(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Život Josefa Dobrovského"

Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automatcd querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designcd Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automatcd queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ A/íJř/iííJř/i íJíírí&Hířon The Google "watermark" you see on each filé is essential for informingpeopleabout this projcct andhelping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whelher any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http : //books . google . com/| 



2J19 


^^^^^B 


■ 


f^M 






ŽIVOT 



JOSEFA DOBROVSKÉHO. 



v.' BRANDL. 



■zvi.Á>i\i iirisK /x. -ii;itRNiKr maiki: mukavski;. 




6anl)plsatioi)Emi:r;)jniHri 

Obchotfm ate'j. .:í\r)mě. 

ProfBSorsk:! i;r.'- vPi^ 





Všecka práva se vyhrazují. 



Předmluva. 



Noljyl původně úmysl miij sej)sati ú]>lný život J. J)ol)rov.<kélio. 
nýbrž měl jsem j<mi na mysli, podati toliko příspovky k životo])isu jeho 
na základě listíi Dobrovského k Cerronimu daných a listů hr. Frant. 
Šternberka. Pelcla. Dlabáre. Moinerta. Zlobic-kóho. Ribaye témuž učenci 
zaslaných, kteréžto listy v archive moravském složené mnoho zajímavých 
zpráv o Dobrovském obsahují. Avšak, když jsem videi, že by mně pře- 
mnoho poznámek ])řiciniti bylo, aby zj)rávy životoj)isné z oněch listu 
-"í- sně souvislosti a srozumitelnosti nabyly, změnil jsem i)ůvodní úmysl 
.uj *i odhodlal jsem se sejísati obíírnějsí biojrrafii tohoto našeho slavného 
učence. Nastala tedy j)rác(í sbírati životopisný materiál zde onde bud' již 
tištěný neb rukopisný v ústavech veřejných neb u soukromých osob cho- 
vaný. Užil jsem tištěných listu vsecii. které v Hormaierově archive, 
v Monatschrift d(»s vaterliindischen Museums. v Neues Jjausitzisches Ma- 
gazín, v Caso])isu (.'es. Museum, v Archiv ťiir slav. Philolo<j:ie a Pismach 
k M. P. Pogodinu X. Popovem vydaných na světlo vyšly; krom tohí> 
však bylo mi lze cer])ati z i)řebohíité korrespondence Dobrovského, kterou 
České Museum chová, z do])isů Dobrovského k hr. Eugeniovi ('ernínovi, 
ze zápisníku Pelclova a několika listů chovaných v dvorské bi))liotece 
vídeňské. Bohužel, marně jsem se snažil dopíditi se listu, které Do))n)Vský 
Fr. Poláškovi a Janu Volnému psal: onen byl zároveň s Dobrovským 
vicerektorem v <2enerálním semináři v Klást(»ře Hradišti, tento ])reťekte.ni 



tíím a s obéina ctihodnými muži zu^tiil I)ol)iovňký na důvěrném «j*ů*.'lra 
npřímnélio jiřátelství, tak ya* korrespondcnco jejich zajisté mnoho zají- 
mavé látky by byla jxiskji^la. 

Sbírání dopisu. vy])isí)váiií z nich a uspořádání výpisku stálo mnoh*.* 
času, tak že js(»m t(»prvo začátke^m srpna ke sj)isování životopisu saméh^i 
dospěti mohl. A okolnost ta jest na j)rícine, ž<' první díl tohoto Sbor- 
níku, ustanovíMiý na r. IHxíL t(»prví} začátkem roku 1HM vydán b5'ti můi^. 

/ tištěných životopisu, iu- js(»m jich několik před rukama mél. niil 
jsem jen toho, který Fr. Palacký ve spise^rh královské učené společnosti 
české a z nich pak jako zvhistní otisk r. 1S8;J vyihil. .lest to posnd 
jediná obšírnější biojrratie. při níž jen litf>vati jest. ž(» Fr. Palacký, duchem 
svým Dobrovskému tíik podobný, nenapsal zevrubný životopis Dobrov- 
ského: je.>5tli vždy věci i)r()sj>ésno. když živofo|)is(M- zná osobné muže. 
jehož bioirratii pí.^e, jest to tím víc(» žádoucí při Dobrovském, ktei*éhož 
zvláštnosti, jmenovité z duševní jeho choroby ])«>tházející, spravedlivé 
posouditi téméř lze tolikti tonm. jtMiž iliivérné jemu obcoval. Toho vsak 
nyní. kde všichni vrstevníci Dobrovského již <)dpocívají. dočkati se již 
nelze. Jeste více litovati je.st. že Dobrovský slíj)iv uéktdik dní před smrtí 
svou Dom. Kinskému. že ..nechaje trudných rect^nsí a putok běh svého 
života a v něm v.selijaká ])oznamenání svého zkoumání" složí, smrtí jsa 
překvapen slibu svého si)lniti nemohl. 

Vzdávám uctivé rlíkv Slavn<*mu Vvboru českého musea, že dovolil, 
abych korres])ondence Dobrovského v Pirné užiti mohl: Jeho Excellenci 
vysokorodému ]>. hrabéti Jaromíru C^»rnínovi. vladaři domu Jindřicho- 
hradeckéln». za při^pisy listu Dobrovského k hr. Kuir. Černínovi učiněných; 
p. bibliotekári Janisl. Yrťátktwi, p. Fr. Dvorskému za výpisky ze zá- 
j)isníku Pelclova a ]». F(»r. Menšíkovi za juepi.-íy listu Dobrovského 
v cis. dvorské knihovné chovaných. Zvláštními díky takť» zavázán ísem 
]>. Dr. K. Jičínskému, jenž o mn(dio vzácných zpráv, které o životě Do- 
brovského v okolí Chudénickém sebral, přelaskav*' a ochotné .*5e mnon 
se sdélil. 

V Drne. dne 31. prosince IS"^.^. 

V. Brandl. 



I. 



Mládí Dobrovského. Studia jiymnasialní v Něm. Brode a v Klatovech. Návštěva uni- 
versity pražské. Fakulta filosofická; Seibt a Stopling. Fakulta theologická. Noviciát 
n jezovitň v Brně. Studium oricntalských řečí a staroslovanštiny. Durich. (1753 — 1776.) 




předkové Dobrovského, jichžto rodinné jméno bylo Doubravský, 
bydleli v Solnici, méste kraje Královehradeckého. V Solnici 
žil v druhé polovice 17. století Jan Doubravský, který, jak 
Luštínický farář Fr. Novotný r. 1813 Dobrovskému zprávu dal, r. 1666 
deklarace Ferdinanda III a r. 1672 obnovené zřízení zemské, oboje na jazyk 
íeský převedené, opsal. Byl to snad praděd našeho Dobrovského. V Solnici 
umřel r. 1707 Václav Doubravský, děd, a narodil se r. 1701 Jakub Dou- 
bravský, otec Josefův, který pak byl desátníkem a později strážmistrem v 
dragomiském pluku arciknížete Josefa. Když s plukem svým Jakub Dou- 
bravský v Děrmetu u Rábu tábořil, narodil se mu prvorozenec jeho, náš 
Josef. Dnem narození ustanovoval se posud 17tý den měsíce srpna; všechny 
životopisy i ty, které ještě za živobytí Dobrovského vydány jsou, udávají 
den ten, jmenovitě také Pelcel v popisu učenců českých z tovaryštva Ježíšova 
tištěném r. 1786; tím více tedy jest nápadno, že Dobrovský sám r. 1828 
psal Pogodinovi: „Zítra slavím své narozeniny, které na den osmnáctého 
srpna připadají.^ Zůstavujíce tuto okolnost méně důležitou na váze do- 
týkáme důležitější, že totiž při křtu nedopatřením kněze místo pravého jména 
Doabravský do matriky zapsáno jest Dobrovský, kterýmžto jménem z 
příčin na snadě jsoucích on se obyčejnč psával, ač někdy na listech dů- 
věrných pravým jménem svy^m, Doubravský totiž, se podpisoval, přičiniv 
někdy také rodiště rodinné: ze Solnice. 

Náhoda, že Dobrovský v Uhrách se narodil, byla na příčině, že Maďaři, 
když prácemi svými byl proslul, národnosti maďarské jej přiosobovali; on 
však tuto snahu Maďarů odmítal a sobe vždy za Čecha prohlašoval. Tak 

1 




I již r. 1788 ZlobickĚmu: , Sklenář pHIiš mnoho deklamuje a vSecto 
' přepíná; oatatnĚ jest vlastencem, ovSem ne mým, kteráž jsem ee sice 
T llu'ách narodil, ale z rodiĚů Eeskýcli. Můj otec bjl ze Solnice v Kralo- 

veliradecku." A r. 1810 psal Kopitarovi: ,S Maďary nelze nic zaCiti 

Suad nevíte, že jsem se v D&rmetu u Bábu narodil , ale můj otec byl 
Cech, jenž v dragounském pluku prince Josefa sloužil. Proto neamý&lím 
maďarsky." Podobně také od NĚmrS prohlašován byl za Kfmce, ponĚvadž 
témĚř jen nĚmecky psal; aváak i naproti takovým hlasům znal se upKmnř 
k národu českému a k národnosti slovanské. Již svrchudotčené doklady do- 
kazuji, že Dobrovský Cechem se cítil; ale nad to více považoval zemi českou 
za zvláštní k državĚ rakouské připojené království, jak to ve své Eeské 
literatuře na rok 1779 na str. 9. vyjádřil: „Vydáno sice das gelehrte 
Oesterreich, kteréžto dílo také české uĚence obsahuje; avšak žádný ne- 
Uedá Cechu ve spise: das gelehrte Oesterreich, jakož také se nehledá 
Angličan ve spise o uCených Haooveraiiech pojednávajícím." Byl si védom 
historického a genetického spojení Cech s Moravou, jak v témž spise na 
str. 325 se pronesl: „Chceme-li my Čechové a Moravané, aby podniky naSe 
v říši učené se dařily, máme si vzájemně pomocní býti, své síly spojiti a 
talcto spoleĚně v obapolný prospĚch pracovati. Ci nám naši předkové nedali 
T tom krásného a následování hodného příkladu?" Kopitarovi psal r. 1810: 
„Uvažte, že nám Činiti jest s Němci, kteří nás již tak dlouho utlafujf.^ 
Ale vědomí české vedlo jej dále také k vědomí slovanskému; již r. 1789 
ujišťoval učeného němce Antona: , Jelikož jste přítelem našich Slovanů, 
jsem také piíítelem VaSím." A r. 1809 psal Kopitarovi: „My Slované musíme 
k sobě držeti. Dobře tak," a r. 1810: „Kdybychom se v literáraf republice 
na společné spisovní řeči slovanské snésti měli, hlasoval bjeli Často proti 
Če-chovi t, j. proti sobČ." Ovšem někdy ochabovalo toto vědomí jeho, zvlíštř 
když jej melancholie napadala, jakož přísný jeho kritický duch a uraiuěnosť 
učená byly na příčině. Že někteří vrstevníci a podle nich pak také pozdější 
spisovatelé jej považovali za méní vřelého bať chladného ve vlastenectví 
českém, jakož na místě náležitém vjložíme; avSak pravda jest, že ařkoU 
tolik naděje a důvěry v budoucnost lidu Českého neměl jak někteří vrstev- 
níci jeho, přece v podstatě své byl uvědomělý, národ a vlasť milující Cech 
Íako ten napaal několika přátelům do památných Uštů slova Dalimilova: 
Bť každému srdce po jazyku svému, která byl učinil heslem svým. 
r Považujeme za veliké štěstí pro vědu slovanskou, že otec Dobrovského 
tav propustný list od vojska do Cech se navrátil, když syna jeho teprv 
Šest neděl bylo. Usadil se v HorěovĚ Týně, městĚ německém, kde syn Josef 
jak sám r. 1788 Zlobickému psal, nĚmecky vychován byl. Katecheta školy 
zalíbil si v bystrém neobyfejnf nadaném hociu a radil otci, aby jej dal na 
studie. Otec ĚtítS se nákladu zdráhal se; ale šťastná náhoda, že mu pří- 
Ném. Brodí byl illužen peníze, kterých nikterak od něho dostati 




jiemohl, pulinula jpj koneíuě syna Josefa dáti do tolio niĚKta, aljy v domř 
"toho dhiíníka opatření mU za ty poníže, který on oící dlužen byl. Tak 
přišel ťedy Uobrovsk;? jfiko devítiletý hoch (1762) na nižSí gymnasium Au- 
gustiniánů do Něm, Brodu, Přišel tam pouhým Nřmcem, ale nauCii se tam 
&Bky; avšak vystál dosti od spolužáků svých, jak sám o tom Hankovi r. 
1828 dne 30. srpna, tedy nĚkolik mĚsíců před smi'tí svou pBal: „KdyžJBetn"' 
v NSm. lirodf do Sltoly chodil, svádÉli čeští hoši na němce (t. j. na mne) 
leckterý klukovský kousek a *7Bmívali ae mnř pokřikujíce za nmou: „Ně- 
mec brouk, hrnce tlouk, pod lavici je házel," házeli kameny po nině, áe 
jsem mři krvavé rány na hlavř." Odbyv tKdy graniatikalní v Ňéni. Brodf 
přála mu táá náhoda, která mn do Brodu na studia pomohla, že také hn- 
manitní třídy studovati mohl; otec jeho totiž mél také v Klatovech dlužníka 
■ve spláceni podobiiĚ íáhavého jako v Brodil a poslal tedy syna na Klatovské 
jezovitské gymnasium, kde r. 17G6 a 17(57 pátou a řeetou třídu gymna- 
eialní studoval. Po celé gymnasium býval vždy prvním ŽáJcem a jsa takto 
výteSaými vysvSdčeními opatřen odebral se školním rokem 17G7 — G8 
f atjiáctiletý jinoch do Prahy na fakultu filosofickou. 

PNselť Dobrovský na universitu v dobfi velmi důležité, která v nřj 
"velmi tkliví působila tak že známky a stopy toho vlivu při uĚra ještř v 
pDzdf-j^ích letech života se spatřují. Universita byla řízena úplnĚ starou aou- 
ctavou vyučovací; ač fakulta právnická a medicínská měla téměř výhradnĚ 
svftské profesory, přece se zachovávaly nĚkteré epůsoliy a obyčeje, které k 
jinvodu vysokých učení, k církvi a k církevnímu životu totiž ukazovaly. 
Tak II. I'. íinily všecky čtyři fakulty ještE každý i'ok v mĚsfci prosinci pří- 
•sahii, že líniversita hájiti bude neposkvrněného početí Panny Marie; fakulta 
tbeologická slavila každý rok památku sv. Jana ante portám latinám a filo- 
sofická měla slavnost ku cti sv, Kateřiny, celá universita pak slavila den 
•«¥. Jana NepoHiucki'lio službami Božími a vhodnými řečmi. Universita byla 
tedy ohradou orthodosie; ale do této ohrady vklouznul pravé v té době, 
když Dobrovský do Prahy přiSel, duch no\'ý šířený veřejné spisy francouz- 

' -ekých encykinpedistfi v Rakousku tehda ovSem jeětě zapovězenými nic méně 
viak fítanýnii, hlavné pak spolky zednařskýrai, které za Marie Terezie ovšem 
-skryté se zakládaly a ujímaly. Duch ten jsa na rozhodném odporu proti 
TSemn dogmatismu sta vél proti kladnému náboženství poubJÍVidumilství 
iffllantropismus), proti panovník&m „z Boží milosti" zásadu svobody a rovnosti, 
Z niž potom osudné heslo francouzské revoluce: rovnost, volnoat, bratrství 
je vyvinulo. Zvřstovatelé toho nového ducha počínali si velmi obezřetně 
jako pionéři, ' kteří podkopy podzemními bašty podrývají, aby nebezpečná 

*■ práce jejich pozorována nebyla. Zachovávajíce jmenovitě u věcech nábožen- 
ských jistou míru a prozřetelnost podebímli nicméně bliskavými fraaemi o 
lidnmilství kladnost dogmatickou; lahodným slohem ve spisech a vzletnou 
lyon napéj^li jmenovitě mládež myšlenkami svými, které též modlitebními 



idáXi 



knihanij v liflu Siřily. Také na pražskou univt-rsitu ilostnl se přtvrS 
tohoto emřrti, Karel Jindíich Seibt, narozen v Marienthnla v llomí I 
kteří odbyv grnniatikalní třídy ve vlasti své homaniora u piarista v 
monosfcli studoval, pak nniversitii pražskou a lipskou navStilvoval, i. 
*lo Prahy sn vrátil a. rok na fo píímluvou přátel mocných, hlavnS 
barona Koce, od císařovny dovolení obdríel na pražské universita ji 
numořftdii/ profesor o pĚkných naukách přednášeti, k nimá se t«hda 
řítaly niravopia, pedagogika, nĚmecká stilistika a dSjepis. To nebylo 
neobyípjného, ale neobyčejné a proti všemn posavádnímn zvyku bylo, 
Seibt jediní ""■ přednáškách sv^ch užíval jazyka némeckého, kdežto všit 
ostatní profesoři uCili latinsky. Byl to muž vzdělaný, znal moderní ji 
a jejich literaturu vítefně; přednášel plynně, ohnivá a nadšeně a uměl 
přednášek svjch vplítati myšlenky filosofů francouzských i anglických 
ostýchal se chváliti Hnme-ho, Rouseau-a atd, a spůaohil, Že mládež jrat 
dříve v nenávist' uváděná nyní s úctou vyslovovala. Kde se neoď 
přímým slovem mluviti, tam si napomáhal jenmou ironií, které jen nadiiai 
žáci rozuměli ; ti však starali se o další výklad slov jeho. Rozněcoval ndi 
pro literaturu nSmeckou a jsa rád vítán do vyšších spolefností rozšiřovi 
tam zálibu v literatuře nĚmecké.') 

Nelze pochybovati, že Seibt veliký a důležitý vliv měl v mladistvého 
lIobrOTského, kterému še nakloněn byl, dokáznl, Myl. jej pozdéji brabéti a. 
Nostic za učitele synů jeho odporutil. Seibtem byl probuzen v DobrovBkém 
kriticismufi a ona ironie, kterou se již před r. 1780 věcí, jichžto formy se- 
mu zdály býti již zastaralé a bezjndrné, opatrně dotýkal. Seibfovi niél Do- 
brovský bezpochyby také děkovati obratnost' v slohu cĚmcckém, kterým pfcS""** 
ostatními spisovateli doby (é v Čechách a na Moravě pfedřil. Mimo Seibta 
měl v Dobrovského důležitý vliv slovutný matliematik, jezuita Josef Stepling, 
bystrý a velezasloužilý reformátor fisikalního studia, jenž v Dobrovském 
velice si zalíbil a vida jej potřebného, do zámožných rodin odporučoval za 
aíitele, an Dobrovský sám výživy dobývati niusil. A6 vyučováním soukrom- 
ným mnoho zaměstknán byl, nicméně pilností a bystrostí rozumu svého vnikal 
rychle a hluboce do vědy filosofické; již tehda zjevoval se jeho hloubavý 
vždy jádra se dobírající duch, an při disputacích, v nichž tehda studující 
se cvičili, ^vtipem a kritickým rozborem hajitele nějaké věty zvláStě při 
páté a šesté námitce vítězné porážel.^) Pokrok Dobrovského ve védách filo- 



. 1774 



') Seibt hyl snad zednářem. NasvĚdCnje tomu aspoň ta okolnost, že r 
Bíinén jest ředitelem sirotčince založeného od „spolcfinosti lidomiln-, která se po- 
zdřji lednarskou zjevila. Viz o tom Joninal fur Freimuarer 1786, Viertcs Viertel- 

fstr. au. 
■) Tato námitka slala „unoad quintum et sextám argumentům". Oponenti totií 
♦aei byii nstanoveni a měli právo, obhájci vffy ítvero námitek činitL 
rty, mřli oetatiii pKl.omni Iflho vňli, aí. ustanoveni nebyly, obhájci 



soflck.ťcli poznati Izp jt-st, žo při povýSení kandidatfi tilosofie na mistrovství 
r. 1771, Iťity namnťíctilotý, mezi všemi magistry obdržel místo prviií a, 
vřadřn jest i před tak zvaném šlechíiceiii z vavřínu (noliilis de Lauro), 
jemni podle starého zvyku filosofie hájiti bylo.') 

Skončiv studia filosofická mhl se Dobvovsky rozhodnouti u budoucím 
m «tBvé 8VĚm. Veškera povaha vedla jej k tomu, aby i dále vĚdS se vůnoval. 
Jsa bez pro8tredk6 hmotných nemohl jinak, chtĚl-li bezstaroBtnS vSdu pĚsto- 
Tati. nei dáti sp na stav kněžský. Studoviil tedy v školním roce 1771—72 
bohosloví. Jelikož však duchovní správO oddati se nemínil, nýbrž výklad 
písma za úkol studií svých 8Í Ustannvil, poslechnuí rady Steplingovy, ktfcrý 
smyv jeho neobyčejné nadání mu pnmioiival, aby vstoupil do tovaryéstva 
-JeJtlSova; ale i tu l)jlft nesnáz, an Doln^ovský již byl překročil stáří, do 
kterého řehole vstui) do noviciátu připouštěla; avšak na přímluvu Steplin- 
govu přijal jej provincial Provin přece, vymíniv si jen, aby Dobrovský 
přísnou zkouĚku z filosofie podstoupil, íidali v ní tak vzdflán jest, jak ře- 
bole jezovitská na kandidátech svých žádala. Tu když zkoušku Dobrovský 
výtečně učinil, vstoupil dne 9. října r. 1772 v Brně do noviciátu, v nfmž 
-osmadvacet druhá měl, a dne 17. téhoí měsíce v šat řeholní oblečen jest. 
Y noviciatí railíji se čtením- a studováním než plněním poviímosti noviců 
zanášel ii pí-edatavcným, jak Palacký vypravuje, se zdálo, jakoby se při né- 
kterjch cvičeních obedicnre a askesi! u^onicky choval. A vérojatnĚ ae ne- 
mýlili Neboť Dobrovský povahou svou siajiatĚ ae nehodil do řehole, která 
■více než ostatní řády na členech svých žádala bezvýniinečného podrobeni se 
TŮli vySSÍch, která předpisovala, aby člen tovaryšstva na pokyn generála ae 
' odebral do kteréhokoli dílu svÉta. Ovšem byl Dobrovský při všem kriticismu 
svém schopen ideálního vzletu a právě v noviciátu brněnském kochal ae, 
jak Kopitarovi po osmatřicfti letech t. j, 1810 paal, v myšlence, Že bude 
misionářem v Indii; avšak uvažujemeli povahu jeho, jak se nám již r. 1779 
^evuje; uvažujemeli, že raději ae všelijak ualtrovĎ.oval, než aby byl nějaký 
Úřad na sebe vzal, nelze nám myšlenku odmítnouti, že Dobrovský do tak 
přísného řádu se nehodil. V noviciáte meškal sotva jedenáct měsíců: neboť 
bulla papežská, daná dne 31. července r. 1773, kterou řád jezovitský na 
"vĚÉné časy se zrušuje, ohláSena jest brněnské koleji dne 1. září téhož roku 
a. brzo na to opustili novicové řád; jak spolunovic Aug. Helfert ještě r. 
178Ó připomíná, četl Dobrovský druhSm svým před vystoupením latinskou 
JiáseA o zrušeném tovaryšstvu jezovitském a lodi mladíkův, která z přístavu 

pátou a Šestou námitku nCiiiiti, naCeí olihajoe dalSlho hájení prost byl. V tomto 
,quintam et sextám argumentům" vynikal hlavně Dobrovský a jeho přítel Seheppeb 
rozený Kladruban, který r. 1814 jako dvorský rada ve Vídni umřel. 

') NejvýteĚnějSi chovanec Svato -Václavského semináře dostával nk základě 
privilejfl císařem Leopoldem I. daného a T. 1781 znovn potvrzeného- při promoci 
"Mobni SlechtictvI a predikát: de Laaro. 



do velikého moře vypazena jest — jediaá snad háseá, kternu Driljrovský" I 
kdy složil. Vrátil se tlo Prahy, aby tam bohosloví dáls stuiioval. 

Zabrav BB totiž do studia orientalskýcli jazyků, jmenovitě hehrejštmy, ] 
nemínil knňžakého stavu se zfíei a to tím méaĚ, čím více se ma iiamlou- ] 
valy důležité zm6ny, které se hlavně působením preláta Rautenstraucha. 
pravě r. 1773 ve studium bohosloveckém zaváděly. Nelze upírati, že věda 1 
bohoslovecká od polovic-e l7ho a po celé 18té století na velikém díle byla- 1 
zkřehla a zkostnatěla. Velicí myslitelé, kteí-í v dachii av. Augustina a e 
Tomáše Akvinského od 13. až do konce 14. století tuto vědu na vysoký I 
stupeň povznesli, nenalezli již stoupenců, kteří by byli chápali ducha oněch I 
velikánů a proto klesala theologie ustavičně až ona koneěně a s ní filosofie' I 
sklesla na pouhou hfítkn s formami, z nichž dřívéjái svěží duch dávno byí 1 
vymizel. Není se tedy čemu diviti, že nadanSjSí duchové, když myšlenky I 
franconzskích encyklopedistů po západní a stiední Evropě se Sířily, také d* J 
mrtvých forem bohosloveckýrli a filosofických nový život vlíti chtěli. Jen ža J 
tento pokus nevzniknul na půdě přirozené t. j. z vědy samé, nýbrž Že státní I 
moc dekretovala; nebyl to tedy obrod ze životní moci vědy samé pocháze- 1 
jící, nýbrž slovo vlády, které nebylo slovem Páně vzkiiěující moc v sobfrB 
majícím: ale svobodnější rach, který v badání vůbec nastal, spůaohil také^jl 
že tokem ěasu též posit.ivismus v theologii a filosofii naleznul obránce í 
zjednal-li si tento positivní směr za naší doby uznání a platnost, nealuSÍÍ 
zapomínati, že positiviamus slavil své vzkříšení vlastně z útoků zdporivl 
který jej z kořenů vyvrátiti usiloval. 

Reformy, které stát v učení bohosloveckém za Marie Teresie a jeSt^ 
více za Josefa II zaváděl, víží se k jménu broumovského preláta Fr. St-' 
pana Rautenstraucha, který spisem svým r. 1774 na vnuknutí státní vy-^ 
daným: Anleitung und Cřrundriss zur sy stematischen do 
tiachen Theologie poaavádní spfisob vyučování theologického na dobro 1 
zrušil. Před r. 1774 totiíS přednášeli Čtyři profesoři dogmatiku, v niž tehda. 1 
také patristika, hermeneutika a pastorální theologie zahrnuty byly, a sice>l 
augustinián jí přednášel ad menteni s. Augustini, dominikau aď 1 
mentem s. Thomae a dva jezovité ad mentem Suarezii. Tento spů— J 
sob vyuíování jmenuje svrchudotčený návrh Rauten stran chův nespůsoben* 
(missbranckl, jelikož dogmatika jsouc vědeckou soustavou učení Kristova nemá 
přednášeti ad mentem a, Augustini a t. d. nýbrž ad mentem Jesu Chrie 
výrok to sice mnoho obsahující ale vlastně přece nic neznamenající, jelikož J 
sv, Augustin a sv. Tomáš jiných pravd netvrdili než které z ufení Kristova I 
jdou. Avšak v tom měl Rautenati'auch dobře, že spůsob, theologické vyuĚo-4 
váni planými hádkami na poidiém formalismu založenými naplňovati, přfsn 
káral; alenejprospěsnfjáí bylo, že k jeho návrhu patristika, hermeneutika apasťb-J 
rální theologie z dogmatiky se vyloučily a že pro tyto předměty, jakož i pro dějiny 1 
.literatury bohoslovecké r. 1774 nové stolice na pražské universitě zřízeny jsou. I 



J—í 



— 7 — 

V těch třech letech (1774: — 1776), ve kterých studium theologické 
skončil, studoval Dobrovský neúnavnou pilností orientalské jazyky, chaldej- 
ský, syrský, hlavně pak hebrejský, jejž si tak znamenitě osvojil, že již jako 
theolog zasílal kritické příspěvky do orientální a exegetické bibliothéky, 
kterou slovutný Michaelis v Gotinkách vydával. Studium hebrejštiny sezná- 
milo jej s Fortunatem Durichem, tehda profesorem řečí východních v klá- 
šteře pavlánském v Praze a vešel s ním v upřímné přátelství, které až do 
smrti Durichovy potrvalo. Ač Durich o patnáct let starší byl než Dobrov- 
ský, nicméně uznával rád geniální nadání a hluboké vědomosti, jimiž mladý 
Dobrovský již vynikal a jako čtyřicátník učil se s mladým Dobrovským a 
takořka pod jeho návodem jazyku arabskému. Všecka snaha vědecká Do- 
brovského za doby té nesla se k tomu, nabyti důkladné znalosti těch jazyků, 
jichž potřebí jest, aby správná čtení biblická ustanoviti se mohla. Za tou 
příčinou učil se také pod návodem Durichovým jazyku staroslovanskému, 
aby při určování správného textu biblického nový prostředek získal a nové 
zřídlo si otevřel. Tehda nebylo to tedy ještě vědomí slovanské, které jej ke 
studium církevního jazyka vedlo a té doby zajisté ještě netušil, že znalost 
jazyka, který považoval jen za prostředek ku kritice textu biblického, po- 
zději se stane základem i slavistiky i slávy jeho. Po ta tři léta, co Dobrov- 
ský theologii studoval, byly knihy a bibliothéky pražské světem, v němž 
meškal; co bystrý, geniální duch, jenž snad jen jednou za století se naráží, 
co nadšená láska ku vědě, železná vytrvalost, podivu hodná pamět a ne- 
xmavná pilnost při práci denní a noční spůsobiti mohou, toho dovedl Do- 
brovský za let studijních, an nashromáždil tolik důkladných vědomostí a 
učené látky a jmenovitě zevrubnou znalost bibliografickou, která při tři- 
advacetiletém muži zřídka se nachází. Skončiv studia bohoslovecká přijal 
jen jahenství, na kněžství vysvěcen jest teprve r. 1786. 



11. 

Zednařství. Born. Dům hraběte z Nostic. Studium přírodovědy. Kritika biblickýcli 
textů. Pragisclie Fragmente hebráischer Handschriften. Dobrovský zednářem. Odpor 
stavů proti novotám Josefa II. Smutný stav jazyka českého a první pokusy o vzkří- 
šení jeho. (1776—1779). 

Obíraje se posud jen knihami a učením, které jej od přítomnosti od- 
vracelo a do dávnověké minulosti zavádělo, nepoznával světa; ve skrytě bi- 
bliothek a studírny vzdělával vlohy své, ale proudu života, v němž karakter 
se vzdělává a utvrzuje, byl posud vzdálen: Seibtovými přednáškami ovšem 
nabyl tušení, že svět myšlenkový připravuje obrat světa skutečného; ale jsa 
téměř jen o samotě živ a nemaje kromě kněh společníků neměl příležitosti 
poznati mocností, které ve skutečný život a změny jeho působí. Snaha a 
ruch naší doby, změniti posavádní ústavy sociální, pochází z nižších ti '^ 
obyvatelstva; ale za doby Dobrovského, která se především snažila odstraň, 
hráze volnému badání překážející, vycházely pokusy o to od vzdělancův a 
vyšší společnost, aspoň část její, snah těch se nevzdalovala, nýbrž je pod- 
porovala. Na politické převraty ovšem žádný nemyslil; svobodomyslnost tý- 
kala se hlavně věcí náboženských, zrušení primátu římského a náhrady 
kladného náboženství jakýmsi filantropismem, podle něhož Bůh jen jako ně- 
jaký president dozor nad světem má, který jest shromáždění těch, „qui 
bonae voluntatis šunt". Látkou k takovým myšlenkám byl vzduch za doby 
té naplněn ; ani šlechta se mu neubránila, která milujíc literaturu francouz- 
skou lekturou volné myšlenky francouzských literátů v sebe ssála. Kdokoli 
zámecké bibliotheky z doby té pocházející prozkoumal, zajisté v nich viděl 
množství kněh francouzských, jimiž símě Voltairovo se valně rozsívalo. Jak- 
mile mysle francouzskými knihami myšlenkám svobodomyslným přístupnými 
se staly, čteny také knihy německé podobného obsahu, jež tím zhoubněji 
působily, jelikož je také nižší třídy obyvatelstva čítaly. Takto se narodil 
duch času, jemuž dáno zvučné jméno, osvícenost rozumu, která přede- 
fc^ším skepticismem u všech náboženských se zjevovala, a zajata byla v te- 



kech mySlenek zednář a kj'ch. 2 fulio ováem npjilt!, iv každj', jenž lĚmi my 
EElui nctdchnat byl, taká k tajnému spolku zediLnřskúma nůležel; naopak 
l Eednařskjch bylo poniSniĚ mSio, ale lidí, kteří tiikoTÉ myělenky při- 
bylo mnoho, aíkoli uevĚděli, žo ti, kteří je rozSiřnjí, zednáři jaou. 
MdomyslDÍci onoho věku byli odpůrci zjeveného náboženství; oni Tidftli 
Boha v ])řírodĚ a učili tedy, že poznávati přírodu jest poanávati 
; odtud také pophází snaha oni doby, pĚstovati TÍdy příi'odní ň vído- 
i přírodní v lidu šířiti. Ačkoli uíení avobodomyalnickí' velmi mlhavé 
e nelze upírati, že mnozí svobodoniyBlníci duchem, VKdfilauoatí, 
manitou a vědomostmi vynikali. 

Také v Praze jpvi! ae tento ruch svobodomysl nicky, zvláSté od doby 

, co Ignác Born jako přísedící nejvyššího mincovního úřadu se tam do- 

I (1770). Známo, Že on Ka Josefa II. byl horlivým rozSiřovatelem a hla- 

I repre Bentante ni zednařství v Rakousku; ale sotva pobloudíme tvrdíce, 

i tenkráte, když do Praliy zavítal, zednaí-em byl a le lóže, které za 

i n v Praze zndmy byly. k Bomovi ne-li jako ke skutefinému tedy 

i jako k morálnímu zakladateli hled&ly.') Byl to neobyčejné bystry muž, 

í duchem, učeností, vzdělaností, jemným a obratným chováním všeobecnou 

klonnost si získal. Znal staré klasiky a otte církevní, ale znal také fi'an- 

tké encyklopediaty, znal pohádky a báchorky dStaké ale rovněž traktáty 

Jfcenosti rozumové. Jako bývalý novic jezovítský zanáSel se s otázkami 

řologickýnii, ale nejvíce studoval vědy přírodní a záliba k nim ve spolef- 

í íířil. Védomostmi svými hodil se do ufených spolků a jemným obco- 

byl vítán v každé společnosti vzdSlané. Vrstevník o ném prarí: 

» z úat jeho vychází, mohlo by ae tisknouti; jest to vtip, který 

Iz z nfho filehá, humor, který neuráží, učenost a znaloat lidí, a 

íechno tak snadně a hravě praví jakoby z ného mluvil jen prostý rozum. 

i na opak, mluW-li o vfcech obecné známých, zní to z jeho úst tak zvláštně, 

flioby človék nĚco neobyčejného, o řem dKve nevídřl, slyšel". Kelze ae tedy 

. že muž takových vlastnosti vyěší společnost pražskou, která \'nima^ 

Tostí védeckou, jemnou utdazeností a humanitou vynikala, brzo okouzlil a 

v její salonech rád vítán byl Praha byla tenkráte skutečné etředištěm 

učenců znamenitých, ale také sídlem mecenášů, ktefí nejen vědu podporovali, 

nýbrž sami ji pěstovali. Jmenujeme zde jen knížete Egona Fiirstenberga, 

přítele přírodovědy a prvního presidenta učené společnosti soukromé i veřejné, 

Engeaa hraběte z Vrbna, brabataFrant. Kinského, Jáchyma a Jana ze Šternberka, 

milovníky přírodovědy, hr. Canala, obétivého podporovatele obecného dobrého, 

ale zároveii nepHtele židův, zakladatele botanické zahrady v Praze, hrabřt« 



I) Uíc ty byly: 1. Loge 
r Union im Oiient 3, Lo^e 21 
B^rSuten Saalen 1 O. 



zu den drei gekronten Steraen im Orient. 2. Lot;e 
r Walirheit and Eiuigkeit i. O, 4, Loge zu den drei 



.M. 



- 10 — 

Salma, lii'a,bĚte Lažanského, presidenta patriotické hospodářské spoleCnon 
rytíře Neuperka, hrabáte Františka Antonína z Nosfic, v jehožto dome a 
kraeie rodu i ducha rádo hledané a rádo poprané ohništĚ mělíL Tam docházel i 
Born, a poznav, že mužové tu se scházející krom vědy kosraopolitické také 
zřeni mají k vlasti české, pohnul je, zvláště hrabete Frant. Kinského, aby 
pásobili ku založení spoleCaosti, která by si úlohu ustanovila pSatovati mate- 
matiku, vlasteneckou íiistorii a pí'írodovřdu. Tak povstala r. 1771 spoleĚnosl 
soukromá, která r. I78i stala se veřejnou ii r. 1790 destala jméno: krá- 
lovská učená společnost. Vydávala r, 1771 a 1772 ,Prager gelehrts 
Nachrichten" a od r. 1775 — 1784 šest svazků nadepsaných; , Abhandlungen 
einer Privatgesellschaft in Bohmen zur Aufnahme der Mathematik, der vater- 
landischen Geschichte und der řJaturgeschichte." 

Mužové v domS NostieovČ se scházející ovšem nebyli stejného smý- 
šlení. Stepliug n. p., a5 byl znamenitý znatel silozpytu, zůstal přece věren 
řádu jezovitskému i po zrušení jeho, kdežto Seibt, hrabě Kilnigl, baron Jan 
Koc a jiní přívrženci ryze Bornovského svohodomyslnictiiT byli. Zkrátka byl 
to kruh, v nĚmž rozmanití karakterově, roaliEné stavy, různé názory a umění, 
vSecky směry vědecké zastoupeny byly, které však humánní vzdělanost, žle- 
chetná snaha a jemnost v obcování pevně a mile spojovala. Do tohoto 
kruhu, v němž aristokracie rodu a ducha se pohybovala, dostal se také 
Dobrovský. Hrabě Hostie totiž, jehož ftyři synové soukromně studoval) a. 
nejstarší již do tak zvané filosofie vstoupiti měl, hledal učitele, který liy 
syny jeho matematice a iiloaoíii vyučoval. Stepliug a. Seibt odporučili mu 
Dobrovského, který nabídnutí rád přijal a tudíž do domu vstoupil jenž nejen 
bohatstvím a starožitným rodem nýbrž také šlechetným smýšlením, úctou k 
vědám a spanilou vzdéhiností se skvéj. Nížiny života znal Dobrovský po- 
cházeje sám z lidu a jsa živ a prostými třídami jako studující v Něm. 
Brodě, v Klatovech a v Praze. Poznav pak v domě pravého šlechtice vyšší 
vrstvy společnosti získal si volný, nepředpojatý a jasný názor světa, vedle 
kterého k nižším nikdy pohrdlivé se neměl, k vyšším pak nikdy závistivé 
nebo podlízavě se nechoval. V kruhu vybraném vadělanců a učenců, v němž 
nyní žil, stal se Dobrovský brzo miláčkem vždy veselou myslí svou, vtipem, 
bystrostí ducha a úslužnostf a zuSlechtil tyto vlastnosti sobě vrozené takovou 
měrou, že pravým vzorem sociálního vzdělání až do kmetských let svých 
z&stal a od vysokých a prostých milován a ctěn byl. V hraběcím domě 
meškal jedenáct let od r. 177G aá do r. 1787, ani čtyři synové hraběcf 
jeden po druhém íilosofli studovali a Dobrovský podle povinnosti k sobě 
přijaté každého matemicc vyučoval. Starší syny, kteří práva veřejně na uni- 
versitě slyšeli, sprovázel do koleje a tak býval Často také přednáškám práv- 
nickým přítomen.'} 

') Protož p[5e v Antwoit auf die Reviaion der biilim. Literntur: „Auch mnsa 
ich Sie belehren, dass Jcb Itein actualia auditor jnria sei, aondem die Ehre hábe 



^Ě Ařltoli lingvistirká stcdia k váli kritice testu biljlického na ten řaa 
^MeStĚ né^kolik roků potom zůstala hlavním úkolem Dobrovského, přece ob- 
^Hrv Bornovi a jiii)'ni přátelům přírody naleznul zalíbení v pfírodoYĚdĚ a 
^■moviti^ v botanice, s ktfii-on pozdĚji, když studium biblické kritiky po- 
^BoSil, rfi4 a dosti horlivé ee zanášel. Ale k biblické hermeneutice tehda po 
HRc6 badavost Dobrovského ješté ss nesla a, jak hluboce v badání svém do 
^BjBOgralie a etymologie hebrejské byl vniknul, dotvrzuje pojednání . jeho 
^■Sepsané: Prngiseho Fragmente hebraischer Handschriften 
^npét&iě r. 1776 v MiohaelisovĚ : Orientalische und esegfitísphe Bibliothek, 
^Wlimž zlomky hebrejské nalezené v Klementinské knihovně kriticky rozebírá, 
^Hf^dnAní to vyšlo bez jména Dobrovského v Ě. 198 dotčeuĚho časopisu, 
^KpcoŽ Dobrovský jmenován býti nechtěl; teprve v č. 214, když Michaelis 
^ndioa prácí Dobrovského, o níž hned vziním'me, posuzoval, zjevil č.tenářům 
^■liaovatfitf) praviv: „Abych Ětenáře své s p. Dobrovským lépe seznámil, do- 
^Bpdám, Ž6 on to jest, jemuž pojednáni o pražských zlomcích hebrejských 
HKOTSti máme". 

H| UpozornĚn-li iifený svět na Dobrovského těmi zlomky, dobyl si mladý 
Bp enec ještě vřtSííio uznání kritickým důkazem, že evangelium sv. Marka r 
^^^vě metropolitní kapituly pražské chované není rukopis od sv. Morka 
^WiĚlio pocházející. Kritický ten rozbor nadepsaný: Fragmentům Pra- 
^^nee Evangelii s. Marci vulgo autographi (1778), zjevuje tolik 
^Hvtipn, znalosti paleograJícké a exegetické, Že snadné pochopujeme, kterak 
^Btan(ň. domácí i zahraniénf hlubokým védomostem Dobrovského, jemuž tehda 
^^nir) , pětadvacet let, se podivovali, ano někteří nad smělostí jeho strnulí. 
^EféS ten totiž r. 135i obdržel Karel IV. od patriarchy Akvilejsltého a po- 
^Kt jej šlechticem Ludvíkem z Hohenlohe arcibiskupovi Arnoštovi, oznámiv 
Hnoa listem dne 30. října 1354 ve Feltri daným, že na posledním listě 
Hlastní rukou zprávu napsal, jaké osudy kniha ta mela. Praví se tam, že 
^Ecidex ten vlastní rukou sv. Marka psaný se poaud choval v kostele Akvi- 
Hgském, kamž jej přinesl sv. llermagoraa, jenž jej z ruky sv. Marka obdržel, 
když se po av. Markovi patriarchou v Akvileji stal; kodex obsahoval sedm 
kvaternS, z nichž dva darovány jeou císaři, ostatních pét že v Akvileji zů- 
stalo. Císař dal pak zhotoviti akii-ostné pouzdro, v němž se evangelium 
uschovávalo a nařídil, aby se dvakráte za rok, V neděli velikouoění a na 
nebe vstoupení Páně Éetlo; pozdéji s toho čteni seSlo, ale ještě za doby 
Dobrovského několikráte za rok na oltář se přinášelo, aby pergament zetleti 
aneb hnilobou škody vzíti nemohl. Takto byl kodex ctěn jako svátost od 
samého sv. Marka pocházející a nyní mladý muž, jenž na titulním listě 
svého pojednání k svému jménu ještě slova: olericna ecclesiastieus 

den jungeii Grafen Friedrich Nostiz in die jiii'ÍdÍBclien Kollegieu zu btglcitřo mid 
oeinen zwei jQngeren Brudern die Mathematik vorzoleseu''. 



pHřiuil, ilo](i)20vatí ae odvážil. Že to uení psójio vlastni i'iLkou »v. Marka, že po čtyři 
století v Praze byli na tlamu etice rukopis za vlastní sppsání tolio evangelisty, 
které rukoa obyčejného flověka a nřkolik aet let po av. Markovi pořízeno bylo. 

Výsledek zkonmáni Dobrovského jest: kodex pochází z IX. století; Ěást 
jeho Karlem IV. do Prahy zaslaná ze dvou kvafeniů záležející činí s Pásti 
tou, kteii, se v Benátkách chová a pft kvateruů obsahuje, úplně evangelium 
ST. Marka. Toto evangelium náleželo původně do celého evangeliái^e chova- 
ného v Cividale, z néhož patriarcha Akvilejaký z rodiny de ia Turre mezi 
v. 1274 — lá99 evangeliam sv, Marka vyfial neb vytrhl, což se mimo totož- 
nosti písma také tím dosvĚdfuje, že Cividalaký evangeliář tři ostatm' evan- 
listy v sobě má, kdežto pi-áve evangelium sv. Marka v něm schází; evan- 
gelium Markovo vytrženo bylo z evangeliáře Cividalského zajisté dávno před 
Karlem IV. a vĚrojatně proto, aby neučení snáze uvěřili, že od ruky ev. 
Marka poeházř. Jasnosti a přesnosti, s kterou mladý učenec důvody své 
kladl, zvláště pak kritickému rozboru riiznočtení, při čemž také ku čtením 
staroslovanského překladu bibli zřeni měl, a znalosti spisů všech k věci té 
náležitých, vsím právem podivovali se všichni, kteří nejsouc* předpojatí kri- 
tických d&vodS si vážiti uměli. Tak n. p. vyslovil se o tom pojednání po- 
chvalné Rafael Dngar v listě daném dne 13. Června 1778 a slovutný Mi- 
chaelis nazval je vzácným darem pro biblickou kritiku, kterým stará povčsť 
o originálním rukopise sv, Maika nepopiratelně se vyvrací; chválil ívlášté, 
že Dolirovský přičinil také varianty z překladu staroslovanského a zavíjel roz- 
pravu svou ičmito slovy: „Maně v kritiku se proboozí přání, aby Dobrovský 
varianty slovanského překladu k celému novému zákonu vydíil. Obsahovaly by nĚ- 
koHk archu a ki^itice byly by darem, kterým by se jméno dárcovo zajisté zvěčnilo".^ 

AvSak ozývali se také učení hlasové Dohi-ovskčmu odporující, mezi 
nimi jeden až z Vlach, což důkazem jest, jak velice ta věc všecky mysle 
zajímala. KnĚz vlašský ve Videmu Antonio Comoretti aepsal totiž r. 1780 
pojednání: „De codice evangeliario S.Marci, partim Pragae 
partira Venetiis adservato" v němž tvrzení Dobrovského, ovšem marně, 
■vyvrátiti ae snaží. Dobrovský dal pojednání proti sobě čelící vytisknouti 
nadflpsav je: De codice evangeliario s. Marci partim Pragae 
partim Venetiis adservato epistolaris dissertatio anctore 
Ant. Comoretto, Congreg. Oratorii Udinensis presbytero. 
Pragae 1780. — a poslal výtisk Comorettimu s přípisem, v němž všecky 
námitky jeho vítězně vyvrací, avĚak námitek těch tiskem neuveřejnil z pří- 
činy, kterou níže udáme. Ale také v Praze a jinde v Ceckách vzbudil si 
Dobrovský zapíraje původnost evangelia av. Marka mnoho odpůrců, na díle 
z cechu starších učenců, kteří na mladého muže zanevřeli, že něco dokázal, 
na co oni posud nepřiSli, na díle pak ty, kteří povazujíce kodex za svátost 
úcty hodnou práci Dobrovského za rouhavou vSetečnost považovali. Ty urazil 
slovy předmluvy: „že evangelium sv. Marka, které někteří více pobožné 



I 810 vy prp 



^^Kji ttípné za. iiutogr.if |iovnžiijí, v kostele Svato-Vitském od řtyř sfoloti 
^^Kít£ se oliová a jaku svátoet ctí, našincům známo jest". Ze pak bylo po- 
^^Wlf odvahy k poÉínání takovému dokazuje list, který píítel Dobrovského, 
^HlgaBtin Helfert, jemu r. 1778 z Králové Hradce psal. Praví v nĚm, íe 
^Mskup Hi'adi'cký práci Dobrovského přisvédéuje, a že neschvaluje soptĚni v 
Praze proti ní; že P. Haiden, exjesuita, chvalořeCník pojednání Dobrovského, 
za minulých let o evangelium av. Marka v podobném smyslu psáti chtél, 
ale Ž9 se bal dáti pohoršení pobožné mysli těch, kteří jjiamo to líbali v 
domnéni, že od sv. Marka pochází. Té opatrnosti Dobrovský iiemSI a popu- 
dil krom ufenců žehravých také ctitele domnĚlé svátosti sv. Marka, kteřf 
prodpj práce Dobrovského všelijak zameziti chtéli, au n. p. knélikupec Man- 
gokl, jak Aug. Helfert Dobrovskému psal, mu zrazoval, aby pojednáni Do- 
brovského, jelikož příliš drahé jest, nekupoval. Ponékud utišili se tito horii- 
telé, když v známost obecnou vešlo, že papežský nuntius ve Vídni práci 
Dobrovského pochválil v listé Dobnerovi zaslaném. Že pak Dobrovský dů- 
Ttipem svým uevidSv ani ostatní Ěásti původního evangeliáře r, 1778 věc 
n&ležité vygvĚtlil, o tom vzdal svédectví arcibiskup Videmský, napsav dne 
9, kvStna 1 85i, tedy pětadvacet let po smrti Dobrovského, do toho kodexu r 
,Já Josef Alois Trevisanato, arcibiskup Videmský, nástupce patriarchátu 
Atvilejakého, vidél jsem tento kodex, jehožto část' jest v Benátkách, kdežto 
kodex ostatní evangelia obsahující jest v Cívidale. v mĚ dJecesi." — 

Pojednání Dobrovského o zlomku evangelia sv. Marka jest spis, o nímž 
platí latinská průpověd : ex unque leonem, spis, ve kterém se ukazují vSecky 
známky povahy Dobrovského, již jako spisovatel pO celý život svůj zachoval r 
Ttřttjfiiost, bystrost a snaha po pravdě, která jej uékdy až k neSetrnosti 
osob a tak zvaného veřejného mfnéni pohánĚla. Jako v pojednáni tom ne- 
dbal, že lidi pobožné ze starého milého klamu vyrušuje, tak pozdĚji ne- 
váimal si také, když škrobenosti učené, cechovské domýšlivosti uĚenců kri- 
tikou, autorital.ivnfeh forem pak dlouhým zachováváním ctihodných ironií se 
dotýkal. Všecka nařízeni statní, kterými se jako n. p. ve školství novoty a 
opravy u vyuĚovánf rozkazovaly, horlivé vítal, jakož se také nepříĚil razĚífení 
a vkládání se moci statní do pravomocnosti hierarchické. Z těchto názorů 
jeho soudíme, že již o té dobé, když pojednání o evangelii av. Marka psal, 
myšlenek zednařských prost nebyl a domněnka naše stává se tím pravdě 
podobnější, any jaou znamení na snadě, že Dobrovský za Josefa 11, když 
eednořství jsouc trpěno čtyři lóže v Praze mělo, členem jedné a sice lóže 
8V. Jana v Oriente byl. Zednařská lóže Svatojanská založena byla r. 1780, 
která jako ostatní lóže se skládala a trpících a hledajících, kteří 
t«prve po přísných zkouškách za skutečné zednáře se přijímali, již ze Čtyř 
stttpůá a sice 1, z rytířů a bratrů zasvĚcených; 2. z moudrých 
mistrů a 3. z královských knčží a tajných starších záleželi. 
L6že Svatojanské kromé obyíejného uĚcní, že /.ednařství humanitou, láskou. 



14 — 



toleranci t. j. náboženským indiferentismein vSecka Tyznání náboženská $ 
jiti či Tlastnř nahraditi má, obíraly se b aichjniií a kabalistikoM f 
tomu připisovati sluší blouznivé myšlenky filantropické, Icterýnii Dobrovál 
■od té doby, co duaeviií choroba y ném povstala, zachvácen bjval po kal 
když nemoc ta jej napadala. Dobrovský věrojatně náležel k té lóži Sva 
janské, která se jmenovala: Die ae.hr ehrwůrdige S.(anct) J.(o^ 
Lo^'e zuř Wahrheit und Einigkeit im Orient zn Prag 
její byl: dva liadi korunu na hlavě mající, jeden had od pravé strany ( 
se točící, tak že konec jeho druhý had di'ži v tlamĚ, kterýžto z levé str^ 
na lio^ se tóře konec svůj má v tlanié prvníhd_ tak že oba hadi řini k 
symbol věčnosti představující. Uprostřed toho kruhu jeat rovnosti^anný t 
hran, u zednářů bezkoneíný prostor představující, se znamením kabalis^ 
tým, pod ti'ojhi'anem dvě ruce podél do sebe složené. Mezi trojhra 
ki'nhem hadím na hoiíe jest opis: Wahrheit nnd Eintracht. Že Dobrovský 
lóži u pravdy a jednoty náležel, domníváme se z pečetí, které po js 
smrti Gregor Volný nalezl a nyní v Rajhradě se ckovaji ; jedna z těch pei| 
má v sobě rovnostranný trojliran a pečetí tou Dobrovský listy své paí 
někdy jeStĚ v době, kde zednařství již přísně zakázáno bylo, jakož n. p. j 
na listě, který Dobrovský z Vídně dne 29. června 1821 Cerronimu s 
ač té doby obyřejné užíval pečetí, v kterých začátečná písmena J. D. 
celé jméno jeho vyrj-to bylo. Di-uhá peřet po Dobrovského smrti nalaz 
představuje tabulku kabalistickou, třetí pak písmena, která bezpochyby í 
k tajnému uíení zednařskému se vztahuji.') Okolnost, že Dobrovský peCetí. 
ty mSI a jicL užíval, ovšem ještě na jisto nepostavuje, že zednářem byl; to 
bj se plnou jistotou určiti jen molilo, kdyby se nalezl seznam Clená "ÍOm'" 
pražských a v nSm jmeno Dobrovského se spatřilo ; avšak uvážínie-lí mimo 
ty pečeti, že mu hrabĚ Salm, ]ifftel zednářů, postaviti dal pomník ve fonně 
jehlance, který v symbolice zednařské též d&ležitost má; pak že Dobrovský, 
když jej duševní choroba napadla, o chiliasmu a vSelijaki ch proroctvích blou/nil, 
nebude nám lze odmítnouti domnřnku, že zednářem byl Jea tím jest možná 
vysvětliti avobodomyslnické jeho názory u včcech naboiwnstvi kttre i prvni 
době jeho spisovatelské činnosti jen narážkami, aČ někdy dosti smělými za 
Josefa n. neoharvenou kritikou se zjevovaly. £e pak zednaistvi aspoň mžSí 
tnpně jeho, za doby té na větším díle jen fiJantropiamem se zabavilo. 



^^f^pně jeho, 
^H Srov 

o to 

mate: 



Srov. Cas. Mat. Mor. 1872 str. 61. Třetí jieíet prctlstaMije tuto tiljulkm 



V 


v 


v 


(; 


p 


ž 


^ 


w 


L 



Co bj vlastní tato pfsinejia znamenati m§la, nelze ním vypátrati a marnS Bfr'* 
o to jií namáhal Kopitar i. 1834. když mu je Bobrovský bezpochyby V nápadu 
matenosti byl zaslal. 



I 

J 



- 15 - 



Lrabé Kaéiiar Sternbeik, člen lóže a kanovník v fiezně, ktn-tf ve 
irafii od Palackého vj^dané iia atr. 211. praví: „Rezenská lóže byla 
a dobrofinna, a tajemalví, jež svĚřovala, nebylo akuteĚnř potřebí 
přfsahoa dáti stvrditi''. 
Z náklonnosti k zednářům vyBVĚtlují se nám tedy nřkteré výrazy v 
pmtfch spisech Dobrovského a poznáváme z nich, že k illaminatám amj- 
jSesim svjTn náležel. Co se však tyfe jeho studii, kterými pak nejvíce pro- 
iSoÁ a o uárod Český nesmrtelné zásluhy si získal, studia totiž české historie 
ft juyka Českélio, položil základ k nim v dome hraběte z Nostíc, ní zajisté 
p&Toduě netušil, že se stane vzkřísitelem jazyka feského ze vzdělané spo- 
lečnosti a veřejného Života vypuzeného a tudíž již na pólo mrtvého a obudiv 
jazyk že obudi zároveň s nim národ, ktei-ý tím jazykem mluví,^ k novému, 
íarfimu životu. Chceme-li však zásluhy Dobrovského v přlĚinĚ té a v eeíé 
jich velikosti pochopiti, jest nám se- ohlídnouti po smutném stavu, v nřmá 
národnost feská v druhé polovici minulého století byla, kdež všecky zhoubné 
následky na nejvyšší stupeň přivedeny byly, k nimž za Ferdinanda 11 zá- 
rodky puštěny byty. Politický život v království žádný ; postulatní sněmy jen 
málo kdy se scházely ; správa zemř soustředěna ve Vídni a tato centralizace 
pHtužetiii za Marie Teresie setmĚ, poněvadž jen povolně, za Josefa lí ná- 
silni, který nejen svobodu nýbrž také státní centralizaci mocí absolutismu 
■dekretovati chtĚl. Co ještě samostatného života v zemích za Marie Teresie 
sfaylo, bylo od něho na niveČ potlaěováno, v Rakousku měla býti, jako jeden 
mocnář, jedna správa a jeden národ, německý totiž li vůli jednodušší spi^ávé; 
lAnčina měla vládnouti všudy v rakouské državě a vnucován tedy jazyk 
nSm^cký všem neněmeckým národům, aby z nich Němci se stali. Jako by 
▼Sdil, že života jeho jest na krátce, nařizoval a prováděl své úmysly kvapem 
a Úprkem, při kterém někdy ani privátních práv nešetřil. Tím však vzbudil 
odpor předně Maďarů, k nimž brzo ae přidružili Čechové. Vandalismus, 
který při zrušení klášterů a prodaji biblioték a uměleckýcJi sbírek klášter- 
ských trpěl dokázav tím, jak hrabě Kašpar Šternberk praví, že přítelem 
Umíní a věd není, dostoupil vrcholu, když stará rudollinská komora umě- 
lecká dvorským kurirem se podávala, kdež socha Ilionea, nyní ozdoba Mni- 
ichovské Glyptotcky, kameníkovi za 18 zlatých se dostala! Popudil-li takovým 

ánfm všecky pfátely uměni, urazil šlechtu, když dámy šlechtického ústavu, 
rjtteré v domě na Novém MéstĚ, jenž privátním majetkem byl, bydlely, téměř 
násilně do císařského ústavu na Hradřany přestěhovati kázal, aby v dKvéj- 
fflm jejich bydlišti porodnicí umístil. Všeobecná však nevole zmocnila se 
■Cechů, když císař staroslavný hrad královský vykliditi a jej na kasái'nu 
áělostíeleckou připraviti kázal, jakoby tím vůli zjeviti chtěl, že tam již žádný 
ikrál bydleti nebude. Celá země tím úmyslem císařovým pobouřena byla, nej- 
ylee vsak šlechta, která, jakkoli politicky zmalátuřlá byla, na to přece ještě 

ipomnélii, 7f knilovskí hrad pražwký není jen ]iomníl« 



Jodn: 
Wtterí 







— m — 

fllrž takí slávy stavovaké. Tonto rouhavou neáetrností probuneni jsou pudle 
(kleula Maďarů také Šlechtici Ěeátí; cítíce, ža ničení památek k staří alávě 
I ukazajicích ae déje k váli abaolutismn, jenž váem královatvíjn a zemím 
v&li spravĚ vSem národům jeden jaz;fk vnnfiti chtřl, dali 
svou, jak hrabě Kaápar Šternberk vypravuje, pí'edkem tím 
, aui£ a« nmlavilt, v předsínií^h císařakého paláce jen Ěesky mlnvili, aSkoli 
I málo čeeky nmĚli. Fecit indignatio versus — co nepřirozené vychovánfl 
schty udnailo, muaela nevole probuditi ; SlecMa přeatala považovati ři 
b řeĚ nižĚí, přišla k vědomí, že tenkráte, když aamoaprávné 
■ atavu panskéin vrcholící platnost mSIo, také jazyk feský 
i královském hradř hlaholil a že nadvláda jazyka némeckého a 
nížením politické platnosti stavův stejným krokem pokrníovala. Tím 
jazyk čeaký politický vyznaní ; atal ae živým aymbolpm slavné minulosti 
(iSto hájiti a práv zemskýť^h dobývati někteří Slechtirové za čestnou 
I považovali. 
První, který se odstrčeného juzyka českého rázně ujal, byl generál 
PrantiSek Kinský, jenž spisem svým již r. 1774 vydaným: Erinne 
cines Bohmen iiber einen wichtigen Gegenstand, důkaz 
jazyk Ěeský v rakouském mocnářství jest důležitý, áe potřeba, rozi 
nosť káži, aby jazyk ten nejen zachován nýbi^ž také vzdčláván byl. Spi 
ině] zn, následek, že rok na to František Pekel vydal pojf^dnání stal 
Ualbina: Dissertatio apologetica pro lingua hoh 
tytýž jaayk český se brání a přímluva se činí o jeho vzdílání. Ale jj 
jazyk český tehda vypadal? Již PeSina si stížoval, že za jeho doby 

I'Bkích městech ořmw^ký jazyk se šíří a Seský se zanedbává; 
dětí toto zanedbávání a kaaení jazyka českého pokračovalo. Ti, kteří 
li, osvojili si jazyk latinský a nfmecký a kdo v méstech vzdélaným 
tél, snažil se mluviti německy. Když pak sem tam bílá vrána se vyal 
!rá jazyk český mluvnicky pěstovala, pak to pěstování se délo 
rtorný spůaob, že vymýSleni nových nejapných slov se jmenovalo ol 
n jazyka, kdežto v skutku bylo zpotvořoním, a nechutné, neíadné 
paradigmat nad potřebu četných nazývalo se mluvnicí, kdežto akutkeni 
jen prohřešením proti duchu jazyka Českého. Smutných zásluh v příčij 
í dobyli Roaa, ale jeSt6 více Pohl, kterýžto nestvůrami svými 
izyk Český i třm, kteří by nhuť byli měli jemu ae učiti, se znechutil 
, kteří v duchu jeho psali, tak nečeské feStiny užívali, že žádný tomiL 
lerozumĚJ, Kajseni české mlu\niť'e tr%alo dále, až Dobrovský tomu přítrž učinit 
1 mluvením a psaním v jazyku českem tedy velmi smutné to vypadalo- 
i Pelcel, který pozdčji spiavnč česky psal a sám mluvnici českou se- 
íal, anoť sám první původce byl, Že Dobrovský s češtinou zanášeti se začal, 
j^usel ae přiznati v dobé, kde lidé již po českých knihách více se poptávali^ 
I by nebyl a to českou knihu =epsati Psal totiž dne '20. září 



láří 1784 SHam 

Já 



— 17 — 

biokmu: , Pozoruji, žo (Vcliovť* nyní více než dřívo po knihách se ptají; 
a!e jim se Iíl)í staré knihy \v\)o než ty, ktcrt'. nyní so skládají. Příčina je^-. 
Ba bíledni. Onyno jsou ryze české slovy i výrazy jsouce více v duchu náí 
rodním psány; tyto, novřjsí totiž, nechtřjí se jim h'biti, ježto sloh spusobem 
německým zavání. A p ř i z n á v á m se, že si netroufám, k n i ha v j a z y k u 
Seském sepsati, jelikož jsem již nemciné více přivykl, ačkoli 
ieStina mým mateřským jazykem jest." Přátel jazyka českého i ve 
udilané třídě obyvatelstva i)ři)>ývalo, ale nedostávalo se mu potud vzděla- 
TíMe, kterýby jjenia jeho pojjil, zákony jeho organického složení ustanovil, 
mluvnici a skladbu z ducha řeri samé určil a takto vědecké základy položil, 
podle nichž správnost výrazů se poscmditi, elegance mluvení tříbiti a tvoření 
nových slov, nastanc-li k tomu potřei)a, duchu jazyka připodobiti a přispů- 

^ sobiti se může. A tímto vzdělavatelem žádoucím stal se našemu jazyku 

t • Dobrovský. 



I 
/ 



«> 



III. 

studium bibliografie. Bohmische Literatur auf das Jahr 1779. Spor s Ungarem. 
Revision der bomischen Literatur auf das Jahr 1779. Bohmische und máhrische Lite- 
ratur. Literarisches Magazin fiir Bohmen und Míihren. (1779 — 1781.) 

Malé této odchylky, v níž jsme podali náčrtky o smutném stavě národ- 
nosti a řeči české, jakýž byl před Dobrovským a jakýmž do sklonku 18. století 
potrval, bylo potřebí, jednak abychom přehledem tím se vyhnuli ustavičným 
poznámkám a přetržkám v dalším vypravování, jednak aby se poznala ob- 
tížná bať gigantická práce, kterou Dobrovský na sebe vzal a také vykonal. 
Nyní se vraťme k životopisu samému. 

Mimo to, že v domě hraběte Nostice sociální obzor Dobrovského se 
rozšířil, měl on příležitost poznati materialie k dějinám českým a probuzena 
jest v něm chuť obírati se s češtinou. Vedle něho totiž vyučoval mladá hra- 
bata také známý topograf český, piarista Jaroslav Schaller a dějepisec Martin 
Pelcel byl jako dozorce nad veškerým vychováním. U Schaller a seznal Do- 
brovský veliký materiál historicko-topografický, na tisíce originálů a opisů 
starších akt i diplomů; Pelcel pak, který tehda právě třetí a čtvrtý svazek 
životopisů českých učenců a dílo zvé o králech Karlovi a Václavovi spisoval, 
spůsobil, že Dobrovský se studiem historie a řeči české se obírati začal. 
Pelclovi k vůli věnoval prázden svou k tomu, že v universitní knihovně a 
jiných bibliotékách pražských pilně čítal, badal a výpisky z pramenů pro 
Pelela činil; pracovitostí a pilností nashromáždil si za tři léta takové 
množství dat k bibliografii, tak zevrubnou znalost starších tisků českých, 
že, když je při první příležitosti, která se naskytla, na jevo vynesl, všichni 
tím více překvapeni byli, ani myslili, že jen pro sebe hledá materialií ku 
kritice biblických textů. 

Příležitost ukázati své bibliografické vědomosti a podati tytýž důkaz, 

že knihy nejen zevně nýbrž také obsah jich zná, nadešla brzo. Bylo totiž 

za doby té přání všech učenců, aby rukopisné dílo Balbinovo Bohemia 

docta tiskem se vydalo. V práci tu uvázal se strahovský bibliotekář Rafael 

Ungar, an r. 1770 první svazek toho díla obsahující pojednání Balbinovo: 



De Carolinu, univi-rsitatp rrii^rcnai et vetustis [Soliemiaf 
scholis tiskem uveřejnil. Též augustinián pražský P. Kaudidua, ruvuřž 
bibliotekář v klášteře svém, odhodlal so Balbinovo cblo vydati, ku kteréinuíto 
vydání dříve již byl přípravy konal. Úmysl fen nezůstal tajný & Ungar, jenž 
veliké o BobĚ mySlenky mSl, vášnivý a velmi drSŽdivý byl, neostýchal ae, 
vĚelijakými narňžkami svou nevoli proti Kandidovi zjevovati. Ten však roku 
následujídho (1777) dílo přece vydal, anot v předmluvS na přpdchoKÍ kritiku 
a zlobu Ungarovu narážel, bať se osmělil říci, že s vydáním svým pospíáiti 
ai muail, jelikož traktát Balhinův o vysokých Školách pražských před rokem 
tak nedoslateĚnř vydán byl, že strach jest, aby ostatek práce Balbinovy v 
témž vydání podobně nevypadal. Třmito slovy byl Ungar nejvýS popuzen a 
odpovĚdĚl Kandidovi v předmluvě v druhém svazku svého vydání tak ne- 
horázně a urážliví, Že tento, vida, že Ungar veliké částky z jeho vydání 
otiskuje, aby doklady a vysvětlivky jeho vyvrátil, Ungara u censury právĚ 
když osmý arch druhého svazku se tiskl, z patisku žaloval. Ungar však u 
■censury obdržel vrch a Kandidovi dostal se „ein ernst gemessener Verweis". 
Do toho sporu byl také Dobrovský vpleten. Byv totiž Kandidovi při 
vydáni jeho rudou ujal ae ho také, když Ungar tak hrubé střelby jirofi nfmu 
užíval. Sotva, že druhý díl vydání Ungarova na světlo přišel (1778), napsal 
Dobrovský do Prager Intelligenzblattu, jehož spolupráce vnikem byl, oznámení 
fl práci UngarovŘ dosti ostré, v iiSniž Ungara nováCki^in pojmenoval a 
zároveň dodatky k jeho vydání ohlašoval. Ungar, v kterém při skutefně 
nfienosti dobrý kus domýélivosti a pýchy učencovy byl, již tím oznámením 
"ídice popuzen jest, jeSté více vSak anonymním listem, v němž o jeho práci 
výrazy, jako: unnfltzes Gewasch, Noten ohne Text, leere Worte 
ohne Sinn atd. se nalézaly. Ungar dověděv ae, že Dobrovský list ten mu 
zaslal, psal mu do Měšic, kde Dobrovský právč s rodinou hrabícf meškal, 
ptaje se ho, zda-li onen liat paal? k Čemuž Dobrovský odvĚtil : „Kdo by 
pisatelem ondyno Vám zaslaného listu bezjmenného bjl? Nemáte-!i nic proti 
tomu: já to jsem níže podepsaný. A proč bych tím nesměl býti? Vy jste 
mi arciť nic neudĚlal, já Vám vSak, jak doufám, také nic. Vždyť knihu, 
která ve všech kněhkupectvíeh ae prodává, poaouditi bude snad dovoleno!" 
Na to poslal dne 13. června 1778 Ungar Dobrovskému do Měšic list velmi 
obšírný, v němž výtky v Prager Intelligenzblattu činěné ovSem na větším 
díle marně vyvi'átiti se snažil. List celým obsahem svým měl spůsobiti, aby 
Ungar s Dobrovským na dobré míře zůstal t. j. aby především Dobrovstý 
ohlášených již dodatků k dílu Ungarovu nevydal ; anoť žádal zpříma, aby 
Dobrovský sebrané opravy mu poslal, že je s velikou pochvalou jména Do- 
brovského v třetím svazku Bohemiae doctae vydá. Liat ovšem německy psaný 
končí těmito slovy: „Úcta, kterou k Vám mám, pohnula n;č na všechno ze- 
vrubně odpověděti, bych Vás přesvědčil. Že o VaSi vzácnou přízeň ae při- 
proviti nechci, aýbii jt nabyti a ji ntrHiti ni irfeji''. 



AvĚak Dobrovský, jenž ještě za kmetsk^ch let avjch v příCinĚ kritiky 
ueiiBtupný byl, od úmyslu svého neopustil, níbri vydal ohlaSené dodatky 
latinsky, jichžto nápis, jenž nezněl dodatky nýbrž opravy, již Unjraru. 
urazil. Spisek ten: Corrigenda in Bohemia docta juxta editionem 
P, Raph. Ungar, Pragae 177fi., obsahoval sice jen 43 strany, ale spů- 
sobil v literárních kruzính pražských mnoho hluku. Ze mladý muž, jemni 
teprve šestadvacet rokS bylo, se odvážil, proti muži již jakési jméno v nĚenéia 
svété majícímu a nad to více o deset let starSímu, opravy vydati, již to hylo 
podle úsudku starších literátů vSeteCné počínání; že však opravy bvě po- 
dával slohem živjm, áe satyry naproti škrobené uĚenosti nešetřil, svá tvrzení 
sehevĚdomou jistotou předkládal, bez obalu mluviti, chyby a nedopatření 
také předchůdců Ungarových kárati se osmĚlil a nad to více slovy: Si 
qnis cuiuscunqae asserti a me rationem exposcat, reddaia 
lubens; ohlašoval, že tvrzení svi zastávati bude — to byla neslýchaná 
posud v učené republice pražské neomalenost a rouhavost, která trest a. 
pomstu vyvolávala. Vytýkáno Ungarovi od Dobrovského, že pro neznaloať 
Češtiny ^ Ungar pocházel ze Žatce — smyslu českých kněh, o kterých psal, 
neporoznmĚl a cech Híenca strnul nad úsudky a výrazy n. p. quae Joeehems 
adfert, tot mendaciia involuta šunt (str. 8); — e lutulento rivo, 
Hammerachmidium intelligo (atr. 12); — mentiuntar annales Straho- 
vienses, nec video, quam tidem compilatio recentissima mereatur (str. 13); 
— non poasont ergo hi duo, nisi ab ignorantiasinio confundi (str. 29); 
a žasnul nad závěrkou spisku: ,Již se mné hnusí a oSkliW tato nevdéčná 
práce 1" Avšak nejhorší a skutečně svévolné urážky dopnatil se Dobrovský 
dav vytisknouti na titulním listé obrazec představující žáčka, který abecední 
tabulku trhá, a heslo z Lomnického vyňaté: 

Cizi práce nikdy nehanéj, netup. 
Nehyzď, nedrbej, ze cti nelup; 
Ale mďS-li k Čemu od Soha dar sic. 
Vydej, znáS-Ii co víc. 

V tovaryšstvu učenců pražských, kde posud klid idyllického života vyjma 
malé přehanky rušen nebyl, kde se véda posud péstovala jako néjaká libůstka, 
jako čirá abstrakce, jež se životem skutečným nic činiti nemá, stalo se po- 
bouření veliké; všichni se uctívali mluvíce o uĚkom ze svých nejinak neŽi 
doctisaimus ille a nyní se ozval hlas mladistvý, který ani o Dobnerovi 
oním lichotivým až podlízavým tonem nemluvil, jemuž on byl přivyknul a. 
jehož také žádal. Mladému všetečkovi melo se dostati řádného poučení a 
potrestáni a tím citedlnSjší, an již na začátku r. 177i) odvážně a nešetrně- 
si počínal. 

Jak svrchu dotčeno, zaíal Dobrovský, co v domě hrabete Nostice byl. 
Český jazyk vědecky studovati; všímal si při tom všech literárních plodů 
nejen Českých nýbrž také latinsky a německy psaných, které tehda v Cechách 



- 21 - 



se vydávaly. Aíkoli llolirovskj' Tclmi mlid byl, jioziiai [líerrií, ro starĚím litc- 
ratíiin, vyjma Borna a Seibta, potnd zjevno nebylo, že život a, literatura ťizce 
k stíbĚ spojeny jaou, že onon t tuto a tato v onen působiti mají, že tedy 
literatura n«jen pokud staríí jeat zajímavosti a důležitosti do aebe má, njbrž 
áe takp literatura píítoHuiosti má býti předmSteiii, kterého něenost a Život 
8Í všímati mají. Chtíje znalost' nové pfed ofima vrsteviiíkS se vyvinajfcí 
literatury Sííiti a obraz vědeckých a intelligentních snah i plodů doby své 
podávati, při tom však ohledy do minulosti nevylufovati, odhodlal se upený 
časopis vydávati, jenž r. 1779 pod jménem: BOhmische Literatur auf 
das Jahr 1779 vyťházeti začal. Na titulním listě dal jako heslo vytisknouti 
výrok Ciceronův: Braň každý, co myalí, vždyť úsudky jsou svo- 
bodné. V úvodě praví, že posavadní práoe o literatuře v Ceckách témřř 
výhradně se vztahnjí ke starší dobr; zanášeti se pak s novou litera- 
turou a sice v obsahu víeobecném že jeit úfei jeho «pisu 
Toho uíeln chce naplniti zpiavami o univeraitě a duševním ruchu při ni o 
bibbotekich a vzícnostech v nich OTnamenmi kn h o nemžto praví „Nemn 
to býti recenie nebot nejsem íensorem mdiávám každ knize od díla \á/ 
něho autora pocinije až do škváru papíi ka^fcilio piailka cenu jeji A \ubpf 
nechvílím a nekaj^m niřeho Chváliti I jch snad neumel podle záiluhj jdikoz 
nej<íem (hvalorecnik Karati bych ovSem do\edI ale bylo li by me káráni 
vždy spravedlivo? kdo má meze Šetrnosti a neaetrnoaíi u''tftno\iti t" Piiví 
také fítr 5) že dost u^imti chce tem kteii %Ědřti bi přeji na jakěm ipů 
■sobe nynejši stav ufenosti akutefnř jest nikoh pak, jakého spůsobu by 
mohla nebo meli bíti tento skutečný stav literatury v Cecháth stiuřne a 
zřetelné vyliíiti je=t pHn a u5el publikace jeho a z vyvedeni tolio planu 
prj každj bude moci pofouditi zdali spusob literatury v Cechách jesi dobry 
nebo nedobrý nebo hoi'ii než minuly a ka^dy pozn^i přiciaj za ktei^mi 
liteiatura piavě tiková bjti musí a přirozeným bfhem jina bjti nemůže 

Ačkoli Dobrov.ký slíbil že v časopise svém míeho kriticky posuzovati 
nebude přece toho shba nesplnil jelikož povaha i jeho i vřci aame tomu 
«e prícila Antontr kteii toliko zevnejai b^la a základů svých v podstatě 
t j í ilarhu nemilí "obě nevážil nýbr? ji po\a/ovil zi piekažku kteri 
lepsinm t j opravě 1 refoimě v cestu se staví Proto byl hoili\ym pií 
Tržencem nového ziizeni ve školství a thváli! je nevid-i tenkráte jeste Že 
normální školy národnímu životu v Cechách ni závalu budou \ubec pro 
bleskuji 7 jeho ěasoj isu názory kterjmi piibuznost jtjich se sm\5lenim 
zednářů se pio?rizuje i synem sve doby se zjevuje o které hned v u\ode 
praví ze jest jiko poledne „kde záře osvětv všecky tmavoty mozku iž daleko 
za náM obzoi zapuzuje' ze reformace teologického a na díle tike filoso 
fiekeho uěeni nepříslušnosti staié odstramla ze gymnasia na venkov lepe 
zřízena jsou nez dine a ze zavedením Školy nonnalni důležitá oprava Školství 
se začala. Již tato chvála nebyla pn chuti mnohých lidi, tím méně pak, j 




L Hljiíi mohla skrytá, ironie, kterou se pnsaliy pražské uaivei-sity a 
liíLjení nepořikvrnĚařtio pocetf P. Marie dotekl; „Kdyby kdo lepši vyuÉoví 
od tfto pHaahy očekával, rafiž se podívati do spisu Miiratoria; ( 
niorum m oderationií a de supereti tioiie vitaiida". 

Avaak i taková narážka nebyla snad neodpustitelná podle úsudků u^ 
uých; horSf na všecek spůsob se jim zdálo, že o nĚiterých akademický^ 
hodnostech pravil; „uĚkolik tĚchto hodnosti zdá se býti jen k tomu, 
veřejné Rlavnoati, jež universita pořiau.je, jimi nabyly yHši ozdoby a slávy^ 
Ale nejborSí bylo, že se Dobrovský odvážil poznámky finiti o spisovatelíc] 
na Yětáim díle sice spravedlivé, kterými vSak buď pro chouloativosť o 
buď pro živost výrazů muže, jichi poznámky ae týkaly, urazil. O gram 
tikářích, jichž si nejvíce nabíral, pvozatím pomlÉime, pravíce zde jei 
urazil prof. Chládka řka o jeho spise: ,Menioria vitae et mortis řev. 
B. J. Herwig", že jej aa vzor vtipu se slovy hrajícího odporučiti i 
nrfCKtt Ungara, jemuž a strany jeho výroku o Řehoři z Jelení: Haec i 
latío (t. j. Petrarky) hodie minus laudatur; etenim puritatem ean 
neresque bohemicas haud complectt dicitur, qaas aliorum interpreta ti ona 
hoc aevo praeseferant" vytýká: ^Kdoby se nepodivil takovému ne oSekárf 
němu úsudku? Kdo pak jsou ti jiní, kteK nám hoc aevo lepši píekla^ 
než ítehoř pořídili? Hoc aevum, rozumím tím nynější věk, jinak by t 
mělo i 1 1 o aevo ^ jest v Ěeaké filologii právě železný věk, kdežto za I 
hoře z Jelení zlatý věk aaĚal. Prosím Ětenáfů svých pro tuto odchylka 
odpuštění; ale já a každý Uterator jame povinni osvĚdíené zásluhy i 
Řehoře proti neoprávněným útokům novSjSiho spisovatele chrániti". Pc 
podráždil Ungara na str. lúO svého Časopisu, praviv o poznámce P. Kan^ 
k cestopisu Kabátníka: „velice pochybuji, že tato poznámka jest sprí 
ač P. Dngar nic proti ní nepřipomíná a tudiž ji schvalovati se zdí 
atv. 13SÍ: „nejvíce chyb, které v obou vydáních Bohemiae doctae jac 
cházejf, jak na jiném místě dovedeme, ') z nedostatečné znalosti české biU 
grafie". Také Lobnera dotknul se na str. 299 praviv o jeho spec 
codicis diplomatici Moravici: „Latinské a německé listy j 
Dobner v řeči původní, české v latinském překlade; snad dbal více 
hraničně než domácí milovníky dějepisu". Též se nelíbilo Dobner 
ie Dobrovský dávaje na str. 198 zprávu o smrti Karla Kříže, rektora s 
biskupského semináře, v poznámce připomíná úvahu jeho proti Dobneroíj 
jiní zase měli mu za zlé, že o Kříži tam pravil: „Nebožtík Kříž byl hc 
obhájce praotce Čecha. Potěš jej Čech!" Také právnické fakulta, 
při promoci dne 20. května 1779 doctorandovi větu: „kterakým pr 
připojil Rudolf I rakouské země králem českým Otou držené k říši" bi 
kázala, se nezavděčil, praviv v poznámce na str. H9: ,Ota ováem : 
nikdy králem českým; má snad státi Otakar". 

') Když to psal, nebyly jeho (^orrigcnda etc. jeĚlě vydány. 



b 



— 28 — 

Kiiyž prvTií Část apisu íi řasopisii Dolirovského vyšla, oz^ř^^^l^i s* " i"^"" 
Ijoťhvnlnf a káraví lilaBOvé; za ony děkoval, o těch pak pmvil : „S tĚrai 
vSak, kteří tento spis tak nemile přijali, áe jej spůsobem pravého nEence 
iies[nSiij'ni pomlouvají a anad potlaÉiti csilovali, mám skutefnon útrpnost, 
jestli jejich poloučenost se rmoutí, že druhou Eást bez překážky vydávám'. 
Slibuje, že v dalších pokraSováních přičiní nový filánek: revise, jenž ob- 
Rahovati bude taková míata domácích i zahraničních spisů, pokud se Ceaké 
literatury tjkají, která oprav potřebuji, aby zjevné chyby tam se opravily; 
to se učiní prj z lásky k pravdě, nikoli proto, aby nSkdo se poSkádlil. 
„Kdyby vSak někdo se urazil opravou svých chyb" konffí Dobrovský, „tomu 
nevím rady; jsem však hotov každému již napřed vyjádření dáti, že jsem cti 
jeho dotýkati se nechtěl," Avšak dobrá vůle Dobrovského se neuznávala nýbrž 
Hrazená choulostivost a samolibost si>isovateltL viděla v něm jen osočovatele 
a rýpala, který v hašteření zálibu má. Z muža vážnějších podrážděni byli 
nejvíce Dobner, Chládek a llngar. Dobner sice veřejně ave nevole nepronesl ; 
2a však nicméně no. straně Ungarově stál, víme z latinského listu Monseho 
daného 28. prosinc* 177!), kterým na dopis Dobneráv odpovídá, z kteréžto 
odpovědi obsah listu Dohnerova poznáváme: „Dobrovský nespravedlivě ae 
podezřívá, jelikož ani slovem o'8 0by Rafaelovy se nedotýká. Avšak věc není 
tek zlá a tak nenapravitelná, aby zničením přítele toliko napraviti se měla. 
3í Dobrovského práce, zvlažte o zlomku evangelia av. Marka velice rád řta 
a. ani živřjSí jeho sloh zatratiti nemohu; kam by došla vĚda, kdyby horlivější 
nadání mladých mužů jiro domýšlené křivdy se potlačovalo. Půjčuji, že žádný 
ae nemá urážeti anebo právem dobj^tá sláva jeho nespravedlivými výtkami 
v pochybnost uváděti ; zdali to se Dobrovskému za vinu dáti muže, nevidím, 
neznaje zvláštních Vám v Praze povědomých okolností. Ale monarciiii a nad- 
vládu diktátorskou republika literární nesnese. Jsou-li anad Corrigenda Do- 
brovského tak hrozný zločin? Rafael odpoví; spi-ávné-li, nabude vítězství 
a z něho pochvaly; uesprávně-li, křiky a povyky nic nepomohou." 

A skutečně také Rafael Ungar odpověděl. Na jemnou ironii Dobrovského, 
Kde onde ovšem živějSfrai výrazy osvěženou, dal odpověď vášnivou a hrubou, 
z níá se vidí, jak hluboce Dobrovský do jeho samolibosti byl zatUl. Spis 
vydán bezjmenný, ale každý védél, že od Ungara pochází, Dotýkal-li se 
Dobrovský Ungara proutkem, kázal jej Dngar akorpiony. Poněvadž Dobrovský 
byl ohlásil, že v listě svém zřídí nové oddělení; revisi, v které se poklesky 
T knihách o české literatuře jednajících opraviti mají, dal Ungar spisu svému 
jméno: Reviaion der bohmischen Literatur auf das Jahr 1779 
i Briefen. Má spůsob listů, které revident vydavateli spisu: „Bohmiache 
Literatur auf das Jahr 1779' zasýlá. Nápis knihy Ungarovy byl zajisté 
vtipný; ale obrazec na titulním listě, kterým Dobrovskému vignetu na jeho 
Corrigenda splatiti chtěl, měl Dobrovského učiniti améSným. Obrazec ten 
představuje totiž žáčka, an na lavici sedě v levé ruce drží rozlámanou abecední 



— 24 — 

tabulku, kdežto pravici jeho drží učitel před ním stojící maje hůlčičku vy- 
zdvihnutou, aby žáčkovi pardus dal; pod obrazcem stojí slova Quintilianova : 
„Scripta est lex, ne quis impune sit petulans, jako heslo celého 
spisu. A tím heslem Dngar skutečně ve spise svém se spravoval, an na 
Dobrovského jaksi s vysoká hleděl, jakoby on na výsluní a Dobrovský jen 
na nížině vědy stál. 

Ale k této výsosti špatně se hodil hrubý spůsob, kterým Ungar si vedl. 
Vytýkal-li mu, že se za diktátora české literatury vnucuje (str. 59), že snaha 
jeho všecko kárati den ode dne se vzmáhá (str. 146), rozkvašenosti jeho se 
prominouti maže; ale výrazy jako: unmúndige Gelehrtenschaar (str. 4), Ge- 
winnsucht (str. 5), dreiste Kinder und Witzlinge (str. G), Unwissenheit (str. 7), 
unverschámte Klopffechtereien (str. 9), Bosheit (str. 12), junger Magister 
(str. 14), Alfabetsvogt (str. 23), Frechheit (str. 48), Lůgner (str. 31), junger 
Schwátzer (str. 52), Grande beschnarchen (str. 44) atd. byly hrubé a sprosté, 
které Dobrovského nehaní nýbrž Ungarovi k necti jsou. Ale zasypal odpůrce 
svého netoliko nadávkami, nýbrž snažil se chytře kde koho proti němu vy- 
štvati; ujímal se arcibiskupa jako kancléře university, rektora, děkanů fakult, 
jichžto hodnost Dobrovský prý k těm čítá, které jen lesk slavností univer- 
sitních zvýšiti mají; zastával se právnické fakulty strany Oty místo Otakara 
široce se rozepsav, že to jest chyba tisku; hájil Chládka, Kříže a mimo to 
všech špatných gramatikářů, jimž Dobrovský chyby vytýkal, anoť snažil se 
také osobní povahu Dobrovského v podezření uvésti, aby též hraběte Nostice 
proti němu popudil a tím snad odpůrce svého o místo vychovatelské připravil. 

Když anonymní spis Ungar ův vydán byl, spůsobil neobyčejný hluk 
a veliké rozčílení v Praze; na Dobrovského však učinil opáČný dojem, zůstal 
chladný a klidný. Jen na podezřívání své povahy odpověděl hned v Prager 
Intelligenzblatt a sice, jak zřejmě praví, s přivolením hraběte Nostice, v kteréžto 
odpovědi spisovatele revise zlomyslným osočovatelem jmenuje. Za několik dní 
na to vydal spisek o třiceti stranách: Antwort auf die Revision der 
bohmischen Literatur, jehožto krátký úvod, v němž obšírnější odpověď 
ohlašuje, těmito slovy zavírá: „Zde jsem si umínil, i zdání nezdvořilosti se 
vyhýbati, dobře věda, že rozumná, učená veřejnost nakloněna není té straně, 
která méně zdvořilá jest, pochvalu vzdáti." Spůsob té odpovědi jest v skutku 
velmi vážný a zdvořilý ; vypočítav hezkou řadu sprostých slov Ungarem uží- 
vaných praví: „Taková jest zbraň, kterou pan U. proti mně bojuje. Kdo 
nemusí podlehnouti? Já aspoň se vzdávám; neboť takto válčiti nemám ani 
práva ani chuti." Důležitější námitky Ungarovy vyvrátil všecky a vzdělaný 
ton jeho obrany působil tak dobře, že rozumnější čásť učenstva a obecenstva 
vůbec přistoupila na stranu jeho. Ohlášené zevrubnější odpovědi již nevydal 
vida dobrý účinek této odpovědi krátké; též Ungar byl s pokojem vyjma 
několik vět, které do předmluvy k třetímu svazku Bohemiae doctae (1780) 
položil, v nichž Dobrovského nejmenuje vyjádření dává, že o Corrigenda 



vĚčnĚ mlčeti budí;; vyjádření to jest dosti jizlivé, zdá sťi Ftle proto, aby si 
je Ungar sn.idnějšim uSinil. Též Chládek krom nékolika vét t píedmluvé na 
avĚ PoĚátky o opatrnosti pastí řskě (1780) dále se neozíi,'al ; ač on 
iiejméDĚ pfíSiny od Dobrovského sobĚ dané mél, přece doati jizlivé se ho 
v pfedmlnvĚ té dotknul: Dobrovský vSals ani jemu neodpověděl chtěje tak 
nejlépe výtku sobě danou, Že hastcřiv jest, za lichou uavědCiti. To snad také 
bylo na příčině, ie kritiku Comorettovu na jeLo pojednání o evangelium 
sv. Marka vytisknouti- dal (1780) bez odpovědi své, v níž d&vody Comorettovy 
poráží; tím chtěl ukázati, že choulosfiv není, kdekoli se jedná o ustanovení 
pravdy v nfjaké sporné otázce a že nehledí na oaobn svon a důvody své, 
nýbrž že mu záleží na věci samé. Tok skoafil spor Dobrovského s Ungarem, 
kíerj' jsme zevrubněji lířili, jelikož v pozdfjSí apůaob jeho, kritiky psáti, 
důležitý vliv mSl. Již v tomto sporu ukázal krásnou vlastnost povahy své, 
smířlivost, kterou také později k literárním odpůrcům anoť i osobním oso- 
fiovatelům zachovával: když Ungar se vybouřil, podal mu Dobrovský ruky 
a oba mužové stali se přátely. 

Jiá s prvním ročníkem svÉho spisu luĚl tedy Dobrovský doati mrzutosti. 
Když v. 1780 vydal pokračování, dal nm nápis : B5hmÍ3che und mÉlhriache 
Literatur, jelikož prvnímu roSníku ae vytýkalo, že do Bohmiache Literatur 
také věci moravské přijímá. AvSak ani s tímto pokračováním nedařilo ae 
mu valnS. Palacký v biografii Dolirovakého praví o tom na str. IG: „Pi^o- 
fesor, jenž jedno místo v předmluvě k ročníku 1 780 k sobě vztahoval, 
u tehdejší studijní dvorské komise provedl, že tisk se zakázal, jelikož Do- 
brovský ono místo odvolati nechtěl. " Onen profesor byl vĚrojatně Fr. Jan 
BěSín z BĚSína, ředitel právnické fakulty, (od roku 1782 dvorský rada ve 
Vídni) pod jehož ředitelstvím fakulta oné osudné chyby — Ota místo Otakar — 
se dopustila. Ale působily, aby zákaz tisku ae stal, také jiné okolnosti. 
Zlobický totiž, profesor české řeči na université Videáaké a apolu také úředník 
pH nejvyšším soudním dvoru převedl r. 1781 na íesko soudní řád, ktei-ýžto 
překlad Dobrovský nepříznivé posoudil. O tom se dověděli skrze SchBnfelda, 
kterf Dobrovského časopis vydával, ve Vídni a stalo se, co Zlobický r. 178D 
teprv listem Ungarovi daným vysvětlil : „ Hrabě Kláry, president českého 
aenatu, byl tehda českým kancléřem a presidentem censury, když Dobrovský 
, Bohmiache Literatur" psal a on sám daláí pokračování zastavil. NáS dvorský 
lada BĚŠín, kterého v tom spise „pro Otu místo Otakara" amřSným uřinil, 
a jiní se mne zastával vyhlašujíce Dobrovského za oaočovatele a útočníka 
dvorského ůřadn, který můj překlad byl schválil." Tento zákaz, zdá se, stal 
se roku 1781, jelikož t. r. třetí svazek Bíihmische und Máhrische Literatur 
je&té vyšel a pokračování toho spisu teprve roku 1781! pod titulem: Lite- 
rarisches Magazín fůr Bohmen und Máhreu vydáno bylo. Zastavena tedy 
byla Bohmische und Máhrische Literatur na začátku téhož roku, kterého 
(11. července) censura v Rakousku zrušena jest; avšak Dobrovský jsa omrzen 



~ 26 — 

iiádkami. urážkami choulostiifycli osob, ostudami censury a slabém odbytem 
ua ten řas od dalšího vydání upustil, jakož sám na všecko, co k tomu 
působilo, v předmluvě k Literarisches Magazín naráží. Tento spis obsahuje 

v 

literami zprávy Cech a Moravy se tykající z let 1781., 1782., 1783., a na- 
lézáme tu v prvním oddílu str. 111 také kritiku o Zlobického překlade 
í-oudního řádu, pro kterou Bcih. und Mahr. Literatur zastavena byla. 



IV. 

Vfdpclif stadmm Jazyka íeakřho, Lesikalnf pi-áť.e. Horlení práti noTotafonf njlnv- 
nickímu. Kritika mlnvnie. Eosouthaler, Pohl, Šimek. Glagolice. Studie historické. 
Pnřižek. Pber tlen UrBpmng rlea Nameiifi Cech. TebdejSf bi-oSui'ová literatura, Go- 
danken iibct tliů FBldwirtschaft der Geiatlichen. (1781.) 

itťchu dotčeno, byl Dohrovak^, aí poaavádním studiím hermeneu- 
tickým vérpn zuptal a je dále pĚstoval, v domS hrabítfi Nostice Pelclera 
apozoměn a vedea na zkoumání íeského dpjepisu a pfstování jazyka Éeského. 
V obojím smĚru lze nám stopovitti zařátek, vývoj a pokroky jeho prací. Již 
spůsob, jak studia svá obou třcbto předmětů zaial, zjevuje ná,m geniabiost 
a pSvodnosí. neobyffjnélio duclia. Cokoli v obor svého studování zahrnul, 
1 dotýkal akoumavĚ, soudné, uvažoval bedlivĚ, rozbíral kriticky, aby 
k podst»tĚ víci proniknul a pravého jddra se dobral. U něho nebylo žádné 
konstrukre z domyslu, ani v historii ani v mluvnietví, nýbrž v obojí vĚdS 
(íhtřl míti spolehlivé stavivo ku práci své. Protož i v historii i v mluvnietví 
probKdal vždy k prameni, z kterého so prýStf: tam ke spisům a diplomům 
Btarožitným, vérohodným, zde ku vzorným, klasickým spisovatelům a. k lidu 
Bamémn, jenž nenakažen jaa germanisací a převrácenou učenosti přesnost 
jaiykovoa i co do výrazu i co do slohu zachoval. 

Od pobytu svého v Něm. Brode umel česky mloviti, ale atadiemi svými 
in byl vzdělávati se v jazyku livtinském a německém, kdežto v ĚeStině 
J€fn mechanismus pokaiené řeči obcovací znal. Jakmile vSak v dome Nosti- 
cově r. nití pozornost' jeho k ř«ským knihám starším obrácena byla., po- 
znal brzo při studiích bibliografických, že novfjSí čeština u porovnání 
se starší řečí jest chudobná a nesprávná i co do slohu i co do výrazů. 
A bystrý ducli jeho hned se dopídil pravé příSiny toho zla ; přesvědčil se, 
2e na díle pohodlnost gramatikářů, kteří práce, zanášeti se s knihami 
ataraími, ae Ětftili, na díle pak jejich nerozumná učenost 5i radĚji neznalost 
véci. kterou svedeni nová slova vymýšleli, smutným stavem čeStiny vinna 
jest. Jak on sám ješté malou znalost zásoby českých slov mčl, dokajjují 
nSkteré otázky položené od nřho do Bohmische Literatur auf das J. 1779, 
Meréžto otázky však zároveň ukaanjí, kterak mnoho o jazyku českém pře- 




mýšlel, aby si jej náležité a d&kladné osvojil. Tak klade otázku na sťr, Th : 
„Žižka v některých slovnídch převádí se na jednootý; Izc-li význam ten 
dokázati?" Na atr. 241 jest odpověď, o kteréž nevíme, zda^li pochází od 
Dobrovského nebo od jiného; avSak, poněvadž Dobrovský ji bez poznámky 
klade, máme za to, že na ten ías sám nic lepšího nevĚděl; praví se tam: 
„Ži£ka není apellativní nýbrž vlastní jméno a neznamená v žáilnéai slo- 
vanském nářečí jednooký.... Co tedy znamená? To, co nyní váecka 

vlastní jména znamenají, t. j. neznamená nic. Přál-li by si však někdo 

přece bIovo to odvoditi, sluší je vysvětliti pojmem; žhář; neboť áhnoul 
ihíti, žžíti znamená páliti, hořeti" atd. Nejen toto odvozováni (Žiž] 
jest, jak známo, zčestřná forma něm. Sigmnnd) nýbrž také, a to znamenii 
výrok jeho, že vlastní jména neznamenají nic, ukazuji nám, jak málo je&i 
doby té Dobrovský do zíisoby češtiny byl vniknul. Ale z otázky a odpi 
vĚdi dotčené nicméně viděti suahn po důkladné znalosti jazyka českélli 
kterou také pozorujeme z otázky na str. 76: „Co znamená n Dalimila Ěesi 
slovo hvozd; nejedná se, co hvozd a sládku znamená. Dále co znamei 
u něho: lada, nava, dlubna, kliditi, klep, pfaslo, rov, i^ije, odku 
říjen, sota, tuři roh?"^ Sam pak r. 1781 dobře vysvětlil slova 
rov, nav, poklepati, sota; lada totiž že jest původně bohyně krásy a 
r o v že jest lat. tumulus pocházejíc od r ý t i, jako krov od krýti, o a tři 
od ostříti (sic!), sota pak že jeat tolik co rána bodená. Vdbec jf 
pozorovati, že Dobrovský staré knihy a spisy ěeské tehdáž pilně četl, ^ 
jazyk správný a dobrá Česká slova a pravý jich význam poznal, o čemž rf 
spisy jeho Bohni. Literatur- a Literarisches Magazín mnoho dokladů po 
dávají; mimo to měl při čtení českých kněh zřem' k tomu, co na sír. 4i 
spisu Bůh. Lit. pravil „Můj úmjsl při tom jest, data udávati,. n» niclii 
dějiny knéhtiskařství v Cechách nevylinutelně založiti se mají." 

Takové práce ostatní gramatikáfi a slovníkáři té doby a jaayl 
Českým si nedávali. Bylo jim pohodlnější podle němíiny nebo z poubébl 
domyslu nová slova tvořiti než hledati, zdali starší čeština snad slov itemi 
kterými by se pojmy úřední němčiny vyjádřiti mohly, anebo pracné se do 
bírati pravého význnmu starších slov poand nevysvětlených, aby zásobi 
a bohatost češtiny se poznala. A jmenovitě v příčině lexikální měl Dobrovslcj 
již r. 1779 tak jasné a správné myšlenky, že se mu proto podiviti mnsínH 
an neměl předchůdce ani jednoho, v jehožto stopách by byl mohl pokraSo 
váti, nýbrž sám bÍ klestil dráhu v pustém rokytí tehdejších mluvničkáfft 
a slovničkáfů. „Mají-li Čechové" ptá ae v Boh. Lit. atr. 2"i0, „kteK 
jazykem svým tak pyšní, úplný český slovník?" „Nemají", odpovíi 
a shrnuje úsudek o všech slo\-nících do té doby vydaných v tato slova 
„Obyčejný význam na větším díle dobře jest udán; ale původní, vlastiij 
význam a celý jeho obsah nikdy se neudává; určitosti pojmů úplni 
dostává, Může-li se jich při čteni starých knřh užiti ?__ Nikoli, Poknw 



- 33 — 

jsem se, letopisj Trojanská pomocí těcli slovníků físti a kdykoli jsem ae 
do slovníku podíval, byl jsem zklamán." A na to klade otázkn, Ize-li brzo 
típlnj slovník český ořekávati? Odpovídaje, že ne tak breo, vypočítávil, 
jaké vlastnosti a vědomosti feský slovnikíiř míti má; akluU mu prý znáti 
nejen jazyk feaký nýbrž také hlavní néíeří slovanská a staroslovanátinu, 
aby v etymologisováni nepochybil; aby nejen Ěeskoa njřbrž také filosofickou 
(srovnávací) gramatiku znal, jinak Že by nepochopil změny zvuků a spojitost 
CeStiny 3 ostatními jazyky a praví pak doslovní: „ZvláStĚ raá slovnikáif 
dbáti, aby slov, ktj>rá v klasických spisech jako v biblí. Hájku at-d. při- 
cházejí, nevynechal; toho žádá úplnost slovníku. Ctn n. př. v Hájku slovo 
saĎ; ve slovnících nestojí. Co má znamenati? Tu sluěno ptáti se lidi. 
Dobře, uSinil jsem to, ale v mÉstS jsem se doptati nemohl; šel jaem před 
brána hledat starSích a dovĚdřl se konefnĚ, co znamená. Slovnikář tedy 
obcuj s venkovským lidem, jehožto řeí méně pokažena jest než uiĚst^ká, 
Neprohlašujme kaidé slovo, kterému nerozumíme, za zastaralé, \7mfelé. 
Slova Ěeská mají se sbírati o sobe, z knih a živé mluvy a nesluší českému 
slovníku, položiti základem latinský nebo némecký, což připomínám véda, 
že jeden slovnikář tak si počínal. A konečně varuj se každý nová slova 
vymýšleti, ježto nic tak ěkodlivé není, jako nemírné tvoření slov. Vždyt 
chceme míti slovník té řeči, která již jest, nikoli té, kterou teprv tvořiti 
chtějí. V tom dal Vádav Rosa poprvé zlý příklad. Čtěme jen str. 348 — 3.t(í 
jeho mluvnice, zda-ti mám pravdu. Hned na začátku 18. století skul český 
slovař (ni5), ve kterém slova z latiny a němčiny odvozená opravoval. 
Nestyda jmenuje toho, jemuž by se jeho spisek nelíbil, osočovatelem. Není 
ani 8 českým nosem spokojen, jelikož nos s lat. nasuš podobu má; 
budoucně nemáme tedy nos nýbrž citoň říkati, a místo víno praviti 
Noelka, jelikož Noe vínem se opil. Tento mor nakazil téměř všecky, kteří 
a čeStinou se obírali. Překladatelé latinských školních a nonnalních kněh, 
Pol a Šimek jsou mistři v kutí slov." A na str. 329 téhož spisu, kde 
Uvedení k latinské feči posuzuje, praví: „Již P. Konstanc v mi- 
nulém století uznával, ... že neni příčiny všecka cizí slova z češtiny vy- 
mítiti ... že při tvoření nových slov šetrnosti a střídmosti potřebí jest . . . 
Jak zajímavo jest tomu, který o jazyku Slovanů filosofuje, viděti, a kterými 
nirody Slované sousedili a obcházeli, od kterého národu tu neb onu věc 
poznali, to neb ono slovo si vypůjčili .... Ještě uvážiti eluší, že Česká řeč, 
která bez toho jen málo a prostých ochránců má, nemírným tvořem'm slov 
poamSchu se vydává. Prostý, nestudovaný Cech sám dostává knihy do rukou, 
kterým nerozumí a zlobí se v srdci ne na sebe — neboť myslí, že český 
umí — nýbrž na toho, který knihu psal. Odtud Časté naříkání: nyní již 
neamĚjf české knihy psáti, Hájek psal jinak!" A proto dává všem novotářům 
Rtdu: gTo musíme svým novotářům říci a hlasem velikým říci, aby nových 
doT nevymýšleli a místo toho atai'é knihy České pilně četli. Poznají, áe jim 




t 



lebttdi! potřebí ea namáhati, jelikož se jim naskytnou slin 
lieziiájná, která teprve vymysliti miisili." 

V doliĚ té již shromažďoval Dobrovský látku ku slovníku feskí 
i zaial sbírati také slova dialektická, jmenovité slovenská, jak z dopíši] 
Sibaje k němu se vidí, z niehí ^-ýtahy v Liter. Magaaiu 11. Hit vj-tištŽBí 
a. AvSak pro práce lexikální nezanedbával studii mluvnice České, kterA 
obzvláštní pozornost věnoval. Není pochybnosti, že již tehda takí 
i sepsání české gramatiky pomýšlel ; ale pokud sám si nedůvěřoval, ie bj 
dobrý slovník a tak dobrou mluvnici poříditi mohl, která by jpj 
uspokojila , snažil se , nákazu českého jíi^yka a řeské gramatiky 
_ škodlivou učiniti přísným posuzováním avšak spravedlivým spisů, hm 
f příčině té na světlo vycházely. Tak n. p. posoudil překlad ZioWli&ll- 
ný řád soudní, který podle německého textu učiněu bjL lOtlví 
ř kritice tě velmi SetrnĚ o překladateli, který profesorem jazyka ĚesWip 
ha Vídeiiské universit? byl. Nicménf však byl pro nesprávnost toho (iře- 
kladu nucen hned při začátku své kritiky se takto pronésti: „Slyšíme Cechy 
o si stěžovati, že Českým překladům zákonů, které co možná zřetelná 
mají, dobře nerozumějí. Jeat-li tato stížnost bez příčiny? Měl bych 
! téměř ostýchati, na tuto otázku odpověděti, an se obávám, že překladatele 
Přece však odpovím upřímně domnívaje se, že moje připomínky 
biěčím aspoů prospějí .... Mohu si lichotiti, že český rozumím ; ujiřímně 
tíSak vyznávám, že bych jsa soudcem si netroufal podle tohoto [iřekladu 
íirĚeeky případy rozsouditi, ježto mnohým místům teprve rozumím, když ně- 
mecký originál na pomoc beru." Pak posuzuje Dobrovský jednotlivá slova. 
F celých větách atd. toho překladu, z čehož patrno, že daleko znalosh' 
tevou češtiny před vídeňským profesorem předčil, ač my bychom nynínf- 
erým jeho tvrzením přitakati nemohli. Naplniv sedm stránek tiskovfcli 
■výtkami a opravami končí svůj úsudek: „Mohl bych ještě několik listů na- 
, kdybych celý přeilad probrati chtěl. Avšak touto ukázkou odůvodnil 
Haem snatl dostatečně svůj svrchu dotčený úsudek, kterým, doufám, nikoho 
i nermoutil a neurazil,') jelikož národu svému povinen jsem dobře mí- 
nřným napomínáním pana překladatele k větší pilnosti pohádati." 

') Tato kritika byla mnohem mimějSi než ta, kt«rou Dob. r. 1781 vytisknouti 
^Bhlíl. NicmÉnS však Zlobícký ji nemile nesl, jakž putrno jest z jeho listu 
k Ungnrovi jíí na str. 25. dotčeného: .... Ic.li zeigte mít den hener smm Beň- 
diren bub fifihmen und Mnhren bci der obcrsten Justízstclle eingelnngten gans 
bt>hmÍBchen Processen, dasa sowohl die untern Jastizinstanzen ala nuch die líechts- 
frounde meine Obersetzang wold vei-stehen und nicht die von Dob. gebrnuchte, zniniU 
da der Advokaten und (Jeríchtsetil in Sngland, Ftankreich ja sdbst in Deutschlaiul 
von der reinen LandcaBprache ganz iinterHcIiieden ist, so dass ibn nar ein Jtuiel 
und kein Dobrovský verstehc. Dob. soli nnr bshraische Prozeaae lesen. so wird ev 
sich deasen Qberzengen, ja er snil nnr unsere alten Qceetze lesen, dánu tindet er h 
ntcht anders. Mchcrlich iinden knnn man alles, sclbst seine sonderlíchcn Diktátor^ 
leinnngen . . .' 



Jako k lexikální řiatotĚ hledě! Dobrovský také k přesnosti gramatíckť 
jazyka českého, an řieskú mluvnice tehda vydávané prisnĚ posuzovnl. Tak 
pronesl již v BOh. Lit. auf das Jahr 177S» str. 300—307 o ortojfrafii feské, 
kterou Josef Roseiithalei' latinským jazykem sepsal, velmi ostré posoUKeiii 
a odsouíeiií, na kteréž když Roaenthaler r. 1781 velmi rozdrážděn až nvážlivi'- 
odpověděl, odvětil mu Dobrovský v Lit. Magazin obšírně (str. 9S — 104) 
a klidně, nicméně však odbyl nedouka tak náležité a ilůrazné, že potoiti 
mlĚd.') Ukázav, že Boseat.haler neznalostí éeštiny oprávnén není, novou 
ortografii ani v duchu nni v historickém vývoji řečí české se nezakládající 
zav&déti, zastává se zvyku mluvení a praví: ,Kéž t,0 uváží, kteM v pýše 
a marnivosti se domnívají. Že feř, kterou ještě miliony Udí mluví, si má 
nechati líbiti, aby jejich nápady a vrtochy za zákony přijala. Nikoli, tak 
hluboce feC nikdy neklesne, aby byla nucena práv svých se vzdáti a zákono- 
dárnou moc, která jediné jí náleží, gramatickým nedoukam a hudlařům po- 
stoupiti." Toť jest jediné ostré alovo v Dobrovského odpovědi na apologii 
Rosen thale rovu. 

Ale vzneSeným hněvem obořil se na pověstného Václava Pohla, který 
r, 1783 mluvnici vydaL z níž prý Némci češtiné a Cechové němčině uHti 
se mohou. Pohl, jak známo, vyučoval císaře Josefa 11., pokud korunním 
princem byl, českému jazyku a nemotorným způsobem jeho vyučování, který 
QvSeu následek jebo nedostatečné znaloati Ceátiny byl, cisaíi ja^iyk český 
se znechutil. Nicméně však Pohl z okolnosti, že koranního prince vyučoval, 
se domníval, že česky výborně nmí a stal se tak nadutým, že každého, 
ktetý jeho nepomyslům ne přizvukoval, za neznalce češtiny prohlásil Dobrovský 
véda, že Pohl svou gramatikou, která r. 17íjt) po druhé vyšla, mnoho zlého 
natropil, nni mnozí jej jako učitele korunního prince také za dSkladného 
znalce Češtiny měli, odhodlal se, když Pohl spis svůj: Neuverbesserte 
bSliDiiache Grammatík r. 178.'i do veřejnosti podal, nadatého pisálka 
jak náleží pokárati, což také v třetí Části Magazínu str, I3ií — 140 ufinil. 
Praví tam: „Pan Jan Vác. Pohl měl štěstí, že J. M. císaře Josefa IL češtině 
učiti mohl. Ve Vídni tehda snad jiný se nenaleznul, kterýby větší znalost 
žeStiny byl mél než Pohl, ač vědomosti jeho dosti chatrné byly. To dalo 
p. Pohlovi takové sebevědomí, že se odhodlal počet Spatných českých mluvnic 
O jednu rozmnožiti. Nepovědél v ní nic, než co Rosa již r. 11)72 dosti 
rozvláčaiě byl řekl ..... Ale za několik roků podnesl hřeben; domníval se 
poněvadž nad národy v tak zvaných provinciích rozkazy z Vídně zaslanými 

') Spis Rosenthalerův jest tia<lepB&ii: Opella, quibus eirorum, ijai m bohemic.t 
scriptione, tnm in typo finnt, causae espeiidnntur atd. OdpovEď na kritiku Dobrov- 
skďio připojená k íeskěmu jelio spisku ,Hvězdieka" jest nadepsána : Apologia, qua 
J. EoBenthaler presbyter ecciesiae . , . respondet super cnvillntionibua snao opellne 
a rov. dom. J. Dobrovský diacono in sua litteraturn an. 1779. — Patrno, íe línspa 
thaler kněz církevní měl se za učenějšího než diákona Dobrovského. 



— 32 — 

lae panuje, áe jemu také se podařiti musí, nám Čeciům nová pravidla jaay- 
lIcDvá předepsati." Pokárav pak věecky novoty slovTiikářaké a mluvnické 
[Pohlovy zavírá svůj úsudek: „Pana Pohla, který za gramatického hloabánl 
l.eeéedivĚl, pouCiti, byla by práce mamá, jelikož gramatickou vřdou svon t^ 
padut jest, že každého, jemuž se jeho bezpodstatné a bezpotřebné novoty 
EBelíbí, za neznalce mateřské řeCi prohlaěuje a pokárání snášeti nechce, nýhrt 
rae domnívá, že za své poĚínání pochvala aaaluhuje. Toa vírou nebo do- 
f mnSnkou ať se také potěší, kdyby snad tento liaadek íetl." 

Bojová v takto pro Čistotu jazyka Českého a přesnou sprá^noať 

mluvnickou dbal Dobrovský zároveň, aby znalosti jiných slovanských jazyld 

a jmenovitě starého církevního jazyka nabyl. J.ik již svrchu dotčeno uved) 

ijej do studium starostován átiny Fortunat Durich. Brzo vSak vedl si Dobrovi^ 

'i tom samostatně a zkoumaje oba alfabety staroslovanské, glagolaký tttft 

cyrilský, učinil si úsudek, že cyrilský jest starší než glagolaký a že tento 

f jest vynálezek nějakého dalmatského mnicha z XII. nebo XIII. století. Dal- 

1 jnatinstí mniži totiž, jak Dobrovský v Abhandlungen einer Privatgesellsiďiftft 

I 1782 (sv. V. str. 318) píše, , chtíce se od ostatních Slovanů íeckou círker 

vyznávajících lišiti, předstírali z horlivosti pro římskou církev, že překlad 

' písma nepochází od sv. Cyrilla, nýbrž od sv. Jeronýma, jenž v Dalmatii se 

L narodil. Byli tak nestydatí, íe nové vymyšlený alfabet, kterým uad&vno 

tataré cyrillskě knihy přepsali, za nález av. Jeronýma prohlašovali." V tom 

BTiyi Dobrovský na veliiém klamu, kterého se houževnatě až do smrti své 

* držel a tak horlivĚ hájil, že i v pozdějších letech téměř náruživě v pHčinS 

í choval. Dobner měl o hlaholštiné správnější názor, an ji, jako v skatka 

L jest, za starSí písmo než cyrilici měl ; avšak nechtěl s Dobrovským do hádty 

i dáti, jelikož ostrého péra jeho ae ostýchal. Nicméně však snažil se miněirf 

^Evěma zjednati průchod a psal za tou příčinou již dne 29, října 1783 

ÍZlobickému, aby P. Maxim. Šimkovi radil, by nesetrval na mínění svém. 

uSe hlaholské písmo sv. Jeroným vynaleznul a jeho užíval: „Jest totiž jistOf 

Eže tento alfabet proto jeronymakým (Hieronymianuni) sluje, poněvadž starfií 

mniši benediktinští v Hlyrii Hieronymiani něho Congregatio s. 

řHieronymi ae jmenovali, první toho užívali a při něm setrvali. A sko- 

I tečně není ono nic jiného nežli primům alphabetum cyrillicum, 

jak již drsnatost jeho u porovnání s druhou abecedou dokazuje, kterU 

v pozdější době utvořena a řeckými písmeny vyšperkována jsouc jméno 

cyrillica obdržela, jelikož jeronymské písmo (t. j. hlaholica) ze starého 

držení svého vytlačeno býti nemohlo. Tak mi psali před mnoha lety z Dal- 

Lmacie samé, že nejstarší jich rukopisy nikoli cyrilskými nýbrž jeronymskými 

jísmeny psány jsou. Ze sv. Jeronýma však udělati Slovana, jest taková 



pbajka jako o jedenácti tisících panen. 
f Bobnerovy uposlechnul a v návěští i 
ichnng r. 1783 pronesl se, 



Šimek, piarista 
svém SI 
původ hlaholí 



lako Dobner, rady 
Bohe Sprach- 
ice na vzdor vlem 



oriím noTotářských duchu jesf starší než nynéjšího řeeko-t^yrillského písma', 
Miuéní své Dobner r. 1786 v Abhandl. der Biihm. Gesellsch, dor Wisseusch. 
siřeji vyvedl; Dobrovský v těch pojednáních podle stanov spoleSností do 
Bporu s Dobuerem dáti se nemohl, ale zatáčkou píece úsudek o ralnEaí jeho 
pronesl praviv o svrchu dotĚeném návěStí Šimkově: „Mů2e-li ten se vyn6- 
ěeti slovanskou literaturou, který hlaholská písmena za staráí neŽ cyrillská 
považuje?" Šimka Dobrovský jmenoval, ale Dobnera tíž minii. 

Jako při studiích jazykových kriticky sobe vedl Dobrovský, taktéž na- 
kládal s historii. Byl-li mu v jazykovědě pramenem zvIáštĚ lid a jeho mluva, 
považoval za pramen historie starožitné svědky. Jmenovitě o listinách jako 
pramenu historickém praví v Lit. Mag. : „Není-li naléhavé příSLny, nemá se 
t znění listin nic měniti .... Listiny nám musejí býti svaté, jinak pozbývá 
historie spolehlivosti." On byl v Cechách první, který kritiku historickou 
Dobnerem již založenou zdokonaloval a v širší kruhy důležitou zásada uvedl, 
první úlohou historika jest umĚti posouditi, zda-li pramen histoňcký 
zasluhuje víry Ěi nic. Jako v jazykovEdé byl i v historii realista t. j. ne- 
pKjíraal ničeho, co hodnověrným svědectvím zjištěno netylo a připouštěl 
domysly jen potud, pokud pragmatismus historický se jim nepříčit. Slova, 
která r. 1786 v kritice o šestém svazku di!a Dobnerova o Hájkovi v Lit. 
Mag, n. str. (j2 položil, jasně vyjadřují zásady jeho ki'itiky: „Důkazů, 
OSVĚdíéných důkazů žádám, nikoli moáností; důtažů, nikoli deklamaúí .... 
A pokud důkazy přesvĚdčivé nejsou, musím podle logiky své bb zdráhati, 
historické faktum za pravdivé považovati." Těnúto slovy, kterými se Dobrovský 
po celý život spravoval, jest také směr jeho prací historických naznačen : 
on byl také v historii kritikem a nerozbíral jediné pramenS samých kri- 
ticky, nýbrž posuzoval tím duchem také spisy historické, zdali obsah jich 
na kritickém bádání pramenů spočívá? V příčině té neostýchal se ničeho 
a posuzoval spisy o sv. Janě Neporauckém té doby vydané jako ostatní díla 
historiografie, n. p. Pelcla, Pabiíky, Pařízka atd. Jmenovitě neostýchal se 
také Dobnera, jejž ovsem důkladným a znamenitým spisovatelem historickým 
jmenuje, kritikou se dotknouti, který odporu proti svým míněním dříve ne- 
snášel a každého posuzovatele za rouhače své autority měl a podle toho 
také někdy až hrubě odbýval.') Ohlašuje šestý svazek Dobncrových Annalium 
Hajecianorum atd. praví v Lit. Mag. II. str. 51: „Dobner má. dobře řka, že 
HAjek pro své neodpustitelné chyby komentáru nezasluhovaJ. Jest to pravda, 
poněkud pozdě uznána, neboť jinak pět předešlých svazků, které na 
větSím díle vyvracováním Hájkových hájek naplněny jsou, bylo by se snadně 
do dvou svazků vtěsnalo .... Ustavičné výtky, které svému soku P. PubiÉ- 

') Tak na p, psal Ang. Helfert dne 3. linom 1784 Dobrovskému: „Dobner 
BObiieb dem Seelauer P. Dominik, der ein anderes Grůndangsjabr von Seehku anf- 
stéllte, einen groben Brief, den er schliesst: si vestra Reverentia me 







a jen maliebemé opravy obsahuji. fleBáři se omrzají.- Zvliéltf 

odpomje tvrsení DobneroTu o slovanské litart^ii t Č(«hách, anoť 

uvádí v pochybnost, zdali apoštolově sIovaDŠtí také národ ieí^ý na rfni 

křestimskon obrátili a růbec kdy v C«chách byli. a ohlašuje, že inin^ní art. 

faade-lí potřebí, zvláštním úplnějším pojednáním otvidí. Kemiloardnf všali 

(káral spia Pařízkňv: Versuch einer bóhmischen Gescliichte 

inřiv zdrcnjírí kritikn svou slovy: ,Es ist doch unverzeihlich, wenii mu) 

Jagend in der Normalschnle so viele Irrthúmer einprágt, die sie wieder 

'gessen raass. Bei einer neuen Anflage erbOte icJi mich, die noc-h JilmgeB 

Fehler aiizuzeigen, damit sie verbessert werden kónnen.' Sect efa4 

ibrovského v pramenech a kritická znalost již té doby byla o 

tedy diviti, že velezaslonžilý o český dřjeapyt ale rovněi 

ihner k němá vebiii obezřetně, aspoň veřejně, se choval: cítil, 2e^ 

iirhem Dobrovský nad něj znamenitě vyniká. Dobrovskémn, když 

Uber den Ursprnng desKamensČechv předmluvě k 

im řeským nveřejnil 1 1782), neodpověděl, aČ, když před lety 

a o témž předměte proti Dobnerovn mínění psal, velmi důtklÍT( 

aa Dobrovského pojednání se neozvai, bať mlěel i později, 

tký v Lit. Msgazin HI. lúi se pronesl: ^Příležitost 

ibnerův podivný vrtocb, Cechy v Čechách od Zichů v Asii 

iklad, že Dobner neznaje krom věcí českji-h obecné dějiny nált 

Dobrovským se nepotýkati, máme v listé jeho dne 29. 

Zlobickému: „Wenn es mir nicbt nm das ware, eine nene Koml 

íe es mit dem Čech geschehen, za apielen nnd mir alle llongam a 

ta machen, so wiirde ich sattaam ňberzengen, dass die Honnen h 

Hnngam sondem Slaven sammt dem Attila gewesen sind," 

Aváak Dobrovský nekritisoval jediné spisy historické, nýbri 
také prameny k české historii pnstopnějšími učiniti. Za ton. příSi 
nabídnutí Peklovo, aby 8 ním Scriptores re rum Bohen 
vydal. O věcí té vypravnje Dobner v listé dne lá. prosince Zlol 
daném. Že vlastenecký hrabě Eugen z Vrbna k jeho prosbě přislíbil, 
nějakého Corpus historicum bobemicnm značnou sumou 
váti, načež prý Pelclovi o tom předsevzetí svém řekl, který ale sám '. 
kapitole zašel a předstíraje, že by Dobner pro mnoho jiných pr 
kronikáře české tak brzo vydati b to nebyl, na ní vymohl, že ona 
Pelclovi k vydání odevzdala; když Dobner pak Pelclovi úskočnoat 
té vytokal, vymlouval se, že prý kapitola sama ho žádala, aby 
sobS pHjal : „nemohu povahu toho člověka pochopiti, který ae n; 
ihce!" VětSí díl práce pií tom vydání, jako předmluvu a poznámky 
Dobrovský; první svazek vydán r. 1783 druhý pak 178i. 

Mimo studie jazykově a historické zanášel ae Dobrovský o 
také a přírodovědou, zvláště a botanikou; r. 1782 píše mu StadtT 



liyeh ai úěasten býti ve íasich feakýcli atuiliú-li a oliítání se s pHfodou* 
a r. 1785 dne 2i), července táže ae ho Helfert: „V Jiadfichovieíťh (ileim^ichs- 
jriin) tedy budete sbírati rostliny':"' Ohlásiv v Bňh. Lit. str. 811 Maierovo 
pojediip,iií „o přirodnícJi předniStech v okolí Sašickém " vyzjvá bohoslovce, 
aby, pokud na universita jsou, přírodovědu studovali, by dostávše se na 
■venek přírodní jiovahu Itrajinj prozkoumati mohli : „Kniha tvorstva jest 
nade všecky theoIogÍí;ké školní truktaty a obsahuje na mnohém listě více 
přesvědĚivé, více dojemnÉ látky než všecka aofiatická skolaatika. Aváak slušno, 
■dříve ae učiti físti v této tajeplné knize. Zatím chceme ae těšiti naději." 

A nad to více ve svém Lit. Magazín vSímal ai Dobrovský také vaech 
trošurek, které od r. 1781, co svoboda tisku dána byla, jako houby po 
deSti se rodily. Dobrovský vSak pKtelem této brošurovĚ literatury nebyl 
a nazýval ji morem knihovým (Biicheraeuche). A bylať to v skutku tak 
mělká, chatrná literatura, ku které asi jen dobu tiskové svobody r. 1848 
přirovnati lze jest; psali lidé zralí a nezralí, moudří a tupci, poctiví a mi- 
lovníci skandálfi de omnibus et quibusdam aliis, o Satstvě, o módě, o ko- 
letách, o kazatelích, o toleranci, o celibáte, o výteónosti protestantismu, 
ů faráiských kuchařkách atd., anoť psala ae také pojednání o těch bro- 
žurách samých.') Píše o tom F. Procházka Cerrottiniu dne 20. srpna 1782 
z Prahy r ,Bei nns sind jetzt nicht so sehr Broschuren ala Woehenschriften 
zur Mode geworden. Die Predigtenkritik, die hier aUe Wochen heraUBkommt, 
wird Ihnen bekannt sein ; aber aie verdient nicht gelesen zu werden. Ein 
gewisaer Herr Hintzschius hat nns eine Wochenschrift von lU Stíicken 
eiiber die Broachuren unserer Zeiten" geliefert und nur wichtiger 



') Uvedeme jen nĚkolik : Gedaiikon iiber die Gercchtamne einea Landesfursten 
unter der Geistiiclikeit Reform za machen ; — ťjber die Kleidertracht der katbol. 
OrdensgeistlicheD, gewidmet allcn Orden, die ansgehen in aner, iten, iner, enser, 
« r ; — Briefe von Lucias an aeinen Frennd uber das Sanuneln zum heil. Orabe ; — 
Meine Zweifel ňber die drei im róm. Beiche feetgesetzifln Rebgionen; — Josef II. 
"und Latber ; — Bleibt es beim Allen? eine Monchafrage ; — Bleibt ea boira Cfilibat ?; 
— Briefe íiber den Colibat nnserer kathol. Geiatlichen; — Schreiben einer Nonne 
ajt ihre Frenndin ans dara reducirten Kloater N . . . nebst der Aatwort aufgefangen 
von G. Pastorelli; — Klagliche Nonnenhriefe uber ihr jetzigeB Schicksal; — Anf- 
^fangene Briefe einer Nonne on iliren Beiohtvater, einen Franziakaner, sammt der 
Antwort dea Beichtvaters an sein fromraea Beichtkind; — Uebet die Dnnntz- und 
Schádlichkeft der Juden in Biihmen, Mábren nnd Osterreich; — Dle Ruthe fikr den 
Verfasser der nenlich erachienenen Sctirift; die Schádlichkeit der Jnden ; — Was 
sprilcbt der Ffsrrer mít der Kůchin, belausclit dnrchs Schlusselloch ; — Die Befor- 
matíon der Holle ; — Die Bopenannte laHretanÍBche Litanei atd, atd. — Nadávání 
mnichům bylo tehda velmi oblíbeno a kdo se jich zastával, fiinil to velmi ostýchavě ; 
tak psal Fanatin Procházka, sám mnich fádn Pavlánů, y Miscelloneen der bohm. 
und mabr. Literatur 1764 : leh bin kein grosser Gdnner der Monohsinstitate. obgleich 
icfa Belbst den jngeudlíchen Febler beging, daas ich ein Monch wurde, Allein ich 
bin anch kein Frennd derer. die sich ein Vergniigen darana machen, die Menscbheít 
zu krSnken, und solíte eie aueh in einer Capuzinerkutte stecken." 



GesehSfte wegeD, wie er SHgt, aufgehort. Sie enthalt theila Reeensionen,! 
tbeils Wiederlegujigen der herausgekommenen Broschuren, theila eine meis 
griindliche Abhandlang iiber die Oegenstfinde, uber die man zankte. Jetat | 
koimnt wieder eine Wochenscbrift heraus, die den Titel ^Geissel de 
Stutzer und Koquetten" fiihrt, Die Verfesser haben die Absicht, die^ 1 
Tugend za verbreiten and diesa ist zn ihrem Lobe genug. Sie wird mit 
guler Laune geschrieben und ist lastig za lesen." A zevrabnoa zprávu s 
zajímavou tívahu o této broáarkovĚ literatuře, podal F. Procházka ve spiso : 
Miscellaneen der bohm. and máhr. Literatur 1784, káp. 
8tr. 234— 2fiO o tom pojednává. 

V této broSurové literatuře měl Dobrovský sice Jen skrovné, ale mil j 
přece úřastenatví. Když totiž r. 1781 venkovský kněz vydal spisek: 
dankeu aber die Feldwirthschaft der Landgei stl ichen 
kterém proti polnímu hospodářství knĚží Iirojf, odvětil naii DobroTs3c} 
brošaron: Prufnng der Gedanken uber die Feldwirthschaft der Geistlicben. 
Ve spisku tom praví, že polní hospodtíství kněze nikterak nedůstojno nenfr 
Že mu v duchovní práci nikterak nepřekáží, ale píše tak satyrickým tonem ( 
a způsobem, a přepíná někdy mínění své tak velice, že v ftenáři pochybnost I 
96 vzbuditi může, zdali to do opravdy myslí. A akateíně povstala důiu$nka, ' 
kt«rou také Procházka v Miaoellaneen vyslovil. Že obě bezjmenné broSary 
mají jednoho autora, femnž však Dobrovský v Lit. Mag. na atr. 88 odporuje 
pravř. o spisku svém {t. j. Práfung atd): , Spisovatel vyvracuje tal:{>řka. 
žertem první spisek a za prostředek, škodlivost hoapodářstrí pro knSze od- 
straniti, navrhuje manželství kněžské. Ale spisovatel nesepsal, jak sĚlcteCI 
tomu chtějí, také spisku prvního." 




SobiOTiikf privríenec Josefiniimu. BtnSuský alniusat, Korbeť, Fe£, Monaé, EnSpar 
hr, Btornberg. Biskap Háj. Dobrovský postřelen. Dcliází se o profeBUi'u biblického 
studia na tinÍTersití pražské. De antiqnis Hebraeoruin characteribus. Dob, se uchází 
o místo v dvorské hibliotÉce vídeňské. Cesta do VídnĚ. Zlobický. Van Swieten. 
Cesta do PreSpurko, Ribay. (1783—1781.) 

Již v dotíenÉm pojednání jeví se, že Dobrovský naplněn byl svobod- 
nými myšlenkami, kterými Josefínská doba duchy opájela. HortivĚ přilnul 
k názoru, že stát má moc v hierarchické řízení se vkládati, že církevní 
správa podložiti se musí potřebám státu, že státní mocí náleží dozor nad 
efrkrí a její zřfzeud. Byl v přfPině náboženství pravým zednářem; myBlil 
si náboženství jakési odtažené, odloučené od vyznání positivních a ritu cír- 
keTního, při femž se jen diviti jest, že tak bystrý duch jako Dobrovský 
formy náboženaké, které s podstatou náboženství úzce souvisí, za zbytečné 
považovati mohl, kdežto zednáři o fonny a symboly tak znamenité dbali. Ale 
tak jak on smýšleli za doby té mnozí jim', laikové i kaé£í. Pravda vittk 
jeat, že Helfertovi v ten Ěaa psal: Wir glanbea eine Regierung 
Gottes, ale že s jakousi zálibou dotýkal se případů a vScf, kde svobodo- 
myslné názory o hierarchii a církevním řízení zjeviti mohl ; aváak pohoráUvých 
výrazů v piičíně té nikdy neužíval, leda jen jemnou ironii prohodil. Posu- 
kuje v Lit. Mag. spia Sexstetterův o éesko-moravských bratřích tvrdí proti 
spisovateli, že Ferdinand II. silného nátlaka na svědomí bratří a protestantů 
oíil a Že by katolíci jistě veliký hlas zdvihli, kdyby podobnými prostředky 
k protestantismu nuceni byli: , Styděti se nám jest předeSiých časů, kde 
A náboženstvím takové zlořády se tropily; opovrhovati sluší zlovůlí mstivých 
i^ců, kteří na svědomitého Ferdinanda takovými radami naléhali, až jej 
iu kroku svedli, který křesťanství k chvále není a zemi tak škodil" ; při 
tom Dobrovský ovSem zapomněl, Že za Ferdinanda 11. činiti nebylo jediné 
O náboženství, nýbrž také o politiku. Když spirituál brněnského semináře 
od arcibiskupa olomuckého pro rozličné věci, jako že mši av. na hlas čte, 
ie alanmum protestantskou biblí do rukou dává, žalován a Žaloba s jeho 
gredlnenim do Vidné zaslána byla^ kdeí ^lintoaloTÍ dioo 2a pravda 






» obi^ma ordinariatům moravským vyslovena bjla výlka, ve které zároye; 
nafizeno jest, aby provincial Minoritu, který představené semináře s stran^ 
udpustek Porcionkulových z neodůvodnĚného bludu vinil, a celý jeho řác 
kt*rý křivá zprávy o aeminňíi rozSiřovaJ, ostře se pokáral a mimo to &b 
bývalí jezovité Šubieh a Majoni, protože lid na kázáních proti semináii po 
pDzovaii, áfadu kazatelského zbaveni a k dalším kázáním nepřipuštěni byli 
nveřejnU Dobrovský v Lit. Mag. celon tn věc, jmenovitÉ císařský i-eskrí] 
v příčině té daný i přípia gubernia, kterým císafské rozhodnutí se ohlafil 
AĚ v tom přípiau. svoboda církve téměř na niveě se potírá, ač se morari 
biskopům s strany boUy Dnigenitna věĚné ralÉeni ukládá, ač sa 
kazuje, aby bulla coenae z rituálu se vytrhla a za tfm áíeleiUi 
vSecky exempláfe, v nichž ta bnlla jest, gubernium se zaslnly, dhl^ ^tij 
biskupové neměli práva alumnům jnapovídati knihy, které censora k ' 
připnBtila atd., přece chválí se v Lit. Mag. ono rozhodnutí císařsk£ 
„der herrlichste Sieg, den je die schwache Unschuld wider den máchtíge: 
hierarchischen Despoíismus erfochten hat." 

Rovněž přijal do Lit. Mag. článek ve prospěch Norberta Korbera, pre. 
monstráta v klášteře Loučkem a profesora církevního práva na tamn^šÍE 
domácím ústavě theologickém, který prof. Monseovi rukopis : Dialogu 
inter clericum et militeni de dignitate papali et regia zasla 
nařež ten jej tiskem vydal. Strhl se z toho veliký apor s farářem v Mc 
helně Frant, Perem, který, když Korher názory dialogu bránil, ten mi 
účinek, že prelát kláStera Hradiště, Václavík, jako generální vikář řáá 
inkvisici proti Korbrovi nařídil, s profesury pak jej složil a do Šafavy tak^ 
vypovSděl. Monse věc tu vznesl na gubernium a dvorský lifad, který jji 
hodnul, aby prelát dostal notnou důtku, Korher však aby opít za spSsi 
bílého k profesuře prohlášen byl. I v tom článku straní Dobrovaltý vtSi 
a má radost, že hierarchie příkoří utrpěla. Dávaje v Lit. Mag. zpr&vU 
úmrti bývalého jezovity Frant. von Tannhausen, výtečného matematika 
astronoma, který za několik tisíc svých po rodičích zděděných peněz praiSsk 
hvězdárně astronomické nástroje koupil, chválí jeho hluboké vědomosti v mi 
tematice a astronomii, ale naráží na jeho skálopevnou ortodoxii řka: „Jelf 
se pamatuji, jak náa jednou o tom, že cá-ry jsou, tím přesvědčoval, íe círttB 
posud proti nim rozličné svěcené prostředky předpisuje anebo jich iižfv& 
Když prof. kanonickéko práva na pražské universitě Voldřich ve spise svěsí 
De dispensa t i onibua dokazoval, že biskup mnichy a jeptišky zru5eiiý( 
klášterů od slibů nejen osvoboditi může nýbrž osvoboditi má (non tAntOt 
posse, sed etiam debere), ptal se Dobrovský ohlásiv spis ten v Lit M119 
ale proč ee nespravuji těmito zásadami?" Dobrovský byl tedy horlivj | 
lee josefinismu jako dosti veliká část kněžstva doby +é; ale nikdy 
lýkal opovržlivým nebo oplzlým slovem mravouky křeatenské, nebo 
iského náboženství vůbec, ba máme naopak důkazy, že nevěru a vše- 



tefnost u vta'ch náboženských vlížafi i satyncky káral, a' také novotám 
liturgickým nepřál, Kdj-ž 9\Tchu dotCcný Norbert Korber r. IIS'2 apis ; 
„Bitte an^die H. H. BiachOfe der fiaterr. Staaten die Volksspracbe im offent- 
lichen Gottesdienate einzufňhren" vydal, nepřitakal Dobrovský spisu tomu. 
Bylo zapotřebí těmito výpisky aspoň ponÉkud naznaĚiti kritického- ducha 
a velikou zásobu vědomostí, jimiž mladý Dobrovský již vyniká] a všecku 
pozornost It sohĚ připoutal, jelikož bychom jinak nepochopili, kterak se státi 
molilo, že muž mladý, homo novus ve vSdS, za tak krátký Ěas nejen ve vlasti 
nýbrž také za hranicemi na slovo brán byl. Péra jeho kritického štítili se 
mnozí, ale vážili si povahy Šlechetné jeho, vedle které jen o věc dbal ne- 
ostýchaje se na miste i výtky sobě Činěné tak opakovati, že z toho přímá 
jeho mysl se zjevovala. Když satyrická báseň De hodierna Pragensi 
Viennensiqne literatura, již dle míněni tehdejšího P. Gothart Lihué, 
ředitel novoměstské hlavní Školy složil, vydána byla, dotknul se v ní básník 
také Dobrovského nikoli šetrné ; nicméně však Dobrovský místo, které se ho 
týkalo, v Lit. Mag. 11. i!7 otiskl praviv: ,í'ím jsem skladatele mrazil, ne%-úa. 
ťiní mi tam krásnou poklonu : 

dam Ceiberus ille Bohemus 
De (.'yiiJcQ Datiis, qni teta peiaoiiat urbe, 
Lati*fttu(|ue sno patrias terrcre Camenas 
Audet etc. 

A aby žádný nepochyboval, kdo tu míněn, přičinil v poznámce začá- 
tečná písmena J. D. cl. (ericus) eccl. {esiasticns). Kdyby sklEidatel znal lépe 
nedorozumění, která mě do literární hádky zapletla, doufám, že by se 
skroninĚji byl vyjádřil. JíicraénĚ mohu jej ujistiti, že jsem verse jeho krásnými 
usoudil. Jiní ale měli z toho valikou nevoli, že je skladatel přes hřbet pře- 
táhl." Jako dříve list Comorettův proti svému pojednání o evangelium 
8V. Miu'ka otisknouti dal, vyvrácení toho listu jen Comorettovi poslal, jako 
Ungarovi ruku na smířenou podal, tak i r. 17H2 ukázal, že osobních urážek 
nedbá. Avšak poznávala se jeho ufienost nejen z kněh nýbrž také z dopisů 
jeho, v nichž na dotazy tuzemských i zahraniĚných učenců tak ohSfrné, 
vědecké odpovědi dával, že je, jak již svrchu dotčeno, za uČená pojednání 
považovati sluSf. 

Nelze se tedy diviti té vážnosti, v níž Dobrovský záhy již byl a obK- 
benosti, s kteron téměř všude jej vítali. V letě meškal na venkově s hra- 
běcí rodinou, obyčejně v Měšieích blízko Prahy, v zimě v Praze, kde na- 
vštěvoval schůze učencův a vzdělanců, kteří u slovutného lékaře, profesora 
a přírodozpytce J. Maiera večer od S — 10 hodiny denně se scházeli. V té 
společnosti sešel se Dobrovský r. 1783 poprvé s hr. Kašparem Sternberkem, 
kterým později také poznal hi'. Františka Šternberka, jemuž pak v nej- 
ui^v^&ějéím přátelství až <lo smrti své obcoval. Té doby seznámil se také 



» krUotíhxaitáífn UAoftm Jul htop. HajMi,') mtítm aeAttafm, který 
pro iDfifeBkii tolnaaee mocsě zahoid » t pa al ýf Aýc t Inteťk srjch ji taU 
kaíictTa odporafoial : c« sná*«Blin»Eti n&boée&skě byl DobrarikŤ 3 n^ 
fltejsďko Btnjfelcai, kteréž oba naie pak Tiá^emmoa ócton sfMJOTalo. Psal 
ma dne 26. dubna llHÍ HtUert, £e lúfikop Háj s noTtnaistAfia H&Ukea 
Hordilkan do PraliT pHjde: .Jim připravni přijme Tis biskup tak, jak |»Í 
mnolifck přfležiiostwh o Via se zmíniL Jak byth byl š&sben. kdybjste se 
přiwYÍdíil, ití Ofňtxnf kněz. lidomíliif búkop apr»TíidHvř o Vis raudL* 
Ttnito doxy oaiáže^l Helfert na nepřízeĎ. kteroo afjfst kmbové tolet aa ci 
aepítJBi nýbri také miMtzí jiní. ítefi kntikoo jebo tiraieni bjU, proti Dv- 
bnmkfma měli: oražená ťbonloEtirosl lf«ltto ačn»r4 pnconda tajnft podi 
nÍBUt a Enažíla se překaziti ptání jdto dostati se na níslo, kterf by jAv 
sebopnofltem a náklonnosti přintříeno bylo. V pKčině té brla br nešSuriafc 
náboda je zbavila nepohodlDého kritika. 

