi, obsahujfcfmi 
v^sledky pfemySlovdnf v PferovS pocat^ho, Komensk^ pak odehndn byl od 
zboru fulneck^ho, bud pfed vyddnfm manddtu cfsafsk^ho nebo hned po vyjit( 
jeho. Prvnf zajist^ manddt, vypovidajfcf kn^ze evangelick^ ve tfech dnech z Prahy, 
V osmi pak dnech z Cech i z ostatnich zemf krdlovsk^ch, vyddn byl dne 13. m. 
prosince 1. 1621, patent pak ze dne 29. m. ffjna 1622 i nSmeck^ kn^ze evan- 
gelick^, jim2 vzhledem ke kurfiftu sask^mu bylo popfdno poshoveni, ze zemS 
vyhostil. 

33. O tom prvnfm utrpenl a zbozn^ litSe v nSm Kom. pf§e: »Od- 
puzen byv od drkve sv6 (hned mezi prvnfmi I. 1621) sepsal jsem rozprdvku 
O dokonalosti kfestensk^, hledS sobfe i jin]^m svStle ukdzatl, ze celd dokonalost 
krestanskd zdleif v kondni a sndJeni ve vsem vule boii. My lid^ mdli, nepo- 
drobujeme-li se jf sami a neb^dme-li sladkostf bozsk]^ch zaslfbenf pfivdbeni, 
b^d dflo dobroty boif, ze kffzem k tomu b]^vime pfivddSni atd.«'' 

BvazkQ foliov]^ch (nynf v Brnd), pozddji pak R. Fischer, fysik mftstsk;^, podal u vefejnost, 
£eho ve Pulneku mohl doptati se a dov6d£ti. 2e pak pamdtka Komensk^ho stdle obno- 
vuje se ve Fulneku, toho hlavnf pf(£inou jsou £ast6 pouti z Gnadenfeldu osady Ochra- 
novsk]^ch v prusk6m Opolsku, z Anglican i ze severnf Ameriky. OchranovStf zajist6 ne- 
zapomfnajf, odkud pofili, Fulnedtf pak v hrabstvf yorkskiro v Angli^anech, mezi Leedsem 
a Halifaxem, vidf, 2e jsou potomci vystShoval^ch Fulnedanfl moravsk^ch. 

** Opis musejnf (z r. 1639) virn^ji klade a srovnaleji s listem k Montanovi nApis 
toho dfla, neili pfepis v knihovn£ univ. pr. (17. H. 31.): Ketuftk proti Antikristu a svo- 
ddm jeho, ktef(2 v tichto zarmoucen^ch ^asfch mnoh^^m ku zahynuti ne§fastn£ se roz- 
mdhajf, a ne jednich odstupovilnf se dije, t£m pak, kteffi by duSe sv6 retovati a pfed 
zahynutfm vystrahnoutl cht^H, poslan^ od jednoho z tnilovnikd JeifSe Krista. Ku konci 
pfipsAno: Restauratum ad laudem et gloriam Dei aedificationemque bonorum et confusio* 
nem malorum ad annum 1627 die 20. Martii, kter62to druh6 vyd&nf rukopisnd nejspfSe 
bylo rozmnoieno pffdavkem: »Promluvfm k jesuitfim a jin^m cfrkve papeisk^ sluieb* 
nfkAm.c Srov. HanuSovo dtenf v krdl. Ces. spole^n. nauk dne 80. m. bfezna 1868. (O Vf- 
deAsk6m rukopise Retuftku F. Men^fk v Ndrodnfch Listech 1892.) 

•^ PfemySIovdnf o dokonalosti kfesfansk6, kteroui Bflh vyvolen^m sv^m v slovu 
8v6m ukazuje, duchem sv^m vnitf vnukd a ji v nich k nevypravitedln6mu pot£§en( roz- 
lidnymi odporn^mi vicmi rozn^cuje a k plnosti pfivodf (Luk. 10. 41. 1. Kor. 12. 31.), die 
zprivy Komensk^ho tifitino bylo v Praze 1622, tedy v tajn6 tiskdrni^. Pofad v£cl dva* 
nActi kapitolaroi jest tento: 

1. V £em dokonalost kfesfanskd z^leif (ka2d^ v bo2f Skole vycvi6en}^ a skrze Ducha 
pravdy znovu porozen^ £iov£k to sdm v sob6 najde a vyzni, it prav6 kfesfanstvf a libd 



15 



34. Podnest by bez mnohj^ch znamenit^ch knih a spisfl bylo, a mnohe 
srdce bez ndboznosti zflstalo, kdyby zdrmutku a protivenstvf nebylo.« Komensk^ 
df V kapitole 10. sv^ho dotcen^ho Pfemyslovdni o dokonalosti kfestSansk^, jfmi 
pocmd celd fada ndboinj^ch mystick]^ch rozjimdnf, pochdzejfcfch ze zdrmutku 



Bohu sluiba ne na sam6 znilmosti Boha a povddomosti v£c{ jeho, ale tak6 a vice v sku- 
te£n6m £in6nf vyjeven6 boif vQle, v ostffhdni svatosti, bez n{2 iddn^ neuzff Pdna, zdleii). 
2. Jak se £lovik k hieddnf a dosaienf dokonalosti pfisobovati a ph'pravovati mi. 

3 O milovdnf Pdna Boha, odkud se v srdcfch zan^cuje. (Dv^ma se pram^nky do 
srdd vpouStC: »8krze pozn^nf divn6 bolsk6 dokonalosti, kteroui on sdm v sob6 mdc a 
»8krze rozjimdnf pfe§tidr6 dobroty a Idsky, kterdi z nSho na nis vypl^vi*. — »Co se 
prvnfho tkne, povaha srdce naSeho jest, ze se liskou ke vSechnSm tSnx vdcem, kter^z 
sanoy v sob(^ p£kn6 a lib6 jsou, klonf, budte ony duchovnf neb t£lesn6. Pro£ sobS Eva 
zapovSd6n6 ovoce zachutnala? Proto, 2e bylo na pohled£ni lib6. Pro£ Jakub Rachel vice 
miloval ne2 Liu ? Proto, 2e v o^fch jeho pSkndjSf byla. Pro£ Salamoun za moudrost iidal 
a ne za bohatstvi aneb dlouhov^kost ? Proto, 2e ji za v£c zvliStni, uSlechtilou driel. A tak 
summou, co zvldStn&jSfho a krdsndjSiho, to srdci na§emu milejSf. Mysl tedy pobo2n6ho a 
vyvolen^ho £lov£ka, kdy2 Boha a jeho nestvofenou bytnost rozjiro^, vyrozumfvd, 2e 
tarn jest nevyzpytatedlnd jakisi distota, krdsa uSlechtilost, sUva i radost, £emu2 podob- 
n6ho v swM nic nenachdzf. Protoz mu se srdce hned tarn obracf a jin6 tyto v£ci, jakoi 
fipatnijSf za hfbet stavdjf, tu v Bohu s!<rytou krisu sobS chutnati a po n( dychtiti zadfnd.) 

4 Jak vroucf Idska k Bohu b^ti a tim se prondSeti musf. (DSlej P^n BQh s milovnl- 
kem svj^m, co dSlej, pfece mu on do rukou leze, Idsky se od n^ho nad^je a Uskou jemu 
odm^Auje.) 

5. Jak se milovdnf Boha i na blilnf rozpl>^vati musf. (»Bfih zavizav n&s k v££n6mu 
sebe milovdni a vida mezi tfm, 2e my snafnostmi sv^mi nic jemu napomoci, ani Usky 

skutkem dokdzati nero&ieme, vystavil ndm na mfstd sv6m blilnfho naSeho . a 

cele se v tom vysv^tlil, co se nikomu z nejmenSich jeho 6ini, 2e se jemu £in{, a 2e na 
milovdnf Boha a bliinfho naSeho vSecken z^kon z&\eii a proroci. A protof my kaid^ho 
bliinfho sv6ho jakofto obraz bo2f ucttvd milovati a viini ne jinak, nef jak by Bfih 
v n^m byl (jakoz jest), k ndmu a pfed nfm sob6 po^fnati mdme, spole£n6ho pokoje a 
vzd^ldnf vidycky Setfice. Sic jinak Idska, kteroui se k Bohu mfti pravfme, ni£fm2 bude 
daremnd toliko chlouba a domn£n(.)c 

6. O povoln^m se Bohu. k pfijfmdnl od n£ho na svitS dehokoli, podddvdnf. (>Jako2 
na mofi zvldStni um^nf ne tehdai lodf spravovati, kdyi jasno a ticho, ale tehddi, kdyf se 
strhnou vitrov^, boufi straSlivou pdsobl a lodf od ndsiH vin sem tam se zmftd: tak po- 
dobni ne to jest nejvStSf uminf v £as §t£stf se pdnem Bohem b^ti spokojenu, v n6m se 
t&Siti a jej chvdliti [nebo to 2e snadn6 jest, cfdbel pfed Bohem vyznal], ale v £as zdrmutku 
a pokuSenf, v £as t£2kosti a bolesti Bohu se podkloftovati a v n£m stdl6 koch&nf mfti, 
to jest umSnf nad vSecko um^nf a nevyhnutelnS potfebn6 poboin^m. Nenf zajist^ i&dnf 
z vyvolen^ch, jeho2 by do fikoly kfffe nepos3^Ial £asem pAn Bflh «) 

7. O pokorn6m nemoci sndSenf. 

8. O dobrovolndm chudoby podstupovdnf. 

9. O trp£liv6m potracenf mil^ch pfdtel a siroby sndSenf. (»Nejdra2§f na svStS klenot 
2e jest v£rn^ pfitel i pohan6 ffkali, i Sirach tvrdf, i skutek ukazuje ZvIdStd jfkk man2el6, 
sebe upffmnS milujicf, kteff2 jedno srdce ve dvou t£Hch nosf: a protof ztrdta mil6ho 
pHtele jest nad jin6 ztrdty t£2§{, a kdyi maniel jeden od druh6ho skrze smrt odtrien 
hfvA, tak to b^vd, jako by srdce na dvi roztrfeno bylo. Zdrmutek takov^ smrti se rovnd, 
n^br2 jeSti, kdy2 jeStS mal6 n neodchovaI6 dftefky pfed rukama jsou, na nH kdykoli po- 
zfistal]^ z manielfi pobo2n]^ch pohl6dne, srdce se mu ialostf zal6vd. Ale co2 Siniti? I tu 
se vQle ^lovika vQli bo2{ podkloftovati musf, pon£vad2 on nechce ne2 sdm vSemi vicmi 
vlddnouti: kdo ulo2enf jeho odold.<) 

10 O udatn^m a vesel^m protivenstvf podnikdnf. 



16 

a protivenstvf, jimiz jako bohoslovec a filosof kfestansk^ nastupoval cestii 
tmovou vfidomky, s nejhlubSfm pfesvfidienfm, vferou nezlomnou i s odhodla- 
nostf kfestlanskou, vferu svatfi heroickou. Na chvfli v pozadi ustupuje p^e 
o Skoly bratrsk^, kter^ b^ti pfestaly, a ve spisech Kom. zfejmSji a zfejmSji vy- 
chdzf na jevo asketick^ kvietismus kfesfeinsk]^, t. j. uspokojenf duse Bohu 
oddan6, skutecn^ kondni a sndSenf vflle bozf, nikoli jako liiinek neiinnosti 
a nestatecnosti, zt]?^ran^ho vysflenf a zmaldtnSnf, nei nejuvSdomfelejsfho sebe 
i svSta pozorovdnf i obou od Boha odvislosti uvaiovdnf i vselik^ prozfetel- 
nosti a opatmosti sv^ vflli bozf podfizovinf. »To jsou potSSend pfemyslovdnf 
(d( V kap. 6.), kter^mii sebe v vselijak^ch t^kostech Boha milujicf srdce ob- 
derstvuje a k podnikdnf kHze udatn^ iinf.« 

35. Kdyi tedy Kom. od zavfen^ho zboru fulneck^ho odlouien^ ani 
osobou svou nebyl bezpe&n a horsf jestfi na nekatoliky dordzenf ocekivali 
zmuzil se sv^ >Pfemyslovdnfm« a na vsecko zl^ pfipravil se (v kap. 10.). 
»Necht se tedy svSt se vsemi rfdbly z pekla bouff, jak chce, bez vflle vsak 
bozf na nds nic miti nemohou. Nebo se ndm Bflh zavdzal, ze nds neopustf 
ani nad moznost pokouseti dopustf. A vfme, ie i skrze mofsk^ hlubiny umf 
suchou nohou lid svflj pfev&ti. Vfme, ic umi nepfdtely, kdyz Elizea jimati 
chtfijf, slepotou raniti, aby ho nepoznali. Vfme, ie umf, kdyz Elidse jfmati 
cht^jf, ohnSm s nebe na n6 hdzeti a je zzfrati. Vfme, ze umf, kdyz Krista neb 
jeho lidy jfmati chtSjf, nazp^t poraziti. Vfme, ze Pavla umf z DamaSku, by pfes 
zed V kosi bylo, vy v&ti. Vfme, ie Petra umf, sraze okovy, z ialafe vytrhnouti. 
Vfme, ze i uprostfed ohniv6 peci ctitele sve zachovati umf. Summou, kde lid- 
skych prostfedkfl nestacuje, ze on na tisfce jeSt6 prostfedkfl md sv^ch k za- 



11. O ustavi£n6m o Bohu pfemySlovdnf. »Z pln6ho Boha zamiloydnf a jemu se v§(m 
vfiudy odddnf jde se na tfetf dokonalosti stupeft, jeni sieve ustavi£n6 a lib6 s Bohem se 
obfrdnf. Nebo kde jest poklad, tu jest srdce, di Kristus pdn. Kdo tedy sv6 nejlepSf dobr6 

V Bohu 8lo2en6 b^ti znd a jemu tak6 sv6 nejlepSf poklady, duSi, t^lo, pf^tely se v opa- 
trovdnf odevzdal, toho mysl nenf mo2n6, nei 2e iasto z t£la vybfhd a s t€mi poklady 
a opatrovatelem jicli Bohem rozkoSni se obfri (mystika). A to jest nejvy§§( zde stupeA 
dokonalosti, se pdnem Bohem spojenu b^ti a jako ji2 v Bohu pfeb^vati. Coi se dvojfm 
zpAsobem dSje: 1. PfemySlovdnfm o n£m. 2. Rozmlouvdnim s nim. PfemySlujeme jako 
ponikud o nepfitomn6m, pon£vad2 jefitfi vzddlenj^ zfistdv^ zraku naSemu, je§t£ se nevi- 
dfme tvdff v tvdf. Rozmlouv^me pak jako s pfftomn^m, protoie neviditelnfi s ndmi jest. 
Oboje to vyvolen6 duSi sladk6.c — »0d Boha £loviku srdce tak hbit6 jest ddno, ie v jednom 
okamienf s nebe na zem a ze zem6 na nebe vzndSeti se mtiie. I jsou takovd pfemyfilovdnf 
pfendramnd pot£Send, ndbo2nost i vnitfni radost rozmnoiujfcl. Kdo tak ustavi£n£ pdna 
Krista v pam£ti md, ten naSel tu drahou perlu, za nii by rid vSecko, co mi, ddti cht^l. 
Kdo tak ustavi^nft pdna JeifSe v srdci nosf, tomu se vSecken sv6t a svou sldvou a rozkoSemi 
mal^ a Spatn^ zdd, a zdd se sob£ nad krdle, knfiata a pdny sv£ta bohat§{ b^ti, a jest 

V pravdS. Pobo2n^ toho zkusiti mflie, jako cviCe se stdle v takovj^ch svat^ch pfemyfilo- 
vdnfch, srdce iiv€ v Bohu miti bude a jemu nebesk6 v^ci sladnou, a jak zase, kdyi zanedbd 
meditacf neb pfemySlovdnf svat6 nftkter^ den, vSecko pfi nim chladnouti, a jemu se 2iv6ho 
pot£5eni nedostdvati bude . . .c 

12. O ustavidn^ch modlitbdcb, a jakd jsou znamenf s Bohem se obfrajfcfch lidf. 

Zavfrka. 
Modlltba poboin^ho v kfiii postaven6ho ilovdka z ialmfi Davida svatiho vybrand. 



17 

chovdnf a vysvobozenf. True ddblu a vsechn^m holomkfini jeho, aby ndm pres 
bozi vfili, kdyz se u n6ho skryvdme a k stinu jeho titocistS bereme. Pro6e2 se 
zklamajf zfejmfi ti, jenz dusi mou chtf zkaziti, zpivd David atd.« 

36. »Co V drkvi neb v nebi zvldstniho byti md, to zde litrpnostmi musf 
vypulerovdno b^ti. A protoz blahoslaveni, ktefiz kdzni PdnS nepohrdajf, neb a5 
kdzeii pfftomnd nezdd se b^ti pot^send, nez smutna, ale potomt rozko§n6 
ovoce pfinasf tSm, ktefiz by pocviceni byli. Nybrz i v casnyc h vecech mnoh^m 
protivenstvi prosp^la. Pnkladov^ jsou, ze kdo pro Krista vyhndni, vypov^d^ni, 
opustSni pfdtel, odjeti statku, lifadu a poctivosti dobrovolnc^ podstupovali, pdn 
Bflh jim malick^ tSch v6ci opustSni hojn^m zase hned zde navrdcenim st^dfe 
vynahradil, tak ze vfce bezpecnosti, svobody, statku, sldvy a poctivosti, nez kdy 
pfedtfm mSli. Tak, hie, Kristus sv^ slovo plni: Kdo pro mne opusti dQm, 
bratff, sestry, otce, matku, manzelku, dftky, roli, vezme stokrdt vie hned v zi- 
vot6 tomto a v budouefm v^ku zivot v6cn^. — Kdoz by tedy k vfili tomu 
Panu nMeho oieleti se neliknoval, kteryz tak bohat6 casn^ i v6cn6 skody 
nahrazuje?« 

37. »Naposledy, by pak nemSl clovSk v^h'ei z smrti aneb jinyeh tSeh ne- 
f estf vytrzen byti, ale v nieh zahynouti : eoz na torn ? Drahdt jest pfed obli- 
cejem bozim smrt svat^eh jeho (Zalm 146). A zdaz pak pro ten to pntomn^ 
zivot V Krista doufame? Vsak bychom nejbidn^jsi byli ze vsech lidf (1 Kor, 15). 
Jinde, 6 jinde jest odplata nase a mzda nase, kterouz ndm ehovd ten, jenz nds 
pfed vSky zamiloval, Bflh, k nfz kdyz povoldva bud smrti prostou neb mu- 
cedlniekou, pro6 sobS neb jin^^m toho zdvid^ti? Nepfiehdzi sie bez t^zkosti 
a tesknosti smrt, vyhndni, vypovSd^ni a jind takovd trdpeni sndseti ; ale ClovSk 
V milovdni Boha ustaveny z toho se vyrdzeti a udatnostf vi'ry vseeko pfemd- 
hati musi.< 

38. O smrti mucennick^ jestS zfetelnSji v poslednim cldnku »Hradu«: 
»Ze pak mimo jine utrpnosti i smrt i ohavnou na sv6 casto dopousti, neni 
se proc diviti. Nebo ponevadz jednou jest uloseno zemriti^ nemohou toho ani 
pobozni minouti. A tu jiz co na torn zdlezi, sdm-li Buh svou rukou^ totiz 
smrti prirozcnou, zivot odjintd cili jinimu nekomu odjiti porouci, Nybrz kdyz 
se to skrze nepfdtely pravdy deje^ cti tun nebesky otec sve ctiteUy aby pro 
neho trpic (jesto by jinak v tentyz cas podle uloseni jeho z sveta museli a 
bez koruny)^ tim siavnejsi odplatu v nebi miti mohli, Nebo ponevadz je spra- 
vediive u Boha^ aby iizkost trpicim ddno bylo odpocinuti^ take jest spravedlizfe, 
aby vice trpicim vice sldvy ddno bylo, Proc tedy sobe nekdo zdvideti toho fnd^ 
cehoz by j emu pfed jinymi Buh priti chtelf* 

39. Lfce pak znameni srdee, obirajicfho se s Bohem rozjfmdnim a mo- 
dlitbami, sdm nejlepe kresli povahu svou vnitfni i v^^raz svt§ tvdfe jakozto obraz 
toho, eo nejhloub^ji a nejstaleji utkvelo v mysli. Clov^k tak po bratrsku a po 
Komensku Bohu oddany a na neho stdle mysh'ci: 

a) »Nemnoho mluvi, nez mlcelivosti radSji ostfiha, jakoz proto, ze srdee 
jeho nepotfebnym fecem a vecem vyh^bd, tak i proto, ze vnitf s Bohem za- 
mfistknane byvd.« 

Fr. J. Zoubka 2ivot Jana Anwsa KomeDskiho. 2 



18 

b) »Nemnoho se takovy po vScech jinych ohl^di, aby se mdl v spatro- 
vdnf krdsn^ch zahrad, kitaltovdni krasnych satu, cerstvych koni neb ptakfl a 
tomu podobnych v6ci, aneb take v poslouchinf a sbfrdni novin kochati a 
tini 6as trdviti, neni toho pfi nSm. 2kid se on sobS sdm v sobfe nejp^knSjsi 
v6ci miti, Boha a pokoj jeho.« 

c) »Nemnoho take svatd duse zevnitfniho tovarySstva hleda protd, zc 
rozprdvky a zabyvky za mafeni casu Qakoz v pravd^ jsou) drzf a md velike 
tovarysstvo vnitf v sobS. Protoz rad^ji jest sama, aby pokoj bez hluku \w\\ 
mohla. Aniz ji samotnost tesklivd jest jako lidem svetskym, ktefi libdho bc- 
zfho pokoje vnitf v sob5 nemajice, vne kroniS sebe oblektacf (obvesclenf) a 
z melancholic vyrdzenf hledati museji. Aniz se v samotnosti sve ceho boji, 
protoze VI, ze neni sama, nez Bfth a angele jeho pfi nf jsou, jimz se nej- 
bezpecn^ji svefuje. Nebo jakoz starsi, odrostlejsf v domS di'tky na mladsi sve 
bratiicky pozor majf, a kdyz toho potfebi, na riikou je pfenasejf. tak nds 
hledi a na rukou nosi andSle svati, jakozto starsi nasi bratfi, abychom nikdo 
opust6ni nebyli. Tomu se tedy tovarysstvu poboznd duse nejvic tSsi, jineho 
ne tak dba.« 

d) »Ac rdd sic pobozn^ clovdk i mezi lidmi byvi a s nimi rozmlouvd, 
ale kdyz jsou pobozni, a feci se o vScech dobrych, kterez by k spolecncmu 
vzdt^ldni slouzily, drzi : tu b^ti, poslouchati, nSco pfidati, uciti se a jin^ pouco- 
vati, to mil velikd rozkos jest.« 

e) >Ovsem pak rdd v shromdzdSnicn svat^ch b^vd, protoze tu jest 
svym Hospodin slunce a pav6za, tu ze milosti a sldvy udfli. Pffkladem David 
V Zalmu 27, 4* 

f) »Rad takov^ i kromS shromdzdenf s bozim slovem se obi'rd a svatd 
pisma cte, nemaje s Davidcm zddn^ho v^tsiho potSseni, jako aby v zdk9n^ 
Hospodinov^ dnem i nocf pfemysloval, protoze nad zlato i nad med sladsi 
v^ci tam nal^zd.« 

g) »Rdd clovSk s Bohem spojeny zalmy svate a duchovnf pfsnicky zpivd, 
srdcem i hlasem plesaje a Boha vzdycky oslavuje. Rdd i sdm, umMi, na ccst 
pdnu Bohu pisn^ sklddd a tudy horlivost svou v sob6 rozn^uje, fikaje s Da- 
videm: Zpivati budu Hospodinu, pokud jsem ziv; zalmy Bohu svemu zpfvati 
budu, dokudz mne stdvd: lib^ bude v nem pfemyslovdnf m^ vzdycky, roz- 
veselfm sc v Hospodinu a t. d.« 

40. K doliceni mystickeho s Bohem obcovani pf iber vi^natek z kap. 1 1 , 
s nimz shoduji sc versiky, pfidane k Praxi pietatis 1. 1040 (III); »Nejrad^ji 
nabozny clovek o skutcich Spasitele svcho (ktefiz jsou spaseni a potdseni naseho 
zdklad) pfemysli, odevsad sobS pficinu k tomu bera. Sedne-li k stolu, zpomind, 
jak Spasitel dobrovolnou chudobu pro nds podstoupil, hlad i zfzen k vyplaceni 
lakotnosti nasi'. Pije-li, rozpomfnd se, jak Pdn Jezis krev svou vylil za ndpoj 
svetu. Ji-li, rozpomfnd se, jak Spasitel octem a zlucf napdjfn. Kdyz se spdti 
klade, klade sobc IGzko sve za kfiz Kristfl, polstdf za trnovou korunu. Svlekajc 
neb obldceje se mysif, jak posmesnc Sj:)asiteli oblek jednak svldcin, jednak 
oblacfn. A vubec s Davidem (Zalm 10, 8. 9.) stdle na Boha mysli: pocind-Ii 
CO mluviti, srdce mu hned pfipomene, ze tu ucho bozi poslouchd ; pakli ciniti. 



19 

oko bozf ie se divd. Ji-li^ neb pije-li, rozpomfnd se na budoud v nebi rozkose. 
Posti-li se, rozpomfnd, 2e v nebi budeme jako angels bo2i, nepotfebujid pokrmu 
a ndpoje. Jest-li vesel s mil^mi pfdtely, rozpomind se na budoud slavn^ nebesk€ 
tovarysstvo. Vidi-li pred sebou vSmou svou manzelku (neb manzelka sv^ho 
manzela), jiz srdein6 miluje, soudi z toho, jakd jest Wska mezi nebesk^m 
zenichem a chotf jeho, drkvf. Pohl^dne-li na sv^ dftky mil^, rozjimd, jak nebesk]^ 
otec na ty jest laskav, kteff v kdzni synovsk^ pfed nfm kradeji atd.«^^ 



'■ B^vajf tyt^i Bratfi naz^vdni desk^mt puritAny, zvldSti od tfich kteff 16pe znajf 
anglick6 a skotsk6 puritdny neili Jednotu bratrskou Bratff starSi jsou ne£H puritdni jed- 
notou prostou, samorostlou, a podobajMi se jim pozd^jSi puritdni v kusech nikter^ch, jest 
pfece j^dro obou i obal jeho velmij rozdUn6. Puritdni »nebyli udenf, jako aekta n^bolen- 
skil nepoiivali pffznd, nemohli se tedy h^jiti, a obecenstvo nebralo jich v ochranu, bez 
miiosrdenstvf vyd^ni byli i^tokfim dramatick^ch i jin^ch spisovatelA. Ponikud hledand 
prostota jejich od£vu, ph'sn]^ a zasmuSil^ jejich pohled, ftuhftavd fe£, tHkA. chQze, dlouh6 
jejich modlitby pfed kaidj^m jfdlem, jejich starozikonnf kfestn( jm6na, biblicke prfipov^di 
pfi kaide pfileiitosti a iasto nevhodnft u2(van6, jejich povrhovAnf v8( iidakou u£eno8t(, 
jejich nechuf k zdbavAm tfid vzdSlan6jfiich naskytaly posmSvddkfim dostate£n6 litky . . . 
V puritdnu byli dva rozli£n{ lide spojeni, jeden sam6 jen pokdnf, pukora a n^stroj milosti 
bo2{, druh^ hrdj^, nesklonn^. V prachu kofil se pfed sv^m Stvofitelem, ale Sldpl nohou na 
hlavu kr^ovu. Ve sv6in tajn^m kon^nf poboznoati modlil se vzdychaje, size, Up^je a u vy- 
tr^enf jsa, nebesk6 nebo hrfizypln^ vidftnf jevtlo se pfed du&{ jeho, mn£l, 2e slySf zpdv 
and61A nebo hrozby pokuSitelovy, ve sv6 obrazivosti spatfoval radoali spisy v££n6 nebo 
plameny pekla. Vane myalil, 2e md v rukou iezlo ffSe tis{cilet6, Flutwood kfi£el v dzkosti, 
2e BAh sv6 tvdfe pfed nlm skryl; ale kdy2 sv6 m(sto zajal v politlckdmshromdidSnf anebo 
se medem pdsal, aby del do boje, nebylo v n£m ani pamdtky onoho zimni£n6ho nadSenf. 
Kdo jen disn^ a odstrkav]^ vndjSek puritdnA viddl, jen vzdechy a ftuhAav^ zp£v jejich 
slyfiel, posm(val se, ale nesmdl se, kdy2 je na fe£niSti nebo na bojiSti proti sob6 m£L Ve 
vfiech obfansk^^ch i vojensk^xh zdleiitostech jevili tito blouznivci chladnou a pevnou 
soudnost, smdlou mysl, vytrvalost a odhodlanost, kterou mnozi spisovatel^ s jejich ndbo- 
ienskou horlivostf srovnati nemohli, a£koli to pfec jen nevyhnuteln^ jej( ndsledek byl. 
Moc a sfla jejich pfesv£d£enosti v jedn6 pff^inS doddvaly jim jistoty ve vfiech pfi^indch 
jin^^ch. Jeden cit podroboval v nich vfiechny city jin6 t^trpnost, nendvist, ctiiddost i bdzeA. 
Smdli se a plakali, radovali a trdpili, ale ne pro vdci tohoto svita. Jejich blouzn^nf u£i 
nilo z nich Stoiky, nebof osvobodiio ducha jejich ode vSech pfedsudkA a sprost^ch vdSnf. 
OvSem svedlo je blouzndni to n6kdy, ze §patn£ pojali zdmysly, ale pfec nedopouStilo, aby 
se Spatn^ch chopili prostfedkfi k dosaieni sv6ho cfle, byf pravidlo i tu svoje v^jimky roSlo. 
Oni tdhli sv^tem, svrhovali a drtili utiskovatele, smfchali se se vSemi lid mi anii 
jejich chyby a neduhy pfijali, nedbali zdbav trampot a pf(, a iddnd zbraA, iddnd hrdze 
nezastavovala jich na jejich drdze. OvSem musfme se vyznati, 2e nezpflsobn^ mill oby^eje, 
jejich zasmuSilou pfisnost domdcfho zivjota nelze chvdliti, jejich rozum byl £asto zakalen 
a pomaten, protoie nevyzpytateln6 v£ci cht£li vyzpytovati, ale mo2nd ffci. 2e puritdni, 
vObec povaiovdni, udatni, moudfi, poctiv{ a uzitedni lid6 byli.€ Tomf^ek, D£je anglick6 
zemft 1849, 238 sld. 

To nebyli Bratfi, ktefi tak6 trdvili £as pfi klidn^, prost6 prdci modlitbami a zpivem, 
ale Hbezn^m, ie zalibil se u£en^mu Esromu Rudingerovi; ktef{ tak6 pohrdali zdbavami 
a rozkoSemi sv£ta, ale nemraiili se a neSkareddli, nti dbali o n^bo2nou sluSnost a zdvofi- 
lost, kteff v jedn6 osob£ jednfm toliko byli Clovfikem, kteff nechtili nic mfti se soudy 
sv6tsk^mi, sami mezi isebou vSecko si uklfzejfce, ale vrchnostem poddani se podrobujfce, 
kteff trp^li rad^ji ne2li dinili kftvdu, ktefi kladli slovo bo2( nad u£enost lidskou, ale po 
ukon£en6m sporu mezi Augustou a Blahoslavem osvfcenost s vdrou srovnali, kteff postili 
se za vdlky Smalkaldsk6, ve vyhnanstvi pak pld^em a modlitbami pomdhali vojskAm evan- 

2* 



20 

41. Jako odnozf Dokonalosti kfesftinsk^ a Hlubiny bezpecnosti jest 
spisek, jejz Kom. sepsal na rychlo a datoval 10. ffjna 1622 >po odchdzen{ 
m^m«, nevfme, kde na cestS do Cech z Moravy, pro pfitele, kter^ byl mi na 
mfstS otce. Jest to »Nedobyteln]^ hrad jm^no Hospodinovo, k nSmiiz kdo 
se koli V sv]^ch jakychkoli souzenich a nebezpecenstvich utflcd, pfichrdnfin 
a zachovdn bfvA.* (Pfisl. 18, 10; Zalm 62, 3.) At pak byl otcovsk^ ten pfitel 

V 

pan Karel Starsi z Zerotina nebo jiny kdokoli, tfm vStsfch dfkfl zasluhoval, 
cim vStSf bylo pro knSze vypovidan^ nebezpefif, jakz na to Kom. touzi v >Hrad6« 
V 2. kap.: »Zvldst6 poboznf sliizebnici cirkve na to stSsti maji, aby kdyz se do 
uzka dostdvaji, zddn^ se o nS nezasazoval a jich zjevne, ale ani tajn6, by i mohl, 
nepfistiral. Mdlo byvalo i jest Abdydsfl, kteh' by v cas protivenstvi po padesdti 
prorodch skr]^vali, pfechovdvali a opatrovali. Vice jest tSch, kten Hkaji : JdSte, 
bratn, v pokoji, zhfejte se a najezte, a mezi tfm nedaji mu zadne potfeby, totiz : 
ktefiz pfeji sic, aby protivenstvi trpfcf zachovdni byli, tak vsak, aby se oni 
toho nedotykali. A byt i byli, kdoz bud stinu sveho pfdli aneb slova ne- 
vinnym propftjciti chtSli, nenf se vzdy nac bezpe6iti.« 

42. Rozvrzena pak jest rozprdvka ta (tractatus) v sestero kapitol : 

1. ze V svStS jest plno ndstrah a nebezpecenstvi, proti nimz, nemd-li kdo 
jistdho litocist^, ze bidn;^ jest 61ovyc. 

2. Ze sob6 lid^ omylnd ledajakds utocist^ zvoluji. 

3. Ze jedin^ jest bezpecn^ a dokonal^ v biddch litodistfi Bfth sdm. (Vse- 
mohoucf vsudy rozlitd Bozf moc jest hrad ten nedobytelny, v^ze ta, basta ta, 
skdla ta, k nfz kdo utece, zachovdn bude.) 

4. Co to jest pfed nebezpecenstvim k Bohu ut^ci a u n^ho se skr^ati, 
a kter6 on na svflj hrad pfijima. 

5. Jakd jest na hrad^ Jmena Hospodinova bezpecnost. 

6. Tak6-li se co odpomeho na hradS HospodinovS bydlfcim pfihdzf a proc 
to se dfije. (Jind jest vSc, kdyz lid^, jind kdyz Bflh soud o v^ci cinf: Jednou 
toto V bozim slovu utvrzeno jest a zfistane nepromenitedln^ na vSky, ze kdo 
v Boha doufd, zahanben nebyvd.) 

43. Nesl^chand skoro v6c jest klidnost mysli, s jakou potkdvdme se pfi 
Kom. i v nejvetsi nesndzi zivota. Totiz, ze metrick^ cesk^ verSovdni Blahoslavem 
pocat^, Benesovskym a Nudozerskym ddle veden^ 1. 1622 jestS na MoravS 
vzom^ dovrsil, o cemz on takto: 

»I ke skldddni bdsni nekter]^ch ddna mi byla prfiina (skrze nemil^ ono 
prdzdneni me, kdyz jsem byl odvoldn od lifadu m^ho povoldni) a to takovd: 
Vavfinec Benedikt Nudozersky', professor prazsky, pokouseje se stastn^ o vzdc- 
Idni ceskeho bdsneni, slozil zalmy Davidovy rozlicn^mi driihy m^tra po pfi- 



gelick^m v jichz faddch protestant6 Ce§t{ bojovali, kdyi pak konc£n£ hndni byli »zjeven{m< 
Drabfkov^m k pokusfim akce n£jak6 politicke, v hrozn6m jiz byli rozptj^leni a k cizf toliko 
vfili odkdzdni, kteff v6fili, pokud vdfili, v ide^lnf fiSi tisfciletou v nil bude vlddnouti 
Kristus skrze evangelium, nikoli osobnd hmotnou moci a silou atd. Tak nekone^nd jest 
obm^nnost a rozlidnost v^jevfi d^jinn^ch ie podobnost v £dsti jedn6 rQzn^ra odporem 
nebo protivou £dsti druh6 odrdif se od sebe tim zfetelndji a vzbuzuje v du§i i^zas ne 
men§i\ ne/li odli^nosti pdsmov^, krajov6 a mistnf v nekone£n6m oboru pffrody. 



21 

kladu Buchanana*': kdyi byl dfla toho sotva dokonal, skonal (1615) odkdzav 
je zdySti nSkomu, kter^^ trochu nedbale dbal o jeho vydanf a tak dlouho od- 
klddal je, az vzalo za sv^ za plen6n{ Prahy (1620). DovSdSv se jd, ze vlast 
takoveho zbavuje se pokladu, zelel jsem toho velice, dychtS pak nahraditi 
ztrdtu, sdm rukou pfilozil jsem, sloziv metricky nSkoIik zalmfl, n. p. metrem 
heroickym zalmy 1, 2, 8, 16, 18, metrem elegickym zalmy 3, 6, 11, 12, 15, 
19, 20, 24, 27, metrem jambick^m trojfddkov^m 4, 10, 13, jambick^m 6tver- 
fddkov]^m 9, faleck^m 7, sapfick^m 5, 17, 51, 94; trochajsk^m 100, 117, 150. 



•• V 16. a 17. stoleti velmi pilnfi obhovofovAny byly a pfebdaftovdny ialmy Davi- 
dovy latinsky verSi £asom£rn^roi, jazyky pak ndrodnlmi verSi r^^movan^mi. Vynikli tu 
mezi vice neili dvacfti latindfi Marek Antonius Flaminius, Vlach (f 1550), Helius Eobanus 
Hessus, Nimec (f 1540), nade vSecky pak JiH Buchananus, Skot (| 1585), nejvdt§{ bdsnfk 
latinsky novdjSfho vSku; tito dva i v Cechdch 6lt&ni byli ve Skoldch partikul^rn^ch. Po- 
Uci majf svflj Psalterz Dawid6w od Jana Kochanowsk^ho (f 1584), Jihoslovand Saltjer od 
Ign. Djordjide Dubrovnidana (f 1735), nejkrdsndjSf raezi vSemi pfevody modernimi, Ce- 
chov6 od Br. JiHho Streyce (1599), »poctiv6ho, ctihodn6ho, ndbo2n6ho r^mafe nikoli b^s- 
nfka.. (Safafik v C. C. M. 1855, 532 sld.) Pavel Jos. gafaflk roku 1854 nalezl v knihovnfi 
university praisk6 fityfi arSiky tiStdn^ch ialmfl iasomfirn^ch, jei pfiCetl Vavfinci Nudo- 
zersk6mu Josef Jire£ek pak z kritick^ch d&vodft Komensk6inu je pHsoudil a tiskem vydal 
(Ca8om5rn6 pfeklady zalmfl br. J. A. Kom. atd. ve Vfdni r. 1861.). historick^ rozvoj Caso- 
miry 6esk6 k nim pfi£iniv. Kone£n£ listem k Montanovi (zndm u nds od r. h'^eS) Kom. sdm 
se k iaImQm sv^m pi^ihldsil. Ukdzka parafrasi ialmu prvniho: 

Kochanowski. 

Szcz^^liwy, kt6ry nie byl mi^dzi zlemi w radzie, 
ani stop swoich torem grz^sznych ludii kladzie. 

Streyc Zdmrsk^. 

(Psalmorum et institutionum Calvini interpres — Carl v Zierolin, II 107 — inter alia 
eruditionis pietatisque suae monumenta psalmos Davidicos felicissima paraphrasi et rhytmo 
ad gallicas melodias accommodatos reliquit. Kom.) 

Kdo2 neodchdzi v radu bezboin^ch 
a nek^d£i cestou ne§lechetn]^ch, 
jeni se nesdzl spolu s posm£va£i 
v zdkonu Pdn£ maje chut nejv6t5(, 
V nfim se cviCf po veSkeren sviij vfik, 
ten( jest jist6 pfeblaien^^ £lov£k. 

Komensky. 

PfeSfastn^, za sebou koho zl^ch rad k ndsledovdni 
bezboi[n]^ch nepot^hl obor! a na cestu nev^znych 
hf iSnikfl kdo nenastoupil ! kdo ku poitu se ovSem 
bUzniv^ posm£va£A z6£ral>^ch pfiu^astniti vzddlil: 
v zdkonS radSe hoiitn zalo2iv 8v6 vSecko kochanf, 
dnem i nocfjehojak by pinil sobi rozkazy chutnd. 

O Kom. strofdch sapflck^ch df Bohd. Jedlidka »2e pro uhlazenost svou prosodickou 

i rytmickou Alkaiov^m i Horatiov^m se vyrovnajf« (C. C. M. 1872, 199). Jako tato 

k ialmu 51.: 

Bychf 1 cht6l mrzk6 viny sv6 zapfrat, 

zda2 mne vlastni pfestane srdce stihat ? 

Pfed smrtedln^^mi stav^tif se lidmi 

pokrytft snadao. 



22 

Nedokonal jsem vseho, odvolAn byv k vScem jin^^m. Dflo tedy z&stivi ne- 
dokonan^, jako i jin^, za&it^ pozdfeji, r^^my pod francouzsk^ zalmfl melodic tak 
svdd^jkf, aby kazdd nota dlouhd dostala slabiky dlouh^, krdtkd krdtk^, s po- 
divu hodnou Ifbeznostf, coz jin^m aby dotkali, zflstavuji.**" 

44. Zalmy ty nejspfSe od pdra brdny byly do tiskdrny, a byly ftyry 
jich arsfky poslednfm tiskem na Kralicfch, jejichz jediny exemplar zachoval se 

V knihovn^ university prazske. Moind, ze Koraenskj^ tehddz na Kralicfch nebo 

V 

V okoli se skryval. Ze pak metricky pfebdsnil zalmy, toho pHcinu 1. 1661 vy- 
lozil s ndrodnim vfidomfm a potSsenim z vStsf jazyka Cesk^ho nad jind k bds- 
nSni zpflsobilosti : 

45.: »Jestit jazyk 6esk^ k casomife ne5-li k r^mSm pfihodn^jsi (metro, 
quam rhytmis accomodatior) i opatfen vselikymi potfebami, ktere cini mil^m 
a podivuhodn^^m b<isnictvf feck6 a latinsk^. 

Totiz dostatkem slabik krdtk^^ch i dlouh]^ch, volnostf slova ve vStfi roz- 
sazovati (za t^hoz smyslu) i hojnostf uslovi nejozdobnSjsfch, kdezto jest jisto, 
2e jinf jazykov^ evropstf v torn (zvlast^ v kuse prvni'm a druh^m) majf nedo- 
statek. Pamatuji, it. jsem cetl kdysi Theodora Bezy knihu o vyslovovdnf jazyka 
francouzsk^ho, v nf pak mezi jinym i toto: Pokusili se nfektei'i, napodobujfce 
feeky a Latinfky, francouzske napsati verse, nikoli r^mem, ne2 6asomSm6. 
Veliki vSru podniknutf a chvalitebn^, ale bojfm se, 2e nemozne, protoze, 
ackoli nedostdvd se nam nikoli slabik dlouh]^ch (pro dvouhldsky i trojhldsky), 
nelze jich dosfci bez nejv^tsiho usfm francouzskym ublizenf. Taktf on t^miz 
slovy (dobfe-!i pamatuji). Opacny zpflsob u N^mcfl jest, v jichz jazyce malem 
vsecky slabiky (bud pro dvouhldsky nebo pro pfizvuk) jsou dlouh6, krdtk^ch 
pramdlo. Ale daleko vfitsf pfekdzka z toho vychdzf, ze ostatni jazykov^ nynf 
uzivani (vyjmouc n«Ls slovansky s jeho ndfecimi) zachovdvaji pofddek slov pfi- 
rozeny (jak v^i se mocf skladby) a nemohou pfesmykovati jimi, jak z^dd 
casomfry ozdoba, ano potfeba skoro vzdycky. Jest po ruce pfiklad mamS 
pokousen^ (mdlem fekl bych smSsne) bdsn6 heroick^ ve vypsdnf pt<icete raj- 
skdho, k mluvnici n^meck^ Jana Klaie pfipojenem: Ein Vogel hoch schvebet, 
der nicht wie andere lebet. V mluvnici sv^ atrialne (ktera obsahuje ozdobnosti 
feci) v kap. XIV. § 20. a 21. polozil jsem pnklad, ze v6ta latinskd p<^ti slov 
rozsmykovdnim (za t^hoz smyslu) stodvacetkrdt mftze byti obmSn^na;** 6ehoz 
ac nedovede zddn^ jazyk evropsk^, cestina a polstina dovedou na vlas. Dal 



^* »Jak by i p(sn£ vSecky i 2almy vSecky pr4v£ dokonale (podle reguH dokonal6 poezf) 
pfeformovati se mohly, pfiklad jedin^^ na 2almu 130. ukdii, jeho2 by prvnf ver§ (aby se 
vSecky syllaby ke vSechndm notim plnd trefovaly) takto zpivdn b^ti mohl: 

»Z b{d hlubiny zaIostn6, mflj Boie, v truchlosti vzhl^daje k tobi mocn^ ochrany 
z v^sosti idddm: meho voldnf ra£ neprodleni bias pfijma mne k retovdni pfisp^ti: nebf 
jest £as.< 

Ku konci pfedmluvy ku Kancionalu, r. 1659. 

^' Cte se tarn vSta: Desine consectari bonos lingua petuianti (u Cicerona: Desine 
bonos petulantissima consectari lingua — ustaft stfhati dobr6 jazykem pfevSete£n^m). 
Jungmann v Slovesnosti (1846, 21): PrflpovM: Caesar omnes utiles artes coluit mftie 
Latinfk ri5krdt pfesaditi Francouz sv6 Cesar cultivait tous les arts utiles, ani dvakrdt*. 



23 

t^ viSci slavn]^ dflkaz slavn]^ bdsnik polsk]^ Kochanovski, ^'^ celeho Virgilia slovo 
slovem i slov tymz stale pofadem pjfevadSje, nikoli ze by z toho vyslo 
i mctrum (toho ani pfi versfch feckych, v slova latinskd je proste pfevedouc, 
dosfci nelze), nez ze zftstal t^z smysl.« *^ 

4G. Za prvniho sv^ho pflsobeni a utrpenf ve vlasti sv^ moravsk^ Kom, 
sbiral latku k trojimu dflu: dv6 t^kala se Moravy vflbec, tfeti rodu Abdyase 

V 

jeho, pana Karla Starsilio z Zcrotfna. 

47. Mapka Moravy, maid a spatna, v Kosmografii Miinstcrov^, od 1. 1541 
'1629 cast^ji tist^na byla. Lepsi mapu ud^lati dal 1. 1570 Luzican Pa v. Fabricius, 
lekaf a mathematik n^kdy Ferdinanda I. Vysla tiskem tepiv 1. If)?;")., pfipsdna 
byvsi panu Hartmannovi z Lichtensteinu. Vsecky pozd^jsi mapy vypsany byly 
z mapy Fabriciovy s rozlicn^^mi chybami : »Pfedn5 zajiste mnoha znamenitdho 
jmena mista tu a tam vynechdvaji se a kladoii se tytyz mista ncpatrna, ddle 
ndzvy (appellationes), kazi se podivne, a co nejvStsf jest, poloha jich a vzdd- 
lenost sotva kde shoduji se, ze nejsoii t^mdf k zddn^ potreb^. Nezdrzel jsem 
se tedy, abych za teto me prdzdnS bezdScne (invito hoc otio meo) nepokusil 
se pfivesti vsecko v lepst zpflsob, procestovav jednou i dvakrdte ta mista, a 
kdyz nebylo pfano nohama ncbo ocima dosfci nSkterych a mSi^iti je, pi'ibrav 
opatrnS na radu lidi z t^ch a t6ch mist.« O mape pak S7ft' Kom. vylozil po- 

V 

zdSji panu Ladislavu Velenovi z Zerotina (I, 12.): »Tu jsou 1. m6sta i me- 
stecka, 2. hrady, tvrze, klastery, vsi znamenitejsich hojnS, 3. feky, pfes kter^ bf\A 
jiti putujicfm, nebo naskytuji se k spatfovdni rovnSz Idzne, kovkopstvf, dflny 
sklafske, hory vinicne, 4. (oc jsem zvlast^ usiloval) spravndjsf vsude vzdalenost 
mist. Konecne, pon^vadz vdtsina mistnich jmen jinak b^^vd prondsena od Cechfl 
(jichz jazyka uzivd v^tsi cdst zemd) jinak od NSmcfl, obou jmen zhusta polozil 
jsem, aby mapa ta poslouzila lidem obojiiio jazyka. « Mapa byla na sv&j cas 
krdsna i uzitecnd. ** 



*' Nebyl to slavn^ zakladatel r^movan6ho libezn6ho bdsnictvi polskeho (jemuz pfi- 
zvuk slabiky pfedposlednf dobrym jest strizcem zvuCndho r^^mu) Jan Kochanowski, nez 
bratr jeho Ondfej Kochanowski. 

*' Vinaficky ndS mistr heroick^ho verSe, Virgiliova mista ndkterd slovosledem 
i metrem s latinsk^m paralleinS jdoucfm vSrn£ napodobil, jako zaddtek Aeneidy: 

Arma virumque cano, Trojae qui primus ab oris. 

Zbroj a mu2e zpivdm, Trojskj'ch jenf prv ode kon£in. 

V rozsmykavosti slov poUtina rovnd se CeStinS, ale iasomiry nem^la a nemd. 
Semenowicz (Ober die vermeintliche Quantitat der Vocale im Altpolnischen, Leipzig 1872) 
dokdzal, co zndmo bylo, ie nerozezndvala slabik dlouh^'ch a krAtk^ch ani poUtina stard, 
zdvojenf a zdlouieni rukop!sn6 (aa, d; ce, 6; oo, 6) it znamend vyslovnost pochylenou 
(zufenou). Listy filolog. II. 238. 

•' Vyti§t<na byla s ndpisem: Moraviae nova ct post omnes priorcs accuratissima 
dclineatio: Auctore J. A. Comenio noviter edita. Nic. Johan. de Piscatore Hii'7, 1(5 J6, 
1664, 8 pohledem na Polnou v CechAch, Olomouc, Brno a Znojmo. Jin6 kopie horSi 1(338. 
1641, 166-i, 1666; v Zeilerovft Topo^'rafii ve Frankf. 16.00 v PeSinovS Mars Moraviae (na 
str. 60) di se, ze jest otisk mapy Kom. (ryta od Sam. Dvof^ka) v Praze 1677 v kosmo- 
grafii Coronelli 1G92 .11 Ducatc di Silesia et il Marchionato di Moravia descritti L'Exeni- 
plare delle Carte mt^sliari e con la direzione delle piu recenti Notizie de Giacomo Cantelli 
da Vignola Gcographo Del Sm«no Sign. Duca di Modena e data luce da Domenico de 



24 

48. Komensk^ prvni pokusil se sepsati »Starozitnosti moravsk^*, tedy 
dSjiny cele zemS, kdezto Paprock]^ (1593) psal toliko o uddlostech sw6 doby. 
Ze Kom. slozil spis takov^, nenf pochybnosti,** ale jak^ byl, o torn milo 
vime. I spis cesk]^, O pflvodu a cinech rodu Zerotfnskych, Palack;^ jako Staro- 
zitnosti Komensk^mu pficitd. Die Pesiny (Mars Moraviae, 230) poddn byl spis 
ten panu Karlu St. z Zerotina 1. 1(530 a Hoffer, mistosudf zemsk^ (f 1747), 
rukopis ten pr^ m^l. K spisu tomu bud povzbuzen nebo vybidnut byl Ko 
mensk^ ochrdncem svym, ktery drive jiz velmi pilnS sam shdnSl se po pamdt- 
kdch starozitn^ho rodu sveho.** 



II. 

Komenskeho utodiSte v 6ecliach. 

(Od ffjna m6sice 1622 do unora 1628.) 

1. NejpfednSjsim ochrancem knSzi bratrskych byl pan Karel Starsi 
z Zerotina, duchem i mod vzneseny, za krvaveho odboje stavovskeho proti 
Ferdinandu IL pfes vsecku sbhzenost s falckrabfm Fridrichem (I, 12.) krali 
svemu v6rny, jehoz statkfi nemohla se dot^kati ruka konfiskatorG pob^lo- 
horskych. Mezi tSmi hojn^mi statky byl Brandys nad Orlici, bratrskt^ sidlo 
starobyl^. Kdyz zajist^ prvni Bratfi usazovali se v KunvaldS u Zamberka (1457), 
kdyz V hordch rychnovski^ch sestoupili se v trvaly fdd (14()7), Jednota bratrskd 



Rossi Herede di Giac. de Rossi dalle sue stampe in Roma alia pace con. Privil. S. P. 
Anno 1692), od G. G. Vischera 1692, od jesuity Franellia v »Germania Austriaca«, Viennae 
1701, V Merionovg »Archontologia cosmica< 1695, od Ad. PfefTella a KriSt. Engelbrechta 
a j. D'Elvert ve Schriften d. histor. Section, Briinn IK53, 80; list Komenskdho iDabam 
in exilio) p. Lad. Velenovi z 2erot{na tamie, na str. 83. |J. Metelka v C C. M. 1892 ] 

** PeSina uiiv dvousvazkovdho rukopisu Starozitnosti, panu Karlu z Zerotina nile- 
iejfciho, doklddd (Mars Moraviae 1677, 34), ze Kom. vdiil z rukopisd jak v pFedmluvi 
dotykd, zvldSt^ pak z Knihy pana Ctibora Tovafovskeho z Cimburka i z Cervenky, 
timi Jireiek mini (v Rukovfiti I, 149.) VIII. a IX. dll Archivu Bratrsk6ho, snesen^ Br. Blaho- 
slavem a Cervenkou. Ceroni vypravuje, ic Komensk^ naSel v knihovnS na NdmSSti kro- 
niku kUStera tfebf£sk6ho, z nii prf vybral zprdvy o Samovi. 

Nezndm^^ nekritick]^ sbiratel pam£t( historick^ch 1 1770 poznamenal ze viiil vypra- 
vovdnf o hradu Veveff kromS z archivu pernSteinsk^ho take >aus Comenii und Hosmanni 
Schriften« (Dudik, Mahrens Geschichtsquellen. 1850, I, 241). Fischer v ddjindch sv^ch olo- 
muck^ch (I, 205) tak6 z kus^ho rukopisu Komensk6ho ferpal, o jehoi obsahu blize se ne- 
zmiftuje. Die listu hrabfite Mitrovskdho byl pr^ rukopis Komensk6ho dSjin moravsk^ch 
vLosfnfi (Ullersdorfu na Morav6}. pdnflm ^erotlnOm ndleiit^m (D'Elvert Historische Lite- 
ratur-Geschichte, 1850, 68). O historickem tedy torn dile Komensk6ho neni pochybnosti, 
a£koli nehldsi se k n$mu sim v listu k Montanovi. 

*• Sv5dCi o torn Listov6 jeho (IL, 350, 382, 433, 474) z r. 1605. Tak ptal se Jana Star- 
§fho Skrbensk6ho z Hff5t6, pon^vadi :ierotinov6 1. 1476—1540 drieli statek Fulnek, 
>jestliby na zdmku fulneck6m neb jinde na torn panstvf co od starych erbQv bylo aneb 
jaci v^vodovi rodu pinfl z ^erotfna;« p. Viktorina z i^erotfna iddal, aby mu na Star6m 
Ji^fnfi rod 1. 1500 ^erotfnflm pffsluSfclm) vyhledal star6 listy rodu ierotfnO sc t^kajfci a tak6 
i jinak po zprdvdch rodopisn^^ch shdnil se. 



25 

pod ochranou pdnfl Kostkft z Postupic zkv^tala na Brand^se. L. 1473 skonal 
tu zivot svflj Bratr feehof, Jednoty zakladatel. L. 1594 odb^dn tu byl veliky 
sn6m bratrski^ a za pdnfl Pemsteinskych synody 1. 1512, 1518, 1530. Velika 
pohroma vypov^dSnfm Bratff ze zemS 1. 1547 zpfisobend, po nSkter^m l^tS 

V 

V novy rozkvSt bratrsky prom^nSna byla. L. 1 559 Jan Starsi z Zerotfna koupil 

V Brand]^se zahradu pro pohfeb matky sv^ Libiise z Lomnice, a dne 14. m. 
zdfi 1564 Brandos stal se rodist^m vfihlasn^ho Karla z Zerotfna. V Brand]^se 
ucinSno tak6 1. 1612 pamdtn6 sblizenf Bratfi polsk^ch s Bratff mi cesk]^mi 
(mam^ obnovovan^ na polske synods lesensk^ 1. lipca 1633), aby na vzdjem 

V 

byli posildni mlddenci do Cech na ucenf, 6estf pak do Polsky, pro utuzenf 
svazkfiv obapoln^ch, i pro lepsf povSdomost jazyka jednoho i druhdho.*^ Za 
smutn^ho dasu stfhdnf a utrpenf Brandys byl dvacfti Ctyfem knfizfm bratrsk^m 
Kanaan, zemf zaslfbenou, jak mu fikab',*® i Komensk^mu na chvfli vitan^^m 
zatisfm pfi tich6 Orlici, do nShoz zavftal z Moravy v mSsfci ffjnu 1622, na- 
psav snad nSkde na cestS (dne 10. m. ffjna 1622. »po odchdzenf m(5m«) >Ne- 
dobytelny hrad jm^no Hospodinovo«. (I, 37.) 

2. Za m^steCkem u cesty, co by hodil kamenem, »zahrada« byla Zero- 
tinskd, dobfe obezdSnd, ktera by slouti mSla hfbitovem (II, 1.), v nfz byly 
hroby s zemi slehl^, zarostl^ travou, i ndhrobky kamenn^, s ndpisy a znaky 
vyrytymi. V stfedu t^ »zahrady« pan Karel Zerotinsk^ »pikhartflm« sv^m, 
jak naddvkou nejpotupnSjsi pfezdivali Bratffm, kostel vystavSl byl »znamenity, 
veliky, Sirok]^ a prostrann]^ s dostatek, jejz i krdsnounlrp^mi oblouky (pulchil- 
lulis fornicibus) opatfil a ozdobil.*® Vedle kostela v stranu severnf stdla sva- 
tynka ctverhrannd, 12 loket z v]^si, s v^zickou; v nf odpocfvali rodi6e pdn6 
Karlovi a jinf toho rodu ; i Karel chtel tu miti svflj pohfeb. Hfbitov ten, na 
nemz stdlo n^kolik ovocn^ch stromft, takov^ byl rozsdhlosti, jako na Slovanech 

V Novem MSst^ prazskem. Na druhe strand m^sta hned vedle hradu bydlist^ 
rozklddalo se na zpflsob »maldho kldstefiku«. U v^tsich vrat byl vyssf dflm, 

V n^m pak pokoje krasn^, vnitf i zevnitf ndpisy a pismy ozdobene . — obydlf 
to biskupovo. Ddle stdl jin^, menSf dflm, pro vzd61avdnf knSzi a mlddeze.*" 
U toho domu stdl kostelfk dfevSni/^ s vSzickou, po bratrsku od pana Karla 
vystavSny. Uvnitf na mist^ ponSkud pov^sen^m, kde stdvd oltdf, stolice po- 



*^ »A poniewai postulatum braci Polskich roku 1612 v Brandysie wniesione o cho- 
wanie niekt6rych C^eskich m}odziei^c6w w Polszcze a Polskich w Czechach na t6j con- 
wocatii przypomnione bylo, concludowano jeSliby Pan Bog do Czech dal si^ znowu braci 
nawracid aby na to pami^tano, a takowe per iilios unitatis comroercium aby utwierd^ione 
byto, jako dla zwi^zku dokonalszego Jednoty spolecznoSci, tak dla poznania si^ wietszego 
jednych z drugimi, wi^c i dla tego aby jedni drugich jazyka powiadomi byli.« 

** \J6enf Br. MatouS Kone£n^, biskupem od r. 1608, hned po biivS b£lohorsk6 do 
Brand^sa utekl se, kdei skonal dne 8. m. unora 1622. Jire£kovy RukovSti L, 384. Spisy 
jeho rozboru bedliv6ho zasluhujf. 

*^ Pan ^erotin, uslySev o protireformaci, oblouky sndsti. cihly a kameny kfesan6 
i hlazene vedle sebe srovnati, zdi strhnouti a do §esti loket od zem^ zbourati kdzal, dada 
je pfikryti prostou stfechou, aby na n£ neprSelo. 

^* In qua (domo) dicti picharditae studebant, sese invicem constituebant atque juven- 
tutem docebant. 



26 

stavena byla, pred nf pak stolek dfevSn^ dtverrohov^, v pravo kazatelna (sug- 
gestus), V chrdmS sedadla spoleCnd, doleji pro lid. Ctvrtou cdst obvodu za- 
iijfmaly vselik^ komflrky (cellulae) pro diakony. Uprostfed bylo misto dosti pro- 
strann^ na nSm pak zahrddka kuchynskd, studnice a nadrzka pro ryby, 
nazad byla krdsnd stSpnice. Na chovdnf Bratff v torn »kldstefiku« pan Karel 
dflchody statku Orlfku na bifzku daroval.«*^ 

3. Die zddnf mistnfho znalce Komensk^ zflstdval v domku bratrskem 
nad sklepem pod lesem Klopoty, v tich^m udolf. Pro mysl jeho tklivou, po- 
hh'zenou v bolu a Bohu, hodilo se zdtisi chaloupky osam^l(5; pro smysl jeho 
probuzen]^ a ve vsem vsudy praktick^, kterj^ u6inil jej dusevnim vSdcein 
emigrace bratrsk^, byla spolecnost a castd porada, ackoli tu pro blfzkost mista 
mohlo obe snadno bj^ti zprostfedkovdno. Nikoli bcz pffdechu mystick^ho 
Komensky pomyslel na sve nezamestnane pfebyvdni v dusevnfch klopotdch 
pod Klopoty. 

4. Nestastneho v patdcli nove nasledovalo nestSsti a z nSho novi pficina 
k lit&hdm pro nSho i pro jin^. »Kdyz mi osudem smrti byla odnata druzka 
zivota (1G2"^) a lined potom (1()23) morem zhasl syndcek prvorozen]^, pi^idinou 
ddna byla pfem^sleti O strobe^ mn6 k utSscnf i mnohj^m tehddz vdovdm, si- 
rotkflm a cirkvim po past^^fich svych osifelym. Rozprava ta v Cechdch 6esky, 
V Pol§te polsky vysla.«*'* 

5. V pi^edmluv6 k lesenskemu vyddni Siroby Kom. o nest&ti torn pise 
zevnibnSji: »Deset tomu let jest, jak tato o sirob^ pfemyslovani na papir 
uvedena byla, a to pncinou velikeho poctu v ndrodu nasem tehdaz pod osi- 
fenfm Ikajicich a upicich. Nebo pdn Bfth netoliko skrze vdlku zalostnou, ale 
take i skrze morove po mistech, az i na Morav6, dopust^ne povStff pordzku 
nemalou ucinil, v kter^z i jd manzelky a ditek svych, i jin^ch nSkterych prd- 
tel krevnich i pffbuznych, i laskav}^ch dobrodincQ zalostnS pozbuda, t^zkosti 
a tesknosti naplnen^ srdce v sobS jsem nosil. Ale nade vsecko tSzsi bylo to 
bozi nds a vlasti nasi a cfrkve v ni jako opusteni a osifeni, v nSmzto vsechnSm 
drkvfm evangelitsk^^m v Cechdch a v Morave jcjich verm' sprdvcove, az take 
mnohym poddan^^m jejich evangelitske vrchnosti, jako zase vrchnostem ne- 



*' Takov^ zpHlvy o Brand^se podal vikdf kraje chrudimsk6ho dne 9. m. £erv. 1635. 
Orig. V arch, arcib pr. od Frant Dvorsk^ho v C. C. M. Roddk m^'tsky, technik a maltf 
Josef Sembera, nakreslil r 1816 chaloupku Kom., jejfi obraz jest v Museum. A. V. Sem* 
bera, vyjev si na podzim 1. 1838 z Brna do Brandysa, doviddl se, ze strdA lesem po- 
rostld ji2n£ od m^sta naz^^vd se Klopoty, 2e tedy misto »sub K]opot«, kde byl sepsdn 
Labyrinth, dobfe sem se hodf, protoie v Cechdch ani na MoravS nenf osady, kterd by 
slula Klopoty. Em. K. Zeiner ve sv^m tlsti nad Orlicf (na str. ?0. samoty Klopot dot>^kd 
se, doklddaje ve zprdvi soukrome (dne 14. a 18. ro. listopadu 1881), ze snad >sub Klopotc 
sluSi vztahovati ku vzdilendjSfm tSm KlopotQm, odkudi posud dasu zimnfho nesnadna jest 
cesta k Brand^su, nelH ku Klopotflm brand^sk>'m, jak i sv£d(( hstek posflaci (epistolium), 
]imi Kom. Labyrinthu sv6ho doprovodil, £ehoi^ by nepotfeboval v Brand^se, nemaje osobn£ 
daleko po Idvce pfes Orl'ci k domu ^erotinovu na ndm^sti. 

•*• Jos. Smaha ve 8v6m iivotopise Komensk6ho (str. 30.) domnfvd se ne neprdvem, 
2e Kom. manielky pozbyl ji£ na Morav£, nedlouho po narozenf druh6ho dftka. 



27 

jedn^m jejich mill poddanf a sluzebnfkftm bozim jejich cfrkve odjaty byly. 
Odkudz mnoho pld(5&, naffkani a truchliveho ku pdnu Bohu vzdychdni od mno- 
h^ch t^ce utistSn]^ch a souzen^^ch poch^zelo. V torn tedy zalostn^m zp&sobu 
jd potfesenf platn^ho hledaje, dal jsem se v pf emySlovdni podle pfsem svat]^ch : 
Co se pak to dSje? Tak6-li se jindy tak zalostn^ v6d pfi tfich, kdoz boi^fmt 
byli, ddly? A k jakemu pak cili to Bfih cinf, ie s ndmi tak zachdzf? A co 
vie toho se mysli nask^^talo. Coz jsem takd, p^ro uchytiv, poznamenaT, a z toho 
pfftomny^ tento traktatek v)rrostl.< 

6. Soudfc z Labyrinthu (kap. VIII.) o prvnfm manzelstvf Komensk^ho, 
stastn^ bylo. V manzelstvf tom »sdm fitvrt]^ spjati^ chodil«. Ale »sfpov^ smrti 
zpordzeji mi vSech m^ch tr^, ze jsem zalostnS osam^je a hrflzou zmdmen^ jsa, 
CO d^Iati nev^d^l. Ale znikna toho, nic predce nevfm, co vlastnS o tom stavu 
povMiti: vice-li pot^senf v n6m, kdyz se zdaff (jakoz se domnfvdm, ze mnfi 
tak bylo sedlo), till zalosti vfce z pferozlicn]^ch pffCin. To pamatuji toliko, ze 
i bez nSho i v n^m teskno b^^vd, a i kdyz se nejlep zdarf, sladk6 s hofk^m 
se mfsf.« Pokiid se tj^ce dftek, Kom. v pfedmluvfi (II, 5) k Sirobfi neurcitS 
pi§e o ditkdch, v listu k Montanovi (II, 4) syndcka prvorozen6ho pfipomind, 
na n6mz hlavn^ spocfvala otcova nadSje, v Labyrinthu pak zcela zfejmS dftky 
dv& shieddvdme. 

7. Jako V Dokonalosti i v HradS, tak i v SirobS Kom. stopuje pragma- 
tiku skutkfl bozi'ch, coz v pfedmluvS (II, 5) otdzkami naznaiil zretelnSji, t. j. 
sbfrd analogie indukcf, pak dodSlcivd se toho, jak^m zpfisobem a postupem 
pocfnd si Bfth, veda clovfika i dopousteje nan vselik^ strasti, z 6ehoz vyply- 
vajf nejbezpecnejsi dflvody utSchy a nadSje v jakemkoli mysli zkormoucenf. 
A tak vidfme hned v prvnich spisech, ze Kom. vykondvd skutkem, k cemu 
pfizndva se theoreticky teprve na sklonku zivota.*' 

8. Spisek O sirobS 1. 1624 z pisma sebrdn byl,*' kdyz od r. 1623 po tfi 
l^ta >momi nakazenf velice se rozmdhati pocalo«. Jest pak postup rozjfmani 
toho osmndcti kapitolami tento: 

»Vsecko to, na cemz sobS jakymkoli zpfisobem lid^ v sv6te poteSenf za- 
klddaji, tu md povahu, ze i radost s sebou i zalost prindsi. Radost, dokud se 
uzfvati ddvd ; zalost, kdyz odchdzi. Nebo, pon^vadz na zemi nic vScn^ho nenf, 
nez vsecko jedno za druhym jde a mfjf, nemfize ani zddne zdejsi pot6§enf 
stdl^ b;^ti, byt i dlouh^ bylo. Ale ani dlouhe b^ti nemfize pro phlisnou vsech 
vSd vrtkost a prudk^ jedne kazde z nich k cili dobfhdni. Mezi takovymi ne- 
stdlymi pot^senfmi jest i to, kterez z milych na svetS pfdtel vypl^vd, protoze 



*' Pragmatika, slovo nov6 pro vSc novou, znamenajfci v >Triertiuc operum ars. Ac- 
commodum erit vocamen (pragmatica), quandoquidem TtQattBiv res agere, administrare, ex* 
sequi, nQayiia rem, opus, factum, nQayiutzL^og res tractantem, consiiiis volentem, evidentem 
sollertemque significat. Triert, str. 18. 

*' Vyddni leSensk6 : »0 sirob6 ... To jest o potracovdn( milych pfdtel, ochrancA 
a dobrodinctt, co a jak ialostnd jest ta pHhoda, odkud a pro£ pficbizf, co v nf £initi a 
6im se t£§iti, i jak se k smutn^m i osifelym chovati nAleii. Spisek pro potfebu pff. 
tomn^cb, ialostnycii dasfi z hoiiho slova sebran^ l^ta pAnS 16*24 a leta 1634 v fas rany 
boii morov6 v LeSn6 polsk6m vyti§t€n^.€ Ve 12*, str. 124. 



28 

mili jsou, avsak smrtedlni jsou.« Ze Siracha (16, 14) ctvera vyvozuje se uzite(5- 
nost pfatelstva, ze clovSku jsou obranou, pokladem, uslechtilostf a lekafstvfm 
zivota.'^* 

»V pravdfi kdyz clov^k dobr^ho pfftele ztratf, teprv mu to obycejnS, co 
na nSm mSl, a co s nfm ztratil, na mysl jde, odkudf touieni, tesknost, svf- 
rdnf, pld6 a naffkdnf, zal^vdnf oc{ slzami a srdce krvf, prahnuti a svadnutf kostf 
pochdzf, ie filovSk mrtvou t^mSf v svem tSle du§i nosi. Tu by mnoh^ rdd 
premil^ho pfftele zase na Bohu vyprosil, rid vSemi poklady sv^mi nehty z hrobu 
vydrdpal, kdyby se stdti mohlo. Ale 6(m k tomu mdnS nadSje jest, tfm se vfce 
tesknost a ialost v srdci rozmdhd.€ 

»ClovSk osifaly jest jako zahrada s rozbofenou hradbou, do nfi, kdo chce, 
vchdzi a stromy otloukd. Aneb jakz se vCibec v pnslovi fikd, hrdch u cesty, 
kteryi kazd]^ mimo jdoud sklube. Aneb jako onuce, o niz kazdy otfrd nohu, 
pfichdzi-li potfeba jakd, Nemd litoSistS zddn^ho, k^^m by se obveselil : smutno 
mu a pusto vsude« (kap. 1.). Jako pak jsou rozlicnf zpflsobov^ siroby (kap. 2.), 
tak i nejedny jsou pflciny, proc ji B4h dopoustf (kap. 3.), nebo Bflh a pffroda 
nic necinf daremnfi, ale my ne vzdycky a ne vsudy pffcindm bozfm rozumime. 
»Chce tomu nevyhnutedln]^ smrtelnosti lidsk^ zdkon, aby jedni od druhych mfeli, 
aniz to jinak b]^ti mfl^e. Jak list zelen^ na stromS hust^m jeden prsf a druhy 
se puci: tak co se z tdla a krve rodi, jedno skondvd, druh^ se plodf.« 

»Jak se lid^ osifeU chovati a cim pot^sovati majf,« vyklddd v kap. 4.: »Um$ni 
jest, kdyz se marindfi ndsilfm vfitru provazove, plachty a vesla potrhaji a po- 
tfiskajf; kdyz se formanu v bldtS uvdzl^mu voje, rozpory, kolo, kon6 poldmf 
a zutrhaji; kdyz se generdlu pfed neprftelem soldati kdcejf a prchajf ; kdyz sou- 
dicimu se rukojmove, svSdkov^, prokurdtofi coufajf; kdyz se kupci z krdmu 
a truhel i koup6 i penlze tratf ; kdyz se nemocn^mu apot^ka rozhdie : tu aby 
plavec vyploul, forman vyjel, bojovnfk se probil, soudici se pfi vyvedl, kupec 
handl obhdjil, umSnf potfebi jest. A ne mensiho take, jestlize prdv6 osifel^ 
ilovSk beze Skody na tSle, na dusi, na statku, na poctivosti ostdti md.« 

Tfeba chovati se trpSlivS, pokornS, pobozn^, d&v^rnS. TrpSlivS, protoze jest 
ilovSk V rukou bozich jako hlfna v rukou hrncff ovych, z nlz a s nfz mflze dS- 
lati, CO chce: prod by cht6l kdo s pi^dtely sv^mi b]^ti z fddu toho v^jimkou? 
>Spravedlnost at jde, by pak svSt zahynouti mSl, fikdval Slechetn^ cisaf Max- 
milian. Ale co spravedlivSjsfho jako bozi o nds lisudkov^? A protoz, by se 
ndkdo z nds na tisfc kusfl rozskociti m^l, l^pe jest, aby bozf ulozeni slo, a my 
ustupovali, nezli aby Pdn Bflh k vfili ndm skutkfl svych pof ddek mSniti m(^l. MSniti 
vsak nebude, jdeme my neb se zpScujeme, osudove pfijdou pfed se.« 

»Nejplatn6js{ trp^ivosti pomoc tato jest, aby clov^k soudil, ze vezdejsi tento 
zivot nenf k tomu, aby stdle trval, nez toliko jest projitf aneb proskocenf k zi- 
votu tomu, kteryz trvati md. A protoz pfdtele mih' ze nds neodesli, nezli pfe- 



^* »Slove pak pfitel nejen ten, kdo2 k ndm pfivtSlen jest, to jest do jedn6 a t^2e 
8 ndmi krevnosti a pffbuzenstvi ndlezi a jako Sdstka jest pfi We naSem (jako jsou rodi- 
£ov6 a dftky, bratfi a seatry, strejcov6 a tety, manzel6, Svagrove etc.)t &lc tak^ kaid^, 
kdo2 ndm pfeje, od toho pffti neb pfdti pfitel a pfatele se jmenuje a jmenujf, jako jsou 
ochrdncov6, dobrodincov6 a to vary §i vSrni.< 



29 

desli toliko tarn, kamz my brzo (necht se ndm jen dlouhd chvfle nezdd) za nimi 
p&jdeme a s nimi se zase shleddme. A tu teprv bude stdl]^ b)rt a potSsen^ to- 
varysstvf, jemuz smrt na vSky pfftrze uciniti moci nebude.« 

Kap. 5. »Jak se k osif el^m mfti a chovati.« To ve tr^m zdlezf: »v citel- 
nosti srdcem, v potSsenf slovem, v pomoci skutkem.« Mezi rozdfly siroby 
V kap. 6. tak^ toto: »Viditelnf pfatel^ dvojfm zpflsobem ztraceni b^ajf: do- 
konale a odpolu; dokonale skrze smrt, odpolu skrze vzddleni se od nds bud 
tSlem, jako byvd v cas vyhndni, zajetf a zajitf n^kam, aneb srdcem, kdyz se 
Idskou a milovdnim od nSkoho odvrati Oboje to, pravim, ze odpolu siroba jest, 
protoze tu jestS zase nalezeni b^ti mohou, a byvaji Casern. « 

Pokracuje od »vefejn6ho« obecndho v rozdflnostech a zvldstnostech, spisek 
rozklddd v kap. 7. »o vdovstvi, vdovcich a vdovdch,« klada o manzelstvf, »ze 
temSf jest pfirozend v6c. Nebo vselik^ pod nebem tvor vine se k sv^ rovni, 
a kazdy zivocich miluje podobn^ sob6, di Sirach*. Protoze je hned na pocdtku 
sdm Stvofitel tak po dvou spofddal, i clovSka tak^, pfidav jerau mimo tu pfi- 
rozenou, kterouz s hovady spolecnou md k sv6 dob6 ndklonnost, rozum, aby 
tovarySenf toho k sv^mu pot^sem' jak uzfvati v6d61, a nad to jestS zapedetil 
to mocn^in rozkazem sv^m, aby dva ti jedno byli. Jak tedy se bez bolesti 
udove jednoho tSla roztrhnouti nemohou, tak manzelfl v^rn^ch roztrzeni bez 
bolesti b^ti nemfiz. ZvldstS jestlize podafil^ bylo manzelstvf, a man2el6 nejen 
jedno telo, ale take jedno srdce spolu byli; tu se na prosto smrti rovnd, 
»kdyz jeden druh^ho md ozeleti*. Pficiny roztrhovdnf manzelstvf i »pot6sen^ho« 
ndboznS se vyklddajf, ne-li jinak, aby vykldddno bylo za kdzen a zkousku. 

Kap. 8. jest o vdovdch zvldstS. »Vdovstvf tfizsf jest nei kter^koli jin^ 
osii^enf. A to pro tfi pfffiny, jmenovitfi pro vlastnf tesknost, pro lidsky vse- 
tecn^ jazyk a nelitostivd srdce. Ale proti tomu tr^mu mocn^ maji z pisma 
potCsenf, jestlize ho jen setfiti chtSjf.« Podle mystick^ho vseho vsfm symbolisovdnf, 
pronesendho hned z kraje Didaktiky 6esk6, »kazd^ nejmensf skutek Kristfiv, kazd^ 
nejmensi slovo i punktfk v pism6 tajemstvf md ku poucenf nasemu*. A tak i vdovstvf 
jest »vyssiho a vzdcn^jsfho cosi nad panensky i manielsky stav. Jak zajist^ 
s panenskym i strany zdrzelivosti a cistoty, tak s manzelsky'm strany vedenf 
ditek se srovndvd. A jest nemald 6est dflm, celddku a dftky spravovati, coz za 
iivobytf sv^ho manzel fidil. Protoz vdovy, jakozto jiz v oboji skole vycvicen^ 
a z cvicenf propustCnd, jako panna tak manzelka, za mistrynS se od ducha PdnS 
pfedstavuji (I. Tim. 5, 10), a Kristus Pdn na sv^tfi byv necteme, aby kde panndm 
aneb manzelkam slouziti sobS dopustil a do jejich domfl pro uzitf pohodlicka 
se uchyloval; ale vdovy tim ctil (Jan 11, 5, Luk. 8, 2). Apostole take k sluzbS 
svatym toliko vdovy brdvali (1. Tim. 5, 3). Nybrz sv. Pavel Timoteovi >porou6f, 
aby vdovy v poctivosti my«. (1. Tim. 52.) 

V kap. 9. rodicflm osifelj^m tak^ rada: »Kochd§-li se v dftkdch, nabef sob^ 
ditek chud^ch lidf, ty opatruj, pSstuj, krm, cvic: dadit k obveselenf tv^mu tak 
mnoho jako tv^ vlastnf hncek, a mimo to odplatu pfedBohem budes mfti slavnou.« 
»D6jf: Ale kmen nds a jmeno zahyne, sejde-li bez ditek. Odpovfm: Nepfe- 
stal-li by na tobS kmen tvflj, snad by na dftkdch tv^ch pfestal. 06 tu rozdfl 
jest? Svet, protoze ty ditek nezanechdS, byti nepfestane. Tak^ nevf§, ku potSSenf-li 



so 

by po sobfi potomlcfi 6i k iaiosti zanechal ; nebo svfit se vMycky m^nf. O jm6no 
sv6 pak l^pe jest se starati, aby v nebi zndm6 bylo nezli na zemi, kdei s tfm 
se vsim pfece vsechno smrteln^ jest. Krdtce mluvS: Dftek brdnfm pdn Bfth 
rodice zvoln6j§{ a zpfisobn^jsf k nebi cini.< 

Kap. 10. »o ditkdch osifal^ch«; kapitola 11. »o osifal]^ch poddan]^ch« ; 
kap. 12. »o osifalych vrchnostech« ; kapitola 13. »o osifal]^ch posluchacich* ; 
kap. 14. »o osifalych drkve sluzebnicich«. Z obou poslednich vynatkft nSkolik 
jakozto V trapnou tu chvfli povoldnf Komensk^ho se t^kajicfch. 

»Jakd jest sluzebnikfl cfrkve poti'ebnost, vidf se to z titulfl, kter^z jim ddvd 
Bflh. Nebo je naz^^va sv6tlem sv^ta, legdty sv^mi, zv^stovateli v6d potSsen^ch, 
str^n^mi domu svdho, safdH tajemstvf svj^ch, bdidmi nad dusemi lidskymi, 
pomocmky sv^mi, prostfednfky mezi sebou a lidmi, jimz slovo smffenf sv^fil, 
vrdtnymi nebesk^mi, n]^brz s-asiteli. Kde je tedy odjfmd pdn Bflh, znamenf 
jest hnSvu. Nebo s nimi odjfmd svStlo . . .« 

Odjfmd pak Bflh sluzebnfky ^prav^ bezbozn^^m pro nevd^6nost«, >po- 
boi^ti]^ pak pro zkuseni a rozhorlen{«. 

Pobozn^ch v takov^ das povinnosti: 

1. »Hrfchflm s\r^m to pfi&'tati, zvld§t6 nevAzenf sobS pfftomndho slova a 
slu2ebn(kfl;« 

2. Pdnu okolo hrdla padati a Hkati: »Ach, zflstan s ndmi, Pane, aby na nis 
mrdkoty nepnkvaSly;« 

3. kdyi od nich musf odchdzeti slu2ebnfd, »majf je od sebe s pldcem a 
slzami propouSt^ti;« 

4. »majf se povahy svfita vystffhati, aby ne hned, co s oci ztratf, takd 
z mysli- poustfili.c 

5. Majf napomenuti vfldcfl sv^ch b^ti pametlivi, »aby se, jak se kdo 
mnoho a f)evn6 pravdS bo2f naucil, ukazalo*. »Jak3^ by to inedle uiedlnfk 
byl, kter^i by nfekolik let se u6e, nic sdm ud^lati neumSl, nez pfece mistra 
pfi sobS, kter^^z by mu ukazoval, mfti cht6l? A takovi jsou rovnS ti poslu- 
chaci, kteni t>ez ucitelfl hned nevSdf, na iem jsou, hned se zvrtkati a zviklatf 
dajf, hned zp6t letf a padajf . . .« 

G. Majf modliti se za sv6 sprdvce ve vSzenf nebo ve vyhndnf. 

7. Majf »osifalf cest k dosazenf zase mil^ch sprdvcflv sv^ch hled^ti a 

setfiti.* 

Naproti tomu povinnosti sluzebnfkfl prav^ch a upffmnj^ch, z mfst sv]^ch 
vyzdviienych a s stddedky svymi rozlouSen^ch, tyto jsou: 

1. »Aby sebe piln6 ohleddvali, nedali-li sami k takov^ persekuci pficiny, 
bud hffchy sv^mi panu Bohu, neb vsetecnostf n^jakou vrchnosti. Pan Bflh 
zajistc pro nepaseni stada zastavuje nekdy pastA^fflm pasenf a n^kdy pro 
mrtvost V vlastnim sv^domf pohybuje svfcny sluzebnikfl z mfstajejich. N6kdy 
pak pro v^trznost proti vrchnosti vyhndnim neb slozenim s ufadu trestdni 
b^vaji . . .« Nachdzcji-li svedectvi v svedomf svem, »ze v sprostnosti a upffm- 
nosti bozi obcovali, slouzice Panu s pokorou a slzami, nepomijejice pfi lidu 
niceho, coz uzitecneho znali, nybrz jim v zndmost uvodfce vselikou radu bozf ; 
tedy to za poteseni srdci svych s sebou odnascti majf . . . Pakli rozum^ji, ze 



31 

je pdn Bflh pro nevd66nost posluchacft mktfim tSm odjfmi, povinni jsou za 
nS se pdnu Bohu modliti, aby jim Bflh v k^zni ofi otevh'ti, solaS usmysUti 
ddti a hfich ten a jine prominouti rdcil . . . Pakli by ani pfi lidu sv^m patm]^ch 
bezboinosti, pro nSz by to bozf rozhnSvini pfichdzelo neznamenali, nez ze 
proste od zlosti nepfdtelsk^ to se na nS vali, majf uzndvati, ze se na nich 
Kristovo pfedpov^dSnf »Vyzenou vis ze skol« plnf. Z kter^z pravdoinluvnosti 
Spasitele sv^ho povinni jsou se tSsiti, radujice se, ze takd hodni ucin£ni jsou 
sami od svych osob nSco pro jm^no Kristovo trp6ti.« 

2. Maji V sv<§m vyhndni stall b^ti a pro dosazenf prebendy od poznan^ 
pravdy neodstupovati. 

3. Povinni jsou v sv^m vyhnanf ancb odsazeni vice rez jindy (zane- 
prazdnSni s lidmi nemajice) pfsma svata cisti a zpytovati a modlitby konati, 
jak pro potSseni sve v sirobS, tak pro nab^vdni hojnSjsfho osvfcenf. 

Povinnosti k posluchacflm vzddlen^m: 

a) Horlivd napomenuti pfi odchdzeni, jako bylo Pavlovo Miletsk;^m. 

bj Modlitby kazdodennf, aby jich Bflh v zdrmutcich potSsoval, ve mdlobS 
posiloval, V neumSnf osv^coval, v libych i odpomych pokusenich vitSzstvi pro- 
pfij6oval, od zleho ostfihal, a ceho se jim v sluzbS zevniti^ni nedostdvd, vnitfnfm 
ducha svdho dflem sdm dopliioval. 

c) Maji i vzd^eni jsouce, na stdlost posluchacfl pozor mfti. 

d) Majf jich radou neopoustfiti, bud skrze osobnf shleddvdni, neb vzka- 
zovdnf, neb skrze list, jakz cinivali apoStoIe. 

e) Majf touziti po sv^^ch posluchacfch a miti za zvld§tn{ sv^ velik^ po- 
tSsenf, rozumSjf-li, ze posluchadi na nS sami tak^ vzpomfnajf. 

f) »Mohou a majf sobS i prodlouzaii zivota zddati, bud zle jak bud, 
jestlize jen nadSje jest, aby zase rozptylend ovce sv6 shledali a v fdd bozf 
uv^sti mohli.* 

g) »NavrdtiHi by je zase Bflh k stadecku jejich, majf z daleka na to po- 
mysleti, aby ne k zdrmutku, ale ku pot§§enf jim pfisli, t. j. pffsnf vyhledavatel^ 
bud padu jejich neb sv^ch §kod nebyli, ale vsccko duchem tichosti, pokory 
a Idsky k sldvS bozf a potesenf svemu i mil^ch svych posluchacfl konali.« 

>Odpolu osifalf,* jsou, kdoz ztratf pi^dtel svych Idsku a dflvernost, bud 
vinou vlastnf nebo cizf, jako osocenfm, klevetami pi^dtelflm jsouce zoskliveni. 
»N^kdo v nemoci jsa, zosklivf se i nejblizsfm sv^m, tak ?.e jim t^zek bi^d;« 
»nekdo skrze chudobu pfatelfim v potupu a pohrdanf pfichAzf;« »podobn6 
kdyz jin^ jakekoli nestSstf pfijde, tratfvajf se rddi pi^ateld;* »n6kdy z pobozn^ch 
ndkdo pi'dtelflm sv^^m tfm v nelibost vchdzf, kdyz s nimi modldfstvf a bezboznosti 
pdchati nechce, ale pravdu neb bazeh bo2f sob6 oblibfi, jf ndsleduje.« Co tu 
ciniti? »Ndlezi i to za bozf pfepust^nf miti,« »majf sobd Boha b'm piln^ji 
hledSti, jemu se t^siti, a ten jim za vsecky stdti bude:« »znamenajf-H vsak, 
ze pfately sve n6cim nenalczit^/^m urazili a od sebe odvrdtili, povinni jsou my- 
sliti na to, aby napravili a srdcc jejich zase k sob^ nakIoniU« (kap. 15). Zbyvd 
jest6 troje rozjimdni, v kap. 1(5. — 18. »o opust^nych od Boha na cas lidech,« 
»o zavrzenych od Boha,« *o v^6nc zahnanych od Boha lidech,« sklddajicf se 
cele jako cely spisek z pfikladfi a dokladfl s mistrovskon obratnostf a lehounkou 



32 



snadnosti z pfeem vybfran^ch, ze srdce pohfizen^ho v hofi srddm poboznym 
litSchy jedinS moin6 poskytujidch.** 

V 

9. Ze Kom. sdm uzfval rad a ut6ch, jez jin]^m ddval, i ze pamMiv byl 
sv^ch k jiny^m povinnosti, toho svSdectvim jsou sami pfflezitostnf spisov^ 
i tklivd V nich skrousenost a vroucnost nevyslovitelna. Avsak pfese vsechny 
utfichy, jdoucf z nejhlubsiho ndbozn^ho pfesv^dcenf, a z bezvyminecn^ho odc- 
vzdivdnf se do vflle bozf krutym bojflm dusevni'm, zdpasftm a zkouskam Kom, 
podrobovdn byl i v Brandyse »zasliben^m«, kdy2 mocneji zmdhala se »proti- 
reformace*, ndsilnd na viru katolickou pfevracenf a na pdny nekatolicke do- 
rdzenf. Strasnd noc brandysskd i zdpas v nf zoufanlivj^ smrti se rovnajfcf tak hlu- 
boko utkvSla v dusi Komensk^ho, ze jsa jizjiz sedmdesdtnfk, zivS a mocnS 
jfmav^ o nf vypravuje: 

10. »Za shrnujfcfch se mrdkot strasti (1. 1623), kdy2 patmS nezb^valo 
2ddn6 nad^je v lidskou pomoc nebo radu, nevyslovitelnymi uzkostmi a poku- 
senimi jsa zmitdn, o pfll noci (jii probd^I jsem jako nSkolik pfedesl^^ch noci 
beze spam) s vroucnostf neobycejnou k Bohu volaje, z Iflzka vyskociv a biblf 
uchvdtiv, nesta&'-Ii pra^dnd lidskd utScha, aby mne vnitfni svou lit^chou ne- 
opouStSI Bflh, prosil jsem. A nejprve uhodiv na Isaidse, znamenaje pak, ze 



*■• Celj^ obsah i rozvedeni Siroby zahrnut jest timto Komensk6ho pfehledem: 

Summa, co se v tomto spisku obsahuje a zavfrd. 

Co jest? Kap. 1. 
Odkud pochdzf? Kap. 2. 
Pro£ ji p. B. dopouStf? Kap. 3. 
Cfm se V nf tSSiti? Kap. 4. 
Jak 8e'*k osifal^m mfti? Kap. 5. 
Koliker^ jest? Kap. 6. 



c 



> 



«<8 

C 

u 
o 

u 

«> 

0} 

08 
O 

c?5 



Po £dstkdch, 

nebo osifenf 

jest potracenf 



Zevnitfnfch 

a viditeln^ch 

pfdtel bucf 



Do konce, 

pfdtel 
jmenovitfi 



/ 



Neviditeln6ho 

dvrchovandho 

pf (tele Boha, < 

kdyi tvdf 

jeho ztrat(. 



Od polu skrze 
odvrdcenf Id- 
sky a milosti, 
kap. 15. 



Krevnostf 
spojen^ch 

Kami pfind- 
leiejf 



Man2el6 ve- 

spolek osi- 

felf t. 

Rodi6ov6 
s ditkami. 

Kde2 



Povinnostf 
ochranou a 
sluibou jed- 
n5ch k dru- 
h^m zavdza- 
n^ch. 
A ti jsou 
V povoldnf 



Sv6tsk6m : 
A tu jsou 



Domndle, 
kap. 16. 

Pravdiv«|^^«"*'*^-*7- 
I v6en«, k, 18. 



Duchovni: 
a tu jsou 



Vdovci, 
kap. 7. 
Vdovy, 
kap. 8. 

Rodi£ov6 di- 
tek zbaveni 

kap. 9. 

Dftky po ro- 

di£fchosifal6, 

kap. 10. 

Poddanf do- 
br6 vrchnosti 
zbavenf.k. 11. 
Vrchnost 
poddan^ch 
zbavend,k.12. 

Poslucha^i 

sprdvcA 
sv^ch zbave- 
ni, kap 13. 

Kndif poslu- 

cha£d, 

kap. 14. 



33 

prodlenym jeho ctenim a vzdychanim rozrdzi se zdrmutek, chopil jsem kalamd? 
a pfedchdzejicf lizkosti i kladen^ proti nim boisk6 l^ky, vychdzejfcf bozskd 
ona slunce na rozrdzeni mrdkoty (sob6 samu, kdyby strachov^ se vrdtili, nebo 
jin^m poboznym lidem pro budouci potfebu) jal jsem se spisovati. Probrav 
se k jin^m prorokflm i k ostatnim knizkdm knihy bozi {zAdn6 v iivobyti krm^ 
tak lahodn^ nebylo, jako ono tehddz bozskych lit^ch sbirdnf), spatfil jsem 
hojn^ Idtek, k upokojeni duse v Bohu slouzicich, a pocal jsem v Rozmluvy 
je rozvddSti: nejprve duse sklicene s rozumem vlastnfm, ut^chami vselikj^mi 
vzchopiti se pokousejicim (a to hlavnfi z knizek Lipsiovych o statecnosti, ^*^ 
za ti^chz dnfi mamS procitanych). Potom pfisp^la Vira, pfsmu podklad pfi- 
cinujici, avsak i ona s malounk^m licinkem. Konecn^ pfisel Kristiis, kfize 
sveho tajemstvf vykladaje, a jak jest spasitelno clovSku pfed tvdfi bozi sklice- 
nostmi bj^ti ponfzenu, setfenu, zdrcenu, v nic obrdcenu, vypravuje a tim piny 
teprve pokoj, ut^chu, radost dusi navracuje.* 

11. »Obratem rokii (1024) vracela se (pro zukrutn^lou zlobu) mysli 
oSklivost, a zrodila se cast druhd t^ knizky, nov^ se zoufalstvfm zdpasy a pro- 
stfednictvim Kristov^m vftSzstvi vypisujicf. Oboji ta knfzka od nSkolika Bratfi, 
podobn^ trapeni zkusivsfch, pro vlastni potfebu pocavsi b^^ti pfepisovdna, a 
ocitivsi se v Praze, literami tam tajnj^mi vytistfina byla, potom pak byvsi 
pfenSmcena (nevim, k]?^m) i v N^mdch pod nazvem Trauren liber Trauren 
und Trost iiber Trost. Cesky slula Truchliv^ (de tristitia),*^ jeji pak cdst 
tfetf l^ta 1651, 6tvrtd a posledni 1. 1660 pfiddna jest.c 

4. 
Labyrinth svSta. 

12. V takov^ stdl^ sklicenosti a tfsni hloubSji nezli chladna Lipsiova 
uva2ovdni (II, 10) pronikly k srdci Komenskt^ho mystick^ allegorie spiskft 
Jana Valentina Andrea i asketicke jich vysledky, malujfci ziv6 nicotu sv^ta 
i praveho kfestana od n^ho utikdni. Ndpisov^ jich smSr a zpflsob ukazuji; 
Peregrini in patria errores, Utopiae (Argentorati, 1618. 12^. 154), v nSmz pout- 
nfk shleddvd padesdt dvS pi^ekdzky blazenosti lidske; pokracovdnf spisku 
toho jest Civis christianus sive peregrini quondam errantis restitutiones. (Argent. 
1619. 12*^, 220); duchem podobnym slozeny jsou De Christiani cosmoxeni 
genitura judicium, 1611, Christianopolis, 1616 Reipublicae Christianopolitanae 
descriptio. Z nich vdl duch pfibuzny duchu Komenskeho, a nebyl-li drive, 



** Justus Lipsius (Joest Lips), bliie Brusselu 1. 1647 zrozen^, jehoz zpflsob slohu 
latinsk6ho (die autorfl pfed Ciceronem i pozdfijSich jejich napodobiteifl) b^val vzorem hu- 
manistflm i stoletf sedmndct^ho. 

*' »Truchliv^'kfesfan, to jest smutne a tesklivS nafikdnf Clovfika nad 2aIostnymi bi- 
dami vlasti a cirkve, v kter^m se jemu nejprve rozum, pak vira ozj^vaji, potSSovati jej, ale 
nadarmo usilujice: zatim tedy Kristus vystoupiv, pfisn$ jej z netrpfilivosti obviftuje, mfstn^ 
stra$liv^ch sv^ch ran pffiiny ukazuje, bolesti jemu ulehCuje, Casn6 i v6Cn6 vysvobozeni 
zaslibuje, a jak by se k obojfmu hotoviti m^l, pou£uje.« 

Fr.J. Zoubka 2ivot Jana Amosa Komenskeho. 3 



34 

Komensk]^ stal se tehddz Valentinovym obdivovatelem a ctitelem, kter^to 
vroucnost a liska jeste zv^sila se ve vyhnanstvi.*® 

13. Komensk^mu tak zaifbil se zvldstS Andre&v Per^rinus a Civis 
christianus, ie vzal si z n^ho pfi£inu, formu a pon^kud I Idtku k sepsdni 
sv^o Labyrinthu, jak srovndnf spisfl obou muzd ukazuje. Peregrinus, cht^je 
rozhl^dnouti se po sv^tS, k rozkazu krdlovny sveta prflvodce dostal, ktery 
Andreovi slove Impetus. Ten, dav Peregrinovi uzdu a vodiCkou ocf mu 
potfev, vodi jej svStem, vsecko mu chvdle a ukazuje, on pak mamost a 
nicemnost vsech v6d vida, ocitne se na mfstS idedln^m, v Bohu blazen^m, 
kde jest vsecko, jak co h^\x nid. Kom. vice stavflv a vyjevft iivS, drama- 
ticky a drasticky vypisuje a proti zp&sobu svemu, doklddati se vsude pra- 
meny, z nichz vdiil to neb ono, v livodu k Labyrinthu zddn^ho zfidla 
nejmenuje, adkoli hned pocdtek Labyrinthu i licenfcka nScterd i obraty 
nSkter^ pochdzejf z Andreova Poutnfka i Obcana kfestlansk6ho. *• Obecn6 
toliko a neurcitS df, ze pficina k obSma dflflm Labyrinthu byla vzata odkud- 
koli (occasione undecunque arrepta), stavitel pak kamenfl hotov]^ch, jiz na- 
Idman^ch jenom potud pfikfesdvci, pokud die ndkresu jeho tfeba, a chce-li 
cdsti nSkter^ miti pevnSjsi nebo ozdobnSjsi, kusy v^tsi a tvrdsf z vlastnich 
lomfl si otesdvd i uhlazuje. Hledfc pak k Andreovu zkfehl^mu slohu latin- 
skemu, Labyrinth 6esky, slozeny pruznym, svSzfm, svam]^m, mrstnym, ziv^^m 
jazykem, nikoli za voln^ pfedydni nSjak^, nez za plod jednorostl^, v^tsinou 
z kofenfl vlastnich a z dusevnf potfeby vlastni vypu6el^, jako za periu do 
baddnf sourod^^ch zasazenou poklddati slusi. 



" J. Val. Andreae nar. 1686, umf. 1664. 

*' Hned po vytiStSnf »^ivota J. A. Kom.c 1. 1871 kdy2 strdnkami n^kter^mi podrob- 
n£ji jal jsem se zab^vati, i^stn6 i pisemn^ ozndmil jsem, fe pH^ina a zpAsob Labyrintliu 
zvIdStd na dvou spisich Valentina Andreae zdleii; kdyi pak v iivotopise n6meck6m poprv6 
ukizal jsem ku Komensk6ho dopisflm k Andreovi, dr. Herm. Ferd. v. Criegern Andreovo 
pAsobenf v Komensk6ho zveliiil a na str. 344 sld. k podobnostem Labyrinthu se spisky 
Andreov^mi s pot^Senfm uk^al. Viz hned po^^dtek Peregrina z 1. 1618 a Labyrinthu 
z 1. 1623. 

Peregrinus. Labyrinth. 

Cum in ea aetate essem, quae ad boni Kdyi jsem byl v tom v^ku, ve kter6m2 

malive optionem aspirare solet, illud impri- se lidsk6mu rozumu rozdfl mezi dobr^m a 

mis imperitum animum soUicitum tenebat, zl^m ukazovati za£fnd, vida jd rozd{ln6 mezi 

quisnam hominum in ea et multitudine et lidmi stavy, fddy, povoldni, prdce a pfedse- 

diversitate mihi eligendus foret, quem in vzetf, jimii se zandSeji, zddla se toho nemald 

vita et moribus denique ac studiis imitarer, b^ti potfeba. abych se dobfe, ku kteremu 

quove indice atque manuductore ad ea cun- bych se houfu lidi pfipojiti a v jak^ch vh- 

eta quae homini accessu a Deo re'iqua sunt, cech iivot trdviti m^l, rozmyslil. 
ascenderent. 

L(£eni Marnosti v Lab. kap 33 srovnej s Andreovou krdlovnou sv&ta i s bohyn{ smilstva : 
Non tam compta quam ornatus varietate et dissimilitudine onerata. Faciem sane fucaverat 
ad aliquam spissitudinem, nee tamen purulentam scabiem satis texerat. — Mihi credite et 
scabie plenam et liventibus pustulis opertam esse. Nam quae me semel tetigit, foedo odore 
infecit, ut necquicquam musco in me profuso hircum redoleam. Civis christianus ^619) 
skoro vsecko a tak obsahuje, jak dteme v Lab. kap. 37 a 38 atd. 



35 

14. Mezi obSma Wstmi Labyrinthu ode vsech hned zprvu az posud 
i povzdy vdzenem a veleben^m neshodu znamenali, jakoby oddflu prv6mu, bds- 
nick^mu Labyrinthu, oddfl druhy, bohoslovny, pietistick]^, mystick]?^, asketick]^ 
»rdj srdce* byl na zdvadS.*" Ze tomu neni tak, nez ze druhd cast Labyrinthu 
z pocdtku jeho pro opustSnou dusi kfestanskou die pncin a okolnostl pfiro- 
zenfi vypl^vd, patmo ze slov, jimiz Kom. dne 13. m. pros. 1G23 Labyrinthu 
sveho doprovodil k ochrdnci p. Karlu Starsiniu z Zerotina. 

15. »Pon6vadz v tomto litulku a v prdzdni bezd^cn^ mnd odloufendmu 
od starosti mdho povoldni nesluselo a nechtSlo se zahdleti, jal jsem se pfede- 
sl^ch mSsicfl mezi jin]^m pfem^^sleti o mamosti sv^ta, az mi pod rukou vzeslo 
drama, jehoz poddvdm Jasnosti Tv^. Prvnf jeho dfl hracky a posetilosti svSta 
svetle maluje, kterak ve vSem vsudy s velikym namdhdnfm tropi v^i nidemnd 
i jak bidnS konecnS obrad se vsecko ve smfch nebo v pldt Dfl diiih^ misty 
pod zastfenfm (allegoricko-mysticky), misty otevfenS prav^ a stdl^ synft bozfch 
§testi vypisuje, jak totiz jsou blazeni, kdoz nechajice sv^ta i vsech v6d svSt- 
skych, pfipojuji se toliko k Bobu, ano spojujf se s nim. Cehokoli tu dokdzal 
jsem, uzndvdm, ze pocato jest toliko, nikoli jiz dokondno. Vidfm zajist^, ze velice 
hojna jest tu latka, k osti^eni vtipu i k brouseni jazyka nad miru pfftiodnd, ze 
by novymi tyt^z nalezy do nekonecna mohlo byti rozmnozovdno toho spiso- 
vani. Nez jakAkoli konecn^ nyni ]ii jest ta prdce, uminil jsem si ji ze skartek 
rozhdzen^ch sebrand podati Osvicenosti Tv^. Za jakym umyslem, neodvaiuji 
se nyni fici cele, avsak mezi ctenim Osvicenost Tvd domysli se toho svou by- 
strostf, nebo jindy bude mod by^ti vylozeno. Jedin6 to nynf dfm, ze dom^slel 
jsem se, ie neni nevhodno podati takov6 t6to prace muzi, jenz proudflv a vlno- 
bitf moi'e svSta zakusiv tisfcer^^m zpflsobem, pfece v nejtiSsim svSdomf pnstavu 
odpoa'vcL« 

IG. Labyrinth takto pocaty (1623) nikdy ddle nebyl rozpfeden, ackoli 
po pfikladu AndreovS snadno mohl b^ti ukon6en n^jakym dflem tfetim, vy- 



'* Ign. J. HanuS: »Jary po£dtek nesouhlasf s pietistick^m koncem. Litovati vfibec, ie 
Komenskj^ opustiv dkolu a povoldnf 8v6 spi80vatelsk6 co do fikol, dal se do hddek ndbo- 
zensk^ch. Co Skolnik u6en]^ nikoli co Bratr. byl v£hlasen.« Semberovi Labyrinth jest 
»v^borny filosofick^ spis. jen2 obsahuje allegoricko-satirickou cestu po 8vdt£, dAmysln6 
a plynn^m jazykem vyH£enou<. — Druhd £dst jest asketickd. Tieftrunkovi Kom. nemdlo 
uch^lil se >v pietistick^ mysticismuB« . . . aid. — Zvykli jsme vSickni, £touce spisy Kom., 
dtvati se na ndho jako na spisovateie zpfisobu modernfho se stanoviska stylistickeho naSich 
§kol, nehledice se svych katheder nebo psacich stolkfl k psychologick^m pfiiindm i uielflm 
spisfi jeho. V^ru n^m ode v§ech stran podporovan^^m a v 6as na svd mfsta vhodn6 pft- 
sobnosti, zvlASti od naSincfl, bezstarostn£ pfivadSn^^m, jako hfichem b^ti se vidf za nej- 
chladn^jSfho klidu a nezkalen^ mysli rozpoloieni pytvati ztuhI6 jii formou plody, vzeSle 
za nejtuiSiho zapasu duSe moci sv€ta st{sn£n6 a skH£en6, md-li zHci se Boha, zp&sobem 
sv^m poznan6ho, anebo chytiti se sv£ta, Boha pohodlnS vyzndvajfciho, poniien^^m a zdrce- 
n^m povj^Seni a vlddu slibujidho Kde §lo o zachovdnf a spasenf duSe, o vyhleddvdni k n£mu 
cesty nejbezpe£ndj§i v krutem tdlesn^m nebezpedi, tarn pfed £lovSkem ustoupil spisovatel, 
pfed v£ci forma; kdyi pak z mystick6ho rozjimdni vyloupla se sama sebou i forma ut6- 
Send, jest to ndsledek hlubok^ho a 2iv6ho vici pojimdni, ktere myslitele pfimo uniSf 
k poesii, bez niz neni iAdnf spis Kom. ani fikolni, protoie pfehlednost, ndzornost, zfetel- 
nost V jak6koli formS mysli lahodl a libeznost zpfisobujf. 

3* 



36 

psdni svSta, jak byti md, nebo zffzeni m^sta boziho, nebo spofddani obce kre- 
stanskd v sob$ obsahujicfm. Mohlo by to b^ti vhodnj^m prot^jskem ideilxy^m 
k dilu prv^mu, ukazujfcimu travestovany obraz svSta na rub obrdcen^ho, v n6mz 
tak pravdivS a zivS klade se proti sob6 zddnlivd i skutecnd povaha v6cf a stavfl 
lidskych. 

Kdyz Karel z Zerotina, pfednf hv^zda stareho rodu moravsk^ho, zndni]^ i pf i 
dvof e anglickem * ' a f rancouzskem, stdtnik, vojin, hospoddf , osvfcenec od uccncft 
vyhleddvan]^ i oslavovany, muz v naukdch ndbozenskych i filosofick^ch doko- 
nale zbc^hly a v pfib^zich a prom^ndch zivota- nad jine zkusen]^ a vytfibeny, 
kdyz Zerotin ten z Labyrinthu nabyti mel kfestfanskdio pfesv^dcenf, utvrzeni 
a ukojeni: tu v^ru na vScndm obsahu zalezclo, ackoli oblfbend starsim litera- 
turdm V rozlicnych pozorovanich a licenich forma putovaci sama sebou obrazy 
a uvahy cinila dramatictSjsimi, ziv^jsimi, rozkosn^jsimi, zvldstS kdyz chopil se 
ji Komensk^, ktery» sdm vsecko zivS cit^ a vida, slovem sv^m v ctendfich 
musil vzbuditi obrazy, city, pfesvSdceni, odhodlanost nejziv^jsi, jak ukazuje pi's- 
nicka Kassiova po pfecteni Labyrinthu slozena i lit^cha Bratfi vystShoval^^ch, 
jiz krom6 bibli kralicke mivali z Labyrinthu.* * 



•' Kdyi Jetfich z i^erotfna (I, 12) 1 1612 jcti mfil do Anglie s kurfiftem falck^m, 
uchdzejicim se o dceru krdlovu, pan Karel rdd to slySel, i psal Jetfichovi: »Najdete tarn 
nejednoho, kter^ rod nd§ znd, ano i sdm JMt. kril riti o nds v£d£ti; proto2 snazte se 
tarn dobr6 a chvalitebn6 jm6no na§e zachovati a rozmnofiti, abychom Vdm, uslySfce 
o torn, mill z £eho vSickni vespolek d£kovati.< Listov6 III, 119. Pan Karel, pfekvapen 
byv listem Jakuba krdle, radostf byl zarafen a jako bez sebe, jak 1. 1611 napsal ve sv6 
odpovSdi. (Quod iis ut plurimum accidit, quibus ad subitum solis intuitum adeo hebescit 
acies, ut ad temporis aliquod spacium lumine esse orbatos se existimant id ipsum in memet 
expertum esse non diffitebor, cum ad improvisum aspectum epistolae a Majestate Tua 
praeter omnem expectationem ad me delatae. obstupui et extra me ipsum quod ammodo 
raptus, somniare mihi viderer.) Carl v. Zierotin, II, 164. 

'* Pfsnidka o divn6m a milostnem bo2(m £lov$ka Bohu oddan^ho vedeni, sloiend 
po pfecteni Labyrinthu od p. J Kassia »vysokomytsk6hoc, kon£{ci tkliv^mi verSi: 

Kdozkoli toto bude zpivat 
se mnou o ndrodu m6m v££nS, 
dej Bo2e, at mtie prospfvat 
V ctn6 nad^ji, a tebe vzyvat 
s plesdnim duSe sv^ vd£dn6I 
Pocfte lid 6, pod'te radostnS, 
tS§ se Bohu, kdo jen ho znd§! 
At noha se uSine zcestnd, 
Pdn provede pfece milostnS 
az k sob£ V nebe, sdm Bdh ndSl 

Jan Kassius (KaSka) ze SkuCe, rychtif vysokomj^tsk^, 24 leta ill v Skalici uhersk6 ve vy- 
hnanstvi. (Jir. Rukov. 1 , 339.) Piseft vyti§t5na pfi vydAni amsterodimsk6m. Na Slovensku 
zachovala se pfseA vystShovalcQ £esk^ch, sloiend snad po vyti§t£n{ Labyrinthu. (Sloves- 
nost, 1846, 510. Rozum v StaroC. bibliot. I, str. XI.) 

Kr^snd je ta feka, Hezke jest to misto, 

feka Vltava, to mdsto Praha, 

kde jsou naSe domy ; v kter^m bydlf naSe 

i vlast laskava! rodina drahd. 



37 

D&myslnS tedy Palack^, ve vsem prohl^daje hloubSji a ve vsem v^Se se 
nesa proti ucencflm, v Labyrinthu pfestavajicini na strdnce slohov^, zvldstS pak 
na ozdobn^m pfechodnfkfl v nSm uzivdni,^' jiz 1. 1829 napsal: >Kazddmu lite- 
ratury nasi milovniku zndmo jest, ze my posavad v feci sv^ knihy ut6se- 
nfijsf a jadrn^jsi prosou psan6 nad tento Labyrinth svSta nemdme. Ale spis 
ten i z ohledu vyssi poesie nemal^ zdsluhy do sebe md ; neb ackoli spisovatel 
jeho za pficinou ndbozn^ho litelu a od^vu allegorickeho Scim zoumysla drzel 
vsude vtip svflj a obraznost na uzd^, prece vzdy vdechl tSm clovlckflm sv^ho 
zam^^sleneho sv^ta samostatp^ jakysi vAz zivota, takze vsude jako vlastnf orga- 
nickou mocf svou pfed ocima nasima ziv6 a cerstvfi se pohybuji a jednaji.« 
Ano dramaticnost, konkretna ta vsech stavflv a osob individudlnost drasticky 
se projevujici, tot pruzina, vysvihujicf z krasn^ prosy Labyrinthu krdsnou 

17. Cfl Labyrinthu Kom. ctendfi vyklddd urcitSji: »Lidd shdn^ji se po 
torn, kde v iem by vrch dobr^bo (summum bonum) bylo, na ndmz by se 
zddost lidskd stavovala, t j. jehoz by dosdhna clovSk mysh' svou tu odpodi- 
nouti mohl a musil, ceho vie zddati nemaje.* Ale shleddno, »ze vsichni takmc^f 
lid^, ven ze sebe vybfhajfce, v sv^tS a vficech jeho, Urn by mysl kojili a po- 
kojili, hledajf, tento v statku a zbozi, onen v rozkosech a libostech, jiny v sldvS 
a vzdcnosti, tento op€t v moudrosti a umSni, jiny^ v veselem tovarysstvi atd., 
summon po vScech, kter^z vn6 jsou, v nich dobr^ho sveho hledajfce, zevlujf.* 
Ale ve sv6tS toho dobr^ho nenf, jak zkusil Salomoun, jak prohledl i sdm Kom. 
»Coz mfstnSji sob6 sdm pfed oci pfedstaviti i jinym poukdzati chtdje, zamyslil 
jsem sob6 tuto pout do svdta, kdez jake jsem potvom^ v^ci bud spatfil, neb 
se s nimi potkal, a kde naposledy a jak zadan^ho a v svStfi nadarmo hledaneho 
potSSenf se doptal, vse to v pfitomnem traktdtu jsem jako vymaloval. Jak 
vtipnS, nedbdm ; dejz Bflh, jen aby prospSsnS mnS i blii^nim mym. Neni bdsefi, 
itendfi, co2 cisti budes, ackoli bdsnS podobu md, nez jsou vSci prav^, jimz 
vyrozumSje sdm poznds, zvldstS kdo by meho zivota a pfibehfi n^co povSdom 
byl, protoze jsem tu na vStsfm dfle sve vlastnf pfihody, s nirni^ jsem se v ne- 
mnoh]^ch tSch letech zivota sveho jiz potkal, n^kterd pak pfi jin>^ch spatfil, 
aneb o nich sobS ndv^sti dan6 m^l, vymaloval. Ac ne vsech jeste svych pffhod 
jsem dot^^kal, na dfle pro stud, na dfle, ze jsem, k jak^mu by se to jinym vzde- 
Idnf oznamovalo, nevM^L* 



Coie ndm do fcky, Nevzali jsme s sebou Tatry, vy pfijmSte 

CO ndm do mSsta? nic, po vSem veta, nds v t6 i!izkosti, 

Ach, ndm vykdzand jen bibli kralickou, u vds chceme 2{ti 

k vyhnanstvf cesta! Labyrinth svSta. i sloziti kosti 

*' Pelzel Thdm, Jan Nejedl^, Ziegler, pfestdvajice na strdnce slohovd a jazykov6, 
nemohli dosti nadiviti se zvldStS mistrovsk^mu pfechodnfkfi uiivdnl. ^Labyrinth svfita,« 
pronesl se Nejed!^ v zahajovacf fedi o jazyku 5esk6m, a Ziegler opakoval to I. 1823, »se- 
psdn jest tak v^bornS, ie obratnost, dAkladnost, jadrnost, obraznost, libozvu^nost, slovnickd 
tvornost (ku kter^ zvldStfi ouSastniky, participia patfejf) v pfeloienf NdmcOm, jakkoli fcC 
jejich bohata jest, jsou nedostizitelny.« Palack^ ve vSem prohl^daje hloub6ji a ve vSem 
y^^Se se nesa, Labyrinthu i jako bdsn6 (1. 18i9) se dotekl. 

** B. Dudfk: Ve zprdvdch o zaeeddnich krdl. £es. spol. nauk, r. 1877, str. 263. 



38 

18. O zpflsobu zfrati v svSt a ktamn^m jeho pojfmdnf vfznam dvou prd- 
voddi poutnikovych poucuje: »Pravod6f moji a kazd^ho, kdoz v sv§t6 tapd, 
V pravd6 jsou dva : drzost mysli, vseho ohl^dajfd, a zastaral^ pfi v&ech zvyk 
(auktOrita), pravdy barvu salMm sv6ta dAvajici. Pfljdes-li za nimi s rozumem, 
kdokoli bidn^ motaniny pokolenf sveho spolu se mnou uhl^ddS; pakli se jinak 
zddti bude, v^z, ze obecneho mameni bryle, skrze n^i vie naopak vidis, na nose 
tv^m strmf.* 

19. T^kajfc se dflu dnih^ho: »Co se prohMddnf radostn^ho zpflsobu Bohu 
oddan^ch srdd dot^ie, tot vfce in idea vypsdno jest, nezli aby se to tak pln5 pfi 
vsechnSch vyvolen^ch nal^zalo.« Zilezi tedy Labyrinth ze dvou dflfl, z konkret- 
niho a zf eteln^ho v^ctu pHkladft marnosti svSta, a z abstraktnych, obecnych iivah 
o »vyvolen3^ch a s Bohem spojeny^ch srdcf sldvS, potfeseni a radosti«. 

20. Methody, kter^ uzfvd Kom. pfi vesker6m ndzorndm vyuiovdni, i pout- 
nik jeho Setfi, VSudybudem a Mdmenfm provdzen^ brylemi (ze skla domn^ni 
vykrouzlen^mi a v t^mci z rohu zvyku zasazen]^mi), uzdou (ssitou z femeni v§e- 
tecnosti) a udidly (z zeleza urputnosti a pfedsevzetich) opatfen^, nejprve s vy- 

V 

soka cel^ sv6t (v rukopise podan^m Zerotfnovi pfi kap. 5. krdsn^ perem vykres- 
leny) ®* vefejnS, t. j. z hruba, obecnS spatfuje, potom pak ndmSstf, place, ulice, 
ulicky a rozliind v nich rozllcn^^ch stavfl zamSstndnf zevrubn^ji a podrobn^ji pro- 
hlfieje a vsude opak toho, co vudcov^ a jak bryle ukazujf, shieddvaje, ai dod^ld 
se socidln^ho asketismu, posl^ho z hlubokosti vfry. 

21. ChtSvse sem poloziti rozbor satirick^ travestie Labyrinthu svfita, od- 
loiili jsme jej stranou jednak proto, ze nestacf nase obyCejnd mfra na sklddani 
Komensk^ho, jednak proto, ie po soudu Palackeho lepsfho usudku neni potfebi 
a spis scLm 2iv6 ndhledy sv^mi vysvStluje, ze jich st^tcem nenf snadno dostihnouti, 
tim m^nfi pfev^siti.®* 

5. 
Druh^ snatek Komensk^ho. 

22. Dne 3. mSsfce z^ff 1624 Kom. zasnoubil se s Dorotou, dcerou Jana 
Cyrillay seniora konsistofe podobojf, jenz s administratorem Dicastem Fridricha 
falck^ho na krdle cesk^ho korunoval. Po bitvS b61ohorsk6 senior ten ihned tajn^ 
z Prahy se vzddlil a tak jestS po Cechdch skr^^vati se musil, ze nebyl ani pfftomen 
pfi siiatku starsi sv^ dcery Anny s Jifikem Laminem z Pferova (2S. cervna 1622), 
ani pfi siiatku dcery Doroty (matka tcz slula Dorota) s Komenskym. Odddval je 
Jan Svatos, posledni sprdvce sboru bratrskeho v Brand]^se. 






*^ Josef Wenzig (v bisn. spisech jeho, dil III.) proniknut jsa krdsami Labyrinthu, 
obsah jeho do verSft svedl na zpflsob oratoria jei umfilec vyteCn^ hudbou opatfiti sUbil — 
ale po diouhd I6ta vfce odklddal ne2H skUdal, a hudby nesloiil. 

"*' O torn v5ak zbyteino neni zmfniti se, 2e kap. 13. z Labyrinthu, kterd posmfvd se 
tajemnfistkdfstvf »bratrstva rdloveho kff^ec, vyAata jest ze satirick6ho spisku nejsp(§e 
Jana Val. Andreae, 1. 1B12 v piti jazycfch vydaneho s n^zvem Fama fraternitatis Roseae 
crucis, tajn6ho bratrstva to smy§len6ho, pfed nimi pr^ bylo odhaleno tajemstvf veSkero, 
po n'^mf tou2ili a blouznili alchymist6. Bratrstvo to toiik povyku nadSlalo, 2e nejedni no* 
vych n^boienskych sekt, jimi beztoho jiz \hmh\ nebylo konce, jinf pak peClivfi po n/^m 
se shda61i, jako sdra Ken6 Descartes, kter}^ tak^ na Bile Hofe u Prahy bojoval. 



89 

Po nev&t^ Komensk^ho bylo 60 kop groSfi mi§. jmenovdno ; manielku pak 
sdm takto vfinem opatril: ie jest ji do vseho jmSni a statku sv^ho, kterfi nynf 
z daru boifho mA, nebo jestS napotom z pozehndhi boziho miti bude, na cem ten 
koliv jest a bude, za »mocnou hospodyni a vzmozitelkyni* pfijal a pfijima a to na 
tskov^ zpfisob : Jestliie by Pdn B&h prostfedkem casn^ smrti jeho, kn&e Jana 
Komenskyho, dHve nezli ji, pannu Dorotu Cyrillovnu, budoucf manielku jeho, 
z tohoto svSta povolati rdSil, a tak ona jej zivobytim pfeckala, by t^z statek jeho 
na toui manzelku jeho samu pln^^m prdvem »d6dick^m« pfipadl; pakli by dftky 
od nich zplozen^ spolecnS v zivobytu byly, by spolu s t^/^miz ditkami rovny^ dfl 
ve statku jeho mSla, s touto vsak pfi torn vyminkou : ze sobS nadepsan^ knfiz, 
Jan Komensk]^, z »tehoz statku a jm6nf sv6ho« vyminuje a v mod zflstavuje vi- 
nici svou >na blatnicku* v hofe, jeni slove >plachta«, leifd, a k tomu 50 kop mis., 
t6z vsecky sv6 knihy latinskd, tak aby on napotom mohl a moc mSl s tim, coz si 
tak vyminuje, coz by se jemu dobr6 vidSlo, udniti a to bud z iistky nebo na 
vsem, kdez by se jemu Ifbilo, obrdtiti nebo ksaftem to odkdzati. Pakli by se nic 
toho ob^ho nestalo, tehdy to, coz tak jmenovdno jest, podobnS >jako jini^ 
vsechen jeho statek* po smrti jeho nap?ed psan^^m zpfisobem na touz budoucf 
jeho manzelku pravem pln^m a »dSdi6n3^m« pfipadnouti md.*^ 

6. 
Hlubina bezpecnosti. 

23. Kdyz i Karlu z Zerotlna bylo narfzeno, aby jiz iStulku nepfdl na sv^ch 
panstvfch knSzim bratrsk^m, stopu Komenskyho na 6as ztrdcfme : skr^al se v le- 
sfch a slujfch a tajnfi Bratfim pfisluhoval. L. 1625 nevfme kde, spis sobS a ji- 
nym pro potfisenf slozil a v nSm zkusenosti z Labyrinthu nabyt^ v soustavu uvedl 
a j{ mystick^ nazirdnt sv^ na svfit utvrdil. Jest to : ^Centrum securitatis, hlubina 
bezpeinosti aneb sv6tl6 vymalovdni, jak v samdm jedin^m Bohu a pokom^m se 
jemu ve vsecku jeho v£di odddni a poddini vsecka dokonali pritomn^ho zivota 
bezpecnost, pokoj a blahoslavenstvf zdlezi.«®® Prvni vyddnf (LeSenske) objasnSno 
bylo nezvuSn^mi t^mito versi: 



*' Svfidkovd smlouvy svatebnf se strany Komenskyho: p. MatydS Tymfn >Lav(n« 
z Ottenfeldu, v 16kafstvf doktor, kn£z Jan »Hermon* MatouS Theodora, Jif(k Apolla, knSz 
Pavel N^miansk^, p. ElidS »Kavfn<, pan Stanislav Bfezina, radnf brand^ssk]^. S strany 
nevfisty: p. Vdclav Sudliika z Borovnice a Chot^e, i^fednfk panstvf brand^sskdho, ur. p. 
Vdclav Jifi, Ladislav Adam, bratfi Vifnfci z WHnlk i s matkou. S strany matky: 
pani Mandalena z j^idan, kn£z Jan SvatoS, Jiff Kranzl, pfsaf dfichodnf, Ondfej Dobrovsky, 
primdtor mSsta Brandejsa, p. Jan Petrflv, VAclav Jirov^, Jan Jelfnek atd. SprAvnj^ opis 
smlouvy svatebnf viz v TomaSfkovd Brandejse str. 288. PovSimnutf hodno, ie Kom. v Bran- 
djrse iiidndho statku nem61, ic tedy horu »plachtu< hledati sluSi na Morav^, jak pan 
Bedfich Pe$ka pfed 16ty pr^ se vyptal, u Nivnice. 

. " it >Hlubina« sloiena byla /. 162S, nikoH dHve jaki hl^aii jsme po n^jakou chvfli 
die listu Kom. k Montanovi, dokud nevid^li jsme prvniho vyddnl »Hiubiny« (v Le§n£ 
-1633), napraviti hleddli jsme v Musejnfku 1887, str. 40. I pfesvidiili jsme se, jak nespo- 
lehlivf tyt^i b^vajf bibliografov6 i ten, ktcr^ na svSdomitosti bibliografick^ u nds nejvfce 
si zakUdal). Pfedmluva £eskd prvniho vyddnf Hiubiny datovdna jest v LednS dne 16. Aug. 
1633, latinskd pak dedikace, vlolend mezi titul a pfedmluvu £eskou, datum mi dne 24. 



40 

Sv^t jest kolo, jenz se toil, 
prudce chvSje, hluti a zvuci, 
kdo mu V centrum neusedne, 
zamoti se a vj^adne. — 

Amsterodamsk^ pak (1. 1663) Komensk^ » Centrum securitatis*, k nfimuz teprve 
pfidal titul cesk]?" (Hlubina bezpeinosti), plynnymi tfimito versi elegick^mi 
ozdobil : 

Sv^t se to6f vfikol, vflkol v sv^tS vsecko se valf, 

vzhflru, dolfl, sem tarn v nSm tady vsecko chodi. 
Ac nechodf, l^td, kdd, pfevracf se kotrlcem, 

mdio CO sv^^m Mdem krdceje, vsecko manf. 
Sdm jedin^ svfita pdn (nade v§(m, pode vsfm, skrze vsecko 

jda) svfitu sdm vSCnd podpora pevnS stojf. 
O blazen^, kdo v centrum vSdn^m usadf se ! Na v^cnost 
V srdci bo2fm sv^mu srdci nalezne pokoj. 

24. V »Hlubin6 bezpe6nosti«, zasluhujfcf uvdzenf bedlivfijsiho, nezli se ji 
. dostavalo, Komensk]^ vylozil thema, obsazen^ ve spisfch pfedesl^ch, kterd zfl- 

stavalo pozdSji zdkladem i v^^sledkem kfesfeinsk^ jeho pansofie, tak ze hned 
v mlad§f jeho mysli zavinut^ bylo obsazeno, co bShem c^asu badanfm ucen^m 
sire bylo rozvijeno a rozpfdddno. Pojav veci hloubSji a soustavnSji nezli posud 
mezi Bratffmi a Cechy byval obyc^ej, ackoli psal prost^, srozumitelnd, pfece 
vid^l, ze ctendf najde, »zvld§tS z pocdtku, n^co tvrdeho a neobycejn^ho, bud 
ve vScech, nebo slovfch, jako: dependenci, centrum^ samosvojnost^ jinudost a 
jest-li CO vfc. Na tom se nezastavuj: v^ci zvlastni zvlAstnfmi slovy musely se 
vypovfidfiti, kterdz vsak i vysv^tlena jsou dostatecn^, i o. malick^ jim pfivyknuti 
6initi jest; porozumfs potom, It. se o vScech tSch zvldstnfch jinak nemflz mlu- 
viti, jako tak«. 

25. Pro vSci nov^ nov^ch potfebf bylo slov i v jazyku ziv^m ndrodnim, 
i V jazyku mrtv^m, u6en^m, v latinS, uzfvaji'cimi j( ucenci ozivend. 

A krom toho cela ta neobycejnost a novost vdci ctyfmi t^mi slovy pfi- 
pomenut^mi odbyta jest a pfekondna, dependencf totiz, centrem, samosvojnostf 
a jinudostf: 



Oct 1633 — mezi ob^ma daty vytiStSna byla celd Hlubina. V dedikaci latinskd dteme 
(1633 , le Hlubina byla sepsdna pfed osmi lety, tedy r. 1625, jak napsal Palack;^, ale 
nefeki podle £eho, — 1. 1829 ovSem toho nebylo potfebf. V dedikaci panu Rafaeli LeSten- 
sk^mu, jii pfipisuje mu ddrek, munusculum »mole exiguum, usu excellens«, Kom. pravf 
o HlubinS: De hac materia (omnia esse volubilia, centrum immotum) commentandi aliquid 
occasio ante octennium data fuit, quum in patria adhuc exulanti et cum caeteris piis 
persecutionum undis agitato, nee in Obadiarum (AbdidSovych) speluncis, nee in silvarum 
antris, nee alibi unquam satis esset aut securitatis aut quietis. £ varia n. mentis trepida- 
tione, et apud Deum in sanctuario suo (scriptura) quaesitis solatiis enatus tandem fuit 
praesens tractatus, Centrum securitatis dictus. — Beckovsk^ ndkolikrdte mluvf v pl'ed- 
mluvich »o maten{, kdcen{ a bofenf nestdleho svita, v n£m2 vSe podrobeno jest zm£n&m, 
ale uprostfed stoji pfece nepohnutelnost vSSnd — B(!ih.« Dr. Rezek v Poselkyni III. XXUI. 
N^hodou 1 



41 

•Veleslavny^ Bflh, od nShoz svfet tento se vS{ svou plnostf vyplynul, tak 
V nSm divn6 a moudfe vsecky vsech vSci bytnosti spofddal a zprovfjel, ze 
vsecky sic od N6ho verejnS (obecn^), obzvldst pak jedna kazdd od druhe svou 
dependencf, to jest jako zav6senf n^jak^ md, na n^mz se drzf, aneb zdklad, 
na nSmz stojf.« 

26. Podobenstvim kola Ezechielovi a Ezdrdsovi »b6h svSta* ukdzal Bfih; 
ke kolu tedy Komensk]^ mimo jin^ svet pfirovnavd. Ma pak kolo v sobS tfi 
vSci: Centrum, okrsiek a paprsky. » Centrum jest prostf ednf kola punkt, z n&- 
ho2 obveden jest okrsiek ; okrsiek jest otoceni okolo centrum, paprskov^ jsou 
linie, od centrum k okrsku rozvedend (kter^ ve voznfm kolu spice, v ml^^n- 
sk^m ramena slovou). Tak jest kolo svSta: Centrum jeho jest Bflh, od v^kfl 
na vSky sdm v sobS nespatriteln^, kteryz vsak chtSje se spati^teln^^m uSniti, 
ucinil okolo sebe viditelny okrSlek, jenz jest svSt tento, a naplnil jej tvory 
rozumn^mi, ktefi vsickni z n^ho jako z centrum vynikajfce, rozchdzejf se jako 
na prostranno, tak ze se ka^d]^ svou zvldstnf pro sebe bytnost mfti zdd. 
Kolo kdyz se toil, okolo centrum se toif, kter6z nepohnut^ uprostfed 
zflstcLvd. Tak kolo tohoto svSta tocf se ustavicnfi bez pfestdnf, centrum pak 
jeho, Bflh, nepohnutelng v bytu sv($m trva . . . Paprskov^ v kole tak^ se hybf 
a tocf s okrskem, avsak rozdiln^, nebo cim blize jsou centrum, tim mfnSji 
a tiseji se h^bf; cfm od centrum jsou vzddlen^jsf, tfm se prud6eji a ndsiln^ji 
zachvacujf. Tak jest s nami tvory, zvldst^ rozumn^^mi. Stojfme-li v Bohu (totiz 
pamStf, rozumem a vflU Jeho se drzime), mime pokoj a bezpecnost; pakli se 
odtud vychylujeme k tvorflm, nenalezame nic, nez nepokoj a kolotdnf, iim 
ddl, tfm vfc ; — kazd]^ pak paprsek dvoje md k centrum patfenf, jedno jako 
k sv^mu pocdtku, druh^ jako ku sv^mu konci. Nebo jakoi z nSho vybihd 
k okrslku, tak od okrslku zase do n^ho vbfhd. PodobnS vselik^ tvor z Boha 
jest a k Bohu. Z Boha vypl^^vd jako z studnice, a k Bohu zase smSfuje 
jako k cili (totiz mocf bozf vsecko se dSje a vsecko pro bozf sldvu). Kazdy 
paprsek dvoje md centrum: jedno obecn^ to aneb spolecn^, z n^hoz vybfhd 
a do nSho2 se vracf; druhd sv6 vlastnf, uprostfed sebe, skrze n&i od onoho 
vefejneho (obecn^ho) centrum k okolku a zase k n^mu zpSt musf. Tak ka^d^ 
tvor dvoje md centrum: jedno spolecne, jenz jest Bflh, udinitel a zdrzovatel 
vseho ; druh6 sv^ vlastnf, jenz jest pfirozenost jeho, kterouz jemu Bflh privlastnil.« 

27. Bezpecnost kazdeho v centru stdti, ndsilf pak, trdpenf, bolesti, za- 
hynutf, vyvinutf se z centra pochdzf. Pficina i pocdtek z centra vystupovdnf 
samosvojnost jest. >Jm^no jest nov^, ale v6c hned s svStem starozitnd a vfc 
nei pfflis zndmd. Jest pak samosvojnost, kdy2 clovSk Bohem a fddem Jeho 
svdzdn b^ti sobe zosklivf, sdm svflj chce byti, sdm svflj totiz rddce, svflj vfldce, 
sdm svflj opatrovnfk, sdm svflj pdn, summon : sdm svflj bflzek. To jest zacdtek 
vseho zl^ho. Nebo kdo sob6 to tak v mysl vezme a na sobS se zalozf, ten 
se jiz dependencf sve (kteroui od jinud, ne od sebe md kazd^ tvor) poustf 
a sdm sebou stdti chce, coz tvoru nemozne, a tak pfichdzf na zmatky.« Pffklad: 
andSl^ a prvnf clov^k. » A tak tedy samosvojnost (atjest^ jinymi slovy povfm) 
iest, kdyz clovek neb angel zapomfnd, ze z Boha bytnost, zivost, radu, sflu 
a vsecko md, a bozf vfllf v6ci vseho sv^ta jdou, a tak i jeho, — on doma sdm 



42 

sobS obzvldStni svou kanceldf zardzi, sdm z sebe vfili, rozum, radu, sflu, sv^tlo 
a zivot brdti chtSje.* 

28. »Sainosvojnosti cdstky dvS: pfilisn^ sebe mflovdnf, a pfiliSn^ sob6 
pfipisovdnf, z nichz pochdzeji loudenf a trhdnf nas s Bohem, nedorozumfinf a 
tahanice rozlicn^ s lidmi,*' domdcf rozlicni mysli nepokojov^ a trdpenf. T&no 
mnoh^mu nejen v kflzi, ale v svfetS b^d, kdyi sob5 jak uprostraniti a bez- 
pednosti zpfisobiti nevf; jedno myslenf druh]^m se stihd a bije, a mezi tfm leda 
sust, leda chrest, lekdni a bdzefi mnozi.« Ze samosvojnosti jinudost pochdzf, 

V zmatcfch, jichz jest prostfedek a vrch, jinudy ne^li v centru pomoci hledajici. 

29. >Kdo na voddch se plav6, neopatrnostf nSjakou z lodi vypadne a 

V nebezpedenstvf zatopenf se postaven^ho vidi, chytd se, deho dopadnouti mflz, 
by sidma byla, by trdva, by pisek, by cokoli, an vsecko se trhd, vsecko ubfhd, 
vsecko s nfm tone, tak ie nebude-li z lodf, z niz vypadl, retovdn, nelze nez 
utonouti. Tak se ndm d^je, kdyz nas samosvojnost z centrum bezpecnosti — 
jenz jest Bfth — vyvdbi a do takov^ch motanin, jak jiz ukdzdno, uvede, ze 
nenal^zajic my k dr2en( sebe a v6cf svych sami v sob^ dostatefinosti rady 
a mod, leckams jinam o radu a pomoc se obracfme, vflkol sebe hmatajice 
a jednak toho, jednak onoho se chytajfce, an se obycejnS s ndmi vSecko trhd 
a bofi, protoze zddn;^ tvor sdm sob6, nerci-li jin^mu, dostatedn^ nenf. I pfi- 
chdzime naposledy na pochybeni o v§em vsudy a tak na zoufdnf. A tu se 
troje zl^ jedno druhj^m stihd, a tak naposledy na mizinu a zoufdnf pfivodi. 

Pfedn6 pracn^, starostliv^ a bolestn^ prostfedkfl k zachovdni sebe vyhle- 
dAvdni; druhe, bldzniv^ a pov6m6, jest-li 2e je vidfme, v nfi doufdnf, tak ie 
leda dfevu, leda kamenu, leda dffe, leda clov^ku, leda satanu svfiff se clovek, 
pakli prostfedkfl najfti nemfiz, anebo 2e mu chybf, a nikdez nic pomoci nelze 
a nemfl^, teprv se lekd, dSsl, trese a z netrpSlivosti a zoufalstvf bud sdm sob6 
zivot odjfmd, neb se v rouhdnf proti Bohu ddv4, a tak sobS sdm k zatraceni 
pomdhd. Tot jest ta bezednd hlubina, to poslednf vfr motanic lidsln^ch, kten^z 
vSecky nds naposledy sehlcuje, nad kter^mi se nesmilovdvd a nevychvacuje Bfih.« 

30. Kdyi to vSe plnS a plynnS, jasnfe a zfetelnfi dolfieno pfiklady, a i 

V Dokonalosti a v Hradfi se vyskytujfdmi, Adamem,*^® Saulem, Achabem, Jeru- 
salemsk^mi, JiddSem, nezb]^d nei uteci se k jedin^mu l^kafstvf proti bfd- 
nostem, >navrdcenf se do centrum, jen2 jest Bflh*. — »Ryba, dostane-li se 



" »U£Mi kdo jin6, slovAm sv^^m jako bo2fm vfry chce zjednati; poslouchajfcf na- 
proti tomu, co a pokud se to a potud vSff, protoze se ka2d^ sim tak6 mozek miti do- 
mnfv^. Taki jsme vSichni po vSech stavfch, jedni druh^m rohat{, Silhav^ na se hledime, 
pysky za sebou zmftdme; jazyky, p£sti, ine£e na sebe brousfme a proti 8ob£ schdpdme: 
h&fe ne2 lit6 felmy s sebou zachdzfme, jakS i nynijii straSlivi svita chumelice ukazuje. 
Nebo vSeho toho jedind samosvojnost jest pf{£ina, 2e n^kdo sdm panovati, jin( zase svoji 
sami b^ti a pod nohami neleieti chtdjf, summou, 2e kaid^ k sobS tdhne, a co ujal, pu- 
stiti nechce < 

'• »Prvni £lov£k, Adam, jak se rychle z centrum vydal, hned nepokoj v srdci sv6m 
znamenal, a rady tomu u sebe nevSda, za^al ji krom sebe hledati. A tu jii z samosvoj- 
nosti do jinudosti ve§el, po nii se mizerni sem tam motal a zapletal, £im ddl, tfm vfc . . .« 



48 

z vody, by ji do kvftf, do hedb^vi, do zlatohlavu ddval, aneb s nf jak chtSl 
krdsnfe pSstoval a milkoval, tfepetati a trdpiti se nepfestane, ai i zahyne, protofe 
jest vyfiata z centram sv^ho, aniz jinak zachovdna b]^i mflz, lee aby dasnfi 
zase tarn navrdcena byla. PodobnS jest »s dusf a myslf naSf, skrze odstoupeni 
od Boha k sobfi a tvorflm v nepokoj a kolotdnf neskonald vch^ejfd,« jii 
void do stfedu sv^ho Bflh skrze zaslibenf a pf iklady. A bezpecnost jest v nSm. 
Nebo »slavn6j§f jest Bfih, nez vseho svSta vzdcnost a sldva, moudfejsf, nez 
vseho svSta umSnf a subtilnost, bohatsi, nez vseho svSta pokladov^ a zboif, 
mocn^jsi, nez vSeho sv^ta moc a sfla, pffvStivSjsf, nei vSeho svSta pfdtelstvf 
a ochotnost, vSrnSjSf, nez vseho svSta zdmluvy, rukojmov^ a pefeti . . . Plnost 
tedy vSech plnostf v Bohu jest : kdo Jeho mi, vsecko m& ; kdo Jeho dobroty 
a ochrany pravS zakusf, ceho nad N6j ^idati nevf. Kdo se tedy Bohu oddA 
a V tu Jeho plnost pohffzi, blaze mu. Bezpeinfe zajist^ krd£i, kdo za nej- 
moudfejsfm krdif, bezpecnS stoj{, kdo s vsemohoucim stoji, bezpednS sedf, kdo 
se V centrum nepohnutelnosti usadf. Jak ten klesnouti mA, koho nejmocndjSf 
podpird? Jak se ztratiti, koho nejv^rn^jSf v klfnu chovd? Jak s n66fm odpom^^m 
potkati ten, jehoz nejvlastnSjsi p6stuje?« 

31. Mystick^ rozjimdnf ddle k tomu vede, ze > centrum milosrdenstvi 
boziho jest Kristus«, ze kdo do centra toho »trefiti chce, ze vsech tvorfl, 
i sdm ze sebe vyjiti musf !« Do centi*a vrdtis se t^miz cestami, kter^mi jsi vysel 
z n^ho, ale zpSt, zfekna se jinudosti a samosvojnosti. Tu sbihd se v doko- 
nalem odddvdni se do vflle bo^' askese, pietismus, kvietismus, prdv6 jako v II. 
ddsti Labyrinthu, a jak jinak slujf vyjevy ty nejhoroucn^jsf poboznosti a nej- 
dusevnfejsflio s Bohem obcovdni: »Zo§kliv6 sobS vSecko a opustS vSecko, i sdm 
sebe, pustiti se na hlubinu milosrdenstvf boziho v Kristu a tu zmizeti a ztratiti 
se vtdi a rozumu sv^mu, vftli pak a prozfetelnosti bozi tak cele se oddati a 
odevzdati, aby s nim on sdm cinil, co chce, jak chce, kdy chce, kudy chce, 
pokud chce, botov jsa, cokoli se Bohu s nfm dSlati libi, ke vsemu stati, beze 
vsi naprosto v^minky, tak aby v ruce bo2i Slovak byl, jak v ruce ilovdka 
byvd sekera,''* nflz, kniha, p6ro a jin^ ndstroj, kter^ vezma dovSk, sekd, feze, 
otvira, zavird, uzfvd summou: jak a k cemu chce a pokud chce, odlozf, kdy 
chce a kam chce, neb prodd, neb daruje, neb zahodi, die libosti neb potfeby, 
an jemu nic ta v6c nevymei^uje, ale ke vsemu stoji. Pak-li se tvrd^ zdd t^ 
mrtv^ v^ci cloveka pi'irovnati, tedy tak at se dlov6k Bohu oddd, aby ho Bflh 
tim zp&sobem jak on ruky sve ui^ivd, uzival, jmenovitS : jakz ruka a jinf lidov^ 
na§i k vflli duse a k rozkazu jejfmu se hybf bez jakeho koli sob^ vlastniho 
vybirdnf, vym^fovdnf, rozpakovdnt, zpecovdni, neb zase pochloubdnf se tim, 
coz d^laji. Nez naprosto duse d^la vsecko, lidove toliko jeji v^rni nastrojove 
a sluzebnici jsou, vsecko, co ona chce, jak chce, dokud jich stavd, konajfci.* 



'* Takovd v Boha oddanost nejednSm pffliSnou bj^ti se vidf, a Komensk^mu to i vy- 
t^kdno b^vd, avSak nehledic k tomu, ie Kom. tu pHkladA tak drastick^^ch u2(vd, k vfllt 
lidu sprost^mu, m^nS u5en6mu, v Strfljci §t6st(< rozumnfijSf vyskytuje se kvietismus: »Co- 
koli diniti mdd, rozvaf nejrozumniji, a teprve kdyi die mfndni sv6bo umysl rodS nejsprdv- 
n£j§{, se vSim vfiudy odevzdej se Bohu, jakoito moudfejSimu, aby v§e i Tebe i^idil die svi 
ltbezn6 v61e.« 



32. I pessimismuSf muznSjsfmu a samocinn^jsfrnu v6ku Komensk^lw) na- 
hrazen]^ optimismem, v lizkostech a v sklffienosti smutn^ oko tytyz zakaluje. 
Svfit, jindy viditelny neviditeln^ho Boha obraz, *svSt neni nic nez zmdt.'* 
Pravdu mluv6, ani sdm pro sebe nemd zadn^^ clovSk, ceho potfebuje, nerci-li, 
aby se jinf nac bezpeciti mohli, nebo bychom my se pak jedni druhym angels 
zddli; nic vsak nejsme, nez lidd, t. j. hloupf, bfdiii, mdli lide. Kazdy sdm s sebou 
jako s bfemenem ciniti md, a zAdnf jak sebe sdm kde nejpotfebnSji, zacho- 
vatinevi...« f)dblove, >odpov6dnfci pokolenf naseho na v^ky,« strany nds ne- 
obm]^sleji nic, nez >zdhubu a podtrzeni* ; dobi^ pak angels, »i ti malo pomoci 
mohou, protoze rovnS pod bozf mocf jako my. Aniz jsou dostatecni, protoze 
vsevSdoud a vsemohoucf nejsou, a byt i mohli, jak jest na nS se bezpeciti, 
ponSvadz jich, kdy pfi nds jsou neb nejsou, nevidime? Nad to pak aniz ndm 
kdy CO od sebe sKbili. Naposledy, aniz nadSji mfti mflzeme, aby se v tovarysstvi 
nasem — sami nebesti jsouce, my zcmsti^ — kochali, aneb tak^ rddi okolo 
nds, 6istf okolo neCistych, b]^vali — lei porucf B&h.« 

33. VSude tedy pomoci hledaje a nenal^zaje ji nikde, lipSl k Hospo- 
dinu: >Ted nynf, jiz nynf, usazuji se v centrum milosrdenstvi Tveho, a vfikol 
sebe mfsto vsech Stftfl a bast kladu vSemohoucnost Tvou, pfed sebe pak na 
str*i2 stavim vSevSdoucnost tvou, a klice od bran srdce sv^ho a vSech smyslfl 
sv]^ch, n^brz vsechnSch vnitfnich i zevnitrnich moci sv]^ch dobrolfbezne vfili 
tv6 odevzddvdm : odmykej, zamykej, ciA, co rdcfs. Ted stojfm naze pfed tv^^m 
oblifiejem, stojfm vsech tvorfl i sebe sam^ho odklddaje, nahy se ted tobS ode- 
vzddvdm, a to cele a plnS beze vsech v^minek : dSIej se mnou, co a jak chceS, 
niSemu neodpfrdm, nic nevymSfuji, vfile tvd dSj se se mnou a skrze mne die 
dobr^ Ifbeznosti tvd: jen neopoust^j na vSky vSkflv.c 

34. >Pfepot6seni uzitkov^« resignaci takov^ jsou: pokoj s Bohem, vy- 
ftatost z moci sv^ta a ilivlft, bezpecn^ se na motaniny sv^ta divanf, stalost a 
trpSlivost V zivotfi i smrti, dobrd vzdycky mysl, ]{1 v Boha srdce pozfvd ne- 
dbajfc, kdo jest s ndmi nebo proti ndm, jisto jsouc, kdyz Boha md, 2e ani sv^t 
ani peklo proti nSmu neodold. ClovSk srdcem v Bohu pfeb]^vajfcf pfebi^d 
tam, »kde2 2ddnd starost a strast nemflze*, proto2e stojf uprostfed mezi vse- 
mohoucnosti a milosrdenstvim : >Tam pak kdo pfijde, tomu do toho mdio, 
CO se V svStS a s svStem dSld. A byt i okolo nSho a s n(m dfilal, kdo cht^, 
CO chta, nic se tfm nevdze, nic nedbd. A tim sobfi toho dovodi kazdy cele 
Bohu oddan]^ clovSk, ze kdyi se vsecken svSt boun, on md pokoj; kdyz se 
vSickni jini staraji, fresuji, namdhaji, stflnf, on odpocfvd; jini se uhybuji, utf- 
kajf, skryse hledajf, on v stfnu bozim tise sedf; jini se lekajf, d^sf, strasf: on 
vseho dobr^ho cekd; jini se viklajf, kdcejf, hynou: on zmuzile stoji a sfli se; 
jinf se rmouti, tesknf, pldci: on vesel picse a zpivd; jinf nafikaji, repcf, zlofeci, 
klnou se vespolek, Bohu se rouhaji; on pdna Boha chvdli a za n^ se modlf; 
jinf hladem zfznf a nahotou svadnou a chfadnou: on sytosti pozfvd; jinf stojf 



'* V Hlubinft sam6 jeStS dal§{ chiliastick^ tento pffdavek: SvSt-zmef. >A je§t4( prve, 
kdyi v£kem kvetl, zd^rnijSi byl ; nynf s §edinami sv^'ini k konci pospichaje, zmotandjSf 
jest mnohem a nemotorn£j§f : vSecko jen v n£ni hr£f, trii a rfkzno pr§i.« 



45 

obnazeni, odevSad k nim nerest a zalost mflze: on vflkol sebe nedobytou 
hradbu a nepfemozen^^ch zdstupcfl zdstupy md. Blaze, pfeblaze takov^mu 
flovSku, nad n6jz nic sfastnSjsfho svSt nemdl A tot hie, vSecko jen na torn 
zdlezi, vyjiti srdcem z svSta a ze vsech tvorfl i z sam6ho sebe a pohn2iti se 

V hkibinu dobrotivosti bo^.« 

35. Namitky rozumu proti oddanosti takov^ odmftaji se v HlubinS Sffe, 
podrobnSjl a soustavnSji nezli v Hradfi, vStsfm kvapem sepsan^m, koncfce 
otdzkou a odpov^di: »Jak dSlati, kdyz se vSecko proti rozumu dSje? Odpo- 
vSd: Ddti Bohu cest, ze on nScemu vie nez my rozumf, a tak vSfiti proti 
rozumu a naddti se proti nad6ji.« 

36. Znamenf tak resignovanych jsou * Ustavicne se s Bohem obfrdnf (jako 

V Dokonalosti),'^ gruntu pravdy pfi n^m setfenf,''* sam^m Bohem a svMomfm 
se vdzdnf, ku vselike vflli bozf hotovost, zevnitFnfch dobrych v^ci nezdddni 
(protoze jsou marne, pracnd, nebezpedn^), ''^ k utrpenfm otrlost, v pokusenf std- 
lost ''^ smSld vsudy doufanlivost, se pancm Bohem i s bliznimi vzdycky spoko- 
jenost, V skrocovanf t^la pilnost, tichost, a mlielivost, Boha milovdnf, ve v6cech 
toliko v6cnych se kochdnf. Tu se ukdze, kdo uii se od krfze Kristova vyzndvati 
Jej usty nebo skutkem. 

7. 
O zjevenfch Kristofa Kottera. 

37. Neni divu, ze ndm Komensk^ na chvili zmizel jako s oci, kdyz jiz 
1. 1625 velmi platn^ sluzby konal JednotS bratrskd. 

Kdezto protestantd volili si vyhnanstvi sv^ v Sasich, v Mfsni, v Nizozemi atd. 
vyjmouc mfsta n^kterd, po rflznu " a nahodile, Bratri cesti, aby neodcizili se drkvi 

" »Bo2( £lov£k< V t£le pfthfyi jako v propQj£en6 sob£ na £as chaloupce, v n(2 aby 
do vQIe bo2f pokojn£ pobyti mohl, Setfi j( sob£, opravuje, Idti, podpfrd, pokr^vd, v§e ku 
potfebS, nic k zbytednosti. V 8v£t6 pak bydlf jako na bojoviSti, na nimi od Boha po- 
staven jest: vidycky se, odkud, kde, jak^ utok pfichdzf. ohl6daje. udatn£ sobS pfed ddblem 
a jin^mi nepfitely ne tak t£la a pohodli jeho, nti hradu sv^domf hdje a brdn6, podind. 
Ale vlastni, dom^c{, milj^ jemu byt v nebi jest, kde2 mSSfanstvf a poklady sv6 mL* 

'* »Nemfl2 zajist6 trpiti, aby se v£ci a fe£i jeho na nejistotdch (to jest na domn&n( 
neb cizf zprdvd, neb n$jak6 vdSni, 8v6 neb cizf« neb na zvyku) zaklddaly, jaki sic vAbec 

V sv6t£ b^vd; ale on jde vSudy na grunt, aby co pfi ka2d6 v£ci boz( neb lidskd spra- 
vedlnost, co pfirozen^^ fdd, co jeho povinnost, co svddomf, co zdkon Idsky s sebou nese 
nebo nenese, vid^l a viddl, a podle toho postupoval. Kter^i^ grunt pravdy pfi ka2d6 vtei 
(jak dalcko nedokonalost lidsk^ dopouStl) maje, stoji na n£m, aniz z ndho k vftli vSeho 
svita bud odporfim bud Idkdni vystupuje. A tak na skdle vSudy stavf, nikdei na pfsku, a 
pravda vSech jeho skutkCi, slov i mySlenf pav6zou jest • . .< Prvnf prfijev odporu proti 
auktoriti v naukich a proti v(fe z oby^eje, nikoli z pfesvSd^eni vybddandho samostatn£. 

'^ Na pf. sldva (aby mezi jin^mi pfednf neb sic slovutn^ byl) »zdvisti podnit, jazyka 
lidsk6ho ter5, lehkd pdra nebezpe£nd spdra, a pfihodf lit se co lidsk6ho tim vitSf hanba 
a smfch?« 

^* Stdlost na chvilku bj^vd bez namdhdni, £ili jak di Kom. : pokorni chceme b^ti, 
vSak bez potupy; chudi bez nedostatku; poslu§n{ bez zahanbovdni, pracovitf bez potu; 
trpilivf bez utrpnosti; a tak kfii miti ,bez kfi2ovdn(, pl^( bez slz, zdrmutek bez bolesti. 

''* y Drdzdanech nova £dst m£sta jimi byla zaloiena a zalidndna; do Perna uteklo 
se 50 p^nQ a hrabat protestantskych, 200 rytifA, miStanA '250; roku 1629 bylo v Pern£ 



46 

a ndrodu, i ve vyhnanstvf zflstdvali nejvice poliromadd, ve v6t§fch skupindch, kde 
jim drive poslov6 jich umluvili mfsta k bezpecn^mu usazenf. Kdy2 patenty ci- 
saf sk^ ve vystShovdni jinovfircfi pffsnSji dol^haly, starsi Jednoty bratrsk^ sesli se 
u V. Roha, jenz skr^val se u p. Karia Bukovskeho (v bfeznu 1625) blize pramen(\ 
labsk^ch, na poradu pfidinou vystfihovdnf. Komensky a Jan Chrysostomus vy- 
sldni byli do Polsky, jinf do Uher. Poldk&m Bratn davno jiz zndmi byli pro 
pracovitost, poboznost, takze jim p. Rafael, hrab^ Lestensky: Bielsky, ochotn^ 
vyk^al ku klidn^mu usazenf panstvf svd Leslensk^ a Vlodavsk^. V Uhrdch pak 
dovolil Sigmund Rdkoczy, vojvoda Sedmihradsky, ze zvlaSt^ Bratn z Moravy 
trvale se sv^^mi kndzimi niohli pfesidliti na panstvf jcho Pouchovsk^ a Lednickd 

38. Do Polsky bral se Komensk]^ Zhofelid, kde na hlucndm gymnasiu 

* 

meSkal na studiich pfibuzny p. Karla z Zerotfna se svym uiitelem Gselliem, ro- 
di£em ze Strassburku. Gsellius, '® aby prichozich pot^sil, jal se vypravovati 
o Kotteravi a revelacfch jeho, lepsf doby slibujidch, a kdyz Komensky a druh 
jeho nSjakou pochybnost na jevo ddvali, fekl : »Nejsou sny, n^brz co od ndio sa- 
m^ho jsem slysel, sepsal jsem.< I pfecetl posledni zjeveni, a kdyz pfece nev^i, 
fekl : >Pajdete Sprottavou, navstivte ho, a libo-li, sami zkuste i« Pfisli do Sprottavy, 
Kottera nenasli, byl v BerlinS, kamz byl od kurfifta Fridricha k v^slechu povolan. 
Avsak mnozf f ddni lid^ o Kotterovi dobrd ddvali svSdectvf, zvldst^ Pohl, f egieslnfk, 
kter^ uvedl Komensk^ho k pastoru Menceliovi, z Herbomu jiz znamemu. Po 
skoncen^ch modlitbdch pfistoupili k Menceliovi, jenz je se slzami pfivital, fka: 

V 

*S vdmi V Cechdch pocdtek ucinSn, a brzy na nds v Slezsku dojde.« 

39. Komensky doprovizel sdm do bytu Mencelia, ktery vyznal, ze Kotter 
mfvd zjevenf, jimz v6ftl i sdm Mencelius. Na Kottera Komensky cekal od soboty 
do pond^f, dockal se Kottera a zjevenfm jeho uvSfil. V pond^li sel s Chryso- 
stomem ddle, ale kdyi prised do Polsky, starsiho M. Gratiana, jenz na pro- 
hlidku cfrkvi byl vyjel, doma nenasel, sdm do Sprottavy se vratU, kde u Pohla, 
potom u Menda bytem zflstdval. Pobyt jeho ti*val i6 dni, a v iase torn pfelozil reve- 
lace Kotterovy na jazyk cesky, Komensk^mu u Menda velmi se zalibilo. 
TchynS pastorova byla matka Dan, Vechncra. Kotter casto k obMu zvan 
a sjeho pomod zdSldn exempUf n^mecky, ktery* pozdSji se ztratil. Kotter 
vlastnf rukou k n^mu pfipsal: »Ich Kotter bekenne, dass dis exemplar aus 
meinem eigenen abgeschrieben und in allem gleichlautend ist.« 

Potom Komensky sel do Polsky zase, a kdyz mimo naddni odtud musil 
do Berlfna se vydati, oba exempldfe, cesky i n^meck^, do Cech tchdnu 
J. Cyrillovi poslal V Berlin^ jiz znacn^ pocet exulantft se zdrzoval, z nichz 
mnozf revelacemi povzbuzeni naddje svd v krdle ddnsk^ho sklddati pocali, avsak 
mnozf nevSffcf zftstdvali, o Kotterovi nepnzniv^ soudfce. Vraceje se domfi Ko- 
mensky zasel do Frankfurtu n. Odrou promluvit se superintendentem Pelagiem, 
jenz pfed tfm Kottera byl vyslychal. Superintendent, muz velmi stary a cti- 



2125, r. 1631 2256 exulantA; v i\\zyh r. 1656 asi 1000. ^e byli bohati a vzd61an{, v§ude 
r&di byli pfijtmdnt, dokud se za nimi nevtfrala i Ifiza. V DrdicTanech mdli jiz r. 1622 £e- 
skou Skolu. Chr. Peschek: Die bohmischen Exulanten in Sachsen. 
'• VypravovAno die Jarosl. GoIIa v C. C. M 1874 str. 261. 



