Skip to main content

Full text of "Jagíc-Festschrift : zbornik u slavu Vatroslava Jagića"

See other formats 




Google 


This 1s a digrtal copy of a book that was preserved for generations on library shelves before 1t was carefully scanned by Google as part of a project 
to make the world s books discoverable online. 


Tt has survived long enoush for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book 1s one that was never subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book 1s 1n the public domain may vary country to country. Public domain books 
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thať"s often difficult to discover. 


Marks, notations and other marginalia present 1n the original volume will appear 1n this file - a reminder of this book"s long journey from the 
publisher to a library and finally to you. 


Usage guidelines 


Google 1s proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belonge to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work 1s expensive, so 1n order to keep providine this resource, we have taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated guerying. 


We also ask that vou: 


+ Make non-commercial use of the files We designed Google Book Search for use by individuals, and we reguest that you use these files for 
personal, non-commercial purposes. 


+ Refrain from automated guerying Do not send automated gueries of any sort to Google"s system: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text 1s helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 


+ Maintain attribution The Google “watermark“" you see on each file 1s essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove 1t. 


+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing 1s legal. Do not assume that just 
because we believe a book 1s 1n the public domain for users 1n the United States, that the work 1s also 1n the public domain for users 1n other 
countries. Whether a book 1s still 1n copyright varies from country to country, and we can t offer guidance on whether any specific use of 
any specific book 1s allowed. Please do not assume that a book"s appearance 11n Google Book Search means 1t can be used 1n any manner 
anywhere 1n the world. Copyright infringement liability can be guite severe. 


About Google Book Search 


Google"s misslon 1s to organize the worlď"s information and to make 1t universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the worlď"s books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 
athttp://books.google.com// 














.. 





We omnnso o ha. rbar fici, den, - 
Ň 





— 


© c te 


. 





Ve sro M fa en, 





JAGIC-FESTSCHRIFT 


eee A er ——— 








ZBORNIK 


U SLAVU 


VATROSLAVA JAGIČA 





BERLIN 
WEIDMANNSCHE BUCHITANDLUNG 
1908 





STASTS TESTST 


10004 61762-0T 


SZP 
T69 


TPP 
609 


VASTSOZIVA NAUTO A JINLORE : IJTAYOBI004-Z1Ž07 


VU JAGIČU 
711 1908 


2 ĽOST oo. 


sNICI ZA SPOMEN 


LAV JAGIC 
š JULI 1908 


šT VON SEINEN 





UND SCHÚLERN. 








mmlkotooe, 


191551 








e“. 


"eo 





MPL b Ja Sa >.: 


Vyvoj 


b 


We amann ne Era flur a Bora 





a —— 


JAGIC-FESTSCHRIFT 


— ry i—— i —— 








ZBORNIK 


U SLAVU 


VATROSLAVA JAGIČA 





BERLIN 
WEIDMANNSCHE BUCHHANDLUNG 
1908 


“b 
ia 


r lá. 66] 3a.4 


VATROSLAVU JAGIČU 


K 6. VIL 1908 


DRUGOVI I UČENICI ZA SPOMEN 


—-——1-$ © —— 


VATROSLAYV JAGIC 


ZUM 6. JULI 1908 
GEWIDMET VON SEINEN 


FREUNDEN UND SCHÚLERN. 


At35A 


Index dissertationum. 





Bibliografický soupis literárni činnosti prof. V. Jagiče. Sestavil Fr. Pastrnek 

(Praha! ....... ... a 
Riflessi slavi di vocali labiali romane e romanze, greche e germaniche. 

Matteo Giulio Bartoli (Torino) . . a 
>ÚBož< Jymanopa ŠaKOHHKA Y HapoAloj necmu. Črojam Hopzakopbuh (Bvorpaa). 
Legenda o Salomonu v slovenski narodni pesmi. Ivan Grafenauer (v Kranju) 
Puškin in der schwedischen Literatur. Alfred Jensen (Stockholm). .... 
BRAŤ KKU 10 KOMIHJSANUATA HA OTAABAHIUA XpucoBy4£ na sama Kazmmama I, 

NANEHL Ha ŠOrpa?ckuA manacTrup5 (1192 r.). A. II. Cron10n% (Cžpcc+) .. 
Der aristotelische Abschnitt im Hexaemeron des Exarchen Johannes. A. Les- 


kien (Leipzig). 
Georges ďEsclavonie, Chanoine pénitencier de la cathédrale de Tours au 

XIV—XVr"e gičeles. Louis Leger (Paris) . . . . I. 
Etymologie von 35x5. A. Ludwig (Prag). . 0... 
Dubrovački pjesnik Nikola Marci. Milan Rešetar (u Beču) .. 
Roty sadowe polskie AV. wieku. A. Briickner (Berlin. ......... 
GAŠAbi ÓOFATLI]CKAĽO 930004 BE ŠŤJOPYCCKOÁ Hapornolí nosiu. E. Kapckii 

(BapIABA) . . . a 


0 mistô attributivního adjektiva a substantivního genitivu ve včté. Václ. 
Vondrák (ve Vídní). . . o rrOÓOÓÔOOŇO—V5úÓ 
Orrozocku CIABAUCKOŇ NOPOTBI B£ OÓLIYNOME Npavž y pymnu1 XV— XVII gv. 
A. U. Lnumupckii (C.-IMerepóvprh) . 00 
Čxazaliie 0 OPeJ0KCHÍH KHHTBb NA CIOBĎUCKIN 351k. A, IlaxmarosBz2 (C.-Ile- 


TEPÓVDOD) . a 
NH31 NCPBLIXE AÉT1 HOBOĎOAFAPCKATo JUTCPATYPMATO BOZPORACHÍA: NEOPBBIÍ 60.1- 
TADCKÍU KAJCHAAP5- AABMANAXB. .. II, Baúoxorckiú (Hikuur) |... .. 


Sur les désinences de 2%“ et 3e pergonnes du ducl en slave. A. Meillet (Paris) 
ÓAUHB H3b ZAKONOBD UCPK.- CIABAHCKATO 1351ka, A. H. Co6o 10n5ckii (U.-Ierepóvpr2) 
Zur Erklirung des Skazanie izjavlenno o pismenech von Konstantin Kostenski. 

Rudolf Abicht (Breslau) . . . . 
Pergošičúv preklad Verbôczyova Tripartita. Karel Kadlec (Prahaj . . . . 
Die Namen der Wochentage im Slavischen. Johann Melich (Budapest). . 
Litauisch skujú. Holger Pedersen (Kopenhagen) . . . . . ... 
ŽAMAAHOÓLIID. DUNICI-BUOUBAŤ BM. BNAĎI1. Ur. Maaie10585 (Cob) |... 2. 
Counnenia II. 11. Mexruuxopa (Anapea llcuepckaro), KAKb ACKCHUCCKÍU MATEPIAA£ 

PYCCKATO I1UTCPATYPHATO AZkika. Epreuif Byzac (Kasaub) . .. .... 
Co značí slova: »110 3AKOHOV PHMCKOTO A ROPA < v nadpisech hlaholských 

breviárú chrvatských. Josef Vajs Praha). |... 


, 


9 


2%) 


VI Index dissertationum. 


Die Reflexe von ce g in den slavischen Lehnwôrtern der ungarischen Sprache. 
Oskar Asbóth (Budapest). . |... 
O BIIARÍH HA VAAPACMBIC TZACHLIE TBEPAOCTH H MAPKOCTH COCŤAHHXB COMHACHBIXB 
Bb OÓMEPDYCCKOMB AZBIKŠ. B. BoropoAuukil (KasaH>). . . . . . .... 
ÚHOASLITHOC NPOHCXOKICHIE NIPK.-CIAB. CHOBBb HHODB — vovy, UPBTOPB A CBAPOrB. 
©. Kopu2 (C. Nerepóvprd) . . 0a 
O nobamy >»Jebynke<« y Jyóposnnky. llasbxc Ilonosuh (Bcorpaa) ...... 
Wspomnienie o wzajemnych miedzy Kroatami i Polakami stosunkach. W.Neh- 
ring (Breslau). . 0e 
K1 BOUPOCY 0 ZAHMCTBOBAHULIXE CHOBAX1 BE CHABAHCKHXB ABDIKAXb. M. ĎacMCOpB 
(C.- 110TEPÓVPÔD). a 
Einige verkannte slavische Lehnwúrter der baltischen Sprachen. A. Bezzen- 
berger (Kúnigsberg). . u 


Opusculum contra Francos. František Snopek (V Kromôéiiži . ..... 
ČiaDAHCKIA STUMOJOriu. I. HABHHCKIM (NapBKOBT). . . |... 0.2. 
Caopo Habu Tpysoxnóuparo. M. Cnopauckij (MockBa) . . 0... 
Slow. osoje itd. Jan Rozwadowski (Kraków... ........... 


Die postlabialen und -gutturalen Diphthongierungen des Pomoranischen. F. Lo- 
rentz (Karthaus, Westpr.) |... a 
Koňcowe oN, oč, oj w polszezyžnie literackiej i ludowej. Kazimierz Nitsch 


(Kraków) . a 
Westbulgarische Dialekte in Ostbulgarien. B.Conev (Sofia). . ...... 
O pravopisu i jeziku Vida Došena. Konstantin Draganié (Krapina). . 
Ziemia — ziemie. Wolá —wola. Jan Loš (Kraków)... ......... 
Nepoznati Dubrovčanin o smrti Petra Zrinskoga. T. Matié (u Beču) .. 
Vom idg. 7-Suflix. Wilhelm Schulze (Berlin . .... 0... 
doxopka. Poman1 Bpauart (MOocKBA). . . . 00 a 


K1 Bompocy 0 BPCMCHH H3OÓPŠTCHIA INHCEMCHE H MEDCLONA CBAMCNHATO NUCAHIN. 

II. A. JaBpoBbB (C.- ITCTEPÓVPOI) <a 
Zur slavischen Wortkunde. Joogs. J. Mikkola (Helsingfors! . . ...... 
0 wplywie jezyka lacifskiego na polski. Adam Ant. Kryňski (Lwów) . . 
Úber die Sprache der ältesten moldauischen Urkunden. J. Bogdan (Bukarest) 
Lidové povésti o púvodu tabáku. J. Polívka (Praha). . . ........ 
MarTepiaIbI KB NMOZHAHÍL PYCCKHX1 POBOPOBE JÍHEXAHACKOU TYÓCPNIH. BAAANMU | 5 

BoÓópOoBB (PHPA) . |. a 
Slov. viné, vs+na. Josef Zubatý (Praha). . . |... 
Berichtigungen zu »Kalina. Jana Parum Szulcego slownik jezyka polabskiego«. 

W. Porzeziňnski (Moskau) . . . . . a 
Xepner Crunau Byxuuh Kocaya u NOpOZUNA MY V HCTODUJE H UAPOAHOJj TPARHUEJU. 

Jopau Pazxonxh (Beorpall) . 00e 
ÚMBITb VKAZAHIA AHTCPATYPHLIXb MAPAJICICH KL >174uy ŽIPoc1aNHbi< BE >CJ0BŤ 

o noaxky Hropenš<. H. Jamxepbuu » (KieBL) 0.0.0.0 
Jemo 30 rovopy BYKOBNHBCKO-yckoro. Inau Bepxparckuú (JIBBIB) ..... 
Kad su počele da ulaze u rumunjski jezik najstarije njegove slavenske riječi. 

Ilie Bárbulescu (Jasi) . |... 
O uaxasckove “. A. De:anh (Beorpan) |. 
Byk Kapayuh u Beuxa nozauuuja. bvô. Grojanosuh (beorpaa). . |... 
Kopitar und Vuk. Mychajlo Teršakoveé (Lemberg) . |... 
Etymologisches. Norbert Jokl (Wien) . |... 
Biažxka 3a ÚBATAPCKATA ZAMŠIA Ha + cl v. H. A. Hauob1 (lapurpaa). . .. 
GAOBÉHCKOTO NACME Beraovržncu. V. Basdacuca> (Codua). 0... 


Index dissertationum. 


Úber Wesen und Bedeutung der volksetymologischen Attribute christlicher 
Heiliger. E. Kalužniacki (Czernowitz). . . 0... 
Dohodak stonski, koji su Dubrovčani davali srpskome manastiru sv. Arhanejela 
Mihajla u Jerisalimu i povelje o njemu cara Uroša (1358) i carice Mare 
(1479). Konst. Jireček (u Beču). . . . . u 
HK-KATO. A. Musié (Zagreb) |... 
Slovenica. Fran llešič (Ljubljana) . . . . 
Das Kiirzungsprinzip ín Ortsnamen. Paul Kretschmer (Wien . ..... 
Budimski lekcionari XVIII vijeka prema bosanskodalmatinskomu od B. Ban- 
dulaviča. D. Prohaska (Zagreb) . . . 
Úber einige slavische Wôrter mit dem Wurzelelement mar-. Felix Solmsen 
(Bonn). a 
Zur Frage úber die »>Weichheit< und »Härte< der Sprachlaute im allgemeinen 
und im slavischen Sprachgebiete insbesondere. J. Baudouin de Conur- 
tenay (Petersburg) . 0... a 
Die »Gebote der heiligen Väter< nach dem Euchologium Sinaiticum. V. Be- 
neševič (Petersburg) . 0e 
Slavische Wortdeutungen. Erich Berneker (Prag). . . .......... 
Emil Korytko. Ivan Prijatelj (Dunaj . . 
Čech. Jaroslav Sutnar (ve Vídni .. 
Maxopycckiú orpriBok£ Hzmaparaa XVII s. 10. A. /I[nopckiň (Kienn). . . . . 
V. Vodnik und die nachillyrisehe Periode in Krain. Fr. Vidie (Wien) ... 
Epistolae Abgari ad Christum et Christi ad Abgarum. Josef Karásek 
(ve Vídni) a 
Kleine Findlinge zur altslavischen Literatnr und Gegschichte. Ivan Franko 
 (Lember) a 
Češko-ilirski pravopis na Štajerskem do »Novie«. Franc Kidrič (Dunaj) 
Zu der Kapiteleinteilung und einigen Stellen der Didascalia Apostolorum. 
Edmund Hauler (Wien) .. u 
Pravlast Slovanú a archeologie. L. Niederle (Prag). . . . ........ 
H31 HAÓANACHÍÁ HAXBb AJBIKOMB APCBHOPYCCKHAB U CTAPOCIOBIIHCRIXB NAMATHHKOBP. 
b. Janynons (ĎACCCA) . I a 
O ayropy x vsopy ČxaBeno-cepóckor Mara3nya 0A 1768 roz. TuxoMmup Ocrojuh 
(Hop CA). I 
HoCOBKUTÉ BE NOJBCKHA C3HKb H UCCKHATE NJĎPJACH Ha Bokasa a. JI. Mune- 
TEYD (Č0dHN) a 
Natpis dosada nepoznatoga namjesnika rimske Dalmacije Apolonija Febadija 
iz Vv. Fr. Bulié (Spljet) . 
Zapadna »Epistola o nedelji< v južno-slovanski kojiževnosti. M. Murko 
(GTadec). a 
Etymologisches. K. Štrekel j (Graz) . 
1. Polobske teksty. II. Dokoňatosé a nedokoňalosé dolnoserbskego slov esa. 
Ernst Muka (Freiberg i. S... 





VII 














Index alphabeticus auctorum. 


Abicht, R. |... .... 
Asbóth, 0. |... 0... 
Balasčev, G. |... 0... 
Bárbulescu, J.. . . . 0... 
Bartoli, M.G. .. U. 
Baudouin de Courtenay, J.. . . . 
Belic, A. |... 
Beneševič, V. . . . . . ...... 
Berneker, E. . ......... 
Bezzenberger, A. O. 
Bobrov, V. . .... 0... 
Bogdan, J. . . 
Bogorodickij. V.. |... ... 
Brandt, R. o 
Briickner, A. |... ...... 
Budde, Jev.. . 


Daškevič, N. 
Draganič, K. a 
Franko, J. . 0... 
Grafenanuer, J.. |. |... .. 
Haaler, E.. . ... 0. 
llešič, F. . . 2. 
1ljinskij, G. . o. 
Jacimirskij, A.J. |... 0.0... 
Javorskij, J. A |... 
Jensen, A. ........ .. 
Jireček, K. . . ......... 
Jokl N. 
Kadlec, K. ........... 
Kalužniacki, E. |... ..... 
Karúsek, J. . |... 
Karskij, Jev. F. . ........ 
Kidrie, Fr. |... .. 
Kors, F. ... ........ 
Kretschmer, ľ. ......... 
Kryňski, A. A. |... ...... 
Lavrov, P.A... ........ 
Leger, L.. . . 0... 
Leskien, A. . . ........ , 
Ljapunov, B. . .... 0... 
Lorentz, F. . . ......... 








Ludwig, A. . .......... 
Matié, T. . 
Meillet, A. |... 0... 
Melich, J.. . 
Mikkola, J.J. . |... 
Miletič, A.L. |... 0... 
Mladenov, St. 


o 


Načov, N. A. 
Nehring, W.. . 0.0... 
Niederle. L.. . . 
Nitseh. K. 

Novakovič, St. . 0... 
Ostojié, T. |... 
Pastrnek, Fr. . . ... 0... 
Pedersen, H. .......... 
Polivka, J. |... 
Popovié, P.. . |... 
Porzeziúski, W. ......... 
Prijatelj, J. |... 
Prohaska, D. o 
Radonié, J. . . . U. 
Rešctar, M. 
Rozwadowski, J. .. ..... . 
Schulze, W.. . 0... 
Snopek, Fr.. . ......... 
Sobolevskij, A. J. . 0... 
Solmsen, F.. . . |... 
Speranskij, M.. . . ....... 
Stoilov, A.P... .. 0... 
Stojanovié, Lj.. |... 
Sutnar, J.. . |... 0... 
Šachmatov, A... 
Štrekelj, K.. |... 0... 
Teršakoveé, M. . . ....... 
Vajs, J.. 00 
Vasmer, M. . . . .. 0... 
Verchratskij, J. . . 0... 
Vidie, Fr.. . 2. 
Vondrúk, V.. . . . U. 
Zabolotskij, P.. |... ..... 
Zubatý, 0... 





Bibliografický soupis literární činnosti prof. V. Jagiče. 


1801. 


1862. 


1803. 


1804. 


Sestavil Fr. Pastrnek. 


Pabirci po cvieču našega narodnoga pjesničtva. Ve výroční zprávé 
gymnasia záhľebského 1861. 4%. 21 str. Srovnání hrdinských 
zpévú charv.-srbských s epikou starofeckou po stránce formální. 
Deklinacija #mena samostavnoga kako se razvi u staroslovenskom- 
srbskom-hrvatskom jgeziku. Ve výroční zprávé téhož záhľebs- 
kého gymnasia 1862. 4% 15 str. Historický vývoj skloňování 
podstatného jména v uvedených jazycích. 

Evangjehóje u slovénskom prievodu. Historičko-filologički nacrt. 
V knize: Tisučnica slovjenskih apostolah sv. Cirila i Metoda 
40. 29—66. Rozbor staroslov. textu evangelského podle charv.- 
hlah. rukopisú, dále ev. Ostrom. a dotud známých baulh.-hlah. 
textú: srovnání s feckým a lat. textem: dúkaz, že ve všech téchto 
rukopisech jest týž púvodní preklad, pofizený z predloh feckých, 
v. charv.-hlah. poznenáhlu pozmeňován podle predlohy latinské 
(Valgata). 

Článek »Jihoslované« v českém Naučném slovníku (Kobrovč). 
Zvl. ot. 160. XV + 419 str. Části: Porovnání kajkavčiny, čakav- 
činy a štokavčiny (303—304). Dejepis jaz. chorvátsko-srbského 
(306—311). Literatura Jihoslovanúv v užším smyslu (t. j. Chorváto- 
Srbúv). (318—380). Prehled celé literatury od nejstarších dob 
až po dobu ptítomnou. 

Gramatika jezika héôrvatskoga, osnovana na starobugarskoj slo- 
vénštini. Dio pervi. Glasovi. U Zagrebu 1864. 8%. TV + 89 str. 
Malá mluvnice pro vyšší tfídy stfedních škol charvátských. 


1864— 1866. Priméri starohérvatskoga jezika tz glagolskih i cirilskíh 


književníh starinah, sastavljení za sedmi i osmi gimnazizalni razred. 
Dio pervi. Uvod i priméri staroslovenski. U Zagrebu 1864. 80. 
101. IV. Dio drugi. Uvod i priméri starohérvatski. U Zagrebu 
1866. 80%. XXVI. 192. Ukázky čerpány jsou částečné pľímo 


z rukopisú a opatčeny vesmés poučnými úvody a poznámkami. 


Festechrift fúr Jagič. 1 


2 


Fr. Pastrnek, 


1860. Assemanov 1 Vatikanski Evangelistar, iznese ga na s8vjetlo 


Dr. Frangjo Rački. U Zagrebu 1865. lex.-8% Uvod 1—CXIX. 
Část úvodu, jednajíci o filologické stránce vydávané památky, 
sepsal V. Jagič, str. XII—XCIX. 


1864—1866. V prvních trech svazeích časopisu Angiževník, Časopis za 


jezik i poviest hrvatsku i srbsku, i prirodne znanosti, který vydáván 
byl v Záhňebé redakcí Fr. Račkého, V. Jagiče a J. Torbara, 
obsaženy jsou tyto rozpravy a pťíspévky prof. V. Jagiče: 

I. 1864. a) Razprave: Naš pravopis. 1—34, 151—180. 


Primjetbe na (Veberúv) » Odgovor na Naš pravopis«. 186—187. 
[z prošlosti hrvatskoga jezika. 332—b8, 441— 85. 


b) Kritike: Razmjer jugoslav. jezika od L. Mahnica (125—127), 


Oblici srbskoga jezika od Gj. Daničiča (127 —129), Bukvar 
staroslov. jezika od I. Berčiča (129—131), P. J. Šafatiks 
Gesch. der slidslav. Literatur I (435 — 437), Oópana 6e3nxa 
cpóckors, nmcao Eger. Mnxaňanosuhb (431—440), »Sofokle 
je razno označio Kreonta« odI. Kostiča (588 — 589), Hrvatske 
narodne pjesme od L. Marjanoviča (599-—600). 


II. 1865. a) Razprave: Slovensko jezikoslovje. Gratak historičko- 


filologički nacrt. 18—95, 348—379, 506—031. Príimjetbe 
k našoj sintaksi. 1(0—1%96. 


b) Kritické rozbory spisu, které vydali: 


A. Veber-Tkalčevič, Iridion, s poljskoga preveden (300—1), 
Fr. Miklosich, Lexikon palaeoslov.-graeco-lat. Ed. 2. (437 — 
441), Gj. Daničié, Rječnik iz knjiž. star. srpskih, Nikoljsko, 
Jevang., Život sv. Simeuna [441— 449), K. J. Erben, Slovanská 
čítanka (449—450), S. Ljubié, Ogledalo književne poviesti 
(567 — 572), V. Došen: Aždaja sedmoglava, novo izd. od 
D. Starčeviča (072—594), Narodne pjesme, izdala Matica 
dalmatinska (574—5). V bibliogr. zprávach preložen cestopis 
Kolážúv do Moskvy (143 —146), nejnovejší zemč a národopisné 
zprávy 0 Bosné (308—9), sestaven článek o stavu tfijediného 
království v evr. statistice (155—7), pripojena poznámka o 
staro hrvatském texté Alexandreidy (459). 


III. 1866. I. a) Razprave: Adrianskoga mora Strena, hrvatski epos 


XVII viečka. 336—401. Rozbor a ukázky této epické básné, 
kterou složil hr. Petar Zriúski. 


b) Kratke književne viesti: Cirtlski zborník X VI— XVII stolzeča. 


121—131. Stari spomentci pisma t jezika jugozapadnih Slov- 


1867. 


1808. 


Bibliografický soupis literární činnosti prof. V. Jagiče. 3 


Jena. 293—297: vytahy a zprávy z knihy Sreznevského 
ApeBnie MNAMAT. NACEMA H AZBIKA 1OTOoIAII. ČIABAHT. 
Odnošaj medju lingvistikom % antropologijom. 293—297. 
O porieklu Indoevropejaca. 291—302. 
Stampana hrvatska knjiga XVI. vieka. 306—9. 
Kratuk priegled hrvatskosrbske Anjiževnosti od posljednje 
dvie-tri godine. DO2—DBb. 
II. a) Razprave: Starine % nithovo znamenovanje. 48—14: 
pšehled archaeologických památek musea záhľebského s vý- 
klady o jejich védeckém významu. 

c) Kritike. Rozbor spisu: OósopE mMeTOpÍH CIAB. SHTEPATYPB, 
ktery napsali A. N. Pypin a V. D. Spasovič, CIló. 1865. 
(152—156), vedeckých článkú, které vyšly v programmech 
charvátských gymnasií (310 — 316), srbského A. Sandičova 
prekladu Bartenšteinova spisu o stavu srbského národa v 
zemích koruny uherské v XVI.— XVIII. stol. (157 — 160). 

Historšja Anjiževnosti narodu hrvatskoga i srbskoga. Knjiga prva: 
Staro doba. U Zagrebu 1867. 8% 204. Ruský preklad od 
M. Petrovského: WeTopia cepóckO-XOPBATCKOÁ AHTEPATYPHI, COYHHERIE 
B. Hrava. Kazan. 1871. 8% 248. Déjiny literatury charvátské 
i srbské od VII. do konce XIV. století. 

Prilozi A historiý književnosti naroda hrvatskoga % srbskoga. U 
Zagrebu 1868. 80. 84. Zvl. otisk z Kukuljevičova Arkiva za 
povjestnicu jugoslavensku, kn. [X a X. Texty čerpány jsou 
hlavné z bohatých sbírek záhrľebských. 


1867—1870. Prednáška v prvním, veľejném sedéní nové založené Jihoslo- 


I. 


vanské Akademie véd a uméní r. 1867: O paralelah % izvoríh 
naših narodnih pjesama i pripoviedaku. Výtah z vydané právé 
» Historije književnosti«. 

Akademický »Rad< pľinesl rozpravy: 

(1867) Rozbor Meropin cpnekoj cexoB. Cr. Hopakosnha, 236—242, 


II. (1868) Gradja za glagolsku paleografiju. 1—36. 


V. 
VI. 


(1868) Novija djela Miklošíčeva. 209—229. 
(1868) August Šlazher, nekrolog. 180—204. 


VIII. (1869) Komparativna mitologiga. Rozbor knihy A. Afanaajeva, 


. NosTHYECKIA BOJZPpĽHiA ÚUraBAH1 na npapoay. 188—200. 
Najnovija izdanja slovinskíih Angiževníh starina trudom I. I. 


Sreznevskoga. 200—210. 


IX. (1869) Podmladjena vokalizacija u hrvatskom Jeziku. 605—1560. 


(Vyšlo též ve zvl. otisku.) Ruské spracování této monografie 
1+ 


“ 


Fr. Pastrnek, 


o podružné vokalisaci v charvátšiné podal A. Kočubinskij, 
3BYKB A OTIAHUYHTEJIBHAA VEPTA CEPÓCKATO BOKAZHIMA, ĎAJOZ. JAN. 
1871. Zvl. ot. 8%. 62. — V téže knize IX. (1869) je dále 
rozprava: Trubaduri 1 najstarýt hrvatski lirici, str. 202—234. 

XI. (1870) Rozbor srbské bibliogr., vyd. St. Novakovičem. 260—265. 

XII. (1870) Zpráva o cesté po Dalmacii za účely vedeckými. 220 —229. 

XIII. (1870) Paralele X hrvatsko-srbskomu naglasicangju. 1—11. Ob- 
dobné zjevy v litevštiné a lotyštiné. 

XIV. (1871) Napredak slovinske filologije pošlednýeh godina. 169—189. 
Pokračování v kn. XVII 172—208. 

XVIII. (1872) Krit. rozbor biografie Križaničovy, sepsané od P. Bezso- 
nova. 164—205. 

XXXVII. (1876) Gradja za historiju slovinske narodne poezije. 33— 
138. (Též jako zvl. otisk a preloženo do ruštiny.) Sbírka 
historických svedectví o epické poesii charvátsko-srbské. 
Vydáno též srbsky: UsjexovaHCTBA 1m3 MPOZOCTA O CPICKYM 
HAPOJHOHM NJECMAMA. 

Akademické »Starine< obsahují tyto príspčvky Jagičovy: 

I. (1869) Ogledi stare hrvatske proze. I. Žitot sv. Katarine. II. Zakon 
prímanja u bratorstínu. III. Život svetoga Jerolima. 216—236. 
Texty čakavské. 

III. (1871) Ogledi stare hrvatske prose. IV. Život Aleksandru Veli- 
koga. 208—331. Charv.-srbský text, podle rúzných rukopisú: 
vydáno též o sobé. 

V. (1873) Opisi t izvodi 1z nekoliko južnoslovinskih rukopisu. 1—109. 
Pokračování pod tímže napisem v seš. VI. (1874), str. 60—157, 
v seš. IX. (1877), str. 91—171, a v seš. X. (1878), str. 
81—156. Též ve dvou zvl. otiscích: U Zagrebu 1873—1877. 
80. 281 a 1878. 80%. 76. 

>Stari pisci hrvatski<, které Akademie r. 1809 vydávati počala, 
pľinesly tyto príspevky Jagičovy: 

I. (1869) Presme Jlarka Maruhča, k vydání upravené od Iv. Kukul- 
jeviče-Sakcinského, s kritickými poznámkami a s pčedmluvou 
od Jagiče. 

II. (1870) Pjesme Sika Menčetiča Vlahoviča i Gjore Držiča, které 
k vydání upravil Jagié. XVI + 521 str. 

ILI. (1871) a IV. (1872) Piesme Matra Vetraniča Čavčiča, které 
vydali společné Jagič, Kaznačič a Daničič. 

V. (1872) Bresme Nikole Dimitroviča % Nikole Nalješkoviča, které 
vydali společné Jagič a Daničič. 


1870. 


18/1. 


1874. 


1805. 


Bibliografický soupis literárni činnosti prof. V. Jagiče. 5 


Pop Ivan Brčié, životopis, který jest úvodem k poslednímu spisu 
Brčičovu »Dvie službe<. U Zagrebu 13870, 8%. I—XV. Tento 
životopis vyšel též v prekladu vlaském od Simoniče: Prete Giov. 
Brčié. Traduzione dal eroato. Zara 1871. 

Das Leben der Wurzel dé in den slavischen Sprachen. Wien. 
80%. IV. 73. Rec. K. u. Schl. Beitráge VII. 247 sl., /KMHnrp. 
1814, 176, II. 138—193. 

Jom HmemTO 0 XKHBOTY cBerora byphba KparoBna, Dracmnk XL. 
121—131. Dodatek k textu v kn. XXI. 91 —156, od St. Novakoviče 
vydanému. 

ROoHCTAHTHH SHIOCOV H HETOB XHBOT Crevana JJazapeBHAha zecnoTa 
cpnekor. Tracmnk XLII, 223—327, Menpasna x nozarim, ib. 
31(3—3(1. 

CBjezx0g4HCTBA H3 MPOMIOCTH 0 CPACKAM HAPOAHHM Nijecmama. Orau- 
6nna, No. 12, xm. III. 54—589. Historické zprávy o srbské ná- 
rodní poesii. 


1875 a násl. Archiv fúr slavische Philologie, herausgeg. von V. Jagšč. 


Berlin, Weidmannsche Buchhandlung. V tomto časopise jsou 
tyto príspevky od vydavatele: 


I. 1 (1875). Studien úber das altslovenisch-glagolitische Zographos- 


1. 


Evangelium. 1—55 a I (1877), 201—269. Monografie o 

hláskách 4 a 3 V evang. zogr. 

Die christlich -mythologische Schicht in der russischen Voľks- 

epik. 82—133. K tomu pozn. na str. 631. 

V oddílu »Kleine Mitteilungen <: 

Eine serbische Kuhhautsage. 153—155. — Lautlicher Úber- 

gang von t sm kl, dl in gl (V nátečí charvatském). 15. — 

rovyáo — trgati 151 —159. — čuška — hymxa grtech. xóa0os. 

pliačka — nzauka, nbaukaru griech. mlaxovo. 159. — 

Braxmmipr-xpacmoe coxmrirko. 159— 160. — Na vrbi svirala. 160. 
2 (1876). A4us dem sidslavischen Miirchenschatz. 261 — 289. 

Némecký preklad 15 srbských pohádek, k nimž pľipojil 

poznámky Reinhold Kôhler. 

Dunav- Dunaj in der slavischen Voľkspoesie. 299 —333. 


I. 3 (1876). Uber einige Erschetnungen des slavischen Vocalismus. 


33(— 412. Kritické výklady ku knize, kterou vydal Joh. 
Schmidt, Zur Geschichte des idg. Vocal. 2. Abt. Weimar 1875. 
V oddile »Anzeigen<« jsou posudky knih: Miklogsichs 
vergl. Gramm. der slav. Spr., Bd. II und IV. 412—438. — 
Neue Beitráge Prof. Miklosichgs zur Gramm. d. asl. u. d. 


6 | Fr. Pastrnek, 


tibr. slav. Spr.: 1. Altslov. Formenl. in Parad. 1874. 2. Bei- 
trige znr altslov. Gramm. 1875. 3. Úber den Ursprung einiger 
Casus der pron. Decl. 1874. 4, Das Impf. in d. slavy. Spr. 
1874. 439—453. — Zur Verstándigung. 453—458 (0 slabič- 
ném r a 7 ve slov.). — Jireček Jos., Ruakovét k dôjinám 
liter. čes. do konce XVIII v. V Praze 1874— 1876. 458—460. 
Bibliographische Útersichi der Erscheinungen auf dem Gebiete 
der slavischen Plhrlologie und Altertumskunde seit dem Jahre 
1870. 465 —607. 
V oddíle »Kleine Mitteilungen «: 

Condemnatio Uvae. Em serbisch-slovenischer Tezt verglichen 
mit der griech. Originalerzihlung. 611—611. — Em alter 
polnischer Voľkswitz. 631. — Puvyal — Yvxápia — xy mm. 
631—632. 

II. 1 (1876). Etm Bettrag zur serbischen Annalistik mit literatur- 
geschichtlicher Einleilung. 1—109. 
Anzeigen. lHeropuja oÓ.1nKA CPNCKOFA HAHA XPBATCKOTA je3HKA 
no cepmerka XVII. bujeka, man. D. Jamnunh, y Beorpaay 
18/41). OcmoBe cpnekora HIXH xpsarckora jeznka, nan. b. la- 
nuvnh, y Beorpany 1876. 156—163. — M31 3anmcok5 no 
PYCCKOH TPAMMATHKŤ, coer. A. Iloreónma. I. Bsezenie. Bopo- 
nex1 18/4. II. CocTaBHLIe UJEHLI NPEANOKENIA U T. A. Xapb- 
koBr 1814. 164—168. 
Kleine Mitteilungen. Verzeichnis eingegangener Schriften 
und Inhaltsangabe der Zeitschriften. 195—200. 

II. 2 (1877). Studien úber das altslovenisch-glagolitische Zographos- 

! Evangelium. 201.—269. Druhá část článku z roč. I. 
Anzeigen. Ovwepu£ 3BYKOBOH HCTOPIH MANOPYCCKATO HAPŠUJA 
II. KaTenxaro, Kiebr 1876. 348—363. — O jezyku litewskim 
napisal D. J. Kartowicez 1875. 363—367. — Litanische und 
Lettische Drucke des XVI. Jahrh., herausg. von A. Bezzen- 
berger. Gôttingen 1875. 367— 369. — Pamätky staré liter. 
české, č. 1. Nová rada. Báseň pana Smila Flašky z Pardubice. 
K tisku ptipr. Dr. J. Gebauer, v Praze 1876. 379—383. 
— Zur slavischen Runenfrage. Autentycznosé kamieni Mi- 
korzyňskich zbadana na miejscu przez Dr. Kaz. Szalea. 
Poznaň 1876. 388—392. 





1) 0 téže knize jedna též Jagičúv Odziv o Daničičevoj Istoriji oblika srpskoga 
Hi chrv. jeziká, zváštní otisk z časopisu Narodne novine. 


Bibliografický soupis literární činnosti prof. V. Jagiče. 7 


Kleine Mitteilungen. Zum litoslavischen Sprachschatz. 
390 — 398. — Zur Frage úder den Rlinesmus im Neu- 
bulgarischen. 399—400. — Weitere Uberginge des s in ch 

„. m Slavischen.. 400. — Esne Notiz úber die slavische Namen- 
gebung. 400—401. — Und wenn der Hmmel wäir Papser. 
402. — Verzeichnis eingegangener Schršften und Inhaltsangabe 
der Zeitschriften. 402—40)8. 

II. 3 (1871). Die sidslavischen Volkssagen von dem Grabancijaš dijak 
und ihre Erklúrung. 431—481. Dodatek 143— 744. 
Úter Krak und Wanda, nach K. Rômer. 609—613. 
Aus dem siidslavischen Miärchenschatz. 614— 641. Némecky 
preklad dalších 10 srbských pohádek, s poznámkami, které 
pripojil R. Kôhler. 
Anzeigen. Ťaroxormueckia pasbickania AI. Tpora IL. JI. Cl11ó. 
1876. 679—682. — Česko-nčmecký slovník, sest. Fr. Kott. 
Praha 187. Prvních 12 sešitú. 683—684. — Cpneke ma- 
POAHE 3AFOHETKE, VPexmo U 53440 Cr. Hosakosuh, Beorpax 
n lIľanmueso 18((. 084—08/. — Ceoamaa JI#TONHCE COCT. 
JI. U. JeňloBuuemr. Ulló. 1876. Jomahu HIBOPU 3A cpricky 
HcTopujy, ypezno Up. Ilabnosah. eo npBa: /KHTANM KPaJb 
CPbÓBCKNAXB.  Y Beorpaay 187/1. 688—690. — Dr. J. Ge- 
baner, Uvedení do mluvnice české, v Praze 1876, Hlásko- 
sloví jaz. českého, v Praze 1877. 690—694. 
Kleine Mitteilungen. Zwei bibliographische Seltenheiten. 
120— 126. — Verzeichnis eingegangener Schriflen und Inhalts- 
angabe der Zeitschriften. |44—15. 

III. 1 (1878). Uber einen Berihrungspunkt des altslovenischen mit 
dem litauischen Vocalismus. 95—107. 
Anzeigen. JpeBne-ci1ap. neazsTeipb XIII—XIV b., Tpyxs 
apxum. AMméndoxia. [. IL) Mocxsa 1814. 164—168. — 0 
CAMOAPEBH. OKTOHXŽ XI B., apxym. Amendoxia. Mockxsa 1874. 
168—176. — Onucamgie BOCKPeceHCKONÍ HOBOJEpYCAIHMCKOH ÓH- 
ÓAlOTEKH, APpxHM. AMeAroxia. Mocxsa 18/6. 171. — Onm- 
canie FpbeBckaro epamr. 1118—28 r. Bockpec. HOBOlepycal. 
ÓHÓLIOT., TPYAB apx. AMmonZroxia. Mocxsa 1877. 17—180. 
— OÓSsOpB CIAB.-PYCCKHXE NAMATHHAKOBB AJBIKA H NHCBMA, HAXOA. 
BB ÓHÓJIOT. H ApX. IABBOBCKAXE. E. I. Karyxnankaro. KieBr 
131. 130—181. — Pam. staré liter. české, č. II. Rýmovaná 
kronika česká tak feč. Dalimila, upr. Jos. Jireček, v Praze 
1811. 132—185. 





III. 


III. 


IV. 


IV. 


Fr. Pastrnek, 


Kleine Mitteilungen. Lezicalische Lesekúrner. 5. Putap. 
6. Gdje je što. 1. ŠPpamTr — frant. 213—215. — Zur 
Chronologie der serbischen Kôntge. 220—221. — Verzetehnis 
und Inhaltsangabe eingegangener selbstiindiger Werke und Zett- 
schriften. 221—232. 


2 (1878). Wie lautele A bež den alten Bulgaren? 312—351. 


3 


Kleine Mitteilungen. Die Gesellschaft der Freunde des 
alten Schrifitums. (OÓMECTBO MOÓHTEXEŇ APEBNEŇ NACLMEHHOCTE). 
026— 030. Verzeichnis und Inhaltsangabe eingegangener selbst- 
stindiger Werke und Zettschriflen. 531—548. 

(1879). Kleine Mitteilungen. Verzetchnis und Inhalts- 
angabe neuer Werke und Zeitschrifien. 120—[(0b. 


1 (1879). Ein Nachtrag zur vorhergehenden Abhandlung (Polen, 


Ljachen, Wenden von J. Perwolf). 74—78. 

Das Datum des Statutes von Vinodol. 18—86. 

Die neuesten Forschungen ilber die slavischen Apostel Cyr1ll 
und Methodius. 91—128. 

Kleine Mitteilungen. Billiographischer Bericht. 152 —176. 
Malá oprava na str. 548. 


2 (1879). Die siidslavische Voľ:sepil: vor Jahrhunderten. 192—242, 


Die neuesten Forschungen úber die slavischen Apostel Cyr1ll 
und Methodius (SchluĎ). 297—3816. 


IV. 3 (1880). Zur Frage iiber den Úlergang des silbenbildenďen lin u. 


380 —397, 

Woher das sekundiire a? 391—411. 

Mythologische Skizzen. 1. Svarog und Svarožic. 412—427. 
K tomu dodatek na str. 548. 

Anzeigen. Vergleichende Grammatik der slavischen Sprachen 
von F. Miklosich. Erster Band. Lanutlehre (zweite Aus- 
gabe). Wien 1879. 482—496. 

Kleine Mitteilungen. ŽZur siidslavischen Heraldik. 498 — 
500, 510 — 512, Bibliographischer Bericht. 521—548. 


IV. 4 (1880j]. Anzeigen. Dietionnaire ďétymologie daco-romane. 


Hléments slaves, magyares, turcs, grecs-moderne et albanais. 
Par A. de Cihac. Franefort s. M. 1879. 638—647. — Die 
literarische Tätigkcit der Gesellschaft der Freunde des alten 
Schrifttums in St. Petersburz während des Jahres 1878—79. 
648—651. — Psalterz Puľawski. Z kodeksu pergam... 
wykonali A. i St. Piliňscv. Nak]. bibl. Kórnickiej 1880. 
692 —6560. 


Bibliografický soupis literární činnosti prof. V. Jagiče. 9 


Kleine Mitteilungen. Bibltographischer Bericht. 095— 123. 
V. 1 (1880). Mythologische Skizzen. II. Daždbbogy — Dažbog — 
Dabog. 1—14. Dodatek na str. 166—167. 
Aus dem sidslavischen Mirchenschatz. 11—79. Nemecký 
preklad dalších 23 srbských pohádek, s poznámkami, které 
pripojil R. Kóhler. 
Krstische Nachlese zum Tezt der altkroatischen Dichter. 
8b—94, s dodatkem na str. 688—6089. 
Kleine Mitteilungen. Michelinburg — Mikilinburg — 
Meklenburg — Wih — Grád. 161—168. — Bibliographischer 
Bericht. 168—180. 
V. 2 (1880). Zur slavischen Runenfrage. 193—215. Hierzu 1 Tafel. 
Kleine Mitteilungen. Bibliographischer Bericht. 319 —332. 
V. 3 (1881). Anzeigen. Žaltáť wittenberský. K tisku pripravil 
a t. d. Dr. Jan Gebauer. V Praze 1880. 432—434. — 
Rječnik hrvatskoga ili srpskoga jezika. Na svijet izdaje 
jugoslav. akademija znanosti i umjetnosti, obradjuje Gj. 
Daničié. Dio I sy. L A — Beajeda. U Zagrebu 1380. 
434—438. — Kraljevié Marko u narodnih pjesmab, uredio 
Iv. Filipovié. U Zagrebu 1880. 438—439. K tomu pľipojen 
článek: Kraljevié Marko kurz skizziert nach der serb. Volks- 
dichtung. 439—455. Preklad srbský této rozpravy pofídil 
Ninič: Kpawesnh Mapko Y NAPOAHAM Necmama. 
Kleine Mitteilungen. Billiographischer Bericht. 410—496. 
V. 4 (1881). Die Umlautserscheinungen bei den Vokalen e, é, e in den 
slavischen Sprachen. 1. 534—580. | 
Das altslovenische Evangelistarium Pop Savas. 580—612. 
Anzeigen. JIpeBHmaa pycecKaA NACHMEHNOCTE, OMLITE . . . AJ. 
Korxapesbekaro. Boponexz 1881. 660—662. — Ogepku 
H35 HCTOPIH YELUCKOÁ AHTepaTYpH. Il. PĽYKOMACH 3e XEHOropckaA 
x kpazrexBopekaa. Bsim. 1. OvwepkE JHTep. ACTOPIA pykonnceh 
(1817— 1877), Anmapea Cropoxenka. Kies 1880. 663— 
604. — O cBaneÓH5IX1 OÓPANAXB, MNPEHMY MECTBEHNO PYCCKHXT, 
H. ©. Cymnosa. Xapskosr 1881. 664—669. — Altbóhmische 
Alexanderfragmente und grammatische Streitfragen. 669— 
674. — Mikolaj Rej z Naglowic i ks. Józef Wereszezyňúski. 
Wilno 1880. Mikolaj Rej z Naglowic. Wizerunk wWlasny 
žywota czlowieka pocziwego. Wedlug wyd. z r. 1560 wydal 
Stan. Ptaszycki.  Zesz. 1-szy. S. Petersburg -Warszawa 
1881. 614—615. — Zgodovina slovenskega slovstva, spisal 


10 


Fr. Pastrnek, 


in založil Julij plem. Kleinmayer, v Celovcu 1881. 675— 
676. — Zur Apokryphben-Literatur. 676—680. — Rječnik 
hrvatskoga ili srpskoga jezika, na svijet izdaje jugoslav. 
akad., obradjuje Gj. Daničič. Dio I, sy. 2, Besjeda—Bogat. 
U Zagrebu 1881. 680—681. — Die neunesten Publikationen 
der russischen Gesellschaft der Bibliophilen. 682—684. 

Kleine Mitteilungen. Em verkannies altsloveníisches Denk- 
mal. 689—690. — Bibliographischer Bericht. 690—701. 

VI. 1 (1882). Die Umlautserschesnungen bei den Vokalen e, é, © m 
den slavischen Sprachen. 11. 13—104. 

Kleine Mitteilungen. Dte Publikationen der russischen 
Gesellschaft der Bibliophilen. 133—134. — Bibliographischer 
Bericht. 135—157. 

VI. 2 (1882). Zur Berichtigung der altrussischen Texte. 224—238. 
Kleine Mitteilungen. Das russische Adjektiv xopómii — 
choróšij. 282—284, — Litauisch te: slavisch Ty, are. 284— 
281. — Das slavische Prisens ERA — čada. 281—289. — 
Bibliographischer Bericht. 2% —318. 

VI. 3 (1882). Kleine Mitteilungen. Muterialien zur Geschichte 
der slavischen Plulologie. Der Briefwechsel zwischen Dobrovský 
und Kopitar. A31—411. — Bibliographischer Bericht. A(1— 494. 

VI. 4 (1883). Kleine Mitteilungen. JVerterer Beitrag zur Fest- 
stellung der Grenzen des dalmatinisch- kroatischen Glagolismus 
im XV.— XVII. Jahrh. 615—617. — Slavica im British 
Museum. 611—618. — Vukodlah — Kodlák — vor Gerieht. 
618—620. — Bibliographischer Bericht. 624—633. 

VII. 1 (1885). Anzeigen. Euchologium. Glagolski spomenik ma- 
nastira Sinaibrda, izdao dr. Lavoslav Geitler, u Zagrebu 
1882. 126—133. 

Kleine Mitteilungen. Die neuesten Publikationen der kaiser- 
lichen Gesellschaft der russischen Bibliophilen. 142-—149. — 
Bibliographischer Bericht. 149—160. 

VII. 2 (1883). Kleine Mitteilungen. Rupci oder Rupalani ín 
Thracien und Macedonien, Esgentiimlichkeiten 1hres Dialektes. 
320—324. 

VII. 3 (1884). Anzeigen. Die albanesischen und slavischen Schriften 
von Dr. Leopold Geitler. Mit 25 photographischen Tafeln. 
Wien, Alfred Hôlder, 1883. 444—479. 

Kleine Mitteilungen. Billiograplischer Bericht. 480—D24. 

VII. 4 (1884). Kleine Mitteilungen. dAltrussische Fragmente 


VIII. 


VIII. 


Bibliografický soupis literární činnosti prof. V. Jagiče. 11 


Kônigsberg. 640—643. — Inhalisiibersicht der Zeitschriften 
und periodisch erschetnenden Werke. 041— 683. 


1 (1884). Anzeigen. Uornement slave et oriental ďapres 


les manuscrits anciens et modernes, recueilli et étudié par 
Wlad. Stassoff. St. Pétersbourg 1884. 120—125. — 
Pycekif Jlnnesoň ANoKAlHNCHCE.  CBOAB H3OÓPAKEHÍÁ H31 
AHNEBEIXB ANOKAZHNCHCOBB NO PYCCKAMB PYKOMACAMB C£ XVI-ro 
BBka no XIX-51IH, COCTABHAB ©enopr Bycraebr. Mockxba 1884. 
125—131. 

Kleine Mitteilungen. Bičltographischer Bericht. 134—176. 


2 (1885). Anzeigen. Slawo-deutsches und Slawo-italienisches 


von Hugo Schuchardt. Gratz 1885. 312—325. 
Kleine Mitteilungen. Billiographischer Bericht. 336— 356. 


VIII. 3 (1885). Kleine Mitteilungen. Eím glagolitisches Manu- 


VIII. 


skript in Porto (in Portugalien). 541—548. 


4 (1885). Anzeigen. GChronigue dite de Nestor. Traduite 


sur le texte slavon-russe avec introduction et commentaire 
critigue par Louis Leger. Paris 1884. 518—583. — 
II. II. POMAHOBHRUJ. ĎOHETHAKA PYCCKATO H APEBHENEPKOBHOCIAB. 
azrika. ClII6. 1885 084—581. — Dietionnaire abrégé de 8ix 
langues slaves (russe, vieux-slave, bulgare, serbe, tchégue et 
polonais), ainsi gue francais et allemand, rédigé sous les 
auspices de Son Altesse impériale le Prince Pierre ď Olden- 
bure par le Prof. F. Miklosich. St. Pétersbourg et Mogcou- 
Vienne 1885. 581—594. — Untersuchungen úber Guantitát 
und Betonung in den slavischen Sprachen. I. Die Guantitát 
im Serbischen, von Aug. Leskien. Leipzig 1885. 59/— 609. 
— A, Te3enr. Heropia cxaBAHCKATO MEpeBONA CHMBOJOBB BŠPHI. 
C1II6. 1884. 610—612. — Sitte und Brauch der Stdslaven. 
Nach heimischen, gedruckten und ungedruckten Guellen von 
Dr. Fried. S. KrauB. Wien 1385. 612—632. 

Kleine Mitteilungen. Die Publkattonen der kais. russ. 
Gesellschaft der Bibliophilen fir das Jahr 1883—1883. 
653—660. — Die russische Palistina-Gesellschaft. 661—664. 
— Zum Dadžtbog» (Archiv V. 1—14). 665. 


IX. 1 (1886). Kleine Mitteilungen. Wer isť Gertuka in Gorski 


IX. 2 


Vijenac? 149—150. — Bibliographischer Bericht. 151—175. 
(1886). Kleine Mitteilungen. Berumna oder Baxunma? 
313—315. — Bibliographischer Bericht. 816—334. — Philo- 
logie und Patriotismus. 330—344, 


12 Fr. Pastrnek, 


IX. 3 (1886). Kleine Mitteilungen. Die Aleršus- Legende als 
serbisches Volkslied. 523—526. — Fine Notiz zur slavischen 
Mythologie. 528. — Zum Aufsatz » Plalologie und Patriotis- 


IX. 4 (1887). Etn serbischer Teztbeitrag zur Georgtus- Legende. 
086— 592. 


Kleine Mitteilungen. Etne Wlyrische (serbisch-kroatische) 
ÚUbersetzung der Reali di Francia. 699—701. — Spuren der 
Couvade in Werfruflund. 101—702. 

X. 1 and 2 (1887). Kritische Anzeigen. Dr. W. Vondrák. Zar 
Kritik der altslovenischen Denkmale. Wien 1886. 177—181. 
Dr. St. Smal Stockij »Úber den Inhalt des Codex Hanken- 
steinianus<. Wien 1886. 185—187. — Das Slavische (Alt- 
slovenische) im »Grundrib der vergleich. Grammatik der idg. 
Sprachen< von K. Brugmann. I. Strabburg 1886. 188— 
196. — ©p. MxÄxroummnvya CpaBinTerxbHAA MOPŠONOTIA CIAB. 
AZBIKOBE, Nepep. H. III114Kk0B+5 no45 pea. Pom. BpaHmara. IV. 
AsLirm venekií m norpbekiň. Mocxsa 1886. 196—200. — 
CraBAHCKIA Hmapšbuja. Jleknju npov. B. H. Tparoposaua. 
Bapmapa 1884. 202—203. — Dr. Joh. Knieschek. Zu dem 
Gedichte Ludiše und Lubor in der Kôniginhofer Handschrňtt. 
203. — A. Patera. BSvatovítský rukopis. V Praze 1886. 
204—208. — Jan Gebauer. Staročes. sklonéní zájmenné. 
V Praze 1885: Staročeské sklonéní substantiv kmene -o0. 
V Praze 1886. 208—212. — Frant. Bartoš. Dialekt. 
moravská. I. V Brné 1886. 212—218. — Fr. Prusík. 
Pávod jmene >Čech<. V Praze 1885. 218—219. — Fr. Vy- 
mazal. Pravopisny slovník a zásady českého pravopisu. 
V Brmné 1886. 219—220. — Jar. Goll. Historický rozbor 
básní rukopisu králodvorského: Oldficha, Beneše Heľmanova 
a Jaroslava. V Praze 1886. 220—223. — H31 neTopin pomama 
K NOBŽeTN. Marepiannii 1 H3CxŤnopania A. H, BecexoBekaro. 
BLIM. NEpBEIŇ: TPEKOBHZANTIÁCKÁ Nepioxr. CI16. 1886. 233—247. 
— Dr.J. Leciejewski. Der Lautwert der Nasalvokale im 
Altpolnischen. Wien 1886. 248—261. — J. Karlowicz. 
Imiona wtasne polskich miejsc i ludzi od zatrudnieňn. Warszawa 
1881. 215. — Ržažewski, Zloty wiek literatury Dubrownika. 
Pamietnik akad. w Krakowie 1885. 284. — E. Golubinskij. 
Czarnie KoHcTAATUNB m MeeoxiA NepBOVUHTEJH CIABAHCKIE. 
Mocxpa 1885. 298 —295. — Spomenica tisočletnice Metodove 


Bibliografický soupis literární činnosti prof. V. Jagiče. 13 


smrti. Spisal Dr. Fr. Kos. V Ljubljani 1885. 295—296. — Me- 
EOXIEBCKIH I1OÓRXEHHBIÁ CÓOPHHKT, 434. Hmnep. Bapl!. YHHBEpCH- 
TETOME KB 6 anpšia 1885 r., noaz pez. A. BYyJHm10BHUA. 
Bapmasa 1885. 296—303. — M. Jpnnosr. HoBHŇ mepK.- 
CIAB. NAMATHAKB CE VNOMHHAHIEME 0 CIAB. NEPBOVUHTEJAXB. 
CIIó. 1885. 303—305. — P. Lavrovskij. Hrazianckaa Ie- 
remxa. KpHT. 0Ó30P5 H3CIAĎAOBAHÍH M MHĎHIH O Heň, 3Hauenie 
e4 AHA HCTOPÍIH KH3HH H AŠITEIXBHOCTH CIAB. NEPBOVUHTELEK. 
C1II6. 1886. 305—310. — Joópirň macTBIpb H Z0ÓPAA HHBA. 
Pšub ... Az. KouyÓónnckaro. Ozgecca 1885. 311. — ľĽep- 
Óopaxopa Biorpaeia Orroma enmckoma ôóamČeprckaro. — KpHAT. 
H3cxbA. Ar. INlerpopa. CI16. 1883. 312—313. — CraBame, 
HX5 B3AHMHBIA OTHOMEHIS H CBA3H. Cou. loc. IlepBorbea. 
I. Ouepk£ meropin CraBaHmr5 no XVIII sška. Bapmasa 1886. 
314—315. — Archäologische Fragmente aus Bulgarien von 
Dr. C. Jireček. 315—317. — Zur Kunde der Hämus-Halb- 
ingel von W. Tomaschek. II. Die Handelswege im 12. Jahrh. 
nach den Erkundigungen des Araberg Idrisí. Wien 1887. 
317—319. — Agročiorpadia Hmnep. Mnxanja llazeorora, H31. 
H. Tpoauxiú. Clló. 1885. 319—320. — Jobana Bomko- 
BHha UKYMLEHH CIHCH Y OcaMm cBezaka. Us. I. 0 cpnekom je- 
saky. Y Beorpany 188/. 320—323. — Jjeza Byxa Cree. 
Kapaunha. Kumxra npsa. Cpucke mapozme njecme. Il. Haj- 
cTapuje njecme jymauke. Buorpaza 1881. 323—330. — Ilo- 
cIexgH BpaHKOBAhH VY HCTOpäAjA HA Y HAPOAHOM nepany l456— 
1502, manmcao Cr. Hopakobuh. V Hosome Caxny 1886. 330— 
3934. — Der Bergkranz (die Befreinng Montenegros). Zum 
erstenmale aus dem Serbischen ins Deutsche tbertragen von 
J. Kirste. Wien 1886. 331—339. — Smailagič Meho. 
Pjesan naših muhamedovaca, zabilježio Dr. Fr. S. Krauss. 
U Dubrovniku 1886. 339—3460. 
Kleine Mitteilungen. Es geschichtliches Zeugnis úber serb. 
> Koleda«. 302. — Ein Rhapsode unserer Tage. 3b2—3b4. — 
Materialien zur Geschichte der slavischen Plulologie. 360 —362. 
X. 3 und 4 (1887). Kritischer Anzeiger: Dr. Fr. Miklosich. 
Die Blutrache bei den Slaven. Wien 1887. 626—631. 
Kleine Mitteilungen. Zum Kľlagegesang der Asanaginica. 
609—660. — Jan Hanusz. Nekrolog nebst seinen letzten 
vier Briefen an den Herausgeber des Archivs. 660—665. — 
Hans Reimer. Nekrolog. 6650—666. 


14 | Fr. Pastrnek, 


XI. 1 (1888). Kleine Mitteilungen. Die Publikationen der kais. 
russ. Gesellschaft der Bibliophilen fúr das Jahr 1885—1886. 
154—160. 

XI. 2 (1888). Die Ausgabe des altrussischen Kodez vom Jahre 1076 
nebst den Berichtigungen Stmonys. 233—241. 

Kritischer Anzeiger. Neueste Belege fiir den Nasahismus 
des macedonischen Dialektes. 264—209. 

Bibliographie.  210—288. 

Kleine Mitteilungen. Zwet Notizen zur Literaturgeschichte 
Ragusas. 291—300. — Neuentdeckte Guelle der Fabel von 
Istok, Upravda u. a. 300—304. — Dres Berichttgungen. 
304—305. — Slavisches in nordischen Sagen. 305—308. — 
Em neuer Erklirungsversuch iber die Kolbjagen. 308. — 
Ist maško — mléko — ein Lehnwort? 308—309. — Die 
slavísche Inschrift auf dem angeblichen Beutel des hetl. Stephan. 
311—313. — Materialien zur Geschichte der slavischen Plulo- 
logie. 313—315. — Inhaltsiibersicht der philologischen Zeit- 
sehriften und pertodisch erscheinenden Werke. 315—318. 

XI. 3 (1888). Die Ausgabe des altruss. Kodex vom J. 1076 nebst 
den Berichtigungen Simonys. 3608—383. Dokončeno. 
Kritischer Anzeiger. Narodne pjesme Muhamedovaca u 
Bosni i Hercegovini. Sabrao Kosta Hôrmann. Kojiga 
prva. Sarajevo 1888. 424 —451. — Praktična gramatika 
ruskoga jezika, za samouke napisao prof. Pero Budmani. 
Zagreb 1888. 451—456. — B. A. Boropoanukiú, Kypez 
TPAMMATHKH pyCeKAro AJbika. Uacrb 1“: Ponernka. Bapmasa 
1887. 4560—459. 

XI. 4 (1888). Kleine Mitteilungen. Zur Legende >von dem sich 
verbergenden und wiederkehrenden Kaiser«. 630—631. — 
Nachtrag zu S. 311 betref/s einer mittelalterlichen Schilderung 
Konstantinopels. 632—633. — Bibliograplne. 633— 640. 

XII. 1 und 2 (1889). Kritischer Anzeiger. Monumenta linguae 

palaeoslovenicae collecta et in lucem edita cura et opera 

A em. Kalužniacki. Tom. primus: Evang. Putnanum. Vindo- 

bonae et Teschenae. 1888. 275—219. — I. BapcykoB51. 

Ausub u TpyaH M II. Iloroamnna. CII6. 1888, I: 1889 II. 

219—980. — Dr. Č. Zíbrt. Staročeské výroční obyčeje, 

povéry, slavnosti a zábavy a t. d. V. Praze 1889. 281-—282. 

— Czosapb Óoxrapekaro 4351ka, coer. A. Jrsepnya. Mocksa 


1885—1889. Bi. [—VII. 282—287. — Pasko1% ma ony 





Bibliografický soupis literární činnosti prof. V. Jagiče. 15 


B5 KOHNB XVII sžka. Hzcaža. B.Ľ. Ipyxnnnna. CIló. 1889. 
288. — Dr. W. Kórner. W.M. Gargchin (zwei Erzählungen, 
russisch, mit Anm.) Sondershausen 1389. 288—289. — 
Dr. Oskar Ásbóth. Kurze russ. Gramm. Leipzig 1889. 289. 
Kleine Mitteilungen. Der griine Georg. 306—3017. — 
Syncretistische Formen von Städtenamen. 315. 

XII. 3 and 4 (1890). Kritischer Anzeiger. Úber die Walter- 
sage von Prof. Dr. R. Heinzel. Wien 1888. Dvé povídky 
v české literatuče XV stol. Podává Dr. Jití Polívka. V 
Praze 1889. 595—599. — R. Heinzel. Úber die ostgothische 
Heldensage. Wien 1889. 599—602. — Istorija hrvatskoga 
pravopisa latinskim slovima. Napisao Dr. T. Maretié. U 
Zagrebu 1889. 602— 609. — Kosovski junaci i dogodjaji 
u narodnoj epici. Napisao Dr. T. Maretié. U Zagrebu 1889. 
609—615. — Riječnik hrvatskoga ili srpskoga jezika, na 
svijet izdaje jugoslav. Akademija. U Zagrebu 1888—1889, 
svezak 8—10. 615—618. — CÓóopHAKE OTE HAPOAHH YMOTBO- 
PEHHA, OÓHUAH A Ap., napexja Ar. T. Úineb1. JIS5pBu oTašŠIr. 
Hapoann nšemu. Kn. [| Coena 1889. 619—624. — Dejiny 
literatúry slovenskej, napísal Jar. Vlček. Čiasť prvá. V 
Turč. Sv. Martine 1889. Rusky preklad prof. T. Florinského. 
620—6021. — CzaToe EsaHrerie rocnona nauero Incoyca Xpucra. 
Jpepnecias. TekeTr. Kazan. 1859. Vydal N. Ilminskij. 
621 —629. — Russ. Chrestomathie flir Anfinger. Von Dr. Oskar 
Ásbôth. Leipzig 1890 629. 

Kleine Mitteilungen. Zwet babdliographische Seltenheiten. 
630—636. 

XIII. 1 (1890). Meine Gegenbemerkung (zur vorigen Abhandlung 
uber die altruss. und čech. Partic. auf -a). 114—117. 
Kritischer Anzeiger. Crapu cprckA XPHCOBYB5H, AKTH, 
Ónorpaguje Z Ip., upnópao ax /by 6. Crojanosuh. VY Beorpaxy 
1890. 118—128. — CóopHHKE 3A HaAPOJHH YMOTBOPENHA, 
HAYKA H KNUNKHHNA, H3A. MAHHCTEPCTBOTO NA HAPOAHOTO NIpo- 
ceb£menme. Ku.[L IL Coena 1889. 128—135. — OGgbiuan u 
NŤCHA TYPENKAX1 CepócBr. Bropoe nm3x. Clló. 1889. Vydal 
I. S. Jastrebov. 135—138. — I Scheinigg. Narodne 
pesni koroških Slovencev. Ljubljana 1889. 138—140. — 
Narodne pjesme Muhamedovaca u Bosni i Hercegovini, sabrao 
K. Hórmann. lI. Sarajevo 1889. 140—141. — Oeman 
Hpana Dynzyzmha. JlpanpaBno 34 mramny Jobam Bomko- 











16 Fr. Pastrnek, 


bah. VY 3emyny 1890. 141—144. — IIparo3H 34 CHHTAKCY 
cpnekora jesnka. [. 0 nanexmma 6e3 npeamora. Hanxcao Ilepa 
II. hophesah. Beorpaa. 1889. 145—146. — Cpnexa cmATakca 
CBOJAM VYEHHIIHMA CACTABHO JOBAH JKHBAHOBHhÝh. HosE Cax 
1889. 147. — Národní písnč moravské v nové nasbírané, 
vydal Fr. Bartoš. V Brné 1888—1889. 14/—148. 


XIII. 2 (1890). Kritischer Anzeiger. Bpanko PazsmueBÔAh, 04 
Csber. ByzrxosBuha. VY Beorpaxy 1889. 231—240. — Gsero- 
CTEFAIICKA XPACOBYZ: Kpaza Ypoma II. MnnyTrHa, vyd. zemská 
vláda bosensko-hercegovská a král. akademie srbská. 1890. 
Srovnání a dodatky. 253—272 1). — Dyezu, pycekiť HAPOAHHÁ 
MY3BIKAXLUBIÁ HHCTPYMEHTBE. — Herop. ouwepk£ Az. U. ŤaMHH- 
nxmna. GClló. 1890. 2153—214. — GCraBAne, HX£ B3AHMHHA 
OTHONEHIA H CBA3H. Cou. Joc. IlepBozbea. III. Jo kogma 
XVIII s. Macrp 1-44. ŠBanaxnrie U.abane. — Bapuasa 1890. 
214—216. — Žaltáť klementinsky, vyd. Ad. Patera. V Praze 
1890. 216—278. — An Essay on the importance of the 
study of the slavonie languages by M. R. Morfill. London 
1890. 2(8-—219. — Nauka o pravopisu jezika hrvackoga 
ili srpskoga, sastavio Marčel Kušar. U Daubrovniku 1889. 
Čakavske osobine u današúcm dubrovačkom dijalektu, sast. 
M. Kušar. U Dubrovniku 1889. 2/9—281. — O630pz 
HCTOPIH pycekaro npasa npov. M. ď. Bxazgnmipekaro-Ľyxa- 
nopBa. lŤ31. sropoe. CII6.-Kiebr 1888. Pycexia Opaxnueckia 
apesbnocrn. TomB Il. TeppaäTopia 1 maceremie. B. Cepržepbaua. 
C116. 1890. 285—300. 

XIII. 3 (1890). Etnige Bedenken (aus Anlaľ der vorhergehenden 
Abhandlung tiber die Grenzen der Čakavština). 388—397. 
Kritischer Anzeiger. Tolstojs > Krieg und Friede< tn etner 
kroatischen Úbersetzung. 463 —410. — Bibliographisches. 410. 


XIII. 4 (1891). Kritischer Anzeiger. J. A. Lundell, Etudes 
gur la prononciation russe. 1“ partie: Compterendu de la 
littérature. Upsala 1890. 598—600. 

Bibliographisches. 610—615. 

Kleine Mitteilungen. Neue Erschetnungen im serbischen 
Auslaut. 621—631. — 4us dem Leben der serbischen Volks- 
epik. 631—6360. 


v O V 


X tomu článek: Die goldene Bulle des Despoten Stefan. ŇNotizen aus dem 
I. Tell des II. Bdes der Wissensch. Mitteil. aus Bosnien u. Herzeg. 









Bibliografický soupis literární činnosti prof. V. Jagiče. 17 


XIV. 1 (1891). Kleine Mitteilungen. Esne Miďas-Sage in bos- 
nischer Fassung. 148—150. — Prívilegien esniger dalmati- 
nischer » Vlachen< aus dem J. 1436. 156—157. 

XIV. 2 (1891). Kleine Mitteilungen. Materialien zur Geschiehte 
der slavischen Plulologie. 10. Miklosichs Briefe an den Her- 
ausgeber dieser Zettschrift. 300—320. 

XIV. 3 (1892). Kleine Mitteilungen. Materialien zur Gesclichte 
der slavischen Plulologie. 10. Miklosichs Briefe an den Her- 
ausgeber dieser Zeitschnift. 452—462. 

XIV. 4 (1892). Kleine Mitteilungen. Bidliographisches. 613—636. 

XV. 1 (1892). Kritischer Anzeiger. L.Tolstojs Werke in deutscher 
Úbersetzung, unter der Red. von Raphael Liwenfeld. Berlin. 
[. II. 1892. 103—108. — Cezxo. Us sera »Hapox H 3e6M53 Y 
ETAPOJj CPICKOj APKABA< 0x Croj. Hozbaxobuha. Beorpaa 1891. 
108—117. — Vuks serbisches Wôrterbuch in nener (dritter) 
Ausgabe 1892. 123—135. 

Bibliographisches.  136—145. 

XV. 2 (1892). Kritigseher Anzeiger. Prešpurský slovník, vyd. 
Ferd. Menčík. V Praze 1892. 308—311. — Oblici hrvats- 
koga ili srpskoga jezika, napisao Gj. Daničié. Osmo izdanje 
1892. U Zagrebu. 311—313. 

XV. 3 (1892). Kritischer Anzeiger. O6mecraBAaHnCKiÁ A35IK2 BE 
pAXY APYTHXE OÓMHXE ASBIKOBE APEBREŇ H HOBOM EBponzr. 
Anr. Byanrobnua. Bapmasa 1892. Dva svazky. 417 —423. 
Bibhographisches. 424 — 441, 

XV. 4 (1893). Et Zusatz (zur vorhergehenden Abhandlung tber die 
Deklination der sog. -ja und -jo-Stámme im Slavischen). 
018—024. 

Bsbliographisches.  602—619. 

XVI. 1 und 2 (1894). Kritischer Anzeiger. Missale Romanum 
Slavonico idiomate ex decreto sacrosancti concilii tridentini 
restitutum etc. Romae 18983. 210—216. — B. BacmiíbegBckii. 
PYCCKOBHJAHTIHCKIA  H3CAŤAOBAHiT. Blin. 2-04. /KHTIA CBB. 
Teopria AmacTpnackaro mn Ureeama Cypoxckaro. UlI16. 1893. 
210—224. — B. Herpnnz. Azekcamapia pPYCCKAXE Xpomo- 
rpavoBr. IN3errBAOB. u TekeTni. Mocxpa 1893. 224—229. — 
M. XaraHmckii. lIOrocxaBanckia ckasania o Kpadesnuš Mapk£ 
BB CBA3H CB XPOHZBEJEHIAMHA PYCCKATO ÓLIJEBOro 3n0ca. 1. BapuraBa 
1893. 229— 23b. — IIpBu OCHOBH CIOBEHCKE KBHREBHOCTH 


mehby ČATKAHCKAM Crogennma. Jlerenza o Biaxumupy n Kocapu. 
Fostechrift fur Jagič. 2 


18 


Fr. Pastrnek, 


KyTypnomCTOPp. cry saje Cr. Hozakobuha. Y Beorpaay 1893. 
230— 240. — K£ IHTEpATYPNOÁ HCTOPIH APEBHE- PYCCKAXE 
CÓOPHAKOBE. OHMBITE H3CAŠAOB. >» Ú3maparza<. B. A. /TKOBIEBA. 
Ozecca 1893. 240—242. 

Bibliographisches.  282—301. 

Dr. Franz Račňs. Nekrolog. 320. 


XVI. 3 und 4 (1894). Kritischer Anzeiger. Historická mlauvnice 
jazyka českého. Napsal Jan Gebaner. Dil I. Hláskosloví. 
V Praze a ve Vídni. 1894. 505—528. — Joh. Topolovšek. 
Die basko-slavische . Spracheinheit. I. Einl. Vergl. Laatl. 
Wien 1884. 528—530. 
Bibliographisches. Die Publkationen der kats. russ. 
Gesellschaft der Bibliophilen fir das Jahr 1837 — 1893. 
500— 055. — Bibliographisches Verzeichnis der eingesendeten 
Werke und Sonderabdriicke aus den Zettschriften. 510—571. 
Kleine Mitteilungen. Materialien zur Geschichte der 
slavischen Plilologie. 11. P. J. Šafatíks Briefe nach Karlowitz 
an den Metropoliten Stankovič und den Patriarchen Rajačiu. 
617— 632. 

XVII. 1 und 2 (1895). Ein Kapiteľ aus der Geschichte der siid- 
slavischen Sprachen. 41— 81. 
Bibltographisches. 290 —310. 

XVII. 3 und 4 (1895). Bibliographisches. 601—625. 


XVIII. 1 und 2(1896). Bibliographischer Bericht. 261—286, 281— 
296, 299—305, 306—310. 
Kleine Mitteilungen. Em bidliographischer Fund und eine 
Bitle. 318 —320. 

XVIII. 3 und 4 (1896). Bičliographischer Bericht. 585—581, 591— 
613, 614—616, 618—620, 621 -—628. 
Dr. Vatroslav Oblak. Nekrolog. 631—635. 


AIXA. 1 und 2 (1896. Kritischer Anzeiger. IM. ĎaureBbnurB. 


Heropia apebneli Pren. I Tepparopia u Hacexenie. BapmaBa 


1896. 230—240. 
Bibliographischer Bericht. 269—278, 280—281, 291—2986, 
304—307, 310—315, 316—318. 
Dimitri Matov. Nekrolog. 319—320. 

XIX. 3 und 4 (189). Kritiseher Anzeiger. Hrvatske narodne 
pjesme. Skupila i izdala Matica hrvatska. Odio prvi. Junačke 
pjesme. Knjiga prva. Zagreb 1896. 627—633. 


Bibliografický soupis literárni činnosti prof. V. Jagiče. 19 


XX. 1 (1898). Einige Streitfragen. 1. Zur Provenienz der Kijever 
glagol. Blútter. 1—13. 2. Verwandtschaftsverhiltnisse inner- 
halb der slavischen Sprachen. 13—5b3. 

Kritischer Anzeiger. BerxHKOpyCCKIA HAPOAHHA IIĎŠCHH, H3Z. 
pov. A. H. CoóoneBckYAm1E. Tom2 0II. Clló. 1897. 151— 
152. 


XX. 2 und 3 (1898). Kritischer Anzeiger. Tim. Florinskij, JIexnin 
n0 CIAB. AZBIKO3HAHIY. UACT> BTOPAA. ÚOŽÉBEPOZAMAJHHIE CIABAH- 
cxie a35rxa. Cll6. 1897. 360—367. — GrundriB der verg]. 
Gramm. der idg. Sprachen von Kar] Bragmann und Berthold 
Delbriiek. Z. Bearb. Erster Bd. Einl. a. Lautl. StraBburg 
1898. 36%— 314. — Esremif Byane. Kz HcCTopiH Bexn- 
KOPYCCKAXE TOBOPOBB. OMN5ITE HCTOP.- CPABHHT. H3CIĎAOBAHIA 
Hap. FOBOpa BB KacmMOBCKOML VŠIAŠ PAZAHCKOÁ ryó. Ka3alib 
1896. 314 —381. 

Bibliographischer Bericht. 428—442, 469—473. 


XX. 4 (1898). Die slavischen Composita in ihrem sprachgeschicht- 
lichen Auftreten. 1.-V. 519—556. 
Kleine Mitteilungen. Bičliographische Úbersicht der sla- 
vischen Zertschriften plulologischen, literaturgeschichtlichen und 
ethnographischen Inhalis. 625—638. — Rickblicke auf die 
Zeitschrift zum Abschluf des XX. Bandes. 638—644. 


XXI 1 und 2 (1899). Die slavischen Composita tn ihrem sprach- 
geschichtlachen Auftreten. VI.—VIII. (SchluĎ.) 28—43. 
Kritischer Anzeiger. Povjest književnosti hrvatske i srpske. 
Napisao Dr. Buro Šurmin. U Zagrebu 1898. 245—251. 
Kleine Mitteilungen. Nekrologe: Fedor Ivanovič Buslajev, 
Matija Valzjavec, Lucian Malnowskt, Juri Dimitryevič Aili- 
monov, Alezej Stepanovič Pavlov, Nikolaj Fomič Krasnoselcev, 
Ernst Kunik, Afanasjev Fedorovič Byčkov, Vasilij Grigorjevič 
Vastljevsky. 310—319. — Abrechnung (ber die Beitráge 
zur Errichtung eines Grabdenkmals fir V. Oblak). 320. 


XXI. 3 und 4 (1899). Die cyrillische Inschrift vom J. 993. II. Zur 
Palaeographie der Inschrift. 001—b51. 
Kritiseher Anzeiger. Junačke pjesme (muhamedovske). 
Knjiga treča. Uredio Dr. Luka Marjanovié. Zagreb 1898. 
626—634. — LEvangéliaire slavon de Reims, dit: Texte du 
gacre. Edition facgimile ete. par Louis Leger. 1899. Paris- 
Prague. 635—636. 

9% 


20 Fr. Pastrnek, 


XXII. 1 und 2 (1900). Eimige Strettfragen. 3. Eime etnheitliche 
slavische Ursprache? 11—38. 4. Nochmals die Kyever 
Blitter. 39—45, 

Beitrige zur Ethnographie der hannoverschen Elbslaven. 134 — 
140. 

Kritischer Anzeiger. lísexbnoganie 0 aA3siKÉb I-0Ň HOBTO- 
pozckoá IBTONHCH, Tpya2 B. JanyHmosa. Clló. 1899. 255— 
203. — Gramatika i stilistika hrvatskoga ili srpskoga književ- 
nog jezika, napisao Dr. T. Maretič. 1899. Zagreb. 263—278. 


XXII. 3 und 4 (1900). Bruchstiichk eines glagolitischen Meflibuches. 
020— 042. 
> Die šrrationalen Vokale.« 5b5O3—560. 
Kleine Mitteilungen. Etne cyrtllische Urkunde aus dem 
Jahre 1434. 619. — Rumiänisch-kroatisches Vaterunser und 
Avemaria aus Poljica auf der Insel Veglia vor dem Jahre 
1525. 621 —622. 


XXII. 1 und 2 (1901). Etnige Streitfragen. 5. Welcher von den 
zwei slavischen Sehriften soll die Prioritiiť zuerkanní werden? 
113—121. — 6. Zum doppelten slavischen Palatalismus. 
121—129. 

Kritischer Anzeiger. A.N. Pypins Russische Literatur- 
geschichte. 4 Bände. 2/1—291. 

Kleine Mitteilungen. Zur altserbischen Bibliographie. 
305—307. 

XXIII. 3 und 4 (1901). Kritischer Anzeiger. Riječnix hrvats- 
koga jezika. Skupili i obradili Dr. Fr. Ivekovič i Dr. Ivan 
Broz. Sy. I. A—0. U Zagrebu 1%)1. 521—529 1). — Slovník 
staročeskýy. Napsal Jan Gebauer. V Praze 1901. A—boj. 
530—535. — A. Brickner. Cywilizacija i jezyk. Warszawa 


1901. 535—040. — H. UlxakoB-. UTaTBH NO CIABAHCKIMB 
napšulaMm1 1 pycekomy A35iky. Ber. II. Bapiasa 1900. 540— 
543. — TI. Mabnuckiú.  llIponexoxaenie vacTHNHI 3H BE 


ÓONTAPCKOMB H CEPÓCKOMI AJBIKAX5. Bapuasa 1901. 544—5b45. 
— 0 tak zwanem mazurowaniu w jezyku polskim, napisal 
Stan. Dobrzycki. W Krakowie 1900. 552—553. — Ysboxt 
BB HCTOPHATA Ma ÓBArapekmií A3HK5. A. Ilpžrrext BEpXY 
OBATAPCKUTŤ TOBOPH OTB Ap. DB. Nlonesbr. Coxna 1901. Vukčetié: 





1) Srv. referát v časop. Hrvatska, 1902, č.3 4.1.) a odpovéd Fr. Ivekoviče v 
časop. Vienac, 1902, č. 4 a č. 


XXIV. 


XXIV. 


Bibliografický soupis literární činnosti prof. V. Jagiče. 21 


Jezik u Kerečkom. 553—560. — J. Baudonin de Courte- 
nay: a) Sulľ appartenenza linguistica ed etnografica degli 
Slavi del Friuli. Cividale 1900: b) Slaves. III. Linguistigue, 
dans la »Grande Encyelopédie: c) Wskazówki dla zapisu- 
jacych materjaly gwarowe na obszarze jezykowym polskim. 
W Krakowie 1901. 571—574. — Náftečí česko-moravské, 
naps. Ign. Hošek. Díl prvý: Podfečí polenské. V Praze 
1890. 514— 516. — P. ©. Bpamarn. O 1xXEHAYUHNOCTA 
Hamero npabonacania. Boponex: 1901. 576—579. — Ilpo- 
TPAMMHI AJA COÓHPAHIA OCOÓEHHOCTEH HAPOJMHEIXB  POBOPOBB. 
I. lIporpaMMBI AJA COÓHPAHIA OCOÓBHHOCTEH BEJHKOPYCCKAX1 
roBOpoBB. Clló6. 1900. 579—581. — A. C. NMeTpymeBbnur. 
JIAHTBACTHKO -HCTOPHUECKIA NACLMA. I PeueCKO-CIOBEHCKOE MNACĽMO 
H PAAPojHnna. JILBOB5 1901. 582— 585. — B. A. BOropoaxmukii. 
OuepKH MO A3BIKOBŠAŽHIO H PycCeKOMY A3bIKy. Kasamb 1901. 
080—588. — CG. T. BarnHckii. Ckxa3amie vepHopä3na Xpaópa 
0 MHCBMEÉHAX£ CIABAHCKAXB. Orecca 1901. 588—590. — 
A, J. IloroxnHt. M31 HCTOPÍIH CIABAHCKAXE NEPEJBERENIU. 
C1Ió. 1901. 610—622. 

1 nnd 2 (1902). Zusaťz (zum vorhergehenden Beitrag). 228— 
229. Kritischer Anzeiger. Rječnik hrvatskoga jezika, 
skupili i obradili Dr. Fr. Ivekovič i Dr. Ivan Broz. Sv.lII. 
P—Ž. U Zagrebu 1901. 230—242. — CroXHHla crOBA BB 
HOABCKOME A3BIKĎ. NVserbnopanie I. JI. Joca. C1I16. 1901. 
246—249. — HI. E. EBcfeBr. 3aMŠTKU HO APEBHECIABAHCKOMY 
NepeBoJy CB. nHcania. [—V. 254—262. — A. CoóoreBbckii. 
IepKOBHOCIABAHCKIE TEKCTEI MOPABCKATO NPOHCXOXNEHIA. BapiaBa 
1900. 263—268. — H. B. Nlaxakosr. O noyuenin Brazmmipa 
Momomaxa. Clló. 1900. 268—272. 
Kleine Mitteilungen. Wettere Spuren der glagolitischen 
Buchstaben in den cyrillischen Handschriften. 313—314. — 
Zur orthographischen Frage in Rufland. 319—-320. 

3 und 4 (1902). Kritische Nachlese zum Tezxte der alt- 
serbischen Vita Symeonis (Stefan Nemanjas), geschrieben von 
seinem Sohne, dem erstgekrônten Kônig Stefan. b50—D617. 
Kritischer Anzeiger. O HÉKOTOPEIX1 ApXAH3MAXE H HOBO- 
OÓPAZOBAHIAXE MPACIABAHCKATO A3bIka.  Mopeoz. sTOABI T. U. 
Hatunckaro. llpara 1902. 519—586. — Yrpo-pyceku 
HAPOAHHI CIIĎBAHKH, H3141% MuxXan11 Bpaóexb. I. UnžBaHKH 
Mapamopouku. Byzaneur1 1901. 620—622. — Slovenske 


22 


XXV. 


XXV. 
XXV. 


XXVI. 


XXVI. 


XXVI. 
XXVI. 


Fr. Pastrnek, 


narodne pesmi. Uredil Dr. K. Štrekelj. [L V Ljubljani 
1895—1898, II. 1900—1901. 623—624. — Bexmxopycexia 
HAPOAHHA NŽCHH, H3A. A. H. Coóozesekiú. IV—VIII. CII6. 
1898—1902. 624—627. — Cprneke Hapozxme njecme, CKYMHO 
x Byk Greg. Kapaunh. V—IX. Buorpaa 1898—1902. Red. 
Ljub. Stojanovié. 628—629. 


„1 (1903). Analecta romana. I—V. 1-—47, 


Kritischer Anzeiger. Slovanské starožitnosti, sepsal dr. 
L. Niederle. V Praze 1902. I. 136—145. 

Kleine Mitteilungen. Eimige Notizen čiber den russ. Dialekt 
Tobolsks. 159. | 


2 (19203). Kritischer Anzeiger. M. Zdziechowski. 
Odrodzenie Chorwacyi w wWieku XIX. W Krakowie 1902. 
317—320. 


3 (1903). Neprináší žáúdného príspevku od vydavatele. 
4 (1903). Ein Nachtrag zum »ersten Cetinjer Kirchendruch 
vom Jahre 1491<. 628—637. 


Danksagung (dem Verleger und den Mitarbeitern beim Ab- 
schlub dieses »Jubiláumsbandes<). 655. 


1 (1904). Kritischer Anzeiger. Glagolitica. Publicationes 
palaeoslovenicae Academiae Veglensis. 1903. I Recensio 


croatico- glagolitici fragm. Verbenicensis, auctore Jos. Vajs. 
Veglae 1903. 123—120. 


2 (1904). Kritischer Anzeiger. Stara i nova postojbina 
Hrvata. Napisao Dr. Ivan Ražié. Zagreb 1903. 312—313. 
3 (1904). Nepľináší žádného príspévku od vydavatele. 

4 (1904). Cugunder. (Erinnerungen an J. Grot und A. Schiefner.) 
010— 078. 

Ein Prediger aus dem Ende des XVII. Jahrh. in Agram. 
518—591. 


Kritischer Anzeiger. Em Nachtrag zum Briefwechsel des 
Dichters Preradovič. 608—620. 


XXVII. 1(1905). Slavssche Fragmente uus der Billiothek S. Giacomo 


della Marca in Monteprandone. 85—91. 

Kritischer Anzeiger. Hrvatski preporod. Napisao Buro 
Šurmin. I. II. U Zagrebu. 1903—1904. 133—138. 
Kleine Mitteilungen. Der Ausdruck RBCXA MB in den alt- 
kirchlichen Denkmälern. 141—142, 


Bibliografický soupis literární činnosti prof. V. Jagiče. 23 


XXVII. 2 (1905). Kritischer Anzeiger. Slovenci v šomodski 
županiji na Ogrskem. Napisal Ant. Trstenjak. Vljubljani 
1905. 303. 
Kleine Mitteilungen. Spolari — Spolarich. 313. 


XXVII. 3 (1905). Metne Zusälze zum Studium der Werke des 
slavischen Klemens. 384—412,. 


Kritischer Anzeiger. H., K. Tpymexil. lIaMATAHKA H 
BOIIPOCHI APEBHECIAB. NACEM. |. Kiepckie rrar. 1meTku. llpaxcekie 
rIAroI. OTPBIBKA. FOpbeBr 1904, Dr. V. Vondrák. O púvodu 
kijevských listú a pražských zlomkú. V Praze 1904. 441— 
446. — Ug. Egcžepbr. Kngra npop. laHiAra BE APEBHECIAB. 
nepesoaš. Moexsa 1905. 447—454. — A. B. MAxaň1085. 
K: Bonpocy 0 sHTep. macrbxju CBB. Kmparra un MeeoriA BE © 
rAAroz. XOpB. MACCAIAXB H Ópepiapiaxt. Bapmasa 1904. 454— 
457. — J. Baudouin de Courtenay. Szkice jezykoznawcze. 
I. Warszawa 1904. 458—460. — Beitrúge zur polnischen 
Wortbildung von Titus Benni. I. Einfihrung. Produktive 
Personalsuffixe. Leipzig 1905. 460—461. — A. S. Petrusze- 
wicz. O pierwszym zawiazku familii u aryjskich narodów 
w szezególnošci u Slowian. Lwów 1903. 461—463. 


XXVII. 4 (1905). Kritischer Anzeiger. A. M. Jyxp>AHmenko. 
Kaňxapckoe napbuje. Kiesr 1905. 578—586. — Nátečí česko- 
moravské. Napsal Ign. Hošek. II. Podrečí polenské. V 
Praze 1905. 586 —587. — Ignatii Georgii Vitae et carmina non- 
nullorum illustrium civium Ragusinorum, ed. prof. Pavle 
Popovié. 1905. 581—596. — Vjestnik kr. hrv.-slav.-dalm. 
zem. arkiva, uredjuje dr. J. Bojničié, Zagreb 1899 sg. 
(dosud 6 svazkú) 598—600. — A. Epmozosr. Hapozmaa 
CEXBCKOXOZAHCTBEHHBA MYAPOCT>E BE NOCIOBHNAXB£, NOFOBOPKAX£ 


u npamšrkaxr. 4 svazky. CIIó. 1901—1905. 600—607. 


Kleine Mitteilungen. Der kluge Knabe. Ein kroatisches 
Märchen aus dem Kreis »Die kluge Dirne<. 611—614. — 
Nekrologe: Alex. Nikolajevič Pypin, Milivoj Šrepel, Ivan 
Tkalčié, Gregor Krek, Ilarion Ruvarac, Polychr. Ag. Syrku, 
Alex. Iv. Smirnov. 630—6360. 


XXVIII. 1(1906). Einige Streitfragen. 1. Klassifikation des slavischen 
Verbums. 117—21. 8. Nochmals das slavische Imperfektum. 
21—35. 9. Das Futurum des Stammes Eu. 35—36. 


24 


Fr. Pastrnek, 


Kritischer Anzeiger. B. M. J4nYHOBE. ŠŤĎOpMH CKIO- 
HEHIA BE CTAPOCIOBAHCKOME AZpIKÉ. Il. CK. HMenr. Ozxecca 


1905. 117—125. 


XXVIII. 2 und 3 (1906). Cyrrllo- Methodiana. 161—162. 


Mein Zusatz (zur vorhergehenden Abhandlung tiber das Ver- 
hältnis des Freis. Dkm. zu einer Homilie des Klemens) 
260—261. 

Kritisecher Anzeiger. Zur slavischen Raunenfrage. 
Dr. Jan Leciejewski. Rany i runiczne pomniki stowiaňske. 
Lwów 1906. 385—392. 

Kleine Mitteilungen. Nekrolog: Ant. Kalina. 480. 


XXVIII. 4 (1906). Kleine Mitteilungen. Nekrologe: Alex. Nik. 


1879. 


1880. 


1882. 


1883. 


Wesselofsky. 634—637. Martin Hajnal 640. 


Guattuor evangeliorum Codez glagoliticus olím Zographensis nunc 
Petropolitanus. Characteribus cyrillicis tranacriptum notis eriticis 
prolegomenis appendicibus auctum adiuvante summi ministerii 
borussici liberalitate edidit V. Jagič. Berolini, apud Weidmannos, 
MDCCCXXIX. 4% XLV +174. Tabulae tres. Rec. J. Martinov, 
Revue bibliogr. univers. X-“ ger., t. X., XXVI-“ d. la collect. 
Paris 18/9. 


JAKONB BAHonozbekil. lIOAIHHOBIŇ TEKCTE CE PYCCKAMB NEPEBOAOMT, 
KPHTA!CCKYMH JZAMŠĎUAHIAMA U OÓBacHeniamu. Cll6. 40%. V +152. 
No. 54 vydání O61. JTr06. JIp. Ilncbm. 

Úber die Sprache und Literatur der heutigen Bulgaren. Deutsche 
Rundschau, herausgeg. v. Jal. Rodenberg. Berlin. VI. Jahrg., 
Heft 10, Juli. 5/— 1. 

Zum altslavischen Malalas. Hermes XV, 230 fg. (1880). 


Specimina linguac palaeoslovenicae. — OÓpa3ITEĽ ASLIKA 1EPKOBHO- 
CHABANHCKATO MO APEBUŤÁLIHME NAMATNHKAMB NIAPONHNECKOÁ H KHPHA- 
10BCKOH NHCBMenHoCTH. Clló. 4%. 148. 

Recense spisu Herm. Jirečka Svod zákonú slov. Deutsche 
Litteraturz., No. 30, 1018. 

Ouattuor evangeliorum versionis palaeoslovenicae codez Marianus 
glagoliticus. Characteribus cyrillicis transeriptum edidit. Berolini 
apud Weidmannos. IaMATHUKE PIAPOJHUECKON MACEMEHHOCTA.  Ma- 
PÍHACKOE YETBEPOEBAHĽENIE CE NPAMŤUAHIAMA A Ipasoxeniamu. — Úsa. 
OTAŤI. pycck. A3bIKa H crosec. Hwmnep. Akazlemin HayYKB. UIló. 
40. XX + 607. 2 snímky. Rec. L. Masing, Gôtt. gel. Anz. 
1. Sept. 1884, A. Budilovič, /#AMHnp. 1884, Febr. 152—169. 


1884. 


1885. 


1886. 


1888. 


1889. 


1890. 


Bibliografický soupís literární činnosti prof. V. Jagiče. 95 


UETLIPE KPHTHKO- NAXEOFpaFAYECKIA CTATĽH. lIpaxoxenie KB OrueTy 
o npacyxseniu JToMOHOCOBCKOÁ Nnpemin 3a 1883 rozxr. Cz Tpema 
AHTOrpav. TAÓmnamu. Clló. 8%. 191. 

ÚcTouHHKA 14 HCTOPIH CIABAHCKOH +Hr0o1r0rig. TomE [. H3x. 
BTOPOro oTABÍ. Hmnep. Akax. HayKB5. Clló. Briefwechsel zwischen 
Dobrowsky und Kopitar (1808—1828). Mit einem Portrait und 
zwei lithographischen Beilagen. Berlin. 8%. CVII + 745. Rec. 
A. Brtickner, Arch. IX, 298— 306. | 

Bonpocz o KaApaziť m MeeoxiH BE CIABAHCKOH +mnosoriu. PfžuBb. 
Ilpazoxenie x5 LI-My T. ŠSanncokr Hmnep. Ak. nayk5. No. 1. 
C1I6. 8%. 60. Do srbštiny prelož. Ch. Liler, Beograd 1890. 
Carmsnum christianorum versio palaeoslovenico-rossica. —Menaea 
Septembris, Octobris, Novembris. Ad fidem vetustissimorum codi- 
cum edidit. Accedunt sex specimina sceripturae. Petropoli. 80. 
CXXXVI + 01 — 0242 +1 — 609. Rec. A. Brtiekner. 

Bxžero npeauczopia. (Úvodní výklady, pľedeslané vydání statotu 
ostrova Krku, v cyr. a lat. prepise, od paní Jevreinové, v pabli- 
kacích 0611. JIr06. ap. nucbm. č 44). B£Ha, 20 anpšzra 1888. 8%. 15. 
Tpya» B. B. Gracopa: >CraBAHCKIÁ H BOCTOUHLIŇ OPHAMEHTE«, 
Penengia. Bžna, 29. jex. 1881. BÉCTHAKE H3ANHBIXE HCKYCTBB. 
1888. 40%. 146—185. 

KpaTuveckia 34MŠTKH MO HETOPIH pycekaro A3prka. " Clló. 8%. 171. 
(Rozbor knihy prof. A. I. Sobolevského >Jlekuin mo ncTopin pycekaro 
A3BIKA <.) 

Glagolitica. — Wiirdigung neuentdeckter Fragmente. Mit zehn 
Tafeln. Wien. 4% 62. Denkschr. der kais. Akad. der Wiss. 
in Wien, philos.-histor. Klasse. Bd. XXXVIII Rec. A. Kalina, 
V. Oblak, V. Ščepkin a j. 

CBETOCTEĽAHCKA XPACOBYB Kpaza Crevana Ypoma II. Mnnyrnga. I3 
Crapora UCapaja Hm>necra Ha CBAJET Jemaxcka Bliamxa 3a Bocmy Hm 
Xepnerosnny. Ca 4 cnxmka. VY Beuy. VII + 47. Anktindigg. in 
The Academy, 1890, No. 934. 

Craryr Iloanukn. Ypezno. (IIpemTamnamo 13 K#gHre [V. Monu- 
menta historico-juridica jyrocxaBEHCKE AKANEMAJE ZHAHOCTH H HMJET- 
HocTH.) V Sarpeóy. 80. XXXII + 137. 

Slavische Incunabeľn auf Pergament. >»Anzeiger« der kais. Aka- 
demie der Wissenschaften in Wien. Jahrg. 1890, Nr. XXI, 
S. 81—89. 

O counmenin pov. A. A. KouyÓnnckaro HavarBbHble roAbI PyCeKAro 
C1ABAHOBŽAŤHiaA. Cll6. 1890. 8% 14. 


26 
1891. 


1892. 


1893. 


1894. 


Fr. Pastrnek, 


Missale glagoliticum Hervotae ducis Spalatensts. Argumentum 
codicis explicavit. Vindobonae. fol. 63 pp. 


MarepiajnI X 3AMŠTKA NO CTAPANOH CAABAHCKOH AHTepaTypčb. MaTBŠĎA 
Coxorosba. BEMyckKB nepr. Mocxsa 1888. Penensia. CIIó. 8%. 27. 
Die Menandersentenzen sn der altkírchenslavischen Úbersetzung. 
Wien. 8%. 104. Sitzungsber. der kais. Akad. der Wiss. Bd. CXXVI. 
Das byzantinische Lehrgedicht Spaneas tn der ktrchenslavischen 
Úbersetzung. Wien. 8%. 42. Sitznngsber. der kais. Akad. der 
Wiss. Bd. CXXVII. Cf. Byz. Ztsehr. 

Der weise Akyrios. Byz. Zeitschr., herausgeg. von K. Krum- 
bacher, I. Leipzig 1892. | 
Slavorum Carmina epica selecta. Edidit. Sumptibus seminarii 
glavici Vindobonensis. Vindobonae. 8%. 96. 

PazYM H +#Hl0C06nja. H3 cCprckAX KBHREBHHX CTAPHAA HI740. 
Beorpan. 4%. XXXI +103. Cnomemnk cprcke kpasepbcke Axa- 
nemuje. AlIII. 


Glagolitica II. Grškotičev odlomak glagolskog apostola. 1zdao 
i ocijenio. Sa 4 fototipska snimka. (Preštampano iz X XVI. 
knjige Starina jugoslavenske akademije znanosti i umjetnosti.) 
U Zagrebu. 8%. 129. 

Slavische Beitrúge zu den biblischen Apocryphen. 1. Die alt- 
kirchenslavischen Tezte des Adambuches. Wien. 4%. 104. Denk- 
schr. der kais. Akad. d. Wiss. Bd. XLII. Rec. E. Schtrer. Kiel. 
Die erste siidslavische Typographie tím XV. Jahrh. Wiener Zei- 
tung, 1893, 28. Juni (No. 146). 

BHOBB HAHNEHHOE CBHAŽTEALBCTBO 0 ABATEIBHOCTH KOHCTAIITAHA $HIO- 
Copa, NEPBOVUHTEXA CIABAHE CB. Kupuzra. Clló. 8% 44. 
Coungenia llerpa Xexbunukaro. I. Cfrk sžpi. — II. Penanxa 
NpoTrAB£ bBackynua. Tpyaxs 10. C. AHnenmnkosa. OKOHUAJE NO 


nopyuenilo OTAŠIA. pycčekaro A3BIKa u cxobecnocrm I. B. #lrnu1. 
Clló. 8% LI. 542, 


Der erste Cetinger Kirchendruch vom Jahre 1494. Eine biblio- 
graphisch - lexikalische Studie. Erste Hälfte. Bibliographiseh- 
Kritisches. Wien. 4% 80. (Denkschr. der kais. Akademie der 
Wiss. Bd. XLIII.) Zweite Hälfte. Griechisch-slavisches Glossar 
mit einem slavisch-griechisehen Wôrterverzeichnis. Wien. 4“. 71. 
(Ibidem.) 

Vortrag »účer die Guantitits- und Betonungsverhilinisse in den 


slav. Spr. IF. III, 1894, Anz. 251—254: Bd. III, Heft 3. 


1895. 


1896. 


1897. 


Bibliografický soupis literární činnosti prof. V. Jagiče. 27 


Corpus grammaticorum sloveno-rossicorum. PaZCYKACHIA OKHO- 
CIABAHCKOH H PYCCKOH CTAPHHLI 0 NEPKOBNOCIABAHCKOMI A3HIKŠ. 
HsexŤAOBAHiA MO PYCCKOMY A3ZLIKY. U3xaHie OTAŤ.I. PYCCKATO AZBIKA 
H CIOBECHOCTH lImnep. Axkazemin HaykE. Tomr l Clló6. 80. 
XXII. 1—1028. Rec. L. Leger, Revue crit. 1897, No. “. 
Ruska Anjiževnost u osamnaestom stolječu. Napisao. Zagreb. 80. 
281. Slike iz svjetske književnosti. III. Izdanje » Matice hrvatske<. 
Die Geheimsprachen bei den Slaven. I. Bibliographie des 
Gegenstandes und die slavischen Bestandteile der Geheim- 
sprachen. Wien. 8%. 80. Sitzungsber. der kais. Akad. der Wiss., 
Bd. CXXXIII. 

Einige Worte iiber bosnische Inschriften auf Grabsteinen. Wien, 
1895. 

Zwei Artikel > Russtsche Sprache< und >Slavische Sprachen< in 
Johnson“s Universal Cyclopaedia, New York. 

Ein Bestrag zur siidslavischen Biblograpňhte. 8%. 1—5. Aus dem 
Anzeiger der philos.-hist. Klasse der kais. Akad. der Wiss. Wien, 
Jahrg. 1895. No.I. Anz. J. Milčetič, Obzor, 1895, No. 24. 
Em zwetler Beitrag zur sidslavischen Bibliographie. 8%. 1—10. 
Ibid. No. VII. 

Em dritier Bettrag zur siidslavischen Bibliographie. 8%. 1—6. 
Ibid. No. X. 

Ein vierter bibliographischer Beitrag. 8%. 1—13. Ibid. Jahrg. 
1896. No. VI. 

Novo nadjena stara latinicom štampana hrvatska Anjiga. Vienac 
1896, No. 4. 

PazmŠpE (ABĎHANNATACIOFOBOH) APEBHAŽHŇLIHXE CTAXOTBOPENIÚ NOZJTOBB 
CIABAHCKAXB (CEPÓOXOPBATCKKX 2) BE laxmanin. Clló. 8%. 28. Orx. 
OTTACKE H35 I3pB. Oračax. pycek. 13. u c10B. Hmnep. AK. HaAYKT, 
1 (1896), 3, 439—466. 

Rozbor knihy P. A. Kulakovského Maranpn3mr. Clló. 1896. 
HoTOUHAKA LIA HCTOPÍH CHABAHCKOH vHaozoriu. lI. UHs3xanie Orížr. 
PYCCK. A3. H C1OB. Imrnep. AK. HAyK5. HOBLIA MäCbMA ,J0ÓpOoBcKAro, 
RKOMmHATapa H APYTHXE FOPOZANANHHIXE Crabanr. Clló. 8% III + 
CII + 925. 

Franz v. Miklosich. Rede gehalten am 4. Juli 1897 bei der Ent- 
htllungsfeier der Miklosich- Biste in der Wiener Univeraität. 
Wiener Zeitung, 1897, No. 151 (6. Juli). 

JAMŤÍTKA 0ÓB O0AHOMB PYKOMACHOME CIOBAPŤ HĎMENKO-pycekomB A VII“ 
eroxdria. U35. Ora. pycek. 43. A c10B. II, 2, 281—301. 


28 


1898. 


1899. 


Fr. Pastrnek, 


Kopitar und Vuk. Wiener Zeitung. 

Die Aufgabe der Erforschung der siidslavischen Dralekte, erlňutert 
an dem Verhältnisse der serbo-kroatisechen Schriftsprache zur 
bosnisch-herzegovinischen Mundart. 8%. 1—18. Aus dem An- 
zeiger der philos.-hist. Klasge (der kais. Akad. der Wiss., Wien), 
Jahrg. 1897, No. XI. 

Vorliufige Berichte der Balkan- Kommission. 1. Úber Dialekt- 
forschung auf der Balkanhalbinsel, nach den Mitteilungen der 
Herren Prof. Miletič in Sofia, Prof. v. Rešetar in Wien u. dr. 
Aranza in Spalato zusammengestellt. 8%. 23. Ibid. No. XXIII. 
Vsih prorokov stumačenie hrvatsko. Veteris testamenti prophetarum 
interpretatio #stro-croatica saeculi XVI. Adiuvante Academiae 
litterarum cacs. Vindobonensis liberalitate. Vindobonae-Berolini. 
8%. VII + 315. Rec. W. Vondrák, Deutsche Litteraturz. 1399, 
No. 23, 896—98: H. Hľir)t, Lit. Centralbl. f. D. No. 47, 1898. 
Evangehum Dobromíri. Ein altmacedonisches Denkmal der kirchen- 
slavischen Sprache des XII. Jahrhunderts. Grammatisch und 
kritisch beleuchtet. [. Grammatischer Teil. Mit drei Tafeln. 
Wien. 8% 80. Sitzungsber. der kais. Akad. der Wiss., Bd. 
CXXXVIII. II. Hälfte. Lexikalisch -kritischer Teil. 8%. 122. 
Ibid. Bd. CXL. 

Bericht úder einen mittelbulgarischen Zlatousť des 13.—14. Jahr- 
hunderts. Wien. 8% 72. Sitzungsber. der kais. Akad. der Wiss. 
Bd. CXXXIX. 

KpÄTAueCKIA 3AMŠTKA KB CIABAHCKOMY MepeBOJY ABYXB AMNOKPHSH- 
T1ECKAX£ ckasaniž. l Anokpagnueckoe JlepBoesanrejie lakoBba. 
II. Anoxkpnenueckoe Jlocranie llmrnaTra B1 PumB. Clló. 8% b4. 
OTA. OTTACKE H3B Ú3B. OTAB. pycckK. A3. H C105. HMnep. AK. HAYKB, 
III (1898), 2, 315—338, 3, 193—822. 

Jagič-Thallóczy-Hodinka. Fontes Slavici. Kulónnyomat »a Ma- 
gyar Honfoglalás kútfól« 13 61. Budapest 1898. 

Die Aulularia des Plautus im etmer siidslavischen Umarbeitung 
aus der Mitte des XVI. Jahrhunderts. Separatabdruck aus der 
Festschrift Johannes Vahlen zum siebenzigsten Gebartstag ge- 
widmet von seinen Schtlern. XXXIII. 8% 617—641. 
Beitriige zur slavischen Syntax. Zur Analyse des einfachen Satzes: 
Erste Hälfte. Wien. 4" 88. Denkschr. der kais. Akad. der 
Wiss., Bd. XLVI. 

TAK XUJAHNApCKU H BETOB TpYKH H3BOp. HenopexHo H OMAJEHHO. 
Bnorpaan. 49%. 66. CnomefrxK kpas». cpneke Axazxemuje. XXXIV. 


1900. 


1901. 


1902. 


1903. 


1904. 


1907. 


Bibliografický soupis literární činnosti prof. V. Jagiče. 29 


Zur Entstehungsgeschichte der kirchenslavischen Sprache. Wien. 
Erste Hälfte. 4%. 88. Zweite Hälfte. 4% 96. Denkgschr. der 
kais. Akad. der Wiss., Bd. XLVII. Rec. J. Karásek, S. Kulbakin, 
P. A. Lavrov, L. Leger, Fr. Pastrnek a ]j. 

KpuTnueckiú OT35IBB 0 COUHH. Ďp. Ilpycxka >»Staročes. Alex. rým. «, 
v Praze 1896. CII6. 1900. 

A. C. NYMKHHE BE OEHO-CIABAHCKHX5 JHTEPATYPaXB5. ÚUÓ0PHAKE 
OHÓJIOTPAĽHTECKAX1 H JETEPATYPHO-KPATHANECKAXE CTATEÄ. ÚZAAHHHIÁ 
NoAB pezakniew opx. akax. IM. B. fIraua. Clló. 8%. 404. 
Jerefmxa 0 cb. BaveciaBBš. OTTHCKE H3B >Pyccekaro ŠHIONOrA- 
ueckaro BfcTAHmka<. Bapmaspa. 8. 1/7. 
Kirchenslavisch-bôhmische Glossen saec. XI—XII. Mit Glossen- 
Abbildungen im Texte. Wien. 4% 44, Denkschr. der kajis. 
Akad. der Wiss., Bd. L. 

Odgovor prof. V. Jagiča M. Zdziechowskomu. Obzor 108. Za- 
greb 1903. 

Em unedierter griechtscher Psalmenkommentar. Wien. 4. 95. 
Denkschr. der kais. Akad. der Wiss., Bd. LII. 

Ú1OBŠHĽCKAH NCATBTi pb. Psalterium bononiense. Interpretationem 
veterem slavicam cum aliis codicibus collatam, adnotationibus 
ornatam, appendicibus auctam adiutus Academiae s8cientiarum 
Vindobonensis liberalitate edidit. Accedunt XIX specimina codi- 
cum. Vindobonae-Berolini-Petropoli. 8% XI 9608. 





Príspôvky k životopisu prof. V. Jagiče. 


Prof. Dr. Vatroslav Jagič. Syetozor 1878, č. 34. 

Axanemnk3 I. B. //rmYy b, KAKE HCTOPHAKE pycekaro a3sbika. PŠB. 

M. Muzxnhesih, JIp. BarpocraB Jarnh y Cpónju u y Uoexju. Beorpax 
1895. | 

Vatroslav Jagié. Životopis jeho napsal Fr. Pastrnek. Ottúv 
Slovník naučny, XII, 1897, 1005—1010. 

Jagič. Crvena Hrvatska 1897, č. 49. 

A. C. Apxamrexpokil. CopoK5 IABT1 HAVUHOŇ AŽATEJSĽHOCTH. YVYEHnrO 
TpyaH axax. M. B. /frava. (1861—1901.) CII6. 1901. 

B. M. JIanyHmobr. KpaTrkiň 01epKE YYEHOŇ AŽATEXĽNOCTH akax. IA. B, 
fIraua. Ozecca 1901. 





Riflessi slavi 


di vocali labiali romane e romanze, greche e germaniche. !) 





Sommario. Riflessi di a : negli elementi romani e romanzi .2—13), greci (14) e 
germanici (15). — Riflessi di u 0: negli elementi romani e romanzi (U e0 chiuse: u 
18—20, 0 ú 21—23. o aperta — Ô 24, greci (26) e germanici (27). — Aecidenti 
generali (28—34). — Conclusione e problemi: riflessi in o (36), u (37), y (38) e £ (39) 
e singole voci (40.. 


Lo scopo di gueste ricerche é di trovare i riflessi slavi delle vocali labiali, 
compresa ľ ä, in elementi stranieri ario-europei dello slavo, con riguardo speciale 
allo slavo ecelesiastico e serbo-croato e agli elementi romani e romanzi. 

L" unione di a alle labiali č giustificata dal suo riflesso in o. 

Lo slavo ecelesiastico č congiderato anche gui nel senso largo che il Miklosich?! 
attribuiva al guo “paleosloveno" (altslovenisch), molto piú esteso in ordine di 
tempo e di luogo che il paleoslavo ecelesiastico faltkirchenslavisch) o paleobulgaro 
(altbulgariseh). 

1 serbo-croato avrä gui un posto speciale, giustificato da ragioni storiche e 
geografiche. Da una dozzina di secoli i Serbo-croati abitano una vasta regione, che 
in massima parte coincide colla Provincia romana dď Illirio: e pero sulla soglia 
d Italia e in faccia alle porte di Grecia e di Germania, essi soli fra gli Slavi ac- 
cesero direttamente da triplice fiamma la face della civiltá. 

Gli elementi romani e romanzi (v. nota 1) abbondano specialmente nel serbo- 
eroato. 


1) Th. E. Korš ha riferito testé (SlorníA% del Accad. d. scienze, Pietroburgo 
1904: Sezione d. lingua e letter. russa, Vol. 78, No. 3, p. 22) su di un lavoro 
manoscritto, presentato a un concorso da D. Zelenin e intitolato: Germanskte, 
romanskie v latinskie elementi . . . ([Elem. germ. rom. e lat. nella lingua russa 
fino al 8ecolo XV], un titolo analogo (Zur Lantlehre der griech., latein. und 
roman. Elemente im Altenglischen: ha un noto lavoro di A. Pogatscher: GF. 64 
(1888). Nel lavoro presente si vuol dare il primo posto agli elementi romani (illiro- 
romani, greco-rom., germ.-rom.) e distinguerli, possibilmente, da elementi romanzi 
(veneti e friulani). Certo é, e risaputo, che in terra straniera rimasero come pietri- 
ficati. e con impronta antica, aleuni rami o 8ingole foglie della pianta romana, che 
invece nelle terre native continuo a vivere con fronde nuove, nelle lingue romanze. 

2) Ma invece che al suo “Lexicon palaeosloven.-gr.-lat. mi atterrô al Dizionario 
etimologico dello stesso autore, che gui ci dá un "paleosloveno" piú vagliato. Molta 
crusca ne 8anno cavare ancora gli slavisti (v. Murko I[ 108:, ma noi non possiamo 
che attendere da loro il Dizionario paleoslavo. 


Riflessi slavi. 31 


I piú importanti, almeno perché 80no i meno conogsciuti, sarebbero gli ele- 
menti 1/liro-romani. LL illiro-romano era un linguaggio romano di cui conosciamo 
poche religuie conservateci nel Litorale illirico (Dalmazia e Albania prevalitana): e 
sono: il veglioto, cioé un dialetto dalmatico spirato testé nella cittá di Veglia 
(Dalmazia, oggi lstrien), e ancora singoli vocaboli conservatici dai documenti (la- 
tini e italiani) © da odierni dialetti del Litorale illirico: dal veneto di Veglia, da 
dialetti serbo-croati e specialmente dagli albanesi. — Ma gualche voce illiro- 
romana (dalmatica o albano-romana) č passata, come vedremo, anche nello slavo 
ecelesiastico. 

Nel guale echeggiô gualche parola anche dalle Alpi Giulie o Venete e forse 
dalla vicina Rezia. Ma, com" č noto, i dialetti slavi che abbondino maggiormente, 
straordinariamente, di elementi veneť: sono i dialetti serbo-croati e sloveni (in modo 
particolare i dialetti croato-sloveni!, i guali ultimi, particolarmente alla frontiera 
linguistica del Friuli Goriziano e Udinese, contengono anche elementi friulani, cioé 
del ladino (anticamente reto-romano) orientale, ma non in maggior numero che i 
veneti. Piú precisamente: dal veneto della Venezia Giulia e delle colonie venete 
del Litoraje illirico originano gli elementi veneti dello slavo vicino. — Guesti 
non 8010 Oggi distinti guasi mai dagli elementi istriani, perché ľ sstriano (0ggi 
parlato a Rovigno e Dignano) č un dialetto italiano molto affine al veneto. 

Greco-romani © germano-romani 8i possono chiamare gli elementi romani del 
greco © germanico, che troviamo gia nel greco medio, rispettivamente nel gotico e 
nelľ alto tedesco antico. Molti ne passarono anche nello slavo ecelesiastico e 
slavo comune. Ň 

Oltre gueste fonti degli elementi romani e romanzi dello slavo ve ne hanno 
altre, che vanno cercate nel bacino medio e inferiore del Danubio. Ma gui, per 
ben note ragioni, sarebbe intempestivo un nome guale daco-romano o macedo- 
romano: onde, non trovandone di meglio, si potrá dare il nome di s/avo-romano a 
guegli elementi romani dello slavo ecelesiatico e comune che non 80no Sgorgati dalle 
altre fonti. 

Dico dello slavo ecelesiastico e comune. Sono egelusi dungue (anche dalle 
pagine che seguono) gli elementi francesi, italiani“,, spagnuoli del polaceo, rus80, 
boemo. Ed eselusi pure gli elementi rumeni infiltrati, per singole vene, nel vicino 
bulgaro, rus8o e serbo. 

Sempre s" intende, in guanto io possa esserne informato. Perché i criteri 
linguistici che distingueranno le varie fonti romane e romanze dello slavo saranno 
spes8o malsicuri. P. e. gli elementi illiro-romani e i greco-romani hanno in comune 
piú ď un carattere, perché ľ illiro-romano e il greco-romano (col rumeno e ľ ita- 
liano) appartengono a una stessa zona della romanitá: ľ appennino-balcanica. Ma 
spes80 ci pos80n0o aiutare i criteri geografici e storici. 

A fissare i criteri linguistici contribuirá, spero, il presente lavoro. Šará com- 
pletato con un lavoro piú esteso che guanto prima pubblicherá il MEYER-LÚBKE, 
colľ autore di gueste linee, sugli elementi stranieri ario-europei del paleoslavo. 

Meglio varrebbe il lavoro completo“. Ma tanto, vale sempre la sentenza no č 
cosa Ki se possa fenir, se la no se comenza. 





d 


3) V. intanto Korbut p. 355 sgg. ce Al. Briickner: Cywilizacja ... [Civiltá e 
lingua. Schizzi dalla storia della cultura polacca]. in Biblioteka Warszawska, Vol. 
III e IV, Varsavia 1898, e a parte ibi 1901. 

4) P. e. guanto al consonantismo, non si vede bene perché talora sembri con- 
gervata (o sia restituita) la 3 esplosiva: srb.-cr. abrum (e8ca) 30wu« (anche pu- 
gliese), bosiľak, koliba, korabľí ([Meillet 1 187). Cosi é di alire incertezze. 


92 Matteo Bartoli, 


Per le abbreviazioní nei titoli dei periodici si adotta gui il sistema del" An- 
nuario Vollmôller. Per le altre mi permetto di rimandare a un mio lavoro 
(abbrev. Dulm. I e 19). — Si aggiunga: 

J. BAUDOUIN de Courtenay lelI: Materiali ... [Materiali per la dialettologia 
ed etnografia jugo-slava. I, Testi resiani. — II, Saggi dialettali slavi di Torre, Italia 
del nord-est]. I, Pietroburgo 1895, II, Sbornik% otdélenija rušskago jazyka i slo- 
vesnosti imper. Akademij nauk+2, Vol. 78 (No. 2), Pietroburgo 1904. 

G. KorBUT: Wyrazy... [Parole tedesche nella lingua polacca, con riguardo 
alla lingua e alla civiltá]. Prace filologiczne, Vol. IV, Varsavia 1893. 

T. MARETIČ: Gramalika ... [Gramm. e stilist. d. lingua letteraria croata o 
serba], Zagabria 1899. 

A. MEILLET I e II: Études sur ľétymologie et le vocabulaire du vienx slave, 
I Partie, Bibliothégue de PÉcole pratigue des Hautes Études, Vol. 139, Parigi 1902: 
II P. ibi 139?, Par. 1905. 

M. MURKO I e 1I: Zur Geschichte des volkstiimlichen Hauses bei den Siid- 
slaven. Mitčetlungen der anthropolog. Gesellschaft in Wien, Vol.3ô e 36, Vienna 1906. 

J. PEISKER: Die älteren Beziehungen der Slawen zu Turkotataren u. Ger- 
manen u. ihre sozialgeschichtliche Bedentung. Vierteliahrsehrift fir Sozial- und 
Wirtschaftsgeschichte, Vol. III, Stoccarda 1905, e a parte ib. 

A. SOBOLEVSEJJ I: Drevnij cerkovno-slavjanskýj jazyk, [La lingua paleoslava 
ecelesiastica, Fonetica I], Mosca 1891. 


W. VOoNDRAK I: Vergleichende slavische Grammatik, Vol. I, Gottinga 1906. 


La “bibliografia, molto scarsa per necessitá di cose, sugli studi intormo agli 
elementi germanici dello slavo e guella, piú scarsa ancora, intorno agli elementi 
latini, sono date dal Murko 1I 10% sgg. e 129. OGuanto agli elementi treci siamo 
ancora al verde. 


Riflessi di ň. 


1. Alla mente del Miklosich, Gramm. I (1852) 13, era balenata 
«ľ idea ipotetica che solo ľ a atona delle lingue straniere diventasse 0» 
nello slavo. — Venť anni dopo, Johannes Schmidt (Vocal. II 170 n.) 
preferiva invece guesta norma: ä in o, A in a, e, digcussa brevemente 
la proposta del Mikl., conchiudeva esortando altri a <cercare se il peso 
delľ accento principale (Hochtongewicht) fosse tanto da allungare la 
tonica breve e abbreviare ľ atona lunga>». Infatti il Mik]. subito dopo, 
1? (1879) 71, forse dopo aver provate nuove ricerche, accettava in parte 


b) Oui importa rllevare da guesť Annuario — Krttischer Jahresberichí ú. die 
Fortschr. d. roman. Philol., hrsg. von Karl Vollmôller, Monaco di Baviera (poi 
Erlangen) 1892 sgg. — gli articoli critico-bibliografici del Pogodin salle relazioni 
fra romanzo e slavo: Vol. V 8g. 

6) Das Dalmatische. Altroman. Sprachreste von Veglia bis Ragusa u. ihre 
Stelluné in der apennino-balkan. Romania (I: Einleit. u. Ethnogr. Illyriens, II: Glog- 
gare ete.!, Vienna 1906, 


Riflessi slavi. 33 


le obbiezioni dello Schm., aderendo a guesto compromesso: á in a, i e 
á atona in o. — Dopo altri venť anni, H. Hirt, BGDSL. XXIII 330 
(senza rimandare ne al Mikl., né allo Schm.), vedeva negli elementi 
germanici dello slavo la norma che semplicemente <a diventa o» nei 
prestiti di antica data, mentre guelli con a — a «devono rimontare a 
una data piú recente>. 

Dalle ricerche che saranno gui esposte rigsulta, come spero di 
dimostrare, nna norma che concilia fra di loro guelle tre o guattro 
opinioni, ora in voga?): ľ o slava originata da ä romana e romanza, greca 
e germanica deriva da ä atona di elementi antichi e da á bavaro- 
austriaca. 

Della guantitá delľ ä straniera si terra conto cercando la spiega- 
zione (36). 


Elementi romani e romanzi. 


2. Dalľ illiro-romano passa allo slavo ecelesiastico e comune 
ločika LACTUCA : allo sl. ecel. piú o meno antico (v. retro) e serbo-croato, 
forse konata (Murko II 111) CANNATA © ?aľ MALLEU8“). 


ločika sarebbe originato, secondo il Meillet I 179 sg., dal germ.-romano, “na- 
turellement prononcé ä la maniére des populations gui babitaient au nord des: 
Alpes". Infatti il riflesso di cT in Ať (fasi odierne jť č e sim.) predomina, e meglio 
predominava, nella zona pireneo-alpina, mentre ť£ pt fť predomina nelľ appennino- 
baleanica: v. Meyer-Libke I $ 459 sg. "Dalm. I 298). 

Un" obbiezione non grave, e pero non prevenuta dal Meillet, starebbe nel 
Lattuh -ich tedesco (che dungue non ci dá oggi il nesso palať., necessario al riflesso 
slavo, secondo il Meilleti: i Tedeschi forse avevano, puô rispondere il JI. a buon 
diritto, cotesta forma /ahť-, che infatti hanno ancora i loro fratelli anglo-sassoni 
(leahtric). E passi anche ľ obbiezione al -Xa, invece del "-/a, che gui si aspette- 
rebbe da bocca germanica: secondo la supposizione del M. ípiú complicata che 
non paia), lo slavo Zočiku partirebbe da un germ.-rom. #lahtuka, popolare guanto 
a hit scfr. i letterari lecťar, tincta, tracláť delľ alto ted. ant.: e letterario guanto 
a -ka. Maľ obbiezione che mi par decisiva sta nelľ : sl. ecel., che come si ten- 
terá di dimostrare gui avanti, non riflette li germanica né germano-romana, né 
popolare né letteraria. — Se ricorriamo invece alľ illiro-romano, le difficoltá si 





7 II primo linguista slavo é segnito dal fondatore della filologia slava: v. 
Gramatika jezika hervatsk. napis. V. Jagié -Zagabria 1864. 8 13:. che si attiene piuttosto 
alla prima idea del Miklosich. Alla seconda, come pare, altri studiosi della gcuola 
slava: Budmani $ 45 (cfr. 42:. Maretié 8 86. Sobolevskij I 2%, Strekelj Lehnw. 59 
(ma v. Peisker 253). Vondrák I 83: invece il Kretschmer (ASPh. X XVII 230, e il 
Meillet (MSL. XI 179: efr. 182) si accostano allo Schmidt. e colľ Hirt coneordano, 
come pare, il Meringer LF. XVI 158. ľ Uhlenbeck (Peisker 253, il Vasmer (ZVgls. 
XLI 158). 

8! Meglio che dalľ italiano (Niedermann IF. XV 116. II veneto orientale, 
ossia ľ italiano piú in contatto cogli Slavi d Illirio. ha la forma majo: v. gui 24, 
Kretschmer Die lesb. Muňdart $8 112 (Dalm. I 248, II 367. 

Festschrift fúr Jagic. 3 


34 Matteo Bartoli, 


attenuano, sebbene non dileguino ancora. Anche gui intanto si hanno tracce di st 
da cr: ben sieure nelľ albano-romano (Meyer-Liibke GG?2. I 1054: cfr. Puscariu 
ZRPh. XXIX 632) e dubbie nel dalmatico (Dalm. 11 369. E anche gui, come nel te- 
desco, ci manca un riflesso di /acťuca con jť: V albanese ha latuge (ch" ô ital.), e 
il veglioto purtroppo, come spesso fa, si tace. Tuttavia la base illiro-romana, che 
possiamo legittimamente costruire, č #lajtilka, laht-, cioeč guella che ci occorre 
per lo slavo. Ed é preferibile a una base ladina, perché i dialetti ladíni che piú 
8" accostano al territorio slavo, dalľ Alto Piave al Formione, non 80lo non hanno 
nô jť nô ú (ma te u), né alcun continuatore popolare di LACTUCA (salata -e ecc.), 
ma si oppongono anche a -A- s -C-, come tutta la zona pireneo-alpina: Meyer-LÚúbke 
I 8 433 (Dalm. I 297,. 


3. Molti gli esempi serbo-croati. II primo posto va dato ai nomi 
di luogo del Litorale illirico“): v. Jireček I 58 sgg. (Dalm. II 303 sgg.). 


Dalľ antichitá classica sono tramandati: con A“ Lopud ELAPHITES, 
Nortin NARONA, Plomín FLANONA 19), Solin SALONA, Trogir TRAGURIUM. 
Invece con Á: Brač BRATTIA, Hvar PHARIA, Lastovo LADESTA 1l), Lovran 
-u LAURIANA, Trsať TARSAT(ICA), Zadar JADER © Jadar ADRI(OPEB3) 1%). 


Da appellativi, oltre Koščela e Košľun 9, Kostaňe e Pogana 9: 
Mocira MACERIES, Omišaľ (Castelmuschio: Jireček I 65) che mi sembra 
un riflesso di AD (cfr. 11) MäsC-ULUM 1%), con A-Á: Konaolí CANAL-, 
Polače PALATIA (Morpolače MAIOR P.), Polanda PALAMIS -ÍDA: Con Á: 
-at -ata -ATUS -A (Barbať BARB-, Brgať VIRG-, Krknata CIRCINATA in- 
sula 6, Kornať CORONATA 6), -ATEM: Coptať cIuIT-, Japirko? AFRICUS 
(cfr. Jagič, Vorl. Ber. d. Balkankomm. III 6%), Lapaď LAPIDES, Muto- 
gras [29), Pag paaus. — Da nomi documentati in testi medioevali: 
Molunat 32, nel sec. XIII Maluntum (Jireček I 60), Olip Alwýn (ibi 
I 03), Bošana, sec. XI Bassan- (ibi 62 sg.), cioč da Bassius, Jakľan 
LICIN- (ibi 61). Altri nomi in -an da -IANUS al nam. 40. Da -ANIS, 
Kolane Nicol- (Salvioni Ro. XXXV 207, Jireček II 31, III 19). Ancora, 





9) Il nuovo Repertorio comunale del Regno di Dalmazia uscirá fra breve. É 
ugcito invece il Repertorio comunale del Litorale austro-illirico", Vienna 1906, e 
comprende la Venezia Giulia “Friuli orientale ed Istria). di piú il territorio sloveno 
del Carso goriziano e triestino e una parte (guella al Ouarnero: del Litorale illi- 
rico. V. Dalm. I 122, 127, 175. 

10) Cotesto m, che rimonta alľ etá ď Idrisi (cit. in Dalm. 1 190), ricorda guello 
di Plaum (PRUNUM): Meyer-Liibke ZRPh. XX 534: M. Niedermann, Contributions 4 
la critigue et ä ľexplication des gloses latines, .1 N. 1905, I 39 sg.: Johannes Hoops, 
Waldbäume u. Kulturpflanzen im germ. Altertum. Strasburgo 1905. 

11) Proparossitono anche ľ it. Lágosťa (e le vicine Lústva -ica). come Ótranto 
Túranto, che, secondo il Kretschmer. conservano ľaccento illirico. 

12) Jadar č una cima del Velebit. Non lontano di lá s incontra nel sec. XVI 
un Odria : Jelié WMBH. VII 206. 

13) Cfr. Oprtaľ 11, Optuj 21, opik 12 e per š — SCL: mašaľ (maschio). 


Riflessi slavi. 35 


nomi di santi: Géman Geminiano, Sukošan (Zara) S. Cassiano (e - Koišan, 
Jireček I 57), Sveti Miho(v)il S. Michačl (Jireček, Christl. Elem. 26 e 
32). — Lokrum Lacroma 31, 4. 

Nelľ Albania: Drač da DYRRACHIUM. 


4. Poi, oltre Japrik: močíra polača polanda, dei guali il num. 3 
dava altri allotropi, in parte diversi di lnogo, si hanno: srb.-cr. (Dalm. II 
201 segg. 281 seg.) konistra CANESTRA, Zopiž (Murko II 115) LAPIDEUS 13, 
mošun MANSIONEM, onuXÄl- ANNUCULUBS, oščela ASTELLA, romjenča AERAM- 
(34), soklin saCC-, anche koluma e ka- CALYMMA (Schuchardt ZRPh. XXV 
493): v. 21. A-Á: gosťara GASTR-ARIA, Aoporan 34, koptul, kosal, 
lokarda LAC- 34: Á-A: jastog ASTACUS, con g non da -c- (2), ma da -G- 
(ASTAGO -INIS), C0me sparog ASPARAGUS. Con Á: -a£ -ATUS -M (pikať 
FIC“, posať FOSS-) © -aťa (ovraťa AUR-, rosaťa ROSI- 34, ukľaťa OCUL-), 
kostrat CONSTRATUM, črače BRACI- (come in franc., di cui ora U Horning 
ZRPh. XXX 4550), grasta GASTRA (da ultimo Heraeus, Die Spr. d. Pe- 
tronius 19), kapsa, mašaľ MASCULUS, paľe (semola) PALEA forse mescolata 
con un po" di FABALIA (cfr. Meyer-Liibke WS. XXV 99), rakno RACANA -INA. 


Altri non hanno caratteri sicuri che ne distinguano ľ origine illiro-romana 
dalľ italiana : srb.-cr.-slov. 4opun cappone, praska 18) frasca, srb.-cr. ťovjelica tavella, 
konal ca-, spičar Bpeziale -aro), oblanta 34, forse letterario. Cosi oksiť (Dalm. 11 296, 
forse da leggersi osiť) assito, come okgjenač per ogsjenač. — ogresta AGREST- (Strekel]j 
ASPh. XIV 824). 


b. La labializzazione del" A atona č cosa slava, non dalmatica: il dalmatico 
restava fedele alľ A atona e anzi ľ amava anche fuor di luogo, mentre invece 
maltrattava ľ Á: cfr. p.e. vegl. fakasajte FAC-ISS-ETIS, rekaňala RACAN-ELLA ecc. di 
fronte a pun pane, čuoťa TATA ©CC., raguseo fuchir — fakír -ERE, di fronte a pen 
recna teta. Perciô sono piú precisamente dalmatiche (piuttosto che illiro-romane: 
cfr. 32), o “influenzate" dal dalmatico, le varianti (cfr. 4) lapiž, palaťa e ancora: 
-atur -ATORIUM (balatur 40, saľaťur SALI-), galaťina GEL-, karara CARRARIA, ka(n)- 
trida eco. (Murko II 125) CATHEDRA, plaňíy -ERE, skaramlež Bcarabaens -«ios (note- 
vole il o di fronte alľ italiano e italico f: AGIt. X 8, WS. XXIV 52%), anche na- 
rikla vnocm- NAR- (Dalm. II 432: aggiungi O. Keller: Lat. Volksetym. 5%), per non dire 
di kapula CEP- e altri sim. (Schuchardt, Slawo-deutsches 58 sg... Nô fanno mera- 
viglia i nomi di lnogo Kantta e -iťal (Arbe) CANNETUM -A, Kantrida (distr. di Vo- 
losca), Palšé PALUS -DEM, Penaťur PINN-ATOR- (e tanto meno Kanajť, Meskataur 
degli Slavi di Veglia), perché sono derivati da appellativi, dungue esposti alľ in- 
filnenza dei corrispondenti appellativi dalmatici kanas, katrajda, "meskatayr 20 e 
Spalozt, #penatáur 0 gim. 


6. AIľ uscita ľ -A cade nei nomi di luogo ďorigine preromana. Vale a 
dire: ľ -A 8i congserva solo negli appellativi, compresi guelli divenuti nomi di 
lnogo. — Ma cade nei nomi ď isole, forse perché lo slavo oťoX (isola) é magchile. 
Analogamente si spiegano anche altri casi eslegi. 





14) P. e. sulľ" isola di Cherso e nel Pinguentino, come mi avvertono i £io- 
vani slavisti Tentor e Ribarič. ASPh. XXVII 88. 
3+ 


36 Matteo Bartoli, 


Cominciamo coi nomi preromani di cittá. Primo, il nome stesso di ROMA: 
sl. ecel. © com. Rimíú). Poi, srb.-cr. -in -ONA 22, Lovran 3, Seň SENIA, Skadar 
SCODRA. lInoltre Muo -I, in docum. Malla (Jireček I 59, Spič Spizza, Srač Saš 
Suacia (ib. 58/. — Di isole: oltre i preromani Brač, Hvar ib., Mľet MELITA, Mulať 
Melata Meler« (ib. 63, Suleť Solta, anche le formazioni romane: Jakľan -iana 3, 
Kornat 3, Lokrum Lacroma 31, ľašman Postimana. (E Kopa" CAPRARIA 11]. Altri 
nomi ď isole hanno e avevano doppia forma (con -A e senza): Cres (ts-) CREPSA, 
mu it. Cherso (k-) dal sec. X1I, Rab Arbe, nell! Evo Medio Arbum, Zadar JADER, 
ma -ERA dalla Tab. Peut. in poi, forma richiesta dalla venetissima Zald)ra (Ascoli 
AGIt. 111 463/. — Kanpor CAMP-ORA: sl. poľe (campo) é neutro. — Suraú Surana 
(sorgente presso Cattaro): #zvor (Borgente) maschile. 

Colľ -a invece gli appellativi Koščela 9, Mocira 3, Nevaťa 40, Pogana 3, Polanda. 
— Son invece preromani aleuni nomi di flume, ed avranno -a, forge perchô lo 
slavo réka (fiume) č feminile: Bosna 40, Drina DRINUS -A (Dalm. I 8 108), Kulpa 
COLAP-IS, Neretva e Ruša ARSIA. Preromano anche il nome Promina PROMONA, 
piú esattamente Promina Planina (Monte Promina), che dungue ci darebbe ragione 
del -a, di fronte alľ -i» -ONA dei nomi di cittá. — Kránaťa 3 č il nome ď uno 
scoglio (non di un isola) ed é feminile ľ eguivalente srb.-er. di “coglio": 
markjenta. 

Ragioni fonetiche hanno Buďra BUDUA, Lastra LADESTA 3 e .1liče ALET-IA 40. 
Polače PALATIA © anche Duke (forma piú antica DukXľa -ej DocI.EA : per a88imila- 
zione alla palatale (X č) e alla labiale (x r). 

La forma apocopata passa talora alľ italiano íven.) e viceversa: da Prčaň 
(Percana, Jireček I 59) origina ľ it. Perzagno — -tsaňo, viceversa da Scarda, il 
srb.-cr. Škurda, invece di #SArad 30. 

volať a Canali eguivale a "“volta, vece" /Zore, Dubrov. Tuď. 5: nel significato: 
nella forma, a “vôlto" (32): forgse promosso dal srb.-cr. puť “volta, vece" (masch.). 


i. D origine greco-romana saranno anzitutto i riflessi di PALATIUM 
zealári nello slavo vicino: bulg. polaťi -ať (Pulati Polatum Jireček I 59), 
onde il plur., poi collettivo e singol., polaťa (ecel. bulg. serbo), e il 
derivato polaťna (Murko I 328). Inoltre: ecel. e com. rasa óáaov -a, 
Rusalije (Pasgua di rose) óovoália. 

Poi, oltre che nello sl. ecel. piú o meno antico, negli altri linguaggi 
jugoslavi: srb.-cr.-slov. dinar 15) (ASPh. XIV 229) ôrváoiov, balg. 
kapona (bilancia) zatzravá, Sehuchardt Rom. Etym. II 10, bulg. mésa] 
(Murko II 122 sg.) necálu, bulg. skomen (ecel. skom-iki) oxauví, srb.-er. 
sudar 18. Anche: bulg. serbo Aurísari zovogápios, plosklvja plagxá. 


Sono letterari ecel.: -ari -úpros, kukumarí xovxovu- (Sainčan ZRPh. XXX 
307), makelari uaxeA)-, vistjarija 31a11%:011:, forge paívjun ibulg. serboj za3óv, sapun 
(ib.!, ma slov. anche sopun. — Cosi palať (bulg.), palaťa "russo, boemo), aceanto ai 
citati pol-. — kuťa (bulg. serboj pud essere xarú xa9“, ma anclie CATA: cfr. Den- 
susianu I $ 71, e cfr. kaťa- della Bassa Italia: De Bartholomaeis AGIt. XV 336. 
E doksať 34. Kosturlun) ibi. magul-, iagup-. 


15) Di gua ľ če in parte ľ a del nostro dinario.: Meyer-Lúbke It. Gramm. 
8 139, Carlo Battisti (La traduzione dialettale della Catinia di Nieco Polenton, ri- 
cerca sulľ antico trentino! 4T. XX 19, XXI 165, Vidossich ZRPh. XXX 203. 


Riflessi slavi. 31 


8. Gli elementi zermano-romani passarono nello slavo guando 
conservavano ľ accento romano, cioe non ľ avevano ancora ritratto sulla 
prima sillaba, germanamente. Sono, in massima parte, di patrimonio 
ecel. © com.: ocíťú, got. akeit ACETUM, poi kotilú osšlú, got. katils asilus, 
da CATILLUM 0 -ELLUM € ASELLUS (non -iNUM -iNUS), secondo la dichia- 
razione del Luft (ZDA. XLI 241 sg.), confermata dalľ o sl. — A-. — 
Colľ Á: ecel. e com. -arí, alto ted. ant. -ári -arrus. E molto produttivo 
nello slavo stesso, tanto piu che vi preesisteva un suffisso indigeno della 
stessa forma: Meillet II 211, Vondrák I 391 sg. 431 sg., Korbat 8 82, 
Murko II 32. Di funzione e ď origine romana sono: olúťarí, alto ted. 
ant. altári, -ARIUM (spagn. oťero ece. Ascoli AGIt. I 275), ma v. 32, 
peharínikú Becher BECARIUM (Thesaurus II 1659). Inoltre una variante 
di Lazorú : Lazarí, attratta nelľ ambito del suffigsso -urí, secondo la 
gspiegazione del Meillet MSL. XI 182. La gnale incoraggia a dichiarar 
analogamente un altro caso: césarí. Anzitutto si osservi che sono ana- 
loghi anche per ciô che ľ uno eľaltro sono nomi propri divenuti appellativi 
(cír. lazzarone ecc.). Che poi il nome di Cesare fosse comunicato agli 
Slavi dai Germani, come si crede comunemente (ma ne dubita, pare, 
C. Jireček I 36), č opinione tutť altro che fondata su ragioni fonetiche 
(non decide il c, la cni base £ 8i mantenne nel romano del Balcan molto 
piú a lango che non creda il Loewe: ZvglS. XXXIX 330 sg., efr. Dalm. 
I 313 e Densusianu BSFRBuc. II 44: e non decide ľ é che anzi fa 
difficoltá per il germanico: v. Loewe |. c. 315), ma tutť al pit su ragioni 
storiche o geografiche: CAESAR pare una caratteristica del germano- 
romano, di fronte al rom. com. IMPERATOR (rum. alb.-rom.) e -OREM 
(nel resto). Gerto é che da “AR(EM) ci aspetteremmo “ “or: invece 
césári 6 sorto sopra una base (forse germ.-rom.) con -ÁRI(Us). Ne 6 
escluso, ma č poco probabile, che nella posizione sintattica protonica 
(cačsar Constántius) ľ accento s" indebolisse e perdesse il posto originario: 


caesár C. onde cisári e carí. 

Inoltre alle frontiere di Germania: slov.-cr., boemo-pol. e russo (ecol.) pavú 
Pfan. — E, in gran parte, komin komnata (camino -ata), studiati dal Murko II 16 
6cc. opať, oplatú 34. 

9. Gli elementi romani dello slavo che per ora non ci permettono 
di precisare da gual idioma romano sieno originati, sono molto diffusi nei 
linguaggi romanzi e slavi. I piú di tali elementi slavo-romani sono 
dello slavo ecel. e com.: kostelú CASTELLUM 16). poganú PAG-17), con —A 





16) Ouesta, come anche altre voci di guesto numero, sará giunta agli Slavi 
per vie diverse e in diversi tempi: Jireček I 3%, e del significato di "chiesa, 
Kretschmer ASPh. XXVIII 159, Harder ZVglS. XL 424. — Molto studio richiede- 


38 Matteo Bartoli, 


kúmotrú COMPÄTER (cfr. 40): con A-Á forse korab(l)í -Ľa CARAB- ULUS -A , C0N 
Á, kadú (Murko II 111) capuSs, sak SACCUS, skala SO-, žak(an) DIAC(ONU8) 
(efr. 14 e Štrekelj Lehnw. 75). — océlú 34, konopľa 40, kristijanú 22, 2. 

Meno diffuso nel territorio romanzo č CALENDAE, onde ecel. e com. 
koleda. Invece men diffuso nello slavo: kraťa gr- (srb.-cr. russo, pol.?) 
CRATES -A, čaňa 11 MSL. XI 179, IF. XVI 158. 


Ancora, dalla toponomastica del bacino inferiore del Danubio: bulg. Kovel 
CABYLAE, Osem ASEMUS, TimokX TIMÄCUS. 


10. Dalle Venezie e piú precisamente dalle Venezie Tridentina e Giulia (3) 
pervennero allo slavo ecelesiastico e comune: kalež (calice), papež papa +-(pontef)ice, 
secondo la seducente ipotesi del Meillet I 185, pogača (focaccia). Oui, come in 
tutta la restante zona pireneo-alpina (2, si ha -C- in g e in [ (s sonoro di Rosa 
-ina, franc. ted. Rose -ine), onde poi ž (sl. Ruža -ica): di piú Schuchardt e Jireček, 
citati in Dalm. I 261 sg. Nel veneto, almeno in guello di Venezia (veneziano), an- 
cora vivacchia, accanto ai letterari kúlize (— -lse) -se e -če, un popolare kálife e 
-e[e. E ci vive il letterario pontéfize (-se -če) col popolare papa: ma puô aver re- 
gnato anche un altro antipapa: #pontéfife, perché -i/fe -efe č freguente, anche in 
voci dottrinali (v. Salyioni, Postille 256). La fogaza veneta gustava tanto agli 
Slavi che la sbocconcellarono a varie genti del Balcan (neogr. alb. rum. mag.) e 
forse anche ai Tedeschi (alto ted. medio pogaz!. Certo č che ľ ecel. e com. pogača 
č uno dei piú antichi elementi veneti dello slavo, come si vede dalla sna diffusione 
e forge dal č. Cfr. Strekelj Lehnw. 7. 

Lo strano poroda (ovile, Terra promessa) di testi ecel. sará un riflesso di 
paradís, ladino orientale e centrale e ted., meglio che -(e)íc1(o). 


11. Dei nomi di luogo neolatini della Venezia Giulia aleuni pochi 
hanno gualche somiglianza coi dalmatici, mentre gli altri tatti sono 
decisamente veneti, ladini (Friuli orientale, fino a Muggia) e istriani 
(Rovigno e Dignano). Gui importano molto appunto guei pochi. 

1. Nelľ Istria anzitutto Kopar -> e Poreč. Son nomi ď origine ro- 
mana (CAPR- e Colonia lulia PARENTIUM Ľarenzo), sebbene usati daj vicini 
Slavi. Veramente non in Istria, ma in Dalmazia, p. e. di fianco al Copara 
che ora vedremo o sulľ isola di BRATTIA Brač, cotesti Kopar e Poreč 
si gentirebbero a casa loro, trovandovi affini e parenti di gran lunga 
piú numerosi che in Istria. Eppure Kopar e Poreč non sono gia venuti 
di Dalmazia! Non s80no gia utensili rurali importati dai contadini slavi, 
che con armi e bagaglio, fuggiaschi ospitati e coloni chiamati, dalla fine 
del" Eyo Medio al principio del secolo XVIII, vennero nelľ Istria pia- 
nigiana, nelle Marche e nel Molíse, specialmente dalla Dalmazia (Dalm. 





rebbero i vari continuatori dí CASTANEA -EN-: v. Šulek 506, Nemanié I 402: Sehu- 
chardt Slawo-deutsches 48, Strekelj Morphol. 404. 

17) Meillet I 185. PAGANA 3 é freguente nella toponomastica del" Alta Italia 
(cominciando p. e. dal Monte Paganella di Trento), col significato di “casa stregata" 
e 8inn., di cui il Salvioni piú volte: BSSI. XV (1893:, XX (1898,. 


Riflessi slavi. 39 


11 435). Non di guesti Slavi si tratta nel caso nostro, ma di guelli che 
molto prima, dal principio del sec. VII d. Cr. e piu con armi che con 
bagaglio, facevano loro scorrerie al di gua delle Alpi nel" Istria montana, 
e vi si stabilirono intorno il mille, secondo appare dalla onomastica 15). 
Certo č che almeno Kopar, sebbene sia documentato appunto dalla fine 
dell" Evo Medio (v. Rječnik s. v.) e non prima, č ben piú antico, come 
dice la sorda conservata in PR (Dalm. I 300). E Poreč stesso ha nel 
č e nelľ en, fatto orale da bocca serbo-croata (cfr. lo slov. Soča da 
ISONTIUS), un blasone di bella antichitaá, sebbene non datata. 

Ma come mai Kopar da CAPR-? E un caso eslege con o da á? No. 
In un documento di Traú, edito dal Lucio (1333), si legge <scopulus 
Caurera et gelanonice Copara». Lo Jireček I 62 ebbe ragione di non 
emendare Copara in Copr- (Dalm. II 27%): uno dei due R cadde per 
dissimilazione. Oltre i molti esempi, identici e analoghi, raceolti e 
commentati dal Grammont,!9) vi hanno anche esempi slavi (Vondrák I 318: 
e del sanerito: Uhlenbeeck BGDSL. XIX 331): gostara GASTR-ARIA, 
Chabrouo (Charbrow) ece. v. 40. Ora fra i nomi medioevali di Capo- 
distria 20) si trova Capris e Capraria, sorella a Caprata, alľ isola di 
Garibaldi, a Cavrer (C-) del Tagliamento ece. Sal" apocope di -A v. 6. 


Da “Bagnoli (dimin. di BANI- WS. XXV 65!), forma ben documentata nella to- 
ponomastica dell" Istria (Trieste e Monte Maggiore: v. De Franceschi, AMSIASP. 
XIV 337) e anche della Dalmazia (Jireček I 64), si ha, nelľ Istria, srb.-cr. e ven. 
Boťun (-čica, slov. Boľunec), la metatesi delle due liguide (ú-7 in l-ú © 7-n) avrä la 
sua ragione nello maggior freguenza del suffisso -un di confronto a -ul (24. A 
Portole (3), che dá nei dialetti delle vicine colonie (sloveneggianti, secondo il Rešetar 
ASPh. XIII 169 sg.) Oprtaľ 31, e con A Bal (Valle) e altri difficilmente si posson 
distinguere da nomi recenti, romanzi. Sará antico il continuatore di NESACTIUM. 
Nelľ Evo Medio si aveva ľsaccio o 8im., nato da IN NESACTIO, onde sn +Esactio 
(cfr. p. e. NUMANA Oggi Umana)!. II guale 1N tradotto nella lingua dei nuovi ve- 
nuti, dava w v: Vizace Visazze, come Vrs da IssA (v. Dalm. I $156, ľ Haury cor- 
reggo il Avaía di Procopio in (fvaívn BZ. XV 295): cfr. Sticotti AMSIASP. XVIII 126. 

2. Anche nel Friuli vi hanno aleuni riflessi slavi (sloveni e slov.-cr.) di nomi 
geografici romanzi (friulani e veneti: Cabdad (Jireček I 60), Čittodát Čidát Čidát 
(Baundouin II 291 864 788 935) Cividale, friul. e ven. Zividal (ts-) e S- e -ad, Ko- 
barid 34, 2, Caporetto, friul. Čavored ([e Oglej AGVILEJA, anche friul. con o: -olée, 
Bondolée, oltre il letterario Aguileje, v. 12]. — In tutti e tre dungue, la sonora in- 
terna: -b- -d- © -g-, di fonte a -t- e -p- di Captať Koparla) ece.: Dalm. I 261, II 
302, 449, 

Ancora Kostaňevica 40 e Polazzo (-s0), che oggi č usato dagľ Italiani: Polazzo 
e Re di Puglia, due borgate gemelle del Friuli orientale (giuliano). 





18) V. specialmente Benussi AMSIASP. IX 192. 

19) La dissimilation consonant. dans les langues indo-europ. et . .. romanes 
(Digione 1895) p. 97. 

20) Da ultimo Pasdera PI. 1906 (IV 217. 


40 Matteo Bartoli, 


13. Anche alceuni appellativi ď origine veneta e friulana dánno o per ä atona. 

1. Parecchi sono pareechio diffusi: srb.-cr. slov. golida GALLETA iistr. galida 
ece. Puscariu I 697) Štrekelj Lehnw. 20, Murko II 111, goľuf golufaňe gaglioffo! 
(G. Meyer Neugr. Stud. IV 21), modras -ak MATAR- (ven. madraso ece.: Nigra ZRPh. 
XXVIII 644, Vidossich ib. XXX 205) Štrekel] ib. 39, poliska e pa- fall(AV)I8CA 
(Schuchardt ZRPh. A XVIII 142 rá 138 sg. Horning ib. XXX 15) Štrekelj ib. 45, sto- 
maňa STAM-INEUS (ven. -eňa ecc.) Strekelj ASPh. XIV 542, torirna (tav-) XXVIII 532, 
p. e. a Lombarda (Kušar 15), -erna negli Statuti di Castua e Verbenico. 

A koriznia “guaresima" (Štrekelj Lehnw. 33) e okowsta (pol.) “acguavite" si puô 
dare un posto a parte, per la vicinanza di labiale (gu-), come era il caso di 
Oglej 11. Si ageiunga ancora il prenome Bošsťan -štj- Bastiano (Štrekel] Morphol. 398, 
Nemanié II. Fortsetz. 210,. E Poľud polud ASPh. XIX 285. 

2. Altri esempi 8000, come pare, meno diffasi. Dallo sloveno ci dá il Bau- 
douin I: kopac 115 (capacei, korjola 819 (carr-), mogari 116, 185 (ma-), moladiwat 
413 (maledire!, ovancat 404 817 (av-), solata 108 /sa-), tobar 116. Štrekelj Morphol.: 
bodiľ 24 (badile), wobri 21 (aprile, avr-: v. Merlo, I nomi rom. d. stag. e d. mesi 
170 sg.), wcodvent 82 (avvento, adv-, che si sente talora nel Friuli), ťokwtn 26 (tac- 
cuino:. Anche koľada (cagliata -da) Štrekelj ASPh. XII 458, kondriega (ca(direga: 
Pieri SRSFR. IV 171) Murko 11 125, koštrun e ka- (castrone, bav. kasťraun). — Nel 
gsrb.-cr., Rad XX: skoplar (scapolarei, stodira (statera in testi serbi, letterario): dallo 
Stat. di Verbenico: pagotin (bagattino: Schuchardt ZVglS. XXI 450,. 

In na-opi/: fa picco, Strekelj Lehnw. 41), orrzati /avy-: u- Baudouin I 409,, er. 
ovokat (Kušar Lomb. 15 eec.:, ľ o potrebbe egs8er promossa dal pref. o-. 


1%. Piú numerosi e recenti sono i riflessi serbo-croati e sloveni con a da ä 
(anche atona) veneta e friulana. Si confronti anzitutto il er. Zaveč (p. e. a Pisin 
vecchio) e lutec (ts-) col srb.-er. lopiž 4: guelli dal veneto (lavežo neogr. AaSérče), 
guesto dal dalmatico (Dalm. II 430: cfr. Pieri SRSFR. IV 180). E kaž- kos, maž- 
Bfoc- Dalm. I 261 sg. 

Poi, p. c. nel. cr. ďArbe: agun Rad CXVII 18, fameju 18, gradele 20, pajol 
23, parečat 25 (parič Schuchardt Slawo-deutsches 76), radié 19, saliž 20 (Štrekelj 
Lehnw. 57,. — Strekelj ASPh. XIV 515 sgg.: bacelati bastaž madrun. Lehnv. s. vv.: 
baraba čakoliti ecc. ece. ecc. — Xanuvac Murko II 115 121 (Dalm. I 267, anche pol.). 

E, s intende, ancho á. Basti un solo campione fra centinaia: ven. -ada (-ata!, 
p. e. Štrekelj Morphol. 434— 438, jentrada kontr. kortal. pan. par. žrn. e koľada 12: 
Rad CXVIII 18, 20, 22: intr. kuntr. kuň. © -ado, anche da tema slavo: ib. 26 
puškaďa, sikir. sten., mokritaď ece. 