DohroTskť totiž meškal 1782 s hrabřcí rodinou t JindiiehoTicíA 
(Heinriclisgrňii') na Loketsko, kde reliká obora byla. V záK tébož roku byb 
veliká booba na Tjsokon, a hraběnka NosticoTá. která r honbě vášnívč aa- 
líbení měla, bjla také pHtomoá a koumo x dámské pnšk; na z\Ěi sUíMm. 
Dobrovský 9 jedním choraBcá sr^ch honbě se díval: tn pozoruje, ie fci»-' 
bénka mřrí na zvěř, která směrem, kde Dobrovstf s mladým hrabětem afil, 
běžela; Dobrovský znamenaje nebezpečí trhnni rychlosti bleška cbovauee 
srébo za sebe chtěje jej krýti avým tělem ; ale v tom jii rána padla, dotkla 
Kť jen nepatrně mladého hraběte, ale Dobrovsfcémn vjela do kvřle. Když 
Inknutíni mladý hrabě na zem padnul, myslela hraběnka, že jej zastfcBa 
a jako bez sebe na něj se vrhla: všichni křísili mladého hraběte, fcterf «■ 
bnso zotavoval, ale mezi tím Dobrovského žádný si nevšímá}. Tn viak n^' 
tlirec pozoroval, že z Dobrovského krev jen řine; teď teprve se vědělo, le 
mladémn hraběti nic nebespečnébo se nestalo a že vlastně postřelen ti)l 
Dobrovský, který podivahodnon chladností pravil: ,Inu toť se rozomí, aáe 
«(zi koBle.* Al« v tom již sám sklesl a odnesli jej do zámka za polo- 
mrtvého. Několik dní byl mezi životem a smrtí a roznášela se již povtet^ 
ž* mrl«v jest, jak viděti jest z liattu který mu, když nebezpeií již pomiiutÍfl| 
dnu ^H. záH Helfiert psal: , . . . . Totik memento jsem pro Vás nCiiiil, Icdyi 

•) Jui Leopold Háj D&ivdil so 1735 ve Folnekn na Morsvé. slal se T, 1770 
kaffitulnlm dCkanem v KroměHii. 1T7Ó proboStem v Hitnlové a 178 > biskupem 
* KriluTi UrSiilci. Oilpontíoral v pastýřských listech tolersnci cisařem Josefem na- 
ftiMnoa, jeí pro liiliuiiilné názory víeobecnon pozornost vzbuzovaly, která se v nft^ 
. kolika apiMcb o nich jednajicich na jevo dala. Kdjž r. 1777 r Hradišťském a Piar 
1 rovtUm kroji protestanti skrytě tam Aijici nepokoje spůsobili. poslán Jbii Uů^. al^ 
I jt tqiokojll. coí M ma jakož také r. 1779 v Kosislaví a r. 1780 op§t na HradiSťsku 
" I iiodaHlo. Zemíel t. Června 1791 v Chrasti, kihi také pochován 14 
,aby jak sSm si přál. _ani po smrti oii lidu svého 1^ 




jste za mrtvého rozUáSen byl.' Dobrovaký byl vyhojen, ale kule zůstala mu 
v tňle až do smrti jeho. Nešťastný tento případ, při němž Dobrovský na 
ochranu chovance svůj vlastni život v nebezpečí nvedl, zavázal mu rodinu 
hrabĚcí takovou vděřností, že jej v nemoci jeho, i když v choromyslnosti 
zuřil a nebezpečným okolí svéinn se stal, po sedm let přece v domě isvém 
chovala a, oSetřovala.') 

Nepřátelé Dobrovského nemohouce mu vytýkati nedoataíeřnýcli vfdo- 
moatí, jelikož spisy bystrost jeho ducha ukazovaly, vytýkali mn a na místech 
náležitých výtku tu k platnosti pfivádéli, Že jest příliš vášnivý, prchlivý 
a. že tudíž k nějakému veřejnému postavení anebo úřadu se nehodí. V domř 
biabĚcím totiž úloha jeho vychovatelská blížila se konci a mimo to bylo 
přáni jeho atáti ae učitelem veřejným bohosloví, aby čekauce knéžstva podle 
názorů svých vychovati mohl. Nejvíce by se mu byla líbila profesura 
biblického studium starého zákona, jelikož v orientalských jazycích výteSnř 
ae znal. První zmínku o tom nalézám v listě který Václav Stach Dobrov- 
skému v té příSinn zaslal dnn 7. října 17tí2, z něhož jde, že profesor Seibt 
Dobrovskému byl slíbil u věci té podporu svou. Psal totiž Stach: ,Řekl 
jsem Seibtovi o Vašem úmyslu, že k obecnému užitku působiti chcete na 
universitě. On ae zpomnĚl na svůj slib a byl tomu rád, že naů upozorněn 
jest. Nechci Vám říci, co vSechno krásného o Vás povčdčl, sice byste myslil, 
že Vám zase lichotím; to v5ak Vám bez výtky, že lichotím, říci mohu, že 
se zmínil o Vaší náruživé horlivosti, která Vám tolik nepřátel apůsobila. 
Já jsem jej však přesvědčil o Vaaf mírnosti, o ktei-é jste bezpochyby na 
základe vlastní zkušenosti mnohého dobrého přítele poučoval. Seibt mi 
pravil, že s panem prelátem ještě mluviti nemohl, že však při první příle- 
iitosti o Vás se ismíní, by viděl, zdali proti Vám zaujat není a doložil : 
vím, že by mnohem užitečněji působiti mohl, nežli Frieda,'-) chci všechno 
proň učiniti.'' Prelát, o němž Seibt se zmiňtge, byl Rautenstrauch, který 
akutečnĚ z návodu nepřátel Dobrovského myslil, že on se pro prchlivost 
Bvon za profesora nehodí; avšak přesvědčil se brzo o lichosti této zprávy 
s r. 1T85 svěřil mu, aby několik mladých benediktinů orientálakým jazykům 
vyučoval 

Ačkoli Dobrovský znalost biblické kritiky byl ji3 ukázal pojednáním 
o zlomku evangelia sv. Marka, chtěl nicméné nových důkazů v příčině té 
podati a vydal r. 1782 v Abhandlungen einer Privatgeaellschaft pojednám' 
nadepsané: Dber daa Alter der bohmiachen Bibeluber setzung 
v němž tvrdl, Že písmo svaté v Češtinu teprve ku konci 13. století se pfe- 
yWěIo, Že pořízeno jest podle textu latinského, že v překladech českých ani 



I) Za zprávu o postřeleni Dobrovského děkuji p. Dr. K. Jifiinakému, jei 
řlySel od hr. Eugena Černína a o ni se laskavá ae mnou sdĚlil. 

') Frieda pí^ibiůM itpbt^aký jazyk a liermeiieatilpi sUuébo xĚltouSk. 



I nejmenší stopy není, z které by se poznalo, že překlaciatelú pH práci sv 

PBtaro slovanských převodů písma užívali; dále tvrdí, ie slovanská liturgií 

I 'byla za starší doby jen na Moravě, do Cech v5ak teprve uve 

\'B\. Prokopem a že glagolica teprve z XUI. století pochází, — mySleaky to, 

I které nynĚjší T5da již za pravé neuznává, kterých Dobrovský však až dd 

f smrti své hájil. Dmhý spis za příčinou svrchn dotčenou vydaný byl ITSá 

e antiquis Hebraeorum ehar acteribus dissei-tatio, t němi 

> 61 stranách hebrejské a samaritanskĚ píanio a názoi7 Origena : 

I nyma o ním rozbírá. Nejvíce však v obora tom proslul příspévky, IcteH 

I zasílal od r. 1783 učenému Janu de Hoesi, jenž v Parmě chvalně zním 

I dílor Variae lectionea Veteris Testamenti e codicum congerl 

laustaB vydával. '^ 

Tím ovšem dokázal Dobrovský spůsobiloat svou za profesora hebrdjfilAn 

i byl také skutef nĚ vyzván, aby o ni se ucházel ; jelikož ale první ] 

e uprázdnilo ve Lvové, upustil od toho, an vlast opustiti nechtél. Alft i 

ěenost nabytá, že kritiky jeho, jimiž jen vřtlĚ posloužiti ehtěl, mu zbi 

I mnoho nepřátel, kteří tajně jej osoĚujíce jemu také Škodili, hnětla jej ' 

L nežli by se při jeho sile duchové mysliti mělo; nastalo v něm jakési ; 

\ chvřní nervů ještě více l^rozdrááděné nenmornou prací a nepřerušeným i 

t dováním, pro které si sotva v noci odpořinku přál. Upadl v nemoc, o jejfííh 

t spůsobě nic nevíme a o níž zprávu jen ze dvou lisfů máme, které Hdf«iri 

^ jemu zaslal; v jednom nedatovaném píše: „Bůh odpusť dobrým Obst^ 

ziererovým a mladým lékařům. Škoda, že mně právě tehdáž v Praze nebifío, 

abych Vám podle možnosti bedlivě byl sloužil; neshromažďujte jen nyj 

I žádné látky škodlivé a neujímejte se tak prudce těch vĚcí. Tím jste poviatl 

sobě, svým přátelům a nepřátelům." A v druhém listě daném dne 3, úinl 

1784 píše: „Na Horách Kutnách mluvil jsem a kaplanem Průšou, který 1( 

ve Vaší nemoci u p. Obatzierera posluhoval; ujiSťoval, že jste zdráv." 

Vida naději státi se profesorem v Praze zmařena ucházel ae unetíd 

aspoň očekával Dobrovský, který r. 1784 členem učené společnosti se etal, 

t touž dobou, že bude ustanoven při dvorakě bibliotéce ve Vídni. DovídfenQ 

se toho z listu daného dne 3. února 1784 od Helferta k Dobrovekénta'; 

„Biskup (t. j. Háj) Váš list četl. Pan ze Scliulatoina v Horách Kutnách 

aeSed se a biskupem o Váa velmi pochvalné se zmínil. Pravil mu, jak vý- 

I teínými alužbami při řeskem překládání noi-málních kněh ae mu propůjíojete. 

I Když biskup zprávu mi danou, že máte naděj při dvorské bibliotéce i 

! noven býti, ěetl, řekl, že by to ještě jednou tak rád viděl ; tu by prý 

nadějný t«n muá měl lepší vyhlídky, více příležitosti státi se známým, Sírfif' 

pole pro své vědomosti a nalezl by také více podpory," Možná, že také zfr 

tou příčinou ve Vídni byl; jisto jest, že v městě tom z jara 17P4 inešJtaT 

chtěje v dvorské knihovně čerpati příspěvky pro dílo Rosai-ho a snad také 

^proto, aby naději své avrchu dotčené pevnější podklad da!. 



Ve Vídni znnli jej posud jen jako onolio pověstného Lcibcii i jiodle 
jehw kritik eoudili, že jest muž nárnživý, nesnášenlÍTý iiepovdžnjice, že jeu 
horlivost, napOTiiáhati pravdě ve védĚ, vede péro Dobrovského nikoLi v5ak 
nechuť proti osoliAm. Proto byli velice překvapeni, když poznali Dobro\skeho 
jemný a vzdělaný spngob v obcování, akromnoat ač tyt;j'ž niÉitost v pro- 
nášení raínĚní a onu lahodnoat spSsobů, kterOE každého, kdož jemu obcoval, 
okouzlU. Kejlepsí zprávu o dojnin, kterým Dobrovský v muže vynikající 
ve Vídni působil, máme v listu, který Zlobický CeiTonimu dae 11. května 
178i zaslal: „Dobrovský jest hodný muž, musíme jej podporovati. Ani ue- 
věřite, jaké cti u barona Swietena, preláta Raiitenstraucha, Martiního ■ 
a kdekoli jsem jej uvedl, s ním jsem doSel. Swieten budí se uíiti čeaky, 
npíoliko jazyku nýbrž také literatuře, Dobrovský Vás prosí za příspěvky 
k řeské a moravské literatuře; látku k životopisům moravských nřecců měl. 
byste mu půjíiti a cokoli jeŠtě máte. Včera odjel Dobrovský do PrftSpui'kn, 
přijde 19. na den opft do Vídně a vrátí se pak do Prahy." ZvláStě v něm 
řti Kalíbil van Swieten, který Dobrovského sám po dvorské bibliotéce spro- 
vázel, jená, co se týře věcí slovanských, tenkráte jen biblí Českých vyhle- 
dával. Praví sám o této návStĚvĚ v Lit. Mag. lU. 49: „Tenkráte nebyl můj 
límysl, ani toho prozkoumati, co po výtce naSí literatuře náleží. A když 
mě J. Ex. baron van Swieten na veledůležité památky starožitnosti upozornil, 
zapomněl jsem rád tia literatura í-eskůu." 

Ze Zlobický sám povahou a spůsoby Dobrovského nad míru překvapen 
byl, mělo dobrou příčinu. Jsa profesorem jazyka českého na vídeiiské uni- 
Tersitě domníval se, že úřadní postavení dalo mu takovou znalostí jazyka 
Ěeského, které se málo kdo ba snad žádný nevyrovnal. Dobrovský ovSem 
neklaněl se vědomostem na pouhém dekrete so zakládajícím a posoudil, jak 
již svrchu dotčeno, Zlobickěho překlad soudního řádu velmi přísně, což 
Zlobický, který také censorem českých kněh byl, tak téžce nesl, áe k tomu 
působil, aby Dobrovského spis Bohm. mahr. Literatur zastaven byl. Mimo 
to dĚlal se Zlobiťífcý, aspoň té doby, patronem všech spisovatelů, kteří 
8 věcmi slovanskými, hlavně českými se zanášeli. Tak podporoval piaristu 
Maximiliana Simka, který sice byl profesorem slovanských řečf na novo- 
městské vídeňské akademii vojenské, ale dostatečných védomostf k tomu, 
lieměl; také on byl slavista ex decreto — jako medicas ex commentario — 
a v naší literatuře jest pověstný svým novotařením podle přikladu Rosy. 
Chatrné jeho znalosti čeStiny pokáral Dobrovský již v Bohm. Lit. aaf daa 
Jahr 1779; nicméně vĚak, když so odhodlal Šimek, r. 1780 slovanské jazyky 
tabelárně sestaviti, poslal Zlobický plán celé práce do Prahy, aby tamnějSí 
učenci a znalci svůj dsudek o tom pronesli. Též Dobrovský podal své dobré 
zdání ; nezrazoval sice, aby spis Šimkuv 'se nevydal, ale postavil na jisto, 
íe velmi mnoho oprav jest potřebí než bý se tiskem vydati mohl, a vyslovil 
iTBlenku, Že předkem jeatpotfeM djjLa-BloTanaké literatnií- 'S».'\& 



— 44 — 

psal Zlobický Dobrovskému dne 4. června 1781: „Záleží-li Vám na vlasti, 
vyzývám Vás, abyste nám upřímně své myšlenky, příspěvky a cokoli víte 
a máte, podával. Toto dílo nám všem čest učiniti musí. Svedeme-li to, 
spňsobíme od Vás navrženou slovanskou literaturu." Dobrovský však vida 
práci tak důležitou v rukou nespňsobilých píle a rady své více k tomu ne- 
přičinil. Ale Zlobický, který ovšem později sám Šimkem oklamán byl, 
jednáním Dobrovského nemile dojat byl a když pak k tomu ještě přišla 
kritika jeho překladu soudního řádu, pojal v srdci nechuť k Dobrovskému, 
která se sice r. 1784 poněkud zmírnila, později však opět vypukla. Na dů- 
věrném spůsobu Dobrovský se Zlobickým nebyl nikdy; přímá povaha Do- 
brovského nehodila se ke Zlobickému, jemuž on neupřímnost v několika 
listech vytýkal. 

Za kterou příčinou Dobrovský z Vídně do Prešpurku zajel, nevíme, ale 
tušíme, že věrojatně také k vůli svým studiím slavistickým. Neboť jméno 
jeho ovšem také na Slovensku již ch valně známo bylo. Tam začal působiti 
za doby té mladý muž, Ribay, horlivý sbíratel kněh slovanských, který ke 
sbírkám svým, později tak znamenitým již za studií svých v Německu, kde 
jako protestantský theolog tři léta meškal, základ položil. Psal sám v té 
příčině r. 1801 Cerronimu: „Již za let studijních začal jsem knihy sbírati 
a za tříletého pobytu svého nezameškal jsem žádné příležitosti sebrati co 
možné bylo. V Erlangách, Norimberce, Jeně, Lipsku, Berlíně, u českých 
•exulantů ve Vitemberce a hlavně v Drážďanech, při licitacích, antiquařích 
skupoval jsem všechno, co do mé sbírky se hodilo." Když se r. 1782 z Jeny 
Prahou domů vracel, chtěl také Dobrovskému, který však tehda na venkově 
meškal, se pokloniti; píše o tom dne 25. září 1782 Stach Dobrovskému: 
„Touha jeho po Vás byla veliká, jelikož Vás zná ze spisů Vašich a nad to 
více přikázali mu profesoři v Jeně, aby Vás v Praze vyhledal." Sám pak 
psal Ribay Dobrovskému ze Šťávnice dne 22. srpna 1783: „Jak mne to 
ještě vždy hněte, nepokojí a kormoutí, to mi vypsati nelze, že byvši (sic) 
loňského roku a sice za dosti drahně dnů v Praze s Vámi se mi sjíti 
a osobně seznámiti nepoštěstilo. Z pověsti o Vaší vznešenosti jsem již 
v Němcích veliké šetrnosti naproti (sic) Vám byl nabyl." To byl začátek 
vzájemného dopisování obou mužův, z něhož Ribay poučením o staro- 
slovanštině a Dobrovský příspěvky Ribayovými k dialektologii české hor- 
livě těžil. 



7T TL 



\ 17 



-* ?* xHT^Wik 



^.*.':** 



•iiaiímin i. im 






n huf. * ^A Ě SK Tt^K^í^dA^n ;9ir«iiS^4^*)^ ^mo^k^^^^í^^ 



AJlTJIT 



T ^Txm xKáiL laéal Etí^ mra. -p? 7eii«9i«vd: >í^52:í>k i^ío /x>^ř«n 

abj fřřiBM JKvMvi. >a:fkíaí í Bďm^-u nC-t of«$fe :««f x^ri^nlijt \\n.V>v:)^ 

a praktidÚM ímtít ^vki^ bsM a p^isxioeeL a^t tV-^ ^^^^ nt^fcxtt ^f^ 

třebám amčfaffcl vyfikázk^ od xiefeiiK^ecwfe noiiř. k^iřrx %> ^^sil^^«u >mxÍ;ř 
českého €fHmfm Trdúni ssar^ick ahaTBkkirk » Wxik:iihikk ;^pá:^4 vtKi^l ;j^ 
zajisté nrudffil ht 9t naň téměř xafNauMlo a i«^ $^ iiM4Í v«kh9^Mi iMkdi 
řeči neoTÍdí: M to Jan rytíř z NeabeikiL kt«rr pifaei^ ^^^^ ;i^ $K^\;ja^^^ 
knihy m rakopísy sbtnl starší písouiosti ofdsoxaU v dcan^ $v^u mUd^ 
spisoTstde ^ronaždoraL k praktické cinnasti poTxbuiova) a takt\^ nAk\Uik 
naddeaf eh horlitel&T odchoraL kteří o šířeiií se feStiny v in«^^$tTU pnU^kt^m 
neanaTné přičáftoralL*) 



*) DobiOTBký toho Teksaskxiiilého mule rLit Ma$. III. \7^ rd^^u^ při|HUi\tuA: 
„Den 31. Oktober 17SI starb Johann Ritter Ton Neuber};. Niemand kanu e» »u 
ftihlen, wie vid mcht nor die bóhm. Literatur nnd was mit ihr in Yerbinduii|{ »teht. 
sondem anch fusí jedeš andere wissenschafUiche F^ch an ihm Terloren haben. aU 
eben ich, der an seinem Krankenbette so TÍele Stunden aii|;enfhm und nAtaUoh 
znbracfate, den er so oft anfrichtete, anfinnnterte, dem er so willig und ft^ndig« wie 
vielen anderen, mit seiner Unterstútzung závorkám. Das Imdige Podagra hnité ihn 
seit einigen Jafaren an das Bette geheítet Den Besoh&ftignngeu soinoa (^einteHt die 
ihn so s^r vergnúgten, hatte er es bei diesen Umstftnden su danken. dtiMR ev n\it 
HeiteriLeit spracfa, mit Lanne schcizte. Sein Fleiss, wenn er eine Arheit erKrifT, Wftf 
Qnňberwihdlich. Das grosse bohmische Lezicon, welchos lloaa hinterlieRfi, Imt ev 
mit gekrammten Fingem genan und schón abgeschriebcn. Titelblíltter nnchauselclnieii 



K takovém Tlasíeneckíin horlitelára náležel n. př. : Dlabaf, Stach 
Tomsa, Kramerius, Šedivý, nle nade všecky vynikal DartSenJm zápalem mla- 
distvý Karel Ignoe Tham, kier^ ve spise: Obrana jazyka řpskřtio 
proti zlobivím jeho utrhačům tíŽ mnohím vlasti 
v cvičení se v něm liknavém a nedbalým i: 1783 vydaném lho- 
stejnost t jazyku mateřskému nemilosrdnĚ biřoval, aČ ovsem v horlivosti 
své slovy někdy přepínal, jako n. p. kdyá doráií výrazy přemi^StěnJmí i 
šlechtu, zapomínaje, že již tehda v SlechtĚ stateční obránci jazyka a pr&V 
království íeského byli. Mnohem obrana pro upríliáené v ní nadsazovJlBÍ' 
se nelíbila a jmenovité Eibay o ni ae pronesl: „Obrana není mi úplně pg 
«hnti. Za několik let byl by ji Tham snad jinak napsal anebo ani nevydal 
Avšak jsem s jeto horlivostí spokojen." Ale sluší doba uvážiti, za tíg4 
Tham filipiku svou psal : oapaloať a umdlenosť, Itterá nejen v šlechta, n^fric^ 
také v nižšíťh třídách s sírany čeStiny panovala, nebylo lze zapuditi ^eianýiA 
slovy, nifbrž velikost zla vyžadovala citelných, pronikavých prostředků. Vždjt 
Pekl, vedle Dobrovského z nejlepáieli znatelů Ěeštiny, když osloven byl 1 
ronem Kiesslem česky, divil se tomu velice, psav o tom Dobrovskému r. 1787: 
„Po oběde přišel baron Kressl ke mné a mluvit ae mnou Česky, což 
liplně cizí pi^padalo." Horlení Thamovo bylo tedy úplní oprávnéno a 
brovský káraje ustavičně mluvnické poklesky a naléhaje pilně na čistoto. 
jazykovou v oboru svém vSdeckém vlasfikě niíval týchž působivých prostředích 
jako Tham při praktických snahách svých. A proto, ačkoli o takovédl' 
zmohutnĚní češtiny, o kterém Tham tak horlivě psal, pochyboval, přece pTty- 
nesl mírnější úsudek, než Ribay, o spisku Thamovř v Lit. Mag. lU. 143; 
„Thamův spis jest obranou jazyka českého a zároveň povzbuzuje vlastence^ 
aby mateřský jazyk pilné vzdělávali. Zda-li kdy našim předkům, jiiS ae iiáit 
zde za vzory kladou, se vyrovnáme, anebo za nynějších okolností jen. yy» 
rovnati moci budeme, jest otázka, na kterou odpovedéti by tak nesnadno 
nebylo. Tato obrana jest vyjma nékolit zastaralých nesrozumitelných doT 
■dobře a čistě česky psána." 

Ale Thamův spisek přece výborně působil a jmenovitě měl záslnlot 
v tom, áe dobré starší spisovatele ku ctění odporučoval. Čímž ovšem ii2íii£f 
■vděk těm, kteří by rádi česky byli četli, ale vším právem do nesrozuniitel* 

mnd anf solcbe Art fiaclier zu erganzen, war auch eine Eeiner Freuden. Mit KoBten 
nnd Geschroack sammolte er Munzsn, Kapferstiehe and besondere Biicher. Onter 
den letzteren nahm er vorEÍlglicli die biihmisclion und zar bolimiBcben oder slavischeK 
Sprochkunde gehorígen in seiiie BJbliotkek auf. die er grSsstentheils doppett za eir 
lialten bcmiiht nar, um jeden aeiner Siihne eine bokmische Bibliotbek zu binteE- 
lassen.' A na atr. 86 tamtéž praví: „Der ael. Ritter Joh. von Neuberg wird mír nn4 
allen Liebhabern der bObra. Philologie und der aíav. Literatur ůberhaupt unver- 
geBsbcb bleiben . , , . Er liesB verscbiedene . . kleine grammatische Werklein vom 
nenen aoílegen, in der Absicbt, um den Liebhabern damit, weil sie oft yergeb^ib 
^esucht werdoo, oiu Gcaclienk zu machen." 



iiosti nová ĚeStiny mnolijmi kaziinlavy naplnéné si stSžovali. Z hojnech 
poptávek po stwších knihách vzal Pelcel, jak již svrchu dotčeuo, úmyal, 
vydávati starSÍ spisovatele i^eské a psal v té pHiiné také ZlobickĚmii: rI^'^' 
bych dllQ nápis „Staré knihy České", jelikož čeStt Ětenáfi jen po starých 
Imih&cti ae ptají. Nevěda však, kolik by se odbylo, chci předplacení olilásiti: 
doufám. Že Čechové ve Vídni na větším díle by předpláceli. Kdož ví, jestli 
by hr. E. z Vrbna véc neschválil a nepodporoval. Jisto jest, £e by fieský 
jazyk takovým dílem mnoho získal." Avšak k tomu vydání tenkráte nedoSlo. 
Také Dobrovskému zamlouvala se jako Pelclovi více fci'itická práce, kterou 
zanedbaný jazyk íeský zušlechtiti usiloval, uež takoFka agitace podle spů- 
sobn Thamova, které však nicméně potřebí bylo, mél-li jazyk Ěeský opét 
z úst vzdělanců ťSeakýeh hlaholiti. 

Mezi tím, co Tham, Stach a jiní k tomu působili, aby na divadle také 
éeaky ae hrílo a také spůsobili, že od r. 1785 též české kusy se dávaly, 
pokračoval Dobrovský v prácech vědeckých, z nichž kritická pojednání histo- 
Tická a mluvnická v Lit Mag. obsažena json. Vedle toho však bylo před- 
métem jeho dfimyslného bádání slovníkářství a raluvnictví řeské, jazyk staro- 
slovanský a Lturgie slovanská. Listy doby té k němn a od něho daně mají 
hojné na to doklady, že již tehda Dobrovský na sestavení českého slovníku 
a Bepsájií České mluvnice pomýšlel. Tak mu psal Ribay dne 31. ledna 1783: 
,Mou sbírku svou slováckých slov chťi nyní vĚtší pilností rozmnožovati, 
abych Vám ji posloužiti mohl. Též slovanská slova, kterých ciadarĚtina užívá, 
" "BÍítte ode mne obdržeti. Sám jsem o tom již přemýšlel," Též Helfert mu 
fkú ^23. ledna 178."): „Předplaťte mě na slovník, který Vaší pomocí se nám 
dostati mi. KnVaný podnik! Každý Čech Vám bude vděčen, že o věEuost 
toho, co z naSeho jazyka zbylo, dbáte a zajisté VaSí péíí nebnde zkáza 
České řeři tak patrná. Neznám Tomay, avšak vážím si práce jeho, an ji 
uznáváte za hodnou, jméno své jí představiti." Z tSchto slov jde, že Dobrovský 
již tehda Tomsu látkou ku slovníkn podporoval a úmyal měl, předmlnvu 
k nému psáti, což později také učinil. Durichovi, kterého k pilnému zkou- 
mání staro slovanštiny pohádal, psal Dobrovský z MéSic dne i), června 1785: 
„Sdělte se se mnou o všecko, čím by ae dokázati mohlo, že kyrilica starší 
jest než glagolica. Mám úmysl zevrubný výklad cirillské abecedy dáti do 
druhého svazku pojednání uČené společnosti. Nevím, jaké pochvaly dojde 
náš Dobner z maraé práce, že cyrillskou abecedu s Jeronýmakou (glagolicí) 
nuebá. Bude kárán, předloží-li práci svou soudci věci znalému. Ale nechme 
kopce k porodu pracovati." Odjel na to do Karlových varů a vrátiv se 
odtud byl přítomen přednášce, kterou raél Dobner v učené společnosti v ten 
smysl, že v kostele Týnském a VySehradakém se užívalo liturgie slovanské, 
Že před příchodem sv. Metoděje v Čechách nebylo křest^nství, že 14 lechův 
r. 846 v Řezně křtěných nebyli Čechové nýbrž Moravané a t. d. Dobrovský 
dávaje o tom zprávu Durichovi z MĚŠic dne 7. října 1785 končí list svůj 




; pojí 

m 



— 48 — 

těmito slovy: ,RozIiíné výroky v Annal. Hajec. ilnve iiéinřné. které T>y i 
nĚní mé podporovati mohly, výslovní odvolal .... Avšak nemyslím, že dfivody 
jeho jsou takové, kteréby mé od mého názora odvésti mohly ; tĚáím. se viak, 
že véc ta znova na přetřes se bére, aby přátelé pravdy poznali, co ve proap&h 
toho neb onoho mínéni říci lze. Oíefcávám na Váš úsudek, až Dobnerovo 
pojednání vytišténo bnde." Ze pak také tonž doboa již na sepsání České 
mlavnice pomj-álel, jde z psaní, které mu Ribay ovsem r. 178G dne 23. října 
; ,K návodu jazyka řeakého (Lehrgebaude) přál bych Vám od erdco 
jsa přesvédřen, že žádný k tomu spůsobilejší není jako Vy." 
Jak vedle studií jazykozpytných v pramenitém zkoumání dějepisnčm 
íokraĚoval, dokazuje pojednání jebo r. 1785 v Abhandl. der bolun. Gesd. 
vydaný: Wieman die alten Urkunden inRueksicht auf v erschifr 
dene Zweige der vaterlandischen Geschichte beniitzen solL 
Ein Ydreuch ťiber den Brevnover Stiftungsbrief." PubiEka, di 
jema Hájkovy bajky na mnoze ještě vĚrohodnýmí se zdály, měl tuto listiSTl 
za nepůvodní a mři, jak nynéjši kritika, mající list ten za starý opis origi- 
nálu, dosvédCuje, pravdu, ač Dobner a Dobrovský původnosti jeho hájili. 
Hledíce k tomu, že list jest starožitný opis originálu, usuzujeme pojedu&nf 
Dobrovského přece cenu podstatnou, an prací svou ukázal, jaké látky topo* 
grafické, mluvnické atd. staré listy v sobě zahrnují. Tak ustanovil listinou 
Břemovakoa jména starožitná 11 měst, 23 vsí a dvorů, '> potoků atd., do- 
kazuje, že okolí pražské tehda bylo ještě dosti pusté, že slovo d u š n ík 
něm. Leibeigener, jelikož takový jen duSi svým majetkem 
může atd. A jak prohlída^^ý jeho duch hned uhodnul, Ěeho kde jest 
jde ze slov jeho: , Stálo hy za práci, buď zvláštní feský glosséf 
iříditi anebo aspoň české články ve slovníku Du Fresne-ho doplniti a opra- 
' Co se týče jazykozpytných vÉdomostí jeho, viděti jest z toho pojednání, 
Dobrovský tehda pádů bezpfedložkových ještň neznal a tudíž nevĚdél, ie 
ly ty jsou původní mluvnické tvary; staré lokaly té listiny totiž: Mr»- 
Domaslicích atd. vysvětluje tím, že čtenář si má předložku 
přimysliti a praví, že v nejstargí češtině casus ofeliqui s předložkou i bea 
se kladly. 

Zdá se, že přílišnou námahou ducha Dobrovský koncem roku 1785 
lemocněl, hlavně snad proto, že po návrate svém z Karlových Varů ngjakf 
od prací vědeckých se nezdržel, nýbrž hned po léčení do studií sv^ch 
lal. Jakého spůsobu nemoc jeho byla, nevíme; jen to jisto jest, že ne- 
en byl; píSe totiž Ribay dne 24. března 1786 Dobrovskému: „List V&S 
lý dne <y. února jsem obdržel; mé přání jest, aby zpráva o nějaké 
lOci Vaší byla poslední." Radili mu přátelé Často, aby se tak příIiSnS 
mamáhal; on však vždy tvrdil, že duševní práce nikdy škoditi nemůže a 
tdužení, kterým ob Čas trpěl, dával za příčinu postřelení a kuli, kteri 
těle jeho vfizela. Neduh, obyčejně zaujatost hlavy a špatní 



matné tr&T«aL-« 



o[)altoval sp [lak té.-nĚí kuždý rok, tiž konePné jej r. 1795 zachvátila choroba 
duševní. Nepřál si ani chvíle oddechu a vážil si prázdně, která mu nepře- 
VUBCCĚ zabjWáni se s védou dopMlo, nade vSecko, tak áe již více nepomýšlel 
■ o nĚjaký lifad se ucházeti. AvSak přátelé, kteří lásku jeho k vyučování 
a k mladému kněžstvu znali, přimlouvali mu, aby ae o misto představeného 
v nějakém generÉiltiím semináři hlásil, kde theologové pod dozorem státu 
studovali, aby duchem josefínským vychováni byli. O ústavy ty. které 
Josef n. na místě dřívějších seminářů biskupských zřídil, císař velice dbal 
a z&atavil vrchní Uozoi' k nim a celé řízení jich sám sobĚ. Mimo přímluvu 
přátel pohnula Dobrovského, aby o nějaké stálé postavení se ucházel, také 
ta okolnost', že mladá hrabata z Nostic studia avá jii ukonfili a pro nĚj 
tedy v domě Nosticové vlastně již zaměstnání nebylo. Velice v té pfíčiné 
byla mu vhod známost jeho se Zippera, který z dékana Kamenického pi-vním 
rektorem generálního semináře v Praze a odtud dvorským radou a referentem 
při dvorské komisi ve věcech duchovních se byl stal a Dohrovakémo, jejž 
z Prahy anal, upřímným přátelstvím naklonĚn byl, Zippe horlivě prováděl 
úmysly císaře Josefa U. a bděl přísně, aby v generálních seminářích alnm.- 
nové tak vychováni a vzděláváni byli, jak císař toho si přál. Za tou přířinou 
Btai'al se také, aby získal kněží, kteří by ao za profesory bohosloví a za 
představené seminářů hodili a záměry císařovy v život uvésti napomáhali. 
Nelze se tedy diviti, že se snažil také Dobrovského na dráhu tu přivésti. 
Zuaje však Dobrovského lásku k volnému Živobytí pořínal si velmi opatrné; 
psal mu dne 14, června roku 1786: ,Byl jsem k rozkazu císařovu ve 
Štýraku, bych generální seminář prohlížel. Nikdy jsem nemyslil, že jest tak 
nesnadná a důležitá věc býti rektorem v gener. semináři. Ale pokud jsem 
ve Vídni, teprve to poznávám, jelikož tak málo mužů máme, kteří by se 
k tomu hodili, líeknětc mi. neznáto-li v kněžstvu přece muáů, kteří by se 
příště ea vicerektory a rektory ustanoviti mohli? Víte, jakých vlastností 
tu jest potřebí: takový muž musí míti věda, rozum, rozšafnost, povahu 
vážnou a dobrou, vzdělané chování, ráznost a odvahu, ale zároveĎ mírnost 
a jemnost i neúnavnou činnost. Řekněte mi upřímně, zdali byste neměl 
chuti tomu neb onomu literárnímu odbora později se věnovati? Nadejde 
snad brzy doba, kde takových mužů bude potřebí; proto bych rád věděl, 
nač bych spoléhati mohl. Prozatím o tom, co Vám zde píši, se nezmiňují*, 
nýbrž piSte mi brzo upřimaS a obSírné, co o tom smýSlíte. Vy jste muž, 
jenž nmoho véd zná a nikdy bych Vám nemohl odpustiti, kdy byste dokonav 
vychování mladých hi'abat Nosticových nějakému veřejnému úřadu ae věnovati 
nechtěl. Když Vaše a věci té smýšlení uslyším, pak si více o tom povíme. 
Račte se také, pokud Vám lze, přičiniti, aby stateční mužové profesuru 
pastorálního hohosloví v Praze so ucházeli". 

Zippe, jsa horlivým joseíinistou, byl upřímně nakloněn Dobrovskému, 
lOŽ svobodomyslné názory a věcech^ .cl^^ey^clj ,^^i. ,?a ton přííiuou 



zalibil ai y ním také Uufdálek, rektor aeminářH pražského, později biskaif 

LitoméřickJ, mnž Ělechetného ardee, kterj vSak co se iýče viry dogmatická 

, volními nábory josefiiiskími se ajiravoval, jakož o uĚm llulfert (lne 13. 

1T86 Dotrovskénju psal: ,Y Novém Městř uiM jsem se ve společností 

f Hardálka a Kodege vJbornĚ. Přál jsera si, abyste nás slySĚl . . , když jsma 

I knĚze vySSí hodnost mujítího nabírali . . . Když Hm-dálek jednou pravil,' 

) oavícenost a vřcpch náboženských jest rozlif 

i řídí podle vřdomOBtí a schopností vfificích, dostal odpověď; 

vos literáti nullam halietia religionem". S Hnrdálkcin veěe! DobroTsfcř 

skateÉnĚ v davěrné přátelství, an ae s nlni v odpora proti htiirarcfaidcfi' 

moci a proti , nadvládí Hraské" úplnř anááel. Při takovémto smýSleiií oh( 

mužů jest divno, že se za úplně ortodoxní považovali ; neboť ortt 

zálečí na dogmatice a ta jest v katolieisniu tak těsně zosnována, : 

dogmatické jeden s druhým nerozlnčitelně sourisí, tak že přetržením JAdnAlU 

calá soustava ae boří. Avšak tehdejší vÉk vírn a rozvázanost dogmatíckmt 

«nadD£ 8i srovnati uměl: vždyť sám císař Josef JI. považoval sůbe ; 

dogmaticky pravovĚmého katolíka! 

Té doby mělo se obsaditi místo vícerektora v pražském generalafn 
semináři. Na dntklivoa přimlavH přátel svých íilásil ae Dobrovský 
místo; ačkoli žádny nepochyboval, že je obdrží, přece mu nebylo adďBiW 
Kektor Hurdálek totiž, obávaje se, že by ve Vídni Dobrovského jmenav^tí 
liBchtĚli, poněvadž posud jen jáhnem byl, navrhnul také na to Tiiísto Kod«30j 
který již osm roků v duchovuí správě pracoval. Dvorsky rada Zippe ps&l' 
sám vté příčině Dobrovskému dne 14. záři 17MG: „Důvěrně Vám praTÍlBi 
že jsem se na návrti a strany obsazení vicerektorského místa v praSsIt^Ht 
semináři hodně mrzel. Nemohl jsem pochopiti, prof rektor Hurdálek, cht^e' 
Vás míti za vicerektora neaavrhl jediné Váa, nýbrž také Kodeše. Dá.le jeat 
mi nápadno, že guberniam návrh rektorův ani slovem ne podporovalo, Píes 
to všechno Vás dvorská rada postavila na prvním místě. Zdali Vfi,m to 
Ékoditi nebude, že jen jáhnem jste, nevím; ale obával jsem ae toho hnočT, 
Se dvorská kancelář a císař si toho všimnou . . . Zdá se mi, jako bych 
I před delší dobou již byl předvídal takové nesnáze; proto jsem Vám tsk£ 
I pKmloKval, abyste ae na kněžství vysvětiti dal. Či nebylo by litovati, 4* 
} by muž VaSich vlastností pro takovou přífinu na místo ustanoven Ijýtí 
neměl, na kterém by tolik dobrého spůaobiti mohl ? Pravím Vám to jen 
proto, abych Vám za Vaši avf hlavost malou <lutku dal : neb mám pHSnj 
OĚekávati, že se přece vicerektorem stanete, íekož ai přeji a z čeítoi m 
těšiti budn*. Ale nejen Zippe, n^brž také KodeŠ sám Hurdálkovým n&TÁňá' 
nemile dotknut byl, jak Helfert dne il. září 1789 Dobrovskému paůH 
,Kodeš byl velice zaražen, že na spůsob nejnevinnější nástrojem se atsll, 
který Vám několik nepříjemných okamžení spfisobil, (In zajisté tieoi^ek&val, 
že Hurdálek takového něco vyvede. Mám skutef ně starost, jak ta věc vypftďlie. 



Kdyá ctsní jen zdaleku o goneralniiii semináfi w zíníiií, |ií-iíiiii se bislíiip 
{Háj), aby tĚc VaSi podporoval". 

Čeho Zippe se obával, stalo m: jmenován vicfi rekt ořem KodeS ijíkoli 
Dobrovský a příčina nejmenování jeho udána, že posud knězem není. PKřJnS 
té málo kdo věřil. Jodiii věřili zprávě, kteťou Zlohický z Vídně Ungaj'ovi 
paal, že Dobrovský tíího místa neobdržel, ponívadž pro avou prchlost, yáSni- 
voat a nesnásellvost xa, nespůsobného k takovému úřadu se považuje a, ve 
Vfdni oblíben není; ze Zlobickfho vSak jen ozývala se zlost nad Dobrovského 
kňtikou jeho překladu soudního řádu a "zpráva jeho byla bože vSí podstaty. 
Jiní zase se domnívali, že zednáři jmenování Dobrovského překazili, (ale 
zajisté nesprávně, jelikož Dobrovský aáni zednářem byl) jako n. p. Helfert, ' 
který v té pKĚiné jemu dne 21. záfí 178G psal; , Jakmile do Prahy přijedu, 
-ohlídnn se po zástěře a kladivé; vždyť jest přece dobře býti zeduafem; to 
nyní rozhoduje . . . Věřte mi, kdy byste ae spravoval zásadami JMsti veleb- 
ného pana Erasma Krieyera, katolieky mluvil, ostatně vSak myslil co ae 
Vám líbí, měl byste se zajisté lépe, nei nyní, kde dobře činíte a přesvĚd- 
fiení své upí-ímně projevujete^'*. Jiní opét tvrdili, že ortodoxie Dobrovského 
skrze nepřátely jeho u císaře v podezření uvedejia jest u Že proto místa 
vicerektorakého neobdržel: avšak i ti neméli pravdu. Neboť když Václav 
líokos r. 118;i spis svůj : Důkaz, že kazatelé augsburského a 
helvBtského vyKnání nejsou knĚží, vydal a, r. toho ostrá polemika 
se sti^hla, nepochyboval jeStp císař o ortodoxii Dobrovského, an chtěje mít 
výtefnélio theologa censorem spisů theologický cli na odporučení gabeniial- 
ního rady Rieggera Dobrovského censorem theologickým dne 27. března 1785 
jmenoval. Hlavní a jediná piKčina, že jmenován nebyl, byla, ie posud na 
Jiněžství vysvětiti ae nedal. Také Dobrovský sám neudává za příčinu oslyšené 
íádoati své pochybnost o ortodoxii své, jak viděti jest z listu jeho daného 
dae 3. listopadu 1786 Durichovi: , Neobdržel jsem, oě žádati jsem ae donu- 
titi nechal. Mimo mne totiž byl také navržen Kodes, který nejen knězem jest 
nýbrž také v duchovní správě pracoval, tak že císař uznávaje více jeho 
zásluhy než mě odporučení jemu subrektorat propnjéil. Ale věc ta se mne 
tak málo dotkla, že téměř více ae těSím, jelikož mi zůstane prázden, které 
k pracím svým velice potřebuji. Tak málo dbám o hodnosti a úřady, pokud 
mi stačí důchody, abych potřeby k živobytí slušně si opatřiti mohl". 
A skutečné pokračoval bez omrzelosti v zamilovaných studiích avých a více 
než zamítnutá žádost o vicerektorat hnětlo jej podezření, které tenkráte 
Zlobický o něm rozSifoval. 

Jak již svrchu dotčeno uveřejnil Dobrovský r. 1781! v Lit. Magazín 
přísnou sice ale spravedlivou kritiku o Zlobického překlade soudního řádu, 
na kterou Zlobický veřejně neodpověděl nýbrž v listecli k přátelům se 
omlouval tím, že Dobrovskému ovšem vieobecné bez zvláštních dokladů vy- 
.±ýk(bl, že on též se chyb dopouští & podesiliTOl j^ ^JaHi^ luštin k aelDBlí<!,^ 



■ fal 



úmyslů byl uveřejnil. Tak paal Ungaroyi dne 24. ř(jna 1T8G, že Dobrovsky^ 
necliiTiInou kritiku pořídil proto, iiby tiskař Schonfeld odměnu, kterott 
Zlobický za překlad obd!'že], sám dostal, kdyby následkem kritiky soudnf 
řád znova se překládati musil, z kteréžto odměny Schiiiifeld prý by byl dat 
řásť překladateli novému, narážeje při tom, že by tím překladatelem byl 
DobrovskJ. Ungar ukázal ten list, jaJi Zlobický sám si přál, Dobrovskéma 
který jím nemile dotknut byl : jde to z listu, kterým odpovídá dne H. listo- 
padu 178S na psaní Duríchovo, v němž Durich o Zlobickém se zmínil:, 
„Co o mínění Zlobického píSete, nezáleží mnĚ na tom ; neboť mnoho mlnvívi, 
slibuje, a, co jiní činili buď zlehčuje buď sám sobě přívlit štikuje, což zajisté^ 
není znamení Šlechetné povahy. Já mu nejsem nepřízniv, aJe snáSeti nemohu^ 
když mě kdo v opovržení uvésti chce. Nedávno psal a strany otázek na. 
učence niské zaslaných a neučinil o Vás ani zmínky; tak se pachti totiž 
po slávĚ, aby se myslilo, že on všechno dělá, i to, o čem ani tuSoní neměl'. 
. ledna 1787 píSe opět Dobrovský v též příčině Durichovi : „Nikdy ne- 
klidně, kdyby se mně vytýkalo jednání, jež poctivého muáe hodno není." 
Ale přes všecky nepříjemnosti, kterě tehda zkusil, nezapomněl na za- 
ilovanÉ práce své sbíraje látku k nim dále n všímaje si všeho, co k ninr 
vztahovalo. Zajímavo jest, co o Dobnerově pojednáni: Ober die Ein^- 
fahrung des Kristenthums in BShmen V7tiátěném r. 1780 v druMni 
svazku spisů ufené spoleSnosti Dunchovi v liatě právě dotíeném psal: 
, Důvody Dobnerovy zakládají se na pouhé možnosti. Očekávali jsme TŠickni, 
že něco nového pronese , , - Mnoho tvrdí, což vyvrátiti mně se velmi snailné 
zdá . . . Ale již ae mi hnusí, potýkati se s dědkem (senicido), jemuž dobrá- 
zbraů již po ruce není_ Úcta a uznání jeho zásluh jediné mě zdržuje, abych. 
libovůle jeho nejiokáral. Víte dobře, áe svéhlavost jeho žádnými důvody 
zlomiti se nedá. Nechme ho ; my však hajme více pravdy než mínění sv^ch. 
Snáším rád vyvrácení důvod& svých, ale vyvrácení takové, které mě zároveň 



Z prací vCdeckých Dobrovský vyruSován byl jen naléháním přátel, aby 
ee na kněžství vysvětiti dal, by nebylo překážet, kdyby se o podobné místo 
jako r. 178(j ucházeti měl. Jak svrchudotceno přimlouval mu dvoi-sfcý ra^ 
Zjppe již před lety, aby se ordinovati dal, nyní vsak ustavičné k tomu jsj 
napomínali Hnrdálek a Ungar. Dobrovský jel íedy do Králové Hradce, prosit 
biskupa Háje, aby jej na kněžství vysvětil. Háj vjplnil přátií Dobi'Ovskéko> 
a ordinoval jej dne 17. prosince 1786, 

Když zpráva tom te roznesla, divili se tomu zvláště vzdálení př&tďé 
Dobrovského a vůbec vSichni kteří nevédĚli, za kterou příčinou on za vy- 
svěcení žádal. Psal o tom sám Durichovi dne 15. ledna 1787: ,TétO no- 
vině se všichni divili; sotva jeden příčiny dopíditi se mohl". Někteří ae 
domnívali, že Dobrovský proto ordinován jest, ahy se mohl státi děkanem na 
FftlknoVB, statku hraběte z Nostic, o čemž zprávu máme z listu Ribaje 



■(laného dne 7. úuom 1787 Dobrovskému; ^Llivil jaeni sp, ie jste ini o svém 
povýšení za arcidĚkana ve FalknovS, o nřniž ini Kraiiievius ještS v prosinci 
psal, žádné zprávy nedal. Ffál bycli, abyste jen v Praze na nřjaký úřad 
povýšen byl'. Zpráva fa zdála ae mnohým bj'ti podstatná, jelikož by hrabř 
NoBtic, kdyby si Dnbrovaký néjaké prebeady na jeho stntcích byl přál, 
zajisté jebo přáni byl splnil; ale Dobrovský zajisté na Falknov byl ne- 
myslil, nýbrž přál si lifadu, kde by mladé knřiatvo vychovávati mohl; jinak 
■volného života vzdáti se nemfnil. 

Příležitost k tomu naskytla se brzo. Zdá se, že Dobrovský, když vice- 
rektorat v Praze neobdi'žel, vyhlídnut byl za představeného semináře, kde 
by koli takové misto ae uprázdnilo, Nejbližší vyhlídka byla v generálním 
■semináři moi-avském, kterýž v nádherném stavení zrušeného kláštera Hradiát- 
ského blíž Olomouce zfiaen byl. Již dne ICi, října 1786 psa! Stach 
a Olomouce Dobrovskému: „Bolelo mě, když jsem alySel, jak jmenování pro 
pražský seminář vypadlo. Zdá se. Že pro Vás urfeno jest místo v klášteře 
Hradiátském. " Stach ovšem nemínil to snad upřímné, jelikož by se sám 
Tád byl představeným v semináři HradiStském stal. Tvářil se sice, jakoby 
si horoucnĚ přál, aby Dobrovský v kláSteře Hradištskěm ustanoven byl. 
Psal mu dne 1. března 1787: „O Vás ninř fe.kl dvorský rada Zippe : »Vidíte, 
nyní ae dal vysvřtiti, ale na mé slovo toho neořinil.< Na to já: »Dobrov- 
ského nám sem dejtel* NaĚež odvfitil: »Ale eo bych dělal, kdyby mi zase 
3 nějakým vrtochem přisel ř» Zippe sám vyptával "se listem nedatovaným na 
Dobrovském, zdali by místo vicerektora v klášteře Hradištskěm přijal. „Jste 
nyní knězem a tím se odstranily všecky překázlty, státi se představeným 
v nijakém generálním semináři. V Olomouci opĚt nedostává se rektora a vice- 
rektora. Koho rektorem ustanoví, nevím : ale vicerektorem měl byste Vy 
se státi, kdy byste tomu tak naklonén byl jak já si toho přeji. Víte, kolik 
dobrého byste tu spůsobiti mohl, znáte také vyhlídky, které takové ustano- 
vení poskytuje. Pište mi tedy první poStou, zdali do Hradiště jíti chcete; 
a jakmile od Vás dostanu slovíčko: ano, předneau to hned Jeho VeliCenstvu ; 
pak byste vSak co možná brzo do HradiStě jíti mnsil. Ale na váecek spůsob 
TOuail bych Vás před Vaším odjezdem do HradiStĚ viděti a s Vámi promlu- 
viti. O tom však pojpdnáme, když Vaše vyjádření obdržím. J. Ex. pan 
baron líreasl') toho, co Vám ude nabízím, opravdově si přeje. Další postu- 
povám' Vás jistfi nemine, když několik rokti pracovati bude"te.° 

Když Dobrovský se vyjádřil, že by místo vicerektora v klášteře Hi-adišt- 
«kém přijal, ufinil Zippe návrh císaři a skuteřně byl dne 7. ferveuce 1787 za 
vicerektora s platem 800 zl. tam ustanoven. O jmenování tom zpríivil jej 
aekretář Goldammer z VídnĚ dne 14. Července napomínaje jej, aby bez odkladu 
na cestu se vypravil a dle slibu svého ve Vídni ae ukázal, jelikož dvorský 
rada s ním o důležité věci se sděliti má, jeStĚ dříve než úřad svůj podejme. 

'■) President dvorské komise v dncbnvnícb zilložítostocli. přítiil iVwftva.'5.tt'i'0v2*iVn. 



— 54 — 

Tímto jmenováním vyvracují se všechny domněnky, které povstaly^ 
když roku předešlého Dobrovský vicerektorem v Praze ustanoven nebyly 
Jmenovité nezakládalo se na pravdě, že svobodomyslnost jeho u věcech ná- 
boženských na překážku byla. Neboť právě r. 1787, když v klášteře Hra- 
dištském za vicerektora jmenován byl, vydal pojednání: „De sacerdotum 
in Bohemia coelibatu narratio historie a**, v němž mluve 
o -tvrdých zákonech" Řehoře All. v příčině celibátu se zastává volnosti 
individuální pravě: „Neslušelo-li by církvi lépe, míti jen svobodné vyznávače 
celibátu a žádných jeho otroku, kteří ani svému tělu vládnouti nemohou? 
Není tedy divu, že za našich dob, kde všechno mnohonásobným spůsobem 
po svobodě se pachtí, tolik pojednání a kněh proti celibátu se píše." Jsa^ 
tenkráte rozhodným přívržencem racionalismu neuvážil, zdali by katolický 
kněz ženatý všecky povinnosti stavu svého tak svědomitě vykonávati mohl 
jako neženatý; o tom, zdali by ženaté kněžstvo majíc se starati o rodiny 
tak horlivě bylo mohlo pracovati o probuzení národa českého, tolik bylo 
mohlo obětovati na literaturu a tím na vzdělání jeho, o tom zde řeč činiti 
nemíníme. 

Dle přání Zippe-ova vypravil se Dobrovský brzo z' Prahy; rozloučiv se 
s přátely pražskými navštívil ještě biskupa Háje v Chrasti, a spíchal pak 
do Vídně uslyšet tam návodu a pokynutí Zippe-ova. Zippe bezpochyby přál 
si zpraviti Dobrovského o zvláštních poměrech, které tehda v semináři Hra- 
dištském panovaly, a potlčiti ho, jak by se chovati měl. Poradiv se 
s Zippem jel na Moravu a přibyl dne 23. srpna 1787 do kláštera Hradišt- 
ského a hned druhý den v úřad svůj se uvázal. 

Právě tehda bylo v semináři Hradištském muže potřebí, který by 
moudrou přísností u alumnů, učeností u profesorů, svědomitým konáním 
úřadních povinností a rozšafností u představeného ordinariatního úcty 
a vážnosti osoby své si dobyl a zachoval. Neboť všecky poměry v tom ge- 
nerálním semináři byly velice rozladěny a rozviklány: profesoři si stěžovali,, 
že představený, který jménem ordinariatu dozor nad seminářem měl, jest na 
překážce, aby alumnové podle smyslu císařova se vychovávali, a ordinariat 
žaloval na profesory, že alumny k racionalismu vedou. Zdá se, že všemi • 
třenicemi nejvíce vinen byl Václav Stach, jenž úskočnou povahou svou 
profesory proti ordinariatu štval a rozkol v profesorstvu zároveň rozsíval. 
Bylo mezi profesory několik, kteří náleželi k té straně kněžstva na Moravě^ 
která nepřejíc novotám josefínským větší přísností u věcech náboženských 
se vyznamenala. Nazýváni jsou rigoristy. Vláda je tudíž neměla v milosti 
a jak o nich smýšlela, jde nejlépe z listu, který Zippe, když Polášek druhým 
vicerektorem v Hradištském semináři se stal, Dobrovskému poslal: „Praví 
se, že Polášek náleží sektě tamnějších tak zvaných fanatických rigoristů. 
To by nebylo dobře a kdyby se mu zachtělo, rigorismus znovu podněcovati, 
bude veta po něm ; neb tito lidé jsou zde ve Vídni úplně nenáviděni. Zdali 



lekiivli p\im ini jeiliolio / rich neziioui tíuď si všíilí jaltkoli, 

111 ani laM«mu aiii o ngoriBinu řec býti u. v morálce nu- 
rozhoduj ani Aiisuttiim« ini Jinaeiuua ani Buchenbauni, njbvž rozum 
n evangpbum " ktemk btarh o iigoriatech amýilu] paal nevážným svým 
spůsobem Dobrovskému dne 90 srpna 118h ,Rigoristó jsou lepSí éftstí 
duchovenstva, hledí jen lid poufati a přeji si, n.by se zpovňď zruáila. VSecko, 
co se o nich vypravuje jiíat potupa; sem tam mohl ovšem nSkttirý hlupák 
udĚlati néjaknu chybu. Zuám mezi uimi nejlepší lidi. Čtou nejlepší knihy, 
jsou dobře honěni v historii ; jen déjiny církevní jsou jim kamenem ourazu.' 
Nelze pochybovati, že-, rigorist^ takovými nebyli, jak je Stach lífil, nýbrá že 
pevně sň drželi dogmatiky katohcké a proto racionalistům vhod nebyli. 
Vůbec nepodával Stach Dobrovskému, dokud vicerektorem ustanoven nebyl, 
zpráv pravdivých ze seiuináře. Lál představeným a špinil profesory, z nichž 
jediný Wimmer, profesor dogmatiky, se mu ponřknd líbil, ponSvadŽ prý, 
když se podnapije, s popstvím zachází po Lutherovaku ; ale ani tomu nelze 
prý důvfřovati, „ponĚvadž aa ještě modlí svatý breviář." 

Irftach, s nímž jeslí r. ISllíi v biografii Dobrovského se polk&me, stal 
se školním rokem 178.') profesorem pastorální theologie na semináři Hra- 
dištském. Byl muž ducha rhápavĚho iile tytýž těkavého; v mládí svém měl 
za nejvyaSí ideál řád jezovitský, v kterém jako Dobrovský noviciát odbyl 
a pft jehožto zrušení do Ruska, kde jeaovité dále trpíni byli, se odstřhovati 
chtě], aby v řádu tom zůstati mohi. Poz()fjÍ se stal racionalistou a sice 
racionalistou nejhoršího spůaobu, an jsa knězem, a nad to více profesorem 
theologie na katolickém uíiliSti rouhavým, cynickým apfisobem katolických 
obřadů se dotýkal a jim se posmíval. S Dobrovským seznámil se Stach 
v Praze, ale z přátelství jeho se netěšil ; neboť Dobrovský káral ustavičnň 
vSeteEnost Stachovu ii vScech náboženských i vážným i ironickým apůsobem. 
Čta fiemlerovy theologické listy, psal Stach nadšeně Dobrovskému o nich, 
Se v nich poznal pravé, jednoduché, nevinné křesťanství 
a. vyzval Dobrovského, aby podle svého nadání a rozsáhlých vědomostí 
Semlerovi přispíval. Když jej vsak Dobrovský satyrícky odbyl, odpovSdĚl 
ran Stach r. 1782; „Měl byste kousavou satyru vyvrácením Semlera pykati ! 
Vy jste jednou již do vnitřního křesf^nství zasvěcen." Trávil také sám 
o sobě, že není ani katolík ani luterán, že jest veliký kacíř, afkoli se při 
tom dobře má. Když slyšel, žp. Dobrovský se chce riáfi vysvítiti, psa! mu 
dne 20 srpna 17H6: „Wie geht es denn mit Ihrcr Herrgottelmacherei ? 
leh wolite Sie einaial sehen, herzlich miiaate icb lachen!' A když zpráva 
obdržel, že Dobrovský ordinován jest, psal mu dne 2fi, prosince 17813; 
,Eine halbe Stunde brauchte ich zu meiner Erholung nach dem ausser- 
ordentlichen Staunen tiber Ihre That. Und ich glaube es noch nicht, dass 
«ie Priester siml .... Also Herr Pater lassen Sie pich unsern Herr Gott 
i achmeeken. Yermatlich bsAmi Síb adion hente ď* ássA. "ífceswatt- 



— 56 — 

gelesen, wovon ich nur eine einzige zu mir nalim. Lachen will ich nicht.*^ 
Tak mohl psáti katolický kněz a profesor pastorální theologie, jenž cekance 
kněžství do duchovní správy uváděti měl ! On psaní své považoval za 
vtipné, ale každá vážná mysl vidí v tom jen spustlost srdce a skleslost 
mravní, kterou Stach i jinak osvědčil, stav se denunciantem nejen profesorů 
a představených, nýbrž také, jak později uvidíme, osoČovatelem Dobrovského, 
až se konečně ve vlastních tenatech chytil. Aniž mu bylo příjemno slyšeti, 
že Dobrovský se má státi vicerektorem, jelikož on sám po tom místě se 
snažil a lícil poměry v semináři barvami nejtemnějšími, pokud jistoty neměl, 
že Dobrovský do kláštera Hradiště se dostane a z obsahu listů jeho té 
doby Dobrovskému zaslaných, jak V. Zelený v biografii Stachově dobře 
pověděl, jest patrno, „že Stach si dělal naději, že bude vicerektorem a že 
se nemálo horšil vida, kterak nemá hrubé naděje." 

V březnu téhož r. 1787, kterého Dobrovský vicerektorem jmenován 
byl, dojel dvorský rada Zippe do semináře Hradištského, aby žaloby, které 
arcibiskup Olomoucký na profesory tkeologické podal, vyšetřil; ale také 
Stach byl dvorskému radovi zaslal spis na uváženou (Vorstellung), ve 
kterém všelijaké stížnosti na představené ordinariatní předklá.dal. Dne 
1. března vyslýchal Zippe profesory a naleznul všecko v nepořádku, který 
prý, jak Stach Dobrovskému psal, jen představení zavinili; pak vyšetřoval 
jednotlivé odstavce arcibiskupské stížnosti, v níž Stach z kacířství viněn byl; 
o tom píše Stach: „Moji žáci — kacíři jako já — bez obalu mluvili, dali 
mé věty do protokolu zapsati a dokázali, že mysliti umějí. Celá věc byla 
jen hračka; smál jsem se pod kůží." Avšak Zippe s úvahami Stachovými 
do Vídně zaslanými nebyl spokojen, nýbrž nesl je velmi nelibě. 






Správa semináře. Spojeni Dobrovskflio s Fmltoii. Uůciiá společnost £eskil. D. Btal 

se rektorem. Vědecké práce jeho v dobr té. Kar, Gottlieb Autoii. Slaná. Seminář 

zruSen. Biblioteknřství v Mikulově. Návrat (in Praliy. 

Za takových iJoměrů podjal Dobrovský diad viceroktorskj'. Předc-hňzela 
jq pověst, Že jeat maž neobjčejnĚ uĚený ale také neobyřejně pfiaiiý, muž 
přímé mysli a rozhodný nepntel pletich, pohodlnosti a hovfiní sobf. Po- 
nSvadž sám od rána do noc-i pracoval, obáváno se, že síly alumnův pře- 
pínati a snad své ironii vida chyby a nedostatky při nicih iizdn ponĚtěti 
bade. ToTio také ae obával blskap Háj, ktei-ý si proto urainil na velmi Sefrný 
sptsob Dobrovského napomenouti, aby phiiš velikých břemen na alnmuy 
nenvatoval a ironie proti jejich chybám neužíval ; psal mu z Chrasti dne 
28. Báh' 1787: „Táhnete nyní pluh, do kterého Vás prozřetelnost Boáí za- 
přáhla. Jak Vás znám, jsem jist, že práci svou s pilností, rozSa&iostí a 
s proBpĚchem vykonáte. Umírněná horlivost, jemné, moudré sprovázení vážně 
povolného kroku pih'Tody, která skoků nesnáší, setření útlých mladých rostlin 
a starších stromů, které podle spůsobilosti své přece ovoce nesly, . , . pořídí 
zajistá více než pfíliSná horlivost rolníka a vinaře, který podle doniiiĚnky 
3vé na zemi vícp žádá, než ona píoditi s to jest . . . Myslím, že s klidnosti 
celé stádo na pastvu vé-ti se může aniž potřebí jest biče užiti a ze zkuše- 
nosti jsem přesvĚdfen, že pravda přes jemné rty řinoucí do srdce vniká a 
že kousavý ufenec zřídka přesvĚdÉuje, nýbrž jen bázeň a nedůvřru vzbu- 
zuje. Ale nač Vám to vše, cténý můj příteli, fikám? Nač zde poučení 
Angliěana Priora; Uíívej svého vtipu málo kdy, naproti sltibšiiau 
nikdy, kladu? Jelikož si srdeSně přeji, abyste zaslouženou úctu váech 
dobi-ýcli lidi tak si získal, jako jste získal moji a jelikož tímto přátelským 
napomínáním také Vaše budoucí cesty připraviti chci." 

Podle této rady šlechetného a zkušeného biskupa zachoval se také 
Dobrovský v novém postavení svém, jehožto nesnáze na zaĚátku velmi cítil. 
Snaha jeho směřovala předkem k tomu, aby přisují pořádek a vážná disciplina. 
v dom5 se zavedla: vnitřní záležitosti měl totiž prviu' vieerektor na atw^^eKv 



— 58 — 

kdežto rektor více o hospodářské potřeby pečoval. Především skrotil Stachovu 
iiskočnost, který aspoň nějaký Čas spisů „na uváženou" do Vídně neposýlal, 
jak Zlobický v té příčině Dobrovskému dne 30. listopadu 1787 psal: „Včera 
jsem se u dvorského rady ujímal Stacha, který, co jste Vy v Kl. Hradišti, 
jak slyším, zcela jiný jest. Dvorský rada si toho přeje a nakloní se mu 
opět a Vy nabudete zásluhy, že jste nadaného člověka zachoval. Od Vašeho 
příjezdu již nic na uváženou nepsal a zdá se tedy, že se nyní spokoje- 
nějším a tišším stal." Profesory nutil k pilnému konání povinností pří- 
kladem svým, an netoliko práce úřadu svého se vší bedlivostí zastával, 
nýbrž také denně hodinu alumnům, kteří mateřského jazyka milovní byli, 
o českém jazyku přednášel, aby je nejen v tomto jazyku vycvičil nýbrž 
také na studium staroslovanského jazyka přípravo va\. 

O kázeň mezi alumny pečoval horlivě a důrazně. Volným duchem 
josefinského zřízení právě kázeň v alumnatech se rozpoutala tak, že alumnové 
ani na duchovní šat příliš nedbali a všelijak po světácku se šatíce i jiné 
tomu podobné spůsoby na sebe brali. Když biskupové do té věci císaři si 
stěžovali a on se přesvědčil, že stížnosti ty jsou oprávněny, vydáno přísné 
nařízení a představeným uloženo, aby nad ortodoxií a slušným šatstvem při 
alumnech bděli. Psal v té příčině dvorský rada Zippe Dobrovskému dne 
IG. listopadu 1787: „Z nařízení do pražského semináře daného a zde při- 
loženého poznáte, jak pevně! nad ortodoxií a přísným řádem v domě ruku 
držeti musíte. Bděte nad těmito dvěma věcmi, aby, co se týče ortodoxie, 
biskupové, a co se týče slušného šatstva a chování alumnů, lid příčiny ku 
žalobám neměli. Jest to opravdová vůle císařova, aby alumnové ortodoxní 
byli a aby mravy jejich nejen bezúhonné nýbrž také příkladné byly." 

Dobrovský, který sám vždy přísnou mravnost zachovával, snažil se 
horlivě cit pro mravnost a slušnost chovancům svým vštípiti. Ale mimo 
to nesla se jeho péče k tomu, aby vědecké vzdělání theologů na vyšší 
stupeň přivedeno bylo. V příčině té upozorňoval dvorského radu ^ Zippe-ho 
na všelijaké nedostatky posavadního vyučování jmenovitě v orientalskýeh ja- 
zycích a v morálce, o čemž mu Zippe psal: „Přidržujte studijní prefekty 
k pilnému a důkladnému studium, abychom dostali statečné muže, jimiž 
bychom rozličné stolice důstojně obsaditi mohli. Co se týče morální 
theologie, .... rád bych toto důležité studium jednou dokonaleji zi*ídiL 
Tato nauka theologická jest téměř jediná, při které filosofie bez obmezení 
užíti lze a právě zde ji podle mého soudu nejméně bylo užito. Všudy se 
nedostává učitelů. Velice bych Vám byl povděčen, kdy byste mně ob čas o ne- 
dostatcích při theologických studiích, do kterých v posledním listě si stěžujete, 
mínění své zjevil. Důrazně musíme se toho chopiti, chceme-li důkladné bohoslo- 
vecké vědomosti a pravou osvětu podporovati. To, co obecně u nás osvětou se 
jmenuje, záleží jen z jednotlivých capartů zde onde pochycených neb z odváL- 
žných mínění, z nichž jen zmatek pbvstati může, který odvarovati musíme.** 



rř>k_V s nízory Zippe-ovýiui se i'njiiié snášel. Hyl odpůircem rig-iv 
ristfl. a zastí-val moc zemĚpána vkláditti se ilo řízení hierarchického. Hluvně- 
ifSak mu běželo o to. aby almnnové proniknuti byli vážním citem stušnoBti 
ivnnsti, který jim vštípiti usiloval na záklsdě filosofie zv'áBti Kantov- 
B^é, což soudíme S! výtky, kterou m\\ Stach v Starém Veráovci uĚinil^ 
1 Dobrovský totiž jim ^z Kanta moc huhoval.' Jeho horlivé snaze a pfí- 
ifima dozoru bylo dSkovati, že kázeň ae do semináře navrátila a arci- 
ifiáoip aapoi v f.Ě [iFiíMiiS 3i atĚíovati nemohl. Vláda pak vidouc, že puso- 
^nfm Dobrovského přiíinlivost vĚdecká a kázeň u alumaů prospívají, že 
1 seminář ve smyslu císařově spravuje, aniž příčiny ordinariatu ku stí- 
biosteni dával, jmenovala Dobrovského dne i!0. srpna 178ÍI rektorem, ve 
tterížto hodnosti dlouho nezůstal, jelikož po smrti písařovi fíeiieralui 
lOniináře se zrušily. 

Vesměa vSak nebyl Dobrovský se svým úřadem v kl. HradiStském 
Spokojen. Hned na zaĚátku svého pobytu psal Durichovi, že poloha semináře 
! mu sice líbí, nikoli však (Jlomouc, jenž prý nemá takových obyvatelá, 
ter^m obcovati by si přál, vyjma jediného Monselio, jelikož „literatura. 
í ííměř vSecka studia se zanedbávajúj'! Dobrovský jsa z Prahy zvyklý 
^enýini a vzdělanými lidmi kb scházeti snažil ae brzo i v Olomouci 
Uibné schůze zaříditi jako byly v Praze u rytiře Neuberka a lékaře 
i podařilo ne mu to. Nevíme sice, jací mnžové a kde se scházelii 
km známo, že Dohrov.ský byl hlavou a duchem téch schůzí; víme to 
í listu Monscho k 11 obrovskému dne 7. října 1791 daného, když po zruSpní 
j^eneraliíího semináře již v Praze meřkal : „ti ... , zastupuje nyní v našich 
iřátelskýeh schůzích místo Vaše a vSichni jej eti a milují; obávám se jen 
Shy néjaký inimicus homo ze závisti klamnými myšlénkami o nás ho ne- 
Inil. Náš kruh drží ještě pevné." Ale chodil také mezi lid a Sířil v něm 
(ijltu Ětení; příklad zachoval nám týž list Mnnseho, a.n praví: „Byli 
iké s KarnáSkem ve Hnojících u téch luřenýcht sedláků a srdečnií 
j bavili : ti dobří lidé očekávají toužebné na Českou kroniku Pelclovu- 
1 poučuĚho v jazyku ůeském, nezapomeňte na tyto pouéení tak 
BChtivé lidi My se pokusíme, abychom celou ves ku čtení užitefinémii 
ÍÍTPdli, kteréž by se pak k jejich sousedům rozšířiti mohlo." 

AS prárenii Dobrovský velice zanesen byl, přece zůstal skrze dopiao- 

s Pelclem v ustaviínčni styku s Prahou, kde. jej jmenovité v uéené 

^') V Oiomonci založil Josef svob. pan PetraS apoleínoaí jmenovanou .Societas 

in terris niistriacifi". SpoleĚnost ta, která, sovu odznakem míla, uraí- 

I ,die Wiasensubafton und freien Kíinste in den mittagigen Theile von Dentach- 

mlorUdi in den oeEterreiehiscbnn Ei'blanden bekannter nnd gemeiner za 

ie bisber in dieson Gegenden gewesen aind.'' Vydávala raÉslĚui aeSity 

bfeahujici výtahy ae staiýeli a novĚjSich spisiivíitelfl. ohlíSeni a kritiky: Šest tiko- 

1 seSitů f inily jeden svazek ; vydány vSnk jen tři svBzky. Vzííikn velikého spo-* 

nCnost viiak neiněln. zn^In hriio. 






i^Iioiefiiosti iiohřešorali, která po odjťadu jťlw na Moravu v Čitiiiosti ochs- 
bovala. I)r. Maier clivílenii po utone, val, iJoljner byl skutečně churav. I'eld 
pracoval o historii kriUe Václava a nad to více nemřla společiioet po sinrii 
knížete Farstenberga presidenta. Paal v té příčině dne 17. listopadu 1787 
Peld Dobrovskému: „Nedávno jnme se radili s strany prestdfnta. V.íipJuií 
jsme mínili, aby hrabě z Vrbna, ač by v Praze nebydlel, presideatcrn w 
stal. Protokoly by ae mu mohly znsýlati a apolefnost by spravoval fedild, 
Aspoil to chceme odvarovati, aby společnost neumřela, avIáStfi když a iiokud 
Dr. Maier ji na puls sahá. Dobner v předešlé schůzí pfeee 
o českých Teobaldech; ale měl zavájiané prsty a kašlal velice. Napadl 
schází." Též 9. března 178H dává Pekl Dobrovskému, zprávu o smůl 
stave společnosti: „Dobner již aotvajest avým, jen vegetuje, nemá jíž pal 
ani rozumu. Zná sice jeSté lidi, jí, pije, spí a pláče. Se společnosU 
ápatné vypadá. HrahĚ z Vrbna presidia nepřijal a tak jsme nyní republibí 
což se nĚkterým líbí." 

Nejvétáí nedostatek o práce vědecké pro spisy společnosti mčla tHdi 
její historická, tak že Pelcl dne 19. máje 1788 Dobrovského za přfspftvd 
žádati musil: , Dokonejte přece »taf o Pikardech pro přfStf svazek pojednini 
sice historicky odlwr špatné vypadati bude. Dobner ještě má hlavu pnmat<-tiiiii 
Ungar, Steinbach a llerrmann nedělají nic; já ae spisem o králi Václavotl 
jsem pfíIiĚ zamĚstknán." Ještě smutnější zpráva dává dne IS. dubna 1789: 
„Dr. Maděr má se dobře a často o Vás mluví. Oti jest jediný, kter;? o nafi 
společnost pečuje. Riegger se pranic o ni nestará. Dna vĚrojatnĚ zanikne,' 
Konečně dostala společnost presidenta v osobě hraběte Prokopa Tjažansikúbo^ 
který přívržencem zednářů hyl. Psal o tom Pelcl Dobrovskému dne 24. ť«rviii 
1789: „Víte již, že jsme hrabete Lažanského za presidenta volili. Doslal 
většina hlasu, totiž ode všech zednářů. Ungar radostí sotva se znal. Sjvi 
mají tedy zednáři ve společnosti převahu. My laikové chceme na to krmkiiti. 
■co udělají. Jest-li svazek na tento rok svedou? Dr, Maier pochylinj.v 
V tísni té měla společnost Stíistný nápad svazek pojednám' svých ■ i^.ifi 
Leopoldovi U. věnovati očekávajíc od nSho podpory, kterou ji také, jak niií« 
se uvidí, ndělit; Pelcl psal o tom dne 15. máje 17ÍKI Dobrovskému: „Tento 
svaaek věnován bude králi, který k tomu již svolil. Snad nSco pro spo- 
lečnost nčiní. Neučiní-li, zanikne." 

V Praze dobře cítili, že s Dobrovským z učené společnosti ínnizela 
nejvydatnější podpora, duše její. Vědělo se, že odebíraje se na Moravn raj- 
álénky se nevzdal do ('ech se navrátiti, kdyby příležitost k tomu přišla. 
Protož dal jej roku 1788 dne 1. ledna hr. Lažanský Pelelem vyzvati, aby 
se za vieektora do Prahy hlásil: „Vicerektor Wenzel přijde buď do Libéšle 
buď do Chomutova za děkana. Hrabě Laiaiiský mné včera řekl, b; 
Hurdálkovi psal, aby Vás navrhl a žádal. To jste snad již učinil, kdy h] 
sem pHjíti chtěl." Ale zdá se, že Dobrovskému rířad v semináři Trelice 



1 



I nelíbil, jflikoM již i\ 178S zprávy proaliakiivaly, ie generální Bemiiiáff! se 
Kefonny, kterů císař u věcech nábožeuskích zavadil, nelíbily ai! ani 
i hierarchii ; lid okazoval na nevázanoíit kleriků a dával, nikoli be.s 
n této reformě, která pfíané avanky di'ivřjšf discipliny církeirnf 
, hierarchie pak ni atížovalíi, že klerikové v duchu církevním se 
I nevychovávají. Když pak cÍHai: také s politickými reformami nemíl štěstí 
I, některé z nich odvolal, očekávali mnozí, že také reformy ttirkevní se nc- 
; utvrzeni byli v mínění svém, když císař vydav naiíízení, aby 
ínáKch nad ortodosií a Blnáným chováním klerikS ruka se držela, 
biskupské za oprávněně uznal- Stížnosti ty stávaly se čím dále 
i naléhavější, tak že dvorské úřady aamy přísněji proti útokům na církev 
t chovaly. Jak přívrženci reform Josefových o věci té smýšleli, vysvitá nej- 
lépe z listu, který Pekl dne íl. března 1788 Dobrovskému zaslal: ,Rojki> 
1 Voldřichem spor ; praví se, íe kapitola závadná místa z Rojkova díla 
„Ueschichte des Kostnitzer Koncils'' k duchovní komisi do Vídně zaslala. 
Obávají se zde, že Rojkovi věc dobře nepadne, neb'oť jda se zase 
zpĚt a monachismus svou oholenou hlavu opět zvedne." 
Při takovémto stavu věcí nelze se diviti, že zprávy o zrušení gene- 
rálních seminářů naslyš byly a že se tytýŽ tÉm zprávám vířilo. Již v listí 
právř dotfenéra psal Pclcl Dobrovskému: ^Gubernialní rada Riegger mi ne- 
dávno řekl, kdyby generální semiiiiiře se zrušily, áe byste zde mohl dostati 
profesuru n. p. hebrejštiny. Bylo by to nejlepší pro Vás." Jest tedy poclio- 
pitelno, že sám Dobrovský měl ty zpi-ávy za podstatné a přál si tedy zpro- 
stiti se Úřadu, o kterém ne bez příéiny se domysle!. Že dlouho nnpofrvá, 
a. že tedy nadĚje, jím dojíti bezstarostného postavení, jeat marná. Zjevil 
pochyby své a vůli svou, seminář opustiti biskupu Hájovi, který mu však 
iistem daným dne I. března 1789 radil, by v úřadě svém zůstal; .lídyž 
Vás rektor Basulko jinam ae dostane, musíte jho, které Vás 6eká, trpělivé 
eebe vzíti a mým milým krajanům cestu rozumu a moudrosti ukazovati. 
Vaše obavy jsou nepodstatně a není radno vzdáti se priva, které dnes neb 
zítra ke skutečné platnosti přivřsti lze. S představeným ve VaSí zemi můžetft 
vždy býti spokojenější než Hurdálek se svým, a dříve neb později nemůže 
Vás minouti, že Vaše zásluhy Uznány a odměněny budou. Jakmile ae jednou 
■vytrhnete, jsou léta práce ztraceny, dobří jinochové zanedbáni a Vám 
ezbude nic než výčitky, že jste opomenul dobré, které jste spůsobiíi mohl," 
Jiného nSaoru však byl Pelcl, tenkráte bibliotekář a archivář u hr. 
Nostiee, muž tak zvaný praktický, kterého se Dobrovský též radil. Dobrovský 
DvSem úřad rektorský také považoval za prostředek, dojíti kdysi nějaké iepSí 
prebendy, ale prebendy si přál proto, aby prostředky a bezstarostnou prázden 
k vřdeckým práčem získal; mimo to nedužil následkem velikého namáhání 
daSevniho žaloudkem a proto tím starostlivéji dbal o pohodlnější život v ba- 
doucuosli. Na dotaz jeho, zdali v Kl. Hradišti, kde ae o zrušení seminářů 



mluví, zůstati nebo lifadu svflio ac vzdáti raá, odpovědĚl mu Pelcl dne 
dubna 1789: , Ptáte sp miiR o radu. Mohl bycli Vás zkrátka odbyti » 
dĚlejte to, co Vás víeo tiší. Ale kam seraináfein sb ilostati cliceleV 
dékanstvi po oarai neb desíti Intech; dobře, K tomu se vSak také dna 
m&Žete, i když se tak dlouho zavfjti neuechite. Očekáváte ^nad na iiií 
To ty se snad takó asi po desíti letech státi mohlo. Zenii-e-li ale za 
Josef II., jak se podobá, ježto tělo jeho nápadně diatrní, přijdei Leopold 
na tr&n a teji jest přítel Sleclity. Či budete po desíti letech živ? Přej 
toho, ale VáS áaloudek a ostatní povaha nejsou neJBilnějšf. Zůstane 
v semináři jako rektor neb vicerektor, natrmáríte se jen' proto, abyst* k 
na nijaké prebendĚ pokojně, nezávisle, bezstarostné a jen sobe žíti n 
Ale to můžete již nyní míti, aniž několik let se Vám trmáceti potřebí j 
Myslím, že kdyí k nám půjdete, budete tolik míti jako dĚkaii neb tu 
iskup, ba více. Nemusíte se v nifiem ostýchati, neboť žádný na Vás p 
dávati nebude. V zimě jste úplnř svoboden, jen zvonu, který Váa O i 
bodinách k obĚdu zavolá, poslouchati musíte. Nepotřebujete dohlížeti k 
fektům a k pokladně a nemáte tedy z čeho odpovídati. !Ira,bě Bedi-ich fl 
"Vás ubytovati vedle sebe, abyste schody a temnou chodbou choditi i 
Pracovati můžete, kdy a co se Vám lilií. 



lilií. J, Ex. hrabě Nostíe jest T 
velice Ěťa.atným a milým, jest sp 
, kterj vSecko činí, o čem ví, i 
radí se s "f"> o všem, a uemůie ' 
lá. Když osm nebo deset roků, 
i pohovce prosedíte a pak dékanes 
i to minouti. Falknov, Louka, Tn 
, avín 



dobié chuti a co život zde nyní fiuí 

jenoat rodičů s hrabětem Bedřichem 

rodiče tĚSí, Otec všecek v ném Žije, 

jiti radost, že tak výtečného syna r 

abyste v semináři pluh táhl, sde ni 

státi přáti sobě budete, nemůže Vát 

jsou také krásné prebendy. PoČkáte-li vsak, až se stanete rektoi 

ještě více v blátě. Ergo venies nunc desideratus." 

Tak jako Pelcl dobrému Životu Dobrovský ovSem nerozuměl ; on C 
býti bez starostí vezdejších, aby tím snáze vědecky mohl pracovati a 
slechnnl tedy rady Pelclovy a nevrátil se tudíž do domu hrabete Noat 
kdeby jej ovSem laskavě byli přijali; nahodila se také ještě jiná pKS 
že v Kl. Hradišti zůstal. Když totiá posavadnf rektor Petr Baaulko dekai 
VB Stýrsku se stal, jmenován Dobrovský dne 'iO, srpna 1789 rektorem, 
jej pohnalo, na dráze již nastoupené dále seti-vatl. 

Celkem byl Dobrovský v Kl. Hradišti tři léta a užil té doby t 
velmi horlivě k vřdeckým práčem a k poznání pramenů ukrytých v bili 
tekách a archivech moravských. Prozkoumal lycealní bibliotéka a 
archiv v Olomouci, byl v archive kláStera Rajhradského r. 178H a íj 
taktéž v Mikulově, kam jej bohatá bibliotéka knížete Dietrichateina Ifi)É 
Píše v příčině té Dnvichovi dne 1. máje 1788: „V Mikulovské biblbll 
jsou rukopisné codices hebrejské, řecké, české, německé, latinské a ntkf 
v řeči neznámé, které rád ]irozkoumám . . , PHjdu-li tam 



veKiiiii jii-li iíťk.ilik, lmdí>u-li tni půjčeny, s 
probrati. liecké codicea, ílože dobrý, jakii 
tĚcli, kteH by tyío klenoty oceniti uměli 
fcrásiiĚjSí památky skryty, které, kdyl y clinti - 



sebou, abych jo v / null 
to vzácnost u nás ii j k álo 
Takovou doba jso tam ne| 
muou jazyk dráždily j 2 dá iia 



jia světlo byl by vyiiesl Voigt jenž tak dlouhý řas v Mikulove me kil 
Otcové pobožných škol. Bože dobry a rodipPB v pi^vchu zetlojic — )akj o 
hrozný hřícli!' Skuteřné navStivil tu znamenittu bibliotéku v prazdn n ch 
r. 17H8 a 178!), kterého léta tam také nilcřnul německy nik op s Ale\in 
ííreidy z r. 1402, jejž hned s řeakfu porovnával v R^yhrade pak kde jii 
rok předeSIý byl si vypfijĚil slovník Klena Rozkochineho vytlidil dule/itou 
kroniku Táboritskou, kterou opsati dal Te/ Brno i Lipník n^vativi! i u?il 
vůbeť kažiié příležitosti poohlídnouti ne po Moravé Tikové cestovaní ! ylo 
prospĚšno jeho téla, poněvadž krom těchto výletu u^tjiviĚne ^eiel a pucoval 
Itazoval se tenkráte, jak již svrchu rfotíeno pn nem neduh kterým tj.ke 
později ob fiis nedužil, clraravost jater a «1 ab o st žaloudku l^al v te pri ine 
dne 7. záři 1788 Duripliovi: ,.Piiaed do (^ech mel jsem se spatné vrátil 
jsem se domfi uhurav a sotva j osud po tolik i nedMich jsem ae zotavil 
ZluÉ a játra mne bolestTni trápily a •teslabuji posud muj řiilo idek " N isle 
dujícího roku 17K',i byl takf ve Viclni kle se u pfiteie Daricha nbyto\al 
jemuž dne 18. října psul: „tlřkuji £i la^ki^ >st -s kterou jste mne přijal 
kéž jsem mohl dík tam pomeškati " \ Hradi^,!! takB v upm vanikli poprvé 
mySlenka cestovati do liuska a Pilaka k vuli itudiim ^loianskym 

Vůbeť se nám diviti jest ohromné pilnosti a finnosb llobrovskéhi 
ale TA pobytu svého v senůnáfi llradiStakem kde jej pra e hospodářské a 
domácí zdržovaly, překonal co '■e týte praiovitoati sam sele PokraCo\al 
horlivé v ufené korespondenci, zanášel se zpitovanini leskych a slovanských 
stár ožitno stí, a hloubal neúnavné \ jazykovědě slovanské vůtwt a Ěeeke 
svIáSť. SvĚdectvi o tom dávají pojednám jeho z te doby pocházející: I ber 
eine Stelle iin IV. Briefe dea heiligen BoniFacius (1787), v némž 
8V. Bonifác vérnost slovanských žen vychvaluje; — Ober die iilteaten 
Sitze der Slaven in Huropa und ihre Verbreitung seit deiu 
ti. Jahrhunderte, insbeaondere Uber das Stamnivolk der 
Matrer und ihre Ueschichte his zur Einaetzung des Her- 
aoges Rastislav (1788), stať to, která činí předmluvu k drahénm svazku 
spisu Monaeova: Álteste Landesgesťli ioht e von MShren: v stati 
té tvrdí se ovšem leccos, co by nyní vybrouSenéjší kritika starožitné 
historie již nepřijímala, n. p, že Moravané již Feniřanflm pod jménem 
l^endai známi byli; aváak hlavni výrok, na némž poadéji Šafařík jádro 
slovanských starožitností založil, že Slované totiá od nepaměti zároveři 
8 Latiníky, Řeky a Némci v Evropě bydlí, zůstává posud nepohnut, jakož 
i výzkam ten, žo stsropruaká a litevaká řeč jest nejpříbuznější slovanštině. 
^^^^DhpTaví o práci té v listé daném dne 1. máje 1788 k Durichovi: „Jest 



t.) invni muj plod mi Mortivi' .... byl byeli vice podal, kdybych byl ; 
víre prAiidnĚ." — Lilier daa erate Datum z«i' slavischen Ge- 
schichie uud Oeographie (ITDO), v uémž za nejstarSí datum v příčínS 
té povíižuje jméno řeky u Pompoiiia, který i>0 let po Kristu psal, 
jež od slova vis-eti odvodí. — Geachichto der bohnii 
Pikarden umf ArtamitřO (ITSB), v němž přísně liší staré Beghardx 
od i)Ozdějsich Husitův, české Adamity a feakomoi-avské bratry a vyvracují 
liché a spletené o tom zprávy starších spisovatelů. O pojednání tom prav£ 
v listé dílném Durichovi dne 4. liatopadu ITňí': „sepsiiJ jsem je zde, dosti 
tradné, nemaje i>řed rukama pramenů, z kterých jsem si výpisky byl činil.' 
— Uemerknngen libcr die slaviacJie t^beraetzung des neuen 
Tes tameu te H, které vydal Michaelia r. 1790 z listu, jejž mu Dobrovský 
zaslal dne 15. září 178!^; spracoval v tom hlavně látku, ktei'ou sebi^ 
z kodexu staroslovanského, jenž tehda náležel Hanke-ovi voii Hankenstein 

To jsoa spisy, které Dobrovský za pobytu avého v sémináK 
distském vydal. Jsouli spisy ty již zajímavými tím, že podle nich tii 
porovnávati názory jeho s výzkumy pozdéjší doby, jest tím zajímávaní tu 
hlídnouti do jeho listů z té doby, v nichá se nájn zdá, že se v praco-v) 
jeho ducha pohybujeme. Jsa na Moravě užil příležitosti poznati djalol 
moravských a slováckých, dal si výfečnost Podhoráků, Hanáků, BlatůSl 
yiováků. Valachů a Lachů vysvětliti, aby jmenovité ásti^ojí vokalismu. alťH 
vanského seznal. Sbíi-al sám a dal žáky svými sbírati slova dialekticko 
a též Bibay mu pilné slovakismy zasílal. Píše v přííiné té dno 2iď, prosi 
1788: „Mé moravské idiotikon den ode dne se množí u p. chobot í 
Apocnl. 1'2, 4 cauda, ohon, choboty pol. křidla píi nohou Merknra, x4< 
ůa MoravĚ znamená chobot zadní Ěásť jizby, která se zúátije, chobot 1 
rybníka (Ziep) čásť, která se k prostředku zakřivuje, chobot lesa se 1 
jeStě v t^echácli říká.' Uznával důležitost dialektů v příĚině jazykozpyt^i i 
považoval je též za studnici, z které se lecjaké dobré slovo pro spiaóva 
jazyk vyvážiti může ; alo nikdy by nebyl trpěl, aby ustálené formy spisovn 
dialektickými formami se propU'taly a mátly, anebo aby nějaký dial^t 1 
hodnost spisovního jazyka osobil. Jako již r. 1782 v Lit. Mag. II. 
o slovenském nářefí pověděl, že naproti Seštiné za zvláStní spisovní jazjpl 
se nehodí, an se k ní má jako německý dialekt ke spisovní řeči nčmec^ 
protož aby Slováci se spravovali pnkladem Moravanů, kteří do spisovníhůf 
jazyka nikdy forem a slov dialektických nepriralaili, tak psal dne 31. mij^ 
17K!) v podobném smyslu Durichovi; „Jmenuje Moravany viižím si jidl 
jako zachovávatelů naSich archaismů, kterých užívati vJíak bych nesclivar' 
loval. Kdo by totiž vzdělanost zanedbal, ač stopami stajožitnými itepovrhnje?" 
Mél také, jak z téhož listu ae dovídáme, úmysl uveřejniti list proti odšt^Q^ 
novoťářům Prešpurským, k čemuž vsak nepřišlo. OvSem ale otlporu.iSp\| 
aby dobrá rčenJ dialektická n. p. v hlavách, v nohách místo u hla^j; 



II nohy iwft.plu- do spiaoviiflio jiizyka upét sn uváděla, jelikož takii staro- 
floviiiiština a sfarší překlady biblí t-éhož fteiií užívají. 

l-esikální stránca jazyka deakého vĚnoval touž pozornost jako TTiluvnické; 
opisoval stftrí slovníky, sbírat víraiiy řeské f. diplomů, přepisoval slovuiťké 
snůSky, kde se jkh Jopídití mohl, n. p. sbírku slov Dr. Michalovského, 
kteří své temiony Tomsovi bjl půjfil ; ale nejchvalnpjši při tom bylo, že 
MbírtilE svých Dobrovský neukrýval, nýbrž ochotné kaádÉmu půjčoval, jak to 
r, 17fiř< Zlobickému a pOKdfiji také Jungmannovi uÉinil. Již tenkráte jsa 
v Hradišti pam^šlel na český slovník; aí Tomsovi při spisování jeho slo- 
vníku nápomocen byl, přece měl úmjBl po vydání jeho vydati doplňky k nfiiiiu, 
jež obsahovati mÉly slova Dobrovským ve starých spisech a z úst lidu 
vá^ná. Mohl vSíni právem v příí-inň té dna 15. listopadu Antonovi psáti; 
pMé sbírky feské převySnjí vSecko, co posud v slovanátině vykonáno bylo." 
Hovníá pracoval za pobytu v HradiSti o mlíivnici své jiá v. 17S5 navržené 
dále, ů niž ííásť o statném jméně a konjugaci jakož i přísvuku a prosodii 
již tam pořídil, kterýchžto statf Pelcel při upisování své gramatiky ěeaké 
užil. Neili by však eelou mluvnici vydal, niíl tehda úmysl, jak Zlobickému 
dne lil. prosince 1788 o/niVmil, vydati prozatím dříve pravopisnou příruční 
knihu, an vidfl, že takového návodu velice potřebí jest; ač ten úmysl tenkráte 
ve skutek neuvedl, přece v něm jeví ae již týž duch Dobrovského, který jej 
pak refonnaturem f-efikého firavopieii učinil, R. 17!iO pobídnnt byl opět, aby 
s vydáním mluvnice Ěeské si pospíšil za příčinou, kterou v listě dne -lA. 
/,áh' 17ÍI0 Durichovi zjevil: ,TĚhí1 jsem se Vašemu psaní zvláště proto, že 
studium našeho jazyka každému odpornč«jete podle přikládá tří arciknížat, 
kteří se česky mluviti učí — Musa dědit Čecbis ore rotundo loqui — a sám 
již opĚt pomýšlím, na jaký spůsob bych mohl vydati a arciknížatům věno- 
vati nejsnadnější a nejstruĚnějSí návod k učení se češtině." Píše také Duri- 
chovi, aby Werschhausera, nČitele arciknížat v éeStině, vyzval, by žákům 
svým Čísti dal předmluvu k TomsovĚ slovníkii, kde Dobrovský o původě, 
povaze a příbuznosti jazyka českého s ostatm'mi jazyky pojednává, též aby 
přečetli jeho historii řeči a literatury české, která brzo na světlo vy- 
dána bude. 

Se zvláštní pilností pokračoval také ve studium biblických překladů 
slovanských a pomýšlel y Hradišti na vydání slovanské polyglotty biblické. 
Soudíme tak z listu Ribaye daného Dobrovskému dne 16. máje 17B8; „Pro 
slovanskou literátům byla by slovanská polyglotta ovšem důležitá. Spolu- 
praíMvnfci by se nalezli, zvláště když také Rusové se o něco podobného 
pokoušejí. Ale měl byste svůj návrh raději podati ruské císařovně, kde 
takové věcí lépe se přijímají a podporují než n nás." Maje zření k slo- 
Tanskýni překladům dbal zvláStČ také o české překlady biblí a vznikla 
V něm tehda myšlenka sepsati dějiny českých překládání písma svatého; 
píSe mu v fé příčině Kibay dne 24. března 1789 : ,Dožil-li bych se takových 



dřjui řesbébo [třplcládáni biblí, bjlobj opét jedno z mjcb wj\-Me}íieb při 
raplnéno. Vy jaté vÉrn jedinf, kter^ bj takovon práeí poKditi mohl. Sni 
bj se dme krátký o&řrtek v Magaziní' avťřejniti mohl" Sám |iak píše Dobrc 
Af v té prír-iné Dnrítrhovi dne 3, února 17S!t: .Od té doby. co js«in ml 
pisj fpské ilnkladnřji probCral, mňnt pfesTÁdfeni, že byla trojí falaTB^ 
recense českého překladn biblického, první před Hašem, dmhá po Hnac 
a tfeti novfjSí LapáJ^ova řili mistru, pražskfch. podle které TTtištřna j« 
biblí v Prfize 1481Í a Ratnohoraká r. 1489, a všechny ostainí jen s 
Ijmi zrninami. Vydání Bratří stojí o sobe. Pošln Vám nékolik | 
podle- kterých rozeznati lze nejstarSi řečena, od jinjch noví-jšicli. - PH 1 
vémto studování pfekladQ slovanských bibb' rozainí se itamo sebou, 
Dobrovskf překlady České také se ataroslovanskyini porovDával; prací t4 
byl ntvrzen v mínění svém, ovSem nezcein oprávnřnéni, že český přeldí 
žádných známřk vUvn staro slovanštiny na sobě nemá a hájil foho i 
v několika listech obšírných Dnrichovi zastaných jmenovité v listé < 
dne 3. máje 1789, kde tvrdt že v českém překladu bibb" orm 
stopy, žehy Blaroslovanský překlad v néj byl vliv měl, a zavírá list 1 
slovy: ,V'y se kloníte i tomn, čeho si přejete, ale přejete ?! ^íce, neí afq 
doufati mohl, že tak štbsten bndete mne k svémn mínění přichýlití, I 
bych ihned přijal, kdyby jen některých stop (staroslovanských v řeskf 
ptekladé) zbývalo, ■■ 

S otázkou staroslovanské biblí souvisela píirozeným !<pŮ90beni i 
zdali ritus slovanský byl do Čech uveden apoStoly našimi a vuli«c e 
pásmo dějin, které v osobách našich vérověstcu střediště své má. A V á 
čině té tvrdil mnohé věci, od kterých později npustil, ale tvrdil je tenkfi 
sveden jsa mínénim, že české překlady bibb', ani nejstarší, se staroslon 
akými nic společného nemají. Tak n, p, v listě svrchndotřeném 
1789 píše: „ibych pravdu řekl, pochybuji posnd, že Bořivoj od ] 
křtěn hyl. Ale půjčuji to prozatím, tomu vaak odpírám, že by byl 1 
□vedl do Čech, diecesi jiného biskupa přidělených, bohoslužbu altrt 
kterou také ani do nynější Moravy přinésti nemohl podřízené ^SJ 
Pasovakému a mimo to biskup Moravanův') stát proti bohoslužbě slovanalS 
a proti Metoději.' A roku předešlého 1788 psal dne 35. ledna DaricWri3 
„Nejinak má se věc s bohoaluábon slovanskou v dnešní Moravě neb n are 
biskupstvím Velehradským .... Neupírám, že diecese panenského arcibiakBH 
dotýkala nějaké části staré Moravy za Dunajem, ale tomu odporuji, . 
Metoděj kdy byl v dnešní Moravě anebo v ní sídlo své měl," A 1. 
téhož roku tvrdí opět k Dnrichovi, že Metoděj byl biskup krajinský (w 
nariUB) Itez stálého sídla, že hlavně působil v říši Kocelově, jenž paatK 
Hlovan4in v dnešní Slavonii a v díle Horvatska, že slovo .Morava' xHlM 



') Mfiit Víchinga. liisknpa Nítrnnskf!'ho. 



\ - I si I j k ■JoiliiD \ I si y nsí,j 1 í 1111 in Dunaji 

to BElhar&ka u Idade op t dos] vnĚ ^Na tom btojim ^e dne&ní 
Morava a yM. 1 her \2d) i za živobj-tf Hetolejma naležela k ťasovské 
icb Loithřike diecesi ji7 od tofo caaii, cti zapilntjbl Mmavane ku kieptaii- 
■jtvi jíoncp od I icliarii krtem piivedeni hyli ' KdjM Dibrovkj b>] iiiíi 
tj prtmpiii prel rukama z kterých nim nyní v ti prířiiiĚ ferpttt l/c m 
poch>byene Že ly takových ■vĚci bjl net\rdil 

\ jazjkozpjtn slovanakcm krařel Dofcr v')k\ jistpjaím krokem jelikož 
mu ^udcel3l 1 yla piavdi\i zásada kterou on první vyal vil že toti/ slaro- 
slovanatmi není matkou njnfijSfel řeči 8lo\anskJť'h které by se z ní byly 
zrodily njbr/ ^e oii> jsou lodie sestry její Pravd> t jeStř dlouho po něm 
neuhnané do ml se hlonbanim svým Dibro%9kí jii i 177K ffldj jako muž 
přtadvacetaletý a jedinj tento výzkum doí^tačo^l^,I by dokázati genialnost 
tohoto podnuhodneho ducha Psal \ te píícm dne 18 řervna 1778 
Dunchovi „ Ci celiaf ae vřky leci hehrej-ska U 'Mojžíše a3 do Mala- 

chiiSe jinik než sesterské jeji dialektj syrský arabský od nfť Není h jiný 
rozdíl meai vřkj refí německé a jeji dialekty jako jsou dánština Ěvedátinn, 
holandština atd í To jeat jisto Je \řkv fefí k lau dialekty vaak 

k ioyli?ným kiajin^iin u3!e/i Sloh Plantův a Clceronu^ leliíi ae podle 
dialektu njbiž podle vÉkn Po^aíuJl řa piavdu ze le^ leika od přibytí 

Cechu do vliati iž do d bj w. Cjrilla vetSi změny doznala ne^ od vĚku 
Cyrillova do vĚku Dahmilova. Podle mého úsudku tedy Fef Ěeskí,, 
kterou naňi předkové bydlief jií ve vlasti řeské za rozliř- 
ných vřků mluvili, nemůže slouti dcerou slovanštiny, kterou 

Cyriil psal, nýbrž jazyk cyrilUký a Ěeský j sou bl íženei 

Zajisté byl kdysi řas, že veškeré plémĚ slovanské j ed ním 
jazykem mluvilo, pokud nepříliš ještě fetné na řerném nebo 
kaspickém moři anebo kdekoli jinde bydlelo: ale když ae 
do nesÉetna rozmnožilo a po oliromném prostranství Evro- 



py daleko širo 


ko sfi 


rozlilo, 8 


tá 


11 sídla zde 


onde 1 


aujalo 


roztříd 1 




i I 




d i 


t I k 


1 


nýbrž t k j yky 












Ct p j td 


P 


t dt t 




k 1 1 1 h t tu I ždy 


a nich řk h 


t kéh 


J bl 


m 


t t h 1 Zl 


p hyb 


1 


tomto p 1 Ěd k 


m j 


h t Ě 


íb 


ž t k b p Ě 


h il 


kd k i 


z vršte Tiík j h 


f Ě 


1 yn 




m jh Tk 


mm 


h 


přitakat i 


d hl d tĚ Ěh 




zn ř j 1 kt 


tvr m 


Jh 


ůmy] ; 1 ty 


ylj by] 


y t p 1 




ty kt ým 


p d 


hld 1 


a konec é nal 1 


J ti 


kt \\ tf 




Ěd jazyk pyt 


á d 


d 


diacimn t d 


Ě 


P d 




j zyk p t 


té d U 


by ř 


mohl, ž p d j 


dy 


1 j t 


ž 


tdy p f 


k tSh 


P > 1 


zákliide 1 j k t 


ti 


AI 




1 Ik 


1 \ 


v\ 



■ík h/iíky Bř filoi.7, (Iřlinskř Hbůístky z Ptjniolopii' slovanf^kř vypadil, i 

stanovil jÍBlá pr&vidla. podle kterfnh by pokračovati tnéla. i<e hli^dAl \m 

I kiiieuum a kořeoům. k pHbaziiosli téehto prvků vp víri? jazyciVh. »i snffixji 

|>raefL\y a oliybaci formy od kmene slovního oddřlovnl a tím také poiwin 

I pnvé podelaty tňcbto L-ástie slovních připravoval. Psal v t^ pHíinft 1 

lU. října líSít Antonovi: jSIne dosud žádná mluvnice co se fýře ! 

I bJov, tohoto klífe všelio etymologisováiif, neaspokojila : n. p. při tvofm 

I etatu)-ť)i jmen uiá se o to dbali li od ktoré řástky řefi pacliázqi{ 

2) kterou odvozovací slabikou tvořena jsou a 31 jak si^ při tom spoln 

hlásky mřní.- V poslední přířinĚ mři Dobixtvský více jen tuSfni o pravidi 

íiněně spoluhlásek, ale nedobral se přewijVh Kákoua u věci (ř, které t«pn 

(irimm pod jménem; přesouvání hlásek ustanovil. On etytnolog 

hledal původní částice tukořka koatm slov a nejlépe poznáme násory jd 

I v přířiní té z listu daného dne 31. máje ITBÍI Durichovi: .0 formJu 

statných jmen pojednal jsem obairnř a podstatné, aby každj' složení slovai 

L ekých slov poznati a porovnávaje naĚí řeř s jinými evropskými všem jíji 

1 prednoetein ae obdivovati mohl. Odhalil jsem při tom také velmi staré iqtl 

I již zastaralé formy, jichžto znalost vaak otvírá cestu k vyiiáfcáni koře^ 

r jichž téměř v každé řeči naleznouti lze; n. p. prs, hlas vztahuji k 

*, ktei-éžto písmeno jest zde náměstka ukazovací, jtóo ',",': ode 

0(1 slova lil as písmeno f, zůstane h ^^ I nebo ///, srovnej glagol, 

rémžto slově korenná písmena zUvojnásobněna jsou. Spravuji se V té i 

Fuldou — Ahstammung geimanischer Wurzelwiirter — jejž 

ve íilosoíické gramatice uznávám, ač mimo to leccos mám, 

sám vyzkoumal a tudíž žádnému jinému než sobe děkuji. Na ten sfr^flO 

přeji si aby véci slovanské se pojednávaly." O v Sem že takové et^-mologisoTÍ 

I před nynější kritikou by neobstála ; ale učiněn tím přece d&ležitý ] 

I k poznání kmene a kořene a pokus posavádní nieclianícké vysvětlo^ájii i 

I nahraditi organickém rozkládáním slov a forem. Pravf-li, že lat. ama 

I amavisti, amavit není nic jiného než ama fui, ama fuisii, ama filif 

I a že tudy jest ama jako asi slovanské sta prceteritum simplex (aori 

I neuhodil sice i>a pravou cestu, ale tuší), že zde při sklánění či ahýbin 

I pomáhají přípony kmeni přidružené. Rovněž svědčí o hlubokém a důmyd 

I nĚm přemýšleni jaaykozpytném co 25. ledna 17ÍH Durichovi psal; ,Vž^ 

I jstini naše jsem s lat. sum porovnával a vztahoval jsem k tomu 1 

latinskou u Varrona zachovanou formu esům; též nepochybuji, : 

leží Pecké sI/aí, jež jistě stojí místo 'e/t/u, jaká z mnohořtu 'aj/zs 

vidí.... Podobná příčina mim; pro starožitnost slova jdu, staioslof; 

a moravsky idn, (k Čemuž také naše jedu náleží), porovaáme-li inperatil 

'i/li (od slfíc místo ítu) x naším jdi (idi); jest totiž od infinitivu jíti{iti 

tvořeno praasens i-ju se vsutým d anebo proměnou j v d. Časoslova ifítíi 

rycliázejfcí v Čisté u ťi purum) vysouvají dříve j a přibírají místo / 



— m - 

zaměnitelné písmeno, Jako živu yio žiju. lak ídu pro i-u; odtud v mi- 
nulém času ťasoalova jdu i jedu niio '/ se vysouvá: Sel, jel." Toho by 
ováem nynřjái jazykozpyt netvrdil ; ale nelze upHti, že Dobrovský zde dobře 
tuSil sesilnění kořena i v řeckém skrze písmeno dav alovanštinfi písme- 
nem ''. a že v příĚinĚ té příbuznost řeckého a slovanského slova dobfe 
položil. 

Při hloubavém avém spůaoliu na šivoSirém telidá jeStfi labyriuthií?kém 
poli sťo\Tiávacího jazykozpytu Houdil Dobrovský, jak také jinak možné 
nebylo, častokríite, ale kde se obmezoval na jazyky slovanské a zvláětĚ jen 
Český, býval vždy na cestě pravé a tu vĚru aluSí se diviti ostrovtipu a hlu- 
bokým jeho vřdomostem.. Tak piSe Durichovi S. máje 1780: „íeaké pust 
nesouvisí s lat. buatum, nýbrž dHve s lat. vastus a něm. wůst: jsou 
příklady slov, ve kterých v jest starší než /• jako n. p. pří-'iuzný povstalo 
z pfí-íuzný a vuzný z vuz, uz, uzel horvaf. vez vinculam." I na podobu 
mezi starosl. a gotickým jazykem nknzuje tví-dě, že starosl. smok jest 
got. smakka, starosl. mnog gof. manags atd.: slovo letos vysvéfluje 
případně za složené, jehožto druM čásť jest náměstka sjen tedy leto=^ 
léto BJe t. j. toto [pto, jako lat. hodie místo hoc die. Za původní význam 
slova pisati ustanovil pojem malovati a porovnával je s formou píchati 
a lat. pingere a co do významu e řec. ypáifeit; „bude sám nyní pátrati, 
zda-li odvozená od pisati slova nemají významu malba, malování' — 
kterýžto význam nyní ovšem na jisto postaven jest. Též praví, že pisati 
jest starĚí forma a psáti novějáí, což se dokazuje jednak vyslovením 
venkovana klatovských, kteH mluví: pisati a staženou fonnou n Hanáků: 
pSn, pĚeS , jakož také se praví pcháti místo píchati. Podobným dů- 
myslem vysvřtiil také význam slov kniaz Blatenskij ve skázáních o sv. 
Cyrillovi, praviv, áe to jest kníže Kocel t^ik jmenovaný od sídla na Hla- 
teuském jezeře, jenž po Přivine v krajinu tu se uvázal a sv. Metoděje 
tam uvita!. 

Čím hlouběji Dobrovský do jazyka slovanského vnikal, tím více si jej 
zamiloval a tím horlivéji si píál, aby milovníci a pĚstovatelé jeho se mno- 
žili; píĚe v též příčině Durichovi nsfl: ,Kýž více naSinců pro studium 
stai^Oslovanštiny zahoří a předkem svůj jazyk řeský nezanedbávají a jím 
nepohrdají. ° 

UváŽíme-li, jak mnohonásobnými prácemi Dobrovský byl ja.ko rektor 
aemináře zahrnut, jak horlivě si a přáteli dopisoval, jak neúnavné ve stu- 
ducii svých poki'a('oval, žasneme věru nad touto zimnifnou jeho činností 
která nám pochopitelno finf, že u něho se vyvinula předrfiidfnoat nervuj 
jež se příčinou duSevní choroby stala. Přátelé jej sice napomínali, aby 
v práci ae mírnil a jmenovití spanilomjslný Durich jej varoval, aby síly 
své nepřepínal a zdraví svého dbal; píše mu dne 1. října 179(»: , Přátelsky 
yás napomínám, abyste o zdraví své peénval: nepracujte více, než síly Vaše 



BVDáúeti mohou ... Vy ee pHlíš namáháte; neboť iliviti sp mi jest, 2e jsouce 
■ak mrzutými prácemi obtížen ješté tak dloahé a literát' nimi nonnami na- 
mlQ^né listy mi psáti m&žete.* Ale marné bylo u DobroYwkého takové 
btaponiinání a pravé v té dobĚ, když v kláSíefp Hradištském žil, veSel v nové 
iraiié dopisování s Karlem GottIobi'm Antonem, rozeným Lužicanem, který 
; horlivř, 8 hiatorií slovanskou a :<rbBkoluŽickím náFeSím zanáSel. Anton 
I ovfiem znal slavné jméno Dobrovského a když r. 1789 drahý svazek 8véh» 
Lepisu: „Erste Linien eines Vereuches iiber der alten Slaven Ursprang", 

■ Jehožto první svazek již r. 1783 vysel, tiskem vydal, poslal výtisk také 
l)obrovBkému a tak zaíala korespondence, která nyní mezi obéma učenci 

1797 trvala.') V odpovřdi na první list Antonův dané dno 28. srpn& 
vítá Dobrovský radostné nového soudruha studií svých, an prý za. 
latejštbstnéjsi okamžení svého života pokládá, když se seznámí s mnžem, 
I n(m o vĚcech slovanských rozmlouvati rhce. Klademe z tolio listo 
^nt^kolik míst doslovní, ana jimi povaha Dobrovského přímá se objasiiaje: 
1 „Váš druhý svazek jsem na své cest6 do Vídně fetl a Ětn nyní opět 
i zároveň jej posuzuji velmi pHsné. Byl jsem právě na tom, doplňky 
Ik prvnímu svazku vydati, ale předešel jste mne. Také jsem chfěl níkolik 
loprav vě formě lista z Uané uveřejniti, což ale již neučiním maje příležitost 

■ je Vám osobn6 zaslati. S druhým svazkem — odpusťte mé npKmnosti — ■ 

■ nejsem tak spokojen jako s pr^Tiím. S recensentem v MeuslovĚ Hist. Liter, 
I jsem srozuměn, jelikož jsem k žádosti několika přátel recensi sám psal^ 

pak jeden z nich p. Meuslovi poslal. Lituji, že jsem důvody avfr 
B«bĚirné podati nemohl, jinak bych si lichotil, že by Vás byly přesvědčily." 
L áetmé upozorňuje Antona na jeho nedokonalou znalost slovanských 
Přeci: , Stýskalo by se mnč, kdybyste se odvážil na pole etymologické, ježttt 
I Vám celý poklad slovanských jazyků znám není tak jako rodilému Slovanovi, 
[-který mimo to jesté více jazykům nežli své mateřštinč se uf-íl, pak takfr 
F proto, že jeSté není filosofické gramatiky jazyka slovanského. Moje, kterou 
t jsem zaĚal, jde jen až k deklinacím ; avšak vyčerpal jsem látku o tvoření 
¥ statných jmen, a ačkoli jsem jen Eeské nářečí, nejbohatší a nejvzdělanSjSf 
ř všech, pojednal, dá se přece všechno vtěsnati do forem, které jsem nstanovil.' 
1 Korespondence ta obsahuje mnoho dokladů, jak tenkráte Dobrovský o všeli- 
I jakých VĚcech slovanského jazyko- a dějezpytu soudil, což zde stranou kU- 
f déme ; avšak to vytknouti sluSí, že Anton Dobrovského vyzval, aby vydával 
[ fiaaopis, kíerýby obsahoval príspřvky a pojednání o všem, co se k sIova.nak6' 
r historii a filologii vztahuje. 

K vyzváni tomu odpověděl Dobrovský Antonovi dne 10. října 1789: 

,Moje nynéjšl postavení — jsem rektorem generálního semináře — nmé 

I nedovoluje mé sbírky v pořádek uvésti : také lecf eho se mi nedostává, 

') r.isty ty tiskem vyilíiiy JĚon v Npiies LniisítzistheB Magazin I9B. 1 Heft 1841. 



— 71 -- 

rVíize tfl JBii nailéje, že su ian] jednou vrátím, byl znnouhal. 
Jinak Ijyl bjch první, kter^by k Vašemu návrlin rukou svých přičinil; 
své literární přátely o tom zpravil. Také se mi Olomouc neztlá 
býti vhodným místem pro věc tu, nýbrž Vídťň nebo Praba; jen neznám 
Žádného v tĚch dvou místech, kterýby k tiikovému podniku chut; védoraosti 
a prázdnň stejnou měrou mři ... Já sám jsein před nSkolika lety navrhnul 
vydávati slovanskou bibliotéku, v níá zprávy, ílánky, posudky, výtahy ze 
starSích kněh se uveřejňovati měly — alfi nenale/nul jsem spolupracovníků 
a nyní mně v tom překáží obmezený Ěas. Mné leda sbírati lze látku k dfi- 
jináni a jazyku ve všech nářeííeh." V podobném smyslu psal Dobrovský 
Uurichovi a vytknul Vídeň za nejvhodnější k takovému podniku niĚsto, snad 
pi-oto, že tam meSkal Durich, jejž za spůsobilého ku nzení takového íaso- 
piau považoval. Sám vSak zdráhal se v práci tu se uvázati, a£ mu z rozhč- 
ných stran přimlouváno bylo, tak jmenovitě od Ribaye dne 4. Eeivna 1790- 
„Neprovede-li se podnik časopisu, svede Anton iiejvĚtáí vinu na Vás, jelikož 
byste Vy jediný s to byl jej říditi. Pravda sice, jen kdybyste potřebný 
L tomu řas měl. Avšak prosím Vás velice, abyste práci tu podjal, a to proto, 
íe důležitý obrat ve věcech slovanských státi se má. Illyrský národ totiž 
' zemích koruny uherské tak Ěetný, který poaud jen privilegován byl, chce 
la příštím sněmĚ stavů uherských prositi, aby jej legalisovaly, aby tudíž 
ůéastným se stal všech obíaiiskiích práv a svobod v zemi. VSemožné přípravy 
k tomu se konaly. Pak chtAjí zvláštní universitu a národní bibliotéku pro 
svůj národ založiti a k tonm účelu několik učenců z Ruska povolati. Těším 
I toho již napřed: byl by to nový a hojný pramen studií slovanských 
a při takovém zřízení bylo by lze do tich lidí něčeho se nadíti." Možná, 
že tato přímluva více Dobrovského věci té naklonila; neboť píše dne 31. čer- 
1790 Uurichovi z Olomouce: , Anton pořád na mne naléhá, abych 
časopis SI a via \'ydával. Až se do Prahy vrátím, uvidím, co bude lze činiti ; 
■jen když Vj a jiní nás neopustíte." A proto také psa! Antonovi dne 10. 
října 17D0: „Chci tedy práci ae Slavií na sebe vzíti za těch podmínek, 
které jsem v posledním listě daném dne 11. července ohlásit. Breitkopf jistě 
1 ton věc jest a Vaše jméno musí podnik odporučiti." Z téhož listu zároveň 
le dovídáme, že Dobrovský tehda také denně sbíral k etymologii slovanské 
(etymologicon slavicum), které pak r. 1813 vydal. 

Ton dobou chystal se Dobrovský již na odchod z Kláštera HradiStského. 
Fo smrti císaře Josefa totiž {f 20. února 1790) nastal obrat ve vniterných 
poměrech rakouských, který reformám a převratům od něho zavedeným ne- 
přízniv byl. První zřízení, které vzalo za své, byly generální semináíe, 
o kterýchžto zrušení již za živobytí císařova tolik se bylo mluvilo; na 
místě nich zřízeny opět staré alumnaty a dány jsou opět v moc biskupův. 
Rektoři a vicerektoři generálních seminářů dáni ve vy^službn, pokud jiného 
ípatření by nenalezli. Též Dobravgkémn vykázáno výslužné 500 zl. a mimo 




to dán mu cxpcktanční list, t. j. ujiSlění, že mu Imde Izv iilAsiti s 
koví úřad nebo prebendu, jejížto důchody by si' i^ovnaly dvanácti st.fiin 
roĚBÍho platu, volnému bytu a otopu, třiii tedy důríhodům, které jako rektor 
semináře niĚi. Víslužnf mu i-jkázáno dne :il. fervence 1790. avšak piAce 
při odevzdání inventářp zdržely jej až do prosince v Kl. HradiStskěm, 
Dvorsky rada Zippf tomu chtěl, aby rektorům a vicerektorůni ponechán byl 
c«lj plat, avšak dvorská komise liosvolila k tomu z přífiny, kterou mu 
Zippe dne 25. listopadu 1790 psal; obávali se totiž ve Vídni, Že by mufihí, 
kteří ^y eelý plat podržel, o prebendu se nehlásil a tudíŽ stíitiií pokladní 
v obtíž zůstal. 

Když Dobrovský ua výslužbu dřin jest, psal svéiim chovanci hratijlti 
Hedfichovi z Nostic dne 10. Ěervetice a tázal se lio, zda-li by v dowiĚ Noi 
sticovĚ přístřeSi nenaleznul, pokud by jiného opatření, které rau expektanct 
slíbila, neobdi'želř NaFež mu hr. Bedřich odpovédřl: „Dal jsem Vaše psaní 
rodičům čísti, kte.ři Váa ujišťují, že u ná« tak přátelsky přijat budete, jae 
jen si přáti můžete. Kdyby místo, pro které by Vám dřkanství ae nabízelo, 
podle Vaěí vůle nebylo, rníte Vašeho víslužného. a vůbec pokud se Vál 
liUiti bude u nat užuati " Jine odpo\Řdi / toho šlechetného domu OČ^Mtí 
\ati nebjlo z\láatĚ tenkráte kde krásné ovoce v) cho\ atelského 
Dobrovského jmenoviti5 [.fi mhdem hiabřti Bedřichovi hojní se nkazovtdo; 
cliiálili vsKhni při n m důkladnou \/dřlanoat jemnoif ^ obcovaní, hamanitl 
a skiomnct tak ře rodičové jik jsme jiz / listu Pelclova poznali, 
pm^elll naň hrdí hjli Ni snemř Ccfkém kt^^ij po smrti Josefa 11. s 
byl vynikal mlíd^ kavalíi nevsedni znalo-íti poměrů Bta^o^ských a polití 
ckjch ^ube^ bjl duniysln\ i ohritn; řeiník kt rý žasnoucím sfarSún Btavb 
dokazoval íc doba josehnski ai i h-w liberalismu "p oblekla, byla přa 
jen dobou dcpotiamu kte^^ jinjch uázoiu nesnesl Biskup Haj n nĚm jn 
1 178'í I)obio\skemu „Pisl mm i "Vidne /se hrabe Bedřich jest nejiAil4l( 
néjM pottnec kteieho kd\ \laatenp<ka ?eme /lodila" ar 1 1 »0 „StatoSntí 
hi-abĚte Bodíiťha iidél j^em jen ve hluku tPthío dní doufal jsem, . 
1 ním blíže "eznaraim al ptače j j lolalj na \puek a já jsem i 
O] ustiti Prahu aniz jtem mu ríťi mohl /,? íaki ran iik \>!endobřc »mf 
•ílcjicím pio \>tPinou 1^oJl povfst milý a diahj ie«t 

Maje takto pií třesi v Pia^e pojisténe ohlásit dne (1 ervence 178 
l)ořieho\T /e do Piah\ se \rati a první i race jthi £v tan bude, pořfdv 
uplnejwí seznam rukopisu řesknh a v/oij ze starsKh / nich vydati jnl 
návod k paleografii A\sak také na Moravř nabízelo se mu místo a šito ?, 
bihliotekaíe Dietně hsíemskeho v Mikulove víme to / Usto Mouseho danSh< 
k Dobiovakemu dne 14 íeivence I i H „Piof jste nepřijal nabídnut 
s ■•ti-any Mikulova-' Schwo; nemůže dosti litovati to bj hvin bývalo pn 
\'\« postaveni klidiu prijemne a v-á/ení ' My vxak tfho nelitujeme, 
Dobiovsk) do Prahj se viátil. jen trtiii lijlo místo, kde i-ťdatnS md 



— 73 — 

působiti ve vědě své. Spíchal, aby s odevzdáním inventáře seminářského by 
hotov. Dne 14. prosince oznámil gubernium, že inventář arcibiskupskému 
semináři odevzdal, 18. prosince byl v Brně a dne 1. ledna 1791 přibyl 
do Prahy. 

Tak opustil Dobrovský Moravu, na kterou však často i v pozdějších 
letech zpomínal; psal n. p. 17. září 1801 Cerronimu: „Kýž mohu jednou 
zase na Moravu, zůstal bych tam hodně dlouho! Poznal jsem tam mnoho 
dobrých lidí." A dne 13. února 1802: „PKští léto rád bych do Moravy; 
mně se tam vedlo vždy dobře." A 25. září 1803: „Nejraději bych se podí- 
val do Moravy mně nezapomenutelné ... Co jsem z ní pryč, nemohu dří- 
vějšího zdraví nabýti." A ještě r. 1818: „Výborná Morava mi zůstává 
nezapomenutelnou." Zamiloval si tedy tuto zemi, netušiv, že ona tělo jeho 
v lůně svém chovati bude. 



VUT. 

Obrat T pulitice za Leopoldu II. Ober den Ursprung und die BiJdnntr iteť slaV. 
insbeEondere der bohm. Sprache. Geachicbte der bohm. Sprache. Žádost z3 zřízení 
Ceskéiio gymuasia. Cesta do KrkonoSI. Přednáška před císařem v nCené apoleCnosti. 
l_'esta do Švédska a Rnska. PiofeKura íesk6bo jazyka na univpraitě pražské. 
PfispĚvky k Tydání Griesabachova N. Zlikona. Scliůze s Rlbayeni v Praze. Cesta 
i hrabĚtem z Nostio do Némee a Itálie. (1791 — 1795). 



.'fi návratr- svéni <lo Prahy naleznul Dobrovský poměry politicko , 
relmi změněny, které veřejným věcem království ve prospěch, DobťOTskémti 

ř neprospěch a na překážku v dalším postupování byly. Nástupce 
Bosefa n., císař Leopold 11, znal stížnosti atavii všech království a z»i)f''J 

siia/il se, je pokud možno odstraniti tím ochotněji, jelikož v Uhřicll : 
bezpeÉnĚ kvašení se ukazovalo, které potom ve skutflĚnou zpoura vypul 

) jej pohádalo věci české rychleji v pořádek nvéati a svolal snfiin ČAsl^ 
dne 1. máje 1790, který v Praze skutečně od la. července do (i. září, pakl 
nd •27. října do 27. listopadu a koneěně i v lednu r. 1791 zasedal a aspoii ^ 
t*n dobrý výsledek měl. Že representativní zřízení stavovské uznáno a opSt 
v život uvedeno bylo. Tak byl josefínský absolutismus v státoprávní příČinS 
odčiněn, ačkoli sněmům jen velmi skrovná působnost přiřknuta byla. Ale 
zároveĎ odstranily se všecky svobody politické a náboženské, svoboda mlu- 
vení, tisku a čtení, zavedena opět censura, zrušily se generální semináiFe, 
zapověděly se společnosti zednářské a zřízena policie tajná, kterou cís^ 
sám spravoval. Zvláště bedlivé pozorováni byli zednáři, o nichž císař sánt 
seznam choval. Jak Leopold II. zednářů nenáviděl, lze posouditi z toho, že 
hraběte Kašpara Šternberka, synovce ministra hraběte Leopolda z Kolovrat, 
tajným policistou pozorovati kázal a kdjá on pak k radě strýcově u cís^e 
na pňcinu toho se ptal, že císař mu upHnmě pověděl: ,To se děje, poně- 
vadž jste illnminat, kterým já nedůvěřuji." Uvážíme-li, že také nástupce 
Leopoldův, (f 1. března 1792) císař František, podobně o zednářích smýšlel, 
již se nebudeme diriti, áe Dobrovský ani světského úřadu ani duchovni 
prebendy, kdykoli Žádal, obdržeti nemohl. 



v E'raze jsa pokračoval v pracích Unltvistiťkých hlavně feskj'eh, z nichž 
několik v ten Ěaa vydáno, které již v klášteře HradiStském začaty byly. 
tíem náleží pfedkem pojednáni jeho Uber den Ursprung und die 
Bildang der slavie o hen inabesondere der bOhmisehen 
Sprache, které finí předmluvu k Tomsovu slovníku, v němž rozpravu 
klade o kořenech čtíakýfh a tvořeni slov v iSeStině, která mimo mnoho za- 
jímavých a poučných vid tu podstatnou vadu má, Že prazvuky Dobrovskému 
se zdají býti pouhými onomatopoetickými hlaholy íí napodobením zvuků 
přírodních-, čímž samostatná tvořivost a organický vývoj duchových momentů 
v řeči se obmezuje. — Dále: Geschiohte der bQhmischen Sprache, 
kteréžto pojednání původní též do jiředmluvy k Tomsovu slovníku určeno, 
avšak od učené společnosti do její apiaá {Neuere Abhandl, I. str. 311—31)4) 
přijato bjlo. V rozpraví lé rozkládá Dobrovský názory své o nejstarších 
sídlech Slovanů v Evropč, o glagolici, slovanské liturgii a dotýká také spora 
svého 8 Dobnerem v příčině tě, vSeclmo v tom smyslti, jak se v listech 
svých k Duricbovi o tom byl rozepisoval; samostatnň práce ta rozhojnSna 
vySla r. 1792. Obojí práce znovu dosvĚdčila, že té doby nebylo většího 
znalce české řeči a literatury nad Dobrovského, a Monse mčl dohře, psav mu 
dne 14. července r. 1791, že jím t. Dobrovským ae začíná nová, památná 
epocha jazyka českého a připojuje k tomuto výroku přání: „Horoucně přeji, 
aby císaři a císařovnŘ v Praze se líbilo, aby tam aspoň na několik let 
residenci svou méli, čímž by zajisté řeč a literatura česká ve imi se 
povznesly." 

Toto přání se sice nevyplnilo, ale něco získala přece řeČ česká, ano 
k naléhání českého snému ustanoveno jest zříditi na universitě pražské- 
stolici jazyka českého — pozdě dost, uvážfme-ti, že na vídeňských vysokých 
ifcolách byla již od r. 1774 a na vojenské akademii od r. 1754. Byla to 
O Bobé sice jen malá srážka ze žádostí národm'eh, ale na onu dobu přece 
důležitá, jelikož zřízeno nčiliStě, kde každému volno bylo přednášek o řeči 
České poslouchati. Na jinou žádost, mnohem podstatníjSf, která nevyšla od 
enému, nýbrž z obyvatelstva samého podána byla, nedána ani odpověď. 
Hentschel ze Sternheima totiž, arcidčkan Kouřímskélio 
kraje, arcibiskupský vikář a farář v Bystřici podal Leo- 
poldovi prosbu od mnohých vikářů podepsanou, aby feské 
gyvinn»ivm se zřídilo. Ale dlouhá doba ještě minula, než toto přání 
ř.eskýcb vlastenců, tenkráte poprvé připomenuté, skutkem státi ae mčlo. Lépe 
ovšem tehdáž se dařilo s stolicí českou na universitě; Dohi-ovský vlivem 
sTým toto přáni vlastenců při mnoha členech stavů podporoval a nemalou 
zásluhu měl, že sněm na zřízení české stolice se usnesl; avšak když po 
dvou letech místo se obsadilo, nedostal ho on, nýbrž jiný. 

Během léta lííll vydal se Dobrovský na cestu do Krkonoáf, zotavit 
svěho těla mnohonásobnou prací daševní poněkud ochablého. Vrátil se 



■kaUfnf onTř£tm a ix^aal ť«etováiií sTé tak Uxt- a tnhodně. ie Uonsv 1 
v IbU line 7. Kjoa ITVI íádal, abj popis tra pHIežitoslně liske« vydl 
Vrátí* Kř z (.vst; té afti začátkmi záh' mél pilné ňřAstťBstrí t pond&d 
o^íni^ K|>olt«uasti, kterak bj ona pntomnost eísaioTn t Praaf o^vtti i 
Spoltí-nonl tírttž físaH byla díky zaTázána. an jí jm^ao ^pi^efnosti králoT 
«ké propůjčil a mimo to dpďikaťi prvního ftrazkn: Nťn«re Abkaudluil 
gen <Ier kon. bOltiDÍschťn Gosřl lacbaf t der Wtssenseha 
pKpJBem (lne 2tí. máje ITIiO pHjal.') Konec porad byl. aby ťí»ar pKsidentei 
Kpoleí-nosti Itr. Prokopem I^an^kýni požádán byt. liy ídavné její sedřnf' 
dne '2'k záfí navStívil. V tomto sedřní četl Dobrovskí svf řnsfo připomínaná 
pojednání: Cbcr díe Ergebenheit tind Anbángl i rfa ki>i t de 
itlavitsrhen Viilker an das Eriíliane Uesťerreirh. v néniž < 
noRi elovanekjcb národů k doma babsbnrskéma svřllfmi barrami lícil, < 
v okamčf^n! tom, kdež se vzponra v Nizozemsku n UhHch násilné potlačit 
mosila. liez dobrého lířinkn b^ti nemohlo; rísař skniet-ni' předn&Skot 
Dobrovského byl velice spokojen a vykázal dne 27, zán společnosti k účelón 
vídeck^fni 6000 zlatírli, „aby pokračovati inoiiia v uSitefnídi cestieb 
poknsech a topických popisech.* Dobrovský sám píše o pojednání i 
Ccrronimu z Méitic doe 9. října 1791: „Mé malé pojednání, kteréž jat 
teti, doílo mnohé zr^la neoí'-ekňvané pochvaly. Jeiinalo o oddanosti slond 
akých nňrodfi k domu rakonskéma od Čecha až do Leclia : i Stachom pln 
JHftm s jinými vřcmi J. Vclifenetvu odevzdal." Tato práce Dobrovskplu 
ktirá v Kjiin také tiskem vydána byla, byla velmi rychle napsána: CerroM 
kfer^ e moravskou deputací pfi korunovaci krále Leopolda v Praze bj 
dostav v^-tiKk psal Dobrovskému dne lá. listopadu 17fl: „fteknffe mi, ki 
jitte pojednání v eedéuí před císařem nabral? Vždyť jste neměl nic hotovi 



') VjtiítSnj již svazek mil prelát Otto Stoinbat^li cUaři odovzdnti 
Jakož i o povaze preiatové piSe Dobrovský Uurieliovi dne 25, ledna 1791 : .Fojednln 
naii epolefinosli jii vyl.ifitínú a sice prvui svazek nové řady mři prelát Steinbii 
králi odevzdati; jelikož král víak téíce nemocen kži. nevíme, co se dílo, USieteq 
ptáti ZlobifikMio, přiteliČka prelátova. Vfcí prelátovy pro dlnliy. které platiti AU 
nebyl, nS«ledkem Hondniho nálezu již se siiisovaly. jen kdyby tento marnivý n leMl 
vMný fiIov6k mnolio lidí nebyl lžemi, uskoky a podvody i faleSojraí sraSnkí 
oklamal! Celé inčato se rozléhá nepříznivými o nfira úsudky, kterě. jak vio 
pravdivé json.'^ — Na řjteinliachovi lpí podezřeni, že požárem kláštera Ždárakfiho 
kterým vétfií díl stnvenl dne l(i. Scrvence 17S4 popelem lehnul, snad vinen byl 
jelikoZ prý se domníval, že klálter pohořelý tím snáze zrušen bude. 
klrtStera stal se prelát SteinlíBch gubemiainlm i-adou a referentem duchovních zá1» 
iitosU v Praze, nepoŽIvul viak, jak z listu Dobrovského jde. dobré povésti ; 
Že dluhy nashromáidil sbírkami knSli. rnkopisi\ atd. Nevida cesty, z nesnází v 
břodnouti, oběsil se ve Vidn.'. K tomu se vztahují slova ve Volnělio eír. topng 
Bmen, Diec, U. 421 : Der Abt . . . . soli am l!l. Februar 1791 in Wien j^torbe 
srin," Zph.^lvu. že se Steimiach oliřsil, niilm od nebožtíka Dra, Volnéhn. 



fuhblu et \ in allu tj^ 

tako ) n ho náž 1 n ne o d kladn hn ^ n édít h Ij h j »a spoieu o t 
bjt no al (,1)0 O sto O O zl hjln by ío [ ro pf fj*- ^^^^ ''e ^^ 
(Ivorin ne n Jen d jkngul A j t /e kon t St n ho pojelnán 

v nřm^ bB ti ku uj |nk i otrcb j t atol jozTka e kf ho nft um e s t 
a ja/jk e ky In climny p novn ka se olporuĚujc I obrovsky pr 1 králem 
nt? etl, jak on sa j r IS e \\ ener Jalirl he d r L to at e 

pronesl L c Nothwend (jke t 1 ese kanzel 1 af I ob ovaki n * egen rt 
bř Majest t ht } e Psen nde de A himj; sk ne Htíd welchem 

ái» bdhm 9 he S[ a ! e dom "i hutz d s Kegente n phohle wu le r 
lucht vorřrelese wu i I t abe n t le Ii«de uber d e tr^el enhe t 
nd Anh ngl hl e t le lav \ olker a las I r haoe Jesterre h lne 
ao n W saen den 1) ucke I JI be peben o den 

/ ko pond n j 1 o dol y t e dov da ne le Dol o ský znnasel 
r zn o/eny h d ) n j /yka e kel o kte ou t pr / nnoze o pak 

jmenovd.1 Gub 1 hte der buhmia he bp ache n d Lteratu Pse 
o tom Durichoíi dnu 14. března 1703: jDĚjiny jazyka Peského již jsem dal 
do tisku a rozmnožil jsem jo několika hlavami na zaCátku a konci, aniž sp 
domnívám posud, že jsem všecko vyfierpal, Znfal jsem totiŽ tu práci 
v Olomouci a tam se mně nedostávalo mnohých vĚcí, když jsem první ni- 
Srtky spisoval." Též o doplňcích k slovníku Torasovu pracoval, jak vidno 
z lietu, který mu dne :í4. dubna 17SI2 Ribay psal: , Kdyby se doplňky 
jk;- Tamsuvi tisknouti míly je&tě pfed VaSí cestou, přispěl bych k tomu rád 
rffívy z Rokycany a jiných čerpanými," Též sbírky své skupováním staro- 
iitBJc^i Spisu, listin a opisů staráích snažil se rozmnožovati a kde sám jich 
tupovati nemohl, staral se aspoň, aby do rukou znalců, již by z nich těžiti 
mohli, anebo do veřejných knihoven bb dostaly. Tak koapil ve veřejné dražbS 
deset foliantů ze sbírky SteinbacLovy, jež obsahovaly hojnou látkn k mo- 
ravské historii a statistice, za 16!l zlatých, „aby je uchoval osudu, který 
by je jinak u tvarůžkářů žekat". V listĚ, který v přííině tĚ Cerronimu psal 
8, dubna 171):), dovídáme se, že Dobrovský doby té pomýšlel, ucházeti se 
o faru: ,Ueset foliantu analekt yteinbachových, mezi nimiž mnoho originálů 
jest, cení se na 13(1 dukátů. Kdyby kdo 3(10 dukátů do ruky vzal, nesebral 
by toho. Psal jsem Monseovi, jeatliby to olomucká bibliotéka nekoupila. 
Ve Vašich, Monseových nebo Zlobiekého rukácL bych tu sbírku rád vidĚl, 
aspoň potud, pokud bych nijaké fary na Mora vé neobdržel." 
Starost o zaopatření své však ho nezdi'žova!a od horlivého dopisování s učenci, 
31 nřhož zde prozatím jen klademe zprávu Antonem mu danou v únom 1732, 
áe z vydání žurnálu slovanským věcem věnovanéiio sejde, jelikož válka 
každého nakladatele od takového podniku odráží. 

Na podzim r. I7!H měl Dobrovský úniyal, jak Cerronimu dne '■>. fíjnn 
psal, z jara jeti do Uher: avSak nejel tam z jnrii r. I7!t3, jelikož mu ttív- 



I fittilu cesta jiná. dulPŽitřJHÍ k severu tvrcpj Ltciii apolemoat totiž se 

radila, jak naložiti má so šesti Hbící zI. které ciBiř lolcu piedenlitlio jí bjl 

daroval. SpoleĚnost se usnesla vřnosati 100(1 zlatýcli m cestu do Švédska, 

aby se koneínř vypátralo a na jisto postavilo co knfb a rukopisů &\ed.ovfi 

z Cech a jmenovitS z Praby r. 1IÍ48 odvezli Jakouí takouji známost rnřli 

učenci íeStt o tom ze spisů: Ulavi Ceisi historia bibliote 

Upealensis a Magní Celai Listoria bibliotecae Stochol- 

mensia, ale zprávy obon spisovatelS. neznajících řeaky byly velmi ehatniÉi 

I Již hrabe Antonín Jan / Noatic, kterif l(i8ú — 1690 mkouskiím vyslanceuť 

I ve Švédsku byl. získal 13;i listin čedi se takajících a odevzdal je archÍTil 

t fitavovakému. Také kníže Karel Egon z Fiirstenbergu dal žádati ve Švédska 

r za zprávu, zdali by Geské památky a pod jakými podmínkami do Dech ae 

I navrátiti mohly? Král SvÉdský váak odpovédél, áe originalií jako památet 

I vitiízo slavných po udatných předcích svých nevydá, ale že dovolí, aby přft^ 

I piay z nich se uf iniiy : avšak nedošlo k tomu. Učené apolefnosti hlsTsB 

I o to šlo, aby se poznalo, zaznamenalo, kriticky popsalo a co možná důlaží^ 

I tějSi se opaalo. co ve Švédsku ae chová. Cesta a práce ta svířena, jak jilu 

I ani býti nemohlo, Dobrovskému, kterj' ji také ochofně na sebe přijal, a £prá4 

I o tom naplnila vSecky milovníky historie a literatury řeaké velikou radoBtt 

I Jii dne 13. března 179'i píSe mu Cerroni : ,MySlenka jeti do ŠvÉUaka, jest 

I výborná; Bůh Vás posilniž ve VaSem předsevzetí." Avšak Dobrovský i 

I Švédsko takf mínil navĚtíviti Rusko, aby po památkách staro alovanskiřd 

I pátral; píSe o tom Durichovi dne 14. března 1T!>2: „Chci cestovati ( 

I Švédska .... a pak do Ruska, abych objasniti mohl liiatorii a literatur 

celého národa slovanského." A dne Iti. dubna píáe témuž opět; „Cesta a 

potrvá snadné šest niĚsíců předně do Stokholmn, pak do Petrohradu, MohIt 

a odtud, bude-li lze, krajinou Tatarskou na Kavkaz, abych poznal kavkazB 

narůdek, jenž se jmenuje Čechy." A Antonovi píše dne (i. máje z 

^V Rusku chci proměny slovanské literatury prozkoumati. Zároveň s 

pocestuje hrabe (Jáchym) Šternberk, jehož účel však jest přírodopis. Zůsttí 

neme pospolu, pokud různé naše úSely dovolí. Cčcná společnost dala msH 

tiaíc zlatých; ostatní vynaložím ze svého." 