47 

hodn^, Komensk^ho do knihovny uvedl a ukazuje mu kniby pravil, ie ve 
vsech tSch spisech poucenf hledal, zdali po Kristovi a apostolfch npvd jestfi 
zjevenf moihid jsou, ale pou&ni nenasel zddneho, i dal se do modleni, a Bfth 
ho osvitil: uv^fil, ze revelace z Boha jsou. 

V 

40. Vidfinl Kotterova mezi exulanty v sevemfch Cechdch na vystfihovdnf 
se chystajfcfmi nemal^ pohorseni pro rflznd o nich mlrx^ni zpfisobila, zvld§t^ 
kdyi po desku (1625) na rychlo vyddna byla tiskem. Zanevfel na n6 zvUstfi 
ucen^ bohoslovec Megander z BeneSova (Bensen).''* 

41. Na dalsf cestS Komensk^ zase v SprottavS se zdrzel. Brzy po nd- 
vratu jeho do Cech dojemnd ud^lost vfru jeho jest^ vice utvrdila. Zemrel v 76. roce 
vSoi sv^ho a 251et6m lifadovdnf biskup Jan Laneck^ (Lanecius). Pan Karel 
z Zerotfna, jenz jej za otce ctil a v on^ch dobdch pln^ch hebezpecf u sebe 
choval, dal mrtvolu do Kralic dovezti, by tarn v zboru bratrsk^m pohfbena 
byla. Avsak sotva do hrobky spuSt^na, krypta nad ni-se sesula Komensk^ 
nachdzel, ze Kotter uddlost tu byl pfedvfdal i pfedpovfidfl. Mezitim Cyrill 
cesk^ exemplar revelad opisovati dal, opis pak posldn do Moravy a opis do 
Prahy, kde dosud p^t pastorfi v likryt^ iilo. Avsak ne vsude se stejnou v^rou 
zjeveni phjata; zejmdna veleuien^ Julian Poiiatovsk]^ jal se traktdt proti nim 
spisovati, avsak nedokondil ho. .1 Mdal na Cyrillovi, by revelace ddle se nesifily. 
Nic naplat. Povfist Kotterova roznesla se po EvropS. Ze Strassburku posldn 
do Sprottavy mSsfan pozddat Kottera jm^nem m^sta, aby tarn pfisel. Kotter 
odepfel, ze zjevenf nic mu nekdze, ale k zddosti posla Strassbursk^ho podo- 
biznu svou zhotoviti dal. 

42. A kdyz nedlouho potom od vystShovalcfl desk^ch v PemS ** tiskdma 
zaffzena, revelace mimo vfidomi Komensk^ho po Cesku tiskem vyddny jsou 
s pfidan^p'mi svSdectvfmi mnoh^^ch muzfiv ufien^ch. Fridrich Falcky v Holland- 
sku meskajid hned po bitvS bSlohorsk^ na Vratislavi s Kotterem se byl se- 



^* Krist Megander, vystShovalec z BeneSova (Bensen) pomocf praisk6ho tiskafe Jana 
Ctibora tiskdrnu Dobravickou po Henikovi z ValdSteina (f 1623) v Pern£ r. 1624 zfidil. 
Tiskdrnu tu mgl od r. 1630 Martinius, kter^ ji prodal r. 1631 Ctiborovi (1635). R. 1689 
zanikla. 

" O Kotterovi Sam. Martinius v »Obran£« 1636, 449: 

»Prvnf boufku ste stropili vy, Domine Comaeni, kdyi ste proti dobr^mu zddni Mr. 
Megandra na ta hikA vid£n{ KriSt. Kottera k iddosti osob vzdcn^ch u£in£n6n)u tu va§i 
prudkou, hrdou a neuSetfenou censuru mezi ruce exulantQ podali a dodali. Dalekof jest 
ta vie hled£ti cht£la a Mr. Megander, vzdcn^ theolog, v£fte mi, jii 6el proti vdm v zbroji 
a V kyrysu ; ale vzdcn^ch lidf interposici pozastavila ten process a poupokojila ta zvudfcf 
mra£na.c — Jos. Jir., Lit. cxul., v C C. M. 1874, 205. 

Komensk^ skm k vyti§t£n( tomu se hl^si, pfeloiiv viddni Kotterovo pozd^ji do latiny 
z (eskeho, Kottera sama jako za proroka ceskeho poklddal: »Quod Kotteri revelationes, 
tametsi homini Germano germanico idiomate factae et conscriptae, prius tamen (post factam 
anno 162S translationem) bohemicis quam germanicis typis exscriptae, piis e gente Bo- 
hema solatio fuerunt, non minus quam ilia, quae domi postea nobis effulgere quoque 
voluit Deus (Lux in tenebris.) 

Velmi skvostn]^ rukopis zjevenf Kotterov^ch s miniaturami, majfcf datum: Ddno v kn(* 
2ectvr Glogovsk6m 26. Mai 1. 1625, jest v BerHnfi. Goll, C. C. M. 1874 str. 263. 



48 

zndmil, slyse pak vzdy hlucnSjsi o nSm pov^sti, sdm po nov^ch zatouzil reve- 
lacfch, jez obrat st6sff mu slibovaly. Matka Fridrichova v Berlinfi zijfcf povolala 
k sob6 manzelku exulanta pdnS Ladislava z ZerotCna a pfdni synovo jf ozndmila. 
Ihned zhotoven p^kny opis nSmecky a pfiddny ozdobn^ illustrace. Ladislav 
z Zerotfna sdm jej do Haagu donesti chtSl, ale cestu pfekazila choroba, jez ho 
hned potom zastihla. Tou dobou (1626) byl v Berlin^ zase Komenslo^, meskaje 
tarn bez pfetrzenf nfikolik m&icfl. Jeho poslal za sebe do Haagu pan z Zero- 
tfna, a Koniensk]^ prised tarn, nejprve Altingia, pfednfho duchovnfho rddce 
krdlova, navstfvil. Tento detl a zkoumal tfi dni a po tfech dnech pfekvapil Ko- 
mensk^ho divnou ndmitkou. Uzndval sice, ze v revelacfch bozsk^ho cosi jest, 
ale vedle toho tdz nSco lidsk^ho nachdzel, nardzeje na slezsk^ idiotismy v n^m- 
6in6 KotterovS. VdznSjsf byla ndmitka, ze cas, v kterem n^kterd proroctvf vy- 
jeviti se mSla, prosel, a nic se nevyjevilo. NicmenS Komensky pfed krdle jest 
uveden, jenz pfijimaje revelace podivil se, ze tak velkou knihu naplnily. Jeste 
tehoz r. 1626 Kotter od Mencla, ktery byl zatim pfistoupil k JednotS, do Cech 
posldn jest. 

Navstfvil mnohe Slechtice cesk^, kteff ietnd porady kn^zf svoldvali. V Bran- 
d^se, kde jich fitrndcte na vystShovdnf pfipravenych se zdrzovalo, trvaly kon- 
ference po tfi dni (v ffjnu 1626).** 

8. 
Vidfinf Kristiny Poiiatovskd. 

43. Julidn Poi^atovsk]/^, slechtic polslq?^, vstoupil do Jednoty bratrske a 

V 

do Cech se vyst^hovav stal se v Ml. Boleslavi r. 1617 kazatelem a sprdvcem 

V 

Skoly. Kdyz nastalo stfhdnf kn^f bratrskych, Karel StarSi z Zerotfna pfijal jej 
za bibliothekdfe sveho na NdmSsti, kdez skonal dne 16. linora 1628, i jakozto 
spisovatel pamdtku po sob6 zflstaviv.®* Julian m^l dceru Kristinu, jii v 16. roce 
dal do sluzby k panf Engelburskc^ z Zollkingu, rodem z Rakous, provdane za 
p. V. Zdrubu. V zdn r. 1627 privedena byla otcem k panf sv6 na Brannou. 



** Kotter byl luterdn, ale sluieb boifch od Mencelia ve Sprottav£ neu2fval, pro 
podezfenf kalvfnstvfm. Mencelius sdm Hdal pHjat b^ti do Jednoty, tthoi i dosdhl. Kotter 
vySed 1. 1625 do Polsky, 1. 1626 do Cech, quasi unus de nobis factus, eoque sequent! 
anno 1627 ad carceres raptus etiam de eo, quid in Bohemia egisset et quos ibi complices 
haberet, examinatus fuit (die Kom. Lux). K. 1627 proroku Sprotavsk6mu zl6 persekuce na* 
staly. Byl 25krdt vysl^chdn a postaven na pran^f, na n^mi se £tlo: »Ejhle! liiprorok! 
jeni prorokoval, co se nevyjevilo.* Na konec vyobcovdn ze Slezska uch^lil se do Zhofe- 
lice, kde ai do r. 1647 iil. Brzy po ndm pHSel i pfftel jeho Pohl, zjevenfm andfila vy- 
zvan^, aby se tam utekl. I Mend musil Sprottavu opustit a stal se pastorem v ^itavd. 
V mSstS tom seSel se Komenskj^ se vSemi tfemi r. 16*29 v dubnu. 

*' Spisy Juliana PoAatovskdho jsou: Doctrina de vera et reali praesentia. Basileae 8*. 
Dissertatio theologica de quaestione recens in Misnia a doct. Mathia Hoe contra Vence- 
slaum baronem a Budova agitata: An angeli et coelites perfecte deum, in sua essentia 
qualis est, cognoscant. Hanoviae !620. Vinovdn jest spis ten roku 1619 panu Rafaeli 
Le§£inskemu. 



49 

Vychovdna byla v bdzni bozi, jakoz mezi Bratfimi obycej byl, v pismech 
svat]^ch velik^ zalibenf mSla. Rozneinohsi se litld divka, rozlicna mivala vid6nf 
(prvni dne 12. listop.), z nichz pfedpovidala v6ci biidouci. 

I posldno na Tfemesnou pro pani Estheru z Vchynic, provdanou za pana 
Jifiho Sddovskdho ze Smojna, aby ona i s pastorem J. Stadiem pfisla. Stadius 
nebyl doma, ale Komensk^ od tchdna sveho do tech krajin pfedeslany stSho- 
vdni exulantfl do Polsky pfipravovat, pravS na Tfemesne meskal. On pani 
Sddovskou na Brannou doprovodil a exstase Kristininy sam spatfil; zdroveft 
uslysel, ze krdtce pfed tirn dvS kapitoly Apokalypse byla pfecetla. 

Dne 24. iistopadu nastala exstase od Kristiny samd pfedpov6d6nei ; bylat 
jako bez ducha, ale na tvdfi zftstdval jemny nddech barvy. Ldkaf pfi torn pry 
zvolal: »Zde umeini mojc pfestdvd,* a pani Zarubova vzdala diky nebi, ze ji 
Ize patfiti na ten obraz zivota v^cneho. Dne 25. Iistopadu pfisel tak^ Stadius. 
Tehoz dne Kristin^ zjcvenim poruceno, ze ma, co se d^je, otci ozndmiti. Uci- 
nila to listem, na6ez otec odpovSdSl, aby modlic se Bohu za sve uzdraveni, 
vystfihala se rozcilen^ obrazivosti, zjeveni ze ma dosti v katechismu. 

Otec pak pfisel a kdral ji, ze na jeho napomindni zapomind. Rozlouciv se 
s ni dne 6. ledna 1628, pohnut jsa a pfemSn^n v mysli sve, vratil se na Mo- 
ra vu, kdez ulehnuv na Ifizko, dne 16. linofa skonal. Krdtce pfed smrti napsal: 
»Argumenta, quibus ad credendum convincor.* 

V 

44. Dne 19. ledna Kristina pfedpovidala, ze vyst^ovani Cechfl na sever 
a na v^/^chod diti se bude, a slysela hlas PdnS, ze rozpt^li lid svfij mezi cizf 
ndrody, ale ze ho neopusti. Dne 21. ledna oznamovala, ze cirkev bude ode 
vsech opustSna, ze i ti, ktefi by ji mSli chraniti, nebudou se k nf znati, ale Bflh 
ze ji pfispeje ku pomoci. Dne 23. ledna bylo ji zjeveno, ze ma napsati list 
Valdsteinovi, vfldci cisafsk^mu, a don^sti jej sama do Ji^ina. Lekaf, dr. Liba- 
vius, velice ji zrazoval, aby jsouc velmi slaba za tuhd zimy na cestu se nevy- 
davala. Ale Kristina nemajic pokoje s nSkolika slecnami ku knSzn^ (Valdstein 
nebyl doma) do Jicina se odebrala. KnSzna dov^dSvsi se, jakd ndvst^va ji occ- 
kdvd, poradila se s jesuity a Kristinu teprv druh^ho dne k sob5 pfipustila. Kri- 
stina podavsi kn^znS list, pro velik^ rozcileni na hospodu byla odvedena. Kdyz 
byla knSzna psanf otevfela, pfemlouvali ji Jesuit^, aby kdzala dati Kristinu do 
v^zeni, az by z nf ddbel pikhartsk]^ vylet^, k cemuz knezna nesvolila. Vald- 
stein vrdtiv se smdl se, cisaf ze dostdva psani z foma, Cafihradu, Madridu 
i odjinud, on pak ze i z nebe. Listem tim byl napomindn, neuposlechne-li, ze 
bidn^mu konci neujde, coz se i stalo, kdyz jsa v dsafov6 nemilosti, r. 1634 

V Chebu zavrazdSn byl. Kdyz sla Kristina do Jicina, bylo ji zjeveno, aby ddle 

V Cechdch nemeskajic do Lesna Polskeho se odebrala. 

45. Vracejic se z Jicina, dosla na noc do Okrouhel k nabozn^mu zemanu 
Karlfl Jestfibovi, druh^ho pak dne na Tfemesnou k Jifimu Sadovskemu ze 
Sloupna, ktery s knSzimi bratrskymi na cestu do vyhnanstvi so strojil. Fobyvsi 
u n^ho po dva dny, do Branne se navratila, kdez i Komensky na cestu pfi- 
praven byl. 

Fr. J. Zoubka 'Zivot J ana Amosa Komenskdbo. 4 



50 



9. 
Poslednf chvile ve vlasti. 

46. Bratff opoustai vlast, aby, jak jistou nad^ji mfili, s pomocf bozi 
brzy do ni navrdtili se zase ; jestfi jsouce pod horami Krkonossk]^mi v Cechdch 
s Komenskym na zvelebeni ndrodu a cfrkve jeho zvldstS lepsfm vychovdnfm a roz- 
umnSjsim cvicenfm mlddeze pom^sleli. Q torn Komensk^ sdm: »Bylo nas n& 
kolik kndzf, ktefizto po hordch nedaleko pramenfl Labski^ch u pana J. Si- 
dovsk^ho jsme se ukryvali. Jednomu z n^s, Janovi Stadiovi, sv6fil pdn syny 
sv6 k vyuiovdnf, kteryzto poMdav ode mne nSkterd pravidla lepsiho zpflsobu 
vychovdvdnf, je i obdrzel. Kdyz pak v let6 o psich dnech do blizk^ho zdmku 
Vlcic ku podivcinf se na povSstnou bibliotheku pdnS Zylvarovu se zabravse, 
tarn na Elidse Bodina Didaktiku neddvno z N^mec pfinesenou jsme uhodili : 
pfecetse ji, tim nemdlo pohnuti jsme byli, abychom sami tak^ o zhotovenf po- 
dobnd knihy v feci nasi matefsk^ se pricinili ; coi^ i jini Bratff nasi zvM^vse, 
velice schvalovati a zadati pocali. V t6ch zajiste dnech novi rozkazov^ dsafsti 
ke vSem stavflm Cesk^m ohidsent byli, aby kdokoli by k ndbozenstvf pod 
jednou pfistoupiti necht61i, ze zemS v jist^m casu se vyhostili ; i strojili se k tomu 
valn^. Takovd tedy cfrkvf a skol ve vlasti zihuba, kterouz jsme pfed ocima 
vidfili, nase nad tim bolest, a profi bych zapfrati mSli — i nad^je, ze pfedce 
nSkdy milosrdenstvi bozf k ndm se zase vriti, pobidiy nds starati se snazne 
o budoucf napraveni zahuby te, aniz jsme jinak myslili, nez abychom, kdyby 
Bflh okem milosrdenstvi- sv^ho na nis shl^dnouti rdcHl, pfedevsfm mladezi vla- 
stensk^ ku pomoci pfisp61i, zarazice co nejdfive skoly nov^, a opatffce je kni- 
hami dobr^mi a methodou pfirozenou i sv^tlou, aby tak Idska k um^ni liter- 
nfmu, k ctnosti a k poboznosti co nejl^pe zase zkv^tati po&ila. I ujavse se vcci 
X6 horlive, ucinili jsme, sec jsme byli, u vnitf vlasti se ukr^ajfce, ackoli to potom 
slouzilo ne vlasti, ale cizin6 ku prospechu.« 

y 

Ze Zacl^fe, kde pan Sddovsky jiz ocekdval, Komensl^, jehoz ochranS 
pani Esthera Vchynskd Kristinu svSfila, vydal se s jinymi na cestu. Pfisedse 
na hranice, kter^z dSli Cechy od Slezska, poklekli vsickni na kolena, s pldcem 
a s mnoh]^mi slzami ku pdnu Bohu se modlice, aby milosrdenstvi sv^ho neod- 
vrdtil konecnS od mil^ vlasti, aniz sim<^ slova sv6ho v nf utladiti dal. Dne 
8. linora dostali se do Lesna Polsk^ho. 



61 



III. 

Komensky v LeSne Polskem. 

(1628—1641.) 

1. 
O vyucovdnf v Lesnfi. 

1. LeSno Polsk^ rozklddi se 12 niil od Vratislavd, 5 mil od Hlohova, 
10 mil od Poznan^, jehoz jm^no Komensk]^ dobre vyklddd Ifskovim. Od- 
tud pnjmenf vzali mocni a slavni Lestensti, za jichz praotce dStinsky pokld- 
dali Pavla V6iiavu Prstena, jin( Petra Bernsteina! Ale prdvem Balbin napsal 
o pamdtn^m torn rodu: Kdo neznd Lestensk^ch, Polsky neznd. L. 1500 Lesno 
bylo nepatrnd ves, dvojim pak pfistShovdnfm Bratri 6esk]^ch (1562 a IG28) 
sesflivsi a zmohutnfevsi, po ti'ikrdte bylo litocist^m a sidlem Komensk^ho 
(IG28 — 1641, 1648 — 1650, 1654 — 1656), svMkem snah jeho nejuslechtilejsfch, 
nad^ji jeho ndrodnfch i vSdeck^ch nejkrdsn^jsich, trpk^ho jich zklamdni a 
smiitn^ho stdda bratrsk^ho rozpt}^leni.®* 

Bratfi po pi*vnim vyhndnf z Cech (1547) teprve 1552 pohodlnS v Lesn6 
mohli se usaditi, kdez byli pro svou viru a pracovitost, jakoz i v cel6 PolstS 
velmi vitdni.®* V Lesne byla hned od r. 1555 skola »reformovand evangelickd, 
vyzndnf Brati^ valdensk^ch cili (Jesk^ch*, kterd r. 1579 Rafaelem Les^inskym 
znamenitS byla zvelebena. Ti^z Rafael r. 1580 kazateli, kterj^ od starsich Jed- 
noty bratrsk6 poddany'm jeho poddvan b]^i mel, hojne naddnf u6inil. 

2. Rafael Lesfinskj^ skolu Lesenskou v gymnasium promSnil (1624) a 
uCitele r. 1626 slusnymi platy nadal. Pfdl si, aby chvdla bozi v Polsce se 
rozmnozila, »mlddez Slechtickd pravov^meho evangelick^ho ndbo2enstvf« aby 
»slu§nS V b^ni bozi a vflli jeho svat^, takt^z i v svobodn^m umSni ku chvdle 
bozfc vycvicena byla. Proto Styfi »ucitele, lidi hodn^, pro cvicenf t^ mlddeze 
die zddnf starsich Brati^f konfessf cesk^« ke skole ustanovil: Jana RybiAsk^ho 
za »rektora a moderatora prvnfho t^ §koly«, Michala Henrici za »konrekto- 
ra«, Davida Ursina za >koadjutora«, Jana Decana za >kantora«, pojistiv jim 
slui^n^ jistinou 8850 zl.®* D^d rektorflv byl knfez bratrslq^ z Cech, konrektor 



" Hojn6 zprdvy o vzrflstu LeSna sebral A. Ziegler v jubilejnfm programmu gym- 
nasia LeSensk6ho 1855. 

** Jako kn£2(mi bratrsk^^mi hemiila se Polska, tak nebyli polStf kn£2( katoli£t{ v Ce- 
chdch hned za 16. stoletf nic vzdcn6ho: »Po Cechdch a po Morav6 nemdlo se jich v{d&, 
zvld§t£ nynf v kIdSteffch, kdei t6m£f spffi Poldka neili Cecha neb Moravce kdzati nebo 
m$i slouiiti uslySfS, jeSto Cechov6 ji2 za piln^mi zamfistkndnfmi neranoho s n^bo2enstvim 
se obfrati oby£ej maj{.« Blahoslav, Gram. 6. 342. 

*^ Jistina mftla b^^ti drokovdna 10 ze sta (885 zl.). Z toho m£I mfti rektor 400 zl.; 
s konrektorem zvldStnf smlouva u£in6na, protoie pdnovi a p. Dorho8tajsk6mu syny sou- 
krom£ vyudoval; koadjutor, kter^ mSl b^ti zdroveA >ekonomem€ sv^ch chovancfl, s man- 
ielkou a s ^elddkou dostdval stravu od pdna a 120 zl. ze Skoln6ho. Kantorovi m£lo d^- 
vdno b^ti 150 zl.; co2 z iSrokfi zbylo, milo zfistdvati »ve schovdnf starSfch Skolnfchc Die 



62 

byl slezsk^ N6mec, koadjutor Nfimec v LeSnfi zrozen}^; Decanus byl 22 let 
kn&em v Cechdch a vypov^zen byv, ctyfi l^ta v Praze se skryval. V torn 

V 

tedy gymnasiu a od tSch ucitelfl: Poldka, NSmcfi a Cecha ucili se mlddenci 
polstf, nSmectf a iestf. Ale tehddz nic divn^ho: na latin^ vSecko zalezelo, a 
kdyz neslo o jazyk matefsk^, latinou dovedl mlddez trdpiti ndrodovec jak^koli. 

3, Za rektorovdni ucen^ho Jana RybiAsk^ho, kter^ roku 1629 skolu 
opustil, za Ondreje W^giersk^ho, slechtice zchudl^ho a spisovatele dfikladn^ho 
(1629 — 1633), kter^ vroucim ctitelem a pfftelem Komensk^ho se stal, i za 
Michala Henrici, o nSmz mnoho nevime, obiraf se tedy Komensk]^ pro snad- 
nSjsf vyzivenf vyucovAnfm middeze slechticke a k vyssfm studiim dospivajfcfch 
z Jednoty bratrsk^, o nSz mu synodou bratrskou r. 1632 pdce odevzddna 
byla, a »coz by k budoudmu opatfenf a zase vyzdvizenf skol pfindleielo, pH 
t^ch v^cech aby na ten 6as pilnou s pomocf bozi prdci vedl«. 

Nebylo ani potfebi takov^ho ulozenf a povzbuzenf. Nebot Komensk^, co 
byl sdm drive v mysl pojal, ani ve vyhnanstvf s mysli nespoustSl, jak by 
vyzdvizenfm lepsfch skol narod i cfrkev ceskd mohly b]^ti znova utvrzeny a 
zvelebeny, 

2. 

Skola V Le§n6. 

4 tJkol, kter^ synoda bratrskd dne 6. fijna 1632 Komensk^mu ulo- 
zila, byl zcela die ducha jeho, protoze Komensk^ touz synodou pisafem (ta- 
jemnikem) Jednoty vyvolen byl, cimz sdm dusf cel^ Jednoty se stal. P6ce jeho 
o studujfcf mUdez bratrskou mSla v tSchto vScech zdlezeti: 

1. »Aby vsecku poodrostajfci Jednoty mlddez poznamenanou maje, kdy, 
koho, kam a jak promovovati mozn^, na to pozor m6l a starsim toho namftal. 

2. Kommendaci, kam potfeba, jm^nem starsich ddval (t. na studia do ciziny). 

3. Pozor na n6 i tarn (v cizin^) zflstdvajicf mSl a skrze listy, v cem kdy 
potfebf, napomenul. 

4. Inspektory mezi nimi tak v ka^d^m mist^ zfidil, kter^ by sebe i jind 
ku pilnosti pfidrzfc, co se d6je a jak se pracuje a prospivd, zprdvu ddval. 

5. Bez vfile jeho aby zadn^ mfsta (listavu) nemSnil a z skoly, kam po- 
sldn jest, neodchdzel 

6. Kdyz koho domfi zavolati cas, takd to ciniti a zavolati. 

7. Nac by vsak kdo z nich studovati m^l, o to starost md b^^ti jin^ch 
starsich, komu kdo v p^ci ndlezi.« 

Patrno z toho, ze Komensk]^ m^l zvldstS fiditi b6h studii tSch, ktefi po- 
mocf Jednoty posildni byli na vyssi studia, nezli gymnasium Lesensk^ mohlo 
poskytnouti. Ku pomoci t^ pece o studenty pfidani mu byli Br. Jan Stadius 

ustanovenf synody r. 16(5 ddvdno rektoru 300 zl., konrektoru 200 zl, kantorovi a kolle- 
govi jeho po 150 zl., ihspektorovi 50 zl., na opravy Skoly 50 zl. »Vyzdvihovati pak od 
vrchnosti penfze mi. inspektor a rozdfilovati praeceptorfim.c — Zprdvy §koly Le§ensk6 
opakujeme, pokud tfeba, z £ldnku sv6ho ve Sbornfku, kalend&fi u^itelskem 18^3, str. 4G 
ai 66. I Die A. Zieglera.) 



53 

a Br. Adam Hartman. 2^jmena pak Hartman o ty p6ci vesti m^l, kten byli 

V Toruni, kde Bratfi listav (tovarysstvo, komunitu) pro nastdvajfcf kn^ze mSi, 
ac^koli tarn na nedostatek kdznS velmi bylo stSzovdno.®* 

5. O gymnasiu LeSensk^m vime, ze Br. Jan Laubmann, z Kladska pfisly, 
od r. 1629 v tfeti tfidS vyudoval, a ze jej teprve r. 1635 »z toho prachu skol- 
niho jiz aspoA jednou uvolniti cas se zddl«, tak ze propustSn a Br. Martinu 
Gertichiovi za pomocnika v pracfch cirkevnfch pfi nSmecke obci Lesenske 
(za diakona) pfiddn byl; umfel 1. 1647 v 53. roce v^ku sv^ho. Na jeho mfsto 
do tfetf tffdy obrdn jest Martin Crusius, jemuz i kantorstvf ve skole i v ko- 
stele svSfeno bylo, jakoz i aby zdky prvni a dnih^ tffdy (vy§§ich tnd) v fei- 
tin6 cvicil.**^ 

6. Po usneseni synody bratrsk^ r. 1635, kterd na nepilnost a nepra- 
covitost » precept orfl« si stSzovala, byl v gymnasiu Lesensk^m tento Md a 

V 

zpflsob zachovdvdn: Skola m^la ctyfi tffdy ve dvou auditorifch, kazdd pak 
tffda sv^ho uCitele, kter]^ mSl pilnfe a snazn6 vyucovati dennfe 5 hodin, tak aby 
mlddeii privatnfch hodin nebylo potfebf. Ucitel mSl 2dky (discipuly) i tak 
opatfiti, aby doma co dSlati m61i a nezahdleli. Ferie nemSly Casto ddvdny 
b]^ti; »kromS stfedniho a sobotnfho pflldne a jarmarku nikdy«. 

»Majf se podle psan^^ch prve a podan^ch /eges zachovati a necht§lo-li by . 
CO in praxi tak jfti, scholarchfim (dozorcflm skoly z pfednfch mfesttina vybra- 
ni^m) ozndmiti, a nejinak nez spolecn^m snesenfm cokoli m^niti.*®* — Dennf 
inspekcf sv^fena byla od polsk^ch starsfch Jednoty Br. Jakubu Memoratovi, 
>coi on k sob6 pfijal» a preceptofi jej za sv^ho inspektora«. 

7. Od nSkter^ho jiz roku Jednota na to pom]^slela, aby »ekonomie 
pro chud^ studenty, i theology, i slechtice nuzn6jsf« pfi »provincialnf skole* 

V Lesn^ zalozena byla. Slechta byla pomocf svou ochotna, i od kupc6 z To- 
run5, Elbinku a Gddnska pen^z nadfti se bylo. Ale nevfme, pokud limysl ten 
po r. 1636 V skutek uveden byl. 



*' R. 1635 usneSeno: »Pon£vad2 se vidi 2e tarn (v Toruni) disciplina naprosto osldbia, 
skrze co2 hrub6 poniSenf pfi mlad^ch se vid(, aby vSickni odtud vzati a tovarySstvo to 
roztrhdno bylo . . . 

Kteff napotom tarn ddv&ni budou, aby podle kanonu $est6ho loftsk^ho synodu pfedn^ 
pod disciplinu byli odddni netoliko B. konseniorCim, ale i praeceptorAm, a i&dnhmn se ani 
od jedn6 lekc(, disputacf a jin^ch exercicif Skolnfch, ovSem od modlenf a kizdni temere 
absentovati nedopouStilo. T€i aby 2ddn6mu pen£z do rukou nebylo ddvdno, ale Bratfi 
conseniores co potfebf jim jednali. A necht£l-li by kdo tak v fddu stdti, aby pry£ 
vzat byl.c 

*^ Z toho patrno, 2e i gymnasium Le§ensk6 s fe^tinou v toui dobu jako na jinj^ch 
gymnasifch zaCfnali. Humanist^ 16. stoletf fe^^tinu i fikoldm vesnick^m schvalovali. Ve 
vsi sedmihradskd m£l die Skolnfch pravidel Vavf. Kusche z r. 1593 uiitel uditi vSecky 
i&ky bez rozdflu (fsti, psdti, v£t§inu pak chlapcfl vedle latiny tak6 cvi^iti v fe£tin£. 

*' Krom6 toho vyddna byla gymnasiu methoda Brdny a Pfedbranf. 

Skolnf zdkony LeSensk^, kter6 srovndvajf se se zdkony, jef Komensk^ pro fikolu 
V Sary5sk6m Potoku sepsal Komenskj^m sloieny a synodou schvdleny byly. 

ie nemily b]^ti m£n£ny die usneseni sprdvcfi Skolnfch, zfejmS o torn svidCi, le je§t£ 
byly nov6. A. Ziegler naSel je po latinsku, po Cesku jsou v kratSim zninf ve »Sbornfku« 
1868, str. 54-57. Cel6 Cesky »v drobnfijSfch spisech n«ktcr>^ch« r. 1876, str. 46—53, 



54 

Vyucovdnf po&'nalo zpivdnfm zalmfi a ctenim bibli pfi modlitb^. ^ v I. tnde 
(nejvyssi) nebylo skoro nic redln^ho, uvedena do ni ethika Skultetova »a za 
tfm nSco vic«, jak potfeba ukdzala. Tolik o gymnasiu. 

O §kole ndrodnf v Lesn6 jsou tyto zprdvy : Zdrovefi s Bratry cesk^^mi uteklo 
se do Lesna mnoho luterdnfl augspurskdho vyzndni ze Slezska. Dne 4. listo- 
padu 1633 dovolil jim Rafael Lescinsky, aby si zvldstnf chrdm vystaveli, 
o skole pak naffdil takto* Ȥkola md b]^ti spole^na obojf cfrkvi. Cviceni 
katechetickd a ve zpSvu cirkevnim v t^e skole, v t6i dny a hodiny, v kte- 
rychz i mlddez vyzndni cesk^ho k cvideni se v poboznosti vedena byvd, mSjz 
mlddez vyzndnf augspursk^ho pro sebe zvldst, a md nad nf od t6ie cirkve 
augspurske ustanoven byti ucitel a vyzivovdn vlastnfm ndkladem.« Komensk^ 
pak sdm zevrubnfiji o torn takto pise (1666): »Vystaven byl prostom]^ chrdm 
na vykonavdnf sluzeb bozfch obfadem vyzndni augspursk^ho, pfi n^mz zffzeni 
byli pastorov^, ti^i muzi ucenf, se skolou matefskou (ndrodni) a n^kolika uciteli 
kromS gymnasia spolecneho, jemuz pfiddn byl jm6nem prorektora muz uceny 
t6hoi vyzndni.« R. 1638 dovolil Bohuslav Lescinsk^, aby augspursti mohli si 
povolivati a platiti ucitele, z nichz jeden m61 b^ti prorektorem, druhy kan- 
torem, na n62 m61 rektor cel^ skoly dohhzeti, nikoli pak nad nimi panovati. 

8. »Pro mlddez drobnou £eskou, sem tarn rozptylenou*, mSly die de- 
kretu Jednoty r. 1635 b^i vytist^ny Pfedbranf a Brdna jazykfl po latinsku 
a po cesku. Jako na sjezdu Vlodavskem bylo naih'zeno, »aby diakon rejstrfk 
vsech ditek cel^ho zboru, ktefikoli v peCi pastyfskou sprdvci odddni nejsou, 
mSl, aby je obzvldstS za sv^ stddecko maje, v poCdtcich ndbozenstvf a poboz- 
nosti cvicil«, tak i ve zboru Lesensk^m k tomu pe6e byla obrdcena, aby 
diakon dftky takovd ndboienstvi vyucoval. Do vsi mSl choditi >pomocn(k« 
o poledni v stfedu do Grunova, v pdtek do Stffzvic, a fo zimniho casu od 
Martina do velikonoc, a tarn s obran^mi pomocniky dftky shromazdovati 
a katechismu je ufiiti a doma o vsem pastorovi zprdvu ddti. Dozorci ci 
scholarchov^ mfili k rodiCflm dohl6dati, aby dftky do skoly obraceti neza- 
meskali pod trestdnfm. Strany dorostl]^ch bylo i v bratrsk^m i v lutrianskem 
chrdmu ozndmeno, ze zddn^mu, »kdyz by pii nejmensfm modlitby PdnS, vfry 
a prikdzdni neumSl anebo nauciti se nepfipovSdSN, oddavkami, kftem, veceff 
PdnS nebude posluhovdno. Bylotf »cvicenf katechitsk^* v zboru LeSensk^m od 
ddvn^/^ch let opust^no: procez nafidila synoda 1. 1635^ aby ka2d6 nedSle od 
ned6le provodnf az do sv. Michala pfed velik^m kdzdnim pfit kapitol kate- 
chismu bylo ffkdno a cel^mu lidu v usich obnovovdno bylo. V t^z das m^lo 
kazde ned^le »poob6dni shromdidSnf katechismov^ drzdno b^« pro kratiike 
otdzek a odpovSdi katechismov^^ch povysv6tlenf, >a za tfm examen ce\6 mlddeze 
o t^z v6ci, o nfz mluveno, kolikrdte-li se koli za rok katechism objfti mohU. 
VysvStlenf to mSl konati sprdvce sdm co nejkratSeji a nejsrozumitelnfiji, examen 
pak pomocnfk jeho, bud knSz nebo diakon, s pfipojen^mi osobami, na to 
z obce vybranj^mi, z obojfho pohlavf, asi po sesti aneb jak potfebf. 

9. Pro mal^ dftky schvalovan katechismus malopolsk]^ a litevsk^, z bratr- 
skeho vydan^^ a k snadndjsfmu mladym pochopenf promdnfen^. L. 163G 
vznesli soudcovd zboru Lcsenskdho stfznost na starsf Bratry polsk^, >ze ditek 



65 

svj^ch pro jazyk polsk^ nemaji kam davati, lee na mfsta papezski«, zddajfce, 
»aby naschvdlni polsk^ preceptor v LesnS chov^n byl, kteryz by v torn jazyku 
a pfi torn v pfsafstvi a v poctech mlddei cvi6il«. Ale zddost ta k jin^mu 6asu 
musila byti odloiena. 

10. Vylfcivse rozsah i zpflsob litemfho i ndbozensk^ho vyucovdnf v6t§f 
i menSf inlddeie Lesensk^, pokud se zprdvy o n6m mohly vyhledati, nemfizeme 
f (ci s jistotou, jake osobni Uf astenstvi m61 Komenslr^ bud jako ucitel, neb jako 
feditel ve vyuCovdni neb ve sprdv^ gymnasia. Slysfce pak, kterak r. 1635 
»napoinenutf vsechnSm ze spolku preceptorftm stalo se k piln^jsfmu nad pfe- 
desl6 iasy pracovani«, a kterak jim po duchu a rozumu Komensk^ho fad a 
zpflsob vyucovacf vyddn byl, pochybujeme velice, ze by Komensk^ v ty doby 
bud V gymnasiu byl ucil, neb gymnasium ffdil, a pfestdvime na torn, ze 
Komensk^ die usnesenf synody dne G. fijna 1632 toliko na p^ii m^ studia 
bratrsk^ mlddeze dosp^lejsf, kterd na cizf akademii posldna b]^ti m^la. 

11. Avsak ze Komensk]^ pobytu sv^ho v Lesnfi zvldstS k reformovan( 
vesker^ho zpflsobu skolstvi uzil, a ze mu i nezpflsoby gymnasia Lesenskeho 
k tomu nemalou mohly b^ti pfKinou, ihned vylozfme. Nebot mu na tom 
pfedkem zdlezelo, aby nejprve theorii, zdklad a zpflsob lepsftio vyudovAnf 
zfejmS vylozil a knihy pfihodn^ sepsal, die nichz by ve skole zpflsobem jeho 
mohlo byti vyu6ovano. 

3. 
Velikd Didaktika. 

12. S pdci o mlddez bratrskou v cizinS studujid podstoupil Komensk^ 
r. 1632 zdroveii prdci naft viozenou, pfipravovati, »coz by k budoucfmu opa- 
tfenf a zase vyzdvizeni skol pfindleielo*. Nevzdavalit se Bratii nikdy nadSje, 
ze je miiy Bfth z vyhnanstvi zase do drah^ vlasti uvede, a jako na jisto cinili 
k tomu pnpravy, jak by drkev svou i ndrod ve vlasti obnovili. ' Nadfeje ta 
zddla se dochdzeti spln^ni, kdyz Sasov^ dne 11. listop. 1631 Prahy dobyli, a 
kurfih sasky na hradS Prazsk^m sidlem sv^m se uhostil. I vrdtili se mnozi 
vystShovalci do Cech a 85 kn^zf evangelickych v koleji KarlovS provoldnf ku 
stavflm pod obojf uSinilo v obnoveni konsistofe i university. Z Bratri jedin^ 
kn^z Pavel Fabricius v Praze byl, jako na v^zvfidy, ale v nicem vefejnS nem^l 
li&stenstvi. 

I kdyz Valdstein Prahu Sasflm odfial a ze zeme je vyhnal, pfece Brati^ 
na zmfinu stfistf vdleSn^ho cekajfce, po vlasti sv^ touziti nepfestali Dflkazem 
toho jest rokov^nf synody Lesenske r. 1632 s pocatku mSsfce ffjna. Nejen 
ze tu Komensk^mu p^ce o obnovenf skol ulozena, bylo i nalehano na vyddnf 
spisu, V nSmz by po pfikladu proroka Haggai-e, vybfzejiciho Israelity po nd- 
vratu ze zajeti babylonsk^ho k obnovenf chrdmu Jerusalemsk^ho, dobre rady 
byly obsazeny, jimiz by po ndvratu Jednota zase mohla byti vyzdvizena. Spis 
ten ceskf Jednotou schvdleny byl tehdaz jiz hotov, a Komensky r. IGGl 
k nSmu jako spisovatel se hlisi. Ano i na vdovy a sirotky synodou na jich 
pfestShov^nf pamatovdno bylo. 



56 

13. Tenkrdte jiz Komensk]^ spisy, ktere na nem byly zdddny, vStsim dilem 
hotove m^I, zvldste »Didaktiku«. Pokud tykalo se p)fedevsim lepsfho vychovAni 
a cviceni mlddeze, tu jiz cela soustava knih ucebnych podle Didaktiky po- 
hromadS byla, drive nezli stalo se usnesenf synody o vyddni Haggea rediviva. 

14. Po dlouhe easy jiz vsude uvazovAno bylo, kterak by vedenf a cviceni 
mladeze prosp^sn^ bylo napraveno. 

§lo tu pfedevsfm o dvojf v6c: jak mlAdez mezi rozlidn^mi evangelfky 
pfivesti k prav^ poboznosti ; kterak mUdez nauSiti pohodlnS a hbitS jazyku 
latinskemu, bez n^hoz nebylo Ize si mysliti nSjakou vysSf ucenost a vzd^lanost. 

Komensky sdm o pfedchudcichy jichz spisy jestfi l^pe znal, nezli my zndti 
muzeme, prondsi se takto: *I prohledli nejedni, jak komu ddno, a aby, coz 
sami uhledali, jin^m t6z ukdzali, didaktik sv^ch na svStlo ddti se neostychali.« 
Volfgangus Ratichius, kteryz tu nejprvnSjsf led prolomil, l^ta 1612 (tajemnou 
svou methodu jazykfl stdle na prodcj mSl, a Komensk^mu take nic nepovSdSl),®* 
Job. Rhenius 1614, Christoph. Helvici Didaktika od dSdicfl jeho po smrti vy- 
dana, 1619, Elias Bodinus a Stephanus Ritterus 1621, Glaumius s svymi discipuly, 
(kteryz nejddl ze pfivedl vidi'n b>^ti cht^), l^ta 1625, a ddle Job. Vogelius, 1629, 
Job. V. Andreae, (kteryz pro vzacnost napfed stdti mSl) v rozdflnych sv^ch 
knihach od l^ta 1616 zacna, pfeosvfcenS cirkvi, politii, skol neduhy odkryval 
i zddostivd proti nim lekai^stvf ukazoval — jin^ch drobn^jsich, aneb jichz jsme 
nespatfili, nedot;^kajic. Az pak i ve Francouzich tou skalou h^bati zacato, a 
Janus Cecilius Frey leta 1629 v Panzi milostnou svou didakticku vydal.« 

15. Jana Valentina Andreae Komensky vdzil si pro jeho poboznost a 
sndselivost, piisnost mravfl a rdznost, s nfz domdhal se kdzne mezi luterdny. 
V kusech didaktick^^ch Andreae Komensk^mu nebyl vzorem, nez stftem proti 
bohoslovc&m, kter^m pfiiilo se, aby bohoslovec zabi^val se badanfm didak- 
tickym. Z nSho vybral si i heslo k VeUk^ Didaktice: (»Zoufati nad zdarem 
nechvalno, pohrdati cizimi radami bezprdvno.*) Horoucnostf kfestcinskou vy- 
rovnali se sobc^, jen ze Komensky, co Andreae pronesl obecnS a tyt^z dosti 
neurcit^, proveid^l do podrobna. Opatrnost v uzivdnf klassikfi pohansk^^ch ve 
skoldch Komensky zd^dil od Jednoty bratrsk^ a cetl s potSsenim, ze uienec 
takovy, jak}^m byl Andreae, zfejme ozval se proti klassikflm, jimz kofila se 
vsechna jiznf, zapadni, severni i stfednf Evropa kfestanskd. Didaktiky kap. 25. 
hlucnou jest ozv^nou spisu Andreaeova, Kdezto Andreae obecnS nardzi na vybi- 
rani uciva takoveho, ktere by hodilo se pro zivobyti praktick^ (k cemuz vybfzel 
jiz Baco Verulamsky, f 1626), Komensky, jsa z »kdzn^ bratrsk^«, pfed niz 
zdci vysli z jin^ch skol se schovdvali, neuSil se prakticnosti teprve od n^ho. 



'' »Hned od poddtku t£chto studif jak uzkostliv6 ohlfi^el jsem se, za kter^mi bych 
m£l jiti vfidci, toho jsou 8v£dkov6, ktefi toho byli pov^domi. Jakmile dovSd^l jsem se. 
ze jest Ratich posud na iivS, vSim, co jest svato, zapffsdhal jsem jej listy ne jednou 
k n£mu poslan^mi, aby d61e nenechdval v napjatosti nadSji naSich a ukdzal cesty methody 
prav6, od n£ho pr^ tak znamenit^ odkryt6, avSak hluch^mu hudl jsem p(seA.< Pro£ Ratich 
mlCel, Jifi Winkler, stary pastor Horsk^ (Goldberg), Komenskdmu oznAmil (ll.z^ft 1632) 
pfijav, 2e Ratich methodu svou chovd za tajemstvf, je£ chce prodati kniieti n£kter6mu za 
drahe penize (Meth. lingg. XXIX, 7). 



67 

nez z domova i v krvi mSl ji a pfi vsem vyucovdni na to nal^hal, aby kazdy 
sam vsecko vid^l, vsechno dSlal i vseho u^ival. Vyvozovati Komenskeho uceni 
v^ne ze spisflv Andreaeovych sm^sno. Kdez Andreae obecnS a neurcitS k tomu 
vede, aby mlddez neucila se mluvnici toliko a slovflm, nez aby cftala spisy 
uzitecn^, Kom., jak Didaktika i knihy jeho vyucovacf ukazujf, podrobnS a zfeteln^ 
k tomu vede, aby vScem a slovflm uceno bylo parallelnS, obor pak jazykov]^ 
aby tak se rozstupoval, jak rozsifuji se zndmosti v6cf, az by mlddez dosp^jic 
u vyucovdnf stupnS itvrteho, vsecky knihy latinsk^ asti mohla pohodlnS a 
s prospfichem. Komensky jsa ducha nejv]^s vnimavdho, pfijimal pouceni od 
kazd^ho, i od Andreae, avsak hned vsecko ve svou krev a nafzu obracel, tak 
ze napsalprdvem ve sv^ Didaktice, ze jest dilo z brusu nove, jednoho ducha, 
jedno dflo.»« 

16. Bohoslovci zajiste rddi vyt^kali Komensk^mu, ie jsa kn&s, zab^d 
se Didaktikou^ k povoldni kn^zsk^mu se pry nehodfci, a v nf s vScmi tak no- 
vymi, neb]^vaiymi. Proto Komensk;^ lifad vychovatelsky z knfezskeho vyvo- 
zoval a kn^stvim jej zastfral. Zndmt jest Komenskeho doklad (z Jana 21. 15.) 
o berdncich a ovdch atd. Avsak kdyz Komensky chystal se opravdu do di- 
dalctick^ho spisovdni, takd Andreae neclial jej na holidkdch, nikoli se skodou, 
protoze Komensk]^ m61 soustavu svou a nikoho nepotfeboval, aby za nSho 
myslil, zfetelnfi i v nejpodrobnfijsfch zevrubnostech. 

17. Didaktika slozena byla cesky die v^slovn^^ch svMectvi Komenskeho: 
»Ponevadz pak i ndm nSkter^m z ndrodu fiesk^ho Bflh svfci rozumnosti roz- 
svftil, ze jsme pfi vSci t^to i nad onyno vSecky (pfedchfldce jmenovan^) 
jasndji prohiedli — chlouba naSe v Bohu jest — a ne bez pravdy : i kdo oboje 
srovnd, poznd, ze vsechen zdklad na tajnostech pfirody polozeny nds jest, jakoz 
podrobn]^ vseho rozvrh a pofddek. Jinf toliko pfedpisovdnim pravidel a ozna- 
movdnim obzvldstnfch pozorovdnf se zandseli. Nestavme ji pod kbelec, ale na 
svicen, aby svi'tila vSechnSm, kdoz v domu vlasti jsou: a kdo miluje svStlo, 
aby plesal v sv6tle tom a chodil v blesku jeho.** Jazykem svym pise me ^ 
protoze ndrodu svemu piseme. Majf jinf, kdo by je probuzoval, napomfnal vzde- 
Idval: m^jme i my a Bohu, V\&r^ po pfedesl^ch mrdkotdch hnfevu tak roz- 
kosn^mi paprslky ndm svi'titi pocind, vdecnS dekujme.* 

1 8. A kterd Didaktika sluje Velikou ? Kterd jind, nez kterou Komensk]^ tak 
nazval. Pflvodni ceskd a pozdSjsf jeji pfeklad pon^kud soustavnSjsf a rozsffe- 
n^jsi jako latinskd recensi t^hoz spisu, Komensk^m sam^m upravend. Take 
nebyl spis ten Komensk^m tak nazvdn pro nSjakou vStsi objemnost, proti 
mensim didakticikdm, tfebas analyticke, u nds nejzndmejsi, nez pro velike na- 
deje, kterd za prvniho zdpalu vzbuzovalo a v muznd mysli rozjafene nove to 
a opravdu velikd um^ni vsecky uciti vsemu, jak Komensky sdm dosvedcuje. 



>* KromS Encykl. paedag. I, str. 289 viz tak6 C. C. M 1883, str. 628. 

•* Text pfeoblfbeny Komensk6mu, na pf. ad Hottonum 1646, 7s (Nihil cnim opto, 
quan> ut quicquid usquam lucis accendit luminum pater, non sub ixiodio ponatur, multo 
minus quam vita inventorum exstinguatur, sed exponatur candelabro, ut serviat dmnibus, 
qui in Dei domosunt); Pansoph. Prodr. 123., Diluc. 41., Trad, lampad. §23. Panaug. atd.: 
brzy-li text ten zaHbf se i nam? 



58 

>Stalo se, ze ja (v Lesn<5) didaktickd baddni od prvnfch zdkladd pokiisil 
jsem se pfedSlati* a vsecko sire a pevnfiji nezli veskerd pfedesld, nase i cizi 
baddnf ustaviti, az mi pfilisnou jakousi dflvSrou pfislo na mysl usilovdnf toto 
s brusu nov^ nazvati Velikou Didaktikou, cili um^nim vsechny vseniu nauciti.'^ 
Ze pak klesla nad^je v navrdcenf, choval jsem ji rad^ji v tichosti, aby jin^ 
toliko knizky die ndvodu jejfho Qanua linguarum, Vestibulum atd.) vychazely 
na vefejnost, po nal^hdm' pfdtel dopoustSje.« ADidaktika sepsdna byla pro potfebu 
domdci, tedy jazykem matefsk^m (domesticum in usum ideoque lingua vema- 
cula), jii po latinsku vydati nikdy nepom^Slel. 

19. Kdykoli tedy Komensk^mu podle zdkladfi ceske Didaktiky, chovane 
ve skrytosti, aby bohoslovec s takov^m novotdfstvim nevychazel, na jevo vy- 
dati bylo n^jakf nov}^ ndvod, pfedeslati musil strucnou didakticku pro lepsi 
vyrozumSni, jako Vratislavsk^^m 1. 1637 k studiu latinsk^mu, analytickou 

V Elblagu 1646 jako zdklad methody jazykfl, a v SaryS-Pataku didaktiku 
»§koly pansofick^«. 

Cesk^ rukopis Didaktiky, chovany stdle v skrytosti, az by neklamala nad^je 
navrdceni se do vlasti — a klamala az do posledni chvfle — malem by se byl teto 
doby dochoval.** Z toho smyslily nerozum a zast, ze Komensky (^asto po sobe 
opakoval tytez myslenky; jindho opakovdni jin]^ch mySl^nek tak^ sv^ pnciny 
se najdou. Aby tedy Didaktika, dilo nejvlastn^ji ndrodni (ieske, obsahujfci p&- 
vodnfho vice nezli cel]^ »zlaty v6k«, pfede vsfm ujala se ve vlastnfm ndrodS, 
Komensk]^ lipSnlivS prosf: >Neffkej zddn^: Co my tak neobyiejnou vSc zacfti 
mdme ? Nech za6iou Francouzov^, Anglican^ neb NSmci ! Podivdme se, jak se 
jim zdaff. Nebudme, nebudme, prosfm, tak lenivf, abychom po jin^ch toliko 
vzdycky hledSli, a za jin^mi z daleka plaziti se chtSli. Nech nds tak^ nSkdy 

V nScem jini pfed sebou vidf. Ne vzdycky vypftj^ujme ocf : tak^ nSkdy svych, 
kter6 nam Bflh dal, uzfvejme 1 O, pi'emili krajan^ nebudme tak zpozdili k v^cem 
uslechtil^ml Co ndm Bfth zarovefi s jinymi, aneb pfed jin]/^mi ddvd, tim od 
sebe neodstrkejme 1 K cemu mdme oCi, ie co b]^ti md, vidime, m6jme i srdce, 
a ujm^me se toho opravdovS. Ach, pfemilf Cechove, ndmt jest, ndm na tyto 
v6ci nad jin^ ndrody mysliti.« 

20. Pro nesmfrnou dfllezitost nov^ Didaktiky krajany vybfzf k vytrvalemu 
ji cteni. »Zdalo-li by se komu toto Didaktiky vypisovdni obsim^, zeby snad 
tak mnoho k dteni a uvazovdnf jf casu nem61, ten nech soudf, ze vStsf tato 
v6c jest, nezli aby se pfi ni prdce a casu litovati mdo, protoie ona prdci i cas 



" Jak velik6 nad£je Komensk]^ kiadl do sv6 Didaktiky, mimo jin^ z toho jde, ze 
kromi obvykl^ho nipisu ro£l pro ni v zdsobi jeSt^ ndpisy dva: »Rij cfrkve znovu se roz- 
zelendvajfci, to jest novi, jistd, uSlechtild forma rozkoSn6ho mlddeie kfesfansk^ v poboi- 
nosti prav6, v mravich u51echtil]^ch, a v umSn( jazykfl i vSelijak6 moudrosti cvi£en{« atd. 
a »Rdj 5esk^, t. j. o nov^m, vefejn6m a hlu£n6m zaloienf Skol, jimii^ by clrkev a politia 
5eskd po 8v6m 2aIostn6m a ohavn^m spuStSnf rozkoSnS jako zahrada Eden zkv^sti mohia«. 

'' Palack^ ve sv6m nejv^Se zasIou2il6m iivotopise Komensk^ho (1829) litoval: »Jakd 
to Skoda pro nds, 2e knihy tyto v pfivodnim jazyku sv6m Cesk6m jii nikde k nalezeni 
nejsou.c AvSak s radostf poznamenati mohl r. 1871 (v »Kadhostu« 1,256.): »Ba nalezeny 
jsou pfece v LeSnft roku 1841 od professora Purkynd a r. 1849 vyddny ndkladem Matice 
Ceske. < 



59 

• 

bohat^ zaplatiti i vynahraditi muz. Aniz vsak tu jaka obsimost je, toliko ze 
tak zvldstni a velikd a nam jest$ nova, nevfdand v6c s dostatecnym dflkladem 
uk^zdna b}^ti musila, a cas jest, aby se tou v6cf, na niz podstata i zivot kaz- 
deho dlovSka blahoslaven^, pak obd a cirkve zpftsob zdlezi, jednou jiz aspon 
z hluboka hnulo. Protoz nelitovali jsme my po tolik let, dnem i noci, lisiln^ 
prdce, aby tato »hojid mast« pfistrojena byla, nelitujz take nSktere hodiny, aby 
sobS oci ji pomazal a prohl^dl, kdokoli toto, coz slibujeme, nevidfs a neroz- 
umis.« 

Tolik let t]^kati se m&ie toliko snah didakHckych, pocavsfch hned v Her- 
bornS 1. 1612, vedenych dale v PferovS, zvldstfi pak ve Fulneku i v posledni 
chvfli na hranidch cieskych, nikoli skldddni t^to cesk^ Velke Didaktiky, v niz 
ukazeme okolnostmi i slovy Komensk^ho, ze na kvap^ az s podivenfm byla 
skladana. 

21. Po vyddnf pfekladu latinsk^ho 1657 udend jinou d^lku Komenskemu 
vytykalL Z odpovfidi jeho, obsazene v autokritice, od nSho >V6jeckoumoudrosti« 
nazvan^, jasnS vysvftd, ze byl prvnim soustavnym paedagogem *** a 2e vidSl, na 
Cem zaklddd se i ta soustava, i ono »z brusu nov^«. Zbytecni^m a sirok>^m 
vidy se mnoh^m pocdtek Didaktiky (kap. 1 — 7) o urceni a vzddlavatelnosti 
clovdka. Nikdo pr^ zajist^ nepochybuje o tom, ze clovSk je bytosti nejdoko- 
nalejsf, jejiz dl sdhd za tento zemsk^ svSt. Komensk^ m$l pr^ hned samo um^ni 
vyu6ovad vyloziti. 

Nacez Komensky : Didaktika pn^ pflvodn6 nebyla sepsdna pro ucen^, nez 
pro lid, jemuz tfeba livodu ziv^jsfho, aby byl probuzen ze sv^ ospalosti. Avsak 
i z jinych pf icin nutno je dl a konec Didaktiky stanoviti, aby prostfedkflm 
k dosazenf die zvolen^m dostalo se hned s pocdtku zddoudho smSru. Ko- 
mensk}^ zajist^ pr^^ nechtSl sepsati didaktiku maUfstvi, grammatiky, logiky 
nebo jine nauky, nez didaktiku zivota, procez nazval ji Velikou Didaktikou.** 
ChtSje tedy vyklddati cel^ho neco, nikoli 6dst jeho, stavbu svou hned od zpoda 
na zdkladech nezvratnj^ch musil zaloziti. *Mne zajisti protivi se vse povrchni\ 
vse kusiy kaSde staveni be^ zdkladu, Vzdycky licely obecn^ na oci si kladu, nad 
nfez nezb^^vd nic zddati ; k uielflm volfm si prostf edky vhodn^ rovnSz obecne, 
jiste, bezpeine. Nezm^nfm tedy nic. Zacinejz Velikd Didaktika poslednim udelem 
cloveka, probouzej zddost po konecn^m jeho zdokonaleni a provodiz jej vsemi 
zastdvkami ku konecnemu zddosti jeho pozivdnt.c V prostf edcich obecn^ch 
a ndvodech k reform^ skolstvf, obsazen^ch v kapitole VIIL— XII., Komensky 
tak^ nic mSniti nechce. (VIII. Ze se mlddez nejl^pe pospolu cvici a tak ze skol 
potfebi. IX. Ze do Skol vsecka mladez obracena b^ti md. X. Ze mlddez ve 
§koldch vsemu u6ena b^ti md, coz lidi lidmi dini. XI. Ze skol pravych posavad 
nebylo. XII. Ze vsak b]^ti mohou«.) 

22. Zdsady reformovan^ methody vyucovacf, podnajici se kap. XIV., za- 
klddajf se v ndsledovdni pfirody, pod jejimz vedenim neni moznd blouditi. 



" Co2 1. 1887 Walter Moller, Comenius, ein Systematiker in der Padagogik. dAkladn£ 
dokazoval; viz C. C. M. 1888, str. 503. 

** » Velikou < tady k obsahu a smiru hledf, nikoli k prvnfmu dojmu nad§en6ho skla- 
datele Didaktiky. 



60 

• 
Methoda synkritickd neboli srovnavacf, jfz iizil zAsadam tSin dflvody klada, 
mezi ucenci vselike vzbudila pochybnosti, ma-li platnost v^vod : Ptdk lihna si 
mladata, vede si takto : vzdSldvaje mysl lidskou, ved si tak^ tak. Pravidlo pfed- 
stirajfce logick^, podobnost ze vysv6tluje, avSak nedokazuje niceho, platnost 
navodu toho upfrali, tak ze Komensk]^ napsal zvldStni rozprdvku o methods 
synkritickd (traktdt shofel v Lesn^ 16ta 1656, avsak sm^r a zpflsob jeho od- 
jinud, zvldstS z Panaugie, mflze b^^ti dolfcen).®* Pravd podobnost k dflkazu pr^, 
ano k pfesvMCenosti privodf. 

»NemSnfm tedy nic v kapitoUch t^ch (XIV— XX) Velk^ Didaktiky.* 

Pozorujtez skoly a uciteM pocindni si dflmysln^ bylinek, ptdckfl, vos, pa- 
voukfiv a j., i zahradnflcfl, tkadlcfl, stavitelfl, maUrfl i jin^ch kter^^chkoli femeslnikfl 
jich ndsledujicfch, i dfla jich um^Ie sporddand z pocfndnf toho pochdzejici, aby 
srovndvajice je s dfly svymi vStsinou zmotan^mi, bez nSjakeho jist^ho ovoce, 
zastydfeli se, probudili se k touze po lepsfm, snazili se po n^m a dosahovali 
ho vsi silou a moci dusevnf. To t]^ce se zvldstS pravidel uciti snadnS, hbitS, 
HbS a na jisto s licinkem trval^m. Kapitoly ndsledujid zvldstnf navedeni k na- 
ukam, umSnfm, jazykfim, mravflm a poboznosti obsahujf; kap. XXV. zabyvd 
se obsirnSji odklizenim spisovatelfl pohansky-ch ze skol krestanskych, aneb 
kterak antiiti klassikove mohou b]^ti pfipustfeni. 

Na odpor proti kapitole t^ Komensk]^ pfipraven byl, a6koli nebyl z evan- 
gehlcfl prvni, kteff ozvali se proti klassikflm pohansk^^m ve skoldch kfestknskych. 

Komensk^mu jedind, cistd moudrost bozf, vdzena z pisem svatych hodila 
se pro skoly kfesCansk^, aby neoblfbila si mlddez misto prostoty evangelia 
ozdobnt^ho mluvenf klassikfi, aikoli mfsty rdd ho uiival Kom. jako Kri- 
stina sv^dskd. 



*' O method^ sv6 srovndvaci £ili synkritick6, j{2 se a2 pfilifi podivoval, vc »V£je£ce€ 
sem klade: 

»Synkritickou methodu vyu£ovacf naz]^vdm tu, kde v6c pfed zrakein myslt ani 
sama o sob6 se nerozklddA, anii se sklddd, ne2 pfirovndvd se k jin6 vSci nSkter6 t6hoz 
tvaru, kterd pfi^iny sv£, (dsti a iSCinky a jin^ sv6 vlastnosti v]^razn£ji ukazuje, aby, 
CO 8 dostatek neb^vd pozndno samo ze sebe, pozndno bylo ze sobS podobn6ho. 2e 
V xk vSci mnoho jest sv£tla, vid£li staff, jichi moudrost skoro veSkera na torn se 
zaklddala, 2e pozoruj(ce dHny v6cf pfirozen^ch i ob^ansk^ch za podobenstvf je brali. 
Coi jmenovit^ o magech persk^ch pfipomfnaje Bako Verulamsk;^, usudek sv&j k tomu 
pfikiddd: Symbolizace ty nejsou pouhd podobenstvf vicf, ne2 zfejm6 stopy a naznadeni 
vy§§f pfirozenosti do rozli£n^ch materif vti§t6n6. i^e pak vSc ta, jak2 ne bez pH£iny touii 
velk^ Aristarchus (Bako), posud nebyla probddAna, co pfekdif, abychom o ni se pokusili ? 
PfikroSil jsem tedy k tomu, abych ukdzal 2e moudrost takovd jest dvou-, ano trojokd, 
protoie tou2 pracf netoliko dvou, nei i vfce vScf vysvitne pN^ina nejvnitfnSjSi. Na pfi- 
klad: Kdo poznd pfirozen^ch t£la naSeho i^dfi poloienf, uffvdnf a spojeni, jakoi i zdkony 
svornosti odtud vznikajfcf, ten pfesv£d5{ se snadno o vSelik^ch prostfedcfch a zdkonech 
svornosti v tSle kterekoli Iidsk6 spole£no8ti. Vizil, co z takov6ho pfirovndnf vyvozuje ap. 
Pavel I. Kor. 12. c atd. 

V Didaktice analytick6, axioma 63. Komensk^ klade tak6 pffklad methody srovnd- 
vacf: »Dobr^ filolog rozumf jazykAm 16pe, kdy2 jest mnohojazy^n]^, neili mohou ti, kteH 
toliko jazykfim jednotliv^m rozum6ji.« Toho ovSem sdm nejl6pe zakusil z pfesvdd^^enf 
jakozto prav;^ pfivodce jazykozpytu srovndvacfho. 



61 

23. Jakmile nSkoIik kapitol Didaktiky 6esk6 bylo vypracovdno, ihned 
podle jich pravidel skldddny byly knihy pro potfebu rodicfl i rozlicn^ mlAdeie. 
Tak bylo na spfichl 

4. 
O methoddch jazyka latinsk^ho. 

24. Ukolem vselik^ho vyucovdnf rozumnS ma b]^ti naucitiy iemu vyucujes, 
pfi latinfi pak byval konec uceni bud zoufalstvfm, nebo pficinou podivinstvf 

V ucenf pro jin^, kteff teprv mSli zacfti. Nezli nau6il se kdo mrtv^ latin^, aby 
ji trochu ziv6 smluvil se s ucenci, mnoho stdlo ran za mladsfch let a velikou 
ztrdtu dasu zivota. Pofdd snesitelnSjsi methodu hledali, a nedockala se jf cela 
lidski pokolenf.*^ Eilhard Lubin, dr. theol., jenz 18 let byl pracoval o sve 
didaktice, v pfedmluvfi k Nov^mu zakonu (1614) nemdlo na to nafikd, ze 
zpflsob vyuiovacf po skoldch jest takov^, jako by jej nSkdo vymyslil naschvdl 
a umyslnS, aby ucitele a zdci k pozndni latiny bud pozdfi po nekonecnem 
klopocenf byli pfivedeni nebo naprosto od nf odvedeni. Nemfize zbaviti se 
mysldnky, ze zpfisob takov^ nezpflsobny od nepfitele pokolenf lidsk^ho skrze 
mnichy byl zaveden hned od po6^tku; tak ie z n6ho pochdzejf jen germa- 
nismy, barbarismy a jin^ ohyzdn^ zmetky jazyka latinskeho. 

Tak humanista proti latinS scholastick^. Avsak at byla latina, jakd byla, 
vyucovdno bylo ji nepfirozenS, bez matefstiny, slovflm bez v6ci, beze vseho 
postupu, tak ze mlddez dostdvala do rukou Cicerona a Virgilia, kdyz by 
si jests s chut{ mohla zahrdti spacka. 

25. Ti, kteff pfemy^sleli rozumnS o napraveni jazykovSho toho vyiico- 
vdnf i o zavedenf do nSho nSjak^ methody vflbec, ve dv6 strany rozchdzeli 
se. JednSm mSIa b^ti zdkladem grammatika^ druh^m praxe. Mela?ichtori, bez 
odporu dlouhou dobu nejlepsi latinsk^ grammatik, kdral ty, kteff pohrdali 
pravidly mluvnick^mi, ze by vefejnS pokuty zaslouiili, proto^e pry ani zdkonflv 
ob&inslo^ch nedovedou si vdziti.®® 

Naproti tomu Lubin v^se zmfnSn]^: Co pr^ mluvnice ve skoldch jest 
jinSho, nezli studif zdr2ovdnf, mladeho vSku hubenf, voln6 mysli a schopnosti 
zabfjenf (carnificina) a lidf vtipnSjsfch ze skoly vyhdnSnf? Pravidla mluvnickd, 
jsouce nad chdpavost mlddeze, ranami do nf vtloukdna byti musf a nechut* 

V nf vzbuzuji i k jazyku i k uciteli, zvldst6 kdyz jf b^^ajf pfedkldddna ve 
versfch, jimi by neporozumSl ani Oedipus. Aviak i Lubin pravidla nSkterd 
pfipouStf a to takovd, kterd by byla zfejma sama sebou, k nimz by ani slovo 
nemohlo b^ti pfiddno bez skody. 

*' Z mlidf methodu nahrazovalo bitf, a mohla by doba vyudovdni b^ti rozdilena 

V dobu s bitfm a kone£n6 v dobu, kdy2 bit! pfestalo, protoie by u£itel idka nepfemohl. 
Mich. Neander (1525—1595) radf, aby za^alo se s hebrejStinou rad^ji dfive, dokud mfiie 
b^ti pachole bito; kdyi se jii metly nebojf, u£i se mdlo nebo nic. 

** M. MatouS CoUinus, iak Melanchtonfiv, po pfikladu mistra sv6ho grammatiku latin- 
skou vydal, o nfi napsal Sig. Gelenius, 2e nad ni lepSi mluvnice v Cechdch nevidSlo 
slunce. 



62 

26. U£en^ Justus Upsius (nar. 1547), jehoz sloh latinsky Morhofem®' 
byl prohldsen za nedostiziteln^, onSch p€ti let ieli, v nichz mu na tfech mistech 
troji mluvnice byla predcftdna, ze jich rad^ji nenalozil na cvicen{ slohovd, a 
vybizi presidenta Flandersk^ho, aby vyl^cil zemi z neduhu mluvnick^ho. Lubin 
radii, aby byl zffzen ustav, v n^mz by ucitel^ u6ftov^, sklepnici, kuchafi a jinf 
sluzebnfci nemluvili jinak, nezli jako v starem ftfm^, jenom pfesnS po latinsku. 
Pfdl si tedy, aby zrodil se zase n^jakf Karel Velik^, pfiznivec u6enosti i ucencfl, 
kter^ by uvdzal se v listav tak prospSsn^. Podobn;^mi dtvary mohly by i fe- 
ctina a hebrejstina b^^ti vzkffseny z mrtv^ch. 

Janus Caecilius Frey (f 1631) podobn^ho byl pfesvSdcenf, ze by v n$ko- 
lika koUejfch, naplnSn^^ch uiiteli a sluzebniky ucen^mi, kteff by mluvili ozdobne 
latinsky, reeky a matefsky, kdyby k nim byly d6ti ddny do cvicenf od druh^ho 
do pat^ho roku, naucily se obcovdnfin, hranfm atd. mluviti latinst^ji, attictSji 
nezli ti, kteri potioukali se po skoldch po deset let. 

Komensk]^ pozdSji tak^ nemal^m byl pfiznivcem »obziviych« takov^ch 
»Lati{«, kde by latine samym toliko obcovdnim naucila se mlddez jako zivdmu 
jazyku. 

AvSak kolik by mladfkft v listavech tak nakladn^ch mohlo hfti vy- 
chovdvano? Lubin tedy upustil od sve rady a ddval lep§f a moudfejsf. Kdyz 
by pry slova a fecenf latinsldl veskera byla snesena v jednu knihu a vSecko 
bylo by mlddezi di^ive v obrdzdch ukazovdno, rdda by na obrdzky se dfvala, 
slova si snadno pamatovala.*®® A potom die Raticha chut^ ddle. Kdyz mlddez 
jiz vf, jak V slabiky sklddajf se hidsky, dej jf do rukou Terentia, aby z nSho 
^tla, rozumSjfc ledabylo. Potom jej probfrej pro deklinovdnf a konjugovdni, 
nikoli die pravidel, nez die vzorfi. Naposledy projdi jej pro fraseologii a syntaxi. 
Mlddez pfi torn pfi vsem tise sed a mlc^ hezky po pythagorejsku. 

27. Mnoh^m Ifbilo se to, mnoh^m nelfbilo, jini na prostfednf cestu po- 
mysleli mezi pouhou praxf a nudnou grammatikou. Ezechiel Vogel 1. 1620 
*Ephemerides« vydal, dennflcy latinskd, jimiz sliboval za rok, po dvou hodindch 
t^hodnS nauciti celemu jazyku latinsk^mu, kdyby dennfi pamatoval si asi deset 
v6t z pfseni a odjinud vzat^^ch atd.'°* 

5. 

Janua linguarum. 

28. Za takov^ch vSude zmatkft ve vyucovdnf latinsk^m, jichz v mlddf 
sdm byl dosti zakusil Komensky, v rozjimdnf sv6m didaktick^ni dospel hned 
1. 1628 ke vztahu mezi v6cmi a slovy a podle nSho k nov^m zdkladfim, jak 
by bylo uciti se snadnS, hbitfi a lahodnS i jazykiim. Jako pak Didaktikou 



•• Polyhistor. II. 

*•• TuSil nSco, avSak teprve z pfirozen6ho paralielismu vdcf a slov Kom. vyvedl 
Janui ling, a Orbis pictus, kter6 soustavou svou a sv^mi obrdzky ve§kere vyudovdnf na 
lep§{ a to pravou stranu obrdtily. 

»«' Srov. C. C. M. 1873, str. 283. 



63 

svou vfibec na vzdy se proslavil, tak ihned nov^^m vyuiovdnfm jazykov^^m 
velkym dobrodincem mlddei^ se stal. 

29. »Pfesv6dciIt se, ze v6ci a slova tak spolu vesti, jak se vfno s sudem 
voz(, mei s posvou nosf, dfevo s kflrou, a ovoce s supinou roste. Kterdmu 
tedy koli jazyku uditi se bude mlddez, i matefsk^mu, slouziti se jim musi, aby 
cokoli jmenovati slySf a ctou, hned tak^ rozum^ti v6ci tim vyznamenane mohli, 
coz podle polozen]^ch jiz pravidel nesnadnd nebude. A zase, cokoli vidi, slysi, 
citi, jaki^mkoli zpflsobem, aby to vypovidati se uCili, pfidrzeti je, aby se vzdycky 
rozum a jazyk spolu brousil.* 

»Av§ak ponSvadz jazykflm ne spolu, nez jednomu po druh^m se ucime 
(i znajfce jiz v&i), obzvldstnfch na n^ zpflsobfi potfeba, a ty jsou : jazyk na 
ctyry jako v6ky rozdSliti si tfeba, aby v ditinstvi ucil se mluviti jakkoli, Icda 
byl poMdek, v pacholetstvi aby mluvil vlastnS a prdvfi ; v middens tvi aby mluvil 
ozdobnS a krdsn^ ; v muistvi mocnS a pronikave. Ze ctyf pak t6ch vSkfi, cili 
na ctyfech tfech stupnich md vedena b^ti mlddez, aby jazyku rozum^la, jej 
psala a jim mluvila.« 

30. Podle toho uceno byti mSlo jazyku latinsk^mu, »kter6muz se podle 
nynSjslho v sv^t6 zpflsobu co nejdokonaleji vynauciti musf, kdo uCen^m b^ti 
chce: USeni k zaccitkflm mi'ti musi zaklady nebo pocdtky, kdez nejobycejnej- 
sfch a nejprostSjsfch slov a zpflsobfi mluvenf n^kter^ sto do rozmluvy uveda, 
pfipoji se k tomu kratickd jazykem ceskym zprdva o cteni a vyslovovdni, sklo- 
ftovdnf a fiasovinf latinsk^^ch slov. Toto se nejprv pofdd cisti bude po tfikrdt, 
pro sezndmenf se s tfm, obvyknuti v cteni a vyrozum^ni. Potom se to po 
kousku brdti bude, jak mnoho se ktery den a hodinu v pam6t uvdsti muz, 
deklinaci a konjugace pfi torn provodic. Naposledy potfeti to do rukou vezmouc, 
po strdnce, dvou, tfech z pameti fikati, a jazyk jiz latinS zvatlati privy- 
kati bude. 

S tfm dva mSsfce strdvic, pfijde se k seminarium latinae linguae, v§ecka 
jiz slova t^hoz jazyka, jak se co kde vlastnS jmenuje a vypovidd, obsahujicf; 
s ^esky'm op6t tak^ vlastnim v^kladem ddno v nice bude, s pfipojenim k tomu 
pln^jsi jiz grammatiky a lexika 6esko-latinsk^ho;,kdez seminarium po kousku 
V pam^t vklddaje, mluvnici pak a obojiho uzivdnf prekldddnim kazdodennim 
z destiny do latiny jin^ch a jin^ch vfeci cvicic, a v tom osm neb nejdel 
devfet mfisfcfl se pomeskajfc, uhl^dd se, 2e ph dobihdni roku uiedlnik nejen 
v knihdch jiny'ch latinskych b^zn^ch v§ecko rozumSti, ale i bez chyb skodn^ch 
vsecko z latiny do cestiny a z destiny do latiny pfeloziti, n^bri tak^ vsecka 
t^mSf myslenl svd jazykem latinskym srozumiteln^ vyndJeti moci bude; a tak 
dfiv roku latiny se zmocni.'*^* 



>•« Pozndmka Komenskeho ke kap. XXII. vSeho uvdienf hodnd: Toto pon£vad2 by 
se bud nemo2n6 neb k doveden( nesnadn6 nikomu zddti mohlo, doloifm aspoA o lexiku, 
jak ndramn£ mnoho na n£m zdleieti mA2, kdyby dobfe zpraven byl; jaki z praven^ho 
posavad je§t£ nevfme v i&dn6m jazyku. — Pfedn6 zajist6 vfiickni posavad v feStind, n£m- 
£ind atd. dikciondfe psali, latinu jen do sveho jazyka pfeklddajfc, jeSto mlddeli £esk6 lexicon 
LatinoBohemicum ddvati jest tak mnoho, jako kdybych n6komu z Cech do Vlach jeti 
strojfcfmu cesty pof^dek ne od Prahy k ftfmu, nei od ftfma k Praze dal, a tfm ne jemu 



K ozdobn^ latinS pfistrojiti se mdi: Viridarium, obsahujicf v sob6 roz- 
mluvy o vselikj^^ch vScech, zpflsobem, jak^ v seminarium jest, ale obsirnSji a 
rozli(5n]^mi v^razy a postavami mluvnick^mi a fecnick^mi ozdobami vselija- 
k^i promfchan^, aby totii celd stavba jazyka tu na jevS byla. K demuz se 
mfsto praecept pfipoji pojedndnf o pSknostech jazyka, jakozto jsou: 1. slov- 



zpravovati porou^el. Tu zajist6 ponivadi nestojf, kam od Prahy nejprve se hnouti, ne2 
kam od ftfma, na5 mu to bude? 

D(9: M&ie ten cesty registffk zpdtkem Cfsti, od spodu za£na. Odpovfm: A pro£e2 
mu tedy neudilil tak, jaki ho uifvati rod? Na£ jest to tak hrozn6? 

Mezitim nenf moinhy aby to s takov^m uiitkem bylo. Nebo ddme-Ii poutnfkovi pfimh 
cesty vyznamendnf, odkud, kam a kudy, pfljde snadnS, vfdycky pfed o6ima to, co2 mfti 
md, maje, kaidj^ vrch, les, v£2i, feku, zdtoku atd , pffmo-li k ni smSfovati t\ na pravo 
neb na levo nechati a kam se uhnouti podl6 ukdzdni sv6ho, vida. Sic )>odle onoho opd£- 
n6ho vice za sebe nei pfed sebe, ra£{m oby£ejem hled^ti mus( a to ne bez mnohem v£t5f 
a zamotanSjSf pr&ce, a tyt^2 je§t6 ne bez omylu. Ale takov6to DictiondfA strojenf rato- 
Kstka jest vefejn6ho toho a hlavnfho v kap. XVIII. fund. IV. ukdzan6ho omylu, ie vSecko 
posavad methodo analytica dildvdno bylo. To tedy pfi lexicich velik^ jeden omyl (na n£j2 
sdm Gregorius Knapius, polsk^ lexicographus, prohl^dna, vyddnfm Lexici Polonico-Latini 
jej napravil) se nalezd, pro n£j2 nemoin^ jest mlddeii platnd a hbiti prospivati. 

Ale d(S: I vSak u nds tak6 na to prostfedek jest. Zdali Rischelius pfi latinsk6m 
dikciondfi £esk6ho registffku, po nhmi se vSecko najfti mti, nepoloiil? 

Zdali M. Adam Sylvam quadrilinquem, kdei ^eStina v3udy napfed stojf, nevyhledal ? 
Odp. Tak jest, stalo se oboje pffkladem N6mcA, kdy2 to tak ve sv6m jazyku prve zpra- 
vili, a naSi jejich filepijemi jdouc, toui podobn£ v£c{ sv^m poslouiili. Ale tu op£t dv&j 
pfendramnS velik^ zAstdvd nedostatek, pro nh\i vfiecko to instituovdni vie ne2 kus6 jest. 

PfednS zajist^. od zddn^ho nenf cel]^ matefsk^ jazyk proti cel6mu latinsk6mu shle- 
ddn. Protol v iddnem tom dikciondfi, nedfm polovice, ale ani tfetf, ani £tvrt]^ d(l slov 
a frdzf desk^ch nenf; jaki snadn6 poznd, kdo ndS dikciondf s jin^^mi t£mi srovnd, aneb 
sAm toho rozumn£ ohledd. 

Cht£14i by se zajist6 kdo uprdzdniti, a vezma pfed sebe nikterou knihu 6eskou (ne 
podl6 latiny psanou, nei prdvS ieskou, jacii jsou star^ch spisov6, a zejm^na Husovy, 
Chel£ick6ho, Michalcovy, Augustovy, Blahoslavovy atd., knihy, Rozmlouvdnf Valaucha 
s Petrkou, Labyrint svSta atd.) dfsti je, a co tam slov a frdzf najde, t£ch v dikciondfich 
neb Sylv£ hledati, nalezne to, co pravfm, nedostatek hrozn]^ a to nejpotfebnftjSfch 
a nejplatn£jS(ch slov neb zpflsobfl mluvenf; tak it z Cefitiny do latiny nideho nelze pfe- 
klddati, z latiny pak do £eStiny kuse, tvrdS, nevlastn£, tak it to ani £esk6 ani latinsk6 
nebude. 

Nebo i ten jest druh^ v t^ch2 dikciondffch nedostatek, it ani ta slova a zpfisoby 
mluvenf, kterdi shleddna jsou, nejsou tak mfstni a jadrn£ vylo2ena, aby s vj^kladem tfm 
vSudy obstdti bylo; (^asto leda se vichtem dfra zastr^ila, ledcos ledkams. Cehoi se na 
ujmu a zlehCenf pfedkA a praeceptorA mil^ch nic nemluvf (pozehnand bud* pamdtka vSech, 
kteffkoli upffmnft vlasti tfm, £fm mohli, slouiili), ale proto, 2e, mdme-li sobd z nedostatkA 
pomdhati, vyrozumfvati jim musfme. 

Ne pojednou vys^pd dary sv6 Pdn Bfih; po stupnfch moudrost jeho vidycky a vSudy 
krdif. I naSe invencf, a£ pfedeSl^ch nedostatkfi mnoho napraviti mohou, novj^mi vfiak 
a jemnijSimi invencf mi it zastfndny b^ti mohou, vfme: a it bohdd skrze discipule na§e 
budou, nad£ji sobd dildme. 

Lexiku tedy idddme takov6ho, podle nhhoi by i latinsk6 v§elijak6 knihy do p£kn6, 
lib6, dokonal6 £e5tiny snadn£ a ze hry pfekldddny i zase cokoli £esk6ho do pSkn6 latiny 
uvozovdno byti mohlo. Jak^i lexikon jii za£at, a poiehnd-li mily BAh 2ivota, die mo2- 
nosti dokondn bude. 



65 

nick6, totii zvldStnosti latinsk^, 2. mluvnick^ postavy, totii^ v^pustky, pfebytky, 
jinoslovf atd., 3. d^jepisn^, totiz pffslovi, 3. bdsnick^, pocet a mira. 

Naposledy pfljde Ihesaurus^ majfci v sobe pravidla novd o bohatosti a v^- 
bomosti jazyka; vezmou se pfed ruku spisovatel^ prdvS latinstf, z nichz by se 
t^ mocnosti a pronikavosti feci nabylo: Seneku, Terentia, Plauta, Caesara, 
Cicerona, Sallustia, Livia, Horatia, Virgilia a t. d., a za tfm jakekoli jind 
autory. 

TfvcA zp&sobem i cestina, a komu toho potfeba, i nSmiina, k nabyt{ v ni 
dokonalosti pfedklddati se musf. A na ccstinu sic pro skolni nasi mlddez bystr^ 
prostfedky jiz mfti budeme, skrze n6z se bohdcL snadn6 k tomu poslouzf, aby 
se ndm Plautov^, Ciceronov^, Virgiliove atd. v jazyku nasem mnozili ; na nem- 
cinu tak^ aby pro^nasi ^eskou mlddez pomoci nSjake platn^jsi nez posavad 
byly, na to myslime. 

V feck^m a hebrejsk^m dosti bude nn'ti Tirocinium a Palaestram. A na 
tSchtf se cvicenl jazyka pii mlddezi nasi v skoldch nasich stavi. 

Bude-li komu vlasky, hispansky, fransky umSti tak^ potfebf, latind umSje, 
za mdlo nSkter^ m&ic tomu se nana, zvldst vyjde-li navedenf Ph. Claumia, kte- 
r}^z vlask^mu jazyku ne vice nez 1 m^sic, hispansk^mu tolikdz, franskemu pQI 
druhdho ddva, a ovsem peregrinujic k tomu do tSch zemf. Tez bude-li kdo 
chtiti syrsk^, kaldejsky^ a arabsk^ pfipojiti, z hebrejsk^ho k nim volny pH- 
stup bude. 

Pfijde pak v jazydch pamSt nejvice brousiti, vie nez ve vSdich a umSnich, 
nebo se na vStsfm dfle vSecka slova, frases, zpflsoby mluveni, sentencf, periody, 
nebrz cel^ knihy v pamSt uvesti museji, aby kdykoU o cemkoli psati a mlu- 
viti potfebf, na poskoku byly. Coz sic nemdio prdce i casu potfebuje, avsak 
se lekati toho netfeba, protoze pam6t neni jako sklenn^ hrdlo, kter^z jak^ jest, 
tak^ z&stdvd, roztdhnouti se nemdz; ale jest jako usta neb zaludek zivocicha, 
kter]^ dfm vice v se pfijima, tim vfce potfebuje a zddd, protoze se sfli. Tak stipek 
maly pomalicku vlahu zem6 pije, vsak cfm vie pije, tim vfc roste, a aby vice 
piti mohl, k tomu se zpflsobuje. Protoz mlad^ho veku z pamSti se uienfm 
Sanovati netfeba, nybrz sanovati skoda jest. Ludvik Vtves o torn tak: »V prvnfmt 
jest v6ku cviciti pamSt, kteraz brousenfm se mnozi ; protoz ji mnoho porou6cj, 
pilnfi a casto. Nebo vSk ten prdce neciti, protoze nerozva^je. Tak bez prdce 
a zam^stkndnf rozsifuje se pam^t a prostrannd u6in6na by^vd.* Tent}?'! di: 
»Pam^ii odpocfvati nedej. Nic neni, coz by tak rddo v prdci bylo a prospivalo. 
SvSf ji kazdy den n^co. Cfm jf vfce svSfovati budes, tfm toho ostffhati bude 
v^rn^ji, 6fm m6nS, tfm nevSmeji.« — A takov6to pameti cvicenf ze i ddle potom 
V muzsk^m v6ku trvati md, sv6dcf Cicero, tak prav^: » Cviciti md se pam^t uce- 
nfm se co nejvfce spisflm, jak nasim domdcfm, tak i cizfm, a to z pamSti a slo- 
vem od slova.« Zpflsob pak k snadnemu slov, v^^razfl a frasf spamatovdnf tento 
jest znamenit;^ a zkusen^, aby pfsmo latinsk^ do cestiny sobS pfeloze, hned 
zase (knihu daje v stranu) z cesk^ho svdho do latiny pfeklddal a potom zase 
knihu vezma, podle nf vi^klad svflj napravil. Tak zajist^ slovo slovem, phrasis 
phrasf se vazfce, a spolecn^ se ohl^dajfce, jako ze hry se v pamSt loudi 
a vdznou.« 

Fr. J. Zoubka ^ivot Jana Amosa Komensk6ho. 5 



66 

Ze ze sazenicek a stfpkft nov^ho, rozumnSjsiho vedenf nedoikal se 
hned nad^jl, jimiz by obnovila se drkev a obec ndrodu Cesk^ho — zvldst6 
vyzdvizenf skol prostondrodnich cili obecnych na mnohe dobr^ vfili, velikych na- 
kladech a na mnoh^m case zilezelo — Komensky dobfe veda, ihned mozo- 

V 

lujici se s latinou pon^kud vStsf mladezi ku pomoci spSchal. Ze stalo se to tu 
chvfli, prizndvd se (Meth. lingg. VIII., 21) sdm: »Mn6 naskytla se tak^ I. 1628 
pffcina pfem^^sleti o strucnSjsim zpflsobu vyucovati latinskdmu jazyku, A kdyz 
jsem po zikladech didaktickych nalezl, ze mezi slovy a v^cmi jest jakysi stejn]^ 
zpftsob, a ze jim l^pe uceno jinak byti neinflze nezli paralleln^, i uminil jsem 
si sloziti knihu, kterd by pofddkem v6ci veskery, vdd vlastnosti, cin^nf a trpSni 
procheLzela a kazdou z nich odivala jejim pojmenovdnfm, domnivaje se, ze tak 

V jedn(^ a t^z knlzce vesker^ch v^ci sklad veskeren historickj^^^ pfehl^dnut, ja- 
zyka pak zdsoba vsecka v jeden souvisl^ celek pf ivedena byti mod bude. Kdyz 
umysl sv^j odkryl jsem pfdtelflm, zminil se nejeden, ze jest ji^ kniha toho zpfi- 
sobu pod ndpisem »Brana jazykfl*, a sdSlil ji se mnou. PosRocil jsem radosti, 
ale nahlednuv do knihy vidim, ze neni to, po cem my jsme byli roztouzili se, 
i jda tedy za svym umyslem, sklddal jsem sve dflko ddle.« 

31. Byla to Janua lingnarum jezuitfi SpanSIsk^^ch, o jejimz pflvodu df 
Kaspar Sciopius: »Vil^m Bateus, rytff v SpanSlich zrozen]^, muz ucenosti pro- 
stfedni, avsak pro velik^ ctnosti, neuhonnost a ndboznost vdzen^, vtipem bystr^, 

V ndlezfch §t!astn^, pro Idsku svou nekonecnou a vroucnost k ndbozenstvi kfe- 
stansk^mu i pro horoud touhu po rozsifovdni mezi barbary, zvIdstS v zemich 
americk^ch, podivu hodn^ zpflsob vym^slel si, jimz by hbitSji a s mensim 
namdhdnfm naucili se hlasatel^ viry kfestansk^ vice jazykfim barbarsk]^m, bar- 
barsti pak ndrodov^ jazyku latinsk^mu. Vybrav tedy ze slovnfka latinskeho slov 
kazdodennich a zdkladnich i ffd^ejsich okolo peti tisfc, s nesmimou praci svou 
i n^kolika pfdtel (mezi nimiz byl bratr jeho Jan Bateus, ctnosti a ucenosti zna- 
menity, a jist^ kn& osvSdcen^ rozsafnosti, pan StSpan Hibemus) v dvanact set 
vet rozlozil. 

32. Anglican^ ihned Brdnu spanSlskou pfelozili a r. 1615 tiskem vydali. 
Izdk Habrecht textem francouzskym Branu *"* rozmnozil a ve 4 jazycich ji 



'*^ Histoncky, nejniiSf stupeA pozndvdnf a v^dSnf, kdy2 vf§, 2e n^co jest, a ic jest 
to tak neb onak, neznaje toho pfidiny. Did. analyt. § 127. 

'** N^ev Janua, jsa z oboru stavitelskeho^ pfi£inou byl, 2e Komensky i pfi ostat- 
nich ndvodech Skolnich knih latinskj^ch k t^muz oboru hledil: Vestibuium (pfedbrani, 
since), Palatium (pozdiji : atrium, sifi, sdl, dvorana;, takie chystan6 dfive ndpisy botanicke: 
Viridarium, Plorilegium atd. samy sebou pfestaly, a zflstaly toliko schvalovan6 n^vy 
kvdtinov6 pro tfidy fikoly prostonirodni neboli obecn6 — aspoh v knize, protoze na skoiu 
obecnou nezmohli se nikde, neili Ndmci. 

Niktefi pospiSili si, aby na umenSenf Komensk^ho hidsali, 2e Komensky vyp&jfil si 
»Brdnu jazyk&« od jezuitft §pan£lskych. AvSak Komensk]^ v pfedmluvi ke sve >Brdn£ 
jazyk&c snad se sim dosti k tomu hiisi, d6kuje Bohu, ie i tudy vnukl n^co dobr6lio ve 
prospdch middeie; velmi laskavg omiouvd v £em v prvnim pokusu otcA jezuitCk bylo po- 
chybeno: Sed quia Patres isti tale hoc totius linguae compendium primi tentarunt, quod 
inventum et grate agnoscimus et, quod erratum, condonamus benigne, et quia inventis ad- 
dere, ut et unius inventi occasione invenire aliud non aeque difficile, quidni plus ultra 



67 

uvefejnil, nedlouho pak potom i nSmeckym pfekladem ji opatfil. Brdna do- 
chdzela takov^ pochvaly jako nejpfihodn^jsf a nejstrucnSjsi zpflsob uciti se ja- 
zyku, ze i do nSkter^^ch skol znamenitdjsfch byla uvedena a r. 1629 jii v 8 ja- 
zycich na sv^tlo vy§la.« 

33. Komensk^mu zalfbil se ndpis Janue, protoze pf^l si s jin^^mi, aby 
Jddro (Epitome) nSjak^ho cel^ho jazyka tak bylo sestrojeno, aby kolikkoli 
ma slov a fecem', v jeden celek jsouce svedeny, za krdtky cas s malym namd- 
hanim pojaty, snadn^ho, lahodneho a bezpecn^ho poskytovaly pfechodu k auk- 
torftm skutecn^^m, jich^ cel^ haldy b]^valy pfedkleid^ny mladezi bez fddne 
pnpravy, nad jejf v$k a cWpavost. I s Izdkem Habrechtem souhlasil, kter^ 
pi'ipsal k pfekladu Brdny jezuitske, ze by snadnfeji bylo zndti veskerd zvffata, 
kdyby je pohromadS spatfil v arse NoemovS, nezli kdyby, putuje cel^m sv^tem, 
ndhodou pfipadl na to neb ono, a podobnS z nSjak^ho Jddra jazyka si ova 
l^pe, nezli by ndhodou dov^del se o nich slySenfm, mluvenfm, ctenfm. — N6kdo 
vypov&f tu vyklddal naslovnfkyi Brdna jezuitskd ovsem obsahovala 1200 vSt, 

V nichz nizddn^ slovo nebylo opakovano kromS pomocn^ho slovesa, spojek a 
pfedlozek — avsak jak^m pofadkem ; Komensky shledal, ze ta Brdna spfse za- 
sluhuje ndzoru zadnfch vrat (posticus), protoze by mladik musil se drive ®djinud 
latind nauciti, nezli by »Branou« tou mohl do latiny vkroditi: pro zacdtednika 
se tudiz ani nehodila. 

Komensky tedy zcela jinou Brdnu vydal, adkoliv tak6 pro ni do skfipce 
podivne libflstky jezuitfl spanfilskych upnouti se dal, z 8000 slov, kromS 6istic> 

V tisici vSt — ovsem vybrav, co mlad^ mysli jest pochopitelrio — s poidtku krat- 
sfch jednocilenn]^ch, potom delsich viceclenn^ch, v 100 kapitol rozlozenych zdd- 
n^ho neopakoval a tim skldddni knihy nesmfmS si prodlouzil a stfzil. 

34. Ze Komensky i pfi t^ trudn^ prdci myslil na Cecky^ ac pozd6 hlasi 
se k tomu, sdm pfece v Meth. lingg. XV, 5. df : »Kdyz jsem poprv^ Brdnu jazykft 
sklddal, m^ jsem nejpfednSjsi a tak stdly zfetel (tfeba jiz k tomu se pfiznati) 
k jazyku mnS matefskemu, ceskdmu, aby odpovfdalo slovo slovu, v6ta v6t6, 
a nebylo v slovosledu nikde lichylky zddn^, i dosdhl jsem toho, ackoli tfm la- 
tinsky stal se m^nS latinsk^ml* 

35. Od zdkladu cesk^ Didaktiky o v^ech a o jazyku Komensky v prdci t^to 
neupustil, ano, ackoli ndzev Janue hned pi^jal pro prvnf jejf vyddnf (1631), 
pfece prvotnS zam^sleny a ustanoven^ v t^ze Didaktice titul Seminarium siln6 
prokmituje a v ostatnfch vydanfch zfistdvd. Mdt prvni vyddni jako ostatni 
tento napis : Janua linguarum reserata. Sive Seminarium linguarum et scientia- 



moliamur? Suaserunt id certe doctissimi quidam et de scholia perquam meriti viri, ut si 
quibus forte plus otii suppeteret, aliquid accuratius efiingendi non detrectarent laborem; 
sed admovisse aliquem manum nondum constat. Quo factum, ut ego, e postremis licet 
minimus, expend, et quod ibi desiderabam, suppletum ire animum induxerim; non certe 
ulla ingenii eruditionis (cujus mihi umbram vix esse et ultro agnosco et deploro) fiducia, 
nee quod nimis otio abundarem, sed unico juventutis commoda promovendi desiderio 
permotus. 

Zmfina ndzvfi Janue atd. tedy, jak vidiS, nesouvisi pranic s freemazonstvfm, svobod- 
n^m zedndfstvfm! 

5* 



68 

rum omnium, hoc est compendiosa latinam et quamlibet aliam linguam una cum 
scientiarum artiumque fundamentis perdiscendi methodus. 1631.« 

36. S latinskym textem Janue tehdy tak si pospisil Komensky, ze k nemu 
napsal pfedmluvu dne 4. m&. bfezna, a podle lidskych soudfl byla by mld- 
dezi bratrskd pfisla vhod, kdyby nesklamala nadSje ndvratu do viasti, jehoz se 
byl naddl Komensk}^ s4m, maje v kap. 29. 6esk^ Didaktiky za to, ze >vede 
k tomu, abychom k obnoveni skol ihned ruku vztdhli, i pfezddostivd pffleiiitost, 
kdy hn(zda Antikristova vypr^dn^na jsou, skoly jezovitsk^ a kldsterov^ mnistf* . . . 
coz dobf e srovndvd se s vypovSzenim jezuitfl po vftfizstvi saskdm, v listopadu 
roku 1631. 

37. >Navrzenf krdtk^ o obnovenf skol v krdlovstvf Cesk^m«, je2 Komensb^ 
skizzoval ve vyhnanstvf, do poslednich tff kapitol cesk^ Didaktiky mistrovsky 
veSlo, tak ze diviti se jest neobytejn^ t6 praktiinosti, jak by veskera mlddez 
obojfho pohlavi, i chudd ke skoldm obrdcena, v nich knihami a uiiteli s do- 
statek mohla b^ti opatfena. NejpozdejSi datum historicke v Didaktice jest spis 
Voglfiv z r. 1629 a Freyftv r. 1631, zminka o Hugenotech a o Sam. Hart- 
libovi z r. 1632. '•* 

Uvazujfc vsecky vSci, vlastnf Didaktika az po kap. XXVIII. prvnfho roku 
ve vyhnanstvf, t. j. 1. 1 628 dokoncena. Nebot jakmile byly pHrozen^ zdklady 
jeji objeveny, podrobne jich provedeni pruznosti ducha Komensk^ho bylo jako 
hrou, ndm t^m^f nepochopitelnou;^®® i s poslednfmi tfemi kapitolami koncem 
Idta 1632 jist6 byla dokondna, protoze ndpisy veskerych kapitol cesk^ Di- 
daktiky 1. 1633 V pln^m znSnf ji2 se oznamujC. 

38. Die vlastnfho vyzndni Komensla^ zdrovei^ s Didaktikou sklddal krome 
Janue a Vestibula tak6 Informatorium skoly matefsk^ a sestero knizek pro 
skolu prostondrodnf, >nikdy nedopilovan]^ch«, nynf ztracenych, jichz napisy 
zndme toliko z Didaktiky latinsk6. Mely b^ti tyto : Violarium, Rosarium, Viri- 
darium, Labyrinthus, Balsamentum, Paradisus animae, aby Ifbezn^mi nazvy 
knizek dftky byly Idkdny ke ti^idam, kter^ m^ly jm^no podle knizek.'®' 



"^ SluSi tu opraviti nedopatfenf v BerdnkovS vyddnf Didaktiky, str. XV: NejstarSf 
datum, kdy se pfipomfnd (Didaktika), je rok 163?. 

'•« Viz C. C. M. 1877, str. 36., kde pHklady rychlosti pracf Komensk^ho najdeS. 

'*^ Nesmrtelnd Komensk^ho zisluha jest ideal skoly obecne, do niz, i proti rozumAm 
sv^ch uditelCi Zapperta (v 1. kn. Politie cfrkve, kap 7.) a Alstedia v Scliolastice kap. G.), 
radii, aby nechodily toliko divky a pacholata maj(c{ za kr^tko jiti na femeslo, nez i ve- 
Skera mlddei, chystand pro studia latinskd A vSim prdvem, nebo Jen tenkrdte, vyvdlil-li 
mladfk pro sebe studnici zdrav6 vody Skoly obecn6, zdrav6 a SvarnS ve vySSfch studi(ch 
iivno8tensk]^ch i latinsk^ch mtie prospivati. Mil pak cil a konec Komenskilio Skoly 
prostondrodni neboli obecne byti tento: 

»aby vSecka mlddel mezi rokeiil Sest^m a dvandct]^m nau£ila se t6m vdcem, jichi 
ui^ivdnf vztahuje se na cete iivobytf. Totii: 

I Cfsti iibiti, cokoli tiStdno nebo napsdno jest jazykem n^rodnfm. 

II. Psiti, zprvu uUledni, pak rychle, kone£n£ sprdvnd die zakonft mluvnice jazyka 
ndrodniho, je2 bude jim tfeba co nejprostondrodndji pfedkldJati a die nich cvi£eni zafiditi. 

ill Poditati £{slicemi i kaminky die potfeby. 

IV. Mifiti pravidelni d61ku, Sifku, vzdAlcnost atd. 



69 

39. »Informatorium skoly matefsk^« Komenslo^ sepsal iesky 1. 1632;*"® 
zlatd to knfzecka rozumnd Idsky a p^e matefsk^, jiz nic nemflze nahraditi 
rukovet umSl^ho vychovdni a vyucovani domdciho za utlejsiho v^ku mlddeze 
do 6 let. V iStl^m torn v^ku co ditko dtf, chutnd, sly§i, vidi, a co v srd^Cko 
a rozoumek mu vstfpeno, koffnky jsou dalsiho vzrflstu jeho dusevnfho a bu- 
douci jeho povahy. Jest zajist6 dflm otcovskj^ Skolka, z niz plafiatka do skoly 
se pfesazujf, ktera pak rychleji, zddrn^ji a zdravSji prospivajf, byla-li k nim 
dffve rozumnd a laskavd p^ce obrdcena. Pro velikou dfllezitost vedenf nemluv- 
ndtek a dftek m^li rodicove na kdzanich b^ti napomfndni, aby v kazdem dom^ 
»Informatorium« m$li, sob€ Ctli neb ifsti dali, a ddje-li se to, mSlo k nim b^ti 
dohlizeno. S knizeckou tou Komensk^ na dobro byl spokojen, nechtSje die 
vlastniho v]p^roku v ni nic mSniti, pfeje si toliko, aby na vsechny jazyky na- 
rodni byla pfelozena. *"• 



V. Zpfvati vSelik6 pfsni obydejn6, kteff pak budou 8chopn£jS{, i po£^tky budby 
figurdlnf. 

VI. Um£ti z pamiti ialmy, zpSvy, jichi v kter6m mistS v kostele uzfvajf, v^tSinou 
vSecky, aby vychovdni jsouce v chvaldch bozfch, um^li uiiti a napomfnati se ialmy, 
zp£vy a pisnimi duchovnfmi, libeznS zpfvajfce Bohu v srdcfch sv3^ch. 

VII. Kromi katechismu a historie vSecka hlavnSjSi povSdSni cel6ho pfsma sv. znejte 
do podrobna, aby je odHkdvati mohli. 

VIII. Nau£en{ mravA, v pravidla sebrand a die chdpavosti v6ku vylo2en6, v pam£ti 
m£jte, jemu rozum^jte a skutkem osv£d£ovati po£fnejte. 

IX. Z hospoddfstvf a stdtovSdy jenom tolik v6zte, kolik posta£f k vyrozumSnf toho, 
CO doma i v obci ka2d6ho dne diti se spatfujeS 

X. Nejobecn5j§{ historie sv€ta stvofen6ho, zkaien^ho, obnovendho, moudrostf boif 
posud Hzen^ho nebude nepovidoma mlddeii. 

XI. Z kosmografie nau£f se iisteixi nejhlavnSjSfm : o kulatosti nebes (Komensk^ ne- 
shodoval se se soustavou Kopernfkovou, I., § 17.), o kulatosti zemfi visfcf uprostfed, o obchozu 
ocednu, o zdtokdch mofi a fek o v^tSfch dflech zemft, o nejpfedndj§{ch kralovstvfch evrop- 
skj^ch, zvld§t£ pak o vlasti: mSstiim, hordm, fekdm, a jest-li co pamdtn6ho. 

XII. Kone£n£: Z um£n{ femesln^ch poznejtei v£t§inou hlavn£j§( vSecka, aspoA jen 
za tou pfi£inou, aby neddlo se nic v lidsk^m iivobytf, Cemu by zcela naprosto nerozumSl, 
nebo i proto, aby pak snadniji zjevila se ndklonnost pfirozend, kam kdo nejvfce se ch^ii.< 

'•• Sdm df o torn v fe6i O vzdildvdni vtipu 1. 1660. ie je sepsal pfed 18 16tyr 
Scripsimus nos ea de re jam ante annos octodecim peculiarem^ librum edidimusque sub 
Scholae maternae titulo idiomate Germanico et Polonico. 

(fteC V Pateku 1650 »Vi,. 0pp. HI, 80.) 

••• Ve >V6je5ce moudro8ti« § 41, df : In qua (Schola infantiae) delineanda nihil a scopo 
aberratum video Optem libellum hunc vulgares in Hnguas translatum omnibus christianis 
parentibus reddi familiarem, ut plantulas suas, coeli plantulas, provide curandi stimulos 
accipiant et informationem, donee aliquid in hoc genere prodeat eruditius. 

Komensk^ kap. IV. Ceskdho Informatoria jakoito kap. XXVIII. do Didaktiky latin- 
sk6 pojal. 

Rukopis Sesk^ teprve r. 1856 Gindelym v Lefind nalezen a r. 1858 Maticf Ceskou 
vyddn byl. 

Do latiny pro Uhry Informatorium pfeloieno 1. 1653. 

Polsky vyddno po r. 1632 v Lipsku a v Toruni, nejspfSe skrze Komensk^ho. 

Spis na ndmecko pfeloien ai r. 163 J, tiskcm vyddn byl Komensk^m. Ndmecky no- 
v«ji vyddno bylo p66i weissenfelsk6ho arcijAhna, H. Schrotera. Spis ten nalezen v archtvu 
kostela weisscnfelskiho, byl dffve bezpochyby majetkem v6vodsk6 rodiny Sasko-Weissen- 



70 

40. Komensk]^ zamyslel dva dmhy spisfl didaktickych : »napfed knihy pro 
inladez, vselijakou moudrost a um^nf, pofadkem tim, jak co za 6im nepro- 
m$nn6 jiti musi, obsahujicf, zhotoveny az do l^ta 18., a ty nazyvdm zahony 
vonnym vselijakym kvitim, bylinami, stromovfm vysdzene« ; »potom Informa- 
toria, t. j. knihy, instrukci a zprdvu rodicflm a preceptorflm o pravem a uzi- 
tecn^m on^h knih uzivdnf ddvajfci, pfiddny. A to nazyvdm stezkami a prfl- 
chodisti*. Pro skolu matefskou Informatorium toliko postaCilo, protoze tu na 
kline matefskem pacholdtka nemSla zddn^ch knizecekj*" 

41. »Brdna jazykfl*, kterou byl Komensk]^ po usilovn^ iadosti pMtel a po 
schvdleni pfedstaven^ch jenom »na ohledanou* do svSta vydal, dffve nez jemu 
sam^mu dostatecnou bj^^ti se vidSla, takoyry hluk mezi u^enci a uciteli zpflsobila 
a tak hojn^ do skol byla uvcldSna, ie Komensky az toho se ulekl a mnohe 
okfikoval, ze pry vSc sama neni hodna tak hlucn^ pochvaly. Ucenci zajiste 
zpozorovali, ze Komenski^ zdroven se slovy cel^ obor ved^nf lidsk^ho pfed 
mlad^^m vSkem rozklddd, pokud mladd mysli jej Ize pochopiti, tehoz nebylo 
ani V »BrdnS« Hibemsk^, neddvno tak veleben^. V6c byla tedy zcela nova, 
a pffhodnost jejf kazd^mu patrna ; pfedhradi, ktere obklicovalo boiskou a lid- 
skou moudrost, nynf tak snadno mohlo b^ti dobyto, ackoli pfed tim musivali 
lid^ pfed hradbami um^ni lezeti tolik let, v kolika dovedl Alexander sv^ta do- 
byti."* Hned za prvych dvou let die pfedmluvy Komensk^ho k ieskemu »Brdny« 
vyddni, »Brdna« do skol v PolstS, Prusfch, Slezsku uvedena i vytistSna nSkolik- 
krdt, a to s v]^kladem nejen n^meck^m od Mochingera, v Ddnsku od W^- 
gierskdho, v LesnS francouzsky a anglicky od Anchorana a Wye Saltoustalla, 
anglicky od Sam. Hartliba v Anglicku, kter^ ji princi Wallisk^mu pfipsal a 
Branou vsech jazykfl nazval. Pomalounku do vSech jazykfl evropsk^^ch i n6- 
kter^ch asiatsk]^ch byla pfelozena a s velik^m obdivovdnfm vychvalovdna, tak 
ze i ve\kf hanobitel jm^na Kom. Bay lie 6 Brdnfi napsal: »Quand Comenius 
n'aurait publi6 que ce livre la, il se serait immortalise. « 

42. Dokud Komensky pftvodni Cesk^ text (IL, 34) Brdny v hlavS a na 
mysli my, nikoli na papife, Cechov^ byli bez ti§t6n^ho Brdny pfekladu »a zddlo 
se to nSkten^m za neslusne, i dopisovali si o to, aby k t^m latinsk^ho jazyka 

fel8k6, po jejfmito vymfenf tiisX knihovny dot^en^ rodiny byla pfeneaena do m£8t8k6 
chrdmov^ bibliot6ky. 

PAvodnf apis, velmi skvostn^, jest vdzin v £erven6m aksamitS se zlatou oflzkou 
a qpatfen znakem knfiecfm; nejspiSe bylo Informatorium to nikter6 matce v6vodkyni 
rukov^tf pfi dom^cfm vychovdnf. 

Titul spisu oti§t6n6ho byl : ^Informatorium maternum, der Mutterschule, d. i. ein rich- 
tiger . . . Bericht, wie fromme Bltern . . . theils selbst, theils durch ihre Ammen, Kinder- 
warterinnen und andere Mitgehiilfen die Kinder in den ersten sechs Jahren . . . auferziehen 
and uben sollen. Niirnberg, . . . Wolfgang Endters 1636*. (Die »Pokroku« z r. 1874.) 

Jin6 vyddnf od Reinh. Vormbauma s pftvodnfm pravopisem ve spise: Die evangeli- 
schen Schulordnungen des 17. Jahrh. (Gutersloh 1863.) NejnovSji v Lipsku. 

Angli£an6 m£li je pfeloieno z nSmeckdho, kdyl Komensky pfiplul do Lond^na (1641). 

*'* Doktor Krause Frobla upozornil na $kolu matefskou, z £ehoi^ potom vzeSly 
»d6t8k6 zahrddky«, ^Skolkyc atd. a jin6 zbo2i podobn6ho druhu. 

"' Sim, Albelius v pfcdmluvS k Jan. linguar, v BraSovS r. 1638. 






71 

dveffim jini ndrodov^ klf6 mfti mSli, Cechov^ pak (pro nSz tyto dv^fe vyzdvi- 
zeny jsou) jeho nem^li*. Komensk^ tedy vydal dne 24. bfezna 1633 i cesk^ 
vyklad »Brdny jazykfi*. ac nerad, nScfm dokonalejsim »brdnu« tu nahraditi 
obm^Sleje: »Nebo jd,« df, »z poskytnuteho boziho svMa jinou plnSjsi a v sv3^ch 
stupnfch spofddanSjsi k nab^dnf latinskeho jazyka i vselikych svobodn^ch 
um^nf cestu vim, kterouz k dokonal^mu vyrovndnf, vydlaienf, uhlazeni a potom 
i uiivdnf pHv^sti dim. Naposledy, nechf toto jest pfipravou toho, coz vStsflio 
ku pomoci mlddeze a skoldm naSim obmyslime: jmenovit^ Dikciondfe »cesko- 
latinskeho a latinsko-cesk^hoc, kteryz v takovd plnosti strojfme, aby vselijaka 
slova a vsickni zpflsobov6 mluveni, i ozdoby, co jich jeden i druh^ jazyk md 
(Ceskd jsem pfes dvadceti let pofdd s velikou pilnostf, jakoz knih starych vseli- 
jakym ctenim, tak i rozmlouvdnfm odev§ad shleddval, poznamendval, v fdd 
uvodil, abychom sklad jazyka sv6ho pospolu pln^ji snad, nez kter^ ndrod mfti 
mohli), tak vedle sebe spofdddna byla, aby kdokoli deklinovati a konjugovati 
dobfe umSjfci, vsecky knihy z jednoho jazyka v druhy nejen prdvS a vlastn^, 
ale tak^ ozdobnS a krdsn6 pfeklddati um^l a mohl. Coz ze v pravd^ tak b^ti 
mftze, cesta na to jistd a neomylnd vynalezena jest, ackoli, aby to prvnf hned 
edicf, a jednoho mne clov^ka pfi torn vedenou pracf k sv^ plnosti prijiti mohlo, 
sobs neosobiiji; to vsak, ze tfm nov^m zpftsobem mfti mohou skoly nase, 
cehoz pfed tfm ani nase, ani jin^^ch narodft skoly nemfily, slibuji A v t6 nadSji 
necht se i nedostatek, jaky se v tSto knizce najde, snese, ze jmenovitfi ne 
vsecka slova ceskd tu vypof dddna jsou, neztoliko co jich k vylozenf latinsk^ Januae 
poti^eba bylo: avsak vzdy vsecka potfebnSjsf, za to mdm, najdou se.« 

43. Text ten cesky vysel bez latinskeho »pro nedostatek papfru« v tiskdme 
bratrske **'-* »a nSkterS jinS pfekdzky*. Zdckove ceStf mohli toho textu vedle 

V 

vyddnf latinskeho uzivati, pouzf pak CechovS, kterf » jazyk svflj vsecken pospolu « 
vidSti chtSli, mohli z knfzky te nabyti zkusenf, »jak daleko kdo v cestinS pfisel 
a jak vlastnS vlastnfmu svemu jazyku rozumf neb nerozumf«, prdv6 tak, jako 
dffve z knfzky Hibemske lidS v latinS jiz obratnSjsf latinu svou zkouseti mohli. 
A jest V >Brdn$« Komenskdho ieskS mluvenf ovsem tak hojnS, vlastnf a 
obratnS, ze by ndrodnf jazyk nds vStsfho zvelebenf dochdzel, kdyby mlddez po 
snadnem zpfisobu KomenskSho k sprdvnemu mluvenf o vsech vScech byla na- 
vddSna, i porozum^nfm slovflm souznacn^^m vStsf obratnost, lahodnost a roz- 
manitost do slohu naseho by byla pfivedena. 

44. Pro stdie »Brdny« po skoldch (po chvfli i jezuitsk^ch) po vsech zemfch 
*Brdna« nescfslnSkrdte po latinsku s pfiddnfm nSkterSho jazyka ndrodniho byla 

'*' Nikdy po r. 1628 tiskdrna kralickd, »kl6not Jednotyc, do Lefina byla pfenesena. 

V ffjnu mfisfci 1632 stalo se usnesenf bratrsk^: »Kdy2 Pdn BQh minul^ch dnCi 
B. Matoufie Krokocinsk^ho impresora z 8v£ta vzal, zvolen za impresora tH impresf 
B. Daniel Vetterus, tak aby od t6 chvfle p6£e o ni se ujal, pod po£et a rejstffky vSecko 
uvedl, a jak pfi torn potfebf tak o tento Jednoty klenot v£rn£ se staral, coi on k sob£ 
i pfijal. Zatfm pak k doddidni »j^ddu Jednoty €, a bylo-li by co vie potfebf, za poroocnfky 
niu zanechdni B. Krokocinskeho synov6, jimi, co by za prdci jejich odtud vychdzeti mfilo, 
to se k rozezndnf a mezi nimi toho spofdddnf B. Mat£ji Prokopovi s pomocniky jeho 
V LeSnS porou£{.« V das takov6ho pfechodu mohl bj^ti nedostatek papfru, kdyi jin6 prdce 
na dokondnf ^ekaly. 




72 

pretiskovdna ; tim snaze, protoze za onSch casfl o pravu majetku dusevniho 
nevfedSli, a co vflbec se libilo, to patiskem na vsech strandch ochotnS rozsifo- 
vati pomahali, ackoli pro jisty a dobry vyd^lek pomdhal tu nemdlo i zisk 
knihkupecky;^'' tvrdf se, ze kromS Pfsem sv. a TomAse Akvinsk6ho *0 ndsle- 
dovdni Kristov^* nebylo knihy castSji a tolika jazyky tistSn^ nad Komenskeho 
»Brdnu jazykfl«, a nenf zidnd patm^jsf knihovny, kterd by nehonosila se n^akfm 
knihy te vyddnim. 

45. Die ndvodu Komenskeho synoda bratrskd v Lesne 1635 ustanovila 
zpfisob, jaki^m m^lo »Brdny« b^i uzfvdno: » Method na Januam linguarum 
piln6 uvdzen^ pfedepsdn jest, od nStioi by nebylo odstupovdno, t. j. aby desc^- 
krdt za rok ta knizka pfebShnuta a tim dokonale u6enikflm v mysl uvedena 
a k uzitku obrdcena byla. Nejprve sam^m 6tenfm pofdd koncem ven pro same 
hbite cteni a dobr^ pronunciovdnf (vyslovovdni) ; druh^ s vykladem nSmeckym, 
cesk]^m, polsk^m z knih jest6 ; tfetf pro vykldddni z latiny bez knih jiz ; ctvrtt^ 
pro obnoveni a utvrzenf vsech konjugad a deklinacf; pdte pro ukdzdni origi- 
nacf (pflvodu) vsech slov; sest^ pro zpam^ti jiz po kusfch fikdnf a syntaxin 
examinovdnf; po sedme pro vyrozumfvdnf pln6jsf vScem sam^m skrze piipo- 
jcni histori6ek vselijak]^ch v kazde v6ci a pHpovfdek (pffslovf) od \.€ veci vza- 
t]^ch; po osm^ diktovati a exercitovati se majf synonyma (slova sonznacnd), 
paraphrases (opisovdnf jin^^mi slovy), epitheta (pfimStky) et antitheta (a proti- 
rceni); po devdt^ pustiti o to disputad, aby kdo chce z niisich, koho chce 
z vys§fch vybfdl a o zaklad prvniho mfsta z janue s nfm zdpasil, bud z textu 
neb deklinacf a konjugad neb syntaxf neb originacf neb z historii a adagii 
(pffslovf) atd. ; po desdt6 k u2itku teprva pln^mu toho vseho obrdcenfm skrze 
vyddvdnf vselijak^ch tSch materii, exercicif, oraci (fe6fj atd.« 

Milou pamdtku Idsky k mlddeii cesk6 Komensk^ zfistavil >Moudrost sta- 
rych pfedkfl, za zrcadlo vystavenou potomk&m«, okolo 2300 pffslovf, die vnitr- 
niho obsahu soustavnS spofddanych, v cemz Komensk^ pfedcil nad vsechny 
souciasn^ sb^ratele pffslovf. 

Pffslovf ta odvozena jsou: 

I. od v6d pfirozen^^ch (25 oddSienf); 
II. od v5cf femeslnych (53 odd^lenf); 

III. od historif neb z v6d nSkdy pfed nSk^m stal^ch a zbShl^ch (2 od- 
d^enf); 

IV. od bdsnf a bajf, kter^m nSkdy mudrci lidsk^ ciny vyobrdzeli. 

R. 1871 kratidk6 srovndnf titulu kapitol Brdny s ndpisy pffslovf ukdzalo, 
ze vnitfni to urovndnf pffslovf stalo se k vflli Brdn^, aby pfi sedm6m cvi^enf 
pfispdo se Cechfim kupomocL*** 



'" O torn 3ife Josef §maha ve vrlmi pou2n6 rozprav£ »Brdna Komenskeho po Hoi- 
landsku a ve Francouzfch a ve Sv6dech«, v BesedS u£itelsk6 z r. 1888, 2. 28—37. 

ii« Vzdcn^ ta sbfrka pffslovf teprve r. 1841 Janem Purkyni v Lefin£ byla nalezena; 
vytiStdna jest za Didaktikou r. 1849, str. 198—268. 

»Pir{slovim mysl hned na dv6 se rozvird, i na to, co se liternft jmenuje, i na to, co 
se pod tim minf, a tak v£c tfm jadrn^ji v mysli vdzne, £fm patm6ji podobenstvfm vy- 



73 

46. Jako ufitele i mlddez, dostavse do rukou »Branu« s prehlednou en- 
cyklopaedif v6c{ pfirozen^^ch a feniesln;^ch, s vlastnfm vseho vyjmenovanfm 
(nomenklaturou), a k tomu mluvnici kratiikou, latinu s jazykem matefskycn 
srovndvajicf, za krdtky cas s lahodou musili se zmocniti v^d a slov a oWma 
zdroveii probouzeti a bystfiti si rozum, cimz dalsi v naukdch baddni pfi lidech 
cilejsfch bylo probouzeno a usnadftovdno: tak vedle velebitelfl zazraky od 
Brdny cekajfcfch hned od pocdtkfl a po vsechen potomni cas nejedny nedo- 
statky byly vyt^kdny ; velik]^ pocet byl tSch, kteH jali se slova latinskd, i dosti 
nejapn^ pfiddvati^ jako jm^na hvSzd atd., jinf hojnostf frazf slovnflcov^ch knfzku 
pfet^iovali atd., jin^^m kapitoly nSktere byly nesnadnd (IX. De Lapidibus), jin^m 
nevhodne (LV. De Puerperio) atd., nSktefi opirali se principu od jezuitfl Spa- 
nelskych zdSd6n^mu, t. j. ze kaid^ slovo v cele knize jen jednou bylo po- 
lozeno, coz pfeldLzelo pfi opakovdnf nSkter^ cdsti knihy. Vsickni pak i Ko- 
mensky chybovali hned z po£dtku, nevsimajfce si toho pro samou rychlost 
pf ekladfl textu latinsk^ho na jazyky ndrodni, ze poiinali latinou dosud nezndmou, 
mefice jf i znamou matefstinu, jako elm pozd^ji, tim vice v rukou u6itelft ustu- 
povaly i realie slovflm, ktery-zto osud zastihl pozdSji tak6 »Orbis pictus*. Ko- 
mensky prohlfzeje (1657) spisy sv« didaktick^, ve »V6je6ce moudrosti« (Ventila- 
brum sapientiae) sdm k didakticke te vad6 tak dlouho nezpozorovane hlasf se, 
fka za pffcinou nejnov^jsiho Vestibula: »Quod dum specto, agnosco et fateor 
nos in propria impegisse fundamenta, nota docendo per ignota, vemaculam per 
latinam, Hanc enim praemittendo illi, latinam dabamus vemaculae ducem, 
contra quam decretum fuit« *'* 

47. Nejvice bylo t6ch, a to hned od pocdtku, kteH v Brdn6 urdzeli se tim 
neb onim slovem nebo vazbou jakozto mene latinskyniy coz Komensk^ho tfm 
vfce mrzelo, cim m^nS mu pro jeho latinu na torn zdlezelo ; v rozlicnych vy- 
danfch rozlicnd slova vypoustSl a jin^mi je nahrazoval. Rozvldcn^ rukopis proti 
jazyku »Brany« (Animadversiones atd.) od Jana Scheffera posud v knihovnS 
Stokhohnsk^ se chovd (Dudik, Forschungen 323). 

Kdyi pak naschvdl jako z umysla Komensk^mu latinou tou zvonili, jenom 
aby mu v dalsi prdci pfekdzeli, Komensk?^ ozval se proti ustrkfim t6m zvldstni 
Apologiiy jiz pfijal i do Sebran^ch sv^ch spisft didaktick^ch r. 1657 : Nepsal 
pr^, CO pro mlAdez napsal, jako paedagog, ne2 jako theology jehoz licel byl ten, 
aby mlddez pomocf vnejsi vzdSanosti snadnSji a rychleji, nezli ve skoldch se 

svitlenf b6fe. PHslovf pro dvd pffciny se uiivd: jedno pro ozdobu fe£i, kterdi se jimi 
jako kvftky nebo perli£kami rozkoSn^mi provfjf, druh6 pro jadrnost rozumu, aby mysl 
i V pozornosti snize zadridna b^ti a sndzeji a mocndji chdpati mohla.< Tot dAleiitost 
pHslovL 

M61o by jich, zvldSti jadrnijfifch a rarStn£jS(ch, hojni b^ti uiivdno i ve Skoldch 
i V (esk^m spisovdnf. Pffslovfmi vane ryzi duch ndrodnf, nemfiieS vlastn^ji iesky nic vy- 
jddfiti ne2 pHslovfm, a pAvabu, jehoz tfm fe£i mA2eS dodati, jin^mi obraty mluvnick^mi 
vidycky nedovedeS. 

*" Co2 kdyz spatfuji, uzndvdm a pfizndv^m, 2e na vlastnf narazili jsme zdklady, 
zndm^mu u£(ce skrze nezndm^ — matefStinS latinou, toto pfedesflajfce pfed onou latinu 
dali jsme niatef§tin£ za vQdkyni, naopak ne2 bylo ustanoveno. 



74 

ddlo, k v^em v^tsfm a jistejsim byla pfivedena. Kdyby minul se ucelu, lia- 
nebn^ by bylo ; chybiHi v prostfedcCch, mensi jest hfich. Ucelem Brdny bylo 
vyjmenovdni v^cf, jez nemohl vzdy vdziti z Cicerona. Jan Jindf. Ursinus, vyda- 
vaje v^klad Janue (1657) prv^ho sepsdni, vytykd, ze kromS z dobrych autorfl 
i z Festa, Isidora a j. vazena jsou slova nSkterd zastarald, barbarskd, jichz pa- 
cholatfim strp^ti Ize, nikoli v feii vdzne jich uzfvati. Ale to bylo jen v prvnfm 
sepsdnf, z tiskdrny Grossiovy rozsifovan^m po skoldch nSmeckych. Slova, jez 
ncim staff ustavili, nestaci k dobr^mu vsech vSci vyjadfovdnf. Ze o vsech vecech 
latinsky mluviti nelze, naffkd Seneka v ep. 63. Sturm, v pfedml. super Doletum. 
Nenf divu: 

1. Stan nemfili mnoho v6ci, kter^ teprve pozdfiji pozorovdnfm pffrody 
byly objeveny nebo umSnfin nalezeny. Kdyz nebylo vScf, nebylo ani slov. 

2. Ani vsem v^cem, jez meli v rukou a na ocfch, nedali jmen zvldstnich 
a rozeznateln^ch, protoie na pfehled vsech vSd nikdo nepomyslil. 

3. Byla-li tu a onde ddna jmena vScem nSkter^m, vzddlen^m od obycej- 
n^ho uzi'vdnf, zanikala, protoze teprve Julius Pohlus slovnfk jal se spisovati, a 
on toliko slova feckd sbiral, tak ze nedostatku latinsk^mu nebylo pomozeno. 
Arcize pozdSji sebrali ledacos Festus a jinf, sed scruta verius et quisquilias 
quam utilem res serias sermone apto exprimendi supellectilem. Seneca nev^dSl, 
jak fici ohaioL a ih w\ ale ffkali pak essentia, ens. V Brdn6 tfeba toliko cizich 
slov : abbas, acarus, acinaces, angarta, feudum, talcum, protoze jich v latinS nenf. 

Kdyz tedy ma mluveno b^ti o vecech, pro n6z slov nenf, nezby vd, nez : 
1. bud mlceti, 2. nebo na veci prstem ukazovati, 3. vypfljciti slovo z feck^ho, 
4. z jin^^ch cizich jazykft, nebo 5. vSci nejmenovati nez obhovofiti, 6. nebo 
nova slova tvofiti. Toto jest nejvhodn^jsi. Mnozf slysfce slovo, jeho2 neuzil 
Cicero neb Plautus, otfesou se jako zimnici. Nikoli Sturm, Horac : Licuit sem- 
perque licebit signatum praesente nota producere nomen. Tvof slova, jen kdyz 
tfeba, z kofenft latinsk^ch a die obdoby. 

48. Aby drobn^jsf mMdez hejnem slov Brany jazykfl nebyla polekana a 
zarazena, sestrojena byla pro ni knizecka Vestibulum (pfedbranf), kter^ zdckfim 
jako Brdna zpflsobem desaterym^ vyjmouc punkty 5. 7. a 8., m^lo byti pfed- 
kladdno. 

Cvicenf v mluveni latinsk^m pilnS hledSno bi^ti m^lo, »aby na prosto 
vsickni toliko latin^ mluviti zvykali«, cili jak v zdkonech Lesenskych cteme: 
»Studujfci jazykft s uciteli i mezi sebou jedine latiny uzfvejte.* Cvicenf slohovd 
byla kazdodennf, »kdez N6mci p. rektorovi, Poldci p. konrektorovi, Cechove 
Hruziovi poruieni«. Cvicenf fecnicka kondna kazde dve nedele, prakticke vy- 
stupy fecnicke ctyfikrat do roka, pfi trojich vyrocnfch svatcfch a pfi svatem 
Michalu."« 



^** V druh6 polovici 16. st. znamenit^ M. MatouS CoUinus, v Praze maje listav sou- 
kromy, tento zdkon mu dal: »CechCim jazyk ^esk}^, NimcAm nSmeck^ ovSem hned zapo- 
vfddme. DopouStf se vSak pro nau^eni jin^ch aneb sebe sam^ho promluviti n£co N^mci 
nimecky s Cechem, Cechu pak £esky s N6mcem. Pfi stole Cechov^ latin£, Ndmci desky 
toliko a( mluvf, jestliie by co cht^li. Kafdemu, kdo by sv6ho pfirozen6ho jazyka uilval, 
di se dd osel, od kter^hof menSf metlou, vdtSi pak penfzem se vyplatf.< 



75 

4iK »Stroj didaktick]^ k pohybovani hotovj^ vida, nech at jej spustfm sam,« 
pan Rafael Lesdinsky fekl, nemoha s jin^^mi muzi, jimz zalfbila se »Brdna«, na 
ukdzku vydand, dockati se ostatnich didaktick^ch spisfl Komensk^ho, ktery od- 
kladal je pro dobu pfihodn^jsi a v tichosti je skryval. S podporou hrab^te 
Lesensk^ho a s dovolenfm Jednoty ve jm^nu bozim dal se do dila a z pfed- 
mluvy k nSmecke »§kole matefsk^«, jfz dilo se pocinalo — na hrstku Cechfl 
tiskii nezbylo — jako prospekt si udSlal celeho nadsen^ho literdrniho podnik- 
nuti: »Abychom cel^mu dflu polozili slusn]^ zdklad, poustime nejprve na svMo 
Velikou svou Didaktiku, t. j. velik^ to umSni vyucovati vsechny lidi vsemu, co 
ndlezi k tohoto i budouciho zivota blazenosti, aby kazd^ sprdvnSji mohl souditi 
o celem to pocf ndni. Ze pak ona vychdzf jazykem latinsk^m, nebude nemfstne, 
obsah tuto krdtce rozloziti. Z toho tak^ porozumSnf nabudes; kam sm6- 
fuje tato pfitomna knizecka a k cemu jf vlastnS md b^ti uzfvdno. V nasi tedy 
Didaktice pfednS dokazuje se v pfedmluv6, ze hlavni pffcina a jediny pramen 
vselikych neporddkfi v pokoleni lidsk^m jest neopatrnost u vychovdnf dftek, a 
ze nikdy nelze nadfti se nS6eho lepsfho v rodind, cirkvi a obci bez lepsfho 
vychovdni mlddeze, coz dokazuje se prav^mi d&vody z pisma sv. a z rozumu 
sameho, jakoz i dostatefinymi pHklady. Potom dovozuje se v kapitole, ze clo- 
v6k je tvor nejdivn^jsf, nejvznesenejsf, nejdokonalejsi . . .« A tak vycitajf se dale 
ndpisy kapitol, jak jdou po sob$ v Seske Didaktice, kterd v plnem znSnf a celem 
rozlozenf na dobro jiz byla dokondna. 

I vysia skola matefskd po nSmecku a po polsku — po latinsk^m pfekladu 
Didaktiky ani vidu, ani slechu, ackoli mluvi o nSm pfedmluva jiz jako o hoto- 
vem, protoze pfeklad z cestiny do latiny od Komensk^ho takfka ani nebyl 
pokladdn za prdci. O jakou nepfedvfdanou zdvadu zbortil se prvni ten vesely 
pokus o vyddvdni spisft didaktick^ch, teprve vypdtrano md b^ti. Didaktikou 
ceskou od te doby nebylo hnuto z tichosti, az 1. 1638 parlament svedsky, po- 
vzbuzen jsa >Branou jazykti«, pozval Komensk^ho, aby uvdzal se v napravenf 
skol svedskych. Nabidnuti nepfijal; radou poslouziti slibil die Didaktiky, jejiz 
titulov^ kapitol tehddz po latinsku vysli na vefejnost. 

Tehddz rozdulo se jiz na dobro mezi cizinou a vlastf : Komensky, jda ten- 
krdte za opravdovou skutecnostf, jal se slouziti N6mcflm a Poldkam, zabocuje 
odtud am dale tfm siln^ji do snah a studif kosmopolitickou latinou. 



6. 
Proroctvf selhala. 

50. Pokrocili jsme dobou lesenskou, pokud byla ndm vfldkyni nit ceske 
Veike Didaktiky, opoust^jfci jiz osudy vystehovalcfl ceskych, jez byla posud 
vSrnS provdzela. Vyst^hovalce bez rozdflu vyznanf ndbozensk^ho opoustela 
i bludnd sv^tla klamne nad6je, vykouzlujici jim svudnou zdf zlateho v^ku, az 
opet zaskvi se koruna Ceskd na hlavS Fridricha Falck^ho, az rozprostrou se 
po stfednf Evrop^ kffdia sldvy a moci hrdiny severu. A hie, Fridrich skonal 



7« 



r. 1632, velik^ Gustav Adolf zahynul 1. 1632, vSstkynS Kristina ukryla se 
V st&ti svem, provdavsi se za Daniele Vettera, sprdvce tiskdrny bratrske, nekdy 
ucitele jazyka ieskeho Fridricha JindHcha, syna Fr. Falck6ho.^'^ 

51. Staficky' Martin Gratian, superattendent v PolstS (knSzem od r. 15D8), 
postoupiv mista sv^ho v Ostrorogu Janu Paliurovi, v LeSnfi ve farni zahrade 
pro odpocinutf obydH si vystavSl a n^kolik pokojfl starsfmu desk^mu Janu 
Cyrillovi, tchdnu Komenskeho. Gratian by rdd byl byval pntomen pfi n^kterem 
zjevenf KristininS, avsak boje se, ze by o torn ddti musil svSdectvf, nebyl ani 
pfi poslednfm, 82^m.*'® 

52. Rafael Lestinsk^, vrdtiv se z vdledn^ v^pravy rusk^, v LesnS, sfdle sv^m, 
reky viry uvital, o nichz byl pronesl se d6d jeho Rafael (1580): »Mi^zy tak 
wielko^i^ r6znych nauk nie upatrzylem szozyrszey, porzadnieyszey, stalszey, 
poboinieyszey wprzykladzie y wnauce uczdwszey a ko^ciolowi dawnemu krze^- 
cianskiemu rowney, jako mi^dzy Bracia confessiey Waldenskiey, ktora mi^dzy 
Czechy przed okrucienstwem a tyranstwem arcysurowym i ^lepym swiatem taj^a 
si^, jakoiem to smiele za wzpomoieniem boiym nie tyiko privatim, ale y pu- 
blice na seymie opowidal y na pi^mie podawal y w tym ^i^ opowiedzial, y on^ 
bye za prawdziwa wol^ boia ku zbawieniu najpotrzebniejsz% przyj^, y kazno- 
dzieje z porzadku tey coniessyey za wierne pasterze swe wzial, y onych si'uchac 
y kosciola tego boiego ^wi^tego krze^iai^skiego powszechniego czlonkiem po- 
winnym ^i^ bye znam, y w wierze pospolitey krze^caAskiey a w tey nauce zy- 
wota mojego za pomoca boia dokonywam.< 

Slyse o Kristin^ Ponatovsk^ a o jejich zjevenich Rafael Lestinsky ctyfi le- 
kafe svolal na rozsouzeni, dSji-li se vidSnf jeji b^hem pftrozen3^m cili nie. Tfi 
z t^h l^kaffl usoudili, ze vid^ni ta z pfirozen^ho rozfiileni pochdzeji, ale pisem- 
nych toho dflvodflv odepfeli. Brath' jednoho mfn^ni o zjevenich t6ch nebyli; 
kdyz zajist^ Kristina (1632), zddnliv^ jsouc mrtva a k pohfbu jiz pfistrojena, 
proti naddnf lidsk^mu k zivotu se probudila, a v polskem i ndmeck^m kostele 
za pannu vzkfisenou bylo modlenf, ve zboru cesk^m, kdez tak^ Kristina sama 
byla na modlitbdch, Petr Venclovius kdzanf ji uciniti odepfel, nevSfe ani nyni' 
vjejf zjeveni. 

Ani Kristina od t^ doby o zjevenfch rdda nemluvila, ani tdzicfm se po 
nich po vflli nebyla, bojic se liSklebkfl. Sama o bozsk^m pftvodu zjeveni svych 
pln6 pfesvSdcena byla, jakoz vyznala Bratnm t^sitelflm, zvldstS pak nejd&ver- 
neji i pozdeji Komensk^mu. Sama piln6 a spravne do knihy vse, co se s nf 
ddlo, po cesku znamenala, avsak jsouc tak^ zena smrtelnd, rozd^lovaci znam^nka 
vdtoslovnd vynechdvala. 



"^ Kristina nar. v LeStinft pru8k6, skonala v Le§n£ polsk6m dne 6. prosince 1644 — 
ubyt^mt. — Matkou byla dvou synftv (Daniele a Jiff ho) a tfi deer. 

'" Mezi jiny^m vypravila se die zjevenf, starSf itnou jsouc provdzena, z LeSna na 
Brannou ke sve pani Zdrubov6, kterd snad pro ndbolenstvf 2ila od muie. Vyzvdna byvSi, 
aby vyst6hovala se, s niu2em Vdclavem Zdrubou se poradila, kter^ Kristinu z Brann6 
vyhnal. C. C. M. 1874, 265. 



77 

53. Aby srovnala se mfn^nl o zjevenfch Kotterov^ch a Poftatovski po 
hrozn^m jich zklamdni umrtim nejvStsfch nadSji, Fridricha a Gustava, svolana 
byla synoda^*' do Ostrorogu 1. 1633. Synoda proti nim se prohldsila. Pro 
zachovdnf pak^ Idsky a svomosti bratrsk^ bylo usouzeno, aby o zjevenfch tfich 
bylo pomldeno, aby potomci pfedkflm svym se nevysmdli. 

7. 
Vlastnf zprdva o filosofovdni Komensk^ho. 

54. Komensk]^ ve vyhnanstvf nerad ve §kole vyu6oval, nechtSje pracemi 
svymi slouziti §kole jedn^, nez skoldm v§echn6in. 

K nechuti t^ hidsf se sdm dosti mrzutS bez obalu."® Z bezdMn6 lesenske 
skoly Komensk^ho, ']ii chudobu t^lesnou pfikr^val pfed lidmi, vySla filosofie 
pfirody, Fysika, ve shodS s pfsmem »z brusu nov^<, nauka tedy od Komen- 
skdho s dobrym v^domim s jeho upokojenlm prozkoumand. Jsa v naukach 



'*' O pochybnosti synody ostrorolskd 1633 Komenskj^ zavadil v pfedmluvS o zjeve- 
nfch tich (Lux in tenebris 1657) k jich vyddnf, pak prott 9Antibidellu« Arnoldovu, vyffta- 
jfcfmu jemu zpronev^fenf; proti dot£en6 synods brdnil se v spise »Vindicatio famae et 
conscientiaec. Za trest zjeveni tdch stalo pr^ se toiiko od otcfi £ili pfedstavenych syn- 
edria (co si^ w senyerskiem kole dziato), nikoli od ostatnfch kniii: 

»Odvolival jsem se jd zajist^ a kteff se mnou byli (kdy2 hnulo se vScf v jedin6m 
synedriu jednfm ze seniorA a druh^m z konseniorfi) k cel6 synod£ (do ministrowskiego 
kola), ale nebylo nim ddno za prdvo, protoie mnozf b}^ti s nimi se obdvali. Nenapsal 
jsem tedy, ie vdci ty byly zatraceny od synody, nei^ na synodS, totii od shrom&id^- 
n^ch otcii na synods ostroroiski f&sti nftkter^. To na sv6m mfstd ukdfe »Historie€, a ty-li 
vfry odepfeS, piS p. superattendentovi, aby s tebou sdfilii akta synody t6, a poznifi, ie 
nemluvim neprivi. AvSak i kdyby byla usnesla se tak celd synoda, pfece bych slovy sv^mi 
neporuSil kanonu, ne2 spfSe bych udinil zadost vfili jich, od hffchu lehkov^rnosti je o^i- 
sfuje. PoruSil bych ho, kdybych psal naopakU 

Komensk^ vyddvaje 1656 zjevenf, v latinfi pfeloien6, z^oveft jich historii na kvap 
spisoval, kteri raila v§ecko vysvStliti. Ceho pln6jftfmu jich vyrozuminf tfeba. Na ni ve* 
lice si zakUdal a k nf se tuto odvol&vd. 

'^' Jako: Postquam exilii calamitosa sors me, hominem vocatione theologum, ad 
scholae ministeria retrusisset, inque illis ego non perfunctorie, sed ut satis a me huic 
etiam commissae provinciae fieret, versari cuperem ... V pfedmluvft k »Fysicec 1(>32. — 
Patria cum aliis eiectus et tolerandae in exilio vitae gratia ad scholasticos pulveres re- 
versus (Pansophiae praeludia § 97). — In exilium delatus ad scholasticas occupationes 
retrusus (Meth. lingg. XXLX, 7). — Accidit, et calamitatem exilii vitam toleraturus scliola- 
sticis me adbiberi paterer Lesnensi gymnasio muniis (v dedikaci Scholae ludi). — Po- 
Ionia satis latebrarum praebere potest, dummodo a functione molesta (cui tot exilii mei 
annos vitae cum familia honeste tutandae causa vacare maioraque negligere necesse fuit) 
patroni mei pia liberalitas liberaret (v listu k Hottonovi ddo 14. bfezna 1642). — Factis 
mihi a Maecenate meo beato otio constitutaque honesta (ut particulari scholae mini- 
strandi functione exemptus communioribus hisce possem vacare studiis) sustentatione ela* 
boravi sexennio typisque Lesnensibus describi curavi . . . (Dedicatio Scholae ludi.) - Les- 
nam Polonorum delato et exilii tolerandi gratia ad scholasticam functionero detrusus me 
perfunctorie in ea versari cupienti cocptum Didactices studium urgendi novum adderetur 
calcar (0pp. d. I. 4). — Simulque ad scholasticos labores (vitae sustentandae gratia) retrahi 
me pansuB (Epistola ad Montanum 1661). 



78 

pHrodnich dlouho pi^ed ndmi, zflstal pfirozenfi daleko isa ndtni. I at zdd se 
ndm pokus Komensk^ho byti sebe dStinst^jsf a titSrn^jsi, jako obrdzek byzan- 
tinsk^ proti obrazu Ticidnovu, na torn nic nezdlezf, jen kdy2 zndme, jak^ sta- 
novisko zaujala »Fysika« Komensk^ho za jeho fiasfiv, jak on sdm o nf soudil, 
coz jest ndm milejsi nad sebe krasnSjsf lisudky o n^m konstruavanS, 

A livodem k »Fysice« Komensk^ vyklddd sdm: (»kazd^ slov svych nej- 
lepslm jest vykladacem«), kterym zpflsobem dosp^l svdho filosofovdni, jehoz 
koncem jest smSr za doby nasi nefilosoficky, aby splynula s naukoii theo- 

55. Fysiku svou, na rychlo pro dospSlejsi studenty sepsanou, Komensk;^ 
jako jin^ spisy vydal nejdfive pfdtelflm uCenj^m jako na ohledanou (philodi- 
dacticorum et theodidacticorum censurae causa) 1. 1633, napsav k nf vzacnou 
tuto pfedmluvu dne 30. bfezna 1632. Komensk]^ souhlasf s Jakubem Acontiem, 
ze by dobr6 bylo za psav^ho sedmndct^ho veku^ (scripturiens nostrum aevum), 
»aby nikdo nepsal pro vefejnost, nezli nov^ho neco, co by bylo z vlastniho 
jeho pozorovdnf, co by smSfovalo k sldvS bozi a k zvelebenf cfrkve, do ceho 
bylo by moind naditi se uzitku takov^ho, aby casu na pfecteni jeho naloze- 
n^ho nemohli jinde uziti lepe ctendfov^, aby totiz nebylo odb^^vdno nSco jiz 
odbyt^ho, nez co teprve odbyto b^ti md. 

Mdlokteff zajist^ mezi spisovateli nSco ze sv^ho pfindsejf ; vyklddaji v6ci a 
slova, aby z nich stloukali knihy. 

V 

Ze tomu tak jest, znaji pr]^ nejl^pe ti, kdoz probfraji se v halddch knih 
kazd^ho rodu (jako Komensb^). 

Na tituly-li hledis, novf naskytuji se stdle, a to nejv]^se okazali ; k v6cem-li, 
totd2 vStsim dflem je vfc nezli tisickrdt pfevafovan^ a nanejv^s nechutn^. I ac- 
koliv podavd se take nov^ho pozorovdni n^co, na6 pak proto psdti cel^ knihy 
a nov^ ty ndlezy zakopdvati do v^cf jiz pnlis otfepan^ch, ze vyhleddvati, jake 
jest tu nove pozorovdni, bud nikomu se nechce, nebo bez odpomosti mysli a 
ztrdty dasu nenf mo^nd . . .« 

»Pfichdzim k tomu, abych vylozil, proc sdm tak6 vychdzim na vefejnost. 
Slovem pak to vylozim. 

Novdho neco i od prijatiho zp&sobu filosofovdni rozdilniho pfindsim, a pfi- 
nd§im tak, 2e bude to, jak se nadSji, bez klamu a nWf nesndze na nfekolika 
skartkdch obsah veci nejuetilch^ i pfindsfm to, cizlm tuibdm chtfije dosti uciniti.* 

»Kdyz zajist^ roku pfedesl^ho (1631) snahy s\€ filologicke ukdzku, Januam 
iinguarum reseratam (neboli SemenistS jazykfl a umSnf) vydal jsem na vefej- 
nost, ona pak laskavS, ano s jdsotem uvitdna i lisudky temSf vsechn^ch byla 



1" Pfed vyzndnfm Komensk6ho poslySme neur£itd o filosofi jeho u nds posouzenf: 
K. B. Storch velmi neurCitft prondSi se o biblick^ »Fysicec (C. C. M. 1861, sv. 4, 18), 

2e neni pouhd nSjakd nauka s biblick^mi slovy, jak by se snad mysliti mohlo, konkor- 

dance, n^bri filosofie pfirodnd s neustdl^m sice dokldddnfm se biblf, ale pfi torn aneb 

viastnd pod tim price rdzu spekulativnfho 

J, B. Kv€t, t. C. M 1860, 486, cht6je Komensk^mu u filosoffl nfimeck^ch pfilep§iti 

proti jeho smysiu a smiru o jeho »Fysice« psal, jakoby v^'kladn^ho a pfedmluvn^ho po- 

u^eni knihy Komenskeho nedetl. 



79 

schvalovdna (jak svSdSf listov^ osob rozli6n]^ch o t^ v5ci, poslani ndm nebo 
pfdtelflm), jali se nfikten (z t6ch, kten casu tohoto sncLseji pfdni, mySI^nky a 
prdce k napravenf methody studif,) raditi o vyddnf knih filosofickych^ aneb 
aspoh iddati za sdfileni s nimi conceptfl, zvIdstS ve v^cech fysickych. Jd tedy 
nejsa mysli jin^, nez abych pfispSl se sve strany troskou jakoukoli, kterd by 
mohla prosp^ti, mfize-li aneb aspon, aby i skrze mne ddna byla pficina pfi- 
n^sti nSco lepsiho, umfnil jsem si vyloziti na sv6tlo toto samo jddro »Fysiky«, 
jiz onehdy (nuper) vyklddal jsem v t^to skole (lesensk^), aby mohlo stdti se 
posouzenf jeji vefejne jddro ditka prv^jsiho (Janue). Aby pak to bylo mo^nd, 
vidi se ndm naznaciti n^co hloub^ji o pfi6in6 a ukolu tohoto podniknuti pro ty, 
kteff propflj6{ se ndm za soudce.* 

>Kdyz trapny los vyhnanstvf mS, dovSka povolanfm bohoslovce, vrazil 
opSt ke sluzbdm Skoly, a ja nechtSl se zab]^vati jimi ledabylo, nez aby stalo 
se za dost ode mne i tomu lifddku mi svfii^enemu, pfihodilo se mimo jin^, 
ze pfipadl jsem na knihy Ludv. Viva De tradendis disciplinis.^^^ Kdyz pak 
nalezl jsem v nich o filosofii pokynutf velmi spasitelnd a napravenf cel^ho zpft- 
sobu studii, zabolelo mne velice, ze muz vtipu tak bystr^ho, znamenav tolik 
poblouzenf pfepatmych, sam ruky nepfilo^il na trhlin tSch vyrovndnf, Avsak 
lisudek o spisovateli tom znamenitem, ze pr^ vidSl l^pe, co bj^ti nemd {rb ^f/ 
ov\ nezli CO b^ti md, zpfiisobil, ze myslil jsem, moudrosti bozi ze jest obycej 
sdelovati se po stupnich. Ale pfipadlo mi na mysl, ze jestfi jini byvali by si 
m61i vziti z toho pffcinu, zasazovati se o to, aby mezi tolika bludy ukdzanymi 
naznacili jednu cestu jistou a neklamnou, i divil jsem se tomu, ie po celych 
sto let pokouseli se o to velmi mdle (nebot nevdd^ jsem o nicem). Ale pfi- 
hodilo se, ze od jednoho z uiencfi, s nimz dfivfirnSji sdSlil jsem ty sv^ stesky, 
ddn mi byl Prodromus philosophiae instaurandae Tomdse Ca?npanelly^ Vlacha 
(nar. 1568, f 1639), jejz pfecetl jsem s podivnou radostf a svrchovanou nad^ji 

V nov^ svStlo; roznfcen^ probral jsem dychtiv6 i samu realnoii filosofii epi- 
logistickou (tak ji jmenuje), ve ctyfi knihy spofddanou, jakoz i knihy De rerum 
sensUy sebrav je, kde sebrav. I pocitil jsem, ze s nejedn^ strany tuzbam mym dosti 
bylo uc^inSno, ale nikoli ve vsem Nebo i sdm zdklad, se vsecko zdlezi toliko 
ze dvou principu sobe se pficicick, nebyl po chuti. — Nebo jd o frojici prin- 
cipfi hned z bozsk^ Genesi nejvyse jsem byl pfesvSdcen, z Hugona pak Gratia^ 
disputujicfho proti Manichejsk^m, pamatoval jsem si, ze dvou principfi odpor- 
n^^ch ie mfize ndsledovati zmar, tvar spofddan]^ ze nemfize. — Ddle spozoroval 
jsem, 2e sdm Campanella neni hypothesami sv^^mi jist nadobro, kolisaje totii 

V tvrzenfch svych o filosoiematech Gallilaei o pohybovdni zemS a sdm je 

V pochybnost brdti pocfnaje, jakz vysvitd s dostatek z jeho obrany Gallilaea. Avsak 
kdyz nedlouho potom pfipadl jsem na p. Frant. Bacona (zemf. r. 1626), barona 
z Verulamu, kancl^fe anglickeho, Instauratio magna (dflo lictyhodn^, k nSmuz 
jd nejinak pohlizim nezli jako k dennici pfejasne vzchazejiciho nov^ho vSku), 

'*' Jan Ludvfk Vivea, §panil (f 1480;, jii v^Se pfi Didaktice zmfnfin^, dflmyslnostf 
nad stoletf sve proalaven^, j(m2 Komensk^^ doklddd se £ast&ji, zvldSt£ spisem: De tra- 
dendis disciplinis. HojnfijSi ukdzky z Viva podal prof. SinDck. 



80 

porozumfl jsem, ze v podrobnostech ani Campanellovi nedostdvd se mfsty 
dflkazft tak pevnych, jak^ch zAdA pravda veci. Ale tisnilo mne chvflemi, ze vid^ 
jsem, kterak slavn^ Verulamsky^ poddvd prav6ho klf6e pfirody, ale tajemstvf 
pnrody neotvfra, nez n^kolika toliko pffklady, kterak by bylo je otvirati, uka- 
zuje, ostatek pak ustavicn^m- po v6ky pozorovdnim a indukcim nerozhodnut^ 
zftstavuje. Nicm^nS vidSl jsem pfece, fe nadSje m^ naprosto nezfistdvajf na ho- 
li£kdch, citS totii mysl mou z v§elik]^ch tfich jiskfiiJek sebran^m a v pochodefi 
jako jiz sveden]^m svfitlem tak ozdfenou, ze i pHrody kusy skrytSjSi nSkter^ 
i V pfsmS mfsta nSkterd zatemn61ej§f (jichz smyslu nechdpal jsem drive) jako 
sama sebou vyjasiiuji se mi s nejv6t§( ducha m^o lahodou. 

Viddl jsem zajist^ jiz s tSmi, jimz za tohoto naseho vSku ddno bylo filo- 
sofovati zdravfeji, a pfestal jsem na tom: 

I. Prav^, ryzf a pfim^ zpftsob filosofovati 2e jest ten, aby ze smyslu^ 
rozumu^ pisma vdzeno bylo vSechno. 

II. Filosofie peripatetickd netoliko ve mnoh^ch idstech ze jest kusa, nei 
i vselijak zmotand, rozvlekld, cdstecn^ take bludnd, 2e tedy kfestanflm netoliko 
jest neuzitecna, nez i (bez oprav a zdokonalenf) skodna. 

III. Ze napravena i zdokonalena b^ti mftze ftlosofie skrze vsech v6d, 
ktere jsou a dSjf se, k ntyslu^ rozumu a pismu svedenf harmonick^ s takovon 
(pfi hlavnSjSich v^cech vsechnSch a nutnost nSjakou majfdch) zfejmostf a ji- 
stotou, ze vidSnim vid^ti, hmatdnim hmatati bude Ize kaid^mu 61ov6ku smrtel- 
n^mu rozsetou vsude pravdu. 

O tSch pozorovAnfch jednotliv^ch, aby nezddlo se, 2e se nam n6co ve sndch 
zddlo, trosicku je promluviti. A nejprve tfi filosofovdni principy s Campanellou 
a stastnym jeho vykladacem Tomdsem Adami stanovfme: smysly rozmtty pistno^ 
avsak aby spojovdny byly tak, aby na 2ddnem z nich jedin^m nepfestdval, 
kdokoli nechce z&stati v nevMomosti nebo pochybnosti, sic jinak srdz k bludflm 
pfed tebou bude. 

Smysl zajist^, ackoliv vtist^nou v6cem pravdu vtiskuje ndm bezprostfedn^, 
it pak bud pro nSjakou mnohost v^f nekonecnou i pro forem sloiitosti po- 
divn^ mate se castSji, nebo pro vzddlenost pfedm^tfl tyt^z nesta^i nebo sldbne 
a dftslednfi byvd tup]^ a klamny a nutno uziti b^vd rozumu^ kter^ pro za- 
chovdvanou v6ci umSrnost z podobneho soudi o podobnem, z protivneho 
o protivn^m a tak smysl nedostatein^ doplftuje, chybujici opravuje. 

Konedn6 pak mnoh^ v5ci vzddleny jsou rozumu i od smyslu (jichi neni 
ddno smyslem ani rozumovanfm n6jak dostihnouti spolehlivS) bozsk^ povinnovdni 
jsme tim milosti, ze zjevila ndm slovem svym i o v^cech skrytych, co ndm 
bylo v^d^ti. 

Ty tedy tfi principy pozndni naseho spojeny budteii pfesnS, touzi-li kdo 
po prav^m v§d pozndnf. Sice, kdo bude chtfti za vfldce ndsledovati jenom 
smyslu, nad lid nebude moudfejsi nikdy, ze luna mensi jest nezli hvfezda, 
slunce v6tsi nez zemS, tato pak ze jest kulatd a obydlitelnd se vsech stran, 
pomysliti si nemoha. Naopak, kdyz kdo rozjimaje abstraktnosti, radi se toliko 
s rozumem bez svMka smyslu, v cird blouznSni jsa undsen, xvov^ stvoiiije si 
svet, jaky jest toliko sv^t Platonflv, Aristotelftv a j. Ktei^ konc^nd hledi si 



81 

pisma, neslysfce smyslu ani rozumu, ti bud (pro pojmfl vznesenost) nesou se 
mimo sv^t, nebo vdci nerozumSni zahmujf slepou v6rou (carbonaria fide), neb 
Ipfijfce na litefe, sam^ nesmysly a pov6ry v6nti si pfedpoklddaji . . . 

Spojavdny tedy budte principy pozndvad, aby zjeifeni ddvalo nim vfru, 
rozum rozum6ni, smysl jistotu, Uzfvejte pak jich tfm pofadem (pH vScech 
pi^irosenych\ abychom pocfnali od smyslu a koncili zjevenfm (jakozto bozsk^m 
zpeietfinim), protoie pofadem tfm kazd^ stupeft pfedchdzejfcf od ndsledujfcfho 
nabude zi^ejmosti, jistoty a opravy, Nebo jako neb^vi nic v rozumu, co dnve 
nebylo v smyslu, tak ani nic ve vffe, co dffve nebylo v rozumu. Vfii^cimu 
zajist^ sluSf v6d6ti, co vSfiti md. Pro6ez pfsmo tyt^z zve k slySenf, vid6nf, 
chutndnf, pozorovdnf, a tvrdf, le ze slyscni pfich^l vfra. jfeekl jsem tak^yV>/<?/w. 
Nebo rozum» 6fm blizSf smyslu (t. j. £fan hojn^jSfmi zkouskami smyslft mflze 
n6co b^ti ukdzdno), tim vScnfijsi (realior), a naopak: 6(m vfce ustupuje od 
smyslu, tfm vfce mfvd prdzdn^ spekulace a hol^ho dom]^slenf. Zjeveni pak 
boif, cfm blfie m&ze b^ svedeno k srozumitelnosti a k svWectvfm zkuSenosti, 
tfm vfce nal^zd sfly. 

ft.ekl jsem konecn^ ie b^d opravcvdno pfedchdzejfcf ndsledujfcfm, a tak 
jest. Kde zajist^ smysl nesta6f nebo bloudf» dopliiovdn b]^vd i opravovdn ros- 
umem; kde rozum, zjevenim. Na pf. kdyz smysl ma za to, ze Luna v^tMjest 
nefli Satumus, ze veslo pod vodou jest nalomeno atd, rozum napravf jej 
jist^mi dflkazy zkusenosti. Tak tak^ rozum^ kdyz o vficech neviditeln^ch ndfeho 
na licho dobfrd se, zjevenfm bozfm napravovdn b^d. Napravovdnf pak takoye 
neb]^d ndsiln^, aniz boff princip pfedchdzejfcf, ne£ Ifbezn^, jez uzndvd i pfi- 
poustf vdttnfi a s radostf to samo, co b^d napravovdno, ano pi^indsf ihned 
ze sv6ho n£co, z £ehoz vice vychdzf na jevo pravda ta napravend. Na pf. nic 
rozum nepfinasf napravem' smyslu, fieho by on ihned neuznal pokusy jinj^mi 
a jin^mi, a tvrdil sdm, ^ tak jest (na pf. veslo pod vodou ie nenf zlomeno, 
hmat uci, jakoz i zrak, spatfuje veslo vytaien^). Nic vfra nepfindsf, co by pf f- 
cilo se rozumu a odpfralo jemu (aikoliv pfindSf, co jest mimo rozum i nad 
rozum), nei^ vsecko takovd, co rozum, netoliko auktoritou jsa pfekondn, pfi- 
pouitf, nez i pfesv&l6uje se, ze to ve vScech jest prav6, ano i ze sv^ho hledd 
i naldzd^ co by poslouiilo k utvrzenf a k objasn^nf t^ pravdy. 2a. prav^ tedy 
mfti slusf, smysl ie jest netoliko pozndni, neS i jistoty pramenem ve vecechpif'i' 
rosenych, rozum pak netoliko pozndni, nei i jistoty ustrojem ve zjeveni, 

Pfistupme pak k pfedsevzetf. Upfrajf nfekteff, aby pfsmo svat^ k filosofii 
mflo b^ti pfitahovdno, a to proto, ze neu6f spekulaci o vteech vnSjSfch, nez 
cest6 iivota vKn6ho. 