Elementi greci. 


11. Sono guasi «tutti una sola famiglia>», guasi tutta spirituale: 
eccl. e com. popú e la sua compagna popadija srasräe (ZVelS. XLI 160) 
-adLú (Štrekelj Lehnw. 48:, i loro amici anúgeliú21) e diyakňú (cfr. 19), e 
il lor nemico sotona Garavág. Ma siedono a mensa, trapeza, che non č 
eucaristica (Murko II 121 sg.|, anzi sta in Fomara xauáo«, kamora -ÁRA 33. 


o— —nn——— — ——— - 


21: V. intanto Dalm. I 266, ma specialmente Ásbóth: Néskolíko ... [Aleune o8- 
servazioni sulľ opera di V.Jagié: Zur Entstehungsgeschichte d. kirchenslav. Sprache!, 
Izvéstija del" Accad. delle scienze. Pietroburgo 1903. Sezione d. lingua e letter. 
russa, Vol. VII. 


Riflessi slavi. 41 


Poi nella penisola greca o greco-ortodossa e nella correligionaria 
Russia: ecel. gramota (russo e anche pol.) yodunora (Meillet MSL. XI 182), 
koliba (bulg. srb.-cr. slov. russo mer. pol.) xalúfn (v. nota 4), kostterú 
(srb.-cr. slov.) xaagaíreooc, krovaťí (TUSBO) xoafBáriov, con 4, ecel. diavolú 
(bulg. srb.-cr. russo), drakunú (serbo) dodxwv, kamtla (bulg. srb.-cr.) xáunA 
-06, komat (ib.) xoupáriov, pras (serbo, bulg. rus8o) srodcov, tiganú 
(ib.) rnyáv. — Di molotrú v. 20, monostyrí (-ast- Meillet 11 507) 34 22). 

Nelľ" Ilirio: kolomať xalauwrň? komarda xauáoda 40, komostra 
„peuácroa (33)23): e forse kološ ka-, se č xalóg (Rešetar ASPh. XXVII 608). 

Nella Macedonia, la sna capitale: Solun ©eoloalosíxn, nelľ Evo 
Medio lat. Salona -ieco. 


In testi antichi russi, bulg. e serbi: katrúga xáreoyov, kotopanú xazé navogs 
xara-? Nella Cronaca di Nestore: Oleksandrú (pol. Oleš), Spolin (Brtickner ASPh. 
XI 139) ed altri che dá il Miklosich Gramm. 1? 71. — Zazorú 8. 

Eccl. letterari, con a anche da « atono: anatema (bulg. russo) kalugerš (serbo, 
bulg. russo) ma in Dalm. koludr-, psalútyri 32: charš (ib.), hilijada (serbo, bulg.). 
Anche migdalú (pol.), pagur (bulg. pol.) navovos. 


Elementi germanici. 


15. Da ä atona, anzitutto ga“: ecel. e com. gotovú 34 dal gotico 
gatávjan (ne dubitan il Berneker, G. Meyer e altri: Peisker 279): poi 
ovoští Obľa)st, sadoťa Samíba)stag (v. G. Meyer IF. IV 326 sg.). Con á: 
aradije e or- nord. ant. árundi, pany Pfanne, vaľiti e varovati got. 
(afjwalwjan e warjan. 

Altri, solo alle frontiere di Germania: ecel. gorazdú (russo, boemo, 
ma v. ancora Kretschmer ASPh. XXVII 233) got. ga- e razda (?). Con 
á: malúžena (boemo, pol., russo oecid.) Gelmahl-, navi (rugs80, boemo), 
got. naus (ma v. Zupitza Guttur. 76, O. Hoffmann BB. XXV 107 sg.). — 
Non trovo nello sl. ecel.: boemo, pol. russo gomoniti A- v. 33, ubor eee. 
Eimer -ar. Con á: rada Rath, valú Wall, vaga Wage, guest ultimo č 
anche slov. Ecel. slov. charati alto ted. ant. harjon. 

Solo ecel.: gonesti got. ganísan, gonéti got. ganáh (Uhlenbeck ASPh. 
XV 48%): chlastati alto ted. ant. hlast-. 

Di postilti ed altri v. 34 sg. 


Non sarebbero germanici chabiťi e chapití, secondo lo Štrekelj ASPh. XXVII 
43 sg. 68. Nô forse šsťapú Stab (v. Zupitza Guttur. 152), ma SI invece sťapí (stafľa), 
del serbo antico: XXVIII 500. 





22) Invece molstír (Dalm. II 253, 295! partirá da moníi!st-, con dissimilazione 
delle due nasali in m-l (esempi un po" diversi dá il Solmsen ZVglS. XXXVII 590), 


e cosi andráä spiegato il france. moutier: molst-? 
. 23) Di crémailličre e sim.: Horning ZRPh. XX] 403, Thomas Ro. XXVII 161. 


49 Matteo Bartoli, 


IL riflesso delľ á bavaro-austriaca nelľ o slov.-cr. importa meno, nel caso 
nostro, e va studiato da slavisti e germanisti. Basti gui un pajo di esempí, in 
semplice ordine alfabetico: krof Krapfen (p. e. Štrekelj Morphol. 16), čojťre Leiter, 
e invece mojsťer Meister, molor molovati Maler malen, olba Halbe (Murko 1lI 112), 
šilbok Schildwache. Maretié $ 86. Né manca guesť o nel Nord: v. p. e. Korbat $ 25 


Riflessi di ú 0. 

16. Sul nome di Roma, della Croce e dei Gtudet nello slavo me- 
ditarono parecchi studiosi: da ultimo e a piú riprese il Meillet (I 182 e 
MSL. XI 178 sgc.) e il Vondrák (I 28 sg., aksl. Gr. specialmente 368 sg.). 
A pil riprese, ma sempre piú di passata che di proposito, onde le loro 
conelusioni non volevano esser definitive. Ed erano essenzialmente 
gueste: RÔMA CRVX JvDAU8, onde +Rima + Krúže + Žud- divennero, nello 
slavo ecelesiastico, #Rymu + Kryží + Žyd- e, per un effetto assimilativo 
della palatale e di r, Rimú Kríži Žid-, 

Analogamente i due studiosi ed altri spiegherebbero anche altri 
riflessi. 

Nelle pagine che segnono si vuol radunare un maggior numero 
ď egempi, specialmente d" origine romana e del serbo-croato. E si arri- 
vera alla conelusione che ľ # sl. ecel. da ň e ô non passô probabilmente 
mai per una fase y sl. ecel. Certo č che cotesť y non fa mai 
geritta. —Jakyn che dá il Vondrák ll. ce. non č sl. ecel.: Monum. 
serb. 1485. 


Elementi romani e romanzi. 


17. Gui gli esempi vanno raggruppati, meglio che secondo la varia 
origine locale (illiro-rom. ecec.), secondo la gualitaá e la guantitá nel 
latino, distinguendosi cioe: 

le due chiuse: u — 8, o S 00, ed ýó greche latinizzate %). 

e ľ unica aperta: o — 0. 

Ňei vari casi lo slavo ci dará gui vari riflessi in u, y, ť, ma 
guesť ordine non é cronologico: y non č la fase intermedia fra u e 
sl. ecel. Anzi nei riflessi da u dovremmo dare il primo posto al 
riflesso in 1, perché guesto č il pi importante per le ragioni che vedremo. 
Tuttavia seguiremo lo stesso ordine che per i riflessi da 9, perchč gue- 
sť ordine congeguente serve al confronto e alle ulteriori ricerche. 

La distinzione fra tonica c atona e fra sillaba libera e in posizione 
non č gui necessaria, ad eecezione di un caso (24). 


24) Meyer-Liibke I $ 17, It. Gramm. 8 60: Claussen NJKA. XV 412 e 417, 


Riflessi slavi. 43 


Da u — ú: 

18. In U, negli elementi greco-romani, e nei veneti e friulani. 

I greco-romani ci dánno uno o due esempi per ľú tonica: ecel. 
klisura (diffuso nel Balcan e nella vicina Italia)25) da xAe.coúpa — xlelo 
— CLAUSURA: Meyer-Ltibke, Simon Port. 159, bulg. russo pol. mu7- (mulo) 
forse da noúloc -ao.. — Per ľ ú atona: ecel. srb.-er. sudar aovdáorov, 
nel significato di “fazzoletto", come il vegl. seďar-úl. 


É recente invece, sebbene diffuso (Jireček I 36, Rad CXVIII 23 ece. ecc.), 
fortuna: recente perché conserva non solo f- (cfr. pikať ecce.) ma anche ort (31). 
E termine marineresco italiano (veneto ecc.). V. ancora p. e. Strekelj Lehnw.: 
bruškra škura e altri, škuď a Ragusa ecc. — Da u atona, p. e. Strekelj ASPh. XIV 
518 sg.: durelac, kuňati (non ben sicuro), uminal e altri. 


19. In Y, negli elementi germano-romani. Ma gui (cfr. invece 2%) 
avremo esempi molto incerti: ecel. e com. myťo Mauth e forse dyvolú 


Buffel, che aleuni ripetono da MUTARE e BÔBALUS BÚF-? (Thesaurus II 
2219, dove čifolu č error di stampa, per bufalo). V. Schrader Reallex. 691. 


20. In [ solo dalľ ti illiro-romano. Ma v. 22, 2. 

Nello sl. ecel. solo Zočika LACTÚCA e Židinú -ovinú Jun.Eus 20). 

Invece nel srb.-cr. parecchi esempi, di cui gualeuno č anche slo- 
veno. Anzitutto nella toponomastica del litorale d [LLYRIUM -URIUM, 
i riflessi degli omoteleuti TELURIUM e TRAGURIUM Triď (e Ttgar-ica) 
Trogir. Poi, ď origine romana, Mika MäC-ULA 27), Omišaľ AD MÔSCULUM 
3, Paliť PALÚDEM e Namtrju Zamirje -MúRUM (Jireček I 81, Murko II 
109 sg.). — Di guesti appellativi sopravvive solo ľultimo : srb.-cr. e slov. 
mir, mtrje e mirišče (muro, moriccia) Murko 1l. c. E ancora il srb.-er. 
žežin © žežinati JEJÚNIUM -ARE. 





25) Jireček I 37, Dalm. 11 431, Battisti AT. XX 187..— Un altro esempio greco- 
romano di ov da u č raxx0v01 -ov0a securis, ed importa che -ovo« č produttivo: úve- 
uočde« ecc.: G. Meyer Neugr. Stud. III 77. — Cfr. anche uovxovo« gui avanti 20 n. 

26) A. L. Pogodin: [Iz ssťorú ... [Dalla storia delle migrazioni slave], Pietro- 
burgo 1901, p. 99. 

21) Da uno studio, documentato e acuto, di Vitaliano Brunelli, nel giornale 
HN Dalmata d. 9 giugno 1906, s" impara non solo che guesto nome (Mucla, ven. 
Mugla, oggi it. Punta Mica — -ka, sl. Oštri rat] ricorre in vari documenti della 
Dalmazia (Cherso 1283, Arbe 1334, Zara 1205, Spalato 1080), ma che talora ha la 
funzione di appellativo, col significato probabilissimo di “palude" o "maremma. 
Si confronti ora: moťxovoa 1% čni 186 napaliags avaGawpevouev« puxia, cit. da 
G. Meyer Neugr. Stud. III 46. La forma MUC-ULA (neutra o forse asšociata a 
PALUS 0d OBRA © 8im.) puô esser la base anche del nostro Muggia (lad. Mugla, ven. 
Muja). Ma sui difficili e molteplici riflessi di MuC-US e sim. si vedano gli studi 
iniziati dal Puscariu JBRSL. XI 107 sgg. II guale vi considera anche ľ appenn.-balo. 
moccecare (morsicare): v. gui Meskaťayr 50, nome di uno 8coglio, come a dire 
“morsic-atore. 


44 Matteo Bartoli, 


Anche gui. bando agli serupoli (Dalm. II 338): ľ % del nostro destnare non 
deve restarci a gola, per due ragioni. Prima, perché non č ben sicuro che dessnare 
e digiunare siano, come ci conforta a credere Madama Fonetica, una Ste854 cosa. 
Poi, si osservi che desinare č straniero a tutta la zona appennino-balcanica, compresa 
anche la Sardegna 2): it. (centr. e mer.) pranžo -are, sardo pranšu Zdere, vegl. prínz 
prandár, rum. prínz -i(re). Ora, come p. e. in fisima da “sofisma" (Schuchardt ZRPh. 
XXI 130) e in tante parole letterarie e straniere, cotesto /m e sim., perché di sapore 
poco italiano, sono corretti colľ : epentetica, cosi desinare, ch č solo letteraria 
imbandigione. non sará altro che un dsfnaír) -e(r), di ceucina allobroga, condito 


alľ italiana. 

Ogcuri invece i nomi di luogo Žirije, dal sec. XI it. Zuri: e. fuori dei confini 
ď Illirio (ma molto vicini), Lipňčan ULPLANA, Aftľe Muggia, IViden -an Jid- Udine 
(Baudouin II 413 sg. 252, 291), Tid Urvus. 

Da 0 —0ôÚ: 

21. In U, negli elementi romani — illiro-rom., greco-rom. e forse 
germ.-rom. — e in parte negli elementi romanzi. 

1. Dalľ illiro-romano, molti riflessi serbo-croati (Dalm. II 251 sgg. 
281 SEE.) 

Da 0: -ur -Ô0RIUM (prsura 34, Penatur PINN-AT- D" Ovidio ZRPh. 
XXVIII 542 sg., čalatur 40, krpatur COOPERT-, saľaťur SALI-AT-), -un 
-0NEM (salbun saBL- 30), e Lun Punta Loni (Jireček I 64) forse P. LEÔNIS: 
v. ancora 39. Poi buÄva box valgaris BoôCA Thesaurus II 2057, nepuť 
nepuča NEPÔTEM -ÔTIA (cfr. 23). Anche Auda coDA (da ultimo: Ro. 
XXVII 190, GG2. I 465). — Da 0 atona nessun esempio sicuro. 


Probabilmente, sebbene non si possa precisare la guantitá del" o, Duke DOCLEA, 
Gurk CORACA, Kufl)pa COLAPIS. Medun MEDEON 39, tutti alle frontiere (nord e sud) 


ď Illirio. 

Da ú: čuÄňa -CCA, Aapula CEPULLA, murka A-, onukXl- 4, puč PUTEUS, 
surgati. Anche anguľa ANGUILLA GG?. I 468. — Da ú atona: lukigerna 
Luc- (Murko II 110). 

Meno sicuri guťa e gučula. termini medicali: čbulikan BULL-IC- (cfr. Štrekelj 
ASPh. XIV 518), duplir (cfr. 40). 

Da v (v. 17): Xoluma e ka- (caloma) 4, ťun (tonno) THYNNUS. E 
anche Lopud "ELarnyrEs (Lapoda ece. Jireček I 61). 

Da o micron (v. 17:: fuka pnoca, kulaf COLPUS, poco 8icuri, in 
guanto posšono esser d origine italiana: foca, golfo e c-. 

Ma guest ultimo, Aulaf, č proprio di Ragusa. di guella Ragusa che molto 


poteva sulľ Adria, anche guando cotesto Colfo era in masgima parte mare nostro, 
cioč Celfo de Venezia. 


28) Si veda soprattutto la Raccolta Zuceagni-Orlandini (Race. di dial. it., Torino 
1864): pranzo -are comprende il continente subappenninico (249 sgg.) e ľ Italia in- 
sulare (Sicilia 408 sgg., Corsica 454 sgg. © anche la Sardegna 434 sgg.. Oltr" Ap- 
pennino: disnaíri 24 8gg. 


Riflessi slavi. 45 


2. Dorigine greco-romana saranno gui forse: palv)un pepun (bulg.- 
serbo) srercov. Puscariu I 1298, Aukumarií 1, puľka (ibi) scovi- Pusc. 
I 1395. 


3. Germano-rom.: ceduľa (alla frontiera: nord e slov.) Zwiebel 
-ole: cfr. invece Aapulu 1. 


4. Slavo-rom. (cfr. 9): Aoruna (ecel. srb.-cr. rusgo mer. e forge 
boemo) -0NA, ťuňa (srb.cr. slov.: v. anche Subak ZRPh. XXX 88) co- 
TONIA, ecel. © com. gužu GUNNA, rusú (giallo) -ssus? ecel. srb.-er. rugso 
sumpor BULPHUR? — Di moruna v. 34. 


Anche Tuľovsko, ľ antica TyLE (Jireček SB. delľ Accad. scient. di 
Praga 1876). — Altri esempi di nomi propri, tra i guali Ruznisk- ROM- 
úówu-, sono raccolti dal Sobolevskij 2%. (O)ptuj PoEToOVIOo ASPh. 
XXI 203. 


5. Anche ľ 9 romanza e piú precisamente ľ o media ch é freguente nella 
Venezia Giulia (v. Vidossich, Studi sul dial. triest. $ 4) e domina assoluta nelle 
cittá del Litorale illirico (BRPh. 290 sg., dá u in numerosi riflesei serbo-croati e 
sloveni: v. Maretič 8 97, Strekelj Lehnw. 26, Zgrabliéč $ 4, Dalm. I 8 152, II 8 296. 
Ma sono molto meno numerosi che non paiano. La stragrande maggioranza č 
costituita dalle formazioni in -un -one e -ur -ore -ori,o. Ora molti -ONEM -OREM 
-ORIUM eran passati nello slavo merid. da altre fonti (illiro-rom., greco-rom.), piú 
antiche della infiltrazione ital. (ven.) e ladina (friul.), onď é che gli antichi pepun 
balatur ece. possono aver attratto p. e. i ven. sčopón karfi)gadór, onde cr. šťaprn 
Strekelj, Lehnw. 61), Kargadur (a Ponte di Veglia: ven. di Veglia Kargadór) e altri. 
Due esempi notevoli sono: bulg. srb.-cr. slov. račun RATIONEM (conto) e srb.-er. 
stačun, slov. šťicunía) stazzone "bottega" ece., come in gran parte ď [talia (fino in 
Corsica: Dalm. II 459, aggiungi ASPh. XIV 545 sg. XXIV 088): termini commerciali 
per eccellenza. importati nel Balean dal commercio medioevale italiano. Che non 
siano piú antichi, si deduce forse dalľ A“ conservata. (0 non fu labializzata 


[4 


per assimilazione al č geguente?: 


Gui si noti ancora un altra u geriore da o, ch č veramente o slava, e pero 
andrebbe lasciata agli slavisti. In aleuni dialetti slov.-er. (v. p. e. Zgrablié 1. c.) 8i 
ha lupiž “p. e. sulľ isola di Vegliaj da Zopiž LA- 4, cosi kunestra 4 (Arbe: Rad 
CXVINIII 22. Aumen (Murko II 16. 


22. In I, solo dal 6 (ed td v. 2) che certo aveva ľ illiro-romano 
e forse anche il reto-romano orientale: abruzz. ô e, pugl. we, friul. (uje 
(u): e specialmente albanese e albano-rom. e. V. Dalm. I 279. E gui 39. 


1. Gli esempi si riducono tutti al tipo RôMA sl. Rim e si trovano 
oltre che nel Litorale illirico anche nella vicina Venezia. Partiamo da 
Bergogna (Friuli orientale), Cormons (-0na, nelľ Evo Medio), Gemona, 
friul. odierno e ven. Bergoňa, Kormóns, ven. Gemona, friul. Glemone: 
slov. Brgín e Bargin -nci ece. (Baudouin II 71 73), Krmim (II 25 e 57), 
Gumin T- (11 291). Nelľ Istria montana troveremo poi le mieroscopiche 


46 Matteo Bartoli, 


Roma cer.-slov. Rim e Verona 38%), genza riflesso slavo. Invece da Mon- 
tona, istr. "oyna, 8i ha cr.-slov. Motovun, che dungue non ha fisionomia 
illiro-romana. Ma appressiamoci ai confini fra ľ lllirio e la Venezia. 
Prima Gimino (che nel veneto del luogo č ztmín e f-, nel er., žmiň) 
si affaccia, ma solo fra il lusco e il brusco, perchč non giurerei che 
sia #Gemona. Poi, in luce meridiana, FLANONA ven. Fianona e Fya-, 
er. Plomin, ALBONA -pna Labín, ambedue “presso del Gnarnaro". — 
Varchiamolo. E ci appariranno fra i “romani ruderť di tre grandi cittá 
le borgate di Ním AENONA, Skradín SCARDONA, Solin ŠALONA. Ma 
gueste rovine parlano ancora alla memoria degľ Italiani: ven. Nona 
Skardona Salona, con s veneto (Dalm. I 262). Invece sono muti per 
noi e parlano agli Slavi il Monte Promina (6) PROMONA, poi un“ altra 
Lab, dimentica guesta dell" antico nome (Albona nel sec. XI e XV, 
Labena nel XII: Jireček I 62, Dalm. I 279), e la Torre di Nortm (Kuala 
Norinska), che s erge non lontana dal Norix, affluente della Narenta, 
srb.-er. Neretva, dominando le rovine di NARONA. Infine a sud del 
Litorale illirico, ma non lontana dal sno confine: APOLLONIA Poľtna 29). 

Le vie commerciali di Ragusa, Zara e Segna, nel" Evo Medio, 
ci conducono ancora ad ANCONA: srb.-cr. Jakin (16). 

E tutte le vie conducono a RôMA e da tutte le terre slave: ecel. 
e com. Zimíč). 

Di due altri. Diklo, nel sec. X Duculo 918. Yceulus 940 sg. (Jireček I 63 che 
ci ricorda le colline Diňle di Ragusa e ci avvicina co81 a DOCLEA (21, geografica- 
mente. e Vr, nel sec. XI Ueru (Jireček I 61, nel XIV e XV Pontadora Ure Ura 
(ibi 63:, it. Pontadura, non so dir altro che: "il senso lor m č duro". 

Altrettanto, del rapporto fonetico tra Fľorentin © FLORENTIANA, Zlozdín e 
PHILIPPOPOLIS (Jireček ASPI. XVI 694 sgg.), Vidin © BONONIA: tutte e tre nel 
bacino inferiore del Danubio. — Piú lontano ancora ci porta Kolín (di Boemia): 


«piuttosto del tedesco Kúln, con diverse forme nei dialetti. che del latino Colonta», 
a guanto mi serive C. Jireček. 


Gualche parola friulana con uč da o passô nel vieino sloveno. Notevole 
kújntri (contro! Baudouin II 131. 

Invece srb.-cr. slov. fľu!rmentin, urmetin (zea mays, Šulek 5. vv.!, che il 
Miklosich "Fremdw. derivava da ffo)rmentun ferm- (Kušar Lomb. 15, Rad CXVIII 18, 
Nemanič 1 427:, gará piuttosto -INUS: cfr. cikvantin (Rad cit. “grano cinguantino". 
Né capin íslov. "zapp- viene da capun -one (srb.-er., ma dal ted. Zappin. 


28:3) Ambedue nel Pinguentino e forse recenti. Verona manca al “Repertorio 
comunale". e, come mi comunica il dott. Sandrin, <si trova a metá delľ erta che 
scende dalla Fontana». Due localitá di nome Verona ha poi la Dalmazia: presso 
Cattaro e sulľ Isola Grossa. — Di VERONA v. Olivieri SGIt. 111 57 e 61. 

29) Pojaní č la forma viva, Polina si trova nelle carte geografiche e in do- 
cumenti dell Evo Medio (comunicazione di C. Jireček e C. Patach!. 


Riflessi slavi. 4A! 


3. Per ú sta isolata (v. dipia 40) la croce: al. ecel. e com. Anžš. E piantata, 
come vuole -ž-, su base ď origine romanza: ľ s deciderá per il ladino: ť. 

Ma prima di fermare gueste basi, spazziamo il terreno alľ intorno, avvertendo 
gli slavisti (Jireček I 3%, 42, Vondrák I 28) che la forma crusi in carte di Ragusa 
(v. anche Dalm. II 336) é materiale ingombrante o almeno inutile: per complicata 
che sia la storia di cotesti u # per o e nello schiavonisco ece. (1 271), č certo e 
gieuro che guel crusi, da leggersi kru/t e kruži (101, non puô esser antico, indigeno 
(vegl. krayk“) © devy essere ď origine recente, veneta (krofe). Ed č altrettanto 
certo che durante il sec. IX, cioé guando gli Slavi conobbero la croce, Venezia 
non aveva dato ancora niente del guo linguaggio agli Slavi del Balcan: niente 
affatto alľlllirio meridionale, dov" é Ragusa, e meno ancora alla Tessaglia o a 
Tessalonica, di dove partirono ČCirillo e Metodio. 

I guali portarono Kršstú agli Slavi. OGuesto nome (Meillet I 110) si trova, col 
valore di “croce", nei piú antichi testi glagolitici: invece križ <tardi in Occidente, 
dai linguaggi di guelle regioni [Pannonia] passô nei testi paleoslavi ecelesiastici» 3) 
Linguaggi slavi, 8" intende bene, ma in contatto ben intimo con linguaggi germanici 
e romanzi, alla frontiera e per entro al paese ed entro in chiesa. Erano per lo 
piú “Franchi, come generalmente si crede, i predecessori e i successori di Cirillo e 
Metodio, nelľ opera dell evangelizzazione degli Slavi occidentali, ma Franchi lati- 
neggianti e pil precisamente ladineggianti. E non senza coadiutori latini o ladini. 

Ora si considerino guesti allotropi di CRUX: 


Forma semiletteraria popolare pronuncia del latino 
spagnuolo cruz e cruceši) da "kroz + krube(m) kruks 
alb.-rom. krúk > +krok o "kruk%) » #krijceím)?%) #kriiks? 
trent. ant. cruz 32) — #kriif -ž? > krof -ž, <8 -83%5) > kriičeím) krúk:s31) 
alto ted. ant. chrúzi chriuz13$) > %kruk o #chroz? >» krúzeí(m) kruks 





30) V. Jagié: Zur Entstehungsgeschichte d. kirchenslav. Sprache, AK Vienna 
XLVII (1901), II 26. 

31) el cruce de los caminos (crocicchio), p. e. nel Dizionario di Aniceto de 
Pagés, Madrid 1902 sgg. 

32) Carlo Battisti (AT. XX 48 e XXI 13) e Karl Ettmayer (RF. X1II 582: invece 
di Doc." leggi Sťaťutú 40: ZF. XXV) notano “crux" in tre testi dialettali del Tren- 
tino, con o per 6, e vedono un latinismo nelľ u, che puô valere ú. E z puô va- 
lere / (v. p. e. Battisti 8 09). 

33) chriuce e cruici-gota 8i legge fin nel Notker Viennese (v. Heinzel, SB. 82, 
del Accad. di Vienna, p. 531 sg.. Cfr. Wilhelm Braune, Althochdeutsche Gram- 
matik (Halle 1886) $ 42. 

34) V. GG? 1 1046, Dalm. I 278 (riga 11 di sotto: #guľ). — G. Meyer (Etym. 
Wúrterb. 207) dichiarava V ú un" assimilazione al -X, ma si oppongono duk, kuk e 
škufur, oltre kukuľ puľe 21, kuľe kuľtre kuň e pľumy. 

35) V. Ascoli AGIt. I nm. 61, Ettmayer RF. XIII 551 sgg., Gartner, Rätor. 
Gramm. $ 200. 

36) Ho chiesto invano un" informazione per ľ Albania. Ma č ben nota la 
pronuncia ú per ú nel latino dei Gallo-romani e dei Reto-romani. V. Rajna: Per 
ľ azione delle parlate moderne sulla pronunzia del latino, Mélanges de phil. rom. 
déd. ä Carl Wahlund, Macon 1896, p. 139 e 144. P.e. “ Sanť Ambrogio di Mi- 
lano, in guelle vecchio lá, fuorť di mano" 8i canta non solo la Via Kričis, ma anche 
Per Krsstíím dominiim nostriim, mentre p. e. alla Maddalena di Parigi Ariisís fa le 
pugna con kristóm. 

37) Anche u: perchô la Venezia tridentina č terra lombardo-veneta. 


48 Matteo Bartoli, 


Guando la croce era solo uno strumento di tortura e di morte, troppo bene la 
conosceva il popolo, infatti sono perfettamente popolari i riflessi di CRUCE,M), nella 
grande maggioranza delle lingue e dei dialetti romanzi (Indecisa la cruce rumena 
e la kruge sarda). Ma guando tale ordigno divenne simbolo, e dal Golgota passô 
sulľ altare e sul pergamo, la liturgia latina e il sermone latineggiante trasformarono 
la croce di legno in un ostensorio d" oro: Aručem -zem ece., kríiks. Nessuna meraviglia 
che poi le due forme, la pagana e la cristiana, si fondessero in una. E appunto 
tale, mezzo indorata, era forse la croce della Venezia tridentina, com" č guella deľ"a 
vicina Germania e delľ Illirio (oltre che delľ Iberia), ed anche della vicina Slavia 
occidentale: kríži dal semiletterario #"kriiž — krož%8: + kriks. 

Di Yin ťtyri v. num. 34. 


28. Molto freguente é ľ O srb.-cr. e slov.. originata dal" o veneta e friulana. 
V. 21. Gui si confronti p. e. il er. nevodica (nipotina) Nemanié I Fortsetz. 40 e 5b, 
con nepuť -uča (21, 1): il primo origina dal veneto orientale (nevodo -oda, aceanto 
a neza -sa), il secondo dal dalmatico: vegl. nepayť (e -auťa, rifatto su modello 
veneto, indigeno č ngapťu 0 ú-), nei documenti nepoť nepoca (Dalm. II 272, 296). 

Ancora il recentissimo -ona, p. e. di po/trona (Rešetar, Die srb.-kr. Beton. 153 n.), 
si confronti con -un -ONEM, romano, e col preromano -ONA -in 39. 


Da o — 0: 

24. In U negli elementi romani — negľ illiro-romani golo per ô 
tonica di sillaba libera, poi in gualehe elemento greco-romano e germano- 
romano — e in elementi romanzi. 

1. Dalľ u illiro-romana (GG?. I 1045, Dalm. 11 332): srb.-cr. -ul -0LUS, 
Jarula AREOLA, ch" é appenn.-balean. (it. centr. e mer., sardo, dalm.), 
možul con varianti molte (mužol 34 e altre: ASPh. XII 462, XVII 33, 
SER. VIII 5/5) MoDI-OLUM, secondo lo Schuchardt ASPh. XIII 158 
«con immistione di MEDIUS» (mežul ecc.), pížul (Murko II 125, SFR. 
VIII 516) PODI-OLUM 38, rusa ROSA, skula SCHOLA, sťura STOREA. 

Anche greco-romano: pasuľ diffuso nel Balcan (srb.-cr.bulg. e anche 
russo mer.) gaocoúl. (G. Meyer Neugr. Stud. III 69) e rusuľije 1€. dumína) 
- Čóiva, ruga ôóva. 

2. D origine germano-romana, ben sicura (Murko II 97, 109), ecel. 
e com. Auňhar (-ati -ňa) Koclh-. 

3. Guanto č detto al num. 21 di -ur -ux vale anche per -ul. P. e. dal ven. orient. 
tovajol e ta- itovagliuolo! si ha nello slov. del Cargo ťavajúol :Strekelj Morpbol. 411, 
anche ťarelié 413). nel vicino cr. ťav:joľac (Nemanié 1 414), taviol "Rad XX 133), ma 
anche ťavajul?% (ib. CXVIII 17 e 21": guest" ultimo in Dalmazia. dungue con suffisso 
probabilmente dalmatico. — Piň numerose le u atone: p. e. in Ttad XX 110, furest 


kurdjelica munita unest. 


38) Cfr. slov. Akroža idal ven. Aro/e -a, friul. Aro/ -is) Baudouin II 334, krožať 
(ven. krofato, onde vegl. krofúťt ece.) ibi 218 cec.. ASPh. XIV 529. 

39! j non ď: cfr. 2 nota. Cosi p.e. slov.-er. ťavaja (Štrekelj Morphol. 437, Ne- 
manié I. Fortsetz. 546). dal ven. orient. ťavaja "tovaglia: Mever-Liibke. Rom. Namen- 
stud. I 78). 


Riflessi slavi. 49 


- R60. O negli elementi illiro-romani con 0 in posizione e 0 atona, e 
in vari elementi romanzi. 

1. EÉ illiro-rom. kopsa (Ragusa) COXA, dalm. o alb.-rom. (Schuchardt 
Slawo-dentsches 50), e forse čoťa (ibi, bulg. srb.-cr. slov. bolia) “volta 
arco, da non confondersi collo slov. čoť£ (Mal), ch" č il nostro dožto 
(Štrekelj ASPh. XII 454, ma v. Schuchardt ibi XIII 158). Gli altri 
egempi di 0 in posizione vanno ai nn. 29 sgg. — Gui si noti ľ 0 atona: 
komúk- 31, kostrat A, možul 24, oligaň LOLIGINEM, posať 4. E Kornat 3. 


2. Guanto agli elementi italiani si confronti specialmente -ol con -ul, srb.-or. 
fažol (dal ven. fa/fol -iól) con pasuľ, škola con skula (Dalm. I 261 sg... Esi noti pogača 
10, gui ancora plovan (pievano) forse dal ven. ant. plovan. Altri esempi di 6 pro- 
tonica 8i trovano facilmente nello studio dello Strekelj Lehnw. koradelica kordelica 
koret eco. 

Da -ol ted. -it.: slov. fažol fi- ted. medio phaľol Fifole ed altri. 


Elementi greci. 


26. o media (37), da weo, da U nei riflessi slavi popolari: ecel., 
piu o meno antico, drumú (bulg. srb.-er.) ôgónos, Jikuna (ikona russo) 
eixov, kalugerú (ibi), Solun 14. Atona: drakun, prospura 34. Eee]. 
jepiskup čnícxonog, sulinarí owAnváci, urarí Wedoiov. 

Mancano, come pare, allo sl. ecel.: serbo ant. aravuní áooajúy, 
cr. dle)rmun (Dalm. II 450) čovuov, bulg. uma záua, russo uňsusú 
Účoc, serbo nurija, putir čvoo- rvorňovov, Tripun ©oúpov (Jireček I 56, 
II 60). 

L O sará riflesso piú recente e letterario: ecel. dora (ru880) dúoa, kora (bulg.) 
zw%0«, kolivo (serbo, rus80) x04v8ov, stomahú (serbo), dijakonú (ibi, bulg. russo occid.), 
dijavolú 14, milot (russo) unlwrň. — monastyri 34, 2. 

E le varianti (kalogerú ece.) delle forme popolari citate. E le forme limitate 
ai testi: ecel. kiďonije (cfr. tuna 21,4), kivorú, molotrú %), paramonarú, porpiva, prioní. 

ov resta U: ecel. kuvija xAovií, pagur 14, trulo (serbo) zoov4log. 

v m]: ecel. kolívo, pirúgú (bulg. serbo) avovoc: anúkira e -jura úvxvoa, skiminú 
6xvuviov e altri: Meillet I 188 sg. 


Elementi germanici. 


21. ú dá Y: ecel. e com. chyzú got. his, tynú (Zaun) e altri: Hirt 
BGDSL. XXIII 339 sg. Loewe ZVglS. XX XIX 318 sg.: e non u: Murko 
II 108. — E forse ťtyňva 40. 

o in U: ecel. e com. čuňy (Buch -e) got. bok- e altri: Hirt e 
Loewe ll. ce. 


In elementi meno antichi anche u dá u: Korbut $ 26, 85 e 84. 
ti č riprodotta, alla meglio, con u e #: ibi 8 31. 





40) nodó90vgos, col significato di uapa90x, che dá il Miklosich, seguito da 
altri (ASPh. XXVII 230, ZVglS. XLI 160)? 33. 
Festsehrift fr Jagié. 4 


50 Matteo Bartoli, 


Accidenti generali. N 


28. Gli accidenti che turbano generalmente il sistema vocalico 
dello slavo, cosi negli elementi stranieri come neg" indigeni, provengono 
per lo piu dal incontro di sonante e consonante, ch" é nesso insofferi- 
bile al paleoslavo e anche in parte al neoslavo. I rimedi sono di varia 
gpecie: estirpazione della consonante nasale, metatesi, sincope e simili. 

Ne mancheranno casi di assimilazione e dissimilazione, di analogia. 

Nelle pagine che segnono converrá limitarsi guasi solo agli ele- 
menti latini e romanzi, anche per non ridire cose dette da altri. 


29. ň 0 ú davanti a nasale seguita da consonante danno nello 
slavo ecelesiastico una o nasale (1), che i pi trascrivono oggi con a. 
Lo sloveno ne fece o: il srb.-er., u. 

II nome delľ isola SušaÄ, Sansico-vo 1071, Sansego 1280 ece. 
(Jireček [ 65) rimonterá a SAMPSiiCUM (origanum majorana), onde poi, 
con mutamento di suffisso (34), -ICUM — Sánsego (e sanseg Šulek 347) 
e #Sasikú +-úk -a% (34). Anehe SušakX, di Fiume, avrá guesta origine 
romana, percheé il Miklosich non lo imbranca coi derivati da suhú: Die 
slav. Ortsnamen aus Appell. [1 102. Sicurissimi sono poi suť (Jireček 
I 57 sg.) e suťal SANCTUS -ULUS ígántolo!, di eni specialmente Jagič, 
ASPh. XXII 528. Inoltre srb.-er. skudla slov. skodla 8SCANDULA 
(Meillet I 184). Aapona ku- 1. 

Con ó abbiamo un derivato da môns: Nutogras -Aras Monte grasso 
1080 eec. (Jireček, Christl. Elem. 22", arb.-cr. grug (grongo) CONGER, 
e forse ľ ecel. kapetru Au- COMPATER 34). Motovun 22. Soča 11. 

Con ú: #pudomjenať 34, žuk: JUNCUS. 


30. La nota metatesi (vera o apparente) nei nessi di liguida + 
congonante avviene naturalmente anche in voci ď origine romana e 
preromana, © solo per ľá. Cfr. ASPh. XXV 182 sgg. 

Son 1ll.-rom.: Z/ab ARBA 16), vicina a Račac, cl" e il Porto ď Albona, 
Rabinú ALBAN- Arb- (Jireček I 43!, aša Ansia. Poi Krapan -n. pro- 
babilmente CARPINUS: it. Cárpano (Istria), Crappano — Arápano (Dal- 
mazia), e Mrata Marta (Jiretek, Christl. Elem. 26, anche Sťomčrata Sv. 
Marta (Patsch WMBH. IX 280“. Guindi gli appellativi Aak (Murko 
II 110) CALCEM © forse un “claucho" caLICEM 34, slaeľa SALVIA (Šulek 
309). —- In sillaba atona, i riflessi di ALBONA Lačin, SCARDONA Skradtn, 
Mratin Martino. 

Di altra origine (non ancora precisabile): com. Arap CARP- 10 e 
mramor MARMOR, vaňa ARCA, sraku SARECA. — Vratolomtje Bao. 


Riflessi slavi. D1 


Diversa, la metatesi dalmatica in salbun SABL-, di fronte a sabôbione, franc. 
sablon ece. — Altre metatesi di consonante: 11: di vocale: 11, 34. 


31. La sincope del tipo TORTA čorťa (traser. túrta) trta avviene 
anche negli elementi latini e romanzi, ma non solo per ú ó. Perú 0 
ci mancano esempi. Ma ve ne hanno per A, oltre che per E © 1. 

1. Si vedano intanto ú 06. Dorigine illiro-romana: Krk CURICUM 
( antico nome di Veglia), Krkar CoRcyka 34, ecel. vrúčí vrútú, srb.-er. 
e slov. vrč vr£ URCEUS HORTUS: Štrekelj Lehnw. 67. 73 (Murko II 111). 
Forse anche srb.-Cr. mrča MYRT-IA, srb.-cr. e slov. spríva SPORTA, trta 
clematis vitalba TORTA: Štrekelj Lehnw. 61, srb.-er. krb (pesce corvo), 
slov. krčína ASPh. XIV 528, krďľu (ven. corlo?) XIII 158, trúsú (vite) 
XXVII 885. 

Dal greco-romano forse ľ ecel. brúdunú, russo čberd- Bovodov- Meyer, 
Neugr. Stad. IV 19. 


Dal veneto o dalľ istriano: Oprťaľ Portole 11, srb.-cr. e slov. frmentun -in 22, 
frtuna 18 e trtijon (Strekelj ASPh. XII 472), e altri: Maretič $ 90. 


2. Ľ ň davanti r + consonante, onde ra negli elementi stranieri 
piú antichi (30) od or— (32), č sincopata in aleuni riflessi dalľ illiro- 
romano e specialmente dal veneto. 

Dalľ illiro-romano Trsat 3, srb.-cr. mrgaň MARGINEM e probabilmente 
Trpaň Trappano. Siamo nella regione di A in e (Dalm. I 277), che forse 
subi la sorte del“ E primaria: grA GRAECUB, Ariješa CERESIA. 

Piú recenti sono: srb.-er. slov. grbin (garbino), Strekelj Lehnw. 5. v., gržun 
garzone) Strekelj ASPh. XIV 525, SFR. VIII 564. srdjela srdun Schuchardt Slawo- 
deutsches 48, škrpina škrpijun (ven. skurpena- £ón scorp-) SFR. VIII 608, škrtač- 
(SCArtazza) Štrekeli Morphologie 63, 117, Nemanié 1l Fortsetz. 44. — Anche ťr(a)peza 
trpezar trpezarija (Murko II 121 s8g.), k(a)rbun, klajrmina. 

3. Per (0)L avremo ľ ecel. (russo) Alevrétú úuódoviloc, 8e © COLLIBER- 
TUS, ad ogni modo non é necessario supporre "xo4ifďeoros (Miklosich 
Etym. Wôrterb. 119) a dar ragione del -v- — -b-. — Ben diverso 
-(U)LUS: čuklo 40, onuklič 4. Notevole tikula (tegola). 

Sal difficilissimo kúčlú cúr- v. intanto Meillet I 186 (e le citazioni 
in Dalm. I 312). bútarí (botte): cfr. 40, 2. 

4. Un posto a parte la la sincope di ú in uno o due casi, ma 
anche gui in vicinanza di una liguida, come forse nelľ illiro-romano: 
cfr. anzitutto D(UjRACÍNA -E vegl. ďrukno (gincope di i, non di á — 4), 
MÄRITÁRE végl. martúr, alb.-rom. martón. ÉE analoga forse la sincope 
in Drač (DuR- 3), e nel riflesso di COMUNICÁRE: illiro-rom. com(U)N(1)C-, 
coll" assimilazione di MN in m (cfr. skamija oxauví, Lokrum Lacromín)a 
Jireček I 61, alb.-rom. $kem-p, oltre i casi di ario-eur. mn — sl. m: v. 
Pedersen ZVglS. XXVIII 350) #komÄk-, onde, come ci aspettiamo, alb.-rom. 

4% 


D2 Matteo Bartoli, 


kungoň e slavo ecel. e com. komaÄati, trascritto komäňA- (dove ľ č non 
ha che fare colľ ú), come olľúťarí ALT- ece. Piúu dubbi lascia forse la 
spiegazione del Meillet I 185, che vede gui <un abrégement de mot long> 
come in <rpiávra 41) isgu de zouáxovra>. Cio che lice ai numerali non 
lice ai verbi, perché guesti non si trovano tanto spesso, guanto i nu- 
merali, nelľ atonicitá sintattica, che facilita la sincope (p. e. trecencin- 
guantu ecee.: Balyioni SFR. VII 285). Kornat 3. 


32. La vocale davanti il nesso di sonante + consonante subisee 
altre sorti in esempi che sono pilu recenti di guelli (ď origine ro- 
mana) considerati nei nn. 29—31. Alenni possono essere ď origine dal- 
matica (cfr. 5) e letterari ma sempre piúu antichi degli elementi veneti 
e frinlani. 

Due tipi vanno distinti. 

1. Il primo puô esser designato colla formola (T)ART“ in (£)orť e 
riguarda dungue solo ľ ä protonica, iniziale o dopo consonante. La 
guale äň“ divento o, come negli elementi stranieri di 1—15. 

ALTARIUM DALMATICA, Che avrebbero dato, in riflessi antichi, #laťarý 
tdlamatika, diedero invece: sl. ecel. e com. olňťarí ed ecel. ďoliímaťtka. 
Saranno originati dal latino ecelesiastico, di liturgia germano-romana 
(alto ted. ant. altäri) o greco-romana (d/iráorr). 

Dal veneto o dal friulano: Polmadu Palmanova (Baudouin II 291", srb.-er. e 
slov. ormar e omar 40 (armariižo) Murko II 23 sg. 28. 311, SFR. VIII 554, orsan 
dargena) Zore Dubrov. Tuď. s. v. (a Chergo arsan: comunic. dal Tentor), so/dam 
(saldame) Strekelj A SPh. XII 168, solťar ísaltaro. — Nel pol.: Ormianin Armeno 
ed altri. 

2. Un secondo tipo sarebbe TáRT tarút ťarať. Riguarda tutte le vo- 
cali (cfr. -MENTUM in -menat) in sillaba tonica finale. 

D" origine dalmatica possono essere: srb.-er. marač (marzo), saral 
(sargo), skurač (8carso -zoi, forse MuraA: (Marco. — Kalfronat, Porat, 
Molunat 31), Punat (Ponte). 


41) Invece il Densusianu [to. XXVI 290 e il Vasmer ZVglS. XLI 154 lo ripetono 
da trenta. Infatti vi hanno dei linruaggi. come p. e. aleune parlate slave al Na- 
tisone (Baudouin II 19 35 3% 103 142 174 186 400 489—92 744 sg.), che sono cosi 
pezzenti da mendicare numerali e cardinali! Ma é ridotta in tale stato la lingua 
letteraria neogreca ? 

42) Ricorda BENEVENTUM ed č uno dei molti nomi geografici, del" Ilirio e 
di terre vicine. in -UNTUM (ARGYB- BuT- DALL- HYDR- SALL-, -ONTUM (METAP- 
SIP-?), -UENTUM (PI9- TER- Tn- ed -ENTUM (TAR-. Bulentum Jireček I 60, Narenta 
ce altri). — Sulľ UE v. Ascoli AGIt. XIV 339 sgg., Meyer-Liibke Rom. Namenstud. 
I 71. Cfr. anche JUENNA, poi Juna, e oďgi Jauxstein, come St. Veit am Flaum da 
Fuune FL-, Tybetn da Dutno eee. 


Riflessi slavi. 53 


Piú recenti: -aldo (kristalad, ribalad Dalm. II 300), Zarad (lardo), škaram (scarmo) 
-ante (eleganať, #sganať g-), fanat, banak, kanat — konať, šorak (sorte), volať (6) — 
polas (polso), ponať “ponte" e “punto di cucitura" (comunic. del Rešetar), ronab (rombo) 
— punat “punto di scrittura" (Rešetar). 


Ci va unito il tipo TARTA, conservato, tonico e atono. 


Dalmatico: Barbať, jarbul (arboro), lokarda, Kanpor, planta, ran- 
ketyf (rancido), kolonda (ZRPh. XXVI 410 8g.), lunčrak (-ice), Munčel. 
— Ma AL davanti a consonante dá a Ragusa ao e Oggi o: paoma 
poma (palma:, saopa sopa (salpa) ed altri: Budmani 1683. — anguľa 21. 


Dal veneto: garbast IŠtrekelj ASPh. XII 451), lardo, škarda -inula (Schuchardt 
ZRPh. XXX 729, Jelié WMBH. VII 79%), arniž (Štrekel] Lehnw. 2), -anca e -ancsja 
(Štrekelj ASPh. XIV 533, Kušar Rad CXVIII 26), perfino -ando (Budmani 168, 
bandijera bandunati eco. ece. (Rad XX, ma si noti ancora sanťol (Nemanic I 394, 
s- Baudouin I 1341) e si cfr. 29. — kon-: konfortati kontentati kontrabant, dungue 
anche -ant finale. 

Ma ancora: barka (srb.-cr. slov. ru880!, porta (bulg.), furna furuna (Murko I 
318, II 106). turma (Jireček I 87. Guesť ultimo probabilmente dal rumeno, il primo 
in parte dal tedesco. Da cui anche slov. burkľa (Murko 11 17]? — kurtsari 1. 


88. L" assimilazione o “armonia" vocalica ci potrá spiegare forse — 8e non 
troviamo di meglio — alcune vocali eslegi. Tale sarebbe ľ 6 di gomonú (boemo, 
pol., ru880) “rumore", 8e di origine germanica: nord. ant. gaman (ne dubita il Murko, 
apud Peisker 279). komora potrebbe risultare dalla somma delle varianti komara 
xauapa © kamora -úra. Ma © č anche komostra accanto a komastra xoeuácip« 
Dalm. I 272), kotopanú 14 e Kotor da "Kator? 36. molotrú 26. stodoľa 36. 


La dissimilazione romana di 0-0 in E-o spiegherá: kelomna, mežul, pížul. 


84. Negli elementi stranieri delle lingue in genere, e specialmente di guelle 
senza grandi tradizioni letterarie, ľ evoluzione figiologica o fonetica č turbata molto 
spesso dai momenti psicologici o ď analogia. Prepariamoci dungue agli arditi 
sgambetti di prefissi e suffissi, agli esempi di contaminazione e simili, che nel caso 
nostro ci rassegneremo ad ammettere piú facilmente che in altri cagi. 

1. AJ posto di podrumú únodoonos (ASPh. XII 466), podumjenať (grb.-cr.) 
FUNDAMENTUM, Pokrat (ibi) PANCRAT-IUS, poniséra -eštra (Murko II 105: Dalm. II 
204, 299) fin-, prosora (slov.) fris8-, prospura (serbo, bulg., russo, pol.) a006gogá ci 
dovremmo aspettare pu- pru- (26, 29), e pi- pri- (0 pe- pre-) e #pudomjenat. La ragione 
di guesta metatesi e di guei po- pro- sta nei freguenti prefissi slavi po- pro-. — Allo 
stes8o modo, finché non si trovi megliore spediente, si potrebbe dichiarare una parola 
che certo é molto piú difťfusa delle 506 su riferite, ma infine č pur essa straniera: 
eccl. e com. postiti posťú fasten, invece di #past- (15). É straniera (ma v. 40] e come 
tale non poteva mettere nella coscienza dei primi Slavi catechizzati guelle si forti 
radici che oggi ha fermate nel sentimento linguistico degli Slavi e specialmente 
degli slavisti. Ai gnali ripugnerá cotesto pseudo-prefisso. 

Cosi ripugneri ai germanisti una soluzione analoga delľ eguazione (5e eguazione 
č) got. gabeigs — sl. ecel. gobizií (boemo e russo merid.), invece di #gabizú (15.. 
Infatti non si vede perché i Goti dovessero dimenticare ľ origine o ľ accento del 
loro gáb-igs. Ma ô ben possibile che gli stranieri, i vicíni Slavi, tratti in errore 
dai ga. (molto piú numerosi che i gá tematici), s" ingegnassero a Tadebrechen, in 
lor tedesco, #ga-bígs, onde #goliď -zi. 


54 Matteo Bartoli, 


2. Il suffisso -ORIUB -M, ch č 81 rigoglioso nel rameno e anche altrove$ 
usurpa il posto di -ERIUM, ci gpiegherá anzitutto monastyri (eccl. bulg. srb.-cr. rmsso 
merid., psalútyrí secel. russo mer.) e anche pľastyri (ecel. bulg. russo) ču:rAacro-. 
— E ancora ľecel. e com. pastyri "pastore", rum. ant. päsťorú. Dei guali v. 39. 

Oui intanto si consideri un altro riflesso di -ORIUM: -ur ď origine illiro- 
romana (21) Anche guesto usurpa un posto che non gli spetta: srb.-cr. #aľur -nur 
(tagliere) Murko II 115, Dalm. II 302 [ASPh. XXVIII 531]. 

Un terzo rifles80, -or, cintor (cimitero) oltre che čemaťtorije (v. la nota), puô 
essere letterario. Ma come credere letterari i nomi Durmifťor e Vesitor del 
Montenegro (Jireček I 38? Vero č che si aspetterebbe Drm- (0 almeno Dorm-) e 
che il secondo č di formazione ignota. Ma intanto si pensi alľ attrazione possibile 
del suffisso slavo -or, che puô aver arrestato il latino -0RIUM, impedendogli di 
giungere ad -ur 0 a -yr. 

„A freguente -un ONEM gcalza il debole, isolato, FILI-AN- (—> #piťan): piľun 
(Strekelj Lehnw. 17, Dalm. I 284), come a dire “iglione“. — V. ancora Boľun 11, 
Medun 39. tnčun (anciolo.. 

Inoltre -un incalza Kostur e ne fa Kosturun, allotropi forgse di CASTR-UM 
Jireček 1 3%). — Cosi andrá spiegato il srb.-cr. kračun, vegl. karasáyn (catenaccioj: 
da una forma Äurnáz -as (forse CAR/DIN-: Salvioni Ro. XXVIII 96, Ettmayer Bergam. 
60:, che ci č attestata nelľ Alta Italia, si puô arrivare a un riflesso illiro-rom. #kar(n.áz, 
col] assimilazione di #N in rír), che ci dánno il vicino alb.-rom., il rum. maced. e 
ľabruzz. (Dalm. I 294: e pugl. terrese “tornese": Nitti 9 n.. Poi #karfa)z-one 
srb.-er. Arač-un (cfr. 30) come stačuu — vegl. karas-úun stasúun. — ©uale sia il 
rapporto fra koporan (cappotto: e il sginonimo sicil. caparruní o guale dei dne abbia 
il suffisso originario, é difficile precisare, anche perché non si vede bene il tema: 
oltre CAPP-A (De Gregorio SUI. I 61: č necegssario per lo meno un aiuto di CAP-UT 
-ER (Agcoli AGIt. XIV 336. 

Anche -0NA, sebbene non esistesse in latino, era invece freguente nelľ illiro- 
romano 22 e avrä attirato MURAENA, clie, col gu0 -ENA isolato, era un pegce fuor 
ď acgua: bulg. serbo moruna$3:, 

Abbastanza freguente č pure -ať -uťa (4. Oui andrá ceresta oltre la spie- 
gazione di doňsať (Murko II 326, Dalm. 11 2%, anche guella, ben piú difÁcile, di 
pojata -anta (Murko 1I 112, e papraťa -ii, paprútú (vestibolo), Paprata sulľ isola di 
Veglia, da sregínaros (Jireček!, che senza ľ aiuto di -ATUS -A avrebbe dato —ot. 
E Pľat? Jir.I 62. 


43: cimitorio 8i ha in vari dialetti Č Italia © dlllirio «Dalm. 1429: v. ancora 
gui nel testo!, monastorio in Dalmazia ib.), Ungheria "nonostor) e anche in Germa- 
nia: munestiura p.e. nel Notker di Vienna :SB. 82, Accad. di Vienna p. 032:. Cír. 
anche il rum. cositorú xaaaíreoov. — Ed č di pacsi viciní, come mi avverte il 
Meyer-Liibke, il Chrysaorius — Chrysaerius di San Gregorio: cfr. Thomas Ro. 
XXXI 495. 

41) AVELLANA avevn un suffisso freguente, ma un tema che assomigliava 
proprio a un nome in -ona: „Ič207 Avlon Vallona)!. Anzi, trattandosi di un frutto. 
poteva parere che guesta ne fosse la terra madre, come la vicina Durazzo era la 
patria delle duracine „ma v. Thomas, Ňouveaux Essais 248 sg.), Susa delle gusine, la 
Persia delle pesche ecc. e, genza andar tanto lontano. Abella, patria delľ avellana. 
Cosi almeno pareva © ancora pare ad aleuni, mentre altri credono che il nome del 
luogo /Abella) venga dal nome del frutto. © non viceversa. Comungue, a spiegare 
#AVELLÓNA (0nde rum. alunú ece., inutilmente si cerca un suffisso latino, che non 
esiste (cfr. Puscariu I 70. — V. Hoops "nota 10: 479. 


Riflessi slavi. 55 


océľí (acciaio), ch é ecel. e com., č troppo antico ed esteso per ripeter le 
origini dal piccolo e lontano territorio di A in e (31). Oltre -ale (ven. ecc.) e aír)so 
si ebbe anche -erto: cipr. docévir, rum. arcer (cote)? Ma resta da studiare anche la 
possibilitá di un" origine germanica: ecehil eckel. 

Dalla forma Corcšra, forse letteraria (cfr. invece 31), si ha col freguente -uľa, 
Korčula Curzola (Kúrtsola): cír. možu! in mužol 24, podumienať da #pudo-. 

Su pladuč nád9-avov, plaťuša PLAT-ESSA, v. Schuchardt ZRPh. XXV 348, XXVI 
423, XXX 726. — E kalamuča č davvero it. -uccia? 

Nella seconda o di godovabľi :ecel. boemo, pol., russo) Gott-(ge)webe lo Štre- 
kelj (Peisker 274) vede un <effetto della vocale di composizione 0». Analogamente 
si spiegherá forse goťovú (per #goťav) cioé col fregnente -ov. — L" a di Sušaň: č lunga 
(come mi avverte il Rešetar), mentre si aspetterebbe -ák da -iA (29): attrazione 
del freguente -ák. 

Ancora romjenča AERAMENTA 8OBtituito dal piú freguente -ENTIA. 


3. Restano vari casi di contaminazione, che in elementi stranieri non fanno 
meraviglia. 

telaucho" (Dalm. II 268) CALICEM risulta da srb.-cr. #Alak (cfr. klak CALCEM 30) + 
dalm. #kyalko o "kayklo). 

krpatur (ibi 294) da #koprtur + sl. Arpa “straccio" e sim. 

kúmotrú (compare): kupetra (comare). La loro relazione é complicata: diffi- 
cile la prima ú, V o, ľe. Certo č che lei ha messo i pantaloni (-ú), e lui le 
gonne (-a). 

lokanka bulg., LUCANICA (da cui #lu- o #i-) + lokati (leccare), bulg. loča eee. 

lokarda LAC-ERTA. Nei molti e vari s8uoi riflessi romanzi (Flechia AGIt. III 
159—63, Luciano Bonaparte TPhS. 1882, cefr. G. Meyer Neugr. Stud. II 95) si vide 
ľ effetto di LUCEM (lucertola: Meyer-Liibke), di VARIUS e altro (Nigra AGIt. XIV 
369, Ettmayer RF. XIII 586). Oltre che per la zona juro-alpina (la//)vart lifavert 
ece. laferda) anche per la baleanica (lokardu e Aaxťod«) ci potrá ajutare VIRIDIS: 
lacerta v. Ma solo per -RD. Per á forse ARTUS (spagn. lagarto). Per ľ uno e 
ľ altro calzerebbe, foneticamente, darďo e anche per la semasiologia: cfr. MATARIS 
12. Ma č germanico, come -ard (franc. léz-:, © pero non accontenterebbe facilmente 
il dalmatico e il neogreco. 

oblia (sinomimo di čluťa: Dalm. II 205 296) sará OBLATA + osťia. IL" accento 
-ia non deve meravigliare nel serbo-croato. Allo stesso modo la oublie franc. sará 
impastata di oublée e di hostie. — Di papež v. 10. 

pastyrí 39 conserva ľ a (per o-) delľ indigeno pasť- 

rosata #RÔOSIATA (onde #ru-), colľ o dello slavo rosa (rugiada). 


Conclusione e problemi. 


30. «Ce nest ni de ľlItalie du sud ni des Balkans gue les Slaves 
ont regu des mots romans, cest des populations germanigues dont les 
Slaves occidentaux ont recu de nombreux éléments de civilisation et 
dont la langue populaire était le germanigue et la langue religieuse et 
savante le latin. — Le latin guont recu les Slaves est un latin de 
maitres ďécole allemands. > 


560 Matteo Bartoli, 


Guesto giudizio, che dava il Meillet (I 181 sg. 187), č certo in gran 
parte inesatto, come oggi vorrá riconoscere egli stesso, dopo gli stndi 
gpecialmente di Costantino Jireček (1) sulle relazioni degli Slavi colla 
romanitá dell Illirio e del Balcan in generale. Giudizio inesatto, perchô 
troppo sintetico. 

Infatti la conelusione che si puô trarre dalle ricerche su esposte č 
guesta: guelle ricerche vanno continuate. Semplice, guasi unilaterale 
pareva la guestione sugli accatti slavi dal latino, che invece 80no molte- 
plici, piu che non si credesse, molto diversi per eta e patria. Nô tale 
guestione o tali guestioni si potranno risolvere prima che non si abbiano 
sotť occhio, in un guadro completo, tutte le forme di tutti i suoni 
stranieri percepiti e articolati dagli Slavi, da tutti gli Slavi. Soltanto 
allora la probadilitá che accontentava il Miklosich (ASPh. XI 106 sg.) 
e ancora sembra accontentare ľ Hirt (BGDSL. XXIII 330) potra avri- 
cinarsi molto alla certezza. Soltanto allora la storia delle parole e delle 
cose ignote agli Slavi del passato sará gcritta, nelle molte pagine lasciate 
bianche da Clio, matrigna ai Paleoslavi. 


Intanto proviamoci a dar le ragioni dei riflessi su considerati o 
almeno a raccoglierli possibilmente in un tatto. 

Anche i riflessi slavi di rocali indigene ario-europee, convien avere 
gott“ occhio. 
Slavo ecel. — Ario-europeo. 


— — $ . 
au da a 0 e da äá romana, greca, germanica. 
045) [? o romana in posizione. 

ä á atona Tomana, greca, germ. 


[ 0v greca © greco-rom. 


u ou 
lo romana e germ., o (media) greca. 
y ä 1 germanica e germ.-rom. 
(#-uir $-01r -ORIUM ?) 


i i ej f ed e romana, greca, germ. 
tú ô illiro-rom. e reto-rom. 

E naturale che un suono straniero sia articolato come guel suono 
indigeno che piu vi si avvicina. 

45) 11 Kretschmer propose, con riserbo, una base balto-slava a, da ä 0 ario- 
europee: Die slav. Vertretung vom indogerm. o, ASPh. XXVII (1905). Aleuni degli 
argoinenti addotti dal Kr. furono discussi molto ampiamente dal Vasmer: Zwei 
kleine Abhandlungen, II. Zur slav. Vertretung des ario-eur. o, ZVglS. XLI (190%). 

Comungue, la labializzazione delľ ä ario-europea e delľ 3 atona straniera va 


ben distinta dalla labializzazione di ň e anche ň in vari dialetti d Illirio (Dalm. 
I 271: 


Riflessi slavi. 57 


86. L O slava era, 8econdo il Kretschmer e anche il Vasmer ll. ce., non 
solo aperta ma molto vicina ad a (4) ancora in epoca storica (v. piú avanti). Ed 
era piú vicina alľ ä atona del romano, greco e germanico che alľ ä di gueste lingue, 
per una delle due ragioni seguenti o per tutte e due ingieme. La prima riguarda 
la guantitá: era probabilmente breve ľ o (o 4) slava perché era tale la sua fonte 
(á e 0 arlo-europee): secondo Johannes Schmidt (1), era breve o abbreviata, nella 
percezione dell orecchio slavo, ľ A atona romana, greca e germanica. La seconda 
ragione andrá cercata nella gualitá. II Meillet (MSL. XI 166—72) notô in piú ď un 
idioma moderno, anche neolatino %), neogreco, neogermanico e neoslavo, la tendenza 
delle vocali atone alla chiusura, compresa ľ ä iná o ed in č «, cosi da sembrare 
che p. e. la ločika slava getti gualche sementa in gualche giardino di Provenza: 
ločiigo LACTiiCA. Vero é che guesto sembra anche un salto mortale oltre i monti 
e oltre i 8ecoli, se © vero che proprio le lingue antiche, le dne classiche e la 
germanica e anche la slava ecelesiastica (ma non il su0o continuatore, cb é il 
bulgaro), tacciono di una cotale 4 o da ä atona. Ma tacciono ai nostri orecchi, che 
8anno per esperienza propria i piú sottili suoni odierni, mentre indovinano alľ in- 
grosso gli antichi, fidandosi degli occhi. Insomma č possibile che, in germe oggi 
sviluppato parzialmente (prov., rum. ecc.) o nella percezione degli orecchi slavi, 
ľ A atona romana, greca e germ. tendesse ad 4. 


Altrettanto difficile č precisare ľ epoca o le epoche di tale labializzazione. 
Secondo lo studio citato del Kretschmer, ľ o slava 5i manteneva ancora molto 
aperta nei primi secoli (VI-X) delle relazioni fra gli Slavi e i Greci e i Romani. Dei 
Germani gli Slavi erano stati vicini molto prima, guando gli uni e gli altri abitavano 
in casa loro. Divennero poi coinguilini nelle provincie danubiane e del Balcan. 
Ma solo guaggiú i Germani, che vi aveano preceduti gli Slavi, attinsero da fonte 
greco-romana una civiltá superiore alla slava: il che vuol dire che guaggiú, meglio 
che nelle sedi nordiche, i Germani diedero agli Slavi nuove idee e nuove parole. 


Ma non si puô tacere delle altre parole slave con o per ä germanica (e ario- 
europea comune), che ľ Hirt (BGDSL. XX111 330 sgg.) considera ď origine germanica, 
mentre altri le dicono sorelle (corradicali), piuttosto che figlie delle germaniche, 
e saranno guli citati accanto alle singole voci. Secondo ľ Hirt, sarebbero dungue 
ď origine germanica: sl. ecel. e com. bokňú (fianco) got. “bak (ma cfr. ZVglS. XXXVI 
234)%%), boli (malatoj got. balwja (ZVglS. XXX 466, BB. XXI 316), ború (pino) anglo- 
sass. bearu (Uhlenbeck e forse Berneker pres8o Peisker 245), dolú Thal ece. (Brug- 
mann, Kurze vgl. Gramm. 344, Uhlenbeck: Peisker 247), loší (magro) got. lasiws 
(Uhlenb. Et. Wb.), 10g mag- (Uhlenbeck BGDSL. XXX 299), mora (incubo) alto ted. 
ant. mara (v. specialm. G. Meyer Neugr. Stud. 11 41), múnogú (molto) got. manags 
(Patrubány IF. XIII 163 sg.), opona Fahne (Scheftelowitz BB. XXIX 687), rokú (termine) 
alto ted. ant. rahha (Zupitza Guttur. 136, Uhlenbeckj, ecel. koťora (russo) Hader 
Zupitza |. c. 103, Scheftelowitz BB. XXVIII 312, XXIX 24), ecel. e rom. osa vosa 
alto ted. ant. wafsa (Meillet II 247). 


Ancora, secondo altri studiosi (v. Uhlenbeck ASPh. XV 481 sgg. e il suo 
Vocabol. etimol. got. 2“ ediz.: e Peisker), sarebbero germanici ď origine: ecel. e 
com. gospodi Gast? (cfr. invece 0. Richter ZVglS. XXXVI 113 sgg. 117 e 324, Meillet 





46) Sulľ -A in -o nelle valli superiori di Fassa e di Sole v. ora lo studio di 
Carlo Battisti <La vocale a tonica nel ladino centrale>, nelľ ottimo Archšvio per 
V Alto Adige, con Ampezzo e Livinallongo, dir. da E. Tolomei, Vol. I :Bolzano 1906). 

47) Riflessi di colore oscuro anche nella vicina Venezia e Dalmazia (Vidossich 
ZRPh. XXX 202, Dalm. I 243. 


7A 


8 Matteo Bartoli, 


11 20714), skotú got. skatt (Štrekeli, apud Peisker 266), sokú got. sakan (Brugmann 
IF. XII 28 e 32, Berneker e Zubatý: Peisker 276): chvrostú (boemo pol. russo) Ouast 
(Strekelj ASPh. XXVII 48), mozoľ (ibi e slov.) Masel (Uhlenbeck: Peisker 281, Solmsen 
1F. XI11 137 sgg. Reichelt ZVglS. XXXIX 83). E infine sťodoľa (boemo pol. russo) 
Stadl -I|I (da sťadal 33), loky (bulg. srb.-er. slov.) Lache (Zupitza Guttur. 134) 49), 
smokva (ib. e russo) got. smakka (Schrader Reallex.). E grobú Grab (Meillet II 217) 
postití fasten (Berneker IF. [X 364), voskú Wachs (Osthoff Et. Par. I 21). 

Aleuni di guesti problemi potranno esser risolti dagli studiosi iniziati ai misteri 
del" accento slavo. Veramente non ľ accento slavo, ma lo straniero, guello della 
base", vorrebbe ľ A atona in o. Tuttavia in gualche caso c" entra forse ľ accento 
delľ esito o geriore. Da CATÄR- Cattaro (leggi kúťaro) © STAGN- 8i aspetterebbe 
% Kutor + Sťan-, ma il Rešetar mi dá le forme Kotór Stoné. Cífr. dosšaciov onde 
it. Drivásto (e dalm. “Driuesť, leggi drivésť), ma serbo ant. Drivosít) e oggi Drišti 
(Jireček I 59:. Seriore é anche ľ o della variante Marok da Marak (30). Analoga- 


„mente non si potrebbero spiegare anche opíca (Affe) e postíti (fasten)? 


81. L U slava era forse aperta (Vondrák I 13, 20) e ad ogni modo vicina non 
solo alľ u (ov) greca, ma anche alľ o romana e germanica e fino alľ o greca. Sennonché 
il greco aveva varie o in vari tempi e luoghi, e non bene note. Nel greco antico $0) 
ľo (non ľ w) di gualche dialetto era chiusa (v. 17): il greco medio invece prima 
ď arrivare alľ o aperta, che domina oggi (anche per ľ ©), gará passato per una 
fase di o media, ch era vicina non solo alľ o media del veneto orientaleší), ma 
anche alľ u (aperta: dello slavo. 

Cosi forge andranno dichiarate le contraddizioni apparenti che si hanno fra 
il riflesso del" o romana in ov greca, delľ o greca in u slava e altro ancora 
(v. Kretsehmer e Vasmer ll. ce.). 


88. Il digramma m e anche +1, che nelľ alfabeto latino si trova traseritto 
uť iu © Oggi si traserive Y, rappresentava un suono che non fu anoora, e forse 
non sarä mai, precisato. Certo e che era vicino alľ u e probabilmente piú vicino 
alľ ú tedesca che ai suoni (imprecisabili pur essi) ú ed č delle fasi antiche illiro- 
romana e reto-romana [Goidánich BZRPh. V 190%]. 

Né č facile arrischiare un" eguazione -ORIUM onde “-oir #-nir ss -yr! Ma 
come 8piegare altrimenti il rapporto fra -ORIUM ed -yr (34? Si ha da ricorrere 
a un germ.-rom. -or -úr? Sta bene (in mancanza di meglio) per monastyrš plastyrí 
psalúty)š, ma pastyri! Germanica la designazione di “pastore" e nello slavo comune! 
Credat Judaeus Apella. La nota testimonianza di Jordanes 91, sulľ Arcadia dei 
Gothi minores (nihil abundans nisi armento diversi generis pecorum et pascna), é 
insufficiente indizio nella delicatissima ricerca di tanta paternitá. Piuttosto che 
alľ ipotetico #pastúr germano-romano, ci rivolgeremo al PAST-ORIUS pástorú rumeno: 
al" antico popolo pastore delle Mesie e della Dardania e della Dacia almeno Aure- 
liana, piuttosto che a guel popolino gotico minore. 

48) Čfr. anche Ciardi-Dupré BB. X XVI 210. 

49: Oacurissimo anche il nostro lacco — istr. lako (lakunsél eee.): Bianchi AGIt. 
X 111 197 (Dalm. 1 300). 

50: Cfr. 17 e Brugmann, Griech. Gramm.? $ 9. — E v. anche lo studio di Mario 
Nacinovich: Note sul vocalismo dei dialetti di Larissa e di Gortyna, Roma 1905, 
p- 30 sge. 50 sgg. 

01) Al posto di ú 0 latine si trova negli eleimenti romanzi del neogreco tanto 
o che u: p.o. xanom © zanočv. (cappone:. Gli esempi con 9 e guelli con u non 
solo sono pari di numero ma hanno in parte anche pari etá ed origine: dal veneto 
orientale, che ha o media. Cfr. intanto 21 e 23. 


. Rifessi slavi. 59 


89. Anche ľ eguazione [ sl. — ii 8 illiro-rom. e reto-rom. lascia piú d un dubbio. 
A Rim ROMA 6 -in -ena -ONA stanno di contro le numerose u da 0, compreso -un 
-ONEM (21). Perché due cosi diversi figli di -ONEM e -ONA, che paiono fratello 
e sorella? 

Paiono e non sono. [uno é di sangue romano e ľaltra di sangue illirico. 
Guesta puô essere ľ unica superstite della famiglia illirica (e ill.-rom.) di 6 da 0, che 
anche nel vicino albano-romano ha lagciato pochi eredi e tralignati: e da 0 lat. e 
ario-europea (Meyer-Liibke GG?2. 1 10461. Ma perché proprio -ena -ina (e Rim) 8i é 
salvato? La condizione era forse, oltre ľ origine preromana, la nasale? 

Si opporrebbe Medun MEDEON, perché preromano e con o nasale. Ma č oppo- 
sizione poco resistente, e non solo perché é isolata, e con EO sospetto. Gli é che 
Medun, pur essendo preromano, assomigliava troppo ai composti romani di -un 
-ONEM, per non es8er tratto nel loro ambito. 

E resterebbe, del resto, la possibilitá che la condizione richiesta da č dalm. 
0 prerom.) fogse non solo la nasale, ma anche ľ -a. 

Comungue, la fase intermedia y che si supponeva finora + Rym "-yn) č meno 
probabile che la fase intermedia e, per la buona ragione che y non si trova mai 
e invece e 8i trova: Labena 22. 


40. Molti altri problemi e problemucci ci restano e ingrossano la schiera che 
forma la retroguardia in Dalm. II 429 8gg. 

1. Molti sono rifiuti della toponomastica. Anzitutto le “basi, guali ALETA, 
BARBANA, BASANIUS, PICARIA (gentilizio EPICAD-), STLUPPI, URPANUS, per A4liče, 
Bojana, Bosna, Puka, Sklope, Vrbas, in parte furono guaste dagli operai dello stilo 
e della penna, che ci tramandarono ľ opera di Tolomeo, del" Anonimo Ravennate 
ecc., in parte erano guaste nella stessa opera loro e in parte non corrispondono 
a guei nomi odierni nemmeno storicamente. Foneticamente nesguna di guelle 
coppie si accorda. — In molti casi ci manca affatto il nome antico. In molti altri 
ne abbiamo piú che non si voglia. Si cfr. APBARUM -ORUM OP8- Ossero Osor, 
PAZINA 6 PO- Fagďene. 

E anche SCODRA Skodra e Skadar, SCARDUS Šar. L Ď ario-europea, onde a 
illir. (Kretschmer Einleit. 111 sgg. ASPh. XXVII 229) avrebbe gui lasciato gualehe 
traccia? Un caso diverso, ma OBCUro pur e880, č guello di VOLCERA " Välkúr (cfr. 31) 
Búccari Bakar 29 (Strekelj ASPh. XXVII 44), forse da un "Barkar, come omar da 
ormar (321, Kopar da "Koprar eee. (11). 

Altri nomi geografici hanno le fattezze di gentilizi romani e altri, ma dalle 
fattezze non 8i possono facilmente precisare i natali. Per i nomi che seguono, in 
-ANUM -A, 8i vedano gli studi del Pieri AGIt. S. V, del" Olivieri SGIt. III, e guelli, 
da loro citati, del Flechia ece. 

Marjan Margnano (Jireček 1 61:. Ricorda i nostri Marignano: Pieri 52, 0li- 
vieri 80. 

Neviana NAEVIUS (Jir. I 03, Pieri 55:. Prokťan Ortgsrep. PROCUL- (Jir. II 83). 

Uľan e Ugľan, Žňan (Jir. 1 62) potrebbero esser tutti JULI -ANUM (Pieri ecc.) 
© JUN-, Ma rigorosamente 8i aspetterebbe #Žiľan, -ňan. 

In Mondaneo -io (non MONTANEUS, Jír. [ 04) vedrei un Monte di Dane- ibi 57 
Daniele. E Ttvať Theudo, Teodo (Jir. I 601, piuttosto che a un nome germanico, 
rimonterá a un nome 1llirico: fratello (perché no?) della regina TEUT-A! 

Nevaľa No- (Jir. I 64) NOVALIA? Pieri 131, Oliv. 150. 


2. Restano ancora alcune voci ď origine ignota o non precisata. 
balatur (Dalm. 11 261, 287): -ATORIUM da VALL-UM 8econdo il Parodi, o forse 
da BALL-ARE 8econdo il Meyer-Liibke, 


60 Matteo Bartoli, Riflessi slavi. 


bisagš -e (bulg. srb.-cr. slov. e russo merid. pol.) BISACCIUM -cce. II g che si 
ha pure nel rumeno (ďesagi, bulg. dísagi da č«-) lo ripeterei dal sinonimo c6t»r 
“g0ma“, 8enza perô dimenticare la sonora di komad xouuátiov. 

buklo, oggi “buco di latrina" (a Ragusa): se originariamente designava il vaso, 
andrebbe col neogr. bovx4a, rum. maced. buhle BUTT-ULA (Murnu, Rum. Lehnw. 
im Ngr. 350). 

diple diplenica, (bulg. serbo), magiaro dupla: auesto <nei primi esempi unghe- 
resi si trova sempre come attributo di stoffe, i cui nomi in ungh. sono ď origine 
italiana: p. e. dupla tafota kanavátz dufla tafota» (Kôórúsi: Gli elem. it. d. lingua 
ungh. 30): sará ďenA-, meglio che un caso analogo a #kriiž križí 20. Certo é che 
ľ italiano ha, oltre che doppto, il letterario duplo, onde č possibile, ma per me 
introvabile, un gallo-romano #diipl-. ÉE semiletterario (oltre che il napol. duppio ecc. 
D" Ovidio AG]It. XIII 365, efr. 111 357) il frane. double: v. G. Paris Mélanges linguist. 
publiés par Mario Rognes, Parigi 1905 sg. 348. 

komarda (Dalm.] 272) greco medio zautoda, rimonteri 3 xauapoeidrc? 

konopíľa) (ecel. e com.) “canape": grave problema per slavisti non solo ma e 
romanisti e naturalisti ecec.: v. ASPh. X11I Suppl. pag. 127, Meillet MSL. XI 179, 
Densusianu I $8 41, Hoops o. c. inota 10,. 

košuľa (eccel. e com.) “camicia": v. G. Meyer Etym. Wôrterb. 190. 

kurúva (ecel. © com.) "meretrice!: secondo ľ Uhlenbeck, il Kluge ed altri 
dal germanico (Hure), secondo lo Jiithner (WS. XXVI 156) corradicale di xo00(f)a: 
cír. it. puťťa ece. V. ancora Thumb: APF. III (1906) 447 8g. 

čuľ (srb.-cr. slov., boemo, pol.) LOLIUM, ma non derivato: corradicale, secondo 
il Berneker IF. X 152. 

ploča (srb.-er.) PLOTÍT)A -IA: v. Schuchardt ZRPh. XXV 348, XXVI 423, 
XXX 726. 

poralija (Murko II 122 sg.) con “paiuolo" ece.: Meyer-Liibke Einflihr. $ 36. 

robsda (slov.) rubus idae o sim.: RUB-ETUM 8econdo lo Schuchardt e lo Štrekelj 
Lehnw. 82. Ň 

škuľ (srb.-er.) EX-CULLEUS: Strekelj ibi. 

sorokú (rus80) canáxovia, ma non derivatone: Vasmer ZVglS. XLI 156. 

tykra (com.), col prov. ťuca -o, it. zucca iSchuchardt ZRPh. XXVIII 149. 

E srb.-cr. golija (galea), Arcati (caricare ATr. XXIX 133. 


Matteo Giulio Bartoli. 


>CBOJI< JYMAaHOBA ĎdAKOHUKA y HAPOJLHOj FECMU. 





Ios3naTe cy Hapex0e /lymaHoBa 3aKOHHKA 0 cBoZy. IbHma cy npocro 
HA XAPTHJY CTABĽEHH CTAPHJH HAPOAHH OÓHUAJH 0 TOME NAUHHY H3BAhaBa 
K pacirpaBe 0 kpabu KORBA (HIH CTOKE). 

Jom y 3akomonaBeTrBy 01 1349 Tuve ce Tora npezmera užxam 92. OH 
rixach: AKO KTO NO3HA IAHNE NOX UXOBEKOM A ÓVJE VY TOope, Y Ny- 
CTOUH, ZA TA NOBEJE VY NPENPBBE CEJO H JAPYUH CErxY H N030Be 
na Ta AAre MpeA CYAHJAMH, AKO JH TA HE JA CEexO NpeA CYAHJAMAU, 
UTO NOKAKRE CYJH, 28 NIATH CErO TO-3H. JIATHHCKA ÓH Ce Taj TeKeT, 
No HAUEM paZYMEBABY, MOTAO KAJATH OBAKO: Si guis [eguum subductum! 
cognoverit sub homine, idgue in monte aut in regione deserta acciderit, 
ducito eum in vicum proximum ibigue tradito fidei et custodiendum, 
convocato vico ut eum coram iudicibus det. Nisi vicus coram iudicibus 
dederit, solvet guod iudiciam adiudicaverit. Y TOM ce uraHY CBOA CxBaTA 
KA0 MO3HATA (M0 OÓHUAJHMA) CTBAP, Na Ce H HE NOMHKHE, Hero Ce CAMO 3A 
HABEJEHH CIYYUAj VTBPhYJE NOCTYNAK H jeMETBO. 

Am ma na ce 1349 mucImno Ja je H TO AOBO4HO, 1354 JymaHoBbo ce 
3AKOHOJABCTBO Bpaha na Taj MpexMmeT H VIAZH V B Ólrnxe. Uran 180 
FTOBOPH: A LITE KTO YXBATH, TÝ HEHO HIH KPAXEHO, IHIEM, HIAH CHXOM 
VIETO, BCAKH 0 TOM Ja 2A cBoz. AUTE KTO ÓVJ0 KYNHITXE BY ÓO, 
HIH Y 3EMB5H NAPCTBA MH HAH VY HHOJ 3EM2H, BHHY Ja AA 0 TOM 
cBoz. ATE IH HE J4 CBOJA, Ja nraha no 3akOHy.!) JIATAHCKA ÓH 
Ce 0BO, NO HAHIEM pa3yMEBalby, Ka3alO: Si guis reapse comprehenderit 
[pecudem] subductam aut vi ademtam, omnis de ea regressum dato. Et 
si guis [pecudem: emerit ubivis, in terra mei imperii aut in alia guadam 
terra, etiam dato regressum. Si autem regressum dare non potuerit, 
lege solyito. © merome npezxmery roBopu jom 193 usam. B3 NOZHATHX 
YHHKa Pakobaukora npenmca. OH Ka3yje H TA Ce Miaharo KA0 Ka3Ha H 





1) Šakonux Crce. Jymamna. Beorpax 1898. HurepnYHKNEAJA OBOFA TEKCTA PaZZUKYJC 
Ce Y HEKOJHKO 01 0H0 y M3zamy 0x 1898. 


62 Crojan HopaKOBEh 


1ITA Ce YHHHAO V NPHAIHKAMA TIE CE CBOA HAJE MOĽAO H3BPUHATH NO ©HZHUKOJj 
HemoryhnocTu. Taj 1983 uram rrach: Ú CBOA KOBCKH H HHH AOÓRTAK, 
HANA KOJH Toze, npasia. lIlro ce rých HAH YKPpaJxe, TOMY Z4 AÄ 
CBOAHHKA (HIH) 1A NIATH BCAKO CAMO -CEezMO. AKO JA peue: »KYnHx 
Y TOPO 3EMBH<, JA OMpaBE AVNEBNHIH OT PIOČE: AKO IH ra He 
OMPABE AV NEBHHIUH, 14 MIATH C rA0o60MÍ). JIATAHCKA ÓHCMO TA MH 
KA3AJM © MOĽNEXOM HA 0HO TO heMmo HK OÓJACHATH, OBAKO: Regressus 
gui refert ad eguum aut ad aliam guamcungue pecudem, absolvit. Si 
[pecus] ademta aut subducta erit, solvito precium septemplex, nisi potnerit 
dare ad guem regreditur aceusatus. Si dixerit »Emi in ea terra<, id 
homines boni ex consciencia affirmanto, ne muletam solvat. Nísi ita 
factum erit, solviť et compensationem et muletam ?). 


TekeT je NOCIENHEra UJAHA HENTO MYTAH, AJH Ce AOHEKIE OÓJAUKaBa 
TPTOBAUKHM YVTOBOPOM Mehy mapem Uregamom H Mehby mapem Ypomem H 
Ayópobuannyva. 

Tako y YroBopy napa Creeana ce Jyóposuannma 04 1349 (neTe rozmme 
Koje je IIPBA NOJNOBHNA ZAKOHHKA A0HECENA) NOPAAH TPTOBAHE CTOYHE, 0 KOJOj 
ce OMIHPHO TOBOPH, NOMHKE ce u 0 cBoxy. Teker yrobopa raacm: Kojm 
TPFOBAI KYNMH KOBA NA TPTY H NIATH 34 1l NAPHHY, Ja peue 
NAPHHHK AY NOM jepe jecT TOrA-3H KOBKA KYNHI, H 3A BETA NAATHA 
14PHHY, A TATH JA HE 3HA — 14 MY 34 TO-3H CBOJA NECT, AKO JH 
ra TaKO 3H He OMPABH INAPHHHK, JA JA CBOA Y KOTA jecT KYNHA. 
A KOJH 45YÓ0 TProBal A0BEJE KOLA KYNHB 13 Tybe 3eM5e, a 
NOJHAJY Ce, JA CE KIHE TO 3H TPTOBAU CAM- APYTH, Jepe ra jecr 
KYNHI y TYboj 3eM LU H HE 3HA TATH HA ľyCApa — AA He naje 3a 
TO 3H CBOJA, NA AKO CH VZLAYÓH CH-3H KOJH TA NOZHABA, VIETH 
KOBA, JA CH TA YZME I! OHOMY-3H JA NOAA TPTOBIIY NEHY, UTO 
ÓV NE NOXAJ 3a nera?), 


Oa OBOra Ce YTOBOpA HAUHIHO 3AKOH MHOTO PAHHPENNJM 0L OHOĽA KOJH 
je 1349 zonecen v Cxoms+y ma caóopy Cprekora lIľaperpa. Jep cy mera 
NYTEM VFOBOPA NOTBPBHBAJH CBA BIAHACIIH H TOCHOJLAPH KOJH HACTANIE NOCIE 
Jyuana, a mehby 1bmMa HX je ÓHNO (KAO UTO je ČOCANCKA KPAB) KOJA CY 
APpMKAIH H 36MA.LA UITO HHCY OpRAnazalre NnapeTBy Úrevana Jymama. Tako 
CY ropBe THNCKE YTOBOPE, 3ABPLIETHY $AJY pPa3BOJA Y TPTOBAUKO-EKOHOMHAM 
Bezama JlYÓPOBNHKA CA CPUCKUM 3EMALAMA, NOTBPAHAH: Kpab BYKAUIHH 3a 





1) Šakoniik, crp. 1441 1 262. 

2) 3a IPEBOA NATHUCKU ZAXBAJHAI CAM r Apy Jor. Typomany. 

3) Miklosich, Monumenta serbica, 147. lcero momoB.LéHO © mapem Vpomem ro- 
nune 1351, Monumenta, 162. 


>Úpoz< JymaHora JaKOHUNKA y HApOMoj NCCMU. 63 


cboje 3em5e, 9 anpusa 13101): kpa, 60cancku Cresan Tpprkxo, 10 anpnza 
13783): xyxa apauku Bamna, 24 anpnia 1385 $), sereku rocnmozap bypab, 
NOHAB5ajyhu noTBpheme Crpangmnpa, bypba u Bane, 27 janyapa 1385+). 
Iorspay Ureeana TBpTKA NOHABBAN CY CBH ÓOCAHCKA KPABEBH, JOKIE 
4x je ÓHr10. 

Ha nocreTKY, HOBH CprrCKA rocnozapu nocie Hemamuha, kHe3 Jazap 
x Byx BpamKOBAh, NOTBPAHIH CY TAKObe rope HABEXEHH YTOBOPp 0 Npozajn 
koma. IbHxoBa je NoTBPpAA Apyrojaunje CTHAH3OBAHA, H CTHIH3ANAJja je 
H3BPMEHA Ha ABOPpy KHesa Jla3apa, MmolmTO je 0Ha cTapuja. Y YTOBOpY 04 
9 jamyapa 1387, nornucamom y Kpymesny, 3amacano je: IM ako koju 
ATÓpoBuaAHHA KYNMH KOLA, H OHOĽA 3H KOBA AKO YXBATH CpóHxH HIH 
ČacHH H peve: YKPAJEH MH je HAH TÝMEH, na ce orkane |VÓPOB- 
YTAHHH K3KO Be CBjezIA OHOMY 3H KOBY, HH Frýce, HH TATÓC, HY 
ra je KYNHA. AKO Óyxe Aparo CpóHny V3ZETH CBOrTA KOBA HIH 
CacHHY, UTO Óyze 241 J(VÓPOBUAHHH 34 OHOrA 3H KOBA, TO 3H Za 
MY BpaäTe, A KOBA IHUBETA JA BE BOBAH VApaarm“). Taj je HCTH 
TeKCT y yrosopy c JlyópoBuanmma 3a CBOje 3eM5e noTnHCAO X Bykx BpaHm- 
KoBAh, y [Ipamrunu 20 janyapa 13876). lla ce Ta $opMyJa TaKO HCTO, 
no TOM, H3 YFOBOpa Y YTOBOp NpemocHNa AOKIE je Tpajalo JecN0TETBO. 
Tako je maľasmmo y vyrobopy yÓpoBuama © sJecnorom ÚTedaHoOM, OH 
2 nekemópa 1405: y yrosopy © Tprypom u bophbem BpaHmkosnheM, MATepoM 
nm Mapom u Óparom Jľazapom, 01 29 nekemópa 1405: y yroBopy © zecnorom 
byphem. Bpankosbuhem, 04 13 zsekemópa 1438, mn y yrosopy © bypbem 
BpaHKOBHheM H CHHOBHMA IberoBAM, 01 17 nekemópa 14457). 

To CY CBEKOJHKE HAPexÔE© 0 CBOLY KOJje CY HAM CE CAYYBAJE 0A CTAPHHE 
Y CaÓOPEKOM H YTOBODHOM 3AKOHOJABCTBY. lJlo TOMe Huje “YX0 UTO je 
34KOH Taj, X 0nra, y XIV nx XV peky, VIET Y 3AKOHE H Y YVTOBOpe H3 
oÓRYUAja HAPOAHOT, OCTAO VY THM OÓHYAJHMA H MOCIE HAUIHX JAKOHA H ApKABa. 
Y oójammenuma K 3akonnky Jlymanosom (y n3xary ox 1898) mu cmo na 
erpanu 204-D n3 Jexoboxnor Jlporokora Kapa-hophesa 3a 1812 rozxmny 
HABEJH JeJAH NPAMEp cBoza 13 Tpyxe (Okpyra Kparyjebaunkor) a apyrm 
"3 Ilporokoza lIlaóawkor Marncrpara x3 Mause x lIlanna ox rozxmne 1811. 
VMAKA0 HAM je OHNA Jezam IPHAMEp H3 HAPOJHE MNECME, KOJH OBNE H3HOCHMO. 

Ty HmapozxHy mecmy uramnao je jom 1858 M. b. Muxxnhesah y 
CBOJOj KBEH3H »Uacobu o4mMopa. I«, erp. 3. OHma je cacTaBzLeHa H3 Necme 
0 Kowy Knesa Jlasapa (Kpanenome) y KOjy Je YHECeH, © HEXOBOLHOM BEJOM, 
Y CPeAHAH, JelaH OLIOMAK H3 KOCOBCKE enormHnje 0 HeBepu Muroma Oónanha. 





1) Monumenta serbica, 179. — 2) Ib., 186. — 3) Ib., 202. — 4) Tb., 203. — 
5) Tb., 205—206. — 6) Ib., 208. — 7) Ib., no 44H1Ma H TOJNAMA. 


64 Crojau HopakoBuh >UsBox< JyMAHOBA ŠAKOHIKA Y HAPOJHOJj NECMH. 


Mn hemo Taj ozromak (y xome je 41 crHx) H3ÓANATU, H OHXA he HSahu 
HAPOJHA MeCMA, KOja UHCTO TOBOPH 0 CBOXY. JIPYTHX NPOMEHA HAJE HKKAKBAX 
UABEHO. llecma riacH: 


Iloauxo ce crabuu Knce3-Jasapc, 
Ča cpojujex cro nexecer zpyra, 
Iloanxe Ce y J0B Y ILIAHUHY. 
Kax je ÓHO y NO5bY NIUPORY 
Ilporozapa craBnu Kkne3 Jasape: 
»Xnara Bory, xBaJa Je11HOMO. 

> NoÓPHX RUTA A N0ÓPUJEX N0.ba«<. 
Ax rosbopu Bpanxobuhy Byuc: 
»>Ho UVAHM CE RHTY U NO.5UMA, 
»>Ho Ce UVAUM CIABHOM KHO3-.Jazapy 
>Ic 01 jame KOBA KPaJCnOra, 

> KpaZcHora poraTa 8C20HKA<. 


Myano ÓCnie CIABHOM KHe3-JIazapy, 
Ila 20318.50 Bomxa Jyrosnha: 
»>Oópn“ 6apjak, Bomxo Jyropuhy, 
>Oópn“ óapjak ka Boa Mopabu 

> Ao Oujene Tazapulne IpRBe<. 

Raax ro 3auy Domko Jvrosuhy, 

OH oôčpHY Kperama Čapjaka, 

Oópuy ra ka sožu MopaBu 

Ao óujcao „Iasapune UPKDE. 


TyHa CY HX Ajemo 204eKAIH, 
Houcka 11 1puu Kaxybepu. 

OA A0ÓPUjJEx KOMA OACJEIOMC, 

Ja FOTOBY COPY ZACJCHOME, 
YVapx coepe cr1asnu Kuc3-Jazape, 
Č necHo crpane crapu Jyr-Boraanc, 
A c zujese Ľpankosnhy Byuc, 
Hng3a cosjy ca TocmoXA pesoM, 
Y any coepe Muaom Oónzuhy, 
Ilo.1a COSPL COÓOM ZAKJIONHO, 
llosa CoÓoM, NOTA KAÓAHHNOM. 


Kama cy Ce NOHAMILIU BUNA, 
Maly JIazap FaABOM HA UCIATA, 


lexar TPO CAÓ.LY ICHOI CKYTA, 
Te maxHece caó.Ly max Boriama, 
Hera nura crxaBbun Kne3-Jlasape: 
>0 moj TacTe, crapu Jyr-Borxanme, 
>OTKYA TEÓN POFATH 3EXEHKO?< 
Ilporobapa crapu Jyr-Borxame: 
>0 moj 3ere, cxabuu Knes-Jlasape, 
>Meni ra je ÚTpaXE6 NORIOHHOC. 
INenar Haxe caó.by HA ÚTpaxHBa, 
Fbora nHTA CIABAN Kno3-Jasape: 
>BjepHa cxyro, CGrpaxumuhy (ame, 
>OTKY1 TCÓH POTATH 30J0HKO?«< 
IIporozapa Crpaxugbuhy 68m0: 
>Ilape JIa30, CpACKA KPDYHO BIATHA, 
»>Meonn ra je Muxom NoKA0HHOC. 
Ilenar náme caó.by Ha Mnuzxoma. 
Fbora nura cxasnu Kne3-Jasape: 
>() moj 3ere, Murom-O6nanhy, 
>OTRYA TEÓH POTATH 3EJICHRO?< 
unu Muxrsom 01 36M.h© Ha HOĽe, 
IIa ce 6xuke nApy NPHMHNAME, 
A. TUTPA CO ZAATUHM ÓYZAOBAHOM 
Kä hepojka 3020HOM jaóyKOM, 

I opako crare 6CCjCAHTH: 

»ŽHAIU AU, Jláso, HOhHa KYKABHNO, 
>KaA KÝMICMO JATMHCKO XaApaUe, 

» JATUHH CY .LYTA CHPOTHMBA, 

> HCMAAONM ZAPEBA xXxApaga, 

»JA UM XA10X MOJE CHANO ÓZATo, 
»la HX UCKAM TPU POAHHC AAHA, 
>OÓHU MOCOU KOHA NOKIONHO, 

> Mu a0obocmo ČrTpaxuiy Ha KOHAK, 
>Ja HC SlAXOX TA je VY 3CACHKY, 
>ITOKAO0HNX ra Orpaxumuhy (any, 
>Ja Crpaxmiby, A Úrpaxuť BorzaHy, 
>Borzan ra je TCÓM 10KN0HXO<. 


Besa ca KOCOBCKOM eMOMHJOM HAJA3H Ce Y OBOM CYMÔLHUCBY MAXOMA 
Oónruha oa crpane Byka Dpankosaha. VY Tom je y3pok TO ce MHAXOM 
npema KHezy JJa3apy MOHAHA © HEXOBOBHOM MAKIBOM H LITO MY Y JeAHOM 
CTHXY KAXE VAK H > NOhHA KYKABHNO<. 


Črojan HobaxoBAh. 


— „——— — -—-—— — —— — 


Legenda o Salomonu v slovenski narodni pesmi. 





Sledovi Salomonove legende so se našli skoro v vseh evropskih 
glovstvih 1). Prof. V. Jagič je pokazal tudi, kako so se motivi Salomo- 
„nove legende vporabili povsem prosto v ruskem narodnem pesništvu ?). 
Kolikor pa vem, 8e nihče ni opozoril na to, kako je Salomonova legenda 
vplivala tudi na slovensko narodno pesem. Na tem mestu hočem 
opozoriti samo na narodno pesem »Mlada Zora«. Žal, da se nam ni 
ohranila v povsšem narodni obliki, predelal jo je namreč popolnoma 
Anton Žakeli-Rodoljub Ledinski (1816—1868), iz Ledin pri Žiréh na 
Kranjskem, in jo objavil med drugimi pesmimi v »Krajnski Čbelici< 
V. (1848), str. 10—75. 

Tu naj sledi besedilo te redakcije po dr. K. Štrekljevi zbirki »Slo- 
venske narodne pesmi« I. št. 114, str. 180—182. 


Mlada Zora. 10 Ne veš, de imam brata dva, 
(Iz idrijskih hribov.) Oba lepa, oba mlada? 
Oba risance imata, 
Na lov mi pride kraljič mlad De zajce sama streleta.< 
Pod mlade Zôre béli grad, 
Oj béli grad, visoki grad. Ji pravi, reče mlad kraljjič: 
Gor v ôknu Zôra mi stoji, 15 >Men" zajci niso v čisli nič, 
5 Takó le pravi, govori: Le mlado Zôro bi rad vjel, 
>0 de b" te, lovec, zlodej vzel! Bi rad na béli dom jo vzel.< 
Kaj si loviti zajce jel, 
Loviti zajce krog gradú? Na to se Zôra nasmeji, 
Poberi ročno se domú! Kraljiču pravi, g0vorn: 





1) Glej več o tem: A. N. Veselovskij, C.1aBAHckiA4 ckagamia 0 ČoJ0M0HŽ X KAuTO- 
BPACŤ H SAUANILIA JCTCHABI 0 Mopo.15eš u Mepinnž. S. Petersburg 1872. Veselovskij 
je o tem pisal tudi )KM.n.n. 1886, zv. 245. in Arch. VI. — Fr. Vogt, Die deutschen 
Dichtungen von Salomon und Markolf, I. Bd. Salman und Morolf, Halle 1880. — 
Za francosko slovstvo: W. Fúrster, >Cigés< von Christian von Troyes, uvod, str. 
XV. slsl., za franc. in portug. Panls Beitrige z. d. Spr. u. Lit. VIII. 313. slsl. in 
Arch. VI. 397. sl., 553. 

2) Glej Archiv f. sl. Phil. 1. 112. nasl. 

Festschrift fúr Jagič. B 


66 Ivan Grafenauer, 


20 >Kako me neki bodeš vjel, 
Kako na béli dom me vzel, 
Ker nikdar iz gradú ne grém? 
"Z gradú ne grém, z gradú ne smem, 
Drugač ko k svéti maši grem, 
25b Pa sami iť mi ne dadé, 
Me vselej dobro varvaje: 
Pred menoj mojšker gré devet 
Za mano hlapcov gré desét: 
Na stranéh grésta brata dva, 
30 Obá lepa, oba mladá 
Obá risance imata, 
De méne Zôro varjeta, 
Pavov dvanajst pa nad manó, 
Perote svitle zgrinjajo, 
30 Mi hladno senco delajo. 
Če bi me, kraljič, le rad vjel, 
Ce bi me, kraljič, le rad vzel, 
Sej imam jest neznan korčn, 
Neznan koren, koren lečén: 
40 Ki ga pod jezik položim, 
Precej zvečér hudó zbolím, 
Zjutraj pa že mertva ležím. 
Kadar me vrako ponesó, 
V grajšinsko rako pisano: 
45 Pa pridi po me, kraljič mlad, 
In pelji me v svoj béli grad, 
Oj v béli grad, visoki grad.« 


Drug dan po gradu jokajo, 
Zdihujejo in tarnajo, 

50 Na pare Zôro devajo. 
Le grajški nôorec 8e smeji, 
Takó-le pravi, govori: 
>Močno, močno se meni zdi, 
De mlada Zôra mertva ní.«< 


DO Kaj sta storila brata dva, 
Oba lepá, obá mlada? 
Se sta stopila zlat kovan, 
Ga vlila Zóri v béli dlan. 
Al Zôra mertva le leži, 

60 Se ne predrami, ne zbudí. 
Jo v rako drugi dan nesó, 
V grajšinsko rako pisano. 


Po gradu milo jokajo, 
Zdihujejo in tarnajo: 
65 Le grajški norec 8e smeji, 
Takó le pravi govori: 
>Meni se pač vse močno zdí, 
De mlada Zôra mertva ní.< 


Kraljiču skôr ni včakať moč, 
70 Da bi se strila temna noč. 
Ko solnce zajde za goré, 
K" se zvezde vtrinjajo svitlé, 
Hití mi v rako pisano, 
Odpre mi rako preskrbno 
10 Pa Zôri vzáme Zz ust korén, 
Neznan korén, korén lečón. 
In mlada Zora oživí, 
Predami se, se prebudi. 
V kočijo mi jo posadí, 
80 In hitro mem" gradú zderčí. 


Gor v gradu norec 8e 8meji, 

Takó le pravi, govorí: 

>Meni 5€ pa vse močno zdi, 

De Zôra mem" gradú derčí.« 
85 Káj sta storila brata dva, 

Oba lepa, obá mladá? 

Sla sta selova veselit, 

Sla mlade zajce sta lovit 

Pod mlade Zôre béli grad, 
90 0j béli grad, visoki grad. 


Na pragu Zôra mi stojí, 
Tako le pravi, govori: 
>Bog vaju sprimi, lovca dva, 
Oba lepá, obá mladá!<« 
95 Ji pravi, reče mlaji brat, 

Nje mlaji brat, nje Ijubši brat: 
>Meni se pa vse močno zdi, 
Pri nas navade take ní, 
De b siroke prijemali, 

100 Pa rokovie ne snemali.< 


Po sili vzame raz roké 

Ji rokovice, v dlan gledé. 

Po dlanu mi spozná sestro, 

Na konja plane urno z njo. 
105 Spodbôde konja mladiga, 

Oj mladiga, oj bistriga. 

Prejaderno zdaj proč leté, 

De konjem podkve se iskré. 


Zavpije Zôra, zakriči, 

110 De krog in krog se mi glasí: 
»>O0j dôli, dóli, kraljič mlad, 
Oj dôli pod visoki grad! 
Nevésta ti je vpliénjena, 
Oj Zôra ti je vgrabljena !< 


Legenda o Salomonu v slovenski narodni pesmi. 67 


115 Kraljič opaše sabljico, 125 Po bliskovo mu sabla gré, 
V kačjim strupu kaljeno: Utrinja plamen se od njé. 
Zaséde kônja berziga Hudo se brata branita, 
Oj berziga in iskriga. Junaška meče sučeta. 
Za njimi se mi v dir spustí, V sercé ga vbôde starji brat, 
120 De prah in pések se kadí: 130 Oj starji brat, nemili brat! 
>Le stojta, stojta, brata dva, Zavpije Zôra, zakričí, 
Ki sta mi Zôro vpljénila!« Raz konja pade, omedlí. 
Zdaj se pa vname silní boj, To storil je neznan korén, 
Oj silni boj, kervavi boj! Neznan korén, korén lečen! 


V pesmi je marsikaj nejasnega, a kljubu temu se kažejo v njej 
glavni znaki Salomonove legende povsem jasno. Navidezna smrt Zore 
8 pomočjo >»korena lečenega«, poskus z raztopljenim zlatom, ki se ji 
vlije skoz dlan, pokop v grajski »raki<« in uvoz, spoznanje po rani na 
desni roki, smrt kraljeviča in Zore, vse to so motivi, ki jih pozna tudi 
Salomonova legenda. Znaki so tako jasni, da o zvezi te pesmi 8 
pripovedkami o Salomonu ni mogoče dvomiti. 


In vendar pesem nikakor ni identična z legendo. — Imena Salomo- 
novega pesem ne imenuje, Salmo ali Salomo zastopa Zora. In kar je 
glavno: Zora ni žena Salomonova, ampak sestra dveh kra- 
lievičev. Narodni pesnik je povzdignil motiv ogoljufanega moža in 
goljufive žene na viši, čistejší nivô, podobno kakor se je to zgodilo v 
italijanski pripovesti o Romeu in Juliji. Pa ravno vsled te premembe 
ni več vse tako jasno in prozorno, kakor je bilo pač še v predlogi. 
Pred vsem ne vemo, zakaj da brata tako dobro »varjeta« gestro Zoro, 
da nikdar sama nikamor ne more. V legendi o Salomonu je to popol- 
noma jasno, to je orientalski, oziroma tudi grški harem 1). Ravno tako 
nejasno nam je v pesmi sami, zakaj jo brata tako kruto odvedeta z 
gradu njenega »kraljiča mladega<, a jasno je to v predlogi. — Namesto 
enega samega Salomona ima naša pesem dva brata, kako to, bomo 
kmalu izvedeli. Zora-Salma ne umre nasilne smrti kakor v pripovestih 0 
Salomonu, ampak »raz konja pade, omedli<, umre tedaj vsled srčne 
bolesti. To je povsem v smislu tona slovenske narodne pesmi, a je 
tudi v zvezi s temeljno premembo žene v — sestro. 


Druge premembe so v zvezi z baladnim značajem slovenske 
narodne pesmi. Naravno je, da stremi ta značaj za tem, da se dejanje, 
kolikor mogoče, oprosti obširnosti epske tehnike, ki jo kažejo n. pr. 
ruske biline (Vegelovskij, o. c., 238. sl.: Jagié, Arch. I, 1083. sl.) in obe 





1) Glej Chrestien de Troyes: »Cligés<, ed. Fúrster, v. 6772 nasl., str. 279. s]. 
5+ 


68 Ivan Grafenaner, 


nemški redakciji. Odpade torej posrednik-čarovnik, ki prinese Salo- 
monovi ženi čarovniško zelje ali koren, Zora ga že ima — odkod in 
kako, tega nam pesem ne pove, odpade tudi poizvedovanje 0 tem, kdo 
je odvedel ženo in kam (v obeh nemških redakcijah in v ruski o Poru), 
brata že vesta vse — odkod in kako, nam pesem zopet zamolči. Odpade 
pa tudi vse dejanje v gradu Salomonovega nasprotnika. Za namen na- 
šega narodnega pesnika tudi ni bilo treba one device, ki sprejme v 
ruski pripovesti o Salomonu in njegovem bratu Kitovrasu (Veselovskij, 
o. c., str. 221) in v portugalskí o Ramiru (Paul, Beitráge VIII, 313—314) 
Salomona (oziroma Ramira) in izporoči tujčev dohod kraljici: to vlogo 
sprejme Zora sama. Splohodpadejo vse le količkaj nepotrebne osebe, 
kakor tudi vojno spremstvo Salomonovo. Ostanejo samo glavne 
osebe in glavni momenti dejanja. 

Opomniti pa se mora še, da se razvija dejanje od v. 104 nadalje 
nekoliko drugače kakor v legendah o Salomonu. V teh namreč ne 
odvede Salomon svoje žene précej svojemu sovražniku Kitovrasu ali 
Poru, ampak je najprej sam njun jetnik , potem se pa po zvijači oprosti, 
da nato kaznuje ženo in njega, ki mu jo je ugrabil. A vy naši pesmi 
ugrabita brata Zoro précej, ko sta jo spoznala, kraljevič hiti za njima, 
jo hoče dobiti nazaj, a pade sam v boju, nakar umre tudi Zora. To 
dejanje kaže mnogo podobnosti z drugim delom pripovest o Rasu 
(Gualterns Mapes, Nugae Curialium, Distinetio III, Cap. IV). V dragem 
delu te povesti namreč res uvede Raso svojo ženo namesto poganskega 
viteza, s katerim se je dogovorila, da ž njim ubeži. A žena ga spozna, 
sovražni vitez ga dohiti, nato pride do boja, v katerem Raso zmaga 
8 pomočjo svojega sina, ki je bil v bližini skrit. Sledi smrt viteza in 
žene (Prim. Felix Liebrecht v »Germania< XXV [XIII], str. 37). Ta 
skladnost je dokaz temu, da je pripovest o Rasu res vplivala na pripo- 
vedke o Salomonu in sicer ne samo v prvem delu na nemški »spiel- 
mannsep«, kakor to dokazujeta Fr. Vogt (o. c., str. LXV nasl.) in Vese- 
lovskij (0. c., str. 287), ampak tudi v drugem delu, ki misli o njem 
Vogt, »da je za nas brez pomena<. 

Odkod pa je prišla ta snov v slovensko narodno pesem, 
ali z vzhoda ali z zapada? Razrešitev tega vprašanja nam nudi pesem 
sama. Pri >dveh bratih< v naši pesmi moramo nehote misliti na 
Walomona in njegovega brata Morolfa, ki mu pomore v nemski 
strofiški redakcijí in v spruchgedichtu (samo tu ni brat) do žene in 
do maščevanja. V ruski pripovesti o Salomonu in Kitovrasu (Vese- 
lovskij 220 sl., Arch. I. 107. sl.) je pač Kitovras Salomonov brat, a je 
obenem njegov sovražnik, v nemškem spielmannsepu (Salman und 





Legenda o Salomonu v slovenski narodni pesmi. š 09 


Morolf) pa je Morolf njegov pomočnik, Marolf (Markolf) v spruch- 
gedichtu je tudi Salomonov pomočnik, a brat njegov ni. Vogt (0. c., 
str. LX) misli, da je za rusko pripovedko o Salomonu in Poru, za biline 
in za nemško tradicijo treba misliti na bizantinsko recenzijo, ki je dru- 
gačna od one, ki je vir za ostale oblike te pripovedke in jo je rekon- 
struiral v uvodu svoje izdaje na str. LVIII. V tej recenziji bi bil 
"Salomonov brat njegov pomočnik in ne sovražnik, kralj Pharao-Por pa 
Salomonov nasprotnik. Bilo bi tedaj mogoče misliti, da smo dobili to 
snov z vzhoda. A proti temu govori dejstvo, ki jo povdarja tudi Vogt, 
da so 8e ruske biline in pripovedka o Poru oddaljile od te vsekako 
samo posredne podlage v toliko, da so popolnoma opustile Salomono- 
vega brata. Nemška tradicija je pa v tem oziru ostala zvesta viru 
(Vogt, 0. c., str. LX). To kaže tedaj na zapad. Še bolj pa kaže 
na zapad norec. Grajski norec naše pesmi je prevzel vlogo Morolfa 
v spielmannsepu in Marolfa v spruchgedichtu. Sicer poskusa z raz- 
topljenim zlatom ne izyrši v naši pesmi norec, kakor Morolf ali Marolf 
(8 svincem), a vendar je on povzročiteľj tega poskusa. V ruski redak- 
ciji o Salomonu in Poru povzroči podoben poskus David, oče Salomonov 
(Veselovskij, str. 233). Iz njega pa bi ne bil mogel postati brat Salo- 
monov, še manj pa — norec. V nemških redakcijah pa dvomi Morolf — 
kakor naš norec — ali je Salma res že mrtva: 


ez ist der kuniginne 
der dôt mit zouber hie getán. (Salman und Morolf, kit. 129. in 126.) 


Morolf vlije Salmi raztopljeno zlato skozi dlan, naš norec pa je vzrok, 
da se stori isto Zori. In kar je glavno, tudi vloga dvornega norca je 
Morolfu nemške tradicije zelo primerna, saj igra v spielmannsepu kot 
spielmann, še bolj pa v spruchgedichta (v prvem dela) popolnoma 
vlogo norčavega človeka (Glej o tem: Vogt, Salman und Morolf, str. 
CXXI sl.). 

Slovenska pesem o mladi Zori ima tedaj namesto enega Morolfa 
dve osebi, »mlajšega brata< in »grajskega norca«. Vzrok te razdelitoe 
ni težko najti. Narodnemu pesniku se je zdelo nedostojno, da bi igral 
brat plemenitnika vlogo norca, in je zato razdelil lastnosti Morolfove 
kot brata in kot norca med dve osebi!). Pri vsem tem bi se mogli 
čuditi samo temu, da imenuje pesem mlajšega brata, ki spozna Zoro 
po rani na dlani — tedaj Morolfa — Marolfa — Zorinega >»ljubšega 





1) To je torej ravno nasprotno temu, kar je napravil pesnik »Salmana in Mo- 
rolía«, ki je zvaril osebo burkastega kmeta Marolfa, Salomonovega nasproťníka v 
dialogu, in resnega junaka Morolfa, Salomonovega brata, v eno osebnost. GI. Vogt, 
0. C., str. CXXI—CXXII. 








70 Ivan Grafenauer, Legenda o Salomonu v slovenskí narodni pesmi. 


brata<. A tndi to se nam ne bo zdelo več tako čudno, ako pomislimo, 
. da je on v naši pesmi Zorin brat in ne — svak. 

Izmed nemških redakcij nobena popolnoma ne odgovarja naši 
pesmi, akoprav kaže tradicija, iz katere je izšla »Mlada Zora«, z Vs 
verjetnostjo na zapad, na nemško predlogo. A tudi obe nemški pesmi 
sta izšli iz neke skupne tradicije, ki ji pa ni enaka ne ta ne ona 
pesem, ki se je pa tudi že v marsičem razločevala od starejše, bizan- 
tinske tradicije (Vogt, 0. c., str. LXV). In nekako tako tradicijo sredi 
med spruchgedichtom in spielmannsepom si moramo misliti tudi za 
podlago in vir naše pesmi, samo da je moral biti v tej tradiciji konec 
bolj podoben oni epizodi v pripovedki o Rasu, nego je to v skupnen 
viru nemških pesmi. 


V Kranju, 14. III. 1907. Ivan Grafenawer. 





Puškin in der schwedischen Literatur. 





[Als mein zu dieser Festschrift beizutragendes Scherflein hatte ich urspriinglich 
beabsichtigt, eine bibliographische Úbersicht der russischen Literatur in Schweden 
zu geben. Obgleich ich das Material bis zum Jahre 1900 vollstindig gesammelt 
habe, muB ich mich doch hier — mit Ricksicht auf den beschriänkten Raum — 
auf Puškin beschránken und behalte mir vor, die Fortsetzung dieser Studie an 
gecignetem Platz weiter zu verčífentlichen. Eine detaillierte Kritik der schwedischen 
Puškin-Úbersetzungen liegt um so weniger im Bereiche dieser Untersuchungen, 
weil ich selbst als einer der fleiBigsten schwedischen Úbersetzer aus dem Rassischen 
in dieser Hingsicht gewissermaBen parteiisch bin.) 


Als der schwedische Sehriftsteller Dr. Arvid Ahnfelt in dem 
ersten, 1874 —1875 publizierten Bande seiner » Verldsliteraturens historia « 
auch der slavischen Welt einen recht bescheidenen Platz einráumte, 
war die oberfláchliche Ungenanigkeit dieser Darstellung nur ein 
schlagender Beweis daflir, wie wenig man in Schweden von der 
slavischen Welt damals wufite. Auf 16 Seiten wurden »Czekienl!), 
Serbien, Polen und RuBland« nach den damaligen Autorititen (Šafatík, 
Talvj, Wiszniewski, Jordan, Courričre usw.) ganz unkritisch, oft fehler- 
haft abgefertigt. DaB z. B. Karamzin oder Dostoevskij gar nicht er- 
wähnt waren, wohl aber ein Podolinskij oder Ušakov (wahrscheinlich 
der Belletrist Vasilij Apollonovič U.) oder sogar Helena Hahn (Elena 
Gan), gehórt zu den komischen Verkehrtheiten, die unvermeidlich sind, 
wenn ein Verfasser von dem zu behandelnden Gegenstande keine leise 
Ahnung hat. Und was da von Puškin gesagt wird, ist nur eine ver- 
ktrzte Abschrift von Scherr. 

Seitdem sind drei Jahrzehnte verflossen, und obgleich die sprach- 
lichen Kenntnisse beiderseits sich in der letzten Zeit bedeutend gebessert 
haben, besonders nach der Errichtung einer Professur flir Slavistik in 
Upsala und durch die Griindung der slavischen Nobel-Bibliothek in 
Stockholm, fehlt es uns noch immer an systematischen Darstellungen 


192 Alfred Jensen, 


der russischen Literaturgeschichte, und wir sind leider heute noch auf 
auslindische, nicht immer zuverlässige Gewährslente angewiesen!). Ob 
diese Tatsache lediglich von Mangel einheimischer Literaturkrifte ab- 
hängt, soll hier nicht náher untersucht werden. Jedenfalls besitzt die 
schwedische Literatur weder eine Úbersetzung von dem Slovo o polku 
Igorevé?) noch eine so eingehende literaturwissengchaftliche Leistung 
wie C. W. Smiths »Russisk Literaturhistorie< (Kobenhavn 1882). Und 
erst in der letzteren Zeit ist die russische Volkspoesie?) etwas bertick- 
sichtigt worden, teils durch die treffliche Anthologie »>Ur Rysslands 
„dng« von Rafael Lindguist (Helsingfors 1904), teils daurch meine be- 
gcheidenen diesbeztiglichen Studien (» Om rysk folápoesi<, Ny svensk 
tidskrift 1884 und »Sverige i Rysslands historiska folkvisor«, Nordisk 
tidskrift 1907). 

Das erste Mal, wo Puškin und die russische Dichtkanst tberhaupt 
den Schweden bekannt wurden, war im J. 1825: damals publízierte 
Fredrik August v. Platen in Ábo eine Úbersetzung von dem Kave- 
kazskij plénník. Der Úbergetzer, ehemaliger Beamter der Kommission 
fur finnlándische Staatsgeschiifte in St. Petersburg, geb. 1790, gest. 1868, 
gab der romantischen Erzáhlung den willkúrlichen Ňamen >» Minne af 
Kaukasten<. In der zweiten Hälfte der 30er Jahre plante er eine neue, 
verbesserte Auflage derselben. Sie wurde nicht zu Stande gebracht, 
aber die Korrekturbogen blieben in der Universitätsbibliothek in Hel- 
gingfors aufbewahrt und dann in Finsk tidskrift 1882 abgedruckt, 
nicht ohne eine gewisse Retonchiernng. Leider fehlt nicht nur das 
einleitende posvjaščenie, sondern auch der eptľog (beide sind im 
meine handschriftliche Úbersetzung des »Kavk. plčnnik< aufgenom- 


1) Im J. 1906 erschienen in schwedischer Úbersetzung sowohl »Geschichte der 
russischen Literatur< von Georg Polonskij (in der Sammlung Gôúschen) wie des 
Filrsten P. Krapotkin in Amerika gehaltene Vorlesungen liber die russische 
Literatur, cin sehr interessantes, aber in wisgenschaftlicher Hinsicht recht schwaches 
Werk. das durch eine uazalingliche Úbersetzung noch mehr vergchlechtert 
wurde. 

2, Eine dänische Úbersetzung von Dr. Thor Lange, Konsal in Moskva, einem 
feinfiihlenden Dichter und schr talentvollen Úbersetzer aus dem Russischen: »Kva- 
det om Igors Fylke. Oldrussisk Ieltedigt fra det 12. Aarhundrede< (Kebenhavn 
1888. Dr. Thor Lange verfaBte auch im J. 1891 eine dinisch geschriebene Studie 
ber den Diehter Alekséj Tolstoj. 


3, Im J. 1840 erschien in Stockholm, nach einer deutgschen Ausgabe in Moskva, 
eine von anonymer Feder gemachte Auswahl russischer Volksepik: » Fúrst Tladimir 
och hans kúmpar. Ryska fornsagor<. Es sind 12 epische Lieder, mit »Rogdai« 
anfangend und mit »Fôrst Wladimirs Tafťel« schlieBend, ohne wissenschaftlichen 
Wert und in ciner sehr willktrlichen Úbersetzung. 


Puškin in der schwedischen Literatur. 13 


meni). Der prachtvolle Epilog ist ja besonders wertvoll und charak- 
teristisoh filr Puškin, weil er deutlich zeigt, wie der vermummte Byronist 
in der Tat ein patriotisch nationaler, von Tsarismus und Chaunvinismus 
etwas angesteokter Dichter war, denn Zeilen wie z. B. »Na negodujuščij 
Kavkaz podjalsja naš orel dvuglavyj« hätte der echte Byron nie schreiben 
kónnen. — Was die Úbersetzung von Platen betrifft, ist sie im groBen 
ganzen recht treu und leicht fliefend, wenn auch Notreime unvermeidlich 
gind, und nimmt man auf die Zeitzustánde gebtihrende Rticksicht, muf 
es unbedingt anerkannt werden, dab das Debut F. A. v. Platens ein 
sehr gelungenes war. 

Daf man in dem schwedischen Finnland einer literarischen An- 
náherung zu den Raussen nicht ganz abgeneigt war, geht auch aus der 
Tatsache hervor, daĎ der Orientalist Gabriel Geitlin (+ 1871), Ver- 
fasser ejnes rus8.-schwedischen Handwôrterbuches, schon im J. 1829 
eine akademische, lateiniseh geschriebene Dissertation »De merilis 
hitterarús Lomonossovti<, die von guten Kenntnissen zeugt, heransgab. 


Als Vorläufer der Puškin-Forschung im eigentlichen Schweden ist 
der vielseitige Gelehrte Karl Julius Lénstróm (+ 1893 als Pfarrer) 
zu bezeichnen. In seinem » Handbok i Poesiens historia«, Úrebro 1841, 
behandelte der damalige Univ.- Dozent in Upsala auch die slavischen 
Literaturen, allerdings sehr fliichtig, verworren und unrichtig, z. B. wenn 
e8 behauptet wird: »Die slavische Sprache áhnelt dem Sanskrit<« (das 
war das Ergebnis der schwedischen Slavistik vom Jahre 1841!). Von 
Puškin heiRt es hier: »Alex. Puschkin, geb. 1799, von Alexander nach 
Odessa wegen Jakobinismus verbannt, von Nikolaus freigelassen, 1837 
in einem Duell getôtet, ist ein ausgezeichneter Dichter erster Reihe, 
voll Kraft and Geist, eine byronische Natur. Man lese: Russlan and 
Ludmilla in 6 Ges. im Geiste Ariostos, Den Gefangenen am Kaukasus, 
Die Guelle Batschi Saräi in 600 Versen 1824, Den Zigenner ein 
originelles Gedicht, Eugen Onigin, Byrons Don Juan nachgebildet, die 
frivole Lebensweise eines jungen Mannes in Petersburg schildernd: das 
Drama Boris Gudonov ein meisterhaftes Zeitgemälde und PolHawa tlber 
Mazeppa. Der Kaiser lát seine Gedichte herausgeben, soeben 1840 
wurden sie deutsch in zwei Bänden tbersetzt. < 

Lénstróm begnigte sich aber nicht mit diesen allgemeinen An- 
deutungen, sondern verfafite sogar eine akademische Abhandlung 1841: 





1) Der Epilog ist in meinen »Ryska skaldeportrátt« (Stockholm 1898, ab- 
gedruckt. — Eine von mir ausgefiihrte Úbersetzung der Rusalka ist ebenfalls noch 
ungedruckt geblieben. 


7A Alfred Jensen, 


Alex. Puschkin, Rysslands Byron. Eltt skaldeporträtt. Seine spär- 
lichen Guellen waren Brockhans Lex., Rob. Lipperts Puškin-Dichtungen 
(Leipzig 1840) und eine kleine dänische Studie tiber Puškin von dem 
damaligen Studenten P. L. Meller, der in »Brage og Idun< B. 1, H.1 
(1839) seine bescheidenen Digterskildringer publizierte. Unter den 
poetischen Werken Puškins erwäáhbnt Meller »RuSlanda(!) und Ludmilla 
(wo der Schauplatz zu dem Hofe Vladimirs, des russischen Kônigs von 
der Tafelrande, verlegt ist<), Boris Godunof, Den kaukasischen Ge- 
fangenen und die Guelle bei Bachtschisarai<, aber von “Evgenij Ončgin" 
keine Spur! Auber einigen biographischen Notizen und Ausztigen aus 
den Erinnerungs-Skizzen aus RauBland des ôsterreichischen Legations- 
rates Tietz (pergónliche Begegnung mit Puškin auf der Krestovschen 
Nevainsel), enthält die dánische Skizze Úbersetzungen von den Gedichten 
Černaja šaľ, Klevetnikam Rossi und Ez ungue leonem. 

Lénstrôm gibt ziemlich korrekte Inhaltserklárungen von Kavkazsksj 
plénnik, Bachčisarajskyj fontan, Cygany, Bratja razbojniki, Poltava, 
Graf Nulin und Kamennyj gost. Wenn er aber von Ruslan % Lyudmila 
behauptet, es behandle »die Tafelrande Vladimirs und die Heldenzeit 
des kievschen Ruflands<, läBt diese schwebende Beschreibung kaum 
vermuten, daB er den Inhalt des schalkhaften, »romantischen < Märchens 
kannte, und wenn er, nach Meller, das unbedeutende Gedicht Černaja 
šaľ erwáhnt, aber själ (Seele) statt sjal (shawol) schreibt, weiB man nicht, 
ob der Verfasser oder der Setzer diesen komischen Fehler verschuldet. 
Indem Lénstrôm aber den dem Meller gänzlich unbekannten Evgenty 
Onégin bespricht, verrát er eine ganz verkehrte, ungerechte und ober- 
flächliche Auffassung des russischen Meisterwerkes. Es wird als ein 
» humoristisches Konversations-epos< abgefertigt, und als eineg der 
»wenigen(!), ziemlich interessanten Gemälde<« wird der Anfang des 
V. Gesanges bezeichnet, wo von den abergliubischen, volksttimlichen 
Sitten in RuBland die Rede ist. Úbrigens wird es hier auf einen recht 
oberflichlichen, einseitig lobenden Artikel úber »Russisk kaltur 0g 
Bogvwsen< von KR. in Nordisk Ugeskrift (Kebenhavn 1337—38) hin- 
gewWiesen. 

Von metrischen Úbersetzungen (nach Lippert) kommen nur einige 
Bruchstiicke aus dem Boris Goďunov und Kavkazskij plénnik vor, dar- 
unter Čerkeskaja pésna (čečenec — tgscherkesse wird hier mit Tsehesch- 
kinen wiedergegeben), ebenso die Taťarskaja pésna im »Bachč. fontan < 
und das dialogisierte Reflexionspoem Razgovor knigoprodavca s poetom. 

Ungefáhr gleichzeitiz mit diesem dilettantischen Versuche wurde 
die schwedische Puškin-Literatur durch einen neuen Beitrag von finn- 


Puškin in der schwedischen Literatur. 15 


lindischer Seite bereichert und zwar durch die Úbersetzung von der 
historischen Novelle Kapiťanskaja dočka (Samml. VI der Kabinets- 
bibliothek af den nyaste litteraturen, Stockholm 1841). Dieselbe Novelle 
aus der Zeit der Pugačevschen Unruhen wurde später zweimal wieder 
úbersetzt, teils in einer durch deutsche Zwischenhand hergestellten 
Novellensammlung (1885)!), teils in direkter Úbersetzung von Fredrigue 
Paijkaull, geb. Brostrôm, unter dem Titel Haärda tider (als Roman- 
beilage zu dem »Familienjournal Svea< 1894). 

Der erste Úbersetzer der oben erwähnten Novelle war Otto Adolf 
Daniel Meurman, Bruder des hervorragenden politischen Schrift- 
stellers Agathon M., Beamter der K. Kanzlei ftir Finnland und Heraus- 
geber eines schwedisch-russ. Wôrterbuches, gest. 1850. AnbBerdem tiber- 
setzte er in den Jahren 1840—42 in Stockholm die damals beliebten 
Romane von Bestužev-Marlinskij: »Ammalat-bek «, »Maulla- Nur< und 
noch zwei mit den schwedischen Titeln »Pansarriddaren< und »Roman 
och Olga«. Vielleicht ist Meurman auch identisch mit dem anonymen 
Úbersetzer zwei kurz vorher erschienener Romane aus dem Russischen: 
> Dmitrij Samozvanec<« von Bulgarin (1838) und »Ledjanoj dom< (» Käjsar- 
innan Annas gunstlingar<) von Lažečnikov (1840). Der literarisch un- 
bedeutende und politisch verdáchtigte Bulgarin war tlberhaupt der erste 
russische Erzáhler, der in Schweden bekannt wurde, denn sein Roman 
»Ivan Vyžigin< wurde schon 1830 ďurch deutsche Vermittlung nach 
Schweden importiert. 

Dann folgten zwei Jahrzehnte, wo man sich in Schweden um 
rusgische Literatur gar nicht kúmmerte, und weder der Krimkrieg noch 
die Aufhebung der Leibeigenschaft vermochte die Schweden aus ihrer 
apathischen Unwissenheit von russischen Znstánden aufzurtitteln. Im 
J. 1866 erschien allerdings in »Ny Illustrerad Tidning<« Puškins Pilo- 
vaja dama, e8 war aber nur eine Úbersetzung der von Mérimée, und 
als dieselbe Wochenschrift im J. 1880 eine kurze Biographie tiber den 
>nenentdeckten<« Dichter brachte, wurde er als Graf A. S. Mussin- 
Pusehkin vorgestellt! 

Eine rtihmliche Ausnahme von der damaligen Sterilitát auf dem 
slavischen Literaturgebiete bilden die puškinschen Gedichte, die unter 
dem Titel »Sdnger af Puschkín< von Dr. V. E. Óman in Órebro 1871 





1) Noveller af Aler. Puschkín. Ofvers. af —A—H— [— Adele Willman, geb. 
Hermelin], Upsala 1885. AnBer der Kapitanskaja dočka enthält diese Sammlung 
Pikovaja dama und Porésti pokojnego Ivana Petroviča Bélkiína mit Ausnahme der 
Erzáhlung Grobováčik. — Meteľ (> Snústormen<) wurde später direkt aus dem Rus5i- 
schen von Paul Gustafsson (Helsingfors 1889: iibersetzt. 


16 Alfred Jensen, 


herausgegeben wurden. Es sind 34 lyrische Gedichte in guler Aus- 
wahl nebst 7 Seiten biographischen und ästhetischen Inhalts. Der 
Úbersetzer (r 1904), auch als Vermittler von Milton, Kraszewski und 
Petôfi bekannt, hat in dieser kleinen, wenig beachteten Sammlung eine 
schóne Probe seiner nachbildenden Dichterfáhigkeit gegeben, und einige 
dieser Poeme, z. B. die Lieder »Cto v imeni telé moem?<, »>Ne poj, 
krasavica, pri mné«, >» Poslanie v Sibir < oder das wunderschône Gedicht 
an Anna Petrovna Kern (»>Ja pomnju čudnoe mgnovenie«) sind Perlen 
von poetischer Úbersetznngskunst. 

Die nichsten ľuškin-Imitationen gingen wieder von Finnland aus, 
wo Carl Gaustaf Mortimer v. Kremer (geb. 1817, gest. 1898), ehem. 
Oberst, Gouverneur in Kuopio und Senator, im J. 1883 in Kuopio eine 
metrische Úbersetzung des Bachčisarajskij fontan unter der Signatur K 
verčffentlichte. Sie ist recht treu und der Vers flieft leicht. Seine 
kleine Puškin-Anthologie >» Núgra dikter af Puschkín« (Helsingfors 1890) 
ist dagegen ein recht verfehltes Unternehmen. Sie enthält: > Cygany<, 
3 von den pésni zapadnych slavjan (Bonapart % černogorcy, Pochoron- 
naja pésnja lakinfa Maglanoviča, Vurdalak und Solovej), weiter 3 »morgen- 
lándische Lieder<: Prorok, Angel und Tri ključa, dann 5 »Balladen<: 
Rusalka, Budrys € ego synovja, Utoplenník, Bésy und Černaja šaľ und 
schlieblich 21 gemischte Gedichte, recht willkúrlich ausgewählt und 
schlecht ausgefihrt. Rhythbmische Fehler und falsche Reime kommen 
unverzeihlich oft vor und triiben den ohnehin sehr schwachen poetisehen 
Eindruck. Die Sonette »3fadona« in dieser schwedischen Tracht ist 
ein abschreckendes Beispiel dafiir, wie ein grofer Diebter von dem 
gutgemeinten Dilettantismus entstellt werden kann. Einige gute Aus- 
nahmen kommen doch vor. Als vergleichende Beispiele mit der 
Sammlung von ÚÓman fúhre ich hier die beiden Úbersetzungen vom 
Monastyr na Kazbeké an: 


V.E. Óman: C. G.M.v. Kremer. 
Hôógt úfver fjällarne de sju Kasbék! hôgt upp i bergens krets 
Kasbek, ett riks-tält stándar du, omkring din farstligt krónta spets 
der evigt ljus omkring dig biäťfvar. en evigt klar solstrále hoppar. 
Ditt kloster bortom molnen sväfvar, Ditt kloster sig i molnen doppar, 
likt arken i det rena blá, likt en mot himlen lyftad ark, 
8i hôgt att dit knapt blicken strifvar. knappt synlig čúfver fjellens toppar. 
Du fjirran strand, hur ljuť att ná! Aflágsna, húga himlapark! 
Dit upp, frán dälder och frán dimma, T11l dig frán klyftans läga ställen 
jag ville ställa glad min fliykt att lyftad bli, jag vore nôjd — 
och undangômd, der skyar glimma, nôjd att i molnomhôlida cellen 


i Herrans nárhet lefva tryget! blott af Guds úga fi bli rôjd. 


“ Poškin in der schwedischen Literatur. 17 


Ein Ehrenplatz in der schwedischen Pauškin-Literatur gebtihrt 
G. Aminoff, mit dem im J. 1899 verstorbenen Gouverneur von Kuopio 
Freiherr Johan Fredrik Gustaf Aminoff identisch. Im J. 1887 erschien 
in Borgá-Helsingfors seine Sammlung >» Ryska skalder«, die, auber Ge- 
dichten von Lermontov und Nekrasov, eine kleine Paškin- Anthologie 
nebst einer biographischen, auf Polevojs russischer Literaturgeschichte 
basierten Einleitung enthält. Das Buch bringt vor allem eine vorztgliche 
Úbersetzung von dem Médnyj vsadnik, dann aber einige kleinere Ge- 
diehte: »Ja pamjatnik vozdvig< ..., Desjataja zapovéď, Talisman und 
die Elegie: »Prostiš hi mné revnivyja mečty«. Und im folgenden Jahre 
verčffentlichte Finsk Tidskrift seine Úbersetzung von Poltava, ebenfalls 
einen Gewinn flir die Literatur. 

Im J. 1889 kam die Reihe an Evgent Onégin und Bachčisarajskuj 
fontan (der letztere in Svensk Kalender), beide in meiner Úbersetzung. 
Leider muB ich darauf verzichten, eine Kritik auf den schwedischen 
Onégin zu úben, wie gerne ich es selbst môchte. So viel darf ich doch 
hier sagen, daf ich mit der poetischen Trene nicht ganz unzufrieden 
bin, daŠ ich aber bei einer event. neuen Auflage die literaturgeschicht- 
liche Bedeutung des groBartigen Gedichtes vielleicht kónnte besser zu 
ihrem Recht kommen lassen. Ein Irrtum meinerseits mag auch hier 
nicht vergchwiegen werden. Wo es im [ Gesang (Str. XXXV) von 
dem Bäcker »akkuratnyj némec« heiŠt, daB er »ne raz už otvorzal svoj 
vasisdas<, hatte ich damals die Bedeutung des sonderbaren vasisdas 
nicht gekannt, und deshalb in meiner Verlegenbeit geglaubt, der denteche 
Bäcker in St. Petersburg hätte die stehende Frage: >Was ist das?«, 
weil er der russischen Sprache nicht mäehtig wäire!! Jedenfalls diirfte 
der ptinktliche Bäcker das Russische besser beherrscht haben als ich 
damals. ... 

Vorziigliche Beitráge zu unserer poetischen Puškin-Literatur leistete 
der schon erwiähnte Rafael Lindauist, Amanuensis an der russischen 
Bibliothek in Helsingfors. Seine umfangreiche, sehr wertvolle Anthologie 
Ur Rysslands súng (1904) enthält 18 Gedichtproben von Puškin, 
darunter Tatjanas bertilhmten Brief an Onégin (im III. Gesang) und die 
Čerkeskaja pésna des »Kayk. plčnnik<. Die Wiedergabe des mächtigen 
Klevetnikam Ross ist ein glánzender Beweis fiir die meisterhafte 
Virtuositát, die er auf diesem Gebiete besitzt. Anferdem hat er in 
dem finnlándischen »Ateneum« (1900) Roslavlev in schwedischer Úber- 
setzung mitgeteilt. 

SchlieBlich sind einige jtingere Kräfte zu erwihnen, die sich zu- 
fállig mit Pušking Lyrik beschäftigt haben: Ty ť vy wurde von dem 


78 Alfred Jensen, 


Journalisten Hakon Wigert-Lundstrôm in der Zeitschrift »Ord och 
Bild« 1897 tbersetzt: der als Dichter bekannte Konsul Graf Birger 
Môrner tbersetzte Prorok in der Wochenschrift »Idun< 1901, and — 
last but not least — der junge, feinfúhlende Dichter Sigurd Agrell 
(geb. 1881, Phil. Cand. in Upsala), ein hervorragender Kenner der 
slavischen Sprachen, besonders der russischen, hat sich als Puškin- 
Úbersetzer dokumentiert, indem er die kleinen lyrischen Gedichte 
wiedergab: >»Ja vas ljubil, ljubov ešče byť možet V dušé moej ugasla 
ne sovsém« und »Brošu li ja vdoľ ulic Ššumnych« [in der Zeitsehrift 
»Varia< 1905). 

Was das literaturgeschichtliche Paškin-Studium in Schweden betrifft, 
kann es selbstverständlich bis jetzt keinen originalen Wert beanspruchen. 
Der fleibige und literarisch interessierte, aber wissenschaftlich gänzlich 
ungeschulte Gardescapitain und Gutsbesitzer von Imatra, Georg Fraser, 
gchrieb allerdings schon im J. 1880 in Finsk Tidskrift einen kleineren 
Artikel zum > Puschhin-Jubileum<, derselbe ist aber nur ein Auszug aus 
russischen Schriften, besonders Bélorussovs Studie in den Filologičeskija 
Zapiski vom J. 1880, ebenso wie Frasers in Finsk Tidskrift 1883 er- 
8chienene Studie »Sjoukovsňis mtinne< aus A. Galachovs russischer 
Literaturgeschichte abgeschrieben ist. Und wenn Fraser in der Vor- 
rede zu seinem literaturgeschichtlichen Handbuch >»Vitterheten under 
nittonde seklets reformtid i Ryssland« (lfelsingfore 1888], die russische 
Belletristik der 50er bis 80er Jahre behandelnd, zu behanpten wagt, 
da »Frug ein Byron en miniature sei und da Ňadson (man bedenke: 
der sanfte, kránkliche und als Dichter tiberschätzte Nadson!) ein neuer 
Lermontov<, dann mufB man gegen die literarische Urteilsfáhigkeit 
Frasers mifbtrauisch werden. 

Einen tibersichtlichen Artikel fiber Puschkin verfaŠte Prof. J. A. 
Lundell fllr Nordisk Familjebok (B. XIII, 1889), und der Professor 
der russischen Sprache und Literatur an der Universität zu Helsingfors, 
Dr. Josef Mandelstam, der hervorragende Gogoľ-Forgcher, hat auch 
in der schwedischen Sprache die puškinsche Epoche behandelt, teils in 
einer Studie ber Bélinski (> Ateneum< 1898) und in einem Essay: 
> Die Auffassung der russischen Dichter von der Macht des freten 
TVortes< 1) (»Ateneum<« 1899). Das umfangreichste und in Details au8- 
fuhrlichste, was úber Puškin schwedisch geschrieben worden ist, sind 
wohl meine, auf neueren russischen Guellen begrndeten Studien: teils 
in »Ryska skaldeportriätt<« (Stockholm 1898), die ganze Epoche von 


1) »De ryska skaldernas uppfalíning om deť fria ordets makt<. 


Puškin in der schwedischen Literatur. 79 


Žukovskij bis inel. Gogoľ in zerstrenten Ziígen behandelnd, nebst 
kleineren Gedichtproben aus Puškin, teils in einigen Zeitsehriftabhand- 
lungen: Dekabristerna + ryska viťterheten (Svensk Tidskrift 1893) und 
Alex. Pusjkkin, ett sekularmínne (Finsk Tidskrift 1899). Die Be- 
ziehungen zwischen Puškin und Mickiewicz mit literarischen Ver- 
gleichen zwischen dem polnischen »Pomnik Piotra Wielkiego< und 
dem russischen » Médnyj vsadnik« wurden von mir in einem fir Finsk 
Tidskriít 1892 bestimmten Artikel Ex polsk skald $ Ryssland ein- 
gehend erčrtert. Aber — die damalige russische Zensur in Helsingfors 
konfiszierte die ganze Auflage des betreffenden Zeitschriftsheftes, so dab 
nur zwei Exemplare des Druckes dieser Sindílut entrtickt werden 
konnten. Der hanptsächliche Inhalt dieser »gefáhrlichen<« Literatur- 
stndie wurde doch im J. 1906 unter dem Titel Tsardômets apoteos 
(im Kalender »Nornan<) der Ôffentlichkeit bekannt. 


k x 
sk 


Als Resaltat dieser úbersichtlichen Darstellung ergibt sich die flir 
uns Schweden nicht beschämende Tatsache, da wir, nach Kriften, 
recht viel dazu beigetragen haben, Puškin in die s. g. Weltliteratur 
einzufihren — die dänisch-norwegische Literatur hat, so viel ich habe 
erforschen kónnen, von Puškin nar drei Úbersetzungen und zwar 
simtliche von der Kapiťanskaja dočka, nebst einer kleinen Sammlung 
anderer Novellen. 

Wenn frliher die Wahl des zu úbersetzenden Stoffes etwas vwill- 
kúrlich war und die Ausflihrung nicht immer pbilologisch befriedigend, 
darf es wohl aber gesagt werden, da die Verhältnisse sich in der 
letzteren Zeit bedeutend gebessert haben. Nar in der Transskription der 
russischen Namen herrscht leider noch immer ein chaotischer Zustand 
vor, der teils von der alten Abhängigkeit von deutschen, franzôsischen 
und englischen Zwischenhánden, teils von der totalen Unbekanntschaft 
mit den tbrigen slavischen Sprachen und ihrer Orthographie herrtihrt. 
So z. B. scheint die franzôsisch-englische Bezeichnung Leo Tolstoy (statt 
des richtigen, schwedisch zu bezeichnenden Tolstoj) ganz unmôglich 
auszurotten. Und wenn Fraser in seiner rassischen Literaturgeschichte 
solehe Formen wie Glább oder Ástrowski J braucht, kann das einen 
slavischen Bibliographen in Verzweiflung bringen. 

Als ein Bahnbrecher der wissenschaftlich geschulten Úbersetzungs- 
kunst in Bezug auf das Russische muB schlieBlich der hervorragende 
Orientalist, Professor Herman Napoleon Almk vist (+ 1904) rtihmlich 
genannt werden, der im J. 1872 mit der Úbersetzung von »Susanna 


80) Alfred Jensen, Puškin in der schwedischen Literatur. 


Ivanovna< die glinzende Úbersetzungsreihe von Turgenevs Romanen er- 
čffnete. Ihm folgten jtingere Kräfte (die Offiziere K. E. Peterson, 
P. Tersmeden und E. Nordenstrôm, Herr R. Lindguist in Finn- 
land und die Damen Walborg Hedberg und E(llen) We(st)jer). Was 
von ihnen geleistet worden ist, gehúrt aber zu einer Fortgsetzung dieser 
russisch-schwedischen Bibliographie. 

Múgen diese Zeilen dem Jubilar, dem Herangsgeber von » A. S. Puškin 
v) južnoslavjanskich literaturach <, einen warmen GruB von dem ger- 
manischen Norden und von einem g8einer bescheidensten Schtller und 
dankbarsten Verehrer bringen! 

Alfred Jensen. 


— 2—.— —-— — —— — — 


DBJIŠĎAKU NO KOMIHJANHATA HA OTIABAHHA XPHCOBYJIB 
ma pana Karmmara ]., 1aJ6H£ Ha SOrpah)CKNA MA- 
HaCTY PB (1192 r.) 





I. 


BrirapcKaTA KHHXHHHA ODIE HĎMA KPHATHYHO HZAAHHE HA NOZHATATŤ A0 
Cera BE HAYKATA CTAPH ÓBATAPCKA XPHCOBYJIH, HHTO IMEKB HMA TAKBBO 34 
TÉXb BE YUYKJHTĎŇ JATEPATYPH, KATO H3KATOVHME HEXABHANIOTO XyÓaBO 
H3AAHHE OT r. ľ. A. HAaBHHCKIA Ha xpäcoBYJa oTr Úpana Aecžna II 
(okoxo 1218 r.)1). HameTuma, r. npoe. JI. MäjseTHnu1 OÓŽNA JA HZIANE 
>6/HO CIEIUHANNO H3ZAAHHE HA ÓBITAPCKATŤ PPAMOTH< 2), AXA 0 Cera TOBA He 
e H3ITEIZHHAE. I[IPĎAH 4ETHPH TOJMHHH r. Č. C. BoóuveBr NpŠHZAAJE CE rpa- 
KAAHCKA TPAHCKPANIIHA NOZHATHATŤ ÓLBATAPCKH XPHCOBYJH BE KHATATA CH »ČTa- 
POÓBITAPCKU MPABHH NAMETHHNH<?) NO HZIAnKATA Ha IT. A, HrLBHACKIH“), 
U. U. Cpesnepckii“), B. Anpn10BB“), II. 11. llaxapax2)) x JI. Maze- 





1) Tpamora napa loamna Acšuz II. Br >»H3psžeria Pycckaro ApxeoJ0rHUeCKATO 
MacraryTa< B£ KOHCTANTAHONOAŤ. Tom2 VII, ssir. I. Coeuxa 1901 r., 25.—39. crp. 

2) »>Bnóxmoreka<. I[pHxOKEHNE HA >IIEPKOBCUE BECTRHKB<, IV.—VI. ku., 1902 r., 
crp. 118. — Gp. »C60pHHK2 3a Hap. YM., HAYKA H KHUKUABHA<, KH. XVI—XVII. 
498 crp. 

3) Goexs, 1903 r. 147.—170. crp. 

4) Op. cit. 

b) UBŠAŠHIA H 8AMŠTKH 0 MAJI0OH3BĎCTOBIXB H NCH3BÉCTHBIYXB NAMATEĽKAXB. IJÍpHAJO- 
menie K£ XXXIV romy >3anucok2 Hmncp. Akanemix HaykB<, No. 4. CIló6. 1879 r., a 
HMeBHO: 1) XpuCOBYX» Ha KomHcTaHTNNA THXA, NANCHL£ HA BUPDIHCKHA MAHACTHPB »UB, 
Teopraxc, 14.—22. crp.: 2) 3orpaeCRE! XpUCOBYAB, XAXCHĽ 0Tb Hpama AzekCaHApa Ha 
SONPASCKHA MAHACTHPB (1342 r.), 24.—28. crp.: 3) OpÉxoBCRHA XPHCOBYJ1, AANCHE 
orz Hpama ArekCanlpa Na MaHacrupa >»CB. Hukoza< (1348 r.), 31.—34. crp. 

6) Boxrapckia rpaMOTBI, COÓPAHHBI!1, NEPEBOACIIHBIA HA PYCCKÍŇ AS>IKE H OOBACHCH- 
Hai. Onecca, 1845 r., 31.—35. crp.: Xpucobyrx2 or» Hsama Kaxnmana I|., 1410H% Ha 
SOMPABCKEJSI MAHACTRP 5 (1192 r.). 

7) Pamätky dľevního písemnictvií Jihoslovanúv. V Praze, 1851 r., 2 nm3x. 0or£ 
1873 r., 108.— 109. crp.: BUTOMKH XPDUCOBY AB, AAACHB 0T2 HB. WIHMMAHA HA MAHNACTEPA 
sCp. Boropoámna< (6631 Zara). 

Festechrift fr Jagič. 6 


89 | A. TI. Gromx0BB, 


THYU EŠ), AJA CE TOBA HJAAHHE r. DoÓTeBI HE © HCKAIB JA HH AAXO TOYHO 
BEZIIPOHZBEKXAAHE HA OPHĽHHAJIIHA HME INPABONHCE, HA NAFEOTPACHUNNTÍ N 
AHATBAHACTHUHNH OCOÓHOCTH, A CAMO JA CIAZH CBABPKAHNETO HA TEKCTO- 
BeTB9). A 3HAHHO ©, UŽINEHE © EAHNE NAMETHAKE, HIH VACTLE OTB HET, 
34 KAKBATO H UIĎJIB AA Ce MOAÓHPA, AKO MY Ce 3ANMAZBA HAITEIHO BEJIIPONI3BE- 
SKAAHETO AO TOJKOBA, A0 KOJKOTO e TOBA BEJMOXHO. TBÁ MOTO, TAKBDBO EAHO 
HJAAHHE MH HAJí-MASKO NIE NOJ3YBA HAYKATA, HANPOTABE TO © H BPH, 
ZAMOTO, AKO H3CIŤABATEJBTB, BE KOATO H JA e OÓZACTE, OÓVYCIOBABA YMY- 
BAHETO CH MO TÉXB, CHĽYPHO me HIMAIHE BE TPYÓH Norpšiuku. Kpaňmo 
BPBME © BEUE »apXEOrPAFCKATA KOMHCHA< NIpA MAHACTEPCTBOTO 3a Hapoxna 
IlpocpšTA BE CoeHA BE HAH-ÓNH3KATA KHHĽA MA H3XAHHATA Ňň, > DEATAPCKE 
ÚTaPHHH<, JA BHAHME KPHTHUHO HIAAHHE HA ÓLATAPCKHTŤ XPHCOBYJH. 

OTI KAKB CE NOABHXA HOBH HIIANHA HA TH ÓLIPAPCKE XPHCOBYJH, 3 
HMEHHO: Ha XpäcobyJa oTB Us. Acžna II or r. INrrnnckii1“), ma He. 
Aaexcanzpa (1348 r.) orr r. K. ŠBLEHUApOBB!!) A Ha xpäcosyza orz He. 
Iluumana (1378 r. 21. cen. 7.) orr r. npo+. MuxeTnyB 12), r. BoógeB1 55 
TPA CTATAH 19) HZTEKNA, KAKBO TOAŤMO 3ZHAYEHHE HMATE TŽ 3A APXEOJOFHATA, 
SHIOJOTHATA, HCTOPHATA, MNPABHHTŤ HAYKH H IIP., H CAMEBPĎMEHHO HIM0Z- 
SYBA HBKOJKO FOPHAHUECKA TEPMHIH OTE TÉXE 3A CTAPOÓBATAPCKOTO ABP- 
XKABIO IMPABO, KATO YeplIH CBŽAŽHHA OTF BCHYUHH CIOMEHATHA NÔ0-FOpŠ NO0AB 
AHNHA xpäcoBbyan. Exmo oíawe ne Tpšóa 43 ce HZNYCKA OTB NPŠAB OUH, A 
HMenno: r. Boógent, KATO ÓOpaBH CE ÓBATAPCKATÉŤ XPHCOBYJH, HAMŽDHIB © 
3a A0ÓPB AA H3ÓPOH, KOIKO Ch J0CEra OTE NOZHATATŤ HCTHNCKU, Če35 AA 
CIHOMEINBA 3A HŠŤKOH MNOANOKNH, KOTO NAIIP., 34 XPHCOBYJA OTB JIeB1 ČHIO- 
CO4B, AAAEHE 14A JOPPAŤCKHA MAHACTAP1 14), A CAMO OTXBBPIA MHĎŤHHETO Ha 
r. npo+. K. Hpeuek1, KOÄTO TA H3Ópoana Ha ( — Óe3£ XPHCOBYJA OT£ 
Hs. Raznmana u oTB lÍb. lllmuimana, xanen2 na BATOUKHA MAHACTAPB, — 
H NIPHYHCIA KEMB OCTAHANATŤ XPACOBYJH (BK. NÔ-404y) ABŠ macma: 1) oTz 





8) Op. cit. 117.—123. crp.: XpHCORYAB Ha uaps IÍb. [IEMMAHB, ZACH: Ha PEI- 
CKHI MAHACTUPB (1378 r., 21. cenr.). 
9: Op. cit. 147 crp. 

10) Op. cit. 

11) Tpamora ua uape lína11 Azexcanarp» (1348 r.), cHera OTL TEKCTA, HAŇNCH2 BL 
XUACHXADCKUA MOHACTUPb 01b B. KauuoDE.  ČICAB OTF Tekcra K. ŠBĽHYapoBB. JÍUTO- 
rpaena na Jyxa X. IIaR105% u Čie, Coemr. 

12) Op. cit. 

13) a) Tpu NOBOHZAAMCNU ČLITAPCKU XDUCOBYJH, B£ >llep. Gnzcamioe< ma Bzar. 
RU. ADYKLCTRO BB Coeur, LŇIII "63: ku., 400—458: 6) XpHCOBYJN, B3 >GrapoÓLETapCEE 
NPABAN NAMETUKUU <, Kur. |. Cosua 1903 r., 57.— 63. crp.: X B) ŠHAUCHNO NA CTAPOÓLATAP- 
CKUTÉ XPUCOBYJH 8A HOCTOPHKO- NJARUATA NAVKA, Coena, 1906 r. 11. crp., oru. org »FOpgmx. 
Iptrzaar<, IV ku., 1906 r. 

14) B. Anpuxon+, op. cit. 19—20 crp. 