Přípravy k cestě konal pilné ; vybíral ze svých zápisků ty, o kt^;fďl 
se domýšlel, že mn při zkoumání ve Švédsku a Rusku prospfSny budos 
a dal vytisknouti prospekt k Durichovu dílu Bibl. Slavica, aby jej po C 
lOzSířovati a tak na důležitost spisu přítele svého pozornost obrátiti moÍL 
Nicméně však pokračoval i doby té v učené korespondenci jmenovitě 8 An- 
tonem, kterému kritická data k nejstarší historii slovanské zaslal, s Dutichemi 
a Cerronim a mimo to mél účastenství v poradách, které tehdejSí vlastenci 
k pobídnuti Pelclera o založení feské společnosti konali, jejížto účel mĚl hýtir 
B-fiířiti a vzdělávati jazyk český a poříditi úplný slovník řeaký, o niž se zmf- 
^piH, ještě se nám příležitost naskytne, 



l)iK' II. m«ji> |isal ještř z Pruliy Cprrouimu loufi- sy s ním a ]iHi>«- 
jnínaje mu přáni o faře již 8. dubna projevení: „Jubeo vos Moravos optinif 
valere. Plura pnat reditum, jam enim uťget tempus, Sc-hovejte mi j f noiu 
dobrou fara. Vale arnice iterumque vale." Dne 10, máje vyjel z Prahy 
do Radnice, statek fo Jácbyma hr. Šternberka, a nímž ttne ló. máje na cestn 
se vypravil; řasto však jej hrabě. Jenž za jin^m úfelem cestoval, opouštPI 
a teprve ve StokholmĚ a Petrohradě se spojili, trestá je vedla Plzní, Chflbťiii 
do Němeci dne 11>. fervna přibyli do Jeny, kde DobrovaJcJ v universitjií 
bibliotéce po rolcopisech a knihách fesk^ch nebo z Ceeli pocházejících pátral, 
což tiiké v Erfiirté, (IntĚ a kamkoli přišel, ČiniJ : nelioť považoval, jak eám 
v cestopise avěm praví, za svou povinnost, vSechno vyhleditti, cokoli jen 
■poněkud k fesfeé literatuře a historii se vjítahuje. V JenS seznámil se s prof. 
Griesbachem, slovutným vydavatelem řeckého textu Nov. Zákona, kterému 
8B nabídnul, že mu po návrate svém nejen z poaaváduích sbíi^ek njbrž již 
i z kořisti cesty své příspěvky staroslovanské k jeho dílu pošle. V Gotinkách 
osobní se seSel se Schlfizerem, druhem svířm v pracích k slovanskĚ historii 
se vjitabujfcich. jenž kritického ostrovtipu Dobrovského velice si vňiil. 
V Gotinkách napsal dne 27. f.ervna IJurichovi obšírný osm stran kvartovjeli 
obsahující Ust o poaavádních nálezích svých, k nĚmuž v Hamburku dne 
a. óerÝna připsal doušku: ,Vé vévodství Líinebnrském chtĚl jsem navštíviti 
místa, v nichž slovanských slov jeáté v tomto století slyáetí bylo; avSalt 
byl bych musíl příliš od cesty své odboĚiti a tudíž jsem jen z map zazna- 
menal místa, kíerá slovanská jména mají." V Lubeku se od nfho oddřlil 
hrabS Šternberk, Dobrovský pak odebral se do Kodaně, kde si prameny 
k nordickým dějinám zaznamenal a runy nordické studoval. Dne SR. CerviLa 
vyploul z KodanS a vstoupil ještě téhož dne iia půdu švédskou a přibyl dne 
S. Ěcrvence do Stokholmu, kde však, jsa na místě tužby avé, nemile pře- 
kvapen byl zprávou, že královská bibliotéka pro opravj' stavební jest ne- 
přístupna, any knihy v nepořádku leží a nesnadno jest ustanoviti, kde kíerá 
jest. Avšak podařilo se mu získati úředníka, který se mu propůjííl knihy 
a rukopisy žádané s velikou obtíží vyhledati a tak se poštéstilo Dobrovskému, 
áe již dne II). Servence prácj svou zaĚíti mohl. 

Rozumí ae samo sebou, áe nám nelze zevrubné popsati celou cestu 
Dobrovského a vypravovati, ca všechno nalehnul, jelikož bychom musili 
opsati celou zprávu líOatránkovou, kterou o cestě své byl vydal; kdo ze- 
vrubnějších zpráv zvěděti chw, nalezne je tam. Mimo Stoldiolm navštívil 
ve Švédsku také Upsaln, I.und a iiékolik jiných míst a zámků, kde bohemica 
naleznouti se domníval ; neboť kořistí vědeckou, jíž Švédové v Čechách a na 
Moravé nabyli, podíleny různou dobou rozličné ústavy švédské n. p. univer- 
sita Upsalenská a I.undská, ústavy v Stregnas a Ábo, tak že nebylo všechno 
v Stokholmé pohromadě.. ITíončiv práci svou ve Švédsku odebral se dne 
^^^^pna lodí do Abo v ruském, dříve švédském, Finsku, kde po ne^oVuiAWi 



— 80 — 

plavbě dne 8. srpna přibyl. Odtud vedla jej cesta do Petrohradu, kamž se 
dne 17. srpna dostal; zde pomoní Pallasa a Strittera dovolen mu přístup 
do všech biblioték a archivu a kořist' jeho u věcech slovanských byla hojná. 
Psal odtamtud dne I), října Durichovi : ,Již na odjezd svůj pomýšlím do 
Moskvy, odtud do Kyjeva atd.^ Skutečně vyjel dne 17. října z Petrohradu 
a přirazil do Moskvy dne 2í). t. ra., kdež ještě bohatší kořisti staroslovanské 
nabyl, ale velmi málo horlivosti pro církevní jazyk naleznul, tak že v liste 
Durichovi zaslaném na netečnost a neučenost ruských knězi velmi stížné 
naříká. Opsal katalog staroslovanských rukopisů bohaté synodální bibliotéky 
a skupoval staroslovanské a tinské knihy, an také finský jazyk do oboru 
svého bádání přibrati mínil, v takovém množství, že po návrate svém několik 
biblioték a soukromých milovníků poděliti mohl. Původně byl úmysl jeho 
z ]\Ioskvy do Kyjeva a odtud na Kavkaz se odebrati poznat tam toho kmene, 
jenž v Evropě za potomka českých bratří považován byl. Zprávu o těchto 
(.'eších pojal také Georgi do svého popisu všech národů ruské říše, odkud 
ji také Dobrovský v Lit. Mag. 11. str. 158 vytisknul. Když ale v Moskvě 
od kolejního rady Reineggra, který ty krajiny byl procestoval, se dověděl, 

v 

že tito domnělí Cechové jsou pravý kavkazský a nad to více velmi surový, 
loupežnický lid, o kterém jen podobou jména: Tschuk, Tschek bajka 
o původě jeho z Českých vystěhovalých Bratří povstala, tu ztratil ovšem 
chuť jíti na Kavkaz a nenavštívil také již Kyjeva, maje úmysl později ještě 
jednou do Ruska a při té příležitosti na toto staroslavné město se podívati. 
Vybral se tedy z Moskvy dne 7. ledna a jel Varšavou, kde v bibliotéce 
Zaluské a královské po slovanských a českých kodexích ale marně se ptal, 
jen několik českých tisků naleznul. Z Varšavy, kde 22. a 23. ledna meškal, 
spíchal do Krakova, kde universitní knihovnu jen povrchně prohlídl, jelikož 
myslil, že na druhé cestě do Ruska, jíž ale nikdy nepodniknul, i v tomto 
městě déle se pozdrží. Z Krakova jel Těšínem, kde již známé a přátely na- 
leznul, do Olomouce, kde několik dní od namáhavé cesty odpočívati mínil. 
Již 4. února psal Durichovi z Olomouce list, v němž mu cestu z Moskvy 
až do Moravy popisuje; ale zakusil nemalého smutku, an nejmilejšiho svých 
přátel Olomouckých, Vratislava Monseho, na smrť nemocného zastal, který 
také dne 6. února skonal. Z Olomouce očekával Cerroni Dobrovského do 
Brna; avšak Dobrovský jel ^cestou Pikarduv" na Litomyšl do Cech a přibyl 
takto po desíti měsících opět do Prahy dne 22. února 1793. V Praze byl 
velikou radostí od přátel svých přijat, z nichž každý zprávy o jeho cestě 
z jeho úst slyšeti chtěl. Píše o tom Dlabáč Cerronimu dne 20. března 1798: 
„Náš milý Dobrovský přišel skutečně dne 22. února do Prahy ; ale nebyl 
jsem ještě tak šťasten s ním mluviti; mé práce toho nepřipouštějí, on sám 
však musí dříve své věci spořádati a panstvo navštěvovati, jelikož každý 
s ním o jeho cestě rozprávěti si přeje .... Já též jsem se domníval, že 
Brnem pojede, on však vyvolil jinou a jak Vy tak krásně se vyjadřujete, 



istu Pikardův Litomyšli. Joíhiij přítelkyni jelio čet! jaem krásná 
z VaSeho listu, o kterém ona niii zajisté zprávu dá. Na vĚčnon pa- 
•matTta pflsty Dobrovského složil jsem uvítací ódu vážnou, kterou jsem vsak 
Jen v rukopise svému milému Dobrovskému poslal." 

Při návratfi svém do Prahy slyšel Dobrovský, že profesura jazyka 
českého, které on si byl přál, již jest obsazena; ale zklamání nadĚje svb 
neet tím kiidnSji, ana stolice ta avĚrena byla příteli Pelclovi, jenž předmĚtu 
toho velmi horlivé se ujal a probouzením lásky k jazyku matefskémti mládež 
také k vlastenectví vedl. Pravilo se, že Pelclovi propůjčena profňaiira, jelikož 
mocné protektory měl; aváak tícli by se t^ké Dobrovskému nebylo nedostá- 
valo, ale všechny pffmlavy jejich nepomohly, ponSvadž tehdejSí vláda žátlného 
neustanovila veřejným úředníkem neb jakýmkoli prebendáfem, o němž doká- 
záno bylo, Že k zednářům náleáel. On se tfšil, že profesui^a ta vůbec se 
IfídUa; sdílel upřímně radost těch, kteří, jako Rulík a DiabáČ, vděčné city 
nad učilištěm novým básněmi projevovali, a věnoval se bez trpkosti hned 
pr&ci vĚdecké, které se mu nikdy nened o stávalo. A jak mu záleželo jen na 
věci, nikoli na osobním prospěchu, viděti z toho, že rukopis pojednání svého 
o českých deklinacích Pelclovi půjčil, který podle toho r. n£*3 rozvrh Českých 
deklinací: Typua declinationum linguae bohemicae nova me- 
odo dispositarura vydal a podle této soustavy Dobrovského také 
nauku o deklinaeíeh do svA ralnvnice r. 1795 vydané položil. I jinak byl 
(tan službami svými, kterými učencům se propůjčoval. Hned IH. března 
jíádal ho Griesbach, aby na příspěvky staro slovanské pro druha vydání 
řeckého textu nového zákona nezapomněl: , Netoliko já nýbrž obecnost 
díky zavázáni budeme, když se stédře o poklady své se mnou sdělíte . . . 
dost nevýslovnou, že Vaší podporou moje vydání přede všemi posa- 
vydáními tak znamenitou předností vynikati bude." A Dobrovský 
léta skutečně porovnal všecky sobě známé staroslovanské překlady 
a poslal Griesbachovi všecka různočtení čtyř evangelií přičiniv k tomu 
mý popis rukopisů, z kterých různá čtení ferpal, začež se mu Griesbach 
dne 20. prosince 1793 vřele poděkoval. Když Frant. Stirapfei, spolu- 
žák Dlabačův, na doktora bohosloví povýšen byl a při promoci spis: Vita 
s de Jenczenstein rozděloval, psal Dobrovský k tomu před- 
I mluvu. V letě chtěl jeti do Teplice; ale nežli tam jel, psal v měsíci máji 
Zippeovi, že se ucházeti míní o faru. Zippe odpovídaje mu dne 3. června 
Bchvaloval mu to praviv: ,Že se o faru ucházeti chcete, jest moudré. Vy- 
hledejte ai jen dobrou a to buď non plus ultra Vašich přání. Vse, co nad 
to jest, znamenáno jest cejchem hierarchie a nemá ceny." Brzo na to jel 
Dobrovský do Teplice, odkud jen 4. července do Prahy přijel uvidět Ribaye, 
který dne 3. t. m. tam přibyl; píše o tom DlabaČ dne 21. července Ceno- 
niniu: jRibay přijel dne 3. července ke mně do Prahy — jaká radost, 
z<ňt Čtvrtého prgd^al a «HW «i|ý 4mi b mým HirtBdiBB) a t 



díl noci s naSira Uobrovakíiii. který k vůli němu ■/. Teplice do Trahy pHjol 
pitého vSak ráno zase tam ae vrátiti muail. Přál jsem si také Vás zde míti 
abyste byl mohl vidřti, jak se ti dva ctihodní mnžové objali, políbili a pal 
laskaví bavili. Chlubil se nám Bibay, že jste ho v CinkotĚ navStÍTilí 
Bártech přítomnosti Ribayovou zdál se jako av. Pavel do třetího neb 
unesen." Z Teplice odebrat se Dobrovakiř do Méšic, kdež, jak Dlabᣠdni 
2. října 1793 Cerronimu píše, o svém cestopise pracoval. 

ZaĚátkem r. 17!)4 sprovíizel Dobrovský svého bývalého žáka hr. Bedřlcii 
z Nostic, jemtiž lékaři ke zotavení zdraví cestu do jižních zemi i-adilí; j( 
napřed do Němec až k Rýau, meSkali delší Ěas v Karlanihe, vríitiU \ 
odtamtud k Bodamakěrau jezem, navštívili Kostnici a v ní pam&tby p< 
Husovi, jeli Tyrolskem do Vlach, kde Dobrovský zvláštř v ftímĚ slovanské ruko 
pisy studovati mínil ; bohužel nedostal ae do Říma. Nebot vypravujíce ae z místí 
Albano do Florencie dostali zprávu, Ze otec hrabĚte velice slábne, aby ted] 
bez odkladu se vrátilL VzavSe cestu Terstem a Lublaní přijeli do Prah] 
koncem dubna. Také na této eeaté neobmeškal Dobrovský sbírali staroďfr 
vanské památky, zvláště v Benátkách, kde bibliotéku sv, Marka a starOl 
tiskárnu hlaholských a kyrillských kněh, která ala véno- greceskaa stanpi 
slula, navštívil. Mimo tyto věci píše dne !'. máje 17Í14 Duricliovi z Prahy; 
„Tak nám bylo spíchati na cestě italské, že jsem^.ani Vám ani komu jinémD 
zprávy dáti nemohl, kde se déle pozdržíme. Vrátil jsem se měsíce dubna . 
Slovincům jen nesnadně jsem rozuměl; pravili, že snáze rozumějí Busům n 
Čechům. Tomu jsem se vždy divil, že illyrská řeí více ruštině neŽ CeSt 
se blíží, kdežto přece Konstantinus Porph. tvrdí, že Srbové z boickě krajii 
přišli. Kdož však ví, kolik a jakých stěhování se slovanských narodil 1 
Přemnohé věci nám v staré historii jsou neznámy; tím se stává, že ty ndi 
losti, které známe, žádné souvislosti nemají." Podle této zkušenosti nezi 
vával se vždy Dobrovský a přeceňování byzantinských historiků zavedlo J 
několikráte na zámezí. Tou dobou zanášel se také jakousi soustavou jai:;^ 
a Ěeskou mluvnicí; víme to z listu Ribayova dne 17. íervense 17!)4: „Uiti 
práce systema linguarum byla by z více přítin velmi prospěEnfi 
prosím, neraíte toho odkládati. Račte mi ze svého Lehrgebáude hlavtl < 
Českých metrech a cokoli o prosodii podáváte, dáti opsati ; byť 
zcela spracováno, přece chci ae tím raději spokojiti, nežli až do Tyd&S 
Ěekati." Snad že slovy systema linguarum vyrozumíval roztříděni ali> 
vanakých jazyků, s kterým, jak je v Geach. der hóh. Spr. v § 4. uEin 
tehda již spokojen nebyl; neboťpíšedne 10. srpna 1794 Durichovi z MSSie 
„Kdybych jen ten § 4. z historie řeči a lit. čeaké vytrhnouti a lepSíra, Cehi 
jsem nyní poznal, nahraditi mohl!'^ Zajfmavo jest také vysvětlení slov obS 
a Ěniha, které v tfmž listě dává: „Co bohům se slíbí a dává sluje u i 
oběť, od předložky ob a vjet, vysutím ve složeninách obyCejným 
písmena v, kdysi jsem se domýšlel. Že obět pochodí od obiti (^ zabití); 



— 83 — 

ale nyní již vidím, že původní i v slově biti partie, bit nepřechází v e. 

Slovo kniga jest ovšem podobné čínskému king ale vida u Dolla- 

belly, že kňiga v jednočtu znamená list (Brief) . . ., soudím raději, že 
kniga co do významu jest téhož původu jako lat. liber a že vzato jest 
od kožek, odkud knihy u našich řezníků ; odtud tedy v mnohočtu k n i g y 
znamená souhrn kožek čili knihu, která z více listů se skládá." Ač Do- 
brovský slovo kniha etymologicky nevysvětlil, přece porovnáním ho co do 
významu s lat. liber (lýko) byl na stopě dobré. 



^ 



JharaTOBt. CeEta do Lipska a Drňžďsn. Ccházi se o proboEtstTl y Sbiťě Bďealin 

I Nemoc dnSeTui. CeBta tlo Eakons a do Moravy. Dobrovskí má dán býti i 
blázince. Smi-ť DnrichoTa. (1796-1809). 

Pozdě na podzim vrátil se Dobrovský z MĚšic do Prahy, ale pfíliSiu 
■ipracf dnáeTní, kterou na pořízení svého cestopisu a sepsání prosodie v 

■ >naložil, unaven a zemdlen; zjevovaly se následky přepínání ducha oví 
I n^ijen toho rokn, nýbrž také let předešlých a stávalo se pravdou, čeho í 
iDarich r. 1790 byl obával. Pozorovati na ním bjlo jakousi zmalátnSIoflt 
rslabofit těla; místo bodré nálady vládla jím pochvflná záduiněivost, tak i 

■ práce vědecká ho již tak netéěila, ač k ní se nutil a přece pracoval, 
■■nastal rok proň osudný 1 Tíl5, kde jej duševní choroba zachvá,tila. 
114. ledna psal Durichovi: „Chtél jsem Vám jen ohlásiti, že na Vá-s pai 

■ tuji a nikoli néjakých závažných věcí psáti. Neboť duch můj není starost 
I prost ani, abych pravdu řekl, dosti pružný, aby překonal ochablost a i 
Imrzeloat mou." Nicméně váak hned na to dává so do pojednávání o věced 
I védeckých, jmenovitě o runách, a 22. t, m. oznamuje Cerronimu: „Zprátjl 

i cestĚ právS opisuji, bych je do pojednání nřené společnosti t 
I která snad o velikonoci vyjdou." V témž listě zpravuje také Cerronibi 
I o moravském tiskaři Matěji z Olomouce a moravském malíři jménem Flégd 
I Když arehy v PelclovĚ mluvnici, kde Dobrovský o prosodii České pojedml 
I tištěny byly, poslal je Durichovi a učinil k němu v příčině prosodie i 
I listy obSfmé, jeden dne 1. února a druhý dne 15. března 1796; v ob 
(praví: „Kdyby mne Puchmaier a PiŠely, kterýchžto básně jsem opravoval 
f nebyli žádali, sotva bych byl prosodická pravidla tohoto roku napsal. Ca 
Ijsem o přízvuku připraveno měl, dal jsem jim již dříve, aby n-.čli jistý 
I základ, kterým by se při skládání veršů spravovati mohli." Také CerroniuHL 
I psal dne 23. března delší list, ve kterémž ho žádá, aby Pelclovii grama- 
i v listech brněnských ohlásil a kněhkupce jmenoval, kterýhy ji v komisi 
al, pak aby se o kupce Steinbachových analekt a kodexu Pemštejnskéhc 
:al, kterýby rád za 12 dukátů, aČ vetší cenu má, prodal, jen kdyby 
1. Moravě zůstal. Pak pravi : ,Neby]oliby Vám milo, naši lenivost podporovati 



n životopis, iine1>o jak Iijate to jmenoval, prelíita Steinbachii ná,m zaslati, 
abyebom jej ještS do tolioto svazka našich pojednání dáti 0101111? Ustanovili 
Jsme, životopisy zemřelých Členů podávati, a když k tomu přijde, nechce se 
žádnému pod všelijakými zábarkami do toho; od Vás jako krajana nebožtíkova 
rád bych to niĚl a snad byste také Monseovu biografii napsati mohl? Snad 
"bych raohl něco přičiniti, vlastně měl bych to vSecko jako sekretář sáin 
poříditi ; ale tflď jest toho piíliĚ mnoho, jelikož jsme se s pokraíováním 
naiicb publikací opozdili." Zároveň ohleišuje, že teď, když Hurdálek se stal 
kapitolním děkanem v Litoměřicích, asi v letě do Litoměřic jiti chce, aby 
Ttnihy v pozůstalosti biskupa hr. Waldsteina prozkoumal. Naěež mu Cer- 
Toni dne 28. března odpověděl: „OvSem ku prozkoumání Waldsteinské 
bibliotéky hodíte se jen Vy, nemají-li ty poklady zůstati nepoznanými. Bůh 
Vás posilniž ve Vašich literárních podnicích a nabádej Vás k dalšímu 
-vydávání Magazínu, kdeby také Waldsteinské sbírky se skvíti mohly .... 
Zpráva o Hurdálkovi mne zarazila. Vy příteli zasloužil byste a poroTuání 
8 ním kapitohií děkanství v Olomouci. Toho bych Vám, přisámbůh, ze srdce 
přál . . ." Dotknuv se Hurdálka Cerroni zajisté netušil, že Dobrovský za 
několik měsíců snaže se po podobném povýšení mocnĚ rozechvěn bude. Ař 
ze alov Cerroniho by se souditi mohlo, že Dobrovský sám o kapitolní 
děkanství se ucházel, přece není nic o tom známo, nýbrž jisfo, žp on 
e Hurdálkem i dále v důvěrněla přátelství zůstal. 

Podle toho zdálo by se, že Dobrovský jii tou ochablostí sklíěen nebyl, 
do které si na zaĚátkn roku stěžoval ; ale bezpochyby jen se přemáhal 
a povyrážel, za kterýmžto úěelem v měsíci máji také podniknul cestu do 
Lipska a Dráži'an, kde mnoho obcoval Adelungovi a bedlivé prozkoumal 
rukopisné bible v bibliotéce Drážďanské, jak to oznámil dne 8. června 1795 
Dnrichovi listem, ve kterém mu také zprávu dává, že Puchmaier a V. Nejedlý 
dobře vyložili v sebraných písních zásady a pravidla nové pro sod i e, a 
mimo to rozepisuje se o příslovích hlavně mských. Takto neustále mořil ducha 
a. nervy beztoho již předrážděním skrze nataviínou práci sesláblé; co okolo 
něho byli, pozorovali na něm neobyÉejně prudkou, popudlivost a jakési 
podivínství, které však za roztržitost, jakáž se při uřencích často jeví, 
považovali, až koneíně hrozný 'výbuch zuřivosti, který se popiTé v polovici 
íervna u faráře v Nové Roli (Neui'ohlan) na panství Falknovském, kde 
Dobrovský právě meškal, při něm ukázal, všecky o lítostném stavě, o du- 
ževní chorobě jeho přesvóděil. Jakmile se poněkud utišil, zajel do Karlových 
Varů a pil pak Chebskou hořkou vodu, aby obstrukcí žaludkov^ch pozbyl. 
Dne 23. arpna píše Pekl Cerronimu: , Dobrovský byl velmi nebezpečně 
nemocen: od včerejška však jest mu lépe." Sám pak píše Dobrovský Duri- 
chovi dne 7. září 179">: „Snadně mi prominete, že jsem na dvojí list Váš 
daný dne 15. a 19. řervna neodpověděl. Byl jsem totiž trápen po dva mě- 
elým diiebem hypochondrie, zlem černou žlučí spůsobeným a tak 




^^^_. jeat 



irudkym, že ani lázné Karlovarské ani vody Chebské zlo úplně vyhubiti 
leniohly. Nyní jsem v Praze a užívám Svatováclavskích lázní a jin;^cb 
prostředků, kterými naái lékaK obstrukce moje zmřkĚifi chtĚjí. ASkoIi bych 
('ísti a i»BátJ mohl, pfece mi radí, abych dncha nenamáhal, avĚak dovolují,, 
abych přátelům krátce psáti smĚl." 

Kterak ale Dobrovský rady lékařské pamĚtliv byl, dokazuje, t-^ž listr 
němž ae mimo filologické vŘci také rozepisuje, že Rusové, jsouce původem 
íkandinavei, od Slovanů geneticky se liší, na kteréá jméno nR'*^' od on^di 
List ten neukazuje ani nejmenSí stopy duševní pomatenosti a Í9 
hylo zvláštní, první dobu při jeho nemoci, že nějaký čas bjl ducha iipln& 
mého, načež opét se zkalil. Tak a. p. brzo po tomto listě sepsal žádost 
císaři, aby mu propůjčil proboStství Staroboleslavské; žádost celá nejevuje 
neobyčejného, ala konec její prozrazuje, že Dobrovský končiv ji jiŽ' pK 
ié mysli nebyl; praví totiž; „Žadatel doufá jistě, že vyslySen bude, jelikofc 
.ba jeho jest úplné spravedlivá a V. M. jako náš nejmilostivější král od 
losti a milosrdenství Pána Boha ustanoven jste, lepší pořádek u nia 
is Čechy, kteří svému králi upřímní oddáni jsme^ 
uvésti." Žádost tu poslal Durichovi, aby ji císai'i odevzdal. Ten když jí 
četl, zarazil se nad slovy právě dotčenými a nad tJm, že prosba mimo obyčej, 
podávati ji nižšími úřady, zpříma císaři odevzdána býti má. Psal tedj* 
Dobrovskému dne 22. záři velmi přátelský list, v nčmž jej na neobvyklost 
jeho počínání upozornil a b strany výSe uvedených slov připomenul ; „Chcete- 
li, aby tento výrok, jenž také od úředníků, kteří Cechy nejsou, čten bude, 
Vám pro všecku budoucnost škodil?" Z přátelství tedy k Dobrovskému Se 
žádosti císaři neodevzdal. Dobrovský k tomuto listu dne i. října klidn& 
odpověděl; o proboStství prý se hlásil ne tak sobě nýbrž k vůli příteli, jenž- 
V okolí farářem jsa nikterak, ač mnoho zásluh má, pohnut býti nemohl 
o tu prebendu žádati, kterou kdyby Dobrovský byl dostal, Ěást důchodS 
tomuto příteli byl by popnatiJ ; souhlasil s neodevzdáním žádosti a prayí, 
když od cesty obvyklé, císaři podati prosby, nikterak odstoupiti se nemůže, 
císař nikdy neuslyší to, co by slyšeti měl od někoho, jenž se nebojí pravda 
říci; a dokládá: ,Znám nesnáze nabyti milosti, když ji císař z vlastního 
popu zení uděliti nechce. Já po ničem již se nesnaáím, po ničem netoužím 
a ničeho žádati nebudu, i kdybych vším právem to učiniti mohl.' V tém£ 
listč také činí filologickou poznámku: „K ustanoveni původu slova b&h 
napadá mi obvyklé na Moravě rčení »do Boha n. p. mám toho* t, j. 
dosti, hojné, tak ža by byl Bůh bytosť sobě stačící, co Němci řikfyí 
selbstgeniigsam. Více povím př iné příležitosti. Podle rady lékařské- 
od nějaké doby nepracuji, ačkoli síly duševní úplně se zotavily; avšak tÉlo- 
jeat ještě poněkud ochablé — požívám jen ovoce a vody — a proto jest 
napínání sil varovati." Ale duševní sfly Dobrovského nebyly tak 
iotaveny, jak se domníval: dne 15. listopadu navStivil z MěSic DlabáSe 



v Praze, ale kilyá se do MfĚic navrátil, ukazovaly se opět známky choroby 
jeho. Dne 17. listopadu psal Duriohovi liat v pHCiné žádosti své císaři ne- 
odevzdané a psal zcela jiným tonem neŽ list dno 4. října daný; p(5e 
ťozdráždén a rozechvĚn a chce příteli patrně ukázati svou nevoli ; „Nepa- 
matttji se, že bych Vám kdy byl psal, že jsta dobře nčinil, když jste mé 
žádosti nepodal ... Již vidtra, že vzdálený přítel nemůže stav věcí tak 
posuzovati jak skntfiSnó jest, aniž koho prosbami nutiti lze jest. Dosti 
na tom, že jste buď nechtěl buď nemohl, jelikož jste se buď o mne buď 
o sebe bál, aíkoli Vás nyní klame pamĚt; když píěete, že já jsem nechtěl, 
aby se nestalo, čeho jsem dříve na Vás žádal, aby se stalo." OldaSoje také 
2e asi za osm dní se odstěhuje na zimu do Prahy ; tam již věděli, že 
nemoc se pohoršila; píše dne 22. listopadu DlabᎠCerronimu: ,NáS Do- 
brovský, jenž mne piSíd osmi dny zdráv duchem i tělem navětfvil, nyní 
zase, jak slyším, hjpochondrií čili. lépe mluveno jakousi předrážděností 
a slabosti nervS jest trápen. Přál bych mu. Bůh máj svědek, nejpevnější 
zdraví. MlĚky, jako přítel, litujte osudu jeho." 

Skutečné nevolnost' ducha se ukazovala v těch dnech při Dobrovském 
raíron liroznou. Domníval se, že od Boha dostal dar prorocký, že ustanoven 
jest připravovati iid ua příchod ,toho, jenž přijíti má," že uréen jest slo- 
vanské národy osvěcovati, že nová doba vzejíti má v Čechách, kde tedy 
všichni dobři sejíti se mají atd. Zvláštní při něm bylo, že jsa chorobou 
zajat, vedle nejvznešenější mluvy kladl výrazy méně spůsobné, nfikdy až 
sprosté, tak že takové slovo, jemuž se vedle jemných mravů svých v obco- 
vání vyhýbal, vždy jest znamením, že duch jebo v té chvíli úplně sobě 
volným nebyl. Utkvělé jeho myšlénky záležely na blouznivosti, v niž ovšem 
jeho šlechetná povaha se zjevovala; narážky písma svatého na dobu pano- 
vání ěistého ducha, ideji o chiliasmu splital s filantropickými myšlénkami 
tehdejšího zednářství, s filosofickými názory Pythagorejcův o físlicích, jež 
ovšem také v zednářství svou důležitost měly; jindy zase blouzm', že by 
přece bylo možné, naleznouti prostředek od smrti a horlí pro říši nebes na 
zemi, pro blaho vlasti a národu. Avšak nejlépe se pozná jeho blouznění 
z listů jeho, které, pokud jame jich dostati mohli, zde klademe. 

Tak psal dne 24. listopadu 1795 Durichovi: ,Dne !í. t m. nabyt 
jsem úplného zdraví a předpověděl jsem výsledek bitvy dne 11). svedené 
hraběti z Nostic a jiným; to jest důkaz, že mí ostatní mocnosti ducha 
nescházejí a že budu lidi moci pfesvěděiti. Že dar proroctví propůjčený mné 
od Otce světla není přeludem člověka nemocného. Děkuji tedy Bohu, od 
ni^hož každé dobré nadělení přichází, za ten dar, kterého když dobře nžiju, 
vlasti prospěti moci budu. A co mně po Bohu dražSím může býti, nežli 
vlast? Avšak i cizincům a všemu lidstvu chci býti prospěšným; proto od 
11. t. m, nic téměř nečiním, leč k čemu mne duch pohání. Věru mohu 
k sobě vztahovati onen výrok Danielův 7, 28: Já Daniel mnoho 



liytltak»mi evýmí kormoutil jseiu 6i> a tvář má p : 
•«• iia mní, slovo pak v srdci avém zachoval jsem. Dimía 
[ *(i(iMil>t>iD imložila 80 mnou prozřetolsost Boží od dřtinstvi mého, jeStS ri» 
vílik uyní, kdo vynkouáen JBem nedaíivosti t&la. Evangelium sv. Matonlr 
\ fc»|i. Sil. o vĚcech, které pKchod Kriatfiv předcliázeti niaji, divným omylem 
I M\ Jtiera jii na 24. nedřli rolníkům MřSickím a opřt, když jsa v Praz«B 
JttkouHi pNfiinou na venek musel, stalo se, Že v nedélí ^6. Čili poslední tU 
••vaugelium jsem tamtéá fetl latinsky při mši, nĚmecky a česky po mfi. 
Klnit totií v tfctfm v6kii svĚtn třemi jazyky kázati evangeliam, předkoii 
Slovftiiňiw, pak jiným. Co Vy jaté o slovanském všemu národa spolaCnia 
a cďkevnfra jusyku ve smyslu historickém bludní napsal, správní jste p»- 
vJdíJ vp smyslu prorockfim t. j. o dobĚ, která nym' začíná a ve fcterĚ n&rat 
Klovausky' daleko Široko rozložen)' po zemi jméno vezme od Slávy, jeliM 
Hňh velikí vříň na Slovanech a skrze Slovany zjeví světu působením toibl^ 
JHJ* Dudi svaty řídi, Vfiiehni milovníci pravdy a dobi-a napinřni budou d«j: 
epini «« totií nyní po třetí ono slovo Joelovor vyleji ducha svéllB 
iin viplikú tílo. Kaidé proroctví třikráte se splní, ježto jsou tř^ 
kloM i.vMi'('tvf d&vajf a trojí jest Kae prozřetelnosti Boží: pHrod; id 
Otcp, mllouli fili Syna, svobody a lásky čUi Ducha svatšho, který vyvolali 
pfipritvuje nn příchod krále řlovřčenstva, jenž kralovati bude po ekoníoí 
vftkw, ('o pak iiián^j t. Vídeůanů nevidí neb netuší zaMtek strastí? čti 
pvaiitti'liu"> poilcdnf uodíle po nfmecku, nemohl jsem se alaí zdižeti, jejikd 
ni>AtAi<t( celA říši nKmeckfi hroší. Do zemí Slovanů, již mír milují, sejdou « 
viichnl vyvolení, jímA rádi práva pohostinská prokážeme. Doafóm, že \ 
hrieo lili iVch přijdete. VSechno totií má se na dřívéjší stav přivéatL Ti 
ilnnWw, íc Jiidcf Fiuntiftek. nyní císař německy, se svou nevěstou. dceiM 
ki*!* francowRnkího n se svou sestron, která Čechy miluje, přijde k ! 
Kilyt ťr^iiconcovi-, jak snadni st státi m^e. od hranic německýr^h odniM 
hlldotl, nnxrálí ^o iVskí pluky domů, aby synové matky ovdovělé a besdHl 
inohti tAílh, jlrhilo inoi)lÍll>aniÍ naše íhranř požehnány budou. Divný, i 
*lý('liAliy, k tfřc iicpiíitohní |třm, jii jedině svř síle důvěřuji] převrat v3e 
vl<o( HVlilfmo vili-hiii, Mefí ai n* konec vytrvůne. Mor a hlad nedotkuonl 
Wáa, ale jlujch, kiljí pHjile i^ow jeho: .pojrná se prorok, kterého 
ItiiKltiMtIn V )ir«V(|í>' (JnrcTO 9S, S.) Ztrnlí smlouvolomný král pruský f 
i|T«| liH ViiUirtiiIvl i^«Vřnin náli*-!", Sasík, jeUkoí Spatně jsho rady poslndiM 
tWtAi l.nítot. KrilovMvl Hi\^ r.*>:mtioíi se nesmimř a vyvine se mohoM 
l'ntkti<», 1i»*tB»* jiiii iMMi»iill)ánÍ řeři mntířskí (šlechta totiž nilovals t 
A«ná1tnn, mrM * *at H»lt pnkí+tc npN ; raskě cárstvi" se roznmoži a r 
«K alt fc ht«tit<-rm Vt^v-W * Indie 1 j. slovanský náiwd zpřtným cfaí 
■tolkii" lA.li hiii)iii, Kl'rf pA^mlní ohí\-al Odtud příbuznost jazyka a u 

\ (iiiliMiiiiitn 1'rntKh-lclnitiiti viikIíA cárovna slovník vš«ch ju)fU 
i< jA Npl4tHt^jl pn řfc^lkách opM rvdávati hada. Jíl 1 



^^— — fitl — 

^^Hk chystám na cestu clo Ruska se soudruhy prací, kteii naleznu. 

^^^Eě lni bude cestovati, aby se vidflo. Že moudrost Indův, filosofie Řeků. 

^ sprostnost evangelia a jednoho pramene se vypi^ý&tily a k nému se navracují- 
Rozlije se tedy svĚflo s vise po všem mfru dříve, neŽ přijde ten, jenž 
v slávř se ukáže. ZaSíná oddělování ovcí od kozlů. CtĚie, prosím, hlavu XI. 
ad Hebneos a víra Vaše ae upevní. Můžeť Bůh zajisté jeStĚ vĚtěí těcí oči- 
niti, ale nyní užívá prostředků podle zdání přirozených. Hvězdy spadnou — 
t. j. vlasatice se přiblíží zemi, spŮBobí přívaly mořské, pokazí vzducli, odtud 
přijde mor atd. Že tlak vzduchu nemocným škodí, ukázalo se dne 11. listo- 
padu u bratří milosrdnýcli. Že se rodí příšery, které žravostí krev a Šťávy 
kazí, zvíme skrze AngliĚany, kteří jazyk a náboženství Ii'Ěanů od tolika 
století potlačovali. Ale již se nyní zaíne jiný pořádek, jiný obrat. Co bylo 
první, bude poslední a naopak. První přede vĚemi budou Cechové, jak kdysi 
Židé, nejen podle etymologie (Čech od Ěíti) nýbrž také podle zachování 
zdřdřných po otcích ctností t. j. dobromysl no stí, vĚrnoati a trpĚlivoati. Co 
jsem o věrnosti slovanského národu před Leopoldem řekl, tomu jen málo 
lidí dobře porozumělo a Ělovřk — - jistĚ neznaboh a nepřítel Cechů — když 
ta řeĚ tiskem se ^-ydávala, limysInĚ a rouhavé změnil ona prorocká s ova 
Es ist inWahrheit aller Aufraerkaamkeit werth, wie virunder- 
bar dieVorsehung die Schicksale ganzer Nafionen leitet 
und bestímmt v ta, která v tištĚném spisku ae čtou; wie selir eich 
die Laye aller V olkerschaften geandert hat. Chlapovský onen 
člověk, který ani se mne netázav má slova byl zfalšoval, jest nyní předseda, 
jak slyším, té rady ve Vídni, která o opravě Skol se radí. My Cechové 
nepotřebuj eniB rady téch lidí. My sami sobě v tom jame dostateÉni, jelikož 
nadáni jsme od Boha těmi vlohami, kterými avét říditi chtějí oslové VídenStí - 
Na nás se má žádati vzor, podle kterého studia opraviti se majf. U nás se 
narodí avĚtlo a již narodilo se, které také k jiaým se rozSířiti má, již je 
vděCnS přijati chtĚjf. VidefiStí však ať bedlivě uvažují slova Luk. 21, 34 : 
Varujte se,aby snad nebyla obtížena srdce vaSe obžerstvím 
a opilstvím a pečováním o tento život, aby nepřiSel na vás 
áhlý ten den. O nás viak, mníme, že řeřeno jest; Bděte, vSelikého 
(!asu ee modlíce, abyste hodni jmíni byli ujíti těch všech 
věcí, které se budou díti a státi před synem Slovek a. Radím 
tedy všem dobrým, aby co možná rychle do Čech se odebrali anebo cítíce 
vnuknutí ducha aspoň déle mu neodporovali, u kdybyste bratiíe [již byl zde' 
abych Vám — ač potřeboval-li byste jeStě mého návoda — jsa zasvěcen 
do všeho, co Boží Prozřetelnost s strany blaha, vykoupení a svobody národů 
eamýšlí, ukázati mohl tajemství písem. Mně se děje totiž to, co se dělo 
apoštolu Pavlovi. Viděl jsem světlo ne jedenkrát nýbrž Častěji, měl jsem any, 
viděni, avSak nyní vSechno vykládati nemohu. Duch věje, kdy a kde chce. 
Btrany času, kdybych to vysvětliti chtěl, nejvíce jsem na rozpacích, avSa' 






r tm> Ak PiTOtanlfit *4w!k; pč^slT * Jwufo •áuitě SJL' 




■ a/m rJknri mjGSakaL. i 

l»lMml >«ts má vjRfa^Ki a čn^ ktné bfňc pumul j 

I mají fiemkat. Áňak arj^ Daádurň ijinS. fida^á 
i pNsI JK tafeA itn^ a. p. SSsmjnň, kínr; 

f>mMnHi lůte 25 lianofada lí^á, « něnú paň i 
pittn <pÍMbé :darrí Dohra* 
f^iíMt. iutjt 4m 23 I 
w Dtai iwt «> tindfetí fffi < 
ifirý MvM lw( tfmáto rievy: ,Arciť vnňi ň dte taiiti, fal]i i 
I Mmkk*^- Tal: >mw •&« aobé pikkáHl, srsat nanofai svMfa odolati, i 
■ M fWi, anki b> <m£n.* Ale do4Iádi Bíbj, MOnGk mát toba 1 
I Aj^M rnamm^ p*á&n. To b^lo zrlžžtm, itáji wnoc jq aapadab. Ss | 
1 «t v^Mh vMwkjťf) xeii» *pfi*Dé 3 nileiitř. ale Tedk teka proptital I 
I itik-rftfMi íduMoi, tak ía tm. kosm psal. buď au tobo ncpoaororal, i 
l>í 2« pMJiffrm p^ažnral. roi se také zvláštř t [Hyzdéjsicb lťt«ťh st&niol 
1^1 iMnf^h r*Kcmtm&rh; riIutíI-1í a dobře znám jmi, kteří lin«d pozoali,! 
lá* >lařfl yho přiví i-korí je«t, nezáleželo na tom, ale trapné bylo, Ujil 
1 ptiOiihnfni fyÚMihura mlaifíl n příchozími a tito pak drahý den, kdyi ( 

I jiwný trjl, k píedm^ňm jeho blonznirých řeči se naTracondi a rozpisTlJ 
I A iii/'h dAte roKpř&dati nht^li. 

Jnk NTfttia (lot^mo nŽÍTal JJobrovakť, kdj-ž nápad nemoci mSl, proti 1 
IM nbjrí*ji ijtnaii, kterých jsa zdráv nikdy nekladl. Tak psal Antonori j 
«, ptifiím I7»li: .Nápad, eiovo Slavi odToditi odlabe. ztabe pro-1 
njft broznnu ne*A(lomoHt jazyka slovanského." A povědSv pak sv6l 
I «prt»li* lii(iiřn( A opodsťatniv je analogickími doklady píše átítt, Hm 



íenkě spisy ve Švédska nalezenu doufá pro Čechy obdržeti, ovšem prj na 
lé cestě do Švédska a praví pak doslovné: ,I,užjekých listin neviděl 
|iani £ádn;$c]i. Be» toho bude Lavice opftt a sice brzo při- 
: Čechám, a proto musel bjth se bedlivĚji po nich poptávati. 
1 v díle mého starého pntele Duricha „Bibliotheca Slavica" vy- 
chvaluje se Váš spis Krste Linien. Místo třetí svazek vydati luĚI byste 
jako NĚmec a pKlel Slovanův ono dílo na německo převésti. Zajisté ne- 
budete litovati, když VSm dám klí£ k proroctvím tam ob- 
saženým. Teď Vám jen mohn říci, že Vás navštívím. Jen uschovejte 
kartu zde přiloženou. Kdoby jen byl o tom snil, že Slované 
k tak velikým vĚcem nrěeni jsou." Antonovi byl ten list velice 
podivný, ale brzo pozoroval, že Dobrovský duchem volný nebjl. Ale Pi&ely, 
jenuČ Dobrovský touž dobou jako Durichovi a Ribayovi psal, snad netnSil, 
íe Dobrovského duch zkalen jest; z odpovědi Pišely-lio dané dne 4. prosince 
1795 se dovídáme, že Dobrovský, jak Durichovi byl psal, hledal soudruhů 
na cestu do Buska a. Indie a mimo to máme v ném doklad na ííslicovoa 
mystiku Kednářskou : „Tajemství devíti číslic neznám aniž udati 
mohu přífinu, za kterou kruh v 3G0 stupiiů rozdělen jest; 
vidyť védél-[i bych tu přířinu, byl bych podle výroku Va- 
fieho urĚen kalendář dělati, což ovsem si dobře vyložiti neumím. Já 
jen asi vím, že kruli proto v íííiO stupĎ& se rozděluje, jelikož Ěíslo to nej- 
více dÉlitelň připouští. V tom ťhci býti VaSím nejpilnéjsím žákem a všecku 
práci vynaložiti, abych úlohy Vámi dané pochopil a rozřešil .... Prosím 
ip^uĚujte mne matematice; jelikož mne za žáka míti chcete a spůsobilého 
k tomu mne uznáváte, chci jím od srdce rád býti . . . Zdali bych, i kdybych 
ještě déle se učiti musil, s Vámi Polskem. Ruskem až do Indie 
cestoval, jeat otázka, které velice rád přitahuji a na uskutečnění tohoto 
zámyslu velice se téším." 

Také Puchmaiera najímal jako PiSely-ho za pomocníka při provádění 
Bvýcli idei. Víme to z odpovědi, kterou Puchmaier na list Dobrovského nám 
neznámý dne 1". prosince 1795 dal: ,Váá list jsem několikráte s nevý- 
slovnou radostí četl. Kýž dá Bůh, aby Vaše proroctví se splnilo. Vaše i moje 
přání se uskutečnilo a tak blaho a Ětéstí, o kterém již mnoho let sním, 
v život vstoupilo. Nic si tak nepřeji, než dáti Vám důkazy, které by Vás 
o mé vřelosti k milé vlasti a řeči mateřské přesvědčily . . . Nemohu sice před- 
vídati, k Čemu od prozřetelnosti a od Váa v novém poíúdku věcí ustanoven 
jsem, jelikož ještě v hustých tmách tápám; ale jsem přesvědčen, když Vy 
nové světlo nad námi rozsvítíte, budoucí štěstí mé již spůsobeno jest. 
Máte-li mě za důvěry své hodná, prosím dejte mi vysvětlení o ceduUch mně 
zaslaných a o nastávajících reformách, na kteréž toužební očekávám .... 
Ačkoli jsem svou řeč mateřskou nade všecko miloval a její nepřátele nená- 
TÍděl, nyní přece má láska a nenávist' nejvyššího stupňů dostoupily. VáS 



— 92 — 

list mĚ elektrisoval a horoucí vlastenectví moje ještě více rozplamenil. Kdy 
vSttlc přijde blažené okamžení našeho vykoupení? Zachrařite nás, sice JBWiB 
ztraceni. Zachraňte nás: požehnání nebes přijde na Vás a všichni vémf 
Čechovf roaradostnSní budou Vánr blahořef iti a jako andělu Btrážnému se 
Vám klaněti!" Z této odpovědi Puchmaierovy jde, jakou moc Dobrovský 
nad duchy mladšími měl a jak nadSenost, s kterou listy své v době té psal, 
"blouzněni jeho zakrijyala; neboť Pnchmaier, jak z Listu daného dne 23. zái( 
1TÍ)5 Dobrovskému jde, věděl o nemoci Dobrovského a v prosinci přee 
vzletem blocznivým mistra svého unésti se dal. 

Na samém sklonku r, 17í>r» zdálo se, ie Dobrovakiř se uzdravuje: al 
tato naděj trvala jen krátce, neboť sotva několik dní pookfával, hned zas 
odnepadal. Dne 22. prosince 1795 piěe Díabáč Cerronimu: „Dobrovský te 
jest Úplné zdi-áv. Meiká nejvíce v MěŠicích, kde velmi veselo jest. Nedával 
byl v Praze a za důkaz, Se se úplně zotavil, sé,m kladl, že zamilovaní 
studium, slavica totiž, jej zase těší. Z jara půjde do hanáckého pohoří pil 
žincice, aby zdrarí své utužil." Ale již 30. i. ta. píše opět: ^Dobrovský r 
se chvílemi jako jindy, chvílemi blouzní, ale ne již tak silně, jako difrt 
Tyto dui jel do HorSova T;řna navStivit matky své." 

Na začátku r. 17P6 byl bezpochyby zajat myšlenkou, reformy, o kterj 
Pišely v listé svém ae zmiiíuje, v Život uváděti. Sepsal opět jakýsi spia id 
císaře, ale tentokráte již nežádal Duricha, aby jej císafi odevzdal, njbl 
dvorského rady Zippe-ho, kterému spis zapečetění dne 14. ledua z Horšov 
Týna poslal. Když mu Zippe odpověděl, že spis jen podati může, kdji 
Dobrovský dovolí, aby jej dKve rozpeéetil a přečetl, dal Dobrovský i 
svolení své k tomu, ale činil Zippe-ovi zároveň výčitky. Když pak Zipp 
spis pfeřetl, dal Dobrovskému dne 2. dubna zprávu, že paket císaři odevzál 
považoval za neřádně a nemožné hlavně proto, aby Dobrovskému neuSkotBl 
„Vaše úmysly mohou b^ti snad nejlepSí; nicméně by však byly vzbudí 
trvanlivé podezření proti Vám a veřejná pozornost by se již od V4a neoi 
vrátila. Vracím Vám tedy balík, jak jsem jej obdržel, a prosím, nepovíif 
mě proto za muže, který snad nehodné smýšlí.' 

Jak Dobrovský uespLnéní žádosti své přijal, nevíme ; ale zdá se, ! 
poněkud mysl jeho ae vyjasnila, an s to byl snášeti, když přátelé mtt 
nemoci jelio psali napomínajíce ho, aby zdraví svého bedhv byl. Tak zmíi 
ae Hibay k němu dne 21. ledna 17'J6: „O Vaší nemoci slyšel jsem již dHŤ 
než ve VaSem listé dauéra dne 12. listopadu; neboť přátelé pražští 1 
8 politováním mi o ní psali. Pravý spSsob nemoci však mi vyložil tepnf 
arcibiskup Stratirairovič ve Vídni tóáiv mne zároveň, že nemoc již se ] 
lepšila. Co jsem cítil při zprávě té a co posud cítím, nemohu Yára pO 
psáti .... Bylbych si ovšem přál raději něco o slovanské literatuře nei ( 
osvícenosti slovanského národu a o chiliasmech slyšeti. Upřímné se při 
znávám, že do vÉci té ani ae vpraviti nemohu. To jest jisté, že Vás ] 



zřeteliiost urfila k osvíceDÍ Slovanstva a v litfrámíni smysln jÍ2 se to íaké 
vyplnilo; tíiké Praha již se slavnĚjSí ani atáti nemůže, nežli se již atala 
Vámi a Vám podobnými muži. Kýž v oboru literárním všecko objasníte, 
k čemu jste urĚen a seč Vy jen aám jste. Vzmužte a seberte se drahý 
příteli! Vynaložte všechno na úplné uzdravení a zachování 8vého života." 
Čilý duch Dobrovského nedal si pokoje; jakmile se cítil voInĚjĚím, již 
zase pracoval a v té dobĚ nejvíce o avlíištnim vydáni svého cestopisu ob- 
šírnějším neá bylo pojednání ve spisech uřené spoIeSnoati. Ale i v téch 
volných chvílích byl velmi dráždivý a velice jej mrzelo, že učená spoleĚnost 
na místě něho jmenovala sekretářem astronoma Strnada. V línoru r. 17!)ti 
meškal na venkově a vrátil se do Prahy zdánlivě úplně zdráv; přátelé jeho- 
d&vali přířinu náhodě, která mu zdraví vrátila. Psal o tom Pelcl dno 15. 
března I7!»(i Cerronimu: , Dobrovský jest úplně zdráv jak nikdy nebyl. 
Lékař jeho mi tvrdil, že náhodou se uzdravil. Nedávno jsa na venkově pro- 
cházel se s farářem ; tu přiběhl veliký řeznický pes, vjel mu mezi nohy a 
svalil jej, římž Dobrovský se tak ulekl, že jako smrť bledý byl. Toto otře* 
aeni, jak lékař se domnívá, přivedlo Ěivy jeho opět na dobrou míru. Málo 
teď se ukazuje mezi lidmi a skládá popis cesty své Ruskem a Polskem, 
kUvf brzo tiskem vyjiti má. Na mne a celou spoleěnost uCenou se hněvá, 
jelikož jsme mn sekretářství odňali a Strnadovi odevzdali. Ale to se stalo, 
když by] pomaten; ovĚem inĚli jsmo íekati; ale kdo mohl případ se paem 
předvídati?" 

Že pak Dobrovskému se z jara r. 1796 skutečně dařilo lépe, patrně 
vidíme z listu daného dne 30. března v Praze Cerronimu, jímá mu od- 
povídal na list přátelský těšící a v němž o nemoci své a jak posud léčen 
byl, vypravoval: „Kterak mám Vám vděčné city své vyjádřiti a slovy za 
přátelskou soustrasť děkovati? Mezi vzdálenějšími přátely jste Vy první, 
který mne od mnoha měsíců dopisem poctil, kdežto jiní z bázně nebo z roz- 
paků jen ěíhati se zdáli, jestli za šOeněho prohlášen nebudu. Tak daleko 
to nepřišlo ; a také dlouho nepoznávali pravou podstatu mé nemoci. Právě 
umřel Dr. Radnický, který by mne řemeřicí {Helleborns nigi^a) byl zničil, 
kdybych se na venek nebyl utekl, abych užívati nemusil. Na začátku měl 
ovšem dobře, avšak dával mně příliš dlouho té pekelné lankvary užívati. 
Ale konečně jsem se uzdravil tím, 2e jsem přestal užívati a nejpřísnější 
dietu zachovávám.') Co jsem v Praze, obírám se novým rozmnoženým vy- 
dáním švédské cesty, kterého výtisk Vám přinesu. Neboť chci Vaši zname- 
nitou zinčici chlastati, abych ztučněl. Morava jest mi mnohem zdravější než 
naše tvrdší Cechy. Jelikož mi zdravé brněnské švestky nabízíte, přijímám 
netoliko toto nabídnutí nýbrž prosím o ně ... . Těším se, že Váa uvidím, 
i kdybych Olomoacem jel, budu se tak dlouho točiti, až také do Brna 

) V list£ k Pucbmaierovi koncem února dietu tn jmenuje pythagorejsko 



přijdu." Také Durichori psal o nenioci avé; list ten sice so nezachoval, : 
X odpovědi Dui'ichovy, která před rukama jest, poznáváme, co asi DobroTsfcj 
byl psal; odpovídá totiž Durich dne ai. Iifezna 17!I6: „Co o takových ne. 
mocech, a atranj kterích jste se dokládal Aristotela, soudím, pravím upffmnř, 
že jiá před jedenácti lety jsem se obával, aby Vaše bezpříkladná horlivost, \ 
kterou jste se rozmanitým vědám věnoval, Vašemu zdraví neuškodila.* 
V témž listé dovídáme se, že Dobrovský tonž dobou se snažil, aby éeskj 
gynmaaium, za které Hentschel ze Sternheimn r. 1731 byl žádal, Břízenq 
bylo v Sázavě, kde kdysi av. Prokop a mnichy svými staroslovanské obřitd 
církevní vykonával; neboť vyslovuje Dnrich přáni: „Kéž se Vám podB 
n císaře obdržeti, aby v Sázavě řeské gymnasium se zříditi mohlo." 
na vydávání řaaopisu SI a via opét pomýšlel, jak Antonovi dne 15. ďaba 
179G psal; „Vaáe Slavia již před několika lety navržená mne na t 
mých velmi zainěatknávala, a jeStĚ té mySlenky se zříci nechci. Kdyby kadn 
rok jen malý sešit ee vydal, mohl by leckterého dřímajícího probudí 
Tohoto léta pocestuji, na díle také za přiĚinou Slavie, do Uher. K váli Vlíi 
obecnému užitku měla by se vydávati latinsky, avSak pro nřmecky ■■ 
apia nalezne se snáze nakladatel." 

Na léto měl Dobrovský úmysl piti na Moravě v hanáckém pohol 
tedy v Bystřici pod Hostýnem, žiněici a odtud se podívati <io in«P 
k Ribayovi a též Cerroniho v Brně navštíviti. V dubnu navStivil HttrdáHn 
v Litoměřicích a vrátiv ae psal Cerronimu, že na zpáteĚnĚ cestě k n^ 
do Brna zavítá, zatím že tisk jeho Svédaké ceaty, k níž přičiněn bude i 
datek, bude dohotoven a žádá Cerroniho, by nějakého knéhkupce v Bl 
vyzval, aby několik výtisků do komise vzal, jelikož ta věc také MomVB 
zajímati bude. Zároveň prosí, aby vyřídil biskupovi Brněnskému') jeho ď 
za úěaatenství, které pro uzdravení Dobrovského vyjádřil, až se ma bs 
moci sám poděkovati. Spůaob jeho zdrarí byl té doby dobrý; pln 
psal mu Kibay dne 17. máje ITítíi: „Má radost nad Vaším uzdrav^iM 
nyní jest dokonalá a radují ao také se mnou všichni, kteří Vás skrze j 
znají, tím více, že naděj mají Váa letos v Uhrách uvítati." V měsíci injyl 1 
vypravil se Dobrovský na Moravu zárovei s apelaěním radon Scbep[Jem, i 
který též byl hypochondriata jako on. Nezdá se však, že se mu v BysfHni 1 
dobře dařilo; Eibay několikráte Cerroniho se tázal po zdraví jeho a i 
ho nenavštívil v Brně, odkudž pak do Dher, jak slíbil, přijíti mĚl. Tak íie| 
opět tázal dne 30. srpna dokládaje, že o zdraví Dobrovského se bojt^ 

') Byl to Jan Lftchenbauer, bývalý rektor generálního semináře ve Vídni, d 
r, 1786—1799 biskap BrnĚnaký. Nebožtik Volný o nĚm pravíval, íe prý byl zednaf 

í) Že vSak asi tě doby od práce nepřestával, dokazuje list Orieasbaehfiv d 
Dobrovskému dne 16, srpna, v némí mu za rúznoíteni starosl. k Nov. ZtitOB 
děkuje: ^Uvidíte, že jsem Vafiicli výpisků svédojnitS užil a jmenovitě popis kod 
že Vašimi alovy heze změny vytiStĚn jest. Kéž VaSi vzácnou ochotu aspoň poii&atlV 






i odvětiti." 



Do Ulieť Uobrovakj' nejel, bať ani řtnad Cerionilio líeniivšfivil: kdy sf do 
Čech vrátil, taté nevíme, jen to jisto jest, že zaĚátkein září byl v Praze. 
ale bohužfil opĚt na mysli nezdrav; dává o tom zprávu Pelcel Cerťonimu 
dne 10. záK 1798: „Dobrovský přiěel sem do Prahy. Druhého dne chodil 
8 myslivci Chrudimského kraje maje ř-eireiiobílou kokardu na klobouku. 
Tito myslivci, asi 300 mui5, třthU vSemi třemi mřaty k nejvySšímu purki-abí 
8 hudbou a Dobrovský a nimi v první řadS. Nyní myalí celé mésto, že 
z pěti jednoho se mu nedostává. Včera myslivci odtud k Plzni odtáhli a 
Dobrovský prý a nimi jako polní kaplan. Buď si, jen kdyby s nimi nebyl 
C£\ým městem chodil. Ke raně nepřišel a já ne knSmu; on se mne štítí 
a já se ho bojím.') Mám lítost velikou," A v doušce dokládá: „Právě 
jsem mluvil s Dobrovským. Vrátil se a zůstane zde. Vzkazuje Vám, abyste 
pro jeho listy na poĚtu šel. Pravil mi, že na Moravě mnozí se po mé české 
kronyce ptali." Ale za několik dní apůsob jeho zdi'a\T opět se zhoršil Dne 
19. září píše Ribay Cerronimu, žb osud Dobrovského ae ho velmi bolestné 
dotýká a dne 28. listopadu: „Zprávy o Dobrovském z Prahy jsou velice 
smutné; zdá ae, že pro věda a liferaturu ztracen jeat; to by byla nena- 
hraditelná škoda a ztráta!" 

Tak se ustavičně tehdáž střídala při Dobrovském zdravota a choroba 
mysli; koncem roku 17!)fi však se utišil a podniknul cestu do Vídně s hra- 
bětem z Nostic, ponĚvadž strýc jeho bývalých žáka hrabě Nostic, president 
dvorské rady ^■áleSaĚ byl umřel. Ve Vídni vSafc nelenil, nýbrž pilně navště- 
voval dvorskou bibliotéku a probíral pozorně staré biblí české, zdali v nich 
nenalezne stop. Že podle překladu staroslovanského složeny jsou. Chtěl se 
tenkráte ucházeti o faru Dolanskou na Olomoucku ; jakmile vsak slyšel, že se 
o ni také hlásiti chce František Polášek, bývalý vicerektor Hradištského 
generálního semináře, muž a kněz velmi zasloužilý, upustil od dmyslu svého 
ft podporoval žádost Poláškovu jak ve Vídni tak u brněnského gubernia, 
an Cerronimu Poláška listem daným ve Vídni dne 18. ledna 17!í7 vřele 
odporučil psav mezi jiným: „Konsistoře málo dbají o zásluhy profesorův, 
tím více měly by to zemské vlády činiti, jinak by profesoři k vydatnější 
íinnosti pobádáni nebyli. Kdoby budoucně ještě se chtěl státi profesorem . . , 
Čím více o tom přemýálím, ztrácím vSecku chut^ jeětě jednou pro sebe ně- 
čeho áádati .... Opakuji svou snažnou prosbu, kterou když naplníte, mř 
sobě více zavážete, než kdybyste mně byl cokoli milého učinil' Koncem 
února vrátil se z Vídně úplné zdráv, jak Dlabáě Cerronimu dne l(i bí^ezna 
zprávu dal: „Dobrovský vrátiv se jest náležitě zdráv. Bůh jej zachová jeStř 
déle, jelikož jest pravý učenec, lidumil a podporovatel vSeho dobrého. Jemu 
děkuji mnohé vědomosti. Miluji a ctím jej a kdyby mne neátěafi jej přežiti 
potkati mělo, popelu jeho ještě žehnati budu." V březnu navštívil churavou 

') Prostrkaná slova psal Pelcel fesky. 



iHtku svoii v 
' opatřoval, tak 



— 36 — 

HoršovĚ T^ně, kterou nřjaký fas věrnou láskou synovskon 
že mu PelcI v příčině té (lne 18. dubna 1707 psal: ,Žfl 
matka svou tak pilně oSetřajete, zajistí jednou v životopise VaSem 
stkvíti se bude." Od konce dubna pak jezdil po návStSvách u přátel a meSkat 
pak v Praze až do srpna, kamž Duricha, jenž na pensi v Turnově £il, dna 
21. íervna k sob6 zval: „Chceteli bibliotéky pražské přehlídati, budete mft 
míti průvodřím a pomocníkem. Zalibí-li se Vám nĚco z mých sbírek, hvAa. 
Vám k volnému užíváni. Popfejete-li sobě navštíviti sv. Prokopa (t. j. Sázavo), 
postarám se, aby se to stalo bez Vašich útrat." Pfitele Duricha ujímal i 
pravou přátelskou vĚrností. Když Dorich totiž po zrušení kláStera PavIm 
ského ve Vídni přístřeší ztratil a zádav za práce po nSkolika let ve dvore 
bibliotéce konané o penai, tři sta zlatj'ch ročního vjsluiného obdržel a ( 
rodiStĚ svého Turnova se odstéhoval, přimlouval ran Dobrovský, aby o xvf 
šení pense osobní přílohou se ucházel a přivedl tuto žádost pHmhlTOt 
mocných přátel ke šfestnému konci, ana pense' Dui'ichova na pĚt set zvjSen 
byla. V Tůmové koupil si Durich malý domek, založil při nĚm pod kopCť 
Kozákovem zahradu a vedl vedle studií svých idyllickj život, z kteičA 
bohužel hmotnými starostmi, které na sebe I.oupí domku uvalil, ruěen bjml 
hmotné poměry jeho byly tak stísněny, že ani cesty do Prahy se odváJití i 
mohl. Proto mu psal opět Dobrovský dne 13. července 1797, aby do Prah 
na jeho útraty přijel a, slova, kterými list avůj zavřel, ukazuji Tíelou i 
klonnost k starému příteli: ,Téz já bych si přál nějaké Sabinum vzdSlivat 
V Měsících hledíval jsem z daleka na kopec Kozákov a hledím nyní i 
tím pi^jemnSjSím okem, an vím, že na úpatí jeho Vy bydlíte." 

Co v Cechách meškal, zanášel se Dobrovský studiemi jazykovými 
starožitnou historií Slovanů: ale hohužel v měsíci záři ukazovala : 
jeho nemoc; ač ne silně přece však kalila jeho vědomí. Již dne 3. září i 
se mu osudná trojice v listě k Durichovi: „Netoliko ve věcech božsk^d 
nýbrž také lidských sluší trojici bedlivě uvažovati." Věda, že při pnoti 
výbuchu mu pomohl vzduch venkovský a pokoj ode- vší práce, odebral I 
v řas vinobraní do Rakous, kde Vídeil sice navštívil, ale nejvíce na ven] 
při vinobraních meškal. Takto poněkud posilněn jel z Rakous na Moran 
porovnal v Olomouci ěeské texty biblické s nejstaršími vídeňskými, nsvitM 
za touž pnčiuou Rajhrad a odebral se pak do Brna k příteli Cerronknj 
Zde v Brně byl opět zachvácen nemocí, ale moudrým ošetřováním CerronUl 
a jeho sestry brzo se zpamatoval a zotavil a přátelská něžnost ; 
s kterou se k němu měli, utkvěla mu tak v paměti vděčné, že ještS r. 180 
Cerronima psal: , Věčně nezapomenu, kterak jste mě laskavě v BrnS přijl 
a choval v době, kde jsem pro chnravost svou tolik útěchy a shovívavost 
potřeboval.' Z Bnia si přivezl také několik stromku brněnských Švestek 
švestky ty mu velice chutnaly a dědily a proto si vzal několik str 

aby si ovoce sám vypěstovati mohl. Děkuje z Prahy CerronJUl 



— !I7 — 

za upfínintt pohostinství (lne 1(1. prosincií 1707 listam němet.'ky psauýni, 
přifinil na konci slova f-eská: ;,S tĚmi velkými stromky měl jaem na cestfe 
peklo, však ale dobra porostou." Toho roku diěI Dohrovsk/, jak Peleel dne 
aO, íervence Orronimu psal, úmysl do Dalmácie právĚ k Rakouskn při- 
pojoné se odebrati, aby jazyk tamnřjňích SlovanS poznal : avěak nepHSel tam 
ani toho roku ani pozdfjSích let. 

Z výletu do Rakoua a na Morava vrátil se Dobrovský v druhé polovici 
listopadu do Cech a chválil si zdraví, že vzduchem mímějsím a povyražením 
s přátely se upevnilo. V posavádním prSběhu nemoci Dobrovského se po- 
íorovalo, že spfisob jeho sr lepSí, jakmile na Ěerstvéni vzduchu se pohyboval 
a lehkou prací tělesnou v přírodě se zabýval. Protož radili mu lékaíi, aby 
v Praze neb v okolí zahradu koupil nebo najal, by prací zahradniekon, 
která jeho zdraví výbornŘ dědila, se zaméstknávati mohl. O radň té se 
zmínil již dne ^1. července r. 17ÍI7 v listé k bývalému chovanci svému, 
hraVĚti Bedřichovi z Nostic, který po smrti otce svého (f 3D. záíf 17ÍI4) 
v statky rodinné se ovázal. Když Dobrovský do domu Nosticův r. nHi 
pKáel, bylo hraběti Bedřichovi patnáct roků a b ním jako nejatarSlm a nej- 
nadanřjSfm chovanců svých Dobrovský nejvíce se zabýval, tak že mladý 
hrabě nejen ve vědách znamenitě prospíval, nýbrž také v šlechetný, čistě 
hamanni a statečný karakter se vyvinul, který věrnou vděčnosti, nelíčenou 
líctoa a, apřfímiým přátelatvim uřiteli avému oddán a zavázán zůstal. Nikde 
BB také netajU, že vědomosti a vážnosti, z které se u všech těžil, děkovati 
Bii výtečnému učiteli svému a proto také rodina jeho přenesla na Dobrov- 
skéJio touž lictu (t lásku, kterou otec k němu měl. Tak psala manželka 
Sraběte Bedřicha, Anna, a kterou ae r. 17!».) byl oddal, dne US. máje 17í)8 
Dobrovskému: , . . , . přiřiĎuji jen, že toho muže vždy hluboce ctíti budu, 
iterý přátelství své mému Bedřichovi tak osvědčil, jak Vy jste to činil." 
A jak hrabě Bedřich sám dětem svým úctu k svému vychovateli vĚtépoval 
a jak velice oni si Dobrovského vážili, jde z listu, který nejstarSí syn hr. 
Bedřichův, Robert, dne 24. máje 1820 Dobrovskému psal: „Jakou radost 
jata Bii listem svým spůsobU, může ai představiti jen ten, jenž úctu a přá- 
telství zná, které chovám k tomu muži, jemuž otec náš nyní již v Páně 
odpočívající za vychováni své děkoval a kterého posud za člena rodiny 
považujeme. " 

Při takové lásce a vdéěnosti, kterou hr. Bedřich k vychovateli svému 
mĚl, nelze se diviti, že přání Dobrovského dne 31. července r. 1797 pro- 
jevenéma hned se naklonil a si umínil, je co možná splniti. Odepsal mu 
; Karlových Varů dne 3. srpna, že dlouho přemýSlel o úmyslu Dobrovského, 
proto že Dobrovský jeho provedením „budoucího klidu a spokojenosti nabyti 
doufá." A výsledek přemýSlení svóho píše Dobrovskému takto: , Jestli by 
"Vám nájem neb kup zahrádky a bytu v Praze nebo v okolí milejSí by!, 

byste jedno nebo dmhé snáze a místnost potUe své chuti naleznouti 



t konidl 



uiohl, to musf teď býti Vaše starost a nejdúležitĚjSi práce. Musíte hhhaú, 
poptávati se, pilní oznamovatele novin Čítati, místnosti prohlížeti a zKoji- 
máti; ale naleanete-li něco, co by se pronajímalo neb prodávalo a Váiu ae 
dokonale líbilo, nepouátĚjte se sám do nifftho. Neb kapně a nájemné nékterf 
z mých hospodářskýt^h úředníků lépe posoudí a kupní neb nájemní smlouva 
SehOppel správněji ttčiní než Vy a já. Já pak zapravim kupné neb oájemi 
dotýkaje, že kdy byste nřco najal, nájem by se buď na dobu životní 
nejméně na 10 až Iň let smluviti mři. V obojím případe ujistí se 
užívám' domu a zahrady na dobu VaSelio života. Můžete pak kopati, 
a plodu Bvé pilnosti užívati ve vlastním bytS buď sám anebo s ] 
které si sám vyvolte, a podle diety, kterou si oblíbíte. MysKm, íe za 
neb 30O zl. bude lze něco najati, při řemž by pro jednoho člověka 
teSný byt a dosti práce bylo. Měl-lj by se však nějaký předmět 
bylo by vzhledem k nájemnému právĚ dotčenému potřebí kapitálu č 
pěti tisíc; avSak najimejt* neb kupujte, ani jedno ani druhé nemá mi 
Vám a VaSí spokojenosti zdáti se pnliS drahé. Očekávám tedy jen, 
si něco vyvolil a mi zprávu dal, zdali předmět od Váa volený na 
neb na nájem jest, abych znalcem věc prozkoumati a podmínky 
n oviti dal."' 

Příležitost ke koupi domku i zalirady naskytla se bi 
Kampě tak zvaná Šenfeldstá zahrada, v níž domek stál, na prodej 
Hrabě ji tím raději koupil, jelikož nu blízku paláce jebo byla. 
koupena byla, proslýchalo se, že Dobrovský se zdráhá takový dar 
To když hrabě slyšet, psal mu z Vídně dne 16. máje 1798; „Lípa mi 
psal, jako byste se vzdal myšlenky Šenfeidskou zahi-adn obývati, podl« 
chuti ji osáaeti a jí ožívati. Litoval bych toho skutečně — vždyť 
tak těšil Vás míti za souseda a býti svědkem VaSí zábavy a pilnosti. 
bych za kdy v zimě při lepším počasí Vás navštívil a k vůli přátelské 
mluvě kus země obrátiti pomáhal. Z počátku chci Vás rostlinami, sázenic 
nářadím atd. co možná podporovati. Snad se nebudete ostýcliati na 
svém někdy toho neb onoho žádati, co on by opomenul a Vám by 
Nepovažoval bych to za šetrnost nýbrž za přepjatou hrdost, rroaim, 
odepřete mi prosby mé a vstěhnjte se do té zahrady. D mne máte 
nepřívětivý byt, nemáte pokoje, tam mážeto vládnouti celým domkem i 
stanete nám tak na blízku, že mi při nastávajícím spořádání mých t 
uměleckých a mé bibliotéky pomáhati a takto desateronásobně 
můžete, co pro Vaši bibliotéku učiním." 

Jemnost, která v tíímto listé se zračí, překonala Dobrovského a 
tudíž přijal nabídnutí spanilomy siného kavalíra. V létě se zahrada 
a domek pro Dobrovského připravoval. Doby té, koncem totiž máje 
užíval teplých lázní v Chuchlích. Psal o spůsobu svém dne 30. června 
roku Cerronimu; „Na Moravu přál bych si i letos, avšak před 



Kdyjfl 



t jsem I 



upmohu Letiií paino jest mi škodliví. Nyní mě téSf lékaři, že moje ehu- 
*nVři'<t^ (aí tvá me zdraví jakž takž ataří) jest přifiravou ko dař. Někdy 
bj^ain několik dm v Chuclilich, kde podle stai'é rady Dť. Ueutla tepljch 
lázuí Oiivani Jelikož omládnouti nemohu, musím se uĚiti obtíže atáří sná- 
Ěeti " StáH Dobroiakého nebylo tak pokročilé, ale veškera soustava nervů 
jeho byla ochabla, a pi-ávě té doby naskytlo se několik příóin, které jej 
mocné roiiechvřly, o nichž niže se isniínime. LĚkaíi majíce chuiavosť jeho 
za předchůdkyni dny poBlali jej do Teplice, kde v srpnu a v první polovici 
zin meškal. 

Když se do Prahy navrátil, naleznul Šenfeldskou zahradu již vndělá- 
Tanou, potřebním náčením opatřenou a domek v ní pohodlně zřízen. Sám 
píSe o tom Durichovi, když jej dne 28. záři I7ÍI8 do Prahy zvali „Pfe- 
býrám od několika dui v domě, jenž u prostřed zahrady stojí" a Pelel 
zmiňuje se féž dne '211. listopadu Cerronimu: , Dobrovský bydlí nyní mně 
naproti v zahradé a zabývá se rovnáním půdy, sázením stromů a rostlin, 
■což mu velmi zdrávo a prospěšné jest." Rozkopával a kypřil půdu také 
■v zimé, kfťiout zcela klidně přestál, jak lUabáě dne 1. února 17tl9 Cerro- 
nimu zprávu dal : ,Káá milý Dobrovský má se velmi dobře a bydlí v dome 
v tak uvané Šenfeidské zahradě ua ostrově Kampě, kterou hrabě Nostic 
koupil- Obce nyni sobe žíti a o zdraví své pečovati." Léto roku 17UÍ) 
tiávQ Dobrovský v Méýicídi a, na FEilkuové, ale bohužel prsiCOTal TÍce nežli 
měl; nemoc jeho nejevila se toho roku sice prudce, ale ostudná hádka 
■B Thamem a smutný osud Stachův velmi nemile se ho dotkly; nejvíce však 
jej rozprudfila pověst, kterou Tham a jeho přívrženci z příěiuy, kterou níže 
■vyložíme, rozšiřovali, že totiž Dobrovský do vody spadl a se utopil. To bylo 
.začátkem roku 1800 a y máji téhož roku zjevovala se nemoc již prudíeji, 
■aJÍ jen osm dní ti'vala; ale v červnu opakoval se nápad a později jeStě 
jjĚkolikrát* a jen znenáhla se utiSiti mohl, jelikož mocně dojat byl zprávou, 
£e Duricha ranila mrtvice a jeStě v listě psaném příteli dne 12. října 1800 
jeví ao rozháranost jeho nervů; chtěl přítele těžiti, ale řinil to tak, že ne- 
volnost ducha ještě poněkud poznáváme. Dávaje mu zprávu, proč druhý 
BTEtzek jeho díla se tisknouti nemůže, praví dále: „Lituji, že tak píšu, věda, 
áe to vzdychaje Eísti budete. Ačkoli nezouiam, že se neuzdravíte, přece vím. 
Že v tom pokročilý Váš věk na překážku bude. Protož chceteli, abych část 
práce na sebe vzal, diktujte psaní. Kdyby se vSak Bohu líbilo Vás do 
lepších sídel přijati a Vy byste tušil, že ten okamžik se Wíží, přál bydí si, 
abyste učinil takové pořízení o věcech svých, aby to, co mé jest a k bu- 
doucí potřebí se hodí, jistě mně odevzdáno bylo. Kýž mám dar léĚitelský! 
Kýž se navrátiti může první věk vykoupeného světa, pak bych k Vám ne- 
přišel nýbrž přiletěl. Zatím však — můželi se přáním a želáním co spů- 
£obiti — budeme Vás podporovati všichni, ktefí Vaaí povahy šlechetnost 
■ skromnost ctíme, Vašimi přátely se jmenujeme a jsme. Avšak člověk inyslí 



— KW — 

, líůh řídí. O lepSích vĚcech kdysi jednati budeme, než o dovanslrfcll, 
t ačkoli tam všichni Sláva Bogu v ducliu zpívati budeme, kde ústa v&txK 
I mlřefi huJon." Smutný osad líuricliův dorýval na Dobrovského velice a. hyliv 
J mu litĚehou a úlevou, že vĚrného přítele hmotně oĚkdy i vHtšfmi i 
I jieněz podporovati raohl. Ale pfi&la taká jeSté drahá pfířina, která Dobrov- 
ského bolestní rozechvěla, nemoc Pelclova, s kterým tolik roků v dobrém 
[ přátelství v domě Nostieově žil. Dobruvský jej dennf v nemoci jeho navíti 
I voval a tĚšil, aĚkoli viděl, že mu pomoci neni. Psal v únoru r. 1801 
I Cerronimut „Pelclovi ještě není lépe, Ihii'iehovi vSak hSfe. Já myslím, 
L jsem zdráv, afkoli jeStě vždy pozoren býti musím.' A dne S. břejsna pfia 
I opět; ,Pelcl již nemá bolestí. Umřel dne 21. února vefer. JíavstAvoval j 
I jej denně,' i poslední jeSté den. Měl již xánět ve střevích a přece jeSM 
I doufal, že jara se doř-ká a zdravĚjSí bude. Smrť jeho mě velice zanr 

i mně skutečně není dobře. Rodinu jeho mim nyní těšiti, musím tedj 
I sily sebrati a jako muŽ svůj bol snášeti .... Genius ěeskýrh dějin i 

! mnou a několika raáJo jinými bdíti bude a nebude náa potřebowiti 
vým operibus posthumis .... Nezapomínejte na své áivě 
I př&tele .... Jsem jakž takž zdráv, kopám mnoho v zalu'adě, seji ft e 
^a zanáším se mimotni^ s botanikou podle zcela nové soustavy. Snad jél^t 
du tak Šťastný, ie naleznu bylinu, kterou bnde lze níjíj 
mocně uzdraviti nýbrž i mrtvé křísiti. Pak by se říltí 
ntra vim mortia nonne est mědit- amen in hortis? ToťJB 
ci pí-íjemné sny: ale odkud to jest, že tak rádi také jeSt) 
nrtvýnii Iv elysiiim) zacházíme a mluvíme?" 

V posledních slovich lze pozorovati, že Dobrovský bloazněmm 
I zachvácen byl ; ale na Štěstí přihodilo ae, že hr. Noatic začátkem 

(1801) do VidnĚ jel a Dobrovského s sebou vzal, tak že na nove zmaFsilB! 

I naděj pozapomněl, které se byl oddal, že totiž po smrti Pelclově profesill 

jazyka Éeského obdrží. Na místo to byl totiž vyhlídnut Nejedlý, jak Dl^y 

1 již dne 12. máje 1B01 Cerronimu psal: , Nejedlý stane se po Pel clo ví af 

jisté profesorem, jelikož se zaři na nejvyšším místo Ungar a hr. HairtigotC 

dcera ministra KoUoreda, přimlnvili. " Ve Vídni sbíral Dobrovský i 

' látku staroslovanskou, jelikož Durich žádal, aby po smrti jeho dnq 

svazek bibliothecae slavicae vydal. Pobyt ve Vídni, odkud se končeni čsrr 

do Prahy vrátil, byl zdraví jeho prospěSný ; psal o tom Cerronimu il»* 

12. záři 1801 : ,Ve Vídni udělal jsem dobré známosti a povyrážel jsem 8P, oSt 

I zdraví mémn velmi posloužilo. Mosil jsem virtuosovi Pichlovi pomáhati oe^if 

překlad díla ,Die Schopfung'' opraviti : chce je vydati. Zlobického naleznul j' 

po nemoci velmi slabého, a mnohého dobrého přítele ani jsem již nenaleznul. Sio 

' transit. Kdybych jen mohl opět jednou na Moravu, hodně dlouho bych tamzůstaL* 

! Dobrovský, že se z Vidné zdravší navrátil: vědecká, n 
I maha ve Vídni, ve které po návratu do Prahy pokračoval, jnienovit? pg 



- 101 - 

škodlivý jemu zvyk iioČdí dobou studovati, plemoli!;' jpIio nervy Ixiz totio 
již velmi sealáblé tak, že na podzim oybi blouzniti zěi^:b,[. Tentokráte však 
nemoc velmi prudkou ae ukazovala, tak že i po ulicích pro nápadné chováni 
lidem obtížným ae stal. HrabS Nostic a jiní přátelé vaemožnĚ ac Bnaáilí 
laskavým přimlouváním jej utišiti, avaak mamĚ, Když hrabf ae přesvĚdCil, 
Že laskavost nepomáhá, odhodlal se, k laskavosti přidružiti přísnost a sp&eob 
jak to ufinil, dokazuje, že nemĚl na datmo takového vychovatele, jako 
Dobrovský za zdraví svého byl. A vSru, moudrosti a rozSafuosti bývalého 
žáka mĚl Dobrovský na velikém díle děkovati, že výbuch uemoei, kterým 
doby té napaden byl, byl poslední nebezpeče Ěji5f a že krutost nemoci 
přelomena byla. 

Když Dobrovaký nápadným chováním avým v prosinci r. 18(11 po- 
zornost policie k sobĚ obrátil a strach byl, že by přísnĚji k nému se 
přikročilo, psal mu hrabe Nosiic, když se z Líbezníce, kde Dobrovský s ním 
byl, do Prahy navrátil, dne ^íl. prosince; „S politováním jsem slyšel a sám 
jaem dnes ráno pozoroval, že opét pPi přirozeném apůaobĚ nejste. Prosím 
Vás tedy, abyste nékolik dní ve spoleínosti svého přítele, faráře Weinigra, 
a ošetřovatele, kterého k Vaší obsluze pošlu, v Liheznici zůstal a nejen 
napomínání morálního, které Vfím farář dá, jioslouchal, nýbrž také léků, 
které Vám Dr. Můller ošetřovatelem poSle^ svédomité užíval, abyste svým 
přátelům na potěchu již jednou úplaě aé Uídťa,vil. Vím z hcapečnĚho pra- 
mene, že zdejší vláda na VaSe někdy podivné a nápadně chování fím dále 
tůn pozornřjěi se stává a litoval bych velice, kdy byste nepříjemné výstupy 
a přísné s Vámi nakládání sám si spůsobit, které odvarovati v raé moci 
by nebylo. Mfjte tedy hudoucué vštSi pozor aám na sebe a na své chování 
a dbejte na hlas upíímných přátel.'- 

AvSalc napomínání při chorém stavě ducha Dobrvského nepomohlo. 
Vypukla opřt v ném zuřivost tak prudká, že sobě i jiným nebezpečným ee 
stal; následkem toho dal hr. Nostic zuřivého bratřím milosrdným k opatro- 
vání, policie však navrhla, aby do blázince dán byl. Když o tomto návrhu 
policie gubernialui komise dne IS. ledna 1802 se radila, vyslovil v ní 
Dr. Held, ordinarius u milosrdných, jenž Dobrovského léčil, mínénf. Že by 
chovám' v blázinci Dobrovskému neproapĚlo, nýbrž při povaze jeho více mu 
Škodilo; že při ném především jest potřebí, aby od namáhavých studií byl 
odtržen, aby rozšafné se bavil, aby bedlivým opatrováním všecky jiříSiny 
a příležitosti ae odstranily, jež by nemocného podrážditi mohly. Když vláda 
k tomu svolila, ponechán Dobrovský u milosrdných bratří, kdež jmenovité 
první Čas velmi nespokojen byl a hraběti z Nostic nevděčnost vytýkal, že 
ho svobody zbavil. Jde to z odpovědi, kterou hrabe dne 23. ledna 1802 
Dobrovskému na list nám neznámý dal, kteroužto odpovéď, poněvadž i jinak 
zajímavá jest, zde v plném znění klademe r „V posledním listě svém bez 
nápisu, který mně hi-aběnka včera při návratu mém z venkova 



íidpv/ilalii, Ktlá se. žf mné řiníte výčitku, jakn bych se iievdiič 

přátelská k Vám ťhoval. Výfiika fa mé Telíce bolí, nln vysvĚtluji si ji Vaiú 

tílesnoa charavoatí, která Vaší inysli se dotýkajíc Vás Ěiní nespravedlivým 

k Údem, kteří zajisté dobře s Vámi amíšlí. Také lir. Vratislavovi křivdíte, 

jelikoá ze zkušenosti na jisto vím, že 3 Vámi dobře amýSlí. Pova^tfr 

i zpomefite si jen, že od nedmi let počínajíc od měsícn fervna 1792, kdfí- 

1 faráře v Nové Roli VáS neduli poprvé se zjevil, mnohokráte nemocí svon 

I jste napadán byl a že jste v charavosti své vády mluvil, psal a konal vřd„ 

I které jiným lidem polinrSeni dávajíce nejen škoditi mohiy nýbrž hlavnS Viift- 

' ii necti a ke skuteřaé škodě byly; považte, jakou shovívavost a starost pď 

těchto sedm let Vaši přátelé s Vámi mftli a nevéřt.e, že by s jiným £lov6keilk, 

kterýby mnĚ a, hr, Vratislavovi lhostejný byl, tak se bylo nakl&dalo, 

kdyby nás láska a úcta, kterou k Vám mátne, ocenění Vašeho dobrého s 

zsáhlých vSdomoati nebyly vedly ve všem, cokoli jsme vždy s nejvStSI 
, šetrností k léĚení Vašeho neátfestného stavu podnikali. Když jsme dobrélio 
I ámysln svého nedosáhli, když umĚní našich nejlepších lékařS nedosta^nJA 
■ Vás úplně uzdraviti, nenedoatávalo se nám větu dobré vůle a není to viň 
. Že vsak spůsob VaSeho života k pohoršení Vaší nemoci přispěl, JM 
[ jednosvomé mínění všech dobře a Vámi smýšlejících a zkušených táni 
kterých jsme oba, nedůvěřujíce sobě v tak důležitém případě, o Val 
I spůsobĚ se radiK a miisili bychom hudoncnĚ gami aobS vyčítati, kdybyolii 
podle jejich míněni se nezachovali a všecko nezřfdili, aby Váš stav S9 j 
I zhoršil a Vy sobě anebo jiným hez zlé vůle neublížil. Nemyslete, že j 
L zbaven svobody anebo že někomu mohlo jen napndnoati Váa svobody zbavití 
L jste jen potud bez svobody, pokud nemoc každého jiného ělověka i 
( zbavuje t. j. ve svobodném užívání údů jemu překáží a jej nutí 1 

! posteli býti. Jelikož Vaše nemoc více neŽ každá jiná i 
I opatrování a nstaviřného dozoru potřebuje, aby rozruchem, který spffl 
1 nezhoršila; jelikož takového opatrování v posavádním bytě svém na : 
spůsob míti jste nemohl, jak je v blahodárném pro lidstvo ústavS 1 
I srdných bratří, kde tolik nemocných zdraví opět nabylo, v míře vrchw 
I máte: protož vytrvejte tam trpělivé, až bude možno Vám též oSetfová,ní bnifl 
ve Vašem bytA aneb kdekoli si přáti budete, opatřiti. To každý rozfiaiím 
a rozumný nemocný rád snáší. Hned, když jste do toho kláštera vstoopi 
a nyní opět dal jsem pana převora požádati, abyste měl vŠe možné pohodli h D 
mluvili jsme s hrabĚt«m Vratislavem, abyste si budoucně aám^lékaře vyvolil, 
který by Vás léři! a že rozšafného muže vyhledáme, který by ustaviěně VaJ 
spoleÉníkem a opatrovníkem byl. Seberte se n ofekávejte io trpělivě, abjs 
tiplně uzdraven do nái^uĚí přátel svých se vrátil. Čehož toužebně si přqd 
Vás přítel Bedřich Nostic." 

Jak Dr. Held tvrdil a hr. Nostic očekával, působilo lankavé a bedliví 
ošetřování u bratří milosrdných velmi blahodárně v nemocJion 



Dobrovského; za Ei^kolik nedři se utiSil a z jara již nioW bjHi z kláštem 
propuštSn. Vrátil se do svého domku a do zahrady své, kde ve spoleĚnosti 
milosrdného bratra zahradnické práce konal. Dr. Held jej i tam navštěvoval 
a mohl jii v Červnu pfátelEiin n ctitelům Dobrovského potíSitelnon zprávu 
dAti, že nemoc jeho znamenité se polepšila a že snad jiŽ nikdy zuřiti 
nebude. Milosrdným bratKm zůstal Dobrovský od té doby vfelon vdfřnoetí 
oddán a kdykoli pozdéji Videu nebo Brno na kratSf dobu navštívil, ubytoval 
se u nich a když se mu jiný byt nabízel, nepřijímal nabídnutí a říkával, 
že sám jest poloviční milosrdný bratr. 

Blahodárný úĚinek ošetřování skrze Dr. Helda a mikisrdné bratry 
jevil se již hřhem léta 1802. Dobrovský sám ohlašoval přátelům svým n. p. 
Ribayoví, Cerronimu, Hermannovi, kterýžto mu dne 21!. srpna odpovĚdĚl: 
,0v5em jste mř lisfem svým daným dne 19. Cervtia nesrnímé překvapil; 
byl jsem od té chvíle, eo jsem o posledním trápení Vašem se dovĚdĚl, velice 
atarostliv a ustraSen, a můžete si tedy příjemný dojem představiti, když 
jsem o Vašem ozdravení slyáel. Když jste nyní zdraví svého opft nabyl, 
zaklínám Vás, abyste byl nyní sám svým lékařem a jii ae nedopouštĚl tak 
prudkých námah ducha a nervatva svého. Odkud jinak ubývání Vašich si! a 
zlé rozmary, které Vás napadají? Jsa mnž v nejkrásnějších letech a maje 
tilo silné, můžete očekávati dlouhý věk. Kdo tolik pracoval jako Vy, musí 
konečná na to mysliti opravdoví, aby sil svých ĚetfU. Kdybych byl lékařem, 
radil bych Vám, abyste se povyrážel, na řeratvém vzdachu se zdržoval, 
l^kých jídel požíval, příjemným cestováním a dopisováním se bavil vystří- 
iaje ae při tom déle trvajících námah dncha a nervů. ZvláStí v zimě neměl 
byste více než málo hodin denné studovati, sice zniSí Váš duch télo VaSe, 
Ale nejsa lékařem, nemohu Vám nařizovati, nýbrž jako pravý úĚastlivý 
přítel proain jen mohn.' 

Že obrat ve zdraví Dobrovského byl podstatný, ukázalo se, když do 
Prahy došla zpráva, že Dnrich, nejstarší přítel jeho, bbzek jest smriá. 
UslyĚev žalostnou tuto zvĚsť, nebyl nebezpeční rozechvĚn, nýbrž vydal si* 
ihned pešky na c^stu do Turnova a byl tak štaaten, že milovanému příteli 
v posledních okamžicích života láskou a útfchou posluhoval. V jeho náručí 
usnul tento tichý genius dne 31, srpna 1802. Literami pozůstalost jeho 
vzal Dobrovský a sebou a pořídil příteli krásný pomník dojemným životo- 
pisem jeho, který v pojednáních učené společnosti na r. 1804 uveřejnén jest."'). 

Dr. Held mél pravdu; Dobrovský ' po r. 1802 nikdy již neznřil, ale^ 
■ nemoc jeho přece nebyla úplně vyléčena. DuSevní choroba totiž ob Čas se 

') O tomto ctihodném, níenfim, při tom na<l mim skromném, o studium 
staroBlovanStiny velice zaaloužilém mnii, kterého Dobrovský r. 1787 pojmenoval 
slovem 'Slavofil, zůstavil také Dlabám níkolik krásných slov v listu daném dne 
14, září JB02 Ceironimu: .Duriclia jii není; nmřel posledního srpna 1803 v Tumore, 
rodišti 8vf m, v bidĚ nejvřtSf. Ctihodný děkan dal jej slavně pochovati, jelikoí 



Tnic«Ja, obyčejně kaiilj rak, někdy i t*ic«krále za rok trvajíc nřkd; nikoBk 
nedíl, nikdy nepretríenř, nikdy s přestávkaniL Málo kdy lo ýi pliflt 
k váčnÍTýin neb bonřliT/m výstupům, nýbri nemoc se jerila ohyčíjnř tkkafl 
pomatrao^í, někdy íaké jen podirínatvím. Psal-li v takoTem staré clinraňai, 
I»eřetil obyčejně listy pečetí, na níž trojhran byl, nebo raisfo podpian někdy 
Túak také krom podpian naznačil trojhran buď poahý anebo vepsal do ati» 
ještě trojkn: nékdv také devět písmen na str. 14. poznamenaajcb anebo j«n 
níkolik z nicb kladl, tak že kde trojhran neb písmena ta na Ústě spatřn- 
jeme, již předkem souditi miiieme, že Dobrovský takOTý liet paal^ 
dach jeho sobě Toln^ nebyl. 

Ač není právě pnjenmo při neštěstí velikího dncba, — a chwo- 
raysInDsf zajisté jest nežtěsti lirozné — déle raeákati, přece n^eží iivotb 
pisci, aby také tak smntné stránky se dotýkal a zpráv ^poleblivých a ■ 
podal. Vymáhá toho na něm nejen pragroatismas historicky n$br£ t 
úvalia, že všeobecnými rýroky tn nic se nevysvětluje, nýbrž &ntasii ítaoi 
řově široké pole se ponechává, na kterém ona hes uzdy harcujíc ] 
obrazy sí tvoří, které ani atínn pravdy neb skntečnoati na sobě i 
Aby se tedy poznalo, jakého ^ůsoba bývalo zatemnění dncba t>obrc 
klademe «de několik zpráv, které buď z jeho listů čerpáme anebo laskafq|| 
Dra. K. Jičínského děkovati máme. 

rtkrělá myšlénka, kterou jti dne ■21, listopadu 17K5 k Doriclund n 
že totiž má dar prorocký a že ustanoven jest, nejen Čechy, nýbri i 
člověčenaÍTo oblažiti. často v jeho pomatenosti vystupuje. Jak myáléid 
mu divně pletly, viděti n, p. z listo, který dne íl. srpna 1823 1 
Eogenu Černínovi psal: , Ještě zde sedím, stojím a chodím. ZádnýV&mi 
- spolehlivých zpráv, co dělám a nedělám, dáti nemůže než já 
tedy: hraběnka Sternberková špatně se za mě {za oslai přimlouvala I 
nedostal jsem osla a budu tedy nucen svou další cestn s trakačníkem i 
stoupili. Kdybych byl francouzským tanečním mistrem, oč, že bydí taai|l 
krátě rfce byl obdržel 'ť Procházeje se z Chudenic k rybníku, při I 
Petersbur^ký tesař bydlí, naleznul j>em blínu, z níž zde několik koo&lá U 
aká^n. Tříšti rok budeme již misy z této hlíny urobené při stolií I 
V Kolovfi jest pět hrnčířů, v Chndějiicich není ani jednoho. Divno, ItH t 
před nosem, z čeho bychom zbohatli a nevšimáme si toho. O přerrácente 
hospodářství mohlo by se mnoho mluviti. Aby nějaké peníze se seily. Ion 
se, ale t nečas. To jest špatné, převrácené, hloupé atd. atd. Dnes jel vrclml 
do Prahy prodat vlny, kdežto v Cbuděnické faře requiem za Óerníny * 
zpívalo. — — — Avšak ne za Černíny nýbrž za úředníka se řrtl 

phltelě jeho tlHve jej vyssáli n pak opuítili. Kiljby dobrý Darich byl jen * Vaň 
zůstal: ale láska jeho k rodiMi a nevdMjiě přízni ueznalit uien. Kráaný krit nili 
slovandti Uteratary jest todjr alonieu. Odpofivej klidně a věčně, ai se opSt nvidiaM 
Tomuti) Rlíhodnému nSenci mám nmoUo děkovati.* 



— 10.'» - 

X&i\íá(á mSe, jinak by byli) nepochopitelno, že žádný ilíidiiik i zitdim paui 
nepřišli. Po mši potrjje se popia na náhrobním pomiiíku papírem a jií teď 
bjl troucí a umývající farář tak ĚtHstea slovo gelio a p^k materze 
čisti. Podle dfÍTějSLho postavení bylo všechno převrácení O dalsím podinhe 

,Na blízku sv, Wolfganga nalezl jsem klokoío\; keř i něhož dve 
zrna zde přiklildám. Nejsou jeStĚ úplné zráJa, ide ujmou se přece Zcela 
zrající zrna jsou také pro Váa orCena. DeniiĚ navsti^vuji »kolu a u£im 
Jeden z mých předpisů zní, jak na této ceduliíce stoji Když slunce 
vzejde, vstávejte, když slunce vzeSlo, se hýbejte, srpna 31. 
— Jiný: vořechu před časem netrhejte. Celých korců liskoTých 
ořechů mohli jyme letos nasbírati, kdyby toto pravidlo se zachovávalo. 

„Abych ukázal, že jsem také prorok, vezte nyní již, že arcivévodu Fran- 
iiéka Karlu na jeho cestS po Cecbách sprovodíte, aspoň jste k tomu navržen. 

„Zdali lidé, ktefi se za chytré považují, jea tuěí, co zamýSUm? 

,Mé povolání mé neodolatelné pohání, blahu všech lidí a národů na- 
pomáhati. Jen ať mé slyší a podle mé rady ae zachovají; neboť jsem jen 
ladlci pKtel. 

jChfiapoimi policie mné nic nemohou. Pravda mé chrání a mŮj dobrý 
anděl. Ten také ať pomůže výborné Teresii.') Ona porodiž tak snadně, aby 
byla B to, před porodem, mezi ním a po něm árii zpívati. Posýlám požehnání 
STB Českérau JaromiroTl a pozdrav německému Hermannovi.^} Úcty hodným 
lodiium vzkazuji poručení, všem přítomným přeji veaelon mysl a dobré 
chotnáuí. Zelenku, i kdyby se nezelenat, pozdravuji jakožto kra- 
jana a přítele.^) Jak dlouho zde ještě seděti neb choditi budu, jistě 
s&m ješté nevím. Mám do Merklína, do Lukavce mám také, též do Klatov, 
do Votína, do Blataé atd. V lázeňském dome json všelijací hosté, koupající, 
pijící, hrající: ale lze jim vyhnouti. " Místo podpisu vidíme na tom listé 
písmena na str. 14. poznamenaná. 

Jako v listě tom hraběti prorokoval, že arciknížete na cestách spro- 
Téaeti bude, tak mu 2tí. srpna 1820 psal: , Mějte ae dobře a očekávejte 
na velilié a důležité události." A 1. máje r. 182á napsal 
proroctví 

Chad&niclcď růže bude dlaulio kvésti, 

Ke stu let a jsStí k tomu Seati. 

VĚdSti clicefi. kolik dStl ten Ěaa porodi? 
Synů, Šest a sleĚeii pĚt, — tak nový piurok ái 
^Pod těmi verši. 



') Manželka hr. Eugenn. 
') Synové hrabĚte Engena. 
') Prostrkaná slova psal Dobrovský česky. 



^•^ ' 



A i3. erpm IS2T pcal hnibterv (''crtUDOTf: ^Jťzonton se nítf 

I KlatovBlcá kolíj- Cfeař eám. jni od nAoIika f>proTáMn, poe*stnjr po OdiAcli, 

aby o pravém stava tvcí, kierj pfed ním nkr^rati se Hiiaií, se pfMrMčil. 

f On jest i naklonili Č«cliáii] Tla«tiií konstitiipi a aa ochrana její TlastnOm 

krále jhn dáti. Pravda nepodobno, ale t bndoaťaOEti pf«<v pravdÍTé, Tv 

praví prorok. Více o tom podrnhř.* 

Někdy byl tak pomaten. £e ani nevédřl, kdy jeho narozeniBy jsou; 
tak psal dne 17. fervna 1828 hr. ČemiDOvi na konci lietn: , Josef Do- 
brOTský, kter^ den VaŇeho přjjezdn netrpílivč očekává a zftra své 19~ 
narozeniny ílarL* 

Také myjtlénka. kteron již v linom r. I SOI k C*TToninin vyslovil, jt 
, lae jest, prostředek od smrti naleznoali, míhala se v takových dobách Í«bv 
hlavon, anoť domníval se, že má noc mrtví vjíkrlsiti. Tak psal dne 14.f^n 
I 182B hraběnce Kesselstattové, jejížto manžel dne 11. července téhož hABí, 
byl nmřel : .Jste-li urozená hraběnko schopná, velikou obíť vzdáti, i 
manžel z mrtvých vzkKěen býti. Jest se Vám ohlásiti u mne, však na (fffv^ 
ne£-li nglyšíte, že farář Dolanský od nékolika roků pochovaný'] 
vstal." Opít spatřujeme osndný trojhran; zveníí stojí: ^Má se teprrtj 
dní dnSiček otevříti' 

Také e léčením rád se zanášel ; i -když úplně při véilomí bjl, ť 
byliny léčivé, snSil je, připravoval z nich thé, masti i pilulky a rád ■ 
a dával neduživým vSelijaké prostředky. V stave chorém ovSem mél i 
důvéru v neomylnost svých bylin: iak p^al dne 17. Června 1828 hrabSw 
Černínové; „Ať paní hraběnce pomohl; Mariánské lázné nebo nepomot 
. jen ať neztrácí nadĚje; neb zde na blízku jsou byliny, které její zdr&vf 
h víře nepodobno napraviti mohou a také napraví, chce-Ii ona dobrou i 
přijati." Nékdy ovSem jiřibíral k bylinám také ještě jiné věci na j 
jako když n. p. léčiti chtěl hr. Oasolinakého: listu jeho v příčině té n 
ale z odpovédi Bandtkeho sonditi lze, jakého obsahu byl. Píše t 
polský učenec Dobrovskému v prostřed prosince 18á5: ,Kdy byste 1 
statečnému Oaolinskému pomoci mohl, bylo by to znamenité. Čeho i 
mne ptáte, na to odpověď dáti nemohu. Ale přál bych si toho velice a se>- 
divím se, že si to troufáte . . . proč byste nemohl míti lékařských včdomostí... 
relikviích svatých při tom léčeni se neurážím..." Patrniř 
' tedy, že při tom léčení relikvie svaté Dobrovskému pomáhati měly. 

O sp&sobě všeobecném nemoci Dobrovského po r. 1802 praví Palaeký; 
„Vlastenecké a iilantropickě blouznění, podivínská pravidla k vychov&l 
člověčenstva a léčení nemocných, zvIáSťní návrhy o řeči a literatuře slovanskf^ 
vášnivé výbuchy proti lidem, kteří se mu morálně zošklivili, nápadH^ 




') Byt to Fr. PoIilSck, bývalý vicerektor i 
r Dnlaneeh. kdeí 4. července 1818 umřel. 



áfi HradiSfsk.Vm. od r.179? 



— 107 — 

veselost a Štědrost byly objíwjné známky, že dnrh jeho sobĚ volnýin ni 
Cizí učenci i pocestní ktefí jej v takové době navštívili, nepozorovali více 
než to, co je pohnulo, velikého nSence považovati za geniálního podivína; 
aeboť vědecké, rozmluvy a zprftvy působily v jeho ducha blahodárné a u- 
konejšivé '). Často se přiházeto, že, když u známech na venkovĚ meškal, 
okolí jeho žádné nepravidelnosti v jeho duševním stavě nepozorovalo, kdnžto 
listy jeho vzdálenĚjši pfátely znepokojovaly. Trapné mu však bylo, když 
cizozemští dopisovatelé neznajíce jeSté churavoat jeho o míněních a výrocích 
od Dobrovského v blouznění vyslovených rozpravu rozpiíati chtěli a on mezi 
tím zase již pfi jasném vĚdomí byl." 

Pomatenost zjevovala se netoliko vmluvenf a psaní, n^brž také v jednání. 
Tak nám zanhoval Hanuš zprávu : „Vypravoval mi jednou prelát Strahovský, 
Zeidler, ie navštíviv Dobrovského ustrnut viděl, jak rukopisy svými ve vodě 
namočenými podlahu drhnul." A kterak na podobný spůsob svůj rukopis 
mluvnicp I už i nko- srbského jazyka zniěil, bude niŽe vypravováno. 

Byly také, jmenovitě v pozdéjSÍ době jeho živobytí, zevnější znárnky, 
poSli kterých poznati bylo, že ehoromyslnost jej napadá. Jak se mu zalíbila 
iBodri barva, bylo znamení, že duch jeho jasný není. Byl oblečen do obleku 
KCflIa modrého, modrý kabát, modré spodky, modré vysoké hedbávné pun- 
čochy, modrý kolář neb modrý hedbávný šátek, modrá Šniisetka a vesta 
též hedbávná, modrý kapesní šátek, bať jednou pfiěel k áevci do Chu- 
tlínic, aby mu také střevíce na modro obarvil. Též svaté písmo, které 
« malém vydání vždy při sobě měl, bylo modře svázáno. Proto jej také 
JBienovali: der blaue Abbé. 

Někdy však zmocnila se ho v chorém stave jakási nepokojnost a tě- 
kttvost; pádil po krajině, jakoby sám sobě ujíti chtěl a když se hodně na- 
chodil až do únavy, teprve ae utiSil. V takových dobách ukazoval se rozruch 
mysli také na jeho zevnějšku, jak nejlépe poznati lze z příběhu, který 
Dm. K. Jičínskému vypravován byl od Libory, faráfe v Poleni. Farář byl 
na poli při žněch, hospodyně sama doma. Tu najednou vejde do dvora 

') Ale zdá se, že také později měl okamžení, kde nobezpeCným státi ae mohl. 
Vypravoval mi J. Ex. p. hr. Dr, Bedřich Schónborn o přibĚhu, který to dosvédčnje. 
Dfienec nSmecký přibyv do Prahy nhtěl Dobrovského poznati ; aC mu řáděno, by 
k němu nechodii, jelikoí právu nemoc jej napadá, Sel přece ho navStivit a strávil 
8 nim asi dví hodiny v zajímavých rozmluvách vĚdeokých, aniž nejmenSlho poruSení 
mysli pozoroval. Když pak konec návfitěvy učiniti chtěl a slovo „půjdu" vyřknul, 
pravil Do')rovský; „Ano, pijdete, ale ne dveřmi nýbrž oknem." Díenec domnívaje 
86, íe Dobrovský žertuje, zasmál se; když ale viděl, že Dobrovský přísné hleJé mysl 
zkalenou má a když Dob. jeStS doložil: , Dveřmi jiti dovede každj, ale takový 
nCenec jako jste Vy má choditi oknem' ípamatoaal se rychle a pravil. „Oknem 
skočiti dolů, není tak nesnadné ani pro učence ; ale já dovedu jeSté uesnadniSjší vĚe; 
pijdu dveřmi dolů, a z dola pak vyskočím oknem do VaSeho pokoje.'' Na to již 
Dob. npžfi'lal. aby oknem host se odebral a učenec dostal se bez úrazu ven 



~ 108 - 

tulák, maje kabát svlečený a na hůlce přes ramena visící, bez šátku na 
krku a s rozhalenou košilí, kráčí směle přes práh a měří přímo k pokoji 
farářovu; hospodyně jej okřikuje a zpět zahání, on nic a vejda do pokoje 
nasedne za stul na pohovku žádaje s nejklidnější určitostí krajáček mléka 
^ kus chleba. Hospodyně uleknutá pošle honem pro faráře, který přikvapiv 
pozná — Dobrovského. 

v 

Ciní-li choromyslnost obyčejného člověka již smutný dojem, zajisté 
bolestně srdce naše rozryto jest, vidíme-li, že duch bystrý, mohutný, vlády 
nad sebou pozbyl, že duch, jenž šero dávné minulosti a hlubiny jazyko- 
zpytu jasnou pochodní osvětloval, sám temnem chorého bezvědomí sebe 
sama zahalen jest. Ale uvážíme-li, že často se opakující paroxysmus nebyl 
s to duchovou práci Dobrovského překaziti, nýbrž že přece prací vědeckou 
pevný posud nepohnutý základ položil, na němž velkolepá pyramida slaví- 
«tiky do jasné výše směle se staví, zajisté nabýváme tušení, jak mohutný, 
tvořivý, objemný genius to byl, jemuž vrstevníci se obdivovali, kterého 
nejlepší z nich milovali a jehožto jméno vždy a všudy s úctou se vysloví, 
pokud a kde věda vážnosti, neštěstí lidského ducha soustrasti nepozhude. 



1 




pHzvafinA. BildsnmkRÍt. <loi' slav. Sprache. Ndsovy jasykaipytač. Cber 

den ersteii Test, der liohm. BibelúberBotzung. Slovo slavonicarn iii specie Sechicum. 

Kenes Hilísmittel die russiache Sprache leithter zu veratehen, Dontscii-bohraiaches 

Lexicon. I.itciilnii fijior b Thampin. Entw-nvf oincs PflitiiKPUEystemeB. Coskí 

Spokíiiost, 

8mutnj'm osudem dttševní choroby byl Dobrovský podoben dvěma 
Bl&Ttt^m mužům národa uaSeho, kteří jako on světovou alávoa slynoa : 
Komenakému, jecž na sklonku svého Života mnoho blouznil a Šafaříkovi, 
kterého na konci jeho dní duáevni choroba zachvátila. Ale Dobrovského 
mladáí vĚk ;i silné od přfrotty třlo překonaly nebeapeěí phoroby tá, která 
ÍSa sice v pracích vědeckých nSkdy pfekááela, ale ani tehda jich úplné 
■Mpřetrhla, když nemoc na zaíáteích jsoac mnohem prudčeji ae zjevovala 
Itež později. Jakmile duch jeho z temnoty nemocné ae probral, vystupovaly 
"také v plné jasnotě názory jeho o vědeckých předmětech a otázkách vi* 
j-atftVS duŠRvní zdravoty nabyté, ano někdy ani ve stavÉ chorobném nepozbyl 
"šíti, ktem jej v labyrinte vědecké spekulace vedla. Patrně to vidíme na 
apisech Dobrovského, které z doby 1795 — 1802 pocházejí. 

Spisy ty na vĚtSím díle vztahují ae k jaayku Ěeakému. Na předním 
mfeté tu jmenovati sluSí nauku Dobrovakého o prosodii ěeské, kterou on 
první na přízvuku založil. Záhy již byl poznal, žo ěaaomíra, jíž se spravují 
Uasické jazyk}", feské pi-osodii méně sluší a již r. 1782 radil Dlabáčovi, 
aby při veršování nedbal zákonů kvantity, v CeStinĚ bez toho jeĚtS neastá- 
lenýeh, nýbrž aby dle příkladu atarSích básníků Šetřil rytmu. Eokii však 
178fi vyslovil již jednaje o verSích DlabáĚových a Stachových v Lit. Mag. 
n. isa — 137 nrěitější zásady, z nichž jedna z dfileiiíějáích tato jest: ^Naše 
mateřština žádá, aby všecko podle přízvuku se vyslovovalo; slySíme-li, že 
vyslovováním sluch se uráií, jest nám to odporné a nesnesitelné"; příklady 
pak dovodí, ze čeaký přfzvuk s posicí ataroklaaických jazyků nikterak tožný 
Bení. Roku pak 1789 p(Se Dniichovi, že báaně Beneše z Nodožer se raa 
nelíbí, poněvadž zákony pffzvnku v nich se nezachovávají a dokládá, že 
v mluvnici své o tóně ve zvláštní kapitole jedná. Z toho viděti jestr 



..e^ 



-^ -= — 



■ UQ - 



Dobcovakj několik roků o (lůležitosti pfíavuku v řpské prosodii přo- 1 
I mýšIel, než úplnou o tom nankn ustanovil, ktetá v Peldovř mluvnici rokaj 
1795 str. 209^ď46 vyúla. Také datng vykládal nauku svou mladsímj 
básníkům jako Hnévkovskému, Puchmaierovi "atd., kteří ve verSíoh Bvfeb 
podle třch pravidel se zachovávali. Rozeznává co do prosodické hodsotfj 
slabiky přizvuk mající, slabiky d ouhf či u vyslovení prodlouže 
krátké, které však pfízvukem ne sice podstatu ale hodnotu dloubjch dostatíj 
mohou n. p. ve slově pronásledování spočívá pí-ízvuk jako vády : 
první slabice, ač slovo to má v sobě ještě tK prodloužené samohláskya 
pKzvuk totiž podle Dobrovského nezáleží na délce nýbrž na aUe vysloví 
(tonus a mora noa dependet, sed ab energia pronuntiationis), proto toďd 
prosodická hodnota jeat ménivá n. p. sedává a bč dává. Podle 1 
pravidel jest patrno, že do Ěeské prosodie se hodí jen jambus, Bpondev 
trocheus a daktylus a že Seská řeč, ve které vždy první slabika při 
majíc se vyráží, podle Dobrovského odporuje povahou svou pro 
Časoměmé. 

Avšak nesluší zapomínati, že čeština nemajíc ve akloiiování Článka | 
a v časování neužívajíc náměstek touto vlastností svou podobna jeat t 
klasickým jazykům') a hodí se za tou příčinou lépe než vSecky ostatní 2 
evropské živoucí, aby zvučnoat latinského hesametru a rytmus Pindai 
ód výteÉiiĚ Tyrááela. Proto se o prosodii přlzvuÉnou později zdvihnul t 
spor; prosodie časomérné v češtině proti přizvučné hlavně se zastávali Jw 
manu, Palacký a Šafařík, kterýžto spor zdánlivě ve prospěch odpůrců 1 
brovského se rozhodnul, v pravdě však jiného nic dokázáno nebylo, než 1 
časomíra se hodí jen pro klasická metra, pfizvuk však do moderní poť 
A skutečně také všichni čeští básníci užívali a užívají prosodie piíz% 
Dobrovským ustanovené; jen v překladech klasiků, anebo když 
v staroklasickém metrům skládá, vládne vším právem časomíra. 

V nauce o prosodii v Pelclově mluvnici uvedl Dobrovský i 
nesprávného veršováni několik veršů Dlabáčových a Stachových. DVk 
sice nemile tím dotknut, ale spokojil se, jak se vidí z listu daného t 
března 1795 Cerronimu ; avšak Stach, aě Dobrovský již v Lit. Mag. lidí 
verše jeho jako neprosodické byl káral, velice ae rozhorlil a hněv, který m 
Dobrovského od úřadování jeho v semináři Hradištském měl, velmi se zvět^ 
až konečně v jízlivé nepřátelství a osočováni vypuknul. 

Vedle prosodie jest nejdůležitější práce Dobrovského z doby té: Diť 
Bildsamkeit der alavisehen Sprache an der Bildung der 
Substantive und Adjective in der bOhmischen Sprache dar-' 
geatellt. (Prag 1799.) Jak již několikráte dotknuto, měl Dobrovský, !rt«J 
( to byl mnoho jazyků mezi sebou porovnávati, pravý filosofický názor O 



') Vždyť i řeítina ve verSícIi íláaku užívati nemusí. 



jazyefoli, povaze a složeni jejich. Povaáoval jazyky za zjevoni ducha aeodmf- 
tajtt ovSain tvořivosti pHrodiií v nich, ktei-á na nástroj avůj niluvidla iná. 
Badáním o tomto předmětu témĚř ustaviční se zanááel a takové ustavifně • 
badání zuainená při takovém veleduchu kritickém a tvořivém ustavičný 
pokrok t. j. ostaviénĚ tříbení, opravováni a tím zdokonalování výzkumů a 
názoru. Jako v botanických studiích od složitosti organické bylinatva se 
probila! k tušení původních, jednoduchých forem, které se podle určitých 
Čiael a potnérfi v pravidelnou bohatost litvam rozvinují, tak také v jazyko- 
zpylĚ pokračoval od složitosti slov ku jejich kmenům a kořenSm, t, j. 
k formám jednoduchým, z nichž bohatci tvary jazykové vyrůstají. Tíiu s jedné 
strany postavil etymologii na pevnĚjSí základy a se strany druhé dobral se 
jistějšího vodítka, které jej při rozboru zásoby slovní jajjyka áivého bez- 
pečněji vedlo. Kdežto dříve onomatopeji velikou důležitost při tvoření slov 
připisoval, uabyl bádaje hloubéji přesvědčení, že pouhá onomatopeia nedo- 
stačuje vysvětliti bohatost jazyků a jmenovitě těch výrazů, které pojmy du- 
:Bb(rré činnosti označují. Dostoupil názoru, že tedy duch, ať již vňdomĚ 
neb sevědomě, organismus řeči proniká, jsa jejím tvůrcem a vzdělavatelem.') 
&S^ o tom pí£e Durichovi dne 30. září 171)7: „Discendi notio omni arte 
prior est, ita ut nulla ars ne inveniri quidem potuiaset sine hae notíone. 
Jfoltft enim naturaliter (sine arte, ante omnem artem) discimns . . . Homo 
ratione praeditus et a nátura (annoit in divínis etiam a Deo T) institutus 
'jun omnia objecta externa signaverit vocabulis prius quam pruecipuas 
inentis suae operationcH . , ." Názor ten před realistickým směrem novější 
■řSdy sotva obstojí ; že však ohromný pokrok v jazykovědě u porovnání 
9 titěrnými hříčkami tehdejších slovičkářů znamená, o tom nebude sporu, 
Sfi&SiĚ vztahujeme-Ii sem slova z listu dne 3. září ITíiT v tě přičíně Duri- 
>4ďU)vi zaslaného: „áliud eat Ulustrare vocem alio vocabulo, ab eadem radice 
deducto, aliud in notionis originem inquirere. Šunt quaedam notiones primi- 
.geniae, quae fundamentům etymologiae solidae in omni lingua conati- 
iannt .... Videor mihi in linguis aUquid altiurisindagínis detexiase, 
ůitov aliquid, de quo nunc diaserere nou vacat, Eam partem radicum intelligo, 
qoae onomatopaeiae originem suam non debent sed antiquissimae traditioni 
et fortassis primae hominis institutioni, de cujus principio dispu- 
tant philosophi, qui revelationem non agnoscunt." Uváží-li se totiž, že zá- 
soba řeči pro vSecky i pro nejjemnější otázky a záhady filosofické spekulace 
stačí, kterážto zásoba tvořena byla, když ona spekulace sama zajisté v duchu 
pralidí ještě nevznikala, nelze jinak, než počátky řeči přičísti k těm] věcem, 
které poaud pochopeny nejsou, jichžto původní příčinu Uohrovský slovy; 
prima hominis institutio zahrnul. 

ftídě ae takovými pojmy a názory o jazyku nenaleznul ovSem souhlasu 
u tAch, kteří o původnosti a ústrojnoati jazyka ani zdání neměli. Co orgEi- 



') To asi znumeuá jeho výraz: Erfinder der Sprache. 



nirkfm Tjvojcni k pAvoiIn hIovh zpít vé^ti lze, co s ústrojím jeho se srovnivi, I 
ia azniral z» uprňin^ » plaluf, co vgak vnovf proti této Brovnalosti vy^ | 
iDf&kno Itylo, 1« /iivrhnval rozlioíbfi. Vystaviv pravidla ve svrchn dotřenĚm j 
|i»JMlnánf, kt^rnk ^•niiia ted ^e^kú tvoří a skládá slova, zjevU skuto^DÍ I 
4-UiilltnnHt tjtíí i pFfxnoil pravidehiosit řeÉi i'eské pi^ skládáni slov a nfill 
uálc^it^ li£ili kmim wl předpony a přípony. Naléhaje pak, aby zby-l 
t#fiiĚ iifiv'i "hvi «i n(t\oíiln «, jestli potřebí -knte<na je nt\ofiti alij tvíH 
fntm hyln (ii}ruiii(k) jak durh řeti leske veh káral ovsem — nemoha jma) 
nfí kntick^ |híi1| — liezd5\odiie nřkdj zroina nesmyslné vy my blei 
řPnf nových bIov cEm/ ovsem niazil ty kteří o siřeni 'le češtiny "hen 
rlltlnh; v tom ckuteřne mřli ile neznajíce \Ědeckych záklEidů řeci s 
řfř kaxili a liyj-dili Spisem tjm vsak Dobro\BkJ všem kterf ne po htíSki 
njbrž pil jmtoťí se snaiili dal tak výtečný nfiiod 2e vaecpk védnc 
pokrok kďi^J v tomto oddílu feskf jazykovSdj znamenán e k toninto splSl 
jeho jnko ku /ilroji svemn se vztahnje a odmai 

MM lj «]us dotiený iedle vědecké fake stránku praklickan hledal I 
brovnkí takc \ jinjch piacith z dobj te rbojí ten sníři "p jiti V | 
jednAnf: Ubei- den srsten Test der bohmischen Bibeliibjlj 
B e I Jt n n JI stanovuje zn první recensi test biblí Leskovecké v Drážďaoj 
po iif kinde Lit orní řiekou x r. 1411, Vratislavskou r. !il4 a Olomoa^ 
!', 111 7, nvSnk vedlejSt líĚe! při tom jest doká.zatÍ. že staroslovanit 
V překlady řcskA vlivu nemíln, Jimi pi^áce již, jak Durichovi 3. března 1^ 
pwil. V 'Homouci xačafA, fílovo Slavenicum ' in specie ČeehicS 
pod&vft íftsovňnf flovesa řeskího nJíeues Hilfsmittel die russisJR 
Kpi-aehe leichter lu versfellen (171'^) vydán z pmktickř i 
aby (""ecliové Kuwiiii, kdyí tito Prahou táhli, snáze rozuměli. 

JeBtIi se nám diviti, že Pobrovský v době, kde duševní choroby 
řnsto nupndňln. dosti síly měl ke spisování právě dotěenjfh pojednáni, ,] 
divujenie *e tím vfeis ic doby té ]iráe( objemnou a obtížnou podjal, ] 
(oHi Hlovník ě<'«konPmwl(j', Pnicf' lexikální, jak již dotíeno, zajímaly 4 
innnhn If t invťl jeho : f liíral pitiiS |iři ftení staršíeh spisS dobnV slova Ěat 
í^VpRl rád ze iivího príiniene, z fefi lidn totiž, snišeí dialektická ! 
•by B uieh tu vjbml. která by se k oboho<^ní písentné reČi hodila a 1 
ne»iiAdno«t práoe takové rád se o své sbírky s taid^m sdělil, kt«rý a 
apinoTati ehtěl : Jiueuvivitř byl rndoa « pomocí Tomsovi. Kdekoli se I 
ftH1<^tn!>1 Wt »príviié vinuty ^ské npocorniti ■ před nestvfirnými j 
VMMVDti, Hnil I o » horlivosti upřímnou, aby jazyk řeský se zvelěl 
a kMEimlnvA oři^til. Kdy* Tham r 1 788 , Dpntsch-bóhmischef 
l<>\irtm* íydul, powondil ltohn>vsJíí *Iovnik ten v Jenaer Literatun 
de-1t rňirvK snoť i {tocliviilnf. nikoli ovíeiw dosti věci vytknul, které o 
p.tlM>i>v«ty Thflm. zajistí pilnV. « šířmi se jazyka j^sk^bo veli(« z 

byl poněkud doHiJllív^f a přec*ib>v*l vMťimoíti sw v f^-tiiiS, ktili 



ť"o do mluvnické a filologické stránky jen velmi chSírné znal. Na výtky 
-flovníka jeho v Jen, Liter. Zeitung učiněné odpovĚdĚÍ v příloae k Prager 
Zeitoug, kde ae jakž takž, av&ak inarné, ospravedlniti snažil. Dobrovský 
věci dala si nevšímal, nýbrž přispíval Tomsovi látkou, když on Malý ně- 
mecký a řeský slovník spisoval, který také r. 17ňl vydán jest. Na- 
kladatel Schonfeld chtĚl, aby slovník Tomsův povaiován byl za dnihý díl 
Thamova slovníku, což vSak nešlo, jelikož jedna práce od drubé velmi se 
lišila, jedna drulié odporovala. Když pak kněbkupectví Neurouterovo právo 
nakladatelské obou slovníků zakoupilo, zamýšlelo Thaniův slovník, o jehož 
rozmnožení Tham byl pracoval, znovu vydati. Rukopis Thamáv dán k po- 
eouzení Dobrovskému, ktei-ý se vyjádřil, že Thamova práce jest velmi ne- 
úplná, že při n( jest potřebí mnoha oprav a že tudíž bedlivě ji prohlídnouti 
iHíOpravJti má muž češtiny dokonale znalý a navrhoviU za doplňovatele a 
tfpiavovatele StĚpána I.ešku, protestantského kazatele v Praze. Tham v samo- 
J&osti své uražen hledél takovou kontrolu od sebe a dQa svého odpuditi a 
íirad^ilo se mu spůsobiti, že Leška s Neureuterem se shodnouti nemohli. 
Pb£ však Leška, kterého lexikální práce tžsila, ochotu ukázal, v práci ta- 
'Sont ae uvázati, jednáno bez pochyby Dobrovským s kněhknpeem Herrlem, 
*|fl^' náklad nového důkladné spracovaného alovníku na sebe vzal. Herrle 
k 'fiomu svolil a zakoupil za tím účelem rukopis slovníku némecko-čeako- 
IfttállBkého, který Jan Zeberer, kancléř Nového Méata byl zůstavil. Když 
první arch slovníku, ovšem přepracovaného ae tisknul, ohlásil dne 20. března 
1798 Neureuter nově vydání Thamova slovníku a několik dm' na to Herrle 
Vydal olilášeni svého podniku, ve kterémžto ohlášení Thamově práci nékolik 
chyb vytknuto bylo. Z tdho vypukla literární půtka, jejížto konec byl, ie 
DobtOvský sám ae odhodlal, slovník Ceskonémecký vydati. 

Původně byl jen myslil na dodatky k Tomsovu slovníku; píše o tom 
Pelel Zlobickému dne 10. července 1797 : „Dobrovský chystá doplňky 
í Tomeovu slovníku a vydá je. Vy jste mu k tomu přispíval, já aám mám 
■více než tisíc slov a Tomsa má prý také mnoho sebráno. Shrne-li se všechno 
T jedno, budou doplňky tak objemné jako slovník sám a časem může n toho 
b^ti úplný slovník." Když však Tham na spravedlivé výtky naduté anot 
i nestydatě odpověděl a Dobrovského, kterému se domýšlivost vždy příčila, 
nešetrné se dotýkal, odhodlal ae Dobrovský úplně nový slovník vydati. Ne- 
ustal však v polemice proti Thamovi, jenž ovšem co do vědeckosti hoden 
sebyl, aby řemínky při obuvi Dobrovského rozvázal; avšak poněvadž mu 

věc, nesměl si toho vSfmati, že mu činiti jest s mělkým člověkem a 
méně, ani Thama mnozí za důkladného znatele Češtiny považovali, 
naplňovalo nemalým sebevědomím Ěi lépe mluveno vychloubavou 
která sebe větší porážkou a zahanbením ani napraviti ani zastrašiti 
i. Neměl dosti na tom, že Dobrovský jeho uespůsobilost slovník 
ážnými důvody dokázal, nýbrž nad to více vydal i: HflS po drubé 





^a> vtvj BDhmische Gram matik zuin Gelirauche dpr IX^atsc 
»t kbfté nmobé statí z Pelclovy gramatiky byl opsal. PiSe v tř ] 
Md dne ;•, dnbtia 17!)8 Zlobicktímu : ,Toto dnihé vydání jest tóř J 
dijb 8 co na sír. 12í^lS0 stojí, jest skoro doslovně, zde oud« < 
«lijbi>ř n^dy opáímř j; prvnílio vydání mé mluvnice opsáno. To ' 
narim v drofa^ vydání své mluvnice ohlásiti.' Me^i tím však Dobrtn 
Tza! prári Thamovu na piřetřes. Polemika mezi oběma muži vedla s 
lístky tiSWními, které snad byly zvláštními otisky z Prager Zeitung; 
díti tak lze z liBtn Cerroniho k Dobrovskéinii dne !i. řernia 17!I8: 
literární půtce nebylo mi z Prager Zeitung, kteiého liitu zde nemá 
známo. Ale rád bych dostal všecky Uatky tiStíné, jaký jste mi [ 
poslal, abych je mři pohromadě." A z listu Zlobickélio k Hobiovskénw 4 
28. Července 1 7!1K dovídáme se, že Dobrovaki' jmenoval své listj 
Thamovi „Zehende" (dekády): „Die Kritik in ibren Zehenden 
den Tham hier láchertich gemacht; aber die Kritik ii 
seineGrammatik ist noch dariiber, weil er weder dBklini^ 



och 



al 1 



rthographiech 
rlásslich absi 



nd da 



a u b t e 



Dobrovský vynakládal na slovník vSecku píli : píše Pelcl dne 1 
17H!l Cerronimu: „Dobrovský ovšem chtíl Dalimila porovnávati, ate I 
nikdy kdy, slovník jej velice zamĚstknává." Pilností tou pokrnřovala I 
tak rychle, že v říjnu slovník již se tisknul r ,DobroT8kélio slovník 
tiskne" píSe Pelcl dne UT. října 17Hii Cerronimu, ,ale jde to pomalu; i 
áe ve vSem chce míti bedlivost a pozornost. * Tham ovSem roztriiěoval í 
že jeho slovníku ani práce Dobrovského se nevyrovná; za tou příčinonfl 
Dobrovský i vř.deckých spisů svých, kde vhodná k tomu příležitost bylí 
Thamovy poklesky a neznalosti správné íeštiny odha'il, což jmenovitá 1 
ve spise Die BildsanikeitderslavischenSprache etc. (1799), I 
n. p. na stránce 8., lU., 31., 32.. 42., 66. takové hříchy proti ducha j 
íeského dokazuje, z nichž patmo, že Tham ducha toho ani z daleka nebyl f 

Když Tham vidSI, že přes všecko jeho tajné i zjevně brojení \ 
Dobrovského slovníku překaziti nelze, obával se, že by slovník jeho, jel 
první svazek r. 17í)!i v druhém vydání na světlo vyšel, málo : 
jelikož kritika Dobrovskéko ve spise Die Bildaamkeit etc. zajisté 
poruěenlm nebyla. Vymyšlena tedy zpráva, že Dobrovský do vody »| 
a se utopil. Lživá pověst ta vymyšlena jest patrně buď od Thama n 
jeho nakladatele Neui^eutera; naráží na to Pelcl v listě daném CerronimJ 
dne fl. února 1800: „Dobrovský jest zdráv .... Také on dostal z MoraijT 
listy, že jej tam mají za mrtvého. Vynálezce zprávy, Že do vody spad] a s 
utopil, lze snadně uhodnouti. Rádi by lidem namluvili, že DobrovsicAl 
slovník k místu se nepřivede, aby Thamáv snáze na odbyt šel. Zprnvlť O 
tom přece brzo své vídeňské dopisovatele."^ 



bjl IJ 1 k) 

t t k ž d h> 

I Ltei D b 



píí 



il 



vy 1 1 př dbřž 
d ( bř 1800 kt 

řj í t j Th m 
Db k-v t 3 d t p 

t kt TI knt uj trn 

k D b kém byl kt ř jl 1 
limu dne 31. tervť.nce 1800 danoho. 
se nic nepořídí, jest příliS nestydatý, 
marnj-m vychloubáním Šáliti. V ná- 



Tímto zaji t p t j j d 
JíenreutiM- sázel TL m p p 

r. 1800 v)'dAn 1 t hl N Jl k j t Ltei U b Ij 

SVÉ a o nevydal 1 ku hdkld jtt likřhi 
zpráv tĚch nkhhti p t t t Z t 
{Vorbericlit) o I -nTn d 

Tíádiiíóh slovníku f ký U d týk j j 
jeho kriticky př b U á n I Ž 

dulevní chorobo m hlad 

■diviti, říni drz j TI h í 

poznáváme 7, listu Pelclova k ,Ceiroi 
,S tírato flovřkem (Thamem) kritikou 
Ón jako vStrem podšitý chce lidi jen 
TěStí chvS-stá se opít no\-ým pramenem, kterého ještě žádný neužU, a spi- 
sovateli. kteH jinjm jeStě známi nebyli, Anoť ívi'di, že Dobrovaký 
2 aéfao vypisuje . . . Brzo snad lidem namluví, že pražské hokynářky 
X jťáič slovníku se teprve učily česky . . , , Chválím Tharaovu pilnost a pra- 
covitost, ale jeho vychloubavost a drzost jest hnusná." 

V předbéínĚ zprávĚ svrchu dotčené pronáší se Dobrovský, že již první 
vydání Thamova slovníku m&lo mnoho chyb, že se mu vSak prominuly, 
j«!íko£ mladého, pilného a tehda jeStS skromného muže piisnč po- 
suzovati nechtf] L nad to více Že mu dal mnoho oprav, které Tham v dřl- 
^ějfiím ohlášení druhého vydání, s kterého vSak tehda sešlo, vdřřnP uznával. 
Lových ohledu považoval se Dobrovský nyní býti prost a zfci'itÍsoval po- 
nedostatky a hrubé nevčdomosti Thamovy sice vááně a neurážlive 
vSak citlivě a zřetelně. Nelze pochybovati, že by Neureuter na- 
tě kritiky špatně byl pochodil s prací Thamovou, kdyby Dobrov- 
slovnlk rychleji se byl vydával. Čemuž však více příčin bylo na 
rř^&žce. Předně nemoc jeho a nával jiných prací, do kterého si již 18. 
ledna 1801 v lista k Cerronimu stěžoval: ,Mám se slovníkem tolik práoe, 
jsem jej již několikráte zaklínal ; měl bych tolik krásných materialil 
Jt Slavíně." Když pak hlavní spolupracovník I.eška do Uher se dostal, ustá- 
lili se Dobrovský, že jen první svazek vydá, jak to dne 13. února 1802 
lu ohlásil: „Slovník muaí někdo jiný převzíti." Po odchodí Leskové 
,ii mu hlavně Nejedlý a Tomsa. Konečně vyšel první svazek r. IHOi; 
zpráva, že o druhý svazek pĚĚe svěřena jiným; o druhý svazek 
pak hlavně Puchmaier a po jeho smrti Hanka, kterýžto drahý 
také r. 1891 vydal. Toto otálení bylo na příčině, že Thamů v slovník 
ienstva, jež myslelo, že lepší nějaký než žádný slovník, přece ae rozebíral, 
kterou jej Dobrovský v předběžné zpt&vĚ stíhal, Tham Dobrovskému 
již olpovědĚti se neoamělil ; za to však byl r. 1805 Stachovi nápo- 
aby tento Dobrovského jedovatým spůsohem haněti a ostuditi mohl. 



— 116 - 

Hlavni však přffina, za kterou Dobrovský prače lexikální nechal, byl^ 
jeho choroba duSevní, která jak svrchu dotčeno, pravé té liohy iiebezpečild 
se vzmohla. Aváak ani v době té nepřál si pokoje, nýbri obíral se p 
botanickou, k níá veden byl nejen dávnou láskou k přirodĚ, nýbrž i 
také radou lékařskou, vedle které v přírodě žíti a a ni se baviti mél. 
védéli jsme, áe jii r. Í784 s botanikou se zabývaly od té doby věnoval j 
pozornost zvláSté v letĚ, když na venkově meškal a, duch jeho bádavý I 
slídivý vniknul tak hluboko do ústrojí rostlinstva, že právě r. 180á, kd] 
nemoc nejhůře jej napadala, vydal dílo botanické: ,Entwurf «iiť0fl 
Pflanzensyatemes nach Zahlen und Ve rhaltnissen. JDef 
Sehlussel zurVereinigung derku.n8tlichenPf!anzen8yat6D 
mit der natiirliehDn Methode." Aí Dobrovakí v předmluvĚ se ja 
nuje samoukem ve védě té, nicméně projevil takovou znalost posavádni 
soustav botanických a tak samostatný původní njijsor ústrojí rostlinného, 
odborní učenci duchu tohoto neobyčejného muže se divili, který uprostl 
prací ja^kozpjtných a hiatoriekýcli v různorodě védě takových ; 
názorů nabyl. Ač Dobrovský nové soustavy nezaložil, aě pokus, spojiti | 
rozené a umělé systémy rostlinné již povahou svou zdařiti 
přece naznafil ve spise tom všecJiy zákony, které se k físeinérau poi 
Ěáatí rostlinných vztahují, což také překladatel díla Švýcarského bota 
Decandolle-a vdéfně a pochvalně vytknul a uznal. V tom tedy byl Dobřen 
podoben velikému vrstevníku svému, Giithe-ovi, jenž vedle nesmrtelných'^ 
básnických statě z rozličných odborů přírodovědy sepsal, které jebo gei 
nost i v přičíně té dosvědčují. 

Dobrovského nemoc nepřekážela jediné i7chlejěímu pokračováni sloTl 
jeho nýbrž byla také no. příčině, že důležitý podnik ve prospěch litera! 
české, o jehož zřízeni vlastenci l^hda. se radili, v život uvésti s 
Snahy vlastencův, jazyk íeský SíiŠti, nabývaly sice úspěchu, nicméně ' 
byl pokrok jen velmi povlovný a nepatrný. Dobrovský znal dobře přS 
za kterými jazyk český tak snadně povznésti se nemohl; vyslovil příčiny' J| 
již v prvním vydáni dějin řeči české na str. 191; vyhnár 
třídy obyvatelstva po bitvě bělohorské, zavedením němčiny ve sněmoví 
správě a soudnictví obmezťsn jazyk český jen na nižší vrstvy národní a ] 
zbýval tím nejen vzdělávání vědeckého nýbrž také politnry, jíž a 
jazyku obcováním vzdělaných tříd dostává ; vždyť salon má veliký vliv, . 
jazyk jemnějším, ohybnějším. elegantnějším ae stal.') Jazyk český byl ( 
skutečně jazykem selským, jen že ti vzdělanci, kteří naléhající potřeb) 
česky mluvili, neznali neporušeného jazyka, jako jej znali venkované, nýbi 
v ústech jejich proměnila se řefitina v nesprávnou batlaninu, která se m 
pak vzdělanějším vrstvám líbiti nemohla. Proto Dobrovský všini důra 



') Srovnej takéjBildsamkeit etc. atr. 57. 



bohatých vĚdomostí a tiiitority své naléhal na správnost a řisfotu jazykovou 
toho jsa přesvĚdfení, že jen vytříbeny, vzdělaný jazyk vzdělancům se líbiti 
může. V té pHřině byl kriticismns Jíobrovakého skuteřně veliké Stéstí: co 
s čistotou a správností jazykovou se nesrovnávalo, proti tomu, af inad 
j! horlivosti vlastenecké pocMzelo, brojil a bojoval a co se zákonům \ř- 
4eckifm přfřilo, to zavrhoval maje vsím právem za to, že nevédpcké hfifkj 
třeba z vlastenectví se rodírí uvádějí Slovanstvo v posmĚcIi. Kdyi RajfeviP 
86 domníval, že Slovanstvo kdož ví jak zvelebí, když jména bohů řeckých a 
latinských ze slovanštiny vysvétlí, psal Dobrovský Durichovi dne 1 7 probince 
179T: „Lituji, že na takový spůsob marnivost našeho národu v posměch 
se vydává.'- Té lásky slepé Dobrovský ovSem k národu svému uemĚl, aby 
pohrdaje vědou k vůli domnĚlému oslavení Slovanslva stanovil Slovany tam, 
liáfl jich nikdy nebylo, jak to jeStS isa naší doby v Staroifalii Hla\- 
Jftnskf a v Západních Slovanech v pravěku řinili Kolár a Šem- 
bera — pleni zelo, sed non setTindum scientiam. 