Pfizndvdm, ze pfsmo Bohem vdechnut6 ddno jest pro uienf, dokazovani, 
napravovdnf a vzd^ldvdnf v spravedlnosti, aby dokonal]^ byl ilov^k bo2f ku 
kaid^mu dflu dobr^mu pfipraven;^; pfizndvdm, dfm, ie ten jest pfsma konec 
poslednf. Avsak, kdoi pak nevf, ze jedn6 v6ci nej&st6ji vfce b]^vd koncfl, i pfi 
vficech lidsk]^ch, ovsem pak bozsk^ch, kde celd sebrala se umfinfm pro nds 
sotva vystopovateln^m velebn^o Boha na§eho moudrost JistS, kdyz po cel^ 
pffrodfi shleddvdme to um^nf (a tak jest), ie kaidicky tvor, tvora cdst, casti 
cdstecka k vfce slouzf potfebdm, nevidfm, pro6 bychom z rdzu toho nejvySsf 

Fr. J. Zoubka 2ivot Jana Anu)sa Komenak^ho. Q 



82 

moudrosti svldkali knihu bozf. Ale vidfm, proi naprosto slu§{ stanoviti, ze vy- 
lozeny jsou v knize t^ svatosvat^ doplnky pfedostatecn^ vseho toho, 6eniu 
smysl a rozum nestaiily, a na Ceni ndm, abychom to vSdfili, pfec zilezf. Ne- 
uvedl-liz Bflh clovSka do skoly svSta, aby spatfoval mnohotvdrnou moudrost 
jeho? Nerozkdzal-lii^, aby skrze ty vfici viditeln^ spatfovini byli neviditelni 
skutkov^ jeho (ftfm. 1, 20)? To zajist^ uznati slusf za konec svSta stvofen^ho 
i filovfika do n^ho postaveneho. Patmo pak jest po cel6 pn'rodfi, ku kter^mukoli 
konci Bflh urcil v6c nSjakou, It, ji k jeho dosaieni pHdal prostfedky. Pfidal 
tedy prostredky i dlovfiku k spat?ovdni divft sv^ch, i jako uzndvdme, 2e pro- 
stfedky ty jsou smysl a rozum, tak jest ndm tfeba uznati, 2e nestacujf vsude. 
Opoustfijf nds zajist^ smyslov^ v pozndvdnf v6d vKn^ch a tSch, kterd poloieny 
jsou za dohlednostf nasi, i tSch, kterd dfijf se bez pHtomnosti na§(. Avsak, 
kde smysl schdzf, tak^ rozum schdzi, nejsouce nic jin^o nezli sebran^ z po* 
citfl (sensatio) cdstechi^ch obecne v5d pozndvdnf, ze to neb ono, tak neb onak 
jest nebo dSje se. Kdyz tedy schdzeji ndm tyt^z smysl i rozum, uv6ffme-liz, 
ze by byl nejlaskav£jsf Otec svStel nSjakym jin^m zpfisobem nedostatku toho 
byl nenahradil? OsvSdcend se vsech stran pfe§tSdrd k ndm ndklonnost toho 
dom^^Sleti se nedopouStf. Kdyi pak zpfisobem nSjakj^m postaral se o nds Bfth, 
CO to jest a kde hleddno b^ md nezli v svat^ knize t^to? A prosfm, na- 
darmo-li nebo vzhledem-li toliko k spasenf vKn^mu o zdkonu sv6m f ekl Bflh : 
To jest vaSe moudrost a rozum pfed lidmi, aby slysice v§ecka pfikdzdnf tato, 
fekli: Aj, lid moudr^ a rozumn^, ndrod velilr^ (Deut. 4, 6)f Nadarmo-H chlubil 
se David : Nade vSecky ucitele sve rozumn^jsf u6in6n jsem ; nebo sv^dectvi tvd 
jsou md pfemySlovdnC (Zalm 119, 99)? Nadarmo-li fekl Sirach (1, 5): Stud- 
nice moudrosti jest slovo Boha na vysostech? Nadarmo-li Salomon naz]^d 
Boha vfldcem moudrosti a napravovatdem moudrych (Moudr. I, 15)? Aj, na- 
pravovatell A kterak pak napravuje, ne-li slovem sv^m pland mySlenf nasc 
pfeSkrtaje ? A nac, prosfm, tolik veliky^ch vScf o poidtku sv^ta, o postupu stvo- 
i'enf, o vlastnostech tvorfl tytyz pfipomfnd se, nechtfil-li nds nic pouciti o pfi- 
rodfi pffrody otec i zdroveA skladatel (diktator) pisma? i^fkajf, ze vzhledem 
k tomu, abychom ucili se Tvflrce v6cf zndti, jemu se diviti, jej milovati, jeho 
se bdti. Dobfe, a jak to, Stvofitele bez stvofenf? Cfm kdo vfce porozumf um6- 
losti obrazu, nedivi-li se tfm vfce vtipu malff ovu, vynikd-li, a nechvdli ho ? Tak 
jest. Povrchnf pozndnf nikdy Idsky nevzbudf ani podivenf. A to, tdzi se, co 
naskytuje se o tvoffch v pfsm6 (i skrze podobenstvf odtud vedend\ prave-li 
jest £ili nic? Prav^-li (kdo by zajist^ bez rouhdnf jinak stanovil?), profi bychom 
toho nesrovnali s tfm, co jevf se ndm smyslem a rozumem, aby postizena 
byla pravdy harmonie, kterd jest ve v^cech i v tistech jich pflvodce? Zajiste, 
kdyz (jak svMcf Salomon) slova moudrych jsou jako ostnov^ a jako hfebov6 
hluboko zatlucenf, co stanovfme o slovfch Boha, vsech nejmoudfejsfch ? JistS to, 
i kdyz za jinym koncem a mimochodem povzbuzuji, ze neobsahujf pfece nic, 
nezli nejpevnSjsf pravdu a vsestrannou moudrost. Mam^ tedy fekni n6kdo: Jd 
v pfsnich a grammatice, dialektice, mathematice, fysice atd. zddn^ zmfnky, ovSem 
pak pravidel nenalezdm. O tolik zajist^ vzddleni jsou spisov^ bozf od lidskych, 
o kolik Bflh sdm od dov6ka. Clovek osedly (circumsessus) Casern, mfstem, 



83 

pfedmfty jednim dasem a jednfm mistein toliko jedno mflze d6lati, Bflh pak 
v^tnf, vSude pfitomn]^ jsa i vSevMouci, vzdy a vsude vsecko zdroven ffdi a 
spravuje. A tyz rdz zachovAvajf spisov^ na obS strany. 

Spisovd lidstf jedinou v&:i nSkterou s v^slovnym limyslem obfraji se, je- 
din^ pfedmSt na jedindm mistfi probfrajice a tak rozumu lidsk^mu lahodfce; 
spisov^ pak bozstf, jako moudrosti str«ize obecnd, nikoli jedinou Idtkou n6- 
kterou (vyjmouc bohoslovf) nezamSstndvajf se, nez pod rozliinymi v]^pov6dmi 
rozliine Idtky obsahujf. Z toho mfize si vybirati theolog, ethik, politik, oekonom, 
filosof, filolog atd., CO kter^mu se hodi. A ta pfsma sirokost (amplitudo) a 
hlubokost pfednosri jest jeho pf ed spisy lidsk^mi ; ze jest opravdu nevyvdzend 
studnice vsf moudrosti. Mluv si, o cem mluv, vzdy pfsmo poskytuje pravidla, 
povfidSnf neb aspoA pffkladfi, jak dosti jasnfi dokdzal Jan Jindfich Alstedius '^^ 
(ucitel nfikdy ctihodn^) ve spise sv^m »Triumphus biblicus* ; ovSem pak jeste 
vfce pilnou p6ti odkryto b^ti mflie. Ze tomu tak, i v tSchto nasich pfemyslo- 
vdnich fysick^ch s dobrou cdst vyjde na jevo. Dobfe tedy Cassiodorus: Pfsmo 
§kola nebeskd jest, v nfz se uifme, £emu se u6iti jest nebo ceho nevM^ti. 
Ndboznfi take Tomds Lydyat : Nejnesmysln6j§( jest, ze filosofov^ pohanstf v poesii 
jedin^ho Homera hledajC zdklady vseho um^nf, my pak kfestian^ ze toho ne- 
dinfme podobnS ve zjevenich bozfch, nejhojnSjsi a nejdistsi studnici moudrosti 
(Disquisit. physiol. na konci). Prdvem tedy chvdliti slusf ty, kteH usilovali vzdd- 
vati chv^u Bohu, otci v§ech v6d, kterd mu ndlezi, filosofov^ nejkfestianst^jsi, 
Frant. Valesius, Lambert Danacus, Levinus Lemnius, Tomiis Lydyat, Kunr. 
Aslacus, Otto Casmannus, kteff neost^chali se hldsati, ze sfmd prav6 filosofie 
jest obsazeno v knize pfsem svatych a odvozovali z nich vSty sv6 filosofickd, 
a^koliv s nerovn^m prospSchem. Platnost tedy mfij, ie filosofie bez zjeveni 
boifho jest kusd. Z toho jde, ze ve §koldch kfestansk^ch Aristotela jako je- 
dindho mistra filosofie nelze trpSti, i ze v nich slusf filosofovati volnS po nd- 
vodu smyslfi, rozumu, pfsma. A proc ne ? ProS bychom neobraceli sami kolem 
sebe o&', chffpf a usf sv^ch? Proi bychom ucili se pozndvati d^l pffrody od 
jin<Sho nei od nich sam^^ch jako uditelfi? Proc bychom mfsto mrtvych skaret 
neprobfrali se v ziv^ knize sv^ta, v nfi jest spatfovati vfce vdcf a s vStsi h'- 
beznostf a prospSchem, nezli ndm mfize vypravovati kdokoliv? Potfebujeme-li 
nSkde vykladatele, tvfirce pffrody, jak vylozili jsme, nejlepsfm jest sama sebe 
vyklada^em, kdyi rozmnoiena byla bfihem tolika stoletf zkusenost o rozlidnych 
skrytych meandrech pffrody. Jako zajist^ vsecky v6ci lidskd od surov^ch po- 
£dtkfi vzestupujf k dokonalosti, takov^ vzrfist mSla i filosofie. Za v6ku Aristo- 

'*^ Jan Jindfich Alstedius. nar. v Herbornu Nassavsk^m 1. 1588, kdei byl u£itelem 
Komensk^ho 1. 1612. Zemf. 1. 1638 v Karlovsk^m Beiehradft v Sedmihradsku, kde2 u£il 
filosofii. Komensk;^ mil b^^ti jeho n^stupcem Alsted by! velmi piln^, tak 2e anagramem 
(pfestavenfm liter), hff^^kou jazykovou, tehdy nemdlo oblfbenou, pro svou ustavi^nost a 
pracovitost byl veleben: Alstedius = ^tf^/u/tYas (Tu sal es Dei = Spatn£ anagramoval Pran- 
couz Cuiatius, rozSffiv jm6no o e). R. 1609 vydal Alsted v]^klad uminf Lullova (nar. 1284), 
jeho2 ve fikoldch bylo uiivdno, 16ta pak 1626 (ve Frankfurt^) spis »Triumphus biblicus«, 
V nimi Ctvero fakult akademick^ch z bible vyvodil; od nSkter3^ch spis ten pfezvan byl 
»Clades biblica«; Komensk}' splnou spokojenostf Alstedia vbiblickdm torn smSru pfekonal. 



84 

telova sotva pfekrofila nemluvnfictvf ; teprve za n^ledujfcich vSkft (zvlistS za 
na§eho) nov^m pozorovdnfm tak byla rozmnozena, ie nauky Aristotelovy proti 
nt zapdchajf zatmyostf a nejistotou, ano ie pfinAsejf nepravdy zfejm^. Bud si 
tedy (pfse Mik. Taurdlovi Rud. Goclenius) od pfirozenosti v Aristotelovi veskera 
vtipu bystrost uk^ina; bud si Aristoteles muz o lidskou moudrost obecnou 
mimo i nad jin^ ostatnf lidi smrtelnd zaslouzily; budiz si moudrosti nasi 
otec a vfldce; bud si moudrosti diktator nejvy§sf; bud si filosoffiv impe- 
rator nejvys5{; bud si ffse filosofQv, moudrosti, chv^y ucen6 orel; bud si 
pravdy Herkules, knfze, soudnd stolice; bud si filosofS bozstvo; bud si ko- 
neSnfi muz vStsf nade vsecku chv^u, mocnfijSf nade vsecko utrhacstvl, kte- 
r^mizto chvalofecmi jej ozdobuje Julius Scaliger: pfec div ten pfirody neni 
normou pravdy, protoze vsude nedrzf bShu pravdy. Tak Goclenius. 

Vizii pak, komu libo, Campanellu a Verulamsk^ho (postadf zajist^, aby- 
chom fekli, Goclenius ze naznacil tyto mu2e Herkuly, kteH sfastnS ruce pfi- 
cinili k opatf en( oblud a k vyciitSnf stdj{ AugidSov^ch, i ze je poloiil proti t6m, 
jez omdmen6 sklicuje Aristotelovy mamS nadut^ filosofie auktorita) a hma- 
tati mfiie, jak casto odchylujf se od pravdy tvrzenf aristotelovskd. A to jest 
pridinou, proc Aristoteles s celou svou chasou pohanskou z posvdtne kfestSanfi 
filosofie zcela nadobro md b^i vyloucen, aby ddle pravdy nezmotdvali s bludy, 
a CO pf i svitiln^ slova bo2fho a zdravdho rozumu samo sebou jest na jevfi, aby 
nezastfrali a nezatemiiovali toho hddek sv^^ch pletichami. 

Nenf-liz nejv^Se zpozdil^, aby kfestan^, pravou prav^ho Boha zndmosti 
naplnfini, slovem jeho svatosvat^m o vsech vScf viditeln^ch i neviditeln^ch pfl- 
vodu, pficindch, konci a zpfisobu trvdnf poucenf, jimz zjevujf se i tajemstvi 
v^cnosti, jez pomazdnf bozi v)rucuje vsemu, jez Kristus obdafil smyslem svym, 
aby oni, dfai, u pohanfl, vsech tfich vfici nepovfidom^ch, neopirajfcich se o idd- 
nou jinou pomoc, nezli o rozum a smysly (jez s nimi mdme spoleiJny) u nich 
aby hledali pravdy v6d? Tak-li Bflh neni v Jerusal^m^, abychom chodili na radu 
k bohflm akkaronsk^m ? Tak-li nad Jerusal^mem zhaslo svMo, ze potfebf jest, 
abychom z Ath6n vypfljcovali lampy? Zndmo jest, ze Origenes prvnf spojil 
filosofii pohanskou s ndboienstvim WesCansk^m, s umyslem snad nikoU zlym, 
s ucinkem jist6 nejhor§fm. 

Chtfil bez pochyby dobr^ ten muz ndbozenstvf kfestansk^mu, opovrzen^mu 
pro jeho prostotu, zfskati vnfijsfho lesku, kf esttiny pak k boji proti filosofQm 
pohanskym vlastnfmi opatfiti zbranfimi. Avsak byla-liz rada ta z toho, kter^ 
povolal nds ze tmy v pfedivn^ svStlo sve a pfikazal ndm, abychom vyhj^bali 
se filosofii plan^ podle ustanoveni lidsk^ch, podle zivlfl svSta, a ne podle 
Krista (Gal. 5, 8; 1. Petr. 2, 9; Kolos. 2, 8.)? 

Sjalq^m prospSchem spojili jsme Aristotela s Kristem, pfesmutn^ stav 
clrkve brzy potom ukdzal, kdyz chfestem disputad naplndno bylo vSecko 
(otdzek zajist^ kluzkost, odporu chtivost peripateticismu duse jsou) ; bujelo ka- 
cffstvf, z kacifstvi pak kone£n6 d^mov^ domnSnek lidsk^ch lesk moudrosti bozi 
zatemnili na dobro, ie v antikriststvi zvrhlo se vSecko. I v konani £ldnkfi viry, 
v ustanovovdni pravidel zivota Aristoteles s Kristem rovnou mSl strdnku, at 
nedim, ze onen sdm provozoval jedin^ diktaturu, kter^zto v6ci jasnym zrcadlem 



J 



85 

jest bohoslovf scholastickd Kdyz tedy Origenes, muz vtipu tak vzneSen^ho, 
filosofii tu pohanskou marnS usiloval pfizp&sobovati ndbozenstvi krestlansk^niu, 
ani pak Tom^ Scotus nebo jinf stSastnfiji: proi tedy to sndiime? pro6 nevy- 
vledeme vtip svflj z t6ch smy&kf proc neodhodfme brejlf, jez ndm ukazujf 
mfsto v6d obludy? 

Ob^vajf se nfekterf, kdyby pustili filosofii peripatetickou, ze by nem^li 
zddn^ jakoby, kdyi Abraham vyvrhl Agar, nebylo, kdo by obla2il jej dftkem, 
nebo jakoby IsraelSti, opustivJe hmce egyptsk^, musili obklfieni h^ hladem, 
nebo jakoby Mojzfs mimo spolednost mudrcd memfidsk^ch musil ochabnouti. 
Ano teprve potom slfbend pfijde milost, teprve potom nebeskd prseti bude 
mana, teprve po t^ budeme v pravdfi bohou£eni (&eo^ldaxToi) — jako o 10 let 
pozd6ji ve » Via lucis« — kdyi odvritice se od V3^kladfl lidsk^ch, budeme poslou- 
chati sama toliko Boha, mluvfcCho skrze pHrodu a skrze Slovo. A jak potom 
jist^, snadn^, Ubezn^ bude vsecko, kdyz nikoli na domndnkdch, nei na pravdS 
spodfvati bude cel]^ zpflsob filosofovdnf. 

O methodu \h\Jk\ by tu mSla b]^i p^e, aby \o\xi zik&n zp&sobem tako- 
v]^ bylo vykliddno vsecko, aby pocifovali, 2e neq)e se do nich nauka, nei 
ze do nich vtdki, od nejzndmSj§fho vlude pocfnajfc a rovn^z v zndm^m pfe- 
stavajic vSude. Proc bychom zajist^ za nemozn^ poklddali ve fysice^ co tak 
jasn£ jevi se v mathematice? Tu totiz veSkery dfikazy (NB) pfivedeny b]^ajf 
k samozfenf a vsecko skrze prv£js{ a zndm^j§i (od v^f tak otfepan;^ch vzdy 
po£{najfc, fe nezkusenemu hnusf se slyseti) takov^m pofadem b^d skldddnoi 
ze ani stfed nikde neb^d pfeskocen, aniz m^n^ zndm^mu b]^d ddvdno mfsto 
a'm stivd se, ze nutn^ popfeje§ souhlasu poslednfmu jako prvnfmu. Ze podob- 
neho n^co nebylo zkuseno posud v metafysice, fysice, theologii (ethika a poli- 
tika pohybujf se ve vficech vice se nds dot]^kaj(cfch), jest ndm s podivenim. 
Nejsem toho nepovddom, ze dfsla, miry a vdhy majf do sebe vfitSf zfejmost, 
neili jakosti, skrze nhl skrytS pHroda rozvfjf sfly sv^, ale nefekl bych, ze majf 
do sebe vice jistoty, protoze vsecko rovnfi dSje se nejvySsim rozumem, pofa- 
dem ustaviin^m, zAkonem jako v^n]^m. Anii jest v mathematice v§ecko rovnfi 
zfejmo, ale jin^mi zpAsoby b^vd o to pokouseno, ai, jak jsem fekl, vSecko 
k samozfenf jsouc pfivedeno, vfedecky mflze b^ti vylozeno. Ve filosofii nic nedf, 
kdo ni£eho nedokdie, ni£eho pak nedokazuje, kdo v£cf tak neukdze, 2e nem&ies 
odpfrati. Toho tedy kone£n^ jiz hledme, aby skoly pfestaly pf'emlouvati a po- 
faily ukazovati (persuadere, demonstrare), aby pfestaly disputovati^ aby pfe- 
staly kone£n6 veH^iti a zacaly vedetu Rovnfe tyransk^ i nebezpednd jest ono 
Aristotelovo : i^k md veHtiy jako pythagorejskd «w6«; iff a, Nikdo nebudii 
nucen pffsahati na slova ucitelova, nei vSci samy spoutejte rozum, a nebudiz 
davdno u£iteli vfry, ne2 kolik, f.e, ddno b^ti md, vScf ukdie. Neslu§f zajist^ aby 
V obci u£enosti byli krdlov^ ne2 vfldcov^, ani diktatorov^, nez konsulov^. 
A kdoz zab^vajf se um^nfm lidi formovati, lidf budte ploditel^, nikoli soch 
vykfesdvadi. Aj, kdy to ddno bude vid£ti, aby rozumu lidsk^mu vse, co mdme 
vfidSti, tak bylo pfedkldddno, aby pro jasnost nicemu nemohlo nerozum^no, 
pro jistotu pak nic brdno b^ti v pochybnost, kdyz svfitlem sv^m sama smy- 
slflm bude vtiskovati se pravda v6cf ! Nevidf zajist^ pravd, koho teprve dftvody 



86 

tfeba pfesv^dcovati, aby vefil, ze vidf, jako v^tsim dilem ddlo se s nanii az 
posud. 

Jd pak, jemuz v svfitle bozfm vidSlo se vid6ti sv^tlo, pfemoci jsem se nemohl, 
abych V23^vaje na pomoc Boha, nepokusil se o to, abych nav^ v6cf pfirozen^^ch 
podminky v novou svedl methodu a vyklddal jich zakflm nasi skoly. A z toho 
vzeslo dilko, jez poddvdm, noif^ x^yak.^ (a jak nad^ji se, prave ki^estansk/) filosofie 
ndkresu podobu na cele majfd. Nikoli, abych chtfil pffciti radS velik^ho Verulam- 
sk^ho (kter^ za to md, ze bychom m^li nechati vsech axiomat i methody, 
dokud by nebyly po ruce pln^ indukce o vsech v]^jevech jednotliv^ch po 
cel^ pnrod6), nei aby zatim uCinSn byl pokus, mohlo-li by tfmto zp&sobem 
myslem poddno b^^ti vfce svStla k snadn^jsfmu pozorovdnf tajnostf pffrody, aby 
i z ust nemluv&dtek dokondna byla chvdla Bohu, odpfrajfdm pak nepfdtelflm 
aby pfipravena byla zkdza, jak mluvi David (v krdtk^m hymnu jddro fysiky 
pro nev^domce v jedno sraziv, vZal. 8.). Jddrem fysiky die svetla boUho napraifene 
nazval jsem spis svflj, protoze tu pfi svici pisma bozflio jest filosofovdno, vsecka 
pak tvrzenf na svfidectvf smyslflv a rozumu jsou uvedena. Ji2 pak oboje to 
pod jm^nem svetla bozflio pfichdzf. Jako zajist^ fekl David: Svice nohdm m^m 
jest slovo tv^ Hospodine : tak i Salamon : Svfce Hospodinova jest smysl clo- 
v6ka, zpytujfd vsecko. (Zalm 119, 105, Pffsl. 20., 27.) 

Namftne-li kdo, 2e tato Fysika nemd posud do sebe takov^ jistoty a zi'ej- 
mosti, aby ji mohla ddna b]^ti pfednost pfed ucenim Aristotelov^^ni, ddvno 
pfijatym, odpovim: to ze neb^zi nynf, kdyz Bflh jest vfidcem, rozum svStlem, 
smysl svSdkem, 2e mfiie pravSjsf filosofie b^^ti zpfisobena, kdyby chtSli filo- 
sofov^, aby rad^ji bylo pracovdno pro Boha i pravdu, nezli pro Aristotela 
i domnfinky. Zatfm pak budiz ndm tento zpflsob i proto vftanSjsf, ano velebn^, 
ze vsecko vyvozuje se ze zjevenf bozfch a k hojnSjSfmu pozndnf Boha smShije. 
Jd zajist^ radSji chci (ten jest pevn^ limysl, i aby pevn^ byl, utvrzuj, Bo2eI) 
radSji chci, dfm, blouditi, veden jsa Bohem, nezli veden jsa Aristotelem, t j. chci 
jfti radSji po hlasu bozim, i nedosti porozumfinem, jen abych sel, nezli od sva- 
t^ch Boha sv^ho svSdectvi strien b^^ti k mozku lidsk^ho v^kladflm. 

Vyzndvdm sdm, ze pohfesuje se tu nejednoho kusu k pravidlu tomu jistoty 
a zf ejmosti, jez jsem dffve jmenoval ; ze pak toto opakovan^ pf emySlovdnfm 
(m]^m nebo cizfm), jak doufdm, pfivedeno b^ti mflze k pln^jsf dokonalosti, ne- 
vdhal jsem poslechnouti rady velik^ho Acontia, jenz df: N6co-li zpozoroval 
jsi v^bornS, co nikdo pred tfm (bud si ndlez nov^ nebo zpftsob nov^ ndlezfl 
pfedesl]^ch), ackoli pohfesuje se dosud pfemnoho, co pfesahuje tv^ sfly, ne- 
vysles-li to na vefejnost, velik^ to bude znamenf ducha bojdcn^ho nebo na- 
dut^ho, aneb aspoh nevlasteneckdho. 

TA ndlezy nave pro6 by nemohla b^ti pokldddna trojice ta principu tak 
Jasne ukdzand: pismo^ rozum , smysl? Proc ne podstaf, rebrik podivuhodny 
o sedmeru stupnich ? Proc ne duchu (o sobe i vtelenych), pohybu a jakosti 
presneji a jasneji nezli posud nauka vysvStlend, nove naprosto svetlo prindse- 
fid vedomostem pfirodnim ? at pomlcfm v mensich pozndmkdch po cel^ kniice 
roztrou§en]p^ch. Kusfl jednotliv^ch v podrobnostech neodvd^il bych se hdjiti 
zuby nehty (nebo nSkterd snad posud zbyly z poddnf obecn^ho, nSkter^ pak 



87 

die zikladfi polozen^^ch nejsou posud dosti ustAleny), avsak zdkladove ze jsou 
pravdy nezvrain^ i ze hodf se k presnfijSfmu pozorovanf kazdick^ cdstecnosti, 
o torn jsem pfesnedcen, I abych f ekl krdtce : doufdm, ze vylozend touto me- 
thodou Fysika tolik md do sebe svetia, ze pochybnostem a hdddnim zbude 
mistecko pramali, ano 2e pfispfije nemdlo k zruseni sporfl mezi spisovateli, 
kdyz v^povfidi v§ech (kolik i Aristoteles pravdy nebo proti nfimu dflvodnS 
pfind§ej{ Galenus, chemikov^ Campanella, Verulamsk]^) svedeny budou v har- 
monii, coi zfejmo b3^ti mfize hned z pffkladu prvkfl, z nich2 sklddajf se tSlesa 
(Aristotelovi ze ctyf iivlft, chemikfim ze soli, sfry a rtuti). Ano, netoliko z po- 
rozum^nf umSnim a ndlezfim lidsk^^m, nei i k rozmnozovdnf jich nov^m nS- 
jak^^m zpflsobem takto otevfe se brina, coz by nikdy nebylo mohlo se stdti, 
kdyby pravdy nebyli nalezeni zdkladov^. Snad vice mluvim, neili uv$f( ctendf, 
ze V nasem spisku najde. Av§ak az uvidf z t^to i z Didaktiky a Metafysiky 
nasi studnice potflcky vyveden^ {pansofie kfestanske ndkres, jejz chystdme), 
uznd, ze nemluvime na piano. Ze pak dila ta posud nevyddvdm na svetlo, 
tomu^ CO vydavdniy stanovim zdkon: Neni-li neco ze smyslu^ rozumUy pistna 
vyvedeno s dostatek s vecmi ostatnimi; neni-li neco vlastni svou jasnosti 
zfetelno s dostatek: nefeceno budiz! 

Za stdvajfcfho toho zdkona budi^ dovoleno mn£ i kazd^mu pochybovati 
vzdy a vsude, kazde-li jednotliv^ jest takovt^, jak vyklddd se ; ddle pdtrati, proi 
takov^ jest, jak^m byti shieddva se, a neni pochyby, ze dv^ma tSmi otdzkami, 
pravdy zdkladov^ nejhlubsf konecn^ budou vySetfeni. 

O nic tedy jin^ho tak nedbejme, nez aby se v§ech stran o pravdu bylo 
postarano. Stalo-li se, ze neuhodili jsme na pravdu a ze klameme se pravd^- 
podobnostmi (jako b^d pfi vScech lidsk]^ch), pro Idsku k pravdS prosim vsech 
bystfeji prozirajidch, aby bloudid laskav6 rdCili uv^sti na cestu a ukdzati, kde 
pfetrzenl jsou nasi d&kazov^. Kdyz pak spis tento blizsf ukazuje pravdu, ne- 
budiz vdm za t^zko svou s na§{ spojiti pfli, aby tH pravda byla objasn^na, 
abychom s otcem pravdy, s Bohem, shromdi^d^ni byli vsichni synove pravdy 
a zap^Ii mu hymny chvdly. Ty tedy, Kriste, lesku Otce, jedin^ho velikdho svetla 
svStlo, svfitlem svym ozdf iz sluzebniky sve I Amen ! Pane, dej, abych uzfel I — 
tady vnSjSf svfitlo ozafujfcf tvory tv^, i vnitfnf, formujfci tvory tve, tarn pak 
svStlo tve v66i6, nestvofene! Amen. Amen. Vy pak, ftendfov^ kfestlansti, 
zdrdvi budte. 

Psal jsem v Lesnfi polskdm poslednfho dne m6s. zdfl 1632. « 

56. Se spekulativn^ cesty Komenskj^ tedy neutekl se k Mojifsovi, nez 
kosmogonii svou od Genesi die v^kladu sv^ho zacal. Vytkneme blfze nauku 
o duchu (spiritus) a shleddme, ze v anthropologii pro samd duchy v clov^ku 
nezb^vd mfsta jist^ho a urcit^ho pro duH a cinnosti jejf (mens vel anima), 
ackoli Komensk^ zjevy a promSny stavu duSevnflio ve spisech sv^ch zhusta 
v6m6 a iivS vyli&ije. 

57. Bflh stvofil nebe (s andfely) a zemi, a duch pdn6 vzndsel se (spiritus 
Dei agitabat sese) nad vodami. Duch ten byl duch sveta (spiritus quidam mundi 
universalis), ddvajfci zivot a zivost vsem tvoi*flm. 



88 

Uhdjiv ducha sv^ta proti osobfi' Ehicha svatdho, sm£lou tou hypothesou 
vsecky duchy zivota v jedno sehnal, pfehlednfi vysv^tlil a zfeteln^ zjednoduSil, 
tak ze proti duchfim Bakonov]^m s zcela jinou pochopitelnou theorif, ovsem 
tak^ materialistickou, na jevo vystoupil a pro ni mysli zaujal.*** 

58. Obecn^ho toho ducha Augustin (super Genes.) a Basilius (in Hexe- 
mero) dust sveta jmenujf. Aristoteles (die svSdectvf Sennertova) df, ie duch 
zivotnf jest zivd a plodivd bytnost po vSem rozlitd. Ale nejpamdtnSjSf jest Job 
(34, 14, 15): kdo spoMdal vsechen okrSlek? Kdyby se na n6j obrdtil a ducha 
jeho i dusi jeho k sob^ vzal, umfelo by vSelik6 tSlo pojednou, a tak by 61ov6k 
do prachu se navrdtil. Komensk^ pj^eklddd: srdce a ducha, vztahuje oboje 
k Bohu (protoie hebrejskd pffpona zdjmennd dvojf v]^klad pfipouStQ volaje: 
»Aj, kdyby Bfih odAal ze sv6ta ducha sv^ho, umfelo by vSecko 2iv^.« 

Generatio aequivoca, cili Ifhnutf se rostlin a iivodichfl bez semene ve 
hmotich vlhk^ch, odjinud prf nepochdzi neili od rozlit^ho ducha sv6ta (odtud 
soujedUci pfi chleb^, vfnS, atd ) 

Komensk^mu je duch podstata subtilnd, satna sebau iivd, neviditelnd, ne- 
citelnd, necitlivd^ v telesich pi^ebyvajici a je oHvujici, Cfm tedy n$co md vice 
ducha, tfm je zivSjSf a trvanlivSjSf (andSl); 5£m vice sv6tla, tfm je foremn^jSi 
a hybn6jSi (slunce); fifm vfce hmoty, tfm vfce tuposti, temnosti, nehybnosti 
(zemS). KaMd teleso na sifite jest z hmoty skrze svitlo v duchu, Trojice ta ma 
h^ix obrazem toho, z n^hoi^, skrze n&oz, v n^mi^ je vsecko. 

59. O pfirozenosti ^ducha neboli dtde sveta^ Komenslq^ mk obecne tyto 
livahy: 

»Duch svfita jest iivot sAm, do ST^ta vlit^ k zpflsobovdnf vseho ve vsem.« 
Cokoli zajist^ kter^ tvor 6inf nebo trpl, mod ducha toho cini, nebo trpi, 
jemui d^no jest: 

1. PM;^ati ve hmote, »Jako zajistd na po£dtku vzndsel se (agitabat se) 
nad vodami, tak posud zije ve hmotfi, nejvfce v plynn^ a subtilnd. Odtud 
V tSle zivociSn^m dtuhem slujf pdry krve nejsubtilnejii a jako plameny^ ktere 
jsau Hunkem iivota. Chemikovi pak z rostlin, kovfl, kamenfi vytahujf ducha 
na zpflsob vodidky, a pdtou essencl (quintessencf) jej naz^ajf, protoie je nade 
vsecky ctyfi 2ivly essencf subtilnSjSf . . . **^ 



"* Baco Verulamsk^ na pfemnoha mfstech mluvi o rozli^noati duchdv, avSak ne- 
maje zdkladu tak jednotniho jako Komensk^, nemluvf tak soustavnS, souvisle a ur£it6 a 
pfehledn^ jako on, kter^ vSecky duchy ink jako drdtky na jednom hfebfdku zavSSeny. 
Tak definuje Baco duchy, 2e »nejsou nic jin6ho, nelli tfileaa pfirozenA« i!iai£m£ rozfed^ni, 
do hmatateln^ch d^stf tiles zavfend jako pod 8tfechou«. 

'*' O chemick^ch t6ch extraktech a essencfch vypravovaly se i vici k vffe nepo- 
dobni. Na pf. die Senetta destiioval pr^ JeremidS Cornarius 1 16C8 vodu v mCsfci fervnu, 
V misici listopadu byla nalezena v Idhvi na dnS rostlinka t6ho2 ducha ve v§ech CAstech 
dokonaU. Quercetanus znal pr^ 16kafe polsk^ho, kter^ um£l rostliny roztfrati v pr^Sek 
tak umftle, 2e kdykoli chtSl, prdSek ten ze sebe vyddval rostliny; nebo 2ddal-li pr^ n£kdo, 
aby mu byla uk^zdna rfiie nebo mdk, dal prdSek rfiie nebo mdku v lihvi zavfeny nad 
svfSku, aby rozehfdl se od spodu. Po t6 vySvihl se prdSek ten v podobu rostliny te, rosti 
a podobu t6 ukazoval, it ji ka2d^ mfti za rostlinu skutednou; sotva pak vychladla nddoba, 
rostlina usadila se v prdSek zase. 



89 

2. Hybati se a pobihati ve hmote pro jeji zackovdni. »Odtud pochdzf: 
^^&ci\ prdzdnoty ve sv6ti. Vsecka zajiste tfilesa, tak^ nejsubtilnfijsi (voda, vzduch, 
aether) duchem tfan nad^ina jsouce, nepfetriitosti a ustavicnosti se t^sf. Jako 
V pravdS zivocich nechce b^ti rozsekdn, tak ani voda, vzduch, ano svfet sdm, 
protoze V n5m v jednotS vsecko drif duch ten obecn^^ a kdyz i nSco se roz- 
razl, hmotu zase srHi (jako vidSti Jest pfi randch zivocichfl, pf i vody rozrdzenf, 
ve v^buchu vzduchu). 

Odejde-li duch (jako z vfna, rostliny), vsecko hyne, zflstAvA-li, vSecko za- 
chovdvd se a lepSf: vfno v sud6 dobrdm i pod zemf a pod vodou i po sta 
letech lepsf jest a lep§{, kdyi duch hmotu stdle vfce si podrobuje a vfce ze sy- 
rovosti ji ocistuje.« 

3. Hledati ideje nebo formy vici podfobni. »Jeden zajiste a t^i duch vseho- 
mira ve mnoho potom c^teinosti z rozkazu bozftio rozveden jest, ze totiz jin^ 
jiz jest duch vody, jin^ duch zem^, jin^ kovu, jin;^ rostliny, jin^ zivo6cha atd., 
a to V ka2d^m rodu zvl^tnC druhy. 

Ze tedy nezrodf se ze semene pSeniin^ho hrdch, tfm m^nfi zalud nebo 
ptik atd., to od ducha pienice pochdzf, ktery zavfen jsa v semeni, podle pH- 
rozenosti sv^ formuje tfelo. Od t6hoz ducha poch^f striz mezl phrody. Na pff- 
klad, aby kfln nepferostl v obrovsky vrch nebo nezakm€l v mali6kosti kocky.« 

4. Formovati si tela pro pot^ebu pHitlch vj^konA. >Na pf. duch v semeni 
psa zavi'en^, kdyz po6'nd formovati plod, neformuje mu kiffdel, brkfi nebo 
rukou atd., protoie tidfi t6ch nemd potifebf, nei nohy ctyiH a lidy ostatnf tfm 
zpfisobem, aby hodily se k tomu, k &mu jsou ur&ny. Totii protofc psi n^- 
ktei^ jsou pro potSSenf, jinf pro hliddnf domfi nebo stdje, jinf na honbu a to 
bud zajfcfiv, vepffi nebo ptdkfi vodnfch, a kaid^mu z nich duch jich formuje 
t^lo k ukolu jeho pi^odn^, jak totil duchy zivo£ich& smfsil stvofitel, i,^ druh 
k druhu majf sympathii nebo antipathii. Pro£ez uf^eni za to majf, ie v kaid6m 
tvoru pouh^m na nfej pohledem Ize uhodnouti, k cemu se hodf, protoie zndmku 
svou s sebou nosf kaiid^.« 

60. ^Pohyb ducha sluje hemzdni, jfmi^ duch ve hmotS se vrtf, snaie se ji 
sformovati.* Jest i pohyb svobody, »jfmii teleso nebo idst jeho, nisilnS jsouc 
s mfsta sv^ho odstranSna (nikoli utrzena), na sv^ mfsto se vrad« — vfitev se- 
hnutd vysvihne se na sv6 misto. Podobnfi mysticky oiiven a sosobnen^ jest pohyb 
cel^ho svfita, hned za jeho stvofeni: 

•Nejprve duch vzndsel se (agitabat se) nad vodami pohybem prohdnini 
se (agitatio). Po t^ svetlo vpuStSn^ hmotu pronikalo na vsecky strany pohybem 
rozlevdnf (diffusio), dolfl pak srdzelo se (co£^labat) pohybem staienostL I sbf- 
raly se vsechny idsti subtilnfijsi vzk&ru^ hustSf dolA pohybem shrmiti a sou- 
Inulnosti (aggregationis et sympathiae — jinde: consortis seu connaturalium 
amor) — skrytSjsf zajiste soulnulnost a nelnulnost do v^ci pozd^ji teprv vloiena 
byla. A kamkoli 6dst hmoty sebou hnula, jedny provdzeny byly pohybem sou- 

>Kdo2 tu nevidf, 2e duchov6 jsou formovateI6 rostlin ? Kdo2 nevidf, 2e tak hou2evni 
ve hmotS 8v6 vSzi duchov6, 2e ji mrtvou mohou vzkffsiti zase? Kdo2 nevidf, ie duch 
mineralu nebo rostliny ve zpAsobft vodiCky, oleje, prdSku opravdu se zachovdvd? Zjevna 
totii v£Sn& onoho povftdl^nf pravda: Et spiritus Dei agitabat se super ftquas.c 



90 

vislosti (continuitas), nebo kdyz spadla jedna na druhou, ustoupily pohybem 
ndrasu (impulsio). Kolisaly pak se 6dsti hustSf, utikajice pfed teplem s hora 
dordzejicim, okolo stfedu az do vykonan^ho zkulacenf (globitas) pohybem ko- 
lisdnl (libratio). Pohybu svobody tehdy zddn^ho nebylo, proto2e nebylo Md- 
ndho ndsilf, kter^ by nSco vyboufilo zjeho rddu.« 

6 1 . Pohyb podobn]^ jako ve sv6t6 velk^m (jiaxooxofT^g) i ve sv6t6 malem 
(lJtxn6xo(Tfio^)y V flovSku, a v kazd^m zivofichu se jevf: 

»Pokrm do zaludku vpuStSti]^ zahrdtfm ztepli. Tu md§ pohyb rozprostra- 
neni (expansio). Potom pohybem sympathie kazd]^ lid pfttahuje si, co se mu hodf, 
pohybem pak antipathie Idtky zbyte6n6 jako neprospSsn^ a skodliv6 vyhdn^jf se 
ven. Po t^ krev rovnSz vzhflru a dolfl po cel^m tSle rozd^luje se pohybem ko- 
lisdni, S lidy pak kdyi se spodobuje, houstne, aby bylo maso, bldna, kosti atd. 
pohybem srd^eni se\ konecnS vzduch vdychovan]?' a vydychovan^ pohyb ne- 
pfeiriitosti a sotwislosti ukazuje. (Kdyz zajiste plfce rozedmou se, aby nebylo 
prdzdnoty, vzduch do nich vchdzi, kdyz pak splasknou, uchdzf.) Pohyb svobody 
objevi se, stisknes-li kfizi svou nebo utdhne§: jakmile ruku utrhneS, vrdtf se 
do polohy sv6 Pohyb skmovaci konefinfi bude, spadne§-li odn^kud: padati 
budes zajiste k zemi, jako sdm jsa tfiie a zemS.< 

62. ZivoHich rostlina jest kybnd, nadand smyslem. Pohyblivost v sobfi majf 
vsichni zivocichov^, av§ak zpftsobem rozlicn^m. 

2^sada h^bajfci v zivocichu duse (anima) jest iivotnd^ kterd nenf nic ji- 
nt^ho, neili duch iiv;f, silnj^, tela — v nichi obj^d — ntocne naplHujici a mo- 
hutne spravujicl. 

Pohyb samovoln^, 5ily jenom ve hmotS subtilni dfti se mfize : ddna byla 
tedy fivocichflm tSla utlejsi, ale slozitSjsf neili rostlindm. Zdlezejf zajiste z ducha, 
krve, masa, zil, blan, civ, chrustavek, kostf, jako z podpor neboli sloupflv, aby 
nesesul se stroj. Toho vseho zivocichov^ nedokonali, pfi nichz pfirozenosti 

zacdtky toliko znamendme, nemaji. 

« 

Zivoiichfim dokonalejsfm, aby mohli mfti ducha subtilnSjSfho, ddna jest 
krev a mozek; aby se nerozlili, ddny jim c^vy a prflchody, ifly, tepny a 6ivy ; 
aby vzt^fiti se mohl zivoCich, diny jsou mu kosti ; aby kosti, zfly, tepny, Sivy 
nemohly b^ti poran^ny, vSecko pobaleno bylo tukem nebo masem; aby 
hybati mohly se lidy, protkdny jsou vsude slachami a svaly; aby v pohybovdni 
netfely se kosti o kosti, vlozena jest do spojenC Utka mSkSf, chrustavka, kterd 
jest jako polomaso (semicaro) ; aby pak koneinfi slozenostf svou souvisel stroj, 
oblozen jest kozf, jako udy blanami sv^mi. 

TSla zivocicha mnoh^^mi opatfena jsou lidy, jakoito rozlicn^mi k rozlic- 
n^^m vykonflm ndstroji. Hlava jest ud nejpfednSjsf, v nSmz md sv^ sfdlo duch 
cely a projevuje veskeru svou moc. Pro rozlicn^ v]^kony ti^eba jest ndstrojfl 
ozivovacfch, davajfcfch teplo, iivot, pohyb, to jest mozek a srdce ; dstrojfl hyba- 
cfch, t. j. noh, kridel, ploutvf atd. ; aby nenarazil zivoiich na zivocicha nebo na n6- 
jakou srdz, md zrak, sluch i hmat bystfejsf. ZemS iivoCichftm neddvd potravy 
bezprostfednc^ jako rostlindm v zemi utkvSlym, nez hledati si ji sami musejf: na 
to Sich majf a chut, aby mohli rozezndvati, co hodi se nebo nehodf pro jich 
pfirozenost. Odtud o6i, u§i, chffp^ atd. ZivocSichov^, nejsouce kofenem k zemi 



91 

pfipoutcini, dokonalejsfch potfebf majf listrojfi vyiivovacfch, list, zubft, zaludku a j. ; 
ze pak nepiicf ze zeme, ddno jest jim pohlavf rozdfln^ a rozdflnf plodicf udove. Pro 
obcovdnf s jin^mi, bud se sv^mi nebo rodu rozdfln^ho, pokynuti bylo jim tfeba 
n^jak^ho obapoln6ho, i skrze mrdkoty : din jim byl tedy jazyk hlasu vysvoboditel : 
konecnS : ponSvadz nemftze nestati se, aby nepopadli se zivocichove se zivocichy 
odporn^mi, ddni jsou jim take stftov^ a zbranS : chlupy, stStiny, supiny, nehty, 
skofepiny, peH, rohy, zuby, paznehty a jin^. 

63. Celou rozpravu o Sivoiiiich Komensk^ v^kladem sedmi mohutnosti 
vysvStluje. N^co o duchti z nich vybereme. 

V t^le zivocisn^m vlddne hlavnfi duch trojl: duch krmici, pfirozeny, zivicf 
a zivotn^ (animalis) cili dtid ; ostatnimi mohutnostmi trojf ten duch vlddne do- 
hromady. 

Krmivo zivocichu k duhu jdoud (jemu dfidfd) jest, kter^ poskytuje mu ducha, 
duchu jeho podobn^ho. PonSvadz iivot pochdzf od ducha, hmota pak sama sebou 
nezivf zivota, nez hmota duchovd^ a nutno, aby duch potravy byl podoben duchu 
zivocicha : proto nezivfme se zivly jako rostliny, nez rostlinami a masem zivocichfl 
jin^ch. Zivlov^ majf totiz toliko ducha pHrozeneho, nikoli iivotndho (vitalis). Ano 
jest i cdsti duchfl limSmost, pro niz kflfi rad^ji chce oves, vlk maso atd. Krmivo 

V podstatu krmendho pfechdzf. Kdo krm( se suchotinami, schne, kdo vScmi 
vlhkymi, vlhne atd. Kterych zvifat kdo masa pojfdd, jich vlastnostmi nadchne vel- 
kou cdst : kdo jf maso hovdzl, siln^m se stdvd, kdo zvSfinu, mrstn^^m atd. Dd-li se 
komu mozek ko£id nebo vld, fantasii zvifat tSch na se b^fe. 

Pokrm aby pfesel v podstatu zivocicha, spodoben s nf b^ti musf. Nestejne 
s nestejn]^m nespoji se pohodlnS a nesouvisf, ovsem pak jedno v druhe nepfe- 
chazi. Nestdvd se tedy bezprostfednS z pokrmu a ndpoje maso nebo krev, 
nei mnoh3^m stupn^nim. Spodobovdnf dfije se skrze nfikolikrdt opakovand po- 
krmii pfijatdho prom^ftovdni, dokud nedosp^je k podobnosti podstaty krmene. 

Z metafysiky zndmo jest, ze cinnost veskera smShije k tomu, aby trpn^ spo- 
dobilo se s cinn^m, coz jest vsude zfejmo ve vficech prirozen^ch, nejvice pak 
pfi vyzivovdnf XB, Cokoli b^d pozfvdno barvy a jakosti jak^koli, podrobeno 
b^d konednS tak, ze stdvd se podobnym krmen^mu, i obrad se v pod- 
statu jeho. 

PromSi^ovdni pokrmfi dSje se hlavnS pro zpfisobenf ctyf vlhkostf zivotnich : 
krve, slfzu, zlu6i zlute a cem^. Pokrm tdlem pfijaty, sklddajfcf se jako vsecko 
na svStfi ze ctyf zivlft, v t61e zivocisn^m rozklidd se ve £tero idstf: tudn^jsi 

V krev, feast v shz (phlegma), fedst v i\\vt zlutou (cholera), cdst v zluc cernou 
(melancholia). Melancholia hustotou svou zemi pfedstavuje, slfz vodu, krev 
vzduch, cholera oheA. Rozezndvajf pak se idsti ty barvou i chutf : melancholie 
demd jest drsnd ; sh'z bfly^ a bezchutn]^ ; krev cervend a sladkd ; cholera zlutd a hof kd. 

V 

Ctyhni tSmi promfenami nejvice plodi se krve, protoze obsahuje nejvlastnSjsf 
podstatu krm6, ]{i zlufi zlutd toliko snadnfjSiho doddvd skrze vsecko pronikdnf, 
iluc pak feemd ji op^t srdf f (figit) a k udflm obracf, sliz konecnfi ostrost obou 
mimf, aby pronikajfce a srditejfce se, nehlodaly; a volnS (leniter) krev k lidflm 
pfilepuje (adglutinat). Proto l^kafi s lidem feast^ji mluvfvaji o krvi, jako by byla 
jedinou stravou zivota. 



92 

Svaf ovanf troji jest : mizovdni, krvovdnf, lidovdnf (chylificatio, sangulficatio, 
iTiembrificatio) ; prve dije se v ialudku, druh^ v jdtrech, tfetf v lidech. 

Ostnem k vyzivovdnf tSla jest chut k jfdlu a hiad. Udov6 zajist<5, jsouce 
bez st&vy zavlaiujfci, domdhajf se na iiVich krve, zfly pak (pohybem nepfetrzi- 
t'jrm) na jdtra doWhajf, jdtra na okruif, to pak na stfeva, stfeva na zaludek, 
kter^zto, nemd-li, ceho by poskytl, stdhne se a svra§tf, a vidkna jeho b^'ajf 
vyssdvdna, z fiehoz vzchdzf zprvu lehtdnf jak^si (a tomu rflcAme prostS chut 
k jfdlu), potom t6i bolest (a t^ fflcdme hlad nebo zravost). Pokrm-Ii hfv^ 
pozfen hutn]?' a such]^, ponSvadz var neboli vypar pro suchost nemSze byti 
vykondn, chut na pfiliti moku n^jak6ho nastdvd^ a tomu ffkame zfzei^. 

Patmo tedy, proi pohyb vzbuzuje chut; prod necinn^m chut ochabuje atd. 
Tfilo krmf se cel^ zdroveft pohybem rovnovdhy, jako rostlina. Kdyz lid lidu 
utrhuje potravy, nebo ji zamftd, ceWmu t^lu nastivA rozpadinf, poruseni, zdhuba. 

Zivot V zivocichu jest duchfl s krvf a s lidy spojenf takov^, aby vSecko 
bylo tepW, cftilo a h]^balo se. K iivotu potfebf tepla, smyslu, pohybu. Tepla 
V zivoiichu dflna srdcf jest, hofici ohnfim neustdlym, zplozujfd plam^nek, du- 
, chem iivotn^m zvan]^, jej2 sdflf i s tSlem ostatnfm. Odtud srdce sluje prvnfm 
zijfdm a poslednfm umfrajfcfm. Duch ^ivotn^ v srdci hmotu md krev, misek 
ph'ce: prflchody, jimii sdSluje se s celi^m t^lem, tepny. 

Ohniskov^ nds oheft tr^homd potfebf: hmoty tucn^; fouk^ nebolf vAnku, 
jimi vzbuzuje se moc jeho; transspirace voln^, aby mohl rozlevati se, sic jinak 
dusf se sdm sebou. Srdce, mdlo nad j^try polozen^, skrze vStvidku zfly vpfnd 
do sebe nejfistSf idst krve, kterd jsouc lihovitd i olejovitd, chytd mSkounky 
plamenek, aby pak nezhasinal, plfce, na zpfisob mfechu roztahujfcf a stahujfcf 
se, zabraAuji, rozdmychujfce a profukujfce jej. AvSak to srdce pldpoldnf ned^je 
se be25 dymfl neboli pdry (adkoli fidounk^), jald ukazujf pdry plfcemi hrdlem 
vydychovan^, vd^chan]^ pak vzduch chladnfijsf plamen srdce zmirftuje. Plamen 
ten neboli krev zjemnfend nejteplejSf duch Sivota sluje, a rozl^vaje se tepnami, 
provdzejfcfmi zfly na vse strany, teplo krve v zildch i vsech tidfl v cel^m tSe 
zachovdvd. Ze pak bylo by nebezpeCno, aby zkdzu duch ten iivotn;^ vzal, 
ukryty jsou tepny mezi zilami, na dvou nebo na tfech mfstech malounko vy- 
nikajf, tak 2e sam^m toliko ohmatdnfm o duchu torn jako o srdci Ize se pfe- 
svfidciti. 

Cit jest toho, co jest a dSje se v zivodichu i mimo nSj, vnfmdnf, jez d6je 
se mocf ducha 2iv^ho, ktery jsa v zivoftchu nejsubtilnSjsi, sluje duch iivodilnjf 
(cijfcf). 

Sfdlo i dflna duchd dijfcich mozek jest. V mozku nejvStsi mnozstvf ducha 
toho sidU, a nejvStsf idst jeho tady h^sk zplozovdna. 

Duchov^ cijfcf V mozku rodf se z krve a z ducha zivotn^ho; ofistojf se 
prov^trdvdtiim skrze d^chdnf ; 6ivami b^vajf s cel]?^m tSlem sdfleni ; nosem, uSima, 
odima, t. j. slfzem a slzami vymSsky mozku byvajf vypoustSny. 

Zil zajiste a tepen vldkna do mozku vybfliajice, krev a ducha zivotneho 
do n6ho vkapuji. Krev spodobovdnim v podstatu mozku pfechdzf, duch pak 
^ivotny chladnostf mozku jsa zhusten, v ducha iijiciho promftnf se, jej5 vzduch 
dychdnfm nabran]^ a dutinami nosu i patra do mozku vpouStfini^ provtodvdnfm 



93 

pokazd^ tak oHsfuje, ze, a^koli chladn^jsf, pfece jest nejhybnfijsi, s rychlosti 
nevysvfitlitelnou po fiivdch se rozbihaje. Jsou pak livy v6tve neboli prftchodov^ 
mozku po t€le dolfl sestupujfd. Od mozku zajist6 tdhne se hfbetem zvffete 
mlcha^ odkudi vychdzejf vStvifiky rozlifin^ a vsem lidflm po cel^m t^le pfivd- 
dSjf ducha cijidho, citu a pohybu tvfirce. 

Citi kaid^mu neboli vnfminf smyslov^mu potfebf jest pfedm^tu, listroji 
smyslov^ho, prostf edku spojovaciho cili cftiteln^ho (sensile), ditndho (sensorius) 
a spony (copula). Pfedm&ov^ jsou jakosti Sftiteln^ pfi tfilesfch: barva, zvuk, 
fich, chutf, hmat. Aniz hf^k v& n^erd vidSna, hmatdna atd. sama sebou, 
ne^ skrze pnpadnosti, jimii od^na jest. 

A chceme-li filosofovati pfesnS (accurate), ze tff zdldadd v6ci (principia) 
jedinS svStio neboli ohen vznimatelny jsou. Hmota zajist^ a duch samy sebou 
nejsou dititelny. Teprve ve sv^tle temnosti zmfrnfen^m hmotu imi viditelnou, 
pohyb (jen2 jest z tepla) iinf zvuk, teplo (jez jest z pohybu) vzbuzuje a mfrnf 
jakosti ostatnf: v&ni, chut, hmat. 

Ndstroje citf jsou 64sti tfela, v nichz duch dijfcf pfedmfety prichdzejfd pfi- 
jfmd, totiz : oko, ucho, cki^ipe^ j^isyK ostatnf Hvavi, 

Prostf edek spojovacf jest, co pfiv4d( pfedmSt k dstroji: pH zraku sv6tlo, 
pft sluchu vzduch pferuscnfm hnuty, pfi £ichu vzduch pdffcf, pfi chuti voda 
sefinuU (coUiquescens), pfi hmatu sama ve hmotS vSzici jakost. 

Zpfisob pocitu (sensationis) pfedmStu jest s listrojem spojeni, trpnost a 
cinnost. 

Citf obecn^ mluvfc, jedin]^ jest hmat. Nic zaji$t6 nem&ie b^ti pocitfino, 
ne£4i CO dotkne se nds, z blfzka nebo z daleka. 

Vfici nepfftomn^ch nepocitfujes naprosto. Duch tedy, 6ije nSco, vzdy od 
v6ci 6ititeln6 trpi. Nemflieme zajist6 pocftiti tepla ani zimy, nehfeje-li nds nebo 
nestudf nSco; ani sladk^ho nebo kysel^ho, neslddneme-li nebo nehofkneme-li 
nfedfm sami ; ani barvy, neb^dme-li jf zbarveni sami. 

Duch nd§, sidlicf v iSstrojich, dot^kdn b^vi i dojfmdn. Co tedy rovno jest 
n^m, toho nepocifujeme, jako nejfmd nds teplo rovn^ nasemu teplu. Pozoruj 
pak: aby listroje jak6koli pfedmStfl jakosti mohly vnfmati, samy sebou jsou 
bez jakosti, jako zfftdnice bez barvy, jazyk bez chuti atd. 

V kaid^m citf duch 6ijicf do vSci Sititeln^ se ddvd (agit se), podobu jeji 
V sebe vnfmaje, ohleddvaje (speculando) a uklddaje. Duch zajist^ dijfcf v mozku 
sfdlfd jakmile zpozoruje, ze byvd dojfmdno 6itn6 n6co, k nSmu v tu chvfli roz- 
l^vd se, CO by bylo, to poznati chtSje, a pojav toho, ihned vracf se zase, odndseje 
s sebou obraz t6 vSd do stfedu, dflny sv6, prohlfieje, co a jak6 to jest, ko- 
neinfi pak pro budoud potfebu jej uklddd. Proto staff stanovili tH smysly 
vnithii. 

1. smysl obecn]^ neboli pozornost; 

2. fantasie neboli obrazotvomostf; 

3. pam^t neboli vzpomfndnf. 

Vsak to nejsou tfi v6ci samy sebou rozdfln^, jsouce toliko tfemi rozdil- 
nymi 6innostmi vnitfnimi t^hoz ducha. 



94 

Ucinek pocitfovdni b^vd vfile nebo bolest: vfile, kdyz duch od vSci pro nSho 
se hodfd ihned mile byvd dojimdn jalq^msi polehtdvdnim ; bolest, kdyz od 
vdci jemu odpom^ nemile b^vd dojimdn i s lirazem listroje. Aby pak duch cijici, 
zamSstnan^ stdl]^m pocitovdnfm, odpocal si nSkdy a pooki'dl, ddno jest zivo- 
cichu spani, ktere jest duchu Hjicich ke stredu mozku shromdideni a ustrojfi 
zastaveni, any pdry zatfm vystupuji ze zaludku. Odtud zfejmo: 1. Proc spani 
nejobycejnSji po jidle pfichdzi, nebo tak^ po umdlenf, kdyz zahfdtf udov^ pdry 
vyddvajf. 2. Proc mysl^nka lizkostlivd rusi spanf, protoze duch, kdyz jest za- 
mSstndn, nemflze b^ti shromdzd^n ani usednouti. 3. Co jest bdfti, a jak bd^ni 
se dSje, totiz : kdyz duch sdm v sobfe posiln^n^ (in se roboratus) obld£ek par 
jii^ rozffdl^ rozplaSuje a k listrojfim sv;^m se ubfrd. 4. Pro6 bdSnf pffliSn^ skodi, 
protoze duchov^ pHliS ochabujf, zemdl^vaji, otravujf se atd. 

To o fitf vftbec ; o smyslech zvldstnich ndsleduje : Hmat ndstrojem md kftzi 
civnatou, jakoz i v t^le idsti nSkter^ 6ivnat6, blanit6. Chlupy, nehty, kosti a j. citu 
nemajf, fez si je nebo pal, protoze jimi neprobihajf clvy. Ale dtl, kde souvisf s t6- 
lem, protoze £dst jejich civovitd jest klihovitd. Proto pod nehty a blanami kosti 
bolest nejostfejSf. Kfize pak, jsouc velmi klihovitd a naskrz civnd, aby zivoiichu 
neu6inila bolesti a stdl^ tSikosti, potazena je kozkou (jiz pfi \idech spdlen^ch 
a odfen^ch nfikdy vidfme odstdvati) bez citu, aby pfekdzela citu prudkosti. 

Chut ndstrojem md jazyk, lid porovit^ a stdle vlhk^, aby vSci chutn^ 
jeho se dot^^kajfd mohly rozpoustSti se a vyddvati chut, kterdito postupujic 
jazykem skrze £ivy, u kofene jeho polozen^, ihned sdfli se s mozkem. Za su- 
chdho jazyka (jako za velik6 zizn$ b^d) chut niieho nevnfmd. Protez s moudrym 
limyslem postaral se Bflh, aby v kazd^m zivoiichu dokonaldm pdry ze ialudku 
sdlajici V dutinfi dst sbfraly se v slinu, jazyk stdle zvlazujfcf, iemuz porovitost 
jazyka dobfe slouzi. Pfiddny jsou nad to dve mandle houbovit^, slinu pro po- 
tfebu jazyka stdle chystajfcl. 

Ltchu ndstrojem chfipS jsou a otvor sitkovit^, skrze nSjz jako skrze houbu 
vstupuje do mozku vflnS pfichdzejid od v6cf. Ozher tedy kapajid a chffpfi 
naplftujfcf vonSnf pfekd^i. Cesta ta k mozku velmi je prostrannd (patens), 
tedy mohutnd (potens) k ducha cijiciho podrdzdSnf, bezprostfednS jemu la- 
hod(c, jej obierstvujic, posilnujic, nebo jej obtSzujfc a dusfc. Odtud pochdzi, ze 
pdry hust^, sazovit^ umrtvuji, vflnS pak pronikave i z t^ke^mdloby probouzejf. 

Sltuh ndstrojem md ucho, v nSmz jest otvor k mozku s pfipojenym z vend 
boltcem chrustavkoviti^m stfepinoviti^m na pfijfmdnf a vpousteni pohybu vzduchu 
otf dsan^ho ; uvnitf uprostfed zdvitku bubfnek s masfikem (caruncula) pfistojicfm 
na zpflsob kladfvka, kter^ uhozeno jsouc vzduchem vstupujfcim, tak^ uhodf 
na ten bubfnek. Duch vnimaje to: velikost nebo malost, bifzkost neb vzdd- 
lenost vSci vzduchem uhozen6 rozezndvd, rozmnozen pak zkuSenosti pozndvd, 
CO a jak^ jest, co h^be vzduchem. 

Zrak listrojem md oko, kterd neni nic jin^ho nezli zrcadlo ziv^, obrazy 
v6d pfedmftanych pi'ijimajfcf, rozsuzujici a k mozku propoustSjicf. 

OH stroj podivuhodn^ jest. Pod celem zivocichfl v lebce vyhlubil Bflh 
ok^nce dv6, do nichz vnSjsf bldna mozku vpou§tf jako vdiky dva napln$n<5 
vlhkosti od mozku pochdzcjici. Mezi nimi uprosti'ed jest rourka cili pist6j 



95 

z bldnky temn^ utkand, vlhkosti kfistlalovou nejfistsf naplnSnd. ZHtelnici ji 
naz]^ajf, v nii vlastn^ videni se dSje. Ji obstupuje si'tka vlhkosti vodovou 
neboli skelnou napln^nd, koneinfi pak blAna, jiz fflcA lid bflek, filosofov^ pak 
(protoie tvrdA jest a jako roh vyhlazend) rohovka. A ta jest okolo zfftelnice 
a sftnice prflzraind (transparens), jinde obsahuje bflek. Pod kofenem zfftelnice 
lezi 6iv vidfci, skrze nSjz obraz vSci vniman^ pfeskakuje ke stfedu mozku. 

Kazdi^ke vidSni nejinak nezli pomoci sv6tla se dfije. SvStlo zajiste od 
v&f odskakujfd a tvdfnostf jich zbarven^ rozl^vA se na vsechny strany, a 
kdekoli padne do zrcadla, obraz t^^chz vScf vtiskuje. 
Videni trojf jest: pfdn^, odraien^, loitien^. 

PHm^ jest, kdyz vidfs svStlo, totiz slunce nebo oheft ; tu zajist^ vrdzi se 
svStlo do oka carou prostou. Odraieniy kdyz vSci voln^m vzduchem vidis; 
tu zajist^ svfitlo od vScf odrazen^ carou druhou k oku pfichdzf (carou prvnf 
zajiste svMo padd na pfedm^t, druhou pak k oku). Lamen^^ kdyz vidis vSci skrze 
dvojf stfed, tedy 6arou lomenou, jako veslo nebo k&l ve vod6 vidi se b^ti na- 
lomen^m; na dn6 nddoby vodou naplnSn^ v6c vidf se b^ti vStsf a povrchu 
blizsf, tak ie i od couvajfdho mflze b^ti spatfovAna. 

Pohyb ddn jest zivocichu, aby hledal si potravy, k vselik^m v^konflm, 
k zachovdnf zivota. Zivoiiich zajist^, utlejsf jsa tSlesnosti nezli rostlina, hnil by snad- 
nSji a pochdzel, kdyby neobterstvoval se pohybem co nej&stfijsfm. Procez 
pfemoudfe postaral se stvofitel o nds, ie ani pokrm nemflze b]^i pf ijimdn bez 
prace a pohybu. Pffdina h^bad jest duch zivocisn^ (dijicf). Pro6ez t61o zdechle, 
jakkoli ustrojim nejopatfenfejsi, nehfbc se. Mozek-li, druhfi zivofiisnych sfdlo, 
zle bfvi, dojat (na pf. zdvratf nebo opilostf), udov^ ihned klesajf, nebo tfesou 
se a viklaji. Zacpdn-li iiv lidu nSkter^ho, ihned pohybu a citu zbaven b^vd, 
jak vidfs pi^i ochrnutf a mrtvici. 

H^be pak duch iijfd bud sdm sebou, nebo zdroven duchem zivotn]^m^ 
nebo lidy sv^ta. Sdm sebou^ vybfhaje k ustrojflm smyslfiv; vraceje se od nich, 
aneb aspon v dflnfi sv6 se ohdnfije. Od vnitrnfho toho pohybovdnf pochdzf take 
fantasie neboli obrazovdni i ve spanf, sen, Ducha iivotnfho s sebou uchvacuje, 
kdyz ubfrd se tSlem sem tarn k pocitovdni v5ci mil6 nebo nemil^, jej jako na 
pomoc si pfibfraje, jako dSje se za veselosti a smutku, za nad^je a strachu, 
za radosti a Iftosti, i za hnfivu konecnS. Veselost zajiste jest hnuti, jfmz duch 
rozl^vd se k pocitovdni pfedmStu lahodn^ho, jako by chtfl oddati se s v6ci 
iddoucf. Odtud pfi clov6ku rozveselen^m zivd barva tvdfe, protoze k ni pfit^ka 
bksX. krve nejcistsf. A to je pffcinou, proc mfrnd veselost iistf krev, a ph'cinou 
k prodlouzenf zivota. Smutek jest pohyb, jfmz duch zivotn]^ od pocitovdnf pfed- 
mStu sobs nemil^ho ubfhd ke stfedu svdmu, k srdci, jako pfed v6cf skodnou 
utikaje. Odtud v tvdfi ohromen^ch bledost, studenost kftze a vlasfiv ; odtud 
i konec zivota, kdyz nSkdo b^d navstSvovin 6asto silni^m zdrmutkem. Hnev 
pohyb smisen^ jest, jfmz duch strachem pfed bezprdvfm utfldi ke stfedu, odtud 
pak vyl^va se opSt, jako na obranu. Proto rozhnfivanf nejdffv zblednou, po tS 

se rozpdlf. 

Krevnatf iivocichov^ byvajf veself, dernozlufinf smutnf, slizovitf mdlf, 
zhidnatf zufivi. 



96 

tJdy h^be t^z duch 2ivo6i§n^, n^trojflv uzfvaje, slach a svalflv i spojovadel 
kosd. — Hybatel neviditeln^ je duch zivoiisn]^, kter^^ jak die popudu fantasie 
vylejc se do bffska toho neb onoho svalu, tak jej roztdhne a rozsfK, protfejsf 
pak srizf, z iehoi udu toho ohnutf poch^i. 

Duch iivofisni^ nic^fm h;^bati nemflie bez listrojfi, jako kolenem vzhftru, 
protoie obratle vzhfiru nenf. Cfm vfce svald dclno jest lidu nSkter^mu, tfm 
b^d mrStnfijSf, jako rukdm a nohdm, aby staiily k nepfetrzitosti a rozmani- 
tosti vn^kondv a chfizi. Svalovitf a ramenatf silni jsou, hubeni slibL Duch zivo- 
cisn]^ nejv]^se b^vd zam^ndn, rozbfhaje se po rozkazu fantasie po divech 
a svalech. 

Pohyb zivo£i§n]^ sklidd se z n££eho prohdn^jfdho, roztahujfciho, stahujfciho, 
popuzujfcfho a postupujfclho. Duch zajist^ prohdnf se die popudu fantasie do toho 
neb onoho svalu, sval pak povohije duchu, roztahuji se, tfm pak, kdyi sval roz- 
tahuje se v si?ku, stahuje se nutn6 jeho d^lka, svalu pak roztahujfciho se slacha 
ndsleduje, tdhne za sebou hlaviiku kosti nisledujfcf pohybem nepretrzitosti, vse 
s rychlostf nevysvfitlitelnou. Pohyb nedSje se bez namahdnf a umdlenf, jemui^ po- 
tfebi jest odpoiinuti, nohdm stinlm, stfednfmu tSlu sezenfm, celdmu pak tSlu 
lezenfm. Ale odpodivinC pfflisn^ nechut plodf, protoie duch rdd se pohybuje. 
Odtud to, ie i ve spanf obracfme se nSkdy (nos versamus identidem). Hlasem, 
aby 2ivo£ich o sob6 mohl ddvati znamenf, duch cijicf zpfisobuje po ndvodu 
fantasie. Na to md ustroje : plfce, tepnu drsnou (arteriam asperam), dsta. Ka2- 
d^mu iiivo6ichu, kromS ryb, pro obcSerstvenf srdce ddny plfce s trubicf chru- 
stavnatou, jei vyddvd zvuk, nahofe na zpdsob pfStaly jsouc rozstfpena. Aby 
pak hlas mohl b^ti napfnin i popouitSn (deprimi), trubice ta z krou^kft chru- 
stav^ch sestrojena jest. Nejdolejsf z nich kdyi se opfe vzduchu probfhajfdmu, 
stdvd se odraz hlubok^, t. j. hlas tSzk^ (gravis); nejhofejsf-li, stdvd se odraz 
vysok^, t. j. hlas ostr^ (acuta vox). Sdm pfi sob^ mflae to zkusiti kazdy. Aby 
pak zvuk byl dldnkavany (jako byvA v mluvenf a ve zpSvu ptdkd nfekter^ch), 
to zpAsobujf jazyk, rty, jakoi i zuby, chHp6, hrdlo, zvukem sem tarn na- 
rdiejfce. 

64. Jdikoi ilovfik zivofich jest nejdokonalejsf, od jin^ch iivofichfi toliko 
duii se lisicf, chatmi fysiologie a psychologie vztahuje se i k n^mu, anthropo* 
logie pak praskrovnou zndmostf o dusi se dopliiuje. 

Tfilo smrteln^ jest, duch rozptyliteln^ (dissipabilis), duie (anima) / mitno 
tela trvajici, jak znAmo skrse viru. Vida tedy clovflka, krdle ze vidis, pomysli, 
od^n^ho kr^ovsky, sedfcfho na stolci krdlovsk^m. Krdlovnou zajist^ mysl jest, 
odSnfm duch, stolcem t^lo. 

T^lo jest listroj a pffbytek ducha, duch pak pnbytek a ustroj dui^e. Jako 
zajist^ duch i tfilo pi'ebyvd a je Hdf jako lod kormidelnfk: tak pfeb^d duse 
V duchu a spravuje jej. A jako tfelo bez ducha ani se neh]^be a necftf nic, tak 
duch bez mysli nic nerozm^ili (ratiocinatur), ni6emu nerozumi (vidiS to pfi 
zvffatech). Duse tedy ducha za dunek a ndstroj uzfvd, duch t^la, t61o ndstrojfi 
pfibran]^ch (assumptis). Jako dojfmdn b^d duch od t61a, tak mysl od ducha. 
T6I0 chorobn^ (male affectum) ducha zarmucuje a v £innosti jej zdrzuje, za 
ducha pak chorobneho mysl vykonft s\n^ch pohodlnd konati ncmflie, jako b^d 



97 

pfi opilych, melancholickych, sflen]^ch. Odtud to, ze darove ducha (animi) jdou 
s letorami t^la, ie druh druha jest vtipnSjsi, dobrotivSjsi, cudnSjsi, nadsen^jsf 
(animosior). Odtud i boj ten mezi ndmi, jehoz tolikrdte dotykd se pismo, 
jehoz pocitfujeme sami. TSlo zajist^ a duse, ponSvadz jsou krajnosti (ono zemsk^, 
tato nebeskd; ono zvffeci [brutum], tato rozumnd; ono smrtelnd, tato ne- 
smrtelnd), ndklonnostmi svymi stdle jsou si odporny. Duc/i pak mezi nS po- 
staven^^, ac by vyssi cdsti mSI b^ti poslusen a nizsi k pokynuti jejimu zdrzo- 
vati V pofcidku, casto od tela byvd uchvdcen a zhovadf (brutescere). 

7^e/o clov^ku dano jest takov^, ze vhodne slouzi vselik^^m poti^ebdm duse 
rozumnd. Ruka, nistroj nastrojfiv, d^latelka (operatrix) vseho pfeumSld, ddna 
je samu toliko clov^ku. Postavy vztycend jenom clovSk dosdhl, aby nezil ne- 
pam^tliv svd vlasti nebeskd. Sam jediny take nah^m a bezbrannym ucin^n 
byl — zvifata odSv i zbrah stdle s sebou nosf. — Clovdku uddlena volnost a um^ni 
k potfebdm jeho a k potSseni pfipravovati, pinzpftsobovati, odklddati vsecko — 
bozst6jsiho-li nSco jest? 

Dtuh clovSku dan je hojnejH (copiosior) a (iistU (purior), tedy vykony jeho 
vnitfnf znamenitSjsi (excellentiores), totiz pozomost bystfejsi, obrazivost siln^jsi 
(fortior), pamSt trvalejsi, vdsnS prudcejsi. Prvni md z mozku, jenz ddn byl clo- 
v6ku hojn^jsi nezli zivocichu kteremukoli (hledic k limemosti t^la). Celd zajiste 
hlava ta kulatd takov^ chopnosti jest napln^na mozkem, a nac, nezli proto, aby 
duch prostrannSjsf m61 dflnu i paldc? 

Fozornost (attentio) je rozvdzn^ vnimdni (considerata exceptio) pfedm^tfi 
do cidel (sensoria) privedenych. Cidla^ jez^ slujf smyslem obecnym (sensus com- 
munis), dana byla clovdku cilejsf (agiliora), cfm vfce jest urcen vnimati pfedmStfl 
rozeznateln^ji. 

Obrazivost (imaginatio) jest v^ci smyslem viiatych uvnitf rozvazovanf (agi- 
tatio) a v6c{ podobnych vytvofovdni (efformatio). Obraz v6ru v^ci s pozornosti 
vidSn^, slysen6, hmatane ihned k mozku pfeskoci, jejz spati^uje a rozsuziijv 
duch (iudicat), co jest a kterak lisi se od v^ci jine, procez sluje i soudnost (iu- 
dicium), tim smyslem (hoc sensu). Obrazovani to (imaginatio) mocn^jsf jest 
(fortior) pfi clov^ku nezli pfi kter^m zivodichu, a to tak, ze vymysli i vScf 
tvary nov6, vSci pojat6 (concepta) rozdSlujfc nebo skladajic rozli^nS. A to d^je 
se s rychlostf takovou, ze za kazdick^ pffciny obrazujeme si (imaginari) cokoli, 
spice i bdice, a cim md kdo ducha cilejsiho, tim je hotovSjsi (promptior) v cf- 
t6nf a obrazovdni ; chabost (hebetudo) od ducha tlustdho (crassus) pochdzi. 

Znamenej i to: Duch zivocisny kdyz path' v pfed (antrorsum speculatur) 
a nove v^ci podoby (simulachra) od smyslfi vdzi (haurit), fikdme, ze uH se ; 
kdyz hledi vzad, z pam^ti bera obrazy, fikdme, ze vzpomind si (rccordatur) ; 
kdyz sdm v sob6 pfemita (agitatur), ffkdme, ze vymyMi n6co (fingit). Na zi^e- 
telnosti citu (sensationis evidentia) stupnove pozndni zdlezejf. Vnima-li smysl 
nSco z ddlky, slabounce a temnd, stavd se pojem obecny (conceptus generalis), 
z blizka-li, rozeznatelnS a zfetelnS, pojem cistecn^^ (particularis). Na pf. vidim-li 
z daleka nSco h^^bati, mam za to, ze to zivocich (?) ; blize-li pf istoupfm, pozndm, 
ze to clov^k, konecn6, ze ten neb onen clov^k. 

Fr. J. Zoubka i^ivot Jana Amosa Komensk6lu>. 7 



98 

Panic t (vzpomindni) obrazovdni (imaginatio) v6ci minule, pochodfci od po- 
citfovdnf v6ci pntomnd pro podobnost n^jakou. Aniz na \hc jinak si vzpomi- 
ndme, nezli skrze pfedm^t podobny. Tak za pficinou rozlicn^ch pffpadnostf 
mista, casu, tvaru, zvuku, barvy atd. ledaco mfize pfipadnouti (incidere), kde 
vid^l jsem, slysel jsem atd. nSco podobn^ho. 

Pficina ta nfikdy byva tak lehounkd a ndhla, ze sotva mfize byti zpozoro- 
vana. Nebo co jest cilejsiho (agilius) nezli duch ? 

Poznamendni: Tdzes se, kdyz duch zivocisny v mozkii vselijak se prohani 
(sese agitante), ano skrze pokrm stdle pribyva jiny duch, kterak obrazove v^ci 
nezanikajf pfece, nez vzpominajfcimu ochotn^ se ukazuji? Odp. : Shledni s mostu 
na protekajici pomalounku vodu, oblicej svfij spatffs bez prom^ny, ackoli vody 
a vody pfechdzeji. Kdyz pak skrze volne pov^tri divas se na neco zmitan^ho 
vStrem, vitr ti obrazu v^ci od oka ncodnasi. A proc, ne-li proto, ze nikoli ve 
vod6 ani v povetfi ned^je se vtist^ni obrazfi, nez v oku sv^tlem od vody od- 
razen^m a povStffm pronikl]^m. Jin^^m tedy zpfisobem dSje se vnitfnC vtisko- 
vdni, nikoli do mozku skute£n6 (realiter), nez skrze odlesknuti (resplendentia) 
nSjak^ v duchu, kter<§zto odlesknuti od pfedmStu podobn^ho kter^hokoli mfize 
op^t b^ti rozniceno (reaccendi). Sic jinak kdyby do mozku byli vtist^ni obra- 
• zov^ skutecnS (realiter), ve snu nemohli bychom vid^ti v6c jinak, neili jak, 
byvsi vid^na, vtiskla se jednou do mozku. Ze pak promSftuje se vSelijak, patrno, 
ze d6j{ se pojmy (notiones) nikoliv skutecnym vtiskovdnim, nez hol^m ducha 
pohybovdnim (nuda motio) a podobneho z podobn^ho obrazovdnim. 

Vdieh (affectus) hnutf jest ducha (animi) od obrazivosti pochdzejicf, chtc- 
jidho dobr^, vyhybajiciho se zl^mu. Vdini v Hai^eku vfce jest a prudfiejsfch. 
Studu neboli zardivdnf, zdvisti, pfetvaiivosti (zelotypia) svif'ata nemajf skoro, 
ani do zufivosti (furor) nebo zoufalosti, aniz do nevdzane veselosti tou m^rou 
byvaji uchvacovdna. Proto clov^k sdm toliko md smich a pldi^. 

Duie neboli mysl (mens) bezprostfednS od Boha jest. Di zajist^ pismo, 
od Boha ze byla vdechnuta (Gen. 2, 7), ze po smrti t^la vraci se k Bohu, jenz 
ji dal (Eel. 12, 7), totiz ze vraci se, aby byla souzena, co v t^e vykonala do- 
breho nebo zleho (2. Kor. 5, 10). Neslusf pak mfti za to, ^e by duh byla 
vdechnuta s bytosti bozi jako ddstedka nejakd boistvi, Buh zajisti v histi neni 
delitelny, ani s tvorem v bytost sestupitelny (coibilis). 

A Mojzilmfa slova znSji takto: >I vdechl Bfih v chifpe Adamovy dchnuti 

zivota, byl clovek dusf zivou.« Nedi: I stalo se dchnuti to dusi zivou, nez 

clovSk stal se dusi zivou. Neslusf miti za to, ze duiv byla stvof'ena z neMw 

jako bytost 7iovd, nei ze byla vddno toliko nove duchu iivocisndmu v cloveku 

dovrseni, aby o stupen vyssim stal se nad dusi zvi'feci. 

Jde to ze Zacharidse, kde sv(^dci Bfih (12, 1), ze zformoval ducha clovSka 
ve stfedu jeho. Aj: >zformovati^ nikoli :»stvofiti«. Totez je slovo (ladzar), jchoz 
uziva se o tele v Gen. 27. Jako tedy bylo zformovdno t^lo z hmoty jiz tady 
jsouci, tak duse z ducha svetoveho, jiz tady jsoucfho (praeexistente). A dfisledn^^ : 
jako zem6, voda, povStfi, ether taz hmota sveta jsou, hutnosti toliko stupnem 
rozdilnc: tak duch pfirozeny, zivotny, zivocisn}^ i myslivy (mentalis) tyz duch 
sv^tovy jsou, citnosti toliko a dokonalosti stupnem toliko rozdilni. Slusi tedy 



09 

v^riti, ze vdechnuti bozi clovekii nedalo nic jin<5ho, nez ze ocistilo cast ducha 
jeho nejvniternejsf, aby subtilnosti v^konft po vsech tvorech viditeln^ch bliie 
pfistupovala k Bohu. Ucinil take Bflh, aby duse v t^e i mimo t61o mohla 
trvati. Proto pfsmo mezi duchem clovSka a hovada neklade zddn^ho jin^ho 
rozdilu, nczli ze onen vzndsi se vzhfim, tento dolfi, t. j. ze onen vyietuje nade 
hmoty, tento pak klesd \e hmotu. (Eccl. 3, 21). Odtud i otazka ta, rozmno- 
zuje-li se duse rozplozovdnfm, mflze b}^ti vymezena. Kofen duse duch jest zi- 
votny a zivocisny: z rozplozovdni tedy pochazi, vsak formovdnf jeho, aby 
z nejmistrn^jsich casti jeho stal se «Iuch myslivy neboli mysl, dava jemu Bfih 
(Zach. 12, I), avsak nikoli mimorddnS nebo zdzrakein k n^niu pfistupuje, nez 
ze ustanovil, aby ddlo se tak v pfirozenosti lidske. Zfejmo take odtud, proc 
fiki se obycejn^, ze clov^k zdlezi z tSla a duSe. Protoze duse rozumna z ducha 
jest a V duchu. Nebo jako tSlo svareno jest ze ctvery pfirozenosti, t. j. ze 
6tyf zivlfl: tak i duse ze ctvera ducha zdlezi, pfirozent^ho, zivotneho, zivocis- 
neho, mysliv^ho. 

Mysli lidsk6 tfi jsou mohutnosti, pochdzejfcf ze tfi smyslfl vnitfnfch. Duse 
zajiste uzivajic ndstrojfl ducha, pozornosti, soudnosti, pam^ti, vsecko vykondvd 
rozumem, voK a svMomim, eastern opakovdnfm z cinnosti ducha se rodfcfmi. 

Rozum jest mohutnost duse rozvdind, ze znameho dobfrajid se neznd- 
m6ho a z vSci nejistych mezi sebou srovnanych vybirajici jiste rozsouzcnfm. 

Rozsuzovati jest dflvody a pficiny, pro6 neco jest nebo neni, vyhleddvati 
pfemyslovdnim. 

Mysl zajist^ neboli rozum ze smyslfl pokusft sebran^ch tvoi^i si pojmy nS- 
kter^ obecn^, jako kdyz vidi, ze ohen spaluje vsecko, jako pravidlem ucinf si : 
Kazd^ ohen pdU atd. Pojmy takove zkusebn^ (experimentales) zdsadami (prin- 
cipia) se naz^^vajf, z nichz rozum za naskytujici se pnlezitosti cinivd si rozprdvky, 
jako : kdyz ohn^m rozpousti se zlato : rozpoust^nd tedy take hf eje a palf. Z toho 
vzchdzi sousudek: Kdyz tedy um^lec vylcva zlato do ruky, spdh' sc. Aj, tut 
rozumem veci nikdy nevid^ne, kamz nemflze dospeti zvi'fel Zvi?ata neroz- 
umujf, nez v zkusovani vaznou naprosto. Pes boji se kyjc, jimz byl bit, protoze 
nepoustf ho z pameti ; avsak aby rozumoval : kyj je t\ rdy a zpusobuje bolest : 
tedy vsecko tvrde zpflsobuje bolest, toho nedokdze. Roznmmuiti tedy jest : 
vybirati (intelligere — interlegere) ; t. j. mezi n^kolika vecmi voliti a stanoviti, 
CO jest V pravdS, nebo co neni v pravd6. 

P^emyUcnfdni^ jsouc v sobe vsude souvisle, pravdu rodi, byva-li n^kde 
pferuseno, blud. V pi^emyslovani obratnost (promptitudo) vtip sluje (inge- 
nium), jistota (soliditas) saud (iudicium), nedostatek (defectus) chabost (hebc- 
tudo). Vtipny zajiste jest, kdo vsecko vnima a probihd (discurrit); soudny 
(iudiciosus), kdo, souvisf-li mu vsude pfemyslovani s dostatek, jakousi zruc- 
nosti pfirozenou pozoruje; chaby^ pi^i nemz neni prvni ani druhe. Prv^ dv^ 
schopnosti od miry krve jsou (temperantia) a melancholie, tato od nadbytku 
plegmatu. Melancholie zajiste (rozum^j pak melancholii nikoli tlustou a kal- 
nou, nez cistou) mnohosti krve zmfrn^nd davd vtip cily; malem krve jsouc 
prolevana, soud bystry a staly cini, coz vyjdiz na jevo timto podobenstvim : 
Zrcadlo nejl^pe obrazy pfiji'majici a vracejici sklada se z nejvyssi tvrdosti, hlad- 

7* 



100 

kosti a cernosti (atror). HIadkost obrazy pfijimd, tvrdost drzf, cernost pod- 
lo^end vyjasnuje. (Proto nejlepsf zrcadla jsou ocelovd, m^nS dobrd stHbmd, 
lepsi pak sklenSnd pro hladkost a tvrdost v^tsi, pod niz podklddd se nSco cer- 
n^ho, nebo podlevd se, aby souviselo bezprostfedn^, na pf. olovo; kdyby 
mohlo b^ti ielezo neb ocel, jisto jest, ze by byli vrdceni obrazov^ stkv^lejsi 
od 6ernosti.) Tak duchove zivocisni od krve cist^ dost^vajfce cilosti, od me- 
lancholic pevnosti a st^losti, cinivaji vtipnym; vyjasftuje-li pfevladajfci melan- 
cholic zobrazovdnf, soudnym cini; sliz pi^ilisna, oboje zatopujfc, hloupym cini; 
zluc zlutd toliko vdsnim prudkosti dodav.}, procez nikoli bez pficiny brttsem 
vtipu sluje. 

Rozum od obeatosti pocina se, jcdnotlivostmi koncf se (universalia — 
singularia), Rozum jako cit, dfvaje se na pfedmet, nejprve poznava, ze jest 
;/^V<?, po te, CO jest, a stale subtihi^ji vysetfuje, cim lisi se od v^ci jinych. 
Obecne byvd zmaten^, jednotliv^ rozeznatelne. Proto rozum Bozi nejdokona- 
Icjsi jest, ze znd vsecky jednotlivosti skrze nejjednotlivSjsi jich rozdilnosti. 
SAm jediny tedy prav6 zna vsccko. Clovdk cim vice znd cistcSnostf a vidi, 
jak^m zpflsobem visi na svych obecnostech, tim moudfcjsi jest. NetrcfnS tedy 
Aristoteles fekl, cit ze jest jednotlivost, rozum obecnost. 

Vule jest mohutnost duse rozumne dobremu [)rve poznandmu ji naklofiujici, 
od zldho pfedvfdaneho ji odvracujici. K cemu zajist^ vflle se klonf, to duse 
dela, v£ile pak klonf se, kam ji vede rozum, aniz bloudi, nczbloudi-li rozum 
sdm; aby pak nebloudil on, svad^n jsa chticem nizsfm (na pf. od zizn(S 
k opilstvi), na to db^ti slusf. Rozdilnost vflle od rozdilnosti v rozumnosti 
pochcLzi. 

Vflle, nasleduje-li opatrnS vto' prave dobrych, vyhybajic se zlym, plodi 
ctnosty nectnost pak tierest. Ctnost zajist^ nic jin<§ho neni nezli opatrne, stale, 
horoucf utfkani pi^ed zlym a vinuti se k dobremu; nefest nic jineho nezli do- 
breho zanedbdvini a vinuti se k zlemu. Svhiomi clov^ka pamt^t jest rozumnd 
toho, CO rozum kaze ciniti nebo neciniti, i co B6h cinfcim nebo necinicim 
ozndmil. Troji jest vykon svMomi v dusi : napominati, svSdciti, souditi o vsem, 
CO kondno byti md, i co bylo vykondno. ****** 

**• SpiSe v;^znam hfi^ky maj{ nynf dflmysln6 n^kdy parallcly. 
Clov£k pry dobfe sluje maly svit (fitx^oxofffio^), nebof: 

1. SkUdd se z t^chz £dsti jako vcliky svit (^ax^dxojfio?), z hmoty, ducha, svdtla. 

2. Poloienim (xdt vesmir pfedstavuje. Jako sv£t d£li se ve tfi £dsti: 2ivlovou, nebe* 
skou, nadnebeskou, tak i £lov£k tfi mi utroby ( ventres): dolej^i pro vyiivovdni; prostfednf 
(hrucf), dflnu fivota a zdroj tepla; nejvySSi vhlavu). v t\\t bydlf duchov^ zivoSiSni, v nich 
pak rozum, obraz bozi. 

3. Obdobnost jest mezi £dstmi svita a mezi £dstmi t£ia lidsk6ho. Na pf. maso zemi 
pfedstavuje, kosti kameny, krev a jin6 vlihy vodu; pdry, jichf jest t^lo plno, povStfi; 
duch iivotn^ nebe a hvSzdy; vlasy rostliny; sedm planet sedm je v tdle naSem udfl 2ivot- 
n^ch: srdce ndm^stek slunce, mozek luna slezina Saturn, jdtra Juppiter, mdchyf iiu^ov^ 
Mars, ledviny VenuSe, plice Merkur atd. Kone£n£ byliny n^ktere ddvaji sHu plicfm, jin6 
jatrdm atd., coz tak6 ukazuje jakous obdobu mezi malym a veiky-m avdtem, ndm mdlo 
zndmou. 



101 

Dovrseni Komenskeho ndzoru na duclia a na dusi jest ctmdct aforismfl 
o andHich^ ktefi jsouce take cdsti svSta stvofeneho tedy tak^ slouti mohou 
vyssfm clovSkem, jako clovfek vyssfm zivocichem, zivocich vySsf bylinou a t. d. 
Toho pro ukrdceni pomijfme. 

65. Oplyvaje rozkosi z vftfezosldvy, jfz dobyl shodou mezi ph'rodou a 
pfsmem, Komensk]^ jdsd: »Souhrn Fysiky Komenskeho a konecn]^ jejf vy- 
sledek obsazen yt v >Doslovu«. Sv^t stvofen^ pouhd je harmonie, Vsecko od 
jednoho, vsecko k jednomu prvnimi i poslednimi, nejhorsimt nejspodnSjsfmi 
konci skrze stfedy spony nepfetrzit^ i v;^kony a dojmy (actiones et passiones) 
nevyhnuteln^ nejtSsnSji souvisicf, tak ze z tisfckrdte tis{cer]^ch cdsti a cdstf ca- 
sticek slozen]^ svSt pfece jest jeden, nerozdfln}^ v sob6, jako tvfirce jeho Bflh 
od vSkfl na v^ky jeden jest, aniz kdy snad byl, jest nebo bude jin^ Bfth 
(Iz. 43, 10). Vsecky viditeln^ ty vSci sklddajf se ze tff prvkfl, hmoty, ducha 
a svStla, protoze ten, jen2 jest vseho pocdtek i konec, a i <», trojjedin;^, nej- 
dokonalejsf jest a nejvznesenSjsf Bfih, z n^ho2, skrze n^jz, v nfimz jest vsecko. 

Podivuhodn^ jest ve svSt6 febfik o sedmi stupnfch vzhflru vzestupujicf. 
Cokoli ve svStS jest, po Bohu jest, bud zivel, pdra, srostlina (nerost), rostlina, 
zivofich, ilovSk aneb and^l, avsak tak, ze kazdd pozdSjsf ze sedmi tSch tfid 
obsahuje v sobS pfedchdzejid. Nebot: 

V zivlech vynikd byti, 

V pardch pohyb, 

v srostlindch ivar neboli jakost, 

V rostlindch 2ivot, 



Nikoli neumSle £lov£k tak6 nazvin byl vsecko, souhrn vSeho, to nav; nebof: 

1. T£lo mi ze fivlfl, ducha z nebe, mysl z Boha a tak v sob£ jedin^m pfedstavuje 
svit viditeln^ i neviditcln^. 

Astrologickd vfra v pfisobenf hv£zd, zvld§t£ pfi narozeni £Iov£ka, pinou md vfru 
u Komenskeho, jak2 udf v »HlubinS«: 

»Mdm a cftfm v sobS zivot Odkud jest ten? Z Boha mi, ne odjinud plyne; tak tfm jsem 
jist, jako 2e polednf svStIo ze slunce (a ne z hvizd neb odjinud) pochdzi Ale jak ve mni ten 
iivot pflsobf BQh? Zdali bez prostfedkft a zdzradnj^m ndjakj^m ^jako na poddtku v Adama) 
vdechovdnfm? Nic, ale skrze prostfedky. 2ivot zajist6 ve mn6 dr2f se horkostf ohn€, 
jen£ ve mnf jest Oheft ten drif se mn$, protoie z mastnosti krve, kterAi ve mn6 jest, 
potravu md. Krve mi se za^ivdnfm pokrmflv^a ndpojGv dostdvd. Pokrmov6 i ndpojov6 vy- 
rostaji mi z iivlfl, z fivlfl pak aby ty v€ci vyrostaly, cbloha k tomu svfitld, tepid, vldhy 
a tajn6 sv6 moci doddvd. Obloha pak, aby to v§e zpfisobila, poru^il Bfih a ji k tomu na- 
strojuje. A tak tedy BOh skrze ty vSci dSld protoie i pfivodnfi vSecko od n^ho plyne, 
aCkoli jedno skrze druhd jako po trubdch. I on sdm vSeho toho ve vSech stupnfch tajnym 
feditelem zflstdvd. To jest, co Bfih sdm df: Jd vysly§fm nebesa a ona vyslySf zemi, zem€ 
pak vyslySi obilf, mest a olej, a ty vici vyslySi vds. Podobn^ cftfm v sobS ro\uin, zndm, 
vim a umfm nfco (nebof v nds, ne v hovadech, sloiil rozumnost). Odkud to? Obloha mi 
dala komplexf, t. j. vtip a pamit jemnSjSf nebo mdlejSf. Ale odkud to vzala obloha? Bfih 
prve rozdSlil planetdm moci k vl6vdni jich v tvory ni2§f, a aby v den poCeti a narozeni 
m6ho tak neb tak paprskovaly. on je rozsdzel. A tak tedy od niho, i 2e vtip mdm, i it 
tak mnoho neb mdlo mdm, jest, avSak skrze oblohu . . .c 

2. Clovik je vScchno (omnia\ protof e je zpflsobilj^ stdti se vSfm, t. j. nejvySSfm n^ifm 
nebo nejnifSfm: odddvd-li se v^cem pozemsk]^m, hovadne a rozpadd se v nive(^, nebe- 
sk^m-li, stdvd se Bohem jistj^m zpGsobem a nad vSechny tvory vynikd. 



102 

V zivocisich cit, 

V clovSku rozum, 

V and^lich osi'icenost. 

Aj, dftm, jejz vystav^la si moudrost, vytesav§i sloupfi sv]^ch sedm 
(Pfisl. 9, 1). Aj, stupnft sedm, jichi poloi^il v pfedsfni vnitfniho domu sveho 
krdl nebes ! §est stupfifi prv^jsfch tvorfim viditelnym ndlezf, sedm]^ neviditelnym, 
andelflin, tak jako sest bylo dnfl dda boziho, sedmy odpocinutf; sest jest na 
nebi planet svStla dolejsiho, sedmd lesku nejvyssfho, slunce; §est jest v zemi 
kovfl menfi dokonal^ch (sequiora), sedmy pak dokonalostf pfevysujici vsecky, 
zlato atd. A jako stolec Salomounflv mel sest stupnfl dolejsfch, ku kazd^mu 
pak bylo pfid^no po dvou Ivicfch, na sedmdm pak mfst^ stdl trfln, a po jeho 
stranach Ivove dva (I. Krdl. 10, 19. 20); tak v^cnosti krdl, kdyz vystrojoval 
si viditelny slavy sv^ stolec, sest vyzdvihl si stupnft tSlesnych, ku kafd^mu 
stupni Iviky svc pfidal, t. j. sfly sv^ a mocnosti, okolo pak trftnu na v^/'sosti 
postavil tvory svd nejsilnSjsf, mocn^ v sfle and^ly. (Zalm 103, 19. 20.) 

A CO tu chce sedmero na nebi planet? Co sedm na zemi sousi, sedm 
meteorfl, sedm kovft, sedm kamenfl atd. druhflv? sedm jakostf sprezeni, sedm 
chuti rozliin^ch, sedm v hudbS hlasfiv i jin^ch v pffrod^ pfihodnostf ? V pi'smS 
posvatna je sedmi^ka\ sedm dnf v temdni, sedm nedy mezi velikonocemi a 
letnicemi, sedmy pak rok slavnostni (feriatus), jubileum sedmkrdt sedme. Vse 
to vyjasnuje obraz Boha, jehoz sedm odf proch^i veskerou zemf (Zach. 4, 10), 
pfed jehoz trftnem jest sedm duchft (Zj. 1, 4), jenz sam s kazdick^m stupn^m 
tvoru svdho mystickou stanovuje oktdtni. V nSm jest, zije a h^be se vSecko 
(Skutk. 17, 28), on sdm pflsobf vsecko ve vsem (I. Kor. 12, (>), a vsecko 
jest jako on s4m (Sir. 43, 30). Bflh, jsa nade vsim, mimo vsecko, pode vsim, 
mystickd vieho oktdva^ nemfize dosti b^ti velebcn, — Sir. 43; Zalm 150; 
103, 1; Iz. 6, 3. — HallelujaU 

66. Fysika biblickd '^' velike dosla obliby v zemich reformovanych, jak 
hojne patisky a hojne poptavky svedcily.'*^ Avsak v Anglii, kde n^kdy po 

'" L. 1632. Physicae ad lumen divinum reformatae synopsis philodidactorum et thco- 
didactorum censurae exposita. Lipsiae U)38. 

M» W^gicrski pfedeslal pfed »Fysiku< ^ejlepSi hexametry, kter6 mftl, avSak tenkrdte 
iadnych krdsn^ch nem^l: 

Est opus hocce Tuum: sophiae velamina toUis 

Comeni, satagis novam superaddere lucem. 

Janua linguarum docet hoc reserata per orbem 

Tendens atque patens Latino-Germana, Polona, 

Moxque viam populis aliis gentique datura. 

Hoc docet et Physices docte conscripta Synopsis, 

Quant sensu, ratione, sacro quam cod ice fir mas. 

Nimirum iuvat et mclli est, cognoscerc certo, 

Quas natura patens terrarum pandit in orbe 

Obstrusas rerum causas, primordia, motus, 

Quos fitya'xrxjjLtoff habet; quibus et fimooitoafiog abundat. 

Omnia lucescunt, Te declarantey Comeni 

Dissiliunt tenebrae Musarum tegmine grato. 



103 

kazdem drobtu ucenosti Koincnskeho nedockav6 se shaneli, tam po Fysice 
jakoby nic. A co Anglicanflm po Fysice biblick^, kdyz jim na Bibli zdlezelo 
mdlo nebo nic, na skepsi' vsecko, kdyz za smesice ndbozensk^ kazdy' svym 
zpflsobem nSjakym byl nezdvislikem &li independentem. 

Anglican^, jdouce po baddnfch pfirodnfch (jichz Komensk^ nezamital), do- 
zili se vfiku Newtonova, Komensk]^ pak se vsim vseho harmonisovanim 
s pi'smem za sifpn Hasem uvdzl, ackoli jej tak krasnS pfedstihoval ve mnohych 
pficindch spoleienskych, ndboiensk^ch i vSdeckych. Nyni Fysikii jako histo- 
rickou upominku klademe do zivotopisu pro poznani doby a osoby, pfi nichz 
neslusi nic omlouvati ani zamlcovali.^*® 

8. 
O vselikem literarnfm zamestnani. 

67. V^ LesnS polskem, dusevnim stfedu Jednoty, sidle pfednich politikft cili 
svetsk^ch ochrancfl a rddcfl, kde kromS biskupfi bylo pohromadS pfes tricet 
knezt, Komensk}^ pracf, pomoci a radou vedle studii svych o snadn^jsfm na- 
uceni jazyku latinsk^mu stdle byl zam^stnan. 

Jakozto tajemnikovi a pisafi Jednoty bylo mii bedlive bdi'ti na strdzi proti 
litokGm, ktere ddly nebo dfti se mohly odkudkoli na slabounkou tvrzicku 

w 

Jednoty, kterd ani ve vyhnanstvf nem^la pokoje, a to od Cechu take pro 
vi'ru vypov^zenych do ciziny. Zvlaste pak Jednotu osocoval a z Perna proti 
Bratfim stval M. Samuel Martinius z Drazova, muz uceny, vasnivy a ne- 
pokojn]^, ne tak pro viru, jako pro vetsi pfizen, s niz potkavali se Bratff 
V cizin^. Jako doma, tak i v cizine znama byla jich pracovitost a p^ce 
o chude. Tak^ v cizin^ pamatovali na nS v odkazech nSkten, jako Estera 
z Vchynic SadovskA a kutnohorsky soused Mikulds Kocourovsky. 

NechtSli nikomu nikde byti bfemenem aneb neceho se dotirati, ano ve 
vyhnanstvi vybfzeni byli z rozlicnych zemi, proc knSzi jich nepfijdou si pro 
almuznu, jiz protestantd doprosovali se na vsech strandch. 



Jova Tibi vitam vircsque aeternet, et inde 
Vite sua et ficuque sua iam gaudeat exul, 
Ut nunc et posthac omnes iam luce fruamur. 
Patisky viz vzadu pfi bibliografii spisfl. 

'^** Komensky po cel6 dal§{ ilivobytf fysikou r^d se zabyval, avSak ani k pansofick^mu 
spracovAnf, ani k nov6mu vyddni Fysiky biblick6 nedospJI. Johnson pro nov6 vyddnf za 
pNdavky n6kter6 iidal ; 1. 1659 rozpravu o teple sepsal : De caloris et frigoris natura — 
in prodromum novae editionis Physicae, kterd takovdho doSla povSimnuti, 2e JeSti n 1678 
po druhe byla vytiStfina. L 1660 vydal proti Cartcsiovi spisek Carthesius cum sua philosophia 
natural! a mechanicis eversus. I astronomii spisoval hned po zadetf pansofie, avSak ne- 
dopsal, protoze umfel, pro koha byla psAna. JeSti 1. 1663 sloiil Ctyfi kapitoly »Addenda 
ad physicamc a musil nechati tak, nev£da do £eho dh'v. Od Jana Kva^aly dobrd jest 
disssrtace o Fysice v Lipsku, 1886. Bayle a Sorbier s uSklebkem o Fysice se prondSejf. 
Roku 1702 vybral si a vydal Dr. Jachym Lange v BerUnfi 8 thesf, napsav: »Non memini 
me legere unquam institutiones physicas sanius ac solidius scriptas.c — Buddeus v Intro- 
duct, ad Philos. Hcbr. § 37, p. 300 nemdlo Fysiku chvAli. 



104 

I to Samuel Martinius do spisft svych proti Bratffm vpletl, ie Jednota 
ffistoupivsi ku konfessf cesk^, m^a by hldsiti se k luterdnflm a b^ti s nimi 
za jedno, vsak ona ze pr^ hiedf si aridnstvf a bfih vf jak^ho neznabolstvf. 
Jm^nem Jednoty odpov6d€l Komensk^. "® 

68. Jos. JlreJek v rozpravS o ^Literature exulantfi 6esk]^ch« (C C M. 
1874) srovndvaje ndjezdy Martiniovy s ohldsenfm Komensk^ho df: »Porov- 
ndvajfce jiz bezprostrednS dflo Martiniovo s dflem Komensk^ho, nemflzeme 
jinak, nez pfifknouti tomuto. Jakkoli pepm^ pravdy se v ngm odpflrci pfed- 
klddaji, jakkoli rozhodnS vsecky ndmftky jeho se vyvracujf: vsecko se d^je 
zpflsobem uslechtil^m, anobri mfm^m. V§ude nechdno, aby v6c sama pflso- 
bila svou vdhou ; slovy druhdy nad mfru trefn^mi primSSovdno dosti sice soli, 
ale nikde cemefice. Kde2to o Martiniovi ne bezprdvn^ polo^eno pHslovf, ze kdyz 
se komu chce Sermovati, cokoli uchytf, zdd se mu b^ti kordem: Komensk]^ 
vsude vchdzf do jddra vSci a pddn^mi dflvody objektivn^mi srdzf lehkou zbran 
souperovu, jda krok za krokem po jeho stop5, nicemu se nevyh^baje, vsecko 
rovnou mfirou vyndSeje na soud.« 

Nfikdy povzndsf se k pffsn^mu t6nu trpk^ho mravokdrce: 
»V6zte (Martinie), ze lid6 v6df, £eho se vdm chce, a v6di tak^ ze vds 
s to nenf. D61dte se papezem, a nemate &ima. DSldte se Lutherem, a ne- 
mdte Lutherovy pre, ani ust, ani p^ra. Duch vd§ od ducha Lutherova tak 
vzdalen^ jest, jako olovo od zlata. Co je plevS tv6 do psenice m^? df Hospodin. 
Proto2 narfkdnf vase a proSenf lidf, aby vds litovali, nenf ne2 pouhd larva, jfz 
rozumi Bflh a rozumnf lid^ tak6 Kdo Ihostejnost, py^chu, bujnost provodS, 
jine nendvidi, trdpf, hanf, vyhdnf, kacefuje, odsuzuje, jestS ho vsichni jako 
krivdu trpfcfho litujte a plafte! 6 salbo, 6 pokrytstvf!* 

69. Od Jednoty Martiniovi tak6 odpovMSl Bratr Jan Felinus, Jednota 
pak se svd strany dlouh]^, nemil^ ten spor skoncila spisem ^Ccsta pokojt\ 
t. j. prav]^, neomyln^, jedin^^ prostfedek, kter^mz cfrkev bo2f v pokoji, svor- 
nosti a Idsce zachovdna b]^ti mflze, za pffcinou nepokojnych spisfiv Mr. S. Mar- 
tinia z pisem sv. vyhledand, prokdzand a vsechn^m vSm^m Cechflm podand.e 
(V Lesne 1637.) Komensl<^ ve svdm listS Montanovi (1661) jako pflvodce 
k spisu tomu se hldsf. V pfedmluv<5 Komensk^ pred rozptylen^mi Bratfimi 
bolestnS srdce otvfrd: »Zalostn^ jest, ze jeden z ndroda naseho, Cech Cechy 
proti Cechflm k nciictS ceskeho jmena rotf! Ze to cinf v ten cas, v kter^mz 
sam Bfih hnSvu sveho ohen nad ndmi pro hffchy nase zapdlil, v kter^mz bychom 
my k tomu se miti mSli, abychom odvrhnouc od sebe na spolecne rdny vzchd- 
panou zbraft, chytili se zinfi a povalili se pfed Hospodinem do prachu, kro- 
ti'ce hnSv jeho, sebe pak vespolek objimajfce a Ifbajfce a odprosujfce. Nebo 
zdaz vsickni my co jineho jsme v ocfch nepfdtel nasich, nezli ostatek ovci 
k smrti oddanych!* 

*'* >Na spis proti Jednota bratrsk6 od Mr. Sam. Martinia sepsany a na vyvr4cen{ 
k fddu jejimu dovfrnosti v 35 pNCindch vfibcc vydan^, pDtfebn6, mfrn6, kfesfanski star- 
Sich knSii te2 Jednoty br., na ten das v LeSn£ Polskdm v exilium zdstdvajicich, OhU5en(.« 
Leta 1635 (v Lc§nf). 



106 

Obsah spisku uslechtil^ho zahrnouti Ize v tyto rddky: 

1. Pokoj CO jest, Pokoj jest a slove zpflsob takovy, ve kteremz clovek nebo 
jiny tvor, v5cf sv^ch lib^ spofddanf maje, volnfi jeho a bezpecnS bez pfekdiky 
jin]^ch uzfvati mfize. Pax est tranquilla libertas, 

2. Cesty ku pokoji niylne &i: 

a) Ndsili a kvalt, kdyz strana stranu, aby sobfi pred ni pokoj udSlala, 
utlaiiti aneb z cesty skliditi usiluje. b) Hdddnf o vfru, kdyz strana stranu uhA- 
dati a k mlSenf pfiv^sti, aneb uhanSti a vsechn^m dobrym zoskliviti se snazuje. 
c) Roztrzka, schisma, kdyz se kdo od strany druhe, neb ji od sebe odluCuje, 
aby s nf spolku a obecenstvi nem^l. 

3. Cesta pokoje pravd, jenz se tak^ na \x€ rozchdzi ; chce zajist^ Bfih, aby 
mezi ndmi byla mfsto ndsilf Idska, misto hddek sprostnost viry, mfsto roztrzek 
sndselivost spolecnA. 

4. Ndprava pi^edeSlyc ' pt^eshtpku : Vespolek se milujme ; ucme se mfsto 
hddek o smysl viry, rad^ji pracovati o skutek vfry; u6me se spojovati se a 
jednotiti, 6'm ddl tfm vfc.^** 

70. Ze starSfch sv^ch rukopisfl Komensk^ v LesnS vydal: >Labyrint 
sv6ta« (1631), » Centrum securitatis«, pfed desfti lety (1625) sepsan^; 
>0 sirobSc (1634). 

Jako >pfsafi< Jednoty die synody Pferovsk^ z r. 1562 ndlezelo mu: 

»Piln^ a bedliv^ cteni spisfi domddch i cizfch pro jistotu a mi'stnou po- 
vMomost, CO se bud doma v Jednot^, bud jinde d^je a pfisobi.« 

»Bed]iv^ a cast^ rozsuzovdnf toho, co jest v JednotS a ceho potfebi Jednote, 
aby odtud se patfilo na to, byl-li by kde v i^m jaky rozdfl, totiz potfeba 
je§t6 nenapln^nd a to v tSchto vScech : 

1. nebylo-li by jestS o kter^ pravdS vfry sv^tle vypsdno, 2. nebylo-li 
by potfebf kde v cem kter^ch psanf od Jednoty vydan^^ch kde v cem die 
rozdflnosti pffSin a casu napraviti, 3. byli-li by jad protivnfci Jednoty, jimz by 
ndlezelo i psanfm odpovfdati a dosti ciniti a die uzndni rady ^sanf neb spis 
takov]?^ uciniti, 4. na synoddch akta a usnesenf bedlive spisovati.< 

Bratru Blahoslavovi pfidani byli dva pfsafi, avsak Komensk^ ani ve vy- 
hnanstvf nejbfdnSjsfm tak^ bez nSjakeho opisovace byti nemohl pro neslychany 
ndval praci se vsech stran. L. 1630 — 1631 vytisknouti dal »Cvicenf v poboz- 
nosti« die spisu anglickeho Ludv. Bayla, »knfzku milostnou*, rozptylenym ce- 
sk^ho ndrodu ostatkflm k pravemu v pravem poboznosti obnovenf."'' 



^•' Jos. JireCek v C. C. M. 1874, str. 484 a si. 

'" Martinius na Praxis pictatis nevraiil pro velik6 pr^ urdilive bludy kalvinsk6. 
Bratff pak stdle si j{ vdiili a ji otiskovali. V anglick^m jazyku spis ten biskupa Bangot- 
sk^ho V milo l^tech n^kolik a tficetkrdt, ve francouzskdm a nSmeck^m mno^stvikrdt 
vyddn byl, v 6esk6m pak r. 1661 (v AmsterodamS) po Ctvrt6. R. 1641 k vyddnf desk^mu 
(tfctfmu) pfiiinini byli ph'davkov^ nikteff, mezi nimii prvnf >Vzdychdnf ndboind aneb 
rytmovnf modlitbiCky«, v nichi hned my516nky a mluvenf Komensk6ho poznaS, jako 
z prvnfch dvou verSfl: 

Bez boifho polehndnf protoi ten obyCej mfvej: 

vSecky vhzx jdou jen manf: vidycky pfi vSem se modlfvej. 



106 



71. Pficinou Socinanfl, Kristu pHrozenost bozskou upirajicfch, Komensky pro 
pouceni a utvrzenf lidu sveho pfinucen byl nSkolik spisfi vydati. Tak hned 1. IG31 
»Harmonia neb Rozjimanf o umucenf, smrti, pohfbu i vzknsenf Pana naseho 



Aneb: Moudrost svou brinu tu bedliv b^ti 

otviri k T&nu: hlecf, kdo chce§ vjfti. 

V pfedmluvS k 4. vydAni (16(31) pf§e Komcnskj?: »0 n^rode iesky, n^rode boii, nad 
tebou jest nejprve oheft tento, kter^z se nade vSecky ]ii ndrody rozhofel, pro hffchy Tv6 
pUpolati zaCal, nad tebou tedy aby nejprv pldpolati pfestal, ty nejprv a nejpfcdniji vody 
slz a pok^ni pfindSeti hlecf . . . Z kterei maldtnosti vyrazime-li se a k horlive pobo2nosti 
nastrojime-li vroucn£ srdce svd, zaizen bude horlivou miiosti Hcspodtn k zemi 8v6 a sli« 
tuje se nad lidem sv^^m (Joel 2, 18). c 

Jos. Jungmann pro neobydejnou skladnost a Ifbeznost vybral si odtud pro Slovesnost 
za vzor samomluvu: >Modlitbu ve£ern{«. 

»Ach, coi^ jest vezdejSl iivot. Pane Bo2e mfij! Dne§n{ den ned^vniiko tecf nastival 
ndm, a jako budoucfho n^co zadfnali jsme jej, a hie, jiz zmizel! Kam pod6] se dne tohoto (as 
ten, kter>^2 se ukizal byl a minul, a na v^ky se nevrAti vice? Kdy2 jsme pfftomn^ m^li, 
zdilo se vzdy cosi, dlouhost nSjakou majicf, poCitali jsme v n6m hodiny, 6tvrti, minuty; 
a hie, jiz vSecko zaletdlo, tak jako jedink6 okamzenf. Bychom i stihati chtdli a znovu toho, 
co2 pominulo, hiedati, pro neprom^nitedlnost fidu Tv6ho v sv^tS nelze. A takf jest zpQsob 
naSeho na svSti zivota: dokudi nam pfitomen jest, po^itdme hodiny, dny, m£sfce, 16ta 
a zdd se nim dlouh6ho cosi. 

Ale jaki to pomine, menS nezli okamilent jedno zddti sebude; a pfejde jednou, ne- 
vrati se na vSky v^kG. Dej2, mily Pane Bole a( umime po£itati kratidke dny naSe na 
sv^tS a moudfe sobS po^indme, vidouce, an tu mista k pfebyv^ni ncni; 2asov6 sami k ter- 
minu v^dnosti ustavi£n6 nds poddvaji. Cim jsem se prohfeSil dnes, Pane Boie mfij, uvecf 
to prosim v zapomenutf v££ne, af to mn£ ani tobS na v£ky na pam6t nepfich&zf. A kdyi 
veder iivota m^ho pfijde, zamlouvdm sob^, Pane Bole mfij. u tebe skrySi, v nii bych a2 
do veseleho z mrtvych vstdnf bezpe^nS odpofinouti mohl. A potom v sldvu pfijmeS mne. 
Tobd sldva atd.c 

Z rythm& na ukdzku: 

Kzp6vu kohouta. 

Aj, kohout zpfvd, nechf jest odpuStin 

hffch se ozyvA. hh'ch, smrti osten; 

6, dobr>' Pane ! dej v srdce radost, 

Vzhlednii ty na mne, vzdal vSecku ialost, 

dej s Petrem Ikdti, at zpfvdm v££n£ 

hHchu pykati: v nebi bezpe£n£. 

Modlitba rannf idkflv. 

Moudrosti rozvdfil, Jez mfti Boie mflj, 

mA dosti rozm^fil k uliti j&t jsem tvQj ! 

Pdn Bfih sdm, sve dary pracujmo, Ted strdddm, 

protof ndm ne v zmary. v torn stfljme. dej, lidim, 

bych s tvymi tS vdiCnS 

svat^'mi ct5 prdv6 

byl v6Cn6, k tv^ sldvd. 

Ji na. 

Pane Jezu Kriste, pfisp6j mi sAm z nebe: 

ty moudrosti £iste a( snalnost m^ch pracf ' 

vQdce, prosim tebe, v nic se neobraci. 



107 



J. Kr., sebrana ze vsech ctyr evangelistft a v jisty pofadek uvedena. (KromS 
toho tist^na v Amster. 1G03, v Berl. 1757, v Praze \b?}2 a 1804.)*^*'* 

72. L. 1632. Usneseni synody bratrske: » I listeria o pfivodu Jednoty ceske 
aby byla pfehl^dnuta,* a k nf ctvrty dil pfidan o pfib^zfch Jednoty hned od 
pocdtku az posavad. To aby ex annalibus vyhleddno bylo sumovjie, obsfrn^ji 



Pfi za^dtku prdce. 

Ku prdci 8v^ mile sah^m, posilA mne k ctn^mu kondni, 

deji, Boze, a( ^istS zmdhdm, sdm pak pfidej pofehn^ni. 

P o p rdc i. 

Dosti potud toho dfla! mQj Boie, tob£ ddkuji, 

tvdf mi pomdhala stla, se vSfm se ti ob^tuji. 

Kdyi siunce zachdzf. 

Lampa denni ji2 nim hasne, Jezu Kriste, zQstan s ndmi, 

6, ty vnitfni svStlo jasn6» af na^ no^ni tmy nemdmi. 



Pfijdu spdti, 
dej mi vstdti, 



Kdyz jde§ spat. 

6 m6j Boze! 
z m6ho loze, 



V rannim £ase 
zdrdvu zase. 



Kdykoliv hodiny biji. 

Hodina za hodinou, £as za £asem plyne, Protoz, 6 Pane, jenz maS v podtu naSe leta, 
nez se nad^jem, co stin ten zivot mine. nau£ moudrosti a pojmi k sob£ z toho svdta. 

Za pokoj. 

Boze, jen2 jsi BQh pokoje, Dej sv^tu zas utiSeni 

odvraf v^Iky, zaieA boje. a ndm smutn^m pot^Seni. 



Za pokoj politick y a cfrkevni. 



Boze vWn^! 

svdt nesrdeCn^ 

ach jak ty tdice tresceS! 

VSak se v§im tim, 

jd jistd vim, 

ie smrti hf iSnych nechce§. 

N^br2 stihdS, 

ostfe §vihd$ 

proto, aby obrdtil 

hfi§n£ k sobs, 

by porobd 

hfichQ jich nezachv^til. 



Deji tedy nim 

to srdce sdm, 

a( tv^ch metel k pok^ni 

u2iv^me 

jiz se mdme 

zivS V n£m k pracovdnf. 

A kdyzf mnozi, 

jii se hrozi 

hfeSiti, majic b^zef^, 

ach sv6 ruky 

tSik^ muky 

odejmi od nas kdzeA 



Zastav boje 

s^m oboje, 

V svfitfi i V cfrkvi cele: 

af bez vdlek, 

rQznic, hddek 

slouzime ti vesele. 

VSak jsi ty Bflh 

ndS, zl^ neduh 

nezastdftuj tv6 sldvy; 

sve cti zastaft 

a n^m zQstafi 

ni§ Slitovnik laskavy. 



'*^ Snad jest Casti spisu r. 165G shofeleho, jejz Kom. r. 1661 pfipomfnd: Evangeli- 
starum harmonia uno perpetuo contcxtu adornata commentariisque in capita 130 divisis illu* 
strata. Komensk^ dal si na spisu tom velmi zdieieti (majoris diligentiae . Harmonia, 15 dilQ 
paSije s 15ti modlitbami. Harmonie o vzkfiSeni s modlitbou. Modlitba pfed kiz&nim pa§i- 
jov^ra kter^mkoli. Modlitba rymovand, kierii se po kAzanfch paSijuv^^ch uiivati mtie 
(»Jezu Kriste, bo2i synu«;. K&zAni XXI o tajemstvfch smrti, vzkHSenf a na nebe vstou- 
pen! Krista spasitele svSta. Historie o umu^eni s kdzinfm Sestnicter^m 16ta 1636 v LeSndf 
drian^m krati£k6 a pobo2n6 vysvdtleni. Vypravovdni o vzkfi§eni s kdzanfm pater^m vy- 
8vitlen6. 



108 

vsak nez in Synopsi latina proto, aby vsichni v JednotS zfistavajfcf, n^brz i jinf 
o Jednotg a vScech jejfch mi^tnou zprdvu mfti mohli. Porutena ta price bratru 
Janu Komensk^mu, a »kohoz by koli sobS ku pomoci pfevzfti znaU. Ale ne- 
vime, aby kdy spis takov^ tiskem vydan byl. Je snad z toho spisu v^tah la- 
tinsk]^ to, CO pod jm^nem Komensk^ho polozeno je do spisu Ratio disciplinae 
atd. (c. 89) 1660, str. I — 63: Comenii Moravi Ecclesiae Slavonie... brevis hi- 
storiola, o niz Komensky sdm r. 1661 se zmiiiuje? (Hanus: Quellenkunde, r)8, 
Dudik 332, c. 15) nasel v Stokholm^ struoiou historii Bratff moravsk]^ch, ktera 
i V knihovnS Mitrovsk^ se nal^zd. Dudik spisek ten Komensk^mu pfipisuje. 
Snad byl z K. pfelozen. 

L 1632. Historia persecutionum ecclesiae Bohemicae, O (t^ik^ch) proti- 
venstvich cirkve cesk^, v nfz K. ucastenstvi mSl, afkoli nebyl jedinym jejfm 
skladatelem, byla r. 1632 jiz »dohotovena« i »bedlivS pi^ehledniita*.*** 

R. 1632 V m^sici ffjnu dokonana byla s kn^zfmi bratrsk^mi Konkordanci 
pisem svatych — nejv^tsf v nf jicastenstvi mh\ nejspfse Komenslo^ — tiskem ne- 
vysla pro nedostatek pen^z.*** 

Tak^ rukopisy jsou z t^ doby (nyni v Cesk. Museu), jako »Navrzenf krdtk^ 
o obnovenf skol v krdlovstvi Cesk^m« a »Moudrost star^^ch pfedkfl, za zrcadlo 
postavend potomkflm«, jiz v^se dotcene. 

73. Pamdtnd jest rozprdvka Komenskeho (Jos. JirecJkem otist^nd v »Besede 
ucitelsk^* rocn. X.): »Otdzky nSktere o JednotS Bratff cesk^^ch*, kritick^, ne- 
strannd uvazovdni toho, co pi'ekdzelo Jednote ve vnitfnim jejim utvrzeni a ve 
vnSjsfm jejim rozsifeni, ze pro pnlisnou skromnost skrovnou zflstdvala doma, 
ovsem pak ve vyhnanstvi. »Nebiidcme-li Jednoty rozsii^ovati, ani ji neuchovdme, 
protoze kazdd vec, neroste-li, schdzi. ClovSk dotud roste, dokud ho pfibyvd; 
zastavf-li se zrflst, trvd ponSkud v sile, potom nemozn^ nez schdzeti zase, az 
i sejde. Do cistemy nepftb^^vd-Ii cerstv^ vody, prvnf se brzy pfebere a vyschne. 
Nemozne tedy jednoty cirkve zachovati bez nov^ho vzdycky jin^xh a jinj^ch 
ci'rkvi pfipojovdnf, proto ze nemozne, aby nSkter^ vzdy neschdzely.« 

Komeasky spisek ten sklddal, ocekavaje na jisto ndvrat do vlasti n<i3l) a 
sesilenf Jednoty uzsfm sblizenim se stranou pod oboji (orthodoxy) v Cechach. 
Jednou pak skutkem ukdzalo se, jak pfdl si Komensky, jak sesililo by Jednotu, 
Icdyby v ni Cechove, Poldci a Litvane za jedno byli. 

Dne 21. m. zdn 1634 Br. Jan Komensky s Br. Adamem Hartmannem 
zastu )ovali zbor cesk]^ o generdlni konvokaci ve Vlodave, kamz sesli se starsf, 
knezf i panstvo z Velke i z Male Polsky a z Litvy. Co dne 22. m. zdfi bylo 

'*' »Na iiAosi jinj^ch cfrkv(« mSla po usneseni synody r. 1632 »k ti§tSn{« ddna byti 
»a pH torn mfsto appendixu aby pfipojen byl latinskym takdjazykem >j^dd Jednoty* podle 
poslednf edicf piln£ zpraveny«. Datum prvniho vyddnf (Dabamus in exilio ao 16)2) take 
o torn svfidii, it spis toho roku k tiStini byl pfipraven, a^koli teprve roku 1647 poprve, 
r. 1648 po druh6 latinsky vyddn byl. Tim HanuSovy z rdvy bibliografick6 v Quellenkunde 
str. 54 nab)^vaji vysvdtlenf a doplnSni. Nfiktera vyddnf spisu toho jsou: v LeSnS r. 1655, 
V Amst. r. 1756, v HirSperku r. 1814, v Praze r. 1870. 

'^"^ Br. Tom^S (t 1557) konkordanci ^eskou na vSechnu bibli za 7 let jednfm p^rem 
napsal. 



109 

vysloveno, ze velkopolStf Bratff s cesk^mi jedno tSlo jsou, utvrzeno pfed pfijf- 
mdnim, kdyi Komensk^ho pozddali, aby kdzanf jazykein cesk^^m ucinil, oznamu- 
jfce toho pricinu, »2e tim Jednotu ceskou v osobS jeho cti, t^z ze slusn^ jest, 
aby tu pfed tak vzdcn^m shromdzdfinim nase spolecna jednomyslnost byla 
osvediena, aby se po zborfch malopolskych a litevsk]^ch rozhldsilo, ze s Bra- 
tfimi cesk^mi jedno jsou a byti maji. I stalo se tak, jako i Bratr Ad. Hart- 
mann take od nich kazatelnou poct^n.« 

Slusn6 toho zelf, ze nedostcLvalo se Jednotu dloiiho muzflv ucenych, tak 
ze hned zprvu statecnSji dovedli viru vyzndvati nezli ji hajiti. Br. Mat^j Cer- 
venka, (»o ncmz br. Jan Blahoslav napsal, ze soudem a vtipem velikym rov- 
neho jemu ZcLdn^ho Jednota nemSla*) tak reptal, »ze Jednota nase jest mladych 
kufcncfl zpivdnf. Luther pak a jini ucitele ze jsou staff kohouti*. >Odtud take 
(z nedostatku skol a cviceni v jazycich) m^li jsme od nerozumncho lidu po- 
sm^chy a vytykanf tkadlovstvim, sevcovstvim atd.« Blahoslavem a jin^mi lidmi 
studovanymi ze skol Jednota se zmohla; brzy m^a i sve slavnd skoly, zvldst^ 
V Ivancicfch, avsak na cas, protoze slechta ceska jako na univcrsitu, tak i na 
nizsf ustavy vzd^Idvaci brzy po prvnim zdpalu zapomfnala. I kdyz muzovd 
u6eni nabizeli jf sv^^ch sluzeb, Jednota nemSla, nac by je mohla chovati a opa- 
trovati. Znovuzrozcni a zvclebenf narodu ceskeho na lepsim zfizeni lepsich 
skol zaklddaje, aby jich vsude byl dostatek pro mlddez obojiho pohlavi, Ko- 
mensky napfed vyhl^dl mfsta, kde by pro Jednotu hned po ndvratu (KJ.'ilJ 
skoly latinsk<5 byly zfizeny (v Praze, v Boleslavi, v JicfnS, v Sobt^slavi, v Ilora- 
zdovicich, V Tejn6, v Brandejse atd.). 

74. Komensky az do poslcdnich let kochal se v ceskem versovani, zvlastt^ 
metrickem, pisni pak cirkevnich po Br. Janu Blahoslavovi (| 1571) nejv^tsim byl 
zvelebitelem a poslednim jejich dovrsitelem. Kochanovskeho plynnd polsk<5 rymo- 
van{ siln^m bylo mu ostnem, aby i v ceskem neco podobn(^ libezneho bylo do- 
sazeno. Avsak mocnou ochranou jistoty a lahody rymu polsk^mu pfizvuk jest 
na pfedposledni slabice slova; tklivemu Komenskcho sluchu skryt^ zustavalo 
pflsobenf pfizv\iku ceskeho ve zvucnost ceskeho rymu, coz teprve Fr. Susilcm 
(f 1808) bylo objeveno, ze totif rymuji se zvucnS a mocnS, nikoli klinkavS toliko 
slova stejnoslabicnd i6hoi pfizvuku. Vyraznelto tedy rymu pfi pisnich Komen- 
skdho nenf. Bydle mczi Polaky a N6mci, pro nov^ obcerstvenf zp6vu a pro vetsi 
pfi sluzbdch bozich vzajemnost Komensky po r. 1 033 drahnS pisni polskych a 
nemeckych do cestiny pfevedl a v cistS psan^m notovan^m rukopise (4") i)ro 
pffstf vyddni Kanciondlu bratrsk^ho pfipravil. Radii zajiste na podzim r. 1033, 
kdyby popfdl Bflh vrdtiti se do vlasti, aby kancional nebyl vytisten znova, 
nez aby byl zkracen a upraven v metru a rymu. Rym, jak vime, nedafil se 
Komenskemu : za to tim vice o to usiloval, aby shodovaly se slabiky dlouhd 
a kr^tk^ s notami dlouhymi a kratk^^mi, aby zakladala se Ifbeznost zp6vu na 
pfirozendm souhlasu textu s melodii. V m^sfci mdji 1. 1640 na pfiklad n^kolik 
zalmfl pfelozil, aby delkou a krdtkosti slabik hodily se pod francouzske me- 
lodic Bratffm tak oblfbcne, ze jiz davno od nich byli pfevzali je i NSmci. 
Avsak na dalsi provazeni takove slovne i hudcbni harmonic kde Komensky 



no 

mSl nabrati se casu ? I Fr. Snsil jestS zada, aby verse k zpivini \xrten6 pHro- 
zenou d^lkou a krdtkostf slabik s notami se srovnavaly ! 

75. Dne 25. m. listopadu 1636 synoda lestinska zbor v Lesnc takto spofd- 
dala : Br. Martinovi Gertichiovi conseniori za ordinarniho collegu v torn zboru 
pfipadala Br. Jana Komenskeho seniora, tak a na ten zpfisob, aby Br. Martin, 
jakoito lepsi jiz zndmost ovecek bozich stdda toho inajfci, i coz vie k tomu 
ndlezi,,tak jako posavad prdci a peci o lid na sobS nesl, a Br. Komensky nej- 
predneji ucenim a kdzanim a tolikez pozoran na rdd a kdzen ku pomoci 
jemu byl. A ponSvadz jeden z nich jest seniorem a druh^ conseniorem, oba 
dva podle fadu jednoty mista a povinnosti sve znati povinni budou.*^* 

76. Vzdcnou pamatku po kazatelnS Komenskeho literatura 6eskd md ozv^nii 
ziveho umSni jeho kazatelskeho '^^ na obranu bozstvi Kristova proti Socifianftm, 
jez Criigem klade mezi nejzdafilejsi plody homileticke 17. stoleti. 

Z uceni Komenskdho vzesla povestna tehdaz rozpravka didaktickd o studiu 
latinskem (De sermonis latini studio dissertatio didactica), pripsand Vratislav- 
sk^m*^® dne 22. m. prosince 1637. Pfedeslav vhodnou didakticku, osnovu svou 
jazyka latinskeho ctyf stupnovou : Vestibulum, Janua, Palatium, Thesaurus, az 
k dokonal^mu naucenf se latinS podrobnS vyklddd, zaroveh pak ndstupce sve 
ve stavbS dalsfho dfla didaktick^ho pfedstavil.*^^ Aby zajist^ oddati se mohl 
jiz pansofii, zvldstS zbudovati Palatium (pozd^ji Atrium pfezvan^) a Thesaurus 
jin^m odkdzal — nebohy, pozdSji vsecko, co ted odlozil, pro Sv(§dy nebo pro 
Uhry sam sklddati musil. 



i str. 206. 



'^<^ »Zatim Andreas Fabricius jihen do Skoly obrdcen a jemu se oieniti v b^zni 
boil povoleno;« poslednf zprdva >Dckretfi Jednoty bratrske« \y Praze 18Go, 314), kter6 pro 
vypravov^ni leSenske vj^bornS poslou2tly. 

'^' L. 163G Kdzdnf XXI. O tajemstvich smrti, vzkflSenf a na nebe vstoupenf Krista, 
Spasitele sv£ta, u£in6nd v Le§n£ Pulskem r. 1(336. v Amst. IGOS. 

'** 2e VratislavStl Skoly sv6 dbali, dflkaz: Mandante inclylo senatu Vratislaviensi pro 
scholis potlssimum Vratislaviensibus vydal knihkupec Vratislavsky, David Miiller, slovnik 
(dictionarium) lat., ndm., pol., iesky 1G20. Jgm. 131, d. 42. Rozpravu pfedlozil Komensk]^ 
Vratislavsky m snad s^m. Tenkrdte nejspiSe prodal ori^in^lni rukopis Koprnik&v »De revo- 
lutione orbium coclestium«. Toho £asu byl hejtmanem slezskym Nostic, pH jehoz potom- 
cich vzdcn^ ten rukopis i s podpisem Komenskeho chovd se v bibiiotdce v Praze na 
Mal6 Strang. 

'^' Vratislav znama jest jakozto d^dic^ka knihovny slavneho Karla 2erotina. Pan Karel 
starfif z 2erotina, znaje heslo jezovitd proti nekatolikQm v Cechich : ^adn^ho z kacif A ne- 
Setfiti, nejm^nS pak t£ch, kdoi k rouhav6mu uttnx bratrskdmu se pfizndvaji, a od svych 
souv^rcQ §(astn£j§im osudem liSiti se nechtdje, na Ferdinandovi povolent k vyst^hov^ni ze 
zem£ si vyi^dal, a kdyz Ferdinand, ze vSudy vdrnou jeho poddanosti uji^t^n jest, ohiisil, 
Vratislav v Slezsku k pfebyvdnf si vyvolil. Maje je§tft roku 1G28 opletdni stranu prodeje 
sv^ch statkQ povzdechl si, 2e nevddCinici tak po n£m ^lapaji, a odstdhoval se do Vrati- 
slavS. S jak^m vfidomim a pfesvfidieni'm, vyrozumSti Ize z listu jeho dne 7. pros. 1628: 
»Kdyz sob6 pfed ot\ stavim svflj byt, ktcry ve Vratislavi mdm dosti nepfijemny a ne- 
pohodlny, nevSelijak se mu t£§im, ale zase mysli svou na to navracuji, kdybych na samo 
pohodli, kter6 bych kde miti mohl, hled^ti chtSl, 2e bych se nemusel jinam z Moravy h>'- 
bati; vSak ponSvadi vice sob£ vaiim vQle bozi a dobr^ho sv^domi, rad^ji chci po cestd, 
kterou mne vede, jiti, nezli tim, co opou.^tim, ddti se v^zati.<^ Jungm. Slovesnost 1846, 



Ill 

77. Prvnf spolupracovnici Komenskeho byli bratfi Jiff a David Vechneraviy 
onen theologie, tento filosofie doktor, snad vystShovalci z Fulneku, svakfi Men- 
celia ze Sprotavy. Oba hned spfdtelili se s Komenskeho sm^rem didaktickym. 
Zprvu oba byli znamenit^mi uditeli v Bytomi, potom David sluzbu pfi drkvi 
nSmecke pfijal, JiH pak Sel za uiitele do Bfehu. Jiff o nSmeck^m Vestibulu 
Aoht} rozbor sepsal, David pak pokusil se kapitolou pdtou (De igne, o ohni), 
jak by k BrinS Chrdm latiny po vzoru sedmi sfnf chrdmu Salomounova mohl 
b]^ti pfistaven. Tak^ byl z tSch, kteff myslili, ze by mladez nejl^pe nau6ila se 
latin^ sam^m toliko obcovanfm, kdyby na to byla zffzena v kazdem vStsfm 
m^t^ zvl^tnf kollej latinska, cemuz nemdlo pfdl tak^ Komensky. Idea Chrdmu 
toho latiny tak se zalfbila, ze ji pfijal do sebranych spisd svy-ch didaktickj^ch, 
a proto vybfzel jej, kdyby mfsto nSho Falatium (Atrium) v^mluvnosti a ozdob 
jazyka latinsk^ho pro mlddez slozil. Thesaurus na p^ci ddn byl Sigmundu 
Eveniovi. 

y. 

Komenskeho snaha smffiti lidi v ndbozenstvf. — Vyniicend 

obrana vfry. 

78. Komensk]^ v stdie pam^ti aiE do sv^ smrti zachoval, ze kn^zf umfrali tymz 
pofadem, jak^ jim pfedpovfdala Kristina Ponatovska, kdyz ji tSsili pfed zddn- 
livou smrtf; jenom o Komeriskem zjevil pr^ Spasitel, ze neumfe dfive, dokud 
nesmiff n^kter^ch lidi na zemi. Znamenala tedy i vSstkyn^ pfi Komenskem 
zvldstnf vroucf snahu mfmiti a mifiti lidi v ndbozenstvf, aby ti, kteff m^li 
sobe byti nejblizsi v Idsce^ nebyli mezi seboii nejprudSf v nendvisti. 

Cfm vice zajiste vzddlili se evangeh'ci od feima, tfm v^tsi mezi nimi byla 
rflznost a nesnciselivost, zvldstS kdyz do obfadflv a do kdzn^ pletli se panove 
svStstf, tak ze bylo papezfi dost, ale zddn^ fo'm. Snazili se tedy muzov^ uslechtilf, 
aby aspon v NSmecku mezi evangelfky rftznovcrn^^mi zjedndna byla jednota 
a smfr. Sotva tedy po Lesnfi pon^kud se poohledl, k Janu Valentinovi An- 
dreae se obrdtil za obnovenf b^vald >spolecnosti kfestanske«, i aby do nf 
byl pfijat zadaje. Andreae odpov^d^l laskav6 dne 4. zdff 1628, ze tvrdo jest 
vybfzeti bojovnfka vyslouziieho k nov^m randm, sily jeho jsou pry ty tarn 
a sotva postacujf peci o ovedky jeho, avsak v dfle tak chvalitebnem ze hotov 
jest vytrvati a zemffti. I pfijal jej rdd mezi spoiecnfky a pfdtely, »vzd<ilen-li 
jsi, jak pfses, vseho strannictvf a hastefenf, uv^ffs toliko pravde same, jf se pod- 
robfs a oddds se svobod^ kfestlanske, spojen^ s ldskou«. Andreae, spolecnost 
kfestknskou ut^sen^ op^t puceti vida, dne 1(5. zafi l(>2y Komenskeho nej- 
upfimn^jsim pfatelstvfm ujistiv, s dusevnf skrousenostf zabral se do vzpomfnek 
na prvnf zalozenf spolecnosti kfestanske: »Bylo nds n^kolik, a mezi nimi mii- 
zove velmi vainf, kteff po onom sm^sn^m planem povyku (o vsev^doucfm 
a vsemohoucfm bratrstvu Rfizoveho kffze r. IG12) jsme sestoupili se v spolek 
asi pfed osmi Icty, i mnozi pfipraveni byli k boji, kdyz nas pfekvapily nepo- 
koje V Ncmecku a malem nas rozptylily. V^tsina do lepsf vlasti pfevedena 
nas opuslila. Jedni naffkali nad nestcstfm, jini do nepokojfl byli uchvdceni, 



112 

n^ktefi zoufati se jali, jd pak svijeti plachty. Jenom mdlo nds zb^^vd, touzfdch 
vice po blazendm rozlouceni, nejsoucich dostateCni, abychom stdje Augidsovy 
mohli vycistiti, a pfenechdvam vdm, abyste ctli d^jiny naSeho utonutf, a nidte-li 
chiitf, je napravili ; my sami dosti budeme spokojeni, podniknuti-li nase neminulo 
se cele s cilem. To tak^ utechou bylo tSch, kteff bludn^mi cestami nov^ zemS 
odkryvali, tSm, ktefi by po nich ndsledovali se stastn^jsim veslem. Cil byl ne- 
ndhlym zapuzovdnim model ndbozensk^ch a literdrnlch pfivadeti Krista na 
jeho misto zase. Avsak on casern sv^m dostavi se sdm, a snazeni naseho jenom 

V 

potud, jako nSkdy na Davidovi chrdmu zddati bude. Ze pak jako N^mci vo- 
lili jsme jenom Nemce, libovoln^ bylo zanzeni, a hned tenkrate zm^nfino 
bylo. Dobrd v^c vsecky ndrody za soudruhy k sobS pfipousti, zvldstfi ty, 
jez spojuje vyhnanstvi kfestansk^. PoslechnSte nasi rady a jedind vSci t^ si 
hledte, jisti jsoucc nasi pochvaly.* 

79. Statecny prostfednik a laskavy smirce evangelikfl nemeckych byl po 
osm jiz let Jan Duraeus, bohoslovec anglicky v Amsterod4m6, ddvn^ zndmy 
Komenskdho a Jednoty. L. 1G;)G caste listy od nSho dochdzely zvldste starsich 
bratrskych v Lesne, aby Jednotou byl podporovdn v jedndni pokoje mezi 
cfrkvemi evangelick^^mi v fisi nemecke. M^l tedy jm^nem cfrkvi polskych spis 
Bartol. Bytnera, pfed 18 lety vydany, Janem Bytnerem synem zkorrigovdn, do- 
plnSn a ku vsem cfrkvfm a panovnikflm evangelick^m b]^ti rozesUn a ke svor- 
nosti jich napomenouti, pdnovd pak polsti ke knizat^m nSkter^^m pffmluvy pi- 
semn^ m^li uciniti. Komensky Bytnerovi pfi prdci m^l pomdhati, kdyby bylo 
potfebf. Coz nejspise se nestalo, protoze Bytnerovi, aby piln^ji te prdce hledati 
mohl, Augustin Claudianus »za mlddence do skoly* na cas pfiddn byl. — Spis 
mel ndpis »Exhortatio fraterna ad omnes Europae ecclesias, rcges, principes«. 

Komensky tehdeiz »Cestu pokoje* k tisku pfipravoval, '}ii Jednota spory 
se Samuelem Martiniem 1. 1G37 klidn^ cht^la ukonciti. Spisek ten sam jest 
piikladem a vzorem spisu smirneho, pro obecnost zdsad svych pro spory 
vesker^ch vyzndni vyborn6 se hodici, jakz v odd^lenf pfedesl^m (8.) sm^r a 
obsah jeho ukazuje. 

80. Smdci snahy nabozenske (studium irenicum) celou bytost Komehskeho 
az do smrti pronikaly, rozsifujice se s mocn^m lisilim v snahy po tmpravenl 
vh'i lidskych a po zalozeni blazenosti lidske hned pod ncbem, jimz dospiva- 
jici pansofie kfestanskel zdkladem m61a byti nejpevnejsfm a pomocnici nej- 
vernSjsf. Avsak s hrub]^m potkal se tu odporem za zdivocilych, nesnelselivych 
casfi, tak ze nejednou zakusil bolestne opravdivosti ut^chy velik^ho Melanch- 
tona: »Neboj se smrti, protoze biides sprosten hh'chfi, strasti svSta, zufivosti 
bohoslovcfi (liberaberis a rabie theologorum).* 

81. V Polst6 za prvnfch let pobytu tarn Komenske^ho katolikflm i vsem 
cirkvim evangelickym jako na pohorseni a na urdzku nejbujn^ji kvetlo so- 
cinstin se svymi Athenami sarmatskymi v Rakaif^^ se skolami tain (1602: 
1000 chovancfl) a tiskarnou, z niz die bible Lutherovy vysla bible socinskd, 
katechismus a j. Socinane Kristu pfirozenost bo^skou upirali, bez nlz by kfe- 
stane, vence v Krista, byli modldri. Cast^ji bylo tedy rytffi Kristovu bojovati 
za uchranSni cti a slavy Kristovy proti bludnym iiccnim. O prvnim svem 



113 

spisu proti ucenf socinsk^mu Komensky pise: >L. 1637 v PolstS od Meli- 
chara Scheflfera vysel spis nesmfmfi gigantick]^ (opoviilivf), Se Kristus nevstal 
B mrtvych vlastnl svau mocl^ ncS Se vzkHhn byl od Otce. Coz kdyz bylo 
cfrkvfm evangelick]?^m pohorsenfm, ustanoveno bylo odpov^di slusnou poslu- 
chace napomenouti a o pravdS cldnku toho pouiiti, a vSc ta z vflle vysSfch 
pfikdzdna byla mnfi. Uiinil jsem, a knfzecka kacifskd (s pomocf Bozi) tak byla 
vyvrdcena, ze podlehl spisovatel jejf, jsa cel^ spleten^, s obvyklou urputnostf 
vsecko pfekonati cht6je. Nebo kdyz vychloubal se, ze bud vsecko od zd- 
kladu chce vjrvrdtiti, nebo ze nechce ziti, b^hem mSsfce ziti pfestal, uchvdcen 
byv horkou zimnicf, jiz si uhonil bdSnfm a stdlym mysli namahdnfm (kdyz 
silou vtipu hledal vit&iti nad pravdou). Zaklddal pak nad^ji ve vitSzstvf hlavnS 
na torn, 2e nedf pfsmo, ze Kristus vstal z mrivj^ch^ nei ze byl vskHietty pfe- 
ceiiuje nfemeckou bibli Lutherovu i odvoldvaje se k pfekladu rakovskemu, 
jeni vysel 1. 1630. Tam ddna mi byla pffcina, abych probral vsecka ta mfsta 
Novdho zdkona, kterd t^kaji se t6 vSci, a srovnal pfeklad Lutherflv i jejich 
s feck^m pramenem. Kdyz se tak stalo, shledal jsem: 

1. ze rovnS tak casto di se, ze vstal ^ jako ze byl vzkHien\ 

2. ie V obojim mluveni jest tajemstvi ; kdyz Kristus mohl vstdti z mrtvych, 
zivot V sobS maje, prdv6 jako Otec (Jan 5, 26), maje i moc skrze sama sebe 
poloziti dusi svou za ovce a vziti ji zase (Jan 10, 18), vlastni mocf (aby znicil 
smrt na znameni vftSzstvf), ale nikoli die vlastniho usouzenf m$l vyjiti z v^zeni 
smrti, nez zavoldn jsa a propust^n od toho, jemuz dal se za hffsnfky za ru- 
kojmi, jakz jsem sdm (ve spisku proti Schefferovij, tajemstvi to s mnoh^ch stran 
probiraje, z pisem ukdzal. 

3. Shleddval jsem, ze v obecn^m pfekladS n^meck^m nenf zddn^ chyby, 
protoze slova feckd iyiigofiai a iytQtri^' maji netoliko vyznam trpn^, nez i stfedni 
(non tantum passive significant sed neutre), ie mohou vovn^i byti vykldddna: 
vstd/i z mrtvych^ jako vzkHienu byti. Dolozil jsem, ze v bibli feck^ o Bohu 
samu, kdyi vstdvd svj^m na pomoc, uzivd se ^yig^rj, excitatus L e. surrexit, 
vstal. I Rakovstf slovo to 43krdte jinak vylozili nez Luther.* 

Z listu k Montanovi doviddme se, ze odpovM Komensk^ho z rozkazu 
starSIch byla vyddna po n^mecku 1638, po latinsku pak ze vysla v Amstero- 
dam6 1659. 

82. Mnoho mrzutostf natropil Komensk^mu vystShovalec, vystShovalcem 
Felgenhauerem, Kristu pfirozenost lidskou upfrajfcfm, sveden^, o cemz vypra- 
vuje Komensky : »Pfisel 1. 1636 z rozpt^^len^^ch pro evangelium Cechflv jeden, 
Daniel Stolcitis^ l^kaf z Cahhradu, k ndm do Polsky do vyhnanstvi a po- 
me§kal s nimi nSkolik mSsfcfl. Potom do Gdanska v PrustS odebral se. Tu 
setkal se s Cechem urozen^^m, Ehrenfriedem Berbisdorfem, vojfnem stateinym, 
az povSrecn^ ndbozn^m, dogmatem Pavla Felgenhauera ji2 nakazen^m, od 
n6hoz tymiz tajemstvfmi byl napojen. On tedy, nov^m tlm nektarem jsa 
opojen, maje za to, ze i jinj^m md b]pti pfedkldddn, poslal jako zdkladem za- 
cat^ho pfdtelstvi knizku Felgenhauerovu » Wahrheit und WeissheiUy neiddaje 
nic, neili spisovatele anonymnfho p)osouzeni Ced jsem, rozvdzil jsem, odepsal 
jsem, ze obsahuje mnoho dobreho, nez ze v6zi v tom zmije jinovtotvi. Nacez 

Fr. J. Zoubka 2ivot Jana Amosa Komenak^o. 8 



114 

on vida, ze nemdm se k nicemu, ani nehlesl. Ale pon5vadz jedovat^m tim 
dogmatem nakazil vlastnfho bratra sv^ho, jejz s sebou mfel, taktez lekafstvi stu- 
dujiciho, on jako litroba noveho mestu plnd ducha rouhdnf vybuchujicfho udrzeti 
nemohl, ze tropS si hanebnS smich ze star^ viry otcfl sv]^ch, i vsech kfestlanfi 
o Kristu prav^m synu 61ov6ka, t. Hiroeku prohlasoval, nos stercoreum habere 
Christum a podobn^ ohavnosti. V6c ta cinila vsfm prdvem oba nendvidSnymi 
u Bratff pravov^rnych, tak ze musili vyjfti z Gdanska a uteci se do m^stecka 
Risenburka O torn o vsem jd po tu chvili pranic ncv^dSI, a pfece jsem mezi 
svymi vesel v podezfeni jinovSrstvi (heterodoxie). Nebo pon^vadz Stolcius 
chlubil se snad zacatou se mnou zndmosti a ten i onen list ukazoval, stalo se, 
ze mne lehkov^rnost, nevim ci, zavlekla v podezfeni, ze jsem s nfm zapleten, 
a povfdali si v Prusich o torn tak, ze konecn^ bylo psdno z Litvy superatten- 
dentovi Velk^ Polsky, proc trpi mezi sebou clov^ka kacife, nebo proc ho ne- 
maji lepe na zfeteli. Nezakousi-liz cfrkev jiz stavu dosti smutn^ho od sociftanfl : 
maji-li boufe nove b^ti vzbuzovany bludem opdcnym? Felgenhauer byl pry 

V Gdansku u pffvrzencfl svych, zavolany pry od nich. Komenskj^ pry take 
pfisel a kftil Felgenhauerovi dcerusku. Pficinovali se pry take jich atronove, 
aby dostalo se Komenskemu, Ceho nebylo Ize naditi se Felgenliauerovi, cti 
kathedry vefejne. Avsak magistrat cil to, a pletichy byly nadarmo. 

Ucinek schflze te byl, ze Felgenhauer vrdtil se do NSmec, Komensk^ do 
Polsky, a jake krom6 toho psali klepy klepave. Pfisel tedy s listem tim do 
Lesna superattendent M. Orminius, aby vysetfil tu v6c. Vysetfena byla a 
shleddna pfeohavnou Iziv^ povSsti nifiemnosti, kdyz bylo na jevS ze vsech 
svfidectvi, ze Komensk^ nikdy v zivobyti (az po tento den) nevidSl Gdanska. 
»Ale soubratfi voli a rozkazem, i touhou pfed tvdfi drkve uhdjiti poctivosti 
jmena, vlozena byla na mne nutnost, abych znova napomcnul Stolcia a zra- 
zoval jej od kacifsk^ vseteiJnosti. Stalo se.« 

/Avsak CO s takovymi rypaly vyst^hovalci ? Stolcius nespustil Felgenhauera 
s oa, jak dopadne s Komenskym, Felgenhauer pak, chtSje vrtati na ostro, 
nechal tak, kdyz vytasil se proti n^mu s puvodnim znSnfm spisem jakozto 
rozhodujicim, ze prj^ nemd daru jazykfl; Stolcius vyst6hoval se do Uh.er a 
ctil Krista s vyznavateli star^ viry jako boha clovSka [&tdv&QO!)7ror) — 1. 1G61 
vdova po nSm zila v PrcsovS. 

Felgenhauer z Buskovic v Zatecku hncd za studii ve Vittenberce sve m^l 
vrtochy, veskere v^d^ni lidske krom6 lekafstvi zamitaje. Na pocdtku vyhnanstvi 

V Amsterodame 1. 1623 vydal proroctvf, ktera die chiliastickc chronologic jeho 
ihned m^la byti napln^na. Odtud z bludu, nesmyslfl a polemik ncvychdzel. 
Od r. 1635 — 1649 u Brcm zustdval, kdez vydal onen > Spiegel der Wahrheit*, 
die jchoz str. 187 a 188 mel jiti k Zidflm a Turkfiin s evangeliem zivota, jez 
mu byl and^l zv&toval. 

Proc Komensky Felgcnhauerovy bludy snazil se vyvraccti, byla myslenka : 
Clovek, ivor jsa roziimny ani bcz rosumu nebloudi; pravdi' po.iobnost mlsto 
pravdy blud cini. Neni divu, ze u Felgenhauera nalezlo se mnoho dobreho, 
jenom kdyby pry bylo na jinem miste a v jinem spojeni. A jaka byla to pravde 
podobnost misto pravdy, kdyz Felgenhauer skoncil ncniecky spis svflj po la- 



115 

tinsku: »Nejvlastn^j§i Boh^ definice jest clovSk i Adam duchovnf a nebesk^; 
kdo ndm dd zfeteln5jsi?« 

Komensk]^ proti obyceji rozmrzele parodoval ta slova, omluviv se Stol- 
ciovi: >Nejvlastn6jsf Felgenhauera definice jest: Osel i vfll rozumn]^ a zvaniv]^; 
kdo ndm dd zfeteln^jsf ?« 

Bellarmin, jesuita ucen^, pro snaselivost i od protest antfl vazen^ (f 1621), 
o Illyriku Flascovi (f 1575) fekl pry, ze byl muz k vymi^sleni nestvftr zro- 
zen]^ — hfich prvotni za substanci poklddal. A nestvflrdm Felgenhauerovym 
ani nebylo konce. S Puciem ucil, ze Kristus umrel za vsecky tvory, protoze 
i ony hrichu licastny jsouce, potfcbovaly smifeni. I tomu ucil, ze evange- 
lium t^ce se tak6 tvorfl nerozumn^ch, pro^ez busy a kachny byly mu >se- 
stfidkami«. 

Dobrota, sndselivost a smfrnost Komensk^mu az na skodu byly. Vime 
zajiste z mladSich starsfch let, ze pro laskavost a vlidnost od kazdeho byl mi- 
lovdn, ve vyhnanstvf pak mnoho bylo star^ch i mladych hejskfl a tfcstSncft, 
jimz pranic neslo o pfesnost viry, nez o hdddni a hastefenf, do n^hoz dobry 
Komensk^ i vseteCnfi byl strhovdn, jako Stolciem, nepovolan^m posuzovatelem 
kritick^ch poznamek k zas^lanym spisflm Felgenhauerovym, kter^ v Prusich 
Komensk^ho pfivedl do klepft, Cechy do ostudy. 

10. 
Pocdtkov^ pansofie kfestansk<$. 

83. L. 1635 dne 28. srpna Komensk^ »vznesl zddost na starsi, aby mu do- 
voleno bylo z Le§na se poodstfihovati na mlsto jin^ (bud do Skoku neb do 
Ostroroga) pfi&'nou vyzivenf snadnSjsiho a lepsi ku pracfm zvolnosti. Dovoleno 
mu toho a ku pracfm boziho pozehndnf pozdddno, avsak aby ku pracim obec- 
n^m podle potfeby a moznosti uprdzdnovati se povinen byl.« Tykalo se to p^ce 
Komensk^ho o dovrseni studii mlddeze po dostateiin^ latinsk^ pfipravS, jakz 
ozndmil t^mz stariim dne 27. m. ilnora t. r. : »Pro dospSlejsf mlddez ze pfi- 
ciny obmejslf hojnfijsf, jmenovitfi paiisophiam christianam^ na niz sdm pracuje. « 

Co tedy schdzelo jestS z vyssiho latinskeho utenf (Viridarium), David Vechner 
po zddm^m professorovdni v Bytomi v Lesn6 usediy, dodSlati m61, ovsem die nd- 
kresu Komensk^ho, jemuz bylo i^iditi od r. 163G cele Lesenskd gymnasium. Kterak 
vefejnost dov6d61a se o tom zam^Slenem Komenskt§ho pfedsevzeti, o tom sdm 
rozprdvf (Opp. did. I., 403): »Tolik potlesku pfi vSci, die m^ho soudu nikoli 
tak velike — za »Brdnu jazykfl* — k n^cemu v<^tsimu a Icpsimu, mne po- 
bddalo. Jal jsem se tedy pfemyslcti, zalfbilo-li by se snad rovnou merou, kdyby 
kousek vccnejH uc^enosti a vnitrnejsi moudrosti, k podobenstvi souzvukfl har- 
monic zp&sobcn^, pokusem byl pfcdlozen. 1 vzesla z toho zddost sloziti »Brdnu 
z/m« cili >Vrata moudrosti«, jez by slouzila studujfci mlddezi k tomu, aby, na- 
ucfc se pomoci Brdny jazykfi v6ci rozezndvati zevnitfne^ navykala ^i potom na- 
hlfdati do litrob v6cf a pozorovati, co kazdd v6c skrze svou bytnost jest. Ta- 
kove studium kdyby bylo rozsifeno po vsech vScech (aby obsdhlo vsecko, ceho 

8* 



116 

potfebf vMSti, iiniti, vSfiti a doufati), jal jsem se doufati, ze by pfekrdsnd n& 
jaldL encyklop^di(5ka cili vsev6dicka s dobr^m prospSchem mohia b^ti slozena* 

84. V Anglicanech 2il (asi od r. 1630) Samuel Hartlib, muz vysoce u6en]^, zi- 
votem m6n6 znam^, nezli jest potfebi i pro zivot Komensk^ho, jehoz byl 
ddvn^m dflvSm^m a upnmnj^m pfitelem. Ndm povSdom jest z Didaktiky od 
roku 1632 jako reditel soukrom^ho slechtick^ho ustavu vyuiovacflio, hned pak 
od pocatku pansofie jako nadsen]^ jejf velebitel a sifitel jejf prakticky a energicky 
(strenuus rerum iQyodiMy.TriS). Milton k vybidnuti jeho napsal a jemu pfipsal 
rozpravu vychovatelskou (Of education 1 644), kdez di o Hartlibovi, ze byl clo- 
vSkem, poslanym od dobrotive Prozfetelnosti z dalekych krajin, aby byl pncinou 
a pobudkou mnoheho dobreho ostrovflm britsk^^m. (Gott Mus. 1874, 274.) 