BŽAŽKKE N0 KOMINJAINNATA HA OTAABAHNA XDUCOBYJE: Ha Úpama Kaxmmana [. 83 


Axopa BIAXHCIOBE AO apxeomackoma Kupara KneBcku u 2) orr HB. Acšma I]. 
Ay ÓpoBANUKHA AOTOBOPB 15), KATO KAZBA 3A NOCIĎŤAHHTÉ: >IIACMOTO HĎMA HHTO 
FOPMATA, HHTO CAHECTBOTO, CEABPKAHHETO HA XPHCOBYJPB< 16), Camo orT- 
XBBPIA H UHCIOTO AME 9, cnopeaz H. f/.eTrpeó0B121"). CnopexE Hero, no3- 
HATH, HCTHHCKH XPHCOBYJH HMA 7, Tž ca: 1) JYóPOBRHINKHATE 012 UB. 
Acžma 11, 2) BepnAckHATE 0T1£ KOHCTAHTHNA THXA, 3) OPŠXOBCKHATI O0TE 
Hp. Axexcanapa, 4) S30orpavcKHATI (KOMIHIAIHA) 071 Us. Karmmama, 5) 30- 
FrPpA?dCKHATE 0TL Us. Axexcanapa, 6) BATOmKHATE or1 Úb. llammana. H 
1) PAIACKHATE — OTB CAMHA 15). 

Jarm K5ME XPHCOBYJHTĎ Tpšda Aa ÓpormNE H ABŠTŤ IMHCMA, 3A KOHTO 
TOBOPH I. Npo+. HpeueK1, MHCIA, r. BoÓxeBr. e CIpaABELIRBE, KATO FH He 
Ópom MeXAY TŠXB, 3AMOTO XPHCOBYJHTŤ CA H3AABAHH MO BOJATA HA CAMATŤ 
TocmOGApH H CA OMPBAĎIAJHA HĎKOH HMOTHH HIAH APYTH INPABOOTHOMNENNAS, 
ABPDABAHH CA H3BĎŠTAH ONPABA H NPABHIEFHH HA H3BŽCTHN FOPHAHNECKA KOTEK- 
TABHH HIH YACTHH JHUHOCTH, KOFATO IMHCMATA HMATE APYTB XApaKTEprE. 
CámecTBena rpžukra Ha r. BoóveBa e, We MEXAY HCTHHCKHTŤ XPHCOBYJH 
ÓpOH H EXHHE UPŤINPABEHE XPHACOBYJB5. ToBA E XPHCOBYJB5TB 0T£ Hoama 
Karmmama I, 4410H5 HA Zorpadekna MaHacTAp3 (1192 r.). 


II. 


IIbmexosensT11 Bachxnň Tp. BapckH, KOÄTO CHOXOAHAB CB.-Ľopa 5% 
1744 roa., BE CBOA NÄTONHCI, KATO TOBOPH JA SOrpa?CKHA MAHACTHPE, ETO 
KAKBO MNHIe ÓYKBAJHO 38 XPHCOBYJA OTE Hp. KaxmmaHa: » XpucoBY 1% Box- 
FAPcKIÁ, Ha NepraMenTŠ, 2415 roza 6100 (1192), cz NozmäACAniEME 4EPBAEH- 
HBIMB CHINEBEIMB: lo. KaJHMANE BO Xpucr? Bo3% Bžpuná llapsb m 
ČaMOLEpKRON3 BCŽM1 Borrapam1 z TpekamB, AcžHr. Úmžanme xe 
H MEGATbE BHCAMIH MNOZIANIEHHY, CE NOAIHCAHIEMI CHNEBSIMB: lo. A CeHB5 
Jlapk Boxrapom3 A Tpekomn< 19). Br 1845 roz. B. AnpHAA052 HAMNEYATH 
TOA XPHCOBYJB BE »BOxrapckiA TPOMOTBI< 20) CE KOMEHTBPHH H NPĎBOAB Ha 
PYCKH ©3HK5, Óe31 JA Ce JOFOBĎAE, We TOŇ e IPŠIIPABEHT, KAKTO CIpa- 





15) CG. G. Bo61e5%, TpH HOBOH3XAACHI NOZHATH ÓBHTAPCKU XPHCOBYJH. >llep. c.< 
LX1II ka. 461—352 crp., Cp. or£ CAMBA >CTAPOÓLATAPCKH NPABHM NAMOTHHNN<, I 4 
62—63 crp. 

16) Moropia 6014rap», Ozeckoro #3tanme, 485 crp. 

17) MHIIp. 3a 1902 r. M. DHRŽ. 

18) G. C. Bo61051, op. cit. >llep. camc.< LXIII ku. 452 crp., X BB APYFHTÉ MY 
ABŤ CTATRH. 

19) Iyremecrgic K£ ČBATBIMB MŽCTAMB BB Epponž, Asi u AS9pHKÉ HAXOXIMIHCA, 
npeanpiaroo BB 1723, u 0ROM44HHOC BB 1747 FoAY, HMBb CAMEMB NicannocC. CI16. 1819 r., 
6 max. II. uacrg, 265 crp. 

20) 51—46 crp. 

6s 


84 A, II. GromroBz, 


BEAJHBO HIZTEKHA HEHCTHHHOCT>ĽTA HA APYrPB XPHCOBYXEB — XPDHCOBYH 
orr Jlepa ĎAxocov+121). APXHMAHIPHTB, NOCIŤ eNMHCKON1, opempiň 
VeneHmekii BE VKASATEJA NA NAMŽPBANHTŤ CE AKTOBE BE CBETOFPOPCKATŤĎ 
MAHACTAPDH OTHACA HAHA XDACOBYSE KBME CBMHATEJNHTŠ 22). ApXHMAH- 
ApATB JTe0n1411 NPŠ3E BPÉME HA OÓHKOSKATA CH N0 UB.-Ľopa BE Jorpa+B He 
HAMŠPHIB TOA XPHCOBY AB MEKAY APYTHTÉ 29). BÉPOATHO, TOTOBA TOŇ e ÓHRI1 
HJIIPATEHĽ CE IPĎBOJB HA PYCKH E3HKE NA PYCKHA NOCIAHNHAKE BB llapArTPAZT, 
A. II. O3epoBr, KAKTO CTABA ABHO OTE YEPHOBKHTÉ HA CHIPOBOAHTEIHOTO 
NHCMO H HA NPŠBOJA, HAMŽPBANIH CE BE APXHBATA 114 JOPPAFCKHA MAHACTHPE, 
KOHTO paZrrerdaX5, H OTE KOHTO CH CHEXE APŠITHACH NP53E BPĎME HA MHAHA- 
XOTOALIHHATA CH NAVUHA EKCKYPCIA. 

Ero BE NPÉNACE CHHPOBOAHTEJHOTO NHACMO: 

Ero BeICOKONPEBOCxONHTEAP>CTBY | ocnoagmny  Poccifcko- I mite- 
PATOPCKOMY NOBŠPEmMOMY BE AŠIAXE MPA OTTOMAHCKOU NOpTB — 
Azexcanapy llerposauy O3epoBy 

A80H0-Sorparekoň Cxobemno- Boxrapekok OÓMERATOXEKOH OÔH- 
Tesu Úrymena m Bcero bparersa. 

Ilokopažitnee nponmerHie. 

OTE APEBNHXE BPeMENE, KOrIA Óxarovecrie 81 Tpeuweckom2 H Boxrap- 
CKOME NAPCTBAXB Bo3CiAxo, boropšnyaspupzie llapa HX—, HAYAJH VCTPOATE 
BO CpzaTrol Aeonckoh DopĎ CBANENHBIA JABP-I H MOMACTEIPH, OČEZNEYHBAA 
ÓXAPOCOCTOAHIE ONMBIXBE, CBOHMH UEJPLIMA NPHNONENIAMHA, — TOĽZA H HANB 
Borpavekiú C1obeno- Boxrapckii MONACTLIPL coopyxennsiú 01 898 rozy 21), 
TPEMA Mapekaro poza ÓpaTiAMH, NEMENše APYTHXE ÓBLIB OÓJAPOAŠTEJXBCTBO- 
BABE JAPOBANIEME  PAJIHUNBIXE MŽCTE H YVTOMÁ OTE OMPACHONAMATHANO 
Boxrapekaro 1apa loanma Kaxmmana AcCeHA, KAKB 3HAUHTAA BE Ero, A8H- 
no MonacTeipo llapckoH TpaMOTÉ, NO BCE TO CE NAJEHIEMB VNOMAHYTHIX1 
aperBr — ArapAHCKOT0 PYKOŇ BOCXHUEHO. IIoeTOMYKE BE UHCIO TÉXB 
NAMPARIENniÁ, OAHA PBIÓONOBII, JAPOBAHNAA OTE Napa Accena na Jynaž- 





21) Op. cit. 1%—20 crp. 

22) Vkxasarcl5 AKTODD, XpAHAMNCI BE OÓHTOHAXI Cpb.-Ľopsí Aeomckok. CIl6. 
1847 r., 61—62 crp. 

23) Meropugeckoe o603pÉHie AS0HCKUXT CIABANCKHIXT OoóHTEJCIÍ: Boxrapckol — 30- 
rpa41, Pyceckiá—Pycuka, Cepóckoú —X uzg0enzapa. 1867 r., 24 crp. 

24) MHurepecmo c, 40 U BB CALO Apyro NHCMO, OTAPABCHO OTE MANACTHPA X0 TEHEparB 
rpa+1 IÍsanb ]lerpoBuny z ČaJITHKOBB na 3. anyapuií 1793 roz., KATO MY CE HCKA NOMOME 
34 CEPPAKAAHO YČPKDBA, Z3AMOTO CTAPATA YUCPKBA, HA HMETO HA OB. TeoprmA, Ce CEÓOpHZA 
OTE 3EMETPLCH-, KATO € CAMECTBYDaAm 877 FOABON, OTHACA CE OCHOBABANETO Ha SOrpavb 
B5 [X. BŠKT. HAS CE OĎAUO NOJNORKUTEJNIO, 40 JOrPpA$B © ÓLAL ZACEXCNB OTE ÚBATAPH- 
MOHACH BB XÍ.B., ŠAMOTO BE EXHA AOCTOBŠpUA CHACÓHA Tpamora 013 1058 rox. ce cmo- 
MCHBA ŽOPPAHCKU HĽYMCH3 JÍOBANE KATO ÓBATAPNUB (Rx. Čana X1nacnZgapen+, Heoro- 
PXUCHb OY0pKRE na Č5.-Topa Aroncka. OTA. or. 0T£ >Ilep. Cnuvannee. ŽI crp.). 


BŠAŠEKU NO KOMIHJAINHATA HA OTRABAOHA XPHCOBY51 Ha Hpnana Kaxumana |. 85 


CKOME YCTIA — TAĎ XOBHTCA ÓBINYra — HBIHĎ CMOTPÉHIEME BoxXieM1 ma- 
XOAHTCA 0A. BIACTIO ÓJATOVECTIEMLE IMAUE COJHINA ciafneň Pocecifcko- 
Hmneparopekon JepXaBEI: TO COÓOPE HalIero ÓPATCTBA BCECMNPENHŤŇE H 
ÓŽATOTOBŤŽHHKŽÁME NPHNANAA KE CTOMAM1 BceaBrycTrBfnaro DBoroBŠNYAHHArO 
Momapxa, upes31 nocpereTrBo Bamero BBICOKONPEBOCXONHTEJBCTBA 00MĎIH- 
BAGTCA ÓOPOMOZBUCCKA MPOCHTb BCEMHXOCTABŽHLIATO ÓJAFOBOJNEHÍ1 HA OTAAYY 
OÓHgTerm HNameä Npexxe npenaxnexasnne Eu Jynaňckol prÓ0IOBHH, — 
B£ KOTOPOH HMŠTCA BEJIHKAA HYKAA, OCOÓEHHO MPH HHIŤ DBHOBb VYPEXJEH- 
HOMB BE OÓHTEJH OÓMERHTILO 25). lIlognaca y cero nogrmnyy llapa Accena 
TPAMOTY, CHATHIHÁ CE HEA CIHCOKB H MEPEBOJNE HA PYCCKOC Hapňuie, NPOCHME 
NepBYW H3£ HHXB, MO OKOHUAHIH BE HEŇ HANOÓHOCTH, OÓHTEJH HANEŇ 
BO3BPATHTB. (MoZ.) Hrymen: HrapioH£ co Bcero 6 XpHCTŤ ÓparTir. 

AsryceT5, 10 ama 1852 roza. 

Cs.-Aeopcko Topš M-psb 3orpae5. 

Haxosry NPŠBEKAAME H NPĎBOJA HA XPHCOBYJA. 

BÁÄaroveCTABNIH H XPHCTOJMNÓHBEIÁ llapb Acžur, Camozepxen2 Tep- 
HOBCKIH H Bcef Bcexennof, Boxrapckii, ľpegeckiií, pu TOMB MosraBo- 
BIAXTCKIU H Benrepckof 3em1n H Byamma 70 camoň BÉHLI, HMŤ iť no 
BCEMY CBÉTY JAHHYW DboromB 114pcrBy Moemy BZacT>. He ceTOXBKO Apa- 
FOIĎHHBIE KAMEHLA, ÓHCEpBI HA TKAHIA MHOPOUĎŠHHBIA BOZMENLIATO HA BEICOTY 
IapcKYW YKPALIAFOTE, CKOIBKO Diarovecrie KB Bory, ycepxie K£ Ózaro- 
COCTOAHIO0. BORECTBEHIBIXE XPAMOBE H CBANEHNEIXE MOHACTHPEÄ, H NO0IE- 
UEHle 0 COJEPKAHIH HXB) HÓ0 BE HHXE BoREeCTBO ÓXAFOopa3YMHO H TINATE- 
IABHO NouHTaerTca. llo ceMmy, AHA COXpaHEHiA BE NHXE NeNpecTAHHArO 
CXABOCIOBIA BeBX5 llapa Xpucra Dora, N0J86TCA HMB, OTE ÓJAPONWECTHABBIXE 
H NPHCHOÓNAKEHIOBIXE llapeň ÓČoraToe MHHOCTEIHN06 nogaanie. — CxšAxyva 
CeMY NPAMŠpy, m Orenz lľaperza Moero npacmoónaxennnuú lľapb Acžn1, 
H PEBNYA Ó0xŤEe BOÉXE HHBHIXE, pexje Ero ÓBIBIIBIME IMPABOCIABHLIMB 
IapaMm1 — 14pAX15 ÓOrATEIMA NpAnomeniamu BoReCTBEHHBIE XPAMBI H CBA- 
IIEHHIBIE MOHACTLGIPH, A NAHHAYE HaXOMAulieca BO CBžTOH Dopš, BE KOHX£ 
HH YŠME APYTAMB NE JAHHMANOTCA, TOJBKO BOKIHMB CIABOCHOBIEMB H N0Y- 
veniemr. llpocrepr Xe cBoe Óraroe naposbamie, Brxaxenin)14 Orel+ IlapeTrsa 
Moero llapb ACÉHB, H KB NAXOJAHEMYCH BE UHCIŤ CHx1 Monacrupef, 
uecTnoMY MomaCTBIPIO. MOUHTAEMOMY BO HMA CBATATO CIABNArO0 BeJsHKOMY- 
nenHxa e0priA, BE K06MB na BofrapcKOMB A3BIKÉ npaBocxaBnoe Boxie nžnile 
cobepnaeTca. |IoMBICIHAT H /Í AaTH cemy Moemy MOHACTBIPIO MHOTO 3eMIH 
BO CBATOH TOPŠ, HO VÓOANCA HMŽFROMEÁCA KIATBGI OTB Coóopa CBAMEHHBIXB 
IaTpiapxoB2, Hm DBIArogeCTHB-HIXE llapeň, m OTE npazšna Hamero loanma 





25) Kak1 © BBBENEHO OÓDIOKHTHE BE Sorpaeb na 24. apr. 1849 r., pasnpaBA n0- 
Apoóno ČBATOropenB (Bx. Iluc>ma cz Bocroka, CII6. 1851 r. I.u. 252 nr.). 


86 A. II. ČromxoBr, 


Iapa Bexmxaro Boxrapekaro. llo cemy Á/ zam£ Moemy MOHACTEIPO BIň 
A60HckoH Topsl, CKOXBKO ĎOoDB BHYNHAE MAŤ, — H AAME EMY BO NEPBEIX?: 
36M12FO, HA3LIBaeMY0 lÍpaBHla, TAÉ Cexemie H NOABOPLBe — C0 BCÉMH ero 
2-0AbMH, MPABAMH, IMPHÓLITKAMA H CO BCÉMH CBANEHHO-CIYKHTOIAMN, HA- 
XOAHINIHMHCA BE OHOMB, CE TÉME, UTO ÓBI BCAKÍH J0X0AB CE CEro CEHEHIA 
NPHHOCHIH — BE MOHACTBIDb, KYAA AOIKHA ÓBICTL AOCTABAAOMA H IPRÚLLIE 
CE 036pa, H OTE ŇAHIAKA, HA MEJBHHILI, H MADMOPA, H BCE TO, UTO A0ÓBI- 
BAGTCA H31 PBIÓONOBHEH, — 1A COZEpKAHIE H IPONATARIE NOABHZATODIHMCA 
MOHAXAMB, AIA NOMHHOBEHIA Mena A NPO1AXB NPACHOÓIAKEHAHIX1 Iľapei. — 
BZOsoTAA NevaTE. Br ropoaš Cepeccz J4I5 /Í OHOMY MONACT-IPO NOABOPBE, 
B£ K06MB XpaMB CB. HHKOJAA, ÓMHSE KHAHOVE NEPKOBHHIXE CIY KXHTOIEH: 
Kaxosna, Manonra x KonCTAHNTHHA, — H BE KAXOAHOBOM1 KBApTAJF5 18 xa- 
BOKB. OHB KaNO4HB AOAKOENE HACTOATĽ, UTO ÓLI AOXOJNB ČB OHBIX% ÓBHLIB 
AOCTABIAEM1 MOHACTBIDE. Ha JYHAÁCKOME VCTLHŤ A411 /ÁÍ OHOMY 
ze MonacCTHPIO PHÓOCIOHO, DAŠ HOBHTCA Óbxyra. A Ha NPECTABH 
ropoga HRKONMOJA BE KBApras4x2: /IKoBa, Beoropa x llerpa JJorogeesa — 
15 1abok5. llerp1 JIoroeeTE 201 KEHL HACTOAT>, UTO ÓBI A0OCTABIACMB ÓBLIB 
B5 MonmaACTRIDb BECb A0X051 CE JABOKE, CE NPHCTAHH H CB PHÓOIOBNH. 
Ilobeaxžnie llapekoe. Boxoraa nevuarb. B+ roporB CapamKiH, HHAUE N4A35I- 
BAENOME CodiT, A415 /I onomy MOoHmaCTBIpIO MATPONONEO — XpaM1 CBATATO 
Bexnkomyxwennka ľeopria, u cBaTaro HAKOJAA, UTO BBIUIe MĎAHATO PSIA: 
BE KBAPTAFE-KE MACHATO paluka — exe 20 zaBokr. I. T. Baruo Hm 
ÚTOAHE Z0AKHBI HACTOATB, YTOÓLI BECh A0X0AB Cb MHTPONOJIH, H CE IABOKT, 
NOCTABIAEMB ÓLINE MonacTsIpo. Eme cexenie Yexonananu A411 /Í 0noMy 
MOHACTHIPO H NOABOPLE BE OHOMT, UYTOÓLI AOXOJNB CE CEXEHIA H NOABOPBA 
AOCTABIA6MB ÓBIIE BE MoOHACTEIpE. Eme sax /Í onomyxe MoHaCTHPNO 
cerxenie [ 0pHer036n1 BMÉCTĎ CE NMOABOPL5EME H XPAMOM1 CzaTaro HHKOZAA: 
T-n£ BraXHCIABE N0AKEHE HACTOATB, UTOÓBI 20X0ABb OTE NOABOPLA H CEre- 
HiA OTCELIBEME ÓBIAB BB MonacTeipb. Jlapekoe noBeaŠnme. 3Oox0oTAA Ne- 
YATb. ÚTOÓLI HHAKTO HE HMŠĎJB5 BAACTH HAAB CHMH MÉCTAMH, AAHHALIMH MHO 
oromy Monacrripio. — Tomy xe MOHACTBIPO 1415 /l ropoar JIHXAHAOHB 
HAH Oxpune. I TYTE /l AANE BXACTE: ApxiemAckomE Makapil H NepKOBHO- 
CIVXHATEIU MaHOHA£ H ČTAMATA JA HACTOATE, UTOÓHI BECb NOXOAB CB IOo- 
P019, H O3epa, H CE PEIÓCIOBIIH CTPYTH, OTCLLIAEÉMT ÓBLIE BE MOHACTBIPE. 
Ilapekoe nopezžnie. BosoTaa nevarb. RE ropoab ČorYHB 2415 /Í OHOMY 
MogaCTEIDIO KBApTAJBI: Kunpnka, /Jykn, Cxaprara u ľ. KoncTAHTHHA, H 
BE KAKJOME KBAprar5 10 1lÚ JaBOKE, A BE NOCIŠAHEMIL — NOABOpbe H 
xpax£ Us. Deopria, — BECb MO0OXONB CI JHABOKL H KBAPTANOBB HMŠĎETE 
OTCHLIATE BE Monacrbip> I. KomeTaATAHE. llapekoe nobesŤHie. BOzOTAA 
NevaTb. Kpomž cero norapux5 /] oHomy MOHASTLIPO 36M110 OpMHJIH, ĽAŠ 


B$sŽKKE N0 KOMIEJANMATA HA OTAABAHHA XPUCOBYJ2 Ha Hpana Kaxmmana I. 87 


051 MOHACTEID> COFPAXHIB NOABOPbe BO HAMA ČB. HuKorxaa pu cexž. Jox0AE 
CB MOABOPBA H CEXA NOCELIATE BL MonacTEIp>b. /Í xe bxarovecrnsniú llapb 
Acžn?. Bozi1 N0MOMIR Čamozepxelr5 Bceóorrapckii u Tpeueckil, NnoBesŤ- 
Bar, YTOÓBI MonacTrIpk cbararo BexnkomyueHnka Xpacroba ľeopria na 
Aeomckoi DopšB, Sorpa“5 HMENYEMBIÁ, COOPYAHSE ÓALUIOO, KOTOPYIO H KAI- 
Bar£ ÓBI HMEHeMt Úbima Moero — Maixamra, TO CeTb: MHXAHNOBCKOO 
DĽamnew. llosexšnie llapckoe. 3O010TAA MeuaTb. /l JYMAXE JATb OHOMY 
MonmaCTIPOE MHOTO 30MIH, HO NOÓOAACA KIATBHI, HÓ0 3TO CE AABHATO eme 
BPEMEHH NOCTAHOBICHO, H JAMPENENO COÓOPOBE CBALIENHBIX1 IlaTPIAPXOBE 
H BraroveCTHB5IX1 lľapeň: moceMY JAIB ŠÍ eMY 306MIH Ha DHÉ CBATOH 
Topríi — ckoabko Bory YTrozmHO ÓBINO, H MOBCAĎŤIE NeperopoJHT: MŠCTO 
4Meliyem0e loaHHo-CerHMOBA PĎKA, UTO HA KPA MODA NDH KOZOAŠ, TAB 
eCTb 3HAK£ Úpararo ľeopriá: 3 OTCĎAB HAXE ĎHANHNOBLIMB BHHOĽPAHIBIME 
CAHOMT, 1N!4 BEepXB FOpBI, TAĎ ECTL KPECTE CE TPEMA NEYATAMH: UB. Teopria, 
Iluxema Hm ÝĎaxHnna. OTTYJA Xe BE BEpXB KE Ó0IBINOŇ AOPOrŤ MO BO- 
CTOVHOÄ CTOPOHĎ, MOAb AOPOIO ECTB KAMEHb, HA HEMB 3HAK£ UB. Deopria H 
Ilamena. Orcežikb NO AOporš KB vepšuiž MonceeBaH, N0TOM2 Ha IJ0aHHOBY 
Kamapy, H Nm0 NYTH KB CTAPOH DAUIHÉ, HE A0XOJA 10 KPYTAĽO MÉCTA A TYTE 
eCTb 3HAKE. A OTCĎIb BEPIIHHOO TOPHI H CIYCKOME BE HH35, FAĎ OHAA 
NPECŤKASTCA H TYTĽ KPecTE. Orcioga NO NOXHHŤ KB ÓOJLBUOH PŠKŤ, H KE 
MEXbHHIIŠ Cs. Deopria. A oTCĎBAB KE Mop. llapekoe NOBEXŤHIe. BOzoTAA 
negyaT>. M /l TAKE NOBEJĎBA, KAKE£ MHOH OÓPŠTEHO, H Ame KTO NpecTy- 
NHTE ciro Mor0 3AMOBŠĎAb, HAH KĽO CBHAŠTEJBCTBOBATE: ÓV NETE 20 KHO, TAKOBBIÁ 
AB HE MOXYUHTB BE AEHb CYAHLIH MurocTH ľocnosa Bora x Cnaca Haurero 
Iucyca XpHCTaA, H JA HACIŤIYETÉ£ KIATBY TPeXE COTE OCEMHAANATH CB. 
Ornes: HaxeÄckaro Coóopa, A 14 ÓV JETE COMPHUHCIEHĽ KE [VAŤ NPEJATELIO. 
Ilo Óxarouecrio xe cxpžnurp Moe llapekoe BezxnuecTBO CIH IrpaMoTY 
KPaCHOBO NOANHCHIO, MNPAIOKHAB NIA yaocTopšpenia CBOA ŽOXOTYI0 NEYATB. 

Ďeppara MRCANA BB 2A Xelib, nHAHKTA 1", 51 6100? abTO OTE COTBO- 
pemia Mipa (1192). 

Ioannz KarxmMaHmt BO Xpucera Bora s#penr£ llapb H UAMOJEpRENE 
Beeóozxrapekii u ľpeueckif ACŠHT. 

Kora © B23B5PHATE OPHĽHNAJB5TE HA XPHCOBYJA BB JOFPAVB, HE MOKAXT 
Aa HAMŠPA IMHCMO BE APXHBATA. 


III. 


OpAĽHHAJETE Ha XPHCOBYJaA OTT Úpana KaxHMana U XO0OJHECI CE CEXPa- 
HABA IDH APYTHTŤ XPHCOBYJH BE JOMPAPCKHA MANACTAPB. BE CHOMEHATATA 
CH OÓHKOJKA IIĎIH ABa nema (5. x 6. asrycTa 1906 r.) npňmnepax 5 H OMHCBAXT 
TOA XpucouyZ5. Tož e Ha NepraMEeHTE OT5 CPŠĎAHA JeÓeNHHA: ABIBDB © 


88 A, II. Črom.roBr, 


83 cM., MApOK1 — 24 CM. CECTOH OTE ABŠ YACTH: HATAJHATA e Era 64 cM., 
a kpaňnara — 19 om. l|l0cxŤAHATA © 3AMHTA H 3AJŠNena 34 ITEPBATA TAKA, 
MOTO OÓPAZYBA EMO UBIO. UABAB NOJIHCA NEPraMEHTBTE € JABATE HA ABŠ 
H UPŠIHEHB. Ha 3aBHTATA UVACTL © NPŠKAPAHA 3eXeHA KONMPHHEHA ZEHTa, 
Ha KOATO © IPŠKAPAHE 3IATENB MEUATI, CECTOCMH OTE ABŠ NAACTAHKH, 
H3AHĽHATH MNPŠ31 CPĎŠAATA, AÉBTO e NpOKApama JeHTara. BTO BE HCTEHCKATA 
TOJĎMHNA MEUATBTE, PHCYBAHE CL HAH-MAJKATŤ NOAPOÓHOCTA: 








OTE JeCHA CTPAHA HA MNepraMEHTA © OCTABEHO NPAZHO MŠCTO 3 CM., A 
OT IžBa — 2,6 ex. | 

TeKCTETE NA XPHCOBYJA CHABpza 90 peza 6635 MOAIHCA, KOÄTO © HA 
nba pexa. [IHCMOTO © YCTABHO H ÓYKBHTĎŇ BACOKA 2.0—3 MM. MHOTOTO 
CEKPAMENHA CE THTIH H NAAPEANU ÓYKBH, NPHAHXANHA, VAAPEHHA, HEKPa- 
CHBH ÓYKBH CE MaHNepB 0T1 XVII. BÉKE, H3OÓHIHATŤ TOUKH H 3AMETHA — 
BCHYKO TYŇ H3IABA NAMETNHKBT1 3a He oTB XII. BŠŽKT, KAKTO e JATHPAHT, 
a OTE£ HOBHTŤ Bpbmena. [amKHO ©, 4e TaMB, AŽTO VACTH HAH NBIH ÓYKBH 
Ch CB MÔAEÓEINO MACTHIO, OE HE CA NOKBATÍJH. DBezB Ja Ce BZHMATE NOAB 
BHHMAIHE NAJEOFPAPBUNHTŤ H POHETHUNHA OCOÓHNOCTA — EHUH OTE CAMECTBE- 
HUTŤ NPAJHALH, MO KOHTO Ce OMPŠAŠJIA CTAPHHATA NA EAHHN1 NAMETHAKE, — 
CXHO0 NÔ-BHNHAMATEJNO PAZPARKNAHE HA TOA XPHCOBY.IB, — BCŽKH 10E Ce VÓŠAH, 
ne NEpraMEATBTE MY e NAJHMICECTE: TOYHIIH, OCTATBNH OTE ÓYKBH, NPŠUEp- 
TAHH PEJOBE, MNÔO-ABAÓCKO HZAHYBAHE MNA ITEPBHII TEKCTE — BCHYKO TOBA MNOBEWE 
OTE BCHYKO APYTO 1IH MOKAZBA, 10 TOA XPHCOBYJB © MACTHSHKAIIHA, NOZOKENA 
HA NEPTaMEHT? CE NPHÓXHZHTEJHO TAKBBO CIABPKANHE, CE TAKĽBĽb XAPAKTEPT, 
HO H3AAXEN 5 OTE APYTB ÓLITApcKA Napb. Jlpňam oÓĎaue sa MocoHA APYrH 
CLOÓPAKEHHA 3A HEFOBATA NPŠIIPABKA, HEKA KAXA OE HŽINO 3A CAHÓATA MY. 


BŽiŽEKN NO KOMIHJIANHATA HA OTIABAHMA XPHCOBY4£ Ha pana Kaxmmana I. 809 


IIP5BE H3AAKE TAH KOMIIHIAIMI CE MHOPO NOTPŠIIKH B. ANpHAx50B5 20), 
KATO A MPHE 3A HOCTHHCKH XPHCOBYNB, H CE BEZXHABANE, 46 BE HĎKOJKO 
AYMH Ce cpšma X: NERÁRKÁ 11p., PROHAÄ 14 p., HX 17 P-, ARANUH 
28 p., ZAATOŇ CE NAYÁTHA 89 p., Z0KATO TOA OTB JIeBL ĎAZOC0%1 
CMŠTA OH0JMIOKEHLĽ. JA NOCIŠIHHA BB TAKBBE CMHCIJE CE H3KA3JA H Npoe. 
H. Gelzer meraBHO caMO NO NPŠBOJA MY HA TPBIIKH ESHKE, CHŠTAHKH ro 
34 dAICHĽHKATE HA HĎKOÁ CIABAHHHE OTE£ KECHO BPĎME Ž7), 2OKATO ApxH- 
MAHAPATB JJE0HHIF Fo OTHACA 3A CECTABEHL NIPÉ3I1 XIII. B.2). MH nan- 
CTHHA, THA ABA XPHCOBYJA TOJKOBA CH NPHIHYATE NOMERIY CH, MOTO H 0OTE 
N0OB£PXHOTO HMB NPŠDACKNAHO BCŤKH Me pa3Óepe, 40 OTB EHO H CAMO XHIE 
©XHOBPĎMEHHO CA HAMHCAHN. [|laxeorpabHUHATŤ OCOÓEHOCTA H HA E/HHHA H 
HA APYTBA CA ©IHAKBH: NPABONHCETE HMT MNOUYTH BE HHIO HE Ce pa3IHUABA, 
caMO 46 BB NBPBHA © VNOTPŠÓCHĽ BE CEAXEMb XYMH X, NOKATO BE BTODHA 
HHKAKE HE ce cpšma. KakTo Me ce BHAH OTE TEKCTA HA KOMINIHIAINMATA HA 
HAHA XPHCOBY HB, YYJHA e YNOTPŽÓATA Ha TOUKATA H 3ANETAATA, a one 
NÔ-IVAHA H ÓEZCHCTEMHA © VNOTPŠÓATA HA IBOHHHA H NPOCTHA TPABHCT (“, “), 
BÉPOATHO, MOAHOHKANHA HA CEKPATHTEJHHA MNAEPUHKB (“)?“), VNOTPŠÓABAHH 
HAHCTHHA BE CTAPHTÉ HH NAMETHHNH, ÓHN0 HAMÉCTO NACPUHKE (), AMOCTPO+F, 
HJXH HAMĎCTO VJAPEHHE BE KPATKH JYMHNH. I|IOHExE H ABATA XPHCOBYJA 
CA HAINHCAHH OTE E/HO H CAMO ZHIE, A 34 TOBA HH HaAH-MAJKO Ce CEMHŤ- 
BAMe, 3AMOTO HE CAMO MAJEOFPAVHYHHTŤ H NPABONHCHHATÉ HME OCOÓHOCTA 
Ch ©AHAKBH, HO H ©3HKBTE HME © EAHAKBBE, H TO TAKBBĽ, IA KAKBBTO CA 
NHCAIH HANHTĎ KHHKXOBHHIH He nô-pamo or£ XVII. BŠKT, 3amoro Toň 
NPŠACTABA HEYMĎIO H ČEZPPAMOTHO CMŽNIEHHE NA 1 BPKOBHOCIABANCKHA CE 
FOBOPHMHA HAPONEHB ©3HK5. BEHE OTE TOBA, XPHCOBYIBTB OT£ Up. Kajn- 
MAHA © AATHPAHE OTB 1192 r. Z. +eBpyapnú, a NEKB 3HAHHO e, “46 NPĎ3b TAA 
TOAHHA Ha BEITApCKOTO TEPHOBCKO NAPCTBO e napysars Acžnz I (1186— 
1195). AKo NHCENBTE € NPHNHCBANE XPHCOBYJA Ha CHHA Ha Úpana Acžna II 
(1218—1241), Kaxmmana I, KOÄTO NAPYBAJB CAMO NETL> roznu (1241 —1246), 
TOFABA AATATA TPŠÓBNIE JA HOCH EAHA OTE TOJHNATŤ, IMPEJE KOHTO e NAPYy- 
Bar, a ne — 1192 r. Orz caMHA TEKCT1 HA XPHCOBYJA Ce BHXJA, 10 N0J- 
NPABAYBTE — MACENE NMOPPĎŠIINO NPANACBA TAA TPAMOTA VKB HZAANCNA OTI 
Hp. KaxHMaHa, BMŽCTO Ja e NpAnHcaHa Ha pana Aežbna II, 3amoTO H3- 





26) Op. cit. 31— 36 crp. (Cp. TERCTA HOXB JHBHA BB RpáA HA TAA CTYAHA). 

27) Sechs Urkunden des Georgsklosters Zograf, B£ »Byzantinische Zeitschrift<, 
Red. Karl Krumbacher, XII. B. 3. u. 4. H., 528 crp.: Cp. M04 peeopaTb BB »B1I- 
rapoka Côómpka«, XII r. (1905 r.) 172—3 crp. 

28) Op. cit. 11—18 crp. 

29) J-pr B. N0H0B2, KWCTEBAHACKO Y4CTBEPOCBAHTEJE. OTA. OT. OTB >llep. Cnuc.<. 
LXVI ku., 14 crp.: Cp. orz Camia >/JoópPŠHmMOBO YCTBEPOCBAHĽEHO«<, Bb >BLATAPCKH 
ČTapEHu<, RH. I. Coena, 1906 r. 17 crp. 


90 A. II. Gromaobr, 


, , “ r o, 2 © 29 
puuno e xasano: [08] ... AA CEĽPAAKTA NHPW AH AAHAPETE Eh HM 
[69] MOŽU$ CHOÝ UHYAŇAŠ CHIp6Hk UHYAŇACEKk NÚDW, NOBŤŇAA UHKAÄ 
[70] 344TA NÁNATA ...... ., A 3146 Ce, ve CxŤA5 Kaxmmama I A050 HA 


NPŠCTOIA NÔ-MAIKHA MY Óparr, Mxxanrr Acž3H2 (1246 —1257). HBbno e 
OTE TOBA, VE KOMNHJATOPETE HA TOA XPHCOBYJB © HMAJE OPŠAB CEÓS KOMHO 
OTE ABHCTBATEN6HĽ, HCTHHCKA XPHCOBYJ1, H3AAXCHB 0T1£ Úsama AcžHna II, 
HO KOBTO H3PIEKAA AA Ce 6 PAKOBOJBIT, KATO NPHTYPATB HÉKOH HŠĎHA, CE 
UŠĎAB JA VBEJHYH NPABAHAHTÉŤ NA ManacTrupa. KasBaME KOMe, 3AMOTO A0- 
NYCTHMO © OTE CAUIHA MEPraMEHTE JA © NPŠIIHCANE TEKCTA OTE HCTHHCKH 
XPACOBYJ5 OTE Up. AcBna II, 24X015 NA CAMHA MAHACTHPE CE TOPŠ-AOIŽ 
CÁMO CBIBPKAHHE, H CIŠAE TOBA HA CAHA NEPraMEHTE HANHCAIT CBOA 
TEKCTE. Jo TAA MHCBAb 20XOZKAAMB M6 CAMO MO KAZAHOTO CEOÓPAKEHHE, HO 
omME H NO OKANEHHA MEYJATE, KOŇTO © HCTHHCKHA, HEGAXCHĽHINHPAHT, CE IHKA HA 
ExHaATa cTpaHa sam AcžnE II C£5 RAAMACE IW ACKHA U04 DAtrapWwu% 
# TP1AKWU%, a orz spyrara — Cs. |JAMATPDNA — CTAI AHUHTPNE (cp. 
pucyHxaTra). He rTpňóa oóaue Ja ce H3MYCKA OTE NpĎAB oun, ve IB. 
Acbn2 I], nalí-CHIEN1 Pocnozapb Ha BaXKAHCKA NOAXVOCTPOBB npž31 XIII s., 
KATO © OÓJAFOABTEACTBYBAJL CBETOFOPCKATŤ MAHACTAPH, He Me JA He e 
NAI5 XPHCOBYXE HA SJOMPAVCKHA MAHACTHPE, TOJXKOZE NOBEUE Te ZOrpa+- 
CKHTĎŤ MOHACH, KAKTO © H3BÉCTHO, NOJZYBAJH CE CE TOJĎMH OAPABAHNH, a 
HMEHHO: IPHHMAJH MHAOCTHHH OTE IŠBIOTO ÓBATAPCKO IAPCTBO, HMAJH CBO- 
ÓOJEHB PHÓOZOBE KAKTO HA JyHaBA, TAKA H BE OXPHACKOTO e3epo, H TOZŠME 
Ópolí METOCH BE TOFOBAUIHHTŤ NÔ-TOABMH ÓLITAPpCKA rpaxoBe?%). He me 
H AYMA, “© THA NPABAHHH ÓHIH CAHKUHOHAPAHH CE XPHCOBYJBE, KOÄTO X0 
HACI He © N0OCTHĽHAJT, HE 3AIOTO € H3PYÓENEBE, HO SAMOTO NPŠKAXEH1 MO- 
HAXB OTB SOrPAF-, M0 BCÉKA BŽPOATHOCTE, JA YBEJHUH NPABAHHHTŤ MY, 
ČEZBEZBPATHO E HITPAJB INHCMOTO HA HCTHHCKHA XPHCOBY AB 0TE HB. Acšna II 
H To 3AMĎHHIE CE CBOH TEKCTE OTB NÔ-KECHO BPBME, He nô-paAHO OTE 
XVII 5. u uč nô-KBCHO OTE HauaxoTO Ha XVIII b. Taa KOMNHIANHA Ha 
XPHCOBYJA CHAJA TEKMO OTB OHOBA BPĽME, KOTATO BOrpadB e BOAHAE ABITO- 
AHUNIH NPONECH CAAEÓHH 3A BIAJĎŤHHATA CH CE APYĽH CBETOFOPCKA MAHACTAPH 
HAH CE YACTAHH JANA. 


IV. 


H TEH KOMMLIALHATA HA XPACOBYJA OTE Hpama Kaxmmana |, 242052 na 
ŠOrparckAA MAHACTHPB (1192 r.!, KAKTO Ce IPHEMANE A0 Cera, He © KOM- 
NHZAIHA NA HEroBE XPHCOBYJB, A HA TaAKB515 OT£ sana Acšdna II. 
BÉpoaTHO, KOMUIHIATOPBTE © HCKANÉ£ JA IMPANHUE XPHCOBYJA HA NADB 
KaxoAHa, HMEHYBAITB H KaXAMANB, CHOPEAE »CAOBŽ NOÓBATAPCKATA HCTOPHA « 





30) Gapa Xu 1CHAapeuB, Op. cit. 21 crp. 


BÁsŠKKE NO KOMONIANNÁTA HA OTAABAHHA XPHCOBYJ? Ha Hpanma Karmmana [. 09] 


oTz O. Ilancnňš!), no norpémuo ro zarupa orz 1192 r., 3amoro Toň e na- 
pyBar5 mexxy 1196—1207 r. 


Y. 


| Haxory ODŠBEXJAHI TEKCTA HA TAA KOMINHJAIIHA, KATO To NOBEKAAMBE 
B> OMapaxer1 NOAB ZHIHA NO H3AanmeTO na B. AnpnNOB£ BE »Boxrapckie 
TPAMOTBHI<, Oiecca 1845 r. SarpaN6HHTŤ BE () IHOpH BE TOBA H3IANHE 
OZHATABATI ÓPOA HA PEXOBETŤ. . 

(1) + BArodTEin #) Á KOAWEHRÍH Uf ACIEHk CAUOA PÁKA 
TPAHORACKÁ, H ERCIEH (2) BACHAAHAH EAAĽAPW Á PPAKW. Á NEEKW 
UŠAA ŠBAÁXNIA, H OVPPACKOK (3) BEH, Á#  SOVAHMAÁ, AAME Ú AO 
BRNIETIA, H ECUk A4AHWU$ ufTEOV Baa(4)eTk 1) HMOVUAÄ Bacel 
O VEŤAANKAH, Hevjú KAMENIA HAI EHCEPÄ, TEYÁH(Ď)HŤA MHOPWI/KHHÁ, 
é Ha upvýe EHCÓTEH ERUIÁUIA OVKPÁCOBATÝ, (6) IÁKÔ x. w 
ERCTRHKUA gafosTil, HE w EKTENAJH H CI EHNAI (7) YPAUŤ., H 
O BAFONREHRAHNÍ MOHACTHPŤ. NOŇACRKÁHIE H NONE(Š)N6HI6 KA Ch- 
CTABARHHIN ú. AJ ung keranušuE CAABOCHOBTNO., Back (9) upa xa 
ga. © SAPOSTEŇÍ. A. npno BÁKOHHAÍ up Á OPOUHULAHÍNCE.,, (10) 
Eh HAÍ KE 6Ô RÁKTEO SAŤOpaSŠUHt Á TAUPHK NOJÁTASTE, CHÚ 
uáTa(11)ut NOAaET EFATH H Adáuieun. Úepasú cH NRÁRKA, 
(12) wáxô“ Ke Wllb UPTBA MOČ nýmo BAK6HH Uk ÁCKHA., H NPeKÉ 


ce(13)ro UPTEAB "UIŤH NPABOCAABHAJ UDEH. NAHA BCh CK ÚKK Eh 





81) Heropia Cxobeno-BorrapckaA, u31. A. B. J0HĽHHOBB, JI16.1545, 1885 r. 37 crp. 
Muoro MH CC HCKA Ja BÉPBAMB, 46 0. IlaHCHÁ BEZMOZKHO © NO TAL KOMIHAANU I AA NHC 
Bb HCTOPHATA CH: >llo llorpa pocnpiax£ naperso Kasxmmanb loaHHB: CBIHE ACŠÉHOBE 
HCKOH [o NHCAZM KAJOlOAHBb, HO CA OHĽ CAMB NONHCYE BE NPEBEXETHU ZAATONCUATANIE: 
loaHHb ACÉH£ KaJXHMAHBb< (OD. Cit.). 


#) B£ TAA AYMA NEPBATA ÓYKBA © FOJŽMA, MHCAHA CE KHHOBAPD. 

++) Paspel6HHTÉ AYMH Bb TEKCTA Ch IHCAHH CE KHHOBAPb. 

Y Anpu4opa, 31 crp.: + BzarogecTHBik H XPpHCTOANÓNBIŇ NAPpb A COHE CAMO- 
AP>BENE TPDHOBCEHI, H BCIEH BLCOTAHCH, BALTAPOMB, H TPBKOM5, H UPŠKO MOJAOBHAXIA 
U OYFPECKOK 3CMIH, Z BYAHMAA, AaXC 5 A Bieria, u BoroMB AAHOMY NAPCTBY BIACTB 
NMYMAA PECIEH BECÍJAHHAN. He KOMÉHIA HbI ÓLRICOPA TOU NNHJA MHOTO UŽHEHA, ©X0 
Ha NAPOTBO BHCOCTBO BBIUBAN A BLEUBAKUA OYKPACOBATE AKO 0X6 0 Ô00KOCTEŠNÉMb 
ÓZATOVOCTÍH, H 6X6 0 ČOKCCTBCHHBIXŤ H CBHAMOHABIXD XPpaMÍÉXB H 0 ÓZAFONPCÓBIBAHLIIE 
MOHACTIIPŠEE. IPHAĎ XAHIO H NOMETEHIE KE PECTABIŠHÍK HX1, H HENPECTAHHOMY CIABO- 
CZOBÍW. BL CÉX?2 mapa Xpicra Bora, 0Tb ÓJAPOYECTABŠII H NPHCHOÓLAKCHHLIX? lNAPDE 
Z NPOMKOLIGCMO© B£ HbIXb X6 60 ČOKECTBO ÓZATOPAJYMHŤ. H TLINHŤ NOUHTAČTCE CHMÉ 
M MHEZXOCTNHŤ NOAAETCO. ÓLATOXATHDIMb AAAHÍCMB. OÓPABOMI CHMb IUPDŠASIŤAI AKOKO 


99 A. II. ČromxroBr, 


CIJ6HHAÍ (14) ú UTHAŤ. NONEYEHŇE Ch. CTABAEKŤM HSAHYXá PREHAŇ, 
CROŇ AAPO(IĎ)BAHŇ KÓPÁTAŤ EXKTENEÍ EXŤAMA UDKEAUA. Ň EAro- 
CTOHKHUA (16) uckácTnptNÉ AAPŠRÔ, H naxie HZAGIYÄ 8% CÓpk 
CTRŇ covum (17), BA Hal Ke HR ÚHWARŇCTEW, HÄ Ha Bake CA9- 
BOCHOBIE ÁÚZAHYÄ Noovuť(18)Hi6 €. V Hal KE ÉcTá ŠA HA UTHAŤ UÓ- 
HÁCTH Ob, Bh HME BKAH(19)Karo Á CAABHANO UÉHHKA CEONNIA NOYH- 
TAČŠNÁIH. BR HRUKÉ Á Bakra(20)90CK4AIMIb ČBAIKO, NPÁBŠCAÁBNOE ETE 
IVRHI6 NOETCÉ. načerpk(21)T“ K Ú Kb CRUŠ CHOE BAPOE AApÓBANTE, 
GARÉHKU ÚIib UPTBANÁ (22) NPHOBAKEKÁCI ujk ÄCKHA, NOUHCAN 
43h MOÉUŠ MOHACTHPŠ UHO(23|raš MACTÁ AATH Eh CTRŇ ropt Nik 
ovboráci I KAIÉTEÁ 344W (24) EKule NDEŇE SAKATÝ TW U CASOM 
W CUIEHČHEÍ NATPIAPYM Ú BAro [25 |STRÍK UpH, 4 © NPRAKAJJ Há- 
UIÉFŠ ŤWAHHÁ UPA BEKAHKk Eh BAk(26jrapk HA ÄŽSk AAMk UÁCraÄ 
MACTÄ HAABOJA MOŠUŠ MÔHÁCTHPŠ EE VÁ (27)UIŠ ERA ŇZBOAE- 
HŤSMUb, HÚ AAAW H ANPEBW MACTÔ HAPÁUACUÁ npu(28)BHUA UÁTW ú 
Cav, Ch BRACÁUH AXAMH, H CHERCANUH NPABHHAUK (29),, Ň KOPH- 
CTUH CEAÄ TOFŠ, Ú CA NÓNWEK COVUJHNÉ K6 £ BO CAMÔ TW,. .„ (30) 
Aa © CAFŠ NPKEHTÝKA BACAKÁH Eh MOHACTHDA NPHHOCHTE,. Ň 
W s35papol31)110 ÚCKOAHTA Á V VÁHAAKA BOA KHHUH Ú Uapliapí 
AOBHUJIÁ, UIW ÚCKOAHTA, (32) Bcé Eh. MOHÁCTH Ok AA CE AABATE., 


3 


) A , M , o .— 
Ú ÚKE Eh HAMA NOCTAUIHUCE, HHAKW, (33) HAChCTÁBATNÝE Ň CUJIEH- 





(crp. 32) OTCIE NAPCTBA MOCFO NPECHOÓIAKCHU NAPB ACŽÉUB, HM OJĎKIE CEro NAPCTBOBAB- 
1UIHAME NPABOCHADHBIXŤ NAPelí, NAUA BL CÍXL£ HHŠBXB, BL CBAMCHHBIXE H YUCCTHBIX% 
NOMEYUCHÍL CE CTABACHÍI0 H3AOXA PÍBHAJ, CBOHXB NAPOBANH ÓOFATHŤ ÓORECTBCHHBIMB 
ÓORIAMLB NEPKBAMB, H ÓZAPOCOCTOHNIME MOHACTEPĎMÉb AAPOBA H NAUO HCIHXA BE TOpŠ 
CBATÉĎŇ CYMOMB BE HLIXB KO UŽCTE HNO AŽHCTBO NA HA Doxic CZABOCIOBIE HBAHXA 
N0VYCHIE ECTB. OTĽ UBbIXL KE CCTB ČAHOB. UCCTHĽIXE MOHACTBIPb, BE HMG BRAHKAFO N 
CH1ABHATO MYYCHIKA MCopria NOTHTACMLIÁ, BL HĎMKO H ÓJBTADCKHEMBE E351KOMB INPaBO- 
CXABHOCG ÓOXKIE NŤUieE NO7TCE. NPOCTPETKE H KE CÉŽMY CBOE ÓJATOE ABPOBAHIC, ÓJAKEHIBI 
OTCIIB NAPCTBAMH MPUCHAÓJHAKOHUBI UNAPLB ACŠUB, NOMHCIHIB U AZL MOČMY MOHACTEPY 
MHOĽAJI MACTAA ANAT BE ÚBATÉŇ TOpŠ UB VÓOAXCO 0 KACTBA 3AHOÓŽIME NPERAE ZARIASTO 
OT£ CPÓOPB OTB OCBANICHLI NATPIAPXBI U ÓJAFOHECTHRÍM NADH, M OTE UPŠAŠAAA HAMETOo 
ToaHHa NAPA BCIHRE RB BABĽApPÉ XT. HL A35 NAMB MHOĽAA MIACTA Ha ABOPb MOGMY 
MOHACTUPY eXe xomy BoxiCME H3BOXCIÍCMb, U AAMOXD HMB IPBBO MACTO HAPHNACME 
JIPHBHNA MATOXB HK CEHO, CH BECAMH JI AAMH. H Cb DECAMH NPABHNAMH, H KOPECTME 
ceza TOTO, X CE NOMOBÉŤ CYIHMH 6X6 ECTbB BB CAJO TOME, AA 0 CAHHO UNPŠÓHTOKE BECA- 
KBIŇ Bb MOHACTHPb IMPHHOCHTECL, HU OTE CIEDAMO H CXOAHTE U OTbB XAHXAKB BOAŽHHONH 
M MAPMADB JOBHUA, MO HCXONETĽ BLCO Bb MOHACTHDB JA CO JABATb, H HKOC BL HAME 


BÁIŠKKE NO KOMIHJAINHATA HA OTAABAHHA XDECOBYJ1 Ha Hpama Karxmana [. 93 


HOČ NATÉHŇE EHEAŠTA, ÁŇ NOMAHA úrô ú npóuH (34) NPHOBAČEHNMÍ 
upeň Ch CTARARSTÉ, BAFOYACTÁK X6. SAÄTA NAYÁTA., (35) Á AAAW 
ú< BA CO CPAAk MÉTW YPÁMA CTH HHKOMÁ, GAH3A KAHUA KAAÉ 
(36) 14Hč H GAH3k KÁHUA MAHOHNÄ, Ú GAH3k KAHOHUÄ KOHCTAHTHNÁ. 
ov Ká(37)ASIŠHOBA NAPUIŤA. Hl. AOÝTÁHNI Ú KAACIÁHk AA HÄCTOH. 
ww. NOHYCAH (38) A0VPaHNIHTE AŽ NPOHOCH OV MOHÁCTHE., H 
AA4AW ÁUk HÁ AŠVHABA (39) HA PPAAW AOBHUIŤ H ARE CE AOBŠTA 
UOPŠHNI,. Ú HA HAKONOAH, (40) ckiaš, JÄKoBÄ MagaaÄ, Úú 86WpoBA 
UAYÄMÄ., Ú NeTPA AOroďA(41)TA Maraná. Ú TOŤ. €. AOÝTAHNI AA 
H NETPk AŠPOGÉTA HACTÓHAH (42) U!IW NOHYÓAH V AoVránal Dexién k 
H AÓBHUJIÁ AA NPHHOCHTA OV UCHACTH(k (43) nogKkAa upKäa. ZAATA 
nasáTI:., ň © 36 AAAW H“ 6% rpá (44) capAAKIA CHPAHA PÁCUÍ 
Cógiá Ú AA H“ UŤTpÓNONŤA pa, CTro BÉAHKO (45) MÉHHKA rewpriá 
Ú CTPW HHKOMÁŠ BÁLE POŠ MAAHE NÁZADh, Ú TOV AG HX. K. (46) 
AŠrÁNNI UÄYAnÄ PÓBRKAŇ NaSapk, KVPá BAkYÚ KVPA CTOHHA CE 
Aá (47) NACTOATÁ UŽ NHYŠAH! V UHTponosiá Á W ASTÁHNI Á ÝHAI 
I chEKpa (48) na AÁ HOCaTh OV MOHACTH(A, Ú CA YÉAWNANÁNI 
AAAW Áú Toy METW, (49) ú U19 NPÁKŠAHTA V ceaWw ú V NÁTWY ce 
OÝ UŠHACTH JA AA CE NDATHTA., (50) Á céno PopHÚNOZEHA, Ň TOV 
AAAW H“ CA Ň UÁTÝ BR Vpa“ CTM HHKOMAČ., (51) A PNWAÚHA 
BAGAHCAABh HACTOÁHH", UV NPÁNŠAH V cead k V UATW 4 ÚHk 





NOCTAMIHMCA HHOKOMB, HACBCTABABHIC H CBANEÉHHOC NHTÉHIE ÓHBACTÉ, H NOMAHĽB ro H 
NP041X2 (33 CTP.) IPHCHOÓIAKCHHBIHXB HNAPEŇ CHCTABZASTCE, ÓJXAFOYVECTHŤ RO. SIATA 
NAYATA, Z AAROXB HMb BB CČepB rpalE MCTOX1 XpaMT CBATH HKKROMA. ÓZHSE KAUPNA 
KaraaHa H ÓXH35 KAHPDNA MAHOHIA, H ÓXHS3b KIKPNA KOHCTAHTEHA H KAJOAHOBA Tapmia. 
18 AYraHbI H KAJOAHB NA HACTOÁ M0 IMPEXOAHT: OTE AYFAHLINTE AA NPHHOCH Y MO- 
HACTHDb, H XAX0Xb HMB HA IYNABb, HA [IPBJO JOBHIE, HAÉKO CE ZOBŠTI MYPYHH, H 
HA HRKONOJHM CKIEJO JaKOBOBA MaXATA, H OSONOPOBA MAJAXH, M NOTPE JNO0OTO0BATĽ 
MaXaJa. H Ty lÔ Xyrambi. 24X£ HMB Jlerp£ JIOoroeAart HACTOHUIHKE IMMO OPHXOAM OT£ 
KYraHbI H OTB CKICHŤ H OTE JOBHHA JA NPHHOCHTE Y MOHACTHPDb, NOBŠIA NAPCKAA. 
ŠAATA NAUATIE H OTB S3CAB NANOXE EM£ Bb Tpaf5 CGaplakia CHpAYB PIAPOJOHBI 
Cosi, HN NAXb HMB MHTPOMOJIA XPAMB CBATATO BEJHKOMYTEÉHHKA reopria, H CBATATO 
HHKOL360 BIME TOpC MAXAHBI NAZADB5, H TY NAAXB HMB 20. AyraHbI MAXAJA TOBCKABI 
nasapb, KHDB BABYO KHDB ÚTOMIOĽ CBI AA HACTOMTE MO NPHXOAHTE OTĽ MHTPONOLIA 
N OTB XYÝrambI A OMBI 10 CEÓŽPATE MA NAHOCATE Y MOHACTBIDB. H CEJNO YEJOMAVANH 
AAAOXb H TY MÔTOXB, H MO NPHXOMHTB OTB CErO H OTE MBTOXB CE Y MOHACTHIDB 
AA CE UPATHTE. H CEHO TOPDHHJOSBEME H Ty NANOKXB HMB CEHO H MATOXbB Bb 
XpaMBb ÚBATBI HHKOJAC. H TOCHORHOL BIAXHCHAB£ HACTOŇHEKE AA IPHXOJH OTE CezO 


94 | A. II. ČromroBs, 


Bnci (52) AA NPÁTH CV MÁHACTH DR Ú W CGAW AOAHŇACSAHÉ UIW 
NPHXŠAM" Ú RhCÉ ELKYTŤ, (53) AÁ NPÁTATK SV MŠHACTNÝE NOBŤAÄ 
UPKAÄ AÁ HÄKTŠ HAHNÁTA BAÁCTA HA [04) CIA MECTÄ 6 ÁSA AAA 
H“. 3AATO naáTIk., Ú AAAW HX AÁKHAÁA VÝ uacTw (0b) PÁIEH rpá 
ÚXPŇAL, Ú TOV AAAW H“ BAAcTh A4 HÁCTOÄTA ipyiném MAKa- 
(56)pia H KAÚPHKA MAHOHAL, Ň KAHPDŇKA CTÁMATÚ UIW NÁHYŠAH" © 
rp 4 © isapW (57] © AÓBHUJÁ CTPŠĽ BACA AA NPATATÉ 
UÁHÁCTH (A, NOBŇAA UPCKAÄ, (8) ZAAT A NANÁT A. Ú AÁAW H“ Eh COAŠ 
pá UÁKAAÄ KAÚPHKAA SKÁ H ABra (59) HA. I. Ú CÁpaéTOBÄ Naganá ň 
rov. 1: r. Ašrámtú, Ň KÝ KOHCTAŇTHNOBÁ (60) Märana Á TOV. I ABrá- 
HA, n TOV NATY xpá CTAI rewpria, Ú 11 NAVY ČTJAH" W.ASŠranÚ 
W uÁxaah, EACA AÁ NPÁTHTA S MOHACTH. KV KOHCTAN(6Ž)THNE., 
NSBKAA UpKa, ZAATA NAYÁTA,. ú ná AAAW H“ UACTÚ Ha (03) Wg- 
UÚMŤa H TOV AÁAW MATW CHĽPÁAHTU Ň CIAŠ Bb ŠAÁH Ú UIW 
(04) npnyxóAK" V UÁTW ú V ceaŠ BRCE AA NDATÁTA SY MONACTH (k, 
ň Toy (65) xpauh cTk HHKÓMAČ,. ŤÄSh: BAFOSTEÍM Uf ACÉHL caM0- 
ae odaja (06) Baca“ GAkTAPW H PRAKU, Ú NOBŇAAŽ SRÍ nouosyrké 
úzke € 6% (67) TÁ ropt Á80HÄ MOHACTH (k FÁJEMH lašrpági Kpa 
Tre BEah(00)Ko UÍHHKA Ka rewpria, AÁ carpán KTk NAP Ä aá 
HAPTE 2 úuť (69) MOŠUŠ CHOV MHXYAŇAŠ CHIDEYk MHXAŇACEK 0H9W, 
NERKAA UPKÄÄ (10) 3AATA NÁHYATA., JÁZk NOUHCAH“ UŇOTW NACTÔ 





H OTb METOXBb, H 0lB Bb CO JA MPATE Y MOHACTLIDE I! OTE CEJO AOXHHAOZAHE, MO 
NPUXOMHTE U BB CC BBEKYIHĎŤ NA IPATATE Y MOHACTBIPb. NOBĎJA Mapckaa AA HNKTO 
HA HMAT> BHIACTĽ 1A Cia MECTA CKC ASbB KANOXB HMbB ŽINATO HAMYATÍN H AANOXE HM3. 
JUXUHAOHB (34 CTp.) MACTO PIATOTIEMBI MPpAAbB OXPHAB, U Ty XANOXb£ HMB BIACTE 
na HACTOHTB APXHÉNHCKOOb MAKAPIA U XAHPDUKB MAHOUIb, H KAHPOKE CTAMATE MO 
NPHXOAHTE OTB PPAJEb H C3Cpo OTIL J0BHMA CTPYTbBI B£ Ca NA NPATATE Y MOHACTMPE, 
NOBŠKA NAPCKAM, ZXATA NAGATA, U AAAOXB HMb Bb ČOJYUB TPAAXb MAXAJA KIEPOKR- 
AYK3, H AYrambr, 10. u cnapÄeroba MaxaJja. u Ty 10. AýraubI, U TY MATOXB XDAMB CBATBI 
reopria, M 110 MPDOXOAUTB, OTBb AYCAHbI U OTE MAXAJII, BECII AA IPATUTE Y MOHACTBIDB, 
KVPB KOHCTAHTIIHÉE, NOBŠJAA NAPCKAH, SBXATII NAÁYATA, U! MAKE JAXOIB HMB MIACTO Ha 
OPDMEZÍA H Ty ABAOXb HMB MATOXE CHAĽpDAAHTI H COHO BO CAHBO H MO NPHXOANTĽ.OTB 
MIITOXbB H OTb CEZO BBCO AA I PATATE Y MOHACTBIJE, H TY XPAMb CDATBI HHKOJZAG. jaSb 
ÓZATOYECTHBIH NAP> ACÉHE CAMOIDBKOIEB BEČAMb ÓJBĽapDOME U! TPBKOMb, H NOBŠZAIL 
ÓČOKÍICE MHOMOMÍN0, HRE CCTb BE CBATŤH ropš Ae60H4 MOHACTEPL PIAĽOrEMN Isyrpae5 
XPAMBb ÚBATAFO BEZHKOMYUCHHKBI A pucrosa ľcopria, Aa CErpaAŠTE NHPrOCH H AA Ha- 
peueTCE BL HMEC MOCMY Chlly MHXAHIY CbIPCULb MUXAKJSODE NUPPOCE, NOBŠZA NAPOKAN, 
ŠAATA NAYATA, lJa3b NOMHCIHILĽ MUOPO MACTO HATI MOEMY MOHACTHDY Ob YVÓOAXCA 


BAIŤRKRH NO KOMNEJANKATA HA OTAABAHHA XPDHCOBY425 Ha Úsana Kaxmmana I. 9b 


AATÁ MOčUŠ UWT])HACTHPŠ Hk OVBONYCH I KAIÉTEÄ 34HW EKUl6 
NRK oýcTankno (72) ň sanpáTAnô, © ChGODA V CUJEHNÍ NATpi- 
Já AI, "v BATOSTRÍN upu, (73) Hk AAAW H“ NÁARODA MECTW ŠAHKW 
Erh ÁZRonú,. Ú 08 k" ÄSA ŠPPAAHŤ.. (74) MECTW ŠWAHORA CEAÁ- 
MORA PAKÄ HÁKPAŇ MOJE HA KAZAÉNEU k ROÝMÄ CTUŠ (75) rewpriw. 
H Ú TOVBA HÁ AOBÍE ČHAHNWBA BDh HA EPRAW KÓTE TOU GAAETE] 
(16) ROÝAA CTUŠ FEWPÍN, ŇÁ NHMÚHOBÄ, Ň ČHAÚNOBÄ, ú © ToVRÁ 
PopÉ HA rosuä (77] NOÝTA., Ú HA BACTOVHA CTPANÁ HA NOVTh 
ropk KaWeHk Ú TOV BŠAÄ, CTUŠ re18)WPrív Á NÁUHNŠ, Á  Tovgá 
HA NOÝTA SPŇUÁ UWÝCHÓBÄ, TÁ HA IWaHk kámapä (79), A © iwaHk 
KAMApÄ NO NSÝTA TÁ HA CTAPŇ CTAAIIb ciu fi NAPW. (80) ú HazaAk 


7] 


MAAÔŠ HA TÁRUNO UACTO Á TOV Rovná ŠcTázuyá. ú W TOÚBÄ 
ré(81)pK% Ha Býk SPRAVY, ú © TOÝBÄ AWAA HHZ EPRAČ PAS CE A ŇAH 
EPOBAOC Ú Tov(82)RA KPTA, #4 W SAK HH3 AOAYHÁHA HÁ PÔOAAMÄ peká 
Ta Ha BOAENHNÁ CTUS rewpria (83)., 4 T$ka Tá AS0A% HA MODÉ, 
NOBRAÄ UPKA. ZAÁTO NAYATÁ., Ťa3k Ta(84)KW S3aNÓBRAAR I4KO H 
VEPÉTW. Á Äuič KTO noťeTŠNATI ZANŠBKAA (8) Ci HAŇ KPHBŠ 
CBRTEA CTEÓRATH HAKTO W NÁCHAHH MOVKÉ AA HE NOSEJACVYHTA 
NÁTA FA 6A Á ca Hauierô lá Ka. st AHA COVAHAI, KAIÉTROV ?K£ (87) 
AA HACART A ÚMKE 5% HÁKIEH. T, Hl. € Tal Tula, Ň cenpkaaTeakuh 
ch (88) NPHYČTASTE VAK. Ú BÁFOJTAWK ZAC UPTBOMH. 4pk- 





OTE KISTBA B8AHO ÓŽINC NPÉBKAC YCTABŤ HO H ZJAMPATANO, OTE CAÓOPB OTB OCBAMEHHDI 
NaTpiapXbI H OTL ÓXAFOGECTUBÍ! NADH, HB AANOKXE IMb HAXBOPbB MŠÉCTO e1NK0 BorB H3- 
BOZH, H NOCŠĎYB A3b OPpaAUTE MECTO [0A4HOBA CCZHMOBA PAKA Ha Kpaň MOPe Ha 
KIAAĎHCIIE BYJA CBATOMY ľecoprie (35 crp.) Hm OTB TYBA HAXB JO3ÍH SHIHNO Ha 
BpbX HA ÓPBAO KPBCTbB TDH ÓAJHCOTH, BYJA CBATOMY Feopriť, H IHMOHOBA, H 
S$HINNOBA, H OTĽ TYBA TOPÉŤ NA TOJOMU NMYTB, H HA BOCTOUHA CTPAHA HAJXF NYTĽ 
FopÉ KMCHĽ 5 Ty BYJA CBATOMY MCOPrifť K NIHMEHY, ZH OTE TYBA Ha NYTE Upšma 
MOVCVOBA Ta Za J0aHb KAMAPA, IN OTB J0AHĽ KAMAPA NO IYTĽ Tá HA CTADH CTBILILB 
CEIPŠA5 NHPPOCH, H HAZAAb MAZO HA CTPEMHO MACTO H TY ByJa OCTABHXA. X OTB TYBA 
TOPpĎŤ HA BPBXb ÓDBAO, H OTB TYBA AOJA HH3ÓPBAO TACCO AÉBZN ÓPLBAO H TYBA KDECTE, H 
OTE 9AÉ HUS AOIXUNINA HA TOJAMA POKA, Ta Ha BOACHNINA CBATOMY Ľeoprin, HN 0T1 
TYKA Ta XOXÉ HA MOPe NMODÉ JA NAPCKA. JJATA NOANWATAS. jaSL TAKA SAMOBŠŤHAH) HKORKb 
H OÓPĎTOXB H AME KTO OUOPŠCTYNHTE SAMOBŠAB CIA HAM KPHBO CBŠAŠTOCJABCTIBOBATE HAKTO 
OTE HACHJHHIXL MYKBb Ja HENOJNYUHTE MUJNOCTE rocnosa bora HN cCmaca Hamero iucyca 
Xpicra BE ACHE CYAHBI KICTBY KC AA HACIĎŤAH TB I! X6 BB HHKICH, 318: CBATBIXB 
OTEIIE, H CE ONPŠKATCIŤMLE CBI DHYUHTASTCE ÍYAŠ, H ÓXATOHOCTHON H3NOMKH NAPCTBOMU 
UPEBCHHM KO NHCAHŤIMB. H BJATOI CEA NAIYATHA, Bb BÉPU. 


96 A.I. Gronzxobr, BŠAŤKKE NO KOMINHSANHATA HA OTAABAHRA Úpanau Karmara I 


REHHUKE (89) NÁCAHŤEMA. ŇÚ ZAÁTOR CER NAYATHX. 6h BÉDI, ua. 
©. B. AHk., (90) ÚHAHKTW. „A. 8% AX: S. „V. 
(1) FI KAAÁMÁHA Ek Na ťa BEPÉHA Uk Ň CAUČ(Ž)A pa - 
K6Ub BACŇ GAAFAPO ŠI PPÁKW, ÁCÉHA1),,,, 
Cžps», 12. maprs 1907. 


A. II. Cronxo0B1, 
AmpekTOPB HA ÚÉPCKOTO ÓBATAPCKO NENATOĽHYECKO VYBEHNE. 





MžŽCANA T0Bpyapiu. 2. ACHLĽ. HHAHKTONB. 1. B5 ABTO 6700 (or2 P. X. 1192). 


+ loann1% KaXZEMAHL BE Xpicra Bora BBpeH2 llapb m GaMOADBKÉNb BECÉMB BIE- 
rapoM% i TpbKOM5, Acbur. 


#) IIOXNHCITE © CE TOZŠMU KHHOBADHE ÓYKBH. 


K1M12 crp. 89. Crysxmara MU ÓŽINC BEYE OTNCUATEHA, KOFATO pasraCHaXB CEUH- 
HCHHETO na II. A. Gripky, KL HCTOPÍH HCNPABACHÍAI KHUTT. B% Boxrapia 512 XIV sžaxž, 
I. r., #Lin. I, 1899 r., CIl6. 164—156 crp., 3a6. 6, RI. KOETO HZKAJBA MHĎHHC, HC XPHCOBY- 
A5TB C KOMAHLANNI OTE XVII p. 1 ABJO, KAKTO M TOA OTB JICBE ĎUJ0C0€5, HA ČAHO E 
CHO ZHIC. 

IlompáBKaTa, KOATO Npšísara npoe. K. Hpcucek1 (Hcoropia 60xrapr, 350 crp. 
340. 3: Cp. Cxipky, Op. cit. 166), 3a rozunaTra Ha xpaäcosyja 1192, cnopeAE NHAHKTA I, 
2 acpp., na 1243, MI CC BUKA HCNPHCMIUBA. 





Der aristotelische Abschnitť im Hexaemeron des Exarchen 
Johannes, 





In dem Sammelsurium aus griechischen Kirchenschriftstellern, das 
der Exarch zu seinem Hexaemeron zusammengestellt hat (vgl. ASPh. 
XXVI, 1 fg.), befindet sich auch ein Stick (in Bodjanskijs Ausgabe von 
S. et b2Z.7—cka a 1 Z. 8), das ich in der Úberschrift kurz als aristo- 
telisch bezeichnet habe, weil ein betráchtlicher Teil seines Inhalts mitteľbar 
oder nnmitteľbar beruht auf Teilen des ersten Buches von Aristoteles 
Tierkunde (Ileol r Čňa iorogíai, unten zitiert als AH nach Bekkers 
Aristoteles I mit Angabe von Buch, Kapitel, Seiten- und Zeilenzahl). 
Darauf haben schon Gorskij und Nevostruey, Onucamnie craB. pyKor. 
MockKOBCKOÁ CHHONAXBNOÚ Ónóz. II, 17 fg. hingewiesen, auch eine Anzahl 
Stellen herausgehoben und teils lingere Sätze teilgs einzelne Ausdriicke 
aus dem aristotelischen Text danebengesetzt. Die Auswahl ist ziemlich 
willkúrlich und macht, da keine andern Guellen des Exarchen genannt 
werden, leicht den Eindruck, es wären die Proben aus dem Abschnitt 
als einem in geiner Gesamtheit aristotelischen gegeben. Aber der 
Exarch hat sehr stark auch benutzt die Kompilation des Mônehes 
Meletios (s. ber ihn Krumbacher Byz. Litt.? S. 614, 617 [(]) Ileol gú- 
G6ew5s dvJownov (unten zitiert nach der Ausgabe bei Migne, Patr. graeca 
B. 64, als M mit Beifligung der dortigen Seitenzahl). Stellen aus 
Aristoteles und aus Meletios laufen durcheinander, und in die daraus 
zusammengestellte Beschreibung des menschlichen Kôrpers sind wieder 
teils erbauliche Betrachtungen, teils andre nicht in den Zusammenhang 
gehórende, ihn vielmehr zuweilen willkúrlich zerreiBende Stticke ein- 
geschoben, deren Guelle ich nicht gefunden habe. Ich habe nun unten 
neben den slavischen Text den entsprechenden griechischen gesetzt, 80- 
weit ich ihn auffinden konnte. Dem slavischen, der, wie er vorliegt, 
eine äuferst ungeschickte Serbisierung einer mittelbulgarischen Vorlage 
darstellt (s. ASPh. a. O. S. 2), habe ich in altbulgarische Lautform um- 


gesetzt, um ihn verstándlich zu machen: seine tiberlieferte Form ist eine 
Festsehrift fúr Jagié. 1 


98 A. Leskien, 


ganz unmôgliche. Dabei habe ich die zahlreichen kleinen Verderbnisse 
stillschweigend verbessert, nur bei stärkeren Anderungen eine Anmerkung 
beigegeben. Freilich in hôherem Sinne verstándlich und lesbar wird 
der Text dadurch nicht und kann es nicht werden, dazu ist der Exarch 
viel zu willkúrlich mit selnen griechischen Vorlagen umgesprungen and 
geine Úbergetzungskunst zu gering (vgl. darlber auch ASPh. XXY, 
48 u. 04). 


Die Frage, ob der Exarch Aristoteles und Meletios unmittelbar 
benutzt oder schon eine Kompilation vorgefunden und diese tibertragen 
habe, vermag ich nicht sicher zu beantworten, gefunden habe ich keine 
úhnliche Zusammenarbeitung in der byzantinischen Literatur. Es will 
mir nach der zuweilen buchstäblich stimmenden Úbersetzung scheinen, 
als seien die Stellen aus Meletios unmitteľbar dessen Sehrift entnommen. 
Dagegen sind die Stellen, die im letzten Grunde jedenfalls auf Aristo- 
teles zurlickgelen, čfters so willkúrlich und zusammenhangslos aus ein- 
zelnen Sätzen des griechischen Textes, bisweilen in verkehrter Ordnung, 
zusammengeklittert, daĎ es schwer begreiflich ist, wie jemand, der den 
zusammenhingenden aristotelischen Text vor sich hatte, so damit ver- 
fahren konnte. Ich vermute dáher, da dem Exarchen kleine und 
grôBere Excerpte aus der Tierkunde vorgelegen haben, die er wohl 
oder tibel verarbeitet hat. 


IECTRA OVBO UAOBRKKA, IAKOKE MOBRAAKT k, HA TAABK HU A TH 
UbBA HA MAD CHCTABANEH M. — (čyei) TO Čgoev TEL6IS Ďapäc Ava 
Jev OVVaSTOÚVAL TOM wvoeiBciy, AH 3. 1 — ô16 a 18. 

MEHRCKAM RE TAABA HMAT ICANINA 1145 KORATOUk OBAYOA A 
TAABX, O CEMOV BO ZSHAMEHHI 1 Blh CPORKYK MODA TA PAŽARXNUATHU, 
KOIE IECTTk O MÄZKACKA PAARA, KÔIE AH SKEHACKA — TÔ 08 Jňlv uiav 
čyeu xal uóvny ÓJty zVALoTé ws SLEDUVOLUÉVYY xl TTEOIYPGpovaav TO 
xpaviov" ča TUÚTOV /Ú0 TOĎ GYUEÍDU Ev TUIS TÁPOU TO TÚV ČvôDdY zal 
yvvatívv Čiazgívercu zoavia, M 1149 C. — AH 1.7 — 491 b 2 hat flir die 
beiden eben behandelten Stellen nur čxe. ôč óapás (86. ro apaviov) TOV 
učv vuväenôv uíav zúsl, TOV O Avdodv TE6IS ei5 Ev OvvanToOÚGAG 6 
či rú molú, 8. 1 — 516 a 18 rvúrov (roV čarJewsrov) TO učv Sv xúxAe. 
čye. Tv ÓKupúv, 10 O čoDEV TOEÍS ÚPS ro Bev GVVATTOÚGAG TOLYW- 
voeuĎeic. Sicher stammt das Slavische nicht unmitteľbar aus Aristoteles : 
der Zusatz čv Tágposs KA rposkyh spricht dafir, da: die zweite Stelle 


aus Meletios stammt oder mit ilm gleiche Guelle hat. 


AUTE H APOVTOHUH, I4KOKE PAAPOAKT A APOV3HH, PRATRKI- 
KRA U CA OEPRTAET A PARA MAJZNKACKA, KE Ch NPOCTA HE HMATA 


Der aristotelischoe Abschnitt im Hexaemeron des Exarchen Johannes. 99 


HH IGAHNOFTO UJABA BRh O CEBR — fôn 0 Gunévn čori xepali) ávôpoc 
ovôenitav čxovaa óapýv, AH 1.7 — 491 b 4. 

IECTA KE, AKOMRE PAAĽOAAYh, BACKÝh OVACBA RHLUALUIH, A 
HHH OVAOBE NO HIEH CROIE MECPO KEKAAO APRKHTA NO 1ECTA- 
ergov. Einigermalšen entspricht: zrowrn TÚV čv fuiv nelúv | xepalý 
čoriv .... xal 70 ÚWnlórarov xal Únepečéyov LépOG TOÚ GWUGTOS, 
M 1148 BC. 

TPANMH KE CHAHKAUITH CA YACTAUH PAAKA AA CH NORKAA 1EH 
AEKHTA TEMA 4AH NOCARKAh WEHATA 1E EHBARLUTE NO HARYB 
4ACTAYT Ch ZAKAA KE ZOROMONE HHHIE, IEKE IEC TAR MEKAOV 
KE TRRMAOMA H TO RMEHAUA 1ECTA. KOPHÓH, 1EKE IEC BPA. — 
Vel. xegalijc učv oúv učomn, TO NéVv TOLUYwTbY xpavlov zabeirau TOÚLOV 
Ôč uécn, 70 učv repóc3Vov Boévua (Wiedergegeben durch TEMA), úcTepO- 
vevéc (relevraiov yäo TÚV čv TÔ GWLUTL IrÚYVUTUL ČOTV), TOO ÔrTÍG- 
Jiov ivlov (untibersetzt HHHI€, erlňutert durch T“MAR), nécov Ô iviov 
xal SpočyuarToc x00vph (untibersetzt kopndH, erlintert durch Bp1Y1), 
AH 1.7 — 491 a 30—34. 

CHEM KE JACTA H CKPAHHLA ZOBRAT, 1EKE IECTR ARE"k — >die- 
gen Teil nennt man auch die Schläfen, was die Stirn ist<, an dieger 
Stelle ein sinnloses Einschiebgel. 

Hb HHHIE IECTA CH APOCTA RACE TRUTE HHUECORE HE HU" 8b 
CESR“ A TEMA HMATB MOKAEHH KOKER OSKA OKH MH: beruht auf 
AH 1. 7 — 491 a 34 — 491 b 2, doch nicht genan: rô © iviov xevóy: 
čaru Ôč T0 xpaviov úsrav doaôv ôULOÚV, OT0vyYÚLOV, daáoxu Béo- 
uUGaATL NEPLEXSÚLEVOV. 

NPHACKATA KEY NMOKACHBY OV KOHRYKNNIA CTPAHI, KE 
ZOBATU NOHĽAABAHHU A, HUOKE MKHATA HE HUALUTAÁ HHKONPONKE 
MKHBOTA [PABBE HAORRKA lIEAHHoro. Diese wie die vorhergehende 
Stelle kônnen z. T. auch angeknipít werden an AH 1. 16, nur stehen 
die entsprechenden Sätze dort in umgekehrter Ordnung und in andern 
Verbindungen. Am áhnlichsten ist der zweiten slav. Stelle Aristopbanis 
Hist. An. epitome (Suppl. Aristotelicum Berol. I S 37 Z. 11): čxe. dé Tvýy 
Aeyouévny TapeyxegaAlda (Wiedergegeben mit NPHTAAKKHHUA) zLóvOS Ó 
čvIpwnoc, Íjrug čovárn (9V KOHAYKHKIA CTPAHMI) TOU čyxepálov 
xeirau. Dazu môchte ich bemerken, da sonst keine besonderen Úber- 
einstimmungen des slav. Textes mit diesen Excerpten wahrnehmbar 
gind. Vgl. noch: | zzageyze palíc, hjv xal zrapaxgavida zaloVomw" Yv 
nóvny čyeiv rov AvJpwstov Aéyovouv Úirčo srávia 1 Čí, M 1152 Č. 

663% KORBH NE CRUUITA MOKAEHH, KOKEH Ch TOMA HE HUATA 
KPOARARUIHY K KHAh AA TRMA H IPHCHO CTOVACEHK 1ECTA H TO- 

1» 


100 A. Leskien, 


NASTA NAHÉ AHEHTA A HE CTOVAEHA“ — Vgl. čvasnocs d Ô čyxé- 
paloc únaci xal oúdeulav čywv čv aúráú pléda (KPUE. M.) xal Jty- 
vavónevoc ar púcduv Wuxoós, AH 1. 16 — 495 a 4. 

BA HIEUBRKE H OVMOV UKCTO URHATA CAKUTE IGTEJH, ohne 
Entsprechung. 

RPOAH KE TPHIE STA KOEPORAANO OYECE RK MOKACHH PMPAAATI, 
BEAHKRIH IEAHNA OH CPRAKÁHH, CEO KE KRIHÁKBAO KOHAUÍbO AOYO- 
AHTA AJ [PHTAABAHHUA, 4 TPETHH, HRE H MAHHH IECTA, Eh CAlh 
BAXYOAHTIA MOMHAEHKA, Ch AE IECIA, HRE MAHE H CTPAUNKIE KA 
HOSAP4MA NPHKOAHTA: — gépovau J ču rod ôpJaluoúd TESIG zrópOL 
cis TôV čyxé palov, 0 učv néysoTOG xalÔ uéGOG sig Thv napeyxepalída, 
ô 0 čAáxioros els aúrov rbv čyné palov: člúniaros J čariv 0 neôds 1%é 
uvxrňjov uáhiora, AH 1. 16 — 495 a 11—14. 

ASKAAHNIETR KE CA AO TRMEHE AKA KA Altllov, ohne Beziehung. 

MEKAOV RO ORG SYHIO IEC. MENO, IEKE AUTE BEAHKO IECTA, 
TO HNASHAMENOVIET A, AKOKE MEARARHK!) PAZOVE HMATA IEMOVRE 
TAKO YENO IECTA: HMRKE AH MAAJ IECTA, TO OCTOKHUH CKTA 
MHICAHĽÁO H CKOPO CHORECA H ARAA PAZOVM RRAHKTA“ ÚEAO KE, IERE 
NA UIHPOKTK CA OBPAZA PACYDAH TA, OV/KACTHRA YAOBRKA NOACEHNE 
H 3HAMEHHIE UKHATÍ CÁLITE“ A KPAPOBATO 1ECTA CHTARHRA H 
TRIUTHKA H CHKEBAHRA. — Erweiterung von sr po0W770v ÔŠ T0 UV VITO 
vô Boéčyna (vielleicht steckt dies in dem vorangehenden A0KA4AHNIETTY 
USW.) nerašuU TÚV ÔULÁTVV NÉTOUSTTOV“ TOĎTO Č OÍG čv uéya Poadúre- 
001, OlS Ôč uumoôv eúzívnnov zal ol učv nAarý čxorarixol, olg dč 
sreoupeočs Jvurzoí, AH 1. 8 — 491 b 10-—14. 

HA KOHRILH MEAOV TO IPKACV SOARH CAT ABOHNAHUI“ HA 
IEKE TIPABk ABKATI, BAAPOJATAHA H KPOTRKA H UHACCORAA Ha- 
ZHAMEHNOVEKT A A GREP RKACHIEHBI H UP RKAAHAHRLUTE CA HOCR [H 
NOKKAČHENNM, TO TÁ PR H BRCOPHRÁ H OPKACTHRA A ENRE NAME 
NOKKAČNIEHH KA CKPAHHAM A PÄFATENA OBABAHHKTA H HLIPHBA H 
NPOKAZHRA. Es entspricht — mit Erweiterungen — úsrô dé TÉ He- 
TUTU Ôpoles Šlputis“ tov al učv eÚBEbu nehaxod Hľovg anuelov, al 
Ôč sro0s vijv ólva TYv xaurvkórnŤ Eyovaal OrovpvoĎ, al ôč pd TOVG 
XOOTÚPOVS [W40Ď zal eľowvos, al Č zareaivaonéva póvov, AH 1. 9 
-> 491 b 141—18. Dann folgt: TAKO FO NPAEHH OTA ČHCHKA, IERE 
CAT IECTACTRAHHIULH, HAPKKOBAHMA CE 3KAO CHMOTPOHRAUIE, AUf- 
genommen aus einer nicht aristotelischen Vorlage. 

NOAB ESPREHĽÁ KE KOEHUOKKAO 1ECTh — HA CROIEH CTPAHK 





1) So za l. filr moyžpr>n> des Textes. 


Der aristotelische Abschnitt im Hexacemeron des Exarchen Johannes. 101 


KOIEKAAO — OKO, HI CBOIA HACTH, BEKAR POPR H ACAOVÍ), RAACHI 
KAKAO HZNOCAUITH Ch COOK, AKE PACHHNOBE ZOBRAT A. 1ECTA 
ME OKOV BAHÁTPANICIE EACE BOABHO, HURRE EHAAUITE IECIk 3 K- 
HHUR KE TO ZOBATA. 4 IEKE OSRAPARHTA RÉC NOCPKAHU, 1ECTA 
UPRNO KPÄTOMA" A IERE NO TOMA, RRACCEPAZBHO. 1ECTA KE OROYHINE 
H PODLAHA H ACOARNÁA BRKAA. — úp ale (ôpovci) ôpSakuol. 
oÚTOL xarä púcdiv ÔČúo" TOÚTZWUV LÉDN čnarépov Rlépapov TO Úvw xal 
xárw. TOÚTOV TOÍXES al čGxarau Blepacidec. rú Č čvroc rod OôpJaluoť 
70 učv Úyoóv, o PAéneu, nô0n, TÚ Čč sregl roúrov uélav, x0 0 čxrôG TOÚ- 
rov Aevxóv. xotvôv Ôč Tijs Blegpaciídoc Né0OG TG ČÚvao xal xávu zavďJoil 
Šúo, Ó [čv mobG Tý úrví, Ô Ô8 nrodG TOIG xporápom, AH 1.9 — 491 b 
18—24. Es scheint, da mit ogo04n1€ die zxavJol (Aungenwinkel) wieder- 
gegeben werden sollen. 

WBHODA RE PAZAHAHI OYHNA EHRAEÁTA, OBK RO HSKKPE EhI- 
BAIETE, A APOV3KH NPONEAKCK H APOV3KH YPAHK H APOV3EH R£- 
ceat. Geht wohl im letzten Grande zartick auf AH 1. 10 — 492 a 2: 
Toig pčv ydo čov. néhav, xoig Ôč ogpódoa ylavzóv, rois Ôč xaponóv, 
wenigstens deutet das Receat auf ein, freilich falsch verstandenes xa- 
gonós. Unmitteľbar aus Aristoteles ist es nicht, die gleichen Wendungen 
kommen auch sonst vor, z. B. M 1164 B: ópdnev ytto roVg učyv pábavac 
čyoviac ôpYJalnoúc, rovc Ôč yhavuoúc, rov Ôč zaponoús. 

HA CH NÁH REAHYHACTEK) APOV3KH APOVTOVK ROŇALIH 1ECTE, AA 
HHK BLANU K 1ECTE ZRAC, HK MAK MAAK, HHK CPRABÁH“ TO TK 
UKHAT A OVŇKMUH CXIUTH. MAKU SRAETE 04H RAHATÍÝA EANAAK 
3"KRA0, BOAIE CROIEA RAOAH OKPACHICIE HUÁLITH, 4A APOVSKH BANK 
3RAO HANPAREHK, AK HCKOYHTH VOTALITH, A APOV3KH HA CRMO 
HA CKUCŽÍ NOAJORAHK HR CPKARÁH IECTE, HE UKHATEA ACBPA 
HPABA ZHAMEHHIE CAUTE (auf 041 bezogen besser CKUITH, kann indeŠ 
auf 3NAMENHIE bezogen sein), RA HHYARE TAUK 1ECTE A HKE Br - 
HATPA HURATK 04H ZKA0, TO TM URHATA OCTP KE EHA AUITA 8h 
BACRKOMA MKHBOTK. Fast genane Wiedergabe von M 1176 A—B: 
neol Ôč roÚ neyéJovs vôv čariv elsreiv. Ol učv yäo neťlovs eiotv, ol 
čč člárrovec, ol Ôč GÚuLETOOU, TÍJV čnxaTépiov Auerglav čxnepvyóres, 
os xal felrlorova elval pav. Iláliv oi pčv sremlAnyrau meôs Tú 
čvrbc xai nellova 17v smeoupégeiav 1s aúrziúv xoulórnros diaypápov- 
Ouv“ ol Ôč rr00G TG čurOG ččívynwvrau xal ččallea Pal Jélovam" čAAoL 





1) So habe ich versucht den handschriftlichen Text lesbar zu machen, er 
lanitet: M055 ÓPBBHN0 ZK6 KOKAO IECTb HA CBOIM CTPAHŤ KORIEKAO WKO HMM CEOH TECTNBÉ 
BEXNOY TOopš H A0Z0Y. 

2) TaMO? 


102 A. Leskien, 


Ôč srobs oVBÉTEDVV TvÚroOVv čenlívovam, GlAU Tv uéony Šxova. zwgav, 
vi xal Béžriorov údos Čluviuaívovo. TÔV ola.reg eioí. Toús névro 
Člaxeruévovs učdlov sob vi čvris ôšvw reOráTOVG elvaí paoiv. Nar 
dem letzten Satz a HA£ — KHROTK entspricht genauer AH 1.10 (492 a 9): 
roÚT»UV ol čvros uúžLOta OŠVWNÉHTUTOL čl rravrbs zov (— Eh Ek- 
CKKOMA AHROTK.. 

H:KE IECTE 04H CKOPO HHHRALITH, TO TK URHATA OVI HUA- 
UITH HA IEXHHOMk UKCTK HE CTOMUITA Hh VACTO CA NKUEHUA 
H KRCKMO NAPKUČUTA CA /dem CTOANIUTA entsprechend wäre za er- 
warten OOKMKHUKULTA und OPRMEU TAT). A HRE 1ECTE 04H NARTO 
HE UKCHAUTH, TO Tre IWKHAT 3HATH  KE-CJAMA CRUTA H Gé- 
CTOV, NA. A HE MEKAOV TAKY CORAKÁH IECTE HH UHKALUTH 
JACTO HH VYRO MACHXUKUH, TO TK HPABA NOBPA ZNAMEHHIE. Ist 
eine Ausflihrung von AI1 1. 10 — 492 a 10—12: zat č Gxaedauvxrixoi 
Ii dreveis Ď uéco, Behriícrnv Ôč Bovs ol nécm, čatívov d Ô učv 
áralôls 0 0 Gé?uos. 

Es folgt cin die anatomisch-phvsiologischen Angaben unterbrechen- 
des erbauliches Stick: Ht ECO KARMA OV HOKHYCMUB O CEk 
PRYk, HRONA CH NAHEPO CHTBOPIEHN H OVCAZKACHHÍ) HACTA H 
OV AOBA HMEHA N0OYHTARIUTHHIA OBARHU K, H UKOKE CA CHAOKATA 
APV Ch APOVTOHá, H HPAB“M. HAZHAMEHOVIEH A, KÔRE 1ECUL 
CAAILIAAH STRYNTORHYH, KOIETOKANO ORPAZE KAKA IECTA, A CEPTA 
AH HAH 3%4 4, NA CA RENÁTA H APOVZHH KAKO BABCTH: TKUH GO 
3HAMENHY, UKHÁT TE, RON MHAOCTHRA CH NAARIECTA PAZOVN KRABR- 
LITEM“A  ZRACHPARAATO OVKAAHUTH CA A KR NOBPOHPABOVOVNOV 
NPHRAHAATH: 14KÔRE H O CARHAIIH H O HRCAUH AAA Rh IECTA 3NA- 
MEHH4,  HUHSKE PAZOVHAKBATH OVTHLUENHIE H TOMNSTÁ, H NAKM 
KROVPEROH ZHL OH BEZ VÁIKAHIE H KRTOM, H HHO WAHOPO, AA TOro 
ZAPAJUTK HAH) UIPHTOTORATH CA HA VKAO HAH OVECHĽRAUIEU A CA ?) 
OVKAŠHATHŠ) TOPO, H OSTRO CEPÝ CHURHTH  RÔÓĽA, HKE TO IECTA 
OVCTPOHAK TAKY CKOHUK PAROU K. HO BU NO MI POKOE CA HUKUA, 
NA NAYE KOHH CHYK HERKAHLUKA YOAHUB CA H CHABHU K EX. 

Darauť setzt die Beschreibung des Kôrpers wieder cin: 1€cTA H 
HUB OV, Uh PAABAH KNÍH, HLURIKE CVRIUIHLUK, Ch OPOCTA BEZ A MY A- 
HHA“ NPRARCTHNA RO CA OHROCTADKNY ŠŤAKNECHA NE MNO HCTHNK 
PAATOAAKR KÔZ VHHLÁLITA OVUOHNA, t4kose dHnnocon flpucTo- 





1: — zara6xev,,, vgEl. ovcnajaTu Cloz. Z. 654 "ed. Vondrák) zaracxeválesv. 

2) 35pAuiITO und oyčourrbneM3 ca laufen parallel, es wechselt nur der Numerus. 
3) Zu vyk. ist das ca bei vvóouB. mit zu beziehen. 

4) H. axru. 


Der aristotelische Abschnitt im Hexaemeron des Exarchen Johannes. 103 


TEAk peW6. — Eri č xepaliíjs uóplov, dl oú dxovei (80. čv JpowroG oder 
lov), čnvovvy, vo oús: AAunaiwv čo oúx čAnsú Aéye., pánevoc 
dvanveiv rás alyac xar Ta úra, AH 1. 11 — 492 a 13—15. 

H CE AA IECTA. ZHNAMENANO, KO YASBEKA TRYHĽÁŇ OVYOMA HE 
ABHRET ha. — póvov čvJpwnos oú xivei, ib. 492 a 28, oder dxívnzov 
čč 10 oús čv90w:706 Exyeu nôvoc ib. 22. 

OVYOBAHM KE IECTA VACTA ZHAIEMA, IGE IECTR PPAYACKA! 
AOBOCH, A CAORRHACKH! KPAH OVUJECE, Rk NIEMRRKE OVCEPAZA NOBK- 
UALKTA" APOVTÁEK KE NACTA OCTABHYCM K AK REZ HMEHH!) CA- 
UTX, d.i. »es gibt einen bekannten Ohrenteil, der auf. griechisch 
lofšós heilt, auf slavisch Rand des Ohres, in dem man die Ohrringe 
anhängt, den andern Teil als einen ohne Namen haben wir weg- 
gelassen< — entspricht einer weiteren Ausflhrung von: Wrôg Ôč népOG 
T0 učv dvovunov, ro 0č Ao3ó6, AH 1. 11 — 492 a 15. 

IECTA KE OVYO BRHATPAKACOV KPOAFOBATO, HMAT AKE HANO- 
CARAk H KOCTA TEMAKAE OBPAZOMA IKONE H CAMO, RO HRIKÉ AKU 
Bb CECRAh TAÁLUTA BACK PAACHh ZBEAYAHAIH KAKAA H TANAA 
NPOVOAHTA: TH HMAKE CE KO MOÔOKAEHAUU b HE HMAT SPOJA HH 
NPOVOAA, TO TRUk HCYOAHTA KR OVCTANKH AAAC0UR OTA TRAVOV 
KE NPOTAKHTE CA AKHAA RB MOMAEHH, H OVAOSA 3KA0 KO HHUA 
AOBOAHT"A PAACh H MARCKA  — genau entgprechend M 1181 D: čor. 
Šč 10 OÚG xarä učv 10 eldos (der Exarch muB hier etwa xarú rä slow 
gelesen haben, daher BLHATPAKNOV) Or00yyvloeučéc, čyov čOxárus 
ôOTOĎV ÔLLOLÓGYNIOV čavrá, čv Drep lo6 čv Gyyeím xevá Tácns pwvíňs 
Ô vópos sloéoyerau xal črenôij roÚro 10 ČEaTOÚVv 003 Tôv čyxépalov 
odx Eye. nópov, dnodidwau el TOV TOĎ OTÓLATOG OÚPAVOV LaxeiJev 
revvopnévn pôčy cis Tôv čyné palov meôc aúrov diafufšáleu 70v Wópov. 
Im slav. Text folgt noch nakml KE STA TAAOV OVK, Wie e8 scheint 
tiberleitend zu dem gleich zu erwäáhnenden psychologischen Stlick. — 
Vergleicht man die aristotelische, dem Sinne nach hierher gehôrige 
Stelle AH 1. 11 — 492 a 16—21, so sieht man sofort, da sie dem Text 
des Exarchen nicht zu Grunde liegen kann: elow dé Tijv UčV púdiv 
(r0 oú) čyeu olov ol oreóujšo1, TO Ô Ečaxarov čaročv Úpovov Tá rí, 
el Ô asreg čyyelov čoxarov dpuxveľrau 0 Wôpoc. ToÚTO © eic učv 
Tov čyné pahlov oúu Eyeu nópov, sig Ôč 10v TOU GróNATOG OÚPAVvôv" xal 
čx roÚ čyxepálov gliy Telneu eig aúró. 

Die Beschreibung des Ohres, deren oben gegebener Teil bis cie a 2 
Z. 4 v. u. reicht, wird nun unterbrochen durch eine lange Auseinander- 





1) H. 35HaMenn. 


104 A. Leskien, 


setzung tiber die Stellung der Seele, ihr Verhältnis zur Sinnentätigkeit 
u. a. (bis a3 bl Z 8 v.u., schliešend mit H£ ce AOBOAnHO). Deren 
Guelle habe ich nicht finden kúnnen, und an dem z. T. sehr verwirrten 
Text ohne die griechische Vorlage herumzuarbeiten, kann zu niehts 
fúhren. An der eben bezeichneten Stelle setzt die Beschreibung der 
Ohren wieder ein: OVLIH ME PAZAANAKLU TE!) EA POAR? H TAREOUK 
H CPORABÁH“ HRE COKARÁH IECTE OVLIH, TO TE OVHAUIH Š) IECTE Ha 
CA BILIANHIE“ HPABA KE HHKAKOTORKE HRCTA ZHATH OTA TONO, PpaZEK 
AUTE AA HE BEAHIK IECTÉ HH MAAR HH NAKBI EBRABHĽAK CA 3KA0 
HH NÁKL... 4): AA HKE TAUK ERAETE, TO TK ACBPA HPAER 
NAZHAMENOVIETE“ A BEAHU.K H HRE ZRACO EAZABHĽAUIHH CA APOAOCAO- 
ŠH OH NPAZAKHOCACEHÔ YDACTRO IEC ZHAMEHHIE, Genau ent- 
spricht M 1184 B—C: čiaigodvra. Ôč r úra els la xal RaSéa 5) 
xal néca" ňJoc Ôč oúdčv TOÚTOLE yapaxrngilerau, el UÝ TL TÚV UxObY Ť 
neváhov, UÚTEe TÚV OpÓdOU EITaVEGTNKÓTIVV Tj TÚV TTÁVIY OV TETEOORÓTUM“ 
TG uévrov neyála xal čsvaveGrnnóra |0004oylac Aéyovau xat ddoAeaxlac 
Onuavrixá. Es ist dies ein Paraphrase von AH 1. 11 — 492 a 32— b 3: 
iúriov Ôč TO učv Vudá, vt Ôč Jacéa, r Gč néca“ Bélriora Ôč vä néGa 
100G Tijv Aáxoňv“ údos O oúdčv onnaíve zal fj neyála fi puxoä Ň 
HÉGU, | čravecrnuí ra opódca Ň oúJEv D écOV" TE Ôč nnéGa RekriGrov 
iJovc onueiov, Ta Ôč neydla zal čnavearnxóra uwpoloyiac xai ddo- 
Legxiac. 

IEIUTE AE AHYLHAM VACTA TIECT HOCH, HUKE BRZA VAISUK 
H ERABXAENh BAHÁT(A“ (irgendwie zu Grunde liegt čre zzgoowncOV 
ué0OG TÔ učv Ov TÚ TrveÚLnUTL sTÓDOG ÓÍS“ zal yo Avarvel nal čunvel 
raúr, AH 1.11 — 492 b 0—6) STA CHKPORHUITA E60 CPRARYh- 
HAAFo NAKUITANH BACNOVUTAIEMOŠ) BA NPÁCH H BEA PPATÁHA MN 9H- 
IEMAIETE HOZAJH BAZAOVYAHHIE, TRUk BO COMETE, H BAHNA [190- 
BAKAAIETE H N4KN KACNÁTA BAZACOVYŤ TMAOV BAZBAAYHTE H 6h 





1) Vielleicht ist das h. pasmoyuawme verderbt aus pasítyamr: ca, vgl. ďac- 
ooVvrau. 

2) Flir rozšmž der MH. nach wAa. 

3) H. oy mr, 8. u. 86A r.aza. 

4) H. verderbtes npuršn2 an Stelle des gr. cvunenzwxóxa (>eingefallen, einge- 
schrumpft<, im Gegensatz zu »weit abstehend< oder >hoch aufgerichtet<): etwa 
upšranš >8Cchr stumpf< zu lesen? 

b) Das auffallende 3aSía«, das keinen Gegensatz zu vrá bildet, beruht anf 
einer falschen Lesung von AH 1.11 (— 49341 Z. 32) úrwv dž 1% učv Widá, TG di 
dacía, 16 dč uéca. Die Abhängigkeit des Exarchen von Meletios geht aus dem 
raačonď — fJaléa ohne weiteres hervor. 

6) Zu beziehen auf pE3n0YXAHHE. 


Der aristotelische Abechnitt im Hexaemeron des Exarchen Johannes. 105 


BAHATPANICIE IECTACTROV [IPENOVUITAETE TRMHKAE JACTÁMH 1) 
HE H OSOHHĽRUTÁTŇ CHAÄ HMATE HOZAJH CH?) KE IECTA VET Jk- 
MAIEHHIE HEKAKOFO IECTACTEANA YRBACTEA PAZOVUKBAMA H AOBPO- 
BOHHIE H CUPAA A. Stimmt ziemlich genau zu M 1180 A—B: ásro yäe 
TÚV TOALISlvv xal TÚV TIS xaodias Jaláuwy di TOÚ TveÚLuovOG Gva- 
TELTLOUÉVNY BÉJOVTAL TV Avarvotjv ol varíjoec xal mobG Tä ččoJev 
árnoxolvovaot, xal Tijy elorcvoýv čpelnónevo. JúpaJev nobs Tú E0wJev 
napanénrovam. "Eoru ô8 boponcis Ópuý Tivoc čveovelas pvomíjs, die 
letzten Worte pasovu. fg. haben hier keine Entsprechung, aber kurz 
vorher steht, die uvxrňoec seilen dvrilnzcrinot ČOUÚV nal TÚV čv aúraig 
diapooív, T0OVTÉGTIV EÚwBLAS xal Švawôlac. 

HA A BBOIE KE CA NPRAŇAHTA HOC [9 CPRAR HUATA NpK- 
PPAAR, YPACTABAKK)), IEUOVAE OBA NOAMMIÍ), PEKALIE MO CTPANANA, 
TAUTÉ, KOIEIKKA O AKA COMIAk“ — es entspricht wieder einigermaÓen 
M 1180 B: dixóronos dč repvxts 0 vxrňjo davä nécov Exeu ČčlLápoayna 
xóvôpov“ čnarépwJev Únnápnuwv xevós. Wenn der slav. Text riehtig ist, 
miifte man tibersetzen: >»sie (die Nase) hat an den Seiten ein Leeres, 
jedes wie ein Flóôtenrohr«, und das hängt wieder irgendwie zusammen 
mit der dem Sinne nach entsprechenden Stelle AH 1. 11 — 492 b 15: 
népo6 Ôč aúroV (roÚ uvxrňoo6) TO učv dlápoayna xôvôpoc, vô d ôxé- 
TEVILO XEVÓV — HUBE A BIYANHIE ERAHEMAIETI H EAZAOVYAIETA H 
IECTACTRANÁIHU A CHKPOSHUITEU% PABOTOVIETA, ohne Entsprechung. 

OBA NOAH OVEO AHA MLARCTH IECTE A BER, EPRYHM H NOAB- 
HA“ BOBYH KE ACB CA HAPHNET A, A HHKÁNM EPAAA. OBBUITÉ 
ME Ch BACRUH KHROTI YHASBEKA HMATA 1EMREŠ) HHAKAHIEERO YEAH 
CTHR KPATATH KAMO AEO, TRYHĽR KE PEHÉHRIN KOPKOAHAh O Mk- 
HATA BALUBNIEIK MLAKCTHK ABHKALUITh. — Vgl. čr. 0č GiayóvecG 
Šúo" TOÚTWV TO 060 JLov vévenov, rb 0 Ônnlo Slov vévuc. xwei Ôč rzávra 
Tä Cňa 1hy návadJev vévuv, nAňjv roĎ roraulov xooxodeilov" oýros 
BE TŇv čvw uóvov, AH 1.11 — 492 b 22—24, entspricht dem Inhalt 
nach, der Wortlaut rtihrt vielleicht anderswoher: die inhaltlich gleiche 
Stelle M 1182 B—C deckt sich auch nicht mit dem Slavischen. 

H NO NOCOMA KE IECTE ABBR OVCTAHK, HURUITH NARTA MA- 
KRKA, AA TEUb H OVAOSA HNA IECTA ABHSATH — vg]. nezá 08 Tj» úiva 





1) r. «. eher zum folgenden zu ziehen? vgl. AH 1. 11 — 492 b 13 8 ď ôagoncis 
víverat dia Toúrov TOU LÉDOVS. 

2) Sc. cxra, H. cHH Ke RCTA OYCTPEMI6HEU. 

3) Subst. xovdoos Knorpel, vielleicht zu lesen xpacraBbnt, das 8008t 80 £e- 
braucht wird. 

4) 0. n. adverbiell. 

b) NIK KDATATU (ro 2ev6iv) ist Objekt zu umaTB. 


106 A. Leskien, 


zelln dúo, aäoš eúxivnToc, AH 1. 11 — 492 b 24 (das natTa MAKLKA 
steht an der sonst abweichenden Stelle M 1184 D: nalaxócaoxá sia. 
[re zeí4y]). Nun wird auf einmal die Beschreibung . von Lippen und 
Muand unterbrochen durch etwas gar nicht in den Zasammenhang ge- 
hôúriges: HCTHHLAHRHUIE YTHIE BAČEFO AKHBOTA YAOBRKA HUATA 
IEKE NOCAZATH H PAZOVUKTH OTA NOCAZAHHA, MAHEÉ NÔ TOMA H 
BAKOVCH, PH APOVTGHYK YKPRACTERYH VOVKAHN IECTR NHAOBKKŤ 
U BHOFa :KHBOTa, aus AH 1. 15 — 494 b 16—18: Eye. č dxesfeorá- 
vny AvIowitog TôV aloJýceov Thy úpúv, devrépav ôč xjv veĎaiy, čv 
0e rais GAlass Delsrerau srobláúv. Wnunderlich ist, daB rúv aioJňaewy 
durch RACEro :KHROTA ersetzt ist und nun der sonderbare Sinn heraus- 
kommt: »der Mensch hat eine wahrere< (ungeschickte Úbersetzung von 
áxprfécrarow) »>Empfindung als jedes Tier was betriíft das Tasten< usw. 

Darauf setzt wieder die Beschreibung des Mandes ein in unmittel- 
barer Fortgetzang der oben zitierten Stelle AH 1.11 — 492 b 25 fg. 
Ich setze die griechischen Wendungen hier voran: rô G čvrôc oróna 
Giayóruv zat zelúv — BRHATPANKHUA KE OVCTEHOV H YMLARCTHO 
CAT OVCTA. TOÚTOV UÉDN TO UčV Úreoda, T0 0E pápvyš, an dessen 
Stelle: OAPHAPRRAHNÁHA KE YACTH HUB CATA HA BAUAHNI CT HA- 
HOV" HNEPOA CAOBET A IEAHNACKM, 1EKE CA PEHEÉT POJAHHLUA >86]Ne 
(des Mundes) vorderen Teile sind an den beiden oberen Seiten: úzreoda 
heiŠt es auf griechisch, was Obergemach bedeutet<. Wenn das Na 
BALIKA HIN CTPANOV richtig Uberliefert ist, kann es nur Lok. dual. sein: 
gelesen werden kann es freilich auch HA KRMUIENEKEX CTPAHNAX, aber 
das Ha mit Akk. gibt hier kaum einen Sinn. Der Úbersetzer hat 
wohl mit ER. cTp. das griech. úsreoňa (hier — Gaumen) wiedergeben 
wollen, fligt dem noch das griech. Wort hinzu und túbersetzt es wieder, 
als wenn úzeodov (— Obergemach) dastlinde, mit ropaNHUA. rô 8 
aloJnrinóv yvnod zlúrvra" PÔ al)nais év TÔ čxom — NS PRAŤ ME 
OVCT A IAZAIKh, HOTHIE HN H PACAOKAANHIE KOHRULEU A, MAME KE 
XHMOCOMA, IEKE CAT COILH EácErO ogot Ta: Die Sonderbarkejt des 
KHWOCOMA wird darauf beruhen, daĎ der Exarch zvuň gelesen hat. Die 
Stelle kônnte eler anderswo herrlihren als unmitteľbar aus Aristoteles, 
ich weif aber nicht woher. — aiávera. Ôč zal Ov f čAAn aGoš sráv- 
Tv, olov axliood JepuoĎ zal Wuxooú, nur ungefúhr entspricht ca 
NPOCTA KE H KkACKÝh  KAYACTEA,  TONAST UKHKOH CTOVACHH H 
MAKOCTH H KECTOCTH H IEKE ROACKÝAH TOro. aúry 0č (die Zunge) 
i mlareia Tj Oreviň Tj uéon“ 1 učcn de Pekrícrn — Tu auITE NkceTA 
LUUHOHH HO AIKHU, TO OVTO CPRAKÁHH IECTA KEAH4ACTROÓMA, TO TÓĽo 
U KU TA AOSPKH. 


Der aristotelische Abschnitt im Hexaemeron des Exarchen Johannes. 107 


Der slav. Text geht fort: HASMIMAHAG MARTA PRARKA IECTA H 
KUPA AKU PASA, AA TOO IWKUITA H CKOPO PAZOVNKIETA KRKOV- 
UA RaACEUKYh COKA OKOLI TANNHÝYHh HNOPO CKMEÉHE — Tí Ôč 
yhuúvens | GGOŠ avi) svépuxe xal GTOJUPČNS, xal die TOĎTO Järrov 
avrilaufáverau 1s veúcewcs TúV yvuťóv, M 1189 C. nur hat der Exarch 
die richtigere Lesart cougpoódns (schwammig, vgl. AH 1. 11 — 492 b 34 
čov. 0 f ylúúvra oä0E navi xal cougý) statt oroupodne (hart) gehabt 
und richtig mit KUNPA AKA CABA tibersetzt. 

HROCH ZOROMAM NPOHAZTIVANHIUULA,  1EKE IEC AAAOKA, TOPO 
(8C. HAZ"IKA) YACTA 1ECTA“ HMAT RE H TA ANPHHETANA ZOBOMAATO 
ncodara i), ň ôč čmiyburrig Taúrnc népoG čori 70 Úneoev (AH 
1. 11 — 492 Z. 34 nur raúrnc v. uépoc čryhurríg) Eye. Ôč aúrn 
N000GNEPvxóTa TOV xaloúnevov oicopávov, M 1192 A. — 1ErokE ch 
NÁRKAA AJ TAPHH AERAUITH 2), I4KONE HAHYAAO HURUITA?) OTA 
AAAOKM, H MAME BRCKAANHERLUUITH CA K CKRA KNM HOZA PAN KIHMA, 
IEĽAA NHIEU TB, UBHOTAKAH HANPACHO EBRCONUTAIEN A BOAK NOTE HNA 
H TOV CKOPO HZAHRAIEM K: beruht irgendwie auf AH 1.16 — 495a 
20—27 — 10órepov Ôč ríj Jéceu | doTNOlEa xeirau rod olcogávov.... 
xeirav 0 čni učv Tä čvwo TrobG 10 GTÓNA xard Tv čx TÚV HVxTÁÚPOV 
GúvronO els 170 OTÓLA, Ň xal Úrav nívovrec dvacirácwcí ru roV no- 
TOU, JwOoci čx T0V OrÓUaATOG BI TÚV Uxrýpwv Ešu“ Man sieht aber, 
daB der slav. Text, wenn er wirklich unmitteľbar darauf zurtickgehen 
sollte, stark und bis zur Unverstándlichkeit zusammengezogen ist. 

OVCTA ME COVCOVEA CRUITA CODK H A0AOV CH TPRKAA H Ch 
CTPANOV HCNATHA 3REA CAKTA PRAOZAEBHNÁ KE MEHAT ĎHCHKH 
MAAO MHERUITA, der letzte Satz geht zurtick auf 0i . . doaiódovrec 
us čici 70 zvol BoaxvButrevor, AH 2. 3 — 501 b 23. 

Fr das unmitteľbar folgende stelle ich die griechische Entsprechung 
voran: čot 0 čAJo pHóclov orapulogócov, xlwy čniglefos" ds čav 
ččvyoavIeic pleyuívn, oragpulij zaleirau xal rvlye., AH 1. 11 — 
493 a 2, d.h. »einwärts (im Maunde) noch ein andrer Traube tragen- 
der Teil (Aubert-Wimmer úbersetzen: Teil von traubenfórmiger Gestalt), 
das mit Adern vergehene (aderreiche) Zápfchen: wenn dies stark feucht 
geworden sich entztindet, wird es ,Traube“ genannt und wlrgt« (macht Er- 
stickungsanfälle) — 4 BRHATPANICIE HMATA YACTA AEKAUITAR NA KPA - 
BABHUH (hier ist oragpulogócov nicht wiedergegeben, das xíwv čiríplefšoc 
in gonderbarer Weise miBverstanden, als wenn dastlinde zeínenov čxvi 





1) Der Genitiv als Objekt ist auffallend, als wire oicogáyog ein lebendiges 
Wesen. 
2) H. 20X60, HMOYMLE. 


108 A. Leskien, 


plefós AEHKAUTA HA KPRBABHUH: hat der Exarch xíwvy als eine 
Abbreviatur von zeínevov gelesen?) HA KMILIAHHHMA OVHKCHH, im 
Griechischen entspricht nichts und die Bedeutung von ovnkenie ist 
unbekannt (aus einer bei Mik]. LP zitierten Stelle kônnte man vermuten, 
e8 bedeute »die úuBerste Spitze« oder »die äiuberste Oberfláche«) — take 
MOKPOTI HAHURUIH CA HE ERHEBAATIb (HE zu Streichen?) ApOVFOHUH 
ORALITPNIETA CA TH AKÁ ZAAABHTH VOLITETA YHAOBRKA ZATPARA ALA 
(richtiger -AAERIUTH) SPOAT A NYAHHR ZOBÄÁTR RE TO AHCTA (dies 
gcheint volksttimliche Bezeichnung fiir das Zápfchen, uvula, zu 8ein: 
Sreznevskij Slov, dr.-r. jaz. zitiert s. v. AHcTna eine Stelle aus einer 
Palaea, die z. T. die obigen Worte des Exarchen enthält). 

POASMh KE OVEO APTHPDN AKECTOKA 1ECTA, OBRA KHNA KP A- 
BABHUAMH UM KHOFAMH, H TOPO IU KLITA OAHĽEN A, IETORE MEKAI. H 


HCOĎATA NPHAZHYLHHUA AEKRHTA — s0ll wiedergeben oder beruht 
auf: čom. © Ť) učv čorngia zovôopúdns výv púciv xal OAlyauuoc, 104- 
hoig Jesrroig plefloss neviexonnévn .... neTašU 0 Eye. TÚV TONGEUM! 


(der Luft- und der Speiseróhre) rijv číry kwrxlda xalovnévn», AH 1. 16 
— 490 a 23—28. Ma IEĽAA COVYX MAb PAKARRARRUJE TAHNBKO 
3Ka0 APRNVYCTHUŤL KOBRA O MTPOSA,  ZAAHRAETA H CTABAHIETA 
APTAPHIX CROH 1EH A ERHCTEÓBATH — >Wenn wir eine trockne Speise 
sehr fein zerkaut habend sie in den Bauch befórdern, so tibergieBt sie 
(NOHAZTHYAHHU A, čsrvyhovrríc) und hindert die Luftróhre, das ihrige 
zu tun<«: gibt ziemlich getreu wieder: xa ôÚrav dlanacnoáuevo. xal 
KATAÄEŇVAVTEG TAPASTÉHLITVLEJ TV TEOPÍJV elg TG čo, čirinwnartleu 
n čmiylwvrla rhv čornolav zal zvlúsi aúrijv čveogysiv, M 1192 B. DaR 
das kaunm verständliche 344HRaieTa fir če zvuariče. steht, kann 
darauf beruhen, daB der Exarch ein čirizroríle. gelesen hat, nattirlich 
lát es sich leicht in 34AKPBRAIETA verbessern. 

© NIEMAKE TIPHAOVYAMETA CA, EAZAOVYAHHU HE NPHIENATKUTH 
AP TAPHH!) BAHATPKHHHUh AOVYCM4, CTARHTH CA H NARUTA 
AEHIE, HEBOHkAO ARMOUK APTHPHH RMBAETA MPOÔVOAh  CKROSK 
NAKUTA 8h CKBAKHATANA Ž) YACTH MNAKIUTÁNNA“ HUATA 60 
NPOAKKRIÍ) H NPOVOAHM NARUTA H CHEHPAGRUIT A, HUH KE BRAYO- 
AHTA BUZAOVYh Rh AOVNÔHNM O H EA CKEAKHA TA, H MNAKPUTA 
NAKM NPKNSVUTAKTA KA CPRABU. Wiedergabe von M 1192 B, 
freilich eine sehr unvollkommene und vielleicht auch in unserm Text 
entstellte: čo olg ovufatvet, u zivovnévng ríjs dornelac Únd TOV 





1) H. srstovxuk (bei Gorski-Nev. BPEsNOVIAHNIE) NPNEMAKUU. 
2) H. CKBO3BHATBE. 
3) H. npozoyku : vgl. bulg. proluka Liicke. 


Der aristotelische. Abschnitt im Hexaemeron des Exarchen Johannes. 109 


čvrôs nveúuaroc, toraoJal xal TôVv reveúnova mapevSúc“ Úri pvadw- 
névns rňs dornelas drádocis víverau rveúnaroc eis Tä xoida uéon TOV 
TeveÚuOvOG“ ByeL yäo dLagpýcess zovôodwôdELs O TTVEÚLNUV el ÔŠU Gunuoý- 
Gas xal ovynyuévac“ GL Úv elaeio 10 rrveĎna eig vä čnds aúroť, 
uáxciJev aúIu els Trhy xaodlav vínam. Die Stelle Eye. — ovynyuévac 
entspricht den slav. Worten HUATY RO NPOAKRKU — CHEHPAHRUIT A, eine 
Wiedergabe des xovôowôeic nnd des eic ôšuú fehlt, in dem NPOYJA MI 
steckt offenbar denxoúcac, in CHRHPAKUITA (H. CREHPAKUITE) OVYNY- 
uévac, das aktiv verstanden wäre: man kann dem abhelfen, wenn man 
CHEHPAHRUITA CA verbessert. 

IECTR NE MEKAN AHUEMA H TOJAKOMA MEKAA HKKAKA, HORE 
BAR ZOBEATA, IEAKE NOKKAA TPIATAHL CA ZORETK A ZAKAB OVETA 
CHPHUITANAMU“ CEPO RE YPACTARAYKHOM (80. IECTA) H NPRAKHIEHE, 
HUAKE BAZTAAUANEM K H A LUIEM K, A MACEHONE EAkCE RRHATPRRACOV 
NPKAŤh YP5SATOMA“ A BIH (poss. Dat.) 34A b Hlálá Y ACTA IECTR OMAE- 
UTHIE: aus AH 1. 12 — 498 a 0—9: avxtiv dč rô nerašú 1r000W770V xal 
Jú0axog. xal rToÚTOV T0 čV neórIiov pépoc Aúpvyš, r0 Č ôsriaBov 
OróNUXOG. TOÚTOV ÔE TO čV yovôpddEG xal ng6sJLov, čl oÚ Ť) povh xal 
f dvanvoň, čornela" 1b č8 Gapxúdec orónaxos, čvrôc TOĎ TÁ ČÁzewE. 
r0 0 ônioJtov aúyévos pôpLov črwuís. 

STA PAABA KE AJ TOPAKA HACTH H OVAOBÉ TAKA HMÉHA HURTA 
H CHAOS" A TOPAKA NO BRAH NÝ ANPRAKÁHH HMATR CTPAHK NPA- 
BOIE TPRAH, TA4E NO TOk ATPOSA, ATPOSK KE KOPEHA 1ECTk 
NÁNA“ STA TRY KE IECT A ZOROMONE HTPOHA CPRARULE KE Eh - 
AHNIEHO IECTA OH AEKHTA HA NOCAKARÁHHUNA MKCIK TOPAKCOV 8h 
UHPHNAYT, OSRAPÍKHNO H YPAHHNO OKPÄÁTK NAKUITAMH, T4KOKE 
OBRIEU RUAM A 1E H KONE AKA NPACTUKM CBOHUH OVLUBKILH OERAP A- 
KAUITaUh. Die Stelle erinnert in einigen Einzelheiten an AH 1. 13, 
z. B. vel. ATPOGK KE KOPEHĽ IECTR NÁNK raúris (rijc vaoroóG) Olča 
ônpalóc (493 a 18), weicht aber sonst ab. Andres erinnert wieder an 
M 1212 B, doch auch nur entfernt. 

Darauf folgt eine erbauliche Betrachtung (cie b 2 Z 2— ck a 1 Z.17), 
z. T. verderbt und unverstindlich: ich lasse sie daher weg. Dann geht 
die Beschreibung des Herzens weiter: AEKHTI KE OVEO CPRAKUE H 
BRYHRIENO 1ECTA TRODKILEMb AK KAHÁZA H BAAABIKA IECTACTBOV 
RA CHKPORANÉHUHHYh MRCTKYT, HKOKE H BANE PAATOAAKOM K 
(Wiederaufnahme eines Teils der eben genannten erbaulichen Stelle). 
HMAT A KE POACMA RECTOKÁ NAATA THHÁUH M RANOPOČOEPAZANUHUH 
CHAFKA CA“ TH CEPO UKUTA TANAHHIE IE HKK HABHAMENOV- 
IET1 (CA). KOKE NOEKAANHIETA CA MAHE HA ARRÁHKO CTPAHX. 


110 A. Leskien, 


A ABOW BHHOV IUKUITA, HMLE HA TÁ IEC BRUHHIEHNO CTPAHA 
MKHBOTOV PAAĽOAENOIE REZAOVLIJKHONM UHPREO H ERTPANOIE, H BKORKE 
NAYE TPREOVETA IEro AKRAH CTPANA, HMARÉ HEMOLITANÉHUJH 
IECT k, HKOKE H APOV3HH CHKKABADKT M O AECHÉH CTPDAHK H OTA 
IATPA NPHEMAKLUUTH NEYOVA AK O NONCU TA!) Filr die ganze Stelle 
kann ich keine entsprechende griechische Guelle nachweisen. Dann 
folgt von cka 2 Z. 10 vu. — ck b1 Z. 12 v. u. iEcTA KE OVBO Npfk- 
KAONIEHO — NOCAKARÁHH KOHkU k lEro eine Stelle, die Anklánge an 
AH 1. 17 — 496 a 14—19 hat, aber so verwirrt ist, daf ich nichts damit 
anfangen kann. Das noch verbleibende Stlick bis zum Ende des ganzen 
Abschnittes (cka a Z Z. 8) stammt aus AH 1. 17 (496 a 19 — b 35) mit 
vielen Auslassungen, die den Zusammenhang zerreilien und den Sinn . 
verdunkeln: HMaTA se (Subjekt cCPRAKILE) TPH YPKRECA, © AECHRER 
BALITALUIEIE, MLANALUIEE KE O ARRAEK CTPDAHA, MEKA RE TRMA 
CPRAKNICIE — čycu č xouliag 1geic, ueyícTNY učv Thv čv Toig Geši0iG, 
člaxiorny Ôč rljv čv Toig áoloregois, néanNy Ôč nevédeLv Thv avä uécov 
— 496 a 19—22. Weggelassen sind darauf Z. 22—25:, folgt: 1exe ne 
KEAHKOMOV YPEROV OBKUJEHA IECTA KPABARAM KHAA BEAHKA, CA 
NIEERO KE IEC. ZOBOMONE CPRARNICIE YUJKRO (uEGEVTÉDLOV) TPAAARTA 
SO H KK MARUITAMh SPOAH HRKAUH OTA CPRABIUA, H PACYOA AT 
CA TAKOKAE EKO H APDTHPHU NO BACKUA NAKUTAU K STA ApTH- 
PHIA BACAKAKCTEOVIRLUUI TE, vgl. zará  učv Tv peyiorny xouiay 
Šúcrnrau ríj ueylory päeí, sro03 jv nal 70 ueGevrÉpIÓV čaru xarč 
Ôč Tljv nécyYv TÍj dvorí (war — čogrí fehlt im Slav.). pépovao. ÔŽ xal 
sig TOV srleÚúnova stúpol čisto 1s xapdias, xul oxílovzau TúV aúrdv 
zoónOV Ovireo 1] úoTnOla, za1G srávia Tov srkeúnova sirapaxolov3oúv- 
TeG TOig dird Tij] dornciac, 496 a 20—30, das roic dno 1ňs äorneias 
ist durch das bloBe S1T1a aprrnpnla zegeben, was man so nicht ver- 
stehen kann. Im Griechischen folgt: čirávu 0 siciv ol ánú Tis xag- 
člag srópov oúčely Ô čori xotvúc sróposy AAAä Dl Týv GÚvayiv dé- 
xovral 10 s7veĎua xal Tiíj xaodía Basréusjcovov (496 a 30—32): statt 
dessen wird nur der Passus von déxovra. an dem Vorhergehenden 
relativisch angeknúpít: HKE IPHIEMAIATT KEZACVYH, PEKRUNE BRTPA, 
H KA CPRARAUK NOKNPOBAKAADKT hh. Die Zeilen 496 a 33—35 sind 
ansgelassen, der slav. Text geht fort mit: KOAKA RE UKHATA HURUTA 
NAKUITA NAYE HHKYK SACTHH (vgl. alna dč szdešovov učv 0 redeúnwy 





1) o—nomomrTB: richtig wird sein nach c1Ka311572 zu interpungieren, und uxoxe 
— 1x. zum vorhergehenden zu ziehen, dann zu lesen zxecuŤu CTPAHŤ OTB IATPB NPH- 
N#MIIGIUITA HEXOVIA MOMOMTLE Als dat. abs. -— wäihrend die rechte Seite von der Leber 
[die nimlich rechts liegt] eine nicht geringe Hälfe erhält. 


[Der aristotelische Abschnitt im Hexaemeron des Exarchen Johannes. 111 


Eycu rv čv voig Čpous nogítv 496 a 35 -— b 1, darauf fehlen 496 b 1—7), 
HE Bb CEER AEHKALUITÁ Hb Eh KORRABHUAYŤ HMATR KE H CPRANIUE 
KORBA, Hb BRA CEEK TRYHIA, vgl. (rúv d čAJov onlávyvov) f) xag- 
Šla uóvov Eye. alua. xal 0 učv deúpv oúx čv aúroú AAN čv Tai 
pleutv, fj Ôč xagôla čv aúrfj, 496 b 1—9. Fúr das dann folgende: év 
čxácrm yo čyeu alna Tôúv zov, Aerrrórarov Ô čori 10 čv r néGI, 
stebt l4KO KE HHA OVTPOSA HMATA, TAHRAKA RE IEC H TA COV- 
UK 6% BEAHU RUB YpRREÉCH, unyerstindlich, wahrscheinlich verderbt. 
Daran schlieBt sich: 30B0MCIE NE NOKNOBCAHHE, PEKRUIE NOKTPANA 
TOPAHACKAU, NOAh NAKUTAMH IECThA, 1ERE H NAPDHURTAÍ) ČPEHECH, 
PEKRUJE MBICAH“, vgl. Úsrô Gč Túv srveúnová čov. 10 Člálwna To TOV 
JW0ax06, ai xaloúneval poévec, 496 b 10—11. Darauf Unterbrechung 
des griech. Textes bis Z. 15, der slavische geht fort: £ralul€ 2) Kg npt- 
NOHCAHHA © AECHRKO CTPAHÁ ABKATA JATPA AKA KPATORATOMA 
OBPAZOMA CAUTA, A S AKRAK CAR3EHA AARTA H ABKKA CRIUTH“, 
vgl. úno ôč r Člálwna čv učv TOiG BešLolS niva TU Úmag, čv Ôč roj 
dovoregois 0 oalúv, 496 b 15—17, die Epitheta aus Z. 28 orpoyyúlov 
Ô čari 10 roú dvJewrcov Úsrap und Z.21 ô rod ávJownov onAiy 
Orevôc xal uaxpós. Úberschlagen ist 496 b 17—29: der slavy. Text geht 
fort: K BEAHUKH RE H KA) KPABABKH KHAK NDHAEKAT PIATA, 
NOHRKUJEHA NE IEC KA HIEH [4] CA K3EHA, vgl. zrgoosrépvze Ô8 Tfj 
neyály oleôi 10 únae Z. 29, ovyňornvau Ôč xal 0 anÁhv rij neváln 
gplepi Z. 32. Das anschliebende HUATA ME IATPA H CAK3ENA CEOK 
KRAKAAO KORRABHU A NPOCTPATA STA BEAHKRNA KPRSABANÁA HA 
H KPRABA NPKNPORAKAAKU TA hat keine Entsprechang. Folgt AEKHTE 
KE NO [CHYR] HOTECK OV CAMOTO YPHEKTA (vgl. ner č Tadra ol 
vegool sr005 aúrij Tíj Ódyei neivrau, 496 b 34), EPOA"MI HUXLITH OT“ 
BEAHKANA H 4] KORRAKLRIA KHABI (vgl. péopovo. Úč čis aúroVs nópOL 
čx ríjs neyádns pležós, 497 a 4) RUYHHAKUITA Š) AC CAMOB HCTECOV, 
HUHKE SPOAMI NPHEMAETE KOREH NOAAHHE. 





1) H. kxc Ca U u. $p., wa8 8ich rechtfertigen läBt. 

2) Wohl Verderbnis flir nuxe (— vr). 

3) x KB wahrscheinlich zu streichen, vgl. gleich darauf BcZHKNIA KPEBABnNU 
KLIN. 

4) x wohl zu streichen (5. 0.). 

5) Auf akk. 6porm bezogen, I. 6po11 und stunuŤonu. 


Leipzig. A. Leskien. 





Georges ďEselavonie, Chanoine pénitencier de la cathédrale 
de Tours au XIV— XY" gičeles, 


II y a nne trentaine ďannées M. Dorange bibliothécaire de la ville 
de Tours auguel on doit un Gatalogue des manuscrits de cette biblio- 
thégue !) appela mon attention 8ur les gloses slaves de certains de 
ces manusgcrits. Ces manuscrits avaient pour auteur mn personnage 
appelé Georges ďEselavonie, anguel le Granď Dictionnatre histerigue 
de Moreriž) congacre une notice ainsi congue: >Georges ďEsclavonie 
maitre es arts, docteur en théologie, chanoine et pénitencier de VEglise 
de Tours vivait dans le guinzičme sičele et au commencement du seizičme 
(ces dates sont erronées ainsi gue je le montrerai tout a ľheure). 
La Croix du Maine dans la Bibliothégue frangaise dit guil a écrit en 
francais un livre intitnlé: La Všerge sacrée imprimé A Paris chez Simon 
Vostre. Cela nest pas exact. Le titre de ce livre est: Le Cháteau 
de Ja Virginité. 1l est en prose divisé en huit chapitres, suivis ďune 
exhortation. Le tout est adressé A Isabelle de Villeblanche, ďune noble 
famille, gui venait de faire profession dans ľabbaye de Beanmont pres 
de Tours entre les maing de ľarchevégue de Tours. Je nai vu guune 
édition de ce livre, in 4" gothigue a Paris par Jean Tiepperel: le 
10 Juin 1506. « 

LUouvrage auguel Moreri fait allusion est bien connu des bibliopbiles. 
II est signalé par Brunet, Januel du hidratre (a ľarticle Esclavonte). La 
Bibliothégne nationale en posséde deux exemplaires, dont ľun est incomplet. 
Ce gui nous intéresse ici, ce nest pas ce volume, ce sont les manu- 
gcritg accompagnés de gloses slaves conservés a la bibliothégue de 
Tours et gue nous allons examiner ďaprés la description guen a donnée 





1) Un vol. in 4%. Tours 1875. 
2! Ce Dietionnaire a eu plusienrg éditions. Jai sous les veux ľédition de 
Paris 1759. 


Georges ď Esclavonie, Chanoine pénitencier de la cathédrale de Tonrs. — 113 


le bibliothécaire actuel, M. Collon dans le récent Catalogue des manu- 
scriis de la Bibliothégue de Tours!). Ce catalogue west pas ä la portée 
de la plupart des érudits slaves et les compatriotes de Georges ď Eselavonie 
seront bien aises sans doute ďôtre édifiés sur la féconde activité de ce 
pretre francais gui resta toujours fideéle au souvenir de son pays ďorigine. 

MS. No. 39 Compendium literalis sengus totius divine scripture 
signé en latin: 

Scriptum Taronis anno D. 1404 per manum Georgii de Selavonia 
Canonici et penitentiarii ecelesie Turonensis. 

La date de ce ms. nous permet de rectifier tout ďabord une 
erreur de Moreri. Le chanoine gui ľa écrit en 1404 na pu vivre au 
Seiziéme sičele. Le manuscrit dont nous allons parler maintenant semble 
indiguer gue Georges ď Eselavonie était établi a Tourg dans les derniéres 
années du XIV"“ sieele. MS. No. 79. Lectura magistri Georgii de Sela- 
vonia super Danielem, 1391, 18 die julii. Cependant il est possible guil 
ait été copié a Paris et apporté plus tard a Tours par le gcribe. 

Le M5. 95 est un recueil de différents textes religieux. Un certain 
nombre de feuillets portent des notes gui ont pour le lectenr slave un 
intérôt tout particulier et gui mériteraient peut-étre ďétre publiés ä 
part en facsimile. Elles attestent ľérudition polyglotte de ľaatear, 
elles attestent aussi gue malgré son long séjour dans cette France ou 
il avait été naturalisé, et ou il est mort, il n"avait point oublié la langue 
dans laguelle il avait fait ses premičres prieres. Elles nous montrent 
gue dans cette langae il connaissait les deux alphabets sacrés, le cyrilligue 
et le glagolitigue. Ce detail mérite ďôtre relevé. 

Le Folio "5 de ce ms. nous présente un alphabet hébreu, un 
alphabet cyrilligue, un alphabet glagolitigue precédé de cette mention: 
Istud alphabetom est chravaticum. Au dessougs de chague lettre le 
seribe a margué en caractérs latins, le nom du caractére glagolitigue 
az, čbouki etc. Vient ensuite ľoraison dominicale en langue slave en 
caractéres latins : 

Otse nas ise etc. 

On peut supposer guen écrivant le pater en caractéres latins le 
chanoine slave a voalu satisfaire la curiosité de guelgue confrére 
frangais dégireux ďavoir une idče de cette langue slave alors si peu 
connue en occident. Ce gui me parait confirmer cette hypothese ce sont 
leg textes gue nous allons trouver aux feuillets suivants. 

Fol. 76. Salatation angéligue et symbole des apôtes en caractéres 





1) 2 vol. in 8%. Paris, librairie Plon 1900. 
Festschrift fúr Jagič. 8 


114 Louis Leger, 


glagolitigues avec une transcription en caractéres lating. Les caractéres 
glagolitigues sont tracés avec beaucoup de soin et ďune main gui s"est 
évidemment appliguée. M. Dorange avait bien voulu autrefois prendre 
pour moi des facsimile de ces deux feuillets. Jen ai conservé et un exposé 
ľautre au Congrés archéologigue de Kiev en 18/4. II doit, sil na pas 
été perdu, figurer aujourď hui dans les collections de "Université de Kiev. 
II serait, je crois, intéressant de publier ce facsimile. 


Fol. 71. Le passage gui suit semble avoir été écrit, soiť comme 
aide mémoire, soit, aingi gue je le supposais tout a ľheure, pour expliguer 
a guelgue étranger les pays ou se pratiguait alors la liturgie slave dite 
glagolitigue. Je transeris en esgayant ďinterpreter. 


Istria eadem patria Chravat. (II veut dire je erois gue ľIstrie ďest 
au point de vue de la langue un pays slave comme la Croatie.) Primus 
episcopus Chravacie gui scit utrumgue ydioma, tam latinum guam 
cravaticum et celebrat missam in altero istorum ydiomatum guocumgue 
sibi placet (il sagit ďan diocese ou la liturgie se célébre a volonté 
en latin ou en slavon, glagolitigue, mais je ne sais guel est cet évéché). 
On lit ensuite en caractéres latins Pavel dyak z Krbava. Nous reviendrons 
tout a ľheure sur ce Paul. Dlgouschanin plemeniti routsanin Krisanits 1) 
drasecin sin Krbavski. La Krbava en latin Corbavia est une région de 
la Croatie sur leg frontieres de la Dalmatie. Elle a eu de 1185 4 1460 
un évéché dont le sičge était a Udbina. Je ne suis pas assez docu- 
menté sur leg géčnéalogies et la toponomastigue croates pour identifier 
les personnages dont il est guestion ici et sur lesguels leurs compa- 
triotes nont peut-čtre eux-mémes aucun documents. 


De ista diocesi est Coplice — Episcopus de Kerbavia — Episcopus 
Kninski — Episcopus Krxski?) — Epicopus Split. Guasi archiepiscopus. 
Episcopus Troguier. — Episcopus Schibenik. — Archiepiscopus Zadrski 
(noter ici le mélange du latin et du croate). — Episcopus Nenski. 
Episcopus Kabsk. Episcopus Osorski. Episcopus Senski. 


Nous avons ici, si je ne me trompe, ľénumération complete de tons 
les évechés ou se pratiguait seule 0u conjointement avec la liturgie latine 
la liturgie glagolitigue. 


Au bas de ce feuillet se retrouve un alphabet slave glagolitigue 
un peu plus cursiť gue celui du feuillet 75. 


o— 2e o 


1) M. Collon lit Trisanits. II faut évidemment lire krisanits — Križanié, de 
môme gue plus loin Kninski du lieu de Tninski. 
2) Je redresse ici les lectures antérieures. 


Georges ď Eselavonie, Chanoine pénitencier de la cathédrale de Tours. 115 


Le folio 78" verso porte des mots slaves gui donnent le nom des 
jours de la semaine et des mois en caractéres latins: Nedila, prvedan (et 
non pas day comme ont lu les éditeurs antérieurs), etc. 

Ici encore on peut supposer aä bon droit gue le scríbe a voulu 
86 remémorer des mots usuels de sa langue maternelle ou plutôt, comme 
je le disais tout a ľheure, donner ä guelgue collegue francais une idée 
de cette langue. 

Le manuscrit gui renferme ces textes slaves, fait remarguer M. Collon, 
est écrit sur un papier exactement semblable, de la meme main gue deux 
autres Mss. de la bibliothégue de Tours (No. 79 et 552) gue nous savons 
8tre de la main de Georges ďGEsolavonie. 


Plusieurs autres Mss. de la bibliothégue de Tours gui ne renferment 
pas de gloses slaves nous donnent guelgues indications sur la vie et 
les wuyres du chanoine pénitentier. 


P. 2(1 il est guestion ďun ms. donné en gage, datus pignori 
magistro Georgeo de Rayn canonico turonensi pro duobus scudis auri. 


P. 286. Ex libris. Ista est summa Georgii de Rayn Aguilegiengis 
diocesis. Ces deux mentions nous apprennent le lieu de naissance du 
chanoine Georges. Sa ville natale appartenait au dioceése ď Aguilée. Nous 
reviendrons tout á ľheure sur la ville de Rayn. Dans le ms. 444 
(Guillaume Peraud, Summa de viciis et virtutibus) au verso du folio 
N. 18 ä la date: Die prima mensis julii anno M“ CCCCm XVI» i] est 
guestion de la vente dudit manusgerit gui avait été faite per ma- 
gistrum Georgium de Rain magistro Petro de Castanea. Jignore gui 


est ce personnage. 


Un manusgcrit renfermant des extraitgs de la seconde Somme de 
Saint Thomas ďAguin porte cette note: Extracta finita in vigilia Saneti 
Mathei apostoli et evangeliste anno domini 1413, scripta per manum 
magistri Georgii de Selavonia canonici et penitentiarii. 


Au milieu du fol. 16"% du ms. 337 (recueil fact...) on lit la signature 
 G de Rayn et au bas du fol. 17 la date de 1387. Ce ms. date 
probablement de ľépogue ol le seribe étudiait a Paris. 

Georges ďEsclavonie ne fut pas a Tours le seul représentant des 
Slaves méridionaux. II y attira un de ses parents, son neveu Ulrie. 

Le ms. 469, recueil de textes a ľusage des prédicateurs porte 
cette mention: Istum librum gseripsit Parisius Ulricus nepos magistri 
Georgii (de Rayn) anno domini 1398. 

A côté de cet Ulric figure encore un autre Slave. Cest celui dont 
nous avons relevé le nom tout a ľheure, Paul de Krbava. 

8+ 


116 Louis Leger, 


Sur un ms. gui porte la cote 95 du catalogue Dorange jai relevé 
autrefois pendant un séjour a Tours une glose Cyrilligue ainsi conene: 
To nuca IlAB441 AkRKh HC RpASABK KAKO ce duHah. (lllud seripsit 
Paulus Diaconus e Krbava sicut didicit.|) Je naj rien découvert sur la 
personnalité de ce Panl de Krbava, ce gui est intéressant, c"est de le 
voir donner ici un specimen ďécriture en alphabet cyrilligue, probable- 
ment pour satisfaire la curiosité de guelgue Tourangeau. Ce gui semble 
probable ťest gue ce Paul vint visiter le chanoine Georges a Tours ou 
a Paris peut-čtre en compagnie de deux autres pergsonnages dont était 
guestion plus haut!). 


Tels sont les documents gue nous fournissent les manugerits actuels 
de la Bibliothégue de Tours. Mais tous les mss. tourangeanx ne 
sont pas restés dans leur pays ďorigine. II en est gui ont émigré a 
ľétranger. Un savant archéologue, bien connu par des travaux Bar 
ľhistoire de la Touraine, ľabbé Bourrassé, a découvert a Londres au 
British Museum (ms. No. 11, 443) ľObituaire de VEglise Métropolitaine 
de Tours. 


Voici le passage gui concerne Georges GExsclavonie: 

V Maii (1416) obiit recolende memoriz magister Georgius Henrici 
de Rahyn presbyter de Selavonia Aguileiensis diocegis, magister in 
artibus et in theologia, canonicus et penitentiarius hujus ecelesize, gui 
multos libros manu propria ad usum dicte ecelesiz scripsit et notavit 
in cantu, et in ultima sua voluntate religuit residuum bonoram suoram 
mobilium ecelesie prefatee, executione sua completa, pro faciendo anni- 
versarium suum solenne anno guolibet in crastino saneti Hieronymi: Cujus 
anima reguiescat in gaudium. 


A la date du 1“ Oetobre figure une mention gui confirme le texte 
précédent. 

Annivrersarium bone memoris venerabilis viri Georgii Henrici de 
Rayn, presbyteri de Selavonia Aguileiensis diwcesis, magistri in artibus 
et in theologia, canonici et penitentiarii hujus ecelesise, gui residuum 
suorum nobilium religuit ... et cujus anima reguiescat in pace. 


Je relôve dans legs deux textes précédents un détail parti- 
culierement intéressant. Bien gue devenu trés francais de cogur et tres 
dévoué a 80n église métropolitaine a laguelle il légne ses biens mobiliers, 
George ďEgelavonie gui se plait toujours a associer a 80n nom celui 





1) Au [Vme volume du Chartularium je vois encore mentionné un Croate, 
Paulus Nicolaus Zagrabiensis (anno 1421). 


Georges d Esclavonie, Chanoine pénitencier de la cathédrale de Tours. 117 


de sa province et de sa cité natale tient a évoguer á ľinstant de sa 
mort les traditions ecelésiastigues gui ont bercé sa jeunesse. II prescerit 
gue son gervice anniversaire aura lieu le lendemain de la fôte de 
Saint Jérome. Or Saint Jérome né ä Stridon était considéré par les 
Slaves de Dalmatie comme leur compatriote et leur patron et une tradition 
trs répandue chez leg Slaves méridionaux lui attribuait ľinvention de 
ľalphabet glagolitigue. II était pour le pieux chanoine, un saint national, 
un compatriote et il tenait a placer sous ses auspices les pričres guil 
demandait pour son Äme au clergé de la métropole de Toars. 


Cest dans le dioceése ďAguilée gue se trouvait le pays natal du 
chanoine Georges, ce pays guil désigne sous le nom de Rayna. Il #agit 
trés probablement de bourg de Rain situé sur la Save, chef lieu de 
cercle de la Styrie (1164 habitants, ďapres la derniere édition du Brock- 
haus. Cest, dit le Brockhaus, la ville allemande la plus méridionale de 
la Styrie, mais le cercle de Rain est gurtout habité par des Slovénes). 
Au guatorzieme sičele on ne percevait gučre de différence entre les Slovénes 
et leurs voisins les Croates. [Il y a lieu de croire gue notre chanoine 
vécut guelgues année8 dans un diocése croate ou la litargie glagolitigue 
était en vigneur. Ou fit-il ses études? Passa-t-il en France par ľItalie? 
Etudia-t-il ďabord A ľaniversité récemment fondée de Prague gui attirait 
certainement les Slaves méridionaux? Nous ne savons actuellement rien 
de positif a ce sujet. 


En tout cas pour arriver jusguäá Tours il devait nécessairement 
avoir passé par Paris. 


fai eu la curiosité de rechercher sa trace dans la belle publication 
de M.M. Denifle et Chatelain: Chartularium Universitatis Paristensis!) 
et ductuarium Universitatis Parisiensis?) guli reproduit les plus vieux 
registres de la nation allemande a ľUniversité de Paris. 


Dans ces deux publications revient a diverses reprises le nom de 
Georges ďEsclavonie. II figure sous les nos. 1355, 1408, 1569, 1570 du 
Chartulaire. 


Une note de ľAuctunarium nom apprend gue Georgius de Selavonia 
a été boursier ou hospes de la Sorbonne a ľépogue ou le proviseur 
čtait Johannes Diodona évégue de Senlis, cest a dire entre les années 
1388 et 1409. 





1) Paris, Delalain, 1887 et s. 
2) Ibid. 1894 et 5. 


118 | Louis Leger, 


Le 13 Février 1389 il écrit de Paris ä un ami de Vienne!) á propos 
ďane guerelle entre "Université de Paris et legs Precheurs. II se recom- 
mande au souvenir de guelgues amis, Henricus de Hassia, Henricus de 
Oytten, et le maitre Frédérie. Etaient-ce ďanciens collégues de Paris 
ou les avait il connus en Allemagne? Je ne sais. II signe Georgius 
de Rain, magister in artibus, canonicus ecelesie Altissiodorensis. ll est 
done ä ce moment chanoine de ľéglise ď Auxerre, ce gui semble indiguer 
guil réside en France depuis assez longtemps. Je nai rien trouvé a 
son sujet dans le catalogue des manuserits de la Bibliothégue ďAuxerre 
et jignore dans guelles circonstances il regut ce canonicat gui était peut- 
étre purement honorifigue. 

Une autre lettre gui figure a Vienne 80us la méme cote est encore 
relative aux débats de ľUniversité et des Precheurs. Georges ďEselavonie 
déclare gue ľordre des Prčcheurs lui parait entierement détruit en France 
et guwil ne pourra jamais se réhabiliter. 

Voici ďautres documents fournis par ľ Auctuartum. 

Le d Avril 1392 maitre Georgius de Sorbona est désigné par la 
nation allemande (ä laguelle se rattachaient aussi leg Slaves) pour 
g"occuper de la location de trois maisons appartenant a cette nation et 
devenus sans objet par ce gue les étudiants étaient moins nombreux. Ce 
détail est en lui-méme assez insignifiant, mais il nous prouve gue 
Georges čtait dés cette épogue bien au courant de la langue francaise 
et de la coutume de Paris. Le 1“ ayril 1393 le maitre Georges est 
encore chargé par la nation allemande de constater les dégradations 
de la maison d ľímage de Notre Dame et de les faire réparer, si besoin 
est. Gette maison était situče rne Bruneau, ä deux pas de ľendroit ou 
est aujourďhui le College de France. 

Plusieurs autres documents nous font voir le rôle considérable gue 
jouait maitre Georges parmi les membres de la nation allemande. 

En 1399, le 3 avril, nous le voyons nommé membre ďune sorte de 
jury ďhonneur chargé de régler un conflit gui sétait engagé entre deux 
gorbonnistes. La meme annče (le 5 mai) il est nn des députés de la nation 
allemande dans une commission chargče de construire des écoles A ľusage 
de cette nation. En 1398 il contribue par une somme de deux franes 
a la féte annuelle de la nation gui avait licu le 18 novembre, le jour 
de la Saint Edouard. En 1401 la nation essaye ďobtenir une subvention 
de la reine Ysabeau de Bavičre pour la construction ďune école des 
Sept Arts. Plusieurs demarches restent sans résultat. La nation adresse 





1) L"original est ä la Bibliothégue impériale de Vienne (4 384, fol. 209). 


Georges ďEsclavonie, Chanoine pénitencier de la cathédrale de Tours. 119 


a la reine Georgius de Sorbona. Évidemment il était considéré comme 
ľan des plus éloguents et des plus habiles parmi les membres de la colonie 
germanigue. En 1403 il figure pour la derniére fois parmi les magistri 
non legentes, est a dire gui ne font pas de cours. 

Assurément ce Georges ďEselavonie nétait pas le premier venu, 
ainsi gue le prouve le rôle joué par lui dans le monde académigue et 
la gituation acguise dans le clergé tourangeau. II ne faut done pas 
noug étonner sil fit dans notre pays une si belle carričre. Je serais 
heureux si ce petit travail pouvait gusciter de nouvelles recherches 
et nous valoir une biographie compléte de cet énigmatigue personnage 
gui, apres un trés long séjour en France, resta toujours fidele aux souvenirs 
de sa jeunesse et gui, sous le beau ciel de la Touraine, se plaisait A 
invoguer le nom de Saint Jérome et associait a son nom celui de sa 
province natale ľEsclavonie. 

Louis Leger. 





Etymologie VON 38Ax, 


— — — — —r— 


Miklosich leitet bekanntlich 3kA4k her von ct und AX, da man 
das, Was er Von 3kAh sagt, notwendig auch auf jenes wird beziehen 
mtissen. Darnach entspráche es einem samskrtischen samdhi (gen. 
mask. wie alle dergleichen Bildungen. Die abstrakte Môglichkeit dieser 
Etymologie wird man zugeben kônnen, ohne von derselben erbant oder 
gar iiberzeugt zu sein. Zunächst ist das fem. genus von zed bedenk- 
lich, dann die Bedeutung von 3k Ah xé0an0c materia. Man kann nun 
einwenden, daĎ eine andere Etymologie nicht ersichtlich ist: in der 
Tat leidet die einzige andere, die wir im folgenden vorschlagen wollen, 
auch an einer Schwierigkeit, und es fragt sich, ob man dieselbe an- 
gesichts des groen Vorteiles, den sie bietet, in den Kauf nehmen darf. 

Um námlich zu einer andern Etymologie zu gelangen, mtissen wir 
eine Versetzung der Buchstaben annehmen, daB 34A4 AU8 Ahb3k ent- 
standen ist. Dadurch tritt das Wort als simplex in Beziehung zu der 
Wurzel ind. ď!/, ir. diz (dižh), welcher wir in reixoc roixog in ind. 
déhi déha, ir. dačza, arm. dôz ("5g dizan dizang ete.) begegnen. Dehi 
ist vedisch und bedeutet etwa Umwallung. Direkt zu 3kA4 gehôrt 
pers. diz A. (od. auch diž 39), welches in der alten Literatur (Firdausi) 


gewôóhnlich ist und »Burg« bedeutet: im modernen Pers. ist es durch 
arabische Wôrter verdrängt!), hat sich jedoch merkwiirdigerweise im 
zigeunerischen diz erhalten, wo es neben čurňos und andern Wôrtern 
noch heutzutage Burg, Feste, Kerker u. ä. bedentet. 

Die älteste (etwa altpersische) Form muB gewesen sein diži, dann 
dizi diz. Die unbegueme Folge von d-z war wohl der Grund, daB 
man in den obliguen casibus zuerst die beguemere Aussprache z-ď 
wäáhlte, die dann auch in den Nominativ sing. úberging und die allge- 
meine ward. Das Wort ist ein uraltes und ähnelt dem slav. Back, 
altpers. viťhi — ind. t?g, dessen urspriinglich vokalischer Auslaut au8 





1! Im modernen Stadtnamen Diz-fúl noch erhalten. 