Ačkoli kritická opravná Einnnst Dobrovského v příěinĚ jazyka ffeskěho 
velmi dobře působila, přece nebyla dosti vydatná; měla-li literatura feská 
jea ponĚkud ae povznésti, bylo pi'edevĚím potřebí hmotných prostředků, aby 
co do íistoty janykové vzorná a co do vědeckého obsahu dostateřná díla 
■vyiiárána býti mohla. Prosti^dky ty opatřiti bylo jen lze spojením sil ohě- 
tivých, spolkem k tomn lifelu zřízeným. První, v němí sr ta myšlenka ujala, 
Fr. Pelc-1, který dne 13. září 1791 strany ti vĚci Zlobickémn psal: 
:dé dinysl založiti českou spoleěnost, která by o rozšíiíenf, vzdélá- 
iyka a o sepsání úplného slovníku českého pečovala." KroniĚ této 
nemluví se několik roků o této společnosti více; ale podobnou jí 
osvědčili prakticky téhož roku dotčeného Šebestian Hněvkovský, 
Nejedlý a Ant. Puchmaier, kteii v Praze založili spolek básnický, 
Členům Dobrovský básně, zvláištf v příHné prosodie," opravoval. 
iprvft r. 1800 nalézáme opĚt zprávy, že vlastenci v Praae, jmenovitě 
rský, Fr. Pe.lel, Fausf. Procházka, Kramerius a Dlabáf, o založení 
lolefnosti se radí, které PelcI podle valných schůzí obcí venkovských 
ij hromada dáti chtěl, s něhož však sešlo. PÍSe v té píičině PelcI 
Ěervence 1800 Cerronimu; „Zakládá se zde spoleĚnost k prospěchu 
;ne5ení české řeči a literatury. Členové scházejí se každé pondělí 
lovského v zahradě. ZamýSlíme každý týden ke Kramerius o vým no- 
půlarchovou přílohu přidávati, jež název Hlasatel literatury 
míti má. Jde to sice pomalu, ale věc ta může také Moravany a 
zajímati.' V témž smyslu píše PelcI dne 31. července 1800 také 
;ému, jen že připojuje: „Nebyl jsem již dlouho v tich schůzích, jelikož 

ivost překáží a nevím tedy, pokud věc dospěla.* 
Ačkoli Dobrovský tou dobou často duševní chorobou napadán byl, 
horlivě té věci se ujímal; již 18. ledna 1800 psal Cerronimu: „Pokud 



de mil', iieniiiže Hlasatel vychizeti." Psal také Leákovi (io Uher o úmyaltL I 
líeBk;fch vlasteneá a žádal ho, aby také Slováky k přistupování pobízel; 
idovídáme se o tom z listu Tabličova k Dobrovskému daného dne -22. únaca. I 
lia<Hi; ,Cetl jsem někoLik z Vašich listů k LeSkovi, a nichž jsme fiidoBtnoal 
fcevésť obdrželi, že. Eťhflze éeské jazykozpytiié spoleÉnosti tento rok zufaly . 
K^Na jaký spůsob svou spoleí^nost íirídíte? Za jak^m plánem půjdete? Suadl 
I se dozvíme z VaSÍ Slaviny o pravém lícelu této společnosti?" Slováci r&b6(íl 
I byli v příčině té mnohem horkokrevnější než Cechové ; tak píňe Pálkovi 
I Dobrovskému též dne 22. února 180U: „Dovídám se z Vaúeho listu nedáviial 
I Tablifovi daného, že jste nejen dle žádoí<ti mé básně moje retl, uýbr£ Jíl 
I toké opsati dal a nad to více, Že u íeské spoIeĚnosti se přimlouvati cbeeteJ 
I aby je nákladem svým vydala , . . Rád a vdĚfně ponechávám vyilání t 
ipévopanny [anebo Múzy, když (en v^raz ae Vám lépe libí) společnai 
L vyhrazuji ai jen asi sto výtisků za práci svou,' A dne 18. (■.<•] 
r týž opét Dobrovskému: „Ze zaloíení české společnosti (hIovo hrom adig 
1 v teto příčině jest Slovákům nepříjemné) radují se vĚichni hodní Slováci i 
[ rádi k ni přistupovati budou. Jen nevíme, jak se zfídí a jaké stanovy s 

Jak by mohli a méli Slováci míti účastenství, když schůzím přítomni hfV 
■ nemohou? Hlasatele posud ani čísla jsme neobdrželi. Zatím jsme raltli 

H mnohými o tom liatnS i písemné jednali. Já aspoň nepřeji 
' tak hoi'oucnĚ než dokonalého spojení mezi Cechy a námi. Kterak, i 
I Bernolák získati se měl, nevím. Snad bychom mu měli psáti, anebo mH 1 
n z Cech vyzvati, aby jako člen k české společnosti přistoupil." 
Ale nešla ku předu věc tak rychle jak horliví Slováci si přáli. PeJ| 
onemocněl ; tím věc již poněkud vázla a když pak Dobrovský v letě r. 181 
několikráte duševní chorobou tížen byl, nescházeli se vlastenci ' 
náležitost začala usynati. Psal v té příčině Dlabáč dne 1!). září 1800 f 
nimu : „Dobrovský chce Hlasatele vydávati, k čemuž mnoho Čechů ] 
Sám jsem byl n nebo ve schůzi. PouĚvadŽ však toto léto několikráte ( 
zlé nemoci své navštíven byl, zdá se mi, že z věci nic nebude.' Dobře ] 
tušil Dlabáč; neboť přešlo ještě třicet let, než společuost taková, o které n 
r. 1791 a 1800 v Praze radili, v Život vstoupila — Matice Česká. Vfií 
sobě přiapišili Slováci, kteří, jak Ribay dne 10. prosince 1600 Dobrovskfii 
psal, příkladem Cechů povzbuzeni o založeni samostatné společnosti asit< 
váli, která také r. 1803 v PrešpurlkU pode jménem Institut literatuiy 
sloTenské v Život vstoupila a učitele České řeči a literatury při taniníjtíR-fl 
lyceu evangelickém vydržovala. Ale zdá se, že nejen smrť Pelc.lova a chorobH 
Dobrovského byly na příčině, že společnost česká se tenkráte nezdařJbiGJ 
byly bezpochyby také příčiny jiné a hlavně ta, že několik členů ; 
bylo, jakoby vláda považovala jazyk český za řeč rebellantů, jejížto obrodllfl 
nepřála. Psal o tom Dobrovský Kopitarovi v únoru r. 1810: ,Pelcl hro-1 
iimdy, kterou založiti chtěl, zavčas nechal, jelikož mu nebožtík Rieggerřf 



nepřítel Slovanů, od tě vřci jiiko vládě podezřelé zrazoval. Snad jhoii jini 
Jílované mánř podezřelí než horliví Čeciové, jichžto jazyk v Rakousku dlouho 
za rebellantak;; (revoluiní — jak by se nyní řnklo) povahován byl. Ně- 
meckými normálními školami chtřli vSechen slovanský duch a slovanskou 
horlivost vypleti, coí ae již dost podařilo." Možná tedy, že politické ohledy 
tehdejším vlastenoům při zakládání CeKké společnosti také vadily ; ale my- 
álenka, takový ústav zaříditi, aÉ rasem usnula, přece opít se probudila a 
jako blesk z nSkteré hlavy vyšlehla. Tak psal Ziegler dne 22. října 1803 
DobrOTskémn : „ Kralohradecký rektor Jan Teichel jest přehorlivý vlastenec 
a ctitel literatary feské, matematická slova vSecka přeložil na Eeako. Jediná 
jeho žádost jest, aby povstala spoleínost ke zvelebení feStiny. S radosti 
nĚTýsloTOou bude hnedle 10.000 zlatých obětovati, jestli ne zvláštní moho- 
vitosti, aspoň tolik zaopatří. Tak se mi sám přiznal; žádá si jen, aby ae 
pravidla sepsala a dvoru k potvrzení předložila, podle nichž by se spo- 
ležnost spravovala,"' Škoda, že odpovědi Dobrovského na Zieglerův list ne- 
známt), abychom poznati mohli, jestli příčiny svrchu doííené anebo také 
nonze o peníze a všeobecný úpadek hmotný válkami spfisobený Dobrovského 
pohnaly, že již na založení České společnosti nemyslil, kteronžto myšlenku 
tiše nadšený Jungmann pak dále choval, až konečnfi r. 1831 vítézně v život 
vstoupila a tak uskatefnéna jsouc poand ve vtěleni svém, v Matici České, 
blahodárné působí. 

Divno zůstane vždy, že Dobrovský v první dobé, kde ae o zřízení 
Eeské společnosti jednalo, právě jako Pelcl od horlivosti své upustil, což ti, 
kteří mtt malou důvěru ve vzkříšení národu českého připisují, také za důkaz 
kladou, že on pochyboval, aby čeĚtina za řeě vyšších stavů a věd ae hoditi 
mohla. A přece pečoval tak snažně o čistotu jazyka mateřského, a nad to 
více vénoval se od r. 17!)7 také studium lužického nářečí, aby LužiČanům, 
kteří v pražském semináři theologii studovali, výklady o jejich řeči činiti 
a je mluvnici srbsko-Iužické vyučovati mohl. AČ Lužičané na ještě bídnějším 
Bpůsobě co do národnosti byli než Čechové, přece rád k nim do semináře 
chodíval, je poučoval a ke studium mateřStiny nabádal; Či jest pravda, že 
toto jeho jednání a chování vysvět(iíi lze mínĚnůn jeho, že řeči české {i lu- 
žické) prý se užívati má jen k poučování nižších tříd, kdežto umění a vědy 
poznati lze z francouzských, latinských a německých kněh? Možná dost; 
ale zdá se, že faké odpor vlády proti vSemu českému považoval za nepře- 
konatelný a že tudíž, jak níže uvidíme, důvěry nabyti nemohl, že národ tak 
neCetný, jemuž se vyšší třídy a vzdělanci odcizili, nátlak vládní kdy pře- 
může. Odtud přišlo, že přátelům česky umějícím dopisoval téměř výhradně 
německy a že n. p. faráře Vambery, který jej látkou ke slovníku zásoboval 
a česky mu psával, ae ptal, proč Česky píše? Načež ten jemu dne 27. června 
1801 odpověděl: „Proč český píSu? Zapřísáhl jsem se silně, silně jsem se 
žádnému více nepsati a ae žádným více jinak nemluviti, kdo 




— 120 — 

v 

český zná, nežli česky. Jestliže se to nám Cechům od našich pronárodů 
posměšné vytýká, že toliko v cizích řečích sobě píšeme a mezi sebou mlu- 
víme, proč bychom nemohli tomu odvyknouti? Jest tomu snad tak těžko 
odvykati? Já myslím že ne a proto jsem se zapřísáhl." Tak rozhodných 

v 

Cechů bylo tehda málo; jen Ribay, Leška, Ziegler a Zahradník a později 
také Hanka několikráte psali mu česky, kdežto on vyjma jen několik listů 
z pozdější doby svého života výhradně německy nebo latinsky dopisoval. 



Á" 



".#> 




rsbý w odetéhoval z uetrovn Kmn|iy. DuricliOTa hiblíotliekd Blavien. BoHrojs 
Tanfe. Entwurf der bOhtn. Dpclinntionen. AdeluDgiiv Mithridatea. Ceskích |)f!- 
sloTÍ sbfrka, Hnnke von Hankenstein. Stachilv hanopis, Fi-. Švanda. Ludmila uiid 
Drkhoiníř. Slavín. Rlagolitica. Dobrovakí uchfiai kp opři. o prohoStstvI Stnvolwip- 
dftVaké, tří o bibliotekťifatTi universitní. Auafubriicliea Lohrgebiiudp cIpv brihm. 
Sprache. První avaifk Lindeova slovníku. (I8(>3 — 1809), 

Moudrým léfeiiím Dra. Helda bylo nejvStší nebezpečenství od llobrov- 
ského od\Táeeiio. Af, jak avrchudotřeno, i napofom každý rok pomateností 
napadán byl, přece nikdy již nemoc iiedoBtoupi]a zuřeni a když lékaři radili, 
aby co raoíná mnoho ve apoleínostt meSkal, odsfřhoval se r. 1803 ze sa- 
moty na osirovř Kampf, aby tím snáze návStěvy řiniti i přijímati moti. 
V zimĚ žil v Praze ; jakmile vSak nastala jarní teplota, jezdil po venkove 
jsa od šlechtických rodin na jejich statky pozván a vracel sb někdy až 
pozdS na podzim do Prahy: táž navštěvoval tcmĚř kaádý rok nějakou 
lázeň, nejvíce Karlovy Vary neim Teplici, později též lázefí sv. Wolfganga 
u ChndĚnic. Takto bydlíval Easto na statcích hr. BedHcha a Jana z Nostic, 
nejraději však n hraběte Františka Sternberga, slovutníího znalce nmění, 
nnniiBmaf iky a historie řeaké, jemuž jako důvěrnému příteli obcoval ; rovněž 
BÍ ho vážil šlechetný KaSpar ze Stemherga, kterým ae také seznámil 
B Gfithem. Vedle těchto dvon znamenité vzdélaných a uĚených šletktifů 
vyhledával Dobrovský rád, jmenovitě v pozdějších letech, spoleénoít hrabat 
Jana Rudolfa a Eugena uernína. u nichž v Chudenicích téměi každí lok 
několik neděl bydlel. Hrabě Frant. Sternbcrg uvedl jej také do rodina hr 
Taroucovy a hr. Schňnborna a avážíme-li, že také kníže Kinsk> hrabata 
Canal, Clam-Gallas, Clam-Martinic, Šlilt a biskup Hurdálek slovutného ufence 
a duchaplnou spoleěnost jeho milovali, porozumíme snadnř, že 'le mu leku 
odporuřenĚho, spolefaosti totiž a vyražení, v hojné míře dostávalo Tike 
T zimě jsa v Praze nepohíeSoval šlechetné zábavy a tudíž zotaveni ducha 
od namáhavých práci svých. Neboť hrabě František Sternberg shromažďoval 
v pohostinném domř svém, jako před ním hr. Nostic a kníže Kinský, 
spoleí-nost vybranou, do níž výteřnf Élenové všech stavfl přístupu niéli. 



122 

Hrabe sice sám nebyl středem konversace. jelikož nejradéji o věcech mně- 
leckÝch a numismatickrcb rozmlouval : ušlecbtilou zábava a konversaei řídila 
manželka jebo. Františka rozená braběnka Sobonbomova, která jemn^fmi 
mravy a spůsoby, neobyčejnou vzdělaností a nevyrovnanou dobrosidecností 
ke každému stejně milostně se cbovajíc, všem pobyt ve svých salonech 
příjemným učinila a ony vysoce vzdělané dámy připomínala, jež na menších 
dvorech italských půvabem spanilého obcování a kouzlem něžné ženskosti 
v mohutný rozvoj vlašské literatury v 15. a 16. století Uahodamý vliv 
měly. Bývají hlasové ^ naslyš, kteří Dobrovskému vytýkají, že' společností 
aristokratických více než slušno vyhledávaL jakoby to z jakési marnivosti, 
nebo podKzavosti k vyšším a vypínavosti nad nižšími byl činil: ti xšak 
Dobrovskému a tehdejší Šlechtě velice křivdí. Dobrovský těch společností 
nevyhledával jako nějaký námilostník. labužník, nebo náchlebník, který 
v nich jen snad trpín jest z milosti, nýbrž aristokratická společnost jej 
sama vyzývala chtíc úctu svou dáti na jevo muži, jenž hlubokou učeností 
evropské jméno měL jenž šlechetným všemu sprostému odporojícím smý- 
šlením, jemnými spůsoby společenskými, obratností v chování, obcovám 
i elegancí v mluvení všechny okouzloval a k sobě poutal. Aristokracie^ 
která se v salonech hr. Fr. Stemberga scházívala, nevymkala jediné staio- 
žiinvm rodem, nvbrž také vědeekvm vzděláním a nadšeností k nnfM^ni a 
smvšlela také v tom aristokratickv. že s muži vědou i uměním znamenitŤiai 

mm m 

ráda se bavila a od nich se učila. Mimo Dobrovského navštěvovali á&m 
Stembergův výtečný numismatik Maděr, ředitel akademie umění Bergkr, 
zemský stavební ředitel a dlouholetý sekretář učené společnosti Gmber, 
pilný sbiratel Josef Bartsch, Dr. Maier. slovutný matematik a profesor 
mechaniky a staveb vodních Gerstner. k nimž se od r. 1810 přidružil také 
strýc hr. Františka, hr. Kašpar, který toho roku z Rezna do vlasti se na- 
vrátiL od r. 1823 pak také Fr. Palacký. 

V tomto kruhu mužů vzdělanvch hledal Dobrovskv zotavení od nama- 

* m 

havých prací vědeckých, kterým cítiv v sobě ducha volnějšího tím větší 
i-hutí se věnovaL cím méně spisovatelů bylo, kteří by literaturu zdáme byh 
vzdělávalL Tehdejší věk nepojímal slova literatura ve smyslu xýlnaě 
národním: co se vztahovalo k písmnictví v Cechách tiskem vydanému, af 
již psáno bylo jazykem latinským, českým nebo německým, považováno la 
literaturu českou. Hydra závisti, nenávisti a sporů národních tenkráte ještě 
neznřila: literáti a vzdělanci obou národů Cechy obývajících považovali 
každé dílo česky neb německy psané za obohacení vědy a literatury dcMBoácí 
a žádnému nenapadlo, snahám k obrodu českého jazyka a jeho titeratmy 
se nesoucím překážeti, nýbrž schvalovali je, ač věděli, že vláda imdn 
čv^ského ducha nepřeje. Arciť nelze upříti, že díla vědeckého nebo vihce 
dókzitějšílfeo obsahu psána byla téměř výhradně jazykem néme^ď^ým a t po- 
sledním dvacídletí osmnáctého století také lat^nskvm: nicméně vsak 



- W3 - 

jest, áe dfla německy píáídch fesky Ijuď málo buď nic ueznajúiVh spiso- 
vatelů tim patriotismem složena byla, z kterého vidĚti jest, že líeciy jako 
svou vlast milují. Tím dacLein psal Dobuer, Llngar'), Voigt, Diuaetihofer, 
a tím ducliem sbíral pilný Joaef Bartsch^) látku k dĚjináni českého fcnĚh- 
tiskařství a k všeobecnému slovníku Ceakjch uřencá a podobnou prat-í se 
obíral dvorský rada Hermann z Hermann sdorfu ^), jen že bohužel ani jeden 
ani druhý díla svého nedokoníil. Aie muáS t6ch pořad ubývalo, tak žft 
nedostatek pracovníkfi na poli literatury byl citedlný : v tomto smyaln paal 
Ungar dne 11. máje 1803 Cerronima; „11 nás zemřel Bartsch, který tak 
dlouho o df jiuách knéhtiskařství v Cechách práčova ; i tento spia i jeho 
slovník učenců zastaly jen v rukopise, jen fásť jich jest ňa Ěiato opsána ; 
největi^ váak část' jest nu mnoha tisících eeduUch a, ceduličkách roztrouSena. 
Jen znatel a milovník, který by neuniořiteliiou trpělivost měl, mohl by to 
T pořádek uvésti. Dvorský rada Hermann chce to koupiti. Nedostatek času 
a zdraví mnř nedovolují, abych se uvázal v práci tu, kterou bych před 
4i&eíti lety rád byl podjal ; Dobrovskému také se do ní nechce. Felcla 
k TOígta již není ; mladého dorostku se nedostává, jelikož lidé povzbuzo- 
TÍnf Qenalezají a když je kdo k literárním práčem pobízí, hned odpovédf : 
>jďé lze očekávati odmřnj V Pojmenujte mně výhody, které Peicl, Voigt, 
Cornova a jiní ze svých literárních a vlasteneckých prací mĚLi?« Piwmia 
da Mubíb, aurj,'et mox r;opÍa vatum — pěl náá CampanuB, ale Hodřjovských, 
Žerotinův atd, více není a naSe vlastenecká literatura již nečiní pokroků. 
Na Moravě zpíváte touž smutnou píseň vidouce zarmouceni, že není 
dorostku mladých lidí, kteří by se ku vzdělání vlastenecké literatury spojili." 
Ale vedle tito učené literatury v roucho německé odčné probouzela so 
znenáhla literatura jazykem Ěeským psaná, která z malých zárodků počínajíc 
a na začátcích svých s mnohými nesnázemi a překážkami bojujíc vlaste- 
necké amýSlení, jak ae samo sebou rozumí, mnohem důrazněji vyjadřovala 



') Ungor, kterj zaíav spisovati mulo ěesky nmSl, Citán pak k nej horli věj Sfin 
vlastencům; praviť o nSm Nejedlý v předraluvĚ ku překládá Hiady: „ . . . s dychti- 
TOetf jste v zriceainiicli ostatků. naSí Ěoské slávy hledal a je z prachu vytrhnuv 
nuiožstvi vlastenčil k náaledoví^Jií probudil Jii mnozí málomyslní nad tím slzeli. 
že učenost a moudrost naSich předků, že ozdoba mateřakébo jazyka na věky za- 
hynuly, že starožitná slíiva nás nikdy více neosvítl — a hle, Vy jste přiSo! a VaSí 
placi BÍnnce i moudrosti i slávy vzneSených předků niiSe krajiny vyjasnilo, aby slaro- 
bylě slmĚ v dobrou zemi vseté nové ovoce neslo." 

-) Bartsch neumel tíměř nic Česky. VétSÍ část' jeho sbírky přiala do nikoit 
hr, Fr. Stamberga. B. uuifel 23. února 1803 a pochován jest na Košířekém hřbitovĚ. 

') Hermann narodil se 1748 ve Vidni, přisel jako pfívučí královského komisaře 
hr. Walliae do Cech, když tam sediské nepokoje za Marie Teresie vznikly. Stal ae 
r. 1780 gubcmialnim radou v Praze, r. 1784 také dvorským radou, přiSel r. 1790 
do VídnS, kdež r. 1792 na výsltižba dán. ZonáSel se prácemi Cneh se dotýkajícími, 
jmenovití slovníkem o uiencích Seských, Umřel 21, března 1816. Rukopisy po nfm 
zůstalé koupil hr, Fr, Sternberg. 



t k whaa d&tkliv#ji |imhMu«l> ntí spi«* Jazyken muuLíui p«aBř_ JsUmS 

Mt<a prolMXflia JMOf brs> jii M-hkbovala. pŘ«* w opřt repraiib. 

L Mo Gt«nltu; iŤmijf •» jii >*jí drodobníiB BmMJifc<!n. rbtrsým p^frant.' 

I jiCtó dtatrafilte tiikev *, drobným forantrau ale nad to ňn nnlfni pečtean 

I «dbfrst«l&. jkU rfm bíb^ oěckáTati b;lo. kdň spolcřaost éf ^fei d« 

života r» Tflhibstj Bemohla. Protož TThlaM>TÍno za vět neoliTévinoa, kd^v 

kailia hf^ki v •Aasař\^ ú|>raTé iryšia a když Yynikající 03t^ si jí T 

Kdjž Jan 7(*ied]y konrem r 1Í99 př^Iad GcvaimoT; idyDj: D«r To 

rAbRla vydal, pea] FHd dur 38. pnMÍBre C«ttohíiiiii : .N«jfdlý ] 

MifrOTB Smrť Ábelova na česko a rydaJ ji tí sJicnř 

llrabMi Jáťbymori .Stnuberkorí yňet ta tak se líbila. . 

drar«1 zbtýcii darOTal. ie^ to Tždy néco a okazaje. ie oase ďledita : 

nábla Mktfit kuéh ei TŠímali zaŤíná.' A kdyi Nťjeďý r 1802 pf^J« 

prrnOM ipřra Iljady nreřejnil, pl''3a] Dlabář t listě k Cermnima daaS 

IB. é*rven<* 1803: ,Jest to první dílo. které ve skvostné úpr&TČ 3 

I JMio ft qnarto jazykem f-e«k^ vydáno ji^. Výtisk in foHo na vel 

1 p&pfřn Rtojf ít zl.. na po^tovnim papír<^ in folio 3 zL a in qnaito 40 krJ 

LÍt«T(ttiira ta vSak vyniká nad^nostf pro tUsI a ře^ ř^skon I 

boríivfni vzbazováním láík; k jazykn teskéniu. Co Palkoviř 

t ríasorjťh novinách 1803 ve ívém Volání k řiloTanůin. nby jasykj 

řbo pilni byli, obecně propověděL to ř^kl S. Nejedlf r predndnfi 

I k pfeklado evri-lindot^némn Úecliům: r předmluvě té rzlfitními 

i Mpsanř bMuje nad úpaitkem jazj-ka řeského. ale těší » zároveň i 

I j«lio a napomíná vrateyníky, ahy o zvelebení vlasti a jazyka pérovali: . 

atrtuiipivSc mníi, aby mrákoty Kapndili. nenatálon praoojí pfci o zrriet 

Umění a jazyka i o nlávn íeskon I Živi Iraďtež vlastenci, požehnána 1 

»kila. \\&»ť uaie. prolož ať je# vyvyšována vlasti skála slávy našít 

mik^eme jí ry vyrvati "f šíravy a jazyka šlechtěním, ješto t^ 

\ itpojeiit JRou, i.v iie\7je prvních bez ilrahého do$íci. Medle krajané a vSid 

I podle jaicyha příbazní milí; Zdaliž některého národu Jazyk ve svřtt ( 

I ftaléxá. klerjžby tento řeskjř starožitností, další po všech světa konfiiiiéá 

roKŮÍFenotitf. k vímluvnOBti větši schopností, jadrnou ki-átkosti, slov ne^y- 

I íejnnn hojností, příjemně zrnčící líbezností, plynoucí lahodnoatí. 

a j«kem Ani k věci směřujících převyšoval ? . . . . Jestliže tedy my Čechorf 

doltonaloHlmi jazyka HvÉho n<id jiuě národy právem se honositi můžeaK 

isda2 nám chtivou a ochotnou vdlí, neustálou prací o to usilovati nenálež]^ 

abychom tfmto odévem krásným a ozdobným, to jest jazykem svýin. i my* 

ňlenf ducha lidského, to jest umění, pnodili a vystavili? A kdybychom 

toho nefinili, bylaby to nevděfnost vlasti vi-ažedlná! A kterňž medle ne- 

pravoNl lak zřejmě a patrně erdce ošemetnost a ohavnost odkrývá jftko 

nevdé^iioitt V , , . . A kdož všem v lůjiě tvém, vlasti, ae. zdržujícím větSí nUl 

e prokázal dobrodiní I" .... Tys to rozmilá vlasti česká, matko BiiieE 



— 12'si — 

A žádné nemáš xa. to odměny dojíti? .... Někteří {6 nezdárné plúnié) jeáté 
před nedávním časem za tvůj jazyk, vlasti matko milá. ee stydíce v stáliubu 
i v zapomenutí vĚíné ho uvésti usilovali 1 O vy, kteří ještě jiakrifku 
vdéčnoati k vlasti cítíte a srdce české máte, 6 pracujtež snaínou bedlivostí 
vedle hřivny od Hospodina sobS svěřené, abyste slávu v národu svém roz- 
množili i matce své dobrotivé, Kcmi řeské, za přemnohé dobrodiní se 
ůd sluho váli, svých spolubratři srdce vzdélávajíce a jazyk starožitný, od 
předku slavných vám dochovaný, šlechtíce a roaSiřujíce.' 

K takovému enthusiasnm kritická, střízlivá povaha Dobrovského, který- 
1, ISUíJ padesátý rok veku svého naplnil, ae nepovznesla; on ani v takových 
příčinách nemiloval nadšeného slohu, jakož již i: 1783 o spise Hankově 
Z tlankensteina : Empfehlung der biihm. Sprache und Literatur, 
v iiĚmž spisovatel jazyka českého vřele se ujímá, v Lit. Mag. III. 135- 
ptavil: „Xelze neuznati vlBst^necké vřelosti, s kterou spisovatel pro svou 
ító mateřskou deklamuje a jen ten dcklamatorský ton joj u mnohých 
iftBluví." Vůbec nemiloval přílišné na odiv vystaveného vlastenéení nýbrž 
fifaňval si více v práci tiché, jakož zřejmě o tom psal Kopitarovi dne 2. 
J0^a 1»11: „Působeni (i v tichosti) jest lepší nežli vytrubování a pokřiko- 
vali v novinách. Protož bych si přál, aby také Slovinci zatím po tichu o 
iici své se starali." Avšak jeho střízlivé, kritické práce nicméně sloužily 
timuž účelu jako nadšená slova vlasteneckých horlitelů, zvelebiti vlast? a řeČ 
fiAskou, bať dávaly snahám vlastenců podstatnější základ, any tyto práce 
jjsho co se týče historie nekritického bajko váni a Haj kovám jí zbaviti 
Ofiilovaly. Čím doby té sě zanášely poznáváme z listu dne 2. května ISO,'! 
k Cerronimu daného: „Umínil jsem si před ukončením slovníku žádné další 
Msty nepodniknouti .... Vaše Vitae sanctorum uváděl jsem často ve svém 
pojednám' o křestu Uořivojové; prává opravuji první arch pro spisy naší 
apolečiiosti. Nebyl bych myslil, že tolik členů přežiju. Nyní má vyjíti 
Pelclův snad i Durichův životopis. Durich mi zůstavil své rukopisy a mám 
také jeho dílo: bibliotheca slavica dále vydati. Odkud však mám 
nyní vzíti kdy? Jedno se má po drahém státi." 

Do slovníku, že jej od jiných prací zdržuje, stěžoval ai Dobrovský 
V letech následujících ještě několikráte, až jej koneCné, jak svrchu dotčeno, 
Puchmaierovi odevzdal. Co ae pak týče pokračováni práce Durichovy, měl 
dmysl, druhý svazek vydati a skuteÍJié vyjednávalo se s universitní tiskárnou 
T Pešti, která první svazek nákladem svým vydala a rukopis drahého svazku 
u sebe chovala. Když se přátelé literatury poptávali, kdy druhý svazek 
vyjde, nabízela tiskárna obyčejně, aby exempláře prvního svazku, které ještě 
na sklade [měla, i s rukopisem druhého svazku se od ní odkoupily, až ko- 
nečné vyšla pravá příčina toho otálem' na jevo. Faktor tiskárny, Frant. 
Matušek, okradl totiž pokladim její za několik let o několik tisíc zlatých a 
ditelě tiskárny tu krádež zatajovali; pro nedostatek peněz, jak Engel dne 




, lůto[iada lě»i Dobrovskému psal, nemohla ^ tedy náktadnfjšf dfla | 

! tuknonti nýbrž jen taková, která ryclile na odbyt fila. To byla hlat-ní pK- [ 

t Ass. proé Dobrovskénm odpadla chat^ o vydáni drahého arazkn se starati, | 

I ji-likož TČdél. iv n«bnde lze nakladatele naleznouti, a& oviem takř v ItstecIlJ 

aHch hccoň dďn Darichovn vytoká, z rehož vidéti jest £e kritik Dobrovdcfl 

všelijaké ni^doetatky při tom spatřoval. 

Od té doby, co Dobrovský poprvé jako spisovatel se objevil, intljFfl 
I episy jeho ráz kritický a iim dále tím více okazovala se tato jejich povaliK,| 
V jazykoTídé žádala kritika jelio srovnalostí s dachem fefi iijícfm v kla 
«tckýeh spisech starších od cizího vlivu neporušených a s mlnvoa BdM| 
jenž bezvAdomP správnost jazykovou zachovává : v historii obstálo před jol 
kritikoQ, co se týée déjá, jen to, co prameny doložiti lze jest, a vSrohodnM 
pramenu posuzoval netoliko podle zevnějších kriterií nýbrž také porovniů 
s jinými prameny souvékými a povšechným během událostí té které dóA 
na jisto powtaveným. Jest pravda, že za naší doby, kde mnoho nových | 
menu nalezeno, leckterý z jeho vyToků již platnosti nemá: ale v dobA, ,1 
které žil, vyĚnivá nad vrstevníky jako vysoký jehlanec, který i 
základech spořívaje ostrým vrškem se končí. On byl mistrem kritiky, -j 
přiklad a vzor nejen v Čechách nýbrž také v Němcích a v Rnakai] 
následovali. On si byl vědom, že mnoho rumu odstraniti jest t 
vzorná stavba budovati se m5ie: psal v té příčině 2. ledna ISH 1 
,í'*lý život sotva stačí k odklizení všeho nesprávného a 
kterak má clovĚk jednou dospěti k naučné činnosti ? . . . . A ku 
pomyslům přece mlĚeti nelze!" Lln cítil v sobě, že povolán jest geníM 
českým, aby tříbením ušlechtil obojí formu, ve které genius ten s 
íeskou historii totiž a mlavnictvi ťeaké.'i 

Cíl ae týče historie české, byl již před několika iety úmysl í 
('«rronimn, pilněji a hlouběji do n,' se ponořiti. A tu ovšem zamlouvala' I 
mu nejvíce nejstarší doba, jelikož se zamilovaným t^tadium jeho, se t 
slovanštinou totiž a s dobou Kyrii lo-Metodéjskou, souvisí. Probíraje 
Ktaré legendy a prameny dígin českých sepsal na slovo vzatá pojednání btS 
Kritische Versuche, die altere bohmiache Ges 
spateren Erdich tnují en zu reinigen, z nichž první vyšlo 1808; 
druhé 1807 « třetí 1819. Trvní nadepsáno jest: Hořivoj" 
^leich flinfiProbe, wie man alte Legen den filr dic(jeschlcht( 
benfitzen soli. Řídiv so výrokem od Dobnera v předmluvě ku třet&IAi 
svazka Annal. Haj. učiněným (r. ITGň), že po něm ještě přísnĚjší kritikou 
přijdou, kteří mnoho, čfiii on nepohnul, za liché usvědčí a zavrhnou, j 
zuje Dobrovský staré legendy k íiořivojo\-u křestu se vztahující, z meki, 
jmenovití tak zvanou Kristannovu legendu odsuzuje. Sečetlost v pramenech, 



) Srovn, B(r. 32., 33., 100. 




- laT — 

slídivý zrak, který každou sebe menSÍ tiesťQvnalost pozoruje, práci jiodle 
xdÁni samostatnou Imď za kompilaci nebo pouhý výpisek z pramene jiného 
usvřdčuje, ujevujf se výtefnĚ v tomto pojednání a na nich záleží yeliká pěna 
jeho. K legendáf&m, a.!-, o posvátných předmětech psali, nemá vícp licty, ueí 
kolik jim podle přísné kritiky vzdáti lze. Co asi historická kritika za. pravdu 
nznati mSie, ostře na odiv staví a zavrhuje mnohS okolnosti jako pouhé 
vyšperkování, které Hájek, Eneáš Siivius, Dubravius, Peiiina, Kruger, Balbin. 
Hammerschmied, Středověký, Hirschmenta:! za svatou pravdu měli. Ař Do- 
brovský v tomto pojednání osvňdĚil ostrovtip kritický měrou vrctiovatou. 
přece se nedořinil výsledku v hlavní příSinf takového, kterému my bychom 
nyní, kde známe prameny tenkráte jeStň neznámé, přitakati mohli. Hlavni 
výsledek jeho zkoumání jest: S v. Metoděj jako chorepiscopus {kra- 
jinský biskup) neměl stálého, urPitého sídla (str. 35), není 
tedy prý jisto, Že Bořivoj na Velehradě kítén byl, bať není 
prý ani jisto, zdali vůbec od av, Metoděje křest přijal. 
jelikož dokázati nelze, že Bořivoj pro křest na Moravu jel. 
i»bo že sv. Metoděj v&bec kdy do Cech přiSel: že by však 
«»,doby Metoděje slovanská liturgie do Čech uvedena a máe 
«Tatá v Týnském a Vyšehradském kostele slovansky sebyla 
Zpívala, to prý jest a zůstane pouhým sněním (str. 111). Avšak 
tvrzení svého z dřívějších let, že totiž av. Metoděj jsa arcibiskupem pa- 
nonekým v dnešní Moravě pravomocnosti nemel, již ae nedržel a nepo- 
chybujeme tudíž, žeby Dobrovský také názor svůj o poměru Bořivojově 
k Methodiovi byl opravil, kdyby těch pramenů, které nyní před rukama 
jsou, byl užíti mohl. 

Pojednání dotčené vySlo v aktách učeně spoleCnoati a ve zvláštním 
otisku. Mezi tím, co ae tisklo, zjevila se při Dobrovském nová nemoc, která 
jej potom, aĚ ne Často, ale pfece navStívovala, nemoc žaludeCiií, se zvracením 
a křečemi v žaludku spojená.') Vrátiv se z Kladska, kamž hrobn prvního 
arcibiskupa pražského Arnošta navStivit v letě byl zajel, poslal CeiTonimu 
áue 25. září 180.1 otisk svého pojednání a dal mu o zdraví svém tuto 
zprávu: „Kdybych vůbec někam si vyjel, bylo by to do nezapomenutelné 
nmě Moravy, Dvorského rady Hermanna pozvání do Vídně letos užiti ne- 
mohu, an jsem právě z Kladska se navrátil . . . Mimo to napadá mě nyní 
dastěji podagra, ač se ještě dosti pevné neusadilo tam, odkud jmĚno má. 
Měl jsem pét neděl zvracení s velmi bolestnými křečemi v žaludku spojené, 
od kterého mě žádný lékař osvoboditi nemohl. Jest to prý předchůdce dny. 
Od svého odstěhování ae z Moravy a po návrate svém z Ruska nemohu 
dřívějšího zdraví již nabyti. Člověk stárne a síAvá se churavfjším a musí 
se učiti, nepříjemnosti stáří anášeti." 

') On sám připisoval tuto nemoc jakož i porioditkou flLoriijnjslnoať kouli, 
kterů při poranění r. 1781 v něm zůstala. 




— 12K — 

Avéak ehnravoat mtt nevadila, aby pravé tak vSdecky činným byl, 

1'jakohy z líplnéhu zdraví se téšil. Adeltingovi poslal r. lSf*3 opravy k jeho 
slovníku, jak ae dovídáme z listu tohoto učeuce k riobrovskému, jei 
jest 31.1. října; „Tiskne se již poslední svazek mého slovníku; Vnše oprsvj 
přijdou tedy snad jiá pozdř, ni mně vždy velevítány budou." Téhož i 
vydal také Entwurf der bohmischen Ueclinationen: na Jtonc 
toho jen čtyři stránky kvartové obsahujícího rozvrhu 6te se: P. uíitBl 
i. S — mu') a jeho nÉencům obětováno od J. D*»ho. Dne 1, pro 
since lí*03. Následujícího roku 18(14 nalézáme z péra Dobrovského ' 
jednáních uřené společnosti áivotopis Durichův a Pelcliiv a téhož roki 
vyála na světlo první od ného práce ěesky psaná: a sice předmlnva i 
spi^kn společné a Ant. Pišelým vydanému: Českých přísloví Bbfrk 
Po vydání mistraJakuba Srnce a Fr. Ondřeje Hornýho v noi 
ená knéžimi J. I), a A, P." Za heslo vytištěno jest: V řt 
srdce po jazyku svému. AÉkoli Dobrovský v předi 

i dotýká, ie sbírka ta jest jen rozmnožením sbírky liorného. jest to pře 
práce samostatná; při mnohých příslovích, aby stáří jejich se poznati mol 

I udává spiaj, kde to které přísloví poprvé nalezl. Mimo to má Horný , 
Dobrovského sbírka však IfiOO přísloví. Téhož r. 180i žá4al 1 

[ Adelung dne 4. éei-vence, aby mu pomocí byl při díle jeho Mithridates tf 
by staté o jazycích slovanských poopravil: „Ku kterému většímu 
slovanských jazyku měl bych se obrátiti V Poaýlám Vám tedy první polovts 

I svého rukopisu k laskavému posouzení a — smím-li jiroaiti — k opravení . „ 
druhou polovici poslu pfíětĚ. " Dobrovský přání slavného učence naplnil 
statě sobe zaslané líplné přepracoval, které takto přepracované v dmllA 
svazku Mithridata již po smrti Adelungově (f 1806) vydány byly. 

Také doby té psával hlavně recense a kritiky do Jenaer Litea 
zeitung) a do rakouských letopisů (Sst. Anualen), Čímž často do polenu 
se spisovateli, které jeho kritikou se urazili, stržen byl. Tak posoudil v fl 
Annalen spisek ve Vídni 1803 od piaristy Honorata Novotného: Kiitiaslí 
Bemerkung zuř fierichtigung der Geschichte det 
máhrischen Roiches und der ersten Bekehruug der sil 
vischen Nation in demselben, při němž jest nápadná nai 
s kterou si spisovatel rozličné prameny a události plete a jediné znamet 
domýšlivost, s kterou výroky své jako ex cathedra pronáší. Dohrovsk/ | 
sužoval jeho spis vážné sice ale přísně a když Novotný tak neprozřotiBb^ 
byl jizbvé a neskromné mu odpověděti, postavil nevědomost jeho 1 
ardně na jevo. Se špatnou také se poradil Hanke von Hankenstein, když W 
svém pojednáni: Rezeuaion der álteaten Urkunde der slaviacbal 
Kirchengesehichte, Literatur und šíprache. Olen ISOi., ve kterfs 

') T. j, Nejedlému. 



npjen proti vjvodiim ptymologickým Durichovým brojí iijlir/ iiu str. 08. 
také Dobrovského se dotýká, tvi'dé, že odvozovati jméno Visla od vi8(eřj) 
jeet planá myšlénka, aniž prý Pomponíus Mela udal jménem tím nejatarSí 
dstum slovanské historie, nýbrž Caesar jménem národku Morini'). Dváiíme- 
U, ití Hanke o vědecké lingvistice neměl ani zdání, tvrdě n. p. hotové 
nesmysly: slovo župpan, peáno jsouc dvěma ,p'(!) pochází prý z lat. sub 
it slova pán tedy jako podpáii, vicepán; koncovka tín (vlastně ín n. p. ve 
slovích Lutotfn, Majetín) jeat tožná atýn^ (iravenenga pochází od krave- 
nenka neb hrabenenka a podobných nesmyslů více — neklademe Dobrovskému 
ve zlé, že odpověděv mu přitlaSil péro tak, jak takový nedouk to zasloužil. 

Takové spory, v nichž Dobrovský ováem snadné zůstal vítězem, za- 
chovávaly vždy apůsob živé sice ale vzdělané kontroverse; jinak však se věc 
mfila, když r. 1805 z nenadání Václav Stach s Jind. Thameni ae spojU, aby 
Dobrovského zostudil. Počínáni obou mužů bylo sprosté, jen že při Thamovi 
SO&íe porozuměti můžeme, když nemoha se brániti vytkám Dobrovského ne- 
d&ino jemu řiněným hněvu svému uleviti chtěl; co ale Stacha pohnulo, že 
po Hs«íti letech teprve Dobrovského Špiniti zaĚal, vysvětliti nám nelze. Ze " 
DohroŤský jako rektor generálního semináře v kláSteře HradiSti nepokojného, 
svárlivého a úskoěného Stacha na lizdS držel a proto od něho nenáviděn 
byl, k tomu se zná Stach sám v Divném ůĚinku potěhu str. 120. 
,pravÍ7, že, když Dobrovský odebírajQ sa z kl. Hradišteliélio a nfni ae loučil, 
' Pokoj jsem s nim míli toužil, 

Aby pak mne víc nesonžil. 

Dobrovský, jak svrchu dotčeno, v prosodii své t. nH!) pokáral nékolik 
Spatných veršů a rýmů Stachových a teprve po desíti letech, r. 1805 totiž, 
i^tíI se Stach s pomstou svou. Od r. nsú neměl Stach pokoje a zanevřel 
.sQnS na Dobrovského; uvážíme-li vSak, že špatné rýmování Dobrovský jiŽ 
iT. 178(i Stachovi vytýkal a on k tomu mlÉel, divno, že nyní z též příCiny 
proti němu tak se rozhorlil. Co jej k tomu pohnulo, není úplnĚ jasné; zdá 
Be věak, že nezdar všech plánů svých připisoval Dobrovskému domnívaje ae, 
že on jako rektor generálního semináře u přítele svého Cerroniho, jenž při 
gnbernium referentem školských a církevních záležitostí byl, nechvalné o 
nÉm mluvil, Sotva byl se Dobrovský z Kl. Uradiště odebral, začal Stach 
staré pikle své; psal o tom Cerroni Dobrovskému dne 26. prosince 1791: 
gNepokojná hlava, Stach, podal ze msty, že se nestal ředitelem theologického 
studia, spis ěeatiarcliový plný nešvarů a makavých osočování proti profe- 
eorům ; ale iapnu jej za kštici. Ze samé dlouhé chvíle nevědí tito lotii co 
řiniti. Prohodil také o Vás, pokud jste ještě rektorem byl, leccos, ale nena- 
leznul ucha povolného ; od té doby mám naň naměřeno a nyní mné přišel 
v pravý Cas," Výsledek udavačatví Stachova byl, jak Monse dna 3. dubna 
1792 Dobrovskému psal, že udaní od něho profesoři obdrželi pochvalný 



'J Vií str. 64, -Daa erste Datum zuř slav, Geschichte,' 



— 130 — 

dekret, on však notnou důtku s tou při tom výhružkou, že, odváží-li se 
budoucně ještě jednou podobné věci, přísněji k němu přikročeno bude. 
Avšak Stach př-ece nedal si pokoje. Bližších zpráv o jeho dalším počínání 
nemáme; jen jsme nalezli v historii university olomoucké, že Stach pro 
rozličná udání utrhačská, kterých dokázati nemohl, r. 1790 s profesury 
svržen jest a že jen z milosti pense tří set zlatých mu vykázána byla. 

Takový tedy zlolajník začal nyní špinavými šípy po Dobrovském stříleti : 
všecka jeho literární činnost soustřeďovala se v tupení Dobrovského a ne- 
božtíka Pelcla, že do mluvnice své prosodii Dobrovského přijal, a Puch- 
maiera, jenž pojednání Dobrovského o prosodii v druhém svazku svého 
sebrání (1797) byl vyložil. Nadávky ty čísti lze ve Starém Verš o ve i 
r. 1805 Thamem vydaném, pak ve třech větších spisech, jež posud v ruko- 
pise v Českém museum se chovají a nadepsány jsou: 1. Kritický 
výklad pomatených českých grammatik. 2. Harmonie a 
dobrozvučnost jazyka českého kritickým přirovnáním ně- 
meckého, řeckého a latinského s ohledem na prosodickou 
povahu jejich vyložená, ode všech matenic nejnovějšího 
veršovství osvobozená a rozmanitými příklady vyj ádřená. 
3. Divný oučinek potěhu. Miá vzbuzená chuť k zpěvu a 
obrana staročeského veršovství proti novým nezákladným 
nápadům. Přídavek k nové Kožíškově gram matice^). Jakási 
„Starý veršovec" si počíná, možno posouditi, že Pelcla Kožíškem, Puch- 
maiera „Gnidského chrámu zvoníkem" (poněvadž přeložil na česko „Chrám 
Gnidský"), Dobrovského pak Vtipkem neb Původem jmenuje. 

O Dobrovském podává tuto karakteristiku : 

Z křivá věci vyrovnávat, 
Z náchylnosti chválu dávat, 
Jednou pochlebníkem být. 
Podruhy se tvrdě mstít. 
Dokonalost nechtít vidět. 
Nepravdy se pak nestydět, 
Dělat větry prázdným měchem, 
Nejlepším se chlubit Čechem, 
Co kůl z německého plotu 
Čechům v oči cpát slepotu. 
Mnohých hodných se dotýkat. 
Pro nic za nic se potýkat, 
Stíhat jen v neumelosti, 
A nemít sám základnosti. 
Málo vidět co dobrého, 
Jen se sápat na každého, 
Mniclia nebo rozumného, 
Staré hmoždit, mladé rmoutit 



') O Stachovi viz důkladný článek řed. Zeleného v Osvětě r. 1873. 



A ipIMmJj z iimSck kiimtit 

\9ri\ tloucní iLZliaK Tit 

Pavníin) lOTlnliovat 

Chjtat do iitLh koinur) 

& mni] tropit nefii u\ 

^a /oalali^r mužů glapnt 

\elkí imíno díck) lajiat 

Jenoiu tiCit slabikovat 

"5 lileťkami povjko^at 

Haiiit pndle 1 hostL 

I ot jaoti — \ t ) j k T sol I t 
ltKj t>to a Jim podnbne iimu "(.isj stT(hoi\ jlii ■:( lif 
uenířlj uiiukii ktetpli » atiu-\ vprsovcc otpka\nl njbr? ptiaobilj ojiakera, 
jelikož pamflet iř>t«i siiicsnyni se stul JwieD 7 mKrlBich Insníku be/pochyby 
ze skolj Piiclimaiero\7 složil parodii na bfiaeři Stafhn\H ^tctkjiim \znúšiiii 
JdUlama sve jmiiio atd ii poslal ji pode ]« cnein Si leiiij JticI ata- 
tému ^erso^ci jeji^o pniu sloka 

Jií nnd koiufnj tv^nii bpuind Pii) 
MímS M vraiÁim jako ťosky vralipc- 
Jii jHk 3P Šibenice nslm 
\vsoce v [iHřdnuk m povřt I 
■ [lozlobíh jakz / listu mze iiYpdentho se u\idi Rozkmotfiv se 
B Tháinem (iLchtd jiz uic ■^ Pi^oze dati tiiknonti aiti (pnwroTOh ()lii'VHl se 
tuduE phmo do \idiiř kde Zlobickj censoiein iesk\rli knSh b\l listem 
ndmeckv psaným a daním 28 hitopadu I80i Ztobickeiim v nímž bo za 
omsttru několiUi apisů jmenovité Kritického vykladu a Harmonie žádá. 
List ten jct patn&tný pro ndavacakí talent btachu% nKdyž zňkonj dovolily 
hanřti naí jazyk naše předky ano i nimeekou literaturu i oba 
n&rody fesky' i nřmeeký mam /a to ^e ?arovefi i dovohlj odpovPdřti 
k tomu '^ice by zákonj nebyly vjroky moudrosti řiejseni tím Mneu, že 
PelcI Dobcovskj a cele jejich pnvržeuatvo jaou /reli nevědomí jizyku a 
přkné literatuiy Škodí li tato u/asná nevřdomost i tberede a sloMcb s\ádi-li 
skuteřnf mládež a p&soH li uejyřtsi zmiitek, nesme! br toho nikdo obe- 
censtvu ozm-mitiť heni mou muou, /e PnzaB tik velne odpadli <id svStln. 
pravdy se svým zneuznaným ja/ykem Bylo by mne milejSí kdybjrh je mobl 
chvibti ale karati bjch je neimel ■' Sfávft dvorsky dekret / dolw líTii — 
ITÍ9 které Bobrovskemu zapi \íd^ o česka literatuie psáti jelikož se nadá- 
Tiiiifm vjznamenal Tenkráte nadá.val jen zívym nyní vsik iiilezl prostf^edky 
znovu mrtvím i živeni nadávati a ja bycli nesmřl ujímati se neiinniíph 
mrtvých ani sebi sama hajitn \2dyt vře jil doepřla k tomu ye kdosi 
v Praze paskvily napsal a mnf je poslil ani k tem by cli odpo\eděti nesmál 
a to T záležitosti ina le vzdSIani jazyka dotjLe pro které mP na "ibenici 
poTÍĚeneho videti chtĚji ■" PhtĚje fikt Zlobickeho řastiasiti kdjb\ \eci, to 
é prý se jedna o tupení hřmců se neujal pi-ivi ^Neinite b\ti od] o\edníin 



■ 132 



I místo laiie : jsem hotov odvolati sp k zákonodí-rcL' Avšak 
I celá nepoctivoat povahy Stacliovy jeví se, nit konci listu, kde Dobrovského- 
I, jako nějakého agenta pruskÉlio udává. „Opravu jazyka naSeho počal jsem 
I skatefiiiě s pořátkem mocnářství raJčouskĚho. Českým grammatikům vede se 
I jako Prasovi, od nřliož pochází vSecek nepofádek (v politice) právĚ tak jak 

lepořádky v naSem jazyku pocházejí od grammatlků asi od r. 17fl2, fcdjž 
L dějiny českého jazyka vy*ly. Podivné, jak granimatické pletichy 
ťhách B pletichami Prusovými jsou počaty, dále vedeny 
la koneĚnĚ téhož roku 1806 a sice v měsíci Uatopadn 
[objeveny.* Vídeňská cenaura dovolila sice dno 8. března 1808 tisk obou 
[■ episá dotčených, ale tiětSny nejsou, bezpochyby proto, že se žádný nakla- 
I datel nenaleznol. 

Dobrovský nev&ímal si hanopisu Stachova a nebránil se ani slovenv 

\ proti zlolajnému ntrhači véda. Že proto u moudrých lidi vážnosti nepozbude. 

skutefně dostal zadostuíinění téhož* r. 1805, když Dinnenhofer své 

J Genealo gische Tabellen vydal: v předmluvĚ totiž praví na str. AJlí.: 

jMnĚ jest Dobrovský jako vlastenecký Uterator jediný a po mém aoadS 
^jím také v budoucnosti dlouho, dlouho zůstane. Vícp o ném snad licbo-> 
KtivOBt, ménĚ však jen závisť říci může." 

Ale v příčině jiné Dobrovský dal odpovéď, ne k vůli kritice nýbrž fc VÚB 

ci, o niž činiti bylo. Míníme zde pokaa jeho o Bořivojové křestu, kteréátft 

I pojednáni r. 1803 vydáno bylo. Dobrovský dobře byl si vědom, že příanái 

■ iriíika, s kterou nejstarší naSe legendy rozebíral, ae nebude líbiti těm, kteřř 

I novel li stické a romantické zprávy podle starSích. legendářův a kronikS.ffi.T 

I opět ftenáfům podávali. Psal v té příčině Cerronimu již dne áó. září 1803^ 

I, Tento pokus leckomu na Moravě nebude po chutL Jaká pomoc? Kritik 

I iádá starožitných svědectví . . .') Roman o Svatoplukovi by se mnohým lépe 

I líbil," A dobře tušil Dobrovský, že výzkumy jeho na odpor narazí, jelikož 

! příčily dávné tradici nejen na legendách založené nýbrž také Dobnerem 

ochranu brané. První, který proti názorům Dobrovského o křestu Boři- 

f vojově se ozval, byl Dinzenhofer v díle svém svrchudotčeném, který v lívodS 

I aa atr. XVIU. vzdává Dobrovskému zaslouženou chválu nazývaje jej učeným 

b přísným: „Jmenuju-li Dobrovského přísným, nechci jej tím kárati. Mní 
I takových vědomostí jako Dobrovský nemůže v kritice jinak si vésti. Ohromná 
I zásoba vědomostí dává mu i při nepatrnějším předmétž literárním látku buď 
ik vysvětlivkám nebo námitkám." Ačkoli slovutný Schlozer s výroky Do- 
I brovakěho o křtu Bořivojové souhlasil (Nestor IV. SI.), pronesl přece Din- 
Kzenfaofet na str. l<i. poznámek k dílu svému přičiněných několik pochybností 
l'0 nékterých výrocích Dobrovského. Mimo to kladli proti apůsobn kritickémiL 

vyslovil proti Dobnerovi v Lit. Mag. 2. atr, G8-: 
, tbrilere ich, nicht Miiglichkeiten : Beweise, bícÚ. 



■) Podobně již Be r. 178 
,Zeiigaisse, benáhrte ZeugnÍEi 
[ Seklamationen . " 



Dobiovííkého odpor Jiclotíi nejmenoTaný a pak knóz Fr. ř>ven(la. Nejmenovaný 
suažil se vyvrátiti tvrzení Dobro vátého- áe v Cechách pFed sv. Prokojteni 
liturgie slovanské nebylo, ale činil to dosti nemotornĚ, tak že jej Dobrovský 
v předmluvě k druhému pokusu jen nékolikn alovy odbyl. Fr. Svenda však 
hůře pochodil. Tento horlivý sice ale v historické kritice až ližasnĚ nepově- 
domý spisovatel , Železného obrazu mSsta Králové Hi'atlce'' velmi tĚáce to 
nesl, že miláčkové jeho Hájek a Beckovský, po nicliá historie f.eská tak 
snadné bez námahy a, n&pary a podle chati čtenářů jen zátiavn hledajících 
psáti se m&ie, od Dobrovského jeStĚ nemiloardnĚji odsouzeni byli než íu 
Dobner již byl učinil. Ujal se jich tedy ve 4. svazku svého spisu r. 1804 
"vydaném a praví proti Dobrovskému; ^Neaf to áltere Geschichte 
Ton spitteren Erfindungen reinigen, nobrž nové své vyroySienosti 
podávati .... Po Hájkovi a Beckovakém historie zemĚ české niČelio od 
Hynéjšího nčenélio svéta dočekati se nemůže jediné samé přetvařování 
* atarobytn^cb pamétí hodnovĚrii;fch spisovatelů za básné vyhlaSování." 
■ToiRnto pahistorikovi, qni credidit, quia absurdum, odpovSděl Dobrovský : 
„Dm Pater Frauz Svenda zu Koniggriitz hiitte ich gar nicht belehren sollen, 
ďá vorauBzusehen ivar, dass ihm, ungeachtet Hradec supra Multaviam auf 
Kflniggrátz, das an der Elbe liegt,') unraoglich passen kanu, Hajek's Aus- 
sage schou desslialb mehr gelten werde, weil sie der Ehre aeiner Vntei-siadt, 
dje erste christliche Kirche gehabt zu haben. und seinor von Jugend auf 
genahrten vorgefassten Meinung gunstiger ist. Allein in dem heftigen Aus- 
ťalle gpgen mich hatte er doch mehr mit Griindcn als derben Atisdrucken 
micii bestreiten sollen." Jestli Svenda ironii v této odpovědi obsažení rozuměl. 
nevíme; ale odpor, na který Dobrovský narazil, pohnul jím, že v předmluvĚ 
k druhému pokusu zřejmě vyslovil, co vlastně již při prvním pokusu říci 
mĚl; „So gar wahrscheinlich sind diese Naehrichten-) nicht, daas raan sie 
nicht gegen neuere Hypothesen, die aber nicht fur ausgemaclite 
iiatorische Satze dargeboten werden, solíte vertausclien kůnnen," 

Svenda ovĚeni nebyl muž, jehožto slovu Dobrovský by byl nějakou 
váhu přiřekl, kdežto chvály Schliiiíerovj' a pochybností Dinzenlioferových si 
Tážil. Odhodlal se tedy ve svých kritických pokusích pokračovati a vydal 
již r. 18(17 druhý pokus: Ludmila und Drahomiř, do jehožto před- 
mluvy nejen dotčenou sebeobranu položil nýbrž v ní také příčinu udal, proč 
práci kritickou dále vedl: oSclilozers Beifall sehe ich als einen Wink au, 
mit diesen Versuchen fortzufahren und die schiichtern ge&uaaerten Bedenklich- 
keiten des allgemein verehrten nun scligen Professor der Rechte Weuzel 
Dinzenhofer .... halte ich fiir eine neuč Aufforderung, unsere historiacheu 
Denkschriften fernerhin strenge zu prufen, um ihren Wei-th und r,|werHi 
richtiger bestiramen zu kňnnen.'" Z této snahy vj-rosťl tedy druhý pokufš. 
') évcnda totiž Levý Hradec chylinř měl za Králové Hradec. 
') T. j. vyíperknvanr zprávy legend. 



- 1^4 - 

v ii^DJŽ op^t uesrovualosti starých legend s strany zpráv o těchto dvou 
o»^obnostech naší star&í historie soudné rozebírá a toho výsledkn dochází, 
že zpráva legendy, jakoby sv. Ladmila v mládí svém byla pohankon. jest 
v^Imi pochybná tstr. 22.): zpráva pat že Drahomiř, manželka zbožného 
vévody Vratislava, matka sv. Václava, až do smrti své zůstala pohankou, 
nikoli že pravdé podobná není (str. 30.). Legenda tomu sama prý odporuje 
pravíc, že Drahomiř dum, ve kterém sv. Ludmila bydlela, v kostel přemě- 
nila : a to že by byla pohanka učinila? (str. Ó6). 

Zanášeje se s věcmi českými nepouštěl Dobrovský z ocí studií obecně 
slovanských a právě té doby, které staročeské legendy kriticky rozebíral, 
přivedl k životu úmysl, který v něm již r. 1789 vzbudil Anton, vydávati 
totiž list. v němž by se o slovanském jazyko- a dějezpytě pojednávalo.*) 
<)d roku dotčeného činí se v dopisech často zmínka o tomto podniku, jehož 
jméno původně zníti mělo SI a via; později n. p. r. 1800 v listě Tabličově 
k Dobrovskému naskytuje se jméno Slavína, az konečně roku 180<; spis 
sám na světlo vyšel pode jménem Slavín, avšak nikoli jako časopis 
v určitých lhůtách vycházející nýbrž ve volných sešitech, kterých r. 1806 
vydáno šest 479 stran obsahujících. Úplný nápis jest: Slavín. Botschaft 
aus Bohmen an alle slavischen Volker, oder Beitrage zu 
ihrer Charakteristik, zur Kenntniss ihrer Mythologie, ihrer 
Geschichte und Alterthiimer, ihrer Literatur und ihrer 
Sprachkunde nach allen Mundarten.'^ 

Slavín jest první pokus literární vzájemnosti slovanské. Obsahuje 
články národopisné, historické, linkvistické, kritiky atd. buď původní, buď I 
z tištěných spisů přijaté a jeví se v něm snaha znalost světa slovanského! 
mezi vzdělanci slovanskými rozšiřovati. Tak přijal Dobrovský do Slavína ] 
krásný článek z Herderových ideí k dějinné filosofii člověčenstva, v němž o ' 
minulosti a budoucnosti Slovanstva jedná, křivd od Němců na Slovanech 
spáchaných se dotýká a neštěstí, kterým slovanské národy tíženy byly, 
z geografického položení odvozuje a mezi jiným praví: „Ale kolo měnícího 
času točí se neustále . . . protož budete i vy, nyní tak hluboce skleslí ná- 
rodové, druhdy však tak štastní a pilní kmenové povzbuzeni z dlouhého a 
nečinného spánku a svým rozsáhlým dědinám od moře Jaderského až k horám 
Karpatským, ode Donu až k Muldě jako vlastnictví svému vládnouti a opět 
slaviti své starodávné slavnosti průmyslu totiž a obchodu." Národopisné 
články v Slavínu jsou: Sitten der Kroaten (podle Engla), Karakter der ] 
Illyrier (podle Taubeho), Tracht der Dlyrier (podle Hacqueta), Sitten und 
(jrebníuche der Illyrier (podle Engla), Sitten der Morlaken (podle Engla), 
Uber die Slaven im Thale Resina, Briefe iiber Russland, Kosaken und 
Ukrainer (podle Engla), der Geilthaler und die Geilthalerin, Der Krainer 



'j Viz str. 70., 94. 



j 



\j(i 



QMil (lil' Krninfiin, Troi-ojis ř-L-hilderang der Slaven and Aiitcn, yphlSzors 
(li'líriries tílavicao. Posledaf tlvS pojednání dotýkají se takí starožitnosti slo- 
vanských, k nimi t^ké řítáme Články: Slavisehe Mj-thologie des Andriíj von 
KayBsarov (kiitioká úvaha), Der griechische Ritus in slavoniacher Sprache 
in Bíihmen, v nímž ovšem proti tomu brojí, Že by kdy slov, liturgie do 
Cech se byla zavedla. Mimo to jsou v Slavína mnohé vzácné příspěvky 
menáí k nlovanEké etymologii a jazykovĚdé, kterĚ na vozliSných inÍ8t«i.-h a 
v rozdílných řláncířh roztrouáeuy json, zvláštř pak k staroslovanští né se 
vztahují. Avšak Slavín luĚl špatný odhjt; buď tím byl vinen Dobrovský, 
který křiklavou reklamou spisů svých v novinách opovrhoval, nebo nakladatel 
4e sĚ o náleiité rozeslání nepostai'al, zkrátka zdá se, že ani Schlozer o aem 
ise nedovĚdĚl. jelikož Giittiiiger Anzeigeii o tom spiae žádné recense 
nepodaly, ani Vater, který kdyby byl Slavína četl, ve své praktické gra- 
'Uatice ruské jisté by nebyl tvrdil, že duál slovanské fefi od řeckých pře- 
kladatelů biblí proti pravému duchu slovanátiiiy vnacen byli 
^ Dobrovský totiž, ať praeoval cokoli, vždy ua mysli mél jazyk církevní 
ldb'|žil ksždé příležitosti, aby slovanský a vzdélaný svét nafi upozornil. 
■j^ož na mnoha místech tohoto spisu zmínky jsme éinili, zanáSel se usta- 
•ŤÍJinř npjiin s mluvnickou a le.vikální látkou stár osl ován štiny, nýbrž bádal 
JWFlivě ve vĚem, co n otázkou tou souvisí, a ttnažil ao na jisto postaviti 
fCmív obojí ftbeeedy staroslovatiské. Dotkli jsnie se na iiizliíných míat^oh 
H&zorfi jeho o tom předměte, které v dopisech a příležitostně ve spisech 
iiSrých pronášel. Chtěje pak v zevrubném pojednání výzkumy své ustáliti, 
■vydal r. imi -. GUgoIitica, fiberdie glagolitisohe Literatur, 
■das Alfer der Bukvica, ihr Master, nach welchem sie ge- 
bildet wordeu, den Ursprung der rijmiach-slavisdien Liturgie, die Be- 
-Schaffenheit der dalmatischen (ibersetzudg, die man dem Hieronyums zii- 
íchrieb u. s. w. Ein Anhang zum Slavín') ve kterémžto spise v jedno shrnuje 
n systematicky podává mínění své za předešlých let po různu vyslovené a 
ováejii znovu tvrdí, že glagolic* jest mnohem mladží než cyrillica, kterýžto 
nyní ovšem již neplatný výrok v jeho spise odůvodněn jest zvláště pod zá- 
hlavím: In welehe Zeit fallt dieErfindung der glagol itischen 
BttchatabenV Spisem tím úplné uznán byl od tehdejší doby vítězem nad 
Dobnerem, Duriehem a všemi, kteK tvrdih, že glagolica starSí jest než 
cyrillica. Spia (ilagolitica rozšířil slavnou pověst o něm po celé Evropě, 
které bez toho již dříve jako nejdokonalejší znatel slovanských jazyků a 
hluboký badatel Ktarožitností Slovanův a sousedních jiní nái-odů znám byl. 
Svědectví o tom dávají dotazy důmyslných uěenců naň vzuáSené, svĚdEí o 
tom též okolnost, že jej také učené spoleĚnosti cizozemské členem svým 
volily. Tak jej zvolila královská společnost přátel věd ve Varžavě r. lfti';t 

') Po drnhě \jdán ten spis Hankou r. 183?. 



Umí tí± «*MaMt£ ^méj kdtktí t ékm ncte i 
mm pí Sh. Mm ÍWi ^fUm amstwi sfAo. 

Tak iq cta> múa « j>fc nfe avidÓK £^ dife tÍM baj^ 
Anh vifili M b« jako aští* i^áemAo « IkdMta^ ale kdykoG «r I 
■f}«lwa haimaat, ^pfBfájff i h^ jeE&ai jebř sr nehyb m i 
i!>!4aáfm b)l Tak kttul m r. l«Ot} opři o praltoStstrí £ 
klMČ teUa ■pri a fcčac 1>^. Vów to z U.ta )ťh> du^o imr íO. 
ISV6 CenMÍani: .Žádal jaem a pToimtotri' Bofeslantí: ale Bajko i 
[ )mnl, ie Mto VcUnutro cúaf prcfceadii tn BMiřdáTqr 
S Pralir j^fcťartui VDfCoakéou nipeňoiOTÍ nútořtiň propqjčO - 
tfni iwae bbttt, takový •pěsob £ítoU má také stoh mm. 
Didoatatín, ale nemoha a t Uckto faaúk ki>éb knponti. aapoi : 
ázo/moAft^' Bojkora zpiáva l^U r toto pravdiň, £e prťbendy Dolu 
OMlowtaui«: al« n^diMta] jí foj«iiskj superior, nýbrž jak Onom doe ] 
máje IHtíH DobrankéniD psal, .zevla Depatmý raanjlariiu < 
cwrtrauú b}) vřrojatuř mann ntUilari brz tňirlm českých rrpi« 
palrona na iiodiimrt tu (iosazeo.' 

Kxai>Al3Uifni list,') který Dohrwtskf po zméení geDerálníbo 1 
v Kl. Hmliíti obdržel, nebyl mn t«dT pláten, kdy£ se o drkemi pr< 
hHáí, ai jÍDÍ josetinixté na bodnouti cú'keTiu dosazoTáni hili, avšak j 
tstkoxi, jichž jméno t eeznaniech zadnářských nalezeno nebjlo, AI* i v i 
nament nexírkemfi^h úřadu ma radilo, že kdyai zednářem bvl. Kdvž ámrl 
1'ngarorýni bibliotekářství aiiiversitní se uprázdnilo, mH úmysl o to ib£ 
sť hUsiti; jakmile mQ vSak praveno bylo, že kdybj^ on za to žádal. |mii 
v&dni ekriptor Illfillcr, cistereiák ze zmúeného kláštera Žďdrského, ktc 
na ť> m(«t« ^kal, ťiFadu toho by neobdržel, ihned přestal ae o to n<^&a 
mej*' »a to, že Maller, jenž mnoho let skriptorem bjU jmenoTán bo 
Aiíak Mliller nebyl v milosti u v>H»íeh úřada a tak jmenován hyl Fm 
Procházka. Muž ten za mladších let byl také prosáknut josefiuskím lítali 
linmem profirírkevnini, jakož ve spipe Miscellaneen det bohm. ud 
mlhr. Literatur r. 17ii4 na str. 248 sám o sobě pravil: ^Nejaa 
rcliký přítel řeholí mniŘnkýc-h, aĚ jsem se sám mladistvé chyby dopustil, 1 
jwm mnichem se ntal." AvSak té fhyby se nedopustil, žeby jako Dobcovtk 
M- byl stal xednáfem a prntri» Rvi^řen mu r. 1807 důležitý úřad ředí] 
vi^kcrýfih gymnasií v ť'<eháth a v listopade téhož roku, tři mĚsice po šn 
1'nftarové, jmenován též bibliotekářem universitním, a plilknut mn b 
o«ohnl přídavek platební, který Durich do smrti své mfl. Pi^e o tom 1 
brovaký diie 4. máje 1S08: ,,Jak Procházka o Durichův příplatek žádati 
jíj obdržeti mohl, nechápu: přeji mu tich v)'hod n byl bych í 

') VÍK "tr. 'ri 



]37 - 

místo bibliotekáírtkf. kdybyťli se nebyl doinmval, že ji- MíUler obdrží. 
Zdali váak Procházka lukoa k dílu přiĚim — přál bych si iiředkem dobrého 
katalogu rultopisů nás se dotýkajících — nevím.'' 

Avěak jako objĚejaě i tehdái o zklamané aadíje, t^kaly-li se osoby 
jeho, nedbal. Více jej rmoutil smutný stav literafary české. Uyli sice tehda 
pilní sbfrat-elé, kteří iiejen literární zprávy v. minulosti horlivS anááeli, njbrž 
i jiné sbírky n. p. botanické, mineralogické vzhledem k Ochám zakládali. 
Dobrovský ovšem hlavné si všímal sbírek literárních a pobízel, aby sbírek 
také užito bylo ku sepsAní literární historie české v tom smyslu, by viiiehni 
apisovatelě, ať psali Sesky, latinsky neb nĚinecky, v ni přijati byli. Tak 
píSe dne 20. března ISOří Cerronimu: „Přál bych si a VaSeho péra, i kdyby 
obětmi státi mělo, náčrtek moravské litťrární historie, anebo jen , 
přehled, ale tak zřízený, aby v sezname jmen učenců rok úmrtní, atay a 
kterákoli důležitější pamětihodnost udány byly; fím byste aspoň ukázal, co 
^bysto provésti mohl. kdyby okolnosti úplnéma spracování Článků příznivější 
Sí^. S jakým prospěchem by to bylo, kdybychom v Cechách prozatím 
ůiHasK^ liplný seznam měli! Nyní jest potřebí, v šesti neb v sedmi knihách 
'libdati, chceli člověk o tom neb onom muži nĚfeho se dověděti ... To jest 
\ rada a moje přání, A kdo po stoletích svede to, co byste Vy nyní po- 
ffďiti mohl a měl? Tím pomůžete každémn budoucímu vlasteneckému sbí- 
fiateli vĚechno naleznouti, íeho by jinak pracně hledati maael. Vádyť přijdou 
s příznivější doby." A dne 4. máje 1808 píše témuž 
jBylo by nám véni potřebí nějaké Bohemia literaria neb 
, která by obsahovala spisovatele od doby Balbinovy ; starší doby 
i málo lidi zajímají, Přijal-li jste do své sbírky všecky nyní žijioí 
ile? Zdá se. Ohromný to podnik! Ale pí^ál bych si přece, aby také 
1 dvorského rady Hermanna se neztratila, který námi všemi hýbal 
Sně, dopisovav a za zprávy Zádav Byl by Bartschovy sbírky koopil, 
f závětem se nebyly odkázaly Dr. Maierovi, jehožto bratr je nyní má. 
I til chaos spořádati má? Opic') v Čáslavi nabídnul české apoleénosti 
I, 30 nebo í!4 svazků po aohé jdoucí literární kroniky k uschování, 
rtinJ a k vydání po smrti jeho. Tím chce se ubezpečiti, aby dílo jeho 
pracně sebrané snad na Skornoutky se nespotřebovalo. Chce na to 
společnosti vydati od sebe listinu a výminku položiti, že, kdyby nĚjaký 
I nakladatel za to nějaké peníze dal, ty peníze jeho dědicům dáti se mají. 
|Íabí dnntí přijato, ale rukopisu žádný z nás neviděl, nýbrž poslal nám 
v rozvrh. Co přece za sbfratelé od dob Bohemiae doctae mezi námi 

i tvořivá činnost literární byla u porovnání s činností sběratelskou 

malá, zvláště co se týče písemnictví v jazyku českém, tak že Dobrovský 

P*)' Opic. byl baiikálním inspektorem v Čáslavi ; jest to otec alovntnélio botanika 

|Opio 



— 13^ — 

Y<-Ií<-»- do Yw-i T^ -i Stěžoval. Víijj«- to z listn RibavoTa daD^bo óne oU. 
dn^na 1^08 k Cfrronimu: -Po dlonhé prestáTce obdržel jsem dne ±7. března 
fMÍ iJ^ibrovského op^^t li?-t, který jest pln naříkání na smutné vyhlídky pro 
lít^rataru českou^* Nelze se diviti když Ltobrovsky v příčině literatmy ©e^é 
málo naduje do badouenosti měl: on se vznášel s prácemi svými ve vys^Kh 
sférách védy a tu ov^em cítil všecky nedostatky češtiny, pro které tenkráte 
jeŠté nebyla spůsobilá. aby se jí stejnou snadností a obratností užíralo při 
pracích védeckých jako němčiny, bať ani jako latiny. Jungmann tehda ješté 
byl začátečníkem, který nad to více pořád prací slovníkářskou se zabýval 
a co ostatní literáti čeští doby té plodilL nemohlo ovšem dost učiniti po- 
žadavkům, které Dobrovský na literaturu vznášel. Byliť tehdejší spisovatelé 
jako pionéři. kteří prosekávali hustý les neuvédomélosti. ve kterém g:eniii» 
český jako králevič báje zajat a zaklet byl. Ač důvěry do budoacnosti Do- 
brovský neméL kterou spisovatelé čeští tehda se kojili, nicméně také on byl 
pionérem, jako oni, s tím však při tom rozdílem, že oni v prsou chovali 
svatý zápal, jenž jim zoufati nad budoucností nedal. Ale přes všecko j^ 
pochybování a nedůvěřování, že národ český k radostnějšímu duševními 
životu se vzpruží, vzdělával bedlivě jazyk český a shromažďoval vůkol s^ 
mladé muže. kterým výklady o české řeči činil, ovšem důkladnější než <ri 
Nejedlého na vysokých školách pražských slyšeli. Výklady ty řinuly z dloukh 
letého studia jazyka českého a měly podstatu svou mimo to v zevraW 
znalosti staroslovanštiny a ostatních jazyků slovanských a nad to více hjtft 
prodchnuty vědomostmi vědeckého jazykozpytu, do jehožto zákonů 
který z vrstevníků Dobrovského ani domácích ani zahraničm'ch tak hlu 
nevniknul jako on. (.'htěje vědomosti své jazykozpytné vzhledem k mlu 
živého jazyka zužitkovati a vzor vědecké mluvnice ustaviti, odhodlal se d 
té, nauku o jazyku českém na světlo vydati, která jest výsledek dlouhole 
snášení, bádání, opravování a zdokonalování, aby žáci jeho a. ti, kteří 
jazyku českému důkladně naučiti chtěli, bezpečného vůdce při studium mft 
A tak vydán r. 180Í) znamenitý spis jeho: Ausfúhrliches Leh^ 
írebíiude der bóhmischeu Sprache zuř grůndlichen E^le^ 
nunjrderselben fiír Deutsche, zur vollkommenerenKenntniss 
fíir Díihmen. 

Jak na několika místech tohoto spisu dotčeno bylo,') zanášel se Do- 
brovský se spisováním mluvnice mnoho roků sbíraje k tomu látku avšak 
odkládaje konečné vyhotovení pro všelijaké jiné práce vědecké, které se mi 
namanuly. První zmínka o práci jeho mluvnické jest v listě Zlobickék$ 
k němu z r. 1787 a již r. 178í> očekával Ribay, že brzo dána bude da 
tisku. Téhož r. psal Dobrovský dne .-H. máje Durichovi : „O přízvuku v gra 
matice zvláště jednám; hotových mám íJT) stran a vězím nyní v deklinacídl 

') Viz str. 47.. 107. 



— 18Í) — 

chci látku dokonale vyíVrpati " . Nápis ^írammatiky jeho : Ji e h r ^ e b á u d e^ 
naskytuje so poprvé v listo Ribayove k Dobrovskému dne 17. července 
1794, který r. 1707 psal dne If). dubna Durichovi: „O časoslově mnoho 
jsem sebral, ale nic jsem posud v pořádek neuvedl". Teprve r. 1807 dal 
se do uspořádání a konečného spisování mluvnice; vénovav tomu po dva 
roky letní dobu byl s prací koncem ledna 18()í) až na skladbu hotov, jak 
o té dobč Kopitarovi psal: .,Po dvě léta jsem letní dobou pracoval o mlu- 
vnici a měl jsem letos před sebou cestu; odtud tisk se opozdil. Nyní se 
nedostává ještě posledních archů, jelikož přičiniti jsem musil skladbu, což 
jsem původně nemínil." 

Za heslo svému spisu předložil úryvek ze Sixta z Ottersdorfu: „V pravdě 
jest se čemu podiviti, že přirození Cechové, majíce svůj jazyk tak hojný, 
tak ozdobný, tak ušlechtilý i tak spanilý, jemuž (krom jazyka řeckého a la- 
tinského) žádný se jiný pod nebem v hojnosti a ozdobnosti rovnati nemůže, 
maloa a téměř žádné péče o to nevedou, aby vlastnosti buď v psaní 
aneb v mluvení jazyka svého šetřili a jí právě a náležitě 
poiÍTali" chtěje posledními větami vyjádřiti úmysl, jenž jej při práci 
tito vedl: vystaviti totiž pravidla s])rávná čisté češtiny čerpaná z ducha 
fcéi samé a ze spisovatelů starších, kteří ještě tím duchem naplněni byli. 
Kniha jeho liší se znamenitě od mluvnic, které před ní byly vyšly. Nevy- 
stmadil arciť ve všem a všudy mechanismus v mluvnicích posud ol>vyklý: 
SfSak učení jeho o tvoření slabik, slov a časoslova, o jednoduchých iprimi- 
ttmích) formách jeho, z nichž se vyvinují složené a odvozené formy a vůbec 
nahá jeho proniknouti všudy k jednoduché formě kmenové a kořenné, čímž 
ttnohá slovesa až do jeho doby za nepravidelná považovaná pravidelnými se 
i|evtijí, ukazuje nám, jak hluboce jeho vhled do ústrojí jazyka českého 
mknnl. ř^ám praví o tom v předmluvě na str. XYI. : » . . . ging mein Be- 
threben dahin, die Wurzelworter zuerst auszuheben, dtann die abgeleiteten 
tod zusammengesetzten Formen in ihre einfachen Bestandtheile aufzulosen 
. ind so den kunstlichen Bau aufzuschliessen, und bei dem trockenen Sprach- 
«tadium nicht nur das Oedachtniss sondern zugleich auch den Verstand zu 
líescháftigen. Solíte ich mir schmeicheln durfen, auch fúr die Sprachlehrer 
anderer slavischen Mundarten ein Formulář entworfen zu haben, nach welcheui 
8ie sich in Zukunft sicherer werden richten konnenV" A skutečně vydána pak 
Mluvnice několika jazyků slovanských podle soustavy Dobrovského. A jak 
okomný rozdíl jest mezi ním a dřívějšími grammatiky českými, pozná každý, 
Mo jeho nauku o tvoření budoucího času při skonalých slovesích porovná 
* tím^ co bezprostřední předchůdcové jeho Pelcl a ještě r. 1804 Nejedlý 
o témž předměte pověděli. Sebevědomě praví o tom: „Den wahren Gebrauch 
des Futuri kann der Deutsche nicht recht fassen, wenn er ihm nicht deutlich 
ílurch alle Formen vorgelegt wird. Fnd wo hat er dazu eine hin- 
lángliche Anleitung finden sollen?" Uznává sice, co o mluvnictv^ 



— 140 — 

českém před ním se pracovalo, ale praví, že leccos muselo se doplniti a opra- 
viti: , Chyby jiných mlčky jsem opravil, nikdy jsem jich výslovně nekáral 
leč na několika místech, kde jsem před nimi varovati musil*". Též připo- 
menouti sluší, že v mluvnici Dobrovský poprvé upozornil na analogický 
pravopis a že skladba (str. 325 — 399) tam položená přesností svou velice 
napomáhá v pravého ducha češtiny vniknoui, ač právě v té části jeho práce 
nejvíce mechanismu grammatického obsaženo jest, o kterém jsme se svrchu 
-zmínili. To však říci lze nyní s hlediště pokroku, který novější jazykověda 
učinila : ale za doby té, když Dobrovský dílo své psal, byla kniha jeho 
epochální a byla vzorem všech grammatik, které vycházely a o některých 
statích posud nelze mnohem lepšího říci, nežli on učil. Pravdivé slovo v té 
příčině pověděl Jungmann v listě daném 5 března 1818 Markovi: Po Do- j 
brovském mluvnici psáti může snadno neb těžko býti jak kdo chce*^ ; t. j, 
to psáti; co on psal, jest snadno, něco lepšího, jest těžko. 

Osvědčil-li Dobrovský mluvnicí svou, že grammatické tvary a syntak- 
tické složení jazykové důkladně pochopil, ukázal také lexikální znalost slo- 
vanských jazyků a etymologické vědomosti posudkem, který o prvním svazku ,' 
Lindeova slovníku polského r. 1807 ve Varšavě vydaném učinil. PosuddL 
ten uveřejněn jest ve vídeňském časopise Annalen der Literatur und 
Kunst 1809 str. 264 — 268. Ačkoli Dobrovský velikou pilnost a pracfh • 
vitost polského lexikografa uznává a dobrým stránkám jeho díla vi 
chválu vzdává, přece mu leccos vytýká, čímž všelikteré nedostatky a ch; 
Lindeovy práce na jevo se vynášejí. Qiválí snahu Lindeovu, polštinu 
rovnávati ustavičně s jinými slovanskými nářečími a z nich vysvětlo 
slova neznámá a doplňovati kmeny ztracené; avšak praví: .Kdyby se 
Lindě tím byl jen omezil a kdyby nebyl přijal tolikerých věcí, jež k ú 
tomu nenáleží a bez výběru z nespolehlivých pramenů vzaty jsou. 
tím došel účelu vyššího, k němuž zřetel měl, přesvědčení totiž vzbuditi, 
slovanská nářečí, ač mezi sebou odchylná jsou, přece v jeden spisovní jaz^ 
spojiti se mohou, budiž zůstaveno na váze své, jelikož zde se mluví jediné 
o veliké možnosti žádoucího sice úmyslu, kterého však z jiných příčin pro- 
vésti nelze.*' Dále mu vytýká, že v slovníku maďarská slova na mnoba 
místech zbytečně se přivádějí, kdežto porovnání slovanštiny s jazykem liteT- 
ským slovanštině nejpříbuznějším se zanedbalo: že Lindě příliš důvěřoval 
Frenzlovi, který slovanská slova nejapně odvozoval z hebrejštiny a arabštiny, 
a řídě se nekritickým P. Markusem, že se svésti dal přijati několik nové 
vymyšlenývh slov za přesná co do významu jejich n. p. Pust za jméno 
Backcha, Torka za jméno Bellony, kdežto pust v krajinštině znamená 
masopust a Torek není bůh Mars nýbrž dies Martis t. j. úterek. Kára 
také, že Lindě zcela různé kořeny si spletl, že slova náležející ku společ- 
nému kmeni a kořenu indoevropskému za odvozená z latiny neb řečtiny 
považuje a t. d. a zavírá úvahu svou: „Doufáme, že připomínkami svými 



— 141 — 

aspoň to spusobíme, aby spisovatel, jemuž k dokonání tak důležitého díla 
bodré vytrvalosti přejeme, novokutým slovům P. Markusa a Frenzlovým 
etymologiím méně důvěřoval a porovnávaje polská slova s jinými nářečími 
opatrněji si vedl." 

Lindě o posudku tom delší dobu ani se nedověděl; teprve v červenci 
r. 1811 žádal Dobrovského, aby mu jej poslal. A jaký dojem naň učinila, 
poznáváme z listu Lindeova zaslaného Dobrovskému 18. června 1813, ve 
^které, nikoli nespravedlivě, ač velmi jemně, do nelaskavosti této kritiky si 
:;ěžuje: . . . „Rovněž srdečně děkuji za důkladný úsudek svého díla v Oesterr. 
lalen, který jste mi zaslati ráČil. Vidím, že jest velmi poučný, jakž od 
[Qvého mistra ani jinak býti nemůže. Avšak jest snad přece dobře, že 
ím jej tak pozdě, kde již šestý a poslední svazek tisknu, do ruky dostal, 
začátku své práce nebyl bych snad dosti povzbuzení v kritice té na^ 
lul, a toho, zdá se mi, že se v laskavém dopise sám obáváte. Upřímně 
luvě přál bych si zajisté, aby přátelská humanita, která ve Vašem listě^ 
Y onom úsudku patrněji se byla ukázala." 

* Avšak Dobrovský sám při některých výtkách na pravé stopě nebyl, 

fk. vytýká že slovo g r z e c h nesluší porovnati s lat. h o r r e o nebo s něm. 

auen, nýbrž se slov. gore, z něhož prý gorszy a grzech odvoditi 

iší, kdežto slov. g r ě c h čes. hřích se odnáší k litevskému g r é k s rz 

íyba, vada; — polské gomolka (homolka, homola) nesouvisí, jak Do- 

>vský se domníval, s něm. kumpf, jelikož věrojatně utvořeno jest pře-^ 

lyknutím ze slova m o g y 1 a pocházejícího z kořene m o g zz růsti, přibý- 

i; polské szklo není, jak Dobrovský míní, z něm. glas, nýbrž souvisí 

itevským štik las, goth. stikls, aniž s pravdou obstojí tvrzení jeho^ 

car nepochází z lat. caesar, nýbrž že Slované to slovo prý bezprostředně 

Tatarův přijali.^) Avšak ostatní výtky dokazují, jak vysoko tenkráte nade^ 

li zpytateli slovanských jazyků vynikal; a spůsob, kterým tu kritiku 

I, dosvědčuje, že si toho vědom byl. 



^) Na tomto mínění stál Dobrovský ještě r. 1825. Viz Wien. Jahrb. sv» 
str. 199. 



s 

. r 






.T* 



XII. 

Kopitar. Slovanská encyklopedie. Staroslovanská mluvnice. Společný pravopis 

slovanský. Slovanská akademie ve Vídni. Smrť Zlobického. Kopitar nepřítel 

Maďarů, Němcův a Rusův. Dobr. chce se ucházeti o slov. profesuru ve Vídni. 

Neúnavný duch Dobrovského tvořil podivuhodnou silou v rozmanitých 
odborech vědy, všudy klučil cestu, vyhledával nových pracovníkův a podpo- 
roval je vědou svou, kdežto starší spisovatele pobízel, aby v práci neocha- 
bovali. Méně pronikavý a objemný duch bylby rozmanitostí prací rozptýlil 
-a rozdrobil síly své ; avšak i Dobrovský spěchaje od práce k práci, a zaná- 
šeje se již novými plány, než starší předsevzetí ve skutek uvedl, menšími 
prácemi ztrácel mnoho času a tím obávati se bylo, že prací důležitějšídi 
ke konci nepřivede. Psal sám v té přičíně dne 18. srpna 1810 Kopitarovi:] 
„leh hábe manches vor, weiss aber nicht, was daraus werden soli; 
noch besser, ich wiinsche diess und jenes und hábe nichts vor." Proto bi 
také při něm potřebí, aby jej kdo pobízel a často upamatoval na vypí 
vání podniků literárních, na které sice nezapomínal, které však poodklácUí;^ 
pravíť také Palacký v té příčině o něm: „ačkoli vždy mnoho literarníél 
podniků na mysli měl, zřídka kdy k tomu přišel, je ve skutek uvésti, kdyí 
k tomu zvláště popuzován a nutkán byl." Takový připomínatel a popuzo- 
vatel přidružil se k němu od r. 1808 v osobě Bartoloměje Kopitara, jená 
tehda sice teprve osmadvacet let měl, nicméně však již bohatými yědomostnai 
ve slovanštině a starožitnostech slovanských vládnul a znalostí povahy 
lidské zajisté před Dobrovským předčil. Kopitar zdržoval se od té doby Ye 
Vídni maje pevný cíl před očima, státi se skriptorem při dvorské bibliotéce, 
aby studiím slavistiky všecek a bez starostí vezdejších věnovati se mohL 
Skvělými vlohami svého ducha neobyčejně bystrého, důmyslem badatelským, 
důvtipem kritickým, kořením se, anoť i lichocením uměl Dobrovského soW 
tak nakloniti, že on, ač mnohem starší byl, s Kopitarem v důvěrné přá- 
telství vešel a velmi horlivě s ním si dopisoval. Dopisy obou mužů dotýbýí 
se nejrůznějších otázek ze slovanské linkvistiky a starožitností slovanských 
a jsou v té příčině tak důležité, že budoucí spisovatel historie slovansko 



.L 'j-Áll 



ja^yko^vtii \ ni i I hit i I iki ] í I / kl 1 ii i \ \\ 1/ 

(IPjiny tj jjsati 

lh)bro\''ky \ u\o<]ě k Slaiínu /osobujp Slmnii a mjfali tira *>! \ani 

'Pcech slovwkjch ilT<"hti\ bLo jeraiu nuiti jiadniii' iiautein 

Fodle toho jmenuje hopitai v listech sv\ch Dihrovskřhi nnstieni 

a sebp 'Slavínem Hned \ prvním Usti, daném 2í bíe/na 1808 zjevuje m 

pokorným obdivovatplpm I(obro\akeho \ jehožto osobě pij <i obdiveumi ríi 

niilnje jedineh i slaviitu jen/ a Adelungem Schifzeieiii a podobn\mi 

jttuíi io%nati se niuze zlroM^fi %aak osoínje Vodníka ) donlaje 2( IJo 

"hrfiskj detuinť du\Ěii jeho nezneusfua a nabizi se mu /a dopisovatele od 

kterého prf lychlpj-n a vernSjíi /pra\j doatine ue^i od \ odnika Nezapomit I 

"takf chváliti Slavína jako sk\řlj podnik a litovali 1 \ Rakousku ai lite 

lainicb /áteiitostf tak m^lo taimaji Dotýkaje blavina nholil la struiu je» 

Dobrovského oyveun nileHa Možná že pochvalou kopitarovou j ohnut 

Dobrovskj s odhodlal výtisky Slavína ktei^j velíte uihIo odbytu mel u v\ni 

"titnlmm listem opatfene opřt vydati ^ktitecnĚ vywl tik Slavín « tirat > 

'Jm titulním listem r IH08 tak /e teiitn spii Dobrovskiho dvoji tJskiví 

rok IhOh totíř a IHOfi ui lele mi 

DobrovBk\ jsa pravř se spisováním teake inlu\uue velice ?amPatknan 

odpovndřl m první liit Kopitara% ice tepi\e íaiátkem i ISf)** ile z re 

1^0 zálohu o(lpo\edi jde jak liai Kopitarfti jpj fíail a jak vpIipp pisatel sl 

■jnil za^dě5ll kterého ujiatuje I (okoh od jeln luky piijde jemu \tA\ 

i¥ÍtfinD bude 7 teto odpovĚdi zároveň se dovídáme Jie "Slavín piestal puto 

řycházeti, poněvadž uaklailatel pri n6ni škodu mél že Dobrot skj \ aak 

ldř|e se ueizdal na dalai vydáváni jeh) t kdjby se \ bibliotéku t.lo\anskon 

^blioteca ala\ical prem&niti mři i\iak i aohř pnpiin\al Mnu že tam nedaial 

e původních \řci „kdybych sluina bjl jen /acal s prolegomeny k slovan 

etymologicum Ale přivedl jsem |e| sám k nezdara an jsem nejlepších \Ěci 

I tvíin nedával " A krom slovauski bibliotekj která ni mtsto Slavino\ o nastoupiti 

I mHa má jiz také novj plín vydávati totiz slovanskou encyklopedii 

„Jak, kdybychoa ae 8poj'ili' píše Kopitarovi, „ku sepsání slovanské encyklo- 

I Jtedie ? SchliJzer síim dal by již dobrý poĚet Slánku. Taková kniha uřínila 

I by sto jiných zbyteÉnýnii. Kdybych jen by) mladší, nie by mĚ nezdržovalo 

procestovati za tou pfífinou vSeeky alovanské zeinř." Vida, že Kopitar ve 

[ atajo slovan štiiié bp ponĚkud zná, pobízí jej, aby slovinské náíeči se staro- 

I slovanským jazykem porovnával, ukazuje k sobe, jak užiteĚné takové po- 

I rovn&ní jest: ^ Kdykoli žáky mám, kteří jako filologové atnidium jasiyků ae 

I) Část' tich dopisťi vytiStĚiia jest v JagiCovS ,Ai'clův fúr slav. Philnld^iie." 
^Svazky 4., 5.. li. 

>) Vakntin Vodník, bývalý františkán, takorka domácí alavistn linrona Zojsa, 
I yabadil v Kopitarovi chuť k jaí;j-ku mateřskému, který ovSem brzo nad baditela 
a vyniknul. 



— 144 ' 



Ivimnji, začínám vžd; se staroslovasštinou a. vždy 3 prospěchem." Jen*! 
|že posud neui takové mluvnice staroslovanské, jaká by b^ti mUn. 

Tento maně prohozený výrok Dobrovského zachytil Kopitar a jíí oř' 

|.přeBtal naléhati na Dobrovského a snažně ho žádati, aby staro alovanakou 

mluvnici sepaal, a prosil potud, až slavný ufenec k dílu nikou svých při- 

Ičinil. Uváiime-li, že přes všecko naléhavé žádání při každé příležitosti opa- 

l* kované, deset let iibéhlo, než Dobrovský k takové práci ae odhodlal, 

vděčně uznati jest záslnhu Kopitarovu v přiřinS té a netvrdíme ne- 
I pravdy řkouce, že nebýt naléhání Kopitarova, Dobrovský by sotva svých 
I Institntionea linguae p al aeo sloven i cae byl sepsal. Hned zaĚátkem roka 1809 
I žádal Dobrovského, aby mluvnicí staroslovanskou svět uĚený obdařil a dal 
L zprávu, že baron Zois') rád Dobrovskému svou bibliotéku příetupnon 
I učiní, kdeito on, Kopitar, služby avé nabízel, kdyby Dobrovský staroslo- 
I manských výpisků z bibliotéky dvorské si přál. Z odpovédi Dobrovského 
I dané dne 13. března ISOii jde na jevo, že se tehda již ke spisování mluvnicA 
I staroslovanské připravoval : , Již dříve jsem na staroslovanskou mluvnici myslily 
I ale nyní již do opravdy k tomu přikroCiti chci," Ale jeat*í mnohokráte ] 
l-dobné se vyjadřoval, než k dílu samému doĚlo. 

Dopisováni s Kopitarem Dobrovského velice zajímalo, téšilo a mnohi 
myšlenky o nejdůležitřjších předmětech a záhadách s strany sluvacakýďl 
starožitností z něho vyluzovalo, které by snad nikdy na papíře se neby)] 
octnuly, kdyby Kopitar vědomostmi svými i snahou svou, dáti ae od 1 
pooíiti, nebyl mil daru, pohnouti Dobrovského nejen k odpovědím na dotag| 
své nýbrž k pronášení názorů, o něž ani tázán nebýt. Není zde místo, 
bychom názory a mínění Dobrovského v nějakém systematickém poi^&dfil 
I uvésti a rozebrati mohli ; to zůstaveno býti musí kritickému rozboru spiei 
míněni jeho o věcech dotčených; ale jak bohatou látku vědeckou lísbj 
tyto obsahují, jak mezi věcmi vSedními zlatá zrna roztroušena jsou, vidf s 
:e se pojednává o staroslovanském zvukosloví, o kyrillském překladS bibHj 
I nářečí, ku kterému staroslovangtina náležela, o dialektech slovanskýclli 
( Nestorově kronyee pokud se vztahuje k nejstarším, dějinám Slovan&tn, 
o původních sídlech Staroslovanů atd. 

Avšak Kopitar nevšímal si jediné věcí ryze učených nýbrž p<^£BWl 
I literatui-u také jako páku k provedení politických a národních zámydft I 
I počínal 8Í v tom tak horlivě, že, hledime-li k pozdějším jeho o slavismu 
! názorům a jízlivým útokům na snahy slovanské, vSím právem pochybovati 
lze, zdali jeho úmysly z let 1808—1813 bj!y upřímné. Co se týíe osobj 
jeho, šla všecka snaha jeho za tím, státi se kustodem nebo skriptorem pH 
' dvorské bibliotéce a jelikož pomocí Slovanů jako barona Zoise a. hr. OsolilH 



I pen 



) Bcu-on Zikmund Zois, přítel příiodovSdy, technologie, zároveň také n 
lovinskě literatury; měl znamenitou bibliotéku, v které slavica bojnS 
pěny byly. 



— Uft — 

skěho, jenž představeuAfin ti knihovny by], y. protekci Pobrovského u vysoce 
poBtavenjcIi osob místa tolio obdržeti chtĚl, hiubíI ováeni velmi nápadné 
slovaaakou barvu na sebe brati, a umĚl velmi cbytře osobu svou s potře- 
bami Slovanstva spojovati. Fsav dne 7. dubna 1809 Dobrovskému, že druhý 
svazek Durichovy hibliothecae slavicae se netiskne, praví: „AĚkoli Duťicliovo 
dílo by mnohem stručnější býti mohlo, přece jest přáti, aby poki-ačování, 
kterH, jak slyáím, dílem jelio, dílem I'rocházkovoii rukou hotové jest, již 
jednou se. tisklo. Ale Engel dává smutné zprávy. Dílo jest pochováno ! Jak 
Hadar má o bibliotéku slovanskou péči míti ! . , . . Výhradně privilegovaná 
kyrillská tiskárna v Pešti tiskne jen školní knihy, jimiž jisti? vydélává . . , 
O, aťjen se stanu kustodem při dvorské bibliotéce, pak za- 
jisté zde ve Vídni druhá slovanská tiskárna vzkvete!' A do- 
kládá: „Skoda, že z dvorské bibliotéky žádný nic domů dostati nemůže, 
leč když Clovék jest papežským nuntiem. bko<la, že nemám místa v dvorské 
bibliotéce: v bibliotéce císaře, jehož říše ^4 obyvatelů slovanských má, ne- 
bere se vhled na slavica! Žertem a do opravdy, nebylo by možná nyní, 
kde slovanský mecenáS prefektem jest, takové postavení obdržeti? Chlební 
a zamilované práce byly by potom a mne za. jedno ! Ale nabízeti se a pak 
lepalsam ferre jest nepříjemné! Snad by Vaší Velebnosti anebo Lindeův 
vliv VĚC navléci mohl? Pak bych odbor slovanský zařídil comme il faut a 
Popovičův plán. slySenítn na vlaBtni uši jižní Dářečí probádati, ve skutek 
bych uvedl." A v liatĚ daném dne 3il. listopadu píše Kopitar: „Až kam 
dospěla staroslověnská mluvnice? Nyní zdá se býti k tomu ías; nyní jsou 
také Slované na fadé," Připomenuv takto starosl. mluvnici pobízí pak Do- 
brovského k dalšímu vydávání Slavína: „Co SchliJzer mrtev jest, nemáme 
Y Némcích žádného, jenž by jménem naším mluvil, leč by Vaáe Velebnost 
pokračováním Slavína neb na jiný spůaob se nás ujala." Podobné chvalo- 
řeíení nalézá se Ěasto v listech Kopitarových, které mimo vědecké rozmluvy 
v§elijakými pikantními poznámkami a zprávami propleteny jsou. Tak píSe 
v právě dotĚeném listě: „Není-li to nestydaté, že Maďaři skrze pana Engla 
na Slovanech ode dávna jimi pronásledovaných žádají, aby se nejen vládní 
formé nýbrž také řeĚi a spůsobům maďarským přispůaobili ? Quae, qualis, 
iinanta!" ') Tamtéž praví: ,Spittler tvrdí, že Slované byli vzdělanéjSí než 
lidé Hnrikovi. Nyní začínají přece také již Němci mluviti, že aspoň slo- 
vanský sedlák výše stoji než německý. Nebyl jsem tedy stranický, když 
jaffln na cestě své z Lublaně poěínaje od Marburku myslil, že jsem z Řecka 
do Tbracie se dostal." 



') B. 1&40 smjSlel Kopitar jinnk: 


.Dp 


11 si aliena lingua disc 


en.ia est Zagra- 


bienBÍbns nIiÍB<iiie, qnos Vaiididiis vocai 


t, c 


r potins rftgnsinan 


praolerant sivé 


^ermanicne inínita literatura florenti, 


IVB 


vicmae hungancae 


aimilem flórem 


aperanti etjam nunc certÍBsima c 




odapolitica offer 


enti?" Hesych. 


«^>gr. p. m. 






10 


■^ 




; ^ _ 





J 



— :#í — 

Tir.T. zmilTi »^ -Ht LTÓir.^-^ár ■ Tím -i - z^ri^ iai*^ ^.kcziz-^-^- ■&!** I. j»*tisL 
1 •>*•'■ -Tak^í 'az^izTí^^íí- "rf*:*! 3li»* 3.»»'aiH-i»* ^:?írí:i2Í 'rííT'niii* 3.»MiiiiIřH>L t 

3Li:aí- íla-^^^il '17^11 -a.**: ;:ír.n '.--riT ". ;. ^r:^ •?♦■''#* Vii-ii^rxi zaífríT-.!! 
;*r- w. TČi rmri7íá liímt^ráLb-g ťl*:-:'! x.--. --í. 21* -i* 3l- pak hájili 
''vřix.xn ímrat^jj: -?-►. rii.T4íD.T .^ruiíiii:*^- zi"L*iIi '""•iiini úizarí -ir^K 
^'idL \^ -^ r:í;í»!L zríriiaii aii-rr: ;^;i'^i -. » t?:.:ii •' ^ 2áTri»fni v^?NH:a»^ 
laržMí'* '-iriíEnrŤ'^ řiiaií -ly ^ i*k«^ íař..'-: líi-- i: x»^ii '"7 "«*^ 'jTsíni •• při- 

r 

-r-i-.ríLtrt if-L-r." Z'\ \± ;-ř*^- !i;i ~: 117 -iil ' :.■*!■ • ±. -*•. -t. •?. 'ř. -• na xufsv 
:jč.rm»*!i TzÍT^ri. 7 ^ T. '^ m n ^":. ^ *r;ii ■:- ZL»:ďI»: niisr.: t^;*»i:£l x. jen 
2..* T '^^nzii*. čiř* í ;•**?" TijiT":!! ř^«:i"iZLá.ri:'i. •_•:■ ••**r7 ■rinirir . . . >IiV 
T-^i^tf-^ *anii:<ii*ržt!í* '".^ zi£»* —i- v "• ři-LI z-^iL ~'*-*il- ^rrir tótc-^íilí" V rr.iii 
ni»^í D»:-óco"r*ír7 ýriTÍT: z»*':«:r j..:k:Li ;*^~-^ í-^i*^ -? K:cí*ir*nL 1 LiiL»i«»ni •■■ 

!i;i zfíz**!ií řr':TxxŤk- ikiii»*!iii'? T-- V:iiz.L Viii^^i — Tiik 2175IÍI aj:i»^b«:' a.spt'^ů. 
ř*=ř i^^LoL :ak:í:7 'ik :317=?líí — m^^Ia ^ -řtiri -* -17ZI i li^erirTiíni 5rri?iiL^třm 
T^ii ^LiíTaiL-i-' ^ k •■:ni:i rrf r,^:,: '*\ri^'r\ ikj»it?iiii"» -řLOvniLřké a prítom- 
- ,- .iri Lit- h rr T>k.-r£i.': t-^ !":• ?-n- F zr- - .: -ik ■* K-: 7 i': j r :i -ra.TÍ.* ^^ mistra Tyzývi. 
.i>.-^ 'líIa --ň -ial -i-k^-oir-i t^ V:«iiiL acj L; V:.izi.i přííel a stále taic 
r~filel- CT^m Tik- 3.řzapom.:::i:L při kazii*^ ^ff-ziTTfci ':-=4:tJi svocl s dok- 
žirvmi DÍá2.T ■: blah*' Slovaz-^rri Ťi>:'j«:va:i a-:T •£•: kázal i* badouonost 
ř*Í0T3iL*rTT híi'i»* p«»t:i»^;í poji^rrua. k-iyi -?«? ^kríir.rrfni 7 rL dvoríké bibliotecíř 
*taiLř. Pť!?^ 1. linom Ir- 10 r*«:r-r':'Vřk«íni:i : -Sv<'r: s^aro^LoTanskoa mhiTiiiťi 
mPi bT?re t»^ Vídni tiári *Í5ki:'>tir: ... Já j^en: d-: Víin-^ zn.i!iilován. poněTadž 
Ť?oa ziíe ]: ro^tř^tíkT kxi kazii^^niu. podnikiL na ^La-i-^ . . Tedy ve Vídni ať 
«*^ rL*kn»* icI"iT:iL?e: Maiiafí nezaslTiíniji. abv 'ak-vá 7»-r-a před ne se po- 
trhla PfiíámbdlL Te V:'inl ni:: sire :?Ti-ri :ilLu.--:ií .- : ri^knoatL abyste 

Vídrá jak'; .■■arstvTijTi.4«:i orrad- kn ••ri priT-nii. Riiyl-y.-ii niAl co mhivitL 
iL^L-Ý^L bT 5^ zd»=^ zrí'iiri i-řtav pn> ^[•>vaQsk«^ ;i t^<\Ář <r*idT;jíoL. aby oniuo 



1 V-MÍ s«r PTLcLmajeniT .Fi-dvopiij- riL-kočeskv- r. I !**.■"'' v-. .iaiiý. 
- \:z Arr::.T r. ^lav Fa:. '>. 4.>'. 4t^. *?.>-•- ••.^. • -fc.-». '-r--' 



— 147 - 

<lo Ruska, tito pak do Paříže neběhali pro chatrné vyučování, které by zde 
■dostati mohli měrou výtečnou a zajisté by rádi zůstali na blízku vlasti 
mezi tolika krajany. Bez toho praví již nosiči, že Vídeň bude brzo srbská 
-a řecká, ježto nejkrásnější domy již Srbům (Rácům) náleží. Kdybych se 
stal skrip torem, přišla by doba, abych kdysi k něčemu podobnému 
podnět dáti mohl .... Žádal jste na mně, abych k slovanské encyklopedii, 
kterou jste se Schlozerem vydávati mínil, slovinské příspěvky posýlal. 
Kdybych byl v Krajině zůstal, byl bych to svedl. Ale též odsud byl bych 
s to, kdybych literárním postavením n. p. jako s k r i p t o r starostí o chleb 
oproštěn byl. Velice jest přáti, aby roztroušení často in contrarium sensum 
pracující Slované vůdce dostali, point de ralliement. A k tomu bylo by 
pokračování Slavína nejlepší prostředek. A ve Vídni měl by vycházeti 
z mnohých příčin ! Tím by se poznenáhla slovanská akademie 
{academie slavě, société slavě) vyvinula, jejížto následky by zajisté byly 
blahodárnější než francouzských a italských akademií. Pražská, Var- 
šavská, a hurJ o tt cí iWyrslié akademie byly by ]^n faktoriemi iki o 
Vídeňské . . . Akademie slovanská musela by také kyrillskou biblí pristinae 
puritati restituere, nežli rukopisy v tureckých a ruských klášteřích zhnijí. 
Pomysleme si jen tuto academie slavě : Vaše Velebnost jako pres i- 

v 

•dent, Zlobický et ceteri Gechi Lechique, Russorum aequiores, 
Stratimirovič etc. jako členovél" 

Dobrovský, jemuž Kopitar z daleka již presidentské křeslo budoucí 
akademie ukazoval, nebyl tak horkokrevný, ač nepochyboval, že Kopitar to 
s plánem svým upřímně smýšlí. Odpovídá mu začátkem března r. 1810: 
„Ať tedy začne nová slovanská akademie, jak si toho přejete. Jen ať déle 
potrvá než česká hromada, kterou nebožtík Pelcl zřizoval, avšak záhy za- 
nechal, když mu Riegger z ní zrazoval jako od schůze vládě podezřelé .... 
To předkem sluší uvážiti. Ale buďsi, a shromáždí se přece ve Vídni s pro- 
sidentem neb bez něho slovanští mužové a počnou své dílo ustanovením 
^abecedy. Pan Kopitar vstoupí na řečniště a mluvě o důležitosti jednakého 
spůsobu psaní navrhniž latinské litery a dotkniž, kterak již Popovič v té 
věci pomoci chtěl. Rusové a Srbové 'horlí pro zachování kyrillských písmen, 
glagolity lze snáze přemluviti, že se své abecedy vzdají. Konečně jsou 
Kyrillisté přehlasováni a přijmou se písmena latinská. Nyní se zdvihne nová 
hádka o litery, jichž se latinské abecedě nedostává." Vylíčiv pak humo- 
risticky, kterak uČení mužové boj svedou, jak by se měly litery, jichž latina 
nemá, v jednotlivých nářečích slovanských nahraditi, praví dále: „První se- 
děni se ukončí a neustanoví se více než že se latinskými literami psáti má 
a že zatím každý si pomáhati má jak může. Druhé seděni: předkládá se 
návrh Bilzův; jedni se smějí, druzí se zlobí a nechtějí, aby se to přijalo 
-do protokollu ... Po několika seděních, když se ještě neshodli o potřebných 
znameních ve psaní, již mnoho členů nepřijde, akademie se- rozpustí t. j. 

10* 



— I** — 

rír*^r;ta»í -^n-nin. ^hfyTL' Vylíčiv takto podle uznán f *t^o nepro^pč^nost anot 
n**fnr>inó*«r ^lóT;in<(ké aka^mie dokládá se j^t^ rozráffirosti Tékv sxélio: 
^Wfr«^ mi. žř: v*>í znl^ytirh letech čkyrék se tak snadné pro ideál rozehřáti 
mrmňi/^, ^V, mri«^ za podniky Ur klaToo. Xim smn. qnalis eram sab regDO 
^^nara^,*^ AI^ přece jde ma k srdd, že Iit«ratiira daTanská zriá^ě na zá> 
priíi#r zk Vlítati nechce : FopoTiéoTO hádání zastalo prr hez Týsiedka. KomerdeT 
íi Japei umřeli. lecco> dobrého nenudilo TTJíti tiskem. Sinek bří chadák a 
hridlař, .Kdo má nyní pomoci*?'^ ptá se: :,nuiě se hl£zí nednžiTé stáři jiní 
nřrinají kdj. hoHÍTost a nadsenost těch a oněch ehábne .... Dímoi, ie jen 
taj .SloTacír tak ne^^^^tni jsme.^ Jediná ruská akadonie prý velkolepé pra- 
r-nj^ — aí^ také jen t obora jednoho nářeěl 

í»hroT:^kv přál si o«obné se s Kopitaran seznámiti. kt«ý jej často 
do Xídnf: zval. Bvl jíž na tom z jara r. ISlu podívati se do Yidne, avšak 
přrrkáiela ma chnravost jeho. o níž v právě dotčeném listě Kopitarovi zpráva 
^lává: .Nic mn^ tak nemilo není. jak že nebada moci z jara do Vidné 
zajeti a ro za přícinoa pro mě velice smotnoo. Byl jsem od nového roka 
nemocen trpév křeči žaiadečními; játra moje nestojí za nic. Zatnn jest prý 
rheamatí^mos přícinoa mého nedoha. Maje Tepliei ceskoa blíže než vídeňskoa 
jíž pro men.«í výlohy raději se odebera do Teplice české." Ale Kopitar ne- 
a.<*^al v naléhání svém vylákati Dobrovského do Yídně a v horlivém s níok 
dopí«ování «e zachovati vida. jak štědře Dobrovský odpovídaje na jeho 
dotazy bohatými vědomostmi svými jej podělaje. Když Zlobický, který od 
p^^lzimka r. 1809 churavéL dne 24. března ISIO prsní vodnatelností zemřel, 
vzal Hi Kopitar příležitost a přimlouval Dobrovskémo, aby na místě Zlo- 
bfckébo v profesora českého jazyka na vídeňské oniversitě se uvázal: píše 
mu dne 2*5, března: -Nebylo by možná, abyste nyní se sem odstěhoval a 
stolící české řeči a literatury i anebo slovanské vůbec) podjal? Emeritovani 
mužové měli by nékdy opět prací se ujímati již proto, aby hudbři <jako 
Tham. Hanke a podobní^ se nevtírali. Kdy pak se těšiti můžeme Yasnost 
zde uviděti? Kdy milá starosl. mluvnice počne z různých listů přecházeti 
v iíkténé archví** 

Dobrovský litoval Zlobického a snažil se, pro bohatou jeho sbírku') 
naleznouti kupce, aby vdova po něm zůstalá znamenitý ^výtěžek z ní měla. 
Pí^ dne U, dubna 1810 Kopitarovi: „Jeden z mých nejstarších přátel p. Vít 
vezme tento list « sebou. Příště ukáži hr. Sternberkovi k Vám, abyste jej 
k dědicům Zlobického přivedl, zdali by tam něčeho pro sebe nenakznuL 
líyl bych Zlobickému k vůli jeho dětem přál delšího života. Durich jej 
jmenoval promum condum české literatury. Já jsem jeho ne zcela přímou 
my«l z několika listů Durichovi zaslaných poznal a musel jsem se tedy 

^) Zlobícki;ho sbírka koupil hrabě J. Auersljerg a jest nyní v moseom. 
brněnském. 



— 14!l - 

k nĚmu mĚuÉ důvěřivě ehovati." ') ÍS atiai j pd.k piofeau j < nk i i j ?\k 
ve Vidiii praví: , Jelikož jaem se nemohl odhodlati o místo hiljlioteltatali 
v Praze se ucházeti''! — čímĚ ovšpm takě mi churavnst \iuia bjla — m 
podivíte se, když Vám bez obalu pravím ze k dosažení ce''ke \ roteiurv v 
Vídni aui kroku neuřiním, ačkoli bych si melice pral nějakv řa" \e ^lUii, 
ííti. Pru letoáek mám již svoj řas vyměřen 1 itaji že prAteNk^m pozváním 
vyhoviti mi nelze. Prázdně a svobody sve váŽim si nale všecko Tak \elil 
oMti nežádají také moji přátelé." Jelikož Dobrovsk;^ v tomto liste o Btaiosl, 
mluvniti se nezmiňuje, připomíná mu ji Kopitar opět v listě daném dne :íl. 
■dubna 1810: ,Jak horoucně přeji, aby vlastenecká lázeň, pro kterou jsti' 
k nám nepřišel, Vašnosti úplné zdraví navrátila! AvSak nepřijedetc ani \<'< 
lázm? Jelikož o starosl. mluvnici nic nezmiňujete, obávám se, ži' jeůtě jen 
na různých listech jest. Kdybyste jen zde byl, já bych a těmi listy již si 
poradil. A zrovna nyní jest opět k tomu pravá doba, jelikož „J. Veliíenstvo 
vzdělání iJlyrskélio národu za hla\Tií péči aobé ustanovilo". Staroslovanština 
mSla by ve Vídni míti katedra, jelikož zde domovem jest, nikoli v Rusku 
a jelikož Rakousko nad Slovany vSech nářeCi panuje, kdežto Rusko jen jeduc 
nářeří má. Jaké ideály lítají mně hlavou I Zkuíenost nesmí mně dáti zoufati. 
Kdybych jeu byl ukriptorem, abych svému slavismu žíti mohl: zaíal bych 
tedíe řeské stolice již lífízené staroslovansky bezplatní přednáSeti, a!e ro- 
zumí se samo sebou, že by do tě doby Vaše starosl. mluvnice musela b^Jti 
vydána. Avšak obávám se, aby se nĚkdo jiný do skriptorství nevetřel. Snad 
Tjyste mohl, velebný pane, nfikterým svým vysokým přítelem v knížete 
Trautmannsdorfa působiti, jenž dvorskou bibliotékou vládne? Aspoň bych 
kromě barona Zoise Žádnému zaí tak rád dekovati neměl jako Vám." Dav 
pak zprávu o jiných věcech přichází v témž listě opět s novým plánem: 
, Jen kdybychom meii starosl. mluvnici z VaSeho péra : pak si nedám pokoji-. 
»ž spůsobím. by ve Vídni stolice toho jazyka se zřídila, aby spolupracovníci 
se vychovali. Pak založíme z biblí, legend a jiných spisů úplný 
■staroslovanský slovník... Příklad Vidně by rozplamenal všecky. 
Každá zemfi by n a bohosloveckém li stavě měla míti profesora 
stovanskébo nářeří, jehožto inventarium') by on a V7slaní jeho apoštolé 
apiaoToU." 

Kopitar znaje Dobrovského, áe v duchu jeho vždy nové zámysly se 
rodily, předkládal mu také vždy novf plány k prospěchu Slovanstva směřu- 
jící a ukazoval takě svou liorlivost tím, že odpůrců Slovanstva ostře se do- 



■] JeStě nepHznivěji vyslovil se Dob. o Zlobickém v listě dauěm Kopitarovi 
dne 7. srpna 1810: ,Zlobickf mi posonzeoí svěho překladu soadnilio řádu velice 
lazlival. Ostatně rád se chlubil a někdy i lhal. Ale ctil jsem jej přeco." 

'') T. j. po smrti Procházkově, jenž 2. pros. 1809 náhle umřel. 

í") Tímto slovem vyjádřil, áe mini sbírku slov v lidu uílvnných a nikoli "li 
nffeiicfl novo vymySleiiyfh, 



15(1 - 



I týkal. Tu bí nabiťal předkem Maďary a přítele jejich Eogla, pak t-aké^ 
kPsal '21. dubna IKIO: ,Eiigla Čítáni také k přátelím avýva, ačkoli j 
Lmilioná Slovanů, které jsem v recensi Slavína napořítal, jema jest nepo 
líjoiilných, jelikož neví, jak by je se svými dv6ma miliony Madarů opanovat 
IjQohl ... I Schulteaovi byl bych nĚco pověděl, kdybych byl vĚdĚl, že. Slo 
Ivany jmenoval psy (Hundeslaven), které prý Keltové (k nimž váechuy i 
rpatlní Evropany řítá) vyhladiti mají, poněvadž on ae svými třiceti milion) 
I germánských Michlů na Šedesát milionů psů se neodváží — sed transeat 
|,RanÍB ipse cynicisainiua . . . Engel mé pokáral, že jsem o novém sr bekAin 
leáru mluvil, jelikož Srbako prý jest vedlejší země Uherska. Hotva ae Mn 
I udržel smíchn, já jsem ae zdržeti nemohl . . . Jest přece podivno, že dvSl 
1 vždyi'ky německýma očima na Slovany hledí. Mohl-li Gotorpaký v itneku 
I liplné se, pošlo van atiti, proř my ve Vidní ne aspoii z polovice anebo s 
r třetin es rationa subditorum'-"' Co se týče Maďarů, přitakal Dobrovský Ko 
Lipitarovi: ,Englovo' Srbako nechtěl jsem recensovati, jelikož je vedlejší 
F Uherska uěinil. C'o všechno nenáleží k Ulterskn? Jen a Maďarů jest blaba 
t moudrost státnická, humanita, a Slovanů všudy opak! Polovici světa Mat^ 
I přemohli a civilisovali, Lodomerii, Halič a t. d. A člověk ío musí vfiaekf 
I ještě poslouchati a snášeti!" Ale když Kopitar v článcích uveřejněných i 
I ,Vaterlandische Blatter", n. p. „Adresse der kiinftigen alaviachen Akademie' 
I „Patriotisohe Fantasien eines Slaven^ a t. d., podobné myšlénky na trii 
I vynáSel jako: Rakousko nade vSccko, kdyby Slovanům vlastní vzdCl&ní bylo 
j-řhtělo, anebo ještě chtělo dáti: — ve Vídni má býti centrální slovanskA 
I akademie, aby kazící ruky Rusů z literatury odstraněny byly ; — Bobrovsk/ 
[ jest podoben Maximovi; — ^ Hěmci mají zášť proti všemu slovanskéma atí 
f odpověděl mu Dobrovský, by pKlišnou Kopitarovu horlifost krotil. Liat ta 
I dán jest 7. arpna 1810 v Tnnieích, statku Noatickém, kamž se Oobrovuk 
I z lázní teplických na další zotaveni odebral, Gotheho, Vergilia a HorMt 
F. četl, ale poodloživ brzo básnické čtení opět v staro slovanštině se přebínl 
f R lnžicko-srbsfcou mluvnici „po druhé" studoval. Odpovídá Kopitarovi, 
L íeskými kavalii-y v kníže Trautmannsdorfa působiti bude, dotýká pak ro»; 
f ličnych dotazů, které Kopitar nafi vznesl a. pronáší mínění své o roslifinýcb 
I výrocích, které Kopitar ve VaterlSndiache Blatter byl učinil. Chválí jej, 
I- psal apologii našinakého jazyka, kdyby to prý jen pomohlo, ale obrací «• 
I pak proti lecčemu, co Kopitar z přílišné horlivosti — tak se domníval Do^ 
I brovaký — byl tvrdil, odmítaje předkem, že jeho, Dobrovského, počínftni 
I vzhledem ke apisům sv. Cyrilla jest tožné s tím, co mnich Maximus') (inil: 
I ') Byl to Maxinms příjmím Grek, rodem z Albánie, znamenitý mt-ký Imho 

I bIovpo, který nejen b katolickými nýbrž i ruskými bohoslove! ostré půtky mĚl. Edfl 
r se veliký knĚz Moskevský, Vaail. s neploilnon manželkou svou rozvésti chtď, i 
se tomu Ma,ximas n té přileíitosti Užili ruaStí knĚžf, aby veikoknížete pj-oti i 
LwpuJili. MaximuB skoteĚné byl pak žalářován od r. 1524 — 1551. VypuSt^ t| 
BBátil »e do Moí^kvy. kde r. 155t; umřel. 



-Byl JHiMii na. lirobř lolioto muže, vidím takij z iípravpnj'rh jím míst v Žal- 
táři, ie řeřtinň náležitá roaumÉl, avSak přece jen rozumkující ninicli byl, 
který to lépe dělati chce. Tak já to nedSlám. Mně nebaží o to, zdali Cyrill 
sprílvnĚ nýbrž jen jakými slovy překládal. Maximus chtěl Cyrilla opravo- 
Tati. Byly také jiné příčiny, jmenovitÉ proroctví, pro které do žaláře dán 
liyl. Kdybych v předniliivé k slovanské mluvnici n. p. řekl, řee.hy přiSly 
i-krze rakouskou vláda o svobodu, náboženství, řeč a nojnovřji také o své 
stříbro, co myslíte, jak by se sft spisovatelem nakládalo? ZnjistĚ by nebylo 
pravda, kdyby se pak řeklo, že jaeni byl žalářován nebo vypovězen, ponSvadž 
jsein slovanskou gramatiku tisknouti dal." A b strany uaráiek na Nřmca 
» Rusy praví Dobrovský: „Považte, že nám řiniti jest s Nřmci, kteří nás 
tak dlouho utlačnjí ... O kazících rukách Rusu také jste neměl mluviti, tím 
mC-ně o centrální akademii, které by ostatní jako fihalky podřízeny hjti 
měly. RuskA císařská akademie má se snížiti na filialkuV O jmých \ýrocfch 
VaSich chci nyní mlčeti — jen se vždy obávám, že Vaše horlivost Vás příliS 
daleko zavede. Nikdo Vašich úmyslů tak nezná jako já a přece musím Vám 
raditi, abyste Němcá nedráždil, aíkoli sami ruce plné práce mají, aby svoje 
palladium zachránili. Una salns victis — a praeaentior dens o nás se ne- 

.\le Kopiťar, laspo/i se tak tvářil) tak snadné neupustil od svého 
íimyslu, aby ve Vídni slovanská akademie se zřídila, liesio své v té přífinĚ 
vyslovil již dne 15. května 1810: „Ve Vídni musí slovanská akademie sídleti. 
Zde jest rejdištž Slovanův od jiha a severu, od západu a východu." A. když 
Y dopisech Dohrovského t zemřelému Zlobickému fetl, že Dobrovský již 
dříve Vídeň také považoval za nejlepší místo pro universali slavi- 
eoram studio a nad to více, když mu Dobrovský v listž svrchudotÉeném 
psal: „Bez žertu, děláte mi chuť, abych tuto zimu se svými vĚcmi slovan- 
skými do Vídně se odstěhoval a o zřízení stolice obecného slovanského 
Jazyko^lovf žádal, kterau bych však brzo zase tomu, jenž hy se k tomu 
nejlépe hodil, postoupil" — hned se toho výroku Kopitar chytil a psal dne 
IS. srpna 1810 Dohrovskéma: „Celou dnSf držím se A'aSeho iimyslu tuto 
zimu o stolici slovanského jazyka zde žádati! (i uEiřite to zajisté! Jest tu 
jen potřebí ohlášeni ae se strany Vaší, jelikož filosofická fakulta bez toho 
tu stolici navrhla. Chtěl bych pak býti famuius a začátečník u \át a Vaše 
znamenité sbírky ransely by jedna po druhé do tisku. Také Vašemu /drivi 
by vzduch Panonie výborně dědil. Svět a Vy byste touto změnou ziskab 
j á ovšem také, ale to nic neváží naproti ostatním důvodům. Tedy Amen 
Araenl" A vzhledem k tomu, co Dobrovský v listě dotčeném o Ma\imovi 
a sobě pravil, odpovídá Kopitar: „Ovšem nebyl tedy Maximus vzkřisitel 
Cyrillův, kterým Vy, Velebný Pane, bnde-li vůle Boží, ve Vídni státi se mu- 
síte." A omlouvaje nepřízeň svou k Rusům praví: „.Tá nemilnji Rusů pro 
1 hrozné nevolnictví; vždyť i z chvály Srhlozerovy jest vidítv V*, íitTO;ís.íi 



na hĚco lidátějšiLo čekati miiaí, Prořliy Petrohradská akademie nemobla 
Bfcfti filiálkou VideiiBkp a to tím snáze, když cár do Oařihradu (!) se jiFeBÍdlí; 
tademie jednoho náfeěí může býti tilialkim (tkadi'mip všedi nářeCi, rp" 

Tato pyramidální Dijáleuka, aby Petrohradská akademie Videí skÉ 
•(které ještě tehda nebylo) se podřídila, již dostafeCnĚ ukazuje, že- Kopitař 
■ upřímně nesmýšlel, i kdyby jeho daUí chování v té věci jej za vypoSítavélka 
I fichyh'a]ce neusvědčilo. MSlť on kus povahy ntcfistofelaké, jakož jej také od 
I T. 1836 Šafařík Vídeůským Metistofelem nazýval: avSak Dobrovský ho tehda 
I neznal, bať ani do své smrti ho nepoznal, anoť psal mu dne Sii, lÍBtopadu 
1 1810 ze Zásmnk, kde se právě návStĚvou u hr. Šternberka zdržoval, aby s* 
I o profesuru klasické literatury v Praze ucházel a místo ve Vídni „hladovým 
I láředníkům' ponechal, pak že by spoleEně Slavína vydávali a lépe upravili. 
I Avšak Kopitar chtěl sice vĚdĚ žíti, ale poliodlné a při dobrém bydle; tí 
I sadšenosti pro vědu jako Dobrovský neměl, aby k v&U ní ve skromností 
I žil. Byl již censorem s platem osmi set a také ditibá naděj jeho, statí m 
I skriptorem měla se br^o naplniti. Ale o to mu skutečně a upřímní Slo, 
I aby Dobrovský byl ve Vídni — poněvadž věděl, že jelio návodem brzo by 
ataro slovanštinu dfikladně osvojil a mimo to musil jemu příjemným U 
I ukazovati, jelikož jeho pl■osti'ednict^^m platnou přímluvu u knížete Trant- 
Imannsdorfa obdržeti chtěl. Psal tedy Dobrevskémn dne 30. září 1810, ft 
r redaktor listu , Vaterliindische Blatter" tázán jsa, kdo články o spieeeb 
I slovanských do toho listu píše, jej, líopitara jmenoval a že pak předvol&it 
I byl k dolnorakouské vládě a tázán, jestli by profesoru českého jazyka pa 
F Zlobickém nepřijal ? K čemuž odpověděl, že on sám tolik Česky neumí, í* 
L KŠftk někoho ví, který by se k tonm výborně hodil a na tom že cliee vy* 
I avédřti, zdali by tu profesuru přijal a praví jiak v liaté doslovně: „Tak a» 
I mají věci, clariasirae domine I Jelikož v tak neobmezené monarchii, jaká 
1 zdejší česká profesura jest, všecko jen na osobni hodnotě neb nehodnotí 
L, profesora závisí, potřebuje VaSe Velebnost jen ano říci, abyste tímto troi- 
I písmenným slovem slovanský ústřední ústav pro nás všeckjí 
liversa slavítate založil .... Čeho se do takového místa pod Va&Eoj 
I Hzenim nadíti lze! Tu ne desere causám gentis! Jak snadně by se^staxo^ 
I slovenská mluvnice jako vysvětlení České gramatiky přednášeti molllal 
[ A Vaše zdraví bych ošetřoval jako vděčný syn adraví svého otce, vo kt^ 
[ by krásné pracování o blaho naší národní literatury ve vzdálenosti ad 
vistivých krajanů již prospěšně působilo." Zavíraje list očekává vlastrh 
necké odpovědi a dokládá: „Ačkoli si přeji, aby Vaše pozornost dn«3 
I na jedinou velikou myšlenku, školu slavistickou ve A^ídni zaloiHi 
I se soustředila, musím Vám přece zprávu dáti o místě z drámy Wernei-ovyi 
I Vanda, kde se praví: „Denn Kohmen ist das Land der siissen TĎne." Tak píM« 
I jednou Němci začnou rozum bráti V" (Jam incipient alifjuando aapere Něract) 



- 153 — 

Dobrovský, ač |iodlť přání Kopitarova učiiiifi neinÍDÍl, liat Kofiitamv 
Tiiéfně přijal, jak vidf-ti JL-st z odpovědi dané v Záaniukácli dne ::!0. rijnn 
; .Kdybych byl mladSí a snUze se rozohnil, zaČal a zavřel byeh tento 
■list s ano. Za VaSi příralavu, šetrnost, laaku nevím ani jak dĚkovati. Ve- 
liká mySlénka, slovanský ústřední ústav, níŘla by mě dojímati, vlastnf 
inél bych jí již dojat býti. Ale tato mySlénka sama nemůže mé pohnouti. 
,?řijimaji! úříid ztratím výslužné OfíO zlatýcli. Mám expektanĚní dekret na 
Bacqiatření, jakéž jaem mfl jako rektor generálního semináře, t. j. 1200 zl. 
nečítaje v to byt a palivo. Kdo mě má za to odfikoditi ? Či clitéji profesoru 
ieaké literatury více dáti V ťochyhuji. Ovšem byeh bez ziStného poěftáAÍ 
[akový úřad hned podjati mři: ale atáří jest rozvážné, miluje pohodlí a 
erado obÉtuje. A pak nejsem nikterak přesvĚdčen, že by všeuky ty veliké 
6ei ve Vídni provésti lze hjlo. Nelze nikde néeo velikého, rozumného 
trfíditi. K tomu jest ještř- něCeho jiného potřebí, než naSí horlivosti, snahy 
vlasteneckého spojení. Vždyť jsme se ani a strany abecedy nesjednotili. 
TíjB nechci VaSi žhoucí horlivost udusiti — vyjaflřuji jen, co cliladnéjfii 
^vaha mi veii. Mél bych vlastnĚ vší silou o ukonř«m' nftmeeko-iíeského 
ilovníku dbáti, nežli odumřu, ahj žádný nemel pfifinj si stěžovati, ponévadž 
) při tom také o raoQ čeať jedná, sine omni s[>e liicri. Ale nař toto rozjí- 
l^ní? Okolnosti, ve kterých žiji, mně nedovolují, české profesury ve Vídni 
^filedávati. Dříve bych se odhodlal, zde v Praze o staré slovanské historii 
i.Jazykosloví bezplatné přednášeti, kdyby mně řasu k tomu zbylo." Af 
fobrovský v tomto listé rozhodné vyjádřil, že o proťeHurn Českou ve Vídni 
Sásiti se nebude, přece Kopitai' naň opét naléhal; ale Dobrovský stál na 
ftém úmyslu do Vidné nejíti, jakož o tom dne 'JTi. listopadu 1810 ze 
: zprávu dal: „Zůstane při tom, co jsem Vám dnve psal; nemohl 
i odhodlati, návrh přijati, i kdyby s platem 1000 zl. spojen byl. Co 
lycL tím KÍakal':' Déle než rok bych při tom nezůstal. OvSem mohl bych 
vydíiní slovanské mluvnice, prázdnin pak na výlety do Uherska a 
Blyrie užiti. Veliké věci, které Vy od centrálního ústavu ve ^'ídni oCekáváte. 
jšon příliš dalekým cílem, než abych doufati mohl. Že ho dosáhnu. Vám a 
VaSemu přátelství k vůli iifál bych si, abych to uEiniti mohl. Ale iiechtéjmť 
přilil drahých obétí na aohé žádati." 

Nikoli pohodlí pokročilejšímu věku milé — neboť pohodlnému životu 

Pobrovský nikdy ae ueoddai — bylo na příčině, že do Vidné nešel, nýbrž 

pevné přesvědčení, že tara prospěchu pro Slovanstvo dosáhnouti nelze, 

poněvadž věděl, že Vídeii slovanským snahám nepí-eje. Lišil se v tom od 

lohýcL vlastenců, kteří z Vídně pomoci a spásy očekávali ; Kopitar ovšem 

[dy opravdově nesmýšlel a sám nevěřil, co v té příčině o Vídni praril : ale 

^^^^^^lí upřímnější vlastenci, kteří Vídeň za útočiště Slovanův po%-ažovali, 

^^^^^B^bliě, který Dobrovskému dne ďU. ledna ISll psal: „Na místo Zlo- 

^^^^^o měl by přijíti velmi horlivý Čech. Vídeň měla hy býti spojištěm 



ihu 



Mol 



npiacíí \ Lhiicli listti dovobti i 
h«t také í Uhfiih mnoho se (,e 
Bpniobiti inohli Jest to nad ir 
Slováků jah jen mohl a těsil 



1 b\ linni mel] iiiiti ilobu h^it, zvláště p 
.chte|i 7-ijiste bj M<Jpňaký dobře psu 
I Snad bjate to ve \idni nfjakoa cest 
lu důleřito " Dobrovský podporofal UU 
ae že itatUku Madaiův odporujíce t&ké 



Štavnin uĚiteie teskeho jizjka uatanovdi a platdi a zdá ne že mĚl i 
" žil 'Madkrům ktefí r ]ř(05 niadarStinn zi ifátni řef v Dhnch prohMI 
prpie odolají aí ovSem ta nadéj na pevflL kotvĚ nevisela „SaeSení sl 
"keho sněmu ? i 1805 nebude miti vĚřne [jlatnosti, al tak tiiadnS zruS 
nthadi jako nařízeni českjch stavnh y r 1615 Slováci se statečně p! 
tomu opiriji a kdyzbj ji^ syflj jazjk za jiiiy vyměniti muHh mobli hy 
lepší vyvoliti." 1'oalední slova zajistí pťOírazují. že Pobroveký také do t 
doiícimsti Slovenska mnolio důvřry neměl ; vida pak nával NČniectví (S 
fU|p tím mohntiifjší na Slovany rakouské se valící a rozdrobenost i 
Slovanů nemohl podle svó povahy, které enthusiasmua vrozen nebyl, 
než smutnířm okem do budoucnosti hledSti. A když nia Kopitar pani i| 
13. června 1811: ,Ó kdybyste jen byl ve Vídni, kdybyste nám jen aJfiú 
složil, aby ostatní zaííti se mohlo ! Ale Vy se posmíváte naiíim ohtížuosted 
odpovĚdPl mu dne 22, Července: „Lindě . . , poslal všecky roínfky Variavi 
spoleřnosti ! Bohužel, nevíme zde v Praze, co ss u nich děje a Poláci, Ittl 
svř noaovky a sjkavky za atickou krásTi považují, nevétii, co my dfilSi 
Tak věcí se mají, alo mělo by jiuak býti. Kosakovski ulapil českon 1 
nyku Pelelovu, Jeklovy „Staatsverándernngen'', Nejedlého Iliadn a mla 
nyní v conp ďoeil (rzuí oka) o spojení a poměra České a polské literáta 
Ale nedostává ae nám politického spojení, slovanského svazku v každé t 
řině. MůiEeme křikem ochraptěti, že jednaká ortografiie potřebná jost, d&V^ 
naše nic neplatí. Stanislav Potocký dokonce myslí, že my Čechové píí 
tam stojíme, kde jsme za Karla IV. stanuli. O dobách Budolfafj 
nechce nic vědĚti. Také Rusy nemá za hodné pohledu. Jen Poláci jaon V 
Všudy lidé, v Chomutove NĚmci — říkali staří Čechové. Poláci však o ^ 
Hiyslejí: nos poma natamus . . . Nám Čechům zašla chuť, všecko ] 
jak to stavové jeStí r. 1G15 chtěli." Vida tuto rozervanost a k tomu ; 
vláílj vídeňské ku vSemu slovanskému, nemohl ovsem toužiti po Vídni ji 
]n ochranP t spase Slovanův tnebo ťechn a nedivme se tedy, 
v /iismukáth nedilefco Sázavy a zpomínaje na osud av. Prokopa přítomil 
a budoucnost tmavou viděl a ohavy své elegicky vyslovil: , Zůstanu j( 
nějaký Ěas v Zá^mukach nedaleko Sázavy, kde náš Prokop slovanský \ůii 
zdložil / kterého jej i jeho slovanské bratry Latiníci a Němci do Uhn * 
Imab. Vět našeho národu, nepomůáe-li Bůh, jest témSř zo 



') Mfní snesní suěmu Budi^jov 
'■ v Cechdcli Cosky se nůil. 



lihy každý ■ 



fal 



i a V y li y B t .• 
ati budou ?' 