Hartlib dovSdSv se od studujfcich moravsk^ch do Angli&in se odebravsich 
o pfedsevzeti Komensk^ho, za nSjaky nacrtek pi^stiho dila ho zddal. Petr 
Laurenberg, lekaf a filolog v Roztokdch (f 1639), vydal spis Pansophia sive en- 
cyclopaedia philosophica, jejfz ndpis velmi zalibil se Komensk^mu: ze pak 
V Encyklopaedii te nebylo ani zminky o Kristu a zivotu vficn^m, Komcnsk^ 
vyvolil si pro novou, a to hlavni nauku ve skoldch kfestanslo^ch napis Panso- 
phia Christiana^ ackoli slova pansofie uzil jiz ve Fysice. 

Nedockavemu Hartlibovi napsal a poslal Pfedehru pansofie, kterd budou- 
dmu dilu jako pfedmluva mSla b}^ti pfedesldna. Bez vSdomi a svolenf Komen- 
sk^ho Hartlib vydal soukromy ten spis 1. 1637 v Oxford^ tiskem s ndzvem 
Conatuwn Comenianonim praeludia. Porta sapientiae reserata (Snah Komensk^ho 
pfedehra : Vrata moudrosti otevrena). Komensky u6enc5m zndm byl vsude, ze 
stacilo jm^no jeho, aby kazd]^ soudil o zamySlen^ vsevMS kfestansk^ die sv^ho 
pfesv$d6eni. A to byl umysl Hartlibftv, ucenc&v lisudky takove vyldkati a vy- 
hledati a pojistiti podpory hmotn^ dilu tak obrovsk^mu, sily muze jedineho 
daleko pfevysujidmu. 

85. Do Lesna doslo oxfordsk^ vyddnf Hartlibovo s omluvami. Tak^ do- 
chdzeli lisudkove zam]^slen6 vsev^dy kfestansk^ z rozlicnych zemf. Vetsiho pry 
dobrodini bosiho nebylo ddno lidskhnu pokoleni po svetle slova boziho: tuto 
pak k pravdivejsimu a plnejsimu svetlu cesta nalesena: naMhati tedy slusf na 
Komensk^ho, aby dilo dokonal. Jinf psali, ze nenf moznd sloziti takov^ bffmfi 
na bedra jedineho Komensk^ho, po pomocnfcfch ze ohllzeti se tfeba. Na Hart- 
liba Komensky mrzel se, ze vyvrhl jej mezi lidi, ze nemohl v tichosti dotkati 
svflj litek, jako pfed tim >Brdnu jazykfl*. Ut^chou mu bylo, ze byla iinSna 
nadeje v kollej pansofie kou, Nechal tedy dalsiho dila, az co by usoudila v^tsina 
muzQv ucenych, mcnsimi toliko castecnostmi, fysikou, astronomii se zabyvaje. 
Jan Adolf Tassius, professor mathematiky v Hamburku, Hartlibovi psal: » Vre 
jiz po vseeh koutech livropy vsevedy a lepsi didaktiky studium ; kdyby pak nic 
jineho viee nedokdsal Komensky ^ nezli ze zasil v mysli v^ech ostnii takou zeii^ 
za to o nem miti slusi, ze dosti ucinil atd,< 

Frantiskdn Mersennus, ve sv^ch snahach nSkdy podivny*, kdo vi co od 
Komenskeho ocekaval, kdyz mu (1640) zPafizejako »pansofovi« psal: »Kdyz 
jsem byl pfecetl, muzi podivuhodny, co tvQj >Podromus« (v Lond^^nS 1639 
vydany, c. 31) slibujc, kojim se vroucim pi'anim, kdo ovoce jeho uzff, ze zvola 



117 

s krdlovnou Jubskou: »V6tsf jestS jest moudrost tvd, nezli povSst o ni, jiz byl 
»Prodromus« rozsffil.* **** 

»Vsecko to, nevfm jak, ii6inilo, ze jsem iilevoval v prvnf sv^ vrouc- 
nosti, kdyz, onfich vfce mu2flv ocekdvaje, jsem za to mSl, ze nemdm potiti se 
sdm. Jedna v6c pfeobtfznd byla, ze nalezli se muzov^, (a to doma u nds v Polste), 
kteri vdice v podezrenf berouce cely vsevSdn^ zdmysl, povfdali, ze bude ne- 
bezpeinou mfchaninou bozsk^ho s lidsk^m, bohoslovf s mudrctvim, kfestanstvi 
s polianstvfm a tak mrdkoty se sv^tlem. 

I zavlekli do sv^ho domnSnf nSkolik ze slechty, pfsfdch mi, feknu verejnS, 
tak, ze mi bylo netoliko na synods pfi Ifciti, nez i napsati: »Snah vsev^dn^ch 
objasnati k vflli soudcfim uan^nd« (Conatuum pansophicorum Dilucidatio in 
gratiam censonim facta). To koneinS cfrkvi tak dosti ucinilo, 2e co dffve 
skryt$ jako o sv^ jedin^ho ujmS dSal jsem, to jiz auktoritou cfrkve jsa utvrzen, 
za dflo povinn^ jsem poklddal, a dobrym pocSitkflm dobr^ho zdaru pral.« 

86. To bylo 1. 1638, kdy takd Komenslc^ musil hdjiti viru svou na synodS 
proti podezFenf, do nShoz pfivedli jej klepy, neopatm^m dflvfem^^m obcovdnfm 
s lehkomysln^m vyhledavacem bludn^ho novotdfstvf ve vf?e, Danielem Stolciem. 

Komensk^ o obou uddlostech, osv^dJovdnf pravovSrstvi o synoddch, na 
rozliin^ch mfstech vypravuje a spolu jich nespojuje. Avsak spojoval je cas, tyz 
rok 1638. 

Mnozf podivf se, jak^ to >Objasn§ni« (OsvStlenf) vsev^dy pfedlozil a vytiskl 
Komensk^. Podrobnd mysticke parallely mezi stavbou chrdmu Salomounova a 
stavbou chrdmu moudrosti (v5ev€dy!). Tam bylo stavivo, kdmen, dfevo, kov; tu 
bude pozndnf smyslov6, rozum, zjeveni. Tam v lomu tesdny byly kameny, v Jeni- 
zal^mS pak spojovdny byly bez hfmotu kladiva a ndstrojfl zeleznych ; tady uce- 
n]^ch hddek a svdrfi nebude : pravdy pojat^ do soustavy vsevSdy napf ed utvrzeny 
budou Cdsti chrdmu Salomounova harmonick^ mezi seboii byly v mife a cisle, 
Ezechieli pak ndkres uiiinil andSl : tak i v chrdmii moudrosti vSecko dobfe mSIo 
b^ti uspordddno, aby bylo zabrdnSno mysli t^kavosti. Ozdoby chrdmu §alo- 
mounova byly : Sochy, dfla v)rpoukld, cherubim, palmy, kvSty ; ozdobou chrdmu 
moudrosti budou: krdsn^ sloh, krdsn^ vjrpsdnL Naproti tomu v Pfedchfldci 
vsevSdy § 1 14. »Ani2 omlouvati budu hrubost slohu, vsude k jddni veci hled6.*** 



'** Martin Mersenne, theolog a mathematik francouzsk^, od jezovitfi vycvifen;^ spolu- 
2^ka a pfitele Descartesa k filoaofovdnf pobidal a u6en{ jeho pilnS roz$ifoval, vSimaje si 
pokrokfl filosofie, jen aby jimi Bohu a c(rkvi nebylo ubIi2eno ^f 1648). Mersenne psal tak6 
Komensk^mu dne ?2. listopadu 1640, 2e Le Maire vymyslil zpflsob, jak by chlapci Sestiletf 
V devfti misfcfch tfem jazykQm, hebreJ8k6niu, feck6mu a latinskdmu dokonale mohli se 
nauditi tak, 2e by knihu kteroukoli v t^ch jazycfch sepsanou hbitS mohli pfeklddati. Po 
20)et6m pfemySlovdni dodilal pr^ se abecedy, kterou pr^ moink se dorozum£ti se vSemi 
nirody, i s Cfftany a Japonci, ano i s lidmi na mSsfci, jsou-li tam jacf. Le Maire nau£f 
pr]^ 8 mladfkem Gouy-em hochy i dfvky pomocf zvld§tn(ch not na trojf posezenf skladbS 
hudebnf. Mersenne pak sdm vymj^Slel jazyk obecn;^ pro vSechny ndrody, velmi jednoduchy-, 
toliko jednu konjugaci majfcf. >Libri harmonici«, spis ji2 velmi vzdcn]^, pfim£ly jej prj^ 
k takov^mu vym^Slenf. 

'** Pravidio to dobfe promy§len6, na n£2 unesen jsa proudem mystick^m, zapomnSI 
Komensk^, £te se v tato slova: »Polechtdvati uSf nemohl ani necht^l jsem. Md takov^ch 



118 

87. Kde jest misto idealtie pro v^deckou takovou idyllu? Smyslem one doby 
na »OsvMeni« to hledSti tfeba. Komensky spokojen s nfm byl dokonale, kdyz 
touzil, aby vsecko bylo symbolisovdno pfsmem, podobenstvf pak a srovndnf 
provddSl do podrobnostf, coz mu selhalo pfi »Tiskdrn^ ziv^«, jii koneinS p?ece 
nechal nedodSlanou, protoze kazdd metafora nebo pln^ srovndnf plati obecnS 
toliko, V podrobnostech pak, cfm krajn^jsich, tim smS§n€jsfm se stdvd. Cfrkvi 
bratrske za dost ucHnilo, jak ukdzal skutek, Hartlib pak ho k vyhleddvdnf a 
utvrzovdnf pffzne pro vsevSdu uzil. 

Chrdm v^evedy podle analogic chramu Salomounova sedm cdsti mfti mSl : 

1. Phdbrani — vn^jsf lipravu : potfebu, moznost, schopnost do chrdmu 
vstoupiti. 

2. Brdnu — pomocf pojmfl vrozen^ch zndti nejvyssf rody, tvary, zd- 
kony v6c{. 

3. Si^ pnmi^ v nfz svSt viditeln^ predklddd se na spatfenou se vsemi 
vecmi i se vsfm, co d6je se mod pfirody v nich, pfi nich, tou pfffiinou, aby 
naucil se zndti pfirozen^ho sv^ho zivota potfeby, jich dflnu a ctiti pobozn€ 
Stvofitele sveho moudrost. 

4. Sm druhou, ^lovSka rozumn^ho mysli mocnost, zivot rozumn^. 

5. Sih vniti^ni^ svobodu vftle, zivot duchovnf. 

6. Sih posledni a svatyni nejsvSt6j§i: Bflh stfed pokoje. 

7. Pramen vod iivychy t. j. uzfvdnf moudrosti prav^, z chrdmu bozfho fi- 
nouci, aby vyvlnila a rozlila se po vsf zemi, aby byla naplnSna poznanfm Je- 
hovy, jako vodami jest napln^no more. 

Tak vsevSda rozdflena nebyla nikdy, ackoli sm§r jejf posvdtn^ zahrnoval 
vsechen ten obsah, kter^ prokmitoval vyklady tSch titulfi. 

Hartlib l^ta 1639 nacrtek vsevSdy vydal podnihd, tenkrdte v Lond^nS 
s ndpisem »Pansophiae prodromus«, kten^ byl proddvdn na m(st6 hlucn^m, na 
hfbitov^ sv. Pavia u mSd^n^ho hada. 

88. Hartlib srdecnou radost m61, 2e mohl k Pfedchfldci vsevSdy pfidati 
take jin^ spisky Komenskeho, zvldst§ pak ze mohl zahajiti je »0bjasn6n{m«, 
V LesnS 1638 vytistSn^^m. Jin^^ spisek byl : Dissertaci o studii jazyka latinskeho, 
Vratislavsk^m 1. 1637 pi'ipsand. Tak^ Hartlib m61 od Komenskeho latinske 
preklady ndpisfl kapitol 6esk6 Didaktiky, kdyz Komensky byl zvdn parla- 
mentem 1. 1638 do Sved, aby tam zffdil skoly. Tenkrdte nabfdnutf nepfijav, 
koho by k n6mu vyslali, s um^nfm sv^m didaktick^m sezndmiti slfbil a proto 
Didaktiku svou rukopisnou do rukou vzal. — Hartlib k piln^mu dtenf vybizel, 
ze nejde o vhz Komenskeho, nez o v5c boiiy napominaje dfltklivS. aby pomocf 
penSzitou neskrbili. 

Prvni Komenskeho spisek pansoficlo^, v nSmz z axiomat ci'i zasad samo- 
zfejm^ch, jichz nikomu nenf potrebf dokazovati, nez povysv^tliti, obsah jako 



v£c{ svSt vice, neiili tfeba; k £ist6, prost6 moudrosti pfizpAsobovati mysli vice bude na 
mists a bude dafiti se snadniji, budou-li vSci hol6 pfindSeny, bez Ukadel a ndt£r& slov. 
O nic tedy nedbAm, nef abych smysl vyjddfil, vSfm privem v opatrnost dobr^ch uCen^ch 
muifl s Pliniem klada nadiji, 2e daji pfednost prospdSne pomoci pfed zalichocovdnim a 
jddro vdci vilxvk zhuStSn^ch v^Se kladou, neili nedostatek slobu.< 



119 

hrave se vysouka, jest Fortunae faber (Stesti strfljce), dar novorocnf (strena) 
ze dne 5. m. ledna 1637 pro Bohuslava a Vladislava, syny nekdy Rafaele Le- 
stinsk^ho. Pan Rafael zajiste (nar. 1579) skonal r. 1G36 a Komensk^^m upnm- 
nou reel do hrobu doprovozen byl. Jesuita Niesiecki napsal o nSm: »Od viry 
katolick^ byl dalek^, pfece (sic!) mil^ch mravfl, v^hlasu velik^ho, vymluvnosti 
uhlazen^, u6enosti uSlechtile, svobody obrance, zddn^mi dary neporusen^«J*2 

Str&jce iUsti Komensk]^ uklddal za »n&o samo sebou kr^lovsk^ho«, za 
»spisek obsahu neobvykldho, vsak dovede-Ii ho kdo uziti, velice prospc^sny. Nebo 
k rozmnozenf nauk dflmyslnS prohlddaje (De augmentis scientiarum) osvfceny 
v5ku naSeho spisovatel, Frantisek Baco Verulamsk^, sv. Albana hrabS, Veliki 
Britannic kancl^f, tuto naiiky cdst, jez jest o strojeni itHsti^ mezi vSci posud 
poWesovan^ polozil, jakozto od nikoho neprobadand, moudfe pripominaje, 
k cemu ve studiich moudrosti hledSti treba. Jako jinde, tak i tu pfidal za pn- 
klad pravidla n^kterd, avsak cffe politickd, aniz dokonal ndkresu strAjstvi tak 
velik^ho. Nam tedy, pon^vadz ndm v dile vl^ci^ednhn vsecko bylo vyvaziti, 
nahodilo se i tu latku pohodlnS na sv^m mistS rozebrati, a nikoli nesfastne, 
pokud za to mdm, podle formy a normy kusflv ostatnich pocato bylo ji pro- 
bfrati. Nebo iSsilfm naSim pansofickym k tomu sm^fujeme, abychom ucenost 
posud t^mSf bez konce rozlitou, tekavou, ve v^tsin^ casti vrtkou, srazili struc- 
neji, jistfiji a pevneji, aby nebylo potrebi vMomost pfedstirati a nevM^ti mnoho, 
nez dobre, potfebn^ a prospSsn^, a to na jisto a neomylnS. Totiz jako u ma- 
thematikfl po poucce (theorematu) dokdzan^ ndsleduje vSd^nf, po rozfesenf pak 
zasady (problematu) vj^sledek, tak i u pansoffl po dokdzdni kterekoli idsti cele 
nauky at ndsleduje jistota a neomylnost. A z po6tfl nauk takov^^ch kez jest 
V Strujce stestf, jehoz poddvdm, aby pravidla jeho bud dosdhla, co slibuji, nebo 
pakli ne nynf s dostatek, aby toho mohla dosfci sv^ni casern, az budou po- 
lozeny zdklady pevneji, vStsi nabudou jistoty.« 

Komenskemu »jako bohoslovci ve vselik^ch zivota pfihoddch zb€hldmu« 
proti Baconu politikovi ddle bylo prohl^dati: >I proti pffhoddm, kde opatrnost 
politicks nijak neumf pfispSti ku pomoci, potfebf jest kotvice posvatne ukdzati. 
Nezmoudff zajist^, kdo nezmoudfi pro vScnost ; moudrost v malichernostech ne- 
mocf ^ekfl byla, df Seneka. Nenf-liz pak celip' tento zivot nestdl^ malichernostf ? 
D^tinstvi .u5in^n6. A po dStinsku moudr^ jest, kdo jest moudr^ pro pntomnost.* 

I tu potkdvdme se s obliben^m zpfisobem Komenskemu rozdelovati a 
sklddati spisy, jejz zndme hned z Didaktiky. Tuto dva prvni aforismy neboli 
axiomata : 



'" Viz program gymnasia Le§ensk6ho 1885, str. XXI. — L. 1636, Spiegel gutcr 
Obrigkeit, darinnen aus dem Propheten Esaia und Exempel des frommen Eliakims einer 
rechtmassigen lobl. Obrigkeit wahre eigenschaften repraesentiret und alien rechtliebenden 
Regenten zum Amts Muster vorgcstellt werden. In einer Predigt gehalten zur Lissa in Gross 
Pohlen beim christlichen Leichbegangnisse und letzten Ehrendienste des weyland Hoch 
und Wohlgebohrenen Herrn Herrn Raphaelis, Grafen von und auf Lissa, Wojevoden zu 
Bels, Hauptmann auf Hrubeschaw und Dubin etc. etc. durch Johann Amos Comenium, 
der Briiderschafft Confessionis BohenrJcae Seniorem. Gedruckt zur Polnischen Lissa durch 
Wigandum Funk 1620. Opis tiskopisu v Le§n6. Sbornik histor. 1886, 301. 



120 

1. Moudrosti neposlednf cdst jest umfiti raditi soW samu. 

2. To posud V um^ni svedeno nebylo, avsak svedeno b^ti m&ze a md.'**^ 

89. At Komensky dilo pansofick^ rozdSIoval, jak chtS, dokud n£jakou kolUji 
fadnS nebylo vymfifeno a rozdSleno, vsichni dobfe vM^li, ze tu pfedevsfm 
zdlezi na Komensk^ho metafysice^ tim vice, am zmotanSjsf byla a nesrozumi- 
telnSjsf metafysika dosavadnf, ze ji sv^ho casu zapov^d^l Gustav Adolf ve sv6 
zemi. Metafysika byla pfede vsim vytouzend ta a slibovand »Brdna v6cf«, za nii 
zddali« kteff Komensk^mu chtfili v n^cem pomihati, jako »advocatus« parlamentu 
pafizsk^ho, kter^ prdvo podle nf chtSl upraviti. Ovsem Komensky i sdm tneta- 
fysice lufil^ ale stdle ji pfedfildval, 2e ji jakz takz pfed samou smrtf pinpravil 
k tisku pod t^mz ndzvem »Brdny vhcU. Ani tedy je§t6 1. 165i Metafysika 
dokondna nebyla, a »Schola ludus* (oddSl. V. jedn. 2. v^stupu 1.) v kratick^ 
chvili, hfe te vymfii'en^, nSkolik toliko prvnich zdkladnfch idef pfedstavuje, kter^ 
maji byti pochopiteln]^mi pro svou samozi^ejmost kazd^mu dit^ti; tak^ v prvnfch 
fdddch prvnfho Vestibula se vyskytujf jako pojmy nejobecnSjsi »hlavni st^zeje 
v6cf*: VSeCKO, N6C0, NIC.*** 

90. Komensk]^ dosti dlouh^ fais pin jsa nadSji a jako bez nad^je, skoly si 
hled61, na prom^nu n^jakou nejvfce od Hartliba cekaje, kter^ mezi osvfcenci 
a bohdii angUclc^mi pecliv^ ohlizel se po stdl^, slusn^ podpofe pro Komen- 
skdho a n^kolik pomocnfkfl jeho. V srpnu m&fci r. 1 640 pfehled knih sepsal, 
jez potfebi bylo sloziti pro pansofick^ vyucovdnf. Gindely a po nSm Raumer 
vytiskli ten pldn. My nechdme si z pldnu knihy n^ktere, az ndpisy jejich vylo- 
zeny budou snadn^ji a zfeteln^ji. 

11. 
Komenskeho §koln( divadla. 

91. L. 1658 V mSsici cJervnu v AmsterodamS Komensky na§el rukopis pozd- 
rem lesensk^m (1656) nedotknut]^: » Diogenes Cynicus redivivus sive de compen- 



*" Kterak knfiky takov6 ^isti s prospichem, Komenakj^ v amsterodamsk^m vyddnf 
»Str(!ijce St^stfc radu ddvd: »Cti opatrnd, opravdovi, prakticky.« 

9 0patrni€^ hned na po£itku sam^ toliko aforismy prob^hna (jich2 jest 42), ai ku konci; 
potom teprve vrM se k za£dtku ; ksiidf aforismus znova s vj^kladedkera jeho. PozjidS, ie 
vSecko bude jasn6j§f, ne21i kdyby £etl nepfetrienS hned od za£Atku. 

»Opravdov€€^ t. j. s pfedsevzetfm, aby dos^hl um£ni StSstf. Nebo co prospSje po nSfem 
jiti a nedojfti, hiedati n&co a nenal^zti, konati n£co, a nedokonati? 

»Prakticky€f aby nev£fe mn£ toto povidajfcfmu, toho ndsledoval, nei aby stvrdil 
vlastnf zkuSenosti, sen-li to jest ti vSc skutefnd i sdm-li zakou§{§ sladk6ho ovoce umdni, 
kter6 slibuje blaienost ceI6ho 2ivobyt(, sim-li tedy vffi, co jest strQjce §t£stf| sdm-H jim 
bude§. 

Podobnd pravidla hodf se (zvldStJ^ prvnf) k studov^ni Didaktiky analytfcke, aforismy 
tedy v^raznfiji tisknouti tfeba. — Stoji za zkuSenou. 

•** Roid€leni filosofie: I. Zkoumdnl odvi^k^ch forem bytf Ci idef, proi to a ono jest 
nebo nenf, prof tak nebo tak jest nebo nenf; takov^ obecn6, odta2it6 sv&ta pozorovinf 
metafysika sluje. II. Ethika. III. Pfirodozpyt. IV. Mathematika. V. Logika. VI. Grammatika 
(rhetorika, oratorika, poetika, kritika). Metafysika v£ci zkoum^ a priori, nikoli jak6 jii jsou, 
nei jak6 by byti mohly, neili byly. 



121 

diose philosophando«. Vzpomn^l si, ze asi pfed dvaciti lety (1638), kdyz §koIa 
leSenskA byla pod jeho Hzenhn (meo tunc sub regimine), tak^ v ni roz- 
kvetly hry divadelnf. >Ze to nebylo neprospSsno pro navnadSni vtipu, i se- 
stdmuv, to pfeiftaje, soudfm, a ze tak soudili i jini, z toho dom^slfm se, ze 
pr4v6 tato hra o Diogenovi k vfili vzneSen^m hostem, vznesen^ho pana hra- 
b^te naSeho nav§t6vuj{dm, divadlo to spatfiti zddostiv]^m, tfikrdte k opakovdnf 
byla vyzdddna.« Ndhodou zachoval se list Jit^ho Vechnera, kter^ nepfijav pro- 
fessury bohoslovf ve Frankfurt^ n. Od., pfednost dal nabidnut^mu od knfzete 
V Bfehu reditelstvf gymnasia a superattendentstvi nad cirkvemi v t^mze knf- 
iectvf. Nenasytn]^ humanista podobnS jako Diogena pfdl by pfed studenty 
i p?ed "dosp^l^mi vidSti na jevisti Pythagoru, Sokrata, Platona, Aristotela, Epi- 
kura, Alexandra, M. Crassa, Cyra ; jak]^ byl by z toho prospgch atd. Jind hra 
historickd nezachovala se zddnd. 

92. Pro mlddei exulujfcf vybrdn byl Abraham^ rek vfry, provozovan^ v lednu 
r. 1641, jehoz Epilogus vybfzf posluchace: >Ndm vSecka zemS i zddnd zem€ 
vlastf jest, vece feehof Naziansk^, Hugo pak : Rozmarliv^ jest kfestSan, jemuz 
sladkd je vlast zemskd — ale stateSn^, jemuz jest pflda kafdd; dokonal^ ko- 
neinS, jemu2 vyhnanstvfm jest cel^ svSt. Zavfiz pak hru naSi Augustin sv]^mi 
slovy: Ten teprve WestSan jest, kdo i v domS sv^m uzndvd se byti cizincem. 
Vlast na§e nahofe jest, kde nebudeme host mi. Po td ho?ej§( vlasti bafte, di- 
vdci pfevzdcnf, zatfm pak dobfe se mSjte a ndm pHznfi pfejte.* Diogena proto 
jsme si vsimli, abychora vidSli, kterak Komensk^, mrStn^m dSjem a hovorem 
lise^n^m, stru&iS a vtlpnS u6f filosofick^m zkusenostem z feck^ doby po- 
hansk6, ovSem po latinsku.^** 

Od pHsn^ho soudu nad pohany Komensk^ upustil v ^Pi'edchfldci vse- 
v6dy«. Kdy2 mSly v Pansofii pro vypsdnf a ztvrzenf pravdy mimo jin6 b^t 
mySI^nky vSech lidf o vsech vScech, kter^zto odbor m$l sloutl Pandogmatia^ 
pohan^ z obecniho toho pi'ehledu vypu§t6ni b^ti nemohli, cehoi nepfdl si ani 



*^* Z t62e hry divadelnf »Scho]a ludusc Nechtftjfce pfedviidSti v^jevu n£jak6ho ce- 
16ho, spfSe na vtipn^ch ot^zkdch a odpov^dech sem tarn vybran3^ch pfestaneme: Lid: 
Ktcr6 zvffe nejvfcc kouSe? Diogenes: PtdS-li se o divok^ch, utrhaC, pak-li o krotk^^ch, 
pochlebnfk. Lid: Co jest pochlebenstvf ? Diog.: Medov^ provaz, na nhmi nSkdo lahodnd 
b^vd obSSen. Hv&{ddr: Mezi naukami jest naSe nejvzAcnSjSf, nebof tajnosti nebes otvfrd. 
Diog.: Kdy pHSel jsi s nebea? Hv^ddr: Zajda si tarn oiima, kdykoli mi libo Diog.: To 
mtic tak6 i hlupec i barbar u^initi. Hvi^ddf: Ale nerozumf tomu, anii hvizdy bludn6 od 
stdlic rozezndvi. 

Diog.: Nelii, brachu, hvfizdy nebloudf, ale tito bloudf (ukazuje na uCence). Hv^- 
iddf: My z hvSzd budoucnost pfedvfddme. Diog.: A nezndte, co pfed nohama jest, — 
Diogenes zamftaje nkbizenou mu pffzeft krdlovu, jenom to si vyiddal, aby Alexander ne- 
bral, Ccho mu ddti nemO^^e, sv6tla sluneinfho, aby mu nezacIdnSl. I pffznf Kratera dvo- 
f enina povrhl, necht^je se zbaviti sv6 svobody . Kraterus : AvSak Aristoteles s Alexandrem 
skvostnS iije. Diog.: Aristoteles obMvA, kdyi chce Alexander: Diogenes, kdyi chce Dio- 
genes atd. — PozdSji iizkostIiv# nftjaky humanista vytj^kal Komensk6mu, ie nebyl jeviStfi 
Mmsk^ho dosti povidom. Co bylo Komensk^mu do jeviStfi f{msk6ho? Her Plautov^ch 
a Terentiovj^ch nehrdli iici jeho jako Jici Sturmovi ve Strasburce a sem a tam jinde; 
jeho studenti hrdli, aby uCili se choditi, obraceti, plynnfi a slu§nd mluviti, i aby pamato- 
vali si nejdflle2it£jS{ ndboln6 i moudr6 prflpov^di. 



122 

Komensk]^, nez omlouval projevenou nechut! svou proti klassikflm pohansk^/^m 
ve Fysice jiz tistSnd (Velka ccskd Didaktika posud v rukopise byla): »Videl-Ii 
jsem se pfed tiin jinak smysleti, strannictvi se drzeti, vlevati jin]^m nendvist 
proti Aristotelovi a zastupu pohanskemu (v pfedmluvS k Fysice opravene sv6- 
tlem bozim), zapirati nebudu, ze byl jsem uchvdcen ndbozng s Nehemiasem 
horlicfin, ze ditky israelske, b^hajici po ulicich Jeruzalemsk^ch, neumejf mluviti 
zidovsky, nez azotsky. I ze ve skoldch nasich pohanskd moudrost a vymluv- 
nost pfevlada nad kdzni krestanskou, coi ovsem jest nfzkost, a jest nam vsem 
tisickrdte po torn se roztouziti, aby za sve vzaly soulozn^ ty pelechy moudrosti 
sv^tske, nez aby jimi braly skodu, jez dice duchcm svym miti naplnt^n^ Kri- 
stus.« Avsak pfi skladdnf pansofie neslo o nSjakou nadvlddu pohanstvi, nez 
aby poved^l pro pandogmatii tak^ kazdy pohan, co vSdel nejlepsiho, a sel. *** 



III. 

V Anglii pomoc hledana, ve Svedech nalezena. 

1. 

Doba Komenskeho. 

1. Kdyz lide uv^nou ve zvyku dobrdm nebo zldm, cinnost jejich jaksi 
V trpnost pfechdzf, tak ze co konajf, b^va vice kondno skrze ne, jako mocf 
jim pranic nebo mdlo povedomou, jako druhou pfirozenosti. NavyklA ta pi^i- 
rozenost az k pitomosti svddf a k zaslepenosti, jakz ukdzali ucenci, kdyz ko- 
necne na sklonku sestndcteho stoleti, jako sami nic nevidouce a neslysfce, 
vsude slovy »pana« Aristotela za sebe mluvili, pfes v6ci skutecne klopytajice. 
Z herbdffl lekafskych znali moc a pflsobnost bylin, jez zvldstS zenske pedlivS 
rozezndvaly. 

2. A jako zalibenf meli v obluddch a potvordch, jez vysfvaly pro pokoj a 
pro chram (v zelenych psech, v dracfch a sanfch mnohohlav]^xh), tak v n6 
vSfili i ve vypravovdnich, jako nebylo ani pro muzsk^ po dlouhy' ^as nad 
ctenf o Stilfridovi a Bruncvfkovi s jich nestvflrami. Mich. Neander, ucitel ne- 
unavn^ 16. stol., prvni byl, ktery sepsal pro skoly latinske pfirodopis. V le- 
civou a divotvomou moc drahych kamenfi v^fil jako Plinius a vsichni ndro- 
dove, avsak nev^fil jiz, jako alchymiste, aby kovy byly nedokonale zlato. 
O v^cech pfirozenych nebylo cfsti a slyseti nez nejhrozn^jsf podivnosti, protoze 
hloupost vsemu uv^fi a vsechno urputnS zvelicuje. Neander z Gessnera pro 
bavenf mysli vypsal, kterak v Norimberce dva slavikovd casu noinfho vypra- 
vovali si po nSmecku, co ve dne od hosti byli slyseli. V zemi skotsk^ jsou 
pn^ jezera a v nich ostrflvkove, na nichz rostou stromy, na nich pak husy. 
Za takove v^cn6 nev^domosti auktorita biijnS kvetla ; vsemu se vefilo na slovo, 

'*<< Ve Skol^ch kfesfanskj^ch bylo po latin^ pohansk6, kdyi Kristina Sv6dski pfe- 
stouplla vefejnft na viru katolickou. Komenskj^ ob^val se, aby nikomu ve §koIe evangelick6 
nezachutnala vfce libeznost Ciceronova, neili prostota evangelia. 



123 

jen kdyz bylo v knize, a z knih pland slovova moudrost rozl^vala se po mli- 
dezi. Erasmus Roterdamsky, Melanchthon a jinf moudfejsi humanist^ na to na- 
lehali, aby rozumSlo se aspofi t^m realiim, kter^ch bylo potfebi k vyroz- 
umSni toho nebo onoho cteneho klassika. Raumer to verbalnym realismem 
nazval. Fr. Baconovi Verulamsk^mu vSecko to dlouhe filologisovdnf byJo 
proti mysli, tak ze vysmdl se Roterdamovi: Decern annos peregi perlegendo 
Cicerone — . Rdd by byl vSecky pfevrdtil na baddnf pffrodnick^. Misto auk- 
tority kladl pfesv^dcenf, zkoumdnfm pnrodu smyslflm otviraje. Komensk^mu 
zpfisob ten byl velebny, ale nekonecn]^, protoze Buh stvofil pffrodu, a kterak 
ji stvofil, vypravuje pismo : proc tedy v pfirodnictvi nepfestati na pisme jako 
ve Fysice biblick^ (1632)? 

3. NejprostonarodnSjsf a nejpochopiteln^jsf Komenskeho v^klad proti auk- 
toritS snad jest: »Vlastni autopsie (samozfeni) to chce, abychom lidem v^cf, jez 
zneiti- tfeba, neporouccli auktoritou. Veda zajiste svobodnd vec jest, rdda do 
mysli svobodnych se vlevd. Aniz poddvejme jich pouhym vypisovdnim, jakkoli 
zevrubn^m, nez vSci same, pokud mozna, pfed smysly stavme, aby 
vsichni vidouce vidSli, hmatajice hmatali a vedouce v^d^li, ze takov^ jest 
edno kazde, jakove jest. To teprve jest vedeti^ vMSti vSc, jak sama 

V sob^ jcst^ nikoli jaka pry jest. VSd^ti n6co skrze cizi rozum neni ve- 
dSti, nez veriti, jako krmiti se cizimi listy nenf krmiti se, nez krmiti 
jin^ho. Jako tedy nechutnd nine koldc, jejz jis ty, ani vino, jez pijes ty, 
aniz slep]^ vidf obraz, o nSmz mu vidoucf vypravuje, ze jej vidf on: tak take 
ze mnfi vypravuje jin^, co vf, vidSl, cetl, zkusil, to proto jd nebudu vedeti, nez 
veriti, 2e vidSl, cetl, zkusil on. A na takove t^m6f vedomosti (na vife auklo- 
ritS uSitelfl dan^, tedy na cizfm spfse nezli na vlastnfm rozumu se zakldda- 
jfcf) pfestdval posud (ackoli piibezdSin]^ a tyt^z bouflivy a zdvory zajatosti 
rozrusiti sx\3i\wf) sv6t, protoze k ndm skoro vsecko nejasnS a zmaten^ od 
prvSjsfch t&h stoletf bylo posldno. Avsak cas jest, abychom pozvednouce se 
od zacdteckfi k dokonalosti, nebyli vfce chlapci t^kavi, od kazdeho nauky za- 
vanutf kolem do kola tociti se nechajicf, ne2 abychom moudff byli muzne, aby 
moudrost nasi bud mamostf a klamem, nebo skodou z nedokonalosti nSjake 
nemohl usv^dSiti nikdo.« 

4. Tak rozum otvfrati se musel a vesti k stdl^mu baddnf, utvrzovdnf, no- 
v^ch vScf vym]^slenf a nal6zdnf, jakoz vy'slovnS klade za ukol vyu^ovdnf: 
pozndvati v5ci, ze a Jake jsou: proc takov^ jsou, vym^sleti a nalezati v^ci 
podobne^ nave, Po zamitnuti kazdick^ auktority pfi vScech smysly chapatel- 
ni^-ch (ndzornictvf slou^iti mSli vsichni smyslove, nikoli toliko zrak^ ackoli 
nejpfednSjsf) vSecko prohlfzeti a opravovati rozum \ aby pak ani rozum ne- 
bloudil, ddno mu za poslednfho a nejvyssfho dozorce a korrektora pismo, 
kter^z jakozto slovo Boat jest neomylne. Neukojitelnd touha po mysticismu, 
bez nShoz nelze si ani mysliti Komenskeho, jako bezdSky z nSho povzdech- 
nutf vyrazila: >Kdyby kazde mlsto v pffrodu bylo symbolisovdno pismem a 

V pfsm$ pi^frodou : jak krdsn^ by to bylo ! A bylo se toho naditi dusi ndbozne, 
.spojen^ vSrou v obecnou harmonii^ podle nfz vseckno ucinSno jest ; vsecky za- 
jiste whc\ jedim ho stavxtele jcdine jsou dflol« Od v^ku sv^ho podivu hodn^ho 



124 

Komensk^ velik^ vSci oiekdval — (obdobf mezi renaissancf a revolucf kterdho 
kusu nebylo by se dotklo v dSjindch vzdflanosti ?). Nikdy tolik vsude psdno 
nebylo, jako tenkrdte. Tiskarstvi, >bozsk^ pfema* dovrsenf, rychle spojovalo 
ndrody ziv^ s mrtvymi. Volnou plavbou sbllzenf nejvzdalenSjsfch zeml a vflbec 
iisnadn^n^ obcovdni mezi narody. vse slibovalo v naukdch zdar netuseny a 
urychleny^. Krome pfirozen^ch t6ch nad^ji ujistfovaly v ocekavdni skvoucf te 
blazene budoucnosti >zvlastni utSchy*, dand pokolenf lidsk^mu zjcveni^ kterd 
jsouce slovo Bozi musf b^ti vypln^na na puntfk (ad apicem). A cas ten pry se 
blizil; potfebi tedy vseho usili, aby byly pfipravovany cesty Pdn^: chystalo 
se velike sv^tlo k veceru sv^ta: pfed tisiciletym panovdnim Kristovym skrze 
evangelium v chiliastickem takov^m rozcileni Komensk;^ opet ucinil pansofie 
sve roztn'd^nf, ktere bylo v obraznosti velmi snadn^, ve skutecnosti velmi ne- 
snadn^. Tu pak Kotnensky chystd se na drdhu, kde spojiti mSI opet dva 
sinery neslucitelne, a to v akademii^ o niz mu tolik sliboval zvldst^ Hartlib, 
a Komensky sdm velmi pilnS o nf pi^em]^slel. Avsak svatost nestacf, kdy roz- 
umu tfeba, a naopak. 

2. 

Idea akademie Baconovy. 

5. Ideu akademie mezinarodnf Komensk]^ ze spis& Baconovych pojal a vStsi 
obsaznostf a obsdhlostf ji opati^il, i v akademii s etovou^ vsendrodni rozsffiti 
ji usiloval, jak z v^kladu Baconova i z pldnu Komensk^ho zfejmo. 

Fr. Baco Verulamsk^ (f 1626) vylozil v livodu ku knize pamdtneho 
sv^ho spisu »De dignitate et augmentis scientiamm* Jakubovi I., krdli anglick^mu, 
ze neni pro nfiho »nic dfllezitfijsiho, nezli kdyby naddn byl okrslek zemS roz- 
mnozovdnfm nauk jist^m a nevadnymc. »Pokud pak budeme prestAvati na 
malounku nekolika spisovateKch jako na sloupech Herkulovych^ abychom ani 
pfrf ddle nepokrocili v naukdch, kdyz mdme Velebnost Tvou jako hv&du 
jasnou a dobrotivou, aby provdzela nds a blazila v plavb6?« 

Aby pak dostdvalo se naukdm rozmnozovdni platn^ho a stdldho, pot?ebf 
bylo odmen^ snahu drdzdicfch; rady zdrav^ a opatrn^, dflo fidicf; spolceni^ 
podporujiciho slabost lidskou. Pokud t^ce se praci vSdeckych, tfeba pn^ bylo 
mfti zrenf k sidlu nauk, ku knihdm, k osobdm ucen^ch. »Jako zajist6 voda, 
bud z rosy nebesk^ sestupujfcf nebo pr^stfcf se z pramenft, snadno se ztrdcf, 
neby vd-li sbirana v nddrzky n^jak^, kdez skrze jednotu a shromdzd^ni se mtize 
drzeti a zachovati (nacez vymyslila pefilivost lidskd vody vedenf, cisterny, kasny, 
i ozdobila je tak^ okrasami vselik^mi, kter^ nem^n6 slouzi vznesenosti a d£i- 
stojnosti nezli prospSchu a potfebS) : podobne i mok ten moudrosti pi^edrah^, 
at bud vykapuje z bozskeho vnuknutf aneb vystfeluje ze smyslfl, ihned by 
ztratil se a zmizel, kdyby nebyl uchovan knihami, listnim podanfm, rozprav- 
kami, zvldstS pak misty jist]^mi, pro veci ty urcen^mi, jako jsou akademie^ 
kollegia^ skoly, kde by i stdld m^l sidla, i volnost a moznost, aby dale zmdhal 
se a shromaMoval.* 



125 

6. Akademii bylo by potfebi domu, d&chodfl, privilegii, kdzn^ a fddu. 
O knUtdch byla by dvojf vSc. »Knihovny, v nicliz jako v mausolefch starych 
svat^ch ostatkov^ moci plni jsou ulozeni; novd vydavdni spisovatelfl napra- 
venSjsim vytistSnfm , pfeklady hodnovSrnSjsimi , vysvdtlivkami uzitecn^jsimi, 
pozndmkami vfce peclivymi, a pomoci toho druhu opatfend.* Pokud tyce se 
osob muzfi ucen]^ch, tfeba jmenovati a odmSiiovati »ucitele umeni ddvno jiz 
nalezenych a poznan^ch*, i spisovatele tech cdsti nauky, »ktere dosud nedosti 
jsou vzdSldny a vjrpracovdnyc. 

Baco divil se tomu, ze ze vsech spolecnosti evropsk^^ch ani jedna neobf- 
rala se umenfmi svobodn^^mi, aby filosofii a uva^ovdnfm obecnym veskery 
nauky nab]^valy mfry a sfly. »A na jisto jsem presv^dcen, ze prdv6 to nebylo 
nejmensi pficinou, proc stastn^jsf prospSch v6dy posud byl zdrzovdn, protoze 
p^6e k zdkladnfm t^m naukdm obracovdna byla mimochodem toliko a nena- 
pijeli se z nich plnSjsim douskem. Nebo chces-li, aby strom stal se lirodnSjsim, 
nezli byvd, mamS by myslil na to, aby pomdhal vetvim: sama zem6 kolem 
kofene vyhrabana a hruda veselejsi budii pfilozena, nebo nechej tak.« » Veda 
prcfessorskd* nerozmno2ovaIa vfidomosti a nevychovdvala muzfl, hodfdch se 
ke sprdvfi obecne i k yinfva lifadflm, protoze jazykove modernf, historie i na- 
uky politick^, jf byly pomfjeny. SIo vsecko vyjetou kolejf, potfeb zivota prakti- 
ck^ho si nevsimajfc. 

Pffcinou hlavni zakrnelosti cteni akadeniick]^ch byl nedostatek dflchodfl 
pro lektory, zvIdstS pry v Anglii — a coz v Praze, i za defensorfl a direk- 
torfll — M6li by tedy lektorov^ b^i vybfrdni z muz& nejlepsfch, nejcvice- 
nSjsfch, »jichz prdce bylo by uzivdno ne toliko pro uzitek pomfjejfci, nei 
pro dostatecn^ potomstvu nauky na v6ky«. »To stdti se nemflze, nez budou-li 
odmSny a podminky takov^ stanoveny, na nichz by nejvynikavejsf ve svem 
umSnf slusnfi mohl pfestati, aby mu nebylo za tSzko v lifadu torn umffti^ 
aniz by pom^slel na soukrom^ zamSstnanf.« Bylo by tedy zddouci, aby mzda 
lektorft jakozto ochrdncfl a strdzcfi vseho pristroji ucen^ho vyrovnala se vy- 
hoddm vesker^ praxi soukrom^. »Sic jinak, nebudou-li otcfim nauk stanoveny 
odmSny dosti hojn^ a stkvS16, ukdze se, ze po hladovych rodicich cliladnou 
nedochudci potomci.< 

7. PHcinou filosofie pfirody Baco radii studujfcfm, »aby prodali knihy a 
stavSli pcci^ Minervu a Musy (jakozto panny neplodn^) aby opustili a k Vul- 
kanovi pfibocili,* t j. aby, nechajfce Aristotela, o vecech prirozen]^ch chemi- 
ckym a jin^m baddnim sami se pfesv6d6ovali. 

»Jestit konecnS tfeba vyznati, ze pro svatyni pozorovdni a pro ovocc 
prdce V naukdch n6kter]^ch (zvldstS ve filosofii pffrodni a v It^kafstvi) z knihy 
pomoci jedine brdti neslusi.* Pro astronomii a kosmografii byly jiz pomflcky 
nSktere zndzoriiovacf, skoly l^kafsk^ n^kter^ mSly tak6 jiz zahrady botanick^, 
i mrtvol jiz ke zkoumdnim anatomickym uzivaly : ale jin^m odborfim pnrody 
tfeba bylo ndkladu na Vulkana i Daedala (pecf a strojfi). »Procez jako tajem- 
nfkflm knizecfm a vyzvddac&m dovoleno byvd pfedklddati z vyddnf na jich 
pilnost ve vypdtrdnf a vyhleddni vSci novych a tajnostf vScf obcansk]^ch: po- 
dobn6 zkoumatelflm a zpytovatelflm pnrody budiz ucinSno za dost vjich vy- 



126 

dinich, sic jinak ve v^cech pfemnohych nebudeme pfesv^dcen6jsf.« »Kdyz 
zajist6 Alexander velik^ sily penSz poskytoval Aristotelovi, aby za nfi najal 
myslivcfl, cihaffi, rybdffl a j., aby pfistoupil tim pfipravenfijsf k sepsdni historic 
zvifat: n^co vetsiho ndleii tern, kdoz nebloudi v lesich pnrody, nez v laby- 
rintech um^ni cestu si otvirajf.« 

8. Zvyklosti a obyceje akademii, pochdzejid z casfl »nad tyto nase mnohem 
zatmelejsich a neucenSjsich*, nScim lepsfm m61y by b^ti nahrazeny. Tak Baco 
neshodoval se s tim, ze studujici pfflis pfedcasnS ucili se logice a rhetorice, 
»umSnim jestS dospSIejsiin se hodicim, nezli pachoIatSm a skoldckflm«. »Za- 
jiste dv6 ta um6ni, prcLv6-li vSc vazime, mezi um6ni nejvAzn^jsi ndlezeji, jsouce 
wnenimi nmcni^ jedno pro soudnost, druh^ pro ozdobnost* U hochft umSn^ 
ta snadno v titernost a sm^snost se zvrhnou. 

Jind vada akademif starych byla, ze cvicenf v nich neshodovalo se s po- 
tfebami zivota, kdyz nalezavost a pamSt kazda zvlast o sobS b^valy cviceny. 
»To pak V cviceni stile na zfeteli mSjme, aby vsecko (pokud moznd) pfed- 
stavovalo, co kondno byva v zivobyti ; sic jinak hnutf a schopnosti mysli pf e- 
vrdti, nepfipravi.« Pravda pak td vSci nikoli nezfetelnS b^va spatfovdna, kdyz 
akademikov^ k praxi sveho povoldni nebo k lifadfim zivota obcansk^ho pH- 
stupuji. 

9. O sblizenf a sbratf eni akademif Baco takto se pronasf : >Jako prosp^h 
nauk nemdlo na opatrndm i^'zeni a ndvodu akademii jednotliv^^ch zdlezi, tak 
velikd by k tomu hromada mohla pristoupiti, kdyby akademie veskery, po 
cele Evrope roztrousend, ucinily mezi sebou spojenf tSsnSjsi a spi^dtelenf. Mnozi 
zajiste fddove a pofddkove, adkoli kralovstvimi a vzddlenostmi dalekymi od 
sebe odlouceni, ve spolek a jako v bratrstvi spolu vchdzejf a je zachovdvajf, 
tak ze maji pfedsedy (krajske i generalnl), jimz vsecko jest otevfeno. A jistS 
jako pfirozenost cini bratrstvi v rodindch, umSni femeslnd zpflsobuji bratrstvi 
V pofddcich, pomazdnf pak bozi nad to pfivodi bratrstvi mezi krali a biskupy, 
sliby a fehole vzbuzuji bratrstvi v fddech : tymz zpfisobem nemflze-liz se stdti, 
aby vzeslo bratrstvi vznesen^ a uslechtile mezi lidmi skrze nauky a osvfcenf, 
kdyz i Bflh sdm sluje otcem lidi?« 

10. Pfedevsim m^lo byti pfihlfzeno k cdstem nauk zanedban^ch, m^nS znd- 
mych. »V^i te nejvice by poslouzilo, kdyby pfedsevzato bylo n^jak^ nauk 
ocisiovdniy i kdyby podniknuta byla prohiidka, ktere nauky jsou bohaty a vStsi 
mSrou rozmnozeny, kterd chudy a opustSny. Nebo zdsoba domneld mezi pfi- 
cinami byvd nedostatku, mnozstvi pak knih spfse nadbytku nezli nouze zna- 
menf na cele miva, Avsak pfehojnost ta (dobi'e-li kdo soudi) nikoli znicenfm 
knih pfed tim sepsanych, nez vydanim novych lepsich md h^\A odstranSna, 
ktere by byly takove, aby jako had Mojzisiiv hady kouzclnikflv sezraly.« 

Aby baddni podrobnd konana i spisovana byti mohla, jest v5ru vec krd- 
lovskd\ »proti ni soukromnika nektereho snaha i pile asi tak se md, jako 
Merkur na rozcesti, jenz prstem na cestu mflze ukdzati, ale nohou hnouti 
nemiize. « 



127 

3. 
Marn^ porady v Lond^nS. 

1 1 . Drive, nezli Bohuslav Lestinsky, ackoli velikym byl pf iznivcem skol i Ko- 
mensk^ho, f)en6zi pldnflm pansofick^m mohl pfispSti, pfitel Ilartlib pomoci 
jin^ vyhledaval, zpflsobiv, ze Komensky aktou dlouh^ho pariamentu byl po- 
voldn do Lond]^a. 

Pfednimi pfivodci toho povoldni byli bohoslovci a biskupove, kteff vroucim 
zahofeli pfanfm, aby v nove Anglii 6ili v Americe evangelium Kristovo vfc a 
vice bylo rozsifovano. Starsi bratrstf s velikym potSsenim povoldnf tomu dali 
sv^ svoleni, dostavajice z Anglican cast^ hojn^ podpory a nad^jice se, ze 
muz takov^ho jmena, jako Komensky, osobnf pntomnosti a prosbou jestS v^tsi 
litrpnost a st^drost v Anglicanech dovede probuditi. 

12. Plavba v srpnu m^sici velmi nebezpeSna byla. Od pobfezf norsk^ho boufe 
lodi sto mil zahnala do Baltu zp6t. Kdyz pak v Gdansku pilnS rozvdziv radu pfatel 
a pobddani' svedomi, op6t svSf il se pdnu more, aby zanesl jej, kam bude chtiti, nebo 
pohrouzil do propasti, stastn^ dostal se do Lond]^na v cas podzimnflio rovnodennf, 
21. dne m. zdfi 1641 vyrozumSv zde, ze z rozkazu pariamentu byl povoldn. 

13. O pariamentu Komensky vypravuje: 

»Shromdzd5n^ zatim parlament, dovfidSv se o nasi pntomnosti, kazal ndm 
cekati, az by^ nabuda od praci oddechu, nSkolika mezi sebou muzflm uceny^m 
a moudr^m mohl uloziti, aby slyseli nds a zaklady rady nasi poznali. SdSlili 
s ndmi take ifiysl^nky sve o n^jak^m koUegii, kter6 ndm vykdzdno b]^ti mSlo 
s dflchody, odkudz by nSkolik muzflv ucen]?^ch a pi^icinliv]^ch, odkudkoli (unde- 
cunque gentium) povolanych, slusnS chovdno b^ti mohlo, bud po n^kolik let 
nebo navzdy. A bylo i jmenovdno v Lond^^n^ Sabaudeum, mimo Londyn pak 
Winthoniense, a opSt blize mesta Chelseum, jichz i dfichodfl inventdfe s ndmi 
sdSleny byly, tak ze nic jistSjsiho nebylo, nezli ze zdafi se velik^ho Verulam- 
skdho rada, aby kdekoli otevreno bylo kollegium obecniy o vzr&st nauk jedine 
pecujici.* 

> AvSak vkrocivsi mezi to zprava o Irsku odbojndm i o utraceni za jedn^ 
noci vice nezli dvou set tisic (sic ?) AngliSanfi, nahl^ odchod krdlflv z Lond^^na, 
i plnel znameni rozhofivajici se jizjiz krvav6 vdlky umysly ty rozrusily . . .« 

14. O pobytu sv^m v Londyn^ Komensky napsal »Noviny«, v^^tiskem to- 
liko V Lipsku zachovane.^*' Pfivitali jej v LondynS vSrni mill pfdtele Hartlib, 
Duraeus, Habener, Pelleus, Hakius. »Ackoli jsem se s nimi smluvil, aby nepro- 
ndseli me pfitomnosti, abychom sami spolu mohli baviti se aspon nSkolik dni, 
pi'ece nastala brzy potfeba vitatele pfipousteti i odpovidati se ndvst5vami.« 
Zil tedy v Lond^nS hned jako zndmy mezi zndmymi, a mnohem vice by na- 
vst^vovali Komenskeho, kdyby vSfili, ze mluvi anglicky, nebo kdyby vice dft- 
v^fovali sve lathic^ nebo kdyby neost}^chali se ho jako vzneseneho nSjak^ho 
fiiosofa a i^e^nika, Na radu s pfdtely mnoho Sasu nezb3^valo. 



'" C. C Mus. 1876, str 131. 



128 

Sotva m6sic v Anglii meskaje, spolecnost anglickou a stav jejf pronikl do- 
konale. Ve 120 farnich chrdmich posluchac&m misto nestacilo. Posluchafii s bi- 
blemi pfichAzeli, po kazateli texty hledali, mnozi kdzanf stenografovali?^^ 

Knih ve sv^m jazyku Anglican^ m^li vice, nezli ktery jiny ndrod (i Ba- 
conovo De augmentis scientiarum po anglicku), ani tolik skladft knih o trhu ve 
Frankfurt^ nebyvalo, jako v Lond]^n6 kazd^ den. — Pfemnozi, i panf^ aby slad- 
ceji a bezpecneji z pramenfl sam^ch mohli nabfrati vody zivota, pfemo pflvodnf 
reeky a hebrejsky Sitali, z rozkazu pak parlamentu muzove vybranf starali se 
o pfeklady pfesn^, v]^klady kritick^mi po strandch vysv^tlen^. 

15. O skoly po celem kralovstvi horoucn^ rady brali smSrem dffvSjsfch 
tuzeb Komensk^hOy totiz, »aby veskerd mlddez mohla b^ti vzd^lavdna, zddnei za- 
nedbdvdna, vzdeldni pak samo aby dSlo se takto : zaklady kfestanstvi aby hlou- 
b^ji a pevnSji v litle mysli byly polozeny, aby sluzeb cirkevnfch lifiinek na- 
potom objevil se v6tsi«. Pro mladez urozenou v Lond^p'n^ nebo mimo m^sta 
zvldstn{ slavnou skolu zamysleli, aby v ni, vzddlena jsouc od sm&ice lidu, 
klidnS mohla b^ti vyucovdna. Podobnou skolu, ackoliv soukromou, pro 20 pa- 
cholat ji2 m61 Hartlib 1632 — die ces. Didaktiky kap. XXVIII. »Informatorium 
Skoly matefske«, pfelozen^ die Komensk^ho pfekladu »Von der MutterschuU, 
V Lipsku (1633), hned pfed pffjezdem jeho k tisku pfipraven^ mSli. 

16. S veleucen^p'm Harissonem Komensk^ sesel by se velmi rdd. Zam^Slel 
zajiste nSco, Koinensky-li mSl pansofii ponSkud rozclenSnou, co mohlo dobfe 
b^ti jednim jejim dilem (pandogmatie). Cht^l totiz ze vsech spisovatelfl vsech 
jazykfl vybrati, jak vyjddfil se z nich kazd^ o v^i kter^koli. Parlament kom- 
missi svou limysl ten schvdlil. Avsak Harisson z Londyna odejel, maje sAm 
jiz seznam 10.000 spisovatelfi, kten m^li byti vysoukdni. Nejspise pry mfila 
prace mezi studujicf obou akademif b^ti rozdSlena. »V6c biskupskd mnoho 
tu vsem nadSld p^ce, protoze jedni chtSjf, aby pfi sv^ dftstojnosti zcela byla 
z&stavena, jinf pak, aby na dobro bylo odstran^no jmeno i vSc, jinf, aby bylo 
ponechdno jmeno a lifad pasti^fsky, ale aby od nSho odAata byla n4d- 
hera svetskd, hrozne ty dflchody a jdouci z nich h^fenf a zabyvdni se vScmi 
politickj^mi. Ale v^tsina slechty, lid pak skoro veskeren, nal6haj{ na zrusenf 
dokonale. Tak nendvidSnym sebe i celi^ ten stav vselik^m zneuzfvdnim dfi- 
stojnosti sve ipanovAnim nad svSdomfmi i proti obecn^ svobodS (pro zacho- 
vdnf sv^ pfevahy toliko, jak povidaji) brojenim ucinili. Sdm nds Lincolnsk]^ 
(mezi biskupy nejucenSjsi, nejpolitovanSjsi a nejpolitictSjsi, od arcibiskupa 
pfed tfemi It^ty biskupstvi sv^ho zbaveny, do v^zeni uzavfen^, ale od parlamentu 
predesleho leta vysvobozeny) jmenem tim v spatnou povSst vchdzi, a jsou, kteh' 
netusi mu nic dobr^ho, totiz ne toliko scsazeni zdroven s ostatnimi, nei snad 



'** NejstarSi tedy zprdva o tachygrafii £ili stenografii v listS Komensk6ho z Londyna 
r. 1641, totiz: »MlddencO a muzCi dobrd £ast kdzani p^rem znamenajf, a to slovo za slo- 
vem. Bylo tu zajist6 pfed 30 lety iza Jakuba) nalezeno a i mezi sedldky rozmohlo se 
umdnf rychlopisn6 — tachygraphiae ars — jei oni t^snopisem — stenographia — naz^vajf, 
jimz (nikoli pomoci pismen, ns2 znam6nek, celd slova znamenajfcich; hbitost jazyka hbi- 
tosti ruky napodobuji. U£i pak se tomu um6nt po m^stech skoro vSichni, jakmile pfsmu 
obecnemu ve Skole byli se nautili, asi rok pfistupujice k nau^eni se tisnopisu.« 



129 

i nov^ v&enf. Bylyt vypAtrdny jist^, dflem tajn6, ale dosti zf ejm^ liklady proti 
parlamentu. Jd vsak dobr^mu muzi nfico lepsflio pfeji a doufdm. Kdy2 mne 
onehdy k obfidu a k rozmluvfi s p. Duraeem a Hartlibem byl pozval, pranic ne- 
bylo slyseti nezli mirnfi o vficech t6ch rozprdvSti. 6.ekl toliko, ze nevf, k ziv^m-li 
nebo k mrtv^m pfiiten b^ti md s bratry ; kdyby v6c l^pe dopadla, nSjakou 
podporu ndm i nasim slibuje. Budiz doddno^ ze tu proskakuji a skoro dennfi 
vychdzeji novi traktdtov^ o reformovdni cfrkve odstranfinfm biskupfl, z ndbozn^^ch 
i politick^ch dftvod& se sklAdajfd. Ano jeden byl nalezen, kter]^ o pricindch 
hnSvu boziho, zjevujicfho se i dopoustenfm moru na jistych mfstech (i v tomto 
mfistfi okolo dvou set t^hodn^ pochovavajf; jsou podm^stf nakazena, jakoz 
i nSkter^ ulice v rnSst^, kdez domy nakazen^ uzavfraji se, ale potfeby vsem 
se doddvajf), rozprdvSje mezi jin^mi hffchy lidu i velmoifl i ten poklddA, ze 
mrzkost tu na mfstS svat^m, biskupy sv^tsky panujicf, stddo PdnS rozptylujici, 
pHpomind a velmi pfehdnf. (Arcibiskup Laudus ddn byl 1. 1640 parlamentem 
do v&eni, na£ez nespravedlivfi odsouzen a stfat byl dne 10- ledna IG-lo.) 

>LJsnesen{ parlamentu pred rozpu§t6nim ucin^n^, t^kajfd se odstranSni 
z chramfl arcibiskupem zaveden^ch ceremonii, oltAffl, kffzfl a j. jiz skoro vsude 
tSchto dnfl vykonati bylo nanzeno. V jist^m chrdmu tu v Londyne bylo 
okno, na jehoi ndboznou a velmi umSlou malbu naloieno pr^ bylo 4000 liber, 
to jest 16.000 tolara. 

Penfze ty do jednoho nabizel se zaplatiti za krdle span^lskdio vyslanec 
tady sfdlid, kdyby to okno neporusen^ mfti mohl. Ale nevfm, jakd pffliSna 
horlivost lidu pohrdla penfezi nabizen^mi a rozbila to okno, z v6cf modldfskych 
ze neslusf zisku vyhleddvati, pfedstfrajic*. 

4. 
O Komensk^ho akademii svStov^ kres tansk^. 

17. Zimu z 1. 1641 na 1642 Komensk]^ strdvil kromS rozmluv a porad s pfd- 
tely sklddanfm pamdtn^ho spisu Via liicis^ z n^hoi pfedkldddme laskav^mu 
fctendfi (z kap. XVIII) *** pldn Komensk^ho akademie stru6n6. Pfede vsfm slozeny 
byti mfely tfi knihy pansofick^: 

1. pansofie obecnd^ souborna kniha vsevSdnd, v^sledek a konec vseho ba- 
ddnf kfestansk^ho, die zvlastnC metafysiky srovnany; 

2. panhistoriey kniha obsahujfci prosty pfehled vsedi vScf viditelnych k po- 
zndnf pf edklddanych ; **" 



'*' V zimi V £as odloienf parlamentu »tractatus nobis sub manu fuit natusc: Via 
lucis vestigata et vestiganda^ h. e. rationabilis disquisitio, quomodo intellectualis animorum 
lux, sapientia, per omnes omnium hominum mentes et gentes spargi possit.« Sepsdn byl 
V Lond^ni spis ten, jehoi »capitum seriemc poslal Komenskj^ dne 18. dubna 1642 Hotto- 
novi, roku pak 1643 cel^ rukopis dru. Mathiae a kancl^fi Oxenstjernovi. Po latinsku vy- 
d&na teprve roku 1668. 

*^* Panhistoria nen( »Weltgeschichte< ani »v&eobecn^ d^jepisc, jak niktefi chtSli, 
protoie pojem slova historie mnohem §ir5{ jest, neili nyndjSi slova toho uifvdni. Znamend 

Fr. J. Zoubka 2ivot Jana Amoaa Komenskdho. 9 



130 

3. piifidogmatic^ vyroky nejslavnSjsi, zvIdstS sbfrka vym^rft o vScech v pan- 
historii obsazenych. 

18. Jak velik^ch v^i naddl se Komensky sam do pansofie sve, dokud jevila 
se mu V obraznosti jeho neustdlena v jine a v jine podob^, z velebnych jmen 
poznati mflzes, jimiz ji ve spisech svych vyznamenavd : svetlo obecn^^ obecn^ u^e- 
nosti jddro jist^^ rozumu lidskdho pochodeh jasnd, moudrost ncjlepU, tnotidrost 
nejtizitedn^jh, rozumovdni obcaU, vhpo^dtek, vhm&itek, soustava saustav, unia 
urn, ftauka fiauk, svetlo sv^tel, cesta sv^tla aid, 

19. Avsak Komenskemu i svStove akademie sebe uc5en6jsi, aby nevzndsela 
se jako lidem hvSzda nedohledna nad v^pary a mrdkotami nev^domosti a hlou- 
posti, zakladem byti mSly skoly dobfe spofddane, po vsech zemich zfizene. 
Pro Komenskdho akademii svStovou hodili by se muzove z celeho sveta vy- 
branf, ndbozni, obecneho dobreho milovnici horlivf, ze f^du politickeho i cfrkev- 
nilio bez rozdilu, kteff by bdfce jako na strazi nad spdsou pokolenf lidsk^ho, 
vsecky mozne cesty, zpflsoby a pficiny vyhledali, jak rozsifovati ndlezy, jak 
rozsifen^ zachovati neporusene. Pocatkem hmotn^ho postarani o muze takove 
vybran^ die Komensk^ho byl by pfiklad Nizozemcfl, kteff zivili udence Lipsia, 
Scaligera, Salmasia, i kdyz vefejn^ nebyli zam&tndni.**' »Tad pak mou- 
drosti obecn^ pflvodcov^ (die Komenskeho) potfebf jest: 

1. aby o sob6 vM^i, 

2. sborovou n<5jakou spolecnosti aby mezi sebou byli soufadeni, 

5. stvrzen^ch zdkonfl pdskou svdzdni,* t j. kdyz totez dilo d^Iati, k tymz 
koncftm smSfovati mfti budou. Sv^tov^ takov^ spolecnosti fadu potfeby jest, jed- 
noho pak, »k n^muz by ostatni jako k pfedsedovi kollegia zfeni mt^li, totiz aby jeho 
prostfednictvim obecn^ ono obcovani dafilo se pohodln^ji na vsecky strany, kdyz 
mu o vsech potfebdch dopisovati budou jednotlivci, on pak o vsech takovych 



to slovo: baddnf, zpytovdn{, zkouSenf, pozndv^nf, vdd^nf, vypravovdn(, a ty£e se v§eho, co 
u£in£no jest, stalo a d£lo se i d£je se v pfirodS i mezi lidmi. Srovn. Skoly pansof. str. 26, 
pozn. 45. 

^"^ Universita Leydenskd, zaiofend 1. 1575, siula mu2i znamenit^mi, je2 dovedla si 
ziskati vyhodami neoby£ejn]^mi. Prvnf byl Justus Lipsius (blfze Brusselu 1. 1547 zrozen^\ 
jehoi zpfisob latinsk^ho slohu (vzory mu byli spisovatel^ pfed Ciceronem i napodobujicf 
skladatel6 stfibrn^ho v6ku) obiibovali si humanist6 z^padoevropSti i v sam^m 17. stoleti; 
jeho vyklad Tacita zCistdvd vidy nevSednf zdsluhou. Spisy jeho byly i Komenskemu dobfe 
pov^domy (stoick^ spis De conrtantia na pf. £etl v Brandyse 1. 162:^), kdyz k z^dosti jeho 
od mistodrzitele Flandersk^ho grammatika m^la b^ti vypovdzena. 

Ndstupcem Lipsiovj^m v Leydfi byl Josef Justus Scaliger (od r. 1593 — f 1609), nejsa 
ani povinen vefejnfi ditati. Ale velik6 a trval6 bylo jeho pflsobenf spisy, soukromy^m 
s mladSimi u£enci obcovdnim, dopisovdnim. Komensky spisy jeho velmi dobfe znal, a byl 
jeden z t£ch, kteff detli jeho knihu De emendatione temporum, jei b^vaia vice velebena, 
nezli 6itdna. 

Od leta 1631 byl za t^mi2 vyhodami jako Scaliger v Leyd£ vritivSt se od Kristiny 
§v6dsk6 prosluly uCenec Claudius Salmasius (Saumaise). Vynikaje velikym dfimyslem 
a podivfnstvlm titul svdj Slechticky, i kde nejm^nS na mistS bylo, ukazoval; za nejv£t§(ho 
hfmotu psdval nejraddji a co nejrychleji, pUnu napfed nerozmysliv, nic po sobd nepfe- 
£itaje; nedovedl mladSich k sobd vnaditi a v n£ pAsobiti, coz Scaligerovi pfeStastnd se 
podafilo. 



131 

v^cech vsechnSm* ; obydli jeho ovsem na takovt^m mfstS b^^ti musi, k nSmuz by 
ode vsech stran svSta, i odkudz by op5t ke vsem strandm pomod plavby pfistup 
byl otevfen. K tomu chodily by Spangly, Francie, Holland, zvldstS pak Anglic. 
>Prv6, pro pamdtku hrdinskeho cinu Draka Anglicana, jenz plaviv se pStkrdt 
okolo cel^ho svSta, byl jako predehrou obecn^ t^ posvdtne souhfe ndrod&. 
Druh^ na pamdtku osviceneho Verulamskeho Anglic kancl^fe, od nfihoz k ra- 
ddm o obecn^m nauk napravenf ddna byla prvnf pficina. KonecnS na pa- 
mdtku, zc radou tak spasitelnou ku pfedu sc hnulo, i pro koUcgium dflchody 
nadan^ (budc-li naddno) na chovdnf tolika koUegfi a pfiruifch, kolik v6c ta 
(jez bude nikoli dflem cti a vyd^lkfl, ncz dflem licinn^ Idsky) bude zadati. Bude 
pak, bude-li videti se vhodn^m, v kter^mkoli krdlovstvi na cel^m svetS tak^ 
jedcn n^kter^ popfedni mod byti ustanovcn, k nSmuz by jini koUegove zfcnf 
mSd, rovnSz pro lepsi pofddek.« 

»Jiz pak, svati^-li ten spolek, k obccn^ pokoleni lidsk^ho spase hledici, 
kollegium nazvdn by'ti md, ovsem ze zdkonfi nfikter^ch pdskou svdzdn b^ti musf. 
Prvni zdkonfl tech bude, aby povoldni sv^ho (k nSmuz popudem bozim puzen^^mi 
sc dti) vznesenosti dflstojn^ si vdzice, radovali se z toho, ze ustanoveni jsou 
pokolenf lidsk^ho vychovateli (jak di Seneka), i ze posldni jsou, aby stipili ne- 
besa a zalozili zemi (jak df Bfth u proroka Iz. 51, H>), aby tedy snazili se 
b^ti skutkem sluzcbniky Idsky k Bohu (kter^z dice, aby vsichni lid^ spaseni 
byli a ku pozndnf pravdy pfisli — 1. Tim. 2, 4),« ndsledovniky horlivosti apo- 
stolfi, aby za tou pffdnou sebe cele zavazali sldvS Bozf a zvelebovanf obec- 
ndho spaseni. 

20. Vybfdnuv cleny k nejvroucn^jsim modlitbdm (>zapirati sama sebe ne- 
mftze Bflh, ani pfekdzeti tomu, co jest k sldv6 jeho a k spaseni lidu jeho«) 
denfim akademie n^kterd ddvd pokynutf: »Cokoli bude zpozorovdno, ze by 
doplnSno nebo mohlo b^^ti napraveno, o torn neopomijejte zprdvu ddvati druh 
dnihu a napravovati radou spolecnou.* 

>A jak^koli nad to skrytfijsi pondkud tajemstvf bude ddno n^komu zpo- 
zorovati, nikoli po svem soudu na vefejnost nepodd, nez bratffm ozndmi, aby 
pravdu ndlezu, ztvrzenou patricnymi zkouskami, bylo odvedeno, cokoli B&h dd, 
do obecneho obecn^ moudrosti pokladu a v spasiteln^ pokolenf lidskeho uzf- 
vdnf — avsak mfti za tajemstvi nebo vyddvati, nezli co jfm jest v pravdS, 
stfeztc se.« 

>Majfce sv^ v6ci doma dobfe spofddan^, sifiti svMo moudrosti pomyslejte 
i mezi sousednimi ndrody (dokud budou se zpScovati, dotud bude potfebi vy- 
chvacovati je z moci temnosti) a touz pficinou na pfesv^dteni zidfl, mohame- 
ddnft, modldfft atd. jiste a platne zpflsoby miti hledtc.* 

»Zkusite-li pak, ze odpflrcii n6kter]^ch pfilis mocnych nebo vychytralych 
zbranSmi, kterd jiz v ruce jsou, dob^ti nemflzete, rady bratfi sousednich, tfeba 
i vsech bratff (skrze pfedsedu) vyhleddvejte — budou zajist^ b6hem dvouleti 
tfeba z veskereho sv^ta hlasy mfti pohromad6.« 

>Nad to kazd^ho roku kazd]^ koUega jednou nejmenS pfedsedu listem 
pozdrav a jemu o vefejnem stavu vScf v okresu sv6m zprdvu dej, aby, kdyz 
vsecko se dafi, mohlo byti potSsenfm, pakli jinak, aby mohlo b^ti pficinou 

9* 



132 

na pomoc pom^sleti. Pfedseda tak6 (nejm^nS jednou do roka) vsem svdtla 
koll^fltn kazd^mu zvldstS psiti bude a sdSli s nimi vsecko, co mu pamdtn^ho 
bud odjinud bylo poslano, nebo co vzeslo doma, aby stavu cel^ho sv^ta ne- 
mohli neznati vsichni ti hlidaci dobrdho obecneho.« 

>Tak spolcen^ to po vsech ndrodech mudrcfi spfdteleni slouti a b]^i mod 
bude svat^ sbor ten .zvSstujicich Boha vitSzoslavneho v pravdS jeho, jejz 
Zalm 68, 12 pfipomind, a korouhev jeho bude ta, jiz pfedpovSd^l Isaids (11, 10)i 
ze vztycena bude ndrodflm, aby k nf se schdzeli, Kristus Jezis, sveta svStlo, 
vecnosti brdna, moudrosti zdklad, sloup, vrchol, koruna, vsech pak moudrych 
vfldce a napravovatel (Moudr. 7, 15); on svate te spolecnosti, jejz otec usta- 
novil, hlava nade vsecko (Efes. 1, 22), jenz sim byl drive vyslani^m bozfm na 
zemi, maje pak odejfti, jine vyslal posly ke vsem narodflm, slibuje jim, ze pfi 
nich bude az do skondni svSta (Mat. 28, v posled.). Jako tedy sdm Pdn lidi od 
ndkazy k prvotni prostotS svolaval (»NebyIo s pocdtku take nkaje. Mat. 19, 8), 
tak tito sluiebnici jeho to za hlavni ukol svQj budou pokladati, majice lidi 
svoldvati na stare cesty bozf, s nichz tolika zpflsoby vsude bylo bloazeno 
(Jer. 6, 16), aby lifad svfij ocima pfedstavovali heslem: Vratme sc! totiz od 
rozpt^lenosti k jcdnotS, od zmatenosti k fddu, od domnSnek k [pravd^, 
od okolkft vSci k stfedftm veci, od nas samych i od tvorfl k Bohu.« 

21. Aby obecn^ ty kfestlanske v^domosti sffeny b^ti mohly mezi vsemi nd- 
rody, tomu nejvice prekdzela rozmanitost jazykfi nekonednd, jiz Komensk]^ 
ovsem za »zmatek jazykfl« poklddd. Necht ndm tedy Komensky sdm povf, 
kterak nesnadnou tu v6c rozvdzil. 

Rozsifovanl evangelia nejvice tfm bylo podporovdno, ze rise feckd pfed 
narozenim Kristovym pfedchdzela, rise pak fimska narozeni to provazela, tak 
ze jazykem feck^^m i latinsk^^m daleko Siroko hlasdno bylo evangelium, kde 
pak nerozum^li lid^ t^m jazykflm, pomohl Duch sv. darem jazykfl. Ale »zd- 
zraka darove pfestali*, nezbyvd tedy sifitelflm obecn^ osvfity kfestansk^, nezli 
uciti se jazykflm, nebo radSji nauiiti se jazyku jednomu^ vsem ndrodftm spo- 
lecnemu. >Snadn6jsi zajist^ jest, aby naucili se vsichni vSci jedn6 nSktere, nezli 
jeden n^kter^ vsemu*. Jednim jazykem sifila by se osvicenost rychleji, snad- 
nfiji a trvaleji, a byl by sdm ten jeden jazyk nejzfejmSjsim znamenim, ze obecnd 
to svStlo proniklo ke v§em, i byl by kaidy v kazd^ zemi, v kazdem podnebi 
jako doma, rozum^je vsude vsem a rozumfen jsa ode vsech. **^ A za tak velik^ 
dobrodini bylo by ocekavan^ fisi Kristovfi d^kovati. 

Merkur ten cili posel mezi ndrody md byti »vsem dostatedn^^, libezn^, 
milovdni hodn^, nikomu nesnadny, tvrdy, nerudn^*, a potfebi je po nSm jiz se 
ohlcdnouti. 

'^' A mohlo by skutkem spatfeno b^ti, co zap^l Claudianus o fi§i fimsk^, Stiliko- 
nem opatrnd spravovan6: 

Hujus paciiicis debemus moribus omnes, 
Quod veluti patriis regionibus utitur hospes: 
Quod sedem mutare licet, quod cernere Thulen: 
Rursus et horrendos quondam penelrare recessus. 

« 

Quod bibimus passim Rhodanum, potamus Orontem: 
Quod cuncti gens una sumus. 



133 

22. Jan L. Vives (f 1540), jehoz latinskym rozmluvam i u nds mlddez tfetf 
tfidy se ucfvala, o iAdoudm jazyku svgtov^m takto se prondsf (na zacdtku 
knihy III. spisu Komensk^m cast^ji pfivddSn^ho »De tradendis disciplinis«): 
>Pon€vad2 jest jazyk ndstroj spo1e£nosti lidsk^ i pokladna ucenosti, bylo by 
s prospgchem pokolenf lidsWho, aby byl jeden, jehoz by uzfvali vsichni ni- 
rodov^. MSI by b^ti Ifbezn^, ucen^, v;^mluvn^. Libezny v snadn^m a lahod- 
n^m prondSenf; uceny ve vhodn^ a vlastnf vyznamnosti ; vymlmmy v rozmani- 
tosti a hojnosti slov i forem. To by zpflsobilo, 2e by lidS rddi mluvili, fe by 
nejvhodnSji vsecko pfizpflsobovali smyslem, i 2e by stdle rostli v soudnosti. 
Takov^m jazykem vidf se mi b]^ti latina mezi tSmi, jichz nynf uzivdme: 1) proto, 
ie je jiz rozSffena mezi mnoh^mi ndrody; 2) umSnf skoro veskera jsou jf 
vzdSldvdna; 3) hojnd jest; 4) zvukem lahodnd; 5) vdznd. Pro ty prffiny bez- 
prdvf bylo by, aby nebyla zachovdna a pSstovdna. Kdyby byla ztracena, ve- 
lik^ by V naukdch ndsledoval zmatek... Tak^ pro rozsffenf pobo2nosti velmi 
prospS§nS jest, aby si lide vespolnS porozumSli. K tomu pfichdzf, ze je latina 
jazyk ufitelfl posvdtn^, jfi seznamendny jsou vSci tajemn6 . . .« 

23. Ze/^rfff^A^ jazyku poti'ebi jest, nenf-li pak jin^ho, ze latina nejl^pe se hodf, 
V torn shoduje se Komensk]^ s Vivem; »av5ak pon5vad2 myslSnky nase nynf 
v;^§e jdou, nemfizeme si pomoci, abychom neradili spfse jazyk zcela nov]^.< 
A to proto: 

1 . »Jazykem obecn^m md raditi se vSem rovnou mSrou, latinou pak radili 
bychom si jenom my, jim2 jiz zndma jest, ne tak ndrodfim barbarskym (k nimz 
tu prece, protofe hIavnSjsf f5dst svSta zaujimajf, hlavnSjsf zfenf mfti tfeba), jimi 
latina prdvS tak jako jini jazykov^, ano i vfce nezndma jest i nesnadna, jsouc 
pfflis pracnd, p^e mnoha let a napjat^ho studovdni pozadujfc, jak zakousf 
nase mlddei, i samo jejf sestrojenf ukazuje « Vlastina »z n( posld snadnSjsf, ale 
pfece md dosti nepravidelnostf«. »Pro5 bychom tedy nemyslili nadfti se, kdyby 
snadnSjsf jestS i naprosto ve vSem pravideln^ a plynn;^ jazyk nalezen byl.« 

2. »Jazyk obecn^ md nade vSecky b]^i nejbohatsi, aby ve vsem stacil vy- 
jddfiti veSkery vSci dokonale i prondseti veskery pojmy duse snadnS.« A ta- 
kov^m latina nenf, nemajfc ani slozenin, ani odvozenin s dostatek, sama sobS 
ani vScem nestacfc, z feCtiny vypfijcujfc a bez nf zddn^ dokonalosti nemajfc; 
schdzf jf tedy jednotnost. 

3. A k cemu nejvfce se smShije: jazyk obecni^ md byti matenf pojmfl 
obecn^^m protijedem. A to jin^^m zpflsobem stdti se nemfize, nez kdyz paral- 
lelnS s vecmi pobShne, ani vfce, ani mdnS slov neobsahuje, nezli kolik jest 
vScf, a 2ddni^m jinj^m pofadem jich nevdze> nezli vdzf se vSci samy s sebou 
nejpffsnSji, a to zvukem sam^^m pfirozenost vScf vyjadfuje a myslem pfed- 
stavuje. « 

Takovd nenf latina ani jin^ jazyk, protoze lid^ predeSIf, pflvodcov^ 
jazykfl nasich, rozdflnostf vScf si nevsimali a vSci toliko zndm^, a co se jim 
namanulo, slovy znamenali, pomSru zvuku k vScem nedbajfce. » Proto stejno- 
jmennostmi, soujmennostmi, odvozenostmi, tropy, figurami, obhovory, t. j. po- 

m. 

chybnostmi, zbytecnostmi, zmatky naplnSno vsecko, a kolikrdte o vScech pfe- 
snSji b^d mluviti, bud pokazd^ slovo vymSfovati, tedy tolikrdte, co tim nebo 



134 

onim slovem se rozumf, opakovati tfeba, nebo v sam^m hovoru stdle vyjfmati, 
rozezn^vati, omezovati, cast^ji neumele nebo sofisticky nezli pravdivS. Odtud 
pokazd6 vkrddd se bud pochybnost nebo klam, protofc ani dosti kdy pojem 
zmatku zprostSn neb]^vd. Spatn^m ndzvoslovim (vyjmenovdnim vfecf) sffi se 
spatn^ pojmoslovf a »mluvfnie slova, ne vSci«, a neprospfvajf nejhlu6n6jsi dis- 
putace naukdm ani za mdk. 

Nezb^va tedy, nez aby zpfisoben byl »jazyk nov]^, vsech zndm]^ch jiz ja- 
zyka 1 . snadni^jUy aby bez ztrdty casu a vSd naucen b^ti mohl, 2. libeznejHy 
aby uciti se a nauciti se mu rozkosf bylo, 3. dokonalejH (pokud pro povahu 
v^i i nasi v pfednebeske skole nedokonalost moznd, tak dokonal]^), aby umSti 
jej k pozorumSni vScem sam]^m velmi prospfvaIo.« »Zam]^sIime tedy v pfdnf 
sv^m jazyk naprosto 1 . rationdlny^ nemajid v materidln^ ani formdln^ sv^ strdnce 
nic nezli samou v^^znamnost (az do nejmensfho puntfku); 2. analogickj^, nic ne- 
pravidelnc^ho v kteremkoli kuse neobsahujfcf ; 3. harmomckjf , nezpfisobujfcl 
zddn«S neshody mezi vScmi a pojmy vecf, jazyk totiz idkov^, kter^ by sam^m 
zvukem piirozenost a rozdflnost v^cf prondsel, stana se tim sam^^m Cinem jako 
ndlevkou nSjakou moudrosti. Jazyk ten, kdyby spolecn^m souhlasem pokoleni 
lidsk^ho pfijat byl, uznali by a mSli by z toho radost vSichni, 2e bude nejvhod- 
nSjsim prostredkem k sjednocenf lidi mezi sebou, pravdy pak whci s pojmy. 
Potom teprve ffci se bude moci, ze jest v^k osviceny a upokojen^y kdyz mezi 
v^cmi a pojmy vSci i mezi slovy, lodicemi v€cf, bude svMo a klid.« 

24. ChvAli si Komensky znam^nka cinskd, jimiz mohou se srozumSti lide 
rflznych jazykfl : ale prod by nemohl vyhleddn b^ti jazyk v^^hodnSjsf, neili vfce 
nezli sest tisfc tSch znamenek, jazyk vhny} Jestli pak fefi vfibec nSco nej- 
vyse podivuhodndho, ano z dvaciti n^kolika cldnkovan^ch hlasfi vzeslo tolik 
jazykfl, ze jich ani scfsti nelze : jazyk sjednocen^, jfmz by roztrhand lidskd spo- 
lecnost byla sjednocena, j{m2 by cel^mu okrsku zemfi ddna byla lista jedna, 
jimiil by zpflsobem pfeslavn^m hldsdna byla sWva bozf, to by vrchol byl divfl 
jazykovych, »bude-li sv6t dde stdti*. 

A jest volno vymysleti nov}^ jazyk? Jest, die Genesi 2, 19, a jest to <^t 
panstvf, postoupen^ho Bohem clovSku na zemi. »A bylo-li vScem pfiklddati 
jmMa dovoleno Adamovi, filosofflm, femeslnikflm a j. az posud : pro6 ne i slo- 
vesa, cdstice i ostatni, co k cele feci ndlezi?... A kdyz jest volno napravo- 
vati pojmy v^ci die pravidel v^d sam]^ch, pro6 nepfizpflsobovati i jazyk k na- 
pravenSjSimu vyjadfovdnf pojmfl napravenSjsich ?« Zvldst^ kdyz naplnSno b^^ti 
md pfedpovM^nf SofonidSovo (3, 9) o shromdzdSnf ndrodfl a jazykfl, jim2 
navrdceny budou rty v^born^, aby vz^vali vsickni jm^no Hospodinovo a slou- 
zili mu ramenem jednfm, kter^mizto slovy (die vykladu Tremelliova) zm^na 
jazykfl (mutatio labii) se pfedpovfdd. 

25. Zpflsob, jak by nov^ ten jazyk slozen b^ti mohl, jest dvoji* >Ndvodem 
bud jazykfl jiz zndmych nebo v^d sam^^ch. Prvdho by byl pffkladem Zeuxis, 
jenz Helenu malovati cht^je, kdzal si pfiv^sti panny zrflstu znamenit6jsfho, 
kolik jich moznd bylo sehnati, a vsecko pfi vsech prozkoumav pecliv^, ktery 
ud pfi nSktere nad jin^ vynikati vid^l, ten pfenesl na svou Helenu, a tfm zpfl- 
sobem nejsvrchovanSjsf slicnosti ideu nSjakou stastnS vyjddfil. Podobn^ho nSco 



136 

i tady stAti by se mohlo, kdyby cokoli kterf jazyk md zvlastS jadrn^ho, ozdob- 
neho, d&razn^ho (sotva pak kter;^ tak nestasten jest, aby nSco zvldstniho pfed 
jinymi nemSl), vsecko to odevsad sebrdno a v jeden ten jazyk harmonicky 
sneseno bylo, aby z mnohi^ch Ifbeznostf stala se jedna, vsak libeznostf quint- 
essence.* 

Druh]^ zpflsob jazyka, die ndvodu vScf, byl by vecn^jU, Skoda, ze Ko- 
mensk]^ nW^de prikladem neukdzal, co obecnS toliko o nesnadn^ a velike te 
vSci napovSd^l, tak ze ani nelze si pomysHti zfetelnSji, jak by asi jazyk ten 
mh\ vypadati. 

Pfse zajist^ v CestS svStla fl9, 21): »Potom teprve harmonic pravd bude 
a snadnd, protoze vSci samy, se smysly vsech lidf t^mz zpflsobem se potkd- 
vajfce, ucinfjivsem i srozumitelnou i snadno napodobiteInou.« Akdytobude? 
Kdyz k tomu pfizpflsobeno bude viecko, aby v§ci na vlas byly vyjddfeny. 

V Panaugii pak (14, 19) rozumuje takto: »Znd-li kdo tdeu cel^ho jazyka 
se vSemi bytn^mi i pfipadn^mi potfebami k jejfmii provedenf, dovede nal&ti 
methodu, jak vyucovati a uJiti se vsem jazykflm, ano i sloziti jazyk nov]^, 
vSech jazykft dosud uzivan^^ch pln^jSf a lepsf, protoze ce\^ bude vj^znamn^, 
cel;^ pravideln^ a obdobn^, cel^ v^cn]^, t. j. sam^m v5cf zvukem i liter, slabik 
a slov sestrojenim samo vScf sestrojenf vyjadhijfcf.* 

Francouzov^ le Maire a Mart. Mersennus, minorita »po EvropS prosla- 
ven^«,^*' mSli pr^ jiz zdklady jazyka a pfsma, jfmz by mohli dohodnouti se 
netoliko s obyvateli cel6 zem6, ne2 i s obyvateli mSsfce, »jsou-li jac{!< »My 
pak sami (df Komensk^ v CestS svStla, 19, 21), opfrajice se o zdklady pansofie, 
V jazyk odvdzili jsme se doufati, kter^ jest latiny desetkrdt snadn^jsi, totiz vsech 
nepravidelnostf prost naprosto, a stokrdt dokonalejSf, totiz pro vsecky v^ci a 
pojmy ve vsech rozdilnostech pfesnS vyjadfovateln^, a tisfckrdte zpfisobnSjsf 
harmonicky prondSeti pfirozenost v5cf, totiz slova (voces) jeho jednotlivd majf 
b^i mfsto v^mSrfi, die cfsla, mfry a vdhy vScf sam^ch jsouce udSldna.« 

Komensk^ iddal, aby jazyk ten nebyl skldddn, dokud pansofie nebude do- 
kondna, »aspoii dokud rody, ideje, zvldStnosti v6cf pravS nebudou vystizeny. 
Nebude zajist^ moci b^i vScn;^, nebude-li ve vSem vSudy paralleln§ pfizpflsoben, 
pinzpflsoben pak b^ti nemfl2e, leda az v^cf vsech zdklady, vespolny i'ad a vzd- 
jemn^ vazby na vlas budou objeveny<. Ddle si pfdl, aby nikdo sdm jedin;^ vy- 
m^^sleti jej se nepokousel, nez aby pe6i tu nechal sboru mudrcfl. Mohlo by se 
sice stdti, ie by vice vtipn^ch hlav ze zddosti tak svarn^ vSci do jazyka toho 
se dali, a potom nemo2n^ nebude, ze by to i ono jin^mu jinak vidSlo se 
u^initi. A kdyby ka2d^ na sy^ch ndzorech stdti cht^l, budeme miti mfsto ja- 
zyka nov^ho jednoho n^kolik, zmatku nepomfl^eme, vfce jej rozmnozfme. Aby 
vfce osob myslilo, co by vfici t^ prospSlo, nic neprekdzf, jen ve vhc\ cel6mu 
svStu spolecn^ nic neporouCejte, nez cokoli uziteCn^ho p?ipadne (bud ce\€ neb 
cdste6n6), poznamenejte to a spoleSn^mu kone(*n$ rozhodnuti (jez sv^^m casern 
se stane) to zanechejtel* 



**' De iterate Irenico, strdnka 37, § 25, Komensk^ dAvd na jevo, jak vysoce si Mer- 
senna vdiil (qui me aliquot epistolis dignatus est). 



136 

26. Avsak, atf ze symbolickeho toho jazyka obecn^ho mSlo ndco b]^ti nebo 
nemao, Komensk^ zatfm raduddval: >Abyjazykovt^ uHeni, ndpisem kfize Kri- 
stova posvficenf, ^** uSencfim zatfm zfistali vuifvdni: hebrejsk^ a feck^ pfede- 
vsfm pro pfsma bo2fho studnice, latina pak proto, 2e posud tolika dflmyslu 
jest pokladnice.« V »Method6 jazykfl nejnov6jsf«, spise to 1. 1646 dokonan^m, 
do Idta pak 1648 dopilovan^m, poskytujidm stokrdt vice, nezli nipis hldsA, 
beze vsech mysticb^ch zdchvatfl idea a potFeby jazyka zfetelng jsou vylozeny, 
prospSsnost jednoho jazyka uzndna, Vivovo mfnSnl o latinfi rozvdieno, iikol 
prostFednfka mezi ucenci evropsk^mi latine pfi?knut a k snadnfijsimu u&ni 
se latinS ukdzdno. Teprve v AmsterodamS, kde Komensk]^ po LeSensk^m roz- 
pt]^Ienf od l^ta 1656 — 1670 kromS p^e o zbytky Jednoty bratrsk^, hdjenf cti 
sv6 i Kristovy, zam^^Slen^ch podnikfl politick^ch ve prosp^ch reformovan^ch 
drkvf a j. pokolenf lidsk^ pro poslednf v6k velik^ho sv6tla, sebe pak pro 
akademii nebeskou pHpravoval, opft k vflli poslednfmu snah sv^ch o napravenf 
v^ lidslq^ch roz£len€nf, o nov^ jazyk ohecnf cili svStov^ zavadil a snad se 
jim i chvfli obfral. V poslednfm torn snah pansofick^ch rozclenSnf vykdzdna 
byla strdnka ta >Panglottii<. Ale nevfme, kam Komensk^ s obecn^^m nov^ 
jazykem dosp^l, a pon^vadz nic nepsal na piano, dm by b^al se nezab]^al, 
kam pokusy jeho se podSIy. Leibnitz, v mnoh^ch kusech ndslednfk a sv^m 
zpfisobem napodobitel jeho, tak6 se sv^m jazykem obecn^^m uvdzl kone6n€ 
V kondch, prfpravy toliko po sobS zflstaviv.*** Druhd rada Komensk^ho v CestS 
svStla: »Aby tak^ jazyky sv^ zvUstnf ndrodov^ zachovdvali a vzdSldvali (bude-li 
se to h'biti tSm, kteff prelfbezn^ho onoho jazyka z plna okusfce, barbarsk^ch sv^ch 
a hrozn^^ch jazykfl nebudou se moci nezhroziti, ponechdvdme iasu) aby kaid^ 
duch chvdiil Hospodina, a vsichni jazykov^ aby zpfvali Bohu. Mohl by tak^ 
vzd^ldn b^ti slovnik obecn^ vsech jazykfl, jakoz i mluvnick^ zvyklosti v tvo- 
fenf a spojovdni podobn^, rozdfln^, protivn^ vyklddajfd, aby tfm vfce ve vsem 
(i V tom zmatku jazykov^m) byla spatfovdna moudrost boz{.*** AvSak jinde 
uhh'ddme, kam jiz drive a pozd^ji mysl^nka podobnd Komensk^ho pfivedla. 



•** Nipis kHie Kristova byl (Luk. 23. 38; Jan 19, 20) feck#, latinsk]^ a iidovsk#. 
Podobn^ V Method^ jazykfi nejnov€j§{ IV. 34, ve Skole pansofick6 (2esk6) str. 4. 

*** Leibnitzova Collectanea etymologiea, Janem JiHm Eccardem v Hanoveru r. 1717 
tiskem vydand, obsahujfcf ve dvou dilech v]^pisky, glossy, v^klady, poznimky keltick6, 
starcn^mecke, frisk6, polabsko-slovansk6 a jin^, ukazujf tak6 141 znamenf, jimif cisterciad, 
nemluvice, se dorozumfvali na pf. opat = ukazovi^ek a prostfedn(£ek na £elo poloiiti; 
br^ti = ruku otevfenou zavffti; ddti =: ruku zavfenou otevffti; bfiy =z dotknouti se brady 
ukazovd^Skem nosu prostfednf^kem; pape2 := ruka jehlancoviti na dele zdvi2en^; pfti = 
ukazovddek napf(£ spojiti s bradou; opilj^ zz ukazovddkem jako vrtati £elo; otec = palec 
spojen]^ s palcem; matka z= palec spojen^ s palcem hnouc na pff£ na £e]e ukazovidkemi 
bratr zz ukazov^dek spojen^ s ukazovddkem; sestra =z ukazovd£ek spojen^ s ukazovd6kem 
a hnouc na pM£ ukazovddkem na dele; panna = ukazovddek rozd^lujici tfdsnd, vlasy; 
vfno = ukazovddek zkfivenj^ na nos postaven^; pivo zz. hnouti rukou pfed usty a fouk« 
nouti do nt a j.). Patrno, 2e Leibnitz jako Komensk^ mimo jazyky i jin^ch srozumovacfch 
prostfedkfl si vSimal. — ^\tt, o jazyku sv£tov6m rozepsal se Josef §maha v »Cesk6 Skoletf. 

'"• I jinde, zvldStS pak v Methods jazykfl nejnovSjSf, Komenskj^ usilovnS vybfzf nd- 
rody ku vzdSldvinf jich jazykfl, tak 2e siuSi vzkfisiti tu krdsn6 Palack^ho slova z r. 1829 
o \h Method^: »Rozprava filosofickd o studov^nf jazykfl, zvldStd latinsk6ho. Kdyby ji byl 



137 

Ai vSude obecnou svStovou spolecnosti, skolami i jazykem obecn^m po ce\6m 
sv6tfi rozsfrena bude vsevSda, vzejde pokolenf lidsk^mu nade vsecko pomy- 
sleni krdsn^ a blafeny zlat]^ v6k pravdy, lAsky a pokoje, jak jej Cesta sv^tla 
20, 9 — 17 slovy zalmisty, prorokfl a zjevenf sv. Jana s blazeny^m mysli roze- 
chvSnfai vypisuje. 

27. Aby obecn6ho toho blaha a spasy bylo dosazeno, potfebi bude »po- 
mocnfkflm dobrotivosti boiU : 

1. mysli pfevelikou dflvSmostf naplnfin^; 

2. vzfwAni Boha nejvroucnSjsfho ; 

3. pricinlivosti a prdce neunavn^ mnoh^^ch moudry^ch muzfl; 

4. pffznS velmozfl; 

5. V pracfch opatrnosti a jist^ho Mdu; 

6. cokoli bude vypracovAno, aby ihned nSkde bylo zacato prakticky; 

7. tudfz opatm^ho a nepfetrziteho od druha druhu, az i zddoucf obec- 
nosti sdSlovdnf. 

28. Pamdtn^ jest, co Komensk^ radi stran opatrnosti a cel^ho vedenf 
dfla. Slu§f tu §etfiti pSti v6cf: 

a) Cokoli odkudkoli k^mkoli bude zasldno, d^Idno bud skryt?^ bez hluku 
i okdzalosti svStsk^, »jako Bfih obycejn$ vykondvd dfla svd, 2e dffve patrno 
b]^d, ie jsou vykondna, ne21i 2e b^ajf kondna. Sdm Jupiter v blesku (jak df 
ilovfik pohansk]^) drive uhodf, nezli zakmitne plamen. Slunce tak^ tise vy- 
chdzf, aniz stromov6, kdy2 rostou, dflajf hfmot. A krdlovstvf bozf nepozoro- 
van6 pfichdzf, rekl Kristus. Ndsledujte tedy, napravovateld nauk, Krista, jenz 
ufinil dffve, nezli ucil, jenz neprel se, ani nekficel, aniz b]h^al slychdn na ulicfch 
bias jeho, az pronesi soud k vft^zstvf. ACkoK jsme toho mdlo Setfili posud, 
tfm peilivfiji budiz toho Setfeno potom, aby ani toto prftomn6 (pod jm^nem 
Cesty sv^tla) uvazovdnf neveSlo v zndmost kromS tSch, kteff k ijcastenstvi 
V poraddch zavoldni jsou, zvld§t6 proto, 2e \ivahy ty po6at6 toliko v6ci tak 

V 

velik^ prvnf jsou zaCdtkov^, vefejn^ho divadla posud nedflstojnd « (Ze se tak 
stalb, »Cesta svStla« ndlezf mezi spisy nejvzdcnSjsf, jako jind dfla Komensk^ho, 
kterd pod rukou posldna byla toliko do rukou zasvfecen^^ch.) 

S) Qm jako dobrem obecn^m se zab]h^ajf, aby jfm bylo samo v sob$, 
a nikomu nijak;^m zddti se nemohlo, kdyz vyjde na vefejnost — >nebo stdle 
tajeno by'ti nemfli^e*. »Tak totiz pffmo cfl obecn^ spdsy vytcen bud, a tak 
podmfnkami rovn^^mi die nSho vSecko bud zHzeno a pfed se brdno, aby pa- 



Cetl Adelung (jeni Komensk6ho do knihy Wi^nfi byl poloiil) ponSkud pozorniji, mSl by 
zajtst6 V poctivosti ducha mu2e, jen2 jako jazykozpytec pfedbihl 8v6 stoletf, a kdyi^ ve- 
§kerd uienost toliko v rouSe latinsk6m se zastkvfvala, vddeck^ pSstovdnf nov^ch jazykd 
zemsk^ch tak dfltklivS schvaloval, pravou cestu k n£mu pfedpisoval, purismus vSude oce- 
Aovati um&l, i mfnfinf obecn6, 2e pr^ modernf jazykov^ evropStf nejsou schopni vysokeho 
toho vzdildnf, jemu2 divfme se pfi jazyku staroklassickdm, za slep}^ pfedsudek prohldsil.* — 
A proti tomu polol slova vyaoce uCen6ho jazykozpytce Maxa Mfillera naSf doby jenz p5- 
stovdnf nauk ndrodndn jazykem mal^ch nirodka za dir^ nerozum prohUsil (viz feC dra. 
Vojticha Safaffka o IT. sjezdu I^kaffl ^esk^ch na str. 10.): jaky rozdfl! 



138 

tmo bylo, ze celek, o nSj2 tu jde, jest bez pfedsudku vsech lidf, aby ani sama 
ohavnost nenalezla, co by mohla poskubati.« 

c) »Tretf opatrnosti 6dst bude, kteffkoli budou chtiti pomoci ndstroje na 
rozlevdnf moudrosti zdSldvati, vcel spise ndsledujte a mravencfl, nezli much a 
pavoukfl ; ony a ti tarn pracuji dohromady, tito na rflzno, kazda a kazd^ pro 
sebe lovu sveho si hledice. KoIlegialnS tedy spise si vedte, muzov^ ucenf, obec- 
nych prospSchfi zddostivf, nezli roztf istenS, aneb aspoft majice stdle zfeni k sobS 
i ku pradm svym. PonSvadz zajist^ odvaliti tolik t^ch vselikych skalisk Sisyfo- 
v)^ch, jiniiz vsude posud v cestfi namahavS a nadarmo pokolenf lidsk^ se hmozdi, 

V 

mnohych muzfi potfebi jest sil spojenych : spojte se tedy. Ze pak co jednou 
bylo polozeno, tfm hybati, konecnS pak to rusiti neslusf, hledte tedy jedni 
k druhym, aby nikdo tfm, co jiz vykondno, prdci svou nezab^^al, nez tfm, co 
jests vykondno b^ti md, az by bud tomu neb onomu skalisku pro odpocinutf 
pohodlnd jeho mfsto bylo nalezeno, bud ta neb ona srdz byla pfekondna, ty 
nebo ony doliky byly odstranSny, bud ten nebo onen zmatek v porddek byl 
pfiveden. A co by tak koli stastnS od kohokoli bylo vypraveno, pfihozeno 
budiz na hromadu vecf vykonan^ch, aby nikomu nebylo potfebf hotovou \hz 
hotoviti, nez aby pdce vsech i kazd^ho zvldst toliko o to dbala, co jestS vy- 
kondno b]^ti md a dokondno.* 

d) V prostfedcich reformaci obecnS dobre bude zachovdvati tento fdd, 
»aby pfedevsfm pomocf methody zlepseny byly knihy, hned pak pomoci knih 
skoly, potom skol obecnf dozorcov^ kollejnS spojenf, konecnS pak aby sestaven 
byl jazyk obecnf. « 

29. Pokud tyce se knih, poucuje Komensk^: 

»Mflze (pry) pocato byti bud od tSch, ktere jsou uzitku vStsfho, nebo od 
tSch, kterS jsou uzitku dffvSjsiho. Prvejsf-li se zalfbf, pansofie, bude « i w, pro- 
toze kdyz nSco vSdSno b^ti mftze a md, v pofad pravy, jasn^, ustavicnj^ 
vsecko rozvddi, tfm sam^m sobS i jinym knihdm meze klade i hranice opi- 
suje, mfry poskytuje a milostnost (jako konec stfedu cinivd) zpflsobuje. Md-li 
pak drive kondno byti, ceho praxi mfize pocfti dffve, pocnSme od knfzek nej- 
nizsfch, ndvodfl pro nemluvnSctvi a pacholetstvf lidskS. Tak zajiste od zd- 
klada bude moci b}^ti postupovdno po pi^frflstcfch k vrcholu, od pfedbSzn^ho 
pozndnf v6ci obecndho a zmatecneho skrze zkousky podrobnd a jistS az k ab- 
straktnSmu rozumSnf, t. j. od uHenosti skrze zkuhnost k moudrosti, Av.sak po- 
nSvadz jest poti^ebi plnSho zfenf vsechnc^ch ke vsemu, sotva co toho bude 
moci b^ti dokondno bez jin>^ch, a vidf se konecnS rada nejlepsf byti takovd, 
nic neposylati na vefejnost, nezli nebude svedeno vsecko na plnost pfedse- 
vzatou, rovnovdhu, harmonii.« 

Pocdtek vzhledem ku knihdm, skoldm i kolleji obecne ucinSn mSl byti 
prav^ a vScn^, a to kdekoli. Neslo zajistS pofdd jenom o radu, co delati, nez 
o to, aby jiz bylo dSldno, af z pocdtku vdzne ledacos. >Lepe jest, aby tu a 
onde schdzelo nfeco, nezli upustiti ode vseho.« Nebot i pffroda, i napodobitel 
jejf, umSnf, i zkazen^ pfirody napravitelka, milost, ackoli dila dokonald zamj^- 
slejf, pfece od pocdtku vzdycky zacinaji, protoze vScem, kter^ se dSjf, jinak se 
nevede, nezli ze od pocdtku vznikajf, vzrostem k dokonalosti svS se vyzdvihujf. 



139 

Poidr ksiidf od jiskry po6fnd, potom chytf se troudu, hned tramu, potom domu, 
potom vsi, koneSn^ m^stau Kristus pak, pdn nas, uCenf sve ohni pfipodobnil, 
rozs^val je pak zprvu mezi svymi, ve sboru apostolfl, potom kdzal jim, co byli 
slySeli ve tmdch, aby pravili na svStle, a co v usi, aby hlasali na domfch (Mat. 
10, 27). Kdo radu ddvd, ddvej pffkladem spise nezli slovem, aspon ne slovem 
bez pffkladu, sic bude bez uzitku. A kdyz tak, co jin]^m se radf, i sdm cini, 
netoliko u jin]^ch vfry zaslouzi a najde a ndsledovdnf ochotneji dosdhne, nez 
i pfteiny dojde, aby radu svou vykonal. Bflh jedin]^ tu vlastnost md, ze die 
idef pfedvfdan;^ch od v^cnosti dila dokonald vyddvd, procez o n^m toliko feceno 
byti mohlo: A vidSl vse, coz byl uCinil, a bylo velmi dobr^ (Gen. 1, 31). 
ClovSk, kdyi dSId, u(H se, protoze vzory i vzorovan^ ^^"^ ne jinak nezli posloupn^- 
pocfnd i dokondvd. Pokustez se tedy reformatorov^ o vykondni rad sv]^ch 
nejprve sami, a kdyz uvidi, ze dan se neomyln^, bezpecn^ji budou je mod 
schvalovati svStu, pakli ne, opravovati a zdokonalovati. Lekfl nov^ch snadno 
nikdo nepfipousti, ale pfipoustf nikoli bezd^cnS, byvd-li pi^i tom obvykly vyrok : 

»Tedy knihy didaktick^, kter^koli budou vypracovdny, ihned k u2fvdni 
jich budte obrdceny, aby opravdu-li snadn^ji nezli posud vI6vaj{ moudrost, 
vficf samou bylo ukdzdno. A vydafi-li se v jednom i druhem pokus, poc^niz 
t^chz vScf vefejn^ uzfvdnf ve skole nektere vefejn^, potom ve vice skoldch atd. 
Takov^ ten z praxi a uzfvdnf pocdtek prdvem ndlezf t^m, u nichz a pomoci 
jichz pomflcky ty ucenostf budou pfipraveny. A to proto, ze spofddand Idska 
od sebe sama pocfnd, i proto, aby doddno bylo napodobovatelfim dflvSry, 
konecnS pak protoze spravedliv^ jest, aby kdo seti ucinil .prvotiny, tak^ klidil 
prvotiny zn€.« 

»Podobn6 koUegium svMa po6fti mflze od jednoho nebo druh^ho tajem- 
stvf svStla povfidom^ho, nikoli aby pfed jin^i pfednost nejakou miti chtSli, 
nei aby jin^m pffklad ukdzali. Pocdtek zajist^ od nekoHka ucinSn b^ti musf, 
protoze i kaid^ cfslo, do jakdhokoli mnozstvf rozlfti se md, od jednotky po- 
cfnd i od dvojky k trojce vzestupuje, a tak dflsledn^ ddle, a kazdd jednotka 
vzhledem k sobS i k celku rovn^ho zdokonalenf nabyvd. KoUegium tedy to 
obecnd tfeba sami knih obecn^^ch skladatele s podporo\ateli a ochrdnci svymi 
pfedstavovati moci budou, dokud neposkytne Bfih pficiny, aby formalnS sesta- 
veno, zdkony svdzdno bylo.« 

>Pfirozenost svStla jest rozlevati se, pfirozenost dobra sd^lovati se s jin^mi. 
Kristus kdzal, aby v§elik^m tvorflm hldsdno bylo ucenf jeho, sdm pak pohan 
Seneka vyznal, ze proto se ucf, aby rozMval mezi jin^, i ze by pr^ nechtSl 
moudrosti, kdyby mu ddvdna byla pod tou v^^minkou, aby si ji nechal pro 
sebe a nesdSloval ji s jin^mi.« A t^-li pfirozenosti dobra i ti ndsledujf, kteff 
majf klamn^ dobro (jako ti, kdoz sekty zaklddajf), proc ne tak^ ti, jimz Bflh 
prav^ prav^ho svStla paprsky zjevuje i zpflsoby odrdzeti je na vsecky strany? 



•*' »Kdekoli jest um^nf, tam trojl vdc b^vd: vzor, vzorovan6, vzorujicf, t. j. 1. pra- 
obraz, pfedmdt um£ni, 2. obraz, udinek um^nf, 3. obraz ten z onoho vyvodicf ndstroj n^- 
jak;^, totii: smyslov^, ruka, jazyk a j.« Meth. jazykfl nejnov£j§i X, 8. 



140 

A jak to ? Pofddkem asi takov^m, jak^m nasytil Kristus zdstup nesifslnj?', 
kdyi druh driihu pokrniii poddval, a2 dostalo se i rozlozen]^m nejddleji. »Re- 
formuj kazdy die svStla bozfho nejprve sama sebe, potom sv^ jakozto sob6 
nejbliisi, ddle jini jin^ zvete, ne pnli§ vzddlen6 (na pf. t^ho2 nAbo2enstv{ spolei- 
nfky), potom jin^ vzddlenSj§f (jako Simon a Ondfej soudruhy, kteff byli na 
nejbli^si lodi, k licastenstvi v stastn^m lovu vyzvali), az by vsickni kfestan^ 
V souhlas a harmonii byli pfivedeni, aby potom mocnS mohli bojovati proti 
hustsfm onfin) temnostem mimo cfrkev. A potom budiz bo2f to sv^tlo pfive- 
deno na oci Mohamedanflm, jakozto ndm pi^ed zidy a pohany sousednSjsfm, 
protoze Krista jm^nem proroka uzndvaji a vz^vaji. Odtud pfljde se k ndrodflm 
pohanskym, kteff, protoze Krista neznajf, rovnS od zdSti proti n&mxi jako od 
Idsky k n^mu jsou vzddleni. Poslednf budou zrejmf jeho nepfdtel^, 2id^, o nichz, 
fe samou plnostf obrdcenych ndrodfi k horoucnosti budou povzbuzeni, pfsmo 
pfedzv&tuje, aby kruh milosrdenstvf bozfho, od kten^ch poial, u t6ch pfestal.* 

A jak proniknouti se svStlem bo2fm k ndrodflm, jich2 jazykft nezndme? 
Apostolov^ mSli dvojf klfC otvfrati usi a srdce ndrodfl, dar jazykfl a moc zd- 
zrakfl, a co my? Kristus nezap?e svych v5m^ch, nebude-li jim nedostdvati se 
mysli slouziti jemu k rozsifovdnf krdlovstvf jeho. »Na otvirdnf smyslfl lidsk^ch 
bude klicem dostateCnym vybadana panharmonie (vselad) **® zdsad pozndvati 
pffrodu, pfsmo i vselik^ svSdomf lidsk^, sama sebou dosti mocnd, bude-li dosti 
jasnym svStlem na oci vsech lidf polozena, aby jako bleskem byly uchvdceny 
oci mysli, aby pod poslusenstvf pravdy podman^ni byli smyslov^ vsickni. « 

A jak toho vseho dostati se md ndrodflm, jichi jazykflm nerozumime? 
»Dd Pdn, doufdme, rty jedny vsem, abychom si rozumSli vsickni, rty ony »v]^- 
borne,< jimz by prostfednictvfm v6cf sam]^ch snadno vyuceni b]^ti mohli vsi- 
ckni. Ze pak potfebf jest jak^s takds obratnosti v jazycfch lidu, aby barbarum 
ddno b^ti mohlo harmonick^ moudrosti prvnf ochutndni, naucte se z nasincft 
nSkteii vn$j§fm s barbary obcovdnfm jich jazykflm, anebo jsou-li ti ndrodov^ 
pod moci nasf, vzati budte jich pacholata mluviti jiz umfijfcf, iislem co moznd 
nejv^tsim, budte2 vyuceni jazyku nasemu i harmonifm vScf, jsouce pak v tom 
utvrzeni, rozesldni budte, aby apostoly byli mezi ndrody. 

»Avsak jest i jiny' prostfedek, aby, pominouc jazykfl mensfch ndrodfl, 
nov^mu jazyku s vScmi uceno bylo skrze jazyky obecnejSf, od vice ndrodfl 
pfijat^, jako jest po EvropS latina, po Africe a Asii arabstina, Nebo co po 
latinsku b]^vd psdno, tomu muzov^ vsech evropsk]^ch ndrodfl mohou rozum^ti 
a na sv6 jazyky to pfev^sti, uzdd-li se jim, ze stojf za prdci. PodobnS co 
b^^vd psdno arabsky, rozumSjf Asiat6 skoro vSickni, African^ pfemnozf. Sama 
Brdna veci (cili metafysika pansofickd) die prav^ch obecn^ch zdkonfl harmo- 
nie '** sestavend a ve vsech jazycfch tak vydand, aby odpovfdala strana strand, 
fddka fddce, slovo slovu, bude moci byti ndlevkou, jfz mo2nd bude pfiuciti 



'^* Zdklad panharmonie: »V§ecko jest si podobno, protoie vSecko die tychi idef jest 
u£in6no;« »nebo vSecko jednoho jcdno dilo jest « Panaugia 14, 16, 17. 

'^' Zatfm misto dIouh6ho v]^kladu tolik: Komensk6mu metafysika pansofickd yjtti 
a v^klad pojmfl, pudfl, schopnosti obecnychy Clovfiku vroienych znamend, shodujic se s jeho 
v^mdrem moudrosti: Moudrost, svfitlo mysH, jest ^vroienjr dusi nasi svit, ka^demu {loviku 



141 

se ka^d^mu jazyku iikoli pomoci, i osvojiti si zaklad jazyka noveho se zdkla- 
dem vSci sam^ch.* 

30. Proto Komensk^, co psdval v latinS pro vsecky ndrody a jazyky, psdval 
tak, aby slovo za slovem, vSta za vfitou na jin^ jazyky mohly b]^ti pfevddSny, 
vazbam slov vlastnfm latin6 toliko die moznosti se vyhybaje, cimi vysvMuje 
se rozdil slohov]/^, ve spisech nSkter^ch vzletny a ozdobny a ve spisech ji- 
n^ch pfflis stfizlivy a sablonovit^, spofddany die pravidel logickych, spolecn>xh 
vsem ndrodflm. Tak hned prvni mluvnice pro prvni Brdnfl jazykfi vydand 
(1631) takovd zdhlavf obsahuje, pod nSz i v tvaroslovi i ve skladb^ (coz v jazyko- 
zpytu srovnavacim posud vzdcnd v6c jest) vsickni jazykov^ vedle sebe mohli 
b^ti sefadSni, coz samo sebou vedlo k srovndvanf jazykfi. I druhd Brdna slo- 
zena jest latinsky slohem obecnym, hodicfm se ku pfekladdnf jaktSmukoli, tak 
i metafysika a j. 

Kdyby namital n^kdo, ze vSc jest pfflis pracnd, Komensky odpovid«i: »Zda 
se vice, nezli j6st, rozuinn6-li do v^i se ddme a opravdovS-li ji popozeneme. 
Avsak i kdyby bylo ndjake pfflis velik6 namdhdnf, pfece daleko vetsf jest jfm 
vyhleddvan^ dobre, abychom pfivedli bratry nase k Pdnu ze vsech ndrodfi. 
Bratry nase, dfm, za nSz mdme poloziti i du§e sv^, ovsem pak koust^k prdce. 
Prostfedky majf k ucelu b^^ti pfimSfeny, aniz hledme, aby velikeho n(^co za 
mdlo stdlo. Zen hojna mnoha zadd dSlnfkfl, mnoho srpfl, mnoho stodol, tak^ 
svflj cas. Budiz tedy poslednf ta svSta iefi (shromdid^nf vsech ndrodft do sto- 
doly cfrkve) hojna, a budou-li d^lnfci, koUegovtS svStla, take hojni, horlivci, 
hojn^ ostr^ jich (ndstrojfl harilionick^ch) srpy a slusnd kazdeho na svem niist6 
pfle, m5ze stdti se s pomoci Bozf, co v Cas zn6 v krajindch obilnych vfdame, 
ie v n^kolika dnech vidfiti byvd pole pozatd, naplnCne stodoly, vypln^n^ tuzby 
rolnikfl. A jako ve velikem m6st6, kdyz pfed slavnostf ndjakou kazd^ hospo- 
ddf dQm svflj i 6dst ulice k nCmu ndlezitou vym^sti ddvd, na ten den cel^ 
m^sto vycistfino a jako sklo byvd spatf ovdno : tak kdyz kazdy sv^tlem bozfm 
osvfcen^ mezi sv;^mi a mezi nejblizsfmi vykond svou povinnost, co nenf nyni 
vid6ti nikde nebo sotva kde, vsude pocne byti spatfovdno, poust promenend 
V zahradu bo2i, jak boif pfedpovfdaji proroctvf.**® 



tak sviticif i(e cokoli vidHi a chtiti mod md, toho sebou samj^m nem&2e b^ti nepov£dom . . .c 
SvStlu mysli n^eif tedy ukdzati £Iov6ku: 

Irozumni pozndno i b^ti mflie, 
prosp£§nS idddno I a dfisledn£ : 
mocnfi vykondno J b^ti nemQie. 

Ceho vzhledem pofadu bude Setfiti, jest, aby vSecko vyjadfovdno bylo ndzvy nejobecn^j- 
Sfmi, ale objasAovdno pNklady nejpodrobn£j§imi. Ndzvy, dfm, metafysickymi, transcenden- 
tdln^mi, kter6 by vSemu stadily, ale pfiklady v£cf kdekoli se naskytujfcfch, pfirozen^ch, 
femesln^ch, mravnfch atd.« (Metaf. Ill, 1, 6, 26), tak aby tdi idea zfejma by la ve v^ko- 
nech pfirody, femeslnikQ, um£lcfi atd. 

^^* ZdvSrek Cesty sv^tla, jako jinych spisQ Komensk^ho, 2inf modlitba k Otci svStel 
a k sv£tlu 8v6ta, sebrand zvU3t£ z tichto text&: ^alm 18, 29; Is. GO, 1, 2; 2. Kor. 4, 6; 
Zach. 11, 7; Zalm 89, 15, IG; Skutk. ap. 26; Is. 49, 6; Zjev. 14, 6; Mar. 10, 6; Is. 60, 9; 
Mat. 21, 16; Luk. 8, 51; Zjev. 20; Is. 6. 3, 4; konec: i^Xm 113, 2, 3. 



142 

31. Ty tedy my slinky a rady o kfesfanske akademii svetave cili o velik^y-?rf- 
note pokoleni lidskeho parlamentu a pfdtelflm v Lond^nfi Komensk^ zanechal, 
ktefi je prekladem anglick^m mezi sebou rozsifili. Vzesle boiife obfiansk^ 
i nabfzend pnzen >almuznfka evropsk^ho* pana Ludvika Geera Komensk^ho 
od Angli&in do Svddska obrdtila. 

5. 

V 

Plavba do Sv^dska. Pozvdnf do Ameriky. 

32. Pfed hofk]^m zklamdnim uddlosti Londynsk]^ch (1642) Komensk^ m6l 
pro vznesene sv6 likoly, zvlastnim fizenfm bozfm, jak Komenskji^ soudil, v zd- 
loze jako jinou jistou nad<5ji. Asi v tu dobu po pffjezdu do Londyna (1641) 
doslo Komenskeho zajiste pozvini laskav^ od pana Ludvfka Geera, Nizozemce 

V Svedech usedl^ho, sldvanim d^l a obchodem se zbranf velmi bohatdho, pro 
stMrou soustrast a lidumilnost od Komenskeho »almii5n^fem evropskym« 
nazvan^ho,^** ktery Gottfriedem Hottonem, sprivcem svym, s nimi jako s Na- 
thanem se radival (dedikaci Meth. jaz.), na snahy pansofick^ pozorn^m byv 
ucinSn, Komensk^mu pomoc svou k jich provedenf po pMtelfch ochotnS slibo- 
val. Z prvu Komensk^' pozvdni toho, ac mu mil6 bylo, nemohl pfiimouti 

V 

omlouvaje se (15 list. 1641): »Ze i mou osobu k sobfe volati rd&s a pracim 
nasim, jez pro oslavu bozi cestami a zpflsoby tobS jiz nikoli nezndm]^mi podni- 
kdme, st^dr^ podpory nabizfs, i tobS, pane, i Bohu, ktery ti limysl ten vdechl, 
dfky vzdavdm . . . Kdyby pfed tfm, dokud jsem doma byl, ndboznd tvd vfile 
mi b^ala ozndmena, snad by mne jiz m^l. Avsak nyni Bflh, jehoz pokynutim 
a ustanovenfm vsecko se d^je, k jinym mne postal, odkudz, abych snadno 
mohl se vybaviti, cesty posud nevidim* — bylt parlament odrocen a o pod- 
porovAni pansofie m61o tcprv prists b^ti rokovdno. — »Jestli-ze zde (v LondynS) 
pfekazka bude, pro niz bychom pf^nim svym nemohli se potSsiti (bud pro 
obecny nepokoj neb jinak) k tobS, pane, rovnou cestou pfijdeme, abychom 
svatou tvou touhu v hojnosti naplnili. Ne toliko jd sdm, nez i soudruhov^ 

V prdci, ktefi jsme se spojili k svat^mu pfedsevzetf, kter^z ti jest povSdomo.« 

33. Po tomto opov^zeni Ludvik Geer sAm psanim Komensk^mu pozvdnC 
opakoval, z cehoz Komensk;^ pod^kovav dne 19. m. prosince 1641 omluvu 



'*'* Manielka pinS Geerova umirajfc iddala ho, aby nechaje kupectvf, si odpo£ai, 2e 
dosti jmSnf majf pro sebe i pro d^ti, nadef on: »Dosti arci m4me my, posud v§ak nemaj{ 
dosti nuzni a ztr^peni pro Krista, jimi tfeba jest ponidhati.« A pomdhal zvld§t6 vyst&ho- 
valcQm v NSmcich po n£kolik a dvacet let, Bratfim pak po devSt let. Kde stav£li chrdm, 
Spitdl kdyz mu2i hodn^mu neb u(^enemu stala se Skoda ohndm neb lodi rozkot^nfm, 
vSude pomocf pfispfval. Komensk}^ slySel chvdiiti Francouzsko 2e mezi vefejnymi ufady 
a hodnostmi md tak6 ufad velkoalmuznika, ale pan Ludvfk Geer zaslouzil b^ti jmenovdn 
velkoalmuznfkem Evropy, V £as potfeby Sv^dsku i n^kolik tun zlata poskytoval a sdm 
lodi cele locfstvo ozbrojoval. Cirkev gallickou a vyst^hovalce podporoval, mnoho jinochCi 
na studia bohoslovnd ddval; z Cechfl pak ndkladem jeho vystudovali: Figulus, Olyrius, 
Cassius a j. Komenskeho s rodinou a s pHrudimi podporoval 8 let. — UmSl moudfe vy- 
ddldvati, ale i hojn£ a prosp£Sn6 rozddvati. ^Comenii — Animae satellitium. 0pp. Ill, 
1051-1062). 



143 

V pfedesl^m listu pololenou sire odfivodnil: Neni pry v LondynS pdnem svym, 
jsa filenem cfrkve, od n(z vysldn byl k vyhled^ni n6jak^ ulevy ddvn^ nouze a 
bfdy. Krom6 toho neni prj^ sAm jedin]^, kter^ k napravenf studii a k rozsffeni 
kfestanstvi (christianismi) se pfiiifiuje, n^hrz spojilo se jich vice dohromady, 
»aby proti smrti a proti jin3^m pffliodAm boufliv^ho v6ku pocindni nase by la 
bezpedn6jsi<. Nemflze pr^ pfijmouti zadn^ho pozvdnf, dokud by poselstvf svdho 
nevykonal a od sv6 cirkve nedosdhl propustdnf, ano i pak ze by bez soudruhfl 
prdce sv^ nikam jiti nemohl. Hottonovi pak, kter]^ byl prdtelsk^m prostfed- 
nfkem mezi Komensk^m a panem Geerem/*'^ ozndmil tehoz dne, ze obAvaje 
se nepokojfi, k novemu ochranci by p?esidlil, kdyby i spolupracovnikflm podpory 
popfal.**^ Nebotmajf-li vsecky knihy byti sepsdny, na nichz jeho reforma studii 
zdlezi, jest k tomu nSkolik muzft potfebi. Bez panhistorie zajist^ a bez pan- 
dogmatie jakd by byla pansofie? K tomu tedy dvou ucencfl (polyhistora a 
polymatha) jest potfebi. I k vypracovdni pansofie dvou muzfl jest tfeba, 
kdyby jeden skonal, aby druh^ prdci aspoA k nSjakemu uzitku pfiv^sti mohl. 
Na dopisovdni a na sbirdni zprdv se vsech stran tak^ jeden muz b^ti musi. 
Kolik let spisovini to bude trvati, sam^mu Bohu povMomo. Zatim necht se 
vdc zkusi na tfi l^ta, bude-li bud dokondna, nebo jak daleko provedena bude. 
34. Dorozum^ti se s panem Geerem bylo hned zprvu nesnadno. Nah'dilt 
Hottonovi, aby toliko s Komenskym, nikoli se soudruhy jeho jednal, obdval 
se, aby pansofie n^cim necelila proti pravovfimosti, a pomocnici Komenskeho 
aby byli dokonale pravovSrni (vere orthodoxi). Odpovidaje tedy Komen- 
sk^ dne G. unora r. 1642 na dva listy Hottonovy, dovozuje, ze bez pomoc- 
nika b]^ti nemftze, ac by nemusili ani vsickni zflstdvati pohromad^ (collegialiter). 
»Ci jest n^kdo,€ di, »tak velik^ho dila, do nShoz se ddvdme, posuzovatelem 
tak sprostym, aby myslil, ze ode mne sam^ho jedineho mftze byti ocekdvano, 
k cemuz, jak vzdy vyzndvdm, nepostaci clov6k ani cely vSk, kdyby mysl^nka 
dovedena m61a byti k takov^ dokonalosti, jakou zam^slimpc Nejm^n^ jeden 
pomocnik musil by stdle byti pfi Komenskem, a jeden na cestdch, aby zprd- 
vy poddval, co a jak kde se pracuje, aneb jiz jest vypracovdno, aby toho 
mohio b^ti uzito pfi skldddni pansofie. Na takov^ cestovdni bylo by dvou neb 
tfi let potfebi, a nikdo by se k nSmu lepe nehodil nezli JAch. Htibner, tez 
Fundanus zvan^, kter^ pro svou dftvtipnost, vzd^lanost a uhlazenost k mu- 
zflm uden^m se pfituliti a s nimi dovede obcovati, ktery dopisovanim s osvf- 
cenci francouzskymi (Mersennem) se sezndmil a z jin]^ch jiz tajemstvi nfekterych 
fysick^ch, mathematick^ch a mechanick^ch vyloudil. Ni6'm by tedy pansofii 
nemohlo byti vice poslouieno, nezli Fundanovou cestou pansofickou {xicxjiloso- 
fickou^ mdlo jest) po Francii a Italii. »Osobni jeho min^ni ndbozenska aby 
patron znal, co na tom zdlcJf? Setrvd pfi nich na svou skodu, jestli pfi 



'"* Prostfednictvi toho Komcnsk]^ tfimito slovy se dot^kd: »Diky tobfe bratfe nej- 
upfimn6jfi(; kter^i v£c tu s obou stran tak horlivd vede§, v£c mou toti2 pfi patronovi, 
jeho pak pfi mn£, ie duSe obou sbli2ujeS a tak v$c po nfi mnozt ndboini se roztou* 
iili, pfividiS k vysledku, jej2 Bfih ddti ril£{.< 

**' Patronovi nechtil tak zfejm6 psdti nevfida, jak si mA slov a v listu jeho vyklddati: 
»Jsou li u tebe jini muzove vzdcn^mi dary vyznamendni, budeS to moci ozndmiti.« 



^ 



144 

nich setrvd, a zm6ni-li je, jak se nadSji, s prosp6chem jemu bude. Nim a 
dflu spolecn^mu, my slim, ze nebudou mfnSnf ta v nidem pfekdzeti.« 

3o. Jako lined po prvnfm ozndmenf umyslfl pansofick^^ch ze zdvisti a z neroz- 
umu vzbuzovdna byla pochybnost a podezfenf proti Komenskdmu, nezam^- 
sli-li nSco proti vife, tak ze hned r. 1639 zvldStnim spisem brdniti se musil : 
nebylo jinak ani ve Sv^dsku, kde si mnozf hlavu Idmali, jest-li snaieni Komen- 
skeho pravovern^, a neni-li se z neho obdvati mfsto smffenf jestS v6tsiho ve vife 
roztrzenf. Bylit pry Sv^dove k cizincftm nevb'dni, pokroku nepfiznivi a hned 
ve vsem ph'sery spatrovali, tak ze i pan Geer biskupem do nemilych sporft 
zbytecnS pfiveden byti m6L Proto psal Komensky dne 14. bfezna r. 1G42 
Hottonovi z Lond^na, v Anglii ze hluku a nepokoje se bojf, ve Sv^dech pfed- 
sudka a podeznvdni; tissf mfsto k prdci ie by v PolstS bylo,*®* nebo v Pru- 
sich, odkud2 by obcov^nf s utenci bylo snadnfijsi, zvlAStS pak v Holandsku, 
kdez Bisterfeld, pansofii nad jin<5 rozniceny, Komensk<^ho ocekdval. At pak mii 
ochrdnce kdekoli mista s pomocnfky popfeje, vsude bude miti tot6i z pracf 
jeho ovoce : nebot cokoli kdy pro mUdez kfestanskou bude dokondno, nejdfive 
jemu bude odesldno, a kdyby ochrince cht^l to Sv^dsku obrdtiti v prospSch, 
na ochrancovfi vflli toliko bude zile^eti. 

V LesnS vSd^li toliko ctyfi osoby (starsi) o tom, ie Komensky s panem 
Ludvikem Geerem vyjedndval, zachovdvajfce to v tajnosti. Hartlib a Duraeus 
radili, aby Komensky v Londynfi asi dva m&ice poseckal a to, co pansofi- 
ckeho po 14 let po skartdch rozepsal, jakkoli urovnal a pfepsal, kdyby jej bud 
smrt zastihla, nebo skarty ony nehodou zmafeny byly, aby t{m i idea panso- 
fickd zmafena nebyla. 

30. Dne 11. dubna 1G42 chystal si Komensky svc vfici, aby vyjeda brzy po 
velikonocfch z Londyna, ve Svedech u pfiznivce sveho se zastavil a s nfm l^pe 
se dorozumSl, nezli dopisovdnfm stdti se mohlo. Dne 18. dubna zadal Hottona, 
aby mu penize na cestu poslal, ze se hodla do Sv^d pfeplaviti, vsecko sv^ 
s sebou veza, poklad papfrov^. 

Zatim byla donesla se i do Svddska povSst, ze pr^ Komensky v Londj^n^ 
vydal ukazku piistfch sv^ch spisfl. Nebylo tomu tak ; bylot zajist^ Komensk^mu 
dosti nemil6, ze pfedcasnym vydanfm nikresu idei jeho pansofick^ch velikd 
nedockavost i domnfini vselijake mezi lidmi vzbuzeny byly. Proto zdrahal se 
vytisknouti metafysiku pansofickou, jiz Leydensti cdstku dostali od studentfi 
uherskych, kteff Komensk^ho v Lond^n^ byli navstfvili a celou by rddi na 
svStlo vydanou vid^li, protoze ona metafysika (ac v tu dobu nebyla na dobro 
dokoncena) mfila b^ti iisti celku, kter]^ m61 tak byti sestrojen, aby k n^mu 
hodilo se Ciceronovo pov^d^ni : > Jest spojeni v5ci podivu hodn^, konec odpo- 

'"* Zmtftuje se Komensk]^ o Polsce, takto dokldd^: »Pol8ka dosti skr^^Sf mfiie po* 
skytnouti, zbavMi mne toliko zhoinA patronova Stddrost slu^by obti{ne^ jif po tolik let sveho 
vyhnanstvi podrobovati se a via vitsich lanedbdvati jsem musel, abych {ivobyti s rodinou 
slusni si pojistil, (Poionia satis latebrarum praebere potest, dummodo a functione molesta 
cui tot exilii mei annos vitae cum familia honeste tutandae causa vacare majoraque ne- 
gligere necesse fuit, patroni me pia liberalitas liberaret < Sluzbou tou mini sluiibu v Jed- 
notd bratrsk6, v nil starSim byl od r. 1632, a fikolni sv6 feditelstvi. 



145 

vidd pocatku, prostfedek obSma, vsemu vsecko.« »Cestu k sv6tlu« iili uvazo- 
vanf, jak by moudrost po vsech myslech a po vsech narodech rozseta b^ti 
mohla, vyhledal a vypsal Komensk^ v Londynfi ; avsak ani ta tehdaz vefejnosti 
nespatMla,*®* 

37. Kdyi byl Komensky od mladsfho pdna Vavfince Geera penize na cestu 
a na knihy (22 % ^it)ry = 100 tolarfl) dostal, ani tu nemohl hned odploiiti.'**" 
Nebot dali si Anglican^ nSkteff na torn zaleieti, aby bud Komensk^ho v Lon- 
d3?^n6 udrzeli, nebo mu snadno a hned z Lond^na odjiti nedali. Komensky 
pak sdm cht^l Anglicanfim zftstaviti slusnou pamatku na sve mezi nimi pfe- 
zimovdni a vydati spis, kter]^ by podobal se jak^i »ukdzce<, o niz drive pov^st 
sla, a k jak^z i Hotton radii. K pozvdnf do Francouz nechtfil Komensky odpo- 
vSdfiti bez vfidomi pdnS Geerova.^®^ Kdyz pak jiz m61 Lond]^n opustiti, zapH- 
saliali jej pfdtel^, aby k nicemu jinemu se nepropfljdil nezli k pansofii. (Con- 
silio itaque cum amicis communicato abii, sed illis, ut ad nihil praeterquam 
Pansophica me adhiberi paterer, obtestantibus. 0pp. did. II pfedml. str. 2.) 

Dne 10. m6s, cervna 1642 Komensk]/^ po Hartlibovi listem tistSn^m se 
rozloucil s pi'dtely, a podSkovav jim za jich upfimnost, za sv^m povolanim do 
Svdd se ubiral. 

38. Na cest6 navstivil v Nizozemf mimo jin^ pfdtele tak^ v LeydS Jakuba 
Golia, prot'essora mathematiky a jazyk&v orientalnich, od n^hoz dovdd^l se, ie 
Petr Golius, bratr jeho v Aleppu, pfelozil Brdnu jazykfl na jazyk arabsk^. 
V6c ta zahT^ila se Mohamedanftm tak, ze si prdci mezi sebe rozdelili, aby 
Brdna i na jazyk turecky, persk^ a mongolsky^ byla pfevedena. I shan^li 
se tak^ po }infch podobn^ch spisech Komensk^ho, jemuz fekl Jakub Golius, 
udiveneho jej vida: »Vidis, Komensky, jak st!astn6 ti Brdna k ndrodfim otvfrd 
brdnu I« »Nem^l jsem tehddz. co bych byl fekl, aniz posud, neili orto Davi- 
dovo: Ne ndm, Hospodine, ale jm^nu sv6mu dej cestU Komensky k tomu 
pfipsal 1. 1646 (Meth. ling. XVII, 5). 

A byla Goliova fei, jako v^steck]^ hlas. Nebo v tu dobu (v cervenci 1 042) 
cestujfci po Nizozemi Richard Charles Winthrop (1587 — 1649), guverncr Mas- 
sachusettsk]^, Komensk^mu nabfdl fizenf nejstar§i university americk^, zaloiene 
1. 1636 V stdtS jeho Massachusetts a po svem stfidrSm darci (1038) kn&i Johnu 
llarvardovi posud kollejf Harvardovou naz^vanS. K ufadu tomu nikdo v^bor- 



'*^ Za pfi£inou dotdene pov£sti o vyddnl uk^ky pfiStfch spisfi (de quodam futurorum 
operum recens a nobis edito specimine) pfSe Komensky Hottonovi : Kdyby n6co takov6ho 
vydati cht£l, fe by Utky dosti bylo: pansophiae ichno^^raphia (nikres), orthographia a 
scenographia (vykres a pohled), vyd. pozd^ji jako Pansophiae Diatyposis 

'** Z listu dne 8 dubna 1642 dovfd^me se, it Komensk]^ m£l opatHti kniiky anglick6 
pro dra. Jana Matthiae, kter6 by byly asi 5 liber stAly. Komensk]^, nemaje peniz (propter 
sumptus defectum , nemohl mu dfive vyhovSti, a2 si na p. Geerovi pen&z vyi^^dal. — 
Dr. Jan Matthiae o n£mz v pfifind Komensk6ho jeSt6 zminka uCin£na bude, byl profes- 
sorem na §tokholmsk6m ^collegium illustre*, krdl. dvorsk^m kazatelem, pak u£itelem krd- 
lovny Kristiny, »aby ji po muisku vychovaU, jej(m2 mil^£kem po vidy zAst^val. Pozddji 
stal se biskupem Strengnaskym, musil vSak pro svou mfrnost ve vdcech niboienskyxh 
r. 1664 vzd^ti se sv6ho biskupstvf. Dudik: Forschungen, str. 295. 

»•' List k Hottonovi 9. kvitna 1642. 

Fr. J. Zmibka Zivot Jana Amona Komen»k6ho. 10 



146 

nSji nebyl by se hodil nad Komensk^ho pro jeho myslenky vsevzd^lavateln^, 
vsekfestfanske pomoci jazykti ndrodnich. Avsak sdm ani slovem ve spisech 
svych nezminuje se o cestn^m torn pozvdni, dopisfl pak tfeba nebylo, protoze 
vesker^ jedndnf odbj^valo se listne. Vyslanec sv^dsky byl proti tomu pozvdni 
a tudiz i pficinou, ze velik^ Moravan, jehoz zdsluh v^hlas byl hldsdn dale, 
nezli stacilo jej roznesti tr^ jazykfl, nestal se Amerikdnem.'®® 

Do Sv^d bylo na spSch. V Haagu Duraeus dne 27. cervna (7. cervence) 
1G42 napsal Komenskeniu vrouci poruceni Kristininu vychovateli a dftvSrniku 
Dru. Janu Matthiae, z nShoz zfejmo, jak davno nerozdflnS mezi sebou srostli 
horlivf smircove protestantfl.'®® 

B9. Dne 19. srpna 1642 zavital zdrdv a bez pohromy do Svcd, do Norko- 
pingu, kdez pan Geer nejcast^ji sfdlem b^val, tenkrdte vsak meskal v Stok- 
holm^. Hned toho dne ohlasil se Komensky listem ochranci sv($mii : »Mas, 
jejz jsi mfti cht^l, v domS sv^m hostem, Komenskeho, sluhu boziho, tvcho a 
vsech dobr]^ch lidf.« Cht^l za nfm odebrati se do hlavnfho m^sta, ale doma 
ocekavali brzy navratu pdn6 Geerova. Kdyby vsak dde v Stokholme meskdn 
byti m^l, prosil Komensk]^, by jej k sobe obeslal, protoze podzimek se blizi, 
on pak do LeSna k svym navratiti se touzf. 

Meskaje ve Svedech jiz tfi nedSle, nemohl se dockati pffhodn6 chvile, aby 
sesel se s drem. Janem Matthiae, k ndmuz mSl od pfitele Jana Duraea tak vrouci 
poruceni. Po torn »ocku sv^dsk6m« tak touzil, ale pan Gcer sejiti se s drem. 
Matthiae jaksi pfekazel, az Komensky ochrance svdho k tomu pfimSI, ze dne 
8. zafi"** vyslal jezdce, aby vyzv^dd, kde meskd dr. Matthiae, kde krdlovna 
Kristina,*** a mohl-li by prostfednictvim doktorovym u krdlovny miti slysenf. 



'*» Die Magnala Christi Americana, Lond. 170i?, citovan^^ch od Edv. de Schweinitze, 
biskupa bratrskeho v Betl6mfi v Americe, ve velik6 jeho historii (stran 693) Jednoty bratr- 
sk6. O torn pozvdnf viz v »Osv4t6« 1887, str. 456 sld. 

••• PoruCcnf Duraeovo v Hagu 27. Cervna (7. Cervence) 1642 jest po Cesku v tento 
rozum: >Aj, ctihodn^ a osvicen]^ muii, pfiteli v Kristu milen^, srdce na§e, pana Jana 
Amosa Komensk6ho, V^m poddvdme. Neni potfebi porouCeti jej va§f laskavosti, vim 
dobfe, kdyz jii sv^mi zdsluhami vSech vzdClancfi pHzeA si zfskal, a o §koly, StCpnice • 
ctnosti, poboinosti a vzdilanosti, u vSech lidi kdekoli na svCtS nejv£t§i zisluhy ziskati 
si mtie, Nez my sami chceme skrze n£ho byti n^klonnosti va§f schvdleni a vice poruCeni, 
2e takov^ zdklad Idsky naSf, totii polovici du§e sv6, vdm odevzddvdme. VCztei tedy, ze 
upHmnost dobromysln6 Idsky sv6 k vdm a k vaSemu krdlovstvi fddnym zpdsobem nemohl 
jsem tak osvfidCiti, jak prdvfi tim, 2e mu pfivodcem chci b^ti toho, aby k vdm Sel a 
schopnosti sve vaSim potfeb^m toho Casu pfed jin^mi vCnoval. A nebude jen on s^m 
dobre va§e miti na p6Ci, ne2 i nds, aCkoli velik]^m prostranstvfm od vds odlehli jsme, 
udriite zam£stnan6 tfmt62 studiem, a budete trhati ovoce naSich pfemySlovanf, kter6 tim 
zpQsobem k vAm jako domfi bude se vraceti a \&m bude vCnovdno . . .« 

"•* List Komenskeho k dru. Matthiae datovdn jest ve Finspongu dne 29. srpna 1642 
die star^ho kalenddfe, die nov^ho tedy dne 8. zdH, co2 s poCdtkem listu: 9Sv6dsko va§e 
jii tfi ned£le mne md« dobfe se srovndvd; nebof dne 19. srpna byl Komensk]^ jii v Nor- 
kupingu. — ProC pan Geer pfekdzel, aby Kom. s drem. Matthiae se se§el (»pan Geer, jehoz 
listy vyzvdn byv, scm jsem zavital, pfekdzi mi, abychom se se§li<), nenf povddomo List 
Komensk6ho oti^tdn v Dudikov^ch Forschungen str. 445, pHmluvCi list p. GeerGv i s pfede 
Slym dal vytisknouti Arckenholz Mem. I., 292; ale dfla toho jsme v rukou nemCli. 

"' Ke krAlovnC KristinC pfichdzeli uCenci se svou filoloKiii staroiitnostmi, modni 



147 

Tolik Komensk^mu na dm. Matthiae zdlezelo, ze list svflj k n6mu tSmito slovy 
zavfel : »Pokud m&zes, prosfm, pfiSft se, by mi cesta byla pfipravena, bych t6 
mohl vid^ti a s tebou promluviti; doufiim, ze toho ani ty, ani jd nebudeme 
Iitovati.« Dne ll.zdff i pan Geer fddost Komensk^ho listem pfimluviim pod- 
poroval. — S ochrancem svym shodl se Komensk]^ o zpftsobu sv^ch studii, 
jenom to na dalsfm umluvenf zflstdvalo, md-li Komensk^ v Prusich nebo jinde 
se usaditi, nebo presfdliti do Sv^dska. Komensk^ vflli svou jiz vSemu pod- 
roboval, pfeje si toliko, kdyby do Sv^dska zase povoldn b]^ti mSI, aby po- 
voldnf to cestn^ bylo. Chystal se tedy k ndvratu do Lesna, nebot podzimek 
se pfiblizoval. Lod, kterd m61a plouti do Pruska, pfistdla teprve dne 20. zdff, 
a nez mohio vsecko vylozeno a nov^ zbozf nalozeno b^ti, bylo tfeba cekati 
pi^es tj^den. Aby Komensky po ten cas nenudil se v Norkopingu, vypravil jej 
pan Geer do Stokholma, aby arcikanclere sv^dskdho, vfihlasneho Oxenstjernu, 
s limysly svi^mi seznamil. Dnve v§ak poslal k dru. Matthiae kur^ra, aby pfi§t( 
postou nejv. kancl6fe psanim na Komenskeho pfipravil a lisudek svflj o n6m 
mu ozndmil. 

40. Vyjev v sobotu dne 25. zAff z Norkopingu, v pond^li rdno do Stokholma 
sc dostal. Po dtyii dny mSl pilnd rozmlouvdni s JUDrem. Janem Skytem, kanc- 
16fem akademie Upsalsk^, zvldStS pak s fiSsk^m kanclefem Oxenstjernou (nar. 
1583, f 1654), kten^ zrakem orla nejen prohl^dal osnovy a spletky politick^, 
nez i hloub^ji vnikl do Komenskeho zdsad didaktickych a pansoficki^ch, nezli 
licence kterykoli. Zkoumaje prvni dva dni didaktiku, tfm bedliv^ji a pnsnSji, 
protoze hned z mlddf byl zpozoroval, ze zpflsob studif byl ndsilny a ncvhodn^^, 
ale byv do N6mec posldn od krdle a po lepsim zpflsobu vyucovdni se shanfije, 
ani zc spisu Ratichova nevyrozumSl, jak by skoly v jist^ a platny zpflsob 

ufienostf toho ^asu, poddvali knih, dedikacf, chvalofe£{ — b^vali odmiAovdni a propouStSni : 
Lenaeus, Michael Wexionius, Jan Baraeus, Loccenius, Freinshemius, Boeclerus, Ren6 
Descartes, Izdk Vossius, Salmasius a j. — R. 1640 Skolu v Abo v akademii prom^nila a 
stavbu akademie v Upsale podporovala. Gustav Adolf zalo2il byl gymnasia v Stren^^nasu, 
Linkf'ipingu, Wiborgu a Werter;su; Kristina zfidila gymnasia v Gefle, Hernfisandu, Gothen- 
burgu, Wexi($ a Skafe v Stokholmu pak velikou bibliot^ku a sbfrku v^tvarn^^ch umftnf. 

Gustav Adolf 1. 1G31 odvezl knihovnu Witrzburskou. Rukopisy nechala si Kristina, 
vSecky knihy rozd£leny po nSkolika v£t5ich Skoldch (Abo, Upsala, Westeras, Strengnas 
a kostel sv. Mikuld§e v Stokholmu). — RukopisA m£la Kristina 1208: 482 fol , 508 4*, 
4*J9 8*. V bibliot^ce jejf knihovna Ger. Joh. Vossia, Alexandra Petavia, senatora Pafii- 
sk6ho (8am6 rukop. feckd a latinsk^); Gilberta Gaulmina rukop. (arabsky) a knihy Maza- 
rinovy drailbou koupen6. Dopisovinf m£la takov6, ie vdd^la, kdo co psal, kde je vz&cnf 
rukopis, kde jsou knihy na prodej, a pen£z neSetfila. 

»Staroiitno8ti€ sepsal dr. Fresne: Sochy velk6 i mal6 bronzove 86 — z Prahy 71, 
sochy mramorov6 166, z Prahy 11, hlindnj^ch 13. Medailif (kromd 4 skffnf nepoCftan^^ch) 
15.140 (Gustav z Mnichova Konigsmark z Prahy). 

Rarity 162, z Prahy 116; rarity 16, z Prahy 16 
> 5, » 4; » 44, » 43 atd. 

R. 1654 dne (>. 6ervna dala korunu str^ci Karlu Gustavovi, v Insbruku katolick6 
vyzndnf udinila a v ftfmC se usadila. R. 1660 a 1666 Sv6dy navStivila, v ftfmfe 19. dubna 
1689 zemfela. 

Kristina mfila pfed odjezdem 72 rukopisy, r. 1696 bylo jich v Stokholmfi 53, nadto 
byly jefttft 3 nalezeny; ztraceno jen 10, z nich2 4 JeHme. 

10* 



148 

m6ly b;^ti uvedeny, a pfesvSddiv se, ze Komensk]^ na pevnfijsfch zdkladech stavf, 
aby V torn pokracoval, upfimnS ho pobddal. Znamenaje jako stdtnfk prakticky 
slechetnou Komensk^ho idealnost, pochyboval, ze by ideami jeho pansofickymi 
vSci lidsk^ mohly byti napraveny. Kdyz vsak Komensk^ i namitkdm z pfsma 
proti sobfi pfiveden^^m, ze na sklonku svSta spise temnoty a vsech vSci zhor- 
seni nezli sv^tla a vSci lidskych zlepseni naditi se Ize, dfimyslne dovedl se 
ubrdniti, pronesl nejvyssi kancl^f konedn^ tento soud o pansofii Komenskeho: 
•Nemyslfm, ze by co takov^ho komu kdy bylo na mysl prislo. Setrvejte 
V pfedsevzetf sv^m: aneb tak dostaneme se k pokojn^mu dli, aneb zddnd jiz 
pomoci nebude. Avsak jest rada ma, abyste Skoldm pfedevsim se prop6j6ili, 
studia latinskd jim usnadnili a tak i spolu k onomu vStsiinu dilu cestu schod- 
nfijsi sob6 pfipravili.* Tak i kanclef Skyte radii, Komensk^ pak, ac nerad, 
nebyl k totnu nepovoln^. Nemoha pro sp^ch s uceiicem JUDrem. Janem Loc- 
ceniem, professorem Upsalsk^m, sezndmiti se osobn^, psal mu Komensky, od- 
chdzeje ze Stokholma dne 2(5. zdfi a studenta n^jakeho mu porouceje: »Ko- 
nmu bych u vds (v Upsale) postavil na vddeck6 sv^ cestovdnf a na porady, 
jez jsem mSl s muzi ucienymi mnohych nirodfl o prav^m zvelebeni a konecnem 
jiz, pokud B&h dd, dokondni didaktick^ch a pansofick]^ch studii. Ale nyn{ 
zbrahuje mi v tom osud. To vsak vdm pfislibuji, ze zadni^ mftj spis ncma 
vejiti V svStlo vefejn^ bez vaseho zddnf a usouzeni, jestli ndm prahu svcho 
nezabrclnfte.« 

Slib ten ucinil Komensky ndsledkem rokovdni s universitnfm kancl^fem 
Skytem, jejz i maecenatem sv^m nazyvd. Diive nez odplul z Norkopingu, po- 
stal panu Freinshemiovi/^* tez ucenci Upsalskemu, dne 1. fijna na kvap n6- 
kolik exempldffl latinskeho pi^edchfldce (prodromu) pansofie, aby je mezi sve 
kollegy rozdal: »Ct6te a sudte mysK svobodnou.< >Didaktickd pak ona roz- 
prava o vyucovani jazykflm mdlem zbytecnou bude, kdyz popfdno jest daleko 
l^pe prohl^dnouti.« 

41. Stalym pfemyslovdnfm a zkusovdnim poradami pfitel tolik latinskd 
Idtky ucebnd protffbilo se, ze znova pferovndna, roztndSna a po stupnich roz- 
vedena i po textech, mluvnicich a slovnfcich soustavnS mohla bj^ti rozdelena. 
Pfestavovani bralo na sebe ihned rdz nove stavby, protoze bylo bez pfistavkft, 
ne2 die jednoho planu, od zdkladfl po v§echna tfi patra. Komensky od prvot- 
nich, Didaktikou i rozpravou Vratislavskou zam]^slenych a chystan^ch i^tyi^ 
stiipnfi cili tfid vyuSovdni latinskeho ustoupil a na ti^ech toliko pi^estal, coz 
ode vsech nebylo schvalovano. Hlavnf pn6ina toho jistS byla nahodild se mu 
vsude pfi baddni vsevedn^m trojdihiost a cim dale hloub<5ji vnikajici mysticky 
vj^znam iisel^ jimz konecn^ naplnila se celd kapitola Metaphysiky. V *Pfed- 
chiidci« § 102 Komensky vyklddd: »Ta zvldstnost a podivuhodnost vyskytd 
sc v methods nasi, ze vsecka obvykld rozdSlovdnf vScf dSji se skrze troj- 
dilnost. Vyzndvam, ze toho ze zadn<^ pov6rSivosti (superstitio) pitvornc nc- 



*" Freinshemius byl od r. 1642 professorem v Upsale, 1647 knihovnfkem. Jsa z Ulmu 
neb VVormsu rodem, knihovnikem Kristiny, odebral se do Ulmu, otCiny sv6. K pffmluvd 
VossiovS dostal se v prosinci H»nl na jeho misto Francouz Naud^. (Dudfk 93.) 



149 

bylo vyliledavano, nez ze pfi vecech nejpfedn^jsfcli a nejdfllezitejsich hned od 
prvnfch pfivlastkfl vto' (dobreho, praveho, jednoho) tak samo sebou se na- 
mitalo, ze jsem byval chvilemi cely zarazen a novosti vSci cel]^ udiven. Kdyz 
pak jsem i jinde, pnklady jsa jiz utuzen, o tyz zpflsob pokousel se, shiedal 
jsem, ze dari se vsude. Neodvdzil jsem se tedy pravdfi v6ci, vzdy trojim tajem- 
stvim se pfedstavujici, protiviti se, nez rozradovav se a takovou svat^ho trojidla 
harmonii objav, i v ostatnfch vecech dychtivS jsem ji vystihoval, nikdy (pevnS 
v^fim) vecem ne6in6 zddn^ho nasili, nez jak samy sebou se rozstSpuji. Ale 
myslil jsem, ze i ucencfim velice to bude prospivati : Prvi^ pro podporovani 
pameti, jez mezi mfizemi rada pokracuje, i n^co vytiskiyfc i na n6co vzpomi- 
najic. Uruhe, pro vyrozumivclni vScem samym, kdyz tak obyiejnS pfirozenost 
veci sama odkryva se. Ve v^ci te domahdm se posouzenf vsech mui^fl, kteff 
to pobozn^ a pozornS v bazni Pdn6 budou rozvazovati, jsa tim jist, ze tak 
nikoli lichost preludfl, nez pravda vScf bude postiiena. Budiz tedy kfestanskd 
vseveda, trojiva tajemstvi otvirajfcf, vdcn^mu trojjedin^mu Ilospodinu, jedinemu, 
mocnemu, moudremu, dobr^mu, v6cn€ velebenemu Bohu posv6cena.« 

Takovd tedy posvdtnei mystickd baddni trojdilnosti sama sebou se nami- 
taji'ci Komensk^mu tedy byla dalsimi pomocniky a vftdci. 

6. 
Komensk^ v Elblagu. 

42. Z Norkopinku byla plavba zdlouhavd a nesnadnd ; po podzimnim rovno- 
denni val vitr jizni, protivny,^^^ a lod plula do Barsundu jedenact dni. Odtud 
psal Komensky panu Geerovi dne 13. ffjna, kdyby vsecko s sebou m^l, jako 
onen filosof, ze by nic necht^l radSji, nezli vrdtiti se do Sv^d a tam b^ti pfes 
zimu. Tak se mu tam tedy proti neddvn6 nechuti jeho bylo zalibilo. 

Universitnf kancl^r, po nich pak i pan Geer byli radili, aby Komensky, 
kdyz by necht^l s rodinou do Sv^d presidliti, pak aby na blizku v zemi pruske 
V Elblagu za pHdnou ticheho studovini a spisovanf usadil se. Kdyz mu byl tedy 
sendt V Elblagu dovolil, aby v mfistS tom mohl pfebj^vati, najal si tam Komen- 
sky domek pro svou rodinu. Anglickym pfdtelftm i odlehlost mfsta i to se ne- 
libilo, ze Komensky, pro svou povolnost k Sv^dflm nechdvaje na cas pansofie, 
strojenim spisfi didaktick^ch zaby vati se md ; co v didaktice ciniti zb^d, udinf 
pry jini a snadno mohou uciniti, kdyz jim k tomu cesta s dostatek jiz jest 
ukAzdna ; ale v pansofii jsou pry zdklady sotva teprv objeveny, ackoli, kdykoli 
by cesta k prave moudrosti byla proklestSna, prospSlo by svStu nekonecSnS 
vfce, nezli latinske pfsmenk«ifstvi. Ano Hartlib vytykal mu nerozvdznost, volaje 
nan s basnikem : Quo moriture ruis minoraque viribus audes ? Komensky, zmi- 
ftuje se o tom domnfvaje se, ze by pro tak mocn^ dflvody ve Sv^dsku k pan- 

"* Zjev ten fysicky ve vAn( vfitrG Casu podzimniho Komensky die tehdejSfho zpft- 
sobu takto p. Geerovi vyklAdd: Jsou toho pfirozen6 pffdiny, profi toho Casu jiinf vStrove 
vdji, kdyi slunce v jiinich onich stranAch silu svou projevuje, zimu v jaro promiftujic. 
Odkudz tdnfm snShu a rozvlalovdnfm vzduchu pdry vznikajf a k jin^^m strandm se roz- 
§ifuji — a kam pak vice, nezli k t^to naSi protivn6 severni strand, kteri tim po^ind 
mrznoati, t. j. vzduch svfij zhuSfovati a jin6ho odjinud pfibirati a hitati. 



150 

sofii mohli se nakloniti a jemu v zdvazku uvolniti, aby v pansofii mohl po- 
kracovati, aneb aspon pevn^jsfch zakladft j{ vyhledati, aby nan jiz d^le nebylo 

V 

nafikano. Ale ze Sved dosla odpovM : VSci \^n6 arcize slusf konati vaznS, 
ale veci pfednSjsf drive, a nechoditi v^tsim k mensimu, nez naopak : aby tedy 
vcci didaktick^ch se nevzdaloval. 