A. Ludwig, Etymologie von sbag. 121 


vicpati erhellt, welches nur ans allmählicher Verschmelzung des g mit 
dem » : vigi-pati sich erklárt, da c und p incompatibel gind, und das 
Compositum vifpati lauten miiBte, welches auch tatsáchlich in beson- 
derer Bedeutung vorkommt. 

Wie Eaca ist auch 3kA4 generis feminini. 

So käme 3kAt4 — Ak434 in Zusammenhang mit einer Reihe von 
Wôrtern, welche auf der Warzel dižh diž diz dih basieren, mit der 
Vorstellung des Aufhänfens, Umwallens, altbaktr. pairidačza ohrada, 
ind. dehah Leib als Umwallung, Anwurf der Seele etc. 

Fúr Miklosich mag cXA% maBgebend gewesen sejn. 


A, Ludwig. 





Dubrovački pjesnik Nikola Marci. 





Baš je prošlo sto godina kako je sklopio oči dubrovački pjesnik 
Nikola Marci!), pa su ga Dubrovčani več davno zaboravili, a literarna 
ga historija jedva spomiňe, premda spada medu one rijetke pisce druge 
polovine XVIII. vijeka koji su u Dubrovniku još pisali narodnim jezi- 
kom. Koliko su ga Dubrovčani zaboravili, vidi se po tome, što ga 
nikako nema u popisu znatnijih Dubrovčana što su umrli tijekom XIX. 
vijeka, koji je popis prvi put izdan u dubrovačkome kalendaru Ľ Ept- 
dauritano za god. 1896, pa opet u istome kalendaru za god. 1901. A 
literarni historici, ako ga uopče spomiňu, kažu samo ime ňegovo i djela 
mu što je napisao: još najviše zna o ňemu Šafafík, jer je u svojoj 
Geschichte der siidslavischen Literatur, u II. kňizi na str. 84, barem zabile- 
žio, da je još godine 1803 bio svečenikom u Dubrovniku i da je umro 
godine 1806 u 88. godini života. Onu je prvu vijest Šafaľík uzeo u 
Fr. M. Appendini (iz II. kňige na str. 215), kojega i cituje, a bez sumňe 
od ňnega je i obaznao i godinu smrti: prema tome dakle izlazi da se je 
Don Nikola Marci rodio godine 1718. I to je sve što se je do sada o 
nemu znalo, zamolio sam zato grackoga kapelana u Dubrovniku, D"“" 
Nika Givanoviča, da potraži, ne bi li se što našlo u aktima dubrovačke 
kurije: to je on i učinio, na čemu mu od srca hvala, pa je našao, da 
je bio rodom iz dubrovačke Rijeke (de Umbla)ž?) i da se je zapopio 
8. juna 1743: zatim je 11. decembra 1744 imenovan za župnika u Luci 
Šipanskoj, pa pošto se je godine 1772 odrekao te župe, opet je 12. de- 
cembra iste godine imenovan za župnika u Baničima kod Slanoga, gdje 
je bio sve do 24. jula 1786, kada se je i te župe odrekao >»ob varias 





1) Prezime mu pišem ovako sa c (Marci, jer mislim, da je možebit sam pje- 
gnik ili ko od negovijeh starijil ovako prekrojio prema talijanskome izgovoru imo 
Marčié, kako se je valda ova porodica uprav zvala: ime Marčié još i dandanas 
ima u Hercegovini, pa zato ne vjerujem, da je naprotiv Marčié postalo od Marci, 
svakako ime se izgovara Marči, pa ga zato u naše vrijeme neki tako i pišu. 

2) Nema dakle pravo D“m Ivan Stojanovié što ga zove »Marči, pop s Mleta« 
(Dubrov. kňiževnost, str. 32,. 


Dubrovački pjesnik Nikola Marci. 123 


guibus afflictatur corporis infirmitates<, umro je doista godine 1806 
30. augusta »aetatis suae annorum 88<. 

Još se je maňe znalo za ňegovo djelo, jer se je dosada naprosto 
samo natpis kazivao, dok ga je u naučne svrhe upotrijebio tek Pero 
Budmani za rječnik Jugoslavenske akademije (isp. riječ Evrijen). Ali 
nije čudo što se o N Marci tako malo govorilo, jer je ňnegovo djelo 
postalo več bibliografskom rijetkosti: osim mojega egzemplara ja znam 
još samo za dva: jedan je u zagrebačkoj sveučilišnoj biblioteci (pod signa- 
turom 13. E. 2%) a drugi je u biblioteci dominikanskoga manastira u 
Dubrovniku (isp. Sťarine XXVIII, str. 36). Kňižica je štampana na 12" 
i broji 115 stranica (a ne 111 kako stoji u Sťarinama), a natpis joj je: 
„Scivot % Pokova Svete Marie Egipkigne Slofcent u sces BPjesni Jezika 
Slavinskoga po Niecoli Marci Popu Dubrovejaníinu. U Dubrovníku G. G. 
1791 Dopustienjem Stariesciná<. Poslije natpisnoga lista ide na str. 3i 4 
posveta > Prisvietl. i Prúsvaršn. Gosp. D. Bernardu Zamagni Vlustelinu Du- 
brovackomu « — to je poznati latinski pjesnik, prevodilac Homerove Odiseje 
itd. —, pa na str. 0—9 > Pridgovor Mudromu Sctiozu«. Na str. 11—113 smje- 
štena je sama pjesma, a pri kraju je na str. 114 i 115 »U polvalu Gos. 
Niecole Marci, Pjevaoza fcivota Svete Marie Egipkigne Piesan< 8 potpisom 
» Gio: Salatich Jun.<: pjesmu u pohvalu piščevu sgastavio je dakle mladi od 
dva Dew Ivana Salatiča što su živjeli u Dubrovniku u to doba i radili 
na literarnom polu, ovaj »mladi< je bio »starijemu<« sinovac, rodio se 
je godine 1759 a umro je godine 1829 (isp. za ova dva dubrovačka 
knňiževnika, što 8u imali isto ime i prezime, s čega su ih meďu sobom 
miješali, članak D“" Nika Givanoviča u feletonu dubrovačkoga lista 
Prava Crvena Hrvatska god. I, br. 31 od 14. X. 1905). 

U predgovoru pisac nam priča nešto o sebi, na žalost malo, a nešto 
više 0 svojemu djelu. Za sebe spomiňe, da je bio Župnikom, ali ne 
govori gdje, pa da je »nazad godište« došao »u ovu pustinu Gospe od 
Milosrdja<. Kako ni posveta ni predgovor nemaju zabiležene godine, 
tako ne možemo 8igurno kazati, kada su pisani, ali baš s toga, što se 
ne spomiňe osobita godina, možemo slobodno uzeti, da je to bilo one 
iste godine, kada je knňiga bila štampana, dakle godine 1791, a onda 
izlazi, da je D“"" Nikola Marci godine 1790, to jest u svojoj 72% godini 
života došao u crkvu »Gospe od milosrda< blizu Dubrovnika, dakle u 
onu crkvu koju su dubrovački mornari iz topova pozdravlali, kada su 
86 srečno s dugog puta kuči vračali i u koju su prilagali svoje »zavjete«, 
kojim su se zavjetovali u strašnijem časovima, kad im je more prijetilo 
da če ih proždrijeti. Ta u miru i dokolici osamlene crkve podale od 
grada i od svagdašňega opčeňa s ludima D“ Nikola syrši gvoje djelo, 


124 Milan Rešetar, 


koje je mnogo prije započeo: »ja u mlada Ijeta šteči ňe (t. j. Marije 
Egipkiňe) onaku oštru pokoru, uhiti me tolika bogolubnos, da odredih 
pisat ňe život i složit ga u pjesni slavinske, i tako sam u onoj vručini 
od moga uma upiso dvije pjesni: i ovo je bilo nazad tries godištá, ali 
paka, ne znam zašto, ne slijedih... (str. 5)«. Ako je dakle dobar 
račun, da je predgovor pisan godine 1791 (ili 1790), onda je D“» Nikola 
te dvije pjesme napisao negdje oko godine 1760, dakle za vrijeme, kada 
je bio župnikom u Luci Šipanskoj i kada su mu bile več 42 godine, 
tako da 8e ona >»mlada ljeta< imaju uprav uzeti kako »mlada leta«. 
Zatim (nastavla pisac u predgovoru) »kako sam došo paka u ovu pustiňu 
Gospe od milosrdja, nazad godište, dodoše u mene ňeki moji prijateli 
znani i razborni i medu ostalijem razgovorom uzeli smo govorit od 
piesni i pjesniká slavinskijeh, i ja ňekako nehoteči ispustih riječ, da 
sam bio u moju mlados i ja pjesnik više razlikijeh stvari“) i da sam 
bio počeo pisat u pjesni život Marije Esipkiňe (str. b)«. Na úihovo 
navalivaňe morade im Dew Nikola pročitati te dvije pjesme a pak obečati, 
da če djelo dovršiti, Što je i učinio, i to dosta brzo — najdale za 
godinu dana, jer ma kada bio predgovor pisan, on je pisan, kada je 
veé cijelo djelo bilo gotovo, a one dvije prve pjesme čitao je prijatelima 
pošto je »nazad godište« došao u crkvu Gospe od milosrda. 

Nego Dm Nikola u predgovoru nije nam samo kazao, što ga je 
potaklo da počne pa da dovrši svoju pjesmu, več nam je tačno naznačio 
i izvor, po kojemu ju je izradio: »mnozi pisaoci govore od ňe životu ...: 
ja sam 8e služio Petrom Ribadeneirom, pomňivijem pisaocem (str. 8)<«: 
ňnegov je izvor dakle djelo špaňolskoga igusovca Petra Ribadineira 0 
- Životima svetaca, koje Dew Nikola bez sumňe nije poznavao u špaňol- 
skom originalu več u latinskome prijevodu isusovca Jakoba Canisius, 
u tom djelu »Flos Sanetorum« nalazi se doista u II. knňizi i »Vita S. 
Mariae Aegyptiacae $ <. Nameče nam se dakle prije svega pitaňe: kako 
je Dr» Nikola obradio život Sv. Marije E£gipkiňe što ga je našao u Riba- 
dineire. U ovoga pričaňe ide ovijem redom: pobožni opat Zozim, koji 
je živio u doba cara Justina 1 (018—527) u nekom palestinskom manastiru, 
pode jednom preko Jordana u pustiňu i tu naďe pokornicu, koja mu na 
negovu molbu ispripovjedi svoj život: bila je rodom iz Egipta i postala 
javna bludnica u Aleksandriji, odatle je prešla u Jerusolim, tu, kad joj 





3) Kakve su te pjesme mogle biti, ne može 8e znati, sačuvano regbi da nije 
ništa ni u rukopisu, barem katalog biblioteke Male Brače u Dubrovníku ne spomiňe 
imena D“wm Nikolina. 

41 Meni je bilo pri ruci izdaúe štampano u Kôln-u godine 1700, gdje se ovaj 
život nalazi na str. 135—138 druge kňige. 


Dubrovački pjesnik Nikola Marci. 125 


jednom neka viša sila ne dade da ude u božji hram, razumje svoj grijeh, 
pokaja se i ode preko Jordana u pustinu, da tamo okaje svoje dota- 
dašňe grešno živlene, u neprestanoj pokori proživje 47 godina, kad je 
nade Zozim. Poslije godine on se opet povrati i donese joj svetu pričest, 
a kad do godine još jednom dode da je vidi, nade ňeno mrtvo tijelo a do 
ňega pismo za ňnega odredeno, kojim mu je javlala svoje ime i molila 
ga, da je pokopa, što stari opat i učini 8 pomoču jednoga lava, koji 
mu na ňegovu zapovijed iskopa jamu. — Ovu je pobožnu legendu 
Den Nikola Marci obradio u svojoj pjesmi, i to tako, da je u zadňnemu — 
šestom — pjevaňu u stihove pretočio sadržaj legende, kakva je u 
Ribadeneire, dok je u prvijeh pet pjevaňa prikazao život pokorničin 
do časa, kada se je sastala s opatom Zozimom. Ali ne mislim, da je 
pjesnik tijem redom i sastavio cijelu pjesmu, nego je bez sumňe odmah 
u početku naumio da prikaže život Marije Egipkiňe svojim prirodnijem 
redom od rodeňa do smrti, tako da je negdje oko godine 1760 ispjevao 
prva dva pjevaňa, a trideset godišta kasnije ostala četiri, a to mislim 
zato, što pjesnik na jednom mjestu šestoga pjevaňúa veli: »Egipkiňa dovlek 
zbori, | red života ňe ostali | jest u pjesnim predňiem gori | — sve 8mo 
poprav spoviedali (str. 100)<, več ako bi ko htio kazati, da je ove riječi 
pjesnik docnije umetnuo! 

esto pjevaňe nije dakle ništa drugo nego verzifikovana legenda 
ove svetice: tu D“ Nikola nije gotovo ništa sám dodavao, niti je što 
ispuštao ili mijeňao, več je sasvim vjerno prepjevao sadržaj svojega 
izvora, samo što je ovdje izostavio obračene Marije Egipkiňe, jer ga je 
bio več potanko ispričao u trečemu pjevaňu: uopče u cijeloj pjesmi 
opazio sam u jednoj jedinoj stvari, da se pričane D“w Nikolino ne 
glaže 8 ňnegovijem izvorom: gdje se priča kako je Egipkiňu neka viša 
gila odbijala od hrama, legenda za ňu govori >»itague tertium magna 
vi repalsam ... (str. 136%<, dok D«" Nikola ima »ter bi ona četr puta | 
s svetieh vrata porinuta (str. 43)«, ali to je taka sitnica, da gotovo nije 
vrijedno ni da se spomiňe. Drukčije se pak ima tumačiti, što De 
Nikola uzimle, da Marija Egipkiňna zbog pokore ode »u pustošne Tebaide 
(str. 100)«: legenda naime govori samo, da je pošla iz Jerusolima s onu 
stranu Jordana, a tek je D“" Nikola tako pobliže odredio mjesto, 
kamo se je zavukla, pa je pri tome — u čudnom neznaňu geografskijeh 
prilika — uzeo, da je Tebaida t. j. gorňi (južni) Egipat blizu Jerusolima!! 
A da to nije slučajna pogreška, vidi se po tome, što u napomeni na 
str. 18 (koja je kako i sve ostale napomene napisana talijanski) uzimle, 
da je pokornica živjela u špili »nelle Tebaidi ďEgitto<, premda se on 
inače i u ovome povodi za latinskom legendom, pa i on misli, da je 


126 Milan Rešetar, 


pokornica pošla iz Jerusolima s onu stranu Jordana! Zato je mislio 
da je i potrebito da opravda što je kazao za goru, pod kojom je špila, 
da je »po vrsijeh svakolika | često sniegom pokrivena (str. (8)«, ali u 
toj istoj napomeni on umuje ovako: sama je pokornica kazala Zozimu, 
da je patila zimu, a zime bez snijega i leda ne može da bude, več ako 
ge hoče misliti na čudo (»sembrará cosa strana che nelle Tebaidi ď Egitto, 
dove č il elima caldo, fosse neve, ma la stessa Penitente .. disse .. che 
pativa il freddo, perciô ho arguito, che il freddo non puô esser senza 
neve 0 ghiaccio, se altrimenti non vogliamo attribuir al miracolo<): kad 
bi ostavio špilu, gdje je po pričaňu imala biti, to jest u Palestini, ne 
bi mu trebalo ni Čudeňa ni čuda, jer tamo zimi može biti i po gorama 
snijega i po vodama leda! Uopče naš D"" Nikola nije bio jak u geo- 
grafiji, jer se opet i u napomeni na str. 38 ispričava što je kazao, da 
8e je Marija Egipkiňa, putujuči iz Aleksandrije put Jerusolima, iskrcala 
u Jafi, jer — veli — tamo su se iskrcavali putnici iz Evrope, dok 8u se 
putnici iz doňega Egipta iskrcavali »in Damieta, antico Pelusio<, dok 
uistinu niti je Damieta stari Pelusium niti je ona putnicima iz doňega 
Egipta luka za Jerusolim! | 
Šesto je pjevaňe dakle parafraza u stihovima latinske legende, 
dok je u prvijeh pet pjevaňa Marci slobodno prikazao život Marijin do 
časa, kada se susretné u pustiňi s opatom Zozimom. Navešču im prije 
8vega sadržaj, kako ga je sim pisac naznačio u početku svakoga 
pjevaňa: »Pjeraňe prvo. Bježaňne Marije Egipkiňe iz kuče očine i iz 
imjesta rodnoga, ňe put do Alesandrije. — Pjevaňe drugo. U komu se 
pripovijeda, kako Egipkiňa otide u Jeruzalem s pukom od Alesandrije 
i kako doďe u Jeruzalem i koji je život činila u Alesandriji. — Pievaňe 
trečc. U komu se pripovijeda obračeňe Egipkiňe u Jeruzalemu i nakom 
obračena ňe bogolubnos. — Bjevaňe četvrto. U komu se pripovijeda, 
kako Azmodeo, videči obračeňe Egipkiňne, otide i podbuni vaskolik 
pakô. — Pjetaňe peto. U komu se pripovijeda prohod Marije Esipkiňe 
priko Jordana, ňe pustina i pokora.< Kao osnov za prvo pjevaňe slu- 
žilo je dakle D“" Nikoli Marijino pričaňne, da je u 12% godini života 
još za živog oca i najke pobjegla iz očeve kuče i pošla u Aleksandriju, 
gdje je 17 godina živjela kao javna bludnica ne tražeči zato platu več 
samo tjelesno uživaňe a hraneči se nešto preslicom a nešto prosjačinom. 
Da bi dakle napunio prvo pjevaňe, D“"" Nicola je prije svega poslije 
kratke ekspozicije na neobičan način izveo invokaciju: opisuje Pindo 
i Parnas, gdje su živjele poganske božice (muze), pa ňihovo igraňe i 
pjevaňe, ali »... pomoc ja ne želim | parnasovieh taštieh vila — | tebe, 
greta diklo, molim, | da bi mene prosvietlila .. .<, zatim opisuje ukratko 


Dubrovački pjesnik Nikola Marci. 127. 


Egipat i ňegovo bogastvo, pa pripovijeda, kako »plam luveni< otjera 
Mariju iz očeve kuče, kako je cijeli dan lutala, dok je pod večer stigla 
u šumu, gdje je slušala pjesmu pastirice što je hvalila pastirski život, 
pa zaspala, a u S8nu joj se prikazala Venera i nagovarala je da izyrši, 
što je naumila, a zatim »...u krilo | podmetnu jom jedno diete | pri- 
žestoko, ali milo | veoma milo, aľ otrovno | ké raňiva srca skrovno«. 
I tako probudivši se u jutru još večma raspalena, ude u Aleksandriju, 
da se tamo nastani. U drugom pjevaňu opisan je najprije bludni život 
Marijin u Aleksandriji, pa ňezino putovaňne do Jerusolima, ali za to 
Marci nije ovdje upotrijebio ni ono malo, što o tome ima u legendi, ne 
| spomiňe naime, zašto se je podala bludničkomu životu niti da je svojim 
tijelom platila vozarinu (to je po legendi kazano tek u Vl. pjevaňu), 
več 8 nekoliko opčenitih rečenica opisuje ňen život u Aleksandriji, jer 
>stid mi ne da, ah ne mogu | glasit veče djela huda«, ali zato potanko 
opisuje putovaňne do Jafe: »Plavi tihe jašu vale: | Nereide s liepom Teti | 
i sve morske vile ostale | tance vode, staše pjeti: | Čujuč Netun tad 
oholi, | navrh mora pokomoli«, pa putnici pjevaju pjesme o Aleksandru 
Velikom i o Rimlanima, ali obnoč boga hvale i razgovaraju se 0 pobo- 
žnim predmetima , u zoru ugledaše obalu (odakle vide cijelu Palestinu!), 
pa >»ňeki pješe, ňneki jašu< i srečno udoše u Jerusolim. Za prvu polo- 
vicu III. pjevaúa, gdje se pripovijeda obračeňe Marijino, naš je pjesnik 
naprosto prepričao, s nešto više riječi, ono što je našao u legendi, dok 
je drugu polovicu sám dodao, gdje nam prikazuje, kako je Egipkiňa 
obašla svako mjesto po Jerusolimu i okolo ňega što ga je Isus posvetio 
8vojom mikom. Sasvim je originalno IV. pjevaňne: Azmodeo vrača se u 
pakao, da javi, da se je Egipkiňa obratila, na Ššto »strašnodržac mrkle 
tmine« sazivle viječe paklenijeh duhova te im nareduje, da idu napastovati 
Egipkiňu, ne bi li je odvratili od ňene namjere. I za V. pjevaňe, 
gdje se opisuje pokornički život Marijin, mogao je D"" Nikola slabo 
što uzeti iz legende, jer se tamo samo kaže u malo riječi, da je za 
41 godina živjela u teškoj pokori, pošto se je za 1% godina borila s 
napastima: Marci je dakle tu morao gotovo sve sam izmisliti: opisao 
nam je zato najprije mjesto i Špilu, gdje je Marija sebi našla stan, 
pa ňenu tešku pokoru i glasno kajaňe, zatim je opisao (u obliku dija- 
loga), koji jesteški boj imala | s nakaznima vječne noči«, pak je završio 
podužim monologom Marijinim, kojim izrazuje svoja čuvstva vjere, 
lubavi i ufaňa u boga. Kako je sastavleno završno, šesto pjevaňe, 
več je kazano. 
Der Nikola Marci morao je dakle suhoparnomu sadržaju latinske 
legende koješta dodavati, da mu ispod pera izade pjesma od šest pjevaňa 


128 Milan Rešetar, 


8 gotovo 3100 stihova, dakle više nego li dvaput tolika kolike su Gunda- 
ličeve Suze 8tna razmetnoga. Čini se da su mu stoga i prigovarali, 
osobito za to, što je u ona prva dva pjevaňa (što ih je bez sumňe 
ispjevao prije ostalijeh četiriju) smiješao i nešto mitološkog i svjetovnog 
elementa, pa se od toga u predgovoru ovako brani: >»Jes koji hali i 
govori, da sam u prve dvije pjesni umiješô i neke pričice, koje u itali- 
janski jezik zovu se favole, i da sam stavio nekoliko pripovijestí od 
zgoda svjetovnijeh. Istina je: to sam sve učinio u ňe dva puta, koja 
je učinila, prvi bježeči iz doma u Alesandriju, drugi iz Alesandrije u 
Jeruzalem. Nijesam mogô od maňe nego napunit pjesni 8 pričicam i 
zgodam svjetovnijem, koje bi mogle dat kojugod nasladu štiocu, da šti 
dobrovolno. A kad bih rekô samo: otišla je Marija u Alesandriju, a 
iz Alesandrije u Jeruzalem, — to bi sve dospjelo u malo riječi. Što 
sam stavio, da jom se Venere prikazala u snu, to razumijem one sne, 
koji nam dohode od prijašňega zamišleňna oli od napasnika opčenoga 
i zovemo ih #/lusioni, takoder sto sam rekô od Nereida, Teti i Netuna, 
sve gu to kite pjesničke, a ja vjerujem sve što vjeruje sveta orkva 
rimska (str. /)<. Vidi se dakle da je De“ Nikoli bilo do toga da 
opravda mitološke i svjetovne umetke, ali time nije stvar svršena, jer 
je on dodavao i dodao još koješta, tako cijelo četvrto pjevaňe, pa drugu 
polovicu trečega, a napokon i peto je pjevaňe izveo iz malo riječí latin- 
skoga teksta. Nego ove zadňne umetke D"" Nikola nije mislio da mu 
ih treba braniti, jer su u okviru pobožne legende a u duhu i prema 
vjerovanu katoličke crkve. 

D“" Nikola Marci htio je da sastavi i jest sastavio epsku pjesmu o ži- 
votu i pokori sy. Marije Egipkine, to se vidi odmah po prvijem riječima: 
»Pjevam život od prikora | glasovite Eďipkiňne, | koju oštra jur pokora ! 
s bogom smiri sred pustiňe, | gdje za mnogo ljetá i daná | grieh proplaka 
pokajana«, ali glavno je to, da je zbila gotovo cijela pjesma epskog 
karaktera, tako da pjesnik rijetko gdje upliče svoje misli i oaječaje: 
samo gdjegdje biva i to: tako u I. pjevanu odmal poslije invokacije 
pšesnik stavlu Egipkiňu kao izgled neposlušnijem kčerima i pozivle 
roditele da nauče »kô 8e porod pomno vlada« (str. 16—17), a II. pjevaňe 
počine podužom refleksijom o tome, kako bog dugo trpi, ali i strašno 
kazni grijeh (str. 28—3832): III. pjevaňu pak na čelu je razmišlaňne 0 
nedohitnosti božjih sudova (str. 41—42), a gdje u IV. pjevaňu priča, 
kako je Azmodeo sašao u pakao, da po moguénosti osujeti obračeňe 
Marijino, tu je opet umetnuo refleksiju o »paklenoj čudi hudoj < (str. 62— 
03) — i to če biti od prilike sve što je pjesnik nekako u svoje ime u 
pjesmu umetnuo. Marcijeva Marija Egipkina ima dakle nmogo čišči 


Dubrovački pjesnik Nikola Marci. 129 


epski karakter nego li Dordičeva Maršja Mandalijena, a pogotovu 
nego li Gundaličev stn razmetní, gdje odlučno prevladuje lirski elemenat 
u okviru epske pripovijesti. Ta je razliku vrlo dobro osječao sam 
pjesnik, pa zato i govori u predgovoru: >Čuo sam da ko govori: Nijesu 
negove pjesni kako znanoga opata lňacija Giorgi — istina je, ja se 
ne mogu ujednačit $ ňime u znanňu, svijem tijem varaju se, erbo je 
razliko djelo opata Giorgi od ovega moga djela. On je pisô uzdahe 
Mandalijene pokornice i obukô se je u ne biče pokorno i mogô je 
namišlat što je hotio i govorit, kako mu 8e bole vidjelo: ali moje djelo 
Egipkiňne u svemu je razliko, erbo sam ja imô pripovijedat ne život i 
pokoru i trebovalo je da stojim prilijepjen na ne životu i pokori, kako 
su drugi upisali i pripovijedali, i ne inako, i nijesam mogô izmišlat, er 
bih lagô i negovorio istinu. Zasve sam i ja izmislio četvrtu pjesan 
od pakla, koja ne ima česa činit Š ňe životom i pokorom. I jes koji 
hali, da sam vele izrekô, a mogô sam vele veče, er je to u meni stalo 
i ne bih prošô red od pjesnika. Ovo sam rekô za moje opravdane, a 
veče volim da govore o meni, neg da muče.< S ovom vještom i 
opravdanom obranom kompozicije svoje pjesme završava D"" Nikola 
svoj interesantni predgovor. 

Pored toga što se je D“" Nikola htio čyrsto držati svojega izvora, 
on ga je opet tako obradio i raširio, da je zbila od proste svetačke 
legende načinio epsku pjesmu dosta velikog opsega. Naravski, ako je 
htio — a to dabome jest hotio — da u glavnome stvar ostane što je 
i bila u latinskoj legendi, to jest život i pokora grešnice, koju je kato- 
lička erkva ubrojila medu svetice, on — katolički srečenik — nije smio 
mnogo dale iči: zato smo i vidjeli, kako je živo branio što je u prve 
dvije pjesme uzeo nešto mitološkog elementa, ali — ja barem mislim 
da je tako bilo — kad je prijatelima poslije trideset godina čitao te 
prve dvije pjesme, oni su mu zbog toga prigovarali, pa zato u zadna 
četiri pjevana nije više toga činio (premda se i u četvrtome nalaze neki 
tragovi klasičke mitologije n. pr. Ššto se spomiňe Cerber kao čuvar 
paklenijeh vrata (str. 38]), ali opet nije ni dirao u ono Što je več 
napisao, nego je ostavio kako je bilo. Inače ti su mitološki umeci 
sasvim sporedna stvar osim onoga sna mlade Egipkine u I. pjevaňu, dakle 
u momentu koji nema realnog temela, gdje dakle nije sapeta fantazija 
ni najprostijemu čovjeku nekmoli pjesniku! Mitološki elemenat, koji 
je Dr" Nikola tako umjereno upotrijebio, nije dakle pjesmi na štetau, 
dok je svakako dobra ňena strana što pjesnik nije uzeo život Marije 
Egipkiňe u glavnome kao osnovu za s8voja razmišlana i za moralnu 


pouku čitalaca, jer niti je on imao prirodni talenat Gandaličev niti fino 
Festechrift fúr Jagič. 9 


130 Milan Rešetar, 


osječaňe i veliku učenost Dordičevu, pa kad bi se poveo za jednim ili 
za drugim, ňegova bi Marija E£ipkiňa postala vrlo pobožnom ali i vrlo 
dosadnom propovijedi ili teološkom raspravom. Naprotiv ovaka kakva 
je, Marcijeva Marija ima prije svega ugladenu spolašňu formu: lijep 
jezik i tečan stih, tako da se i dandanas može ugodno čitati. Ali i 
unutrašňa joj vrijednost nije baš mala: Marci nije bio pjesnički talenat 
prvoga reda — to se vidi po banalnom opisu bježana Marijinog od 
očeve kuče u Aleksandriju, pa po još banalnijemu opisu patovaňa od 
Aleksandrije do Jerusolima, ali nije bio bez pjesničke snage i fantazije, 
naprotiv, da je bilo oboga u nega, dokazno je četyrtim pjevaňnem, koje 
je ne samo najlepši dio u cijeloj pjesmi nego uopče najlepši prizor 
oviike vrste što je meni poznat u našoj literaturi. "To je vrlo plastična 
glika i — koliko ja znam — sasvim originalna: čim se Marija obratila, 
napasnik Azmodeo >»sramotan se k paklu vrati | i za vratim vječne 
peči | počne mukat i revati: | gvozdevitim on tadara | malem vrata teško 
udara<. Na tu buku uzrujao se sav pakao, »pas troglavi za vratima 
reži, laje, pak zavija | i verige svč zubima | snažno glode i izvija: | u 
rasržbi grize okoli | sve što hita pas oholi<, ali najviše se uznemiri 
>strašnodržac mrkle tmine<«: »naježi se vas i strege | i krvave silnik 
oči | tad izbeči, pak diže se | i s ogňnena stola skoči: | pjeni ustim, 
zubim škripa, | huče, laje, hroče i hripa. || Iz glave mu kroz kočeti | 
ogňevita iskra udara, | dim mu crni paha i leti | nesmotrnieh iz no- 
zdara: | u čadavu kaže obrazu | silnos, sržbu i porazu. || Kroz čelusti 
krive zmija | lutica mu prolieta se, | a kravošac krug mu izvija | priko 
oči niz obraze: | zmaj mu luti grlo tište, | kroz uši mu plami pište ...« 
Na negovo zapomagaňe »razgorje se jaz pakleni | tmastiem ogňem tad 
odviše, | mrkli dimi zameteni | crniem maglam sve prikriše, | ter se od 
pakla veči i gori | časom drugi pakô stvori. /! Iz spilina, iz jazova | provre 
rieka veča i goru | rastoplena od olova, | smrdečega od sumpora, | pak 
nadmeniem tiem valima | silni pakô vas oplima.« Čuvši od Azmodea, 
o čemu se radi, pakleni kra] vrača se na svoj prijesto, koji se ovako 
opisuje: >goručijeh od uglena | zajedno zmijam lutijeme | sto od kra]a 
nesmilena | stoji u tminam gustijeme, | koga obstire i obgrada | crni 
zastor daynieh čada. |... Kod ňegu se s desna i s lieva | sve, što 
može bit smrdeče, | jed čemerní toči i slieva, | koga zmijá množ izmeče, | 
ter ga kruže s svake strane | gnusne rieke i pogane.< Stražari 8U 
paklenoga prijestola »gedam zloba poglavitieh<, koje Marci jednu po 
jednu vješto opisuje, pa u takom mjestu i u takom društvu pakleni 
kra] drži viječe, kako če odvratiti Mariju od ňnene namjere. Ali petim 
pjevaňnem pjesma opet opada: za pokoru Marijina Marci opet nije 


Dubrovački pjesnik Nikola Marci. 131 


našao ništa drugo do stereotipnih fraza, dok Šesto pjevaňne — kako je 
več kazano — nije ništa drugo do verzifikovana parafraza suhoparne 
latinske legende. 

Osim sadržajem IV. pjevaňa Marcijeva se Marija Egipkiňa ističe 
ogobito spolašňom formom. Dikcija je jednostavna, ali opet nije nikad 
prosta: svakako nije gotovo nimalo natruňena talijanskijem sejčentizmima, 
kojim se ni Gundalič nije mogao a Bordié nije hotio oteti: samo u 
opisu lijenosti potkrala se i D"" Nikoli igra u riječima: >... ta je mi8ô 
grize i vrti, | s tega umire sved bez smrti (str. 69)<. Jezik mu je obični 
dubrovački knňiževni jezik XVIII. vijeka — pravilan i gladak, ima i 
interesnih riječi n. pr. na str. 51 produgarť u smislu »proevili<. Malo 
se gdje može pak opaziti da je što u jeziku zbog metra iskrivleno, 
ali opet ima: >prt krtž pribi množ ohola (str. 03)< i >pri križ tebe tvrd 
pribiše (str.05]«, u rimu pak stoji »smucaše 8e koľentme (str. 05)« i »... ide 
k ňime< (mjesto k žiemu, str. 95): čista je pogreška vokativ /a$ce (laícze“) 
od lužac (str. 8%). — Metar mu je poznata strofa od šest osmeraca 8 
rimom ababcc, koju ima i Gundaliéč u Suzama i Bordič u Uzdasima. 
Stih mu je vrlo tečan, ali to u Dubrovčanina sasvim je obična stvar: 
svakako treba istači da u Marcija ima dosta rijetko elizija, tako da i 
8 te strane stih mu za naše uho glatko teče. Dabome držana je bez 
izuzetka cezura poslije četvrtoga sloga, a nema jednosložnih akcentovanih 
riječi na kraju prve ili druge polovice stiha: opazio sam samo ova dva 
stiha »k tebi ako hôč da pritečem (str. 95)< i >do godišta, bog ako dä<, 
ali u oba slučaja pred jednosložnom riječi stoji riječ, koja može biti 
proklitika, tako da je Marci bez sumňe htio da se izgovara >... akô- 
hoč< i >... bog akô-da<. Pogrešni su samo ova dva stiha: »moli je 
on: blagoslovi me (str. 96)< i >sedamnés ljetá ja nikada (str. 99)<: 
možebit da je na drugome mijestu pjesnik bio napisao: »sedamnés ja 
ljetá ikada<, pa da je tako slagar izmijenio, ali u prvome slučaju 
pogreška je svakako pjesnikova, jer taj stih rimuje s ovijem: »za božije 
sveto ime<, tako da se ne može promisliti, da je D“"" Nikola bio na- 
pisao: >moli je on: blagosov" me«, nego treba uzeti, da je Marci sasvim 
iznimice zanemario cezuru u ovom stihu, koji se dakle ima čitati ovako: 
»moli je on blalgoslovi me<. Nego to mu možemo oprostiti, jer je 
inače svuda Marija E£ipkiňa vrlo ugladena pjesma, koja, i ako nema 
bog zna kolike unutrašňne vrijednosti, opet je jedan od bolih proizvoda 
dubrovačke literature uopče, a svakako jedan od najbolih iz vremena 
poslije Bordiča, pa zato potpuno zaslužuje da 8e izvuče iz zaborava u 
kojemu je preko stotinu godina čamala. — 

U Beču 31. marta 1907. Milan Rešetar. 
9% 





Roty sadowe polskie XV. wieku. 


Czym chata bogata, tym rada. 


Jak wiadomo, nie odpowiada wcale dawna, šredniowieczna, litera- 
tura polska, szezegolniej z wicku XV, ani liezby ani znaczeniem pomni- 
kow, liezbie narodowej, znaczeniu panstwowemu, kalturze miejskiej i 
szlacheckiej, wiedzy mistrzow krakowskich. Brak žrodeľ literackich, 
lieznych a rožnorodnych, dziel wartošci artystycznej, a chočby treéci 
jakiejš žywotnej, formy bogatszej albo mysli oryginalnej, brak jednym 
slowem literatury zastepujemy jej surogatem, przekladami lichymi, 
rzeczami — procz piesni religijnej — marnymi, niklymi, zapiskami drob- 
nymi, rzucajacymi przeciež swiatlo, chočby tylko na jezyk. U innych 
Slowian, co prawda, nie bywalo lepiej, chyba gorzej — procz Czechow 
samych. 

Do rzedu takich zapisek polskich naleža roty sadowe z XIV. i 
XV. wieku. Gdzie indziej oglaszaja zabytki dawnego sadownictwa, aby 
pokazač, jaka byla praktyka 84dowa: aby wydobywač z sporow cy- 
wilnych i kryminalnych swiadectwa obyczajowosci i žycia potocznego. 
Chyba jedyni czerpiemy z tych zapisek, glownie zas z wplatanych 
w nie (polskich) rot przysiag, i materjat jezykowy. Te roty polskie 
wpisywano bardzo starannie, gdyž naležalo je za wožnym bez opasz- 
czenia stowka jednego powtorzyč i sprawe przegrywa!, kto uchybil. 
Jak przytym postepowano, pokaže na przykľadzie. 

Czytamy w ksiedze sadowej pyzdrskiej pod rokiem 1403, f. 282: 
Ouando testes circa erucem constituti fuerunt, tunc primus iuravit: 
secnndus geniculavit ante ecrucem et digitos posuit super crucem ... 
tertius vero testis ponens digitos super crucem eciam iuravit post mi- 
nisterialem. Exinde stans Petrassius (procurator partis alterius) dixit: 
unum verbum in rota non dixisti. Tune secundario volens iuramentum 
renovare ibidem testis, guando posuit digitos super crucem, tane idem 
testis dixit ministeriali: dicas mihi altius, guia non bene audio abo 
zabiť býcz ubo cze pesz huchloscz (t. z. albo niech cie pies uchlošci, cza- 


Roty sadowe polskie XV. wieku. 133 


sownika tego požniejszy jezyk juž nie zna, ale jeszeze w Terenejuszu 
polskim z r. 1545 ozytamy: wy ste staď chtošécie vos hine amolimini, 
wchioszcze cie w rynsztok in mediam viam provolvam, ťa niech ste stad 
chlošci haec hine facessat itd.). 

W tych tak dla przewodu procesowego wažnych rotach posiadamy 
wiec teksty polskie, nie jak niemal wszystkie inne šsredniowieczne, 
tlumaczone, lecz oryginalne — co bardzo dla nas wažne: dalej, teksty te, 
urzedowe, 84 zarazem oznaczone jak najdokladniej i co do roku i co 
do miejsca, staja sie jednak mniej ciekawymi przez to, že powtarzaja 
nadto czesto formulki obrzedowe, že malo sie odmieniaja, dalej, že 
bywaja zbyt lakoniczne, w tresé niebogate. 

/eby z tych rot naležycie korzystač, žeby je rozumieč dokltadnie, na 
to trzeba wprawy, wyszkolenia filologicznego, nie wystarczy samo 
chočby najdokladniejsze ich przepisanie. Samo odezytanie zreszta i 
przepisanie, bywa wcale nie latwe: zniszezony rekopis, wyblakle czer- 
nidlo, urywkowošé tekstu tworza najrozmaitsze przeszkody. Dokladna 
znajomošé staropolskiego jezyka, baczna na každy, najdrobniejszy 
szezegolik uwage, pewna domyšlnoščé wWreszcie musi posiadač, kto z 
tych okruchow wnioski o jezyku i slowniku, o formach i brzmieniach, 
chce wyprowadzač. A ktož inny na tym polu nie szed! nam zawsze 
najlepszym wodzem, przykladem, nauczycielem, niž Jagič? Rzadko 
tylko, raczej przygodnie, w rozmaitych recenzjach znakomitych, rozwija! 
jubilat Swoje na staropolszezyzne poglady, ale ktokolwiek znal jego 
metode, mogľ ja i do starej polszezyzny stosowač samoistnie. Nau- 
czywszy sie od Jagiča filologicznego traktowania przedmiotu, krytyki 
Jego filologicznej, o ktora Miklosich jeszeze nie dbal, przystepujemy 
smialo do roztrzasania najzawilszych zagadnieň filologji slowianskiej. 
W szkole Jagiča, za jego wzorem wložylišmy sie w szermierke filolo- 
giczna, w krytyke tekstow, w ustalanie poprawnego ich brzmienia, w 
wydobywanie wlasciwego ich znaczenia — dla jezyka czy dla kultury. 

Uczeň tej szkoly i metody, przystepuje do omowienia najnowszych 
publikacji wymienionego wyžej materjalu. Ostatnie lata przyniosly nam 
g0 sporo, zarowno w wydawnictwach akademickich, krakowskich, w 
Starodawnych Prawa Polskiego Pomnikach, u Piekosinskiego, jak i W 
warszawskich, w takzwanych »Tekach Pawiňskiego<. Z wszystkich 
tych wydawnictw uwzglednie tu tylko dwa najnowsze. Historyk war- 
gzawski, J. K. Kochanowski, wydal r. 1905, jako VII tom »Tek Pa- 
wiňskiego«, odpis ksiag sadowych brzeskokujawskich z 1418—1424 r., 
4072 zapisek, na 426 str.: doda! 200 str. indeksu: praca jego wzorowa, 
bo nie szczedzil žadnego trudu i dopia!, že indeks nazw i rzeczy objal! 


134 A. Briiekner, 


istotnie wszystko i wyczerpal wszystko — nie spotykališmy sie dotad 
po polskich wydawnictwach z rownie doskonalym, indices Piekosiň- 
skiego, acz bardzo dobre, z tym rownač 8ie nie moga. Powtore wydal 
prof. Baudouin de Courtenay w drugim tomie Materjalow i Prac 
Komisji Jezykowej (krakowskiej) 91 rot polskich z ksiegi sadowej ra- 
domskiej z lat 1414—1432 (str. 2925—309): wydanie, ciekawe nie liezba 
ani znaczeniem rot, lecz tym, že wydawca do tekstu oryginalnego do- 
lgczyl przepis jego, pisownia dzisiejsza, czego dawniejsi wydawey 
nigdy nie czynili. O obu publikacjach, czego sie z nich (dla jezyka) do- 
wiedzieč možna, o sposobie ich odezytania i zrozumienia, pomowimy, 
uwagi dotkna i caloksztaltu polszezyzny. 

Przypuszezamy, že obu odpisow z fotograficzna dokonano wier- 
nošcia, že zastepuja oryginaly. Tym koňezy 8ie zadanie i zasluga plyty 
fotograficznej, nie wydawcy: owszem, dla niego zaczyna sie wlašciwa 
praca. Wspomne najpierw 0 tekstach radomskich, jako krotszych, 
wydawca nieraz ich nie zrozumiat albo nie odezytal naležycie — 
nie dziw, skoro przed 36 lat je odpisywat, sam wtedy poczynajac 
studja, i nie mysle mu z tego robič zarzutu. A wWiec np. nr. 50 yze 
lunke possal y lus porambyl odezytal: leke posta? i las porabit, ale to 
niemožliwe, nikt laki nie sieje, czytaj possecl — postek? t. j. skosil. 
Rowniež niema žadnej spojki cze (wiemy, cže itd.), ezytaj wszedzie 
eže. W nr. 9 nezapovadal chodicz Amethom, wydawca przepisal kmte- 
tom, alež to forma niemožliwa, czytamy Akmechom t. j. Amieciom, bo w 
tych rotach znajdujemy jeszeze nieraz starožytne ch w znaczeniu č, c, 
np. zaplachil — zaplacil, pancznache — lbii Za dwe szrigincy W 
nr. 5. naležy z pewnoscia czytač za drote grzywnie, w nr. 20 agyda 
piecz polozil gosczine nie jest a jiďe pieč položy? gošcinie, lecz: a tde 
precz potožyl gošctne (taka oplata.!): w nr. 35 poluncze jest po lace, nie 
(w) polance, Gotarď bonda sluga (nr. 39) jest G. bede sťuga (nie sluga 
Bonda), wanzanye naležy czytač wutgzanie intromissio, w, tož pier- 
wotnie zamiast ww, wu, uu, np. w nr. 2 cziicz praw znaczy czynté 
prawu (nie praw), obslu! nr. 52, jest obslal: poluyebka nr. 19 ezytaj 
polužrebka (žreb mansus), szraku newichauala, ezytaj niewychadzala 
(nr. 13): rakoyma swogo nr. 1 czytaj rekojmie stwego (nie stojel), utgtsal 
bedzie chyba wytscil itd.: inne rzeczy watpliwe, np. naszaťawa nr. 0 
bedzie može #azastawe itp. Najciekawsze sa w tych rotach formy 
imiestowowe, up. nedadza i nedadzan (niedadze) — nie dawszy, nedo- 
zedza casw (nie dogiedziawszy, czasu), por. rosyjskie ďostdja: oyasth 
ezytaj ojasch — 0 jaž, taksamo yakosťh — jakož, gemusth — jemuž. 
Zwracamy uWage na forme steťu, yescze roku nethu ny. 46: na pisownie 


Roty sadowe polskie XV. wieku. 135 


h przed samogloskami, pohoral, zahoracz hyzakopacz, samo s (sz) obok 
Cz, slirzy weprze obok czilňérzi woly (czi- mylka): w tejže rocie (nr. 28) 
czytaj nigedním — nijednym, nie ntegodnym. 

Przechodzimy do rot brzeskokujawskich, liezniejszych i do- 
kladniej odpisanych, skoro tekst wydawca coraz z oryginalem porowny- 
wal. Mimo to nie ustrzeg! sie bledow w ich zrozumieniu. Ciekawe 
one dla nas, chočby dlatego, že pochodza z samej glebi Polski, z ziemi - 
Kujawskiej, dokad obce wplywy najmniej siegaly. Piečset lat dobiega 
tej polszezyžnie i ani sie chce temu wierzyč, taki jezyk jasny, zrozu- 
mialy, gladki: naležy tylko zapiske dobrze odezytač. Oto np. nr. 314 
z r. 1418: Tako nam etc., jako to soltislwo staromesczske s szwymi 
czansthniki dzirszy stara korzenya tako dawno dzirszano niczsz wysschey 
ani niszey. Wydawca dopatrzy! sie w korzenya jakiejš nazwy žeňskiej 
i w indeksie czytamy o jakiejš »sculietissa Korzenya<, ktorej jednak 
nigdy na swiecie nie bylo. Rzecz ma sie inaczej: Szymun Szczecina, 
zamožny mieszezanin Brzeski, soltystwo staromiejskie dzierža! podziel- 
nie z innymi, z czestniki swoimi (divisores albo participes), i przysiega 
przeciw Jandrowskiemu, že >to soltystwo dziržy z stara korzenta (ex 
prisca institatione), jako dawno dziržano, nic wyszej ani nižej<, por. 
rote 430, wedle ktorej ten sam »>staromiesčski cum suis divisoribus 
evaserunt Jandrowski pro eo ež ťako maja groble mieč, jako dawno 
dziržano« (grobla, nie Z wstawne, lecz sufiksalne, jak w przerebla itp.). 
Wydawce omylito, že napisano stara, ale przyimka przed s, z nie wWy- 
ražano osobno, sťara znaczy wiec z sťara, z rzadka w polszezyžnie forma 
rzeczownikowego genetivu u przymiotnika. 

Tu wydawca pozbawil nas ciekawej formy, czesciej nabawial nas 
mylnej. Wežmy rzeczownik szkoďa: pomijamy, že wypisal g0 w na- 
glowku skoda, ale dorobit doň >»ablativ skodzey<. "Taka forma jednak 
niemožliwa, formy žawätej itp. zachodza dopiero w XVII wieku, w 
nr. 600 przysiega F., czsom otho strauil geszm skodzey tako vele tako 
dwe grziwne — alež to znaczy: com o to strawiť (expensavi), Ješm szko- 
dzien (czytaj wiec skodzen!) tako wiele jako dwie grzywnie. Pod ta 
gama szkoda czytamy jeszcze, že jej gen. plur. száodow, cztyr szkodow 
— i to znowu rzecz niemožliwa przed czasami saskimi, przed XVIII 
wiekiem! W rocie 2/8 stoj: Jakom mie mtal cztyr szkodow s toda 
dzielié, tako dobrych jako ošm kop, Wiec o gzkodzie nie može tu byč 
mowy, czy to nie raczej skoťow — bydla, czworga skotu? prawda, že 
i forma nie najlepsza i cena troche wysoka, wol albo krowa kosztuja “ 
potkopy, ale konie np. sa i po dwie kopy. 

W rocie 600 zaszla jeszeze inna mylka: przysiega ow F., že w 


136 A. Briickner, 


zastawie, co od Piotrasza ma, jego »pzedanym y gaszdamy« ponios! 
szkody na dwie grzywnie. Wydawca przeczytal tu gazdam# i uznal to za 
>ablativ« do »gazda kmeto (gospodarz, kmieéč)<. Alež gazda jest slowo 
wegierskie i jak nas pouczy! Ásboth, Wegrzy z gospoda gazda zrobili, 
jak wajda z wojewoda. Jakim cudem moglby sie wiec wegierski termin 
do Kujaw w r. 1418 dostač, przeciež to nie Spiž ani Podgorze? Na- 
ležy po prostu ezytač jazdami, F. narazil sie na Jazdy zpowodu tej 
zastawy i o to na Z grzywny szkodzien zostal. 

Wybratem na chybi trafi pare rot na dowod, že nie wystarcza 
gsumienny, staranny odpis, reka historyka dokonany, že potrzeba flolo- 
gicznej wprawy czy przygotowania, aby nie zawadzič o byle sek, aby 
wybrnaé z trudnošci rozmaitych, niespodzianych nieraz, dawnej pisowni. 
Kto wiec z tych rot dla jezyka korzysta, musi sam krytycznie tekst 
zbadač. Wiec jak wdziecznismy za dostarczenie nowego, cennego, pew- 
nego materjalu, taksamo zastrzegamy sobie wlasciwe jego obrobienie 
z strony jezykowej, na dowod przytocze i inne roty, wylawiajac z 
nich, co ciekawsze. 

Nr. 36 »ad ferendam sententiam Kuskoszany< — wydawca szuka 
Jakiejš nicistniejacej miejscowošsci, Kuskowo itd., ale to glosa polska 
do lacinskiego tekstu: 4u skazaniu (zawsze tak!). 

Nr. 42 i ezesciej uderza nas wianny list (literae dotis), zamiast 
wienny, porownaj podobna nieprawidlowosé W zamyanne nr. 2044. 

Rota 91 i 129, obie najobszerniejsze, wypisane znakomitym išcie 
jezykiem. Uderza jedna rzecz, formy trzi grziune i trzykrotne oty 
dzedzime, zamiast grzywny, dziedziny, možnaby porownač w rocie 423 
mcy zone (žony?), a w rocie 1117, ťňy vandole, zamiast adoly (por. rote 
1284 wandolou). jak naležy te mylne e rozumieč? W rocie 129 obok 
listu sadowego mamy i twardošsč t. j. Urkunde — Handfeste, z czego 
Czesi hamfešt zrobili, to ticardosé wWiec jest ukryty germanizm (jak 
Jutrzyna Morgen, pokoj Gemach, gaič hägen itp.). Ciekawe part. praes. 
byerza (biorac, wedle praes. čterze!). 

W rocie 222 cezytamy ďo gey braczy ot ney — czy taka forma 
možliwa, czy nie naležy cezytač čraczey? Ot zawsze jeszeze przez t 
pisZ), wyjatkowo oď mianowicie po zloženiach: odďač itp. 

W rocie 274 cezytamy nerosdzelil saning dzesyancy kop pyenandzi, 
naležy czytač szemna albo sznia — mylki pisowni, powtarzanie liter 
itp. wcale nie tak rzadkie, žeby sie na nie niemožna powolywaé, np. 
dandzu zamiast ďadza 2065 i i. 

Poniewaž cZas i miejscowošé šcisle okreslone, možemy pytač, jak 
Bic zachowywal pisarz wobec rožnych zjawisk, przewažnie formalnych, 


Roty sadowe polskie XV. wieku. 137 


widzimy, že daleki on od wgzelkiej jednostajnošci, že može takich i 
owakich form užywač. Np. co do ow i (j)/ew. W nazwach miejsco- 
wych -ew do dzisiaj zachowano, wiec np. Drwalewo, Niemojewo, Nie- 
sluszewo itd.: w nazwach osobowych rowniež przewaža, wiec Piotra- 
6zewi, Andrzejeuj, Przedwojewi, Mactejeut, Mikolajewi, Jakuszewi, 
Grzegorzewi (W rocie 301 Andrzeyeu czytaj rowniež Audrzejewi), 
Ľaszczeui, ale juž i Boguszowti, Greboszowi 2204 i 2798, Bartoszowa 
obok Bartoszew, a szczegolniej u nazw pospolitych, np. w rocie 2681 
obok siebie Andrzejewi zteciovi! stryjowi 3138, očcowi D8Y, kmteciowi 
519 i 661, kostncow 592, kopcowi i gajow 3925, chociaž i tu jeszcze 
znajdziemy dosucie kopcew 410, palew 1110, pnew 290, 1$ccewi 828. 

Ten brak jedostajnošci uderza nieraz, np. part. praes. koňnezy 
8ie juž na -gc, przyjdac itd., ale sa i formy na -—e, siedze 599, przyjde 
3185, wymkne 302 (naturalnie w znaczeniu dokonanym t. j wymknaw- 
8Zy, przyszedszy, co do wymängč, dziš mowi sie dobyč, np. wymkne 
siekierke, pilatyke nan pomknať t. j. dobyl, pilatyka albo pilatyk cul- 
tellam, np. w aktach poznaňskich konsystorskich XV wieku pllatico 
percutere t. j. cultello — može od Pilata przezwana?).. 

Podobnie w gen. sing. mamy obok črodu, roku, postu, gaju, posagu, 
platu, pozwu, dlugu (raz i dulgu 1963 omytka): čisťa, przywileja, skota, 
morga karczu itd. Wiec u tego samego pisarza w tym samym cCzasie 
znajdujemy starsze i mtodsze formy obok siebie, podobnie dat. parobku, 
mežu itd. obok -owž ii. Zachowal np. starsza, rzeczownikowa odmiane 
u przymiotnikow dzieržawezych na -o0w, np. macterze (gen. congonant. 
matere!) Mikoľajewy, Panowu Amteciu, wW pana Stanisťawowie gaju 
(nieraz pisze Stanislaowi itp. wedle facinskiego wzoru!, Rosťaowi — 
Roslao, zamiast Roslawowi itp.), na Przedpeľkowie lace, ku Michatoute 
rece, Adamowa skota, Adamowa (mylnie Adamowo!) žyťta, po Margorza- 
cinie mežu itd. Gen. plur. jest črzy i trzech: nie wzial trzy set zlotych 
1184, nie dal trzech ran, wyszej trzech lat % trzech mtestecy itd. Užywa 
stale mieč, ma, ale ga i formy z i, np. mam itd. Tym bardziej uderza, 
že 1. praeter. urabia na jeden tylko sposob, bez $m, lub smy, a wiec 
tylko datem, nigdy datlesm, np. Jakom mie btegal, anim wyganiaľ, ja- 
kom przytem byl albo čyi! I to uwagi godne, že wzglednosé oznacza 
przez co lub jenže itp., nigdy przez ktory, tak czeste w spolezesnych 
rotach radomskich, np. radomskie nr. 01 o ťe droge o ktora Warsz 
pozwať ktoraž droga biežy itd. W rotach brzeskich z tych samych lat 
niema tego ani sladu, zawsze tylko np. Jakom ja miemiať przypisač lu 
dwu kopu na te zastawe, cso ja dzirže (ktora dzirže!): jedno ten csož 
mu ji moj brať wroctl (ktory mu b. w.): raz tylko przychodzi Aťory, wW 


138 A. Briickner, 


znaczeniu jakikolniek, ktorykolwiek : acz ste przygodzily ktore rany, to 
sg za jego poczatktiem. 

Wspomnijmyž jeszeze dawne sien: gakom niemiat dač pieniedzy na 
ty gody (Nativitas Dominica) cso mineli ale na sie gody, cso maja przyč: 
por. dostehmiasť, dosiego roku (archaizm!). Pisarz stale dzieli: a om, 
a on%, nie (jak Czesi a czasem i Polacy), an, ani: ale raz, zdaje mi 
sie, any zamiast a ony potožyl: 2614 przysiega Embrich za Adamem 
przeciw Dzieržkowi: Jakom widzia? Dzteržkowy šwinte biežac s Adamowa 
žyta any mu vezímili skodi pro 2 murcis, ant niemialoby tu dobrego 
S01n81, wlec czytaj any — a ony, chociaž 8zkode bardzo wysoko 
oznaczono. 

Po tych uwagach o rozmaitošci form, o braku jednostajnošci, wra- 
cam do poprawek sensu i tekstu. 

Rota 1025: esz (ež, wszedzie: wydawca dwa razy po naszemu sze 
pisze, 1759 i 2196, jakom przytem byl ež kmitecie 1wcyznali že panowte 
itd., reczyl nam za Anne že nam miala wzdaé, ezy nie zamiast eže? 
por. esze 3941) Przedpelh w tej zwadzie mie byl bo wtenczas wlaszny 
byť anytgego zabicz caszal, wydawca czyta wčasny, zamiast w čažni: 
co do pisowni yt, to nieraz ja spotykamy, np. w koňcowkach -yl 
(zaplacyil 681 i i.), bez žadnego znaczenia. 

1522 caľkiem dobrze napisano, jakom Tlhomkowa gaju dwu stu 
drzewa mnieporebi!, wydawca wstawia mylnie w przed Taomkowal 
Možna by tylko zapytač, ezy nie naležy cezytač drzercia (collectivum)? 
W rocie 1515 ezytamy, ež Falibog te pieé grzywien jest przycisnal, ež 
ty pieniadze maja byč sgnynú zastawa placony to jest cum 70 marcis 
a jego ociec w zastawie mie dziržal: wWydawca przypuszeza tu nom. 
propr., z Gnina, mysle že naležy czytač z Jing zasťawg, n falszywie 
powtorzono. Taksamo domyslono sie mylnie nom. propr. w rocie 2124: 
Jakom przytem byli ež Stanislaw reczyť 20 kop a gdy by mu jich nie 
zaplacil, tedy mial mu dač w Rzescheuye (intromissionem) we dwa 
žrzebia na gody. Tu nie ma nieistniejacego Rzeszewa, jest tylko 
wrzeszenie intromissio, zwykly termin prawny, nawet w dalszym ciagu: 
a stich osyadli caszdego kopa grosschy platu ezytatbym dostownie: a z 
tych osiedli každego k. gr. p., wydawca domysla sie: a z tych ostadlych 
z každego itd., co niepotrzebne. 

Wymienie kilka dawnych form i znaczeň lub slow. Od szesnastego 
wieku užywa sie rzeczownika Äopgja (rodzaj ženski, može wedtug 
ulocznia itp.), ale tu mamy jeszeze pierwotne neutrum, Aopje, 1071 ež 
przydac na Tuworzyjanowe dziedzine Amtecia. jego kopjem f(copigem!) 
zaktol, dodaje, že koňncowki rowne odmiennie wypisano: Tworztanowo f!) 


Roty sadowe polskie XV. wieku. 139 


dzedzina, ten blad powtarza sie nieraz. Ttworzyjan tlumaczy Florgana, 
oczekiwalibyšmy raczej Kteteciana, niewiem, czy tu nie wptynal! i ter- 
min bartniczy 0 tworzentu (pszezol z kwiecia!). 

Čo znaczy przepite w r. 984? M. procurator tenetur penam niestane 
contra G. kmethonem pro !/. gexagena przepilego, porownač možna 
r. 017 S. debet statuere duos arčitťros contra J. cmethonem pro !/, sexa- 
gena guam perbibiť. Myslatem z poczatku, že to polska (nieznana dotad) 
nazwa Leihkaufťu, litkupu (mercipotus, na Rusi mohoryczem i baryszem 
nazyWanego), ale prawdopodobniej twierdzi Dr. Przem. Dabkowski, 
Litkup, studjum z prawa polskiego, Lwow 1906, str. 8, z powodu za- 
piski teczyckiej z r. 1398 (mihi tenetur 6 grossos przepitego), i koscian- 
skiej z r. 13/5 (pro 1!/, marca bibalibus vulgariter przeptte), že to tylko 
>wartosé tego, co 8ie przepilo<, chociaž čičalia i čtbiťto przy merci- 
potus wlasnie užywano i nie o karczmach ani karczmarzu, u ktorych 
chyba najtatwiej by przepič, mowi sie w wszystkich tych zapiskach. 

Z nazw pokrewieňnstwa wypada wymienič swaťones (!) rivali (!), 
ŠtESČ, BOCTUS: najciekawsza, to ace. sing. obsyčať swoje jatry (yantri), 
nie jatrew!, dalej mniej zwykle s szvymi stestrzaniety (inne rzeczowniki 
na -e maja zwykla odmiane, dzeczyacydj! 3651, z podobnym btedem 
pisowni čidlancyý 3586 t. j. dzieciecia, bydlecia) — inne say zwykte, 
np. swakX, occzym itd. Przy nazwach tych možna przytoczyč i odojcow- 
skie na -ic, w polszezyžnie XIII wieku ogolne, w XIV w. gnbigce sie 
stanowczo, otož ciekawa rzecz, že na Kujawach istnieja jeszeze w XV, 
np. tylko w dwu rotach, 3740 i 3141, czytamy N. Andrzychowic, N. La- 
talic, N. Kolankouwic, N. Witecewtc, N. Broúczyc, N. Swinczyc, i N. Kro- 
lewic (filius Regis, jako nomen proprium! Stanislaw i Thomas Krolewic 
de Lekarzewice): jedno nazwisko tu nie naležy, w rocie 1288 przysiega 
P., jakom Falowyczoui lank ne posyekl, wydawca wymienia tu jakiegos 
Falowica, chociaž nigdzie po nim sladu niema, naležy ezytač: Faľlowych 
1 žony čak nie posiek!, bo zaraz dalej czytamy: jgakom nie porebiť Fa- 
čowa gaju % jego žony! 

Z innych rzeczownikow wymieniam: dworznik, nie ďwornik, po- 
dobnie w dawniejszych tekstach Jaworznik, požniej Jawornik: itp., sta- 
bularium Äontca (w tekšcie foncza?), plosy merulae, zamiast czego i 
niwy, forwark jeszeze, nie folwarek, ace. jak nom., a wiec o chart 
czyrniwy, nie o charta czerniawego, gen. plur. Amtoť (wedle przyjactoi 
itp.): dat. dzteciem, luďziem, ale preniadzom, instr. požniejszy rzeczami, 
nie rzeczmi!: 10 tych pieniadzech |, rzadca pisze sie stale bez ď, rzancza. 
Jedna forma niby kaszubska: przidaťk rota 2149, ale czy to nie po- 
mytka, np. zawsze czytamy pomiarek, Witcher (nom. propr.) itd., wiec 


140 A. Briickner, 


czyž nie i przydatek? Co do nom. propr. wyliczam jeszcze ciekawsze: 
Kohbaba, Poziemichod, Wirctktj, Wielguch (ale Cienkusz), Czystoplovy, 
Pizdzimeka, Ornaf (t. j. rogalek, niemieckie!), Ptrdziagczka, Kosna- 
babka (?), Žyzno forma neutrius, taksamo Tľusto. Slowa kopíniec w 
opisaniu granic, rota 3755, nierozumiem: czy to nie nom. propr.? 

Z przymiotnikow warto przypomnieč, že na -ski urabiane odrzucaja 
od rzeczownika te przyrostki, co juž relacje oznaczaja, a wiec od 
Ostecin (czy nie to samo co Ošiwtecím? jest i forma Ostectm!), brzmi 
przymiotnik ostecski, nie #osteciňski! (por. lubelski od Lublin, gdaňski 
od Gďaňsk itp.), w rocie 1378 czytalbym: jako nte kazala swemu po- 
slowt w Ostec(inach) nijednej szkody uczynté, w rekopisie jest wszyancz, 
niby wztgé, ale to sensu dobrego nie daje a i inne nazwy miejscowe 
skraca pisarz w podobny sposob. Przymiotnikowe nazwy dygnitarzy 
itd. traca juž dawne neutrum, a wiec Zowceze calkiem wyjatkowe, zwykle 
lowezy, por. podkonte. 

Z zaimkow, liczebnikow itd. zwracam uwage na zmiane konstrukeji 
w rocie 1108: F. przysiega, že wrocil dziedzine s tele žytťa % s tele 
nastením 1 sla potowicy stana itd. (nie tsca polouicza). Nie poňt, lecz 
poko 1832. Z liezebnikow warto wymienič, že w zloženiach liezby 
pojedyncze kľada naprzod, jak w niemieckim, jak po narzeczach pol- 
skich, np. w kaszubskim itd., a wiec ste dať pieci duwudziešci grzywien, 
por. 1895: siedmiorga bydla $ stedmidziestat (1711). U przyimkow e wsuwne, 
nie tylko we dwa, we mlyn, ze mlyna, we mlynie, ale nawet Ke tey! 
3180), co chyba falszywe, i przeze szkody 1950 (bez szkody). Mi£/r bez 
poprzedzajacego comparativu (predzej, bardziej itp.), np. tom pociadzať 
Ji 0 czynsz (pirwej) niž mi gi dal, por. 291: wyszla ziemska dawnošé 
(przedawnienie), ntžli žalowano, ale 298 ež dawnošé ztemska (uwažaj na 
8zyk przymiotnikowy!) :yszľa piruej nižli pozwali) podobnie i w pož- 
niejszej polszezyžnie, np. u W. Potockiego: szczešcie za bekartem nižli 
za poczcivwym chodzi, blazeňstwa poplacaju niž ewangelšja (t. j. Wiecej, 
lepiej, niž), wťec niž mej rady ich sluchač nauki itd., my dzis tylko 
przy czasowym stogsunku »iž užvwač možemy samego, bez pterwej itp. 

Z czasownikow wymieniamy rzadsze wéctagngé arrestare, fantowač, 
dla cezestotliwego i wytacznie jako termin prawniczy užywanego ctadzač 
pignorari (rosyjskie iz-tjazatb), ciadza pignoracio, np. csom wšetggnať 
Wroca, tom ji wšciggnal w mego pana gaju a on jego gaj rabi 260. 
Obligavit polucyl Piechnam Przedwojo ďo pozwu tlamacze: poľaczyť 
(wtaczyt do pozwu), u zamiast nosowki, chociaž drugiego przyklada na 
to niemam: 0 pisowni yť zamiast  wspominalismy wyžej. Požyczyč z 
gen., jakom ja požyczy! kopy (nie kope!) groszy (zawsze taki gen. plur., 


“ Roty sadowe polskie XV. wieku. 141 


takgamo prieniedzy itd.). Dawny czasownik przyjač i przyjachač zacho- 
wany, wydawca zbytecznie poprawial, jakom ja nie przyjal na Dziržkove 
dziedzine, w rocie 3294 pisze wydawca: kteďy gechano na Brodnicska 
wojne — ezy tak w oryginale, czy nie gachano? Part. praet. ma juž 
zbytnie -w, zaszedw, ale wzia pomylono zamiast wzigZ (rota 1829): w 
tejže rocie zamiast srzedl przecz sze mlyna czytaj sczedi (scz zamiast 
sz! staropolskie) precz ze m. Dawne czestotliwe zatmač i przysmač 
(zajmywač, przyjmywaéč dzi“): Jako przytmal na ste ale mie na swa 
macierz, gdy bydlo zasmať wtedy je odbijal. Rzad w dawnej polszezyžnie, 
myto, najem, a wiec: Jakom ĽLaszezewi zaplaciť jego myto, cso na mnie 
byť wyrzadziť t. j. zamowil, sie najal, narzadzony — najety. 

Wydawcy zapisek sadowych XV wieku nigdy ich dotad w calošci 
nie drukowali, od Helela poczawszy dawano tylko ich wybor, nasz 
wydawca odstapil od tego wzoru i wydal calkowita ksiege. Možna to 
raz, dla przykladu, uczynič, nie žyczytbym, žeby z tego regule robiono- 
dokad bowiem zaszlibyšmy, gdyby te liezne ksiegi in extenso oglagzač! 
Przez takie calkowite wydanie naptywa jednak olbrzymi materjal ono- 
mastyczny: wyžej datem kilkanašcie przykladow imion osobowych, 
naležatoby jeszeze o miejscowych wspomnieč, nieraz ciekawych. Po- 
mijam fakt ogolnie znany, že np. neutra rodzaj mieniaja powszechnie, 
a wiec Smolsk dzi“, dawniej Smolsko (por. Šlask zamiast dawniejszego 
Slasko): Žegocin, dawniej Žegocíno, Zremiecín, dawniej Ziemiecino i tak 
ciagle — najciekawszy Koneck, sciagniety z dawnego Konojecko — 
Konojady, znany slad poganstwa upornego, konie najmilsza bogom 
ofiara i dlatego ich ksieža zakazuja, mniej maja z mitologja Strzygi 
(czarownice), do czynienia. Albo Zglowigezka, nazywa sie pierwotnie 
Zgowigtka, deminit. do Zgowtedy, a wiec od gowedo pochodzi, z gľowa 
nic niema spolnego! Jeszeze bardziej odchylil sie Sadľug, niby z 
sadlem W zwiazku, ale dawna forma brzmi Sačlog, Seblog, paní Sab- 
loska i Selloska (1): blog istnieje w Osobľoga ii. Jeszcze ciekawszy 
dzisiejszy Zôlag, dawniej Ščlladz! Temat Rp, czesty w dawnych 
nazwach, Rpisz, BRpik (por. ruskie Irpen), powtarza sie w Rpikowo, 
dzisiejszym Orpikowo (z przystawka!). Lecz to temat osobnej rozprawy. 

Oto wiec probka polszezyzny kujawskiej zprzed pieciuset laty, ty- 
powa dla calego jezyka, najbardziej odbiegajacego od normy praslo- 
wianskiej. Nice w tym dziwnego: zajela przeciež polszezyzna albo 
raczej zostala w samym šrodku pierwotnej slowianszezyzny a wlašnie 
jezyki ludow, nie zmieniajacych sadyb pierwotnych, same najwiekszym 
ulegaja zmianom, rozwijaja sie najdalej, narzecza na peryferji, odda- 
lone najbardziej od prarodziny, zachowuja przeciwnie najbardziej 


142 A. Briickner, Roty sadowe polskie XV. wieku. 


archaistyczne znamiona. Dawno to juž zauwažyli Ratzel, Hirth, 
Wilser: ostatni Albr. Wirth, Zur Geschichte Agiens und Osteuropas, 
Halle 1905, str. 31, najliezniejszymi to popar! przykladami. Najwy- 
ražniejszego može dostarcza wlašsnie slowiaňszezyzna: w dziewigtym 
gtuleciu najbardziej starožytnym, najbližej ku praslowiaňnskiemu przed- 
stawial sie jezyk owej placowki na najdalsze poľudnie wysunietej, ow 
djalekt z nad morza egejskiego až, z poludniowej Macedonji, okolo 
Solunia, i dziwnym trafem wlašnie ten djalekt pierwszy na pišmie 
ustalono, czym uratowano nam niemal pierwotny wzor stowianski, z 
ktorego wtedy w polskim jezyku, w IX. wieku, nieraz juž i sladu nie- 
zostalo, np. co do potsamoglosek! Niezdys twierdzono przeciwnie, ja- 
koby jezyki, czym bližsze prarodziny, kolebki, tym pierwotniejsze byly, 
wywodzono nawet z tego punktu starožytnosč sanskrytu! Dziš wiemy 
przeciwnie, že sganskryt dla tego wlasnie tak starožytny, že najdalej 
odbieg! od kolebki Arjow europejskiej. Podobnie ma sie rzecz na 
gruncie stowianskim i jezyki stowianskie nie od polskiego, ale polski 
od nich tľlumaczyč i objašniač naležy — gramatyka umiejetna polska 
dopiero wtedy pierwszymi krokami naprzod postapita, kiedy z slowiaň- 
ska sie sprzegla. Wiec wyjašnienie zagadnien gramatyki slowianskiej 
wprost polskie tlumaczy , stosunku np.: madry-medrszy, t. j. przyczyn 
jego, z samej polszezyzny nigdybyšmy ani sie domyslili. Chociaž 
najsubtelniejsze i najliczniejsze prace Jagiča gramatyki potudniowej 
slowianskiej, a w niej w pierwgzym rzedzie »starostowienskiej«, do- 
tycza, pada od nich šwiatlo, wprost ezy posrednio, i na nasze wlasne 
poszukiwania i zawsze owe prace z szezera wdziecznoscia uznawač, 
zawsze z nich korzystač bedziemy: one to przyšwiecaja nam przykla- 
dem, jaki zawsze našladowač naležy, ježeli nauke o jezyku polskim 
posuwač i poglebiač mamy. 
A. Briickner. 


ÚIBIA ČOTATAPCKATO 9IO0CA BE OBJOPYCCKOÚ 
— — HAPOJHOŇ MOBSIU. 





»CrapHH-I<, HIH KAKE OÓBIKHOBEHHO HAJBIBAIOTE HXB »ÓBLIHHABI<, C0- 
BEPMEHHO HEHZ3BŠCTHHI ÓŽAOPYCCAME: BE MHOPOYHCIEHHEIXE CÓOPHHKAXB Ha- 
POAHBIXE NPOH3BEAE/NIH STOFO ILIEMEHH, KAKB VYXKE HEOAXHOKPATHO OTMŽUAJHOCH 
PAJHLIMH: VYEHĽIMH (cp. Hanp. Bcep. Muxxrepa »OgepkH pycck. Hap. C1r0- 
RECHOCTH. BELIHHEI<. Mocksa 189, erp. 68), Hampacmo ÓBLZO ÓBI HCKATB 
CTAPHHE. JÍHNb BB 3ANHCAXE, CAŠIAHHBIXE BE MÉCTHOCTAXE, NODPAHHUHBIXB 
Cb BEXHKOPYCCKHMH, BE MmOCIĎAHE6 BpeMA OTMÉHEHLI KOH-KAKIE OCTATKH 
HCTOPHUECCKAX EB INŽCEHB. 

Ho He CIÉBAVETE AYMATE, UTOÓLI CKAZAHIA 0 ÓOĽATLIPAXB HHKOTJA HE 
ÓBIAH H3BÉCTHBI ÓBIOpycceamB. MI HMŠEMB HĎCKOJBKO HECOMHÉHHBIXE CBH- 
ABTEIBCTBE, HAUHHAA CE KOHNA XV BŠKa, TOBOPAMHXB 0 TOMB, UTO ÓŠAO- 
PYCCHI 3HAJH pa3CKA3BI 0 ÓOPATGIPAXE, KAKE NPEJACTABHTENAXE CBEPXBECTE- 
CTBEHHOH CHABI H HAPOAHLIXE TEpoA4XE, H JAKE NOMHHJH HMA MIABHÉŇNANO 
H35 HHX5. Bež STA MŠCTA YKE OTMŠUCHLI PAZHLIMH VYCHLIMU (II. B. Bxa- 
AHMHPOBHIMB, A. U. CoóoreBCKAM1, A. H. BecefX0BCKAME). MI HX5 
HnaNOMHHME. —B£ 3anaxnopycckoú Uerzž 1489 r., MHCAHHOH N0NOBAYEMB 
Bepe3koH Hm31£ HoBAropoA4KA JHTOBCKAFO, BE OJHOÄ NepeAž5KÉ crosa loaHHa 
DIATOVCTA TOBOPATCA 0 > xpaóopaxXB«, KOTOPBIE AŽNAFOTE >A0ÓPAA IBIZA 60- 
FATBIPBCKAA < HA OCIHOJAPbCKOME ABOpš (Bxaxmm. OÓ30pE£ OXHO-PYCCK. H 
SANAAHOPYCCKHXB NAMATHHKOBB NHCLMEH. KieB1. 1890, erp. 19). Hs3BšeTAHIÁ 
saMAXHOPYCCKIÁ VYEHLIH navara XVI B., Z20KTOPE ŤPAHNACKÉ ÚKOPHHA H35 
Iloxonka, nepeBozunk1 Bnósin 1511—1525 r., TaKXe 3HAIB 0 ČÓOTATGIPAXB 
H Cb HXB HOABHTAMH CPABHHBAJE AŽAHIA CYXEÁ H TEPOEBĽ HZPAHIBCKAX1. 
TaK£ BB NPEJHCIOBIA KE MEPEBOJY OHB FOBOPDHTE: »ÄAlIe6 JH Re KOXAHHE 
HMANH BEXATH 0 BOEHHLIX A 0 ÓOPATHIPDCKHX JElNeX5 UTH KHHĽH CYJEH, 
HIH KAHĽTH MaXAaBeeBE. Bojee H CIPABEJIHBE© B HYXB 3HAHLEN! HEKEJH BO 
aArEČAHAPDHU HAH BO TPOH:. BE NpezHCIOBIA KE KAHMĎ Cyzeň 0 Camnconž 
CKAZAHO: >H HHBIH ÓOTATHIPCKHH MHOTHH AŠBJA YHHHAB< (Bra HM. /OKT. 
Pp. Cxopana. Cnó. 1888, erp. 116). CxoBo >Ó0raTEIp< Y Hero Xe BB 


144 E. 8. Kapckii, 


Bairin, 46. Br Ožsnopycekom1 ebopuukÉ Mocx. Ilyóx. a Pym. mys. No. 308 
(OMACAHHOME [BOCTOKOBGIME) BE OAHOME AŠTONHCHOME PaJCKASŤ: »0 HaJA- 
ABCTBE PYCKBIA 3EMIA<, HANHCANNOME BE nauasš XVI B., UHTACME: >Y 
Kria3a Boro4Hmepa ÓBIZO0 XpaÓp5IX£ ÓOPATHIPOBE MHRODO, H HANATE HXE 
NOCHLIATH MO BCÉMI rPANOMIE H CTpanamB<. Akaz. A. HU. Coóoxenckif, 
očpaTABUIÁ BimMAnie na sTO0 mžero (KMIIÍp. 1889, irab, »>KE neTOPIE 
PYCCK. ÓBLIHITD<), MOJNAĽAETE, UTO STO HIBŤCTIE 0 >ÓOTATEIPAXB«<  BIAANHMHPA 
CBATOTO B3ATO ABTOPOME CTATKH H3E OŽIOPYCEKHXE HAPOAHBIXB ITŠCEHE ero 
ppemenn (cTp. 17). Hakonen£ npov. IlepBofALb+£ OÓPATATE BE CBOE BPeMA 
pnnmanie akax. A. H. Becerxopexaro (IOxnopycekia Ósiznnni. Cnó. 1881, 
erp. 16 sg.) ma CATAPHKO-FO0MOpncTAYECKOE TIACLMO 1074 r. opniamekaro cTa- 
pocrnr KMHTH KB OcTragi BosoBAuy, Kacrexany Tponkomy. AKaryAacb Ha 
CBOE TAKEN0E NOJORENIC, KMATA MEKAY IIPOYHME TOBOPATE: >Pomsti Bože 
hosudariu hrechopadenije, chto rozumiejet, bo prijdet czas, koli budiet 
nadobie Ilii Murawlenina i Solowia Badimirowieza, prijdet czas, koli 
budiet stužb naszych potreba« (erp. 64). Bafe, TAABAHIÍ PyCCKIA ÓOTATLIPb 
HAZBANE MAKE MO HMCHH. 

HŠTI HHYErO VAHBHTEXNLOANO, UTO BL CTAPHHY VY PYCCKAXE NIEMENT, 
ACTUNHXL BE NOCAŤACTBIH BE OCHOBY ÓŽAOPYCCKOH NAPOAHOCTH, COXPAHAJHCh 
CKAZAHIA 0 ÓOFATBIPAXB: KpoMŤ Ó1m300Tu KieBA, STOMY COZĎÁCTBOBAJH H 
MÉCTHHIE AINHUECKIE PAJCKAZHI 0 TAKAXE KNAZLAX5-TepO4X5, KAKB HAIPp. 
BcecxaBr lloronkii, 0 KOTOPOME JAXE ABTOPE >CxoBa 0 nozky Hropesž<« 
HALE HEOÓXOJHMLIMB VNOMAHYTb: »CAMB BE NO4b BABKOMB pRICKALIE > H35 
Nerena Z40pnckaiie 10 Kypr TMYTOPOKAHA, BEJHKOMY XPBCOBH BABKOME 
NYTk npepríckame. Tomy Br llosoTCKÉ MOZBONHUA Z3AYTPEHO PpaHO Y 
CBATBIA COren BE KOXOKOABI: A OHB B5 RLIEBŤ 3BONB CABINA<.  KAKB ITOTE 
KNA3b NANOMHHAETE ÓLLIAHNATO Bozxa BceciaBbeBAua2! 

Pasopenie JleBa MmocaŤ TATAPCKAFO HAUECTBIA, CE OJHOÁ CTOPONLI, 
OÓBEAHNENIE ZAMAANOPYCCKYXL NIEMENŤ NOAB BJACTBIO JIATBEL — CE APpYroH, 
HAKOHEINIB, PCTAHOBACHIE GoxŤe Tfenaro oónienia c+ IloxLureÄ, HAUHHAA VKE 
c1 komia XIV sfxa, x Ocoóenn0o coexnnenie Banaxnojí PYCH CE NOCIŤAHEŇ 
B£ XVI BžKŤ, N0COMOŽIINO, MOBIlNAH HA MOCTENEHHYIO0 VTPATY ÓBLIAINHON 
n03311 y ÓBAOpYCCOBI. —PAZCKA3BI 0 ÓOPATLIPCKAXT NOABATAXE CMŽHANOTCA 
CHJIBHO PACIPOCTPANATOUJHMHCA IDH N0CpeacTEBŤ Banaja x orvuacra ľOra 
A JEKCAHAPIAMH, TPOAHCKIMH CKAZANHÍA MY, ZAMAAHLIMH PAIHAPCKAMH NOBŠCTAMH, 
KOTOPBIA, HACKOILKO MORHO CVAHTb XOTA ÓLI 110 COXPAHHBUIAMCA X0 HAMEĽOo 
BPeMEHH PYKONHCHLIME OCTATKAMI, BL Ó0OABUOME HZOÓHAJU 1LIH KE ÓBAO- 
pyccamB vepe31 lloxmny. B+ MO03AHŤŇUN00 BPEMA MAJEHÍH ÚBLIAHHANO NPe- 
AAHIA COAŽIICTBOBAJH PAZIBIE HCKYCETBENIBIE 10OMOPHCTAUECKIE CTAXOTBOPIIE 
PAZCKA3KI, OXOTHO pPAJYUHBAEMLIE MNAHZYCTb. BE POAŤ JHEHABI POBAHCKATO, 


ČAŠ ABI ČOFATBIDCKATO IM0C4 BE OŠHOPYCCKOÁ HAPOMHOŇ N0033IH. 145 


Tapaca lIo0rŽčCOBNHKA H Ap. NPOH3BEJEnIÁ Hayara XIX pfka. CaM0e crO0BO 
"> Ó0TATLIPb<, BE CMLICIŤ CHXAUA, BAIILIO H3B VNOTPEÓNEHIA, A CTANO OČOZNA- 
YUATb YVEJOBŠKA >Ó0TATAFO H VBAKAEMANO<. BE ITOME ZHANEHÍH 0HO NOBCE- 
NŽCTHO VNOTPEÓAKETCA BE DBBIOPYCCIH. 

CHra HAPOJHATO IMPeXAHIA OAHAKO TAKE BEAHKA H KOHCEPBATHBHA, YTO 
OÓZOMKA ÓOĽATEIPCKATO 9IMO0CA, XOTA H HE BE SOPDMÍŠ MÉPHHIXE »CTAPHHT<, 
a BB Ó0XBe J20TKOÁ ZIA YCTHOÁ NEPEJAYUH PODMŤ CKAZOKB, COXPAHHAHC“ AO 
Hamero BPeMEHH. ŠCIH MOD ÓBI ÓBITE HĎKOTOPOE NOJO0O3ZPĎHIE 0 3AHMCTBO- 
BAHiH TAKHXB CKASOKE V COCĎ ACH BEJHKODYCCOBĽ BE BOCTOYHBIXB OÓJNACTAXB 
Bžxopyccim, TO 0 3AMAAHBIXTE, TAŠ BE NOCAĎAHEC BPEMA CAÉHAHBI I0Ó0- 
NGITALIA OTKPBITIA BE STOMIE POAŠ, 0 BEJHKOPYCCKAXB S3AHMCTBOBAHIAX 5, MHŤ 
KaRETCA, HE MOKETB ÓBITE H pbum. Herxb34 TOBOPATĽ SAŠCE H 0 KHHRHOME 
BAJAHIH, TAKB KAKB 3AIHCH CAŠIAHHI CO CIOBE ZH, BŠPOATHO, HEZHAKOMHIXE 
CE pyYCCKOH TPAMOTOK. 

Ú3BŽCTHNIE HAME y ÚŠIOPYCCOBE OÓPEIBKE ÓOATEIPCKATO 3N0CA pacno- 
20KXHMB M00 COKETAME, AŠBIBA BEZAĎ CCELIKH HA COOTBŠTCTBYF0IIA CTPAHHNI 
CÓOPAHKOBE HAPOAHLIXE NPOHZBEXEHIH H MŽCTO 3AIIHCEH, ECIH TAKOBOE VKA- 
34H01). Boažňe IUŽILBHYT KAPDTHHY NPEACTABIAFTOTE CHO KETHI, HJOÓPAKAHNIE 
 N0OABATA Urb MYpOMINA, XOTA HHOĽIA 0HB H HE BHCTVNACTE MNOAB CBOHMB 
HMEHOoMB. TaKOBH: 


1. Yyzecmoe NOTYVUERIE CHILI. 

Jano, TYAECHLIME OÓPAZOME OOJYUANOUEE CHAY, HAJBIBASTCA PAIHO: 
Haxteň (Hrranna Pom. III, 259, BrrxoB. y., Hra Pom. IV, 17, Tom. y., 
Hana Jloópos. 1, 397), prmapem: (Feder. II, 82, Cokoxbcx. y.), HBamoM3 
(Pom. VI, 401). BoraTrIPb CHAHEMB CHAHTE 30 AŠTI (HIH 20KATI HA 01- 
HOME Ó0ky 23 roza, Pom. III, 259). Br orcyTergie poamTeszeň KE HeMY 
NPAXOJHTE TocmoAb BE BHAB cTapnuka (Pom. u |06poBb.), mn utroch ľúdzi 
staryje (Feder. II, 82) a npocaTE JATb HMB HANHTbcA. BoraTHIPb FOTOB£ 
UX5 HANOHTB, HO HE MOKETE BCIĎACTBIE HEBIBINĎHIA PYKAMH H HOTAMH. 
ČTPAHHAKH NPHKAZHIBATOTI EMY MOAATb HME NANHTOKE H NPELIAFaAOTI BBI- 





1) Hmenno: Pom. — E.P. PomamoBr. Bšxopyccki cóopuuk5. Bin. III — 1887 r., 
IV — 1891 r. VI — 1901 r.: Zoópoa. — B. H. Noóporoagckik. CMOJ6HCRÍÁ STHONPBeH- 
ueckiň C00pnmk5. U. [ — 1891 r., IV — 1903 r.: llein» — II. B. Ileňnz. Marepiaxbi 
AHA HBYJCHIA ÓLITA M ABLIKA PYCCKATO HACENCHiA CŽBePpO-JAnaNHaro kpaa. T. II — 1893 r.: 
Feder. — Federowski. Lud bialoruski na Rusi Litewskiej. T.[ — 1897, II — 1902 
(Marepiazx1 coópanbí Ba 1871—1893 roaax1). Ha Apyrie HCOTOVHUKH CCBLIKH ÓYAYTE 
AŠBZATBCA NOJHBIA. HÉKOTODBIA USE IPHBOAHMBIXDb ZAĎCE CKASOKE POMAHOBA Hu Jloópo- 
BOXBCKAFO0 VKE OTGACTH NIPHBICKAJUCE Kb H3CXŠNOBAHiť A. H. Bece 10BCKUMB (Pa- 
SLICKAHIA BB OÓZACTH PYCEKATO AYXOBHATO cTHxa, X XII, 153 sg.) x B. © MuxzsrepoMmb 
(Oawepxu, 68, 376, 387 X Ap.), KOTODBIŇ BOOÓNMO HE NONYCKASTE CYMECTBOBAHIA KOĽXA Óbl 
TO HN ÓBIIO0 ÓBLEHHE Y ÓŠHOPYCCOB3. 

Festschrift fur Jagič. 10 


146 E. ©. Kapckiž, 


NHTb CaMOMY. OHB B-HHBAETB CPAZY BEAPO BOH (Pom. III, 259), mím Buma 
(Feder. II, 82, npuuem1 nteT1 Tpa pasa), uIA kpyXky kBacy (/loÓpos. 
I, 397) A YYBCTBY.TE CTPAIIHYT CHAY: >MOTY OTE 34MIH HEČA AOCTAIE, 
a OT Heóa 3am3xn< (Pom. III, 209), >KOMHÓL XTO MOCTABHBE CIYI5, Y 
36M5 KOHEIB H Ý HEÓ0 KOHENB, H ŠÓHBE KOANO V CIVITE, VBECB ÓLI CBŠTI 
očOpoTHBB« (Pom. VI, 401), >czúju takúju silu, co myôhdy ustú ziômlu 
pierilnoiernuč, žeb tylo däli mnie taki štoyp« (Feder.). Borz HIm crapnu 
HAXOJATB, YTO CHABI AAHO CIHUIKOMB MHOĽO U NPEZIAFAOTI EMY eNME BHUNT: 
TOro Xe HanuTka. l|locxŤ S3TOPO CHXAEI CTAHOBATCHA BABO MEHLNE: >ťéraz 
tylo polôtwa zastalósie sily« (Feder.). Ha npomambe Vocmorxb FOBOPATE eMY: 
>KHBH KB, IIIBITONIA, HA 3NOPOBBA H OMAMYŇ CBBTE< (Pom, III, 259). 

2. OuncTka MOJA OT1 IŽca. 

POAHTEAU ÓČOFATBIPA ÓBIAH BE MONŤ: OVHIAJA 36MIT0 NONB NAMHY 
(nomm »N450 cbyb, konarb< Pom. III, 209, IV, 1%), mim no 3amaxmoň 
Bepcin: >paszli u pôle žač« (Feder.). IIoWYBCTBOBABE BI CEÓŽ OTPONHYD 
CHIY, ÓOTATHIPB CHANL BOPOTA, MOCTABHAE HA HAXE ÓOUKY BOABI Z 12 Óyzokz 
XIŠÓA H MOHECE NA FONOBĎ KE POAHTELAME (Pom.). >»Žôdy záraz ňuos na 
pôle radzicum abičd« — NoĎYKAANOTI ero cTApUH A y Ťexepogexaro (II, 83). 
Korra OHM ŠÉIH, A ZATÉME OTABIXAJH, ÓCĽATHIPb 3AHAICA OUHCTKOH IŽCA: 
nepespa (Ay 651 J06poB. I, 397, 398) BLIPBIBAXE CL KOPHAMH H SAÓPOCAIE HMH 
MÉCTHOCTB na ( Beperz (20 necaTHN-£ /J0oÓpoB.), IPHTWEMB 3ANPVAHIB PŠKY 
Jynait (Jlecny J06pob.). Boxa nauala 3aTOMIATE OPHXETAfOIMIA MŽCTHOCTH, 
TAKE UTO ODHUJOCb HA pŠky pacunaT+ (Pom. III, 259). 

3. IIokYnka NAPLIHBArO Kepeóunra. 

3A NATB 3A0TBIX5 ILILA MOKVNACTI V H0N4 > KOPOCESHBATO< Kepeóruka 
m nýckaeTrr ero na 12Ž cyTOKE BE MOJE OTKADMIHBATBCA (Pom. III, 260). 
M0 x 0ÓHLIME OÓPAZOME NOCTYMAIOTE H Apyrie repom BE pPAZHHXE CKAZKAXB 
(Pom. VI, 520, yxasaTexp: »KOHbs). llo Apyromy sapianTy (Jloópos. I, 398) 
IIxba 1OKYNASTI VY COCŤJA KOÓLITY, KOTOPAT 3) IÉTE TEKANA, HO ABHĽAA 
noramu. lÍ ona OTKAPMIHBASTCA BB NOAB HA CBOÓOJB. lfTepecmo ongcanie 
BI, HŽKOTOPBIXT CKAZKAXB VAPARU ÓOTATEIPCKATO KOHA: » ŤAMepbe, POBOPATE 
OAHA TAKAA NOUIAJb, »MAHE CĎ/IAH: KIAIU HA MAH CALNO VAPKECECKAA, H 
BOŇLIOK -ČYXAPOUKH, NOTAPYKU MANE ABAHAJNATHMI NOTAPYTAME!! TaMepb 
CANHCh HA MAHC JŽINKO H JAPRHCh KPŠIIKO, H Y3HHMEMCA BLH XÉCOBE 
CTOAYUHXT, BEHUBI BOÓOZOKB XOZAUHXT!« (Pom. VI, 363, 37%). 

4. Berpšua CE PaZÓOHHAKAMH-CTAHHNNIHKAMH. 

Ha sTOTI AMH30AL HMŤETCH IHUIb KPATKO© VKAZANie y ŤerepoBekaro 
(11, 83): »jedž prôsto na schuôd stuónka bez (— vepesr) kétyje lesé, to 
Jčduczy napatkájesz záraz dwunáscie razbuôjniki, to záraz kladzi y tuk 
kuli (£) bij<. 


CaŠž ADI ČOFSTLIPCKATO SN0CA BE ÓŽIOPYCCKOU HAPOAHOŇ 03315. 147 


b. Bopbóa c£ CorOBbeMB PasÓ0HAHKOMB. 

Pasck435 001 sTOŇ ČOpLÓš uMšeTCA y PomaHnosa (III, 260), raš BmžeTO 
CosoBbA BHCTYMAETE CokorB (»IÍ CHAŠBE TSÁ HATHAHBIH COKOIB HA ABa- 
HAHNATH AYÓAXB 0A3HHD, HA Y Aro ABAHAHNAIIb POTOBE<: PAZCKA3B 0 CPpaKEe- 
HiH H3Bpamen2), Jo6pozorkekaro (I, 399), nepexaH maro 9173041 NPAMŠPHO 
TAKE Xe, KAKB BB ÓBHLIHNAXB, H y Ťexepoperaro (II, 83). V nocažxnaro 
CTAPIEI TOBOPATE prnmapro: »+jédž dälej u lesé, znájdziesz tam dwanášcie 
dubé agrómnych, a na ich hniezdo, a u tuom hnieždzié žmiej búdzie z 
adnajeju hatawôju. Jak búdziesz padježdžač, to juon šwišnie«. CBACTE 
He NOBPEAHTE PHAPH, AH OHB NYCT> CTPĎAGETE >y práwaje úko<: smäŇ 
VnazeTi: »tedy bierý jehô, prywiežy da siedľlá i jedž £ jim prôsto da 
krôla<. 

6. Ilpiž3az Haba KE KHABIO. 

O NHPŤ Y KHABA TOBOPHTE TOJBKO ZAMANHO-OŽ 50pycekaa ckazka (Feder. 
II, 83): >u krôla búdzie wičlki bale, na KOTOPOME ÓVAYTE OTOBCDAY 60- 
TATEIPU »i käžin búdzie chwalicšie, a jak búdué pytäč, chto ty jest, to 
ty skažý: co ja najsilničjszy z was usiche. Jlaxbe ka3nb CorOBBA, NOCIŤ 
ero CTPALIHATO CBHCTA, H30ÓPAKASTCA, COĽIACHO CE ÓBIAHHHLEIME PAZCKAZOMY, 
y Joóposoxvexaro (I, 400) a y Pexepopexaro (II, 84). 

(. Maonnme Iloramoe. 


Bz cxaskB y PomamoBa (III, 261) Cokorz (Conosoň Pasó0ŇHAKE) KOCTA- 
BIHET£ numy nap lÍpoxopy. YVanaBE£ 0 CMEpTH CBOEro BŠPHATO CIYTH, 
IIpoxopr npemiaraer1 yronienie [xBŠ, HO NOCAŠAHIÁ »CXANHBB 3E TOJOBH 
CBOH. ANKY — ABAHAHIANb NYAOBEB<« H VÓHAB llpoxopa. llosoónoe xe 
anno — OóxRopa BHICTYNASTE BE CKAZKÉ coópamia /loOposoxkexaro (I, 401): 
H 6ro VÓHBASTE IÍXBA CBOEH uiankoH. B£ Naparlerk ÓBLIHAHOÁ >MANKŤ 
3E6MXH TPeUECKOÁ< HIH HSBÉCTHOMY KOIOKOJXY HA TOJOBĎ CTAPUHNIA-IHAH- 
TPAMHNIA MOKHO VKAZATE ÓOPATBIPCKYH1 IankYy B£ 000 NYA0BE, KOTOPAA 
AABHTE ION6H: >ÓBITBLITEIPCBKBLA 1IAIIKA AYKA TAKOJBIA, ABIKE HHA 3BIA4- 
pnra Aro« (Pom. VI, 147, cp. eme 118). 


8. Cmeprb Ú1Bu. 


TOXbBKO BE oxmoň cxaskš Pomanopa (III, 262) roBopäTCA 0 cMepru 
HxLH H O NOrpeóeHiH ero BB Nemepax£ KIEBCKHX5. 

Uro xKacaeTca APYTHXE ÓOraATBIpeH, TO BE ÓŽIOPYCCKAXB CKAZKAX1 
HMŽIOTCA ZHNIb CXOAHBIE 3IH30ABI, KOTOPBIE MOZCHO CPABHHBATb C1 TĎMH HJH 
APYTAMH ÓBLIHHHBIMU CORETAMH. ŤaKE 


a) MoTHBE MOXOPOHE KHBOTO MYKA CE NPHTBOPHHNEH XREHOH BB OLHOH 
MOĽHIĎ, KAKB BE ÓBIAHHÉ 0 |IoTOKŤ, HAXOAHME BE CKASKB >/[BAB H Óaóa« 
(Pom. III, 358—359, zamnc. 581 CŠHHneH. y.). Koraa AĎAB SHBOŇ JCB BE 

10% 


148 E. ©. Kapcxiž, 


Tpo6B CE REHOH, 0KOZ0 NOXYHOUH BNOAZIA TYJA 3MŽA H HAPOKATA AŠTEL. 
TaK1 KAKB NOCIŠAHIA OKAZAJHCE MEPTBLIMH, TO 3MŠĎA NIDHHECIA TpaBbI, 0T1 
NPHKOCHOBEHIA KOTOPOŇ AŠTH OKHIH. JTOH TpaBOK AŽAB OKHBEKB H CBOD 
KCHY. 

6) B£ HĎKOTOPEIXB ÓBLIHHAXB paJCKAZHIBAETCA po ÚLI, UTO 0H% 
NOXYUBETE CHIY OTE YMHPARLIATO ČoraTsipa. ToTE Ke MOTHBĽ HE B5 H5- 
KOTODBIX5 ckaskax5 (Pom. VI, 408). 

B) OTCYTCTBOBABINIÁ ÓOFATEIPb> MOXAŠTE 0 CEÓŽ BÉCTbB HA CBAJDÔŠ, 
OITYCKAA KOJIBNO BE NOAHECEHHIIÁ MY HEBŠCTOKŇ CTAKAHB BuHma (Pom. VI, 3760), 
umu v4aro (Feder. II, 89). Cam1 0125 BEIXA6TI CEÓA 34 MYZLIKAHTA (CKOMO- 
POMHHA B5 ÓBUHHAx3) (Feder. ib.). 

r) O6opornnuecrso Boxxa BceciasbkeBnva (BOoJBľH) HAXOAHTE BE CK83- 
KAXB TAKRE HE MAJO NAPaLIezeH, XOTA ÓBI BB CIŽAVDOIEMB MŽŠOTŤ (Fox. 
VI, 489): »IlHpHAxO MHOŇ CTOABE A0ÓPEIME MONOMIOME, MO ABOPY ÓŽŠXE v6p- 
HBIMB COÓOJNEMB, MOAB BOPOTH JIŠB35 ÓŽILIME TOPHOCTAEME, M0 NO 6ŽX% 
IIŠPLIMI 3AHITOMF. < 

A) B£ ÓLuIHnAX% Mpo Bacbky BycraeBHYa CKA3HIBACTCA 0 MYTOVKAXI 
ÓOTATEIPCKHXB, CTOHBINIHXE YPOACTBA H CMEPTH ero TOBapumneň. To Xe npi- 
NHCHIBAETCA H HŠKOTOPHIME TEPOAMB ÓŽIOPYCCKAXE CKAZOKB (Feder. I, 113): 
U siem dzion paszuču da dztieciéj zabuláčsie: jak katôro uchôpié za hožay, 
ťo hôlay adaruňč, a jak za ruku, to rúku. 

e) EeTL CKA3OUHLIE TEpOH, KOTOPHIE JAKE H3OÓPAKAIOTCA OTHXIHHBIMN 
UepTAMH CTAPINHX1 ÓOrATBIDeŇ. TAKOBBI pa3CKAa3HI 0 pa3HBIXE BEIHKAHAXT. 
Hanp. (Feder. I, 201), mexr OAHAKJIEI BEZHKAHB, »ažnô spatykáje nászaho 
cziičavotéka kyônno jeduczy ... uzidy jeho z kaniám na rúku<, NpHHECE 
KI CBOGŇÄ MATEPH H CIPANIHBASTE, UTO IJTO 3A VEPBAUVOKE. TAKHMH Ke Vep- 
TAMH H30ÓPAKAJOTCA PAJHLIe ocúrxru (cp. H. A. HÄkutopobokxii: llpocro- 
NAPOZHLIA NPAMŠTH H NoBŠpba. Bureóckr. 1897 r., No. 2289 a 2291). 

BELIMHHBIE MOTHBBI O46Hb PACIIPOCTPAHEHH BE ÓŽŠIOPYCCKAXE KOLAJ- 
CKHXB H BOJOVEÓHBHIXB NÉCHAXB. Pa3CMOTPÉHIE HXB5 NOTPEÓOBANO ÓBI ÓOIE- 
Oro H3CIĎAOBAHIA, TAKB KAKB CXOACTBO B£ HBKOTODNIXB CIYVAAXB BB 
COHEPKAHIH, A HHOĽAA H BB VODMŤ A0OXOAHTE AO ÓYKBAIBHOCTH. OTMŠUY AIA 
NPAMŽpa 0AHY TAKYM IÉŽCHHY, BE MEPBSIÁ pa3B HANEVATAHHYB UEYOTOM1 
(Prosnki wiešntacze znad Niemna % Džwiny. Wilno 1846, No. 83), a 
BATĎMI NEPENEYATAHHYH JIMHTPIEBEIM3 u 11[eÁHOM1 C1 CHLIKOH HA JJHCHEHCKIÁ 
# BAJEHCKIÁ VBZAHI: 


Nia doraha piwa pjanaja, 
Dy doraha pasiadzenika, 
Muskaja pahukanika... 

A u biasiedzie ludzi dobryje 
Hukajuéč jany muskoje... 


ÚČZŤALI OOTATBIPCKATO 2H0CA B> OŠHOPYCCKOŇ HAPOAHOŇ No38in. 149 


JTA S3ANŠBKA OJVEHb HANOMHHBETI, HAIIP., CIĎAVHIE66E MŽŠCTO H3£ ÓLIIHHLI 
(cp. Kapšes. I, 19, 20, 31): 

HaM2 HO XAIKO NHBA NBAHATO, 

HaM% He ZAJKO 8026HA BEHA, 

TOJBKO XAIKRO CMHPDCHHOŇ ČECŠIYMKH: 


Bo ČECĎAŤ CHAATI IBDAH NOÓDHIE, 
ToBOPATE O0HH pšŤYHm Xopomia... 


BELINHHNIE MOTHBHI MOKHO HAÁTH H BB APYTHXB OIŠCHAXE, HAIP. BE 
Gecšxnnixm. Tak5 npov. BxaxHMuÔpoB12 (Bpezenie, 207) BE nžcHŠ 2 
TIVIIKY HA PRIHKY | XBAXHIHCA ABA ÓpaTrma | CB0e ceorpo ...< (NleňHz 
I, 1, 428) BHAHTE >301H3052 orHmomeniá Aremux IloroBHUaá KE ÓpaTBAMB 
JOPOAOBHTAMB H HXE COCTPŽ«. 

Br MŠBCTHOCTAX1, NODPAHHUHLIXE CE BEXHKOPYCCKAMH, ÓBLIHHHOS I1pe- 
AAHie HECOMHŤHHO CHILBHŠE. Bs II-mMB T. coópania IlefHa MBI HMĎOMB ABÉ 
34N1HCH H35 CeZa |eHACKOBHYUT HOBOZHIÓKOBCKATO Všszia Yepnur. r. Br 01H0ň 
H35 HHXB > ÚBAHE NPEKPACHHIÁ H KHA3L JlazriMmapr«< (168—170) orrorocokt 
ÓBLIHHEHI IIPO KHAZA BIANHMApaA H Úpana T04HHOBAUA. BE ApYroÄ >CABPIOKB < 
(118—178) nepezxaerca HCTOPATECKAA NŽCHA >MacTpIOKE TEMPHOKOBHUB <. 
ÚHa JAKE H3IOKEHA MÉPHOH pBUBO. BOoTE e4 HAUAJO: 

O xTO X3 TOTO HA BHABI, 
A4Kx1 ÔŽELIŇ CBŽTE HACTABB? 
Ax1 Z COXHYNKO B3OMIIIO, 
Ak1 EK AKE MŠÉCAGKA, 

AK H VACTLLA SBŽINOUKU, 
ÄÍKT Z TNOMHBIA XMAPNIUKU, 
AK1 K CHIBHLLA NÓKUAUKH ? 


AK: NApĽ5 NA CBIHOBE NO0KAHHB1, 
fK1 HAD> XOVAPDeŇ NOOTNABABB? 


JaxBe pasckaSBIBRETCA, UTO HA CBANEÓHOM: IMHpY ÓBLIB ÚABPYKE: HO 0H1 
HHYETO HE ŠCTB, He NBETT, A BBHISBIBRETE ÓOPINOBE-Ó0HNOBE AIA COCTAZAHIA 
C£ HHMH BB CHAÉ. JIolTO HE HAXOAHIOCE OXOTHHKOBE, HAKOHEIUB B-I3BAJHC: 
VAarie ŇKaryXaHIBI, M0 ČATOUKÉ MHKHTOBHUH, NO MATYINKÉ MapHHHHBI 
CHIHLBI. CABPYKB CXBATHFE CTAPLATOo ÓpaTa 3a IĎBO© NIEYO, NOAHAJB BLLIE 
cCEÓZ H VASPHIB 0 CHIPY 36M1: 

JEMIA CTPAXHY NACH, 


Bosa CILIACHÝJCH, 
MockBA VIAKHYJACA. 


ŤaKAMI OÓPAZOME CABPYKB vÓHTE. Ho 


0x1 mTO XaHa Aro, CABpymaHHNA, 
BBso-ynazam YCPKANAHKNA, 

Aga MO ABOpY X031, 

BŽJBI PYVAHĽKE JOMA.... 


150 E.SO. Kapcrii, GIržAIHI 6OPATEIPCKATO 9N10CA BB ÓŽKOPYC. HAPOKNOŇ MOSGÍK. 


KaK£ BHAHO U35 NOCZŠAHHXB CTHXOBB, CABPYMARHNA MOĽIA ILIAKATE TOJERO 
NO CBO6ME MYKŤ: 3HAUHTB, BĽ ÓBIAHHŤ MDOHIOULIA KAKAL-TO MYTAHNIA. 
Maro NOMOTASTE BLIACHEHITO COHEPRAHIA H ZAMHACE » TEMPDOK5- KACTPOKI<, 
CAĎIAHHAA BB C. JanKOB£ CMOZ. y., NPABEJERHAZ vy Jloóposorgexaro (IV, 609). 
HexocTan mia 3BEHLA BOZJCTAHOBIAIOTCA JHUIb MPH CPABHEHÍH CE H3BŽCTHOH 
HCTOPATECKOÁ INŽCHLO »MacrpokE TeMpIOKOBHYB<. ÄKeTaTH S3aMĎUY, TT0 
VAMAIIA CÉBPYKE HAH CABPÝKE AO CHXE NOVE OY0HĽ YACTO NOMAKAFOTCA CPEJI 
ÓŽZOPYCCOBL, MORETE ÓBITB STA ONŠCHA H CAMOCTOATEIBHOE OÓBIOPYCCKOE 


NPOHZBEJEHIE, HA JHUb CIYYAÁHO COBNAJAHOTE HŠKOTODNIA AETAIN NIŽCEHI 
BEZHKOPYCCKHXE H ÓŽAOPYCCKOK. 


Bapiuasa, 1907 r. anpšab. OE. Kapcxiú. 





0 místé attributivního adjektiva a substantivního genitiv 
ve včté. | 





Dle I. Kozlovského meélo attrib. adjektivum v staré ruštiné své 
místo pred substantivem jako v indoevr. prajazyku. Dokazoval to na 
základé pľísloví, stálych epithet (epitetha ornantia) jako ku pľ. séryj 
volk+, černyj voron“ atd., a zemépisnych jmen jako Novs gorod+, Nová 
goroda atd. Mimo to nasledovalo již v prajazyku adj. za substantivem, 
šlo-li o nejaký výčet, kde bylo tfeba vytknouti pčedevším pčedmet, potom 
teprv jeho vlastnost. Zde upozornil Kozlovskij na nékteré zdánlivé 
odchylky. Mimo to vytknul zálibu v chiastickém slovosledu jako: Edinz 
že I[zjaslav1 synr Vasilkkov1 pozvoni svoimi ostrymi meči o šelomi Li. 
tovskija, Slovo o p. Igor. str. 33 (AfslPhil. XXIII, S. 95—103). 

K jinému výsledku dospél E. Berneker: »man wird wohl oder 
tbel annehmen mtissen, daĎ im Urslav. beide Stellungsarten des Attri- 
buts (totiž pred subst. a po subst.) úblich waren, dal im Russ. die Nach- 
stellung verallgemeinert wurde, in den tbrigen slav. Sprachen die Vor- 
anstellung: das Poln. ist auf der Stufe des Schwankens stehen geblieben< 
(Die Wortfolge in den slav. Spr. str. 146). Predpokládaje, že nemáme 
samostatných ckslov. textú, srovnal jen text ev. Marci s ťeckým originalem 
a shledal, že slovanský text je i co do místa attributivního adj. ve veté 
závislý na feckém originalu (str. 125). Avšak máme pľece více méné 
samostatné cksl. texty. Jest to Zpovédní ťád Enchologia sinajského, 
jenž bezpochyby pochází od Klimenta bulharského. Nékteré modlitby 
jsou ovšem pľeloženy z fečtiny, jedna i ze staré nemčiny, úvod a pted- 
poslední modlitba jsou však dle všeho samostatny a snad i závérečná 
modlitba (srovn. autor. Studie z oboru ckslov. písemn. str. 29!. K témto 
textúm treba tedy též prihlížeti. Berneker prehledl dále däležité texty 
jako ku pľ. stč. Knihu Rožmberskon. Na základé takových textú treba 
tu a tam poopraviti jeho vyvody. 

Tak pľedevším co se týče possess. zájmena a Adj. O téchto praví: 
»Die possessiven Pron. und Adj. stehen im Ar. ganz regelmälig nach: 


152 Václ. Vondrák, 


im Poln. noch heute ungemein häufig nach: in allen anderen Sprachen, 
das Sorb. etwa ausgenommen, herrscht bis heute Schwanken. So wird 
man sagen diirfen, daľ die Nachstellung bei diesen Pron. und Adj. ur- 
sprtinglich gewesen sein muB« (str. 146). Avšak tomu tak není: v 
uvedených ckslov. textech nalézáme sice attribut včôtšinou za subst. 
avšak dosti často ješte pľed subst. Tak zde máme v textu I. za subst.: 
pokaanié našego 66 b 11: strastech“ našicho 01 a 22: tegoty naše 61 b 
18: glospod)6 naš 69 b 14: gréchov“ našich» 11 a 9: o dlu)šach+ vašich» 
67 b 19: v» obličoi svocmt 01 a 8, vréda svoi 0848: rrédu svoemu 68 
a 11: gospoda svoego 68b 1%, iménija svoego 10b 11, oltbjca svoego 
71 a 13, stdéaniem“ momo 61 b 24: v» srítďb)ci moemt 08 a 1: protívo 
z%lom: mom» 68 b 20, bezakonei motcho 609 a 3, ne dadite svetaago moego 
69 b 19. 

Naproti tomu: našego radi s(d)plasjenié 61 a 16: svoe blojž(v+)stvo 67 
a 17, svoemu gospodinu 08 b 20, na svoe blovotiny 10 a 10: Wsécha 
beštislonychu moich+ grécho 68 a 10. 

V II: gréšinaago raba tvoego 11 a 20, vole tnoeje 18 a 18: povelénei 
tvoicho 18 a 19: svéľo tvo 18 a 18, na štedroty tvoje 11 a 22: lica tvoego 
11a 23, ot» raba tvoego 18341, érostb tvoja 1843, 1947, estustva 
tvoego 18b 9: stadé tvocm“ 18 b 13, strach» tvoi 18 hb 22: oči tvoš 19418: 
uši tvoj 19 a 19: za pravovérvnyje raby tvoje 19b O: v» pravtdé tvoei 
19b 1, v» véra tvoja 19b 10, srítbdbjce moe 1846: ota dlu)še moeje 18 
a 14: oto plati moeje 18a 15, zalo moicha 18 b 20, sr(bdb)ca moego 19 a 10: 
olitvy moeje 19 a 20: uptvanie moe 19 a 21. 

Naproti tomu: vlaga tvoiclit Šledrotv 18 a A: iskra tvoego mli)l(osrv)dié 
18 a 8, čestvna ja tvoja odežda 18 a 20, tvotmo mlš)l(osr>)diem: 18 b d: 
s(ve)tych+ tvoich“ povelénei 88 b 11, tvoé blagodéty 19 a 16: tvos strach» 
č trepeto 19 a 24: umalenoe se moe molentie 19 b 4. 

V II: rača tvoego sego 80 a 10: cfé)slajr(b)stva tvoego 80 a 18, 
vsécho slveť)ých“ tvoicha 80 a 21: bogo naš“ 80 a 23. 

Proti: tvoei sluvé 80 a 8: préčistycho tvoicho tatino 80 a 11: ivoeja 
pomoštija 80 a 13. Ptípady s postpositivním attributem mají zde tedy 
značnou prevahu (46 proti 16), ale praepositivní je pece dosti četné 
zastoupen. 

V částech preložených z feckého orig. shoduje se místo attr. s 
feckym slovosledem. Totéž shledáváme obdobné i v modlitbé preložené 
ze staré nemčiny. Jen tím se stalo, že v této má praepositivný attribut 
rozhodnou prevahu nad postpositivním, je zde jen: čože mot 12 a 21 
(v zachovaných ném. textech chybí): st mnoja rabomt+ tvom 12 b 15b 
spi mih scalh dinam: dvakrát i proti nemeckému slovosledu: préda očíma 


0 mistô attributivního adjektiva a substantivního genitivu ve vôté. — 153 


tvoima “fora dinen ougun" 72 a 23, t> mné grésvné rabé tvotm+ “nper 
mih (jiný t. An mir) suntigzan dinan scalh 72 b 25. Jinde všude 
zde máme praepos. attr. jako v némčtné a sice as 16 krát, jako: vséch» 
moich+ grécho 12 a O, moego lichosstvorenié 1: moich» grécho 12 bl at. d. 

Co. však nalézáme v AnRožm.? Zde je pravidelné praepositivní 
attr. a jen výjimkou: vlož ve dsky pňietelí svému dédiny své nebo svým 
détem 96, svédky svými 11), 134: ve dsky našé 38: pán mój 220, v 
slvjém domu hosté svého 232. Pochopitelno jest dále: že to dédina má 
nenie 100, to je dédina má 252, že to dédina má 252, to je dédina má 
poslúpná 282. Zde je má téméľ praedikatem, jakoby se feklo: dédina 
ťa je má, na základé toho vzniklo: ťo je dédina má, odtud pak i jinde 
dédina má vedle má dédina (zde ješté ku pí. v kap. 43, ťvá dédina 97 
atd.). Jinde všude je zde possessivní zájmeno pred subst. a sice asi 
13 krát. 

nemúže tedy býti o tom pochyby, že v praslovanstiné byla tato pos- 
sesstva pravidelné pňed substantivem. 

V západni slovanštiné vyvinula se pak na základé uvedených rčení 
jako ku pľ. ťo je dédina má též variace postpositivního posses8. zájmena, 
avšak pľípady ty zústaly v menšiné. 

Jinak se mela vče v jihoslovanštiné a ruštiné. Praslovanské ad- 
nominalni tvary mi, ťi, st nabyly zde širšího rozsahu. Že se jich užívalo 
i v staré rustiné, 0 tom nám svédčí doklady jako: [ ťa vse polagaja na 
sr(b)dc$ st Jak. Bor. Gl. 63, sčderi si um> Pat. Peč. (Srezn. Mat. III 
str. 319): # ne t$teľ> svoicho si. Jak. Bor. i GI. 12 (ib. str. 283). Tvary 
ty byly enklitické a následkem toho postpositivní, srovn. svoja si. Z 
plípadú jako čestonaago tý znamenié Euch. sin. 18 bl, préčesttnyma ti 
pečatem“ ib. 18 b 19 mohl pak vzniknouti i poňad slov jako t pečate, 
srovn. staror. sderí si uma. Púvodné byly to však jen enklitické tvary, 
tedy postpositivní. Pod jich vlivem stalo se ovšem zájmeno poss. v 
Jihoslot. a v ruštiné postpostlivním. Tak jme shledali ve vétšiné prípadú 
i v církevní slovanštiné. 

Pod vlivem poss. zájmena mohla se státi postpositivními i poss. 
adjektíva. V uvedených kusech Euch. 8in. máme ovšem jen: 01% v"séch: 
priloge nepriéznino 80 a 12, poss. adjektiv na -0%% zde není. Jsou zde 
však jiná adjektiva, která jsou jim dosti blízká, jako božbi: zakonu 
b(o)žtsu 60 b 24: prédz očíma blo)žitma 608 a 1, c(é)s(a)r(t)stvo č(ojžie 69 
b 15, télo b(ojžie 69 a 15: naopak zde nikdy. Dále: lica č(lové)ča 68 
a 0, Arovi glospodb)ni 09 a 13: téla glospodbjné 69 a 18 at. d. 

V staré češtiné zústalo všuÄň: poss. adj. pravideľné na svém místé 
jako i zájmeno poss. Tak máme v KnRožmb.: na otcovo zbožie 52: otcóv 


154 | Váci. Vondrák, 


společník 52, za otcóv dluh 1283, na královu škodu 124: bez hospodá- 
fovy vóle 232: v hospodáňové ruce 234, naproti tomu jen: služebníka 
králova D8. | 

Z toho vidíme, že ť poss. adj. bylo v praslov. pňed svým sudst. 

Tím jsme se dostali zároveň k adjektivu vúbec. Zde jest nám 
gouhlasiti s Kozlovským, že adjektivum bylo v praslov. pravidelné pred 
gubst. VI. máme 18 prípadú, kde adj. následuje za subst. Odečteme- 
li od nich 7 již uvedných, zbývá nám 11 následujícich: slovo stdezna- 
čeľbno 61 a 1, vv igri zoly GB a 24: vz prisegy nepravedzny 08 b 4, vréda 
télestny 69 b 25: plač očesvny 0a 2, clésa)rstvo nebestskoe 09 b 13, 
dent stmrotbny 11 a 4: oltb)eju i dlujchu présívejtumu 61 a 11, v» dévé 
préslve)téi 67 a 18: part. ézvé gnigaštiť 07 b 20: mimo to: maky ty stra$+- 
nyje 00b 6 proti strašny (5 sadb 60 b4 a: tisltnonyje véry krestvénsky 
67 al. 6 adj. má zde koncovku -6xo-, čímž se vúbec blíži k poss. 
adjektivúm. Drakrát zde máme též koncovku -tsko-. 

Naproti tomu vyskytuje se zde 33 krát praeposttivní adj.: čestonymt 
pokaanienuw 66 bd: críbjkvvnym» sveštenikom» 61 b 16, vsécha beštish- 
nych moich» grécho 68 a 15: lichoja čdijy 08 a 18: pochotbnaa vozvrénié 
68 b 3: na stužde lice 08 b 3, tuždego iménié 608 hd: vz malo vréme 69 
a 1, oto prel poidlo)bnych» oltv)co 69 a 10: črévonym» pochotem“ 69 a 21: 
vo slve)taja troica 66 b 18: préístejtau troica 6% a 12: slve)ty dlu)ch> 61 
a 13: s(vejtymu dlu)chomu» 61 a 19: vv slvejtaju troteja 01 b 8, síve)taago 
ducha 60b 9, otv slte)tychk aplosto), 0949: síve)ty paveľk 69 a 13, 
s(ve)tymt dlujchomv 11 a 19: díujševonyje podvigy 09 a 21, télestnym» 
laskr+dem“ 69 b 24, radostvnyje plody 69 b 10: tésnymi vraty 09 b 11: 
straštny t6 sad“ 61 b 4, tésnychu že técho vrata 69 b 20: skrbnaago paťti 
69 b 21: srív)dučnoe vydanie 1041, dobdraa déla 10a 14, drevlbujumu 
bladznumu synu 10 a 15: dreclbnjumu razbotnúku 10 a 19: drevlbníť blade 
nici 10 a 19: drevlvnjumu mytargu 10 a 20, dobro brašsno 10 a 24. 

Ješté nepľízniveji jeví se pomér postpositivních adjektiv v II, kde 
máme jen: mraÄo gréchovbny 18 a 1, v» razboje dlu)šegubvnyje 18 a 20, 
v“se dychanie blago 019b 1l, vvst dar“ svvrtšent 19 b 1: a jednou praed. 
part.: ďa badete na me priztrajašti oči tvoi vllady)ko 1 uši tvot vbnem- 
ljašta glasa molitvy moeje 19 a 11—20. 

Naproti tomu zde máme 26 krát praep. adj.: umalenoe se ispovô- 
danie 11b 19: gréšvnaago raba 11 b 20, izgorévošee gréchy sr(bdu)ce moe 
1840, milosrvdbnama očiíma 18 a 10: gréštnyma mi očíma 18411: ©» 
nepravedvnémt svpanti 18 a 11: lakavinymt ograždeniem+ 18 a 22: čest:- 
naja. tvoja odežda 18 a 20: čestonaago ti znamenié 18b 1: síve)tych» 
tvoicho povelénei 18 b 12, pronyrivy vrago 18b 15: česťonyme ti krís)stomw 


O misté attributivního adjektiva a substantivního genitivu ve vôté. — 155 


18b18: i préčesťonym» ti pečatema“ 18 b 19: fatnés trapezé 18b 21, drevl- 
néago bladona 19 a 1, préždvnéago razboinika 19 a 2: drevlbnjaja bladt- 
nica 1934: préčistije li materi radi 19 a 12: slve)tycho andie)la 19 a 14, 
s(ve)tych» plro)r(o)k» 19 a 15, sr(b)d(b)čnéi oči 19 a 22, umalenoe se moe 
molenie 19 b 4: za pravovérsnyje raby tvoje 09b O, gréštnaago si rada 
19b8, s» beznačeľbnýmu ti o((6)cemv 19b 20: présvetym: dlujchom: 19b 21. 

Týž pomér v III: více predikatem se zde jeví položeš ispovédanie 
kaméno 80 a D a sochranit“ ispovédanie čisto 80 a 14. O ol» vsécha 
prilog+ nepriéznino 80 a 12 stala se již zmínka nahofe. Naproti tomu 
zde máme: slve)ťumu obvštentýu 19 b 24, vsemogy % milosradnly) blo)že 
80 a 2, préčistych» tvoicho tašnz 80 a 11: svetyje blogo)rlodijce 8O a 20. 

vost pravidelné predehází: wesja tvart 61 a4: vsé slava 11 a 11, 
oľb vsécho z5l5 1943, vse dychanie blago 09b 1, tíe)jst dam 19 b 1, 
olb vseje napasti 19 b 13, vsém» pribégajaštiím» A+ tebé 19 b 1%, v III: 
otb vtsécho priloga 80 a 12: st vsémi ugoždošiími 80 a 18, vséch» s(ve)- 
tych» tvoich» 80 a 21. 

Výjimkou jen: pomyšlenié wsé 61 b 15. Číslovky ťadové predcházejí 
tóž: provaago otečí+)stva 66 hô: vz tret(v)eš dent 61 a 24. Srovn. též: 
vb edinom+ blo)žustvé 67 a 15 a mnozémi skrobumi 09 b 11. 

Demonstr. zájmena mohou pľedcházeti: umalenoe se tsporédanie 
11 b 19: umalenoe se moe molenie 19 b 4: ale též následovati: m(o)/(itv)a 
sja 11 b18 a raba tvoego sego 80 a 10, 

Taktéž: maky ty strašvnyje proti strasny t5 sada 00 b4. V ki- 
jevskyých listech máme ďar% st a pod. proti st: ďar: a pod. (v. autor. 
spis: O púvodu Kijevskych listu, str. 102). 

V ckslov. evangeliu jeví se zcela jiný pomér mezi postpositivním 
a praepositivním adj.: toto vyskytuje se zde fidčeji nežli ono, jak právé 
v ľeckém originale. Naopak zase i v ostatních spisech Klimentových. 

Též v KnRožmô. jsou prípady s postpositivním adjektivem v nápadné 
menšiné, jsou to: komorntka prazského 1, jedniem komorníkem praz- 
ským 2, komorníku prazskému 4, komorník prazský 4, jedniem komor- 
nikem prazským 13, 16: dále 196 (dvakrát): 197: 198 (2 krát), 204: 
komorník najvyšší 32, kmelem zemským 61, sném zemský 200: dokládá 
se desk zemských 296, z hanby ženské 14: právo strotčie 117: 118 (2 krát): 
126: 129, 141: 164: 165: 166: 167: 168: odporéd taká 144: z sirotka 
pňívuzného 188: rány modré i krvavé % všelikaké 212: úťedníka nového 
220: na tťech trziech okolních 295: o služebníka králova jsme se již 
zmínili. Pípadú téchto jesť néco pňes tficet, pňípadú však s praepo- 
silinívmi adjektivy jest néco pňes dvé sté. Mezi nimi nalézáme: praz- 
skému komorníku 5: hrazský komorník 11, 18 (2 krát): 29 (4 krát): 33: 


1560 Váci. Vondrák, 


47 (2 krát): 48 (2 krát): 196 (2 krát): 197, 29b: strotčie právo 123: 
125: 126, 127: 129: 138: 140: vždy jest zde giný pred subst., taktéž 
každý, cizí (29: 30: zde Z krát: 36, 45: 46), veš a svatý: ot svatého 
Havla ... do svatého Juňie ... od svatého Jufie do svatého Havla... 
274: nekteré ustrnulé výrazy jako: kodylé pole 209: 211: 272: 213, 
292, zde 3 krát, 293 dvakrát: 294 čtyfikrát: 295 trikrát, 296 dvakrát. 

Stará čeština shoduje se zde tedy ješté více s cirkevný slov., pokud 
se tato jevií samostatné v nékterých pamätkách. Múžeme predpokládati, 
že se teprv i v staré Češtinč vyvinul poľad postpositivních adjektiv, 
jen že jiným spúsobem nežli v jihoslovanstiné a v ruštiné. Pončvadž 
nebylo v češtiné postpositivního zájmena poss. v značné mífe a následkem 
toho ani postpos. adjektiva, jak jsme videli, tfeba zde pomýšleti na jiné 
príčiny. Na základé rčení jako: ten dúm je panský (nekterá adjektiva 
méla ve výroku v historické češtiné odevždy jen sklonéní složené) vznik- 
lo: to je dúm panský a potom väbec dúm panský vedle panský dúm. 
Mohly zde ovšem ješté i jiné okolnosti púsobiti. 

Tľeba ješté dodati, že číslovky základní a fadové i v češtiné pra- 
videlné predchazejí: jen výjimkou nalézáme zde: trhy tťmi 59: 60: pak: 
trhem prvým 59, póhon prvý 198, jinak zde máme velmi mnoho dokladú 
pro praepositivní pofad. Slovo sám též pčedcházi: samého pána 25: sám 
otec D2: sám póvod 107, ale 2 krát tež: Arazský komorník sám 1% a 41. 

Prípady jako z ran z modrých 13, 171: z ran z otvofiltých 172: 
z ran z síných 113, z ran z krvavých 114, na césté na bezprávnej 211 
ano i: protože je ho z hospody z jeho nepohnal za časa 208, v nichž se 
pľi následujícím attributu predložka opakuje, jsou praslovanské, nebot 
je nalezáme též v staré ruštiné (srovn. Kozlovskij v AfslPhil. XII str 103), 
ano i v lit. nár. písních jakož i v českých atd. 

Co se týče aťtributivního genitívu, bylo jeho místo v praslovanštiné 
pravidelné též pľed subst., jak nekteré ustrnulé výrazy ješté pro to 
svedčí. V uvedených kusech Euch. sin. však již pravidelné másleduje: 
v» vyschyštenié tuždego iménié 68 b D, 12% gladiny bezakoneš morcho 69 
a 2: brément gréchovb našicho 11 a8, v» slavé o(tb)ca svoego 11 a 13: 
razdavvniA+ iménié svoego 10b 10, v lIÍ: ispovédanie grés>naago raba 
tvoego 11 b 20: vlugy tvoich> Štedrotv 18 a 4: 1skra tvoego míi)l(osro)dié 
18348: istočbník» slezv 18 a 12: plti % Arave estostva tvoego 18 h 8: iz 
glubiny 25l moichu 18 b 26, koléné srloďb)ca moego 19 a 10: v III: na 
razdréšenie posta 19 hb 22, pričestvniA» clésu)rstva tvoego 80 a 18: moli- 
tvami slvejtyje blogo)fodijce 80 a 20. 

Púvodni misto attr. genitivu zachovalo se zde jen v pľípadech, kde 
predcházela predložka: v» dobro brašvno édenié mésto..., v% vinopilié 


O mistô attributivního adjektiva a substantivního genitivu ve vôté. — 157 


mésto vodopišca, v» smécha mésto ..., vd veličié mésto ..., vb mekoko 
léganié mésto ..., v%% stvadonska mésto ..., 0% svartnika mésto ..., v 
chyštbnika mésto ..., vo obidlblivastva mésto,: v» tataby mésto: vy blado- 
lyubié mésto ..., vd skvron noljubié € vd vlachvoljubié mésto ... 10 a 24— 
10 b 17. 

Nové místo za subst. zaujal zde gen. pod vlivem adnominalního 
dativu jako čadešť čedo svétu 10 b 19: u tebe esto istočoníko Životu 19 
a 2b atd. Tento se zase rozšífil pod vlivem possessivné užívaných tvarú 
mt, li, 5t (braťra mi). Tím se stalo, že zde i poss. genitivy sego atd. 
vždycky následují: da pokryjalb se emu déla ego 68 b 21: protivo délom> 
ego 6€ b 3: 11 a 16 atd., s čímž se jinde neshledáváme. V textech pťe- 
ložených z feckých originalú nalézáme jednou i proti feckému originalu: 
prégréšenié ego aúroú v nÁnuuskňnara 15 b 16. 

Obdobné nalézáme i v staré ruštiné: v gordago bo serdci, v» ottca 
mésto Nest. Mik]. 44 (K ozlovskij AfslPhil. XXIII str. 103): jinak již 
všude postpositivné: zakont oťvct svotch“ Nest. 6 (Berneker str. 100). 
Possess. genitivy ego, ich» atd. jsou v staré ruštiné praepositivní i post- 
positivní, nyní obyčejné praepositivní: ©% teh» domé, ego s8yn>. 

V KnRožmb. máme ješte mnoho praepos. genitivú attrib., zvlášté 
zase po pľedložce: oť jeho olcé dvora D2, z lesa poséčenie 09: 158: z 
($)čépóv uškozenie 118: z očí vynétie 181: z jazyka ufézánie 181: z dé- 
vojstva odjélie 183: z dédiny väzánie 186, z dévojsťva odjétie 212, 225, 
z Ženy podávenie 220, v hosté rucé 235. Mimo to: prímifie pán 120, 
kurvy syn 134 (2 krát): viechov zavinutie 162: pôhonu rok 193: 194: 
menšieho účada komorníka 199. Máme zde však již as o jednu tretinu 
více genitivú postpositivních: z podávenie dievky 14, svédčenie póhona 
16: od vysvédčenie póhona prvého 82, 81, až do vysvédčenie póhona 
druhého 82, 83: do vysvédčenie prvého póhona 86, (rok pohonu ukládal 
105 je dat), svého tovaňišé své popravy 142: v zebránie úrokov 159, v 
zoránie dédiny 169: z podávenie ženy 182, z ssutie dédiny 181: z vy- 
placenie dédin 181: z opravy dédiny 192: rok póhonu 1983, A roku póhona 
druhého nebo tretieho 201: ot vysvédčenie póhona 201, o rozličném béhu 
Téči 209: o jetí koné 209: o jelí svého človéha 209: o správcu dédin 
209: o zavržení svédka 209: o jeľú svédka 209: vzebránie úrokóv 210, 
z podávenie ženy 212: po komorníka póvodu 231, na ukázanie škody 
nebo dédiny 239: z hlavy komorníka 246, na rov komorníka 246, uká- 
zanie škody 260. 

Jinak se má zase véc s poss. gen. jeho, jich atd. Gen. tento má 
zde své místo pľed subst.: za jeho chodbu 4: D: za jeho stravu D, na 
Jejte zboží 16: na jich vieru $ na jich dušu 20: jeho žena 23: jeho zboži 


158 Václ. Vondrák, O misté attributivního adjektiva etc. 


20, s jeho zboží 31, podobné i 44: 48, 61: 68, 114: 124: 126: 207: 
240, 215. Pak ješté: že je ťo jeho dédina 285. Jen výjimkou: u ďvora 
Jeho D4: starosté jeho v jeho dvoté 02, 

Ňalezli jsme zde pravidelné possess. zájmeno mú, teúj atd. pred 
substantivem, taktéž shledáváme i u possess. genitivú jeho, fejie atd. 
Slova tato zachovala tedy zde ještč své místo z praslovanštiny. Vysvôtliti 
si to múžeme zase tím, že poss. dativy mi, ťi, st a dále pod jich vlivem 
adnominalní dativy nenabyly v západní slovanštiné takového rozsahu 
jako v jihoslovanštiné a raštinč. Nemohly tedy púsobiti na jiná slova 
v podobné funkci, aby se stala též postpositivními. Pak ale treba roz- 
šifení postnositivních genitivu attributivních v češtiné jinak vyložiti nežli 
v církevní slovanštiné. Mezi substantivy, na nichž je závislý post- 
positivní gen., vidíme mnohá, která jsou utvoréná od participia tran- 
gitivních sloves, jako z podávenie dierky. U nich mohla vždy ješté 
púsobiti jakási verbalnost púvodního participia, nasledkem kteréž pfibírala 
k sobč postpositivní genitiv jakož pľibíralo príslušné verbum k sobé 
obyčejnč postpositivní akkusativ. V druhé fadé teprv mohly púsobiti i 
genitivy partitivní, jež ovšem nisledovaly púvodné vždy po subst. jako 
ku pí. v KuRožms.: málo dédiny 96. 

Ve Vídni, dne 16. kvétna 1907, Váci. Vondrák. 


OTTOJIOCKY CIIABAHCKOŇ MOPOTA BB O65IYHONT, PABŤ 
y PYMBHE XV—XVII BB. 





Br uHCIŤ xAPAKTEPNLEIXB YEPTE CIABAHCKATO OÓBIUHATO MPABA, pa3ópo- 
CAHHBIXB BB H3NAHHOMB B. IÍ. ŽIrauweMB > BHHOA0IBCKOMB ÚTATYTÍ<, OJHĎMU 
H35 HAHÓCIŤE HHTEPECHLIXB ABIAIOTCA KACAIOUNIACA NOPOTEI HA NOPOTHHKOBB. 
HžekoxpKO yceTrapBso0e H3exbnopanie I. ABAKYMOBHUA »EHTrerCKA, dpaHycKA 
H cpnoka nopora<1), a Takme Ó0rBe HOBBIA PpaÓOTLI, KOTODBIMH MOTZ 
BOCHOAB3ZOBATBCA LINA CBOEro »lIleropnveckaro C1oBapA craBb. npasa< T. Úpe- 
YEKE, IpaBAA, PAÓOTHI HEZHAUHTEJLHLIA, — AAIOTB KAPTHHY UHPOKAFO NPH- 
MŠĎHEHIA 9TOPO IOPHAHYECKAFO HHCTHTYTA Y CIABAHLE H BMŽCTÍ CE TÉM, 
AXA CPABHHTEIBHATO H3YUENnlA Ero, 3ACTABIAIOTE OÓPATHTBCA KE CTAPLIMB 
COCBAAMB CIABAHB. 

Ha mepBoM£ MŠBCTŤ ÓVAYTĽ PYMBIHEI. lÍx5 eTapaa KYIBTypa Ha- 
CTOABKO NACHIEHA CIABAHNCKHME BJIlAHIEMT, IPHTOME PÍINHTEJEHO BO BCBX£ 
OÓJACTAXB, UTO MOKHO VKXE a priori ÓBLIO ÓBI VTBEPKJATE, UTO Nopora 
H3BŽCTHA H PYMBIHAME, A HSYYENniE CIABAHO-PYMBIHCKAX5 J0KYMEHTOB£ 
XV— XVII BB. NPABOJHTL KE COBEPLIEHHO 1100 KHNAHHLIME PEZYJBTATAMD. 
OKASPIBAETCA, UTO HÉCKOIBKO AECATKOBB POCNHOJAPCKHX1 PPAMOTE COOÓMAFOTE 
TAKIA NOAPOÓHOCTH MOPOTBI, KOTOPEIA HE 3ACBHAŠTEJIBCTBOBAHBI A0KYMEH- 
TAMH APYTHXE CIABAHCKAXB5 HAPONOBE, XOTA HHKOHMB OÓPAZOME HEIBIA 
FOBOPATb 0 HEMOCPEJCTBEHHOM: ZAHMCTBOBAHÍH EA PYMBHIHAMA OTE HAPOAMOBBĽ 
FepMBHCKHXE. VY BaraXOBĽ£ NOPOTHHKH HOCHAH HA3BAHie KIETOBIIH, VY 
MOJAOBANE — NPHCĎŤRHHIUH: PYMBIHCKIÍ TEPMHHL — coDjurátorii, camnň 
AKTE HAJBIBAICA CONjurámintul, — H BE HACTOANIEMIE OYVEPKŤ MBI NOZHA- 
KOMHMCA CE STHMB OÓBIYJEME HA OCHOBAHÍH AAHHBIXB JO0KYMEATAIBIIBIXB. 

Ilpex je Bcero, NOPOTHHKOBE PYMBIICKATO OÓBIYHATO IIPaBA HAJNO OTIH- 
uaTb OTE CBHAŠTeJEH (PYM. Martor), TAKE KAKB BE TO BpeMA, KAKB 0- 
CAŠŤAanie TOBOPHIH NO GYMECTBY AŠIA, MOATBEPKAAA HIH OTBEPĽAA HIBŠCT- 
HBIH dAKTB, — NEePBHE TOIBKO NPHCOEAHHANACb KB NOKAZAHIAME HIH IIPH- 





1) TraCHHYK Ku. 00, 62, 69—71. 


160 A. H. fnusupckik, 


3HAHIAMB 34HHTEPECOBAHHATO 2HNA, OAHOTO H3E NPEACTABATEXEŇ TAKYNINXCA 
CTOPOHE, H CBOEŇ NPHCAPOŇ KAKB ÓBI VCHIHBAIH ABTOPATETHOCTL NHAHBH- 
AYBIBHATO NOKAZAHIA. CBHABTEIE (POTHHKA, juratu8) N0KASEIBACTI TOIb- 
KO TO, UTO OHE CAME BHAĎI5 H 0 46M5 CIHlar5. ÔHL MOKXOTE JAKE He 
3HATE OÓBHHAGMAFO HZH XKe OTHOCHTLCA Kb HEMY Bpaze050. CoBCÉME 
HHO© AŠ 10 — »COKZATBEHHHKB< (MOPOTHHKA, coxjuratus). Or — cocšar, 
TOBAPHLIB HCTNA HAH OTBĎŠTUHKA H TOJBKO NOZACPKXHBACTI NOKAZAHIA CBOEro 
KJNeHTa, YCHIHBAA BE CYABAXE VÓŠAKNENIE, UTO KIENTE HE MOKETI TOBO- 
PHT> Henpasay. llosTOMY KB STOMY OÓBINAFO PYMBIHLI NPHÓŽNAJH HIH BE 
HAHÓOCAĎE BAKHBIXB AŠBIAXB KAKB VTOJNOBHBIXB, TAKE H MPAXAAHCKAXE, HIH 
Ke KOĽAA STO ABIAJOCb EXHHOCTBEHHLIME FOPHAHU!ECKAME J0KAZATEJZBCTBOMI, 
NPA OTCYTCTBIH BCAKAX£ HHBIXB. 

BBuxy Toro, UTO M-I HE PACHOZAĽACMI NACAHALIML Z3AKOHOZATEIBHLINE 
KONEKCOMB V PYMBIHE PAHBUE NOXOBRHH XVII B., a B5 CHÔTATMB MaTBŠA 
BiacTapA, KOTOPAA OJHA SHĽYPHPYCTÉ BL FOPHAHUECKOU NPAKTAKÉ BAIAxiA 
x Moznabin XIV— XVII BB., 0 NOopoTÉ HE YNOMHHASTCA, — NPHXOAHTCA 
BHIBOAHT> MNPABHAA IPAMŠĎHENIA STOPO HHCTATYTA HA OCHOBAHÍH TEKCTA Tpa- 
MOTB, UZPĎAKA MOAB3YACh CEPÓCKAMU AHAJOFIAMH. 

I. OAHHME H35 ĽJABHBIXB TpeóoBaHilí AA 3AKOHHOCTH KIATBEHNOŇ 
NPHCATH MNOPOTHHKOBĽ Y PYMBIHB ÓBLIA ODUHUKOGOCML COVLAADHAW NOADACE- 
HLA NODOMNUKOBV U NPEDCMABUMEJA ZAUKHMEPECOBAHHWÚ cmoponu. To xe 
CAM0E MEI HAXOJHMBE H BE JYL!AHOBOME JAKOHHHKŤ, BE riaBš 152: K4aKO 
IECTk EHAh 34KOH4A.... OV ABA4 UAPCTRA MH, 0Y CRETATO KPAAM: 
AA COV BEAHUb KAACTRAOMA BEAH BAACTAAE NOPOTA(HNA)UH, A CHEA- 
HHML ARAEMA — ANPOTHĽOV HYk APOVKHNÁ, A CEESPAAJAMb — HYk 
APOV/KHNA AA COV NOPOTRÍHNH)UH, H AA HRCTA CV NOPOTE HWAHNA 
HH ONHZMEHHKA (Bap. NHZMATopa)!). BnpoveM£, PYMBIHCKAA IMpAKTHKU 
BB JAHHOME CIYUAŤ OKAZBIBAETCA ÓOJŤĎE APHCTOKPATAUECKOH, H KPECTĽAHE 
COBEPLIEHHO 16 MOJB3OBAIHCb MOporol. — DOXBUIHHCTBO AOKYMEHTOBB£ ro0- 
BOPAT£ 0 Ó0ApaXB, MEHBUAA YACTE — 0 ZYXOBEHCTBĎ. 3a HŠBCKOJBKO 
AÉTE J0 BCTYNIEHNIA HA MNPecTO.IB, BAJALICKÍA rocmosapb Muxanr1 BATA435, 
nam Xpaópnmií (Viteazul), ÓBII£ H3CHAHE BOEBOXOH Azekcanapom1 III... 
BCABACTBIE TOĽo, UTO BE Balaxlu pacmpocTpaHHJHCb CIYXH, ÓVATO (?) 0HL 
— rocmOZapekKaro IPOHOXOKNEHIA H KEr14ETE CMĎŤCTHTE 3AKOHNATO rOocno- 
napa. MAxanr5 Óž5xart 51 TpaHCILIBBAHNO H HAUEJE 3amMuTY y UTrevama 
Baropu, a BNOCIĎACTBIH MODPB£ CHATB BOZBEAEHHO06 CIYXAMH OÓBHHERIE B£ 
> POCY HAPCTBEHHOŇ HZMĎNŤ<, TOJBKO »MOKIABUHNCb CE 1Ž ÓOSpAMH BE TOMB, 





1) T. Propuuckiň, JaKOHOJATUILUAA AŽ ATEJBHOCIB U T. A., II, crp. 11: Cr. Ho- 
BAKOBUh, SJAKOHIK Úreeama Jymama. Bízxrpax12 1898, crp. 119—120. 


OTTOZOCKE CIABAHCKOÁ NOPOTLI BE OÓLIUHOMB INPABÉ Y PYMNHE AV—XVII sa. 101 


YTO 0HB HE — CHIAB rocnozapa< 1). 3aMŽŠTAME, BAPOYEMB, JTO HA CAMOM1 
ažxB MHAxamrEt ÓBLIB CBIHOM1 rocnozapa llerpamxa Jloóparo (1554—1557) 
m ÓpaTom: llerpa Yepueza (1583—1585), IpAHALIeExA TAKHME 0ÓPA3OMB 
KB AHHACTIH JIPAKYJZeITE. OnMmyckKaA HĎCKOIBKO CIYUACBE, BE KOTODHIXE 
HAGTB PĎUb 0 MOHACTHPAXE H HX£ NPEACTABHTEXAXE-HTYMOEHAXB, VKAKEM1 
HA BAJANCKYA rpamory 1571 rosa. ľTocnogapb BraX£ NPEXOCTABIACTI 
IPABO MOHAXAME BEICTABHTL 1Ž COKIATBEHHHKOBE H35 N070NO0B£ (BE A0KY- 
MEHTŤ CIŠAYCTI NEPETHCIEHIE CEXBCKAXB CBAMEHHHKOBB), AŠJIO KACANOC| 
MOHACTBIPCKAXE —HNÉHIH 2). — [[06HxXOJXOFANECKAME OTIHUJEME MOPOTHI 0T£ 
CBHAŠTEIBOTBA H OÚÓBACHACTCA VKAZAHHOE BHlE, KAKB O0AHO H35 TIABHLIXE 
VCJOBIŇ HZYYREMATO IJOPHAHYECKAFO HHCTHTYTA, PABEHCTBO COIMAJIEHATO MO0- 
IOKEHIA BCÉXB VYACTHHKOBĽ ONPHCATH. OÓBIKHOBEHHHIE HCTENIB H KAJ00- 
MHKÉ£ HE NPHACATABOTE, A INPA NOPOTÉ NPOHCXOAHTE KOMEXKMUGHGA NPpUCAA, 
NOUEMY MPA Z0KHOH IPACAFĎ HAJAFANOCh OZXHHAKOBOE HAKASAHIE BCĎMB e4 
VYACTHHKAME. JTHME AOCTHĽAICA KIACCOBOH XAPAKTEPL HHCTHTYTA, TAKE 
KAKE HBAHBHAVAJbHHIE HHTEPECHI MOĽJIH NOJNEPEHBATE TOIBKO TŠ JHIA, 
KOTOPHIA NPHHAXIEKAJH Kb TOMY Ke Kľaccy. B£ BTOME OTHOUEHIH J4- 
THHO-PYMHHCKIÁ TEPMHNE coajurati, mím conjurátorii, BnOJHŤ cooTBĎT- 
GTBYSTÉ CIAB. MNO-POYTHHUH, TAKE KAKbB MOHATIEMB »C0-KIAATBEHAHKH < 
AYUNE BCETo OMPeXĎIACTCA KOLIEKTHBHBIH, BE ZJ4HHOMB CIYYAŠ KIACCOBOH, 
XAPAKTEPB INPACATH. 

Bi CBA3H CE STHME HAXOAHTCA OXHA NOAPOÓHOCTE: PYMBIHCKOÁ MPAK- 
THKN, KOTODOU He 3HAIOTE AOKYMEHTHI CepóckKie, HMEHHO, e©CXH BO3HHKAJO 
ABIO, KACATOMEEBCA KEHHHB (TOYUHĎŽE — KEHCKOÁ UECTH), TO NOPOTHHKAMA 
MOĽJIH ÓHITb TOIBKO KEHUIHHBI, KOHEYHO, OJHOTO Ke C5 OÓBHHAOMOH COMIAJB- 
HAro nozoenia. — MRI HMĎEME AOKYMEHTE Bpemenn Marpša Bacapaóa 
1633 roza, TAŤ MOAPOÓHO OMACAHO CYzeÓHOE ABJO MexXxy BachrieM1 CHATa- 
PEMB H KEHOR ero Mapiel, CE KOTOPOŇ O0HE XOTĎŤ IB PaJBECTHCb, H KOTO- 
PYBH TFAŠ-TO HAZBAJE >» KEHIIBHOŇ ZYPHOÁŇ H PAYMOH<. IU BOTE, UTOÓBI 
PEAÓHIHTEPOBAT: MNOPYTAHHYH ATECTANIEŇ MYKA N1ECTL>, CHA NPOCHIA eMme Y 
NOKOÁHATO JIEeoHA BOEBOJBI >3EMCKAW 30K0OHA, JAÓHI OmpaBnaTbca<. Ho 
TOrzga Bacmri cmaTapb NYCTHXE BE XOAB MOJKYITE, CB UŠIBO HE JATb el 
BOZMOKKHOCTH OMPABIATBCA, H JAKE JAPYUHACA AKTOME Ha pa3Bosj5. U 
TOXBKO 0 BCTYILIEHIH HA NpecTONE rocmorapa MarBBa, Mapia pšmmsa 
OTAPABATBCA BE CTOJHNY KO AHO BlaroBšmenia. > He MOTB A, — ro- 
BOPHTb£ BB YVKAJZAHHOMB£ AOKYMEHTÉ MOCHOJApb, — SAMPETATE KYNMHHACÉ 
(— čoapsiHž) Mapia BOCHOJB3OBATECA 30K0HOMO 0 061HADY EMU MYNUHACATI 





1) A. Xenopol, Istoria rominilor din Dacia Trajana. lasi 1896, vol. VI, 
pp. 6©—10. 
2) Ilb., vol. VII, p. 99. 
Festachrift far Jagič. 11 


162 A. H. AuHNMHpcriň, 


HA. OCHOBAHIWU 10CNODADCKUT% WAMOMY, UTOÓLI NOKNAIHCb OHŤ YHCTOCEPACYHO 
(— >10 AVNAMI HXB<) NPEAXB CBATLIME EBAHTerieM5, NPeAB OTINOME HAINNE 
MHTPONOJHTOME KHPB BIAJEIKOH TPHTOPIEME BE TOMB, UTO KYNtInACa Mapia 
He BHHOBATA HH BB “EMB H3b BO3BEJEHHSIXE HA He6 HATOBOPOBE H I7- 
nozpšnii <. Torra Mapia cCeHuac1 Xe OTBICKAIA MNOAPYTE, KOTOPBIA . COrIa- 
CHIHC“ JAIHTHTb KEHIHHY OTE TPYÓBIXE OÓBHHEHIÁ BacHria CHATAPA, — 
H OHA OPHCATHY NA BMÉCTŤ CB 1Ž XYMHHACAMH BE TOMB, UTO OHA HE BR- 
HOBHA 1). 

II. BTOp5IMZ CYMECTBEHHLIMB OTIHUJEME NOPOTHHKOBB OTE CBHAŠTEXEH 
ABIAETCA TO, UTO NEPBBRIE MOJIM TOBOPATĽb HE NO CYMECTBY AŠĎIA, A TOXBKO 
peačunumupoGam+ penymauim odHOÚ UJb CMODOMO. OAHHL H3E TAKHX5 
NPHAMŽPOBB MBI TOJSBKO-UTO INPDHBEJH. BE BENY OTCYTCTBIA BE BAJANI- 
CKOMB NPABŤ NHCAHHLIXE 3AKOHOBE, KOTOPHIE 3AMŠHAJHCb >306MCKHME OÓB- 
YUAEMB<, — MI HE pacmoJaraeM£ FPHIHUECKOÁ $OPMYJHPOBKOÁ NPABE N0- 
POTHHKOBE H MOXKEME COCTABHT> NPENCTABIEHIE 0 HEÄ TOXBKO HA OCHOBAHIH 
NPAKTHKU. Ú3E HEA OMPEAĎIAEME HpexNe BCEro TO, UTO BE H3BŠOTHLLXE 
CIYUAAXE NOPOTHHKH JARE HE HMĎJM NpaBA TOBOPATE NO CYMECTBY AŽIA 
H NABAT> KAKIA IHÓ0 NOAPOÓHLIA MOKAZAHIA: OHH MOĽJH TOJBKO NOATBEPEAATE 
UTO-HHÓVAb HIH OTBEPPATb, MPHTOME CAMLIÚ SAKTE NPHCYTCTBIA HXB Ha 
CYAŤ ÓBI11 pPaBHOCHNENE NOJTBEPEXJEHÍI0, ECIH RE OHH HE ABIAIMOb, TO 
STO VKE OJHAYAJO, UTO OHH HE IPHCOEAHHANITCA KE HCTNY HAH OTBŠTUHKY. 
OJHHAMB CIOBOMB, OHH TOBOPHJHH TOIBKO >JA<, BE PŠAKHXE CIYYAAXE — 
>HŠTB«, A UPAHNHNE tertium non datur HPOBOAHTCA BE PYMBIHCKOH  MpaK- 
THKÉ BNOJHŤ NOCAŽAOBATEJBHO. |ÍosTOMY NPHABEJNEME COOTBŽTETBYOLIUIVY 
POPMYJY H3E JaAKOHNHNKA ÚCresana /lymama, KOTOPBIÁ, KCTATH, H3BÉCTEHB 
H BB BAJALICKAX- KONIAX5: H TH3H NOPOTA(HH)UH AA.NK COV BOARHN 
HHKOPA OVUHÁHATH PAZEK AA OMPABE, HAH MAKBI AA OKPHBE, H ZAIBO: 
H OV NOPOTK KAKO CE B£KAI KARHOV, H KOPA BEKAI 44 OM PARE, — 
TH3H AA COV BEPOBANÍH 2). |Í31 STOTO BHAHO, UTO BE TO BPEMA, KAKE 
CBHAÉTEJIH MOĽIH MOKAZBIBATb COBEPIIEHHO pa3IHUHO, AAXKE NPOTHBOPŠUHTĽ 
APYTB5 APYTY, M AIO CYJA ÓBLIO HAÄTH CPEAH HHXE HCTHHY, — »COKIATBEH- 
NHKU< OTBŠUAIM TOUHO TAKE Ke, KAKB COBPEMEHHNIE NDHCAKRHNIE 3ACĎAA- 
Term. TaKHME OÓPAJOME, HXE CYIB ÓBHLAE EGUHOLNOCHWNÚ U, BE OÓMEMT, 
ÓEZANEJANMIOHHHIÁ.  KPOMÉ NPHBEXEHHATO PAHLUE AŠIA KEHH cnaTapa Ma- 
PlH, KB UHCIY CIYUAEBE, KOĽHA NOPOTHHKH PEAÓHIHTAPOBANA penNYTANI, 
ormocxTcA Abro 1561 roza. Baxamexif rocnonap> Ierpr Xpomoň (1559-— 
1567) noxkent ÓLLI5 PŠIIHTE CHOP£ 0 OPNHALIEKHOCTH AMĎHIA OAHOMY 





1) A. Xenopol, Istoria romínilor, vol. VII, p. 95. 
2) T. Praopuuckiň, IaMATHNKU 1 T. A., u. II, crp. 11: Cr. HopakoBAh, crp. 
118—119. 