.>hl 



! Vide 



< podl>o- 



Dobrovský tedy odmítnul TŠecky plány, kieré Kopitai' na české 
prtifesnřn Dobřovskélio ve Vídni zesnoval a, nemyslil více na centrální ústav 
nelio akademii slovanskou, kterou prý, jak mu úlisný Kopitar lichotil, 
Ělovanňm druhým Kjrillem by se stal. Ale že Kopitať aai z daleka zřízení 
alovanaké akademie za niožné nepovažoval, nýbrž jen předstíi'aje tu možnost 
o Dobrovského za horlivého slavistn jniín býti chtĚl, na to máme zřetelný 
důkaz. Když totiž Dobrovský mu dne 9. prosince 1830 psal: „Zde v Praze 
byl kdosi, jenž v knihkupectví o fonde k založení slovanské akademie 
mlnvil; hledal také mnp. Lituji, že jaem o tak velikomyalué obětivosti se 
lépe poneiti nemohl" — odpovĚdět Kopitar: „Zpráva o fondu k založení 
Hkademie slovanské připadá, mi jako sen! Vždyť Eakousko posud nemá ani 
německé akademie — co udřlají Kloději, když pánům takové věci se nedo- 
stává .... OstatuĚ berou vlády (t. j. nedůvĚřiví vyšáí úředníci krásných 
laméai neznající) akademie obyčejně tak pod svou ochranu, Že sebou ani 
hýbati nemohou I Jinak, kdyby zde bylo jako v Anglii! Co pak dělá jediná- 
akademie v Rakousku, pražská, Boraem založená ? Jen spoleÉný alfabet ! 
*kademie přijde sama Hebou; nepřijde-li, také dobře, m&žeme bez ní býti, 
ftle bez spoleĚného alfabetu pokulháme věďdě." Na jednou tedy zdála se 
akademie Kopítarovi býti zbyteSnou a společná abeceda mnohem důlezitíjší f 
Tento obrat ve smýSlem' horlivého Slovana a nepřítele Némcův vysvětluje se 
že Kopitar tehda již jmenován byl byl skriptorem a Že tedy buď sám 
jsobě opatrným dozorcem se stal, anebo od jiných na mírnéjSí cestu při- 
^HiláMt byl. Nápadný byl jeho agitatorský spůsob a jeho přitiS na odiv posta- 
^^^^k-borlivost, která jiným, již se tak i-hovali, ve službé veřejné gkodila; 
^^^^V%y cítil, žeby Šetrnost' liředničí jemu ukazovaná v době, kde policie 
jB^ohoucí byla, jej v podezření uvésti mohla, psal Dobrovskému v témž 
listě r „Vyznati mi jest, že vídeůaké úřady slaviatovi Kopitarovi tak vlídnĚ 
■vstříc vcházejí, že za nynějších okolností zajisté odůvodněná nedůvěra se 
mne zmocžuje, jakoby se tím mé horlivosti osidla strojila." Kdo pozdější 
chování Kopitarovo k Šafaříkovi, Gájovi, Kolárovi, Palackému a celému ná- 
rodu českému') uváží, neubrání se myšlénce, že Kopitar r. 1810 v srdci již 
tak smýSlel jako r. 184U a že slova svrchudotěená Dobrovskému paaná byla 
vjronem obavy, která aspoíi v éistéin svědomí ohyíejně se nerodí. Než 
Kopitar skriptorem se stal, tvářil se, jakoby pevně véKi, že jednotliví horli- 
telé založiti mohou akademii slovanskou a že iato akademie s tú bude 
Ipisy svými literatunim slovanským panovati; ale jsa skriptorem jme- 
nován naplněn byl hned duchem pravým a vyjádřil se k Dobi^ovskému : 
jl podmínky, kterých Vy ii každý zkušený ku vzdělání jazyka žádá, aby 



I) Viz n 



1 obrann LíbuSiiia Soudu p. 168 170. 



— 156 — 

totiž nejen jednotliví milovníci nýbrž stát tím jazykem mluvil a p 
jsou na díle již zde na díle ještě úplněji přijdou." V milovníku K( 
taru myšlénka slovanské akademie se zrodila, skriptor Kopitar ji pocho 
Psal sice ještě r. 1837 Pogodinovi, že hodlá spis podobný Dobrovsk' 
Slavínu, Slovance atd. vydávati, aby takto společné střediště pro vše< 
Slovany, od Moskvy do Kotora, ve Vídni zřídil, do kteréžto doby ve Ví 
již snad působiti bude slovanská akademie. Ale ani o vydání liter 
ního střediště ani o založení této akademie se nepřičinil a měl dobře zav 
list k Pogodinovi slovy: „Avšak to spočívá v lůně bohů!" Kopitar nel 
ien, kterýby v té příčině byl něco začal proti vůli „bohů". 



á 



xin. 

o Ip j Jun uv lov k Dfip 11] s Giimitieiii. Cesta s hi, Fr, títeni- 
Q lo Néme I s nskt Zlomky bonkro é přednášky Dobrovskíího. Riisové- 

e Veze Ln s de ntsss lie ftortř nud lledensarton. Entwnrf zu njiioni 
einen Etjn ologiko der blavische 'sprachen Ra,da vSelikých zvířat. Slovajika. 
ge Eiir Cioschiuhte des Kelches iii Bóhmen. Oeschichtc der bChni. Sprache 
it, (Drnhě vjdání). Kritische Teranche : Wanzel imd Boleslav, Starobylá Sklá- 
dání. Spor o ortografii a prosodli. 



Nalřhal-li Kopitnr nii Dobrovského, aby nezaponinřl na základě studia 
ilovanakého sepsati Tiiluvriici círltBviiiho jazyka, naskytla se Dobrovskému 
itoat, takp o avf bohaté vědoDiosti a sbírky České se sděliti s mužem, 
ohněm tise sice aJo lytrvale plápolajícím k národu svému zahořel, 
efem Junjímannem ve kterém myšlénka se ujala, slovní zásobu jazyka 
10 sebrati, aby nejen netuSenou bohatost jeho zjevil, nýbrž také vla- 
im adroj otevřel, t něhož by znalost íeStiny hojné čerpati mohii. 
nanua Dobrovský poznal pfi návštěvách Hurdálka v Litoméřicfch, kdež 
nann od r. 179!) až do r. 181Ó profesorem byl. Vida, že Hurdálek 
nauDOvi přátelsky nakloněn jest, zalíbil ai jej také Dobrovský ; dovřděv 
Jt, ŽR Jungmaiin velmi pilně Seská slova sbírá velikou ochotností mu 
el všecky své podobné sbírky toho jsa pevného přesvědčení, že piJný. 
ivně pracovitý mnž nejsvédomitěji jich užije. Tak dostal Jungmann od 
)vakého nékolik starších slovníků, ku kterým Dobrovský doplňky při- 
il, pak zvláštní sbírku slov na cedulích ovsem bez lada a skladu 
ných, mimo to sbírky a snůůky Zlobického, Zabranského, Ribaye, Kao- 
a, Vambery, Pi3elý-ho, Procházky atd. bohatý to niateiial, za který 
ivskému v mnoha listech k přátelům velice děkoval. Dobrovský pilného- 
vníka tak štědře podporoval, že Puchmaier, jenž o druhém svazku 
iko-feakého slovníku Dobrovského pracoval, na tuto štědrost žárlil, jak 
U jeho k Dobrovskému dne IS. března 1813 jde: „Podivné, Jungmann 
1 od Vaší Milosti vSech sešitů na slovník Český a já musím hráti 
□ sám za sebe. Mně se neposílá niíeho; proto bude také feský díl 
lalejáí než iířniccký.-' Avšak Dobrovský řídil se zásadou, jak Jungmaim 



— l.V* — 

Marktívi |»<aL i^ j»'mu .jt-st jí^lno. kVin ní^to doUrého sr TvkoDá" i 
podporoval Jangmaiuia při cVskéiii jako Puchmaiera při nřmecko-čí 
slovníku, o němž již v září 1811. když litera O hotOTa byla. se don 
že počátkem r. 1^12 již bade moci vydán b^ti: zatím však jeste ne 
let pře^Jlo. než na světlo vyšeL Zvláště byl Dobrovský Jongmannovi s» n 
když se tento r. 1815 do Prahy byl ilor^tal: avšak s rozvrhem JnBg 
novým slomika. který jej přísně podle abecedy pořádal, nebyl úplně 
kojen, nýbrž přál sL aby jej podle kmenů slov skládal. 

Vedle této podpory domácí vědy nezapomínal UobroTský na oc 
korrespondenci. k níž doby tě přidružil slavného Jakaba Grinmia, j 
k vTzvání Brentana. kterf tehda v Praze meškal, vftisk SlaTÍna a Gli 
tiká poslal. Psal ma Grimm z Kassela dne 2*K března liifll: .Obe 
<iala ni k slovanskě řeči a literatuře více chati. nežli se svým ( 
jinvm věcem věnovanvm srovnati mohu: ale mršlěnkr té tím mé 
spostínu an mi Brentano hezký počet českých kronyk koapiL které r 
z němčiny přece přeloženy býti nemohou.* Žádal také Dobrovskéhc 
v listě tom reformátorem zkoumání slovanské literatury jmenuje, al 
s ním sdělil o středoněmec^kt- rukopisy, kten' se mu po 1'echách a S 
namanuly: IW>brovský opět vznesl na •irimma prosbu, aby mu zprát 
o hlaholských nebo vůbec slovanských knihái^h a rukopisech, o nichž 
se dověděl. Dne !♦>. máje ISll p<al Grimm I^>brovskěniu. že v Kas 
bibliotéce žátiných kněh a rukopisů slovanských nenL že však c 
Neuer Uterarischer Anzeijier z r. 1>hT přinesl zprávu o slovanském 
pLse. který tehda ve Frisinkách byl a jak se prý zíJá ani Dobrovskén 
K^ptrarovi znám není. Grimm rán>veu mu přislal opis .doslovný a 
jatně také se vmhiií ohybami tiskovými.* Byly to tak zvané Fri 
zlomky, o nichi dne .-. Oerven«'»» l>ll K«>pitan>vi zprávu daL pra 
zasílatel je klade do de-sitěho století: ,P-)lozme vktk místo desátého í 
ětniácté. mají Krajinci přece památky svého jazyka před TrubereuL" 
irrinmiovi pt*al téhoi dne: , Velice j^te mě překvapil výpisky slovens 
kdyby jen bylo m^^^žná správnější •"'pis do^tatL Některé slovo jest zcela 
tvořeno : nesprávná i.xidělováni slov lze ^natině opraviti Vždy js 
donmivjl napnuti Kopitap.^vi, ie KrjbJLíii'i přece něct? staršího mají bm 
pokusy Trubeci.^vy z r. l*^3>'. Nean^itý pravopis ukazuje k vetšÉnra 
a;si: k r. lo.")** anoť i l«r»«^ . . . . Kopirara a >l»ivLnce místnější zpw 
velice sujíniola a ban^^ii Zoi< jistě ae2;uíi»^-^ka v >rnich<>vě po tomto i 
plíně se poprávatl" * 



^ Vi2 JLrcÍL ť. sL PÍllL. ^5. íí-íí-* . — :>>úovuiik:i I 14^ 

- JLrcÍL ť síar Fli:I L t>:y. Za;:uiavo '^sr co E>«>ňeovskv na kíHM 
Luřta 7iá« ^Vií liířt byl by sj.hl^W^l. iv '\,- r r*«'''íi> ^M íiraoic českých. 
vš*H!Ímo pcoolLwLo. 'io SLiSíjoíu. <e 'n!. fcis:' v-''-—, -i^ťkt^ž >I»">TÍDskě ztomky 




Liatr tyto ni laliuji fikí jiii dule2tti iKťii z) i \ \ i ] ji t 

uodiit btPiatttie Rusu n zpeiu Igoro\ě) iJalmatiiKU Slu I likti i I i-fh i 

' kteréžto pi-ířmř to co Dobro\Bkí o Zavím z lioáemlwtku a krah Wla\ \i 

) bitnítích ii o I ájkach HaJko^Jch pia>i ^elini /tyiuiavo jeať diimiii 

Airal tenkráte látku k pojodnájii o pi o sto národních knihách a z liitu 

[ němu dne 5 hjna ISll se dovídamo žo takf nolrovskj podolinj 

řl gMich liat die llee iilwi ^olksbuchei zu schieiben luiigst bp 

ISgt Desto mehr fieua ich mích dass Sie sich dizu enťJcUnsaen hibcu 

zwar mit unl eachianiter Nerbrtutung (Ibei alle Nntiunti i p lu li 

Bin muss wpun man die Sache eiichňpten ■will ' 

Nejvíce vsak nás zijiiiiá list kteij PobroA kj dn. Id niije !^12 
ftslal GniiuiOM jelikož v nřiu pronáĚi ^ve nnslenkj o zvratnf nSmřstiP se 
■ původe některých flanku řeři o trpné fonne v slo\'in5tinL a pfíbozno-fti 
i ňekr latinity a Němci Ze telv piaoteiví Latiníků, Heku 
Ifeneův a Movanu sobĚ bliřsí byli stává se \^dY po< hopitelnějMim že "^lo 
»&e odjakžna b Nt-mci liramtili doka/xije poiovnáni ohnu jazvku i kd\ly 
Iptone mlčela' Tohoto \^aledkTí Dolro^skj vsak nedoSel na/aklalc nalio 
Jě podobnosti slov H\brz podobou grimatRkeho u troji fpfi národu těch 1 
V lete r Ibl' chtSt Dohiovsky Teplící na\sti\iti Jelikož mu M) il 
Opitar psal /e cestovav po ^řnleckll také \ Muiehovf ae zastavil ab^ tiiii 
nsinske zlomkj ojjsa] le jich vSak naleznouti nemohl odliodlal se fJo 
pvský hrabete 1 1 Šternberka na teste do Německa kdež o '.tafk\ po 
fce avé jednati mu bjlo sprovoditi abj ph te pFíležittsti \ Mnicho\ř 
j Klonících tfch pátrati mohl A aknteřnĚ bjl Dobio\aky afestnejsi ne/ 
^itar jik vidíme z listu jeho daného dne i listopadu Ibl* (imimoM 
' Mnichovi byl ji-em aam toto léto Dlonho nehvlo lze lukopia naleznouti 
tne£ně jej (nnesl Doceň a opsal jsem slo^anskt \ ci Hukopia jeit pfece 
jBÍoleti Krajinci z toho nile^a velmi se t&si i Kopitai chce tj ku&j 
\rativ se 7 Mnichova jel v červenci n<i zotavenou do Te 
dikoz temet celou ?iniu jatranii bvl nedužil ha podzim -^e viátil 
r Prahy, kde tehdáž mezi vlastenci, jmenovitě v zimf, čilej'5í ruch byl, 
ř se jmenovitě českími hrami na divadle a řeskými deklamacemi, kterř 
i Nejedlého dávali, zjevoval. Befclamace ty bývaly navštěvovány od kiiĚži, 
fcsorů, měsťanftv a úředníků vySSích i nižších, jakž o tom Rybiřka zprávu 
! SvĚtozoru 1871 str. 931. Vrstevník druh^, kustos universitní biblio- 
:y, J. B, Maller, píSe o téch deklamacích Cerronimii dne 211, března 1«1^: 
; Nejedlého íiní v jazyku Ěeském značné pokroky a lze se do nich 
I kdysi Procházku, Crameriusa. Toman, Pelcla a t. d. nahraiU 
I zimu pořídili řeskě deklamnee, jimž vSechna pochvala se dávala. Nej- 

') Ai-cL. f. BJnv. Phil, J, 627. (i2S. 
i Arch. f. sliiv, Pbil, 2. 180. 



vjiíii ipririirini. pak knize I-nL-r ry-hk»"ivii- ;t jin»^ vzn»»í*ni* cwoby poctÍTi 

■'.v<ir?»»j-í :i»nfo zivijr pii-i.ihil rak^ v lN)hn)Tskéht> a rzbozoTal jej. al 
'Ái^ ZÍ7TT11 -.l.jvt^m. aH>roliko p«^r»*m. znalo«t vřcí ^^loTanskýcli rorfiřoíii 
"•hrnniáiiii! vůkol 'ít^h^ nilafl** lidi, •> kt»*rýrh védeL ie mají snaka ponři 
-♦» : v.»i*i»i^h «Iovan*»kýf*h a ppi^-ilnáí**! jim o linkvi:4tW. i^taroslovanštíně. stal 
zirnCi-íTiH^h ^Iovan?kvch. a vů^^•*•* o \<^m. «*o k iÍTOtn a iiterataře SloYUut 
-•»• Tzrahovalo. E*rMnáíky ty. ka kt»»rým raké starší ijsobnosti přicliúe 
nii^l v byré ovKin. kád voln«^j-íi"h A*^'^ aiívati mohl. nežli by se na kated 
oylo 'iovolilo. Tím ov^*»m \M\ po«lni*hari» k poznání, že SloTanstro 
'íhromném pro-atranství rozlozřn*^ hMati t»*prvi* masí podmínek ku zdán 
^ímu vývoji a litoval, ž** historii^ Slovany ne kn sjednocení, nýbrž k n 
drobení vedla, kt<*rázro mzdrobenosf i v lit»*ráruím živote se jeví a jíž t^ 
dával řa.*to opakovav prM p«"»slu«:h:iři : M my nesvorní SI o v a né ? ZtIíí 
rád meákal při Raška na při-dnáíkáih švyoh, k řemaž jej již tehdejší bl 
politifké a válei-n^ p^^noakaly. když Napoleon r. l>*lá ohromné pfí|Hri 
k výpravK "^-vé do Raška konal. I)obrov>kv. který lid mský byl r. 17!il j 
znal. neprorokoval této výpravě -ťaí»tnéhn kon<e. říká v. že Napoleon tep 
zkusí. 00 Rasové json. když <vriu vla«ť ,<vatou Ras* jím brániti bnde. 

Jako živá illastrare preilná>ek Hobrovského zjevili se r. 1813 Rnso' 
když -pyínou* armáda Napoleonovu roku přeiles^lého byly zničili, v Čecha 
a jmenovité v F'raz»*. kd«*ž rádi "-polí^řno^ti českých vlastenců vyhledán 
české divadelní hry navštěvovali a V'iudy ukazovali, že se cítí podle fa 
příbuznými s lidem iV^ským. Také Hobrovského navštěvovali nistí důstojo 
ukazujíce tím. že jméno j^^ho na Rn-i sli)vutné bylo. Nejskvělejší důkaz ti 
ákn. kdvž ruskv jreneral líarrlav dt» Tollv slavného učence navštívil jen 
tím lícelí^m. aby velikému slavistovi vzdal úctu svou. Vypravuje o této I 
VMtévé Rybička ve svrchudotčeném pojedání <vém takto: .Když roku IM 
jedenkráte Dobrovský své mladé posluchače okolo sebe shromáždil, vstoij 
do obydlí jeho vyšší důstojník ruský žádaje za povolení, aby komandu 
jeho Dobrovskému iictu svou listné a osobné mohl vzdáti. K Čemni U] 
Dobrovský mile rád přivolil a důstojník se vzdálil, jali se posluchačové i 
kvap skrovný příl)ytek učitele <vého jakž takž spořádati a vyčistiti, W^ 
leželo tu obyčejně vše — knihy, spisy, šaty a jiné věci — v největším n 
pořádku a skříně a jiné náčiní bý^lo poprášené i sem tam rozestavfl 
Sotva že bylo vše jak tak v pořádek uvedeno a vyčištěno, vstoupil do 8kro 
ného obydlí největšího sla visty v průvodu několika vyšších důstojníků gen« 
ruský četnými řády vyznačený. Ukloniv se co nejhluběji skládal svou ůc 
slovy nejvýš pochlebnými pokládaje sebe za šťastna osobně poznati mni 
jejž veškeré Slovanstvo, ano celá střední Evropa pokládá mezi své nejni 
nější a nejvzácnější muže. Na to promlouval s Dobrovským asi půl hodi 
c. rozličných záležitostech literárních a politickýt^h. načež projeviv Dobw 



skému jeStĚ jedenkráte svou ilctu odeáel a průvodem svým.-' Jin^ doklad, 

jak Dnbvovaký ofĚn a vážen byl, dfivá nám list Kopitarův, dan;# Dobrovďcéinu 

dne :í1. října 1812, v nímí píše: „Baron Zois mi psal, že mrzutostí těm Ěř 

plukal, (lOněTadž jste tak ceremonie] ním tónám s ním mluvil; před VaSnoatí 

nechce býti excellenci, nýbrž bjl Uy si pfál, abyste s n(m byl nakládal 

jako ae ctitelem svým." Touž dobou vyzval jej také Frid. Dav. Gratvr, 

aby přispíval do řasoptsu jeho .Iduna nnd Hermode"'), a dávaje o tomto 

vyzvání (irimmovi zprávu pravil: „Můj odboi- to síl-c není, aln o to, co zde 

máme, 1-á.d bych se s ním sdřlil." Tak se vyplnilo slovo Bolzanovo: ,no- 

^_ Jiyovaký jest jeden ze tří milionů Cei-hů, ktei^ý vSeobecní vážnosti v ciao- 

^Btefcu se teSí". Avšak vědecký duch, který v Dobrovském žil, stál a mohl 

^^^HH>y té bojem národním nerozkva^ené státi na stanoviakn objektivním; 

^^^Hme z líapěchů Ruska, ale taktéž uznával ruch ducha německého, jakž 

^^^om psal dne Id. listopadu 18i;i J. (Jrimmovi: ,M5gen anch Ihnen durch 

die Verandernng der poiitischen Verhiiltiiisse wenigHtens so viele Vortheile 

«uHiessen, als sie sich zuř ruhigen Fortsetzung Ihrer lit«rari3chen Arheiten 

wiinschen. Der deutsche Geist regt sich miichtig; m5ge dieser immerdar ge- 

nShrl, werdeii zu iramer grosseren Zweckeo." Jf 

Hluk válefný r. ISia a 1813 nepřekfiiel nikterak Dobrovskému 
X prácech, které vyjmouo spisek praktickému účelu napomáhající „Vcr- 
Keichniss der russischen Wiirter und Redensarten," pro snad- 
liSjfit Hrozuméní se s Rusy r. 1813 vydaný, k jazykozpytu a historií se 
.ýKtahovaly. Tu předkem jmenovati sluší apia jeho: Rntworfzu einem 
^llgemeincn lity mologikon der slavischen Sprachen (v Praze 
1813, atr. HDI, ve kterém výzkumy své o složitostí slov, rozvázání jich 
T Části své a o ustanovení kmene, z něhož vyrostla, v jedno shrnuje. Úmysl 
Blřl Dobrovský při spisování téfo práce týž, který již vyslovil ve Slavínu 
^a 8Í1'. 1H8, usnadniti totiž ustanovení původních kmenů a kořenů ve vSech 
pdřeÉích slovanských. 

Hned v úvode, jejž nadepsal Postuláte, vidí se, kterak vĚdeckým 
iuijfraáním etymologie od grammatických vrstevníků se lišil. Radí, aby píamena 
filovnících se nekladla podle posavadniho abecedního zvyku, nýbrž podle 
^Hbojsnosti své 8 jinými písmeny, aby cizí slova do slovníku té které řeňi 
M nepřijímala, aby každé odvozené slovo při kmeni svém vřaděno bylo. 
jaký spnsob se toto uspořádání díti má, vyjadřuje na str. 6 : ,Man 
ige jedeš abgeleitote Wort unter aein Stammwort. Diess ist zwar die 
Forderung, abcr auch die nothwendigste. Denn gerade dadurch 
ich ein Etymologikon von anderen alphahetisch eingerichteten Worter- 
unterscheiden. In dem Wortei-huch der russischen Akademie ist siei 
aber doch nicht imnier erfíitlt worden. So atehen z. B. máslo, 




— IfiS — 

Teslo nwhl aater ihtrt ŇtaBímwóntm-. maelo Htlltt BUirr inaxat 
i«»la »Iier mt« t«zii ct«bpn. Im die««iD PoslalatP dntcbgšagi? Ucm] 
kútrii z« kviuťii, víM die ToUkonuneDstť Kenntniw dcs pauzou B«ti«e di 
Sfradie. vonuglkli des}<Mugen TLeils der Spru:liini»de, drr ron der ifiUm 
»lhT Bedetheil" nnd ihrm tirfprun<ílí<-h» and abg«'khe4r» ťoraiPti handri 
ťribrdprt. IKťW aiwT kaan anf keinem Wege iie$«^r etlAugl Meréea, *l 
durch rine Anolyse, die bis za den ein^iiaten BestsndliwilMi der Spnet 
zimickgetil. Es sei z. R das langste Wort, das ich kmne, d^a msaisdl 
v jeolcopreroscbaditelsivo. hohi- Es«I1miz. gegebMi. Hier ist rys»k 
ieicbl von dMB x«eiten Tbeilp za trenneiu In ptevo sf liodí lelsl ro D 
dir |>ra¥']>oeÍtiofl pře keimbai geong. iJir Silbr ^tvo am £»de úit di 
bekaiuiV Ableitong^fonn : es bleibt roachoditel. ron dem 
vaícfao<liii gebUdet. V os choditi ^Ibai iat ooc-h zas-amme] 
tatís TQK nnd r bod i ti, desaen St&iumsilbe chod i$t. onter velebě dl 
Lagebeocr tysnkoprevoschoditelst vo gebracht werdes masa.' Afl 
sir. H.: ,Man gehe bei den ZeitwÓrtern bis aaf ihre einíachstes 
ZQrKck. Itn Wórterbncb der raas. Akademie bekám choditi, c-haiD \tit 
Stelle fíti sich : diess tst ehea Dicht zn misí^biiligen, weil c fa o d i t i < 
Friu|nentativnm von idn ist; doch faatte hier, da chod geviss nirlit i 
id entetanden ist, anf dns veraltete sedu, kovoq šed, S«l nocb ubtkk 
sind, znrtick gewie-seu werden solien. Von diesem Šeda ist nnn cbodtt| 
(•' );eht vor einem breiten Voc&l in das arsprúnglíche cli ňber) abgeleiMi 

I sovtie von vedu — voditi, von veza — voziti u. s. w. Díp Form ídv 
selbst wuťde niriit nnter i d, denn i d iitt keine reine Stumiasilbe, soDibn 
nnter /, davon i-ti der Infinitiv, lat. i-re, zu stehen kommeu, wobei dii 
abneicbende Bildnug dea Pracsens rermittelst deB á a nnstatl j a berOlirt 
werden solíte." 

Vedle tĚchto všeobecních názorů vyslovuje však Dol)roTsk;f zde oná» 
ve HpUkii tom uiínĚiij všelijaká, která jasné avĚdectví d&vaji, jak blabokp 
do listrojí jazykového vniknul, z nichž některá zde klademe: (str. H.i Dm 
Praesens íiah man immer als das Thenia au, and war also am die Bildni^f 
desselben nenigor bíkiimmert. Einem praktischen Sprachlehrer, der 
Lehrlingen das Praeeens als schon gebildet vorlegt, niag diess Qachgeeelm 

I werdeu, Von einem theoretisehen (etymolog ischen) Sprachlehrer inuBa 
mehr fordem. Eb friigt sich, welche Zeit, welchrar Modus, stellt dle i 
Spríingliche Form der Stamm8t'be am reinsten dar? Hier wiii-den die 
worten niclit so verachieden sein, veiin wir etymologische WortcibBe 
o<ler auch ntir Verzeichuisse der Primitive hiitten, die nacb dem etnbofai 
Priieterifo geordnet wiiren, z. B. ja er fing, iníinitiv ja-ti.*^ 

Dobře věděl, že to, co téměř všichni grammatikové nazývali vyjúnl 

I není vlastnĚ nic jiného, než organický zjev, kterého si vsak gi-ammtitil 
vyavítliti neumMi a protož praví na str. 44 o ^sogenantiten Attsiiabnillj 



- IfiH — 

<lip im Griiude iiichfe atiderPa sind, als ňltere iveitíger gangbiire Analofcien" ; 
proto také vysoko vyniká nad tehdejší gramiiiatikáře tvrzením na str. 44: 
,Die Btíieielmung der Peraoneii wird als ejne BiejíUng des Zeitwortes nn- 
gesehen, sie ist aber meLr eíne Art Zusamniensetzunír. Dpdu 
die Bildnngslunte sind doch groasentlieils noph kennliare Prononiina.'' 

Uvážf-li se, že Dobrovský spisek tan supsal, než Bopp své pojednání : 
Cber dae Conjugation esy stem der Sanskrit Bpracbe (181H|. 
■v nĚmž první základy sťovnávacílio jazykozpytu položeny jaou, na veřejnost 
byl vydal, zajistí diviti se jest pronikavému duchu uašeho slavisty, ktei-ý 
organickou příbuznost slovanštiny s jazyky nyní indo evropským i naz^^anýnii 
■vlastním zkoumáním byl poznal; praví na str, 6i svého etymologikoii : Das 
Slavische hat iii seinem ganzen Baue und in seinen Bildungen die grosste 
Ahnlichkeit mit dem Littauischen und dieses mit dem Lateinischen. Viole 
"Wurzelsilben sind aucli im Deutschen vorhanden, wenn sie gleieh eine andere 
Gestalt huben. Nicht vjenige auch im Griechiacheu, Armenischen, Indischen.' 
A z toho, co na str. 45 o pKbuznosti jazyků praví a z phTtladů tam uve- 
dených patrní poznáváme, jak jasných názorů o vfei té byl nabyl a jak 
významně od ostatních Hnkvistů jiuii se liSil: ^Uli sich abev immer auch 
die reine Stammsilbe mit Gewisaheit beatinunen lasse, kiinnte woW noch 
gefragt werden. Wenii man sich nicht blos auf eine Mundart beschniiikí. 
sondern auch andere zu Hilfe nimmt, ao kann man bierin zut griJsBten 
<5ewÍ8sheít gelangen. Selbst die Yergleiehungen mit andere n 
Sprachen, mit der grieehiachen, lateinischen, deutschen 
wird man nicht verschmiihen diirfen. So Iflsst sich rjejn. wovon 
TJ ech, im grieehiachen ftáeit finden, wenngíeich for rj e ju echon liiiigst 
rjekn im Praeaena gebraucht wird. So istrjeka, Fluss, von einer anderen 
"Wurzel (r j e j u), deren Bedeutung im griech. pito, fluo, noch anfliewahrí 
wird. So ist niť, Faden, von einer Wnrzel (niju), die noch im lat. ne o 
und deutschen niihen ilire Verwandten hat. Obuti, izuti sollten, wenn 
die Praepositionen getrennt werden, von einer Wurzel uti herkomiuen. 
Allein es gibt, ausser iti (jiti) kein Zeitwort dieaer Klasse, das mit eiuem 
reinen Voeal aníínge, Kann uns nicht eine andere Sprache in der Aufauchung 
der wahren Wurzelsilbe einige Uilfe leisten'!- Wir finden exuo und induo. 
griech. iv3úfa; wie nun im lat. exuo das d wegfiel, so scheint aich das 
ursprUugliche d in den Zusammensetzungen obuti, izuti verloreu zu 
Iiaben. Diess beatiitigt das nocJi gewohnliche odjeti (odĚti) anziehen, 
Meiden. Wir hatten also das gróbere einfache duti, anziehen, doch nur 
TOU Schuhen, Striimpfen, gefunden, wovon obuti, obuv und izuti noch 
(iblich sind.'} Die Hilfe, die uns das Latein oder das Griechische leistet, 

I) Zde ovSem Dobrovský nebyl na stopí beapeCné. Kmen slov. iz-u-ti jest u-ti, 
(nikoli da-ti) a jeat příbuzný a lit. aú-ti a oboje slov. i lit. slovo lze ovSeiu s lat. 
porovnati, kdežto příbuznost fec. 'Km právě pro nSslovně S jest |>nchybnS.. 



nand 


r pnt- 


p boi 


pineo 


voval 


s^pak 


Praze 


živější 



- Ifrt — 

[lann ibnen auch wieder aus dem Slavischen geboten werdeii. Ist unfer 

i nicht einfaclier ala jtivai? wenigetens nillseen manchc Zeiton voii 
^bgeleitet werden; unsei' kttju nicht einfacher als cudo und scjn nicH 
■Brsprúnglicher als soro? wenigstena muss 3 rvi voii seo gebildet worden 
Keein. DicseJJ gemeinschaftlicfien Wórtfi' haben dipse weit von 1 
Ifrmtřn VClfcer jemals ans einer lioelli- geschopft, ntir blieben í 
Volke remer, erhielt«n eich IStigi^r, als bei dem andeřn." 

MySlénktuni a názory, které v fttyinologikon vyslovil, spťí 
i Dobrovský také při spiaováni staroslovanské mluvnice. 

Téhož rokft 1»13, kterého Etymologikon vydal, poCaly v 

Irozinlnvy o ortogralii České, kn kterém Dobrovský r. 1809 v mluvn 

řbyl podnít dal, praviv, že ačkoliv Veleslavín po ř", s a 2 vždy psal y. přece 

I nomá psáti nikdy y nýbrž i, po s a z vSak Jen tehdaž y, kifo 

I analogie toho áádá. Známo jest. jak tyto rozmluvy zvláštĚ odporem, jení 

I mezi Hajikou a Nejedlým vzniknul, u veliké rozkvaSenf myslí se vzmoMy, 

I které apiaovatele České na dva tábory rozdělilo, jež vSSnivé a urputné protí 

I sobě bojovaly. Dobrovský aám vřavě té zůstal aapoů pi-\-nícíi ěest let úfiM 

I vzdálen nedbaje, aby Oprava jím navržená také se ujala, nýbrž zůatavil a^ 

Bovatelům na váli, jestli opravy té přijati chtějí neb nechtžji. Psal Y 

přířině dne 26. ledna 1813 Jungmannovi: ,Pfál fcjch sice, aby se po f, c. 

podle analogie í a // rozeznávalo, avšak pro Cechy toho není potfebí a jeft 

to anad také nesnadné, aniž to posud jeat přijato neb v obyčej uvedem: 

I V grammaticť jsem to uéipil 2 dobrých důvodů, aniž jsem tím jin^m are* 

předpisovati chtčl. Ve alovníku nezdá se, že by toho nevyhnutelné pothibT 

bylo." To psal v liatě soiikroméni. yeřt^ně se o pravopiap na ten lat 

[ uezminU. 

A wkutetné sám psav česky atai^Ěí ortografii ae spravoviil. Jde 
; předmluvy psané 2. srpaa 1814, kterou nové vydání (1315) sitarží háínl: 
Rada vSelikých sivířat opatřil ; plSe v ní : řícy, leyey, mezí/, si/ce dplné pů 
Velei^lavínska. Ale správnoatí slohovou vyniká vysoko nade všecky tehdejU 
spisovatele české,') tuk že upřímné litujeme, že Dobrovský tak málo ScÁji 
íaal. Jako při vydání sbírky ruských slov měl také při vydání Rády 1 
praJrtický úmysl, vzbuzovati totiž netoliko vrstevníky k rozuninénm pojln 
života nýbrž také chuti jim dodávati ku čtení rystí, spi-ávné čeStiny, I 
při spise tom vyclivjíluje : „Čeština v ní tak svobodně bez vtrooSenJť 
latinských kvftkň a tak pěkně plyne jako v kterémžkoli původním epů 
zlatého věku naší mateřské řeči .... Nevím pak, jak se státi mohlo, ie ů 
' utĚĚeni a spolu užitečná knížka skoro v zapomenutí při51a. Staří Čéchoi 
Nepochybuji tehdy, íc i i 



zajisté ji Hobě vyaoee 1 



í oblibovali . 



') Pravě tam na str. Vil., že zvifata v básiii 1ů mluvi velmi vtipní » I 
mlovni, naráží na tehdejSI spisovatele ; . . . , tak vtipnĚ, tak výmluvně, fie bj 
I některý z novíjSIch spisovatelů za ten vtip a za tn výmluvnost stydĚti nesma,' 



nějSím Čechům básnř tvto v jazyku ťKskéin, v ktiTÚmž původně si^ijsány 
byly, řw zalíbí a že vydavatelům £ toho vděřni budou, jená nákladu iiclitn- 
Tali chtíoe vydáním této kníiky . . . národu řpskému rádi poHloiižiti. ° 

Ačkoli tou dobou Dobrovský již přípravy konal ku vydání Slovtuiky. 
přece, jak jame vidĚli, tiikť jinak literárné fiinným byl, vydav kram dn- 
tčenýcii prací r. 1814 jeStě obšírnou recensi Schlozprova Nestora v J«n»«ť 
Literát arze i tu ng a jako důkaz, kterak vydavatelé uĚen^cli Časopisů si ho isa 
spolupracovníka přáli, uvádíme, že jej r. 181.") také Schicbtgroll z Mnichova 
vyzval, aby do liatu jeho, Teutoburg zvaného, přtspĚvky za&ýlal, — 

Přátelé slavistiky velice si přáli, aby Dobrovský v pojednáních o věcech 
slovanských, které r, 1 809 ve Slavínu uveřejnil, pokrařovat a tudíž podobnou 
Slavínu sbírku vydával. Přání tonm vyhověl vydav r. 1814 první a r. 181.Í 
druhý Bcšif Slovanky, která obsahem ii tiíelem aknteÉně jest pokraío- 
váním Slavíua,') aí jí Dobrovský jméno Slavína zaniklého dáti nechtěl. 

Bohatý obsah vztahující se k věcem slovanským Ise poznati ze Článků 
taní uveřejněných a sice v prvním svazku r 1. Ober die slawiache Sprache, 
besonders iiber die Liiueburgisch-Wendische. , — 2. Tíene Beitrage zu den 
Petei^aburgei' Vocabnlariis comparativia. — 3. Wie und mit welcher Vor- 
aicht soli man die alawiachen Wurzelworter und StammsilbeTi sarameln? — 

4. "W^en die Dalmatiner je im Beaitze einer alten ganzen BibeliibersotzungV 

5. Nene dalTnatische Cbevaetzurgéti naíli der Valgatn. — G. Diť iUteaten 
slawischen Benennungen der Monatc. — 1. Aaszuge aus iiiteren und neuereu 
Schriften : Beaehreibuiig der Slawen rras Mauritii Strategico : — Ans Lcos 
Taktik : — Bulgarisclie Tracht der Fraaen ; — Bnlgaren in Eleiuasien ; — 
Bulgarisehe Wohnungen; — Der Kraiuer und die Krainerin; — Der Istrianěr 
und die Istrianerin : — Wenden um Moskau ; — Ruaňaken iu der Marma- 
rosch; — ■ Sitten der Einwohner dea Karlatadter Generalatea; ^ Briefe ťiber 
Polen. — 8. Bibelúhersetzungen in alawiachen Mnndarten. — H. Hber zwei 
■verschiedune Ordnungon der alawiachen Sprachen. — 10. Schliízera Ciassi- 
■ficaition der slawiachen Dialekte, rait Anmerknngen und ZusE+acn. — 11. \J- 
her Adeluiigs Mithridates in^Betreťf der slawiachen Sprachen. — Biicber- 
anzeigen. - — 12. Berichtigmig einer Erklanmg dos Wortes Sanibatae. — - 

13, Berichtiguug die alawiachen Beuennungea der Wochentage betreffend. — 

14. Kachricht von drei alten alawischeji Anfsiitzen. (Zpráva o Frisingskiých 
zlomcích). — 15, Vater unaer, alawoniach nach Oeorgewiř. ^ Hi. Slawoniach 
aus dea zu Agram 1807 gedruckten Kirchengebetheu. ^ Kroatiach aue dtn 
Kirchengebethen vom Jahre 18(17, — Druhý avai^ek, ktei^ý podle listu 
Jungmannova k Markovi dauélio la. dubua IH15 na jaře r. ISlTi vydáíi 
jest, obaaliuje tyto Ělánky: 1. Ober den WoMWang der slawischeo Sprache 
mit beaonderer Anwendung auF die behmiaehe Mundart. — 2. Serbiache 

_ '■) To poznati Izp také z toho. íe Dob. I. str. 90 podivi. pokrafování popisu 

juadnfťk Sliivanň, jcliož zařítek ve Slavínu iLvefcjnín byl. 



rhwúriťr nh pUMoguchm AaMcrfciugeB. — 3. fltetaiiím der ApfNS- 
I AUtajuDang: de ponCasiia ft Tetm^tatí lin^na' iDTiinr nelnt Qt- 
I awHrangm Bb«r díe Bebanptnii^fi des finSen S<»^o, DoItí. Taobn. - 

- BeiacrfciuigeD fll>*r ilen Artikcl iet goIdeBi>& BoDe. worin dm Sohnen iet 

í KnHUnrt«n di« «ls«i»elir Spnehe naptahlea winJ. — j. Cber die ďasisde 

I Sfirarlir in .Srhl«)Í«A. amt 4fT Ilispatation Sil«3i& Ioc|ws$^ — ••. Cber St 

] polAOtriuf Upntbe ia S^««i«n. sos Baadtkes Analckten. — 7. Besťhr«iliaiv 

I di^ »ls«tBrbeB Cber»«t2Diig des X. Testamťnts xo? Hngs Eínlťitaitg, i 

1 Ih^cMietwlen Aniaeriniiigeti. — r*. Fort. Dnricfas Entvarf ^ia<^ hisloriMk- 

lkriti*ťÍKii Becchreíbting d«r nlawiaťhen Version — íK NM-btiaj; 

r Vpra-ichiú™* der Blawonisrhen Bibelansg&bťD. — l'». Jftremi* Rl«^dieder 

im mwwrlier Sprache ron FraDz Hkorina. — 11. Lbí-r die Variante i 

I Bifl iibKr dm MSaťh Maxim. — \'2. Verbesserang der slawisrbeD Kirciieft- 

- 13. Cber díe Lpseart 1 Joh. V. 7. i* in der slawiachen Obíf- 

[ fHKan^. — H- B^riclilígang die slairiwhe Messe nnd Bibelúb«FS(>tzaiig bé- 

' ItrlTeiid. — 15. Ileňrhtigang eines falsťh angegebenea Dmckortcs átt 

i(-li *mii J. 11B3. — 16. Wer sind die .Slawen im r>is4riirte Lípeot tm 

\ Tlitiroz!' — Ifi. Slawísche hetdnisclie Altertbúmer. — li*. Cber die Líteraitll 

I ilrr fistlífhen UVndeii 'iílowaken) nach Frísch mít Erganzniigen. — 19. A 

1 den Petersbarger Vocabolaríts comparativis. — 20. Ein Beitti 

" daza ron kroaíigplieu Wiirtern npbst Au měrka ngen. — ál. Clwrsicllt i 

rn""Í8chen Literatnr voní Jahre 1801 — ^1805. — 2á. Uber den mntiteil 

tiňiUKtcbf-n Dialekl. — 33. LúDeburgisch-Weadische Worter ans lieuniiig» 

nngijdmckten Wftrtcrbache nebst dem Vaterunser. — -2i. MiBrellanea Crnfo- 

I vienmia, AueziJge dataus. — á-í. Anzeige von einer nonen )>6hmischeii Bibel. — 

i^. Veraeidiiiiss von nenen Tentanienten in der altsIawiacheD Spraťhe. — 

27, Poliúídie l.itoratar Dsch lientkowski. — 38. Russisches Lied. 

Jak z vjíú.a tť^-hto článků viděti jestt, vztahuje m obsah Slovank; 

ku vňeiii Htránkám slovanského života; nejvíce však vynikají flanky i 

iJobrovskĚho jmenovitS pojednání; Wie and mít welcher Voraichi 

KOll man die War«el wtirter nnd íJtammsilbeD aiis < 

Uaiide""" WCiterbuchern aafsnchen. kteréž jest vlastjié pokraEO' 

vůni Hplfiu Kntwurf/.u einem allgemeinen Eltymologikon spO' 

f \jdla na ona doba znanieniti ntanoví, kterak oatrRŽtté etymologie si pett 

I nati rai, chce-li Klouti védou. Pojednání: (íber den Wohlklang dei 

alRVÍBChen Sprache atd. jest posnd Ctění hodno; ukazuje mimo jinl 

také ku vsouvání samohlásek me?í, spoluhláskj k. vůli libozvučností, k apMř 

tjn^tirkému d a I, k vysouvání pohyblivého b a vSímá si v&hec zjevů, ki» 

rími f«í libozvufnosti napomáhá. I ten řlánek jest důležitý v pKřinř e 

' logickř ; Dobrovský sám ve smyslu tom se pronesl zavíraje jej třmito slovy' 

.Mfjchďn nun dípseti Aufsatz auch Sprachlehrer. uml Lexikogi-a^hen 
[ ftndern Mlavischen ilandarfen lesen, priifen nnd zwe(-kmássig anwBnd(«n! 



!■ aiiťjrpstpllt.-n (iniTiUwitze nn.l Hem.írlíiingfii wil! icli um- nh eine Vor- 
iiřbeit íiTira allgemeinen Etymolo^ikin aller slavischen Dialekte mul zngleich 
armular ciner allgeinfiinen Kinlfitnng znr genaueren Kenritniss der 
ňmelňen Malektfl angesehen wisaen, nach welchem die hier versuchte Ver- 
(íleichuug einpr cinzolnen .Miindart weitei- fortgesetzt nnd eine vollstandige 
Chai^ftkteriaining aller iibrigeti zu St.ande gebraelit werden konnte." 

V nftkolika flancích dotýlcň, hh staroslovanStiny, o nfž 1, 1G8. 193 

í jiá ve Slavínu (str. ^iďJ^STll) poloíené opĚt klade, 2« ataroslovan- 
ština není vlastní nářečí n^brž že tožuíi jpst se staro srbštinoii, s kterýmžto 
fvrzťníai novPjší plavistika, aú ae poaud v tS přířiní nepochybné jistoty 
nedočinila, soulilasiti nemůže, au a se přichylujc více nunĚnf třch, kteří 
staroslovanský jazyk za, starou bulharštiiiu anebo za starou slovenštinu pro- 
hlaanjí. ŽtítBtiifjšf byl Dobrovský při výklade slova Sambatas, kterým 
Konstantin Purpurorozpiieo také město Kiev naznafuje; vykládá je ze Sví-d- 
akélio sambat t. j. shromáádištĚ Ělunů. fímž Kiev skutefně byl. Tímto 
výkladem opodstatnil také názor Scblflzerav, který Rurika a družinu jeho 
ea Normany t. j. avedy mĚl. a oslabil tvrzení Eversovo, který z nich vweckn 
ne Švédy míti chtěl. 

Zpi'á^7 <lřívějáí o biblích slovanských v Lit. Mag., Slavína a ve spi- 
sech učené společnosti uveřejněné rozmnožil .v Slovance; pffÉinu, proP se 
doby té více tím předmňtem zanáSel, udává Jongmann v listě daném Mar- 
kovi dne 1, července 1815: „Dobrovský, jak slyším, chce jakousi koňko i-danci 
slovenských biblí vyhotoviti. Já bych 13ohu dĚkoval; kdybychom jen zatím 
dobrý český slovář měli!" ') Ale konkordance té Dobrovský jsa jinými prá- 
reini zamňstknán nevykonal ; se slovníkem pak Jungmaunovým nebyl spokojen, 
jelikož Jungmann ho nepracoval podle etymologickýťh zásad, podle kterých 
slovníky skládati Dobrovský v etymologikon a v dotfených článcích Slovanky 
radil. PíSeť sám Jungmann v tÉ přičiní Markovi dne i;i. dubna 1H13; 
,Můj počátek Slováfe ae Dobrovskému nelíbí pro dvě pWčinj, 1. Že tam 
jsou cizí slova, jenž mají býti zvlášť na zadu. '2. že se držím abecedy a na 
kořenů.* Nicniénč však Dobrovský uznával, že práce Jungmannova jest velmi 
záslažná a důkladná a podporoval jej v přířinĚ té i dále. 

Tak pracoval Dobrovský neúnavné v oboru vědeckém a nedal ae z prát^e 
vyrušovati vášnivými útoky, které tehda strany spisovatelské v příčině 
ortografie a prosodie hlučně na sebe činily. Ač vlastně on byl původco 
těchto „lutých hoju", piece jim se díval chladně a právě r, 1817, kde vál- 
íírí strany již živěji se potýkati začínaly, vydal v pojednáních uĚené společ- 

) K vťili t^to koiikordaiiuí bezpochyby žádal také dne 8. prosince 1811) lir. 
ETif;ena Oírnina v ftlmĚ meSkajIciho. aby mezi knihami, jež kritlovna Kristina 
&Ved»ká vatikánské bibliotéce darovala, vyhledal biblí Ceskon, na rok, kdy peána 
Jjla, se podíval a konec evHngelia sv. Marka vypsal, zdali tam stojf : krizalí anebo 



Jttjla. se podíval i 



lo^ti stať: Beitriige 



: Kelřhe 



H o hrnou,! 



I kamenných Dápísich na kostťle Boáího tfiln vytesáních,') o iiřori- 

Aimi kompaktatů n p&vodě pFgíiiiíLní pod olwjí v Cechách jediiá. Mimo 

naléhaJ ustaTičnĚ Kopitai', aby ae Dobrovský již Ao spisoTÓní staroslo' 

mlUToice dal: konal tedy opravdivé již pHpravj k zařátku dfla tak dutí 

I tého. Aby pak x nfho Tytrhován nebyl, umínil si, tídbyti ještě tři 

1 které již nakolik roků vydati mínil, k čemuž iráak nikterak pro ji 

I místknáni dospřti nemohl. Jest to dnilié vydání jeho : Geschicht 

> brthmi&chen Spraehe nnd Literatur, kteréž vyšlo r. IHIS; 

vydAní bylo dávno rozebráno, jako již 181 :í J. Griminovi psal: , 

mích dfijin řeči české Vám opatřiti sotva bude možné. Právě jsem lui tM 

' rozmnožiti a opřt dáti vytisknouti." Av5ak vydal je ovsem rosmnoáM 

\ teprve za Seat let, totiž r. ISIS. 

Druhá utať, o které ae již r. 18i:J v listech k Cerronimn ztníůnj" 
I jest pokračování pokusů jeho oEiatiti nejstareí historii českou /. bajek řili 

suché die ňltere bOhmiache Geseliichi 
I spateren Erfindnngen zu reiuigen, jichí r. 181ÍI vydal tiittí 
sešit jednajíeí o Váelavovi a Boleslavovi. Snaží se liistorii o sv. Várlavivi 
' do podstaty dějinné a chronologické v pořádek uvésti bera za záktul 
legendu obnaženou v kodexu kapitoly pražské, kterou s tak zvan^^in KA 
titanem porovnávaje Hchofst práce jeho na odiv vystavuje a dokazuje, 
tento Kristan nebyv synem Boleslava I. mnoliem pozdfjSí době n&leii, 
již CtyK legendy pozdějSí před rukama mfl, které vlastními výmysly svj»\ 
proplita] a tudiž víry nezasluhuje, ani tolik ne, kolik mu jest? IIoThW' 
dával. Možná, že Dobrovský toto kritické pojednání právě pvota vySi 
v. 18I!i, jelikož rok dnve, totiž 181B, SchOnfelfl Hájkovu krou y ku po drabí 
vydal v témž formáte a týmiž literami jako poprvé vyšla r. iri4l. Anpel 
na začátku »vélio pojednání lituje, že mnozí jeáté Hájkovým liájki 
neznajíce, že úmyt^Iiič pravdivý béh událostí zkrucovnl a fal&oval : ,Jak lij 
se hjli mohli odhodlati" praví Itobrovský, „nově vydání Hájkovy krODykv 
poKditi beze všech opravných poznámek':''' Jest ovšem pravda, že Háj^k b]l 
bájkař druhu nejhoršího : avšak pro pKjcmnost a prostonárodní způsob jpl 
vypravováni četly jej jmenovitě sprostnřjSí tfídy v Čechách a na Mon 
velmi i-ády a velmi dychtivě a přes všecko jeho bajkování a falšováni tMÍ 
mu opříti zásluhy, že pilném čtením jeho kronyky zachoval si náš Ud NM 
k historii a tím i lásku k vlasti české. 



I) Kostel Bož. Telil stál do r. 1798 na dobytííni trhu: kameuuíi nápisy, 
f Ěesky a latinsky zvĚBtovaly, ie Čechové pod oboji přijímající jsou věrní 
n praví synově církve, po zbořeni kostela znzdětiy jsou r, 17!ftt nad vcliodem. ili> 
saMů bibliotaky. i'. i81l> vSak dala je nfeiuí KpoiečnoBt upevniti ve zdi své u 
dárn; a to byla anaU pMfina. íe Dobrov.skj' řlňnek svůj sepsal. Nyní ty dva 
r> chovají ¥ feském Museum. 



' Dobrovský doby tt- vydal, při driihím vydání 
fler biihmischeu Spťanhp, nebylo Vm; 
1 ortofrriitickjiii. níbrž masi! nupoíi 



Alo při třL't;ím dílf, ktcr 
totiž svého Leliťgpbňtidi' der biil 
aby se byl vjliiml, jako posud, bádkár 
o uě zavaditi a o nii:ti í<e zmiaiti. 

Žť Mpoi' o ortografii tehdáž áivĚji ř=e vodí, spůsobil vlaMtiiř Václav 
Hanka, který přišed r. I80ÍI do Prahy se snažil, Dobrovského BobĚ naklo- 
niti. Byl z nejpitnĚjšíťh žáků, kteří v bytě Dobrovského sť scházeli ; nemaje 
dosti, že přednáškám přítomen byl, navStĚvoval Dobi-ovského také soukromě 
t&zaje se o radu a místnější vysvĚtteni věcí mlnviiiekých a véda, že Dobrovský 
církevní jazyk velice miluje, studoval také staroslovanštinu, aby „mistru" 
tím více ae zalíbil. NauPiv ne mluvnici ÍPskÉ zaéal po^lncbačům filosofie a 
^iniversitiLÍm vlbec přednášeti o jazyku éeském; když pak posluchači k néniu 
jen se hrnnJi, byl tím podrážděn a uražen J. Nejedlý profesor české řeéi a 
literatury, kterj' nemohl snésti mladého docenta tím méně vedle sebe, po- 
afivadž tento mél vfee posiuehafá ni'i ustanovený profuaor. Hanka k těnit* 
tednáškám neměl úEedníbo povolení; proto Nejedlý snadné « rektora to 
nrovedl, že Hanku s jeho posluchači vyhánéli z jedné «ínĚ do druhé, až mu 
Sf, 1817 přednášení liplnř zastaveno bylo. Proti všemolioncíniu tehda Ne- 
pn Hanka, co se týkalo vĚoi úřední ovšem nic poříditi nemohl : proto 
1 potkati na poli Utei^ái^nfm ii k tomu ovSem potřeboval opoij 
. mužů v pKčinĚ té na slovo vaatýíh. Aby se v lásfp Dobrovského 
ce upevnil, vénoval první svazek Starobylých Skládáiu r, 1817 vjdauý 
IFěho Důstojnosti Jozelovi Dobrovskému, mnoha ufenýcli 
^poleéuosti oudu, uéiteli svému, na důkaz vdEénosti, což tím 
Bli&ze učiniti mohl, any spisy stíirořeské v tomto svazku vydané vSecky byl 
^ebral Dobrovský h Hanka je jen byl opsal. I zde se ukázala zlomyslnost 
říejedlého : píše o tom Jungmann . který Hankovi předmluvu k tomuto 
L byl sepsal, dne HJ. f-ervence Markovi; ,Sem jist, žv zvlíiaté 
robylá Skládání! schválíte, aé niÉ to stálo přátelství Nejedlého. Poiiévadž 
ďika svéhlavé stojí na tom / po r, x, z. Nejedlý přemluviti chtél líaaze, 
iliy uptiskl té véci, aii prý nikdo toho kupovati nebude : já tedy (prosen 
I od tlankyl ujal jsem se té knížky a i předmluvu k ní napsal a přotfl 
1 z milosti p. Nejedlého vypadl.' Dobrovský, ačkoli poznámky filologické 
lakoQ k vydání přiéinřné vesměř uznal za pochybené,'] přece niěl z té 
radost, jak jde z česky psaného listu jeho daného Hankovi dne 
. srpna 1817 z Trmic; „Zasláním knížky Starobylých 8Mádání jste mne 
I. Telíce za\á/al z toho Aam ^déčen budu a nyní slovy dekuji. FřáJ bych, 
Ifthy ji sobe vlastenci nasi zibbib a práce předků našich sobe vážili. Mne 
I se týče vit( že stiiemu sUadani první místo dávám. Ovšem za č^st 
I Bobé pokládám ái '.té mné knížku milou připsal. Najdete jistě i jiné ješté 
') Opiavv kteiC Dobrovský dne 2b srpna 18]7 Uankovi saslal, zaujímají 
I. Mua 1870 tfi stránky ti^teni 



nulwnia* hii kUtý. kirrjťhito jmúa dnih<m dilim plnit^nvftr. K^ 
Vim ^Htí přálo, abj.tr a>i dr>et Vwú r;d«ti mohL" 

Nft takorj iipůiab kiiajil jtnéjia nbon npjvflečiHJšícL ppi^ovBlrU 
dicdiy iř ?t kniboa »too i » jmřixTO t-íjm a totřž ořinil kdyi r. 1817 * 
řfij e ortografii íVskř Tydal. Ilníd na titulním lisiř kr;j«- -ť^ smli 
Dobronrskiřbo : .Pratíípis í>ský podlí- zákUda gramatjky Dolirov*! 
od jeho £áka VšrlsTa Hank*^ a mimo to věnoval spis*-k: , 
oniemfm Aa^iutoví, Joiefovi, Františkovi. Ferdynandovi, knižatóm * 
kftvtr, n*d£ji vlasti uaŇÍ*. postavir je) jako pod itchrana 
páiiň fpakich. 

V pfedmlavě daoA due I. Mna 18]7 praví, že vlastni jfj pal 
■ivorskí nařízení ze dne -23. vrpna IMlti. vťdle kterého na aytnnasiick 
rpttkémn jazyka vyučováno býti má, aby pravopis ten vydal. Za tou 
yrý klade pFedkem krátký výtah z gramniatiky ,Jeho Dastojnosti pi 
lHjbrovskího''. ukazuje, že jiá profesor Pelcl v drabéni Tyil&ni síř 
matiky radil, aby po r yldy se psalo '. k ('emoi prý připojuje náS ala' 
UnbrOTský také s a z, kde toho skloňování žádá a zavírá pNuhnln 
t^ito Klový: .Není neznámo, s jakou nesnází se u jiiiých nárorlS duflu 
v p^ani nvádélo, ano v naSÍ vlasti ez a rz do dnešního dno a miwllfd 
v puanf <K zachovalo, kdežto proti torno již před 400 lety maii 
horlili. Nejsnadněji arci by bylo paáti jen po w, •/, t dle Vyslove&f í' Békj 
po vÉeí^h pak nstatnfi^fa vždycky mékké '', neb naopak tvrilí y ; kds í 
xCtMait^. I- tymo logická důkladnost jazyka?" Osten, který v techtn slara 
proti Nejedlému naměřen byl. eítil tento velmi dobře : bylo tím řečeno. 1 
Hfl rovná tPm. proti kterým již před iW lety uĚení mužové bn^íB, I 
v Ortografii jen pohodlí Rvému hoví a Btymologické důslednosti jazyková I 
n^vfiímá. A to vSechno řekl jirofesorovi a cÍBařskému radovi — na kteréirfl 
titulu Nejedlý mnoho si zakládal — mladý muž opíraje se o autorita B 
brovHkého, nad ktProu vyááí nebylo. Když Hanka jako jménem Dobrovskíll 
již byl mluvil, nezbývalo než že Dobrovský při první příležitosti též o *í 
ne zmíniti musil. LVinil to v předmluvf k druhému vydání avého Lolf 
fiobriude, kde o ortografii nové ae pronáSí velmi .šetrné sice, nicméně 
■■rozumitelné. Praví tam na str. XVI.: „Co Ziegler .... o ortograficfcý 
novotách pHpomíná, tím méně kárati mohu, an jsem sám obvyklé od < 
bibli bratniké vnady uiívané ortografie proti nevřasnýn* novotám PoUoT 
II Simkovým hájil .... Též já Jaem přesvřdíen, že zásluha s^pisovatelft 
dňležitAjĚích véeech než na takových novotách záleží. Protož myslil ji 
při prvním a myslím také plH druhém vydání, že se mné omluviti jest ] 
nupatmé odchylky od obyfejné ortografie. Domnívám se, že podle xái 
jednám, pfSi-li po c vždy ', po a a z však í a y, jak pravé analogie U 
neb onoho žádá. Ať piŠe každý jiný, libo-li jemu, podle starého ob](Í| 
nemám nic proti tomu. Jen budiž také mně dopřána svoboda, abych a^ 



učební ItDizfl tak psul. jak h.' jmhUi- (jb>'nii''jŇírli |iriiviil('l |i»íiti iwA. ' Tím 
Bera dotknul ae Dobrovský Nejffilňho : neb co n ai-vMni knbis ijintf, iilntí 
také o nfiteli. n& nímž tedy poilobni'- w žádá, ,nby {rttilln tibiiciiíjXťli i>i'Ji- 
videl pe&I." JťSií zřctelnéji mluvil Dobrovský znviraje |ifMlmlitvil liikto: 
Upřímné mluvě nftsmím ty pokárati, ktoH •" znfhováwjl poiili- ortoKruti*, 
kt*ró Ilankav rraropis učí, aniá koho kárntí chci, kt«rí itiy«lí, í" "Uiril 
»obévolná Ilra^idla: ,pis po ?, *. r viiidy // neb ý, iilkdy ', iia ^aMlkil 
olova klaď v místo n' proto jEachovávati mn«f. jcUko£ ae íttl dlouhA doby 
vesmés tak pMiUo. Sám si; neřád odch>lnji od tolui. cu JJi olwcn^ [ifljato 
jest: wlporoj^li TÍak obncaié pKjať6 analogii, nrHdím ■« podle atarihn 
KVjko. aýhTíí podle pravidla, ji^likož * oří-hni kniiw praTÍdlu »iř« platuo**! 
pHfknonti mQ»m než poubému zvykn.* 

\l třniito sloTj Telmi ^trnA své míofní projniů, [it**'» domf llv^ho 
Nejedtébo tím <ritHÍlnv nrazil a nastala tímzi obíina mvži jakáai napjatovť, 
ktetá Dobrov^kémo později ařkdy DMnílé okanižvni «pá«<>)iila. 

Ortografie l>obrotskj mistníji ut dnlknnl, j«Ulu>i ona úxď* » mlílfBťrf 
aoDiisí: jiného pNdmřtu tiak. ařknii tří w v nhn kla<ll mIfKT protí ■A' 
u IlofaniTskdiu. pominol. proMidifr totíi, o ktwrň pnt<' o >ímM "í >w 
Mývali klaMič, i« * ňítin£ uá býti řaaoBÍra. Vj<Uni t^Ma .1'o^kov'' 
beJkého hánurtn' nbcrlááff prmmdi** Om|M « FmSpariEat t o^mž anriojmaf 
qÓMKatťl^ 'Palacký a áa&iiki t^Munárj *>Imí lw>r{)T» «• z^ljivajl a při- 
trnčnod ptnafidíi úplně zavrfcaji Mhrilo ■» ■■««, ir dobrr^ufcf elkyiti ofl- 
.|ia««i( jak ňdŮM z twtn KiíMkřbn k (Imbrvi dn* Zj. irpw* If 1»: ^IVte 
. sdali [tabrunký o trtlú p*ow>dÍi prarvj*. jaki * TfdMnólni iPaBcMí^ovAf 
prolilMtlo''; a<<ak zprán ta trm^ fn*a»ty « llp h f wwfc ý (Ari lA •» 



JpOT a « f gr afc a prawMlfi fcjl t*fc«<! i 

B a airafiTCatt >« pnmffe^ vlMkMtM «fa> kf I pw«L Tfal cM fatfj- 1| 
fHdalk, kdét xffa>«si >e< ivmda pw y ia i 
MAy! MfcofM I* Milutwili, ktofi «ImC« ainrf Uber u4» vtrnlM. V íiih 
I afanib ae jici «d r. 1414 • iiMiiif nmm « klr« V»*m n é f ^t^Ut, 
te na Mota** m > 
l«16 
.anUrá. Z4fc mc iir a* 3 





B9 JHwf \.i>Tifffi^ fiaatoftwB spynilwji t E(rn4. nwn' »hII* "ix 
'iDiriW vjvOHi aMnfky .1 rfraxní ,wtii«a< > Siii« < 



i> itxift^MÍi M navrhovali, ktrfí i č<skč)io jazvks znali jsoa : S. aliy I 
hlo g^nBaňich i&á, ktcK nuJoať jazvka č^al^bo i tritialní^^h Skol ■ 
imaátSto rjckoviaň s wboa pKaá^í. také v českém pMtládánt a siHii 
inikfA «|HaŮ ae (-tíčíIí: S. oá fe f počálka kaidSito roku ůkolnibo v po 
«lii£Íiániáťb filovofickjrh a právnických ofalašovati. ž« pH osazovám lUl 
políUck^rh v z«tnfrh fťskfdi stodnjífím jazrka ci-sk<^bo znalém pK nifij 
jiní»-h trbopniMt^ch ilá w přednost. "■ A kdvž pak dvorským dekretem i 
íQ. pnwinre tékož roka také »^ nařídilo, abv takř bobodoTcůtn mtia I 
zJMlnati piilfiitmt i rlaslnimi nfiteli. kde bv se vyekyilL, naočití a 
ňnikéura. plvraJi vlastenci tim radostněji, ani věiléli, ie knížeambiak 
pražak^ Cblomčanský z Přeetavlk ití^ló — 183U| opKinně tiiinu pi^je. PsalTl 
pfífiní Pachmaier I>obrovíikéma dne t<. října 1816 z Radnice: .Arribi 
Ipfí TÍaitaf-ii mluví v kastele a s kněžstvem jen fesky, bať i v FIxdI c 
prefekta Ifcealního. řeholníka z Teplé, fesky. který však 
t^ že jiní místo nebo odpovídati ransel. Také kanovník Neamann mí qd 
úmyd arcibiskapnv, že nalřliati bode. aby poslncliai'i filosofie a theolog 
profesora č«ňtjn; posloachati máčeli. Hordálek prý se již proti nivrha 1 
sIotU. Budějovický bisknp kolísá se. ačkoli jeho diecese téměř samé ť«i 
mí. Tak leží čaalo osud Ceehie v rukou nepatrných lidi I . . . Jak aai fa 
tiztk'} r pHčíní té sinýĚh":' Teií snad k lomu dojde, že zjoveiin bad 
mnohých arih^í myšlení!" 

líobrovský. který pravé s^mýSlení vídeňských úřadů k Čechám mi 
neodda] ee velikým nadějím, které vlastenečtí horlitelé z těchto i 
brati ; a íe měl dobře, ukázalo .se. když nařízení z 2fi. srpna 1816 pletirhiK 
atrany Čechám nepříznivé již dne 16. ánova lř*21 odvoláno bylo. Aul 
sclivaloval horoucílio zápalu, který mnohého vlastence netoliko tímto M 
Kiseníni nýbrž zvláště epirkýnii apěvy Králodvorského Rohopisn, z jrlnl 
nalezení Debrovský jak níže uvidíme upřímně se téáil, uchvacoval. Zajímali 
v té příčině jeRt odpověď Vine. Zahradníka na list Dobrovskélin nám m 

známý, která dána jest v Litoměřicích dne 22. listopadu 181S : „ 

Obzvláště mně jest mílo, Že se Vág smysl o počínáni nynějáích horlitd 
českých od mého o nicli smýšlení znamenité nedělí. Láska k vlasti a k jť 
zykn otcovskěinu dokonce za těchto časů našich, pfi komž se koli pra 
a itJBvuje, chvalná ovSein jest. Avšak jestli se z mezí rozumem vyměřeny 
vyiinnlA. praměnila-li se v patrnou vášeň a nenávist jiných (Nšioců). 
jakožto každá jiná slepá milost' chválena býti nemůže. V tomto s 
Nvém se ale každému neotvírám. Vím zajisté, že bycli nejednohn proti a«W 
zpudil a o potřebnou důvérnosť se pfipravil. Neb naSincám i to k myili 
není, že naSi theologové tak jako oni nebouH, ařkoli jsem ujištěn tím, fc 



) Piifízek irif! iHula 



eUkj 



- 173 — 

aspoň někteří z žáků našich vétsí moc a hbitosť v mateřštině své mají 
nežli mnohý na slovo vzatý vlastenec. " Dobrovskému se líbila jediné činnost 
rozumová, na chladné úvaze a vědeckém bádání založená a tak střízlivá byla 
povaha jeho, že netušil, jak nejvýše potřebí jest, aby myšlénka jedněch pro- 
měnila se u druhých v cit a nadšenosť, která rozehřáti musí všecky vrstvy 
lidu, má-li si národ bytnosť svou a potřebné podmínky ku všestrannému 
rozvoji života svého zabezpečiti, kterých mu věda sama jediná nikdy a 
nikterak skýtati nemůže. Protož Dobrovský také nepochopil, že vlastenci tak 

L 

: téáce to nesli, když prudkostí při něm v pokročilejším věku neobyčejnou 

útok na Zelenohorský rukopis učinil : vlastenci v rukopise tom viděli drahý 

poklad, vzácný zbytek starožitné poesie národní, kdežto on, nemaje pro 

iráey poesie ani citu ani smyslu, v něm spatřil toliko předmět grammatický, 

jelie£to 'formy s jeho výzkumy filologickými se nesrovnávaly a tudíž podle 

jelio úsudku bez ceny byly. Spor o Libušin Soud začal se právě tehda, 

hdyi Dobrovský do Vídně se chystal, aby tam staroslovanskou mluvnici 

; j«što však r. 1818 a 1819 sváda o Libušin Soud větších rozměrů 

libyia, vyložíme začátky této svády tam, kde o celém sporu zevrubně 

láno bude. 

r 

i 



XIV. 

Přípravy na cestu do Vídně. Úmrtí v domě Nosticové. Dob. členem společnosi 
^fiir áltere deutsche Geschichtskunde." Institutiones linquac slavicae dialecti veterií 

Jak svrcliu dotčeno naléhal Kopitar při každé příležitosti na DobroT 
ského, aby staroslovanskou mluvnici sepsal. Již r. 1810 také veřejně přán 
své pronesl v Annalen der Literatur und Kunst, aby Dobrovský, který jedinj 
potřebných a důkladných vědomostí v té příčině má, soustavnou mluvnic 
církevního jazyka pořídil. Od té doby neustal a ponoukal Dobrovského k prk 
té a žádal také jiných, aby „mistra" na ni upamatovali. Tak se tázal roh 

1815 dne 15. září Dobrovského: „Co dělá slovanská grammatika ? ** A roh 
1817 dne 23. máje píše: „Jakkoli se na všecko těším, co od Vás pocházi 
přece bych všecko raději pohřešoval než staroslovanskou mluvnici. Odpusťte 
mé dotírá vosti, ale nemohu si pomoci. Ona se mi zdá býti královstvfin 
nebeským, k němuž ostatní všecko Vám a nám přidáno bude.*^ A 27. únon 

1816 píše Hankovi: „Všecko co mistr dělá musí nám býti milo. Ale nej- 
více potřebí jest staroslovanské mluvnice, které krom něho žádný na svítí 
sepsati nemůže. Hleďte, aby všeho ostatního nechal a grammatiku dokonal.' 
A dne 30. listopadu r. 1817 píše opět Hankovi: „ . . . . Přede všemi věcK 
mám na srdci staroslovanskou mluvnici a zaklínám Vás jménem všech Sb 
vanu, abyste nevyrovnaného mistra napomínal, aby dílo to dokonal .... 
Taková mluvnice . studium slavistiky velmi povzbudí nejen v Rakousku nýbt 
také v ostatní Evropě neslovanské, Rusové ji převedou na jazyk svůj, Sk 
váné skrze ni se dohodnou a cizí naše studium podporovati, chváliti i 
velebovati, Angličané pak staroslovanštinu se san skřitem porovnávati budon. 
A 18. března 1818 psal opět Dobrovskému: „Nevím, kdo mi pravil, i 
s grammatikou brzo sem přijdete. K^ž přece jednou!'' a dne 23. éemi 
1819: „Opětuji toužebné přání všech vídeňských slavistň Vás uviděti.'' 

Ačkoli Dobrovský skutečně o staroslovanské mluvnici pracoval, pře< 
jí tak rychle, jak Kopitar si přál, dokonati nemohl, poněvadž ustaviéi 
z práce vyrušován byl. Jak svrchu dotčeno, žádali ho vydavatelé učence 
časopisu, aby jim příspěvky posýlal, roku pak 1818 byl vyzván z Vídně, ab 



■ 17." 



. dříve cltt Litcírnturzeitu lig (akí do Jii hr Imí die ť dtT Lite- 

u r přiapívítl, téhož roku iiiřl také ('esltou rnluvnici Jodlem sepeanou [iře- 

I hlídnouti, sbíi^a! předplatitele im (Vukůvř') avbský slovnifc atd. Poprvé se 

lamiiiil, že do Vídní se odebere, t Ústě Haiikovi diie 14. srpna 1818: ^Ka 

l.zimu anad přece do Vídně pojedu. " To psal jsa iiřivěffTOU u hr. z Nostic 

r Třmících; ale toho roku přece jesté do Vídnř nejel níbrá meškal t Praze 

^ dopisoval pojednání o \-iclfl\ovi d, Boleslavovi Z jara r Ihli) jej oCeká- 

pali zajisté ve Vídni; pial totu Kopitai dne 2 dubua 181ÍI Haakovi: 

LMeinert délá větší nadej než obyiejnou, 2e Tiustr tohoto jara anoť ješté 

tohoto mésíce do Yídiié přijede Kdjbj jen grimniatika staro bIo van skíi 

L svitlo vyjíti mohla, ^a tom v&ecko na&e stndmm zaviai Nedávno ptali 

1 Francouzi v Benátkách kteiak hj 'itudium ataroslovanatinj zaĚíti laĚli;-" 

le mĚlo odpovĚděti potkejtt jeate trochu iž Dobiovskj svou mluvnici 

■ Ale také z jara 1 18 IH do \idnf nepnbel nybrz teprve na samém 

toho roku. I.éto trávil na díle v lázni na díle byl návStĚvon u 

1 rodin Sleclitickích ; dne 2(j. září psal Hankovi ze Zásmuk a ze 

EieĚnycli bIov listu lze poznati, že ae již opravdové na cestu do VídnĚ 

„Rád jsem tomu, že Vás jeStĚ jednou z Cech pozdraviti 

. . . Zítra pojedu teprva do Hory a potom dále do Tábora, Ili^adce.- 

řichova Hradce paal jeSté 2a. října Uankovi: „JeStě poaavad zde u 

1 dílem v Hradci vězím. Mnohot' jest tu a v Třeboni, co by se pro 

f; Museum přepisovati mělo. Však za několik dní ae odtnd odebrati 

") O „mušení" se zmiňuje, poněvadž císařská vláda sama jej byla 

aby do Vídně přijel a dílo své tam ukončiv je tisknoati daL 

1 října Dobrovský ještě nebyl ve Vídni; psal totiž Kopitar Hankovi 

» 2!l. října: „Mistra tu ješté není a neuvěřím, pokud jeho ruky jsem 

" A tak do Vídně dorazil Dobrovakí na zaěátku měsíce listopadu a dal 

I ihned do práce: porovnával totiž přede vším je&tĚ několik rakopisů. staro- 

IdOTanských, prozkoomal ještě jednou jednotlivé fásti své mluvnice, které 

1 do tisku přijíti měly a nale/nul, jak Kopitai' Hankovi dne 1 7. pro- 

inee r. 1810 psal, v kodeksích císařské bibliotéky nmoho dobré látky. 

Tak se vyplnilo přání nejen Kopitarovo n^brá všech uvědomělých sln- 

i, že Dobrovský do VídnĚ se odstěhoval s rukopisem své Btai'o slovanské 

aluvnice, aby ji pomocí bohaté látky v císařské knihovně chované vypiloval 

tisku připravil. Ve Vídni bydlel v paláci knížete Kynského,*) kde jej 

echové ve Vídni bydlící a jiní Slované tam příchozí navštěvovali. Zvláště 

romádka měl se k nfinu velmi horlivě, ačkoli Dobrovský o něm pro jeho 

rvjstřednosti ortografické piiliš dobré mínění neměl; psal v tě příčině již 

fcdne ft. prosince laiSl Hankovi: „U Hromádky sme a p. Kopitarem jednou 



) Listy Dobrovského k Haukovl poíiiiajíe od r. 1817 až do s 
m6ř viecky psány fiesky: zde onde jsou v iiicli také místa nřmecká 
') FreiuDg e. 70. 



ji^lio 



_ 17f) — 

byli II ob»'(ia. ('hlíip je blázen docela." Ačkoli Dobrovský ve Vídni 
iiKtAkHl, býval korrPHpondíínoí svou o vŠem zpraven, co ve vlasti se délo; 
fiun joj jnionovitň v Praze velmi pohřeňovali, zvláště v zimě, kde nejvzděla- 
riéJHÍ a vynikající rodiny jeho společnosti, zvláště večer, byly uvykly. Protož 
Hotva byl nakolik neděl ve Vídni, již .se mu z Čech psalo, aby vlast na 
d(*ÍAÍ dobu navAtívíl, tak že Dobrovský slíbiti musil, že do Prahy se podívá. 
Víme Ýo X listu mladého hraběte Roberta z Nostic, který dne 4. prosince 
z Měftic Dobrfívskému poslal: „ . . . . Zamýšlíte do Prahy zaskočiti, bnso 
vSak do Vídně se navrátiti — vždyť to zní tak, jako byste starou milou 
Prahu jen jako host uvítati chtěl; Vy si přejete z jara mě ve Vídni uvi- 
děti zima tedy a jaro náleží již residencí, ale co potom? Chcete na 
rhu<láky ťechy zcela zapomenouti? Tak mnozí, kteří nervům rermn (pro- 
středky) z ('ech dostávají, promrhávají je v cizozemsku, jmenovitě v onom 
blisknvém ohništi, kam jste Vy také pospíšil ; pravý Cech však těmi nevděč- 
níky op(»vrhuje. Ale když horlivost národu se ztrácí, když i málo těch zbý- 
vajících nám světel, z nichž ('-ech v této tvrdé době se těšiti m&Že, v oné 
veliké pochodni zmizí, pak my opuštění kráčíme tmavotě vstříc — avšak 
nač tento zbytečná strach, vždyť poslední slova Vašeho milého Ksta, drabé 
y.vnky řeči mateřské, jsou mi bezpečnou zárukou, že se nám vrátíte. Vy ae 
chcete pn\zdného honění a pachtění, lichotivých poklon a horlivě vyhledá- 
vaných požiteb smyslných až do omrzelosti napatřiti, abyst« pak zase do 
tiché Prahy spíchal, kde mnohé snhv s úctou pro Vás bije, kde každý čeck 
ve Vás vidí svou chloubu. Toho si přeji, toho se naději !" ') 

.VvsU*ik Kopitar, jemuž na rychlém dokonání staroslovanské mluvnice 
veli\v záleželo, nebyl spokojen, že Pražané Dobrovského z práce vyrušují a 
do vlasti 7.V0U: psal v té příčině Hankovi, jak obyčejně té doby, latinsky 
dne 17, pn>simv lSll>: .Velice se na Vás zlobím, že výtečného mnie wf/Kí 
voláte neuvaiujíiv, že jest ve pn^spči^h obet*ného dobra všech Slovanů, akj 
;řde byl. 7. toho Jest viděti, jaoi jste soWi, t. j. copáci, nikoli Slované. 
JeilnotUvi nejsme nic. všichni v^k ohromné množství .... Dobrovský nesní 
sf^ vrátiti, weili nduvniiv vytištěna nebude,* Ale žehrání Kopitarovo nepo- 
mohlo; IV^bnn-^kN* i^^íjel dne 7. Wna I Si O z Vídně navštívit PlnJiy, kde 
x->Ak soW noho vél. nýbrž prá^v. které tam na nej čekaly, odbýraL Jaké to 
pr,ivv byly, jhvu^tí Ito j. iHlpoveiii IX^brovského dané z Prahy dne 30. kdu 
ts^> Po>^Hiinovi tehda ve Vídni meškajícímu, který jej vyiýráL aby do 

/ tohoí*^ í^sAUí -vie. >e T\>bT\^v>ký mL^idym hr&batúm Xostka&m vřtM til- 
'stx-^Kívkt^ srs\x^Vr,; v^tiřtv,! I í^i^fhotr.č s'.«řř>;{ci mladý kr.iiiř Rudolf Kywký jte 1^ 
i\v\ yfr.rovi. Aby $ř čť-^y ;;Č^V PsiU t to přičir.o TV^K Haiik<vň s \1dBi dat & ftt 
v\í;kv :S^,i^ .Pav.; k:íí'ir,A re Vvhtr,:v >ť nv.íc pTAl*, j^«^bo bytk atíteie také frf 
ke Kv,;N't*, K;í.í.^^^''ri chtí', rv*.>;*:: i>v^-:v, .'Sť^r.i Va> ;25ť:ív*rjJ a sůM» taM kaiii 






- 177 - 



vmlil; _Zile luĚ očekávaly všelijaké práce, tak ie pfed koncem 

L na odjezd mysliti nemohu. Myslíte tedy, že slovu nedostojím V V alovS 

Itduáí a tidt se také já zachovati míním, jen že fasem lízkostlivfi vá- 

í nemohu. Ossolinského pí-eéetl jsem celého a nářriek recense uGínil. 

bgramatíka Puchmaierova, které jedenáct archa jest již tištěno, odňala 

Ikf. nĚkolik dní, jelikož jseiB leccos zmíniti rnnsel." Také s kronykou 

u t. j. porovnáním textu v Praze ae zanáM; vidíme to z lista, 

le 2i. února 1820 Cerroniinu zaslal: ,Před odjezdem avým do 

im ješté tolik Ěaau, abycii Vás tímito řádky- pozdravil . . . Víte, ie 

mám ^ác« plné ruee. Může býti, že s strany Kosmy nřiním výlet 

; nyní odsud psali do Stokholmu pro ten ohromný kodex a doufají 

i obdržeti .... íšestadvacátého tohoto měsíce hudu již na cestě do Vídnř," 

Co Dobrovský v Praze meSkal hy! velmi bodré a veselé nálady; psal 

hr, Frant. St«rnberg dne 13. března 1820 Cerronimu: „Dobrovský 

i nás dva mésíce na dovolené, neboť stanoviStĚ jeho jest nynf VídeĎ, 

Ástati ehce, až jeho dflo mluvnické vytištěno bude. Jest v nejlepSi 

! mysli, při tom pilný a veselý," Dobrá míra jeho jeví ae také v listé 

pronimti svrchu dotSeném, kde dávaje zprávu o Dlabňčové smrti (f 4. 

I 1B20) praví: „Habáč k otcům se odebral: my oba však chceme jeStě 

: roků počkati." /ivý duch Dobrovského spíehal od práce k práci, 

I plán na plán, tak áe ani v pokrofilěm věku na smrt nemyslil, Čili 

í dny jeho bndon brzo dovrSeny, nemluvil ; jen ve dvou lintech, jak 

Tidíme, ne vyjádřil. Že jeat íaa, aby ae na dlouhou cestu připravil. 

[řrátiv se začátkem března do Vídně poiaafoval ihned v práci mluvnické, 

nu Kopitar horlivě a neúnavně materiálem z dvorské knihovny 

pul. Ale ani ve Vídni nepustil od starého obyčeje po namáhavé práci 

ae v milé apolefnosti, k čemuž ve Vídni ovšem bylo příležitosti dost. 

přede váím kruh vlastenců, kteří ae scházívali u bodrého Čecha 

Doležálka, muže literně a v hudbě velmi vzdělaného, ktei-ý horlivě 

1 literatury české nýbrž také spisovatelů, umělců Éeských a, vůbec věech 

tsů, již do Vidné přicházeli, obětivě a vydatné radou i pomocí se 

[.') Mimo to přál si každý ufienec z ciziny do Vídně přicházející muže 

^, jehožto jméno po celé Evropě slavné známo bylo. Tak se seznámil 

pidinem, KOppenem, Bandtkem, Perzem, Fichardem a jinými muži ve 

B, vědeckém věhlasnými, kteří meškajíce a zkoumajíce ve Vídni rádi apo- 

) Zaaloožilý tento muž nar. ae dne 22. máje 1780 v ChotĚbori i studoval v Jí- 

I gymnasium, pak vo Vídni práva. Jsa výtočnými vlohami k hudbS nadán a 

I T otcovském ; domě dobře y hudbě vycviŮĚn vzdal se studia práv a zanáSel se vynío- 

1 váním zpévn a liře na, pianě & atat se brzo nejoblíbenějším hudebním učitelem, tak 

cíBařaké rodině a jinjcli vzneSených domech vyuCoval. D něho bylo středifitě 

vídeňských jako později a Slechetněho Bílky. Dni. umřel u vyaokém atúři 

Vídni dne 6, Července 1HĎ8. On obstaral nejlepSi posud obraz Dobrovakěho 

lUlkem malovaný. 

Vi. 



- 17h - 



Icřnosti 11 riizinlavj s I kibrovslíjm vyliledávali, jehož Llubuké vídoiDoai 
ulila7.enp formy společenské a Devyrovnaná sp&sobilosť lavíti a vyrS 
i hloubající uĚence k nřmu vábily. Ifenci ři arházivali se v bOBtinc 
.bílého vlka*^ a hodin iam iiHjeoině trávených Dobrovský po odJ9Kd« 
z VídnĚ často zpomínal. Yp Vídni také Dobrovskéniii byl uveden Fr. P^ 
který j»a tehda vychovatelem mladých ělediticů x Uher chovance své r. 
na aniversitu do VídnĚ přivedl a a uimi t^im celý rok meškal. Návštěva' 
bibliotéku dvorskou sezuániil se s Dobrovským, který pak hlavnf se ] 
Činil, aby Palacký, když do Prahy r. 1823 ua nějaký tas se odebral, bI 
v Praze zůstati mohl. k 

Sotva vSalí Dobrovřký měsíc ve Vídni me.íkal, již jej zase do Pn 
povolávali. První, který ovšem důležitou k tomu příčinu mčl, byl hn 
K. Sternbery, který mn dne «. dubna 1830 z Prahy psal, aby žádost ii£( 
společnosti, o níž v listě zmínka se Činí, u Dobrovského podporovali ,0| 
vatelĚ milé Prahy zvláště bydlitelé v domech Šternberských opětují vdíJ 
přívětivé pozdravení, kteréby radéji z úst do úst nežli per tiermoD 
absentis ad absentem byli obdrželi a ])feji sobř, aby list p. sekretáře I)n^ 
Vám jistě jii prof. (lerstnerem odevzdaný příčinou k tomu se stal. 
tují se zde velmi živé, že jste r. 1791 při podobné příležitosti přediMiJ 
o oddanosti českých paní (sic) domu Habsburskému měl, která, všeobei 
se U^ila. Tentokráte bezpochyby navštíví také císařovna seděni i 
leřuosti a tu by byla krátká sice ale zajímavá přednáška z české histí 

velmi žádoucí ') Pobožné ženstvo, které ae již velkonočníni ber&uh 

z obtíže téhodiie pašijového zotavilo, uslyšelo s radostí všeliké poptAv 
VaSeho milého listu, který jak obyčejně každý list od Vás při ob£dS 
paní domu předčten byl a těšilo se, že také v hlavním městě — cJJŽ i 
málo znamená — na ně přátelsky pamatujete, doufajíc, áe tyto vzpomCii 
JBOU předchůdce brzkého a Vámi se shledáni. Příležitostí do Prahy & odt 
do A'ídnĚ cestovati bude letos v létě dost, ale příležitost, aby učená a 
leĚuost vyznamenaným spůaobem panovníkovi se představila, uaskytnjo 
jak viděti, jen za třicet let; z tolio jde přirozené přání, že Vás jako i 
z nejstarších, nejučenějších a nejvážnějších toho dne pohítóovati net^Jlc 
Kac possis.' 

Aby přání přátel pražských tím jistéji se splnilo, psáno také x jíiij 
stran Dobrovskému, aby do Prahy přijel. Tak mu kněžna KyuskA, jq( 
syna Rudolfa byl do Vídně zval, aby mu ziiamcnitosti víde&ské uH< 
psala dne 11. dubna 18:ít): „Spíchám na Vaše pf-átelské nabiduuli : 
Fiudolfa odpověděti. Vaše líčaatenství a starost Vaše n jeho blaho iKriu 
mým srdcem a tím radřji bych užila dobré příležitosti, aby pod Vai 
vodem památnosti krásného hlavního města navštívil, čím noočekAvaBJ 

') Císař navStívii s tísařoviiou r. 18Í0 Cechy u meSkal v Pi-aie od 11 n 
do (i. ěervna. a pak od SI. ííí do 15. Června; v nči-iié spoleČJiosti váok ii«b] 



e niibúlDulí mm'' přiSlo, jplikož jístf vím, jitk s nmoha stiiiii d&tklivé 
jste vjaván za, pobytu Jich Velifieiistev v Praze býti. Všiclmi Vaši přátvló 
touáebnĚ si toho pFeji a iloufaji každý den, že přání jejich se splní. HraliS 
Steraberg vĚera mi pravil, že Vám n vÉci ÍĚ datUivi' paal. Tento list, 
který se s Vaáíni nmĚ poslaným psaním na cestě střídal, úmysl Váš b strany 
Rudolfa snad zmPnil, což tím lépe bude, ano sidrarí jobo z jara, kde jpj 
obyfejně kašel napadá, velikého šetření vymáhá .... NechtĚla jsem, abystu 

í na odpověď mou Ěekal, sice bych- byla užila doby, kde bych měla vícw 
kdy .... vezmĚte tedy s těmito kritkými řádky zavdňk, Mají-ii v5ak v soliě 

'. prosbu VaSirh přátel podporovati a Váa do našeho mĚsta přivřstí, 
zajisté aa dnbré hodiny psány byly. Matka má, sestry, švakr a vSirkni ai* 
Vám poruřeny t-iní zvlášté pak Vám oddaná Karolina líynská." 

Zatím přišel list do Prahy zvĚstujicí, že Dobrovský Prahu navštíví: 
víme to z listu manželky hr. Františka Sternberga, rozené hr. SchSnbornoTě, 
daného dne '2i. dulma 1820: „CtPný příteli! Amalia Taroucová Vájn zajisté, 
proĚ jame posud uilíely, vysvfitlila. fSkutefnĚ byia toho pfiíina naše naděj 
Vás zde brzo spatí-iti, any jsme s pevnou dfivřrou oíekávaly, že Vy po- 
slechnouce hlasu přátel ke cti vlasti brzo přijdete. A naše ořekávání nebylo 
xklamáno . . . (manžel můj) vráti se v první polovici příštího mísíce (z Mni- 
chova) ... na Váš však návrat smíme očekávati dříve; nebol? nepochybuji, 
ia přánf svých ufených a neuĚoných nicmĚnS však Vám ySrných a oddaných 
ptótel nebudete chtíti déle odolávati. MĚ zajisté k tímto Čítáte. " Také dcery 
její, Kristiána, velmi horlivá vlastenka a dokonalá znatelka jazyka Seskéhn, 
jHnuž se od Hobrovskélio učila,') a taktéž Františka Dobrovakéma velmi 
anažné písemně přimlouvaly, aby jisté do Prahy dojel. 

K tolika přátelským domluvám odhodlal se Dobrovský začátkem máje 
Prahu navátiviti. Krom práci' s mluvnicí staroslovanskou obstaral také doby 
té, jak z lista dotčeného hr. Kašpara Sternberfja jde, předmluvu k Puch- 
maierovč ruské mluvnici, která r. 18'iU nákladem českého museum tiSténa 
jest. Avšak než se na cestu do Prahy vydal, byl napaden opět chorobou 

U; Kopitar, jenž jej poprvé v té nemoci vidčl, zatajoval to okolí a musil 
ta tím více učiniti, an Dobrovský úmysl mři, mladého Srba, jménem Tirka, 
íediného syna zámožných rodičů, s kterými re Vídni se seznámil, s sebou 
do Prahy vzíti; nezjevil tedy, že Dobrovský churav jest, ale velmi starostiiv 
byl, když Dobrovský a mladým Tirkou dne 7. máje z VídnĚ do Čech odjel. 
Psal Kopitar v té přfčlné Hankovi dne 31. máje 18-20: „Přičiňte se, aby 
TÍecko mezi Dobrovským a Tirkou řádné se spravilo, t. j. aby Dobrovského 

') Naleznul jsem v pozilstalostl hr. Bedřicha Taroucy pojeilnáni Dobrovského 
,Slovo slaveiiicnm- na něraiS niijisiino jméno liratiĚnky Kristiány Stembcrkové ; z po- 
•Knámek po atraní jest vidĚii, íe se pilnĚ uCila. Z listu pak Pucliraaierova k Do- 
břovskénin dne l:í. března 1813 viilímo, íe také ft vhodnosti a riSlo2itnstÍ slov nnvýth 
zdravé úsudkv mela. 



180 - 



(•'Ikodiiinost a Tirkových JL-mnost, kti'K šťíistiii jsou, 

skíLo jest, si vzájemné na závadu nebyly Děkuji Vám za pokynut 

! straDy zdraví Dobrovského a proaím Vás, abyste mi zftvrubnéjší zpzi* 
I Jal, pod pečetí zpovědi, jak ae samo sebou rozumí. Co O vĚclch') prftvít 
Riysltm též já ... . Já nedávám viny podnebí, níbrŽ spusobu života a etnt 
zdcjái, která jest pro něj špatnĚjií než v Praze. Myalí, že jsem stav jek 
lioznal? Považte, jak mně asi bylo, když st; mne pani Tirková jitala, I 
Hfna necliati a Dobrovským cestovati! Jak se téSím, že to tak šťastně da 
1 padlo a jakými díky jsme Vám zavázáni! Netušil mlaiiiTi nic anebo nepoxff 
1'oval nemoc V" 

O tehdejším pobyté Dobrovského v Praze nemáme zpráv zevrubnjek 

I Zdá se, že nemoc přestávkami jej častĚji napadala. Ďne l.i. májo pea] n^ 

stai'Sfmu synovi svého bývalého chovance hr. Bedřiiiha z Noatic, brabfi 

I Robertovi tehda na Falknové meškajícímu list, na který hr. Robert dne 84 

máje 1820 odpovédél.-) Z odpovědi té jde, že mladý hrabě věrojatné veden 

byl Dobrovským ke studium botaniky a že Dobrovskému vděk učiniti chtff 

I dávaje mn zprávu, že pilné botaniauje: , , . . . (Yaše psaní) mé tím ví« 

I potěšilo, jelikož jsem z ného vyrozuměl, že v Praze mezi starými, fěncfni 

pfátely meškáte a tím mi nadej vzešla, že Váa anad zde budu moci uvítej 

Netřeba snad ujišťovati, že bych Vás s nevýslovnou radostí přijal, kdjbjrttt 

mi návStévu avou vŘnovati chtÉl; potfebujetc-li koni, raEte jeu psáti; i 

okHdlených ořů nemám, avšai Ětyrnohých se nedostávati nebude . . . , )io 

nepatrné vědomosti v botanice jsou poand lesnickými bylinami otiiezeii; « 

tadiž vzhledem k ostatní mnohem obsáhlejší íáati jen velice skrovné, aTJftlE 

donfám, že snad letoi:! pod Vaším návodem znaEně v té vědě prospĚju. JB- 

nuly týden byl jsem tak Sfesten několik vzácnějších lesních rostlin ve fc 

nviděti, které by ne v teplejším podnebí a v úrodnější půdĚ marně liledalj 

a sice : vaecinium uliginosum, ledům palustre a Andromeda polyfolia, k 

byliny nyní velmi Ěasto kvetou za Fribusem blíže saských hranic na 

TÍštích, kde nic jiného .'iie nerodí než pinus pumila a mech. Hledájií mE Jiil 

icné. Zdejší krajina liejčeratvŘjSÍ xeleitf 1 

skutečně pro každého přítele přírody v 

I snad tak Št^sten budu. Vás v« srhi 

domě uvítali a po Vašem boku do plna bohatství přírody se ponořiti." 

Není nám známo, zdali Dobrovský toho pozvání uiil ; podobá se vlát; 
že nemoc jej toho léta, jak již dotěeuo. Často navštěvovala. Vidřti to e 
Kopitarova Hankovi dne 3. frpna 1830: „Řekněte mi upřímně a v pnvdl 
co my^life o cestĚ mistra? Můžc-li sem přijeti, pfiíiůte se, aby dojela 
tři měsíce, za kteroužto dobu může grammatika býti hotova. Neninie-Ii 
f pošle matce syna, která touhu po něm sotva již snáší." Hankovi satn^ 
') Blouznil Dob. asi podobně, jak na str, 88 líCeno jesl. 
4 Víz str. 97. 



arbntUB uva ursi bylo posud 
plným květem ozdobená jest nyi 
vábivá a protož se kojím nadějí, 



- 181 - 

muoho zfíli-želo. ahy llol.rovwký luzo do Vídiiř se vjiir«vil: iif lioť byl leiikríVtp 
žádal o místo skriptora vp dvorské bibliotéce a pHl si, aliy DobrovBkj jeho 
židost ve Vídni podporoval. Uobrovskj' Bkuteřiiř v polovici avpna do Vídiiř 
se vjpravil, mlknd diie ti. tĚliož mřsice Hankovi psal: „Přišli jsniP zdrávi 
v hrozním horku do VídiiP. Dnes ráno ke miiř vzácní knijajié Burgini, 
Klicpera z Lineu a U. Presl přišli: a vefer ae vSickui sejdeme u Doležálka. 
-S |). Itiedlerem jsein také již mluvil. Bojí se i p. Kopitar, nby nebylo pozdf- 
Doiifejme, že neuí.* Poslpdni dvĚ věty týkaly se Haiikovy záležitosti v pří- 
finf dvorské knihovny, o fťinž mn opĚt zprávu dává dne 1. záK: „Ozvalo 
jicU asi třicet, kteHí by se do knihovny dostati chtĚli. JiŽ jsem o Ván 
u p. Riedlem uíinil a nepřestanu jeho upomiaati." ') A opft nm 
tř záležitosti dne 4. Kjna: ,MĚl jsem u hrabete Osolinskélio pKle- 
Vás mluviti. Pan líiedler Vás na třetím mistĚ postavir : a dne an. 
ÍKstopadu: ,ilr. Osolinski by Vás rád u císařské bibliotéky mři; toliko že 
byste pr^ musel dni-mo sloužiti, až by se místo prázdné u nás naSIo. Tako- 
vého místa snad i u uás najdete. To jest máte fekati n doufati.^ 

Hanky se ujímal Dobrovský velmi vřele; když místa n dvorské biblio- 
téky neobdržel a pak bililiotekařství v Olomouci se uprázdnilo, psal z Vídnř 
^ne 29. října Ccrroniniu : „Mám také prositi za p. Hanku, jenž ae o místo 
liibliotekáře v 01omou<ri uchází. Mohu jej jako spolehlivého a pilného opiso- 
?Vatele starých listin před jinými odporučiti. Raíte se ho u J, Ex. pana 
JCavernéra zastati. Jest od nfkolika roků n Českého museum ustanoven, nemá 
TŽak jeĚté stálého platu a musí sobĚ bídně dost řeským spisovatelstvím a 
torrektoretvím pomáhati. Jsa také plívéSkera při Českém museum navrhl jsem. 
aby byl do Vídně poslán a zde přepisoval, kde jeělf mnolio pro iiaSi a mo- 
VtiTskon historii činiti jest: avšak nechtějí peníz na to vynaloŽitL'' Ale ani 
lobo místa Hankít neobdržel. 

O té době vyznamenán byl Dobrovský od společnosti .fiir áltere deutsche 
^íeschichtskunde'- ve Frankfurte na Mohane diplomem Čestného Člena daným 
^dne 30. října 1830, ve kterém se praví, žo zvolen byl ,in Anerkennuiijj; 
vnd Wfirdigun(i der ausgezeichneten Verdienste, vtelche sich E. W. fiir AuF- 
^ellung der álteren besonders slaviachen wie auch vaterl&ndischen Sprarhe 
nnd Geschiclitsforschung erworben haben und erwerben." 

Hlavní práce, pro kterou ve Vídni byl, byla ovšem sepsání staroslo- 
Tanské mluvnice: ale při tom nezapomněl, když jen poněkud kdy měl, na 
IlistorU vlasteneckou; tak psal Cerronimu v listě právĚ dotřeněm; „Ve Svatém 
Kříii, kamž jsem z BadenU jel, jest více než tři sta rukopisů, mezi kterými 
Jsem legendu o sv. Václave a sv, Ludmile hledal, jež tam jeden z Bollandistů 
.'Viděl; ale již jsem toho kodeksU nenaSel. za to vSak pro Váa tyto věci jsem 
aiasnunenal . . . .' Anoť praví zrovna, Že by mnohem raději o historii než 

') V tomto listě zmiiSuje D. poprvé o Palackém: ,p. Pniackémn jsem přo- 
pnatil drcvnija msk. slicholvnrenija za 5 zl." 



I pnt, t ftit* Mkmucfcá ■ 



(»w/T>l, to tff mmt » mm^ jnjch jeÍÉÍ ««k (KOa, wč ««*w i 
mlQTMM, aflwli tafcí u •nOitm tam miů feaAt' 

B ■fffnfrtg. Opanttyrán nispúK jii mI* 
fM pumIb Ic< |i«pram«B»aa t «md áfi 1824 hjh lil wiiT. *** ■ 
itoaUri 4i>« I. ňK pŇíi »tM 
jtntam»tíkm' » 4. Hjaa: ,Cliji<it pnmJ vek k 

IMriMkln pokn&>*al, |>o«£Tad£ pra MiMUpiiI smmh t ji ror nech sUuwll 
rsn^k^rb při luddča ardui atkotífc Wrd:tw potfefcí bjfe. tak i* 
lliuikon 1 )i*t€yaiAf y iiiliniw pSe: ^bods toora ntei lád kd}i | 
mnnitria oclboda.* éUstí bjilo. £e po BáiTsia »t«u do Vidnř at<a»o 
ti;l n tiHifž bez pMržení pnuwati molil: Kopitar peal llankort diw 2* 
lí*t'j|mda : ,Uíatra volcjU zpét, ai gramiDatika okMifí « takto i «^i : 
i ■jfoltcřn^u ')<>bm v4«Ji ^loiaim jtrořpíj'. Má m Tjbomf; kaid/ i 
JR*t iw nuivn ud ieirtě asi da jedenádé bodiaT. U« vfětŤbae a stadi^ianB 
ihviLli MÍ vzdarh vídeňsky a blahofcu ífétna zdrarí.' 

N«b}'l Udy vla«tni thorobon z yrityí vrtrhován. za ta Tšak velnu bo 
lentnÍ! Z nf bjl vyrnifa ii*átÉrtíni, klířé todinn Noatíeorftn, jíž věmon i 
odiUn byl, * míře hrozné zastihlo. Hrabénka Anna žila po smrti tnani 
■tť-ho hr. Bedřicha (amřel okolo r. 1«19) jen dÉtem. kt«ré také Dobraný 
apKtiiiioa Utikou miloTal a naopak byly ony jemn. jak Tiděti z jpjich list 
jaku otci láttkou a lictou oddány. Nť'jatarSimii synovi bjlo r. 18á0 i 
d*aaiUa<'íitj rok a byl TýtRČnjmi svými vlastnostmi tak oblíben jak dniM 
íit«- j«lio hr. IfedHch.') Bydlel na FalknovS, kdežto ostatní rodina zastával 
v Míiii-irh. i«ÍU dne i>. xáii 1820 psala braběnba Anna DobrOTskéml 
klRruk H« tH\. že. syn její Robert s mladém knížetem Bedřichem '■ 
bnriťTO tok dobří jiřátelé jsou jako otcové jejieh b.vli a jak radostné « 
kAv/t, žo líobcrt „divoký myslivec" ale výtečný syn a bratr je brzo v ! 
lících navAtiví. Ve FaUcnově zuřil tehda tyfus. Hraběnka vrátivši an 2 neai 
■lo lápfika moSktilu nfkolik dní na FalknovS; jakmile odtud do MřSic pHl 
ociemocníla ktimteska Anialia, pak po ní ostatní děti Mathilda, RedHch 
lírwi-in, a konfíint lirabénka aaiiia, věifihni tyfem. Hrabě Hobert spíchal k n 
moi^ným, onemocnřl vSak sám a umřel koncem listopadu. Listy, které kn 
Jnn l''iflcher, vychovatel mladého hraběte Erweina, Dobrovskému psal, I 
vřriifl hroíiné nefltfiatí, které rodinu Dobrovskému tak milou zaBtíblo. Td 
hrabrnkn Alžběta ŠUkova dala zprávu Dobrovskému o neštáslí rodinjc, t 
kliTi'- tolik rokli líil; ^HUibocc n bnlcstnf jsem rozervájia hroznou attátm 



— 183 — 

nešťastna rorliiia Nostir-nvn a tudíí tak.'- my i Vy, .tOrý |>Hteti, kt«rf 
ilomu tak oddán jř-te. jsme utr|iMi. Nadť'jný, hodný, vítefiiý mladý 
mniS. |iQ smrti otcovP jiodpora celé rodiny. uhoLA matce, ubohi" brath v -2il. 
roci! vřkn svfho vyrván! K tomu Erwein pofád jeStĚ nřmocpii, Matliilda 
púBud jeStf' meai smrtí a životem, Bedřit-h fe|irvB od včerejška [lonékud 
Iflpiíi a Anialie sotva z Iožp vstala! Bůh jinmoz ubohé matce sufiSnti, co ji 
nadPlil; [lolitovánf hodnA sama jpst jeSíĚ iiemocnň a nezná ani ještt hrozné 
ne&téatí, neboť lékař ji považuje m lak uemociion, že ee bojí jí tak hronnon 
atrAlu vyjeviti .... Dvojnásobní"' litujeme, že Vy, vážený pntell v tomto 
Akamžení jste byl vzdálen. Nebožtik Robert nii'1 tolik důvěry a [if-Stelství 
k Vám a mohl jste leccos dobrého jemu na prositffih b rodinň na dtňchu 
spŮBohiti!" Alp neštěstí nemélo smrtí !ir. lioberta konce, umřela také 
hr. Mathilda, později také matka Anna, a Ervínovi jiá takÉ netušili. Kterak 
bolestní zármutek Nosticové rodiny Dobrovského se dotýkal, lze si mysliti 
( xajlsté povMéla pravdu hr. Alžbéta Šlikova psavši mu: , Jak. na Vás tak 
lého starí-ho |.rit.p[p iieSfiislné rodiny Kosticové tyto tak rychle po 
Idoud ztráty dorývati musely!" AĚ listů, které Dobrovský rodiné psal, 
přece lze předpokládati, že seé byl. ubohou rodinu a jednotlivé 
^ její třšil jak mohl ; tak se dovídáme z listu kní-ze FiSera k Tíobrov- 
t dne (i. prosince I82(J, jak asi hr. Krvína povzbuzoval: jPrávé přišel 
chvilku k vídomí, vzkazuje VAm mnoho krásného, a!e rayslf, 
irou iia billardí- by to jeStĚ neSlo. M4 dobře: neboť bude-li zachován, 
) nodfl přejde, než partii přijati inoei bude." 

Tišícími dopisy ztrácel Dobrovský ninoho /^asu, nehledf k tomu, že 
bné zprávy z Prahy potřebného k tak důležité práci vřdecké klidu a 
; jemu ubíraly. Mimo to dopisoval i jiným osobám, jmanovitě mladému 
i Rudolfovi Kinskému, aby lásku jeho k vlasti a k řeči feské utužil, 
hmyelný tento mladý kavalír pozdéji skuteíné se osvĚdSil mecenáSem 
tory a vřelým vlastencem vůbec vykázav n. p. Oelakovskému roíní 
Jljyv mezi pr%-ními fleny Matice České a její kurátorem, podav s hr. 
íem císaři pamftní spis o Školách Českých, podporovav hmotně Šafaříka 
[ Avšak truchlivosť ze soucitu s rodinou Nosticovou se rodící mfila 
í stav jeho duSevnf škodlivý vliv; soudíme tak z listu, který dne 
na 1S21 Hankóvi psal: „Byli by mne tn pochovali, kdybych sobe 
p pomohl." llez pochyby naráží Kde na rozruch jeho mysli s jeho 
[ obyřejné spojený ; avSak překonal brzo zái'mutpk a sice prací, která, 
rabí KaSpar Sternbcrg se vyjádřil, jej jeítf nejsnáze ukonejšila. 

i*} O horlení svém pru reř viusteiieckDa dal ji£ 1H21 patiuý diika^. kilyiS 
kkému v listé nf'meckém psal tato écská slovo: .V^lnii rdd jsem. iie ty 

H.tek mnoho snhi viižeji její vlastcnskon řeC' a na knnci listu praví: .Icli bin 
II ZweifeI, ol> inh oben nírbt stalt jejf hfitti? sví setzen soUen." 



I 



Mino afotnimS gnautíkr itanalonuskř san^stknin bjl t 
klmti uaí, naáiri Bnkk, jnS t dohř tř vj^áatH 
revt «c obUfI. ZBjímvf j»t bt>hnn*kélki» áa»Jtk o Ičts stMomskí^ 
kterf ptoatvi v lůtř prátf dotívMn k Hankari: .C^ m Isoré t^ oři 
jwni loam iM. J» atr ih>i do miha poctíL VSak Inek íádaL &b7«t» i I 
wwfcf [wlÉ fiitn ť oTŠFm pMnwní e Vsííin spojil L j. ípola ^dsl pm rt 
pote fcnpců. (HcBM Tídv nukř SloTo: p. Kopitar je Beknibě diTáb': | 
■/■Ij, ie b; ho níf^kf kostelník bil gkládaL Já Ičpr o aén soaáíta, 
hjth také amdko vymaial. N&ši-ani Jaro^aToii »eAí a^ sijakí port 
Vidin ImT £e Kamoiino^o pi>Iťp#«iií xa tuanbo nestojí* Kritísnje pak g 
opravy l^ra Kamnzincm niiař-né dáti tím záforeň llankori pokynoti, J 
■Atnjia místůni rozaméti »Iilší » tvb' mo. aby mono Mfillrrnv nřnec 
pfťUad takř DÍil phkljda H^agnyR. Tak rršlo Tjdám Hxnkora 
ktetí vydáTab-l IkibrOT!>k«ma poswtil touto dedikad: ,3t»a Vrsokc^mgai 
bijn JoApfu ItobrrtrEknEnn Člptin Unohjeh Ifcnjdi Občjestr. SloxiaMt 
PUriarcha. ' 

Ti(^ frninatíky Katím pokměovat, ar^Ak v Praz». kde právř se 
n fjrganiaaei mosm. Itobiorshélio neradi pohň^Tali a zpřt jej volalL 
p«al hr. Fr. St«ni)i«T}! již 11. února |i*ál DohroTEkémD do Vfdnř: , 
Leetv» dobrého o Vás stySím^, jen to ne, ro btrbqm DejradAji slyšeli. Se 
k návnto pKprartijete anebo aspoň ii po vlasti tonžíte. Nehledíc' niti k i 
fa: k Vám vlarůi právo máme, jsou zde také podniky, při kti-rích V 
Tlaat«Berkétio sjíofn působení potfebnjeme a Vás tedy aerádi 
A ktenk mám Vám teprve líĚiti jak íákové a žákyni po Vás touiVf Kat 
na titřcbo Hlibnje se nám Vaše podobizna, kterou prý Tkadlík TýteÍRÍ ■ 
tofaJ: kdo ji vyryje? To uám nepostatnje. ani Vaší osoby, \a^lio 
\'a£ehD příkladu. VaSí činnosti. Vaší společnosti potřebajeme.'- Dobron 
b«z[HKbyb<r slíbil, že teprve po akouření tisku, který o té dobé do aidn 
I. j. do třináctého areba pokrořil. do Praby se vrátí: soadíme tak x Ua 
kl«rý hr. Fr. Sternberg Dobrovakéma dne ín. března 1S21 poslal: „VmIi 
jen ryclile od A' aí ko Z a, mnsí-ti to býti, ještí dále, jen vrntSe o|iAtll 
vla«tl uvatř právo k Své osobě.' Ale volání z Praby spvisobilo, te ti 
pnliAníl s také již o přeilmluv^ k mlQvnipi pracoval, jak jdt? z Ustn ji 
llitnkovi ilanéhn dne á. dnlina; ,K přeilmliivě sem vSecko jii shledal. Ti 
b<'£ tabnlek a oatatnfcb arcbii iniáin do nrdiu N t. j. A'^ spolui nemetal 
vybotovitt" Jelikož mluvnice obaabnje, nečítaje předmluvy, 45 archfi, sl 
válo jeité mnobo práre: niotnéné však učinil Dobrovský pražským pIát«U 
po TÍilí (t ohlásil jim, že brzo do Prahy přijede. Psal mu mladý 
Rod. Kinitký dne 'JI. dnbna 1821: , Nepotřebuji snad ninohýnii slovy 
riu)o«ť nad VaSím návratem vyjádřiti a A'ás přesvědčiti, že to 
nrtrpfliví očekávám. " O té době byl Dobrovský bezpochyby již na c*s1í 
í>í'h z&stuvív opravu dalgfeh archS Kopitarovi, ažby opřt do Vídnft se 




— 185 - 

tohrovský v Prii>:i- meSkal. rozšífilii se zprava ve Vídni, íí> umřel ; 
listu Kopitarova k Hankovi Anv T. máje: „Před řtrnácíi dny 
fefci mi Trnka a dnea odcestující pfof. Meinert o epráváph, že mistr umřel. 
Onomu jsem se vyaraál aniž tomuto vĚřím a prosím Váa přece za zprávu 
jistou.'- Z Prahy ae vrátil Dobrovskí brzo do Vidně; neboť píSe odtud diip 
2!i. Ěervna liiáf Cerronimu: .Vidíte, íe jsem přes zimu ve Vídni íůstal 
sedÉti a sedím posiid, abycli opravu a některé pí-ídavky k slovanaké mluvnici 
eárovei^ mu dává zprávu, Že nová čestná úloha nai yložerta 
^Německá spolefinosf řízená p. baronem Steineni požádalamne, abych 
ida spracoval.') Ale nemohu ae k tomu dostati. Porovnáno jest již 
líik rukopisíi, no ode mne, ale od jiných." S tím však, že Dobrovský 
práci, fctetó jej od vřcí Českých odvracela, na aebe přijal, nebyli 
přátelé jeho řeátf spokojeni. Hr. Fr. Stemberg, který tehda za přífinon i'o- 
diuných po matce statků v Němcích meškal a zprávu, že Dobrovský Jornanda 
vydávati má, ve Fraukobrodf uslyšel, psal mu dne 16. srpna 18ál ze 
Stuttgartu: „Ctěný příteli! Velice po Vá-s toužíme; ale hylo by to ménf neá 
.polovice radosti, kdy byste jen prázdniny u nás býti chtěl. Přeji si, abyste 
■aproStěn všech cizích pout nám všecek vrácen byl Neboť potřebujeme Vás 
& neschvalujeme, že se novému zájmu věnovati chcete. Od jiných, nikoli od 
'Vás víme a ve FrankobrodP tím se chlubili, že pi'0 vydání pramenů k 
německé histoťii Jornanda spraeovati elimte. To jest zaae na ujmu českých 
studií a tímto přece při organisování národního musea jest potřebí osvé- 
Aení a návodu, kterého jeu od Vás očekávati lze a který dán býti má. 
Zajisté jste nám nepřítomností svou vétší odříkání uložil, nežli zisk býti 
mfiže, kdyby Vás drželi ještP déle tam. kde bez toho již tak dlouho a rád 
. tnefikáte. Jest snad již ěaa rozlouĚiti se s veselým městem a byť jen proto, 
abyste mladým pánům dob]'ý příklad dal a takto dobré iianéeni sám ša- 
choval, které jste jim dával ... O zamňstknání in bohemicis se postarám, 
lt«ré však venkovské prázdni, jež Vám zajisté děditi bude, na ujmu býti 
Jtemá." Také Hanka a jiní jeStš přátelé důtklivěji jej volali do vlasti. Konoř-ně 
br. OKval v říjnu Hankovi; „Ovšem se sám brzy navrátím do milé vlasti a 
i milým vlastencům." A když tisk mluvnice posledních archů dostoupil, 
■vrátil se koncem prosince 1S2I nebo zaěátkem ledna 182i do Prahy,*) 
fcamŽ mu Kopitar dne 2.'i. ledna zprávu dni, že poslední arrh mluvnice 
■vytištěný obdržel. 

A tak vyšlo z jara r, 1822 Dobrovského monumentální dílo Inatitu- 
lioiies linguae slavicae dialecti veteris, kniha obšírná, která 
IV předmluvě 64 a v nauce samé TU4 strany obsahuje. Jest to skladiště 

') Joraaiides, také řečený Jordnnes rozený Guth a notář gothskýuli králů 
T Itálii vládnoucích sepsal dílo ^T>e Getnrara origine et rébus gt-atis'' před Dobrov- 
vkfiA několikráte již avSak vždy nesprávnĚ vydané. 

') Předmluva k mluvnici dána jeat ve Vídni 21. prosince ISál. 



vSech bohatjVh vřiliimosti, kli-rí Dobrnvskj ]i(i přtutřici-t. Ii-t VRhlnipm k start 
alovauStitiE nasliroiriažifovnl ; rn za tu ilobii 7. tištíných knih staroslovBiwkfi 
a 2 hodehsu notiStíiiícli líitky mlnvniché sbíral, tříbil, a živými jaKyky ik 
vsnek^Tni poruviiával, a£ koiicfnií .iusuého nAzoiit o ^rnminatickéin dsbt 
cfrkeviriho jazjka nabyl, o lom viípm podává v^íslpdky avélin bádání se font 
vAdeckĚ t. j. iiatanoviijn pravidla z pozůatalíeh památe.k odvuzeiiá, kt«}« 
ataroelovnnský jazyk fl« fidil. Kdo předchozí piáco, kterp Dobrovskřnm pK 
rnkami\ byly, poftnaje od L. Zizania (líiilli) až do graiiiiB atiky P. VÍnO)řn 
dova 8 itohrovskĚtio iHstittieenii [íoi-ovná, tomu se ji-vf llobrovského při* 
jako soubor novech nálepů v oboru staro slovanštiny, o kterjth, yyjraonc. ni 
jpii pmíňkud, Vinogradova, pí-edch&doovř Dobrovského ani tuSťní iiomít 
l'ri Mdnéiii jazyku nebylo snad tolik práec potřebí odkliditi parasytirké bjl 
kti-ré do přesuích forem původní řefi bi- zapletlo, jako při staroalovanStin) 
Potřeba církevní nutila Rusy, Bulhary, Srby, dalniatinskÉ Tilngolity auot 
\'alfteliy. že staroslovanští 11 y v obřadech víry své uíívali ; tnik si- stalo, 
pťivodní jazyk cyrillský tokem řasu nakni.en byl prímísky jazyka toho 
rodu, který ho v liturgii užíval a že tedy staroslovanské spisy 
Imlharismy, srbisniy jen se hemží. Na tuto iiákam ukaauje Dobi^ovakJ 
mnoha a mnoha místeih díla svého a snaží si; všecky tyto — ismy e 
íjka staroslovanského vypleti a formální ústrojí v té Éistolf 
viti, jaké se asi za doby sv. Cyriltn tfSil. Prácp to ovSeni upsiiadiiá, ah* 
této práci záleží také hlavni^ neocenitelná zásluha, jíž Dobrovský instil 
si dobyl. Poznalo se, že to, co so |K>8Ud jmenovalo siaroslovaiiSfiiiou. nebjl 
přesně omezeném, aamorostlým jazykem, nýbrž že v ťom jsou pafornij-, ktw 
k církevnímu jazyku tím snázo př i ští povány býti mohly, an jazyk teii Iwt 
mrtvím se sfal a jen v knihách líněje b úst živoucích vymiael a IBdl 
životni síly neměl, aby nakažlivých pokusS se ubráni!, kt#ré s níra se činil] 
Nelze na tomto míst^ ani zhru))a Dobi'ovského učení rozftbnUi; U 
v^ak jeho učení o samohláskách, o kmenech, a zvláště o řasosloví B M 
porovná, co o těchže předmřteeh ještě r, 1813 Viiiogradov pov^íl. IM 
uxnati, že dílo Dobrovského ve slavistire spňaobilo takový pIvTrat, jil 
kdysi nali-zcuí crsty uknlo pfedhoří dobré naděje geo^rratickon ňda ■ 
ber.peénĚjší základy )>ostavilo. ÍJvšem jest pravda. Že právě v pKrioě 1 
ItEDin Dobrovský se ni^lobral ve vaem jádra samého, že jravnovit^ id 
jeho o vxaika. povaze a vlivQ % a b neodpovídají subtilní — sil 1 
vprbo — liloze. klcroD obé hlásky ve staroslovanštiné mají: aráak pH Xam 
vňbcc při eeléni dflp sluší avážili, že bylo ve svém spůsobé prvni, I 
dráha příštím badatelům pripraTilo, a dráhn přes vseekj oniytj- 
Vidyi" je« to privilej geniálních duchů, že i omyly jejich vvdoa k 
Buvýeh pravd fi réd*^kých výzkumu a skvělé výsledky, jinii 
^ Mika o rtÁik nýbrž vrovBarací jazvkozpyt viibťr pcimod 
jijrní «<e honositi tnnie. dřkovali máme epochální práci hndatSn 




alavisfiky. Jím přhvil.^ua plovnnStina vtihei; do- ohoru Jazykoz|iytu a ráda 

lijla přijala, jolikož Dobrovsltj ji rodnjm listťni 0|mlfil, který právo její 

dotvTdit ukazovati se v kruhu hohat)'ch, ozdobných sestev, ponĚvadž s nimi 

I rtíjního p&vodii jfst. Institui-u json skatečnĚ skvělý výsledek dlouholetého, 

HSlného hádání npobyficjného ducha, který pří iiMinĚtě Bvéin sn K&liboa 

1 byl-li Dobrovský kdy nadšen, bjl to zajisté při tomto díle, kterA 

idSenosti, Jež vj trvanlivost i dodává, provísti nebylo lze. A jost vĚrii 

JBÉ čísti jeho — telida osmasedi-siltiiíka — přání na str. XXlil. před- 

vy»lovené: .Kýž jest možná liom Athos bez nebezpef-í niivStíviti! 

im jwitu starší i-odires nvang«lia I )Htron) irského a Mslislav- 

Y ned&viiu v Htivku iialey.ftných, které a^vrnbnfji poznati bycli si jiřál. 

sJíybnjL 2p v tpi'h a jiných jim aouvěkých starý překlad Oyrill&v jest 

Kdoby nťžťJal, aby tato nejstarSí památka řpči slovanské, tato 

ivátnp kritici' obzvláštní pomůcka kdysi beze zmiíny a písmeny v stará 

a svétlo vydána byla. Rád byi'h tomu dílu, které by vSemu Slo- 

I oslavu a prospfcli bylo, práci rvou powvStil, kdyby nějaký MecenáS 

se proi)ůjčil." 

f'Ton myšlenkou, vyupytovnti původní kiii>iií překladu cyriJlského. za- 

1 Dobrovský již dříve a ona ho neopustila i po ta léta, která ještí 

lio£ také s mluvnicí staroslovanskou pořád se zabýval uatnvičnň bádaje 

nvnje. A jako si r. 17!i4 přál, Icáyby nřkolik paragrafů xe své Gesch- 

iOhm. Sprache vytrhnouti mohl,') tak dal&im badáním ve wtaroslovan- 

K.«6m přicházel na leckteré nedostatky v mluvnici své, jakož dosvĚdĚujn 

wn, které r. 18i3 do exempláru napsal, jejž Palackému doručil: 

I'iira n'!cgo, scripsissc pndct, quíu plnriroa ceviu) 
Me i|m>([ue. ijui feci, judice, dignn I.ini.') 

svět niuméné poznal. Že dílem Dobrovského slavistika uo 
■rť-dou a proto vděénř a s velikou pochvalon uvítal práci , mistrovu*. 
mnohých dSkazu, m j^ou radosti také Nealované knihu Dobrovského 
jen jeden slovy slavného Niebtilira,''') který olulržev od Ko- 
1 výtisk institucí dne lu. ledna 1823 Kopitarovi z Říma psal: .Radosť, 
[ jste mi apůsobili, zkalena jest smutkem: Váš dar dostal se nékomu, 
rho jii hoden iiehyl, jelikož po patnáct let , . . . slovanšfiné jsem se 
Í1; byl bych všecko zapomněl, kdybych si- jí dříve s velkou horlivostí 

'■>) Viz str. 82. 

, ') t. j. Ota opět atyilini se, ic jhom psal, an vidim roniihu. co také podle niílio 
, kterýž Jsem to přece psal, liodno jest osudu l.iiia. — Linua totií liyl v biji 
k«k£ Tjteínj hoilebnik. klevý Herktda na kíthaře učil. od iiĚhož. kdjž se ma 
f ve hře vysmíval, kilharou zabit bjl, — tjniysl tudy tiiLo disticha jest, ie 
vský z "toho, co v mluvnici pi^al, mnoho rád ziiiíil a lepiini nahradil. 
') Slavný liisturik Niebnlir iiyl od v. ISlfi praským vjslaucem v ĚlmĚ. 



— 188 



nebyl učil. Tenkráte, když jsem si, jak to šlo tak to šlo, z Nového zákona 
a žaltáře jakonsi grammatiku slátal, byl bych býval blažen, kdyby tenkráte 

byla bývala taková kniha jako jest Dobrovského Kýž mohu všecky 

filology pohnouti, aby zaklínali Dobrovského vydati kriticky přesný překlad 
staroslovanské biblí! Kýž mohu vlády a jednotlivce pohnouti, aby jej k ta- 
kovému vydání hojnými prostředky opatřili! Bohužel muže můj hlas ještř 
méně než moje prostředky. Buďte té lásky a vyřiďte vzácnému mnži mé 
přání, mé díky a mou úctu." 



XV. 



1 Chtulénickn. Pmuuje o lioťnanilovSTI 
I Uethui! der Slaien Apoatel. (1823). Dobi'ovský členem siii-ávulhn výboru musejiiiho. 
I Užívá Karlovjeh Viirů a liiztii MnrianEkýcIi, kilež so seíel s (Jothom. Codcx Boha- 
I sláva 7. Leclitic ii WolffiihúttelBkú legeiiJft o sv. ViSiilavř. Niehuhi*. Runyani'ov. 
Palacký s Penze. 

N[ivmtiv aťS (!o ťrahj naleznul Dobrovský leccos změněno v poníĚroch, 

i/TO kterých pí'cd oiljezdem do VfdnĚ tam žil. Po smrti hraběnky Anny No- 

jBticoTB, vdovy po hr. Bedřichovi, iiÉinil aoiid všelijaké opatřeDÍ ve prospěch 

;ku, 8 kterém příbuzenstvo spokojeno itebylo. Následkem folio nastala 

si napjatost mezi rodinou Noaiicovou a Šlikovou, která Dobrovskému, 

přítelem obojí rodiny byl, velmi nepříjemná byla, jakož o tom dne 

■2 lir. Eugenu Černínovi psal: „O napjatosti mezi hr. Šlikovou 

i musel bych velmi mnoho psáti, Scházejí se sice u Rohanů, 

ie se nepodívají; pro mS jest stav věcí vehni nemilý', jelikož 

iai jednomu ani druhému straniti nechci a přece příčiny nemám jednomu 

! tĚchto domů ae vyhýbati." To snad také bylo na přičiní, že Dobrovský, 

^ždy věrnj^m přítelem domu Noatického zůstal, od té doby ještě více 

1 k šlechetnému domu Černínskému nežli dříve, ačkoli jiá od r. ISIU 

Jhuděnicích rád vídaným hostem býval. Dle dávnélio zvyku v domě 

;8kém zachovávaného sídlel vladař rodu na Peteraliurku, nejstarSí syn 

i Chudenicích. Ač vladař, hr. Jan Rudolf, Dobrovského velice si vážil, 

slavný učenec byl víre spřátelen se synem jeho Eugenem, mužem 

iomyslným, jenž umíní a védy miloval, vlastenecky smýSlel a jednal.') 

. Eugen r. 1817 Marii Theresii rozenou hraběnku Orsini za man- 

jal a domácnost' si na Chudenicích zřídil, přicházel Dobrovský v letě 

i jako hosť k němu. Vábila jej tam ovšem hlavně výtečná osobnost 

jBĚho krabíte, mimo to vSak také náklonnost" jeho, které vĚkem při 

Rřibývalo, raději obcovati mladším než starším, poněvadž starý Člověk, 

1 pronesl, ve společnosti mladších omlazuje. Mládež opět cítila se 



istopadu 1796, zemřel 11. íervi 



mi8. Otec jplio. UvahĚ 



— líXí — 

k němu jako magickým kouzlem přitažena : objemný jeho duch, jenž hlubirs. j 
věd zkoumal, měl dosti pružnosti vm^sliti se v názor a duchový obzor 
dorůstajícího pokolení ženského i mužského a jemným taktem svým přispi 
sobil se k myšlénkám věku pannenského a jinosského, aby maje sám přirozeno 
nechuť proti všemu sprostému a neladnému myšlénky jejich vždy vedl 1k:«^ 
zdroji mravnosti a humanity. Proto také byl on miláčkem mladšího pokolerEÍ"^ 
které s ním jako se svou rovní mluviti a tytýž ctveračiti mohlo: nebc>'tr'* 
Dobrovský, jako každý veleduch, vládnul velmi svěžím, příjemným humorerm:^ , 
který nejen sám se rád směje, nýbrž také rád snáší, když humor jiného st^^ 
ho dotýká. Odtud radost právě mladších členů rodiny, když se ohlásilo, ž^ 
Dobrovský návštěvou někam přijde. Ale náklonnosť k mladším rozšířila s^ 
také až na nejmenší — na děti, s kterými kmet Dobrovský rád si zažertovstl ., 
je bavil, poučoval, obdaroval. Když pak zámek Chuděnický oživnul dětmi.*) 
bylo tam nové vábidlo pro Dobrovského, které tím silnější se stávalo, číixi 
děti více dorůstaly a tudíž Dobrovského přirozená náklonnosť k vyučováriii 
přiležitosť nalezla se osvědčiti a k platnosti přivésti. 

Ale mimo tyto příčiny lákala jej tato krajina, poněvadž v ní žil z» 
svého mládí v Klatovech a okolí a tudíž vzbuzovala vzpomínky, jimž i kmet 
již na svahu životní dráhy stojící rád se oddával. Poetických citů, čili lépe 
řečeno, hry fantasie Dobrovský nebyl schopen ani tehda, když zlaté slunce 
na mladá léta jeho zářilo : ale kdo takové výše duchového názoru dostoupil, 
jako Dobrovský, ten jsa kmetem a vida slunce, ano k západu se chýlí, rád 
si vzpomíná červánků mladosti, které za přestálým vedrem mužského » 
sněhem kmetského věku ležíce již nikdy se mu nenavrátí : vzpomínky ty na- 
plňují poetické povahy city smutnými, energické karaktery, jako Dobrovský 
byl, pocitem vážnosti posvátné, která si vědoma jest, že hádanka života ani 
koncem života se nerozřešuje. — 

V zámku Chuděnickém byl Dobrovský jako doma. Byl tam pro D^J 
zvláštní byt zřízen, do něhož libovolně přicházel i když panstvo nebyla 
přítomno; o stravu a obsluhu bylo vždy postaráno. Ovšem byly návštěvy 
jeho v Chudenicích, když hraběcí rodina tam nebyla, obyčejně smutnýí*^ 
znamením, že totiž duch jeho zatemněn byl : v takových dobách přišel třel>^ 
v noci a v noci opět zmizel jako duch. Stěny pokoje a dveře popisoval prů" 
pověďmi, z nichž některé jako: „miluj Koha" nebo „cti Boha vlasť a králť' 
ještě před několika léty čísti lze bylo. Byl-li v létě na Chudenicích, stáří*'* 
na úsvitě, šel k studni, dal si pumpovati vodu na hlavu a utřev si vla^y^ 
chodil pak bos v ranní rose maje za to, že tento spůsob umývání a pr^"^ 
cházky ranní zdraví výborně dědí.'-) Rád navštěvoval vůkolní palouky a lesT* 

1) Hr. Jaromíť iiar. 13. bíozna 1818. lir. Hermann 1:0. února 1819, hr. Rudol* 
roku 1821. 

"^) Tento prostředek zdravotní odporučoval také hr. Teresii, když si jednoi* 
stěíovala, že poněkud cliuraví. Hraběnka, jak so ze zdvořilosti již děje, přitakal*^ 



- líM — 

lirnl kiyliiiy n, vruiTl s.- vžily s lialíki^in rnstlui puil iiiniji [láíilí iiiaji' iiřkdy 
wl to tukf jeSl.v liyliny kol kolem klobouku, llyliiiy pak sušil ťozkládaji" 

po oktiet^li, onnarArli, podlaze, a neliyl-li duch ji-ho volny, také v um#- 
-dltt » n&dobMi k jinjfni i5i-elům p otře Im van ij cli ; tak panoval f pokoji 
Asiuk^ nf^pořádfk, kter]' vSnk žádný poklizeti neeni&l. Z bylin pak vyva- 
wfll Tíelijakř pxtrakty, připravoval tlié, anoť i pilulky, ktei-é pak, když 
bdii ochnravři. k užívAní mdil. Sbfráním léčivech bylin a léípním vůbec. 
« rád ř«! seaDášcI, ic v doUícli iii'Vfilnosti tlucha se doniníval míti iiiDc 
•tvé vKkfÍBifi.Vl 

Toto ,dokt.ir..váj,i^ však bylo mu pií.^iiiř. ir l(-rkdi> s Ur.bn.vským si 
Sartn^al. Jak on panstvo fasto bpn obaia káral pro sjíiisob života, pro 
»iilú vysedání do noiů, pni pozdní VBl&váni, tak byl s drtilif strany )io- 
lániím ndnvf' s každým a f^asto, když lirabM lotUna doma nebyla, rád 

XBs«dnul kn stolu tak zvaji^ili doníňcícli officlrů, rozmlouval a žertoval 
tiimi. Tito TĚdonce, že níd o lécfcl], o dietf atd. |iorozpráví, piivpdli feř 
tyto pfedmíity a ne|io51f'stilo-li se ti- jinak, dostal teu neb onen jakoukoli 
l«8t a tu X lIobrovskélKi již ii-ylňkáiia byla nfjaká li-kaíská přednáška a 
Lahoval pilulky, jidiž plnou kapsu pfi sobř míval, a diiIiťíímyBlný kmet 
Jával léku uevi^da, že mladj lid íiaškuje. 

Nejraději však cliodil Dobrovský k bv. Viilfyangu: jest tu letolirad 
■crisným paikeni a hostincem řefeiijni lázeň, nedalekii Cliudfiii<-, nad 
až na. leenatúni vrclin stoji kápla sv. Volfganga;-) nřkdy Dobrovský tam 
Iděf ĚBs bydlttí,'') anoť v dobO. když pomaten byl, v kaple i mši sv. sloužil, 
EoU tam olt.áfnfho kamene nebylo. Tomu píimĚřena byla v takovýcb dobách 
íttirgie, kterou ai sám vynaleznul; sloužil bej; roucha, bez missálu, na 
.■oS místt^ iMtal v. breviáři' neb z jiísraa svatého. Unť i Upz vína si; obeíM 
v-z&l jen vodu, kalich pak s seboa nosil. 

Ale pro chudé a ehuravé byl pobyt UobrovBki'ho ua Chudřiiicku slastnou 
t»ou. Chodil TybledAval chudýeli i nemocných, onflm přÍ8]Jivaje limolnř, 

■fcak níiril. Druhý den s rána prochiizol se Dobrovský po trňTnika bos pod okny 
aeckými Sekuje, až hrabénka sejde k podobné bosp procházce. Kdyi hrnbínlia 
•vimennvfii, Jak ua Hanin sebon lozami. na radu Dobrovského ncpricLůzola, natíral 

*a chodniCkn brsl! pisku, do kteri^Uo se i-Sak vStSl kamínek přimísil a hodil do 
*A, kdn hrabéci manželé spnli. Kamínkem se roubilo okno ii liřinkajíc hrabficí 
■ilely zbudilo, kteří polekáni béjteli se dívat co se déjp? Dole vSak stál Dobrov- 
Uedí npfenf' na hora bez|K)c!iyby k nemalí- vesolosti maníelii, kteři hned poznali 
^ sniunenati niA, — Nfikdj se Dobrovský třž Časné z rána koupal v rybníku 

latf.ic, bteni pod samým zámkem jest. 



I Vi« 



. 10ti. 



•) DHve stií! tam poutnitký chntm tuho svřtce. který viok s! 
■'Sa íraSen b>l. Dle povésti navĚtivil s\-, VoifiiaTig biskup Řez. 
''•W Cechy mlležidy, tutu misii> !< ib.soi! se nkawije v kiiplť káiupi 
vytlaflen.'!. 
a, Tík str. 105. 




císaře Josefa 
i!<ký. k johoJÍ 
v němž jel.. 



tylo |iovKnťi5eje a tĚ5e: dfla-It se utl líředniků křivila někomu z poddanjc 
njjtnal se ho U vrclinosti ukasiuji* k toiim, nby také jioddaný práva bííI 
neskráceuA náíva], Zvláštní váak péíi můl o zauedhanĎ, opuátíné drti; n 
Total vesnice pátcaje po takovjřch dfiecli, ktťri'- pak oSatil a pokud 1 
bvto i d&le se o né staral. Při takových příležitost ecli shrnuly sfi déti SC| 
VM okolo iii^ho, OTi je iiii]ioiníiml k ndboinosti a mravnímu :£ivotii, vypí 
voral a vykládal to ueli ouo a i'Oz<I»viil jim ovoce, obrázky, hritoky, krejeu 
Jak chndé dfti miloval, důkn^, že ani na ^mrtelm-m loži na ni; tipzaponU 
odkázav jednoma KvIáSti^ politováni hoduvmu chlapci 15 zlatých. 

Tato dobrosrdeénoat, dobroí-iriiiost k clmdyiu, tato starostlivost ( 
poddaný ve spojeuí s nt-kolika okolnostmi, £e ii. |i. zvláštř jsa pomaten la 
tu. hned taní viilěti tijval, tiékdy jen iiořní dolion přicházel a opét i 
byly na phV'ÍDé, že vděčný lid na Clmděnicku vynikající osobnost Dobnt 
ského s|)ajíl s osoliou ctsnře Josefa 11.. o n^inž tč doliy všecek 6eslt^ | 
Eelský pravil, ie neumřel — ■ a lak vpfili ub Chuděnickn, že Dobrovský ji 
císařem Josefem. — Kdyby nebyl také v Chudenicích napadán býval no) 
dnševni, moldo by se přebýváni Inin jmenovati idylon v životní Hrami J 
brovského. — — 

Předeslavšo tyto věci, jimiž leckterým narážkám pozdějSím 
poroKumí. vrátiiue se k chronologickému vypravování života DofarorelcJ 

Když koncem pi-osinoe 1621 nebo na začátku ledna r. lHií do Pn 
přišel, nebyl mu pobyt tam příjemný nejen pro neshody v domě Nostidl 
nýbrž také proto, že večerní rozmluvy, které ve Vídni s Kopitarein n ■§ 
vanakýob vfrech míval, poliřeSovati musel : psal v té příčině KopitaM^ 
,Nair Tpf-enií hodiny tjiké nejsou mi tak nžitefné nahrazeny: uavštíw^JEj 
to nemocné přitely a — divadlo.' Za takovýchto okobiostí reál pMI] 
hned vMecké práce n sice předkem Jornanda, jemuž k vůli ita vš«>r^ a 
psal, aby exempláře se ])oroTnaly anebo do Prahy se ma zaslaly, by JB|| 
porovnati mohl, V máji však byl Dobrovský duševní rhoroboa i 
méaíc« ^rpna o|>ět;') proto bylo štěstí, Ée Kopitar mu nové pUMQf i 
a tak na jiné uyšlenk}- přiváděl. Psal mu dne í:-. máje ISSii ^Jak,\ 
trm do Vídni pHjeh abychom spolu slovník spořádati ^i a ""^Hll kl 
vení ryrílhké prarei^nse položili, nežli na horu Athos počest nfpmc Td 
již slíbil phVpěvek na tuto í-e^tn, já však mysKni. iie RamjaiK«r i 
chtíti, aby kdo krom něho přispíval. Nežertuji a vyKývám V&s < 
abyBt4>. jakmile možné bude sem s« navrátil. Ve Vaši ntilosta^ 
vUvica teprve náležité se Ubí.* 

Ale Dobrovský maje v Praze práce dost nepřijal vyzváni , 
, Kopitar míní" psal dne II. máje IS'22 hr. Eng. C^míaoti, , 



') Tu. str. MM., Itló. 

^ Kofňtsr připravoval, jak Dobrovský také na poí^ledni i 
1 dIiUhI. ctsrutluTuisku-řecko-latinEký slovník. 




I Ifto opĚt do Vídně i'fišel, jako bjťli doma žádiip prátíe nemfl." A Cerro- 
L jiHal (lne 1tí. máje: „Kopitai' 106 sice zve op(5t do VídiiĚ, nlp tak brzo 
nedoatanu, Clovfk chce si také odpoĚiiiouti. Dia [loeledni zprávy 
porovnal Ferz JoFitanda .... rukopis Vídeňský porovnal JBem aáin 

I to obdržel jsem jeStĚ ti-oje porovnáni podle líeiiltjlberBkého a dvon 
ÍŽských rukopisá , . . Kdyby Perz z Vídní nebyl Biiíclial do Říma, byl 
I iiím navĚtívi] Hnio a Rajhrad. Mám úmyBl to jeStS jednou a cnad 
ikráte učiniti. Šternberskou rodinu jsem tentokráte sprovoditi nemohl, 
ikoŽ md tisk (sfaroal. rahivnicB) dlouho zdržoval. Korigováním omrzí si? 
rfikovi spisování knéh na nakolik let." Avj^ak Dobrovskému ítpisování s? 
leomraelo ; neboť o té době byl již vykonal kus přípravné práce k vy- 
Drnanda, jak jde z listu Fichardova daného z Frankobrodu k Dobrov- 
dne 15. července 182*2, ve kterém mu děkuje za poznámky o Ví- 
pABkjcb kodeksích a posavádních vydáních Jornandových, ktei-ýchžto po- 
mek prý v Archiv f, 3. d. Cesch. užito bude. 

V letě r. 182ÍÍ mél Dobrovský s hr. Fr. Sternberkem jeti do NĚmecka, 

z korrespondence jeho nevidíme, zdali tam skutečně byl. Jsa od br. 