43. Jak Komensky psal z Elblagu Hottonovi (21. ffjna 1642), nafikal Hartlib, 
ze Komensk]^ Fundania pnlis pousti s mysli, Komensky pak chystal profi 
200 lib. sterl., jichz mu knihkupci Londynstf na snadnSjsf urychleni prdce 
nabizeli. Ze pak od t^ doby jiz mnoho zmfinilo se, pfdl si Komensky, kdyby 
pan Geer Hartlibovi a Fundaniovi, kteff oba nouzf byli skliceni, po 200 tola- 
rech cht^l poskytnouti, aspofi dotud, dokud by Fundanius, jehoz spis histori- 
ck]^ jakdmusi znamenit^mu kardindlovi, tu§fm ze Mazarinimu, chtdl poruciti, 
jinak nebyl opatfen.*'* 

Z Elblagu Komensky navstfvil rodinu svou v Lesn6, aby ji odtud i s knihov- 
nou svou odst^hoval. Bratff ochotnS svolili, aby pod ochranou pdnS Geerovou 
studifm se oddal, zakousejfce sami priznfi pdnS Geerovy, kdyz byl Komensky 
500 tolarfl od nSho mezi nS rozdal a tez 500 tol. Bratffm do Uher poslal. 

44. Dne 21. listop. 1642 Komensk]^ byl s rodinou jiz v Elblagu ; ale po cely 
tyden do niceho nemohl se ddti, protoze v najat^m stavenf stolfl, lavic a j. nebylo. 
I to lined zkusil, ze bylo v Elblagu dosti draho, tak ze by byl rad^ji v Toruni 
neb Gdansku usadil se, kdyby o Elblag s ochrancem bfval neshodl se. Pomoc- 
nikfi (amanuenses) m^l p6t : Pavla Cyrilla, Petra Figula, Daniela Petrea, Daniela 
Nigrina, Jablonsk^ho (z Jablondho), jejz byl osmilet^ho s sebou z Moravy vzal 
do vyhnanstvf, — ne tak na v^deck^ sklddAnf, jako na rovndni a opisovanf. 
Ucenych spolupracovnikfl (coUaboratores, socii) ochranci sv^mu zatfm nenabizel, 
aby mu ndkladu umensil, zvldstS kdyz by Hartliba a Fundania podporoval. 
Pak myslil op6t na Vechnera, kter^ zatlm v LesnS musil zflstati. 

Na skoly sv^dsk^, na pocatky v nich uceni latinsk^ho ihned pamatoval, 
poslav Janu Wolzogenovi, domdcfmu pnteli pdnS Geerovu, dva exempldi^e »Ve- 
stibula« opraven^ho, aby jeden M. Sepeliovi odevzdal, by v nto misto slov 
polskych k nSmeck^m slova Sv^dskd pficinil, zdci pak aby si, kazd^ sdm pro 
sebe, knizku opsali, vyucovdnf v§ak aby dalo se die poslan^ho ndvodu (informa- 
torium). »VSc ta, ackoli nSco nesndzi do sebe miti se zda, mnohem vice pfi- 
nese uzitku, protoie vsecken zpflsob zmSnSn^ methody z cviieni takovych 
bude zdlezeti« — jak asi synodou v LesnS (1635) bylo nainzeno. 

A jiz tak chutS do prdce se ddval, ze Vavfinci Geerovi (synovi), pfiteli 
Hottonovi (10. pros. 1642) a jin^m do Anglican, do Francouz, do Anglie, do 
Polsky ozndmil, ze po jeden rok zdrzovati se chce vseho dopisovdni (krome 
v^ci nejnutnSjsich), aby nov]^mi radami, ndmitkami a nedockavosti maten nebyl. 
Ztrativ zajist^ osm let samym radSnim a rok cestovanfm, chtel konecn^ jiz 
sebrati a srovnati, o 6em byl pfem]?^slel po 15 let. Jenom ochranci melo b^ti 
volno kazd^ chvfle pocet zddati z toho, jak studie pokracuji. 



'^^ Jakysi Rosstgniolo radii, aby Komensk}^ spis svQj pansofick]^ pfipsal znamenitemu 
kardinalovi (Mazarinimu). Komensky chtdl pffzeJS kardinalovu radiji k Fundaniovi obrdtiti. 



151 

46. Za mesfc Komenskemu v Elblagu vclini se zalfbilo. Jenom pokuseni, do 
nehoz jej zvlaste B. Nigrin, nekdy pastor reformovane cirkve Gdanske, uvad^l, 
od pfatelstvi k Svedflm sliby vselikymi odlouditi jej cht6je, stdlo jej velike 
pfemahanf, tak ze i Oxenstjernovi na to si nafikal. *'* 

Na r. 1643 Komensky vytkl si tento pofddek praci: pfedSlati »Brdnu 
jazyka latinsk^ho«, pficiniti k ni slovnfk zcela novy a mluvnici, aby byly la- 
hodnou pfedehrou k studiim realnfm (pansofick^m). 

Nedostatk(i prvnich svych pokusfl didaktickych, pokud se zejmena tykalo 
vyucovinf latiny, Komensky zdhy si byl vedom, zaroveft myslenka o slou^en* . 
vyufiovani s pansofii tak mocn^ jej ovladla, ze jiz v polovici let tficdtych hledal 
podporovatele pro sve price theoretick^ ; a v Rafaelovi Lestinskem by jej byl 
i nalezl, bohuzel obetav}^ tento velmoz pfflis zdhy zesnul, nez aby byl vsecky 
snahy jeho pochopil. 

46. Jiz r. 1638 doslo ho pozvinf od stavQ svedsk^^ch, aby tarn v ffzeni 
a obnoveni skol se uvdzal. Pozvdni to, ac bylo cestne, nebylo vsak die pfdnf 
Komensk^ho, jemuz men6 na torn zdlezelo, aby nt^kde skolu sAm fidil, nez 
na spisovani knih theoreticlo^ch a vyucovacich, aby pravidla didaktiky a pansofie 
sve ve prospSch vsechn^ch ndrodfl podrobnS mohl vyloziti, tak ze by brzo 
vsude skolami v skutecn^ zivot se dostavala. Proto pod^kovav se z toho po- 
zvani, aby n^koho k nemu poslali, jejz by se svym zpfisobem vyucovacim se- 

V 

zndmil, do Sv^d vzkdzal, neustdvaje ohlizeti se po podpofc k takoveinu spisovani, 
kde mohl, az syn p. Rafaela Lestinsk^ho, Bohuslav, zdal so b^ti pidnfim jeho 
naklonSn, tak ze s nim Komensky o to vyjedndval dne 10. a 11. zan 1()4() 
a jedndnf to pak i ve zvldstnim listS sepsal, pon^vadz vec mohla se tykati 
vice lidf a vyzadovala i casu na rozmyslenou. 

47. Jako Bfih ddvaje Mojzisovi stav^ti sv&j stdnek, dal mu i ndkres ccleho 
dila, naznacil mu umSlce, ktei^i by dilo provedli, nadseni jsoucc duchem jeho, 
urcil mu, odkud brati bude ndklad, rovnez i Komensky chce tu po ph'klad^ 
Bozfm jednati. I poddvd pfiznivci svemu napred ndkres dila, jez mini podnik- 
nouti, po n^m zamysli oznaciti pracovniky a take o ndkladu zmfnku uiiniti. 

Umyslem jeho jest studium v6d, moudrosti a zboznosti vsem uciniti 
obecn^jsi, snadn^jsi a pokroku vsech vScf lidskych pfistupnSjsi, a to pomoci 
knih. Budou pak (kromS knih pro matei'skou a obecnou skolu urcenych, o nichz 
jednal v kap. XXVII. a XXVIII. Didaktiky) knihy ty filologicke a realne. Filo- 
logicke urCeny budou snadnSjsimu uceni se a vyucovdni latiny, kterd spro- 
sti^edkuje vselike styky ndrod&v. Budou to tyto knihy tfi: 1. Pfeddomf 
(Vestibulum), 2. Brdna (Janua), 3. Palac (Palatium, pozdeji tez Sin, Atrium 
nazv.). K tomu trojf slovnfk: I. latinsko - domdci (nSmecky) etymologick^, 
ktery by se druzil ku Brane a vyklAdal prav^ a pflvodnf v^znam latinskych 
slov; z n^ho by zaci mohli se pfiuciti sprdvnemu porozumenf vsech slov. 
11. slovnfk nemecko-latinsk]^, ktery na zakladS jazyka domdcfho, zakovi pfi 
vyjadfovdnf myslenek nejprve se vyskytujfcfho, uciti bude vse vyjadf^ovati la- 
tinsky, predevsfm zvldstnosti jazyka domdciho zvldstnostmi cistS latinskymi, 



**' Konec nov6ho hotov6ho rukopisu Zoubkova. 



162 

&hoz obycejne slovnfky nepoddvaji. III. Slovnik latinsko-latinsky, kter]^ po- 
ucovati bude, jak vsecky vlastni v^razy tropickymi nahrazovati, vyssf to stupen 
latiny, aby t^ vec tfikrdt, ctyfikr^t i vfcekrdte rfiznym zpflsobem a to jeste 
lepsi latinou mohla se vyjddfiti. 

K tomu pro jistfijsf knih t^ch uiixAni pfipojiti bude pravidla, kterd nazy- 
vajf grammatikami, a to: k Vestibulu krom^ ndvodii k latinsk^mu pravopisu 
a ku v^slovnosti jen pravidelne vzory sklonovaci a casovaci. 

Kii BrdnS grammatiku plnou, pro niz md praksi jiz osvMienou novou 
methodu, aby chlapci v kratick6 dobfe liplnS jazyk ten poznali. 

Knihou vzdSlcinl realneho mfla b^^ti sama pansofiey obsahujfci veskeren 
obor vedSnf lidsk^ho tak sporddan^^. aby i ku pfitomn^ i k budoucf potfebe 
dobfe hoditi se mohl. Methoda mfla tu \y^\x takovd, aby vse uvedeno bylo 
na jist^ principy a z nich aby v§e bylo vyvddSno, aby kaMd Hdstka pozni- 
vdni lidsk^ho v ni byla obsazena a to na sv^m pfislusnem mfstS. Pnncipy 
takove jsou : Bfth, svSt, rozum obecn^ spofddany. Jak ucenci obecnS uzndvajf, 
byla by takovd kniha pokoleni lidsk^mu uCin^n^m dobrodinfm 

Aby vsak vSdy bylo Ize upln6 opraviti, k pansofii bylo by pfipojiti jeste 
dvfi jin^ knihy: panhistorii a pandoginatii. Panhistorie by obsahovala v^i ze 
vs{ starobylosti pam^ti nejhodnfijsf, v pravdS zbShl^; nebot ac pansofie vsech 
v^ci prv^ a nejspodnfejSf kofeny m^la odkryvati, stdle a nepohnuteln^ zdkony, 
jimiz vse spolu souvisf, pofadem vyklddajfc a tak ve§kerenst\'o takfka v jedin^m 
souboru myslem pfedstavujic, pfece bylo by pSkne za nohsledu jf pfidati 
panhistorii, kterd by priklady nejvybranSjsimi ukazovala, jak veci vMy podle 
vzorfi svych postupovaly neb od nich se odchylovaly, a to vsude se sv^mi 
nasledky. Nebo ji2 v kap. XXIX. Did. Komensky vylozil, ze poznani d^jin 
poklddd se za nejkrdsndjsi cdst vzd^ldni, pro6ei postarati se jest, aby fadne 
zastoupeno bylo na vsech stupnfch skolsk^^ch, avsak aby 2dkftm tfm prdce vedle 
jin^ch predmfitft nepnb;^valo, spise tfm jine pfedmfity se zpfijemAovaly. Proto 
ur6il pro kazdou skolu zvldstnf knizeiku historickou, a to: tnd^ 1. biblicke 
d^jiny, 2. tf. dSjiny pfirodni, 3. tf. d^jiny vyndlezft, 4. tf. v^^borne priklady 
ctnostf, a tf. d^jiny obfadfi rozlifin^ch ndbozenstvi (historia ritualis), G. tfide 
dejiny vseobecn^ se zvldstnfm zfetelem k dSjindm vlasti. 

K tSmto dv6ma vSddm bylo by, die minSni Komensk^ho, pfipojiti pan- 
dogmata^ podavajfci jadro minSnf muzfi nejpfednSjsich, kteff od pradavna sve 
mysl^nky potomstvu zflstavili, aby tito pfednf duchove tak^ pfisp61i k roz- 
mnoi^enf svStla vzd^Iani a moudrosti. MSla pak poddvati se tu min^ni pravd 
i nepravd, ona na svSdectvi pravdy, kterd moci svou po vse vSky, ndrody 
a mysli i bludy pronikala, tato, aby se podobnym bludflm bylo Ize v bu- 
doucnosti vyhnouti. 

48. K vykondnl t^chto vSci velik^ch, jimiz Komensky i v Anglii se obiral '**• 
(str. 1 29), ovsem sam nemohl staciti, nybrz potfeboval dobr^ch spolupracmmikii^ 
filologti, n^kolika pansof&, vynikajicflio historika a polymatha (mnohovedce), 
velmi d )bfe znal^ho spisovatelfl a bibliothek. A vsickni mSli byti um^le one 



'« Viz »Cesta k svitlu*, kap XVIII. 






153 

metfiody znali, pracovitf a snaiivi o prospech obecny. Ve v^cech jazykov^ch 
zbyvalo mu opraviti Pfedbrani a Brdnu, Palac liplnd znova vystaveti, tfi slovniky 
podat^ dokonati, pravidla grammatickd lepe zfiditi. Co se zvldste Palace tykalo, 
ten dokonati mfnil Vechner, kter^ v6c jiz pocal p^t let pfed tfm, v pansofii 
pak Komensky spol^hal hlavnfi na Hartliba. 

49. Ndkladu naddl se od pfiznivcfi dostatecn^ho, minS hned ddti se do prace 
a pociti Branou v6ci dili Metafysikou. Prvnf pokus s nfm a spolupracovnfky 
m61 se uciniti na tfi leta. Ovsem od mysl^nky toho postupu brzy potom ustal 
a mfnil sestaviti nejprve knfzky pro vyucovdni jazykem domadm jako pevny 
podklad vsem ostatnfm v^cem; od t6ch elementdmich kniiek mfnil pfejiti 
k latinsk]^m a pak teprve k pansofii. Ale kazdd z tSch knih m^la jiz miti rdz 
pansofick]^, poddvajfc obecn^ jak]^si ndzor v6d. 

Snad p. Bohuslav Lestinsk]^ sdm znacn^ho toho ndkladu se obival, nebo 
nemohl ho sdm podniknouti a spoleinikfl na to nem61, kdyz Komensk]^ pro 
sve pomocnfk>' zddal po 200 — 3(X) tolarfl na n^kolik let, vftbec umluva ta se 
neuskute£nila. 

50. Teprve v Elblagu, maje po pfdni kanclei^e Oxenstjemy v^i potfebne 
konati napfed, dal se op^t do oprav>' d^l starsfch a pfipravovdnf novych, 
pf edevsfm k snadnSjsfmu ucenf latin^ ; tof chtdl uciniti aspon desetkrat snazsf . 

Branou jazykfl a * Branou viciy vseho, co mo2nd v6d6ti, prvnf kofeny 
a zdklady cej^ pansofie vyklddajfcf«, oii mSly otevffny b^fXx k lepsfmu pansofie 
posuzovdnf, zdroven pak mSla jimi probuzena b^^ti touha po v^cech vfitsich, 
kter^ mSly potom ndsledovati. Ovsem pak cht^l i akademii Upsalske vse pfed- 
loziti, nez by dal do tisku. "' 

51. Ze by mu prdce ta dlouho m^la trvati, toho se nenaddl doufaje, ze za 
dva nebo za ti^i mesfce pfedSli celou »Brdnu jazyka«. Ale po ctyfech mfisfcfch 
pilne prdce shledal, ze sotva za jin^ ctyri m&fce jestS bude s tfm hotov. Nebot 
ctyfi dfly slovnika latinsk^ho a n^kolik dobr^ch spisovatelft latinsk^ch musil 
»vysoukati«, aby niteho neopominul. Tfm do podrobnostf takovych se dostal, 
ze sdm sob^, kterak se slovfcky boj vede {XnyoiAaiBit), se posmfval, az i toho 
zeleti pocal, ze pro slib ucin^n]^ vdcmi takov^mi musf se zab]^vati a pansofii 
opoust^ti. Ovsem mfnil, ze mu z toho vsickni budou vdScni, kdoz latinS 
vyucujf, ze takov^ obtfze za n^ odbyl a pfekonal. KromS toho bylo mu 
litSchou, ze i pfi t^ prdci pozorovdnf realnych si nashromdzdil a zralejSf soud- 
nostf na dflo pansofick^ se phpravoval. Take prosfval studovdnf jazykfl semeny 
vnitiTif moudrosti, »aby svatS klamal lidskou nemyslivost (incogitantiam), kterd 
skoro vsude (jak skoro posud vSci jdou) radSji md skofdpku (slovo) neili 
jddro (v6c)«. *'® 

52. Pi'i t^to prdci v6ru nesnadne vsak domdcf poku§itel v osobS B. NigrinovS 
neustdval, cht^je ho i od Sv^dflv odvrdtiti. Tu Komensk^ zamysleje ukdzati, 
jak si pi^edstavuje jednotu ndbozenstvi, o nfz take v »Cest6 k sv6tlu« pojed- 

<'' List J. Locceniovi, prof, v Upsale, 16. zdff lHi2. Totii sHbil i kancl^fi univ. t6 
Skythovi. 

"• Opp. didact II pfedml. str. 3. 



154 

naval, napsal spis *0 simricich sc vc vecech viry ki^esfanfi spojeni myMhiky 
nektcrc pHtele ku pi^itcli^, Snad Nigrinus sam vyzval jej k tomu sepsani. '" 
Die minSni Komensk^ho smifovatel^ v§ech kfestianfl mSli si vyhledati niisto 
pnhodn^ a tu spfse poradami ne2 disputacemi se domlouvati; raditi spfse nez 
hAdati. A ponSvadz se vfic chce nynf zaciti novou cestou, bez nendvisti a zk- 
visti, ze ovsem takovou pfflezitost zcela schvaluje. Domnfvd se, ze by napsati 
bylo vStsf dflo tohoto titulu ^O odstraneni sporfi ki^esfan^ vc vecech viry 
uva/ta obecfid*, kde by I. nazna^iia se myslenka kfestanstvi jako jedin^ rise, 
tichd a klidn^, pine z4fe a pozndnf, ffSe svatych, kterd mi, jm($no Kristovo; 
a tato ffse m^a zanesena byti ku vsem ndrodflm. Ve spise torn pak II. m61o 
se na vsecky lidi naldiati platnj^mi dflvody, aby si jednoty pi^dli, a t^chto 
d&vodfi je zajiste velmi mnoho, aby si kfestan^ prdli byval^ho stavu vecf. 
Komensky uvddC jich 12 a licf take slabosti viry jak katolicke, tak zvldst^ 
evangelicke zpfisobem v^mluvn^m. Dilu III. zmfn^n^ho spisu ulohou bylo by 
ukizati, jakou cestou smffeni by se mohlo stdti, a spis by koncil vyzvdnfm 
k vrchnostem a duchovenstvu, aby vedli celd to smffeni a postavili se mu v celo. 

Spis dokondn byl pocdtkem roku 1643., nebo hned potom B. Nigrinus 
pfestoupil na vfru katolickou, cehoz Komensky svym sepsdnfm ovsem zpfl- 
sobiti nemfnil. 

53. V iervnu 1643 Komensk]^ poslal Petra Figida, pomocnfka a mildcka 
sv6ho, do Sv6d na studia theologickd, poruciv jej p. Geerovi, jemuz pfi torn 
zbo2nS dfekuje za 1000 tol. a za syry Bratih'm darovane. Po Figulovi poslal take 
listy dm. Matthiae i kancl^fi a rukopisy dila »Via lucis« (Cesta k svStlu) 
a nedavno dokondeny spis o srovndni rflznov^cik. 

Kdyz byl totiz kancl^f roku pfede§leho piH'snS zkousel pansofick^ snahy 
Komenskeho. nezddlo se mu byti pravdSpodobno, ze by odtud slo n^jake 
v6ci lidskych napraveni; Komensky pak zvldste k dflvodfim v »Cest^ k svetlu* 
polozenym ukazoval (v kap. 6, 12, 13, 14, 15). Nebot ac kancl^r i pfsmem 
se byl doklddal, ktere k casfim poslednfm hroznSjsi vSci klade, pfece Komensk]?^ 
tusil a o&kaval, ze ziicenim Babylonu obnoven bude Sion, a cas ten ze neni 
daleko. O smffeni cfrkvf psal proto, ze zaslechl, kterak krdl francouzsky skrze 
posly V Osnabrucku zamj^slf jednati o mfr obecny. Ze pak zvldstS Oxenstjema 
byl mezi tSmi, »jimz metla soudu do rukou ddna«, jemuz Komensky pfal 
zivota az do vykondni dila, kter6 potud skrze nSho konal, velmi mnoho mu 
na tom zdlezelo, aby kanclef proniknut byl jeho mysl^nkami, na nichz zvlasti^ 
ndvrat Cechfi rozptylen^ch do vlasti zdvisel. Proto dotykd se chyb protivnfku 
mfrnSji, evangelfky vsak kdrd pffsnSji, ukazuje, ze vina jest na obou stranach 
a tfm i pfi vzdjemn^m odpoustSnf smffenf mozn^. 

Dr. Matthiae nepodal mu jest^ sveho zddnf o zdkladech jeho didaktick]^ch, 
zvldstS schvaluje-li vzdSldvdnf schopnosti vseobecn^ (die »Cesty k svetlus 
kap. 17). Jestli zaklad ten pravy, tfeba mu podfiditi vse, abychom koneSnfi 



'^* Obsah tohoto sp. De dissidentium in rebus fidei Christianorum reconciliatione 
Hypomnemata quaedam amici ad amicum. Amst 1661. v tl Fr. J. Zoubkovft »Komenak^ 
smfrce kfesfanflc, §kola a 2ivot, 1889. 



155 

dosli tarn, kam chceme. Ceho se Komensky do£kaI, nevime, ale zdkladu toho 
se drzel vzdy. 

54. Brzo pocftil Komensky, ze z pen^z od ochrance jeho, a£ laskav^ho, ale 
jako kupce vypoiSftaveho, poskytovanych na jeho vyzivu a zjedndvajidch mu 
zddouci prizdeh od praci skolsk^ch, '®® kterou minil vynakladati na obecn^ 
prospSch lidstva a mladeze, dcivati mu bude vMecke uroky, jichz na n6m 
bude pozadovdno. Jiz v zdff r. 1 643. ddno mu na srozum^nou, ze \ rdce jeho 
pomalu pokracujf, a ze z v6ci sKben^ch posud nic tiskem nevydal ; Komensky 
odpovidd na to nevrle (Wolzogenovi, pffteli p. Geerovu, 28. zdn 1643), ze 
knihy spisuje, nikoli opisuje, a dflo jeho ze jest souladn^, nesouhlasu nizdd- 
neho nepfipoustSjfd; procez i vselike malickosti ze nekone&idho takfka vy- 
zadujf uvai^ovdni. A dokldd^ kdyby vse to byl pfedvidal, 2e sotva by prdci 
tu byl podnikl. Ale nezzelf se ochranci, jakoz doufd, ochrany jeho; nebot ne 
kniha, ale poklad bude mu poddn ndhradou. Stdle byla mysl Komenskeho 
nepokojna tfm, ze vScmi filologick^mi, ai mil^mi, se zabyvd hlavnS z cizftio 
pokynuti, obmeskdvaje pfi torn pansofii, tak ze i nespokojenost se ho chdpala 
nad podrobenostf a mijejidm £asem, an se stdle obdval, aby smrtf nebyl za- 
stizen, drive nezli realn^^m cili pansofick^m snahdm bude moci u6initi zadost, 
jichz by nikdo po nSm nedovedl. Casem tak^ ucenf pfdtel^, zvldst^ anglictf, 
vzbuzovali ten nepokoj, ano jim beztoho nebylo po vflli, ze Komensk}^ jich 
opustiv Sv^dflm se v sluzbu dal, procez mu i pfedstfrali, kterak pro v6ci 
mensi, nepatrn^, zanedbdva vScf vfitSfch, jichz od nSho oiekdvali. Jini radili, 
aby nejdHve nov]^ zpflsob uciti jazykflm a »Brdnu vScf« na svStlo jiz vydal, 
jejiz ukdzku dal tak6 odchdzejicfmu Figulovi, a ze §v6d narikali, ze mladez 
nemd podle £eho se uciti. 

Ale Komensky nechtSl s nidm se ukvapiti, pokud by nebylo dokonaM, 
Svedflm pak radii, aby mUdez zatfm jazykem matefsk^m 6'tala, pfepisovala, 
V pam6t uklddala biblicke d^jiny a to, co vede k ndboiinosti a k dokonal^mu 
zuslechtSni mravfl smfiruje. Nebo ze jiz Seneka di: >Mravy nejdfive vzdSldvej, 
bez nicliz moudrosti zle se udf.« 

55. V domdcnosti sv^ zmSnu oznamuje tfm, ze 5. zdi^i narodila se mu dce- 
ruska Zuzana; s pomocniky doufd za rok nebo za dv6 l^ta prdce filologicke, 
zdlezejfcf z »nekolika dvadti< knizek, dokonati. ChtSje pak pfdtelflm dokazati, 
ze nepravd jest jejich domn^nka, jakoby pohruzoval se v prdce filologicke, 
zoufaje nad pansofif jakozto nad vScf nemoznou, dal v Gddnsku r. 1643 vy- 
tisknouti >Ndkrcs ifievedy> (Pansophiae diatyposis), spis v Anglii snad jiz pocat]^, 
nynf pak dokonSen]^ proto, aby pfatelflm mamS cekajfcfm podal opfet ukdzku 
sv^ch prad vsevSdnych. 

Jm^no spisu toho samo jiz ukazuje, ze to jest jaksi po zpflsobfi stavitelfl 
podan^ pldn nastdvajfci stavby chrdmu pansofick^ho. DSlajf pak si plAn sta- 
vitel^ polohopisny, pftdorys, ukazujfcf zdklad stavby, a ndrys, ukazujfcf formu 
vn^jSi a Idtku, z nfz stavba se md provddfiti ; tfetf pldn nejdokonalejsi ukazuje 

'•• Sim o t6to prizdni a aluSn^m vydriovanf, kde mohl se vinovati obecnSjSdn 
studiim, mluvi opSt v pfedml. k IIF. dilu sebr. sp. did. 



156 

jim uplne rozmery, pocet. pofadek a uzfvdni jednotlivych 6dsti. Spis pak od 
Komenskeho tymze zpftsobem tuto podany obsaliuje prve dva nakresy: pfuiorys 
(ichnographia) a ndrys (vl. pravorys, orthographia). 

56. Ukolem a diem pansoAe jest, lidem opatfiti nejvyssi stupen poznanf, 
jehoz jim tfeba, an konec iasu nastdvl Komcnsky ukazuje tu obsimfi, jaky' 
prospfich z pansofie budou miti vsecky stavy a ustavy: lid, ucenci, stdtnici, 
drkev a vSbec vsickni ndrodov6 svSta. Zdroven poddvd v^6et podpor, jfz se 
mflze pansofii v nov^ (jeho) dob^ dostati; tu bude ji podporovati netoliko 
knihtiskafstvf a jine vyndlezy v oboru rozlicnydi v^d, ale take vselike ty sou- 
bory vysledkfl badinf mii^flv ucenych, kter^ chystajf; t^z bude podporovdna 
rozlidn^^m povzbuzovdnim a ocekavdnim tolika zbozn^ch lidi. K tomu pfipojeno 
vyvrdceni ndmitek proti pansofii cin5n]^ch, jako by nemfstnou zvSdavost u lidi 
vzbuzovala, ana vsemoudrost pouze na Boha pHpada, cimz by take pansofie 
osobovala si, co Bohu ponechdno, totii obrdceni lidstva. Komensk^ naopak 
ukazuje, ze pansofie mflze b^ti prostfedkem bozim, an Bflh u lidi nepiisobf 
pnmo, nez jen prostfedeinfi. Ani rozumovdnf ve v^cech vfry nezdd se mu byti 
odpadlictvim, nebo vyskytuje se v cfrkvi od pradavna a opSt v dob6 nove. 
Odpadlfk a kadf zvracf a pfevraci rozum Cldnky vfry, pfitel pansofie upevnuje 
viru rozumem. 

57. Dil II., ndrys, podati chce vnSjSf pohled na pansofii, ukazuje celkov^ 
pocet, pofddek, polohu a uzitek jejich cdstf. Zdkladnf kameny nastavajiciho 
chrdmu moudrosti jsou: uplnost (plenitudo), pravdivost, snadnost a methoda, 
jiz od peripatetikfl pozadovand; vse to dokonal^. RozdSleni opakuje se tu 
z »0sv6tlenf« (viz str. 1 18). Phdnosti vievldy, zejm^na nepfetrzitd souvislost 
v5d, ustavi£n^ stupnovdnt a pfi tom ustavi£nd stejnotvdmost, jez se zvldste 
V methods jevi, pfedvedeny pak na pfikladS »o slund«.*®' 



'" * » O slunci. Ve chrdm£ moudrosti, cokoli se vysky tne, vyklddati se bude na zdklad£ 
tiyf hlavnfch otdzek: Co? Cim? Jak? Koliker6? Nebo tak se poznd, cokoli podstatni jest, 
totii vie, pfisluSenstvf vici, zpQsoby pHsluSenstvi a zpflsoby zpOsobfi. 

O podstati £ili bytosti pfikladem budii slunce^ jehoi pansoficki, dokonale, krdtk6 a 
obsaine, v£deck6 pojedndni bylo by takovi: 

Vjrmir, Slunce jest nejvitSf hvizda nebeskd, k osvitlovdni v&kol zem£ a ti'm k udriu- 
vdnf vSeho na nf a k rozmifovdnf zmin £asov^ch ustanoven^^ pffrodnf ndstroj. 

F\>dstata (idea. Zdleif tedy ze tf( vScf: 1. sv£tla pfeskvil^ho v jedno shloudeneho 
pfevelik^ hmoty. 2. Sfly jakisi 2ivotGtvorn6, s paprsky se rozt6kajtci. 3. Neustdleho kruho- 
v6ho pohybu. 

Zdsady: 1. Slunce jest pfednfm pramenem svfttla. (Nebo pfi ostatnich hvSzddch 
sUlou bychom m£H noc.) 

2. Bytosti slunce jest svitlo (neb odstraniti se od niho nemflie, aby slunce byti 
nepfestalo,. 

3. Svdtlo slune£nf paprsky se vyfinuje (patrno odit£ a dflkazy Ize provesti). 

4. Svdtlo slune£n6 kter^^mkoli sm^rem se rozSifuje. (Totii nejen smirem k zemi, ale 
i stranou: co2 osvStlenf misice, kdekoli jest, ukazuje.) 

5. T«lo 8lune£n6 tedy kulatd jest. (Neb ani paprsky oklikou Sffiti by se nemohly, \tt 
z tvaru okrouhl6ho.) 

6. Slunce kamkoli paprsky zasahuje, sv£tlo a teplo poddvd. 

7. A tfm obojfm jarosti v£cem doddvd. 



157 

Pansofie podati chce vSdSnf o vSech vecech, ale spisovatel ovsem neni tak 
posetil]^, aby se domnfval, ze dovede to skutecnfi sdm; podal toho a podd 
jen skrovn^ pocdtek, jinym zbyvd na slavu sv^ho jm^na dflo doplftovati a 
opravovati. Na konec omlouvd se ze zdlouhav^ho pokraCovdnf v tomto dfle 
tim, ze nedostdvd se mu spolupracovnikfl vhodnych, mimo to ze nynf zabrdn 
jest pracemi filosofick3^ini ; proto hlavnS scenografie dfla jeho pomalu postupuje. 
Kohokoli vyzve za spolupracovnika, kaidy vymlouva se n^jak^m dflvodem, 
nechteje se vzddti pevneho postavenf pro nejist^, coi nikomu ani ve z\6 vy- 
kladati nelze. 

58. Se spolupracovnfky vflbec byla Komensk^mu nemald nesndz. Ani 
z onSch domdcich netrvali pfi nfim v§ickni stdle, ani ochrance iddan^ch necht^l 
mu po vftii popi^dti. 

Misto Figula pfibral si (1643) na opisovdni Melichara Zamorsk^ho, stu- 
denta polsk^ho, kter^^ v Elblagu se usadil. V fervnu toho roku navstfvil Ko- 
mensk^ho doktor Kozdk, lekaf z Brem, ktery pro svd hlubokd stiidia pffrod- 
nickd tak se mu zalibil, 2e jej chtfil v Elblagu miti za spolupracovnika. Cht^l 
pak si jej sam tak opatfiti, aby praksi medicinske prdzden byl, kdyby mu 
ochrance na r. 1 044 takovou summu vykdzal, jako na r. 1643. Jako zdvdavkem, 
aby ho snadn^ji sv^m studiim ziskal, dal mu 50 tol. I myslil, ze ho skutedn^ 
zjednd, an byl muz nelakotny a rodinu nemSl pffli§ velikou.^®* Ale chot jeho 
ncchtfila z Brem do Elblagu, kromfi toho smlouvu s nfm u£initi nemohl bez 
vflle ochrancovy. Olyriovi, kter^ za studiemi meskal v LeydS a Komensk^mu 
pomdhal, vyzaddno skrze Hottona na p. Geerovi rocni pomoci 80 tol. (1043) 
a professoii Leydensti mu sami tak^ svou podporou byli ndpomocni. Hartlib, 
V cas vdlky v AngUcanech jako opust^n]^, pozbyval trpfilivosti, tak ze div na 
Komensk^ho se nehnSval a nevyt^kal mu, ze pro filologii zanedbdvd pansofii 
a sam takto jako zbrafi zahazuje. N6kten §lechtici Anglifiti Komensk^mu sli- 
bili do ukoncenf jeho pracf rocnf podpory pfes 40 liber, a tuto podporu Ko- 
mensky hned celou pi^ikazal Hartlibovi, chtfije mu tak^ poslati, ovSem se svo- 



8. Slunce v2dy polovici zem£ osv£tluje, druhd polovice zAstilvd neosv^tlena. 

9. Ona pfitomnost slunce nad zem{ (ini den, nepfitomnost noc. 

10. Slunce nad zemC £tm kolm^jSi, tim vice sviti a pdli, £{m 5ikm£j§{, t(m m6nd. 

11. Kolmd otd^enf slunednd divajf leto, fiikmd zimu. 

12. Ndvrat slunce k t£2e kolmosti pQsobf rok. A zb^vd^i co ffci. 

Ro\dileni neni, proto2e slunce jest tvorem jedine£n^m, jedinou bytostf.« (Podobnf 
rozebrdn vym^r svHla a stinu^ k slunci pfipadajicf a opak svdtla poddvajfcL Z v£ci um£- 
lych Kom. rozbfrd hodiny^ z v6ci mravnich urad.) 

"^ Dr. Ko\dk psdval se »z Prachn£<!( (n. Prachhusen), Bohemus. Mezi r. IG^S— 28 
vyst^hoval se do Nftmec a studoval tu l^kafstvf a theologii. S Bannerem tdhl r. 1634 
jako polnf l^kaf do Cech, 2 16ta potom usadil se v Bremdch, kde 48 let iil jako prakt. 
16kaf a ranhoji£, vaien^ pro tlisluznost, rozSafnost a uSenost | 1684*. Mezi jeho spisy, 
vStSinou I^kafsk^mi, n^kter6 pam£tihodn6: Tractatus physici de principiis rerum natu- 
ral! um, de generatione et transplantatione morbi, de morborum causis et speciebus, de 
methodo curationum a j., prvnf jeho spis, po nfimi ndsledovaly jinfi. — Komensk^ di 
o ndm, 2e vidil u n£ho »Cestu k sv£tlu< a dHo kapucina Valeriana Magni roku 1643 
V ftimft vydane a v Antverpdch pfeti5tftn6, »Sv6tlo mysH« (Lux mentium), i sepsal sAm 
rozsdhlou rozpravu t^hoi zpflsobu. (Kom. Wolzog. 8. fijna 1643.) 



158 

lenfm p. Geera, co by mu z r. Ifi43 zbylo. Hambursk^ filosofy Junga a Tassia 
jii pfed tim (v cervnu r. 1643) Komensky porouCel Oxenstjernovi a Upsal- 
sk^mu kancl^fi Skytovi, aby povoldni byli bud na akademii do Upsaly nebo 
Gripsvaldu, kde by, odddni jsouce pracim vefejn^m, zbaveni byli praci domd- 
cfch. Ale plat, jejz zadali, byl pfflisn^, tak ze jiz 8. fijna 1643 Komensky 
vzddvd se nadfije, ze by prAce pansofick^ od nich mohly se naditi n^jakeho 
usnadnSnf. »At jdou tedy s Pdnem Bohem a sv^ho si hledi, my pak osnovu, 
kterou jsme bez nich navinuli, take bez nich dotkdme s pomoci boz{.« 

Doktor Kozak nelfbil se p. Geerovi pro podivny zpflsob, jak v^zkumy 
svd odival, ackoli je chtSl doddvati jako pouh^ materidl, aby z nSho Komensky 
podle potfeby vybiral i po libosti sestavovalJ®**' Proto Komensky jej podpo- 
roval aspoft sdm, az by mu dopsal po jeho potfebu lucbu cili spagyrii. 

59. Veskera tedy prdce zdlezela toliko na sam^m Komenskem, a uvAi^imc-li 
rozlic^ne ony pfekdzky, neni divu, ze pokracovala pon^kud zdlouhavS. OstatnS 
samo bffme bylo tSisi, nezli jednomu Clov^ku sn^ti bylo Ize. KromS opiso- 
vatelft nem6l zajist<! Komensky v Elblagu nikoho. Ona pak rozmanitd vyruso- 
vdnf, jichz spise pfibyvalo nez ub^^valo, vSci tak^ nebyla na prosp^ch, tak zc 
by byl Komensk]?^ tfeba i do §vddska sel, kdyby tarn vice pokoje miti mohl 
(to psal jiz 21. dubna 1C43). 

60. Pfdli si totiz slechticov^ evangeliiti, ktefi syny na skoldch v Elblagu 
m^li, aby Komensky vyucoval je nSkolik hodin v t^mdni soukromS. Komensky 
hled^l se tomu vyhnouti ukazuje, ze je tu cizincem, protci takovd vSc ze mu 
nepffslusi, a tu n^ktefi, zejmena slechtic polsky P. Kochlewski, utekli se s psa- 
nou prosbou k radS mSstsk^, aby mu bylo dovoleno uciti (list ze dne 27. cervna 
1()44) Rada vyslala tu posly ze sebe ke Komensk^mu, zddajic, aby u£il ve- 
fejnfi. Ac se zdrdhal, pfece pos\6ze se k tomu uvolil a vyuSoval n^kolikrdte 
V temdni Brdn^ vici (Metafysice pansoficke), aby mSl pfflezitost vybrousiti ji 
dftkladnfiji a zAroven rukopisy posluchacfl aby vice se rozsffila, a tak drive, 
nez by vydana byla, ucence k proneseni soudu primula.*®* 

Mezi z4ky Komensk^ho v Elblagu byl tehdy Kristian Ambroz Kochlewski, 
jinoch rodu slechtickc^ho, jehoz otec Petr Kochl. byl krdl. sudim v Bfestu. Kdyz 
z domu a kazn^ (convictu et disciplina) Komensk^ho odchazel, chtt^je vydati 
sc na cesty pro dalsf zku§en{ a zdokonalcni, pfdl si miti od ucitele a pfftele 
sveho n^co psan^ho na pamdtku. Napsal mu tedy Komensk]^ dne 9. Cervna 
1645 *Pravidla iivota*^ jimiz mSl se spravovati.*®^ 

61. Spisek ten sedmero kusfl v sobS zavird: 

1. Jak maudh iiti: Cokoli dim's, ku konci prohlfzej, vol pnhodnd pro- 
stfedky a pffhodnS jich uzivej. Konec jest to, za cfm jiz nic neni; koncem 



'" 18. £ervna pf§e o torn Hottonovi ie ovSem se naddl, podivnfistkami svymi 2e se 
Jim znelibi a upadne v podezfenf. On vSak jakoi se s tfm neshoduje, tak ani ie neddvA 
se odvrdtiti od ocenSnf jinoch darfi ducha. Nebof ani drahokamA pro pfimfSenj^ fikvdr neod- 
hazujeme, sp{§e je pilujeme brousfme). A mu2 ten 2e dfla svd r^d podrobuje usudku jin>'ch. 

'"^ List IG. srpna 1644 Tobi^Si Andreae, professoru historie a fedtiny v Groninku. 

■•& »Pravidla iivotac (Kegulae vitae) dlouho zQstdvala ve vdinosti; Ad. Kechenberg 
kon£{ jimi spis »De studiis academicis liber 8ingularis«. Lipsiae 1691. 



t59 

tedy zivota jest vficnost, kterd jest bez konce: k nf pfipravovati se jest cflem 
zivota; ze pak k vScnosti jenom smrtf pfich^fme, jest likolem zivota pfipra- 
vovati se k smrti. Md-Ii pak smrt dobra b3^ti, must b^ti dobr^ zivobytf, zakla- 
dajici se na dobr^^ch navyklostech, kter^ z rozezndvdnf dobr^ho a zl^ho a 
z volenf dobr^ho pochdzejf. »Kratce: Zij, dokud zije§, jako by umfiti mfil, aby 
umfel, kdyz umfes, jako by zfti m61,« 

2. Jak harmonicky Mti: B&h vsecko stvoril harmonicky, zvldstS £lov6ka; 
6iny nerozumn^mi 61ov6k.rusi harmonii. Nechces-li zmdsti sebe a v6cf, konej 
likoly prvdjsf prve, v^nfijsi vdznfiji, povazliv^ pov^livS, krdsn^ krdsnfi, pfitelske 
pfdtelsky, bo^sk^ bozsky, lidsk6 lidsky. Theorie s praksi budtei prftvodci ne- 
rozdflni: co dobr^ho vis, cift; co dobreho 6infs, rozvai, dobfe-li dinfs a proc. 
Vnitfek tvflj necht s vnfijskem souhlasf : jak^m vidfn byti dices, tak]?^m vpravd6 
bud, aby nebyl hrobu obflen^mu podoben. My§len{, mluvenf a 6in6ni necht 
spolu souhlasi, srdce s listy, usta s rukou: muz s dvdma srdci nestvflra jest. 

3. Jak pokojn^ Siti. Nejvyssi dobro zivota jest mysl klidnd a vesela. 
Varuj se tedy vseho, co mysl a svSdomf znepokojuje Zbytecn^ch starosti si 
nepfipoust^j, zl^ch pi^flezitostf se vystffhej a jim se nepodrobuj; pfflezitost ni- 
koho necinf zlym, ne^ ukazuje, jak]^ kdo jest — pisek v ohni neshoff, koudel 
shon. Obcuj vice s Bohem nezli s lidmi, vice na sebe nezli na jin6 se spolehej, 
vice duSi nezli tSlem se zabyvej (od p^fie o t61o nejvetsf^ tezkosti pochazejf), a 
mysli klidn(5 vzdy budes. 

4. Jak dinri^ ziti, Zivot fiinnj^ v pravd^ zivot jest; zahdlka hrob 61ov6ka 
za ziva. Co ciniti md§, chut5 do toho se dej; co sdm mflzes vykonati, od ji- 
nych necekej, a niceho bez pindiny neodklddej.^®* Mflzcs-li komu prospdti, 
prosp^j rdd, moznd-li i svetu celemu. V dfle nevdhej ani pi^ilis nekvap. 

5. Kdy& mnoho praci se nahme, zbytecnym mluvenim fiasu nemaf; 
V cem mfize§, pomoci jin^^ch uzi'vej a odpocinek s pracf stfidej — luk stdle 
napjaty^ praskne. 

G. V prdzdni clnnli neni tfeba zahaleti neb hrdti : vyber si nSco, cim 
diich i tSlo okfeje: prochazej se, hovof s pfdteli nebo dSlej n6co v hospo- 
dafstvf. 

7. Jak cestmmti (studujicim) : »Kdo vidSl jednoho clovSka, jedno hovado, 
jcden vrch, jeden les, jedno mSsto atd., vid^l sv6t ; nebo svdt z takovych jedno- 
tlivosti se skladd.« napsal kdosi. Studujfci necestuj tedy proto, aby vid^i nove 
vrchy atd., nez proto, aby slysel muze moudrd, aby s nimi rozmlouval a moudrost 
a ctnost V sob6 rozmnozil. Jda tedy do ciziny, nejdes jako v jin^ svSt — sv6t 
cely muzi moudr^mu vlasti jest — ale jdes jako do skoly, ktera die vflle bozi 
md byti pro vSechny, abychom drub druhu byli divadlem, abychom vzdjem- 
nym pohledem a bystfenfm vzajemnS se cvicili a ostfili. Vsude jsou lide marni 
a sv^tsti, vsude smiseni zleho s dobrym. Nepfindsej tedy z ciziny domu nic, 
nez to, CO by tobe a tvym, vlasti a cfrkvi prospdti mohlo, 

1*0 Vox corvina (eras, eras) manifesta est negotiorum ruina. 



160 

»Kdekoli budes, 

zij Bohu^ jenz jest ddrcem tveho zivobyti; i 

zij sv^mu svidami, jez jest zivotem tveho zivobyti; 
zij povesti sve, jez jest iivotem po tvem zivobyti. « 

62. Jak povMdno, pokuseni a vyrusovini z pracf Komenskdmu neiib^^valo, 
spise pi^ib]^valo. I onen B. Nigrin, kter^ byi na katolictvi pfestoupil, neustdval 
pokousenim svj^ni b^ti pficinou, ze Komensk]^ kazd^ chvfle k nSjak^mu jedndni 
od cfrkve svd byl povoldvdn, jemuz se slusnS vyhnouti nemohl a z n^hoz mii 
obycejn^ velmi znacne zdrzov^ni vznikalo. Velike vzrusenf mysli povstalo 
u nSho t6i v td dob6 zaslanim z Uher proroctvi (revelad) Mikul, Drablka^ jeho 
krajana a spoliizaka, kterd Komensk^mu pfinesl star^ knSz D. Rufus, kde take 
nal^hd se na Komensk^ho, aby neslouzil cizinfi, nybr2 prdci svou vSnoval 
vlasti. Proroctvi pochdzela skoro vesmSs z r. 1643 a jednala t^z o knfzeti 
sedmihradskem Rdkdczim, do nShoz tak^ vyhnanci nadali se jakesi poinoci 
ve vlasti. Na tnysl Komenskeho, jiz dnve proroctvimi Krist. Ponatovsk^ a Dra- 
bikovymi mocnS dojatou, ac leckter^ z tSch proroctvi se nesplnilo, ucinila zje- 
veni asi nemalj^ dojem, a byv toho rokii v LeSnS vyptdval se Kr. Poiiatovskel 
trvd-li na sv^m zjeveni ci pravda-li, ze je odvolala. Pevn^ trvani v6stkyn6 na 
dh'vfijsfch reveladch tak^ posflilo viru Komenskeho, iekajicflio pomoci hlavnc^ 
od Sv^dft, tehda vft&icich. 

Pfi rokovdnf o smir v Polsce mezi evangeUky a katolfky v Orle (litevske) 
V srpnu 1644, z nShoz mfelo vzejfti mezi obSma cfrkvemi srozumSni, byl i Ko- 
mensk}^, ac nerad, jm^nem Bratff pfitomen. Odklad tu povolen, protoze doba 
zd^la se k zodpovSd^ni dan^^ch otdzek krdtkou, a Bratff poukdzdni dohodnouti 
sc s lutherany, jakozto cfrkve evangeiick^. 

63. Vrdtiv se do Elblagu, nasel tu Komensk^ stesky od p. Geera i od ji- 
n^ch pfdtel, ze jest nestdl^ a jinymi v^cmi se zam^stndvaje, posud nic tiskem 
nevyddvd. Tu tedy odpovSdel p. Geerovi, ze hned v Amsterodamfi povidal, 
kterak asi dv6 l^ta prohlf^enfm, rovndnfm a sestavovanfm materidlft pansofickj^ch 
strdviti musf, ze tedy nenf nic divn^ho, kdyz po ta dvS leta nic didaktickeho 
nebo pansofick^ho tiskem nevydal, jsa kromS toho v Elblagu hned od pocatku 
stdle vyruSovdn, Hottonovi pak postfizoval si (28. zAfi 1644), vypsav vsecku 
sve duse tfsen a nesndz asi t^mito slovy :*®' >Zelis, horsf§ se a kdrdS svj^m i pfeite, 
i patronovym jmenem, ze zmSniv pozd^ji byvaly svflj umysl, na jin^ a jine 
vhc\ se vyddvdm, a nic ze slibenych dSl posud na svStlo nevyddvam. Mflj cti- 
hodn}^ bratfe, s vdmi zajiste 2elfm, horsfm se a kdrdm tak^ sdm vse ty pi^e- 
kdzky, kter<5 vah a vds zdrzujf. Vimt; 2e ony m6 v^ci s dychtivostf se cekaji, 
a kdoi by byl vid^ti konec toho dychtivSjsf, nez jd sdm, jehoz jedineho bedram 
bffmS toto obtfzne se zftstavuje? O kez by se bylo zaUbilo Bohu nekomu ji- 
n^mu vnuknouti tyto my§16nky, udSliti nekomu jin^mu tyto ducha podnety! 
Kt^z bych bud vice mohl aneb m^n6 chtfil I PonSvadz pak, cim vfce pokracuji, 
tim ddle v2dy vidSti se popi^dvd, nemohu nesnaziti se po onom vyssim, do- 



'*^ Die pfekladu Storchova v C. C. M. 1851, str. 99 ponftkud poopraven^ho a do- 
pln£n£ho ve zn£nf lat. listu doslovn6. 



161 

konalejSfm a lepsfm. Tfm jest, ze se mi dHvSjsf jako nedokonalejsf znelibuje, 
a jd opravuji se a kdrdm tisfcer^m zpfisobem bez konce a bez pfestdnf. Pra- 
vis, ze jste ode mne zddn^ch zdzrakfl neoiekavali, spokojujfce se tfm, co jste 
jiz na snadS vid^li. VSffm, bratfe nejupfimnfijsr, ze upnmnS mluvfS. A nezdalo 
se tak snad jen tobS sam6mu, nebot i mn6 se nelibilo, co tenkrdte pohotovS 
bylo. Ale s pomoci bozi vSci uchystan^ jsou daleko jin^; uznal bys to a chvdlil 
bys Boha, kdyby sam^mu bylo popfdno na to pohledSti. Proc to tedy ne- 
sdSlis aspoft s patronem neb s pMteli? pravis. Snad jsem to m61 uciniti, ale 
mnohd jest pfi torn pfekdzka. PfednS osklivf se ufiinSn^ jestfi jednou Ciniti a 
tolikerym rady branim 6as mafiti. Pak vidim a od milosrdenstvf boziho oie- 
kdvdm, ze snad jiz brzy naleznu iddostf v tom sv^ch (i moznd, ze mysli lidsk^ 
vflbec) cfle a konce, pfes nSz sdhati nebude mozn^. A pak k cfli uplnS po- 
jatemu Upln^ pfizpfisobiti prostfedky a prostredkfl vystopovati lipln^ zpflsoby, 
jak sladk^ budel KonecnS nechtSl jsem patronovi nic zatajiti: ano, kdybych 
byl toto l^to mohl strdviti doma, pfisel byl bych a vylozil mu osobnfi sdm, 
CO p^ru svSfiti ani nechci . . . Vfibec velikou jsem podnikl prdci a pfihodilo 
se tomuto m^mu podniku jako fece, 2e cim vice od pramenfl sv^ch se vzda- 
luje, tfm v^tsf spoustu vod undsf. Reknes : Tak tedy se budes potdceti z jednoho 
do druh^ho bez konce? Nevfm; moi^nd. Nicmenfi nenal^zdm, jak bych jinak 
jednal. Bohu se protiviti a ducha utlumiti nemohu. Co se tedy stane? Bflh 
sdm vf. Na tom jsem se ustanovil jfti cestou, kterou mi vykazuje Bfih svStlem 
sv^m, vzdy jasnSji zdffcfm. Rad^ji ukdzi, sec jsem nebyl, p^i veda o sidvu 
bozf a o blaho lidsk^ho pokolenf, nez aby zanedbdnf bozf, sv^ cesty mnS 
ukazujfcf milosti svSdomf m^ tlacJilo. Pozndvds snad, ze v6tsi vSci v mysli pfe- 
mitdm, nez jsou Pfedbrani, Brdny, Slovniky a podobn6 dStsk^ch studif fdce. 
Ale od mensfho jde se k v^tsimu; onot se dffve oCekdvd. Vfm, i abych o6e- 
kdvdni tomu dosti uSinil, tolikrdte se nutiti jsem se pokousel. Ale nadarmo. Po- 
chybnosti vsude nal^zdm, kdykolivSk nSco cdstecn^ho konati se snazfm. Chci 
tedy radSji o cele se zasaditi, cdstky pak potom, jak po sobS ndsledujf, jednu 
po druh^ vypracovati, Poplynou, jedno z druh^ho, vidfm to jiz ; nynf, kdyz po 
kouscfch to neb ono zkousfm, nucen^ jest viecko, kus6, nedokonal^, cokoli 
6infm. Coz ze poznati ddno, neoskliviti sob6 nemozn^ jest. Upoustim tedy od 
toho a vracfm se ku kof enflm v6cf, kter^ samy se rozvfjeji ; pfijiti chtSje dosti 
rychle, bude-li Bdh chtiti, k jednotlivdmu, kde jest mfsto jeho ; neujde nic. Ale 
umfe§, nez tak obsdhle prdce dokonds! Nech umru, bude-li vflle bozf. Mdm 
vsak pot^chu tu, ze se nalezne snadno, kdo by zapocat6 dokoncil, jehoi ideje 
jii jasnfi vystaveny budou. Prosfm tedy, pfestante donucovati na svStlo, nel 
doma uzraje, co 6inim. Nehleddm dosti uciniti duchSm obydejn^m, ale v6cem 
sam]^m; a nemohu sobS uciniti dosti, dokud nebude dosti uc5indno vScem.« 

Vylfciv tak ziv6 dusevnf boj mezi povinnosti ze slibu jdouci a vlastni 
mysli ndklonnostf, a dotknuv se zdkladnf methody, kterd byla v tom, ze mSl 
sklddati spisy pfipravne k soustavfi sv^, dokud sdm soustavy t^ veskrz ne- 
pronikl a nesestavil, Komensky s opravdovou nevrlostf odmftd od sebe vy- 
citky nestalosti, a ze by pro '}\n6 v6ci ukolu zivota sveho (vitae fQyov) zane- 
dbdval. 

Fr. J. Zoubka ^ivot Jnna Amosa Koroensk^ho. 1 1 



162 

64. Nigrin byl mu skutecnfe takfka skolou pokuseni a jim asi tak6 pfinucen 
scpsati tenkrdte spisek polemick^ proti Valerianoin Magni, slavnemu Clenu 
fadu kapudnskdho, ktery dvacet let obiral se pfsmem a trvaje osm hodin 
denn^ na modlitbdch, neznal nic jineho nez podrobovati se auktoritS cfrkevni. 
Po bitve bSlohorske jsa kommissafem reformacnfm v Cechdch vystoupil proti 
pravidlu viry biblistu^ r. 1041 pak vydal posouzeni t^ch, kdoz spisek jeho starsf 
vyvraceli, a s ti'm zdrovcn pravidlo vfry katolick^. Ve spise torn vkSzoslavi 
jako po boji dokonan^m, ale pfece zve k poraddm o t6 v5ci. Komenskdmu 
dostala se v6c do ruky snad skrze Nigrina — aspoA svSdcf, ze pi^icinSnim 
Magnov^^m Nigrin stal se katolikem — a pozdddn i o posouzenf. Pfipravoval 
se na vec s posvdtnou uzkosti, dilo Magnovo (Soud, Judicium zvan^) pfecetl 
tfikrdte, a vida, >k jak velikym vScem sm^fuje to dilo, hrflzou jakousi pojat, 
prosil Boha co nejpokornSji, poslal-li mu Magna s novym sv^tlem pravdy, aby 
racil oci jeho otevfiti, pakli ne, aby zachoval jej pfi pravdS sv^*. Spisu Mag- 
novu dostalo se tak^ odjinud uzndni a Komensk^, vida pfed sebou soupere 
rovn^ho, nebojuje, aby zvitdzil, ale aby nalezena byla pravda. 

65. Spis jeho nazvein * Soud o SmM Valeriana Magni Milansk^ho o pravidlu 
viry katolikfw a nekatolikdv , (!ili nc^nistnosti ohlas (absurditatum Echo)*. Spis 
vyddn v Gddnsku a hned potom patist^n v Amsterodamfi. *®® OdpovSJ svou 
nazval »Nemfstnostf ohlasem* (Absurditatum Echo), aby Valerianus porozumcl, 
jako zdsady biblistd vid^ly se usim jeho sknpanim nezvukym, tak ze i jeho nikoli 
nepodobnS zni usim jejich. O vSci same Komensk^ chce promluviti pozdeji, 
ale prozatfm uciniti, »aby Valerianus porozumSl, ze uzel jest^ neni rozvdzdn 
Israel jeho, a prestal vit^zoslaviti na chvile^ku, dokud nebude vitSzoslaviti pravda 
obecnd i v6cny pravdy feditel, Kristus*. A doklddd: ^Jd tcdy tu nezfychdzhn, 
abych ndbozcnstvl n^kter^ oblehal, nebo hdjil n^ktcrJho, ani^ trhdm sdklady ndbo- 
zetisivi obUhan^ho nebo hdjen^ho, nez toliko dvoji svfij soud o pravidle viry 
zkoumdm, zasluhuje-li vit6zstvi, jez slavi.« 

06. Spis Magnflv Komensk^mu se libil, ie dotykal se v^ci hlavni, nebo na 
pravidle vfry vse zalezi; ze vse pnvddi ad absurdum, ze spatnc pravidlo vfry 
nahraditi hledi lepsim, ze rozhodnuti neponechdva lidu, nez toliko svMkflm a 
soudcftm, ze pise srozumitelne a mirn6,'®® posleze ze od horlivosti sve ne- 
upoustf. 



*** Pfedmluvou k Echu (Ohlas) Komenak^ napsal 18 dne m. Cervna 164i, 28. zdff 
t^hoi roku pak p{§e Hottonovi, 2e sklddal spis sedm nedSl. v £as pokuSenf od Nigrina, a 
ze jej i tiskem vydal. Podepsal se tu Kom. Ulricus de Neufeld. (§ir§( obsah t. sp. Kom. 
viz od Fr J. Zoubka v C. C. M. 1886, str. 280—290, z ndhoi vzato, co tu poddvdme ) 
Spis vyd^n pflv. ve dvou distech, 2. z r. 1615 jen o pravidle viry (De catholica credendi 
rejjula), oba opfit v Amsterodamfi 1658. 

"* O mirnosti MagnovS, pro mi st ho i zamiluval (amare te coepi), Komensk)^ di 
toto: »Seni patfi i to, ie s bloudfclmi, po smyslu tv6m, md§ sp(§e utrpnost, neili aby se 
jim posmival . . . Ale o torn s tebou nemluvim, Valeriane, ndklonnost tvou tak kfesfan- 
skou k dissidentfim chvdlim, mn6 i jin^m za pfiklad. Lt^e zajist6 jsme, lidskost ndm sluSi; 
kfesfan^ jsme mirnost Kristova za pfiklad ndm ddna. Zuffme snad proti sobS zdSti oba- 
polnou, tudii i jazykem i perem, ielezem i ohnSm : Cas jest odloi^iti zbraA tSIesnou, kterd 
nehodi se k na^emu bojovanf, a zkouSeti, nemohou-li naSe spory byti vyfizeny zbrani du- 



163 

•Tisickrdte zacinati, tisickrdte n6co bez konce, neprospc^sno, jakz my skoro 
obycejnS u nds dSIdme vsecko, a takz ksizdf sv3^mi labyrinthy bloudfme ne- 
konecn^. To pficinou jest, ze sporove nasi nikdy nedochdzejf konce, ze nend- 
slediijeme Boha, jenz dobrodini svd prodluzuje bez koncc probouzf dfimajfci, 
ffdf blouznfcf, vracf bloudfci, zdvihd klop^tajfcf, ano zastavuje utikajici; ani 
Spasitele svcho, jen2 posldn jsa za ucitele pravdy, neustal na odpflrce sw6 na- 
l<!hati, dokud bud nepovolili, pfemozeni jsouce pravdou, neb z lichosti jsoucc 
usv^dceni neustoupili, nebo konecnS dohndni jsouce vztekem nezamidi podd- 
vand jim spasenf.« 

V dfle cel6m pak Komensky ukazuje: 1. ze nemfstnosti biblistflm vyt^- 
kan^ nejsou tak nemistn^, jak se zdaji, 2. nemfstnosti nemfstn^ ze jsou ne- 
mistnd skutecnS, 3. ze Magni jest neopatrn^, pfiliS chtivS ddvaje se do nemfst- 
nosti biblistfi, sdm pak ze nejednou upadl do jdmy nemfstnostf. Pak ukazuje 
take slabosti rflznd Valerianova pravidla vfry. 

G7. V onom listfi Hottonovi (28. zdfi 1644) doklddd, ze spisek ten podati by I 
nucen, aby stdlost svou ve vfre zfejmS osvSdcil. Do Orly pak na synodu zc 
sel, kdyz k tomu asi ctyfikrdte byl dozadovdn, a tak^ se to dobfe srovndvalo 
s povoldnim jeho jako bohoslovce, jfmz nikdy byti nepfestdval. Ze v Elblagu 
z doproseni asi tfi hodiny v temdni vyucoval, tfm nevesel v zddn^ novy zd- 
vazek. »Jsem, ktery jsem byl,« doklddd, »a kondm, co jsem konal.« A take 
za r. 1644 na p. Geerovi ze setrnosti zddncS podpory nezddal, a£koli sdm, jak 
mohl, nSkolik osob choval na svftj ndklad. 

68. Nejpatrnfijsfm d&kazem stdlosti a oddanosti k ochranci bylo, ze Komen- 
sky, ackoli skv61d nabfdnutf a pozvdnf mu byla ucint^na, zddndho z nich nc- 
pHjal, p. Geerovi vSren zflstdvaje. Posel ze Sedmihrad zval jej jmenem knfzctc 
Jinho Rdk6czi na mfsto Alstediovo (f 1638) a k obnoveni skol. Ukazovdno 
mu, kdyby do Sedmihrad sel, kterak by tim i vlasti sve platnS poslouzil ; nebot 
pr^ po Bohu nikomu vlasti jeho nelze osvoboditi, nezli kniz. Rdk6czimu. Ale 
Komensky odpov(^d61, ze jinde jiz zdvazek md. Knfze Radziwill ctvrtinu svych 
ddchod& na podporu pansofie poddval, stavov^ pak evangelicti ku krdli pol- 
sk^mu chtSIi se pfimluviti, aby na chovdnf spolupracovnikfi sumy dostatecne 
byly opatfeny. I to zamftnuto, nechteltS Komensky p. Geera opustiti, dokud 
by od nSho nebyl opustSn, protoze cht^l radeji pracovati v skrytS, nez na 
prilisnou vefejnost b]^ti vyveden. Zddal toliko, aby p. Geer laskav6 mu byl 
naklonSn, jeho pcci ze bude, aby ochrance nemt^l pffciny na nic si st^zovati. 

()9. Proto take na podzim r. 1644 dva spolup)racovniky na rychlejsf a lepsf 
vypracovdni spisii filologick^ch si vyhledal, J^a/ta Ravia a Jiriho Riischclia, 
Onen (.■521cty) byl jiz po 12 let profcssorem vymluvnosti a dSjin v akademii 
Soroeske (equestris academia Sorana v Ddnsku), tehddz zkv(5tajfci; byl zcnat, 
ale zaopatfen a mel jen jako stranou pomdhati, nebo jsa v knihdch latinskych 
a i^eckych i ve vymluvnosti velmi zb^hly a hned od prvnfho vyddni Brdny 

chovni rozumu. viry a ldsky.« — Kapucfn Valerian Magni jest onen mui, ktery fekl pa- 
peii: »Sv. ot£e, dej mi takove voj^ky, jak6 m£li jezovit6, a obrdtim ti na viru katulickou 
ccl^ 8v6t.« 

11* 



164 

velik^m pHznivcem mysl^nek Komensk^ho, vyz^dn byl i v »Pfedchflci pan- 
sofie«, aby podnikl nSco krdsn^ho, vSdeckdho.**® Jiff Rischelius byl svoboden 
a mfil se Komensk^mu propfljSiti zcela, za6ez mii nabfzel 200 toL, kdyby bydlil 
pro sebe, pakli by v samdm dom6 byl mu k nice, 100 tol. 

70. Dne 26. ffjna 1644 Komensk]^ pozdravil listem dra. Matthiae, ktei^ pfed 
tim stal se biskupem Strengnaskym, i zddal ho, aby mu poslal asi tfi vytisky 
sv^ho spisu o dobr^m fddu v cirkvi, jehoz pfed tfm dostal vytisk. *•* Jako 
m^l radost, ze cirkev sv^dskd dobfe mfize se urovnati, tak jej bolelo, ze cirkev 
ceskd, t^kajfc v rozpt^leni, na vSc podobnou nemdze pomysleti. O pracich 
svych doklddd podobnS, jako v jin^ch z t^ doby listech, ze jsou teprve v po- 
tAtdch (omnia in fieri adhuc sunt) ; k vyddnf ze chystd jen vSci menSf, vc^tsflio 
ze nevydd nic bez jeho vMomf. 

71. Ale sdm u sebe Komensk^ m6I jinou starost. Bez pomocnikft stdl^ch 
a vSci znalych, s pouh^^mi jen opisovateli a pofadateli hotov^ Idtky vSecko 
zmoci nemoha, stndavfi zabj^al se v^cmi a jazykem, dlouho nevMa ani 
pffbliznfi, kdy aspon knihy pro skoly bude mod dokonati. Odjinud nabizene 
podpory zamitaje obdval se, ze i od p. Geera pro velik^ ndklady, jez vedl 
na v6ci obecn^, bude opust^n, tak ze by nezbyvalo, nez aby sam jiz stdrna 
pilnfi casu uzival a dokondval, 6eho by sdm mohl dokonati. Jednalo se mu 
pfedevSfm o »Nejnov6js{ zpfisob jazykfl* a o >Branu vt^ci«, kterou sam zdkfim 
V Elblagu vyklddal. *•* »Vsichni chvdli, pobizeji, ano divf se mnozf, ale rukou 
nikdo nehne.« 

OpSt si tehdcL st^zoval (9. listop. 1644) Ilottonovi, ze mu spolupracovnfci 
nepfichdzeji, a p. Geera (29. listop.) zddal, aby ho neopoustfl, jen2 pracujc 
skoro bez pomoci; ovsem ie tehda jen Ritschelius a dvja opisovateli praco- 



'•" O studiu latiny, § 134 a 135. Komensk^ si pfeje^ >aby Bflh nSkoho vzbudil, ktcr^' 
by odemkna studif poklady tajnijfii prosp£§nou §koUm vykonal prdci«. spofddal totii a 
uchystal pro §koly dobr6 spisovatele. I zdd se mu, 2e sotva se najde k tomu jin^ lepSf um^lcc, 
ne2 Jan Rave (Ravius), vktery* se jal vefejn^ sobi iddati ddSlu tohotoc. Komensk]^ znal 
asi Cornelia Nepota s v^kladem a vhodnym rejstffkem, jakoito prvnfho spisovatele, kter^ 
by hned po Kom. Brdn£ £ten b^ti mSl, aby ml&dei cvi^ila se v slohu latinsk6na, kter62to 
ddko Rave vydal asi r. 1637. - O Komenskem Rave soudil (Odevzd. pochodnS, 0pp. IV^ 
si. 108, § 23), ie »m& moinost, ale nemd smilostic. ie ho k prdci t6 o auktorech t Kom. 
sdm vybizel, doklddd ve VSje^ce moudr. § 45. Zdali jeho vyzvdni ndsledoval a n£co vy- 
konal spolu 8 Vechnerem, Kom. ani r. 1657 nev£d£l (Vyz^val je Kom. v Pfedch. 
§ 134-144.) 

'*' Spis slul *Boni in ecclesia ordinis idea*, Dne 20. zifi 1645 pozdravili biskupa 
Strengnask6ho i poslovi bratrStf v Toruni, poroudejfce cfrkev svou jeho modlitb^m a 
pffmluvdm. Dflo dra. Matthiae toto Bratff pozdiji mfnili tak6 ddti vytisknouti, jeli v cel^m 
krAlovstvf zavedeno. Spisy dobr6 b^ vaiy brzy v jin^ch zemfch patiStfiny, aby rychleji se roz- 
Sffily; tak i Kom. Fysika, Pansofie, Echo a j.; Komensk^ tak6 patiskl v Uhrdch FortiAv 
studijnf f^d (Ordo studiorum). 

^*' O tSchto spisech Kom. 29. listopadu 1644 pfSe p. Geerovi, omlouvaje se ziroveh 
z n^kter^ch pracf vedlejSfch, ie se jimi nyni v§{ mysH zab^vil a ukdzky z nich ze toho 
roku jiz spatfi. Toho »zpCisobu jaz nejnov.c pffprava celi ie z n^kolika rCkznych svazkA 
bude zdleieti. ie tak^ doufd ndsledujfciho roku (1645) dokonditi a vydati »Brdnu v^ci*, 
ve§ker6 pansofie i pevn^ zdklad i v^tah milovdnf hodn^ (a( nedfm »podivu hodn^^c). 



165 

vali pro nSho na vlastni jeho ndklad. V domdcich pom^rech pon^kud se mu 
ulehcilo. Rada m&tskd odpustila mu ndjemne z domu od iervence r. 1644., 
krom^ jinych n^kterych v^hod. Teprve dne 18. ledna 1645 psal op^t p. Geer, 
a Komensk^ dostal list 24. linora se smSnkou na 400 tol. V bfeznu Komensky 
postondval, tak ze teprve 18. dubna ochranci za podporu mohl dSkovati; tu df, 
ze spisy, jez chysta, nejsou jestS ani hotovy k vyddni, anii Ize je pHmo k tomu 
chystati. On sdm ze casto vytykd si zdlouhavost. Vsak ddno-li komu knihy 
z rukavu sypati, jemu nikoli. Ddno vsak miti limysl psdti takov(5 knihy, kter6 
by pfetrvaly vSk, to jest silou pravdy, svStlem urovndnf a obecnou prosp^s- 
nosti pfekonavaly vselikou zdvist a sofistiku I pfipomfndvd si pfi torn Virgilia, 
ktery podobnfi pomalu sklddal, ale verse mnoho vSkfl trvajfci. Nepravi to 
z honosivosti, ale v dtSchu svdmu ochranci, aby nemyslil, 2e jeho dobrodinf 
zajdou bez uiitku ; za to, co rozsfvd, bude zeii nade vsecku nadSji. Tim ovsem 
minil spisy pansofick^. 

72. Knih skolsk^ch Komensky pfece odklddal, pokud mohl, nemaje ani na 
nS spolupracovnfka — ani Ravius, ani Ritschelius jest6 nepfisli — a sdm slovicky 
nechteje draheho casu mai'iti. Nastdvalat vdilkou tfidtiletou v§emu svStu pro- 
m^na a pferozeni, kde Bflh stare fddy bofil, aby na nich nov^ vystav^l. 
A k takovemu pferozeni silami svj^mi se pficiniti, zddlo se Komensk^mu dft- 
lezitejsi nez jakdkoli jind prdce. Proto bezd^ky ocitnul se na sv6 pansofii, 
a kdyz p. Geer jiz na jisto cekal n^jakou »Brdnu jazykfl«, Komensky ozndmil 
mu (18. dubna 1645), ze pro tu nastdvajfci novo.u dobu bude na dase podati 
n^co takoveho, co by obecn^mu slouzilo potSsenf a pfijato bylo jako bozsk^^m 
rfzenim posland utScha po pfedesl^ zkdze. A proto ze md rozdSlan]^ spis: 
» fiapraveni vUci lidskych porada obecnd k pokoleni lidsk^mu, phdevUm 
pak ti^cnc&m evropskpn^, Tohoto dfla md pansofie b^ti jen sedminou, jakoz 
i pampaedia^ t. j. vyklady o vSeobecn^m vzd^ldnf ducha. Proto nechdvd pry 
nepatm^ ony vSci jazykov^ ponSkud stranou, jez pak do celku snadno bude 
zafaditi. I proto nevidelo se mu po cdstech spisy didaktick^ vyddvati, protoze 
lid^ utrhacni poustfili do lidu hlas, Komenskeho studia didakticka a pansofickd 
ze nejsou nic jineho, nezli uklady tajne strojen^ na rozsifovdnf nejak^ho ka- 
cifstvi. Naproti tomu pfibyli k t6m, kdoz touzebnfi cekali vyddni spisfi pan- 
sofick]^ch, i Litvane, ktefi Komenskeho byli poznali v Orle. 

7. 
Jedndni o smiru kfestanfl v Polsce. 

73. Krai Vladislav IV. i velik^ kancldf jeho Jiff Osolihski horlivS o to peCo- 
vali, aby v korunfi polske mezi rflznovSrci byl smir a pokoj. Jmenovit^ pokuSitel 
Komenskeho v Elblagu, B. Nigrinus, pfedstavoval vSc jako velmi snadnou, 
a to rozmluvami s muzi uden^^mi, k tomu konci vybran^^mi, a proto pokousel 
se o v^c i u Komenskeho, neustdvaje ho znepokojovati. Pfed krdlem t^z 
o v^ci tak mluvil, a ze prosel n^kolika vyzndnimi, zdal se byti vhodn^m pro- 
stfednikem mezi stranami. Stanovisko Komenskeho arci bylo od stanoviska, 
ktere zaujfmal Nigrinus die sveho vzoru, Valeriana Magni, zcela rozdflnd; 



16^ 

proti pravidlu cirkve katolicke, jemuz ostatni cirkve mely se podrobiti, 
Komensky minil pravidlo viry viekresfanske\ jimz by vsickni krestanc mohli 
vystaciti. 

74. Krdli zalfbily se tyto nad^je, i psal o nich koncem roku 1643 papezi 
Innocenci X. Katolickd synoda varsavska tdz limysl schvdlila a urcila smlrne 
rozmlouvdni (charitativum colloquium) do Torun^ na 10. den mSsfce fijna 1644, 
vyvolivsi k tomu i sv^ posly. Zvldstnfmi listy tistSn^^mi katolici zvali prote- 
stanty na sjezd doufajfce, ze zfeknou se kacifstvi. Bratfi pak modlili se, aby 
B5h ujal se d^dictvi sveho od nepfdtel zpustoseneho. Jen jezovite doufali ve 
zdar, jinf o n6m pochybovali 

Sprdvci a ucitelfim skoly lesensk6 poslal provoldnf o sjezdS arcib. hne- 
zdensk]^, aby je ozndmili starSim konfessi svj^carsko-ceske. Synoda do Lesna 
svoland ochotna byla se sjednotiti, neublfzi-li se ucieni jich. Obecna porada 
svoldna do Orly a o radu a pomoc po^dddni mnozf vynikajicf muzove. Bratff 
velkopolstf pak vybfdnuti, aby se dohodli s lutherany, tak aby smlouva 
Sandomdfskd byla zachovdna. '^^ Rozmluva Torunskd se svolenim kralovym 
pak odlozena k 18. srpnu 1645. Pfed tfm svoldna v dubnu opet synoda do 
Lesna, kde Bratff cht^li se dohodnouti s lutherany, coz vsak Wittembersti 
pfekazili, tak ze pro hadky o vecefi Pdnd shoda nebyla mozna. 

75. Komenskemu ze sjezdu toho novd nastdvala pfekdzka a pferusenf praci. 
Zahy pozndval, zkusiv v Orle v srpnu 1644, ze nevedlo k smiru ndbozenske 
rokovdnf, jakoz i bolestnfi jsa dojat ukrutnostf AngliCanfl proti katolickym 
Ifanflm a vida, do jak]^ch krajnostf i jinde protestanti zabfhajf, ze asi ani v Toruni 
nepovede se l^pe. Mineni jeho potvrzovala i okolnost, ze z Gddnska na sjezd 
vyslan Botsak a nesmifliv^, hastefivy bohoslovec Abr. Calovis, kteff s kalvinisty 
ani s Bratry nic spoleiin^ho miti necht^i. Psal tedy jiz napfed (25. unora 1645) 
kastelanu chelmskemu ZbihnSvovi Goravsk^mu: *Ke2 by vsecky sekty i s pa- 
trony a ochranci sv^mi za sv^ vzaly! Kristus, jemui slouzim, neznd sekt, nez 
V dSdictvi ddvd svfm v$m]^m Idsku a mfr.« Necht^l tedy o sjezdu torn ani 
slyseti vSda, ac byl umysl krdlflv dobr]^ a slechetny, co nelaskou zacind, ze 
sotva skoncf sjednocenim. Kn^zi bratrsti ani tak na Komenskcho nedolehali, 
kdyz V dubnu byl na synods Lesensk^, aby sjezdem Torunsk^m dal se rusiti 
z pracf; ale »politikov^« cili svStstf z^tupcovd bratrsti, a mezi nimi zvldstfi 
Kochlewski, velmi jej k tomu mSli, aby tu zastdval Jednotu. *'* 

76. Pffpravy k rozmluvS mSly pociti hned po synods Le§ensk^, tedy v kvetnu, 
a Komensk]^, nechtSje tolik casu ztratiti marn^m rokovdnim, Mdal p. Geera 
(25. kvStna), by jej do Sv^d povolal, aby pod tou zdminkou haddni Torunskeho 
prdzden b^ti mohl. »Pletky ty a hddky necht odbudou jini; doufam, ze jin;^m 

*'' Smlouva Sandomifskd (Consensus Sandom. 1570) stanovila, it evangelici nebudou 
se spolu pffti, a kdyby byly rozepfe jak6, 2e je narovnaj{ smluvami mfrn3^ini. 

'•* Pffpravy ke sjezdu, kterj^ mil trvati 3 mfis., dfily se velmi pilnd; katolici mSli 
uchystan^ch 12 fe£n(kA a za pfedsedu bisk. Tyszkiewicze; jesuit6 poslali 25 poslfi. Bratfi 
a reformovanf kteff byli sjednoceni pod pfedsedn Zb. Gorawsk6ho, kastelana chelmsk^ho, 
m£li 20 bohoslovcfi, AugSpur§t( 28 bohoslovcA a za pfedsedu Sigm. GuldenSterna. Kra- 
lovsk^m pfedsedou byl Osolinski, pomocnfkem jeho Jan Leszczyhski, kastelan hn^zdensky. 



167 

zpusobem vice dobre rady mohu poskytnouti ci'rkvi bozi k f)Otesenf.« P. Geer 
byl asi tehda jiz rozmrzen, ze se mil pofdd jeste nedostdvd slibovanych knih skol- 

V V 

skych pro Svedy, na ncz byl Komenskeho najal, a proto ze krome toho Svcdum 
pravS byla vdlka s Danskem, tdto zddosti nevyhov6l. Komensky pak, aby mu 
od Brath' nebyla vyt]^kana liknavost, pfece na chvili, ac nerad, do Torune 
odesel. Byl tam od 25. srpna do l^f. zafi a ucastnil se jen dvou pnj)ravnych 
zasedani; radilit mu k tomu pfatel6, vSdouci o jeho umyslu, kteri minili, ze 
pak mflze po pffpravn^^ch pracich od Bratn vziti 6estn^ odpust^ni, aby usel 
pomluvg pMtel i nepfdtel. 

77. Pfece vsak die sil sNn^ch Komensky pfispeti chtSl k sjednocenf rflznovercfl 
kfestanskych zvldstnf radou, vypracovanou 1. 1044 a pfipsanou Vladislavovi IV., 
kdyz zval na sjezd smirci do Torune. Dopln^n anebo pfedeldn byl spisek 
teprve po sjezdu, kdyz se proslychalo, ze krdl zam^sK n^jakou novou schflzi 
tehoz jmena. Bohuzel rada Komenskeho tiskem nebyla vydana ani v Amstero- 
dame, zajiste proto, ze tehdd Komensky minil sjednocovati nejen kfestany, 
ale lidstvo vflbec. 

Rozprava (die listu k Montanovi) m^la nazev: ^Kresfanstvi sjcdnoiitclne 
jednotitclcm Kristem (Christianismus reconciabilis reconciliatore Christo), t. j. 
kterak snadno kfestane, kdyby prav5 a opravdovS cht^li byti krestany, mohli 
by se nesvdfiti, ukdzdni jasne jako slunce o polednach.« 

Spis die zprdvy sam^ho Komenskeho, ktery tu o nem davd obsirnejsi 
zpravu, nez o jinych tistSn^ch svych dflech, m61 osm kapitol: 

I. Ktere jsou tak krut^ch mezi kfestkny rozkolfl pficiny prave. 

II. O hnusne jich ohavnosti a §kod6. 

III. Sjednocenf kfesttmft jak zddoud. 

IV. Kdyz jest zddoucf a md h^\\ vyhleddvdno, jakd ma byti zadano 
a jak^ vyhledivdno, toti2 obccn^, ceU^ s podt^tim kohnu vlcch rozmihk. 

V. M&ze-li b^ti nadeje spojeni tak dokonaleho a na jak^ch zakladech. 

VI. O prostfedcich, potfebn]^ch ke spojeni takov^mu. 

VII. O vhodnem prostfedkfl tSch uziti, aby nemohl nendsledovati zadany zdar. 

VIII. O vitezoslciv^ KristovS, knizete miru, kdyby kfestan^ nechali se svesti 
pod zakony miru. 

78. Co Komensky pfedvidal, stalo se. Jiz pN prvnf schftzi Torunsk6 lutherani 
pfisedse pozd^ nuceni byli posaditi se za reformovand, i byli proto velmi 
rozmrzen! ; v prvni pak spolecne schflzi, kdyi pffpravn^ prdce byly odbyty, 
nastal hned spor a nesndze o modlitbti^ jiz zaseddni m^lo pociti. Jiz tu Gorawski 
hrozil, bude-li se jednati urazliv^ proti jeho strand, ze s nf jiz do schflze 
nepfijde, v druh6 schflzi podobn^ ucinili lutherani, a tak po 31. porad^ 
dne 21. listopadu sjezd rozesel se beze vsi slavnosti, strana stranu vinfc ne- 
zdarem. 

79. Komenskeho bylo zatim potkalo, ceho se nejvice obdval. Jsa na 
odcliodu z Torune prekvapen byl od p. z Geeru v^citkami a skoro vypov^df 
dalsi podpory, ze jinde chodi a slouzi, nehledi si knih latinsk^ch pro Svedy, 
tak ze ho z toho omlouvali tdz bratrsti poslov^ v Toruni, aby ochrance Ko- 



168 

mensk^mu vzddleni od pracf nevyklddal za vinu, ze stalo se z pfdnf cirkve a 
proseb lidi vznesenych. '** 

Komensky ohromen byl v]?^citkami, jichz se v tomto zpflsobS zajiste ne- 
naddl. I to bylo v listS onom, kdyz si jinych v^ci hledi, at v^zivy hledd 
u tSch, jim2 slouzf. Komensk]^, vsecek zarazen, odpovidd patronovi 12. rfjna: 
S Bohem, s rodici, s dobrodinci neslusi se pffti, ale spravedlivost ochrancova 
ze nebude brdniti, aby pfed nfra nevylozil sv^ mysl^nky. Vidf, ze jest v po- 
dezfeni, jako by rdd se ddval ve sv]^ch pracich vyrusovati ; a prece ze ve dne 
V noci o nifem nepfem^slf, nez aby byl hotov s tfm, co podnikl. Ze ovsem 
posud nic nevydal, ale vzdy ze oznamoval, dflo, kterd sklcidd, ze jest takove, 
ze cdstky jeho nemohou b^^ti dokondny bez celku, leda by cht^l zmafiti tento 
celek, kter^ mA b^ti dflem veskrze souladnj^m a souvisl^m; dilo to ze jest 
velik^ die soudft vsech, kteff nSco z nSho vidSli, a pokud moznd ze vselik^m 
zpflsobem je urychluje. A kdo by si vfce pfdl, aby jiz hotovo bylo, nezli on 
sdm? Byvd-Ii proti sv^ vflli Casern nSkam odvoldn, okfeje bud cestou nebo 
jinou prad duch namdhdnim zmofen]^; nebo neni ani andSl, nybrz clovSk 
z masa, nikoli zeleznf. A s bohoslovci snad aby nemohl nSkdy rozprdv^ti! 

Co se t^6e vycitky, ze spolupracovnfkfi stale pfibira bez svoleni ochrancova, 
jak bylo feceno, ze ovsem zprvu hned zddal pomoci pro pomocniky a v uply- 
nulych letech ze tff si pozadoval, ale nizddny mu nepovolen. Ze dm. Kinncravi 
prdvS povolan^mu tolik (400 tol.) pfislfbil, na to odpovidd trpce: >Kazdy^ ve 
vdlce kapitdn, kter^ se najimd na zabijenf lidi, st^dfejsi se t^si mzdou ; muzflm 
pak, kten pro spdsu pokolenf lidsk^ho pecfm a studiim se odddvajf, md se 
zddti pfflisn^m b^ti, kdyz se o nS postardme, aby bez starosti b^ti mohli. 
Hojne schopnosti hojnS zddajf b^ti podporovdny.* Aby vyhovSl cast^mu na- 
l^hdnf, by knihy pro skoly vyddny b^ti mohly, vzal si na pomoc Kinnera, 
a jemu snad pi^slusf sam^mu rozsuzovati, kdo ku prdci se mu hodf : jestli 
i tak ochranci nemflze se zalibiti, necht dary jeho zflstanou v rukou jeho, 
jako srdce jeho zfistdvd v rukou bozfch; Komensky s Kinnerem ze doufajf, 
ze B&h jich neopusti. Se srdcem skormoucenym pfipojuje povzdech, kdyby 
stdfi a jinych pfiSin nebylo, nic ze by si nepfdl radfiji, nezli nSkde v pustin^ 
sam oddati se sladkemu pfemySlovdnf (suavissimis contemplationibus), aby 
nizddn^ch ochrancfl hledati nemfil potfebf. A tak byl jiz na vse pfipraven, at 
p. Geer limysl svftj jak chce zmfinf, ze mu zfistane vdScen a spisy sv^ didak- 
ticke, kter^ by i v Gddnsku tisknouti se mohly, jmdnem jeho ozdobf. 

80. Jak svrchu feieno, s pomocnfky a skutecnymi pracovniky byla Komen- 
sk^mu nemald obtfi. Ani Fundania ani Ravia ani Kozdka mu ochrance po- 
voliti necht^l, Ritschel pak, kter^ ve vsem se znaje, co se umyslu Komenskdho 
tj^kalo, na sedmy^ mSsfc mu pomdhal, odesel v cervnu 1645 spolu s Kochlewslcym 



""^ List ze dne 19. zdff podepsdn od superattendenta velkopolskj^ch Bratff Jana 
B3rthnera, pfedsedy poslfi br. v Toruni, ThDra. Jifiho Vechnera, Adama Hartmana a 
Jana Felina; v nim se dozndvd, 2e Kom. jen na dol^hdni muifl vynikajfcfch a velmi 
nerad §el do Torunfi. (Listy Kom. u Patery XC.) — Tii delegdti bratrSti omlouvaji Kom. 
tak6 u bisk. J. Matthiae (20. zdf( 1645, XCII.; v list6, kde 2ddaj{ o zasldnf jeho »(^ddu 
cirkve*. 



169 

od Komenskeho, ubiraje se na studie do Anglican. I pfijal Cypridna Kinncra, 
filosofie a l^kafstvf doktora, aby mu pfi spisovdni mensich v^ci pro niladez 
studujici byl ncipomocen. ^'^ Kinner sdm navstfvil Komenskeho a nabizel se 
mu pomocf svou velmi horliv^. Bylo patmo, ze vfici rozumf a je zivSjsi nez 
ostatni, kten se posud nabfzeli, proto Komcnsk^ slibil mu 400 tol. rocn$, na- 
vrhuje mu, aby chot a ditky pfestShoval z Bfehu do VratislavS, sdm pak 
usadil se u neho v Elblagu. 

Jeho pomocf doufal b^ti brzy hotov, proto zddal jiz 14. ^ervna 1645, 
aby stokholmsk]^ tiskaf, Jindfich Keyser, do jara opatfil se potfebni^m papirem 
z Belgie; nebot ac neni vse jeste uchystdno do tisku, ze postaci jedno po 
druhem dodSlati, vypilovati a doddvati tiskafi, pokud Kinner mu bude pomdhati. 

81. Tenkrdte jiz radii se take s ochrancem, komu spisy vSnovati. P. Geer 
minil, ze krdlovstvf sv^dskemu, Komensk]^ pak o t^ v6ci pise Wolzogenovi 
(15. cervna 1645): »Slusi mfti na pamSti, ze spisy naSe jsou dvojiho druhu: 
nizsf didakticke, a vyssi pansofick^, nebo spfse, jak nynf meze pfdnf jsou roz- 
sffeny, rada o napraveni vSci lidsk^ch. Ony bezprostfednfi v^novdny budou 
jm^nem ochrancovym tomu krdlovstvi, aby prvotiny znS m^li ti, kdoz nejdnve 
rozsfvali. O pozd^jsim velik^m dfle (grandi opere) jsem na rozpacfch, co ciniti. 
Myslil jsem vSnovati je pokoleni lidsk^mu, nebo zemim evropskym, nebo 
koneinS trojici sevemfch krilovstvi. Abyste m^li toho ukazku, dal jsem pomoc- 
nikovi titul s koncipovanou pfedmluvou nebo dvojim v^novdnim vypsati. Avsak 
aby o tom bylo jedndno, dosti casu zbyvA; nebo vyfikati jest soudfl bozich 
nad Babylonem doplnSnf, aby nezddlo se, ze soudy bozf pfedbihdme. A ne- 
mflze vto' takovych sv^t pochopiti nyni, ale pochopf kdysi pfece ...**' 

82. A mezi t^mito myslenkami velikolepymi a plodnymi a drsnou skutecnosti, 
hmotnym postavenim velikeho myslitele jaky rozdfl! Co chvile upomindn byl 
na svou odvislost zatahnutim za okovy, v nichz vSzel. I st^zuje si tehoz dne, 
kdy psal omluvn^, ale rozhodny list ochranci, (12. fijna) pfiteli Hottonovi 
o teto sve zdvislosti mnohem zi^eteln^ji, jak sdm dozncivd: »Kon6, kter]^ sdm 
b6zi, ostruhami nebo bicem pohdnSti, nebo pice mu ujfmati, jest nelidsk^. Ne- 
nedostdvi se mn^ zajiste v pracich podniknutych vytrvalosti, nybrz vam. 



*'* O nim vykldd^ Hartlib, 2e pozbyl zna£n6ho majetku, jeho2 nabyl s chotf, jakoi 
i rukopisfi mnoh^^ch ve Slezsku vdlkou. Uch^lil se pak do Uher a Sedmihrad a sv^mi 
v^domostmi zfskal si za pfdtele Alsteda a Bisterfelda. Komensk^ byl tim nafl upozorn£n 
a zavolal ho tedy, aby mu pomohl sestaviti spisy didakticke a jazykov^ (Kvacsala, str. 297.) 

»»^ Po celou dobu vdlky tficetilet6 nevSdftlo se, kter6 zm^ny nastanou nov^m mfrem, 
zvftdzMi evangelictvi nad katolictvdn (af zfejmi budou soudov6 bo2{ nad Babylonem), jak 
Kom. doufal a jak se obecn£ mfnilo; nevftd^l tedy opravdu, komu tento velkolep^ spis 
pHpsati, die n^hoi na z^kladech nov^ch nov^ v6c{ Md m61 vzniknouti; doufaU, 2e jeho 
rady opravovatel pouiije, ale nev^dil, kdo to bude. Proto jif dffve tak6 Oxenstjernovi 
o v£ci se zmiAoval. Hotton radii, aby pansofie nevinovaU ae krilovstvfm severnfm, a Ko- 
mensk^ df: >0 t6 v£ci raditi se dosti £asu zhjwky nic nestane se z pfendhlenf, nic bez 
vaSi rady. A nebylo ani pevne pfedsevzeti, nei jen nahodild myfil^nka (incidens quaedam 
cogitatio), ]\i jsem v5ak po onom pfiteli chtfil ozn^miti. Jin6 ]k skvdlejfif pffieiitosti od 
laskav6 boiskd prozfetelnosti o6ek^vAm« (12. ffjna 1645). Jednalof se o to skuteCnfi, aby 
spis tak dQleiit^ co nejvice mohl pCisobiti a to v rukou toho, kdo by moc k tomu m£l. 



170 

pfatele, v ocekavani jich, pokud zraji, trpelivosti. Lekaf Bauhin spisoval dilo 
sve 40 let, a co to bylo? Rostlinaf . *'^ A kdyz pansofie, dilo tak vSeobecne, 
nenf hotova za tfi leta, co tu nevole ! « Tomu pak, dodavd, k ceniu se zavazal, 
md-li tak se rozumcSti, aby byl otrokem a nikoli sveprdvnym, bylo by tvrdc. 
Sv^domi zajiste a svoboda, statky lidi nejvzdcnejsf, neprodavaji se za penfzc. 
Vsak ze tyto vi^citky budou mu prosp^snym napomenutfm, aby vazne obfral 
se veci podniknutou, vyhybaje se vsem jak^mkoli pfekdzkam.**'-* 

8. 
Posledni tfi l^ta pobytu v Elblagu. 

8^^. OdpovM Komenskeho p. Geerovi zpflsobila, jak se zda, ceho si pfal ; 
p. Geer zajiste poznal ze zmuzilych jeho slov, ze se pfenahlil. Nafidilf pocdt- 
kein r. 1(>46 pen^zniku Abrah. Klementovi, aby Komenskemu poslal pro jeho 
osobu 500 tol. a pro Bratry v Polste tolik^z, pon^vadz prdvfi tehda velmi 
nouzi trpeli. 

Kinnera Komensk^ cekal hned po svem pfichodu z Torun6, odpovfdaje 
na list p. Geerflv (12. fijna), vsak zda se die slov jeho pozdSjsich (27. unora 
1646), ze Kinner se opozdil a pi^isel n6kdy ke konci roku teprve. Tim se 
i vydani praci didakticki^ch ponekud opozdilo, jez Komensky mfsto v Gddnsku 
radeji vyddvati mfnil v AmsterodamS, aby vytist^ny byly sprdvnSji a skvost- 
nSji. V te take dobS Petr Figulns. milacek Komenskeho, navstfvil jej opSt die 
pfdnf Hottonova a p. Vavfince z Geeru, sjma p. Ludvikova, aby se pfesveddil 
o pokroku jeho dSl, o nichz podava ochranci zprdvu z Gddnska, ze by na 
Komenskeho nem^lo se nalehati, i kdyby jestS p^t let casu si vyzddal, nebo 

y_ 

CO podd, ze skute6n6 bude knihou knih. Ze pracuje dnem i nocf, aby mohl 
neco vydati na dolehdni pfatel, ale harmonie celku ze toho vyzaduje, aby se 
neukvapoval. Ph tom Figulus podot^ka, ze i on pro budouci rok slibil mu 
pomoc; a skutecn^ tak^ toho roku s nim pracoval. 

84. Komensky vse znovu pfedelavaje, uhodil tehdd op^t na lepsi a zfetelnejsi 
postup vto', cimz spisy jeho uzivdnim mohly se stdti prospdsn^jsi. Mel jiz na 
sp^ch; pocitovalt prvni obtize stdi^i a Bratin jali se nan dolehati, aby nechaje 



'" Bauhinov6 (Ottflv Slovnfk nauin^, II., 499 si.) byla rodina proslul^ch l^kaffl a 
botanikfl; KaSpar B., o n^mi Kom. tuto se zmiAuje (1560—1624), sdm sbfral po Sv^cafich, 
NSmecku, Italii a Francii rostHny a vydal r. 1596 Phytopinax, hlavni vSak spis jeho byl 
»Pinax theatri botanici< (u Kom. nazv. Finax phytologica), vyd. poprv6 ve Frankfurt* 162,3, 
dilo velmi znamenit^, 40 let sklddane, kdei B. jevi se pfedchQdcem Linndov^m. 

'*' Neili Kom. vydal se do Torun6, dokon^il a dal do tisku tak6 druhj^ dil odpovidi 
Valerianovi Magni list 25. kvStna 1645 , jimi chtSl pfispiti k objasnSnf viry protivnfkO, 
ziroveft pak pfipraviti mysli k lepSfmu sm^Slenf (7. srpna 1645 Hottonovi). Pfedmluva jest 
z 1. ^ervna a ij\ik se v}Voku Valerianova, 2e asi cirkev fimskd sama dala podn&t k roz- 
kolu. Spis sdm mk ndzev: Soud Neufelduv o viry obecne pravidie obecnem a obecndm jeho 
u{ivdni k Valerianu Magnovi a vsem katolikum (Judicium Neufeldi de fidei Catholicae re- 
gula Catholica ejusque Catholico usu, ad Valerianum Magnum omnesque catholicos). Obsah 
podoben velmi uvedenym svrchu mySlenkdm. Spis zdlezi z 8 kapitol, a ke konci spis. dilo 
sve vyhla§uje za irenick6, nikoli polemick^. 



171 

stiidia vrdtil se k sve cfrkvi.^"" A proto ani chvili nemeskaje a novych zpfl- 
sobfl a vecf se domysleje pfed sklonkem r. 1(340 po ctyflete [)raci dospel az 

V 

tarn, ze zavolan byv do Sv^d, mohl di'lo sv6 pfedloziti zfizenc^ k tomu kommissi tfi 
ucencft, kteh' spisy didakticke pilnS prozkoumavse radili, drive nezli vejdou do 
tisku, aby se jest6 opravily a zdokonalily. Do Sv^dska byl povolan jiz na leto, ale 
nemohl pfijiti, protoze chot? jeho k podzimku se cekala. Teprve na podzim se 
tarn vydal, ze sotva pH otevfeneni mofi mohl se vrdtiti.*"* Ovsem pak ne- 
meskaje ihned opet do pr^ce se dal. 

Potil se tim se ityfmi pomocniky opet dve leta, shledav jestS v slovnicich 
a mluvnicich zmatky nekonecn^. ^Mcthodu jazyku* asi take dodelaval a opra- 
voval.'^®'* Hmotne prostfedky zatim dochazely. Ve Svedsku ochrance Kinnerovi 
sice vyplatil urceny plat, Komenskemu pak slfbil, ze ho neopusti; bohuzel 
z teto nadSje nesnadno bylo s rodinou se ziviti; snad p. Geer hnevu sveho 
cht^l mu jests ddti pocititi.'*"* 

85. Kdyz tedy p. Geer casern na n6j zapominal, Komensky pomdhal si pod- 
porou z Belgie. Nynf vsak i ten pramcn vysychal, kdyz nemolili se dockati 
spisfl tak davno jiz zddan^ch a slibovanych. V te asi dobS bylo postaveni jeho 
krusne, jak patrno . z listu patron&ni cirkvi belgickych, Optebekovi a Kaladri- 
novi (28. pros. 1646), v nSmz prosi, aby se ustrnuli nad spolupracovnikem 
jeho Ritscheliem nouzi trpicim, pro sebe ze nezadd nic. Ze posud nic nemohlo 
byti vyddno tiskem, o torn ze i p. Geer se pfesvSdcil a proto mu povolil 
podporu jeste na rok; nemSli by ho tedy opoustSti ani prdtele, ktefi se mu 
svou pomocf pflvodnS sami nabfdli. »0 pfatele bozi, kdybyste mS videli tak 
zhola, jako mne vidi ten, jenz vidf vsecko, nepfislo by vdm na mysl ani 
nejmensf podezfeniU 

86. Sam jsa v nouzi a bidS, Ritscheliovi poslal 50 tol, ktere stezi sehnal, 
Hartlibovi pak (21. ledna 1647) od srdce si postezoval. Kdyby pry byval toliko 
sam na sebe spol^hal, odjinud pomoci nehledaje a do zadn^ch zavazkft se 
nedAvaje, davno by byl vykonal, co zamyslel. Odkud nadal se pomoci, tu 
povstavd mu obtiz skoro nesnesitelna. Ze Hartlib pr^ svaluje vinu tech ne- 
sndzi na Komenskcho, protoze nic nevyddvd ; ale vina jest i na tSch^ kdoz ho 
V to postaveni uvrhli. TakS mnozf spolupracovnici ho jen zdrzeli, a sdm by 
byl jiz ddvno hotov. Myslenky k sv^m pracim mSl spofdddnyjiz pfed 14 lety, 
jak patrno z Pfedchftdce, a tenkrate i duch jeho byl ku pracim bystry; co 
vsak pocal ohlizeti se po cizi pomoci, bystrost mysli jeho klesa a pokroku 
ub^vd. Tehdy bylo lepc v6c dokonciti a vydati, aby hlavy bystfejsi si ji samy 
ddle provedly. Po Method^ jazykfl di, ze rozpusti spolupracovniky, ostatek svych 
praci ze vydd jen v kompendiich. 



"» List p. Geerovi 27. tinora 1646. 

••' Die zprdvy Frankenbergovy, podan6 Hartlibovi u Kvacsaly pozn. II, III, 8 a) odplul 
do Sv6dska s Kinnerem a Fi^ulem 21. srpna 1646. 

"^ V Meth. jaz. (XXVIU, 16) cituje filologick^ apis Fr Harsdorfem 1. 1646 vydany 
(vietdod, vejvoHa). 

«•* Kom. Hartlibovi 27. pros. 1046. 



172 

Stezuje si, ze nynf, kdy pruznost ducha jej opousti, i od dobrodincfl jest 
opustSn. »Lepe zemffti, nezli zebra ti,«*®"* a prosba do Belgie ze byla po- 
slednf. Kdyby pomocnikflm jen cfm platiti m^l a praci t^ch didaktick^ch jiz 
odbyl, aby v sluzbu nSjakou mohl se uvdzati, z ni bez cizi pomoci zi'ti, a co 
V pansofii promeskdno, v tichosti dohdn^ti.*®* 

87. Vy^pomoci dostalo se Komenskemu teprve v listopadu r. 1647; p. Geer 
totiz poslal mu 500 tol., kdy jich prdvS nejvyse potfeboval, a svedsk]^ s^r, 
z nShoz Komensky udSlil i n^kter^m pfednim muzfim v m^ste, jiz mu pro- 
kdzali nejednou ochotu a ndklonnost, jakoz i bohoslovcflm. ChtSlt tu osved- 
citi pravdu slov Senekovych, ze bez pntele nizddneho statku drzenf neni pn- 
jemnd. Po dvoulete asi pomoci propustil tak^ Kinnera, protoze mu byl drah^^ 
pfi jeho nedostatku a ze leckdy prdce zdrzoval, ac pfi torn neustdle naiikal 
na pfilisn^ namdhanf. 

88. O pffpravdch k tisku spisfl didaktickych mezitfm jiz skoro cel]^ rok bylo 
jedndno; tak 14. bfezna 1647 Komensky pfse Wolzogenovi, ze dne 31. ledna 
poslany byly do §v^d posledni kapitoly, rejstfik a vSnovdni Nov6ho zpfisobu 
uciti jazykflm, jakoz i cdst textu Brdny. PocSAtek posldn byl jiz v prosinci 
r. 1646. Toho tedy casu veliky onen spis Komenskeho, vedle Didaktiky nej- 
vazen^jsf a nejv^znamn^jsi, byl jiz hotov; vsak na knihy k tomu potfebn^, 
slovniky a mluvnice, vynaloziti bylo jeste prdci dvouletou, aby slibu pfimefen6 
byly zfizeny. Uvodni ta obecnd cdst mSla byti ovsem jednotliv^m stupi^fim 
uceni latinskdho pfedesldna; v kvdtnu t. r. minil b^ti hotov s »Pfcddomim« 
jazykfiv a v5cf, v cervnu s »Branou jazykfl*. Nebylo vsak potud ujedndno, 
komu v5c dd se vytisknouti, aikoli die slov Komenskeho, aby Keyser opatfil 
se do jara papirem, patmfi o to s nim bylo jedndno; p. Geer zase rad^ji 
chtSl dflo ddti do StrengnSLsu. Tu vsak byla obava, ze by nastalo nov^ pro- 
dlenf, kdyby biskup J. Matthiae, stana se arcibiskupem, jak tehda se proslychalo, 
za sebou i tiskdrnu do nov^ho sidla dal pfev^zti. Take v Upsale mSli krdsne 
litery, a dflu nov^mu a dflkladn^mu bylo by slu§elo vyjfti v mfstS vzdcnSjsfm. 
Kdyby vsak ve Sv^dech vSc mela obtfze, mohlo se dilo poslati do Hollandska, 
kde V Leyd6 Komenskemu nabfzel se professor logiky na akademii Leydenske, 
Adrianus Heerbord, ze uvdze se v korrektury, jestlize by dilo tam se vytisklo. 
Komensky byl ochoten v^c poslati kamkoli, nebot ani v AmsterodamS tisku 
nic nepfekazelo, jen aby nenastal tim pfilisn^ odklad. 

Jind nesndze byla s obrazy, urcen^mi k BrdnS jazykfi. N^kolik jich Ko- 
mensky poslal do Stokholmu Keyserovi, s nfmz se vyjedndvalo, aby na zkousku 
dal je ryti; a coz kdyby se od n^ho bylo vytrhlo? Beztoho se Komensky 
obdval, ze jeho pozadavkfim sotva vyhovi, a pfi novdm vyjedndvani o to 



*•• (Sir. 40, 30) 1650. Uhrflm to vyklddd O vtipu, str. 14). 

'** Hartlibovi tenkr^te tak^ radii, aby se oddal jednomu n£jak6mu zam^stndnf, ne 
v§ak tomu, co mu psal »von einer Correspondentz Kantzeleyc ; nebo spojenoli to s roz- 
s^hlou agendou v cizin6, ie z toho nebude miti prosp^chu. Udelem t6 kanceldfe m^Io 
bj^ti, chudSfm lidem opatfovati postaveni, pracovnfkflm ve vfidS nov6 vynilezy oznamo- 
vati a spisy u£enc& daleko od sebe iijfcfch na v§e strany doddvati. (Kvacsala, pozn II, 
III, ?4, die zpr^vy Hartlibovy.) 



173 

bylo se ob^vati nepochybneho odkladu. Proto minil rad^ji, ze by prvni vy- 
d^ni mohlo byti bez obrazflv, a zatfm by obratn^ nSjaky rytec v m^di obrazy 
fddn^ mohl pfipraviti. Obrazy by takto zajistd vypadly krdsn^jsi a mohlo by 
se jich nadSlati tolik, kolik by se potfebovalo k upln^mu zndzomSnf vdcf tu 
obsazen^^ch. Ostatek by mohly se vydati t6z o sob^ po Br^nS, a ze by kniha 
jimi zna6n«^ se zdrazila, mohli by je miti pouze uciteld a zAkiim jen ukazovati 
(pomflcky ucebn^), ze zdkfl pak kdyby aspon z«imoznejsi si je opatfili, tim 
lepe by bylo. Hledic pak k laci a desetkrdte rychlejsimu provedeni, l^pe bylo 
by vSc provesti leptdnfm nez rytim, nasel-li by se nfekdo, jenz by vec provedl 
zdafile. V torn umSni ze vynikal neddvno zesnul]^ Matous Mcrian *^® ve 
Frankfurt^ nad Mohanem, ale znamenitSjsf ie jest v umfini toni F. Hollar^ 
Prazan v Anglii ve vyhnanstvi zijfd, kter^ tak^ Komenskemu pomoci pfislfbil ; 
ovsem Komensk^ nem^l tehda uriit^ch zprdv, zije-li jest^; jemu v6c svdfiti 
poklddal za nejvhodiiejsf.'^"^ 

O poctu vytiskfl prvnfho vyddnf Komensk^ ddval ochranci na uvdzenou, 
ponSvadz oci vice vidi nez oko, aby toho vyddnf ucinilo se jen 500 vytiskft, 
urSenych pouze pro muze ucen^, aby po vyslysenf jich soudfl byli bezpecn^jsf 
jak spisovatel, tak ochrance o prdci a nakladu vynalozenem, ze to nebylo 
marne; na zdkladS pak podanych dobrozddnf ucencfl mohly by teprve pro 
skoly spisy ve zpflsobS tim prospfisnSjsf se vydati. Tak6 by tim Skoly byly 
vyvarovdny vsech dalsfch zbytecnych zmatkfl, kdyby novy zpfisob ucenf jazy- 
kiim pokud moznd byl dokonaly. Z toho ndkladu mohlo by se 200 vytiskfl 
rozeslati do rozliinych zemf akademifm, cirkvim a ucenciim, a druhe vyddni 
by pak jiz vsem pfanim mohlo vyhov^ti. K tomuto prvemu vydani mohla by 
se pficiniti take vystraha, aby spisfl tSch nikde nepatiskli, aby takto nSco ne- 
dokonaleho se nesifilo. K tomu licelu pry Komensky sepsal ostatnS i tfi 
poslednf kapitoly Methody. Pfi vsech pak tSchto spisech pomyslel pfedevsim 
na mlddez n^meckou, ceskou a polskou, jak sdm dozndvd *"® 

81). Die pfanf Hartlibova pak spisy ty mSly se zaroveii vydavati anglicky, 
k cemuz se Hartlibovi mSly archy posilati hned z tiskdrny (die tehdejsi umluvy 
Amsterodamske, 15. cervna 1647), coz by obstardval mu Rulicius; vydani to 
vcnovati se m^lo parlamentu a vyjiti mSlo spolu s latinskym. 

Ackoli totiz Hartlib na pocdtku pobytu Komenskeho v Elblagu pon^kud 
byl rozmrzen a nepffjemne dojat zvlast6 tim, ze Komensk}^ nechal pansofickych 
praci, pfece nepfestal doufati, ze vec bude opet podniknuta, zvlaste kdyz Ko- 
mensky tiskem vydal »Ndkres«. I seznamil ho s n^kterymi spisy bar. Ed, Her- 
berta de Cherbury, a jeden z tech spisfl (O pndindch bludfi, De causis errorum) 
i od spisovatele Komenskemu poslan se zddosti o lisudek. Hartlibovi take 
Komensky tvrdi, ze aspofi v mysli neustava obirati se pansofii, a bude-li po- 
voldn k liradu cfrkevnimu nazp^t do Lesna, ze odda se tomu opSt a ze v ti- 



^•* Die jin]^ch zprdv Merian f teprve r. 1650 ve Schwalbachu. 

*«» Obrazy k rytindm potfebnd Kom. kreslil sdm. jak piSe Wolzogenovi 17. bfezna 
1G47: >V kreslenf obrazfi nynf nepokra£uji, do vSc( samj^ch jsa zabrdn; ai vdci budou pfi- 
pravcny, vy-kreiy samy hra^kou budou* (Listy Kom., vyd. Paterovo, 6, CIX.). 

"» Meth. Hngg. XV, 31 



174 

chosti 16pe biide mod pracovati, nez pfed tvdfi svSta, kde mnozi jiz i o torn 
pochybuji, ze v6c dokond, spisc ze nesndzfm podlehne. Ze ani v tdto trudne 
dobe Komensky neustdval mysliti na vSci pansofick^, d&kazem toho jsou 
i listy jeho, pos^^lan^ Ritscheliovi, kter]^ v Anglii pro n^ho pracoval o materia- 
Icch k >Brdn^ vSci« a cdstku jich tak^ pocdtkem r. 1647 do Elblagu poslal. 
Take limysl Ilartlibflv o znzeni kanceldfe pro ucence, kde by dostdvalo se jim 
zprdvy o vsech nov^ch vyzkumech a podnicfch t6 doby, kde by ucenci takd 
zv^deti mohli, am kdo ve sv^tS ucen^m se zabVva a odkud doptati se tech 
nebo onSch zprdv, zdalo se b^ti snahdm pansofick^^m jak Komenskeho tak 
Hartlibovym k nemaldmu prospSchu. 

Tak^ zalozenf akademie Londynske Komensk]^ vitd s nemalou radostf, 
poukazuje pfi torn na sv^ vj^vody v »Cest6 k svStlu* (kap. XVIIL), pokud so 
tykalo ticelu takoveho ustavii, vMdm v^hradnS slouzidho. 

90. Vsak nebylo v Anglii vse po jeho pfani, n^brz po dlouhou jiz dobu 
s bolestf sledoval tu rozkol novy, kde jcdnalo se o nezdvislost drkevni. Ndsilfm 
sv5tsk}^m ovsem Komensky domnival sc, ze vSc napraviti nelze, cim vice vSd 
bude se brdniti, tim vice zlo se rozsin. >V bludnem onom independentiiv 
u6eni a v neodolatelne^ jaksi snaze jd vidim, ze nejdrahocennejsi skr^vd se vy- 
tecnosti ducha lidskeho a dan^ skrze Krista dusim drahokam, v n6mz samo- 
jedinem ulozena jest hojivd sfla pfimiseny zahnati jed.« I domnival se, ze jen 
ccstou mirnou v^ci Ize napraviti, aby kazdemu po jistou mini volnost se po- 
nechala, ovsem bez poskozeni fadu; to vsak jen oproti Hartlibovi (28. pros. 
1()4()), jenz jeho slovflm zajiste rozumdl. Jinak ovsem i sam uceni indepen- 
dentfiv pokMdal za bludnd. 

91. Kdyz pak r. 1648 povolati se m^la o spofddani cirkve anglick^ ndrodni 
synoda, Komensk}^ napsal k v6ci te spisek s nazvem: ^ Indcpendentia vHnych 
zmatku puvod^ (Independentia aetemarum confusionum origo), jehoz ucelem byti 
melo, vsem tfem strandm spom^m (t. independentflm, presbyterianftm a pfi- 
vrzencflm biskupstvf ) raditi k mirnosti. Pfcdmluva k cirkvi anglick^ '*"• ukazuje 
na rozdil mezi b^alym blazenym stavem, v jak^m tato cfrkev byla, a pfi- 
tomnym, kde ndsledkem rozkolu o sprdvu cirkevni strany vclmi ukrutn^ proti 
sobe vystupuji. Snahu independent&v Komensky ovsem uzndvd za chvalitebnou, 
ale svet pry poukazuje na dflsledky jejf, vedoucf k anarchii; dice tedy svym 
poslan]^m spiskem pfispSti k mfru a pfdtelstvi. 

V dile osmem Komensky ukazuje, ze zdvislost (spStf v^ci) potfebna jest 
ve stavu pfirozenem, femeslnem, mravnem i politickcm. A tak i ve vScech 
duchovnfch i ve sprdve cirkevni potfebna jest podfizenost a zavislost. Nebo 
plnd nezdvislo-it nemftze nez byti pramenem vecni^ch zmatkflv. »Jako k pohybu 
vyhledava se jakesi nehybnosti, tak k zavislosti jakesi nezdvislosti, protozc ve 
vccech neni poslupu do nekonecna ni do kruhu.« Proto napomind indepen- 
dcntfl, aby nevzdavali se vsi zavislosti, bez niz *rozkolfim otevrou se Asdxo. 



109 



Dand 31. kv^tna 1648 (viz §mahflv pfeklad t. sp. v Cesk6 Skole, r. 1890). Dilko 
vySIo V LeSn6 r. 1850 a op5t v Amsterodamfi 1661. V LeSnft vytiStSno k z^dosti Brath' 
uhersk^ch, z nichi nSktefi, pfiSedSe z Anglie, tak6 doma chtfili zavddfiti independentatvf 
(Kom, V pfedml. II. vyd.). 



175 

bez miry a konce«. A to se jiz ukazuje na jich cirkvi n^kolikerondsobn^ roze- 
klane. Ovsem rozvoj cirkve vedl castecnS k tc snaze, a'c mnozf k ni pfistou- 
pili, kdoz cht6ji zbaviti se dozoru nad spatnymi svymi ciny. 

Presbyterianflm naopak Komensky ukazuje potf ebu jedne hlavy. Pfivrzencfim 
biskupstvi a biskup6m sami^m ukazuje na v^znam biskupstvf a vn^jsich jeho 
ozdob, o nSz lide stoji; bez nich >hned uvidime biskupske stolce, ony apo- 
stolske stolice, prazdny<. Kdyby vsak chtSli nabyti op^t dfivc^rnosti stada kfe- 
stansk^ho, nezbyvalo by nez tyto pnv&ky odvrci ; tak^ kneze ostatnf biskupovcS 
at maji za bratry, nikoli za otroky. A ponfevadz pfi kazdc te drkvi ndco 
spatfuje se dobrdho, Komensk]^ radi vsem k umimSnosti a sndselivosti. Nebo 
jako vsecky tfi formy vlddni (monarchie, aristokratie, demokratie) jsou dobre, 
tak i V drkvi Ize jich uzivati, nezneuziva-li se jich. A jiz v Starem zakon^ se 
vyskytuji: Aron byl hlavou, vedle n^ho byl stdl]^ sbor (70 muzfl) a v nejvaz- 
nejsich pnpadech rozhodovala cela obec. A takove spojenf vsech tn forem jc 
skutecnS (die minenf Komenskdho) nejjist^jsi. A i kdyby se to ncpovedlo, 
dokladd, pro to »zadnd odst^pencfl cdstf nedomnivej se, ze kdy biide, by 
Kristus pfestal byti milovnfkem vsech i aby k vflli jednomu nendvist bral 
k druh^mu«. 

Vsude tu patrny tytez zasady obecne Idsky k lidem a tytez smirovaci 
myslenky, jako v jin^ch podobnych spisech Komenskeho. Kfestanstvim zajiste 
rozumSl mnohcm sirsi spolccnost, nez ostatni jeho yrstevnici. 



IV. 

Druhy pobyt v Lesne. 

1. 

Konec vdlky tficetilcte. 

1. Cello Komensky dosti dlouho cckal, konecnd se vyplnilo. Vyjednavdno 
s nfm jiz delsi dobu, aby se ujal opet sprdvy cirkevni, a die osobnfch jeho po- 
mcrii v poslednich letech Elblazskych zdd se, ze nebyla v^c ani proti mysli 
jeho. Povysen byv pak na biskupa Komensk]^' pfesidlil po druhe do Lcsna. 

Kdyz totiz r. 1648 biskup bratrsky skonal,'^*" Komensky vyvolcn na jeho 
misto,'*' aby jako posledni pasty f hlidal a vcdl rozptylen^ stddo Jednoty 



no Vavf. Justin nar. se v Uhrdch r 1570; byl sprdvcem sboru Skalickeho ve vlasti, 
kdez z povolenf cisafova chrdm, Skola a fara byla vystavdna; od r. 1()32 byl biskupem 
liratH V PolStS do r. 1G48, kdy v Ostrorogu ve vfiku 78 let zemfel. Komensky odjel na 
jeho mfsto z Elblagu 31. dervence 1648. 

'" Cfm LeSno Bratffm bylo, Komensky vzpomnSl si mimo jin6 tak6 hned v Am- 
stcrodamfi 1. 1658 »pfi konci mSs. dubna«, napsav dne 28. m. dubna) v pfedmluvfe 
k *Manualnikit*: »Nav§tiveni zufivuu Bozi kdzni ndrodu naSeho a cfrkve £eske stalo se 
doma je§t£ ve vlasti, 16ta 1620: skrze odjetf ndm ochrann6 vrchnosti, a dAni nds v moc 
cizim Kdez n^s priv£ Pdn uvedl do i^£e lovcfi naSich, krutd souiW bedra na^^e, vsadil 
^lovSka na hlavu naSi. kter}^2 nds hnal skrzc ohefi a vodu (/^alm 66, II., 12.. Atuf jsme 
v podobny zalostny zpQsob pfi§H, jako n£kdy tarn cfrkev Judska; nafikati musejice, 2e nc 



176 

bratrsk^, jiz toho roku stihlo smutn^ zklamdnf, kter^ ji na dobro zavfelo dv6fe 
do vlasti. 

2. Prvni uddlosti, kterd Komensk^ho v nov^m mistS pobytu stihla, byla smrt 
dniW jeho choti; nemocnu odvezl ji z Elblagu a za necely m^sic byl vdovcem 
podruh^. Chot tato, Dorota Cyrillovna. zflstavila po sobS patero ditek: syna 
Daniela a ctyfi dcery : Dorotu Krispinu, ktere pani Esthera Sddovsk^ ze Vchynic, 
kmotra jeji, zdvdtf z r. 1629 sedesat kop grosfl byla odkdzala;*'* Alzb^tu, 
Zuzanu, naroz. v Elblagu dne 5. zdfi 1643, a jestS jednii dceru pozdfiji naro- 
zenou. Nemoha die zpflsobu tehdejsiho zflstdvati svoboden, ozenil se Komensk^ 
po tretf dne 17. kv^tna 1649 s Johannou Gajusovou; snatek slavil v Toruni 
V domfi Tumovskych; odddval jej Jan Hypericus. Chot tato jej pfezila. 

Milackovi svemu Petru Figulovi, kter^ toho roku dne 3. kvStna ordi- 
novdn na knSzstvi, dal 19. ffjna za chot AlzbStu; o Dorotu Krispinu uchdzel 
se Jan Molitor z Laneciflv na Slovensku, jehoz porucnik Marjas z Marasfaldy 
postal do Lesna na vychovani. O ndklonnosti te zvdd^a jeste matka pfed 
smrti, Komensky pak pfimlouval se u porucnika (11. linora 1649), aby spojenf 
tomu nepfekdzel; bylo tedy tak^ soukromych starosti nove zvolenemu bisku- 
povi dosti mnoho. 

3. Mnohem v^tsi vsak byla pdde o budouci osud svfifen^ cirkve, sklicen^ jiz 
nedostatkem a nesndzemi fadu let. Vystehovalci cestf, Bratfi i protestanti, kdyz 
mirem Prazsk^m (1635) vdlka tricetileti pozbyla vizu ndbozenskeho, jsouce 
odevsad opust^ni, nadeji svou zaklddali toliko v Sv^dsku. Nad^je ta byla 
i Komensk^mu pohnutkou, ze v sluzby svedske se dal. Plnomocnici §v6dstf nd- 
vrhy i^ymi v Osnabrucku proti Maximilianovi, hrab^ti z Trautmannsdorfu, poslu 
ds. Ferdinanda III., r. 1645 opravdu Cechft se ujfmali, pfimlouvajfce se za od- 
pust^nf a navrdceni jich, ovsem marne. Komensk]/^ pak, mezi Sv^dy pro ucenost 
a snahy lidumiln^ na slovo vzaty a velmi vazeny, k pfanf Oxenstjernovu pro- 
pfljcoval se spisovanim skolnfch knih pro Svedy, ac mu nevhod bylo, a to 



pfdtel6 (pravdy BoiQ ohefl uvrhli do svatynS na§f, pfibytkA jm6na Boiiho poskvrnili: na 
to se vydavSe aby vyhubili prav6 ctitele Bo2( v zemi nafif. Protoz je anebo pomordovali, 
aneb rozehnali, aby ani znameni milosti Boii (slova a svdtostf) nepozdstdvalo, ani prorokQ 
Boifch; kdyf i knihyzdkona Boifho, ktere najiti mohli. popdlili {ia\m 74, 7. etc., ?. Mach. 
I, 59.) Tak jsme v pohanSnf sousedflm sv^m vyddni, v posmfich a iert. (ialm 79, 7.) 

A kdyi (skrze usmrcenf poboin^^ch StSpdnfi) velik6 protivenstvi pfiSlo na vSecku 
cirkev pod obojf, a Saulov6 SilenS horlivf vpadajfce do domA jfmali muie a 2eny a ddvali 
do iMfti, stalo se, ic vSickni Bohu a duSem sv^m vSrnost zachovati 2ddostiv{ po kraji- 
ndch okolnfch jsme se rozprchli, jako i tarn. (Skutk. 8, l.> 

Dfl nds (z Jednoty prav^ch Husov^ch potomkA) dostalo se do Polska, schrinSni sv6 
pod pobofn^mi vrchnostmt tu i jinde nalezSe. NejpfednijSfm vSak iJto£i§tn^m naSfm mfstem 
bylo LesnOy jako prstem NejvySSiho n^ro vyk^ani hospoda: prav6 na§e S6gor, kamf se 
napfed retovali Lotov6 Boi^{. A pravd Fella, kami z fale§n6ho a ku pomst^m oddan^ho 
Jeruzalema nis, dfl sv^ch, uvedlP^n: zpflsobi ndm tu pod poboinou ochranou vrchnostf 
pokoj a bezpe(n6 Pdnu Bohu slouienf. 

I radovali jsme se, nem6n£ ne2 jako JondS z bfedtanu sv^ho, pod n{m2 zast(n6n{ 
m^l pfed horkem. (Jon. 4, 6.) 

''* Bratffm odkiizala 4000 kop na podSlenou (J. Cyrillovi 50 kop, chud^m 600 kop). 



' 



177 

tlm ochotnSji, flm vice chtSl se jim zavdKiti, aby cirkev ceskou opustSnou 
s o£{ a z ochrany sv^ neopoustSli, coz i kancl^f jim byl ochotnfi prislibil. 

4. Kdyz tedy roznisela se dflvodnd povSst, ze pfi koneCn^m jedndni o mfr 
westfalsk]^ veskery mocnosti na Cechy zapomnSly, udfisend cfrkev bratrskd 
V trpk^ sw6 bolesti zddala Komenskdho, aby hore jejf a zklamdnf krdlovnfi 
svedsk6 (Kristin^) a rddcftm jejim ozndmil a o slitovdnf prosil. 

I pfse Komensky 11. fijna 1648 v zoufaldm poboufenf mysH Oxenstjer- 
novi: »Jak drive krajanflm m^m, pro evangelium sklfceni^m, radostno byvalo 
slyseti, co vznesenost tvd po mnS a po jinych kdzala ozndmiti, ze ficbtidcmc 
ofmiihii, tak smutn^ jest nyni slyseti, ze nds opaidtite, ba ze jsme jiz opuitini 
pfi jedndni Osnabruckdm. Nebo budeme-li z ucastenstvf mfru vyloudeni, co 
ndm platno, ze jsme po vds jakozto sv]^ch po Bohu osvoboditelich se ohlfzeli ? 
ze pomocf nasich slz vitfizite, kdyz ty, kterd takfka jiz vyrvan^ na svobodu 
propustiti V rukou vasich jest, tryznitelflm zase v nice vydavdte? Co svat^ 
smlouvy evangelick^ s vaSimi pfedky ucinfin^ i svatou krvf mucenikft stvrzen^, 
ze jsme vdmi byli napomfndni, kdyz se o to nestardte, aby kralovstvi nase 
k vyzndvdnf evangelia se navrdtilo P'^** Vyt; jimz Bfih dal, abyste se o to sta- 
rati mohli, vyf jste (co svfit vidi a iasne) magnet onen zdzracneS sfly, nepfi- 
tahujfcf, nez otfrajfcf veskerd zelezo. A pfece magnet 2elezem ozbrojen^, jak2 
fysikove v6df, dvakrAt, tfikrdt i desetkrdt vice zmflze. VSftez tedy i vy, seve- 
fand, ze zelezo vase (ac jest siln^jsf nez vSecko zelezo) zbrani cfrkve, slz a 
vzdychdnt se tuzi, ze takfka silou nebeskou jsouc ozbrojeno vsudy pronikd, 
nikde se neohj^bd . . . Jmenem mnoh^^ch toto pfsi a jich vzdychdnim pohnut 
jsa, op^t leze u kolenou tv^ch a skrze tebe u kolenou nejjasnSjsf krdlovny a 
celeho posvdtnd rady feditelstva, prosim a zapffsahdm vds skrze r^Lny Jezise 
Krista, abyste nds pro Krista utrdpene tak uplnS neopoustSli. Shl(5dn6te na 
ndrod, na nSjz mezi ndrody evropsk]^mi Kristus nejdfive ra6il shlednouti, vy- 
rvav jej z temnosti Antikristovy, kteryzto dfive, nez jinf narodovd pfijali osvf- 
cenf, sdm zufivost vzteku Antikristova sndsel po celeS stoletf . . . Slyste nds 
uboh^, aby i vds vyslysel milosrdn]^ Bah.« 

Tak i biskupovi dru. Matthiae si naffkal, ze snad Svddov^ za nSkolik tfln 
zlata tolik tisic uboh^ch dusf chtSji opustiti proti vsem svym slibfim. Die 
zprdvy >politika« bratrskdho ve Vidni byl veliky zmatek, ze §v<!dov^ nedajf 
si mfrem vyrvati ovoce tolikera vit^zstvf, a Svedove vzddvali se i t^ch, jichz 
chrdniti slibili. 

5. Vycitky Komensk^ho dotkly se kancl^fe sv^dsk^ho velmi nemile, tak ze 
Komensk]^, kdyz prohlasenim konecneho miru vyst^hovalcflm ceskym ndvrat 
do vlasti zcela byl zamezen, kanclefc prosil za odpuStenf toho, co byl, ac bylo 
pravdive, v cerstve bolesti svc i Bratfi tak dfitklivS napsal ; jezto mu P. Figulus 
ze Svddska pfinesl zprdvu o hnSvu kanclcfov^, pise: »Bolest ma, jiz jsem tehda 



*'' »Aniz jinf sobfi mfr stanovfce si vzpomnSli, ie Cechovd spoleCoou pfi proti Anti- 
kristovi i nejprve i vytrvale po tolik v£kQ brdnivSe, hodni jsou, aby o jejich v6ci op6t 
spole^nou pomoci se jednalo, aspoft potud, aby u nich svStlo evangelia (kde nejprve 
zaniceno a na obecn^ svicen vystaveno jest) nenechalo se tak zcela uhasnouti, jakoi se 
stalo.« (Rcgenvolsc. Cirkve slov. dSj. § 127, str. 60.) 

Fr. J. Zoubka ^ivot Jana Amosa Kotnensk6ho. ]2 



178 

chtfil vyjddfiti, nebyla soukromd — a neni ani posud — nez vefejnd. Nikoli ze 
bych sdm byl opoustfin neb strana n^ktera, soudruzi naseho nabozenstvi, nez 
ze opustSn byl cel;^ ndrod.< I zdda kancl^fe, aby proto nesoudil o jich ne- 
vdfekii. M&ze vsak Bfih jestS ukazati sousedflm Cechfl, jak v6c jejich opoustSjice, 
sami se opustili. Kdyz tedy mezi lidmi pro Cechy nikde nebylo nejmensC 
litSchy, Komensky s Bratffmi hledal ji u Boha, jehoz pomoc nejpatmfiji tii 
pocfnd, kde lidskd pfestdvd; a nebude-li Cechftm mfsta popfdno pod nebem, 
V nebi ze jistS pfdno bude, pevnfi vSfili. 

6. Pro ozivenf soustrasti s drkvi ceskou rozpt^lenou Komensky vydal v t^ 
dobfi VIIl. knihu Lasickdho historie bratrsk^,"** k niz pficinil- (21. srpna 1649) 
napomenutf a povzbuzeni Bratfi zarmoucen^ch. Naffkaje nad nynSjsfm osudem 
Bratf{ Komensky ukazuje, ze sami jsou jim vinni, uchylivSe se znendhla od 
cesty prv^ Idsky, po niz pfedkov^ jejich se ubfrali; tim take uhasl v nich 
plamen bozsk^ Idsky. Aby jf op^t dosdhli, jest jim vrdtiti se opfit na onu 
cestu, kterou jim knihy Lasickeho ukazuji. Proto tu i vyddvd posledni knilni, 
aby ji cetli a oddali se upfimn^mu pokani; dflo cel^ vydati Ize jindy. Vydani 
toto mflze 1 . b^ti zkiisebnfm kamenem toho, jak tehda se uchylili od pfcdku ; 
2. ukazati, ze pfedevsim zeleti jest zkazy cirkve tak bohumile; 3. vylinancu 
povzbuzovati k touze po takov^ dokonalosti ; 4. mladsich, kteff drkevni kdznf 
pohrdajf, navddSti, aby si ji vdzili; 5. pohnouti Bratff v Uhfich, Polsce a Prusich 
zijtcich pod moci lutheranfl, aby s nimi sli ve shode; 6. odpadiikflm dokdzati 
velikou vinu, jfz se dopustili, od td cfrkve odstoupivse. Latinskou tu pfed- 
mluvu (dat. 21. srpna 1649) Komensk]^ opSt vydal cesky porozsifenou pod 
nazvem *Napomenuti k navrdceni sc na prvnl opuitenoii Idsku yednoiy Bratrskd^ 
(23. fijna 1649). 

7. Knihu VIIL spisu Lasickeho, jednajfcf 1. o mravich a zffzeni bratrskem 
vfibec; 2. o sprdv6 a lifadech cirkevnfch, o povinnostech biskupfl a jinych 
lifadfl cfrkve bratrskd; 3. o zivotfi a kdzni, Komensky nevydal jako pouhy 
pfeklad, n]^brz leckde vec doplnil a porozsffil, pfipojiv vytah z pi^edchdzejfdch 
historickych knih tehoz spisu. Ke konci op5t napomind k naprav6 mravuv 
a ukazuje, jak mezi vyzndnimi kfestanskymi vlastnS ani nenl podstatndho 



*'* Jan Lasicki, chudj^ Slechtic polsk^, vychovdval a provdzel syny bohatSf iSlechty 
po cizfch akademifch, a Zikmund Bdtory pou2(val ho i ve vdcech diplomatick3^ch. Jsa 
vyzndni helvetsk^ho pfilnul k Bratff m, jich2 poznal v Cechdch r. 1567. }\i I. 1568 dokonal 
dilo »De origine et institutis Fratrum Christianorum, qui sunt in Prussia, Polonia, Bo- 
hemia et Moravia, Johannis Lasicii Poloni Commentarius. A. D. 1568. < Theodor Beza 
V 2enevS, a£ nebyl se spisem spokojen, byl by napsal pfedmluvu, kdyby bylo doSlo k vy- 
dinf tiskem. L. 1591 Lasicki navStivil Bratff podruh6, ale tu byl jii Blahoslav mrtev, jeni 
rau podiLval prameny k SirSim opravdm. Jeho nov6 dflo »J. Lasicii Poloni De origine et 
rebus gestis Fratrum Bohemorum, quos ignari rerum Waldenses, mali autem Picardos vocant, 
libri octo, multa veritate refecti,* skldddno asi od r. 1575—99. Bratff, nepfejfce si niiddneho 
vychvalovanf, od 1. 1592 ikdnjch zprdv mu neposilali a o vytiStinf nestdli, ani mu neod- 
povidajfce (Dekr. 256 si.). Dne 12. ledna 1599 vdtSf ten spis vSnovin p. Karlu st. ze 2e- 
rotfna, od Lasicia B51et6ho, r. 1628 s knihovnou ^erotinovou pfenesen do VratislavS, pak 
darovdn JednotS. Po 20 letech rukopis zalfbil se Komensk6mu, i divil se, pro£ Jednota 
tak dlouho stavSla sv^tlo sv^ pnd kbelec. (Goll, Quellen, I, 74 — 80.) 



179 

rozdflu. Doslov tento ukazuje tak^ prav^ ucel, prod kniha vyddna, ie Komensk^ 
minil i vnitrnf kAzeh vjednot^ napraviti, i poukdzdnfm na dffvSjsi protivenstvi 
op6t nastal^ easy Iep§f dobr6 mysli sklf6en]^m Bratfim dodati. I do §v^d 
poslal spisu toho exempldfe. Krdlovna poslala mu 200 tol., zeti Figulovi 50 tol. 
V6tsi byla podpora p. Geerova: Komensk^mu 400 tol., Figulovi 200 tol., 
chud^m Bratfim 158 tol. 

2. 

Konec Jednoty. 

8. Jako sdm Komensk]^, tak i mnozf jinf Bratff na Sv^dech, na sousedech 
vSrou pnbuzn;^ch a na miru westfalsk^m, dokud byl jedndn, vsecku nadSji 
zaklddali. NadSje ta po vse smutn^ doby vdlecn^ spojovala rozpt^^len^ Bratry, 
tak ze neustdvali b^^ti yidnotmi. Kdyz v§ak Cesi z mfru vylouceni, tu Komensk]^ 
tusil, CO jiz bylo se trhalo, ze v ndrodnf i cirkevnf zpflsobfi musf se rozpad- 
nouti, zvldst6 kdyz mezi vyst6hovalci takd ve mravich nemal6 promSny se 
staly, tak ze jminem bratrsk^m tyt]^z jddro terviv6 se odivalo. Proto nyni jiz 
rozloucil se r. 1650 se svou drkvi, vydav pohnutliv^ spisek *Kiaft umirajict 
matky Jednoty Bratrski, kter^mz v ndrodu sv^m a obzvlastnosti sv6 dokona- 
vajic, sv6fen6 sobd od Boha poklady mezi syny a dSdice sv^ rozd61uje.« 

9. Jako umirajid matka Jednota bratrska svoldvd syny sv6: >Pojdtez, synov^ 
moji, postavte se vfikol smrteln^ postele m^, a slov mych, kter^z jd, matka 
vase, jen2 jsem vds zplodila, k vdm mluviti budu, pozorujte. Aj, synov^ moji, 
vychovala jsem vds s veselim, ale tratfm vds s kvflenfm a zdrmutkem. — 
Vidouc jd promSnu svou a schazenf sv6 a vypuzenf z ndrodu sveho mezi cizi, 
a jiz takd od sotisedu sifych^ kteriS sobe strojic pokoj, na mne a vlast mou 
zapomenuli^ opust^nd . . . vidim, ze poslouzivsi vfili t)Ozf, usnouti mdm.*'* — 
Ale »vsudy jedno pomfji, druhd nastavd; i nyni co se pod nebem d^je, vidSti; 
pomfjejf a promSnu berou krdlovstvi nSkterd a v nich ndrodov^, jazykov^, 
prdva, ndbozenstvi, proto bezpochyby, ze nastdvd jin^ vSk; pomijeji i drkve 
Jednoty, proto nepochybn^, 2e obnoviti chce Bflh tvdf zem6 svd« . . . Zlata 
Jednota nikdy nemSla, »nemSv§i na zemi, kde t^mfif hlavu skloniti; a m^la-li 
jsem CO z drobn6j§fch vezdejsich vScf, domeckfl, zboredkd, rolicek, vinicek, 
i z toho mne svlt^kli, vyhnavse mne.« 

Avsak md bohatstvi slova bozfho, a z ndho synftm a pfdtelflm sv^m od- 
kazuje . . . »Nekormuttei se jiz vfce pro ztrdtu zemsk^ vlasti a stdnkfl obydli 
sveho i stdnka bozich tu na zemi; nebo k slavndjsim vScem vede nds ten, 
kter]^z fekl : Zvdstuj lidu m^mu, ze jim dam krdlovstvf vetniho Jerusalema . . . 
NdkteN jste se mnd i Otci duchfi zpronevdfili, nevytrvavse se mnou v m^^ch 
poku§enich, ale mne opustivse. Jini jste trvali, a snad ndkteh' jestfi trvdte, od- 



'** 2e pfi mfru westfalsk^m Cechov6 od jin^ch ndrodfl byli opuStdni a tak trpce 
zklamdni nevySIo Kom. z pam£ti do smrti. Je§t£ v *Smutnem hlasu pastyre* (v Amsterod. 
IGGO) V kap. 12. opakuje: >Jd pfed tSmito jii^ desiti lety vida zachdzenf a schdzenf naSe, 
2e n^s jin{ v fi§i ndrodov6, 8ob£ pokoj jednajic, opustili a z iihoi pokoje s celou viastf 
naA{ vypustivSe, v hrdle Antikristu v££n]^mi £asy zanechali, psal jsem . . .€ 

12* 



180 

polu pochlebujfce neprdtelflm m^m a u ohn5 jejich se zhrfvajfce, vzdy pak 
pfece jest6 po mn6, matce sv6, se ohl^dajice, zddostivi jsouce, kdyby mne 
z mod neprdtel m^ch vydobyl Pdn, jestS do klfna matefskdho se navrititi. 
Jini jste udatnSjsiho ducha a ndsledovali jste mne pod kfizem klesajicf, v2dy 
pfece obcovati utrpenfm m^m se neliknujice i piti se mnou kalicha hofkosti 
sobe neosklivfce. Ale vds op^t vidfm n^kter^ bud v6kem umdidvati a odchdzeti 
nebo bidami utrdpene; o jin;^ch pak nad^ji sobe cinim, ze je Pdn k dalSim 
casfim chovd a odchovd . . . Spolecnd vsech di'tek mych sprostnost a upfimnost 
k sobfi opustila nynf vds. Naproti tomu pak nedov^ra, podhlfddnf, rflznice, 
svdry, svy^ch vScf hleddni; z toho hrdost proti sob5 vespolek a rflzno lezeni 
vioudilo se mezi vsecky t^mSf napofdd. NSkteff dopadse mist, kdez za n6co 
jmfni jste, dali jste se v p^chu a zpivdnf; a nSkteff do lakomstvf se pustivSe, 
hftf nez ve vlasti, i s zapomenutfm se na to, proc jste nejpfednSji vysli, totiz 
slovo bozi. Jini zase v odporn^ tomu neduh ubShse, dali jste se v mamosti, 
zahdlku, lenost, az i na zebrotu, pfivodfce skrze to v oSklivost a pohanSnf netoliko 
svflj cxulantsk^ los, ale i sebe samy, a coz vice jest, ndrod ceiy. N^kteff pak 
jste ze jha k^nS vypfdhli, osazujfce se na tSch mistech, kde2 by vam ciniti 
volno bylo, coz by se vid61o . . . Ty, dcerko mild, Jednoto polskd, kterouz 
mi Pdn Bfih uprostfed dnfl zivota m^ho, kdyz jsem v sile byla, na ten cfl, 
jakz nynf vidfm, zploditi dal, aby ty odrostouc chovackou byla ostatnich dftek 
m^chl Dobfes ucinila, zes je z vlasti vypuzen^ do klfna svdho pfijala a p^- 
stovala. Odplatiz tob6 to Pdn a nedopoustSjz na tebe opu§tfini a osifenf. 
Prosim vsak tebe, pamatuj, z jak^hos kmene posla. 6.ekl tam Kristus o onSch 
pfevrhl]^ch : Pravf se byti 2id^ a nejsou. Hledii, aby nebylo feceno i o tv^^ch : 
Pravf se b^ti sfm6 Bratff ceslq^ch a nejsou. Cas jest, dcerko mild, abys takov^ 
zklamdnf pfedchdzela ... S vdmi, vy moji, jak z polsk^ho, tak i z cesk^ho 
a moravskeho ndrodu, nynf na to pfislo, ze ani sebe, ani knSzf sv^ch, ani lidu 
V fddu drzeti neumfte, ba ani t6ch mlad^ch sv^ch, s nimiz abyste sami prdce 
nemSli, poslali jste je a jestS posildte do skol cizfch, aby vdm je vypulerovali. 
A ti CO nez divocinu a v 'obyceifch cizost, v krojfch potvorstvf, v mozku 
mudrlantstvf a jin6 vse, jinak nez Kristova a pfedkfl mil^ch sprostnost vyhle- 
ddvala, s sebou pfindsejfce, dSlajf, jak dSlajf, az vsecko z pflvodu sv6ho vy- 
pdchlo a k sobS podoby nemd. Odkudz lid, posluchaci a patronov6 vStsfm 
dflem plani a chladnou a z nemal^ cdstky v^trem ledajakdhos pokusenf jako 
stromov^ pravdivych kofenft prdzdnf se vyvracejf, tak ze i s vdmi vse pomalu 
umdldvd a pddem hrozf. Upamatujtez se tedy, synov^, (void k Poldkflm) dffve 
nez i vds tak6 podvrdtf Pdn, a skutecnou ndpravou a ve vsem dobreSm obnovou 
pfedejdSte hnSv jeho, aby nepohnul i vasfm svfcnem z mfsta jeho.« 

»Na tebe, ndrode (icsky a moravsk^^ vlasti mildl zapomenouti tak6 ne- 
mohu pfi svdm jiz dokonal^m s tebou se loucenf, n^brz k tobS se nejpfednSji 
obracejfc, tebe pokladftv svych, kterez mi byl svSfil Pdn, ndpadnfkem cinfm . . . 
VSffm i jd Bohu, ze po prejitf vichric hnSvu, hffchy nasimi na hlavy nase 
uveden^ho, vldda vScf tv^ch k tobe se zase navrdtf, o lide cesky!... A pro 
tu nadeji tebe d^dicem cinfm vscho toho, co jsem koli po pfedcfch sv^ch 
byla zdMila a pi^es t^zkd a nesnadn^ easy pf echovdvala ; n]^brz i v cemkoli 



181 

dobr^m skrze prdci synfl mych a pozehndnf bozf rozhojnSnf jsem pfijala, to 
vsecko tob^ zcela odkazuji a odddv^m, ze jm6na: 

Napfed milost k pravd^ boil Hst^, kterou ndm pfed jin^mi ndrody prve 
sluzbou mistra Tana Husa naseho ukazovati zacal Pdn, a kterouz on s po- 
mocnfkem sv^m i mnohi^mi jini^mi vernymi Cechy krvi svou zpecetil, a od 
nfz Antikrist na onen cas chytrostmi svymi na snSmu basilejsk^m, ted pak 
mocf vdle^nou a ukrutnou tebe byl odvedl, jd pak s syny svymi, kteffz za 
sv^tlem jfti cht^li, posavdde se pfidrzeti jsem hledSla. Tvdt to jest d^dictvi, 
tobS pfed jinymi narody dan6, o vlasti mild, ujmiz se zase prdva sv^ho jako 
sveho, kdyz tobS milosrdenstvf sv6 prokdze Pdn a pravdS svflj prflchod navrdti. 

Druh6 poroucim tobS horlivou zddost vyrozumivdni vMy plnijUmu 
a jasnijUmu //i pravdy boSi, A ponSvadz Pdn nds pfsma sv. zpytovati porucil, 
odkazuji tobfi za dSdictvi knihu bozf, biblf sv., kterouz synov6 moji z p&- 
vodnfch jazykfl do 6estiny s pilnosti velikou, do patndcti let na t^ prdci ztrd- 
vivse n^kolik uceni^ch i v6m^ch muzfl — uvedli, a Pdn Bflh tomu tak pozehnal, 
ze mdlo jestfi jest ndrodfi, kterfzby tak pravdivS, vlastn6 i jasnfi sv. proroky 
a apostoly v sv/m jazyku mluvfd slyseli. A a6 knihy t^to exempldfe popdlili 
nepfdtel^, kde kter^ dostati mohli, ze v§ak milosrdenstvim toho Boha, kter;^ 
pofezan^ a spdlen^ od bezbozn^ho Joakima knihy Jeremidsovy psdti znovu 
kdzal, i tobS kniha ta uchovdna bude, dflvSf se a nepochybuj.* *** 

Tfeti »zvldstni k cirkevnimu fddu a milostni kdzni Idsku* . . . 

V 

Ctvrt^, »horlivost slouieni Pdnu Baku jednim rametiem^ — jednou cirkvi 
V celem ndrodS . . .**^ 

»Pdt6 odevzddvdm tobfi a takd synflm tv^m snainost v pulerovdni^ vy- 
Hstovdni a vzdSldvdnl miUho naieho a milostniho otcovsk^ho jazyka; v Cemz 
synfl m^^ch bedlivost zndma byla casfl pfedeslych, kdyz od rozumnSjsich 
ffkdno, ze destiny lepsi nenf jako mezi Brati^imi a v knihdch jejich. Ale pilnSjitf 
se na to vydali nSkteff z m^ch jeste i nyni, t^ z vlasti vypuzeni byvse, aby 
pfihotovenfm knih uzitecn^ch a nad pfedesl;^ zpflsob vybrousenSjsim perem 



**• Mfnf tu hibli Kralickou, Dobropfsemnost t^to bibli a feC pro Cistotu svou za pra- 
vidlo napotom pfijaty od Velcslavina i od jezovity Steyera. I. dfl vyddn v Kralicfch na 
MoravS r. 1679, II. d. r. 1580, HI. d. r. 1584. IV. d. r. 1687, V. a VI. d. r. 1593. Pfekladatel6 
bibli t6, vy§l6 ndkl. p. Jana z ^erotfna, byli: Br. Jan Blahoslav (| 1571, od nfiho Novj^ 
zakon , Ondfej Steffan (f 1577), IzaidS Cibulka (Caepolla, \ 1582), Jan En^as (f 1594), mistr 
MikuldS Albrccht (Albert z Kam6nka, Slezan, \ 1617), Jiff Strejc (f 1599), Jan Kapita 
(t 1589), Pavel Jessen (Slovdk, f 1694), Jan Effreim (f 1600), Lukd§ Helic, PolAk z kftfi- 
n6ho fida Poznaftsk6ho poSI^. Br. Solin tiskArnu tak zvelebil, ie biblf Kralickd mezi nej- 
vzdcnSj§f pamdtky nejen jazyka naSeho, nei i uminf knihtiakafskdho ndleif. (Viz pojedn. 
Herm, Jiredka »BibIf Kralickd a pfekladatel6 jejf« v Rozpr. z oboru historie, filologie a 
literatury. Ve Vfdni 1860, str. 9—19, a »Zprdvy nSkter6 o pfekladatclfch biblf Kralick6€ 
v Parodtkdch archaeolog. VI, 218 sld.) 

»" Komenskj? dot]?kd toho, ie Jednota bratrskd I. 1575 ke spoleCn6 ndrodu sv^ho 
pod obojf konfessf, kterou sepsali Pavel Pressius, professor univ. praisk6, a Br. Jiff Strejc 
(Vetterus) a 1. 1610 k spoledn^ konsistofi pfistoupila. »Ale deji Bflh, aby tfetf spojenf bylo 
dokonalejSf, vSech ostatkfi dftek mych se vSechnfimi jinymi ostatky Cechfl virn^ch, aby 
dfevo Judovo a dfevo Efraimovo bylo jednfm dfevem v ruce bo2f, kdyi rozmetan6 kosti 
na§e zase shromdidf.« 



182 

psan^ch napomahali synftm tv^m k uvedeni tim sndze vselike uslechtil^ spanilosti 
ve *vScech i v feCi, v moudrosti i v]^mIuvnosti k stJastnemu nahiazeni podesl^ho 
ted zpustoseni, jakz by jen easy rozvlazeni pfivedl Pdn. Cokoli tedy toho se 
najde, knih starych nebo nov^ch, to od synfl m]^ch pfijmouc, za sv^ vlastnf 
mSj k uziti toho, jak nejl^pe vidSti budes.< 

Ȥest^ odkazuji tob^ hilddeie lepU, piln^jH a sddrn^jH cvuieni, nezli b]^- ^ 

valo. PfehKdala jsem jd toto, svSfujic se cizfm, kteffz mi syny m^ povdsnili a 
pokazili. Kdyby se IfbUo Bohu, navrdtiti mS k casfim zvoln^jsfm, napraviti 
bych V torn hled^la; ale sama o sobS nadSji tratic, tebe prosim, vlasti mild, 
abys to napravila. Popracovalitf i v t^ v6d nSkteH z synfl m^ch a zhotovili 
pro lepsi middeze cvicenf zpflsob, jehoz se jiz zacali chytati ndrodove jinf, bez 
rozdflu i ndbozenstvf. Ale tob^ to pfednS ndlezi nezanedbdvati dMictvi sveho, 
kterez tobfi odvedou, kdyz pfijde cas, synov^ moji.« 

^Summou vsecky sv^ pozflstalosti, jako popel po sv^m shoreni tobe, 
vlasti mild, poroucim, aby z nSho sob6 luh k um^^vdni ditek svych pripravila, 
jakz mnS v po5dtcfch m^^ch ucinil Pdn, ze z popela Husova mne a di'tky me 
vzbudil.«*'® 

Spisek konCi dojimav]^m vyhldsenfm biblickdio pozehndnf ndrodu ceskemu, 
aby pfece byl a zflstdval >ratolestf rostouci, ratolesti rostoucf podle studnic a 
nad zed«. »Ackoli hoFkostf naplnili tebe a stffleli na tebe, v tajne nenavisti 
mevse te stfelci: z&staniz vsak v sfle lu^istS tv6 a sile ramena rukou tvych. 
Pozehndnf m^ silnfijsf pfi tobS bud nad pozehndnf pfedkfl mych, az k konci- i 

ndm pahrbkfl v^cn^ch. Ziv bud, ndrode posvScen^, neumirej : muii tvoji at jsou f 

bez po6tu. Pozehnejz, o Hospodine, ryt^fovdnf jeho, a v prdci rukou jeho ; 

zalib se tob^. Zlomuj ledvi nepfdtel jeho a t^ch, kteffz ho nenavidl, aby ne- ' 

povstali. P?ijdiz 6as tvflj, aby fikali ndrodove : Blahoslaveny jsi ; kdo jest po- 
dobn]^ tob6, lide vysvobozeny skrze Hospodina, jenz jest paveza spomozenf l 

tveho a me£ dflstojnosti tv6! Tvoji zajist^ nepfdteld ponizeni budou, ale ty po ' 

vyvysenostech jejich slapati budes.« 

3. 
Prdce cirkevnf a skolsk^ v Lesn^. 

10. O cirkev Lesenskou skoro vSechna p^ce zdlezela na Komenskem, netoliko 
o Bratry polsk^, nez i o uhersk^, a to ve vScech i hmotnych i dusevnich. 
Zvldste na to m61 bedlivy zfetel, aby mlddei k studiim byla obrdcena a skis- 
n^mi mfsty opatfena. Ze slechty evangelick^ mdlo ktery volil si vychovatele 
bez rady Komensk^ho. O Cesfch sel po EvropS hlas, ze b^^ajf dobrymi uciteli i 

a vychovateli,*'* k cemuz i pro zndmost mnoh^ch jazykfl i pro ]\x\€ vzdelani 



*" Jednota neuzndvajic, podobn£ TaboritAm, kompaktat basilejsk^ch za d£di£ku u^eni 
Husova se pokUdala. (Viz »Napfed milost . . c) 

'** Stanislav Stadnick]^, hrabft Zmygrodsk^, pin na Lancuti, vypravil posla do Prahy 
k M. Mart. Bachi£kovi, protoie v PoUt£ byl nedostatek u^itelftv evangelickj^ch. (C.C. M. 
1S45, 624.) 



las 

dobre se hodili, tak ze i po smrti Komenskeho pfedstaveni skoly Gddnske 
k Nigrinovi, ktery spisy Komenskeho pofddal, se obratili, zidajfce, aby jim 
ucitelfl doporuiil.'** 

1 1 . Ale b]^ali mladi muzovd v zddostech sv^ch tytyz nemirnf a Komenskemu 
dosti nesnadni, jako Petr Securius, kazatel cesk]^ a n^meck^^ ve Skalici, ktery 
Komenskeho i svj^m podpisem urdzel, klada k n^mu tituly nepffslusne, aby 
vetsfm se zdal, nez skutecnS byl. Muze toho Komensk^ z nestdlosti jeho vy- 
vedl, na svflj ndklad na studia theologickd z Hollandska do Brem zavezl, 
u rady jednoho slusneho opatfeni mu vyzddal a po dru. Kozdkovi pomoc mu 
die moznosti posflal. A pfece Securius stav se kazatelem v listech Komen- 
sk(5mu naffk^ na mnoh^ prdce a mdlo penSz, i chce jiti do Svycar na lepsf 
sluzbu, tez vytykd Komenskemu, ze o Figula, Olyria a jin^ vfce pecuje, nez 
o nSho. A Komensky, jsa hlavou cirkve, sdm jedl svflj chl6b v potu tvdfe 
fjak pfse II. unora 1649) a zil z almuzny, aby drkvi nebyl na obtfz. 

12. Na gymnasii LeSensk^m r. 1048 vzniklo »smutne mezicasf« itriste inter- 
vallum scholae); z ufitelfl jeden se odstShoval, druh^ zahynul mrtvici, a tak 
ucil, kdo jen ponSkud se k tomu hodil, »nejvice pak pomdhal tu Komensky*. 

A pfi torn vsem, sklfcen jsa jak nedostatkcm, tak i zdrmutkem nad umrtim 
sve choti hned po ndvratu do Lesna, »vytrvati chtfl na stanovisku, nan^zjej 
prozfetelnost bozi zanesla« ; avsak dostav se k tiskdme, kde jiz dffve dila svd 
byl vydaval, take nyni rozhodl se vzddti se myslenky vyddvdnf spisfl filologi- 
ckych V AmsterodamS u Elzevirflv, byt se proto i ochrance jeho posavadni 
hneval, a dati je vytisknouti v LesnS, kde mohl i po vflli na jich tisk a opravy 
dohlizeti; take bylo mu dnve od ochrance nabidnuto, aby pfesfdiil se do 
Svedska a u Jansonia dfla svd vydcival, vSak i v tom mu nove pomSry a ne- 
moc choti brdnila. 

1 3. Z del v Elblagu chystan^ch die limyslu jiz dffve pojateho nejprve vydal 
cdst obecnou, *Zpusob jazykfi nejfwv^jlit (Methodus linguarum novissima), ve- 
novany velmi krasnou pfedmluvou tez v Elblagu sepsanou ochranci, kterj^ jej 
byl pi^i prdci jeho podporoval. V pfedmluve te p. Geera velebi za jeho pomoc, 
bez niz dfla ta sotva byla by vysla; »kdyby te pomoci nebylo, vSzel bych 
snad posud,« di tuto, »v dflie ohromnem, labyrinlhfl pfeplnickem, kde tolikrate 
nam bylo blouditi, drive nez jsme phpadli na v]^chod z omylfl.« Procez i ne- 
ddvno vrdtiv se od posuzovatelfl svedsk]^ch svych spisflv a domnivaje se, ze 
male jen nSjake opravy bude tfeba, nased jeStS nove Mdu svetlo ceie dflo 
zase pfcstrojil, coz mnoho mesicfl prace opet stdlo; nebo df, ze pffroda tak 
ho zpflsobila (za kterou pficinou i otci pnrody diky vzddvA), ze i jakkoli ne- 
patrnd pozorovdni kterekoli pravdy jsou mu jako drahokamy; kterezto vy- 
birati ze vselijakeho smetf sv^ch poblouzenf ucinil si jedin^^m ukolem (iQyor) 
svcho stdff. A povzdechuje pfi tom: *Kei vsickni zdroven! Co prospivd po ' 



'*' R. 1635 synoda dala Mart. Fabricia p. Fridr. z Kounic do Moravy >k praecep- 
torstvf na £tyry 16ta*, Jana Musonia mlademu p. Zavodsk6mu do Nizozemf na 1'/, 16ta, 
Jana Felina mlad^^m Rylsk^m v LeSni za »inSpektora*. (Dekr. 301.) Ji2 r. 1592 p. Jasko- 
lejsk^mu ddn V^ct. b. Strejcflv za paedagoga. (Dekr. 259.) 



184 

zpflsobS veverek v kleci uzavfen^ch poskakovati a pfi torn prece s mfsta se 
nehnouti? Co svazky, byt i pfevelik^, psdti a tisfckrdte tot^z opakovati?« 
A bude-li se komu zddti, ze za tolik let v^c tak nepatmou rozsahem vyvedl, 
uwAdi }m6 znamenit^ muze za pflklad. A sdm chce podniknouti v6c zcela 
novou, kter^ jej ovsem zdrzuje, to jest »v parallelism uv^sti netoliko jazyk 
vsecek s v^cmi, aby otevrena byla vsem v^cnatSjsf vzdSlanosti cesta, ale i ja- 
zyky domdci s latinou. A protoze te v^ci bylo vystihati zpfisoby z hloubky 
a ddti pfi jazyku nSkter^m, jednom nebo nSkolika, ukdzku, i pokusiti se o to 
V jazycich ndm napfed zndm]^ch (nSm., cesk., polsk^m), ostatnim, chtSl-li by 
toho ndsledovati, za pffldad; aniz ve vsem torn, co mflo se upravovati die 
nov^ch zdkonfl, pfed sebou nSjak^ mSli jsme stopy, a protoze vsude prola- 
movati bylo led a pozorovdnf plodilo pozorovdnf atd., nutnS se pfihodilo, 
ze hojnSji uplynulo casu, nez bylo Ize predvidati. Pfidavdm, velik^ dflo silami 
podniknut^ nepatmy'mi, coz divu, vdhave-li postupovalo? Spfse bylo zndmkou 
vytrvalosti, jestlize jsme se ho nevzdali, pomoci bozf, jestlize jsme nepodlehlic. 
I vychvaluje pak vselik^ vlastnosti p. Geera a za podporu jeho pfeje i jemu 
i rodu vseho dobr^ho. Die slov jeho jest toto poslednf jeho dilo filologick^, 
ano mu jii ani ddle nebude Ize pfi chvflfch zivota ubfhajfciho. »Nebo ze i tak 
na cizf prdci drahnou zivota cdst jsem vynalozil, ba v ni takfka sestaral se, 
bojim se, by nebylo toho litovati nebo aby nepostrddalo pomluvy.« I prizndvd 
se, ze prdce ta mdlo mu pfinesla rozkose. (Bojf se, aby mu lito nebylo te 
prdce a ndkladu, coz by jist^ bylo, kdyby tak mdlo prospSchu vzeslo z dfla 
jeho skoldm, jak mdlo jemu samdmu zpfisobilo radosti.) 