OTPOZOCKE CIABAHCKOK NOPOT-I BE OÓLITHOMÉE NPABŽ Y PYMBNIHE XV—XVII sa. 103 


MOJ020MY Ó0ApHHnyY. 3a JYPHO© NOBEJEHIEe 0HB£ ÓBIAB JHNEHĽ OTINOMB 
HACIĎACTBA, H BOTB, KOĽIA EMY NPHUIOCB BCTYNATE BE HACABACTBEHINHLA 
IpaBA, — 0HB NPHBEJB CE COÓOŇ BE POocHOxapcKIÁ 2HBAH1 1Z Ó0APE, KOTO- 
pBle CBOEHŇ NPHCATOH, MO BEIPASKEHITO XOKYMEHTA, »0YHCTHIH Ero penyTANINO «. 
Oco6eHHO APKO BHCTYMAETE JTOTL OTTŠHOKE HOPOTHI BE AĎIAXL J0IHKAT- 
HAPO CBOHCTBA, KOĽAA OÓBIUHLIA CBHAŠTEJBCTBA ÓBIIH ÓBI ĎEZCHILHH. Bs 
CBOHXE >»Blaxo-Ó0ITAPCKAX2 rpamoraxB5< IO. BemerHH1 NepesaeTE cozep- 
Xanie BATALICKOU TpaMoTH 11 eespazxa 1586 rozna, FAŤ OMHCHIBAETCA TAKÓA 
mexly JlecmoroMm£ H ceecTpamn ero UraHož, Haxkuež, PazoH m Illpenoň 0 
BOTUHHAÉ BepHxemHm, >H35 KOCH ÓPATE XOTÉJ5 BBIDHATb: CECTEPE, A CECTPHI 
AOKA3BIBAJIH, UTO OHĽ HMB He Ópare. JIÉro 1150 0 uecTa MaTepä.  AxeKcaH- 
Ap» (AŠI0 NPOH3BOMHAOCE eme npu oTružč MHXHuU) »74I1 HME 3AKOHB<, T. e. 
HAPAJHIT AXA CIŠBACTBIA (?) KE MaTEpA Bolkž 12 Ó0APE, AOJNKEHCTBOBABINHX1 
V3HATb HCTHHY OT£ HeA camMoň. JÍBMO KOHUHNOCb TĎMB, UTO HMŽÉHIE N0- 
POBHY PAJAĎIEHO HA Ô NeNOBB!)« T. 6. VYUACTKOBB. JIpyraa NONOÓHAA E 
rpaMoTA OTHOCHTCA KB 1573 roZy 2). 

III. Yucno nopomnuxo6%5 KOrXEÓANOCh BE ZABHCHMOCTH OTE BAKHOCTH 
AŽIA, MOSTOMY MBI HMĎEMB A0KYMEHTHI, BE KOTOPDBIXB SHTYPHPYT0T5 $6, /2 
u 24 OOPOTHHKOBBE. B£ pazaulckol rpamorž 1591 roza UYHTAEME CIŤAYH- 
INYTO PEZOZOUNO POCNOZAPA: A PECNGACTBO MH CK h TAEAAAK H CHA HA h 
no ANPABASŠ H NO 34KOHŠ SOKÍR OH HCTHHCTROBAYCOUŤ PEAŠ HU 
RECKMA AOEPO, H AAAOKOMÉ POCHOACTRO MH S SOAK(H, BKOKE AA 
CKTAGAATE H OEPETATH PEAŠ HUh NO APABAV Ch HHYHHUR AV- 
UIERNEM K: H TAKO CBEA KTEAACTBU TA MPEA k POCHOACTBRO MH TE 
S Boatpu 9). Tpamora rocmozapa Pany sa 1499 roza HŠCKOZXBKAMB UYHHOB- 
HHKAMB (CAOVTAM h) Ľ0OPMYJHPVETE PŠMEHIE CYJA: NOHERE SAKAEUIE NPEJ K 
POCHOACTBO MH Ch BÍ GOAR(H, KAKO HMA ECTA CTAJA H NPABA WYHNA 
H ršpa (-ycrze) AAHnauvavý © noak TypusMa Bhca ). 

H BE STOH NOAPOÓHOCTH HETPYAHO HAHTH PAZHHNY MEXAY NOPOTOH H 
CBHAŠTEXBCTBOME. —ÚUHCHO CBHAĎTENEH MOĽHO0 ÓBITE HEOFPAHHUEHHBIME, BCe 
3ABHCBJAO0 3ABCb OTE CTENEHH OMNACKH H3BÉCTHATO Š$AKTA, A HHOĽPJA AOCTA- 
TOYHO ÓBIAO OAHOTO CBHJŤĎTera. UHCIO Ke NOPOTHHKOBB — NOUTA 9IH- 
ueCK06, NMOCTOAHHOE: HXB KOJHUECTBOME HJMŠPAJOCh VBAKEHIE KE AAHHOMY 
2Hl1Y UŠĎIATO KIACCA, UĎINOŇ KOPNOPANIH, MOTOMY UTO NPEACTABHBIIÁ 24 
COKIATBEHHHKA, BINOJHŤ ECTECTBEHHO, NOJB3OBAJCH BE PIAZAXB CYJA ÓÓJb- 





1) Bxaxo-ÓOATapCKIA rpaMorTBI, CTrp. 228—229. 

2) TaM£ crp. 203. Msxarer5b, MO BCeH BÉPOATHOCTH, HCBŠPHO IpOUUTAJE CHOBO 
BEA CAVRKAJh BM. CAKE. 

3) TaMB Re, crp. 232. 

4) ČGGopHHKE Ó0JĽ. MIIHICT. NPOCB., T. [X, crp. 348. 


11+ 


164 A. H. Anzmxapckii, 


HM: ABTOPATETOME CO CTOPOHLI OÓNMECTBA HIH KIACCA, YŠME TOTB, KO- 
TOPBIÁ MODE NPEACTABATb JHIIb NOXOBAHY. O 3BHANEHIH ČÓILIIATO YNCIA 
NOPOTAHKOBE ACHO TOBOPATE BaAHoxoxpckiú Craryrz: H cute 04 SkOŇ- 
CTRA AKO HHCŠ CBEAOUH, OCBACHH OA, HEDA HMA CE OJYHCTHTH CAMO 
NETACECET, HAHA VK CEOHYB NOPOTHHKH, KAKO HAŇGOAC EN H MODE. 
ÁÍKO NOPOTHHKH HHMA, NPHCESH CH CAM TOAHKO KPT, BAAA 34 OMHY 
KH UŠ MAHKAW.  CMLICIE STODO MÉCTA TAKOBE: UTO KE KACASTCA VÚlH- 
CTBA, TAŠ HÉTE CBHAŠBTENEH, TO OÓBHHACMHIÚ AOKKEHE CEÓA OMPABASTE 
CAM1-INATBNECATI, ZIA VEĽ N0OMKEHL HAÄTH 3A CeÓA NOPOTHHKOBE 403- 
MOACHO NOČDABULE WUCIOML U nosyvwue. ŠcIH Ke 0HL HE HNŠETE N0PoT- 
NEBB, TO NMYCTb CAME NPHCADHETE CTOJABKO Ke pa3b BMÉGTO TŠXB, KOTO- 
PEIXB V Hero HExocCTAeTE 1). DBBIIH AH CIYUAH, KOĽAA YHCHO PYNBIHACKEX2 
NOPOTAHKOBE AOXONMHNO 10 48 — HEH3BŠCTHO, NOKPAHHEH MÉPŠ, BB A0KY- 
MEHTAXB TAKHXL SPAKTOBĽ HE HAXOAHM1. 

UHCHO NOPOTHHKOBE BE PYMBIHCKOH NPAKTHKŤ HAXOAHTE CEÓŽ NOIHYB 
aHANOFI1L H BB 3AKOHOJATEJIBCTBŤ CEPÓCKOME, KOJHYHIHPOBAHHOME Creea- 
HOME Jlymamom1. Br cnmeniarbnoú lol rfaBĎ 0 NOpormraxE YNTAEMI: 
NOBEARBA 14PCTRBO MH (CBA HAMNPKAA, AA IECTA NOPOTA H 34 
MHODO H 34 MAMO, H 34 BEAHKO A KRAJ Aa Cov KA NOPOTÍHUJUH, A 
34 NOMEHÍH AARTa BŤ NOPOTHHKA (-TkUk), 4 34 MAA0 AŇAC S No- 
POTU 2). 1131 NepBoH OÓMEŇ YACTH VZAKOHEHIA BHAHO, UTO PAZIHYAINCh 
ABIaA TOIBKO 3HAUHTEJBLINILIA H MAJBIA, A BE YVACTH HCNOSHATEJBHOÁ KE HHMB 
OAPHÓABIEHLI IŽIA >NOMENbINE<, UPHYEMT Kpomž 24 x 6 NOPOTHHKOBE BBO- 
AUTCA eme HoBoe uHe10 — 12. B£ BH3ANTIÁCKO-CEPpÓCKOH KOMNHJANÍH, BE 
TANE-HAZLIBACMOME »JAKOHHHKŤ Napa [OCTAHIAHA<, CIŽAYOMHEMTE AOBOIBHN 
ÓXHIZKO 3a PaBAHHYUCKYME CIIHCKOML —, YHTASTCA NOUTH TAKOE KE MŠCTO, H 
PAZHHNA MHANASTE TOIBKO HA VYHCIO MOPOTHHKOBE BE ABJAXB MAJXOBAKHLIX1, 
KOĽIA MOZKHO ÓBILIO NPOBOAHTB TOJBKO TPOHXZ: KA BAACTEAHNA, H 34 
NOMAHE BÍ, A 34 MAAEYHO r 3). Mocxžanga Nmopa ÓLLra H3BŽCTHA, NO0BH- 
AUMOMY, H PYMBIHCKOÚ MPAKTHKŤ, eC1H TOJBKO BE A0KkymeATÉ 1637 rosa, 
Ha KOTOPpNIlí cerrraerca A. J. Keemormorr, M14 pŠĎUB 0 NOporŤ: BE roeno- 
AApeKii AHBAHNE HCTEINE MPEACTABHIE 3 KYMIOBE BE BHXY HE3HAYHTEIB- 
HOCTH ZÉJa +). ÁHAHODHUNAA RE MpaJaNIA NPOBOAHTCA HA BE BAHOXOSBCKOME 
Craryrš. (JepaTaa CTATBA ero PZACHTB: ©C1H NPeNE ABOPDOME ÓVASTI 
PAJÓHPATBCA AŠĎJ0 0 HACHAÍH HIH 0 KPAKŤŠ, H CTOPOHA OÓBHHEHIA HE pacno- 





1) B. ÁIru4+, BuuoX0OxBCKil BAKONE, CTp. 92: APYroe NOXOÓHOE KE MŽCTO Ha CIP. 
256—26. 

2) T.Propuuckik, IlaMATHNKA I T. A., CTp, 11: Cr.HopbakosBah, crp. 118—119. 

3) Ib., Tam1 e, crp. 90. 

4) Istoria rominilor din Dacia Trajana, vol. VII, p. 91. 


OTTozOCKE CIABAHCKOM NOPOTHI BB OÓBIUHOM? ONPABŤ Y PYMbBIHB XV—XVII sa. 105b 


J4TaBTE VIHKAMH, TO OÓBHHACMBIH HMŠĎETE IPABO IMPHCHĽATb, HMEHHO, 0HB 
NOAKOHL Z0CTABHT> AI INPHCATH 20 NOPOTHHKOBE BE YTOJOBHOME AĎIŤ H 
20 npu OÓBHHENÍH BE KPAKĎ, HAKOHEITE, NO AĎ1Y 0 KPAKŤ CĎHA H3E KONHHI 
HOYBO MOKHO OFPAHHYHTKCA 6-0 NOPOTHHKAMA |). 

IV. J/140 npouspusaaoCch, ECAU CMODOHGA, NOXYTHBNAA OTE POCHOZAPA 
>3AKOHB<, BOOÓNME HE MOAG NPEDCMABUM6 nopomnux065. OÚB STOME POBO- 
PHTE UŠIMÁ paXB XOKYMOHTOBI, HANPHMŠPB5, CYAHO© AĎIO OTHOCHTEJĽHO 
nomžoriú 1042 roza mexxy JlamOMB CE CHIHOBBAMH H AHKOH: H AAAŠYh 
FocHOACTRO MH ZAKONA RÍ GOAK(H, AA 3AKAE, KAKO HMATh H ONA 
ounH8. H 0N4A HHKAKOKE BAZMONUJNE ŠZETH ZAKOHA, HB ocTallie © 
3AKOHB W NEAR FOCNOACTRO MH, KAKO BEKE AA HE HMATk ŽÍHKA 
METECh (— HE J0IKHA BMŠĎIUMHBATECH) HAAh BAUJEPEHÉHY 044182). O 
NPOTABHOH CTOPOHĎŤ BE OPHBEJXEHHOME JOKYMEHTŠ He roBopaTrca. O 
Heň TOBOPHTCA BE APYFOoME A0KYMERTŠ, 1590 roza, ABHBIEMCA M0 n0- 
BOMY CYAHATO AĎIA MEXIAY ÓPATBAMH OTHOCHTEIXBHO IBITAHNKAH /[AeHAI. 
Tocnozapb MHXHA CYIHIA: >N0 OPABAĎ H NO 3AKONY« M CHAUATA H3ÓpAJE 
O0COÓVY KOMHCCIE H3E YETLIPEXE ÓOAPE, KONE AA HU CHTAEAAET PEAB, 
KaKO rouleT. Ho, KOĽAA STA KOMHCCIA HAILIA, UTO BÉ NIATEKĎ 3a KOJ- 
28KTABHYH MOKVIIKY NOCTEIBHHKB /AKIOPRIY HE YYACTBOBAJE, TO FOCIHOJAPpb 
ARAB eMY 3AKOH RÍ GOARDH © APEA, CECNOACTEA MH, AA 3AKAET, 
KAKO ECTA MNOKŠIHA CAM CH ÚMHHNH HNAA, CNEHSŠ UŠ (T. e. 3A CBOH 
PACXOJBI, HA CBOH NCHLĽH) EBE3 EPAT4A CH. KOPKRIY HE MODE NPEXCTABHTL 
HX5 H IPOHTPAJB Ab10 9). He MeHÉe HATEPECHO APYroe AŽIO, H3E MOJ- 
AABCKOŇ IPAKTHKH, AŠ NPOTHBHAA CTOPOHA TAKKE HE MOĽIA NPEACTABHTE 
NOPOTHHKOBE. SITO — FPAMOTA MOJIABCKATO TOocmogapAa Uregana Bexmkaro, 
NPHSHATAA 3AKOHHLIME IPABO HA BIANĎHIE NOMŠCTLAMA NOKOHHATO ÚBaHa 
Kynumva 38 X01e6p50 ero Mapymxoňž, orr 26 asryera 147/4 rosa. Ilpo- 
THBHAA CTOPOHA ÓBLIA MPEACTABNEHA BHYKAMH Kynunua no marepa. Toro 
PAAH UH E6CHH CHOTÁHAH H CVAHAH HC HALUIHUH SO fbI H AAAH £CIUH 
HBANOBH H EPATŤAUK £F$, KAKO £CTA NPABO H ZAKOHR MNO WEBIMAB, 
AEH nNouleah HRAHh CAML CA KA APHCEKNHUH H UJOSH NPHCK- 
THVAR HC HHUH, aXe HEAHA HCh CEOHUH EPATIAMH COVTA OVHYKH 
AYN4H46EH NO HYA MATEPH, TAKOKAE AKE CYTA OH NAPVUIKH H 
MHYHOBH TEKA OVHYKH. Ho ÝpBaHm£ CE ÓPATBAMH OTKAJAICA OT1 
npacaru (Ck WMETAAH Ú CHO NpHCKry), a Mapymkxa NPHCATHYJA BE 
HAZHAYVCHHLIÁ JEHb> NPEJNE POCHOJAPEMB H ÓOAPAMA H BBIHTPaZa NPONECC+ $). 





1) B. Arm41, BUHOJ0IBCKÍU JAKOHB, crp. 22—23. 

2) ČGopHAK5 Ó0Zr. MuH., r. IX, crp. 357. 

3) Revista p. istorie, archeologie etc., vol. I, pp. 189—190. 

4) Tpamora B2 coópamiu JTyKaLlleBHuA (PYMANINEBCKAFO MyBeA D2 MockBž), Nr. 12. 


166 A. H. Anumupckiň, 


V. BE Ó0OBNHHCTBŠ CIVUREBE (ÓLINO AH STO OĎAZATEXBHO — NOZ0£H- 
TEJBHHIXB JAHHEIXE HE HMŠETEA) ONA NPUBEDEHLA BE TOCHOZAPCKIU AHBAHBĽ 
NODOMHUKO6% HAZHAVANCA CHONO, H OTCYTCTBIE HXB BE OMPEAŽŠIEHHLIH JEHb 
BIEKNO 34 COÓOH NPOHĽpMNUE Abra. Takol CIYUAH ONHCHIBAETCA BL Ba- 
1a11CKOÄ Trpamorž 1548 rosa. IIpomCxoxHTE TaxÓA (A) mozny ÚBanom1 
H ČramuloJ0MB HIE 34 NACIŤACTBA, H $8 TEMA 836 FKANA OTA MPEA A 
POCHOACTRO MH BI GOAR9H 34KOHA, KAKO AA 3AKAE OHH, KAKO £CTa 
EHAO AAAEHO TAH A£Áh (— Ta YACT>, VUACTOKE) O4HH$ Hans. Tako, 
KAAA EHCTb HA AhHk ChPOKOMk HA CBETH AHUHT lie, a HBANA HH- 
KAKOKE HE MORE AOHECTH. ZAKOHA PIPE POCHOACTRO IUH, AHŠ 
ocraile Hant W 34K0n4 W NPEA K FOCHOACTRA MH).  Dpamora 
1579 roza roBOPATE 0 TOMB KE: CTOPOHA, NOTYUABNAA »3AKOHB<, N6 MOrIa 
nOcTABUT> 12 Ó0ApB KŠAA ECThA SHAO HA AkHh H HA CPOKA 2). HaKo- 
HEl/B, MOJOÓHNIÁ CIYYUAŇ YVNOMHHACTCA BE IpPaMOTŤ Z0roeery IIEIDBYZy 
rocmogapa Panyza, crima MuxHnu, orz 1611 roma. Boapsima AHHA CB CEI- 
HOME He MODIM A0CTABATb BB£ JHBAHĽ KE HAJHANEHHOMY CPOKY H3BŠCTHOE 
YUHCHO MOPOTHHKOBE H NPOHTPAJIH ABIO $). 

Has3HATemie ÓIAZKATO CPOKA AIA ABKM NOPOTHHKOBE CTOHTB, HAXO Ay- 
MATb, BB CBA3H CE TÉME KE paZIHUJEMIE MERXAY NMOPOTOŇ H CBHAŠTEJIBCTBOMT: 
Ó0IŽe ABTOPHTETHOE BĽ£ CBOEME KIACCĎŤ IHIO HHCKOIBKO HE 3ATPYAHATCA 
NPEACTABATE BE AHBAHĽ 12 mín 24 NOopOTHHKOBE Yepe3£ HŠCKOIBKO AHeEŇ, 
BB TO BpeMA KAKE AIA MEHĎE ABTOPATETNATO ITO COUPAKEHO CE ÓOIBMAMH 
NPENATETBIAMH H BO BCAKOMB CIYYAŠ — ČOIŽE TPONONKHTEJĽHLIM1 CPOKOMB. 


VI. C£ HazZHAUENnIEME OMPEAĎIEHHATO CpoKA A14 NPHBEXEHIA BE AH- 
BAHB MOPOTHHKOBB, IPATOME CpoKA AOBOIBHO ÓJMH3KATO OTÉE OHOIYVEHIA 
CAMATO »38KOHA<, CTOAJNO BE CBAZH OĎAZAMENLCMI0 NPUBECMU NENDEMNYHOE 
uucno usb. |losTOMY, eCIH HCTENNE HIH OTBŠTUHKE NPHBOAHIE HE N01N0e 
YUHCIO NOPOTHHKOBE, H H35£ HHXT HEJOCTABAHO XOTA ÓBl 04H0r0, To 5, 11 
HAHA 23 YEJOBŽKE BCE-PABHO HE HMŽJIH IPABA MPHCAPATE, H TAKAMB OÓPAZOMB 
AÉHO IPOHĽPBIBAJOCb TOYHO TAKE KE, KAKB ECIH ÓBI HE NPANENE HH OAHHE 
H35 HAX5. BE rpaMorž rocnozapa Mupun II] Učóana or1 1559 roza npaBo 
BOCHOAB3OBATBCA NOPOTOH JAHO ÓBIIO POK x chy ero PrICHNŤ: 24 ÓdoapAHa 
AOXEHBI ÓBLIH NPHCATHYTE BB TOME, UTO HCTIBI HMĎIH NPABO HA VHACIAĎIO- 
Bamie cena Bacmm. Ho »He MOĽJIH NPHABECTH SJTAXE ÓOAPE KO AHO H KE 
CPOKY, H UPOHTPAJH AÉIO NPEAB TOcHOLApeMB ľomka H CHIHE ero PRICHA«. 
A. Keemonor5 OTKAJBIBAETCA NOMYCTHTB, UTOÓLI BB STOME U BO BCÉXE 





1) Cóopunk1 60xr. Mnun. Ilpocb., r. IX, crp. 369. 
2i TaMB Xo, crp. 363. 
3) Bone1n17%, Braxo-ÓOATapcKiA PpaMOoTLI, cTrp. 267—209. 


OTTOZOCKH  CIABAHCKOŇ NOPOTLI BE OÓBIYHOME NPABŠ V PYMBIH2 XV— XVII sa. 167 


NPABEXCHH-HIXE PAHNE CIYYAAXE 3AHHTEPECOBAHHBGIA BE AŠĎIŤ CTOPOHLI Ho 
MOĽJH HAHTH T0MA-ÓG 00H010 NOPOTHAKA: HO BE BHAY TOTO, UTO OHH He 
AOCTABKIH NOJHATO YHCIA NOPOTHHKOBE, — BE J0KYMEHTŽĎ TOBOPHATE XHIIb 
0 TOMB, UTO >HE MOĽIH OHH NPHCATHYTB< 1). -MEI MODJH ÓBI HATb MO 
STOMY NOBOAY Ó0ZŠE ONPEXŤ20HHOE VKAJAHIE, HMEHHO, BE A0okymenTž 1600 
roJA TOBOPHTCA, UTO KE OMPEXŤXEHHOMY CPOKY H3B HAZHAUEHHBIXB 12 Ó0Ap£ 
ABHJIHCb TOJBKO YETBEPO, H TÉME HE MEHĎE, OHH CBHAĎ[EXBCTBOBAJH MNPEXB 
FocHOAAPEMB, HO OYEBHAHO, VKE HE KAKE NOPOTHHKH, A KAKB OÓBIKHOBEHHHE 
CBHABTEJH. 
VII. Pa31% HACTHTYTE£ NOPOTHHKOBE OTIHUAICA OTE OÓLIUYHLIXB CBHAĎ- — 
TEIBCKAXB MNOKAZAHIH, H BB OCHOBĎ ero JeXafa TAKB-CKAZATE MOPAJBHABA 
aBTOPHAZANIŤA OJHOŇ H3£ CTOPOHE, TO ECTECTBEHHGIMB BBIBOAXOMB NOJYUAETCA 
CIŽAVOIMEC HAÓNOACHIE: 6HUPWBANA MA CMOPDOHA, KOMOPAA NpEDCMABGBAAKNA 
ČÓALULECE VUCHO NODOMNHUKO6%, KOHEUHO, BE »KAHOHHJ3OBAHHBIXE< OÓBIYAEMB 
INHOPAXDB, OÓLIKHOBEHHO 12 nxn 24. IÍpA 3TOME MERAY NEPBEIME H BTOPEIME 
NPONECCOME MOPIO NPOŇTH N0BOXBHO NPOAOXKHTEJLHOE BPEMA. U31 TpAMOTH 
BAIANICKATO rocmozgapa Braza Momaxa 7 ampapa 1490 rosa MBI V3HACMB, 
yTO Ó0ADHHL lleTPpE CYAHICA CE HĽYMEHOME MOHACTLIDA THCMAHH MarT- 
BŠOMB OTHOCHTEJBHO HHKHEŇ VWACTH cera Uaypif BE Okpyrš TDopx1, H 
BLIHĽPAIŤ HĽYMEHE, AOCTABHBE Ó0OIBMEC YHCHO NOPOTHHKOBL: TAKO CE 
noaHne [leTph, TaKO CE ZEKAE Ch RÍ SOARJH, Ta HM VÔV36 AOAHH 
xorap. IloTou NakH ce NOAHKE cTapeu, AŇATERO Ta CE ZAKAE Ch 
KA BOARJH, TAKO HM AAAOUIE vorap W 31014 W PAC HZAk3e P8- 
UHNA AT. Z.2). ÁHANODHUHO6 JÉNO H TOUHO CI TAKHMÉ X HCXON0M1B 
NPOHCXOAHNO0 B£ Barxaxin B£ 1630 roay, mpn Mars#ž Bacapaóž 3). Br 
1505 roxy rocmozapb PanYJ1 BBIAIE rpamoTy Xynamy Apky, KOTODBIÁ 
CYAHICA CE CTOACOH, emo Čroesoň Hm31 KomauaáHH, H eA CHHOBBAMA. 
Tako H3BAAH fIpKA NPEAT POCHOACTERO MH CHE BÍ BOAR(H, TA 34- 
KAEUIE H CREA RTEARCTROBAUIE NPEAh POCHOGACTRO MH, KAKO HMk 
ECTA CTAPA H ONÔPABA OYHHA. ŽÁÍ NSTOMA GTOHCHI $ NEHNH CHHOBH 
OHH VYBATHUJE KA BOAR9H, KAKO AA Hýb AOHECETA Š POCHOACTRO 
MH HA BaCKpeceNie. ŠÍ OHH HE MOPOUIE AOHECTH BOARDH,  4HŠ 
OETAUIE STA ABA (1. 6. CEA) 34K0Ha. l|losTOMY AŠBIO BriHrpaJa Apkra $). 
B+ npasbzenie rocnosapa llerpamku, 55 1558 roAY, BO3HHKIO AŠIO H3E 3a 
MpaBB Ha BIAAŽHIE NOMŠCTLEM1 BYIPINEMHA H TAHYJ0Cb, NOBHAHMOMY, A010, 
NOTOMY UTO BE IPAMOTŠ, H3B KOTOPON MBI SHAEMB 0 ABIŤ, POBOPATCA, UTO 





1) Istoria romínilor, vol. VII, p. 98. 

2) Arehiva sstoricá a Romdnet, t. I, p. 06. 

8) A. Xenopol, Istoria rominilor, vol. VII, p. 102. 
4) C6opHHIK2 Ó01r. MIH., T. [X, corp. 353—354. 


108 A. H. Anuxmupckiň, 


»>nokranmcb 12 Ó04pB NPeXE HOKOŇHLIME BranoME BOEBOXOŇ BE TONI, UTO 
ČTAHYUNOI EB BIAXBIABb CBOHMÉ HACIŠACTBEHHLĽIME NOMŠCTLCHE HINOBNA H MO: 
npasy<. >Ho IÍxipBy12 Hm Čranf, — MNTREME ZAIblle, — HE OCTABHAN 
Abla, A NPBBEJH Nipexa Mupucií Boezoaoií 24 Ó0ADT, UTOÓH TÉŤ NOKAHIHC:: 
2 5m1 NIHKOHME OÓPAZOMIL HE MOFJH ZJTOTO CAĎJIATE, H TB (r. e. IHpBYJrE 
zl UTAHB) MPpoHrpazm nponecer< 1). llogoómnoe HO OÓCTOATEXECTBAME H NO 
PEZYJBTATAME AŠ10 HMĎIO MŽCTO B£ Balraxi4 x 85 1639 roay, KOrXaA 0AHa 
cTOpona npezserasura 12 noporneB1, A NPOTABHAN ZÁ H, KOHEUHO, BLIHTPLIA 
nbio. lIpasega rpamory, BemHeaHIrE£ BOJMYMAETCA JTHME AHKHME OÓBI- 
UAEMI 2). 

VIII. B£ eBA3m CE NPABOME NOPOTEHKOBE TOBOPATE TOJIBKO BE NOZBIZY 
HIH HE BB NOXB3Y HCTINA HAXOJATCA, KAKB MBI BHIĎJH, TAKIE CIYTAH, KO0G 
PŠUB 114 0 peaÓHNHTANIH, 0 BOZCTAHOBIEHIH TECTHAFO HMEHH H T. I, H 
06% CMODOHUL MONU NPUBECMU C% COÉDÚ ODUHAKOBOE 6CULCE WUCAO NOPOM- 
HUKO6%, BNOIHŤ IPHCOENHHABIIHXCA KB HAME. KAKB NOCTYMAIE BE TAKHXE 
CAYURAXE POCHOJAPCKIÁ AHBAHB? KaKE PĎMAJACE HEXOPAZYMĎHIA N0 TÉME 
ABIAMB, BB£ KOTOPBIXB H HCTEIWB, H OTBŠTUHKE MOĽIH MNPEACTABHT> H NIpeJ- 
CTABIAIH KAKABIŇ CE CBOEŇ CTOPOHLI NO VABOEHHOMY KOJHYECTBY NOPOTHE- 
KOB5?  lIpHNOMHHME, UTO NOCIŠAHIE HE BBIACHAIH OÓCTOATEJIBCTBE CAMATO 
nubia. OHH TOIBKO MOATBEPKNAJH, UTO JAHHOB AHNO, NO HXE TIYÓ0KOMY 
VÔŠANEHÍI, TOBOPATE NPABAY H A0CTOHHO BBpsri. lIosTOMY MOĽIH ÓBITE — 
H HA CAMOMT ABIŤ ÓBLIH — CIYYAH, KOPNA AHBAHB ÓBLIE NOCTABIEHL BTY- 
NAKE. OÓBIKHOBEHHO CYJEÓHAAR NDAKNIUKA HAZHAUGAA JONOAHUMEXALHOE CATLO- 
CmMBIE U ONUPANEACH YME HE HA NOPOMHUKOBV, A HA cyujecmao Onaa. Bz 
rpamorž 1560 roga, zamnoň mATp. E“pemy rocmoxapem1 [leTpoMB, rOBO- 
PATCA: A POCNOACTBO MH PAEAAYŤh H CŠAHYRK MNO MPARAB Ch RUCH 
YECTHTH MH ANPABHTEMIE POCHOACTBO MH, H VZKule Ňau34 H S£TA 
Fo 34KOHh KA BOoakpH © NPEAR POCHOACTRA MH ZAKAETH,  KAKO 
HUB ECTA CEAO FÍNHHOACA A ŇAHHA (— maciňierpo). Take NSTOUA 
AAHECH XAM3A H 3ETA EPO KA NPEA K POCNOACTBO MH. TAKE ro- 
CHOACTRO MH MNAKH PACAACH PEAŠ TOUŠ CEAŠ 3A FAHHO UH Ch OHOH 
KA, BOARpH, H NPOYHTOY FOCHOACTBO MH KHHCH (— ZXOKYMEHTE!) RCEM 
FOcNOAAPWM EHEUIHYB NPEKAE POCNHOACTRO MH, H SHAKY  HOTHA- 
CTROBAY FOCNHOACTBO MH, KAK ARAB ŇAM3A 3ADŠEHAR CEAO ŽÍNH- 
HOaca Ch 3A4 XHTAEHCTBO (— n3mžia) W NSKOŇHArO ĎAAAA BOEBOA, 
Baašrepa 3). TakHME OÓPAZOML, IDA BTOPHUHOMIE CAĎACTBIH, KOĽNA KB 





1) A. Xenopol, Istoria rominilor, vol. VII, p. 98. 
2) Brxaxo-604rapckia rpamortr, crp. 312—313 1 caži. 
3) TaMB xo, crp. 110—178. 


OTTOZOCKA CIABAHCKOH NOPOTHI BĽ OÓBIUHOMB I PABÉ Y PYMblU% XV—XVII sp. 169 


ABIY ÓBIAH NPHBENEH“:I CTAPLIA TPAMOTHI, — FOcHOJAPb BBIACHHAE H3MÉHY 
OAHOTO H35 NPEAKOBE ŇAMI3LI H PĎNIAT ABIO HE BE ero nozb3y. Jlpyroň 
CIYYAÁ NEPECKAZEIBACTE 1L. BEHEXHHE HA OCHOBAHIH MOY46MY-TO HE H3AAHHOH 
HME rpamorm 1584 roma. >ÉEme Bo Bpema AJreKCAHApa BOEBOAH KŠNAHA 
RpUCTIAHU CATROPHAT TAKMEKIE CA UVTPONOAHTONÝ ČETHNÍCHA 
BB TOME, UTO Cer0 BBHENH YCTYIMASTE 0HL£ MUTPONOJIA 3A 1000 acnposr, 
H CBEPX: CEro, UTOÚB MHTPONOJHTI BNeCE E CTÍŇ BeAHKÍH [To TNHKA 
HMA Xymama KprcTiama H ApYTHXB 24 JHIWB, KOHXB O0HB, KpEcTIanB, N0o- 
KErAETB. ÚINYCTA HÉCKOJSBKO BPEMEHH KVNAHHNA ÚTAHKA S3ABEJA CE HHMB, 
KprcTisHOMI, TAKÓV 0 CEME CEIŤĎ, AOKASYA, UTO OTENXB ero, KprcTiama, 
Npoxarr ÓBLNO eň cie cexo 3a 18000 acmpoBr eme B% AHH lleTpaKH Bo0e- 
BOSBI. JTO OHA HOKAJAJA, TOBOPHTE TPAMOTA, »HÓ0 H 3aKrATaCA npear 12 
6o0xbpu<. Ho XynaHE KpreTiaHf He YTEPOŠIB H NPHCAPHYJ1 npexr 24 
ÓOSPAMH BE TOMB, UTO OTEIMB Ero HHKOĽAA HE IPOJABANE CEro Cera, HO 
aro BEHTHIA ABOPHHKE NPATÉCHANE Ópir0 ero 34 7000 acmposr. Csepx2 
cero, BHAĎIB H rOcHOACTBO eMy (AzeKCAHAPBb, BO-BPEMA KOGTOo PĎIAICH 
CHOpB C£ BHHTHIOD), KYNHO CE BIAJHIKOH EBTAMIEMB, H KHHTS, T.e. rpa- 
MOTY, EXE HMAAA KŠNAHHUA ČTAHKA 34 NOKVNENÍE: OHA (KHHĽA) ECTA 
SHAA HCYABEHA MH OCTPBAKEHA  (SAMAPAHA H CKOÓNENA BE TOMB MŠOTŤ), 
TAX CŠTA EHAH NHCAHH 7000 acnpu, Teské CŠTA — NOCTARHAH 18000 
ácnipu. TaKHMI OÓPAZOME OÓMAHĽ 3AMĎNEHB, H KPpEcTIAHL KYNAHI H MH- 
TPONOJATE BHHTPANH TAXÓV < 1). 

TX. »CoKIATBEHHHKB< KAKB ÓBI CIHBAETCA CO CBOHME KIIEHTOMB, I10- 
TEMY, 6C4U OKAZBIBATOCH, UTO ZGUHMEPECOGAHHOE AUNO VEOPUM“ Henpaady, — 
mo NODOMNUKU HECINU HOKEZAHIE H TAKHMT OÓPAZOME BNOJHŤ PAZAĎIAIH ero 
yraoTE. BE Z0KYMEHTŤ KoneranTnma lllepóanna or 16504 roza roBopuTCA, 
UTO FOcHOXApb >ONITPAVOBANE ITAXE 1Ž COKIATBEHOHKOBI, H B3AJBb M03- 
TOMY OTE KAKAO H31 HHXB MNO UeCTH BOJOBE, KAKE H CIĎAVETE NO 3A- 
KOHY, 3a TO, UTO MPHACATAJIH KPHBO< 2). Takol Ke IUTPA“I NOJAĽAZCA H 
NOACTABHĽ5IME CBHIŠTEraMB. ľo Xe CAMO0G HAXOJMHMB H BE SJAKOHHHKŠ 
Creeana JJymana, n£ 154 raapš: OH ce NOPOTA(HH)UH KABNOV H OMPABE 
ONOTAZH NO ZAKONOV, H AKO CE MO TOHSH OMPARK OEPKTE NOAHNYTIE 
HCTHNANO OV ONOPA CH OMPABAHTE, KOĽ4- NO 1E OMPARHAA NOPOTA, AA 
OV3ME UAPJCTEO MH HA TEXA3H MOPOTIUKYH (BPAKACY) NO THCOVUJCY 
NEpNEHJA, A BEKIE NOTOMA AA HE COV THSH NOPOTA(HHJUH EEPORAHH, 
HH AA CE KTO W HHYh, HH MOVÁKH, HHOIKÉNH. A BE CNmICKAXE XV BĎKA 
(A 60HCKOM1 H BLICTPHUCKOME) MPHÓABNEHO: H AKO CE HZHAFIE 1E9E 0V3- 





1) TaMB X0, crp. 221—228. 
2) A. Xenopol, Istoria rominilor, vol. VII, p. 99. 


170 A. U. Annmnpckiň, 


HAIokIE  KPAIBO OMPABHAH HAH ÚAAAH, HAH HEKAA UHTA OVSHIAAH, 
NAATHBAUJE BAIUIEPENEHNOE, H AA CE ZATOYE OV HNOV ZEMAD. NEZHA- 
IEMOV 1). 

X. MLI He pacmoJraraeMB JAHHLIMH 0 TOŇ OÓCTAHOBKŤ, CPený KOTOPOŇ 
NPOHCXOMHINA KIATBA: H3B TPaAMOTE BHAHO, UTO ROPOMHUKU KARAUCh UMU 
Npedd 10CNODAPEM“ 6% ĎUBAHT, UAU ME CTOPOHHI MPEACTABIAIH BE AHBAHB TOTO- 
BBIA NHCLHMEHHLUA CBHAŽTEABCTBA. — Bo BTOPOMB CIXYUAŤ KNAM6Ga NpoUucrodu Aa 
»>HG CBAMOM“© EGamieniu U HA CBAMOM“ KPECMIb, 6% CGAMOÚ UEPKEU<, KAKE 
TOBOPATCA BE N0KYMEHTŤ COYABCKATO NapKaja(a4 no ABxy Ó0ap5 Mypxema 3). 
Ha 3TO Re VKAJLIBAETE H AHANOTIA: BB [YMAHOBOME JAKOHHHKŤ YHTAEMI: 
H AA 1ECTA BCAKA NOPDOTA OV UPAKEE, H NOM OV OHSAYA (Bap. AA 
WSAEHETACE Ea WAEKAE) AA HYb 3AKABHE: BE PABAHHUCKOME CIIHCKŠ, 
TAŠ TEPMHHB NOPOTA(HH)UH 3AMĎHEHĽ YPE3B BAACTENE, OÔÓE ZTOME OÓPAAŤ 
TOBOPHTCA HŠCKOIBKO NOJPOÓHĎE: H TÍH BAACTENE APABEE AA HACY OV 
UPAKROV, H AA CE WEOVYH NON OAHBKACOV, A4 HY 34KOVNE, AA UHNE 
npaBO 3). TIpANoMNAME eme VNOMAHYTNIÁ BBIIE J0KYMEHT£ 1633 rosa, 
KOTOPBIH TOBOPHTE 0 TOME, UTO ReHa cnarapa Mapia C£ ÓVAPHIHAMH KIA- 
1acb 1IPe/E CBATEIME EBAHrelieME BE MHTPOMNOAHUBEÁ NEPKBH. 

TaKOB-I [JIABHBIA YEPTEL PYMBIHCKOH MOPOTH. — JTOTE HHCTHTYTI, 
COCTABJABIIIŇ Y PYMBIHB NPHBHNETIIO BHICHIAX 2 COCHOBIŇ, ABIAHETCI CAĎAOMB 
HE TOIBKO CJABAHCKATO BJIAHIA HA CTAPYT PYMLEIHCKYM1 KYJBTYPY, HO H 
NAMATBIO TÍXE JABHAXB IPHBHJEPIH, KOTOPBIMH MOIBZOBAIHCb BHCIMA 
PYMEIHCKIA cocropia (Kenezii, nobiles x T. A.) 85 10XH04 BeHTpim X0 0CHO- 
BAHIA POCHOJAPCTBE. BE KAXIOMB PYMHHCKOME oKpyrž (districtus olacha- 
lis) ÓBLYIE CBOŇ CYAB, COCTOABNIÁ H31£ 12, 8 AIm 6 NPACAKHLIXT, KOTOPHIE 
BB JATHHCKAXE JOKYMEINTAXT- HAZBIBAIHCE /urafi, seniores olachales um 
Jurati boerones%), u cyamrxm 0HA no lex antigua gxm conguetudo terrae 
(BE CIABAHCKBX5 PAMOTAXE OEHYAH Z3EMCKÍÁ HI ZEMCKÍŇ 34KOHh, BE 
PYMBIHCKAX5 OEHYHOA UÁPÁH). JokymenTE 1398 rosa NAYHHAETCA $op- 
MYrol: »Nos Stiborius de Dobusky castellanus ac ďduodecím jurati pro- 
vincie Haczak notum facimus uniuersis presentem paginam inspecturis, 
guod< ur. J., T. e. »Mer llIrmóopr J0oÓVCKIA KACTEXNAHL H 12 MYDAMOB% 
OKpyra Xalmer£ HIBŽINAEME BCŽXE, KTO YBHIAHTE ITOTEĽ AOKYMEHTB, UTO«< 
nT.a. <5).  llocxŤ ocmobamia Baraxim, KOrAA BIACTb COCPEXOTOUHAACh BB 





1) T. ÝPŠropnuckil, «. II, crp. 31: Cr. Honaxopuh, crp. 121. 

2) A. Xenopol, Istoria rominilor, vol. VII, p. 99. 

3) Ur. HobakoBbuh, crp. 118—119. 

4) IIOBUAHMOMY, BL orIuvuie or£ duodecim juraťš accessores, per nobiles ipsius 
comitatus (scil. de Crassou) assignati u T. a. — B1 40RyMenTŤ 1366 roza. Cm. >Do- 
cumente<, cunlese de E. Hurmuzaki, vol. I, partea 2, p. 137. 

5) »Documente<, culese de E. Hurmuzaki, vol. II, partea 2, p. 397: Revesta 


OTFOZOCKH CZABAHCKOÁ NOPOTHI BE OÓBIUHOMB NPABŤ VY PYMbIH2 AV—XVII sa. 171 


PYKAXB HAIMOHAILHATO NPABHTEJA H EĽOo COBŠTA, — NepeXHTKH COÓCTBEH- 
HAFO >»Ó0APCKAT0 CYHA< MOPIH COXPAHHTBCA BE HHCTHTYTŠ NOPOTHHKOBB, 
FPZABAHIÁ NPHHINIHITE KOTÓPAFOo — OAHHAKOBOE COMIAXBHOE NOJOKEHIE H BCĎX1Z 
VYACTHHKOBE MOPOTH, H 3AHHTEPECOBAHHATO IHla. TaKHMB OÓPA3OME, py- 
MBIHCKAA MOpoTA ÓLLIA APHACTOKPATHUHA H Ó0JŠE HANIOHAJLHA, YŠMB cepôckaZ, 
KOTOPAA 3HAJA NOpOTY HHORRPUEMh HAH TPATOBALUENk,  TPEÓOBABNY O, 
UTOÓHI ÓBLIA NOACBHHA CPABAk (Bap. XPECTIAHKA), 4 NOACEHNA HHYK 
APOVAEHNE NO ZAKONOV CRETANO KPAAH. 





p. istorie, archeolagie si filologie, vol. VIII, pp. 63—66, co cHHMKOML CE AOKYMEHTA 
(crarga H. Jencymany). UneniazBHať OTATBA 0 APOBHEŇ NOPOTÉ VY PYMBIHE TpaHCHIE- 
BAHim NOMŠMCHA A. KCeHONMOZOME B2 Convorbíre Literare sa 1874 r. (an. VIII), x xoe 
UTO HSb HE: NOBTOPEHO BB ero Xe us3CIŤXoBamin >Teoria lui Rôsslerc BE Revista p. 
šsťorie, archeologie etc., vol. III, pp. 117—118. 


C.-IeTepórpr>. A. U. Anxmupckiť. 





CrA3AniE 0 MPETOKEHÍH KHUTE HA CIOBĎACKIÁ A3HIKB. 





B1 I[0oBŠCTH BPEMEHHBIXB ABT1 — IŠTONHCHOMB CBOAŠ, COCTABICHHOME 
BB 1116 rozy Br KieBŠ HrYMEHOME MHAXAHNOBCKATO SBIATOBEPXATO0 MOHA- 
CTLIPA CHABBECTPOML — NOMŽIEHO CKASAHIE 0 MPEXOKEHIH KHATE HA CIO- 
BĎHCKIU A3BIKE CB. KHPHIAOME H MeoonieMmB. ÚkKa3aHmie STO YHTACTCA MOAB 
6406 (898) ronomt, mociŤ H3BÉCTIA 0 Npoxox nenia YrpoB£ (MaxbAp2) MHMO 
Kiepa H COoÓMEHNIA 0 BPAKNEÓHLIXE ABÚCTBIAXE VrPOBB NPOTHBĽ KHBNHXE 
no Jymar CxoBÉŽHr. JIŠTOMHCHAA CTATLA 0 AŠATEXBHOCTH KHPHLIA H 
Meeonia OÓPATAJA Ha CeÓóA BHHMAHIE H3CIŤAOBATEJEH, NOCBATEBNHXE ek, 
HAYHHAA CE A. B. Topekaro, Ó0IŤe AH MEHŤE OÓNIHPHHIA ZAMĎUAHIA, KOTOPDBIA 
OMPEAŠIHAH OTHONEHIE e4 KB NPOYAMB NAMATHHKAME KHPHLIO-MEĽGONIEBCKOA 
IHTEPaTY Phi. HacToamaa paóoTa, NpexlaraeMmaA HA CY AB BEXHKAFO SHATOKA 
H HEYTOMHMAFO H3CIBAOBATENA B3TOH IrepaTrypi IM. B. /rmua, HMŠBeTE 
UŠIBO BBIACHHTB, BĽ KAKOMBE BHAĎ ÚKAZáHie CTAHO H3BÉCTHO PYCCKOMY 
ABTOMHCINY H UTÔ HMEHHO BHECB BE Hero CAME IBTONHCENE. ÍI HCXOKY 
H3E MBICIH, WTO ÚKazamie He ÓBII0 COCTABNEHO CAMHME IŽŠTONHCIIEME, A 
CTAJO EMY H3BÉCTHHIM:E V KE BB POTOBOME BHJÉ: COCTABATEJb ILOBŠCTH Bp. 
AŠTE ÓBLAE CBOJUHKOMB, KOMIIHIATOPOME, H KOHEUHO, OH£ HE HAMEJTB5 ÓBI 
AJA CEĎA A0CYFA COCTABIATE CTATBH 0 MPEJOKEHIH KHHTL, NPHCYTCTBIE EA 
BE ero KOMINHIANÍH MOKAZBIBACTE, UTO TAKAA CTATBA CYMECTBOBAIA BE 
OTABIBHOMB BHAÉ HIH BE COCTABŤ APYrOro NAMATAHKA. 

JAMĎUY Ele, UTO BE HACTOANEE BPEMA MBI MOKEMB CE YBŠPEHHOCTLEHO 
TOBOPHTB 0 IŠTOMHCHOMB CBOJÉ, NPEHECTBOBABNIEMB IlOBŠCTA BP. IŠTB: 
JTOTE CBONB BOZCTAHABIHBACTCA NYTEMB CPABHHTEJBLHANO H3YYEHIA CIIHCKOBE, 
CONEPRAMHXE IlOBŽETE Bp. ABTE (Hanp. JJABpeHTBEBCKAro, HNATBEBCKATO 
H JIp.), c0 cmACKAMA, cozxepxamumu HosropozgckyW 1-1 IBTONHCE (KOMNC- 
CIOHHBIMB, ŤONCTOBCKAMI H Ap.). Br 3TOME HauvaArLHOME KIeBCKOMB CBOZŤ, 
COCTABJEHHOME BE KONUIÉ XI HIH CAMOME HavasŤ XII croažria, He ÓBLIO 
AŠBTONMUCHOH cTaTĽU 6406 roza, paBHO KAKE H UŠIATO PAJA APYTAXB CTATEK, 
NPEALIECTBYDLDNAX1 BE llopsšeTa Bp. 1£ra 6453 (940) rory, ©5 xoroparo 
HauxaJBHHIÁ CBONB H IIOBŠCTE Bp. IŽTL BE OÓHEME MEXAY COÓ0 TORE- 


Cxasamie 0 MPErOKEnÍH KHKTI HA CHOBÉHCKIÉ ASBIKT. 173 


CTBGHNBI. CIIŽAOBATEJIBHO, CKAZAHIe 0 NPErOIKEHIH KHHNE BHECEHO BE COCTABE 
AŠTOMHCHATO CBOJa BE 1116 roaxy HTYMEHOMB5 CHIBBECTPDOME. 

BAMAHIE Hale OTCTAHABIHBAIOTE HA CEÓA NpexNE BCEro CIŽAYDmie 
ABa pompoca: 1) movwemy CKa3amnie 0 NPpErOKEHÍH KHHITE 3AHECEHO BB IT0BŽCT> 
Bp. X5TE noa5 0406 (898) rorr? 2) mOueMY eMY NPEXNECTBYSTI cooÓnienie 
001 Yrpaxr? Bropoň BOMpOCE NPEACTABIASTCA OCOÓEHHO CYMECTBEHHLIME 
PH BOZCTAHOBICHIH NEPBOHAUAIBHATO BHAA ÚKAZAHIA, HO H NEPBBIÁ BOMPOCE 
He ČeZpaSIHU6H: NPH PÉMEHIH BOMPOCA O0ÓB OTHOMEHÍH ZŠTOMACIIA KE Nep- 
BOHAYAIBHOMY BHAY ÚKABAHIA. 





Hrak1: novwemy CHIBBECTP1 NOMŽCTHAYE Cxasamie noA5 0406 ronmr? HI 
3SHAF0 TPDH OTBŠŇTA HA ITOTE BONPOCHP, HO HH OAHHE H3E HYXB HE NPexcTA- 
BIAGTCA MHĎ VOŠAHTEJBHOIMB. 

OAHH H3CIĎAOBATEJNH VTBEPAJAHOTE, UTO ABTONHCINY ÓBHLIE H3BÉCTEHĽ 
TOKE NPoxoXenia ÝrpoB£ MAMO KieBa H YTO STHMB TOXOME ÓLLA5 0406-ň. 
B1 GBA3b CE STHME CTABATCA OTMĎNCHHOE IŠTOIMHACIIEME OpeXAHIE, UTO Ypo- 
umne Vropekoe N041 KIeBOME NOXYUHAO CBOE HAZBAHIE OTE CTOASHKH YTPOBB. 
Kpomž Toro ykasamie Ha npoxoxsenie YVrpob£ Br 6406 roxy corracoBamo 
C£ INPHBEXEHRBIME AŽŠTONHCIIEME BEE COOÓNEHNIEME, M0 KOTOPDOMY YVTpBI 
UepHrIe NIPOXOMHIH MHMO Kiesa mpa Ozxerš (CM. BBOAHHA KB IŠTONHCH 
CTATLH). He orpamaa Toro, uro ÝrpHI MAH B£ 3. EBpony HMEHHO0 MHMO 
NlieBa, IPpATEMT CTOAHKA HXB Ó1H31 KieBa COOÓMHJA HAZBAHIe >» Yropckoe« 
OAHOMY H35 KIEBCKHX£ VPOUHUB, MBI PŠIHTESEHO HE MOROMB A0MYCTHTE, 
UTOÓBI ABTOMACIIY ÓBLIE H3BŠCTEHL POAB NPOXOKNEHIA ÝTPOBE MHMO KieBa. 
APEBHĎÁMIA AŠTOMHCHHIA 3AMHCH BEXYT: HACE VKE KO BpeMEnH BIaAHMIpa 
u flpoczaBa: xpoHoZoria aBromncna x0 6463 (945) oka3pIBAeETCA YACTBHO 
HCKYCOTBEHHOO, YACTBIO KE OCHOBAHHOK HA TPEUECKHXB ZAHHLIXE (HE BCENIA 
NpA TOMB BÉPHO NOHATBIX5), A0 6403 roga J0CTOBŠPHBIMH AATAMH MOKHO 
NPHSHATE Tosxbko 6415 (907), 6420 (912) m 6453 (945) rr., XATBI, H3BIE- 
UBHHL:IA H31 A0OPOBOPOBE C1 Dpekamu, a Takxe 6449 (941) r., roxr mana- 
menia Pycm ma Jlľap>rpar5, H3BICTEHALIH H3E NPOAOAKATEJA  AMAPpToIA. 
Mer He npA3naemE 0406-4 rox5 3a ToxB NPoxoXHemia VTrpoBB eme H n0- 
TOMY, UTO ÝrpH COBeplHIH CBOE NEpeXBHREHIEe BE JaAMAXHYfn Espony 
PAHLlE, A HMEHHO BE BOCEHMHNECATBIXE rogax5 [X pžxa!). Haxonerr, 
ecxm Ó51 zame 0400-ž TOAB O3HAUANE AĎBÁCTBHTEJBHO TOKXBE NPOXOKNEHIA 
VrpoBB, TO BCE TAKH ÓBLIO ÓBI HEACHO, MOT6MY CKAZAHIE 0 NPEXOREHIH KHHTB 
NOMĎNEHO MONE STHME POJME, — A MBI HMEMB OTBŠTA HMEHHO HA S9TOT£ 


BOIpOC5. 





1) K. ľpor+, »MopaBiA HN MAXBADbI<, crp. 250, 262. 


174 A. IaxMATOBI, 


K. K. TpoT£ B£ TOJBKO UTO HAJBAHHOH KHHTĎ, COXEpRANMEH BECEMA 
OCHOBATEIbHLLA ZAMĎUAHIA OTHOCHTEIBHO HĎKOTOPHXE MŠCTB IloBŠeTA Bp. 
AŽTE, KOTOPEIXB HAMB NPHNETCA KOCHYTĽCA HARE, NPAZHACTT, UTO 6406 roxz 
>y Hecropa« O03HAUBETE TOMB IPOXOKNCHIA VrPOoBĽ MHMO HieBa, HO CUH- 
TaeTB, uro HecTopE BE CBO©MB£ COOÓHEHIH CABIATE ABA IPOMAXA: #COBEp- 
IIEHHO HEOCHOBATEJBHO NPANHCAJE MAALAPAME NYTĽ> BE YTpiIn W6PE3% 100 
6enuxia (KapnaTHl), TOrAA KAKE BOB HCTOPHUECKIA H STHOMPASHHUCCKIA AAHHLIA 
HAIIH M COOÓPAKEHIA TOBOPATE IMPOTHBĽ SITOTO, H HEBŠPHO OTHECE HXB 
ABAKeHie MÔMO Riepa X» 598 100y< 1). OÓpaTHBE BHHMAHIE Ha TO, UTO H 
435 nokazaniú KomeranTama Barpamopoznaro (De administr. imp.), yTBep- 
KIaLOmaro, uTOo MAJIBApH ÓBLIH BBITRŇCHEHM H31 Jleóexin lleg-eHŠraMmH 3a 
55 1BrTr (no 953-ro roma, KODA ÓBLIO HAIMHCAHO counHmenie De administr. 
imp.), MOKHO 3AKIFOYHTB, UTO MAXBAPBI ABAHYJHCb BE JANAAHY1 EBspony 
B5 898 rozy, Tporz Takoe copmaxemie mexaxy Hecropom1 Hm KOHCTAHTH- 
HOMB BarpAHOPOAHEIME HE PĎUASTCA NPANACATE CIYYAHHOCTH H AOMYCKAETE, 
»>yTO 0Óa HCTOPHKA BOCHOJIB30BAIHCb BE JTOMB CIYYAŤ KAKHMB-HHÓVAB 00- 
IIHME HCTOUHHKOME, KOTODBMIH HIH CAME NE OTAHYAICH TOYHOCČTLO, HIH 
ÓLILAB HENPABHILHO NOHATB< 2). PÉMIHTENBHO BBICKASBIBATOCh 3A CIYTAHHOCT: 
BB COBNANECHÍA MOKAZAHÍÁ HANEÄ AŽTOMACH A TpyJa BarpAHOpPOAHAFO, TÉME 
6olIňe, UTO HEOÓXOMHMO Ele Z0Ka3aTb, uro 6406 roxE O3HAUASTE TOMB 
NPOXxOXJEnia YrpoB£ MHMO ŇieBa, a He ToXE NperoRKEHIA KHATB Ha Č1o- 
BBHCKIÁ A35IKB. JÍpozdoJKATEJNBHAA IHTEPATYPHAA TpaXHNA (10 Kpaňneň 
užpš c5 XIII gb.) ompaBAxxrBaeTE ormecenie 6406 rora KE CcaMOMY COÓBITITO 
NeperOREHIA KHHT1 ). 

E. E. ToxyÓnHcKii BE CBOEME »KpaTKOME OVEpKÉ HCTOPIH NpaBocrz. 
nepkbeň« (M. 1871) BBICKA3AJ£ npezxmonoxenie, uro 6406-4 ToxB 3AHMCTBO- 
BAH- BB SŠTONHCb H3B ZAMHCH KB NEPEBOAY TOAKOBATO EBAHĽEJZIA, COBEPMOH- 
HOMY EIMHCKOMOM% Ó0ATAPCKAME KOHCTAHTHHOM1, BE KOTOPOÁ ABHCTBHTEJEHO 
uxTaerca 0406-4 rozr.+). llon1 NeperoREHieME KHHTE B£ HHKHSOPOBOMT 
ABTOMACIIŤ “) PAZYMŠICA ÓVIATO He MepeBON£ ČOrOCIY KEÓNHIXE KHHT1, 
COBEPINOHHLBIÁ KOHCTAHTHHOME H MeeoxieMT, A NEpEBONE TOJKOBATO EBAH- 
renia, COBEPLIOHNBIÁ HX5 YYCHAKOMI, KOHCTAHTHHOMI eNHACKOMOME. JlOBA- 





1) Tam3 xe, crp. 202. 

2) TaMB Ac, crp. 203. 

3) TaK£ BB pycckoh oópadorkť XIII s. HHAKUSOPOBA AŽTONHCIA YHTAEMI: >A OTB 
1-ro cóopa AO NPENOZKCHNI KHHĽB AŽIB 1, a 0OTB Anama 60400<. B£ KparKOMB JIŽÉTO- 
NHCYHKŤ Nepex5 xponorpaeomM2 1512 r.: »0TE KDemeHia X0 IN pezosKEHIiA KHHTI1 A$T2E 30 
Ha CAOBCHCKÍU ABLIKBE CBATLIMB KHPUIOMB, A 0rb Arama 6040%<. 

4) Cp. sTY BaMmUCE BB >ONHC. CHHOA. pykonnceňú< Topexaro x Hesocrpyesa, II, 1, 
No. 163, crp. 421. 

Ď) OM. 0AHO 135 NPEXbIAVINUXE OPAMŽUANIK. 


ČKxazamie 0 Npez0OKCHÍU KHHTB HA CIOBĎHCKÍÁ ABBIKB. 175 


AHMOMY, H35 HHKAVOPOBA IŠTOMACIIA TA KE HEXŽNOCT: Nepela B5 Il0oBŠCT: 
Bp. AŠTE. Cósacmenie ToxYÓHHCKADTO HE MORETE ÓBHITE NPH3HAHO COCTOA- 
TOIBHLIM b: „BO-NEPBEIX b, BE KOHUŠ KOHCTAHTHHOBA TPYJA MLI HE YUHTREMI 
| 3AIIHCH, H3£ KOTOPOH ÓBI CAĎHOBAJO, UTO NEPEBOAE TOIKOBAFO EBAHrezia 
COBEPINOHE HMB BE 6406 rory, A HAXOAHME KPÄTKYW XPOHOJOTIL OT£ 
ÁAXAMA >10 HACTOANAATO<, OKAHUHBATOMYT0CA CIOBAMH >BLCÉXB KE IÉTE 0OTE 
NPONATHA AÁpucTOBA X0 JÍBBA NAPA HLIHĎŽNIBHAATO AEBATB C5T£ 18, a 0OT£ 
AjaMa X0 HACTOAMAATO BE 1Ž HHAHKTA ecTb ATE 6406<: BO-BTOPEIXB, 
KAKE OTMĎUEHO COCTABHTEJAMHA >»OMHCAHIA CHHOJAIXBHLHIXE  PYKONACEH « H 
HOBTOPEHO CAMHMB£ [0IVÓHHCKAME, 6406 z3amžHH10 nnepy 6402 nepsoma- 
VAJBHATO OPHĽHHAIA, HÓ0 A 12-Á HHAHKTE H (-H TOAB NAPA JÍBBA (YKAZAHAHBIÁ 
TAMB BEE) NAAAIOTE HMenHO Ha 0402-4 TOA£: CIŽAOBATEZBHO, 6406-4 roAr, 
NO OÓBACHERIL TOoxYÓHHCKATO, SaMmžHNBmMIÁ 0402-4 roxt CIYYAÁHO, HE ÓHLIB 
POAOMB, KOĽAA KOHCTAHTHHE COBEPUIHIB CBOH TPYAB!). Jlo STHME cooópa- 
. REHIAMB MBI PĎIUIHTEJNBHO OTBEPraeME OÓBACHEHIE TOXVÓHHCKATO 2). 

IIpn paspšmenim Bonmpoca, 1TÔ xe o3nauaeT1 6406 roxB, MBI CYHTREMCA 
NpexNe BCEPO CE VKAZAHHOD JHTEPATYPHOH TPAHHNIEH, NPHZHABNENO Ero 3A 
OA: NPEXOKEHIA KHHATB. MBI OPAHHMAEGME BO BHHMAHNIE Elle APYTYBW Tpa- 
AHNI: TOAB NPezOKEHIA KHHPbB BE OV0Hb JABHE© BpEMA NOCTABIEHĽ BE 
CBA3b CE XPOHOJNOTIEH BCEXEHCKHX£ COÓOPOBB. TAKB, B£ PYCCKOÁ OÓPAČOTKÉ 
Huxnvopoba asžTonncira (Kopmuaa XIII g.) MI HAXOJNHME BCTABICHAHIMH BB 
TEKCTE HHKHVOPA MNOKAZAHIA BPEMEHA BCEXEHCKHXE COÓOPOBE, A TOMB Npe- 
N10REHIA KHHTB ONMPEAĎIACTCA BE OTHONEHIH KE TONY CEXBMOro cočopa (cp. 
BL, NPAMŠUAHie 3 na crp. 1/4). TakE Ke TOUHO BO MHOĽHX1 CEPÓCKAX1 
ABTONMHCINAXB H3BÉCTIE 0 NPEJOKEHIH KHHTE KHPHILIOMI SHIOCOVOMI UHTASTCA 
Bf KOHUŤ CTATĽEH »OYyKa3b 0 CEAMH CEÓODBXb<, A HMEHNHO NOCIŤ COOÓMENIA 0 
CEXBMOM1, COÓOPŤ (Cp. ABTOMACIIHI, HZABHHBIE ÚTOAHOBHYEM B BE CMOMEHHK, III, 
erp. 137, 144, 148). JJymaro, uro x mmopa 6406 noryunracb BE CBA3H C£ 
AAHHBIMH MO XPOHOJOFIH COÓOPOBB, BE YACTHOCTH KE CEABMOTO coóopa. 

VNÔopHaA TPAAHNlAa PYCCKAXB XPOHOJNOTHNECKHXE BEIKIAAOKB NOJAFACTE 
(1 XBTE MeRXAY CEAbMHIME COÓOPOME H NPerOREHIEML KHHPE. Up., C£ 





1) JYMABO, UTO BCA KPATKA!I XPOHOZOFIA NEPEBEXEHA KOHCTAHTHHOME CE PPETECKAO: 
OHA ÓpBlHa XOBEXÉHA NO CEABMOTOo roza nap JIBBa H OKAHUHBAJHACE CIOBAMH »BBCŠXE Ko 
AŽTE OTĽ OPOMATHA Xpuäcropa X0 JÍpBa NApA HBIHŽIBHSAFO0 0CM£ CAT£ ]l4, a OTE 
AraMa X0 Hacroamaaro 12 HHAHKTA eCT> AÉžTE 6402«. CraBAHCKÍU NCPEBOXUHKE, pal0- 
TABMIŇ 51 6406 rozy, 8AMÉŤHHA:2 nuopy 814 nuepoň 818, a 6402 nuspoň 6406. IIo- 
CAŽABAJI NHOPpA ABIAETCA CYMMOK BÔôdb (STO UHCHO BE XPOHOZOFÍH NOKASHIBACTE ZŠTA 
orz G. M. ao P. X.) + 33 (orz P. X. 30 nponaria Xpucrosa) + 818. B£ CEHOJ. CHHCKŽ 
>A6BATb CET 18< OMHÓOUHO BM. >0CMb CETB 18<. 

2) B1 HOCAŠIHEC BPEMA 0HO ÓBIZ0 NOBTOPEHO A. H. IleTpOBL5IMB, Cp. OTYLTLI 0 34- 
cšaaniax1 H. 06m. JIwó. Ap. NACEM. 55 1897—1898, crp. 27. 


176 A. llaxMaTOBI, 


OAHOŇ CTOPOHHI, NOCIŤAOBATEIĽHHIA oópaóorka HHKHĽOPOBA IŽŠTONHCIIA, CE 
APYTOŇ CTOPOHBI, KPATKIA XPOHOJOTHNUECKIA TAÓZHIEI, MOAOÓH“IA TOH, KOTOPAZ 
NPEAMECTBYCTI xponorpaey 1512 roga. KaKB NOXYUHIACE STA Hepa 11? 
Jpepužňniee H BMÉCTŤ CE TŠME AOCTOBŠPHĎÁMEC N0KAZAHIE BPEMEHH IIpe- 
20KEHIA KHHTB NAXOAHM3 y Tepnopasna Xpaópa — sro 6363 roar. Jlary 
STY HAXOJHMI Z 51 Hameň llaxež (xpomorp. pezaxnia). Mexxy 0296 ro- 
AOMB, KOĽIA ÓBLIB CEALMOŇ COÓOPB, 1 0363-M25 pasnnna 67. KAK5 NOHATE 
11 BmžeTO 6(, HEACHO: ÓBITb MOKETE, BE TOMB HIH APYFOM: NAMATHAEKŤ 
ÓLILIE HEMPABHABHO MNOKAZAHE TONE CEABMOro coóopa: Cp. BE ÚVAOBCKOMB H 
InckapeBCKOME cmHACKAx5 Errnnckaro AÉTonmena 2-ro Buza — 6286, BM. 
6296 (To Ke BE BBOAHHIXB CTATBAXB KB T. HN. JIBBOBCKOH IŠTONHCH, KOTO- 
pam neuaTaeTca Temepb Apxeorp. Kommacciež). BBITE MOKETE, UTO FOKE 
NPEIOKEHIA KHHDB MO TOŇ HIH HHOŇ NPHUHHŤ ÓBIIE NOKAZAHE HENPABHIBHO, 
kak£ 0313 Bm. 0303, cp. B£ enmexk£ XVII s. xponorpava Pym. Mysea 
No. 456 (On. Bocerokopa, c. 158: Bozamcxil, O Bp. NPOHCXORACHIA CIAB. 
NHCLMEHB, c. 111). BaXHO OTMÉTHTĽ, UTO AŠTONACUYUHKE, NPEXNECTBYDINIK 
Xponorpaey 1512 r., mOzaraeTE MEXNY NPENOKERIEM: KHHĽTE H KPENEHIEMI 
pycekoň 3em11n 123 roza, VKAZBIBAA STHMB, UTO NPErXOKEHIE KHHIB ÓBLIO 
B£ 0313 rozy!). BE BCAKOME CIYUAŤ BŽÉpPOATHO, uTO Mepa 11 yxe 
H3CTApH BL PYCCKHXB XPOHOJOTHUECKHXE BBHIKIAIXKAXE ONMPEAĎIATA BpeMA 
OT CEABMOTO COÓOPA A0 MPEJOKEHIA KHUDB, STO BÉPOATHO BE OCOÓCHHOCTH 
NOTOMY, UTO NHýpa 1( NPONOIKAJA COXPAHATBCA H NOCIŤ NPOHHKHOBEHIA 
BB STH BBIKIAIKH HHLIXE NAHHBIXL 0 BPEME!NH TOPO H Apyroro CoÓgITIS. 
HrakB, PYCCKOMY KHHKHHKY ZIA OMPEAŽŠIEHIA TONA NPEJOREHIA KHATB, 
HaArO0 ÓBLIO Y3HATE POXB CEAbMOro coóopa. JÍpaMže BCEro ero MOXCHO ÓBLKO 
BBICUHTATb MNO VNOMAHYTOMY BBlIE »YKA3y 0 Ce/MH CBÓOPBXB<, TAŠ C000- 
MAJHCB AAHHBIA, KOTOPBIMA OMPEJŤIAJHCE pa3eTOAHIE Mexxy F. X. H NEPBLEIMB 
COÓOPOME H PAZCTOAHIA MERJIY NOCIĎAVOIIHMA COÓOpAMH. KaKE KAKETCA, 
H B£ PYCCKHXB H CEPÓCKAXT NAMATHAKAXB JAIHBIA STH ABIAIHCb BE ABYXB 
BHAAX£. HamÓcAŤE PACIPOCTPAHEHNMI TÉ TAÓJHNUBI, TAĎ BpeMA OTE BOZHE- 
cenia XpHCTOBA 20 Nepparo coóopa onpexňbxaerca 318, or Nepsaro coóopa 


no Broporo — 60, orr Broporo Z0 Tperbaro — 50, oTE TpeTBArO X0 
uerbepraro — 10, or1 vuergepraro Z0 nararo — 100, orzr nararo g0 
mecroro — 130, or meeroro 10 cexbmoro — 1222). Meme YACTHIL Ta- 





1) To ae BL DBOZILIXL CTATLAX1 KB Xpouorp. cnucky Hosropozxckoň 4-# (Cumon. 
No. 280): »orz cexmaro coóopa 20 NPerOKCHIA KHHTB IŠIEL 11, OTB OPOAOREHÍA KHUK- 
HAro A0 Kkpemenia Pyckia 3emÄ1 ABrr 123«. Takxe Br HHEHOOP. AŠTOHMNCINÉ (BE KO- 
HEUHOMÉ NHTODÉ AÉTB), NMOMŽŤIMCHNOME B1 lloroz. No. 577 (B>igKOBB, Omacamie pyk. 
CÓOPHNKOBB, crp. 181). 

2) Cp. pas3uble n3B0Ab1 HUKHSOPOBA AŽTONHICHA, PAŤ STH NHODSI BOMIH BE TEKCIE 
AŠBTONHCIIA, A TAKKO H APEBUŽŇMNINÍ 13B041 Co (HANP. B> Kopmueň Ilvóx. 6n61. F II 250), 


Cxasamie 0 NperoOKEHÍH KHHOB HA CHOBŠHCKÍÁ AI35IR1. 117 


ÓIHIIBI, TAĎ BpeMA OTE XpucTa 70 nepsaro coóopa onpexBinerca — 318, 
OTE MEPBAro X0 BTOPOro coóopa — 52, OoTE BTOPOro J20 Tperparo 41, or£ 
TPETBATO A0 veTBepraro — 30, orr veTBepraro 40 nararo 102, or1 nararo 
xo mecroro — 149, orr mecroro so cexbmoro — 1201), 

A XYMaArO, UTO IHINO, KEJABNEE CHAÓAHT: ÚKAZAHIE 0 NPEJOKEHIH KHHTT 
FOJOMB, IDPHÓŽDNO KE Nepsoň Taóxnnb. llo Heň 0HO BBICUHTAJO, UTO OTE 
BOZHECEHIA A0 CEXBMOro coóopa npomnro 190 IŠTE: CAŠAOBATEIEHO, 0T3 P. X. 
823 rozna. UTOÓLI VZHATE TOMB 0T£ OC. M. NO HAHÓ0IŤŠE PACIIPOCTPAHEHHOMY 
BB ApeBHeÄ Pycx H BH3AHTIH CYHETY, HAXO ÓBIXO NPHČABATE DÔ0O: cp. Takoň 
cueTrr oTr£ C.M. ao P. X. Br HHKHSOPOBOME JIŠTOMHCNŤ, A TAKXE BB 
IoBÉCTH Bp. IŠTB (KAKE BHAHO H3£ XPOHOJOPHUECKOÁ BHIKIAAKA NOAB 
6360 rozom1). Ho IHNy, KOTOPOMY ODPHHALNEKHTI JATHPOBKA CKa3AHiA 0 
NPErORKEHIH KHHTB, M00 TOH HIH HHOH NPATHHŤ NPAÓŽŠĽIO BE APYTOMY CUETY, 
H HMÉHHO KB TOMY, NO KOTOpomy 0T3 O. M. zo P. X. npomxo 5506 Aš TT 2). 
TaKAM1 OÓPAZOME NOXYYEHHI ÓBLIH TPH CIaraemnia: 5506 (r£ra orr C.M. 
ao P. X.), 823 (xbra orr P. X. x0 cexbMmoro coĎopa) u 11 (Éra OTE Cerb- 
MOTO COÓOpA M0 IMPeErNOKEHIA KHHĽB). ČYMMA TPEXE JTHXB YUHCEJB COCTA- 


ssa 6406 3). 
Ec1H NpEAJ0REHROE HAMH OÓBACHENIE 6406 rora NpA CTATEŠ 0 NpeJro- 





TAÉ Kb FHKHSOPOBY AÉTOMHCNY NPHCOCAHKEHT, BĽ£ BBAŤ OCOÓ0Ň CTATĽH, >Pa3YMB 1 Ch- 
00P b, KOLHKO JAÉTB OT£ KOGTOSKNO CKOHUACA <. U31 CEPÓCKUAŤ AŠTONHCINCBE Cp. [pHro- 
POBHY0BE (ČTOHHOBHUB, ČNOMCHHK, III, crp. 111). 

1) Cp. XpOHOPpaeHUCCKÍA CTATLH, UPEMICCTBYDIiA T. 5. JIÉronuce ABpaaMKE 
(1. C. P. I., XVI, 28—29), x pyx. Cumox. 6867. XV sb. Nr. 154. H31 cepôckux1 AŠTO- 
NHCNCBE Cp. IleTaHCKiÁ (ÚTOAHOBARUE, TaAME Xe, crp. 120—121). Cp. ro xe BR >CI0OBŠ 
OTBŠTHOMB Ha JIATHHY<, HBIAHHOM? A. H. IIOMmOBLIME BE >ICTOPHKO-ANTEP. 0030pď 
N0 56M. COU.<, crp. 156 z cx. (Ho org 1-ro ň0 2-ro TAMB ne 52, a 00, A OTB Š-ro 10 
6-ro — 109, a ne 149). 

2) Cp. B£ BBOAHLIXB CTATBAXB K3 T. H. AŠTONHCH ABpaaMKu (II.C. P.JI. XVI, crp. 28) 
X B£ PYKONMHCH CHHOA. 0HÓr. XV pb. No. 154: >sxynž se 5000 u 500 u 6<. To xo 
Bb Tozcr. I No. 189 (raž ma z. 164 06. u Apyroň cuerr,. To Ke BE CPpedecKOÁ PYKONNCH 
XVII 5. Gumox. 6n6x. No. 443 (cp. apx. BraXUMip5, »CHCT. ON. rpeY. pYK. CHHOZ. ÓHÓJ. < 
1041 ITHM2 N). 

3) OTMŽUY 3AŤCE, UTO H NOBKO PYCCKEMB IRXAMB CE TPYNOMB VHABAJHOCE YCTAHA- 
BAHBATE TOAb CEXABMOro co6opa. Br Enx. Äžronmcužš Toxcr. F [ 91 0HE£ OTHECEHr KB 
6306 roxy. CocraBETEIE XPOHOPPAda OTHOCHIL COXBMOŇ coóopE KE 6320 roz, KAK3 
BEXHO H3b CTATBH OÓB OTZOKCHÍH MACE. BE JŠÉTONHCUHRŤ, NPCAMECTBYNMEM1 XPOHO- 
TpadY, CEXBMOH COÓOPE OTHECEHĽ KB 6296 r., HO NADH 3TOME NDNÓABICHO: >A 0OTB PORIL- 
crga Xpäcroba 4žr1 805< (0mHÓKA HPOHSOHMJIA HN3E cmHCKA HHKHY. AŠTOMECIIA, MAŽ 
800 r., osHawaw mil roxr yóiemia KouCTAHTHHA, NPHHATB 3A TOAB CEXBMOrOo coóčopa). Io 
llareď, a TAKKO MO ZÉTONHCUHKY B3 CHHox. pyK. XIV b. (On. T. x Hes. No. 117) orz 
CEXEMODO COÓOPA 20 CMCPpTE MHXAHXA Napa npomso 604 r. u 9 MÉCANEBE, HO MHXAHAB 
VÓHTI. 54 6376 Foxy, CAŤXO0OBATEJIBHO, COÓOPB ÓBII£ BB 6312 (4TO, HMOBHAHMOMY, COrIACO- 
BAmHO CO BTODBIME BHAOME VK33A 0 CEXMI. CO0OPĎXB, MO KOTOPOMY OTB P. X. 20 CEXBMOrO 
coóopa 812 ATE, CM. BBIME), MERXY TŠMB Brime lľanea yKastiBaor> na 6296-ž roxr. 

Festschrift far Jagic. 12 


178 A. IaXNATOBB, 


/KEHIH KHHDB BŠBPHO, TO MBI AOJZKHHI 3AKIIOYHT>, UTO PEAE STOTE BHOH- 
TAHE HE COCTABATEJEMB IIOoBŠCTH BE IŠTE, HÓ0 OHB CYHTATB 0T£ C. M, 10 
P. X. ne 5000, a 5500 xžr1: KPOMÉ TODO OHE HE MODB OTHECTH NPezOKenie 
KHHTB, ÓBIBIee pH uapš Muxanrž, ma 6406 rox5 VX NMOTOMY, UTO 3HAITE, 
uTO Napb MHXAHI2 CKOHUANCA BE 6376 rozy. Hraxz 6406 roz nepenecen1 
BB |IOoBŠCTb Bp. AŠTE BMŠBCTÉŇ co CKAZAHIEME 0 NPENOKEHIH KHHĽE H3E 


APYTOro NAMATHAHKA. 





ME! NEpexoJHM: KE PAZCMOTPŽHIK BTOPOTO NOCTABIEHHATO HAMH BENE 
BONpoCA: MOTEMY ČKAZAHIIL 0 NPEJOKEHIA KHHTB NPEZNECTBYECTE C00ÓENRIE 
001 Yrpax1? 

Bonpoc+ 3TOTE HE pa3PŠINHTCA UPOCTOH CCHLIKOH Ha TO, UTO BTO C000- 
INEHie OKAZBIBACTCH CXOAHLIML CE TÉME, UTÔ IŠTOMHCENE BENE, BE BBOJ- 
HBIX5 KB lIOBÉCTH BpeMEHHBIXE IÉTE CTATBAXE, TOBOPHTE 0 PAZCEZONIN 
ČIaBAHB A 0 HANMECTBIH HA CJABAH1 CHauaJa Box0X0B5, A MNOTOME YVTPOBY. 
Eerm NoN0OÓHAA CCELIKA HMŠETE UŽĎABIO AO0OKAZATB, UTO OZHAYEHHOE COOÓMEHIE 
3AHMCTBOBAHO H35 NPEJXUECTBYDIIHXE CTATENÍ IAŽŤTONHCNA, TO OHA He 001- 
ACHHTL, 3AYŠME NOHANOÓNNOCE TAKOE 3AHMCTBOBAHIE. —KpoMÉ TOro, NPpE- 
3HABB HCTOYUHHKOME HŠKOTOPBIXE VACTElí ATOPO COOÓMENIA BBOAHHIA CTATLH 
KB lloBŠeTH BP. AÉTI, MOJOÓHAA CCHLIKA HE PaZBACHATE, OTKYJA NOMAJO BE 
Hero HAIIPp. H3BÉCTIE 0 TOML, UTO VTPBI NONMIŠAHAH >36MNO0. ŤĎpaubCKY H 
MaKHAOHBCKY 10e H 20 ČerYHA< H UTO OHH HAVAJI BOEBATL »>Ha MopaBY 
H Ha Uexn<. OcTaBIaA MOSTOMY MOKA BB CTOPOHRŇ BONPOCE 0 CXOAHBIXB 
kďpaZAXE H H3BÉCTIAXE BE COOÓINEHIH NepeA£ Cxka3amieME 0 NPEIOKENIH 
KHHN% H BE BBOAHBIXB KB |IOBŠETH BP. AŽTE CTATBAXE, A OÓPAMAK CHA- 
uaja BHHMAHIE Ha BOMPOCE, Novemy CKa3aHiY! 0 NPerxoKEHIA KHHTB UPeJ- 
nmoCr14HO COooÓNEenie 001 Yrpaxs. 

IIpexoxeHRie KHHDB COBEPUIANOCE ZAXOJITO AO HALECTBIA YrpoBr. llpasza, 
BT RUTIA Meo0niA VNOMHHACTCA KOPOJ> Yropekiň (> IPAIBABINO NA CTPAHM. 
Joynmašickyia KOpor0 OYrPEpBCKOMOV, BECXOTĎŤ MH BHAĎTH<«), HO KOReunO, 
STO HE MOĽAO ÓDITb AOCTATOYHBIMB AJIA MOABNEHIA COOÓNEHiA 005 Yrpax15 
nepex5 CkazanieM1, BE 3HAYHTEJIBHOIÍ TACTH CBOEŇÍ BOCKOJAMIHME KE NAMAT- 
HHKY, CX0AHOMY CE MeeoNieBLIMB RUTieMB. JIPAMOTO OTROMENIA KE NPEJ0- 
ZEN KHADPĽ ÝTMPH HMŠTB Ne moram. Ho KOCBEHHOe OTHOUEHIE KB C03- 
AAHHNOMY AŽATEJLHOCTLO CIABAHCKAXBE MNEPBOVYHTEJEJÍ NOXOKEHÍE BENCH 
OHH, KOHEUHO, uMĎIm. — Camo0e COOÓHEHie HAMEKAETL Ha ITO BHAUEHIE 
VrpoBE CIOBAMH: >H HANAMA BOeBATU na MopaB5I H Ha VexH<, a H32 
ÚKa3AHIA ACHO, UTO ABATEXBHNOCTE Meeonia npoTekara B£ MopáBiH, — NepesE 
CAMBIME CKAZAHIEME UHTAEMB, UTO KUHĽH ÓHLAU NPEXOKERHI ZIA MopaBir, 
Hrak1, MBI HAXOJHME BE COOÓMENIH HAMEKB HA TO, UTO COCTABHTEJB 6rR. 


CkačaHie 0 NPerORKONÍH KHNTŤ HA CIOBĎHCKÍM ASBIKD. 179 


XelľaIB COOÓIHHTb 0 MOCIĎŤAOBABIIHXB Ja KOHUHHO0 Meeozia OÓCTOATEJL- 
CTBAXB, KOĽZA. PYLIHIOCE Ero AÉBI0 YACTLIO BCAĎACTBIE. BHOBb BOBHAMIIHXE 
NOJHTHTECKHXB OTHONEHIH. A ÓBITb MOKETE, COCTABHTE!Nb CXAZAHJA HO 
TOIBKO MNOKEJAIE STO CAŽIATE, HO H HCHOJHAIE CBOE Keranie? 

A oópamaTO BHHMAHIE Ha SBR CIŤAVOIMIA OJHA 3A APYFoH SPä3HI: >%4 
HANGU 60€6aMu Ýrpa HH [pekH, ZH NOLIŠANNA 3em110. Ďpaubcky H Ma- 
KHAOHĽCKY A0£O H 10 ČelYHA, U HOxwGuGa 8006amu Ha MopaBy u Ha UexHms. 
fra MeHA ACHO, UTO T3KO© YUTENJE HE MORETE ÓBITb NEPBOHANAJBHLIMÍ.. 
Nociž MepBoŇ e+paskI BEINYMEHĽ OTPHROKE, OPHZHAHAHIÁ COCTABHATEJI6MB: 
IIOBŽCTH RE OTHOCANHMCA KE ABIY. UTO KE MOĽJO: ÓLITE BE JTOME OTPEIBKŠ ? 
Jyman, 3AŽCb MOBŠCTBOBAHOCE OÓ£ OÓPAMENIE VrPOB£ BE XPHOTIAHCTBO Z 
0 NOAUHHENÍH AXB. TpevEeCKOŇ AYXOBHOH BIACTH (cp. kpemenie okos0 950 r. 
ABYXB MAJBAPDCKAX5 BOEBOAE H IPHCELIKY FPpeKAMA BE BeHTpiFO XYXOBHOÁ 
MHCCIH). Berm Takaa .J0raxKA BŠÉpHA, TO H 3a pa3cka30ME 0 BOHUNAXB 
YrposB c£ Mopasof m UexaMH CIBHOBANO COOÓHENIE 0 NOKOPEHNÍA HMH: 
MopaBim, a 34CHML 0 NOSBIEHÍH JATHHCKAFO XYXOBEHCTBA, 0 IPONOBŠAH. 
Boäržxa (cB. AxarxpÓepTra), 0ÓPATHBNATO BElTepCKAro MIABHATOo BOXIA 
Cres+aHa, KPeUEHHAFO MO BOCTOYHOMY OÓPAAJY, BE J0HO PHMCKOH NEPKEH: 
(ox. 995 roza), a Takme 061 Hsrmanig BoŇTÁXOMT CIOBĎHCKATO Ó0rocrY- 
KEHIA H CIOBÉHCKOU TPAMOTHI A315 Mopasin x Uexin. 

He cxmlIKOME ZH OXHAKO MOCNĎIIHO Haule 3akrOuemie? JYMAB, UTO 
HŠTE. HÚ BOTE OPERA BCEro HA KAKOME OCHOBAHIH. $0 HACE A0OMeEXB BE 
emxCKAXB£ XV H CI. BŠKOBE NAMATHHKE, COZEPpKANIÚ KPATKIŇ pa3ckAS5 0 
kpenieni BraxHMipa H H3OÓPŠTEHIH PYCCKOH TPAMOTHI. JTOTE NAMATHHKYB,. 
HATHHAFOMIÁCA CIOBAMH »Ce Xe ÓOVAH BBAOMO BCHMH AJLIKLI H IOIMH, AKO! 
PoYCKHH A3BIK£ HU OTBKOVAYKE IOpIATE BĎPHI CEA CBATBIA<, HANEUATAHE. 
ArgueMm1 BE »PaZCYRIEHIAXE CTAPHHHI 0 IEPKOBHO-C1ABAHCKOME A3BIEŠ < 1). 
TŠCHO CBAZAHHOE CE NAMATHHKAMH KAPHIIO-MEĽONEBCKOÁ IHTEPATYPMI, TAKE 
KAKD COAEPRHT1 JAHMCTBOBAHIE H31 /KuTia cB. KApA1la, »U1080 0 Kpe- 
MenlH BIaAHMÍpa H OÓPŠTEHÍH PYCCKOH TPAMOTBI< 3AKIOYUAETE BE CEÓŽ 
CABAYOIMEE HHTEPECHO0E MŽCTO, JABHO OCTAHOBHBIIEC HA CEÓA BHHMAHIE HICIŤ- 
AOBATENEH: »IloTOM KE MHOĽHME IÉTOME MHHOVBNEME, OPANEJ1£ BOHTŠX5. 
B MopaBy H B UexHm H B JIaxHu, pa3pylmu BŽpy NpaBY! H POYCKYHO rpa- 
MOTY OTBEpXe, a JIATEIHECKYW BŠPY H TPAMOTY NO0OCTABH, H NPABBIA BÉDMI 
EIIHCKOITBI MOCENE, A Apyria pa3rma, i He B5 IÍpoyCKYI0 3eMI10,. XOTA H 
TŠX3 BB BBpy JATEIHCKYHM NPHBECTH, H TAMO OVYĎIEHĽ BOHTÍX1 JIATLIHECKA 
NHCKYMb<. OTKYJA NOMAIE BE >C10BO 0 Kpemenia BÄarHMipa H OÓPÉTEHIH. 





.1) Berpžuacrca TAKXE BE KOHUŤ NŽKOTODB5IXB5 CHHCKOBL£ KUPHLNOBA ZHTIA (cp. 
H8X. BOAAHCKATO B£ Ur. 06m. u. u Zp., 1863, xz. 2, orp. 32). 


12+ 


180 A. UlaxMAaTOBB, 


PYCCKOŇ TPAMOTBI< STOTE OTPIIBOKE? He CBHAŠTEZECTBYCTE I CFOBO 0 
CYNECTBOBAHÍH BE HAMEÄ NHCLMEHHOCTH TAKOFO NAMATHHKA, TAŽŠ HZIATAJHOB 
CYABÓBI CIOBÉHCKAPO ÓOPOCAYKEHIA BE MopaBin m UexiH NMOCIŤ CMEpTH 
Meeonia? OÓpaTHME BHHMAHIE Ha CIOBA >B MopaBy H B Úexm H BJIAXH« 
H CpaBHAMB HX5 Cb VNOMHHACMBIMH BE TOMÉ£ Xe NOPAAKŠ BB COOÓMENIE 
nepeax: Cxa3amieMB 0 NPezOKEHÍH KHATE: > MopaBa Hm UecH H JI4xOBe«<. 

He n0o110:HT: COMHĎŤHIM, UTO MNAMATHHKE, H3NAFraBmMÁ CYABÓH CIO- 
BĎHCKATO ÓOPOCIYREHIA B£ MopaBiH H Uexim, ÓBLAB NPOHCXOXHEHIA JAMAXHO- 
CIABAHCKATOo. Ho He HMŽEME JH MBI OCHOBAHIE NPHSHATL: HMEHHO 3AMAAHO- 
CIABAHCKAMB, XOTA H COCTABXEHHLIME BE UKOJŠ CIAB. NEPBOVYUHTELEŇ, 
nanie ÚUxašamie 0 Mpelnoxenin KHATB? B£ KOHAĎŤ ero MBI VHTACMI, UTO 
ANOCTOJB IlaBeSE, XOXOXHBUÁ A0 Úaxmprka !), ÓLLIE TAKAME OÓPAZOME VYH- 
TENEMB ČIOBBHCKOMY AZLIKY, HÓ0 BB HAHpAKÉŤ XHIH NEPBOHAUAIBHO C10- 
BBHe. lÍpHTA3AHÍI| Ha To, uroÓrI lIaBra Ha3BATbk VYHTEXEME CIOBŠHT, 
ECTECTBEHHĎE BCEro ÓBLIO ABHTBCA HA SBaMANÉ, BE NODPAHHUHOŇ OÓZACTH, 
TAŠ OPOHCXOAHIA ÓOpLÓA Tpeuveckaro H JATHHCKATO BHlamiF. BCHOMHAMT, 
UTO HĎCKOIBKO HHXE IÉTOMHCE NoN£ 6494 (986) rozoMI BZATAETE BE£ VCTA 
HĎMENUKHXE NPONOBŠAHHKOBE, IMPAXOJHBUHXE KE BiaxHMIpy, CIOBA: >ame 
KTO IMBETb HIH ACTLB, TO BCe BE claBY BoXBAO, peue VYHTEME NGW5 
1laBe11 < 2). 

Hakonerr5, BE NOJB3Y HAMeEro 3AKIOYEHIA 0 TOMB, UTO COooómMeRIE, 
UpexnecTBY Dulee ČKAZAHÍI 0 NPErOKENÍH KHHRE H COAEPKAMEC pa3cKA3E 
0 HAMECTBIH ÝTPOBE, CTABHIO BE TÉCHYMW CBAS3b STO HAMECTBIE C£ Npe- 
20 KEHIEMb KHHIB, CIŽAOBATEABHO CE CYABÓC0H CIOBĎHCKOÁ IFPAMOTHI NOCIŤ 
cmepru MeeoxziA, TOBOPATE TO OÓCTOATEJBLCTBO, UTO COOÓMENIE IJTO TÍECHŽH- 
IHME OÓPAZOME CBAZAHO Co CKABAHIEeMB, HÓ0 BE HEMB INPOBOAHTCA MHCIb 
O EXHHCTBÉ C1OBĎHCKATO ILIECMEHH H 0 ©XHHCTBŤ ČIOBĎACKOH TPAMOTHI: KOMY 
Ke ÓBLIO VNOMAHYTB 0 TOMB, UTO IPAMOTA NPOJBAJACE CIOBŤHCKOÁ NOTOMY, 
uTO KHHĽH ÓBLIH IMPEJ0KEHLI MopaBž, Uexam12 H JIAxa4M1, ACKOHHHIME C10- 
BĎHAMB, KaK£ He CAMOMY COCTABATEHO ÚKA3aHiA 0 Npern0KEHÍH KHHTB? 
KOMY Xe, KAKB HE eMY, ÓBINO HACTAHBATb HA CHOBĎIICKOME EAHHCTBB? ŽI 
BECLMA COMIĎBATOCh BE TOMB, UTOÓHI PYCCKIH AŠTOMACENE MONTE AOÁTHA 0 
MEICIH OÓB EXHHCTBŽŤ UJOBÉHE, OÓB OÓMEME HXB NPpoHCxoxneniu. Hanpo- 
THBB, STOH MHCIH BIOJHÉŤ ECTECTBEHHO ÓBINO BOZHHKHYTB> BB CPEAŤ VYEHA- 
KOBB CB. upnzza m Meeonmia HA HXB NOCAŤNOBATEJNEŇ: HXB TPYAHI CTpe- 
MHAHChb OÓBEJHHATE ZANAHLIXŤ H TOKHBIXB CIOBŽHE BE OJHY JATEPATYPAYK 





1) Cp. »>ceaTbim llaBer1 ... 0TE JepycaJHMA ZAXRAB H 30 JlupEka XpräCTA Npono- 
BÉHAB>«< BE NO RHOPYCCK. anocroaž XV ». (I. Ppanko, Anokpiem i Zeremam, r. III, c. 273). 
2) BE NOZAHŤ ÚHIHX2 CHHCKAX2: llerp2 x Ilapexz (Tsepck., HHKOH.). 


181 


ČxkasaHie 0 NPpErOKEHÍK KHHĽB HA CIOBŠHCKÍM AJBIKT. 


CEMBIO, A STO, KOHEYHO, HMŠĎJO HEMHHYEMBIMB CIŠĎACTBIEM£ TeEOpi! 065 
OÓMEME NPOHCXOKACHIH CIOBŠĎHB. 

Ilpeanosxaraa TAKHM1 OÓPA3OME, UTO COOÓNEHIE 061 Vrpax£ H 0 exHH- 
CTBŤ CIOBŽACKATO MIEMEHH COCTABIAJHO 0AHO NBI0E Co ČKAZaHieMB 0 IIpe- 
20X0HIH KHHDB, MHI AYMAGMB, UTO BE NEPBOHAUAJNEHOME CBOBME BHAŤ STO 
Úkazamie UHTAJOCb HE TAKT, KAKB 0HO SAHECEHO B£ JIOBŠCT> Bp. AŠTB. 
ČHmaua ra TOBOPHHOCh 0 EAHHCTBÉ ÚJOBĎHE H 0 HX£ pa3CErEHIH, 34CHME H3- 
J4raJHCb TPYAHI NEPBOVYUHTENEÁ H, HAKOHEINB5, COOÓMANOCh 0 HANMECTBIH 
YrpoB£ Ha C1OBŠHE, 0 HX5 KpemenHiH, 0Ó5 OTMNAXEHÍH BE NATHIHCTBO H 005 
H3THAHIA CSOBŠHCKOU TPAMOTH BOÄTÉXOME H31 oÓrACTH MopaB5I, Uex0B: 
x JJaxoBr, BipoueM1, KE BO3CTAHOBIEHIH NEPBOHAUAJLHATO BHXA UKAZAHIA 
NEpeňneM1 HHXE. 





VeraHOBHBBE, UTO ÚKAZAHIE 0 NPErNOKEHIH KHHTE, CE COMPOBOKAABNHME 
ero COOoÓMEHieME OÓE EXHHCTBŠ CHOBĎŠHE H HXE paJCEJrEHÍH, A TaKXE 0 
HAUIECTBIH VIPOBB, ÓBINO H3BÉCTHO COCTABATEJO JIOBŠCTA BP. IĎŠTE BB 
OTAĎIBHOME BHXĎ, MBÍ 3AHMEMCA TEMEpb H3CIĎAOBAHIEME 0 TOME, He Cka- 
34.10Cb AH 3HAKOMCTBO ero co CKa34HieMB H HA APYTHXB YVACTAXB Ero JIŠTO- 
IMACHATO CBOJA. 

MBI POBOPDHJH VKE, UTO BE BBOAHLIXE CTATBAXE KB IIOBŠCTH BP. JŠTE 
HMŠIOTCA MÉCTA, CXOAHBIE co Cxa3amieMmB. lÍIPHBEJ6MB STA MŽCTA: 


B1 Hmauaxž [l0B. Bp. IŽTT: 


Ilo MHO3ŠXE Ke BPEMAHĎXB CŽIH 
CYTb ČIOBŽHH N0 JÍVHAEBH, TIE ECTE 
HBIHE YropBbCKA 36M54 H Boxrapkexa. 
U ors TÉxr ÚZOBĎŤHL pazmnoumaca 
no 3EMIŠ ... A npospamaca Mopagba, 
a Apys3mm Mech HaApeKoaca. 

C1OBÉŤHH Ke OBH NPANEMNEe CŤ- 
agoma Ha Brncxš Hm npossamaca Jla- 
XOBE... 

HÚ Tako pasmneca C1OBŤABCKHÁ 
A3BIKBb, TÉMKE H TPAMOTA IMPOZBACA 
ČI1OBŠHBCKAA. 

BorO0XOME 00 Halexmem1 Ha 
ČAOBŠHH HA JYHAHCKHA H CŠANEM1 
B HHXf H HACHIANEMB HMLE... 

Jlocem£ npaaoma Yrpu B$2nu, K 


Čp. BB CKAZAHIH: 


>%B ©IHHB A3BIKE ÚJOBŠHECK1: 
CxoBžHu, HxXxe cbzxaxy no Jlynaebn, 
HXXe Npiama Yrpu, x MopaBa, X 
UecH, H JI4X0Be, 


e 


Cumt Č0 MepBoe NperoXeHn 
KHHTH MopaBĎ, AXe Npo3Baca rpa- 
MOTA CIOBĎHECKAA ... 

U Boxoxose npnama 3eM110 C10- 
BEHBCKY. 


IlocemE xe Yrpa normama Bo- 


1832 | o A. IlaxMaATOBI, 


HACIŤ IHUA 36M510 CZOBĎHBCKY, Mpo- 20XHŽ] H HACAĎAHMA J6MAD Tý RE 
THABINH BO10XHI, HXe Óžma mpexe cšioma CE ÚIOBŠHH, NOKOPHBNeO A 
TPHAAK 36M1 CIOBEHĽCKY !). — NOAB CA. | 

Kpomž TOrO NEJB3A HE COHOCTABHT> CABIAHHYM BŽ TEKCTB, ZAHMCTBO- 
BAHABIÁ H31 AMAPTOJA, BCTABKY HMENH ČIOBŠHE N0CAŠ > FOPHKA<, 3aAMŤ- 
HHBNATO >Ir0oYpiH< CIABAHCKATO Nepeposa AMaprora, C0 CIOBAMH Cxasa- 
nia: »>Ty 60 eeTb VYTOPHKÉE, ero Ke AO0OXOMHAB ANOCTOT1 llazerB, Ty 00 
Obma CropbBHe nepBoe<. HaKOHEelrB, noaBrenie lIpycoBb£ nocxš JI4X0B% BL 
NepEJHŤ IIEMEHE, CHIAMIHXL BE A#eTOBŤ UACTH, A CÓIHKAA CE TÉME 
OÓCTOATEXBCTBOME, UTO BE ÚKAZAHIH VNOMHHAXACE lÍPYCCKAA JEMIA, TAŤ 
ÓLIIE VÓHTE BOHUTBXE MOCIĎŤ HIDHAHIA CIOBĎHCKATO OÓPAJA H31 MopaBEr, 
UexoBB H JIAXOBE (Cp. APHBENEHAYJO BBIIE BLTHCKY). 

OTMŠUY TeNepb RE, UTO OÓMIA $paJbI MEXAY pa3CKAZOME O pasCereniu 
C1oBŠHB H ČKA3AHIEMB 0 NMPpEerOKEHIH KNHTE HE YCKOJB3HYJH OT£ BHHMAHIA 
PEzAKTOPOBE AŽTONHCHHIXE CBONOBA: HŠĎKOTODHIE HSE HHXZ BO H3ÓŠKANIE 
NOBTOPEHIA HCKAOYHIH SITA OÓNIA +pa3bi. TaKB COCTABATEJb JIABPEHTLOB- 
CKOŇ IBTOHMACH BHINYCTHAB BE BBOAHBIXB CTATBAXB CIOBA > NPOCHABINK 
Bolr0XHI, HRE ÓBIA MPeKE NPDHAJH 30M1. CJOBŽHĽCKY<, HAHAA CXOAHYB 
dďpazy BE CKAZAHÍH) HANPOTHBI, COCTABHTEJL Npororpaea PaA3HBIIOBCKOH 
AÉŽTONHCH OMYCTHAB NO TOÁ Ke NPHUHHŤ CHOBA >0 CeMmE že Yrpa m- 
rnama BoxoxH< BE ÚKA3AHmÍH H AOMYCTHIB, ÓJAFONAPA JTOMY, ABHYBD 
ČEZSCMLTCIHNY : >H BOJOXOBE NPEAIA Z3EMIT0 CIOBEOBbCKYH H HACIEXHIMA 30M0 
TOY H CEeAxoOmAa co CIOBŤHĽMU, NOKOPHBIE A N0N3 CH, H OTTOZE NPOZBACA 
3em11 Oyropbekaa«. lÍTraKE, NOZAHĎŇNAA HCTOPLI IÉTOMACHATO TEKCTA He 
CBHIŠTEJBCTBY.TE 0 CÓIHKEHNIM OÓOHXE CXOJMIHIXE MŠBCTE JIOBŠCTH Bp. 
AŠBTE: AYMAIO, UTO TAKOTO CÓJHKREHIA He ÓLINO H MPH VCTAHOBNEHÍH TEKCTA 
IopžeTHA, T. e. Hnaue, UTO OÓMIA MŠCTA BE BBOAHOŇ VACTH IIOBÉCTH H BE 
Ätronuncnok cTraT>É£ 0406 roja 3aBHCĎJH NE OTBE 3AHMCTBOBAHIA H3E OXNHOŇ 
YUACTH JŤTONACH B£ APYTYH, A OTB NO.IBZOBAHÍA OXHHMB OÓMHME HCTOUHH- 
KOMT, KAKOBBIMB ÓBLIO ČKAZAHie 0 Nper0REHIH KAHITE BB OTAĎIBHOMB OT1 
IÉTOMHAIH BHAŤ. 

NBHCTBATEJLNO, BPANE AH MBI PĎIDHMCA BO3BCCTH HPäJY AÉTOMHCHOŇ 
erarbu 6406 roja >mocemE£ me Yrpa normama Bor0xm H NACIĎAHNA 


1) CroBE #>NPOTUABUU BOTOXBI, IR ÓŠINA NDERE OPHAJU 3CM110 CZOBEHĽCKY < HŽTE 
BB CNHCKAXB JIABPEHTBECBCRKOMB U TPOHUKOMI, A TAKRC BE Coeickolí 1-K Z 3ABHCÉBNNYE 
OTB HCA. ŠTH CHODBA COXPANHIHCH BB HNATECBCKOM+, XNAŽÓHUKOBCKOM2, PAXBEBLAOBCKONB, 
TAKKO BE T. u. IFBTOUNHCUŤ lIlepeacxapbaia ČyzXalxLCKATo I APYMHXB. 

2) ČIOB >00 CEMB RC ÝTpH Normama Bor0X1< HŠTE BE CIHCKAXD PAJBEBNJOBCKOME 
1 Mock.- AKAXCMHYCCKOMD. S 


Čxasamie 0 IPCIOKOUNÍM KUHTB HA CIOBĎHCRIH AB3BIKb. 183 


30M1 TY< KB ©PASĎ, UHTAFONEÁCAH BE BBOAHOH vacru IIoBÉCTH Bp. AB71: 
>IloceMb MpHAOMA Yrpa DBJHH H HACIĎAHIA 3EMXAFO Č1OBŠHLĽCKY, IMPOĽHABLIH 
Bor0xXBI<, MBI HE PĎIHMCA HA STO BB OCOÓEHHOCTH, ECIIH COOÓPAZHMI, YTO 
AÉTONHCEJNNE OTHOCHTE DBŠÉIBIXE£ YrpPOBE KO BPEMEHAMB Napa Ipakll4, a B£ 
orar>bš 6406 roza AÉIO HAETE 0015 YVrpaxB, NOABHBUHXCA BE JAMAAHOŇ 
Esponž B% xomuž [X croažria. UConocTaBIEHie OÓŽHXE STHXE +pa3B5, 
NepBoň — BB IŽTONHCHON cTaTEď 0406 roza, BTOPOH — BE BBOJHOŇ VACTH KE 
IlogžeTA Bp. IBTE, ABIACSTE A0 OYEBHXIOCTH ACILIME BEICTABIEHHOE BBIIE 
MONOKEHIE 0 TOME, UTO OÓŽŤ. OHÉ MONAJH BE IÉTOINHCb H31 OAHOTO OÓNATOo 
HCTOUHHKA, MOTEPIŽŠBUATO NMDA STOME, NPDH BHECEHÍA BE BBONHYf VACT: 
ABTONACH, CYMECTBEHHOE H3MŽHENIEe. K. K. TpoTy ONPHHALIE KATIE 3ACIYTA 
BHIACHEHIA TOPO, UTO TaK0e »DBÉBJHH ÝrpH< |loBŠCTE Bp. AŠTI: OHB AOKA- 
3aI5, UTO IŠTONMHCENE, BCTPŠTABĽ£ y Amaprora Todpxo. (MNEpexAHHOE B2£ 
CIABAHCKOME MEPEBOAŠ »OyTrpH<)!) BE pa3ckAJŤ 0 NAPCTBOBAHIH HMII. Úpakzia, 
OTOKECTBHIB HX- CE HIBŽCTHLIMH MY ÝTrPAMH, CKAKEM1, BE BEAY IpeJbi- 
AVMIAFO, CE TÉMH ÝrpaMH, 0 KOTODBIX— ÓBIBIIÁ BE pacCHOPAREHIH ero NHCb- 
MEHHBIH HCTOUHHKÉ COOÓHAJB, UTO OHH JABIAAĎIAH 3EMIE60 ÚJ10OBŠHE, IIpo- 
THABB5 Boz0x0BB. lÍpu 3TOME 0HB NONAJE BE SATPVAHHTEJEHOE NONO0KENIE: 
OHL£ 3HAJSB, UTO 0 HAMECTBIH ÝTPOBE COOÓMAETCA BE HCTOUHAKŤ N0NB 
6406 rozsoME > CAŤAOBATEILHO, 3TO HE TR YTPEI KOTOPBIE MPOXOJHIH MHMO 
Kiesa npu Oserš: HAXO OTIHUHTE ÝTPOBE BpeMeHĽ Úpaklia oTB YVrpoB1 
BpeMeHB OJera, NEPBEIXB AŠTONHCEIĽB HAZBAJE£ BŠIBIMH, A BTOP5IX2 Yep- 
HLIMH VrpaMH 2), BOCIHOJ23OBABUIACh TÉME, UTO BB ero BpemA B£r00 Yrpien 
HAZBIBAJACh TJABHAA H NEHTPAJĽbHAA Yrpia, a Yepnow Yrpiem TpamHcH1t- 
Bani, Ceamnrpania $). IraK5, ACHO, UTO BE HCTOYHHAKÉ AŠBTONHCHOH CTATBH 
001 Yrpax- UHTAJNACE Sdpa3a, UTO OHH >HACIŤAHUIA 3EMAF0, INPOPHABNE 
Boxox5i<, HO He COoÓHmANOCh, uro sTO Óbran BH#asie Yrpsi. KomÓnnaAniA 
NPEANOJATASMATO HCTOUHHKA CE CIABAHCKAMB NEPEBONOMB AMAPTOJA BEIZBAJA 
TY NYTAHHNY, KOTOPYH TAKE VAAYHO PAJPACHHKA1 K. K. Tporr. 

ÚTaKE, OPH BOZJCTAHOBIEHÍH NEPBOHAYAJXLNATO BHJA CKAZAHIA 0 IIpexo- 
KXeHiH KHHDB, MBI HO1RIHI NMPHHATE BO BHHMAHIEe H NOKA3AHIA BBOAHOH 
yacrm KB lloBÉCTA Bp. AÉTE, HÓ0 H BE HEÄ CKAZAJNOCh BIlAHie 3TOTO 
Cxasania. 








1) >llap> ke Hpakaiu . .. Ha llepcsi ucnoaunci. Eme X0 NpUSBABE OYTPBI Ha 
NOMOME, MPHAC 1Xb KC K KHA3B, U MHODBI ÔYDDBI N0HMB, HSC HA Ilepcbi< (VHAOJBCK. 
No. 286, 4. 303 0o6.). 

2) Cp. HEKC: >nmaku uzx0154 YVrpk Yepuru MEMO KUCBB, NOCAÉ RO NE OJsB<. 

3) Mopapia x MaXBApbi, crp. 236—246. Cp. Hunfalvy, Die Ungern oder Ma- 
gyaren (1881), S. 73. 


184 A. 1IllaxMATOB1, 


Bnoca Cxazamie BE cBOAB n045 6406 roAE, COCTABHTEIB IIOBŠCTH Bp. 
AŠTE AOMYCTH15 PAAB OTCTY NIEHIH IPH Nepezauž Tekcra Cxasamia. llpexxe 
pcero 6406 roar 0OlIb NOHAXB (H STO BOMPEKH NOCAŽAY OMEÄ IHTEP. Tpa- 
AHNIH) KAKE TOAB NPoxOXJeHiA YrpoB1 MHMO ÄMiesa. llosTomy Henocpex- 
CTBEHHO N0Cxč nazBaHmia 6406 rozga 0H£ CCOÓMHIE O NPOXOKAEHIH VIPOB3 
MHMO Kiesa (»>nnoma Yrpu MHAMO KHeBE£ Topol«). IJTO HMĎIO CAŠACTBIEMT 
NepecTAHOBKY BCŽXB YACTEH ÚKAJAHIA : NOCIB VKAZAHHAFO COOÓMENIA, paclE- 
PEHHATO Elle ZAMŠUNAHIEeME OTHOCHTEJSEHO JAJLHĎHUNCTO NYTA YrpoBL (3a- 
MÉNHAHIE ITO BBI3BAHO ITHMOJOTIEH HAZBAHIA YÝTOpCKAXZ FOPB), COCTABHTEIB 
IosBžeTH Bp. AŽTE PpazcKAZBIBAETE 0 HAJAXEHIH ÝTPOBĽ HA ÚJOBĎŠHB H 
Bor0X0B5 yke no Úka3aHilO, N6EpexXOJHTE 3ATÉME KO BpeMmeHH Ó01Še paHm- 
HEMY, 0 KOTOPOMB FOBOPHZNOCE BE Havarť Uxasamia (moKOpemnie ČIOBŽHE 
Bo10x4MH), TOBOPATE MNOTOMB 0 BUHHAXE VrpoBE CE I pekamH.  ONMYCTHBE 
3NHZOAE ONPHHATIA YrpaMHA XPHCTIAHCTBA, COCTABHTEIb NEPEXOAHTE KE BOH- 
HAMB HX£ C£ MopaBol m UexamH, A 3ACHME, INPpepBABE XOIB5 pazckasa 
CBOBTO HCTOYHHKA, COOÓMACETE, BOZBPANMAACb KE HAYAJĽBHHIME CTPOKAMB ero, 
OÓB EAHHCTBŽŤ CrOBĎuckaro niemenn. lÍpu 3TOME CHOBA: >1 llorAaHe, Axe 
HLIHŠ 30B0M44 PYCh<« NPEXCTABIAHOTCA BETABKOJÍ COCTABHTELA |IOBŽETH Bp. 
AÉTIA: ABTOPA BCTABKH OÓJHYAE TE OCOĎENHO VKAZAHIE HA To, uro llozane 
NPOZBAJHCE NOTOMB PYCEH., STO BEXETE HACI KE CBOEOÓPAZHOMY HZAOKEHÍBD 
COCTABATEJEMB IIOBŠCTH BP. AŠTE NPUZBAHIA BapAaropycoB1: cp. no42 6370: 
>H OTE TÉXB BapYr£ OpO3BacA PYCKAA 3eMI14<, 0045 6390: >5 6žna y 
nero Bapa3u X Ú10BŠHH X Npoun NpoZBamaca Pycbro< 1),  CxOoAHYB BCTABKY 
HAXOAHMB BBIUIE BE pazcka3Ď 0 pa3cexemin Ú10BEHCKATO INIEMEHH, OCHOBAH- 
HOMB HA TOMB XE HCTOUOHKŤ — Ckxa3aáHiH 0 NPEJ0XREHIA KHHTE: »UI0BĎHH 
Ke OBH IIpumexiie cžnoma Ha Bucrš Hm npossamaca JIAxOBe, a OTE T£Xx1 
JTAx053 npospamaca lIloxane, JI4x0Be Apy3nH JIYTHUH, HHA Ma3OBNAHE, HHH 
IIoMOpAHE«: A040, UTO CHOBA 24 OTE TÉXB JIAX0B55 npossamaca lloxame, 
JlAxOBE« BCTABIEHLI H UTO NEPBOHAYAJBbHO (BE HCTOYHAKÉ JIOB. BP. AŽTE) 
UHTAJOCb: >H INpozpaniaca .IJaxobe, apy3nu JIyTnyun< u T. 7. PaBHLMME 
OÓPAZOME BCTABKON MPENCTABNATOTCA CIOBA >4X6 TpaMmoTA ecTb B FPycH H 
B Boxrapšx1 [YHalickAX5<. BeTraBKOH Xe cocTasuTEeJra IIOBŽCTH Bp. A8T1 
NPEACTABIAETCA H OKOlHUAHie AŽTONNCHONÍ cTaTbA 6406 roga: cHxa OTFHO- 
CHTCA, BO-NEPBBIXB, dpaza »0TB HErOo Xe AJBIKA H MBI eCMO, Pych, TÉMB 
Ke H HAMB Pych VUHTEIB ecTb llaBer5<: BO-BTOPGIXB, CIOBA >4 UIOBEHB- 
CKLIÍ ASBIKB H PYCKENÍ 04H0 eCTB, 0T£ Bapar£ 60 npossamaca PyCbN, a 
nepsoe Óžiia Urobene: ame u ]lor4He 3B8XYCA, HO ÚJOBEHBCKAA PpĎub 63%: 





1) A BE ApeBUCMÉE CBOAŽ, COXPAHNBNÉMCA BE COEXHNEHiN CE Hoprop. 1-5 AŠTO- 
NCB (ROMM. CHHCOKE) UŽŠTE CHOBA NPOYH: > ÓŠINA y Hero BapAa3m N ÚZ0OBÉHE H Npo3BA- 
mac PYCEt< (0OYCBHAHO, NCPECABHHYBIIHCE H312 HosBropora B£ KicsckyW Pyce). 


Čxagamie 0 NpOJOKEHÍH KHHDB HA CHOBÉHCKÍ AB5IKB. 18b 


Iorxamu Xe Npo3BAHH ÓBlNUA, 34He B N0JH CĎAAXY, A 1435IKB ÚHOBEHCKH 
EAHHB<. llepBaa 535 STHXE $päsĽ COCTABICHA, OVEBHAHO, B£ pacmpocrpa- 
HEHie BBICKA3AHHATO0 BBHLIIE J3AKIOUEHIA: #>TÉME Re H ÚIOBEHĽCKY A3BIKY 
VUHTEJE ecTb |[laBer£< H TAKHME OÓPAZOME BECEMA HOCKYCCTBEHHO YTBEp- 
KJAS6TB, UTO AMOCTOZE IlABEJ1 VYHTEJb PYCH: A BTOPAA PPAZA HECOMHĎHHO 
NPHHAJICEHTÉ COCTABATEIH TEOpiH 0 NpH3BAHiH BapAropycoBI, cp. CAŠ- 
18HOBIA BEI 3AMĎUAHIA. 

BLITE MORXOTB, COCTABHTENO IIOBBCTH Bp. ATE ONPHHALISKHTI ele 
HĎŤCKOJBKO PEJAKIOHHHIXE MOMPABOKÉ£ ZH H3MĎHENIA BE CAMOME TEKCTŤ 
Čxa3amia, 





OópamaTO BHHMAHIE HA HŠKOTOPYH CBAZb CKAZAHIA 0 NPeJXOKEHIH KHHTB 
CB H3BBCTHCH CTATBEH, HOCAME0 3ariaBie >llopBžeTL 0 JlaTLIABx1, KOT/AA 
OTAOVUHUUACH OTĽ TpeKB H CBATHA BoXia NepKBE< H T. A. (UM. TEKCTE STOH 
CTATBH V IlonoBa B5 > NCTOPHKO-AHTEP. OÓZOPŤ APEBHE-PYCCK. NO LEM. COY, Np. 
JATHIHAHB«, CTPp. 178 x cr.). ŠABCh MEL HAXOJHMT MEZIAY IPDOYHME KPATKIA 
COOÓMEHIA 005 OÓPANIEHIH B£ XPACTIAHCTBO Ó0XTAPB, PYCOBE H YrPpoBE. O 
ČOATapaXE YUHTAEME: >H 0M% CHXB 0yd0 Cxuo0t6 uaosexuu DBomape, uxe 
no Hompoy XHBOYT>, OÓŽHMA CTPAHAMH, Ero KE TH AZBIKOML CBOHMb /JJy- 
HG66 HAPHIAIOT>, HRE H CHA ĽIArorempim Boxrape Óóbma m Bpasn ľpeur- 
GKAAFO NAPECTBA HA IŠBTA MHOĽA, TÉMKE H MHOTOY COVIIOY A3BIKOY TOMOY, 
TĎMKO H OÓXAJBANIA BCIO ZEMIIO MHCHAČKOVO H HACEJHLIACH POAOBE HX1 
nazje 30 Mmpnka K 3anazoy<. Up. BE BBOAH-HIXB CTATBAXB KB llo- 
BĎCTH Bp. ATE: >INPHAXOMA 0M% Cxyd>, peknie oTrr£ Kozapr, pexomuu Doa- 
sane u cbnoma no Jyxaegu 1). OÓE YTPAXE UHTAEME: »CHA KE BCH AZBIKH 
BHABBBNE IIe0gH TIAFo1eMŽH Ovrpu, HXE H CAMH HapnuianTcY Marept .... 
aóne MAHOBEHIeMb BOKHHMb BEZABHTOUACA ABA KHA3A JIeoHCKAro A3BIKA 
H TAKO CE BCEHO CHIC CBOEIO CHHAONA HTH JAKAb H A0 Camaro IUOHCTAH- 
THHA [paza CE BCAUNĎMb CMHPEHIEeMb H JHÓOBIHI, H CHH HOVNE CBATOG 
KpPemEeHie IMAPHATA H NPOCAMA CIOBA ÓORECTBEHAFO PpaJOVMA, eMO0Y Xe H 
CHOACÓHNIACA H INPHHMLUIHMÉE CBATOE KPelEeHHE H EVAHrerie XpHCTOBO H 
BBZBPATHUACA BĽ£ CBOACH, H ele He A0ÓpšW A0oCHBBLNE I PEYĽBCTHH APXHEpEH 
BBHHTH BE 36M1 HX1 H HAKA3ATH HXB CIOBECH KHHKXHBIMH, H AÓHE EABHB 
OTE KHA3b HXB, eMO0Y Ke HMA ÚTedaHĽ, NpecTABHCA BE ÓHAPOUECTHOH 
BŠpB XpHCTOBŤ .... H 0YKE MHOTBI MIBBHI H NAFOYÓHI OTTOJŤ HaACTANA 
Ha TpenKoe N4ApCTBO H He BEJZMOPOMA BECKOPĎ NOTBEPAHTH AZBIKA cero 
IIeoHCkaro Ha BŠpoy, NOHEKE M0 ABEIKOY CBOEMO0Y KHHDB HE HMŠXOY, ce 





1) Cropa >»peknle orb KozapB< BOCXOAAT>E KĽ£ CHABAHCKOMY NepeBolyY AMApTOla, 
CP. BE CTaTEB 0 CecocTpž: sTAKO X6 H ACHEf X EBpoNHO. M ÚKOVŠHCH, pekne Kosapblic. 


186 A. lIlaxmaTonr, 


Ko DHABBLne JIATLIHH HZEHEMOREHHE Tpeubckoe oyzx06n0 Ileonm riarore- 
mLI Oyrpš X APOVHH AJLIKHI ÓMHKHAA CHMB A OVHBI A Úmymr 0or£ Pama 
HCBNEJXBLIE CBOHMH KHHTAMH H TIHCAHMH OÓPATHNA HA CBOH SIOYUBCTHBOVY 
BŠPoy «. 

Ilo MHŽHiR A. H. Ilonopa (Tam1 xe, erp. 176), He ompopepraeMmoMy Hm 
pPENeHmZEHTOMI ero Tpyza A. C. [laBAOBBIMB, KOTOPBIH OAHAKO OMPEAŽŤIEHHO 
IIPA STOME HE BBICKA3HIBAETCA 1), IIOoBŠCTL cocTABXena 55 XIV pšxž. Ha 
OCHOBAHIH Toro, uTO lIOBŽCTE YHTAETCA BE CIHHCKAXB 2-ro BHna Ex. ABTO- 
NHCIIA, NMOABIEHIE KOTOPATO OTHOCHTCA eJBA JH He KB ÄlII B., 4 OpH3HAJB 
ÓBI BPEMEHEMB COCTABJIEHiA |lobšera XII b. HecoMNŠHHO, UTO, CooóMAA 0 
xkpeuenin BraxHmMipa, cCocTaBHTEIb IIOoBÉCTH PYKOBOACTBOBAHCA PYCCKAME 
HCTOUHHKOMB: TAKE HA OCHOBAHÍH PYCCKATO HCTOYHHKA HMIJEPATOPAMH, IIPH 
KOTOPBIX5 KpecTHlca BIaJHMIpF, HAZBAHLI KOHCTAHTHHB H Bacxrif (a He 
Bacnrif x KOHCTAHTHH1), Cp. TAKOŇ NOPANOKE BE VeTasž CB. BzasxHxipa, 
a TAKKE BE HŠBKOTOPBIXB BHJAXBb KHTIA ero, TAKE HA OCHOBAHIH. HMEHHO 
PYCCKATOo HCTOUHHKA MOTI0 ABHTBCA COOÓNEHIe, UTO BIaNHMIpB CO BCeH 
CHAOIO CBOEIO BEJHKOH, MOÁŇJA Ha NaperBo ľpeueck0e, 201655 X0 CAMATO 
Jlaparpaza. UCooómaa 0 kpemenim Bopaca Boxrapekaro, cocTraBATerk llo- 
BÉCTH, NOBHJHMOMY, TAKRE PYKOBOACTBOBAJICA CIABAHCKAME HCTOUHHKOM1: 
no kpaňneň MÉPŤ NpororKATEJE ÁAmaproja H MHOrie Apyrie rpevueckie 
HOCTOUHHUKHA HE HMŽIOTE HMenn bopnca. Bee sTO JaeTE HAME OCHOBAHIE 
AYMAT>, UTO H NOBŠCTBYA OÓB ÝTrpaXt, COCTABATEJb HMBAB£ MNEPEAB COÓOK 
TAKKO CIABAHCKÍH HCTOUNHKB, A TAKOBBIME MODJT0 ÓBITE »CKA3AHIe 0 npe- 
20/REHIH KIIHIB<, TAĎ, KAKB£ MBI MPELNOJOKHJH BHe, TaKB KE KAKB BE 
IoBÉCTH, BCABAE 3A COOÓNENIEME 0 KPelIECHÍA YVTPOBE, TOBOPANOCE 0 pa3- 
PYMENÍH BE OÓNACTA HXB MPpABOŇ BÉPEI M RBEZENÍH V HHXE 31040CTHBOH 
BĎpBI JATLIHCKOH. BE NPHBENEHNBIXI BLUE CIOBAXE£ 0 Borrapaxt MBI 
BHAHMB NOJTBEPRJEHIE BBICKAZAHHOH MBICIH 0 BIlamiA Cxa3zaHiA 0 Nper0- 
KEeHlH KHHTB na llosšerk 0 JIaTLINŽX2. 





Ilociž BEŤXB ATHXL ZAMŽUANÁ PBLUIAEMCA NPEACTABATb CXEMY, MO KO- 
TOPONÍ AOKHO ÓBITE BOZCTAHNOBNEHO »CKAZAHE 0 NPEJOKEHÍH KHHPE<. 

B£ NepBoH YACTH HZNAFAJOCE pazcerenie Cl1aBAHCKAXB AJBIKOBB. Ira 
YACTB MOKETL ÓBIT> BOZCTAHOBIEHA: A) NO BBOMHBIMI CTATLAMB KE IlOBŠCTA 
Bp. ABTB, 6) no ažTomncnojí craT>b 6406 roza. BoT£ KAKOŇ NPHÓJHA3H- 
TEALBINO BHAE MOJA HMÉTL STA MNCPBAA YACTb CKA3ANnIA. 

» BBICT> AJBIKE U1OBĎHECKÉE O0TI NI1eMENM AgeTOBA, napänaemnu Ho- 
pm, HxXKe cyTB Urosbne. llo MEHOSĎXB Xe BPEMEHBXE CĎŤJH CYT: 


1) Oruer1 0 19 npucyxacniu Harpan5 rp. A. C. Vyapora, crp. 264 z cx. 


Gxasamic 0 OIPOrOSKCHÍH KHRTE Ha OZOBŤHCKÍK A951KD. - 187 


Czxopšne 10 J[YHA6BH, HAEKE HHHĎ ecT> Vrapecka 3eM14 u Brsrap>bcka. MH 
OTE TÍŽXB ČIOBĎHE PABHNOMACA NO 36MIH H NPOZBBAHACA HMEHLI CBOHMH, 
KENE CBABIIE HA KOTOPOMb MBCTŠ. BOJ10X0MB Ó0 HANBABINEMI HA ÚIOBŠHH 
Ha JYHAHCKHA H CBABIECME BE HHXE H HACHIANEM1 HMB, ÚJOBĎHE xe 
OBH NPEMLATNE CÉXOA HA PpŠIIÉ HMeneMb Mopasa H nposspaniača Mopaba, 
a Apysmm Vec HapeKOmacA, OBH Xe NpemLrrnie ciaxoma Ha Bncxž H 
NPOZBBANACA JIAXOBE, APYSHH JIYTHYH, HHHH MaS3OBUIAHEe, HHHH |[OMOPAHe. 
CČIOBĎŤAĽCKY KE A35IKY ZHBYMH Ha JIYHAH, OPHAOMA OTE ČKYŠE PEKOMHA 
Brarape X cbxoma no /JJYHaeBH A HACEXĽ6HHINH CČIOBĎŠHOME ÓLNIA, H OPHAMA 
36M110 ČIXOBÉHĽCKY, AKE MPOZEBACA 3em14 Brirapbcka. IU TAKO pa3Llzeca 
CxOBÉHBCKAÍM A3EIKE: ÓŽIIA Ó0 ©XNHI AJHIK5: CIOBĎHE, HRE CÉIAXY n0 
JynmaeBH, HX£ xXe npnama Brxrape, X»psaru Bž#aum m CBbpôb A Xopy- 
TaHme, Mopapa m Uecm u Jlaxobe. CHME 60 IBPpBO NPENOREHLI KEHHTHI, 
AKE NPOZBBACA TPAMOTA ÚIOBĎHBCKAA <. 

Bropaa vwacTb Úkxa3aHia cozepmara cCaMLÁ pazcKA3SE 0 IPeroREnÍH 
KHHDB H HAUHHAJACh CIOBAMH: >CIOBĎHOME ZHBYMHAME KPEOEH:IME H 
KHAJEMBE 1X5, POCTACIABE H ÚBATOMBAKE H KLNBIT NOCEXAHA KE UAPH 
Maxanmly, PZAroznnle«. PazcKA3E OCHOBHIBAJCH VACTBIO HA VCTH:IXB NDEJA- 
HIAXB, VACTBO Ke Ha TÍX1 CAMBIXE MATEPIAJAXB, KOTOPBIE JETIH BE 0CHO- 
Bamie knTia Meeozia. UCOMHĎBATOCE BL TOMB, UTOÓBI COCTABATEIb ÚKAZAHIA 
ÓLIA1% 3HAKOMB CB STHME KHTIEMB. OÓMHUMHA CE HHME OKAZBIBAIOTCHA TOJBKO: 
TEKCTE BOZPAKEHIH NPOTABHHKOBE CIOBÉHCKATO NEPEBOJA (AKO HE J0CTOHTB 
... 8XR0 Ha kpecrš LocmOJHH HamHCA<), BELIEPKKH H3E NOCIAHIA NANI 
(248 CA HCHOSHHTb KHHXHOE CIOBO ... H HE OTPHHHTE HAKAZAHBA 1NEPKOB- 
HATO<), H3BŠCTIE 0 NocTapreniu Meeozia eMHCKON0M1 BB llaHORIH, HA CTOIŤ 
CB. AHAPOHHKA AMOCTOJA, EAHHaro oTB 10, HAKOHElB, CBĎAŠHIA 0 CAMOMB 
xoxB paóorr Meeozia no nepeBozy mHCaHiA (>N0caxm 2 Mona ... CIABY 
Bory BE3IACTB, HAFOUEMY TAKY ÓZAPONATB«<). JTA BTOPAA H TIABHAH VACTĽ 
Čka3amiA OKAHUHBAJACh PAZCYKICHIEME, JO0KASBIBABINHME, YTO NEPBOVUH- 
TEXEME ČIOBĎHE ÓBLIE AN0CTOJ1 llaBer1. 

TpeTbA W4aCTBb CKAZAHIA COOÓMAJNA O HANECTBIA YTPOBB, HX2 KPEUEHIH, 
NO0OCIĎŽAOBABUEME JATĎMI OTINAHEHÍH HXB HM OÓB HIDHAHÍIH CIOBĎHCKATO 
oópana m31 Mopasim, YUexia u lloxbmu. HBKOTOPSIA MÉCTA STOH YUACTH 
CKasšamiA MOTYTE ÓBITb BOZCTAHOBIEHMI NPHÓJH3HTEJBHO BB CIŽAYHUEM1 
BHAB. 

>Iocemb xe YVrpu, OpHUBABNe CE BECTOKA, HACIĎAHNA 36M1 Cxo- 
BŠHECKY, NPODBHABNE BOJ0XB5I, HXE ÓŽINA NPEKE NPHAJH 3EM2A10 ÚIOBÉHECKY, 
H CÉAOMA CE ÚJOBŠHEI, NOKOPABBENE A NOAB CA, H OTTOJIŤ IPOZBBACA 3ZEMIA 
Yrrpsbeka. IU nmavama BoesaTu YVrpa Ha [PBKH H NONAŤHAA 36M0 
Ppaubcky H MaKHAOHĽCKY 20e u 20 Cexynas. 


188 A. laxMaTOBE, ČKaBAHie 0 IPEZOKCHÍH KHETD HA CIOBŽHOKÍK SILIEB. 


Jarže cooómarock 0 kpeulemnia YrpoBE£ NO TpeveckoMY OÓpAAYy, ÓBITB 
MOKOTI, TAKKO 0 CMEpTH CTEdaHA: 0015 VCHIEHHOÄ NPONOBŠIE JISATLIHAHT 
u OÓB OTNANEHÍH VrPOBE BE 3204€CTHBYH BŽPY ZATHIHCKYD. 

aIIoToMb MEHOFBIME IŠTOME MHHOVBBNEME, IPHNbAE BONTÍXE BE 
MopaBy H BB VexHI H BE JIAXBI, paSAPYLIH BŠPY NPABOCIABLHYO HA CHo- 
BÉHĽCKYH IPAMOTY OTBLPKRE, a JIaTHHBCKYH TPAMOTY H BŠpy NOGTABE, 
NPABHIA BĎPHI HKOHH NOKBKE, A EIHCKONEI NOCŽUE, A APYTBIA PAZDEHA, KN 
HA6 BE [ÍpyYCECKYT0 3eMI10, XOTA H TŠXB BE CBO BŠPY NPHBECTE H TAMO 
N0oÓJen% ÓBICTE BouTBx1 JIATBIHĽCKHIH NHCKYME2 <. 


C.-Ierepóvpre, anpš1b 1907 r. A. NIaXMATOBE. 





31 NEpBAXB IBTE HOBOÓ0IITAPCKATO JIHTEPATYPHATO 
BOSPOZJIEHÍA: MEPBAŇ ČOJITApCKIŇ KAJTEHNAP5-AJI6MA- 
HAXB H NEDBHÚ AJIBMAHAX5-3AÓABHUKP. 





Mmoro BŠKOB£ TAPOTĎIAT MPAKE KYZBTYPHOH OTCTAJOCTA H CYPoOBAro 
TYPENKATO NPOHZBOJA HANB CTPAHOH, MNOJAPHBNUOH BE APEBHOCTH CXABAHCTBY 
H YEXOBŠNECTBY CTAPOCHABAHCKYH INACĽMEHHOCTE, JHTEPATYPY H ZAPEKOMEHAO- 
BABMEŇ CeÓA CE BHIPOAHOH CTOPOHMI BE KYIBTYPHOME OTHONMEHIH HA Sapď 
CBOEPO HCTOPHAUECKATO CYJIECTBOBAHIA. —BHCTYNHBNAA BE CTAPHHY PAHLE 
BCŠX5 APYTHXBb CIABAHĽ HA NYT> HAIMIOHAJBHArO nNpocešnienia Boarapia 
BHHYKXCHA ÓBLIA BE HOBO© BPpeMA B£ CHAXY TAREJNHIXb HCTOPANECKHXE 
VCJOBIH M030 BCŽX£ APYTAXB CIABAHCKAXB CTPAHE HAYATĽ CBOE KYABTYPHO- 
HAMIOHAJNB6HOE BOZpoXJeHie. JIHINEHHAA CBOCH POAOBOH APHCTOKPATIK, 0e3- 
IPABHAA H BKOHOMHNECKA PAJOPEHHAA, JKCILIOATAPDYCMAA H TYPENKHMA 
UHHOBHHKAMH, H SAHAPIOTCKAME XY XOBEHCTBOME HECIACTHAA CTPAHA AAPOBH- 
TATO ČOHTAPCKATO Haposa OÓpeueHa ÓBLIA HA KAaJKO© IMPOZAÓAHIE, MOKA BE 
e14 ÔOpromiáca MeXNY MKH3HLO H CMEPTBO JOHBIŇ Elle OpraHH3ME He 
BIHIACb KHBHTEIĽHAA CTPYA, BOJPOJMHBUAA ero KB HOBOŇ KH3HH. JTOH 
ZHBHTEIBbHOH CTPYEH ÓBLIO BOZABHCTBIE Ha BOXrapif0 C0 CTOPOHLI HAIMOHAJBHO 
OKPŠNIHYBNHX1 H MEANAXE NO NYTA KYJSBTYPHATO MPporpecca EA CIABAHCKAXB 
CeCTEPpB, OcoÓenHO Poccia n Cepólm, a TaKKE H CO CTOPOHBHI PYMBIHIU. 
Cz Poecieň cBAazriBarma Boxrapi! He TOJSBKO CTADBIA TPAJHNNH KYSPTYP- 
HAFO OÓMEHIA, He TOJBKO IN IEMEHHbIA K PEXHTI03HHUI VI3BI: ABÉ MOJHOMBIA 
CTPAHLI CÓJHKANACE MEXAY COÓOI ÓJATONAPA CHABHOÄ IMHTPANIH ÓOATAPB 
BB POCCIFO, ÓJATOGAPA OÓHNIE ÓOATAPCKOH MOXOAEKU BE PYCCKHXB NIKOXAXT, 
ÓXATonapA HAKOHEIIb TOPrOBBIME CHOEHIAMB. Cr Cepôlel m PYMBIHIEH 
COEXHHAXH Boxrapi1o OÓMIA CTPAJAHIA OT£ TYPelNKAFO THETA, oÓMaAa ÓoppÓa 
>34 KPECTE CBATOŇ K 3010TY1 CBOÓONY <, HAKOHEIE AOÓPOCOCŤACKIA OTHO- 
Menia. —Ú3BÉCTHLIÁ TPYAE Ha PYCCKOME AZBIKÉ BeHerHHA 0 Ó0Zxrapax1, 
NATPIOTHTECKAA AĎATEXBHOCT: ÓOMTAPpB H35 PocclH, KAKE TO AnpHZoBa, 
Ilaraysoba, /eHKOrAY H T. A. BMŠÔCTŠÉ CE SHEPrHUHOÄ paÓoTOÁ HA NOXBbBBY 


14% II. Bačoxorckiť, 


OTYHIIIEI C0 CTOPOHLI ČOSTAPCKAXE NATPIOTOBE B£ ĽYMHHIH H Cepólm AAJH 
Moryuiň TOXUOKE ČOAFAPCKOMY HAlIOHAJBHOMY BOZPOKACHÍI:  ÓZATOAAPA 
1IKOAŤ H KHHTĎ HALOHAJBHOE CAMOCOZSHAHIE ÓOJHĽAPE CTAIO PACTH: NAMATE 
O ÓBLIOJÍ CHABĎ H NPAMŽŠPB APYTHXD HEJABHCHMBIX b NOJHTHNOCKA HIN KYIb- 
TYPHO-CAMOCTOATEXĽbAHIXE CIABAHBĽ CTAJH NHTATE HAJEXAPI HA BOZBPANMEHIE 
Kb 3ABŠTAMB CTAPHHBI, HA NOJHTHUECKOE H KYSPTYPHO8 OCBOÓOKHENIE OTE£ 
TYPOKE H ITpeuvEeCKAXE #AHAPIOTOBE, MNAMATHKKH HANOHAXLHATO MPolLIATOo, 
HČTOPIA POAHOŇ CTPAHMI, HAPOZHENÍ ASBIK5 U HADOAHO© TBOPUŠETBO CTAIE H 
Y Ó0ArapB, KAKB H VY APYTHX2 CIABAH1, BCE ÓOZŠE H Ó0IŤE KYIBTHBHPO- 
BATBCA, H KO BPEMEHA OCBOÓOAHTEJLHOlÍ Bonbi 18/1—78 r.r. Boxrapia 
He ÓBIXA VKE TOH CIAÓOH HANIOHAXBHLIME COZHAHIEeME CTPAHOŇ, KAKOI0 
ABIAJO0Cb OHA 3A HÉCKOABKO AECATHAŤTIÁ NEPpLeAB TÉME. HapsAy CE BBICOKOH 
H ÓJ1AFOTBOPNOH AŠATEXBHOCTEHR Ó0-ATAPCKAXE 1IKOXE H VUHTEJEH, Ó0LTa- 
PCKAXL MENEHATOBE H UYETAHKOBE BEIHKYf VCIYrY AŠZY Ó0Zzrapekaro 
BOZPOKIEHIA OKAZAJH MOJOAAA ÓOAĽApCKAA IHTEPpATYPA HA KYPHAZHCTHKA — 
aTA BTOPAA UIKOJA napozsa. Korza ÓBIETpO ABHĽAFOIMAACA M0 NYTH KYIb- 
Typnaro nporpecca Boarapia NpaZAHOBAJA HEXABHO NÓHIEŇÄ CBOBH ZYPHa- 
AHCTHKH, Ó0.rapCKie VYEHLIE, JHTEPATOPMI H NYÓJNHNHCTH OUNŠHEIN No 
10CTOHHCTBY  JHAGENIE CBOEŇ IPECCHI H HE PRAĎ TPYAOBE HAPHCOBAIN 
KAPTAHY e1 pocra OT£ »JTFOÓOCNOBIA« HA > MIpOo3pĎHlE< A0 KYPHAJOBE H 
ra3eTE£ mHauero spemenn. He ÓBIAO OÓPANIEHO OZHAKO AOGTATOYHAFO H 
HE0ÓXOIHMATO, HA HAUIB BZĽAHMIB, BHHAMAHIA IIDH STOH ONŠHKÉ HANOHAIBHO- 
KYSBTYPHAĽO ZNHANENIA ÓOANAPCKOJÍ NEPIOAHUECKOÁ NE44THA HA OAHHI H35 BHXOB1 
NOCIŽIHEH, CHTPABNIÁ, NECOMHĎHNO, BAKHYB HANICHAXBHO-BOCNHTATEIEHYW 
pOAb OCOÓEHHO AI LIHPOKHXE MACCE ÓO.ITAPCKATO HAPpoJnA: MBI HNŤEM: BB 
BHAY MOAB3OBABUIVIOICH BE CBOE BPpeMA 1IHPOKHME paCHPOCTPAHEHIOME H 
COCTAB.ISBIUIVO MPEXMETE AOÓHMANO H BCŽME AOCTYIIHAFO UTEHIA JHTEPATYPY 
KAJCHJAPEH-AJBMAHAXOBB.  llepBLIŇ  Čoxrapckiá  KANEHĽADb-A ZB MAOAXE, HE 
TOABKO NHAMHCAHHLNÍ HA THINHUYUHOMI LIA CBOEĽO BPEMEHH ÓOIĽAPCKOMB A3HIKŠ, 
10 M NPONAKNYTBIÁ HANIOHA.IEHO-CHIABAHCKIME AYXOMT, NPEXLIECTBOBAZB MNO 
BPOMEHH CLOEĽO NOABNEHIA BE CBŠTE HIBŽCTNOMY ŤĎOTHHNOBCKOMY KyPpHALY, 
CTABHMOMY B£ UYEAŤ ČOATAPDCKOH IIPECEHI, MO CTENEHH PACIIPOCTPAHERHOCTH, 
A CIŤAOBATE.IBHO H MNO BOCIIHTATEXBbINOMY BXAHNO0 HA MACCLI KAJEHABPb-AIB6MA- 
H4x5 C. Hkor0BA, pa3CMATPHBAEMLIH HAMH HHKE, HECOMNĎHHO, HMŠETB, 
KAKB H 0 CTAPIUIMINICTBY, U!PEHMYNECTBO NEpeX1 CTAPŤÁUIHMI ČOSTAPCKANE 
KYPNAJT0M7. 

> MBCEHO0CH0BT HI KAHEHI1APb BĎŤUHLIÍ, COÓPAHE OT PAZIÁVHMI APšrm, 
OYKPÁLIEHB C0CE MHÓFS HAJHAYÉHIA NOTPČÓILI CÉKOMS YEJOBÉKU, H HJAÁHE 
na bóxrapcku 3A NOTPÉĎA HA EIHNOPÓMNHTE OTE XpHCTÓMSZA K: X: CHUÁHBĽ 
HnK0.108%, B£ Bskspé», 1840< — TaKOBO N01N0€ 3AFTABIe CTAPRÁMATOo 


Hst NepB5IXE AŠTE HOBOÓOZTAPCKAro ZHTCPparypNRArTo Bozpoxacmia. 191 


H3B ÓOSTAPCKAX 5 KAXCHNAPOH-AXBMAHAXOBE. IIPEACTABIAA COÓ0IO CIPABOUNHKT, 
BB KOTODOME COJEPRATCA CBATIIBI, MACXAHIA, >POAHIHO NPEASHAHIE HIH 
NPOpogecTBO Ha ABAXECETBTE H 0CHb KPYĽOBE COIHEUHBI< HT. A. PAZCMATPH- 
BAGMLJÁ MĎCANECIOBE BET3GIETETE OCOÓLIA HHTEPECE ÓXATOZAPA NPENIOCIAHHOMY 
CBATINAME INPEXHCIOBIO H PAXY HMŠIUNIXE OTHONEHIE KB PocCiH 3AMŠTOKE 
BL TEKCTŠ. Ve NA NOCBAMENÍA CBOEFO KAZEHAAPDA > NOUTEHHOPOAHOMY 
rocnoxgmy llerpy XpHCTOBY< ABTOPB£ AA0TE HĎKOTODEIA,BAXHLIA VKAZAHIA, 
KAKb HAOPAMŽŠPE 3ACBHAŠTEJBCTBOBÁHIE , UTO EO KANEHAAPb ABIAAETCA BE 
CBŠTE, KAKB >MEPBLIA Boarapckii<, HXH Ke Haľlp. MOKAZAHIe, UTO N0ÓY- 
AHTEABHOH MPHUHHOH KB COCTABIEHIO H H3XAHIO > MÉCENOCIOBA< ABHXOC: 
xezanie C. HHKOXOBA He TOJIBKO ONPOCHABHTb HMA JHNA, KOTOPOMY »MŠ- 
CENOCIOBB< NOCBAMAETCA, HO HA KEXAHIE OMPOBEPĽHYT: OÓBHHEHIA, CTABAMBIA 
ČÓOATApAME 34 HXB AKOÓBMI HEPaCHONOREHIE KE AYXOBHOH paÓOTŤ H Ipo- 
CBĎINERIE. HAJIHYHOCTE HA 3APŠ ÓOJTAPCKANO HANIOHAIBHATO Bo3POKXEHIA TBYB. 
VAPEKOBB, KOTOPEIE HEOAHOKPATHO NMOBTOPAJHCb BE NOCIĎAVTOMEC BPEeMA 
rí. 0Óp. BparaMH Ó0JTAPCKATO HAPOJA, CTAPABIUNHMHCA VOÔŠAHTE Eapony B£ 
HECIOCOÓHOCTH CHIABHATO FHZHUECKA ÓOJTAPCKATO HAPOJA Kb XYXOBHOH KYIb- 
TYPĎ, H FOpAU66 KEzaHie OCKOPÓJEHHATO BE JVYUUUBXE CBOHX£ YYBCTBAXB. 
ÓOATAPOKATO NATPIOTA OMPOBEPPHYTĽ HEZACIY REHHOO Er0 HAPOJOME OÓBHHEHIE. 
ABIATOTCA THNHUHBIMH. >Jľa MpeCTÁHATI<«, TOBOPATE U. HHKONOBE, OČAO- 
HAA 38XAYY CBOEĽO HIAAHIA, »COCHABITE HH (KOMIIHTE) HHÓPOAHHI, H JA II 
He OYKOPÄÁBATE NÓBEYUB, J3AMÔ HÁlIO PpoAB He oóúgua OyuéHie, H He 
NPEACTOÁBA OTHÓJE 3A TAKBÉIA PÁĎOTHI, OT KOÁTO H3ÓÚPATI CÚUKATE 
Óxaromoxsuiá (KECMÉTE) X J0ÓPANÁ: HO Aa PAZ3SMŠOTE 3amo m Boxrapía. 
HAUČ Ja PÁKA CHHOBE, KOÁTO PEBHSBATE HA NPOCBĎINIÉHIETO, H NPEXCTOÁBATE 
COCE - APHIĎŠKÁHIE 3A HAKAJÁHIETO HA HÁLHTE MIAJÉHINBI<. lfocTaBIEHHBIA 
BL HEBBIHOCHMBIA VOJOBIA TYPKAMH, AŽŠIABIIHMH CBOA pam KOBIOMB 
OTANYHEHIA 3A PYCCKIA NMOÓŽABI, ÓOJTAPLI NEPBOH NOXOBHHLI XIX pBkxa 
NPHNY KJEHBI ÓBLAH ÓOPOTBCA 34 IMPHMHTHBHBIA NPABA CYMECTBOBAHIA, KOĽAA 
HH AHUHOCT>, HA HMYMECTBO, HH CAMAS /KHIHb He ÓBLAH 3ACTPAXOBAHH OTE 
Tpyórro TYPENKAFO NPOHZBOJA, NOTPACAKMIA KAPTHH“HI KOTOPAFO PHCYETE 
nAMB Hanp. Coeponil BpadaRckii U Apyrie H30ÓPAZHTEJH NPEA0CBOÓOAHTOJBHOY. 
SMOXH, KOĽZA ÓOJTAPCKIA HAPOABb, MYYHMLIH CBOHMH AECINHOTAWECKAMH MYCY Ab“ 
MAHEKHMH IKCILIOATATOPAMI H TŠÉCHHMHIÁ SAHAPIOTCKAME AYXOBEHCTBOMB, 
ÓBLI£ BBIHY EIACMBE HIH KB MACCOBOMY BBICEJEHÍ0 BE Pocciť. HA PYMBIHIO, 
HAH KB 9MHTPANHA BE CepólY. H B£ JanaIHY EBapony, TpyZF0 ÓBLIO, 
KOHOUHO, OKHIATL pocra AVXOBNOÁ KYJBTYPB“I H HANOHAJNBHATO. CAMOCO- 
ZNAHIA V OCTABABNIHXCA V CEÓA NA POAHHŤ H BIAYALLHXB TAREXOE CYMECTBO- 
BABie ÓoZarapr. Ho KAKB TOIBKO CHIHBI TOŇ X6 YTHETENHOŇ H ZKOÓHI. HA 
CUOCOÓ HOŇ KE AYXOBNOH padorž DoxrapiH NOMANAJH BE HHHA Ó04Be ÓJraro- 


192 II. Za6oxoTCKiň, 


IPIATHBIA YVCHOBIA KU3HH, AMIb TOXBKO OHH NPHXOAHIH, NOXB3YACE Če30- 
NACHOCTBO CYIIECTBOBAHIA, BE COIMPHKOCHOBEHIE CE MIPOMB HOBEDCE HXCŇ 
BB JAHAJHOH EBponž X rr. 06p. B£ Poceim A PYMBIHÍH, OHH CTAJH BEIABHTAT> 
OAHOTO 34 APYTAM1 ANPHJTOBBIXE, llaraY3OBEIXE, /leHKOrrmy, ŤOTHHOBHKEE 
HT.A., HT.A., KIABNIAXE OCHOBH H ÓOZTAPCKOÁ IIKOJBI, H KHHĽH, H IMPECCHI : a 
34 HAMH NOMIH KATPAHOBH, NOCIY KHBNIE NPOTOTANOME ZHAMERHTATO Typre- 
HeBCKAro Wncapopba, 1laHKOBBI, UJABEŇKOBHI, BYPMOBLI, KapaBeJ0OBBI, Ba30BHI, 
SAHMOBE!, BOÓgeBBI, JIeBCKie H APp., AÉHCTBOBABIIE HA PASHLIXE NONPHINAXE 
H Mexme pa3HBIMH NYTAMH, HO KB OAHOH BEJHKOH UŤAH — KB OCBOÓOKACHITO 
CBOBH YTHETENHOH POAHHĽI. ÚČpesH TAKHXB TO ČEZCMEPTHHIXE MO CBOEMY 
3HAYEHÍL AĎŽATEJNEH H BOZPOAHTENEŇ TENEPENHEÄŇ 10104 BOoZrapiH A0OXKEHE 
ÓBITE MOCTABNECHL H TOTE CKPOMHBIHŇ H, KB COKAJĎHÍI, OCTABABMIÁCA A0 
CHX£ MOPE BE TH C. HHKONOBE KOTODMIÁ H3AANB Ha 4 TONA PAHBNE 
CYHTAGMATO OTN0ME BOXTapcKOH KYPHAIHCTAKA ŤOTHAHOBA, CBOH >» BBYHLIŇ 
KAJCHAAPb<, »>MEPBLIŇ KaxeHnápb Boarapckii <, >mepBopozrie (TspeanpTa) OT 
BóxrapckaTa rpaJÚHA<, KAKB 0HB CAME FOBOPDATB. He TOBOpA VXE 0 TOMB, 
uTO JOCTYNHLIH MO UŠĎHÉĎ, HMŠBIIÁ NPAKTANECKOE 3HAYEHIEe ČIAPOHApA 
HABACMLIMB CIIPABKAMB »BŠUHBIÁ KaXEHNap>b«< C. HHKONOBA ÓBLIE, KAKE BHAHO 
H35 NOPAZHTEJXBHO ÓOJBINOPO AIA CBOETO BPEMEHA UHCIA NOANHCUHKOBE — 
2182, BecEMA pacmPpOCTPAHEÉHHOK CPEAH ÓOATAPE KHHĽOTO, OHĽ KPOMŠ TOro 
ÓBLAb H KHHĽOT0 BAXKHOW BE ABAŤ NPDOÓVRIEHIA HANICHAIBHATO CAMOCOZHAHIA 
H AFÓBH KB Npocešneniio. |IoMHMO VKAZAHHATO VKE BHlIE CBHAŠTOIBCTBA 
OTHOCHTEABHO PEBHOCTH ABTOPA KB YVECTH CBOEH POJMHHH H CBOETOo Hapoja, 
MBI HAXOAHMB BE »BĎYUHOMB KaTenrapž C. HHKOTOBA NOVYHTEJĽHOE OÓPANIEHIE 
KB CBOHMB YUHTATEJAML< KB BÓSUCHHLIME<. JTA CTATBA BHACHAETE BSĽIANB 
ABTOPA Ha CBO© H3XAHIe, MATE VKAZAHIE OÓAJAHHOCTEH > BCHKATO CHIHA 
OTETECTBA« 110 OTHONEHITO KB CBOEHÄ POAHHŤ, COHEPKHATE 3AMŽTKY 005 ASBIKŤ 
HA OpaBONACAHÍH, MPEACTABIAETI paZCYRIEHIE HA TEMY 0 BpexB BCAKATO 
pora 3aóaBNBIXE IMPHÓABIEHIŇ, MPEAXCKAZGIBANTOMHXE  CYABÓJ YEJOBĎKA H 
CTABANIHXE ero ÓJSAĽoMOJNYUie BE CBAZ3b C1 TĎME >KOŇ BB KOÄ 3Ó7ia ce é 
POJHAB<. Ora HamanKa HA monoÓIAro posa« 3aĎaBreHmia (erreHxeTa), 
ZACMĎITIKA HA UHTÁTEJATE<, CIY KALA, MO MHÉHIO ABTOPA IHIIB KB COÓZAZHY 
HapOJA, JA8TE EMY CIYYAH OÓPATATECA KE UHTATENAME Cb NOYYHTEJBAHIMB 
paZCYKNEHIEeMLE NA TeMY 0 3ABACHMOCTH ÓJAFOMONYUIA YENOBŠKA OTB 
xopouaro BOCAHTAHIA. BI YEMBE ZAKAFOYAETCA XOPONIEE H AYPHOE BOCHATAHIE 
u KAKÓBLI NOCIŠACTBIA TOro H apyroro, U. HHKON0B£ PHCYE.TE AOBOZBHO 
HOAPOÓNO, MPA “CME H BL NAHNOME CIYUAŠ, KAKB H BO BCEME ETo HZAORKEHIH 
HE NOCIŤAHIOY POJb HrPAHOTÉ CEBLIKA HA CBANEHHOE MHCAHIE. JHEPTHYHO© 
OCYKJEHIE BČAKAPO PpoJA TAJATEIBHBIXE KHHTB, FPOMOBHHKOBB, KOTOPEĽE, 
no CIOBAME ABTOPA. NOPOKAAHOTL >CYEBŠPCTBO, A OTB CBEBŠPOTBOTO če 


H31 NepBLIKE AŽIB HOBOÓOUTAPCKATO ZNTEPaTYPHAro BospoXX6B21Aa. 193 


PÁKAATI PaZIÁÚMHAKI 3XOMOASUlA K BPÉMOBE (3apápe) MeEXAS YOJOBŠIIHITE<, 
CBHAŽTEABCTBY.TE 0 HAKIOHHOCTH COOTEUECTBEHEHKOBB ABTOPA KE UTEHIH 
HOAOÓRHIXE KHHĽB, UTO BE CBOH OYEpeAB ABIAETCA ECTECTBEHHAIME AJA 
HAPOJA, NOCTABINCHHAFO B£ TAXKEJBIA KHTOÁCKIA VOJOBIA H OXOTHO CTPEMA- 
HAPOCA KB BCEMY CBEPXECTECTBEHHOMY. HamasKH aBTOPA HA STH CYEBŠpiA 
HACTPEMZEFIE KE TAHACTBEHNHOMY, CBEPXECTECTBEHHOMY OÓHAPYEHBAWTE BĽ 
HEMB JAPAB0E NOHHMAHIE BCEÄ OMACHOCTH, MOTVIEÄ MPOHZOHTH OTE VKAJAHHATO, 
AMI HYBAAIAPOCH BE CAMOAĎATEIĽHOCTH H HHTEHCHBHOH pa60TÉ Hapoza. O 
CBOCŇ IHUYUHOCTH BE PAJCMATPHBASMOMI BCTVILIEHIH ABTOPB FOBOPHTE 0YEHb 
MAIO: HAJBIBRA CEÓA »a3Bb TPSÓBIÁ H MÓHIIÁ MÁVE BCĎXE ©XHHOPÓLHHIXE 
MOHXB<, IPOCA CHHCXOKJEHIA KB CBOEMY H3A8HITO, TAKB KAKB »BCÁGO HAYÁTO 
HESAOÓHO < H >»HHKTÓRE COBEpLÉHL TÓKMU ©A4HĽ ÓČorB<, C. HHKONOBB 
YKA3LIBAETI, YTO > PÉBHOCTL OTÉHECTBA CHĎŤCTĽ MÄ<, H NOTOMY KOJAA ÓBITB 
eMY NOJE3HLIME, KAKB H UĎME MOKOT1I, HO Kera4 3ADLIBAT> BB 36M510 CBOŇ 
>CAHHB TAJHAHTB<, 0HB BOCHOXL>3OBAJZCA CBĎAŠHIAMH, IpIOÓPŠTEHHBIMH, KAKE 
0H1 TOBOPHTB, 34 »Ô0 IAÉTB% BE CTPAHCTBIH< H PĎIMIHAE H3AATE CBOH KAJEH- 
ABpb, »XOTÁ MOJÁTH BHHŠ MODSIEIME Čórfe Ú HÁMHX HaHnáue xe 
OÝYÁTEJBCTBSTOMBIME HIAABATA NOTPÉÓHBŠÁUNlA H HSKAHĎÚMIA KHÁĽH KO 
WÓSUÉHO H NPOCHĎŠINEHI| Hálmero ÚHOmecTBa<. BE BANENPHABEXCHHHIXB 
BEIPAKEHI1X1  CAMOYHHUHRCHIA, IMPOCHÓHI CHHCXOKACHIA, BE CCHLIKAXE Ha 
Cs. Ixcanie ZIA NOATBEPRJCHIA CBOHXE MBICHCH MBI ACHO BHNHMBE CIŠIBI 
TPAJHNIH, CTOIb 3HAKOMOŇ HAME H35 APEBRHHXE PYCCKAXE > ŇOZIENIM <, 
» HacTaBICHiÁ <, #Iloyneni< H T. A. CaMBIÁ AZBIKE H CIONB paZCMATPKBAOMATO 
> BBUHATO KAJHEHIAPA< ABIAETCA CMÉCHO CTAPO-CIABAHCKATO0 KHHKXHAPO H 
XHBOPO ČOAĽApCKAFOo A3BIKA, HaNOMHHAA H STHME IMAMATAAKA PYCCKOÁ 
CPEXHEBŠKOBOH 1NEPKOBHOH IHTEPATYPBI. PAZCMAT PHBAOMLIÁ > MBCENOCIOBB <, 
NMĎA BB BHJY pacllIHpeHie CBĎAĎHIÁ CBOHXE UHTATEJNEÁ BE OÓJACTA HCTO- 
PHKO - XPOHONOTANECKOU H TEOPPAŤHUECKO - CTATHCTHUECKOH , ABETE MEXIY 
NPOYHME OÓZOPE BAKUĎÁMHXE, NO MHĎHIO H3AATEJA, COÓLITIÁ BCEMIPHOŇ 
HCTOPIH, MPEAIATASTE >»PACIIHCÁHIE NA HÉKOH MO NPOUŠTH rpaxťma Bóx- 
FApCKH, NO KÓIKS YÁCOBE CA JAJNÉKE OTE lláparpam2 H 0TE CBHMÓBE, C0C1 
ÁZOVUHO HAPĎKXJÉHIE<, H COOÓMAETE CBŠAĎHIA 0 KOIHUOCTBŠ HACEJEHNA, 
CTOIHINAXB, TOPPOBIŤ H NPOMHILINEHHOCTH, KOJHUECTBŤ BOÁCKB H CYMMŽ 
NPHXOAOBE H PpacxomoB£ AHriin, Aserpia, ľazxim (Ďpannim), Bpycim 
(Ipyccinj, Poccia, Typula. Oópamaert Ha ceóZA BHHMAHIE TO OÓCTOA- 
TEABCTBO, UTO BE XPOHOJOPHUECKOM1 OČOZPŠHIE C. HHKOJXOBB OCTAHABIHBAETCA, 
N0OMHMO OÓBIYHLIXE BB KAJEHAAPAXL CEpÓCKAXE XODBATCKHXB, YE11CKHX£ H 
APp., YKAZAHIÁ BpeMEHH, OPOUejsllaro OT COTBOPEHIA Mipa, o0T£ Poza. 
Xp., OTB PAZHEIXE OTKPBITIÁ H H3OÓPŠTEHIÚ A T. A., HA PAAĎ COÓBITIH H35 


ÓOATAPCKOH HCTOPIH, KAKÉ TO NPHHATIE XPHCTIAHCTBA, THÓCAb ÓOATAPCKATO 
Festechrift fúr Jagic. 13 


194 II. BačoxoTckiť, 


NAPeTBA, 20Tb KA BOBÉJOxa BoxrapiiTe AJSAHN0XHAAKTÁUOCKO OYUÉHIE. BE 
Borrapía< u Ip. OTMÉUACTI ABTOPE H PANE COÓLHITIA H35 PYCCKOH HCTOPIH, 
KAKB TO OCHOBanie MoCKBBI, ocmosanie llerepógpra, 3AKIFOXEHie PYCCKO- 
TYPenkKAro Toprosaro Zorobopa (Komépueckio Tpakrárr — TBOMPsYKO 
corxacie) (1784 r.), sak1ouenie mnpa mexy Poccieň u Typnieň 1829 r. Ueprm 
TPeuecKATOo BIlAHiA Ha COCTABIEHIE HZAATENEMI XPOHONOĽHUECKATO  0030pa 
MOFYTI ÓBITE VCMOTPĎHHI MEXJY IMPOYHMB BE TOME, UTO, FOBOPA OÔB OCBO- 
6oxnenin Tpenin, C. HuKO10B£ OTMĎŠUAETE ITO COÓHITIE BE CIŽAYOMEÄ 
POPMŤ »OTE HNEZABÁCHMCTBOTO<, »0TE KA COXUBÁXA I pénsITE JlapeTBOTO CH< 
(1840—19 — 1821). Poccim VAŠIAETCA ABTOPOME BCIOAY ACKANUHTEILHOO 
BHHMAHIE: TAKB, Bb VKAZAHHOME » IŤTOCUHCIEHIH< ©Á OXHOH SHIIb> OTBEXEHO 
MŠCTO Ha pary c5 Boarapielí, Tpenieňí x Typeukoň HMnepieň, BE »poA0CIOBIE « 
VNOMHHACETCA, mMomnÄMO Typenkaro cyrTrama, 21m6 HMneparopb HHKOZAÁ 
NABI0OBHYF, HAHMEHOBAHNHHIÁ >IlokpoBúTesb Bóxrapckl4<, A0CTATOUHO I10- 
APOÓHO NAETCA H CTATACTHUECKHÍ O0ÓZOPL POCCIÄCKOÚ HMNEPIH: BE CTAXOTBO- 
PEHÍH Ke >MOXBATÚ Ha APŠBHLITE ÓÓATApe H HA OTÍYECTBOTO HMB< MBI 
HAXOAHMB Takla c1opa 0 Poccin: 


>Ha cúre Úr14BANne 3apox76énieTo, 
Or Poceía BNCH H MINOREHIETO «. 