. Černína do Chudenic zván psal mu dne 3. Července; ...... Na výlety, 

i zamyslit*, snad nepostačí čas. Ale vSech důvodů nebylo potřebí, jelikož 
klonnost sama mě k Vám pohání. Přijdu-li tedy? Tentokráte bohužel ne- 
Bjdu. Niioli snad, poněvadž hr. Stemherg do ffáe jeti a mĚ s sebou vzíti 
Mně překáží veliká maličkost : nemohu jeti bez veliké nesnáze. 
«a největšího parna do Kopidlna podráždil jsem si zlatou Žílu tak, 
i musel dáti sázeti pijavtce a maje nyní jeStě několik dní se po- 
' chovati nemohl bych sv. Volfgangovi ani několik málo dní věnovati. 
pustíte tedy, že pro tuto nemilou okolnost VaSeho laskavého pozv&ní teď 
Kti. nemohu .... Pojedn-li se Stembergem, uvidím Vás v JemčínĚ,') jinak 

teprve v Krásném Dvoře, jelikož Teplice užívati mám .... Dojedou-li 

tembergové do Krásného Dvoru, nahradí Kristiána'^) mé místo t. j. přečte 
b inilostivou hraběnkou staročeské básně. Není novějSiho plodu v literatuře, 
r by se s nimi porovnati mohl." hlechctný hrabě Fr. fiternberg, slySev, 
í Dobrovský chorobou duSevní v máji napaden byl, patrně timysl měl, ce- 
,ním, které mu v takových dobách velmi prospěšno bylo, jej povyraziti; 
, nápad tehda nebyl silný, jak viděti ze závěrku právĚ dotčeného listu, 
bodrá mysl Dobrovského se jeví; „Stai-ého, poctivého Kornovn jsme 
i několika dny pochovali. Pokročilý věk nám připomíná, že se tam také 
ktžhovati musíme. Já však ještě nikoho k svému pohřebnímu průvodu 

') Jemčina (nům. Oestuttliof] lovecký zámek hrabat Černínů jiliozápadné od 
^dtíchova Hradce, kde r. 1680 zařízen byl liřebčinec. R. 1750 vysíaven tam uynějil 
mek lovecký, aby bylo přfstřeSI pro lovce a hosti, ktefi k velikým Ětvanicim až 
822 v tamnějSI ohromné oboře odbývaným přicházeli. 
') Via ■tr. 179 pozn. 



- im — 



nťzvn." Avšak neduh zlaté žily od té (]o1>y Časté'ji se opakoval, tak xe 
lirOTský dlouhou jízdu již nevydržel n majp nékani dále rcslovati pak d 
přeatávky finiti musel. 

MĚsíce září dne 18. navštívil jej opét listem Kopitar. práv? když nt»l 
uči-nec Koppen te Vfdni meĚkal: „Kdy byste hned po ubdržení tohoto li 
neb aspoil za několik dní 3em se vypravil a dojel, mohl Ityřite KuppMini 
starožitnoírti niské uvidfti. Pak byste snad zde zastal až do nového lů 
vePery bychom trávili staroslovanským ftením, připravovali byehoin sltm 
n druhé vydání stamsiovanakě mluvnice." Kopitnr mři jionúknd příi-inii 1 
brovakého si obcházeti, ponévadž posoudiv jeho institutioiiee ve Wi 
Jahrbiicher proti mínění Dobrovského, že staro slovanština jest náf«{[ st 
bnlhsiské, rozhodnĚ se vyslovil a „mistra" tím ponřkud nemile se dotlt 
Když mu Dobrovský dne IH. fíjna odpovMěl: ,Pi^d jarem nemohu niio 
do Vidnř pomysliti. Máme museum zařizovati n podráždťná zlatá iib 
nedovoluje, abyeh bez přestávky delší dobu jel," — odepsal ma Kop 
dne 11. listopadu: „Otázka, ve kterém náfeff Cyrillů v překlad shotov^ji 
nemá nikterak úplné naší shodě na ujmu býti" a dne 14. tfliož mS 
přišel mu opět s novým plánem ■ „Nedávno se mne Hchmiil') tázal, zdali 1| 
mu nijaký latinsky neb německý spis do nákladu raditi nemohl V K<(t1 
při takovém dotazu nemyslil hned na Vás a na pokračování .Sloviq 
Iřeba pod jiným tytulem. Kdybyeh tody spoléhati se molil na Vaší i 
a na množství věcí, které byste vydati mohl, směle bych k. 
A skuteční! měl hyate méně důležité věci jiným ponechati a ! 
slovanské zásoby spracovati, ve kterých Vás všeci za mistfft ' 
n. p. pojednání asi pod jménem „Cjrill a Method" bylo by 
pro náklad Schmiduv a Vám zároveň zdráva, aby.típ kIosI na mf-. klerňjii 
nezasloužil, spláknul." 

Co zde Kopitar sinad nahodile o Cyrillti a Metoději zmínil, 
brOTský již skutečně praeoval. l'mys! pojednání to sepsati vzniknul r I 
když recensent jeho staroslo^-anské mluvnice v Giittinger gel. Auzeigeufe 
že domov nářečí cyrillského nesluší Idedati někde v starém Bulharsku V, 
v Karantanii mezi Slovinri. O této příčině, za kterou pojednání dot^irf^ 
dovídáme ae z liatu, který Dobrovský již po vjdám' spisu tolio dne 4. d 
1824 Grímmovi byl poslal: „Tento spis povstal vlastně omylným i 
tiottingskěho recensenta mé staroslovanské mluvnice. Kikoli 
mezi Slovinci sluší hledati původ sfarosloTanské literatury n>'brž tSI 
okolo Soluně a mezi Bulhary, f) Metoděje hádají se Slované jol 
Homéra. Kdo by si nepfál veleslavného muže k svým 
K vůli tomu pojednání meškal Dobrovský koncem t^rpna, 
hledati knřJi k tomu předmětu se vztahujícíHi jmenovitě řecký ilift 

') Nakladatel starost niliivnicř l)(ibr(ivskéli'>. 



11 b kiiji Kl 1 1 kt u tan |-vl liii | ij il / I I i j 1 ^ h -,1 i 
dj Lhudenií alm I a\ Aaclii\a \ kiato\Bcl na\Btivil ziiaiiie kue? [ iinstn 
tTiudĚnického v ílmdirn. j ak jel dup 30 záu jak IlankoM f aal du Merklin-v 
odtud zamjĚlel d PlznĚ Kokjcan stranou pak do Bre/iii> k návit^ye Jir 
Kašpara Stcrnbprga jak dn Ziko^ce k Dr kalmo\i pak du Slabce Híe 
beínika dále In Kinjkht a Stnetiiou di Iiahj hdj-i p do Prahj tratil 
lezaul ^W^ftofiL [iliié oí.eká^am /f potvrzeni ítanov masojnitl co uovidtti 
pfijd a že tpdy možní I ude organizaci mueea volbou spravnihi. 
zafiti Jiit ^ inaji doufali nakladatele Ži jO'\oleni í>tanov z Aidni- 
ale \v \idii no razmjaleli íí když imvyS-'! | m krabi véc 8t m tam 
iPl řeklo se inu ze stanovv ji/ jsou v kabinet cíaaiakem žejirh í ak 
tam naleznouti Psal v te přiřinS DfTjrovaky lu Fn„ CernůiOM dne 
aje lB'a ^Mu-jeum znenáhla plm eo /ME^atj nerostj a kmhaiEi &pj 
^><Ěího I urkrabi j'<me tam po jelio návrate u\e(lli Litoial jm ze potMzenf 
itanov n mohl ji/ 'í sebou phneati jelikož se \ kabmeti^ tisaxskem i-tiatiij 
Lpbo nalezi outi nemohl} " l\á\ž kouefnS poÍMzcni staiio% / \idiiji ifiulo 
ili udo\e první •ježení dne '3 pio-unce IS' ve kteim hr hispar ttteni 
Bsideuta a do a| rávmho \vboiu \edle jinych tak" Dol rovky 
(len bvi 

Tím vložena nová povinnost na beilra líobrov ského který bez toLo 

i přácumi 2ftmé&tknSn byl Sotva áe utoneil pojedniiiii CyciU und 

thod, der Staven Apostel, které ve spiaLch nleiw "poleínosti a tjikL' 

rliSté (t82il) vyšlo, jii zase pomýšlel na jmeno=loTi t j nii se/nam knticky 

lorenýdi slovanských jmen, která t nejataraicli pramenech hiafouckjíb 

isažena jsou Nail to více také mn překážely v pruci I olesti rheumaticki 

'ymi celou zimu tq)Ěl až ae teprve koneem brcziin utisdy aviisk citil at 

líným tak že ani pozváni hr. Eujiena Černína do t budPiiie přijati no 

ihl, af poiily na čerstvém vzduchu venkovském potFebovil j Ukož k lefeiii 

luhu žaludkoveho \ letě do Karlovýcli Varu jeti mĚl. K okiiteíi ř \jbral 

tam okolo H' řervna, jak hr. Fi'. Steruberg Cerronirau dne 1 farvui 

(93 zprňvu dal „Dobrovský minulý tj^den jel do Karlovjch Varu leÉeJ i 

eat mu vzdj iirospěino jakož i povyráženi na cfatach \ kajlovjd 

ti mu dobře dfdilo: psal odtamtud dne 27. června Ilankovi, ,^dmv 

ícm, váak ani mladšího ani hbitějšího vřelá voda uĚiniti nemůže.'^ 

Z Karlovjch ^ aru odebral se Dobrovský na zotavení do Maxianskýpli 

, kde se aeael s GStheni, nevíme, poprvé-li, fili jestli jej již dříve l»r. 

im Sternberírem který váak sám s Giithem teprve r. 1822 ae sezniinyl. 

poznal') Dobrovský, věda že GStlie ve vévodatví Vťmarském vSemohnucf 

Í6tr jest, užil příležitosti a prosil ho, aby mu zaopatřil Kovrtibný popi.'? 

který r. 1791 na cpstř své -do Ruska v Jenř viděl, ijiiitlie.sám 



') Lebcn iIp^ di. Knapar Stern beťíi- l'rag IStjS sir. I2U 



196 - 



i 



vypravuje o tomto potkáni e« 9 T)ol>roT8k<in br. K. !<lrj«bei^aTÍ 
dniiém v Chebu dn« 10. zňK 18^3: ^Herra Abbé Dobrovský hafae ich ■ 
iiur kurze Zeit abcr JocL uber oini^e GpgeDstinde nmstiuidlifli ^espra 
Rs nard ňnv9 b^bmi^hen Codex. haJb Mannskript. liaJli Dmck xa Jm 
gedat-hl. desson er sirh tn>li) erinnerte, obgleieh vide Jahre vcrjna^en, 4 
er solrhen dort zut Hand wehabt. leh ťrwáhnte zwejer Bíhler, 
bóhmisťlieii Geschii-fat« besťhríebeii werden. Eogliwhi' Stiidenten zn | 
desen man da« n-on&iiinm abeundi ge^Wn, hatteu salche re 
gťli«u an die Wánde fiars Bňi^erhausc-i maleu lase«ii. Icli rtrbot 1 
lalls Copien davon ans gfdachtem Codex za seoden. Sobald iťh ] 
kMBinř, 9(d) rine v^nane Be^hreibnnv jenes Sander ges«hiťkt 
alsdana Nackzeicbnongen and Absohrifteu auf VtrlaBi^ii bald eriolgen m 
Á !fkitl0řuř |K>£lal Gnthe popis toho kodeksD lir. K. StembergoTi ' dtM X 
prosinoe 1823: .Obsali této zásilky.- Antilliesis Christi e1 .\ntÍrhríBti. I 
Mfacib«EB^ einťs Mannskripts ím Besttz« der Akademie ton Jenn. H«rT i 
DobrOTský mnnerte sích b«.i einem líespráche in Marienbad, 
ror TÍ«l«i) Jafaren íii Jena omehen zn haben, wúnschte md« naher^ Nm 
daion. wejl « sieli TÍelIdcht tou ťÍDÍ»eii Stdfcn L'opi«» nml 
wbittpn wBrde.* '1 

VtátÍT >« z Jlarienbadii navýtÍYÍl ClmilMUťv. kde netnuť <loSc 
iMpadbL ]«k TÍdětí z listo, který 2 tlioděnic dne il. srpna lti2S 1 
F.ag. Cvmíium $nad v Jemfiné meSkajírímn. byl psaL^i Kdy ilo Ch 
ptijel ■ jak dloabn lam me^ěl, s^túm; dne I. záK Tšak p«a) z Pfcstkfl 
KlatoTska. statkn hr. Srliónboiaa, op^t pomatťnř far. F.agenioTÍ: 
nebo pahorkr n sv. Volfganga json jii vyústěna a oseta. První jest ■ 
když se mně totiž daruje neb prodá; druhé patří Jumnírovi. tJeti fH 
ětTTlé pana otei a t. ■!. Kanón rad nahradím, jen iádné tak zranč- 1 
Ptát^ odjudím. ale opit f« TritťnL''! V tistopadn xdržoval se v 
odkodž doe !*. t. m. psal Pogodlnovi. jrAŽ tehda re Vídni se zdriond. ■ 
tam sval : Dobrovský vďak s« lymlavil praviv, ie ještě do Zásmnk ] 
mosi. Sknteěnt^ začátkem prosinre tam se zdižoval. jak hr. F. 
dne T. prosince (.'erronimn do Btna zpráva dává: , . . . . DobroTský ji 
nás. Minnlé léto se pitím minerálních vod a konpáium pí«drá£dil, ale p 
knsi, která při něm obyčejné následkem takovýdi pře^npku se áot 
Sjni jej jeáté pokoašejí nedoiivo^tL. kterými léta jii žaladek jebo t 

' 1 Jest to roitu Búbnslava i Lechtic. kiery popsán jťM v Dobrovskébo 6 
der buhm Spr. and Lit. t drabťm vjíláni str. 123 > v Ž. Tjd. Jangni. Ust I 
i. in. T3á str. 103. — K íádosti Dobrorskébo přislal Gótbe kú^ oíkolika O 
kodel^B dne ^. srpna 18^4 do FtahT- — Tia BriefKedwel awtschen ( 
K. Gr. von Stember^ hnaosg. von Dr. Th. Btatiánek str. 136. 



') Yu 




1<H. 



Ka ftieii jsou písmena t poinámec n 



tr. 1( oYwlwiř. 



- 197 - 



^ mtlij se Btavd Puzliavoje \ is pfdtelskj t přeje i /iirávu míti od Vás, 
naem e křho Pulkavy stalo kterýito opii jpjž on ve Strahovské 
vidĚl sua<l Opat Mílo Grun Vám p ijPil . . . Probírá Bart- 
sbirkn kteiežfo (ast jiz iiovnal a podle látky spoMdQl." V Zásmu- 
ohdríel Dobrovský také hit z Hannoveiu daný dne 24. listopadu, 
bSidí; Per/ ma zprávu dává ,o sk\0Btnem Pxemplim" lejjcndy sv. Váelava 
ane \ biblioteee M olfenbuttelske paane na ikloi ku U. nebo na začátku 
stolet i které takp jiou o1 rai^ i a onen 11 raÍ8trnř vyvedené. 
rbrovsk) mĚl z teto zpiuvy Peizovy jak hr 'ítembeip ve svrchudotůonĚni 
■iramnou ladoat Ale dlouho se nevřnoval spořádání Bartsohovy 
rky jelikož md na iijsb prače jine o kterjcb Pogcdinovi to svrchu 
itíenem liste píi-d „Sloviik Eugema ^Tátím a/ budu hotov a výpisky, 
uĚho k vul lecensi lobř řiním Posouzení líadíubkn anad již 

:do jinf nepřeT?aP čaiu le mi vřiu ne<loaía\a Pro naSe pojednání žádají 
nd. u np f 8pe\ku Nemohu s niini! býti hoto\ Ve stáfi jde vSecko 
.u 1 chůze není jik tak ivfhla 

Tiltto se bli/il rok 182J konci němu Dobiovský stál teJida na 

lol sla\y 'ne Doma jej ctili cizina •^i lio vizilaM Mužové vědou i po- 

wenia vynikají 1 dávali naje\o jakou učtu neoby tejnému duchu Dobro v- 

10 v/láiiji Sb\utnj původce k iticke bistone íimské Niebulir, zajisté 

nejpovolanřjsj soudce nzná\al hluboké jeho vědomosti, a vzkázal mu 

1823 z R Yid, dne S dul na Perzpn Tijiebuhr cita ku ztrátám svého 

[a. Za r 1H13 se neodvážil Vis \ Pn?e navštíviti, jelikož odporučení 

y»8 nemřl a nevědí že tak diooh tam pobude o list odporuCný Sa- 

inimu nepsal Perz lim tet krate i viem tepiv osmadvacetiletý, ale 

ifienem svnte jako divtipnj badatel znáin\ jmenoval se uĚennfkem 

iTskeho stojkovíř hoppen \oBtok(v (. ec Ši ko\ a jíní učenci ruští 

ladu a státní kincler líun lancov s-vm znampnitý učenec a oliř- 

evy^o^naI^ mecenSa nepřestavií jej ujisť váti, jak si ho váží, 

■íasjlal mu všecka lla ruski kte a k liistoni a jazjkozpytu se vztahovala, 

mu jial lie « dubna 1 18'3 luskj „S velikým podSkováním 

'žel jsem 1 at kterjm jste m I ledna pottiti rářil. Odkládal-li jsem 

ivĚd b\la toho při ma jedine ta ze jsem si pfál ahy má odpovĚď pro 

nějakou ceiu měla Pozml jsem totu z \aa lo listu, že Vy, vysoce 

■.■\ pane tě/cr neiefo že nemáte nékteiych podr I ných zpráv o Ostro- 

ngelii ^afídIl jsem z lámemu \ám \ostokovi, aby uĚinil z oněch 

dat kfeijcl zvlast si přejete vřní facaimile 1 zeviubnnu zprávu Vám 

o zvlast ostec! toho stireho rukopisu \ ostokov, vfelť VáS ctitel, 

třízení n 010 vjkonil Nileznete zde jako p ilohu jeho práci a od něho 

iní Mate všudy ctitel i kteří \ ase vysoké vzdřlaní a znamenitého ducha 

R 1820 stal se Čestným floiiem Petrol rtdskí c aafakí- akademie, r. 1821 
íesti ym 1p en Petr tirnďik jpilnnt lul vn fcn nsk aloFosnoatL 



— 198 — 

Vašeho oceňují; avšak prosím, abyste v tom velikém počtu pozoroval také- 
mě. svého upřímného přívržence a neodmítejte mých služeb, ježto mi bude 
vždy potěšením, jestli Vám co k vůli učiniti mohu. Právě jsem obdržel 
prostřednictvím admirála Šišková od Vás neocenitelný dar, Vaši slovanskou 
<rrammatiku, kterou jste sobě věčny pomník postavil ....** 

Vida se takto ctěna neupadl v chybu mnohých slavných učenců, kteří 
slávou svou zpyšní a žádného vedle sebe trpěti nechtějí, nýbrž povzbuzoval 
a podporoval mladší talenty a staral se, aby hmotnými starostmi tíženi 
nejsouce vědě se věnovati mohli. Jako dříve Thama, Tomsy, Jungmanna, 
Pišelyho, Puchmaiera, Kopitara, Hanky tak se ujal přátelsky anoť otcovsky 
mladého Fr. Palackého, když dne 11. dubna 1823 do Prahy přišel, aby tam 
nějaký čas látku k dějinám husitské doby sbíral. Dobrovský uvedl výtečného 
mladého muže do domu hr. Sternberga, přimlouval mu, aby z Prahy neod- 
(•házel nýbrž domov v ní si zřídil; za tou příčinou dvojnásobnou pečlivostí 
dbal, aby Hanka se stal bibliotekářem v Olomouci, by Palacký Hankovo' 
místo při museum obdržeti mohl a když se to nepodařilo, odporučoval mla- 

v 

dého učence hrabatům Sternbergům a Černínům, aby rodopisy a rodokmeny 
jejich sepsal a nabyv takto znamenitého honoráru snáze v Praze setrvati 
mohl, anoť provedl u hr. Fr. Sternberga, že jej jmenoval svým archivářem 
s ročním platem. Poznal v Palackém Dobrovský ducha podobného duete 
svému a zachovav jej v Praze zachoval také národu českému muže, jenl, 
ač tenkráte mlád byl, přece obezřetností, opatrností věc národní tím jistéji 
k rozkvětu vedl, an po smrti Dobrovského pro svou čistou povahu dňvéra 
u vlastenecké šlechty a tím také mocnou podporu této šlechty pro pod- 
niky a potřeby národní získal. 

Ale právě ta doba, když na výsluní slávy své stál, zapletla Dobrov- 
ského do nemilých sporů literárních, které jemu poslední léta života často 
trpčily a na velikém díle zavinily, že nejen mnozí vrstevníci nýbrž také 
potomci o upřímnosti jeho vlasteneckého smýšlení, jedni více, druzí méni^ 
pochybovali. Spory ty, které r. 1823 začaly, trvaly až do jeho smrti, anot 
spor o Libušin byl i po smrti jeho dále veden a ještě za našich dni 
obnoven. 



XVI. 



I zaslán nejv. purkralií. ií návrhu Dobrovského v museum straiioa od- 
. YytiĚtÉii v Pi-avdě ruské, ve Věstníku akademie Petrohradské a v Kroku. 
I.ibnSin Bond: Litemrischer BetTug, V. Svobody obranu, Vorlaufige Antwort 
- V. Svobodas AusfSlle. Ueeeiise Eogeniova Slovára liistorického, Pravdy tuaků 
a LibuSinn Boiidu. 



Spor i> pravojiis a prosodii spůsobil od r. 1818 v Čpcliácli a zvláSte 
■ Praze miiolio trpkosti mezi spisovateli, a sluSí těch spQrů tím více lito- 
nti, í-ím více BToniosti literatflin pi-ávé té doliy potřebí bylo, kde následkem 
aobodomysliilckélio rucliu v NĚmcícfi a národních snah v Itálii policie tím 
áitĚji nad pořínánim ylastcnců v Čechách bděla, kteréžto jméno tehda 
18Í pKr.huť knrbonárskoa mělo. Censura vykonávala úfad svůj alídivostí, 
L by ae mohla nazvati přepjatou, kdyby nebyla bývala sméSnou. Spiso- 
I jsouce tísněni censurou tím hbitĚji harcovali proti sobě ve sporu 
lis, který ovšem neobyíojnou prudkostí veden byl, poiiěvadá „Milost- 
sařský rada" Nejedlý atůj co stSj pravopis bratří proti analo- 
zachovati chtěl. Když spor o pravopis poněkud živějším se stol, 
lová hádka o novi' nalezenou památku staročeskou, o Libušin soud 
i Zelenohorský Rukopis, která brzo na nějaký fas utichla, ale právě t^ 
■ vášnivě se obnovila, když vřava o ])ravopis nejvíce zuKla. 

Spor o pravost Libušina soudu zdvihl Dobrovský a překvapil odporem 
i vlaateiii-e tím více, řiím více odpor ten od radosti se odrážel, s kterou 
Králodvorský rukopis byl uvítal. Upřímně se těSiv z nalezení jeho vy- 
trhoval v druhém vydání své Gesch. der bohm. Spr. uud Lit. krásu báaní 
obsažených a když tiskem vydán byl, poslal výtisk do Petrohradii 
I přáním, aby také Rusi a nim se obeznámili. Psal mu v té příčině president 
|'rísařské akademie viceadmiral SiSkov diie 21. íei-venee 1819: , Knihu Ru- 
rálodvorský jsem obdráel prostřednictvím hr. Rumjancova" 

■ & dne 'J. října 18*20 dává zprávu, že rukopis uveřejnSn bude v 8 knize 

■ Věstníku akademie (Izvěstija Rossijskoj Akademie) omlouvaje ae, S* již 
IdKve tam vydán nebyl. Jak svrchu dotčeno na stí'. 184, tvrdil r. 1821, že 



rriský Igor k Jaroslavovi niklerak se i-firovnati iiedň a r. 1822 praTÍl, 6t 
iiovřjší |>oesie feská bář^ním nikopisa se nevjTOTná (str. 133). 

Jinak však \řc se mela ee Zelen ohorakým Bakopísem. Když listo]ia4l 
měsíce r. 181 « rukopis ten za okolností vůbec známech nejryášímn imrknb 
a od toho hr. Kašparovi Sternbergovi do liadnice zaslán byl, pokusit ! 
IflidejJí farář Radnickí, Pachmaier, mkopis přečísti, při »-emž a£ k vftif 
HnaduSjSímn Čteni fascimile níinil. preee některá místa velmi chybné četl i 
nad to více do sraj-slu náležité vnikuonti nemolil, jelikož sloupcť v jitaTéR 
pořádka nepoložil. Dobrovský o dobf té nie^al mimo Pralm a kdy£ s 
kterak rukopis se objevil, nedůvéřoval vĚei; psal tedy do Prahy, aby se 
B tím neunáhlili, že se mu to zdá b^ti podezřelé. Když Se do Praliy vrátí 
poslal mu Puehmaier dne 20. prosince 1818 fascimile rukopisu, kterj 
jest prastaří, avSak jen zlomek nesouvislý, jelikož prostřední listy sclii 
originála že poslati tiemůži', jelikož hr. Kašpar jej n sebe má a lak ; 
8P tSSí, že se s ním ani rozloufiti nemůže. Dobrovský prozfeounjav fiLScimi 
také do smyslu vniknouti niTOoliI, jelikož nedopatření, že listy \ pnitá 
pořádku položeny nejsou, nespozoroval. Ale čta tam o plucích Crřcha, fc 

Ccehovi jako osobS určité, potvi^zen byl v podezření svém tím více, 4 
méně se mu gramniatické formy podobaly, které všecky za nesprávné a chjni 
mél; teprve J. Jungmaim a Hanka, jak se v Krokn I. 3. str. 48. vyprali 
do&tavSe faacirailo tlo rukou po dlouhém promítání ae do\'fjpiU. žo lii 
v pravém pořádku složeny nejsou a tím se tedy správnějšího smyslu dobu 

1 ta okolnost byla Dobrovskému nepříjemná a když konečiiř ori^nal fl 
po vánocích r. ISIS uvidél, neobyčejný inkoust a písmo spatřil, vyelovB^ 
iluied, že jes,t f« falzifikát který podle joho soudu jiný udělati nemohl, i 
ti, kteří rukopis lepe řetU upí on totiž Jungmanii i Ilank^ jakož dne 3 
ledna 18Ut PuchmaieroM psal .Že skladatele stireho zlomku jej lépe ifl 
dělují, čtou a lepe mu rořumeji než Aynelo ji lye pochopiti Jen, co a II 
Tftvy Popeloia řjct ditřh sami dobr. ne\Ědi ') JeSte určitěji sn | 
nesl v listě dne 'I unoia l«l'i f-uaři ^ Zahradnrko\T danému: „Rokd 
ten. jejž horlitelé lami slonili a jenž nejvyisimu puikrabímn od neznátUi 
aneb nepodepsaného řlo\ěka dodu,n b^l pro leike museum ji^^tě podvriďL 
vuovf na starém ptrgameuř pozelnna^^ra inkoustem ndpsan jest, jaW 
bned z textu, než lem ho ^,^děl soudil TeT i jini jinái o něm nesoiillja 
než p. Jungmann a Hankd, joStt by ho rádi ?asta\ati chtěli Jednoho z tM ] 
pánů anebo oba ja za skladatele i Lindu ya piiaře držira " *1 

Odporem Dobrovského vlastenci bjli nemile a boleBtně dotknuti, jfliU 
báí<eň LibuSin soud pn\azovah netoliko za di aliocennou památku sfaromu 

') Avíak ÍP ani IJolirovský genitim: roda stará Tetvy Po(ielofl 
vyBvEtliti nemohl, jest [nňvř iliikrui, žo tclida žádný schopen nebj). iíikovou (oriarj 
plidřlati. 

=) Die ňltesteti Deiikrafiler etc. od Pal. ít^. stt. 169.. 170. 



ÍSeeké D^brž tfikú za skvMJ důkuz o vzdňianosti předku. DolirOTského autorita 
ySak byla tak veliká, &e výbor mnsea, jemuž rultopis darován byl, w usnfsl, 
I neziiiíiti, HYĚak jej tak uschovati, aby že uaif[ zapoinnélo. Aváak 
Dobrovský autoritou btou zameziti nemohl, že báseň, ktei-á jpdnoducliou 
plastikou svou mnohým se namlouvala a líbila, mezi vlastenci v několika 
Opisjcli kolovala a náhodou také do Varšavy se dostala, kdež také r. 1830 
na BVĚtlo vyšla. Antonín Jniijrmann totii obdržel od Vítlentma Majevského 
knihu „O Slovanech a jejich pobratimcích " z ruskího Polska, načež jemu 
JIM vzájem poslal své pojednání „o koních", rukopis Kralodvorskj' a opis 
■ XiibaSinn soudu, o néniá v připisu velmi nadSonĚ se prones! vyvozovav ovšem 
více z nĚho, než soudní kritika vyvoditi má, praviv mezi jiným : „Frag- 
'•awmtum fotům tjuantum museo nationali donatum opto, ut legas, in quo 
:erte eoníraternitatem fechici sermoni? cura polonico maximám reperies. In- 
íeniescjue simul, Slavos prispos ex India, paterno sólo, non tam rudes ferosque 
I in Eui'opam advenisae, prouti quidam scioli scriptores illos depingunt. Attu- 
lerunt Slavi sine dubio acripturam propriara, quam ariem sacerdotes Chri- 
stiani latino scribendi more et novo cultu penitus eradicai'unt, Habent Cuclii 
'tempore Libussae jura scripta (desky pravodatué) diviiia illis; processus 
ilis erat illis Hindorum; aúditi po zákonu věkožizných bohiW atd, Ma- 
•5wreký odevzdal opis Libušina soudu Rakovieckémii , který právě knihu 
(Pravda ruská k tisku připravoval a látky právní v nĚm obsažené nejen 
pro knihu svou zužitkovid nýbrž báscii celou i s listinu Jungmannovým 
otisknouti dal (1S2(I). Když Dobrovský, který tehda ve Vídni o staroslo- 
é mluvnici pracoval, o tom slyšel, byl nemile dotknat, jak se vidí z listu 
.daného z Vídnň v řcrvnu r. 18dl Ilankovi; „Polák jakýsi, jenž Pravdu 
říoskou přeložil, v předmluvĚ dosti obšírně mluví takĚ o verších řeských 
aiOTĚ vymySlenýcli o Libušiném (sic) soudě. Kdož pak mu takové věci, za 
kteréž bysme se styděti měli, tam poslal? Já aspoň to neřád vidím. Honosme 
^■se tím, což pravdivého máme a smýšlených věcí neehme těm, jenž nic sta- 
) nemají.* Afkoli se ptá Dobrovský, kdo báseň Hakovieckému poslal, 
i lze poznati, že na zasílatele dobře hádal, jelikož v doušce toho listu 
(týká Krok a, jehož redaktorem byl Ant. Jungmann a hlavním spolu- 
rníkem bratr jeho Josef, který do první a druhé řástky prosodické 
ř psal, jpž Dobrovského nauce přfzvuÉné odporovaly; „Kroka ctím, 
) starého Kroka a rád bych ho poslouchal, kdyby mluvil, ale nového 
i nevím jak mám uctíti. Starý by novému nerozuměl a nový brzo usne." 
rský totiž nebyl srozuměn, že v Kroku se tvořilo nové názvosloví vě- 
■j kterým máto kdo tehda rozuměl ; ale jak záslužná práce ta byla, do- 
E pokroky, které od té doby vědecká Čeština učinila. 
RBylo-li Dobrovskému již otisknutí Libušina soudu ve Varšavě nemilé, 
pfitě nepřijemněji překvapen, když slyšel a viděl, že president 1'etro- 
! akademie vieeadmiral ftiškov báseň tu z Pravdy ruské do '.i . ¥,sv..ik>i. 



I viníka akademického [iHjiil u ri)$kyi 

■ rozhorlil, když bratři Jnn^iauiiovř 

Vřstoíkti i s pfekladřm polském •■ 

í mnoze jest nesprávný, vydali jej 



I překindcm opatřil ilt<31 ). Jv&H XÍt» 
Tidoncf, ie otisk v PraTilŘ roelii * 
. rQRkym i s yýkladern tam podui^l 
I třetí íástce Kroku r. 1S22 áptn^ 



putodní t«xt totiž ovšem na dova oddřletiý a přičinivše novočeský překlsdl 
L Tjklad vécf aoi slovem se nezmínili, že Dobrovský báseň za nov^ folstfikat 
považuje. Věc sama již Dobrovského nemile se dotkla, ale nejvýš zajisté pft- 
I draidfo bjl slovy předmluvy: _odpornj kdo chce, nejstarší zlompk. to jeň 
fjiám Knámé Či^skA vzdělanosti' a slovy, kterými Ant. Jnngmann krátký úvod 
l-b tišténé báíini zavřel: ^Hnkopisu starého jsem neviděl a nadSji so, že j*j 
|<slavn« maaenni omalovati, jak jest, obšírnS vysT 

vostnS vydati neopomine, kdež se akíie, vérný-li čili phybný opu 

, tuto ode mne se vydává." To ovšem Dobrovského velice muselo mrznti. i 

vydavatel se dovolával autority výboru musejního, jako by bylíi vySSf n 

prvního znatele češtiny a slovanštiny, k jehožto rozsudku přece týí Tjtw 

již dotčený rukopis stranou uschovati kázal. 

Jakmile báseii v Praze tišténa byla, rozšířila se ovšem rychleji dh 

[ řtenáři nejen hlavního města nýbrž po eeljfh Cechách a plastická kráa«jí 

I okouzlila všecky tak mile, že Čechově, kteří antoritou Dobrovskélio pol 

I ji ilfíve za podvrženou měli, nyní k její obhájcSm přistoupili, a Kěinci, 1 

I překlad německy t časopise „Kranz" (iSďSl Setli, též o pravosti t 

I Dobrovského pochybovati zat^i nechápajíce, jak takovou báseň hadlsl" 

tvim a mazanicí pojmenovati mohl. Vida takto, an počet odp&rc*\ jeho 

■ obecenatvř roste, rojsmrzel se velice a stával se čím dále trpřejšim, niiy 

I f astéji ho také zprávj- docházely, že , vlastenci" jej považují za neyla«tonc« 

I který více Němcem než Čechem jest, Němcům více než Čpchfim přeje, jil 

' podobných sporech všudy ale zvláště u nás bývá, že podcBÍrání a af 

sledkem toho osočováni povážlivé se rozšiřuje. Již r, 181ÍI dne 13. dne* 

I psal Jnngmann Markovi: „Dobrovský — ač vždy vysocn zasloužilý — časl 

Němec býti se zdá, to snad z politiky, ale proč tak urputné xsfA 

pravost toho rukopisu o Libuši? a (smějte se se mnou) mne, Hanka a Lindi 

I za původce drží. Mně na tom nezáleží, ale Linda a Hanka jsou mlodi lidi 

kterým by to nebylo k pochvale, aby veřejnost a stavy tak šáliti iiifl 

I Blázen! já mu dám sto zlatých, když to on dovede a. každému jiněnui.' 

A dne 13. února 18á3 psal opět Markovi: , Mýlili jsme se v tom človďni 

Já vždy myslíval, že jest ne Čech, ale slavisirender Deutsche 

tnSím pravda. K čemu ona slova jeho Dei Bohemismus ateckt den ] 

im KopfV" K čemu ono Pioslovi a mne za odpověiT na jistá slova v 1 

jHan soli von solehen Diiigen nicht bOhnusch sciireiben." Bude éim (U 

tím kyselejĎi, protože čím dále tím více odpňiru najdi- v mnohých svjch v 

pověděch. Jeho Cech a největší kritika I-') /iiklana jest rakopiseni o Ubofi^ 

I mínění, že před křesťanstvím neuměli Slované ■'-{■'ti a psáti, již i 



, jeho [JTiisodie — ITletá práce — v iiochybu uvcdfiiiii atd. Dosti 
I pKčin, aby sf kypelil k onfim lidem, ktefi nějaký podíl mají na odporném 
I jeho rainĚní, zvláStň ke mnfi od nékolika let nelaskav jeat. Slovesnost mou 
1 nazval das (bOhmischf) llngeheuer. Já ale vSe to pro -veliké jeho zásluhy 
I promíjel, ale abyeh i roKiím svoj jako neboitik Puchmaier jeho roKumn slepf 
I podrobil, toho nemohu na sobě dovésti . . . ." 

riobi-ovakí ovšem o takových úsudcích se dovídal, jakož naopak od- 
l jeho neznatalo tajno, &e On ve vyáSích krnzích beí obalu jména téch, 
. ťalsifikatory považuje, rozhlašuje a nechvalné o nich ae itmíňnje. 
f%o přimísily k pocitu vlastenců trpkému, že Dobrovský odporem pvým 
i l!echůin památku, kterou oni před veškerým světem honositi se mohli, 
BjeĚtě osobní ohledy, jimiž obě strany Ěíni dále (ím více se rozdráidily, zvláštŘ 
l^ak Dobrovská, který, jak Palacký a Šafařík v Alt. DenkmálPT vším právem 
Kfekli, v tomto aporu neobyčejnou prudkost a vášnivost ukazoval. Ze výroky 
|í)ohrov^ého — fáma crescit volando — jsouce roznášeny dák všelijak se 
)valj, áe k nim leccos přidáváno a vj-myšleno bylo, o tom nelze po- 
dívati; vášeň jej ovšem popuzovala, ale aby se někdy byl dopustil taj- 
r oĚeriiovánf odpurrů svých, tomu nevěříme. Jungmann arciť jsa pro- 
J. Nejedlým psaJ SO. dubna 1823 Markovi; ^Již mne moji 
idé a to zejména netoliko zdávna Nejedlý ale i ted" Dobrovský za ná- 
strany vydávají, která pi'ý jakési politické spojení Slovana ohmýšlf. 
^Tláda uvěří takovým pošetilým klevetám, jest po mně veta!" Že Jung- 
týĚe Dobrovského hyi na klamu, dokajnije list Čelakovského 
bmarytovi daný dne 5. června téhož r. 182;), z kterého se dovídáme, 
fohrovskému totéž se vytýkalo jako Jungmannovi: „Mezi niSenými zde 
rvačky a pletky. Hanka udělal kritiku na Nejedlého grammntiku a 
Iposlal ji do VfdnS do censury, chtěl ji totiž dáti do Kroka. Vídeflská censura 
řji ale zase poslala k zdejší cenauře i přišla do rukou cenaom Tesaři, kteří 
hned k Nejedlému běžel. To si můžeš pomysliti, kolik set vos se tu 
r jeho kotrbě zarojilo. Fatkáři a pleticháři jsou oba; napsali udání clitějíce- 
lealati ke dvoru, že zde někteří Čechové tajné spolky drží, že dĚlají 
1 io státu, totiž slavicum in geiinaniro, že je Dobrovský jejich 
vůdce a co jeStě více. Udání to se dostalo až k nejvyššíma 
ihímu, který je do Vídně odeslati chtěl; však on jsa moudrý podiíel 
fi sebou a pravil, že to i a kritikou všecko spálí. Dal zavolati llobrov- 
I mu to. Tento zase béŽel na Tesaře; ale šibal jest Do- 
fraký přece, vymlouvaje se u niSho pt^ doložil: Sie haben sich in 
terson geirrt, jako by říci chtěl, já ne, ale baftiSka." ') Že by Dobrovský 
' výrok byl uČii(il, naprosto nevíříme, poněvadž ae to jeho upřímné, 
letné povaze příčí. (In, který již r. 17«T se vyjádřil, že nesnese, kdyby 



r ') T. j. Jiu[gman». 



— 2()4 — 

se mu vytýkalo jednání, jež poctivého inuže liodno nemVj zajisté nebyl po- 
vahy tak darebné, aby jako sedmdesátiletý kmet se byl stal udávačem, udá- 
vačem k vůli literární hádce. Byl to zajisté jen klep, jak se jich tehda více 
roznášelo a jako klep Celakovský také tu zprávu označil přičiniv slůvko prý. 
On byl odpůrcem Libušina soudu z přesvědčení, že jest nový falsifikat a ne- 
mohl ani pochopiti, že pro odpor ten může býti kárán z nevlastenectví. 
Horlení pro to, co on měl za i)ravdu, nikdy ani za mladších let se nevzdal 
^ střízlivá jeho povaha nikdy neuznala oprávněnost vlasteneckého smýšlení 
tam, kde snahy vlastenecké výzkumům védy se příčily. Když r. 1797 Raj- 
-čevič jména řeckých a latinských bohů ze slovanštiny odvozoval, pronesl se 
k Durichovi: „Lituji, že na takový spůsob marnivost našeho národu v posměch 
•se uvádí*'; 2) podobně soudil i nyní domnívaje se, že kterýsi nerozváižiiý 

v 

horlitel falše se dopustil, aby důkaz opatřil, že Cechové již v dávnověkosti 
vysoce vzdělaní byli. Ovšem pochybil v polemice, že častokráte přemrště- 
ného vlastenectví se dotýkal, jelikož každý, který vlastencem se jmenovj 
policii podezřelý byl a tak ty, kteří o Dobrovského vlastenectví pochybovali, 
v jejich mínění utvrdil. 

Vydání rukopisu v Praze, zprávy při tom, které se o Dobrovském 
roznášely, nejvýš jej popudily tak že se odhodlal veřejně proti němu se 
ozvati. Již první jeho hlas u věci té zněl velmi vášnivě. R. 1824 totiž uve- 
řejnil v Hormaierově Archive v č. 46. zo dne IG. dubna článek psaný 
v Praze dne 28. března a nadepsaný: Literarischer Betrug, v němž 
-dotýkaje starších falsifikatů v nynější době za podvržené uznaných praví, že 
«otva pochopiti lze, kterak této doby někdo se odvážiti mohl „mit einem 
offenbar untergeschobenen Gesclimiere, Libuschens Urtheilspruch in bohmi- 
schen Versen enthaltend, wo nicht dio gelelirte Welt, doch einige leichtgláu- 
bige w á r m e r e P a t r i o t e n zu tausclien, dio hcichst erfreut waren, ein 
uraltes Denkmal in ihrer Sprache nun aufweisen zu konnen." Vypravuje pak, 
jak zlomek purkrabí pražského došel, praví dále: „So handgreiflich hier 
•der Betrug ist, so fand der lichtscheue Einsender (nocli lebende Verfasser) 
<locli einigen Glauben bei solchen, die gern alles annehmen, was ihren 
Patriotismus anspricht. 11. Rakoviecki, v on seinem Correspondenteii 
getíiuscht, nahm es in seine Pravda ruská als eclit auf. Im bohmischen 
Krok ist es vom Professor J. erláutert worden. Im „Kranz" des vorigen 
Jahres liest man eine freie Verdeutschung davon. Man gibt es daselbst fnr 
ein Bruchstiick eines in mehreren Gesángen verfassten vaterlandischen Chro- 
nikon aus, nennt es einen theueren Rest unserer áltesten bekannten Lite- 
ratur; doch wird bemerkt, die Meinung, dass sich durch diese Handschrift 
auch in unserer Heimath die Erscheinung eines slawischen Ossians wieder- 
holt hábe, widerleírten die Umstánde und die Ansicht des kostlichen Frag-^ 



«) Viz str. 52. 
^) Viz str. 117 



- áOft — 

iiihnt«n rerganieTit Riithaltpii if.t, obwof]! e* bei liei- 
Eitiřtendiing eiii tiííheininÍBS blieb, wo, wio and von woni es řtefiinden wurde? 
da aich weder Rinsender noeh Eigenthiimer genannt liaben. AJiein Ton imn 
an wird es nieniand fůr was anderes halteii kOiinen, a!s ftir einen offenbarcn 
Schurken, der seine leichíglSubigtín I.andslettte znm besten 
haben wotlte.' Jakoby tomuto promluvení vĚtší dfiran než ohyfiejně, kde se- 
podpisoval J. D., dAti chtěl, podepsal se plnjni jménem a přiÉinil „Mitglied 
des AusBclinases des hělimisclien Museums*. AĚkoli v tomto probláSení 
' žádných dnvodň podvrženoati ťukopiau nedal, leč áe nkazoval k zele- 
nu inkoustu a podivnému Bp^Bobn zaslání, pi'ece poTažoval za jistit, 
,od nynéjška áádný ten zlomek za nic jiného považovati nebude, než ^a 
■ ajevnon 5albu padoueha, který lehkovĚrné krajany své na opice vyvésti chtĚl." 
Tolik důvěřoval svě autorita a tak pevně sám o podvržonosti rukopisu 
přesvídéen byl. 

Ve Vídni, jak Hormaier Dobrovskému dne lli. dnbna psal. učinilo 
ypokárání literární šalby veliký dojem". Těž v Praze dojímalo mysli vSech ; 
fem dubna píše Ůelakovaký, patrnS nežli Dobrovského slova Ěetl, dle do- 
1 Kaniarytovi: „Dobrovský zas po medv6dskn zahučel, dal do llormaie- 
I archivu v tomto mésíei nĚoo, Ěím Soud J.ibušin okřivďuje. Kdo tu 
I dělal, ist ein Betrflger, eiu Sehurke a baťušku nazývá einen ťiber- 
Patrioten. To bndou aas rvaíkj a hádky, pomoz pán Bůh I" Po 
i Dobrovského nastalo ještě vStSí roztrpčení mysli, jako vidĚti z listu 
mgmannova daného dne 8. máje 1824 Kolárovi: ,Ná3 milý Palacký jest 
nepříjemném položení pro vypuklé nepřátelství mezi Dobrovským a ně- 
kterými, kten se ujali Soudu IJhuSina proti jeho bláznovskému odporu. 
Palacký doufaje jeho pomocí dostati se k museum, mnaí se jelio přidržeti, 
L poněvadž on nestrpí obecného oběma stranám přítele jako já strpím." A 
I Oelakovský píše Kamarytovi dne 21. srpna 1824: „U nás domové války a 
I kaceřování trvá neustále, tak že není hodno s kým v bližší známost vstou- 
jpiti. Ani jednoho není, ktei-ý by proti těm stranám nebojoval. Nejlépe, kdo 
opodál jenom dívati nepřidržo se ani jednoho ani druhého, 
ci dosti smutný." 
Aí Dobrovský v prohláSeni svém nejvíce se dotknul Ant. Jung«iannEi,. 
jkorreapondcntem" Bakovieckého bjl, ač tam zasilatele Libušina soudu 
řrá padouchem, íímž uraziti mohl Jungmanna, Hanku a Lindu, ježto ty tři 
i a 1819 zjevně za padělatele byl Tyhlásil, přece z nich 
[ný Dobrovskému neodpověděl, nýbrž odpověď přijal k sobě V. Svoboda, 
kterýž v Hormaierově archivu v č. (54. dne 28. máje 1824 vydaném německý 
překlad Libušina soudu nadepsaý ,Libuša als Gesetzgeberin' uveřejnil, 
poznámkami n. úvahou opatři!, v níž Dobrovskému na jeho ohlášení odpovídá. 
Odpověď ta, ač v ní se všecka úcta Dobrovskému vzdává, přece na několika 
piÍBtech se ho velmi citlivě dotýká. Praviv, že Dobrovský zlomek Zeleno- 



— J •■ — 



: j •. :: -v • :"f:.".s; 1: ■ : r. íj: - i^ ■ : .--ř - l ^ : l i. "•* \ ljl ii- rr : :■. • _"■-£:. utl ": '-t aiif leifc 

>.LJ v •::•:*> ....":' : z :. I.- •- Il« 5-l ť-.-i Tr-r.lj'":. i.* :«:irs^L lj:-!.': uí-iiHr:. 
1;*??*^:.. z.::'ir. :.z':. •*• : l:?: r« ■:' . — j-.:-.:-!!* ;.i:- ±»*^íLr_-či*-i.i»-ř: — 

' " ,. / 1 . . j ■ I - s 1. •- : ■'•-■: :."::«-?! .:.!^ • • . :'?.~ - ■_: ■ i T-" i. ; i:<: ."li • "ijv-i Čj* • - :■ _>> 

"•^i-Tr--:- 1:." >j'i"i ■' — -".- :•-:;!. :*:l; j :.:"r- --:iH-n__'--:!_ i^.-'.^?** l. "lk 

■ir \ .* :si~i^..r.:L -■•'li..'—:. > !.: :•■ v - >-■'.:.:■-:_ -;""!•-■: j^- Jíkt Vj-^itM 

í ;~ii'^ \ _" ; 'i-' í " " ...' i - . ■■ T'-'."'.' .■..;• z-^rr.-." i. ;_i.T- ^jt "ni:?- *■_!. ^ í-i 

>,.•£. — _\ Lil -■■ - 1 ■ ■» .-T- : : řJT :. • :.■_.. : :t ■■•vj->r:. í^ i.í~- -^ 

'r '.: li.r^-: :_• i.:- : -.:-: -■'•■. - :_.••■: *t>:^ ■■uď* ■: Iií£;b-*j i ■! 
yi.Ií-:. ^ - i:- ■• -rs- r. •-;••■' i." ■-£-: :.;.:- L-- \ :> — ■ :.:ř ř i.Tí"1 - ' !v -t-l 
-.' :. £r- ;"'i.-r -:.:••■: -' -' F •_■ : -" í :.::■■.* lj^tz- ''i.*-i.v-i. — í.i— :•:■—■:«* 

:.-;-. >■ ■ .; :.i~:.'^-** ■ :'■' '..:'.■:'.:■. '..^■■: _-ir_: n- i.i"i 1:11. ix' '^■■iu.só- 



. . — — . " ' ■ .. 



. 'i. lil ■"•• ii-.*-. ■ 

A «««■ ■•■■ ■ 

.»r.:.'i.- :'■ " ' •":- 

"^ . I,. • »i ■■■- ' ■ " 

i m . ^B ■ . • ■ ■ ■ 



* T " - ■■ 'i. 



-.- • • li..- I_LTri:iriJ-l!"Tl. iiír 



.... •■ » • --■ 

" ■ - :-:.::'■:■■•■:. ^- i»fV.:.f-i.* _i.- í.iii;*a-:.-s-i. ■"." 



.,'»• \ .- :■■ :■■: ..- ■■•■■.-.■?■■■ ■'■- ;.-■■•: _• ' ;-u ji •■■i. im .. í;.— ^ 
\ -v :. : :.• : .:.i. :.:'j- ■• • ■ ■• . ^:-:i-.- :" "-.--i. "^ .: v m"!i--i iii^r ďi 
1:..' :-i-" •• -^ ;'■■■."»•:■■■: ■ :. * -•.:■•■:. ;•■".« ■ "-"i-t^-i^-i-ď- . T''i!- ia:~v -irT-L 

\ ■ : :.- •>■ .: :. :;:■•■■ ;.: ^ ;■:.:..:_■■ • * : ■ " :■■ : :: ť---.i : íis-:tl:_»- n.- 1> 
.::;-•";.:.«.•■ - : i.~- " .■ --^ :..•.- ■•;.,.■- . 1. : ri *vj:-í. s*-]i?s- £-:i 
:•; ^- íf :. ; 1: > : ■ " ■ ' - i í T. i - - 1. ii.t>ť^* 






. ' . • . » ■». - ■■...■..' 1 ' . I...' ■* 1_. ^; ■^•._i|. T^LJJ^ 



• .•^»..^'i- ■..'.. 



-..*■- 



I. i. 



.. I 



. ' . - 



— VtiÍ! ^ 1. 

rA' — :. 



■ - ■«. ." 



I.. - ^ 



■ '.■•.'•■".. .-.'*••' '^••;i>* rj^^TTiCĚ'*- 

1 ' * - i. CiíiS-r ••": irr}*-^. 

: - i. : t. 1 r; . ; v; i !- 
- •■■•.: ■ .1" FIL'- t-iiHC 7: 

■ ■ ^ - ^ * ■ i. : - - • . 1 - 

: — '.--i Aívi:ii:iii»"i bpc 




Pravi pak. ±v Dfibrovskí půvoiliiř mři J, ,lungmiinLia 
taki!' liiudii /a pndélaďlp. až konefiiř Lindu z" jediného falsntora pmhlásiL 
jFílr LiiiiU ctitsfliipd Foltícndps; „Eť" — es siud Dobcovek^s eismie 
Worte — ,liat hfi iiiir Vorlcsuuyťn gehiii-t iibťť dio altu Sprache. Er. liat 
iiach diespr Anieitung sodauii die Itynincii lieai-beitet iii seiiiei' Záře 
potanstYpm, hier krimmeu dicseibfn Wortc vor. di« er voji mh'- ^hůtt 
bat: folglich isl Linda d<'r Vorfanser. '' Man c^ťlaube uiis dleec gíiuz eigeu^H 
ArganiPiifatioii otwaa weitcr fortzuffllm^u : „Diese Worti" liat Linda 
lieiTn Dobrovskj', folftlich ist Herr Dobťovskj' der Vei'ftiBser. '■ Oder durfe^ 
ytir nicht mit gli^iclieni Rechto dieses, wie ei' jeiies schlieaseii? 

Dále pi-aTÍ, žn by bylo iiRsiiadiié Dobrovskému nade TSec.kw pocliybuc 
dokázati podvrženost slomkii: ^zuninlil bei sulcheii. die nirhi auf soii 
dereii er KUwcileii hat, erprirbt, nicht vou seín 
■kritiBcIien Vonirtlieilen, oder vnmi er liebcr will, von pnt^egeu 

nen sind, Aber wemi ea eine Wahrlieít ist, wsb or behauptet, 
aach erweisbar sf>iu. Das mufsle ailf zweifache Woise ,{;escheliK 
ud ausaereii Grilndoii, 

pak viiitfní důvody, které l)obrovsls(f v ron mluva cli proti pra* 
TOsti přiváděl, zmiňuje se o zeleném inkoustu, pro ktei-j' Dobrovský i 
,'ssa falsitikat mĚl a praví, že na Břczniei jest téá starý mkopis pozelenavýií 
iukouBtrm psaný; ,Daniaeh, — ťrwioderl luis Hen- Doli, — iat es giimacht.í 
"Wer abťr von deneu, die er dieser Falschung zeilit oder zic 
mtz?" Touto otázkou dotknul si> í^voboda Dobrovskéfio jako svrchu, kde 9 
prarí, že místo Lindy by se Dobrovský za falsatora považovati mohl; 
lirovský totiž hr, Stornberga často na Březnici uavStřvoval. 
Zavíraje odpověď svou, ptá se, komu Dobrovský odpori;! 
ťhee? Národu a musi^um jiaté ži- ne. ale snad sobřV Ani to prý nn, 
.^wenii ihm die Heliauplung seines kritisehen Aiiseliens metr gilt, als 
iRoliiti des Landes, das ilm ^^ebar, als die ^\'abrheit. Aber vdr kiiitnou 1 
iglaabeii, dass ein so kleinliches Motiv ihn bei soineu aoliarfsiímigen ]''o 
sclioiigeii geleitet hábe? ťnd musste ri' nicht schon manchen Ausapraiá 
jsidemifen í* des Jaroslav's von Sternborg bezweifeltps' Dasein uiid GroBsthf 
i*rwieB die Koniginhofer Handschrift.. Dařt Lied: Ha ty naáe slun 
■*rk»iintc er anfanpa ala, echt uud zieht es nun iu ZweifeI, bekeiint 
selbet, er sei iiber Irrthum keineswega crbaben. Was nothigt uiis iu vorli^ 
.geudem Falle, ihn jedem Irrtbunie uníugtLiíglicJi zu plaiibonV 

Wir schliesseii nun und wienobl spfit, doch nicht zur l"nzi'it. \Yit 
ikennen dem H. Dobrovský iu cigcncm und im Nwnen aller, die uns( 
Meinnug tbeilcu, uiisero iinfíeheucbeltc Acbtung fiji' seine grosseii Verdienet^ 
■WOl unserp íiprache- und Literatur und bitten ihu íibfrzjeugt zu ! 
kaine ojidereiL Clefiihle, alu die wir der Walirlieit, der Ebre uuseres Vatei'- 
ides und iler Theiliiabwip nn der unverdienten YernnglimpfQug unserec 



irospĚtrfl 




Frvnttde sthuldíg ^iiid, nnn gelřitel haheii. Am wedigstPii I 
Jibnicht, ihn zn beleidigeii, zti kroiikeiT. Dasx Irh gerade micb dem j 
tmterzof;, wiril weder Herr D. noch irgend jeinand mir Yerargen ' 
icli dabei peraňnlicli gar nieht interressirt bln. so konnte icli 
das Wort fiihren ira Xamen ueiner FreUDde, im Nanien anserer I 
in d«c ich mir freilicb nocb keinpu Namen gemacbt nm ein dem 
ehrteii Greise vrurdiger Kámpfer 211 sein.' 

Tak jpik Svoboda od mnoLa let Židný 3 Uobruvským mlavi 
osmiUil, ale také Tlobrovsky od té doby, oo Corrígenda proti tlnj 
Liter. Magazín vydával, tak váSnivS si nepofinal jako ve sporu 0<J 
sond. V tom mř) Svoboda dobře, že Dobrovský vlastně iůAnýci 
nevedl, kterými by nepravost zlomku byl dokázal a že tadiž oprán 
jej KBvrhnonti ; takt 3 nitiobýia jiným, co ^^voboda na obrami 
klade, múžein^ soublaaiti: avšak místo, kde ae dotýká utkvělých : 
hrovskélio, ukazuje nelaskavostí avou, jak strany vášiiivÉ roztrpřeny 1; 
Dobrovský, také h]n)>oce citíl osten této narážky nešetrná, tak že jeStě 1 
] 838. jak níže nsIySíme. 3 bolestnuu rozeehvěností duše na ni zponifna] 

Ale článek Svobodůr měl ten účinek, že Dobrovský se odhodlal, 
vody své proti pravosti LibnSina aondn veřejnosti oznámiti. Prozatím, 
obiírnřjSi pojednání vydal, poslal do llormaierova archiva: jVorlSnflí 
Antwort anf des Herrn W. S. AnsfrUle im ArcJiíve N. *?\ rfli 
2H. Mai 1824/ kterážto odpověiT také v tom archivř v f. 79 dne 2, & 
venc* 1824 vytištěna jeat. 

V odpovĚdi té dotýká se Dobrovský sice ironicky .Svobody pro nutil 
jeho na ntkvělé ideje Dobrovského, avSak píše mnohem méně vášntvii D 
T prvním ohlášení svém. Praví: ,Wie wird doch der schlaue Verfasser d 
eingesendeten Gedichtes von Libušas Urtlieil in die Fauat lachen, wei 
er nun sielit, mit welcher Uitze sein Machwerk verfochten wlrd. Nicht M 
mal die albem abgefasste Begleitnng, worin der Einaender 
einen deutschrn Michel schilt und anf den bohmischeu Professor 1 
bindeutet, konnte Henn Svoboda in seincm Lcichtglauben irre 1 
3Iein liber die Unechtheit des koatlichen Fragmentes auagesprocheites Urtl 
nannte der iiberaus humane Herr Professor inhnnian. Ich hatte es 1 
Geschraiere, keinen Betrag, keine Schurkerei nennen sollen. Also wie? B 
einen nicht ungliicklichen Versuch, die Sprache ans Libuic 
Z e i t a 1 1 e r nachznbilden, ein scháízbares Cberbleibsel der áltesten bohmise 
Literatur, ein lóbliches Bestreben eines seheuen Ungenaiinten, daa bOhmif^ 
National museum mit (len ttltesten Itesten der slawischen Dichtkiinst za 
reichem? Der humane 11. Sv. geht noch weiter und wirft mir vor, ich Id 
Herm Linda, den ich hie und da far den Verfasser aasgegeben hSl 
dadnrch diffamirt. Wenn H. řív. anatatt Zutragem zu glanben, mich s<ffl 
dariiber befrngt hňtfe. ao hatte er erfahren, in welchem Sinne ich ihn S 




il.n luťljhchui \ufi - I niit- I li II \n mlí s h.ilt I,<m ii I i t |, ,tt 
bcstimmt erfuliieii I ihs nii ilm Mlnn \oi nu iiiem Itiut iU'íí.e--i)nic heliem 
Drtheilf! nííht Hir ilcn wirkhclKii \(rtast(>r hn-lt mid aacli jetvt 
irht lUfui hniti' Mit dipsei lieu ii iiifuclitijfen Frkliuuuff n<Ii>r riiun 
rcttnnft wud Hpii i indi \mp idi lioffnn dnif j,e«isi< /utniidcn sem '■ 

HitkniiT "f pik vjiXj S% ilidilovy £p DiiliimRk) ]if<f! iiilfl^niiiii mliíi 
1 iMalndvorsliihi) (i MRtcnci IiroalaM řp SterubPlfía pnclijlirnnl \iiii 
'asp k labusmu soadc „ í bprli(iii|)t weiws jt II 5^ niclit PinmnI clu 
Wflhrpu driinde wplchc nuch liPwiifíRti iIas emgPBfiidflto MncIittPik mclit fiir 
oilit aii7Tipi kpiinpn hi v<nnutlipl Iiild dirai bald wipiIpi jpiii r wt* icb hip 
rapti t In bť lufli nif bpbinpfpn w ni Ite Fr bpniitwoiti t iiipIii dii 
mfíglirhen I iimeiiduiifipn, die er aiph spJbsř macht nh diP ich mnphen 
■wmdp So konnff cr Ipwbt niniicliin I inwiirf iiidirlejic ti \llpin pi ahiil 
Dicht BJiiinal dait cUp Gp'!nn[iP der Ki aifjinhrtfn Ilandirbiilt dPi pm(p Anlase 
nfinlichpn \(rsn(Ji /u nappn lil Naphuhiiiiuip dpr iipiitbin 
Xindiclitn dpriilliPTi ist so nnveikpimbTr, dip atiitp Nnphbddiitig der yphuMl 
bip?ti \prip ao LandjjiPitliih doai miun ^irb bdli^ wniidiiii tnii-ía wip diesi 
ň. Sf IpTipnpii konufp Man iiphrap norli di/u da1^ dii Nifhbilder (dPi 
llícitiphnip impoiforl mít dpiii ius--isrlipn (iPsariHH Ignr mit dpn altpn lus- 
tasrhen 1 ledprn jrauz vprtriut war dasw pr iiobdíhpr aul dip iii niPinPi (n 
Bchiplite det bi lun ^jinclip zcriitrputpn lipmpikniisříu iihpi diP riltero Spratliť 
faů OrtIiojíni.hiP Kiulibirbt nibin iiormtli m s-ij^hltifi dis A uiid iz vei- 
;meiden muWn eo lili«t skJi daa Fnťftnhpn des bp\íiindpiten Kiinststufkes 
! nDgpawuníícn erklttPii man «ird es mett iiiPhr so iingiaiiblHh srhftei 
finden, liii \pis( /u •*ebmiodpn dtP cm an altos An^cbtn hiben al" weiiii 
Bie em Nutai dea LibiiĚa urspiuHglici yprfaiit li'itte (mD? mtftrljcli miiKstp 
d-imils luswmhi Wiirter, die noch in dpn neuesitn lňoiterbiKh<rii 
íteheii jjebniirbt Iiii.l)pn' '>o ein Cípmena^pl von aitslainarh n iltb''brais( htii 
Und nBUerpn ru^aihfbeii ^\ urteni gibt dpni kim^tstruk in i Iípi/ Im 
Tkarine P-vtiioten iintlitiR in^Hben mus«t 

Sonát haf man mir ala einSin lleiasigpn, (jeiibteTi Sprapliforsphpr, iler 
TVenigatens mebr alte llandBchrift.pn kiitiscli (jepriift bat, ala II. Sv, je {je- 
'Selwii, die Hnstimmmiít dcs Altí-rc eincr wichtigen npti fintdeckten llaiid- 
sciriťt z. R. dpr Kimij»inhfifer fiern iibprJnBaPii and niein Uťtlicil daviihpr 
iTtfiJIÍg napíigpsiiropheu. jfitat abpr, il a il i e w S v in e i' e n b o h ni i a cli d u 
IjítfiratnrpatrintRn wilhntpn, ein seitpne.í Stúrk aas J.ibušens 
Zeitaltpr zii bpBitřen nnd Abapbriftpn davím bi« natli Pokn verbrpitetcn, 
mphr lipifall /u finden bofttpTi als 7U llaUsp, kam ilinpii mpín ab- 
^l'<ic)iendpí< FrtbpU spLi ungelegpn, weil ea eje m iliiei Frpude iilier dpn 
ÍUlBchfltKliavpn Fund tturtp Jet/t vprafhnialtpn '•le daf nirli rpifpr Í'1ipi'- 
Tp^Uiig gP8chíi]iftP liHiPil P1HP1 iiiifpi iluipn nenn jzlpirb niflit gelinrpiiPii, 
t Jlnmips. dm dpr IWlb m Í spUp Natioiinirubm anplt uv 



- 21 (» — 

iDingei] der eiuheimischen Literatur immer aiu lIcrKPi] lag uiid nenncu ^ 
luiipatriotiseh. H. Sv, mcint sogar, es rňhre blos vod fixpn Idden hth 
|>Vie ariig und hnman! Ist denn der bohmiache Nationatrahm dadatch { 
|f!ihrdet. wenn man echtus vori nnpclitem untersclieidet ? Wev hat «( 
Ibóhmisehen Handschriften fleissiger nncligeapiirt V Erkeniie ich denn das f 
■ Herrii Zimmerniann glucklioJi aufgefundeiie Fragmisitt, das in dis Zfit 
iKonig Wenzp) I. veicht,') nifht ťíir echt? Aljein seibst die darin t<i)thalt«ll 
I tllwrsetzang eines voii diesem Kfinige iii deutscher Spraobe verfasstea ( 
Idiphtes soli rinn keine irbecsotJíiiflg, soli viol triiher {zwei Jahi-hunderl«) li 
IbBhmiachpr Sprache gediclitet und daun crst doni Konigp Wunzel zu Rtilí 
IflberBetzt worden sein. Habťt icli mirb aas Vorliebe ffír alles, was ani 
B.filtere Literatar nur beruhrt, niclit von eiiiem meiner Schiilei' 7er]eit«n Imi 
Eden tíBsang Ha ty naše slunce in der Geschichtfi dpr bOhmiaehen Spra 
I gleieh nach dem Fragmente einer gereimten Legendě von dpu zwtilťApostft 
E Bufíiunehmen und zu erlántern, wo ich mich nach genauer Pi-iifung bn^gC 
I fand? Hiitte man seinen alten Lcliver, nichť seibst getausrht, soudem t 
I sichtlich hintergangen, diirfte ich diese iiiciit ein BubenstQck iieunen? th 
í H. Sv, Lust, aucli diiíses Stuck i» Schutí zu Jjebmen V F.r zeige fll 
I dass vor uiisemi nach Etymologien hascbenden Hájek in írgend PÍner í 
ř kundp Vňltava fiiJ' Vltava (ohne A) geachrieberi werde. Ja, diesei' Pabellu 
I Hájek ist es eben, dei' den Liedsriiiplit.ei'ii, deiieii dití Wiii^de dei* (JesřJú 
I freiad iat, die K8pfe verdi-eht, wenn sie so schoTie Nachrichten von Libí 
[ Schreibern in ihm finden. 

Fragt man nun, welchen Werth das gepHeBene Gedicht von libní) 
I UrlJieilspruche, wenn raan es als ein voi'bajekÍ3cbeB Product an'íebeii t 
jfur nnsere Geschichte habeii kónnte, 80 mnea ícli antwoiten gai- keíniftj 

!(-hoH der Ort, an welchpm LibuSa Gericht hSlt, iiSmhch die Burg Vyti 
I grád, iat daiin umichtig angegeben. Der Vj5ehj'ad stand damals noch n 
[ Er ivard nach Kosmas Zeugniase prst nach Pfemyl s BeiuftuiH auf den Tlifl 

pi'baut, Von den sonderbareii Lerlien, die liisr den \l3dykcii vorgehen, ( 

in der Geachichte keine Spur au finden. Sie kamen (anstatt der Her 
I Páni) blos don Polen za Gefallen und zwar aus eiiter libpl vťrataBdm 
I Stelle Dalimils in das Gedicht. Der Zweig der Popele, die mit Čeá 
I Scbaareu iiber drei FlťlBse in das l.aiid zogen, iat ganz nud ^ai' (docli uď 

um etwa der fflrstl. Familie der Lobkovritze zu achmeicheln ?) crdichtí 
f BOveie der ganze Klen, deaeen S3hne die ati-eitenden Briider [Cftweseii aíl 
I aollen, ein Hájekisches Hirngespinnst ist . . . ." 

Poslední odstave-e odpovětfi Dobrovského ukazuje, že obĚ stranj' 9 II 

náležitého hledištS na báseil hlodély: básei tu nesluSí ceniti podle pfM 
, historie, zdali totiá přivádí sknteíníi hiatoi-ická fakta, a odvolfmí ae keKa 

do písma. jiM 



'] Míní ,Mil«sfni 
lailřliína jent. 



9eíi kriíle Viířlnva", ktí^ni vSak, ;iii| 



r sji&tíných ndáloHtí. 
\ a sám ptíi' 



kdi 



.ihnša s|>n, 
j>-lik«£ Kofmas 
íbrž to, di sly5.'l 
zilali to jsou skatffné iipIi 



nzHniiiliU. Vyšrlirml jpštr iipMňl. 
té ytítiiip iiPiiodáva! historirky 



i fAlinlo 



inyílpTif Třfi. Hiispfi 

Ipdy iic.xIdíÍí mřřiti píMlli' Ijishirirké kritiky; vídyť nsnhn l.ibnSe sanm 

mytliickál o tom m-jv^í v té phřiní* JMliiali sp mňí^, zdnli bAspft a» 

>TD&vá oLí^ht^iii a •Ini-hcm av-ym s tím rcBkým niylhi'ni. k)pr;ř okolo LIIiušp 

Boastřeďiijp; 'n že v lé pWiiií hňfiTii nic vytýkali iiel/p, o lom sporu 

nvmňie. 

Al<> co [)olirovskj »li^ pmví n píani |>0(l VyŘohnulnm, že hp totiž Lindou 
Hankon. kt#fí fanil (bpzpophyhy Zinimpniiannf>ra?| oklamáni byli, í>klamfiti 
to nAm poněkud vysvřtlujc jeho linpd y, pni^&tkn pnýpvenoii ne- 
iTÍrn a pozdffjíf tvrdošíjnost, s ktproit odporn proti ílomkii ^^IpnohorxkíniH 
nňm nprhti'1. 

KHyž v 1'razr sp nznílmilo. ie llobrovHkého odpovřď již vySla, rozšiřo- 

ily 8P o ní Tíelijnké (lOTPiiti. jemu ovípm nepřfwilvé. ktprř vSak dokaznjí, 

if Dohi-ovaký mři dobře mhivív tp svf prozatímní odpoTřHÍ o do- 

ftiefirh II /.a drnliř jak socialití pomSry v PrsjtP tphda otrávpny byly. 

vfiethno sp asi mluvilo, poznáváme z liatn ČVlakovskřho Kamarytovi dne 

l.tfpna IC24 daného: ,1 nán domové války a kawřováiií trvá iienatálp , . , 

Hír6 nyní se zacp kvasí na novo skrei' I.ibnSin soud: v Hormaierové archivu 

DvakJ Kaee na od|K>vM' StoIhmÍovu zaslat : Vorifiufige Antworti 

jsem jí neřetl, alp je"t prí zasp z limbi'' kuše střela. Mluví prý tam 

pnících a klubistpcb. Ozvi^Ii se Svoboda, tak to nevezme 

lee, jakož víc jistí, fp arve.^ Ze slov: o spolcích a klnbistech 

jde, žp odpůrcové Dobrovského neznajíre jeStě čtánkn jeho roKiSířovali 

ohy je v odpovřdi «vp n vlády ři a policie adávati chtřl ' 

Nápis této odpové<Ii: „pr nía t ímn í' zvěstoval, že Dobrovský iiirši 

ivodnéní kvčIhi odpor'1 proti Libušinu soudu uveřejniti iníní. nn které 

rrnri také přílií dlonh" Těkati nemiicpli. neboť vySlo v třetím řtvrtletí 

i^ner Jahrhucliflr iJuli, August. Sepfember) na rok 1854, vo kterém také 

'ť|-nou kritiku znalost jeho v literatuře mské skvéle oPvédĚajíeí n Slovani 

riekém Kijevského metrojKility Eugenia uveřejnil. Ktok nový vSak tia 

■opis ZelenoTiorskí obsažen jest v recensi, kterou Dohrovskí lam podává 

•'•.kowiepkého spisu Travda rnská. v kterém polskj historik také l.ibu- 

sotidu jemu Ant. Jungmannem zaslaného jakožto pramene k slovanskému 

'Vn a vzdélanosti Staroslovanův užívá. 

Hecenee Pravdy ruské jest skuteínř dílo liobrovského péra hodné n 
Wlivojarae se opravdové svéžesti Tlletého kmeta a ohromné jeho paméti, 
Wrá mu lakové množství dat do péra zrovna sype! A příležitosti uká;nti 
1 Víj! ř-itznngsbericbte der pliil. Sprlíon der kňn. hňhm. Cesellsrli, yoia 25. 
"je. noremlxT 1WÍ7. 



— 212 — 

svou podivuhodnou sečtělost dal mu Rakowiecký dost, jelikož nepsal jediné 
překlad Pravdy ruské nýbrž také ol)raz podati cht(M kultury, státního a pri- 
vátního řízení a života starožitných Slovanů. Recense jest ostrá a nemýhme 
se tvrdíce, že Dobrovský asi proto péro přitlačil, poněvadž Rakowiecký byl 
první, který v Pravdě ruské Libušin soud uveřejnil. Ovšem dal Rakowieckj 
k nepříznivé kritice příčin dost, jelikož názory pronášel, které s hlediště ; 
vědeckého schvalovati se nemohly; ale spůsob, kterým Dobrovský výtky stí 
činil, prozrazuje, že šetrností a laskavostí péro jeho vedeno nebylo. 

O tvrzení n. p. že spusob původního všem Slovanům společného jazyka 
při nedostatku spisů z pohanské doby pocházejících jen z nejstarších pře- 
kladů biblí poznati lze, praví Dobrovský na str. 92: „Die alte Kirchenaprache 
sieht Rakowiecký fíir die Mutter der iU)rigen Dialecte an, wogegen Referent 
viel einwenden konnte. Kr muss nur hier auf Dobro vskýs Slavín vervreiaea, 
worin gegen Schlozer ])ehaui)tet wird, dass sell)st die slavonische Kirchen- 
sprache fíir einen Dialect der siidlichen Slaven, der aber am frílhesten ge- 
l)ildet worden , angesehen werden miisse. An ihrem Reichthum zweifrlt 
Reterent nicht, nur nuichte er dieses noch anders bewiesen sehen, als axa 
dreissig Praedicaten (Jottes und aus zwei und zwanzig Epitheten seiner 
Wesenheit . . . Dass alle slavischen Stámme jemals nur eine Sprache hatten, 
so lange sie nahé beisammen blieben, mag immer wahr sein ; dass aber die 
Polen als Polen jemals rein slavonisch g(»redet híitten, ohne geriiigste Ab- 
weichung von der Kirchenspra<-he, kann nicht zugegeben werden." 

Proti tvrzení Rakowieckého, žo Slované již za pohanství měli písmo a 
psané zákony, praví Dobrovský na str. í)4., í)r>.: ,. Referent niuss nút den- 
jonigen Schriftstellern, dio den alton hoidnischen Slaven geschriebeno Gesetíse 
absprechen, hier fragen, wo ist wohl eine Spur von einem solchen Codex, 
wo oiii giiltiges Zougniss eines (ieschichtschreibers zu finden ? Mit blossOB 
Vermuthungen , die sich wiederum nur auf unerwiesene Voraassetzungen 
grunden, diirfen wir uns nicht bogniigen .... Dass die Waráger die ersten 
(iesetze in Russland eingefiihrt hatten, will H. Rak. nicht zugeben, unge- 
achtet der vielen Spuren von gothischen (íosetzen . . . Auch Novgorod niíisse 
vor Jaroslavs Pravda (iesctz(» gehabt hal)en — (iesetze, festgesctzte Gewohn- 
heiten, miindliche Verhandlungen, vjecje d. i. (lesprách, Riicksprache, voB 
vjet, womit svjet Rath, otvjet Antwort, zavjet Vertrag zu vergleichen 
sind, solche Beschliisse wohl, nur keinen geschriebenen Codex aus dem Heiden- 
thume, keine Vedas aus Indien.'^ 

Snahu Rakowieckého, podati o Staroslovanoch obraz co možná nej- 
}>říznivější, uznává Dol)rovský sice, avšak praví, žo, co v příčině té Rako- 
wiecký přivádí, so na jeho vlastenectví zakládá ale pravé podstaty nemá: 
„Die Híiuptbemiihung des llorrn Verfassers ging nmi im Oanzen dahin, wi<) 
er am Schlusse dos liistorischon Abrisses solbst hekennt, zu zeigen, dass dif , 
alton Slíiven iii<ht so roh nnd wild waroii, als man sie gewohnlich scliildert, 



i 



diiss si., i-inc j;i.l)iUlctr S|.r;icli.. ^-elttvlit, fliiss sil- liiii(,'M vur il.T AníihIikcv 
des Kristuntliiiiucs dii' řSchreÍli«kutiwt jjekaiiiit unii au»goiil)i., liass nidlii-li 
das altn msaisclifl Heclif nit^lit vfillig da» gotliií-che, soudem oiii (jberblnibsel 
dfM JilteHÍoti slavischen Kechte^ spí.') Seině Miihi! ist wohl sichtbar genug, 
aui- zweifelt Hťferent hpIii' daran, dass ei' aucli íindei^ť U'H>'r davon iiber- 
xeugen werde, nis solclie^ w o I e li e I e i (■ h t u n d w j 1 1 i fí a 1 1 o b ohne h i n- 
liini^líche Ijr jinde auii eliin en, was ilivťin ílb<>i'niiissi|;en ťatric>- 
tistiias Hclimeichelt (str. 'J(i) , . . Refert-iif mOdtte . . . wanschen . , . 
Hlolu' (jriinde fňr ^owiase Beliauptuiig^Hii iIcb Vnrfasaera . . . Wnn jtla"''* t^r 
wolil bei-edi-u mi kňiinen, daas di>- fíiiechiBclic Kiu-aclie \im der slarisphen 
ubstanuni?, dass die Get«n nnd Thracier nrsprimííUťli Slaven war^n. dass die 
RSiuei' nis Herrsi-her ilpr Weit sieh mit ihnen nicht nipsaeii konnten. dass 
Urpliaiis slíivisch gesungeny Er nieiut iui jranze:! Ernste, !•« miisaen neb«t 
d«n vergSHerten slavíjtchen tiesetají^ber ZanitilxÍB (iIíbsb will ev aus sicheren 
iWlWihriehten haben) noi'li audert- lihnlinliH grosae lllitnner uuter den alteu 
Slaven i/elobt. haben, deren Aiidenken filr ditt Nnclrwplt veHown ^ip; us 
HBSsso »la¥iei'he Híicliur yegeben habeii . iu deiieu biírgp|'Ucbe und religioBc 
JSliiinifijjeii enthalteil waren; es diii-fe aucli aii Hyinnmi nnd Geeaii);en, zur 
Kire der (jóttur vei-faiíst, nieht gefelilt haben; die heidiiisi:heu SlavMi waruii 
Auch iJn Hef^itze yon Ges^hichtsblichern gewBMín, worin die riHiniliohen Thatťii 
iiUl«r Vorlaliren. die Ta|jferkeit au8gezeifhiiet«r Helden in slavoniarher Siiťachc 
ilwtichrieben waren. AIlos dieses sei in den unruhigen Zeit"n di's Mittelultors! 
IFerloťeu gegangeii; durch nníílOckUclie -Schicksalc, welche die jíanze Natiuii 
tlMtrafen, híitte níditit davon bia zu uns Imabgelaiigei) kuunen. Sind so 
4.8 hni> liehauptuiigeii eines historischen Forsplii-iH wobl 
iWftrdigV Sind es niehf leer.-, fírundlose. Muthma síí ii ti fren. 
Ořcht bloae pa t. vi ut iache Triluuiereien ?" (stj. US], 

Jest ovšem pravda, že Hakowiecký z láaky k Slovanftyu lei'cos tvrdil, 
too s kritickou historií se iiearoviiAvá, alo z druhé strany ncizo upříti, Si* 
itobrovský v(i své kritiĚtiosti pravého názoru o vadĚlanotiti ř?tHroř'lovai>ii 
líl, ž", jaká níže jeStň sp připompiip, povtihu jejich téniSf jen tmavými 
barvami Ifíil ii dobnfch vlastností pH nich méaĚ si váíinal. V tom však mři 
JtrikYdu. ži' za.viiajd reeenai svou názory liakowiefkého o pSvodu řeři jnie- 
'tioje faat d u rchfíiíngig gr und los und ganz unertrii g Meh, jelikož 
■■epoífvaji na libSstce, nikoli na v&decké inethodĚ. 

Nejvf.táí fásť reeenae věnována joat Libušinu řniudu, tak 2f téinfiř po- 
lovici Ěláukii, 15 atran totiá Z Dl, zaujímá. Ale důvody, kterů proti pravosti 
ijhho pronáší, nedoatatcfností svou pfekvapuji, kterou si vysvĚtliti Izo jpu 
^odráždínostf a vášnivostí, do nfŽ Dobvovakí sftni se vlulnfl a tyt^ž odiioreni 
Šl rozliéjiýnij o nřm ros; trou Senami zprávami „vlastenců" vehnán byl. Nc- 



I V iiitu liiik, tučl akuIcCač iiruvUii. 




- ili - 



mfriiam íéĚ, ie pHljfatL imcir n. p. it dam at. at««, pl««i. Isdt 
pravda. I«<-li ald. bwf iimjÍImm jmq WKh» t tMB rfcauni. ktof r 

pfi •loré Uch (áiu nov ytť-ií w daL fr. aiftali r ISIt* je ttUkU i 
,Crcíea. nKm HwtB', r. Iit24 lolu ijzauui {ifi|«dtiti bbcIiíěI tn^T, : 
JK^htf rfTOum talMt *loi» jeti jtaénv národiri tPalík>. Ale t lom ] 
mIím, i« na flUHn« niala lážajdi (lavalá itit4m>L tak £« «)tásob jd 
kritíkj d&siajnosii tMíHe^ na itjmii yrsL PranUrř |>ttUK«fi t Ir pH£iiiě tk 
ťaladk^ a ^Ahřík i .Ul««lr Hc-BloRakr na stí. VJit ,Lhiui a«as dn- lr''di 
arliaftCcIi )lrftig« lUMJ iMkšdtgiTMk, jrde raliigi; Praftta> ausscUšeeSMMbIt 
dna er voii ÁBÍaiig hrt in den ÍStmtr ai^tíaimlr, dir |ilaiihM sihmmh 
prraStra. mil nrÍBea Mmst aa^«s|in>ť]|rBen BdHnptniigvn. nnfor ^irii Mfl 
and mil atHrkaonten Thabarbes in difcctoa WiderEpnirlK siebťtideil B 
wnrfc wtaoU m-íiki aU der Wi^^^nstJnft. dír er Trprásrntirtr. ghřlch f 
wútdip saren. aerdpii Aru-it wolú »elbet s«íd>f nfiňgstrn Vrrrhr«r nicht ni 
tinfmPB ntid oorb Kcnigvr billigra kůaneB.' 

Satjroo. na niž poznati jest, žr ji píi tř |iřtIe£>tosti & vplikoD i^ 
niÍTal, ňatfií w V. Srobodf. kt)^ jíg i>Tá(nii i HomotrroTf an-JuTé ««l 
byl podráidil: tak |ira<rí o nfm tta str. 10'i: -Ua^ EÍch rini)^ alln mdi 
hóhmifrcbi- Literattir-Palriotcn tfadart-h habm tanarbťn lasepn, dimnt IH 
irnten nicht mehr Wttnder. ^itdem «» ^in \V. !■. gvfiea diť ínit n&d ottl 
Krkiárnng eiues iu diea«u Karlie allgemťiu auerkauiiteu Kcnnei 
xa nefamtni Tcnachte. «iewoliI W. S. sihoii iiiiht iiiťlir hub acfate 
t;lanb<, wiuileni twfaon 3()<) Jabre iiac-bgelagíien nud átm sogeDanntn Fra 
ia'8 Kefinte oder in tlen Ántnají des eilfleti Jabrbiuiderts verevtzeii i 
Na str. lOĎ: ,()l. wie ons W. .S. ietv.-a gar aas dem ^aiid« des vrírkt 
Wrfasíters von dieeeni ťUckutcrki bclebrt, stťht bter_^fňr otec Wie liiťlMrlidÚ 
Na str. 112: ,Weun W. S. bcnierkt. vít^z sotí<-I als Heid, Ritter. Vui 
ilaher lidy ritAzové soriel als artes ÍD<;enDať. líberales, wer kCianti! d 
hier iles Lachens enllialten V lilanbt er etwa ui ilas faeídniscbe Gymnii^ 
■lín BadeČ, wo man aucb Zauberkňnste lemteV* Na str. ll.H: ,W. S. | 
min freilicb ander«r Jlniituiig. <liesH kanu Itnfereut nicbt liiDtlern. Thin 1N 
neiscrt sobou ilaH dazu gewaltltť altť Pergament, selb^t die Urtfao|jraplÚs4j 
vorgeblirhe Alt^rtliam. Untei- andereiu. víah tx danllier saj^e, ist KolgttD^ 
nwb (tas ertiTiglichste: »Uie Spracbe mukáte zoerst Spur«u d^r ÍJí^ 
tragen; ňltere Fonuen iiiQsaten vermisst, neuere g«fandon werdvii. Der B«i 
daruber kann nor vor Kicbt^m gefulirt werden, die der Sfiratbe i 
aiad: durmu uiiterla^^eii wir ťs hiei'.( Sťhr bescheiden. K«ferent e 
uoch. da»ii man ihm zui- Seiti- den Verfaaser seibst als tau^Uchen 
at«)len wird, wun er nitbt etna i^Lbon au^ W. ř>. Monde mitgespro^ 
') Pize li uvfieni ve vJKiiamii Lib. soudu ilolož^tio mní . ale doťrrxeM il 
lovu jiIk. 




ťilHi'11 J(ilirliU!ii[L-rU bťki lit ^ ii if lit htl i 
.ilěfereut als Hkhivt libei di ultť Sjíaíht \ il ilt^ 
Getlichte Jaroslav: 

tJbo atiuií jBrol iijii 1 ilii 
H il i liiize jioatnpsli briiui 



WiT iMiatiijiati fíh' ustujati nehni n kinu dl 
Reťlit zu iirthpiltíu hab^n ' ') 

Vedle Svobody bere Dobrovský na sknpec kutikj v t ke ^liWenie 
což ]tři tiílidejSi vládS policejní ovbem hoiSi hjlo lak jiravi na "tr Jo 
,Iii iler Folge stiitzt. sith Herr Rakowiecki gai oft auf dieses offenbar \on 
řineni noch lebenden Hyper Bchiiien zusammengetiíckte Maohnerk tri" 
«r oline Unt érech rift in den Bnefkasten w-uf iini ea aaf die^e verstohleiie 
Weiee aii daa hohmischp National museum za bnngcn " Na str 102 Wei 
alte Schriften aus mehieren Jihrhnnderten „enaiier kennt wird daa Gtt 
_íť-hiniere auf den ersten Bli(,k ala onecht verwerfen Deoeen unpeathltt fand 
■das Ding bei einigen, doih '^thr wenigen unvorarhtigen fui dif National 
ehre, wie eie glaubten, eiternden wuimeren Literattirpatrioten BewtindeiuDK 
und Beifall." NejpovážLvějai to /a tekdejsiih poměru. politi(,k;ÍLh Hli se 
uiuhlo, řekl Dobrovský na atr 108 „Sowie Herr Rakowieckj nicht /ugeben 
will, dass die msaiache Pra\da aus gothiachen (deutschen akaudmavischeii) 
(ittaetzea geborgt hábe, ho trdumt aifh iinser Fragmentenschreiber von einem 
heidnischen Codex und macht semen tifer gegen die deutache 
(.iesetKgehung kund. M^ii vernelime ^ere 118. die wahre (jeainnun^ 
dťs biihiiiischen Pa trio ten Ratiboř vom Riesengebirge ; 

Neclivalno nllni v Némclch iskať pravdu atd. 

Oder legt unaer wahre Patriot, der bei „einem eÍugefleÍBchteii deutschen 
Míphel"' in Dienaten ateht, seine Uerzensmeinung dem alten Ratiboř 
in den Mund ? Die leidigen Deutschen, die eis so originellee Gedicht, ein 
"«0 schiitjsbarea (jberbleibael der bOhmischen Vomeit nicht fflr echt erkennen 
' wolleii nnd wahrscheinlich auch in Zukunfí trotz der Apologie, die W. S., 
der dabei, wie er aelbst veraichert, gar nicht inten'essirt ist, za sehreiben 
onternaJim, aua blosser Missgunst nicht anerkennen werden. Die Verstockten ! " 
Když tato recense a toto doiááenl na patrioty v Praze se ňetly, 
oastalo v kruzích vlasteneckých pobouření a rozčílení veliké. Vždyť boa toho 
.Itaždý vlastenec byl policii podezřelý, tak že vlastencem býti upřímným vj- 
') Tak totiž přeložil ty dva vei-Se V, Svoboda v prvním vydáni líral. mkopisu. 



— -n^ - 



iriáhalo t#rhda vf^Iík*'* ol>^tívř>šti, fxlříkání -^ v^t-cli výhoL které í^lužba vehrjná 
I)OskytiiJ**. A nyní uváděl muz. jrhož slovo mnoho vážilo, snahy vlastenců 
v [»osniér'Ii a v rozdrÁžd^no^ti váínivir podkládal jim přání srdce iHerzens- 
\vun?*ch' v»ílmí iif-lH-zptírnr. Tím k\>»'l<j-t proti líobrovskému ještě více sf 
roztrpčila : pamatovali >i z jVho clánka j^u tu. co vlastence zostaditi mohlo 
nedbajíí-f? na Qji-^téní j^íhu na r^tr. 1<»l* \yslovené: -Referent wáre der erste. 
der dien í l>t*rb!eíl>sel der alt^n >Iavi«*i:ht'n Lití^ratur. weun er es fůr echt 
halten korintp. unter allen Slaven verbreiten wQrde. Allein je sehárfer er 
alle:* dařil b»-r ťj^sajíte priifte. desro m*'hr íirůude b«3ten sieh dar, es fur 
iinecht zu erklřírtfn. ohnf- auf da^ Aa:*ser»* d»ír beschriebenen Blatter Ruck- 
sicht zu nehnií»n. Kr íreln>rt nicht unter »líe iregen die Slaven feindselig ge- 
sinnten Auslánder. die au?< Miss^unst flie< alte rtu niliche Denkmal fur erdichtet 
halten wollen. K r i s t s e 1 b s t e i n Slavě, der v a t e r 1 i c h e n A b s t a m- 
ntu n g nach e i n IJ o h ni e. f fi r den w a h r e u R u h m s e i n e r N a t i on 
n cht \veni«rer eifernd al< etwa der patriotische Schlaukopf . . .* 

Jaký asi dojem článek Dobrovského ve Wiener Jahrb. v Praze spň- 
sobil. lze si představiti, když Juiijimann již po prvním článku v Horniaierovf 
íirchive psal Kolárovi dne s. května 18:í4: .i Dobrovský) vydal v HorniaieroTé 
archivu anathema na ten rukopis. Svoboda mu odpoví, a nepřestal le-li, luusím 
i já vylézti, poněvadž mne jako připiatého vlastence, což u nás 
jest jako k a r )) o n á ř. vyhlašuje.- Ale J. J un^mann Dobrovskému, ne- 
chtéj«* jej jesté více drážditi, neodpověděl a také Ant. Jungmann. jehož sp 
Dobrovský ve Wiener Jahrbiicher velmi citlivé dotknul, dal si říci, a m"- 
uveřejnil odjřovřdi, kterou již sepsanou měl. Jediný V. Svoboda se pokusil 
M uveřejnění odpovědi: víme to z listu, který Hormaier dne 17. ledna 18á5 
Dobrovskému psal: „Svoboda poslal mi r<*|>liku na Vaši odpověď, kterou 
j>ein posud nechal ležeti, ale pro případ, že bych jí déle pozdi"žeti nemobl 
rád bych se přece připravil." Ale odpověď Svobodova také nepřišla na ve- 
řejno.st, jak llonnaicr dne 2<>. ledna 1825 Dobrovskému psal: „Svobodova 
replika tím snáze poodložiti se může, jelikož Vaše recense Rakowieckého ji*8t 
ve Wií*n. Jahrbiicher. ^Myslil jsem, že j<'st v nějakém polském časopisu.* 

Tak spor o l.ibušin soud na nějaký cas utichnul a poněvadž obráncové 
ven-jné na útok Dobrovského n<.'odi>ovědéli, obdrželo jeho mínění vrch, ze 
rukopis ten jest pod vržen. 




XVII, 

úsloví aluvaiiMkr. ríliírkíi Ifiiipljiivsko-veinliokýt-h nluv, Kiiu[i]l iiLJ^riniil kmiuky 

[ Vlatfiiidov}'. K,l(.[ik Aiislwrt. lloťký. Kiitiku o DolnuiVMkíhii .lib -('yťHI uiiil Mpthoil" 

c WiíMi. Jiihrl). tl(l[iovéď DobroVBki'lio. Cjrill ti ilothiiil wl Ritlitin n Dolu-ovskéliii 

i ním. Doli. iiavflil vydání lefopisň ůcBkýcIi. liolffliiio. Millirischu Uitimuli^' 

Af-koli Unl.r<n-.ký s|iomii o Libušin aoml vi-liui razí-iien a jiii.iJĚstkiii.n 
neíiuiedbdl přece jinýdi [jraci vĚdiickýcIi a Utprárnffii. Clmleiiii r. llS:i4 
Kanášťl ae uspoí-ádóníni sliíťky Bartsirhovj již v prosinti r, 18'i3 jiofat^in, 
sbíml niateiial k Jnicuosluví slavaiiekĚiiiu, v kk^éito přííiuě Jiie i. dubna 
18Ž4 1'ertzovi psal: ^MoliU-li spdéluiti, 2o vůdoo Cecilů v bitvě r. H0,"> paillj" 
■8Ě uejiftenovul Lťclio ci I.eczo, jak ae posuti fetlo, tiýbrá Petlio':' Vť Vidní 
jame jedaiíu o tom nduvili. Máiiis v pozd&jšícli stolirtích iifkolik oaob jmĚneiu 
Pech' elovaitíkv vyslovenu Pjnch tož dvojím '.působtni vjsvetliti 1/c 
I rychh pokiuk lyclilý tliod J tolik lo péSky hbiruiii pmvi sldvuiiaku 
osobm jniPiiii kteri \ btiusu li dňjináeb se přivdili |i " 1 ert/- pak mu liito 



iiki jm I 



^Jd" 



pádu niřxKi. skuti 

letopisů řulilLiiskyih ubsaiLiiu jho 

tiliiou pť(i VI iioval ťukl piaii itií kntii ku u 
Pertz ji-stt judiiDu Ikid Ibii^skv ruko) is tolio díla pi 
bjl Ubdržfv zpiavu Pir(/o\u V)slo\il k nřitiu '.vř 
dni) j arpui lb24i „li i/iujnávira njnf tiojí it-censi 
Bwckon aturou itHliknu a tf ti podln ktíit pivn 
Velikoa radiist mu spuiol il l'eit7 ohlásiv mu £i 
v bibbotecp sbírku lilnHliursUjth veiidickjch slov 
Juglur v 1 lili liurku lnU7 z jinjch rukopiinyih sbiiek '^msl J«uu to i'l 
atratiy fi)lto\e mapí kiíd-l asi 1» ku''u tak Ě* fclkiui J'iiHt slov ttuu jisl 
sbírku t d) vždy bohutsi tiei lo Dolmci'' Phiijiii a Pottjiki podali" 

AvMiik jtstf vetsi radostí liojaf bjl kdy/ ai mu i llji4 poduiiU 
ongiDal kmujky Vimentn a (loriaiha vypatlati a řískata Iviiplaii totlí 
Půstolopi tskj Jfisťf Dittrieh psnl mii ze Itkar v okolí mA starý ktidi\ 
pei^ammoiy ^ nemŽ krotiyky iibsažtiiy l-iou / o1i«ahii jo/uil DobrovRky 
' " r^to Petr. 



onmidovi k vuli kli n- 
o\ riiiti ud 111 Iio požádán 
nu lil o díle Jomondrn 
lornaiida npjatai>-i m 
4vdini porubilo bjlt>° 
v liuttiiikach ualiziiul 
„ktiíiou lékař jmitkpm 



) Pech jest zřeítĚiiií 



- 218 — 

žo jost to týž kodex, ktt*rý B<'r<íhauer pml r. 17']<) v kíipitolní bibliotéce 
naleznul, Dobner vsak, když chronicon Yincentii r. 17G4 z chatrného opisu 
k tisku připravoval, již marně hledal, jelikož tehda již v rukou jakéhosi 
Kneysla byl. Po smrti Kncyslově koupili jej židé a prodali jej zase jakémusi 
ranhojiči v okolí Postoloprtskéra, který pergamenových listů k rozličným po- 
třebám užíval. Dobrovský psal ihned Dietrichovi, aby za každou cenu kodex 
koupiti hleděl a Dobrovskému jej zaslal. Když kodeks do rukou Dobrovského 
se dostal, byl on ještě radostněji překva])en, an tam mimo Yincentia- a Ger- 
laeha naleznul také neznámý posud pramen k tažení císaře Bedřicha I. do 
svaté země r. 11Í)0 sepsaný od rakouského kněze jménem Ansbert, kterýžto 
spis r. 1827 Dobrovským vydaný nyní pod názvem H i s t o r i a de expedi- 
tione Friderici Imperatoris znám jest. Dobrovský nemeškal Pertzovi 
o svém nálezu zprávu dáti a navrátiv se z cesty své ))0 rozličných archivechí 
jak hr. Sternberg dne L listopadu 1824 Cerronimu se zmínil, do Prahy a 
probrav bedlivěji kodeks psal dne í30. listopadu Pertzovi: „Dostal jsem 
šťastnou náhodou rkp. kroniky od opata Milevského kláštera, z které to, co se 
nás týká, Dobner (ovšem dosti chatrně) v I. sv. monument vydal. V tom 
kodeksu však nachází se také kus, jenž pro německou historii cenu má: 
Historia de expeditione Friderici imperatoris edita a quodam austriaco clerico, 
(j[ui eidem interfuit." K jakému pak účelu ranhojič pergamenových listů užíval 
poznáváme z listu Dobrovského k Cerronimu dne 28. prosince 1824: „Byl 
jsem tak šťasten pro sebe a pro Strahov zakou))iti Vincentia a Gerlacha^ 
starý originál totiž, kterého přepis Dobner od hr. Waldsteina obdržel, podle 
něhož jej pak v 1. svazku Monum. historica vydal. Ranhojič v okolí Po- 
stoloprtském pilně vystřihoval pergamenové listy a zaobaloval do nich me- 
dicínské lahvičky. Zbytek, ku štěstí největší část^ jsem zachoval." Kritické 
ustanovení rukopisu zaměstknávalo pak Dobrovského, an mnoho za tou pří- 
činou dopisovati a jmenovitě Cerroniho poptávati se musel, r. 1825 a 1826, 
tak že tím Jornandovo dílo stranou zůstávalo. 

Mimo to však nastávala Dobrovskému nová polemika, sice ne tak prudká 
jako o. Libušin soud, ale poněkud čas mu odnímající, jelikož k vůli ní mo- 
ravskou legendu tiskem vydal. Polemika ta týkala se jeho díla r. 1823 vy- 
daného: Cyrill und Method. Nežli však o tomto sporu se zmíníme, 
dotýkáme, že r. 1824 také Horký několika poznámkami proti Dobrovskému 
se ozval a sice v předmluvě k překladu německému knihy : Lva z Rožmitála 
putování skrze Němce, Angličany atd., kterýžto překlad r. 1824 v Brně 
vydal.') Vytknuv totiž že Paprocký, Kruger, Balbin, Schaller atd., ač o tom 

í) Na latinsko byl ten spis převeden a v Olomouci r. 1576 vydán pod tytnlem: 
Conimentarius brevis et jucundus itineris atque peregrinationis pietatis et religionis 
causa susceptae ab illustri et magnitico domino, dom. Leoně libero barone de Roz- 
mital et Blatná, Johannae reginae Bohemiae fratre germano, proavo illustris et 
magnifici domini Zdenco Leonis liberi baronis de Rozmital et Blatná nunc supremi 
niaich. Moraviae capitanei, ante centům annos boliemice conscriptus atd. 



i 



spi»« i.Bicli, j.M-i.- Iio newtli. pmví Hurký na sir. XVI. pMiJiliivy; ,Takň 
nfeiiý veterun, ^mn «hM Dobrovský, který, jak ao zdá, Putování Ěetl, 
pronáší nesprávné názory o něm. PíSe totiá ve avě (JeacL. dur bňhm. Spr, 
und Lit. (laiB) atr. 275, že tu cestu ZdenSk Lev z Roámitalu 
okolo r. 146Ó Evropou a částí Asie podniknul. V těelito sloviVli 
jeat nápailnň, trojí vře; jméno cistujiLiho lus a krdj kd> u kde ta 
eesta si' konala. Co se tijfe jmen a /dá se íe i DoliiovwkJ dosti pozomP 
na tjtchií list onoho cewtopisu se nepodíval jiuak bj b\l po/nal /e (estující 
se jmenoval poune Lev (Leo) / Hoímitnlu u íe tamté/ jmeuovany /Uenko 
Lev jeho vnuk byl. Námitky, /.l Lev jeit pmze rodiiiue jmeno tmi mĚní 
oEekáváni, au jistotní předpokládám ie jdj ůrď jen/ bj mi to namítnouti 
mohl, Hsi ví, že Lev (Leo) oiljak/ivu jtst v (.ethfitli ^elnll objíejne kittatné 

jméno Co se t^Se řasu, udal ten jenŽ knilm před lukama mři dobu 

cesty okolo r. HOTi velmi neuRitt jelikož zbĚánj pohled byl by jej poiifil, 
Ž6 cesta od r 14(iij až do i. libí tivala /e isak I e\ do Aiie nikdy np- 
pHSbl, již svrchu ukázáno bylo P Uobiovský provi dnle „jeden / jeho 
družiny, který místo išaSka nastával, spisoval denník jazykem 
ĚBským." Původní spisovatel onoho komentáře jmenoval ae skuteSně Sasek ; 
p. Dobrovský vsak iiiél toto vlastní jméno za appellativiií, kteréžto skuteíně 
bláznivého oznafTuje a předpokládal bez dal&ího důvodu, že Šaáek na té ceatfi 
místo dvorského blázna zastával .... Tento omyl jest tím nápadnější, an 
p. Dobroviíkému stai-ý, rytířský rod Sasku z Mezihořf z Plzeňska pocházejú^í 
znám býti a on v cestopisu také se dořísti mohl, že Šašek v rytířských 
hrách podíl měl, že ji. I.ev jej při i-ozUĚnýeh příležitostech vyznamenal a že 
císař Bedřich IV. jej ve Štýrském Hradci na rytířství pasoval, což vše na 
domněnku přivádí, že SaSek k paiioSím pana Lva náležel." 

AĚ výtky, které Hork^ Dobrovskému Pinii, jen nedůležitých nedopatření 
se týkaly, přece byly Dobrovskému nepříjemné, jak vidĚti z listu jeho dne 
28. prosince Cerronimu daného: , Horký mé mohl ušetřiti. Takových maličkostí 
mohl bych mu množství vrátiti, Jeat bezpochyby jeStě velmi mlád, jelikož 
takový vĚetečka jest. Nechrae ho." Nařež mu Cerroni dne lú. ledna ISSň 
odpovédél: „Útoky Horkého nesmíte se urážeti; jest on váeteĚný v hlavě 
poněkud připráhlý rozumbrada, jenž se doniýSlí. že znamenité v naSí historií 
vAdomosti má, [po všech koutech vSecko sine enice et lutte shi-abuje, staré 
hrady, na které však dokladů nemá, nalézá, aiioť i falešné doklady podstrkuje. 
Dovolil si jesté více a horSícli výrazů o Vás, Balbinovi a Krugerovi v před- 
mluvě k pře.kladu spisu Commentarius brevis et jucundus atd. 
užiti, které však censura vymazala. Nyní však tropí své rejdy v mizerném 
B r íi n n e r W o c b e n b I a 1 1. Jest tak potrhlý, že jednou za bílého dne z Brna 
xBiizí a nikdo nebude věděti kam, jak již se několiki^Ale stalo." ') Přes toto 

') Neclivaiiiý tento obraz o Hurkém potvrzuje Uobi^ovský v listu doiiřm CeiTO- 
nímu (lne á(!, února IS25: r"-'" mi o Horkém píSele, iiotvrznji mi také i,íiií. ^ Q.*í*»s). ; 



— 220 — 

chlácholení Cerronilio byl Dobrovský poziiáiukanii Horkého nemile dotknut: 
jestli však kritika o překlade Horkého obsažená v posledním čtvrtletí \Viener 
Jahrbiicher na r. 1825 str. 155 — 107 od Dobrovského pochází, o tom po- 
chybujeme; obsah článku a zvláště jizlivé narážky na Cechy a Slovany 
vůbec ukazuje, že Dobrovský pisatelem jeho býti nemohl; dříve by se há- 
dati mohlo na Olomouckého bibliotekáře Fr. Xav. Hichtra, jenž nepřítelem 

v 

Cechuv a Slovanů byl. — 

O spise Dobrovského již r. 182.-] vydaném: CyriU und Metli od, 
der Slaven Apostel. Kin historisch-kritischer Versucli,^) roz- 
])řadla se delší rozmluva. Podle nápisu titulního lze tuto práci i)Ovažovati 
za pokračování jeho Kritische Versuche, čemuž také obsah od])Ovídá. Jako 
v Institutiones lin<;uae slavicae veteris dialecti spojil výsledky dlouholetého 
bádání o staroslovanštine v jedno, tak jest tato práce jeho soubor všeho, 
čeho se po čtyřicet let o živote našich vérovéstců kritickým zkoumáním byl 
dobral. Rozbíraje nejen zprávy vlastních leí?end cyrillo-methodojských do doby 
té známých, nýbrž přibíraje také podání jiných lejrend k životu sv. Cyrilla 
a Metoděje se vztahující zakládá spis svůj hlavně na biografii bulharského 
arcibiskupa Klementa, žáka sv. Metoděje, v kteréžto biografii také mnoho 
zpráv o živote našich svétcň obsaženo jest. Co llirsmentzel a Středovský 
o slovanských apoštolích nabájili, boří se. jak samo sebou se rozumí, v niveč; 
ale při všem kritickém důvtipu také Dobrovský na plné pravdě se neusta- 
novil aniž se ustanoviti mohl, jelikož tehda ještě známa jemu nebyla pa- 
nonská legenda, kterou, ana zprávu dává o trýzni a zajetí sv. Methoda 
skrze biskupy německé, teprve srozumitelnými se stávají listy papeže Jana YIIL, 
jmenovitě list daný dne 2.'). března 881, v němž papež sv. Methodia pro 
vytrpěné nesnáze bolestné těší: listy ty pak, jakož i data panonské legendy, 
nejskvělejšího potvrzení nabyly papežskými listy nově v Hritickém museum 
nalezenými, jež v Neues Archiv der (lesellsch. tur ii. d. Geschichtskunde 



zůstal peníze dlnžen a v Teplici iiiarnc jsem hledal list krále Jana, který, než Horký 
tam přišel, tam l)yl ; nad to víco jej cituje ze své h o diplomatáře. Já toho střeštcnco 
ani neznám, a nevím, že bych joj byl kdy podráždil." — Horký se narodil v Mor. 
Třebové kde otec jeho. pilný sbíratcl starožitných věcí. městským výběrčím byl a 
synovi velmi bohatou sbírku Ifstin. pečetí atd. zůstavil. Horký stal se jsa ještě mladík 
kancelistou siarohral)ěte Salma, přítele vlastivědy, u začal záhy články historické 
v Honuaierově Archive uveřejňovati. Horký byl velmi nadaný muž. vládnul obratným 
])('rem, ale jsa zároveň romantik nebyl mnohokráte úzkostliv v podávám' přesiió 
l)ravdy historické, tak že jeho pojednáním, v nichž pravdivé a vymySlené věci ob- 
sažejiy jsou. velice nedůvěřovati sluší. — Redigoval liriinner Wochenblatt vydávaný 
od r. 1824 až do r. 1827 ; byl to však list velmi chatrný, tak že guvernér hrabě 
Mitrovský jej podporovati přestal. 

') Spis ten převeden také na jazyk ruský M. Po^jiodincm a vydán v Moskvě 
r. 1825. Exemplář skvostně vázaný pro hr. Rumjancova určený kázal hrabě na smr- 
telném loži poslati Dobrovskému, který ho také v březnu r. 1826 došel. — Viz 
Míihr. Leg. str. 123. 



1 

i 



I \7f.iSťc'iiy jiiou. N:'í;TinJ<' [lanoriBký lí'j>('iidy — tíiri iiiíiif iivSťiii lii^tfi 
mo fopi'¥e nii,U'íniiiji*h - - nedovědí] se takí' o důležitým přílifha zií života 
. MekidĚjo t j. o jeho znjetí v Nřmcích a ueniohl tudíž poznati následků 
tobo pKhĚliu poSlích. Protož praví na str. lil ; ,\Vaa eigeiitUcli dum 
Mflthod \Vidťi<res widfrfahren, ist wnhl kanm mOjřlirli nenau za bestimmen." 
AvSak v hTavni vPci UHtaimvil Dobrovský pfesnřji histíiridsou jiatrttn 
I ntó všichni jbIio předchůdcové a vrBtavníci; hlavni tato vPtn, kterou dřívější 
'mínĚní své opvsviijn,'! vyslnvp.na jest na st.r. STi: „Wir miissen Method 
on MHhrcH und Pannnion nflnnen, wie ihii Tabst 
líohann in seinon Rriefm iinnnte." Ti-iito hlíi.vní výzkum vsak nezabránil. 
[;áe Dobrovský v iíňktnrjph jiných vScerh na omylecti se octnul. Sem náleží 
'předkem. íp st. ilethodía pnTažoval, jak to dříve mínil, posnd za krajinwkěho 
■bi*kapa (rejrionariusl, kt^ý stálého sídla nemfl: odtud priSlo, iSe jmftin 
■ knížete Tuventarus, kterému papnž psal, rievyloáil, jak to jiŽ Doliiier a 
podle něho SchlSzer ěinili, na Svatopluka a tím ovSem nAm si přokážku 
udělal, která nm v jistřjíím pokraSování pří ukoiimáni svěm bránila. Nsiiiěl 
tedy podln nolirovského bv, Method stálého .'iídla ani v městě Moi^avé v Pa- 
I. Velehradf ; f strany Velehradu přidává se na str. 83 k mínění 
fJolnierOvu, že moravský Velehrad považován byt sídlem MetliOdiovým omylně, 
^rlieký Bělohrad, kdw za doby té biskupské nídlo bylo, pro podobnost 
jmfna vztahovin byl k moravskému Velehradu. MíJiíní jeho pak, že Tuvcn- 
tlH'UB není zkomoleno zo slova Svatopluk, zavedlo Dobrovského, žp působení 
jMetLndovo u blatenského knížete Kocela si' mu zdálo del&í dobu trvajíeim 
rozsáhlejším než skutefnĚ bylo a tím pfiáel na domysl, který na .atr. 811 
poznámce vyslovil; „(íhne Zweifo! híelt sich auch nachhor Method oft 
Iteniip; zu Mosburg bei ("hocil auf. Wenn man nun a n nahrne, dass die 
Slaven dieses Mnslmrp Vetegrad nannten, ao wilre doch eiiiigermassen ei-- 
klfi.rbar, wíp man Methnds Sitz zu Velehrad in Mňhrca suehen konntí'." 
Aváak Síosburíí (v latinskýeh pramenech urbs paludarum) jest pře- 
kUd slovanského blaten (hrad) n neslul tedy nikdy u Slovanů Velehradem. 
'.JeatU pravdě pmhibno, že av. Method ěasto ae zdržoval v hradě Kocelnvě 
JBst tím více pravdě podobno, že stálé afdlo mél v hlavním hrailě Svato- 
plukově; vždyť nejen s! menSich leoi-nd nýbrž takň z« života sv. Klinieiita 
S 7. panonsltě le^r^ndy jde, že úklady VichiiiRovy a následky z nich i>ncliá- 
zejícf xknail po dlouhou dohu sv. Method na dvoře Svatoplukové. 

1'odobně byl Dobrovský na omylu, nevSMv životopisci bv, Klementa 
.gravfcímu, že sv. Method jia dvoře Svatoplukově umřel; tím zůstal na do- 
myslu svém, že sv. Method „Mom\nt vérojatně již r. «S1 opustil a do Říma 
Sel; jak dlouho in ještě snad žil, zcela noziiSmo jest" (str. 115). DomyNleni 
RBtn Tiyl ovSem krifiřtéjíí m-}. li. kteří za rok iimttný sv. Mrlhndía HlUi nebo 



k 



i) Viz str, OB.. Id7. 



410 nMxrotíIí : <r pHčiii^ 
.ToD MKtholiH Anfpntiialt 

IVihmvský B (inifí sroa b; 
; (^rronitnn rtiif 28. hfi-mia l«a- 
[eit to. ro já pnilAv&m, správníj^i 
Av^k úfiadky j^ion 



■ř spokojil «e a Tvztiánini tím str, Ti \>o\ú&»tlýta 
larli KřtS ist kf-tn í>ieherps Datam za finden. 
roo h\\ s|tokojen; jest to TÍdéti z listn danřtui 
n lM:í4i ,Na Montvé snad snesete kritiku. AspnA 
jistíjíi' aež en psali Slřtslovsk^ » Hir»> 
Pfit-f j$«^in ^ tieištftil a siinžil jse 



wkÉ, rnské, bnlliarskř zprávy ve sliodn spojiti/ Tini viri' byl překvapen, 
Ě o fomto spisu se objevila v ilral>»m čtvrtletí lAjiril — Jniii) r. 1824 
ÍWienPř Jalirbňelier ohĚírná kritikii istr. Sil — 2:i.>), na ktetí sícb hy\ ] 

n fridrifh Rlnmberger. v iiíá vSak, jak olwcně si- myslilo, Kopitar podl 

. Kritikne snažil se dokázati, žp Mplhodnvo liinvni léměí jediné píínohi£tJ| 

Ibylo T Panonii, kde t mřstí Morabos iMoravai »ídlo m^l, ktei-^i pak » 

Svatopluka dobyto bylo. a odtnd pcý omylové, vedle kt«cýcl 

Ifthodova éirinoMt na Moravu kp kladla. Takavémnto však pojímáni 

Iťbdejšicli pHři se listy papeže Jana VIII, a protož yi Blumberífer suadn 

ii-jUlásiv lÍRty ty za podvržené. líeeuiisp zavírá se těmito plovy ; 

■■brovský nalii^á všudy pravdn anebo volí to, ro pravdě |jodobnPJHÍ jest p 

I poknd listy papeže Jana Vlil, a pHbuzné s nimi spisy tiledii^tí^ neaun&tlj 

V'S urírifostf jako žádný z jebo předdiůdců poznal Hcbosť sláv 

■ lletbodovi ve velké Moravě pfipísovali: on uznává velkou MoravH zn n» 

I pfetrSonna Pásť dippesp Pnsovski'' n iibmi-Jiuje voloosliivnvnné iirťibiHknpt 

(idethodovn v této zemi na zjev rychle |)omíjejíeí; — jen jestŘ krok i 

i bylo by se moravskň arr i biskupství Metbodovo típlné sbroutilo." 

Takovébo Tjfkladu svého spisu IlobrovnVí ani neníekával ani : 

l protož byl vBlioe, rád, když v .'i. svazku Arehiv fiir S. d. (Jeschiclitskood 

J*ertí! refíest^ Jana VIU. nvBřejnil, mezi nimiž také ty ftyři listy k Staí* 

i a Metbodovi dané liyly. Zjeviv svou radost Pertzovi psal mu Aa 

O, listopadu 11Í24 : „Hlumborger byl tak drzý, že listy Jana VIII, za n^f^vi* 

vyhlásil, jelikož je s lÍHtem bavorských lúskupů z r. 9110 srovnati ndi 

I jakoby ve spora r> diecese papež takovébo mínění býti musel, které biskt 

V^zde ťasovskýl míti chtSli. Pokusil jsem se nesnáz, která již dříve se cftS 

jtnrovnati ; jiní, jako Středověký, mysleli, že biskupové lhali. Ale Blnmb^rfW 

Velni to kratfif a praví, že listy Jana VIII. jsou vymyšleny," Zvlášté Dol}l-(n> 

fekébo mrzHo, Že Hluniberfřer nm podkládal mínění, jakoby nrcibislrapsti 

í moravské popíral ; psal v té přífině Ccrionimu dno 28. prosince 18M: 

I ,Můj Bpis naleznul velmi sniĚlého kritika ve Wiener Jahrbiicber. Ale I 

! íeho 8 strany moravského arcibiskupství Methodova obávati, jetikoi po4^ 
I atrané listy Jsna VIII. v papežských rugestecb se nalezly. Periz o tom, jA 
|nřtlPÍI, v n, 8v. Archivu zprávu dal, kterou nyní recensentovi pod nos stcí^' 
A skuteFné uveřejnil v Horniaierovň ait-hivě v éíale 12., dne 
I odpovfd ve spůsobS listu k Hormaierovi, kde krátce sice ale ůerňt 
tftyo dpé námitky íilumberjrro\7 vyvrací a. jak na závěrku ]iravf, dokAinj* 



— 323 - 

jak „bezdůvodné jest tvrzeni, i<- vlastní iipIw volka Moruvn jpst jpn vymy- 
né pfiaoliiStĚ svatých limtří. ' 
AvSak k3'omĚ Blumbergťn také b olomouckým bibliotekAJ^eni Bichtreni 
ve spor o av. ("yrillu a Metodfji uveden. Ačkoli spor ten mu pHwel v nehod, 
jelikož právě tehda niíl před rnkama pOBudek díla: Slova.r akademii 
Oj vytištíný !■. ISSii v SiH. rv. Wípiiit Jahrb. a mimo to redeiisi 
dvou spien: Joann eksarch bolgarskíj a Kronika poleká prBňii 
i atd. ktiTá iakfi v 32. sv. Wiener Jabrb. 1825 str. 65—80 vj-- 
tlBtín^ byli rae é ne mu Dobrovsk nen obi yk o iti jel kož R cht 

te krftfe 7«. velkou a to at jmenov tř ne] ySs cb oiol po ažovin byl 
Fr \av li ehte na odd e dne Ití rp a 1 8^ ) obla/e at doval 

I praakén SIp ok )poli, jak »!onoie kde 1 US ni knež&t y 

a ecen byl R I R 8 1t^l le [ oteaorem ^emPi su a IPjepiau v Brnf odkud poslán 
Tiyl r 1811 na Iv um lullaň>ile I Iv rejňoval 1 iton ke pojed á í i* 
r Rmf a Luhlim Ho ma e o ř ar I ř ki se p á/dn lo místo b bl 
'Dt«kárike \ I lomo c na které Toi r *(ký Ha ko dopo no cl tři, aby p 
Pala kebo m ato p ekenmsn e otev elo j nenovan m rao ne ko 
aadáni R cbter b bliotel a em f ni2 teron Dob ovsken dn l5 ledna 

R tbter u de gerad 7a vou obe berab da eben lamils 
ňfr Salzbu ge F 7b ochof n ^\ i a pron ovpatur ut an o eatur - — 

znm B bl otekar ernannt í I n in hn v Ic Kunz^l de ( enchiehlfl 
WBge 8P j p e n a '(igř u la te e O inds tz eg 1 ahe oIlt« 

'Př Sed na Mo ava ríd 1 se 7\fnin 2e jede kij c hř •* ík eb jegt n ilejBÍ 
aeá devetade ade at iprave lU Jch ale hledal k j ost v tom H se stal po- 
krytcem 1 s ito kem kt rj chtřl b^ťti paježStřjSn pipeře a cirkevnfjSIn 
pí^tve P dlf/il ai ohy/d é vyS m a šlapal podřízené sobe jak to imeno 
TitP ul nhý T ka k « 1 j hoíto lanou Riart ř, n etne utiskován R htro o 
iBpoIiv no b I R cht r 1 jl j zl yy ephtel (e h& i ro s al s mĚ ená 
Vish p ot C hu p Inř ale tup 1 také sečko "flovinsk tak í Dol ov k 

rnIJe uv din i j r 18 [rané pokáral llom a er bíd jej 1 ste 
Dob ov křu u 18 ** e tend nce jelo jest w thend aut bttn d 

hltrapíítffi h ult aserv I u d d e Macbtbab r ř,ew sa anekelnd a dokládá 

1 ere Lei en^ vandel el nso hekannt st vie se jetz ges A 
j^be d '^ bergen esen las hn I p nahé a ftpbt und f st \er ckt 

lOtAťl t \ ( Ion onc snaž 1 se R ehtei /fakat bia! osklonnost tel dejsího 
b ík pa kard aK a arcikn zet I! dolta a vedl j ýcb prostíedku uř 1 
It tomu tak ps r 1^2 vydaný a ircitn iet Ěnovinj ( y II uud 
Wethod de Sla n Apoatel d M b pna Schutřhe I ge 

KÍhtRr byl sice náramnř domýalivý a nadutý, avšak ve skryté srdcn přece 
žeby Dobrovský, nad níiiií spisem svým palinu iibdríefi ditél, 



^^ 




224 - 

proti iHMiiu so ozvati mohl: kritiku vííhcc a jnieiiovitř kritiku Dobrovského 
iiířlo odstrašiti, žo arcikníže díMlikaci milostivým vlastnoručním listom přijal, 
ktoi*ý otisknouti v předu kniliy Hiclitcr noopomonul. 

Tmysl, kt<»rý mimo jiné IJiclitcr so svým spisem nuM, zjevil (Vrroni 
Dobrovskému listem daným dno ir». ledna r. lS2r»: „Ačkoli Vaň Cyrill a 
Metliod teprve vyš(d, opovážil se Hichter ])řo(e, podobný život třchto dvou 
ai)oňtolů psáti. Hukopis již proš(d censurou, byl schvá^lon a jemu k tisku 
doruřen. Olomoucká konsistoř poslala jej sem s mnohým ch valořeřením : 
bezpochyby bude .arciknížeti liudolfovi věnován a na jeho útraty tistén. 
Přál bych si, abyste nni notné posvítil, jelikož se doníýslí, že spisem tím 
nad Vaším (/yrillem a ^I(»todéjem vrch obdrží." Tak Dobrovský spis Richterův 
nepojímal, jak jde z listu jeho daného dne 2í). února k C-erronimu: „Velká 
Morava by zasloužila, a])y déjiny její j(»šté jednou se psaly. Jak muj Cyrill 
a Metoděj byl přijat lz«' Vám poznati z Wiener Jahrbúcher, anebo z o<l- 
povédi mé v Hormaierově archive měsíce IcMlna. Ve F r. Kichtru nevidím '* 
odpůrce. Vždyť má jiný účel a jsa Moravan o před mé tř tom 
se zálibou pojedná." 

Ale Dobrovský s(» klamal. Když Hichtrfiv spis na svétlo vySe), poslal 
jej HormaicM* Dobrovskému dne líí, bři'zna žádaje, aby do Archivu recensi 
napsal, přičiniv, že „Dlumberjrer. za nímž Kopitar vězí, n^censí Dobrovského 
(\vrilla a Metoděje, lirozně se mýlil." Když Dobrovský Richtrňv spis četl, 
shledal v i)Oznámkách ke spisu jiřiciněných. ž«' Richter sice s nevinnou tván 
ale dosti jizlivé na někiílika místech se ho dotýká. Tak píše Richter na str. 43.: 
„vůbec zdá s<', že řečený abbé moríivské lefrendy mnoho si neváží, aít si přeje, ahy 
se ještě jednou a správněji vydala." A narážejt* na to, že Dobrovský Kristaim 
osvědčil jíiko nespolehlivého úmy.*<lné klamné zprávy spisujícího kompilátora 
míní : „ Spisovatel dává k r i t i c (\ která zachovati a z a c h r á ii i t i s e 
snaží, před tou napřed, která vžily jen podezírá a pochyby 
na pochyby shromažďuje a proto si dovoluje atd. Ještě na jiných 
místech ciiií Dobrovskému výtky, z nichž některé sice bez podstaty nejsou, 
avšak skrytou zlovňli prozrazují. Nejvíce však Dobrovského mrzelo, že kri- 
tice jeho vytýkáno, že stůj co stůj pochybovati a více jiiěiti než zachovati 
se snaží. Pise o tom (Vrroninui dne 4. dubna 1X25: .Letos se to na mř 
hrne I Každý se o mne pokouší. Pan bibliotekár Richter pykati bude, á<' mř 
škádlil." A Cerroni. jemuž Ilichter i)ro nadutosť svou velmi protivný byl, 
])odněcoval Dobrovského k ostré odpovědi psav mu dne 1. máje 1825: 
„liudte tak dobrý a udělte domýšlivému Richtrovi peprnou lekci, aby í* 
Imdoucně varoval." 

Drzo na to posla^ Dobrovský recensi Hichtrova spisu llormaierovi, který 
mu dne HJ. dubna lSL>r> ])sal: ^Hecense Richtrova sjíisu jest výtečná, aíkoli 
schvtraléniu Krniinci'i leccos i>M ní chutnati nechce." Kritika se otiskla 

'■) T. j. Kopitnrovi. 



IjM ti 



v Hor em ř \ 1 t] f le rl 1 e-ven 1K2 na 

Btr 2 Hnřd n za ktk dot ká se ho I obrovsky obv klo ron svo 
,Dea verdenlpn B bl otl pkara R p1 tpr Crr\l tid Mefhod h&It dem Inhalte 
nafh tp M tfe 7w srhcn Středovsk^ Lelifn d e^er 7we B flder und 
zw Bcl ph riobrovuký'* h atnn^rh kr 1 schem Versnehe Er nahm ilso (jar v ele? 
von den E d chtn gen Středo ak^s ht a f vitriR st abpr n cht gern d e 
Sltí^alen lat p n seli e Irf'gí>nden hc rtnn BoIIand ste selhat len Iňhm 
Psp do-hr stan erznhlt cr man hes na h las d e trenge e kr t k n i t 
ganí- o> Iten lasse II Vhrc be dc sen ag o "^ 41 »z eht de 
ífll he ? rhalte nd z rptfnn 1 1 je p v r I he n raer nu 
verda ht gt n d / p fel ■» f 7 e frll ft « ( anz rp hf aí pr aa der \ ele 
hnider H seh enzel d streílovský vn der Ha ptstadt firosa Mahrens fasel 
wo/n I los der Nan e \ elehrad \nlai8 gehen knn íe I atte doeli n cht n den 
Anmerku ge 1 112 ederl It erden sollen A\ nn d ft sierst ver 

dftchtgen M zen von Svatopl k nd \ Plel rad t dle n h H R chter 
beruft kp e ande en d al 1 he Střod v ký n se ner lacra Mora a*" 
hietor a '^ i ahh Iden I ess ^n ^rrden 1 n ge bte p N n sn atiL r ga 
le cht Iberze gen daso d ese M nze na 1 H Jahrh de t gehó en atd 
ft chter tot Sne n tvrze í MFedovsk I n řř psal itr 64 avého 

ipisu Wiis da Velehradpr MCnřen Ictrtff sn olle ire le seilpn m 
BrOnner stád h i tbe aíi-t p d n dav Slrplrdfipn ne ner 
Hanďrhr ft lie Ahlilduigpn geselen Die eme ^líiisere diesei 
Můnwn 7P fft Hne Bi ^ 1p II hhuit, ^vafoj I iki ^p^mnthI ch rait Pinpr ge 
krdnten Figur u d Ur Imaohnft Insigt lae eiiit Wellogrod Metiop Reg 
Horavinp diP" II e Min/e kl iner hat die Lmarlniff Svatoplniia Moraviae 
und anf dem dntten '^tficke síphi man emen gekr ntpn Drachen and 
die li\ ortť Monet Regni Morae " Aí Rirhtei n/nafi m isel /e tmĚftným 
tifinil přere ae hájiti plít^I ale dalaí a[or veden hyl teprve r 1826 
Richter tedj se oklamal ofekaviv ře zádní ^^ neodvaíi pioti knize 
inižeti vPnovane hlas třji se ozvati Ale Dol lOAskému ala h st incká pravdi 
nde vSeeko i byl li píeav dřen ?e ne teto pravd* ae přiři neostýchal se 
iřeaTěd/eni ave vysloviti i kdj? ae mi ol hah I ylo /e tini ap ni^koho ne 
Bíle dotkne Tak paal [rň\e te d by kdjí s Richtiein s| or mel hr Fngenu 
'Černínovi dne ^(i hfeřna IR' ,Co jaem tak mimoohodem o Vawpm rode 
žehral mjalil jsem ?p \Am /aalati a nřkohk poznámek ] říCiniti mam Chci 
tím jen zameziti ahy v almai achn ae nepovřdřly věci pro kfere kritika by se 
BaÉervenati mnaeli Pti\o! \aseho r du z mnžske linie I remyslovcu ař bjch 
."tuto fest ^-lai slavné rolinS přál duiodne ataníiven I Jti nemuíe Horiiiai r ) 
ik arad ve i ohrit a kterým kritirký badatel dPjin se bude mopi spokojiti " 
Prače tyto kritické polemické a literární korreapondence prozrazuji 
2a Dobrovskéhf s\řzeat slařín aeslal ena nebjla Ujlo mu i IK' d\-naeln 
) Rml V p ( rnín n fl tot ř v jll v Hnrn tt "I \-rv ív\t\ 



I ^m- 

(lesát roků, ale ducli jelio tvořil vždy nové pliiny, jíikoby jcšti' illoiilij' ' 
pFed aeboii inél, aí o tř dnbi^ [líevo již n{'kdy Kmňikii i-iiiil, že na einrt 
pumatnje. Tnk psnl již r. 18:í4 dne '21, únnrn, jí<a tehda ovSeni trApt>ti bo 
Icaf.njm rheumiitismon), hr. Eugi^nu Cemfnovi, jemuž tehda přítel nmM 
,byl J9em tím moťné iiapoiiienut, abych se íakt^ jh na ci^Htu hotovil.* 
A Cerroniiau psal dne 4. dubna IKi!.'); , Mohlo liy an státi, že letos nH 
Morava přijdu. Jak by mŘ těňilo, abych Vás jeSti^ jednou objali a podedot 
^a Bohem" Vám dáti mohl. Ntibúť pKliii ůasto již t;i> neuvidíme." CerronUA 
sbfntpluhit Bii(ho( irna ') povaha hodila ab dobře k Dobrovském a , jeniE 
poetickou náladou tež mnio kdy nav&tévován byl- ale vřelý přátelský rit 
spojoval oba ctihodní' síiue a Cerroiil rovněž vyjáiiřil t«uhn po Dobrovskňn 
^ listŘ dantni dne 1 maje 1826: ,Jak bych se nbét^rstvil, kdybychom mj 
á\a 7e viech itarích zůatab (zladiatoři literární zde se jefitř JtHliiou vidíli 
n vřele objatí mohli l*"^! 

ZanáSeje se od nřkolikn let po vj4re s líÍHtoriekýini prácemi cítil, jal 
potřelii by bylo sbírky kronikářů řeakjVb, aby po rakopiserh jejich 1 
pracní' hledati nemusel; prolož navrhnul, jak Cerrouimu 26. února ISih 
psal, nf-ené spole^no:'ti, aby se svnxek jen česky psaných historíckjcij pm 
menu jako pnkraíovSiií díla Srriptorea rernm bohem icarnui vydal a pr&c« O 
aby svařena byla Palackému. Již i. dubna léhož roku psal Ccrroniniu, li 
nCeuá společnost návrh jeho přijala a tak niolil l'aliický r. 1 829 vyiH|i 
nňkindera ufeué společnosti dflo nadepíiaiiě Letopisovf^ íeSfí. Sájn ptl 
jiá inĚl na myali vydfi.nf moravské legendy o sv. Cyrillovi, jak se davídJďS 
X listu Orronimu dne 4. dubna 18ií5 zaslaného: „Životy svatých, ktei-é jstfl n 
v opisech vénoval. konaly mtiP dohrou službu, když jsem psal o Vá«laTK < 
llolťslavnvi a prospějí mnS i dále. jelikož legendu moravsko 
a v, ťlyrillu z nich otisknimti dám. Bohužel naleKnul jsem hib 
lej;endu jen jeStř v jednom adejším pfeiiiwu. Taltř 7, Ruska jsem dostal nat 
přícpřvky." 

Takovými vždy novými plány odkládala se cesta na Moravu a se^ 
7. ní úplné, když Dobrovský najednou si umínil, starý úmysl svůj, lui 
srbskou mluvnici sepsati, ve skutek uvésti a za tou přířinou sii od) 
do Lužice zajeti, aby tam materiál k tomu účelu sebraný rozhojnil. 
však na cesta we vydal, připonieiinl jemu IVrlz vydání Jornanda, které | 
qrovský vždy pnodkládal. Dobrovský mu odpověděl dne 21». niájn ISH 
j . . . . Anglického krále Richarda zajetí skrze Leopolda Rakouského 

I) Faal n. p. r. 1825 Dobrovakr^nin , káyi mn ohlilsi], že vyjdou Infa^iíMlt 
íeSti : jByl by řas, aby Kase nřco Iiiatorie.kĚbo na Hvfitln vyfilo .... Hožu můj, t 
českň verSe hez konci* jako za Rudolfa II.. kde se jen verAe kuly a ví^^eky sftliitiri^ 
[iiilf.B ísapnsspiiy iielm Kanedlíín)- byly.' 

■') PMnl nboii kmetň jií >.e nevyplnilo, nelu.ť CeiTOiii fiiaroj;, 15. mAj* K 
r. I7.'í:1 j»lii íli.lirnv«kj) /..■iiihl ,lin. :■!. -mÍ-í IS2t;. 



byeh »<• dovĚdĚl, zdali exi^iinilár i>xpi'di t io n i s Fri- 

siiiid v nřktpré, hláStprni bibliotp:'p Tinnali-Kni', VhSp spolsřnost 

mnu nikou: tniiflím v5ak, jplikož x originahi nĚkolik listů vy- 

I liylci, itpdoatatlij nahraditi « opísn Rajhradskfhn, který učinĚn hyl, 

Škodil vaal, Ponfivadž Prahu prftvS 0]i0H5tíiíi a do Lužici' hp 

I íinit si tíím výpiakíi k veiidickích slnvníkft, ktpré nikdy hc nptiskly 

■ nnbudnu, musí Jornandos až do návratu méhn řokati. Ilnufám 

, že do podzimka hotov budn." 

Kterého dni" z Pmhy sp vypravil, npiii nám znánni: vprojalnf vjjcl 

ÍŘtkem fpiTua. V fervpnci zajisté jiŽ v Prazií 

ssl Fertjiovi z Hudiíína, ži' naleznul Rtaron kroi 

iských od Karla Vr-Iikfiho až do 15. 

t KŮHtal, opsal Jiych níkolik míst 

n odsud 1 1 1 vrat n 



ipbyl. Diip 21. wrpna l«2.'i 
niku peřgampiiovou o mark- 
Mtíiletí a pťftví: , Kdybych 
zHfíM bych jp Vám k posouzení, 
t p T as za i nedSIe do Bud S na 



ížďa y bych také rad je tř nav t 1 Mate 1 mnř co d\lei' tého piAt 

Bilreasujto 1 st jen ni kap tolu Bndis ko i V z n 1 udu v P -az a í 
e k Jornando Pnovat Moz a kdy p ti 1 no f b dp řc pljd Ů 
lovern Když do Bud S na avratil ^acatk n ř jna aleznnl tam I if 
it r rařdanech d e IH zal v nen ž jemn 7] rftvu da á íp 

b bl teče alezn ú ovou viftpc o I ^pnd o s Václavu která 
I \lta hi 1 p nález la Že j a ebo v ? e d Ha 
žt nohl pí ydAní royl ajcL 2 voto] is tv \Scia a 
T t jest jpduiji /práva že Dob ovský tak^ n I nel 
3v \ Kv ^M Na piin Pprt o\o olpoypdél Dobro efcj 



i klást 
,abj t 
1 zamý lite 

ty 1p p dy o 3v \ Kv 
\ jBudiSínn diip 8. P(jna. 
ZevrubnĚjSfch zpráv 
budiž jeStS dotknuto, 



jeho práci a íiniiosti v Lužici nemáme. .)eu 
!p v BudiěínS dostal do rukou opia pojednání 
ein Wort zur Beruliigung fiiť die- 
nselben irre jjeworden siud. Pojednání 
i přílohu kp spisu který Rol/ino r IftTt arcibiskupovi pražskému 
ivedlnřní t\e odevzdal a piáno bylo tak že se o sobe tisknouti 
Opisy toho pojednáni obíhaly 7de mde a jedeu exemj iar také se 
Budisma kdež jej kdosi do tisku dáti < htěl To když se Dobrovskj 
pojednáni P ti dal arcibiskupovi o tom zprávu Listu Dobro\ 
neznámp avšak jisto jest že od té doby nastjil obrat k lepsinu 
iieStíistnpho horlitele jemuí mnozí i v^aP pnst-tvPnf h>dnostfifi tfn 
tajnř práh ini mění i«ořo\ate1n Ril/an i Initn t 1 il j/ 
ce mĚb 

Z Lužice vrátil se Dobrovaki do Cech v polovici lijna i nie^ikal do 
» mHRKP v MřKicIch dkud joslednílio íijn-i do Prahy přijel Tike v mp 
pioainci ?)i/0¥tI sp v Pri/e iiacnje pil ip o nora\sk( Ipjjpndř tak /e 
1 T IS ( ferinni n i s^t n h) M(.ra\flk I •> \ \\ \-vS.wV-^ 



í jntf ^ a n-war? a vjlMkne s* j*»t* lelus. Nailřji se, in mi 
il • fuknp ■! ' Ab- j«»tí l^uoDtia n«b;la tukem rydána a již 1 
• avateli fhlfmiku x Itir-htreni, kterV íiařšnon lehkoTémost sTiin a 
r wlhiwiniTBkjch omlnTiti <-litřj« do [iortatiirrova Btfhiva zaslal i 
t/mi t^ v V^íhIp dii(> C. bfťzna 1K26j Vhex das nrhiiudU 
■ ť Máfcrifchf Kiri-iiengDt. t němž z okolnosti, že na bUkajfel 
li • P<«4ÍTfiní muicotita liyla. ovi^iu nesprávní tloTodí, že také isa dl 
Um mjnce raženy ■>>■)'; při tom opít s« odvolává na H 
M»wi23*> kťrý. jak sám [travi', okolo YeleLradii mooĚRtirí mincí, mesd i 
u4ř ■ «fi4*«m Moneta civitatis Wel ogrodpn pís našel. Dohrán 
'•é^txtón lun v říttk 44 tého^ archivn dne \-i. dnbna Tjdaiiém krňlre % 
liki veljBi íi rozum itelni^. kde nekritického Hir^chnientzla a Středovskébo a 1 
katdélM BDii^řiii^m <-iní. kdo podobné neporaysly tvrdi jako oni. Po té c 
vňli fiichter mlčel. 

Tiefe moravské legendy rychle se odbjSal, (ak še dílo již koncem d; 
l«a'; vyti&téno bjlo pod nápisem: MfihrÍHche Legendě von C](rÍ 
utidUeťhod. NaehHandBeliriften heraasgfgebenjinit aitdvl 
l.egendeii verglichun nnd erlnatert. Prag 182i;. Od str. 2- 
{rudávit 8e text legendy, pak chronolngioký přehled JiejdůIežitřjSfch ndi 
(ííe velkomoravské a života sv. bratří od r. 824^8ít4, tedy do újiiťtj Svili 
pluková letr. ."il — 63), pak dodatky ke spisu Cyrill und Metbod (» 
líí— 77), pak poznámky k moravské legendě (str. 77 — IIT)) a koiieónfi ,í 
ii«thigft8 Naehwort", ve kterém Dobrovský listů papeže Jana opí>t bájí, b 
iit'vadž lisadek Blumbergrův z Wiener Aunalen také přijat byl do 
bililiografiekích listů. Tre^ť této obrany vyslovena jest na str. US: „ 
liirty Janovy nebyly nikdy na světlo vyály, tvrdil bych opíraje se o f 
MIHilelilivá Hvřdectví poBud, Že Mefhodovo panonské arcibiskupství také- olk 
hovitlo Hlaron Moravo, kletá se k vzchodu pfes Nitru ro^kládal.^. (I nja^ 
Mnrnvé, kteni jest záp»!iiini meiiáím dílem starší, bez toho zde řefi býtl| 
ridía.* Trval tedy posud na odporu proti Velehradu n nemohl si tndtt I 
lí/žíti tiiova legf-ndy Kalajdovííem vydané: fMetodius arcibiskup) leží \ 
i-htitaf' moravíikém na levé stranĚ ve ftěnř. za oltářem svaté BoharodlAj 
» \>\k ** na «tr ii7: „Kde se má hledati veliký ehnlm moravský? ' AÉ 
(MMud T» Ut. f^ Hethod se odebral okolo 881 do Říma, odkad i 
ilij Uiíťkvy lu-vnltil, nevéří ani 8taroslovaní<ké legendě aui mnicliaj 
K. KrMiižakéba MoBa»týru pravícímu, že Method vypuzen jaa z j 
iia Muravu «■ vrátil, kdež také odpořívá (ibique ciniescit). Mimo t(I?l 
Ibil.fiiVKkj l<v/o.. co dfivody přesnými opatřiti nelze: n. p. str. á. Orí 
viilnf prf *)lniÍeiio iia Uyrilla, kdežto Crha jistř ímameiiá Cyrilla, $ 
»''bi>lM'i Ijmnu- ovftem Spatný překlad od uietas ^z. stmehj J 
*» KAk'lT y atirUni ilnlovAni: .v dru svatýrli Crliy a St.r.tebnty- Me w M 
aíl...fj a.,v.< llr'.*nnlj. 



xnoini^ná Mrlndia; — str. 'tď. j« Uousbnre k<1vsí slul Sal 
8tr- 1 1-1 i>- )l>ira«a Itvln tnřsto na nnjuxší Bmi rsnonir aM. 

llbétrouB krilikn u inonifsli^ )r<^D<l> nKrnJDil BlaniWnirT. rriTmii Jc« 
l^mvř k loma t do»líivř DohroViskí-ho k monruki le^odf. v« Wímmí Jakr- 
liBcher v prmia) řltrtlftí ttr. 11— T.t na rok l^Jl. o kl«R opět t Pnw 
a ui- Wk |travn sr- 'lom j^leli. i« la tiim ?« skrjxi Ko|>iur.' i V odiwTřdJ Iř 
snaží 8« BltuBliri^r dokázali, ít- listy papráe Jaiui. ač jť P«rtK t vpbw 
fia|i«£ekých n-gvst vidH. pcMťršťny json. 