14. Spis rozdSlen ve 30 kapitol, jichz obsah poddvd se hned po vSnovdni. 
Zalozil pak jej spisovatel die sv^ho zpfisobu, jejz sobS za pfirozen^ prohlasuje, *'* 
na podkladS velmi sirokem, vyklddaje o jazyku, ze jest pfi clovSku s myslf 
a rukou ndstrojem moudrosti bozf, sv^feny'm lidsk^mu opatrovdni a vzdfildvdnf 
(kap. I). Po v^mSru jazyku ^MiJ^ ze jest '^osnavmi vhi snamenajicich a niysli 
poddvajlcich slov, jistym zpHsobem spojcnych^ (poc. kap. II), vyklddd o torn, 
deho vyhleddvd veskerd jeho osnova. Mluvf pak o rozliCnosti jazykfi, o jich 
vzdSldvdnf hlavnfi slovnikem a mluvnici, a ze jazyku jednomu pfed ostatnfmi 
jest se uciti; zde pak hlavn^ to jest latina die sv^ho postaveni (kap. VL). 
Zajimavy jest zvldstfi pofidtek teto kapitoly a pro Komensk^ho sprdvne minfinf 
o jazycfch v]^znacn^: »Ze znalost nSkolika jazykft nenf 6dstf moudrosti (lin- 
guarum plurium scientiam non esse partem sapientiae), kterd zdlezi v prav^ 
zndmosti v6cf a ndlezit^m jich uzfvdnf, vyzndvdme. A zajist^ by byl i v t^to 
vSci blazenSjsf stav lidi, kdybychom jako v rdji, tak vzdy neznali jazykfl krom6 
jednoho . . . Nicm^nS pfece, ac takov^ jest stav veci, jazykfim jest se uciti' 
PfednS protoze proti skoddm, ze zm^tenf jazykfl vznikl^m, ten jedin^ lek jest, 



^'^ Tak6 Didaktiku poffnd v^kladem o pfirozenosti lidsk6, a §irok^ ten podklad na 
domluvy n€kterj^ch uCencfl, aby jej vypustil, omlouvd ve »V?jeCce moudr.« § 30.: »Ne- 
ndvidim zajist6 v§eho ndjemn^ho (co2 i jinde jsem osvSd^il), nendvidfm kouskovit^ho, 
nendvidfm bez zdkladu postaven6ho; cfle sob6 vidy pfedklddaje (a abychom vSickni nd- 
sledujfce Boha si pfedklddali, rad£), v§eobecn6, za nimif by ani nezb^valo, deho by si bylo 
2ddati: k cfiAm posI6ze prostfedky pfimifen6 a rovndi v§eobecn6, jist6, pevn6 atd.< 



185 

i rozdSlenym rozumSti; potom i sdm lidsk^ spoleSnosti zpflsob toho vyzaduje, 
aby vzdy byli nSkteff lid^, kteff by rozumSli netoliko sveho ndroda, ale i sou- 
sednfch jazykft. Ale i kazd^mu samo o sobS jest i uzitecn6 studiem jazykfi 
vzdSlan^ho mi'ti ducha i pfijemn^ spatfovati take tuto rflzn^ rozlevajfd se 
bozske moudrosti pram^nky.* Mezi vsemi jazyky vespolek fevnicimi bylo by 
prosp^sn^ vyvoliti jeden jazyk, kterym by vsickni ndrodove spolecnS promlou- 
vali. A takov^ jazyk mSl by b^ti zvlaStfi dokonalj^, jak^m se KomenskeSmu 
b^ti zda jazyk latinsky^ aspon z t^ch, kter^ch lid^ uzivajf, i kter6 jemu jsou 
zndmy. *•* »Nebo ten jazyk nade vsecky byl by nejdokonalejsi, jehoz slova by 
povahy vSci vyklddala (a takov^, jak pravd^podobno, byl onen jazyk, jimz 
Adam jednotliv^m v&em jm^na ddval).« A dobfe by bylo, aby tak^ u6enci 
mfili svflj jazyk posvdtn^, a tfm jest posavadnf jazyk ucencfi, latina. 

O methods posavadnf jazyka JatinskSho spisovatel nevykladd mnoho pro- 
spSsnSho^ ukazuje na vSelijakS jejf nedostatky a zmatky, a kterS proti tSmto 
nedostatkftm methody ddvdny byly rady. Pak Komensk^. ukazuje na svou 
methodu a zejmdna poddvd zpflsob, jak jf uzivati. (Kap. X. Didaktika analy- 
tickd.)'**^ Cdst tato ndlezf mezi nejznamenitSjM ndvody dldaktickS vsech vSkfl 
a jest vflbec z vSci nejlepsich, jez ve spisech KomenskSho se vyskytujf. Jest 
spolu i pfirozen^^m zdkladem toho, co v dalsich kapitoldch Komensky o novSm 
sv6m ucenf jazykftm vyklddci, o uielu, prostfedcich a pfednostech jeho 
(v kap. XI — XXVIL). Poslednf tfi kapitoly obsahuji zddost k ucenc&m, aby 
dfla si vsimli a die zdsluhy je i posoudili. Profi nazval ddo svS »nejnov6jsfm 
zpflsobem vyuCovdnf jazykflm*, dovfddme se z kap. XL, 2e totii mfnil podati 
ndvod takovy, pfes nSj2 ddle pokrociti by jiz nebylo moino, a jenz by se 
vyznaioval krdtkostf, snadnostf a prfjemnostf. 

15. Dilo toto ndlezf mezi nejpfednSjsf spisy velikSho uiitele ndrodfl ; vsude 
patmo, jak uplnS pronik^ Idtku, j(z tolik casu vSnoval, a ze o jazyku md 
i ndzor ,cistS theoretick^, zalozen^ ovSem, jako veSkera jeho filosofie, na theo- 
sofick^ch podkladech. To patrno i z odvozovdnf vsech jazykft z jedinSho, a to 
hebrejskSho jazyka, jfmz i Adam v rdji mluvil. 

V 

16. Ceho jest si vsfmati pfi jazyce? V6d, jei tfeba vyjddfiti, smyslu a slov 
rftzn^^ch, kter^mi md se vyjddfiti nSco rflznSho; die toho jsou i prostfedky 
ku vzdSIdvdnf jazykfi trojf: a) k vScem vztahujf se jich ndzvy 5i pojmenovdni 
v<5ci, b) k v]^znamu slov slovniky, c) ke tvaru slov mluvnice. Ucelem ucenf 
jazykovSho jest pozndni jazyka, a to zpflsobem vSku Mkfl pfimSfenym. Jazyku 
vsak ucime se nejlepe ze spisovatelfl, slovnfky a mluvnice jsou jen knihy po- 
mocn6. Ale protoze spisovatel^ sami pro mlddez pfilis jsou nesnadni, tfeba 
hledati krdtkou a pfijemnou cestu ke ctenf spisovatelfl. A spisovatel poddvd 
i obsah jednotliv^ch tSch navodfl, Pfeddomf, Brdny a SfnS (Paldce), slovnikfl 



'^ Komensky die pfikladu jin^ch pfdl si dffve mfti utvofen^ n£jak^ zvl&fitnf jazyk 
vSdecky, o nhmi promlouvd v »Cest6 k svStlu* (viz str. 135 si.). 

*'' Kap. tato, ze vSech kapitol nejobSirnfijfil, vyddna o sob6 pfekladem Fr, J, Zouhka 
V Urbdnkovft Bibliot6ce paedagogick^ (sv. I.) r. 1874, ovSem pak i v upln6in pfekladfi 
tohoto spisa Komensk^ho od J. Smahy (v Rychnovi, 1882 si.). Podle tohoto n^vodu 
didaktick^ho mily b^ti sestaveny tak6 jednotl. u^ebnice ku vSeobecn^ Cdsti pfidan6. 



186 

i mluvnice. Pfi torn vsude hledi se na souhlas mezi jazykem a vScmi. Rozumi 
se, ze vsecky ty spisy, hIavnS pak >Sin6«, majf b^ti livodem ku cteni spiso- 
vatelfl latinskych, o nichz Komensk^ sdm nejednd. 

17. K tomu Komensk]^ vydal jestS knihy nivodne, latinsko-n^mecke >^Phd' 
domi* a *Brdnu*^ ktera obsahovala text, mluvnici a slovnfk; text poddvati 
mSl krdtk^ dSjiny v6cf, slovnik mSl byti tlumoSnfkem slov, mluvnice mSla 
obsahovati pravidla tvoreni jazyka. Take text »Brdny« (v Sebranych spisech 
aspon) jest parallelnS latinsko-nemecky a mluvnice vsude pfihlizi predevsim 
k jazyku nSmeck^mu. Ukazuje tim Komensky, ze i jazyky ndrodnf schopny 
jsou takdho zdokonaleni a zvelebenf jako jazykov^ klassictf, bude-li se setfiti 
jich vlastnostf a zvldstnosti. 

18. Jiz za pobytu v Elblagu bylo s Komensk^m vyjcdndvdno, a to zvlistS 
v dob€, kdy se chystal jiz k tisku svych dh\ aby se pfesfdlil do Sv^d, k 6emuz 
nebyl neochoten, pro6e2 i Figula pocatkem cervna r. 1649 na poptanou poslal. 
Pansofie nemohli se v §v6dech ani dockati. Komensk]^ ujistoval jestS z Elblagu 
dra. Matthiae, ze ji k tisku do §ved posle, jakmile z pracf filologick^ch tak 
trnit]^ch (spinosis) bude vysvobozen. Cim mu Ritschel pfisp^l, ukdzalo se ovsem 
pracf pilnou, ale spletenou a nejasnou. A Komensky pMl si, aby jeho »Brdna 
vt^ci« byla tak otevfend, by pacholata i osmiletd bez obtizi jf prochdzeti mohli ; 
proto Ritschela i z pomoci propustil. 

19. Pozdraviv pak se z nemoci koncem r. 1648 vSfiti cht&l lekafflm fikajfcim, 
pozdraviti se ze jest omlddnouti. Nebo nemal^ bylo mu tfeba sfly na filoso- 
ficke pfemyslovdni, do n^hoiE se sdm hluboce zabral, z nShoz vydal i r. 1649 
pdt listfl metafysiky na ukdzku. 

S nedbalosti tiskafft LeSenslo^ch nemale mSl nesndze a spory, tak ze jim 
nic jiz necht^l ddti tisknouti a vse radSji posflati Jansoniovi do Amsterodamu, 
ktery svym nakladem byl ochoten dila jeho vyddvati. V LesnS Komensky 
ovsem na knihy iinil ndklad vlastni, z 6eho2 mu i skoda nemald vzesla, 
protoze kazdy cekal, aby mu nov6 vysl^ spis daroval bud v pi^dtelstvf nebo 
pro nedostatek (Wolzogenovi 17. listop. 1649). 

20. Novymi spisy didaktick^mi (filologick^mi), jimiz star]^ zpflsob vyucovaci 
se zvracel, uiin^na prospSsnd zmena nejen ve Svedsku, nez i v Polst6 a v jin^^ch 
zemfch. Uceny Kristof Opalinski ze Bnin, vojvoda Poznansk]^, rektora noveho 
gymnasia Sirakovskeho poslal do Lesna ke Komenskemu, aby nauce se mc- 
thodS jeho, die nf gymnasium zandil, Komensky sdm spisy sv^ i pro mladez 
polskou pfipravoval (adornabam, 0pp. Ill, 70),*** z Uher pak Komenskemu 
nabizeli zfizeni skoly pansofickd. 



'** Palatin Poznaftsk^ Kristof Opalinski le Bnin sloiil polsk}*^!!! jazykem 10 knih satir, 
zka2ene mravy polsk^ 2iv£ malujfcfch, zkdzu obecnou pfedpovfdaje (osviddilo se, ie dobr^ 
politik jest i prorokem). Poslal je do tisku do LeSna. Posel urozen^ a u£en^, vida tisknouti 
Komensk6ho spisy didaktick6, pdnu sv6mu o torn zprdvu dal To bylo pffSinou dopisovdnf, jimi 
Opalii^ski Komenskdho k sob£ zval a o methodu vyu6ovac( se dotazoval. Obsah toho vSeho 
byl, ie Opalii^ski z mlddi vyuden byl methodou jezovitskou, s ni2, dosp6v, se neshodoval, 
jezovitsk^ zpflsob vyu^ovacf »dispendiose copiosam< naz^vaje. Ustanovil se tedy na torn, 
2e pro syny sv6, pro pf{buzn6 a pro mUde2 Slechtickou v mSste^ku 8v6m SirakovS zalo^f 



187 

2 1 . Ze Komcnskemu ani vydane po takovych pfipravdch spisy pozdeji ne- 
hovely, patrno jednak z jejich pfepracovdni v Uhrach, jednak i z recense pfi 
spisech didaktickych sebran^ch vydane. NSkter^ poznamky pfipojil jiz hned 
k vyddni d^ v Elblagu poMdani^ch, mluvnici na pf. vytykaje obsirnost a ne- 
dostatek shody se zdkladnim pravidlem, aby pfiklad byl polozen napfed a pak 
teprve theorie. Take ta okolnost, ze v II. dfle Sebranych spisfl didakt. poddvd 
»Pfeddomf< a »Brdny« jen ukdzku, ostatek odkazuje k lepsimu spracovdni 
Potock^mu, v6ci nasvMcuje, ze ucelflnri jeho dda ani tak jestfi nevyhovSla. "** 



V. 

Komenskjf Uhrum zfizuje Skoly. 

1. 

Nov6 pozvdnf. 

1 . Bratn uherstf nebyli pfi posledni synode polske, pro celou cirkev bratr- 
skou svolane. Za dftvod pfedstfrali pfedevSfm pi^iSnou vzddlenost a krome 
toho vysoky vSk sv]^ch starsich, kten pfi synods mSli b^ti pfitomni. Za to za- 
dali, aby k nim vyslan byl Komensky. 

Komensky v te dob^ byl dokonCil pravS sv6 star§i prdce didaktick^, jak 
sdm doklddd (0pp. Ill, 3 — 5), i chtSl s vedlejsim tfm zamSstndnim se rozlouciti 
a k vScem vazndjsim (ad magis seria) se navrdtiti. V torn dosly ho listy 
laskav^ od theologfl, i od Zikmunda Rdkdczi, jeho i kn^zny vdovy jmenem, 
zvoucf jej k rozmluvS a sd^enf rad o opravS skolstvi. 

2. Povoldni toto do Uher nebylo prvnf. Jiz JiH Rdkoczi usiloval Komen- 
sk^ho pfivnaditi do Sedmihrad, nabfzeje mu mfsto po Alstedovi, **• nyni pak 



gymnasiolum trojtffdni a povold k n£mu tfi mu2e uden6 z akademie krakovsk^. Kdyi pak 
pfe6etl »Methodu jazykfl nejnov£jSf<, schvalujc: ji, 2e poSle rektora nast^vajfcf Skoly ke 
Komensk6mu, jak by vydan^ Vestibulum a Janua latinskonimeckd latinskopolsky mohly 
se pfedilati »Stalo se: pfiSel on, zpAsob poznal a se schvdienfm pfeslavn^ho ochrance 
a jeho ndkladem knfiky vyd&ny, Skola otevfena a kvetla* atd. — Listy shofely. 

*" Poznimky zvldStnf ku Brdni vydal tak6 Jan Scheffer (f 1679, J. Sch. Argentora- 
tensis in A. Comenii Januam linguarum Animadversiones), kde df v pfedmluv£: »Nikdy 
jsem nemohl nic jiniho fici neili i^e nezdi se sice prdce ona zcela zavrienf hodnou, ale 
nezpflsobf toho, co si umfnil mu2 onen. Vid61 jsem totii, 2e Komenskdmu se pfihodilo, 
CO skoro v5em kteff o fdd a methodu se sna2i, ife pouze j( dbajfce, toho, proS dbajf, po- 
m{jej{; abychom tomu 16pe porozumili, nu2e vizme, co asi jest, £eho jsem jd v fe£en6m 
spisku vidy postrddal a snad jinf by postrddati mohli. Prvnf a pfednt vSc jest, 2e mini, 
jakoby od nSho znamenit£ bylo vymySleno ono v£c{ vfiech se slovy bedliv6 spojenf. Tfm 
toti2 se stalo, 2e chtSje pfedv6sti v£ci rozmanitd, pfi torn i mnohondsobn^ druh jmen od 
bohoslovcA, prdvnfkA, 16kaffi, filosofCk mezi sebou smSsuje. To vSak, jak patrno, stdti se 
nem£lo, zvldStS v takov6m dfle z niho2 sprdvnost jazykovou jest derpati, kteri zajist^ ne- 
odhaduje se ze zvldStnfho jak^hosi uiivdnf mu^Av u£en^ch v tom neb onom umSnf, n^brf 
z pfiu^enf se obecn6mu uzfvdnf star^^ch . . .< (Dudfk, Forsch. 323 sId.) 

*'* JxH I. stai se 1. 1629 po smrti Gabriela Bethlena knffetem Sedmihradskj^m, dasto 
plsnii a hubil Uhry, r. 1648 pak smluvil se s Francouzi a Sv6dy a Portu upokojil pen^zi, 
cht£je pfedevSfm rodu sv6mu zfskati d£di£ne panstvi v Sedmihradech. L. 1644 vtrhl mocni 



188 

stalo se to hlavnS na povzbuzenf sprdvce skol a vychovatele knfzecfho, Jana 
Tolnaie, *'*'' ze vybfzen byl, aby s rodinou usadil se v S^ros-Pataku (v Blatn^m 
Potoku), nad nfmz knizata sedmihradsti tehda t^z vlddu m61i, a zde zcela po 
svem myslenf a pfdni zfidil skolu pansofickou. Uloha, ^ kterou si v Elblagu 
byl vytkl, nebyla sice jestS skoncena, nebot zb^valo mu jestS vydati Palac 
latiny s mluvnici a slovnikem ti'etfho stupnS latiny, obraty obrazn^ a bdsnick^ 
zahmujfcfho; pfece vsak Komensk^ nevahal vyzvdnf toho uposlechnouti, a to 
hlavnfe z vdScnosti za ochranu, rodem knfzecfm tolika vystShovalcflm z Moravy 
poskytnutou, jakoz i z pfesvSdcenf, ze rod tento mnoho by tak6 budoucnS 
mohl vykonati pro skli6en6 Bratry. 

3. I vydal se tarn z jara r. 1650 nejprve na poradu a potom i na limluvu 
o sv^m pfesfdlenf, s iimz Bratff nejen souhlasili, ale i pfikazovali mu to a po- 
sflali ho, cht^jice se tfm odslouziti, jakkoli mohli, za ochranu po rfizn^ch 
m^stech Brati'fm moravsky^m poskytnutou. 

Prvniho dne velikonocniho Komensk^ pfibyl do Skalice, kde Bratff ze 
Strdznice osadu byli zalozili a z almuzen z ciziny doslj^ch kostel vystavSli. 
Sprdvcem clrkve byl tu Jan Efronius, jemuz dopisoval, pomocnikem pak jeho 
Pavel Vetterinus, jehoz otec zalmy pro biblf Kralickou byl pfelozil. Odtud 
(nebo teprve z Lesna, jak svedci zachovan^ list ze dne 26. cervna 1650) Ko- 
mensky psal list reformovan^ cfrkvi Gdansk^, aby almuznami bratrske cirkvi 
V obci Puch6 na Slovensku pomohli kostel vystavSti, ObS ty osady bratrske, 
Skalice i Puch6, tfesily se hojne podpofe. L^ta 1620 poslal jim Jiff Erastus 
z pokladny bratrske (>korbony«) v Ivancicfch 1000 zl., vystfehovinf 1. 1624 
ddlo se ndkladem teze pokladny, roku 1628 opSt Erastus poslal jim z Lesna 
350 a 150 tol, r. 1629 dostali 200 toL, r. 1630 994 tol., r. 1631 500 tol., 
r. 1632 500 tol., r. 1633 1000 zl. ffssk^ch, r. 1636 pak 834 zl.; byly tedy 
podpory ty vskutku vydatn^. 

4. V kv6tnu 1. 1650 Komensk^ pfisel do Potoka;**® v Pfesov6 mfel roz- 
mluvu s pfednfm radou knfzecfm, panem Ondfejem z Klobusic, ktery mu radii 



do Uher hUsaje, 2e bojuje za svobodu ndboienskou r demokratii, £fm2 v 14 stolicfch lid 
na 8V0U stranu pfivedl. Mfrem v Linci (16. pros. 1645), bez Sv6dfiv a Francouzflv udinS- 
n^^m, zaruiena Perdinandem III. UhrCim svoboda ndboienstvf. JiH stal se pdnem 7 stolic, 
ale zemfel \A r. 1648. Syn jeho Jiff II., kn(2e v Sedmihradech, zemfel r. 1660. 

Chof jeho Zu\anat ro\, Lordntfy, panf vzd£land a pro ndboienstvf nadSend, sepsala 
mad*, knihu »Mojiis a proroci*^ z nli kniii katoli^tf velik6 mdli pohorSeni. O gymnasium 
Potock6 tak upHmnS pe^ovala, ie prf z^rmutkem z rozpustil6ho chovdnf studentfl zemfela. 
(Oslavili ji fe£mi a bdsnfimi jubil. roku 1860.) 

Jiff Rdk6czi daroval tak^ reform, sboru 5ary§sko*potock6mu pfeklad bibli staropolsky 
(Jiredek, C. C M. 1872, str. 302—312). 

'" Kdyi Komensk^ poprv6 byl zvdn do Uher, Jan Tolnai byl kazatelem v Tokaji. 
Jeho Brdna vyd. r. 1644 v LevoCi, byl tedy Kom. v Uhffch dobfe zndm. Od r. 1640—90 
pak vySly Komensk6ho nejpfednSjSf spisy macfarsky, nSmecky, latinsky, slovensky v Levo£i, 
Debreczin^, Potoku Sar., Sibfni, Bra§ovS atd. (Ndrodnf museum Pe§(sk6 mA pfes 50 rAz> 
n^^ch spisfl Komensk6ho. Ungar. Schulbote, 1871, £. 23, str. 308.) Tolnai poznal n£kter6 
ty spisy ji2 na studifch v Anglii. 

'** Komensk^mu byl prAvodcem na cestS, kterou z Puch6 podnikl k sv^m pffbuz- 
nj^m, toti2 k zeti Molitorovi nebo k nSkter^mu jin6mu, Mik. Drabik, hfwaXf jeho druh a 



189 

a spolu ho Mdal, aby Komensk^ z Polsky do Uher presfdlil; z Potoku pak 
s rodinou knfzecf Komensk^ odesel do Tokaje, kde teprve stalo se umluvenf ; 
po n^kolikadennim rozmlouvdnf zdddno na n^m, aby napsal, jak by krajovd 
skola Potockd die zdkonfl pansofick^ch co nejl^pe mohla byti znzena. Napsal 
tedy Komensk^ nevelikou rozpravu >Slaimi ikoly Potock^ myiUnka*^ (lUustris 
Patakinae scholae idea). Ukazuje k sirsfmu vylozenf ideje sv^ skoly pansofick^ 
a k pravidlftm sv^m humanistickym a didaktick^^m vfibec, zdda, kdyz by 
vsickni hned nemohli b^ti vyuCovdni (bezpochyby pro nov^ v6ci pocdtek 
a pfechod od star^ho k nov^mu), tolik aspofi, >aby nikdo u nich ze slechty, 
nikdo z mSstsk^ middeze, nikdo tak6 z lidu lepsiho naddnf uhlazen^jsflio toho 
vzdSldnf (elegantioris politurae) nebyl neucasten«. 

Aby to b^ti mohlo, nikomu chudoba nepfekdzej: bude totiz zfiditi pro 
zivenf chudsfch zdarma obecni stoly^ v jak^m jen bude Ize poctu, protoze takov^ 
vydrzovani chud^^ch jest jedin]^m podkladem velik^ ndvstSvy skolni. Rod knf- 
zecf at zalozf konvikt, po knfzeti pak necht ndsledujf jini bohatci, zaklddajfce 
konvikty, kter^ by pro pamdtku jich jm^ny byly jmenovdny. Vsickni pak 
vsemu maji se uiiti vsestrannS a povlovnS, autopsii a autopraksif. Jiz tu Ko- 
mensk]^ mluvi o sedmi ti'fddch, pro kazdou zddd zvldstnf mfstnost a ucitele, 
pro tyto uiitele pi^imfifen^ plat a pfi iSstavS i zvldstnf tiskdmu. 

5. To libilo se knlzatflm a Komensky nezamital ani pozvdnf, jez mu matka 
knSzna jmdnem kni2at slavnS (solemnlter) nabfzela. Kdyz pak naft nal^hali 
a nadSje byla, 2e skolk pansofickd sfastnS bude ukoncena, Komensky v nd- 
vrhu sv^m, k n^muz pfdl si dosp^ti s plnym v^domim a pfesvSdcenfm, aby 
byl hoden tak znamenit^ch pflvodcfl, tak velike nadeje a prdce, vyminoval si, 
»aby ve stinu kosat^ho stromu knfzecfho hnizditi volno bylo takd jejich ne- 
beskym, nebesk^ totiz moudrosti chovancftm (zdkam cirkve bratrske), v jakkoli 
nepatrn^m poctu bozi a jejich pinznf pi^ipust^n^m, to jest aby k zachovdnf 
a u potomka rozsifenf ve zbytcfch rozpt^len^ho ndroda a cfrkve jeho nebesk^ 
pravdy cistoty, jim v Potoku (pod dozorem Komensk^ho neb nSkoho jin^ho) 
dovoleno bylo mfti zboznosti semeni§t6«. Proto vedle vefejn3^ch stolfl hojn;j/^ch, 
pfi nich2 by mlddez jfdala bud zdarma neb lacinSji nez jinde, zddd pro alumny 
bratrsk^ho seminaria 1 — 2 stoly spolecnd. Pi^i tom pro svou osobu vyzadoval, 
aby vymozeno bylo od p. Geera ze zdvazku propustSnf, takt^z i od starsfch Bratfi. 

A die tSchto vsech podmfnek mfnil, aby skola tak byla otevfena, aby ze 
spolecneho usili nebyl posmSch, nez sldva. >Na podfyanou svStu vystavujeme 
se zajiste; pak 2e mfie a tinfi mych (nevfm zajist^, s jakou mojf zdsluhou) 
vUmati si potal iidcny svity knfze vSak po Evrop6 by byl proslaven.« S pod- 
minkami asi tSmi chtSl Komensk]^ na n^olik let vyzdvizenf a fizeni skoly 
podniknouti. **® 



spolui^k, jeni poukazuje na b^vald svoje vidSni, Komensk6ho hled^l pohnouti, aby do 
Uher se pfest£hovaI; nikter6 shody jeho revelacf se skute£nostf asi opravdu u^inily na 
ducha Komensk6ho nad^ji je§t£ zaujat6ho jak^si dojem. 

^'® Druhdy vfce nezli nynf na fediteli zdleieio. Byl-li feditcl pro uCenost a povahu 
svou vfibec zndm, hrnulo se k ndmu do gymnasia 2dkfi vfce, neili jemu sam6mu bylo 



190 

6. Kdyz Komensky vracel se do Lesna, kn62na Zuzana psala starsim Jednoty 
(18. kvStna 1650), zddajfc snaznS, aby Komenskeho i s rodinou na nSkolik let 
k ni odpustili a tfm svat^ a bohumil^ jejf limysl podporovali. Zdroven zvldstnim 
povolavacim listem (z t^hoz dne) zarucuje se mu slusn^ vydrzovdni, a kdyz 
vSc se podafi, take pfihodnou odmSnu. Kdyby vsak Komensky v jejf sluzb6 
smrtf sesel, slibuje rodinS jeho dostatecnou pdci vSnovati. 

Bratn na zddost knSzninu odpovSdSIi, ac je povoldnf to naplftuje radostf, 
ze pfece mu hned vyhov^ti nemohou, an Komensk]^ mi. starsi zdvazek 
k p. z Geeru, z nShoi neni propustSn, a krom6 toho zastdvaje u nich vefejn^ 
6fad, ze bez svoleni synody nemflze b^ti propustSn; svolAvati vsak schvdln6 
pro to synodu ze nenf pficiny, ani v l^tS na case. Snad by tedy v Uhrach 
bez nSho se obesli, nebo by na kvitkf cas jen mohl se tam vydati. Na tu 
odpovM knSzna op^tovala svou prosbu a zaroveh i Tolnai pfipojil list, ddvaje 
Komensk^mu na uv^zenou, slusi-li tak vhodne pHlezitosti, poskytujicf se ku 
prosp^chu Bratff z pfizn^ vznesen]^ch knizat, nedbati a nechapati se spfse 
takov^ho (iasu, kdy Ize krdlovstvi bozi rozsifiti. *'® I ddvd mu naproti tomu 
otdzky, CO nepffjemnostf by mohlo jeho odmitnutim vzniknouti. Zdroven mu 
sd^luje, jak rdd knize Zikmund pfebird se v jeho ukazce »Brany vScf«, touze 
poznati z toho vice. Na tu zddost starsi bratrske cfrkve lesensk^ asi po m^sfci 
odpovMeli, ze hotovi jsou vyhov^ti pfdni knSzninu, aby sldva bozi a kralovstvi 
Kristovo se sffilo, ale ze ovsem minili drive poznati pMnf p. Geerovo. Protoze 
vsak op6tovan]^m listem kn^zna na vypln^ni sv^ zadosti naleha, ze 6ini to 
i bez svolenf ochrancova, poroucejice Komenskeho pffzni vznesen}^ch knizat. 

7. Mezitim odjezd Komenskeho pfece nenastal ihned ; vznikaly zajistd v tc 
dobS nove povSsti o vdlce turecke, a tu ovsem pro Komenskeho nebylo snadno 
vydati se na cestu a vziti s sebou plody prace dvacetilete, o n^i by cestou 
mohl pfijfti. Proto poslal knizeti jakz takz hotovou »Brinu vSci* a oznamuje 
mu jine nove dflo pansoficke (Syntagma rerum conceptuum et verborum). 

Bez sv^ch praci Komensky do Uher zavftati nemohl vSda, ze kn^zna po- 
voldva jej »pro herojskou o rozmnozeni slavy bozi snahu, Potocke to, jiz 
tenkrdt od pi've v tomto krdlovstvi cirkvf reformace, slavn^ gymnasium a mezi 
pravov^rn^^mi skolami uherskymi listav matiifnj^, v lepsi a v^tsi chtSjfc pfe- 
meniti.* A ze to povoldnf bylo bozske, uznali take ti (p. L. Goer a starsi 
Jednoty), jichz svoleni a souhlasu vyhleddvati zdlezelo, a Komensk]^ ci'til se 
k nemu zvldstS nadsen. ** ' Proto take pfipravoval se k tomu povoUni dflstojnd, 
probiraje se v Didaktice a jinak i Idtku spracovanou pofddaje. Maje pak op<^t 
cizi zemi platnou sluzbu uiiniti, na milou vlast si vzpomn^I, jak by jl toho 
bylo potfebi, co jinde ma zi'izovati. Poznamenaltf si 20. cei-vence 1650: »Smiluje-li 
se Bflh a otevfe zase brdnu do vlasti a k zakldddni skol svobodu, — v dedi- 
kaci uziti i toho za d&vod, ze kdysi, skoly majfc spatn^, trostovali se peregii- 



vhod. Valentin Trotzendorf v Hofe (Goldberg) mohl tedy dobfe iertem fici, ie by sim 
ze svych ikVt mohl vypraviti vojsko proti Tark&m. (Regenvolsc H. e. s. 79.) 

"'^ Kn£ina byla tak6 ochotna povoliti, aby 10-12 Cech& v fikole Potocke mohlo 
studovati a opatfenf mfti. 

"• 0pp. did. III. 71. 



191 

nacimi (cestovdnim do ciziny), tain lapati a nahrazovati troufajice. Nyni z tfich 
trostfi seslo, po zchuzeni vsech vsudy. Pro6ez nejlepsf pod nebem rada . doma 
soW vyzdvihnouti skoly hlucn^ k nauceni tim stiastnejsimu mlddeze.« 

8. Dne 6. ffjna 1650 Komensky vyjel z Lesna spolu s Br. Adamem Samuelem 
Hartmanem *^* a Petrem Figulem, rodinu opatfiv v LesnS, v domS novS od 
Jifiho Erasta koupen^m, na n^mz asi soukromy majetek bezpecnSji cht^ uloziti. 
Figiilus provdzd Komensk^ho az do Sar. Potoka, kamz jestS tdioz mSsice 
dorazili, ale 3. prosince vrdtil se do Polsky, maje pozflstal^ tarn rodin^ patrnd 
b^ti ochrancem, jakoi^ i pozdfiji o ni zprdvu ddvd. 

9. Kdyz Komensk]^ pfisel do Potoka, dvflr strojil se prdv6 do Sedmihrad 
na pfezimovdni. Zdddno tedy, aby Komensky vse o nastdvajici skole do po- 
drobna vylozil. A tu jal se ps^ti dflo *$kola pansofickd^ (Schola pansofica), 
kterou vSnoval Zikmundovi Rdkoczi, »jemuz jako nov6 vych^zejfcfmu zdfivdmu 
slunci kofiti se (minf ohied miti) pocali domdci i cizi, nic lee v^cf nejvyssich od 
nSho nefiekajfce; i poselstvfmi sv^mi jej krdlov^ a kmzata (jako knizecfch jiz 
zezel a pfibiizenstev fekance) poctivali*. 

V S^ros-Pataku Komensk]?^ doufal, ze idedly sv^ didaktick^ a pansofick^ 
spatfi uskuteiinSny, kdyz vse mSlo jiti po jeho vfili, na vse sb'bena pomoc 
dostateind, a nikdo mu v nicem nemSl pfekdzeti; proto jal se hned poddvati 
napfed ndkres toho rdje maudrosti, »aby zpflsob cel^ho toho svatdho pfedse- 
vzeti, pfivesti skolu tu v stav co nejlepsf, i knfzeti i jim, jef bud za fediteic 
nebo pomocniky dfla ustanovil, l^pe a plnSji na oci se postaviU. 

V 

10. ^Skola pansofickd^^^^ patrn^ ze dvou castf zalezi, obecne, theoretickc, 
a druhe zvlastnf, praktick^. Cdst prvni, obecnd, pocfnajic vykladem toho, co 
skola jest (»i dum i spolecnost, kdei^ k pozndni, rozum^nf, uzivanf v^i v kazdickem 
druhu umSnf lide cviceni byvajf«), pfechdzi hned k vyznacovdni skoly pansoficke; 
tu dokazuje se, proc vseckni lide a vsemu uciti se majf, »aby totiz vsickni 
k vSdcni, rozumenf a uzivdnf vseho praveho a dobr^ho (jehoz jest do nekonccna) 
do podrobna pfivedeni byli«. Po vykladu, ze takov^ skoly jsou mozn^ a snadnd, 
poddva se pfi nich fdd v6cf, osob, knih, mfsta, casu, pracf i odpocinku a rozvrh 
hodin vyucovacich. Cdst druhd ukazuje skutecny podrobn}^ pldn realn^ latinsk(5 
skoly sedmitfidni. K tomu pfiddno ctvero uvazovdnf o rozsahu, prosp^snosti, 
moznosti skoly pansoficke, zvlastS pak o torn, jak skolu takovou snadno zfiditi 
a opatriti pfcdevsfm silami domdcimi, uhersk^^mi. Pfipojen za dodavek pokus, 
jak listav Potocky promSniti v obec latinskou, cili jak Latium od Tibcry pfe- 
ni^sti k Bodrogu, v neinz by samym mluvemm latinsky mluviti naucili se vsickni. 



»" Ad. Sam Hartman nar. se v Praze dne 7 zdfi 1627. Byly mu tedy tfi m^sfce, 
kdyz otec jeho Adam, kazatel kaple Betlemsk^, dne 6. pros z vlasti vypovdzen. Kdyi pak se 
tajnS skr^val, matka se synd^kem dev£t mSsicfl v£znSni. Potom zv£d£vSi o choti, matka 
Hartmanova odeSla za nfm do Torun£, kde byl deskj^m kazatelem. Syn£6ek pak vzd^lav se 
V Toruni, studoval s podporou Komensk6ho dvfi I6ta ve FrankfurtS n. O., r. 1652 povoldn 
do LeSna k ctrkvi a ke Skole; byl polsky m kazatelem, r. 1653—56 rektorem gymnasia, 
po zmatcich od r. 1648 nyni novfi zfizen^ho, pozdftji opftt rektoroval r 1662—73. Jeda po 
tfcti do Anglie skonal v Rotterdam^ r. 1691. Chvdlen jako dobry fednik desk^, polskj' 
i nSmecky. 

«" Pfeklad jej{ od Fr. J. Zouhka vyddn p^fif Besedy Uditelsk^ v Praze r. 1876. 



192 

11. Na spise leckde patrn^ jest kvap skldddnf v cas piln^^ch pHprav k za- 
hdjenf nov^ch skol ; proto kusy nSkter^ jen zbSznS a neurditS jsou naznaSeny, 
podrobnSjsf jich provedeni odlozeno na tu chvili, az by vyssf tffdy mohly se 
otevfiti. K tomu Komensky naddl se pomoci hlavnfi knfz. Zikmunda, ktery 
od pocatku o jelio dfla pansofickd se zajfmal; proto iirCil mu (die v^novdnf) 
pf i zfizovdnf skoly troji lilohu : ] . aby nejjasnSjSi matku k tomu naklonil, aby 
pfi dfle svatdm, sfastn^ jiz podat^m, setrvala a povolala na pomoc i starsfho 
syna, bylo-li by tfeba, vojvodu Sedmihradsk^ho ; 2. zalfbf-li se mu tak velkdho 
dfla idea, aby opravdu pomyslil na opatfcni nutn^ch potfeb, zvldst^ staviva 
a dSlnikfl, a to bud domdcich nebo pfespolnich; 3. aby ustanovil nad Skolami 
dozorce (scholarchy), ktefi by vse ffdili a ze vseho poiet vyddvali sam^mu 
knizeti. 

1 2. Skolu pansofickou Komensky rozvrhl na sedm t?fd, kter<5 mlddez v sedmi 
letech m^Ia prostudovati. Za t^ch sedm let mWdez mdla ve vSem hfti vy- 
cvicena, co povahu lidskou zdokonaluje a ceho pobozni kresfan6 a moudff 
muzi nemaji postradati. Die knih, jichz hlavnfi mSlo se uzfvati, jmenovaly se 
tfi nizsi tffdy skoly pansofickd: 1. Vestibulum, 2. Janua, 3. Atrium. Krom^ 
veci a jazykfl v knihdch tSch obsazen>xh bylo v nich vyucovdno : ndbozenstvi^ 
krdsndmu psani, poctflm, mSfictvf a zpSvu. Tnda 4., v nfz poifnalo se u6iti 
jazyku i^eckemu, slouti mSla Philosophica, 5. tf. Logica, 6. tf. Politica, 7. tf. 
Theologica nebo Theosophica. Hry a t^locvik*'* byly do skoly zavedeny; hry 
dramatick(S byly schvdieny pro lepsf mysli povzbuzenf a vzpruienf, nem^ly 
vsak to byti hry pohansk^, nez hry k tomu pfipadn^, 6im mlddei v ktere 
th'dS hlavnS se zab]^vala. V pdt6 th'dS na pi^. mohl se pfedndseti zdpas Gram- 
matiky, Logiky a Metafysiky, koncici se tim, ze vsecky tfi sestersky se polibice 
shodnou se v tom, ktcrak v fisi moudrosti spolecn^ vsecko spravovati budou; 
do sest^ hodil se >Salomoun«, do sedm^ » Diogenes « a ^ David «. V kazd^ tffdS 
po st^nach mSly byti obrazy a napisy tomu pfimSfen^, 6emu ve skole se vy- 
ucovalo. Vyucovdno bylo rdno a odpoledne po tfech hodindch — odpoledne 
jist6 ne bez nesndzf z pfiCin dusevnfch i fysiclq^ch. Skola m^la svou samo- 
sprdvu po pfiklade republiky fimske: m^la konsula, praetora i sendt. Tolik 
o realndm zffzenf skoly pansofickd, vylozene v 2. 6asti svrchu jmenovan<5ho spisu. 

13. Na Komensk^ho pfisedsiho do Potoku ovsem lined nalehano, aby neod- 
kladal, nybrz mySldnky drive vysloven^ a v mysli jiz tolik let chovan^ uskutednil. 
Avsak Komensky, ac iasto pfipominal, ze umSnfm vychovatelskym & spfse 
vyufiovatelskym mnoho let se zanasi, ^^* ncchtSl prdv6 nynf se ukvapiti, n^brz 



"* K. Wassmannsdorf df v Deutsche Turnreitung (1872, i. 46, str. 372): Was thaten 
denn die beriihmten Schulmanner des deutschen Volkes in der ganzen Zeit der Kirchen- 
reformation bis auf Basedow (1774) fur die Leibesbildung der ihnen anvertrauten burger- 
lichen Schuljugend? Sehen wir von Comenius Turnbemiihungen fiir die Schule von Sdros- 
Patak in Ungarn ab: so lautet die Antwort: man fand in dem BegrifTe der Schule die 
Idee von Korperbildung nicht etc 

*" V »Agendfi«, kterou zaioiil hned po 8v6m pFfchodu, t. j. zvldStnfm seznamu t6ch 
v^ci, kter6 bylo pfi opravovdni fikoly Potock6 zfizovati, doklddd se svym pomocnfkQm 
(fediteli a u£itelfim ustavu), 2e pfi t£ch opravdch I. jim vyloif a dokdie dfivody, le to 



Tltnlnl rytina 
n^ch spisA didftktiok^cli", 



I 



193 

die sv^ho hesla postupem pfirozen]^m, bez ndsili na vficech konaneho po- 
stupovati, kde jednalo se o samostatn6 provedeni. Spise chystal v^ci pro novou 
skolu potfebn^; aby vsak pfece cinnost svou jaksi zahdjil, m^l 24. listop. 1650 
ve v6tsi sini skoly Potock^ fe& > vzdHdvdni viipu^ a ctyfi dni* potom dru- 
hou fee * O prospHnhn uiivdni nejhlavruijiiho ndstroje ku vsd^ldvdni vtipu, 

14. V prv^ feci Komensky novemu posluchadstvu takfka se pfedstavuje a 
pak vzdSldvani vtipfi vysvStluje hlavne na dvou ndrodech k sob6 pfirovnavanych, 
vzdfilan^m a nevzdSlan^m, a kterymi pomocmi obecn^mu vzd^ldvdnf hIavnS 
Ize slouziti. Obecny ten vyklad obraci pak na praktick]^ pfipad ukazuje, ze 
ani V ndrod^ jeho (moravskem) ani v madarsk^m posud dostatek vzdSldnf 
neni. Naznaciv, jak by se tedy k nSmii dosp^lo, povzbuzuje ku pomoci vedle 
knizete i jin6 muze vynikajici, bez jlchz pfisp^ni by liloze sv^ dostcLti nemohl. — 
V druh^ feci Komensky di, ze ohlizeje se po pffcSindch nedostatecn^ho pokroku 
v5d tu hlavnf u nich pfekdzku shleddvd, ze nemajf dosti knih, a kter^ majf, 
ze nejsou pfistupny, ze tak6 nev6di, jak fddnS jich uzfvati. Proto vyklddA 
adokazuje: I. *2e iekanci vzd^lanf knihy ceniti jest nad zlato a sth'bro, 2. ze 
mu stile jest knihy v rukou mfti, 3. a odtud vybranfijsiho vzdSldnf kvftky vy- 
birati, 2e tak^ t^chto odevsad snesenych pokladfl moudrosti u^fvdm nejkrds- 
n^jsfho nesmi b^ti nepovSdom.* 

2. 

Knihy latinsk^ pro Skolu Potockou. 

15. Mezitim Komensk]^ vsemi silami jiz pracoval o pfizpflsobenf sv^ch latin- 
sk^ch knih potfebdm Uhrfl, pon^vadz se jednalo pfedevsim o otevfenf prvnich 
tff nejniz§(ch tffd. Zejmena slechta dol^hala v td vSci na Komensk^ho, tak ze 
rozhodl se vydati pro studium latiny tak^ spis theoretick]^ kromS on^ch dfive 
pro u£enf latinske pfipravovan]^ch, Pfedbranf, Briny a S(n6, pfi nichz mu po- 
mihal Jan Tolnai a Jan Szolosi s nSkolika obratn^jsfmi studujicimi; take 

y 

opravu pfi dilech tSch konal mu St^pdn Benj, Szillagyi. Vydal totiz a listem 
ze dne 8. linora 1651 knfz. Zikmundovi v^noval spisek *0 nalezeni ke hbit^mu 
spisovatel^ laiifiskych dteni a jasnhnu rozum^ni cest^ snadn^, krdtk^ a la- 
hodni, 3 kale latinske ve tri tHdy rozdHeni^.^^'^ Do spisku toho Komensky 
pojal a strufin^ji a dokonaleji (jak sim di ve V^jecce moudr. § 50.) vyjidhl 



nutn6, II. naznad prostfedky, jak toho dosfci, III. posl6ze ukdie zpfisob prostfedkfi tSch 
sprdvnS uiivati. »A to vSe, die toho jak usoudim, 2e vice nel dvacetilet6 my§16nky a vy- 
nilezy vah vaSim potfeb^m pfizpQsobiti se i&ohou.« (0pp. Ill, 63.) — Tak6 v »Tisk. 2iv6« 
(§ 5.) doklddd, 2e se zab^vil vScmi didaktick]^mi od 30 let. — V >§kole pansof.« (0pp. Ill, 
52, De IV, 4) d{, 2e pozorovdnfm t£ch v&cf mnoh^m pfes 20 let konan^^m jsa opatfen a 
maje litku k torau z velk6 £isti uchystdnu doufi pomocf boif n£co prospdti v torn. 

"• Tato fefi vyddna v desk^m pfekladfi Fr. J. Zoubkovfi v Bes. U^it. 1873, C. 1—3. 
ona V t^mie listS 1874, £. 1—7. 

*^' Pfeklad tohoto spisku velmi p£kn6ho Fr. J. Zoubkfiv vyd. v Sasiopise »§kola a 
Zivot« r. 1874, o sobi r. 187;'). 

Fr. J. Zoubka i^ivot Jana Amoita Komenskdho. X3 



194 

to, CO V »MethodS jazykfl nejnovSjSf* polozil hi v kap. 11 — 13., cdstecnfi 
i 14 — 16., ac ovsem pozdfiji uzndval, co tu pro pacholata ke trojlet^mu spraco- 
vdnf urciil, ze sotva mysU jejich mfize bi^ti pochopeno; beztoho v rozprav6 
o studiu latiny k Vratislavsk^m jazyku tomu urcil ctyfi I^ta, nyn{ pak se- 
stoupil na tri die sv^ho vsude proveden^ho d61eni na tr^.^^® 

16. V kap. I. ukazuje se na cfl latinsk^ skoly trojtfidnf, jmenovitfi na pfed- 
nosti latiny, kter^muz jazyku jen z knih Ize se pfiuditi. »Klademe pak jazyku 
latinsk^mu a studiu, ktere nan naklddano b^ti md, ucel troji: Frwf, aby byl 
vtipu obzvldstnfm zpflsobem rozkosi a tudii k dalsfm studiim vdbidlem. Druhy, 
aby byl ucenosti v6cn^ clunkem a zndmosti vselijakych vSci vkapadlem nej- 
jist^jsim. Tfeti, aby byl moudr^ho a dinn^ho zivobyti i'edidlem a tudiz pfede- 
hrou ozdobnou.« Proto tfeba uiiti latinfi pfesn^ a ozdobne, cestou krdtkou a 
lahodnou. A jako pfi stavb6 budovy jsou tfi doby: kladenf zdkladfl, stavSnf 
st^n do stfechy, opatfenf domu svrsky a ozdobami, rovnSz v latinS napfed 
kldsti jest zdklady dosti rozs^le a pevne, totiz um^ti dobfe cisti a psAti, roz- 
umfiti slovfim, zvl. pflvodnim, a tato slova dobfe ohybati. Stavbu poloilfs, 
»kdyz ve vsech odvozen^^ch a slozen^ch slov zpfisobech a v jich pfirozen3^m 
smyslem k vficem pfiklddinf zrucnosti dosdhnes«. Tfeti stupen budou ozdoby 
ke skldddnf feii kvStnate, lahodn^ jadrn^. 

Toho se dosdhne jeho knfzkami, vedoucfmi ke ctenf sam^ch spisovatelu 
(kap. II.), jichz licel jednotlivfi se ukazuje. Ovsem pak bude knfzek t6ch novo- 
didaktick]^ch lahodn^m zpflsobem uzivati. A to vyklddd se velmi jasnS ostat- 
kem nevelk^ho spisku, s nfmz Komensky die sv^ho zpfisobu rychle psdti asi 
velmi brzy byl hotov. 

17. JeStS t6hoi m&ice (13. linora 1651) otevfena Vestibulka^ v niz ucitelem 
byti m61 Stipdn Tolnai, Jemu tak^ Komensky vSnuje pfedmluvu k »prvnimu 
ddu vzdfildni skolsk^ho, P/rdbrani, v^cf a jazykft zdklady rozklddajidmu*, 
V n^mz ddva mu ndvod, jak spisku toho uzfvati. Za cil Skoly jeho stavf »pfi- 
pravovati novdcky v latinS ku BrdnS a ji ke vstupu do SinS latiny takovemu, 
aby prdvS toto studium latiny stastnSjsimu dokondnf veskereho b^hu studi{ 
moudrosti mocnS slouzilo.«^^® 

18. Samo ^Pfcdbrani< zdlezi tez ze ti^ ddsti: 1. cdst obsahuje p6t set vSt, 
z nichz prvnich 40 zahrnuje pozvdnf k nastdvajfcf prdci (uvod), 41 — 284 obsahuje 
strucn^ rozdSlenf a vypocitdvdni vScf (jm. podstatnd), 286—366 zpflsoby v5ci 
(vlastnosti, jm. pfidavnd), 367 zmfnky o v^cech (zajmena), 368 — 466 pohyby 
v6ci (d^je, slovesa), 467 — 475 zpflsoby d^jfl (prfslovce), 476 — 486 okolnosti 
v^ci a dSjfl (pfedlozky), 487 — 494 spojeni vhck a dejfl (spojky\ 495 a 496 uhrny 
veci a dSju (citoslovce), 497 — 500 kolikost vScf a dSjfl (cislovky). 2. £dst obsa- 
huje >zdklady grammatick^^^ struJnou* lat. mluvnidku jen pravideln^^ch slov, 



'" Snad jej k tomu svcdl i Opalinski svym gymnasietn Sirakovsk^m, pfi £emi Ko- 
mensky spolupAsobil, umlouvaje se o p1in£ s rektorem k nftmu do LeSna poslan^m. 

•*• VSecky tyto pfedmluvy a pfipomenuti o uifv^nf jednotliv^ch Cistf, jakol i ukizky 
textA sam^ch vyd. v £esk6m pfekladi Jos Smahy v II. dile Sebr. spisfl vychovatelsk3^ch 
J. A. Kom. (Bayerovy Bibl. paed. klass. dflo IV.) 



195 

k tomu pfipojen za 3. 6dst seznam slav, ve vftdch 1. &lsti se vyskytujfcfch, 
tedy zdklad latinskeho slovnikiL Pfipojen ndvod pro ucitele. 

19. Pfi otevfeni teto tffdy Komensky op6t mel feC >Ckudlu methody pravi^, 
Di tu, ze by si pi^dl, nez by skola se otevfela, aby knihy pro ni urcen^ jiz 
byly tak^ vytistfiny, protoze vsak to nemozno, ze tedy tiida otvfrd se bez toho. 
Vlastni podnfit k v^kladu bere si z b^jky o lab)rrinthu a niti AriadninS ; laby- 
rinthcm jest mu zivot, tolika nesndzemi zabaveny, ze nikdo se z nSho vyba- 
viti nemflze, lee zvldstnf opatmosti ; zvldst6 pak sprdvcfim svStski^m mnoh^ se 
nesndze vyskytuji. Ve skole rovn^z jako v jin^^ch oborech namftajf se nescfsln^ 
labyrinthy, z nichz vyv^sti mflze toliko jednostejnost methody pfi vsech vMdch, 
cimz obtize jednou pfekonane na vzdy budou odstranSny. NSkter^ strdnky t^ 
methody blize pak se vyklddaji. 

2C). Po t^to feci Komenskeho hned ndsledovalo prohldsenf o otevfeni tffdy 
prv6, do niz se pfihldsilo 113 zak&. U6itel, aby dosdhl cfle svrchu vytSen^ho, 
m51 s zaky projiti tSmito sedmi stupni: 1. nauSiti je pfesnS cisti latinsky, jak 
vSci psane, tak tistSne, a to bez vdznub'; 2. vyslovovati vse sprdvnS a clenit^, 
bez ruseni pnzvuku a pohlcovanf pismen ; 3. psdti take rukou hbitou a pfsmeny 
pokud moznd krdsn^mi, nezkfiven^mi, v sebe nezapleten^^mi, nybrz odevsad 
patrnymi a Stiteln^mi. (A takovd protoze tvd pfsmena jsou, proto tak^ tebe 
k tomu jsme vyvolili, abys mnoh^ ucinil sobd podobn^mi.) 4. nauciti je zpa- 
mSti kofenflm jaz. lat., jimz by sprdvnS bylo porozumfino a sprdvnS k vScem 
sv]^m byly obraceny ; 5. pf iuciti je slovflm matefskym, jim se rovnajfdm, jez rovnez 
obraceti jest sprdvnfi jednak k slovflm latinsk^m, jednak k vScem samym ; 6. sklo- 
novati a casovati vsecka slova pravidelnd spravnS; 7. a pon^vadz jsme chtSli, aby 
knfzky tffdn^ tak byly zfizeny, aby v sob$ obsahovaly jddro encyklopaedie 
a vkapovaly je ponendlilu a povolnfi, postarati se bylo ucitelflm, aby na vlas po- 
stizeny byly rozumem a pamSti jako abeceda. 

21. Dne 14. bfezna 1651 otevfena tfida druhd, Janudlka, vniz ucitelem byl 
Pavel Kapossi. Jemu Komensky vSnuje pfedmluvu k druhd cdsti »vzd61dni 
skolsk^ho, Brdni, v6d a jazykfl stavbu vnSjsf vyklddajfcf*; v teto pfedmluvS 
poukazuje mu k ucelflm skoly, jakoz i naznacuje, proc v tom prdvS pofddku po- 
lozil cdsti knihy, teto tfidS urcen^, Brdny. Dfive totiz mfil v celo polozeny text, 
po nSm slovnfk slova textu vykMdajfci a na konec mluvnici pravidla rozklddajici ; 
nyni vsak ze zmSnil pofddek, davaje napfed slov latinsk^ch, z kofenfl svych vy- 
chdzejicfch, les (slovnfk), pak ukazuje dilnu, ktcrak les ten kaceti i dfeva tcsati 
a hraniti (mluvnici), pak teprve poddvd vypravovdnf vto' obecn^, sestrojend ze 
vsech slov latinsk^ch fddn6 sesnovan^ch (text). I vykldda pffciny tohoto no- 
vdho pofddku. 

22. Slovnfk, kten^ tu Komensk]^ polozil v celo »Brany<, jest die vlastnfch jcho 
slov kratsf, svStlejsf a plynnSjsf, nez starsi latinskon(5mecky, vyd. v LesnS 1050, a 
to tfm, ze 1. rozvedeny tu toliko latinskd kofeny a rozsffeny v pffpadnd ratolesti; 
cizf slova, kterd pozdSji se pfimisila k latinskym, pfi tom odmisena a zahrnuta 
tepr\'e v doplnku slovnfku janudlnfho (0pp. Ill, 404 — 424); 2. ani slov latinskych 
s pffslusnymi v^znamy neprobiral do nejv6tsfch podrobnosti, spokojuje se jen 
obecnSjsfmi, kterd smysl kofene v sob6 podrzujf, az by zdkflm z historic \hc\ bylo 

13* 



lf*6 

patrno, ve kterem v^znamu odbornici toho neb onoho slova uzfvaji; 3. znaky 
rod&v a deklinacf ph jm^nech, pfi slovesech konjugacf a hlavnich (zikladnich) dasfl 
vynechdny, protoze se to vylozilo v slovnffiku ku Pfeddomf, a nikdo nem*i vchd- 
zeti do t^ tndy, kdo ho neni povMom. Etymologic slov (kofenfl) odtud odiozena 
do vyssi tffdy k poidtkdm reitiny. — Slovnik ma pf istup, pak sestaven pofddkem 
abecednfm. Ndsleduje mluvnice, v niz Komensky pfidriuje se hlavn^ Gerh. 
Vossia; jinak sestavena t^z hlavnfi po otdzkdch a odpovSdech, Teprve na mfsto 
tfeti Komensky stavi vlastni text Brdny, pfed nSjz polozen soustavn^ pfehled 
t^to cdsti. Od prvni Brdny z r. 1631 tato novS spracovand Brdna lisi se tou m6- 
rou, ze i pfirovndni obou jen povsechn^ bylo by nesnadn^. <^ — 

23. Pfi otevfenf t^to tfidy Komensky op6t m^l i'ei * prospHnosti sprdv- 
n^ho pojmenavdnl vhi^.^^^ V ni snazf se uk^ati, ze sprAvn6 pojmenov^ini v6cf 
ku vsemu vzd^Idnf netoliko cestou z dali vedoucf, ale zcela otevfenou branou 
pfimo vpoustSjfcf jest. 

24. Posleze tffda III. z latinski^ch otevfena 10. ledna 1652, pro niz Komensk]^ 
chystal >vzd^ldni skolsk^ho cdst tfeti, Siniy vScf a jazykflv ozdoby vyklidajfd.* 
Sprdvcem t^to tfidy byti mSl Jan Etzedius^ jemui v^novdna pfedmluva k t^to 
cdsti. V nf vyklddA mu jeho lilohu, ze md studium latinskeho jazyka dokonati 
a chovaneckflm cist^ latiny byti otcem. Cdstka tato latinskeho vzd^ldvdnf 
rovnSz sklddati se m61a z tychz dflfl, vsak pocind mluvnici, kde jednd se lilavn^ 
o slohu, a to o pozadavcich dobr^ho slohu, o vyznamech slov pfenesen^ch, 
obrazn]^ch, o figurdch, posI^ze jak slohu tim zpflsobem sestaven^ho uzfvati. 
Atrium samo pojedndvd skoro o tychz vScech jako Janua, vsak slohem zcela 
jinym, kv^tnat^m, leckde i basnick^^m; pfi tom i odborn]^ch vj^razfl velmi 6asto 
uzfvdno, cim2 obtizf slohovych pro zdky nedospfel^ asi mSrou nemalou pfi- 
bi^valo. **' Slovnik cist6 latinsk^, ktery m61 b^ti tu pfipojen a obsahovati proti 
v]^razflm kazd^ vSci prostym a jednoduch^^m obraty pfenesen^, bisnick^, tu 
tehda nepfiddn. 

25. Slovnik tento pouze latinsk]^ Komensky sestavoval teprve r. 1653 a 1654; 
tiskem vysel teprve v AmsterodamS r. 1657. Pouze latinsky byl, aby ucitel 
vSd^l, ze neni mu jiz ciniti s jazykem domdcfm a 2e tedy ho netfeba ani ve 
skole uzivati. »Nikoli ze bych si stdle nepfcil,« podotykd.o tom Komensk]^, 
»celio drive jsem si pfdl, aby stejnou bedlivosti jazyky ndrodni se vzdSUvaly, 



**' Tato, jako2 i pfedch^ejici fed tak6 pfeloiena do £eStiny od Pr. ). Zoabka, a to 
»Chvdla meth. prav6< ve Skole a 2ivot£ 1873, d. 1., tPro8piSnost« v BesedS U£itelsk6, 
1872, t. 47. 

'*' Komensk]^ naddl se prvotnft, 2e tuto £dst pro pokro£ilejSi latinife sestavf 
D, Vechner^ kter^ se k tomu dlouho chystal; kdyi vSak Vechner oddal se povoUni du- 
chovnfmu a z&stal na pouh6m pUnft celku a ukdzkdch, ovSem nezbylo mu neili sdm 
se o to pokusiti, zvldSt6 kdyi m£l ]\i rozvrh a pfipravy dlouhou dobu vykondny. 2e pak 
tato ddst nedrif rovnou vdhu s pfedchdzejicimi, rozumf se pfi patrn^ obti2i pfedmdtu 
samo sebou. Posuzuje pak v AmsterodamS sv6 spisy didaktick^ zvUStS v tomto dde shle- 
dai, ie pro chlapce bylo by velmi obti2n6 s tak rozsdhl^m mnoistvim slov a pfedmitQ 
zdpasiti, pro£e2 spisy ty poklddd hlavnS za vhodn6 k opakoviini tomu, kdo v jazyce latin- 
sk6m jii jest pokrodil^f^, aby se pfesviddil, pokud Utku vdcnou i jazykovou je§t£ ovlidd. 
(Vdjefka moudr.) 



197 

aby talc svfij domaci kazdy mel za vfldce do jazyka latinskeho, nybrz protoze 
ve vasem jazyce toho (provedenf totiz jaz. okrdsleneho) vykonati nemohii, a vy, 
jak vidim, posiid jste tu pHli^ vdhavi, Mimo to [)omysleti jsem pocal, ze by 
latinsk^mu pohodlnc vedcnfm vSci vyucovati a uciti se mohlo, jen kdyz by 
kazdy ndrod do v6ci a jazyka latinskeho vnitfnfch prostorft pfistup si zjednal 
(maje sprdvn^ napfed postavene Pfeddomi a slovnik kii Brdn^); ostatni v^ci 
zajiste ne nerady budou nasledovati.« (Opp. Ill, 453.) 

PonSvadz pak zici tfidy tfeti s dostatek jiz vladii jazykem latinskym a 
znali tak6 ze slovnika ku Bran6 potfebnd slova, Komensky tuto cast pocfna 
hned mluvnici, tedy 6dsti formalnou, a vede zdky pffmo tarn, kde by pocal i 
seznavati, cim sloh kvStnat^ a obrazn^ lisi se od prosteho. Ale i jinak die 
mfnSni jeho mluvnice ukazujic cestu, jednotlive zdklady a pi^iklady, nikoli dila 
souvisld, pfedchdzeti by mela pi^ed souvisl^^m textem kromS tarn, kde slabosti 
mlddeze jest hovSti. 

26. Nebyl vsak cfl » Atria* toliko lepSi pozndnf jazyka latinskeho, nebo snad 
bohatost v^razfl, n^brz »lepsi, plnejsi a libejsf vSci samych vyjddfenf*. Ucitel 
sim mSj tedy vzdSldnf encyklopaedicke, aby pro jednu vec nevAzly jin^. Rle- 
thody uzivej tuto analytick^ a genetick^, piirovndvaje Brdnu k Sini krok za 
krokem, aby zdci pokazd^ vyhledali, jak^ ozdoby bylo uzito die grammatiky. 
A kdyz pak kazdou v Atrii polozenou periodu ozdoby tarn pfidane zbavi a 
znovu okrdSlf a to zpflsobem jak sirsim tak uzsim, jakd tu hojnost cviceni! 
A Komenslr^ tdze se tu: »Zdai posud do nesnadnosti nasi methody, jako by 
pro dStsk^ mysli nebyla pfimSfena, si budete stSiovati ? Vzdyt se toto nepo- 
ddvA chlapcflm, n^brz jinocham. Aniz chlapce pfi dStsk]^ch vScech vzdy drzeti, 
ale k muzsk^in pozv^dati musime. Tvrdim vsak, a uznajf, kdoz o tSchto ta- 
kov^ch vScech souditi mohou, ze methoda nase chlapeckym vskutku pfizpfl- 
sobena jest myslfm, budou-li muzov^, kten po stupnich jiti a mezer se vystnhati 
budou chtiti. Avsak nebyly-li polozeny zdklady, nebo nepofddnS polozeny, sp^- 
chati k vrcholku nebo ve stfed stavby se vi^ftiti bez fddu a probirati to jen 
letnio a povrchn6 a mimochodem, nemflze neukazati mezer, pokrok pak neza- 
drzeti nebo nevylouciti upln6.« 

27. T6z otevfeni teto trfdy Komensky pozdravil zvldstni reef, > uhlazcfUm 
iihlazenosti -^iUvdni^. I chce v t^ feci: 1. porouceti uhlazenosti vseho druhu, 
zvlaste pak mysli a jazyka, tvoru nejuhlazen^jsfmu, clovSku. 2. Ukazati, ve 
kterych vScech vsecken druh uhlazenosti zalezi, jmenovitS pak feii a jazyka. 
3. Raditi pfftomn^^m osobdm z toho ndroda, v t^ skole, v t6 tfid^, kterou 
otviraji, aby vzdSldvati k uhlazenosti mysli, jazyky a vsecky ciny pfi pfflezitosti 
nevdhali, jestlize se ji nebude jiz jim nedostdvati skrze dobrotu a moudrost 
bozi, nejkrdsnSji vse vsim rozklddajid a urcujCci. 

28. Tak^ Komensk]^, zejm^na pro zAky vyssich stupnfi, za dfllezite pokladal, 
aby sklddali si dennfky a jich uifvali, protoze v nich mSli sbirky vyznamnych 
v6t a prflpovfidi, jez ovsem \.€i. mSi zndti z pameti. O torn pak, jak bedliv je 
kdo tdto sbfrky a zdroven jak chova v pamSti jeji obsah, bylo Ize pfesv^dciti 
se hrou: At se udSld dvaadvacet listkft die poctu pismen v abecede; ty se 
rozdaji mezi hrajfci a na sv^ pismeno at kazd^ pronese ver§ nebo prfipovidku, 



198 

ale pokazde jinou, az posleze se pfiznd, ze jiz nizddn^ nevi: ten pak at od- 
stoupf a ostatnf af hraj{ tak dlouho, az jeden mezi nimi zvit^zi. 

Patrno z t^to hry, ze takovdto Diaria zalozena b^^ti mSla po abecedS, jakoz 
i nov6 nSkterd sbirky toho druhu posud se zaklddajf. 

29. Dozor nad provddSnlm vyucovdni naznacen^ho Komensky ponechAval si 
sdm, ochoten jsa vzdy uiiteli poraditi a nechtSje byti toliko spisovatelem, ale 
i vykonavatelem, chtSje i ve tfiddch sam^ch podporovati ucitele, kde by v nove 
methods jeStS dosti se nevyznal. Jen by si pf^l, aby ndstroje vSecky pro skoly 
ty CO nejdfive mfili pfipraveny (III, 453). 

30. Ze knihy k slavnostnimu otevfenf jednotliv^ch tfid nebyly jestfi tisteny a 
pohotovS, Komensk^ velmi zelel, ale ponSvadz se na nfiho nal^halo a tiskare 
nebylo na snadS, uchystal je nejprve aspon pro ucitele, jak v pfedmluv^ch 
vyklddd. 

Pro ucitele tffdy prvS zejmSna vdznS pomyslel otevffti ikolu rajskoUy kde 
by nebylo jin6 prdce nez hrdti si s zdcky, jako Biih iinil v r^ji se svym idkem, 
vlastnS tak^ nemluvnfitem skoro, Adamem, ukazuje mu sve v6ci novS stvofene a 
ddvaje mu je jmenovati. Mfnil totiz Komenski^ prvnf dfl svS nauky latinske 
ozdobiti pfimfifen^mi obrdzky die skutecnosti, aby mysl 2dk& jednak sndze zf- 
skal, jednak urcitSjsf pojmy vSci jim zjednal. TakS pocal jiz limysl ten provd- 
dSti, ale nezdafil se, ano nebylo na snad£ umSlcfi. Proto doklddd, ze bude 
povinnosti uditele tffdy prv^ tento nedostatek nahraditi vlastnf p^cf, totii bedli- 
v^^m v]^kladem slov a ukazovdnfm vSci, kterS slova ta znamenajf. »Nebof vfici a 
slov soubSznS a ildnkovanS pozndni jest ono hlubokS tajemstvf methody, jimz 
t6kav6 povahou svou mysli ziskati a k jddrfim vfici a smyslfl pfivesti zam^slime.* 
Proto pfidal vedle ndzvoslovi latinskSho takS madarsk^, a to hned pred text 
Pfeddomi, aby zdci na n6 nejprve pfipadli a tak vScmi zndm^mi vedeni byli 
k nezndm]^m. Vyslovena tu prvnf myslSnka obrdzkovdho ndvodu ku pozndnf 
v6cf, jejz Komensk^ je§t6 v Potoku sestavil, av§ak teprv po iJtyfech letech 
vydal. Byl to slavn^ pozdSji a hojnS vyddvan^ »Orbis pictus«. 

3. 
Pccc o povznesenf horlivosti skolske v Uhffch. 

31. Pfehl6dneme-li tuto Komensk^ho cinnost hned na pocdtku jeho pobytu 
V Uhrdch, jest ndm se podiviti, kolik dovedl za jedin^ rok pfepracovati, byt 
i pomocf jin^ch pracovnfkflv, a maje mnoho z tSch vScf pfipravenj^ch. Jest 
zfejma odtud jeho Idska k mlAdezi a snaha Uhrflm prospSti, kterou vyslovil 
jiz V prvnf sv^ fefi (v listopadu 1650), s ndboznym zdpalem vybfzeje, prose, za- 
pfisdhaje Uhry, aby peilivi byli sv^ho vzdSIdvdnL Bohuzel s jeho snahou a horli- 
vostf stejni^m krokem nenesl se vysledek a pfiiinSni ani jeho zdkflv ani ucitel&v. 
Mfsto chtiv^ch zdkflv a ochotn^^ch uiitelfl narazil na polena a spalky, ano i na 
liklady zlomyslnS, jimiz snaha a methoda jeho v nivefi a v posmech mSla byti 
uvedena. Dal tedy otisknouti knfzky Desideria Erasma a Joachitna Fortia 



199 

Ringelberga^^'^ »De ratione studii* (o zpflsobu studii), z nichz tato od Ko- 
mensk^ho zlatou nazvana, a rozdal je mezi z4ky a ucitele; bohuzel ani tento 
prostfedek nehnul nehybnosti jeho posluchacfi. Proto sepsal sani pro skoly a 
osoby uherskc spisek » Fortius obzivly^ H Jak Icnivost se ^kol vypuditi^, kde 
V uvodS stSzuje si, ze vyddnf »zlaf^ knizky« Fortiovy jinde s povdSkem pfi- 
jato, zde vsak ze hluboke vsude neustalo ticho. 

32. Do t^to netecnosti tak^ pozd^ji Komensk]^ trpce si st^zoval. Tak v feci 
na rozloucenou (dne 2. cervna 1654) zddd Uhrflv pfedevsim, »abyste cil me- 
thody nasf (u vis poprv^ vefejnS zaveden^) l^pe pozorovati, dftstojnSji vdziti a 
piisn^ji provddSti pocali*. A cfl ten nezdlezi toliko na vScech vnSjsich, pohrd- 
vani si latinsk^mi literkami, poznanf vSci nebo vnSjsf uhlazenosti mravfl, nez 
cflem vlastnim jest k pln^mu a pevnemu, jasn^mu a rozd^len^mu v6ci pozndnf 
hodn^^ch sezneinf, kondnf hodn;^ch obratnosti, sdSleni hodnych v}^mluvnosti 
mocn6 pohnouti. A k ucitelflm void: >Vds pak, nebe tohoto sv^tla, profes- 
sofi a ucitele skoly, ne m^nS paliz ono apostolovo : Vizte, abyste neztratili atd. 
Vizte, prosim vds, abyste nepozbyli methody prav^l pilnosti, svornosti mysli!***^ 

Jasn^jsi doklad tfechto obtizi jest z r. 1656, kde stfizuje si o v^sledcich 
sve snahy v Potoce:*** »Ukdzalo pak se zdhy, ze tuzeb sv]^ch vrcholu ne- 
dojdeme, pro pfttiny, jez l^pe zasth'ti jest mlienim. Vid61 jsem, ze pro obecne 
studium sotva jest tu mfsto, kde takfka vsickni kuse rozumSjf, snazf se a cini, 
kde vlddne netrpSlivost doltihajid, aby rada byla pfendhlena, nikoli aby uzrdla. 
Take pfimSsuje se fevnivost tSch, kdoz, jakoz ochotni jsou klan^ti se modlam 
Jovovi a Merkuriovi, tak odhodldni jsou kamenovati Pavla a Barnabase, jak- 
mile zpozorujf, ze jsou lid^, nikoli modly. Posleze ze nesnadno jest usilovati 
o v^z pfevysokou, kde na slusne zdkladav polozenf poti^ebn^ prostfedky ne- 
stacujf.* 

33. Spisek Komenskdho o lenivosti^ pocinaje v^kladem o nedbanlivosti a 
bezstarostnosti pi^i pokroku vtibec, ukazuje nejen ucitelflm a zdkum potfebu bedli- 
vosti, ale upozorfiuje i na soucinnost skoly a rodiny k stejnemu cfli vzdSIdnf. 
Ke konci doklad zvlastS dfllezit}^ o spisovatelov6 snaze (§ 73) : »Jestlize nS- 
komu moje v tSch v6cech horlivost se nelfbf, ten neznd, jakd jest moc lasky, 
kterd nevdhd nSkoho, i za vlasy ho uchopic, z plamene neb vfru vytahnouti, 
i kdyby se sluzba prokdzana v tu chvili nelibila. Rozpomeiime se, prosim, ze 
my lide jsme, zrozeni k lidskosti, nikoli k divokosti. Nikdo tedy nezuf, kdyz 
nyni o to jde, jak by zlidn^no mohlo b^ti vsecko « 

;54. Pro mlddez Potockou dfllezit byl jestS jiny spisek Komenskeho, totiz 
^Pravidla mravti, ve prosp^ch mladeie sebrand 16ta 1653«. V nich spisovatel 
za heslo si bera Senekflv vyrok, ze mravfim pfed moudrosti jest uciti, ddva 



'** Joachim Sterck (Fortius) van Ringelbergh vychov^n pfi dvofe cis Maxmlliana I , 
u£il pozddji thi filosofii a mathematice na rozlidn^^ch mfstech, jak s^m pravf (viz jeho 
vyrok ve sp. »Jak lenivost ze Skol vypuditi«, § 27), den co den v dvandcti hodindch, a 
mimo ty hodiny fednfval jednou bucf o Bohu neb o svStS, neb o jin^^ch otdzkdch pro 
cvik. iW asi r. 1499—1536. 

•'«=» 0pp. did. Ill, si. 1047 a 1048. 

^•' 0pp. did. Ill, 736. 



200 

ndvod netoliko k chovAni ve skole, n^^brz i mimo skolu, jak svSdcf ndpisy 
kapitol: 1. O mravich vflbec, 11. o vzezfeni i cel^ho t^la posunu a zpflsobu, 
III. jak chovati se v potfebdch pfirozen^ch, IV. o hied^nf a odfvdni tela, 
V. o chfizi, VI. o feci, VII. mravy rannf, VIII. mravy ve skole, IX. k uciteli, 
X. k spoluzikflm, XI. v obcovdnf s ky-mkoli, XII. v chrdm^, XIII. pfi stole, 
XIV. po obM5, XV. pfi hfe a zdbavS, XVI. mravy vecemf. 

35. Pro skolu potockou v^hradnS ur6eny byly tak^ t^hoz nebo ndsledujfcfho 
roku v Potoce sepsan^ ale teprve v sebran^ch spisech vytistfin^ *Zdkony 
^koly dobif'e spoMdan^*^ any pfi Skole potock6 obecn^ho pfijetf nedoSly. Ty- 
kaji pak se tyto zikony: 1. vSci §kolsk^ch a tfich, kter6 ve skole dSlati se 
majf, 2. osob, kter^ je konati majf, 3. p^ky obou, jei jest kdzeii. 

Komensk^ ve vyddni Amsterodamsk^m pfiddvd, ie je proto pfipojil, 
»aby, jestli v nich co dobr^ho, nezahynulo, skola pak Potockd, kdyby snad 
nekdy mfilo na ni pfijfti dobr^ho fddu rozvikldnf, aby m51a tu ukazovatele, 
jak by snadnSji na pravou cestu bylo se navrdtiti, aniz budeme jin^m ne- 
pfdti, jestliie i jim sepsdnf nase bude mod pfin^sti n^jaky prospSch*."** 

36. Oba tyto poslednf spisy mfily pro Madary vj^znam kulturnf, prdv6 tak 
jako prvnf stupefi latiny, pfizpftsoben^ k jazyku madarskemu, poukdzal na 
dftle2itost jazyka ndrodniho jako pfirozen^ho podkladu vzdfildnf latinsk^ho. 
Ze tim i pfirozend Idska k jazyku matefsk^mu a jeho pSstovdnf mfela byti 
vzbuzena, an Komensk]^ na n6m stavSl to, co potud za pfednf vgc vzdSlanosti 
u Madar& bylo pokldddno, totiz znalost latiny, rozumf se samo sebou; ano 
Komensk^ byl prvnf, kter^ jazyku madarskemu i nejblii§f pffbuzenstvo vy- 
hledal, upozorniv na pfirozenou bUzkost madarStiny a jazyka cudsk^ho.*** 

37. Komensk]^ sp^chal do Uher s nejlepsimi nad^jemi v p\n^ zdar, anat mu 
V praclch jeho ponechana tak velikd volnost, it, nemSl b^ti v t^ pficinfi nikym 
obmezovdn, podpory pak zvldstS od knfi^ete Zikmunda nadil se takov6, jakd 
mu nikdy pfed tfm nebyla slibovdna. Bohui^el nebylo mu zde bojovati toliko 
s nevSdomostf svfifencfl, jak idkfl, tak ucitelfl, ale i s nepffznf osudu a ne- 
pfiznf lidskou. 

Knfze Zikmund Rdkoczi vstoupil v snatek v cervnu r. 1651, ale jiz dne 
28. zafi zesnula jeho chof, a je§t6 t^hoz roku se dovfddme, ze Komensk^ 
cht^l se vrdtiti do LeSna. Opravy jeho skolsk^, jez zamyslel, nedosly patrnS 
souhlasu hlavnS u tSch, kdoz drzeli se starych fddfl, a knize Zikmund po- 
mySleje na snatek a brzy potom op^t zbaven byv choti, mdlo asi mSl my- 



*** VSecky ty tfi spisky vyfily v £esk6m pfekl. Fr. J. Zoubka mezi Drobn^jfifmi spisy 
J. A. Komensk6ho, v Praze 1876. 

**• J. G. von Eckhart in Commentario de rebus Franciae orientalis, 1729, torn. II, 
fol. 487. to dokazuje. 

it. vfiak pfi torn Komensk^ neuatdval pom^Sleti tak6 na vzdildvdnf svdho jazyka £e- 
sk6ho, patrno jest tak^ z okolnosti, 2e mu zde pomahal Matous Michalovid ze Se£enu (nitr.), 
doporu£en jsa od rektora pfeSovsk6ho Jana Matheida, po pfll druhdho 16ta pfepisovati ruko- 
pisy, kterouito pracf znamenitS prosp£l v liternfm umSnf, zvldSt^ ve spisovni 6e§tin£; 
patrno to z ndvodu, jejf pak MichaIovi£ sepaal pro Slov^ky, jak by se vpravili v jazyk 
spisovnj^. (SvfitlonoS Cesk^, cestu do deStiny ukazujici. Viz Jos. JireCek, RukovSf, II, 28.) 



201 

slenek na reformy Komensk]^m zavdd^nd Avsak vlastnftio zivota mladistveho 
knizete jiz bylo na m^le ; jest^ truchle o mladistvou chot sain upadl v tSikou 
nemoc a zesnul dne 4. linora 1652. 

Jak limrtf to pflsobilo na Komensk^ho, jeho2 nadSje tim z velk^ casti 
byly pochovAny, dovideime se jeStfi z pfedmluvy ku pokracovdnf v pracfch 
skolskych Potock]^ch (O pfekdzkdch studia pansofickeho, 0pp. Ill, 736), kde 
df, jakoz to nebylo pouze jeho vlastnfm presvfidcenim, ale i spolu s ni'm mnozi 
pfdtele, soused^ i vzdalenf chovali sladkou nadSji, ze knize Zikmund k vecem 
velik^m je zrozen a osudem ku blahu narodft v urcen : tak ze truchli netoliko 
on nad touto ztrdtou, ale podet uiastnlkfi v tomto 2alu ze jest nekonecny, 
zvlA§t£ ie to jsou vsickni moudn posuzovatel^ svSta, ktefi v6d{, ze povahy 
takove jen zndka se rodf a jen s obecnou ujmou na zmar pfichdzejf. 

38. Jak^ bylo postavenf Komenskeho pfi dvofe Potock^m, ze tu nenedo- 
stdvalo se protivnfkflv a zdvistnfkfl, patrno i z toho, ie ani na pohfeb knfzete 
nebyl pozvin a nemohl se tu sejiti s knfzetem Jifim, jehoz potud neznal. 
A pfece vytrval i potom v Potoce, kdyz nad£je na zfizenf lipln^ skoly vse- 
vSdnd po smrti knfiete Zikmunda poklesly, ba odporem nSkter^ch muzft po- 
nendhlu zcela byly zavaleny, a kdyz skola trojtfidni jiz dosti zddrnS prospfvala, 
majfc tak^ sama ony ziklady vsevSdn^, jez Komensk^ v uSebn^ jeji knihy 
vlozil. Snad pflsobily k rozhodnuti Komenskeho i pffmluvy knfizny-vdovy a 
knizete Jiffho, jeni o v6c skolskou pozd^ji take pocal se zajimati a ke Ko- 
menskemu i zvlistnfho vyjednavatele poslal. 

39. Dokonav tedy r. 1653 knihy skolsk^ a ty, jez byl jedinS pro Uhry se- 
psal, Komensk^ stdle myslil jen na to, jak by ucenf a v^sledek studia latinsk^ho 
pozvedl a zpffjemnil. Zvldst^ snahy jeho pansofick^ nedosahovaly v Uhfich 
takoveho ocenSnf, jak^ho si zddal, a pfece tato strdnka zddla se mu b]^ti nej- 
dfllezit6j§{. Ne2 jak jf pomoci v zemi mdlo vzddlan^, kde ani femesla vsecka 
nebyla dosti zndma, tfm m^nS aby pojem o veSkerenstvu zde byl na snadS! 
I nezb^alo, ne2 opSt u6initi, co se jiz i jinde osv5d6ilo, sdhnouti k ndzoru 
smysln^mu a jfm opatfiti »v§ech zdkladnfch na sv6t6 v6c( a v zivotS 6infi po- 
jmenovdni, to pak pomocf obrdzkfl pfedv6sti smyslfim mlddeze* ; tak povstala 
kniha Komenskeho vedle Brdny jazykfl nejrozsffenSjsi, >Sv^/ smyslnych vhi 
namalavany*, kterdzto nevelikd kniha mSIa b^ti objasnSnim a doplnkem Pfed- 
domi a Brany jazykfl. Bohu2el dflo to v Uhfich pocate nebylo tu vyddno, 
nybri zasldno do Norimberka, kde teprve po ctyfech letech spatfilo svStlo sv^ta. 

40. L^pe se vedlo jin^mu dflu, pofidtkem r. 1654 podniknut^mu a bShem 
nekolika mdlo m&fcflv i dokonan^mu, totiz divadl^tn ikolskym, 

Jako totiz pfi jinych Skoldch, i jesuitsk^ch, v XVI. stol. hry divadelni od 
zdkG pfed shromdzdfin^m obecenstvem provozovane pokldddny byly za d&- 
lezitou pomflcku k osvojenf jazyka latinsk^ho a uslechtil}^ch mravfl, tak ne- 
malou cenu ve vychovdnf vflbec pfiklddal jim i Komensk^. Poklddalf hru 
kazdou za dfllezitou pomflcku k obcerstveni a osvSzeni mysli, ano kutSnf a 
pohyb neustdly mldde^i jest pfirozen^. Pro skoly latinsk^ pak hry divadelnf 
byly dfllezitou £dsti osnovy, ndlezejfce tu k ucenf pobodn^mu. Ucenf hlavnf 
mSlo za udel v kazde jednotliv^ tffde podstatu, jddro a trest moudrosti, v^- 



202 

mluvnosti, potestnosti a poboznosti, vedlejSf melo mu pomdhati studiemi lii- 
storickymi, cvicenfm vtipu a ctenfm vhodn^ch knih, pobocn^ melo udrzovati 

V 

cerstvost zdravf a bystrost mysli zabavami a hrami. (Skola pansof. 59.) 

41. Pfimy podn^t k sepsdni skolsk^ch her divadelnfch dostal se Komen- 
sk^mu z LeSna. Tam^jsi feditel skol, 5^^. Macer, sepsal totiz r. 1651 divadelni 
hru z popisu v^ci pHrozenj^ch (pffrody a pfirodnin), vybran^ho z Komensk^ho 
Brany jazykfl. Komenskemu pfipadlo pocatkem r. 1654 pro osv^zenf mysli 
zactva tuto hru tak^ ddti provozovati v Potoku, coz tu doslo velik^ obliby. 
N^ktefi pnznivci skoly pak hned jej vybfzeli, aby celou Brdnu spracoval v di- 
vadelnf hry skolsk^, jiniiz by snahu mlddeze, bohuzel az pfiliS £asto pokulhdva- 
jfci, bylo Ize vzpruziti. Komensk]^ nevcihal nikdy chopiti se jak^koli vhodne 
pfflezitosti, kterd by jej mohla vesti k dli, a proto, ac mSl jind dfla dflleziti^jsf 
pfed rukama, mezi nimi sklddal zejm^na nesnadny slovnik k Sini, ac take 
pfatele jiz nazp^t ho volali do Lesna, pfece dal se s chutf do price a za ne- 
cele tri m&ice pfestrojil veskerou Brdnu v osmero divadelnfch her, jimz dal 
jm^no *^kola hrau^ (Schola ludus). Rektor Macer ostatnS rozstonav se ne- 
mohl ani v dfle pocat^m pokracovati a Komenskemu se take zdalo, ze vec 
provede sam prosteji a skolnim potfebdm pfim^fenSji, nez Macer. 

Ze vSickni u^itele mysl^nce jeho nebudou naklon^ni, Komensk^ vMSl do- 
bfe, ani nepfali vtibec vystupovdnf zactva na divadlech, ale pro hry mh\ tolik 
dflvodfl, 2e nevahal je i vSnovati nSkterym vynikajicfm muzflm blatnopotockym. 

42. Skola totiz, jak di v pfedmluv6, majfc b^ti dflnou lidskosti a pfedehrou 
zivota, jednati ma o vsem, co clovSka 6ini clov^kem. K dokonal^mu v^cviku 
pro zivot ve skoldch pak ndlezf pfedevsim stdl^ cvik, nebo jen cvik dtnl mtstra, 

V 

A prdvS na divadle jest pfilezitost k obecn^mu cviku. Zaci snazi se pfed obe- 
censtvem vyniknouti, ukdzati svou bystrost, a proto si v$ci takov6 dobfe pa- 
matuji; ucitel^ t^z o to se pficinujf, aby jejich zdci pfi hfe se ukdzali; rodic5m 
pak hry nemalou hni zdbavu a rddi nesou ndklad s tim spojen^. Tak6 vynika- 
jicf naddnf jednotliv^ch zAkfl mflze se pfi tom ukdzati, a zdci pfidiftuji se pfi 
tech vyjevech, aby slusn^m chovdnim napodobili v^jevy ze zivota. 

43. Komensky mfnil, ze liplnym divadelnfm provozovdnim jeho her, a to ve 
zvlastnich pfimSfenych oblecich a take se zvldstnfmi jm^ny, prosp^Sn^ se bude 
pfisobiti na mravy zAkfi, ze tim pfivyknou potfebn^ v zivotS opatrnosti a 
zbudou se obvykl6 u mlddeie ostychavosti. Proto si pfal, aby tak^ po jeho 
odchodu hry ty kazdeho roku na skole Potock<$ se provozovaly, a to tfm zpii- 
sobem, aby vzdy po sesti nedelich pfipadla jedna hra. M61y se ku provozovAni 
stanoviti urcite dni, jednak aby rodice odjinud pfichdzejici jiz napfed o nich 
vedeli, a jinak aby se zabranilo vsem zmatkfim. Tyto dni stanovil Komensky, 
prvni pocinajic literkem po nedSli provodnf (bile), na liter^ po 6 nedelich, to- 
liko na podzim jednou po 8 nedSIich, kdy pfipadaly skolni prazdniny. Hrdvati 
se mSIo na dvofe skolnfm, kdyby prSelo, pod loubim koUegia, aby se obecenstva 
veslo hodnS mnoho Hrdti m61i pravidelnS pouze zdci v^tsi, jen v pfipadS potfeby 
mensi a nejmensf. Aby dosahlo se tu dokonalosti a zaroven i prospesn^ho 
zdvod(^ni, kazdd uloha mohla se ddti zdkflm nckolika, z nichz by se pak sndze 
vybral nejlepsi; spolu tim bylo postardno o zdstupce v pfipad^ nemoci neba 



203 

pfi opakov^ni hry. Mezi jedndnfmi zaznfvati mSla hudba, kterou provozovalo 
take zactvo. Pfi v^konech divadelnfch mSlo b]^ti pfftomno zactvo veskero, pro- 
toze mSlo spoluzdky hrajfci povzbuzovati a samo tez na jich vzoru se uciti. 
Herci ostatnS m61i sed^ti tak^ mezi jin^mi zdky, a teprve az by na nS pfisla 
fada, mSli povstati, ustrojiti se a vystoupiti, po sv6m vystupu pak hned opSt 
vratiti se mezi Zelky. 1k.ec latinskou jasnou a sprdvnou provdzeti meli pfimS- 
fenymi posu&ky, a o iem mluvili, po pripadS i vykon^vati. K dokonalosti 
celeho pfedstaveni pak ovsem tak6 ndlezelo, aby potfebn^ rekvisity zffdily se 
uplnS. Po hi'e zdci mohli b^ti pochvdleni nebo i k male hostinS pfibrdni, ano 
to bi^ti mohlo ostnem pilnosti. 

44. Osnova tfichto divadelnfch her Komensk^ho v celku podobna jest osnove 
»Brdny jazykflc. Tak6 tu vidime provedeny myslenky pansofick^, take tu po- 
cind se prirodou a pfechizf se na zivot a dfla lidskd jako vrchol vseho zivota 
na zemi. Pfi torn dosti obratnS utvofen vzdy v jedn^ hfe pffpadni^ celek. 

Rdmcem celkov^^m skoro ve vsech tSchto hrdch (krom^ VI. a VII) jest 
osoba egyptskeho krdle Ptolomaea, jenz vystupuje na pocdtku prv6 hry a di, 
ze povolal muze ucen^ zndm6 z d^jin (starofeck]^ch) um^n a v6d, toti2 filosofa 
Platona, ucence alexandrinskeho Eratosthena, zndm^ho pansofa, basnfka Apol- 
lonia Rhodsk^ho a mnohov^dce fimsk^ho Plinia Starsfho (tu omylem MladSfho), 
zndmeho v stfedovfiku hlavnS dflem pnrodopisnym. S t6mi chce se poraditi, 
jak by opravil, rozsifil a spravoval rozlicn^ v^dy. Platon radf, aby vsecky vSci 
pofadem po sobS se pfehl^dly, a kdyz se poznaji, aby kazde z nich se dalo 
prav^ jm^no, protoze tak nejl^pe se zabrani vsem zmatkflm. Pak otevfe se 
znovu ^ko/a raj'skd, v nfz Adam pficiftoval se vsem zvifatflm ddti jejich jmena, 
ktera pddem prvnfch lidi na vzdy byla pferusena. Aby vsak krdl nebyl nucen 
za vsemi tSmi v6cmi putovati po svSt6, mi se v§e konati pfed jeho ocima. 

Tim poddn ndvod a od&vodnSnf her, spolu i v^klad, proc veci tak rflzne 
se tu pfedvddSjf. 

Hra I, po tomto livodS pfedstavuje zkoumatele pffrody. Vyddvd se provo- 
Idni k utencflm, aby se sv]^mi vSdomostmi, podan^mi pokiid mozno ndzome, 
dostavili se pfed krdle. I vystupujf pak zdci a popisuji svSt, likazy na nebi, zivly, 
nerosty, rostliny a zvifata, poSfnajfc od nejni2§fch. 

Kazdy ten u&nec md jm6no sv6mu povoldnf pfimSfen^, utvofene die 
jmdna latinskdho neb feck^ho. 

Hra IL pokracuje od zvlfat ke clovSku, a v t^to hfe jii Komenslr^ pfeje 
si plndho na vSci ndzoru, na pf. pfi popisu kostf tSla lidsk^ho, aby pfinesena 
byla na jevistS kostra, na nfz by zdk ty zdklady tSlesn^ skutecn6 ukazoval. 
Od udflv a kostry pfechdzf se ku popisu iStrob, st'av a fiinnosti zivotnf, potom 
ukonft jednotlivych lidflv zvldstfi pro 61ovgka dfllezitych, na pf. zvuku a dftle- 
ziteho cldnkovdnf hldsek, jez clovSka pfed zvffaty vyznacujf ; mezi ilkony dusev- 
nfmi pak vynikajf zvldstS stavy v]^sledn^, vdsn6 a ndruzivosti. Ndsleduje v^klad 
o stavu tSla abnormdlnfm, o nemocech lidskj^ch a jich hojenf, posleze o vse- 
lik^ch nepravidelnostech udfl telesn^ch. 

Hra HI. pfedvddi vSci umSl^, pfedevsfm vSelik<5 prdce rukou lidsk]^ch. 
Pfed krdle Ptolomaea vystupujf vSelicf femeslnfci a ukazuji mu sva femesla, 



204 

pfedevsfm lid^ o zemi a jejtni vzd^lAvAni pracujfci, pak chovem dobytka a vce- 
lafstvfm se obirajicf, potraviny chystajfcf, potom rfizni narodove vyklddaji o svych 
odSvech, po nich vystupuji hotovitel^ a pripravovatel^ odSvfl, pak stavitel^ pfi- 
bytka lidskych, po nich jini k tomu pripadajicf femeslnici. Pak pfidan v^^klad 
o cestovani pSsfm, na koni, povozem, po vod€ ; vystupuji jestS ndktef i femeslnfci, 
jichz umSnf spfse k rozmafilosti smSfuje nez ku potfeb^, jako lazebnik, calounik, 
kolacnfk, mastidkAf, posl^ze umSlci: hudebnik, malif, hotovitel zrcadel, v tSch 
dobdch take umelec. 

Nra IV. md za pfedmSt skolu nizsf, vlastnf tedy thema her skolskych. 
Uiitele svobodn^ch umSnf, v tSch dobach zfizenfm podobni mestsk^m cechflm, 
ponechdni ke zkousce zvlcLstnf, i majf ukdzati, jak nejl^pe dovedou vyucovati. 
Je tu tedy poddn obraz skoly Komensk^ho. Zkousku ffdf feditel skoly, jednot- 
livf ucitel^ se sv;^mi 2dky ukazujf, jak si pri vyucovdni vedou. Pocdtek cinf 
se psanim a popisem pismen, pak v^kladem o torn, jak, ci'm a na cem se pise. 
Hotoveni papiru, per a inkoustu pak popsdno a tez zndzom^no obsfrnS, pfipojen 
v^klad o tisku a vazb6 knih, o jich spisovcLni a baddnf vflbec. Po torn livode 
vystupuje uHtel a promlouva o zpfisobu a pozadavcfch vyu6ovdn(, pak vy- 
ucovanf samo pocfni pfsmeny, jei zaci sklddaji ve slabiky a slabikujf, zaci 
pak pfi torn die zvyku tehdejsfho vespolek se zkousejf. Ke dtenf pfipojuje se 
zp6v cfrkevni, jin^ ucitel ucf zaky pokrocilejsf zp6vu dokonalemu. PoslednS nd- 
sleduje ukdzka vyucovdni ve skole latinsk<$ podle Komensk^ho Pfeddomi, Brany, 
SinS. VSude 2aci vespolek zivodf o pfednost, zejm^na t^z o pfedn^jsf mfsta 
V pof adi zdkfi. 

Hra V. poddvi obraz skoly vysok^. Pfed krdle Ptolomaea vystupuje 
kancl^f universitn(, v t^ dob6 osoba dfllezitSjsi ne2 rektor, a vyklddd jmeno a 
slozenf akademie z fakult, jakoz i celou soustavu tSchto dilfi. Pak rektor pfijimd 
dva nove studujfci, s nimiz vykondvd se beanie, a to pomoci bedellfl a jinych 
students. Vystupuji' pak jednotlivi professofi universitni se sv^^mi posluchaci a 
souvislymi fecmi je pouCujf, napfed z fakulty artistsk^, pak ndsleduje zkouska 
na fakultS 16kafsk^ (disputace o dan^^ch thesich), pak promoce pfi fakulte 
artistsk^ a l^kafsk^. Posleze dva studujfcf, starsf a mladsf, umlouvajf se ve- 
spolek o cestovdnf, nebo peregrinaci byla dovrsenim a dodavkem vzdeldni. 

Hra VI. jedna o mravnf strdnce zivota lidsk^ho. Jinoch nerozhodny vstu- 
puje tu do sv^ta, a nev^da si rady na cestS zivotem, hledd vfldce, za nSz na- 
bizejf se mu lid^ svStsk^m ndruzivostem oddanf, bohdc, vSetecka, rozmafilec, 
ctizddostivec, ale uCitel mravouky ho zachrdni a ziskd pro §kolu mravouky, 
kterou nSkolik u6itelfl ctnosti pro mlddez usporddalo. Potom jednotlivi tito 
uditel^ zdkfim na dvofe Skolskem shromdzdSnym vyklddaji o jednotliv^^ch ctno- 
stech a nefestech, jez se i zdkftm ndzornS pfedvddfiji. (Cdst t^to hry jest jiz 
jen naznacena a Komensk^ mini, ze cdsti pouze recitovan^ ucitel^ snadno si 
provedou ve sceny dramatick^, jako sdm ucinil pfi uciteli zdrzelivosti, pfed- 
vad^je nefesti proti t^to ctnosti.) 

Hra VII. pfedvddi rodinu a stdt, spolecensk^ utvary lidske. DospSiy jinoch 
tu vystupuje a vyklddd o sv^m vychovdnf a vzdSldni a2 po tu dobu, kdy 
chce si zfiditi svflj vlastnf novy dflm. Rady dozaduje se u starsiho souseda, jenz 



205 

mu Ua, jak zrfditi si pffbytek vhodn^ a pohodlny, jak jej okrdsliti a vyzdobiti. 
Nasleduje porada jin^ho mladfka se str]^cem o zen^ni, pfi cemz vyslovuji se 
tehdejsi pozadavky pfi nevSstdch cin^ne (o 5 nebo 7 /, ovsem latinsk^m) ; 
pak pfiddn v^klad o prvnfm vychovdni dftek die zdsad Komensk^ho, pfi torn 
i v^klad o stupnfch pffbuzenstvf. Pohnutliv]^ je ndsledujici v^jev ze zivota ro- 
dinneho, zh^ralec a jeho hiadem hynoud dSti, any o pokrm k nSmu volajf; 
pfiddna sc^na, kde muzov^ vyklddajf si vespolek sv^ pomery rodinn^. Pak 
jednd se o zalozeni nov6 obce, jejfmz pofadatelem b^^ti md moudr]^ zdkono- 
darce athensk^ Sol6n. Jednotliv^ stavy v nov^ obci t^to ukazuji sv^ postavenf 
a svfij vyznam, na konec Sol6n nov^ obci davd zdkony. 

V VIII. hh krdl Ptolomaeus vystupuje opSt a to jako skutecnj^ ucastnfk ; 
jedna se tu o pomSry v krdlovstvi, v nibozenstvi, o fizenf svSta, jehoz krdl 
je zdstupcem. Pfedstupuji pfed nSho vselici lifednfci zemSti a vyklddajf svcS 
povinnosti, po nich vifednfci vojenstf, z nichz kazd]^ md nSjak6 liiastenstvl na 
vedenf vdlky, kterd se potom pfedstavuje ; koncf ovsem vit&stvfm Ptolomaeo- 
vym. Posl^ze jednotlivi bohoslovci vyklddaji hlavni v^i o ndbozenstvf, zvldStS 
o historick^m jeho postupu a nSkter^^ch vyzninich. V^kladem o prozfetelnosti 
bozf a podSkovdnim kralov^m ku pfitomn^^m rddcflm koncf hry Komensk^ho 

Ponfevadi mysl^nka ta i provedenf Uhrflm velmi se zalibilo, pozddcin byl 
Komensk]^, kdyz odchdzel z Uher, aby tarn opis t^chto her ponechal pro po- 
zdSjsf provozovdnf. Z toho pak kdzala kn£zna hry Komensk^ho vytisknouti, 
a kdyz nSktefl studujfci z Uher ubirali se do Utrechtu na universitu, pfinesli 
Komensk^mu, jii v AmsterodamS iijfdmu, exemplif tohoto tisku, z nShoz 
otistSny op^t v sebran^ch spisech didaktick]^ch.**'' 

4. 
Ostatni dinnost v Bl. Potoku. 

45. V dobu Potockou ndlezf tak^ dokondni dila, o nfimz Komensk}^ jiz dffvc 
byl pracoval, je2 vsak die pfedmluvy teprve r. 1651 dokoniil, totii Um^ni 

V pfedniluv6*(»Napomenutf sluzebnfkflm cirkevnfm*) spisovatel iddd, aby 
jeho spoludSlnici dfla Pdnfi pfijali tuto jeho v&:, kterd jest k spoIe6n^mu vzdS- 
Idni a sldvS Bozf pfindlezejfcf. I pfftomn^ zalostn^ zpfisob, v nSmz jsou po- 
staveni, k dobr^mu jim ni&2e pfijiti, budou-Ii milujfci Boha ; jakoi pak Bfih 
sdm nejl^pe vf, jak obrat ten zptisobiti, jest povinnostf jejich mysliti, »jak a 
k cemu by pfitomn^ho sv^ho vyhndnf, pokryvdnf a koutkovdnf a tak bez- 
decine a nemil^ t6to sv6 prdzdnS (invito et ingrato hoc otio nostro) uiiti mohli*. 
A to jim chce pov^dfti Bohem jsa nucen, totiz, aby v te bozf kdzni jsouce 
rozpomfnali se: 

'*' Tyto divadelni vyddny jii take v ndmeck^m pfekladfi dvakrate, posl6ze r. 1888 
od V\L Bottichera (v Langensalze), desk^ pfeklad Smahfiv vychdzf v BayerovS Bibliot6ce 
paed. klass. jako IV. dfl sebran^ch spisfi J. A. Komensk^ho. 

'" Tiskem vyddno teprve r. Ib23 od Jos. Lib. Zieglera z rukopiau, podruh6 die 
1. vyd. r. 1872. 



206 

1. kdo byli a jak^ jejich povoldnff 

2. kdo jsou jiz, a jak^ jich zpflsob? a 

3. CO napotom ciniti? 

O povoUni kazatelsk^m df, ze »neni jako jiny v svStS obchod a femeslo, 
to jest zisku hleddnf a roboty odb^vdnf, aneb na druhou stranu potfdsdni 
kadeff, neb provozovini vdsni a libosti, aneb nfico podobn^ho, jako lidsky^ch 
vScf bSzne kondnl; ale jest v^tsiho cosi, dflstojnSjsfho a hroznSjSilio, nez zly 
jazyk povSdeti mflze: Na mfstS Boiim stdti, vSci ne sw6 neb andSlskd, nez 
Boha sam^ho za pffkazy lideni vyhlasovatL* Proto k tomu pfistupovati slusi 
s hrflzou a se pficinovati, aby slovo bozi bylo »medem pronikav^^m, na ob^ strand 
ostr^m«. Vyiaduje tedy umSni kazatelsk^ velik6 pilnosti, a ksddf md hled^ti 
»aby pilnS soud6, v iem nezivS konAna povinnost jeho, potom se napravovati 
hledSI, jmenovitfe obnovovati se v poboznosti na pffklad jinym, krotiti modlit- 
bami hnev bozi, a roznficovati v sobS nad jin^ easy dary bozf, tak aby (pro- 
pustf-U nds Pdn Bflh zase z v6zenf tohoto a k mfstfim nasim navrdti) tim 
hojnSji, horlivSji a uzitecnSji lifad kazatekk^ konati mohI«. 

Aby pak kazd^ mohl b^ti »jako stfela vypulerovand«, Komensk^, sob^ 
i jiny'm pro sldvu bozi napomoci jsa Mdostiv, vydal ten zdklad ?ecnictv{ boziho, 
zddnemu tfm za mistra nez vsechnSm za spoluucedlnfka se vystavuje; »nebo,« 
doklddi, »vsickni se vzdycky 6emu uciti mdme. A dalt by Bflh, abychom vsickni 
my Kristovi sluzebnfci nic nebyli, nez jako hromddka ruk vse jedna druhou 
um]^vajfcich : ani zdvist, ani osl^chavost tuto by mfsta mfti nem^a. Umi-li kdo 
CO, rdd jin^m ukdzati md, a pfdti, aby nejen jinf tot^z, co on, ale tisickrdt nad 
to ume^li. Neumi-li kdo co, pfiuciti by se rdd m^l, by od dft^te bylo, a po- 
dekovati Pdnu Bohu. Nenf hanba uditi se, nez neumSti a nechtit se uditi.« 

40. Pozadavky u kazatele iini se, aby vse vyklddal : 1. hojnS, 2. svStle, 3. K- 
bezn^j 4. mocn^. A tyto ctyfi vlastnosti kdzanf (hojnost, svStlost, Ifbeznost, 
mocnost) zdlezf v rozlicnosti, spofddanosti, ozdobnosti, horlivosti fefii a v$d. 

A o torn tak^ jednd se ve Ctyfech dfiech Komensk^ho Um^nl kazatel- 
sk^fio, Hojnosti spisovatel mfn{ netoliko invencf, nybrz take strdnku slovnou, 
o jejfmz dflleiit^m wfznzmM poucuje napfed, aby totiz kazatel liplnS byl mocen 
jazyka, jfmz kdze, a to nejen prakticky, ale i theoreticky, aby ho umSl uzf- 
vati take ozdobnfe a urcitfe. 

K tomu, jak thema kdzanf nal^zati a jak je sestavovati, poddn ndvod 
velmi zevrubny a sprdvn]^, ze v5rrovnd se leckter^ rhetorice dob naSich. Tak^ 
liojnost pffkladflv k theorii pfidand \hc jestfi l^pe osvStluje. 

Pfi sporddanosti kdzanf jest v^^znamn^, co spisovatel uklddd kazateli, aby 
ve sv^ch fecech se zdrzel: 

1. »0d bisnf a fabulf (bdjek). 

2. Od pfipomindni starych a jiz pohfben^ch bludfl. 

3. Od subtiln^ch, hlubok^ch, zmotan^^ch otdzek neuziteCn^ch. 

4. Od vypocftAnf, jak se tito neb onino hh'chov^ zvldstf tajnf, pd§i. 

5. Od prondsem vdsni. 

(5. Od vypravovani v6ci vflbec zndm^ch, aneb o nichz se v neddvnych 
kdzanich mluvilo, neb mluviti bude. Nebo o v^cech vSechnSm znamj^ch fecnovd- 



207 

n(m se meskati jest cas mafiti a s lidem, talc jakoby ne lid^ nez spalky byli, za- 
chdzeti.« Naproti tomu klade dflraz na pfipadnost kdzani k dob6, povolini, 
povinnostem posluchacfl. 

V t^to cdsti zajimav]^ jest oddfl, jejz Komensk^ v6nuje tropflm a figurdm 
fecnickym, uvadSje k nim hojne pfikladfl zvMstS z pisma sv., jakoi i oddil 
o rozd^leni cdstek kdzanf, ucin^ne zcela die pravidel fednickych. 

Take v fidstce tfeti, o libeznosti k^zanf, mluvf jest^ o nSkter^ch figurdch, 
slouzicfch hIavnS k ozdobS feci. 

O modulaci hlasti pfi pfednesu kdzani di Komensky, aby se dSla »pfi- 
padnS k vSci, niz neb vys, spSsnSji neb rozvldcnSji, jak o cem. »Bez muziky 
nekaz* — fikaval jeden zvldstni muz. Muzika pak md linie, ponfivadz noty vy- 
stupuji neb sstupuji, a noty nekter^ jsou kr^tk^, jin^ dlouh^, jin^ b^zne, jine 
kvadrdty. Tak bias kazatele ne po jedn^ linii jiti md, cehoz kdyby kdo v obec- 
nem mluvenf uzival, vysmdn by byl. Ani jednostejnS skdkati nenl slusn^, aneb 
zase na kvadrdty strhovati bias; nez jak jest v6c, tak mluviti*. — Podobn^ 
pronasi se o vdznosti a dflstojnosti posunkflv (gest). 

Na konec pfiddna fada vSt vhodn]^ch k pfechodfim, ku vybizenf, po- 
ttjsovanf atd. Kazatelflm ceskym kniha tato byla ndvodem vj^bornip^m. 

47. V Potoku Komensky zv6d61 tak^ o limrtf sv^ho pfiznivce, pana Ludvika 
z Geeru Starsiho, i napsal synovi jeho, p. Vavfinci z Geeru, potSsny list pod 
ndzvem ^Dtde svati ve vHnd krdlovstvi u vitisosldv^ vstupujici blaSend dnt- 
^ina, dobrych skutku zdstup.t 

Komensk]^ poukazuje tu na vselik6 dobr^ skutky zesnuleho dobrodince, 
zejm^na vsak na jeho st6drost, jfz podobn^ho nenaldzd nic ani ve sv^m zivotfi 
ani V pamdtkdch starsfch. 

Konci svflj vyklad o t^to jeho ctnosti: » Veliki jest, co jsem fekl, a pi^ece 
neni to jeste vse. Nebo kdo by vse mohl? Zv^dfel on, ze nSkde stavl se 
chrdni f nebo spitdl pro chud^ (Ptochodochium) ? nebo n^kdo ze pozdrem nebo 
rozbitim lodi utrp^l skodu? nebo jin^m nedostatkem ze jest skh'cen muz ktery- 
koU dobry a ucen^f za svou on hned pokladal povinnost pfispeti. Procez se 
pamatuji, ze vynikajici kter^^si muz v vn€ pritomnosti fekl: >Zvldstn{ krdlovstvi 
francouzsk^ho ozdobou jest, 2e mezi vefejn^^i dflstojenstvimi a tifady md tez 
lifad velkiho almu&nika Francie; ale Ludvik z Geeru zaslouH b]^ti jmenovdn 
vclkym almuinikem Evropy.t^ 

A pfi t^ dobrocinnosti sv^ mSl znai5nou rodinu sesti synflv a sedmi deer, 
jimz Komensky slibuje, ze dobrodinf otce jejich nahradf se jim zehndnim lidf 
chud^ch a potfebn^ch, jimi bylo pomozeno."** 

48. Posleze pocitati jest v dobu potockou tak^ rozpravu Komenskeho jistou 
merou politickou, jiz vsak on sdm poCftd mezi rozpravy filosofick6, totiz pa- 
mdtn<$ >Ndrodu hhti^ za zrcadlo postaven^ tSm, kdoz, jsou-li Sfastni i kterak 
by jimi stdti se mohli, poznati by cht61i« (gentis felicitas, speculo exhibita eis, 
qui num felices sint et quomodo fieri possint, cognoscere velint), 1. 1654 se- 



*'» List tento vyddn poprv6 v Bl. Potoku r. 1654, pak pfijat i na konec III. dflu 
(Potock6ho) sebran^ch spisfi didakt (si. 1051—1062). 



208 

psan^ Jih'mu Rdk6czi, knizeti sedmihradsk^mu, pripsan6, vsak teprve 1. 1659 
bez mfsta a vroceni tiskem vydand**®) 

Komensky^ tu »k z^addm theoretickym, ze slov pfsem vybran^m, na 
nichz zAlezf blaho ffse a ndrodu vflbec, pfirovndvd soucasnj^ bidn^ stav krd- 
lovstvf a ndrodu uhersk^ho, pdtrd po jeho pflcindch, klada proti nim rady a 
l^ky, jimiz by hrozn^ tehdaz neduhy uherskd sfastng mohly b]^ti vyhojeny, 
aby zkvetla rise uherskd, jak tehddz bylo pfedpoviddno vidfinfmi a zjevenfmi 
blouznilcfl, zvlast6 Mikuldse Drabika«, o jehoz stycfch pro Komenskdho ne- 
blah^ch nffe bude fed. Je to tedy »soustavny spisek politick^, na osnovfi 
nabozensk^ sestrojenj^, pfedklddajici snad po prv^ v strucn^ pfehlednosti pod- 
minky ndrodohospoddhkiho blaha a trvdni ndrodii, jak^ch l)y nikdo nenaddl 
se do bohoslovce mystick^ho, asketick^ho, kvietistickeho, jaki^m byl Komensk]^«. 

49. V uvod6 spisovatel vyklddA, co jest ndrod, ze kazd^ ndrod chce se dobfe 
miti, nenf-Ii zvrhl^; co cini narod blazenym (»s(astenjest ndrod, kter^ dosahuje, 
(^eho zddd pftrozenosti lidsk^ vznesenost, k vrcholu skvdlosti jejf povzn6sti se 
usiluje^) a odkud se tomu pfiuciti. 

Die Komensk^ho jest osmndcte zndmek §t6sti ndrodu, jez sebral z pfsem 
bozich i z povM^ni mudrcftv i ze smyslu obecn^ho: 

I. Hojnd rozrozenosty j(i u ndrodu uherskdho neshleddvd, ceho2 pficiny 
vidf jednak v nev6domosti, jednak v nedostatku rddn^ho manzelstvf. (>^ijf 
pfemnozf zivotem tfikav^m, odddvajfce se vice rozkosem tdkav]^m nezli plat- 
n^mu manielstvf. Ze pak mdlo jsou zivota schopni — mdlo tu zajiste proti 
jin]^m ndrodfim stared najdei — toho pf{6inou b^^ti se vidf nejvfce nespofddand 
di^ta, kterd poch^f od nevfidom^ho darfl bozfch uifvdnf. A kde sami Uhfi 
pfeb^vajf, 2ddn]^ch pro zdravf porusen^ nenf opatfeni, l<5kaffiv a l^kdmfkfl. 
Vzhledem k tomu neddvno slySen byl z list muie rozumn^ho bias: My tu 
zijeme jako dobytek a umfrdme jako dobytek.«) 

II. Zemi dobrd k pfeb^^dnf. Zemfe uherskd jest dobrd, a pfece tu hojnfi 
Ia6n]^ch, hlad &ist^, mor a umirdnf vStsfm dflem pfed&isnd, tak ze zhan6na. 
jest jako zzfratelka obyvatelft sv^ch. Pffdinu toho Komensk]^ op^t shleddvd 
V nevMomosti obyvatelstva. 

III. S jinorodci nesmUenost, 6ehoz ovsem o Uhrdch nelze Hci; ale Ko- 
mensk^^ pomoc pro nepohodli, pochdzejfci z neshody v mravech a jazycich, 
shieddvd v lepsfch mravfl a jazykd vzd^ldvdnf, jei mflie vyprostiti z X.€ mota- 
nice uherskd. 

IV. Soused^ dobH, nikoli nepfdtelstf. 

V. Dovede-li narod odrdieti utoky nepfdtel a sob€ zpftsobovati pokoj. 



**• Viz o torn obSirnSji v rozpravS Fr. J. Zoubka Komenskiho mySlenky ndrodO' 
hospoddrske o St^sti ndrodu« (v Skole a ^ivot£ r. 1884), k n{2 spisovatel pfibral mi mo 
tento spisek jej^t£ Kom. »StrAjce §t£sti< a fe£ »0 vzd£i4vinf vtipu«. ^St£stf n^roduc nk- 
lezf mezi nejvzdcn^jSf spisy Komensk6ho, ano vyddno jako rukopis a rozesldno jen jist;^m 
osobdm pro posouzenf; zndmy jsou ho toliko 2 ex. (vyd. v 12*, str 72.). Cdsti pfekladu 
z onoho spisu, jcjz tuto podavdme, vybrdny jsou z on6 rozpravy Zoubkovy, obsahujfcf 
misty pfeklad doslovny. 



209 

Tu Komensky radi k upokojeni sousedfl tureck^ch, ktefi hluboko do zem6 
byli vnikli. 

VI. Pokoj a si'omost doma. O torn di k nim spisovatel: »Svomosti do- 
maci mate si vice pfdti nezli se jf chlubiti, Uhfi mill. Nebo nSjake-li pod 
sluncem jest misto, kde vlddne Zcivist a nepfejicnost, kde lid^ pro vnitfni zastf 
a liklady se utahdvaji nebo sebe nesetfi aneb opoustSji: zde jest. Jako by 
kazd]^ zrozen byl pro soukrom^ svflj zisk, nikdo pak pro dobr^ obecne, tak 
si vfitsfm dflem vedou. Jest zajist^ moudr^ho mezi vdmi muze hlas, vlastnfma 
zachycen^ usima: Sotva kde mezi ndrody o dobr^ obecn^ mensf jest pece, 
neili u nds. A k^ tedy div, 2e dobr^ obecn^ se vsech stran se zficuje 
vsecko.?« 

VII. Rozkazy a zdkony dobr^, k pokoji a svornosti svarnfi smfihijid. 

VIII. DobH strdici zdkonu. 

IX. Sprdva nikoli jinorodd, nez s Mo& kohne vypuCeld a svazky krve se 
sv^mi spojend, 

X. kterd sv^ch netiskne jliem slui^ebnosti, ne2 zachovdvd je pK jejich 
svoboddch. 

XL Ve kterem ndrod6 jde kazdy chuti a Siv^ po sv^ vhiy a nepfekdzf 
mu V tom nikdo. Komensky shledaval, ze v Uhffch pi'emnozf vedou zivot 
zahdlciv^, tak ze robotami a kyji musejf do prdce b]^ti dohdnSni. 

XII. RozkvH hospoddi^stin a umfinf mezi vsemi. V te pffiinfi shledal, ze 
mnoho tu nedostatku femesel, zvIdStfi subtilnSjsfch, i pfida ze tu hfife vzdfe- 
lAna a pfibytky spatn^ji vystav^ny nez jinde. 

XIII. Odkudz pochdzi hojnost vScf, poklady, bohatstvi, ze ka2d^ mftze si 
hiediti svdho a jisti chl^b svflj poctivS, neutrhuje ho jinemu. 

XIV. Bezpetnost ve v§em vefejnd. Tu pr^ nelze kromfi hanby nic rfci. 
Bezpecnost zajist^ neni docela zddnd. Venku vSecko plno jest loupezf, doma 
zlodfijstvf a krddeif, ze ani .v domS sv^m nikdo nenf dosti bezpe6en, jako 
sotva ve kterem ndrodfi. Bezpecnost naproti tomu konstatuje v Polsce a 
Svddech. 

XV. Dobr^ mlddeie vychovdvdnl a p^stovdnf vzdSlanosti — kde to b^vd, 
rozkv^td ndrod takd sidvou moudrosti. V tom Komensky neshleddval vdinfejsf 
ndpravy ani po tffletem v Uhffch pflsobenf, tak ze mu nezb^vd, nez op6t pi^i- 
pomenouti, co byl na pocdtku svdho pflsobenf radii. 

XVI. Uctivdnt Bofia iiste a vroucf, svoldvajfcf s nebe v§elik6 bozf po- 
zehndnf. 

XVII. Nad to ndrodu nekter^mu Bflh pfiddvd znameni mimofddnd pH- 
tomnosti svd a priznd. 

XVIII. Pro vsecky ty vlastnosti byl by ndrod nSkter^ jinj^m ndrodflm 
s podivenim.* 

Patrno tu, jak prakticke mysldnky mfel theoretik a u6itel Komensky ! 

Fr. J. Zottbka 2ivot Jana Amosa Komenskibo. 14 



210 

Odchod z Uher. 

00. Nez pobytu Komenskeho v Uhrdch jiz bylo na mdle. Hry jeho skolsk^ 
tesily se nemale oblib^, ze i z dali pfichdzeli k nim slechticove a knezf, po- 
sleze i sama knSzna se svou druzinou, skola Potocka, ktera die prani nekle- 
rych muzfl mela zflstati trojtndni, znacne prospfvala, mohl tedy pofadatel 
vratiti se tarn, kam ho jiz volali a kde ho jiz s dychtivosti ofekavali. Proto 
rozloucil se jest^ s celou skolou i m^stem dne 2. cervna 1654 f'cH na roz- 
loiihnou (sermone valedictorio), kde zdroven pronilouvd o torn, co mu bylo 
zde konati a co vykonal. 

51. »Potud,« pravi v livod^, »mluvil jsem k vam s tohoto mista jako filosof 
skoro, jistS jako skolsky ucitel: nyni mluviti budu jako sluha bozfho slova a 
ndsledovnfk apostolflv. A za zdklad sv6 feci k vam polozim ona slova apostola 
Jana (2, 8.): Hledtez, abyste neztratili toho, coz jste uiinili, ale abyste plnou 
odplatu vzali.« 

Mluviti pak chce pofadem: 

1. Coz jest, CO na tomto mfstfi po cele tfileti konal? 

2. Co znamend hledfeti se, aby se to neztratilo? a kdo jsou oni, jimz tato 
starost se svSfuje? 

3. Co jest plnd odplata? a co vziti plnou odplatu? a co posleze hledeti, 
aby odplata se pHjala? 

Cdst prvni, v cem zdlezela vlastnf jeho prdce, vysvftd : a) z knSznina listu 
povolavaciho, jejz tuto cte pro pamdtku a povzbuzenf. Die toho listu mel tu 
podati ukazku sv^ po ndrodech jiz rozhlasen^ methody, nikoli vsak od pracf 
vaznSjsich b^ti zdrzovan. 

b) O praci jeho sv6dci ddle vydan^ knizky. PfiSed mluvil hned o vzdeld- 
vdni vtipfl, zvlastS v UWich, k cemuz byly i pficiny i pfflezitost. 

Zaniyslel pak I. ukdzati a zav^sti ve vyucovani a u6enf se jazyku latin- 
skemu knizky p6kne, aby dosahlo se libe jeho cistoty po cestach liby^ch. 
II. Lepsi filosofie zelenistS (vireta) k lepsimu prozkoumdni zpflsobfl vsech 
veci (pokud totiz kfesfanske skromnosti postacuje). III. Mravfiv uslechtilost 
znamenitou, aby odsud vychdzeti mohli muzov^ k hovoru se kter^^mikoliv 
lidmi zpfisobili. 

Co se prvni vSci t^ce, ukazuje na zfizeni skoly trojtffdni a knihy pro ni 
vydane. I rozbird tu obsah jednc kazd6 z tSch knizek a dokazuje, ze jsou lepsi 
nez ty, jichz obycejne se uzivd. Nebof ac pfizpflsobeny jsou chapavosti mld- 
deze, pfece ji poddvajf takfka dokonal^ pfehled svSta vesker^ho. Pfi torn vy- 
nikaji knihy ty plnou sprdvnosti. Take ved^nf vecne tim jiz cdstecnS opatfeno. 
Nebot >v uvedenych filologick]^ch knizkdch obsazeny jsou vsecky v^ci zd- 
kladni. VScf totiz, z nichz vzd^ldnf zalezi, znalost s lidskeho rozumovdni spo- 
jenim stdl^m. Zajiste nepodali jsme skofdpky bez jddra, neprodali jsme nd- 
doby bez vina: slova a v^ci odevzdali jsme soubfeznS: mluviti a vScem roz- 
umeti a o nich mluviti jsme ucili, protoze lidi, nikoli papousky vzdfildvati jsme 
cht^li. Kdokoli tedy zc zdkfl nasich tomu, co v Pfeddomf, Brdn^ a Sfni ob- 



an 

sazeno, dokonale se nauci a porozumi, ani ve vScech ani v mysli nedoslatku 
mfti nebude a uzitek toho cftiti bude po vsechen zivot. Vsak protoze semena 
plodfi je§tS nejsou plody, ani zdkladov^ filosofie samou filosofif, prizndvdm, 
ze n$co v6t§fho vyhleddvdm a pln^jSfho a vybranSjsiho ve vsem, ceho pro- 
spSch zivotni vyhleddvd, procez i o filosofie, ba vsevSdy sestavovdnf praco- 
vati jsem pocal, byt i dokondno nenf. Cdsti vsak prvotn^ lidskdho vfid^nf (idet 
v^cn^ch a skutkfi bozich v prfrodS a dSl lidsk^ moudrosti) ji2 maji v rukou 
a uiiti jim budou na§i zde ndstupci, jez brzy potom budeme jmenovati; co 
zb^vd, bude se mod poslati, popfeje-li Bflh 2ivota.« 

Tak^ k uhlazenosti mravfl 2e vydal dvS knfiky. »Tu vSak jest, do Ceho 
bychom si st^zovali a 6eho zeleli, ze hnibost n^kten^ch mocnS proti ndm se 
stavi a pfekdzf tomu, ze na lepSi str^nku se neobracejf drsn^ mravy. Mezi tim 
nov$ vynofilo se zlomysln^ jak^si mezi zdky obecnymi a mlideif urozenou 
klassickou zdvodSnf: a proti tc»mu ^Drostfedkfl hledati vasf bud lilohou, otcov6 
vlasti a §koly ochrancov^ nikoli mou. Tolik jen dfm, 2e rozumn^ mfmosti 
jest treba, kterou ani u§lechtilost mysli pfi urozen}^ch otrock^m nakldddnfm 
se nepotlacuje, a opSt vrozend nSkter^m skodnd mysli nabubfelost se krotf.* 
Celkem fe6nfk o sobS fici mflze, ze mldde2 v skoldch jeho ping pfipravuje se 
pro 2ivot. 

V dfle druhdm fefi sv6 Komensk]^ pfipomfnd jednotlivS, co kdo pro Skolu 
vykonal, a povzbuzuje, aby nikdo z uSastnfkft ve sv6 prdci neustdval ani 
budoucnS, ve tfetim pak ukazuje, v Cem zefi tato zdlezf a jak ji opatrovati 
jest, aby nezahynula; nebo nebylo daleko od toho, ze by i€ti byla ztracena 
veskera, protoze vsickni jiz pocali nad v]^sledkem zoufati. Proto pftpomind 
jednomu kazd^mu, co jest povinnostf jeho, posl^ze ddvd s Bohem a zehnd 
vsemu, CO zde mu na srdci bylo, zddaje, aby na nSho pMtelskou uchovali 
vzpomfnku a odpustili mu, jestlize komu ubllzil. 

52. Jests tShoz m&ice cervna Komensk^ opustil Blatn^ Potok, kdez se byl 
skoro ctyfi leta zdrzoval, a zdr2ev se nSjak^ ias v Lednici (22. t. m. byl v Pu- 
chovS) dostal se stastnS nazpgt do Lesna, kde byl ji2 opSt po24tkem mfisfce 
cervence.^*^ 

VI. 

Posledni pobyt v LeSne. Sboru LeSenskeho rozptylenf. 

1. V LeSnS zatfm v dobS nepntomnosti KomenskSho nastaly zmSny znacnS. 
Bohuslav Lestinsk^ na polo sdm, na polo jsa k tomu donucen prestoupil na 
vfru katolickou ; ^^^ nebylo tedy divu, ze Bratff, nemohouce se jii do pdna svSho 



*** Skola Potockd, aC zflstala die pfdnf nfikter^ch muifl trojtffdnf, pfece byla mezi 
evangelick^mi Skolami v UhrAch nejpfednSjSI; r. 16' 5 za pfiCinou moru se sice na ias 
roze§la, ale brzy potom die pflvodniho zh'zenf opfit zkv6tala jako prvnf nekatolickd Skola 
V t6 zemi, jak2 se Komensk^ dovM6l jii r. 1666 od studujicfch uherskj^ch, kteff Sli ddle 
studovat na akademii Utrechtskou. 

*" Bohuslav LeStinsk^ zemfel 1660, syn jeho Rafael f 1703, jeho synem Stanislavem 
LeStinsk^m (nar. 1677", krdlem polskym (170i— 1735), potom vojvodou Lotrinskym a Bar- 

14* 



212 



naditi dfiv^jsi ochrany, touzili po svem vrchnim past^ri, ocekavajfce kromS toho 
die sbihajicfch se pomSrfl casovych a vselikych proroctvi dfllezite a rozhodne 
udalosti. P. Bohuslav neprestal sice ani pozdeji sboru bratrskemu byti panem do- 
brotivym, ale stoje na strand jeho protivnikfl, nemohl mu byti takovym ochrcin- 
cem a podporovatelem, jakym potud byval. Ac v Lesne bylo katolikfl pramalo, 
z obfanft ledva tfi nebo ctyfi, pfece p. Bohuslav jiz r. 1G52 ndvodem arci- 
bisk. Poznanskdho a na vyzvani soudu krdlovskeho odnal reformovanym veliky 
kostel a navrdtil jej katolikflm, tak ie reformovanf z darfl nuceni byli nov]^ 
chrdrn si stavSti. Ani Bratfi tedy jii na n^ho nespolehali, majice sve litociste 
nejvice k panovnikflm Braniborskym. Take od Svedflv a ze Sedmihrad nadali 
se pomoci zvldstS v novdm hnutf v^lecnem, kter^ v tSch dobdch proti Polsku 
se chystalo. 

2. Ve Sv^dsku vSc zdala se byti pfizniva. Za vlddy umSnf milovne krdlovny 
Kristiny moc panovnickd, beztoho za nezletilosti jeji a sprdvy Oxenstjemovy 
poklesld, jestfi vice potuchla ub^anim majetku korunniho, vynaklddan^ho na 
st^drou podporu v6d a nakladne dvorni slavnosti. Proto ndstupce Kristinin 
hled^I obmezen^ moci krdlovsk^ zjednati aspoii vnSjsf lesk a dal se tedy v boj 
s Janem Kazimirem, kralem polsk^^m, ktery nov^ho krdle nechtSl uznati, nybrz 
sdm dokazoval sv^ po otci Zikmundovi zd^d^n^ ndroky na trftn svedsky. 
Polska byla tehda nemdlo sesiabena dlouholetou vdlkou kozackou (ved. v 16- 
tech 1647 — 1654), pro Poldky nestastnou, v n(z Kozaci nechtejice pozbyti sv]^ch 
skoro samostatn^ch hejtmanfl poddali se v ochranu cirfl moskevskych a tim 
si zarucili na ten cas svobodu; ba dobyvse Smolenska a Kieva ohrozovali 
fisi polskou v t6ze dobS, kdy od severu a zdpadu hrozilo jf otuzen^ a zku- 
sene vojsko Sv^dske, vedene mladym bojechtiv^m krdlem, ktery v dobre pa- 
mSti mSl jests posledni leta vdlky tficitiletd. Zddlo vsak se, ze i od jihu ne- 
bude lepe, nebo knize Sedmihradsky cekal jen na pozdvizeni knizat severnfch. 
aby tak6 sdm v boj zasdhl, k cemuz byl jiz leta pfipraven. I pos^lal tedy 
hned po nastoupeni krdle svSdsk^ho k mocim sevemfm posla svSho Kon- 
stantina Schauma, aby vyzvSdSl jich zamSry, v cemz jej mSl radou a dopo- 
rucenimi podporovati take Komensky^, zdroven pak o krocfch jeho knizeti 
poddvati zpravu. KromS Svedfl tento posel navstiviti mSl Anglii a Hollandsko, 
a tu mohly mu ovsem Komensk(5ho znamosti anglickS zvIdstS s Hartlibem 
velmi byti na prospSch. A ze Komenslo^ teto sw6 uloze take hledSl dostati, 
o torn ndm zprdvu podavajf zbytky jeho listfl ke knizeti. 

V 

3. Vyjedndvdni v Anglii s Cromwellem a jiz drive ve SvSdech neminulo se 
s cilem, vsude byl zajistSn jak}^si ochrann^ spolek ve prospech ndbozenstvi, 
s Oxenstjemou take jedndno o valce s Polskem. SkutecnS take jestS r. 1655 
valka pocala a take knize Rdk6czi mSl pozdeji v ni ucastenstvi. Krai sved- 
sky Karel X. Gustav rychli^m bShem prosed v teto vdlce, t. zv. >balticke«, 
zemS polske brzy obsadil hlavni m&to, ba vybojoval vse az po Krakov, protoze 



skym, vymfel rod Slechetn^ch knfiat LeStinsk^ch po me£i dne 23. unora 1767, a o rok 
dfive (1766) dcerou jeho Marif Louisou, provdanou za krdle francouzsk6ho Ludvfka XV., 
tak6 po pfeslici. 



213 

dosti mnoho slechticii polsk^ch bylo Svedtim nakloneno, mezi nimi take kn. 
Radziwill, pokud lid nezakusil surov^ jich ukrutnosti. M6sta Lesna bylo na 
t^to vypravfi, kterd v srpnu a zdfi opodal nSho se hnala, upln^ usetfeno, bud 
z ucty ku Komensk^mu nebo ze ostychali se Sv^dove sfdlo Bratff beztoho 
zklaman^ch a opustSnych sami v nove nestSsti uvrhnouti. Tim vice vsak bylo 
sc mSstu obdvati od lidu okolnftio, od nepfatel velmi tyran^ho, kterj^ ovsem 
usetfeni to a usazenf svddsk^ posddky v mSste vyklddal si za zradu; ostatn6 
byla i jinak znama ndklonnost Bratn a zvIaStS biskupa jich k Sv^dflm, ze 
nemohla o v6ci te vzniknouti pochybnost. Proto m&to bez ustcinf tonulo 
V strachu, kdyz se rozhlasovalo, ze loupezn^ zdstupy se sbfraji, mSsta pdli a 
loupf. ZvlastS po vyloupeni a zniceni m&ta K. litok mSl b^ti koncem zdfi 
podniknut i na Lesno. 

4. Tenkrdte ovsem Brati^i pouhym strachem pfestali toto nebezpecf, a Ko- 
mensk^, aby je upokojil, mSl k nim dne 24. zafi kdzani, jez potom i vydal pod 
ndzvem »Utocist6 v souzeni i nebezpecenstvf nejjistsf, aneb boj s Bohem mo- 
dlitbami, naposledy pak odddni a podddnf se Bohu na vselikou vfili jeho, 
k zivotu i smrti.« Den pfed tim nebezpecenstvi bylo nejvStsf, ale pominulo 
sfastnS, a Komensk]?' poklddal za svou povinnost stddce svSfen^ povzbuditi 
k dflvSre a oddanosti k Bohu. 

5. Pocfnaje slovy Izaidse proroka k Idumejskym (21, v. 11. 12) o nastdvajicfm 
nebezpecf od krdle Nabuchodonozora, pfirovndvd tehdejsi pomSry ku pi^itom- 
nym: »Kter6z v6ci, tehdaz ddl^, zdali nejsou jasnym obrazem toho, co se 
s ndmi nynf v t^to zemi a v tomto m6st6 dSje? I myt jsme se arci domnivali, 
ze ndm jiz jitro pfislo, pomocf od Boha i lidi poslanou ; a tmy hrflz a strachfl 
ze jsme jiz pozbyli, vzddlenfm se od nds vojsk, a pozbytim i doma na mist^ 
tomto tlaciciho bfemene. Ale ze noc vsecka jest^ nepominula, poznali jsme 
vcera, kdez ndm strdzny za strdzn^m zvSstovali, ze vzteklost lidi zly'ch, hro- 
madn6 spuntovanych, vpddy nepfdtelske po mfstech cinicich, vsecko ukrutn6 
mordujfcich, po vzetf a vytindnf mSsta K. k ndm se jiz blizi, toto obzvldstn6 
mSsto ohn6m a mecem vypleniti limysl majic. Poulehlf sice ten strach opSt, 
a V mysli ndm zase jako rozsvStlilo, chvdla Bohu.« 

Ptd-li pak se kdo, co ddle bude, Komensk^ mu namita, ze marno 
ptdti se o to strdzn^ch, kur^^rft a post, spise Boha, jenz odpovf, aby se k nSmu 
vrdtili pokdnfm a modlitbami. I odpovidd pak v kdzani k teto otdzce : »Co ci- 
niti md 61ov6k pobozny, jestlize kdy takove nebezpecenstvf pripadne, ze nic 

V .^ 

nevideti, nez smrt a zahynutf,* die Zalmu 3L, boje Davidova s Bohem, tfmto 
trojfm dflem : 

I. »Volati pfece k Bohu nezbedne, aby kdyz lidsk6 pomoci nestacujc, 
on sdm pi^ispSl. 

II. O vyslyseni dotirati take nezbednS, a to dov^rnostf takovou k Bohu, 
kterdz by ho pfemohla. 

III. Naposledy vsak, nedal-li by se ani tak pfemoci a nechtel by spomoci 
strany tfila, dusi porufiiti v ruce jeho.« 

(). Podobneho smyslu jest i ^modlitba kajici, v ^as hroznych vdle^nych vi- 
chric V Vclikdm Polite k uzivdnit (r. 1655, ffjna (3.), po&'najicf tSmito dojemny'mi 



214 

• 

slovy: »Hospodine zAstupft, mocn^ vsech v6ci Stvofiteli a v bytu Zdrzovateli, 
i moudr^ feediteli, kten^z pohybujeS ndrody, jako vodami, a vzbuzuje jedny 
proti druh^^m, vytrestdvds jedny skrze druh^; ty vidis, jak^ bfdy nyni na nds 
V t^to zemi pfisly, skrze vpAd ndrodfl cizich a rozjitFeni ndrodu domdciho 
jako2 proti onSm cizim, tak proti nam pohostinny^m, kteriz pro zachovdnf 
TobS viry z vlasti sv6 se uchylivse, tu jsme milostiv^m Tv]^m ffzenfm schrdnku 
nasli a posavdde pod strdzi Tvou chovdni byli. Nyni pak, aj jak zl^ v6ci nds 
obstupujf od zlosti ukrutnfkfi tSch, ktefiz navstivenf Tv^ho nepozndvajice, ani 
se V sv^ch jak^ch vindch (pro kteriz Ty spravedliv^ sv^ soudy pfi vSech lidech 
konds) upamatovati chtfce, toho, co se dSje, prfciny slepS na jin6 s6'tajf a 
pomsty sv^ nesmyslnou sflenosti z sebe setfdsti cht^jfce, i nds pokorn^ Tve 
ctitele vyhladiti usilujf . . . Prdv^t se ndm sv^tlo potSSovdnf Tv^ch tratL Prdvfit 
nds hrflzy t5zk6 obstupuji. A aS sme se domnfvali, ze ndm iddostiv^ jitro 
pfislo, ale aj, pfece noc a mrdkota, stihajici jedna druhou. Cekdme pokoje a 
ncmfiieme se docekati, £asu uzdraveni, a aj, neduhov^ na§i se rozmdhajf az 
k smrti. Frkdnf koiift a bias pokfikujfcfch vrahfl vflkol nds se slysf, kdyz 
povstdvajf lid^ vztekli, aby zzfrali zemi, a pfepadajice mfisto jedno za druh^m 
hubili ty, kterez v nendvist vzali, i nds pro nS. Pos^^lds je na nds, jako nej- 
jedovatSjSi hady a jako nejlftSjsf divokou zvSf, draky a selmy, s otevfen]^mi 
hrdly k sezrdni nds,« Piipojuje pak vyzndnf hffchfl a pros( Boha za smilovdni 
nad cfrkvf, »vichficemi pokusenf posavdd tak zmftanou! NedopoustSj2 lodiice 
t^to sv6 V zboiifen6ho svSta mof i utonouti ! vychvat ji, na bezpednu postav ji ! 
oslav ji, a sebe samdho v ni ! . . . Vysli dfelnfky na zeii svou, mil^^ Pane, a 
posp^, nebof se krajiny ndrodti bSlejf ke zni. Ndjemnici pak a dfilnici Istivi 
atf jsou rozptyleni, ti sebe samy pasoucf, a ne stddo. VzdUej take ikoly 
khstanski a poruc je obnoviti podle zalibenf srdce Tv^ho, aby v pravdS byly 
dilnami moudrosti a vsech ctnostf i semenistSm i^iv^m cfrkve Tv6 a duchovnfm 
rdjem. Vrchnosti pobozn^ vsecky TobS v ochranu poroucfme, kdokoli se Tv^mi 
ndmSstky b}^ti pokornd znajfce a v pokoji a fddu svSt zachovdvati umysl 
majfce, pro odklizenf nefddfl, vdlek a tyranstvi duse i tSla, lisilnou prdci vedou 
i boje tfezk^ a nebezpeCne podnikajf.« A modlitba koncf: »^ekls: Neboj se, 
m6 mali£ke stddce! Aj, my sme to malick^ stddce Tve, ach v pravdfi Tv^ 
stddce, nebo jin^ho pasture nemdme a nezndme I a malidk^ stddce, samo sebe 
brdniti nemohoucf a neumSjfci. Ty m&zes, ty umis; braniz tedy; Boze mflj 
dobrotivosti, ze mi udilis hojnosti, ukaz zfejm6 znameni, nepfdtel mych k ze- 
mdlenf, by( i oni to vidouce, md zes ty moc a ochrdnce, musili se hanbiti, 
vScnou potupu miti. Amen, Amen, Amen I Rciz na svdm vysok^m nebi, 
6 Boze, Amen, Amen, Amen«. 

7. Prozatim vsak zflstdvala v6c v tomto stavu, a6 nebezpeci nt^kolikrdte 
mSstu op6t se pfiblizilo. Komensky v t^ dobS neustdval ve svych pracfch 
phlezitostn]^ch, maje zejmena tak^ v lednu r. 1G5G kdzani nad zemfelym se- 
niorem a spolufardfem V. Locharem, v nemz mluvi o daru dlouheho zivota, 
jehoz Bflh n6kter]^m vyvolencflm poprava, a jak si daru toho vdziti. 

8. Vsak neStastne mSsto, jez useti^eno bylo od Svedfi, neuslo posleze osiidu 
svdmii od lidii domdciho. Vclkopolane pod vfldccm Opalinskym, vojvodou 



215 

Podlask^m, pfitahli k Lesnu a vyzyvali mSsto, aby se vzdalo, Z ndvodu (pry) 
Komensk^ho Lesiiane s malou posadkou svedskou ustanovili brdniti se do 
poslednf chvfle. V boji pfed mSstem Poland zvit^zili a posadka ustoupila z mSsta, 
ponechavsi je osudu jeho. Avsak i obcanstvo z velkd casti pocalo opoustSti 
svA sfdla, utikajic se do pomezn^ch lesfi slezskopolskych. Naproti tomu jinf ani 
neutikali, ani majetku sv^ho neukr^vali, spol^hajice ve vsem na ochranu bozskou. 
Bohuzel mamS. 12. den po sv6m pfichodu k mSstu, dne 29. dubna 1656, ac d6ly 
se prosby usilovn^ k vftdcflm o jeho usetfeni, Polcici zmocnili se mSsta a vsecko 
je vypdlili a pokofili, tak ie i kostel reformatsky jiz dostavSny, avsak potud 
nevysv^cen]^ obrdcen byl v zffceniny. Na chrdn^ni majetku v tomto zmatkii 
bylo arci jiz pozd6 ; utfkal, kam kdo utdci mohl, aby aspon zachoval si zivot. 
Rada m^stska ujela do VratislavS, odkud rektora A. J. Hartmana a kantora 
Pavla Cyrilla vyslala do Hollandska a do Anglican, v sklicenosti sv^ za pomoc 
zddajic. 

Ze pfi torn nejvStSi pohroma stihla Bratn, jest na snadfi. Rozplaseni zajist^ 
na vse strany; co drive nebylo zachvdceno morem, rozprchlo se do vsech 
konfiin evropsk^ch, a Jednota rozptylena na dobro. Take tiskdrna Bratrskd 
pozdrem LeSensk^m zniSena a teprve v Amsterodam^ op6t zfizena.''^^ 

9. Komensk]^ sdm utekl se do Slez k Vacslavu Theodorovi z Budova, kde 
trval nfekolik dni v zdrmutku a pochybnostech o osudu svdho majetku, trpce 
zeleje zvldst^ ztrdty svych rukopisfl. Teprve desdt^ho dne po pozdru p. z Bu- 
dova poslal vflz se sluhy a pfirucim Komenskeho na spdlenistd, aby vykopali 
v komfirce, v niz Komensky byl spaval, co tu na kvap bylo zakopano. Sku- 
tecne podafilo se nSco naldzti, avsak pomSrnS mdlo, nejcennSjsi pak v^ci 
pfece pohlceny pozdrem. 

10. I radii se nyni Komensky, kam se uchyliti, a rozhodl se pro Frankfurt 
n. O., kde by byl mohl zfti pod ochranou kurfirsta Braniborskeho. Bohuzel 
nemohl zde pobyti dlouho, protoze v m6st6 tom prdv6 zufil mor. Nechav 

y 

tedy rodinu svou v Markdch, odebral se do StMna a odtud do Hamburka, 
kde nesndzemi a osudem jsa sklicen ulehl a pi^es dva mfesice lezel ncmocen, ne- 
moha se po vsech minulych lizkostech a strastech nikterak zpamatovati. Tu 
pak pozdravuje se z nemoci napsal take historicky spisek o LesnS a zkdze 
jeho, V nemz vypisuje vzrust mSsta hlavnS pfibytim exulantfl, litoky strany 
katolicke na mSsto a posleze jeho vybiti a spdleni. Spisek vyd. pod ndzvem 
» Vybiti Lehttsk^ r. 1656 stal^ vSrnosti historickou vypravovanc« (Excidium 
Lesnense anno 1655 factum fide historica narratum. Amsterod. 1656, 4®). 

11. Tu takt^ dostalo se mu pozvdni, jez rozhodlo o konecnych osudech jeho 
zivota. P. Vavfinec Geer, syn n^kdy pdnfi Ludvikflv,^^** usazen^p^ v Amstero- 
damS, kter^ byl jiz za pobytu jeho v Elblagu pod ochranou otcovou vfeiy bral 
podil spolu s Hottonem, prdv6 v dob6 nest^stf Komenskeho zemfely^m, na osudu 
jeho a neztratil ho s mysli, uslysev nyni op^t o jeho osudu, tSsil jej listy 



"* »Sic Deus affligere solet, quos amat,« nafikd Fabricias v Hist. V, 272. 
"• Ludvik de Geer \ 654; v Upsale posud spatfiti Ize jeho ndhrobek. Velik6 iele- 
zdrny mSl ve Fingspongu (v Ostgothlandu), kdei vystavfil i krdsn;^ zdmek posud zachovan^. 



216 

prdtelsk^mi, poslal inu okamzitou vi^omoc 100 tolarftv a zval jej k sob6 do 
Amsterodamu, o nSho i o rodinu jeho starati se sliboval, aby mysif nezlom- 
nou, jako drive, osudu sv^mu odolcival, ho napomfnaje. 

Komensky pfijal prdtelskou tuto nabfdku a zavital do Amsterodamu 
V mSsfci zdH 1656, jsa starcem jiz 641etym, a to po tfetf ve sv^m zivobytf, 
jako do posledniho sv^ho mil^ho litocistS. 

12. Pozdrem Lesensk]^m zmafen Komensk^ho domek a svrsky, jez pro ro- 
dinu dlouhd l^ta stfddal, pak knihovna, a ceho vfce zeleti jest, i rukopisy, ovoce 
Ctyficftilet^ pilnosti, ctyficftilet^ho knSzstvf a p^tadvacetilet^ch studif pansofi- 
ck]^ch.^*^ Spisy pansofickd po vStsinS jiz do tisku chystan^ zniceny byly na 
dobro. >0 kez by mi Bflh byl aspoii >hdj pansofie< zachoval, vSecko ostatni 
bylo by snadnSjsi!* nafikd si Komensky v listfi k Harsdorferovi. I toho velmi 
jest zeleti, ze v LesnS shofel spis Komensk6ho o methods synkritick^, zkou- 
macf di pHrovndvacf, kterd po Komenskem takov^ pfevraty v baddnf v6deck^m 
zpflsobila. Byl to spis ^Moudrost dvoj- i trojndsob o<tkovand (oculata, okatd?), 
jind V jin^m bystfe vidoud a jin^ jin^m mocnS ukazujfd.« Methoda pak 
synkritickd jest ta, »v n{2 vSc pfed mysli (in conspectu mentis) ani v sobd 
sam^ nerozlucuje se, jakoz d6je se v analytick^, ani nesklddd se jako v syn- 
thetickd, n3^brz s jinou t^ho2 druhu srovndvd se, a v ni pflvod jejf, cdstky, 
liiinky, a co jest koli jin^ho, urcitfeji a vyrazngji ukazovdno byvd, tak aby, co ne- 
m&2e dostateinS poznano b^^ti ze sebe, pozndno bylo z podobneho sob6.«*^® 
I toho Komensky velmi zelel, ze zhubena byla jeho kdzani, jez jako kn& po 
40 let mival v easy fddn(§ i mimofddne. Kdzani ta v staff m^la mu b]^ti ut6chou, 
synu pak Danielovi mil^^-m d^dictvim. Nenahraditelnd ztrdta vznikla pro pisem- 
nictvi ceske tim, ze i slovnfk ceskolatinsk^ a latinskocesky, k nSmuz Komen- 
sky od dob studif po 46 let material sndsel, vsecek znicen byl zkdzou LeSenskou, 
pokud V pfepisech se nezachoval. *^'' Komensky pf§e o dile tom r. 1661 
(v lists Montanovi), ze ztrdty jeho nepfestane zeleti, dokud bude di^diati; 
patmS tedy pfikladal pravS tomuto dflu velikou cenu pro pozndnf jazyka jak 
domddho, tak i zvldstS latinskSho. 

13. Pozdrem Lesensk]^m snad ztrdveny byly i denniky, jichz spisovani a zpfl- 
sob Komensky' v Methods jazykft (XXIV, 16 — 20 »Dennfky zivotac) schvaluje 
a ukazuje a o nichz jiz i pro mladez mluvf. RovnSz i mnoho list&v od osob 
uden^ch i vznesen^^ch vzalo za sv^, jakoz i vsecky listiny Bra trim ndlezite 
spolu s jich privilegii, dv6 rozsahle knihovny bratrsk^ a mnoho jin^^ch veci, 
jez s takou p^ci a lisilim v novdm tomto utocisti byly nasbirany a chovdny.^*® 



'^* Dobu studif pansofickyxh Komensky klade nestejnS, jak kdy pomySlel na jich 
poddtek nebo horlivdjSi jimi se obirdnf. 

-^* Bakon Verulamsky ukdzal ze symboly Mag& nejsou podobenstvim v^ci, nei stopy 
a znaky t62e vySSf pffrody rozdiln^m vScem vti§t£n6. ^e se takov6 zkoumdnf zanedbdvalo, 
Komensk^mu bylo podn^tem k tomu dflu, jim2 zvl. do §kol zav^sti chtdl methodu srovndvacf. 

'^^ Rosa (f 1689) znal slovnfk Komensk6ho; di o n$m v grammatice, 2e ukazuje 
vSech £eskych slov pflvod, slovnfk pak tffdilny, kter^ Rosovi se pfipisuje, jest bud* vSecek 
nebo V fdstech dfleni Komenskeho (HanuS, Sitzungsber. 1868, I, 74 — 76). 

'^" S\kota 1874, 167. » Vyvrdcenf LeSna jest PoldktSm jedinou vficf, kterd by trpCiti mohla 
upomfnku na Komenskeho. Ale budii posuzovdn slovy Mickiewiczovymi : »Chcac mnic 



217 



VII. 

Komensky v Amsterodame. 

1. 

Prvnf doby pobytu. Sebran^ spisy didaktickd. 

1. V AmsterodamS Komensk;^ od svych pfatel vlidnS pfijat a panem Va- 
vfinccm z Geer ^t^dfe podporovdn, tak ze se mu v mSstS torn, kter^ perlou 
a kvStcm mSst, ozdobou Belgie, potSsenim Evropy nazval,^^^ vclmi zalibilo a 
ze tu V krdtce k byval^ sve svSzesti se zotavovati pocal. Zprvu jenom toho 
zelel, ze rodinu musil zflstaviti v Markdch a ze byl bez knihovny. Ale rodina 
brzy za nfm pfisla, kdyz i v Markdch nastal mor, tehddz opSt po EvropS se 
sfh'ci (0pp. IV, 117), pfdtel^ pak darovdnfm knih knihovnu mu zase sestavili, 
tak ze mohl spokojenS opSt odddvati se obliben^m sv^m pracfm, bohuzel jiz 
nikoli tak soustavn^m, jako drive. P. Vavrinec z Geer m61 blfze Amsterodamu 
takd letohrddek, v nfimz Komensky casto byval hostem a s pomocniky sv]^mi 
pracovdval. 

2. PfehUzeje pak v mysli, co mu ztraceno a co zase proti tomu vStsinou 
po cizinS bylo zachovdno, d^kuje za to Bohu a chystd se »z rozbit^ch nddob 
sv^^ch stfepy sebrati a nSjak^m zpflsobem je op6t slepiti«. Proto uchdzf se 
i sdm u pfdtel o pomoc a zddA, aby mu sv^mi knihami pfispai, a kde co 
z jeho vSci chystaji, aby nevdliali vyddvati. 

V lednu I. 1657, prohlfzeje opisy listfl, snah jeho pansofick^ch a po- 
mfiru k Ludviku Geerovi se t]^kaj{cich, zajist^ ne bez velikdho pohnutf pozo- 
roval, ze v AmsterodamS neobnovi se jiz ona sklicenost a rozpoltSni mysli, do 
nfihoz jej nedockavost a stfezivost p. Ludvika Geera a pMnf kancl^fe sv^dskeho 
V Elblagu byly pfivedly, Nyni zajistd mnohem vStsi volnosti duchu jeho po- 
pfdvdno.^8" 

3. Tiskafi Amsterodamstf (Jansonius, Jan Ravenstein, Kristof Conrad, Jan 
Seidel, Abraham a Burg, Gabriel a Roy, Jindfich Betkius, Petr van den Berge 



s^dzid, nie ze mn% trzeba by<5, lecz we mnie.< Nevd^ku neznd Komensky, ani nyndjSi 
nechuti k t6 neb one ndrodnosti, v^fe v Slechetnost civilisovacf Karla Gustava. Mohli 
by Orleaniste horSiti se, ze Mickiewicz pfedpovidal v College de France nastolent Bona- 
partistfl?« 

'^' Hollandska repubiika, obchodem, vzd^lanosti a svobodou proslavend, uzndna byla 
SpanSlskem 1. 1648. Hned s Fridrichem Falckym uteklo.se tarn mnoho vystihovalcfl. 

'•• >Nyni pak 1657 (in Januario) ty vSci pfehlfdaje, nevim, prod jsem toho tak ob- 
zviiSf ad mundum (na disto) pfepisti dal, ponSvad2 to jinde jest rukou mou aneb pacholeci; 
pfebShnu to a zd^ldm rejstf{ky,< poznamenal Komensky na opisu listQ sv^ch z r. 1641 
a}. 1646, nynf v Cesk^m musei. — 

V dodatcfch k sebran^m spisflm didaktick^m (2ivot vir, Vita girus, 0pp. IV, 6) pravi 
o sve prdzdni toto; Deus ergo est, Deus, qui nobis haec otia fecit! Tamquam exsertam 
erga me Dei manum osculor eos, qui me hoc literato otio frui jusserunt. (Bflh tedy jest, 
Bfih, jeni ndm tuto prdzdeft zpflsobil! Jako otevfenou mnS pravici bozi h'bdm ty. kdol 
mi u^ene t6to prdzdnS uKvati kdzali.) 



218 

(Montanus), Jan Paskovsk^ (Pascovius) — vsickni Komenskemu k vydanf starsich 
i novSjsich spisfl se nabizeli. A ze i t^chto jejich nabidek skutecnS hojnS bylo 
uzfvdno, o torn sv^dci tolik Amsterodamsk]^ch vyddni spis& Komenskdho, kde 
valnd vfetsina d€l starsich opSt byla vydana, a to v lipravS nevSedni, na mnoze 
i zvldstnf sli6nosti vynikajici. 

4. K zddosti sendtu Amsterodamsk^ho a po pfanf jin^ch svych pfiznivcfl 
Komensk]^ vydal pfedkem ve prospSch mlddeze a na oslavu m6sta tfi dily 
sebran^ch sv^ch spisfi didaktick^ch, k nimz i dil ctvrt^^ pfipojil, deset novn^ch 
rozprav drobnSjsfch, trest dilfl pfedesl^ch obsahujicich. 

RozdSIeni toto jeho dSI jest chronologicke a odflvodnSno i tim, ze Ko- 
mensk^ za jin^^ch podminek a pom^rfl kazdou fadu t5ch spisfl sklddal : Dil 
prvnf obsahuje deset spisfl, sklddan^ch hiavne v Le§nS v l^tech 1627 — 1642; dil 
druh^ poddvd v^sledek praci v Elblagu konan^ch v 1. 1642 — 1650, tedy pod- 
porou p. Ludv. z Geer, poctem dtyfi; dil III. obsahuje dila v Potoce dokonand 
V 1. 1650 — 1654, po6tem patndct; k tomu pfiddn v AmsterodamS dil ctvrty^ 
s desiti kusy, sloienymi v 1. 1654 — 57, kde Komensk^ takd sw6 pfedchdzejfci 
vlastnf spisy posuzuje. 

5. Ndkladem na vyddni obsdhl^ho toho spisu pfispSl pfiznivec a pHtel 
jeho, p. Vavfinec de Geer, jenz slyse, ze n^ktefi radi, aby didaktickd rozpravy 
Komensk]^ vydal v jedinem svazku, avsak pfi torn pozoroval, ze nenf ochotne 
nabidky, kdo by chtSl na to v^ti ndklad, jako by to bylo jeho povinnostf, 
ndsleduje v torn pfikladu otcova i bez pozddani nabidl se svou pomod a tak 
zpflsobil, ze vyddni bylo moznc^ (vSnov. dflu IV. p. Vavf. de Geer). 

Dilo cel^ Komensk^ vSnuje m&tu Amsterodamu a pfemoudr^mu jeho 
senatu, v dile III. pak svoje divadla skolskd vSnuje svym pflznivcflm Amste- 
rodamskym, v kterezto dedikaci di: >Boufe bo2f, kterd mi z nenaddnf znidila 
moji druhou vlast, Polsku, vyvrhla mS na pobfezi vase, o HoUandsko, davno 
jiz za pi'istav sklfcen^ch poklddan^, a ty perlo m^st, Amsterodame !« VelebS 
pak utrpnost a dobrocinnost rodu z Geer a pfeje si, aby nScim odvdfifiil se 
za pfizefi stdtflm hoUandsk^m, pripsal pfednfm jich muzflm tyto hry, ktere 
kdyz ne jim samyni, aspon synflm jich vd6k b^ti mSly.**^ 

6. Uzas, jejz spisy ty vzbudily, byl neobyfiejn]^ ; Komensk^ veleben, ze zvldst- 
nim dobrodinim Prozfetelnosti zrozen jsa, sdm jediny veskerd tajemstvf didakti- 
ckd duchem sv^m obsdhl. Zvldstnim listem dedikacnim jakoz i vSnovdnim v dele 
spisu, jak feieno, Komensk]^ dSkoval radS Amsterodamske za pohostinstvf, 
zddaje, aby »dilo tficiti let za rozlidn^^ch pficin u rozlicn^ch ndrodfl sklddand* 
ve prospSch mlade2e sv^ obrdtila, tfi neb ctyri muze bystr^ho rozumu na 
zpflsob koUegia didaktick^ho svolala, aby s nim uvdzili, zdali a jak by mld- 
dezi spisy t^mi mohlo b^ti poslouzeno. ZvldstS si pfdl slyseti soud jejich 
o spisech novS pfidan^^ch, zejmena o Obzivl^m Latiu, Ziv^ tiskdrn^ a Rajske 
skole, na nichz si nejvfce zaklddal. 