JTA NžeHA >IlOxBaja HA APEBHBITH ÚÓAĽApe«, NPOHAKHYTAA TOPAYHMB 
NATPIOTAZMOME H YUVBCTBOMB BCEC.IABANCKOM BZ3AJIMHOCTH, HE TOIBKO ÓBLIA 
PACIPOCTPAHEHA Cpexan TÉX1 2182 N0AHCUHNKOBL HA » MÉCANOCIOBB«<, HMEHA 
KOTOPBIXB HCYHCIANTCA 1a 02 crpannnaxr (100—152) pazecmaTPABAEMATO 
H314HIA, 10 MO CBHABTEALCTBY CTAPOKHAOBB, OXOTHO AŠIAMBXCA CBOHMH 
BOCITOMHHANIAMII 0 PAZCMATPIBAEMONÍ PNOXŤ, ÓVAYYH Npnnecerna B5 1844 r. 
H. H. Momun10oBLIME BE OCHOBAHHOE BE FNelŤ VUHIHNE, 0HA 3AYYHBAJACh 
HAH3YCT>, pacŽBaljaCb VYCHHAKAMH H TAKE JANEYATIAŠBAJACh BE MAMATH 
HACErENiA, UTO Elle 0 CHXL HOPE MOKHO HAHTH BE EJeHĎ CTAPYLKY, 
KOTOPAA JNAETI EE BCIO HAHIYCTE, HAVYHBIUNCh Elf CO CIOBE VYEHHKOBB. 
Boarape H CIABAHE, 16 PAZABAGEMBIE BL COZHAHÍH ABTOPA OŠCHH, XAPAKTE- 
PASVIOTCA MERIY IPOUHME CIŽAYLIIHME OÓPAZOMI: 


„Omli ce 1upoerpéxa no ceúuka Eupóna, 

BL CAŤAT MHÓrS FOAÚHBI CBŠTCKATO NOTÓNA. 
Cráporo cm ÚúMe 16 ro A3ryčÁxa, 

Ko BKŠIŤ C0c1 Néro CÓÓCTBEHHLI Z0OÓÁA, 
Hmeni OTE MHÓDS H PÁZHLI OPHUÚHEI, | 
Jo ABAHÁCETB CA KAKBO MH Ce UÍHH. 

CÁYKA MSKECTBENILI H BEJZHKOAŽILH, 
JHÁATL TH JAUÓ € H CÁMHTE ÓEZASIUIHEI. 





Ust N6DB5IKXE AŠTE HOBOÓOATAPCKAFo ZXHTEpaTYPpHAro BOBpoXAenia. 195 


Ho naň ODEKJÓNEHMI KAJE A0ÓPŠI AŠZá, 

Ha HÁMATE ÓANNI BÚMNATA, Č JaJá. 

Ilpómncxk Bóxia, KOÄ č H3Ópáza, 

HHX+ HAYHNÁTEJU HA A0ÓPO H AÁa. 

IFofnéme OHÄ Ca HÁŇHANPexE NPIAJH, 

XpucTiáncka BŠpa, X ca NOKAZÁJH 

IÍsTb H HA poxÓ CH, 3A Ja Ce OCTÁBATI, 

OT1 TaKBBIA ČÓ3H, KOÁTO Ce NPÁBAT?. 

Karo meTpeÓÁxa MHOrObBÓKIETO, 

Hauéxa AA HCKATE NPOCBĎINÉNIETO. 

Ja 13 TO BOBEJÁTE MO CBOHTE MÉCTA, 

MšcLITE BHKHÁXA OTE HÁXHBITE OVCTA, 

Ha CraBÁHCKIÁ H3AKE ÓSKBLI COYHNÁXA, 

KHÁĽH NPEBÉHOXA, UIKÓNH COrpaJÁxa. 

Ha 3emxň Óez3CMÉPTHA CIABA OCTABÚXA 

Or: Bora HETIŠHHBI BŽHUBI NPAJOÓKXA. 

1IPHABEAEHHO0E CTHXOTBOPEHIE, ÓYJA HAPOAHOE CAMOCOZHAHIE VKAZANIEMB 
3ACIYTb APEBHHXB CIABAHL H HXEAIBHEIME IMPexACTABIEHIEM1L  CHABAHCKATO 
XapaKTEpa, NOJNEPRHBANO BE UYHTATEXAXE ÓOAPOCTL OÓPHCOBKOÁ BEIHUIA H 
NPOCTPAHHOCTH CIABAHCKAPO Mipa. IIoMAMO APKO NPOBEXEHHOH BE »BŠUHOMB 
karengapš« C. HHKOJ0BA HXEH pPYCCKO-ÓGATAPCKAFO H CIABAN0-Ó0ATAPCKATO 
EAHHCTBA, MBI BCTPĎUASMCII H CE TEHMEHNIEŇ MPeEJCTABHTE ČOJTAPCKOMY 
UHTATEJIO ZHAUHTEJIBNOCT: EFO0 COÓCTBEHHOH 3EMIH: HHTEPECHHI BE JAHHOMB 
CIYUAŤ NEPEUNH TOPOAOBE, NPAZHABAEMLIXB ÓOITAPCKAMH, TAKOBLIMA HME- 
HYIOTCA CIŠAVTO1IA, »rpaxbrmaTa<: 1) Buroza, 2) Bepkosana, 3) BHxmH1, 
4) Bezecr+, 5) Bpana, 6) Bpama, %) ľaóposo, 8) JIšnnmia, 9) Eapenč, 
10) Ecki-3axapá, 11) Kapnaóárr, 12) Kasanzxúk1, 13) Kapxoso, 14) Kreren- 
1115, 15) KymanosBo, 16) JIóbeu1, 1%) Jlomz, 18) Hespokons, 19) Hnur, 
20) Opexoso, 21) Oxpunza, 22) ILresenr, 23) Ipúmnna, 24) Ilpázenr, 
2b) Pasxokr, 20) PyxuykB, 21) CámokoB1, 28) Canntósr, 29) CeBzioBo, 
30) Cimsenr, 31) Cxonie, 32) Coeia, 33) UzaTra ropa, 34) Cepec1, 35) Cn- 
21crpa, 360) Taraps5.-Ilazapunk, 31) Tepnoso, 38) Oysynueopba, 39) Pixióde, 
40) 1Ilšmen1, 41) Illanz, 42) Jamóoa£, Ip “eMB, KAKÉ£ BHIHMB, BB 
ÓOATApcKIH MNEepeueHĽb BXOJATE MHOFie H3E TAKHXbB NYHKTOBB, KOTOPBIE 
BNOCAĎACTBIH TAKOBLIMH HE ÓBLAH MPHSHAHBI IMIPH BBIPAÓOTKÉ EBPoMeEliCKAMB 
KOHIJEPTOME KAPTB ÓAJKAHCKAXB POCYXApeTBE5. BoZzrapo-craBAHCKOE CAMO- 
CO3ZHAHIE ABTOPA NOÓVKNAETE Ero CTPEMHATECA KE HCIIPABIEHI1  poAHOrO 
A3BIKA BE CMHICIŤ OUHNEÉHIA ero OTE BAPBAPHA3ZMOBE, NPEHMYNIECTBEHHO OTE 
TYPUH3MOBE: VHOTPEÓJAA OAHAKO TO H.IH HHOE CIABAHCKOE C1080, C. Hax- 
KO10B£ CIHHOUb M PSAOME MATE BE CKOÓKAXB ero MOACHEHIe Vepe3% 
YCBOCHHLIŇÍ NAPOJOMT BAPBAPHIMB, HANP. HKAÚBYBATE (XAPYATE), COCŤABITE 
13+ - 


196 II. Zaóoxorckii, 


(komuifTe), Óraronorsuja (KBCMÉTE), nepsopomie (TspeanTá) (erp. 3), sa6a- 
BXeHia (erzenxeTa), macrie (KECMÉT1) (cTP. 1), 3XOMOJSUATA (3IŽITE KECMÉTE), 
1IHNOKE (TPIAHTÁCHITB), NÓJB3ZA (dAHAA), ZHMÁHĎŤ H NABÁNŤ (AIBIIb BEPLNE) 
(8 r.) spezopbe (z3apape) (10 erp.) a T. a. BE KATECTBŠ CIHPABOUHOH KHNHTH, 
VAOBIETBOPATOUEJÍ  MPAKTHUECKAME NOTPEÓHOCTAME, H BE KATECTBŤ KHHTH 
ZIA UTENIA, HMŠIOMEÄŇ NANMOHAJBHO-BOCIHTATEJĽHOE  ZHATEHIE, KANCHAAPBE- 
arXbMAHAXB C. HHKONOBA 3ACIY RHBACTB, HECOMHŤHHO, CEPLEZHAFO BHHMAHIA 
PU HZYVEHIH 3M0XH ČOMTAPCKATO HANICHAZBHANO BOZPOKNCHIA, NPOACTABAAETE 
HHTEPECE CB TOUKH JPĎHIA ASBIKA H MASTE MATEDIAIMI AJA BBIACHEHIA 
PYCCKOÁ CTPYH BE IHTEPATYPĎ ČOITAPCKAFO BOZPOKAENIA. 

Toň Xe UŠĎIH MPOÓYKNEHIA HAMOHAJBHAFO CAMOZHAHIA y Ó0ArapB£ 
CIYKHIA1 H NePBLIŇ ÓOMAapckiÁ AJBMANAXB-3A2ÓABHHKB, 0 KOTOPOMB pšYub 
MAILU. JTHMA TO ABYMA CTAPĎÁUIHMA ÓOAĽAPCKHMA AJBMAHAXAMH U. HAKO- 
1058 u K. OrmAnOBANA MBI H OPPAHAYHBAEMCA BE HACTOANEÄ CTATBB. 

OTMÍTAME, UTO BCIŽAB 3A PaZCMOTPŠHHLIME N2EPBEIME ÓOSTAPCKAMI 
> BŠUHLIMB KAJCILIAPEMB<, NPEACTABIATOOHMI HHTEPECH H CE INTEPATYPHOH, 
H CE HCTOPHKO-KVABTYPHOŇ TOUKA ZPŠHIA, NAUHHAROTE NOABIATRCA 05HO 3a 
APYTHME IPOHZBEAHIA YKAZAHArOo Tara. —MÉCTOME H3A8HIA STHXLb »NŽCA- 
NECIOBOBE<, >»BŠUNBIXb KAJEHNAPelí< H T. A. ABJNAfOTCA BE CHAY VCHOBIE, 
BE KOTOPBIXE HAXOJHacb BoZrapiA, He COÓCTBEHHO ÓOJXTapckie NeHTPEL a 
TŠ 3APPAHHUHHIE NEHTPHI, BE PYMBIIH, ľoccim, Cepóln, Ťpamnim, ČaKCOHIN, 
B£ KOTODBIXE KHBYIHME TAME ÓOAFApaMB ABLUIAJTOCE BOXLPHĎO H ÓLLIO 
ČEJOMACHŽŤH, YUŠME VY CEÓA HA POAHHŤ. 

IIepBEIME 0 BPEMEHH MOCIŤ paZCMOTPŠHHATO »BĎUHAFO KAFOHAAPA < 
C. HAKOJOBA ABIAHETCA H35 H3BŠCTIBIXE HAMB H3IAHIÁ THNA KAJEHIAPpeÄ- 
aJbMAHAXOBE NOABHBINIiHCA BE 1845 roxy B£ llapuxž >3aÓABHHKB< K. 
OrHAHOBATA.  COocTABHBUH CBOŇ > ZAÓABHAKI«< BE Ilaparpaxb sr 1844 r. cz 
TBMB, YTOÓBI HANEYATATĽ ero BE llapAKŠ, ABTOPE CTAPASTCA BE OÓPAMEHHOME 
KB ÔÓ0IFAPCKAME UHTATENAME BBENEHÍH VTOMTb H SPAHNYJAME, ZAČOTY 
KOTODBIXB 0 NPOCBŠUJEHÍH H CBOÓOAŤ OHE NPEBOJHOCHTBÍ), H TYPENKOMY 
Cyxrany Aóry r1- MexXHAY, KOTOPAFOo 0HB CTAPACTCA BEICTABHTE MNOKPOBHA- 
TEJ0MT NPOCBŽNIEHIA 2), ČJATOAŠTEN9MB CBOHXB NOAJAHNHIXB: » MY APOXNÓNBNIÁ 
Ilap>, FOBOPATE ÔMHAHOBHUE, NE NPHBEJE BCHYKATE HAYKH BE COBEPMEHCTBA, 
3AIMOTO MOJPAKABA COCE TOJEMA PEBHOCTBĽ HA ABIA ŤPAHYMYJ0B23)«. llpo- 
ABIAA MHOPO 10CTH, HAZKOMNOKAOHCTBA H NPHHAREHHOCTH, PASBATHĽXB TOJAMH 
paÓCTBA, ABTOPE HEOANOKPATHO OÓHAPYKHBACTE OXHAKO YYBCTBA TIAYÚ0KATO 
CIABAHHHA-MNATPIOTA, CKOPÓANIATO 0 ČEZOTPAAHOME NONORENIH Boaxrapim, o 
HEBĎKECTBŤ H CYEBÉpIAXE EA HACEJEHIA, 0 NPEHEÓPEREHÍH KE ÓOHTAPAMB 





1) JaóaBHuK1, 1845, 5— 1. 2) TaMB Xo, 1—11. 3) TamMB xo, 13. 


Hs1 N6pBLIKE AŠTE HOBOÓDATAPCKAro ZHTCPaTYPpHAro BozpoxZcnia. 197 


CO CTOPOHBI HHOCTPAHNEBL, CTAPAAC| NPOÓVAHT: BE ÓOSĽAPAXB HALIOHAJBHOE 
CAMOCOZHAHIE, HANOMHHACTB AME ABTOPE » ZAÓABHHKA < HX—, CIABN0E IIPOULIOE H 
HXB NPUHALIERHOCT: KB BEJHKOH CHABAHCKOH CEeMbB. >» BOZrapeTe, TOBOPATE 
OHBÍ) HE Ca WACTH PASCŤAHHATO H HEH3BĎCTHATO HÉKOEDO HAPOJA, HO ca 
CAMLIŇ OHLIÁ HAPOABb, KOHTO © CE KPŠIIKA MHUNA Tia BoxrapcKHTE NPexŠIH 
Ipex OXHOTO THCAMOIŤTIA OTE PAMCKATH N0CPXABA ZABJAAŤIE, VACPKAIB 
H Ha BBICOUAHIIK CTENEHB CIABEI H AOCTOHHCTBA BOZBEJBe. VKAJLIBAA HA 
3ACIYTH ÓOITAPE-NATPIOTOBE, CTPEMANIHXCA MNOAYUHT: OÓPAZOBAHIE H 03HaA- 
KOMBTE EBpomy CE CBO6Á POAHHOH, ABTOPE CE YJOBOIBCTBIEML OTMŽUASTE, 
UTO ÓJATOJAPA STOMY 3A NOCIŤAHEG BPEMA »HHOCTPAHIBI COCE APYTH AYX%, 
H C0C5 ApYro BHHMAHIE NYTENECTBYBATB, H NPOMANYBATE Npe3£ Boxrapia, 
Cera HE TpaKaTI MEPTBLITE KAMEHIA H HAMINHCHI, 3A JA HMB NOKAKATE 
BEXHUECTBOTO ÓOJĽAPCKAFo HAPpOJA, 3AMOTO VE BHKAATE BB CAMHA TOH 
HAPOAb, KOÄTO © HCTHHIIHIÁ OÓPAZE HA APEBHLITE UJABEHCKH NIEMEHA, HA 
KOHXB TO Ce AÉIA H 3ABIAAŽHIATA H AHECb VAHBAABATEe. ÚTABA OCOÓEHHO 
BLICOKO 3HANEHie IPOCBŠHEHnIEA, ODHSHOBHYB — NPHIBIBAETE Ó0STApE KB 
»ÓJAFOOÓPAZOBAHIR VMA H Cepllla< MOCPEACTBOME HAYKB, NPexOCTEPEeraa 
BB TO Re BPDEMA OTE ZJ0OBŠpiA MHOPOYHCIEHNGIME BPArAMÉ HAPOJA, CTApa- 
FROIMHMCA HECÓLITOUHBIMA OÓŽMAHIAMA OTBPATATE 6r0 OTE MHPHOH paÓ0TH, 
OTE NOBHHOBEHIA BIACTAME, OTE£ BÉPM BE Ózaromonegenie CygTama. 
CoxBÄCTBIE NPOCBĎEfnÍI HMŠBETE BE BHAY H H3NAB3EMHÁ ODHAHOBHUEMB 
» JAÓABHEKb<, BE KOTOPOME JHTEPATYPHAA YACTĽ ZHAYHTEJLHO MPEBOCXOHHTB 
KAIECHA3PHYM, TAKÉ UTO PAZCMATPHBAEM0E HIAAHIE ABIAETCA NPOTOTHANOME 
ÓSATAPCKHX£ AJĽMAHAXOBB-0 REFOAHHKOBE. KAJEHJAPHAH YACTb COXEPRHTI: 
CBATIIBI : OÓZOPE »NAMATOAOCTOHHLI IMPHAKATONEHIA <, BE HCUHCIEHÍH KOTOPHIXE 
OTMBUAHOTCA MEXIY IMPOYHME COÓHTIA, Kacanmiaca Boxrapia, ľTpenia x 
TYypmHm, HO HŠTE HMÉONHXCHA vy HHKOJOBA YVNOMHNANIH O Poccim, pa3- 
AHYHBIA ACTPOHOMHUECKIA MOKAZAHIA H IPEACKAZAHIA: HHAHKTÉ: CTHXH HA 
CTAPLIÁ H HOBBIÁ TOJE, MNEPEYEHĽ EBPOMEÄCKHXB >BIAABTENEÁ<, BOCTOYHHIXB 
NPABOCHABHBIXE NATPIAPXOBB: VKAZAHIe MapoxonoBB oT£ Jlaperpazja u 
ApMApOKB (MAHATHPB!) BE Boxrapin x Maxenomin. JIATEpATYPHAA Ke VACTB, 
oôngnannaa 03—177 cTp., AA8TE NŠIBIÁ PAXB HPABOVYHTEJĽbHBIXE H3peuenilí 
DRIOCOVOBE, HPABOVUHTEJIBHBIXB NOBŠCTEÁ H CTHXOTBOPHGIXE NPOHIBENEHIU : 
BB STOH JHTEPATYPHOÁ NUACTH OÓPAHACETE Ha CeÓA BHHMAHIEe, MOMHMO 
NOYYHTEJĽHO MPOCBÉTATEJABHOH TEHXEHIIH, CTPEMNEHIE ÓVAHTĽ BE UHTATENAXE 
CIABAHCKOE CAMOCOZHAHIE HU PHCOBATE KAPTHHBI ÓoXvapckoH gu3nn. Tak1, 
NOMŠMACTE OMPHAHOBHYB BE CBOEMB » JAÓABNHKŤ < HICBŽCTHOE BE CBOE BPEMA 
»3abbmamie Bezxukaro Arekcanapa, JA56HO0 OTE HEro CAMOro HA HAPOJE 





1) TaMB Xe, CTP. 3. 





198 II. Za6oxorcrii, 


Crapanckiú 3apa11 xpaópocrb-ra my<« (03—5Ď), CTATBO, PHCYDIIVY 
FOocTENPIAMCTBO CIABAHT, KAKB HXB OTIHYHTEJSBHY TO YEPTY j OCOÓBHHO HMŠETE 
BB BHAY COCTABHTEJB BOZÓVAHTb BE YHTATEXAXE ÓOSTAPCKOE CAMOCOZHAHIE 
PAAOME MPOHZBENEHI,  KACAFOMLAXCA — ČOATApo - PpeueCKAXB  NEPKOBHELKE 
OTHOLIEHIŇ: JTOMY BOMPOCY NOCBANEHBI H >IÍHCMO OTB JIHMHCKO HIH AKa- 
r1008, H PEBHOCTB K£ POMOJKÓNO ennoro MlIaxaro BožrapHHA, KB CBO6MY 
lIpiaremo Br llapn31<, TAĎ, KAKR U BE JAMĎUAHIAXb HA STO MHCBMO, 
COXEPRUTCA IUŽĎIBIÁ PANE OÓBANEHÍŇ NPOTHBE PPEuECKAFO AYXOBEHCTBA, H 
OCOÓECHNO HHTEPECH0E CE ÓBITOBONÍ TOUKH ZPĎHIA CTHXOTBOPHOE NPOHIJBEXEHIE 
> Boxrapcko - TO MOmeTBO«. BE POPMÉŤ PAJTOBOPA MEKAY >N0T£ ÚBAHE< H 
>kupB llapBaHB« H3OÓPAKACTCA ČEJOTPAAHOE NOJOKEHIE  ČOAĽAPCKAXE 
CBALICHHHKOBF, CTŽCHEHHLIX1 HYKIOIÍ, VPHETAEMHXE H TYpKAMH H rpe- 
YUECKAMH BlaJBIKAMH. — Ha Bonpoc1 kupr-Ilapsana nomE HBarHnE TaK5 
HIOÓPAKAETI, CBOE NOLOKENIE: 

» ŇaJaMB, XaAJAMB IO JA KARA 

JIllo nepBo 14 TH NPHKAKA, 

Maäxu TÉ HU EXEIHEBILI 

CKOPÓH TÍ HH TOopk X ÓBAHH? 

To Takoso, BpaTe, MNonmeTBO 

E rosfmO, CÉKAME, poócTBO|« 

OÓPHCOBABIIH BŠĎUHLNÍ CTPAXB H HYKNY ÓOATApeKAro AYXOBEHCTBA, 

nonz lÍBanE£ HBO HAÓPACLIBAETE KAPTHHY, KAKB APpxlepeÄňckiií N00015 


TPEÓVETE BIATKYH »TPH ALHETA> 1 VPPOKACTI: 


> IHAKB, NOMe, xeli Topko TH! 
Báxm" Ilxane, xe TATKO TA! 
DBOMÓMUHPHNIŤE 1e HOBBIKHA 
Jlaxeko uje Ta n3TAKNA! 
Jlareko OTE NAMANA-TA 
MJaxeko Hm OTE ABUA-TA. « 

JTA KAPTIAHKA HpaBOBI ABIAETCA NAČPOCAHNOU H HBO, H NPABAHBO, 
KAKI MOKHO CYAHTb MO CBHABTEILCTBAMI H ČOSTAPCKOÚ KYPHAJXHCTHKH, H 
110.16 MHUECKOII IHTEPATYPLI 10 1EPKOBHOMY BOMPOCY BIIOTE 20 VYPEKAEHIA 
CAMOCTOATEXLINTALO ÚOJĽAPCKAro 3K3ApxaTa.  ÚTO KACAETCA NMNOSTHAYECKATO 
VTAŠIA > JAĎABHIKA <, TO, 3A ICKIOYERIEML pPAZCMOTPŽŤHHATO CTHXOTBOPHATO 
NPOHIBENEHIA, BHAĎIATOMATOCH H NO COXEPpKAHI, H MNO FOPDMĎŤ, NOYUTA BCŠ 
OCTAJIBIILIA CTAXOTBOPEHlA HOCATE BE JYXĎÉ BpPEMEHU CEHTAMOHTAJBHO- 
NOÓOBIPIŤÍ XAPÄKTEJJE H OTAHUAFOTCA HANHIIEHNBIMI TOHOMB, BE POAŠ HANP.: 

OTHAE MI AVLIHIA, Ta, 
O mn10 moe 1x6e 1), 





1, ŠaóaBuukÉ 1845, crp. 163. 





H31 NePpB:IIB AŠTE HOBOÓOAPAPCKATo JHTEPATYPHArO BOozpoxACHia. 199 


I5rYBaMm1 TH PÁNA Ta, 
O craxKO M00 MHINE.... AT. U. 

ÚHTepecz AHA XaApAKTEPHCTHKH COBPEMEHHOCTH INPEACTABIAETE  »Co- 
CTOAHJE-TO HA HĎKOH ÓAATAPCKE .VYHAHMIA < , ZAŠCb PACYTOTCA OTPUNATEJBHLIA 
CTOPOHBI TPETECKAFO OÓVUEHIA BE »AAAHIONHAAKTHNECKAXB< UIKOJAXD: Ó0J- 
rapCKIA AŽŠTH, MO CIOBAME£ ABTOPa 

» ŽACHUATÉ, ILIANATI 

OTE CKOliO0-TO Ce Ó0ATT, 
JackaxaTE 34110 TO MCYBA 
Kol TO ÓALATAPCKU XOPTYBA 
U ÓLIA 10M1 zápna 60K. 


OÓpHCOBKA BE APKOH PODMŤ ÓŽACTBIÁ ÓOSĽAPCKATO HAPOJA, TEPIŤBUATO 
OTI TPEYECKAXB »XACKANOBB<, OTE BŽAJBIKE H T. IL., HECOMHŤHHO, HMŠIA 
BAKHOE AJA ÔÓOATAPCKAXB UHTATENEH BOCIHHTATEJBHO- NATPIOTANECKOE 3HAHEHNIE: 
Y Ó0JTAPB, KHBYNHXE 3A PPAHHNEÄ, NO0A0ÓHAA OÓPHCOBKA BHI3LIBAZA Ó0EBOE 
HACTPOENIE H KEXARIE, OÓJEDPTATE NONOKEHIE CBOHXE OCTABIIHXCA HA POAHAŤ 
COOTEYECTBEHHHKOBE. CE HAMeEÄŇ RE COBPEMEHHON TOYKH S3PÉHIA MOACÓNNIA 
NPOHZBEJEHIA BAJKHLI, KAKB JABIIIA MATEPIANE ZIA ONXŠĎIIKA NONOKEHIA 
ÓOINTApeKATO HAPOMA BB IMOXY HAYAJNA OCBOÓOAHTEILHATO CHAYAJA EPKOBHO- 
KYJBTYPHATO, NOTOME MOJHTHLECKANO ABHKENIA. 

> ZAÓABHHKB« ODHANOBHUA, HMŽBLUNÁ VCNŤX1 BE MEPDHiÍ TOAB CBOEĽO 
H35AHIA, BLIXOAHTE BE CBŠTE H BE CIŠAVICMEME POAY »NPHYMHOREHL Ha 
KOHEIľB CE AHEKAOTH, lIžcHn m Šararxka<. BeOTYNHTEIBHAA, KAJCHNAPHAA 
H IHTEPATYPHAA VACTU OCTAFOTCA H BE »SJAÓABHAKÉ 3a AbTroO 18460« (e31 
H3MĎHEHIÁ MO CPABHEHITO CE H3AABHIEME NPEANECTBYH1IAFO TOJA, H pazimuje 
MEKJNY OÓOHMH HIJAHIAMH 3AKI1OYAETCA IHIb BE NPAÓABNENiA na crp. 178 
—212 pasa aHEKAOTOBE, 3ArAJOKE H INŠĎCEHE BE »3aóaBnukB< 1846 r. 
AHEKAOTBI HOCATI HHTEPHALICHAJBHLIÁ XAPAKTEP 1, OTIHUAHOTCA NOVYHTEJB- 
HLIMB HAMPABACHIEME H OÓBIKHOBEHHO HAUHHAIFOTCA CIOBAMH » NŠKOH <, »C /HHB< 
H T.A., BB HŠKOTOPBIXE AHEKLOTAXB HAÓAOARETCA HMOPACTAUECKIA JAEMEHTE 
K OCMŠHBATOTCA >TYNOVMIE<, »KPATKOVMIE<, > HECMBLIEHOCT>« H T. A. llox1 
HAHMEHOBAHIEMB JAPAXOKE NPHBOJATCA ZAFrAAKA BE COÓCTBEHHOME CMBICIŤ H 
mMAPAJBI, IIPH VE MB H TŠ A APYrIA — HCKYCCTBEHHLIA, A NE HApoZHbia.,  Takxe 
NCEBAOHAPOAHSIMH ABIAFTOTCA H TŤ AÓOBHLIA H JNETHUECKIA NŽCHH, KOTODHIA 
OÓOZHANEHLI HAHMEHOBAHIEMB > NŠCHH HAPOAHLI<, HO KOTODHLA TAKKE HAPOJHH, 
KAKB H3BŠŽCTHLIA pycekia nženn Hexexnnckaro- Mezeukaro, Mep3rakoBa u 
T. A. Bo BCAKOMB CIYUAÉ JZHAMEHHTEJXBHLIME ABJAGTCA VKE CAMBIÁ HH- 
TEPeCE KB HAPOAHOCTH, XOTA H HENPABHABHO ENe NOHAMAEMOU. 

HacKOJXBKO BE MNEPBOME ÓOATAPCKOME »BBYHOME KaJenmnapš< U. Hnxo- 
JOBA ABIAETCA ADKO OTMŠBYUEHHĽIMB HHTepec£ KE PocciH, HACTOZBKO BE 


200 I. Sačozsorckiž, H31 NepBBIX£ AÉTI HOBOČOATAPCKATo ZXTEP. BospomxXonia. 


paZCHATPHBACMOM: NEPBOMI ÓOUTAPCKOME >AIBMAHAXŤ -3AÓABHHKB < K. OrHna- 
HOBHYA STOTE ZIEMENTE ABIAETCA HHYUTOKH-HIMB: 0 PYCCKHX1 VNOMHHACTCA 
AH1Ib NOCTOJABKY, MOCKONBKY OHH ABIAFOTCA YVACTBO CIABAHCTBA: CIMEIAJIEHO 
Ke PYCCKOE OTMĎŤUAETCA 2HIIb OAHO HMA »IMneparopa Beepocciňckaro Hi- 
kozaa Iabrxobuva I< BE »poz0CIOBIE BJANBTEJEH BE Epsporal 

IlepBrie ÓOIrapckie KAJEHAAP>-AJIDPMAHAXB H AIBMAHAX1-3AÓABHHKE OMpe- 
ABIHAH TOTE NYTB, MNO KOTOPOMY MOMUIH NOZAHĎHUIA ČOATApCKIA H3AAHIA 
TOPO Ke poza: 3TO ÓBILYB MYTBb pa3BHTIA BL YUHTATEIAXE HAMOHAJBHATO H 
CIABAHCKATO CAMOCOZHAHIA CE KPYMHOH 20304 MOPAJBHO-N0OV JHTEJBHATO 316- 
MeHTa. U15 TEuEHieML BPEMEHH, MPH PaSBATIH B£ BoxrapiH NeploxHU0CKOK 
NevaTH , H3AlHOÁ H HAYUHOŇ IHTEPATYPBI, KAJEHXAPH-AJBMAOAXH VTPATHIH 
CBO0E MNEPBOHAYA.IBHOE Z3HAYEHIE, CHHZOHAA HA CTENEHĽb NPOCTHXE CIPABOUHA- 
KOBL IPAKTHUECKATO XApaKTEpa, pazÓósdBIEHH“IXE CTATEHKAMH, HNŤIONBMN 
UÉĎJb MATE MATEpiAIB AIA Jerkaro uTemia. UTO Xe KACAETCA NEPBEX1 
ÓVITAPCKHX1 AJBMAHAXOBB, 0 KOTOPBIXE ÚÓBIIA PpBYb, TO OHH 3AHHMAIOTE 
NO0YETHO© MŠCTO BL JHTEPATYPĎ HAUAJbHBIXE IBTE ÓoZxrapekaro Bospo- 


KICHIA. 
II. 3aČorsoOTCKIH. 


Sur les désinences de 2“ et $“ personnes du dnel en slave. 





Le sanskrit a des désinences distinctes pour chacnne des séries de 
formes de ľactiť au duel: 
dés. prim. dés. second. parťf. 
2% pers. -ľbah -tam -athuh 
3“ pers. -ťah -tám -atuh 


Le grec a beauncoup moins de formes. ľDabord, le parfait, guli 
n"a conservé des désinences particuličres guan singulier, a les dósinences 
primaires, comme an pluriel. En second lieu, comme le grec ne distingue 
pas en principe % de £ (ainsi gr. alarúc — skr. prihúh, gr. pépere — 
skr. čňáratha), la différence entre skr. -!5a% et -ťah ne saurait avoir 
de correspondant hellénigne. Enfin, de môme guň la 1" personne du 
pluriel, le grec a pour finale de la désinence une nasale, tandis gue le 
sanskrit a une siťfflante: gr. -rov, primaire, en face de skr. -ťňah et -ta%, 
CommMe -trey, en face de skr. -ma%, lat. -mus: dés lorg la déginence pri- 
maire de 2“ et 3“ personnes 86 confond avec la désinence gecondaire de 
2“ personne, Er. -rov, cf. skr. -ťam. — La 3“ pergsonne a une désinence 
propre dor. -ray, att. -rnv: mais ľambiguité de la forme primaire -rov 
a entrainé de bonne heure an flottement. La langue homérigue, ot le 
duel neótait employé gne par tradition littéraire (v. Cuny, Le nombre 
duel en grer, p. 487 et suiv.), emploie -rov A la 3“ pergonne secondaire, 
notamment dans leg cas ot la déginence -rn» aurait donné une forme 
inadmissible dans ľhexametre, ainsi OČuóxerov, čreúxerov, Aapúcoerov. 
En attigue, le flottement est plus grand: -rnv se rencontre assez souvent 
pour la 2“ pergonne 8econdaire (sauf a ľoptatiť ou il en serait résulté 
des formes rythmigues trop lourdes), et -rov parfois a la 3“ gecondaire 
(v. Ktihner-BlaB, Griech. Gramm., I, 29, p. 09, $ 213, 8, et G. Meyer, 
Griech. Gramm.?, p. 548). 

Pour ľAvesta, les textes ne fournigssent gue la 3“ personne, la 2“ 
personne du duel nétant pas attestée par hasard. La forme primaire 
est indifféremment: -90 (— skr. -ť/ah) et -ťo (— skr. -ťah): la confasion 





202 A. Meillet, 


des valeurs de -/o et -/0 a été facilitée par ceci gue la confusion était 
pbonétigue dans guelgues cas, dont le principal est 2“ pers. sť0 — skr. 
stháh, a côté de 3“ pers. sťo — skr. stáh (v. Bartholomae, Grundďr. d. 
tran. Plul., 1,1, p. 62). Il y a eu aussi sans doute confusion dans la série 
gecondaire, car -lom — skr. -ťam, gr. -rov y est la geule forme attestée de 
3“ personne. 

Le -ts gotigue, gui répond A skr. -ť/ah et -ťah, zd —00 et -ťo, 
1"enseigne rien, parceguil est ä la fois primaire et secondaire, et gue 
le gotigue Wa pas de forme du duel ä la 3“ personne. 

Tels sont les éléments de comparaison dont on dispose pour ex- 
pliguer les formes slaves et lituaniennes. 

Le lituanien, gui "a plus de formes de pluriel ou de duel ä la 
3% pergonne, et gui a perdu la distinetion des désinences primaires et 
gecondaires, a, pour la 2“ personne, -ťa, réfléchi -ťo-s(1): de plus, il existe 
dialectalement une forme énigmatigue -ťau (v. Iopzxeznnckii, Ko“ ucmo- 
Dl PODMO CHPAMCEHIA 8% ĎaaM. AZ., p. 90). 

Pour le duel, pas plus gue pour les deux premiéres personnes du pluriel, 
le slave ne fait de distinetion entre désinences primaires et secondaires. 

La désinence slave de 2“ personne est -/a dans tous les textes 
vieux slaves, comme en vieux serbe, en slovéne, en vieux tehégue, en 
vieux polonais, en slovince, en vieux russe. 

A la 3“ personne, le vieux slave a -te et -ťa, -te est normal dans 
les manuscrits glagolitigues, et se rencontre sporadiguement dans Supr. 
et Sav., -ťa est normal dans les manuscrits cyrilligues, et a été introduit 
parfois par les copistes dans Zogr. et Ass. "Soug8 ľinfiuence des démon- 
stratifs ta masc., té fém. neut., et aussi des participes en -lú gui ont genre 
et nombre, il a étó erčé une désinence -ťé, gui est réservée au féminin: 
cette forme, gui est sans doute une adaptation de -£e, est a peu pres 
propre a Sav., ľinnovation est tres singuličre, puisgue les formes per- 
sonnelles du verbe indo-europčen ignorent les distinetions de genre 
graminatical. On trouvera le détail de ces faits chez Wiedemann, Bettr. 
z. altbulg. Conjug., p. 20 et suiv. Ceux des dialectes slaveg gui ont le 
duel ne présentent en général gue -/a a la 3“ personne, comme ň la 2“: 
toutefois, on rencontre -té pour le féminin en vieux serbe et en slovéne. 

Ceci posé, il y a trois choses ä expliguer: la désinence -že, la 
désinence -ťa, et la rčpartition de -te et -ťa entre la 2% et la 3“ personne. 

La désinence -te présente par rapport a gr. -rov une alternance 
vocaligue pareille a celle gue ľon observe dans les dialectes slaves, ä 
la 1r“ personne du pluriel, entre -mú et -mo (cf. lat. -mus) ďune part, 
et -me (cf. ion. att. -uew, dor. -uec) de ľautre. Il est oigeux de 


Sur les désinences de 2e et 3e personnes du duel en slave. 9203 


rechercher sil est tombé aprés -e un -s (cf. skr. -tžah, -tah) on un -n 
(cf. skr. -lam, gr. -rov). 

La désinence -ta (cf. lit. -£a, -fo-si) est a skr. -ťam, dor. -räv ce 
gue v. sl. -ma et zd -bya sont a skr. -bh$y ám, zd -byam du datif-instru- 
mental duel. 

Dôs lors -/e a di étre, A ľorigine, une désinence primaire de 2 
3“ pergonne, et une désinence secondaire de 2“ et -ťa (-— lit. -ťa) une 
désinence gecondaire de 3“ personne. Comme en grec et en iranien, 
ľambiguité de ľune des formes, la forme -ťe, a entrainé des confusions: 
de lá ľemploi de -ía a la 2“ personne, gui trouve en grec un pendant 
exact, et, comme -že était déja la désinence de 2“ personne du pluriel, 
la désinence sl. -ťa, lit. -ťa, gui caractérisait le duel, est demeurée la 
seule employée ä la 2“ personne du duel. On voit par lá gue ľemploi 
litnanien et slave nautorise pas ä conelure gue ľoriginal indo-européen 
de sl. -ťa, lit. -ťa fat une désinence de 2“ personne. — A la 3“ personne, 
-te caractérisait suffisamment le duel et sest maintenu plus longtemps, 
jusgu en pleine période historigue. Néanmoins la déginence -£a, strictement 
propre au duel, et gui rappelait la finale de včíka, a fini par subsister 
geule. II se trouve ainsi gue, par une suite ďactiong analogignes 
trés simples, la seule désinence de 2“—3“ personne du duel gui ait 
gurvécu en slave et la désinence de 2“ personne du duel du litaanien 
reposent sur une désinence indo-européenne de 3“ personne seulement, 
et de la série secondaire. 

Au point de vue slave, il est intéressant de remarguer gue les 
manuscrits glagolitigues sont a peu pres seuls a congerver la désinence 
-te gui a, il est vrai, perdu sa valeur ancienne, mais dont ľexistence 
permet ďentrevoir la série des innovations analogigues: les manuscrits 
cyrilligues présentent déja ľaspect des dialectes modernes. A cet égard 
comme a tant ďautres, ľarchaisme des manuscrits glagolitigues est trés 
instructif. 

Paris. A. Meillet. 





OJIHHE Hb 3AKOHOBB IEPE.-CIABAHCKATO A3HFA. 





KaK£ H3BŠCTHO, NEpK.-CIABAHCKIÁ A3BIKE HEPŠAKO HMŠETE a TAMI, TAŤ 
ApyTie CIABAHCKIE A3BIKH HMĎIOTE Ja: GBHTH, IMPH AP.-PYCCK. JEABHTN ET. I. 
IIpu pa3cMOTPŠHIH, BE NEpK.-CIABAHCKOMB AZBIKĎ APEBHŽÍŠJUNX— NEPK.- 
CIABAHCKAXB TEKCTOBB H HX£ APEBHE-PYCCKEXB CIIHCKOBE, TÉXE CIOBE, ĽAŤ 
a HAXOJHTCA HA MŠBCTŤ Ja APYTHXB CIABAHCKAXE A3BIKOBE, A HHOĽIA ZH 
NEpK.-CHABAHCKATO0 A3BIKA, MBI ANPHIIIH KE 3AKADNÉHIO, UTO BO BCBXE STAXE 
CIOBAXBb da BOCXOJHTE KB NPACIABAHCKOMY G HIH JG H UTO TAKEME OÓpa- 
30M5 HĎTB CIYHAEBB, FAŤ ÓBI NEPK.-CIAB. a BOCXOJHAO KB NPACIABAHCKOMY 
1% HIH /1%. 
MRI BHAHM3: 
1) aKBI, AMO, AÓJBKO, ABHTH, ADHBIIb, A3P, AHle, MOA (£OPDMLI HMEH. EJ. 

ZKEHCK. P., AMEH. MH. Cp. p.), BEHEZAAMA H T. U. 

2) mapo (mpu Hapa), H3AHTA, HxaATH (MPH ĎIAHTH, ŠXATH), MMb (pu 

ĎMb), MAB Venenum (mp Ap.-PYCCK. ŤAB), H3BA (MPH APp.-PYCCK. Ť3BA), 

H315 Orónayoc (MPH PYCCK. B3%) A T. I. 

PANOME HĎTE: CB OAHOÁ CTOPOHLI ŤKH, ŠBÓJEKO, ĎHNE H T.ÔI. HH 
BE APEBHE-PYCCKOMI, HH BB YElICKOME, HA BOOÓME BE KAKAXB-IHÓ0 CIaA- 
BAHCKHXB AJLIKAXB (IEPpK.-CIABAHCKIA HAMHCAHIA ĎKBI, P358 Map. EB. H T.T. 
HMĎIOTE 1b CE 3HAJEHIEMB Ja), — CE APpYroH CTOPOHH AXATH, AAB NA T. U. 

B1 BHXY STOPO MLBI MOKEMB PĎIIHTEJBHO BLICKA3BIBATBCA OTHOCHATEJBHO 
HĎBCKOJBKHX b CIHOPUBIXB CIYYAEBI: 

Bb POPpMAXE HMNEPEeeKTA HECŽGX1 HU T. I. a HE MORKETI BOCXOAHTb6 KB 
NPACIABAHCKOMY 1b HIH /8, 

Bb MŠBCTOHMEHÍH A3L a TAKKO HE HMŠBETE OTHOEHIA KB % H SITA 
VOpMA HE MOKETB ÓBITb CBAJBIBAEMA CKO.IBKO-HHÓVAb TŠÉCHO CE Tpeu. čvu, 
J14T. ©£0 H IIpov. 

Tak£ KAKB BE OÓNE-CIABAHCKNX5 HMEHAX- MMA, MPI, HCHB, HPĽMB 
MHI BCErAA BAJAME BE APEBHĎÚNIHXE NEpK.-CIABAHCKHXE TEKCTAXB TOJBKO 
td (HAH ero rpavHYeckiú BApiaHTB 7?) M OHKOMAA HE BCTPĎUAEMT a, — HŠTE 
OCHOBAHIA BO3BOJHTb Ga JTHXE CIOBĽ£ KB NPACIHABAHCKOMY G HAH /d: 3ABCB 


OAHH1 Hb SAKOHOBI N6PK.-CIABAHCKATO ABB1KA. 205 


M BOCXOJHTB KE NPACIABAHCKOMY % HIH fb: CPABHH OÓNME-CIABAHCKOE HCIH, 
TAB KOPEHb HECOHHĎHHO ŤA. 

HeoÓxOAHMO NOMHUTĽ, UTO BE CPEAHE-Ó0ITAPCKAXB, CTAPO-CEPÓCKAXB 
H NOZAHHXB (CE xonma XIV BŠKA) PYCCKAXE TEKCTAXB, CE HCKYCCTBEHHOD 
NepK.-CIABAHCKO! OPEOFPALie, MORETE BCTPĎŠUATECA Ea BMŽÉCTO M BE Ha- 
VAJÉ H CEpeAHHŤ CIOBE BO BCAKHXB CIOBAXE H S©opmaxB5. ŤTak5, BE pyc- 
CKHXB TEKCTAXE OÓBIYHLI ĽOPDMBI POA. ©4. REHCK. p. M064 — I.-CIAB. M005 
NT. KoONeYHO, XAHHHIA STHXE TEKCTOBB HE A01XHBI ÓBITE [IPAHHMACMHI 
BO BHHMBFIe. 


C.-Ierepóvprs, 16 maa 1907. 


AKaA0MHKB A. U. CGoÓóorEBCKIH. 





Zur Erklárung des Skazanie izjavlenno 0 pismenech von 
Konstantin Kostenski. 


Unter den Texten, deren Herausgabe die Wisgenschaft Herm 
V. Jagič verdankt, nehmen die Werke Konstantings sicher nicht den 
letzten Platz ein. Da Konstantin einen schwer verstándlichen Stil 
schreibt, ist allgemein anerkannt. Der Herr Herausgeber hat deshalb 
die Múhe nicht gescheut, dem Skazanie (Codex slovenicus rerum gram- 
maticarum S. 95 ff.) eine russische Paraphrase beizufiigen, welche seinen 
Inhalt im ganzen getreu wiedergibt. Naur flir einige Stellen môchte 
ich eine andere Deutung vorschlagen: 


S. 200 Z. 15: Bceaka4 ČYKBA HIH NAACTPOUNBIŤÍ ZHAKB, NOCTABJEHHKIE 
ne Ha CBOEML MBCTŤ, KAKB ÓVATO ÓBI RHBYTB HE BB JOMŤ >BIAAABIKH< — 
Konstantin schwebt S. 99 Z. 11 die Bibelstelle Markus 3, 25 vor: xai 
ččv oizia čg čavriv ueoloS9Ť, 00 Čvvňvcerau % oluía čusívn orfivau, er 
will sagen, jedes Zeichen, das nicht an seiner rechten Stelle steht, ist 
gleichsam ein fremdes, den Hausfrieden stôrendes und den Sinn des 
Wortganzen zerstôrendes Element, »es gehórt nicht dem Hausherrn an<, 
HR AŠMOV RÁKKIe. >Im Hause« gibt Konstantin dagegen tlberall 
durch 8% „LOMOV, vgl. S. 156, Zb und Glasnik 42 S. 292, 1. 

S. 200 Z. 6v.u.: Ecxm caMOzepRIULI MPHHHMATOTE MŠPLI AHA COÓJNO- 
J0H1A HCITPABNOCTH BE ÓOKECTBENIIBIX“L NHCAHIAXL, TO TĎMI 1440 HEOÓXOAHMO 
N0CTABIITE NPEJĎIL BCÉME NEHCIIPABHOCTAME BE NHCLMĎ TAKE KAKE UEPEJE 
Hero BTOPĽAIOTEI HEHCIIPABHNOCTH TAKE BL TEKCTHI CB. nAcania — ich 
môchte die betreffende Stelle bei Konstantin S. 95 Z. 16 als rhetorische 
Frage fassen und tibersetzen: Wie sollen die Herrscher fortgesetzt dem 
Úbersetzen ihre Firsorge zuwenden, wenn sie finden, daB die gôttlichen 
Schriften verderbt werden?! Ist es nicht besser, durch ein einziges 
[sc. korrektes Buch] die zerrissenen Herzen zu festigen, als da eine 
Menge von Úbhersetzern sie fortwihrend aus dem Griechischen tibersetzt, 
damit sie von uns verderbt werden?! 


Zur Erklirung des Skazanie izjavlenno o pismenech von Konst. Kostenski. 207 


S. 201 Z. 13: oma NoCBAMeHA JEpXKABHOMY MOMAZAHHHKY"  KOTODHIÚ 
MOFVIIECTBOME CBOHME MORETE IPHKAJAT: BOZCTAHOBHTL BŽpno0e vWYeHie, 
womit Stefan Lazarevič gemeint sein soll, die von Konstantin gewählten 
Ausdrticke gehen aber weit tlber das hinaus, was etwa von Stefan 
gesagt werden kônnte. Ich schlage vor Acčkpoy S. 99 Z. 22 mit Titla 
zu vergehen und zu tibersetzen: Um des Wortes des Herrn willen, der 
da befiehlt, zu dem Talent Hinzuerworbenes za bringen und den Reich- 
tum 8eines Herrn zu mehren (Lukas 19, 12 ff.), habe ich Mut gefaft, 
— mit Zittern aber gehe ich an das Werk: denn nicht blof irgend 
welchen Vätern und Lehrern oder Bischôfen und Firsten von Stádten 
oder Lindern, oder wegen irgend einer kleinen Schuld, sondern dem, 
der allein Herrscher ist, der die Salbung zum Kônigtam von dem 
Hôchsten hat und weit glánzender ist als irgend einer jener alten 
Monarchen, bringe ich dies, Jesu Christo, der allein vermag daurch 
sein Machtgebot die rechte Lehre einzugeben und alles in seine natlir- 
liche Ordnung zu bringen. 


S. 202 Z. 4: nopraTE TeKCTHI NEPKOBHBIXB KHHTE NPEBPATAHIME 
VNOTPEÓNEHIEMB NHACLME!NB, UTO BĽ KOHUÉ KOHIOBE EE XYKE OTAĎIbHBIXB 
OMHCOKE HAH HEHCIIPABHOCTEH, TAKE KAKB NOCIŤAHIA ZErHe HCNPABHTL: UŽMB 
BCH NHCĽMERHOCTĽ CÓHBUNVTOCA C1 AOPOru — Ch BACKMA AÁCTA MNOMPpK- 
uÁTHA S. 102 Z. 7 steht in Parallele mit oVanuséHie, bedentet also die 
gánzliche Verfehlnng, d. h. Auslassung eines Blattes, im Gegensatze zu 
der Falschschreibung eines Wortes, die leicht eine Lästerung enthalten 
kann. Konstantin sagt: Ich spreche nicht von Auslasgung, denn besser 
ist es, ein Blatt ganz auszulassen, als in den Bachstaben eine einzige 
Lästerung zu vertiben, da die Auslassung (nur] eine Verminderung des 
gôttlichen Weizens ist, eine Lästerang in den Bachstaben aber — ein 
Feind Gottes. 


Derselbe Gedanke kehrt S. 108, 19 wieder: Nitzlicher ist es, nicht 
ein Wort zu jemandem zu sprechen, als eine Menge guter durch ein 
lásterliches insgegamt zu verderben. 


S. 200 Z. 8. A3bIKL Ke CTAIL >»TAKKO CIBILIATEJEH5<, Was Wohl 
nicht auf die serbische, sondern auf die griechische Sprache zu be- 
ziehen ist. Die Stelle lantet ... wie bei den Griechen, wenn diese 
Sprache aber auch (dem Auge] scharf erkennbar ist, so ist sie doch 
mit dem Ohre schwer aufzufassen. Konstantin will sagen, wenn auch 
die griechische Schrift nach den Regeln der Orthographie gesetzt, alle 
Zweifel ausschliebt, so hat doch die griechische Sprache den Nachteil, 
daB beim Hôren [infolgze des Zusammenfallens vieler Vokale und 


908 R. Abicht, Zur Erklárung des Skazanie izjavlenno o pismenech voa K. Kostenski. 


Diphthonge in dem Laate i u. dgl.] Verwechselungen leicht vorkom- 
men Kônnen. 

S. 206 Z. 12: Tak£ UTO »BANMKE OVNOEZAYh< SHAUNTI >BE HeEroc, 
>RANARKE<: >BOHB< — ©8 handelt sich hier aber nicht um das zweite, 
gsondern um das erste + von BANA. Konstantin sagt S. 116 Z. b: Da 
wirst doch nicht mit % sprechen BEHXE oVnogáz, vielmehr sprichst 
du es mit" (also EHKE6 — vxže]: wenn du es aber mit % sprichst oder 
schreibst [also BENE — vonxže], so sagst du nicht »auf Gott (resp. »auf 
ihn<] vertrauen<, sondern »draufen«, d. i. aus dem Hofe, drauBen, zum 
Hinauswerfen. 

S. 208 Z. 14: Ilepemncunku Ke TEKCTOBI, ©CIH OHH VKE CTAPANOTCH 
NOAPARATb6 CBOHME NOAIHHHHKAME B£ MOUWEpKÉ, TO TÉMB NANE AOIKZHM 
COÓNFOJATE BCE TO, UTO BAKNŤE H CYMECTBEHHŠE (>10 IIOXY CĎAHia<) — 
Konstantin sagt hier (S. 120 Z. 20) doch etwas anderes, námlich: Du, o 
Schreiber, wo du siehst, dab es am Platze ist, fllr etwas rote Schrift 
anzubringen, da schreibst du [s so] und machst, dabB die gôttlichen 
Btcher in Anbetracht der Schônheit deiner Handschrift Kôniginnen 
gleichen, durch die Frucht deiner Saat (d. i. durch deine sinnentstel- 
lenden und lästerlichen Fehler] aber sind sie schlimmer als Buhle- 
rinnen. 

Der Mangel an Ranm zwingt mich hier abzubrechen. 

Ich schliebe meine Anmerkungen mit dem Ausdruck der Vereh- 
rung fúr den hochverdienten Jubilar, auf dessen reichem Erntefelde ich 
versucht habe eine kleine Nachlese zu halten. 


Rudolf Abicht. 





Pergošičúv preklad Verbôczyova Tripartita. 





Jest známo, že Chorvaté mají starý preklad proslulého díla uhers- 
hého právnika Štépána z Vrbovce čili Verbóczya: Opus Tripartitum juris 
conguetudinarii regni Hungariae. O pľekladé tomto védélo se dosud 
málo více, než že pošel z protestantské tiskárny v Nedelišči (v Mezimufí) 
r. 1574. a že byl katolíky ničen podobné jako jiné tisky této tiskárny, 
tak že se stal vzácnejším než mnohé staré rukopisy. Védélo 8e i to, 
že chorvatský pfekladatel Ivan Pergošié fídil se pľi své práci o málo 
starším pľekladem maďarským Blažeje Veresse, jak ostatné na konci 
svého prekladu sám podotýká. V čem se však jevi závislost jeho na 
maďarském prekladé, nebylo dosud náležité vyšetľčeno. O otázku tuto 
zavadil jen nepatrné nadaný mladý slavista uherský, bohužel pčedčasné 
zesnulý Martin Hajnal v krátkém článku Ivan Pergošié (Nastavni Vjesnik, 
knj. XV., sv. V., str. 321—327, Záhľeb, 1907). Dosud nebylo také 
zjišténo, jaké zmény učinil Pergošič ve svém pľekladé vzhledem k la- 
tinskému originálu, z néhož leckde nčkteré části vynechával nebo zkra- 
coval. A nebyl ovšem ani prostudován jazyk Pergošičúv, který jest 
velice zajímavý, podávaje ukázku nejen literárního jazyka Horní Slavonie 
ze XVI. stol. (kolem Varaždína), nýbrž i ukázku lidového hovoru. 

Vzhledem ke všemu tomu pojala nás touha prostudovati dúkladné 
Pergošičúv preklad, vyšetfiti jeho pomér k latinskému originálu i maďar- 
skému prekladu a vydati jej společné s néjakým flologem. Ačkoli 
jeme si pofídili již pľed sedmi roky opis Pergošičova prekladu, mobli 
jsme pro nával jiných prací teprve letos za pobytu v Záhľebé srovnati svou 
kopii s tišténým exempláfem záhľebským. A co jsme pľi srovnávání 
zpozorovali? Kopie naše, pofízená podle exempláfe budapeštské uni- 
vergitní knihovny, vykazuje ve srovnání s exempláfem universitní knihovny 
záhľebské hned na samém počátku textu četné varianty! Tišténá kniha, 
a ve dvou redakcích! A jaké jsou tu varianty? Jeden text jest více 
kajkavský, druhý zase štokavský, ač dúslednost zachována není. A co 


jest nejzajímavéjšího: jeden a týž text, který jest s počátku vétšinou 
Festschrift fúr Jagič. 14 


210 Karel Kadlec, 


kajkavský, obrací najednou do štokavštiny, a naopak. Ale divergence 
textú netrvá dlouho, ani ne do polovice I. dílu práce Verbôczyovy, která 
jest rozdélena, jak známo, na tri dily. Najednou oba texty stále se 
shoduji. 

Dúležitý tento objev pňimél nás k tomu, abychom s kopií svou 
srovnali i druhé dva exempláte Pergošičova prekladu, jež se nalézají v 
knihovné Nemzeti Muzeum v Budapešti, jichž jsme za pobytu v Buda- 
pešti nechtéli používati, ponévadž jsou pončkud defektní. Jeden z nich, 
v celokoženné vazbé (s tenkými deskami, barva kúže žlutá) nema tital- 
ního listu a posledního listu indexu. Obé jest doplnéno rukopisné 
(opsáno). Kromé toho scházejí a jsou opsány listy 75 a 46 (konec I 
dilu, část tit. 133, a začátek II dílu, tit. 1 a část Z tit. spisu Verbóczyova). 
Nahofe na opsaném titulním listé jest poznámka: Possidet Bibliotheca 
Regni ex dono Excell. D. Eppi. Zagrab. Maximiliani Werhowácz, 1812. — 
Druhý exempláť rovnéž v celokoženné vazbé se silnými deskami (barva 
kúže bílá) nemá rovnéž titalního listu (a tento není ani opsán): dále 
schází za úvodem jeden list, podávajíci prehled chorvatské právni 
terminologie, jak jí užívá Pergošič. Vlastníkem tohoto zachovalejšího 
exempláte byl na konci XVI a na poč. XVII stol. jakýsi I. Pohakoczy, 
jak videti z poznámek jeho na poslední stranč knihy a na konci II dílu. 

Že by se byly kromč uvedených exemplátú Pergošičova pčekladu 
zachovaly ješté néjaké jiné vytisky, není nám známo, a také ne pravdé- 
podobno. Jediný úplny vytisk, který náležíval kdysi slavnému právníku 
chorv. Janu Kitoničovi, jest nyní v aniversitní knihovnč v Budapešti. 
Exempláť univ. knihovny záhrebské, nčkdy majetek I. Kukuljeviče- 
Sakcinského, zaujímá co do úplnosti místo drahé. Scháziť mu konec 
rejstčiku, ač jinak jest úplný. Teprve na tretím a čtvrtém místé stojí 
popsané shora vytisky knihovny Nemzeti Muzeum. 

Prvá naše myšlenka po shledání variant v Záhtebč byla: zjistiti, 
nemají-li snad exempláre v Nemzeti Muzeum další divergence. Po 
ohledáni jich v Praze, kamž laskavostí biblioteční správy Nemzeti Muzeum 
goučasné byly poslány, seznali jsme, že defektnéjší exempláť shoduje se 
úplné s výtiskem budapeštské universitní knihovny, kdežto zachovalejší 
íshora na druhém misté uvedeny) jest opčtné shodný s exempláčem 
záhrebským. 

Mohla by nastati domnénka, že béží snad o dvé rizná vydání jed- 
noho a téhož prekladu, totiž dvé vydání z nestejné doby. A tomu by 
ge zdála nasvčdčovati i okolnost, že v Kukuljevičové bibliografii chorvatské 
z r. 1860 uvádí se preklad Pergošičúv na dvou mistech, jednou pod 


č. 1457 s titulem Decretum, koteroga je Verbewezi Ištvan diački popisal 
| 


Pergošičúv preklad Verbčezyova Tripartita. 211 


NAN , podruhé pod č. 2440 s tit. Trojstrančni pismotvor navadneh 


pravice ..... Okolnost tato však nic neznamená. Jak jsme se pľe- 
svedčili, mají oba divergujíci výtisky stejný titul: Decretum, koteroga 
je..... atd. Zahlaví druhé, Kukuljevičem uvádčné, zdá se, pochází 


z druhé ruky. Nekterý ze starších spisovatelú (Domin?) citoval asi 
Pergošičúv preklad z paméti podle lat. originálu (Opus Tripartitum), a 
Kukaljevič, resp. Ant. Mažuranič, podle jehož poznámek Kukuljevičova 
bibliografie byla sestavena, použil tohoto nesprávného názvu. 

Máme neklamné známky toho, že dvojí vytisky prekladu Pergošičova 
pocházejí z jednoho a téhož vydání. Predevším jest paginace obou 
vytiskú totožná, a sice i s tiskovými chybami. Jak ve vytisku univer- 
sitní knihovny budapeštské, tak v exempláfi záhľebském, jež predstavují 
rúzné redakce, jest list XIX. nesprávné Označen jako XV., za listem L 
následuje list označený jako LII., za listem LXXII. jest opčt nesprávné 
označeno pokračování: LXXIV, list LXXVIII pak očíslován nesprávné 
jako LXXIX, načež znova následuje číslo LXXIX, za listem LXXXV 
jest následujícií list chybné označen jako LXXIX, za listem LXXXVI 
pak jest pokračování LXXXX, načež následují ješté čtyry listy textu 
(91.—93.), až konečné dva poslední listy pred indexem označeny jsou 
stejným číslem: LXXXXIII. Oba vytisky mají po 178 stranách. Avšak 
i jiné chyby tisku prozrazují, že béží o jedno a totéž vydání. Tak na 
pľ. stojí v obou výtiscích v tit. 45, II dílu uchciniti místo uchiniti, v 
tit. 65, II dílu ghalunoga misto ghlaunoga, v tit. 5, III dilu chloneka 
místo chloneku, v tit. 29, III dílu gdledy misto ghledy atd. 

Záhadou jest arci, proč jeden vytisk má 8 počátku formy více 
kajkavské a pak štokavské a naopak. 

Hodlajíce s prof. Jitím Polívkou opatfiti nové vydání Pergošičova 
ptekladu s potčebným védeckým apparátem, pľestáváme tu na podané 
zprávč, jež nemá býti ničím jiným než upozornéním vedeckých kruhú 
na zajímavou právní pamätku chorvatskou ze XVI stol. 

Praha. Karel Kadlec. 





14% 


Die Namen der Wochentage im Slavrischen. 





sSchône und lehrreiche Abhandlungen sind in der >»Zeitsehrift fir 
deutsche Wortforschung< (Bd. I, redig. von Fr. Kluge) tiber die Namen 
der Wochentage in den verschiedensten Sprachen ergchienen, allein unter 
diesen befindet sich keine, welche sich die Benennungen der Wochentage 
im Slavischen zu untersuchen zur Aufgabe genommen hätte. Da ich 
ber die slavischen Namen der Wochentage in meinem ungarisch ge- 
schriebenen Buche »Úber die christliche Terminologie der ungarischen 
Sprache« ausflihrlich gehandelt habe!), will ich einige Resultate meiner 
Untergsuchungen hier mitteilen. 

>Von welchem Volke wurde die Woche bei den Slaven eingefihrt? <, 
fragt Miklosich (Die christl. Terminologie der slavischen Sprachen 8. 19). 
>Nach meiner Ansicht<« — setzt er fort — »von demjenigen Volke, dem 
die Slaven die Bekanntschaft mit dem GChristentume verdanken, von 
den Deutschen. Die Aufnahme dieser Zeiteinteilung geschah durch 
die Slovenen in Pannonien<. Der sehlagendste Beweis flir diese Lehre 
sei nach Miklosich der gemein-slavisehe Name des Mittwochs (vgl. 
Christl. Term. S. 20), námlich der Ausdruck sréda, welcher eine aus 
dem Hochdeutschen erfolgte Úbersetzung sei. 

Úber den Wochentagsnamen sréda #ufšerte sich auch Hofrat Prof. 
Jagiéč (Archiv XXIII, 537). Er meint, sréďa sei eine echt slavische Be- 
nennung, da sie denjenigen Tag bezeichne, der bei der slavisehen Be- 
nennung nach Zahlen (ponedčlenik1, vrtorenik1r — četvrrtrk1, pet5k1) 
nuf die Mitte fällt. Dieser Erklárung kann ich aus folgenden Grtin- 
den nicht beipflichten: a) Unwahrscheinlich erscheint die Erklárung, 
wenn man die Sache psychologisch nimmt. Die Wochen-Einbeit besteht 
aus s1eben, und nicht aus finf Tagen, b) Wie fremd die slavische Be- 
zeichnung sréda ist, zeigt auch der Umstand, dal im Kirchenslavisehen 





1) Der Titel meines Werkes lautet: >»Szláv júvevényszavaink, irta Melich 
János Bpest 1902—5«, I. Bd., 1., 2. Teil: úber die Namen der Wochentage siehe 
Bd. I. 2: 265 ff. 


Die Namen der Wochentage im Slavischen. 213 


flir »dies Mercurii< auch der Ausdruck £rett/ntk% vorkommt: c) Aufer 
Deutschen und Slaven finden sich auch andere christliche Vôlker, welche 
den Mittwoch als Mitte der Woche bezeichnen (dartiber siehe unten!. 

Ich stimme also Miklosich bei, sréďu sei eine Úbersetzung. Nach 
meiner Angicht ist aber sréda keine aus dem Hochdeutschen gemachte 
Úbersetzung, wie tiberhaupt nicht die Deutschen jenes Volk sind, dem 
die Slaven ihre Wochen-Zeiteinteilung verdanken. Dies zu beweisen 
fúhre ich folgendes an: 

a) Diejenigen Deutschen, die hier in Betracht kommen, námlich die 
Osterreicher und die Bayern nennen den Donnerstag pínzlag (vgl. 
Lexer, KärnWb., Schmeller, Bay. Wb.). Dab dieser píínzťag dem grie- 
chischen sréumen (vgl. Paul, Grundrif 12 359, auch neugriech. srépr1 — 
Donnerstag) entlehnt ist, ist lángst bekannt. Ein Volk, welches den 
Donnerstag den fiinften (griech. zréuarxm — pífinztag) nennt, kann die 
Namen der Wochentage einem anderen Volke, bei welehem der Donnerstag 
[četvrat>kv) der vierte heilšt, nicht ibergeben haben. 

b) Diejenigen Deutschen, bei welchen píínztťag flir Donnerstag ver- 
wendet wird, nennen den Sonnabend samôaz-tac (ahd.), samstag (nhd.), 
gebrauchen also ein Wort, dessen unverschobene Form #samôdat, #sambata 
wäre (vgl. Paul, Grundri 1? 360, ber die -mô- Form vgl. noch Klugce, 
Zeitsehrift f. d. Wf. I, 163, 192). Naun aber haben die Slaven, die mit 
den Osterreichern und den Bayern 8eit dem VIII. Jahrhanderte in 
kultureller Berúhrung stehen, wie tiberhaupt alle Slaven rômisehen Ritug 
das Wort sobota (gorb. sobota, poln. sobotu, bôhm. sobota, slovak. sodota, 
sloven. soboťa, Kaj-kroat. sobota, in Dalmatien: nôrdlich sobota, stidlich 
subota, Rad 118:15, 124: 113, 124, 136: 186). 

DaB das Wort sodoťa gerade so alte Entlehnung ist, wie das griechisch- 
orientale sgbota, daflir spricht der Codex Marianus (vgl. in der Ausgabe 
von Jagič, Index) und das Psalterium Sinaiticum (vgl. Seite 100: Psalm 
XLVII, 1, Seite 180: Psalm LXX X, 1, Seite 207: XCII, 1, Seite 208: 
Psalm XCIII, 1), wo statt des erwarteten cREOTA: cogoTa steht. Aus 
alle dem ziehe ich den Schlufi, da sačota in Mähren, in Pannonien, ja 
tiberhaunpt bei den rôm.-kath. Slaven immer ein fremder Ňame gewesen 
sei, der einheimisch soloťa lantete. Die sočdoťa kann aber nicht dem 
Bayer.-Gsterr. (sambaz-tac, samstag), sondern nur dem Lat.-Ital. (sabla- — 
tum, sabbato, sabaťo) entlehnt sein. 

c) AuBer den Deutschen bezeielnen den »dies Mercurii< auch andere 
Vôlker als Mitte der Woche, so z. B. die romanischen Vôlker. Meyer- 
Ltibke gsehreibt folgendes (vgl. Kluge, Zeitschrift fir d. Wf. I, 192): »Eine 
erste Abweichung von dem obigen Schema zeigt Toskana mit mezzedima 


214 | Johann Melich, 


(vgl. auch Griber, Grundrif I, 514, 527, Paoli, Lat. Paleogr. III, : 277) 
neben mercoledi, entstanden aus mediu /ebdomas, heute nur noch 
einzelnen Mundarten angehôrig, frtilher auch der Sehriftsprache nicht 
fremd. Dieselbe Bildung kennt der seit zwei oder drei Jahren erloschene 
Dialekt der Insel Veglia im adriatischen Meere mit mtssédma, das Ob- 
waldische und Engadinische mit meziamna, mezemna, mezetvna (vgl. 
Grôber, Grundri8 I, 465). Aber Tirol, Frianl, Istrien, Venezien wissen 
nichts davon, sodaŠ also jeder geographische Zusammenhang fehlt. In 
Graubinden kann nattrlich ein Germanismus vorliegen. < 


Die rôm.-kath. slaviseche Bezeichnung sobota und die gemeinslav. 
sré:la (Mittwoch) sprechen also riel eher flir einen lateinisch-romanischen, 
als flir einen dentschen Ursprung der Wochen-Zeiteinteilung bei den 
Slaven. Zu diesem lat.-romanischen Einflusse kônnte man auch neďélza 
(sonntag) rechnen, welehe eine Umdeutung der lateinischen ferta (ur- 
spriinglich »ruhe<, dann feria prima oder dominica »sonntag +, vgl. Kluge, 
Zeitsehrift f. d. Wf. I, 186) zu sein scheint. 


Wie verhalten sich nun diese Resultate meiner Untersuchungen zu 
Cyrilľs und Method Wirksamkeit? leh bin der Ansicht, dab die 
slavisehen Namen der Wochentage keines einheitlichen Ursprungs sind. 
Wir haben gesehen, daB der Ausdruck soboťa lat.-romanischen Ursprungs 
ist, und bei den rôm.-kath. Slaven gebraucht wird. Die Slaven griechischen 
Ritus haben das Wort sadoťa (altbulg. sadota, bulg. stdoťa, serb. suboťa, 
russ. suôboťa, hierher gehôrt das ung. szomdat und das rumän. sámôátťá), 
welehes aus cinem nicht nachgewiesenen griech. “cáufarar (vgl. Panl, 
Grundrifš 12, 360, pers. samba, christl. abess. samlata, Kluge, Zeitschrift 
f. d. Wf. I, 163) entstanden ist. Auch der Ňame der Woche bei den 
rôm.-kath. Slaven spricht fir zweifachen Ursprung: der Name “t-/t-d61+ 
(urspr. »derselbe Tag, der wiederkehrende Tag«, heute > Woche«, Archiv 
XXIV, 248, vgl. lanz. sorb. tydžen, tyžeň, poln. tyďzien, slovak. týdeň, 
týždeň, bôhm. týden, sloven. tjedan, teiden, ťeden, keden, kaj-Kkroat. týeden, 
tijeden, ča-kroat. tjedan) ist nur róm.-kath., dagegen nedela (: woche) und 
sedmica s8ind nur griech.-orientalisch. 


Die angefiibrten Tatsachen beweisen, daB die Woche bei den Slaven 
keinen einheitlichen Ursprung hat. Nun fragen wir, welche Namen der 
Wochentage waren in Cyrilľs und Method“s Sprache vor ihrer Ankunft 
in Mähren vorhanden? Meine Úberzeugung ist, daB Cyrill and Method 
die Wochentage entweder mit griechischen Namen oder mit Úbersetzungen 
nach griechisechem Vorbild bezeichnet haben. Meiner Meinung nach 
hatten Cyrill und Method folgende Ausdrlcke: 


Die Namen der Wochentage im Slavischen. 215 


1. CREOTA, entstanden aus einem griech. #odufurov (stehe oben): 
das Wort bedeutete: a) Woche, 4) Samstag: 


2. NAPACKEBAÍH, NAPACKEBAKHH, entstanden aus dem griech. sraga- 
Gzeví, bedeutete: a) Freitag úberhaupt, wie im Neugriechischen (Kluge, 
Zeitschrift f. d. Wf. I, 167). Fúr diese Bedentung des Wortes im Slavischen 
vgl. Cod. Assem., Mar., Zogr. Joannes XIX, 14, 31 paraskerjii — Say. 
kni. peľsív, ebenso Glag. Cloz. 78 ed. Vondrák — Cod. Supr. 320), 
f) Charfreitag, lat. parasceve (vgl. Jagič, Zur Entstehungsg. II, 70, 
Starine XXIX, 179). 


3. YETRPATAKA — Mittwoch, dies Mercarii. Im Psalt. Sinaiticum 
(XCIII. Psalm 1. Vers) lesen Wir: NECAAM A ANABHAOEB“h Eh Y4#ETEPDATOKK 
coRorkK — waluds... TELOGOL Ga Súrov — lat. »psalmis .. . guarta 
sabbati:. Die altungarischen Psalmibersetzungen, námlich der sogenannte 
Apor-Codex tibersetzt den lateinischen Psalm: »Dauid enekenek diczerete 
zeredam valo<. Hier wird »guarta sabbati< mit szerda (Mittwoch) úber- 
getzt. Die slavigsche Úbersetzung (četvrrtok1) stimmt mit dem griechischen 
reroác Uberein, im Neugriechischen wird der Mittwoch reroúc, reráorn 
genanní. 

4. Nach Psalterium Sinait. (Psalm XLVII Vers 1) heiBt der » Montag« 

im Altkirchenslavischen všťoraja (vg]l. NcAAME IMRCHI CHHOBRA KOPKO81 
BO BATOPKA COBOTR — Walubdg čdíje TOis vioig Kogoéč Čevrépa Gaj- 
Búrov), welcher Ausdruck aus dem griech. devrépa (— Montag) iber- 
setzt ist. 
5. Von Sonntag ist die Rede bei Matt. X XVIII, 1, Mare. XVI, 2, 
9, Luce. X XIV, 3, Joan. X X, 1, 19, Psalm XXIII, 1. In den altkirchensl. 
Evangelien und Pesalterien findet man protv (príčaju), edino, jedinú 
(edinaja, jedinaju), welche Úbersetzungen aus dem griech. srgór) (ca3- 
Bárov), Ť uja (rv GuJdúrov) sind. 

Ich glaube, mit den angefihrten Belegen bewiesen zu haben, dabB 
Cvrill unď Method eine, nach griechischem Vorbilde benannte Termino- 
logie ftir die Wochentage bereits hatten, als sie nach Mähren und Pannonien 
kamen. Fúr die Riehtigkeit meiner Resaltate spricht neben sačboťa und 
paraskevýii in erster Reihe der Name četvrtťaÄ? (—- Mittwoch, siehe oben). 

In Mähren und Pannonien fanden die Brtider-Apostel andere Be- 
nennungen der Wochentage vor. Sie fanden hier den Ňamen sočoťa, 
und die Záhlung, wonach Donnerstag der vierte, Freitag der fúnfte 
Tag der Woche ist. 


Ich nehme als bewiesen an, dafš ein Teil des Psalteriums aus dem 
Lateinischen tibersetzt wurde. Nun haben wir im Psalterium Sinaiticum 


216 Johann Melich, 


(Psalm LXXX Vers 1) folgendes: Et KOHEUA NAČAACUŤ O TOYVIAKYA 
ACAĎOB A EA MATA COROTK. Im griechischen Psalter (Waluôc eic TÔ 
réloc Úačo roú Anvúv rý Aoúg) ist keine Rede von irgendeinem Tage 
(vgl. auch Psalt. Bonon. ed. Jagič), dagegen im Lateinischen heiBt es: 
>Feria #exta. Psalmus LXXX«. Die ungarische Psalmtibersetzung, 
der sogenannte Dôbrentei-Codex schreibt hier: »>Exultate deo: pénteki 
nocturnos<. Hier wird der Freitag als der fiinfte (pjeľ> : im Ung. pén- 
tek) Tag der Woche (sobota) bezeichnet. Nun fragt es sich, woher 
diese Záhlungsweise, nach welcher Freitag der fúnfte Tag der Woche 
ist, stammt. Griechisch oder hochdeutsch kann sie nicht sein, da hier 
Donnerstag der finfte Tag ist. 

Bevor ich diese Frage beantworte, will ich bemerken, daĎ die 
Woche seit dem 4. Jahrhundert nicht mit Samstag, sondern mit Sonntag 
begonnen hat. »Die Anderung fúhrt man auf christlichen EinfiaB unter 
Konstantin zurtick: die Christen hätten den dies Saturni nach dem Vor- 
bild des jtidischen Sabbat als letzten Tag der planetarischen Woche 
genommen, aber ihren Feiertag auf den dies Solis verlegt, um sich von 
den Juden zu unterscheiden und in Erinnerung an den Auferstehungs- 
tag« (Kluge, Zeitsehrift f. d. Wf. I, 180). Mit dieser Verlegung des 
Feiertags muĎte hier und da bei den Christen unter dem Einflusse der 
Bibel jene Vorstellung entstehen, daĎ der Ruhetag der Woche eigentlich 
der letzte Tag der Woche sei, mit anderen Worten, daB die Woche 
mit Montag als dem ersten Tage beginne. Diese voľkstlimliche An- 
schaunung findet man im Friaulischen, also in einer neulateinischen Sprache, 
wo der Montag prindi (— erster Tag, prima dies) heiit (vgl. Kluge, 
Zeitsehrift I, 193). 

Wir haben gesehen, da die slav. Benennungen sodoťa, sréda la- 
teinisch-romanischen Ursprungs sind, mit dem Belege prinďt glanbe ich 
bewiesen zu haben, daš die Bezeichnung der Tage: Dienstag, Donnerstag, 
Freitag als zweiter, vierter, flinfter Tag ebenfalls lateiniseh-romanischen 
Ursprungs scin kônnen. — Diese Benennungen verbreiteten sich zuerst 
unter denjenigen Slaven (Kroaten, hier nach Stulli Montag auch pret ďan 
genannt, Miklosich Christ. Term. 20, Slovenen, Bôhmen-Slowaken, Polen, 
Sorben), welche rôm.-lateinischen Ritas waren. In der christl. Termino- 
logie dieser Slaven findet man auch sonst viel lateinisch-romanisches, 
wichtig ist z. B., daš das lat. ce hier als že vertreten ist, oder daB das 
lat. s, ss alg $, ž wiederkehrt (vgl. A175 << cruce. schon Jtreček, Die 
Romanen in den Stidten Dalmatiens I, 3(, 42, kalež << calice, bôhm. 
komže << camice >chorhemd<, mt$a, miša, mašu, mše, omša ete. < lat. 
missa etc.). Auf diese Frage, welche ich in meinem Buche ausfúhrlich 


Die Namen der Wochentage im Slavigchen. 211 


besprochen habe, will ich hier nicht náher eingehen. Ich wollte nur 
andeuten, daf in der slav. christlichen Terminologie vieles aus dem Lat.- 
romanischen herrtihrt. 

Als Cyrill and Method nach Mähren und Pannonien kamen, fanden 
gie diese lateinisch-romanische Terminologie bereits vor, in weleher 
freilich aunch deutsche Elemente vorhanden waren (vgl. popod: phafťo). 
Aus dieser gemischten Terminologie schôpften nun die beiden Slaven- 
apostel. | Ň 

Aus den obigen Erčrterangen ergibt sich mit Entschiedenheit, dab 
sie aus dieser Terminologie unter anderem entnommen haben: a) die 
Benennung der Tage durch Zahlen (Dienstag, Donnerstag, Freitag): 
b) den Namen sréďa, welcher eine aus dem lat.-rom. media hebdomas 
erfolgte Úbersetzung ist: c) den Namen neďdélja, welcher dem lat. »feria < 
nachgebildet wurde. Aus ihrer urspriinglichen, nach griechischem Vor- 
bilde geschaffenen Terminologie behielten sie nur einen Ausdruck bei, 
námlich den Namen sadoťa. 


Budapest, den 4. Juni 1907. Johann Melich. 





Litaniseh sAujú, 


m 





R. xsoň masc., xpoa “die Nadeln der Bäume", serb. Avója, č. chci 
fem. gehôrt selbstrerstándlich zunächst zu dem gleichbedeutenden lit. 
skujá, Plur. skújos. Die slavischen Formen setzen eine Warzelsilbe 
#ghuoi- vorans, das litanisehe Wort láŠt sich auf "sg/uja zurtickfuhren. 
Bei dieser Deutun? gehôrt unser Fall zu den zahlreichen Belegen fiir 
das bewegliche s- des Indogermanischen und weiterhin zu den gleich- 
falls zahlreichen Belegen fiir das Auftreten einer Tenuis aspirata nach s. 
Die Vokalalternation -#o-: -u- mu ursprúnglich auf einer Akzentver- 
schiedenheit beruhen, die aber nicht mehr vorhanden ist. Das litanische 
skujá zeigt Betonung der ersten Silbe /Gen. Sing. skújos), und dem 
widerspricht das Slavische nicht: r. xpoň hat feste Anfangsbetonung 
(Gen. PI. xnóeBr), und auch die femininische Form wird xsóa betont, 
daneben steht allerdings xboá und serb. /rýja, die aber fir die ursprting- 
liche Akzentuation nichts beweisen. Bekanntlich haben die ursprtinglich 
wurzelbetonten -d-Stámme im Slavischen vielfach, wenn der Nominatiy 
des Sing. nach dem Saussureschen Gesetz endbetont werden sollte, das 
Betonungsschema der urspr. endbetonten Stimme angenommen: r. pyká 
Gen. pykú neben lit. ruuÄä Gen. raňkos. Gerade das Nebeneinander 
von xróa und xBoá, serb. /vóju ist ebenso wie die entsprechende Doppelheit 
bei serb. Zora r. kopá ein Beweis daflir, dal urspriinglich das Wurzel- 
betonungsschema in der aus dem Litanischen bekannten Gestalt vor- 
gelegen hat. Das Litauische stimmt mit dem Slavischen im femininischen 
Genus tiberein. Der Nominativ lautete im Slavischen auf -i aus: "zvojt, 
im Neuslavischen muBte das auslautende -: nach dem / schwinden: die 
lautgesetzliche Entwicklung liegt aber nur im Čechischen ungestôrt vor: 
im Russischen ist die endungslose Form maskulinisch geworden oder 
ist durch eine Form auf -a ersetzt worden, im Serbischen beweist nur 
die Dehnung in hrýja das einstige Vorhandensein einer Form mit ge- 
schwundener Endung. Die Form #ztoji kann gewil keine altererbte 
idg. Form scin: im Slavischen lat sie aber gute Analogien (abulg. Zadiji 
"Schif" usw.). 


Holger Pedersen, Litauisch skujú. 219 


Dem slavischen #zvoji #(s)glwogi und dem litauischen #sghujä ent- 
spricht im Keltischen ein nur in einer Weiterbildung vorliegender Stamm, 
dessen Grundform als #sg(h)utja- angesetzt werden kann (der Anlant ist 
ir. sc- d.h. sA-, britannisch sp-, woraus neucymrisch ysč-), und der die 
Bedentung “Dorn" gehabt haben mul. Mit einem Suffix -/, das auch 
gonst im Keltisechen mit derselben Funktion wie das lat. -£ in ales Gen. 
alitis "befligelt (von ala “Fltgeľ), egues "Reiter (eguus "Pferď) usw. 
vorkommit, ist von diesem Stamme abgeleitet ir. scé Hagedorn" (#sg(4)utiaťs 
mit abgefallenem Auslaut), Gen. Plur. sciad, cymr. ysdyddad "hawthorn, 
corn. spethes "briarg, brambles", breton. spezad "groseille a maguereaW 
(zum Verstándnis bemerke ich, daĎ in den britannischen Sprachen der 
im Nominativ lautgesetzlich geschwundene Auslaut nach den anderen 
Kasus restitujert ist: das -i- schwindet im Irischen intervokalisch, im 
Britannischen wird es nach ? zu ď, das im Cymrischen dď. im Cornischen 
ťh geschrieben wird, im Bretonischen aber zu z weiterschreitet: das 
irische -ďd, cymr. -d, corn. -s, br. d vertreten regelmäfšig ein -i-). 

Wie der aus dieser Weiterbildung zu erschlieBende Stamm als 
selbstindiges Wort flektiert wurde, ist unsicher (Nom. "sgluna?). Auch 
ist e8 mir nicht gelungen, das Wort #sgluija, #sgluia, #(s)ghuoja mit 
irgendweleher Sicherheit anderswo als im Slavischen und Keltischen 
zu finden. 

Verwandt kônnte vielleicht russ. und bulg. xyň “penis" #(s)ghoujo-s 
sein. Die Vokalalternation wäre wie bei lat. ďivu-s skr. deva-s (#deiuo-s) 
neben lat. Jovis (Fďiiu-) gr. ióc, d. h. xyií wtirde die erste Vollstufe, 
xsoa die zweite Vollstnfe, lit. skujá die Schwundstufe vertreten. Der 
russische Akzent (Gen. Sing. xýa, Ňom. Plur. xyá) deutet auf alte End- 
betonung, kann aber eine Analogiebildung nach Óo0ií, polí, colt, cTpolí, 
kpaňí, nalí, pal PI. Óoú usw. sein. Fúr die Bedeutungsentwicklung gibt 
es Parallelen genug, u. a. alb. 2u “Pfahl, männliches Glieď, das schlieBlich 
als #sghuio-s mit russ. und bulg. xyií verwandt sein kônnte (die Flexion 
ist analogisch: hu-r-i, nordalb. hu-n-i “der Pfahl, penis"). 


Kopenhagen. Holger Pedersen. 





SANANNOÓBIIT. BIIE.I - BABEJ BM. BHAHFKAT. 





B1 AŽKOH JAMA JHOÓB.ITAPCKH TOBOPDH SPOPMATA NA MIHAAOTO AŽHCTBAE- 
TEIHO MPHYACTHC OTE CTÓ. BHAYKTH TIACH BANEX HIH BAIBI, X. p. 
BHUJIA, Cp. Pp. BHINNO, MH. U. BHIUJA (-e). ÁJa PEJ0ME CE TAX ©opma 
DB CIHHB H CIA TOBOPB CE CPpĎUNA 1 NPABHLIHOTO BUTEX, KOETO Ne Tpšóa 
aa Ce CMŠTA HIH 3A ApXAH3BMIL, HEHJTHKAHOB OE NANBIHO OTE HOBATA 
POPMA, HIH 34 PeJYATATI NA BEHKALHO BAHanne. Taka BE OÓPA3emäa, MPA- 
10XRE115 KBMB »Ouwepranue Ha UOdHlíCkKHA POBOPB« 0OTE Cr. KocTOBB, (BA. 
Toxmunnk£ na ll-ra Coeuitcka Jrpaasna Maxra Tnxnasna 3a 1904/05 
VU. Poz, HEObn. OTA. eTp. I. —XVI.) nmame: »BHLIG HH3 3BÔUTE MY CHUA 
KÓNUIH OT CYKMUGHO<) >BHIAU, NAKBO OH WMA CATE lexH4 JYMNKA HAMÉCTO 
ABE Ha, 1000 CII« 0. c. crp. XVI, a BE exHa NPHKAZKA NAKE OTE Coencko 
(Cóm. VIII, 170) uerem2: »BAÉz jexná KOXÁČA< H »>BHAČA JEe1ÚH CTÁPEN< 
CL ÓŽAŤKKA: > Ťa3H JYMA CE HITOBApA: TY BHAÉJ, TY BANÉZ (I. T.), ceTAŤ 
(0m. X, 145: znmér, Cóm. XV, 137: Bnzérx H T. N. — BCE BE JANHCBAHOTO 
oTB JI. ÚTOHKOBB (ByKaxnnob1). BE MATEPHAII H3E JYMHALIKO cpímame 
pe10BH0 pluča (Buméx Cóx. VII, 28, X, 162, XII, 226, 231 u mu. zp.: 
niiaú X, 163—164: suuanó X, 164), no m »18 Óň MÚDRO CeAxÉHIO, He 
óň výzxo Bugénro« (Cóm. XI, 156). 1 BE exna ne 0C0ÚEHO TPAMOTHA KHHXKA, 
KOHTO CFATDPKA NPĎAHMNO NA MŽCETENE AHANCKTE PAINPABEHO CIYUKH HI5 
OČUJECTBEHHA H VYHAHLUCHE KHBOTE BE PAL0MAPCKO H FhI0CTEHAHICKO (> IIHcxa 
Hb AHBOTA«< OTI A. r. MnxandoBr. Jl31. na asropa —e. Jeóexn1ak1, 
Pazomnpeko. NOCTENIHIB, NevaTu. » Hs3rpiaa« 1902, roz. 89, erp. 58) na- 
mnpame na erp. 14 cxĎInOTO: >HHIHO 20110 HE CAMI BHUE.IE OTE Nero.«< 
BA NAPOANATŤ NPAKAZKU 135 Vopno- TKYMAÍCKO Ce VNOTPŠÓA A BAIÉH!) 
n pudé 1 (Cóm. VII, 176, 178, 180: sunré a: VII, 180: suuaá, no nak5 
VII, 178, 180: npuaé r u VII, 177: puréia), a 51 JIepuICKATŤ NPAKAIKUY, 
samicanu or£ H. HacreB1, HMAME PEJOBHO BÚ1. (MHCAHO NO-PŠIKO 
BÚlAA), A KATO H3KAOuChne mal sú der (Cóm. III, 153: V, 144—145: 





11 Or% YCTATA HA HUTEJITCATCUB TOPOVIKYMACNE CIMB VYBAJDb > BNNMČJ c. 


ZANAAHOÓLIT. BEMEJ, BHNIBA BM. BERŠI1. 991 


VI, 164, 168 u ap.: Búmazr: V, 145: VI, 1604, 167: súm1ra, mo IV, 142: 
Búser, VI, 164: Bunéóra)!). 

KaTo 34104HOMB, 3HAUH, OTB ČOodHA H BEPBHME Ha FTOZANAAE KLME 
JIepnH%, HAMHPAME NOACE ÓBAFAPCKA FPOBOpu (Coemcky, ľaxoMHpeku, JIy- 
NHHUIKE, ľopno- I xymalcku, JIepHHCKA), B£ KOHTO BHUex (camo Jlep. 
BÁN BA) BMŠCTO HAH MOKPpaŇ BHAe1 © TBEPAŠ OÓHKHOBEHA G0opma. lam 
TPŠÓA TOBA MNPHNACTHE AA CE OÓĎACIIABA YUHCTO POHETHUECKH HIAH NE HMA Ja 
TEPCHME TYKE HŠĎKAKBO HOBOOÓPAJYBAHHE M0 AHANOĽHA? SBYKOCIOBHHTŤ 
34KOHH HA ÓBIrAPpCKHA ©34K5 He NO3BOIABATE JA TOBOPHME 34 NAPŠXOJE HA 
MOXAYFIACHO 0 BB U. A SODMHTŤ BHUIA, BHUIO, BAIH NOKASBATI, 
ue 3BYKBTE (6 TEBp. ©), M0 CTOH CAŽAB W% BE M. p., HE © OTE HŠKOTAIIHO Ť. 
BAHRUKOTO OÓACHEHHE, KOETO OCTABA, © MOPĽOJOĽHUHOTO. Ue BHNEI ce e 
ABHNO M0 AHAJOĽHA, Me HH CTAHE ACHO, KATO VIHAENÉ, KAKBA © CAJMÓATA 
HA AOPHECTA BHAŠX 2 BE 3AMAAHO-ÓLIFAPCKATĎŤ TOBOPDH, H KATO 3HA0M5, BB 
KAKBA BPB3KA CTOATE SOPMHTŤ HA BTOPHA CHOKEHT AOPDHCTE CE MHHAJOTO 
ABHCTBATEJHO INPHYACTHE HA -4%. BE HITOUHOÓLIT. FOBOPH, AŠTO AOPHCTHATA 
VOPMA H AHECE PIACH IPABHAHO BHAŽXE (BHA AX, BŇA 5X), He CA CTAHAIH 
HHKAKBH NXPOMĎŤHE C5 NPHYACTHETO, A BE JAMAAHOÓLIT. TOBOPH, KOHTO pe“H 
HABCÉKAJNÍ HMATB HOBA AOPHCTHA F0pmMA?) (BHLO0X, BHAO0%), ABABA CE Beue 
H HOBOOÓPAZ3YBAHO npäuacTrne IllogBaTA Ha INPpHU. BHNE6A CTOH TEKMO BE 
3ABHCHMOCTb OTE AOPp. BALO0x. BE NCHXOJOFHUHHA NPONECE, KOHTO e J0- 
KAPAJE CBJAABAHETO HA BHlIEJ, HaH-rJABHA poJa © H3ATPAJNO OTHONMEHHCETO: 
OTHAOX / OTHMEJ BIH IMPOoCTO: HAOX / Hullex. MAakTO Cpemy OTHAOX CTOH 
OTHMEJ, TAKA CPElNY BALOX MOKE JA Ce OÓPAZYBA BHNEI CIOPEAE Ipo- 
NOPUHATA 

OTHAOX |: OTHIEJ — BHAOX | X, 
—> BHJ0X |: BHlNEJ. 

Ue TONA © OAPHEMIHBO, MOKAZBA KOCTYPCKOTO jame (BM. laze Cóm. 
VI, 11), koero me HMa JA TEIKYBAME NAKB TBH: 





1) >Bunega< 110 AA CC AXBKU HA BAMICBAHA, KONTO C BMBKHAJ15 BE TÉZH IPHKAZKU 
AOCTA KHHKOBHI UZPAJH: >ÁMA KA BUJNA HACTOIABAŤÍHCTO NA HČÍHHIO MN POXEHOK<, 
SNAPÁHATA, KA CO HAYVÚJA 34 NOFÝÓBANHETO HA CHA CH, MY KASÁJA< H NOX. ČÓM. 
V, 144 nr 1p. 

2) IloM» 1. x. ex. U. rAACH BUAOX (BM. BHACK), I! BL MH. U. M6 HMAME: BHXOXMCO, 
BHAOXTO, BHAOXA, TA NO TO3ZH HAURHB AOPUCTETĽ HA BUAŽTN NO OKOHJAHNA HŠMA Ja 
Ce OTIHUABA OTL AOPICTA HA OTNTU. TNA ©0)MH Ch TOJNKOBA PaZIPOCČTPAHECHH, 40 CE 
VYBATb BB TOBOPA 143 MHOFO >00pa30BAHli<, NA NPOHHKBATÉ£ H BB ZHTepaTyPpära. B£ 
NpŠšBOJa (pozaHuecku) Ha ToreBna »Ďaycr>« (Coxna, 1906) ucTCME »BHAOXB< HA CTP. 
34, 150, 166, a B£ HEKPUTHUHNTŤ BIAUPBAHHA Ha J-p3 T. IžnoBE (»IIpaoreuecTBOTO H 
NPREZHKLTL Na ÓzLirapurš< Coeua, 1907) pexoBno crom »>BHZoxMC< (crp. 82, 8, 101, 
109, 117 ur. u.). 


9923 Čr. MxaneHOBB, ŠAMAAHOÓLIT. BRUCZ-BHMN BI BM. BHAŤ 11. 


(0T)AxOx : (0oT)HNEr — janox : X, 
— Ja10X : lame z, MU. 4. lamIe. 
8a BIHAHHE HA NOBEJATEJHATA eopma (JTaBpoB5, O630p5 211) 8A 
(POHET. la) He MOKe Ja Ce TOBOPH, TOIKO3B MOBEUKO WE BE MAKEJOH- 
CKHTĎ TOBODH, KAKTO © H3BŠCTHO, BM. lAXAb HMAME la/H U BM. BHKAB — 
BHAH. KocT. #Iamer HANOMHA JepHHCK. ZÁHAA (MO PANA J410X1) B+ Cóm. 
V, 145. 

OTL Apyra cTpAHA HH OCBÉTIABAT: TORA ABIENHE HŠKOH HOBOOÓPAZY- 
BAHNA BE KYKYIIKO-BOJEHCKHA H MHINCKHA TOBOpE. —BMÉCTO cTApoÓBAr. 2. 
CIOKEHĽ AOPACTE ILIETOXB, IPAJ0X5, PeKOXE, MACOXE, CŤKOXB H MOJ. BB 
KYK.-BOA. HMAME: MAIHTÉX, NIPHAČX, PHUÉX, NECÉX, CHUČX H NOZ., Na 
CIOPeXE TÉXE H MHH. AŤŠHCTB. NPHU.: NIHTÉJ, NPHAAČI, PAYTÉJ (nokpaň 
CTAPOTO PEKT4), NECÉHX, CHUČŠI (MOKPAÁŇ CTAPOTO CEKBA) HN T. AH. Ong- 
CBAUBTE HA TO3H roBopr (/I. MupueBr, » BŽIÉKKU MO KYKYUIKO-BOJCHCKHA 
roBopb« Cóm. XVIII, 426—470) npupexra KATO CTApH S©0PpMA AVNČI, 
yrňura (erp. 466), Óe3£ 7a Ka3BA, Jam cpemy aAyixex (BM. eTaporo 
AOlA0X) HMA HOBO NPHUACTHE ŤAYIAEJ, Axa BL3E OCHOBA HA AYMHTŤ: >34 
OÓPAZYBAHE HA TOBA IIPHUACTHE CE 3HMA MHH. CBEPuI. BPĎME Ha rIarola, 
KAKTO CH © CE VJAPEHMETO, I! BMĎŽCTO MŠHATBA -X CE TYPATB I, JA, 10, 
AH KIM 10< HHE MOREMI JA NPŠANOJAAFAME, VE MNOKPAŇ APpXAHUHHTĎ AYMEJ, 
YTHUITLI ME JA CÁNMECTBYBATE H HOBOOÓPAZYBANH AVIA 1A, VTAZLÉJ CHOPeAB 
avirex, yTrugex. TosBa NPŤAMOJNOKEHHE CE NOTBLPAHBA OTE MHINCKATŤ MATE- 
puaan Ha A. IocTennieba B5 Cóm. TaMB HAMHPAME: »>O0OTHAÉIE HA Kápo... 
M ČB TH VO TLÁBOT0 L10MÉX NPA nÚXx< Cóm. X, 140: mx: >» oópo-ýTpo, 
Nápue«, MY peué x erápeno. — >»,/lai Bór xoÓpo, aémno«<, péka1 my Cor0- 
MÓH X, 146: raka zoinér Cóm. X, 138—139, mo # (aJoméa: X, 139 n r.n. 
1lmnckoTo A0O11e.1 N0okpaHh 1011.1 IPŠACTABA ABIEHHE MpaBO NPOTHABO- 
no10:KCHO HA 3AMAAHOÓBAM. BHUEA MOKPAŇ BHJEI, AJ4 MPHUHHATA HA ABŽTŤ 
HOBOOÓPAZYBAHHA € BCE NAKB EAHA H CA MA. 


Coena, mak 1907. Cr. MrazeHOBT. 





Cognnenia II. H. MenAnngoBa (Anmiper llegepcraro), 
FARB JeKCHUECKIŤ MATEPIAJTE PYCCKATO IHTEPATYP- 
HATO 13HFrA. 





llapexr IÄpbaHoBnuz MeJXLHHKOBB, A3BÉCTHHIÁ BE PYCCKON JHTEPATYPŠ 
ÓoxŤe MOAE CBOHME NCEBXOHHMOM1£ AHmxpea llevepekaro (1819—1883 r.), 
MORETB IO CIIPABEALIABOCTH CYUHTATBCA ČEXNETPHCTOMB-ITHOFPADOMB 3A CBOH 
KPYNHŠÁMIE ABA POMAHA: »B1 JIšcax5< (1875 r.)!) a >+Ha Topax5< (1877 r.). 
JTH ABA POMAHA COCTABHIH IHTEPATYPHYH CIABY TAJHAHTIHBATO ABTOPA- 
XVAOKHHKA H BBI3BAJH COÓOÁŇ MOAPOÓHYH ONŠHKY TBOPNECKOH AŽATEXĽHOCTH 
Tlevepekaro BE PYCCKOHŇ KPATHKÉ, BOUIEXLIYI0 DE OÓINIE OÓIOPEI HCTOPIA 
PYCCKOH IuTepaTypsi. Ho He C0 BCÉX£ CTOPONB ele HCHOJXB3OBAHE MATE- 
piarB, BHECEHALIÁ NpoHJBEZCNniIAMH A. Ilenepckaro BE pyCCKOE CAMOCOZHAHIE: 
OTHOLIEHIE BRINIEHAZBAHHLIXE ABYX£ POMAHOBB, BE KOTODGIXB ABTOPB HX5 
ABIAETCA KPYMHBIME JTHOFPAĽOME-XYNOKXHHKOME PYCCKAPO NPH- Box KCKATO 
KpaAA H ero NOCEJEHIA, KE JEKCHUECKOMY COCTABY XITEPATYPHATO pycekaro 
AJBIKA EME HE CIYKHAO INPEJMETOME OCOÓAPO HAYUHAPO HICIŤAOBAHIA, U CE 
STOŇ CTOPOHLI MATEPIAIB, COÓPAHHLIÁ BE HaÓHOJeHiax 1 llevepekaro H 
OÓPAÓOTAHHNIÁ HME BB Ero XYJ0RECTBEHHLIXB H KPYNHŠÍLIAXE ABYXB Po- 
MAHAX1, ele He HIMOABIOBAHĽ HAYVKOH, HE CMOTDA HA TO, UTO IJTOTE MA- 
TEPIAJ5 BNOJAŤ ZACIY KHBASTI BAHMAHIA PYCCKHXE VYCHLIXB AHHTBHCTOBL. 
B+1 eaMOME ABIŤ, BCAKIH, KTO YHTANE ITH POMAHBI |lenepekaro, BOCXHNAACA 
XVA0KECTBEHHOCTLO H OÓPAZHOCTĽO HXB AI3BIKA, TAKB CKAZATB, YYBCTBO- 
BAIB OCOÓEHHOCT: S3TOTO AZLIKA H MPAKTHYVECKH OMVAJE MPerECTE STOH 
ocoóennocTH. ŤTaK£ MAHO-MO-MAIY 3TO NPIATHO© UYBECTBO CTAJO BCEOÓNUME 
VUYBCTBOMB UHTATEJA: PYCCKAA YUHTATOUJAA HHTELIACENTHAA NYÓJHKA BE JTOME 
UYBCTBŤ XYA0XECTBEHHAFO H OÓPAZNATO AJBIKA CIHBANACb BE 0AHO UŠIOE. 
Ho JaATB CeÓŽ OTUETI BE COCTABÉ JNEMEHTOBE IJTOPO AJBIKA: VKAJATE, NIA 
KAKAXE OCHOBAXB NOKOATCA AZLIKE ITNOFPAĽATECKANO POMAHA A. llexeperaro: 
H KAKAMH CBAZAMH OHB CBAJAHE CE AJBIKOME PYCCKAFO HAPOJA, BEIPAZNTE- 
210M5 KAKOFO ÓBITA H KAKOTO HACENEHIA, KAKON OMPEAĎACHNOŇ MŽÉCTROCTH 





1) M0ABZACA CUATAJA BE KYPHAAŤ: »Pycckiť BÉCTIKKRT<. 


994 Esrenif Byuc, 


CIYKNTI JTOTE AZBIKE MO CBOEMY JNEKCHUECKOMY COCTABY, BCE JTO ABAAETCA 
VKE NE OÓXACTBIO YYBCTBA HJANHAFO, A OÓNACTBIO AHHTBHACTAGECKOÁ HAYKH. 
B1 CaMOMB AÉBJIŤ, OTBŠTE HA BCÉ STA BOMPOCHI OTHOCHTEXBHO A3BiKa lle- 
uepekaro MOXKET1 JATB HE ČEZPHAINIHIIHAA ICTETHKA, PYKOBOJANAACA CYÓB- 
EKTABIIBIMH TpeóopamiaMuU BKYCA, A JAHATBHCTHUECKIÚ HAYUHBIÁ AHAAH3E 
COCTABA A3bIKa pomama »B1 JIbcaxz« H3m >Ha ľDopaxB<. TaKOÁ AHAZH31 
NPEKAE BCEFOo VKAKETE HAMB, UTO BB AZBIKĎ STHXE POMAHOBE lleyepekaro 
COXPAHEITB MOJHOCTLO MŽCTAMÁ KONOPATE (couleur locale) HapoAHOŇ pyc- 
CKOŇ PĎUH BABOJZKBA BE TOH ero VACTH, TAŤ PYCCKIA NOCENEHIA CHAATB 
UYTb He THICAYVY IŠTI, VKDHBUHACb BE KepKEHCKAXB H UEPHOPAMEHCKAXL 
AÉCAX1 U TÉME YVÓEPErIIHCE OTE PAZNOKEHÍA, OTE NOTEPH CBOEPO JTHONPA- 
PHUECKATO THNA ÓJATOJAPA ACCHMAJANIH CE HACEJXBHHKAMH H 3AHMCTBOBAHIAMB 
HHOMNIEMEHNOH H UYKAOÁ KYJBTYPB“I. TOT VĽOJOKE PYCCKOÁ 3EMIH, KO- 
TOPBIH HI3OÓPAKEHL CO BCŤME Ero HACeJNEHIeME H ÓBITOMB£ y IJleuepckaro 
BE pomanŤ >B1 JI£caXB«<, KOTOPBIH OMHCAHE ABTOPOMB BO BCEÁ NOZHOTŤ 
STHONPAFHUECKUXB NOAPOÓNOCTEÄ, HAJLIBAETCA BL POMAHĎŤ JABOIXKBEMB, A 
OÓHTATEJH Ero — » ŽABOIKÁHE<: STO — MŽCTHOCTĽ MO CPEAHEMY H BEPXHENY 
Teueniro p. BeTIYTH, NpATOKA BOJTH CE AÉBOHU CTOPOHBI, PŠKH, NPOTEKAITOMEÄ 
no KoCTPOMCKOÚ H UACTBIO No HAxkeropozxckoi rybepnim. Br MakapBbeBOKOM1 
yžšsaž HnmxtcropoZckolí ryČepniu, BE lecTu BepeTaxz OTE JILICKOBA, Bra- 
naeT1 BE Boliry CE JÉBOlN KE CTOPONLI, HHZMEHHOH, pška KepXemelrB. 
ROTE S3TO-TO 1pocTpaneTĽBO mexiy Berryrof H KepREHNEMB H ECTĽ ApeHa 
HAHÓCIŤE HNTEPECHIBIXT naAÓHONEKIÁ II. H. MerbuHKOBA.  JTO — KPpal ©HH- 
CKATo NAEMenA (Mepn?), KOTOPBIH CTAAE MOCTENEHHO KOXOHHZOBATBCA HOB- 
TopoAlAMH UYTE Ne c5 XI“ pžKa, KOĽZA MOKHO YKA3ATb VKOE OTAŠĎIDAHIA 
NOMBITKH HXB UPOHHKIVTB KB BOCTOUHLIME PHHHAME. ÚHTEpeCHO, UTO BE 
STOME KPA ÓOIŤE VIACPRAJTOCL CTAPHNEI H BE ÓBTŤ H BB A3BIKĎ, UÉMI 
COÓCTBEHHO BL HOBĽOPOACKOÁ OÓJNACTH, T. K. Kpal S3TOTE ÓBIAB BAAIH OTE 
ÓOEBOFO HYTH H PIALHATO PaHOmA AŽHCTDI PYCCKAXB NIEMEH1 10 — Moc- 
KOBCKATO meploga. lluTepecmo, MEXAY IMPOUHMB, UTO BE KHHENEMCKOME 
všsaB (manp., c. Bórxcko-Bóxxekoe (?] H BE APYTHX2) J0HLHIHŤ COXpaHHANCh, 
mo MOHMB HAÓJONCHIEME, Bež innamie (M, 4, W, W%) MATKHMH, a camoe 
Hazbanie Kúremma (PHHCK.) nepemao BE »Rhúmeuna«. BoTB, eCIHÓH Y 
A. Jleywepekaro ÚBLIE COXPAHECHL H ZBYKODOÚ OÓAHKE AIBIKA BeTr1YKcCKAro 
n KepRenckaro Kpa4, TO MLI HMĎIH ÓBI BE CBOEME PACHOPAREHIA H JTOTI 
MATEpIAJB, A0MONNATOUUÍ KAPTAHY ÓBITA H THNB KHTEJA JAHROH NŠCTHOCTH, 
HO, KONEUHO, BE XY AORECTBEHHOMB POMAHŤ COXPAHATB NOAJHOCTBO 3BYKOBYH 
CTOPOHY MŽÉCTHAFO TOBOPA NEJBIA. BATO OTPAKEHIE APEBHOCTH BB ZEKCHKŤ, 
BE TOHAUECKOIÍ CTOPOHŤ AZLIKA HA Bb POPMANLHLIXT HŽKOTOPBIXB OCOÓEHHOCTAXB 
ero IIpexCTADA NETE CAMO NO CEÓŽ TAYÓONNÍ HHTEPECE ZIA AHHTBACTA, H NPH 


Coymnenia II. M. Moxrunkopa (Anapea llegepcraro,. 225 


COHOCTABZEHIH CIOBAPHATO MATEPIANA, HZBŤCTHAFO BE PYCCKHXL TOBOPAXE 
STOPE KPAA, CE CIOBAPHLINE MATEPIAJOME TOKHOBEJHKOPYCCKHXE TOBOPOBB 
NPOJHĽBAETE APKIÚ CBÉTE HA NPOHCXOKAENIE IBYXB MIABHLIXT Hapžuilií >De- 
AHKOPYCCKATO< NIEMENA OTE PAZHLIXE PYCCKUXE ILiemenb. CoópaBuH Beck 
J0KCHUOCKÍU MATEPIAIB H3E POMAHOBB: »B1r JIBcax5« u >Ha TopaxE«, MH 
AOZKHBI ÓBI ÓBIIH NOJBEPPHYTb ero TIATEIBHOH OÓPAÓOTKŤ, OCBŠTHDE ero 
AAHHLIMH PYCCKOH MAJEKTOJNOFIA BB CBAZH CE NAHHBIMH HCTOPIA PYCCKHXT 
ILIOMEHB, — H JTA NAUA PAÓOTA ELE KAETE CBOEÄ Oovepexu. B£ HacToanleň 
Ke CTATEĎ CBOEÄ MPI, BCIĎACTBIE OÓBABJEHOLIXB HAMB VCIOBIH BL NEYAT- 
HOME NPHAĽZANEHÍH VYACTBOBATE BB5 FOónrednomE UCÓOPHHKÉ BE UECTE MA- 
CTHTAFO VYEHATO, NATPIApxa CIABAHCKOH SHIOJOFIH, TAVÓOKOVBAKAEMANO 
YYHTEJXA MHOFHXB NOKOJĎŤHIH CIABHCTOBI, I. B. ÁrHua, MNO HEOÓXDAHMOCTH 
AOXKHBI ODPAHHYATBĽCA JHLUIb VKAJAHIEME HA HBKOTOPHIE BONPOCHI, CBAZAHOHIE 
5 HACK ÓVAVNeŇ PaÓOTOH NO AZBIKY POMAHOBE AHapea [leueperaro. 
Jaa TOro, UTOÓLI MOKAZATb BE HEÓOJBNNOH. CTATBŠ, BE CAMBIXB OÓNIHXB 
JepTaxB, TO 3HaAUENie, KOTOPOE NPEACTABJAJA ÓBI COÓOH HAYUHAA pačora 
HO AJLIKY pOMAHOBE llevepckaro, H ZaTb XOTb HŠBKOTOPOE NOHATIE 065 
OÓHNIH ZEKCHUOCKATO MATEPIAJA BTOĽO AZBIKA, MBI NMPHBOJHMB HERE IIA 
OPHMĎPa HEÓ0IBUIYH0 UACTL CIIHCKA CIOBB, PACHOJNOKEHHBIXE BE AIVABHT- 
HOMB NOPSAKŤ, CHOBB, H3BŠCTHBIXB MO NPEHMYNECTBY BE CBBEPHO-BEJHKO- 
PYCCKAXB FOBOPAXE (WVACTLIO JAKE ZIAIEKTHUECKH) H NEYNOTPEÓNTEJĽHHIXB 
B% IN KXHOBEJHKOPYCCKAXb TOBOPAXB. BOJbMEMBE HĎKOTOPDHIA MÉCTA H3E po- 
Mana »Br Jšcaxr<. UČ caMAro Ke Hauala POMAHA MbI VZHASMB OCOÓLIÁ 
CKIAAB MKHZHH > JABOIKXÁHB<, ZNAKOMAMCA CE BOMPOCOME 0 FEOTPAĽHUECKHXL 
H MPHNOAHLIXL YVCHOBIAXE, KOTOPBIA NAJTOKHIH HEHITIAJHMYJO0 MEUATb HA 
xXapaKTEPB, ÓBITB, 3AHATIA H AJBIKB RHTEJA >JIBcoBB« BeTr1YKCKAro Kpaa. 
> BeproBoe BaBOZKBE«< — ITO CTAPAA, HCKOHHNAA PyCh, >» KOHNÓBAA<, T. E. 
XBOHHO-IBCHCTAA. (»>KÓHNA< — CIOBO NEHZBŤCTHOE IOBP. TOBOPAMEB.) 
ToTOBNH IÉCB, VAOÓNHEÍ A111 BCAKAFO APEBOAŠINlA, OÓYCIOBHAE COÓHII 
ZAHATIE >3ABONKÁHHHA< CPEAH YEPHATO H KPACHAro »páMEHBĽbA< (— ažca, 
C10BO 9TO HZ3BÉCTHO TOJBKO BE AÉCHOME IMPOCTPAHCTBŤ BIKP. Tylepniň CZ 
NepeceJ6HNAMH H31 cžpepa). JIšca »Uepnopaménckie« (1HCTBEHHMIXE m0- 
poa») zapalu Kocrpomnuvy u Huxeropoany UeMemOBCKArO VŠÉINA, PAJOME 
CO CTPOEBLIMI MATEPIAJOML IŽCa »>KOHAÓBAMO«, Elle H MATEPIAME MIA 
BCEBOZMOKHLIX b JEPEBAHHLIXB HJAĎJ1H, KOTOPBIA HAZLIBAFOTCA > FOPÁHNIH- 
HOŇ<« (HO NPEHMYLIECTBY JEPEBAHHAA MNOCYJA M VTBIPB. ÚM. NHKXE): A pa3- 
BHBIIAACA MPH MÉCTUBIXB IPHPOAHLIXB VCHOBIAXB (CpezH IAÉCOBE H >YAa- 
pých«. Cm. HHKE) NPEJPIHMYHBOCTE KOCTPOMHUA CIAĎIAJA H3E HEro H 
maNO0BANA H CYKHOBAJA: 010E BAJETE >NOÁPOKE<, BAKETE BÁPerH 


H ABIACTE YUYTB HC Ha BC POCCIR »BÉCOBHIA, KOPOMÁICIA<.  ÚIOBOMI, 
Festachrift ftr Jagič. 15 


996 Esreniž Byxao, 


H3BÉCTEHB, KAKE MYSKHK56 >10CÝRIÚ<: >JABOIKÁHNHE — HE JEREÓ0KT, 
UEJOBŠKE AO0CYKIH: VEro JZeMIA He Jara, VMŽHBĽBEME 34A ABXO 
BZATBCA ĎepeTB«. CpB. CIOBA: BÁPERKA, NOAPKOBIA UNANA, X0CA- 
raTb- 10CY KI H COBPEMEHHOE JHTEPATYPHOE JHAUEHIE NOCIŽAHATO  CI0BA: 
> NPAZAHNIU «, »CBOÓOJHLIÁ < ? Z0OCÝM 5 — CBOÓ0AHOE Bpema. JIfcá 3aBorxa- 
HHHA KOPMATBE: XKHBETB 3ABOIKAHHHE XOT> BE TPVAŤ, ZA BB A0CTATKÉ. CE£ 
H3CTAPN 3A BOITOŇ MYKHKU BL CAMOĽAXE, ÓAÓLI BE KOTÁXT. >JlanTeň BA- 
AÓMB HE BHJAHO, XOTb CIBIXÓME TIPO HHXB H CIBIXAHO<. ČpB. AHTEPATYPHOE 
NPOHZHOLIEHIE : BŇÚA 5 - BÁZA - BÚAJ -BÁÚZLAaM BE. Ho: >BE BHAÝ<« H > BE 
BHAŠ <: A BO MH. UHCAŤ NIANEe KT. (CBp.): BHAÉŽI - BHZÓBE - BALÁMB HT. A. 
INPA JHTEPATYPHOMB: BÁAH - BŇA0B5- BÁAAMB H Npou. CpB. cepó. (e5 
COKPANJEHIEMB ?): BŇA-BAJA, NU AANeKT. BíiA-Bilna. BEIT MOXETE, pyc. 
nareKT. BÚA 3 - BALÍ — BAAÓME - BHAPI - BHAÁXBO H HNOJA. NADH CpaBHENÍH CE 
PYC. AHTEPATYPHLIMB BÚJA- BÁJ0MB H MOJ. OKAKETCA Ó0AŤE APEBAHMB NO 
YZapemin. ÚpB. Óodr. BAABT. CpB. Bbllle: CABIXÓMB. —Booóne, ocoóia 
HAZBANIA YACTEH HJÓLI, VTBAPH, KYNAHLEDĽE, KPACOKA, PBIÓB, KOCTODMOBE, 
BŽTPOBB H OPOUHXB NOAPOÓHOCTEŇ ÓBITA H NÉCTHOH TPHPOAH V KOCTPOMAUCH 
BB CBAJH CE OCOÓLIMH VAAPEHIAMH BO MHOTAXB C10B4X1 (Hanp., cépeópo, 
IIoHÁZOBBĽE, KPaCTL, Kpamónnií, TÁÓIO, PAČOTÁTE, JÁPAZE H 
MI. AP.) MOPAH ÓLI BO MHOĽHXE OTHOUEHIAXE NONOJHHATb ZHAMERHTBIÁŇ C10- 
papb Jara H COAXBÚCTBOBATE OMPEAŠNEH10 BZAHMOOTHONEHIŇ BEJHKOPYCCKAX5 
TOBOPOB£ MO JAHHLIMI VAAPEHIA M NEKCHKH. CPpB. »KPANÓHAA NOCY NA €: 
KpHlUlA KPACÚTCA KPACHBIME »>UEPDAANKÓMB<. >HAMÓJBKA< — MOJBA. 
> IIpAnéHB« — (nena?) — Čap5iurE. >llóCTABKA<, > LÓCTABKA< (TAKE 
H BB Ka3. ryGepnin). »CKÓÓIENBIH <, »CHÁCENHBE< H MIL. Ap. 

BoT1 SITA 3A1443 H ÓVNCTI ZAHHMATB HACE BE OCOÓOME NOAFOTOBINE- 
MOME HamHN TpyAB. Tenepb Ke BB BHAŤ NPAMŠpa A NPAXAFA1 HARE YACTB 
CIIHCKA C10B£ CE HXE OÓBACHEHIAMN HI VKAZAHIEME MÍŽCTHOCTH VNOTPEÓIENIA 
4X5, KpoMmž BeTIYKRCKAFO KPAA. 


A. 


A3ÁME-MNAIBTO Barenoe (Ka3. ryó.). 


B. 


>PPsaB H3E ÓAKIY ME N0RKH«<. BaKIVNA — VYPKA, APHTOTOBACHHAA AIA 
Touenia. HerozHAA WYACTE JepeBa-3ÚČOTMOHL — NE HATE AIA BBI- 
Abaku. ÚČpB. »ÓHTE ÓAKAVLIH< — ČEJZAŤ. ILIHUATB, ÓEZNO163HO TPATHTB 
ppema. Br Kocrp. m Hnxerop. ryó. — 3áóONOHL>, TOPÓHNÁ HA 
ÓCAĽANT, NPHTOTOBNEHNLIÁ A1A BLIAĎIKA 14 TOKAPHOMI CTAHKŤ. 
Boaorúcrnií. Cis.-zocr. Br AHTEp. ČONÓTACTHNÝ. 


Cogxmomia II. M. Mexrunkosa (Anapea llexcpexaro). 297 


> MHBY A POBHO ÓOKEJÓME BE CKYJEIBHHUIŠ<« — NPAZPĎBACMLIÁ paJAH 
Bora Z14 PAÓOTI HA KIAJÓHNIŤ H35 MUJOCTU BE CTOPOKXKÉ. OCŽB.-BOCT. 
> BYKENÚHM KOCAKE CBAPHTB< — CBHHHHH. Kocrp. HEX. 


B. 


»Bápu ČÓoxbmia: Berxepb mÓó copoky« — MÉPMI ÓOIBINOŇ BMŠCTHAMOCTH, 
KÓAHBI, BE KOTOPBIXE BAPDATE NHBO HAH UHÓ. Apyroe. UCŽB. 
>BoKXH BOPÓBHNHHA<. UpBb. Bepebka. Apx. Oz0n. Kocrp. Hux. 


r. 
TopÁáHOBHA — JeEPEBAHHAA NOCYJA H YTBApb. Kocrp. Hax. 
Tod0BMmÚúnNaA — TIABHOE IHN0 Ha Kinpocš. CÉB.-BOCT. 
>04HO PpefČTÁTI Ha YMŤ< — BEPTHTCA HA YMŤ, 3AJNErIOo. 
>CNoKOŇHŤH CIIHTCH, KAKE HH NO KOM£ HE TPpEeÓTÚTCA< — HE AYMAETCA, 
ne rpesaTca. Cf#p. Kocrp. 


A. 
> NoBÓAHTCA< —— NPAxOxHTCA. Kas. 
>[ložxarm NYTHHKH BE ABOŇXB CAHAXB«. 


I. 


>KeMKÓBB (— NPAHHKOBE NPECCOBAHHBIXB) KYMHTE<. CBB.-BOCT, 


d. 


> JeHerE HH Y KOTOo He 3aHMOBÁNBE«. ÚCpB. >paĎ0THNHKOB£ HAHMÝSCTE<. 

> MAĎ NEXBIA STAMB ZÁHMOBATBCA<.  CÉB.-BOCTOUH. TYÓ. 

>MYRXHKB 3AHÓCIANBHÝ< — FopsesHBHH, ropauji. JIHTEp. 3A HÓCYUHBHÝ. 
CpB. >0HB 3AHÓCHTCA<, »38HéccA<. CŽB. 

> IÉCHAKA BE 3HMHHIUH ĎIJATE< — J3HMHEE NPACTAHHME IŽCHHIXE IMpo- 
MBIUIJ0EHRHKODE. KocTp. 


H. 
> JAPEBĎIA BB HCTOUHBIH TOJOCB< — OTYAANHNIÁ, ČEZNAJERNOHIÁ, MOCIŤA- 
HiH. Cap. 
Rh. 
>BE KÓ3HEI HrTpal5 Aa BE ToposKú< — Óaôóku. Uxnó. KaaaHm. 
»>ROHAÓBBIE IpiATEXH«< — KPŠIIKie, HCKOHHBIE, KOPeHmHLIEe. —CPpB. Bb. 
Apx. Bara. Bar. Cnó. — KÓHIA, KÓNAOBHI. 


>(Ilo)KÝ UATLCA ÓBI TEÓóš y Kapna< — NONMPOCHTE, TOAKHYTBCA, N0OMPol0- 
BATb NOMPOCHTB. ÚŽÉB.-BOCT. 
»Knarouéii«. CpB. Ap. pyc. KHHUAYHH. 


15» 


228 . Erreniž Byzre, 


I. 
Jo XKA AEDEDAHHBIA. — ÚXB HA3BAHA: ČOCKÁA, HOCÚTBA, KPecTÓBAA, 
TÓHKAA, MEREÝMOKT.. Korp. Hnx.-Cox. 
>NJORKÁPNTE« ——> AĎIATB J0KKM, 3ANHMATBCA PTHME pemec1omE. Kerp.- 
Hunxerp.-Cenen. 
M. 
>ManaTLŇ HaxŠHY<. ManaTLÁ — MÁHTÍA. CPB. xapaTbá — xápria. IpuZ. 
XapaTÉŇNKIÁ, MAHATÉHNEIŤU. 
>Mmennúknb«. Pas. áúmmanúk. KAŤT>, TENILIŇ AMÓAPB, MNPOKOHOMAYEH- 
IBIÁ 10X0M5. 
»>BL MÉRE NL KYPHIA HE HANBETCI< — CPEIIÍ YPOBEHĽ DOJBI. Cepezxnna 
KAKOTO-HÓ. Bpemenm roza. /Ip. p. 


H. 


»3eMI1A HEPOJÚMOA TAMB: XOJTOMIAA, Necunnaa<. —Cps. >poJÁMnlí — 


- 


CHOCOÓNBNŤ KE POZJEHIT0. POZÚMUHKE — ÓOAŤINE OTI POAV V AžTeli. 
CŽB.-BOCT. 
0. 

>OÓJ1ÓRUTCA KAKBE-HHÓVAb, H XYJAA CIABA NOHNETE«<. »OÓJ0ORÚTBCA « 
BL CĎB.-BOCT. Poccin (H B5 Ka3ajmm) O3HAUACTB: OUIHÓHTBCA, OÓMAHYTBCA, 
ZANYTATLCA BE AYPIBIXE AŠBIAXB. 

>OTÁTOK <: »CÓnaA CE- MYTA: COBCŽME OTÁTONŇ<«. ApxX. OTBEPROHANIÍ, 
OTBABINCHILIH. ÚPpB. CTPCI. TATH, TÁHÁ. 


M II. | 

IoakaBTE« — Haxnaa yacTb H3ÓLI, HIUKHAA HZÓA ZIA PAÓOYUHXT, N0AB 
. XIĎB—, AIA 20X8 N0BOÓPAUNUXT. UŽB. 

»>Ha niéva krany«. ÚpB. ABOŇCTB. uHCIO načun (£) u MH. u. naetá. 


>JlepecTápka< — BLIIENUAA H3E AŠTE ANA 3AMYXeCTBA ABBka. UCBB. 
> MOoxOAEUB TEI, nápa«! CpB. 14penb: KOpA-KOpenb u no7. Cžp. 
P. 


s>PaMÉHB < (Kpacmas, vepnaa. CpB. Bare: > Uepnopamenckie ažca«. Okpalina 
abca OKOTO vauH). CŽÉB.-BOCT. rPyĎEPNÍH. CPpB. HAZBAHNIA CerB H Je- 
PeBENb BE AŽEHCTOlÍ uacTu Poceia: Pámenckoe, PÁMENBE H NOZ. 


C. 


sOTT CÓPOKA.HEAYTOBB IBUNTE<. ČPpB. HM. IL. eA. U. CÓPOKBE, NÓ COPOKY 


H IIpou. 
»>(TÓPOKKAME ÓBITEe. ÚUpB. CTÓPO KI, HA-CTÓPOAŤ ÓBITB -H Nox. CÉB. 
>ČÝNPAAKU naultyTea«<. — |0CHAŤIKU, BEUEPDHAKU, CODMŠCTHOE NPAJEHLE. 


CEB.-BOCT. 


Counnenia II. H. Mexsnukoba (AHmaxpea Ile«epcxaro). - 949 


»>OTTOUHBAA CTABEMÓKTE«<. KceTPp. ryó. TOYEHAA VAUIKA, MHCKA, KÓAHB. 
Y [aza C10BA BE SITO POPMŤ HŠTB 8. V. CTABHTB. 

>ČYKOBÁTKA«< — CYKOBATAA BŠTBĽ AIA paS3BÉCKA BAZEHOKE. UŽB. 

>COPÓUWHAH CIHPABHME MO NOKOŇNHKŤ < -—— COPOKOVCTE, COPOKOBOIÍ 2EHb NOCIŤ 
KOHUHHLI. CpB. NO VAAPeHIP: CÓPOKE — CÓPOKA H COpoKÁ, HO 
COPÓJHHH. — 


T. 


„JlomOUb, HHANE TÓLOKA< — COÓPAHIE KE XOZAHHY ZIA APYKNOH COBMBCT- 
HOJÍ paÓoTBI 3a yrouenie. VY Jlara — apyrce yxapenie. 


ď. 
»>YpÚKB<« — MENTAJA, CYDEHBIlí AÓpuKocs. KasaHE. 
X. 
>XÚZHNYAB< — UAXHYJB, VBAJAAIE, C0X5, VÓHIBAJB (3ABOIKXCKÍU IPOMBI- 
ce.rB>). Bar. Hua. 
U. 
>TPACHILI CE OKHANH, BAJBAMH H VAPpÝCAMH< — TOIMb, ÓOXOTO. ÁApx. 
uapycá. CpB. BE Paz.- Kacxhm. cezo »Uápyce.<. 
1II. 
»>Br MaAÓPŠŇXE NPDOKHBEMI< — BE JIPYSPAXb, BE COCŤAAXB. PA. »B51 


CAÓPÁXB <. 
ULIANSI (AXB HAZBANIA: » NIANÓKD<, > MNHAČKO<, >KAIIHKÚ <, »Ppe- 
UÝ LU HHK5>, »BEepxóBka<. VY Jlalr S8.V. Ne BC HA3BAHiA). 


II. 
>]IllaapopúTe« (-0cna noógna) — paócií 0TE OcnbI. CBB.-BOCT. 
„Ilenmanólí paáxb< — uennóf (anTepar.). lIlefmaHYf0 paóoTry 30BYT£ 


SPOPÁNUHNONÍ < KATEIH IHZKAro Óepera Boarg. UM. BBIUE. 


ITOTE CIIHCOKL, KOHEUHO, NPHMŽPOBIÁ : Ero MOAMO ÓBII0 ÓBI YVBEXHUHTE 
BB IŽÉCKO.IBKO pa3L, HO H OTCIOAA BHAHO ÓOTATETBO JEKCHYUECKATO I NAIEKTH- 
ueCKAFO MATEPIAJA BL pomanž llewepekaro »B1 JIbcaxt«, H JETKO -MOKHO 
3AMÉTAT», UTO CIOBApb KacnmoBekaro ropopa (PA3AHCK. FPYó.) BO MNOTAXB 
OTHOMEHIAXL ĎANKE KE CIOBAPIO CŤBEPNO-PYCCKAXL FOBOPOBE, UŽME KE 
CIOBAPIO CPEJE-PYCCKAX1 (U1EHTPAILUBIXT) TOBOPOBE, — JTO HOBOE Z0KAIJA- 
TEIBCTĽO ZACEJENIA CÉBEPHOÁ VACTA HNLHŽINIEŇÍ PAZAHNCKOU rylepnia CŽBep- 
HOPYCCKUMH MIEMENAMA H CŽBEPHOPYCCKAFO NPOHCXOKNEHIA  NIEMENH, 
HACE.JIAIOUNATO HAlHŤiuinilí KachmoBeKilí, 34-OKcxií Kpaň. 


haganb, 1/ maa 1907. Eyzreniň Byane. 





Co značí slova: »ne saKONOY pHUCKOre ABOpa< V nadpisech 
hlaholských breviárú chrvatských. 





Jakkoli chudé a sporé jsou zprávy o podobé církevního Officia 
dicecese Methodovy jakož i o knihách sy. Bratry k tomu konci potí- 
zených!), pomerné velmi četné zachovaly se nám pamáätky chrvatsko- 
hlaholské toho obsahu ze stol. XIII a násl. t. j z doby rozkvetu církev- 
ního písemnictví hlaholského v Charvátech rozvinuvšího se po vydání 
dekretú papeže Innocence IV. (1248-—1254), jimiž dovoluje užívati jazyka 
slovanského v liturgii biskupu Senjskému Filipovi, r. 1248 a Fruktuosovi 
biskupu Krčskému r. 1252 ve prospčch benediktinú Omišaljských na 
ostrové Krku. 

Rečené knihy mívají rozličný nadpis: bývají nadepsány: Bpenkak 
(Breviarium), MATOTHHaak (Matutinale), neaakTipa (Psalterium) podle 
rozličného obsahu: shodují se však v dodatku: »Nno 3AKONOV PHUCKOTO 
ABopa<. Zdálo by se, že tato slova nevyjadtují jiného, leč že jde o 
knihy obťadu Rímského - Západního: uvedený dodatek však určuje 
povahu našich knih mnohem blíže: i bude úkolem tohoto príspevku k 
dejinám liturgických knih hlaholských vysvetliti smysl slov: »secundum 
consuetuďinem (ugsum, ordinem) Romanae Curtae,. jimž odpovidá výše 
fečený nadpis slovansky. 

Prvni (nejstarší) breviáť Vrbnicky z konce stol. XIII neb počátka 
XIV jest nadepsún: []54646T" 4HH“ MATOTHNAAMA NO ZAKOHOV PHUČCKO- 
MOV EXKNOW AMAOY NTPA H NABAA UPKRE PHUCKAFO ABODA. 

Hlaholský breviáč v knihovné Vatikanské (sig. Illyr. 5): Nosera "K5 
4HNA BPEH "BHKAA NO SKHOV PHUCKOM EXRHFO NTPA H NEAA UPKBE PHM- 
CKOrA ABA. 

Tamže kodex sign. Illyr. 6: IloweTHe caaTHpa(!) NO ZAKOHOV PHU- 
CKOra ABOPA. 





1) Srov. Legenda o Konstantinovi kap. XV. Fr. Pastrnek Dejiny slovanských 
Apoštolú Cyrilla a Methoda: str. 201. 


Co značí slova: »>no 33KOHOY PUMCKOro ABopa« v nadpisech hlaholských ete. 231 


Kodex Jihoslov. akademie Záhľebské (Kukuljevičovy sbírky č. 1): 
Ilo4eTN6 4HNA() EPABIKAA NO 3KHOV PHUCKNO ABOPA EXKNFO NTPA 
H NEAA UPKEE. 

Tamže kodex Pažmanský sign. III b. 10: Ilo4aTHE EPRHKAA NO 
3AKOHk PHUCKATO ABOPA. H BAKNAFO NTPA H NBAA UPKEL. 

Hlaholský kodex Národní knih. Paťížské (č. 11): Mlowerne caa" Tk pa (!) 
Ne ZAKOH PHUCKOP4a AROpa (list 7a). 

Breviát Baromičúv: [lo4eTHE£ EPpE“KAA NO 3KHOV OHUCKONA ABODA 
(str. Gba paginace hlaholské): podobné kodex Brozičúv na 1. 71: IloweTHne 
EP"ERAA NO 3KHOV PHUCKOPA ABOPA: atd. 

K uvedeným nadpisúm sluší poznamenati, že vyjma dva poslední, 
jež odnáší se k prvotisku Baromičovu a kodexu Brozičovu, nespokojují 
se s pouhým pľídavkem no 34KONOV PHUCKOFO ABOpa, ale že pľičiňují 
i slova EXHFO NTPA H NBEAA UPKBE a pod. Mám za to, že príčinu toho 
sluší hledati v okolnosti, že tyto knihy pocházeji z prfechodní doby, ve 
které officium kurialní, o nčmž bude níže feč, dosud neustálilo se zcela 
na úkor starého offictia fímských basilik: sv. Petra a Pavla, tak že nekteré 
knihy spojují v jedno oba tituly officia basilikálního i kurialního, byť 
ne právem. 

Podobné mimochodem piipomínám, že prídavek no 34KO0HOV pHU- 
CKOFo ABOPa vyskytuje se i v nadpisech chrvat.-hlaholských misálú,: 
tak na pľ. v kod. dvor. knih. Vídeňské č. 4: lycejní Lublaňské sign. 
C 162: knih. Vatikánské sign. Illyr. 8, v kod. Hervojové a p. Zkoumati, 
na jakém základé dostala se tato slova i sem, vymyká se z mezí 
našeho pojednání: jest možno, že jde o pouhé mechanické napodobování 
titalú v breviáňích. O slové breriáň viz poznámku níže. 

Pfedem sluší pripomenouti, že církerní officium Rímské, upravené 
papežem Rehofem I. Velkým (590—604) na základč mnišského offcia 
Benediktinského!), ve stol. XII bylo značné zmčnčno - zkráceno?). 





1) Sv. Benedikt (+ 543) patriarcha mnišstva na Západe vybudoval Officium pro 
sré mnichy na téchto zásadách: 1. aby každý týden vytikali všecek žaltáť, a 
2. každý rok prečetli celé Písmo sv. s výklady Otcú. Vedle officia nočniho 
(0. nocturnum) rozdôlil žalmy na sedmero hodin (Horae): Laudes, Príma, Tertia, 
Sexta, Nona, Vesperae a Completorium. Srov. Reholi sy. Bened. Kap. 9, 16, 18. 

2) Asi z této doby pocházi obyčej označovati jménem Breviarium to, čemu 
diíve fikali Orďo Officiť t. j. knihu obsahující všecek text Officia, ovšem že zkrá- 
cený. Diíve slovem Breviarium (Breviarius) rozumeli pouhý seznam či ukazatel 
textú, jež sluší fikati v určité dny — tedy asi to, čemu dnes na Západô rikáme 
Directorium Officii, kdežto text súm byl obsažen v knize: Ordo officiorum per 
totam anni decursitonem (Cursus). Srov. Baiimer Suibert, Geschichte des Breviers, 
Freiburg 1895, str. 337, 599 a násl. 


232 Josef Vajs, 


Néktefí liturgisté (Gueranger, Thalhofer) pripisují toto zkrácení starého 
officia Rímského papeži Rehoti VIL (1073—1085)1): jiní však (Batimer) 
právem 8 tím nesouhlasí, pľisuzujíce papeži Rehoťovi VII. snahy zcela 
opačné t. j. návrat k officiu starému, jež bylo mnohem delší. Jakkoli 
však véci se mají, jisto jest, že ve XII století dle svédectví Abaelardova 
(1140) jediná lateranská basilika zachovávala staré officium Rímské, 
kdežto ostatní chrámy fidily se novym officiem opraveným. Abaelard 
staví zľťejmé Officium Basilicae Romani Palatii ít. j papežské kaple 
uvnitď paláce lateranského) proti officiu Basilicae Lateranensis (S. Salva- 
toris) t. j. patriarchální basiliky lateránské sv. Spasitele ?). Opat Batimer 
uvádí príčiny, pro které došlo k zmenám a zkrácení officia i pľese vši 
snahu Rehote VIL., obnovitele starých tradic ctihodných, jež mnoho utrpčly 
ve stol X a XI za vlády slabých papežu papežskému stolci vnucených 
vládci nemeckého púvodu. | 

Obfad žimských pobožnosti totiž mel povahu více méné místuť, vázán 
jsa na tu neb onu basiliku dle ceremonialu pfesné sestaveného, který- 
žto ráz tak hluboko zasahoval do pobožnosti samých, že na mnohych 
mistech na pr. v Mohuči, Trevífe, Besangonč a j. stavény byly chrámy 
z úmyslu tak, aby v nich mohly byti pobožnosti tímské #dápodoborány. 
Avšak od času papeže Eugena III. (1145—1153) ve 42 létech strávili 
papežové v Rímč pouze as 7!/, roku: papežský dvúr nemč! stálého sídla 
zdržuje se brzy v tom, brzy v onom mesté francouzském neb italském, 
čehož pľirozený následek byl, že sám papežský drúv byl nacen opustiti 
staré tradice v príčiné officia, A že se vyvinul ponenáhlu nový Ťád, nový 
obyčej č: ritus (consuetudo) Capelľac Pupalis. A jestliže officium dvorní 
kaple papežské lišilo se od officia patriarchální basiliky lateranské již 
pčed papežským exilem, za téchto okolnosti rozdíl čím dále rostl a se 
utužoval: ostatné i v Rímč samém neptítomnosti papežovou staré tradice 
v téže pľíčiné velice as ochably (Batimer 1. c. str. 316 a násl.) 

Teprvé za nástupce Klimenta III. (1187— 1191) t. j za papeže 
Coelestina III. (1191—1198) staly se opet pokusy navrátiti officiu bý- 
valou podobu, aršak marné. Dlouhou ťadon let ustúleny obrad papežské 





1) V. Thalhofer, Handbuch der kath. Liturgik: Freiburg 1890. Dil II, str. 371. 
— Gneranger ve svých Instit. liturg. I, 288 ss. (2. vyd.) tvrdí: Saint Grégoire VII. 
abrégea ľordre des priéreés et simplifia la Liturgie pour ľusage de la Cour Romaine... 
La réduction de ľOffice divin, accomplie par saint Grégoir VII., nétait destinée, 
dans le principe, guä la seule Chapelle du Pape. U Baiimera l. c. str. 304. 

2) »Antiguam certe Romanae Sedis consuetudinem nec ipsa civitas (Romae) 
tenet, sed sola Ecelesia lateranensis, guae est mater omnium, antiguum tenet officium, | 
nulla filiarum suarum in hoc eam seguente, nec ipsa etiam Romani Palatii Basilica« 
Migne P. L. CLXXVIII, 340 B. C. 


Co znači slova: »n0 3AKOHOY PHMCKOro ABopa< v nadpisech hlaholských ete. 233 


kaple stal se rozhodujícím a smčrodavnym činitelem v dejinách officia 
Západní církve, offictum Capellare čili Consuetudo Capellne Papalis, 
kteréž bylo kratší nežli officia ostatních Rímských basilik — Officium 
Romanum abbreriatum — ponenáhlu opanovalo, a my se s ním setkácáme 
tv našich památkách chrvatsko-hlaholských, Jež nesou nadpis NS ZAKONOV 
PHUCKOFO ABopa. Z nafízení papeže Mikuláše III. (1277 —1280) prtijaly 
Breviarium Curiae i ostatní chrámy Rímské, a když papež Rehož XI. 
(1370—1378) zavázal i kanovníky basiliky lateranské, která houževnaté 
Ipéla na svém starobylém obťada,. aby i oni k väli jednoté pžijali a 
zachovávali ordinem Capellae papalis, tento ordo Curtae stve Capellae 
papalis stal se zároveň mos Sanctae Romanae Ecclesiae a tím i vzorem 
ostatním !). 

K doplnéni této stati nezbývá leč podati obraz takového breviáfe 
Rimské kurie, ka kterémuž konci vyvolil jsem kodex Pažmanský ze 
stol. XIV, jehož rozdélení a uspoľádaní úplné srovnává se s popisem 
latinských kurialních breviáfú nesoucich nadpis: Zncipiť Breviarium 
secundum consuetudinem (usum, ordinem) Romanae Curiae?). 

Jakož povčdéno, jest nadepsán tento kodex: IlowaTH6 EPBHKAA NO 
3AKOHA PHUCKAPO ABKOp4. H EXKHAFO NTJA H NEMA upxee. (1b): na 
1. 1a čteme nčkteré obecné texty, často opakujíci se Absoluce a Re- 
sponsoria pri Čteních a p. pod záhlavím: Š HMe EXH6 flunb. Iloweneno(!) 
OPRUJEHHA K YTEHHRMA(|) KKE CHE APKET CE upRKŤ BE AKTO. 

Vlastní text počíná listem 1b tak zvaným Propriem de Tempore 
od první nedele adventní do poslední po sy. Duchu, a nese nadpis B 
PBOV COBOTOV 9 NpHU!ACTEA (1. 1 b— 179b). 

Od 1. 179b—181b čteme ručriky — Gxas3" Č YHHA MNO ZAKOHA 
PHMCKH KAKO € A DKATH. 

Následuje Proprium Suanctorum od 1. 181 b—284b nadepsané: Ďa 
HUE HCYBO FÍMN.(!) TlodeTHE CAOVKAEA Ô CTI MNO BCE AKTO. 

Dále: Psalterium dispositum per lebdomaďam 8 písnémi a hymnami, 
včtšinou z Písma sv., počínajíc hodinou Jitční v nedeli: MOrpwa EB 
HAAB: 1. 280a—358b. 

Od 1. 3094— 361b jest tu úplné Calendarium s nekterými záznamy, 
jež k vlastnimu textu nepatfí, na |. 362. 





1) Ut membra capiti se conforment, praesenti institutione decernimus, gnod 
tam nocturnum, guam diurnum in Lateranensi Ecelesia cum nota dicatur iuxta 
rubricam, ordinem 8ive morem sanctae Romanae ecelesiae seu capellae domini 
nostri Papae. /Constitutiones Lateranensce cap. 1) Batimer I. c. str. 321. 

2) Srov. Baiimer |. c. str. 331. . 


234 Josef Vajs, Co značí slova: >10 3aKOHY DIMCKOTO ABOpa< v nadpisech etc. 


Poslední část tvoľí Commune Sanctorum od 1. 303—401b od officia 
Apoštolú — Na poxasne anau? — obvyklým poťadem do off. sv. dčv 
a žen. Dodatek novejších officií (1. 402—411) ukončuje knihu. 

Na konci budiž pripomenuto, že kodex Pažmanský odpovídá latin- 
ským breviarúm Rímské kurie nejen co do rozčlenční, ale i co do obsahu: 
dovolím si doložiti toto tvrzení nekolika príklady. 