Dolfn>Tík;f *hLi. že nejon legvnd? £Vit<f(^li ruzlit-(ii>a hJsturivku-vMrHlMi 
Mnu mají, nýbti takt ostatní sptsovatcVr, kleK o dřjttiáHi ř*skýcli peali. 
ocvněni n(>j*i«a, pokud udáJotdi lustorické pnvdiň vrkUilali. TrkUtUtt mohli 
wh vjkl&dati thUli. iiznal svnhovanoa [lolhíba, bI/j elarií d^qiisri ř*š(í 
pvdie Kásad présné kritik> túk^iú n poMiueiii kvli. Za tou pfičiiuMi luvrbl 
18211, aliy na kritický b|>ís: Aa^fitht licki^ Wfirdí»iiti^ der bóh- 
liecbf^D UescbiťktRHcbreiber bis mr Hájek scben Cbronik 
od aíené s|iolet'uos(i c«na r>t> dokáta nstniioiťna b\]a, kleronita cenu pak 
Palacký obdržel. 

i moravská legvnda na l^větlu vyšla, onemocněl Ltobrovri^ý aimniK, 
itvrA jej každý dmhý den napadala a jto cdý máj neopustila. Kd;ž tifvstula, 
byl nicinén^ jťálé několik nedél yi-tuií zuialátnélý, tak že namúhavéJKÍ ptái* 
ichopen uebjrl. V mřsic-i řervencí. kde jej horuotniícká sfiolet-nost nauk 
■tnýin členem zvolila, ukazovala se opět dnSevní nentoc a trvala přestáv- 
i dále. Hr. Eu^en C.«rnÍD psal mu z Krásného Uvoni rloe "ž-L srpiia 

1826 : , Má manželka Vás srdečně povdravoje a inuje drti jio Vis 

rOQCDé touží. Zpráva o Vaái nemoci nás nemálo imniKiulita : iile bno na 

3 slfSeli, že jíite ee úplně zotavil.^ Bohužel nebylo tomn tak: ncbut 

lobrovský p^al hr. Knjccniovi dne ~2ii. srpna z Chuděniť velmi |>om»tea) 

: ,J«§té jiiem zamSstknán lázní sv. Volfgan^. Dnes bude vana óplné 

forni; hotová. V nedřli jaem viděl v Klatovech krásný obraz v j«z»- 

chrámě. Představuje dvanáctiletého spasitele, an ve cbrániě tíAie. 

f^rfitíí památnoiít v Klatovech jest snad dobře v}- cvičena Imba ilcera 

, Cliraaláin^kého. UrabAnka Vratisla^'ovn, vdaná .Scheibk-rova, byla s ní tak 

tojená, že pravila, že budoucně z Prahy do Klatov pojede slehnout .... 

. Csilova jeda téměf jsem se zlobil na osyky, které po obou stranách sázeny 

Tři staré lípy Pušperské dají dohrř semeno. Prosím, aby byly za- 

iny. Nejde nad les lípový. Badle zdráv a očekávejte velkých a důležitých 

n to zmizel Dobrovský z Ckuděnic, tak že tam lista hraběte 

t neobdržel. Co mezí tím dělal, vidí se z listu, který hraběti dne I ^i. 

C E*nhy poslal : , \'rátiv se z lázně Šternberské a SmeCna do Praliy 

I Vái milý list daný dne 21. srpna na stole. Již malá Amalie 

ar ne i<|iÍ6eiu lim vúbeu nebyl si>ok<'jcn. PeuI o ném r. 18^ Šafarikovi : 

icht Iwťriedigřuil , der gute Dobrovský wird alt.' 




- 23í» — 

Taroui-ova prosbami uié vyzývala, abych do Chudenic pří&el. Kdo by to 
nideji bez odkladu udélal než já? Lichotí mně to YelmL že tak šlechetní 
příznivci mě pHjati chtějí. Jest mi tedy skutečně líto. že tentokráte Vašemu 
a bodrých dobrých dětí přání po vůli býti nemoha. Ještě jsem se tak ne- 
zotavil, abych bez veliké nesnáze cestu (KHlniknoati mohL Musún ua blízka 
Fruhv zůstati, a mohu teiiv leda do Mě^ic neb Průhonic ^ odebratL Kdvž 
jsem ze Slaného do Prahy jel. cítil jsem každé hrknatí voza a lomcoTáoí 
vozní spusobilo mi nový neduh urina- incontinentiam ^ Zítra zamýšlím do 
Pruhonii\ jelikož jsrm to hr. Nosticovi slíbil. Pocit im-li se po 14 dneck 
silnějším, napíšu Vám %>i^x list. Jak bych si přáL říjen t Clindénidek 
prožíti-* í^kuieciiě psal dne lí. rijua 1^2*} hr. EugenioTÍ: yKníŽe Kinský 
chtěl mě dáti zavésti \\o Lukavi-^: nemohl jsem v^ak jeho ladavosti užiti, 
ježto jsem pro nemoi- bratrovu z okuli Prahy s«> vzdáliti nemoliL Přišli pro 
mě. on vkik >konal hotlicu dříve než j>^m dojel. Jelikož po něm tři nesktilé 
děli zůstaly, jest )K>iřvbí. a(»yrh i:*d>ud se nevzdálil. Také mne «*^^» hr. 
lweo|H.^Idina Tarouiwá, k^rrá -e >t-*rnl»erským domem do CastoloTÍc jede. 
abvch hr. S:ťriLWrka v ZásmukávL. ai í^ lam vrátí. naT<tÍTÍL Uznáte tedv. 
že n:i :irntokrÍ!ť L.rlzc do Chudenic jrti. Co s« leto& nestalo, stane se 
na rv«k. Ze s^ vr Va;í^i í-j-j^řvL^.--:; (r!a2rn cítím a po ní tooiim. mažete 
ni! věrř= 



Ih.*. 



Chur^ViL^í, 41t:>.':: L»v.-lr.v>ký -.řmi^i ixv cřié léio trápen bvL bjia na 
phťisiě. ir 'iě-žíř-i Viedn:\-iŤ z^tík-^ pv-.^iíoiií a jrn um s* zabýraL co ho neiia- 
niib^K^. lidyl jř; V-tzzz v Jvrnaiida upj-uacaS. od|»>Těděl mn listem z Praky 
vlciř v. h]si:& ddkay^iL. \r kTřprt:!. -.• L.<t:^«:*s;a:ku píi zdraví <Tém zpiá\iidal 
a a>e-i: j-iaýni f-rivi ^Na :ir:.:o spús^j-b i-yl -.;my>L nioj Váži knginn navští- 
viii: £z:lí^e. -^ J L-nLajL^iv:^ z'i>:;il Ir^ir-zi. Av^ak ckci snto ziaan pnci ta 
p?v«is«ťTxi':: . J-^s: ai: l:«o. ic Vii:: -.^rdékc- J*c>raanda jii poslati nnndia. 
«>.h-5t>:i:í ^ :v>r»7 n»ř !!:kr-yv:isi2 r NrkoLik rev^r-sí pK« Wiener JaJurbilcher také 
ítLi.-í ^•j •jLsiirjkTTi.t iirci <:Álo •íauřX"' J^kř :.:• ipev.iřfL?e byly. niidí ae niie, 
ZiíuifcjLiríř-J.-íf': l'»:"':'>?-v<kTL- -i■:■?.^r |<'Z.ir\jrjiEi '-^h^š Kiáitit a přátelé a proto 
Z'JiL ii-ikjiví;: ;-^ £va2í a irzi ía.>:<řj: sl>-j: icj-ii^^TaJi. aby jej poTyiáželL Tak 
3.^ j_rA-:«rtiií. Tiejvtř^iT ^>rcji':-T-i j^k-:;j£x- t:;w ck píáni k s^váikn psala 
I ".íi-i^ii': iirf l> řt;.ui- ^MLlj -jíhl^-^ Lis: hM Vá* jest w jako kaldý 
řřikií. hi liik i»i*? ^iXZ-LiiúTij^aiř. tíiÍt drj.l-x-^:L]iy ;& ^'it^tmnf : arsaik TTznati 
aj-L-KíL. l\i TtuLsczi :<!Siki Vaii***.*: Zi^-irc; ei»? *•?*** fiwtřžaE a MíV^stúm. ie Vaie 
yrjj^ iíi'\yj: zm^.Iiu 'zi-ž'jljik^ i»íLí.:-á ]í^z& eii ýj^ísíhií jiHÍi24k> z výck pláaí 

: híIljí. iini-L-iíi;**. Xíi-ji:. ■:^: <-x zí}.zz*:il k :caiiK wkiBe.. birž tňi agei 
. Vj»>-i iL-i-í- jLyíci TJut-f . .r. rAT-i kii.jí 5říŤ:j»Sř; To ži ^fcarte * ■■ 

siuu. Viii^^^íJTLu - rj.:!-*.*:** j^tís* 3iii^ ^•^j.itíOiejpiiifiEíjM sisL. famrý nás m Yá 

^— - . « . 

4 ' ■v!"'* '?* 



- 2H1 - 

ZH\av£ii]i- . . . Mládež, která Vňs zfiť vdnii iiohři-Siijo, junt clivíilii Utiljii ziliúvn , . . 
Bei'ii to aii (l<ibrĚ Knamení, že jezilěiif snitóite. Jezdíta tedy i)řere, jun du ťlm- 
dĚiiic jeBt příliš dalpko! Ci se snad hojíte patera kvardiána? To by uiiiě iiobylo 
milo. Mfijte se dobře, vzácný abbí a ačkoli bych se vlastuě na Vín hnĚvati měla, 
přece jsem Vňm z relého srdce oddána a přejí Vám váťho dobrého jiřed- 
pokládajíc, že dá-li nám Bůh Života nás příští rok eda navštívíte. Všecko, 
eo ve sv. Volfgangu žije a dýše. Vám sb poťuĚeno Ěiní." 

Laskavý t^nto list jemným humorem pi'odechiiutý Dobrovského vclico 
těšil, jak viděti x odpovědi jeho dané dne .'>. listopadu z MěSic r. t«2fi; 
jVaSnoaíiny fádky mé vťlicc potSSily, jakož i pozdravy od obyvutelů pod 

■8V, Volťřřafiy;cin. Pro tohoto světce ustanoven jest vážný dukát. Snáze se 
s« mnon amfřf než můj páter kvardián. Ale i toho douťáni sobf nakloniti, 
íe slavně ujiSťiyí nahraditi, co se letos nestalo! . . , Považujete laskavE za zna- 
juoní mého zdravf, že ježdění snesu. Ale jaké jest tojezdĚni? Z Lobkovic jel 
jaem po vndř do Ústí, odtud opĚt po vodě do DĚčfna, tak že jsem ani trochu 
otřásán uebyl. Z Děčína jol jsem opět i)0 vodĚ zpět do Lstí . . . Pak jsem Sel 
■y, hodiny pĚSky do Trmico, odtud po několika dnech do Hlfřiun hodinu cesty 
pěšky. Ze Hlíňaii jel jsem dvě hodiny do Lovosic; zde jsem odpočíval noc a 
pĚĚky Sel jsem pak do Vrbiénn k baronovi Puteanimu. Tam jsem zase odpočal. 

■Odtnd mS vlekli do Libochovic na oběd k hr. Ditrichsteinovi, odsud s malou 

■lnísnází spět do Vrbifan. Den na to jel jsem do Roudnice, trnn jsem si aaae od- 
počal jednu noc a jel jsem pak, avSak vždy jen dvě hodiny, do Uoříiia. Odpočav 
si tam přišel jsem do Méšic, odkud se z ] řt d db Mjbj ' Vi 

v zahradním salone při kamíně seděl, byl 1 y ní In 1 ty odtam 

■tud do Prahy hyrh se obával, kdybych nu kl čn í 1 t t n htěl 
Excellenc hraběnka Černínova-) chce m pit pit n plok latn 

-rukou shotovený, ua nĚmá v zimě v P h t h 1 ty 

Volfganíi chraniá Váš celý dům a strado; \a(5 .imlel spiovodi^ \<ib do 
zimního obydlí Vídeňského." 

V polovici listopadu vrátil se Dobrovský do Praliy. 

I) KlíCiiice, jmínem Juaefina lijli íí. nilnilĚieh let svýtli tluennoa zpĚvaCky 
n dvurni oiiery. Byla uěmkyiií z Baii r velmi vSiUit. Svítorivá oHubn, teLda jíž letitá, 
e, vlasy sněhobílými, prodež ji obetnc jmeiuvali Schneepepi. Ona ue starou 
ftlnikou Markétou o>)slubovaly Dubrovbkeho kdekoli na Cliudřiiicicb byl. Udtud 
žuoty dobře Bpůsoby a zvláštnosti Dobiovakího a daly o nich zprávu Dru. JiííuGkímu, 
') Matka hr. Eugeua. 

') Políttlf ten Dobrovský akuteřuÉ obdižel b prípisejii : .PolStář ode mne pra- 
'COvaný a přeji srdeúuě, abyiite ho jebtě nuiuho let pohodlná u piijejiiiiě aííval, 
'xherenie Černínova ro?. Schenbornová," 



xvni 

Súor buliruTtkélio. IL Sl«riilier^ a Tulacktko o buikiucuobli národa čoJtéba. Í 
Uáná nanscjiiicli íaMi^ňsů s Uormaiei-á* ÚHudek u uich. Ut^rovEkébo kňtdi* 
impMaaaově Historii literatur; české, Šafaříkovy tíearb- der sla 
Syrache und Lit«tatnr a EiditroTa apiíu Cber dne grvisenišlirtsek 
Beich. DobroTskďio pojednáni v obou inosejiiícíc)). Nivr)i k smlfcul w • 
W'T Terboroni, 



Hádk; a svárj, které uiezi spisovateli úskjui ji* r. IMli vznik 
trvalv také o této iobě dále. „Zde Jmigmaiin a i' ,zde Nejedly « jr* ^ 
hcElo, kt«r^m protivná tábory se oznařovalj Uobrovskj torno i^pora, }» 
skateřnS sa kj&elositi a aepřátťlství oalropeDé nestál, jen Uidné ae dít 
aiř rozkvašeni litoval, které ten rozkol apíiGobil. Vaa] jii r. mžr> dna 3 
ilnora C«Traniinuu Ée inu Střpniěiiii, kterého jemu při přeložení do Brna M 
|H>ručiL nejlépe zprávu dá. ť\> »e v čeétiuě \ Pnzv pnuraje n praTÍ: .Bol 
jSel jsou zde leckteré spory, které literatuře ve pn>si>écL Dcjeoa. Blázni bj 
kofdy měli'' Mél ta. tu, že náčelnici odbujiiývli stran stáj i-u stoj sald 
daleli školy bytj clilřji, která by se jiodle Jejich předpisů a zákoofi Hdl 
Psal v pKčiné té čelakuvský Kamarytovi dxw it. pruEince I»d5r .Uailj 
jsem se byv n Dolirovskélio srdečjié euiáti niasil; pravil: Ja j«der will li 
h^nt zu Tage i^eine Schole sliften and ^lif ce auders uiďit, »u kdwt ■ 
das 1 mn." Povědév již r IřtlH upřímné inÍDéní své u reci ti') mj] É 
miai chuti ve gpoi í>e vkládati, au bez tofau útok na Liimšin Road a M 
mika se Svobodou a lUrbtrem jej dosti zamě^lkualy. 

Chladnosť ruzninovL f^ kterou báseA a Libušině sondé ode všedi il 
st«]»ckých Cet'hů ? velikou nadšmosti uvítanou kňtisoval a zavriM 
ntvrdila nmohé. íe Uo) i rov řký jest jen ílavi^ireiider Deoiti<^'her, kta 
kiitkism«n svf ra Mť>e jazyka čeřkémo vrUrv proT^pěL, alf v živoitit sihi niv 
reAélKi d&tvry DeměL Duch český tehda jii vzkríSipn dával jii imů ■ 
'ni. že ke zdániéjšíma rozvoji se chystá : av^ak iniiiMif 
I jen tra. jemuž dána byla od pHrody vřelost ritu a fjrfltfrMIl 
se poDořiti a tím jí pomzumétL Ale iiPJTbiKtikě)&( lyfa 
it ito- 1%. 171. 



~ 233 - 

) ktvréin duch národní se zjevuje, jest jazyk jBhti a |iohuU všucky strAnky 
iivuta národního soukromě i veřejně jazykem národním se neozývají, poknd 
v£ccko v nm^ní a vědĚ, kterým vzdělaný národ se osvřdfaju, v jazyku ná- 
rodním se nepěstuje, potad národ jen vegetuje Iwz naděje, žb dostoupí jeho 
individualita výše, na kteréž ideály dlovřfenstva se skvějí. Poetickým citem 
nadaný Jungmann rozuměl duchu ěeskému dobře ii básník Celakovský, který 
vanutí genia Českého k národních písní cítil, nadějiplnou pí-edtuchou víru 
svou v budouonost lidu českého vyslovil dne Ží*. bfezntt 1825 Kamarytovi: 
„Mějme naději! nebudeť i naše usilování daremné a trýzež Času, ve které 
krušně dobýváme, pomine u tím více bude nám slávy od každého, kdo po- 
váži, pod jakými těžkostmi jsme boj vedli. Pracuj tedy každý s chutí usi- 
lovnou — ani jedno seménko nezahyne. Ani sami nevíme, o kolik 
stupůu jsme postoupili výše.' 

Tak nepojímali ti, kteří tehda v Čechácli veliký vliv měli, znovuzrození 
národu českého, aĚ mu opravdově přáli. Podle jejich mínění nehodil se jazyk 
čeeký ku vzdělání věd aniž mĚli za phhodné, aby vědecké sjíisy v čefitině 
se skládaly majíce za to, že k tomu se hodí jen jazyky, jimiž milliony nduví, 
anglický, francouzský, německý, vlašský, rnský atd. Přáli-li tedy šlechftní 
mužové jako Sternberkové, Kolovratové, Kinští, Lobkovicové národu Peskému, 
ani zdaleka snad nepomýšleli, že se tak vzpružiti m&žc, aby se kdy postavil 
do řady kulturních níirodů a zároveň s nimi dobýval skvostS, na nichž 
přednost člověčenstva před ostatním tvorstvem odjakživa se zakládá. Myslili. 
Že národ český může vésti leda idyllický život, kde bodří venkované jen 
mluví Ceaky, vyšší vrstvy však se poněmčují a tato česká idylla že potrvá, 
■kí by na její místo německá Činohra se dostala. 

Ale již za posledních let života Dobrovského snažil se genius Tieský 
vyvésti na jeviště a rejdiště zápasu o bytí a nebytí český lid a ten přes 
Ay svízele a překážky brzo dokázal, že, má-H co v Čechách prospívati 
krsati, spoléhati se musí hlavně o lid český Tak se n. p. dělo s mu- 
, kteréž od vlastenců proto s velikou radostí vítáno bylo, ani očekávali, 
) předkem Českou literaturu pěstovati bude. Když váak museum se jalo 
lávati jen dlohu, kterou musea všudy jinde konají, a vlasteneckích 
i směřujících ku zvelebení jazyka a literatury si nevšímalo, chladla přízeň 
t k němu a museum bylo skladištěm zajímavých sbírek pi^írodopianých 
rožitných, kněh a rukopisů. Hrabě K. Šternberk, šleclietný a obétivý 
msea, nemel ani tušení o pravé příčině, [iroČ lid český již tak 
^ého ilčastenatví v museum nemá, anoť nad to víc-e lhostejné k němu se 
chová. Tuto pravou příčinu zjevil jemu a Dobrovskému sedmadvacetiletý 
tehda Fr. Palacký, kterému pro usedlou, poctivou a uvážlivou povahu a 
Qčenost obu ííternberkové a Dobrovský upřímně nakloněni byli. 

Palacký totiž často zván býval k obědu u hr. Fr. Šternberka, k jehožto 
domácnosti také hr. Kašpar náležel. Při takových příležitostech rozmlouváno 



k^A^£^ 



■ tM - 



vSelikých ř>iiitli)U-h a poměrech f(!skj'cli a tu se stalo, že na Buží liiif 
očdí r. 182r> hrabě Kašpnr trpce si střáoval do telélio tiárodn. 
TĚímá musea a že na ústav, jenž by celé zemi mohl bifti velife proBjíĚi 
z»)>omtná. PalaokJ pravil, že tím Museum samo jest viiuio, „a krom j 
prostředků io vzbuzení větší vaímavosti navrhoval, ahy společnost i 
vydávala časopisy a živěji podporovala iiteratnra a národnost českou, 
brovsk^ a hr. Kaapir mínili ^e pozdi již j est ni y litina vzkríůi 
národu reskeho a osecky o to pracL ze jdou ni zmai Palacký i 
horliv se takovými řetini ac telidaž neneobTřejnýnii donzel přim 
lirovského. Že tťn nic leskeho nenapsal a doložil v }arem uneseni Bud <.• 
tak všichni se chovati pak ovsem ni n si zthvnoufi nÉtg ná 
hladem duchovýtD;já aRpoh, kdyby ch byt třebas ciká.nsk 
rodu a již poslední jeho II otomek, jeStĚza povinnost byt 
si poklíidal, přiřiniti sť vSemožne k tomu, ahy aspoň 
památka po uĚm zůstala v dřjinách ěIo vě Ěen stv a. Hr. VvU 
tiSek ve všem potakal Palat'kému a na rozchodu hr. KaSpiu- sfiin poŽ&li 
Palackého, aby myšlenky své o založení t-aaopiřů jiodal mn písemně. Tak 
stalo bez meškáni; v^bor musejní přijal návrhy Palackého a také jiovcdenl 
vládní — které sic tehdáž nebylo suadně obdržeti ku poíináni tak uebet- 
peĚnéniu, za jaké platilo pěstování vlastenskích vftd ^ vymohli aristolinl 
statně a ku podivu rychle.' ') 

Takové dílo obtížaé, jaké bylo probuzeni národu ceskéliu jiři síle e 
. ťhovati ii tím [iro budoucnost národu tomu individuálnost aaliezpeiCiti. w 
mohl provésti chladný rozum: k tomu náležela nadšenost, kt^^rá. ní]» klísa 
nedá, a jižjiž kleaající opŘt povznáSí a k vytrvalosti popuzuje, k toinn n 
ležela víra, která bory přenftSí, a láska, která s radostnou slzou v oku išdl 
oběti až do zapomenutí sebe sama se neStítí. Véda objektivní i]08tapi( 
výšin obyčejnému nadání nepřístupných: ale tyto výšiny jsoa clilwinf 
ohyčejiiž ochlazuji ty, kteří k nim se povznesli: kdo národ, jmeiiOTitfi ďloul 
iliiiyalné zanedbaný národ k jarému duchovému Životu přivřsti chce, li 
musí státi v nížinách a citera nadSeným musí býti srostlý s dnSí a srdw 
národu, aby jej dříve ohřál ohném života a pak jej povznesl na chladnM 
sice ale řústou výši vřdy, ua které nejvýteéuéjSí duchové v záři slonefn) 
o palmu zapasují. 

Té vřelosti citu, kteró překoná cliladuĚ uvažující rozum a tím mocD^ 
působí než 011, Dobrovský nemfl a ]iroto nesoudil o probuzení národw {eek% 
ani tak příznivé jako veledueh z cizího národu narozený, jemuž ovšem ^ 
dáno, že stoje na výši duchového vývoje jentný cit pro životné hnutí nán^ 
do vysokého vékn svého si zachoval, jehožto vSeobjemný názor světa ptrd 
spatřil sblížení se národů ve vzájemnosti písemjiictví, kteréž také pntí 

I) Viz Kalouskův Nástiii íivotupiau ř'r. Palackého str. 13. 



236 - 

ji.iřiio ilal elovuii]; avÉtiiva iiteifituia U iltlituiitui i — iitj\i-tsi hiik 
itovélio vŘku, (iothe, znaje rtobfe v&ecky nesnáze *! iiniiiz huditelům naruíJu 
Českého zá.]iasUi bylo, posoudil velmi |tři^iině "nahý liferanii tehdejSidi 
vlastenců Ěeskýcli; „Die Erhaltung nud Belebuiig euiei Literafui deren 
Spraclie sieh in engpra Urfin^en abstlilies-t, geiannie Zeit latt nnr 
dem nnttírn Volke ilbevlassen war and init einur thellweise fsinge- 
burgerten, iibur groBse Litiider weithin verbreiteten ytaats- und Bildunga- 
sjíraclie zu ivetíeifern liat, i s t e i u g e w i a b v i' e ' í* b w ii r d i g e b B e nul h b n, 
das eben ho viel Selbatverliiugniing als Kraft nnd Gesťhick forderi. Der 
Reichthum aii Mittlieiluugen ana der alteren Literatur, die ja auch oines 
klassisťhen Zeitaítera sioh riihmen kann, inusa fceiticli stets die Urundlage 
Bolclier Benitíhungen aein .... Indess achliessun sicíi tui diesen Kern schon 
genug ntiiiere Avbeiten an, (iediclite iiiaaiiigfaflier Art, hiát oři t^cJie, kritisťlie 
und HOgar philosoiihiaehe Anfaitsie, Palaťký, Dobrovský, Hanka, Čelakovský, 
KoUai', SedláSek, Svoboda uud Andere bilden eiiie tiithtige Reihe neuboh- 
uiischer ScliriftBtelIei', auť deren tichdtem die Fortbilduiig der natiuualen 
Literatur nnd Spraiihe achoti hiíireicliend emporgetragen sehelnt, um gegen 
die Fluthen der Zeit eJnBÍweilen gesichert zu aein." ') 

Uothe povědňl pi^uvdivé slovo. Že chvály hodná sitaha vlaatencfi, Kvele- 
biti Iitfiratui'ii Ěeskou, vymáhala tolik sebezapření jako sily a apůsobitosti. 
Těch vlastností měl v míře vrchovatĚ Fr. Palacký, jehož obezřetnosti se 
podařilo také Dobrovského získati za 8i)olujiraco\-níka Ěeského listu, který 
musnum jedenkráte za Ětvrí roku vedle německého iiiěalCníku vydávalo. 
Jestli zpráva pravdivá, kterou Čelakovský dne 4. března 1826 Kamarytovi 
dal, byl Dobrovský jen pro vydání mřsíĚníku německého: „Jednatel Millnuer 
jeStě s jedním neduživcem, — ai'ciotcem řjlávů ! ! ! — radil, aby vycházel 
toliko německy, ano prý nemá se psáti pro Čecliy, nýbrž pro avět. Tomu 
ae ale valná řástka protivila, Že by tudy národ, jenž z toho úmyslu k zalo- 
žení museum přispíval a posud přispívá, aby jttho jaifjk apolu se vzdělával, 
oklamán a od dalSfho placení u přispívání zrazen a zdržován byl. Usnesli 
se koneřiiě tedy, aby dva ěaaopiay vycházely." Mnozí vlastenci se obávali, 
žeby čBský list německým zastíněn a koneÉně na zmar přiveden býti mohl; 
ale stal se opak: český list podporován jsa horlivě od t'eťhů zmáhal so 
oĚividně, kdežto muaejnfk německý, jehož Němci ani v Cechách tím méně 
Ka hranicemi ani teuki'áte ai neváímali, když (iothe pochvalný liaudek o něm 
pronesl, chřadnul nedostatkem předplatitelů a přispívatelů a r. 18JI zaniknul; 
takto se vyplnilo proroctví, kteréž Hormaicr Dobrovskému dne 13. prosince 
IH^Ii psal: „českému listu předpovídám mnoho proaptSného, německému 
vSak brzké zahynutí." 

') Slova ta pronesl Uothe v posudku prvních dvon roSnlkl obou EaaopiBŮ 
innsejuícli. který uveřejněn bjl v Berliner Jaiiibúcher r, 1880. — Viz (ióHies aiimmt- 
liehe Wcrke 1875, Bund 8.. i>. 202, 



JJ 



Zdfif ňiaopiNÓ vl 
éi'u noní vijiou jťhu, 
Ljeho jest, Že fieský m 
ř působil, Zásluha jeho ' 



dví] flu riikuii ilubfjiii; i'i'. 1'iilucký 
ía uěmocký list itiLuikuul; ulu ntiiiapiríitcliiuu zúsluiiiiu 
isejník as zmáhul, zveleboval a čiai ákliy. tím 
té příĚiní jest tím TĚtší, íím více iiedSvěry f"*' 



rzbiidil avjm obezřetiiíiii nic neiinAhlujícíiu chováním ii liorkokwi' 
} tlějgfch nedočkavých vlasfericů, ktiíří uznati nechtĚli, že policie tehda hylii 
[mocí, jíá avéhlavíni odporem překonati lze uehylo. Čelakovský v ačkoljicu 
I listecli ke Kaniarytovi ni-příziiivfi o nŘm se zmíiÍLtije.') Palacký o této iiedi- 

I věře dobře větlĚl; psal dno 2K. záři 1826 Kollarovi: „ Aí ume jii 

I mnozí krajané naůi za odřezance byli pokládali, au jsem s dobrem rozmyslem 
I. jinou cestou kráčeti sobě vyvolil, neili oni, však doufám, že národu svéu 
I platněji posloužím, nežli ti, IrteH nesmyslnou a duchaprázduou přepiatosll 
I anobi-ž svým divýra sobě počínáním uejen jméuo samé pati'iotismu zhanobili, 
I alebrž všemu tomu, což s hůry těžce na nás naléhá, příčinu dali. Véřte mi, 
Luení tak zle, jakož se za vším tím býtj zdá. Jáť jsem tim dokonale iijigt<^n, 
[ iEe i nejvyšSí vláda zemská ráda uám popřeje, kdekoli míniS a rozuitiaS « 
I počínati budeme, i vyšší stavové naši, mezi kterými já vĚtŠi uežH kdo júiř 
! nás osobní známost mám, tak velice se nikoli ještĚ neodnárodnily, abychom 
I jich vhodným a vzdělanosti jejich pfiinĚřeným národním obcovůuíiti získati 
I eobé nemohli. Časopis náš český u větáího dílu vyšiích stavů čten bode: 
I na nás jest, příležitosti této nžiti, abychom přivítajíce je vlídně a datsbijiií' 
literatuře naSí, je k dalšímu s námi účastenství pobídli.' 

Mnozí od Palackého se odvraceli pro důvěrné jeho obcování s Dotii-ov- 

t^ým, kttíi^ý pro litoky své na Libušin soud a narážky své na „hyperpatri- 

I íity° u vlastenci téměř v nenávist přišel. Dobrovský se skutečně o Palackého 

I staral, jak z několika listů hr. Černínovi zaslaných se vidí ; za tou příčinon 

I přimlouval se také Dobrovský za Hanku, aby tento dostána se du u^aké 

1 bibliotéky státní Palackému místo při museum udělal. Když Hanka biblio- 

1 ,i«kářem v Olomouci se nestal, psal Dobrovský hr. Oernfuovi : , Palacký 

f nemoha jako protestant obdržeti profesuru přál by si místo v archive Mb 

bibliotéce; jak, kdyby se mu ročué vykázala jistá suma, aby za to pnti^ 

archiv spořádal; tak bychom se dovéděli, co mán>e a jak a kde každý kus 

se hledati má ... . O Palackého bylo by postaráno, kdyby se- Haiikovi do 

Universitní bibliotéky pomohlo, oČ sám také žádal. Kdyby bylo možné, aby 

. Ex. pan otec slovo za Hanku ztratil, působilo by to zajisté u Jeho VeU- 

■Ženstva. Obdržel-li by Hanka to místo, mohl by Palacký bťze vší nesnáiís 

listo bibliotekáře při museum dostati." 

Při zvláštních poměrech, které mezi spisovateli českými tehda panovaly, 
ylo se strany Palackého bedlivé opatrnosti potřebí, aby postavení své jako 
»laktoi' Ěasopisu mnsejnílio uhájil. Nemohl to lépe učiniti, nežli že iiráii 



') Viz n. p, str. ISÍI. -MíB. 



svou Kftsvětil ďir-mii uíirothi, že nesloužil libůstkňin ií neb otií strany 
spisovatulské, n^brž že u?;niivnl skutefnĚ nbižby, Utťvé kdo literatuffl 
konal, ať již byl Jotistji neb Ypailonista, zapíraC neb obhájce pravosti Líbii- 
šiua aoudn. Něhot [iráTĚ r. 1837, když muspjiiřk vycházeti začal, zapleten 
Dobrovský opět do polemiky, ku které Jungmann svou liístnrií litera- 
tury řeské ll^'^i i Sahiík i\ou f.pschií-hte d i -lni" hen 
Spraehe und I iteritui (lS2rj podnět daii 

Jak jiá svrchu dotieno mél Junpmann jii od nekoliki let nechut k 
Dobrovskému, ktei-a obvyklým tehda mezi leskými spisovateli doiiASením 
klepů rostla, Mastenerka horlivost JungDiinno\a jejfž ubélová Éistota nej 
lĚpe tím se nnznafuje /p mnohokráte aí do naivnosti ?ahfhala ndraíela se 
ostře od kritifnoBti a iwumnosti Dobrovského Icteia ve \Mfí jen to přiji 
malá, co světlými důvodj dokázati lze a miito p-itiiotickřhi nadsazo\aní a 
kladení důmnének ^lasteneitvi lichotieich radřji ie spokojili se luclioparným 
non liquet. Ani Jun^imaim ini Dobrovský nebyl domýšhvý a^Sak oba 
bylí sobě vědomi zásluh svýcli a znalosti literatury leske L/e tedy pocho 
piti, že oba iiiudky své povi/o>ili /a správné a kde usndkj ty sobě 
odporovaly, ze polemika b\la nevyhnutelná '^otva lze upříti že Junjimann 
vydávaje historii hteritnry měl umyl Dobiovtkému ne\oli svou k němu 
projeviti; proto jest tím podivnější, že Dobrovského kritikou tak cítedlně 
nražen byl, an znaje Dobrovského povahu, jinak očekávati nemohl, nežli íe 
Dobrovský jemu náležitě odpoví. Vzdává sice Dobrovskému všecku chválu 
na atr. iít4 historie literatury pravě tam: „Příklad velikého zpytatele 
němCiny Adehinga, známost jihoalovanskýcli náfečf, bez níž českého jazyka 
vědomost vždy nedostatečná a kusfi aSstAvSi, povýšily výborného Do- 
brovského nade všecky předešlé zkoumatele naSí řeři. On 
jest důkladný opravitel nebo raději tvůrce grammatiky 
Ěeské, která mnohým jiným jazykům za vzor postavena býti 
může. Analogická ním (sic) podaná aě malá dobropise mno stí oprava s ne- 
hodnýni zvyku odporem se potkala." Avšak na několika místech staví se 
Dobrovskému na odpor n. p. na téže straně 4!I4: „Od r, IÍÍI5 největší 
částka básnfřů držela se navrženého Dobrovským přízvuku pra jeho snadnost 
oblíbeného, ne vSak bez odporu Casoměi^y o svě věčné právo zvláště poslední 
léta důkladně se zasazující, o jejíž konečném vítězství alespoň ve veršííih 

k zpívání ustanovených pochybovati nelze." Toto místo, jelikož velmi 

šetrní proneseno, Dobrovským nehnulo. Více jej mrzelo, co mu Jungmann 
na atr. 4!I3 ovšem bezdůvodně vytýká, ža Dobrovský totiž zavinil odátě- 
penatví Slováků od literatury české. Vykládá, že původcové toho odátřpenství 
Bernolák, Baiza, Fandly, Gazda a jiní ^všickni skoro studovali v PreSpuive 
tím Ěftsem, když Dobrovský byl i-ektorem HradiStského seminarium. Mezi 
i]Mt«li a žáky obojí (aic^ semináře vzniklo jakési horlení o pÍ'ednost. Rer- 
toni stíil, iť iiiilezl v PveSpnree slovenskou bílili, (rkp.l, kterou 



liřtídmluvP. k svf | 
ilirovský vydávaje 
■- CTI, íe mil býti 
I zlý oliyřej, žf ni 
jména majincli 



— áaH — 

ťamiiiHtitií slíiváckó naa^vá CodicPni slavohoheniíciini. 
tflidňž svůj MujiaziTi pravil v řl. Částce jeho (1787 
rodirpm bohrinimm a přidřtl tii slnva ; NfkteH m^ji 
rozp/návají slnvanských dialektů. jiiS nyní iiríit^ch ft 
pevá jména majincli a těm jest slovatisky a fesky jedno. To Čelilo vlastni 
qproti Zloiiickému, ktarý mu latinskou zpiávn o té bildí zaslal a ji slaTO- 
hiicum Ms. rndiepm jmenoval: ale to pobodlo Beminaristy prošpa 
l8kň k oddřlenf »p od (■HHkf lit ei-atury a k vydání k n i L 
■řprostĚm fllovíirkém nářečí od v. IIW aí do dneíka k nen 
■'bytfl obojíph Skodf." 

JeStA vfpe vSftk ura/il Juugniann DoUroví-kého tím, co na str, yfi. 
KLibnšiníi soudu povfidři : „P. Hobrovaký, j pIiož nŘkterýra d om n ě n k jita 
[lli«torick)'m tento rukopis na odpor stojí, jej za podvTŽ«nf 
vyhlásil, ale zajisté iiedii vodné" 

Tfmito slovj dotknu] «e Jtmgmann stránky, kteni při DubrovskÁm 

T posledních letech jeho 2]\ota npjchoulostivřjšf byla. Junginaim patrnP 

Inar^el na o^obu (echa pio kterou Dobioviký Libušin sond, jpštř nej ItO 

■ ■viděl, za ffllsifikaí uilI a nevrle sp pionesl „To mnĚ nfkdo ildélat hb 
I potvor" iDas hat mir Jemand znr 'íchiir fferaarbt); ale Ka tou pfííinoti 
I mohl také Dalimila považovati za podvržpuěho, jelikož ten také, f'eeh» m 
I ORobn přivádí. Na. vAoeek spůsob neporadil ae Jungiimnn s dolirou, kiljiS 
IČecha a Libušin soud proti DobrovskSmn vedl. Snad by mu Dobrovský liyl 
I 4fE¥e odpustil, žr. jpj jako původce odštřpenatyf Slováků vinil, ale výtky, fe 
Inedftvodnř upírá pravost Libušina soudu, nemohl mu prominouti, Nnprotí 
Ijistoti^ a určitosti, s kterou Jtingmann Dobrovské.nm nedůvodiioat 

■ týkal, umínil si Dobrovský jemu, ač ne výslovně avšak vĚenĚ, dovoditi, 
loti dopuativ se všelijakých npaprávností v historii literatury povolán npní. 
I ftby o nediivndnosti Dobrovského soudil. 

Jungmannova Historie literatury vydána jest asi koncem listopadu ') 
1825, kdyř, Dobrovský po návrate svém z Lužicp mimo Prahu ine&kn]. 
FKdyí do Prahy přibyl, dal se ihned do čtení objemné knihy Jungmannovj 
[ a BOtva 8 ní byl liotnv, došla do Prahy také Šafaříkova Oeschichte der 
íchen Sprache und Literatur, ktt^rá v linoru r. IS-iG v PeSti 
I vyĚla a též Dobrovského phovlostivé stránky se dotýkala. Řafank totiS an 
I vyslovil pFcdkem na nčkoUka místech o přtzvuku, že se. slovanské poesii 
I nehodí, nejostřeji však v poznámce str. 17K., kde jednaje o pKzvuku v bi- 
I snictví ruském pravii „Wenn die russischen Grammatiker und Dichter in 
I der Lehre vom russischen Tou und Zeifmass nicht zu helleren Bpgriffen 
I gelangt sind, als die ilerren Dobrovský, Puchmaier und Nejedlý in Ůn 
I bohmischen, so steht 6s schlecht um unsere slnvischeu Verse und — 

') Pfpilnilnva ilntnvAnn jest 1. iiiitn|iniln. 



I- m - 
Ještě víťe všiik Šafařík Dohrovskťho popudil alovy o Libušině soudě 
liOl. položenýiui: „Ilift deiu NHtionnimuBPum piiivfrleil)ten vior IVr- 
ganipntblílttpť (dercii Efíhtheit vcrgebciiB erat npuiicli von H. Dobrov- 
ský bezweifelt wuťds, indem sich die fieBiíngp selbst als Biner andsrcti, 
lebenafcrtiftigprfiji, dnrch keine kílnst.liche BpgflÍBlprunfi erseízbftven Zpíí an- 
Rí>horend ankůndispu nud ,aU snlclif; in al|p Ewifíkpit bfiwShrcn 
I enthalfen zwbí llrnchatiicke . . . ." Mimo to Šafaiik pronpsl zdf 
ondfi názory o niystarSích sídlfich a dřjinách Slovanů, jnž mínění Dobrov- 
ského přímo odporovaly, tak že vlastně vtpe. jej rozdi'Aždil neá Jungraann. 
Poněvadž oba útoky Tia Dobrovského stejnou téměř dobou na veřejnoct 
přišly, umínil si posudky o nich zňroveň vydati. Jsa vSak z jara několikn- 
nedřlní zimnicí navštíven nemohl s kritikou tak záhy býti hotov, jak si 
pfól. Avšak v Praze již obíhala pověst, že Dobi-ovský pripravujft ostrou kri- 
tiku na oba spisy. Tak psal syn Jun^mannův, Josef, již dne SI. června 
Markovi: „Dobrovský se chystá na í^afaHka a na otce iného s ukrutnou 
kritikou, totiž b palicí." A dne 11. Ěervfiiice 1K26 píše opSt témuž: „Kri- 
tika p. Dobrovského na otcovu a ŘafaHkovu Utpraturu jiŽ jeat áo některěho 
německého journalu zaBláíiíi." Také Celakovský zmínil ae v listu ke Kamn- 
rytovi v srpnu IHdd: ,P. Dobrovský jLž zaslal do letopisft rakouské lit^era- 
t.ury posudky Šafaříkovy a Jungmannovy literatury: jsou prý raastné t. j, 
palini liijíeie." Ze zpráv ti^chto jde, jak dychtivé v Praze na kritiku Histo- 
) literatury oĚokávali; vydána konefně v prvním Čtvrtletí Wiener Jahr- 
Meher na r. 1H37 a sice na str, 1— l'H reoeiise Šafaříkova a na sír, -JS — 
4T Jungniannova apisu, 

viděti, vénoval Dobrovský Řafaíikové práci o ITi stran více nežli 
JangmaiinoTŘ. Kritika jest Of>írá: není právě pííznivýiu ]>érem psána, avšak 
[ nezdvořilá, tím niénft hrabá. Vyznívá z ní sice popuzenoat, avřiak uka- 
také vyvýšenost Dobrovského nad obéma spisovateli, nejen ro se 
malosti jazykň slovanských nýbrž tjiké sběhlosti a seĚetlosfi nejdrob- 
I zevrubnostř literatuiy feské a slovanské vůbec, kterou jen muž míli 
toM, jenž po wlý dlonhý věk s tím pře-dmŘtem se zabýval. Ze Dobrovský 
I (itké ironie své místy nešetřil, rozumí se samo seliou. 

1 týĚe předkem recense spisu Šafaříkova, táhne se Dobrovský ku 
I přáni jeho v pfedmluvf vyfdoveoému, aby někdo, jenž duchem pravé lásky 
[ k národu prodechnut jest, spis ten list od listu zkoumal a předmětné chyby 
1 časopise veřejném opravil. ,Tu1o ne právě příjemnou práci podjal jsem já" 
I praví Dobrovský |str, 3), „musím však již napřed vyznati, žn, ačkoli jsem 
I nSkolik chyb a nedostatků našel, dílo to přeco pro nastávající milovníky 
■ slovanské literatury všecli nářečí náležitě zřízeno a velmi prospěšné jest." 
I Als hned na to začínají výtky, které Dobrovský co do věcí spisu činí; 
[předkem vyHka, — pH které vša.k Dobrovský fám byl na omylu, kdežto 
"iíLfar-fk bn.i" priivdn povědrl i l,,i veli.T- ^i^ ji Idiiíil - }.v není ^xwvV-j., 



jakoby Slovaní již v tn'jstfirSiV-li dfiliúclj v Pomoří a na Haitř hýli hydlnli, 
[ Že Sarmnti nebyli nikdy SlovatiA ntiL Potnkiije Řafařlkovi, že stnroslovanitiM 
t jest niřeří jiá v iipjstnršt dobĚ vzdřkiié a dává mu za pravdu, ie ji 
I iiavati nelze za matku ostatnícli ja?.yltů slovanak^ph : když ale tvrdí, že stuo- 
I alovaníitina hyla mi^ctkrm slavii ktiřž»k^ho n pohanskijch jaštŘ Slovtknl, 
I kdo by prj s nfm siiuhlflwti iiiolil? (afr. ."i). Na tvrzení Šafaříkovo, že Iht- 
t brovský vřtáf starožiťnost hlaholice nad kyrillici nezvratnými dnkazy do- 
vodil, odpovídá: „Sehr wahrsfhflinlirb ist allerdingH Pobrovsk^a Vermttthnng. 
aber von onnmsiasHlicben GrOnden, von Beweisen solíte hier nitrht die R«il» 
sein, weil sieh der diinkle erafe Ursprnng dieser rnternehmiind, die norii 
keifi Aufsehen machte, nicht xicher nachweisen líisst." 

Póminonce dosti veliký pofet ostatnítíh jednotJivostí, které Dobrdtskf 

} Safaríkovi vytýká, nvedeme jen jestĚ, co Dobrovský o LibuĚinČ soudí, 

Btenectví ve vĚdé, o proRodii a odStípenství Sloviiků pravil. O LibiiKiné sobA 

praví na str. 20: „Waa von der Naturpoesie, die nirgend mehr ku IImM 

gewBsen sein soli, nis bei den Slaven, S. .11)3 piu lesen iat, ninpr imnHT v 

I gewiasen EmschrSakungen walir sein. Es liat airh aber doch kein Gedickt 

I dieaer Art erhalteii, deasen Alter in die heidniachen Zeiten binaDfrpinhlB 

Vergeblich bezieht man sicli auf vier schmutzige Pergame ntblStter, die « 
I Dngenannter zu Prajt in den Briefkaaten warf nnd mit einigen albemu 

Zeilen begleitete, ao langp deren Echtheit auR firiinden buzweifelt werJ 

i mnas. Herr Šafařík verweiat hier auf Hnrmaiers Arehiv, worin gegen I 

r brovakýs Erklárutig von V. S. einiges erwiedert worden. Waram hat er gei 

I I^eser nicht lieber auf die RereiiBÍon des Rakowieckischeti W-rrkea PravdŘ 

^ ruská im 27. B. der Wiener Jahrb. verwiesen '^^ Wenn H. íatařfk seibst mii 

piniger Dberlegung S. '■>'-\ — 114 darin leaen wiirde, so ist su hoffen, dM 

er, der daa Fragment, nie sah, das l'rtheil einea Kennera, der das Machweii 

genaner za untersuehen {ielegenlieit batte, nicht so achnodo ahveistl 

wird, ala es S. 304 geschflhen iat." 

Z posledních ' slov vysvítá, že mfníní Safni4kovri o l.ibutiiiiř sonA I 

HpuHob, jak jp vyjádřil, Dobrovského bylo proti nSmu popudilo. Ne min 

podrAŽdĚně pronáší se proti Šafaríkovi s strany poesie pfízvačné, nejen p 

to, co ňafaKh v dilfi .svém v té pfíÉinc o Dobrovském byl řekl, nýbrí vft 

k jatné také pro tn, že Dobrovský Ěafaříka za spoluautora PočátkS é< 

ského bAsnictví r. 1818 vydaných již znal; aspoň jest n&padnn, 1 

Dobrovwký na nSkolika místech své kritiky toho předmétn sp dotýká n fj 

, tom na sloMJnsikj pů\od toho s]iíhu narAžf, Tak praví na str. (1: „Die i»i 

I nigen Reispide dei vom Tone unabhiingigen Versificat.ion, die msa i 

I Bohmen ers( iieulich anfatellte, wenien hoffentUcli ebenso wenig zuř Nad 

I ahmung rei/eii, als «s altere verangliíckte Versnche vermochten. WeleU 

Biihine «urde aich hierin der Hlovaken Baiza und Holly Gedirht« Ml 

MiHlcr nchniPii nnllen, wenn er den natiirlichen Ton sciner Sprache nípj 



- 241 - 

W 11 11 I 1 I Syří [<■ 

fre i oll If I t I 1 sBi I B 1 I I K Iť \oUle t 

bu d f s dr 1 f Ilflitai-h alle die nach dem loi h e Pr todip egftln 
i(M in h le UtJp e n It ill Natioi c der Welt W p ter \ rfa^s r 
i das W p^ípn de gi ! s hp u d htp n bpI 1 oso I e t ff r jí d ungen 
I m Wp r fTpf niPi hni p i dusí auch d prp « Ji li\ipt 11 h auf lp 
5 gr dn hur miM n m nt a n pht „laul e da^i le jpt/ (j"^ Ton ini 
griecl ipIpu auph z H n rs 7p t i lerselbe -i AD n i spr \ -fH^isBr af 
■I r Tf>n 8 ci 1 fil 1 f. idpp de ( nll ^Itkltws s h ^ rsti h^íbbp inf d c 
3 he Sp apl e i /uta pí dpn c nKPnoi ncn Ih"*: pramnaiap d uni 
pre hpnd s h eilenkoniit »\\ Ip ibb schen I rii i it kpr 

nud DiehhT in dpr Lflhre vnm rassischpii Ton- uud Zeitmaasfi iiiclit zu lipllpren 
Begriffpti gelaiifrí siiid. als Dobrňvskí, Puchmaier und Nejedlý in dpr voiii 
bftlimiBchen, so steht ps schlecht um nnaere slaviaphen VersP ujid Oliveii.* 
la. wohl steht. ps spllecht mu beidu, wenn man Regeii den natiirliclien Ton 
lid latPiiiische Metra der siavisphen Sprathe fíewallsam auf- 
.drSjígen will, wie "s die von eiuem nugenanntpn SloTakeii piit- 
■ liflhmisehe Prosodie vorarh reibt,. Dk hell Hreii BpgriťlV 
werden die Bohmen doch nicht. von Prpsebui-fi uder Nwnsatz srát. Iiolpn 
wuaspu um eme Pro^wlie fir ilirp SpirliP 7U Pntveifpi Jp twa Ir 
imiinehni') flntspraehe " 

Ař iaafank literární odstepenstvi ^lovuku npe(h\il)\al pippp 7asta\fil 
, ^e niinpni íe ilovenwkB náfpÉi jest lo dii vjalínnoiti iiiSkn než feitina 
r prííinp ti- praví Dobrovský v kntio svp na sti 1 ) „0» dpr Veifasipi 
aii) Slo\iik die Aub^tpiachp dei Islovaken nnbe/ueitelbir mildpi íindet si naiiiii 
er aufb nicht Auataiid den \orwiirt den Stan P itopki dpi bchm Spinclip 
inaclit aiiH VorliPbe f u seine Mundart /u wiederhoten Mo^ ihtr I ud 
i^Hjac immeiliin besspi getailen so werden dm b andpie Riehtet lid /ajn 
VdbMi nulit achleihter bnden (dei gar voiziehen " A ponp^ali v ti m imIiIíIii 
feifaJík j ise Roitialav ptfi. ae Dobrovský uonickj „waram mcht lipbpi 
B Bti«dav la di slovaken i istem tui r stem «|)iepheu 

Také kaii na několika miateth Safahka zp 7 příllíiieho vln^t^necf^i 
Starosloíii um i blovnimm vůbec vysokou \7lřlaiijBt pFipisovil a t*mer 
iílilných la^l pii mil videti neihee Tak pruvi la •<(] 5 ,l)^s di Sltioi 
iBpliiPiri laliibundeitfl iri (Uiisti deburt ein (ípbildiifps Vdk ffotteíon Jii'< 
* btjidte gehabt wpi k< nnte dips auf dna 1 loise Woit li i Vfcfass ii m 
i]ai«ht> glauben Joiiiandpt de biei iipben Pi kofiui Minritm* L*vi liilti 
j^hen koIIpii sagt ja auadiurklicb ion den "íIiiypi BfUift £eti { iD] bi pi 
^aŮB» si!vft«|iie prj Piviiiťibii'' bil nt 1 is«ř sub bipmns aif fihp I d u 

) Naiařka iia J Jnugmimn L p j v K kil I si i!-b4 ,k tky i i Hel 
uelnky indické podal 



- 242 - 

tende Stufe der Civilisation schliessen? H. Šafařík aher ist es sogar wahr- 
scheinlich, dass die Slaven eine Hurhstabensrhrift aus Indien mitgebracht 
haben, die aber bald vorloren gehen musste. Dor Raorusaner Rairevich wollte 
iii seinen slovanischen Hriefen, davon einige im 4. und ó. Jahrg. des Ma- 
gazins der Kunst und Literatur (Wien 1706, 1797) abgedruckt sind, im 
ganzen Ernste beweisen, dass das gelehrte Volk, so die Sternkunde und die 
Wissenschaften erfand, ech te Slaven waren. Zu welrh ungereimten Be- 
h a u p t u n g e n k a n n ií b e r t r i e b e n e r Patriotismus n i c h t v e r- 
leiten!" Na str. (>,. dotknuv se slov Šafaříkových, kterými zlovůli nepřátel 
Slovanů při líčení povahy slovanské odsuzuje, praví Dobrovský: „Šafaříks 
Schilderung der Slaven fiel nun ganz anders aus. Nach ihm gehftren zu den 
Grundziigen im Charakter des slavischen Gesammtvolkes sein religioser Sinu, 
seine Arbeitsliebe, seine harm- und arglose Heiterkeit, die Liebe zu seiner 
Sprache und seine Vertraglichkeit. Referent, selbst ein Slavě, móchte 
doch nicht jeden Zug in der Ausfíihrung unterschreiben. Dem Bohmen selbst 
muss der Satz auffallen, wo es S. óf) heisst : >Nichts ist dera Slaven fremder 
als Schimpf und Spott iiber andere Nationen : seine Sprache hat nicht einmal 
Worter und Ausdriícke, um lieblos und hohnisch mit andrer Volker Namen, 
Tracht, Sitten und Gebrauchen ein (Jespotte zu treiben.c Im Gegentheile 
steht auch hier der Slavě, wi(^ jeder andere Mensch, unter dem Naturgeset;; 
der Reaktion und wem unter den Bohmen ist die Fonnel: němec brouk*) etc. 
und das Sprichwort : všudy lidé, v Chomutově Němci nicht bekannt ? 
Nur steigende Kultur kann hier die schroffen Gegensatze raildern und dem 
Menschen neben und trotz dem Landsmann sein Recht verschaffeii. 
Sokrates wollte ein Kosmier (Mundanus) sein!" Není pochyby, že by Do- 
brovský, kdyby za našich dnů žil, v rostoucí kulturu tolik důvěiy neměl. 

Vedle těchto více všeobecných výtek napočítal však Dobrovský hezkon 
řadu nedopatření a chyb, kterých Šafařík v díle svém se dopustil, jakž ani 
jinak býti nemohlo, jelikož meškaje v Novém Sadě žádné bibliotéky při ruce 
neměl a tudíž jen ty prameny jemu otevřeny byly, které buď sám měl anebo 
laskavostí přátel vypůjčiti si mohl. Protož také Šafařík jsa si vědom, že své- 
domitě a pilně pracoval, pokud pomůcky mu stačily, nenesl přísnou Dobrov- 
ského kritiku příliš těžce, jak viděti z jeho listu, který v té příčině Kollarovw^ 

dne 30. května 1827 psal: „Dobrovského pletky jsem ještě nečítal, ani jk) 

spíchám. Dosti času, pokud nové vydání hotoviti budu. Opravy omyli 
vděčně přijmu ; má kniha není evangelium a nemůže v ní všecko pravda býti. 

Jinak však Jungmann, kterého kritika Dobrovského velice rozčílili 
a tím více naň dorývala, an psav dějiny jen české literatury všecek mateři 
v pražských veřejných a soukromých knihovnách po hotově před rukai 
měl. Ač v historii literatury na str. 4í)2 zásadu vyslovil: „kritiky nen 

«) Viz str. 3. 




v idí Hlť, v í ír I n i m s t > dno u 1 1 1 fi uež n um pí i, | > ff jpj kiitiku 
Dobrovského vpIj e um/ili i bolpla ^eIze npiiti ie Libiovaký i>n panní 
l.Ěch kritik také ten umjsl nifl nliy obomi moiiuiii ktofi jplifi autority 
v přfíinĚ Lihu-jiiii soudu jn/hodnti npu?invaii imka\i dukw dal, ř.o mii 
ani ^(dnlekít uedoeihuji ro/síhljth vřdímostf ktnijiiii ot íItjIiiuI; iilr- s dvuliií 
etraily takfi upříti nel^e, že jak Safiifik tak rliinginanri jaksi <ikAKn.lp raúiíuf 
sTH jjronesli naproti muži, jpnž tolik zAsluh o vfdu slovaiiskon soltř. dobyl 
a tpmPř padeíJÍlt let zvyklý bjl, že slovo jpho in slavidis oiJ Praby do Fetvo- 
hraiin. od DndiSfiia až do llřlolimdu^ a Moskvy in*|mii{i'ii.Tinn plaliinst mřlo. 
Museli tody oba oířskávati, že Dobrovský jpjir-h odpor tak IaIici' víižiti up~ 
bndp a přísntl jpho odpověď iieniobla a npinňla je při'kvai)iti a tím mřriň 
mfl ji Jungmaiin jiovnáovati xn pohanfnf, jelikož nikterak brubň, nebyla, 
a^ikoli (.'olakovaky o nf v lisfň líamarytovi dne 37. Iifexna 1837 psal : 
„Kritiky Dobrovského jsou IiodiiĚ brubí." 

V livodě kritiky své u/niivív Dobrovský', že Jungmann při své trpké, 
namáhaví' priif-i vytrvalou pilnost osvřdí-il a rjL'7fl kusy i\enk;ří'li spisii sebral, 
při feniž žp ovSeni takň JHiniitlivá káaiiiií, modlitby, patenty, listy novinářské, 
kaleodfiře a pímiř obsažpuy jsou. (ilivíili syatíímatické spořAdňní; aě prj' aíopy, 
£tt spisovatel vHiee spicbal, se nalejiají, přece se solva pobřeSuje které koli 
dulflíit-éjňí dílo, jen v irulexu jwit pry jniena iiřktei^di ipiiovatebi vjtie 
chúna. Již v úvodf prý vyskytují "e nřkteiiv ívij-eni jnJ vlaiteneekřmu spi 
sovateli jen pfepjatfi zalíbení ve vAem ro Movanum kn cti jeií vnuknouti 
molilo n. p. že pohanští Slovane ji? [ntopoiet a tnnd i psnm ilieli, ÍR jmeiio 
V«nd&, Antů od Hindů, jmenn Peiun od ilovi Braina cdvoditj sliisi 
KArÁ dáif, áe Jungmann nřkteiym bajkám IInjkoi^m jewte vňid ii p hiobni 
nápis Libuáe, který Přemysl clLoti ivf v kanienfi \ytetati dni jest piJ duka/ 
Sfl pohanští Čenhové písmo znali dále, áe jij ve škole Budei ske Kiok jeln 
, dcei'y a roKŠafný Vřemysl vjuřovani bjli Abj tuto vřdélanost Staioiecliu 
Jongniann dokázal, áe prý niusi imti snahu některé /bytky staré liteiatui) 
di) mnohem starší doby pošinouti nežli skutu ne ri-ibJí Me skufj-ím 107 
horlen vytýká Dobrovský Jungmamio^ 1, íe v liteiiituru pfijal podvijeiie iio\h 
■slátaniny, kterými jakýsi falaator pHjenine piekvípiti <htil své lehkoveiiH 
BpoIapati*ioty, již by své literatuie ládi st^aiSi vék opatíjti ht*ih „fb eii w* 
VÍRO víry přikládati'' praví Dobrovský, „k výpivĚdPm clo-veka nejmeiio^tnflin 
RvSfIa se štítícího, než k důvodům filologickjm a bistoiukým píivede jniy 
podvodník na potupu kritirkému vzdéHvaní dřjin řeskýrb 1 pi-oroet^í Lihu 
Ěino a zákony Přemyslovy aneb snad i Cechuv pocbgd / Indie brzo na s\ftlo 
moha se nadíti, ie nalezne lebkoveine obhyce výniysln svých" 

HorSí vSnk bjly výtky, kteie Dobio%ský eo do omjla tetuýih Jtin^ 
jnannovi finil. Výtky ty vxtahujf se k histoiu, k umem a jai-jku jelikož 
Jongniann přnd každým oddřlením přehled tédi nauk davd,L lommonre lii 
atoni a umění uvedemo jen několik výtik a strany spisij a ja/yka,, a. -^t 



I)ofatier If npvydal Martinovu kroniku, n^hrí '}fn pokra^va^^^^H 
K Hořovic; letQpiíMiví trojanSti iiejsoa historické dilo sjltrž romaRQH 
lial nHiyl tiStřn I4rii> níbrí I41'J: feakí JoMfus FlaTln^ netiyl e bell 
skŘho iifbrí iiodle IntinakAho překládá přeložen: TJobnpr iippřeredl lli 
na řpsko, In prý již nkaznje tytnl Dobnerova díla: I.ncín npnioh) lati 
o Karln !V. na fpskí jazyk převésti, poněvadž ji LnpaŤ řssky jisal i 
1) nsudř řeítiny pinví na str. 34 své recense Dobrovský proti Janinnaiuu 
,'/jf hy v I*, století anebo, jak Jungmaon na str. 48ri praví, oil I8ít 
až do r. 1764 řeská řeř v latinských Školách ae nebyla i*lyá«ila. vyvřMÍ 
jií tím, ani pK vřtsím pnftn gymnasií ntrakviaté uatanovéni byli, již ňtn 
a fesky přednáSeli, úloliy v obon jazycích ukládali a také školní fcnihy^ 

íeskč a nřmecké Žáky zařízeny byly Podle strany 4ř*T. íMiClx 

ř>*5ti stavové při nastoupení Leopolda II., aby 5eHk;f jazyk při vsecli jedu&l 
v ceW zemi »e ustanovil, V tom jest nfidorozuniéní. Mezi jiným se i 
aby lioch&m jen česky améjícím přístup do gymnasií byl opět dovol 
proti ř.emnž gubemialní rada Riegper námitky činil a místo toho i 
profpsnru na universitř navrhnul. Potřebu této stolice Dobrovský \ přftí 
nofiti císařovi' nedokazoval, nyiirž dodatíik k ji^ho fpči, kdež řdský ja 
nclirané panovníkově se odpomčuje, ani čten nebyl. Ale dndati^k ttffl 
zírovcií 9 řečí samou r. 17!)1 do tisku dán. NejvySňí nařízení dané t 
sqina IBlti ve proapřch jazyka řeského svpdlo několik přílii li 
livích patriotů, že vyučování čeStinĚ jako předmět pOTÍn 
považovali. Proti tomuto nevčasnÉmn pořínáni vydán dtOi 
dvorské studijní komise dne 3. linora Usai." Tímto výi-okem inřli vlasti 
ovšem právo Dobrovskému vytýkati, že jest více slav i s i re ii d f r Dent spIi 
neiS í^ch. 

Nejvíce však Jungmauna zajisté mrzely v^tky, že se dopustil i 
jaaykovjch «, p. vfdiem jest jšpatně položeno místo védě, :«tt!ke'V i 
tefiiio místo KÍek, nelzelo jest nejvys chybné, jelikož (časoslova Iki 
není. Nař pr^ potřebuje ('ech ruskft slova převod, n eiz vch t ii o, ]k>Uít 
pro ty pojmy ode dávna svá f-eaká slova má? Nač má v ČPštině sp ffl 
Horvat, kdežto národ ten odjakživa po česku Charvát slnl; x n&fi 
knihy „Historie literatury" lze souditi, že Jungmannovi cizí slova i 
vždy odporná atd. 

Takovými prÍBnJmi kritikami nepřibývalo Dobiovskéuni pí-átnl níl 
dříve odimi-cfl, kteří jej hypevkri tikem pojmenovali. V nejvřtňf npsnfui < 
ctiázel Palacký jako redaktor musejníka, když mn iwsilňny Ityly Q^M 
B obsahem, který názoi-ům DobrovKkého odporoval. Vi^dělf Pnlaokf, 
v linkvistico větší nad Dobrovského autority v té přiřiuě ucíií a aAm || 
nahlížel, že mnohý jii^spívatel podává ncpomysly a hříčky donmívaje st 
pravého jádra důmyslností hvou sp dobral. V takovou ne»náz přivndt í 
ckého KoUar, jenž do musejnika poslal pojednání, že jméno Slm,Tin& p 



alAvy. riiladíý však !)\l jiz (iD-^til pn)cJiiaiii hI D íiiosskthi '>]i)\ou-li 
ivíiiiť oil íilšvy iili od alovi-' kteie taku v pnuiin stinku mifty 
nika 182T str. 8(i— b5 vybatĚuo bjlo omluul se tedy holliioM listem 
10. Iňdna 1827 danjfui „jii dfne b>l jaeiii o ťeinz pNdmétě dostal 
pojednání čepké VaSeimi smyslu odpoine od p líobroiskeho kteiéŽ pro ne 
I osť 1 oť íe k' 1 lu od D br keho pfanÉ do piMiiJiii služku s radosti 
|olo/l kd £ [ak Kollar PuU kému loaLořteDj liat pbi! iiB/y\ajP jej 
eiaktu eo njb 2 t nol jcem u. Ilobro\ ^kelio hyiieikiitikem odičtil mu 
Půla kj loui n el 1h f a na du . . . Na li y |j e r k r i t i ř n o s t p. Do- 
brovského jd, nalik t a oh p ne na Dekri t ifii oB t mnoha uaSinců . . . 
Bodeji a kn vl fe tak ochotu juko jň, zapřeli sebe sami, kdež o po- 
tř by na oduí t jest " ( tal 1 Palacký k uekritickýin naSinc&m také 

Kollara íSaj st u n kf dil /djt K llar ve svýeh filnlogii^kjVh pojednáních 
byl fftke \p|ikjni bf-nikem ' 

i.le I SI ne kiitik) yí\ kttry h ol «ah jajieh zajisfw la h^jmi za/namy 
n sbiikanti i ilaS porovnával bj poznal i; lali spisjvatelé nřceho neopome- 
unll odnfmilj IMbiovskému mnoho ca^-u tak že mu nezbývalo kdy odbývati 
pHui kteia na nfj jii vilice naiťtiala MinmiL lilo Joinandovo jihožto 
ukonCeni apoleinost pro atarBi déjmy nĚmecké již vehce bi prala Již v dubnu 
peal mu Pi.rtz v i.H6ne te prohodiv ohavu ze snal společnost ukonfenf 
.ijiwicf Dobiovbkeho se nedutka nacei duf I maje llobiovky diovřdM: 
jJtrinndes jisfi bude dukoicLn jen ze izdj uetti v to \kroEi a mř od 
prate odtál iijc O dobt te byl zdržován od díla Joinandovi "písem 
Hiiitjria d exptditioni řridtnci (1«'(1 a příspěvky do Hor- 
mamrova Arthivu a obou musujniku. V c. !J2. Hormaierova Archivu 1. srpna 
vydaného napíiu! krátké sici^ ale jadrné pojednání o udáních tak zvaného 
Havorského zemépiscc, jehožto ruiopia Doceii v Mnichově nalezl, uást 
Ovuřejnéna v Ikirrn. ArithivĚ dne '2'S. dubna pod názvem; „Die slav. Sfamme 
iron der Nordsee bis an die Itonau," K tomu tedy psal Dobrovský své po- 
anámky nadepsané: „Die Slaveiistíinime auf der Nordsiiite der Donau." V mu- 
i^jnfku Ěeskéiu vyšla r. 1B27 tato pojednání: Slovou-ii Slované o 'I 
elAvy čili od aluva? — Čech ueb Čechové odkud tak slují? 
— Výtahy z knéh mistru Favla x Prahy, Židka i^eí-eiiého 
(1., 2. a a. pokračováni), Plavci u Dalimila jaký to národ, V ne- 
čas opis fi musejním, řečeném Monatsschrifl:, tato pojednání téhož 
r- 18-27 UverejnPiia byla: Was fíewinnt die liOhm. (J ea chichte durch 
I aionumenta Uermaniae? Bemerknngen eines líiJhmen 

Sbsr die Verwandschaft der slavischen nud nordischpn M y- 
(ííOlojíio. — An welrhem Tíigo ward d i-r G runda teiii beí (.Iriin- 
Íuhk der Neustadt ťra^ S'íl''ít? — Úbfr čine un vi- rs t ii iid- 



') Cas. I 



- JI lit 



187!) = 



. 3tiy, 



- '" 



'en uber 



ňhrisrh* 



Na po^Mlijim místě avedené pojt^duáiii TjtiStĚné v 1. sv. Monafsckrift 
vaterl. Mne. str, 53 — 64 jeal ílastnS kritika o spise Fr. Xav. Richlia 
id^psanéiii: Dae groBí^niahriscbi' Reich und dess^n Bnlcehrail 
I Kristeothnme. kteří ti- Volného Taschenhacíi 1826 str. I~W 
B'Tjaet. Ař doiuíálivý Itiohter v tomto úlánka mnoho jioMeBků 
■tteré Ijobrovuktrnu hojnoa příležitost daly k ostrámu avšak spravřdUiénn 
BliQsoa/.eui, přece opravdovým hnťÍTem pokáral Richlra hlam« i"ro ] 
i povahy SlovaiiB, které na stí. ii. čláiika svého j>oIobí] praviv. 
;gekriinkt« Slave ist nii' gefahrtichpr, als werni er sich dem líeutsťben Jtíi 
i Worten in kriechender St«l!nng naherf. Der offene arglnse d«ataclu 
PSinD ahot selteu die Wbíhie Absicht solcher Demoth nnd Fňgigkeit und hSXl 
leie fiir Schwhiche oder doch fur Maiigel au yelbstgefůhl. Aber diese verstelltí 
iDttmutli und Krgebenh«it ist du- WalTe, ja die wabre Stiirke slavischir 
Btnrcn, womit aiť n''w**lii']ieb iiber die deutscbe Gntniuthigkeit ob pí 
|Di«;ite Handiunfí Karlmanns, schreibt Uehhardi wahr und treffend, aipigi 
r gi^rinji™ KenntnÍBS der alaviBtihen Grundaatze, denn naeh fliťsc 
IP fiir jtídi- Uťleidijínnfi i-ini' heilige Pflicht , . . ." Proti tomuto :!lo1íýn< 
I hiinobř ni Slovami ohriřil se llobrovský ve avrehu doifcné kritice své: 
tkonnte der Verfaa^^er, der mitten unter einem gutmutbJjíes VQlkteiti KlnVM 
■1«bt, die abwchealiche Schilderung der elaviscben Naturftn entwei-feii V 
i ť«nt, eelbtit ein Slave, der aber den eluvischon Grundsatz dor llauhe i 
Bkemit, hAlt fa fíir iiberfliísaig, attf dieee unverzeibliche Schuiahung : 
worten. Ks Meibe Herrn Řafaíik liberlaBsen, die UngCKOgenheit aini": 
I inílthigen ín der zweiten Aiiflagií si^intr Geschiehte der slaviscLeii >^].l. 
I 7M Kilťhtigeii.'^ Tato slova mají velikou váliu v listech Dobrovského, ktiirj 
I pnilí ěafaříkovi bjl tvrdil, že by ku všem dobrem vlastnostem od nih 
I Sloffaiiům připsaným potakati nemohl. Piichti-r také od té doby UobrovekSB 
IjiiožnA-li, jeStA urputnéji nenávidél nežli před tim, jak Horniaitr Uolirove 
IdiíM 5(1. srpna 1B28 psal: „Kitíhtur, když slyáí Jméno: Dobrovský, dosti 
Ikrcřt* H šklebí se jako fert, když niu násilně ruku do svftownň * 
I Btríill." 

Vydání [iranieiLB liistoria de f.vpeditiunii Fridei'irí a pi-áee pru niiH 
niky zdrži'ly Dobrovského až dn forvna v Praze. Jsa do (liudC-u 

riiliy diiL* 1^1. ůervna ltí27 br. (.'ťrnínovi ; , Dříve jsem nic jistého nďn 
I vĚilĚti nemohl, nyuí v5ak mohu zprávu dáti, že bych rád .sť tam údolu 
kam již dlouho toužím — do ťhudénic .... ('eho řlovĚk si přeje, konii ri 



I) Opravuje lam iiesroziimil.pliiř j 
noc aypau z Boetliia. 



1 piiiimitmiiosl r 



I Koštu 






- 247 — 

.Tsniif viiik (ikulaosli, |iir. kf.MŤ ili'.li' wí i\ jiixlřl ;:iis1iiti iii^muhu.' Ziu^átkmn 
íťrvťiiir lijl již v Cfiudíniríth. Tam obdržel řťatnj (lijjlom PoniořanskP 
epolBÍSnosti s [ifípisem 9i!ki'etó.ře Oíesebreehfa daným dne !l. Ěervence, 
a nShož tato slova zde klademe: ,E. H. haben uin ganzes thatkriiftiges 
Leben mit ao unermil dětem Eif«r deni Erfoťschen der slavisííhen Siiractien 
and der Hluviacben Alteithumskuiide gťweiht, dass dits vor zwei Jahren ent- 
standene Unaellarhafl fiiV Pomuier'sche Gesrhiclite nad Altertliumskunde nicht 
ainhin kaun ku glauheii, ihre Beslrebuiigen diirften fůr E. H. einiges Inter- 
rasae haben, mindestens insoferne diesiJlie sich die Untersuchung des noch 
ielienden KasBubisoben niid der in manchen Nainun und einiselnen Wfirtern 
erhaltancn altwendistheu Sprache aum Ziele gesetjií hat .... Was k6nnte 
der fiťsellschaft erfrenlicliBr uiid ermunterndťt aein, als dicss Unternehmen 
tmter den Angen E. H., vielloicht durch Ihren Ratl und Ihre Belehi-uug 
nntflrattttzt sich BiitwiťkťJn zu sohen. Uaher isi mir der Auftrag geworden, 
E, H. «m Annahniť di's hi'ilifgiíiiden Diplomea zu bitfen." 

Takové imnáni mohlo těšiti Dobrovského zu nenávist Riettiovu ; a 

iS byl o době t« na dobvé míře, jak jde x listn daného dne 16. úer- 

Chiidéoic Palackému: „Jsem netrpĚliv zvěděti, zdali náS pHtuI 

Stentseh jeStě žije, kterého pozdraviti a jemu upřimné přáni moje 

Kditi iiičtíi, áe bych jej aa několik nedfil liplnĚ zdravého aneb hodně zo- 

.venžho rád vidSI. Ale téměř se obávám, že ae moje přáni bude muaeti 

•.a nfra poalati do vĚínoati. V tonjto případě nechťi ani Vás ani koho jiného 

?« tímto vzkazem obtěžovati, jelikož nejbliíší nJk-řadě jsem, jej sám vyříditi 

za ním se odebrati. Zatím \áafc doufám, že za. nfjtolik nedři vSecky své 

izB jeStě uvidím." 

jinou přířinou byl z klidu venkovského vjcuSi-n. Jungmann 

Eiemoha snésti kritiku Dobrovského, kterou se domtiíval býti pohaněn, 

odpověď a žádal, aby přijata bjla do českého niusejníka, jelikož 

Palaeký vj'ňaíky z Dohrovskóho kiitiky Jungmannovy Historie litera- 

itisknouti dal. Poněvadž se odpovř.ď tjkala člena správního výboru mu- 

•jniho, nefhtřl redaktor T'alacký ělánku Junpmannova bez vůle a vĚdomi 

:kibrovaké)io přijati ii poslal tedy odpověd Dobi o\ skému, zdali avoluje, aby 

W inusejiiíku vytiSténa byla? Tea když odpověď byl přeíetl, paal Palaťkému 

Krásného Dvoru dne 25. srpna IH'27 1 , . . . . V Jungmannově potupném 

lííiku (invectiven) pohřeSuji. eo o slovinh tírb, Slv') v něm byl řekl. Oi 

'Jste to vyiiefhal úmyslně'-' Nerad byfh Váš éasopis uSinil bojištěm h přál 

bych, abych nebyl iiai-en n;i Juiit;maunův řlánek odpi.mViěfi, N<i Vás však 



3 Vztahuje se k tomu. cu Jarigmanii mi str. U, óvoilu pnvédřl : ,Oui selie 
^by a snad později Slovany uanývaU, ano jak v Saiaskritn valieť tak riřkily 
T CeStinS, KvlSátĚ v ol)ecnB mlavĚ íteiiy i% I, a '■, h nehe vespolek aastn- 
nilž S !■ b siiiidiio ilo ří I v přijíti . , . , mi)li|ii," 




[■nikterak n>>i-)j<'i naduti, abysli- ho VftiechELl. ťhci váak iiiiiřnin 
li^navrhnoiili |>. Jungiuauiia pulinoati, aby k&ih řláuťk na2[>ét vs 
aloati uvi ulovil. Fana Hanka z Aobrfvh přiY-ín volím im prostfvdnikii, micI 
btké p. ^'olaltovskěhu anob také nba; oni ať áuji p, Jnn^iinunvi na UTÍ> 
ti-nott to, co na ilrnliém listS pí5i ... SpiVhiiu z thv příčin <lo PnAj a 
^onKm, if Vi9 tam naleznu, abyi-li Vám listní blaliopfál ' I n. Vás svým 
Jiřilti-lakťm smýšlením ojistil." 

Dnifaj IM řtli vlastně vklailek do toliotu listu j^l onen Vorselil»j 
I Frieden, který v Časopise masejmm IKTll ílr. -^40. Iioz datnia 
hištSn jeat: ,Pana Jungmannovi, jehož horlivoat o titt-raturu ua&i j 
■iiEii jebu historie literatory uznal, uiá »e ryložiti. Se Tiyrli jtibo 
i 8 mnohem vřtSf pnstiostí byl mohl posuzoTati, že byth recensi byl x 
Im-obal, kdyby niř z Vídnf několikráte nebyli vyzjrali: že js^ni mu od 
I prij^-il Pi-I/I^v íiezuiini; sv^ vlastni poxnúmky k dalšímu sepsání své hiaioii 

■ byili liyl inusil tepi-vě pracné shledávati a že jsem za 
■ nebyl: že jest docela nepi^avdivé. jako bych byl vysloveném Ů9udk»!m SlOTtt 
|]i tumn přivedl, že se od nás odtrhli; ra Jenský list literami o toul firuH 
Bie mnř jest docela nuinámo. Že bych docela dobře ke každému i NK. kaHém 
WitwsM rýíituk mné élnfních mohl a muí^il oilpiivřdĚtJ nnděje sw, 2e iJbě 
■iceri^vt) (ftenáře řeskél pfcsvídčim, že nemá pravdu, aspoň Se jej ura&o* 
fjiik 8«i domtiívá ~~ (citlivost ůslepila, aby iným i<l6vůni dával jiný smysl. Jt 

! dal£í Vfdení pře nebyla ku poučení a povznesení TUnářu. Že tivefa 
I přijetí jelit) důtky do Časopisu mohl učiniti představení u r^ttoni, 2e li 
I tuho prostředku nechci užívati; aniž hodlám překážeti p. Palackfinm, a 
Inqiřijťmul díitky i bez mé ud|iovMi. Že by i censiírn mnuhě muEdla ]i 
|trhnoHti; ii' jeiiom z lásky ku pokoji wlié přeji, aby p. Jun};niann ělni 
Invnj, pokud w; mne týče vkíiI Haapět n nezavdával poitiiětu k iivabám,ktB 
í by mu ji^tň musely býti uemilé.") 

7. tohoto Múvrliu lx« několik vv'tek puzuatL které Jungi 
svě Dolirovskému řinil, jmenovltř tu, že Junijniaiinovi tnalťrial 
I k pokm/ování sví (ieschiehte d.r bohin. S p r. und Lit. wl 
I nepiijéil. .\vi)iik Juii^niann za ten muterial Dobrovskéhu ani nvtžádat n 
I ho by! žádiil. ntíbyl by Dobrovský býval povinen, jemu jej půjčiti, ař 
[ bujiinie, že by Itobrovuký při ochutě své, o váecky pomůcky s litnwtj 
fid&liti, pí^áni Junjimannova nebyl splnil. Hezdůvodnoet v^tky, jakntiy | 
I bmvHký vinen byl odíHépenstvíiu Beruolákovym, ukhuI .luu^maiin sŘtn, 
t druhém vydání hvě Ut«ratary tuto výtku neopakoval, Vřc-nýdi <BwnJ| 
I vžak jeho tiifitorti literatury fiiiénýcli vyvrátiti nemohl, ať již se tjiíátft 



'i Palacký totiž byl Uolirovskřho zval na »V'tt)>u ^ 
1»J7 slavila. 

-) Via Zelenřlw Život Jnngmanuftv p. 2bi. 



. klei-i se diie l«.i 



— 249 — 

tam poli]žeii}'i-h ntifbij tuho, že některých ^iii'-ij t.tm lu-jini iioviil. Kritika 
I)(ibffivski-bu iiťbjla tedy žáduú polinufní Jungiiiftiina, jak se v umž<)ně 
ÍtIÍT(j>!ti ilomniTiI a \idii zebj bjlo nesnadntí ne ti nuiiiuziif ví né ^Jtky 
.yvratiti i>0'i]e(.hl tím ochotnijt pnmluvv Hankov) a uejiidal více abj 
Článek jeho v musejiiiku bjl uveřejněn IlavHji' dne 10 Uetopadu 18Jí 
IvullaroM /pmvu /t Falaiky dhve iieibj c [řinek utiskiiouti dal Uohroiskehc 
/a do\ jleiii .^adal pibs u 1 ec -Huřec to sh e dovolil ale psal j Hankovi 
vyjde-li on na kížde ^1 vl u IpoM a tak /< nie tc miieti 1 ucle Hmki 
domlinnal mi et* 

Ale nektcri bj vi bjli ] rali ti j Jun^uiuun iJobiovskniuu odpoM 1 1 
tak psal k[unai7t ( elukrvakemu v rijnu 1S2< ^S Dobiovakym tt ji to jik 
clili trochn a hcíkc trním teiuiu zasluhuje" Jununianu VMík osvid il s 
moadrjm íe ae \yhnul spoiu jenz ly iio\^C-li kjsel ^tl 1 jl nud Ul j 
v nemz by zíjiste nebyl ,ivitfíil ■ — 

Jak I)3bio%aky Piilackenm bjl paal apichal / více j ti iii do Tnhy 
Jelna byla ta ze by 8c rad bjl podíval na ĚLske glossj obsizene v lukit 
piiU Mater Vtrbiiruiii které v miiíct tervenri kritce [o odjezde Do 
btovskeh) z I rahj clu Lhudenie iiilczenj bjlv Dne 14 cervenie toti2 
přisel 1)1 ÍTraft [ u fe-ioi z Kr^lovie slo\uttij akladatd ataioneinukciio 
AloTutku ib Prahy iihli(Ut tam kodeksň jtilli bv \ nifh ■*taj^eli neineik^íih 
'({losk noiileznnl Kdy^ nni Hank i ukazoval kodcks řeien\ Miitei Vcí 
bó rum nakzl; rte t iiii mimo nékulika btaroni mtckych také ^t^roi ^'íÍli 
rkittsj v hojnem poctu j kterých Hanka {n dříve nesřdel Hanka o tomto 
iithjdilem nalezu dal hned zprávu do í &\ masejnika lS>i o kter 
ikj j(»te v Lhudenicjti slyšel Přiaed % mĚBici aaři do Prahy pstl 
I „IredevHim b)ch se rad nu tu podi\nua mater slo% podíval než 
le 3e oďjtehuji 1 ro^-im zasleti mi ji joate dnes nebi jisth Vim 
I jřiiieate ji s im * \a^jv>ijc Mat r Veibiium podivnou dal na 
proti ni pod zn.ni tua at pi iti pravoBÍi jiji t j staročeských ^loi-- 
Japsinych nauiitky neunil ani tehda ne kd\z Kopitiii nedůvěřivé o 
^iiiificsil jak to ucíuil n [> v liste dcLncin dne li dubiii IHitt 
KkiDiii ,Nerozmno2ily li ae H iiikiivy le ke ^lotsj id te dilv ci 
leKly-' \y jeste najdete u Vaa zlomek z íi^n W \ iti lia Velikého (i (. 
ffljeU jej a natra] ite tím sebe i jine) " 

Dobiovsky z 1 rahy se r lfl*i na | jd/im dli-il a kl jj 
nara známo verojatnÉ bil jako ob) tejne nrtvatevou na venkove 
ly Koiticove a Sternberkove v MĚaitieh a Záimukáeh Vrátiv ae do 
obdržel list od IKrmaicia danj dne lo piosinie 1^27 a při něm 
ky hoch stemfehKva dHi Ifeitrajje zuř dentíchen Laadei 
frlkerkunde s. proab m, aby mn poaudek o nich podal jelikni 
nich lio Wiener Jahi'b, napsati chce: -,ChBi: 4U*i 'áVaMv;\«.'i'iv!.- 



- 2.y) - 

(llun^en 'j řindet sirh gar vieliTlei Oťwasch ofFimbar ohne die gehori 
Sprachkenntniss in den beiliegenden zwei Bánden von Koch-Sternfeld, ( 
ich auch schon Kopitar mitgetheilt hábe und die ich fiir die Jahrbiicli 
anzeigen will. Sie wúrden mích unendlich verbinden, wenn Sie selbe n 
Bedacht lesen und mir etwa bis gegen Ende Márz Ihre Meinong darůh 
etwas ausfíihrlicher schreiben wollten. Es ist Zeit diese filologischen Fas 
leien auf ihren wahren Werth zuruckzufiihren, sonst gerathen wir wied 
in ein anderes Extrém." 



') Totiž v Hor. Rakousích. Konitansku a v Bavořích. 



■ i 

."I 



XIX.. 

S«BngeIíttm sv. Jana, Pojeduiiui Dobi^vskÉho v otion imiaejiiiclch i% 1828. IM 

I k Bowringuvi. KjKeloat pioti Dolii-ovskénia. Úsudek Kowringův o néin. Letuí pubyt 

I Dolirovskílio v t'hudanici(;h. <.'horoba diiSevnl. ZuiČil rukopis lužiuko-srljské luluvuite, 

(-'eslft do VidiiĚ. NSvrat, Smrť v Brní. Pomník jeho, 

Spůsob kritiky Dobrovského, vedle které jen o věc dl)a) npolilťdiiji' wp 

i'houloMtivoHt osob, byl na přííině, že oblíbenost jeho se mtttišila ii ži' 

1 stitl postrachem Mpiaovutelů, ktch' jeho kritik? se biVli, Avšak uváiínie-li 

I Jungmanu tehda byl jeSté takovým novářkeni ve vědĚ jtizykozpytné. 

tůen aám ledakterého nedopatření se dopustil nýbrž také fantasmagorie 

pOTy Bthvaloval, neubráníme se myšlenky, ié přísná ki'itikit Dobrovskílio 

PStĚstí, ač jej o lásku mnoha lidí připravila. Jak eu kritiky jeho štítili, 

fS» to máme důkazů několik, Tak psal Jungmanu dm? ii. ledna 182K 

Koltaruvi; „Neraíte se mne tázati, co bych smýSlel o novů formě TÍdĚ- 

eti,') neboť mní, aE daleko nesmeleji Vás jsem nékterýph malipkostí 

Bjv litemtuře užil, p. Dobrovský v své kritice Ferva vzal a ni re 

aSil, oč podobného se pokoušeti neb zitHazovati. Prohlédne-li Vám 

^ovážlivost jirammatiokon a neza hřímá z« svého neomylného 

ti navykl — čas ukáže. Nepřeji nikomu škody, 

fcdybyjemunékdd jeho plody podobným npůsobem tříbil. 

ion jiné tříbí, vždy bych tajnř se těšil, třeba to drobtllko ne- 

fiřest^nsky znělo.- Také Řafaíik velice sí atSžoval do Dobj^ovského bez- 

iBhlednoBti a jeho názorů o starožitnosti slovanské, jak z jeho listu daného 

piš po uveřejnřní Uormaierovj- kj'itiky Koth-íjternfeltla vyrozuměti lne; psul 

^tiž Kollarovi dne 4. prosince lsa8, aby on dříve své práce slovanských 

Usrožitaostí se týkající vydal, „než mne Dobrovský avýni kyjem porazí; 

Wbo ováem již zdvíhá rukii,^) Poručeno! Já hotov jsem potkn.ti ae, musi-li 

') Tak zmatenň ;)OJtuy inél KoUar o jazyku, že noví i'ormy KVammutické vy- 

Ibýfileti za možač iiovažoval! VidřivSeti má býti iatinitiv loiiiulý podle ]irlkladu 

meekého: jísseheii zu liaben. 

•1 Safaffk totiž byl koncein máje vydu,! BViij spis: Alikuiitl der řílitven, 
& na atr. íil praví: _Die Ableitíiug der nciieren řiJoveneii voii den alten Wentleii 
Rwiícheu den Kiirpnleii uild der Ostaee vvird turínu nenigslens ui dem 'í\\\\«. vN-^^ífe 



)/<ti. ti híiii. r/rát*-!] \Vi«-n-r Jahrli. <]*-r lÁ^^-mviyr Honnaiťr r<»oensuje Kocli- 
>^u*ruf*fU\n. tnaji' \*ouio*'íiíkii l>oí;rov-4iiljíi. T ♦- ii t <» é I o v ř k se nestydí 
1/ v t i v li, II hon a ro hol ii ř k *- iii z hí •* n ♦'-I*' lio Nřmce! Je»t mi ou 
a n j *' I a *'t*rí v j *' í| n é o j* o b *'- ! Tam al«- rif* lloniiai^r na Koch-Sternfelda 
pro »»lov«riií'íiiii víipíf, kde um lživé a zlo-ítii*? Viudoinanii vytfká: sedí na 
hobro v >- kérij jako na •^véiii ošlii. Vr^K-ko co tam Di»brovskv o staro- 
žíinoHl<íť'h HlovariMky^h zpon. 11121. jí-Kt tak trivialnr. tak bluznérské. že to ai 
hnijhiié. Stokrát |iovéd<'*n»'' a ?-fokrát |ioražen»'* věci opřt opakuje a přípomíuá. 
NffZaHluhiije fo VH<fí'ko, ahyrhoiii to rtli.*' 

/<♦ Dolírovnkého fí*hd*'jsí názory o přibytí Slovanů do Evropy a pů- 
vodních jí'jícli KÍdb'cb zdíí na mnoze skutt^^-nému ImMiu věci nebyly přiměřeny, 
jíf«f jí«to; nícnuMic v«ak spíisob, kt<*rvni se Šafařík, ac v lisstě soukromém, 
l)obrovHkí'ho dotýká, dokazuje, jaká n crhuť k němu u mnohých se ujala. 
Avňak nchpravedlivc. NeVjoť Dobrov.^ký ntkritisoval jediné spisovatelů českých 
nýbrž krítinoval vňccka díla, která k historii a linkvistice české a slovanské 
v li hec H<^ vztalir)vala, To dokázal pravé doby té, když napsal článek do ně- 
nieckéjio MiiHejníka- Stel len aus der (ieschichte der Hohen- 
ftauťen von l*'ridricli von Itaunier, die sich auf Bohmen be- 
/ieln-n, 'j ku kterémužto článku své kritické poznámky přičinil.-) Tato 

íl i e jtlten Wenden dcK IMiuius. Tacitus und Ptolemaeus wahre uud 
w i r k li <• ii e Slov «• Ji e n ;: o w e s r 11 si 11 d, hotfentlich von keinom L'nl>efan»íeiieii iu 
/weitel '^y/A)'^n\ weiílen." Nu stí*. Kh) pak praví: -Aus ullen diesen (irfinden lialte 
irii (lic Wenden lUid Sjuiiiatí-n ITir identisch uii<l die Sarinateu selbst túr Yorfahreu 
d«'r Slnvenen." ()l>a tyto názory odporovaly inínéní Dobrovskóho o též věci; proto 
kdy^. po/.uámky své o tlílr Kocli-Sterntelda Hoiniaierovi poslal, které v recentii tob© 
spÍHii \«« Wien. Jalnl*. sv. IH sir. 288—2415 tištěny jsou. narážel na tyto výroky Sa- 
lařlka. aě. jména jelio nejmenoval: .Man solíte einnial auťlióren sarmatisch uud 
hlavisťh als Svuouvnien zn ;i«'braiu'Jieii." A o Vindech zmiňuje se takto: -Seit 
.ItunaníleN sintl Vinidi wohl Slaven, ahcr Vind ;:ehort niclit den Slaven an. Sio sclbst 
nennrn hícIi niclit Windm. st)ndern nur die Frointlen nennon sie so . . . wcil sic 
.lornan<le.s da tand. wo Taeitns seine Vniedos liinsotztr. tol;rlieh ist die Benouiiuiij; 
Míiřis ;:eo;iratisťli, niehl ;;í«netis(li." — V léehto slovíeli viděl Saf. Dobrovski'ho. kt*-^ 
rého také na sír. \',\ a 101 spisu svého so dotknul. Zílviženou ruku. a mél dobře: 
nel» jak níže uvidíme. IU)brovský před samou smrtí proti němu — ovšem ústné 
polmiisoval. 

n MiMiatsiliriťt des vater). Mus. 1S28 sv. I. str. 4l>i. 

■'^ V těmíi svazku tidio t^usopisu str. SJI. jest také posouzení Dankovskéko 
spisti . h io (í r i ee h o ti als Sta m m- u nd S p r a o h v e r w a n d t e der SUveii- 
při něm."'. >iťo jména ani asaéátrO-nýeli pisinm jména hobrovskélio není, jež však sloli^'" 
a obsahem sVNni .'.řojniě uka/uje, ^e je Pobrovský psal. V témž prvním svazku u^ 
meekebo Musejmka jost na sir. U - 70 pojidnáui jeho: K r I a 11 1 e r n d e líem^^' 
k u u u e n ii l» o r die ( í o s i- h i e h t r (Vt toká r s U. v e r a n 1 a s s t d u r r h <ti^ 
vor k u r /. o m e u t il e o k t e i' h v iMi i k il e s .V l» t e s ^ o h a u n von V i k t r i u ?' 
rVskv Musoiuik 1SI*8 ma od holMovskvho: Kiál I* r o m n s 1 i> 1 1 o k a r a ZávJ^ 
.'.o Maivho rukopisu s po.-.uánikami .a U o /. 1 1 O n i> s t i v exouiplářich D^** 
vl o v" h VI l» a r t V a p r o c k r h o. 



- m - 

?(Luť jeSli' vk-p ni' rnKmnožila, kdjž Dobro\-'k) ktcií tpl ii 7imii iispnK 
dání liižii-kn-si'l)ské mluvnice vřnoval, nove ůalPíeiii- tain efki" iiiirLtíf 
j evangelia bv. Jana, prii\08t opft upíral 
Luka totiž koupiv měsíre března 1HÍ« od ] lažikehi lutikMi e ki ihu 
„nisfiplina et doctviiia Gymnasii Goi'licen'iis'' spafhl íe \a7in-i jv<ú v (O 
jiaaním [iflťgRmoní. Odlepil pozornS pprgamen a naicřiml lafinskí řloiiiek 
flvangelia sv. Jana se starofeským me/iFádkovj m překladem Ofialil, |ik 
i bylo, ppryamen, iieřnkl vSak bohu/fll /ádnénin ni o siwn nalpyn 
nežli B oĚišteníin hotov byl. Když DobrovKký iiovi ii^lp^enj /lomflk spatní 
pravil: „Ali, to jnst nřco jiného" a pln ladosti p>tal hned ilnihy den Hoi 
■maieťovi Iťhda v Mnichově meškajícímu o novém nále/u kteiymí ( trhoi 
pvÝ nfřim starším se chlubiti mohou ne^li blovmci « Fnsmgskými zlomky 
Přepsal vlastní rukon celý zlomek; ale radost jeh( netiisla dlouho mbot 
když gmmmatickĚ formy probírati se j ti pres\edcjl se ^e oe reii Libuama 
síiuda podobají a hi ovšem ztratil novy zlomek li nřho viij a mi 1 jej teJ 
L podvržflný, Kdyí Palatiký mfnřiif Jeho oOporo^al dal mu Dolirov^ky oil 
povĚif; „Jestli evangelium pi^avé a atart musí taki zlomek o Libnsi pri\y 
<A afjirý býti; jelikoS ale zlomek o LilraSi 7ajiste podviJen jest musí také 
evangelium sv, Jana podvrženo bjti" ívdj/ Palackj' palco^iatiekou pre^jnost 
Tukopisu hsíjil, odvĚtil Dobrovský, že prott latinakemn tp\tu ni/eho nena 
|Di{fA, Seský raeziřádkový překlad v3nk /e jest nový a nrf Htnky sepsAn 
W«rĚlio nyní pfimo oním falsatorem jmenovat na nijí dfne jen nariVřel 
Šlisledkem odporu Dobi-ovského schovil Hanka rako| is a neukazoval ho 
JiidnĚmn, pokud Dobrovský žil, aby snail pojednáním o tom zlmiku Do 
Irovský di'áždřn nebyl.') Touž Šetrností k Dohiovikemn íídil sb také balatky 
llttei^í dav v -i. svazku musejníka na r IWi'^ Hfi 1 J« kratke ozn-imenf o 
Mové ualeKeném zlomku olíSímejSi zprávu v t"^^"" s^ai-ku slíbil mf«t( 
ktíré vSak na sti'. 131! třetího svazku řte se litovini ledakie „/e pro nii 
ftndilé překřižky nebylo nftm přnni podati \lasteneůni ve s\ařku 
Irnnto, jakož jsme liyli slíbili, zprávy mistnxjsí i nejnovíjSím d&leiit«m ná 
iezku p. llankovp," Patrné také Palacky Dobioviki-ho loziilovati ueihtel a 
'proto také č.tvrtý svazek musejníka ani hloMHi se ntzmtnil o zlomku evan 
^lia av. Jana. Hanka sice praví, že DobrovakJ na jafe r 1828 tasto i v 
fli! obyčejnou dobu do nuisea piicliSzeJ a zlom k e^ingolia hi dáti kázal a 
^nkud jej v rukou měl, samovolně pravost jeho připouštěl tomu \s«k |(st 
ftdpor. Že nejpozději koncem dubna IS28 Hoimaiem do Vi InP so viiitiv 
fed zlomkem tím varoval, jakož soudťmi / odpnefli llormateiov\ dint 
I máje: ,Vase varovftnf s strany nijnihvřjsího n ilc/ku m boliemicis 
I Kopitnreni vzkAzai. píiřlo pi i a ěas ■■ Tak Hi ví n^'o\i kdyJ 
LUglickéiii jazyku feskou ai Ih 1 „ii linku vjditi i Im- ji/ 

p) Viz Altcste Denkm. str. 112. 



- 2Ó4 - 

dříve byl psal o podvržených dle svého mínění staročeských básních: „His 
te monitum velim, ne fortasse aliqua vertas, quae čerte jam sapposititia cen- 
sentur; conjecta a quibusdam, qui nimio patria* seu matemje linqase ainore 
haec obtrudere incautis voluere. Talia šunt Klegia amantis sub Vyšehrade . . ., 
quam ego ipse, ante(|uam scripturam diligentius examinarem, historiaft lin- 
qua^ bohemicaí p. l()í> inserui et exposui. Novi jam auctorem, quem tibi 
nominare possem. Poema hoc abruptum, circa annum 1816 — 1817 confeo- 
tum, membranjp, veteri atramento satis recenti adscriptum, mihi oblátům me 
ípsum fefellit. Alterum nimiriím Libussaí jndicium, ex pluribus poematis 
russici de Igore et antiqiiis fornmlis poematum Ms. Kralodvorskiani compi- 
latum circa anmim 1818, non nisi in Krokio expositnm reperies, qui Tibi 
fortasse transmissus est. Cum autem Rakowiecki Polonus, cui missus hio 
fiptus fuerat, libro Prawda ruská eum exliibeat, opus fuit in Annalibm 
Vindobonensibus plurimis argumentis antlientiam ejus impugnare. Zelotes 
boliemici non contenti poí^matibus secnli XIII., in MS. Auloregiensi sic dieto 
a loco inventionis, malnenint anticjuiora effingere ad conjungendos Gennanos, 
qui antiquioribus gloriantur . . . Ka omnia, (juai in Ms. Auloregiensi leguntur 
poemata, sine omni dubio gennina šunt, (piam(|uam et ba'C zelotes bohemici 
antiíjuiora esse j»ntent, saltem ali(jua, (juam sána crisis admittere ])ossit.* ') 
Když se rozlilásilo po ( 'ecliádi, že Dobrovský nově nalezené starožitné 
památce literatury české pravost upírá, nastalo rozhořčení proti němu 

v 

veliké. Tak psal (Jelakovský Kamarytovi dne .*{. května. „Dobrovský nám 
zas npírá nalezení rukopisu z 1 1. století, zlomky evangelií a dí, že podstrčen: 
bodejž ho, ale učije kosa kámen. Již dostal od Dowringa, který praví, Do- 
brovského učenost jak vysoká, tak nízká jeho tilosofie a kritika." A dne 7. 
máje píše týž témuž opět: „Dobrovský zas bez hlavničky třeští umysliv si 
zlomky ty písma svatého z 1 0. neb 1 1 . století též za podstrčené vyhlašovati 
pouze z té příčiny, že, uznal-li by je za pravé, nutně by i Soud Libušin 
týmž uznati musil." A jaké rozmluvy strany odporné vedly, poznáváme 
z listu Kamarytova daného dne .-). máje 1828 Oelakovskému : „Tento pán 
(t. j. farář Klein) mimo jiné se vyjádřil, že mu milejší Dobrovský než mnohý 
holobradý mladík, hterý prý se naučí několika novým slovům .... Já řku, 
že sobě p. Dobrovského vážím tam, kde cti a vážnosti sobě zasluhuje, ale 
že dělá takového přepjatého diktátora který všemu jen sám a lépe rozuměti 
chce než jiní, kteří vždycky s ním se měřiti mohou; že ani Dobrovský 
s bradou se nenarodil ; že jest mi z ohledu literatury mnohý mládek holo- 
brádek milejší než deset bradatých Dobrovských, kteii by ani slova českého 
nemluvíce a nepíšíce jak živi literaturu neustanovili; že mnozí z našinců, 
ač mladší, celého Dobrovského do pytle strčí, ano i ve filologii že mn 
třebas neustoupí." Z křivdy, která zde Dobrovskému se činí, lze poznati, jak 
mnozí proti němu tehda roztrpčeni byli. (Jn sám, jak se v Alt. Denkm. na 
^) Čas. Čes. Mus. 1832 str. 241. 242. 



I 



.sir. 1":i [iríiví, nřkulikiňtc t ilnrlwinu \ja!oMl litoaf /e v tmi s|ku-u tak 
daleko se puiíf.il. AvSíik o aimkiomych roziulmith snad se Dobi'ovský ani 
nednvMft; alp v nejhlubší ufinlip byl nraJpii kdyS LPtl nesprniedlivý dsudpk, 
který Angličan Bowrirg v dalPte iwiienťm li=tř o nPm bjl vynesl a tato 
nrážka rozF.ilila jpj tak inncnc že kdvi jej d«sevni clmrn i v letě 1«2S 
napadJn, nĚkolik mřsíeů jí se zliaviti nemohl. 

Když nastalo léto, odebi-al se Dobrovský do Pr&honie na statek lira- 
bSte 7, Noatic, kdťí obdržel pozvání do Chudenic, odkud podle rady Iřkafské 
[lak do Karlových Varu jeti mínil. Psal hi-abĚti Hug. (Vrníuovi, aby jemu 
poslali VĚK, který nelomeuje, do Plznř a že ještě z Pfahy oznámí, kdy do 
Plnně, kde by si rká odpočal, pHjde, poněvadž pfi velikém pai'im delší jínda 
mu nflslouži. Z Prahy, kimž se 7. Prnhoníe byl navrátil, vyjel dne 14. řer- 
vence do Chudenic 

\ teeh dnech co po nairate z Průhonic 1 před odjezdem siým do 
thudínic v Praze raeakil dosel do Piahy unorovj sva7<*k injjííckeho časo- 
pisu Qniiteil) Review v něm/ Jan Bo\inng o htei-ature fpukt po- 
jednám nv řejnil V pojednim tom ch\ali toho 1 onoho iiejMce vsak kopi- 
taift o kterim praví „7e vsích ""pi ovitelů o ja?ycich 'j1o\ anskj cli uřený 
Kopitar vykonil \řci nejplatnější sluřbu Klidný a biologicky \ soudě svěni 
ronniiniti učenosti hyttifl rh^lpa^o^íi, nennavnn pilno-ítt 1 nppnihylmjíh 
schopností napoiniihtl spit^y a snihami avými ku pov7bu7o-vánf všeho vý 
tečného k vyvriceni \selio mylného k uíisent náiajive nadsenosti pfpmisfe 
ného vlastenectví 1 ku postaveni a utvrzení litei itury slovanské na z^cHde 
wiravp a soudno kritiky " U Dobrovském vitak mtuvi velne chladně a 7avíii 
Svůj usndek o nem těmito slovy „Cokoli píSe Dobrovaký oplývá urenosti, 
Rpkoli knticke a tiloaohckt jibo zásluhy ner ivnají se snad jeho vědomostem " 
Kdy/ Dobrovský z Pruhomc do Prahy se vrátil nkazal jemu bi-ikup 
po resignaci sve \ Praze íijul angbcký list a Dobrovský přijal 
[g5v usndek v tom oknra/em dosti u\ Izbvě jak jde z listu který asi 
'věnce 1^28 Hankovi psal k němu/ tufo doušku ] iiřiml ^Royvážnjm 
glickýíb bstů zasláno jmenovati nemohu Tím vec jen zhoríiti 
1 to odjel 14 erveme do Chudřnic kamž dne li dijel Tu 
'Sděl /e Palacký se ho v Musejníku proti Bo-wringovi ujal Pala<ký 
idy/ Biwiiiguv ilanek pretetl cifil dobré křivdu ktei'^ se Dobrov 
r angliikéin liste děla a diiije zprávu o neobyiejnem s^evu že Au 
ěeske literatuiy si vaimati zaěinaji zastával se vřele uraíeneho Do 
;io ve třetím svazku Musejnika který v první polovici Lervence vy 
byl ťiivt tam na str 1 34 „Hned na počátku pojednaní svého 
ihg) mluve o tom co j-j; Jungmann Šafařík kopitai a Dobrovský 
ídne /iiaiiKsti 1 ii 1 liteiivíui> slovanské v /emlch těchto ?jednali, 
nám, Že prače posledního kteieiim/ beze vsi pirhybiiostj 1 ud^oi. 



L'>-r: ř-?-i- -* ..."7.. -. '-!..: •»■:. 'ir.;':." -t -:--'...•.-:: r.-šl-/.:. ■; »=• Vii^krz p*'i<Uf 
2Á*I n ?! v "• h • - :. r ř'f :*'- : * .t • - • r-.rr . l • • • i -ít - r !-• r- - ?i v i v ^^^ - r* z • v ca telil WŤ sIa- 
Tari^k*^ ;--r: j- ^:. "i i'- ::-'*:. r* vý*r-.'r.»^ kri*L« k-^ i rí^>-i*'iří<-kt^ zá^loLy jeho 
Jmi Tii^ki i T jN-»- :i. ;^ '. r^i-r^- k 1 1 Í A ; • P»- • w r i ri i; ; -a • r r^^ KI.mipÍ r. I*. I MbroT^kého 
vz.>r:;v -••■'^-••"nT ri.i^T;.:.- v-^-*!- »vaíi-k«^ ;% zakía»I'»Tii^ j^h*- t^tTinolojrickeho 
*k''nrf.át: -- 'i"^^ líTn '^-ÍTa.j^^ n-^-í^jTir í-i-.rí*i*:»^r^ r-vtam — j«ou zjemí 
d^'i.Z"7- Ahm^A'^ !■=-?*•» riírif->k^h-.. k^^^-rvmž*" •Ín^-K tíl#>«^tfíí:kv v^ade s<^ oUa- 
r-iiy-'. a fcrirÉ''-x-^rm '■•-'r->zrakri ;rh''» jíž p?^i i^al--' áti \^^\ od t*^hdíj5íok 
T^tis-rariá kr:*:kT -Tr''»r»*k^ í-ivíririíi •*•--? *•• 'lála. Av>ak zd** místa není k n- 

• C k 

Taz*>Tá'if r.e^mrr.^lIriv^-K zá^íih ri»V ::.'->.«• a 'iiíniy-ilfii^h" starce tohoto, aniž 
k za-*Anř J:''-h p^-Ri-v^-i r ;t*ř |irvř»=-Kí; ilt-p«riť j'='>a znám-^ T^m SloTanům lite^ 
r^r a rr ťv-^ milovTiVm í rak*^ ^ízř z-^nuům : y-ix^* mv v^íi^kni TÍoe neh ménf 
od 3^ri'> "^--Xi j-m- «ř a a«'iri --^ >»oh'la jeCrA lm>ieni^. p*>kad Bůh jemn 
žÍT^-rz:* i jÁntvi pMfiř^j**, 'ři^Waí* iiVi-hiMrn i n-^* ^ v-^w^h vAt^r-h « ním všudy 

lK»hrov«kv ^Ijíiř-v v r*hn'Unii-í«-h, ž^^ !*ala«"kv hr- proti Bowrin^ovi hájil 
mrl .^do-t apnmRMa. kt»-rou mn \fT**'}i-^\\ ]i«t^m daným ,ráno* dne 18. rer- 
T"^:.^!^: -Přij^^T víVra do íhndí^nio df>VKilA| j-i^m *••. že Vy. cténý Pane. jisfe 
lil*' \»Ť^\f-^\. Kád *r*'«h l*y| M pódivii-^Mi n*^ z^»^Ia pravdivtí^m ol>5ahn anglickfi*h 
H-rri, krí^r^ mi Hnrdálřk v Pn*z^- akázal. < Vámi promlaril. Zatím Tšak 
íí radoítí vidím. ž«^ j-t^ •'■á^^rw-ii^ l»ní#"i ptvljal je fipraviti." 

J-^-t zaji^tir litovati. ž»^ lK^il»rMV-k«^ma, ktif^rý ovšem kritikami sTými ne- 
příznivému *ám si naď^lal. v p«i^Iř:diiíiii r<«f>^ života jeho taková ne^etmost, 
arioť křivda í^ >raia. ktení -^ hn rak hlalNxe dotknula, že pak t dnsemí 
remtxi «':a*to »» ní <*• zmíAo^al. a rád hy ti»hi» byl poznal, který ESowringa 
k rakovému o ii^m úsadkn pohnul. Mi^l v pi>dezření Jun«;manna a LVlakoT- 
ského. Juiií^manna ]«roro. ji^likož M K*''pitara vAdél. že liowringovi roku 
pfedř^lí^ho zapí^íVtAný balík pó^Ia]. ve kíerAm Historie Literatury byla a 
tndiž <e domnívat i Hiohl. že v li-tA iiérn připsal, co Bowringovi k vyslovení 
dotčeného úsudku pfi<iiiét tlalo. I*<al tt»tiž Kopitar Dobrovskéma dne 21. 
máje l'<27: .Juiic;mann přiložil zape^Vr^ný balík volumen) na Bowringa: 
snad Vás v tom obžaloval: ali> připomenul jsem An^ilicanovi. že Janginann 
j<*«t ritra^lovan." relakovsk»^ho pak považoval za pňvodr#». poněvadž o néni 
?íe vAd^lo. že j. iHiwrinííem <i dnpisuj**: av^ak ani o ném ani o Jun^nannovi 
dí»kázáuo iteiií. že by jed*-n neí)o druhý H«»wrin*rAvi v jH^dobném smjaíln 
ři ÍKdirov^-kém byl pířal. 

.\r-koli I)obrov«ký tehda, když ínjwringův úsudek četl, rozčílen nebyl, 
přeí-e jím l>yl veliee rozw-livťMi a dt» n»*jhlubc>í lítroby rozerván, když duáevní 
nemiM* jej v mésí«i srpnu napadala. Pn-^li^dní l^ta. zvlá>tH |»oslední rok áivobi 
Hv^ho. když duf^-h j^ho >^ /at»-mni!. blouznil mnoho o slovanské liturgii ft 
zavedení této liturgie v ztrmíeh ées^kých. ac za mladších let srých upM, 



iř liy krij v (Vrliú.ch ji hp liyl" nživftln. '1 (Mtiiii jsou v liatiídi jclm z tnlin 
roka fasto zmínky o vplebm- písni: llospodi pomiluj iiy. 

JnkAsi rozfili-nost Wf již pomiitBnost ukazuje se jjí, v liatf, kt.erý Aw 
17. srpna ISáf* Pojfodinóvi z Ohudínic psnl: ,V pře IveĚer niýeh narozenin 
182H. Zítra slavím Bfdradpsátjpátj' den svjVh iiarozpnin, který IS. srpna 
padá ^) I'ředo třenu duj v^Wl j-seni jestř nn vjorkou ]Hkiou líoru Málo 
kdo ml pPsky s1aři \im vplnii dnlife knmu 7n tvto jako/ /a jmé síl\ 
dékoTitti mam Také jsem íi \Mom íp jsem podle dnnntlii ■s^řho i ntbytych 
Třdomosti Tolnř a lie? pfidpojateho mini ní iiertitfje podnalj od jistícli 
lidí obdržeti rozumu svihii Uříl jak na poctivílin mu^e se slaHi 7nAraoBtl 
B 6o'Annf;era jsem ne\Thled&val jen k našemu vyzvaní dil jsem mu od 
jK)vĚď To mi apůaobilo nezasiouJone ublíženi /e ingliriÝ básník me knticku 
" ilogicke (''l /a«luhy (eritiral und ptiilosopliical merita) za nephméřen* 
fiřídomosf eili považuje o to uinlo dbiim Ale u-^kořnoat Jidásn kteH jp] 
se mnř nej\y« oiklivi ( i snad ti bláhoví mylejf íe iiighckýiu 
iij úsudek se ?meni -^ Kd\l)y ^ lelav Ilinkí ještĚ drnlion ceduli do 
iky na psaní hodil ve kterém bj (ař nejmenován) k svřinii hanpbnému 
?nal přece bj •*<? Jungmanii a jmí jemu podobni (Gelichter) nf 
Jestli Hanka nebo ( elaknvky jij pohnuli /aperefíu^ Inlfk liownn 
odeslati, nevím nr tn pmvdř podobno jpst AvSak prozahm toho 
le ' /jpvtije li se T třibfo slovith vehka in/řilciiost dokazuje místo 
li do MnichovT poji du mvím Mi \ňlp /avisi na vyssi PiidívejM 

přece do Iloimaiero^n Tasehenbudm ve kterim moji pndohi/na prj se 
yelmi /dařila Jsem tak marnn domnívati bp /i iiplnf dohie nejsem vj 
podoben' — s1o\t fa dokařují ie Dobrovský Hobe volnjui neUI něhot ve 



licdre 






.\flio nikd> n<jm 






«bjlo 

7 listu toho /aii ven se dopídí 
HBrfi. na\stÍMti if ^nak He pofasi i 
izcilenost čmi díle tun 
řeití jej tĚiiti eblPIv nu 
bjl Zvlaítň ,-divtriI' 



njfb 



le M I)obr)\ský mel umjsl Kai 
1 v tom překáželo 

IIP SI v nt m vzmahila in listj | la 
křndu a niaíku sobí (in^nnu pořftd 
kopitar jikoby ntil íe op|av5\áiií 
lby na ujnin Dobrovského jemu c moudijth lidi le piospeth býtj 
^na^il se anebo aspoň tak ae tvatil jak b^ Dohrovhkemn cadost 
Bpnsobiti se raohln Psal totiJ Dobio^skj llankoM !f Churtřiiir dne 
Jak by si to mohlo pomkud napiavita pan hopitar, 



} Praví Jiin(irniimi v ti přiEuw v Caí 

B ho vlee uraziti nemohl jako kdjž 

ťpoiSat a přod> a'* konci svilio ?n t 

BfcyfileukoD o kterfi jako jmyni tak | 

tíi a jcji abiin\en! vSini iiailim ziniii! 

clil sp ihiR 17 srpna 



LflB M 1832 «tr 259 , Známo j«st 
na o sloTanski litaisn v I e<hfleli 107 
t-ní htuiííie Ihjlfl jpho iiejživíjli a iiej 
llnnkovi přemnoho ^y mluvně a nlii i^é 



jehožto zde oíekávám, Vám psáti bude." Také (^elakovský v listě daném 
dne í>. září 1K2S Kamarytovi zmiňuje se o Kopitarovi, jakoby se Dobrov- 
skébo ujímati liyl chtěl: ^])o))rovský se na Bowriníra velice mrzí, že tam 
neílutklivé stránky se dotekl a jaksi kritičnost jeho v pochybnost uvedl. 
Pomsta to za I^ibusiu soud. Též Kopitapcosi o tom v listech 
Aplechtá, že ve Vídni oči se vyvalují." 

V listu svrchu dotčeném, který Dobrovský Ilankovi z Chudřiiic dne 
íJO. srpna byl poslal, ukazuje se veliká rozháranost jeho mysli. Dotýká 
Palackého vdéčné, že se ho zastal, trj»ce připomíná Svobmly, laje zasýlateli 
listu k Dow ringoví, zjevuje úmysl jeti do Karlových Varů, cituje několikráte 
písefí Hospod i pomiluj ny atd. List, ve kterém Hankovi posýlá český 
překlad latinské ódy na Karlovy Vary, velmi zračitě vyráží rozechvěnost 
mysli jeho: „Teď Vám nékolik řádku z přeložení Sedláčkova přepíšu.... 
Proč by p. Tappe k politování byl, nevím ; myslím, že stůně. Nechť se u nás 
uzdraví v hojitedlných vodách. Sujný ovšem tolik co o soci v ý, od slovesa 
suji, suti na někoho, jakž jste sám v Katonu vydal, /e mne Palacký 
zastal proti zavedenému Dowringovi, to mu časem odplatím. Svoboda- mne 
skoro za blázna vyhlásil, angličan za notilosofa, ale přece za věd nika. 
Mají-li [lak Cechové mnoho takových bláznů vědníkůV Nepřestanu však proto 
vsím dobrým se odměfiovati. Uád bych, abyste se chystal k většíma lepšímu 
vydání staré písně Hospodine se všemi proměníími. Na mou outratu chci 
ji vytlačiti dát, když se ])osilnéný k novým pracem do zlaté Prahy navrátím. 
Zatím hledejte, zpytujte. A Jo ve principium. Wer i&t wohl der Verráther, 
liiijíner und Judas, der mich dem DowriiJjjf so schM,ndlich schilderte und 
Kritik nebst Philosophie absprach? leh werde mich gar bald an-ihm racheii. 
11 nd wieV leh werde ihn zum Mitgliede der bíihm. gelehrteu Gesellschaít 
vorschlagen. Vielleicht bekehre ich ihn auf diese Art. • S Bogom, Hospo- 
dinem — Zdráv buďte. ^ 

Zde jest přestávka v listě, ])ak následuje 1 1 ostatních veršů překladu 
ódy; poslední verš: Kdež své slabé oudy v této slavné vodě po- 
topili připomněla mu úmysl do Karlových Varů jeti- a pokračuje v listě 
dále: Zkusím to ještě letos, když počasí popřeje. Zdá se mi, že ještě horka 
ba i parna míti budeme. Tuť budu zpívati: llosp-odine pomiluj nyetx*. 
ND. Na Hájka m^zapomínejte, když proměnné čtení (varianty) sbírati budete. ') 
Kýž by se staří rukoi»isové nalézti mohli. Však .ne snad od nějakého foles-: ' 
nika kovaní a podvrhli, jako Libušin soud. Co p. prof. Jungmann Bowrin- 
govi j)sal. nevím sice, když mu literaturu českou odeslal, že mně ale Angličan 
nedobře zpraven křivdu velikou činí. Vy sami uznati* po malém řasu: a kdo 
jest toho příčina? .lak by se to mohlo poněkud ilapraviti, p. KojHtAr, jehožhi 
zde očekávám, Váin psáti bu<le. klejte se dobře a přejte Vám srdečue 
prejn-inui .1. JI.' 

') llíijok totiž přivádí trž text písiie : llospodi t'tr. 



Ařkoii jií list ukonfifi cliffl, přwft j^Stř. k tomu připsal ii,-ktilik řádka : 
„BiKÍete tak rjohrý a dodňt.c přfipis f.řrh vpráií sli^fiiĚ KrisliAn™ n Stem- 
liirka. Ov3fitn se jt lépp líhiti bartoD, než přeloženi Vioařickélio z příčiny 
iravř proBodip . , . Ca hjxh vini' psal, vím kícp, ale není k tomu času. 
! Bohem. NB. Ala ioL in Dentsclilirod in die Scímle ging (etwa 17S4, 17651 
Rchobeii (suli) die blihmisfhen Knaben na nĚmcp. (d. i. mich) raanfheii Buben- 
streifiti; sír seibst abei- spotteleii, indmn sic mir wicdrrliolt nadisphrien ; 
„némpc bmuk, hmre tlouk, pud lavici je iKvzťl" ; aueli warfen sie mir Steinp 
nach vind srhlujjen raeiupn Kopf blufip (teď míliově mS o mozpt připraviti 
chtějí). Woher nun meine Liebe fíir Biihmpn ? Auf nnipfangenp Wohlfhaten 
({r&ndet Pie sich keineswegs. Dorh hat man mteh gifhťt, ja, his auf den 
Bubenstreich, den Trof. Svoboda und l'onsorten gepen mi<-Ii venlbten, Bo- 
wrinp, YOii seioeni fflrrespímdeuteu verfiihrt, an mir vnllfndele, Will man 
mich etwft noeh krenzigen, weil ich eine Schurkerci so naniili', wie sie es 
verdiente. Idi erwarte nnd verlniige keine Antwort. " 

AS Dobrovský, když ten list. psal, nepochybně jiŽ iiapadajíeí jej ne- 
rozechvěn byl, uicmění patrně 7. něho vidíme, jak hluboce do si'dee a 
pamřti se mu zmýlit neSelrnost Svoborly, který r, lft'2-1 o utkvělíeh idejích 
Dobrovského raluvii a jak bole»tnf úsudek Bowriiigův nesl. Ač fobrovský 
jmenoTitĚ k rhndýni n dětBin infltkií ardce mři, pfpce citlivíni řlovŘkem, 
M&vne co se jeho osoby týĚe, nebyl; pvoto bolest a Kárinutek nad uviižkami 
h 'kKvdanti za posledních let vytrpěními musely rozriřvati hluboce ostneni 
t&an ostaviCiiě obnovujícím nejvnitrnější útrobu jeho, dlouho se muselo do- 
jeti na skálopevnou mysl jeho, než 7. ní vynucen byl zlostný výkřik, který 
tfS&k zároveň výrazem jeni želnstJiě dojatého srdce: „Svoboda mí skoro za 
m&ztia. vyhlAail! Mužové mP o mozek připraviti chtějí! Či mS chtějí jeňtě 
ífcfiiovati, ponftvadiš jsem darebáctví pojmenoval tak, jak ifí zasluhuje?' 
Ktkdy se netajil, že ("e*hy miluje a jmenovití m mladSích lei hlasitf se za- 
krflovství; nikdy taku neprones] se ani slovem, že liisky své 
(hilm lituje a proto dojímá nao opiavdovým bolem parallela, kterou 
niPř nad hrobem mezi mlidfm i kmetstvím svým éiiií a na poln 
i pólo rozhorleně praví Odkud tedy má láeka k řeeháni? Na ob- 
I dobrodiních nikterak "e apřtkladi. Ale bjl jsem ftfn aiio itřiiai 
totikovství kterého se prof Sioliodu a consoites na mně dopustili •■ 
JStavičná ro/draídenost byla na pru me }<■ duševní nemm opět jej 
řítila. Již A srpnu ukazovala «p znamení nnolno-ti ducha při ilřo až 
|eiie£ně. v září nemoe \ypukla a \ njnu nej^ítn =1 ho nnocnila \ záři jest ř 
l^el z Chudenic d) I'nhy proniluMt tam ■< haionem Sternem kteiý si přál, 
liby Dobrovský prací síou o Joiiniido\i ji2 jednou "koněil \ raceje bC z Piahj 
VtufiiL, žfi posledníkiale přatelj svi tam uviděl Kú^if se do (.huděnic na- 
^til, duch jeho \"ii( we zatemnil Hlou/nil o /aieileni slovanské lituisw 
fejiíval U večer olililnimu si1. ] isen IIo-V"'^* v""^^'\'*\ ""^^ '^"'^^ ^"^ 



— 2VÁ) — 

••lií.iiiu' kraji riř^ jsa hrzo zdo brzo onde, jakoby všecka místa Ohledati chtřL 
i:t licii/ památka z ndadisích jeho let lípela. Milí přátelé, s kterými léta 
ii.:iiii*'-i -v*' í^trávil, vystupovali z hlubin zapomenutí na povrch duše za- 
.•■ii.'.i-:i» r:.»=-/i nimi zvláště spanilomyslný Fr. Polášek, který za Dohrovskéhn 
'••< .:•»-? i' » Jí »• ne lál ním semináři vicerektorem byl a Dobrovskému děkovati 

/> r*;i.rrj v I )olanech obdržel, kde již od r. 1818 odpočíval. Jaké niysleDky 

•'-•,1 v.-.' iia na tohoto nmže, jejž velice miloval,') v choré duši Dobrovského 
/..'■.-:.. ;x, izí* pozníiti poněkud z listu Dobrovského dne 14. října hraběnď 
« .řisi-j^iattoví' poslaného,-) s nímž asi souvisí, co dne 10. října z Klatov 
'#"í!j J>olanskénni, Janu Volnému,^) psal: .Bratře v Kristu! Přijdu za néjnký 
•"íií^ k Vám niedte. abych mel ke hrobu (Poláškovu) snadný přístup.'" 

V jíaroxismu se domníval, že bude lze přítele Poláška z mrtvých prív- 

biulitil 

V podobném paroxismu zničil také rukopis své lužickosrbské mluvnice, 
podle starého zvyku. kou|>ati se, dal si připraviti lázeň a když přichystíina 
byla. obložil podlahu rukopisem svým, anoť i do vany několik archu na- 
strkal: když z lázně odešel, služka vodu i s papíry vylila! 

Koncem října se nemoc poněkud utišila, ale duch jeho nebyl ještř 
sobě volným, jak viděti z listu jeho daného dne 25. října 1828 z rhuděnif 
k Hankovi : ,. Třemi nebo jiěti slovy píšu: račte dodati vše to k Srbům. ^) 
Mehrere Ibicher, die etwa fíir das Museum taugen, sammle ich. Selhst 
d i í' níícher bei den Wenden sind als eine Filiale dergrossen 
Imí )i m i s f h e n ( í e s e 1 1 s c h a f t a n z u s e h e n. Páni jdou k jídlu ; já zavírám. 
\{\> upřímný přítel Jos. Doubrovský od dubů." 

Když nejhorší nával nemoci pominul, odhodlal se Dobrovský, ac nebyl 
ťi]»lně zdráv, joti do Vídně, aby tam Jornanda ještě jednou s rukopisem dvorské , 
l»iblif»tí-ky porovnal a dokonaje práci tu slovu svému baronovi Steinovi v Prazp 
díl němu dostál. Měsíce listopadu jel s malými zástavkami, ježto dlouhé jízdy Bf- 
sn»'^l. z riiuděnic za hr. Černínem do Jindřichova Hradce, odtud jel pak, opět 
zástíivkami odpocívav do Vídně, kamž koncem listopadu přibyl a u milosrdných 
l«raiíí í-f* ubytoval. Přátelé jeho se obávali, že ve Vídni jeho zdraví se 
|.'tti'r-': tak |»sal hr. Kaš])ar hr. Františkovi ze Šternberka: „Nevím, zdali 
ji-KT V/'i*-í'i ijií»tr». kde Dobrovský nejrychleji se uzdraví? Obcování KopitArovi, 
'šj.\\x. j»-^ k -.ážn*' j»ráci ])olinouti muže, (bude působiti dobře), jelikož vážné 

• V. z -"ír. ÍC>. 
■ V z -M. lír,. 

/ V iíj} liyl za l)o))rovskěho v Kl. Hradišti prefektom a byl z milťui' 
.,.].' í / 1hí.''.rf'm v Paskově })>! (od r. 17i)2 — 182ř). kde se do Dolan dostal), imh 
\'''M ,1, Jji.iovský v. 17ÍH>. když žinrico nžíval, procestoval s ním krnjiiin lui 
<)^Hiivn-; u^. k jiranirnnni Visly a sprovodil jej do krajiny mor. Valachu. Dobrovsk/ 
' |jřjtWeni a do]>isoval si s ním. líolni/ol jsem se dopisíi těch dopídifi n«- 
lUňuucv Zoitun^' 1829 r. 20(i. 
Mio.s]ovonni In/ickýin v pražském ahinuiatě. 



1 k p 1 1 f 1 j h 1 1 1 tf 1 1 é 


1 iil ly J t 


ttliIPlk jkl IJpui Vdf 


1 \ Id n u t al 


Ti i t Idýfbtř Li Idmf 1 1 


Ji a i(. d 


8 1 t Od I p d ě tdIj ř. )l 


d D 1 iL / 


! j L t k \íd j té bl ř m j t byl p 


1 í 


li 1 1 ě j k P I ifkí 1 


Sdf í 1 t 1 Do- 


khpl Nlnli 1 II kžd] 


f ř h 


p pbž ItkP lípl 


d k bbl 


J d j kly2 j ! jed ml 


1 1 dl 


1 t l>jl 1 I t i d h j ! 1 tP il Ě 


1 bji p d 


ty liiy j) 1 1 by j k m I U (11 


(_ biu ) 


K I dl d ť ly rťtl 




1 17 1 k f p(j 1 1 H a byt 


1 1 1 


1 J h b th D y j 1 pht I r i \ 


[ t JW Ip 1 


1 bĚ k fi j 5tř fk 1 k y b pHt 1 É t 1 


B Ě Iž 


j I j 1 yl 1 1 I ki kí by lý p 


f t Id k 


ký t i t pJ t, 1 B j m a D b 


ký 1 d t 



SP t t přim t p ly j I 1 k kl Ě byl 11 d 18 p 

■bÍuco Dobrovský milého pMteli! iiaTŠtívil, íH Řehoře Volného; dne lil, ohlásil 
Be H starobrnřiiskélio preláta Nappa, pak u biskapa Stuffloi'a, jenž na gc- 
'nerálnim semináři v KlSSteFe Hradišti studoval, když Itobrovaký tam rektorem 
tiyl. Oba, biskup i prelát, iiabizeli mu, aby n nich bytem byl, tíik že by 
in51 do mÉsta blíže, AvSak on laskavého nabídnutí nepřijal praviv, že jako 
starý, phuravý muŽ, ktprý bez tolio nn pólo milosrdným bratrem jeat, KŮstati 
v kláĚteře milosrdných, jak to takť ve Vídni dĚlal. Ani voku, který 
od biskupa i preláta nabízen byl, nepřijal a to snad bylo neštěalf, 
v pliskavém poEasí pĚSky ehodfi se nastudil. Dne lu. po návStřvS 
ipa Šel ua obĚd ka příteli Kinskéinu, byl liplnř zdráv, vesel a hii- 
STým jen jiřokypoval; píše o tom Uom. Kinský sám: „Dne 11', při 
obĚdĚ v mém pokoji nejsladSí chvíle svého živobytí y jeho přá- 
rozmaméiii a uEeném rozmlouvání jsem strávil. Nemohl jsem m 
Ďadiviti vfipn, rozsndktl, pamĚti bať i zraku ctihodného stávce." Kinaký 
ikĚ přiiidouval, aby „nechaje tradných recensí a půtek běh avého žívotii 
a v nfm všelijaká poznameiižuí svého zkoumáni, tĚ2 yi?nce pocty avýdi 
aíd. složil," ťoi Dobrovaký učiniti přislíbil. 
thic 20. prosince dal biskup Stuillei' Dobrovskému ku ctí tabuli; když 
,*az proň nii Stai-6 Brno posláii byl, vrátil se prázdný a Dobrovský 
il ae, že předešlého dno inokroa cestou ne nachlacbl, Pobouřen taki' byl 

*') Cechy, statek br. Turoucy n ProBtéjova. kdnž YoiMJrttuĎ muiiželkii braljícl, 
K»r, Fr, Bteruberga navStlyiti cbtéL 



Jstarí jfího Jieduli žaludkovj' u silné Kvracsm' jej trápilo.') kriyž jirof- Volní 
Éodpolediie dm> 2(1, jtrosiiiťo juj navĚtivi!. Ačkoli telesuS zvracun 
^e^Iaben Ijyl, přece, když se utiiilo, jul ae hned vřdeekj roKUiloiivftti, proitáiel 
míněni evé o Šafaříkovf spise Abkunft der Slavín a vyvra* 

f jeho, při řemž ohronuiá jelio [laiiiĚt vřruost bvou osvĚdfila, au místa 
l'S Pomponia Muly, JoruauUa, WojžíSe z Chořeny, z Prokopia atd. na odůvo 
mínění svého b patra uváděl, ftehoř Voluj', který jej dennS asp 
ftjedenkr^te navStĚvuval, vjpravuje, že dne ^4. prosince již tak zotaven bji, 
ítiiiti opastiti a v refektáři oWdvati mohl. líne 20., ^H., 27. slouíHl 
v. v kapli milosrdných, chlapce, jménem Jakub Škopek, který jej S 
iTázel, učil Éísti, probíral Zimrai-rmauuův spis Vocboten Hiiiei- Lehen* 
hreibuug dns h. Johanu von Nepomuk, o nĚmž liaiidek podati 
1 zkoumal Ziegelbancrav opis Vincentia a (Jerlacha, jenž mu lí Rajhradu 
j píisláu byl. típŮBob jeho zdraví již se byl tak polepšil, Že lékaři 
I "by dávno kýžený výlet do Rajhradu QČiniti mohl Vyjel s U. Volným dlH 

mři radostné překvapom' uvidéti tam Václava PeSinu, jenž t^hda i 
i blízku Rajhradu, v BlnCiuě, farářem byl, U veči^r téhož dne o 5. liodinř bj 
I již zaae v lírné. Dne :í!), obědval u preláta Nappa , po obědě díval Bft Pi 
L rukopisný feaký překlad Piilkavovy kroniky,-) dal si opsati atarožitnoa t 
I jtpgvédní, kterou pak vlastní rukou pro Kopitara přepsal, aby on s Friaing 
[ skýini itiomky ji porovnati mohl. 

Tak byl duch jeho uataviř-nf čilý a pláaiuu jeho ani vysoký věk nici 
■iťkladl. Jsa v Brné změnil límyel, e kt^jrým z Vídně vyje], vrátiti se t 
I do Oech, nýbrž ustanovil se zajeti do Krakova, kde prý se na zpj 
I cestĚ z Ruska před IHi lety sotva den zdržel a později vŽdy se tnin ohy* 
aby poklady slovanské vědy tam složené poznal.'') Přát«1é mu ndiuloQvali 
ale on stál svéhlavě na svém a bylby zajisté dmysl svůj vykonal, kdjb 
smrt ho nebyla v Brně překvapila. Přátelé ovšem již neměli obavy žádni ' 
zdraví jeho, ani když dne JO, prosince nevycházel pro kaSel, ktciý ] 
z Vidně byl s sebou píineal Dne :il. prosince navštívil s |>relá,teni Nap| 
biskupu Ktuftlera a obédvdl opět u Augu''tÍiLÍanů 

Tak na^tid nový lok lh2i 1 ivnfho ledu i tilouzil m^i bv. u inllosp 
nýeh, obědval u nich s velikou thuti n ] aul jak do Piahy Ale když Volí 
mezi pátou a ui.stou hodinou odpoledne k němu přísti nileznal jej vJaia 
vého; z\ra<-ol asi dvakráte a kaSlal line druhého ledna /&atal v posl«li 
stěžoval SI n,i píchání v levém bjku jmenovité v noci a dmhého na ili 
třetího ledna byl velicí- nepokojnj tik / přiv lian l)r Kaisi r, ordinarii 
U milosrdnýíh hiatíi, jenz mi zim | ustiti a ita-^ti vytahoviurí přjloř 

I) VÍK sti 127, UH 

') Jest tu iiejMirsi eNunpl ti- / i. 14U7 HiiiViiiiý v hibl, fclriĚIcrn Ai,;.i.rt. ; 
.■Star. Brnu 

") Viz atr, Rl, 



— 2G3 - 

káiífil, uby píchání au ulovilo. Lékař usoiiilil stiiv iiomociiflio za voliiii po- 
vážlivý a žádal Vblnólio, uly se pukiiail ku zpovřdi a t iičiiiřijí Kávétii jej 
přftiiluviti, poiiěvatlž všem ostatníut v příCiiiĚ tii odnili>uvaÍ, Když Volný o 
tom eo zmínil, odpíral i jtnim řka, že ještg nejméné patnáct let íiti niusi, 
aby práci.', které před aeliou má, vykonati mohl. Ale osud jinak tonin chtěl. 
Dť. Kaiser jsa si vĚdom, žo jeho péíi tak ilrahý íivot svfren jest, po- 
úádit) sám Dc. Ki'očáka, itnami^nitého lékaře, ikhy nemocného též iiavStivil ii 
radou svou jiá)H]moceit byl. Dr. Kiofák ohledav ueniocného pravil, že nemoc 
jeiio jest katarrhalní zimnice, přituženft gastricismem, kterou nemocný ne- 
Setřív 8c Báni vi'lice pohoršil, tuk že síly jeho sotva s to budou, aáhubiié 
uá,Ble(ikj' ne nanedbácí nemoci pocházející odvarovati, Dr. Kročák bohužul 
prontkoval dobře; zanícení plic pokračovalo rychle a Dobrovský sám cítil, 
' ho již jest na krátce j protož diktoval závět svůj, k jehožto vykonání 
-ustanovil hr. Fr. Šternberka rozkázav, aby rukopisy »vé uiíenĚ spoleřnosti 
i mnseum, bibliotéka pak dédicům avým, dětem po jeho bratru Matěji ') 
mSst^nu pražském, dány byly, OvSem podle uznání hr. Fr. yternberka, jemuž 
korrespondeiici svou z&stavil.^) V úterý dne šestého ledna žádal po deváté 
hodint^ ranní posledního pomazání a brzo na to, o tři čtvrti iis jedenáctou, 
veliký duch jeho opustil tělo odebrav se tam, kde „všichni Sláva Bogii 
zpívati budeme "."'I 

Jak zaziiél iimíi^áíek s věže inilosnliiýRli, rozlítla se zpráva o smrti 
toovekého bleskem po Brné a dojala mohutné vSecky, kteří duležitoBt 
i anebo aspoi^ ponékud znali, j^tráta byla ověem nenahraditelná ; 
••ehtéli ti, ktei^í velikost durha nebožtíkova pochopili, poslední hold. který 
i Vídati lze, co nejslavněji |>rokázati. Prelát Najip sloužil dne 
. ledna slavné requiem, naíeií o deváté hodině pohřební průvod, v němž 
rozkazu biskui)Ova vSichni alnmnové a poalachafi filosofie, kteří rakev 
i hrobu nesli, účastenství měli, k staro brněnskému hřbitovu se ubíral: též 
, konventualové věech kláSterS a mimo to veškerá intelligence 
jlrněnská sprovodili k věčnému odpočinku tělo, v němž tak mohutný duch 
mý karakter háral, A tíikto složeny tělesné pozůstatky jeho k vĚ- 
liodpočinkn v zemi Moravské, kde jediný veřejný liřad, jenž na sobě 
Mstával, k níž upřímným srdcem lnul, jejížto slovanské obyvatelstvo 
ípřede dvěma lety proti zlolajnému osoCovatcli hájil! — 

') Bratr jelio anifi"! 1821) zanechav eyiia u dvf dcery. 
, )) Šlechetný hrabC velmi svědomití pozůstalosti a. dédicA se ojímal: vyniiiha,! 
i^.yeníze. kt«ré Dobrovský za Živa byl půjčil » měl v t^ přičiní^ dlonbé dopiaoviírii 
^govití a Kopitarem, který Dobrovakému IdO zl. dlužen byl. 

J<), — Zpiávu u pOBlfdníeh ihiccli DobrovukĎho fierpaU jsme au 

1 doslovně z listu, který ít. Voliij hr. Fr. Steriib. zaslal a jehoíto Čásť Pa- 

^ratii Dobrovského otisknul: pak z listu Kinskělto daného dne 7. leduu 

iiikovi. 