*"' Pfiznivci Komensk6ho v Amsterodami byli: Cornelius Witson, Cornelius de Via- 
ming, Corn, de Graef, Corn, de Vlooswyck, Gerhart Schaep, Jan van de Pol, Mik. Tulp, 
kn6z Jan RuHk. Synflm konSelov^m Jakubovi de Graef a MikuldSi Witsonovi KonDensky' 
r. 1G53 (10. dervna) pfipsal nove vydanf hry »Diogenes<. 



219 

Tak^ praefekti ndmofnictvi a vojenstvi spoiku Hollandskeho, jimz Ko- 
mensk^ 7. linora 1G58 exemplar spisfl didaktick^ch byl podal, se slu§n;^m 
uzndnfm slusn6 se mu odm^nili, poslavse mu 500 zl. hoi. za knihy a ndhradou 
za ztrdty Lesensk^.^*^ 

7. Ze jmeno Komenskeho tak slavn^ vsude bylo jmenovdno, tiskaf Amstero- 
damsk]^ Peter van den Berge (Montanus) chtSl uCence s vesken^mi jeho spisy 
zevrubnSji sezndmiti, jakz si toho mnozi zadali. Po dv6 l^ta nal^hal na Ko- 
mensk<§ho, aby seznam spisfl svych vydal u vefejnost. Coz Komensk]^ zdrdhal 
se uciniti, po ztrat6 knihovny sve ani sdm t^ch knih, kter<5 byl vydal, nemaje, 
k ndkterym pak, jak vydAny byly, hldsiti se necht^je a na pamSt svou nemoha 
se spolehnouti. Teprve dne 10. prosince IGGl vyhovSl tomuto n^kolikrate vy- 
slovenemu pfdnf, sepsav seznam spisfl sv^ch, ac v cdsti ceskd neiipln]^ ; vzdcny 
to pro nds pffspSvek pro pozndnf jeho zivota. 

2. 

Novd potyiky theologickd 

8. Radost i sldva z vyddnf spisfl didaktickych hned r. 1657 znacnS byla 
zakalena utrpenim a posmSchem, jejz protivnfci a zdvistnici ctihodn^mu, osudem 
uStvan^mu a zt^ran^mu starci zpflsobili za pfiSinou vyddni spisu >Lux in 
tenebris^ (Sv6tlo v temnostech). Spis ten od Komenskdho bez podpisu vydany 
r. 1657. obsahuje vidSnf a proroctvf Krist. Kottera, Kristiny PoAatovsk^ a 
MikuldSe Drabfka, jez Komensk]^ za zjeven{ bozskd povazuje, do latiny pfe- 
lozil a vydal. 

9. ClovSk pfirovndvaje svflj idedl pom^rfl lidskych ku pfitomn^m pomfirflm 
ndbozenskym a spolecensk}^m, shledavd tu velikou neshodu mezi mravnim 
idedlem a skute6nostf, proto domniva se, ze brzy nastane bud obrat k byval^ 
Idsce, nebo ze brzy bude konec svSta. 

Takoveto minSni vyslovili take u nds pfemnozf ndbozenstf horlivci a 
mravokdrci, tusice pfi zkazenosti lidsk^ blizicf se poslednC soud, jak o nSm 
i lid sam zpival. Jini zase, chytajfce se pisma, s otekdvan]^m pfevratem ve 
sv^td a sm]^sleni lidskem spojovali Kristovu fisi tisiciletou (chiliasmus, millenaris- 
mus), a to bud bez urCiteho zpflsobu, nebo uznavajice jen panstvi duSevni skrze 
evangelium rozsifen^ mezi ndrody, nebo posleze cekajicc skutecneho panstvi 
tSlesneho, nov^ho Kristova pffchodu na zemi. Tak^ evangeUci cesti mdii tuto 



'*' Komensky sdm di o torn: »Efrekt toho byl: k^ali sob£ jeStd 15 exempldrQ svd- 
zati a poslati: fe jich jest 16, aby ka2dy mh\ jeden pro sebe anebo pro mSsta a provincie 
sv6, 2e zaplatf. Faktum, odesldny jsou 17. Febr., a oni za to poslali — i pro ndhradu pry 
ztrdt V LeSnfi 8tal:^ch — 500 f. hollandskych (zz 200 tolarfl). P. B. zaplaf.« — Krisnfi psal 
Komensky onSm praefektAm, 2e 4 jim, ktefi nad vnSjSf bezpe^nostf vlasti sv6 bdtti maj(, 
nen( neslu§no, aby dbali o vnitfni bezpe^nost, o vzd^Uni mlddeie, kter6 StSsti jimi do- 
byte chriiniti a ddle d^diti mk\ »Non absonum tamen fuerit viros, qui maria classibus 
classesque armis et ordine instruunt, hue invitari, ut quomodo scholae quoque classibus, 
classesque sapientiae armis instruantur, spectatum veniant. Certe nee Jupiter semper tonat 
et fulminat, etiam (et saepius) serenat coelosque ful^ere facit.« 



vfru jests ve vlasti, tim vice pak v cizinS ve vyhnanstvf, v cemz je sflila 
mnoha vidSnf a proroctvi, tehda ve stfednl EvropS vydAvana. 

10. Komensk^ poznal chiliasmus jiz za sv^^ch studif v HerbomS, a to skrze 
znameniteho znalce pisem Piscatora a uCenSho pansofa Alstedia ; proniknut pak 
jsa dflvSrou nejvroucnSjsf, ze Bflh svij'ch vSmj^ch neopusti, na budoucnosti ddl 
a ddle se posinujfcf a na chiliasmu (do 1. 1672 nebo 1673 kladen^ho) nadSji 
svou zakMdal. Od chiliasmu jen maly byl krok k vife v proroctvi nekter^, 
majfci do sebe vsecky zndmky pravSho vyssiho zjeveni, postacuji'cf nejpffsnSj- 
§imu bohoslovci; nebo Komensk^, co pfedpoklddal pfi kazdem rozumnt^m 
61ov6ku, ani sdm »nebloudil bez rozumu*. Ijc 1657 bylo tomu pravS dv6 ste 
let, CO Jednota bratrskd byla zalozena (1457), a biskup jeji nad jine osvfcen^ 
vidSl ji rozpt^lenu do vsech lihlfl svSta. Ocekivaje skrze Prozfetelnost boz{ 
svfita obnoveni, uvSfil i proroctvim Kriit. Kottera, prorokovavsfho od r. 1616—24, 
jehoz i sdm znal a zkoumal, i vidSnfm Kris tiny Poilatovske\ kterou sdm vidal 
u vidSni a jejfz panenskd nevinnost a zboznd oddanost k Bohu hned od jeji 
mladosti dobfe mu byla povSdoma ; zvldstS jim uvSfil tehdd, kdyz uceny otec 
jej( nedlouho pfed svou smrti vidSni dcery sve pofial poklddati za pravd; 
poslSze uvSfil i »proroctvfm« Mik. Drabika, ktery mu od r. 1643 z Led- 
nice vidSnf svd oznamoval, trestem bozim mu hroze, nepfelozi-li a nevydd-li 
proroctvi jeho na vefejnost. Drabik zajiste^ sdm takov6 mSl pfesvSdcenf 
o bozskSm vnuknuti sv^^ch v^^povSdf, ze za nS posISze podstoupil i ohavne 
usmrceni (1671).^«^ 



''^ Mik. Drabfk byl starSfm spoluidkem Komensk6ho v Strdinici, potom knSzem 
V DrahotouSi (u Hranic) na Moravd. VystShovav se do Uher, i\\i\ se v Lednici souke- 
nictvfm. SHd£ po pokladech a po podpofe se shdn^je (Komensky, almuiny do Uher po- 
s^laje, vice na Drabika nei na jin6 pamatoval), vid£n( a zjeveni boiskd pfedstiral a o bu- 
doucnosti rodu habsbursk6ho i osudech vozWttijch. zemi prorokovai (Cechy s hodnosti cis. 
dostati se mSly synovi Fridricha Falck6ho, Uhry Rdk6czimu atd.). Pro svd proroctvi po- 
sl6ze obvinin byv z pobufovani a velezrddy, byl v iervenci r. 1671 odpraven v ten zpQ- 
sob, it mu hlava a pravd ruka ufaty, jazyk pfibit, t6Io pak spdleno zdroveft se spisem 
Komensk6ho. 

NejvitSim odpflrcem jeho byl pastor Puch6vsk^ Jan Felinus, kter^ o zivotS, pod- 
vodech a bidn6m konci Drabikov£ sepsal ob§irn6 zprdvy. Gindely zapomenutou tu v$c 
obnovil a v zprdvdch akad. videAsk6 (XV, 510—514, 519—530) Siroce vypsal. Snad na 
vyddni spisfl didaktickych, o nhmi tu poml^eno, vice zdlefelo, neili na torn, 2e stafec 
ndboin^ a poctiv^ dal se podvodnikem oklamati, uvSfiv mu v ^as nejvStSi duSevni slcH^e- 
nosti. Nebylf Komensky anddlem, ne2 dlovikem, a£ vice mu bylo sndSeti, ne2 dlovSk 
sn6sti mfi2e. Zbloudil-li jednou, dost za to zkusil, a zblouzeni to ani mezi lidmi rozum- 
n^mi ucty ku Komensk6mu nezmenSi, ani slavn^mu jm6nu jeho neublizi. Kdyby Drabik 
bj^vai podv^dil jenom jin^ a nepodvedl Komensk6ho, kdo by kdy na Drabika vzpomn^l, 
kter]^ jenom k vQli Komensk6mu pov£stn^m se stal, aby pak Komensky k vfili Drabikovi 
n$jak6 pov£stnosti mil nabyvati na ujmu zdsluh sv^ch nekone£n]^ch, pfi^iny dAvodnd 
nikde neni, leda by kdo pfi slunci spiSe na to, it skvrny md, neili it sviti» ukazovati 
chtdl. (Viz o pomSru Komensk^ho k Drabikovi C. C. M. 1874 a 1885.) 

O Drabikovi a jeho zjevenich jest fada spisA : 
lo. Dav, Kocler, Dissertatio de Nic. Drabicio. Altorf 1721. 4". 
Kaspar Jenchen^ Einige der vornehmsten Umstande des merkwiirdigen Lebens und ge- 

waltsamen Todes Nic. Drabicii (v lo. Gottl. Biedermannov6 V. CI. Actis scholasticis, 

torn. VII, 246 sqq. 



221 

11. Komensk]^ byl se presv^dcil jiz pfed tfm na Kotterovi, ze dar prorock^ 
posud neni odnat od cirkve, ano ze v ni dale trva, protoz od r. 174.-5. ne- 
ustdval vefiti take v proroctv{ Mikulase Drabika, ackoli zivot muze toho lakot- 
neho a opileho nebyl pranic prorock]/^; avsak Koinensky vSdSl, ze Bileam 
take nebyl spravedliv]^, a pfece fei jeho byla pravdiva, Ba ani to ne- 
zmylilo Komenskeho, ze Drabik k roku 1656 obecnou blazenost na zemi 
pfedpovfdal, ackoliv Jednota pravS toho roku nejvfitSf pohromu utrp^la vy- 
vrdcenfm Lesna polskeho a rozpt^lenim do vsech koncfl svSta Nebot ne- 
stastn^ i st^bla se chytd, aby nepozbyl nadSje. Prelozil tedy a vydal, ac mu 
z toho i zetSm Figulem bylo zrazovdno, proroctvi Kotterova, Ponatovske a 
Drabikova, obsahujid skoro 400 jednotliv^ch pfedpovM^ni. Pokofenf ndsledujici 
bylo tim trpci, ze dozil se t^ doby, kdy proroctvi m6Ia b]^ti v>'^pln6na, ale 
nebyla. 

12. Proc vyddvaji se proroctvi ta pospolu, Komenslq^ sdm podot^kd v pred- 
mluvS, ze kdyz byl pfesv6d6en, ocftiv se r. 1650 v Uhrdch, ze proroctvf ta 
majf b^t vyddna, proskocila zminka take opSt o Ponatovskd a tu chtfili take 
jejf proroctvi vidSti, za pficinou pak vstupu, kde zmfnka cinf se o Kotterovi, 
dozadovali se tak^ zjeveni Kotterov^^ch, a proto byl i jejich pfeklad pfidan. 
Ze pak Komensky vydal dflo to teprve po mnoh^m vAhAni a rozpakovdni, 
od Drabika nSkolikrdte byv pobidnut a hrozbami trestfi bozfch opSt a opSt 
dohdnSn, sdm tuto se zminuje. Ostatnd pry tak^ Pdn odklddal dflo sve, a tu 
v^ricf nemohli se v nadeji sv6 neviklati. Krom^ toho mirumilovn^ srdce Ko- 
menskeho hrozilo se t^ch valek, jez mel vyddnfm proroctvi t6ch podnititi, aby 
vykonan byl soud bozi nad Babylonem. Kdyz vsak ukdzalo se posledni dane 
znameni, smrt cis. Ferdinanda III., tu nebylo jiz Ize odklddati s proroctvimi 
a vyddna tedy na kvap brzy po jeho smrti (po dubnu r. 1657). 

Pfed proroctvimi Kotterovymi polozena op6t pFedmluva, kterou byl Ko- 
mensky pfed 32 lety polozil pfed deske vyddni t^hoz proroctvi, ovsem pon^kud 
zmSnfina a nov^m pomSrfim pfizpftsobena ; ku proroctvim Ponatovske pfidana 
rozprava o pravych a nepravy^ch prorocich; skladatelem jejfm ovsem byl take 
Komensky. 

13. Kniha Komenskeho tist^na byla na kvap, rozesldna take jen jako ruko- 
pis, ale pfece roz§ifila se obecnS a vzbudila rozruch neobySejn^, zpftsobila 
take fadu soudfl muzflv uCen^ch, ktere vsak po vStsine Komensk^mu byly 
nepfiznivy.^*** 



J, GottL Carpiow, Religionsuntersuchung der bohm. Briider, 361 sld. 

Krist, Hecht, Umstandliche Nachricht von dcnen verschiedenen raren Editionen der Prophe- 

zeihungcn des Kotteri, der Poniatoviae und des Drabicii (Hessischcs Hebopfer, V, 76 sqq.). 
Zastavatel DrabikQv Gottfr, Arnold (Kirchen- und Ketzerhistorie, Frankfurt, 1700, 2, III, 

kap. 20, str. 200, kap. 24, str. 236). 

•** Nicm^nfi ani tyto posudky ani polemiky z toho vznikI6 nezviklaly vfry Komen- 
skeho V boisk^ pflvod proroctvf tSchto; r. 1659 (v DSjindch revellacf, Historia revellatio- 
num) poloiil do druh6ho vydini »Judicia de luce in tenebris*, kdei zvUStd dflvody Jakuba 
Fabricia, bohoslovce Sedinsk6ho (Probatio spirituum), dovozuje, ie nen( odiSat od cfrkve 
kfesfansk6 dar prorock^ a ze nesluSi v pochybnost brdti ka2d6 vid£n( a zjeveni. R. 1B63 
vydal dodavek ku proroctvim Drab{kov}^m, obsahujfci zjevenf od r. 1659—1663, a jin;^ spis 



222 

14. S Komensk^m ovsem mnozi jini proroctvim Drabikovym uv^fili, zvldste 
hrabe Pembrocke-Montgomery, kten^ v zjevenf sv. Jana nejvStsf zalfbenf mel, 
s Drabfkem si dopisoval a tak^ penezi ho podporoval. Ano Hessenthaler 
a jak;^si Skaturigius vidfinf Drabikova do n^mCiny preklddali, od Sehoz teprve 
upustili, kdyz Drabik jako podvodnfk z rozkazu cisafova byl. odpraven. 

15. §ctrn6 chovali se ku Komensk^mu nSkteff muzov6 ucenf, ac patmS vidSli 
jeho poblouzeni, jako Jan Fabriciiis, professor Heidelbersky, kten^ mu (r. 1667) 
odpovfidSI, ze neni nepfirozen^, aby panna, jsouc ndboznS vychovdna a v nd- 
bozne mysleni stdle pohrizena, ve zvldstnf sv6 nemoci vid^nl mSla a die nich 
pfedpovidala budoucnost utSenfijsf. >Dim tedy, ie tak b^ti mohlo, ac Hci 
nesmfm, ze tak opravdu bylo.« Ovsem tehda psychiatrie byla jestS velmi ne- 
zkusena, rozcilenf a hallucinacfm z nSho pochdzejicfm nikdo jcstS nerozumSl, 
a ceho v^decky nebylo moznd vyloziti, pokliddno za vSc nadprirozenou. A byl 
tehda svfit takovf, ze kazd^ bud se tSsil nebo byl polekdn nSjak^m proroctvfm ; 
nebof V padesdti l^tech vice nez 8 prorokfl a vfce nez 5 vSstkyft ze sam6 
sklicenosti a tisnS casovd jest^ pfed Drabfkem se vyfinulo (v seznamu spisfi 
Kom. uvedeni pH jeho proroctvich). 

G. K. Rieger^^^ nadsenou virii Komensk^ho v novd proroctvf pfiCita 
Alstediovl, coz Ize pfipustiti, protoze zjevenf ta byla jako stupnfim mezi pfi- 
tomnostf a znamenfmi blfzfdho se vypInSnf chiliasmu, pro nSjz Komenskj^ 
nadsen byl ufiteli svymi. 

Jan yiH Miiller^^^ ukazuje, 2e Komensk^ nebyl sdm jedinj^, kter]^ se 
odddval ndbozn^mu takovdmu blouzn^ni, kter^ bylo pfi nSm zcela pfirozen^ : 
»Mdme-liz tak pfilis za zl^ brdti jemu, kter^muz tolik zalezelo na pravdS a 
svobodS ndbozensk^, jez vSude vidSl ndsilnS potlaSeny, ze chdpal se kazde 
lepSf vyhlidky co nejdychtivSji a v rozmil^m blouznSnf nadSje vidSl cas osvo- 
bozeni blfziti se dffve, ne21i mh\ pfijfti die rady ProzFetelnosti ? Cti jenom nA- 
pisy mnozstvf malick^ch spiskfl politick^ch, ktere vysly za prvnf polovice vdlky 
tficftilet^, jmenuj jenom Hippolytha de Lapide, aby vid61, ze nad^je a pfdni 
podobnci nebyla toliko v Komenskem a v dotcen^ch prorodch, nez i v hla- 
vach nejlepSich t^ doby a v duchu casu.« 

Sem path' tak^ kr&n^ slovo Palack^ho:**' >Nenf snad zbytecnd pozndmka 
psychologickdy ze lid6 mysli velmi hlubok^ a tich^ho, nSzn^ho smyslu (a ta- 



jako V3^tah tff prorokfl, k snadn6mu vSeho vyhledAni zaffzen^^. R. 1665 pak vydal spis 
ubSfrn]^ a obrdzky skvostn>'mi ozdoben^, »Svitlo i temnot* (Lux e tenebris', kter^ v 8ob£ 
obsahuje vSechno, Ceho si CtenAf pro lepSf vyrozum&nf pfdti mflie. Ze Ctvera vSnovini: 
1. JeifSi Kristu, Synu boifmu; 2. krdlfim a velmoiflm kfesfansk^ro ; 3. and£lftm cfrkve, 
biskupfim, pastorfim a u£itelQm bohoslovi; 4. ften^fflm — Ize posouditi, jakou dfile2itost 
neblah^^m tdm proroctvim pHCftal. Ve vyddnf torn jsou tak6 novd proroctvi Drabikova 
(v§ech G70). Proroctvf Kotterova Komensk^ dotvrzuje dflvody Jana Felina, odpfirce Dra- 
bikova. Obracf se k cfsafi n6meck6mu, k papeii fimsk^mu, k »cfsafic francouzsk^mu, 
klada konec sv$ta na kv^ten r. 1667. 

»" Alte und neue bohmische Bruder, 1734-1740, 721. 

**• Bekenntnisse merkwardi/er Manner, I, 261. 

"•' Monatschrift 1829, 3 JO. Tehoz §ir§f v^klad v C. C. M. 1829, III. 



223 

kovym Komensk^ byl bez odporu) vselike udalosti znamenite rddi vykladaji 
s jakousi poverou, jfz pfece nelze licty odepnti.« 

16. Co Komensky, uchvacen jsa slabosti sveho casu, ndbozn^^m limyslem 
toliko do latiny pfelozene vydal, bylo vsecko od protivnikft jemu pficftano a 
vytykdna mu osemetnost, nadutost, Istivost, VelSnivost, zistnost, pobufovani, 
blouznivost, bldznovstvf a jin^ nevlastnosti, jichz nizddny' poctivy ilovek pfi 
Komenskem neshledal po cele zivobyti. NejjizlivSjsf mezi protivniky byli Miku- 
Id} Arnavld (Arnoldus), professor ve Franekeru, a Samuel dc Marcts (Mare- 
sius), professor v Groningu. 

17. Mlad]^ theolog a professor, Mikulds Arnold, v Le§n6 rodil]^ a v LesnS 
zak Komensk^ho, dostal dvou vytiskfl >Sv6tla v temnostech* od zet6 Ko- 
mensk^ho Figula, kter^z t^z byl proti vyddni proroctvf, a hned >politoval 
stavu svdho ucitele, aby proroctvf byla napln£na«. Brzo vsak vystoupil i zvldst- 
nfm spisem proti Komenskemu, stardmu svdmu uciteli a ph'teli, a to jfzlivfi 
»z tak pfepevn^ reii prorock^* jej vyvraceje. Ze Komensk]^ ve zjevenich Dra- 
bfkov^^ch zove se casto pomocnfkem a poboinfkem jeho, Arnold nazval jej 
bidellem a spis jeho Antibidellus^ proti 5emu2 Komensky ozval se r. 1659 
spiskem ^Obrana poctivosti a svidomit (Vindicatio famae et conscientiae). 
Jests tehoz roku pak Arnold mu zase odpovfidSl spiskem »Discursus theo- 
logicusc. 

18. Komensky odpovfdd tu jsa urazen, ba popuzen, s rozhorlenfm spravedli- 
vym nad tim, ze skladatel spisu nemluvf tu ani s nim, n^brz o nSm. Trpce 
znSji tato jeho slova: »Mdlem sedmdesdte let ztrdvil jsem putuje po tSto zemi, 
Ctyficet tfi ISta v sluzbS cfrkevnf dokonal jsem, vfce nezli tficet let ve vy- 
hnanstvf pro pravdu Kristovu zil jsem, poznav mezi tfm rozlifinS lidi, mravy 
a osudy, rozlicn^^m vyddn jsa zkouskdm bozfm: a od nikoho posud vyvlecen 
nebyl jsem k pfelfienf vefejnSmu, az konecJnS teprve od tebe.< Proto mu tedy 
odpovidd, >aby byla ti ddna pffiina poznati sv^ch poblouzenf, napraviti hffch, 
jinym pak aby odstranSna byla pficina hfesiti podobnS, a mn$ konecnS aby 
bylo Ize odejiti k otcflm v pokoji za klidnSho stdfi . . . Posledni zajistS stdff 
tiziti mS po&'nd, i na pout k Hospodinu mne pfipomind. Jizjiz umriti mdm, 
zftra nebo dnes, nevim, tfeba mi tedy shdnfiti zavazadla, sklddati knihy poitfl 
(kterS jizjiz majf b^ti ddny na soud Kristflv), aniz slusi zapomfnati na povfist, 
kterd m^m mfsto pokladfl md b^ti ostavena,« 

19. Minf pak sv^m spisem: 1. Amoldovi snfti Skrabosku, pod nfz vystoupil 
na jevistfi, a ukdzati, ze planS jest, co hldsd, jakoby »SvStIo v temnostech* 
bylo vyddno na ublizenf sldvS bozf a na urdzku cfrkve. 2. Cokoli Arnold 
mluvil nebo psal pod tim zastfenim proti Komenskemu, ze neni nez utrhac- 
stvf. V prvni Cdsti Komensky vytykd Amoldovi hlavn6 to, ze v§ude vystupuje 
proti jeho osobfi, nikoli proti v&i samS, odmftd pak rozhodnS v^citku atheismu, 
kterou Arnold mu ucinil, kterou pak v druhSm svSm spise odvolal. 

A ze Komensk<Sho v Antibidellu nazval »Branafem« (Janitor, die jeho 
»Brdny«), Komensky mu odpovidd: >Nizkym jd tobS jsem, ktei^yzto neumfm nic 
jin^ho nezli pfedpisovati pacholatflm Vestibula s Januami, kdezto ty, postaven 
jsa V svStlo akademie, chrabrS vdlky vedes, veskery sbory proti sobS pordzeje. 



224 

Jako pak cely svet pfitomn]^ pfedbranim jest vecnosti, tak za to mdm, ze mi 
vsickni vezime v pfedbrani v^6nosti a moudrosti, dosti budouce stastni, na- 
jdeme-li brdnu pravou. Mn^ cti jest dostatecnou, abych slul a byl ^Brana- 
hm^y br^nu nebeskou, Krista, ukazuje vSem, kde jen moznd. JistS chtSl jsem 
jim b^ti, mezi pak jin^mi vScmi mSl jsem cfl ten, aby sv5t, zvldstS pak mla- 
dez, i n^co jineho d^lajic, mohla spatfovati brdnu tu v66nosti. Cti, necetl-li jsi, 
t6 Brdny, tebou potupen^, konec pfedmluvy a nSkolik kapitol poslednich, a 
uhlfdds. V6z pak, ze nezardfm se, ze i jako stafec pfem^slim o torn, co by 
prospSlo middezi, i kdyz proto u tebe (nebo tobS podobn^ch) sluji kmet 
abeceddf (abecedarius senex).« 

20. V druh^m oddSleni Komensk^ snazf se hlavnfi dokdzati pravost tSchto 
zjeveni, ktera vydal, odmitaje utrhacn6 pomluvy proti nim, cfmz ovsem Amolda 
nepfesvSdcil, jenz mohl na pfemnoh^ch onSch proroctvfch dokdzati, ze se ne- 
splnila, jakoz ve svd odpovMi fadu jich jmenuje. 

V doslovu ke knize sv^ Komensky pak poddvd celou fadu otazek o skrom- 
nosti, vd^cnosti, lictfi k stdfi atd., jez mu rozechvSnd mysl jeho poddvala. 

21. S Maresiem, kter^ vydal spis svflj proti Komensk^mu teprve pozdSji, boj 
pi^ipadl mu teprve do poslednich let jeho zivota, drive bylo zastdvati se viry 
kfestansk^ hlavnS proti socinistflm. 

22. Prvni ze socinistfi, kteff upfrali bozstvi Kristovo, byl Jondi Schlichting, 
kazatel v Rakovfi, pozdSji v Luclavicfch. Vyhost^n byv ze zem6 r. 1646 sn^ 
mem varsavsk]^m pro bludy, uchylil se do HoUandska, kde byl ucitelem 
ZbignSva Sieminsk^ho, r. 1654 pak vydal obranu u6eni socinsk^ho, jiz pfed 
tfm nSktere spisy podobn^ho smyslu sepsav, z nichz vyzndnf vfry socinsk^ 
z r. 1642 vefejnS katem bylo sp^eno. Komensky ozval se proti nSmu r. 1659 
spisem » jedinhn Bohu kresfansk^m, Otci, Synu a Duchu svat^m vlra staro- 
byldt (De uno Christianorum Deo, Patre, Filio et Spiritu sancto fides antiqua). 

23. Delsi a spolu obtfzn^jsf byl t^hoz roku pocfnaje boj s Danielem Zwicke- 
reniy Prusk^m l^kafem (nar. v Gdansku 1. 1612), »pro vssat6 Socinovo domngnf 
o Kristu jako hol^m clovSku« (nudo homine).'^*® 

24. Kdyz r. 1658 socinist^ ediktem varsavsk^m vyhndni byli z Polsky, 
Zwicker setkal se s jin^mi spoluvSrci v AmsterodamS a tu £asto navstfivoval 
Komensk^ho, s nfmz v§ak o ndbozenstvi nikdy nemluvil. 

Tak zfskal si Komensk^ho, ze vyslechl posl^ze i bludn^ jeho uCenf, 
V nSmi Zwicker dovoldval se i pfdtelstvi a souhlasu jeho. 



^^' Komensky d{ o Zwickerovi, 2e odpadnuv od ndbo2enstv{ Lutherova i od professi 
medicinsk^ stal se apoStoIem Socinov^m. Po tolik let nezachtSlo se mu obm^Sleti nic 
jin6h6, ne21i pe£liv6 k tomu zfenf obraceti, kterak by t^kaje po knihovndch a vSude 
chlupy na dlani hledaje, nSkde snad nalezl uzel n^jak^, jej2 by pro posmSch mohl na- 
strCiti kfesfanflm. 

Byl pak Dan. Z. syn Fridricha Z., kazatele v Gdansku. Flor. Crusius, filosof a 16kaf, 
Svagr socinidna Wolzogena, pfivedl jej na socinskou stranu, kdyi mnoho socinidnfl z Pol- 
sky do Gdanska pfeSlo. Byv r. 1643 z Gdanska propu§t£n, §el do HoUandska, odkudi do- 
pisovdnfm ziskal si pfdtelstvi Komenskeho, kter^ 2ddn]^ch zl^ch umyslfl pfi nSm netuSil. 
(Sandi Biblioth. Anti-Trinit. p. 150—151. Rieger, 730, C. 10.) 



225 

Ve sv^ poctivosti a pHmosti totiz Komensky teprve po nSkolika m^sfcich 
po6al mfti svdho hostS za podezfeldho ze socinismu a jiz mdnS se tSsil z jeho roz- 
mluv ; posl^ze Zwicker pf inesl mu i sv^ spisy a zddal ho za lisudek ke kusfim 
jednotliv^m. Pro2 socinista tento prdvfi Komensk^ho si vyhlidl za posuzovatele 
sv^ho dfla, snadno jest se dohadovati die ddvnych smfrcfch snah (studium 
irenicum) Komenskeho, aby totiz kfestfane, nemfm^m a libovoln]^m hloubdnim 

V pismech v sekty nesSisln^ roztnstSni, uvedeni byli v jednu vfru kfesfanskou 
obccnmi [katolickau, ovsem nikoli ffmskou). 

25. Dflo sv^ Zwicker vydal r. 1658 tiskem v AmsterodamS beze jmena 
pod ndzvem »Smir smirfl, cili usmffenf nynSjsfch kfestanfl pravidlo trojndsobn^« 
(Irenicum irenicorum seu reconciliationis hodiernorum christianorum norma 
triplex). Pfipsav je papezi, patriarchflm, kardindlflm a jinym knSzfm, knizatflm, 
uradflm i poddan^m, vykldda tu, ze by rdd vsecky sekty v jednu drkev spojil, 
ale vsude hdjf clankfl Socinov^ch. S mfnSnim jeho, jak doklddd, shoduje pry 
se i Komensky, jenz vsak ve skutecnosti Krista jako Boha-clovdka poklddal 
za jedine mozn^ pojidlo vsech kfestfanti. 

26. Proto nezb]^valo nez proti tomuto odvoldvdnf se ozvati ; avsak die zd- 
dosti Zwickerovy Komensky byl ochoten nevystupovati proti jeho osob6, 
toliko proti vSci sam^. MSI pak tento prvni spis Komenskeho proti nSmu 
ndzev : O smi'ru smfrfl, t. j. podmfnkdch mfru od sekty Socinovy ostatnfmu svStu 
ki'estfansk^mu nabfdnut^ch vie^ti kresfanum udMnd napomenuti (De Irenico 
irenicorum, hoc est: conditionibus pacis a Socini secta reliquo christianorum 
orbi oblatis ad omnes christianos facta Admonitio, a Joh. A. C) Spis vyddn 
po6dtkem r. 1660 a pfipsdn »Cirkvim i akademiim spolefne Belgie, svat^m 
a vSm^m pravdy Jeifse Krista vyznavacfim a ochrancfim«. 

27. Vdisputaci t^to proti bludflm Zwickerov^m Komensky sice ho nejmenuje 
ale nardzi zfejmS na jeho jmSno fka, ze vysmc^vac cili trhac (zwacker) pravdy roz- 
umem lichym, pismem poruSen^^m a tradici zprznenou utokem zene na obec- 
nou vim kfestanskou. Vsude vytykd mu sofistiku a odpovidd mu ucenou dispu- 
tacf, protoze o Komensk^m byl prohldsil, ze disputuje »neu6en6 a d6tinsky«. 

28. Po tom odbyti Zwicker mlcel cely rok, jen pffteli i^ikal, pravdfi ze by 
rdd ustoupil. Zatim vsak chystal odpoved na spis Komenskeho, co2 tento 
zv6d6v minil k jeho pouceni vydati Raymunda de Sabundc »Bohoslovi pfiro- 
zene«, spojujfcf velmi dflmyslnS filosofii s v6rou, na kter^z spis kdysi slavn^ 

V te dob6 dosti casto bylo zapomfndno. Komensky shledal v nem leckterou 
shodu s ndzory svymi, ana theologic ta ucila Boha neviditeln^ho pozndvati 
z viditelnych skutkfl, otevfent^ knihy svSta, k cemuz on take jiz drive dosp^l, 

Take methoda tohoto spisu velmi se mu zamlouvala, ze totiz k bytn^m 
pravddm vSci, v pfirozenosti jich zalozen]^m a kazdemu filovSku zdravd mysli 
samo sebou znamym, tak vzdycky pfitkal pravdy jinc, odlehie, skryttS, na oko 
pochybne, ze nikdo nemuze nevideti, kterak jeho potftckov^ plynou z pramene, 
a souhlasu jim nemftze odepfiti. 

I doufal, ze pravdS tak jasne a patrn^ ani Zwicker neodola, proto pi^i- 
kracoval tento spis, zatemndld mista objasiioval i latinou lepsi vse odivaje, a 

Fr. J. Zoubka 2ivot Jana Amosa Komenskibo. ]^5 



226 

hned po kusech jej ddval do tisku, aby m^l v n6m hned pohotov^ odpov^cf 
na dflo Zwickerovo. 

29. Tento tak^ skutecnS v polovici ledna 1. 16G1 vydal a tez Komenskdmu 
poslal »Irenico-Mastix, Karabdhtik smini pfekondvan^ a zdrhovan]^ ustavicn^, 
cili nov^ dotvrzeni neomylnosti Irenika-irenicorum skrze ukazdni lichosti ohav- 
nych ndmitek Komenskeho«. Tu vsude vitezoslavi, ze jsou premozcni vsickni 
odpflrcov6 jeho, zejm<§na o Komenskem to hiasd vice nez scdescLtkrate, ke konci 
pak o nSm pfipomind, ze nema jiz nic vice, ci'm by se proti ncmu vytasil, a 
ze lezi tu tak pfemozen a povalen, ze k obnovendmu zapasu zvednouti se 
nemflze, jsa vsech zbrani, jimiz by bojoval, zbaven, oloupen, vysvlecen. 

30. Komensky zhrozil se tak^ho rouhanf proti Kristu a posilniv sc inodlit- 
bami a pfsmem vydal v linoru 1. 1661 spis Sabundskeho pod nazvem ^Oko 
viry (Oculus fidei), bohoslovi pfirozen^, jinak kniha tvorfl, zvlast^ pak o clo- 
vSku a pfirozenosti jeho, co jest, i o torn, ceho mu potfebf, aby poznal Boha 
i sebe sama, i vseho, cim povinen jest Bohu, bliznimu, sobe pro sv^ spasenic. 
(Vyd. v Amsterod u Petra van den Berge.) V pfedmluvS pfeje Zwickcrovi, 
aby se pozdravil, a zavazuje ho vscmi tvory i Bohem, aby netrhaje ze spisu 
kusu toho neb onoho, jako cinil v bohoslovi zjevenem, pronikal jej rozunieni, 
pochybnosti pak aby ukdzal vefejnS a poucil se o lepsfm. 

31. Zwicker dostav toto vydani Komenskeho vzkdzal, ze si jc pi-ecte, proto 
vsak ^e spor jejich neni vyrovnan, nybrz ze ocekAvd odpovcd na >Karabacnika 
smiru«, k nfz se Komensky tak^ odhodlal, aby posleze niel od ncho klid a 
pokoj. Z posledniho spisu Zwickerova jal se totiz vyvraceti vetu po vet^, klada 
proti rozumu socinistovu vsude slovo bozi jako studnici vseho nabo/eiistvf a 
bohoslovi. Vedl pak si proti Zwickcrovi, *karabcicniku Kristovu*, nad obyccj 
ostfe, ukazuje k tomu, ze nepokojn^ ten muz zddneho bohoslovce toho stolcti 
nenecha s pokojcm, nez i otce cirkevni tupi i sbor nicejsky. Odpoved tuto 
druhou, vydanou pod nazvem »J. A. K. o opetovandm socinianskeni smim 
op^tovan^ ktesfanum napomcnuti, cili nepraveho smirce, pravcho vsak Kristova 
karabdcnfka Daniele Zwickera zpupnd nad Kristem s vccnosti trftnu svrzenym 
vitSzosldva, statecnosti bozskou rozptylena a rozptylena byti majici« (J. A. C 
De iterato sociniano irenico iterata ad christianos admonitio, sive pseudo-ire- 
nici, veri autem Christomastigis Dan. Zwickeri supcrbus de Christo aeternitatis 
throno dejecto triumphus, virtute Dei dissipatus et dissipandus). 

Ve v6novani sendtu amsterodamskemu zeli toho, ze ani v tomto utulku 
svem nemd pokoje, aby se mohl cele dati do studii pansofickych a je doko- 
nati. Nebo »dilo vclikanskc — sily malounke, poklad vyzkumu, scbrany za dva- 
cet let, ztracen ; sbirati opet vsecko znova — pfd casu starci pfilis kratkd ; dflo 
jednotne, nepfetrzite, ve vsem vsude souvisie, mysl pak vccmi rflznymi ne- 
ustale roztrzita*. I prosi jich tedy strany tohoto dila sveho jeste o neco Ihfity 
a prodleni. 

32. Aby pak ukazal i kfestanflm vubec lichost a skodlivost uceni Socinova, 
vydal jest^ tehoz roku: ^Soclnsivi zrcndlo. jcdni'm pohlcdcm ukazujfci, vec 
se tarn vefi nebo nevcn« (Socinismi speculum uno intuitu, quiccjuid ibi creda- 
tur, aut non credatur, exhibens. Amsterod. 166 Ij. 



227 

Vydal je proto» ze ndkaza socinstva rozlezla se jako kvas, svddami pak 
od n^ho vzbuzenymi zc nezabyvajf se §koly toliko, nez i sinS a vtipov^ sou- 
kromnikfl. A ponevadz nema kazdy casu, aby se zabiral v podrobn^ studium 
toho uceni, ze potfebi jest nejakeho strucndio a zfetelneho jddra, v nSmz by 
hned bylo Ize postfehnouti vsecky rflznosti. A proto ucinil tu Komensky v^tah 
z katechismu socin., vyd. v Rakove, hlavnim to sidle nekdy socinskdm (v San- 
domirsku), pod ndzvem »ReIigionis christianae brevis institution . 

33. Bohuzel i toto zrcadlo ziistalo na Zwickera bez ucinku. Strojilt novy spis 
proti Komensk^mu a poslal mu uk^zku jelio prave o velikonocich r. 1662. 
V nc^m se honosf, ze Komensky v >Napomenuti< II. neodpovM^l ke vsemu, 
ano nemohl ani odpovSdeti, umlknul tedy a byl piipraven k mlceni, cfmz 
skoncil pr^ sfastnS dvoulet]^ ten spor. 

34. Tentokrdte pfdtele radili Komensk^mu, aby jiz neodpovidal, ze skoda 
tech dobr^ch hodin, jez prospSsneji vynaloziti.lze na pansofii, dilo miru a pravdy ; 
nebo s Zwickerem kdyby mluvila sama pravda, ze ho nepi'esvSdci pro jeho 
nekonecnou domyslivost. A proto Komensky to nahlfzeje a vida, ze bez zdko- 
nitdho soudu a bez soudce ncbude Ize pfi jejich rozsouditi, vydal jest6 po- 
sledni spis proti Zwickerovi, a to jakozto ^Napomenuti ihti: I. Dan. Zwicke- 
rovi, aby mirnil bezbozna svd vit^zoslaveni proti Kristu a vife kfestanskd; 
II. kfestaniim, aby vybd^li konecne* (J. A. C. Admonitio tertia: I. Ad Dan. 
Zw., ut impios suos adversus Christum et christianam fidem triumphos tem- 
peret. II. Ad christianos, ut tandem evigilent). 

V tomto »Napomenuti III.* Komensky vylozil take sve stanovisko k so- 
cinstvi, ze totiz »vrtactvf jich ochabilo trpelivost jeho«, ze tedy musi ukdzati 
tu satanovou propast, v niz vSzi, protoze i cirkvi jeho a jemu samemu byli 
vzdy jen likladniky. V Polst6 po cel^ stoleti satan uzival jich vsetecnosti, ze 
nemohlo se sifiti evangelium. Nebo okolo l^ta 1560 tak hojna byla v Polstc 
zeii evangclia (reformace), ze v cele rad<!^ krdlovsk^ bylo toliko pet nebo sest 
osob katolick^ch, biskupove pak vStsinou klonili se k reformaci, a s nimi 
Zikmund August se radival. A Komensky ukazuje, kdyby se uznal blud so- 
cinsk^, ze by z kfestanskc viry zbyly pouze slupky, ki^estan^ pak sami ze by 
byli modlafi. 

35. Tak zachoval se Komenski^ k socinskym, kteh' jej po dlouhd leta chtSli 
na svou stranu pfevesti, ze naopak hled^l je opet obratiti ku Kristu. D^lo-li 
se to zpflsobem prudcim nez obycejnc, vysv^tluje to rozcilenim, ktcre zpfiso- 
bcno mu bylo t6mi utoky na nejvniternejsi jeho pfesvMcenf, jakoz i hlubokou 
verou svoji v nejdulezitdjsi zdklady viry kresfanske, jimiz sociiiane a zvldste 
Zwicker otfdsali. 

3. 

Komensky almuznikem bratrskym. 

36 Br. Ilartman a Cyrill, kteri hned po vyvrclccni Lcsna z Vratislav^ do 
Anglican byli poslani, ncbyli tu od ci'rkve anglick^ oslyseni. R. 1658 poslano 
do llamburka 5901) liber sterlinku, za nez dostali 22.623 tolary. Tato suma 

16* 



228 

rozdfilena v pSt cdsti, z nichz ctyfi dostali Bratff polstf, pdtou Bratn icstf, 
kten V Polste byli poskozeni. P^tinu tu rozdali Daniel Vetter, pastor v Bfehu 
slezsk^m, kde po ztroskotani Lesna bylo hlavnf sidlo Bratn ceskych rozpla- 
Sen^ch, a kn^zf Jan Nigrin, Vdclav Prachensk^, Jan Pardubsk^. L. 1659 po- 
slano do Amsterodamu k rukdm Vavf. z Geer a J. Komensk^ho 3000 liber st, 
za n6z dostalo se 12.648 f. tolarti, kter^ Komensk]^ rozd^il takto: 

Die vflle ddrca tfetina (1000 liber r= 4216 stol.) nalozena byla na vyddni 
pfsem sv. V polsk^m a cesk^m jazyce i na jin^ spisy Bratffm poti^ebn^. Z toho 
pak vyddno: 1. Bibli polskd tak fidkou a vzdcnou se stala, ze ji ani za cenu 
ctvernasobnou nebylo Ize dostati; vytist^no tedy a rozeslano Bratffm 2000 exem- 
pldfa, jez stdly 1733 tol.^*' 2. Za 3000 ex. bibli ccsk^ formdtu mensiho 
753 tol. 3. Za kancional cesky, Komehski^m r. 1659 vydan^, 418 tol. 4. Za 
kanciondl polsk^ vStsfho formdtu 470 tol. 5. Za skvostn^ vydani » Praxis 
pietatis* 136 tol. 6. Za potSsiteln^ napomenuti Cechfim rozptylen^m 5 tol. 
7. Za Lasickdho historii bratrskou 36 tol 8. Za zprdvu o prosp^chu jednoty 
a f<Ldu, Karlu II., krdli anglick^mu, Komensk^^m pfipsanou a do Anglican 
i k jiny^m cirkvim r. 1660 poslanou, 142 tol. 9. Za spisek o idei praveho kfe- 
stanstvf, k odpadlikfim v NSmdch poslany, 16 tol. 10. Pro mlddez roztrou- 
§enou knizky katechetick^ za 20 tol. 

37. Pozdrem Lesensk^m znitena byla tak6 tiskdrna bratrskd; proto bylo 
tfeba V AmsterodamS opatfiti novou, coz se stalo r. 1660 za 886 tol. Z ostatnich 
penSz ddno bylo PoldkSm, kteff v6tsfm dflem domfl se navratili, avsak v bfd^ 
zflstdvali, 1680 tol., ostatek Komensky rozdSlil ve ti^ech letech mezi chud^ 
slechtice a mSstany (r. 1659 373 tol, 1660 497 tol.. r. 1661, kdyz velike ne- 
hody vystShovalce v Uhrdch a jinde byly zastihly, 2287 tol.). Rodin, kter^ 
takto byly podporovdny, bylo pfes 360.*'** 

KromS toho sbirano bylo almuznou na Jednotu bratrskou po okresich 
hollandskych, takze na podzim r. 1661 J. RuUkovi a Wittenwagelovi dodano 
bylo z Harlemska 72 Va tol., z Hornska 64 tol., z Alkmarska 12 tol, z En- 
kuyska 973 tol, dohromady 157% tol, z nich2 Komensky opSt ctyi^i pStiny 
Poldkflm, pdtou pak Cechtim rozdal. 

V 

38. I Vavfinec a St^pdn z Geer na Jednotu dary pamatovali, a p. Vavfinec 
r. 1666 umiraje Bratrim i sumu urcitou odkdzal, kterou si teprve r. 1668 od 
St^pdna z Geer die rady Komenskeho dobrali.*" R. 1665 hr. Pembroke 

"' Na tyto v^tisky d^no za papi'r 693 tol. za tisk 819, za litf nov^ch pfsmen ni- 
kter^ch a titul v m^di vyryt^ 30, koirektorovi po 15 m^sfcd za stravu a Sat 156, za vazbu, 
dovoz a j. 35 tol Korrektorem byl Sam. Gadovecius, jeji Komensky od studif z Frank- 
furtu povolal, poslav mu na cestu 24 tol. Kdyf byl s tou praci hotov, posldn na studia 
do Groninku, ksuni mu posldno 106 tol a 20 tol dluhQ zaA zaplaceno. 

'^® Penfze Bratfim do Bfehu a jinam v tu stranu urCen6 uklid^ny byly ve Vrati- 
slavi u kupcfi Jifiho a ArnoSta Sirettaua, odkudz mezi Bratry byly rozd£lovdny, ktefi 
z nich kvitance na svd mfsta posllali. 

"' Komensky tu pfipomfnd, ie pi r. 1B67 m61i si tu sumu die smlouvy od p. §t5- 
pdna vybrati, a dokl^dd: *Mam te^^o przyczyn^, czemu tak radz^; umarl dobrodziej, trzeba 
ostroi^nie is<5. Moudremu napovf z, ostatek se vtfpi. I jA se ohl^d^m, kam ustoupiti. Sed 
bonum habemus Dominum (dicit moribundus Ambrosius), cui cura est de nobis.< 



229 

poslal Komensk^mu 50 liber st, chud^m pak 100 liber, a s jini^ch stran tak^ 
vystfihovalcftm ^esk^m dostdvalo se darft. L. 1668 (die listu ze dne 31. ledna) 
Pavel Hartman m^I b]^ti posldn do Anglicka a do Skotska ku knizeti Ruper- 
tovi, kter^ u krdle i v parlamentS platn^ slovo m^l, aby jeho pfimluvou 
Bratfim pomoc byla vyzdddna. Byla-li vSc ta skutecn^ vyfizena, o torn zprdv 
se nedostdvd. 

39. Ufad almuzndfsky, jejz Komensk]^ mezi Bratnmi fiesk^mi a polsk]^mi na 
se pfijal, velik^ mu cinil prdce. Se vsech stran posyldny mu zadosti, aby 
vdznostt sw6 osoby vymohl pfimluvy a pomoci u sendtu hollandskeho neb 
u krdle anglick^ho, tak ze stafecek zemdlenf, a6 myslf sv^zi, v t^mdni i na 
tficet listfl musil posylati odpovSdi. A nebyl Karel XL, jemuz Komensk]^ k radS 
sv^ch pfdtel spis o prospSchu jednoty a fddu (de bono unitatis et ordinis) 
byl pfipsal, velike stSdroty milovnik, neposlav za dedikaci ani odpov^di, nerci-li 
daru. Ani toho dlouhym dopisovdnfm nemohlo b^ti dosazeno, aby ze stitni 
pokladnice vyddny byly penize, od cfrkvi anglick^ch pro Jednotu bratrskou 
sebran^ a ulozene. A Komensky nechtSl ani nikde v Cele vidSn byti die vlastnf 
feci: »Soukrom6 ]k zde ziji, nepfeje si nic nez skrytu b^ti.« 

40. Pokud Komensky od zvlastnfch svych ctitelfiv a dobrodincfi penSzi byl 
podporovdn, nepfijimal pro sebe nic ze spolein6 almuzny, nebo rozd^lil se 
o almuznu svou dobrovolne s chudsimi, zvldstS s Bytnerem, biskupem Bratff pol- 
skych, na n^jz vzdy pfdtelsky pamatoval, nebo z dilu sv^ho choval cekance stavu 
kn^zsk^ho, z nichz vzdy dva neb tfi pfi sob6 mival (jako r. 1666 kroni6 syna 
sv^ho Daniele, >jiz tak^ Bohu a cfrkvi oddan^ho«, Jana Cornu a Da v. Cassia), a 
krom toho mlddez v studiich otcovsky podporoval. »A tak vyzebranym onfm 
chlebem ziviti se nikdy ai posud nechtSl jsem sam, aniz i nynf vfm, cfm pdsti se 
maji ti, ktefi jsou ustanoveni pdsti stddo bozi ; postard se o vsecky onen spo- 
lecny zivitel a pasty'f Kristus* — pfse Mik. Gertichiovi, kniz. kazateli v Lehnici 
(16. listop. 1666). Tim bolestnSj§f pak a nemilejsi mu bylo slyseti, jak vy- 
st^hovalci o podporu se derou, i drub druha u Komensk^ho podezffvajice, 
aby sami podporu v6tsf mohli dostati. I zosklivilo se mu udavacstvi, pocho- 
dici z lakoty a ze zAvisti, tak ze v latinskem listS svob. pdnu Am. Maxim, 
z Lukavice s trpkosti pfidal tato 6esk^ slova: »0 Cechove nesvomi, svArlivf, 
klevetniU"« 

Take Polaci Komensk^mu zhusta b]^vali velmi nesnadni. Ai po neit^st- 
n^m pfevrat^ Lesensk^m vratili se do vlasti, neustali dovoldvati se v6tsi a 



''' Arn. Maxim, z Lukavice, vystShovalec (esk^, usadil se ve Frankfurtu nad Odrou. 
Od Komensk6ho nikdy nedostdval prdzdn6ho listu. Jak asi byl podporovdn, jde z toho, ie 
mu Komensky (29. bfezna 1662?) posild 100 tolarfi, z nichi pro chud^ b^ti mdlo 20, pro 
nSho 80. A chud^ tento Slechtic zrazoval Komensk^ho, aby n^kterym osobdm almu2ny 
neddval Proto mu pfipomind Komensk]^: » Velmi se mi nelibi, 2e Urozenost VaSe, za nS- 
kter^ se pfimlouvajfc, nSkter^ch u mne velmi zle doporou£f, zejm^na p. MikuldSe Luka- 
veck6ho a kn. Jana Tita jakoito pr} lidi beze v§( viry a nabo2nosti, rozdilovatele almuien 
mezi nev^Hci. Divim se, kdo je Va§i Urozenosti tak vyH£il ; nebof ze sebe to miti nemfizete, 
poprv6 s nimi se seSed.c I podot^kd, 2e dileni dije se po jeho pfdni a ze kaid^ pro bu- 
douci (i6ty potvrzuje, co dostal. 



230 

v6t§i' podpory, tak ze Komensk^, jak receno, z almuzen Polakfim ddval ctyfi 
petiny, toliko paty dil pro Bratff ceske nechavaje. Kdyz pak z Poldkfl kazdy, 
kdo z jak^koli pnciny byl vysel z vlasti, jako exulant dozadoval se pomoci, 

V 

kteraz od cfrkvf, zvldste anglickych, pos^ldna byla Cechftm pro vine vystSho- 
valym: Komensk^ r. 1667 zmenil zp&sob rozdelovani tak, ze ze GOOO toL, 
kter^ nejspise z Anglican byly dosly, pfifkl Polakfim sedm dvandctin, Cechflm 

pa "3 

4. 
Pece o dusevni blaho sv6fencho rozptyleneho stddce. 

41. Takov^mto zpfisobem o hmotne opatfeni cirkve sve neiinavn^ so staraje, 
na potfeby jeji duscvni nikdy nezapominal. Jedenactekrat psal Janu Bytnerovi, 
synu Bartolomeje Bytnera, seniorovi ve Vclke Polsce, aby svolal synodu do 
Bfehu a k tomu se pricinil, aby na misto jeho a Gertichiovo no\<i biskup 
cesky a polsky zvolen byl. Martin Gertichius zemfel 10. pros. 1657 a o smrti 
jeho Bytner pise Komenskemu dne 15. ledna 1658. Krom^ toho Gdansti Zti- 
dali dva kazatele bratrske, a tu pr^ by jim meli byti posldni dva z nejlepsich ; 
a na misto Gertichiovo a za konseniora tak^ jest tfeba dvou nejlepsich. Ale 
odkud tolik v^^tecn^ch muzfi v takove nesndzi? Neni-liz radno, ano nutno, 
aby pro zachovAni fadu cirkve na misto Gertichiovo vyvolen byl tfcti senior 
z Cech& nebo z Poldku, aby Komenskym a Bytnerem nevymfelo, co v cirkvi 
bratrske trvalo po dv^ stoleti? Komensky povzdechl si dne 23. srpna 1658, 
ze zbyvaji toliko dva biskupove, kazdy se svym konseniorem, a s nimi ze ma 
vymriti posloupnost biskupskA. Ale valka mezi Svedy a Polskcm nedopoustSla, 
aby na spofadAnf cirkve mohlo byti pomyslcno. Teprve po miru v Olive uci- 
nen^m Komensky opakoval (28. zafi 1660) sve pfdni, aby synoda svolana 
byla za pficinoii ordinovani biskupa, ackoli die kanonfi mdli pi^i torn byti 
pntomni tfi nebo nejmene dva biskupove. Dne 5. cervcnce 1661 Komensky 
op^t schvalil umysl Bytnerftv, aby mu kollega zfizcn byl, nemoha vsak sAm 
do Polsky sc odebrati, sli'bil Bytnerovi (27. zdfi 1661), ze bud stareho Vdclava 
Tita nebo Danicle Vcttera misto sebe ustanovi suffraganem. Coz kdyz se 
Bytnerovi nelibilo, zadal Komenskeho (4. listop. 1661), aby fidS se kanonem 
Klimenta feimskcho (L. 8, c, 27. Const. ApostoL), nemoha sam pfi ordino- 
vini b^ti pntomen, poslal shromdzdeni list, jfmz by ohldsil, kterykoli ze tfi 



"^ Komensky piSe o te vfici dne 16. listop. 16G: »Nenf mi dobr^m znamenfm, ie 
nejen k exulantum stdle se po^itite, nei i pfednost miti chcete, podporu pro exulanty 
sebranou, sami nejsouce exulanty, exulantfim odnimajice, a ndm. ktefiz jsme od 38 let 
pravymi exulanty, toliko vidy pitinu poddvajice. TlaCitc na to. ze vds je poCtem vfcc, 
nedoklddajice, ze jste vlasti sve zase navrdceni a£koli jste z nf nikdy pro viru nebyli vy- 
puzeni, my pak posud vlasti nejsme navrdceni. I to sluSi uvdziti, le byste nikdy byli toho 
nedosdhli, £eho bylo dosazeno, nezli pod na^im jm^nem exulantCiv a naSfm piln^m pfi- 
dinSnim, kdyi vy jste 2idne jin/* prdce nem^li, leda ie jste si jednou a opdt jm6no exu- 
lantQ pfipsali.c On£ch sedm dvandctin (3500 tol.) uloiil u §mettauQ, aby si z nich Poldci 
vzali hned 2000 tol., po roce pak i s uroky (po 4Vo) l-'>60 tol : »Cathegorice: itzund Zwey 
lausendt Rthl., iiber ein Jahr 15G0.< Bythnerovi poslal 150 tol. ze sveho dflu. 



231 

polskych Bratn bude vyvolen, ze jej za sv^ho kollegu uznAva, a jak by cho- 
vati se mel, jemu oznamuje; tak ze, nemoha tdlesnS byti pntomen, aspoii 
duchem pfi ordinovdni bude. 

Listen! ze dne 3. dubna 1GG2 Komensky oblibil si radu Bytnerovu, napsav 
dne 2. dubna pastyfsk^ svt§ poslanf k synode. Pfeje tu Bratt^im polsky^m, ze 
pfi sborech svych zflstavaji, ano rozptyleni Bratn ceskych neni konce. Vydani 
fadu cirkve ceske, jak oznamuje, pfelozeno bylo do anglickeho jazyka a pa- 

V 

tisteno v Zcncv6; takovy zfetel obraceji k Jednot^: necht tedy Bratfi i pfi 
volb^ biskupa die fadu se zachovaji, aby shleddni byli takovymi, za jake je 
lide pokladaji. Ov§em druhdy mivala Jednota ctyfi, pdt i sest sloupfi, biskupfl : 
nyni jenom dva, a ty nad hrobem Jsa stafec Tllety a od nich vzddlen, jest 
mezi nimi toliko duchem pfitomen, uznavaje toho, kdo zvolen bude, za sv^ho 
kollegu, a zadaje mu, kdyz ordinovan bude, milost Ducha sv. a pozehndni. 
Kdyz pak se proslychalo, ze Mikulds Gertichius, dvorsk^ kazatel Lehnicky, 
kdyby zvolen byl, vyvolcnf nehodld se podrobiti, napomfnal ho Komensky 
(dne 10. fijna 1662), aby mel srdce die srdce boziho, nezdrdhaje se, jsa k tomu 
schopen, nove bfimS starosti podstoupiti; i kdyby hlas lidu, jenz jest hlas 
bozi, k jinemu se obrdtil, nezli k nSmu, aby pfece jen pfi volb6 a pfi ordino- 
vani pfitomen byl. 

Komensky^ na sv^m mistS pfal by si byval nejrad^ji zetS sv^ho Petra 
Figula, ktery byl se stal r. 1654 farafem falckrabenky Donhofov^ v Gdansku, 
r. 1657 farafem v Nassenhubu blize Gdanska, kterouzto faru JednotS bratrske 
zi'skal (9. srpna 1659). R. 1658 — 60 byval ndvst^vou u Komenskeho v Am- 
sterodame. Dne 5. listopadu 1662 synoda zvolila a Bytner ordinoval dva 
scniory, Gertichia pro Polaky, Petra Figula cili Jablonsk^ho, zet6 Komenskeho, 
pro Cechy, tak zc zachovdna pfi biskupech Jednoty die fddu cfrkve posloup- 
nost apostolskd.^''* Figulus r. 1607 dostal se za kazatele kurfirstsk^ho do 
Klajpedy (Memelu), kde r. 1668 novou skolu zaklddal, k niz na Komensk^m 
n^koho zddal, kdo by ji zfidil a v kdzdnich mu pomdhal, kamz Komensky 
mladeho Cornu (^Roha, Ilorna) na Bytnerovi vyzadoval. Ackoli tedy pfdnf 
Komenskeho se vyplnilo, nepfczil ho Figulus, skonav dne 12. ledna 1670, 
tak ze Komensky pfece zustal poshdjiim biskupem Bratri hskych, 

42. Jiz svrchu pfi kladcni poctu z almuzcn bylo ozndmeno, ze Komensky 
pro duchovni potfebu Jednoty bratrske vydal v Amsterodam^ r. 1659 bibli, 
kanciondl, r. liUJO pak zprdvu o ci'rkvi ceske cirkvim jinym, aby vzdy po- 
zomost jinych narodu k Bratfim byla obrdcena; katechismus pro mlddez pak 
vydal r. 1661. 

43. O spisku na tfetim miste tuto jmenovanem zminili jsme se jiz svrchu, 
ze Komensky poslal a venoval jej krdli anglickemu Karlovi II., maje k tomu 
velmi dobre pficiny. Cirkve reformovane totiz, povrhse posavadnim fddem, 
V nemalych byly ncsnazich o sprdvu a moc cirkevni, coz se ukdzalo zvldste 
v Anglii, kde strany ndbozenske stfidaly se s velikymi politickymi a socialnymi 
promenami a kde po cele stoleti s velikou ukrutnosti pfely se o nejlepsi zpfl- 



"* Die Dr. Am.. Jablonsk6ho Rieger, 739—751. 



232 

sob cfrkevniho zfizeni. Ani v cas nastoupenf krdle Karla II. forma cirkve ne- 
byla V Anglii jest^ fadnS ustdlena. I pozddalo n^kolik vznesen^ch muzfiv 
anglicki^ch o radii tak^ Komensk^ho, aby jim ozndmil dnvejsf sprdvu cirkvi 
bratrsk^ch. Komensky dal tedy otisknouti fe.dd Jednoty z r. 1632 a pricinil 
k n^mu pro Anglicany vyklady ndktcr^ i Napomenuti cirkve ceske o jednot6, 
fddu a kazni, pfipsan^ Karlu II., krcLli anglickdmu, » prose nejponfzenfiji i jm^- 
nem svym, aby osobam rozepfi tu vedoucfm rdcil schvdliti spisek ten ke cteni 
a uvdzenf, mohlo-li by i odtud pro zmenseni zdsti a pro rozmnozenf Idsky 
nfico b^ti vybrdno«. 

Vydin pak byl tento spis pod ndzvem > O prosphhii jednoty a Mdu^ 
kazn€ a posluSnosti v cfrkvi fddnfi zffzen^ nebo se zfizujici drkve ciesk^ k an- 
glick6 napotnenuti, s pfedeslanym fddu a kdznS v cirkvich ceskych uiivane 
vypsdnim*. (De bono unitatis et ordinis, disciplinaeque ac obedientiae in ecclesia 
recte constituta vel constituenda ecclesiae bohemicae ad anglicanam paraenesis^ 
cum praemissa ordinis ac disciplinae in ecclesia boh. usitatae descriptione. 
V Amsterod. u J. Ravensteina 1660.) 

44. Ve spise tomto napfed otist^n jfe^d Jednoty br. z r. 1632, z nfihoz i An- 
glicand lecfiemu se mohli pfiuciti, an byl skutecn^ osvSdcen a faistfiji veleben. 
Dv6 zajist6 milosti Bflh naznacil slovy Urim a Thummim, jimz nerozum^li 
Zid^ a kfestan^ s nimi: ono znamend svetlo, toto neporusenost nebo do- 
konalost. >I vy nalezli jste z daru boziho pfejasn^ Urim, aby svStlo vase 
videly a v nSm plesaly tolika ndrodii cirkve. Nasi pak otcov^ nedosp^li k ta- 
kov^mu svStlu, vyznati slu§i, starajice se vice o Thummim, jak by totiz s Abra- 
hamem mohli krdceti pfed tvdf i bozi bezpecn^, s jakou jen moznd na t^ cestS 
dokonalosti. . .« 

Pfi tom jedna se mu rovnSz o cirkev obecnou: »Niceho pro svou clrkev 
nevyhledcivdm,* di, »kter^ jiz neni, ani pro sebe, kteryz vstupuji do hrobu, 
nez pro tebe, spolecnd matko, cfrkvi obecnd, jiz tak miluji a ctfm, ze bych 
ti pfdl, s kter^koli strany moznd, aby trosinku m^la se lepe. Mimo snahy 
stran zrodil jsem se, zil jsem, umfrdm, drze se jedine Krista, zdroveft s tSmi, 
jez mi byl dal za vfidce.* Proto hluboce jej rmoutila necelost, rozharanost a 
nesnaselivost cfrkvi evangelickych, kterd od dob Lutherovych nic se nezlepsila. 
Sm^fovalt jako ve vsem, tak i v ndbozenstvf k sjednocenf. »Ve vScech pfiro- 
zenych, um6lych, mravnych jediny zdaru a prospSchu zdklad byvd jednota, 
k nfz ma byti svedeno vsecko, prvni a poslednf, nejvyssi a nejnizsf, prav^ a 
leve, aby, hnes-li jednim, hnulo se vsecko. « 

Jsou pak spdsy cfrkve st^zeje ctvery: 

1. aby sjednotil se veskeren lid kfestansky; 

2. aby sveden byl v fdd; 

3. aby svdzdn byl vazbami kdznS; 

4. aby naplnSn byl duchem zivota. 

45. Cfrkev anglick^ sluje u Komenskcho »pravym veku toho m^stem na 
hofe lezicfm, kter6 nemfize skryto byti, kde svetlo sv^ta, Kristus, zafi nejjasn^ji, 
kde tolik bylo rozsvfceno svfci, tolik knih hlubok^ moudrosti stavi se na svicen, 



238 

ze od jich svStla toUk ndrodfl kfesftinsk^ch vypfljCuje si svStlo, knihy jejich 
itouc i o pfekot na sv^ jazyky pfeWddajfc* Takovy pokrok u nich mohl se 
jeviti, ,protoze »konan]^mi po cel^ jiz stoleti o vSech tajemstvich kralovstvf 
boziho pfemyslovdnimi a vydanymi knihami o materifch vseho druhu« chy- 
stali se k budoud stavbS, kterou pak snadno bylo stavSti. Sto let pfeli se 
o nejlepsf formu cirkve, tak ze nezbyvd jiz nezli vsecko sebrati v jedno. A 
k tomu je nyni doba nejpfihodnSjsf, kdy nastalo upokojenf obnovenim krdlov- 
stvi.*'* Za prvnf pozadavek pH torn pokldda, aby pfestalo knfizsk^ panovdni 
sv^tske, bohatstvi zemske a nddhera. I Bratfim mohlo se dostati bohatstvi od 
nSkter^^ch stSdr^ch pdnfl, avsak odmitli to ze skromnosti a strachu pfed jedem. 
Dfijinky pak BratH teskych mSly b]^ti jinym cirkvfm v^strahou, aby v 6as 
krotily soudy bozi, t. j. aby se vfce jestS obrdtily k pobo^nosti, nez Cechov^ 
ktei^ soudy bozfmi byli postizeni.*'* 

46. Roku 1661 Komensk]^ op6t vydal spisek o Independentech, poprv6 vy- 
tistSn]^ V Le§nS 1. 1650 (Independentia aeternarum confusionum origo), protoze 
spory mezi bratflmi o sprdvu cfrkve opSt se rozhoffvaly. 

47. Co se t^ce kanciondlfl Brati^f cesk^ch, honosila se v>'ddnf starsf zvldst^ 
hojnosti pisnf a skv^lou lipravou, pocinajfc kanciondlem Samotulsk^^m (r. 1561), 
od Br. J. Blahoslava vydanym. Br. Blahoslav pficinil se krome toho tak6 nd- 
vodeni ke zpfvani a skldddnf pfsni (Muzikou), aby versovdni zp$v5 bratrskych 
bylo jadrnSjsf, libeznSjsf a dflstojnSjsi. A pfece zflstala i potom v nich, jak 
Komensky uzndvd, >fec slabd, rym na dile mizerny; rozkosnd jsou rhytmy 
V nSkter^ch, zvldstS co jest skldddnf Blahoslavova, Michalcova, Wolfova a 
Cervenkova, t^z Br. A. §turma a Br. Vdcl. Solfna*. 

48. Komensky pak pro potfebu Bratff zp^vy jejich znovu vydal r. 1659, 
a to s pozoruhodnou pfedmluvou, v nfz promlouvd o torn: 

I. Co to jest zpSv aneb zpfvdnf : a kde se to mezi lidmi vzalo a k cemu 
posavdd uzivalo? 

II. O pflvodu zpSvfl svat^^ch v cfrkvi : zejmdna israelsk^ fecke, latinske atd. 

III. O zpSvich cirkve cesk6, jak to hi nds slo, az do pfitomn^ho tohoto 
zp6vft deskych vyddni; proc se stalo a proc v takove fornix? 



*^^ O zpftsobech vlddy Komensky md toto min^ni iParaen. §65): Monarchic dobrota 
jest moc sjednocovacf, nedopoufitijfcf rozpt]^leni mnohosti rad. Demokratie dobrota jest 
moc rozl^vacf, za rozdSlovdnf spisy obecn6, a snadno nedopouStSjfcf, aby n^ktery £len 
byl pominut. Aristokratie dobrota jest moc shromazcfovacf, vy5§( s nizSim a ni2§( s vySSfm 
vdifcf, i aby mnohost driela se pohromadS pod jednfm, jedno pak aby rozI6valo se po 
mnoh6m, pAsobfcf. — Zneuifvinfm vzchdzi tyrannic, anarchie (nade vSecko tyranstvi horSf), 
oligarchic. 

*'• O vystShovalcfch 6esk^ch podot^kd (§ 128): »Ndrodu nejskiiCenijSfmu pro to, it 
driei se bedliv^ji stop uieni apoStolskdho, stop prvotnf cfrkve a ndvodu sv. otcfi, nad jine 
nenividin^m ufin£n6rou, stihan^mu, povalen6mu, zdrcen^mu, od sv^ch opu§t6n6mu, ne- 
nal^zajfcincu ani lidskeho slitovini, to jedin6 zbyvd, aby, dovoldvaje se pomoci jedindho 
Slitovnfka v££neho, fikal s vyvricen^m n^kdy lidem boiim: }A pU£i, a oko m6 vyddvd 
vody, nebo daleko ode mne vzddlen jest potiSitelc (P1A£ Jerem. 1, 16; 5, si.). 



234 

IV. Naposledy regule jiste polozim, ceho setfiti, aby zpfvdni nase Bohu 
chvalu, duchu nasemu rozveseleni, cirkv-ii pak spasitedinc vzdeldnf neomylne 
pfinciselo. 

Z vykladti kazde t^to cdstky pozoruhodna jest zvldst^ tfeti, cesk^ch zpevfl 
cirkevnich se t^^kajicf. Die toho nejvice pisni ceskych poslo od M. J. Husa a 
M. J. z Rokycan. Pfejali pak obycej ten zvldstS Bratfi, z jejichz pisni mnoh6 
i na jazyk n^mecky byly pfelozeny. Posledni vydani kanciondlu bratrskeho 
bylo 1. 1615 in folio s Concordancfmi, coz 161S na mensi formu vytist^no in 
4to. A die toho Komensky vydal sv&j kancioncil s vetsi nez kdy prom^nou a 
opravou. 

49. Pficina vyddni jest pfedevsim ta, ze vzdycky jest cas dobrc^ pficiny kfe- 
stanflm obmy§leti, zvlastS kdyz starsfch vydani jiz neni. Krom^ toho »Pan Bfih 
V tomto jich dlouhym a pfeostrym khzem presovani n^ktere z nich obzvl^stnS 
vypruboval a vypuleroval az i k slozeni nckterych novych potfebnych potese- 
nych zpSvfi, jichz jest6 v jazyku nasem nebylo*. A tyto zp^vy Komensky 
mfnil nejprve samy aspofi vytisknouti, potom vsak stare dobr^ s nov^m, 
nov^ s star^m spojil. A jako rok pfed tim vydal pro rucnf uzivdni biblicku, 
tak nyni y skrovnick^ formS do druh(§ ruky kanciondlek, jehoz by stdle se 
molilo uzivati. 

Nov^ zpSvy pfidany hlavne die nSmeckych a polsk^ch, jakoz drive na- 
opak se d^lo; tak^ delSi zkracovdny a v jadrn^jsi m^neny, tez sklddani jich 
opravovano. 

Co sc tyce pofddku, napfcd polozeny zpSvy starozdkonni a mezi nimi 
zalmy Davidovy, pak jinc pisne lidsk(5ho skladani. 

Pi'sn^ novozakonnf rozdelil die toho, jakz otcov^ nasi veci v ndbozenstvi 
kfestanskem se zbihaji'ci d^lili, na 

I. Podstatne, na nichz spascni lidsk^ zalezi. Jmenovit^ 1. vira, vsecko, co 
B&h k spasenf lidem vyjevil a podal, dfiv^rnS pfijimajfci. 2. Laska, milosti zase 
k Bohu roznScujici. 3. Nad^je, vsech slibfi bozich splneni stale ocekavajici. 

II. Sluzebn^, prostfedky k nabyvdni viry, lasky, nadeje od Boha dane. 
Jenz jsou: 1. Slovo bozi, z nehoz (nejpfedneji) viry nabyvame. 2. Klicove kra- 
lovstvi boziho a kazen k l^sce a poboznosti dohanejici. 3. Svatosti, nadeji 
vecneho milosrdenstvi boziho v nds utvrzujici a specet'ujici. 

III. Pripadni v6ci, jez jsou fadov^ aneb zpiisobovc, kterychz se pfi uzi- 
vAnf veci sluzebnych tak ncbo onak ostnha, i dosti rozdilnc v jinych a jinych 
jcdnotach, jak co kde v zvyk uvedeno, aneb se podle pfi'cin promeniti mflze. 

Die toho pak Komensky pisne rozdelil pod 24 titulu. Take vsak v jazyce, 
rythmech i metru leccos promenil.'*^' 

50. Jiz pfed kancionalein Komensky vydal rovn6z pro pnrucni potfebu »roz- 
ptylenym z Lesna polskeho, smutnym, ochuzenym, Bohu vsak vcrnyni a milym 
Cechflm< cesky Alanualnlk, aneb jddro ccle bibli si'atd. Jiz titul oznacujc, co 



*'' ^e ov§em i v Komenskeho vyddni zflstalo hojnS rymfl planych a verSfl rythmicky 
nesprdvnych, nelze pochybovati, jakoz v torn oboru pozadavky zvlAStfi o rymu je§t6 v na- 
§em stoleti dosti byly volne, stavSe se pfisn6j§imi teprve v poslednich 20 letech. 



295 

V knize jest obsazeno, ze jest to »summa vseho, co Bflh lidem I. k v^feni vy- 
jevil, II. k cin^ni porucil, III. k o^ekdvdni zaslibil, pine a jasn^ obsahujfci* ; 
mSla pak tato »biblicka« Cechfim pro viru ve vyhnanstvi bloudicim b^ti berlou 
a stitem. Jak v pfedmluv^ (ze dne 28. dubna 1658) klade, jest Manualnik 
»vsech postilli matka, kofen, zaklad, studnice, pramen, jddro a miza, tuk a 
mozk, svMo a klic«. 

51. Podobny obsahem i provedenim byly dva spisy latinske, >Rrdna dili 
livod V bibli svatati, to jest knih lidem od Boha za pravidio vefenf, kondni 
a doufdni ulozenych uhrn< (Janua seu introductio in biblia sacra, hoc est 
librorum hominibus divinitus in credendorum, faciendorum sperandorumquc 
regulam traditorum epitome. V Norimb. 1658, vyddno »scholarum in usum«), 
jakoz i » Vytah z Noveho zakona^ (Epitome Novi testamenti, v Norimb. 1658). 
Takd fada starsich spisfl drive, zvldst^ v Lesne, tist6nych opet vydana, a to 

V novem, po vdtsinS skvostnem vydani (nitide). Neobycejne td pruznosti ducha 
starce trpce zkoOseneho i v jine mnohostranne cinnosti neunavneho nenf ani 
dosti Ize se nadiviti. 

5. 

Rozlouceni s cirkvi bratrskou. 

52. Ale pfese vsi upfimnou pe^ci o blaho tSlesne i dusevni stdda svefendho 
nebylo Komenskeho tajno, ze snahy jeho nedovedou vyrovnati vsech t^ch 
pohrom, jcz stadce jeho po fadu jiz let stfhaly; vid61 zajistd, ze cirkev jeho vc 
hroznem svem rozptyleni od ducha pftvodnflio vie a vice se odchylujic, i v zpfi- 
sob6 svd narodni blizi se svdmu skonani a ze ho asi jiz dlouho nepfezije.^''*' 
Proto rozloucil se po desiti letech s cirkvi svou, vydav ku konci m^sice bfezna 
r. li)60 »Smutny Was zaplasendho hnSvem bozim pasty re k rozplasenemu 
hynoucimu stddu«, z nehoznektera mista dobfe charakterisuji jak Komenskeho, 
tak i tehdejsi jeho stddo. 

»0d koncin zemS volam na vds, rozptyiene stddce ovecek bozich, ja 
k koncinam zeme zahnany, smutn^, osamdly, osifely pastyf vds. Ach, uslysite-liz 
jests ktere hlas mfij? a ja uslysim-li jeStS bias kter^ch vds v tomto pfestras- 
livem straslivy'ch pohrfizek bozich, jimz jsme nerozumeli, naplneni?* 

*Po vsecken cas posledniho naseho rozptyleni, pfed ctyfmi lety, nemoha 
]k vam pfftomn^ch sluzeb kondnim k uzitku b^ti, ciniti jsem nepomijel, co 
mi mozneho bylo, k poteseni vas v bidS a nouzi; vse jeste v te pokorne 
k Bohu a jeho dobrote nadeji, ze se v spravedUvem proti nam zufeni odhlivf 
a nam posledni tyto rdny promine. Ale ponevadz jineho posavad nevidSti nez 
mrdkoty hnevu a obstupujici nas odevsad stracli veci horsich, nybrz dokona- 
leho jiz zkazeni: nemohu nez jeste jednoii, a to naposlcdy, vam se ozvati, 
o mile v Bohu ditky ! Propfljctez mi jestS jednou ucha svdho, a hlas rcci mych 



''''* Poslednim Ceskym kazatelem v LeSnfi byl Jan Tobianus, vystfihovalec uhersky, 
r. 1077 korrektor, r. lG7c5— 8! prorektor gymnasia Le§ensk6ho. T$zi§tfi Bratfi tehda ne- 
bylo jiz V LeSnS, nei v Braniborech. 



236 

at jest pfipustSn k srdci vaSemu, pro rozzehndni se m^ smutn^ zde na zemi, 
ale kter^z Pdn, slitovnfk nds, obrdtf v vesele spolecnd vitdni v vlasti v6cn^ « 

» VSecky jednoty cirkve Sesk^, na nSz jsme se byli ode dvou set let roze- 
sli, zhasly; nase, svStlem evangelium a fddfl dobr^^ch je§t6 svititi svStu zddo- 
stiva jsouci, hdjila svfcnu sv^ho, opravovala lampy sv^ : ale aj ! i ta sndznost 
daremndl Hasnou pfece lampy nase, upadd pfece svfcen nds! pfece i tato 
cdstka cfrkve, poslouzivsi za svdho v6ku vftli bo^f, k usnuti sv^mu se blizi. 
Jd sice, posledni toho ovcince vrdtni^, chtSl jsem rozbofenf tomu vzdy pfece 
jeStS ubrdniti, aby se mnou jednfm nekleslo vsecko. Ale necbtSlo b^ti; ne 
tak ze nebylo koho (bylof jest^ i v torn protribenf), ale ze pfisla hodina 
na§e.«*^* 

»Zehn*lm se tedy s vdmi se vsemi z ndroda sv^ho a z cirkve sve, jako 
Jakob s syny sv]^mi, kter^z do Egypta uveda zase jich vyvdsti nemSl; a jako 
Mojzis s lidem sv]^m, kter^^z z Egypta vyv^sti rnohl, do zasliben^ vsak vlasti 
uv&ti nemohl; a jako Pavel, s mili^mi Efesskj^mi v Miletu se zehnaje, jichz 
tvafe vid^ti jiz nemSl. V torn nestastnejSf jsa, ie vdm po sobS nenechdvdm 
ZcLdn^ho v sldvS Josefa, kter^z by vdm milost 6inil, a Josue, kteryz by vds 
vedl, a Timotea neb Tita, kteryz by jestS, co pozflstdvd, zpravil a kn6zi ffdil ; 
jist jsa vsak, ze Pan B&h i Josefa i Josue i Timotea pro vds najde, kdyz cas 
smilovdni jeho pfijde, i sdm sloupem a vfidcem vasfm bude.« 

>M5jtez se dobfe, prdteM milf, a po mn^ se jiz ne jinak, nez jako byste 
mne do hrobu polozili, ohledejte. Neb ac d^chdnl m^ jestS jest pH mnS dnes, 
zftra vsak, bude-li, nevim. A byt i nSco dnfi pfidal Pdn, necht je mdm k od- 
podinuti a na vScnou cestu se strojenf: at jest^ poobcerstvim, dfiv nez se 
odsud vyhostim.€ 

53. Avsak ani potom, ac iasto postondval a pamSt jej opoustSla, stafec 
nepfestdval o cfrkev svou peCovati a pfem^sleti o v6cech vsemu pokolenf lid- 
skdmu velmi spasitelnych, zvldstfi pak o torn: jak by vsickni \\d6 k jednote 
viry mohli b]^ti pfivedeni; jak by pokoj lidem mohl b^ti navrdcen; jak by 
ve§kery v6ci lidske mohly b]^ti napraveny. 

Zdkladem vsech tSchto snah bylo mu studium pansofick^, jehoz cdsti 
nSkter^, zvldst6 metafysick^, pfipravoval k tisku koncem r. 1661. USelem 
t^chto snah bylo rovn^z jako drive, aby kfesfan^, neprouce a nehddajice se 
o vScech nejist^ch, n^brz na v6cech jist^ch a nezvratnych spol^hajice, dobr^ 
sve lepe poznati, je v plnosti drzeti a ze sv^ho stSsti opravdovS se radovati 
mohli. 

6. 
Snahy o sjednoceni lidstva ve vife. 

54. Anglicky' theolog Duraeus (Duruy) po mnohd l^ta cestoval po EvropS, 
maje limysl sjednotiti vselikd vyzndni evangelickd a pokouseje o to prakticky 
zpflsobem vyjedndvani, jakoz o torn i Komensk^' od llartliba dostaval zpravy. 

''* Mini zmafen6 sv^ snahy, aby novy biskup bratrsk^ byl vyvolen. 



237 

Po jeho pfikladS i Komensk^ po mnohd l^ta na to myslil, jak by aspon 
mezi kfestany a cirkvemi evangelick^^mi mohio dosazeno b^ti sjednoceni. 
Jako pak Komensky sv^ od ucitelfi pfejat^ myslenky pansoficke ponendhlu 
rozSifoval na v§e vSdSnf a posl^ze i na veskeren zivot lidstva na zemi, nejinak 
i toto premyslovdnf sifil v ten zpflsob, nebylo-li by moznd, aby vsickni lid^ 
v6rou k spolecnemu spolecneho Boha a tudfz i sebe milovdnf na zdkladS 
pfsem sv. a zdrav^ho rozumu lidsk^ho pfivedeni byli. Pfede vsemi pak m^l 
lihlavni ne; rftel jmdna kfesfansk^ho ku pravemu pozn^nf b]^i pfipraven, kcemuz 
cesta mSla byti razena pfelozenim biblf na jazyk tureck]^.'®° Ku pfelozent 
takovemu Komensky r. 1667 napsal pfedmluvu k sultanovi, »velik^mu moc- 
ndfi, vfilf velikeho vlddce nebes i zemS nepfemoziteln^mu vlddci mnoh^^ch krd- 
lovstvf na zemi«, z jejiho^ obsahu uslechtile smyslenf Komenskeho se jevf: 

55. Bflh, kteryz z jedne krve ucinil veskero pokolenf lidsk^, ob^vajfcf po cel^ 
zemi, jeden jest, a neni Boha jindho mimo n^ho. Tak ucf Mojzfs, proroci, 
Kristus, apostolove, i sdm Mahomet, ktery po nich po vsech pfisel, jejz velikd 
cdst svSta pfijala mezi velik^ proroky, a fidic se ucenim jeho v alkoranu vy- 
lozen^^m, temuz Bohu se klanf. Ze pak uceni alkoranu ze stareho i nov^ho 
zakona jako z pramene se pr^^sti, slusno jest, aby zdkon ten dobfe pozndn 
byl, a Zcidouci jest, jako kfestan^ netoliko evangelia, nez i stSLV/ zdkon, ano 
i alkoran*®* v rukou majf a v nSm ditajf, die rady sv. Pavla vsecko zkousejice 
a dobreho se drzice, aby take jin{ v pismech kfestansk^ch se probirali. Nebot 
slusi se, abychom, t^hoz Boha vzyvajice, pro rozlicnost obfad& nem^li proti 
sobe nendvisti, nepfatelstvi a pronasledovdnf, abychom hddkami se nechytali, 
n]^brz ndbozn6, tise,' klidn6 a volnS uvazovali, co pravda jest neb pravdfi po- 
dobno. Nebot stvofeni jsouce die obrazu bozfho, nemdme ani rohfl, drdpti 
a tesdkfl, jimiz bychom se mSli trhati, ani smyslfl tup^ch bez mysli, bychom 
nicemu nemohli rozum^ti, ale mame rozumnou dusi, bychom vsecko pozndvali 
a rozsuzovali, dobr^ a pravdivd volili, zle a neprav^ zamftali. ZvlastS pak 
sultanovi slusi, aby v pismech cetl, vlddna i nad kfestany, jez tak6 opravovati 
md die v&Ie bozf. Na sultanovi tak^ zalezi, aby v zemich svych ucinil pocdtek 
obecn^ sndselivosti, ktera by byla nejlepsfm pocdtkem obecneho miru. 

56. Ale bibli ani za zivobyti Komenskeho, ani po jeho smrti na jazyk tureck]^ 
nebyla pfelozena.^®'' I kdyby slechetn^ ten umysl byl byval vykondn, nedosel 



"• Komensky a^m turecky nerozumfil; Met. jaz. X, § 77, CIX: Quae sensum habent 
nullum, quemadmodum intelligi et judicari non possunt, ita nee memoriae mandari. Ex. 
^r Sententia aliqua. tametsi elegantissima, turcice mihi prolata. 

^** Al-koran r. 154B pfeloien byl ve Spanilsku >z star6 arabskd fe^i, tak jaki by 
od Mahometa (Mahomet, s&m (isti neum^je, nideho nepsal; Abu Bekr, Omar a j. zjeven 
jeho z ustniho poddni kdzali spisovati) sepsin<, do latiny a r. 1550 (po druh6) s pfed 
mluvou Filipa Melanchtona vyti§t6n. (V^cl. Budovec z Budova v pfedmluvS k Anti-Al 
Koranu, v Praze 1614\ 

'** Komensky nebyl prvnf, kter^ s v^chodem, af feck^m, a£ tureck^^m, chtil vyjed 
nAvati pro sjednocenf viry. Jestif zn^mo jiz z r. 1451 jedndnf kaliSnick^ch Cechfl o spojen 
s fteky. - R. 1491 Br. Lukd§ a Martin Kabatnfk hledali na vychodfi cfrkev prvotni cirkvi 
podobnou — R. 1569 — 1564 Jan Ungnad tiskl knihy slovinsk^ o chorvatsk6 v Tubinkdch 
umysl toho byl tak6 ten, aby evangelictvf rozSifilo ss i mezi Turky, z nichz mnozi slo 



238 

by byl licinku zddaneho. Vlddlt tehddz (1648—1687) sultan Mahomed IV., 
po turecku pravov<5rny, ze i na honbach, jimiz vice nez vlddou se zabyval, 
velbloiid pfed niin nosil alkoran. O svem pak panstvf takove m^l pfesv^dceni, 
ze nikdy nikym nebude vyvraceno, a v hrdosti te choval se ke v§cm narodfim 
s velikym opovrzcnim, nic toho ovsem nedbajc, ze v fisi jeho recti a fimsti kfest^nc 
nelidsky byli utiskovdni. V risi, v niz byl heslem boj proti »nev(^ncfm€, nebylo 
na snaselivost ani pomyslenl. A mezi kfestany nezbedne svary nepfestdvaly, 
tak zc pochybnosti proti smfrcim snahdm Komenskeho Oxenstjemou n^kdy 
pronesene byly vyplncl^ny, a Komensky nedlouho pfcd svou smrti (1()6«S) 
s velikou zkomioucenosti se pfesvMcil: »Nyni kazdy svilj Babylon chvali, 
zadny zddnemii neustupuje, ale kazdy mysli, ze jcho jest Jerusalem I « 

Zklamdn byv nepfizni casu a kfehkostmi povahy lidsk^, nadSji svou, 
jako ve vsem, kladl do budoucnosti, doufaje, k cemu pficinoval se s vroucf 
usilovnostf, ze v dob^ sfastnSjsf od stiastnc^jsiho pokolenf bude dosazeno. 
Sjednocenf viry, sndselivost a mfr jest tedy odkaz Komenskeho pokolenf 
lidsk^mu ucineny. 

57. Kdyz r. 1()67 poslove an^licti a hollandstf v Bred6 o mfr jednali, Ko- 
mensky poslal k nim >Posia mim^ (Angclus pacis ad legatos pacis Anglos 
et Bclgas Bredam missus indeque ad omnes Christianos per Europam et mox 
ad omnes populos per orbcm totum mittendus, ut se sistant, belligerarc de- 
sistant, pacisque principle Christo, pacem gentibus jam locuturo, locum faciant. 
Anno MDCLXVIII, Mense Majo. Bez mfsta, 4^ str. 32). Po slohu i po obsahu 
hned poznati Ize Komenskeho, ac na spisku sam se byl nepodepsal. 

Napomenuv k pokoji, oznamuje poslflm, ze kromS obou »Svetcl« (Lux 
in fen. a e ten.) rozcpsdny ma dva spisy, jimiz r)flh pokolenf lidskemu cer- 
vdnky obecn^ho svetla poslednfho veku ukdze. 

1. >Khsfanstvt sjednotitclne jcdnotitclem Kristem (Christianismus recon- 
ciliabilis reconciliatore Christo), t. j. diikaz zi^ejmy, zc lid jmeno Kristovo vy- 
zndvajfci po jakychkoli ndrodech a jazycfch, stranach a sektach rozd^leny, tak 
se sjednotiti mflze, aby pod jednfm pasty rem, jednfm ovcincem a pod krdlem 
jedinym jcdinym kralovstvfm jsouce ucin^ni, vsickni svorne zili, a ze doba 
k te vSci jiz jest zde.< 

2. » O vhstramie vai lidskych op av(^ porada pokoleni lidskeho sama 
s sebou, cili jak by zhoubnt^ vsudy vecf zmatky konccn^ jednou zcela se uznati, 

vansky rozumfili (Ivan Kostrendid, Urkundl. Beitrage zur Gesch d. protest. Literatur der 
Siidslaven, Wien 1874^. — R. I56f) admiral Coligny vyslal hugenotske Slechtice za sulta- 
nem Sulejmanem do lezenf Sigetskeho, aby s nim jednali; ale sultan byl jiz mrtev. — 
Od r. 1573 Jan Andreae (d6d Jana Val. Andreae) a Crusius dopisovali metropolitovi cafi- 
hradskemu; r. 1578 bylo mu odevzd^no Heerbrandovo Compendium udenf Lutherova, od 
Crusia do feCtiny pfelozen6, patriarchovi pak listy od Heerbranda a Crusia, odpovW 
Ossiandrova na patriarchflv dopis, jm6nem kancl6fe Andreae, jakoz i hodinky od Andreae 
a Crusia. — R. 1577 professorov6 z Tubink poslali listy a ti§t£n6 fecke spisy do Cafihradu. 

Turci sami myslili, ze luterdni sp(§e potur^i se, nectfce obrazu, nezli VlaSi. Konst. 
JireCek v C. C. M. 1877, str. 581 sld. • 

R. 1679 Gerard Geer 2ddal KriStofa Ni*:rina, aby shdnSl se po lidech jazyka ture- 
ckeho povfidomych, kteff by pisma sv. po turecku pfeloiili; v§ak i tehddz s toho seSlo. 



239 

zcela V nechut pfejfti a upln^ odstranSny byti a tfm vSci svStske v pokojny 
a lib^ klid uvcsti se mohly, rozumn^ setfenf a pomocf bozi vysetfenf.« 
(De omnimoda rcrum humanarum emendatione consultatio generis humani 
secum ipso.) 

Oba pn^ spisy jsou jiz skoro hotovy, po6aty byvse z rozkazu boziho. 
Ve jmenu bozfrn vybizi posly, aby i And^la i oboje Svetla rozeslali kralfim 
i knfzatum cel^ zem6, tak aby spisy ty ode vsech narodfl zemS pilne byly 
iivazovany. 

Posmecli byl mu za to odm^nou od protivnikfi, kten jej krom$ toho 
pro ndklonnost k Antonii Boiirignonove, spisovatelce nabozn^ pfepjate, zlehco- 
vali, ackoli zivotopisec jejf toliko o vaznosti jejich vespoln^ svMci. 

7. 
Rada o napraveni v(^ci lidsky ch. 

58. Ncjvctsi a nejuslechtilejsi dflo, jez Komensk^ v zivobyti sv^m podnikl, 
jfmz duch jeho nejrad^ji se zabyval, jez sv^tleji a sv(^tleji az do poslednfho 
vzdechnuti spatfoval, byla i-ada o napraveni vcci lidskych, jiz po mnohych 
nehodach r. l(jG6 vydavati pocal, obraceje se v pfedmluve k sv^tlflm Evropy, 
muziim ucenym, zboznym, vynikajicini. 

Dilo to chce se o v^c jiz casteji podnikanou raditi zpflsoby obecnejsfmi 
a nalezitejsfmi. Pokouscli se o to sice jiz mnozi miizove, vsak jak zmatky 
poslednich dob nad jine hojne iikazuji, bez valnych uspechfi. Ponevadz pak 
vec jest nesmfrne dfllezitosti, chce se o ni pokusiti opet, byt i snad beze zdaru. 
Aby pak lined napfed ukazal, co chce v dfle nasledujicfm konati, rozdeluje 
si svou prdci v toto sedmero: 

1. Probuzeni vsech obecne (panegersii). 

2. Obecnou cestu svetla (panaugii). 

8. Obecne spofadani veci (pantaxii, drive oznacenou jmdnem pansofie), 

4. Obecn<5 mysh' vzd<^ldvdni (patnpacdii), 

5. Obecne jazyku vzdeldvani (pangloitii). 
G. Obecnou napravu (pafwrihosii). 

7. Naposlcdy pak uciniti chce ke vsemu ponuknuti, aby opravdov^ pfi- 
stoupeno bylo k t^m vecem tak zadostivym a zadosti hodnym. 

59. Proto se obracf k muzflm moudrym, ndboznym, vznesenym ktcreho- 
koli nabozenstvf nebo narodu, aby jim vscm Hbo bylo poslechnouti hlasu jeho a 
to ze sedmera phcin: 

1. Ze tu vede se vec spdsy obecne, a pfi torn nejlepe jest, aby vsickni 
byli pi^itomni a vsickni aby o torn v6deli, tak aby nic ^o nds ned^lo sc 
bez nds,, z 6ehoz nove jen zmatky a nespokojenosti povstavaji. 

2. Ze hlavnfm ucelem jest mu, Krista, sv^tlo n^rodflv, ohlasovati jiz ostat- 
nim ndrodum. Stroje se totiz ponapomenouti pokoleni lidskeho, ze zancdbana 
jest spasa jeho, mni pfcd sebou videti v^z, ne sice hotovou, ale snadno 
zhotovenu byti mohoucf, coz tedy poklada za povinnost obecnou. 



240 

3. Md-li se v6c podati obecnS pokolenf lidsk^mu, ie prvnf lilohou bude, 
aby sami mezi sebou nejprve se snesli o veci vSi ti, komuz svSda vfry zvldstfe 
se dostalo, totiz Evropand 

4. Ze pfflezitost zkoumati ty v6ci Bflh prAvS nynf podal hroznou onou 
hnSvu svdho zdtopou, kterou ted vylil na obyvatele zemske, obzvldstfe na 
Evropany, vzbudiv mece vsech proti sobS vespolek, aby ndrod bojoval s nd- 
rodem a m&to s mSstem, ponfivadz Hospodin kormoutf vsecky. A v tomto 
zmatku obecn^m tfeba v pravd6 jiz nfijak^ho Elidse, kter^ by obrdtil srdce 
otcfl k synflm a srdce synfl k otcflm, aby snad pfijda Hospodin neranil zemS 
prokletim . . . My tedy pfejme zufiv^mu Martovi, ktery poplenil obor kfestJan- 
sk]^, aby ustal a za sv6 vzal, i ndrodov^ vsickni aby se stali d6dictvim Kri- 
stov^m, stddem jednim, pfemilostnS spolu lezfcim a se pasoudm, nirodem 
zkujlcim me6e sw6 v motyky a ostSpy sv^ v srpy, aby nepozdvihl ndrod proti 
ndrodu mece, aniz by ufiili se jestS boji. A pon^vadz Bflh mu ozndmii nSkter^ 
v^ci, cesty pravdy a svStia, chce to povfidSti napfed t6m, kdo2 jsou branafi 
krdlovstvf boziho, bohoslovcflm, aby ddle ozndmili to vsem lidem. 

5. Ze prdv6 nynf u muifi ufien^ch vyskytuje se zvldstni lisilf, kter^ rodf 
cosi divn^ho a v lepsf se nastrojuje. Vsude vyndlezy nov^ a neb^val^ se yy- 
skytujf, proc by se nem^ zdafiti pokus o n6co naprosto obecn^ho? »A kdyi 
skrovn^ ony jiskfiiky sv6tla obecn6 souladn^ho (lucis panharmonicae), kter^ 
neddvno u nds v EvropS byly zpflsobeny a na svStlo pustSny s ndzvem Brdny 
jazykfl, tak ndramnou rychlostf rozletovaly se az i po Asii a vzbuzovaly ai 
i V nevSrcich zddost vSd znamenitfijslch, ze jiz si zddajf vfce spisft slohu po- 
dobn^ho, proc by to nebylo Ize vyloziti tak, jak Pavel vylozil sv^ vidSnf o mu2i 
macedonskem, aby pfisel a pomohl? ze totiz povoldn jest Pdnem, aby jim 
kdzal evangelium.« A proto dflo to ddvd se hlavnS jim mimo jin^ ohleddvati, 
ze mezi jin]^mi vynikaji. 

6. Ze svStu zb^^vd rozfesenf jeho, v§ickni znamenajf, jakoz i ze nastal 
prdvfe pfihodny' k tomu cas. 

7. A poslednf pficinou, proS se ^dd, aby viickni rdiili to spatfiti, disti, 
souditi, jsou ony ruznice velice zdhubn^, kter6 je bfdnS tyrajf nad jin^ na 
svStS ndrody, a to prdv^ nejvfce v \& dobfe, kdyz se snaz( napravovati sv6 v6ci. 

»Boha tedy dflstojny a hodn^ jest to uzel, tuzsi nez onen u Gordia, 
kter^ V tomto dfle vdm, slechto kfesfanskeho sveta, ddvdme bud rozvdzati 
umSnfm nebo roztiti mecem vzdjemn^ Idsky, abyste zdhubn^ svd nesvornosti 
zamSnili za svornost tfikrdte svatou a blazenou i abyste ucinice z milosrden- 
stvi boziho obecn^ mezi sebou narovndnf udfleli svHtla a pravdy, miru a po- 
koje^ i tudy prav^ jakdsi blazenosti vsemu ostatnfmu sv^tu cestami i zpfisoby 
sirymi a v Bohu mocnymi.« 

Pfi tom nechce nikterak vystupovati jako neomyln^, nez ochoten jest 
umlknouti, jakmile bude pouCen, ze bloudf a ze nevede touto svou cestou 
k pravemu dli. 

GO. Vychdzejfc tedy dflo Komenskdho odtud, kde strany a sekty sporem 

vznikl^ a utvrzend zddne odpomd mineni nedvoji a necinf sobS podezfelymi, 

* 

vyhybd se vsemu, co by koho mohlo uraziti tak aby i Zid, Turek a pohan, 



241 

tim vice pak kfestan vyzndni kterdiokoli bez urdzky zkoumdn{ jeho Cisti mohl 
az potud, kde by svStlem jsa ozdfen a oborem pravdy objat, hanby se boje, 
tak snadno obrdtiti, aniz pak, nadSjf sv6tla vznesenfijsiho jsa naplnSn, zastaviti 
se nemohl. 

. »Svet jest pffrddnS jeden; proc by nemohl i mravni, didevn^ jednim se 
stdti? Radi tedy, abychom se vrdtili od mnohosti rozdSlen^ k jednot^, t. j. 
z nescfslnych strannicky'ch, od sebe nas oddSlujidch snah ke spolecn^mu peco- 
vdm o spolecnd nase blaho ; rovni^i tak ze zmatk& vSude nds obl^tajicich k jed- 
noduchosti ndm i vScem pristvofen^; posleze z ndsili, jimz vsecko napln^no, 
ku pfirozen^ svobodS. Musime se obrdtiti na cestu opravdu kralovskou, ano 
bozskou, jests nenastoupenou ; na cestu svStla, mfni, bezpeinosti, jednosti, 
jednoduchosti a svedinnosti. »I pojdtez tedy vsickni, kteff dbdte o sp^u vasi 
i vaseho pokolenf; vy, jenz se Boha bojite, jsouce kterShokoli ndrodu, jazyka 
neb vyzndnf, pokud jen lidsk^ blouzeni v osklivosti mdte; vy vsickni, jenz 
lepSiho jste zddostivi : pojdte, a spojmez sv^ rady, odlozfce vSecko, co nds od 
Boha odd^uje a od nis netovarysnS loucf; pojdte a hledejme bez pfestdnf, 
pokud zde jsme. Neb co mflzeme ciniti lepsfho v tomto zivot6, nefli vyhledd- 
vati pravdu, mir a zivot? — Nedomnivej se nikdo b^ti tak pouze hostem a 
cizincem na zemi, tak vznesen^m pnlis aneb nlzk^m, aby toho smSl se vzdalo- 
vati; zvldstS pak pficinte ochotnost svou vy filosofovS, bohoslovci a stdtnici: 
nebot vy pfede vsemi budete odpovfdati pfed Bohem z toho, zanedbei-li se 
neb zkazi-li se co spasiteln^ho. Uciftme na prahu sam^ho dfla svatou smlouvu 
mezi sebou: nejprve, ze budeme miti jen jeden cil, spdsu HovUensiva, za 
druhS, ze budeme konati dflo to boz(, jsouce obmezen^ch sil sv^^ch si pov6- 
domi, ale plni licty k Bohu a dflvSry v nSho; za tfetf, ze budeme zjevnS 
bez ukladfl, vh'dnS bez hlomozu, rozumnS bez sofistiky jednati; kdo by pak 
svSvolnS kaziti chtSl, toho tresciz Bflh! Za ctvrtS, ze vsecky sobeck^ zfetele 
pustfme mimo sebe. Zfetel ku vzdcnosti osob, ndrodfl, jazykQ a sekt pomiil 
dokonce, aby misto Idsky nevedrala se nendvist, zdvidSni aneb pohrddnf; 
nebot vsickni jsme obcan^ jednoho svSta, vsickni jedna krev, vsickni jsme 
lidS, vsickni tedy nedokonalf, pomoci potfebni, tudiz vsickni dluznici vsech.« 
Aby pak dilo to heidkami stran, zvldstS ndbozensk^ch, vinu se sebe a na 
jine svddSjicich, zmafeno nebylo, vyminuje Komensk]^ >mirnost mysli, aby 
nikdo nehddal se o to, kdo vinen ohnSm, nez aby rad6ji kazd]^ pfispival k uha- 
senf jeho; nikdo \.€z aby sebe nenadsazoval. V nScem jsa jinakeho minSnf, 
nestraii se hned vSci celS ; nebot vim, jakych ndsledkA byvd rozdilnost mi- 
nSnl ti'eba jen o ledaco, ze v pozneini vto', ve vlad6 nad lidmi a v ndbozenstvi 
jedno odchylujfcf se minSnf v^se byva kladeno, nez souhlas v tisfci vecech.**®^ 
61. Bohuzel mysMnky tyto tak vznesene kmetu vfce nez sedmdesatiletemu 
prov^sti do konce nepopfano, nebo popfdno-U skutecnS, nam potomkflm toto 
dflo jeho tak vznesend se nedochovalo. 

Jestit ze sedmi projektovan^ch dSl zndmo nynf toliko dv6, 6dst prvnf, 
Panegersta, jak^si uvod v ostatni casti, tve kterSm kdyz bylo vylozeno, co 



«" K. B. Storch, Komcnskeho Panegersie, t. C. M. 1861. str. 217—234. 

Fr. J. Zoubka 2ivot Jana Amosa Komenskiho. \(^ 



242 

jsou vSci lidskd a jak za§16 a jak o ndpravS vzdycky se radSno na nebi a na 
zemi, i jak je§t6 jest se raditi zpflsobem nov^m, vsech lidi dSje se pozvani, 
by pfed se vzali o vSci tak spolecnd spolecne rady«, a cdst druha, Panaugia^ 
»kde porada se vede, kterak mimo vse jin^ jest myslem rozzici nSjak^ sv6tlo 
obecn^, ve kter^m by mohli vidSti vsickni vSecko ovsem*. 

62. V (Sisti prve, livodnf to knize celku velikolep^ho, Komensky chce 
•ukdzati lidsk^mu pokolenf vhlik^ jeho dobro a dolfciti, kterak meze jeho pfe- 
krodivse potulovali jsme se po mamostech zpfisoby nekonecn^mi, a naposledy 
ozna6iti cesty prav6, rovn^, Ifbczn^, kudy navratiti se k ddvne sprostnosti, 
uklidnosti, blazenosti*. Proto chce nejprve my si probuditi a dosici k t^ prdci 
povoleni lidsk^ho pokolenf. 

V 

»Clov6k zajist^, nejuslechtilejsi tvor bozf, poslan^ na svSt za ucely nej- 
uslechtilejsimi, zapomenuv pfednSjSi sv^ strdnky, ned^ld nic nedbaleji nezli to, 
proc sem jest posldn. Pfemnozf lid^ vchdzeji na svSt, a nev^di odkud ; zijf na 
svStS, a nevSdf proc; vychAzejf ze svSta, a nevSdf kam. Ani kdy^ zde jsou, 
nezandsejf se vScmi opravdov^mi; zivot poklddaji za hficku.* Aby pak za- 
chvdceni nebyli boufi hrozn^ho hn^vu bozfho, probouzeti jest vsecky, kter6 
Ize, a to tfm zpftsobem, jak probouzeji se lid^ spfcf; >na lidi lehounce spfcf 
voldme nebo sahdme; na lidi tvrdSji spicf kficime, skubajfce jimi a tfesouce, 
lidi velice tvrdS spfcf velmi drbdme, boddme je, neb i zhneme, A tak i tuto 
nejprve oslovfme a zabereme sami sebe a jind touto prvou dfla Cdstkou, 
touto fe&' probouzejicf. Brzo zatfeseme vSemi smysly prflkazy zjevnymi, po 
vsem vsudy proveden^^mi, p5ti ndsledn]^mi knihami. Naposledy i zazehati bu- 
deme ohn^m Idsky kresfansk^ pfi konci dila.« 

63. Pfi probuzenf sama sebe Komensky Boha vzyvd za svSdka, ze jiz dlouho 
o tSch vScech pfemj^sli, kter^ nejsou mu pouhymi sny, nybrz v6c skutecn^ 
v^cnatd, jiz chystd se pfipomenouti smrtelnfkflm, a proto prosf k nf Boha 
o pomoc. Ucastniti majf se porady t^to o v^cech lidsk^ch lidd vsickni, a pak 
budou zajist^ snadn^ a prospSsn^. Vecmi lidskymi Komensk]^ rozumf nikoli 
vse, CO vflkol clov^ka jest, nybrz v6ci du§e jeho se tj^kajicf; nebo lidskd nad 
zvffata pfednost nezdlezf ve v6tsi jakesi tela sli^nosti, nebo v lepsfm pokrmu, 
nebo V rozkosech, ale v -pfednostech dusevnfch. Nebo v dusi jest, co nenf 
V zddnem jinem vidomdm tvoru, obraz ziv^ ziveho Boha, ktery zdlczi ve vy- 
rozumfvdnf v^cein cili rozumu a volnem o vScech soiidu cili v(ili; posleze ve 
vykonne pfi vecech moci cili mohutnostech cinnych, na cokoli se vztahiijfcfch. 
Ze chtivosti pravdy vychdzf filosofie, a ta jest studiem moudrosti ; z touhy po 
dobru rodi se ndbozenstvf, a to jest pestovani a uzivdnf svrchovan^ho dobra. 
Ze zddosti, veci po vflli mocnS spravovati, vzchazi svrchovanym usilim obcanska 
sprava, a ty tri v6ci jsou lidem tfemi nejpfedn^jsimi ciny podstatnymi, ostatnf 
pak vsecky veci proti nim jsou toliko ciny pfibytnymi. A to Komensky 
obsirne dokazuje. Ty pak v6ci skiitecne jsou velmi poru^eny, jak Ize pfi kazde 
dokdzati. Z toho moudrym lidem nclibi sc vsecky vSci lidske; j)rotoze jsou 
vsecky marnd posetile, bezboznd, nasilne, k zaliiib^ smefujicf. »Vizmez pak, 
jak neslusn^ a pokolenf naseho nehodne jsou ony ncinirnosti, ktcrych se do- 
l^oustfme V cbcovdnf vcspoln^m, t. j. v politii svel Vlci, medvtidi, tygfi, draci 



243 

a jin^ selmy zuriv^ zijf 'svorn^ s druhy pokoleni sv^ho, vyjmeme-li necist^ psy, 
mezi kterymi toliko nSkdy b^aji svdry! My, rozumn^ tvor, ach jakjsme vsude 
nesvomf! On6m-li nfekdy vfidce tfeba, ndsleduji toho, kter^ho sobS vyvoluji, 
jako jefdbi, nebo kter^ho vidf, ze se jim rodf, jako vcely; jin^ nedom^hajf se 
sprcivy. My tedy nad hovada jsme zhovadilejsi, kteff vsickni napofdd Inouce 
ke spravS nebo zase vyhybajice se vsi sprdvS pofddek v6ci vsude mateme i se 
zapletdme v nesndze neskonale.* 

Ovsem o napravenf v6cf lidskych radSno se od pocatku poru§enf, vsak »po- 
sledkem toho vseho jsou ti, kdoz v nasem teprve v^ku vsude vyskytli se v poctu 
velmi hojn^m, totiz didaktikove. Ti totiz starostlivou a velice obtfinou praci 
snazili se cestu vymysliti a ukdzati, kterak se mA nev^domost odjfmati z mysli 
neumSych lidi, kterak ve skoldch omyly napravovati i skolsk^ kfize umenso- 
vati; dile kterak se md u6enosti plnSjsf a bytnSjsf dosahovati snazsf praci 
i skrovnSjsim nechutenstvim jak u^itelQ tak ucnfl.« Avsak vse to lisili jich 
posud pfineslo mdlo prospSchu. Podobn^ i v ndbozenstvi din^ny rozmanit^ 
pokusy o ndpravu, az i nSkteff pokusili se hledati upokojenf sv^ho svMomf 
V bezndbozenstvf ; konecnS i ve sprdv^ svStsk^ hleddna vselikym zpflsobem 
ndprava, a pfece zmatkftv a nepokojnosti spfSe pribyvd, nez aby ub]^valo. Ve 
sprdve svStskd zajist^ dosp^lo se tarn, ze l^pe zdd se vsech positivnfch zdkonfl 
nepovSdomu b^^ti a vsecko rovnati podle hlasu pfirozen^ho prdva. Filosofie se 
rozmnozila a rozstSpila v tisfce drobnych mfnSnf o vScech ledabyl]^ch, ne- 
patrn^ch, ze tem^f lepe jest nepov^domu byti vseho, nez domn^nkami ne- 
konecn^mi nekonecn^ na rfizno se trhati a mfsto svStla vSdomosti miti toliko 
d^my domnSnek. Ndbozenstvf pak neni nez »neskonalou sm^sici domn^nek 
o Bohu a bozfch v6cech«, tak ze l^pe jest nepovfedomu byti vsech spornych 
a svdffcfch se ndbozenstvf a f)5stovati pouze tiche a tajne mysli s Bohem 
spojenf. 

64. A pfece i vSci lidsk^ takto zabaven^ Ize op^t vybaviti, 1. kdyby lidem 
bylo Ize ukdzati vsecko jich dobro, k nemuz by pfirozenou touhou hned pfi- 
Inuli, 2. kdyby lidem ukdzdny byly ke vsemu jich dobru prostfedky naprosto 
jist6, tak ze by bylo Ize vymfsiti vsecky bludy, pro n^z lid^ ubozf se sv^mi 
zddostmi se mijeji, 3. kdyby lidem z pfekdzek vybaveny byly vsecky jich 
mohutnosti, aby si byli take vcdomi, ze zmohou, co si umini. 

A k ndprave te B&h nam ukdzal cestu snadnou, libeznou, zjevnou, totiz 
cestu jednoty, prostoty a dobrovolnosti. Jest se ndm totiz navrdtiti od rozmani- 
tosti» ve kterou jsme se rozptylili, k jednot^, t. j. k jedne obecnd p^6i o spdsu 
obecnou; od zmatkfl rozlicnych, kterymi se zapletdme, jest se navrdtiti ku pro- 
stoty ndm a vScem pfistvorenc; od ndsili, jfmz jsme naplnili vsecky sv^ v6ci, 
ku pi^irozen^ volnosti. Cesta obecnosti ukaze se pfi zkoumani vto' vsech u Udi 
vsech, a to zpfisobem vselikym. Cesta prostoty ukdze se v tom, kdyz se bude 
lidem spokojovati vsude tim dobrem, ktere jim Bfih skutein^ ukdzal. Cesta 
dobrovolnosti hledi toho dosfci, aby lid^ sami dobrovolnS zddali vhcx prav^ 
zndti, dobrym chti'ti a ciniti, co ciniti ndlezf. Smysl toho jest, »ze ndprava v6ci 
lidskych se nepodan, ncbude-li odriato, cokoli je ndsilne ve vScech lidskych; 
ani ndsilnosti ze nelze odnfti, lee navrdcena bude lidem volnost, kterou je ob- 

16* 



244 

dafil pflvodce vScf; ze pak jf dffve navrdtiti nelze, lee az odnaty budou od 
oH mrdkoty, ve kter^^ch pokud jsou, nemohou b^ti sob6 zflstaveni«. 

V kap. X. vytceny jsou zdkony, jimiz pfi takove poradfi bude se spravovati 
a jez vytknouti Ize pfi kazd6 rad^. Kap. XL zve ku poradS t^ vsecky lidi, 
V XII. pak pokoleni lidsk^ povzdechuje k Bohu o pomoc v teto prAci. 

»Vftejte, komu jest na srdci vlastni a pokoleni sv^ho spdsa, z kter^hokoli 
ndrodu, jazyka, sekty, ktefi se bojite Boha, vsickni, kter^m se styskd ve 
zmatdch lidskych, vsickni, kteff jste zddostivi vfici lepsichl Vitejte a neoddSlujte 
od tak obecn^ o obecnou spdsu rady rad svych ! Slitujz se vdm bM pokoleni 
lidsk^ho, abychom k spolecnemu prospechu podivali, m&ze-li kym poddno 
byd, n^co rady nebo pomoci ! Vftejte, licel mdme dobr^, ba vytecny^, ndpravu 
porusenostf sv^ch, Bohu ke cti, dkblu k zahanbenf, pokoleni lidskdmu ke 
spise ; tak^ budeme miti k cfli tak vytecn^mu prostf edky krdsnd, jakoz i zpfi- 
soby libezn^, kterak chipati se prostfedkftv onSch, aby nebylo Ize nenaditi se 
zdaru dobreho, pozehnd-li lisilfm nasim Bflh.« Zve tedy ku prdci vsecky lidi a 
zddd si pomoci bozi. 

65. Tot krdtk^ obsah Panegersie, Tak^ podaHlo se jestS starci nad hro- 
bem stojfcimu rozzfci prv6 pln6 svStlo rozumove v Panaugii, kterd jedind snad 
byla od nSho jestfi vypracovdna, kde ukazuje, 2e svStlo rozumove £erpd se ze 
tfi studnic, z pozndnf pfirozenosti v6ci cili skutkfl bozich na svStS rozprostfe- 
n^ch, z ducha lidsk^ho, jenz jest obrazem bozim v nds, ze slova boziho k li- 
dem promlouvajiciho a o vScech nejpotfebnSjsfch zprdvu podavajiciho. Md 
pak k tomu Slovak troji oko: smysl, rozum a viru, kter^ mu vsdik^ svfitio 
zjednati mohou. A Komensk^ zaklddd vyklady dalsi na problemech svMa 
pi^irozen^ho a ukazuje na program dalsf cidsti dfla sv^ho. 

Hled6 tedy jiz smrti v tvdf, »pfespanilou tvdf lepsiho v6ku« velik^ nds 
lidumil a nejslechetn^jSi obcan sv^ta ndrodflm ukazoval, vstfpiv v srdce lidske 
idedl, ktery' vzdy md bj^ti heslem vesker^ho lidsk^ho pokoleni.*®* 

8. 
»Jednoho jest potfebf.* 

66. Jsa starcem jiz 771etym, Komensky vydal r. 1668 spis dfikladn]^, srdecn^ 
a dfllezit]^ i^O jednom potrebnim^ (Unum necessarium), v nSmz poznati Ize 
jeho velikou zboznost a srdeCnou Idsku ku pokoleni lidsk^mu, jakoz i ne- 
unavnou jeho a vsestrannou cinnost. 



^•* Jako Komensk6ho my§l6nky pansofick6 v Anglii hned na po^atku pfivitdny byly 
s velikym nadSenim, tak mySlinky jeho o napraveni vficf lidskych pojaty byly v^tSinou 
V pravidla »velke 162e Lond^nsk^c (r. 1717, die Krause: Die drei altesten Kunsturkunden 
der Freimaurer-Brudcrschaft, 1810, 2. vyd. 1820) a iijf posud v 2500 lofich massonskych, 
po celi zemi rozsfdlen^ch, a£ s tim velkym rozdflem, 2e Komensk]^ k dosazenf obecn^^ch 
u£elCk lidsk^^ch obecn6 pomoci vefejnosti se dovoldvd, neklada za cfl snahy lidumiln^ 
vitftzstvi jednoho smSru ndbozenskeho, nei dosaienf obecn6 pravdy a jednoty, pfe- 
vySujfcf vcSkery rftznosti n^boiensk6. K. B Storch v C C M. 1851, IV, str. 24 sld. Co 
S. H. Herzveld, i^d 8tar6 rady 162e AJ union royalec, hollandsky napsal, viz v Poslu z B. 
1871, £. 47 sld. 



245 

Obsahuje pak spis ten desatero kapitol a zdv^rek. Podobenstvfm labyrintu, 
kamene Sisyfova a muk Tantalov^ch vypisuje tu napfed pFevrdcenosti, marnd 
lisilf a p^6e pokoleni lidsk^ho (kap. L), i dokazuje pffciny toho, ze lid6 necini 
rozdilu mezi vScmi potfebn;|^mi a nepotfebn^^mi (IL), proiez zkoumd, co po- 
tfebno a co nepotrebno, proc vyhleddvati jest toliko vSci potfebnych a jak^m 
zpflsobem (III.), poukazuje na Krista, jenz sv^m slovem i pffkladem nds poucil, 
jak potfebn^ho vyhledavati (IV.), a obraci jeho nauku na pokoleni lidskd, aby 
jak V zivotS, tak i v smrti a po smrti dobfe se mu vedlo (V.), ukazuje tSm, 
kdoz vSdami se zabyvajf, jak v6ci sv^ a vSci skolsk^ die pravidla Kristova 
spraviti mohou (VI.), jakoz i stdtnfkflm, jak rodiny, vfici obecn^ a stdty upo- 
kojiti mohou (VII.), posl^ze bohoslovcfim, jak v6rn6 ndsledujice slov Kristo- 
v^ch blaho vesker^ cfrkve a pokoj mysli zpflsobiti mohou (VIII.), ba ze ve- 
skeren svSt h'd6 se pravidlem Kristovym napraviti se mflze (IX.), a koncf vy- 
zndnim vlastnfm, kde sebe i v§e Bohu odevzddva (X.). 

67. Posledni tato kapitola zvldstS dojemnd jest od starce, na smrt jiz se 
chystajfciho. 

»Cel6ho pokolenf lidsk^ho labyrintft, v nichz kazd^ se mate a kolotd, 
jsem se dotekl. Zdalii tedy i ne svy-ch? Rid bych mldenfm pominul vseho, 
kdybych nev6d61, ze jsem i jd m61 dohl6dace na sve zachovdnf, a kdyby ne- 
bylo se mi obavati pohorseni z nenapraven^ch poblouzend Nad to, kdyz se 
Bohu libilo mn6 srdce po obecn^m dobr^m touzicf udSliti, i mnoh]^m mne 
pfedstav^ti, i do mnohych zkuseni uv^sti; uminil jsem kazd^mu, jenz mne sob^ 
snad za zrcadlo bud pilnosti bud drzosti postavil, nfeco maliiko ozndmiti a 
ukdzati, ze i pfi nejlepsim pfedsevzeti chybiti se mflze. 

Diky zatfm vzddvdm Bohu sv^mu, jenz mne mnoh^^m k uzitku potfebo- 
vati chtS, ze a6 mne do rozlicnych zmatenin pustil, pfece z mnoh]^ch zase 
vyvedl a vyvede naposledy, jak vSfim, az k odpocinutf blahoslaven^mu v sldvu 
svou. Vzdy vsak vim, ze ka^dd zddost po dobr^m jest potflCek od pramene 
dobrdho, totiz Boha plynoucf, a ze spolu s cflem sv;^m jest dobrd; jen ze my 
lid6 ne vzdy umime po potoku ku prameni jfti, aneb potok k mofi obrdtiti, 
kde plnost a sytost hojneho veseli jest pfed oblicejem bozfm. Ale Bohu bud 
sldva, jenz nds skrze rozliine prflchody labyrintfl nasich vede a skrze moudrost 
svou ze vsech vyv(^sti umi a pfivddi az k sobS, prameni a mori vseho do- 
br^ho. Coz i mne ze se staio, raduji se, ze po nesfifslnS mnoh^m dobr^m 
touzenf, jemuz konce nebyvalo, az k sobS, mezem vsech dobr^ch zddostf, jak 
soudim, mne privedl. A nyni pozndvdm, ze vsecko m^ zachovdnf Marty on^ 
snaznosti podobne aneb hleddni prdce i odpocinutf (pro Krista a ucenniky 
jeho z Idsky) bylo. Ale nyni pevn^^m umyslem jsem, s Marif se k nohdm Jezf- 
sovym posaditi, abych obveselen jsa, s Azafem fici mohl: >MnS nejlepe jest 
pfidrieti se Boha.« (Zalm LXXIII, 28.) 

Pravim, ze vsecky me zddosti a snaznosti byly jako zddosti Marty one, 
pro Krista a jeho ucenniky ; a jinak nevim. Aspoii zlofecena nechf jest hodina 
a kazde jinam obrdcen^ okamzeni. A s takovou p^ci konal jsem i to, jak 
mnS svSdomi me svSdectvi dava, co rune mnozi v opovdzlivost vyklddali ; jako 
bylo studium didacticum, kter^i jsem k osvobozeni skol a mladeze z mno- 



246 

h]^ch labyrinta pfed sebe vzal, po mnohA 16ta v torn pracuje. Nicmdn6 mnozf 
to za prdci kn^zi neslusnou poklddali; rovnS jako by Kristus toto dvoje, 
pasiz ovce m^ i pasiz berdnky m^, nebyl spojil, kdyz Petrovi obojf to byl 
porii6il. Jd vsak sv^ vSrn^ Idsce, Kristu, vhznh dSkuji, ze mne k tomu nastrojil, 
a touto Idskou, kterouz k jehndtkftm sv^m md, obdafil, i vSc tu tak daleko 
pfivesti nechal. jak se ted z dflu ctvrt^ho naseho naucenf a obzvldstS z pdt^, 
sedme i osme kapitoly aneb rozdflu vidfiti mflze.'^®* NadSji take mdm a dfl- 
vSfuji se Bohu sv^mu, ze jednou tyto knihy (didakticke) uzitek svflj pfinesou ; 
coz se stane, kdyz jen zima pomine, prska pfestane a odejde, a ukdze se 
kvitedko po zemi nasi, a pfijde 6as prozpfivovani, a kdyz B&h dd stadu sv^mu 
pasture podle srdce sv^ho, kteffz nebudou pdsti sam^ch sebe, ale stddo 
Hospodinovo. 

Druhy dlouhy a tSzkj^ labyrint bylo siudium irenicum, t j. ukdzati jsem 
chtSl, jak by se rozli6id a z cdstky skodn^ hddky o vfru mezi kfestany po- 
rovnati mohly. Z cehoz az posavad t^m^f nic na sv6tlo nevyslo, ale snad 
vyjde budoucne. Nevy§lo, pro nezbedn^ nfikterych svdr, proti nimz tvrdS se 
postaviti neradi pfdtel^ moji. Vyjde vsak pfece, ponfivadz vice slusf Boha po- 
slouchati nez lidi. Ted byli casov^ takovf, jako tain za casflv Elidsov]^ch na 
Orebfe, kter^, kdyz sel vitr veliky a silny, podvracujici hory a rozrdzejicf skdly, 
a zemfi tfeseni a ohen pfed Hospodinem, neopovdiil se vyjfti z jeskynS; ale 
pfijde cas, v kter^mz, kdyz se bias tich]^ a ']emxv} slyseti da, Elids vyjde, a 
slyse Boha mluvicfho, pftjde a bude zas mluviti k Bohu a lidu jeho. Nynf 
kazdy svfij Babylon chvdli, zddny^ zadn^mu neustupuje, ale kazd^ myslf, ze 
jeho jest Jeruzalem. 

A tato umfnSnost kfestonft jednSch proti druh^^m, jako i rozlicn^ snaz- 
nosti 4c smffeni nSkter^^ch stran mne povzbudily, ze jsem myslil a za lepsf 
drzel, aby se cele telo k sjednocenf volalo a cesta ukdzala nei idstka nSjakd. 
Lepsit6 ceI6 tfilo hojiti, nez flaster na nohy neb na hiavu neb na ruce polo- 
ziti. Dal pak Bflh k tomu prospfich, ze jiz pfed 30 lety skrze m^ pfdtely bez 
me v6domosti nSco z toho se dalo tlaciti pod titulem : »Prodromus conaminis 
pansophici«, coz sice n^kteff s radostf pfijali, ale jini hrozn^ v6ci v tom na- 
l^zti cht^Ii, ba ze se tu nebe s zemf mi'cha, kfiCeli; pfi nejmdn^ 2e to jest 
velikd opovdzlivost, kdyz leckdos raditi tak mnohym se osmSluje. Coz mne 
k tak tichemu se chovdni pfivedlo, ze ac mnozi, ze se n^co d^ld, cfti, vsak 
je-li CO zhotoven^ho, zddny t^m^f nevi. I dosl^^cham se, ze mnozi umlkli, 
protoze za to maji, ze jsem ja nad tou velikou pracf zoufal. Ale nSktefi pfece 
neceho se nadivajf. Zdaz ne nadarmo? To Bfih vi. Ani neslibuji, ani se ne- 
odfikam, ackoli nad hrobem stojim. Nebo nikdy my nejsme zpCisobni sami 
z sebe, a nikdy nenf nezpfisobny Bfih nds. Ale kam se ted po tak mnoh]^ch 
labyrintech, V nichz jsem ustal, obratiti mdm ? Mdm-H zvolati s Elidsem : >Dostit 
jest, vezmi dusi mou, o Hospodine! nebot nejsem lepsf otcft svych,« anebo 
radeji s DaviJem: »Az do starosti a sedin neopoustSj mne, az bych mohl vy- 



'•* Kapitoly iili rozpravy ty jsou : 5. V^chod z labyrintCi Skolsk^ch, 7. Tiskdrna iivd, 
9, raje middezi kfesfanskt* navraceni. 



247 

praviti potomk&m sldvu tvou?« Zadne z obojfho; abych snad na jednom 
ph'lis neustmul, a po torn touze, znovu nepokoj sob6 necinil. Nez odddm se 
zivotem i smrti, s odpo6inutim i s pracf Bohu sv^mu, a zavfen^ma ocima za 
nfm p&jdu, kamkoli mne poYcdc. Zatim pak v pokofe a doufanlivosti s Asa- 
fem vzdychati budu: »PodIe rady sve ved i doved mne, a naposledy pfijmi 
mne v slavu svou.« 

Diky vzdAvdm tob^, o Pane Jezfsi, ty vftdce a vykonavateli vfry me, 
jenz jsi mne neopatrn^ho poutnika, kter^z jsem od die sv^ho tisfcndsobnym 
rozcestfm se uchyloval, pfece naposledy pfivedl tam, kde jiz jsa k mezem 
kralovstvf tv^ho pHveden, nicjin^ho pfed sebou nemdm, nez Jordan smrti ku 
pfeplynutf, po cemz hned ve vlasti blahoslavene se spatffm. Chvdlim a oslavuji 
moudrost tvou, o Hospodine, ze jsi mi nic vlastniho na t^to zemi nedal, jen 
aby mi ona v mem exilium slouzila k putovdni, abych s Davidem i^ici mohl: 
>Jsem pfichozi a podruh u tebe,« avsak ne s Jakobem: »Nemnozf byli 
dnove moji a nedosli let otcfi mych;< nebo jsi pfidal dnfl m^ch nad otce 
i deda m^ho i mnoho tisic spolutovarysfl, ktefiz v tomto 401etem vyhnanstvi 
odesli, ja pak jestS jsem ziv. Proc? Pane, ty vfs; v rukou tv]p^ch stdle odpo- 
civdm. Take jsi mn6 mezi tfm, jako Elidsovi, posfldval casto and^la nSjak^ho 
s kouskem chleba i trochou vody, abych hladem nebo zfzni nezemfel. Zachoval 
jsi mne tak^ od toho, mnohych se pi'idrzfciho bldznovstvf, jenz misto hlavnich 
vScf nicemne, misto odpocinuti nepokojfl, mfsto pi^bytku sem tam tahdnf sob6 
zvoluji; ale mne jsi pfivedl az k hofe Oreb. Pozehndno budiz jmdno tve! 

A jestlize jsem v cemkoli pfece bldzniv^mu poutnikovi podoben byl a 
nSkdy v6c ph'padnou podstatnS pfedn^sel, aj jiz od toho upoustfm, a na konec 
zivota sv^ho chci onu dobrou praci s onim dobn^m kupcem konati, jenz nased 
jednu drahou perlu nic d^le nehledal, anobrz nalez ji prodal vsecko a koupil 
ji. Ty, dobry' Jezi'si, jiz mas cele jedinou mou perlou, m^m pokladem, mym 
jednfm potfebn^^m byti, tebe jedinS chci koupiti a hledati; pro tebe vse pro- 
dam; ty, pane Jezfsi, mis byti ziskem mym, a cokoli sob6 sv6t za zisk po- 
kladd, vazim za nic. Posledni mou starosti byti m^: >Uc se umirati tomuto 
zivotu a naroditi budoucfmu.*^®® 

« 

9. 
Posledni prace a smrt J. A. Komensk^ho. 

H8. Na smrt Komensky byl vzdy pfipraven. Kdyz dne 10. listopadu r. 166f>. 
pfitele sveho Rulfka pochoval — manzelka jeho pochovdna jiz dne 1)5. zari — 
psal Komensky (16. listopadu) Mikuldsi Gertichiovi, kni^ecimu kazateli v Leh- 
nici: »Co se mnou se stane, jehoz pfdtel^ na zemi tak opoustSjf, Bohu po- 
v6domo, jemuz poroucim cesty sv^, aby, ktery mne fidil od mladosti me, 
naklddal se mnou, pokud mne tu racf ponechati; pak nechf m6 pHjme k sob6, 
kdyz bude cas, aby shromazd^n byl s otci, do cehoz dlouho byti nemfize. < 



*** R. 1666 vySel v Sulzbachu latinsky pfeklad italsk6ho Lykurga Oktavia Pisani, 
jenf citovdn i Komensk^m r. 1668. v Unum neccss. 7, 9, 



248 

69. Ale ani v tSchto poslednfch I^tech neustdval od pracf, jim2 hlavnf i&st\ 
2ivota sveho byl vSnoval, tak od hdjenf vfry k?est5ansk^ a od pansofie. Jako 
jmenovit^ jiz drive byl pfesvedcen o pravdivosti nauky chiliastick^ cili mfllena- 
rismu, neboli v{fe v tisicilet^ panov^nf Kristovq skrze evangelium pfed sko- 
ndnim svSta, tak r. 1669 hijil viry teto proti Samueli Maresiovi (des Marets), 
professoru v Groninkdch, >i podal ndm kUde k zotvirdnf nejskrytSjsich snah 
i litfich srdce sv6ho, k pochopenf pruznosti, cilosti a cinnosti sv6 dusevnf i za 
sklfCenosti ndroda, cirkve bratrske i vlastni sv^ osoby, jakoz i k vyrozum^nf 
smyslu mystick^mu pfemnoh]^ch slov jednotlivych, nardzek i cel]^ch povM6nf.« 

70. Takovych mist je fada znacnd,^®^ a Komensky' v tSch v^cech n^isledoval 
ucitelft svych Piscatora a Alstedia. Samuele Maresia Komensk^ velmi si vdzil 
a poznal jej i osobnS, ubiraje se Groninkami do Amsterodamu r. 1656. Kdyz 
vsak Maresius jakousi feci vystoupil proti chiliastfim a tu jmenoval i Komen- 
sk^ho, pficitaje mu sndfstvf, bldznovstvf, bludy, kterouzto svou fee vydal i ti- 
skem, tu ozval se proti nSmu Komensk^ spiskem >De zelo sine scientia et 
charitate admonitio fratema J. A. C. ad D. Sam. Maresium: pro minuendis 
odiis et ampliandis favoribus* (vyd. v Amsterod. 1669). OdpovSd tato, na 
rychlo sepsand, zavfrd v sob6 souvislou historii .chiliasmu a odmftdni ndmftek 
proti n6mu ucinSn^ch, aby Maresius ziskdn byl tomuto ucenf a nezufil proti 
nSmu lidsk^mi svSdectvfmi, nez zkoumal pisma sv. pro nh mluvfcf. Napomfnd 
tu Maresia jako stafec starce, mim6 a laskavfi, dotykaje se vsude toliko vfeci, 
nikde jeho osoby. Dokazuje tak^, ze horlivost (zelus), jiz Maresius chiliasmu 
vSnoval, je tu beziicelnd, protoze neprohfeSuje se u6enf to proti niiddnemu 
cldnku vfry, nenf ani nov6, nez prastare, pochdzejic od sam6 prvotni cirkve 
kfestSansk^ a jsouc. i nynf od mnoh^ch muzfl vynikajicich uzndvdno. A Ko- 
mensk^ pravi na odflvodnSnf odekdvan^ho pokojn^ho tisfcileti: »Ukaz mi 
V sestndcti t6ch stoletich (od dasu toho Zjeveni jiz uplynuly'ch) jen jednu 
chvi'li (ovsem pak tisfc rokfl), kde by Satan byl pfestal rusiti vSci na svStS 
(v cirkvi i mimo cfrkev), any svSdcf veskery historie, i skutek s4m to vykfi- 
kuje, ie byly vzbuzovdny az dosud od roku k roku, ode dne ke dni, od ho- 
diny k hodinS vzpoury a povstdnf, vdlky a vrazdSnf, pobozn^ch lidf prondsledo- 
vdnf a zabijeni, kacifstva i antikristovd, nepravosti pofdd ukrutnSjsi, aniz zjevuje 
se zasKben^ to svat^ch panovdnf a stav svSta usmffen^ nSkde az posud. Ne- 
pfekondvd-liz vSc sama vsech smyslfi nasich, ze ma byti ocekdvdno cel6 to 
tak slavne zaslibeni, aneb odhodime-li celou tu nad^ji, ze musime zdroven od- 
hoditi knihu zjeveni, d5slednS pak celou bibli, takovyto nekdy pfistf stav slibujfci. 
NedopoustSj Bflh, abychom se octli v takov^ zoufalostl* 

71. A jak si budouci to kralovstvf Kristovo pfedstavoval, zivS vypsal v >Cest6 
svStla« (XX, 8 — 17): »Az Bflh vystavf Sion, vidouce to Israelite, nynf do ctyf 
uhia sv^ta rozprdSenf, shromdzdf se takd, aby poznali temnostf svych, a po- 



"' Fr. A. Zoubek (O Komen8k6ho polemikdch theolog., VIII, C. t, M. 1887, str. 40 si.) 
jmenuje tato mfsta: Hlubina bezp. IX, 23; Physica, pfedml.; Prodrom. pans. 49; Dilucid. 25; 
Via lucis i v ndpisu, t^ IV. 2; XIII; XIV. 6; XIV. 7; XIX. 17; XXI, 8, 28; XXII, str. 96; 
Diatyp. afor. LXVII; Ichnogr. 7; De rerum hum. emend. 20; Pancgers. 8, 25; Panaug. 
10, 25; 13, 5, 6, 27; 14, 7; 18, 7; Unum neccss. 2, 21; Via luc. XX, 9—17 a J. 



949 

dfnajfce prohl^dati, budou i oni hledati Jehovy, Boha sv6ho, i Davida, krale 
sv6ho, i obnoveni budou sami obnovenim velik^m . . . Potom stane se, ze bude 
potfeno panstvf stfepiny a zeleza, a kdmen s hory utrzen^ zaujme celou zemi, 
t. j. 2e vSecka krdlovstvf budou Hospodina a Krista jeho. Nikoli ze by nebyli 
krdlov^ zemS a knfzata nirodfl, nez ze nebudou dravci jin^ trhajid a szirajfc{ 
a selmy jin^m zpflsobujfci valky a vsude vsecko zvoln^ potirajici a drtfcf, nez 
vSickni dohromady budou Ivi zkrocenf, v pofad stdda Kristova uvedeni, cho- 
vanci cfrkve, pfedstavenf mfru a konatel^ spravedlnosti, aby nebylo vice sly- 
chdno na zemi ndsilf, plenfini nebo zarmucov^ni ; zkazeni zajiste budou ti, ktef f 
nynf kazf zemi. 

Tak Kristus bude kralovati bez nepfdtel, kten^ posud kraloval uprostfed 
nepfdtel, jakz dv6 ty kralovinf jeho periody zfejm6 ukazuji Zalm CX, 2, 3 
a apoStol 1. Kor. 15, 24 — 49. Nebot ackoli obycejnfi poslednSjM tu periodu 
(o kralovdni nad nepfdtely za podnoz jemu ucinSnymi) prodluzuji az k zivotu 
vSCn^mu, jenz po6ne poslednfm soudem, apoStol zapovfdd, aby tomu tak bylo 
rozum6no, hldsaje, ze casu toho vypr^zdnl v§elik^ knizectvo i vselikou vrchnost 
i moc, a tvrd€, ze syn vzdei krdlovstvi Bohu a Otci, aby byl Bflh vSecko ve 
vsech, fka tak^, ze nejposlednSjsf nepfitel zahlazen bude, smrt. Slusi tedy, aby 
ostatni nepfdtel^ byli zahlazeni pi^ed zahlazem'm smrti, totiz jest^ v smrtclndm 
tomto iivot^, aby krdlovstvi svSta dostala se Pdnu nasemu a Kristu jeho. 
A to bude cas ten, kter^ho napraven bude Israel, ano to bude cas napraveni 
vsech v^ci, jako bylo pfedobrazeno pfed Zdkonem i v cas Zcikona. Pfijato 
zajiste jest minSni, ze sv^tu vykdzdn jest cas troji : mrtv>^ (mane), Zdkon, Messids. 
Jako pak kazdy prvSjsf 6as dv6 m^l periody, proc ne i tf eti ? . . . I za Messidse 
dvojf stav ma zakusiti drkev, jeden skHcena jsouc mezi nepfdtely, jakz jej 
mdme; druhy nad nepfdtely kralujfc s Kristem, jak jiz ocekdvd. 

Satan zajaty veden bude v prflvodu vltSzn^m. Svdzdn bude retSzem ve- 

« 

likym, zavren bude do propasti temnosti sv^ch, »aby nemohl vice svddfiti n«i- 
rodfl po celi^ch t^ch poslednfho v6ku tisfc let.« 

A potom bude mfti mfr obecn^^ cel^ okrslek zem6, kdyz vsude pfestane 
zdsf i pficiny zdsti, roztrzky vespoln^. Nebude zajiste, v cem by se rozchdzeli, 
kdyz tyt6z pravdy jasnS pfed sebou budou vidSti vsickni. Aniz rozcesti do- 
nin^nf rozpakovati budou n^koho, kdyz nebudou vyuceni od lidi, ktefi v do- 
mn^nich se rozch^eji, nez od Boha, kteryz jest pravda: kdyz jedind ona 
svatd cesta sionskd, s nfz ani hloupi nemohou zblouditi^ bude na ocich vsechnSm ; 
kdyi dano bude vsem srdce jedno a cesta jedna, aby bali se Hospodina 
vSickni. Potom naplneno bude, co jest pfedpovSd^no, ze narodove zkuji mece 
sv^ V motyky a kopi sva v srpy, a nepozdvihne vice ndrod proti narodu mece, 
a nebudou cviciti se pro boje; a bude sedSti kazdy pod vinn^m kmenem svym, 
a nebude nikdo pfestrasovati ho. Nebude zajiste jiz sl^^chdno ndsih' ... A bude 
v6k opravdove js/a/y, vice nezli salamounsk^, kdyz lide vr<Lti se k zdrave mysli, 
oducf se zivotu zvffecimu a pocnou ziti usilovnS jako lide zivot rozumn^, 
dusevny, bozsky, a tfm zpusobem stastne bude uzavfeni vsech pfedchozfch 
strasti, a pfejde bdje v pravdu, ze Foenix ze spdlenf sv^ho obrozuje se krds- 
nSjsim, kdyz po tolika zahubnych rozkolech, jimiz malem hofela cirkev i sv^t, 



260 



tvaf novd vrdtt se nad snih belejsf atd.; kdy2 sama cfrkev bude diviti se 
pustindm svj^m, samotdm a zh'ceninam svym, tak podivuhodn^ upravenym. 

To bude sabbat cirkve, posledni vSk sveta, v n^mz po neprctrzitych pra- 
cich, postech, zdpasech, pordzkdch 6000 let popfano bnde odpofiinutf, drive 
nezli zavznf blazena vScnosti oktdva (osmy v^k). A tehddz porozumime slovflm 
Petrovym, konec sv^ta tohoto nenaznaciijfcfho jinak, nez u Pana den jeden jest 
tisfc let, a tisfc let den jeden . . . 

Ze opojeni jsmc jiz nyni, fekne snad n^kdo, nebo ze snfme. Ale kez by 
ten, jenz strojf se tak opojiti pfdtele sve, jcnz mil^m sv^m ddvd spanek, 
proudem rozkosi svych jiz tak opajel vsecky lidi a racil poust^ti na vsecky 
sny takove, aby nesnili nic jineho, nezli o Kristu, o nebi, o spolecn^m spaseni, 
o vespoln^m milovdni a zvelebovanf i o onom od bfdn^ sluzebnosti hfichu od- 
pocinuti! Jiste i prorok, kdyz za nejsmutnejsi'ho stavii cirkve pfedpovidal ji 
rozkosnd ty v^ci, zddl se, ze snf, sobS i jinym, procez pfidal slova: >Jako ze 
sna probuzen jsem, i aj, sen mflj mi sladk^.« 

72. Ani od praci pansofickych Komensk^ neupou§t^l do nejposledn^jsi 
chvfle zivobyti. Obeslal si k sobS Kristofa Nigrina, aby mu matcrialie srovndvati 
pomdhal ; kdyz pak duse m^la s telem jiz se rozlouciti, zapf isahal syna sveho 
Daniele, aby s Nigrinem skarty pansoficke v celck uvedli a tiskem vubec vy- 
dali."8 

73, Smrt Komenskeho, ac bylo se ji naditi kazde chvfle, pfece pfisla nenaddle. 
Zeinfel dne 15. listopadu 1670 v Naardenu a pochovdn tarn ve francouzskem 
kosteliku vallonskem. V Naardenu bylo totiz mnoho uprchliku francouzsk^ch, 
zvlaste tkadlcu hedbdvi (v 35 tkadlcovnach). Mezi nimi byli tez dva kazatele, 



*" KriStof Nigrin pfipravoval k tisku pozdstal6 spisy Komenskeho po 9 let. Syn 
Daniel snad se k tomu pffliS nem^I ani nehodiK Ndkiad na to vedl Gerard z Geer. ic pak 
tiskem vyddny nebyly, m61 by zvldSti ndrod nd§ za svou povinnost a za destny ukol svfij 
si poklddati, aby po spisech t£ch pdtral a je na sv^tio vydal, podafi*li se jich se dohledati. 
M41-li Komensk]^, se svStem se lou^e, za to, ie by ilovi^enstvu spisy tdmi velmi mohlo 
b^ti poslouzeno, mohlo by poslouzcnu byti i nyni. Nemysh'me, ie by rukopisy ty zma- 
feny byly. 

O prospSchu jich Komensk^ take v Panaugii (14, 34) se zmiftuje: »Nech( tedy po- 
stal! sv^tlo naSe, pokud skrze nds Ize, podati u£iSt^n6, t. j. knihy tyto spole£ne (pansofii, 
pampaedii, panglottii, panorthosii), knih boifskj^ch to vytahy, sepsati zevrubnfi, aby kdoi- 
koli je bude Cisti, citil, ie oblit jest svitlem a jimdn k souhlasu a roznicen k lepSf touze, 
a z toho se i radoval. Toho-li se dosahne, nadijeme se, it konccm naSim mezitim ne- 
zanikly, a£ od sv^tla naSeho (jakozto stvofeneho) stfny vzdaleny b)'ti nemohou.« 

Z rukopisfi vydal Suddens r. 1702 v Hali Maij;debursk6: Paraenesis, Panegersia, 
Historia fratrum, slibiv, 2e i jine spisy vydi, iehoz neuCinil. M. G, C. Rieger napsal 
r. 1740 (v dodavcich, 734): »Man wunschet und sehnet sich nach mehrern, und es ist 
doch in so vielen jahren nichts weiter herausgekommen. Gleichwohl sagt und schreibt 
man, dass noch viele Manuscripta Comenii zu Halle im Waisen-hause aufbehalten werden. 
So waren auch seine kleine Wercke die sich schon wieder unsichtbar gemacht, wehrt, 
nicht nur wieder aufgelegt, sondern auch ins Deutsche iibersetzt zu werden wie neulich 
ein Gelehrtcr mit Comenii Briider-Historie angefangen hat.« (R. 17'J9). Ale ve Franckovi 
sirotCinci zddn^ch rukopisfi Komenskeho neni, jak se C. W. Sayflfart (Comenius, 2. vyd. 
1871, lib) na jisto dovdddl. 



261 

z nichz jeden u Komenskeho bydlel. Kostelik stoji v mensi, pon^kud zastrCene 
ulici a prom6n6n r. 1861 v kasdmy, pfi cemz dlazba pfedSldna a n^hrobek 
Komenskeho odklizen, pozflstatky jeho vsak pohnuto nebylo; odpocival tu, 
pohfben byv dne 22. listopadu 1670, nedaleko okna pod deskou c. 8. V Naar- 
denu pak udrzovala se povest, ze tu pochovin byl n^jak^ biskup.'^®* 

74. Posledni vfili Komenskeho otiskl Jos. L. Ziegler pfi UmSni kazat. 1823, 
str. 25 — 38. Pfezila jej vdova Johana, rozend Gajusova, kter^ po nSjak^ 6as 
bydlela v Berh'nS u kurfirstskeho kazatele Schmettaua. Syn Daniel, jejz Ko- 
mensky r. 1666 na knSistvf oddal (jam quoque Deo et eccJesiae dicatum), zil 
pozdSji V Gdansku, plavfi pak se r. 1696 z Amsterodamu, dne 1. kvetnamezi 
Bukovcem a Gdanskem na mofi skonal. Die pfdni sv^ho pochovdn v Traven- 
miinde. Dcera AlzbSta, r. 1649 provdand za Petra Figula (Jablonskdho), pre- 
via manzela sv^ho; jak dlouho, neni pov^domo. Daniel Komensky, jak se po- 
dob^, nevynikal dary dusevnimi ; za to byl Daniel Arnost Jablonsky, zakladatel 
akademie Berlinske, povahou svou a uCcnosti dokonale hoden velik^ho dSda 
sveho Komenskeho.**** 

*^* Kniha zemfel^ch v NaardenS: Job. Amos Comenius enteir^ le 22 novembre 1670. 
Cest apparemment le fameux Autbeur du Janua linguarum. — Pobfeb jebo zaplacen die 
zachovan6bo u£tu dne 25. listop. 1670. — Hrob jeho v Naardenu hledal prof. Vocel a 
prof. Jar. Goll, jeni jej i nalezl a zprdvu o n£m podal. iC C M. 1874.) 

'•• Petr Jablonsk^^, vystdbovalec Cesky, jeni v prv6m m\id\ od Komenskeho pfiveden 
byl do ciziny, pfijai tu jm6no Figulus (brn£if). By) mil^^kem Komenskeho a pojal za chof 
dceru jeho Alzbitu. Syny mSl dva: Jana Tlieodora (nar. 1654) a Daniele ArnoMa (nar. 1660). 
Starfif syn zacboval cizf jm^no, mlad§i, byv i na gymnasii LeSensk^m i na university za- 
ps^n jako D. A. Figulus. vritil se k pOvodntmu jm6nu £esk6mu, jako2 patrno z b^sn^ 
svatebnf, kterou A. S. Hartmann ke dni 24. unora 1688 sloiil: 

Dicier is primum a fictili Figulus urna 
Gaudebat. Magno hunc ab avo illustrique nepotem 
Ipse Deus natum voluit. Comment us olim 
Matris erat Celebris pater, a quo surculus iste 
Descendit, scholae decus atque cathedrae 
Gloria; nunc novum dedit ipsi ecclesia nomen 
Jussit et a nostro Pomonae nomine dici 
JaMonski, antiquae fuit haec quia stirpis origo, 

Pfed sAatkem byl D A. Jabtoi^ski v kostele sv. Jana v Lefind takto ohlaSovdn (bral 
si Barboru Fergushillovu): Ein Sohn des Weyland in Gott ruhenden HochehrwOrdigen, 
Grossachtbahren und VVohlgelehrten Herrn Petri Figuli, dem Geschlechte und seinen Vor- 
fahren nach Jablonski, gewesenen Churfurstlichen Hoffpredigers in dcr Festung Memel, 
auch derer Christlichen Gemeinden in der Unitat wohlverdienten Senioris. — D. A. Ja- 
bloiSski ipsdval se jiz po polsku) jmenuje sdm otce sv6ho: Petrus Jablol^ski, in exilio 
Figulus dictus. 

D. A. Jabloi^ski studoval v LeSnS, pak jako chovanec (alumnus) Jednoty na universf 
Frankfurtske (n. Od.) a na univcrsi Oxfordsk6 - 1680—83) zdarma. Byl kazatelem rcformo- 
van^ch v Magdeburce, r. 1686 polskym pastorem v Lefind, pak od 12. listopadu 1686—91 
rektorem gymnasia Le§ensk6ho 

D. A. J. vynikal jako uienec zndmosti vftci theologickych, v^chodnfch jazykfl, a pro 
pilnost, svddomitost a pffv^tivost ziskal si Idsku kurfirsta braniborsk^ho, od ndhoi r. 1691 
dvorskym kazatelem v Kralovci jmenovdn byl L. 1693 povoldn bj'l do Bcrlfna. Dne 
10. bfezna 1699 na synodd LeSenske za starSiho v Jednoti byl posvdcen, a sveceni to 



252 



VIII. 

Zaveredne uvahy. 

1. Ostychdme se proncsti nSkolik zdvSrecnych slov ku posouzenf Komen- 
skeho. Muze roziimu tak osvfcencho, srdce tak zbozneho a citelneho, vflle tak 
slechctne, hrdinsky vytrval^, nicim nezlomne, odbyti planum slovem, jakych 
zhusta dostdvd se nasim oslavencSni, poklidame za hrich : k dflkladnemu pak 
a zevrubnemu posouzenf povahy a zdsluh Komensk^ho ani vMomosti nase, 
ani studium jin^^ch posud nestaif, a bude jestS potrebf mnohostrann^ho pro- 
badcini spisflv i doby Komensk(^ho, nezli konecny soud ve vsem dftvodn;^ bude 
moci b^ti vynesen. Proto ne z nerozvdzn^ vsetecnosti, nez z casoveho donu- 
cenf, aby ponSkud zfejmo bylo, jak^ho to syna naseho naroda oslavujeme, 
nSkolik mysl^nek kouskovitych o povaze a pusobeni Komenskeho tuto polo- 
zfme, jak samy sebou z tohoto vypsani zivota a z nekteri^ch spisfi jeho na 
jevo vychdzejf. 

2. Komenskeho mflzeme nazvati Uastn^m nehastnikem. Nebot vlastni du- 
Sevnf silou vyvdznuv z vrtkavosti zanedbanych mladych let, vzdSldnim rozumu 
i srdce dospSI k nejuslechtilejstm idedlflm, jimiz cirkev i ndrod chtel ozdobiti. 
Do§ed v$ku muzsk^ho, zc sv^ho pfisobist^ byl vyhndn a trpk^^m osudem tak 
sklfCen, ze s ndboznou roznfcenosti podnikl filosofickou zkousku svych umyslflv 
a vytkl si stanovisko, s ndhoz by s klidnou mysli mohl se ddti v zdpas s ne- 
hodami a protivcnstvfmi jak^mikoli. Shledav, ze mu svet nemflze dati prave 
blazenosti, kterd jeding v tichosti srdce Bohu ve vsem oddan^ho se skryvd, 
od sv6ta ni&ho nezadal: zil Bohu, konaje a sndseje vfili jeho tak ochotng 
a stateSn(i v myslenf, slovich a skutcich, ze neni snadno mysliti si SlovSka 
ndboznSjsiho opravdov6, z pfesv^dcenf, ve vsem vsudy, bez okdzalosti a mami- 
vosti, nezli byl Komensky, jemuz vfra a dflv^ra v Boha byla bcrlou, nedadouci 
mu klesnouti v nizddn^m poku§enf a utrpenf.*** 



ud^lil tesafi Davidu Nitichmannovi z Herrnhutu (13. bfezna 1735) a hrabSti Zinzendorfovi 
(20. kvfitna 1737). 

Od r. 1697 D. A. J. dopisoval si s Leibnitzem, a v^sledkem spole£niho dsiU bylo 
zaloieni akademie Berlinske, v nii J. s^m byl sprdvcem odboru filolog:ick6ho, historick6ho, 
cfrkevnfho a jazykQ v^chodnich, roku pak 1733 pfedsedou cel^ akademie. 

Did jeho Komensky pfAl si, aby v§ickni lide sjednotili se v nAboienstvf; Leibnitz, 
aby sjednotili se katoHci a protestanti, JabloiSski pfi^ij^oval se k tomu, aby v jedno splynula 
veSkerd vyznAnl evangelickd. Didovi sv6mu podoben jsa pilnosti a Slechetnosti, ale nejsa 
plaSen a stfhdn s mfsta na mfsto jako Komensky, doiiil se i on vysokdho v£ku, skonav 
dne 25. kv^tna 1741 v 81. roce viku sv6ho. 

Z potomkfl Jana Theodora Figula byl Samuel F., syn Petra P., r. 1751 u^itelem Skoly 
Lc§en9k6, pozdiji kazatelem Bratfi ^esk^ch v Husinci blf^e Stfelina v prusk^m Slezsku. 

R. 1855 iili potomci dcery Komenskeho: ze starSi linie Med. Dr. Theodor Figulus 
ve Frankenstein*, a Dr. Pavel JabloAski na Mustu bh'ie Sv^budzina nedaleko Odry z mladSi 
linie. 'A. Ziegler, progr. gymn. Le§. r. 1855.) 

«•' V exhortfi dne 19. listop. 1S71 uCinSni uCen^ katecheta P. J. Lauiccky srovndvd 
se 8 tfmto posouzenCm (Skola a iiv, 1871, 356). Gieb. Voetius (Politica Eccles. para 1) 
di, ie Komensky vikem byl venerandus senex, utrpenim theologus crucis. HanuS (Sitzungs- 



253 

3. Zivot jeho nebyl vlastf, nez pohostinstvim ; nejen ze zmitdn jsa vlnami 
osudu s mista na mfsto v cizin^ nikde st^leho pobytu nem^l, nez zvldstS proto, 
ze krdceje slepSjemi vflle bozf, chvilemi ocitl se ve vlasti nebeske, aby poradS 
se s Bohem, z vnuknuti jeho pfipravoval na zemi kralovstvi bozf obnovovdnim 
rdje boziho, smifovanim rtiznych v6r a zaklddanta blazenosti lidsk^ na roz- 
umu a lasce, aby kazd^ i v nestalosti svSta stdl^ mohl mfti potSseni. 

4. O viru s nikym se nehcUlal, ani pro viru nemSl k nikomu nen^visti,^*'^ 
vSfe prostS sloviim pfsem svatych, jez uzndval za jedinou autoritu. Kazdemu 
pfil jeho pfesv^dceni, jako sdm byl pfesvSdcen, ze vira jeho bratrskci, ne- 
zdlezejic V slovich, nez v skutcich, ryzejsi by la, nezli sebe ucen^jsi viry ktere- 
koli vysnof ovani z'*'^ Jenom kdyz nSkdo, nemimS si veda, nabozenske sv6 pfe- 
svSdceni jin^^m vnucoval, nebo viry bratrsk^ nesetrnS se dot]^kal, ozval se 
proti nSmu opravdov6, aby nerflznil mfsto smifovcini, aby neklamal mfsto 
poucovAni. Gindely nasel, ze Komensky menS pfal fefmu, nezli Vitmberku, 
cemuz se nedivfme vidouce, ze t^ Usky ki^estansk^ vfce bylo v knihdch a na 
kdzdni, nezli v chovdni se katolfki k Bratffm i v zivot^ soukromem, i v torn, 
ceho zvlistS jesuite podnikali proti Bratrim, mezi nimiz bez odporu vfce bylo 
mravn^ho jAdra (dokud se nezvrhli), nezli v jinem vyzndnf kteremkoli. Kdyz 
Komensk]^ za on^ch dob nesn*iselivosti ndbozensk^, jiz nejvfce Jednota 
bratrski zakousela, cfrkev fimskou »macechou« a »zubncf« nazval, nebylo mu 
Ihostejno nelidske chovdnf cfrkve anglicke proti katolikftm, protoze kazda 
vdsnivd pfflisnost utle mysli jeho se protivila. Konidsovi nekterd mfsta v 6e- 
skych spisech se nelfbila; ale Balbin, jsa mnohem povdznSjsf, takto se pronesl 
o Komensk^m (Boh. docta II, 314): »Velmi mnoho spisu vydal, avsak pranic, 
CO by celilo proti cfrkvi katolick^. Ano ctoucfmu spisy jeho zddlo se mi po- 
kazd^, ze zddn^mu ndbozenstvi ani pfednost davati, ani zddndho odsuzovati 
necht^L* A dobfe tak soudil. Nebot Komensky velik^ matenf mezi kfestany 
vida,^** pfesvedcil se zvlast6 na smfrcich sjezdech polsk^^ch, ze nic tak ne- 
prekdzelo dorozum^nf a smfru jako samolibost. Proto netupil zddneho ndbo- 



ber. 1868, I, 82) df, ie jar^ za^dtek Labyrintu nesouhlasf sjeho pietistick^m koncem. Ze 
litovati v5bec, ic Komensky opustiv Skolu a povoldni sv6 spisovatelsk^ co do Skol, dal 
se do hddek ndbozensk^ch. Jako Skolnfk u^eny, nikoli jako Bratr ze byl vfihlasem (!). 

*•' Mcth. ling. XV. § 9. ftei v Bl. Potoce, dne 24. listop. 1650 (0pp. Ill, 89): Quantum 
ad invidiam, ego quidem invidere didici nemini, seu quis eruditione, sea virtute, seu elo-. 
quentia in ullo hominum ordine, gente, religione, secta praeemineat. Siquis invidere animum 
inducat mihi (qui per me nihil sum, nihil possum, nisi quantum per me operari dignatur 
gratia Dei), deprecabor, si potero, sin, Deus erit simplicitatis clypeus. 