. Kdežto ješté mnohé kodexy hlaholské i ty, které nesou nadpis ne 
3AKONOV PHUCKONO ABEOpa, obsahují bohatá čtení z knih Písma sv. (na 
pí. Novljanský celou knihu Jobovu, Vidúv celou Ruth, Vrbnické téméň 
celého Ecelesiasta a p.), podává kodex Pažmanskyý čtení velice stručná. 
Tak na pi: z kniby Prísloví toliko 26 veršú první hlavy (1. 163 b—104 a), 
kdežto v kodexe dvorní knih. Vídeňské (č. 3) čteme až na malé mezery 
více než 14 hlav z téže knihy (1. 350b —36laj: z knihy Ecelesiasta jest 
tu pouze 13 verši první kapit. (1. 164 hb—165a), v kodexe Vidové hl. 
I.— XI. (1. 361 a—368b): z knihy Moudrosti 16 veršú hlavy I. na 1. 165a— 
b, kdežto u Vida jakož i v brev. Vrbnickýych máme celych šest kapitol, 
z Ecelesiastika konečné pouze 15 veršú hlavy první (1. 165b—166a) a 
u Vida více než 5 hlav. Z uvedených príkladú jest na jevé, že kodex 
Pažmansky jest mezi chrvatsko-hlaholskymi breviafi vzor brertáňe 
kurtalního s officii velice zkrácenými, v kteréž pľíčinč nevyrovnají se 
mu z ostatnich, pokud mi známo, leč kodex Baromičúv a Brozičúv. 


Josef Vajs. 


Die Reflexe von e a in den slavischen Lehnwôrtern der 
ungarischen Sprache. 





Als ich nachzuweisen suchte, daŠ das ung. zadoľa »Gebilš< aus 
einem "zočdalo stamme, also nicht auf eine Bildung aus za0% zuriick- 
gehen kônne, hatte ich Verlassung dartiber zu sprechen, Was wir cinem 
slav. a gegeniiber im Ung. zu erwarten haben. Bei dieser Gelegenheit 
berúhrte ich auch schon ganz kurz, daB ich in Fällen wie szúszéX 
> Kornkammer<, gúzs > Wiede, Weidenband«, póÄ »Spinne«, pózna »groBe 
Stange, Wiesenbaum« Verlust eines Nasals im Ung. annehme, bei Er- 
klárung dieser Wôrter also von saséka, "gažt, paaÄo, paažina ausgehe, 
8. Arch. 25 :5721). Ob diese meine Auffassung riehtig ist oder nicht, 
war in dem Zusammenhang, in welchem ich die Sache damals beriihrte, 
ganz gleichgiltig, nunmehr komme ich darauf wieder zuriick und suche 
meine Ansicht im Zusammenhang mit den Reflexen von e náher zu 
begrlinden. Ich fange mit dem bei der Besprechung von zadolu nicht 
erwähnten Reflexe von c an, einmal um das dort gebotene Material nach 
dieser Seite hin zu ergänzen, vor allem aber, um einen 8ichern Aus- 
gangspunukt fr den Verlust des Nasalen im Ung. selbst zu gewinnen. 

Als Reflex von € ist im Ung. zunáchst -cx- zu erwarten, so heišt 
es denn noch heute gerenďa »>Balken« < greda, lencse »Linse« << lešta?, 
rend »Ordnung« < red, szent »heilig« <T sveľo, szerencse »Glick< < 
strešta. Isoliert steht péntek »Freitag< << peľaňt da mit seinem énx: denn 
das von Miklosich angeflihrte (offizinelle) ménta »Kransemilnze, das 
tibrigens mit môuta (č Bezeichnung fúr geschlossenes e) wechgelt, ist 
nicht slavisch, sondern lateiniseh, und ob die mit čľeď6 zusammen- 





1) In dem Zitat Zeile 9 bitte ich >8. 22/< in S. 2/1 zu korrigieren! 

2) Auf die Frage, ob sich das ung. cs in lencse, szerencse durch Metathesis aus 
bulg. st erkliren läBt, oder ob von einem sloven. leča, sreča (mit Nasalvokal!) aus- 
gegangen werden muB und ob im Sloven. in diesen Fállen von Alters her ein č 
gelautet haben kann, gehe ich nicht ein, sondern verweise auf meine Ausfiihrungen 
in Néskoljko zaméč. 4 ff. — Izv. VII: 4: 219 ff. 


230 Oskar Asbóth, 


hángenden, nunmehr ausgestorbenen Wôrter beléndes luscivus, luxnriosus, 
beléndesség libido fornicatio beléndezkediA: fornicatur, moechatur mit Recht 
80 gelesen werden, ist sehr fraglich, tiberdies konnte das auf "lblénz 
zuriickgehende, noch heute lebendige čelénd!) »hyoscyamus niger, Bilsen- 
kraut« leicht umgestaltend auf diese Wôrter gewirkt haben?). 

Wenn wir nun an Stelle eines e an und flir sich schon im Ung. 
in erster Linie ein -ea- zu erwarten haben, um wie viel mehr haben 
wir Urgache einem "mesar+ gegeniiber -cx- mit Kurzem e zu erwarten, 
gibt uns doch keine einzige slavy. Sprache ein Recht anzunehmen, daŠ 
im Slavischen gerade in diesem Worte das vokalische Element von e 
gedehnt gesprochen worden wäre. Man darf demnach mit voller Sicherheit 
behaupten, daš das ung. mészár- (noch erhalten in mészárszék > Fleiseh- 
bank«<) resp. das mit einer ung. Bildungssilbe versehene mészáros zu 
dem gedehnten é erst durch einen im Ung. selbst abgelaufenen lant- 
lichen Vorgang gelangt ist. Daran aber, dab das ung. mészár-, mészáros 
ursrpringlich mit einem Nasal gelantet bat, also auf eine mit e ge- 
sprochenen slav. Form zartickgeht, kann man verniinftigerweise nicht 
zweifeln, haben wir doch zahlreiche Belege dafilr, wenn auch nicht in 
dem Appellativum, so doch in dem tiberaus häufigen Namen Mészáros, 
dessen Identität mit dem gleichlautenden Appellativum nattirlich nicht 
weiter bewiesen zu werden braucht (vgl. den deutschen Namen FZletsc/er). 
In diesem Namen kommt bis auf den heutigen Tag die Schreibung mit 
no vor: 1438 Johannes Jenzaros, 1453 und 1457 Georgius Menzarus, 
1520 Luca Menzaros, kúrzlich ist nicht blo aus 1809, sondern sogar 
aus einem Adressenbuch von 1900 die Schreibung Menszáros nach- 
gewiesen worden, s. Magyar Nyelvor 35:485f. Nun haben wir es hier 
allerdings zunichst tiberall nur mit einer Schrcibung zu tun, doch 
wenn der Ausgangspunkt und der Endpunkt sichergestellt werden kann, 
80 dúrfte es nicht schwer fallen zu ahnen, was fúr einen lautlichen 
Vorgang wir hier vor uns haben. Die alten Schreibungen Menzaros, 
Menzarus lassen gich allerdings ebensowohl WMénszáros als Menszáros 
lesen, auf die Aufzeichnungen von 1309 und 1900 aber läBt sich gar 
nichts aufbauen: eine altertlimliche Schreibung erhält sich eben sehr 
leicht in Familiennamen selbst bei teilweiser Modernisierung derselben: 





1) Melins Herb. 61 noch deľé,. 

2) Unter den 11 Belegen, welche wir in dem hist. Wtb. finden. werden diese 
Wôrter zehnmal mit einfachem e ohne jedwede Bezeichnung der gedehnten Aus- 
sprache geschrieben, nur einmal finden wir belynďes d.i. belindes, was sich wohl 
daraus erklirt, daB das Bilsenkraut čelénd und čelud heiŠt und gerade diese 
Adjektivbildung auch aus dem PÍanzennamen vorkommt: belénďes »+hyoscyaminus< 
resp. »aus Bilsenkraut< in den alten Wôirterbiichern. 


Die Reflexe von £ g in den slav. Lebnwúrtern der ungarischen Sprache. 937 


fur die Wissenschaft ist das auch ganz gleichgiltig, wie die aus 1900 
erwáhnte Familie »Menszáros< das -en- in ihrem Namen spricht, wer 
birgt ung denn dafúr, daf die Aussprache auf einer ungetriibten Tradition 
beruht. Den sicheren Ausgangspunkt bieten uns aber im Zusammen- 
hang mit der vielfach beglaubigten ung. Úberlieferung, wonach das ung. 
mészáros urspriinglich mit einem Nasal gesprochen wurde, die slaviaschen 
Sprachen, die auch nicht den geringsten Zweifel daran tbrig lassen, 
daB die Form im Ung. urspriinglich nur menszáras mit knurzem e vor x 
gewesen sein konnte. Ebenso sicher ist der Endpunkt: das kurze e ist, 
8ei e8 nun noch bei deutlich gesprochenem n oder bei schon unvoll- 
kommen gebildetem Nasal oder als Ersatz des vernachlässigten Nasals 
im Moment der Vernachlässigung, im Ungarischen zu é gedehnt 
worden! Wer eine andere Erklárung flir môglich hält, kennt eben die 
slavischen. Sprachen nicht, von denen doch ansgegangeii werden muf$ 
und ohne deren Kenntnis man sich tiberhaupt nicht an die Lôsung der 
Fragen wagen sollte. Keine sehr gliickliche Idee war es, die.neulich 
ein junger ung. Forscher vortrug: >Ieh glaube, meinte er, es ist auch 
gar nicht im Ung. aus menszáros mészáros geworden, sondern die zwei 
Formen sind zwei vergchiedene Entlehnungen ans slovenischen Mund- 
arten<. Magyar Nyelvór 35 : 486. Die tlbertriebene Betonung des 
Slovenischen, die bei uns seit einigen Jahren geradezu Mode geworden 
ist, geit Melich môglichst vjel aus dem Slovenigschen erklárt, unter dem 
er ohne weiteres auch das ganze Kajkavische versteht, wird, ich bin 
davon fest tiberzeugt, anuch filr die Slaristik ihre guten Frtichte tragen, 
man wird sich um das Slovenische, in erster Linie um die noch 80 gut 
wie gar nicht erforschte Sprache der ungarischen Slovenen, dann aber 
auch um das Kajkavische mehr als bisher ktlmmern missen, und manche 
Liicke in unserm Wisgen wird dabei nicht nur bloBgelegt, sondern, 80 
hoffe ich, mit der Zeit auch ausgeftllt werden: denn bei all den Fragen 
handelt es sich um 80 feine Unterschiede, besonders anch um Guantitňts- 
unterschiede, da$ wir mit unsern gewôhnlichen Hilfsmitteln schlechter- 
dings nicht mehr auskommen. Aber wenn jemand eine solche Be- 
hauptung, wie die obige, aafstellt, so sollte er sich doch erst nach den 
»glovenischen Mnndarten« umsehen, aus denen einerseits ein ung. men- 
száros, andrerseits ein mészáros erklárt werden kann. Ich kenne keine 
slovenische Mnundart, tiberbaupt keine slavische Sprache, ans der die 
Form mészáros direkt hätte entlehnt werden kônnen und ich balte das 
fir ein wabres Glick, sonst kúmen wir zu einem ganz seltsamen Schlub, 
der leicht den ganzen Ernst unserer Forschung gefáhrden kônnte. Denn 
was mutet uns eigentlich der junge Mann zu, welcher menszáros und 


238 Oskar Asbóth, 


mészáros fllr zwei vollkommen verschiedene, seltgsamerweise aber doch 
immer noch slovenische Entlehnungen erklárt? Nichts Geringeres, als 
da die Ungarn von den Slovenen die eine Form entlehnt hätten, um 
sie als Personennamen zu verwenden, die andere aber, um sie als 
Appellativum zu gebrauchen, und das zu einer Zeit, wo Personen- 
namen und Appellativa noch in einer ganz andern Weise identisch waren 
als bentzutage! 

Aus der ung. Lautgeschichte láBt sich nicht mit Bestimmtbeit ent- 
nehmen, ob mészáros aus einem noch mit deutlichem » aber schon ge- 
dehnten é gesprochenen ménszáros entstanden ist oder ob die Dehnung 
auf irgendeiner Stufe der Verfliichtigung des Nasals stattgefunden hat, 
wir kônnen nur konstatieren, daB im Ung. » sehr wohl auch erst nach 
einem schon deutlich vernehmbaren langen é verloren gehen konnte: 
pénz Geld (<< pénezv) wird vielfach péz oder píz gesprochen, kénszerit 
»Zwingt« erscheint in den alten Sprachdenkmälern häufig in der Form 
készerít, aus tekintetes úr »>wohlgeborener Herr« wird tens téns und 
tés úr. 

Ich gehe zu einem andern Worte fiber, aus dem sich meiner Úber- 
zeugung nach ebenso zwingend der SchluB ergibt, dab im Ung. slavische 
Lehnwôórter den Nasal mit Dehnung des vorhbergehenden Vokals ver- 
lieren kônnen, ich meine das dialektische ťézsla-tézsola, womit man die 
Ziehstange am Pfluge und Egge oder aber die an die Deichsel gehängte 
Stange benennt, woran das vordere Paar Ochsen zieht. Die ungarischen 
Formen lassen im Lichte der aus den slavisechen Sprachen uns bekannten 
Tatsachen gar keinen Zweifel dartiber brig, daB das Wort nur aus 
einem "#težalo entstanden sein kann, und wir kônnen auch hier wieder 
mit vollkommener Sicherheit feststellen, daĎ dem slav. e im Ung. zu- 
náchst en entsprach und daB das am häufigsten belegte tézsla-tézsola, 
mit é, durchaus nicht etwa aus einer slav. Form ohne nasalen Nach- 
klang zu erkláren ist, sondern erst auf ung. Boden entstanden ist!). 
Das nur dem Landwirt bekannte Wort hat sich einer allmählichen Aus- 
gleichung ber das ganze Land, wie wir sie bei mészáros zu beobachten 
Gelegenheit hatten, glticklich entzogen, die verschiedenen Stufen der 
Entwicklung leben noch heute in verschiedenen Gegenden nebeneinander: 
das älteste Zenzsola, das schon die Dehnung zeigende ťénzsola und das 
aus letzterem entstandene fézsola-tézsla. Zu der Annahme eines aus 
tezati (mit der urspriinglichen Bedeutnng: »ziehen<) gebildeten ab. #!ežalo 





1) Ich verfolge hier bloB die lantliche Entwicklung der ersten Silbe, iiber 
slav. -alu >> ung. -ola -la verweise ich auf das im Arch. 20:570 Gesagte. 


Die Reflexe von e g in den slav. Lehnwôrtern der ungarischen Sprache. 239 


in der Bedeutung des ung. Wortes gäbe schon die Úbereinstimmung von 
p. ctežadlo »Deichsel«, bôhm. tézadlo »>Ziehstange am Píluge« und slovak. 
ťažadlo (nach Mičátek: xbiurno y nrýra: AÉIUIN0 NepémHee (114 Nepézneň 
nápir xomanéH) nach Bernolák: temo, pertica, iugalis, temosula, histo- 
„boč: Jochdeichsel, Jochstange: tésla, tésla-rúd!) im Verein mit den 
ung. Formen eine sichere Grundlage, aber schwerwiegender als alles das 
ist raumánisch tinjeálá-tinjálá (j — ŽI) »Vorderdeichsel, Deichselansatz «. 
- DaB aber das ung. tézsla-tézsola nicht etwa ans einer slav. Form ohne 
nasalen Nachklang erklárt werden kann, dab es nur als eine Weiter- 
entwicklung von tenzsola-ténzsola betrachtet werden darf, also auch auf 
#težalo zurtickgehen mufB, ist leicht nachzuweisen, obwohl wir in den 
slavischen Sprachen, welche hier in Betracht kommen kónnen, nichts 
Entsprechendes finden. Nur im Slovenischen kommf in Obersteiermark 
dieselbe Bildung aus težati vor: težálo (bei unsern Slovenen wtirde das 
Wort čežälo lauten, es scheint aber nur ťežilo — vgl. bei Pleteršnik 
ťezilo — úblich zu sein) »dasjenige, womit man etwas beschwert, das 
Gewicht<: dem Ursprung nach ist dies Wort natirlich genau dasselbe 
(der Begriíf »schwer< wird ja im Slavischen als das, was >zieht« auf- 
gefafšt) und beweist wenigstens 8oviel, daš das ung. ťézsla mit seinem 
langen é nimmermehr aus einer slovenischen Form hätte werden kónnen. 
Ebenso gut ist die Länge .des e im Kroato-Serbischen aunsgeschlossen, 
wir haben nur das Recht ein #težälo resp. im Štokavischen ein "téžalo 
vorauszusetzen, vgl. Legkien, Arch. 21: 330 und OGuantitiiť und Be- 
tonung 91—93. Es liegt also gar keine Móglichkeit vor tézsla-tézsola 
anders aAls aus einem älteren tenzsola resp. aus ejnem daraus entstandenen 
čénzsola zu erkláren und wir gewinnen hiermiť abermals einen unum- 
stôblichen Beweis dafúr, daĎ ans einem noch erhaltenen slav. Nasal- 
vokal im Ung. selbst sehr wohl ein langer Vokal sich entwickeln konnte 
mit allmählichem Verlust des urspriinglich die nasale Expiration er- 
setzenden nasalen Konsonanten. 

Bisher haben wir einen derartigen Verlust und zwar den Verlust 
eines n an je einem slavischen Lehnworte vor sz (alter Personenname 
Menszáros : meszáros) z (Sehriftsprache pénz: weit verbreitete Aussprache 
péz und píz) und zs (vereinzelt tenzsola und ténzsola: gewôhnlich tézsoľa- 
tézsla) beobachtet. Gesttitzt nun auf die unleugbare Tatsache, dab ein 
Nasal vor einem sz, z, zs mit Dehnung des vorhergehenden Vokals 





1) Bernolák identifiziert also die Bedeutung des slk. Wortegs mit der des 
ung.: ťésla ist veraltete Schreibung fiir tézslu, rúd »Stange, Deichzel< (vgl. auch 
kocssrúd >Wagenstange, Deichsel«) ist in der gpeziellern Bedeutung auch in einige 
slav. Sprachen iibergegangen. 


240 “ | 7 - 08skar Asbóth, 


schwinden konnte, hatte ich behauptet, daĎ ung. szúszék »Kornkammer«, 
gúzs »Wiede, Weidenband<«, pózna >»groše Stange, Wiesenbaum< auf 
slavische Formen mit g zuriickgehen kônnen. Dagegen bemerkt Melich: 
»DafR: auch szu-szék nicht aus urspriinglichem ung. “szomszéX entstanden 
ist, dafúr ist der beste Beweis szomszéd, aus welchem nicht #szuszéd 
geworden ist, und doch haben die beiden Wôrter in beiden Sprachen 
in genau ein und dieselbe Ideenassoziationsgruppe gehôrt.< S. Szľáv 
Jôúvevényszavaink 1 : 1 : 180. So ansgedrtickt hat der Satz nattirlich tiber- 
haupt keinen Sinn. Wie kann slav. sgséďo mit sasék% oder gar ung. 
szuszék mit szomszéď in ein und dieselbe Ideenassoziationsgruppe ge- 
hôren (»egy és ugyanazon képzettársulási csoportba«)? Der Verfasser 
kann schlechterdings nichts anderes damit gemeint haben, als daŠ die 
lautliche Umgebung, in welcher sich hier g in beiden Wôrtern befand, 
auf das allergenaueste tibereinstimmt und da muB man schon sagen, 
daš die Identitát der Fálle gar nichts zu wtnschen úbrig läĎt: in beiden 
Wôrtern stand ag zwischen zwei s und, um das MaB voll zu machen, 
folgte in beiden Fállen dem zweiten s ein č! Haben wir aber das Recht 
eine so tiberraschende Úbereiastimmung der lautlichen Bedingungen auch 
flir die ung. Wôrter anzunehmen? lJch miBte lebhabft bedauern, falls 
ich selbst schuld daran sein sollte, daš Melich zu dieser durch niehts 
berechtigten Voraunssetzung gekommen wäre. ln meinem Aufsatz tiber 
ung. zabola ist allerdings zu lesen: >szúszék und gúzs hätten demnach 
ebensogut ans einem alten #szomszék und #gonzs als aus einem “szumszék 
und gunzs werden kônnen.< Arch. 20: 072, doch hätte M. leicht darauť 
kommen kônnen, dab hier ein offenbarer Druck- oder Schreibfelhler vor- 
liegt, hatte ich doch in einem gerade ihm gewidmeten Aufsatz kurz 
vorhber geschrieben: »50 konnte aug asl. #sasé/% (wenn wir diesmal die 
strittize Frage, ob in dem von den Ungarn gehôrten g nicht vielmehr 
ein u- als ein o-Element tônte, ganz bei Seite lassen) im Ungarischen 
tazonszék — #szonszék und nach dem häufigen Wandel von ó zu ú 
szúnszék, schliellich mit Verlust des » das heutige szúszé: werden.< 
S. Magyar Nyelvór 31 : 189. Dagegen kônnte nun M. freilich einwenden, 
e8 8ei ganz willktrlich anzunehmen, daĎ sasé% im Ung. durch die Form 
#szonszék zu szúszék gelangt sei, wenn doch das ganz gleichartige 
sgséda zu.szo mszéd wurde. Man darf jedoch nicht vergessen, da weder 
das vorausgesetzte "szonszék das von den Ungarn gehôrte slav. sasék% 
noch das wirklich gesprochene szomszéd das slav. saséďt genau wieder- 
gibt, daB es sich hierbei um Anfnahme von Wôrtern handelt, die einen 
der ung. Sprache fremden Laut enthielten, dessen Wiedergabe sehr wohl 
schwanken konnte, schwanken nach Zeit, Ort, individueller Disposition, 


Die Reflexe von e g in den slav. Lehnwôrtern der ungarischen Sprache. 241] 


Anklang an dieses oder jenes einheimische Wort. Und da mufŠ ich 
8chon sagen, da es ungleich schwerer halten dúrfte zu erklúren, wie 
aus einem slav. saséďo szomszéd geworden ist, als wie suséhXw zu szúszék 
geworden ist. Denn im letzteren Falle kann ich mir Schritt fir Schritt 
die Entwicklung erkláren, szomszél mit seinem m ist mir ein Rätsel! 
In den 20 Fállen, die iel Arch. 25: 571 angefihrt habe, finden wir 
dem slav. g gegenúber 14mal o», nur vor Labialen (gorombu gomba 
szombat tompa csombor) und in dem seltsamen szomszéd begegnen wir 
statt degssen einem om. Lautphysiologisch läáBt sich die Sache kaum 
erkláren, wir wtrden vor sz jedenfalls ox erwarten, wie ja auch der 
Reflex von Aas% zunáchst wahrscheinlich #konsz lautete und dann erst 
zu konc wurde, und wie dem slav. mesart zunáchst menszáros entspricht. 
Wenn uns Melich hier von >Ideenassoziation< spráche, wenn er uns 
sagte, da in dem m vielleicht Beeinflussung des fremden Wortes durch 
ein uns allerdings unbekanntes, verloren gegangenes einheimisches Wort 
vorliegen kônne, so lieBe sich das hóren, ja er kônnte sogar einen 
Schritt weiter gehen und uns sagen, dab auch die Umgestaltung von 
#szonszék zu #szószék szúszék durch »Ideenassoziation« beschleunigt worden 
gein mochte, klingt doch szúszék (szú »>Holzwurm«, szék »Sessel, Stuhl«) 
So ganz ungarisch. Doch von >ldeenassoziation<« mag ich tiberhaupt 
nicht reden, da ich ja tiberzengt bin, da sich M. nur ungeschickt aus- 
gedrúckt hat und daran gar nicht gedacht hat, und dano ist es auch 
eine mifšliche Sache um solehe Ideenassoziationen, wer kann ihnen 
folgen, und fir szomszéd liegt ja auch gar kejn greifbarer Anhaltspunkt 
vor. Aber daran halte ich fest, daĎ saséď: und sasék% von verschiedenen 
Individuen perzipiert, sehr wohl von Anfang an im Ungarischen in der 
ersten Silbe vergchieden gelautet haben konnten, und dab diese Ver- 
schiedenheit bei vollkommen unabhängiger Weiterentwicklung zu dem 
uns nunmehr vorliegenden Resultat filhren konnte. Wie sgséu% zu der 
Gestalt szomszéd gelangt ist, wissen wir nicht, sie ist jedenfalls im 
hôchsten Grad auffallend: denn das > kônnen wir uns nicht recht er- 
kláren. Dal dagegen aus einem #szonszéh #szószék werden konnte, das 
beweist das aus mesart gewordene Menszáros: mészáros, und fir den 
Úbergang des ó in ú haben wir im Ungarischen einen Haufen Belege, 
ganz abgesehen davon, daB wir ja gar nicht wissen, ob der o-Laut in 
diesen Fällen nicht von Hans áus ein so geschlossener war, da er im 
Falle der Dehnung, welche die geschlossene Aussprache steigerte, 
unmitteľbar in ú tiberging, wissen wir doch, daB dem slav. o im Ung. 
a gegentiberzustchen pflegt und daĎ ung. o vielfach auf slav. u beruht, 


vgl. Arch. 25:571. Es ist demnach durchaus nicht notwendig, szúszék 
— Festochrift for Jagié. 16 


942 Oskar Asbóth, 


resp. das daneben vorkommende szuszék aus dem Slovakischen zn er- 
kláren, wie es Melich tut!), ja rein lautlich ist das nicht einmal môglich: 


denn dem slk. súsek kúnnte nicht szúszék mit langem é entsprechen, 
während dies é der regelrechte Reflex von ablg. é ist. M. tut tibrigens 
den Tatsachen Gewalt an, wenn er sagt: »Angesichts dessen, daĎ das 
Wort im Ung. in den mit den nôrdlichen slav. Sprachen sich bertihrenden 
Dialekten vorkommt, ist es wahrscheinlich, daB es aus irgendeiner dieser 
Sprachen herstammt.< Magyar Nyelvôr 31 : 102: diese Angabe betrefífs 
der Verbreitung des ung. Worteg ist einfach falsch, wie sich jeder durch 
einen Blick in das von ihm genannte dial. Wôrterbuch iberzeugen kann. 

Wenn nach den obigen Ausfilhrungen es móglich ist, szúszék aus - 
saséko mit noch erhaltenem Nasalvokal zu erkláren, so liegt gar keine 
Schwierigkeit vor, auch gúzs »Wiede, Weidenband<« aus "#gaž+ (vgl. bg. 
gaž+ und rm. ginj [/ — ž!]) »Bastseil, Seil aus Ruten< zu erkláren, da, 
wie težalo: (tenzsola, ténzsola) tézsola beweist, der Nasal auch vor zs 
verloren gehen konnte. 

S0 wie flir pénz »Geld« der Schriftsprache die Aussprache ohne n 
(péz und píz) weit verbreitet ist, so láBt sich auch pózna »groBe Stange, 
Wiesenbanm« sehr wohl auf ein #pagzina zuriickfúhren, und wir kônnten 
versucht sein vermutungsweise als Zwischenstufen Špáonzina ... 
#päúzina #páuzina "páuzina anzusetzen — áu wird stets zu ó. Freilich 
wenn wir die bunten Gestalten tiberblicken, die in den Dialekten neben 
pók »Spinne« der Schriftsprache erscheinen: pank: pánkň ponk: punk: puk 
und die doch alle auf ein pagÄ% werden zurtickgeftihrt werden mlissen 
und zu der eben aufgestellten Entwicklungsweise gar nicht stimmen 
wollen, so verliert man alle Lust in die Einzelheiten der uns sich ent- 
ziehenden Lautentwicklung eindringen zu wollen. 

Doch mit pok: sind wir schon auf ein neues Gebiet getreten: wenn 
die fast tiber die ganze ôstliche Hälfte des Landes verstreuten Formen 
mit » die Erinnerung daran bewahren, dab das Wort von den Ungarn 
mit Nasalvokal gehôrt worden ist, wenn pok selbst kaum anders erklärt 
werden darf als aus pagX>, so finden wir hier den Schwund des Nasals 
unter uns bisher fremden Bedingungen, in der Stellung vor A. DaB wir 
póôk deshalb nicht loszureifen brauchen von den Formen mit „, daB wir 
nicht etwa pók aus kr.-sb. pauk zu erkláren und die so zahlreichen 
Belege mit s im Osten etwa fir abgesonderte Entlehnung aus dem Bulg. 
zu halten haben, daflir spricht der Umstand, daŠ » auch vor k leicht 


1) Er spricht allerdings nur im allgemeinen von den nôrdlichen slav. Sprachen, 
aber an eine andere Sprache als das Slovakische, kann dabei gar nicht gedacht werden. 


Die Reflexe von c g in den slav. Lehnwôrtern der nngarischen Sprache. 243 


unvollständig gebildet wird, ja ganz verloren geht. Ein schôner Beleg 
daflir ist das Wort taká0d »vielmehr, eher<, das gerade in der west- 
lichen Hälfte Ungarns, wo der Name der Spinne kein x enthält, in der 
Aussprache 14455 bald hier bald dort auftancht. Man kônnte sich anch 
auf munka »Arbeit« (<7 maku) berufen, neben dem die Form múža 
dialektisch noch heute vorkommt und uns in einigen unserer Sprach- 
denkmäler konseguent entgegentritt, doch hat man sich anch da wieder 
dadurch zu helfen gesucht, da man ohne Grund múka aas einer andern 
slav. Sprache ableitet als munka, vgl. Magyar Nyelvór 35 : 486. Wenn 
man múka noch heute an der untern Drau findet nnd auch die Sprach- 
denkmäler, welche konseguent diese Form bieten, in diese Gegend weisen, 
80 weil ich nicht, ob man mit der kroato-serb. Nachbarschaft, wo doch 
múka resp. múka gesprochen wird, viel gewinnt, auch verstehe ich nicht, 
wie die in der Nachbarschaft der Slovaken wohnenden »Palócen< dem 
slk. muža »Pein, Gual, Folter, Plage« zulieb aus einem munňa » Arbeit<, 
das doch auch in der Bedeutung einigermabBen abweicht, hätten múka 
machen kônnen, welches im Slovakischen »Mehl« bedeuten wtrde!). 
Die einfachste, ja die einzig môgliche Erklárang scheint mir auch hier 
die zu sein, da die Form ohne » sich im Ung. selbst aus munža ent- 
wickelt hat. 

Ich will schlieBlich noch eine dritte Môglichkeit erwábnen flir den 
Schwund eines » im Ungarischen: ich glaube sie flir das vielumworbene 
rocska »Holzgefá“ mit einem Griff, einem Henkel (Milch-, Wasserkanne 
usw.)< annehmen zu dlrfen. Neben dieser noch heute lebendigen und 
weit verbreiteten Form findet sich in zwei alten Denkmälern eine Form 
mit einem Nasal: neben rouchyca, einer Randglosse vom J. 1470, die 
Jagič in seinem grundlegenden Werke Zur Entst. u. Gesch. der ksl. 
Spr. II! erwähnt, finden wir auch in dem noch etwas ältern Schlägler 
Vocabalar unter lat. urna ein ronchica verzeichnet. Zu derselben Zeit, 
wo ich darauf hinwies, daĎ wir gar kein Recht haben die beiden Formen 
voneinander zu trennen und darin zwei verschiedene Entlehnungen zu 
gsuchen, s. Nésk. Zamôč. 19—21 — Izv. VII : 4: 204-—276, hat Melich 
die Form rocsňa flir zweifellos slovenische Entlehnung erklárt: »Das 
heutige rocsku, sagt er, kano wegen geineg o statt des zu erwartenden 
u nur slovenisch sein.< Szláv jôvevényszavak 1:1:7. Ich will mich nicht 
weiter darum kúmmern, daĎ er dabei auch auf das »roncstka< der zu-. 
fällig in der Náhe der Slovenen gefundenen Németujvárer Glossen hin- 
tiberschielt und von dem roxchica des gewil nicht in der Náhe der 





8) Vgl. auch im Kajkavischen múka >»Pein<, múka >» Mehl<! 
16+ 


244 Oskar Asbóth, 


Slovenen geschriebenen Scehlágler Vocabulars vorsiehtig schweigt, sondern 
beschránke mich daranf noch einmal zu zeigen, wie wenig wir ein Recht 
haben zu behaunpten, rorska Kônne nur slovenisch sein. Der Weg, den 
ich diesmal gehe, ist einfacher, als der in Neskolsko zaméčanij , ich bin 
námlich seither darauf gekommen, dab wir dem slav. račtka gegentiber 
im Ung. roncska nicht bloĎ zu erwarten haben (vgl. krzič+ma << koresmaj, 
sondern dal uns diese Form in den oben angefihrten Aufzeichnungen 
ronchyca regp. ronchica tatsáchlich vorliegt. DaB dem »schwachen« 
b gegentiber im Ung. kein Vokal zn erwarten sei, hatte ich zwar schon 
damals betont, doch irregefúhrt durch eine langjáhrige Tradition las 
ich die betreffende Aufzeichnung, so wie sie bisher alle ung. Forscher 
gelesen hatten, roncsika und dachte in dem # einen Hilfslaut suchen zu 
miissen, der das schwer sprechbare roncska den Ungarn mundgerecht 
machen sollte. Naun ist es aber eine allbekannte Tatsache, da der č- 
Laut in den alten ung. Sprachdenkmälern sehr hänfig mittelst chi — chy 
bezeichnet wird, ronchyca resp. ronchica kann also ohne weiteres auch 
roncska gelesen werden!) und da dies gerade die Form ist, welche zu 
erwarten ist, da die Erklárung eines #roncsika Schwierigkeiten macht, 
da weiterhin das heutige rocska 80 in den allernatlrlichsten Zusammen- 
hang mit den beiden alten Aufzeichnungen gebracht werden kann, muB 
e8 so gelesen werden. Da nun aber roncska eine fir den Ungarn 
etwas schwierige Konsonantenhänfung enthielt, so entstand daraus leicht 
rocska, 80 wie ja das Diminutivum von ponťy »Karpfen« nirgends in 
einer andern Form belegt ist als poľyka?), obwohl kein Mensch bisher 
gewagt hat zu behaupten, poľyka sei nicht aus #pontyka rein lantlich 


1) Nyeleludomány 1:15 [1906], wo ich diese Ansicht zuerst ausgefiihrt habe, 
habe ich erwähnt, daB in dem Schlágler Vocabular, in dem wir die Aufzeichnung 
ronchicu finden, das Wort kecske »>Ziege«, das gewôhnlich (dreimal) A«.ehke geschrieben 
ist, einmal als XechyhXa(“) erscheint, daš in dem der Ausgabe des Schl. Voe. bei- 
gegebenen, fast gleichzeitigen Hortularium das Wort vasmuc: la »Anker< (wôrtlich: 
Eisenkatze) rasmachychu geschrieben wird (das Schl. Voc. schreibt #iachka und 
machcu). Einen weitern Beweis hielt ich ung. Philologen gegenilber, denen solche 
Schreibungen zur Geniige bekannt sind, fiir iiberfliissig, hier will ich nur noch 
daranf hinweisen, da in einem von Melich herausgegebenen alten Kronstidter 
(Kronstadt in Siebenbilrgen -—— ung. Brassó) lat. ung. Wôrterbuchfragment der č-Laut 
tiberaus oft mit chi — chy geschrieben wird, in einer cinzigen Spalte lesen wir 
folgende Beispiele: chyalardsagh zweimal (|. csalárdság) astus, chyatorna (1. csatorna) 
canalis, chyesze (l. cgésze) patera, chlonok (|. csónak) barca, chionokochyka (|. csóna- 
kocska) barcella, chywfol (1. csúťfol) alludo, s. Melich A brassói latin-magyar szótár- 
tóredék S. 12. 

2: Potyku ist eine Bildung wie z. B. /ľányha aus lúny »Mädchen, Tochter<. DaB 
potyka nicht mehr als Dem. empfunden wird, sondern dort, wo man es gebraucht, 
einfach das Stanmwort ablôst, erklärt sich aus der veränderten Form. 


Die Reflexe von e g in den slav. Lehnwôrtern der ungarischen Sprache. 245 


entstanden. lIeh habe mich, NéJ. z.éč., noch anf die ber das ganze 
Land verbreitete Anssprache kocsma »Wirtshaus< statt des steifen korcema 
(< kričvma) und auf das Nebeneinander von rumänisch ginsac (<7 gasal>) 
>Gánserich< und gíska (< gastku) »Gans« beruhen, neben welehen 
ginsca nur noch dialektisch vorkommt. Zu behaupten, daB rocska ans 
roncska lautlich nicht entstanden sein kônne und slovenisch sein mtisse, 
das geht absolut nicht an: zu behaupten, daĎ rocska aus dem Slovenischen 
stammen misse, aber sehr wohl auch lautlich aus roncska hätte ent- 
stehen kônnen, aber nicht entstanden sei, wäre ebenso gewalttätig als 
widersinnig, wird doch auch in dem Gebiet, wo das Schlágler Vocabular 
mit seinem ronchica doch wohl gesehrieben worden ist, im Nordosten 
des Landes in slovakischer Umgebnng, heute úberall rocska gesagt und 
die nasale Form taucht tiberbaupt nirgends wieder auf, was auffallend 
wäre, wenn tatsáchlich zwei verschiedene Formen, eine mit dem Nasal- 
laut und eine ohne denselben entlehnt worden wären und wem wir 
rocska nicht rein lautlich aus einem áltern roncska erkláren sollen. Die 
einzige ungezwungene Erklärung der uns vorliegenden Tatsachen ist 
meiner Úberzeugung nach die, daB ryčtbku in der Gestalt roncska auf- 
genommen wurde und dali dies roncska ung in zwei Aufzeichnungen 
aus dem XV. Jahrh. noch tatsäichlich vorliegt, daĎ sich aber daraus in 
sehr begreiflicher Weise das beguemere rocska entwickelte, welches sich 
bis auf den heutigen Tag erhalten hat. Da wir einem ab. g gegentiber 
in den slav. Lehnwôrtern der ung. Sprache fast ausschlieBlich on resp. 
om finden (ich hatte Arch. 25 : 571 20 derartige Fálle verzeichnet!) nnd 
rocska ausgenommen nie wieder ein o, da wir neben diesem, auf den 
ersten Blick vielleicht tiberraschenden, weil ganz isolierten rocska in 
últerer Zeit ein roncska noch nachweisen kônnen, aus welchem jenes 
rocsku lautlich sehr leicht entstehen konnte, da wir es ferner durchaus 
nicht mit einem auf einem kleinen Gebiet, etwa in der Náhe der Slovenen, 
tiblichen Ausdruck zu tun haben, so flihren die Gesetze der Logik nn- 
erbittlich zu dem Schlusse, daB rocska gar nicht slovenisch sein kúnne, 
wenigstens gewil nicht in dem Sinne, daĎ es mit o ohne Nasallant in 
die ung. Sprache aufgenommen worden wäre, daB es vielmehr ohne 
weiteres in die ansehnliche Gruppe der zweifellos mit g aufgenommenen 
slav. Lehnwôrter einzureihen ist. 

Und nan 8ei mir gestattet, da ich mein Wort direkt an den Mann 
richte, dem ja auch mein bescheidener Beitrag gewidmet ist und zu 
dem immer wieder meine Gedanken voll Liebe und grenzenloser Hoch- 
achtang hintiberflogen, während ich diese Zeilen niederschrieb. Ver- 
ehrter Meister und teurer Freund! [ch habe in dieser kleinen Studie 


246 Oskar Asbóth, Die Reflexe von £ g in den slav. Lehnw. der ung. Sprache. 


abermals zu zeigen gesucht, wie wenig doch eigentlich die Slavisten 
ohne sehr eingehende Kenntnis der Geschichte der ungarischen Sprache 
den groben Schatz von Belehrung, der in den slav. Lehnwôrterm unserer 
Sprache verborgen liegt, zu heben imstande sind. Wir ung. Sprach- 
forscher sind nun in der allerletzten Zeit an einem Punkt angelangt, 
wo uns alle Weisheit, die in Biichern niedergelegt ist, nicht mehr recht 
genilgen vill, wir stehen vor einer Reihe von Fragen, die ohne eine 
lebendige Kenntnis des ung. Slovenischen und des Kajkavischen, des 
Kajkavischen, das in [hrem lieben Hause Muttersprache ist, schlechter- 
dings nicht gelóst werden kônnen, und da liegt der Gedanke, der sehn- 
slichtige Wunsch nahe, môchte doch auch drtiben, im kroatischen 
Lager sich das Bedilrfnis regen nach einer lebendigen, bis in die feinsten 
Einzelheiten gehenden Erkenntnig unserer Sprache, die doch so viele 
Beziehungen zur kroatischen hat. Vielleicht daB auf diese Weise, durch 
- gemeinsame Arbeit an wissenschaftlichen Problemen und die dadurch 
allmählich herbeigefihrten persônlichen innigen Beziehungen auch der 
Weg zu einem gegenseitigen Verstándnis auf politischen Gebieten an- 
gebahnt wiirde! 


Budapest, den 24. Mai 1907. Oskar Asbóth. 





O BIlAHIA HA VIAPACMHE TIACHHE TBEPN0CTH H MAT- 
KOCTH COCBIHHXE COMTIACHHXE BE OÓMEPYCCKOME 
A3HEĎ. 


Aerara pa3CMOTPŠTĽ VAAPAECMHIE PIACHLIE CO CTOPOHHI BIlAHIA HA HHXE 
TBEPAOCTH H MADKOCTH COCĎAHHXB COPIACHLIXB, MBL PACNOTOKHME HXB AJ 
CBOEPO HZCAĎŤAOBAHIA BE CIĎAVOIMHEMB NOPAAKÉ NO CTENEHH OTKPLITOCTH: 


a — HaHÓ0AŤE OTKPBITEJÁ PZACHNIÚ, 0 H 9 — CPezHie N0 OTKPHTOCTH HU, 
HAKOHEN5, VY, 1, H — Y3Kie rracHHle. 
A (41). 


BerYNIHBAACb BE MPOHIHOUEHIE MIACHAFO A BL CIOBAXE MÁT | MÁT, 
MBI 3AMĎUAEML, UTO BO BTOPOME CIYNAÉ PIACHLIÁ A MAPYUE, NEREJH BL 
NEPBOME CIYUAŽ, APYTHMHA CIOBAMH, DJACHHIH A INPA CIŽAVDIMEMB TBEPAOMB 
COFIACHOME JBYUHTL TBEPAO, IIPH CIŠAYIO0MEMI KE COPIACHOME MATKOMB 
NPAHAMAETE OCOÓVH OKPACKY, HAKIONAACE KB 1, HHAYE BLIPAKAAC“ — NPH- 
INHMAETI HEÓHLIŇ OTTŠHOKB (A). JIpyrie IpAMŠPpEI: C1ÁS | cxále, VzÁáp || 
vaáčp, zán |aájn...: párny | pávy, xáxy | ná ry u r. a. Tak£ 
KAKE MBI HMBEMB JAĎCb ABA COCYNECTBYDINAXE ABJIJEHIA — CMAĽYEHIE C0o- 
rAACHAFOo H HEÓHBIH OTTÉHOKE NPENIECTBYF0UIAFO PIACHAFO, TO BOZHHKAETE 
BOMPOCHB, KAK08 H3B STHXE ABIENIÁ A0NKHO CUHTATBCA MPHYUHHORO H KAKOE 
CIŽACTBIEM1 Zpyraro. MeTopia 3BYKOBE PYCCKANO AZJBIKA NOKAJLIBAETE, UTO 
MATKOCTb COrJACHLIXL MOJA ÓBITb BBIZBAHA CIŠAVRWIMHME NAJATAJLĽHLIME 
FIACHLIME HIH Ke 3BYKOMB Jj, MVACTIO HMŠIOOIHMACA HA J2HIN0, VACTIE Ke 
HCUEZHYBIUIAMH. TŤaKHME OÓPAZOME BE AAHNOME CIYYAŠ CMAPUEHIE COrIAC- 
HLIXB, KAK£ HNŽOIMEE VKE CBOH NPHUHHY, HAKAKE HE MOXKETB ÓBITb CIŠA- 
CTBIEMI HEÓHAFO OTTÉHKA NPEJUNECTBYLHAFO rAacHaro. UTO Ke KaACAeTCA 
NPOHCXOKJIEHIA HAZBAHHAPO OTTĎHKA, TO, 38 OTCYTCTBIEME KAKOH-1HÓ0 Apy- 
ToH NPHYHNBI, MBL AOIXIILI CYUHTATb EP0 OÓYCHOBNEHHBIME MADKOCTĽO NOCIŤ- 
AYHIIAFO COPIACHAFO. OHZ HE MOKETI HMĎTĽ KAKOPO-AHÓ0 CAMOCTOATEIb- 
HATO NPOHCXOKIENIA, HÓ0 MPA OTCYTCTBIH NOCAŠAVTOUATO COĽIACHAFO, KAKB 
STO ÓBIBAETE HA KOHUŠ CIOBA (CPB. HAP. TYJÁ A T.I.), HAUB MZACHNÁ 


248 B. BoropoAHmnkiň, 


SBYYHTE KAKBb A“) HO CTOHTE NPHCOCAHHHTL6 YACTHYKY -4U, NAYHHAHIUY PCA 
MATKAME COĽJACIIBIMI, H PIACHLIÁ A NPHIHMAETE CIEFPKA HEÓHLIH OTTŽŤHOKE. 
JABHCHMOCTb HEÓNANO OTTŽŤHKA PIACIAFO OTE MAĽKOCTA NOCAŤAVTOHIAPO C0- 
rIAACHAFOo MOKETE ÓBITB NOATBEPKNENA TAKKO IDA NOMOMU CIŽAVIOMHXB 
HAÓJNONENIA.  MLI MOREMT 630 M6HOÚ CONACHMÚ (TBEPABIÁ HIH Xe MATKiH4), 
KOTODBIMB 3AMBIKAETCA HZCIŤAVEMBIH NIACHBÍ, CABJNATb HECABIULH5LMO HCKYC- 
ČTBEHNO, IMPOHZBEJA  TpeóvIOnlišíca AJA STOP COrJACHAFOo JATBOPE HIH 
CMBIUKY, HO 0e3% B3PBIBA, UPeJ1 3TO AOCTHNAETCA HZOJHPOBAHHOCTĽ NAACHATO 
Z3BYKA OTE CIĎBAVTOUIAFO COĽIACHATO 31EMENTA, ÓJAFOXAPA JEMY JerHe, BCIY- 
UABAACH, OMPEAĎIHTE, PAJIHYUAETCA JH CAMLIÁ PAACHLIÁ Nepe/£ TBEPALIMI 
H MATKHMB COĽIACHLBIMB. OMLITE MOKAZBIBAETE, UTO PIACHBIH BE TOMI H 
APYFOMTE CIYYAŤ PAZAHUAETCA MO OTTŽŤHKY KAKE IHNOMT NPOHZNOCHNIHNI, 
TAKB H CIYMAPUIIHME. axče, NOCPEJCTBOME MBUUEUNGIO WyBCMGA JANŤ- 
uaEME, UTO MPH JHEPĽHUOME NPOHZHONEHIA A MEXAY NPOUIME VTAH PYÓL 
CI1EFKA OTTATHBAIOTCA BE CTOPONBI, MEKIY TÉME KAKE IpH A“ 3TOTO He 
3ambuaeTca. —Hakonel1. eC1H coveTanie H3B a + U" HOBNOPANIE YCKOPAA, 
TO A Óozše A ÓoxBe NPpAHHMACTI Ookpacky i. [1 TOME CIyuaB, KOĽAG 
PAACHLIŇÍ A HAXOJHTCA MECDY MAIKUMU COLIACHHMU, TO 0111 OČHAPYKHBARETI, 
HAHÓCIBLLUUIYTO CTENENb NEÓHANO OTTŽŤHKA, TAKT KAKL HMBETE MIATKAMA KAKT 
IKCKYPCÍIH, TAKT HA pekypelro. 

1lOoxBOAA HTOPT BEIIEHZNOKENHOMY, A TPHXOKY KE CAŤAVIOLIEMY 34- 
Krroveiiio. He NonIeKATI. COMHŤĎHNO, UTO PIAcCIILIÁ A (KAKI H BCAKI 
APYFoH rIacuLI) 16 OAH14KOBL MO CBOEÄ PeEKYPCIH MCPENL TLEPALIMI H 
MATKANE COMJACIILIML, A TAKKO MNO CLOCIÍ OKCKYPCÍH N0CAŤ TAKAXA KE co- 
PAACIIBIXB, UTO AOAKUO OŇYCIHOBAHBATE COOTBŤTCTVYTOUCE PAZIKHUlE DL ZBY- 
KUBOME OTTŽHNÉ. lo BormpoeL BL TOMT, PAZAKUAETCI IH, KPOMŤ PEKYPCIH 
H OKCKYPCIH, XOTII HĎCKOJBKO CPexAI (PIABNAM) NACTA TIACHATO JyKa A 
NPA VKAZAHNOME PAZAHAUÍH VOJOLIÁ? ŽI AJMAIC, UTO ÓOAŤE UME BEPONTNHO 
TAKOE PAZJHANIE PIACHAPO A MEKAY TBEPALIMH H MORAVY MADKAMU COMJACIILIMH, 
nanp. MúT | mMár. MVro xe KACAETCA TAKAXL CIYNACBEO, KAKI MAT, TO 
TPYAHŤE PÉIIHT>, 3ABHCHTL JH NEÓNLIH OTTĎŤNOKE MIAČHAVO TOABKO OTE 
MAFKOH PeKYPCÍH, HIM KE BMŤCTŤ CL TÍMI H CPEeMIAA YACTL VIACHATO 
3BYKA YKC UŽCKOAMBKO ZaTponyTa (a+eninpovanaj neónocTkio. llocažxnee 
MUŤ KAKETCI ÓONŤE BŤPOATHLIME BE BHAY TOPO, UTO TIacnni C10Ba 
MÁ T" NPOHZBOAHTIL HA CIYXL OCOČENNOE BAEUATAŤHIE 11e TOIBKO CBOHMT 
HEÓHLIME OTTÉHKOME, HO ele H ÓOJBUlEFO KPATKOCTBIO 10 CPABNENO CE 
NIACHLIML C10BA MÁT, ATY, NOCAĎAHIOIO MORKNO MOHAT“ TAKAME OÓPAJOME, UTO 
Bf MNEPBOME CIYYAŽŤ PACKPLITOCT“ PTA HŤCKOJNBKO MEHbNIE, YUŽME BO BTOPOMI, 
a MNOTOMY X CPEAINNOIO UACTB PIACHADO MOKHO UPAIHIATA CIETKA HINŤNENIOIO. 
VKaReMÉE elmle Ha 0x10 OÓCTOATEJXbCTBO. Koria MLI NPOHZHOCHMIL A" BI 


O BEÍAHÍH HA VAADACMBIE PIACHBIE TBEPAOCTH H MADKOCTH COCŤKHHKX1 5 T. A. 949 


OTAĎABHOCTH, HAJ0KHBB lIPDH STOMB ÓOXBINOK H YKAJATEJBHEIÁ NAJBIBI PYKH 
C5 ÓOKOBB HA MNOABASBIUHYH KOCTB, TO 3AMĎUBEMI CAM0E JEĽKO0E ABHKEHIE 
NOCHĎAHEŇ KHH3Y, MEXAY TÉME KAKB OPH NPOHZHOUEHÍH A) — TaK0e Xxe 
ABHKEHIEe KBEPXY, MPH MATKHXE COMNACHBIXE ABHKEHIE KBEpxy Ó04Še 3Ha- 
UHTEJBHO, TAKE UTO A NPEACTABIAETE BE STOME OTHONEHÍH HŠKOTOPOE 
COOTBŠTETBIE KE NPOHZBEJEHI0 MADKOCTH COĽHACHLIXB H BO BCAKOME CIYUAŤ 
HŠCKOABKO OTAHYBETCA OTE A" BE APTHKYJANOHHOME OTHONEHIH. ApTHKY- 
ZAIOHHAA CTOPOHA A" H A MOKETE ÓBITb H3CIŤIVEMA H IPHÓOPAMH, UTO 
OTHOCHTCA KE OÓJACTH IKCIIEPHMEHTAJIBNNOK SOHETHKH. 


E (9, b). 

OÓBIKHOBEHNHO IPHHAMAFOTE, UTO ĽAACHLIÁ 9 ABIHETCA BE ABYXE pa3HO- 
BHAHOCTAXB: © (9 WUPOKO0E) — NEpeXT TBEPABIMB COPIACHLIMB H € (3 Y3KOE) 
— NepexE COrrACHHIME MATKHMB, HAnp. VET NÉT, WEPE || Mépir 
u T.n. Ho npA Ó0sže BHHMATEXBHOME H3CIĎAOBAHIH NPOHZHONENIA ITOTO 
rIACHAFOo MOXHO YCTAHOBHTE Ó0JBUIEE UHČNO OTTÉHKOBĽ BE 3ABACHMOCTH 
OT VACTHBIXE pa3AHUJÁ COCĎAHAXE COMZACHHXE. TaKB, [IACHOMY 9, KAKB 
NAXATAJBHOMY, OÓBIKHOBEHNO IPEAUNECTBYETE MADKIH COMJACHLIÁ, COOTBĎT- 
CTBEHHO VEMY JKCKYPCIA 9 ÓBIBACTE MATKOH, HO BE TŠXE CIYYUAAXB, KOĽIA 
PAZJCMATPHABREMOMY ĽIACHOMY NPEANECTBYfTE OTBEPAŠBUIE COrracHHie (U, 
AC, U), TO DAACHLIÁ 9, HMĎA VKE TBEPAYIO IKCKYPCII0, NOAVYUASTIE COOTBŠT- 
CTBEHHO© OTIHUJE HRAHCA BE HAYANŤ CBOEFO JBYKA, CPB. MT (— Ope. 
UŽTE) 1 MMET (— ope. mecTE), NÉrT" (ope. nžTE) x méc“" (ope. mecTB). 
Haxo YKAZATE Elle TOTE CIYUAH, KOĽAA ĽIACHOMY 9 1e NPEAUNECTBYETI 
HHKAKOH COĽHACHBIH, KAKB HANP. BE CHOBAXB: STO, 9X5, STA HA T. U. TaK0e 
9 APEACTABIAETE HÉCKOABKO ČÓJBLIYTO OTKPEITOCTĽ MO CPABHEHÍHO CE MNPEA1- 
HAVMIAMH NPAMŠpaAMH BE NOJOKERIH NEPpEAE TBEPABIME H MADKAME COrIA- 
CHEIMH. UTO KACBETCA PEKYPCIH TIACHAFOo, TO KPOMĎ OÓBIUNATO passmuia 
IHPOKATO H V3KATO 9 NEpeAE TBEPALIMH H MATKHMH COMZACIIBLIMH (11HpOKOE 
9 CIBIIHTCA TAKKO BE KOHIĎ CHOBE, HAIIPp. TTÓ, VKÉ) MOKHO ELE PAJAHYUHT: 
CpezHee 9 (0003HAUBEM0E HAMH BE NAYYHO-DOHETHYECKOME IHCENŤ HAGEPTA- 
HieMb €) NepeAE MpPYMIO COPZACHLIXB, H3E NOTODBIXb TOJBKO BTOpOÁ 
HMŠBETE MOJHYHW MAĽKOCT>, A UPEHNECTBY ONI EMY — JHIIb CPEeAHRIO 
CTENEHb CMADYEHIA, HAMp. 3éMNÝ (ope. 3eM10), rpéč6hI (ope. rpeóHE). 
KpoMŽ VKAZAHNEIXE ČOJŤe 3AMĎTHEIXE Baplalmi4 TZACHATO 9 MOKHO HAÄTH 
H Ó0JŠE MEJKIA, H3B KOTOPSIXB OCTAHOBHMCA HA OAHOME CIyuab. Ú31 
MAFKHX1 COĽJACHHIXB, OKAZBIBAFOUHX25 BJlAHie Ha 9, HYKHO BBHLAĎIHTĽ C0- 
TAACHGIÁ ]j, TAKE KAKB MOAB BXÍAHIEME ero 3TOTE PIAACHNIÁ HMĎŤETE HŽCKOABKO 
ČÓZLUYH OTKPBITOCTE, UŠME MPH APYFHXE MAPKHXE COMIACHBIXE, CDD.: 
NBA A JA: WÉNÍ u júni, Cár u céj: jéj. 


250 „ B. Boropoamuziť, 


U31 BCEro NPEAECTBYBDNIAFO PAZCMOTPŠHIA BApiamNÚ TIACHATO B CcuŤ- 
AVETE TOTB BBIBOAB, UTO PZACHNIÁ ITOTE Ó0AŤE YUVYTOKE KE BJIAHI1 TBEP- 
AOCTH H MATKOCTH COCÉAHHAXB COPZACHHIXP M0 CPABHEHIH CI ĽIACHHIME A 
N, KAKE YBHAHME HHRE, CO BOŠMA APYTHAMH rzacHtimu. lÍpa OmHTax5 
ZAMĎUAETCA, UTO MAABHBHIA BapialliH TJACHATO 9 JerVe VIABIHBANTCH CIY- 
XOMB, UŠME BApialllH APYTHXE rZACHHXB. He NOAIEKHTE COMHŽHIN, UTO 
PAZHOBHAHOCTH MZACHATO 9 KACAIOTCA HE TOJABKO 9KCKYPCIH H peKYPCiH, HO 
u CpeAneŇ HIH OCHOBOŇ YACTH 3BYKA. 


0 (E). 

TracHkrlH 0 He O0C0ÓEHHO Ó0rATE OTTÉHKAMH NAJATAJĽBHOCTH, INPHÓJH- 
ZKAACb BE STOME OTHOUIEHÍH Kb TJACHOMY A. OHB TaKRE pasIHUaeTCA N0 
OTTÉHKY NMNEpeAE CIÉAYHOUHHMH TBEPABIMH H MAFPKHMH CONJIACHLIMH, HAIIp. 
erÓz | eróju u r.a. MH me ÓyseMm1 3AŠCb MOBTOPATb TŠXB A0KA3A- 
TEJBCTBE, CE MOMOUIBIO KOTODLIIXE MOKEMB VÓŽAHTĽCA BE TOMB, UTO Hel- 
HLIH OTTŠINOKE NPHNALIEKHTŤ ĽIACHOMY 0, A HE NEepEHECEHĽ Ha HEro CE 
COCĎAHATO MATKAPO COMAACHAPO, MbI MOCTAPAEMCA MNO BOZMOKHOCTH PAJBACHHATE 
BOMPOCE, JABHCHTE JH HEÓNLIÁ OTTÉHOKE PAZCMATPHBAEMANO TIACHAPO OTE 
MATKOH peKYPCIH, HJH KE BMBCTŤ C1, STAMI ÓOJĎE HIAH MEHĎE AFVANHPOBAHA 
HEÓHOCTBIO H CPEJHAA VACT> PIACHAFO 3BYKA. 

KakE MOKAZBIBAETE OMBITE, MBI MOKOMI HCKYCCTBEHNO BLIABIHATE 0oôŤ 
Bapialim rzacnaro 0 (0% u 0“): HAÓATONENIE HAJE HXT APTAKYJZANIANA VÓŠ- 
AKNACTI HACI, UTO STA APTAKYJANIOHNBIE VKJAJBI HE BNOJHŤ OAHHAKOBLI, a 
HMENHO: MYCKYJĽHOC YYBCMBO BL TYÓAXI NOKAJLIBACTE, UTO NPA 0 TYÓH 
He BELIBHPAIOTCA BNEpeNb BE TAKO CTENEHH, KAKB5 IpU 0", HO HNŠIOTI 
TEHACNUNO VACPKHBATECA HĎCKOJBKO ÓMHAE KE 3YÓAME, JTO YYBCTBO 000- 
ÓEHHO 3AMĎTHO BE BEPXHEŇ NONOBHHŤ HHKHEÄ FVÓBI, CE ApYroH CTOPONLI, 
H BB OÓJACTA A3LBIKA APTHKYJIIOHHHIE YVKIAJLI HE TOKECTBEHHLI MPH 
NPOHZHECEHÍH TOFO H APYraro 0: pH 0“ YYBCTBYETCA ABHKENIE NE ZAXNEIÍ 
YACTH AJBIKA (KAKE IMPH 0"), HO CPeAHE-3AJNEH, H TAKAME OÓPAZOME NPH 
O) OJXHOBPEMEHHO IPOHCXOMHTÉE KAKB ÓBI 207K06 B3AHMN06 CÓAHREHIE TYÓHOÁ 
H A3BIUHOH AaPTHKYJAMIH. — VKAZAHHAA pa3llmlia BE MLIUEUN0ME£ UVYBCTBŽŤ 
Z3AMĎUAGTCHA HE TOABKO IDH NPOHZRECENIA BapialilA 0 BE OTABIALHOCTH, HO 
A BE COYETAHIH CE CIĎAVIOLIAM: TBEPABIME HIH KE MATKHMB COMIACHLIMB, 
nanp. Ó“T | ójr", MÔ“ a | MÔŽU uT.n.  TaKB KAKB MOJOÓHOE KE MBIE4H0E 
VUYBCTBO BE FYĎAXE ZJAMĎŤUASTCA H INPA NPOHIHECEHÍH MATKAXE COMAACHGIXT, 
OCOÓEIHO TYÓHBIX2 (cpB. M | M A npou.), TO CAŠAVETE NPHAJNATĽ, UTO PAACHLIÁ 
0 MOXYUHAE CBOTO MAJATAJIL+HOCTE OTE TIPHHOPOBIEHIA CBOEĽO NPOHJHOMENIA 
KE YKIALY CIŤAVHIIANO MAPKAFO COrIAcHAro. JAMŠŤTHMB Elle, UTO pasJmaie 
OTTĎHKA H COOTBŠTCTBYH01IAFO MHLIEYHATO VYBCTBA ABIAETCA TAKKE BE 


O BIŤAHÍH HA VAAPACMHIE PIACHLIE TBEPAOCTE H MATKOCTH COCŠAHNAXB Z T.A. 25] 


TOMB CIYVAŤ, KOĽAA CAŽAV OLNIÁ COFIACHLIÁ NPHHANIEKHTI APYTOMY CIOTY. 
HaHmÓdALMAA CTENEHLĽ NAJATAJBHOCTH OKAJBIBRETCA TOĽAA, KOĽAA TIACHNIÁ 
NAXOAHTCI MEZAY ABYMA MATKAMH COĽIACIIGIMH, HAD. MÓJA B (cps. Mpo- 
H3HOmenie M ÓJLÝ): 3AŠCb MPORZHOMEeNIEe 0! NOUTH VKXE NPHÓMAKASTCA KB 
VPAHINYZCKOMY HIH HĎMENKOMY Ú, IPH NOCTENEHHOME YCKOPEHIH NPOH3HO- 
NIEHlA JTOTE OTTŠHOKE Eme Ó0IŠE ZAMŤTENB. 

lIocxŤ BCETO HZIORKEHHAFO MBI JAKIFOYABOMB, UTO PAZZHNUJE PAZCMATPH- 
BAEMHIXb OTTĎHKOBE ĽSACHAFO 0 KACAETCA BE TOU HAH APYTOH CTENEHH 
TAKRE H CPDEAHEH YACTH IJBYKA. 


Y (O). 

Čka3aHH0€ HAMH 0 paJ3HOBHAHOCTAXÉE MIACHATO 0 pACIIPOCTPAHAETCH H 
Ha PZACHHÁ Y, KOTOPBIÁ NO CBOEŇ APTHKYJAMH OAHOPOMCHL CE PAACHBIME 
0, NPEACTADBISA 1HLIb VZKYH CTYNEHB ITOPO raacHaro. B£ CYmMECTĽOBANÍH 
ABYX£ OTTÉHKOBĽ TJACHATO Y NEepeAE£ TBEPABIME H MATKHMÉ CONJACHGIMB, 
TE. YHY, MOKHO VÔŽAHTBCA H3E CPABNEHIA MPOHZHOMENIA H COOTBBT- 
CTBYTOMAFO AKYCTHNECKAFO JOVEKTA TAKHXT CIOBE, KAKE HAIP. AJ | ay ia, 
nýT | ay r, nyr | ný ©, pýn | py x np. Co cropoÓnti Puziosowuvecxoú, 
Bb CIYVAŤ Y“ MH MOXOME KOHCTATHPOBAT: ÓOJBLINEE ABHREHIE BNEpeNE 
APTAKYJHPYOEŇ MACCHI AJBIKA, YUŠME IIDA VY, ITA PAZHHNA APTHKYJAINÁ, 
ÓXATOXAPA Ó0AŽE VJKOMY PACTBOPY pra, 3AŠCb CTAHOBHTCA Ó0JBE Z3AMŠTHON, 
HEXEJIH BE COOTBŠTOTBYIOMEME CPEAHEME MIACIIOMB (0), BE U8MÉb HE TPYAHO 
VOŠAHTBECA, HAJ0KHB1I MNAJEINE HA NOBEPXHOCTĽ AZLIKA H OJHOBPEMENNO IIPOH3- 
HOCA TŤ H Apyrie 3BYKH. ÚTO KACASTCA TVÓHOH APTAKYJAMU, TO MEBI- 
6YH0E VYBCTBO YKAZBIBACTI HA TENAEHITO ÓOXŇE IPHÓXHZHTE BKYTPEHANO 
uáCTb TYÓB KE ZYÓAME, MEXJY TÉME KAKB BHĎIIHE6 VCTbE HXE CTPEMHTCA 
BLIABKHYTBCA BIEpeA b, UTOÓBI OÚPAZOBATL NAZIERANEC CEY KEHIE, ÓJAĽOZAPA 
TAKOMY KOHTPACTY MHOFAA MOKETE KAJATBCA, UTO OPH Y) TYÓHI Ó0ABEe 
BBIABATANOTCA BIlepeA5, YÉME IPA NPOCTOME y. Co cTOPOHHI aKYCMUNECKOÚ 
HYXHO OTMÍTATE OCOÓEHHO CHIBHLIH OTTĎHOKE NAJATAIBHOCTH BE 10MB 
CIY#AŤ, KOĽAA DJACHMIH Y NAXOAHTCA MEXAY NAJATAJBHLIMH COĽJACHBIMH, 
HAMp. BE COUETAHÍIH MYN HOT. U.: SAŠCH HAÓXIOABETCA TO KE ABIEHIE, UTO 
H APH VAACHOME 0, T. E. TIACHLIŇ VY“ BE TAKHXB COUSTAHIAXE HANOMHHASTI 
HHOCTPaHHOE Ú (ý), OCOÓEHHO ECIH INPOHZBOAHTb OMLITE CE NOCTENEHHBIMB 
YCKOPENHIEME NPOHZHONEHIA. JAMŽTHAME EE, UTO AKYCTHUECKAA PpaSHHNA 
TOTO H Apyraro OTTÉHKA TIACHAFO Jerue VIABAHBAETCA MPH WENOMHONT 
NPOHJHOMENIH, M0 KPaňHeň MŽPŤ BE HŠKOTOPHXB COGETAHIAX1 (CpB. py 


u pyín“). 


959 B. BoropoAHnkiť, 


]. 


ITOTE TIACHHIH MPEACTABIACTI TOIBKO ABŠ BapilaliA BB JABHCHMOCTH 
OTE TBEPAOCTH HJH MADKOCTH CAŽŤAVOUJATO COMIACHAFO: YTO KE KACAETCA 
NPEXNECTBY HNLIAFO COĽIACHAFo, TO 0HE BE NOJOKENIH NepexB 1l MOXETI 
ÓBITE TOIBKO MATKHMÉE, MOVEMY H IKCKYPCIA PZACHAFO MORETE ABIATBCA 
TOIBKO BE B3TOŇ MATKOH Bapiamin. EcrH ÓYACM1£ CPABHHBATh NPOHZHOMENIE 
NÍT A NÍT, TO BO BTOPOME CIYUAŠ MBI 3AMŠUAEMB IIPA NOMOMHU MLEUWEYHGIO 
4YGCMGBU TEHAEHNUNO AZBIKA ÓBITb AAJBIIe OTE HEÓHNATO CBOAA, TOĽAA KAKb 
B£ MEPBOME CIYYAŤ 3AMĎŤUACTCA NPOTABONOXNOKNONOE CTPEMIEHIE KE Ó01b- 
EMY CÓIHKENHÍI MEKIY AJBIKOME H HEÓOMB, JTOMY Pa3AHUjO COOTBŠT- 
CTBYETE B£ NEPBOMB CIYYAŤ ÓOABE YZKOE PACKPHITIE pra 110 CPpaBHEHÍn co 
BTOPBIMI. OÓpATHMNE BIHMAHIE ele HA OAHY Bapiamil! raacmaro 1, HMemHno 
BE COYETAHIH Wi: J3AŤCB TIACIILIH Ť He HMBETE CBOCŇ OÓBIUHOÁ VIKOCTH 
BCHĎACTBIE TOPO, UTO NPEZNECTBYTOMIÁ COPAACHLIÁ % HE ABJAETCA BNOANŤ 
MATKAME) HO H 3TA PaSHOBHAHOCTE Í BE CBOIO OVEPpeAb BAPÍIHPVETE BB 
3ABHCHMOCTH OTE TBEPAOCTH H MATKOCTH NOCIŠAVTO|1UAĽO COĽAACHATO, CPB. 
uím || uín“. —BooÓnie se MONO CKAJATb, UTO PAJCMOTPŤHHBIA BAPpianiH 
TAACHATO 1, BCAŤACTBIE HEZHAUHTEILHOCTH BT, NEPEMŽINNENÍK YKIAJOBE, MEHŤE 
ABCTBEHHBI AIA CIYXA, UŽME BAPiAU BCŽXE APYTHXB PIACHLIXB. 


Bl. 


Tracuzilí H No CBOEŇ PHIIONODHNECKOMÍ NPHPOAŤ ZAHHMAETE NO0CPEA- 
CTBYOUE© NOJOKENIE MEKAY TMIACHLIMU Y u Ď: MOACÓHNO MIAACHOMY Y AA 
NPOHINECEHIA PAJCMATPHĽAECMATO MIACHATO TPEÓVETCA TAKKE VuaCTIE ZALNEM 
UACTH AJ3LIKA, CL TON AHIUIb PAZHHANElÍ, UTO MÉCTO APTHKYJANÍH NpA H ne 
TAKE ĽAYÓCKO, KAKT APH JY, BE TO KE BPEMA TVÓSI, NE OÓPAZYA CLYKEHIA, 
OCTAIOTCA HI NHASLEPENITHLIMH A COOTBŠTCTBYIOTI YKANAY FrYÓB Ara i. Ta- 
KHMB OÓPAJZOMI PZacHLIÁ H NPEJCTABIACTI COÓCIO KAKI, ÓBI ZALHE-AJLIYH0C 
1. B£ 3ABHCHMOCTH OTIL TBEPAOCTA H MADKOCTH CAŤAVFOLIATO COrIACHArOo 
rAacHbIlú H HMŽETI ABŤ BApiaÍM, MPH UEMI ANI MATKOÁ BapialiH VKIAAAT 
3AJNEH VACTH AJBIKA CTAHOBHTCA Elle MEuŤE TIYÓO0KHAME, A pacKPHTie pra 
Ó0AŤE VZKAMI, CPB. OHT | ČÁŠT, NHallnuja.  YrTo kacaeTCA HATAIBNOIÍ 
TACTH PJACHADO HIH IKCKYPCÍH ero, TO 0114 OÓBIIHO ÓBIBAETE TBEPACIO, TAKE 
KAKB CIĎAVETI AHUIB 3A TBEPABINH COPIACHLIMH.  OCOÓVTO BAPIANIIO TAACHADO 
MH NPEACTABIACTI NPOHZNONENIE OPEOrpabHUECKAXE COVETANIÁ WU U Mu: 
BB HAXB TIACHbIH H HE HMÉETI CBOEÄ OÓLIUNOÁ TBEPAOCTH, ADIAACh KAKT 
ÓBI HĎCKOAMBKO CBYKEHHLIME (ÓVACME OÓOJNAUATE Takoe H CE TOUKON 
BAHZY), HO A BE JTOMI CIYNAŤ TIACHLIÁ NOMUHITETCA OÓLIUNO MOAHPHAKAUÍK 
OTTĎŤHKA MEPeAE CAŠAVTOMHMH TBEPALIMU H MADKHMH COMIACIILIMH, CDB. 
UÁT | uÁ“1, xÁr | zmájr. Il pannmaa Bo Dnumanie, UTO BE UŠKOTOPLIXE 


O BžjaniE Ha YXAPACMBIC PIACHBIE TBEPAOCTU H MATKOCTE COCĎAHHXB K T.A. 203 


NAPOJHLIXE rOBOPAXE COUETAHIA WU M MU BBIVOBAPHBAIOTCA TBEPKE NO 
CPABHREHNO C£ VYKAJAHHLIME NPOHZNOUEHIEME JIATEPATYPHOÁ  PBUH, MOKHO 
AYMATB, UTO STO NOCAŽAHEB EHE HE AOCTHĽHO NPEAĎŠILHNOÁ TBEPAOCTA BE 
NPONeCCŤ OTBEPAŠNIA ILAMAIIAXE, ECAH HE OÓAZAHO KHHKHOMY BJIAHIO. 

Pa3CMATPHABAA BCIO CEPl10 VIAPAEMHIXE MAACHBIXE 3BYKOBE CO CTOPOIBI 
BIXJAHlA HA HHXB COCĎAHHXB COMJACHBIXE, MOJBEJXEME HTOPE CAĎIAANHBIME 
HAMH HAÓANONENIAME: 

1) J8HcTBie HA YJAPAEMBIE MIACIIBIE MATKHAXB COCŤAHAXB COPIACHHIX 3, 
OCOÓEHHO NOCAŽAVIOUHX 5, BAPAKACTCA BE TOMB, UTO TZACILIE NPIOÓPĎŠTANOTI 
Y3KO-HEÓRKIÁH OTTÉŽNOKE) NOCAĎAHIA 3ABACHTL OTE TOPO, UTO BE APTHKYJA- 
NlNXE AJBIKA NPANAMAETE Ó0BUNEE H.IH MENBUEE VYUACTIE CPEXHAA Ero UACTE 
IPH OAHOBPEMENNOŇ TEHAENNIH TYÓB NPAÓJHZHTECA KĽ£ ZYÓAME, A BMÍCTŤ C£ 
TÉME HĎCKOJBKO YMEIbUAETCA PACKPBITOCT> Pra, KOPONE — NIPH NAJATAJZB- 
HOME OTTŠHKÉŤ IJIACIIBIXE pPAJCTOAHIA MEXJY BCOÉMA APTHKYJHPYFONMHMH 
TACTAMH MOJO0OCTH pra ÓOAŤe HIH MENBE COKPANAHTCA KAKE BE TOPHZJONTAJIb- 
HOME (MepenNE-ZANNEMT), TAKE H BE BEPTHKAJENOME NAMPABLEHIH. 

2) He Bež MAACHBIE OXHNAKOBO JE7KO MOMIAIOTCA VKAZAHHOMY BJAHIH 
COFFACHBHIXB, NPEACTABAAA CIŽAVIOMY 0 NOCAŽAOBATEAB6HOCT> NO VOBIBAFTOMEMY 
BJIAHITO MATKOCTA NOCAŠAHHXE: 9, A, 0. 3, H, i. 

3) BE BUNY TOFOo, UTO BE HŽKOTOPLÍIXE HAPOAIUIBIXE FOBOPAXE PYCCKANO 
AJBIKA MPONECCB BJAHIA MACKHXE COCĎAHHXB CONIACHBIXE NPEACTABIAETE 
COÓDIO AAXBHIŠĎÁLICE PAZBHTIE N0 CPABHENII CE JHTEPATYPHLIME NPOHZHOLIE- 
HleMB, MBI BAPABŠĎ JAKJIIOUHTĽ 0 TOME NYTH, KOTOPOMY ÓVAETI CIŤAOBATB 
H 3TO nocabxnee. IIpAMŤpOMI TOO, KAKB JAXEKO MOKCTE HATH NAJATA- 
AHIALIA PIACHLIXE, CHYKHTB XOTA ÓBI UEUICKÍK AZBIKE, JAXEKO OCTABHBUNÍÁ 
34 COÓDIO BB ABIIOML OTINOLENIH OCTAJBHLIE CIABAHCKIE AJBIKH. 

B1 3AK11OYENIE JAMŽŤTHME, UTO PAZJCMOTPŠHNBIE NAMH OTTŽIIKA PAACHBIXE 
3BYKOBB HAÓJONAIOTCA TAKKE EE HŽKOTOPBIXB NY AAPAOMBIXB NOXOKENIAXT, 
N0 3TOTE BONPOCE VKE BBIXOAHTE 34 NPEAŽŤILI HACTOALJEH CTATBH. 


Kazanb, 60 (19) maa 1907 r. B. BoropoAHnukii. 


NHOAZUHOE NPOHCXOKIEHIE IIPE.-CIIAB. CIIOBE HHOTB 
— x0VY, UPETOTB A CBApOrB. 


Xora MHAKIOUHYB B1 cBoeň Vergleichende Grammatik der slavischen 
Sprachen (II 283 noar No. 137) pazemaTpuBaeTE >»Suffix OEL<, TÉML He 
MEelrže H30 BOXE IPHBEJEHHBIXE TAME IMPHMŽŤPOBE STOFO OKOHUANIA 0HO 
MOKETB ÓBIT> ÓEZCHOPHO MNOUTEHO 3A KHBYK CIABAHCKYH HACTABKY YYTBb-IH 
He BB OLHOMBE MANOPYCCKOMI »murôh rasenplatz« (or V Myp- BE MYpDAGA, 
AUT. murat), TAKE KAKE Npoule NPezCTABIANTE COÓ0IO HIH EE HNAO- 
EBpoMeÄCKIA OÓPAZOBAHIA HAH 3AHMCTBOBAHIA HAH TEMHLI MO NPOHCXOXA0HID. 
IIepBElA — UHOlD AH MHOI — BLAĎAEHBI CAMHME MHKAOUIHUEMB, HO IIPK.- 
CXAB. HHODB HAH HHEDB BF JHAYENÍH VOÚ) MOKETI ÓPIT: H ZAHMCTBOBAHIEML: 
cp. apaóckoe “anga (slšis) TPHĽOHL, CKAZOYHAA IITHNA BE POAŤ OpJa. 

OTNOCHTEAĽHO CIOBA UPETOUB, CBOHCTBEHINAPO, KAKETCA, TOZBKO 
1NEPKOBHO-CIABANCKOMY AZ3bIKY, MHKIOUIHYL KoxeÓarici. Br rpamma TAKÉ (1879) 
OHB 1AUNETT,: >ČEBtOgB cudiculum: črť: vgl. očrašta tentorium<, KL KOTO- 
POMY BE IPK.-CIAB. CIOBAPĎ NPAÓĎABIAETIE JIp.-p. vepewu nan xepeua — 
KYIA, A BB CIOBAPŠ TYPENKAXE Z3AHMCTBOBANi (Die tllrkischen Elemente 
in den stidost- und osteuropäischen Sprachen. 1884) cuuTaeT1 ero 3a- 
NECENILIME BOIrapaMH TYPEUKAMB Čarsfak, čarďak, xoropoe n03xe eme 
PpA3B ÓLIN0 VEBOEHO CZABANAMH BE BHAÉ vapdax>, vepdax“. 1IPOHZBOACTBO 
OTE V Wh, NOKAJYŇ, MOHO ÓLLIO-ÓBI IPHHAT>, ECIH-ÓLI CYMECTBOBANIE 
ApeBuEÁ CIABANCKOH HACTABKU -0%% HAH XOTb -l0 110 N0ANEXKAJI0 CNOPY, HO 
npuvejeuntie MAKAONHUCMI NPAMÉPMI — HE TOJBKO MNOAB »BUffixX O0£1<, a 
4 10415 »Suffix g>« (erp. 280, 132) — majo pacmosararOTE KL TAKOMY 
xonynienilo. —HÉcKOABKO JYUUE, 110 BAJHMOMY, AŠIO OÓCTOHTIL CL ANPOHI- 
BOACTBOM1 0T1, Typ. čardak (route čardag) ním, MORETI ÓBIT>, Čar - 
tak (no NpPaBOMACANÍT ČúrTfÚúg), ECIU JTO CHOBO BE TAKOME ĽHAŤ He eCTB 
BHAYMKA TYPEUKAXE PPAMOTĎEBE, CYUHTATOUIHXE EĽOo CHORKEHHBIME H32 Nepe. 
čČar veTLIpe H ap. /Gg CBONE, czoH. Ho vemtpe He TOLKO BE CpexHe- 
NEPCHACKOME ABLIKĎ, A JAKE BE HAUIH AHA 3BYUHTB vy llepcian£ čäkär u 
ABIIb BE HÉKOTOPEIXB HAPĎUJAXB CTAHYJ0Cb BP Čár. UJ0BO fag, NpaBAa, 


HHoABLIUHOC NPOHCXOKNCHIE NPK.-CIAB. HKNODB — JOVY, UPPTOPE x Czaporz. 2bD 


ynorpeóznerca ApaóaMH, HO 34HMCTBOBAHO, BBpoATHO, y llepcoBB: no 
KpalneH MŽÉPŠĎ, BB Cp.-I. AZBIKĎ ECTB LdÁ, XOTA 3HAYHIO 0HO OTAŠIBIIBIÁ 
NPEJMETE HZE PAJPAJA MY NOAOÓHLIX2 >(ein Stlick, urô Tenepb ťa) B, no 
BHAHMOMY, BŠTBB (11036 ťat). I TAKE, ECIH TAKO CIOKNHOE ÓBLIO, CY1IE- 
CTBOBA0-115 0H0 vy llepcos£ yxe Torga, korga Boirape MOrJIH ero 3AHM- 
CTBOBATB, T. E., MpAMŠpno, B£ V—VI sB.? M TÉME He MemnĎe BOZMOKHO 
NPEAMOJOKHTE, UTO Y KAKHXE-TO Typok£ (x0Tb X He vy ĎBoarapr, KOTOpsIe 
EABA-NA H ÓLIJH KOĽAA-HHÓVAb TYPKAMH) HAH, UTO BÉPOATUŤE, V KAKHX1-TO 
HpanueB1 CYMECTBOBAZO CHOBO Čarťag, H UTO KE HEMY-TO H BOCXOAHT£ 
CIABAHCKOE UPETOPB. Tak0e NPEAMONORENIE BEJETE HACE BB OÓJACTB 
ragaHnil: HO TAKOBA VYACTĽ> BCAKATO H3CIĎAOBANIA, CBAZAHHATO CE ONOPOUIBIME 
AHOÓCTA HPAlHCKATO AZLIKA KPOMŤ MEPCHACKANO, KOTOPBIŇ HAME Ó0JŤe HIH 
MellBe HIBEcCTEN£ C£ VB. 10 PF. X. lloze A0raAoOKE ele pacmHApAeTCA BE 
NHKEC CIŽAVWUHXEb PAJPACKAHIAXE IMPHMĎŤHENIEME 4HHHO-YTOPCKAXE A3bI- 
KOBB, H3B KOTOPBIXE JHIUIb OYVEHb HEMHOMIE ABISTOTCA BE 3ANHCAXB PaHBe 
XVIII pn. Bo BeÉXxE ITHXE AZBIKAXE, KPOMŤ UepeMHCCKAro (TAKE KAKB 
kertúlíni »>0xoxmla« oTrr Tar. ktrtúli- oropaKHBATE), eCTb CIOBO, MPEAMO- 
AATAFOMEE OCHOBHOH BHXE karta, #karda nxu #garda x 0314141011060 ABOP1 
HAH OrOPOKEHHOE MŽCTO (COCB.-BOr. kärtii, cÉB.-ocT. karta, ©HHHMAPK.- JAN. 
kiirdi, gardem, 3p3.-mopa. kardas), ABOPE CE NOCTPOHKAMH HIH VCAALÓV 
(cym.1) kartano, xup. karand), uzropoab (1B.-xan. keärčta), caxz (max. kert), 
XIAŠBB (MOKU.-MOpA. karda, 3p3.-Mopa. karďo) u T. n., OTKYJA H YVB. kardá, 
ka3.-Tar. kirtä okoxmna (cm. O. Donner, Vergleichendes Wôórterbuch der 
Finnisch- Ugrischen Sprachen No. 175 a Munkácsi B., Árja és kaukázusi 
elemek a finn-magyar nyelvekben. I. kôtet. Magyar szójegyzék No. 204). 
B+ 1IPHZHAHÍH HNAO-EBPONEÄCKATO NPOHCXOKNEHIA STHXBE CHOBE ŠHIHONOTH 
COMAACIIBI MEKAY COÓ0IO, H CHOPE HATE JMUUIb OÓB OOPEAŽICNÍH HCTOUHA- 
KOBE 3AHMCTBOBAHIYA (em. Munkácsi TamB5-xe u J. Nikkola, Bertihrungen 
zwischen den westfinnischen und slavischen Sprachen erp. 8—9, raž 
HA3BAHBI OÓPAJNEBLIA H3cxŤaopania B. Tomcena, u 19—20). Bo BeAKOM£ 
CIYYAŤ PĎUb MOKETE ÓBITE ZAĎCE TOJBKO 0 AZBIKAXB CIABAICKHXB, ČAJTIH- 
CKHXB, TEPMAHCKAXB5 (V gard) H HPANCKAXE (ocer. kärť »Apopr«). Bnpo- 
18M1 OCETHHCKOE (T. E., BŠPOATINO, elIE CKHECKOE, CAPMATCKOE H AJXAHCKOE) 
C10BO Y HPAlNHACTOBE CYHTARETCA JAUEJLIHME OTE ŤHHNOBB (cm. Ws. Miller, 
Die Sprache der Osseten erp. 8 u 11, raŠ VKAZANHI TPYAHI T10ÓNINAHA 
u Óapona P.P. lIlrakexkÓepra mo s3Tomy Bonpocy). EeTB, 10 BHAHMOMY, 
HAAO-eBp. V gerí nim gurť »IIECTH, PHYTb«, HO TŠCHO OrpaHHJEHHHIÁ NO 


1) T. c. »cyMcko0« 8uomalainen, TaK£ KAKBb NICMA ŠUOMÍ HAZLIBAJLOChb  UŽKOPAA 
no-PYCCKH CYMBY. 


200 ©. Kopur, 


3HAUEHÍTO H MAJO pPACIIPOCTPANEHN DIA. ŠA TO HMENHO CPeAH TÍÉXE HIIAO- 
EBPONEÁCKUX£ HAPOJOBB, KOTOPNIE HAXOAHIHCH BE NAHÓGIŤE ÓJHIKAXE OTHO- 
HEHlAXE KE ŠHNINAME, NOZBIZOBAACA 1IHPOKHME pACNPoCTPAHIEeMI V der, 
OTKYJA TOT. gards »>A0MB«, ciap. #gordú >KPBNOCTLE, TOPOAB«, JHT. (ecxm 
He 3AHMCTBOBAHO) gárdas »>XAŠBE< H, MOKETE ÓBITb, CKp. grad-S HAH 
grhá-m A0MB CE ABECTIÁCKHXE gereďa- >nemepa« (114 Mepexosa 3HAUEHIÁ 
Cp. #paHckoe Aaťa- >4MA, EHIHle«< — cym. Koťa, ocr. zat, Max. ház u 
APYTIA #HHHCKIA CIOBA TOFO-RKE NPOHCXOKNEHIA BE CMHICIŤ IEHABA, MNepe- 
UHCICHRHIA V Mynkagn TaMmB5-Xe no45 No. 155). 

H3MÉREHIE HHAO-eBp. “gordo-, #garda- urnu #grďu- sz karta y ŤYAHHOBE 
TAKE ECTECTBEHHO, OCOÓEHHO BE APEBHHXZ ZAHMCTBOBANIAXT, UTO Z0Mapekia 
H MOPHOBCKIA g U ď BB S3TOMB CIODÉ KAKYTCA CIĎACTBIEME HJH BTOPHUHATO 
ZAHMCTBOBANIA HIH NOAHOBIEHIA: A SITO CHOBO AOAKHO ÓLINO 3AHTH KE ĎHH- 
HOMB BB OYEHb OTAAJEHHBIA Bpemerna. —Ecxm TAKB, HŠTE HAYEĽO VAHBATEJB- 
HAro BE TOMB, UTO VHHHCKOE karta (BE CMLICIĎ H3POPOAH) BE CBOTO OVEpEAb 
nepeópasocb KE llpyccamt, TAÉ HINŠHHAOCE BE Aorťo, H TOUHO TAKT-XE 
MOĽMO NMPOHHKHYTb KE AJAHAMB, OTKYJA OceT. kärť >ABOPE< U JAIŤE — 
neu. Žeré wau karí >nzerenb<. V AJaHB Xe, CYJA KAKE MNO AX3 ARUHHME 
HMENAMB, TAKB H M0 OCETHHCKOMY AJBIKY, ÓBLIA BB ÓOABNIOME XOAY OÓNAM 
BCBME Mn40-EBponeňn04ME HACTABKA -Áa-, BECbMA VNOTPEÓATEJĽHAA BIIPO- 
ueéM5 y Úpamnesr Booónje. Camo CoÓ0IO pa3yMBETCA, UTO AxAHCKO6 ŠKarta- 
MOĽH0 J3HAYHTb HE IMpocTOo ABOPB5, A ABOPE CO BCĎÉMA NOCTPOHKAMH, OÓHE- 
CEHHLIMH TÉML-)KE 3AÓOPOME (cp. cyM. kartano). JlIpu sTOMB #Karta- BnOxuŤ 
XErKO A0OMYCTHTĽB #Äkartaka- BE ZHAUEHIA ÓOAŽE VZKOME, KAKB H.-Mepe. záni 
(31 zanak) >A0MBE«< INPA ZAX >MOCTOAABIH ABOPE, POCTHNHNA<. U31 TAKAX2 
KOJEÓANIU BE IpeuveckKOŇ NEpexauŤ aZAHCKAXT HMENB, KAKL Zirádaxoc AH 
Zaaôdúáxns (135 #spaduka- oTr1 apecr. späďa- >BoHcKO< — cp. KYMLBINIKOE 
ispahe >merorb« Npu u.-nepe. stpáh — späďu), Dáovaxoc MPA APeBAŠH- 
em Dapováxna (A315 #farnaka- 0TL farna- »ÓJECKB, BeJHyie«<, OCET. farn 
>MHDB<) H T. I, 103BOXHTEABHO JAKAIOUHTE, UTO BE ANAHCKOME AJBIKŤ TOH 
NOPBI, KODAA STA HMEJIA NOMAJH BE PPeueckIA HAMIHCH, OKOHUAHIE HM. I. 
-alh), ecrm ele ne COBCĎMI OTNANO, TO YKE YTPATAJO NEPpBOHANAJSBHY O 
AIATEIBHOCTb H ACHOCTL H CTANO MOJOÓHO CIABAHCKOMY KOHEUHOMY 0. JITO 
Nnozo3pĎHie, CAMO MO CeÓŤ 11E N0OCTATOUHO OĎOCHOBAHHOE CMŤHO OKOHUANIÁ 
-0G HA -N6, 3HAYHTEJBHO MNOJBEPKJIRETCA KONEÓAHIEME HHOTO poza — Naúa- 
xog A Naúayoc (#navaka- — OT1 nava- »HOBMI< — 0e. niväg), Káca- 
„os X Kácayoc ("kasäka- — oc. käsag »3pauif<) u T. u. (cp. Ap.-nepe. 
#rapakňa >X040KXKB6<« — cp.-nepe. raväk, nosxe #raväg, OTKYAA ap. rawäág 
»>ambulatio, raxlepen< H rawig, MNOTOMI rawdý >CÓLITE, KYPC“£ TOBAPA« — 
H.-N. rävä >A0ZBONEHHBIÚ<). OôracHenie Hmenn Kácaxoc nam Kácayos 


Hnas3bi41006 NPOHCXOKACHIC NPK.-CIAB. HHON ©> VOVYÝ, UPPSTOTE H Czaporb. 207 


HOCPEACTBOMB Oc. käsag »ein guter Seher< (cp. uem. divák), a ne käsúg 
> Uepkecb«<, NPHHALIEXKHTI pov. Be. ©. Muxsepy (TAK1-Xe cTp. 6), H, KAKB 
cCeňuacCb YBHAHME, 0HO EJBA-IHm OmHÓCuUHnO. Orkysa HMA Adsäág? 0Omo 
VOOTPEÓHTEJĽEHO, KAKETCA, TOJIBKO y ÔCETHHB, OTE KOTOPEIXB MEpelnlro KB 
PYCCKAME Bb BHAÉ KACOrF, CAMH ceór Vepkechl HAJHIBATOTE AJBITAMH, a 
NPEKJE NHAZEIBAJHCH, MOKET1 ÓBITb, Spiramn (Zvyol, Zúvu), T. e. mpoero 
A0AbMH, TpekKH 38471 1X25 Kepkeramu mam KepkuTaMHA (Kepxérau, Kepoxé- 
Tot, Keoxeraiou, Keoxirat), Apyrie HAPOABI — HMEHAMH, Ó0IŠE HIH MEHŤE 
ÓJHZKAMH KE pycckomy Jepkec£ HIH Yepkac% : Typ. čerkes, ap. jarkasi, 
zar. Cercetici, nozme Circassti, sp. Circassiens u T. a. Hma Keoxérnc 
CHIBHO HANOMHHAETE COÓ0 aBecr. kahrkatťás >»KODUIYHĽ HIH KaKAA-TO 
ApyTBA KPYMHABA NTHNA H3E AEHHHIXB XHIIHHKOBI< !), a Yepkec1, jarkási 
H T.HA. — 00. cárgás (n31 #čarkas) »0perB«, KOTOPOE eCTb HE UTO HHOE, 
KAKB apecor. kahrkása- — kahrkatas, cp.-nepe. kahrkas, H.-nepe. kärkás, 
kärgis. 1Ilnmamee HIH CBHCTAMEC CMADPYEHiE MEpsaro Á BTOPO cIoBA 
NAÓIOZACTCA H BE OHHHCKAXB EDO OTPAKEHIAX1: BOr. čargeš, sťärkés“, poT. 
juges, TAÉ 9TA 3AMĎŤHA MOJYTEHA, NO BHAHMOMY, H3E HCTOUHHKA. M31 
STHXE COHOCTABIEHIÁ MOXKHO 3AKJOYHTB>, 4TO AJAH-I HAZHIBAJH YEpKECOBE 
#čirkasag, orxyna oc. #[cir)kasúg (cp. Ap.-pyC. KACOPB, A He ŤKOCOP+) — 
käsig. YVerpamenie MepBaro Crora Mor ÓBITb BBI3BAHO CMĎNEÉNIEMB CB 
KOPHEME rzfaroza (341.) cúrun mim (BOCT.) ciirtn >IKHTB<, ©C1H He CE car(m) 
>KOKA< HIH CEFX > KHPE<, KAKE HANP. KYMBIKA NEPEAĎIAXE PYCCKOE Óy- 
„MAKHHAKB BE mäžnik BCABACTBIE 3BYKOBOTO COBNAJEHIA MNEPBAFOo CHora C1 
HX£ MŠCTOHMEHIEMLE 0Ôu »ITOTE«. JTO CPABNEHIE TÉME YMŽŠCTHŤE, UTO, 
ecxm OceTHHLI KOĽZA-HHÓVAE NAJLIBAJH Yepkecobr Šcirkasúg min #cirká- 
SÚg, TO 3TO HAZBAHIE, KAKB H CXOBO CÚTGÁS, OHH Z3AHMCTBOBAJH VY KAKHXB-TO 
APYTHX5 ÚpamieBt, KOTOPBIE BIPOYEME MOĽIH ÓBITb HXB CAMBIMH ÓJH3KHMH 
POACTBEHHHKAMH, TakXe AJaHAMH, OTIHYUABINIAMHACA OTE HHAXB A3BIKOM1, 
NIPAMŽPHO, Ha CTOIBKO-KE, HA CKOMBKO Temepb BOCTOUHNIE,  OCETHAHI 
(HPoHINEI) OTAHUAFOTCA OTE ZAMAAHEIXB (JnropnebB). JIBIO BE TOMB, UTO 
ÚCETAHĽI HE CMAPUAOTE Aa BL ca (ča), H NAIp. TO CIOBO, KOTOPOE Bxo- 
AHTb BB COCTABE ciopa kahrkaása- — cirgis (ÓYKBAIABHO >KYPOŠAE<), 
3BYUHTÉ£ VY HHXB TaKE-Ke, KAKLE BE CPEezIE-MNEPCHACKOME A3LIKB — kark 
(KYpullA, YTÔ MO-APĽAHCKA čirÁA, mo-mazapcku cstrke). Ho spexžacTBie 
pacmpocTPaHHOU MeXty ÚpanllaMHA CKIOHNHOCTH KÉ£ YMAPUÉHII0 3BYKA k H 
KE BBIFOBOpyY a 3a č cmaruenie crora Áa BB čau (He TOBOpA YXE 0 Či 
BMŠCTO Át, HE TYKAOMB H ÔCETHAHAMI) CBOHCTBEHHO BE 3ZHAUHTEIBLHOÁ CTe- 
nemu Hapšul TaTOBI, KXHBYMHX: OTUaCTH HA KaBKA3Ť, KAKB OCeTHHH, a 





1) He CA3- AH OTHOCHTCA CPÓ. KPOTŽII Ôpao X Typ. gartač »>operE<? 
Festechrift fúr Jagič. 17 


958 ©. Kopmux, 


BE CAPBIKOJBCKOMÉ AJBIKĎŠ IMPOBEACHO, MO BHJHMOMY, BOOJHŤ H NOCIŤAOBA- 
TEJBHO, NAP. čaram >CŠ0< — AH.-nepe. kärim, čabaud »roxyÓb« — 
H.-nepe. kúbútär, čéd »n0M%«< — u.-nepe. kid (Br käd-zuda >10M0X034H778 <) 
H T.A. BETAKOME HpAHCKOME AJBIKŤ HAH, MOKETE ÓBIT>, TOBOPB AXAHCKATO 
asbika #kartaka- J01:KHO ÓBLNO H3MĎHUTBECA BE Sčúrtak, "čirtag cr Ta- 
KHMH- KE OTTĎHKAMH BE 3BYKĎŇ G NOCIŤ pa3/HUHLIME COTIACHHX BE, KAKIe 
NPEACTABIANOTCA BO e+p. cheral n31 zar. caballus. Oremna Typ. čartag, 
čardag u NIpK.-CI. UPBTOPB. ViapemHie BE 9TOME ANAHCKOME CHOBÉ nNa- 
NAX0, BŤPOATHO, HA NOCAŠAHÍK CIONB, KAKB BE OCETHHCKAXE CIOBAXE TOFO- KE 
OÓPAZOBAHIA, H TAKOBO VAAPEHIE CHOBA UPETOĽB (M0-pycckA Y"eprórs), 
KAK£ BIIpOVSME BCBXE CIOBE Ha -0orr. lloveMmy Xe -r1, a He -arr? 
cp. coTOHÁ (cpó. coTÓHA) H3E TP. GATUVÔCG, NMOHOMÁPE HIE TP. sLa0G- 
HOVÁDLOG, KOTÁHT H3E TYP. gayán u T. n. Ho NpHMŽP-I NepezavH BCAKATO 
HHOAZBIUHATO VAAPAEMATO G, JOATATO HIH KOPOTKATO, CIABAHCKHME VAAPAE- 
MHIMB 4 HB3BĎCTHH TOJBKO C5 IX B., a pamble, ss VII—VIII g., korza 
HCKOHHAA AOJPOTA 3BYKA a y ÚJaBAHĽ, KAK£ n0KX43411 |. Mäkkora (Be- 
rúhrungen x np. erp. 90 cxžx.), COoxpaHAJaCh Bb ÔÓZBNEME KOJHUCCTBŤ 
CIYYAEBB, 0 H 4 BB ZAHMCTBY.MEIXE UJABAHAMH H3BHŤ CIOBAXE pacrpeAŤ- 
JA IHCh, BŠPOATHO, COOÓPAZHŤE CL OTHOCHTEJĽHO0 AIUTEIĽHOCTLIO COOTBŽT- 
CTBYWMIHXB NOAJIHHNHIXE MIACHBIX1, UŽMB OÓBACHASTCA COBMŠCTHAA HAJHU- 
HOCTb OÓ0HXE 3BYKOBE Ô831 CBAZH CL VIAPDEHIEMB NAP. BE CHOBAX1L 
cCaNÓrB H ÓATÓTI. 

ČBAPOTE CÓNHREHO BycIaeB5rM2 (O BÄianin XpHCTIAHCTBA Ha CIABAH- 
CKIÁ A3BIKB cTp. 49) c1 ckp. svarga-s >meôo«. IIpOTHBE STOPO CÓIHKENIA 
BOZCTA IT AKAJEMHKT s/Irnuz (Mythologische Skizzen I. Svarog und Sva- 
rožič 85 Archiv f. sl. Phil. 412—427): eebxrnaacb na oOTCYTCTBIE STOTO 
HMEeHn BB IŠTONHCH MOJE ronamn 907, 945, 911, 980 m 988, raž ero 
MOKHO ÓBIIO-ÓBI OKHNAT>, OHB, Ha OCHOBAHIH ÓpATHArO 3AKOHA, INPANACAN- 
naro Ďeocrž-Czapory B£ Hnarekoú Ä£ToNnmcH no41 1114 (6622) r., cum- 
TAETE STO HMA HCKYCETBEHHO NPOHIBEXEHHLIMB OTE CE-BAPITH, CBAPBÔA 
— CBAJbÓA. U B TAKHME-XREC HEAOBŠpieME KE CYMECTBOBAHÍI ÓOKECTBA 
Czapora ormecea T. Mapermur (Archiv X 139 Br erar>ž Zu den Gôtter- 
namen der baltischen Slaven), mo 0H£ AYMAETE, UTO, TAKE KAKE, HO 
TOH-KE ABTONHCH, ITOTE ÓORKECTBEHHLIÁ NAPb VCTAHOBAJE 3A NPEJNÓVABH- 
CTBO CYPOBYT KAPY, HCTOYUHAKOMÉE HMelH ÚBApor£ N0CIYKHIA CBAPB, 
CBAPARTH CA U T.II. Ň£ JTOMY MHŠĎHI, NO BHAHMOMY, IPDHMKUYME H 
Max10543 (Verel. Gr. 11 283, 137: »svarogr deus lucis: #svarr). OÁxHako 
CBÁPABATÉ BE CMBICIĎ CBENEHIA ABYXB IOJEH, OCOÓCHHO ANA BCTYIIEHRIA 
BB ÓpaK5, H HOBPOPOACKOE CBAPbÓA BMŽÉCTO OÓHEPYCEKATO CBAILÓA H35 
CBATBÓA SABA-AH MOKHO OTHECTH XOTA-ÓBI 2HUUb KO BPEMEHH BOZHAKHOBEHIA 


HHOABLITNOE O POHCKXOKAEHIE NPE.-CHAB. HHODB — /0VY, UPĽTOrB X Czaporr. 259 


ÚnaTCKOH ABTOMHCH HAH EA HCTOUHHKA BE SJTOME MŠCTÍ, CIABAHCKATO Ie- 
PEBOJA XPOHAKH Marazsi!), a OTE CBApaA JAKE BB CIOBĎHCKOME CMHCIŤ 
STOPO CIOBA, ÓVAb TO XOTb CAMBIH CTPOFIH, ANHHHBIÁ H CKYUHHIÁ 8varilni 
gOVOĽ, A0 COKKEHIA KHBLEME BE PACKAJEHHOH INEUH XOBOJLHO Zaleko. Eme 
Ó0IŠBE ZATPYAHAETE MPH OÓO0KXE NPOHZBOACTBAXE OÓPAJOBAHIE IJTOPO HMEHH, 
TAKB-KE MAJO INPABAOMOA0ÓHOE, KAKLE ŤCBATODB OTE CBATATĽ HIH “Ópa- 
HôrB OTE ÓpAHATB. Mo OÓpATAMCA KE HCTOUHHKAME. Mazaja NOBŽCT- 
BYeTB, UTO NOCIŤ NOTOMA B£ ErHmuTŠ sonapunsca 0 Meorpaiu (esp. Misraim 
> ErHNeTE<), 34 HHMB ErHINTAHE NPOBOZĽIACHAH JIApeMB TÔV EOoufv, NOTOML 
BCTYNH35 Ha npecrorz 6 HgaOvoc, KOTOPADO HAZBIBAJH ÓOrOME (rÔV AE 
aúrov Hpasorov 3ebv čxálovy) — KAKB MOXKHO 3AKITOUHT> H3E CBABH — 
34 TO, UTO O0HB vópov EJnxe ras diyvnulas yvyaixas novavôpeiv xal 
GW0poOÓVUS Čiáyew, Täas Úč čnl uovyeiav (BM. nozyela?) eúoLoxopévac 
Tenwvpsia Bau, TesecTy HACIĎAOBAJ£ CHIHL ero, 6 Hlioc, coóxozaBmiš 
34KOHB CBOETO OTIIA, HA UTO NPHBEXEHE NPHMŠPB (CM. NOCIŠAHOO MIABY 
1-0Ň KHHĽľH H NnepByW 2-0ň mo BOHHCKOMY H3ABHI). Br CraABAHCKOME 
nepesoaž (B. M. Hcrpanz, >llepsaa KuHra Xponnku loamma MaJaIBI< BL 
San. Hmn. Ax. H. no HCTOPAKO-©H101. oTxž x. VIII cepia, T. I No.3. C.-Ierepó. 
1897, ero-xe »>Xponmxa I. M. Br cas. nepesoaš. Knura Bropaa< Br JIž- 
TonucH Meropako-enro1a. Oómecrsa npu Úmn. Hosopoce. VHHBEpCHTETŤ, 
T. X, ora. VII. Ozecca 1902: ep. ero-ke >» A J6KCRHAPIA PYCCKEXE XPOHO- 
FpavoBB< BE KONIŤ) MepBLIÁ jrap> Ermnerckii na3Ban1 MecTpeMOMT, BTO- 
poh — EpmieMm1, Tperif — BeocromB. >Cero xe ďBecra (8iC) Óora Hapa- 
IaAAXY <. ITOTE NAPb 23AKOIIB OVCTABHIE KENAMB 3A EJHHE MOV Kb NOCATATH 
H XOAHTH TOBÉŽH!UIH, A X NPexXHÓCGAŽOIME OÓPŠCTH, TO TYH KAZHHTH«. 
Naste: >llo oyMprBTBIH xe OeocToBÉ, ero Xe H Úpapora HapHUHTE, H 
lNAPCTBOBA EĽHNTAHOME CHIHB ero Čorilie HMEHEMB, ero Ke NHAPHUHTE 
Jazpócrra«. Eme zaxče: >Coxmie Xe Napb, CHIHE ÚBAporOBE, eXe eCTL 
JagAaBÓCrE, ÓŽ MYRL CHXENB, CIHLIABE KE NIŤ OTE KOGTO KElY HŽKYBD 
EranTAHLIHNO, ČOraTOy BE CAHOY COV, HŽŠKOMOY BECXOTŠĎBNY ÓJ0VAHTH 
© 1160, HCKAE CA ATH 10, (He) xoTa CpBapoxe oTIIA CBOEPO 3AKOHA pacebi- 
NATH< H T.A. BE MnaTckoH IŠTOMHCH NepDble TPH NAPA HASBAHHI TAKB: 
Mecrpomt, Epemna, ŠeocrTa (nnxe x ŤeocTr), >HXe Hz Uapaporac 
(B5 XaABÓHHKOBCKOME CIIHCKŠ >3Baporac). Pazcka3E BE OÓNEMB TOTIE-RO, 
HO 34 CHOBAMH >4 HXEO NPEJOÓBI ABIOIIH KAJNHTH NOBEIĎBANIA« CIŽAJETE 
HĎUTO, HE HAXOJANEECA HE TOZBKO y MaJaIEHI, HO H BE ApXHBCKOME Xpo- 
HOTPA+ŤŠ, KOTOPBIŇ, MO0MHMO STOFO OTIHUJA, CAŽAVETB ZAŠCb HSBOAJ MNaTCKOK 





1) 9TEMB H APDYTOME VKAZAHIAMH HA NAMATENKU PYCCKOÁ NNCEMOHROCTN M00 PONPOCY 
0 Cpaporž £ OÓASAHD INÓCIHOCTE AKALOMNKA A. A. llaXMATOBA, 


17+ 


260 8. Kopm5, 


AbTomHCH. BOTE STO ZAFAJOUHO08 MŠCTO: »CEro pasH OposBallle H Ó0rB 
CBaapor£: IHpexe 60 Cero KEHLI ÓIAVAAXY, KB HEMY Xe XOTAHME, H ÓZAXY 
aKHI CKOTE ÓIYLANE, AME POZAMET: AŠTHINIE, KOTODNIÁ ŠH AÓB ÓLIBANMIE, 
AAlIETb: CE TBOE AŠTA, OHE £E CTBOPANME IMPAZAHECTBO, INPHAMANE. ŠŤEoCTE 
Ke CHH 3AKONB PACHIA, H BECTABH EAHHNOMY MYKI CJ/HHY XCHY HNŠTE, 
H XEHĎ 34 OJHINE MYKb NOCACATH: AE JH KTO NEpEeCTVNNHTE, AA BBEPrHYTE 
H BE Nemb ormeny. Čero paAH H NIposBama Hm CBaporoMB H ÓJaAKHA H 
Erynrane<. llocxĎania CIOBA ecTb yXe y MararľHi: >H ÓNAKAXYTE: ero 
Erynrane< — xai eúxapi6GTNGAv aúrd ol Aiyúnrio.. Ňarbme VNOMH- 
HAFOTCA, KAKB BE lepeBoaž MalarBl, H »CHIHĽ er0, HMEHEM: CorHnile, ero 
xe HAPDHUOTE JlaKLBÓODE«, »COFHITE Iapb, CHIHE CBAPOTOBB, eXe eCTL 
ŠaKBÓONE<, CCTb H >HE XOTA OTIIA CBOEFO 3AKOHA pachmaTE Caapoxac. 
JTO MŠCTO NAINHCAHO TAKE, UTO EPo JErKO NEpEBECTH YTYTB HE AOCIOBHO HA 
Tpeveckii 4351k5 V—VII sBžka, H COJEpX£HTE BE CEÓŽ OAHY NOAPOÓHOCTE, 
Óe31 KOTOPOH MPHYHHA MPO3BaHia ©eocra CBAporoME — ecIH CYAHTB Če3- 
UIPACTPACTHO — NpoceTo HeMmOHATHA. OTA MOAPOÓHOCTE ECTb BBEpXEHIE 
AÓDAŽHIUBI BE NEMb ODHENNYH: STO HE TOJBKO TLuwpeiv, a u dnoAlúciy. 
1IpH 3TO0MB CAMO COÓCIO NPHXOJHTÉE Ha MAMATb CTAPHNHOE IPOHZBOACTBO 
gxmcnu Anólluv oTrE Giro) lýciv, H35BÉcTnOE VXB IlrxaTony (Cratyl. p. 405a 
n 406a). Br TakoMmL cIygWaĎ HMA CBaport HOCIKYKHIO CIABAHCKOMY 
nepeBozunky MazasEl AJA Mepezaua rpeueckaro Arróllov. llpaBaa, y 
MajaJHl 3TOPO HMENH NŽTE, a ecTrb HgaiGroc, KOTOPAFO ONE HE MODE 
OTOKACCTBATb Cb AMOJIOHOME> HO BE KAKOME BHAĎ AOMIA AO HACI ero 
Xponnmka? MKomeuno, CzraBanam12 [X—XI BÉka 0Ha ÓBLIA H3BÉCTHA BE 
HĎCKOJBKAXE H3BOJAX Bb, OTKYJMA, BŠPOATHO, H pa3HHNA BE ITOME MECTÉ 
nexay lInaTckok AŠTOMHCHO H APXHBCKHMÉE XPOHOFpa+ovMB. lHnaue mMy- 
APEHO OÓBACHATE HE TOJSEKO BHECEHie CBapora BE MNepeBoJXB5, HO H 3AMŽHY 
TegecTa KaKAMIE-TO ĎŤEOCTOH HIH ĎEOCTOME, DeO0cTOME. BEomOMNOME (V 
Crnkexra p. 262) ynomnHaeTca MakesOHCKIÁ lNaApeBHUB OEÓGTIOG, HO OHE£ 
ZAŠCH, OVEBHJHO, 11€ MPA Y1EMT, H KPOMŤ TOro BeocTa NPEANOJArAeTE TPe- 
ueckoe ©)6ÓGT1: c, KOTOPO0E MOKETE BE KOHIĎÉ KOHIEBE OKAJATBCAH HE YŠME 
HRBIMB, KAKB JEÓG TIG, A KB ľe+ecTy-IU ero NPAPABHATb HIH KE An01- 
2017 — JTO YKXE AÉXO 2HUHATO yCMOTpBHia. Mo ecxn AsrólAov — dnod- 
AÚwv UHTAJOCb BE TPEVECKOME NOAIHHHAKŤÉ, TO ÚBaporB, OTer: JaXAb- 
ó0ra, Hnawe ČBapoXRua, T. e. COJHIA, 110 BENNYMAHE XHTPOVMHBIME PYCOKHAME 
AŠBTONACNOME, A ÓBLIE BE CAMOMB ABJIŤ CIABAHCKEME Ó0KECTBOMB, POA- 
CTBEHOHIMB HHAĎÁCKOMY Srarga (Suarga)-s. UÓJHKEHIE CE HHAMB ANOLIOHA 
BHOAHŤ MOHATHO, HO BE >ÚJOBĎ 0 TOM, KAKO KPeCTHCA BIAAHMIPE, BO3MA 
KopcCYHE<, COCTABSEHHOME TÉME OeOAOCIEME, KOTOPOMY NPHHALIEKHTE 
OCOÓLIA H3B051 llegepckaro narepära (cm. A. A. IllaxMaTOBI, > KopcyHcKaa 


HHOASLIUHOC NPOHCXOZKRCHIE NPK.-CHAB. HHODE ss VOVY, UPPETOPE X Czaporz. 261 


aeremia 0 kpememin BraxHmipa« BE »CÓOPHHKÉ CTATEÄ BE vecTb B. I. Jla- 
MAIICKAro<, ra. VI — erp. 30—44 ora. oTTHCKA), CE AMOLIOHOMB OTOKIE- 
cTBzxneTCA llepyirE, HMEneME KOTOparo BE Axexcamxpiu (ra. III, 13) nepe- 
namo rpeveckoe Zeúc. TaKF, M0 KpaňmeÄ MŠpŠ, BB NEPBOÁ PeEXAKIIÍH, A BO 
BTOPOH BMŽCTO >llepYHB< YHTARETCA >CE PYKA<, UTÔ MOKETE ÓBITB HCKA- 
KCHIEMB HMEHH ÚBaporr. ComocTaBriemie AMOXI0HA, COZHEYHATO ÓOKECTBA, 
c5 IlepyYHOME, ÓOPOME HEÓA H HAÓJRNABEMBIXŤE HA HEME METEOPONOTAYECKHYE 
ABSENH, OÚBACHASTCA CABA-IH HEBŠKECTBOMB OEO0AOCIA, A CKOPŠBE TÉM, UTO 
IlepyH£ BE NOHATIAX£ PYCCKAXE AJBIUNHKOBE MOJABHIE C0Ó0I0 HE TOZBKO 
NOUTH OAHOZHAUANAPO CE HHMB ÚBApora, HO H Ipoui4 HEÓECHHA ČORECTBA 
AO HH3BEXENIA HXB Na CTellerb BTOPOCTENEHHBIXB HOCHTEXEH ÓORECKANO 
AOCTOHIICTBA, KOTOPDHIE MO STOMY H VIOMHNATOTCA BE IŠÉTONHCH PŠAKO H 
KAKB-ÓBI CIYUAHHO, 6035 BAMŠTHATO BBIÓOPa TOPO HIH APYToro H3E HHXB 
no ero BA/RHOCTH HAH COOTBBTCTBII ZAHNLIMB OÓCTOATEJBCTBAMB. VY JIATBH 
npeoórananie IlepKYHA B-Ipa3H2OCh, KAKETCA, eme pšuHuTerLuše. Množ 
BOIIPOCE, MH0MANO-AH HMA ÚBapor£ KB PYCCKHME OHPAMO OTE HXB HlNIO- 
EBPOomeÄCKAXE OPEAKOBE: TAKE KAKÉ ONO HHĽAŤ He ABIASTCA BE BHAŤ 
#CBOPOrB HIH ŤŠCBParB5, OCTAETCA CYHTATL EO J3AHMCTBOBANIIBIME, HO HO 
y ÚpamneBt, a Y KAKOPO-TO Apyroro apiÄcKATo ILIEMEHH, — MORET2 ÓHITB, 
Y TOTo-KE, KOTOPOE NEPDEJANO H ŤRHHAMB CIOBA CE 5 — CKp. 8 — up. h 
(cm. Munkácsi NNo. 150, 159 x 160). 


©. Kopurz. 





0 neBarby „Jehynne“ y JyÓópoBnUEY. 





Ha xpajy CBOjHx mecama 0 »JeBeT pazóoja 04 Typaka<, Y >KBHIH«< 
(mcmy) xojom Te necme npormpaha, MO3HATA AYÓPOBAYKA MNECHAK AHTYH 
ČachH KAKO OBO: 

>OBej NjecCHH Za Ce ZA1Y 

» MapKY CHABHY BIACTEJHNY, 

» Bacezepa Toma cHnyY, 

»Y KopuyJm, CIABHY TpaAY. 
Taj Mapko je, HaCTAB„5a OH: 

Bo CIABA H IHKA 

»0A CIABHOra JlyÓpoBnmKka, 
H OH can Ha Kopuvia: 

>Y BECEBY JAHKE Tpaje, — 

»CIATKE Njecma Tyj enjesaje. 
He nesa cam Mapko Te >CIxaATKE NIJECHH<, Hero eTO H 

> BanbesxncTran ran Mapoje 

>C HM V APYKÓH CIATKO Noje 

»04 ropyhe Tej »YBEJHH. 
OHAH NeBajy H >BOJ0 TAHlle< Y HCTO AOĎa: NeBajy 0ÓHUHO 

»M0A CJEHHNOM Ha Kpaj Mopa, 

>01 llexemna MOBpx ropa, 
H HA MEBABE IBHXOBO OJPOBApa »>CIATKH MKAMOD 0A NTHUHIA<, A H CANE 
> JUjeme BHJE« OCTAJY CBEZAHE »IA BPX Tope Tej KAMEHe< Ka UYJjy TAKO“ 
1eme riacobe!). Mapko TomoB Bacezmh, pracTerxnn, x Mapoje Banbe- 
AHCTHH, NYYAHHH, IPAJATE4H CY, Jake, AHTyHa CacxHa, H, KAKO je OBaj 
AYÓPOBAYKU NECHAK RHBEO NpA kpajy 16 seka (MOMEHYTe NECME HEroBe cy 
n3 1593—4), To cy x 0nm rpabamu xyÓpopauku Tora spemena. Mapxo je, 
TO 3HaMO © Apyre cTpame, 6x0 pobem jamauno 1554, yniao y »BEJHKO BH- 
jehe« 8 jamyapa 15/4, nocrajao jegan 04 Tpojmne »advocati del commun«< 





1) A. Sasin, Djela (Stari pisci, XVI, 196—197,. 


O nepsamy >Jehbynze< y JV6pOBHHKY. 263 


Tpu nyra, x To 24 maja 1517, 13 jyma 1582 u 26 okroópa 1084, u 
ympo 1625 1). 

Osa Ba Nipajarega CacHHOBA, YHje Jermo NEBAHE OH TOIHKO XBAJH 
(ApAKUM Za je Y FABEXEHHM CTHXOBHMA Pe“ 0 IBHXOBHM IMEBAUKHM A He 
NECHHYKHM CHOCOÓHOCTHMA), 201436 Npex Ayópobauku cya 1 asryera 1580, 
KAO0 KPHBIIH Y JeAHOj KPHBHYHOJj NAPHANH, H TO, KAO MTO he Ce OAMAX BH- 
AETH, ÓA 360r TOra CBOra Xemor nesama. Hexakas Amapauja ľaxmorosnh 
(Andrea di Nico deto Galatouich, Galiotouich), rpabanmmn 4y6pogauka, 
ryxu Mapka Tomosa Bacezmha (Ser Marco Thomaso de Baseglio) aa ra 
je Harmao H TYKAO, H NMPeóÓHO MY Hory, y3 Mapkxa ce y OBOj NAPHHNA No- 
MHIbE, KAO BEĽOB NPAJATE£ H CAyuecHAK, H Mapoje BanbexncTnn (Marino 
di Uangelista), ka0 H HeKH APYTH, HenoznaTu. Ha oBY TYXÓy, CYA HCNH- 
TYJe CBEZOKE H KPHBIE, CBETA JeAAHAeCT HA Ópoj, H H3 TOĽ HCNHTHBAHA, 
koje Tpaje 1, 9 n 1l asbrycra z 4 HOBEMÓPA Te POoAHHe, BHAH Ce Ja je 
CTBAP TEKFA OBAKO. 

Y 3xaTapckoj yzmni Ha Ilpajekomy (calle di oreffici a priechi put), 
NO3HATOM Kpajy rpaza JyÓpoBHuKa, y xojem cy ce y 16 beky cBaKe HohH 
OXHTPABAJE paZHE >CIIEHE BYÓABH H MPKHO<, CA BECEJHM MIXAJHM ZYAHMA 
KA0 JYHANHMA: V TOj VZHIIH, HA HEKOIHKO MECenNH pe 05e napnmne ľaxmo- 
TOBHÝA, CTAJHO Ce Hohy BHbao H “yo Hexu Hxxoxa Úsamosnh 3xaTap (Ni- 
cola Juanouich, mxu Juanou, m1m di Giouanni, orese), KaKO BOAH CofoM 
HEKE APYTOBE, H KAKO, € IBHMA 3AJe/HO, CBHPA V UHTPY, BHOZHNY H Apyre 
HHCTPYMENTE, H NEBA, KAXY, HenpacTojne necme (sonando de citara et uiolone 
et molti altri instramentj et cantando uersi lassiuj et dishonesti), Te 
Y3Hemnpyje Hohy nomrene rpabame 3xaTrapcke yrmije. JberoBo ApylTBO 
CaTHRABAO je Hajupe Tpojam MaTAjAH, oner 3xarap (Troian di Matteo, 
horese), a noce, H HapounTO, JakoB 3xaTrap (Jacomo battioro), Hnxoxa 
Henmxo (Nie“ di Steph“ Nencho), Mapko Baceznh u Mapoje BaHbexmCTHH. 
ÚTanOBHHINH VIHNE OMOMHBAJH CY HX Ja TO BHlIe He UHHe, JaBB5AJH 34 TO 
crapajnuma (Tako je jaBmemo BaHhernucTHn, ony MapojeBy), HApouHTO KAI cy 
Ta AOJAKEBA H VINEMHPABABA MOCTAJjJAza CBe veliha, CKOPO CBAKO Apyro 
Beve (8guasi Ogni geconda Sera), asm BecezH MXAAH BYAH HHCY ce o6azu- 
palm Ha TO, "aK HH Mapoje, kojera je oral 3a TO onomenyo. JexHy Hoh, 
npea 1l aBrYCTOM, JECH HM Ce HENTO HnerpajaTmo. Tora nyýTa, JakoB (xKojm 
TY CTBAP HAJOMIIHPHAJE NPHUA VY CBOM HCKAZY MPeA CYXOM). HAje MACIHO 
HhH HA VOÓHYAJEHO NEBABHE H CBHPAHE, HEro Je paHUJE Jerao H CIABAO, KAJ 





1) Specchio (pk. Y Ap. ApXHBY AYÓPOBAUKOM), moA >Conseglieri del maggior 
consiglio< x >Advocati III del commun«. — Oran Mapkos Thomas Marcíi) de Basilio 
pohem je 1514, ymao je y »rermko sujehe< umsmehy 10 anpuza x 24 nopomópa 1534, 
annorum XX, ympo je 1590 (5. Specchio). 


264 Ilapxe llonosxh, 


MY OAjezaHnyT Aobome Mapko x Mapoje m Huxoza HeHKO, H N03B4UIe ra 
na HY Ja nesajy (»uenite che cantiamo<, rosopnxm cy my). OHm ce 
oóyue H nohe c gama. OHHm OJy Hajnpe y yvJHlny >»Jlyuapnny < (ver8o luza- 
riza), rie, Ha mexby MapkoBy, oTmeBajy Hajmpe Je/HY CepenarY HeroBoj 
Mxajm (alla sua nonuizza), a mocre, KAO0 H OÓHUHO, OXY V 3IATAPCKY VAHY. 
JaKOBY Ce HHJje NeBAJO, H, KaX je “yo xako Mapko m Mapoje rosope o 
HEKHM KAMEHHlAMA KOJE HX MOFY YJAPHTH 3A BpEME NEBAHA, OH H3jaBH Za 
Hehe TY HH JA OCTAHE, HH Za mesa (»poiche si tirrá de sassate, io non 
uoglio star gua, ne cantar<, pekao HM je OH), arm ra MapKo 3aJpXa, VBe- 
pabajyhu ra 1a Hehe ÓHTH nHuiTa 01 Tora. Tako JaKOB OCTAHE, H CBHPKA 
H necma novne, Hauxozra Henko je cBapao y zayr (ha sonato del lauto). 
Crajamm cy Óa4m1 pe Kyhom rze je CTAHOBAO ĎaZHOTOBAh, H HIĽIEja Aa 
CY TY pPaAH BErOBE KEHE, A MOXJA H CIVUIKHBE, J0243HJNH, TO HAPOJHTO 
H3TIENA NO HCKA3Y CBexoka BosxojeBuha u Huxoxe Úsamopuha. OzxjexaHnNyT, 
ca Iposopa JeaHor ÓH ČaueHa jesgHa cakcnja (una grasta, una pignata) 
Mehy lepaue. JaKOB He 3Ha KO jy je ÓANMHO H OJAKIE, H HE 3HA HHNITA 
AABe, HOUITO je YTEKAO OJMAX UHM je cakcHja Óauema (>doppo che fu 
tirrata, io me ne partiti subito< kaxe on), alIH APYTH CY BUJEJ, H TH 
INTO CY BHAEJH KAXKY Na je TO VUHILEHO C npozopa ĽaJHOTOBHhA, VIpaABO 
na je To cam AHxpuja vunnmo. llocre Tora, NeBauH, neyjyhA H TpAehu 
(KAKO jezAH CBEXOK Kaxe), pasnhy ce. Axu ce pasnhy MuCIehu Ja Ce ocBere 
saro AHADuUJH: HapouvHTo je Mapky KPpHBO ÓHNO, jep je caKcHja nara 641 
Kpaj mera (poco a largo da Ser Marco). Y jyrpo 1 asrycra Mapko ZH H3- 
BPH 1TO je MHCIHO. Crojeha ca Huxorom MsamoBunhem Ha llrxanm (in 
piaza), 1x BHxeBuu TaJXHOTOBHhA KAKO NPorAZA Henaxeko 01 mera (Hxkora 
My je noka3ao obora), Mapko NnoTPUH 3A IBHM, U VJApH ra ABA NyT (e li 
dette dua bastonate) iranom (col bastone). AHmxpuja HarHme ÓeXATH, a 
Mapko 34 BHM, yzapajyhu ra jeAHAKO MO ĽZABH H NO NOFAMA, AOK OBaj, 
Haj344, BHYYhu JeAHAKO IITO Ta Ónje KA MY OH HHLUTA Huje pasmo (»gentil- 
homo, io non ui o fato niente: perche me batete?... me hauete ama- 
zato: che cosa ui o fatto io?«, roBopmo je Om), me nane Ha 3eM4y, H 
oCTAJE TAKO MOJA cara (mezza ora), a nocxe 01 oxner kyhu (et poj lo 
portorno a chasa). Mapoje, Tora jyTpa, muje 6n0 © Mapkom, Hero ra je 
CAMO ÓHO BHAE0 IIPpez KHEXEBHAM ABOpoM (»uidi ananti el palazzo el d“ 
Ser Marco... et lidissi: bon di, ne alt“ ho parlato con lui«, kaxe 0x), 
c Mapkom je ÓHO Tana JaKOB H HEKH ApYrH. 

TaKO Ce 3aBpulu OBAj Zorabaj, apXHBCKE KEHPE He TOBOpe BHMe 0 
BEMY, H MH HE 3HAMO H. IIp. KOXHKO je Mapko Ón0 KAKBEH, KOJHKO APpYrH, 
HTAL.!). 

1) Lamenta de intus, 1580, noa 1 asr., crp. 176—179, 188—189. 





O nepamy >Jehbynxe< y JyÓpoBnHKyY. 20b 


ČBe OBO UTO. CMO HCIIPHUAXH HAJE HHITA ocoónTO. Mxanm Jyópos- 
uanu 16 Beka, BIACTENA HIH VOMUTE POCHOJHYHÝH, YECTO CY CE ZAÓABLAJH 
kao Mapko Bacegmh Hm BeroBO APYlITBO, H TYKAH HEMHNOCTHBO CBAKOTA 
KOJH HM Je CMETAO V JAÓABĽAKY, HAPOUHTO AKO je Taj ÓHO NpocTora poza. 
Cxyuaj Amaxpuje ĽarmoToBuha HAje M10 CeÓH HHITA HHTEPECIHTAH, H MH [8 
He ÓHCMO HH IDHYAJH JA Ce CIYUAJHO, Y IPOTOKOJY Y KOJjeM je 3aóEre ker, 
HE HAJAZH YITPEA KASAH H JejaH Zem NOJATAK 34 KBHKOBIY HCTOPAJY 
AyóposauKy. Buxexn cmo Ja je Mapko Bacezmh ca CBOJAM APYLITBOM ÓHO 
OMTYKEH PAAH NEBABA HENPHCTOJAHX MN0ECAMA: OHH, ÓpaHehu ce 04 Te 01- 
TYKÓC, HJABBYJY AA TO HHJEe HCTHHA, Hero Ja CY OHH neBajm Jebynky 
H Apyre mpuäcTojHe mecme. MapKOB HCKA3 HA CYJMY HHje 3aÓeNeKeH VY 
APXHBCKAM KH HAMA, HH HcK43 HaÄkoze Hemka, arm Mapoje BaHhbeJACTHH H 
JaKOB 31aTap To xasyjy. Ha muTABE cyzujá KaKBe cy mecme nesaju (che 
sorte di canzoni hauete cantato?), Mapoje ozropapa: >MeBAIM CMO pa3ne 
oónune necme x Jehynky< (habb"“ canto diuersi uersi communi et li 
uersi di Jegupcha), m Zzozaje 7a je cakKcuja maxa Čalm KAA Cy MEeBAJH 
Apyry eranny (nel cantar della 2% gtanzia ci uene... gettata ... una 
grasta), peu je OBre jaMauno 0 >»cranijama< Jehynke. JaKOB TO HCTO 
Kaxe, T. j. 7a cy nepbarm Jebynky, ura (nel cantar che facess"“ di 
uersi communi honesti et della Jegupcha, ci fu tirrata una grasta). U 
Jenan cbexok (Ant“ ferro) 10X43H HM J0HeKIe Y MOMOh, Ka3yjyhu KAKO cy 
NOCIEJIEHX HOÁH NEBAJH HeKe HOBE Necme (Ccomenzorno certi moderni cantj 
et sonj). 

Jehynka ce, ZaKre, nebara. MH CMO J0CANA 3HAJH Ja ce ona 
(m. mp. YyópamosaheBa) JABHO TOBOPAHA: ©BO CAX HMAMO JO0KA3A H Ja ce 
NeBAJA. 

Hexorxnko peun jou. O uujoj je Jehynum obe peu? O Ilexerpa- 
lN0BAhEBOj HHJje jaMauHnO, jep Tek Ba45Ja ce mehe y | YÓPOBAHKY NEBATA 
xpapeka Jehynxa: MaxxópaxmheBa je N203HHÔja 01A BpEMEHA 0 KOJjeM ro- 
BOPHMO, A TaKO HCTO, MO OMUTEM MHIBEBY, H OHA HENOZHATOĽ MNECHHAKA: 
ocrajy Yyópanosahesa m BoóazeBnheBa Koje cy Morre ÓHTH MNeBAHe Y 
Hohu npex 1 asrycrom 1580. UYaja npe? Bočazepahepa je Y Bpememny 
Aomlra noce YUyópanosuheBe, H MOJA je BA4/A 34MEHATH Beh 3ACTAPEAY 
NeCMY »CI/ABHOD AHApHje 3IATAPA«, AJMH je MecMA OBOĽ NOCIEAKBEĽ ÓHIA 
jamauHo nomysrapnuja 04 BoóaxeBHheBe, HHTEPECAHTHO Je IPHMETHTH AA CY 
HEKOAHKO ONTYKEHHX NeBaua JehyMmKe NO 3AHHMABY 31ATAPH, HCTO KAO H 
NeCHHK OBE YYBEHE Hecme. Y ocTarom, HeKa je H. up. o YUyÓpanosuhepoj 
OBI© pe“, TO 3HAYUH JA CY CE BEPOBATHO H ApyTe NEBAZXe, Jep cy Te Apyre 
BABA NOCTAIE VY CBEMY NO Yresy Ha IIpBy. — BaXHo je OBAe jo MH- 
Talbe JA 15 ce uera Jehynka neBaža. Axo je YyópanopuheBa, cCYBALIE 


206 Ilanxe Ilonosah, O nesamy »Jehbynxe< y JyÓPOBHEKY. 


je xyra. Moxza CY ce CAMO HBBECHN J0610BH NEBAJH, H. Ip. NeCMA >MeCTOJ 
rocmobH<, Koja u jecre rzaBfno y Jebynnu H Koja je Y CTBAPDA NpaBa 
BYÓABHA MECMA: MOKAE CY CE NEBAZH H CATO AEHOBH UeCTE MECNE. — 
Ca H3pa3OM > ApyTA CTAHNA< Ha KOje Ce MECTO MHCIHIO yv Jehynnu? — 
BaXxHO je H NHTABE 0 MEÓJUJH, 0 MYBHNN Jehynmke. ŠAaHHMLHBO je 
Aa je BENE RHX NEBAJ0 H CBHPAJO, H Aa je BHlUe pa3HAX HHCTPYMEHATA 
ÓHXO, AKO Ce T.J. HOMEH 0 TOME OJHOCH ÓA HA CBHPABE NI NeBaRe Je- 
hyMmKe A He OHHX APYTAX >uergi communi honesti<. 


Jlabzxe Ilonosah. 


Wspomnienie 0 wWzajemnych miedzy Kroaťami i Polakami 
stósunkach. 


o — — 


Zwiazki duchowe miedzy Kroatami a Polakami siegaja zamierzehlej 
przeszlošci. Juž owa stara basň 0 wyjšciu trzech braci, Czecha, Lecha 
i Rusa (Mocha) z Kroacyi, z pod stóp góry Krapiny (Kawanin, którego 
ona jeszcze zachwycala, móôwi z Dalmacyi) jest jakby zawiazkiem 
poczucia šcistego pobratymstwa narodów slowiaňskich, jakoby ideal- 
nego panslawizmu, którego kolebka Kroacya. U Polaków spisane 
byty te padania nie tak rychlo, jak u Czechów przez t. n. Dalimila, 
ale pamieč o nich, schowana w zakatkach kronik, odžyla na nowo wW 
calej peľni, w pamietnych latach ok. 1840, kiedy ruch umyslów u 
Slowian rozbudzil sie ogromnie, kiedy Ljudewit Gaj glosil idee illyry- 
zmu, kiedy Mickiewicz z katedry Paryskiej przedstawial rozwoj kultury 
slowianskiej, kiedy w Poznaniu, >polskich Atenach«, bylo ognisko 
krytyki, a w Pradze siedziba nauk slowiaňnskich. Wtedy to w Poznanň- 
skiem Oredowniku ukazal sie artyku! Maciejowskiego, przyslany z 
Warszawy, o podaniu z pod Krapiny. W historycznych czasach nastaty 
zwiazki miedzy Kroatami a Polska dopiero za króla Ludwika wegier- 
skiego, któremu do Polski towarzyszyli nie tylko Wegrzy, ale zapewne 
i Kroaci. Nie kto inny upowszechniž w Polsce imie Wladyslaw, jak 
Kroaci, u których ono bylo W powszechnem užyciu: Wladislaw albo 
Ladislaw, wreszcie Laislaw: po polsku zaš imie to dotad zawsze brzmialo 
Wlodzislaw, podobnie jak wlodze, wtodarz, wlošé, wlosny: jeszeze dotad 
slad tego na górnym Szlasku w nazwie Loslau, po pol. Wlodzislaw, 
zwykle Wodzislaw, z wyrzuceniem +, bo polski szlazak wymawia zgloske 
wťo bez 1, n. p. wodarz, ale | przechowalo sie w niemieckiem Loslau. Od 
Kroatów weszty do jezyka polskiego i inne imiona i wyrazy, przede- 
wszystkiem Rzym za posrednictwem czeskiego Rim, bo nazwa ta z wielu 
Košcielnemi wyrazami wedrowala przez Czechy do Polski, ale zmiana formy 
Roma na Rim wyszla z kroackich okolie, tak jak Ancona na Jakin. Ale 
to nie jedyne wplywy kroackiego jezyka na polski: w starožytnej piešni 


208 W. Nehring, 


Bogurodzica zachodzi miejsce »swe niebieskie sily« (omnes vires), i ten 
zaimek zachodzi jeszcze w ps. flor. w formie swytki omnis, a w kaz. 
Gniez. swyciek, a potem znika. 

Ožywily sie stosunki wzajemne, kiedy Wladyslaw Jagielto powolal 
mnichów stowianskich do Krakowa, zapewne z Kroacyi, tak jak Karol IV 
do Emaus. Wr. 1444 znalazty sie oba narody obok siebie pod prze- 
wodem wspólnego króla Wladyslawa Warneňnezyka, koronowanego w 
Budzimie na króla wegierskiego i chorwackiego, przeciw Turkom. W 
bitwie pod Warna zmieszala sie krew kroacka i polska, obok Wlady- 
slawa zginat takže ban Matko Talowié. 

Wiek 16-ty byt wiekiem najwiekszego zbliženia miedzy Kroatami 
a Polakami. Juž w 15-tym wieku zawiezywaly sie stósunki wiecej 
ožywione: t. n. Janezar Polak, Michat Konstantynowicz, który rodzit sie 
w Ostrowicy (1430), žy? pôžniej w Polsce. J. Jireček twierdzi, že kronike 
pisat po polsku, mnie sie zdaje, že pisal ja po — tacinie. W Ostrowicy byla 
lacinska szkola, a znany Maciejowski opowiada w Pišmtennictwte, že 
jeden rekopis kroniki mial napis »kroniczka przetožona z laciňnskiego«, 
przeciež przeznaczona byla dla Europy, jak rozmaite » Turcyki< (zob. 
Oredownik 346). W 16-tym wieku jeden z najznakomitszych uczonych 
8Wego czasu, humanista Dudycz (Dudithius) przežy1 wiele lat w Polsce 
i ogiedlil sie tutaj. Urodziť sie w ziemi chorwackiej pomiedzy Zagrzebiem, 
Krzyžem a Warazdynem, wiec w ojcezyznie Jagiča: w epoce zawichrzen 
religijnych zložy! sukienke kaplaňska i godnosé biskupa Pieciukošciotow, 
uda! sie do Polski jako agent polityczny Maksymiliana II, tutaj po- 
witany serdecznie przez uczonych polskich, Kochanowskiego, Gor- 
nickiego, Nideckiego i. i., tak bardzo upodobat sobie žycie polskie, že 
oženil sie z Regina Straszowna, póžniej, juž jako wlasciciel Šmigla, z 
Elžbieta Zborowska, córka Marcina Zborowskiego a wdowa po Janie 
Tarnowskim. Jeden z przyjaciót Dudyča, Jan Kochanowski, wielbil go 
wierszami, inny, Nidecki, naukowe z nim miewa! biesiady, jeszcze inny, 
zapewne takže kolega z Padwy, Ľukasz Górnicki, dzielif z nim poglady 
na slowianstwo w naukowych wzgledach, i z pewnošcia w mysl uczo 
nego Slowianina w Dworzaninie 156060 pisal, že jezyk polski tak jak 
inne pobratymeze wyrosty z jednego t. j. stowiaňskiego, i niejednokrotnie 
powtarzal, že jezyk kroacki, podobnie jak czeski i ruski, maja zasoby 
wyrazów, które godzi sie Polakowi przejmowač, kiedy wtasnych nie 
ma. — W vieku tež 16-tym bylo wielkie zbliženie Kroatów i Polaków 
w Padwie, bo uniwersytet w Padwie by w równej mierze uniwersytetem 
dla Polaków, jak dla Kroatów. Tau polska mlodziež dowiedziala gie 0 
kwitnacej poezyi kroackiej rozwinietej na wzór wloski, i przypušcié sie 


Wspomnienie 0 wzajemnych miedzy Kroatami i Polakami stósunkach. 269 


godzi, že ta kroacka poezya Maruličów, Držičów, Menčetičów i. i. byla 
podnieta i wzorem dla poezyi polskiej 16-go wieka podobnie jak poezya 
Ronsarda, nie može to byč przypadkiem, že niektóre temata poezyi 
kroackiej: psalmy, Zuzanna, Broda, liryki, mianowicie niektóre ich mo- 
tywy, byly takže upodobane w polskiej poezyi zlotego wieku. Wznawiali 
tež pamieč 0 Serbach i Kroatach i wtedy i w 17-tym wieku wedrujacy 
po dworach polskich muzycy, 0 czem swiadezy poeta Kasper Miaskowski 
i Hieronim Morsztyn: 06wW w wiergzu Aiesopusť polski wspomina »serbskie 
skrzzypki< na uczcie zapustnej, ten zas w Šwiatowej rozkoszy špiewa: 

Przy nim Serbin žatosny dlugi smyczek wlecze 

(i špiewa) ... jak przed laty 

Turków bili Polacy — i mežne Chorwaty 

Ów Serb grajek na miesopustnej uczcie (u Miaskowskiego) gra na 
skrzypcach do taňca, ów zas drugi »žalosny< z dľlugim smyczkiem byl 
widocznie Kroata, bo spiewat o mežnych Chorwatach, a gral na gešli 
(gusli), tutaj obrazowo poľcia nazwanej. 

W wieku 17-tym, r. 1621, byla walka Polaków z Tarkami pod 
Chocimem, a kroacki poeta Gundalié wielbit stawne czyny wojenne 
Polaków w poemacie Osman, który Pavié wolalby zatytutowaé Vladislav, 
bo poeta glównie podnosi chwale królewicza Wladyslawa i przewagi 
Polaków. — W wieku 17-tym wedrowal tež Kroat Jerzy Križanič, 
>pierwszy panslawista<, po polskich ziemiach i wstuchiwal sie we 
wdzieki mowy polskiej, ale w Polsce nie podobalo mu sie, ciagnelo go 
do potežnej Rosyji. 

Potem w Polsce nastaty czasy straszne i burzliwe: furya wojenna 
gzalala ogniem i mieczem, jedza nietolerancyi nienawišcia: stôsunki 84- 
giedzkie i probatymeze poszty w ponierke i ustaly zupelnie. Dopiero 
w czasie wojen Napoleonskich i w epoce odrodzenia, zawiezuja sie 
znowu ožywione stósunki miedzy narodami slowianskiemi: poczucie 
pobratymstwa budzi sie i potežnieje: powstaja pisma z celem wzajemnego 
poznania sie, w jezyku narodowym albo niemieckim : Slavin, Slovanka, 
Časopis č. M. Jordan, Slav. Jahrb., Smoler-Schmaler, Zeitsehr. f. slav. 
Liter., Lukšič Slav. Blätter i. i.: przewodnicy ruchu umystowego u Slowian 
zwiedzaja Kraje pobratymeze, zawiezuje sie pomiedzy nimi ožywiona 
korespondencya, której ogloszenie winnišmy Jagičowi, rzady europejskie 
zakladaja katedry filologii stowianskiej i starožytnosči: we Wiedniu, w 
Paryžu, W Wroclawiu, rzad rosyjski wysyla kandydatów takich katedr 
do Pragi i za granice. 

"Rzad rosyjski dawat takim kandydatom doktadne instrukcye na 
podrož naukowa z marszruta do siedlisk žycia naukowego w krajach 


210 W.Nehring, W spomnienie o wzajemnych miedzy Kroatami i Polakami stósunkach. 


slowianskich, w której zawsze obok Pragi byla Kroacya jako stacya 
bardzo wažna dla studyowania ruchu narodowego. Sladem tych mlo- 
dych slawistów, jak Bodjanskij, Sreznewskij, Preis i.i., wedrowali 
takže polscy mlodzi uczeni, že wymienie tybko Kucharskiego, ktorego 
takže rzad rosyjski wyslat z Warszawy w podróž po Slowiaňnszezyžnie, 
i Wojciecha Cybulskiego, który przed habilitacya w Berlinie odbywal 
podróž naukowa i chetnie przebywat w Kroacyi, gdzie zawiazal šcisle 
stosunki z przewodnikami ruchu narodowego >illyryjskiego«, ze Stan- 
kiem Vraz, z Mažuraničami i wieli innymi. 
W. Nehríng. 


—————— ——— ——o— o ——— 


Kr BOMPpOCY 0 S3AHMCTBOBAHHBIX BE CIIOBAXL BB 
GITABAHCRUXB AF3PIRAXB. 


1. CrOBBACK. Čamer. 

C1OBRHCKOE Čamer 8m. gen. s. čamra >»Pelzmiitze<, Takme čamar 
>kosmata kapa za zimo< Ahacel 260, »kapa od zajčjich kožic kakor 
polhovka< Letopis 1895, 5 u čamra sf. »idem« — Štrekelj Lehnwôrter- 
kunde 13 BBIBOAHT1 H31% CPEAHEBEpX.-HŠM. schadernac, schavernac »ranu- 
haarige Pelzmtitze, grober Winterhut<. — C1 TOUYUKH SPĎHIA CeMACIOxOrIH 
STA ITHMOJOFIA — ČEZYKOPHZHNEHHA, HO SOHETHUECKAXL ZATPYAHEHIH, BO3- 
HHKAIONHXŤ IDH TAKOME TOJKOBAHIH HE PŠNMHAE H HANE S3THMOJOTB (C. l.) 
VKAJAHIEME Ha BOJMORHOCTb KOHTAMHHANÍH ABYXE CHXOBĽB: Schauber u 
Schabernac VX. HA N0OYBŤ CPEAHEBEPXNEHĎMENIKATO AZpiKa. BŠAb ec1H ÓBI, 
Štrekeli ÓBIA£ MPpaBE, TO CIĎALI KOHTAMHNANÍH J0ZKHBI ÓBIIH ÓBI COXPa- 
HATBCA BE FEepMAHCKAXT JiaJeKTAX5, YEr0 MBI OAHAKO HE 3AMĎUAEMB. 

Mexiy TÉME BCĎ JATPYJHOHIA, CDAJAHHHA CE TOIXKOBAHIEMB IJTOPO 
CIOBA, PĎIHANOTCA, KOIb CKOPO MBI OÓPATHMCA KE AZBIKAME BaJKAHCKATO 
Iloxyocrpoba. — 3AÉCb BCIOJY pacmpocTpameno CXOBO, KOTOPATO HEJB3ZA 
OTAĎŽAHTE OTE YVKAZAHHATO CIHOBHHCKATO: HOBOľpeu. TGEUufBÉép. >Frauen- 
turban«, cm. Koraig Á#raxra IV 595: idem Cmupna, elriov VI 179, 
Apxania, delrlov VI 210, roibé0 >MYKCKAA MAIIKA, OÓBIKHOBEHHO Kpac- 
HATO HIU VYEPHAPO UBŠTA, HANOMBHAFIAA APEBHE- $PATIÁCKYH1 MAKY < 
Jlecóocx, Kretschmer, Lesb. Dialekt 460: cepó. učmÓep »velum femina- 
rum Turcicarum<, Kapaunh 850: pymmHck. ďžimôír >»rotes schwarz- 
punktiertes Kopítuch< maxbapek. gydômber id. (cm. Stinghe, Jahresb. 
Instit. f. ram. Spr. VIII 82), 60xr. čumčer >béla ženska krúpa<, pycex. 
JEMÓJVP >»BepeBKa, Tecbma< (cm. Miklošié Tiirk. Elem. Nachtr. I 95), axó. 
tšembér, tšimbér »>velum<« (cm. G. Meyer Alb. Wb. 446). — Bež nepe- 
YUHCICHHHIA HAMH SODMBI, BMĎÔCTĎŤ CO CIOBHHCK. Čamer 3AHMCTBOBAHMHI H35 
OCMANICK. Čeider, BE HAPOAHOMT NPOHZHOMENIH: Čemder »00pyuB !), POXOBHAA 


1) IMepsoe sHauCHIE OCMAHCKATO CHOBA VOŠIŤNO BB ČOJHĽ. VOMÓČP 200PYUDb< CM. 
Tepos1 Pšannk: V 540, 


212 M. Pacmopr, 


NOBAZKA, Hanka« (0 koropomr Miklošič Ttirk. Elem. I 39) 1). Oópa3osanie 
CIOBHHCKOŇ $O0PMHI NPABHILNO OÓBACHEHO A Štrekeljem1 (c. 1.): nom. sing. 
čamber, gen. čambra u npou, OTCHOJA ZEN. SIDE. Čamra, N0 ©OHETHYECKAME 
IPHYUHHAMB, A OTE HEro OÓPAZOBAHE HOBHIÁ NOM. SINE. Čamer. 

2. C10BO KOPBIIb BB CIABAHCKAXB AJBIKAXB. 

Ilox1 cexoBOME kopbuk Miklošič Et. Wb. 133 conocrasbIifgeT£ nšIniÚ 
PAAB CHABAHCKAXB CIOBL CO ZHATEHIEMB > MŽDHI CHIYUHXI TRAB< — C1 0AHOH, 
H > VEPNAJBHATO COCYJA, KOBlIIA< CE APYroH CTOPOHH, NOBHAHMOMY BBIBOAA 
STH CIOBA H3E TPeu. XÓ0O0G, HO BMŠCTŤ CE TÉME CBAS3LIBAA HXE CE KOpa 
H KOPBITO H 9THMB BBOJA UYUHTATEJA BE MNOJIOE ZAÓNY KXEHIE.  JTOTE He- 
AOCTATOKE CIIPABEAIHBO NOANEPKHYTE Štrekelem: Lehnwôrterk. 34, HO H 
OHB HE VKAZSIBAETE BE MOAPOÓHOCTA ITHMOJOFHUECKATO BJAHMOOTHOMEHIA 
CXOBE, NPHBEZENHBIXE Mi“Mt, JÍMEHHO NOJTOMY HOBOE COMOCTABIEHIE BCero 
MATEPIiarmA HAMI KAKETCA AAINEKO HE HZIHNINAMB, NPHHHMABACh 3A HEĽo MBI 
NOCTAPAEMCA PYKOBOJHTECH INPA JTOME $AKTAMH CEMACIOXOFHYECKAMA. 

Jlpekne BCEro HEOÓXOJHMO BBIAĎIHTb CHOBA CO 3HAUEHIEM1 >»KOBITE 
H3B KODBI< HIH >KOD3HHA«<: CIONA OTHOCATCA: CIOBANK. Korec »nadoba z 
kúry na jahody< cm. Kott 1 150, exosanex. kórec 1) »iz skorje naprav- 
ljena posoda«, 2) »nádoba k čerpání vody«, 3) xexoóopaTaa vepenmna, 
4) BOzOu4eprna1£H0e KoJeco, cm. Pleteršnik I 487: vemex. Korec 1) nálevka 
8 dlouhým držadlem, 2) bonovepnarbnoe kozeco, cm. Kott I 750, nozbek. 
korzec »KOBIUIB ZNA VEepnaHĽA BOABI<, cm. Slownik jezyka polskiego II 484, 
pycek. kopen» 1) >»MerBHHUNBIÁ KOBUE, KYJA HATE 3ACHINKA xižóac, 
2) >normepeunsií ÓpycsE (y coxm), 3a KOTODEIÁ OÓKH NPOTAĽHBAFOTCA BH- 
UbeEMB, 3AKPYTKAMH<, TamÓ0BE, Jlarxb II3 416: 3aTÉM1: »KOBIB5< Kaxyra, 
Co. or. pycek. a3. LKXVI 54, Kamnnr, C6. LXX 75: O6zaerb Jlomck. 
Nas., C6. LXVIII 34. — Bnauenie BEŽXE ITAXB CHOBE NOJBOJAETE HAME 
VETANOBAT: CBAZb HXE CO CIOBOME kop-a (0 kor. Miklošič Et. Wb. 129), 
KOTOPOC TAKE OTIIOCHTCA KE KOPHO Äer- BE NHTOBCK. Kertu, Tpeu. xsípcu 
n npov. (cm. Walde Et.Wb. 99 sg., Hirt, BB. XXIV 261, Prellwitz ? 214), 


KAKB BLICIAA CTYNEHb KB HHZNEÄ 2). ÚTE ZHAUEHÍA »KOBIUE H3E KOPBI< He 


1) BE TIOPKCKUX2 AJLIKAXI MLI HAXOXUMÉE OCMAOCK, AKAFaT., Tap. čúmbir, co 
anaueniem£ 1) (O0cmM.) Tap. Ooópvu+, KPYr: Óyóna, píuera, KPYľb 531 Bepebku. bojun 
čiimbiiri (ocm.) meňnnjí nÁxarokt1, čimbär kajyk (ocm.), J0Xxa C3a1m kpyrzas, čimbär 
diriiji (ocm.), 653411: srálákin čimbiärindán gäčmäk (o0cM.), HCNBITATE YJAPLI CYABÓBI. 
2) (0CM. A KAT. TAP.) DLIHHNAA KCUCKAI NOLBAZKA HA Jóy. CM. B. Panr0BB, OHMBbITE CHOBAPA 
TOPECKHYJ Hapžuiň III 2002—2003, KOTOPRIÁ HCTOUWHIKOME TOPKCKUXB CIOBL CYUHTACTÉ 
NEpcHAcK. čúmbir (H3 sTO OÓpaTuAt Hame Buxmanie A. H. CGaMOHOBHUB). 

2) BaJKAHCKÍA 3AHMOTDOBANIA H3B CT.-CIAB. KOpa, CM. G. Meyer Ngr. Stud. II 33 sg. 
Keraru samžyuv, uro anó. korke »>KOpA< 3AHMCTBOBAHO NE CE JAT. corticem, KAK£ IpeJ- 
nozaracr2 G. Meyer Alb. Wb. 200, a m32 CT.-CzAB. KOPKA | KOPA. 