Bríiuner Zeitung byla pmií, která mu psala nukrolog: nl*>'*s byh 

i HŘirtoIná schrána Josefa Dobrovského, muže slovem i písmem v^teintín 

I ílpna iniioha ufenjft* apoWností poeliováiia. NaroKen dne 17. srpna ITft 

I začal před fid lety svott litpranil finnost; množství a lilubokost jeho ptaA 

I daSevnícli ve váeuh (HlvHvíih vřdy lidské, zvláště pak v slovauskě hútori 

1 a filologii, uČiuily nebožtíka elavným ve vlaati i v cluoKunisku. Nesklíín 

I atUím, bystrého a mladistvě svěžího ducha dojel veterán ňeské liberatair 

} dne 17. proaiuco lř>^8 do Brna k vůli historickému badání, v n 

[ xa, tvrdého počasí siiuního v Krakově pokračovati nuuiL AvSak uastudl* i 

onemocněl a aČkoUv u milosrdných bratK lizkostlivou peéí ošetřován b| 

přece nchrnatím plk drahý iivot jeho dne 6. ledna o 11. hod. dopoledl 

I konec v;;al. skonal ti3e a byl se všemi poctami, jež zásluhám jeho nált4«)| 

od preláta Nappa za Četného úřastenství na starobrněuském hřbitov* pl 

(■hován. Úplný životopis podá královská česká společnost iiaak. K^ fš 

také zde naznačí trvanlivý pomník potomstvu hrob vzácného maže. Kw 

navué působil pro svĚt!'- — 

l)o ťmhy zaslal zprávu u anii-ti Dobrovského Kiiiský llankovl dne 
ledna, tak že ješté iiu konci pivního sešitu .Mnttejníkíi list Kiu^kého, k uÍDll 
Talacký několik vřelých slov přičinil, otištěn býti ntohl. Královahá u2m 
společnost roíiesýlala úmrtní listy nejslavnějšího člena svého iiii véeckji Ů 
stavy ft spolky učené; bi. Knipar íjternbeig [loslal dne 2:í, l^dnu 182« lit 
limrtný Uoethe-ovi a připsal do liatu tato slova: „Museum, upoleuuost li 
a literární svět uti'[)fly smrtí našeho Dobrovského veUkou ztrátn. Dal 
v Brně na zpátečiié cestĚ k VítUif do Pi-ahy; iieobyfejnA pamět ;«ůstaln » 
až do smrti věrná; jeňtě den před svým skonáním mluvil o nuv^ vydMtí 
ftpise ňafaříkově o původě slovanských národň a uváděl při tom víco ni 
ze starých spisovatelů, aby několik mínění Safařikových opiiiviL' 

Velmi bolestně dotknula se v Čechách zpráva o smrti l>obrúvekíl 
vševh a nad hrobem jeho truchlili také ti, kteří v poslední době jeho t 
p&icí byli; u šlechetm'ků vyrovná smrt všecky kyselosti. Krásné se j 
o tom (J«lakovský v listě daném dne 3. února isaíi Kamai^tovi: ,S 
Dobrovského mezi mnohými v ťraze i mne nemálo zarmoutila. Krom t 
že jsem v něm mnohou v literárních pracích podporu nalézal a ou sá 
mých ořích tnkořka živou byl bibliotékou, bylté on stařef vší ct 
limlný .... Jmeiio jeho stojí a buiic v paměti slovanských uárodti 
věky státi." 

Nejbolustněji však dotknut byl dlouholetý pí-itul Dobrovského spaiúl 
myslný hr. Kr. Steriiberg, jenž lásku a líctu, kterou k nebožtíkovi, {lob 
živ byl, měl, i po smrti jeho hned osvědčil, an první byl, jenž i 
mýšlel pomník Dobrovskému zaříditi. Zjevil úmysl svůj hr. KaSparovi, t 
Dobrovského tělo -a Bnia do Cech bylo převezeno a na některém 1 
pražském aby mu důstojný pomník postaven byl. Hrabě KaApar viak fl 



dne 17. úiiura ]«29 uili>ijvédŘI : ,VB(.eraiiovi [Jdbrdvskéiiiu |"iiiinfk v ('Vcliách 
Bh'diti, asi niranioroyf ijojji-sí výtoéuíni umrlcem prai-tivaiiť nebo něco 
podobného, z<lá se mi ovSem velmi příhodném liifti. Ale s myšlénkou, odpo- 
čívajícího vykopati a sem jej pfi\-ézti, nemohu ae spřáteliti. Zůstfine violatio 
mortnorum naříditi kde jíemřtlv odpoítvati má, nfidal-li, pokud byl Živ, avS 
KTolení; takového nĚto zajisté nebylo vfi smýSlení naňeho přítele. Byla by 
to ekateíná urážka Moravanů jako by nebyli hodní jeho posíůstatky cLovnti, 
Kdyby Dobrovský bjl ^emiel v. cizozemska, mohli by všichni Slované as 
spojiti, aby télo jeho dostdb to snad by bylo dříve podle jeho myiili 
jednáno: neboť naležel \sem slovanském jazykům a národ&m. V Moravu, kde 
prrní veřejný lířad v živobytí svém zastával, jest právĚ tak mezi slovan- 
skými bratry jako by byl v Cecháťh. Neclime Salma, aby jemn pomník zřídil, 
a nechnie mrtvé odpočívati v pokoji. UCená spoleĚnost sama nemůže ae toho 
odvážiti .... Památný kámen pouze byl by pro néj málo, ale dobré poprsí 
mramorové by se hodilo .... Zdali však by takové poprsí podle malovaní} 
podobizny se podařilo, jest jiná otázka." ') 
' lir. ř'rantiáek ustanovil se tedy na památku Itobrovskélio dáti raziti 

medailti: avůak úmysl ten vykonán nebyl, an hiabé brito a právě tak ne- 
očekávané a touž nemoeí za Dobrovským ae odebral. (8, dubna 18.tO.) 

Pomník-) Kobrovskénm zříditi zůstaveno tedy hr. Hugonovi Salmuvi, 
kteří, i^^ 2 l'*'i' I""' li- Šternberka souditi lze, liiied po smrti velikého 
ice ochotu svou k tomu ňabiduul. Jest to pyramida -1 "■ vysoká na pod- 
třfmetrovém postavená v slévárně Blanenské litá a stojí na staro- 
Lém hřbitove naproti vchodu. Na stranS východní jest v pyramide 
nSinž jest popelnice, z které plamen vySlehá. Kápis od prof, Mei- 
dtouholetého přítele Dobrovakélio složený, zní na přední, východní stranp : 




Jos. DobrowBky. aimorum LXXV. ex. itincrif, 
obit. Brunae. Vlil. M. Jaimarii. aniio. 
MDUCaXXIX. 
Kadní, západní strané : 

Hungaria. me. gennit, 

Hohemia. aibi. literísijue. rindicavit. 

Moravia. regendia. sacrorum. álumnis. <(nondam. adhíbuit, 

nunc. pia, coudidit. 

Slavicu, ijua. patet. terra. uoii. ignorat. 

amici. tugi-nt. 

► ť. ijneis. Hugo. conics. dp. Salni. hoc. nionum. p. 

') Originál tolio liiitu dui'oval jsem se U jinými listy hr. K. Stemli. českému 

') Malá společnost v Brně dnEa tytu dtii pomník Jos, Dobrovského na hřbitove 
BtarohrněnskĚm oatřfti ii (ptamo) pozlatiti. (Mor, Oři, 22, pros. LRSa.i 



— 266 



Mezi podobiznami vyniká olejový obraz r. 1821 Tkadlíkem na pobíd- 
nutí Doležálkovo malovaný nyní v českém museum v sále, kde rukopisy 
jsou, chovaný, podle něhož Bejiedetti mistrovskou mědorytinu učinil, na níž 
podpis: Dobrovský- A slavicarum liter arům cultoribus. Podle 
téhož originálu olejového jest mědorytina Aignerova v Hormaierově Taschen- 
buchu (X. roČ.); pak jsou mědorytiny od Berky v Praze, od Kronesa a 
Riedera ve Vídni; pak v biografii Dobrovského od liittersberga mědorytina 
s podpisem : Joseph Dobrowský a pod tím ; Non ommis moriar. Ze životo- 
pisů Dobrovského jsou aspoň poněkud zevrubnější biografie od Rittersberga, 
která brzo po smii:i jeho vyšla, pak biografie od Palackého: Josef Do- 
br o w s k y* s L e b e n u n d g e 1 e h r t e s W i r k e n ve spisech učené spo- 
lečnosti, vydaná také r. 1833 ve zvláštním otisku a převedená také na jazyk 
ruský (v Moskvě 1838). Mimo to vydány stručné životopisy jeho již, pokud 
ještě žil, n. p. v Pelclově: Bóhm. máhr. und schles. Gelehrte aus dem Ordeu 
der Jesuiten (1786), v Meuslově: Das gelehrte Deutschland (1783), v ency- 
klopedii Erschově (1822), v Hormaierově archive (1824, 1828), v Biographie 
des hommes vivants (Paris 1816). 




'opšavSi! Sivotní hěh Dobruv^kéliu pokasítn 
v hlavníeh rjspcli nukresliti. 

O tak znamimitém muži, jakjni bjl Dobrovský, mohuu se lišiti úsudky, 
co 80 týíp té neb oné jednotlivé stránky povahy, nikoli co se tjřře iiovSech- 
nélio r&zu jeho, kti-rý jej Siní ^BTeni, jak^ bp nti obzoru náťodfi ne velmi 
i^to ukazuje. Po uelý 2ivot vládk jim snaha jio pravdě a eo ducli jeho ea 
pravdu uznal, tolio se držel tví-došíjog, aí o nít^ni lupéíin přesvědčen byl, 
b£ tak snadné nebylo, jeho ]»řesvĚd6ení otřásti neb vyvrátiti. Ale Liedajt) 
pravdy hledal jí jen rozumem: tu ovgeni nemohlo jinak býti, než že u vérech 
védeckých a náboíenskydí byl \im kntikeni ne£ dogmatikem. 

KriticismuH jeho Žádal, aby každé tvrzeni opodstatuěno bylo doklady ; 
CO důvody opatřiti lze nebylo, neniÉlo u iiĚlio váhy. Tou zásadou řídil se 
již za mladýfih h-t avýcli a vyslovil ji proti Dobnerovi jiŽ i: 17K:i; ,SvS- 
deetví, syolehliv)'ch svf-dectví žádám, nikoli iiioiností; d&vod& nikoli dekla- 
mocí." VĚdy a vfidocké pravdy vááil eí vysoko; vÉdator byl mu aiuicus, ale 
magie amica veritas. Kde poi-tivon snaha vědeckou sjíatril, tam kritika jeho 
byla Setina, ač vždy k jádru vhú sméřoval, kt«rého z očí nepustil, i když 
k oBobě spisovatirlovfi co niJáftruĚji st" fhoval. Tak krititioval Lindeho, 
Antona atd, ; kde však viděl při íipif^ovateli domýšlivost, tam st- neostýchal 
ledabylost práee jeho nemiloerdnS posouditi, jak to zkusili ['ohl, aimek, 
Ungar, Zlobický, Richter a jiní. 

Za mladších let by] ovéetu také v kritikách přísučjáí Tiež za zralého 
viiíu mužského; teprve když již kmetvin byl, opét zmocnila se ho jakási 
nedůtklivost jmenovité v pHčinJ^. LibaStnn soudu, jehožto obhájcům, dotknuli-li 
se neopatrné osoliy jeho, vrehovatou mérou apláui'1, jak to ucítili oba Jun^- 
nuumové, V. Svoboda a Šafařík. Af sí vědom byl hodnoty své, nikdy sebe 
nepřeceňoval; afkuli k vůli vědecké pravdě vždy hotov byl pustiti se do 
pol^niky. mři tam, kde jen osoba jeho se hanobila, védecké důvody vank 
w nepHváděly, jedijiou /brnfi — opovržlivé mlř*ní. Když l'ngar jeho osobu 



•^1 1/ I i/i ,1 s |ii1l I ILUl I tkj\ t je t /li ř kl TMI r liiKW 

piod iiiiiř Igjuji Kilu utiiHi 1 lu lltlij owti -' \% í\ ui sp izlaij.iu 
[ takto válčiti notiiam ani pravá tini ihiiti " 'i Tliaiuwii | oku 1 fiuiti bjrlí 
) správnost sloMifkovoii mři tuliý il lUouli^ spor jakmile %sak iTiiui i 
tpojil 8 paiijiiilliinteiii Starhera npu/nal um fnlin am onoho /a liodiii^ ati; 
jediným 'fkvein odpoveiSI Nikcl> sp iiP/iabí\ U •< kiifikou jen "xbv kntisov*! 
njbi^ proto abj oni\l) a klamiiť iiazíry pokud m drní jeho sUřilo z v5á; 
v^plel Kritika jeho ntála ted) \r «lužbt vřdy i nthjlft poddajnou f>lu2k9t 
vasnĚ a libástky Jak v^mSený rojem o kiitice měl kratnř vjjftdfil " 
kfi KopitaioM ,Celj JSivot sofia staíi iby flovĚk odstianil ^bttko u správné 
ktiiak ma k tomu doapSti aby naoku foiistaMiS naložil-"' AvMik kiitK-lSOiUi 
jeho vykořeniv mnoho blndS a klamů ve vMĚ byl tím jiŽ tvofivfm liehled 
ani k tomu, že- spisovatelé ostýchající' se péra Dobrovskélio při pracích svfc 
vSecku píli a svídoniitost vynakládali, ahy rhyb a oniylS se nedopustili. 

Mylný jest názor ninoliýdi, ie kritik již aiVm sebou jest cmpiHhran 
Tato výtka fiinila se také Dobrovskému, ovšem tytýž beK]>rávnř. Rmpiťikáni 
nebyl; ale ve všem jeho védeekém snažení a pracování ^zjevuje se jakýsi 
realistický amĚr, který úzkostlivě vSimo domyslům se vyhýbá, véudy k pr* 
mcuŮDí přihlíží a jen to nznává za, platné, co důvody a lo<j;iku svoa uii 
v pramenech samých. Protož jaKykoupytci Dobrovskému nebyly 
př«dpÍBy granimntiků, nýbrž Živ/i mluva lidu a neporaSená 'gomiani 
ňeStina vĚku starého. Takový realimiins mluví / jeho slov ke KopitaKH 
psaných: „Nejmilejší jsou mi jako jazykozpj^f' *' í^lované, kteří jsott n^ 
méně vzdělaní" ; realisniuf to byl, když se pronesl, že Moravanů jako i 
chovávatelův archaismů si vSií, ale že jich ve spisovní éeštinS oSvat 
neslují; realismus to byl, když iia novotáfe r. ITHl se obořil: ,Tak 1 
boce řpS nikdy neklesne, aby byla nucena práv svých se vzdáti b zákoutí 
dárnou moc, která jediné jí náleží, <íJ'ani matickým nedoukům a hadlal 
postoupiti." 

Také v lúatorii nevi-di ni Dobrovský jinak. ZJe připouštěl platuost jen 
t«mu, co v listinf bylo a nctrpél, aby nřjaký smysl dříve do listiny se vloii 
a pak se listina tak vykládala, jakoby ten smysl původní jíž í 
OvĚem jpst historie pfiidmět jiného spůaohu a rázu neŽ jazyk lidský. 
v jazyku panuje pohyblivost a ziiiénitelnost, přece se nám přetistavuje v jlsh 
době jako předmět hotový, na nómž libovůle jednotlivců nic mřniti nemůli'; 
jazyk jest plod iieji o rušeného tvořeni ducha, jiři němž ani vúSeů fuii ii& 
klonnost ani aávist ani které koli straniiictví zhoubného, rušivého vlivO 
nemflo. Jinak v historii, která jest bojem mezi svobodou a nutnosti; 
tedy ten, který zprávu o událostech a bězích historických dává, má úf^aetem 
jako člověk živý, v nějž véSefi, láska, soustrast, hněv a nenávist rozbodllj 
vliv má, ktei-á jeho zprávě buď ve prospěch buď na ujmu jest, Poíadsria; 
Icladeného historiogratii, aby vSudy podávala firnu, objektivní ani náklonsoe 



ani oiiponiontí jirjiorTiícnoii (jnivtlu, posud ani jeiliný historik notiii plnil, an 
to jpst požadíiveh, ktprý splniti jost napi-oBto nemožné : nebnť iiuXnj i\yý 
flovík iioiu řlovřk^ni i> sobí, n^hH kažáí jest lidom nfkterélní néimilu. 
v kaádflio působí dobn, v níř, se zrodil, a kultu^l^ jejížto požcliníini n<'li 
kktbu nes(>. Ani kronikáH a loffendáfí neporziK^li so k t£ objektivnosti, ief, 
v hiittorii panovati iná. ři kronikami a legendami začíná liistoi-iogralie w vSech 
iiárudů; jsouť mlhavé jako doba mlhou pokrjta jest, o kterf jednají. Tyto 
mlhy roztrhnouti jfst líloliou hiatorii-ké kritiky, On Dobrovak^ v příčině té 
provwll, přičítáno nm bude povády za velikou zásluhu. Zde si skutečně po- 
číná jnko néjakj Olympfan, kterého ne ohledy obyfejnji-h pozemfanů netknou. 
Co stolptím bylo vááné a avaté, boří smělou nikou, poziial-li totiž jeho 
kritieký diicli, že zprávy legend a kronik na pravdě a skuteřnosti se nean- 
klAd&jí. Ovšem hodil při tom kopí své nřkdy nž za metu; ale nemohl tehda 
téinčř jinak, jelikož neznaje bohatých z|n'Av pranienS správnéjSích později 
nalezenýeli měl před sebou toliko zlomky, dle kíerjeh souvislý běh udaloelf 
a následky z nich plyrioueí všudy poznati nemohl. Ale neítítil se vyznati, 
žn zde onde jest mezera a nesnesl ováem, aiiy mezery se vyplfmvaly vyná- 
lezky pravdě podobnými i neiiodobnými. 

Stiízlivost v hádání |Jodobná byla ostatní jeho povHze; ziijímiilo jej 
zpytování pravdy, kterou co možná na stupeň nepochybné jistoty a sku- 
tnřnosti přivésti usiloval. Ze při takovém směru ducha jeho místa v něm 
nebylo pro hárání fanta.iie, jest na bíledni. Málo který u»»nee byl tak prost 
netoliko poetiekě intuiee, nyiirž vůhee eitn pi-o poesii. Poněvadž v pi^Ěině 
iň správný ú.sudek pronésti nelze ponhym TO/.umom, nýbrž spolupůsobiti 
mutu - vnímavost esthe.tie.ká, jsou posádky Dobrovského o básních akuteíně 
Iwzpodstataé. Tak psal r. 182^) ( "eiToninin, že Htěpniéka (!) velmi roztomilé 
b^sně skláflá! Ještě méně eitn a, soudnosti měl, když se jedoEilo o národní 
poRsii, pro jejížto krásy ale pražádného smyslu neměl. MSil se tím od veli- 
kého vrstevníka svfho. J. tírimma, který jako Dobrovský v janykozpytě n 
starožitné historii pracoval, ale tak jemným cit^m pro národní poesii nadán 
byl, že lepost netoliko německé nýbrž také jinonárodní poesie národní cítil. 
Když se ho Grimm r, 1824 tíjsal: „Jste přece srozuměn a vysokou pocticikou 
cenou srbských pďníy C-o může býti bísničtĚjSf než píseři o smrti Marka 
Kraljeviře nebo o založení Skadru?' neodpovSdřl jemu na tento dotaz, po- 
něvadž té krásy, co firimni, v nich nenalezni. Jak prosnieky v přičiní té 
smýšlel, zachovaJ nám zprávu t>lakoyský v listé daném Knmarjtovi r, lHá7, 
dle které Dobrovský o písních srbských pravil: „Nevím, co ti lidé a těmi 
srbskýnii písněmi jen chlěji? To všecko Kopitar tak vykíůfel, pak namydlili 
níco Goetheovi a nyní dělají tolik hluku. A přece jsou to jen pfsnĚ pc- 
lllijlnél Kéco jiného jsou písně ruské, ty innjí přece JBbfř v třetí osob* 
jtdiioi^tn staré n.l'' Takový liyl úsudek Dobrovského o srbských riái'odních 
jitsnfeh, jichžto krásy (lilthe se dosti nachválifi nemohl. 



- 270 - 

Realistický směr Dobrovského, vedlo kterého smyslu pró pOéSii nemřl, 
spůsobil také, že starožitného národního podání nic si nevážil. Ale historická 
tradice, spoí^ívající na zprávách starožitných, jež z úst dřda v ústa vnuků, 
od pokolení ku pokolení se přenášejí, má v déjezpyté také své právo, zvláAté 
když k obecnému proudu dějů a událostí ladné a skladně přiléhá. A tot^ 
nevážení sobě starožitné tradice u Dobrovského spůsobilo, že pohrdav zprávou 
od Nestora zachovanou, která za pravlast Slovanů v Evropě krajiny po- 
dunajské klade, od staršího mínění svého vysloveného 17S8 v předmluvě 
k Monseovým dějinám Moravy a se zprávou Nestorovou se srovnávajícího 
odstoupil a na autoritu l^yzantinců spoléhaje v Lehrgebaude der boh. Spr. 
(1809) a v Gesch. der boh. Spr. und Lit. (1818) tvrdil, že Slované teprve 
s liuny a po Hunech z Asie, kde prý blíže ústí Volhy bydleli, do Evropy 
se přistěhovali. Jednoduché, prosté podání Nestorovo, vedle kterého Staro- 
slované z Podunají od Vlachů t. j. Keltů k severu vypuzeni byli,, pozbylo 
váhy u Dobrovského, když díla Hyzantinců četl, kteří vědeckým spůsobem 
psaní svého mysl jeho tak zaujali, že Nestora u porovnání s Byzantinci 
chuďasem (armer Tropf) nazval a o jeho zprávách s strany Staroslovanu 
vesměs pravil: „Kdo může takové nerozumy stráviti, jenž dějinám ná.roda 
několik roků z Ryzantinců se učil?" 

Upíraje takto, starobylost Slovanů v Evropě a klada přibytí jejich do 
tohoto dílu světa zárovefí s Huny mluvil zíipřisáhaným nepřátelům Slovanstva 
vděk, kteří slovanské kmeny jako nějaký vývrhel lidstva, jako surové divochy 
líěili a k Dobrovskému jako k vůdci svému se odvolávali. Pravdivé pronesl 
v té příčině slovo Šafařík: „Hlas jeho, co proroka a samovládce v oboru 
historictví i mluvozpytu slovanského, nejen daleko slysán, ale i od těch, 
kteří md nerozuměli, za pravdivý přijat. Není tedy divu, že pod záštitou a 
korouhví takovéhoto, vůdce, zapřevšího totožnost Venedů Pliniových a Vinidů 
Jornandových, a tudyž zničivšího jedním tahem celou starobylost Slovanů 
v Evropě jiní tím drzeji a protřeleji dále postoupili a Venedy hned za Celty, 
hned za Oermany, hned za Litvany. hned zase za Čudy, Slovany pak k necti 
historického umění 19ho věku za národ nový, mongolský teprva v 5. století 
do Evropy přišlý, vyhlásili .... Sám Dobrovský, ne sice neomylný, ale však 
soudný znatel jazykův a ])říbuznosti národů, byl by se zhrozil té jejich 
nové, žádnými důvody nestvrzené smyšlenky a ji s ])říslušnou pohrdou 
zamítnul." 

Mínění Dobrovského, že Slované teprve za času Hunnů do Evropy 
přišli, ve spojení s jeho názorem, že všichni národové ve střední a severní 
Evropě, než křesťanství přijali, ])Ouhými surovci byli, bylo na příčině, že 
mravy a spůsoby ])ohanskj^ch Staroslovanu aspoň podle některých stránek 
téměř /.a sveřepé považoval a tím honževnatěji při mínění svém zůstal, an 
přímých dokladů před rukama neměl, kteié by opak byly svědčily. Reali- 
stickémn smyslu jeho nebylo dáno zahloubati se do pověstí národních staro- 



- 271 - 

/itn\ 1 xí nit soli iiiajn i h \\ /(i« na'<l iiirluti t ijoplm run ; iiinli linl a 
n^iroiinfho ii vyvftíiti 7 imli ''to]>j životi priitTreho 7 nichž piizii^fi l?c 
/a lili kierý tako\P pr \pHtt iná jiJ % scroSerf díivnfivĚkosti nzařori \ \\ 
aliinu III [iO( siB mravitoiti a mili>íf(ntví a obdařen vflemi itnuifnii jei z tn 
jirp íe it rodf 7aujaííist jbIio íp Slman-rtvo za johanske doltj miln inffilfk 
tualnoHÍi mřli navedlo jpj ?p v Pra\di^ luekí vidí! jen ni tliirkoiiímcikoii 
lutkii oviem Wniňjsi \Mi príivnirka upIhH jpsfř tak pokiitulS uhy lijli 
mnTiln [iřihtiziioit slníaiiíkřha pi-a\a »e stirHÍm hntkjni gt-rmanskíuj anol 
\ nřktřrídi iiiiiitiieidi taki s< stiřoři ckyin pi -n pih iia jisto | netavit i Majp 
>7dMaii(iBl starosli)\anu 7a, \v\ia\ nizkun a chatrnou přivMĚl mezi diivndj 
) rotí piavosti I ibuiriiiiH aoudu i ton íe ^laroíechi)\f> ti^mohli na tom stu|>ni 
knllnry lijti ktern w v baem té lifí )a/\ko/|')t ¥<dl Dobiovského sice iii 
dobrou stopu kdyí n p tvídil ze / nřho Izf [lOřnati i kter/ini li/o 
jsjiyřiiíím kmeny nirod nonsedil a 7 ktort řofi líitky do vlastního jiřyki 
přibral alw ro/hodný krok dftip nečinil (orOTnati totm kaltnrur slo^a ob 
\an4l(a r tvnii? slow Oftatmch příbuřn^rh nArodů ran/ bj b\i poznil ít 
Staro<!lovanf jiJ v prastarn době kdy/ w od o-itatniih arijskjch krnoiů^ 
rHÍlou<''i]i hezkí p klad a ^^klad b sebon odne«h jmiz mtflipkt jejich /dárne 
!V ro/tshie vwijfti se mohl (Ktcm /a j ho řivobytf ji>itp nikdo na to ne 
připadl, %ÍBledky jaziko/pytu k lakovjni vívodfiiii knllunifm vyii2jtfco\ati 
váilvt tppriĚ /a naSicli dnů st-ji rp ja/jkozpTÍ inhivtin \ němž Ii-ilinv 
HJožen) jion \p ktprjch dokladn f stnvn v?d laiiniti HTiích prapfpdfců sp 
dořísti lze jeit 

í-o se skutefním ínotem a /ivoii přitoiniinitf neiouviselii nn sídiť 
jeho nedmývalo cif jeho lnul jen k ladoatem a bnlrnn ktpíp ni /tw h 
osob-iťh Vidfll Minuloit lijla jetnn vpci odfinínnu problpnipin o jehož 10/ 
InStgni kntika tn poknmti infiJe ale nepo\a>nval ji /a soubor npsřfilnjih 
momentů Živatní<h které tím tijpinstvím již indmdualifou nnrodni jnipím 
jwhp 8 ?nou pritomnoíití lomimji Udfiid onen při mu/i tak slpihrtnuln 
Brdce jak Ilohnvwkjř byl jmak nepochopitelný zjev Že o hro/níeh oiuiIpi h 
DÍikterých kmenu wloianakjoh ktern je f fadv řivoacfrh nfi-riídři vjhlaihh 
tklivpjSím slovem "ip ne/míňcje Jen citat / Herden v Mavme umístnřn^ 
o tyranském utlainvAnf klovanu jednající jp«t ledina nfiaa ip Rpisuli jeho 
k tomu prtdmřiu pt neionctch ve kt^r^ch sici ilunc \My bp B\ífi nlr 
slánce i hladné jes- teploty t itu neprobouzf On byl také jako hitf onk predp 
VHini kritik jnlmžto kntinoinnfl se ^dižnje pri jplnotlnostedi on mři hlavni 
historikovi potrpbntu vlastnost pronikavou ti tiř Ityatiost roítimu, ale jetnit 
m6 nedostávalo onp hlubokosti citn a důra?nĚ sympathie i vámip která vp 
liks hiatonkv dle apu«obn Palackých fiibbonSv a Mommaenů tvolf Un bjl 
TBhkJm \ tak ívané iiialf kntwe ale v ti byl tak velikém mistrem Žp 
livaíujenifi li d ilm kd\ pnuobil po7iiati Iíp vnuknuti Prn?fpt«Inosti kfpi i 
tftk /nfiinnitvi 1 mJ 1 ^1 \anstvn Pstu 1 I u Ion nifcti rri)ri\iti 1 hti I11 



I jizliví ostuMKpl, uzval HP |iroti tiĚmii: , Taková jest zliruň, kturou ji. I3i^ 
proti iniií liojujp. Kilo liťiiiusí poilleluioiiti'? Já lu^pofi se vKilás-áin; 
takto váKiti nemám ani práva ani i-huti." S Tháinem, [lokud í-initi bj 
o 8průvao«t alovníkovou, mfl tuliý a dloubj' spor ; Jakniiip vSak Thám 
spojil « pasiiuillnnteni Stachem. neu/na! nni toho ani onolio za hodná, 
jediném slovora odpověfiřl, Nikdy se nezabýval s kritikou, jen aby kritisoi 
njbrž proto, iiby omyly a klaniuř názory, pokud vSdřní jelio stařilo, í yI 
vyplel. Kritika jeho stála tedy vf službE vĚdy a nebyla poddajnou sla 
vášiié a libůstky. Jak yzaeimý pojem o kiltice mél, krásna vyjádHl r li 
ke Kopitarovi : ,CeIý život sotva atafí, aby i^lov^k odstvanll vSerko liespfáfl 
kturak má k tomu doapSti, aby naaku soustavní Kaložilr"' Avíak ki-itidt 
jeho vykořeniv mnoho bludů a klamů ve vĚdS byl tím již tvoH-v^in orf 
ani k torau, že spisovatelé ostýchajíce se péra Dobrovskélio pfi pracích s 
vSecku píli a svědoinitost vynakládali, aby ehyb a omylů se nedopastill. 
Mylný jest názor nmohýcli, že kritik již sám sebou jest Cmpirib 
Tato výtka činila si také Dobrovskému, ováem tytýž bezprávnř. F^mpirtki 
nebyl; ale ve vSein jeho vědeckém snažení a pracování ^zjevuje ea jaki 
realistický smSr, ktei-ý úzkostlivĚ všem domyslům ae vyhýbá, váuiiy k p 
incnům pHhlíží a jen to uzoává za platné, co důvody a logiku svon 1 
v pramenech samých. Protož ja^ykozpytci Dobrovskému nebyly zákofli 
píedpisy granimatiků, nýbrž živá mluva lidu a. neporušená fg^rmanúl 
S«6tina víku starého. Takový realismus mluví z jeho slov ke Kopiten 
psaných: „Nejmilejší jaoa mi jako jazykozpytci ti li^lovanř^ kioří jsoa fl 
méné vzdělaní" : realismus to byl, když se pronesl, žp Moravanů jaků a 
ťhovávatelfiv archaisniů si váží, ale že jich ve spisovní řeátinB nlíi 
nesluší; realismus to byl, když na novotáře r. !7H1 se obořil: ^Tnlt I 
boce řeí nikdy neklesne, aby byla nucena práv svých se vzdáti 
dárnou moc, která jediné ji náleží, j^riiinmatirkým nedonkůn] % hndl&M 
poatoupiti." 

Také v historii nevedl si Dobrovtiký jinidt. Zde připouštěl pl&taoat) 
tomu, co v listÍHÍi bylo a netrpěl, aby nějaký snjysl dříve do listiny se vhl 
a pak BP Listina tak vykládala, jakoby ten smysl původní již v id 1 
OvSem jpst historie předmět jiného spůso>iu a rázu než jazyk lidský, 
v jazyku panuje pohyblivost a zméniteluoat, přece se nám předstaTnje v ji 
době jako předmět hotový, na němž libovůle jednotlivců nic měniti b 
jazyk jest plod neporušeného tvoření ducha, při němž ani vá.§nji tuti t 
klonnost ani závist ani které koli stninnictvi zhoubného, rušivÉho vB 
nemělo. JiiLuk v historii, která jest bojem mezi svobodou a nntnoetf; 
tedy ten, ktei^ý zprávu o událostech a bfzfcli liistorickýeh dává, ni& užaj 
jako ělovék Živý, v nějž vášoi^, láska, soustrast, hněv a nenávist rol 
vliv má, která jeho zprávě buď ve prospScJi buď na ujmu jest. 
kladenélio historiografii, aby všudy podávala Sirou, objekiiviií ani nákluu 



ani oflpqrnost.í riťiiorušťnou prnTCÍQ, pnsiw) ani jediný historik nenaplnil, nii 
to jest piiáaUíivek, který splniti jtíst naprosto nemožno; neboť žiiilný iivj 
ĚlovĚk noni flovĚkoni o siiltř, nýbrž kažáý jest lídoni níkterélio národu, 
I každého působí doba, v niž se urodil, ii kultura, jejížto požehnání ncli 
kletbu nese. Ani krouikáři n. legendAři nepovznesli su k té objektivnosti, jež 
V liiBtorii panovati má. S kronikami a legendami zaf^íná histoHografie ii všerb 
n^odů; jsouť mlhavé jako doba ndhou pokryta jest, o které jednají. Tyto 
mlhy roztrhnouti y-ai ňlohou historirkě kritiky. Co Dobrovský v příčině té 
provedl, přičítáno mu bude povidy za velikou zásluhu. Zde ai Rkutečnř po- 
číná jako néjaký Olymiiřan, kterého se ohledy obyčejných pozemřimu netknou. 
Co stoletím bylo vááné a svatí, hoři smělou rukou, poziial-li totii jeho 
kl'itickj liucli, žo zprávy legend a kronik na pravdé a akiiteějiosti se iiean- ' 
kláidají. OvSem hodil při tom kopí Hvé někdy aŽ za metu ; ale nemohl tehda 
(*iňěř jinak, jelikož neznaje bohatých zpráv pramenů sprAvDČjSích později 
aalnzenýcli raěl před sebou fjiliko zlomky, dle kterýeh souvislý běh událostí 
a následky z nich plynouri všudy poznati nemold. Ale neštítil se vyznati, 
Že zdr- onde jest mezei-a a nesnesl ovšem, aby nieziTy se vypl/iovaly vyná- 
Iwky pravdě podobnými i nepodobnými. 

Střízlivost v bádání podobná byla ostatní jeho povaze; zajímalo jfj 
Kpytováiií pravdy, kterou co moíaá na stupeň nepochylmé jistoty a sku- 
tnfnosti přivésti usiloval. Ze při takovém sméru ducha jeho místa v ním 
nebylo pro hái'áiu' fantasie, jest ua bíledni. Málo který uíenee byl tak prost 
netoliko poetické intuice, nýbri vfibec citu pro poesii. Poněvadž v pHčiiié 
tÉ správný úsudek pronésti uelze pouhým rozumem, nýbrá spolupůsobiti 
■bUsí - vníniavost eathetická, jsou posudky Dobrovského o básních skutečné 
^.zpodstatné. Tak psal r. IBáó Cerronimu, iSe Wtčpnička (!) velmi roztomilé 
TiásnĚ skládá! JeStě méně citu a soudnosti měl, když se jednalo o národní 
ii, pro jejížto krásy ale pražádného smyslu neměl. Ijiňil se tím od veli- 
fcého vrstevníka svého, J. Grinuna, který jako Dobrovský v jazykozpyte, a 
fiarožitné historii pracoval, ale tak jemným citem pro národní poesii nadán 
ibyl, že lepost netoliko německé uýbrž také jiuonárodní poesie národní cítil. 
Když se ho Grinim r, 1824 tAzal; ^Jste přece srozuměn s vysokou poetickou 
Bfmou srbských pisníV CVi n\ůže býti háaničtéjřf než píneři o smrti Marka 
Ifruljeviče nebo o založení Skadru?" neodpovědřl jemu na tento dotaz, po- 
n£vtui2 té krásy, co firimm, v nich nenalézal Jak prosaicky v pKčiné lé 
qinjšlel, zarhoval nám zprávu Celaknvský v listé daném Kamarytovi r. If^Sl, 
^e které Dobrovský o písnicli srbských pravil; „Nevtm, co ti lidé s třmi 
Wbskýnti písněmi jen cbtSjíj' To všecko Kopiiar tak vykřičel, pak namydlili 
^CO Goetheovi a nyní délajt tolik liluku. A přece jsou to jen písné pc- 
Ůiénf I Néco jiného jsou písně ruské, ty mají přece ještě v třetí osobě 
^^ŮnoČtu staré ^^,\'■ Takový byl lisuilek Dobrovského o srbských národních 
prsních, jichí-to krňí-y nr.tlie se dosti naehválili nemohl. 



sfilňl t.alíÁ. že HtarnSihifhn nArndního podání nir si npvážil. Ale hi»timcl 

I trodicp, KjMiřívnjici na zpráváoli Htarožitn^rh, jpá z líst dPdfi v ůsia. vavk 

od prtkolpiií ku pokolení sf prpnáípjf. mS v díjezpytS také své prň.v«, z»lí) 

I kdjá k obecnému pmndu dfjii a adáloislí ladnS a skladnř přiléhá. A lil 

iiPváŽPtií sobí starožitné (radicf a Dobrovského ppasobilo. že pohrdav íijm 

ml Nestora zarhovniioii, která za pravlaitt Slovanů v Rvropť' krajiny ] 

flunajskĚ klade, oii staršilio minfiní Rvélin vysloveného 17SH v předmlw 

k Xonseovým dějinám Moravy a se správou Nestorovou se Broviiáíajfcil 

odstoupil a na antoritn Byzantincň spoléhujr v I.ehrgehaude drr liňll. 1 

I (\»m) a v Gesch. der liSli. Hpr. and Lit. fl818) tvrdil. *■■ Slovanř tep( 

R Hnny a po Hunech z Asie, kde prý biíí.i' itstí Yrilhy bytlleli, 

se přistěhovali. Jednoduehé, prosté podání Nestorovo. vedle kterého í 

Klované z Podnnají od VlaihS t. j. Kelln k severu vjpilzpni byli, iiostby 

váhy u nolirovského, když díla Byzantineů četl, kteří vĚdPckiÍTii spfnwřb* 



áe Nestora u porovnání ^ ByKJUitili 

1 jeho zpi-ávárh s strany StaroBlovnt 
- stráviti, jenž di^jiiiáni 



p«aní řivého mysl jeliO tak zaujali, 
rlmďařtem inrmer Tropn nazval a 
vesmřs pravil ,Kdo může takové 
nřkolik roků z Byzantineů ř.e afil: 

Ipfraje takto. starobylost Slovanů v EviopO a klaila přibytí jejich i 
tohoto díla avřta zároveň s Hnny mluvil zapfisáhanýtn nppřát-elnm SIoi 

I vdék, kteří slovanské kmeny jako nřjaký vývrhel lidstva, jakn snrové iIítocI 

I lifili a k Dobrovskénin jako k vůdci svému se odvolávali. Pravdivé proiw 
' t.é přířinfi shivo Snfařfk: „Hlas jeho, eo proroka 

' historietví i mluvozpytu silnvanského, nejen daleko slyšán, ale i od t 
kteří md nerozitmřli, za pravdivj' přijat. Není tedy divu, že port zííMiUtB- 
korouhvi takovéhoto, vůdce, zapřevšího totožnost Venedů Pliniov^ch a Vina 
Jornandovydí, a tndyž uničivšilio jedním falieTn i'eloH starobjlont Slinrai 
v Evropé jinf tím drKcji a protřeleji dále postoupili a Venedy hned za rdi 
hned za ncrmaiiy, hned za l.itvany. hned za^e za Cndy, Slovany pak k r 
historického umění lílbo léku za národ nový, monpolský tnprvn. v ."i. sti 
do Evropy přiílý, vyhlásili . . Sám Dobrovský, ne siee noomylný. nj» vil 
soudný znatel jazykův a příbuznosti nňrodů, bjl by si> zhrozil té. jřjii 
nové, žádnými důvody nnatvrzené smyšlenky a ji s iiřislui^tion pohnk 
zamítnul," 

Mínění Dobrovského, že Slované teprve za Času llunnu iln Km^ 
přiflli, ve spojení h jeho náíoram, že vSichni národové ve středtií a sevMi 
RvropS, ncá kfestlinství přijali, pouhými surovci byli, bylo na pKPinř. ; 
mravy a spůsoby pohanských StaroslovanS aapnfi podle iiřkterjVh 
t.Ěméř f.n sveřepé považoval a tím honíevnatřji při mínění svém zfi»1at J 

, přímých dokladů i>feil rnknma nrmřl, které by opak byly syřdfily. 

[ dtickétnn smyslu jeho nebylo dáno znhlonliati se do pr.věstf rn^rodofrh «l 



íitii\ II? na s .lil iiujKiHi T ?tlfl TiRiinii^^liati tijejilnt mil Minuti dudia 
narodníh > íi ^jvakiíi ? nirli slnpe života prasfireliu 7 meh? pořimtt 1/*" 
lid kt-prf takciin pitypsti ina jií v leroSere dávnovŘkosti Ořafen b\l 
ellinífiii poi íip itiraTriosti b, nabuži natvi a obdaien víerni itnivítnii jfž 7 tro 
jlctí ti* 11 rodí /aujatosit |elio /e sloianstvo aiv pohrinskí doby nialn mtpllpk 
tnnlnoiiti nířlo znvpdln jej Je v 1'ravdf ruské vtdřl jen yothickonfniPík m 
Ifttltn ov5em tehdcj-ft \Ěda praviiicki iipbvK jpífi' tak pnfcrni lífi, nlij hjli 
mdlila ]ifíbii?nnst «lfn miskpho |iifi\a se síjirsím Hnnkym f;priiianík;ím anof 
' nékteiíth iiiifitnridi laki bi starorttkjm i iiiem iia ]iRto postaviti Mnji 
»?dílnni)st VTrolo^anfi 7a vplmi nízkou a cbTtinou ifi\ád?l klezi diivody 
|iroti piavíisti I ibusma snudn t ten Že ^ta^opeeho\B nemohli na tom stui 111 
kultury bytí kterii hp v básui tř liřf Jai'\koíT)yt vRdl Hohiovakého sice ua 
áobron ttopu když n p tvrdil /r 7 nřho lze poznati r kterými ci^o 
ja!7<'nítrri kmeny nirod louspdil a 7 kten řpfi látky do vlastního jaí-jka 
přibnil ale rt/hodný krok dáte nečind porovnati toti^ kultumf síom slii 
vanská s tymií nlovj ontatnich příbu/njcb nftrodů římí hj b^l pn^nai /b 
Stiii Oslo vane jii v pmafaré dobf Yňyt "e od ostatnirli anjskjcli kmniů* 
BdlouČili hezk^ poklad a základ s sebnu odnesli jímž intellpkt jejich ydarnP 
R rozsňblo vyvíjeti se mohl (ivíem za jiho živobytí jpštř mkdo na to m 
připadl výsledky jazykozpytu k takovým vjyodum kulturním vynřitkoviti 
'^{^jt teprve /a našich dnů ft^l se jt?ykozpjt aichivtm \ němž listin> 
■sloíen^ jsnn. \o kterVch dokKdS o Rtavn Tzdtlsnosti msich prapfedkS se 
ikiMsti lze jest 

Co 'íp skiifefnym řivntem a 2i\ou prLtoinnoiti nesonviselo na Ridtp 
Jeho nedorýialo cif jeho lnul jtn k mdo'<fem a bolnm kteií ni ínýfb 
ftBofo&ch vidíl Minulost hjla jemn vřci odfinPnoii priMemem o jehoJ ro? 
'hiatSni kritiki se poknsiti mů/e ale neptva/oval ji ?a aoiibor nescf^jlníth 
momentů životních které tím tajeinaÍMm je^ indmduahtou niiodnf jmenu 
jQiun, s ?i\ou přítomnosti souvmeji Odtud onen při muíi tak sleihetiieln 
Brdce jak Oobiovský bjl jinak nepocliopitelniř /jev /e o hroznýili osndei li 
nřkterých kmenu slo\iii>ik'f(!i kteie je / fady Ži\oncích n^írodá *\hlidil\ 
tklivějším slovem se ms-iniimje Jen citat z Herdera \ felavine iimistnřn^ 
O tyranském utlařo^aní Slovanů jednajfci je^t jedina oáai \e apiseeh leho 
fc- tomu předmětu se neaoucich ve kterých iice ahmre \Ědy se s\fti, ale 
idnnce chladní jď teploty citu neprobouzf On byl také jako historik píede 
vlifm kritik jehožto knticiamoa ne rdržnjp pn jednotlivostech 011 mil hlavni 
tuatonknvi jotíebiiou vlastnost pionikivou totíř bjsfiost roznmu ale jemu 
H« sedoettivalo one hlubokosti citu a důraznĚ sytttpathie i vašne ktei^ \p 
liké histonkv dle apůsohn Palackých GibbonSv a Mommsenň tvoi-f Un byl 
wtíik^iin ^ tik zvané milé kritice ale ^ te bjl tak velikým mistipm ře 
imaíujenie li dobu kdv puwbil podníti lze Miiiknnfi Pio/fetflnoati kteiii 
Ifkk /nnniiiiitMii iiuiJpin M \iiist\n (isf 1 1 min 1 n >'-fi in[n\iti ditťU 



kdyx hr. Jiiii HadoU r. I)í23 fAd zlnt^ho rouna nlxlrxeK i«.i< jf-mii p4 

I ,F'řífiiia, za ktproa píSi, jpst noví sláva, kferi Klatém i-oniicm UprnínJ 

rod oaařnjc, A'zkvétejž a osiavnjjí se ve VaSicli synerh n vnucích í" I 

Žp niuž, v iiĚinž jasnost roziimová nad hnntím citíi vlidla, byl pOTM 

I důsledné, pevné, samo sebon se roznmí; preavĚddení jeho tak niiadnř ee n 

f zvrátilo. V pozdřjšfr-U letirli, jinonovitř v pfíi';iaě LihuSiua soudu a 4«TailgeB 

sv, Jana, zmoenila sp jelio ovSeni jakási umínřnost, která vSak ni^la pii«a 

avůj.v nedůvAřp oprávnĚné, jelikož již písní jiod VySehradem klamati gťm 

a tudíž opětného sklaniání se ob&val. /e by však bvl ve všem vSudy am 

tvrdoĚíjně na svém a nepfístnpný byl důvodům vřderkjin, pravda na 

jelikož v illouhém působrm' vřdeřkém, jak ani jinak býti neniolilo, ve ptar3fl 

víku o leckterém pfedmf.té vPderkém jiné názory měl než za nil&df s\-(M 

AvSak netoliko u vřcecfj vřdeckýrh nýbrž také v jiné prííinfi bjl 1 

zralejMui vfku rliIadníjSím než v mladosti své. Zde opanoval eoznm lipSl 

rily předeSlé. Nelze pocliybovati, že muž, který jako novic u jésoŤn 

II missionářství v Tndii blouznil, za mládí svého také vfelou dnší v abtn 

národu Českého véfil. ,Jaké ideály se mi míhaly hlavou" praví silm O tnlfil 

Hvéra; ate roku 1810 vyznává, že zkušenosti nabyté zralejSÍ vPk jeho fim 

vážlivPjSím nřinily: ,Vřřte. mi, že za veku zralejSfho flovékovi iicbt* til 

snadné pro nijaký ideál se rozehřáti." Ale právě probuzení a utiižouf vfidúfl 

f eského nemohlo se ujati působením pouhého rozumu, anoť vymáhalo vpKh 

í nezniéitelné nadšenosti. Když Dobi-ovský nepfízei vídeňské vlády proti vSpOH 

[ řeskému vidSI ; když se o zhoubném vlivu normálních ^kol v nilrndiitM 

I českou přeavĚdťil a chatrný, zakrsalý stav české literatury uvažoval, nM 

I HB diviti, že témi5ř beznadějní zvolal: „Nepomůže-Ii RSh, jest vpc dhÍm 

národu téraéií zoufalá!" Touž dobou (imi), když se o řeské spoleSsoM 

ktorou r. 171M založiti sám se snažil, opět mluvilo, vyslovil se jť>n: Jtm 

desidsria!'' Jisté neměl té důvfry ve zmoliutnění vědomí českého jako mlofl 

horlitelé za doby jeho; nedivme ae tomu, vždyť i Jungraaun mSl akaniSKM 

' kde naděje pozbýval. Pochybil ovšem, když jsa pro Libušin soud vetiťelH 

dráždén, na „přeniršténé'' patiioty dorážel ; ale jsa si vĚdom, že Trichy lUilan 

ŽH všecka jeho půlstoletá finnost nejen slovanské védě nýbrž po vytře ítoĚ 

fefi a historii prospívala, měl plné právo, když se mu ne vlastenectví x dfl 

poru jeho proti Libušinu soudu vytýkalo, volati: „Odkud má láska k (WUil 

Na obdržených dobrodim'cli zajisté se nezakládá."i Proto také nesnesl. uSĚ 

, (Jechy a Čechové jakkoli se hanobili. Tak ae vyjádřil n OriltpaninMl 

' Otakars Gliick und Ende v listu k hr. Černínovi r. 182fi: ,|&fl 

Otakar to nenf, pokud jej z déjin známe. Co pak všichni vyjnin kamJlfl 

' Brunu musejí se představovati jako pošetilí blázni, jen aby Ttndnlf iHlv^f^fl 

I byl? .... Nejpodlejší nevěstka vídeňská, kdyby byla ti» iníslf knibitifl 

uíanliuty, by se tak nedůstojně necitovala. Také slepA okcnii-r-, xa ílBjfl 

Hhilné Iiodovali, nebyly sund ^\tldt\ý'^^^\ \w}. víileřtské za iliiliy |,',' Oi|^| 



- 277 ~ 

Tijl \ ti lil kus \Ě(lomi koMnoi>olitn.keho ar IHit piunesl au o Sukiatesovt 
1 pxliiilm M ihlťl \>fii svĚtrob -inťm nHnienc vsik hirilo \ iiem 4e<lomi 
b1 i^dtiiktí i to snitl Vlit, neili i skfi Iludoiícnust Movau^ilva vidĚl \ mo 
h«tn'ínf Ituska ku ktíu-emu patrnou naklonnust inH I v tom se /jeMije 
leilisiiiUa jHhc v Rusku nalezil vSeiky | odniinky kn zJrtiticmu *\\oji sla 
viBinn ktťrýth v (ech th jiodlo úsudku svého pohresnval 

\ pfťti- maji Cethj a lurodnost řeská vseiku pnřum i povini «f 
Jtmu vdeinými lijti Plíklid jeho Jie horlivĚ jazyka t^skeho se ujinia zinkal 
LHĚtine innolio přítel v kruzích vytitkajfcich které posud íeěfiny se stydělj 
Un jinal zeviubnĚ íaskou literaturu a ja/yk ceskj jemu/ vĚdefke základy 
podložil ale zual tike kiíidj kout v ^emi <eske vědél kde který neiost 
nib liyliun mhznuuti Ue kde kteia pamitka "tamiitna uschovaná jest 
Nebylo niuzi pfed nliu ani není po nem kteiy by v oiobé sye tolik znsloeti 
Cech v každé píícinř spojil jako Dobrovskí Praidive o ii''ni pronesl alo\o 
(toethi' Josef Doluov-Utý dei \ltmeister kritischer Geschichtsffir^.i.huiig in 
Bihmeii dieiPi beltene Mann wekher fruhe atllon dem allgemeinen btiidium 
slaviachi'! ^iiathen aud f>e«chichteii mit ffenialem Burheifi isg und herodo 
tíMhen ReihPn iia< hgegangen wai fiihrte jeden Frtrag inimer meder 11 it 

IwUebL acf die Volka und Landeakunde Yon Bolimeii /uruck and ^ereinigte 
■bt d ni giossten Riihm in der Wisseusi-haft den selteucieu emes popu 
^BrNaniens Wo er (ingieift da ist gleich der Meister siehtbar, der apinen 
Kbatand iihemll erfab^st hat uud dem sich die Ijrachstucke s< hnell zum 
MW*n reihen ' 

Spisy jeho až ni skiovue i^jimky jaou ovsem némeikj psaný ale 
době kle svit tímřř ani ji2 iievédĚl ?e jeStř feeke zvukj v Cpehach 
íiieji, /a]udd tím imioho piedsudku a klimnydí mineni \ Evropě A piolo 
jaoa jeho dili ) leskem jazyku ic nunecky psaná | řece cpotliabii \ t eskem 
jazyko/pjtu jako Utiiisky p^aná jeho mluvnice ř>liiroslovauskn ^áklid k bla- 
Vliitice polu/ila nozuiiio\a iiepoetitka po^dha jiLo je«f na píiřinp zi 1 if 
{K>l«mkuv lad ji ni. ohhži po KoUto>i 1 iiii^m<iui)ovi ntd ak kdy/ vtdi 
vsuká a slavi-ítiki vůbii za luiSith dnu /pitetniu cdLu kini k j uv du a 
BtK^tku s\imu \8udv po le [ outi z,iři ji \s1Ik Iiujli' jineit iospfa 
Jíobrovakelio ■» [ ovzd) siřiti bude 



i 



XXI. 

línilavky u ojnavy. 
Ku str. 1. V řádku 11. svrchu budiž po slovř: srpna položenu: 

r. 1 ?:».';. 

Kn str. 7. M innolinnásobnych studiích mladého Dobrovského okolo 
r. 177r» |ií>«' I Vlci ve svém zápií>níku : -Dobrovský est diaconiis ab anu« 
17 7ÍÍ. íiiiiiiii incoiistautis. Jam enim arabicae, syriaeque lingiiae, jam slavicae 
vrtcri, itíTum historiae literariae bohemicao, dein lexico bohemico coiiHcri- 
b<*riílo dat operám Injrenii est felicis, mcmoriae prodigiosae, labens disputat. 
cum moderamiiie tamen admirabili, integer fide, ut cogitat ita loíiuitiir." 

Ku str. 11. IVlcl ve svém zápisníku praví, že Dobrovský pro své 
pojednání o zlomku evangelia sv. Marka byl předvolán před arcibiskup: 
-ad archiepiscopum citatus, ut rationem redderet, quod aušus fuerit iin- 
piignare authentiam autographi s. Marci. Honorifice dimissus est." 

Ku str. 2;"). H}ia ještě jiná příčina, pro kterou Dobrovský vydání 
Moll. Lit. zastavil. Tráví o tom Pelcl v zápisníku svém: ..Dobrovský 1781. 
Juni '). laut eines Hofdekrctes musste dem Professor, Canonicus Voldřicli. in 
facic commissioiiis Abl>itt(^ thun, weil er ihn in der Literatur einer Un- 
Nvisscnlieit beschuldigt Lat, í)d('r weil ei- ihn einen Esel genannt hat. Den 
sten darauf wollte er sicli zum Prioster ordiniren lassen. Der Erzbischof 
NNollte ihn diesnial nicht zulassen, er solíte zuvor acht Tage in einem Kapn- 
zinerkloster exercitia lialten. Diese Yerfolgung ríihrt daher. Voldřich hat i 
in offentliclíen Vorlesungen bíOiauptet : es sei nicht nothig die orientalischen 
Sprachen zu lernen, weil man scIkmi aUes ins Latein iibersetzt hat. Dobrovský 
erzahlte di(íss in der Literalur zum Heweise, dass die orientalische Literatur 
aiif der Pragi^r rniversiiat schlecht betrieben wird. Voldřich láugnete dies? 
gesagt zu ha])en. l)o])rovský bewies durch vier Zeugen, die es im CoUcřfio 
gehort hatien. Alle vier sind ('h»rici. zwei schon Priester. Nuii ging man 
n))er die /engenschaften weg und ])erichteto nach Ilof, dass Dobrovský einři 
knniglichen Heaniten oder Profossor prostituirt hatte. Daher wurde die Ab- 
bilte verordnet. Im Juli kam von lioheii Orten der Defehl, Dobrovský soDe 



— 279 — 

in der Fortsetzung der Literatur widerrufen, weil er, heisst es, nichts be- 
weisen kann. Also hat man den hohen Ort mit Liigen unterrichtet und der 
Zeugen gar nicht erwahnt. An Trinitatis Ordination wollte er sich zum 
Priester weihen lassen. Der Erzbischof liess ihn aber nicht zu, er solíte 
eher in einem Kloster exercitia machen oder Busse thun, als wenn er ein 
offentlicher Siinder wáre, da er doch ein eingezogeneres und einera Geistlichen 
angemesseneres Leben fiihrt als die Geistlichen und der Erzbischof selbst . . . 
Dobrovský soli Husse thun, weil er mit Professoren gelehrte Streitigkeiten 
gehabt oder weil er gesagt, dass Esel Esel sind." 

Ku str. 40. Dobrovský nebyl r. 1782, jak na str. 40 podle listu 
Helfertova udáno, poraněn nýbrž již r. 1781; Pelcl o tom v zápisníku svém 
praví: „Im Julio wurde Dobrovský mit einer Kugel verwundet, da er neben 
dem jungen Grafen Friedrich von Nostitz auf einer Hirschjagd zu Heinrichs- 
griin stund, der auch einen Streifschuss bekommen." 

Ku str. 63. „Dobrovský fángt an im halben December 1787 sein Ge- 
díichtniss zu verlieren und ist ganz verwirrt im Kopfe." (Pelclův zápisník.) 






XXTI. 

Výpisky z konvspuiiíleiicť nobrovskóho, '") 

i 

1 . C o m o r ti t f o Dobrovskému, 17. září 1780: . . . . Laetatus sum 
valde de felici exitu dissertationis epistolaris, cum sumptibus reverendissimi 
capituli Pragensia luci publicae me nescieiite donata sit, cujus exemplár 
typis impressis a te prompte mihi transmissum fuit. Summopere gaudť<». 
quod sententia mea de autographo codice evangelii s. Marci adoptata sit a 
reverendissimis canonicis, iramo, quod praecipuum ost, (|Uod etiam celsissimiis 
princeps arcbiepiscopus Prageusis eidem sententiae suum calculuni adj»»- 
cerit . . . Venerabilibus . . . canonicis omnibus . . . grates rependas* , í|U«l 
iam libcraliter pro editione dissertationis přelo facienda suni]»tus omutísi 
suppeditaverint. Sed (|uas gratiarum actiones tibi reddam pro tot iiiconitnodi» 
a te susceptis, cum totum editionis pondus tuis humeris fuerit impositum? . . . 
Kx his omnil>us statim percepi, quid senserit celsissimus princeps arcbi- 
episcopus, (]uid senserint rev. canonici .... Quid vero tu sentias, satis in- 
genue fateris, nec indignor de tua animi sinceritate ; non enim tanti valen. 
ut velim omneš etiam invitos meae adherere sententiae. Liberuni esse debct 
unicuique in hujusmodi coiitroversiis abundare in sensu suo. 

2. Comor«ítto Do l)r o vském]u, IS. dubna 1782. Ex literis tuis . . . 
sub die 3 Martii jam elapsi deprehendi desiderium tuum scire velle, an niulti 
Slavi circa Aíjuilejam liabitent, (|U0 idiomate utantur et an in divinis ofíiciií* 
slavicis libris utantur. Vt tuae petitioni satisfaciam, praeraitto. quae in , 
concilio provinciali A<|uilejensi a Francisco Barbaro Patha anno doni. íb% I 
Ijtini celebrato statuta fuerunt. In cap. de divinis officiis circa lllyricos haw 
habentur: „Qui fllyiicam oraní colunt episcopi, in qua breviarium et missale 
lingua lllyrica in usu habentur, curent, ut illa diligenter adhibitis doctis ci 
piis viris, í|ui liiiguam illam calh^nt, revideantur et emendentur. Optandmn ' 

* 
'j Kde není zvlášto udáno odkud list jest. lozumčj se, že jest originál v Čeí 

Museum. — Soudný čtenář pozná, že listy pod č. 28, 30, 32, 33, 3i, 85 37 zde 



íeny jsou. aby se poznala pravdivost toho, co jsme na str. 122, 275 o nadáni Do- 
'iho v obcování pověděli. 






2«1 - 

famen et- t ul |i--ij rum llUiu niiin lili^nih - ii^-uin i mi liji Ii \iiiiii 
s cum mi'>t'H]i i-t iilitih s- n rum ntoi um iinliKuiliii ' It iiifi i Ijiiai 
aukm de bie\iuni> mi-ssiili iř iitiiiU >Hiiinmintoutiii statQLmiiB, in uuii 
íolumus I Hrtera i((i]n ut non coniprfhetiiJant < atf i hismum ruTiimiuin iii 
IlIyriiHin língumi (ne^rnnj \ni jussu (ijuod <•< uá nos jierierto" ImiiiiHfi 
Hltatuin) con\Bi"uin r[iitKl dipímu^i a tlero Illjruo fifi|uentei tractrui et li^i 
nt sit hic mati ina Uiigiin sateidottbiis lllyriat iii piomptu nd populos do 
qme ad salutem nfti^ssaini lunl " ^ Mbijih orauia hur r|Uii jn 
noHtrn piovintia olim statuta fuprurit niinc aer\antni inter pojulo* llIjriiiH 
»va bliYo* i)ui hahitant in mnntanis Alpium řonijulienBUím et iii aliia 
tollibn" non lon^p ili Aijiuleja '<!i<eiilote« emiri --eti cooptiatoiea <[U1 tunim 
tenunt briviaito et missuli mmano ufaiittir «t Bolum catechtail U'j 
Rionibua vtrnaculn 'ilavormti linsíua ammas sibi conimiasas maíiUPif 
iiirant Habant títiam libruni evangeliornm, ut mihi otulitns tpstis letulLt 
typiH llljncis imprassuin r\ ([UO intor missTrum aolemnia legunt fopukt 
'% ingelmm (juod "ingulis fcstis octurrit dliusfjai lectionein |iostiii ad 
ntptum [lojmli plutic ď^daraiit Inter pistoie*" <)Ui (urdin sptMiilwn habciit 
,n fiudieiidi* slavit la popuhs iflebris es) nostni diphu- (.BlaiBsimus princ* p« 
un hiťpisLopai GorlHensis e\ nobilia-*ima familia di Elintb nam ipBf pii «< 
i snjíiíeBta initiULt jopulos slaviea linfiui cujutt peiitiaiii i plmif tinet i! 
Ml visitalioae loíorum ř,uie (Iiocihhi-s i|aunim liabitantťB inivima e\ pHrtf 
Salavi aunt aiiiguliii zeb dotlnnam rhiiattanam et ilfeia rdigiumi Jiimti k 
mistena explauat et dočet In noatrd dioecesi Itmensi plares Tillae stmt 
idaviL^e gontiB et Bubsunt paiuihm italuis ijni tamen pet aliot buoh i onpn 
ratores sirerdotes illms gentia curani garant ijuamvis etiam pltut-i hiibi 
lantes ultia matenwin linguam slavtiam nostrani vulgiueni liiiguím li t 
alKlQantulDiii (orruptam didirermt et se mtelligei* facmnt 

Dobrovt<kí feditflli dvítrské knihiyvuy. 1. pniaincu 17H;i; 
jUueligeborener unmiHelbarer Hof-Bibliotlieksdireťtor! Unter-iuhni-beniT liill.>l 
tím dic erledigtň Kuatosstelle bei der k. k. Hofbibliothek ans dom liruniii', 
Wbíí er die aur Hekleidung dieser Stelle Brforderiichnn Kigenschafíen zii be- 
ititnen glaubt und lewar Inio hat er seit vielen Jahrpii das Hjtiidium der 
Olíentatisťhen Sprachen, nanientlich der hebriiiBcheu, Byriechen, vhaldaischi-n, 

' ArabÍBelien getrieben. '2ňo hat er vorztlglich diť alavisehe Literatur im ganxen 
Unifange studirt nnd dic meÍHten aiavisLdien llauptdialekte erlernl, wuvon 

' BF deu bíihmischen am ^'elautigsten sprkbt. iitui hat er sieh in veri^clitedeiien 
Kftchern der Wísnenscliaťten, ala Philosophie, Matheniutik, Theologii?, Oe- 

, schichtť, Palaeogi-a]ihie und Biicberkunda mannigfaltigc gute KetintiiiBse er- 
worben. Proben. die er davon gegehen, sind versehiediíue gedriickte Seliriften 
ala: Evangelium 3. Marei vulgo antograplmm, BohmiBche Ijteratur, li.v- 
jhen P'ragraenfen in des llerrn Kitter Mv<:W«-V\~; 



1 



I 



\ll 



I 



r u 



1 H« l Ij I HUl b a t nge 
t 8 1 o \\p\ htíi no h e a d e 1 e 
dp tíu 1 d U ktírku Bt n Holi en V d 
He fall K o se h nne c L Itea 4to Hoftf 
w ftge H d ch ifi 1 d H fb bl 

Via nl'hgktř,b kmi 

Pil I oph b d j ( t \ t 

k h ) d k dři i I k I 



II I U 1 ^ tfdbU 

h lun' (iber d 

I e I khru g 1 t^lagul 

I f I u t, d \ rl rtrtui 

i hiibtí d ť t n tiaťb ili 



I r) 



;unK I 



h k aufbe ahrt 1 

r f Dol) ovski II u leh 
i (Ze sbírky Hutojíriilu (IvorKÍl 
> MenŠik.l 



4. Ilobi-ovský lliii-irUovi. 11. feťviia 17Hr.. Vjiiívá jej, aby k df 
(lOss-ilio jjlispíviii: \\ňt i-i-rte liufc htua iioii vul};ai'is coíitulisae ftliquid i 
criticae sacrae studium, in tjmi nxi-oleiido tiHitoiiere desadant Ingttnia e: 
tororura. Híb confHctis vuliiii iit tu iid pinsH(|Uii!ida slavit^e litemtai-ae stuď 
coiiferas. (Aljy Samot ryského ralnviiici starosl. iiit latinsko převedl) . . 
(Jiinecut)i|Uit ad tuundum (.'ynlli luinormn eiiiHtiiiu alpiiabeti pi-aoi-o^ativAl 
ut antii|uitařem prai' íllo spaťio, glafíolitituTii putu, cuiigfiroi')-' poteris, niec 
spei'o communipabia. Propiisui ťDÍm Cjrilli''i alpliabi'ti cxplioatioiieni ] 
nissimam dare, i|iiuiit sucundo voliuiiini uostraruni DisKi']'tiitionani 
C'm'iibo. Duliueras iioster ritbeio ijimm laudiiiu frmt dt! liiistrM íiitpeDsa o|W 
Miia in confmidťndo Cjnllira oum Hieroiiymiaiio. iiin^t i-i;ťtť ponras, si crttí 



.). Hiskup Háj Jliíb 
wnrdijíer Muun \ini iiiňi 

uniii fíutui dfnkt^iiden Mlh 
\\«ten lienbgťlasafii hattfii. 



kťiuii, -'4. ledna 17a(i. - - Vi?reliriin|M 

.ndbeit m wai uh um luiun r kima t 

du mi li /u iitPiiieui ttomg bi>dť<at«tiJi 

irh dm Werth dci im-ns. hliihen l)iii( 



Hnrgm-pfiitlit and lugHnd Hifdťr uhnit uiid WahitiLit keiincn und snhalil 

I gi-Iernt In miinír dinualigeti 'btelle kann iili iiii<b duch liitlit andiTe bi 

tiachtnn nis rli nh clui daa Tid^tbiťr uuf, daa inaii luit den ehcwijrditll 

(libí iii™ ťiius HudiíTi^LL bpladen hat "íngtu hiL mu vi idicnte das TragtlJí 

nidit den ^au|pu aeiiie- (iBstbli(bťťs wenn ea daiiilitr ftiilz wiirdu, w 

hltí nud da íiiL!4ti,t und Laidi di.i] LťtligiD Ldb firiiuaehein -^ I<>li wňnw: 

Sie hiediirih lUHin wiirdifiu lliibrov-ky mit inír veifii*uti*r ^ii itiaclu^o la 

Sm dahin /ii biiii^rcu dass *^ic iii /ukunfl bei mir di.-- Kiecbcifťs vergcm 

und niieh niť atidcr-' ais emeu t^^i riideu tiulaibeii ^iitniuthimeii Mnnn Ul 

Ihreu wtthreu I ipuud bittailitm und ílU aukluti obi i illt Littsiitndi; b 

I traditen itiilclitfn AIso uubt-* \oii lícwuudnruuíí l)ftiik>;etulil tind vw i 

rallť diR BchriKii Diii^i beiHnPii wflnn Me an nudí achifíhnii . Sie Mgíi 

I inír nichť von Ibin ueupn liwfi i-deiung rN weiin sip iiiii r^li^if bgilUg wM 

fiassew í^ie miťh lu /^ukunft nu nllem, wa** Sie beínflt, Anthell nelimen-M 



riol r 



^1 



hoi 



11 



1 



— < I 



) 1 n 



diR''pifH.tin tiip o, leo Jion poí iit i bciiti nti i tii a iliir i veri- lit mu liri' snaiii 
LKiaMonp (|iicM' teiiiporp tnata '■it omiiiB irlii;í hteiatuta Sjíiodus emra 
SpoIntaiLa danifiaiit lltthodinm damnavit 'slíivicos Ithros utpttií yuthHOi 
QÍiilue jíothiLa'* I Ihlianaa literaa e j^íitcia deaumtas sinuli-Bym Ljrilllcii^ 
prfio clei 111 IibiiB slaví* is a^ísui tu« in Daliiiatii noii ahi. ) itiom" usům 
hlurgiiie huae nMinerp potuit juam libroa transsdjbendo et imiiiutaitdi 
n (hamiterea na annilius |iro jfothicia hTibťu posiput nuo\e tmliiiB 
hn«iii ponsequťrentiir optLmum luedio non tam tuipi i)uaiu Detestitrio et 
pro tcniioris loci peiaooartun i-atione apto usu*, esf nimque tiRiiittito illo 
de Hieionjmo liteiataiai j{''''ř-'"W"^3'<^ auitup Ir-itiir iion nisi [ salfenuin 

et firiitan illud atmo 1222 deacriptum i\ jrillico omnium pimiim plaf; 
IitiLum pro Hiei nijmi \erMotiL veadifaie auii šunt hiiu ] saltermrn 

linfjuae sudť liomuiibus triiHtuUsae -ut liiei-onjmus iuplii I h iiui mnli. infpl 
lertum a llalmatis itiď-ionem praebui-iai figmento pi'niil^it( de lit Hiirunvm 
jara monui 



|)ol> 



-kj ])llll(llU\ 



. htt 



/ali 1781) NuietiK nustii 

Lstoniai' niťiiibiii miimm inpmJai t 
dilittentiam in (olIif{™'ii'' dpsci ibendis et (onfarcndis dipliiiiiiitibil-í |ii 
aiiornando ju\t» ordineiii thronolojíícum diploiUiitario bciliLiiiKci nt niuiimto 
|iiod edendum tensct i|iiam primům tolleett monunmnti li mum i|iiíituir 
Llpbabetorum jn quarto lomplere poaimt |V)/>va |ej [a\ iln li tun i '.k 
II]a^avakl^ tb \idni opi^oTin 

8. l)o!)i'ovskíllurii;lnJVi, 2;>. února I (H7: Vmuiii Mi'te iiustriacuni 
iwthrititem auget. Kosliii, credť mibí, bohomica eerťvisia tion fiabťt hacc 
incommoda. Nolim tamen Te ad oob venire, quamvis Tttus aA nos advciituři 
niihi gratissiraus foret. Nam t|uid codices illi slavičí in cai-ceribus afi hin'i' V 
yuia illoa benigně trastaret, ijuíb foveret, i|ais wlimiueretur, quis consiileiTt, 
Te abscntť ? 

skii[ II ij lidi vakemu 2i /ii/i I S M \ rliuni;^ 
wiírdiger lieb i li uni Nudí liabti iih mthte um *< \ i lii i Uh'. s c 

,lHir danken abci daa ««« iih fílr &ii fulili uTílimt dass "^n muh ein 
«renig lnibun ^\ it wcllen also /usininipn nie Komplimcnti.n'<piailiť ledeu 
•dieae hTimonirt wfldui mit llufm noth mninem Karaktei Ihre iichtigpn 
Beguffe voii diin Werthe monathlu ber Kiugi Ibri" Ilenkungsait Ihrc Ivcniil 
D1S8C Iljr /Hingloser lingang Ihie I lebt fQi- alles was\\ahili it Tu^'end 
.and (ju tea ist biben Tímh fur M« i iiigeiionuiícn 1*3 wti alio HifiifdJt-uiig 
r micb selb'ít unt dtm iidlidien Muine dtn inein UbIíI gewnblt bat pniip.c 
Terguu^tp lagi imvtíitiautui hiuBt iiimiiiu'! lubi^ ii 1 aiidhriHi') /ulil 1 
I) T, j. v 1'l.rftali, 



- 2SÍ - 

10. P(»](l Dobro vskóni u, 1 7. lisiopiidu 1787: Voigt: ist also nicht 
raelir. I)i<' PiarisííMi von Nikolshur^^ liabeji lii(ílicr gescliritihen, die bohmische 
(iesollschaft der Wisisenschiiff.íín habi; seiuen Tod befÍH-dcrt, weil sie ihm die 
zwolf Dukaton geschickt, woiiiit or sich cinigenial zu satt j^etrunken und die 
Wassorsuclit zur Roife j^ebracht. Wenigstens hat er den Preis seiiier Arbeit 
rioch genosson. 

11. Dobrovský Durichovi, 25. ledna 17H8: .... Nec aliter se 
res liabet cum ritu slavico in hodierna Moravia aut episcopatu Velehratlensi, 
íjiieni <i:eyserit Cvi^iHus aut Methodius .... Non ne<řo, archiepiscopi Panno- 
řiieiisis dia'cesim pertigisse etiani ultra Danubium in alitjuam partem anti(}ua> 
Moravia^, sed hoc nego in hodierna Moravia Metliudium unquain 
f u i s s e aut sedem f i x i s s e. 

12. Zlobický Dobrovskému, SO. ledna 1788: . . . . Ihre Reise 
nacli Russland, aucli Polen ware mein einziger Wunsch .... Schorifeld ist 
schoii seit den Feiertagi^n hier und liat vorgestern dem Monarchen das 
deutsch-bohmische Dictionar Thams prasentirt. ') Er hat ilin iiiit vielen 
(Jiiaden auf<i:(mommen und auch der Erzherzog Franz .... Weil der Monarch 
und Prinz, wann das Tomsische fertig wird, fragte, kamen aucli Sie Avegen 
Ihrer Revision und Korrektur, so Sie dabei leisten, mit in die Empfehlung . . . 
Iki (ieUígejikeit der Pressburger Orthographie sollten Sie auch des Pohl 
seiiie, die er 178() bei Hrašanský in deutscher und bei Trattner in boh- 
mischer Sprache auflegen Hess, in welch" letzterer er sie schimpft und nidit 
so versteckt sondern in einer geflissentlichen Piece ihn zu widerle^on auf- 
fordert, worauf er Ihnen antworten will, mit zu Leibe nehmen und Ihre 
Kpistel an die Pressburger und Ihn dirigiren. 

l.'i. Dobrovský Durichovi, o. února 178Í): Koberec <rallic-um 
est . .. Dol)a est a d y, confer composita k-dy, nek-dy ex veš et dy, ex 
dy factum doba, noscis enini chůd -oba a chůd ... . 

11. Dobrovský D u r i c li o v i, íJ. máje 1 7 8Í> : ... Sed Tu sentias, 
fjuid velis: šunt enim judicia libera. Pateré etiam Tu, ut dissentiam, dum 
versionem boheniicam ex Cyrillica adornatam aut retictam opinaris. Plawt 

') K toimi se vztaliujo. co roku 17ÍH) Thaiu v ])řeclmluvě k 2. vydání svého 
slovníku praví: „Der Vorlc-rcr meines ersten Nationallexicons vom Jahre 1788 hattp 
solclies dem jzrosson Kaiser Josef II. nebst ciner an Denselben gericht^ten, liesoudors 
in Wien ;^edruckton Dodication iiberroiclit und sích dadurch bei Sr. Majestiit viel 
omplioldcn, icli abor, desson Nanic, da das achte Titclblatt nicht abgedruckt war. 
bei diescr (iele«ronheit unbckaniit. ja otwa jrar ungenannt blieb, musste niich an 
Virgils Vorsoii crliolcn : Hos cíío versiculos foci. — Zlobický o tomto ošometuóm 
jednííní Schóníoldově dal do Prahy zprávu. 



la L\ har po^trpun 
. non onmia ("ífn |nn- 



- m - 

i|ILÍílem lil0(li'slia, Im |Ul 1 i li It fria liHi ni 1 inli iii eMíct 

fuissi'. vemni solum raitfm alijaam lectjou r nimimm ev-uigeii as pf piMa 
larura. Ergo coneftdcip rnihi Tidnťis a Rořivoji locua qiii w diti stmt iiín 
ťuisso allata inteRin biWii Tgo ni -MTum fnteai adimr dubito nohíojnm 
a Mpthodio bitpti?atiini FxTminatis eiiiin latirnibus historuis non ^idpo 
iiuomodfi id cflito dfltpndi jio=sit Intpnm htH do sed rewi iitiun slaMcnn 
iii Bohemiam, nlfonus episcnii diOPiP^i jam suljptfiiii mtj dmtum rsp 
uti nec in MoraTiiin liotliPinara in\plii poiuit |Uod haer | aurpt Pasavípnsi 
Hpisropo et (liaie tuH sRrhica noi lnfolllJ!^b^tul■ i M iivis qnoium ejiiBCfjmB 
Wichingus pontia iitum slavicum atabat et (itra Methodium Sed smamus 
istu utpotn obscnunra Hor igiimus utrum e\fcnt vestigia vw^ionis ( jnlln"i.p 
ia versione bobPinica ť^alia p gi evtant in edíhone vestra inni ITif pí 
nSfl ex Pragensi anni 143R aut quae oum hic omnino convenit huttpn 
bflrgensi niit ijualia 6\taiii in bibliis hatnim summa diligcntii id fonleni 
iiftbraicuin pxarhs e\ Vfneta vpI potius Melantn 
inin«iaae tratiPi plmima imf> vorabula m sprctos 
tidii lonvincoi dnm MoHnfriciii^na anni TO KuH^nbei gf naja fritinra et 
"Viitm noimalia sacpmi contrno miiec(ue dclecťor cum (tbipno a po^ťpi lo 
rlbu'* fditoiibus tnbinde 'íen'<um a iinoribui clarp p^pressum obsrmionbiis 
Vfrbis rpdditum Jesuita*! p^rt huc mtelligo non "oi quibus ni"! diíntti 
ttTnins fiiit nt mphoia piaest-arent (|nae poisrnt et vcllent fiitoiniii 
omnium dihjjpntiim dnm peipendo et famen iidpo vpstigm plunmi <!nppin':«(p 
p gi Pngpn'.!'. pditinnis piimae ^ul i-ctensionKrn nntihutsianaium puto 
Pt ÍIOP j(tiP poítnian ut «i ex slavica versione bohpmica rchcía eit -vliíjui 
itttltpm vpstigm pn^t tol -v me sob ct a Tp colhta loei dppiehcnďintnp 
Kfqui mihl saltpm nihi! umi|uani occurrit 4U0d me vpI jh eam s ntpiitnn) 
jir< linasBpf Hiitoiícis imo aignmentis cerfum est bibhft vPinapuh viv lerta 
fuisti n i[Uopi-ira \enim Tu obsprvnsti participia graeci textna non rpsoKi 
in lelitivnm jui — toti Vnlgata*- iiiteipieti solenne (*st, sed ledd] Podpm 
paitiiipio — eodem' quo bnecns aut Slavns reddfrp solpt-' Hoc pro h n 
dpfenmsp eMftimn pioj fer linguae iitnuat|Ue gimum nec ndpo bohému n 
vprsio in reddendis (aititipiis tnm alavin, [tninnit ut nmi omnia pfiim 
hň< módo uti in bohemici iegnntur, riddi a Vulgáta latma pítnenuf 
Versionpm slavonicam mnotesceiP pottiiBW Hohemis per BenedK tinos ^wn 
yinnseB aut Emantmoa non npgo Verum mteipretes bohemifi hai vPUiniic 
Uios "P^ci qnn usos fuisae neque historicH neijue philologifia seu critirih 
ratiuTiibns pvimi potéct, vpI n niavis evinti potuit Piimus ego victus dalin 
moDua SI me (onvicfina \pI nniCAi ptpmplo Mitthanm Philonnmnm (Ui il bii'. 
fnit m I niiu« (\s ripfii-íp bohemiPis liteiis psalmos alu|Uol i frílirc iKvh t 
^agniitiro i|nnni lil tiiiiiistpiin suo lUhtii tmipore leppnt \ii (piIi fst 
Std vil id 1 vo( ibulnm unicum uintiitlini m VPl^aione bobpmiia nego imo 
ipsi IniLifi I hllii t t mi v Jv ' fi i^ ''tnis d s iiispiuit i i!ul ivvv^v^^ 



- 28ti — 

iniLti,iil.>s. I,l|iirl .'nim npii^ fiiiss^-f. miiii Imtior iiugoi' dt-fenedn Vulgnínr 

liitiniiy (|riara i|isi j^rapco nut slavicu cxcniplaťi V ťttr Tibí non placet aaat^ 

fpyp bnliPinicMn viTsiotmm p ^'raoco fonte iidoriiatftm? Cur e slavonico^' 

('ur Tu in aHornanda mlitione hohemica non ilsna fuiati versioiiR CyriUieaV 

tJuoiuoiJo olt-nis saecnli XIIl. aut si niíilis XU. vpí-síoiipui slaviram tří ciumw 

potí>rit? (i«t irivi-ati^aro codiccs — euflidi'liat oninino ti>\tiis iatiiui'* hiuic 

II dd re t d t h h m uf | f It t i I g fn a . . . 

IP Tspp jil R |tl 11 Itad u] poniq 

dtatřtmH Jdt 1 hil TTi í ctMWt 

t tfraf iltrtb IRl amUti 

1 g n 1 f i d d t II t 1 h «i niB, 

[ t H t } ] t 1 1 1 t I 1 oait^n 

i r I s b t i t t í. o tro. 

It kj d d t d xit m h bj t fait I H Uirio, 

ql tlhni frapl t tATlTlta ant^t- 

dt f t tmilllpbtlft ptiww 

Igai t d \ j 1 TI map d ^t t í I b 1 n ciw* 

ml) qb dt ■pt litin ptii a rnu 

I I in It t ^ d tf m j q t t 1 ff Itat b iur- 

1 t t t pl I p m I (Iq au p JI t tro- 

1 t fi ř Th p] t han T 1 n d i a ptas 

It t K 1 K 1 ť T t f! f t ui, aí 

t 1 t h t t I I i ]! H 



I.'.. Dobrovwkí Dutichovi, Hl. máje 178íi; .... Oratiiloi- 
v( jí^tidi-o iiiilii (le det«cta uramniatica BeiíPĚimni. Nihil puto, nip « 
pi'iif>-ctnrniii, řti'''tií^s tamcii habťo, i|iiod notifiain aiiiplinicni dedpi-is . . 

lil, Pv.lul Di.brovskřmii, -24. ,-pmm IT.sil: . . , .-^i.. w^nW 
dPi' Zprava dcs Kramerius nh^rfiiomnipn halien, dasB er vom 1, Juli wfilbu 
ňine bňhm. ííwtiing herausgeben wird. BrbiJnfHd setzt abpr sňiiip ei;^f>n» fop 
hh dass wir ji^tzt zueí biiliin. Zťitntigpn habRn werden. Nun wfiis>{ jch iňclil 
wulche Sie nchiiien werdpn, die KraitieriuM^sche oder Schiinfelďsphe ? 
NchrpilxMi die Kwei Tliams und manchmíil Jpmand mis der TypographiB, í 
fiben Zeit hat . . . . Kranierius will auch literarísche Nacbnchten, waa Ůi 
Rfihmeii angeliRii Itaiin, lipfern; weinc Sclireibart ist aucb besser. F,r hat Ix 
Sdífiiifeld SHKi Abnplimpr gehabt und holit jetzt cinon pruteii TliPÍl fHy d* 
nu liekoniiiien. F.mpfpblpn řiie dpn amien Tpufel; er knniite ea bfi dom grobi 
Sclířlnfpld nielit mpbr ausljnlten .... Man will liiev píiiph neiipn Ijebrdní 
fiir die bíihm. ÍJpscIiichtp prriphten. Van ISwÍPlen gedeukt ibu inlv /uziiiJiníltti 
Ueschieht es, so neliniii ich ibn an, abjcb nuibl třeb scdui dfl.t a t 



RSUS 


sivp 


iiiitii|nus sivp 1 


ťotlH 


Pt II 


rm 


si-rilipndi >■+ 




IM, 


l)c 


liiOTskí I 


snmintirin 




silit V uld 1 


|uprf 


nda 


ne 


eio uli tpir 


-iiiit 


iklii) 


um 


^pPdMU \ 1 


■■xtitis^e 


lute 


Cirillum M 


Milosid 


H 


)„ll, „on r. 



1 1- i C li O ¥ 

llamburi 



linom 17 



I Tuv-iín not ^iialatii 

po=Riiif Halient la jas 
■ jiiitis irgunu ntis i pm 
uitm VudiPinus Te dp 
inn jirHi"! vocalmlt vpii^i 
Hlini m lí-L 1 i cnrdi a jara foi«itan idvpitisti — nndp nt p\ 
(irtnm redditur í jiilhira jam invenjs p íonbtili usu ipp pfn ■ 
ijTJT sicei dotibui latuus in ^Hvoniam Jinavia niitsLs dcbpntni 
n Tne iioimtintis L^ureaiam et Pitavmm et jim fatrboi ii tit 
iiip ]lanp mne omni (tttpiitíonp lejfisif monumpníi ^ptuati mni 
nifinnmpntiL milii it()HP ihn i^notn inndish 



.'(■inoriim 
Salon I 



' pnpilp 
\i Tiinltis 



1 IIl kuj I! j 11 1 1 \ kLi i 11 n\ iL H I n •>]< 

Misi.pn nutí s hon iIIp'' ílic <• m r-ila mintiipn '^ml i iit <lpf r ! i t ilitik 
dpi dpi iřPWfn ÍPti Dii ipIi íliir tilďíoiische lífiikun^-ai t 11 le (piíiíhi 

knt kfímp d irum beklajje irb ^ip nipht Sii gewiunpn aii den ntiH Alplihn i 
dip dofli ira mnn-ídiliclien I fibea kpin klpine-j írp-*pbmik sind ^ip komim ii 
/ii rair '•aKti' imi dmser Tigp ňcr (leiiníR H I t lit iiliprtlilasig TlinPti 711 
bftbpiiBiii dasB sie ^oll niir mit otfpnpu Aimen emptm^pn wphIpi 

solím H11 dahin tpam 1 h mir r p|it vipIp tliufíp dip wu /usnnimpti 1 ti 
\prtrautťn Kipsp uber den Wtrth det Mpiii lipn ubpi ilii I ifíp 'iiid ^pr 
litilhiiH'* uud ubpi Tniispnd ander' Riiíjr tiliiMifiadi beliaudťlu \iprdpit 

I II 1 1 I Knl I ivski mn 1 fijiin litu C.iiidpn bieM 

1 tiiittii nt fitin litpi lil I '.titneri'* sd 1 pí Ti 111^1 itiitini 1 hlmnl iis 
pipptiiin anim > hdpli it<|UP Tiiam vnletudmem pi iiii bnbpntp ntprpsllit nt 
I ii]p otiíiiioliiiii p nif HP pln-- tťi iiPROfmi |u«.iu vii*"* fpii" possint Ani 
tmím Hyo ipsi Mip Imniouo*! nwdiun sntis evflontas nnvi wl tu illin 
tiimirnin mtendis nitmr eniui m ijiieiu moduin eham insiatih-<imi'- labmibui* 
litlpntits til raihi íjiatiasimi'. rpi hteifirm- nftltiis rpffirtara cpintnlim |pr 
ui-ťiliPi''- vnlpas. 



II 



. iií ii..,ifi. 



No 



■ lit 



Sllřil 



■miilii lil r iridu it iiulli hiiluf i iittumi voiilitiin pmHiKiarniii lut cnrreptarain. 
rJ^fttP i(!ihir mnnnisti dp tniyllalns ita ineo qnidsin judicio i (nidiiíp.ndn- et 
lUntmnda nrnnt t um npiid BohpitiO'* "Honas «pdem immulabilnm hnbeat in 
Ima nmiiiuin vopiiiii sjllaln ppnnltiniB in tnsjlInhiB niiinquiin aotii (tonu 
Bí3l pftfpit ^iiIpí anfpm i|nnndor|ui ajiiid Rus<mis mni apud fos tonus 
let, jamfjnp jinnijim jam mpdinm jam ultimam orrnpet Nfibisoum quoad 
rmi coiivniunnt I uaatjt tiippiirrps Oíinfirmafus sum in iis. 

tp itPt ruBsiciira lani Oloinucii dp tnnn iioíiti" >irrip'(prain, qnap 
intpllijji potuiBBPnt fi nn IMceliui lotiu" oxpluaip \(iluiRset. Spern 
janifln ftRi firdltaďm iurpuii nuusni Tui Tp jam isipfutnrum snuRnm e.t 
■ itellpotum i|uatenuB if pf Iňnffns pt hrp^o" vonlps i-fhfein poifBt. Cum 
jpím juvpuis nontn iiniImB vi\n voic uiBrgiiui lu fuiintiandis pnini!i sillabis 
*)cam hnhpnnPHnira i\bihirp nt! mUMd "vam forip n( piano, licoit, 
^nfnw-ppta prosofliii fanlhmp i ipPiint \prnnic|UP seruudnm Prt ponipositi anrem 
sUavino affipímit ijuam ii |Ui hiR prucptin loufnni snnf non andeo oninino 
QgBperarP (jnin Tu alif|nindo pTolnfiirui sii pa íjuh nmnmni Rnhpniornni 
^Kftf V0PP1 nifiva'' pronuutnntium toneuptudiup nituníiir (juam ipiidpin, 
Mia íjiinsi iniiata nmeii potpit nnii omup-í aiinp ndvPitimt fit neo iupíp 
^qiinm fiiBfrvft-ispuf, it nou nlmruui lnn|Ujinnu touum nnfpi dilíppntioa 
íjíiiniiniiipm pt qun"! oťu fillandi p«usn nďttrfui vo p-* cum ppifgrinis contu- 
llespm Proiiuntia qu i "o I u ' i n a dipp*" 1 atmos produfrri TiifldiaTn, Bohpmos 
Sorripfirp; sM quwro porro, <]iin'nani prjjo trmiii iBtariiiii foirspturuni aylla- 
bArnni fortius pffprtui' i, r. majoři vi, nisu, pnPťffia, vocis plpvationp 
[himi mora, non prodiictioup, omnns puim rat.ionp voraliiiiii brPTPs šunt apud 
ittOB)? Čerte rpspondere míHiris, rum imiuali i ntPiisionp phirps nylIalMi' 
ňntla in liniua pffpi-ri posainí., primam fortinf snnai-c li. p. tóno affiei, 
Plectra, i|Ha rbordii' pnlKantiir, fortius i't lenis, si vibrnB. n-qualpni morám 
Í)roducpi'e potew; immo fortiori pulsn notám musipam infpRram, mediam, 
s iflormavR licnbit iiti Pt IfiiivL Sed iiola intppra li^niori pulsu 
produrta loufrior ijuidpm erit ratione mor;i!, uon tanicn fort.ior npi|up arutior. 
na tom stálo — již fn afalo" »] consitanti Icge i'|pvcm primiim. ais Tii, 
nullam obsprvem PnuntiationiB riivoríiitalpm. fíiísimiidpo: plpvatur prima in 
tilo, elpvatiir item in staHo, prodiicitur autora in stálo, mrrijtitur in 
tálo. Atijui fit vop-ríps lonnH' pt brPvsH tóno aftiri possnnf, mm tonus n 
non dppendfiat sed ab pnprjíia pronnntiationiw. Rtnio cnim si germanus 
KCriberB debpri^t, orthonra|>hÍH' xnf setiueiis jinrrppta s t a 1 1 o sďiberpt 
romprPhendprMiiiup noBt^ae vocnlcs corri-ptas tóno aftprtas nadnra vi pfferri, 
qua Gprmani effprnnt syliabaB Btcllen, Htpilunjr iitr. Iiipm dp ráda et. 
iftda spntiaH Tplini. Trinium touo prodiipto, aitpnini eorrepto pftertur 
mtione vocalium. Alind cnim vst arupíp, plpvarn, intensius pffe: 
aliud prodncpre Tocalem. Ijfitur nádavpfc halipt tonům in prima simnlqi 
prodnetnm vocalem, nadávíni, namářím habpnt tonům \<\ ^t«í,'\ V^iktí' 




pfuni t/iineiL) ť( se<nii'ntiii 



\« 



, dfiprK 



nt.e 



i. ť. tardius) pffermitui' . . , . Atiud 
aliud araura, eli-vurM. F.rgo |jriniii syllabn, 
iwuitur, accentn elevatur, ([uasi byllina, 
tiiiBin diceniío vocpa tuRyllabf ■41 rareaiit 



lil' (etsi Imifřioťi mora temporia 
ast vocftlem wyllabjf jji-odiicero 
1 bylina uoii iiroflucituv, . 
íisi malia imvani cOiKlere hypo 
mtnli lou);a taient tttiam tont 



ipquftli(|np YOď- int*n'-ionp omnm efferuntm juod tamen i rinuntiatiftlí 
iiosti I yiiimai syllahas foi-tins datmaiiuti effprpnti rppugiiat 

(um Zlobu kio aimult-í'* niihi oi-t* pft t;\ h) qiiod II m litina -íi 
iHH codem feinpore dati-- inihi lUndiiPtiu raiem igi inoreni 1 tsatui Nin 
(iioci lirre nohm aliorum ju li(ia quae p^pflto spd [uod "imero iiiiiiiti amin) 
ajjeip opoiteat Hii-c palici nt ■^i Tilu cle me coii lueimetur sn-vn i[m dť r 
motus e\oitati einit Ivpiiue mihi vacat le pondeip illuo ad luiijii^smia'- ejiis 
'<ed%n<iia<< ftpistoh" Sj milm Iit j,nniaip lipti taii ninnprc tamaii \oln. 

24 Dobrov.kí ( rroiiimu It unoia, IHH Sihaller lolí 

iinii im Trnste Dobneri Aiiriale* fortset/en Den \ntang iwold luili dna I ndt 
ftird er init ďm Theile nnclun den Dnlmpi hititprlie'-s und I ekl abwflupibi 
JKss Dobners MS konnnn dio I laii^teu nicht hriilpii Nun -nuliPn sip Peld 
Abtiohrift, dip '"le auch be^ablen woHen Eí lat puip gnte \jbcif Sclialli 
kunntť wolil diespii fertifren Thpil hfriusgpbpn alci /nr Port^et/uiig si » 
/u sthwach und 7U lU (Onj \ aicli *•■ 7Pm kem \ Binřl 



ÍT IucImi l pt Itnl i \skpniii li) t i|p l'^ i Iph habff 

li Ab^-irlit hiU die miuiiW| 
III ihre Spnplia aiifzntieliiB 
Abiiťht prrpiphp Ihp }-i£ 



nn Wirkchpn aUH.gei.rlieitHt, woduich icl 
dahm ifu bpnpgen dm i us-isrhen Sclirifi/ilgi 
Welrh Pin \ f>rtheil tur unw ftpnii itb mpím 
»md unabHehbar. 



2e. Piiohmíiier Dob ro v skřin ii. l.t, tráTiiii l«iiil: S Unlť^tí, 
!'ifip!í náS byl hodpn, jifijal jhpili Kprávii o smrti ,ieho. Tak sp |)amnlD 
hrstka ii]ifíiiiiiípli vlastřm-ů jpdpti po drahém rosrt.ratí a kdy/. NSmci i 
Hbití, nebude ani, kdoby žehnal pnpeli jpjirfi.»Nprhť dnnh jeho vzkHáťjfd 
vlastencp a po on -nlíř liyl přpdfipv/al, at jiný frpp|iv>', jako oii, StJiňtnflj! 
vykonň,. 



^7. Vambera Dobr 
vPdňl otázku iiĚeTié Rpolpřno; 
dpr biihm. Geschirht.p':' 

ÍÍ8, DobrovHkí hr. 
dnn das suhune Srhíirihol!, m 
Kahiifr iřcH ."^i-htoHsos nuť mi' 



-kén 



i lii 



: Kdo npjlópi.' Kod]" 
riirniii; nller IJupIIai} 



ínovi Iřílljy — Ltei' fíijidrurk 
liiu Ktivorkonitaendc 'itíť" deť !>■ 
iiiiiit míj' iiiHil Prloarlitín. sn 



■Wird jťiťiiual r j i t 
7a drnikrn fur dip 
t>iii<^i líanksigiinK 
iiigaí gBsHiPhfln inu; 
'ghchen MnríiHtB 7 lytt 
.nnen niasB Wphii mir 
;(ilintfl, «o 9i(;p icli hn t 

:t Kulil) ttO ť 

Thořiprde diP 
'ikirclip isf Plil 
ndfn i«t Bitll in 
ihn terra xi^dlata \\ 
řalis schr liipn ^ IHe i 
t,r m iiin' Sumnilui j, 1 
das liipr Ti iliipt iti 



L hí;™1 ptttHi 1 h erplit w i 
,( AufnahtJW w ir /u fteniPiii 
WftndiiiiK gpbfn dir íiBn wSrp AucL hstte * 
fi( i xpurainn ftuf den h irlishnrg in die 
Spit dtí"" man '^ip iieb ] 
min pf^fli auMi -(ot Mna IhiPn (ipist 1p=(haftig 
n ru[iPii der Hisahpgipnjfp nSip (íoph aiiPh <\ 
1 lip dicksfeii iiiiIpnfřlrmiKpn Hasilte gibt ist i 
iif dip nabpn Stpinknlil n hinwpiipt Hiei an 
ht fipfpi H(hk t, ttrt dpi I thpste TPihirtete.Thoi 
giítitPL Pitriot al P1 Pln klpinpr Mmei-ilog nřnmt< 
í omnipnt II il i r Haliin" Hisfonii i 
ifissti diPten I hon d irli unt isupIioti und -o gehřirfl 
lim Minpralipn N hinen Sjp nn.n diiflit Sturk Thoji, 
mpinpr ] r 




OefMIjgkmt an Tlirp A^msb giprde an Ilirp hpnntni«sp 
Sie SD hebpniwiirdig nncht und n ph i 
dfts spLone 7iei ni h ttplchpin IhiP \'itpr iiiid Ahnpn diP 
fcnje auB dpn Auk n voil rpn (Oi 

^HRr Npujalire dap niir vím AIiI 
der híirihat murVwiirdiKťn Kiinigi 
hilchern dp.r Lit, H. 4 nnaeijipn 
ArpJiiv N. [ J- I81!i pinifjRs drmikpn Inawp. Vnia Jaroftlav ' 
ansgabo geniapht, nu dov mioli IJrtlirnvsilcý aufgpfovdert, 
0be-i'HPtKung zn lipfprn. l)pm I'ra(;er Mnspiini ist. netiPvliph ( 
Handwhrift jíesphpnkt wnrdpii. dÍp pld pjiísp 
í')i'Íí;. v ai'r'liivi' jípniskpiii v HciiÍm 



1K21 T) m It 

wertl n A d k h 

l»iig 11 1 1 

LasBPD 1 n fw 1 n d 

pefeJlftn — 1 1 h m 

Kutofl Mfí I Mt Ih n Ih 
Ihn n n \ t r 11 (i 

d P H-u I B f, b n Mt 1 r 1 1 " 
unl I M 11 tf h 



- SSfi — 

(iiiit lÍL <l ]l r III [ lni t 111 h I I lil j I i^fiu^tiir \ ul^-atue 

latinu [lum 1| 1 „'1 tei J lit -liML) (Miniliii ( iii Tib nm píuet lasc- 
inip lidhpinicnm \i'r'íinii«Hi p ^niuro fotib Trioiiintara ' ( iir b BlavoniroJ' 
( Hi Til lil idornanda pditiom liohennPd noii ii~iis tmsti vprsimiP 1 yiiIlicnV 
CJuomodo fttrii" laptiili \nj aut si mnlii \ll vpi-sioiiPm sIrm am vel ouriWí 
potTiť' aut invistipraii tťdiips — snftiínbit ommno tpxfiib latiíms hxaut 
illn nddPíp stndmt loiiiniipr iiti rinr|iip ficuUa« 1 1 popia bnguai fm-rat 
Mlpjum-í Tu spmppi ívaiigdia i Rorivnji tpmpoii' boliomtru Itrta s d lUpponifl 
diinta\at řtiani Hnsni dpdulit vpriionein eiaM im ab llieronymo onfeťtsm, 
(mtnie-i iiostii fiicuTn tacerp volebant Pitribu* loncilu HaailieJi"!!^ (uin iUi 
hngiiagium «lavjiiiciini nominannt f[iud<>in sed intPllp\eriiit nm bohemlean, 
[110 aute llusuni Pt ejUB aequncei uíi in prclpsut urin iKcbat, sed Ua^onirunt 
(]U(J in Lnwus ascia peragebaiitar hoc mt (tiaiii in legno iioaim,. 
liokjniia dpiiide vt nusHio imluvit (Um hoi ei obj ctum íaii iii HtlaHi), 
ijnod (witni boh miros in templia tenonaii fetent \i-> lilu Tabontat Muvr- 
dofiB lointiTaB lu iiostros rpcitem c[Uibua iHe e\pii>baf lertioiiein strtptunw 
in vnlftin mtprdici \ir queiel^va Tboma( de Štítný birOTHf boliemipi ciTra 
animm t !8fi qmbnt sacerdotps pirpit í|nod Ipctionem Bcii|itniap aarivi*- 
Kiois noii periniltaot ť Sed mittinius jam isti qua fot diffirultafíhns ia- 
\pliitn iraiit ut pliiip dpřppeiPin qBidquam eiui poaříP qnn | o««it contro- 
TPrtn hacr ita tmirt uf Tibi plittiif \am Tu iinhiiíis in id ijuoii nptiu; 
iiplas iiitpin inají'8 'itiTii ejto sppiaip possnii Tn tam Mi em fulumin, 
Pt 111 lil Taani tnha^ '-ententiam |ini)i |Ui 1 iii mi\ iim|lp(eiei tu 
Vitli^iii [uafldani TOppio^aeiif 



l'i. Dobro vak j' Do vir ho vi, ai. májs Id 
pt ;;nudeo mihi de dptecfa grammatifa BeueSovini. 
[iriifpi^liirHm, gratias taiiiPii liabpa, ijiiod iiotitiam ar 



P.-U- 



sk-^ir 



;i : .... Giatalor T(W 
Niliil pntfl, mc ax 
ipliipipm diíderia . . . 

ii: ... SÍp \vPť<lpii I 



dpr Zpráva dpB Ki'am«riU8 abgfiiiommen hnlien, dass er voi 

piiie biihm. Zi^itnng lierausppbfiji wml. Srliňnfpld aetzt abpr s 

Mři ilaKs wir jptzt zwei liiílnn. Zťitungpn hab«n werden. Nun 

wHcIiP SÍP nchmeii werdmi, die. Kramerius'fiplip oder SchitnfelďHchp. 

BdifpibťTi díp zwfli Tliama nnd manchmal Jpmand aus dpr Typopraphi^ 

pben '/.i\Íi hal .... Kraraprius will auch literariactip Naci iri chtěn, 



1 11] i sotM 
jíene I 
■h nicti^ 



KriliDipn anpiphp.D kann, iÍpfBrn ; seine Sclireibait ist 
■SftliíiiiMd !nKi Abnphmer gehabí nud bofft jctzt pii 
7.1) liPkomniPii. Kmpfplilen Sie den armen Tpiifpl ; ei 

řípliiinfplil nicht inrlir aushalten Man will I 

fur dii' bdhni. *.ipsphichte piTiditpn, Van SwictPii p< 
Oetíchieht en, so npJini'; h-.h ihn nii, abych iiinhl 




ve iintifjnus sivé feccns, miiilo iinn ait ťx alifi linijna snmtii'i, i-^l 
fčttií' ť-t niirma sicribeiidi '■f (1b Blaviiiit.atp jndipaMiU. 

1 íloljrovsky llurichovi, IH. úiiiírn ITlId: . . . Si i-Ii-rirornm 
iRimnarii non sint řiiMn ilamburj:i Jnvavic imf ^palatll seu Saloni 
pienda nescfo ubi tfiramni i|Tii rj pniauit Habont ea (jn>j nulii nofi 
alti(Uam spcíHTn vi-ii Tu vcro justm arfiiimniiti') ipm "italnlirf vib 
BttltiHSP aiitP CynlIuTii Maycinim siminarii AiidicmuB Te de liot cnpidc 
FUiIosrdiP Cjrilli nim paii ad norimm ar*! i \oiabuti f\jiitHFinm sňd id 
latím miBPi icni dia jam toi-iitan idvcrUsti — UTidi uh px alllu riiultifc 
'Pi-tliTii rpdditm (vullnin jam invPiiis^p voi ibnla neu iicipti ainu! ^hvij* 
t|ini siní rdotiboB Htini" in "^lavoniam Jnvavia mi-^si^^ deliPiitui \ddiin loi n 
a lne nomiuitis Linre-nniii pt Patavinm pt jam fatihrn si tu alm nn\PiH 
uif [ilaiip attřp omni atteiitione ipjfiRBi niomiinpnta situ^ta iniM toitp Ta in 
uinnunipnt 1 imlii ntfjup alii'i itrnotn miidisti 



It HisKiii lli| [)i I 1 n\-.kpmii 10 .Vn ikh 17 
wi^.spii nun sihnn allps flu (iPiiPialaiinmiupii iind pjii Opf 
dpi-dpi ffpwoulpn Pii leh Ihie hlosnhaclK I)pnkiiiit;-i-nt Iii 
kut IrpTini duiini heklagp irh ^ip nulit ^n gpwiimin in d<n 
ilifl docb iin mpnachhrliPii Lpben kun klPinps (.p^nbenk -iiid -iip knmii 
rn niii sBgte mii diewi Tnjff <!•''■ ' leiipna II !s Ht nlierf1ii-"<ig Ilinen 
bptliPTiPin dass Sih von iiiir iint iiffniieu \rnien empfanKen whm 

•íollnn ill"" dahin iparp iph nut nt-lit mpIp Dmfie dip uii zimininii ii 
vprtiiuten KrpiaB fibPi dpn Wprlli dn-i Mpnsdipn iibpr iliii- I aKO nud \i 
li tltiiisKi and ubil Twípnd anden fímííi filoRotisdi bpliatidpln wi rdcn 



d. L Politik 

(iPlIlipsT II 

ii« MHibi.i 




!lii: .... (iaiulMi, hfMi 

iii(!iiitÍ8sin):n Inhiiriliit* 

ppiiíii battťníp iutiYp^lfl. ul 

nam ¥in»ti ifu'- |ioMň)L int 

:ploi-»lafi tuniz vH In itla* 



křmu. ±f.ňn<«n. IJl^r: 



dazu I) 11 gan;; ii h ibfíhinf. musbti n li m hu' U n luiiz rin 


[itn íii Uan"" 


Bitítn ttol»'( Kil. nichts virlorrn Imbtii Wt-nigetinf Whielíei 


1 Hti ilire ni 


tkrlich. (..wilitsfarbi VhuH-inji.d iiii K. iclw «inl verkauft 


aleo wiřd ( 


Plil rudl \usst.u 1 j b n W l si 11 n wn iind r« Ii I ^m n 


\ n I-rSuici 


inbrinjj 11 (luí. \ ii 1 \ 1 ini-k r \ Tinli lliiili 





íj 1 lid JM kulil \oHti ( V I llol.ri vakemii, ' ^h tSltftjl 
Oes< hiit^tťsti-i Fniind \Vir sind ífiatiin bicr all< it^tit v r^iiiuřlt und wqH 
tngflaiij^ in MpĚjt/ s luiniiBih u Lihld<n — wir msg<ii niis in Ilini NSbl 
vcrplirt r \bbť und mklur WiiiistU «ur da natflilidi r aU Mi jrPine 1 
unarer Mittj /u « lnu 1 k lat si lion ilie wiiliiť l-wijíkut dass wir dies^ 
VirgniiKin i iitb lir ii niiisst ii — und wii hoffin da**!! ''i UBh e-* jefeí 
nitht ^'i'aU'4aiii voiintlmlttu u ni ii da t" lu gan/ ni Uir r Maclit steht^ 
UiiH fflr das \ii-tiiumti zu iiit-ihadijrin Duicb hr-tuliin NdUfíttei irhalt^l| 
Me diPbť /eilťii UiuiHtttj. údu Mittwiirli flUirt -m wiider liirsinK Wut | 

MLhun narf pk vun Ibii u Iiibtr Ablie uiim "^it un- ilnrili llin Ankoi 
crfnuiin wullti n kli bidnui'i't< ntlit nrlir lubir Alibe da^H 

irulijalii su Iťidcod \^ai u su i in >ivb i Ht kcin Kl<.ini|^l(i.if Uip (iišůt 

uiid AUes pro>(^ und klím di<k und dunn niphiliít -iiil II ii n viplaitUt; 
All r Heiíin vihuiu -uli nach iliii n b -.t^r Vbbp und n t -t lit htirin 
K wi- k mm niiili Ilir i„ I i ti Iiiimrin I N 

t\ k pit 11 H viiki)\ I -1 111 j l^'( IJ.' V -til iiii^'i imt 
jedly tti doku Md de^pi-Ki ui lium tildiibl ctwa dir Mtiatťř i 

da"" ich dei !■ riodi n-li Bluiiibeijí r bin ■' Hat t doi li mif dus m (ídttwnihei^ 
Kammorer and luturo abbati eia paur mal lui (ifttwiih r llof^ mit mír I 
zuffkiLli „L peist 1 li li tt lim ani 1 1 n* i doučen ^ n lit 

i I 1 J II M I 1 \ ti v k I ) I I o \ k L 1 1 u ^ I plil 14 /arf j 
lU2i Icli k-itin [hn n ni lit HUgi n li b^trr Abbť mu iniiif; niuli Ilin mir 
sthr w rtbcn Zul n !r uten ivtlchc icli -topbeii i rliitlt aN kl mir Bf^t^ivl 
davon niogi lim u dip hik dn-n n rait di r irli ki iiock im H 
bhck ds'! hnipfanges beantwoitete Kur/ voi unserei Abieitp von Hřebaf 
frfuhren wir da»s hic liobLi \hbe m un^erer Nahi warun c war alM 
kmne M< (jluíikeit iiiihr es llinen wmseu cu lasatn und wir bedauert 
hercích dle ^utp (iLkgenlieit Sii in unsťťLr Mittť /u be«it/«n ohne i 
en ahiien vLismml zu Inben W ir kannten Uitp Soimiieri rtijai te mcht i 
wussten Kbensu wenig wo "mi. aich im Monat \iigus( mfhielten 
Drfben ftibt oa nichts mt^hr liier das koetet mu niaticlien ^oufznr nic| 
aber gBwisse Sthnuib uud etc wip bii sclilimmei \bbf mtinen 

íiekiiehr nulit filnubpti, londeiii nui •*a.^tu um muh /u npikin Ist ( 
niibt -^o 



895 - 



I)Ql.r..vskj li.pniii.i,-r,.vi. v' 

iíěhriťii (iesellarhiift wollt.i. baron Stťliztsr 

nidmoii iind e*! laj; itmi die Vnnalinie bťi. 

(1(1 erstť Thul diuekfertiřt l--t, mitui ileť 



...1 :i4. řjjiieiii tM-'7: . ,. riiscrer 
1 Mcine Sciiťift íibci' Wallenetuiu 
Nul' ist KU bedauern, dass iiur 
«b1. VerfatíMer áOOU Guldeu ver- 



lanjíte die ab«i kein WalUstem zu bL/aliIeii IiUut liattť. (íraf Kasp. řiterii- 
berH hat tui da-. tertige Mb eitieii Vnbotb ;:einacht }■-. wird itiiii wolil 
lileiben da die \nchtigBte Katitsfiopbi dariQ iioch iiidit vorkutnmt SteiL/tnili 
Memanfí v,ai ds'^" aich \ValdBti;m voii tgei Uabe Lntferuen wnllen, uin au!i 

luaser den kais Staaten rí''K<'ii die Ijliikuntii der Minjatei (\oi/ngli(h Traut 
iii-inn^ídoifs) ycitbeidifíi-n /ii kimni^n Ii liat einmilitlL nui df- Dedants 
vou Jicm Cenenka lat Wwk ubpr ^Valdatťin dai er ini Maniisknptp ent 
deiktp ůbersetzt abtr atuik Miuubrt und die Kaiíglnien hrzahlungen dip 
man m anderen Wirken hesf beinliťtgt blumbert,cr hiitte mamho" 

nirht ^muast wenn ich mit hopitar niclif daiubir tínefr ^ovscthuelt liíitti 
Iinmer mají Constantin-' toimel eiii n řflraten von Mitliren au dir Moi a^ it 
in ^( rbien auKehan nn.!it den llemofi tiastiulav nidit neiiiLn NachfolRer 
S\atnplnk so rst doili unbi-zweitelt (íettH« dans Easti^la* diť tíiudej t ynll 
und Method in sein Mabren biriifen dds« Aluthod Ton T Adrian /um br/ 
li-,chot von Paunonien und ■\lBliren ordintrt ion Joliann \III betittiti^t 
\sorden weil die Bnefe JoLann MU in c b t alř unadit /nruckf! ivie-en 
werden kom en \\ a-, deiu Rastislav niclit j^elang da diP deuť-i htn 
Fiiester en uitlit billijítn nollten jíLlanjí aueli deni S\itojluk nui 7Utn 
riiedi da neb".t Vk1ilu„ nocli anden. Bi thofe dem Metlt id unterwoili n 
HPťden -ollten \\ ai (.ndliih noter Mojinar 8 Ml gescliali konáte nicbt lont,p 
bi-tehen Nodi lieftifíer musste man \on Seite der dciit-icbcn Piiestor -idi 
dagep;en eiklamn was RaatHiv unternabm und aunfiiluen wollte Die Be 
riifung gi letliiscUei PiieBter von C on stan trn op el odei ju- der Bulgaiei 

ih min elen fur iiu rtbelljitlie" I nttrnLiímen nn Int r dei Benennniif: 
I 1 ert s Malin n kann nm da- Land iibsr der Uonait von S ite Bul 
garien- d i dán an dir iiurdliilien Víte golegpni íeistinden werden 
1 >! erkelt iiucli alks dii-~ wóitlicb m bpantwoiten wa- Hlumberger Mnhiadite 
um nur -.piii ubereilte" I rílad iii Hitiefl dei Edithoif dei Biiete Jolwi n \ni 
zu bestlu nigen derade nui diťbL viii Biiefe die sídi aut Metíiod bp/ieben 
wollten uneLbt stiii weil •nu dem \ orjiBbeu deutsdiei Hispliote widerspredien 
Uu widerapredien •-cbeinen-') \\ le kamia hih tiiin in dle Regeaten davon 
man eine lo alte Abapbnft im Vribive zu Rom itufbiwalirt ' Wer solíte sIp 
erdiditet liabtn ■^ I nd íu weklipm Zwecki.-' Lm dle Lrnchtuug dfn Pmgei 
Lr/bistumH vor/uben iten und £n irleiebíeni r" Uuts ^ermutlietť Blumberger 
Allem dli Rigesten sind \iel altei und Cail IV batte iiiiei soldieu Cm 
lutung gar nitlit iióthig Iflumbeigei ging tindlidi so weit daS" er bvato 
pluk ftn kiinen Nadifd^ei im < pbipfli Raitislait j-^^lten lah"ten witi Dieaer 
\ mtl u ti 11 ifli 1 II Viissa^ii lei IuUa.-< 'v.m^iw w.n!s. í 



— 296 - 

ganze Zasammenhang der Begebenheiten entgegen. Method episcopus Mo- 
raviae, der unsern Bořivoj taufte, wie Kosmas berichtei. war doch in keinem 
anderen Máhren, als demjenigen, das derselbe Kosmas von den Gránzen 
Bohmens bis an den Fluss Gran ausdehnte ? Ob Morabos r^c ífavi^ovca^ eine 
Sťadt oder ein Land bedeute, ist hier nur Nebensache. Da der Grieche in 
Bulgarien (der Biograf děs Clemens) viel zu spát lebte, mag er wohl Panno- 
nien so genommen haben, wie die ungarisclieii Kronisten es nalimen fur 
das Land Ungarn dies- und jenseits der Donau? — (Horm. Ai*chÍY 
1827 p. 704.) 

39. Hormaier Dobrovskému, 29. ledna 1«2«: . . . Dass icli Sie 
wider Willen verrieth als den grundgelehrten Rezensenten des Anonymus? 
Belae notarius,^) tlmt mir sehr leid; von Unahnehmlichkeiten kann docli 
unmoglicli die Rede sein. So ganz ochsendumm ist man in unsrer Zeit denn 
doch nicht melir — und wáren es einige, um so besser, dass man ihnen 
die Schande nicht erspart, sondern sie ilinen recht tropfenweise mit Kaffee- 
loffeln eingibt. 



*) Dobrovský totiž psal Honnaierovi hst, v uěmž přicházejí tato slova: Be- 
gierig bin ich, was Sie sagen zu meiner fur den 40 Band der Jalnbucher abgege- 
benen Kecension von des jungen Endlicher neuer hubscher Ausgabe^tdes Anonymus 
Belae regis notarius. Hormaier dal celý list, tedy i právě uvedená slova, v Archive 
svém r. 1827 v čísle od 24. října vytisknouti a sice k radě Kopitarově, jak Horm 
sám 1. listop. 1827 Dobrovskému psal: Kopitar fand Ihren letzten Brief an mich s( 
interessant, dass er mich recht sehr augiiig, ihn drucken zu lasseii. was ich auó 
ohneweiters that. ^.Schytralému^ Kopitarovi patrně záleželo hlavně, aby se uveřejni 
list ten pro to, co D ý o Blumbergovi tam praví. (Srovn. list 38.) 




\d nti pape řt5 

\kademe slo e Vfdi 14 \i lit) 

]o2 loo IĎfc 
Vkadem e msk Uří 1 I 
Alumu t b fnský i7 38 
\iito K rl lottl '> 70 1 
An Holche Tageward ie truudatein 

der Ne tudt Prát gele t 24d 

" liev lil Lt 24 



Vtloi 



187 



pi 



Bnlb ] ih 
Bni Uke 17 

Ba cř J Hl 1 1 á IJ 
Beti:i(;e zn liebcl des Kdche IdU 
iibe 1 e Hla Cbersetz 
des N T 64 



and Ie skv 



^ B h . 



lbe d 

t uo d MjtI o- 



ímorkung n u>e 

Be I 24F. 
Be líler 1J 
Bemolík «3 
Z BShf n Ja o 
B 1 1 otl e a Bia c 
Blat Hk k az L 
Blumb i^e og 223 1 
Boheuun lu tit m 




BroSurová liter. 36, 

Bůh (výklad slova) Wi. 

Byzontinci 270. 

Ciuia,l hr. 9. 121. 

Car 141, 

Cemni 84. 93, 9(1, 137. 177. 221, Wi, 

aiKl, 291. 
Citofi 29, 
ClBm-IjDllaB 121. 

(.'lam-Martiniť 121. 
Cmíioretto Ant. 12, 280. 
Corriyenda in BoU, docta 21.1. 
CyriUskí jny.yk 150, 151, 182. 187, 11)4. 

287. 
Cyrill aud Metlicid dci ř>lav, ApoEt, UH, 

195, 320. 
Čech 28, 34, 

Čeeh iiel) Úetbuvi' udkuil tíik sluji 245, 
Čechové V KavkaEO 78, 80. 
Z Cechtiu Bohuslav 196. 
Celakovaký 2 3, 200,211; 232,239,25(1, 

267. 258, 2«4, 2B9. 
7. Cenjiiia hr. Eugeii 121.287,225,226. 

273. 276, 276, 2iHl, 292, 292. 293. 

maní. jeho 230, Teroak matka jeho 

231, Jun lludolf otec jeho 27(í. 
Ceakfi. spolcíiiOBt 117-119, 137. 147. 
Oeakfl litfťatnru 122, 123, 124. 
Cesikó yymu. v SiíisavĚ 75, 94, 
Ceskí jivzyk 16. IG, 17. 4(!, 81, UK. 172. 

183. 244. 288. 
Ceaký píaklad bibii 284, 285 
Oeskích přislovi abírka 12K 
Dankovsbý 262. 
Ue aiiti<(uis HcluSavosa lířaKtas.. ' 



II. saterdotum Jii Ttnh nelili ^4 
DfuiBtii lii.hm Wurterb llo 
Diaiopiis Jiitei dcriLuni cti iH 
Líc UiIdíiiiiiikBit iIei ilav í>pi IKI 
Die Slavpnbtftmme aul dťi NoiiUejtp 

der Domu 24o 
DmKenliDtpr 123 1B2 IS-S 
J>]aseitatio npol [iro tiiui bc>h 1(i 
Mil»n* ífi 109 177 

lOT 20 22, ii -W 14 47 4fl o2. 
I 28.-) 290 
bbrov-ky 1 heslo je!io 2 stadia v ^. 

■ Diodě II Klatovech t iii universiti^ 
|<> 7 uoTiuat v BinS 5, stal lejáhtiem 

vy chovatelem a hr Nostice 10, 

■ ledii&řem 13, 14, stadia jazyková 27. 
. 31, 27S, atttdiaro atarosl. 7, 65- 

k6!). Ntud. dial. SI, spor s Uiigarem 
llS— 26, přestal vs-dávíiti Bíih. Milh- 
ftLitertvtar 25. 278, slovtiikdřskÉ práce 

■ 29, 30, 47, (ió, 112. 113. lU, studium 
1 přírodo víiiy 34. 35, IIG. přivržunec 
f JosefinÍEmn 3í). 38. 273, toleraate 3(i. 
I poraiiřn 40, 279. npniocsn 42, 48, tí3' 
[84. 148, 183, 279, punidliií pfcklddati 

. knihy 42, chce se dostati 
^lio dvore, hibliot. 12, niMtfva Vidně 
11 Preipurku 44, chi^e íiepKUti £eaký 
pploBsář 48. ncháni ne ii mfato v fcen- 
1. pražském 50 — 53, Mtiaur tliťol* 
61, osočen ud Zlobického 52' 
I VjBvÍL^n na, knSžství 52, 278, měl se 
1. Pfí Btáti arcidSk, na FalknovS 52, 
I viceiektor v sem, Kl. Hrad. 53, 57i 
. 62, rektor tamtéž 62, nilvrat do 
I Cech 72, hiblititfikářhtví v Mikulově 72, 
f eeský slovník 65, 77, thce vydati priivo- 
hpisnoa knihn Ces. 65, polyglotta slov, 
Lbiblí 65. o ĚM. překladeuh bibU 41, 
%M, názor o jazydcU a dialektech l>7. 
Istndliim otymol. 67-70, 82. ÍIO, 111, 
I 161—167 chtřl vydávati slov biblio- 



ř t k 71 



1 



71 



t 



k I h 75 mi 1 az t 

7 79 1 U 1 b él k 

[ 78—80 t d Nř Ital 8 

1 d S vní 84—93 96 101 

-1 M 180 19- IJh 2 9 Setřuj 

Ik % má i 1 yt 1 



11)1-103 r-.dll n pi ljDf.t«lTt 5 

1 lesí 86 IH> u/iva íiiificf 98, ! 
lotujť k praniniiňjn Visly a po ij 
laiskim \a1aš',ku2(>0 tosU da Viditft 
u Uakous 9ii 9b 100 ch(e do Ds<I~ 
luauie 97, užlva hVznl v Chuchlích 9 
byt na Knjupí' 98, 99, donfii iislcznoati 
bylinu ud smrti l'HJ. zprávu, 2e £ 
utopil 114, chue vydávati Hlásateln 
117. lužieko-srbská mlavuide 119, 860, 
bjl v Klttdsku 127, ílen VarSaTukě 
společností 135, dilnskĚ 136, filr SM. 
dentsuhe (.ieacli. 181, chue vydati slor. ' 
eiicyklop. 143, mú přijati profes. j«E> 
Ceskčho ve Vídni 148, 153, amýSl^nf 
jeho o Ces. tiárode 154. 172, 232. 
o Slovanetdi 154. 16(1, 270, 271, uA- 
vStěva rus. ^ner, u nébu Hit), pHd- 
uifil v bjtĚ svém o věcťch slov. ItíO, 
měl úmysl psáti o kiiiiiách proBton&r^ 
15!), uhco poříditi konkord. slov. biblí 
167. opravuje Puthmaierovu inluifih. 
ruskou 177, 179, má sť urbAzel^ «, 
Ijibliot. T Pťozc I3G, 14!), (i st^ň 
íes. jazyka ve Vídni 149, 152, JM;. 
jak áil ua ChudSuicka 189—193. jm&i 
za císaře Josefa IL 192, stal He členem 
Petrohradské akademie ii jeduút; ttí~ 
lovníku rusk. liter, 197, onočen za pan- 
alavistu 203, iilavisii'ender Deutiiťhtr 
2112, 232, sbírá látku k jmenosilovl 
217, vytýká přepiaté vlast oiient ví 209,' 
215. 216, koupil Vincrntii i^brcMiicoiL < 
217, 218, itesta do LuŽícb 227, cííca . 
vydati lejjeiidy o ív. Václave 287;.' 
eienem tipiilkii,' (iewellsch, ťftr Pon^ 
nier's»;lie (iesch. und Altertumsk. 247, 
nosnadiiĚ jezdf 230, 231, ziiičíl i-afco- 
]iÍE luž.-hřbukí mlavn. 2tK>, smrt jelia 
263, pomník jeho 264, 265, podobizny 
!i žirotopisy jebo 266. karakteriBtikft ' 
jeho ■Í67 uodokonÉená dílu 273 UdUlův 



d k 
D 1 i 1 k ran 1 



1 27 



ky J 1 Vá 1 J k i 1 
I 7 47 Jb 9J lUÍ 282. 
384 iSi 28 288 
Id b 1 I h 128 



1} 



I 1 



I 



si 





^^V 1 




^^iitmís hi]j.mp lal bI .t 144 146 


iiiilitjjwii (IřgeiisUiM lil 


loS 174-188 


tltl-lutei uile Beraeik iiliei ilii f;.ct"cli 


Jvom b8 


DttokHi IJ 262 


Jan \m p-vpež 222 228 i<h 


Eiifcrenm sloíar 197, aU 




Evaugelium av. Juna 251, á53, 264. 


m Sti 


richttřd 177, 193. 


loruuudeH 18a IJd 217 2^^ >dtt 24-> 


FragmBuium Prají. eviiuy. s. H«ri'-i 11. 


259 t>60 261 


12. J3, 278. 280. 


Jiiii^mann Job b5 lo7 lb7 im 201 


Fi-ierla 41, 


202 Hfi 237 238 242-244 267 J58 


Frisinsku zlomky 158. lóSI. 


247 24D 2Ó1 i56 Vntoiifn 21 1 ''Oi 


Ffirsteiiberjí Egon S. 78. 


h.adllk VIZ rkadhk. 


Meilaiiken fiber dip Feldw, licv (ifintl, 3ti. 


Kamaryt 249, 254. 


(ieneráhií «eniináfe 4ÍI, 58, (ii. 71. 


Kandidus 19. 


Ueratner 122. 


Keaselstattová hr. 106, 261.1. 


(lesohiclite dot lióNiii. ťjk. iind .\a:in]. 


KiiiBký kii.ltudoH121,178. 1H3. kučžua 


1)0, 64. 


Karolina 178. 179. 


tieBuhiclite der bOli. yfi'. 75, 77, KiM- 


Kiiiský hr. Vi: 9. 10. 16, 


273. 


Kiufikí Domin. 261. 264. 


filagoIioB 32, 47. 52, 2H2. ^M, 


Klen Eozkouhauý 63. 


Hlařolitiťtt 135. 


Kiiiga (výklad Blovo) 83. 


Homolka 141. 


Jan ^^^M 


Omhe 195. 23.Ó, 2m. 274. 277. 


^^^M 


Griiter Ifi). 


KodeS ^^^^1 


firiessbach 81, ÍU. 


Kocli-Sterufeld 249. '^^ 


firillparwir 276, 


KolAi Jan 238. 344, 246, 251 . 


(irimiiL Jok. 158, 169. 161. 


Kopitar 3, a. 142-166, 176-184, 323, 


Umber 122. 


234, 229, 249, 255, 356. 267. 268, 


Hilj Jiin Leop. 40, 57, 61. 282, 2a», 287. 


■>tíS. 394. 


hímkft 1B9, 170. lai, 181, 184, 2(KI, 


KiVppeii 177, 194. 


201, 202, ailó, 353, 357, 258. 2m. 


Korbcr Norb. 38. 39. 


3H4, 294. 


Koriiova 193, 288, 


Himke v. Haiikensteiii 125, 12fi. 


Kozňkov 06. 


Ileltert Aujiu-itiii 5, 13, 40, 47, 50. 51, 


Králodvorský Ruko|>i>. 19;l, 199. 3.=>t. 


Hermuím, (iO, 123, 


291. 


Histariii de expedit. Kridpi'ii'.i 218, 245, 


Kruiueriux 4tí, 28li. 


Hlaholité vid. UliJ^olini. 


KtitiHchí Ve^sul^h.■ 126, 126, 132. 133, 


HnojiflU rolniťí 5fl. 


IGS. 


Horký 218-220. 


Krok (tusopU) fflU. 


Hormnier 250, 252, 295. 206. 


Kiiiiinl hr, 10, 


HorSiív Týn 2. 


I.Rclienhmicr 04. 


HoBpodi irtimyluj uy 2.^7, 358, 259, 


Laíanský Pr. 10, 80. 


HHcli 141. 


Leneiida o bt. Yílclavř 197, 


Hromádka 175, 


Lphrgebaude der bíihm. S|ir. 48.65, 13fl, 


Hurdálek 40, 50, 85, 173, 292, 


139. HR). 


Chládek prof. thcol. 23, 35. 


I.eska Š»p. 113. 114. 115. 


Chudenice 189—193, 369. 




. -.^Iduna und HiTtiiodp 161. 


I.ihnfiin Bond 173. 199. 200—218. 2;W, 


^^y»i' viz Slovo. 


339. 240, í:A. 


m " • 


\ \,\HÍa, -iVU. -!).*.. ■ísrí , ■&■*• -í!*^- 



^^^RJnde 140, 141. 




^^^^niiiteruríschcNaulu-it^liteii na cliior UpÍec 


Opic 137. 




Ostrornirské evang, 187. 




Z OtterBdorlii Sixt 139. 


^^H 35, 


Palaokj 122, 181. 198, 229. 233, 234. 


^^■titnrKie slovi.iiski'. m. 127. 2ň6. S5St, 


236. 244, 247, 248, 253. 255,256, 275. 


^^^^ 281. 


PalkoviĚ 118. 124. 


^^^■LOueburHka-veuiUcká ulovii. 217. 


Parízek 34, 173. 


^^^nradaři 145, 16U. 


Peld 16, 18, 34, 46. 47, 61, 62, 81, 100. 


^^Biíader 60, 122. 


130, 284, 286, 288, 289, 390. 


^^^VMůhrische Legendu voii Cyr. utid Metli. 


ťeftz 177, 197. 


^^H 226, 228. 


Peáina Viť.li^v 262. 


^^HlUaier J. 39, 6U, 122, 137. 


Pisati 69. 


^^■uojoni 38. 
^^^■H»ter verbornm 24<J. 
^^■llaximus Grek 150. !51. 
^^^■Meinert 


PlÉcIý řU, 29LI. 

Plavcii n Dalimila jjvký to náriHl 245. 


Foíňtkové ees. básnictví 171, 240, «*!. 
Pofiodiii 176. 177, 197. 257. 273, 875. 


^^Buetodéj !iv. 66. 127. 22U-222. 22)S, 283, 
^^B 284, 285, 295. 296. 


Pohl Vine. 29, 31, 39, 
PoláSek Frant. 54, 95, 26U, 
Potooki Sfanial. 154, 241, 


^^1 Micliaelis 


Prager gelphrte Nachrltbten 10. 


1 MichalovBký 65, 


F m t h b Handi.ulir.ll, 


! Mikulovská bibliotekii 63, 63. 


P d k 20 2 


' Miscellnnea der bOíi. mni niiihi'. Ut. 36. 


anulo^ den: 


^^ Mnog 6S. 


40 69 171. 232. 


^^K MotiBě Trat. 23, 38, 50, 63. 75, eu. Hb. 


g 






^^Hjtforav» (sUiů) 66. 67- 


uk 88 ' 


^^^BuoBbur^ 221. 22'J. 


k F 35 3( ii6. 


^^^KMBtislBvsk« evant:. 187. 


fii k 6 8 S, 110, ÍSi 


^^■Hn^ejiiík 235. 


23 8 -i 


^^^HUnBeum moravské 171, ieskC- 171. 185. 


fu ed-mk r lUe FMv. 


^^H 194, 195. 233, 263. 


36 


^^KrNapp Cyi-ill 261. 262, 263. 


m W 2, 177. IVU, 


^^Hz Nedožcr BeueS 1U9, 286. 


2< 2X) 


^^H Nejedlý J. lOIJ, 123. 124, 15», 169, 199. 


P 9 


^^H Kestor 2Ta 


R Se z« 64 


^^H NeiKW Hillumittel die mss. íípr. eb 112. 


63 Jfa 2 


1 Neupm-k Jan It). 44, 


kň. 


Niehulu' 187, 188. 197. 


9 


L NoÍjíUb de Liiuro 5. 


H 


^^_ Noia» 29. 




^^^B Z Nostk ťrajit. .\iit, -1, 1'), Bedřiiili 72. 


B 8 


^^H 82. 97, 121, 287, Juu 121, KobeH 176. 


K h 2( 24. 225, S4fi, 


^^H 18<), 182, 183, Ervfu 182, 183, T^nuisc 


K 6 44 


^^H 294, LudoTica 294. 


K W 15 


^^H Novotný Hon. 128. 


1 


^^H Obět 82. 


k 8b 1 


^^^Obuti im. 


i 


^^^^ĚpestBrreicU. ilaa ^'ulelirli' 


-i 



i:o9si J«.i 4a. 


StuHcv liisk. lirnfn. 261, 262, 1 


7. RožmitiilQ r-ev 2IÍ), 


Svatopluk 222. 295. ■ 


RnmJMiMV 192, 197. 


Svoboda Váť. 205. 210, 259. ■ 


RHBko a Rusové (ir>, U7, 149, líil, líO, 


Syat^nia liui|uamm 82. H 


277. 288. 


Šafařík 183, 237, 238. 240. 241, 2íi2, fl 


Stím hr, 10, 2fiíi. 


264, 251. 270. ■ 


SambatM (výklad alova) 167, 


Šedn 162. ■ 


fíamati 262. 


Ěimek May. 29, 32, 33. I4K. J 


Snhaller Jaroal. IH, 287, 2*1 


.ŠiSkov 199. '^^^H 


Schlóíer 133, 1.S3, U7, Ifiň. 




Sohilnborn hr. 121, Bedřieli 107, Ffitn- 


ze StftnĚho Tom, 286. ^^^^H 


tiaka mnnií. lir. Fr. Stnmlierfni 179- 


í^ubidi 38, ^^^H 


Toresid maní. Rmlol. % (■'eniiiiii 2;-Í]. 


Švanda Fr. 1.*), 


Scriptorps rec, Boho :-U. 


Tftblic 118. 


Seibt 4, 10, 


Táboritská kronika fi\. 


Sklondř 2. 


Tarouua hr. 121, 


Sklo 141. 


Teichei J, 119. 


Siavia (íasopis) 70, 71. 94. 


Tenfíiburj; 165. 


Slavfn 134, 143. Ii)2. 


Tliára Ign. 46, 99. 112, li;(, 114, 115. 


SUvofil 103. 


274, 284. 


Slováci fi4, IM. 241, ^48. 284, 


Tkadllk 184- 


Slovanka 165. 


Tnm3a46, 47, 65. 113. 114. 115, 


Slovanská Uteratura 44. 


Tuventams 221. 


Slovanská tjskřlnia v Bii.linf. 125, 145. 


Typus declinatiomim lini|nap bolí. 81. 


HlovnikáfBtv! v ('fcliáo.li 28. Sfi. 4^. 


Uíená apoleúnost íeskň 10, (10, 76, 77, 


Slovo pluku Igwově 184. 2ÍKK 


78, 85, 239, 363, 282, 283, 284, 29". 


Sloví slavenicura 112, 


295. 


SloTOu-li Slov.o.1 slávy f.ilio.lRlovii;''245, 


Cber ^^ino unvelfitiindlicbe Stelle in rler 


Sronk 69. 


Kronik des Kosmas 246. 




Ober Ben S n W tmu! 246. 


Solnice 1. 


Cberd 1 r tnra urslav.OeBch.lil. 


Srbskř pisnĚ 2(i!l. 


Ober 1 U p un und die BiHung 


Stnch Tiic. 41. 4^. 53, 54, 55. 5fi, 58, 


der 1 t &t 75. 


69, 9!), 107, 108, 129-132. 


Uber d It S ta d Slav. etc. Kí, 


Stfti'objM skládánf 189. 


Ober d F g benl e t und Anhiingl. Uer 


Staroal. nilaviucp viz Tnstitutionps, 


dav \\\. et 76 77, 89. 


Staří VerSovec 59, 130. 


ťber St 11 m 19. Br, iles heil. 


von Steiu 259. 


íton 6B 


Stdnbach fiO, 76, 77. 


Uber d n t n T t d. bflh. Bibel- 


Stallen aus dpv r.each. der Hohonsl.. die 




sich auf Híihmen bezielur 252. 


ÍJber daa Alter dsr biU. Bibelubers. 41. 


Stentsr.il 247, 295. 


ťiber den Ursprnng des Namens Cech M. 


Stepling 4, 10. 


Dngar 19, 60. 123. 


HP Šternberka Jáchym 9. Jan 9. Jáchym 


Dniveraita pmžská 3. filosof, fakulta 3. 


79, 124. KaSpar 15, 16. 39, 40, 74, 


thonl. 6. 


121, 178, 196, 200, 233, 260. 264. 295, 


ValdBtein \m. ArnoSt. bisk. Litom, 85, 


František 39, 121, 177, 184, 185, 19,3. 


Albrscht víivoda Friedl, £95. 


233, 260, 263, 264. nianS. lir. Fmnl,. 


Vambora 119, 290. 


179. Kristiiia dcei-a hr, Frant. ]79j 


VelBhi-ad66, 127,231, 228, VelehtadakĚ 


Bm^^B 


mnam 



VI 



Verzeichniss der russisch. Worter ete. 

161. 
Viching 67, 295. 
Vincentii chronicon 217, 218. 
Vita loan. de Jenczenatein 81. 
Vlastenectví 122, 124, 236. 
Vodník 143. 
Voigt Ad. 63, 123. 284. 
Voldřich 38. 274. 278. 
Volný Jan 260, 261, Řehoř 262. 
Vostokov 197. 
Vratislav hr. 102. 
L Vrbna Eug. 9, 34. 47, 60. 
Výtahy z kněh mistra Pavla Židka 2 45 



Was gewinnt die bÓh. (íesch. durch die 

Monum. Germ. V 245. 
Werschhauser 65. 
Wie man die alten Urkundeu . . . be- 

niitzen soli 48. 
Wimmer 55. 
Zahradník 172. 
Zeberer 113. 

Zednáři 3, 8, 9. 10, 13, 51, 74. 
Ziegler 119. 

Zippe 49, 52, 53, 54, 58, 59. 
Zlobický 2, 17, 25. 30, 43, 44. 52. 14S. 

149, 290. 
Zois 161. 



•Omyly tiskové. 



tr. 3 i 


rádok 


2 sliora niišto který čti které. 


. 8 


.. 


3 , 


T 


studírny íti studovny. 


- ~ 


^» 


1 zdola 


n 


všech fti vřcech. 


. 10 


1 


4 r 




filosofii čti filosofii. 


. 15 


r 


11 r 


r 


podávala čti prodávala. 


- 18 


^ 


l-i r 


•« 


zvé čti své. 


40 


r 


4 shora 


»; 


dámské čti dámské. 


, 49 


^ 


3 zdola 


M 


hohosloví čti bohosloví. 


. m 


~ 


5 shora 


M 


písmenem čti písineneni. 


r r 


%* 


2() , 


V 


sám čti nám. 


r 7(i 


^ 


8 zdola 


*• 


lehuul čti lehnul. 


r r 


^ 


1 . 


r 


Steinnach čti Steinbach. 


r 92 


„ 


li) shora 


w 


žincice čti Žinčice. 


. »() 


t; 


« r 


T 


měsíci Čti měsíci. 


- 102 


75 


« . 


•• 


1792 čti 1795. 


. 10(J 


^ 


8 . 


M 


červnu čti června. 


_ 107 


- 


4 zdola 


~ 


zpamatoaal čti zpamatoval. 


. 121 


^ 


1 sliora 


~ 


pozván čti zván. 


r. 128 


^ 


14 r 


r 


vřet čti vreť. 


*• •• 


«• 


12 zdola 


1" 


které čti kteří. 


, 153 


M 


2 , 


«• 


Tablič čti Tablic. 


- 16() 


M 


3 shora 


*• 


Fiehauptnngen čti Beliauptuug^en 


, 173 


r 


5 r. 


- 


druhých čti druhýcli. 


. 193 


r 


3 zdola 


•• 


uynějSí čti nynější. 


. lí)7 


«• 


18 shora 


W 


vrcholi čti vrcholu. 


r 198 


«• 


7 , 


M 


zpyšní čti zpyšnějí. 


. 201 


•ř 


3 , 


r 


že čti se. 


- 205 


r 


4 zdola 


. 


nadepsaý čti nadepsaný. 


- 207 


M 


18 , 


•• 


Stern berga čti Kolovratu. 


„ 209 


w 


15 shora 


M 


dle čti die. 


. 229 


■• 


24 . 


«. 


povdravuje čti pozdravuje. 


- 232 


y 


3 . 


M 


Šafaříkovy čti Šafaříkové. 


M ^ 


v 


4 „ 


«% 


Richtrova čti Richtrové. 


. 234 


r 


5 - 


•• 


ahy čti aby. 


, 275 


r 


4 1 


r 


jeho čti svých. 


, 277 


«* 


1 . 


^ 


Sokratesovi čti Sokratovi.