"• V Andr. Fricii Modrevii (sekretdfe Zikmunda, krdle polsk6ho) »De republica emen- 
dandac, Basileae, 1'54, lib. IV. cap. 27, p 342. mluvi se o pffsn6m iivobyti Bratfi Cesk^ch. 
Amand Polan, doktor theologie, od r. 1591 iil po dvfi I6ta mezi Bratfimi; fikal: »Alios 
habere plus theoriae christianismi, Fratres plus praxeos.c (Regenvolsc. 65.) 

»»• »Kdyz vidim, ze n6kter6 ty kaple (dv*, tfi, blizSi sebe jsouc), aby za jedno byly, 
se smlouvaly, mezi tim vSak iddnou mfirou, jak by se mezi sebou porovnaly, trefiti ne- 
mohly; kazd^ co v hlavu vzal, na tom stdl, jin6 na tot6z naraziti usiluje. Nftktefi hloupdjSi, 
CO se jim namdtlo, toho se drzeli; jini chytfejSi, jak kde fortel vidSli, tak pfestupovali a 
odstupovali, ai jsem nad tim mizernym milych kfesfanCl matenim a motdnim velmi horlil.« 
Labyrint XVIII, 16. 



254 

zenstvi, n^brz pilnS cesty vyhled^val, jak by smifeni toho jist^ji mohlo b^^ti 
dosazeno. Ze snazenf toho vysel spis o spojeni rflznovercfl a jin^. 

Z dfivSry v Boha a jeho prozfetelnost, kterd fidi osudy lidske a mfize 
i lidem pffmo davati na srozum^nou, co by diniti mSli, vyplynula tdz vira 
V proroctvi tehdejsi, tak hojne v neblahych tSch dob^ch rozsffend, kter^ mu 
tolik nepfatelstvi v zivot^ a tolik zneuzninf take po smrti zpflsobila.^'* 

5. Jako pak veskery vzd^ldvaci limysly Komensk^ho k tomu sm^fovaly, aby 
byla harmonic v jednothvci i v celem clov^censtvu. tak i na takov^m vzd6- 
Idni, ktere nazyval pansofickym cili vsevednym, i harmonii a ide^lnd splynutf 
vselikeho ndbozenstvi v jednu lasku a v jedno ct^nf jednoho Boha zaklddal, 
tou mSrou, ze i sdm Oxenstjerna se pfesvedcil, mohou-li v^ci lidsk^ b^ti na- 
praveny, ze jenom stati se mfize tou cestou, kter^ vyhledal Komensky. Nebot 
>Cesta k sv6tlu« a obsah spisfl, pod ncizvem »0 napravenf vSci lidsk^ch« vy- 
danych i nevydanych, k tomu vede, jak by ve vsech myslech vsechn^ch nd- 
rodfl svStlo moudrosti mohlo byti rozkfesdno, aby pak zidouci shody nejen 
ve vife, nez i v jin^^ch vScech mohlo b^ti dosazeno, aby blazenost uhostila se 
mezi lidmi jiz na zemi. Co pak Komenslq^ v pricing te spasonosn(§ podnikl 
a sepsal, u6inil (jak Krause di) s otevfenosti uslechtilou, s naboznosti nej- 
oddanejsi, s tichou skromnosti a odevzdanostf do vflle bozf, se silou vesele 



>*& >0d po^etf vdlky desk6 povstalo zvld§t£ v stfednf Evrop£ mnoho prorokfl. Mnozf 
sklifeni jsouce nouz{, bfdou a utiskovdnim, oiekdvali za panovdnf Fridricha Falcsk6ho 
V Cechdch zlaty v4k, v n6mi pov^Sena budc cirkev evangelickd a dobfc se povede vSechn^m 
jejim vyznava^Qm. I kdyi na Bile hofe porazen byv, z Cech vyjfti musil, nespou§t£li se 
nadSje, ie zase do Cech» a to slavn&ji, bude uveden. A (emu v mysli byli uv^fili, tuSiii 
s v6t§t a v£t$i jistotou, ano kdy£ naddje nejvice klamaia, vidSli duchem rozCilen^m bliifcf 
se deni kdy padnou kirn a jine moci jim odporne. Co sami ve sndch byli vidili neb u vy- 
trieni byli vdStili, o torn tak byli pfesv2d£eni. it za nepfftele pravdy hoii pokUdali, kdo 
by jim neuvifil. A uv^fili mnozf, prostf a u£en{.« 

Kdyz §v6dov6 vitSzni N^meckem se rozklddali, novd byla vid^nf a proroctvf. 

UCitel Alstadsk^ v Hofeni Falci mfil vidfinf, kterd r. 1630 vyddna byla zArovefi s vi- 
d£nim kn^ze AnspaSsk^ho a PoAatovske. 

Jiff Rischer mfel vidfini r. 1630. 

Jan Faulhaber m61 vid^ni r. 1632. 

David von Oppen z Marek vydal ve Frankfurtfi r. 1630 »Speculum nobile poeniten- 
tiae«, zchv^lene od bohoslovc£i Frankfurtsk^'ch a Dra. Wagnera, professora 16kafstvi; spis 
to skrouSeny, bez blouznini a klamdni. 

Jan Warner r. 1638 (podruh6 vyd. 1645) nejvfce proroctvimi zufil ve prosp^ch §vedQ 
proti cisafi, kurfirSt&m a papeii : Velik^ kntie moskevsky dA pr^ v manzelstvi dceru svou 
panovnikovi nSmeckemu, ktery vl^dy se ujme misto ctsafe z domu rakousk6ho Uv£fili mu 
i theologove znameniti, mezi nimi2 byl nejpfedndjSf Jak. Fabrtcius, superattendent cirkvi 
ve vychodnich Pomofanech. Jakub Stolterfotius, theolog Lubeck^, vydal r. .638 *Consi- 
deratio visionum*. Proti spisu tomu obofil se Fabricius r. 1642 ve sv^m schvalovini, 
u EndterQ vydanem a theologOm Vitmberskym, a£koli s n(m nebyli jednoho mininf, pfi* 
psanem. Stolterfotius vydal op6t r. 1645 Consideratio visionum apologetica, kde2 proti 
Fabriciovi se ohrazuje. Fabricius rozhn^vav se vydal r. 1616 »Invicta visionum probatio«. 
R. 1647 vd2n£ a muznS Stolterfotius dfivody Fabriciovy zamftl a jin^ spis Fabricifiv 
»Depulsio contumeliae immeritaec probral a zamftl. Gryphius (106 109, 135—138). 

Proroctvf neub^valo a v^filo se jim i na po^dtku XVIII. stol., jaki Gryphius (r. 1710) 
nafikd. 



255 

vzhflru se pnouci, s cistou Idskou a vlidnon opravdovostf, vfibec s prav^m 
limyslem lidumiln]^m, s hlubokou damyslnosti a tvarcim duchem neobyCejnym, 
tak ze mu mezi pravdiv^mi lidumily jedno z nejpfednejsich mi'st die zdsluhy 
ndlezf. 

6. Byl-li Komensky' filosofem, odkazujeme k dflvodnSjsimu vysetfeni. U nas 
Storch a KvSt nemdlo dali si na torn zalezeti, aby Komensk^ho vfadili mczi 
velike filosoficke myslitele. Zvldstfi Kv^t Komenskeho v stfed mezi Platona a 
Leibnitze postaviti usiloval, pfedchfidccm Leibnitzovym jej uciniv.^®® Josef 
Durdik '^^"^ di, ze jest Komensky filosofickd hlava, vice theosof nezli filosof doby 
podekartesovsk^, v nSmz zh'ti jest zvroucn61eho theologa stfedovekeho a 
paedagoga novovSk^ho, vice ucitele, nezli ucence. 

Avsak v6ci tfeba ohledati dflvodnSji. Komensk]^ Seim spisy sve filosoficke : 
Fysiku, astronomii, o teple, proti Cartesiovi, o stSsti ndrodu, k nimz i hru 
Diogenes Cynicus pfidati slusf, nazval r. 1661 spise pokusy nezli spisy (ten- 
tamina verius quam libri). Kdyby pak podafilo se n6kdy nalezti Komenskeho 
rukopisy pansoficke, kter^ i po jeho smrti nSkolik let rovndny byly — a narod 
nds nem^l by na vyhleddni jich setfiti pece ani ndkladu — pak by mohlo 
pronesti se konecne slovo o filosofickem stanovisku Komenskeho. Nebot ac 
nechtei stkviti se ucen^mi soustavami, maje pfcdkem methodick^ urovndni vSd 
na zfeteli, aby ti'm snaze od kazd^ho rozumem i pamStf molily byti obsazeny, 
sam]^m tim dfivodnym a nutnS souvislym urovndnim filosofii ze vselijakych 
hficek a sofismat hlcd^l ocistiti, z dotcenych pak rukopis& vyslo by bez po- 
chyby na jevo, jak daleko a jakym sm^rem ve vSci t^ dospel, a bylo by 
o hodnote jeho filosoficke nejlepe rozsouzeno, lepe nezli lamanim si hlavy 
o tom, pokud Komenskeho pansojic podobd se LcibnitzovS vM^ universdlni 
a jiny'm.'^*® 



*•* Leibnitz und Comenius von Dr. F. B. Kv$t. Prag 1857 (Akta kr. t, spoledn. nauk^. 

•*' Dftjepisn^ ndstin filosofie novov6k6, dil 1. Od Descartesa az do Kanta. V Praze 
1870, str. 77 sld. 

'*' Skromnost Komenskeho. a snad i jeho bohoslovecke, pozdSji biskupsk^ povoldni 
bylo pfi^inou, ie o smfiru jeho pansofie vfiddli toliko n£ktef{ nejdflvdrnftjSi pfdtele, mnohe 
pak spisy jeho pro skrovn^- po^et exempl^fQ ne pfiliS rozSffily se {a.6 n£kter6 hned za 
derstva byly patiStSny). Leibnitz s^m dostal Komenskeho spisy didaktick6 od Hessenthalera, 
professora Tubinsk^ho, jeni na nSm zddal i spisCi tSch posouzeni. A proslovil se o Ko- 
menskem takto: (Leibnitzius Hessenthaiero, professor] quondam Tubingensi, aperit judi- 
cium suum de scriptis Comenianis. J. F. Felleri Monumenta varia inedita. Lipsiae 1714, 4* 
Vyd. Duteovo v i^enevfc 1758, dil V, 181) »Ponfivadz dobrotivosti tvou bylo mi Ize s v€t§i 
ducha pozornosti obfrati se spisy Komenskeho, nezli jsem dfivc obytJej mival, vypiSi, jak 
zadaS, upi^imnfi usudek svfij, jakykoli jest. A nejprve uzndv^m, ze ponSkud hlubSi mySlenky 
pfemital, nezli na prvnf pohled se jevi. Pfdl bych si, aby vice do podrobnostf se byl pustil. 
Nepochybuji zajist6, ie mu nesmirn^ pfistroj vSci, pili tolika let sneseny, po ruce byl, 
zvldSte vida jej sam6ho, an kdesi dflvody i vlastnfm pfikladem poru^enu Cinf horlivost ve 
vypisovAni. Didakticke jeho spisy celkem velmi schvaluji, anii mnou hne, co v methodd 
sve Bcccher nami'td. Beccherovi vidi se, ie maji iakflm pfedkldddna b^'ti slovfCka pfi- 
rozenym pofadem rozvedend, av§ak odlrzeni a odloudend, v souvislost feti nesvdzana. 
Mn6 naopak se vidi, ze neni svfetla ani lahody v tak prostem slov nahromadSnf, urovnanem 
jakkoli, coz ze samy ukazky Beccherovy s dodatek vysvita. S Komenskym tedy naprosto 



256 

7. Co Leibnitz v listS k Hessenthalerovi o sestrojeni Encyklopaedie vylozil, 
to Komensk]^ vlastnS vse odkazoval do sv^ Pansofie. Jako pak »Branou« Ko- 
mensky pfiveden byl k Pansofii, tak z dalsich v^sledkfi Pansofie pHveden 
byl k myslenkam smifovacfm a sjednocovacim, jimiz \hz\ lidske m^ly b^ti 
napraveny. SmSrem tim, od nehoz okolnostmi Cast^ji byl odvracovan, ubiral 
se Komensk^ hned od sepsani »Cesty k sv6tlu« r. 1641 az do posledniho se 
sv^tem rozlouienf. 

8. Nejvfce vyrusovalo jej z tdch studii spisovdnf knih filologick^^ch pro 
gymnasia (1642 — 47; a zfizovdm nizsich tnd skoly pansofick^ v Blatn^m Po- 
toce (1651 — 1654), pak p^ce o svSfenou cirkev a sebrdnf spisfl didaktickych^ 
kter^ m^ly byti zakladnim kamenem velebneho stavenf, do nShoz mfla h^\\ 
uvedena blaienost lidska, pochodici z obecn^ho vzdSldnf a vzdjemn^ho sebe 
milovdni. 

9. Vypuzen byv z vlasti a zbaven apostolstvf evangelia, pfijal, jak sam se 
pronasi, apostolstvf k ndrodflm malick^ch, k mladezi kfestSansk^, otvfrat jim 
o6i, aby tim spi'se obrdtili se od temnostl k svStlu. 

Obecn^ vzdfildni mfilo se tykati vsech lidi, bez rozdflu pohlavf a stavu. 
Poa'nati mSlo tarn, kde pocinaji se pfi clovSku jeviti pfirozen^ schopnosti, 
prvni pocdtkov^ vfile a 6infl, aby postupn^ pozndval sebe, v6ci kolem sebe. 
Poznani to m^lo byti dflkladn^ a zevrubne; proto nemSlo se zaklddati na 
opakovanf cizich usudkflv o v^cech, nez na v^cech samych (Meth. jaz. XXII, 
§ 16.), a zdroven s tim pozndvdniin cviCiti se m61a soudnost a obratnost vja- 
zyku matefsk^m, pozd^ji i v jazyku jin^m, zvldste latinskem, ktery mel b^ti 
jazykcm idedlne rise lidi idealnych, v onom sidle lidska blazenosti, jiz Ko- 
mensky tak usilovn^, ac v dob6 tak nepnhodne, pfipravoval.**' 



souhlasim, Br^na jazykfiv a Encyk1opaedt£ka 2e vtik b^ti jedno. Toho pak nemohu zaml^eti, 
2e za nyn£j§iho sv^tia filosofie vSc pon^kud jinak opatfena bj^ti md, neili za on&ch SasA 
mohl Komensk^. ZeptdS se, co myslim, 2e by Encyklopaedidka obsahovati m£la? J&f mim za 
to, le do nf ndle2ej{ nejprve v^miry slov oby£ejn£j§ich a znamenitijSich a z nich vyve- 
den6 poudky a zdhady (theoremata et problemata) zvldStn6j§{ potfeby, a to v kusech 
mravnych pffslovtm n&jakym a povj^dinfm mudrcA neb pamdtnou historii od£n6 £i spfSe 
vylozen6; pak obecn£j§( pokusy pffrodnick^, posl6ze jddro historie a geografie obecn6, 
zvldStd nyn6j§i. Zdd se mi, 2e Horn za timto prdvS udelem poslednich ndkolik spiskft 
svj^ch vydal, jimz j^, cokoli fikaji lid6 choulostivSjSi (delicatiores), nijak nepohrddm, nei 
uzniv&m, ze lepSiho je potfebf. la pak Encyklopaedidka z tSchto vhox zkrdcen^ch zdlezf, 
i z toho patrno, 2e Encyklopaedie soustavou jest vSech, pokud Ize, pomyslfl prav^ch, uiiteC- 
nych, potud poznan^ch.« Vyloiiv pak, kter6 jsou pomysly obecn6, kter^ zvUStnt a kter^ch 
nab^v^me indukci, kon6i tim, £fm byl za^al, ze »nem&ze dokonaU Encyklopaedie neb 
Encyklopaedidka vzniknouti, led velmi pedlivym strudn^m sebrdntm a srovndnfm vSech 
nejpfedn^jSich slov v^mSrA, zdkladnich vyzkumA umSnf svobodn^ch i femesln^xh, kone£n6 
ob6cn6 historie 6as& a mfst.« 

K tomu sluSf podotknouti, it Komensk^ Brdnu svou sepsal pro studenty asi tfindcti- 
let6, nikoli pro filosofy, ddst pak ulohy od Leibnitze pro Encyklopaedii zddan6 radla byti 
vykondna pfi evident s Branou konan^, jak jich desatero bylo pfi ndvodu ku Brdn£ pfipojeno. 

'* Montaigne tak6 vybizel vlddu francouzskou, aby zaloiila m£sto latinsk^. Morhof, 
Polyhist. I, 1. 2 q. 2:2 sqq. 



257 

10. Vysledek skoly prostondrodnf, jak ji Komensky v Didaktice sve pojal, 
mSl byti ten, aby kazd]^ i&k do 12t^ho roku pfirozenym a lahodn^m nd- 
vodem poznal Boha, sebe sam^ho, z vScf vsak hmotnych, umelych i femesl- 
sln^ch, jakoz i z jazykfl tolik a tak, jak jest kaid^mu clovSku potfebi. O Di- 
daktice pak sam6, die niz m61 ve vlasti zd^ldn byti onen chram, k nSmuz 
Haggai po navrat^ babylonskem vybizel, aby vzd^l^nim zvelebeny byly drkev 
i ndrod, hodno jest jinde sifeji promluviti, aby rozebrana mohla byti podrob- 
n^ji.'"" Zde toliko opakujeme politovanf, ze dilo to, kterym po dv6 stS let 
skolami ndrodnimi mohl lahodnfi zrychlovdn hfix pokrok mezi vsemi n^rody, 
neveslo ani posud v zndmost vsem ndrodflm, iehoz pficinou bylo vyddnf spisfl 
didaktickych v skrovnem poctu vytisk&,^°* a to polatinsku; pak ze lide ucenf 
vice si hledeli spisfl Komensk^ho pro gymnasia sepsanych, zvldstfi pak ze pa- 
matka Komenskeho po pnkladS Bayleovfi od mnohych muzfl, zvldstc^ pak od 
Adelunga nelidsky a neslechetnS byla zostuzena, tak ze kroinS Cechfl mdlo 
kdo si jmena jeho povsiml, Cechov^ pak pfed nalezenfm Sesk^ho tcxtu 
Didaktiky latinskymi spisy Komenskeho velmi mdlo se zab^ali.^"* Jenom 
*Orbis pictus« byl s pamAtkou Komenskdho povzdy nerozluciteln;^. 

11. Jan Scheffer, bibliotekdf Upsalsk^ (f 1679), sepsal spis proti latinS Ko- 
menskeho, V Bran6 jazykft obsazend. Spis ten nejapny, posud nejsa vytist^n, 
Komenskemu neubllzil ;*®^ ale to mezi lidmi ujalo se, co Daniel Jifi Morhof^**** 
o barbarismech latiny Komenskc^ho napsal.*®* Naproti tomu poloziti jest, co 



''* Dr. Herm. Hoffmeister: Comenii Didactica Magna in Riicksicht auf die Volks- 
schule. Rheiniache Blatter fiir Erz. u. Unterr. 1874, 206—238, 3tX)-3i>9. 

'** Ani V mistake knihovni Amsterodamsk6 nejsou Opera did., a snad v ni ani ne- 
b^vala. Toliko v Haagu a Utrechtu chovaji se vyddni toho exempldfe. (Posel z B. 1871, t. 4().) 

''' Bayle ve sv6m slovnfku historicko-kritick^m hanebn^ a neSlechetnS o didakti- 
cki^ch spisech Komenskeho (vyd. Amsterodam8k6ho z r. 1057) napsal, 2e jsou ve folio 
drah6, a 2e po nich nic neni (II y fit imprtmer I'an 1657 aux depens de son principal 
Mecene les diiferentes parties de sa nouvelle m6thode d' enseigner. C*est un ouvrage in folio, 
divise en quatre parties, qui couta beaucoup de veilles a son autheur et beaucoup d'argent 
k d'autres et dont la r^publique des lettres n'a tir^ aucun profit; et je ne pense pas m^me, 
quMl y ait rien de practicable utilement dans les id6es de cet auteur'. Adelung pojal Ko- 
menskeho do sv6 Geschichte der menschlichen Narrheit, co2 Raumer naz^vd »emporcnd<; 
Dr. Daniel jmenuje to »ein wahres Verbrechen an ideeller Bestrebung des Menschen, wenn 
der Geschichtschreiber der Narrheit unsern Paedagogen unter seine iibrigen Kaminstucke 
einreiht«. Beeger di o torn ve sv6m nim. pfeklad^ Didaktiky (v HerHnS, 1871, str. LXXI, 
pozn. 3): »Den ersten Platz in dieser Schrift hat Adelung gefunden ; er steht auf dem 
Titelblatte.c Obranu Komenskdho Palack}^m sepsanou najdeme v Monatschr. des vaterl. 
Mus. 1829, s timi srovn. nfikolik zprdv Zoubkovych v C. C. M. 1871. T6i Goliovy Pfi- 
spfivky k iivotopisu J. A. Kom. v C C. M. 1874. 259—277. Brucker flV, p. I, 628) df, it 
Bayle psal die Maresia, kter^ v 1. kap. svdho »Antirheticum« o Komenskem piSe »atra 
loligine«. 

»" Dudik, Forschungen 1862, str. 323. 

'•• Polyhistor, sive de actorum notitia et rerum commentarii. V Bukovci 1688. 

^"' Jifi Vechner de Diogene Cynico (1639?): »Essent forte in delineatione sic nunc 
exhibita, quae styli dictionumque respectu politura quadam perfici possent. Sed ea tanti 
nunc non facio, et satis fuerit ista curari, si in publicum aliquando promere haec libeat. 
Quod velim successu temporis omnino fieri. c 

Fr. J. Zoubka 2ivot Jana Amoaa Komenskiho. 17 



258 

Palack^ V obranS Komensk^ho (1829) o latinskem slohu jeho soudi: »Latin- 
sk^ sloh jeho, ackoli jest plynny, zfetelny a iisecny, avsak nenf cisty a pfesny 
ffmsk]?^; mflt zajist^ mdlo smyslu a jest6 m6n^ Idsky k on<^ klassick^ ozdob- 
nosti, kterd vyh^^^M se vsem nov^m pojmflm, aby nestala se nefimskou ; raddji 
pojmenoval kazdou vSc nejpfihodnSjsim jejfm jm^nem, nic toho nedbaje, ne- 
pochdzf-li jmdno tfeba z doby zelezne.* K tomu, souhlasice s A. Zieglerem,^**® 
dokldddme: Afikoli i tim velice zaslouzil se, ze fee materskou zase mezi v^ci 
ucebn^ pfijal, pfece odloucen byv od vlasti a od moznosti, aby vyhradn^ 
vzdSlAvdnim jazyka vlastensk^ho se zaby-val, jakz pevn^ umysl jeho byl, ne- 
mohl odtrhnouti se od zvlastni ndklonnosti k jazyku latinsk^mu, ktery po 
obnovenf vSd vflbec panoval, aby jej byl neucinil stfedem veskereho (vyssiho) 
vyucovdni a prostfednikem veskereho pozndvdni. A ponSvadz cht^l, aby kolik- 
koli jest pfedm^ta realn^^ch naseho vSdSnf, vsemu se ucilo a v zrcadle jazy- 
kovem se odrdzelo, posla z toho vada, ze jazyk, nejsa matefsk^m, dokona- 
l^mu porozumSni pfekdzel, ze jsa jazykem mrtvym, k nazna^eni nov^jsich vto' 
a pojmfl nepostacuje, a ponSvadz pfece n^jSk vyjadfeny b^ti musily, kazil se, 
cimz tfm men^ hodil se za prostfedek ku pozndv^ni. Jinou pffcinou Komen- 
sk^mu, ac v l^tech teprve pozd^jsich, ze na kazd^m zdkovi pozadoval, aby 
dokonale umSl latinsky, bylo pfdnf, aby tohoto jazyka bylo uzfvdno jako jazyka 
svStov^ho kc srozumfinf a sjednoceni ndrodfl ve vScech jich nejdftlezitSjsfch. 
Kdyby byl chtSl prozkoumavdnfm gramatickeho listroji jazyka latinsk^ho mleidez 
cviciti V mysleni a mluveni, nebyl by mohl odstrciti jazyka feck^ho, v nSmzto 
zaci, jako i v hebrejsk^m, jen z nouze (ad necessitatem) vycviCeni byti mSli, 
ackoli jazyku latinsk^mu dokonale (perfecte) rozumSti m^li jako matefskemu. 
Jak^ pak dokonalosti v latinS hledel dosici? Snad uhlazenosti (color urbani- 
tatis)? Sotva; vzdyt by vlastni jeho sloh latinsky', jemuz ovsem obratnosti a 
vycvicenosti upfiti nelze, spatn^ svedcil o dobrotS jeho methody; a krom^ 
toho df sAm, toho ze nechce (Opp. did. II, 200). Poruciv, aby co nejvfce cvi- 
cili se V napodobovanf jednotlivych klassiku, pisc takto: »Tfeba vystfihati se, 
abychom nedopoustSli, aby ndm napodobovdnf Cicerona neb Scneky neb 
Tacita neb kohokoliv nezachutnalo tak, abychom nemajfce veci, o kter^ch 
tak mluvime (republiky ffmske), pfece o nich mluviti neustali. Odtud az potud, 
a vidy budiz v6ts{ pece o vSci nez o slova (semperque cura potior rerum, 
quam verborum).« PamStihodno jest, a pozndvame z toho dflmyslnost a sv6- 
domost Komenskeho, ze sdm, ackoli zakofenfin byl ve sve dobS, kterci do- 
mnivala se, ze latina ke vsemu se hodf, dokonciv drahu svou paedagogickou 
a prohlizeje spisy sve didakticke, ve »V6jecce moudrosti< (Ventilabrum sapien- 
tiae) r. 1657 sam se pfizndvd, zc narazil na svflj vlastnf zdklad, u6e zndm6mu 
nezndmym, matefstine latinou. 

12. Cesky sloh Komenskeho (die slov Palackdho) jest ziv^jsi, mocnSjsf a la- 
hodnSjsf; v ozdobnosti feci jest vzorem posud nedostizen^^m, vroucnosti a srdec- 
nosti slov jeho nikdo nemttze odolati. 



"• V progr. gymn. LcSensk^ho 1855, atr. XIII. 



269 

Ji2 r. 1826 Pavel Jos. Safank (Geschichte d. slav. Spr. u Liter. 334) na- 
psal, ze literatura ceskd od r. 1526 — 1620 Bratffm ceskj^m nejvfce jest zavd- 
zina. Majice v 6ele ochrdnce, jako byli Jan a Karel z Zerotfna, otec a syn, 
celou Moravu v dflny literatury ndrodni obrdtili. Bibli Kralickd (1579 — 1593) 
a dfla Komensk^ho zavfrajf literaturu tisfciletou ukazujice, jak^ho stupnS n6kdy 
dosihla. I Komensky jest si dobfe vedom toho, jakymi zasluhami Jednota 
bratrskA o ryzost a pfesnost jazyka naseho v ndrod^ se proslavila; avsak 
netajf se an! tim, cim on pfispfel ku zvelebenf jazyka, jehoz straicem byl v ci- 
zin6, kdyz ve vlasti pocal chi^adnouti (v Ksaft^ umir. matky Jednoty bratrskd). 

13. Nekonecna byia jeho Idska k ndrodu a jazyku jeho, kterou se netajil ani 
tenkrdte, kdyz ponofil se do nejhlubsfho svStoobianstvf. Jeho touha po vlasti, 
jejiz zkdzu vid61, by la tak vrouci, jako trpk^ bylo cast6jeji zklamAnf. »Nemoha 
vsak svemu ndrodu slouziti, slouiil nArod&m vsem, jenz cht^li a jimz mohl. 
Uzili ho, nechali ho a zapomn^Ii nan.**®'' 

Jako pak Komensky ve snahach svych vSk svflj daleko pfedbftial, tak 
jista byla povzdy jeho dflvSra, ze ideje jeho, nepi'fznf casu bud neuznan^ nebo 
nehodami v provedenf zadrien^, v budoucnosti jistS dojdou uzndnf a vykondni, 
coi ze V dobdch naSich patrnS hliii se sv^mu vyplnSnf, mflzeme jiz pfedpo- 
vidati.3»« 

Aby pak zfejma byla mnohostrannA, neunavnd cinnost Komensk^ho vsech 
smfirfl, o nichz v zivotopise tomto zmfnSno, poddvd se tuto dodatkem 



IX. 

Seznam spisu Jana Amosa Komenskelio. 

Podet d^l Jana Am. Komensk^ho baddnfm poslednfch dob velmi znacnS 
se rozsffil a bibliografie jeho se zpflsobem prospfisn^^m doplnila. Adelung a 
po nfim Sobieszczai^ski zaznamendvajf, ie Komensky slozil 63 spisy, Regen- 
volscius (str. 323.) zmfniv se o Brdn6, Fysice, jmenuje jine pfedchfldce veskerd 
pansofie a uvddi vseobecnS »pfemnoh^ jin6 jeho rozmanit^ho obsahu vy-klady 
(tractatus), jak tist^n^, tak rukopisn^ latinsk^, 6esk^, nSmeck^, ndktere v pol- 
stinupfevedene<.Palack^vypoc(tdvd spisy Komensk^ho 92, Zoubek (l.vyd.) 106, 
Ceroni mluvi o 146 spisech a 12 rukopisech, Jos. Miiller (Monatshefte der 
Comeniusgesellschaft, I, 19 — 53) vypocitdvd jich 136 kromS nSkter^ch nejistych, 
Kvascala ve sv6m zivotopise dokonce 142 a n^kter^ nejiste. 



»" K. B. Storch v C. C. M. 1861. 217. 

••• Nad pfedchfldce 8v6 Ratticha (1571—1636) a Bakona (1560— 1»»24) vyniki velmi: 
Rattich, ohraiuje se bramfnskou tajemnostf, slynul v(ce tfrr, co udiniti m£l, neili co 
byl uSinil. 

Bako, pflvodce methody indukSni a oprdvce pffrodnfch v£d, obor vychovatelsk^ poll- 
tikou, mechanikou, medicinou rozSifil a scholastiku kritikou odsoudil, jinak do vycho- 
vatelstvl nezas^hl. 

17* 



360 

Pfidriujice se t^chto nejzevrubn^jsich bibliografii poddvdme tu s leckterou 
opravou, jak bylo Ize pfehled spisfi tSch nejlepe sestaviti.*®® 

1. L. 1612 — 1656. Linguae Bohemicae Thesaurus, hoc est: Lexicon 
plenissimum, Grammatica accurata, idiotismorum elegantiae et emphases ada- 
giaque. 

O slovniku torn, jejz Komensk^ od r. 1612 — ^56 sklddal a pfed pozdrem 
Le§ensk]^m do tisku chystal, cteme v list^ k Montanovi (1661, str. 74, Pate- 
rova Korrespondence J. A. K., str. 234): »In quibus observatione colligendis 
id me praestitisse spero, quod in vulgaribus Unguis nescio an aliquis. Dedi enim 
operam, ut omnia cum Latinis essent parallele harmonica; ad exprimendum 
voces, phrases, idiotismos, adagia sententioseque dicta, pari elegantia et emphasi 
(propria proprie, tropica tropice, antiqua antique, jocosa jocose, proverbialia pro- 
verbialiter etc.) eo fine, ut si latinissimus quicumque author in vemaculum esset 
transferendus, consimili elegantia poset, et viceversa. Quod laboriosissimum (anno- 
rum44) opus dum jamjam typis (anno 1656)paratur,una cum tota bibliotheca mea, 
typographeo totaque civitate Leszna tam insperato incendio conflagravit, ut eripi 
nihil posset. Quam jacturam tum lugere desinam, quum sperare etiam eo, 
quia aliarum linguarum hominibus exemplo ad imitandum servire potuisset, 
meruisset certe. Nihil autem ejus superest praeterquam servatum alibi primum 
operis rudimentum, omnium linguae Boh. radicum coUectio, cum derivatorum 
et compositorum Sylva*. (Viz pozn. 23. a 24, 102, 257. Sitzungsber. 1808, 
I, 74— 76.)3^» 

O slovnfcich, zvlast6 o slovniku vScn^m cili pansofickdm, Komensky pro- 
ndsf se v lists k Montanovi (str. 99—102, Pat. 244 a 245) v tato slova: 
»Quantum ad lexicos libros, illi hactenus quid agunt, nisi quod voces et phrases 
de lingua in linguam (sicut liquorem de vase in vas) transfundunt .? praesup- 
ponendo iterum, voces vemaculas (aut alterius praenotae linguae) jam intelligi : 



'"* Tituly jednotliv^ch spisfl podavdme upln6, poklddajice to za dfllciitou pomficku 
zkoumatelflm ; pfi pozdfijSich zm^ndch tituia, na spisech op6t vydan^ch, postaCf poukdzati 
k zevrubne bibliografii Cesk^ch spisft Komenskiho a jeho pfekladQ v literatufe iesk6 
(V Paed. Rozhl. r. 1892, a. IV. sld.). 

"° O nedostatcfch v posavadnfch slovnicfch (ReSelovfi a VeleslavfnovS) Komensky 
tak6 zmfnil se v pozndmce k XXII. kap. Cesk6 Didaktiky a vymezuje tam podobni sve 
pfdni o slovniku jazyka domdcfho jako tuto. V pfedmluvS pak k Ceskimu vyd. Brdny 
jazykfl (z r. 1633) napsal Komensky toto: »Nech( toto jest pfipravou toho, coi v5t§iho ku 
pomoci mlidefe a Skolim naSim obm^Slime; jmenovitfi Slovniku iesko-latinsk^ho a latin- 
skoiesk6ho, kter^z v takove plnosti strojime, aby vSelijakd slova a vSickni zpdisobove 
mluveni i ozdoby, co jich jeden i druh^ jazyk md (deakd jsem pfes dvacet let pofdd s ve- 
likou pilnosti, jakoi knih star^ch vSelijak^m dtenim, tak i rozmlouvdnim odevSad shleddval, 
poznamendval, v fdd uvodil, abychom sklad jazyka sv6ho pospolu plnSji snad nez ktery 
ndrod miti mohli), tak vedle sebe spofdddna byla, aby kdokoli skldn^ti a dasovati dobfe 
umSjici vSecky knihy z jednoho jazyka v druhy nejen prdvfi a vlastnS, ale take ozdobn£ 
a krdsnS pfeklddati umfil a mohl. Coi le v pravdfe tak b^ti mfize, cesta na to jistd a ne- 
omylnd vynalezena jest, a^koli aby to prvnim hned vyddnim a jednoho mne dlovSka pfi 
torn vedenou praci ku sv^ plnosti pfijfti mohlo, sobS neosobuji: to vSak ze tim nov^m 
zpflsobem miti mohou Skoly naSe, Cehoi pfed tim ani naSe, ani jinych ndrodfi §koly ne- 
mfily, slibuji.« 



261 

eoque voces linguae novae ad illas accommodari sufficere. Qua ratione nihil 
aliud obtinetur, nisi quod rerum vocabula multiplicantur ; res ipsae, tametsi 
alio et alio modo prolatae, semper ignotae (quamdiu non aliunde succurritur) 
maneant. Unde in omnia hominum noxa redundat ingens, quia rerum hoc 
modo theoria, ubique obscura et manca, praxin producit difficilem ac impeditam : 
praxis vero impedita, vaga, surda, usum rerum facit nullum, qualem debebati 
universalem, certum, suavem, et sic jactamur sine fine. Res enim turbare nihil 
aliud est, quam commiscere atque confundere, quod nos (rebus aliter non 
institutis) omnes propemodum in omnibus facimus . . . Ergo universale confu- 
sionum et imposturarum remedium esset, per totum universum eundo res, 
rerum conceptus verbaque recte disterminari, ut quae eadem sunt aut similia, 
quae diversa aut dissimilia, quae denique opposita et contraria, ubique in luce 
sit. Sive id per rerum exactissimo ordine digestarum syntagma (de quo hactenus 
verba egi, et opere pansophico designatum est) sive per lexicon plenum et 
reale (de quo jam dicam aliquid, et Pandectae lucis dici possit), sive utroque 
modo expediri queat. Lexicon dico plenissimum esse concinnandum, quo 
quidquid opus sit et unquam usus veniat, mox (propter alphabeticam rerum 
et vocum seriem) reperiatur. Ad cognoscendum, non quomodo hoc idem hi 
vel illi sua lingua efferant, vel author hie aut ille usurparit, sed quid unaquaeque 
res intra se ipsam domi sit. Nempe ad quod rerum genus spectet et quid ab 
aliis omnibus in eodem suo genere differat? Tum ad quid sit et quomodo 
adhibenda ? Ut una eademque opera et rerum omnium cognitio hauriatur vera 
et lingua discatur tota, eoque mens sapientiae lumine tingatur amoene, ad 
incorrupte de rebus judicandum election! busque ac operationibus non aber- 
randum. Verbo, lexicon reale pansophicum desiderari dico, quod veras et reales 
rerum omnium definitiones (ad perfecte quid sit cognoscendum) tradendo; 
definitionibusque mox ubique partitiones (ad omnia ejus ingredientia, ex quibus 
constat, intime pervidendum) subjungendo; demumque distributione rei cujus- 
que differentias et species (si uUas sub se habet, ad individua usque) expli- 
cando, quicquid ullius rei cognitio vera requirit, subministret. Qui liber si condi 
posset, liber librorum, bibliotheca portatilis, pandectae lucis, encyclopaedia 
pansophica, eruditionis clavis, sapientiae breviarium, omniscientiae humanae 
orbis, omnia mea mecum porto etc. dici posset. « (O slovnicfch tak^ v Meth. 
jaz. XII, 18. 2G; V, 20; XV, 17 sld.) 

2. L. 1612 — 1656. Amphitheatrum Universitatis Rerum — libris 28 ad- 
ornatum. (Ad Mont. 1661, 76, Patera, str. 234). Pfi pozdru Lesensk^m tato 
jakasi ceskci encyklopaedie zakopdna, potom spisovateli vrdcena, kromfi knihy II. 
(o vecech pi^irozen^ch). Byla-li dokoncena a pozd^ji nekde tist^na, nevfme. 
(Sitzungsber. 1868, I, 70. Viz pozn. 25.) 

3. L. 1613. Sylloge quaestionum controi^ersarum^ philosophicu viridario 
depromptarum resp, Joh, Amos e Marcomannis Nivnicenus, Herboniae 1013. 
(Dr. A. Nebe, Zur Nassauer Schriftstellergesch. 12.) 

4. L. 1616. andHich, Die Admon. ad Maresium p. 40. spisek 6esky. 

5. L. 1616. Grammaiicae facilioris praecepta. V Praze 1616. Neni zndm 
nizadn^ exempldf. Zmfnka v 0pp. did. I, 3, ze v Pferove »molliorem puerilium 



262 

studiorum viam ten tare aggressus*, sepsal ta praecepta, »quae postea (lOlH) 
Pragae typis exscripta erant«. 

6. L. 1617. Listovd do nebe etc. hoc est Pauperum oppressorum clamores 
in coelum, Vytist. v Olomouci 1617. Jungmann (Hist. lit IV, 721) uvddi spisek 
pod titulem: ^Listovt^ do nebe, v kter^ch chudi a bohatf pfed Kristem zaloby 
a stiznosti na sebe vespolek vedou a rozezn^i byti z^daji* (1619 v 8", bez 
mfsta a tisku), coz mflze b^ti onen spisek Komensk^ho. (Sitzungsber. 186H, 
I, 77.) 

7. L. 1622? RetuHk duchovni v^m^m a nmohymi pokuienimi zemdlenym 
krestan^m kti posilnM podanj^. — L^ta 1626, mdloby, utiStfinf, souzeni, uzkosti 
a upSni pln^ho. Pfepis z r. 1825 (od J. Cz.) v Univ. knih. prazske (XVII H 31). 
Jiny rukopis v dvorni knih. vfd. ohlasuje F. Mencik v N4r. Listech 1891. Spis 
ten, jejz Koni^s hledSl dokonale vyhubiti, nebyl od Kom. vyddn, ne2 die 
katal. Rybayova teprve 1. 1696 tistSn ; pfed tCm »non vulgatum, variorum tamen 
manibus varie transscriptum«. (Sitzungsber. 1868, I, 77 — 79.) 

8. L. ?— 1624. Mapa markrabstvi Moravsk^ho (Moraviae nova et post 
omnes priores accuratissima Delineatio, auctore J. A. C). VSnovana bar. Lad. 
Velenovi z Zerotfna. Jest6 v XVII. stol. po prvem vyd. (Amsterodamskem 
z r. 1627) zn^mo dalsich vyd. pfes 20. O nich, jakoz i map^ samd a prici Ko- 

V V 

menskeho velmi podrobnS a dflkladnS pojednal Dr. Jindf. Metelka v C. C M. 
1892. Tak^ Smaha-Bornemann vydali monogr.: »Comenius als Kartograph 
seines Vaterlandes*, Comeniusstud. c. 5. Znaim 1892. 

9. L. 1622.? Starozitnosti moravsk/, Rukopis p. K. st. z Zerotfna v^- 
novany o 2 dflech. Die Pesiny (Mars Mor. 1677, str. 34) cerpal Komensky, 
jak pry- v pfedmluvS polozil, zprdvy sve z rozlicn]^ch rukopisfi, zvldstS pak 
z kn. Ctibora z Cimburka a Mat^je Erythraea cili Cervenky Celakovsk^ho, 
ditnz se nejspise mfnf VIII. a IX. foliant archivu bratrsk^ho, sklddany Blaho- 
slavem a Cervenkou (Jir. I, 149). d'Elvert (Schriften, Brllnn 1854, VI, 234) 
pise (die Ceroniho), ze Komensky na§el v bibliothece Zerotfnske na Ndm^sti 
kroniku kldstera Tfebicsk^ho, z nfz historii Samovu vybral. PozdSji nalezl tu 
kroniku Pesina v knihovnS PernStejnskd v Litomysli. 

10. L. ? — 1630. O p&vodu a Hnech rodu ^erotinskych. (»De origine et 
gestis familiae Zierotin*, die Pe§. Mars Mor. str. 402 Jiny titul str. 230 »De 
origine Baronum k Zierotin*, a p. 233. » Familiae Zierotinianae vetustas et 
dignitas«.) Rukopis ten Komenslo^ podal p. Karlu star, z Zer. r. 1630. Misto- 
sudf zemsk^ Hoffer (f 1747) m^l pn^ ten rukopis (d'Elvert, Schriften, Briinn 
1854, VI, 260). Kde jest nyni ziroven se Starozitnostmi, nezndmo. 

11. L. 1622. PhmyUovdni o dokonalosti krestansk^, kterouz Bfih vy- 
volen^m sv^m v slovu sv^m ukazuje, Duchem svym vnitf vnuka a ji v nich 
k nevypravitedln^mu jejich pot^seni, rozlicnymi odporn^mi vScmi roznScuje a 
k plnosti pfivodi. K obecn^mu pouCovdni, rozhorlenf a pot^seni nynf na svMo 
vydan^^r. 1. vyd. v Praze 1622, 2. v Hdli Magd. 1765, 3. v Pesti 1843, 
4. V KarlCnS 1864. 

12. L. 1622. Nedobytedlny hrad jmhio Hospodinovo^ k n^muz kdo se 
koli V svi^-ch jakychkoli souzenich a nehezpecenstvfch utfkd, pinchrdn^n a za- 



263 

chovan byvd. Datum: pfi odchazeni mem 10. fijna 1622. Konidsovi se ne- 
libila zvlistS 2. kap. — 1. vyd. ? 2. Elsnerovo vyd v Hali Magd. 1765 s cisl. 
pfed. 2. V Pesti 1843, 3. vyd. v KarlinS 1864 u Paseky (s c. pfed.). 

13. L. 1623. Dialogi animac afjlictae cum ratione, cum fide ct cum 
Christo. Spis cesky ctyfdilny, z nichz dil prvy pochdzel z r. 1623, druhy 
z r. 1624, tfeti z r. 1651 a ctvrt^ z r. 1660. — Tiskem vydan toliko dil prvy 
a druh^ s nazvem: Truchlivy, to jest smutne a truchlive a tesklive clov^ka 
kfestiansk^ho nad zalostnymi vlasti a cirkve bidami nafikanf. 2 dfly. V Praze 
1624. (Nic z toho neni znAmo.) N^mecky pfeklad tohoto spisu od neznameho 
pfekladatele vyd. pod ndzvem: Trawren liber Trazvnn, Trost iiber Trost, 
Sehr dienlich auff alle zeiten, Sonderlich bey jetziger noht der gantzen Christeii- 
heit. Durch einen liebhaber Gotriiches trosts verdeutscht. Vytist. v Presp. 1628. 

14. L. 1623. Labyrint svHa a Lusthauz srdce, t. j. SvStle Vymalovani, 
kterak v tom sv^tS a vScech jeho vSechn^ch nic nez mateni a motdnf, kolo- 
tdni a lopotovdnf, mdmeni a salba, bida a tesknost, naposledy omrzeni vseho 
a zoufdni, ale kdoz doma v srdci sv<^m sed^, s jedin^m Pdnem Bohem se 
uzavfrd, ten sam k prav^mu a pln^mu mysli upokojeni a radosti ze pfichlzi. Do- 
psan 13. pros. 1623 a v6n. Karlu st. z Zer. Vyd. v LesnS 1631. (Die Kom. 
ad Mont. str. 79, c. XL Patera 235. Excusus postea fuit Pirnae in Misnia 
ao. 1631.) 2. vyddni (opravend a rozhojn^n^ s ndzvem Labyrint sveta a Rdj 
srdce atd.) vAmsterod. 1663, 3. v Berlin^ 1757 (die Amst), 4. v Praze 1782, 
5. tamze 1809, 6. v Hradci Krdl. 1848, 7. v Litomysli 1862, 8—10. (Koffnkovo) 

V Praze 1871, 1879, 1886, 11. a 12. (Bfldho) v Brn6 1887, 1891, 13. v Matici 
lidu 1892. Na jazyk hollandsky pfelozil jej (die zpravy Kom.) Jan Gajus, 
skoly Kampensk^ konrektor, avsak vydani pfekladu smrt jeho pfekazila. N^- 
mecky pfeklad (skraceny) v Postupimi 1781, a v BerlinS 1787. Vyd. pastora 
Novotn^ho v Spremberce 1872. Rimdnyho pfekl. madarsky v Prespurce 1805. 

15. L 1623. — 24. O sirob^, t. j. o potracovdni mil^^ch pfdtel, ochrdncfl 
a dobrodincfi. Co a jak zalostna jest ta piihoda, odkud a pro6 pfichdzi? co 

V ni finiti a dim se tesiti.? i jak se k smutn^m a osifelj^m chovati ndlezi. 
Spisek pro potfebu pfitomny'ch zalostnych casfl z Boziho slova sebrany 1. P. I(i24 
a 1. 1634 v ias rdny Bozf morove v Lesne Polskem vytistSny; 1. vyddni 
(prazske? z r. 1624 neznimo) 6esk^ z r. 1634, potom i polsk^. Konids radi, 
aby pfedmluva se vytrhla a n^kolik listfl aby se opravilo. Sitzungsber. 81. 

16. L. 1625. Centrum sccuritatis, to jest SvStle vymalovdni, jak v sa- 
mem jedindm Bohu a pokornem se jemu na vSecku jeho vflli odddnf a pod- 
danf vsecka dokonald pfftomneho zivota bezpeSnost, pokoj a blahoslavenstvi 
zdlezi. V^nov. Rafaelovi Lestinsk^mu (24. njna 1633). 1. vyd. v Lesnfe 1633, 
2. vydani (s ndzvem Centrum securitatis, t. j. Hlubina bczpe(!nosti atd.) v Am- 
sterodam^ 1663, 3. vyd. tamtez 1667, 4. vyd. v Kutne Hofe 1785, 5. vyd. 

V Karling 1864, 6. vyd. v Praze 1878. Ndm. pfeklad A. Machera v Lipsku 
1737. Die minSnf Konidsova mh\ b^ti znicen zvl. 1. 13. a 74. (Sitzungsber. 80.) 

17. L. 1625—26. Renuntiatio mundi, to jest Vejhost svetu, kter^mz 
jeden z utrapenych, skrze prdCata sv6ta prohnanych, kolotdnim rozlicn^m zma- 
ten^ch, avSak do Centrum milosrdcnstvi Boziho zase uvedenych a Bohu na 



264 

vsecku jeho vflli cele oddanych, nehodnych Jezi'se Krista sluzebnikfl, ode vsech 
nepoboznych, zemstvim cenichajfcfch a v t^Iesnych zadostech pohfizenych sv^ta 
synfi, zjevn^ se oddSluje. — Sepsano asi brzo po. HlubinS bezpecnosti, jak 
ukazuje podobnost mysldnek a vyddni s Hlubinou spole6n6 r. 1633 v Lesne 
(str. 195—208). Op^ s Hlub. v Amster. 1663, 1785, v IllasateU Nejedl^ho 1819, 
pfi Hlub. V KarlfnS 1864, v Praze 1878. 

18. L. 1625. Vtdini a sjeveni Kristoffa Kottera, souseda a jirchdfe 
Sprotavskeho, kterdz mSl od 1. 1616 az do l^ta 1624. Pfeklad z nSmiiny od 
Komensk^ho poffzeny r. 1625, vyd. v Pirne asi 1626; pozdSji tak^ lat. pfeklad 
od Koin. poddn v Bl. Potoku (die pfedml. k Lux in ten.). Pfedmluva ceskd 
ze dne 26. kvStna 1625 v knizectvi Hlohovsk^m pfeloz. t^z v tomto spise, 
Rukopis V krdl. bibl. v Berb'nS a univers. knih. prazskd 

19. Asi I. 1626. dainty Davidovy v pfekladS casomSm^m. Zn^my jsou 
toliko ctyfi archy v jedin^m exempl. univ. knih. prazsk^ (LIV. E. 130), ob- 
sahujici zalm 1 — 64. Zaliny 94 metr. sapfickym, 100, 117, 150 metrem tro- 
chajsk^m^ jez Komensk]^ r. 1661 (v listS k Mont.) jmenuje, nebyly posud na- 
lezeny. Pfeklad vykondn teprve po r. 1620, nebo toho roku v listopadu pfisly 
na zmar pfeklady Nudozerinovy, cfmz Komensky k t^to prdci pohnut. J. MuUer 
domnivd se, ze pfeklad dokondn teprve asi r. 1626. 2. vyd. ve sp. J. Jirecka: 
CasomSrn^ pfeklady zalmflv Br. J. A. Kom., ve Vfdni 1861. Vyftatky tez 
v RosovS Cechofecnosti, str. 513—516. (Viz KvSty 1867, I, 49.) 

20. L. 1629 — 32. Didaktika, to jest um^ni um616ho vyuiovdni. Kterak 
by totiz clovSk, dfiv nez na t61e vzroste a stav svflj zaine, vsemu tomu, coz 
ku potfeb^ a ozdobdm pfftomn^ho i budoucflio zivota pfindlezi, sCastnS, snadnS, 
pln6 vyucen, a tak potfisenS k i^ivotu obojfmu nastrojen h^\. mohl. Coz se vse 
mocnS zdklady z sam^ho pfirozeni vzatymi prokazuje; ustavi^nS pfiklady ji- 
n^ch femeslnych um^ni vysvStluje; dokonale, na leta^ mSsfce, dny a hodiny 
rozmSfuje, a ke vsemu tomu, aby k cfli dfivedeno bylo, i probuzenf 6ini i rada 
ddva. Komensk]^ skladal ji po £esku r. 1627 — 32 a prohl^dl ji r. 1650. Obje- 
vena v Lesn^ prof. J. Purkyni teprve r. 1841, r. 1849 pak od Matice Ceske 
vyddna. Vyd^ni toto podruhe otistfino r. 1872 (nakl. I. L. Kobra v Praze): 
Spravndji vyd. r. 1871 die rukopisu nyni v Cesk. Mus. jmenem Budce Prazske 
od Dra. J. Berdnka. Vyddnf to opfit pfehMdnuto a s rukop. srovndno r. 1891 
od vydavatele tohoto spisu (vyd. u I. L. Kobra 1892). Latinsk^ spracovdni 
spisovatelovo, pofizen^ asi 1. 1638, vyddno teprve r. 1657 v Amsterodame 
(Opp. did. I., 5 — 196) s napisem: Didactica Magna, universale omnes omnia 
docendi artificium exhibens: sive certus et exquisitus modus, per omnes ali- 
cujus christiani regni communitates, oppida et vicos, tales erigendi scholas, ut 
omnis utriusque sexus juventus, nemine usquam neglecto, Uteris informari, 
moribus expoliri, pietate imbui, eaque ratione intra pubertatis annos ad omnia, 
quae praesentis et futurae vitae sunt, instrui possit, compediose, jucunde, solide. 
Ubi omnium, quae suadentur, fundamenta, ex ipsissima rerum natura eruuntur : 
Veritas, artium mechanicarum parallelis exemplis demonstratur : series, per annos, 
menses, dies, horas disponitur, via denique in effectum haec feliciter deducendi 
facilis et certa ostenditur. Palack^ (c. 8) zminuje se o prv^m vydanf latinsk^m 



265 

V Anglii ok. r. 1639, o nfimz Komensk^ v zav^rce lat. Didaktiky nic nepfipo- 
mina, v listu pak k Montanovi zrejtnS df, ie tu poprv6 vyddna latinsky 
(v sebr. spis.). Cesk^ pfeklad Jos. Smahy z r. 1883 — 84, kapitoly pfidan^ pre- 
lozil Fr. J. Zoubek 1876, n^meck^ voln^ pfeklad Dra. J. Leutbechera v Lipsku 
18i>4 a Jul. Bce^a v Paedag. Bibliothek (v Berlin^ 1871), Lionflv z r. 1875 az 
1891, Pappenheimflv z r. 1892 (I^angensalza). Pfeklad chorvatsk^ vyd. r. 1871. 

21. L. 1632. Informatorium ikoly matehk^, t. j. pofadnd a zfetedlnA 
zprdva, kterak rodicovt^ poboznf i sami i skrze ch&vy, p^stouny a jind pomoc- 
niky sve nejdrazsi svflj klenot, ditky sv6 mil^, v prvnim jejich a pocdtecnfm 
vSku rozumn^ a pofestnS k sldvfi Bohu, sobS ku pot^senf, dftkdm pak sv^m 
ku spaseni vesti a cviciti maji. Rukopis 6esky objeven prof. Gindelym v Lesnfi 
r. 1856 a vyddn v Praze r. 1858 (ndkl. Matice cesk^). 2. a 3. vyd. (Kofin- 
kovo) u Urbanka r. 1873 a 1884. Polske vyd. v Toruni, anglicke D. Benhama 

V Londy^nS 1858. NSmeck]^ pfeklad z cestiny od Komensk^ho v LesnS 1633 
a 1634 v Lipsku. Op6t v Norimberce 1636, nov^ji od Reinh. Vormbauma 

V Gatersloh 1863 a od Herm. Schrottera ve Weissenfelsu 1864, v Halle 1874, 

V Lipsku (v Paed. Bibl. XII.). Latinsk]^ pfeklad z r. 1653, o n^mz nezndmo, 
byl-li tehda vydan (0pp. I, 197). Urcen byl pro Uhry a zafadfin v sebran^ 
spisy vychov. (I, 108 — 249) pod ndzvem: Schola infant iac^ sive de provida 
juventutis primo sexennio ^ducatione. Slovensky r. 1892. Anglicky v Lon- 
dynS 1641. 

22. Asi I. 1632. (Kdyz Bratff chystali se k navratu do vlasti.) NavrSeni 
krdtkt^ o obnoiffni ^kol v krdlovstvf ceskdm. Dodavek k poslednfm kapitoMm 
cesk^ Didaktiky, vy§lo pfi 1—3. vyd. teto knihy (v Praze 1849, 1871, 1872). 

V 

Rukop. V Cesk. Mus. 

23. L. 1628 sld. ^kola prostondrodni (Vemaculae scholae classis sex 
libelli), sest cesk^ch spiskft nikdy netist6n;^ch, jichz rukopisy posud nebyly 
nalezeny. V Didaktice ceske (kap. 27) jmenuji se neurcit^ naschval k tomu 
zhotovene knihy, v kap. 28, cl. IV. cteme : »Tak^ch knih podle pfirozeneho 
zpflsobu spofadanf na svou prdci bereme«; v Navrzenf pak: »A takove knihy 
jiz na nSkolik klassi zhotoveny jsou«. A ve >VSjecce moudr.« § 42.: Quibus 
omnia volui inclusa, quae sapientiae alumnulis hac aetate non ignoranda sunt, 
imbibita autem recte toti sapientiae radices ponunt. Byly-li ty knihy opravdu 
dokondny, jest se diviti, ze Komensky r. 1657 v sebr. sp. did. skolu prosto- 
ndrodni odbyl pouh^m ndkresem (delineatio) na jednom listS. Pf§e tu (0pp. I, 
248, 249): Conscripti etiam fuere pro vernaculae scholae classibus sex libelli 
totidem, sed nunquam editi: quia cum patriae scholas reparandi occasio non 
esset, ab aliis vero ilia, quae latinis destinabantur scholis, urgerentur, elimandis 
istis otium non fuit. Byly pak tituly tSchto knizek: I. Christianae juventutis 
violarium. II. Christ, juv. Rosarium. III. Literarum et sapientiae studiosae 
juventutis Viridarium, IV. Liter, stud, juvent. sapientiae Labyrintkus, V. Christ, 
juv. spirituale Balsa>nentum. VI Christ, juv. Paradisus animae. 

24. L. 1628—32. Konkordance deskt^ pisem sv. k vybidnuti Komenskeho 

V Lesn^ byly pracovany. »Dod61dvdni jich a k presu pfihotoveni* svSfeno 
bylo 1. 1632 Br. Jann Stadiovi, >tak vsak, aby kazdy s svii literu podle jeho 



266 

rady a uzndni, chyby naprave a distrikty significationum po mistech vzdSlaje, 
[)fepsati to na cisto povinen byl. Zemfeli-li ktefi, na mfsta t^ch jini vyhledani 
by^ti maji« (Dekrety 279). Pon^vadz Komensky r. 1661 (v listfi k Montanovi 
str. 83, Patera 237) k spisu tomu se hlAsf, mSl v n^m zajiste nejvfitsf ucasten- 
stvi. Rukopis shofel v Lesnfe r. 1656 

25. L. 1628 — 30. Janua linguarum nserata^ Sive Seminarium linguarum 
et scientiarum omnium, hoc est compendiosa Latinam (et quamlibet aliam) 
linguam, una cum scientiarum artiumque fundamentis perdiscendi Methodus, 
sub titulis centum, periodis mille comprehensa.'" Poprve v LesnS pouze la- 
tinsky r. 1631, podruh^ tamze 1648, po tfetf v S. Potoku 1652, po fitvrte 

V sebr. spis. did. (I, 250 — 302). Die vlastnf zpravy Komensk^ho (Opp. Ill, 
831 — 832) vyddn tento spis v 12 jazycich evropskych, a to: latinsky, reeky, 
polsky, nSmecky, Svddsky, belgicky, anglicky, francouzsky, spanSlsky, vlasky 
a madarsky; v asijsk^ch pak: arabsky, turecky, persky, mongolsky. Vyddni 
vsech vycitati jest velmi nesnadno, ba nemozno. Cesk6 vyddni spisovatelovo 
(bez lat.) vyd. v Lesnfi 1. 1633 s ndzvem : Dv^h jazyk^v otevhni, aneb Pla- 
niSt6 vsech reef a um^nf, t. j. kratk^ zpfisob z latinsk^ho a kterehokoliv ji- 
neho jazyka spolu s zacdtky vsech umSnf svobodn^ch pochopenf pod stem 
titulflv V tisfdch propovSdich obsazeny, nejprv v jazyku latinsk^m a nyni v ce- 
sk^m zhotovene od J. A. K. (V LeAnS 24. martii 1633.) 2. vyd. lat.-cesko-nSm. 

V Praze 1667, 3. vyd. (jesuitsk^) lat.-ita1sko-6esko-n$meck^ z r. 1694, 4. v I^- 



*" Na 1. vyd. Br^ny po titule dole ndsleduje: 

Aestimat ut sapiens pretio, non pondere gemmas, 
Utilitate probat sic quoque mentis opus. 

Tisk nemd mista ani vroCeni. Na rubu tit. listu mezi rdmeCky s hora i z dola: Sen, 
ef». ;^V' Quae facilius intrant, haerent. Nee multis opus est, sed efiicacibus. Seminis modo 
spargenda sunt: quod quamvis sit exiguum, cum occupavit idoneum locum, vires suas 
explicat et ex minimo in maximos actus dififunditur. Fr. Baco Vcrulam. in Organi praef.: 
Vasta ut plurimum solent esse inania: solida contrahuntur maxime et in parvo sita sunt. 
Eccles. 32, 10. Summatim sermonem contrahe, paucis die multa. Ndsleduje 6Vj Hstfi pfed- 
mluvy (Ad lectores eruditos praefatio), jez konCi: 

Scribebam in exilio 4. Martii 16B1. J. A. Comenius. (Pfeklad tdto pfedmluvy vyd. 
Jos. Smaha v II. dfle sebr. spisfl vychov.) — Na rubu listu 7. mezi rdmeCky : 

Ad auctorem Januae linguarum reseratae, virum clarissimum eruditissimumque Dn. 
J. A. C, pro scholis optima facillimaque sollicite meditantem: 

Nescio dexterius reserari Janua linguae 

Instituis quam tu, qua ratione queat. 
Inducis penitus simul ad conclavia rerum. 

Quas velut occlusas continet una domus. 
Nempe libellus habet iste vocabula quaevis 

Cum rerum serie perbene disposita. 
Sic pulcre linguam studium fuit erudiisse, 

Ne fuerit mentem pascere cura minor. 
Agnoscent satis id doctique probique Deusque. 

Quod seris, id nutu grandiet ipse suo. 

Scribebat applaudente animo 
G(eorgius) V(echnerus), SS. Th. D. 

Stran mk toto vydani 0!) v 12", na str. UX) Errata. 



267 

voci z r. 1715, 5. v Praze 1716 (2. jesuitskd), G. vyd. 1718, 7. (Thaniovo) 
z r. 1805, 8. vyd. z r. 1880. — Vyd. nSmecke (Mochingerovo) jestS z t^hoz 
roku jako latinsk^, z r. 1657 jiz vyd. 11. Francouzskd Jansonovo z r. 1662. 
Anglick^ Anchoranovo Lond^sk^ z r. 1632. Hollandske (Dhuezovo) u Elze- 
vira 1640. Svedske od r. 1640. SpanSlsk^ Elzevirovo v Amsterod. 1661. Ma- 
darske z r. 1643, potom jestd 17 vyd. (die Kvacsaly), Hollandske (belgicke) 
vyd. s feckym textem od Simona r. 1644. Do tureckeho pfelozil ji Vojt6ch 
Bobrowski (Ali Beg) ok. r. 1650 (rukop. v Pafizi). — Proti nf psal Scheffer 
(Animadversiones etc., rukopis v Stokholm6. Dudi'k 323) a Morhof (Polyhistor 
sive de auctorum • notitia et rerum commentarii. V Bukovci, II. lib. 1. e. 15 
§ 18). Obrana Koinensk^ho v IV. dfle sebr. sp. didakt. 

2(5. — 1633? Maudrost starych pi^edk^v^ za zrcadlo vystavend potomkfim. 
Dodavek k ceskemu vyddni Brdny. Sbfrka ceskych pnslovi ku Brdnfi. Ruko- 
pis do neddvna byl v LeSnS. 1. vyd. pfi Didaktice ceske z r. 1849, 2. vyd. 
pfi otisku jejim. (Od Celakovsk^ho pfijata t^z po vStsint' v jeho Mudroslovi.) 

27. L. 1630. Praxis pietatis, to jest O cviceni se v poboinosti prave, 
knizka milostnd, kterakby kfestanski^ ilovfik v prave a spasitedln^ zndmosti 
jak Boha, tak i sebe sam^ho platn6 prospfvati a zivot svflj v bdzni Boii dobfe 
spofddaje, potSsend v sv^domi pokojn^m strdviti, i naposledy jej po dokondni 
bShu blahoslavene zavfiti mohl, vyudujicf (angl. Practice of Piety biskupa Le- 
visa Bayly pfeklad die nSmciny). 1. vyd. v Lesn6 1630 — 31, 2. tamze 1640 
(s nSkterymi pi^idavky), 3. vyd. 1641, 4. vyd. v Amsterod. 1661, 5. vyd. 
V Amsterod.- 1674, 6. v Berlfnfe 1754, 7. vyd. tamze 1782. 8. vyd. v Praze 
1786, 0. vyd. v Drazdanech bez roku, 10. v Prespurku, 11. vyd. v Praze 1877. 
(Vyfiatek o sv^ceni dne ned^lniho v Hlasich ze Siona 1883.) Nakladu na 
skvostn^ vyddni Amsterodamsk^ (editio nitidissima) bylo 136 tol. Kap. 29 — 33 
r. 1784 a 1865 jako >Ndbo^nd pfemyslovdni o veceri PdnS.« 

28. L. 1630. PohMni M na pi. Estheru Sadovskmi. Rukop. v Cesk. 
Mus. Otist. V CCM. 1891, str. 434 od A. Patery. 

29. L. 1631. Grammatica latina legibus vernaculae concinnata. O nf Ko- 
mensky vyklddd, ac jiz zavedena jest ve Slezsku na skoldch v Goldberku, ze 
se mu V nf ledaco nelibi. (List Kom. Docemiovi z r. 1033, Patera str. 10.) 

30. L. 1631. Historie o umudeni a smrti, pohfbu i vzkfiseni Pana naseho 
Jezise Krista. Ze v§ech ctyf evangelist^ sebrand a v jist;^ pofddek uvedend. 
1. vyd. V Lesn^ 1631, 2. vyd. v Amsterod. 10(>3, 3. vyd. v Berlin^ 1757, 

4. vyd. (Jakozto Srovndnf a v poi^adek uvedeni ctyf evangelistfl) v Praze 1832, 

5. vyd. V Holomouci 1847 (Srovndnf vsech ctyf sv. evangelif), 6. vyd. (Harmo- 
nic neb rozjfmdnf o umuCenf atd.) v Praze-Karlfn^ 1804. Snad jest to Sast 
spisii r. 1650 shofeleho, jejz Komensk^ r. 1661 pfipomfna: Evangelistarum 
harmonia uno perpetuo contextu adornata commentariisque in capita 130 divisis 
illustrata. Komensky dal si na spise torn velmi zdlezeti (majoris diligentiae). 
Sitzb. 84. c. 15. 

31. L. 1632. Usneseni synody bratrske z r. 1032: ^Historia o puvodu 
Jednoty deskt\ aby by la pfehlednuta* a k nf ctvrty dfl pfiddn o pffbSzich 
Jednoty lined od pocatku az posavad. To aby ex annalibus vyhleddno bylo 



268 

sumovnS, obsirnfeji vsak nez in Synopsi latina proto, aby vsichni v Jednot^ 
zflstavajici, nybrz i jini o Jednot^ a vecech jejich mistnou zpravu miti mohli. 
Porucena ta prdce Br. Janovi Komensk^mu, a kohoz by koli sob^ ku pomoci 
pfevziti potfebu znal.« Ale nenf zndmo, ze kdy spis takov^ tiskem byl vyddn, 
ani kde rukopisu hledati slusf. Jest snad spisu toho v}^tah latinsk]/^ to, co pod 
jm^nem Komensk^ho polozeno jest do spisu Ratio disciplinae etc. 1660 na 
str. 11 — 63, Comenii Moravi Ecclesiae Slavonicae brevis historiola, o nfz Kom. 
sdm r. 1661 se zminuje a je2 tist6na pak castSji, tak v Hali od Buddea vyd. 
r. 1702 (Historia fratr. Boh.) z rukopisu (Hanus, Quellenkunde 58). Dudik 
nasel v Stokholme strucnou historii Bratff moravskych (Kurzgefasste Kirchen- 
historia der bolim. Briider, nebst einem Glaubens-Bekenntnis, etlichen Briefen 
und der Kirchenordnung derselben. Schwabach 1739). — Jan Laetus v Com- 
pendium historiae univers. Lugdun. cituje 6asto Com. Annales Fratrum Bohem. 
Ms. Dudik pfipisuje onen spisek, jenz se nal^za i v knihovnS Mitrovsk^, Ko- 
menskemu, ac Ize pochybovati, ze by to bylo provedenfm one ulozene prdce. 

32. L. 1632. Synopsis Historica Persecutionum Ecclesiae Bohemieae, jam 
inde a primordiis conversionis suae, hoc est, anno 894, ad annum usque 1632 
continuata, et nunc primum edita. 1. vyd. Lugd. Bat. 1647, 2. vyd. (Historia 
persecut. Eccles. Bohem. etc.) 1648. Vyd. ieske jako Historia o protivenstvick 
cirkve hsk^^ hned od pocdtku jejiho na viru kresfanskou obrdcenf 1. P. 894, 
az do 1. 1632 za panovanf Ferdinanda II. S pi^ipojenim historie o persekuci 
Waldenskych roku tohoto (1655) stale. 1. vyd. v LesnS 1(555, 2. vyd. v Am- 
sterod. 1603, 3. vyd. bez m. (v Zitav^?) 1756, 4. vyd.?, 5. vyd. v Hifberku 1844, 
6. vyd. V Praze 1S8H. Komensky mSI pfi knize t^ u^astenstvf, ackoli nebyl 
samojediny jejim skladatelem: jiz 1. 1632 byla dohotovena a bedliv6 pfehled- 
nuta. Na zddost jin^ch cirkvi m6la po usnesenf synody r. V6*At k tistSni dana 
byti, »a pfi tom mfsto appendixu aby pfipojen byl latinsky^m take jazykem 
,ft.ad jednoty* podle poslednf cdicf piln6 zpraveny<. Datum prvnfho vyd^ni 
(Dabamus in exilio ao. 163 2) take o tom svSdci, ze spis toho roku k tisteni 
byl pfipraven. N^mecky pfekl. pod rflzn. ndzvy (Martyrbiichlein, Persekutions- 
buchlein) 1. 1650, 1(569, 1764, 1766, 1S6*.». Hanus, Quellenkunde str. 54. 

33. L. 1632. kdd cirkve Jcdnoty bratrsU. V Lesn$ 1(533 vydan latinsky 
jako » Ratio disciplinae ordinisque fr. Bohem. « R. 1632 v Hjnu byl spis do 
polovice tist^n a m^l b^ti dotlacen, a testimonia muzfl nSkterych vzacnych 
latin6 byti pi^idana. Komensky tento spis nejmcnuje. 

34. L. 1632. Haggaeiis rcdivivus, to jest kfestanskych vrchnostf, knezi 
Pan6 a vseho pobozn^ho lidu z antikristskeho babylonskeho zajeti a rozpty- 
leni navratilych, k zive a vroucf pokanfm svatym horlivosti a k horliv^mu 
vzdelanf a znovu spofadani domu Bozfho (jenz jest cfrkev) horlive a vrouci 
jmenem Bozim napomenuti. Ruk. nalezl J. Mullcr v m^stske knih. Zitavske, 
tiskem vyjde v Praze 1893. Spis tento o navratu do vlasti die listu Komen- 
skeho z 1. 1661 synodou byl schvdlen, die Dekretu Jednoty bratrske (str. 279) 
r. 1632 jiz hotov, ale tiskem tehda nevyddn. Sitzungsber. 83. 

35. L. 1632. Physicae ad lumen divinum reformatae Synopsis, philo- 
didacticorum ct theodidacticorum censurae exposita. V Lipsku 1633, v Amsterod. 



269 

1643, 1645, 1663, angl. prekl. z r. 1650, tist. v Lond^nS 1651, v Pafizi (kdy?). 
Vyddni paHzsWho Komensky' ani nevid^l, jen o nSm zvMSl od D. J. D., jenz byl 
>advocatus pariamenti« a psal mu r. 1647, ze v torn vyddnf v pfedmluvS jedna 
vSta zmcnfena.^** Cdstecny^ pfeklad od prof. H. Solddta 1892. 

36. L. 1632. Astronomia ad lumen physicum reformanda: novis non 
ad placitum fictis, sed veris et realibus, e coeli natura desumtis hypothesibus 
superstruenda. Vfinovdna b^ti m^a hvSzddfi Fil. Lansbergovi, jenz vsak H. listo- 
padu 1632 zemfel, a tak spis tento ani nevyddn tiskem. O rukopise jeho zprdv 
neni. (Viz \.€l Opp. did. I, 445.) 

37. L. 1632. Oboji cirkve, prave i falesne, zdklad a starozitnd in^an- 
livost, prav^ na hiavu Krista hned v rdji zalozen^, slovem Bozfm a svdtostmi 
zfizen^mi az do skonani sv^ta se vzdyavajici. Die Kvacsaly {L XXXV) pri 
Lesensk^m vyddni ft.adu Jednoty z r. 1632. 

38. L. 1632. Otdzky n^kten' o Jednoa BratH deskych. Rukop. v Cesk. 
Mus., opis od Komenskeho prehl^dnuty. Otist. od Jos. Jireika v BesedS Ucit. 
1878, c. 18, 19, 21. Nto, pfekl. od E. Schmidta v fiasop. Briiderboten, 1878. 

39. L. 1633. Januae lingnarum reseratae Vestibiilum, quo primus ad 
latinam linguam aditus tirunculis paratur. V Lesn^ 1()33 (?}. 2. vyd. v Lesnd. 
1648—49, 3. vyd. v Potoku 1. 1651—52. Die snesenf synody z r. 1635 (Dekrety, 
.str. 291) pro drobnou mlddez ceskou, sem tam rozpt^lenou, m^lo se vytisk- 
nouti latinsko-6esky, aby vzdy obmeSk^ni nebyli. V pflvodnf te podob6 lat. 
Vestibulum pfijato i v sebr. spisy, I, 302 — 317. R. 1642 Komensky poslal do 
Sv^d » Vestibulum reformatum« s pfekladem nSmeckym a [)olsk]^m (Meth. 
1. VIII, 23; XIV, 4, 7.), z^roveft s ndvodem (informatorium) jak z t6 knfzky 
vyucovati slusi. Vydani latin sko-nSmeck^ v Lipsku 1(535, kde nakladatel knih- 
kupec Gotfr. Grosius pise o Komensk^m: »Quandoquidem vero ipse . . . scriptis 
hisce, ad consumatam perfectionem, deesse adhuc nonnulla animadvertit, qui bus 
tamen ipsi, utpote praeclaro rfls' n<ivao%ia,<; operi toti nunc dedito, aliisque 
occupationibus impedito, medelam adhibere non licet; ideo viris reverendis 
atque clarissimis, Dn. Johanni Mochingero, theologo orthodoxo et apud Dantis- 
canos hoc tempore ecclesiastae et eloquentiae professor!; Dn itidem Zachariae 
Schneidero, artis medicae licentiato . . . provinciam banc demandavit. Repertus 
insuper est in vicina academia vir literatissimus eruditissimusque, qui voto 



^'"^ N^pis kapitol Fysiky (Elenchus capitum) jest tento: Prolegomena de Physicae na- 
tura et usu. 1. Idea mundi creandi et creati. 2. De mundi principiis, materia, spiritu et 
luce. 3. De rerum motu. 4. De rerum qualitatibus. 5. De rerum mutationibus. 6. De ele- 
mentis. 7. De vaporibus. 8. De concretis. 9. De plantis. 10. De animalibus. 11. De homine* 
12. De angelis. 

Appendix Physicae de corporis, animi animaeque morbis eorumque remediis. Za t(m : 
Ludv. Vives 1. 1 De trad, discipl. : Disciplinae breviter et pure ostensae acumen, judicium, pru- 
dentiam, communium rerum tractatio retundit vim mentis et molestissima est. Fysika na 
str. 1 az 2H(), pak: 

Tu Deus 6 mentem da sanam in corpore sano. 

Hie placidam ut vitam vivamus ibique beatam. 

Na pfid. list£: Lipsiae, sumptibus Gothofr. Grosii, bibliopolae. Cxprim. Joh. Aibb. 
MinzeliuB anno 1633. 



270 

Comenii sub praefationis Januae finem adjuncto satisfacturus, materias in Janua 
tractatas tractate plenius, adhibitisque classicorum autorum elegantiis expolire, 
adeoque amoenissimum purae atque ornatae latinitatis viridarium satagit. Vyd. 2. 

V Lipsku 1658, ipsius authoris consensu revisum; tez v Sibini 1649, 1677. 
Hollandsky v Amsterod. 1. 1058, anglicky die hollandskeho pfekladu H. Schoo- 
tova V Lond]^n6 1657, madarsky ve VaradS 1643 a pak jestfi desetkrdte; 
latinsko-ceskonSm. v TrenfifnS 1649, svddsky 1670, polsky 1776, latinsko- 
fecky V Levoci 1648 a opSt (Vorhof der Thiire zu den Sprachen) ve Vfdni 
a V TerstS 1820. Pfedmluva cesky od J. Sinahy v II. d. Sebr. sp. vychov. 
(Kvascala i. XL.) 

40. L. 1634. Rada k obnaveni kanciondlu. Rukopis v Cesk. Mus. Otist. 
od Ad. Patery v C. C M. 1891. str. 214. 

41. L. 1634. Conatuum Comenianonim Pracludia ex bibliotheca S. H. 
Po pfedmluv6 Hartlibove zvlastnf titul: Porta sapientiae reserata sive Panso- 
phiae Christianae seminarium. Hoc est nova, compendiosa et solida omnes 
scientias et artes, et quicquid manifest! vel occulti est, quod ingenio humano 
penetrare, solertiae imitari, linguae eloqui datur, brevius, verius, melius, quam 
hactenus, addiscendi methodus. V Oxford^ 1637. (Ke konci pfidiny ndpisy 
kapitol velk^ Didaktiky.) Vyd. 2. Pansophiae Prodromus, v Lond^nS 1639. 
3. vyd. Lugd. Batav. 1644. Op^t otist. v sebr. spisech did. I, 403 — 454 jakozto 
Pansophiae Pracludimn. Quo sapientiae universalis necessitas, possibilitas, 
facilitasque (si ratione certa ineatur) breviter ac dilucide demonstratur. Vyd. 
Londynsk^ (typis M. F. Sumptibus L. Fawne et S. Gellibrand) proddvdno 
bylo na hfbitov6 Pavlovsk^m »u mSdSn^ho hada«. V pfedmluvS Sam. Hart- 
lib vyz^va ku podpore, bez nii by pansofie nemohla b^i dokondna. Po Pro- 
dromu (str. 103) polozeno: »De sermonis latini studio, cui additur in usum 
juventutis formatorum et editorum jam in lucem Vestibuli et Januae usu debito 
informatorium aut. J. A. C. Londini ad exemplar Lesnae impressum 1638 
(str. 105—225). Pak obrana snah pansofickych a Septem partium templi Pan- 
sophiae christianae tituli speciales. O vyddnf Pafizsk^m zminuje se Komensky 

V list6 k Mont. (str. 8S, Patera 23 S), vyd. anglicky z r. 1642. ~ - V listS Freins- 
heimiovi 1. ffjna 1612 Komensky pise, ze Prodromus byl v Londynfi vyddn 
bez jeho vSdomf a svoleni (me inscio et consulto), jakoz i ze vyddn t^z v pfe- 
kladfi anglick^m Pfeklad cesky Fr. J. Zoubka z r. 1879. (Pfedchfldce vse 
vedy.)»^» 

42. L. 1635. Leges ilbisttis gymnast i Lesnensis^ bezpochyby dflo Ko- 
menskdho. Le§ensky rkp. vyd. v Progr. gymn. LeSensk^ho r. 1855, str. XXXI, 

V cesk&n pfckl. Fr. J. Zoubka v DrobnSj^ich spisech Kom. str. 46 — 52. 

43. L 1635. Na spis proti Jednot^ bratrsk^ od M. Sam. Martinia z Dra- 
zova scpsan^ a na vyvrdceni k fddu jejimu v pobozn^^ch lidech dov^mosti 

V tiiceti pSti pfifiindch (jak je naz^vd) vflbec vydany, poiMn^, mirni, kresfanski 
starsfch knSzf tez Jednoty bratrske, na ten cas v Lesn^ Polsk^m v exilium 

^'^ Sam. Hartlib anglicky vydal »A reformation of the Schools*, v Londynfi 1642, 
v 4", ve 2 dilech. O jeho pAsobeni vttbec viz Histohsches Taschenbuch 1884, 



_u 



271 

zfistdvajicfch, ohldseni. Martinius odpovSdSl na ten to spis »Obranou kFestlan- 
skou« r. 1636, z 6ehoz asi vznikla zprava Komenskeho, v listS k Montanovi 
po pamSti citujidho, ze psaL »Obranu« z rozkazu starsich (jussu superiorum). 
Jirecek, Liter, exul. 222, RukovSt I, 180. 

44. L. 1636. Kdzdni XXI o tajemstvfch smrti, vzkfisenf a na nebc 
vstoupeni Krista, Spasitele sv6ta, ucinSnd v LesnS Polsk^m 1636. Napfed 16 kdz. 
o umucenf, pak 5 kdzdni o vzkffseni a na nebe vstoupeni. V Amsterod. 1603, 

V Berlin^ 1757. V Karlfn^ 1864 v Harmonii cili Rozjimdnf o umuceni etc. 

45. L. 1636. Komensk^ m61 pohrebni M nad Rafaelem LeStinskym, 
jez tehoz roku vyddna pod ndzvem: Spiegel gutter Obrigkeit^ darinnen aus 
dem Propheten Esaia und Exempel des frommen Eliakims einer rechtmassigen 
lobl. Obrigkeit wahre eigenschaften repraesentiret und alien rechtliebenden 
Regenten zum Amts- Muster vorgestellt werden. In einer Predigt gehalten zur 
Lissa in Gross Pohlen beim christlichen LeichbegSlngnisse und letzten Ehren- 
dienste des weyland Hoch und Wohlgeborenen Herm, Herrn Raphaelis, Graf- 
fens von und auf Lissa, Wojewoden zu Bels, Hauptmann auf Hrubeschaw und 
Dubin etc. etc. Rukopis t^to feci zachovdn t^z v Lesn6 (Sbornik histor. 1885, 
str. 301). 

46. L. 1636. Frage, ob Kristtis sich selbst auferwecket. V Le§n6 (z roz- 
kazu starsfch po nfimecku) r. 1638. VSnov. Janu Schlichtingovi. OdpovSd to 
na spis : Kurtzer Bericht auff die Frage, Ob der Herr Jesus, als er gestorben 
und todt gewesen, sich selbst aus eigener krafft von den todten auflferwecket 
habe, Gestellet von Melchiore Schaffero Freystadiensi Silesio im Jahre Christi 
1637. 2. vyd., latinsk^, vySlo v Amsterod. u J. Jansonia 1659 s ndzvem: De 
quaestione, utrum Dominus Jesus propria virtute a mortuis resurrexerit Ad 
Melchiorem Schefferum, Socinistam, breve ac solidum J. A. Comenii Respon- 
sum. VSnov. Janu Ludv. Wolzogenovi, k n^muz napomenuti vzadu priddno. 

47. L. 1637. De sermonis latini studio per Vestibulum, Januanty Pala- 
tiiim et Thesauros Latinitatis, quadropartito gradu plene absolvendo, didactica 
dissertation cui additur in usum juventutis Formatorum, de editorum jam in 
lucem, Vestibuli et Januae, usu debito Informatbrium. V LesnS 1637. Poddni 
Vratislavskym datovano 22. pros. 1637. Ve Vratislavi 1638 (?), v Londyn^ 1639, 
Lugduni Batav. (s Prodr.) 1044. Opp. did. I, 346-393. (Meth. ling. VIII, 24. 
V^jecka, §44.) »De Unguis tradendis dissertatioc, kterou Komensk]^ r. 1642 
poslal Freinsheimiovi, jest asi tento spis. Pi'ekl. cesk^^ od Jos. Smahy v J. A. Kom. 
Sebr. spisech vychov., sv. II. (v Pferov6 1886). 

48. L. 1637. Cesta pokoje, to jest pravy, neomylny, jediny prostfedek, 
kterymz cfrkev Bozf v pokoji, svornosti a Idsce zaChovdna byti mflz: za pfi- 
cinou nepokojn^ch spisfl M. Samuele Martinia z pisem sv. vyhledand, ukdzand 
a vsechnfim v^my'm Cechfim podand od starsfch kn^zf Jednoty bratrske. 

V LesnS, 1. 1636. Vyddn tento spis »pro tranquillandis utrinque animisc skoro 
zdroveft se sp. Jana Felina »Rozebrdnf spisu druh^ho M. Sam. Martinia, Obra- 
nou kfestJanskou nazvan^ho, kter^z proti OhId§enf starsich kn^zl Jednoty 
bratrske 1. 163;, sepsal a vflbec vydal. Pro vyjeveni kfiv^^ch ndfkft a odvedenf 



272i: 

nedavodnych hanfini ucinSne* (1. 1638). Na to M. Sam. Martin z Drazova 
odpovSd^l spisem »Induciae Martinianae«. 

49. L. 1637. Faber fortunae sive ars considendi sibi ipsi, V Amsterod. 
1657 a 1661. VSnov. Bojislavovi a Vladislavovi hrab. Lesensk^m dne 3. ledna 
1037. (Vyd. z r. 1G61 s Pravidly zivota, Listem Montanovi, Diogenem a Abra- 
hamem.) Cesky pfeklad Fr. J. Zoubka ve Skole a ZivotS 1872. Ktere byly 
»priores editione.s«, o nichz Komensk]^ mluvi, nenf zndmo. 

50. L. 1638. Diogenes cynicus redivwus, sive de compendiose philo- 
sophando. Ad Scholae ludentis exercitia olim accommodatus, nunc autem luci 
datus. VSnov^no jest vydanf Amsterod. z r. 1658 (10. cervna 1658) Jakubovi 
de Graef ar Mikuldsi Witsonovi, synflm senatorflv a pfiznivcflv Komenskdho 
Kernel ia de Graef a Kornelia Jana Witsona (ob merita in me magnificorum 
parentum vestrorum). R. 1651 df Komensky, ze » Drama est paratum et in 
schola Lesnensi cum applausu ter agitatum* (pro IV. tf. pansof. Opp. Ill, 42. X). 
Jin6 vyddni z r. 1()()2, 3. vyd. v Halberstadte 1673. Cdstecn^ pfeklad cesky 
a vyklad obsahu od Fr. J. Zoubka v Osvet^ r. 1872 (»Komensk^ho Diogenes, 
hra divadelni<). Hollandsk^ pfeklad F. van Hoogstratenflv v Amsterod. 1710. — 
Osoby t^to hry jsou: Diogenes, Antisthenes, Plato, Zeno, filosofov^; Amphi- 
logus, Elpidius, Hegesias a n^kolik jinych studujicich filosofie beze jmena; 
P'ilippus, Alexander, kralov^; Clitus, rada Filippftv, Perdiccas, Parmenio, Kra- 
terus, Alexandrovi prefekti; Scirpalus, vfldce mofsk^ch loupeznikft; Harpas, 
Psiletes, loupeznici; Xeniades, m^stan Korintsky; Dionysius, n6kdy krdl Syra- 
kussky-, potom ucitel v Korint6; nSkolik jeho zdkfl; Acestor l^kaf; studujici, 
lid, dvofan^ a Xeniadovi dva synov^. 

51. L. 1638. Pansophicomtn canatuum dilucidatio in gratiam censorum 
facta. V Lesn6 r. 1638 (v 4°) vytistSno pouze pro pfatele, a hned ndsleduji- 
ciho roku (1639) od Hartliba s Prodromem patistSno. Opet patist. Lugduni 
Batav. r. 1644. Opp. did. I, 455 — 482. Pfeklad cesky Jos. Smahy v casopise 
»Komenskdmc 1892, c. 8 sld. 

52. L. 1640. De Christianorum uno Deo, Patre^ Filio, Spirt tu sancio^ 
Fides antiqua, contra Novatores. VSnov. Jondsi Schlichtingovi z Bukovce. Vyd. 
v Amsterod. u J. Jansonia r. 1659. V pfedmluvfi sdm Komensky se pfizndvd, 
ze kdyz Schlichting roku 1640 v Lesnfi ho navstivil a hled61 ho na svou 
stranu pfiv&ti, brzy po jeho odchodu o v6ci pfem^sleje to napsal, str^^c pak 
jeho Jan Schlichting jemu to poslal; roku vsak toho v6c teprve ze se vyddva 
tiskem (v ten smysl opraviti jest tvrzeni Zoubkovo, jenz spis kladc teprve do 
r. 1059); snad jen vytah v^tsiho dila. 

53. L. 1639 — 40. A dextris et sinistris, h. e. pro fide in Christum 
Deum — hominem Marcioniticis deliriis (humanitatem Christi abnegantibus) 
lucta. V Amsterod. 1602. Jsou dva listy v prosinci r. 1661 jestS nevydane, 
o nichz Komensky se zmiiiuje v list6 k Montanovi: Adversus Marcioniticum 
a P(aulo) Felgenhaucro resuscitatum delirium (humanitatem Christi veram 
exinanientium) epistolac duae ad Dan. Stolcium Medicum. Ineditae, quia mc- 
dicus ad mcntem sanam (Dei et medicinae hujus ope) rcdicrat. 



273 

54. L. 1640. Ahrahamus patriarcha. Scena repraesentatus anno 1641 in 
Januario sub examen scholae publicum. R. 1651 Kom. zminuje se o n^m, 
»quod drama paratum habetur* (0pp. Ill, 50). Vyd. v Amsterod. 1661 pfi 
spise Faber fort, a Diogenes. — Os6by skolnf t^to hry jsou : Abraham ; Hlas 
Bozf (Dei vocem exprimens), Sara, Thara, Lot, Nachor, Milca, Eliezer, celed 
Abrahamova, Farao egyptsky, Tathanes knize, jiny knize, druzina krdlova; 
cizinec, vypovfdajfcf vdlku; posel vftSzstvi, Melchisedek, Bera, krdl sodomsky; 
Agar, and^l, and^l^ tfi u Abrahama, Ismael, Isaak, 

55. L. 1641. Epistola ad amicos Lesnae in Polonia agentes. Dan v Lon- 
d^n^ 7i8 ^y^^ 1641. Bez titulu. (Jediny zndm^ vytisk v knih. Lipsk^, Hist. 
Brit. 292/4). Preklad cesky Fr. J. Zoubka v tomto zivotopise str. 127—129. 

56. L. 1641. V zim6 v 6as odlozenf parlamentu v Lond^nS »Tractatus 
nobis sub manu fuit natus« Via lucis vestigata et vestiganda, h. c. Rationa- 
bilis disquisitio, quibus modis intellectualis animarum lux, sapientia, per 
omnes omnium hominum mentes, et gentes, jam tandem sub mundi vespe- 
ram feliciter spargi possit. Libellus ante annos viginti sex in Anglia scriptus, 
nunc demum typis exscriptus est in Angliam remissus. Vyd. v AmsterodamS 
u Krist. Konrada 1668. V^nov^no toto vyddnf »Regiae Londinensi societati* 
dne 13. dubna 1668, podeps. »unus ex humilibus viris desideriorum Co- 
menius senex*. Spisu toho »capitum seriem« Komensk^ dne 18. dubna 
poslal Hottonovi, roku pak 1643 cel]^ rukopis Dru. Matthiae a kanclffi 
Oxenstjemovi. ^ 

57. L. 1642. Pansophiae diatyposis, ichnographica et 6rthographica de- 
lineatione totius futuri operis amplitudinem, dimensionem, usus adumbrans. 

V Gdansku 1643, v Amsterod. u Elzevirflv 1645. Gdansk^ho vyddni nebylo 
vytistSno mnoho exempldf& (exemplaria non multa descripta sunt), jak Kom. 
pise dne 8. ffjna 1643. Tak^ v Pafizi brzy potom spis tiStSn (die pfedmluvy 
k Meth. jaz.). Obsah jest: 1. Templi Sapientiae ichnographia aphorismis com- 
prehensa. 2. Templi Pansophici delineatio orthographica, structurae ejus faciem 
externam cum partium numero, ordine, situ et usu spectanda exhibens. 3. De 
Scenographia operis pansophici admonitio (Dabam in secessu meo, 10. Septembr. 
an. 1643). Spis ten, jenz z cdsti obsahovati mh\ prace za zimu r. 1641 — 42 

V Lond^nS vykonane, Komensk]^ chtel vydati jestS pi^ed odchodem z Lond^na, 
jak psal Hottonovi 9. kvdtna 1642, ze chtel podati ukazky nevidan^ svych 
prad pansofickych. 

58. L. 1642. yamia renim sive mctaphysica pansophica. Komensky cht^l 
ji vydati v LondynS nebo v Leyd6, jak psal Hottonovi dne 18. dubna 1642, 
protoze si toho zvlaste v Leyd^ pfali, ale nebyla jest<5 dokoncena (verum hanc 
nee absolvi). R. 1643 di: cujus et specimen quoddam secum abstulit Figulus. 
R. 1644 Komensky vyklddal podle ni v Eiblagu. Dne 10. pros. 1661 pise 
o tom spise: Nunc luci paratur Janua rerum, quam sapientiam primam et 
lucem mentium, vulgo Metaphysicam vocant, ita reserata, ut per eam in totum 
rerum ambitum et omnem interiorem rerum ordinem omnesque intimas rebus 
coaeternas veritates prospectus pateat catholicus. Na ukazku Komensky vydal 
z td mctafysiky .^ listft v Lesn6 1649, kterd jiz r. 1678 byly veci tak vzacnou, 

Fr. J. Zoubka 7a\ox Jana Amosa Koroenskiho. l^^ 



274 

ze ani mezi pfibuznymi Komensk^ho spisu toho cxempldfe nebylo, jakz se 
doviddme z listu Nigrinova k Hessenthalerovi. Spis vyd^n teprve r. 1681 
V Leyd6 jakozto Janua rerum reserata, hoc est Sapientia prima (quam vulgo 
Metaphysicam vocant) ita mentibus hominum adaptata, ut per earn in totum 
rerum ambitum omnemque interiorem rerum ordinem et in omnes intimas 
rebus coaetemas veritates prospectus pateat catholicus simulque ut eadem 
omnium humanarum cogitationum, sermonum, operum fons et scaturigo, formaque 
ac norma esse appareat. Cesky pfeklad Jos. Smahy v Kom. Sebr. spis. vychov. 
da I. V Pferove 1886. 

59. L. 1643. De dissidentium in rebus fide i Christianonim reconciliatione 
Hypomnemata quaedam amici ad amicum. V rukopise poslal Komensk^ my- 
slenky ty r. 1643 Dru. Matthiae a kancl^fi §vedskemu Oxenstjernovi. Spis 
s 6. 61. pod titulem »Irenica quaedam scripta pro pace EcclesiaeJ. A. Com.« 
zachovdn v rukopise univers. knihovny v Gottinkdch. (J. Miiller.) 

60. L. 1643. Calendarium ecclesiasticum, na kvap z polstiny pfelozen^. 
Komensk^ poslal do §v^d ke konci mSs. zdff 1643. 

61. L. 1644. Hiddrici Neufcld Judicium de judicio Valeriani Magni 
(Capucini) super catholicorum et acatholicorum credendi regula, sive absurdi- 
tatum echo. (Duo libelli.) V Gdansku 1644, v Amsterod. 1658. Jest to spisek, 
o nSmz Komensky dne 28. zdin 1644 napsal Hottonovi, ze jej v cas pokusenf od 
Nigrina sedm nedSl skl^dal a na sv^tlo vydal. Vydani Amsterodamsk^ (apud 
Christ. Conradum) m^lo titul: De regula Fidei judicium duplex: 1. Qualiter 
a Valeriano Magno constructa fuit. II. Qualiter ex intensione Dei et ecclesiae 
usu construenda venit. Hypomnemata (c. 59.) pfi tomto vyddnf vynechdna, 
protoze Bratff Komensk^mu vytykali, pro6 spisy tSmi fizne proti katolfkum 
se neozval, a tento spis byl jeste mirnejsf. 

62. L. 1644. De rerum humanarum emendatione consultatio catholica ad 
genus humanum, ante alios vero ad eruditos, religiosos, potentes Europae. Spis 
ten byl jiz v dubnu 1645 hotov, ale vyddn teprve roku 1666 v AmsterodamS, 
a to neceli^, toliko 2 dily : 

a) Pars I. Panegersia, Excitatorium universale, in quo, quid res humanae 
sint et quam corruptae quamque de emendatione semper in coclo et terra 
consultatum sit consultandumque novo modo restet, explicato, ad suscipiendum 
pro re tam communi communia consilia omnium hominum fit invitatio. 

b) Pars II. Panaugiay ubi de accendenda mentibus ante omnia luce qua- 
dam universalis in qua omnes omnia omnino videre possint, consultatur. 

Ostatnf dily die rozvrzeni v Panegersii polozenem m^ly slouti : c) Pantaxia 
(Pansophia), d) PatHpacdia, e) Panglottia, f) Panortfiosia, Buddeus, vyddvaje 
Panegersii v Hali Magdcburske (spolii s Hist. Fr. Boh.), za netistSnou ji maje, 
z rukopisu ji vydal. Tak fidkd tedy jiz by la. Dfly ostatnf posud jsou nezv^stne. 
Obsirny ndvrh Pantaxic a Panorthosie v rukopise chovd Brit. Museum v Lon- 
dyne (die zpravy J. Kvacsalovy). Cesky pfeklad J. Smahflv v Sebr. spis. 
vychov. dil III. V Pferov^ 1890. Nemecky pfeklad J. Leutbecherfiv r. 1874. 

63. L. 1645. Reguiae vitac sapientis, harmonicae, tranquillae, actuosae, 
negotiis obrutae, liberal iter otiosae, percgrinantis denique. Dopsdna byla pra- 



275 
vidla ta dne 9, cervna 1645 pro Krist. Ambr. Kochlcwskeho, v\'d. v Amstero- 

V 

damS 1657 s Faber fort., rovn^z r. 1661 (u P. Montana). Cesk^ pfeklad Fr. 
J. Zoubka V Bes. Ucit. 1872 (II. vyd. v Drobn. spis. 1876). 

()4. L. 1646. Christian is nms reconciliabilis reconciliatorc Christo, Ne- 
zdafcnym pokusem Vladislava IV., ktery na smir6' rozmluvS v Toruni (colloquium 
charitativum, 28. srpna — 21. listopadu 1645) cht^I zpfisobiti sjednoceni evange- 
Kkd polskych, podnicen byl Komensky k .scpsanf tohoto spisu >quarn facile 
Christiani, si vere ac serio Christiani esse velint, non discordare possint, tarn 
clara nt sol meridie est demonstratio. Ad gloriosiss. regem Vladislauni IV.  
Spis tiskem nebyl x^yddn, protoze vimysl kralfiv se nezdai^il. (S c. 59. neni spis 
totozny.) 

65. L. 1646. Linguarum methodus novissima Fundamentis didacticis 
solide superstructa : Latinae linguae exemplo realiter demonstrata: Scholarum 
usibus jam tandem exammussim accommodata : Sed et insuper aliis studio- 
rum generibus magno usu accommodanda. Ante tamen Eruditorum judicio 
publice exposita, seriisque ac severis censuris submissa. Pfedml. Ludv. de Geer 
podeps^na jest: Dabam Elbingae Borussorum (ubi me hujus studii causa 
sexennium aluisti) sub decursum anni 1648. Prvni zminka o dfle tom cini se 
28. zdi^i 1643, V fijnu 1645 bylo takofka hotovo k tisku; v lednu 1647 bylo 
nove spracovdnf s rejstfiky a dedikaci liplnS dokonceno.^'* Op^t vyd. v 0pp. 
did. II, 2 — 292, avsak bez napomenutf knihtiskafflm, aby dfla nevyddvali, ze 
bude opSt vydino v lepsf podob^, jakoz i bez rejsthkfl. Osky pfeklad Josefa 
Smahy vydan v RychnovS 1882—87; kap. V. v pfekl. Fr. J. Zoubka v Bes. 
Ucit. 1874; kap. X. (Didaktika analyticka) v pfekl. Fr. J. Zoubka 1874. (Bibl. 
paedag. 6. 1.) 

66. L. 1646. Vestibiiltim Latinae linguae, rerum et linguae cardines ex- 
hibens (ad leges Methodi linguarum novissimae concinnatum). Vor-Thtir der 
lateinischen Sprache. Nove spracovani star^fho dila podlc zdsad spisu pfed- 
chdzejiciho. V 0pp. did. II, 293 podan z toho jen list na ukazku. Na konci 
toho Kom. pravi: Abrumpo hie, quia totum hoc Vestibulum, concinnius in 
Hungaria postea factum, tomo sequenti recurret. Cesky pfeklad pfedmluvy od 
Jos. Smahy v Sebr. spis. vychov. II, str. 93 si. 

67. L. 1647. Latinae linguae Janua reserata, rerum et linguae structu- 
ram exhibens ordine nativo. (Ad leges Methodi linguarum novissimae,) Die 
offene Thiir der lateinischen Sprache. Nove spracovdni prvotne Brdny jazyku 
podle zdsad Methody jazykfl. Vyd. v 0pp. did. II, 2'.»9 — 458. Obsahovala tato 
cast tfi dfly: 1. Januae textus (z toho jen 1 list na ukazku). 2. Grammatica 
latinovernacula (304 — 430). 3. Lexicon januale Latino-germanicum (456 — 458 
jen zprava o tom a postfatio ze dne 16. zafi 1650). Pfedmluvy k tumu v cesk. 
pfekl. Jos. Smahy v Sebr. spis. vychov. II, 99 si. Die zpravy Komcnskeho v>'- 



'"* V -Cestfi k sv6tlu« (XIX, o) Komensky df: Pro rozSffeni obecn6 osvicenosti ki^e- 
sfansk6 mezi v§emi ndrody potfebi jest pfemySleti, jak by kazd^ nau^il se jazyku, v nSmz 
pQsobiti md, nebo jak by jednomu jazyku nautili se vSickni. »Utrumcumque horum placebit, 
compendia quacdam non deerunt. Dei ope.< 



276 

tistSn slovnik v Lesn6 in folia octo plicata sic, ut plus, quam Alphabeta tria cum 
dimidio contineat; prolixum ergo foret hie poni. OpSt vytisten ve Frankfurt^ 
(u M. Gotze) 1656. Dne 18. ledna 1650 slovnik byl vytisten az po E, jak 
Komensky listem oznamoval; zapomnSl se tedy, napsav r. 1661, ze vyslo 
Lexicon jan. v Lesnt^ 1(^48. VydAni Lesensk^ vyslo vlastnim ndkladem Ko- 
menskeho. Take o dile tfetim tohoto uceni latinsk6ho, nazvan^m Atrium 
latinitatis^ pracoval drive, nez byl povoldn do Uher (Opp. did. II, 458). 

68. L. 1648. Indepe?idcntia aeternaruin confusionum origo spectamini vene 
rabilis nationalis synodi in nomine Christi Londini in Anglia congregatae subjecta 
anno 1648. In exemplum autem noxae a spretis fraternis consiliis foras data 
anno 1650. Sepsdno za pi^icinou svdrflv anglick^^ch s t]^mz limyslem jako pfe- 
desle spisy irenicke. Vyd. II. s ncipisem ponekud zm^n^n^m v Amsterod. 1661. 
Cesk^r pfekl. od J. §mahy v Cesk^ Sk. 1890. 

69. L. 1649. O vymitdni nhneho i jak^hokoli jMho ddbelstvi. Kdzanf 
ucinSn^ shromdzd^nf desk^mu v LesnS Polsk^m, v nedSli Oculi 1. 1649. 

70. L. 1649. Johannis Lasitii, nobilis Poloni, Historiae de origine et 
rebus gestis Frairnm Bohemorum liber octavus, qui est de moribus et institutis 
eorum, ob praesentem rei-um statum seorsim editus (cujus rei rationem prae- 
fatio sequens explicabit). Adduntur tamen reliquorum VII librorum argumenta 
et particularia quaedam excerpta, atque in gratiam Fratrum Polonorum de 
prima Ecclesiarum Fratrum in Polonia origine succincta narratio. V Lesn6 1649. 
1. Pfedmluva ze dne 21. srpna 1649. 2. Kn. VIII. kap. I— XXXIII. 3. Appendix 
continens praecedentium VII librorum Lasitii generalia argumenta, particulariaque 
nonnulla excerpta. 4. Conclusio. 5. De prima Ecclesiarum Unitatis Fratrum in 
Polonia origine succincta narratio (auth. Martino Grat.). 2. vyddnf latinsk^ 
(v Amsterod. u Ravensteina 1660) s titulem: Johannis L., n. P., de ecclesia- 
stica disciplina moribusque et institutis Fratrum Bohemorum memorabilia 
continens, cum admonitionibus ad reliquias istius ecclesiae et alios, J. A. Co- 
menii. Po pfedml. tu podana VIII. kn. Lasickeho, pak Testimonia quaedam 
de ordine ac disciplina: tum in genere, tum quomodo in Unitate Fratrum 
Boh. in usu fuere. Pak Conclusio a Epistola Joh. Wickleffi ex Anglia ad Joh. 
Hus in Bohemiam scripta 1387. 

Cesky vyddno jakozto : K navrdcenl se na prvni optdt^nau Idsku Jednoty 
Bratrske rozpt^lcnym jejfm z Cech a z Moravy ostatkflm, jm^nem Bozfm 
utinM^ napomemiti, L. 1649. Obsahuje 1. Pfedmluvu, danou 23. mSs. njna 
1. 1649. 2. P. Jana Lasitsk^ho, slachtice polskeho, Historic o pflvodu a 6inech 
Bratfi Ceskych kn. osmou. 3. Pfidavek, zdrzujici v sob^ pfedchazejfcich sedmi 
Lasiciovych knih vefejne sumicky. 4. Napomenuti. 5. Modlitbu. Dalsi \'ydani 
ceskd v Lcsnc^ 1605 (?), v Amsterodame r. 1660, v Hali Magdeb. 1763 a 1765, 
V Praze 18G9. Napomenuti k navrdceni se atd., vyd. zvlastS r. 1748.®'* N^m. 
tato cdst ve Frankfurt^ a Lipsku 1743. 



'** Lasicki vraceje se r. 1581 ze Strasburka odbofiil s cesty k Bratffm do BoleslavS 
a do Prahy, quorum eo tempore senior erat Joh. Calephus, gravis et severus, ut sunt 
omnes. Certe diligenter lustrando singulas atque de omnibus percontando videbar mihi in 
ecclesia Ephesina vcl Thessalonicensi seu quavis alia apostolica fuisse, oculis ea intuens 



277 

71. L. 1649. Manuductio in viam pads ecdesiasticae, Jmenuje tento 
spis R. Ungar v pfidavcfch k Balbfnovu spisii Bohemia docta. Snad (die J. Miil- 
lera) pfedmluva a dokonieni spisu J. Lasick^ho zvldstS \ydand 

72. L. 1649. Kdzani pohhbni nad Pavlem Fabriciem. 1649. (Estreicher 
Bibliogr. Polska. Krak6w 1882.) 

73. L. 1650. Kiaft umirajici matky Jednoty Bratrsk^, kter^mz (v nd- 
rodu svdm a obzvldstnosti sv^ dokondvajicf) svfifene sob^ n^kdy od Pdna Boha 
poklady mezi syny a dcery a dSdice sv6 rozdSIuje. J. A. K. P(osledni) B(iskup) 
J(ednoty) B(ratrsk^). Vyd. v LesnS 1650, v Berlin^ 1757, v Praze 1848, 1865. 
1879. NSmecky v ReklamovS Bibl. a v Gnadov6 1865. 

74. L. 1651. Umini kasatelsk^ Vyd. od Jos. L. Zieglera v Praze 1823 
a 1872. Rukopis neni nyni zndm. 

75. L. 1661. Schola pansophica, h. e. universalis sapientiae officina, ab 
annis aliquot ubiubigentium erigi optata, nunc auspiciis ill. Domini Sigismundi 
Racoci de Felseovadas etc. Saros-Pataki Hungarorum feliciter erigenda. Anno 
redditae mundo salutis 1651. 0pp. did. Ill, 6—60. Cesky pfekl. Fr. J. Zoubka 
V Praze 1875. 

76. L. 1651. De repertis Pansophici studii obicibus^ deque tollendis illis 
deliberationes variae. 0pp. did. Ill, 61 — 68. 

77. L. 1651. Primitiae labonim scholasticornm in illustri Patakino gym- 
nasio in majus et melius transformari coepto. Vc^novani dino 28. ledna 1651. 
Obsahuje 2 feci: 1. De ctdtura ingeniorum. ]&.ec ve vetsf posluchdrnS skoly 
Potock^ dne 24. listop. 1650. 0pp. did. Ill, 72—104. Tt^z v Pesti 1791. Pfe- 
klad cesky od Fr. J. Zoubka v Bes. Ucit. 1874. 2. De primario ingenia co- 
lendi instrumento solerter versando libris, 6.ec ze dne 28. listop. 1650. 0pp. 
did. Ill, 105—114. Cesk^ pfeklad Zoubkflv v Bes. Ucit. 1873. 

78. L. 1651. De nperia ad authores latinos prompte legendos et clare 
intelligendos facili^ brevi amoenaque via, Schola latina^ tribus classibiis divisa. 
Pfedml. Zikm. Rakoczi d^na (E Museo) 8. linora 165 1 . Vyd. v Bl. Potoku roku 
1651, podruh^ v Amsterod. 1657, t^z v Opp. did. Ill, 114—133. Pfeklad ce- 
sky Fr. J. Zoubka v §kole a Ziv. 1874, 2. vyd. 1875. 

79. L. 1651. Eruditionis scholasticae pars I. Vestibulum, rerum et lingua- 
rum fundamenta exhibens. Latinsko-uh. 1652. Latinsko-nSmecky v Tubinkdch. 
Nov^ spracovdni Vestibula die z^sad ve Skole pansoficke vysloven^ch. Opp. 
did. Ill, 134—213: Pfedmluva (pfeklad jejf 6esk>^ od Jos. Smahy v II. dile 
J. A. K. Sebr. spis. vychov. str. 107. sL). 1. Vestibulum linguarum (141 — 162). 
2. Rudimenta Grammaticae (162 — 176). 3. Repertorium vestibulare sive Lexici 
latini rudimentum (176 — 206). Dodavkem: De instituendis e linguae latinae 
Vestibulo exercitiis ad praeceptorem commonefatio (206 — 214). Latino-belgice 



et omnibus hauriens meis, quae legimus in scriptis apostolicis, apostolis Ignatii martyris, 
s. Martialis, Justini apologiis, apologetico Tertuliano. (Las. 1. VII, Regenvolsc. 68.) DokonCil 
spis svttj zdhy a poslal jej JednotS bratrsk6 asi r. 1585, opraven^ pak Karlu st. z Zerotina 
r. 1599, ale cel^ spis nikdy nebyl vydin, toliko ve v;^tahu, celA vyddna pouze kniha VIII. 
ki po Ferdinanda I. obsahuje n6kter6 zprdvy daie2it6, odtud jest velmi kouskovity, nejsa 
ani formou ani obsahem dostateCny. 



278 

cum figuris aeneis v Amsterod. u J. Seidelia 165.S. Hollandsky, latinsky, ne- 
mecky u J. Ravensteina 1673. 

80 L 1651. Eruditionis scholasticae pars II. Janua, rcrum et linguarum 
structuram exhibens. Latinsko-uhersky v Potoce 1()52. Pouze latinsky s obrazy 
V Schaffhiisich 1656. Latinsko-nSm. v Tubinkach. Latino-belgice v Amsterod. 
po r. 1661. Opp, did. Ill, 214—592. Obsah: 1. Lexicon januale (219— 
424). 2. Grammatica janualis (425 — 472). 3. Janualis contextus (473—592). 

V 

Nove to spracovdnf Brdny podle zasad Skoly pansoficke. Pfedmluvu P. Ka- 
possimu pfeloz. J. Smaha, v Sebr. sp. vychov. II, str. 131 si. Tamt^z i pfed- 
mluva na mluvnici a slovnik. 

81. L. 1661. Eruditionis scholasticae pars III. Atriuniy rerum et lingua- 
rum ornamenta exhibens. V Potoce KJf)!. V Norimberce u Endterfiv r. 1655. 
Opp. did. Ill, 451—718 (str. 451—592 jsou tu dvakrdte). Obsah: 1. Ars or- 
natoria sive Grammatica elegans (454 — 640). 2. Textus atrialis (540 — 718). 
Odsud Mravovedu pfelozil Jos. Smaha, v Paed. Rozhl. 1891 >. 3. Lexicon atriale 
mel byti tfetim pfedm^tem Sin^, cujus ductu Latina latinissime, vereque Latina 
varie latine efferre docebis. Slovnfk ten spisovdn byl do r. 1654 v Potoku, avsak 
vyddn teprve v Amsterodam^, a to r. 1657 jakozto: 

82. Lexicon atriale Latino-Latinum, simplices et nativas rerum nomen- 
clationes, e Janua linguae latinae jam notas, in elegantes varie commutare 
docens. V Amsterod. u J. Jansonia 1657. Venov. Imperialis liberae civitatis 
Eslingae proceribus. OpSt vyd. v Amsterod. 1686. 

83. L. 1652. Laborum scholasticortim in ill. Patakino gymnasio conti- 
nuatio, V Potoku 1652. Opp. did. Ill, 737—757. VSnov. jest tato cdst Ondfeji 
Klobusick^mu, principissae Transsylvanae a consiliis intimis, omnium dynastia- 
rum ejus per Hungariam praefecto. Dano 1. cervna 1652. Obsah: Reci 1. Me- 
thodi verae encomia. Ex fabula de labyrintho Daedaleo filoque Ariadnes. Mfel ji 
Komcnsky pfi otevreni prvni trfdy, Vestibulky, dne 13. unora 1651. Pfeklad 
cesky Fr. J. Zoubka v Skole a Ziv. 1873. 2. De utilitate accuratae rerum nomcn- 
claturae oratiuncula. Komensky mSl ji pfi otcvi^enf druhe tfidy, Janualky, 
14. bfezna 1651. Preklad ccsk^ Fr, J. Zoubka v Bes. Ucit. 1872. 3. De cle- 
ganti clegantianim studio oratiuncula. Pfi otevfenf tfidy tfetf, Atrialky cili Rhe- 
toriky, dnc 10. ledna 1652. 

84. L. 1652. Fortius redivivus seu de pellenda scholis ignavia ad omnes 
omnium scholarum cives ; ante alios vero ad solertissimos ill. Patakinae scholae 
Curatores. Vyd. v Bl. Potoce 1652. Opp. did. Ill, 759—775. O pficin^ toho 
Komensky di, ze byla torpor ingeniorum a proto ze vydal spisek Joachimi 
Fortii Ringelbergii De ratione studii, pak Erasma Rotterodamskeho spisek tchoz 
ndzvu a posleze i sdm spisek podobneho rdzu napsal. Cesky pfeklad Fr. J. 
Zoubka V Skole a Zivotfi r. 1872 (2. vyd. v Drobn. spisech 1876). 

85. L. 1653. Praecepta morum in usum juventutis coUecta. Opp. did. Ill, 
776—783. V Bl. Potoce 1658. (Zesky pfeklad Fr. J. Zoubka v Slov. Paeda- 
gogu 1874 (2. vyd. v Drobn. spis, Kom. 1876). 

86. L. 1653. Leges scholae bene ordinatae. Leges hae, jak di Komen- 
sk)?^, Patakini fuerunt conscriptac, neque tamen publico reccptac. Opp. did. Ill, 



279 

784 — 803. Cesk]^ pfeklad Fr. J. Zoubka v Kom. Drobn. spis. 1876. Mensf 
tyto spisky pod spolecn^m ndzvem ^De studii pansophici tmpedimentis* vy- 
tist^ny byly (krom^ zdkonfl) v Potoce a v X&axz pofAdku pak prijaty jsou do 
sebranych spisfi vychov. 

87. L. 1653. Animae sanctae aeterna regna cum triumpho ingredientis 
beatum satclliimm^ operum bonorum exercitus, ad nobilissimum D. Lauren- 
tium de Geer, Amsterodamensem, Chari Genitoris sui, magnifici et strenui viri 
D. D. Ludovici de Geer senioris, haereditarii in Finspong, obitum, et ad beatos 
abitum, una cum praenobili Fratrum, Sororum, Affinium et Agnatorum turba 
pie lugentem. V Bl. Potoce 1653. 0pp. did. Ill, 1051—1062. 

88. L. 1654. Orbis sensualmm pictus. Hoc est omnium Fundamentalium 
in mundo rerum et vita actionum Pictura et Nomenclatura (v Opp. did. Ill, 
830:actionum nomenclatura ad ocularem demonstrationem deducta). Vyd. 1. 
latinsko-n^meckd (Die sichtbare Welt, Das ist, AUer vornehmsten Welt- Dinge 
u. Lebens-Verrichtungen Vorbildung und Benahmung) v Norimberku u Mich. 
Endtera r. 1658. 2. vyd. tamtez r. 1659, pfeklad cesk^ pfedml. od Jos. Smahy 

V Sebr. spis. vychov. II. 3. vyd. 1661. Vyd. anglick^ Charlesa Hovle z r. 1658. 
1. vyd. fieske (lat.-nSm.-uh.-iesk6) obstaral Jonds Bubenka, evang. kn(5z v Och- 
tine, a to V Levoci 1685, s^m k n6mu udSlav dfevofezy. (Tit. : 6W/ viditelny 
namalovan^, t. j. vsech nejhlavn^jsich na sv6t6 v^ci a v zivotS cinfi figury a 
jmenovdnf, s pficin^nym rejstrem titulfiv), 2. vyd. v Levoci 1728, 3. vyd. 
(k uzfv^nf men§f stud, mlade^e v c. k. zemfch) ve Vidni 1779, v PreSpurce 
1798, 1806, 1842, v Hradci Kr^l. 1833, 1846, v Praze 1854 a 1855, 1870, 
1873, 1877, V Hradci Krai. 1883. Madarsky poprv^ 1669, francouzsky 1708, 
polsky 1718 atd. Rusky, lat., nSmecky a rusky, franc, nemecky v Petro- 
hrad6 1788.«"« 

89. L. 1654. Si'hola Indus, s. Encyclopaedia viva, h. e. Januae linguarum 
praxis scenica. Res omnes Nomenclatura vestitas et vestiendas sensibus ad vivum 
repraesentandi artificium exhibens amoenum. Vyd. v Potoce 1655. VSnov. 
kuratorium skoly Potocke ddno »ex Museo meo 24. Aprilis anno 1654«. Od- 
chdzeje z Uher zflstavil toto dflo pfi skole Potock^, kde ndsledujfciho r. 1655 
jussu Celsissimae Principis bylo vytistSno. Op^t vytist. v Amsterod. 1656 a 1657. 
Opp. did. Ill, 831—1040, vSnovdno hoUandsk^m pfatelfim a pfiznivcfim pff- 
pisem ze dne 1. ledna 1657. Pi^eklad nemecky Redingrfiv r. 1659, Bottiche- 

V V V 

rfiv 1889. Cesky pfeklad dilu IV. (Skola obecna) od Jos. Smahy v Paedag. 
Rozhl. 1889 (cdstednfe i v Sebr. spis. vychov. dil II.). Uplny pfeklad vych^f 

V Sebr. spis. vychov. dile IV. (1892).^*' 

^** Tak6 Basedow vydal 1. 1773 Orbis pictus, »Elementarwerk mit Kupfem«, jakozto 
»verjiingten«, die Gotha (Aus meinem Leben, EI, kn. 14), »verschlechterten€ Orbis pictus. 
HofTmeister 208. 

"' Pro V. tfidu pansofickou Komensk;^ zmiAuje se je§t6 o pamStihodnem jin^m di- 
vadle (Opp. ID, 44, X), kter6 bucf slolil nebo slof iti zam^Slel : »PuIcherrimum vero specta- 
culum dare potent Artis triunius, Grammaticae, Logicae, Metaphysicae inter se aemulatio 
et de praerogativa contentio, tandemque arnica de omnibus sapienter in Sapientiae regno 
administrandis conventio et osculum. Quod drama (quinquaginta constans personis) muitam 



280 

90. L. 1654. Laborutn scholasiicorum Patakini obitorum coronis^ Sermone 
valedictorio ad Scholam Pataikinam ejusque solertes D. D. Scholarchas et 
Visitatores, generosorumque et reverendorum magnam panegyrin, habito im- 
posita anno 1654 jun. 2. Vyd. v Potoku r. 1654 0pp. did. Ill, 1041—1050. 

91. L. 1654. Gentis felicitas^ speculo exhibita iis, qui num felices sint et 
quombdo fieri possint, cognoscere velint. Vfen. Jifimu Rdk6czi, knfzeti Sedmi- 
hradskemu. Vytist. 1659. Cesky preklad Fr. J. Zoubkflv c^stecnS poddn v cldnku 
»Komensk6ho mysl^nky ndrodohospoddfsk^ o §t5sti ndrodu«. §k. a Ziv. 1884 
(tdz o sobS vyd.). 

92. L. 1655. Panegyricus Carolo Gustavo, magno Suecorum Gothorum 
Vandalorumque regi, incruento Sarmatiae Victori, et quaqua venit liberatori, 
pio, felici, augusto, Heroi afflictis in solatia, regibus in exemplum nato. Tisteno 
porftznu nSkolikkrdte r. 1655, 1656 a 1657. Take v LeydS 1657 s pfedmluvou 
Hartlibovou. 

93. L. 1655 — 1656. Evigila Polonia. Spis nezndmy, o n6mz Koraensk]^ 
se zminuje v listS Figulovi r. 1656. 

94. L. 1655. UtoHit^ V souzeni i nebezpe^enstvi nejjistH^ aneb Boj 
s Bohem modlitbami, naposledy pak odddnf a podddni se Bohu na vselikou 
vflli jeho k zivotu i k smrti. Kdzanf na Zalm XXXI, 1 — 6 v LeSne dne 24. zdff 
1655. Ke konci pfidana: Modlitba kajfcf, v das hrozn^^ch vdlecnych vichfic 

V VeUkem Foists k uzfvdnf (6. fijna 1655). Vyd. v Lesn6 1655, v HaU Magd. 
a Berlfn6 1765. 

95. L. 1655. N^kteri ukdzky preklada z Ovidia a Vergilia (aliquot versus, 
specimini futuros iis, qui imitari vellent). Otist. v C. C. M. 1842, str. 454. 

96. L. 1656. Enoch, to jest, o stdlem lidf Bohu oddanych s Bohem 
chozeni, a kterak lidi takove Pan Bfih k sobfi bere. Vysv^tlend kdzanim 
I^ta 1656 V nedSli I. po Mudrcfch uCinSn^m. Tlaceno 1. P. 1656. 

97. L. 1656. MatuzaUm, to jest: o dam dlouhovSkosti. VysvStlen^ pfi 
pohf bu ctihodn^ho muze, kn^ze Vdcslava Lochara, cirkve cesk^ v Lesn^ Pol- 
skem sprdvce pfedniho a conseniora. TIaCeno 1. P. 1656 25. ledna. 

98. L. 1656. Navrzeni o pravdivhn vltech vHiclch s Kristem sjedno- 
ceni a spolebiosti, kterak se dSje skutkem a verou a posvdtn^. Ku poboz- 
n^mu pfemyslovani tern, kteffz se k hodn^mu ve6efe PdnS uzivdni stroji, po- 
dan^ od K. J. A. K. L6ta 1656. (Tyto poslednf tfi spisky nalezl J. Kvacsala 

V knihovnS evang. lycea v PreSpurce.) 

99. L. 1656. Clypeus contra Antichristum, O nhva zminka v listS Figulovi 
dne 22. kv^tna 1656. 

100. L. 1656. Materiarum Payisophicanim Sylva^ definitionum sciL om- 
nium rerum et axiomatum (supra 20 annos magna diligentia congestatus) 
thesaurus. (Opp. did. IV, 6). Shofel v LesnS. 

101. L. 1656. Sapientia bis et ter oculata, aliudin alio acute videns, aliud- 
que per aliud potenter demonstrans, hoc est de Syncriticae method! ad res 

habet amoenitatem, artibusque sermonis, cogitationum, operum, rectius a fundamento per- 
cipiendis multum infert lucis. 



,\ 



281 

latentes evestigundum, obscuras illustrandum, dubias demonstrandum, confu- 
sasque ordinandum potentissimo usu. O method^ synkritick^ die my§l6nek 

V zniien^m torn spise obsazen^^ch Komensk^ riiluvf ve VSjecce moudr. § 32 — 36. 
(Opp. did. IV, 46—47.) 

102. L. 1656. Lesnae Excidium Anno MDCLVI in Aprili factum, fide 
historica narratum. Vyd. v Amsterod. 1656. 

103. L. 1656. Kdzani^ kterd Komensk]^ jako knSz po 40 let mfval, shofela 

V LesnS r. 1656. 

104. L. 1657. Opera didactica omnia, ab anno 1627 — 1657 continuata.^^® 
Na 2. lists : Op. Did. Omnia, variis hucusque occasionibus scripta, diversisque 
locis edita: nunc autem non tantum in unum, ut simul sint, collecta, sed et 
ultimo conatu in Systema unum mechanice constructum redacta. V Amsterod. 
n^kl. Vavfince z Geeru, tisk. Krist. Konrada a Gabr. a Roy. 

V dfle I. (str. 482) obsazeny jsou spisy z r. 1627—1642: 1. O prvnich 
pfiSindch spisovatelovych studii didakticky-ch. 2. Didaktika Velikd. 3. Skola 
matefskd. 4 Ndkres skoly prostondrodnf. 5. Brdna jazyka latinskSho. 6. Pfed- 
branf. 7. Obraz chrdmu latiny. 8. O studiu latiny. 9. Pfedchfldce pansofie. 
10. Usudky o nSm. 11. Snah pansofick^ch vylozenf. 

V dile II. (str. 462). Spisy od r. 1642— 1650: 1. Ndkres pansofie. 2. Nej- 
nov6j§f spflsob uiiti jazykflm. 3. Pfedbrani vSci a jazykfi. 4. Brdna novci. 
5. Slovnik k Brdn6 latinsko-nSmecky. 6. Mluvnice. 7. O sfni vecf a jazykfi. 
8. Usudky nSkter^ o spisech tu polozen^ch. 

V dile III. (str. 1—591, 451—1064). Spisy z r. 1650—1654: 1. O povo- 
Idnf do Uher. 2. §kola pansofickd sedmitffdni. 3. O pfekdzkdch pansofie. 
4. O duSevnfm vzdfeldnf. 5. O knihdch. 6. O skole trojtffdnf latinskS. 7. Pfed- 
branf. 8. Brdna. 9. Sfii v6ci a jazykfi. 10. O lenosti ze skol vypuzenf. 11. Pra- 
vidla mravfi. 12. Pravidla skolnf. 13. SvSt v obrazech. 14. Skola hrou. 15. Pracf 
skolnfch V Bl. Potoku dovrsenf. 16. Prfivod duse dobfi skutkovd 

V dfle IV. (str. 110). Spisy novS, v AmsterodamS slozenS r. 1656—1657: 
a) Vestibuli latinae linguae auctarium, voces latinas primitivas construi 

coeptas et in sententiolas breves redactas exhibens. In praeludium Sylvam 
Latinam ingressuris datum. Pfedml. Janu Rulfliovi napsdna dne 1. ledna 1657. 
Dflko sestaveno za osm dni. Opp. did. IV, 9 — 26. T6z o sobS v Amsterod. 
1657. Osloveni J. Rulfkovi a 14 ukazek pfelozil Jos. Smaha (v Sebr. spis. 
vychov. II.). 

B) Pro latinitate Januae Linguarum suae, illiusque praxeos Comicae 
Apologia. Opp. did. IV. 27—41. T6z o sobS v Amst. 1657 a 1658. (Opp. 
IV, 6, § 11.) 



'••V dele tSchto spisfl poloien jest obraz (tak6 v tomto iivotopise v menSfm otisku 
\hxy\h podan^) Komensk6ho, za stolem sediciho, an levou rukou ukazuje k zem^kouli, 
pravou pak do knihy pfSe. Dole v rohu poznamendn rok a den narozenL Nad Komensk^^m 
spatfuji se men§i obrdzky: hvSzdy nebeskd a plnost zemi, hodiny slunein6, orba, zahrad- 
nictvi, tiskdrna, femesla a umSni^ uprostfed pak Skola. Komensk^ v^znam obrazu toho 
vyklddd v § 7. iwh tiskAmy (Opp. did. IV, 36). Na prvnim listfe kazd6ho svazku jest kol 
obrazu, pfedstavujiciho v^jevy pfirodnf, heslo: Omnia sponte fiuant, absit violentia rebus. 



282 

c) Ventilabrutn sapieniiae, sive sapienter sua retractandi ars. Cum ad- 
juncta Authoris omnium Didacticarum suamm cogitationum retractatione brevi. 
IV, 41 — 53. Cesk}^ pfeklad od vydavatele tohoto zivotop. v Poslu z Budce 1892. 

d) E scholasticis Lab^n'inthis Exitus in planum. Sive Machina Didactica, 
mechanice constructa: ad non haerendum amplius (in docendi et discendi 
muniis), sed progrediendum. IV, 64 — 75. Pfeklad Fr. J. Zoubka v Skole a 
Ziv. 1872. 

e) Latium redivivum, h. e. de forma erigendi Latinissimi Collegii, ceu 
novae Romanae Civitatulae: Ubi latina lingua usu et consuetudine ut olim, 
melius tamen quam olim, addiscatur. IV, 75 — 84. Cesk^ preklad Jos. Smahy 
V Sebr. spisech vychov. II. 

f) Typographemn vivum, h. e. Ars compendiose, et tamen copiose ac ele- 
ganter Sapientiam non chartis, sed ingeniis imprimendi. IV, 85 — 95. Cesk^ 
pfeklad Fr. J. Zoubka v Skole a Ziv. 1872. 

g) Paradisus jiwentutz Christianae reducendtis^ sive optimus scholarum 
status, ad primae Paradisiacae Scholae ideam delineatus. IV, 94 — 105. Cesk^ 
pfeklad Fr. J. Zoubka v Skole a Ziv. 1872. 

h) Traditio lampadis, h. e. Studiorum sapientiae, Christianaeque juven- 
tutis et scholarum Deo et hominibus devota commendatio: et sic Didactico 
studio imposita coronis. IV, 105 — 110. Cesk^ pfeklad Fr. J. Zoubka v Bes. 
Uait. 1875 a o sobS r. 1876 jako »ZavSt didaktickdt. 

Rozpravy dflu IV., obsahujici trest spisfl didaktickych, Komensky pf^l 
si miti tez vydAny ve zvlistni knizce, aby snadngji mohly se rozsifiti. Nestalo se 

Poddvaje dne 7. lihora 1658 prefektftm namofnictvi hollandsk^ho exem- 
plar sebranych sv^ch spisfi didaktickych, takto jich obsahu se dot^kd: Nihil 
igitur absurdi admittam ego, si annorum aliquot De juventute Christiana Uteris, 
artibus, prudentia pietateque felicius imbuenda commentationes meas hie apud 
Vos luci datas florentissimaeque Amsterodamensium urbi consecratas Vobis 
quoque, qui armatam repraesentatis Minervam, honoris causa reverenter offe- 
ram. **^ 

105. L. 1654 — 1657. Lux iyi tenebris^ hoc est prophetiae donum, quo 
Dcus ecclesiam evangelicam (in regno Bohemiae et incorporatis provinciis) sub 
tempus horrendae ejus pro Evangelio persequutionibus, extremaeque dissipatio- 
nis omare ac paterne solari dignatus est. Submissis de statu ecclesiae in terris, 
praesenti et mox futuro per Christophorum Cottenim Silesium, Christinam 



'*• Pfed tfmto spisem Komenskj? vydal snad jin^ spis Novissimae linguarum Methodi 
synopsis die 0pp. did. IV, 6, 12. Kdyz Komensky vydal obranu latiny sv6 Brdny jazykA, 
vzbudilo to pozomost obecnou; »unde factum, ut nonnulli excitatiores facti acrius in me- 
thod! nostrae fundamenta inquirere animum inducerent, amicisque proditura esse omnia 
didactica nostra volumine pleno, dictitantibus : Prolixa non solere viris publice occupatis 
legi, responderent. Requisita itaque a nobis Moliminum nostrorum summa aliqua epitome 
fuit. Quod scribendi novissimae LL. Methodi synopsin occasionem dedit ad cito amabiles 
ejus fines et exquisita ad fines media facilemque et jucundam praxin variosque et solidos 
ad alia quoque usus pervidendum. Quod scriptum publicatum quidem est, hie tamen id 
recudi non visum, quia epitome tantum fuit superiorum (Methody v IL dile 0pp. did.) et 
meliores mox supervenenint cogitationes, quas potius attendi volo. 



283 

Poniatoviam Boheniain, et Nicolaum Drabicium Moravum, revelationibus vere 
divinis ab anno 1616 usque ad annum 1656 continuatis. Quae nunc a Verna- 
culo in Latinum fideliter translatae, in Dei gloriam, afflictorum solatia, aliorum- 
que salutarem informationem, ipsius Oraculi jussu in lucem dantur. Anno in- 
choandae liberationis 1657. Obsah: 1. Praefatio ad ecclesias Orbis. 2. Ad versus 
scrupulos praemonitio. 3. Revelationes Christophoro Cottero . . factae. 4. Re- 
velationes Christinae Poniatoviae factae. Tu pak pfidin traktcit: Dc vet-is et 
falsis Prophetis, sepsani^ r. 1629. 5. Revelationes Nicolao Drabicio factae. 

2. V^tah z t^to knihy a n^kterd dalsi videnf vyddna opSt s napisem: 
Rcvelationum divinarum in usum Seculi nostri quibusdam nuper factorum 
Epitome. Ad cito, quid sibi terribilis Mundi commotio velit pervidendum, inde- 
que serio metum Dei concipiendum ; et per poenitentiam veram ultimum 
interitum praeveniendum. Vyd r. 1663 a obsahuje: 1. Vytahy z vyddni starsiho 
(Lux in tenebris). 2. Hactenus excerpta de iis, quae Anno 1657 edita fuere, 
sequuntur ex post oblatis nonnulla. 3. ZdvSrka k ctenafi. 

3. Druh^ rozsirene \'ydani prvotn^ho pi^ekladu vyslo s nazvem Lux c te- 
nebris^ novis radiis aucta, hoc est : solemnissimae divinae revelationes, in usum 
seculi nostri factae. Quibus I. De populi Christiani extrema corruptione, lamen- 
tabiles querelae instituuntur. II. Impaenitentibusque terribiles Dei plagae de- 
nuntiantur. III. Et quomodo tandem Deus (deleta Pseudo-Christianorum, Judaeo- 
rum, Turcorum, Paganorum et omnium sub Caelo Gentium Babylone) novam 
vere Catholicam. donorum Dei luce plene coruscantem Ecclesiam constituet; 
et quis jam status ejus futurus sit ad finem usque seculi, explicatur. Per im- 
missas visiones et angelica divinaque alloquia facta I. Christophoro Cottero 
Silesio, ab anno 1616 ad 1624 II. Christinae Poniatoviae Bohemae, annis 
1627, 1628, 1629. III. Nicolao Drabicio Moravo, ab anno 1638 ad 1664. Cum 
privilegio Regis Regiim, et sub favore omnium Regum Terrae, recudendi haec 
ubiubi gentium, donee omnia reddantur nota omnibus sub Coelo populis et 
linguis. 1665. Obsah: 1. Pi^edmluvy a vcnovdnf. 2. Apologia pro nova hac 
libri editione. 3. Revelationes Kottero factae 1664. 4. Revelationes Chr. Poniatoviae 
factae 1664 a De veris et falsis prophetis z r. 1629. 5. Revelationes N. Drabicio 
factae ad 1664. 6. Drabicianarum visionum continuatio ad 1666. 7. Seznam. 

N^meck^ vyddnf proroctvi Kotterovy-ch jmenuje se z r. 1632 a v Amstero- 
damS r. 1664. V tomto vyddni tak^ jmenuje se tfindcte prorokfi, kten tehda 
vystoupili. Muzove: 1. Krist. Kotter; 2. Mart. Drascher, sedlak z Hlohova na 
Svfdnicku; 3. Jan Kregel, tovarys krejcovsky z Horni Falce; 4. Vavf. Pscherer, 
kostelnik blize Norimberka; 5. David von Oppen, ^lechtic z Marek; 6. Jan 
Warner, sedldk z MfsnS; 7. Jiff Reichard, ucitcl v Seehausen, ktery mSl pfes 
1400 zjevenf; 8. Jan Engelberth, soukennik z Biunsviku. Zeny: 9. Kristina 
Ponatovskd ; 10. Benigna Konigova, panna v dvof anstvS Pomofansk(5m ; 11. Zu- 
zana Riigerova, kterd pro ndbozenstvi vypuzena byvsi z Hornich Rakous 
s rodici v Norimberce pi'eb^vala; 12. Marketa Heydenwetterova, sedmileta 
dcerka feznfka Kotvickeho; 13. pani Anna von Medem pfedpo\idala obraceni 
Zidfl, Turkft a pohanft. 

VidSnf Krist Pofiatovsk^ vyddna jest^ r. 1711. 



284 

106. L. 1658. Janua sive Introductoriiim in Biblia Sacra. Hoc est, 
librorum hominibus divinitus in credendorum, faciendorum, sperandorumque 
regulam traditorum Epitome. V Norimberce u Mich. Endtera 1658. Obsah 
star^ho zdkona a starozdk. apokryf pro mlddez. 

107. L. 1658. Novi Testament i Epitome, typorum diversitate, res, verba, 
phrases atque sententias exhibens. Cum indice in capitum contenta, V Norimb. 
u M. Endtera 1658. 

108. L. 1658. Manuainik, ancb Jddro cel^ bibli svat^, summou v§ecko, 
CO Bfih lidem I. k vSfenf vyjevil, II. k cinSn{ porucil, III. k ocekdvdnf zaslibil, 
plnS a jasne obsahujfci. Misto nov6 svice sedfcfm jest6 v temnostech zpustfinf 

V 

sv^ho cfrkve ceske ostatkfim podan6. L6ta 1658. Pfedmluva k Cechflm 
z Polsk^ho Lesna rozptylenym ddna dne 28. dubna 1656. Pfed Manual nfkem 
vytist^na jest Daniele Levinsk^ho pfsen exulantfl i^eskych v LesnS. 

109. L. 1659. Kanciondl, t. j. kniha zalmft a pisni duchovnfch, k chvdle 
Bozi a spasitedln^mu vSHcich vzd^ldnf i ddvno prve i v nov6 ted jazykem 
cesk^m slozen^^ch a nyni spolu vydanj^ch. V Amsterod. u Krist. Kunrada, 

1. 1659. Pfedmluva ddna 28. bfezna 1659. *Ndbozn^m vSm^m Cechflm po- 
zdraveni v Pdnu.« 

1 10. L. 1659. Disquisitiones de caloris et frigoris natura, cujus cognitio 
vera in reseranda multa naturae arcana clavis erit In Prodromum novae 
editionis Physicae ad lumen divinum restituendae a J. A. Comenio antehac 
luci datae. V Amsterod. u Jansonia 1659. VSnov. D. Amoldo Senguerdis, 
philosopho eximio et in ill. Amst. Academica Schola Phil. Professor! primario. 
Podeps. 17. ledna 1659. 2. vyd. v JenS 1678. 

111. L. 1659. Vindicatio fdmae et conscientiae Johannis Comenii a calum- 
niis Nicolai Arnoldi, Poloni, SS. Theologiae Piofessoris Franequerani. Cum ex- 
hortatione ad meliora: et super editionem libri, Lux in tenebris, informatione. 
Lugduni Batavorum 1659. 

112. L. 1659. Cartesius cum sua naturali Philosophia a Mechanicis 
eversus. V Amsterod. u Petra Montana 1659. 

113. L. 1659. Historia reve/atianum Chvistophori Kotteri, Christinae Po- 
niatoviae, Nicolai Drabicii. Et quae circa illos varie acciderunt, usque ad 
earundem A. 1657 publicationem et post publicationem. In conspectu Dei et 
ecclesiae posita, fideli testificatione ejus, qui (Deo ita disponente) omnium istorum 
autoptes, collector, conservator editorque fuit Anno 1659. (Viz svrchu 6. 105.) 

114. L. 1660. Smutny Hlas zaplaseneho hnSvem Boifm pastyfe k roz- 
plasen^mu, hynoucimu stadu, ostatni jiz rady ddnim se vsechnSmi se zehnajfcf. 
Pldc Jer. 4. 18. Pfiblizilo se skondenf nase, doplnili se dnov^ nasi, pfislo skon- 
ieni nase. V Amsterod. 1. 1660. Na konci datum: Ke konci mSs. bi'ezna 1660. 

2. vyddnf v Berlfn^ 1757. 

115. L. 1660. De Bono £/«/Ai://j et ordinis disciplinaeque et oboedientiac. 
In Ecclesia recte constituta vel constituenda Ecclesiae Bohemicae ad Anglicanam 
Paraenesis, cum praemissa ordinis ac disciplinae in ecclesiis F. F. Boh. usita- 
tae descriptione. V Amsterod. u Ravensteina 1660. V pfedu v^nov. krali 
Karlu II. anglickdmu, podepsan^: Joh. A. Comenius, Reliquiarum Ecclesiae 



285 

F. F. Boh. Episcopus indignus, solus adhuc superstes. — Pak zvldstni titul 
>Mdu a jednoty* : Ratio Disciplinae ordinisque ecclesiastici in Unitate Fratrum 
Bohemorum ad antiquum exemplar recusa notisque illustrata. Cum praemissa 
de Ecclesiae Bohemicae ortu, progressu, mutationibusque historiola, et subjuncta 
ad ecclesias paraenesi. Amsterodami, typis Christoph. 'Cunradi, prostant vero 
in officina Joh. Ravensteinii. Pfedmluva cfrkvi anglicke md podpis: Pads Ordinis 
Salutisque Ecclesiae sitientissimus J. A. Comenius Moravus. Obsazeno tu: 

1. Ecclesiae Slavonicae ab ipsis Apostolis fundatae, Hieronymo, Cyrillo, 
Methodio propagatae, Bohema in gente potissimum radicatae, et in Unitate 
Fratrum Bohemorum fastigiatae brevis Historiola. 

2. Ratio disciplinae ordinisque ecclesiastici in Unitate Fratrum Bohemo- 
rum, otisk to i'ddu z r. 1632, navrzen^ho jiz od synody v Zeravicich r. 1616. 
Neni to tedy dilo Komensk^ho. 

3. Ad Rationem Ordinis et Disciplinae Fratrum Bohemorum Annotata 
quaedam. 

4. Paraenesis ad Ecclesias nominatim Anglicanam^ de optima ecclesiastici 
regiminis forma pie soUicitam. Pfelozeno t^hoi roku do angli&ny, op6t pfe- 
lo2eno a vyd. r. 1703. Vytah z toho v Portland^ 1809. Vyddni nov6 bez v6- 
novdni anglick^ho opSt poHdil Buddeus v Hali 1702. Nfemeck]^ pfeklad 
V Svabachu 1738. 

116. L. 1660. De Irenico Irenicorum. Hoc est: Conditionibus pacis a So- 
cini secta reliquo Christiano orbi oblatis, ad omnes Christianos facta admonitio 
a J. A. Comenio. V Amsterod. 1660. VSnov. Ecclesiis academiisque foederati 
Belgii. Prvnf spis proti Zwickerovi. 

117. L. 1661. (Oculus fidei) Theologia naturalis sive liber Creaturarum 
specialiter de Homine et natura ejus in quantum Homo est, et de his quae 
illi necessaria sunt ad cognoscendum Deum et Seipsum, omniaque quibus Deo, 
Proximo, Sibi obligatur ad Salutem. A Raymundo de Sabunde ante duo secula 
conscriptus, nunc autem latiniore stylo in compendium redactus et in subsi- 
dium incredulitati Atheorum, Epicureorum, Judaeorum, Turcarum, aliorumque 
infidelium, nominatim Socinianorum et aliorum Christianorum mysteria Fidei 
suae non attendentium a Joh. A. Comenio oblatus. V- Amsterod. u Petra 
Montana 1661. Pfedmluva Zwickerovi ddna 3. linora 1661. 

118. L. 1661. De Iterato Sociniano iterata ad Christianos admonitio^ sive 
Pseudo-Irenici, veri autem Christomastigis, Danielis Zwickeri, superbus de 
Christo aetemitas Throno dejecto Triumphus, virtu te Dei dissipatus et dissipan- 
dus. V Amsterod. 1. 1661. VSnovdno nSkter^m raddm Amsterodamskym. Druhy 
spis proti Zwickerovi. 

119. L. 1661. Socinismi Speculum uno intuitu quicquid ibi creditur, aut 
non creditur exhibens. Ex ipsorummet propria Confessione concinnatum a J. 
A. Comenio. V Amsterod. 1661. Kritika katechismu Rakovsk^ho. 

118. L. 1661. Kirchen-, Hans- und Hertzens-Mtisica oder der Heiligen 
Gottes auff Erden Erlustigungs-Kunst, in Singen und Gott loben bestehend : Alt 
und New. Jn drey Theil getheilet. Als I. Dess koniglichen Propheten Davidis und 
der alten Israelitischen Kirchen Psalmen. II. M. Johannes Hussi, und seiner 



286 

getrewen Nachfolger, der Br)hmischen Briider, Geistliche Gesange. III. D. Mar- 
tini Lutheri, und seiner trewen Gehiilffen, Geistreiche Lieder. Itzo fronimen 
Hertzen zu Dienst und Erbaiiung zusammen gedruckt, In Amsterdam, Bey 
Johann Paskowsky, und Johann Theophil Kopydlansky. R. 1661. V^nov. kfe- 
sfansky'm evang. obcfm a vsem Boha milujicim srdcim nSmeckeho ndroda; 
podeps. 12. cervence 1661. Jest to nove vyddnl n^meck^ho zpSvnfku bratr- 
skeho z r. 1639 (v Lesn6); op^ vyddn v Lesn^ 1694, v Berlin^ 1731 (od 
D. E. Jablonsk^ho). 

121. L. 1661- Kaiechismus pro mladez ceskou Jednoty Bratrskc Znovu 
tlaceny v Amsterod. 1661. 

N^mecky: Die Vraltc Christ I iche Catholischc Religion. In kurtze Frag 
und Antwort verfasset Vor alle Christen-Menschen, Alt und Jung, seliglich 
zu gebrauchen. V Amsterod. 1661. V pfedmluvc Komcnsk^ vzpomfna svych 
prvotnich ovecek ve Fulneku a okoli, pfeje jim milosti a pokoje Boziho. Op^t 
vyd. 1756 v Gdansku, v Jene 1768. 

122. L. 1661. Sapient iae primac praxis, Triertium catholicum appellata, 
hoc est Humanarum Cogitationum, Sermonum, Operum, Scientiam, Artem 
usum aperiens, Clavis Triuna amabili Grammaticae, Logicae pragmaticaeque 
cum Metaphysicae osculo obsignata. Zminka o spise v liste Petru Montanovi 
(92, VIII}, jinak nezndm. 

123. L. 1661. 10. prosince. Epistola ad Petrum Montanum^ catalogum 
scriptorum Comenianorum exhibens. Vyd. pfi Faber. fort. 1661 ; v Korre- 

V 

spondenci Komenskeho str. 233—245. Cdstecn^ pfeklad desk^ od F. Schulze 

V Cesk. Obzoru liter, r. 1868, str. 177 si. Cel^ pfeklad od Josefa Smahy 

V Ucitelsk. Novindch 1892 a od vydavatele tohoto spisu v Paed. Rozhl. 1892 
(c. 5. a 6.). 

124. L. 1662. Admonitio tertia I. Ad D. Zwickerum, ut impios suos ad- 
versus Christum et Christianam Fidem triumphos temperet. II. Ad Christianos, 
ut tandem evigilent. Occasione tertii Zwickeriani de suis triumphis j^ lausus ipsis 
Passionis Dominicae diebus 'cditi. V Amsterod. 1662. Tfeti a posledni spis 
Komenskeho proti Zwickerovi. Za titulem: Estne qui audiat, et judicet? 

125 L. 1662. Dionysii Catonis Disticha moralia^ Latino et Bohemico 
metro edita. Moudr^ho Katona mravnd poucovani. V Amsterod. 1662. — 

V pfedml. Komensky df: >Nezd41o se tedy od vcci, i cesky mu poruciti mlu- 
viti, ne tak rytmem jako metrem tak^. (O ceskych versich casomernych v listd 
k Montanovi (str. 80, XIII, Pat. 236 si.). Opet vyd. 1670, v Rosov^ Cecho- 
fecnosti 1672, v Praze 1705, v gramniat. P. Dolezala 1746, v Praze 1842, 

V Rozumov6 Std. bibl. dil I. (1853), v Drobn^jsich spisech Komenskeho od 
Fr. J. Zoubka 1876. 

126. L. 1662. Confess io cili Pocet z viry a uccni i ndbozenstvf Jednoty 
Bratfi ceskych. Cisafi Ferdinandovi, toho Jmena Prvnimu, od Panft a Rytifstva 
X.€l Jednoty 1. P. podany a potom casto na rozdilnych mistech v jazyku ce- 
skem, latinskem, nt^meck^ti, polskem na sv(^tlo vydany. V Amsterod. 1662. 



287 

127. L. 1667. Judicium de refutatione exenitationis paradoxac.\c?^\yise: 
Petrus Serarius, Responsio ad Exercitationem Paradoxam Anonymi cujusdam 
Cartesianae Sectae discipuli, qua Philosophiam pro infallibili S. Literas inter- 
pretandi norma orbi Christiano obtrudit. V AmsterodamS u Krist. Kon- 
rada 1667. 

128. L. 1667. Voluminis Prophetici Judicia ultimi seculi Mundo nun- 
tiantis et e tenebris in lucem prodeuntis, Ad Eminentissima Christiani Orbis 
capita soUemnis, jussu Dei demissio. Anno 1667, mense Majo. 

129. L. 1667. Angeliis pads ad Legatos pads Anglos Belgas Bredam. 
missus. Indeque ad omnes Christianos per Europam, et mox omnes populos 
per orbem totum mittendus, ut se sistant, belligerare desistant, pacisque Principi, 
Christo, pacem gentibus jam loquuturo, locum faciant. Anno 1667. Mense 
Majo. Bez mfsta tisku. 

130. L. 1668. Unum necessarium^ scire, quid sibi sit necessarium, in Vita 
et Morte, et post Mortem. Quod Nonnecessariis Mundi fatigatus, sed ad Unum 
Necessarium sese recipiens, senex J. A. Comenius Anno aetatis suae 77 Mundo 
expendendum ofifert, Terentius: Ad omnia aetate sapimus rectius. Amsterod. 
apud Christoph. Cunradum 1668. VSnovano : D. Ruperto, Com. Palatini Rheni ; 
podpis. Amsterod. e Musaeo meo Anno 1668 Martii 1. OpSt vyd. ve Frank- 
furte 1682, v Lipsku 1724. Nfimecky v Luneburce 1690, v Lipsku 1735 (S. B. 
Walther), v Berlfnfi 1845. Cesky X. kap. s ndzvem »Posledn{ J. A. Komen- 
skyho vule aneb ksaft«, vyd. od G. Urbana, v Hali 1765 (pfi Lasitsk^m). 
Pfeklad Jos. §mahy vyd. v Rychnove r. 1881. 

131. L. 1669. De zelo sine scientia et charitate. Admonitio fratema ad 
D. Sam. Maresium Pro minuendis odiis et ampliandis favoribus. V Amsterod. 
u Jansonia 1669. 

V 

132. Listy J. A. Komensk^ho v Cesk^m Museum, v Londynsk^m British 
Museum, v Pesti a j. Prvnfm pokusem o sebr^nf jest: J. A. Komenskeho 

V 

Korrespondence od A. Patery. Rozpravy Ceske Akademie, tfida III, Cis. 2. 
V Praze 1892. 

133.? Vyklad Zjeveni sv. Jana, Rukopis, Rieger, Alte und neue bohm. 
Briider. 1739. Ill, str. 734. 

134. Boj Michala a angelfl (jeho) s drakem a angely jeho. V Hofe 
Kutn(^ 1785 (u Fr. V. Korce). 

135. Clamores Eliae^ dflo, k nSmuz zachovdny pouze nddrty, n^kterd 
z poslednich dob zivota Komenskeho (viz J. Miiller ve Shorn, histor. 1885, 
str. 300).*«" 



^'^^ Jest to sn&§ka v^pisfi, pozndmek a citdtfl, v£t§inou rozepsand po kouscich papirA 
po 5—6 volnfe pfiSit^'ch k listfim knihy; jsou mezi nimi t^z v^stfizky z knih tiSt^n^ch. 
Srovndny ty materialie die rubrik. Str. 25. Ad academicos, 31. Schoia Eliae, 37. Turris 
Babel, 39. Labyrinthus, 43. Ad Atheos, 45. Carthesiani, 49. Ad politicos, 77. Ad graecos 
patriarchas, 81. Ad theologos, 175. Ad pacificatores orbis, 249. Novum coelum et nova 
terra, sive coelum in terra. Nuptiae agni, 271. Pallium Eliae Elisaeo demissum, hoc est 
consignatio eorum, quae posteritati (durante aureo seculo) agenda restabunt, 291. Exhortatio 
ad gentes totius orbis, 355 — 373, Index materiarum hoc tomo comprehensarum. Pozndmky 
zhusta datovdny. 



288 

I 

136. Dvoji kdzdni, prvni vAnocnf, draW postni. V Berline 1763- 3 

getrcN^ l»'i7. Ze spisfi Komenskeho vybrany jsou a nejsou tedy vlastne i 

tini L Komenskeho : KaModenni modlitby kresfansk^, z pisem sv. od J- A- i*C 

Hertz* skeho vzdfilane i s pfemyslovdnim rannim a veiernim. V Prespurku u J- Sc| 

Johan A rovnSi : Modlitby khstanski^ totiz modlitby kazdodenni, nedelnf, I 

stansV k hodn^ pffpravd k stolu PinS slouzfci, k pamatkim a slavnostem vyfi 

podcf a modlitby pro v§elike stavy, povolinl a potfeby s naucenim o potxM 

skehc ze spisfl J. A, K. v jedno sebran^, V Praze 18S2. 

D. E 

tlacei 

und 

zu g 

prvo 
vyd. 

hoc 

USUI 

cum 
(92, 

scri 
spo 

V C 

V I 

(c. . 

ver 
ut 
Pa 
Kc 



m< 
V 

vil 
k 

V 

re 

V 

F 

E 

ti 
s 






.•^ 



fi- ■— 1. 



» I 



i -::- --rT 



1. . . 



Jrrlina , FrwHifUrli ^ 0. t^l ftlt !fT.IU^ i, 

III. c«tj . J« A.njlij » S.t<i k^ 

I,gdu J, /arrUfah,  .ilMalmK  Tpll J, MLf 

IV. t»U : d. Uhtrd.BI M-kj. 




O B S A H. 



I. Komensk6ho mlddi a studia, prvni p&sobenf a utrpeni. (L. 1592— 162'2.) .... 1 

II. Komensk6ho utofiiStfi v Cechdch. (Od fijna mfislce 1622 do linora 1628.) ... 24 

4. Labyrinth sv5ta BB 

5. Druh^ sftatek Komensk6ho 38 

G. Hlubina bezpeCnosti ... 30 

7. O zjevenlch KriStofa Kottera ... 45 

a VidSnf Kristiny Poftatovsk6 48 

0. Posledni chvile ve vlasti 50 

III. Komensk](^ v Le§n6 Polsk6m. (1628—1641.) 

1. O vyuCovdni v Le§n£ 61 

2. Skola V Le§n6 ., 52 

3. Velikd Didaktika 55 

4. O methodAch jazyka iatinsk^ho 61 

5. Janua linguarum 62 

6. Proroctvi selhala . . 75 

7. Vlastnf zprdva o filosofovdnf Komen8k6ho 77 

8. O v§elik6m literdmfm zamfistndnf 103 

0. Komenskeho snaha smifiti lidi v nibozenstvi. — Vyhucena obrana viry . . .111 

10. Po6atkov6 pansofie kfesfansk^ 115 

11. Komenskeho Skolni divadla ... 120 

III. a V Anglii pomoc hleddna, ve Sv6dech nalezena. 

1. Doha Komensk6ho 122 

2. Idea akademie Baconovy 124 

3. Marne porady v Lond^nfi 127 

4. O Komenskeho akademii svfitove kfesfanske 129 

5. Plavba do Svedska. Pozvdni do Ameriky 142 

6. Komensk^ v Elblagu 149 

7. Jednini o smiru kfesfanfl v Polsce 165 

8. Posledni tfi leta pobytu v Elblagu 170 

IV. Druhy pobyt v LeSnS. 

1. Konec v^lky tficetilete 175 

2. Konec Jednoty . 179 

3. Prace cirkevni a Skolske v Lesnd . 182 

V. Komensky Uhrom zfizuje §koly. 

1. Nov6 pozvdni 187 

2. Knihy latinske pro Skolu Potockou 193 

3. P62e o povzneseni horlivosti Skolskd v Uhrdch 198 

1. Ostatni dinnost v Bl. Potoku 205 

5. Odchod z Uher 210 



VI. Poslednf pobyt v Le§n6. Sboru Le§ensk6ho rozptylenf 211 

VII. Komensk^ v Amsterodami. 

1. Prvnf doby pobytu. Sebrane spisy didaktick^ 217 

2. Nov6 potyCky theologick^ 219 

3. Komensk]^ almu2n{kem bratrskj^m 227 

4. P6^e o du§evnf blaho sv6fen6ho rozpt^len6ho stddce 230 

5. Rozloudenf s cirkvi bratrskou 235 

6. Snahy o sjednocenf lidstva ve vife 2BG 

7. Rada o napravenf v5c( lidsk^ch . 230 

8. »Jednoho jest potfebf* 244 

9. Poslednf prdce a smrt J. A. Komensk6ho 247 

VIII. Zdv«re6n6 uvahy 252 

IX. Seznam spisfi Jana Amosa Komensk6ho 259 



/c 




K 






cf-^ 



I-. 



r -~- 



 — — - - — - ------ .._-., ,.-. . ..... ..-.. ..v.«, .&•!••. 4 ^^ 1 f < 

- - ^ ~ . - ■' — ~ ":^" — TT __. .", . ',~ " . _~_ ^." ,*^. ^  ^.~ «—_ '.-"  *^," •^■.■^^J "r'-^^V""* *»""5^^X 







._ __ X_ - _:X— r 



f® 






-XT- 

-.1 



^ 

h  
I- 

c 

t 
I 






•--."..-.On/' 




-.-TSi/'iNi 






r 

t  



tUKixl 



.M^:^ 



.: •^.-ffiKiji 



^-w', 



«; 



f: 






•qu<' 



.-ir-rtr^ 



t .--.v 



llJV 






—  CI 







r 



: 1' : •; r^ : :- ; •; ; f 1 1: i "^ : -  "J :-' : *-: . j . ?/■ t \ 






r x:.- 1-, :.-TV:. 



This book should be returned to 
the Library on or before the last date 
stamped below. 

A fine of five cents a day is incurred 
by retaining it beyond the specified 
time. 

Please return promptly. 






■^^ 



mi 75 H 



{.. -J 



c.^ 



or 



STALL-STUr/' 



"^^ lb 



_ : > : — •. 



•K 










■r9i 
















.'A 



•■• ""■ ■"' ■■■• • - *• * "iV'-'tV-'-'-'-'-i-** - -■ 



, ! 1 .'T I -! : 1 : .T »V. i If rr .—.::: . V^-j : » i . '. . : : : -i'r^ j 

(*■ l' •>• «* '1' ** ^^ • • * ^ — ~^ * * 2 ^~' — ^^ * -—  I 

l.* a V.' 7; : : i tT : : i ! : :v : V: : : : n ; Ti i ; ; rr : —. : : : ; •'7V|| , 
: I ! Cl]__:.- : I : -^ ^ _: 5 I ; u^ :. - • : ; : : '.:,"-• • * l U ' JJ Ti "* il ' liif^ 
-t ; r^. .— ; : . ■^-. - I •.»->— : .->_ i _.->_. --'— » I 



:j : i :■.•,:.:• -'' 



























^— ,>.-.,♦.■_:. • .-_-,- 





















S;:-i.J 




\i-- 



< ,» » -