K1 Bonpocy 0 3ANUMCTBODAOIBIXB CHOBAXB BL CHADAHCKOXŤ !3BIKAXD. 273 


AAJIEKO AO 3NAUENIA: #KOBUNE BOOÓNIC«. TAKE A OÓBACHAH PYCCK. KOPÉNE 
> KEAĎINLIÍ KOBUIE AJA YEpMAHbBA BOJBI, KBACA, TYMHUKA< TOMÓCBE, [lab 
113 416. — 

Kpomž MNepeyHCHENNBIXE CEeluaCE CHOBE BE CHABAICKHXE AJBIKAXE 
BETPŠUACTCA UŽI PANE BNOJHŤ CXOAHBIXB CE IHMH POHCTHYECKH CIOBB 
CO 3IAUCHICME: »>NŽ BI, PZADIILIMI OÓPAIJOMI, CHIYUHXB TĎAB<: MAJOPYCEK. 
kópenb »SchtittmaĎ« Želechowski 366: nozrex. korzec 1) miara cia! Syp- 
kich, 2) hektolitr, cm. Slownik jez. polsk. I[ 484: Karlowicz Slownik 
wyrazów obcego a mniej jasnego pochodz. II 308, uemex. korec »nžpa< 
Kott I 150, nomop. korčÄ: »Scheffel« (cm. Pfuhl Wend. Wb. 273), cxosmnex. 
kórec »Getreidemafi«, Pleteršnik I 437, Ap.-pyceK. KOPLbIIb »vas guod- 
dam« Mik]. Lex. Palacos]. 304. »xxBÓnaa MŠpa, KOÓEJB, 0KOXO rapuma<, 
Cpesnesexil | 1293, pycek. KOpéH, >MŽÉpa CHIYUHXE TŠAB«, IaBSOBCKIK 
010. — OTHOCHTEXbHO STHXE CIOBE HA MEPDBHIÍ B3DAAAEb MOKOTE BOJZHH- 
KHYTb COMHĎHIE CBAJATL JH HXE CE PAJCMOTPEHNOÁ BALE TPYMIOÁ HJH 
HŽTI) HO MPHHHMAA BO BUHMAHIA CTApO-CIAB. KOPE »XIŤÓNAA MŽŠpac 
Cod. Zograph. 192, 7 (ed. Jagič p. 116) u pasom1 cT.-c1. KODBIIB, id. 
Cod. Marian. 2%1, 24 (ed. Jagič) MBI TOXBKO H MOREME PŠUHTE, UTO 
HMŤEME AŠ10 CE PPeuECKHME ZAHMCTĽDOBANIEME. —ÚCTOUNHKOME Ero ABIAETCA 
rpeu. 46006, BE CBOIO OVEPEAb BOCXOZAMEC KE eBpeňck. % kor (em. Thumb 
Hellenismus 113 u 11%). TVpeueckoe cxozo co 3maueniemr5 1) MÉPLI AXA 
5uma, 2) 4eTBEPHKÁ, BCTPŠUNETCA BE PPEHECKOH JHTEPATYPĎ N0C1Ť KIACCH- 
uecKAro RBpemenn B5 Hopb. SaBšTB, y locmva Ťrapia x Ap. (OmHÓOUNO 
Matzenauer Cizí slova 45, nepšumuTexkno Meillet Etndes 343). M51 cxa- 
BAHCKAXŤ AZBIKOBB CIOBO VKE Mepens1o KE MAJBAPAME: Äorecz, A OTCIOJA 
OÓPATHO ZAHMCTBOBANO CHIODHHCK. Koruš »XABÓNAA MŠpa«: TOJBKO TAKE H 
MOKCTE ÓLITb MUHATO KONEYUHO0E Š$ ITOPO NOCAŽAHANO, KOTOPO0E HEBOZMORNO 
OÓBACIIHTE, MPAIHMAA Tozkosanie Štrekelj“a, Lehnw. 34, TaKT KAKE rpeu. s 
BCOPHA MNEPEJACTCA CIABAHAMH Wepesr, s (cm. Cofoxepckii, ll3pšeTiA OTA. Pp. 
a3. X, 2, 140—145). l1llInpokoe pacmpocTpanenmie HAlero CIOBA BE CIABAH- 
CKHXB AJBIKAXB CBHAŠTEIXBCTBYCTL 0 APOBNOCTH ero 3AHMCTBOBAniA. B£ 
NACTOAUJEC BPEMA NAPOAHO-ITAMONOTHNECKOE JYTĽE COBEPIEHHO COEXHNHAO 
OÔÓŤ TPYMILI CIOBE, NMEPBYHO — HCKONNHOCIABAHCKYT, H BTOPYM — ZAHMETBO- 
BAHHVIO. KOHTAMAHANIEH OÓŽAXB OÓBACHASTCH ZHAJENIC CIŠAVOHO0HXB CIO0OBB: 
PYCCK. KOPČII, >MŽpa MPH NHPOJAKŤ MOJNOKA, PABNANAACA HEÓOABUNOMY 
vaňnomy crarany<, Jonex. Oóz, C6. LXVIII, 34, 1yxnnx. kórc, »rindenes 
Mab«, cm. Pfuhl Wend. Wb. 273. 

3. košulsa : kačula, 

Miklošic Et. Wb. 134 nox1 cxoBom1 Aošulja TOBOPATE: >košulja aksl. 
„Hemdď“, nsl. bulg. serb. košužja, č. koštle, poln. koszula, osorb. košula, 

Festschrift fúr Jagic. 18 


274 M. Pacmepr, 


košla, nsorb. košulzja, klr. košuľa, košeľa, wr. košuľa dem“, russ. košužjia 
„Art Pelz“, dial. Hemd“ — alb. Aesuľe. Man vergleicht lat. casula«. — 
ÚTAMU CIOBAMH CODEPLIEHNO HE PÉHENE BOMPOCE 0 NPOHCXOBNENÍH HAUIHXE 
CHOBD) BBJ anó. kesuľe »rorxoBKON VÓCPE, YJEMUHKT, UIANKA< BE ZTOMT 
AJLIKĎŤ CAMO HE HMŽŤETI ITHMOJODHUECKOH >C0EMBLH< H NONKHO ÓLITĽ MPAZHAHO 
ZAIMCTĽOBANILIME (cm. G. Meyer Alb. St. V 85, Alb. Wb. 190 ag.). Ho 
TAKHML OÓPAZOMI PYHHTCA H BCE JTHMOJOĽHUECKOE ZIAHIE, MNOCTPOEHHNOE Ha 
CTOJIB 1IATKAXT OCHODAHIAXB. |IOMLITAEMCH H3E VKAZAHNLIXB MATEPIAHOBĽ 
COZHATL UTO HHÓVALb N0B0E: NPEKJIE BCEFO HECOMIIŽHNHO, UTO BEĎ CIABAHCKIA 
POPMLI BOCXOJZATE KE OMIOMY HCTOUHHKY. CČIOJA RE CIŤŽAVETE NPHCOEAH- 
NHTE PYCCK. KONÝHA SÉ. >COPOUKA, PYčALIKA< ŽAHAMI. >KEHCKAA pyóaxa 
CI 1IHPOKHMH PYKALAMH«, KypcK., >» YÓPAHIIBIÁ BOPOTE VY KEHCKAXB COPO- 
ueK1, ČMOZ., »KOpPOTKilÍí KPLITBIH TYJYNb«<, KOCTPOMA, >O0BYHHAA. IUYÓa CE 
ÓOpAMH, KPLITAA KHTAHKOIO, KPAUEHHHOIO HIH CYKNOMB« #lpocxaBcK. Boxo- 
TOACK, »MY KCKONÍ UJMU XKEHCKIÁ MOMIEBOKE HA MÉXY<, POAB Bepxneň paóoueň 
pyóaxn<, cm. Jaxs 1? 470. 

HecomuŤuna H CBAJb CL JTHMH CIOBAMH CPEJHE-rpeueckaro xaGoVlu 
>lIpocTaa pyčaunka« Berpšuarnaroca vy lIlpokonia Kecapiúckaro (Bell. 
Vandal. 522, Z ed. Haury, Opera Procopii I 039, 10—15)1). Ho cxasaHn- 
CKIA POPMEI NE MOPYTE NENOCPEACTBEHHO ÓBITb JAHMCTBOBANIGI HAZE FpeveckOÁ, 
TAKE KAKE rPeuecKOE S BCerna NepexaeTcn cau. s (cm. Cočozesckii, H3- 
ušeria X, 2, 140— 145). Camr Ipokoniií VKAZIBAETIL NAME HCTOUHHKE 
TPEUECKATO H CHABANCKYXE CIOBE: BYJBĽ.-IAT. cúsúlú >MIANIE CE KANTOUO- 
HOMBc< Ž), OTKY JA, CO BLEJENIEMI cYar. -ullus — nen. casulla »>Mešgewand 
der Priester« (em. Diez-Scheler “ 91, omxnčouno Kôrting 180, Storm Ro- 
mania V 174). U31 3TOrO BYALĽapHONATHNOCKATO CIOBA, ZAHMCTBOBANLI CE 
OAHOŇÍ CTOPOHMLI CIABANCKIA POPDMBI, CE APYroH — rpeu. xaGočla. Yaapenie 
STHXB ZAHMCTBOBANIÁ HATEPECILO H ANI POMAHHCTOBB, HÓ0 YKAZBIBAETT, UTO 
OTMŠUENIO0E HNAMH BĽEJENIE CYHY. -ullus UŽKOTAA ÓLINO pACIPOCTPAHEHO 
Óoxže, UME JACTALAATOTI NOZOJPĽŤBATE COBPEMENILIA CBHAŠTEALCTBA POMANn- 
CKAXB #3LIKOBI. VRE U31 rpeu. ZaGOĎÄa 3AHMCTBOBAHO AAÔ. Kesuľe (em. 
G. Meyer Alb. Wb. 190 sg.) npamoe 3aHMCTBODANIE C4 NATHNCK. AJ. JACTA- 


1) BL nuzy rĽAzKNOCTU STOPO MŽCTA, NDUBOANME ČTo UŽINKOMB: H#etoživďos Ji 
ovýšv z uebAroms UÚIĎ EÚTELO, ÚnGrtov GUNTEJOLEVOS OVTE GTOGITY oBTE ÚAAW G10«- 
T8vouévo Gvďpi čnirndtívws zov, GAAtE ďovim # idey nEvIASUOL NEÉNOV" xaG0č%- 
Auv adro 1jj Darévov per zaboča. Puucior. 

2) M31 cúsúli : cusa >A0ML, XIUKUNA<: CL ZHAUCHiCME >Nzanrs< vRxe Ven. Fort. 
Vita S. Medardi 2, Isid. 19, 24, 17: orcionma CAOBO MEPEUIO.M BE TEPMANCKÍA HApŠKiA: 
Cb OANOŇ CIOJOULBI: AUPA,-CaKC, Cdsul »Priestermantel<, c1 apyroň — 1p.-aury. cesol, 
ceosol »usbynixa<, Pogatscher, Zur Lautl. d. Lehnw. im Altengl. 118, uakoncnt 1 axó. 
ktsoľe, ksoľe, kusoľe, katsoľe »>A0M%, XAŤnokb«e, nerouno (I. Meyer Alb. Wb. 190. 


K1 BONPOCY 0 3AHMCTBODA HHBIXD CHOBAXB BB CHADAHCKNXB ASDIKAID. 215 


BHI0 ÓHI U 3AÉCE OKHAAT> ne s, a $ (cm. G. Meyer, Gróbers Grundr. d. 
rom. Phil. I 804 sg.). Co eTOPOHLI CEMACIONODANECKOŇ HŠTE INHKAKAX1 
IATPYANENIÁ : AIA MEPEXOJA ZNAUEHIA: ILIAUIE > MAMKA HMŠIOTCA NAPATIEJH, 
BL poaž rpeu. xovzoúl/u 1) manka, 2) niams (cm. G. Meyer Ngr. Stud. 
111 29), xáxsra 1) manka, 2) naams (cm. G. Meyer Ngr. Stud. III 25), 
BYJbr. -18T. cappa, em. Kluge Et. Wb.6 149 sg. 8aršMI1 užm. Milíze, cM. 
Kluge 277 u npou. 

Br TO Xe BPEeMA BYJBĽ.-JaT. casula, YKE NYTEME HAPOAHATO JAHM- 
CTLĽOBANIA, MOMAJO BE Ppeueckil AZBIKB, BE BHAĎ xaxGoVla 1) »MANIKA, Ter- 
uHKDe, npr, Syllogos XIV 220, >xamomonz« Mopea, Papazafiropulos 
430, xaraotli »nžTVNIÚ rpeóelb<, xargovliépa SÍ. »XOXNATHIŇ KABOPO- 
HOKB«, ibid.: dvexaraovlúvu »epomxTbca« ©xpa, leralác 16, omuócuno 
G. Meyer Ngr. Stud. III 29. YVxe m31 rpeueckaro 3AHMCTBOBANO PYM. 
cúciulú »manka<, koropoe Pascariu, Et.Wb. d. rum. Spr. I 21 omm6ouno 
BLIBOAHTE AZE JATHHCKAFO AJBIKA ?), MaKex.-pym. cátulá (cm. Weigand Aro- 
munen 110), axó. katsuréts M. »KAMIOLOHT«< (CO CIABAHICKAML CYSBSHKCOMB, 
cm. G. Meyer Alb. Wb. 191), Akatšuľ m. »>x0x010K1 y uTAI5«<, katšuľer m. 
> XOXJOTLIIÍ KABOPONOKB<, Mpeko-azí. katšuľe f. >X0X011 V NTANB«, kalšu- 
ľos »0OMYCKATE VUIH HA NOJOČIE HANKY< (0 KHBOTABIX3), cm. G. Meyer Alb. 
Stud. V 85, HaKOHENE ÓOAĽ. KAUVYIKA, KAUV JA >TOZOBHAA NOBAJKA«, KO- 
ropoe Mik]. Et.Wb. 108 BLIBOAHTE H3E PYMLIHCKATO A3bIKa, a Štrekelj 29 
COHOCTABIAET1 CE OÓLIHPHHIMI KIACCOME CIOBB, BBIBOAHMBIXB H31 POMAHCK. 
cochlea, u35 KOTOPATO OHB, TAKKE OLHÓ0UHO BLIBOAHTE H CEpÓCK. KYKY- 
anla »Kochuka«, cm. M. Pacmepr #upaa Crapuna XV, 3. 90 ex. 

4. Hazsania Myra 1 Ocza. 

Cepóck. mýc], MýÝCjO BL VEPHOPOPÍAH VNOTPEÓHTEJSLHO CO ZHAUENIEMI: 
»>vox alliciendo asino«, 3aTÉME BE BIPAKEHIAXB BL POAĎ: »CEAIAX KOHA 
A0Ópa Mycja«, OYEBHAIO KAKE IPOZBUNE KOHA, CM. Kapaunh 388. B£ ucTpo- 
UAKABCK. HAPĎUÍH múŠ$ >Asinus< cm. Nemanié I 9. Bež STA S0pMEI Štre- 
kelj 41 BLIBOAHTIE H3E TPpieECT.-HT. MUS >ASÍNO, SOMATO<, SPiYJBCK. MUSS 
>aSÍNO«, musse >asina<, ZXOMÓ. miissa, UT. miccio >0cer1«. UTO KacaeTCA 
STHXI NOCIŽAHUXI, TO Cam1 Štrekelj (c. ].] VKAJHIBAETE HA ABA OÓBACHE- 
nim, VKE 10 OMPEAŽIAA CBOEFO OTNOUENIA KE NAM H UIH OJHOMY Ne OKa- 
ZLIBAA MpeznogTelia : STAMOJOria Caix, Studi di et. ital. 415, BrLIBOANNIArO 





1) OTHOCHTCALHO COOTBŠTCTDÍII JAT. 8 — rPEY. TE BL£ HAPOAHBIXB ZAHMCTDOBAHÍAXL 
cm. Thumb 1F. XIV 354 8g. 

2) POUCTNYUCCKU M POHIBOACTBO ITOFO CHOBA NIE BYZr.-Zar. #catteulla (org #cattea 
>KOMIKA<) ČCZYKOPUJUCHH0, HO ZATPYAHCHIC: 1) $0PMAJXBHOC — NOZHAA OPOÓJOMATNYHOCT: 
BVABTAPNO- TATUOCKOÁ $0PMLI H JAKO MHHMATO CIA NPOTOTNNA: 2) CEMACIOSXOPHUCCKOC — 
OTb >KOIKI< IHKOPIA NE NOZYHACTE CHDOEPO HAZBAHÍA >aANKa<. Bee STO SACTABAAOTE 
HACb CKCITHUCCKU OTLOCHIBCA H KB AOBOAAM2 Puscariu, 7£ u. A: im Roman. 63—01. 


18+ 


216 M. Pacmcp1, 


BCŤ POMAHCKUI POPMLI H3B ZAT. mäisímo, Plin. VIII 199 »ein sardinisches 
Tier, vermutlich der Muflone<, — nesžpoaTna no CeMACiOXOTH1ECKHME H 
POHETANECKYMT, COOÓPAKEHIAME. JTumonoria Schuchardť a Rom. Etym. I 60, 
CYHTAFOUJAPO HCTOYNHKOME JTHXI CIOBE HT. 180G10, MUSO >BAIBIÁ< H3E HAT. 
musteus »TOACTOHOTINÍ«, XOTA HA NpnuaTa Kôrting 0m1 Lat.-rom. Wb.? 607, 
BE CEMACIOJOPHUECKOME OTHOUENÍH TAKKE KPAHHE NEBŠPOATNA: BŤAb Xapak- 
TEPINLIMB NPHZNAKOME 0CIA BOBCE HEJBIA NPHZHATE »TOLIBHY HOPB< H Op. 
(0 110700151X1 TOxKOBAHIAx1 cm. Bartholomae IF. Anz. XII 24). 

Mexry TÉME BCĎŤ STA HICIŽAOBATEJIM 110 OÓPATHAH BIHMANIA 14 TO, 
UTO NOA0ÓIN0E KE CHOBO HMŽŤETCII BE AXÓANCKOMI AZBIKŤ, TAŽ 0HO0 OÓLACHENO 
BECLMA VAOBICTLOPATCILNO: BI ANÓ. musk m., muške, mutške f. >MYIBe, 
G. Meyer Alb. Wb. 298 8g. BHAHTE YKAJANIE NA NPOHCXORAENIE JTOĽO KH- 
BOTHAPO H3£ Mncin (M. A3im), UTO NOATBEPRJACTCA JAHHLIMA KYABTYPHO- 
HCTOPHUECKAMH (CM. IHTATBHI H3B APEBNE-rpeWECKAXL ABTOPOBE KE JTOMY 
Bonpocy Jlehn-Schrader Kulturpfl.? 132 s8g., G. Meyer IF. I 322 sg., 
Schrader Reallexikon 538 sg.j. TakAMT OÓPAZOMI BI APeDNEE BPEMA BE 
AJNÓAICKOMI (HAAHPIHCKOMT.) AJLIKŤ CYMECTBOBAJH HAZBAHIA MYJA: mMuso-, 
musko-, muslo- 1). Y31. NOCAŤAHNATO ZAHMCTBOBAHO NAT. mulus, 131 musko- 
— aar. muscellus, muscellu 2). Jaxše, TO Ke CIOBO N0OMANO BE CIABAH- 
CKIe AJLBIKH, KOZA JAĎCb E18 CYHECTĽBOBAIH TAYXIO MAACHHIE, BE SOpMŤ 
ŤFMECKE, OTKYJA MBECHKT H, UPEZE ACCHMHINIIO PIACHBIXB, MBCbKE (CM. 
npamžpLi Miklošič L.P. 388), oreroga eT.-cepó. MLCKE, MB3r5 >Mulusc, 
MLCKA, MECKA >Mula<, Ap.-PYCCK. MBCKT (puMžpsi Cpeznegekii II 213) 
H MBCKA, Mpbcka >mula< (cm. Cpegnepekiú 1] 213, K1 ero NPAMŤpaME NpH- 
ÓABYAMT.: MbCKA >Mula« lIosrop. [ ažron. 96, 6), uemex. niez/, mesk, cepô. 
MÔJrA, MÄCKA »>Mula<, MÄZrôB, MáCAK, cm. Kapaunh 303 1x 308 CIOBHHCK. 
mezeg, môzg, mezgíca $), PANOMT CE MAZJ, MAZginJa, KOTOPOE ZAHMCTBOBAHO 
CE cepóckaro agsika. Hakonent, KE TOMY KE HZJHPIÁCKOMY HCTOUHHKY 
BOCXOMATI VKAZANHLIA BEIUE POMAHCKIA SOPMHI H PYMBICK. Muscoiu, CM. 
G. Meyer IF. I 322 sg... Uro KACRETCIH CIABAHNCKATO MBZTB PANOMB C5 
MLbCKB, TO J3AŤCh MLI HMĎEMB AĎI0 CB BAANEMI CHOBA MOZJPB (0 KOT. 
Mik]. Et. Wb. 203), mim me CE H3MŤHENIEeME KONEUHLIXE COrIACIIHIXE NO 


1, IMpu u4emB -ko m -lo NON RHBI ÓBITE ANPUZHAHBI YVMEHLUNUTCABHLBIMH CYGHIHIKCAMIU. 
Cm. G. Meyer IF. I 322 sg., Alb. Wb. 293 ag. 

2) ŠUAYUHTE HSAUNUC NPEINOJORENÍE SODMLL #muzellus 13b #muďgh-slos CE »ne- 
POCTALOBKOJ < cm. Walde Et. Wb. 399. Hesžpoarno Bragmann Gr. Gr.3 97 coe4nHA01T1 
rpou. uvylos cz zar. múlus. Cx. Bartholomae Wochgchr. f. kl. Phil. XV 1060 sg. Hehn- 
Schrader Kulturpfl.7 136. 

3: Derivata: mezgár »Mnultiertreiber< ete. cm. Pleteršník I 579. 

4) Apyria uaznania 0Cxa BL ÓAIKANICKUXE AZBIKAXI, DE CBA3H CL HAJBAUJAMU 
TOBAPA, ÓPEMCHH H PNLIÓLI ONISCUS, HAMA PAZCMOTPCHLH BL Byz. Zeitsch. XVII 1—2. 


K1 BONpoCy 0 JAHMCTBOBANIOBIXAb CHOBAXB BB CHABIUCKEXE AZbIKAXB. 977 


anAIOFÍH OTHOUENÍÁ: MOCK : MOSTA, BACK: DHJĽTA H OP. VKE NOCAŤ 
HCYCIHOBENIA KOHEUHBIXBE TIYXHXB ZACHBIXB, NPAMŽpri CočozxeBckii JleK- 
1111 % 118 cr. 

PAJOME CE MECKE: MBI OTMŠTHJAH S$ODMY MECEKE: HIBÉCTHO, UTO BE 
ZAHMCTBOBANHHIXE CIOBAXE BE COYETAHIAXE HŠĎCKOABKAXB COPJACHHIX- BE 
CIADAHCKAXE AZBIKAXE NOABJATOTCA HPPANIOHAJBHBIE TIaACHHEe (cm. M. Pac- 
mep1 Hs>sžeria XII, 2, 201), npHues£ xapaKTEepB 3TAXB PAYXHXB 3ABHCHTE 
OTE OKPYKAHINHXE COĽIACHLIXB , NOJTOMY, BB BHAY NPEXUECTBY TOHTO 5, BTO- 
poň TIACIIBIÁ BE MBCBKE HE NPEACTADIAETE HAYVEĽO VAHBHTEALNATO, NO MOAB 
ero BIlAHIEMB NPOHZOIA NEPeraACOBKA MEPBAro 5 7> b (005 JTOMB ABXEHIH 
Vondrák Vergl. Gr. I 150 sg.): TAKE H35 MECBKT NOXYUHNOCb MECEKBÍ). 
BripovemB, HE HCKAOYCHA BOZMOKNOCTL, UTO MBI JAŠCb HMĎEML ABIO CE 
NB NEKTHUCCKOÁ AXÓNHNCKOÁ POPMONÍ, HO MOKA AANUHBIXE AXA BTOTO HŽTE Ha 
anno (cm. G. Meyer Alb. Stud. III 70 sg.)?). H31% MBCEKE Ha Ppycekoň 
NOYBŽ NOJYYHNOCb: MÉCKE SM. »#YÓJIOJOKE, BLIPOAOKB, TYMAKE OCOÓ. OTE 
AOHAJIU > MYJB5< Jlaxpb II 837 cx. ŠBAŠCE MLI HMĎEME AÉIO CE OÓCÓMENIEME 
VOPMBI KOCBEHHBIXB MNAJEREŇ MECKA, MECKY H IPpOU. H3E MBCOBKA, Mb- 
CBKY, HÓ0 NOM. SIN£. CIÉIXOBANO ÓLI OKHNATE ÝMCEK H36 MBCBKÓB) (CM. 
3AKOHLI H3UEJHOBEHIA PXYXAX1 lllaxmaTOB1, HoBr. rpam. 182 cx. JIANYHOBT, 
M3cx. 86 cr. Coôoxepekiú JIexnin % 93 cr.) ). 

O. Čoxr. spuza. 

Boar. spuza >»Nemerb«, MAJOPYCCK. CHYJA, CHYAJA >TOPAYAA 3078« 
Mik]. Et. Wb. 318 BEIBOAHTE H35 pym. spuzá, id. Onz xe Beitr. z. Laut- 
lehre d. rum. Dial. II 5 pyMLIHCKOE CIOBO NPAZHRETE NHEOÓBACICEH LIME. 
lIlocxž sTOrO Štrekelj 09 OPABAIBNO VETAHOBAJŤ CBAZb PYM. spuzá (TAKT, 
a 110 SPUZe, KAKB ONB NANETI) C5 rpeu. Gsrodiá. Ho NpA TAKOMB TOXKO- 
ĽANÍH OCTAETCA HEBLIACHEHNIBIME VZAPENie CIABAMCKAXE U PYMBIHCKO 
POPMI, A TAKKE H 3BYKB z. JlepBoe 3aTpyxenie Štrekelj (c. 1.) 06xo- 
AHTE MOAANEMB, BTOPOE ONE pazpšinaeT1 cxoBamu: >0. Ward úiber d/ 
zu Ž, tiber ô/ > Z im Agr. vgl. G. Meyer Gr. Gr. $ 283«<. 9ro očrACHe- 





1) G. Meyer IF. I 323, crapaCE OÓBACHUTE MBCKB H HC NPHHHMAJI BO DHHMANIC 
APYFHXÉ£ $0PMI, CCALIACTCII HA ÓBTAJIB H3Bb JAT. bučarium: HO SAÉCB 011 3AÓBIBACTB 
$opMYy 61TaApDB5, cm. Mik]. Lex. Pal. 49, noKa3bIiDBAODMYN, UTO BL ÓBTAPĽ MBI HMŽŤCMB 
ABA0 CE CPEZUCÓVATAPCKUME COBNAACHÍCME PAVIXUXP, CM. JIaBpoDB, Oó30p» 34 cz. 

2) Tak1 KaKE BE #puriÁCKOME AZBIKÉ HMĎCTCA H3MÉnonie v >> # (cm. Thumb 
Hellenismus 140 cx.), TO MBI MOĽAH Óbl OÓLACHHTL $0OPMY MBCKI IPAMO 3AHMCTDOBI- 
HiCMB H3b ITOFO ABBIKA, CCHH ÓBI UMĎJUCE HAHHBIA NOJBOJADIÍ NPCANMONORKUTE Cy- 
MCCTBOBIHIC HAMICTO CIODA IMEHNO0 BL TAKOMB BHAĎ BL PHPIÁCKO-epaKilCKEXE Hapí- 
ViAXL), HO TAKE KAKB TAKOXL NJAHHBIXB MOKA CIMC HÉŤTFB, TO MLbI Z3IŽCE ODPRHNYHMCH 
YKAZAHÍCME 14 ZTY BOZMOKHOCTE. 

3) AHASOTHUHLI CIYYAŇ: PYCCK. COH ML, OTE FEND. SINE. COHMA, BM. #CIHL!MI. UJE 
CRIIBMB. 


278 M. ďacmopt, K1 BONPOCY 0 ZAHMGTBOBAHHBIXŤ CIOBAXB BE CHABAHCKNKI? ABLIKAKXB. 


Hie, BIAPOYEMB, MOKETE NOKAZATĽCH H3AHNIHHAMP, HÓ0 MBL HMBEML ABIO0 CE 
HOBOTFPeueCKOÁ SOPDMOH, A ABIeHie, ormšuennoe T. MeňepoM12 OTHOCHTCA 
KE Iparpeueckomy nepioaxy. ra OÓBACHERiA PYMHHCKArO cIopa M. Pac- 
Mepr Mas. Grap. XV, 3, 50, yxe OÓpaTAIE BHHMAHNIE Ha H3MĎnenie J 7> x2 
BI HŠBKOTOPBIXE AZEKAIOIMAXB NOBOPPEÚCCKAXE TOBOPAXB: A0KPHACKAXE, 14- 
KOHCKHX1 H Ap. (cm. Foy Lautsystem 55): mo Hm 3TO VKaS3AHie He pčmnaeTE 
BOMPoCa: BE CÉBEPHOPPEYECKHXE OBOPAXE, KOTODHE TOJBKO H MOTYTE 
ÓBITE IIPHHATBI BO BIHMAHIE BL HANEME CIYUAĎ, AZEKAHĽbE OTCYTCTBY.TE. 
SŠNAUHTÉ HEOÓXOJHMO NOJBICKATb APYTOŇ HCTOUHHK3: AJÓ. Špyze SÍ. >ropa- 
uBA 307A< 3AHMCTBOBAHO H31 ZAT. spodium (cm. G. Meyer Alb. Wb. 415), 
AASŤE CHOBO MOMAXO BE PYMBIHEKIN AJLIKB, OTCIOJA BE ČOITapcKIŇ H MaXO- 
pycekiý. — Ú3E PYMBIHCKAPO Ke A3LIKA NMYTEME  KONTAMHNANÍH CIOBB 
spuzá + spruna (n0cxĎxnee Hm31 zar. prúnú cm. Weigand, Olympo- 
walachen b9) 1) noxyunsoc. HoBOrpeu. GirgoúČa SÉ. »ropauie YToSBA« 
Jnnp>, Mvnucia | 04, oTCIOZA IPU AAXBAŽŇNENÍ KONTAMANANÍA Ozr001á4 + 
O711T000Č% NOXYUHNOCE HOBOTPEY. GirooVČia »3018, CMŠIANHAA CE VTOJBAMII < 
Saropu (9nxp2), Syllogos XIV 229, nerouno G. Meyer Ngr. St. II 72 sg. 


1) Pym. spuzá YNOTPCÓHTCABHO BL COCŤAUUXI ropopax£ cm. Dalametra, Dietionar 
macedo-román 195. Jpyria PYMLIHCKÍA +0pMBI Puscariu Et. Wb. I 149 8. v. spruná. 


CII1ó. Mai 1907 r. M. Pacmeps. 


Finige verkannte slavische Lehnwôrter der baltischen 
Sprachen. 





Es gibt im Litauischen mehrere Wôrter, in denen, wie Brtickner 
sich ausdrtickt, »u: aus ai verschoben scheint< (Lituslav. Stud. I 42 Anm., 
vgl. Vf. GGA. 1875 S. 213, H. Weber Archiv f. slav. Phil. III 193). 
Allein Hervorgehen von uť aus lit. as wtirde nur bei Entlehnungen aus 
litauischen Mnndarten, die aš in ot verwandeln (BB. [X 281, XX 108), 
nicht ganz unbegreiflich sein!), und die Annahme einer solchen Entlehnung 
stôlt in jedem der betr. Fálle auf Schwierigkeiten. Beji guintófi wird 
gie sogar daurch seine Verbreitang und das Fehlen von “gotntoft gerade- 
zu abgewiegen. — Ebenso wenig aber lassen sich pušsztnas : paíszinas 
>ruBig«, rutnas (Wo?): rainas (80 Kurschat, Stallupônen, Memel) »grau< 
(nur von Erbsen gebraucht) nebst ratnólas >(grau) gestreift< (Ostlitanen: 
Birgen, Poswol), rutszas : ráitszas »lahm« (hinkend), gutatótš : gainioti 
>hin und her jagen< ohne Willkúrlichkeit als Ablautsformen hinstellen, 
und eine weitere theoretische Môglichkeit, ihr Lautverhiltnis einheitlich 
zu erkliren, vermag ich nicht zu erkennen. Dies Verhältnis scheint 
mir daher in jedem Falle besonders untersucht werden zu miissen, und 
deshalb kann mich an den nachstehenden Erklárungen von gatntott: 
guinióti und stainús : stutnús der Umstand nicht irre machen, daf ich 
andere ihnliche Wortpaare vorläufig nicht verstehe. 

gainioti ist schon von Bretken gebraucht (Beitr. z. Gesch. d. lit. 
Sprache S. 65), von Geitler Stud. S. 83 aus russ.-lit. Texten nach- 
gewiesen (gajniota IWiúski Kalendorius ant... 1846 S. 19) und findet 
gich in den Wôrterbchern von Juškevič und Miežinys (in letzterem auch 
gatniosena, gainiotojas). Jener iibersetzt es mit russ. gonját. »treiben«, 
dieser mit poln. ganiač (vgl. o-, od-ganiač), russ. raz-vy-gonjatb. Die 

1) Vgl. z. B. ráiszas >lahm<« Kurschat (rayszas Szyrwid!, rólszas »hinkend« 


(neben kúšlis »Eber<, puikus »hiibseh<: also oi nicht aus us! Kissinnen (Kreis Memel), 
rút8z18 »Iinker« in der Mundart Gaigalats. Aber rászť »hinken< Prôkuls. 


280 A. Bezzenberger, 


Betonung schwankt: gatntóti und gátniotí Juškevič S. 401, 696, gátnsoti 
H. Weber a. O. Ganz genan entspricht ihm lett. gaiňáť »>abwehren, 
durch Fechten in der Luft von sich abtreiben<. — In der Memeler 
Mundart braucht man dafúr gatnúti »herumjagen«, vgl. pragainóti >ver- 
treiben< Mitteil. d. lit. liter. Ges. I 05. 

guintóti Kennt man aus den Wôrterbichern von Kurschat (> fort- 
gesetzt hin- und herjagen<) und Juškevič (»gonjáts, gonjatesja<), sowie 
aus Donalitius. Ruhig, Mielcke, Nesselmann bieten daflir guinóti, und 
dies ist nicht etwa nachlässige Schreibung, sondern mir aus der Stallu- 
pôner Gegend (> mutwillig und zwecklos umherjagen<) und durch Gaigalat 
als Aussprache seiner Mundart (Kreis Ragnit) bekannt. — So ergeben 
sich die litauisechen Formenpaare gatniott, gatnóli : guinióti, gutinófi. Dem 
ersteren stelit das Lettische auBer gaiiáť anch gatniť »treiben, verfolgen, 
wehren< zur Seite, wäáhrend es dem zweiten keinen, oder doch keinen 
unmittelbaren AnschluB bietet. [m Litanischen dagegen reiht sich dieses 
anerkanntermaBen eng an das Verbum gúifi »>schnell jagen<, »treiben <, 
das J. Schmidt Vokal. I 175 zu preufš. guntuei >»treiben< and lett. gú£ 
gestellt hat (vgl. Leskien Ablaut S. 297 und S. 326). Die erste Kom- 
bination halte ich flir richtig (s. unten), nicht aber die zweite, denn 
gút ) bedeutet »haschen, fangen, greifen<, »bekommen< und schlieBt 
die Vorstellung des Treibens, Jagens im allgemeinen nicht in sich. Es 
stelt in regelrechtem Ablaut zu lit. gáuti »bekommen«, mit dem sich 
der Begriff »erjagen« auch nicht mit Notwendigkeit verbindet. 

Ebensowenig wie gaintt, gif und guxťficei lagsen sich aber von 
den Dubletten gatntóti : guinióli, gainóti : guinóti die Verben gantótt, 
genióli trennen, die Juškerič Slovarb S. 696 als Nebenformen von gat- 
nioti auffuhrt?), und die vollkommen klar sind. Unverkennbar ist námlieh 
genióli unter dem Eindruck des lit. Präsens genú +ieh jage, treibe< -—— 
lett. dfenu (vgl. dfľenát »selir treiben, jagen, verfolgen<« neben z. B. métáť: 
metu) fir ganióti eingetreten, und dieses ist das entlehnte russ. gonjáťo 
(wruss. 0-, po-gongjáč). IHierdurch ist aber die Erklárung zunáchst von 
gaintóli, gainóti an die Hand gegeben. Man braucht 8ich nur an die 
Lehnwôrter lit. ďatnyczá (poln. donica »Ňapf<%) und Auinas (poln. koň, 
kóň, Wruss. Xoxt »>Pferd<) zu erinnern, um einzuselen, daŠ gainióti (lett. 


1) 1m poln. Livland hat es das Prásena gyunu : gyunames, gyunates Kos8owski 
Mocibas (Rygá 1852) I 1241, 341. Vgl. Bielenstein Lett. Spr. I 355. 

2: Fern zu halten ist dagegen, wie mir schcint, gintotť bei Miežinys. leh sehe 
darin gýntoti (Juškevič!, abgeleitet von ginú : gýntau, ginti »>wehren<. 

3) Scin £ muB von den Entlehnern als geschleiftes % aufgefaBt sein, da sonst 
dušnýcza betont werden wiirde. Vgl. die slavischen Fremdwôrter alyicúá, barawýkas, 
czýsť is u8W. neben den deutschen z. B. akczýžia, liúpa, szrúbas, woriiber ein andermal. 


Einige verkannte slavische Lehnwúrter der baltischen Sprachen. 281 


gatňát), gainóti durch + — Epenthese aus gonzáť6 erwachsen sind und sich 
hinsichtlich der Wirkung der Epenthese ebenso unterscheiden, wie z. B. 
avest. mainyaňti Von gr. uaívopnau, während gantóti beinahe neben gatnóti 
steht, wie att. čA/wv neben kypr. alloy. In einer Sprache, welche 
die Epenthese nur beiliufig zeigt, kann diese vergchiedene Behandlung 
nicht befremden. 

Auns derselben Grundlage (russ. gonzáť+), durch denselben lautlichen 
Vorgang sind aber, wenn mich nicht alleg tňuscht, auch gutatóti und 
gutnóti erwachsen. Man kann diese Verben lautlich freilich auch aus 
poln. gantač ableiten (vermitteľst #goniotí > #gotnioti, vgl. stoiné und 
stainé Leskien und Brugmann Lit. Volkslieder usw. S. 282, zuíkis > Hase« 
aus Wrus8. zajka, buidokéhs aus russ. čajdák: Brlckner a. 0. S. 156, 
Arch. f. slav. Phil. VI 605), and wenn gatntoti nicht schon im XVI. Jahrh. 
vorkáme, lieBe sich auch dieses auf gantaé beziehen (vgl. z. B. ďanélis 
poln. ďaniel, čatku poln. dajka Briickner Lituslav. Stud. I 71, 79). 
Allein dies poln. Verbum scheint weder als Simplex gebraucht zu 
werden, noch — im Gegensatz zu gonjáľ6 — in reiner, d. h. darch 
Epenthese unbertihrter Gestalt in die baltischen Sprachen aufgenommen 
zu sein, und die Betonung von gutintótt, gutnóti sprieht flir Entlehnung 
nicht aus dem Polnischen, sondern dem Russischen. Wenn dem gegen- 
tiber die Betonung gálniott polnischen Einflub auf dies Wort erweist, 
so halte ich sie bei der Úbereinstimmung der Betonungen gaintóti, gať- 
nóli, guinióli, gurnóli fir nur sekundár, d. h. gátntoti fur die grammati- 
kalische Sehreibung des von polnischem Maunde gesprochenen gaintóť. 
Man vgl. die Akzentvergschiebung in lett. Zaňčrét >»lackieren<, prduiťtis 
> Propbét<« u. dg]. 

Die Vergchiedenheit von gatntóti (gatinóti) und guintóti (guinóti) be- 
ruht darin, daB dort slav. o der Regel nach zu a, hier aber zu «u ge- 
worden ist. Derselbe Úbergang von o in u hat sich aufšer in mehreren 
von Briickner a. 0. S. 40f. angeflihrten Wôrtern gerade in einigen zu 
gonjá(6 gehúrigen Bildungen vollzogen, námlich in den oben erwäáhnten 
Verben git und guntuei, 80wie in gúnyti (Juškevič) und dem Saub- 
stantiv pagunikis. Ich werde diese Wôrter in umgekehrter Reihenfolge 
behandeln. 

pa-gunikis >Laufbursche< (Kurschat) — pa-ganiAÄis >Hilfajunge flr 
den Viehhirten< (Nesselmann) und pa-guniks, pô-gunéks >Hirtajunge« 
(Lit. Forsch. S. 149) sind Entlehnungen aus rus8. pogónok% »Viehtreiber« 
(Brtickner Archiv f. slav. Phil. VI 605). (pa-)ganikkis kann sein a dem 
Einflub von lit. ganaú : ganýtt »htiten, weiden< (gänas >Hirt<, gäániawa 
> Weide«, ganôwas »Treiber<), und das von Juškevič gebranchte pa- 


282 A. Bezzenberger, 


gónas »Hirt« (Lit. Forsch. a. O., im Reime auf pónas) sein o dem von 
lit. nakti-goné >Nachthut« (góna >»Herde<, gôntawa >Schar<, gonýcza 
> Verbannter<) verdanken. Man kann aber auch dort slav. o und hier 
slav. a (vgl. poln. pogantacz »Treiber, Viehtreiber<) zugrunde legen. 


gúnyti, guntwei und gúiti, auĎerdem aber auch lett. gatníť (s. oben) 
halte ich sämtlich filr nichts anderes als poln. gonič »jagen, nachjagen, 
nachsetzen <. 

gúnyti (-niju, -nyau) ist mir nur aus Juškevič" Slovare bekannt, wo 
es S. 492 mit russ. gnate, vygonjátr, poln. gnaéč, wypedzač tibersetzt 
und S. (15 frageweise durch žem. #gúnyti (aus #guinyťi) erklárt wird, 
was ich nicht fir nôtig, auch nicht fir riehtig halte. Seine finiten Formen 
gind Neubildungen aus dem Iuflnitiv. 

Preuf. guntwei (1. PI. gunnimat) in ein Ablautsverhältnis zu lit. geni: 
gtňti zu bringen, ist trotz ks]. gónati ebenso gewagt!), wie seine Ver- 
bindung mit ved. /undli »antreiben, scheuchen< (avest zu, J. Schmidt 
KZ. XXV 149). Ganz unbedenklich ist dagegen die Annahme, dab 
gunnimai das poln. gonúmy wiedergibt, und der Infin. guntwei zu ihm 
neu gebildet ist (vgl. z. B. po-gauntmat : po-gaut). Preub. u — poln. o 
bieten auch mufingis, mufilai, gurins (Brlickner Arch. f. slav. Phil. XX 
490, 493). 

gúiti »gchnell jagen< (nach Jauškevič auch guitr) tritt in klare Be- 
leuchtung, sobald guixú (Juškevič, Nesselmann: nach Kurschat bei Memel, 
wo ich es nicht habe ermitteľn kônnen) als sein rechtes Präsens an- 
gesehen wird. Dies ist entweder russ. gonjú >»ich treibe, jage« (Infin. 
gnatt), oder — was ich vorziehe — poln. gonte mit litauischer Endung 
(vgl. lit. kučnať : poln. konte), ist aber von dem lit. Sprachgeflihl ebenso 
falsch aufgefaBt, wie guxnimať von dem preuflischen. Daher stellte man 
ihm den Infinitiv guiťi zur Seite, und diese singulúre Form flihrte znr 
Bildung der Prisentien guý“ (Kurgchat, Nesselmann, Stallupônen) und 
gujú (Ruhig, Mielcke, Nesselmann, Schleicher Gram. S. 82, Gaigalat, 
Juškevič). 

Lett. gatní£ endlich halte ich selbstverstindlich flir eine darch t- 
Epenthese beeinfluBte Umwandlung von gonič. Sein Präsens (gatnu) ver- 





1) Grundsprl. #» und ž sind im PreuBischen nur durch sn vertreten (BB. XVII 
221, Berneker PreuŠ. Sprache S. 1561f.). Steht ganati fir gnnáti, wie Vondrák 
Vergl. Grammatik S. 38, 160, 336 meines Erachtens mit Recht annimmt, 80 wäre 
also dafiir — da hier an Entlehnung nicht zu denken ist — preuŠ. ginn“ zu er- 
warten. — Vgl. preubB. wmnna >»heraus<, ksl. r2u% »hinaus< (KZ. XLI 89 Anm. 2), 
wo môglicherweise auch #„n vorauszusetzen ist (vgl. Stokes Urkelt. Sprachschatz 
S. 203 unter venťo- und Solmsen Xaototroc« ([Moskau 1896] S. 163 ff.) 


Einige verkannte slavische Lehnwúrter der baltischen Sprachen. 283 


dankt eg8 8einem Anschlu) an die XI. Konjug.-Klasse (darí, prasíť: 
daru, prasu). 

Die obigen Erklárungen von gšitt, gutntóti 8ind 80 verschieden von 
denjenigen, die diese Wôrter frther durch mich selbst und andere er- 
fahren haben (Geras S. 198, Fick Wbch.“ [ 408, Lorentz IF. VIII 104, 
H. Weber a. O. u. a.), daB es hier keinen Zweck haben wiirde, auf die- 
selben einzugehen. Wenn gitft, guinióli Lehnwôrter sind, brechen sie 
von 8elbst zusammen. 


Sehr viel ktrzer kanmn ich mich tlber sťatnus : stuinus fassen. In 
statnus, das Mielcke nur aus pri-sťatnús ergchlossen zu haben scheint 
und Nesselmann als Simplex nicht kennt, während es Kurachat in 
Klammer als žemaitisch mit der Bedeutung »ansehnlich, stattlich< auf- 
fúhrt, sowie in prt-sťatnús >ansehnlich<, »stattlich, angesehen, geehrt< 
(Kurschat in Klammern, Mieleke, Nesselmann, die auch pri-statnus 
haben) und in dem dazu gehôrigen ďasťtatnei »wtirdiglich« ist, wie man 
lingst wei (Nesselmann unter ďasťasney, Brtickner a. O. S. 79, 136), 
ai — glav. 0%: russ. stojnyj >wertvoll, wiirdig, achtungewert«, pri-stójnyj 
»ehrbar, anständig, schieklich< — poln. przy-stojny »geziemend, an-. 
ständig«, poln. do-sťojny >wtrdig«. Dieselbe Vertretang zeigt sich 
z. B. in dem häafigen, aber in den Wôrterbiichern fehlenden žem. s£rafne[1] 
» fein, zierlich« aus poln. strojnie. Dagegen ist in stuinus — dem Brtickner 
mit >(V sta)<. (a. O. S. 43) heute gewif selbst nicht mehr gerecht zu 
werden meint — oi zu u geworden, falls dies Adjektiv Uberhaupt an- 
zuerkennen ist. Meines Wissens kommt es nicht in Texten, sondern 
nur in Lexicis vor, zuerst in Ruhigs Wôrterbuch, aber nicht im litauischen, 
gondern nur im deutschen Teil und zwar in dem Artikel: »strebicht 
Kind, wikrús kúdikis, stutnús«. Ebengso steht es um sein Vorkommen im 
Mielekeschen Wôrterbuch, und da ferner Nesselmann nur bietet: »>sťutnus, 
1, kräftig, strebig, von Kindern<, Kurschat aber s. v. Mieleke als Guelle 
nennt, so halte ich es nicht fúr ausgeschlossen, dal sťutnús bloš ein 
Druckfehler iflir sťainús) ist. Seine Bedeutung wtirde nicht hiergegen 
sprechen, denn ein »strebiges< Kind ist ein kräftiges, starkes, also an- 
sehnliches Kind (s. Frisehbier Preufš. Wôrterbuch). 


A. Bezzenberger. 





Opusculum contra Francos. 





Od mnohých let prázdné svoje chvíle vénovav studiu déjin cyrillo- 
methodéjskych, dukladnéji jsem rozebíral staroslovanské legendy, které 
véda dosud ještč považuje za nejspolehlivéjší pramen déjin slovanských 
apoštolúv. Odprvu je uznávám za tendenční!): i pokoušel jsem se pro- 
vôsti dúkaz toho alespoň částečné pomocí vedy theologické, zejména pak 
cirkevního práva platného ve století devätém. 

Ujav se poznámky A. D. Voronova?) snažil jsem se dokázati, že 
pannonských legend nesepsal nikdo jiný nežli autor staté o písmenech 
slovanských mnich Chrabr. Když pak Dr" Väceslav Vondrák dúvody 
filologickými duchaplné dovozoval, že jsou dílem Klimenta biskupa 
slovanského, který prý byl ačenníkem Methodéjovým $), prohloubil 
jsem svoje studium ponékud, a shledav, že mnohé divody českého 
učence kryjí se 8 mými 0 autorství Chrabrovč, prohlástl jsem jej s bi- 
skupem Klimentem za osobu jednu, uved] nekteré dúvody niterné a objasnil 
jsem co nejdúkladnéji bylo možno zvlášté dogmatické stanovisko Me- 
thodéjovo i jeho učňúv na základé listin na dúkaz, že nemohl býti 
Kliment biskup slovanský učenníkem slovanského apoštola). Nedávno 
pak D" Alexander Brtickner uverejnil studii o slovanskych legendách“): 
souhlasím s ním, uznávaje je spisy tendenčními v celém jejich rozsahu: 
o ostatních včcech dovolím si podati svoje poznámky. 

Dokud se mi podaťily moje prúvody, o tom rozhodne budoucnosť. 
Za svou snahu jsem dosti odménén, zavdal-li jsem podnét k hlabšímu 
studiu našeho predmetu. 

1) Pannonské legendy a mnich Chrabr. Sborník historický. Red. Ant. Rezek. 
Ročn. IV. str. 134. 

2) TIABuŽÁLIE HCTOYHHKU 224 ucTOPiU CHB. Kupuxraa u Meoozia. Kienr 1877, crp. 
102 cažx. 

8) Studie z oboru církevnčslovanského písemnictví. Rozpravy České akademie 
cisažre Františka Josefa pro védy, slovesnost a uméni. Tfida III. C. 20. V Praze 1903. 

4) Studie cyrillomethodéjské. Hlidka 1904—1906. Rozšítený otisk z Hlídky 
v Brné 1906, str. 25—45 a 81 —166. 


5) Thesen zur Cyrillo- Methodianischen Frage. Archiv fiir slavische Philologie. 
Herausgegeben von V. Jngič. Achtundzwanzigster Band. Berlin 1906, S. 186 —229. 


Opusculum contra Francos. 985 


S pannonskými legendami souvisí, jak uvidime, ponékud i Opu8- 
culum contra Francog, pripisované v rukopisech cafihradskému patriar- 
chovi Fotiovi, o kterém zde míním stručné promluviti. Vydal je z kodexu 
vatikanského č. 1011 slovutný církevní historik Josef kardinal Hergen- 
rôther v doplňku“) k svému tňísrazkovému dílu o Fotiovi?), šíte o ném 
pojednal v III svazku str. 172 —224. 

Spis proti Frankúm obsahuje fadu výtek činéných Frankúm a ostat- 
ním Latinúm. Z výtky 19, že nedovolují Boha ctíti leč jazykem židov- 
ským, feckým a latinským, » féyovou (Doáyyou) jj Belv čADats vAdaaaus 
70 Jelov veoaloeaďDau, el ulj Taig TELGI TAÚTALS Bialénxrous“ čioaioTi 
čAlnviori ównaiorí, professor Anton Semenovič Budilovič vyvozuje, že 
Fotius skutečné byl duchem spňíznén 8 našimi Soluňany“) a pľipisuje 
mu dílko alespoň co do $ 19, dovolávaje se syčdectva Hergenrôtherova, 
že 8 19 a 21 se hodí velmi dobte do doby Fotiovy, ano lépe než do 
kterékoliv jiné“). Ale učenec pozdéji nachem ozdobený nevédél, že v 
první polovici desátého véku mnichu Chrabrovi brániti bylo písmo slovan- 
ské proti knéžím sloužíciím Ťecky v Bulharech statí o písmenech s jedné 
a pannonskými životy slovanskych včrozvéstúv s druhé strany, čehož 
učenec rusky se jisté dočetl u Voronova. K tomu si Budilovič nevšímá, 
co Hergenrôther dále napsal: Daher schien vorerst nur so viel behauptet 
werden zu kônnen, da das Opucalum contra Francos in der Gestalt, 
wie es uns vorliegt, keineswegs als eine Arbeit des Photius betrachtet 
werden kann, schwerlich aber úberhaupt vor Caerularius verfabt ward!“): 
a prozkoumav jednotlivé výtky, soudí: viele der angefúhrten Punkte 
sind von der Art, daĎ sie schwerlich in dieser detaillierten Weise vor 
dem eilften Jahrhundert besprochen worden s8ind!1). Mnč se zdá, že 
opusculum contra Francos samo a zejména onen $ 19 vyborné nám po- 
slouží k bližšímu určení doby, kdy, krajiny, kde, ba i osoby, kým bylo 
sepsáno. 

S mnohými výtkami, jež činil Fotius latinské církvi ve své povestné 
encyklice z roku 867, shledáváme se v pončkud pozméenčném zpúsobé 
i ve spise proti Frankúm (sr. 88 1, 4, 7, 18]: z ostatních jeho pravých 





6) Monumenta Graeca ad Photium eiusgue historiam pertinentia. Ratisbonae 
1869 pag. 62—67. 

7) Photius, Patriarch von Constantinopel. Sein Leben, seine Schriften und 
das griechische Schisma. I.—III. Band. Regensburg 1867—1869. 

8) HÉCKOJBKO MBICHEH 0 PPEKOCHADAUCKOMIE XAPAKTEPŠĎ AŽATEXBHOCTU CB. KEPULIA 
u Meoojia crp. 35. MeeozieBckiú NÔHXCHLIÁ cóopukÉ. Bapmapa 1885. 

9) Uv. spis str. 44. 

10) Photius III 174, 

11) ibid. 111 224. 


286 František Snopek, 


gpisúv užito jenom v $ ZI pojednání, jehož zlomek objevil kardinal 
Hergenrôther a 8 nadpisem de liturgia uvefejnil ve svých Monumenta 
Graeca ad Photium!?. Zápaďanúv nikde Franky nenazývá Fotij, ovšem 
pak Lev ochridský arcibiskup a jemu soudobý antiochijský patriarcha 
Petr III. Fotius se dále dovolával autority papežovy ješté i v pozdním 
dile svém de Spiritus saneti mystagogia, neboť 8e všemožné zasazoval 
o to, aby ho papež uznal, Fotius také skutečné s ním po nčjaký Čas 
obcoval: nemolil tedy byti sám proti sobé, nemohl odsuzovati, oč sám 
tolik byl stál, aniž vzmohl se tak velice jeho hnéy a rozhofčenosť proti 
papeži, by tvrdil, že již od mnohých časúv, srgú svoAAÔv zgóvwy zá- 
padní národové i s papežem jsou mimo církev katolickou (rs xaJoAixfj6 
čxnAncias čurús eioi) a vzdáleni nauky (podání) evangelia apoštolúv a 
oteliv (sal TúV eúavychnúv zal anocrokuniúv sal narevorixúv napa- 
čdoetov AAlórow). Mnohem více se hodí fečené v dobu Kerulariovu, 
který neostychal se vysloviti nemaly anachronismus, že papežové z 
diptych církve vychodní škrtnuti jsou již od Vigilia za času šesté 
synody 14), což Petr III antiochijsky patriarcha opravuje fka, že Vigilius 
žil za pátého snému obecného a za šestého papežem byl Agathon, muž 
ctihodný a božských včeí znalý, jejž také sném velice oslavuje !5). 

K tomu nemohl Fotius ještč vytýkati Latinúm, co obsahem jest 
88 1—9, 11, 183c, 14a, c, 15, 16, 19—22, 24—26. 

Nejsou li, jak dovozuje kardinal Hergenrôther, tyto články spisu 
našeho sestaveny pľed jedenáctým včkem, není alespoň v nynčjším 
texté z drívejších dob ani jediný z ostatnich. Vyjímäm pouze 8 19, 
ktorý není než bezmála doslovný preklad výtky, kterou pisec pannonské 
legendy v ústa klade duchovenstvu benátskému: Ax! X6 TOH T43kIKAI 


——————> . —— 


12, Monumenta Gracca pag. 11 gegu. 

13, ibidem pag. 63. 

14) Dr Cornelius Will, Acta et scripta, guae de controversiis ecelesiae (iraecao 
ct Latinae composita extant Lipsiae et Marpurgi 1861 pag. 178 segu. Michaelis Caeru- 
larii ad ľetrum patriarcha epist. cap. 9. Migne ľatrologia Graceca 120, 188. Oidas 


sto ô11 GO 185 Gyías xai oixovuevinýs čxus 6vroďov xl čl 1ade n čv 101g iepolg 
Šiarňyois Gvapopi Tig x9 hučs Jududj Gyís čxxbiaíias čšenonr rod nána ďiť 
10v 11vixačia násev Dwurs Biíhhov us únavou zar zediyv 117 obvodov, 
ujte uhv Gvaencríci 16 sa0te Oeodwortov xarG 116 opds niarews xal1tóv doodexa 
zepadutov To0 Gyíov Kvpídlov voupéviu, Pu dž xat 18v zod 13a čriazoAyv zel 
čxtote "xl ueyoi 100 vúv Gnorundrva 175 109" #učs Gyiotúrns zal xadobixis éx- 
xÁnaíus TOV ÚEV. 

15 1. c. pag. 192 ep. Petri cap. 4. Migne 1. c. col. 797 o BiyiAltoc yap čni 1%6 
náunino hv... čni di 186 Exiuc 186 Gvínc avvódov ô leoóc tv nánas Ayáluv, arto 
Tíutos xi 1 Bela Gogpos... etoraess pao T0OV elonuévov Hyádova eúxleúg bnu 156 
Uyías TUVINS OVVOJOV úvaxyovitouevov. 


Opusculum contra Francos. 287 


TOKNO EBRMh, HUH KE ASCTOHTA CAAEHTH BÓĽA, #BOEHCKAU, EAAHHA- 
CKRI, AATHNACKANÍÔ), 

Na základč dat obsažených ve spise mnicha Chrabra o písmenech 
jsem konstatoval, že duchovenstvo v Balharech fecky sloužíci tehda, 
když se tam zavádéla slovanská bohoslužba, nikterak se k ní nechovalo 
prátelsky, nýbrž naopak všelikým zpúsobem se ji snažilo zameziti. 
Když potom roku 1019 Reci dobyli oblasti Bogorúv a Symeonúv, dali 
Bulharúm ješté jednoho arcibiskupa z jejich národa Jana z Debry. 
Jelo však nástupcem byl chartofylax veliké církve (cafihlradské) Lev 
úhlavní to nenávistník Latinúv 1") a horlivý pomocník patriarchy Michala 
Kernlaria, se kterým byl z církve vyloučen roku 1054 od vyslancúv 
papežovych 15). 

Arcibiskup Lev napsal nekolik polemických pojednání proti La- 
tinú m !%. —Zvlášté pametihodný jest jeho list Janovi arcibiskupovi tran- 
skému, kterým dáno bylo heslo k boji s Rímem. Psal jej, vyzván jsa 
k tomu Kerulariem a určil, aby sdélen byl se všemi biskupy Frankúv 
i se samým nejctihodnéjším papežem?), aby napravili nepfíslušnosti a 
blady (Kacížstva, aigoécesc) počtem čtyti. Vytýká jim totiž, že židují, 
zachovävajíce nekvašené chleby a sobotu, zvlášté : 

1. že užívají nekvašného chleba (který se prý ničím neliší od bez- 
duchého kamene a od hliny cihelné a od slína), který sám Mojžiš jed- 
nou pouze v roce požívati natídil Židúm: 

2. zachovávají sobotu čtyficetidenního postu, t. j. svetí ji, dle citatúv 
Mat. 12, 1—4, Mar. 2, 27, Luk. 6, 1—4, 12, 15, Jan 9, 16 rozumej: postí 
se ten den. Fotius v eneyklice z roku 867 mluví o posté v sobotu väbec. 

Pro tyto dvč véci Latini, ač kľesťany se nazývají, nejsou prý ani 





161 Dle Perwolfova vydání v Pramenech dôjin českých sy. I. 

17) Konstantin Josef Jireček, Dôjiny národa bulbarského V Praze 1876 str. 176, 
Hergenrither III. 736. 

18) Will, Acta et scripta pag. 151 Michael... atgue cum eo Leo Achridanus 
episcopus dictus et sacellarius ipsius Michaclis ... sint anatlema Maranatha. 

19) E. Tonyóunuckiťk Kparkiť 04CPpKL HCTOPIU NPAPOCHABHLIXE NCPKBCŇÍ ČOATAPCKOU 
CEPÓCKOŇ X PYMLIHCKOH. Mockxna 1871. 045 NIPpHHALIEKHTI KL JUCIY PPEUECKOXD NCP- 
KOBHLIXB NHCATCACH (UZBÍCTHO DE HUCTOSTNCO BPEMIAI UŽ CKOJIBKO NOJCMHYCCKEXE COHMICNIÍ 
NPOTHBE JATKNANBb, H 0410 — 60 rraBE O NCBOSBUBIXb VEKYMHCNIAXE — ACKETNYCCKO- 
UPABOVUUTEXĽBHOC, CM. Vanna Comment. de scriptoribus ecelesiast. t. II p. 604 Leguien - 
a Oriens II. 292) u u3BÉCTCH2 KAKI CAMLIŇ POHHOCTHLIŇ NOMOHHNKE NATPIApxA Muxau ja 
Kepuxaxapia BL Cro Ó0ODBÓĎ CE ZATHICKOM UCPKOĽLIO HU CI. 

20) Will 1. c. pag. 56. Migne 120, 836. rod 90b ueyády úyann xal 16 zonar« 
7,6 OvunuJtias ačroč GÔACyyvua Eneiouv TUŠS VOUVAL TTOOS TV GAY GUYLOTNTU zal 
Jit Go npôs Návias T0VS GOxtepeig TÔV Ďodyvmv xai n00s aúroOV TOV aldeaiuwWtarov 
nánav. Conf. et p. 60. 


268 František Snopek, 


Židy ani kfestany, alebrž podobni levhartúm, jejichž s:sť dle sv. Basilia 
není ani černá ani zcela bílá. 

3. požívají zadávenin, v nichž jest krev, proti zákazu božímu 
(Levit. 17, 14): 

4. opomijejí ve čtyficetidenním posté zpívati alleluja?!). 

Ku konci pľipovídá v jiném spise včtší véci a obšírnejší, pakli že 
tyto zlofády budou odstranény??). Zdá se, pľipomína Hergenrčther, že 
Lev z Ochridy dostál svému slovu?$). 

Výtky, jež činil ochridský arcibiskup církvi latinské, opakuje, byť 
i stručnéji a 8 části bez dokladúv pisatel Opuscuali contra Francos 
všechny: prvou v $ 2, druhou v 84 (jenom že zde mluví zfetelné o 
posté v sobotu vúbec práve jako Fotius ve své encyklice), tretí v 8 12, 
čtvrtou v $ 1724). 

Již cely úvod spisu proti Frankúm, jeho shoda s listem arcibi- 
gkupa ochridského a konečné slib poslednč jmenovaného, že v jiném 
spise pojedná šíľe na dúkaz pravé božské víry k boží oslavč a ke 
spáse pravovčrných, nasvčdčuje, že nikdo jiný nesestavil toho spisu 
než ochridský arcibiskup Lev. Netčeba dokládati, že žádný jiný z 
biskupiiv byzantských nemohl snáze miíti vedomí o výtce v životč Kon- 
stantinove-Cyrillové jemu samému prý činéné jakožto púvodci slovanské 
bohoslužby, žádnému jinému nebyla by snadno padla do očí, žádnému 
jinému by nebylo tolik na ní záleželo, jako právé nčkterému biskupovi 


21) 1. c. pag. 57 segu. Migne |. et col. cit. et segu. 1. vnouvžam nepi 16 1%v 
Ačvuvv xai 105 603361057 © MucGeixúc ňavrinornvs čnuiekovries GOVYxOLVOVEšIE TOXE 
lovďaious ... 18 Úč ádlvua ovdiv diagéneu Aífov čipvyov xai nrdovV nAuvsívov zal 
xnoduov .. . 2. xal T0 GAJŠUTOV MS XT 1,7 Gyliav 1TEGGa01x006175 lovďalxwc 
pvädtiere: j 00x Gxovete TOU ELayyehiov Aéyovros, 016 čozouevov ot uadjtel Ev T0š6 
60380017 tašavio bodov noseív TíMlovIES TOVS GIGYVas zal čadicvies, (Matth. 12, 1) 
xré. 3. Ilós dč xai mvixrí oč Totodrou čoSiovau, ols 10 alua avúzod ovyxíxoarau 
4. On Sž xui 10 HAArdoviu zar 175 TeGaupaxoait:v od ViadActe, GAAG xaTú 10 NúBZE 
UÔVOV ... XT TODTO OVV UrÔč 10 Jedg xúpLOS xai čnepávn iv, urdč 10 eúdOyr- 
uévos 0 čpydusvos vädlere, xai TodTO väo IArdovia éatí (8ic:. 

22) 1. c. pag. 60. el ročio nowranc, aposúraw xai ďite ďeviépac ypapis 1€ peíšu 
xa niatvieou TOÚKOV Elsy Evďesšíy npôzepov 175 úAndovs xal Scíns nícIEws xal ďošav 
Brod xni owiroinv Tôv xadlôg xal ôadodošus niarEVEĽY nipovuérvov. 

23) Hergenrúther III 137. 

24) Ku prirovnání podávám ony $8 spisu proti Frankúm z Hergenrčtherových 
Monumenta Graeca pag. 64 segu. 82. 4vri úprov účuna Npoapécovaol xxi Gvxopav- 
TOĎOL T0v únódgrodov llémov xai rovs čv Gyiois nazánpus Ws čxei9Ev čxovies 11v 
T0utúrnv napádociy. 84. Nnaieúoval 16 6633016, xal čav TÚAN čv GABATU čogTi 176 
Xou6roĎ yevvňcews © TOV putv, od Avovai 19Yy vnoteiav. 812. Ta nvixr čaSiovov 
xal Ta Srpiúlore xab Sxnaiuaia xal 10 alua xal T0VG Šoxrov, xi T0OUS xvronorá- 
uovs xi 1čaxú)ets al 16 ET TOÚZWV ULGRnDWTEDU xai uiatgóreou. $ 17. Ano 196 TE- 
T0ÁdOG 1ňS now č3douadďos xai usxoi 100 násxa x0 HlAndovia ou wádlovomv. 


Opusculum contra Francos. 289 


bulharskému ŇReku rodem, jehož knéžstvo velikou vetšinou sloužíc jazy- 
kem slovanským užívalo onoho životopisu a který snad nucen byl sám 
pro sebe si poľíditi néjakýy z ného výtah jazykem ťeckým. Všecky 
okolnosti poukazujú na prvého Reka na arcibiskupském stolci ochridském, 
urputného a zapňisáhlého protivníka Latinúv Lva. 

Konečné mám za to, že nejsem dalek pravdy, tvrdím-li, že Michal 
Kerularius mél náš spis proti Frankúm pred očíma, když psal brzo 
po smrti Lva IX. papeže svuj list prvý Petrovi III. patriarchovi anti- 
ochijskému. 

Inkriminace Latinúv delí Kerularius ve dvé v listé tomto. 

V oddíle prvém uvádí, v čem prý židují: 1. užívají [ve mši svaté] 
nekvašeného chleba: 2. jedí zadáveniny, 3. holí brady, 4. zachovávají 
sobotu, 5. jedí pokrmy nečisté a poskvrnčéné, 6. mniši požívají sádla 
vepčového a kúže sáhající až k masu, 7. v prvním postním konají 
zároveň týden masopostu a týden sýropostu, 8. jedí ve stfedu maso a 
9. v pátek sýr a vejce ale za to 10. v sobotu se postí celý den. 

V oddíle druhém vyčítá 11. prídavek Filiogue, 12. že v Gloria 
fíkají: Unus sanctus, unus Dominus Jesus Christus in gloria Dei Patrig 
per Spiritum sanctum, 13. zapovídají manželství knéží, 14. dva bratľi 
berou si dvé sestry, 15. ve mši svaté jeden z pfisluhujicích pľijímaje 
[ve zpúsobé] nekvašeného chleba, ostatní objíma, 16. biskupové nosí 
prsteny a 17. jdouce do boje poskvrňují ruce své krví, 18. udélujíce 
krest knéží jenom jednou ponoťují a 19. ústa kresténcova naplňují 
goli, 20. porušují (falšují) slova apoštolova (I. Kor. 5, 6, Gal. 5, 9) o 
kvase, 21. neuctívají svatých ostatkúv, nekterí ani svatých obrazúv a 
konečné nepočítají k velikým svatým otcúm feckým učitele a biskupy 
Rehofe Bohoslovce, Basilia Velikého a Jana Zlatoústce aniž pľijímají 
jejich učení ?). 

Michal Kerularius jenom zbôžné, xarč zrágodov dotýká se toho, v 
čem bloudí Latini, pro kteréžto »bludy« treba se jich varovati: Slúvko 
xarä srápodov zdá se poukazovati, že obšírnéji již pčedem 0 nich bylo 
mluveno. 

Zcela nového vypovídá velmi málo, co uvedeno zde pod čísly 12., 
20., 21., 22. Čísto 4., 7., 11., 14. vytýkal už Fotius v eneyklice z 
roku 867 a v listé knížeti bulharskému, č. 3 v listé právé uvedeném. 
Výtky Kerulariovy 1., 2., 5., 7., 10., 11., 13., 14., 15., 16., 17. 18., 19. 
odpovídají v Opusculum 88 2, 12, opét 12, 5 a zároveň 6, 4, 15, 3, 


— i ————— 


2b) Epistola Michaelis Caerularii ad Petrum num. 12—14 apud Will Acta et 
scripta pag. 180— 183. Migne 120, col. 189 —793. 
Festschrift fúr Jagic. 19 


2940 František Snopek, Opusculum contra Francos. 


22, 21, 3, 14a, 14b. Výtkám 6a 9 pľirovnati dlužno $ 23 a 8 1. 
Číslo 4 opakováno jest z listu Lva arcibiskupa Janovi Transkému, 
jenom že Lev dokládaje se uvedených výše textúv na rozum dává, Že 
právč päst v sobotu vybral 8i zábarkou své výtky: Latiníci židují zacho- 
vávajíce púst v soboty postu čtyficetidenního. 

Celé rozdelení inkriminací Kernlariovych na takové, čím se Latini 
prizpäsobujií Židúm a na ostatm pľipominá taktéž dotčeny list Lva 
arcibiskupa. V prvém oddile mimo číslo 3 není nic, co by nebyl uvedl 
autor spisu proti Frankúm. Rovnéž i ve výtce 15 Kerularius brevis 
fuit, obscurus factus est, nemáme-li zľení na $ 2% polemiky proti 
Frankúm. 

Však nemúže Kerularius ukončiti vyčet »bludúv « latinských, anižby 
8e alespoň summárné nedotek]l i ostatních, které tu byly opominauty: 
I jiné však nčkteré véci činí, kteréž nesnadno vypočítávati dopodrobna 29). 

Zavírám: Opusculum contra Francos vérojatno sestavil ochridský 
arcibiskup Lev. Brzo potom s encyklikou Fotiovou z roku 867 a 8 
písemnostmi téhož roku odevzdanými poslúm Borisovi určeným sloužilo 
pramenem Michalu Kerulariovi, když psal prvy svúj list Petrovi 1II. 
patriarchovi antiochijskému. V pozdéjší dobč byl mnoho užíván, častéji 
opisován, doplňován, načež nekterý opisovač podle mravu tehdy za- 
vladlého, aby vetší ješté nabyl váhy, pripsal k záhlaví jméno púvodce 
rozkolu Fotia patriarchy. 

Chrabrovy - Klimentovy klevety (tendenční lži) o fímské církvi, z 
nichž jednu nalezli jsme i v Opusculum contra Francos, se udržovaly 
v písních sestavenych na základé pannonskych legend, jež zavedeny v 
liturgii na počesť svatých Soluňanúv vytiskly úplnč staré a, pokud 
možno souditi podle jediného zbylého troparu, básnicky dokonalejší a 
proto také daleko cennéjší?). Tak byl uméle péstován odpor a nechuť 
proti Rímu. 

Však Lev Ochridsky pľijav ze záští a nenávisti k západu dotčenou 
výtku z Chrabrova-Klimentova životopisu Konstantinova Cyrillova, ni- 
Kterak neosvedčil, že by sám a vúbec fečtí hierarchové v Bulharech pted 
ním a po ném žijíci byli práteli a pťíznivci slovanské bohoslužby a 
jejich šifitelúv a obhájeúv. Déjiny aspoň dokazují opak toho. 


26) Will 1l. c. 183, Migne l. c. 7983. Kai úAda dé ziva dodoiy, č čovadíc ča 
xa16. uépos anaprdueiasru. 


21) Srovn. Hlidku 1902 str. 662 a moje Studie cyrillomethodéjské str. 127. 
František Snopek. 





ÚIABAHCKIA 9THMOJIOTIH. 


I. Ilpacx. "čdystr> »citus«. 


JTO CHOBO OCTABAEHO MaAxaoniguem1 EtWb. 27 6e31. oÓBacnenia, 23 H 
Temepb, KAKO BŠpno yxasars Meillet Etudes 402, omo He nosr3yeTca 
AOCTOBÉPHOH JTHMONOPriei. Mexny TÉME enie 55 1880 r. vemexil .IHn- 
reacT1 Matzenauer LF. VII 19—20 npezrmoX£n11 eMy, N0 MO0eMY MHÉHID, 
COBEPUIEHHO NPABHIABHOE OČÓBACHEHIE, CÓJHKAA EDO CI HZBĎCTHLIMB KOPHEME 
tbňeudh- »Ó0ApeTBOBATbE«. Kr coxaxžHio, Matzenauner 060C1105411 CBOIO 
ITHMOJOFÍW CIHLUIKOME KPAÄTKO U ÓŽĽIO, H UOTOMY, A HAAŤIOCB, HN8 ÓVAYTI 
3HUIHHMH HHKECIŤAVT01IA COMOCTABICHIA, KOTOPBIA A CAĎIAJB, Ne 3HAA ene 
HAYEĽO 0Ó£ JTHMOJOFIH VENICKANO VYCHANO. 

Koraa 3THMOJOFY NPHXOJHTCA HMŠTb ABIO CO CHOBOML, KOTOPOE, Ha 
lNEPBbIH BIPI4AB, CTOHTE COBEPLIE!IIHO HIOJHPOBAHHO OTE APYĽAX5 OÓPA3o- 
BaniH, TO NEpBEIME H HEO0ÓXOAHMLIME YCIOBIEME ero H3CAŤ J0BAHIA A0A1REN1 
ÓBITE TAKOÁ AHAJIM3T Ero 3HANenif, KOTOPEIŇ YCTAHOBHAL ÓBI BPAAY ero 
PAJAHUHLBIXB OTTĎHKOBĽ NEPBOHAYAJBNBIÁ H PIABHBIH. M BOTE, ECIH MBL 
IPHNORAME SITO NPABHAO KE IpaciasB. Ťlysťro, TO CpaJy VÓÔŽAHMCA, UTO 
3HAUEHIE »#CKOPBIH «, KOTOPOE HMŠBETBE, HANP., AUCI., HE MOKETE CYHTATRCH 
NEPBHUHLIMB. —BoZrapcKOMY H CepÓócKOMY AJBIKAME SITO 3HagEnlje JAKE 
COBCĎME HE H3BĎŠCTHO, H 3AMŤHEHO 3HANEHIEME »ACHBIH,  NPOZPAUHNIÁ <: 
>ÓHCTPA (BOJA) KATO CIBZA<, TOBOPATE ÓOAXTAPANE, »ÓRCTPA (BOA) 
KAO PAKHJA<, TOBOPHTE CEePÓr. KOHeuO, ZNALEHIE » ACHOCTH < H >UHCTOTEI< 
(KOTOPOE, KCTATH CKAJATE, MEPEHOCHTCA H NA AYXOBNHA CMOCOÓNOCTA, — 
Cp. CEpÔCKOE BLIPAKEHIE y Hera je ÓHCTPA PIABA >Y HEĽOo ACHAA PoNOBA<) 
MOPIO SETKO PAJBHTBCA H3E NOHATIA »ÓLICTPOTBI<, H0 KAKOH ÓBICTPOTBI, — 
ÓBICTPOTGI ÓOXŤE HIH MEHĎŤE MEXaHAUECKOÁ (3HAUENIE KOTOPOH JERHTI Bb 
OCHOBŠ, HAIIP., pac. "skorz »celer<) H5H TOH ÓBICTPOTBI, KOTOPAA ABAAETCH 
PESYJBTATOME HZBŠŤCTHAFO HANPAKEHIA BOJH, 9HEPriH H BOOÓINE HŠKOTOPOŇ 
KAYXOBHOH paóoTHI?  Jlaxe caMbIÁ ÓŽĽABIH OÓZOPE ZHAUENIÁ, KOTOPBIA HMBETE 
#byslra BE APYTHXB CIABAHCKAXb A3BIKAXB5, MN03BOJAETE HAMB OTBÉTUTB Ha 
STOTE BOPOCE JHUIb BE NOCIAĎŤAHEMB cMBICAŤ. TaKE, BB CHOBEHCKOMB 
A3BIK© býsler HMĎETE ZHAHEHIE NE TOABKO > ACIILIÁ, IPOZPpaunnIÁ (» Klar, hell<), 

19% 


292 T. Hatnuckiť, 


HO H >Ó0apnrií« (»wachsam«<) u, nanmp., bíster konj 03HAUBETE HE TOJBKO 
»ÓBLICTPADOo KOHI«, HO H >»FOpAuaro«, »pB3saro< (»Wachsam<, »munter<). 
BSnanenie >wach, wachsam, aufmerksam « e/HHCTBEHHO BE WU. bystrný n, 
BO BCAKOML CIYYAŤ, ABJIAETCA NEPBEIME BE Wu. bystrý: bystré oko na 
nékoho mili 3n4U4TE MO0- UENCKA >HAÓNOJATE 34 KÉME<. He cryuafHmo 
NOJTOMY H TYCE YNOTPEÓNAETE unorna bystrý BE 3HAUWEHIH >3HEPĽHYHNIÉ <, 
>energisch<: >Protivie sé taci lenochové bystrému životu pána Ježiše 
(Gebauer, Slovník staročeský), uTO 3HAUATL: »TAKHME IŽNTASME HE Hpa- 
BATCA MOJNHAA AŽATEJBHOCTH XKHINE Xpacra<. JIoz0ÓINBIME OÓPAZOME BE 
ní. A3. bysťry 3HAUHTE HE TOJIBKO »CKOPBIH, ACHBIÁ, NPOHHNATEJNĽHKIH €, HO 
H >ABIbHBIÁ<, »ABJOBHTH«, A BE PYCCKOME ÓBHICTPHIÚ BEChMA YACTO 
VNOTPEÓJASTCA BE ZHAYVEHÍH »ÓOŇKALO0<, »pBZBAro». Cp. BHIb PEÓATALUIKH 
KAKE ÓBHCTpaNnTcaA (Brxm. ryó.). A 3HAYEHIEe >Ó0Aparo, 3HEPTHYHANO « 
ABJAETCA JAKE EXHHCTBENIIBIME AJIA TAKHXB ĽIAPOJOBB, KAKb ÓHCTPOBÁTB 
(A px. ryó.) »BELIEPXKHBATb TAXKIE TPYJBI<, ÓbreTporá (T. X.) »HEYTOMANLIÁ 
paóouji « U T. A. 

Ú31 S3TOPO KPATKAFO OÓZOPA Z3HAYENI HALIEPO CHOBA CL OYEBHAHOCTLKO 
BLITEKAETI, UTO NEPBOHAYNAJLHBIME AJB HHAXB ÓBLIO HE »CKOPBlli<, A > Ó0APLIH, 
ZNEPTHUHLIÍ<:  HZL O DTOPO JZHAYEHIA OAHHAKOBO JErKO MOPIO pa3BHTBCA 
CHAUAJFA ZNALENIE .>2KHBOH < (cp. cpó. ČAxap »lebhaft«), a N0OTOME #>CKOPnNÚ < 
(cp. pyce. IKHBO — CKOPO), A HYBE OÓ0HXE BMŽŤCTŤ — 3HAYEHlE »ACHLIH, 
NPOZPAUHLIÁ, NPOHHUATEJBHLIÚ «. 

Jo cux1 nopr£ cemaciororil. A uTO TOBOPpHATE MOpeoxoria? 

BE CraBAHCKUXE AJBIKAXB, KAKE H BE APYFHXB HHJO-EBPONEHCKAXB, 
IUAPOKO pacilPocTPAHEN% kopenb "llieudli- »erwachen<. Cp. 1101. ROVAHTH 
BARCTH BRAKTH, IT. Zaúsťi »zlichtigen«, čústi >erwachen«, čudýné 
> Nachtwache«, ror. čiudan, aBu. čioťan, rp. sreúBouai, ap.-nna. bódhati 
zerwacht<, čodla “s >das Wachsein, Erkenntniss, Einsicht<. Fiek I+ 89, 
Br. Gr. I2 S. 213, KVG. S. 145, Uhlenbeck Ai. EtWb. 192, Prellwitz ? 
300, Hirt Ablaut S. 459, Bernecker IF. X 151. Org pa3HOBHAHOCTH 
sTOrO xopna #lhúdl- CE M0MOMBIO HZBŤCTNAPO CYDĽHKCA CPABHHTENLNOÁ 
CTENEHU -lľo- H MOPIO ÓBITE OÓPAZOBAHO Npuzar. "dyd-tr%, 131 KoToparo, 
No 34KOHAMB CIABAHCKOÁ SOHETHKH, H BOZHHKIO nalŤe #lysťr>. 

TakHME OÓPAZOME, CE MODSOJOPHUECKOÁ TOUKU ZPŠHIA npuzar. #bdystro 
NPEACTABIAETE IMPHLAD. HE BE NOJNOKUTESBHOH CTENEHH, A BE CPABHATEAB- 
nož. OHO O3HAVAJO, CAŽAOBATEJIBĽHO, HE »>Ó0ZPATO BOOÓNE«, A »ÓOZPAro Ó0JŤe, 
UĎŠME OÓBIKHOBEHHO«, »Óoxparo par excellence<, ergo >»3HeprHumaro< H 
POPMAJIBĽHO BNOTHŤ AHAJOTAYNO PYCC. MATEPLIÁ H JAT. maťurus, 0 KOTOPBIXE 
cp. Iokpopekaro KZ. XXXV 233, Prellwitz BB. XXIV 105, Meillet 
Etudes 407. 


CHaBAHCKÍA 3THMOJOTIH. 293 


II. Yemexoe sťéhovaťi »NepeceJ1aTECAL. 


U. stéhovati, pňestéhovati, pňestéžiti »Ubersiedeln«, Mik]. EtWb. 323 
OGTABHAB ČEJB OÓLACHEHiA. A MERIY TÉME EABA-IU MOKHO COMHŠĎBATBCA, 
uTO KOPEHĽ STHXE£ CIOB£ NPEACTABIAETE BHCIYH CTYNEHLb HZ3BŽCTHATO H-e 
KOPHA #sltgh-, KOTOPATO HUZUAA CTYNEHĽb ZAKNOYACTCA, HANP., BE AT. Stiga 
>Pfad<, rp. Grxíxoc, Ap.-nna. slighnute >8pringt auf<, cxas. slidža, a 
CPEXHAA — BE AT. Steigiis >eilen«, ror. sťeigan, rp. Greízw »gny<. Op. 
Fick 1+ 144, 5608, Br. Gr. I? S. 590, 632, Uhlenbeck Ai. EtWb. 344, 
Prellwitz ? 431, Walde, Lat. EtWb. 402, 666, Zupitza, Germ. Gutt. 180. 
H31 3HANEHIA >HATH MO JOPOrŤ« JErKO MOĽN0 PAZBHTKCA 3lauenie >tiber- 
giedeln<« uu. rxarosxoB5. Cp. uu. cestovaťi, cestiti >MYTELIECTBOBATE, CTPAH- 
CTBOBATb«, OÓPAZOBAHHBIA OTE Cesťa >A0pora«. 

H31 IAPYFHXE CIABAHCKAXB AZBIKOBE KOPemb "Slég- H3BŠCTEHE TOJBKO 
BEPXHENY KHIKOMY. Up. sčehowač »CIAĎNOBATb«, séčla u sčeh »cx$ noBanie<, 
>Folge<. llocxďanee HMA HE TOJBKO MO 3BYKAME, HO H NO S$0DMŠ H 3I3- 
VEHÍIO COBEPLNEHHO TOKNECTBEHHO CE TP. Groiyoc »Reihe<. 


II. Pyce. cyc1nk1 »mu8 citellus<. 

Kpomž pyccekaro A3BIKA, STO CHOBO H3BÉCTHO ele BE CHOBEHCKOM1: 
súslik. O6a 3TH HMenm npezcrabiarorE Deminutiva orz npací. "5153/5, 
KOTOP0E COXPAHHIOCb BE PYCC. MAI. CÝCOHB. CE Apyrolí BOKAJ3ANieň 
KOPDHA H BB APYPOMI ZHANEHÍH STO CIOBO VNOTPEÓAKETCA BE ÓOATAPCKOMB 
AABIKĎ: CBCEAB >KPBICA<:  TOKIECTBEHHO CA PYCCKAME NO JHAUEHNO, HO 
TAKKE OTIHUHO OTB HlEDO MNO BOKAXH3ZMY uelckoe sysel u ero deminutivum 
syslik »Zieselmaus«. 

TaKE KAKB KHBOTHBIA, KOTO[BIA BE CIABAHCKAXT, AZBIKAXB OÓOZHAUANOTCH 
STAMA HAJBANIAMH, NPAHALIEKATE KE OTPAJY FPBIZYHOBB, TO A HE BHXY 
OCHOBAHIlÍ OTAŤIATL OTB JTHX. CIOBE H3BÉCTIIBIÁ KOPEHĽ "535- >COCATB< 
(MIC. ChCATH, cpó. CATH, CIB. sesúťtt, um. sesáti, pyce. cocaT>), KAKE 
3TO AbxaeTrr Mik]. EtWb. 335: BľAb »cOcaHiC« HU >»TPBI3ZEHie< Ha NPAKTAKŤ 
NEepĎAKO ÓBIBAOTE NEBOZMOKHEI O0AHO Óe3L APYroro, H NOTOMY HŠTE HHYEPO 
VAHBHTEJBHANO, UTO CIABAHE NAZBAJH »CYCIHKA< MO MNEPBOMY H3E£ STAXB 
ABYXB XaAPAKTEPHBIXD OAPHZHAKOBE. [lo H3BŠCTHOÁ CTENEHH STA ITHMOJOTIA 
NOATBEPKAJETCA ÓŽŠIOPYCCKAME CYCIHKEÉ »COCYMEB AHTA<, PAAOME CB 
KOTODBIMB VNOTPEÓJNKETCA H PIAĽOAL CYCIHIb #COCATB<. 

UTO KACAETCAH 0 KOPHA Ť428-, TO OHE CHOPDHATO NPOHCXORNENIA: BE 
TO BpeMA KAKB OAHH STAMOJODH BOZBOAATE eo KB KOPHO suÄ- (Pedersen 
IF. V 39), apyrie BO3BOJATE ero KB #sup-s- (Perason, Zur Lehre 176, 
Zupitza, Germ. Gutt. 29, Walde, Lat. EtWb. 607). Ho npezraraemaa 


STHMOJOFIA Npací. #susdliÄd COXpaHAETE CBO0E JHAUVEHIE HEJABHCHMO OTB5 


294 T. Hrs5uackiť, 


TOH HAH HHOH STAMONOPIH Ť528-, TAKE KAKB er0 3HAYEHIE >BINHTBIBATE KCHA- 
KOGTbB<, MOBHAAHMOMY, TAKKE APEBHE, KAKB APEBHE CAMO CIOBO. 


IV. Cepóckoe AÔ0ÓA >BpeMACc. 


Cepóckoe aÔÓA OTIAHURETCA OTE COOTBŠŽTCTBYBDNEŇ S0PMH APYTAXB 
CHABAFCKAXE AZBIKOBE (604r. A064, cIB. doba, un. doba, na. doba, pyce. 
nia. 10064) BE TpexE OTHOMENIAXE: 1. O0HO NPEACTABIAETE #0pDMY He 
KEHCKATO posla, A CPeAHATO: Z. 0m0 MOTEPANO CHOCOÓHOCTL HZMŤHATECA 
HO NAJEKAMI, T. E. CTAI0 HECKNOHNEMBIME H 3. HMŠETI HE TO VZAPpeHie, 
KOTOP0E MLI OKHAAJH ÓBI AIA HEPO, KAKT, ZNA CIOBA CB OCHOBOH -A, -VAApeHie 
ne , a", cp. vak. dodá. 

Tak£ KAKBb HA OJHHĽ H3E CIABAHCKAXL AJBIKOBB HE HMŽETE MOUTHA 
HHYEPO MOXOKAFO HA TO, YTO MOKAJBIBAETI CEPÓ. AĎÓA, TO Ero AKNEHTY- 
AXblIY H CHHTAKCHUECKIA OCOÓEHHOCTH NPAXOAHTCA CUHTATE 110BO0ÓPAZO - 
BAHieMmB. KaKE Ke 0N0 BOZHHKAO ? 

UTO ÓBI OTBŤTHTB HA IJTOTE BOMPOCI, OÓPATAME BHHMAHIE, UTO BE 
OAHOME H315 CIABAHCKHXB AJBIKOBB, HMEHHO BE BEPpXNEJY R£HIIKOME, BMŽŠCTO 
noóa X.p., vnorpeózmnerca ďobo cp. p. Cp. gene dobo »auf einmal«, z 
dobom »mit einem Male<, na ďodo »znsammen, auf einmal« (Cm. cxoBAPB 
Ileyra). MŠÉTL HHKAKAXI OCHOBANŠÍ NOJATATE, UTO ITO dodo BOZHHKIO H31 
doba: MNOBHAHMOMY, H TO H Apyroe CIOBO NPEJCTABIAOTE CYÓCTAHTHBH - 
POBANMILIA POPMLI NpuJar. #ďod> >IIPHTOXOBIÁ «, KOTOPOE BE COEXHNERIH CE 
CYHŤ. CPABINT. CTEN. -rO- ČOJSŤE pacnpocTpaneno BL CIAB. 133. BE BHAĎ 
tdobro Cp. Ficek, KZ. XIX 260, Vgl. Wôrb. 1+ 462, Bezzenberger, GGA. 
1898, 554, Walde, Lat. EtWb. 201, Meillet, Etudes 115. Ecxnómr MozkHO 
ÓBIL.IO TEITEPp> J0KAZATE, UTO CEPÔCKOMY AZLIKY TAKKE ÓBLAO H3BBCTHO dodo, 
TO, ÓLIT: MORETI, 0110 OÓLACHHJO ÓBI, MO KPaHHeli MÉPBĎ, NepeMmžnyY rpamma- 
TANECKATO poxa y Hmenn ďoda, ATA NEpeMÉHA MOMJA COBEPUIHATECA NOAB Ero 
BJlAHIEMB. 

H ARHCTBATEABNO, BT YEPNOĽOPCKAXT POBOPAXL CEPÓCKANO AZBIKA, 11e- 
NABNO0 CE Ó0ABIUNO10 NOAPOÓHOCTKTO OMHCANIBIXE (I. A. POBHHCKAME (Yepito- 
ropiť BE ©1 MPOUIIOMI A nacroanjemr1, III, CIló. 1905), nma ďodo yno- 
TPEÓŽACTEA NApaxy ch ďoda, U APHTOME BB OJHKHAKOBOME CE HHME 
snarenin (ib. 011). JI BE BBICIUEŇ CTENCHH HUNTEPECHO H BAKHO TO OÓCTOA- 
TEJBCTRO, UTO POVB TOĽO-H APYroro CIOBA »>HHOTAA HE COOÓPAKAETCA CE 
OKOHUANIEMI: VY Ta AOÓO A y TO A0oÓad« (PoBAHCKIH 1b.). 

Ha NEPBLIÁ P3ĽAAAT, MOKETT NOKAZATBCA NPABAOMOALÓHBIMB OÓBACHENIE, 
UTO CMŤUICNIE TPAMMATHUECKAXT POJOBE V AOÓO A AOÓA NPOHIJOMIO HMENNO 
BEJIĎACTBIE COCYUCETBOBANIA OÚBHXB SODME BE OANHOMI H TOME KE AZBIKŤ, 
10 TOALKO HA NEPBAIÍ D3ragat. Rak HM BEIHKO CXOACTBO ZHAYENIA H 


CraBAHCKÍA 9THMOJOTIM. 295 


zopmB dobo u ďoda, Bcexe pasínuje MEXINY HXL OKOHYAHIAMH HACTOABKO 
PÉSKO H HACTOJBKO TÉCHO ACCOUIHPOBAHO BE CEepÓCKOME AJEIKŤ (KAKB H 
BOOÓNIE BE CIABAHCKAXB) CB FYHKNJAMHA TPAMMATANECKATO POJA, UTO CMŽINENnIE 
HX1 ÓBIIO ÓBI COBEPENHO HEBOZMOKCHO ÓEJB MOMONIH KAKOFO-HHÓVAb BHĎUI- 
HAFO #AKTOPA HIH NPHYHHEI. 

H no cvacTĽO, SATY NPHUHHY VKAJATE NETPYAHnO! 

Ecxm AŽIICTBATEJEHO BB CEPÓCKOME A3. CIBIIAXOCh 0AHO BPEMA HMA 
dobo, — a MDI BHAŤAH, UTO COBPEM. YEPHOĽ. A0Ó0 TOMY CHYKHTE He0- 
NPOBEPRAMBIMB J0KAZATEIBCTBOME, — TO OTE NEĽOo CEPÓLI MOTJIH OÓPAZOBATE 
Ablativus temporis ďôda (cp. cepó. jýuepa — Abl. temp. orz jývep 
>Buepac). Jrorr Ablativus x Nn0 3BYKAME, H NO S$OPMŠ, H NO 3HAVEHITO 
BNOJMIŤ COBNAJANB CE NI AMERN Ťdôda U OTAHUAACA OTE HETO TOABKO VJA- 
peniemr. loka Abl. ďôôa me OKAMEHĎŤAE, H MOKA AJBIKE NOMHHAB ero 
STAMOJOFAUECKYT0 CBAJb CB dodo, STO COBNAJNEHIE HE MOĽIO OKAZATB CYHIECT- 
DEHHATO BJIAHIA HA HA TY, HA HA ApyrYf +opmy. Ho KOĽJA CE TeuenieMm1 
Bpemenn sopma dočo cTArA BBIXOAHTb H3E VNOTPEÓNEHIA, H KOMIA, BCIĎA- 
eTBie sTOro, ero Abl. ďôda eTax£ CTPEMATECA KL KPHCTAANHZANIH, CMŽLrenie 
MEKAY HHMB£ K N "dôda cTAxO NEHSÓŠEKNEIMI. JTO CMŽIEHIE MUĽXO Npo- 
H3IIÍTA HIM TaKB5, UTO Abl. dôčda, COBNABE SOPMAIBLNO H CEMACIOXOFAYECKH 
ch N #dôlda, ne VENŠAT ZAKONUHTE IPOMECCA CBOEH NOCTENEHHOH KPHCTAJ- 
AHZAUIA, A OCTAHOBHACA, TAKE CKASATB, HA NOXB-NYTA KB NEŇ, COXPAHABB 
CBOH Upexniú (T. e. cpeznif) poNE H SYHKNÍH CYNECTBATEJLNANPO, XOTA H 
NECKNOHAEMAFO: HIH Ke — Tak1, uro N! #dďôôda noA4£ Bilaniemr1 Tox- 
AecTBERNArOo no 3nauenio Abl. ďôda nepemÉnnA12 cBolí pox£ Ha cpezni, 
a SaTĎMB, KOĽAa NOCIBAHIÍ OKAMENŤIB OKONUATCIBINO, JAHMCTBOBAJE OTI 
nero ero VJApEHie H HECKIOMAEMOCT>, H TAKHMIE OÓPAZOME OTORECTBHIACA 
CE HHAME NOUTH COBCÉMI. CE ApYyroň CTOPOIBI, "EPHOĽ. LA0Ó0 MOPIO N0AY- 
UHT: 3HaGenie X. p. BE TO Dpema, xorxa Abl. orr dodo dôlda enie ne 
NPEBPATHACA BL HAPBule, H NOTOMY MODRE JEDPKO NOABEPTHYTBCA BXIAHITO 
% dôda. 

Ho KaAKAME ÓBL NYTEML CMŽINEHRIE BCÉXE TPEXB PODME HH NPOHCXO- 
AHN0, HECOMUŤHNO OAHO, UTO COBPEMEHNOE CEPÓCKOE AÔÓA NPEACTABIAETE 
CHNTAKCHYUECKIÁ H AKNEATYBIBUBI KOMNPOMHCCE IBYXB I PACIAB. 
najexeň Abl. doda (orr ďodo) a N! ďoda. 


V. ApeBne-10PKOBNO-CIABANCKOE PANATH. 


SBYKB h, esp. N BE 3TOMI CHOBÉ OÓBIKHOBEHHO (MNOCIŤAHIe, HATP., 
Vondrák Vergl. Gr. 38, 160 n Meillet, Alternances 305) o0BACHANOT1 KAKT 
Npaci. pepbleKC1 H.-C. X8, TESp. 2%, H, CIĎAOBATEJBHO, BE KOPUŤ ["hH- 
BHJATÉ HHIZUIYTO CTYMNEHb KODHA Šghen-, KOTOPAA BE CIABAHNCKYXB AZBIKAXB 


296 T. Hxbnucki, 


HMBETE NPEACTABATEJEMB TAAĽONB NEHÁA. OTO OÓBACHEHIE, KOHEUHO, BO3- 
MORHO: pPa3B BE MPACIAB. AJHKŤ H.-e. Fr HAHN [] MORETE OTPAKATĽCA N1Epe31 
OI HIH +, TO MOJEMY KE X HNAO-EBPOI. 2% MAH M HE MOKETE AABATB 
BE TOMB Ke AJBIKĎ 0% HAH 0M? 

OAHAKO, CYHNECTBYCTE OAHO OÓCTOATEJLCTBO, HA KOTOPOE HZCIŽAOBATEJH 
NO CHXE MODE HE OÓPAMAJMH BHHMAHIA, HO KOTOP0E 3ACTABIAET1 OTHOCHTBCA 
C5 HĎKOTOPBIME CKENTHIUHIMOME KB POCHOACTBYTOUEMY MHÉHIA. JIBN0 BEL 
TOMB, UTO BE CIABANCKAXD AZBIKAXE OT PAAFOJBHBIXE KODHEŇ A HHIJUEŇ 
CTYNENH BOKAJHIANMIA OÓPAZYIOTCA OÓBIKHOBENHO iterativa, KOTOPEIXB KO- 
PenHAA TIACHAA NPEACTABNNETI OÓLIKNOBEHHO VAJHHENIE KOPEHHOÄ PIACHOH 
NepDEIXE. Ťak1 upu Čorali DL CIaAB. 43. ynorpeóxnaerca --0trati, 1mpu 
ďorali — -dirati, npu stolati — -strlati, npa solati — -sylati, npu stpaťi 
— -sypali u T. a. Mexry TÉMT, NA BB O4HOMI H3E CHABAHCKAXB AJBIKOBE 
HĎTE OÓPAJOBANIA, KOTOPOE MORHO ÓBILTO ÓBLI OÓBACHHTL H31 iterativum 
#gynatil ABÄxenie 20BOABHO CTPAHHOE! 

Ho 0m0 ne ÓVzeT1 TAKAME, ECIH MLI BCIHOMHHM2 Temepb, uro Prásens 
k£ Inf. gonali BL AYCI. AJ. 3ZBYUHTL MEHAX, KOTOPAPO HAYAJLIBIE 3BYKH 
He HMŠIOTE HHUEPrO OÓMAPO CE 3AUHHOML CIOBA PAHATH. BexžicTBIe 
STOFO, Popma Š#gnati, TAB gn NPEACTABIANAE NYJEBYT0 CTYNEHBb KOPNA 
#ghen-, He MOĽI0 OCOÓEHNNO TÉCHO ACCOHIHPOBATECA C£ vopuoň Präs. žena. 
JIpa TaKHXE OÓCTOATEXNLCTBAXL, BTHMONOPHNECKAA CBAZL MEKAY OÔBUMN 
OCHOBAMH MOĽJA J201KO NOPBATECA, H OAHA H35 HHXT (BE NAMIOMI CIYUAŤ 
#gnati), ec1m 11e BNOMIŤ CMÉNATBCH, TO, NO KPpaňleň MŽŠPĎ, NOABEPPHYTBCA 
MOPSOJOVAYECKOMY BAIAHNO HAH KOHTAMHHANIH CE KAKOH-HHÓVAb APYroH 
POPMOŇ, JTHMOJOTHUECKA C1 Heli HHYVEPO OÓMATO HE HMŤBINIeEli, HO ÓJH3KOjÍ 
KB Heli MO 3BYKAMB, SYHKIUIH H JHANENITO. 

RakE HIBŠCTHO, CIAB. Žehy BI AT. A3. COOTBŠTCTBYCTI genú ginli 
>rHATb CKOTB<. Eme Ilmmnrr. Zur Geschichte des idg. Voc. I 175— 
176 comocTAB.IAJE CL STHMH CIOBAMH IT. gujt, guinótfi »jagen, treiben<, 
MIPHTEML OÓBACHATL HXT HIL NEPBLIXE POMNETAUECKU. JTO, KOHEUHO, He 
UŤpHO, 10, BO BCAKOMB CIY NAŠ, MITEPECHO KOHCTATHPOBAT: VAKTE, YTO BI 
AT. AJ. CYHECTLY.TE FOPMA, BOKAIH3ME H ZHAUENIE KOTOPOÁ BIOJHŤ COBNA- 
AAIOTIL CL BOKAJIHZMOME U JMAYEHIEME AICI. PAHATH. OTO CXOACTBO MNO0- 
KVRETCII Elle Ó0AŤe ZAMĎŤUYATEJML6IIBIME, ©CIH MBI BONOMIHME, UTO IT. Gujú 
NEALIA OTAĎIATK OTE AT. Ke gáunu »erlangen, bekommen« x ITU. gunu 
>hasche< (cp. Leskien, Ablaut 35), a 3TU NOCAĎANIA POACTBEHNHI, NO Bceili 
UŽPOATNOCTH, — CL Ap.-HINA. Junámi >ronro<. Cp. Wiedemann, Lit. Prät. 
00. Ipunamaa BO BHHMANIC TAVYÓOKOE OPĽAHHUECKOE POACTBO ČAXTIÁCKAXB 
H CIABAHCKAXT, AJBIKOBB, J0BOJIBNO ECTECTBEHNO NPEAMOJNOKHTK, UTO H BB£ 
NPACIAB. AZ. VNOTPEÓANICH TAATOIE Šginati (0TE K. gou- »fangen, Jagen<), 


ČraBSHCKIA STHMOJOTIH. 297 


KOTODBIH, COBHABĽ MO POPMŽŤ H ZHANEHÍK CE TAAĽOTOME Šgnati (0TE KODHA 
#glen-), HAH CTATB HA ero MÉCTO, HAH NOBHAJM, BE H3BÉCTIIOML HAMBE 
CMBICIŤ HA Ero BOKAJH3ME. KaKB ÓBI TO HH ÓBLI0, HO £OpMY Šgonalt cxŤ- 
AVETE YHTATE, MNO HANEMY MHĎHIM, He KAKB Šgôn-ačl, A KAKE “g3-na- ti. 


VI. ApeBHe-N06pKOBHO-CIABAHCKIA A BBAUIBAhI A A BEALUIKAH. 


JTHAME HAPŠUlAME, KOTOPDBIA NPHBOAATCA JABCb TOJABKO BE KAYECTBŤ 
NPAMŽŤPOBE MHOPOYHCIEHHLIX2 multiplicativa BE APeBHE-1E6PKOBHO-CIABAH- 
CKOMB AJBIKŠ HA -UIRAA! H -UIkRAH (Cp. TPHUIBA HI A TPHUIBAH, YETAIPH- 
URAD X VETAPHUJRAH, NATHUIBAMI X NÁATHUKAH HT. A), N0CBATNAT 
He JABHO HEÓDABIVK STHAMOJOTANECKYD ZamžTKY Wiedemann BB. XXX 219. 
UcxonA H3£ MBICIH Jlecknna (Handbuch < 104), uro apesubúmaa «#opma 
CYDĽHKCA ÓPLIA -UIk Ah, OHB NPEATOKAJB NHNOTEZY, UTO -UIkA, M ECTE He 
UTO H106, kak£ Instr. pl. orr Hmenn #stďo »GaN£<, NPAUEME BE KAYECTBŤ 
CEMACIOHOPANECKATO NOATBEPENEHIA JTOH PANOTEJLI VKAZATE, UTO >gchwed. 
Gáng, dän. gang haben nicht nur die Bedeutung »Gang<, sondern auch 
die Bedeutung >»Mal«. 

Kak1 ÓBI MBI HH OTHOCHJHCb KB STOH JTAMONONIH, CAŽAVETI IPHZHATE, 
UTO OHA, BO BCAKOMB CIYYAŤ, IM PABAONOA0ÓHŤE OÔBACHEHIA Johanna Schmidť a 
KZ. XVI 439, xoropsilňí BLIBOMHAE ANCI. -ždy H3E ANCI. djo-, HAH THNO- 
Te3b1 #lrana (Das Leben der Waurzel dďé 51—58), conocrapiasnaro -ždy 
Cb -žbdo BE KAKAA O, KRIHARAACOHT. 0. Oóa STHXE VYEHBLIXB ZAÓBLIBANOTI, 
uTO -ždy u -ždi CYTE TOXBKO NPOJYKTHI ACCHMHJANIH CONIACIIHIXB BB Ó0IBe 
APEBHHXB S0PpMAXBE UAH H UIBAHÍ): BE UACTHOCTH, IPOTHBE ITH- 
Mosoria Schmidťa MoôXKHO BOJPAZHTB, UTO kl BE ABRAKANM HE MODJO 
COXPAHATBCA MOCIŤ MA, A ŠIrAuy MORNO VKAJATE, UTO BE APEBHŤÁUHX% 
NAMATHHKAXB MEXAY MK OH A HHKOMIA HE CTABHTCA k, Vero He ÓBl10 ÓBI, 
CCA -KAMÍ HAUIHXB HAPĎUIÚ ÓBLIO TOPO RE NPOHOXOKJIEHÍA, UTO H KAAO 
BE KAAA A, O. 

OTE BCÉXE JTHXE HEAOCTATKOBE CBOÓOMIA TANOTEZA BAremaima, HO 
ZaTO 0HA HMĎETE APpYrOH, HMElNHO TOT, UTO ONA NE OÚBACHASTI OTHONENIA 
HAPŠUJÁ HA -UIBA 4! KE HAPĎUIAME HA -UIkAH. |ó0 ecxm AAKE NPHINATE 
BMÉCTÉ CE JIECKUHLIMB, UTO NOCIŽANIA NAPĎUJA BOZHAKIA NOZKE NEPBBIXT, 
— AHA YEro, BE CYINIHOCTH, HŠTE HHKAKHAXB OCHOBANIH, TAKB KAKE HAPĎUlI 
14 UIRAH BOTPŠUAIOTCH VKE BE APEBHAŽŇLIHXE 1EPKOBHOCIABAHCKAXE MA 
MATHHKAX1, HANP., BB Cyrmpacibekol PYKONMACH, — TO Bce Xe BAJEMAHNIB 





1) BecEMA HHTEPCCHO, UTO BĽb NCPKODHOCIABAHCKHIŤ NAMIITANKAXB ČOAŤC N03AHCNÍ 
NOprI (HANP. BO MHODUXB CPCAHCÓOATAPCKHIB) BCTPŠUAOTCA HAPŠĽUIA HA -NITU : ABBAUITI, 
TPUUITE K T. U.) BB ITOMB MTH MBI HAÓINAACME NPOPPOCCHBHYT0 ACCIHMIZAN0 11 A 
A BL NPOTHBOMNONOKHOCTE PETPOCCHBHOM BE AbBARIBI, TPIZKALI. 


298 T. HrxLNACRIŇ, CIABAHCKIA STHMOSOTIH. 


He A0AKEHB ÓHLYE ÓBI OCTABAATE OTKPBITEIME BOMPOCE, KAKE Xe -UIkAH 
BO3HHKI0 H3B5 -LUIBAhI: BĎAB HHANO KAKABIÁ UHTATEIb ÓVACSTE HMŠTB J0- 
FHTECKO© IPABO NPEANOJNAĽATE, UTO HE -UIRAH BO3ZHHKAO H35 -UIkAMÍ, a, 
HAOÓCPOTE, -UIk A, k! IIPOHZOHMIO H3E -UIBAH. 

Ho TaKE KAKB H BB NOCIŤJHEMB CIYNAŤ HEBOZMOKHO YVKAJATb KAKOH- 
AHÓ0 S$OHETHNECKOŇ MAH ICHXOJODHNECKOH IMPHYHHHI  OÓPAZOBANIA OXHOH 
SOPMH HIE APYrOH, TO EABA-AH HE NPABHALHĎE BCEro ÓBLIO ÓBI AO0MYCTHTB, 
UTO HAlIH SOPMHI HE CBAJAHBI 04HA CE APYTOH OTHONEHIEMB NPAYHHHOCTH, 
HO OPpeACTABIANfITE COBEPIIEHHO- CAMOCTOATEJIBHGIA,  NAPALIEJĽHBIA OÓPA- 
J0BAHIA. SITO JZHAUHTE, UTO, ECIH -UIBAh! ECTb SODMA OCHOBHI HA -0-, 
KAK£ AYMAeTE BHJEMANNE, TO -UIRAH, KAKB SOpMA eÁ NApaxIEJEHAJ, 
NOAKHA ÓBITb TOŇ Ke SOPMOl OTE ApyroÁ OCHOBBI, Halp., Ha -t-. B£ 
TAKOME CIYUAŤ, -UIkAH TAKE OTHOCHAOCh ÓBI KE -IUh A hl, KAKB IPACI, 
tchodb (55 #tnochodb x T. n.) — KB npacx. #choďs. 

Ho ecx/H TaK5, TO £OpMA -UIBAMI HE MOReTL ÓBITE Instr. pl., kak1 
nymaeTE BHAJeMAHHB: DĎAb DE TAKOME CIYHAŤ H -UIRAH JOIKHA ÓBLIA ÓBI 
ÓBITb TĎME Xe IANEROME, no [Š OTL OCHOBLI HA -t- MODB JBYUATE BE 
ICH. AJ. TOJBKO KAKE ŤUIBABMH, a NOTOMY H BMÉCTO, HaArPp., Hapšuln 
TPHUIBAH MBI J0ODKHBI ÓBLIH ÓBL OKHAATb6 " TPOHUIBARUH. 

Bežx£ ITHXE NPOTABOPŠUNÁ BIAEMAHIT MODE ÓBI 2EPKO HZÓŠKATE, ©CIH 
ÓBI ONE POPDMY -UIBAh! MOPĽOJOĽHUCCKH KBAJHSHUHPOBAJE HE KAKB POPMY 
I a KaK£ sopmy AcŠ: H NApArIE La ©Á $OpMA -UIRAH ÓLIXA ÓBL BB 
TAKOMB CIYHAŤ TÉME KE MAJeKOMB. A eciH TaKBE, TO nNapbuie, Hanp., 
TPHUIBAN TAKE OTHOCHIOCh ÓBL KB NAP. TPHUIBAH, KAKB AICI. TPH- 
KPÄTKI, ĽAŠ KPATMI NPEACTABIKETE ACŠ HMENH HA -4- HAH HA -0- (n0- 
CJIBAHEC IMPENOJAPAETI AOBOJBbNO VÓŽAHTESBNO Bexnyz BB 1I35. IV 4 1157), 
— KE Š#TPHKPATA, TAŠ -KPATA INPEACTABJACTE OCHOBY HA -i- (ep. na. 
duwakroč, trzykroč u T.n.). BE N0OCIŤANEME -KPATa ecrh NACÍ, C0EAXHHAB- 
1iŇCA CE TPU no oópazny ŠIEAHHA KPATE, MOJOÓNO TOMY KAKB D2 
CPÓ. A3. ABÁNYT ABÁPEJ OÓPAZOBAJHCE 110 OÓPAZNLY JEXÁHNYT JEAÄHPpeEA. 

AHAJOTAYMHO BOZIIHKAH, DÉPOATNO, m Ťľovaštďo, #trištd: 51 vepnor. 
Azd u, Tpuur. — HaupoTHABI, UEpnor. ABÄKNC BNOAHÉ COOTBŠTCTBYCTI 
MIC. A BRAU BJ HMENHO KAKE COBPeM. cepó. xopma Acensativi pl. (ep. 
náke — MICI. NAKI (10 HA BE KAKOMB CJyvaď He Kak1, Instrumentalis). 


ŇNaPPKOBD. T. Habunckil. 


Č1obo ÚJIEM TPYJXOJ1ÓHBATO. 





B+ NEPKOBHOŇ CZABAHCKOÁ NPABOCIABHOH JIHTEPATYPŠ Ze 8 HOAÓpA 
OTMBUWEHE UŠIBIME PAAOMBE OPHĽHHAXLbIBEIXE H NEPEBOAHLIXE MNAMATNHKOBB, 
NOCBANAEMBIXB T. H. »Coóopy apxamr. MHx3aHmIa H NPOYHXE CHAT ÓECNIOT- 
HBIXB<: Ha JTOTE A8Hb MBI HAXOAHMB CIOBA H MOVYEHIA: KIHMENTA CIO- 
BŤHCKADO 1), Mpor0KHOE cKAZAHIE 2), UKa3aHie 0 UVYJEcaXE BEJHKANO BOXIAro 
apxHcTpaTAra MHXxŇAHIA >CBEXEHO BB KPaTUĎ« (HataN0: >MNOTAXB H BE- 
AAKAXB ÓJAPONŠNNIH <), TlaHAOTEA IMPECBATEPA — 0 TOMB Xe (nau.: »Bexia 
A nNpeciaBHa<)$). CHga Ke MOKHO MPACOSAHHHTb H HIBŽCTNOE >BHažnie 
ApxHma N0OHOMApA< (4YA0 BE Xonax5-lepanosB), OTHOCHMOE HROTAA (FANp. 
Muneeň Makapiá) He TOXBKO HA Ô CEHTAÓPA, A TaKKE A Ha 8 HOAÓPA $). 
T. 0. OKOZ0 S3TOPO NOMVAAPHATO NPAZIIHKA HAXOJHMB UŤABIÁ IHKAE CKAZAHNU 
H NOyVeENIÚ. 

Muž NpezcCTABAAACb BOZMORHOCTĽ: ENIE YVBEJHUHTE ITOTE 1IHKIB 0A- 
NAMB MNAMATHHKOMT, NOCBAUIEHHBIM1 TOMY KE COÓBITIHO, MPH TOMB NAMATIIH- 
KOMB, KAKB A HAJĎIOCh AOKAJATBE, e06 MEPeBOAHLIMI, A POPOCIABAHCKAMI MNO 
NPOHCXOKAECHIT0, NPEACTABIAIONMHME HŽKOTOPLIÁ HUTEPECE A BE APYHXE 
OTHOMEHIAXB. BB AOBOABHO H3BÉCTHOMI CEPÓCKOME CÓOPHAKÉ PRĽAMPDANCKOI 
Hapoznoň Ónónioreka No. 1045) konna XIV s., x. 204—256, HAxO4151: 
>Caxpo Mane TPOVAOANÓHBAANO Bk A. Mb HokÓPpa. 0 cóopš Maxxanja 
apxria.< (Havarno: »XoTen NPBÓTLETM UIBKOJOÓHDLI Ób BbCEro MHPA CHTBO- 
PATH Č NEÓLITAU NPEBŠE MOMLICIH <) $). 


1) Hsaana IloxpbaZa, nanp., na Buóziorp. mar. A. Ilonona XX, 39. 

2) Hanp., s py«. IOrocxonr. Axaa. III. c. 6, f. 58 (XIII g.), Mocx. Cunoa. Tunorp. 
616x. No. 162 (XIV n.). 

3) O6a N1ANCYHATAIBI B> MHHOŤ MuTP. Makapiť, nOdÓpE, ora. 234—236, 243—282 : 
TAMBb Ko (231— 241) u >lloxbana< KrHMcITA. 

4) llancuarano s» bBuóziorp. Mar. A llonopa XX, 6, Takxe Mumež Marapia, 
CLHT., cTAb. 293—299. 

b) CocraBt CÓOPDHHKA H ATEpaTYPa 0 UCMB£ — /b. Grojanobuh, Karazor Hapozne 
Buóxnorexe, IV (Beorp. 1903), 295 c. 

6) TosKE HAXOJHME BB CÓOpAHRÉ XVII s. Hucr. nz Hixunž# No. 28 (1x. 216), mo 
Cb UUBIME 3AMJABIEMB: »>ÚZ0B0 MNOXBAJBHOC HA COÓop1 apxanresa bBoxia MuxangJac. 


300 M. GCnepamckii, 


Comepxanie 3TOTO ČroBa OY4EHb HE CIOKHO H BB OÓMEMB HANOMHHABETI 
3HAKOMBIA HAMB (H VNOMANYTECA BEIe) »ÚKa3anie — BE KpaTUŠ« HA »CKa- 
3anie Ilamrorea«, oruacrn >lloxBany« KIHMEHTA, HMEHHO: pPaZ3BACHABUIM 
CAVLNATENAME NOBOAb KE VCTABIEHITO MPAZAHOBAHIA, OÚBACHHBIIH, UTO 3HA- 
UHTE »COÓOPB« ?), OpaTOPE, MNPAPAACHBE CAVHATELEH NOXBAJXATE »BCBX1E 
BIAJIBIKY < ApXAHreJa MHX3AHIJA, »HCIHOJAHBUATO YUVJECAMH BECh MHPB CBOHMH 
ABJEHIAMH <, MNEPEYHCIAETI JTH ABXEHlA apx. Muxanra, a Takze ľaBbpinja, 
u JAKANUHBAETE OTE CEÓA MOXBAJOŇ OTAMI apXxaHreraM5. 

Ho CxX0ACTBO CE YKAZAHHLBIMH »ÚKAZANIAMH< H >ITOXBAXOH«< HA NEPBHli 
B3DAAAB JHIIb OÓNEE: MNEpexeHb ABXEHIÍ APpXAHĽeJA, HAXOAHMBIÁ BE »CKa- 
ZAHLAXB« 3ZHAYUHTEJBHO OÓNMUPHŤE:, V ÚJLA VNOMAHYTHI Tosbko: 1) /Bremie 
Incycy Hasuny, 2) Tezeony (na Ewparž), 3) Tpem1 orpokam1 (AHAaHiH, 
Azapin mn Mnucamry) B£ Bapbnson#, 4) Janinxy npop. (na píkš Tarpž), 
9) Baraamy, 0) XenaME MHPOHOCHNAMBE, 1) Apxuny nomomapo (81 lepa- 
HOJIŤ), Toraa KAKL BE >ÚkKa3amiA — BE KPATIIĎ< TAKHXE ABIEHIÁ Mepe- 
unciemo no 15, a BL »Úxazanin llaHrOJea< ene rapa3mo Óorňe, HO BE 
HAXD BE TOXKE BpEMA HE HAXOAHMI, HAUHXE ABNEHÍH: YETBEPTATO, MecTaro 
H CEJbMATO, A BE TÉXB, KOTOPLIA MO TEMŤ COBINAJHANFOTB, NAXOJMHMB COBEP- 
lEHN0 HNOH TEKCTB. ŠlBrenilí ko apxaHrera ľaspinza (conieerbie XpacTa 
BE A115, Óraropšujenie loaknMmy Hm AnHŤ, ÓJraroBĎujenie Šaxapia m Exm3a- 
BeTF, DBoropoxmuž) COBEepLIEHNO IŤTI BE »ÚKAZAHlAXB«. ÚTO KE KACACTCA 
AHAJOTIH KB >lloxpaaž KinmenTa<, TO O0HA ODPAIHUHBAETCA OÓINHME PHATO- 
PAUWECKHME NPIEMOMB: HÁAHMEHTE (BO BTOPOJí uacTu ČIOBA) MOCIŤ CAOB: 
»paXOCTHO CE NOXBAJ010 B3OMIEMB«, JAETE PAAE BOCXBAJEHIÍ, H31 KOHXB 
KAKI0C NAUHHACTCA CIOBAMH: >PpALYHCA, APXHCTPATHKRE ....<: Toe x ria, 
TOJIBKO OÓPAMAACE KE Muäxangy m ľaBpiHry: >NpoczaBHM Xe CBETBIH 
NPAZAHAKE BEJHKATOo Muxamia m ľaBpHAJaa, CHle rIArogone: paxYHTa 
ce... .<8), 

sleno, uTO BE HNTEPECYIOMEME HACE ÚČIOBĎŤ, MBL HMŽEME HŠBUTO CBOE- 
OÓPAZNOE, IIPH NEMI MBL, NOKATYH, MOREMB BHAŠTE HŽŤKOTOPOE BHlAHIe YKa- 
ZAHIBIX b >LI10BB<, HO BE TOKE BPEMA OÓAZANBI MPHZHAT> H CAMOCTOATENB- 
106, CBOCOÓPAJHOC MOJBZOBAHIC HCTOUHHKAMH, PpašE MMA MOĽIH ÓBITb 
YKAZANIBIA »Cxazanta< 1 >lloxsara<. AH ABNCTBATEILHO, MPHCMATPHBAJIC: 
BAHMATEJLAŤE KE >Ciopy« Ii TPYAOMOÓNBATO, MLI MOREME VKAJATE 
OA ACTOUNIKHA,  UPDELNONOKHTE HIUBIE, HAKONEIIB VETAHOBATE JHUHOCTB 
camoro Halu, 10 CHXT MODE 1e BETPŠUABUAFOCA BL KAUECTBÉŤ ABTOPA 


1) >POKULO BLUHMAUNIE, DEKLUNUČNUNE H CERLKOVNJCHUK €, 
8) KakKL y TODOo, TAKE U V APYrAro STOTE NPIEML BOCXOAHTI HABŠPHOC KB INEPKON 
ULIMB KAHOHAMI. (namp., [1cycy Canzggaú 1nemy). 


ČroBo ÚTLM TPYAOZNÓHBACO. 301 


ÚCxoba Ha COÓOpB ČECNIOTHLIXE CHIB. IU3£ NOAOÓHATO AHArH3A C1osa Iim 
BBIACHAETCA MPEKNE BCEPO, UTO MBI HMBEME BE JAIIHOME CIAYVAŤ ABIO CE 
KOMIIHLIANIEH H3E PAZAHUHLHIXB HCTOUHHAKOBE, IPHTOME TAKHXB, KOTOPHIE 
H3BĎCTHMI VKE BE CIABAHCKHXE TEKCTAXT, T. E. KOMNHLJANII CIABAHCKYHD, 
a HE NEPEBOAHYf. TaKA: Havano CAoBA, OÓBACHATONEE PAKTE, MOCIY KHB- 
IA NOBOAOMB KB »cOÓOPY« (BOZMYnienxie ČaTaHAHIa, ero NAJEHiIe, IMPH3BIBE 
MAXxAH IA YHHAM AHĽEJBCKAME), ECTE HHUTO HHOE, KAKE A0C10BHO IPHABEZERHAA 
CTATBA CTAPOCHABAHCKATO NepeBosmaro llposora crapuleň pezaknjm: 0Hn0 
ÓYKBAJBHO COBOAJAESTE CE MEPEBOAOMI, UHTASMEIME BE Jlpozorž XIII b. 
(cepóckomr) FOroexab. Akazexin (III. c. 6) x. 08". BE pycekomB IÍposorž 
XIV sb. Mocx. Cumoa. Tanorp. 6n61. No. 162 u B5 macež Apyrux1 Ilpo- 
10FOBB CTAPNEÄ PEAAKUJH , MEpeBOoAB llIpoxora (HE H3BÉCTHO MOKA, TAÉ CAŠ- 
181114) He Moro0xe XII eroafria. 

RTOPEIME HECOMHŤHHLIME HCTOYHHKOME ABTOPA Haliero C1roBa ÓB110 
>CKAZAHLE YIOJECH NPENOAOÓHANO APXHNA NYCTLIHHHKA MOHOMAPA BEJHKATO 
apxanresa MHxanra ÓBIBUNAPO BE ŇOHBXB< 9). IIOJBZOBANIE ITAME #UKa- 
JAHBbOMB< H, HECOMHŤHOO, BB TOTOBOMB CIABAHCKOMB NEPEBOAŠ, AOKAZPIBA- 
ETCA TEKCTVAJIBLHOLIMH COBNANCHIAMH MEXAY HAIHME TEKCTOMI H TEKCTOM1 
> ČKAZAHBLA< | CPABHHM1: 


BHAHUIM JH, NPeENOAOÓHANE, BOJY, — BHAHUIM ZH, APŠNOAOÓHAYE, HKO BOJH 
CXOZAIIY1 OTB BBICOTEI. | TPEAYTE HA TE Cb BLICOTBI. 


B13ABATHY KE ĽIACE CBOH, ĽHAĽOJA | TOĽAA TIATOoNAA PŠÉKAMA COVHŠTĽCE 
CBATLIH APXHCTPATHP£ KÉb PŠKAMA: | BB CHO OPONACTE H ÓVAHTE MYJHMŽ 
BECYNETACH B TÉCHOTY CHI H Óy- | AO CKOHUAJIHH BĎkKa. 

AeTA MYAHMŤ H NOHHYNONH X0 KON - 
UHHLI Bžka. (no MaÔHež Marapin, 
CENTAÓP>, cT16. 292). 





TeKCTYAJbHAA CBA3b HECOMUŠHHA. TaKKE BECLMA BÉPOATHA TEKCTYAIBHAII 
CBA3b y Mabu XH CE KAHMENTOME, YTO OÓHIÁ PATOPHUECKIÁ NPIEM1 NpeBpa- 
UJASTE BE VKAJANIE BAAHIA HMenno KIHMEHTA, SITO VKAZAHIE — BE OXHNA- 
KOBOCTH 3NHTETOBE, NPHAABI3EMHIXE APXAHEJAMI: 


PAAYHTACE, CKYSPPOHOCHA IPLBAA He- | PaXYHCA, apxHoTrparnke Maxanmie, 


fecnHaro 114pa 





RAHHOCY UIHBIM H HEpaZIYUHLIA Tpo- 
HA NEPBBI CKAIHeTponocue 10) 


9) Tekcra XIV n., 6. Mocx. Wynoba mon. No. 20, 1. 86. — cm. Marepiaxsi A. Ilo- 
noba, XX, 6—7, rpeu. rekcrk — Acta SS., september, VIII, 38. 

10j Ho uMŽŤA N0425 pYKOK cepóckaro TeKCTA >»IIoxBalLI< (H31. Bb Onuc. pyk. Xay- 
AoBa, crp. 563—56), nETEpYf no pycexomy XIV s. (Bpóz. mar. A. Ilonosa, XX, 44 u ca... 


302 M. Cnepanckrii, 


PAAYHTACE HEÓECHAA BORBOAGIH NEPBrIH BOREBONA ÓECILIOTHLIME  CH- 
AaMB 

NP>BAA OPŠACTATEJM H Tenľaa 34- | PAJYETACA CBĽAACHO TEILIAM 3ANIAT- 

CTOVMNIHKA HAMA HHKA BCŠMB NPDHÓŽĽAO MAME 

NPŠŤACTORNE MAPŠETONOV ÓOKH. K NPECTOSY ÓOKLBIO MPEABCTOH. 





ÚBA3B C5 >Iloxbarof< KIHMERTA NPOCTHPACETCA H JAAŤE — HA N0OAČOPE 
MBICHOH: KAHMENTE NPANHCHIBRETL. Mnxangy un ľaBpiAZy BO3BŠuleľnžie 0 
CL1ECTBIK ÄPHCTA BE ANBb: >BEI Ó0 CEKPYMHCTA NPEXETEKUA BE AAB, CE- 


MPBTHOLIH BEpeH ..... AAOBHLIM CHABI CEKPYMbU!A H BEJNHBNUA: BESMŠBTE 
BPATA KHAJ3H BAIH .....< Toe, HO KOpove, TOBOPATE A ÚZLbA: »AHTerXOMB 
NIPĎAH TEKOVULHAMB H BBIIHIONIHMĽE: BE3MŠTE BPATA BLZBMŠTE .....< IoaoÓóno 


KAHMEHTY, APXAHEJ4ME INPHNACHBAETE U MALA CBHAÉTEJBCTBO 0 BOCKPe- 
CeHlH — MEPOHOCHIAME, 0 BOZNHECeHniH Tocmoja, HO IHIUIb COKPAMAA: >pa- 
AYHINECE BAIHHXOY BHXENE BAAABIKY BRECXOJENA Kb OTIJOY<. 

Toxe 3aAMŠTAME H NO OTHOUEÉHIO KE ÓJAFOBŠNEHI Jaxapln H BIH3a- 
BeTf, BoroposmuŤ: 3TO YMOMHNAHIE TAKXE oTpaxenie Toro, urô y Kam- 
MEHTA: A OTHXL TO MOMENTOBE MBI HE HAlIH HH BE >»ÚK834Hb>H BE 
KPATIB«, AH y Jlamnosea. J|ŤAbA, T. 0., ACHO, HMŽ.IL >IloxBaxy < KÄxHMenTA 
H NOXBAJBHOŇ EA VACTLBIO BOCHOALZOBAJCH ZIA CBOEH NOXBAJIBI KE, YACTBIO 
AX HCTOPHUECKOÚ UACTH: »AHĽeJH 60 ÓAAPOBÉCTBOVYOT> PAAVIOUJECE OTb 
Bora NOCHr1ARMH .... .« (MAIĎE MEPE“EHb), OTUACTH Ke BE ITOÁ YACTH 
BOCHOA63OBAJICA OB ZAKIOUEHIEMB KIHMEHTA, CIŤŽAVONHME JA NOXBAJOK. 

IÍlpu TAKOME CBOÓOANOME NOJBZOBAHÍH HCTOUNHKAMH, J0OMNYCKAFOUJEME 
NEpAPPAJT, HIJOKEHIE CBOHMH CIOBAMH 11), MOKEML H MBI A0OMYCTHT>, UTO 
Hapa, CHIBHNO COKPAAA, 1CPNANE H H31 llamAoJrerä NPEZBHTEPA: HA TAKYIO 
MBICIb HABOAHTI ANHANODHUNOCTE 114HA (Mepeverb) H CBOEOÓPAZNOCTE BE 
SITOME OTHOUENIA KlrAmenTA. VTBEPKIATL6 KE TAKYI0 J3ABHCHMOCTh O0CHO- 
BAHRiÁ IIPOYHLIXT NOKA HÉTBE: ADA OÓINIHOCTA MHICIH, BOCXOZANEÄŇ KL ÓHÓLEH- 
CKOŇ peMAHHCIEHNIA (nanp., o Baxaamž cp. Unczia XXII, 22 un cx., 0 
Teneonž — Uyzeň VI, 20 cx., o Tpexz orpokaxe — Jlamin11 III, 49), 
paJAHUlA HACTOIBKO BEJHKH, UTO JACTABIATOTI NPELNOJATATE 2HÓ0 HHOH 
HCTOUHHKB (HANPp., NOMŽujenie ABrenia Teneony na BEsparš, Janigry Ha p. 
TarpB), JHÓ0 TO, UTO ABTOPE Cl1O0BA MHCAIE M0 BOCHOMHHAHI0 0 KAKHXE 
AHÓ0 3IHI0JAX5, AO1MEXUIHXE BE HHBIXE MHŤ HEH3BŤCTNBHIXB TEKCTAXP. 

Kak£ ÓBI TO HA ÓBLIO BI Caosfb IÚxbu MI HMÉBEME Mepex£ COÓOH 
CXABAHCKYH KOMIIHIXANIIO, CTOAINYB BE J3ABHCHMOCTH OT£ IinmenTA u 
Ilpozora. JTOTL NOCABAHIÁ HCTOUNHKE AACTI BOZMOKNOCTE MPENOJOKATOEJNLHO 
PŠĎUUHTE, KTO Xe ÓBII5 OTOTE Mapa? OHNE NAZBAHL He NPEMOAOÓHBIME, 


11) Oco6eHHO MOVJHTCABHO COKPALNEHIE ČOZLUATO BHAŠHIA ÁpXHNa Bb AECATOKB 
— HMOZTOPA CTPOKb. 


Caobo MALH TPYXOXNÓNNATO. 303 


CBATHNE H T. II, A ODHĽHHAJBHO: > TPYAOJIOÓHBEIME«<, ero UJ0BO HaAUYH- 
HACTCII ÚÓYKBAIBHOH BLIIHCKOU H35 Ilposora. lce 3TO FOBOPUTE 34 TO, UTO 
STOTE ÚILA OAHO H TOKE IHN0 CE TEME Harreú TPYAONOÓHBLIME, KOTOPATO 
npeamcesobie kB IIporxory CUHTAETE OAHYMB H3L£ ero peJaKTOPOBB. Bor 
BEIIHCKA H3B STOPO NPEAHCHOBIA 12): >HL TPOVAOJNÓHBH HIHH. MIIOĽb 
CBIHA PBBEHHEM“ H ŠČTONOÓKEME. MnOroy ÓBAPOCTb H JÉHOCTLNBIH NOABHTb 
noNO0KHBb H BCAKOTO NPHZEKAHHM MBŽ BBIUIBUIH VÓLAJEMNOABIHOVKO BENIb 
UCTABUTH TAMO Ô0 COVIHHME ZIBPrOMOY O0YUEHHO ceóe H TPpOoVHOMb 
BAABb 18)... ,< — HAV 6 plionovúraros Hlíac nokúg čôv zal rov LOV 
xal 70 pldóJeov, 1r04UG T0 poóviuúv Te xal čoxvov, dywvicna Jénevos 
srácns áoyoklac Únéporeoov, xoivopeléc TL xoňua zarakineiv rois čv 
xoovíu uebém čavrôv modAoig 110016 čxdédwusv ....M).  T. 0. nam2 
Únsba OKAJBIBAETCA TPEKOMB, HO STO HEBOZMOKNO, ECIH He AOMYCTATĽ 
©ABA-IH BOZMOKHOE: ĽpeKB (IPpH TOMB KUBIIÁ exBa-1u no3aHBe xonua XI 
Hxn náuara XIÍ B., KODXA COZIAlACE ITA pezaknia rpeueckaro CHnakcapia, 
oparanaja mamero lÍpozxora, NepeBenemnaro eABa-Im no3zxnže XII s.) cocTa- 
BHAb KOMNHIIATABHO© Č10BO HO TOTOBHME VKE CIABAHCKAMI NEPEBOAAME 
(a TEKCTYAIBHAA CBAJL ABTOPA UJ10BA CE >»BHAŽHieME< Apxnnma H NMepeBo- 
10M» llporxora necoMHŠAHA) u >lloxbarxb« KinmenTa cioBžickaro. BAxHi- 
CTBEHHOB, KAXETCA, MPABHABHOE PĎuEHIie BOMPOocA ÓVNMETE TAKOBO: He- 
H3BÉCTHBIH ABTOPE — CIABAHAHB, COCTABIAA CBO6 Č10B0 HA OCHOBAHÍH TOTO- 
BBIXB HCTOYHHKOBB, HMBAL BE PYKAXB CIABAHCKIH NepeBonB IÍposora c£ 
OÓLIYHĽIM— IIPEAHCIOBIEME U, HCXOJA H31 OPONOKHOÁ CTATBH HA 8 HOAÓPA, 
B3ANE 68 IĎBIHKOME U BE JAPJABIH MNOCTABANE HMA IÍA5U, KOTOPAPo OT 
CUHTANB (H HE ÓEZE OCHOBANHIA) N0OUTH ABTOPOM1 llposora: He JapoMmB eMY 
NPEAHCIOBIE PACTOVASTI TAKIA MOXBAJBI, OCTABIAA B£ TŽIIH BTOPAro (M. Ó. 
ÓOIŤE MNOZAHAPO) PEXAKTOPA H ABTOPA NPeAHCIOBIA — KoneranTuna MokA- 
ciickaro. —UTOÓLI 3AKOHYHT> XAPAKTEPACTHKY AHOHHMNATO ABTOPA UJoBa 
Ha 8 HOSÓPA, AOÓABIO OAMY NOAPOÓHOCTb 0 HEMB: M. 6. OHA BBI3OBETI, 
AAIbHŽÁUNIA paJBICKAHIA H NPHÓZHZATE HACE KE ÓVAŤE OTYETIHBOMY PPule- 
Hi BOMPOCA 0ÓL ABTOPÉ CTOBa: ABTOPE, BBHCABLUIM CTATBIO A358 IÍpo- 
X0ra, POBOPDHTE: >MBI Ke, ÓPATHE, NOAPAKANOUE TOFO ANHTEABCKATO Cboopa, 
CHÓPABU ECE Db XPAMŤ CBEeTArOo apxanrerda MAHxaunla, NOXBAJHMb 
BBCĎXb BIAAPIKY <. IÍ TAKE, CA0BO NPOHZHECEHO AE 11EPKBH BE YECTĽE APXAHĽEJA 
Mrxanla: PAŠ STOTE ÓBLI£ xpamL? Muf VCTAHOBAT: HE VAAJOCH. 
12) llo Ilpoxory IOrocx. Axax. III. c. 6. f. 16. 
13: PyK. TPOVXOBABE , HCHPABAT0 No Cxnox. Tanorp. No. 162. 


14) Propylacum ad Acta SS. novembris. Synaxarium ecelesiae Constantino- 
politanae. — Hyp. Delehaye (Brux. 1902:. Prolegg. p. XXXV. 


Mockuwa, ma 1907. M. CnepaHckii. 





Slow. osoje itd. 





1. Slow. soj0- (—>- s0je-) — awest. saja-1): 

Temat sojo- resp. soje- mamy wW nastepujacych dwuch resp. trzech 
starych zloženiach: czak. osój (G. -5ôja)?) — slowiú. osôj (G. -sója) — 
bulg. osój — malorus. ósoj obok neutr. (coll.) serb. ôsoje (czak. osôje) — 
slowiň. os0je — bulg. osúje — wgzystkie ze znaczeniem “miejsce cieniste, 
strona cienista (zaslonieta od slonca)" z tym dodatkiem, že malorus. 
ósoj zachowane jest juž tylko jako nazwa miejscowošci (góry)) i že W 
staroserb. Wystepuje roówniež ocomie jako nazwa gieograficzna.+): drugie 
zloženie, pendant pierwszego, jest ezak. prisoj (G. -sôja) — slowinň. 
prisôj — bulg. prisój obok neutr. (coll.) serb. prisoje (czak. prisôje) — 
slowiň. prisoje — wszystkie ze znaczeniem “miejsce, strona stoneczna, 
trzecie zloženie, zdaje sie wylacznie bulgarskiemu wlasciwe“), jest bulg. 
usój, usóje (znaczenie — 0só), osúje) i dlatego niezupeľnie pewne, bo bardzo 
latwo može byč <- osúj, osúje. Mamy zatem temat so/o- resp. soje- i 
pochodne neutrum “soj+je (sotje), ktore zreszta trudno oddzielié od možli- 
Weg£o pierwszorzednego neutrum “soje. Pytanie, jak pojmowač sklad 
Wyrazu osojle), stoi po czešci W zwiazku z etymologja, dlatego je na 
razie odsuwam na bok. | 

Temat nasz jest identyczny z tematem wyrazu awest. a-saja-, który 
tylko dwa razy sie spotyka, raz Jasna 0%, 27 jako przydomek boskich 
rumakow bóstwa Sraoša w znaczeniu “bez cienia (adiect.) t. j. nie rzuca- 
jacy cienia"6), drugi raz w Jašt 19, 4 jako imie wlasne góry lub gór 


1) przez j pisze — za przyktadem coraz liezniejszych jezykoznawców — 
gloske, dotad zwykle w aryjskich jezykach przez y pisana: dlatego tež Jj — j (Č ss c). 

2) akcent wedlug NEMANIČA. 

3) przynajmniej wedle ŽELECHOWSKIEGO. 

4, p. MIKLOSICHA Lexicon palaeoslov. 

5i MIKLOSICH Et. Wb. podaje wprawdzie serb. usvj, ale niema tego wyrazu 
ani DANIČIÉ Osnove 81, gdzie osoj, prisoj podane jako nieužywane: Korijení 45), 
ani VukK, staroserb. slownika Daničiča niemam pod reka. 

6) w przeciwielstwie do istót émiertelnych. 


Slow. osoje itd. 305 


(Dual. neautr.), pr. Jackson Avesta Reader ad I. (i w slowniczku) oraz 
przedewszystkiem BARTHOLOMAE Altiran. Wtb. s. v. Temat saja- zawarty 
w tem zloženiu stoi oczywiscie w najšcislejszym zwiazku Z nowopers. 
sája “cien: ochrona" (pehl. sajaÄ: itd., Horn Grd. der neupers. Et. nr. 695) 
oraz staroind. čhäja f. “cien: obraz (odblask, odbicie): blask", ale pod 
wzgledem iloczasu zgadza sie ten izolowany zreszta awestyjski wyraz 
(usaja-) tylko ze slow. os0/% (osoje resp. osotje) i prisojt (prisoje TESp. 
prisotje), a dalej z gr. axosóc “cienisty"1), alban. ké (<- #haja) “cien, 
wdziek (Anmaut)" pr. G. MEYER Et. Wtb. alb. Spr. 149 nst., a takže z 
jeszeze jednym slow. wyrazem, mianowicie soja (so/Xa) “corvus glandarius, 
znanym wszystkim slowiaúskim jezykom: ptak zostal tak nazwany od 
swWego Swietnego upierzenia i slusznie tež MikLosicH Et. Wtb. 313 (s. v.) 
sojke laczy etymologieznie ze swoja grupa si -1I. A mianowicie juž z 
samych dotad przytoczonych wyrazówWw wynika, že pozornie przeciwne 
znaczenia “cien" i “blask" lacza sie w tym jednym temacie, a i teoretyczne 
zrozumienie semazjologicznego zwiazku nie jest trudne, boč cieň pa- 
dajacy od przedmiotu jest jego odblaskiem, možliwym tylko w blasku, 
swietle. 

Trzymajac 8ie wylacznie w granicach slowianszezyzny i istniejacego 
tu przeciwienstwa osoje “strona lub miejsce cieniste“ | prisoje “strona 
lub miejsce stoneczne" odrazu wpada sie na mysl, która tež juž i 
MiKLosicu Et. Wtb. wyrazil, že osoje jest zložone z prepozycja 01%) 
jako jeden z nielieznych juž przykladów stojacych na równi n. p. ze 
gtarocerk. o$5ď22) i že znaczy zatem mniejwiecej tosamo co u-soje t. j. 
“odsuniecie od sloňca resp. swiatla, jego brak". I pojmowanie takie 
jest zupeľnie možliwe. Wolalbym jednak oba te odosobnione i widocznie 
prastare zloženia slow. 050/5 (0507e) i awest. asaja- zrównač, a W takim 
razie ani pojmowanie slowianskiego jako zložonego z oť(3), ani awestyj- 
skiego jako zložonego z a privativum (p. wyžej) nie bytoby možliwem. 
Nasuwa sie wtedy inna analiza, godna prastarego wWyrazu, a mianowicie 
možna w slow. o- — awest. a- widzieč indoeurop. prepozycje o- 8): ježeli 


1) gr. 6xot0g oczywišcie o tyle tylko nie jest wprost identyczne z aw. saja-, 
slow. sojb, alb. hé, že jego -toc zostalo odšwiežone analogicznie (wedle przymiotni- 
ków na -tos), bo pragr. #axojoc daloby naturalnie #1xo0os. 

2! gdzie zatem juž w prastow. bylo oť- (a nie oťz): objaw znany:. obocznie 
formy takie utrzymaly sie w bulg. do dziá n. p. maced. ošla || otišol (Prilep), ošel | 
olišel “przyszedľ (Sofijsko), oš! (Caribrodsko — C6MHII. XIV:). 

3) ta prepozycja w formach alternujacych i apofonieznych o || ô : e || é zacho- 
wata sie w dosyé licznych zreszta éladach w jezykach ideur.: co do jezyków slo- 
wiaúskich, to na innem miejscu wskaže na kilka jej resztek — tutaj przypominam 
tylko n. p. greckie ô-pliaxávu, ô-xavvw i odsylam czytelnika do ostatniego zna- 
nego mi miejsca, na którem o niej mowa, mianowicie do LIDÉNA Armen. Studien 77. 

Festachrifil fúr Jagic. 2 


306 Jan Rozwadowski, 


slusznie, to ideur. “o-sojo- moglo zarówno znaczyč cos majacego z 
cieniem jak i blaskiem do czynienia (p. wyžej), a Wiec awest. asaja- 
jako nazwe góry možemy i formalnie i znaczeniowo zupetnie zrównač 
ze slow. 050/6, zas awest. asaja- jako przydomek rumaków bóstwa 
Sraoša — a wľašnie! pomysli czytelnik, jakže to pogodzič z Wyžej 
statnowanem znaczeniem “nie majacy cienia"? Ale to nie sprawia trad- 
nošci, bo mamy dwa wyjšcia: 1. možnaby doskonale epitet ten przeložyč 
przez “blyszezacy, swietny, obdarzony blaskiem": wprawdzie tradycja 
jest za pojmowaniem “bez cienia"!), ale to jeszcze nie jest decydujace, 
a 2. možnaby sie zgodzič na istnienie w awešcie takže zloženia z a 
privativum. W každym razie awest. nazwy góry niepodobna pojmowač 
ani tak (a privativum), ani tak jak ewentualnie slowianskiego osoje (oť3]), 
zatem w pewnej przynajmniej mierze zloženie z o- nie da sie ominač. 

Uwaga 1. Tensam temat mamy prawdopodobnie jeszeze w staroisl. 
skegg (<—- #skatia-) "broda" (NOREEN, Urgerm. Lautlehre 117, 161): pr. 
šgn. scheme "cien, larwa, maska", schemebart “Schônbart, maska). 

Uwaga 2. Inne, ale falszywe, etymologiczne zestawienie Wyrazów 
prisoje (oraz sijati) u TRAUTMANNA, Germ. Lantgesetze 41. 

Uwaga 3. 0 ugrofiúskich wyrazach, które tu ewentualnie — w 
tym lub owym pojmowaniu rzeczy — naleža p. SETÄLA, Finnisch-ugrische 
Forsch. 11 251 i MUNKÁCSI, Árja es kaukázusi elemek 226. 

Uwaga 4. Malorus. osónje i czak. prisúnac, oba “miejsce (položenie) 
sloneczne wykazuja wplyw wyrazu “slonce. 

2. Staroind. čňati- | čhäjú : slow. o-sov- || o-s0j-: 

W staroind. člavi-, člavi- “kóra, cera, barwa, blask, pieknošé! 
mamy niewatpliwie oboczna forme pierwiastka, wystepujacego w čházja 
i otóž, rzecz ciekawa, tesama obocznosšé spotykamy w slowiaňskich 
jezykach: slowiň. osôvje, osovina, osúvan znaczacych tosamo co 030je, 
osójan, serb. ôčsovštiv “cienisty", matorus. osóvnja "gtoneczna, poludniowa 
strona góry. 0 zasadniczej, ogólnej stronie tej alternacji niemam sie 
tu co rozwodzič, jako o fakcie dobrze znanym, przypomne tylko tesama 
alternacje w pokrewnych skeu- || skeur- (staroisl. skírr <— #sketris obok 
skýrr <— #skeuris "jasny" itd., p. NOREEN, Urgerm. Lautl. 67, dalsze 
etymologiczne zestawienia dla staroind. wyrazów p. WALDE, Latein. Et. 
Wtb. pod oôscurus, gdzie literatura. 

3. Slow. sént : tént “cien" 

Znanej obocznoci sén» || sténo || tént poswiecil jak wiadomo VONDRÁK 





1) i tak ogólnie przyjeto, pr. wyžej cytowane miejsca u Jacksona i Bartnolo- 
maego oraz podana tam (niedostepna mi zreszta), inng literature. 


Slow. osoje itd. 307 


niedawno osobna rozprawke w BB. XXIX 178 nstt. (pr. takže Vel. 
Gram. I 349) i usunat szezešliwie i stanowezo trudnošci, jakie ta 
obocznosé sprawiala oraz nieprawdopodobny a rozpowszechniony do 
ostatnich czasów sposób ich usguniecia!). Nie ulega watpliwosci, že 
mamy tu do czynienia z dwoma pierwotnie róžnemi wyrazami, z których 
jeden, t. j. sént <— #s01-nt- laczy sie najšcišlej z soj- (p. wyžej), drugi, 
t.j. #lent (p. nižej) naležy do pierwiastka /cm-, a oba razem daly 
nowy produkt t. j. mieszaňca sťéno. Ja osobišcie tem bardziej jestem 
za wywodem Vondráka, že od dawna sam w ten sposob te obocznosé 
pojmowalem. Nie uwažatbym jednak za potrzebne zawiadamiač swiata 
o tem i ježeli wogóle o tem pisze, to dlatego žeby zrobič pare uwag£. 

Przedewszystkiem dodam, že obok sltowin. zaťôn (G. -£óna) — czak. 
zátón "“zachód (stonca)", serb. súťou “gleboki zmierzeh — czak. súťón 
Stosamo, loca umbrosa", rosyj. prilón?), oraz slowac. toňa, tóňa, tón "cieú 
mamy tensam temat takže w dawniejszej polszezyžnie W wyrazie poťonicé 
nieje “deficere"S): dalej že oboczna forme tego tematu z wokalizmem e 
spotyka 8ie w malorus. suťenity “zmierzehač sie", suťenýna “zmierzeh. 
Wiadomo oddawna, že ťon- || £en- w tych wyrazach rozwinely sie fo- 
netycznie z #tom- resp. ťlem-, form znanego pierwiastka tem- “byč 
ciemnym", rozszerzonych sufiksem -x0-, przyczem -min- -> -n-. Jedna- 
kowož dzieje grupy -mn- w stowiaňnskich jezykach nie sa jeszeze calkicm 
jasne: mówil o nich ostatni raz VONDRÁK prócz przytoczonych miejsc 
takže jeszeze w Vgl. Gr. 1117, 322 nst., gdzie podana wažniejsza lite- 
ratura. Z przytoczonych dotad przyktadów dla pierwotnej grupy -mn- 
w stowianskich jezykach, które možna za calkiem pewne uwažač, Wy- 
nika w každym razie tyle, že na gruncie slowiaňnskim -m»- przeszľo 
w -n- bez wzgledu na miejsce akcentu, jak to juž sformutowat PEDERSEN, 
KZ. XXXVIII 351 (801)%), a powtóre že niema mowy o wzdluženiu 
zastepezem“):, zatem (wbrew temu, co przyjmuje Vondrák) ťéx+ nie Kon- 
tynuuje šcisšle fonetycznie dawnego #temn+, bo to moglo dač tylko Štent 





1) MIKLOBICH Vgl. Gr. 12 288. BRUGMANN Grdr. 12 177, 546 itd. 

2) w tym wyrazie tkwi jednak može takže pritón <- #pritopna (cf. zatón). 

3) wydobyte przez BRÚCKNERA Rozpr. Wydz. filolog. Ak. Um. XXV 191, gdzie 
jednak niestusznie odniesione do ťop- resp. ťongé. 

4) do przykladów tego przejšcia dodaje czak. dinjav "tumidus" <- #dymnjav: 
(može taksamo ogolnieslow. dynja <- #dymnja). Alternacje zawarta w ťna | timéno 
uwažam za bardzo stara — mówie o tym w 5wych dotad nieogloszonych studjach 
nad nazwami wód slowianskich, ale može niema ona nic z -mn- do czynienia, pr. 
LIDÉN IF. XIX 356 nst. Armen. Studien 109. Przejšcia -mn- W -m- W dawniejszej 
epoce slow. nie uwažam za pewne mimo “term3 : répeuvov. 

5) wypadki -méniti | -mengti itd. stanowig osobna kategorje i na ich pod- 
stawie nie možna przyjmowaé #tént. Zreszta méniti samo zawiera dyftong. 

20+ 


308 Jan Rozwadovwski, 


(pr. przytoczone malorus. sutentty itd.), ale dostalo é pod wptywem 
wyrazu sént, "tčmnt jest malo prawdopodobne, ale možliwe. 

Uwaga. Wyraz télo (MIKLOSICH, Et. Wtb. s. v., VONDRÁK, BB. 1. c.) 
tutaj z pewnošcia nie naležy. 

4. Ogólne uwagi o pierwiastku wyrazów osoje itd., soja, sént. 

MiKxLosicH Et. Wtb. slusznie postawil osoje, prtsoje pod s: -1 laczac 
je przedewszystkiem ze znanym czasownikiem st/att resp. stjati, singfi 
i dodajac do tego soja. Že naležy tu i sént, to takže rzecz oddawna 
nznana, chociaž M. nie byl tego zdania: trudnosci pozorne wynikajace 
z pojmowania formy slént jako #sként zostaty szczesliwie przez Vondráka 
usuniete (p. wyžej). Teraz kilka uwag dodatkowych do pierwiastka. 

Przedewszystkiem wypada zaznaczyč, že nie wszyscy lacza grupe 
gti. čhäája- (oxiá, oxolÓG .. ., A£8. scima, šgn. scheme “cien ..., slow. 
8070-) z grupa g0oc. sketnan “wiecič" (sts. sciímo "blask"..., slow. stngá.. .), 
jak to jest prawie powszechnie przyjete. Mianowicie MÔLLER, Semit. 
und Indogerm. I $ 48 str. 61/62 (569, 8206 str. 220, 8 210 str. 349 
nst.) rozróžnia na podstawie jezyków semickich dwa pierwiastki, mia- 
nowicie (w formie juž indoeuropejskiej) s-4,%-1- ze znaczeniem “szarej 
barwy, cienia" itp. oraz sA,ej- ze znaczeniem “swiecenia, blasku. I 
trzeba przyznač, že rodzina jezykowa semicka rzeczywišcie wykazuje 
rôžnice, ale nie przypisywatlbym temu zasadniczego znaczenia, t. j. sadze, 
že i tak obie grupy sa pierwotnie w ten czy inny sposob pokrewne. 
Zreszta, chociaž jestem zdania, že Môller dowiód! pokrewieňnstwa jezyków 
gemickich i indoeuropejskich i dzielo jego wypada postawič w rzedzie 
niewielu rzeczy wišcie gienialnych, to i tak w szezególowych problemach, 
zwlaszcza zas etymologicznych, zaws8ze przedewszystkiem trzeba bedzie 
gie ogladač na bližsze pokrewienstwo. W naszym wypadku sa zreszta 
jeszeze inne trudnošci. Poniewaž zaš znaczeniowo i gienetycznie nie 
podobna rozbijač n. p. staroind. čhaja albo slow. osoje, prísoje na dwa 
žródla, przeto uwažam i nadal obie grupy w zasadzie za jednolita. 

Zgola nieprawdopodobnie rozerwal DANIELSSON 8low. stgati od 
singti laczac je (t. j. siati) z staroind. Šsázatí “krzepnie, zsiada sie, 
marznie" itd. Powtarza to HIRT, Idg. Ablaut 8 353 (idg. Aejä "gerinnen“: 
sijati, ai. Syajati, Sjána-s “dim, Sitá-s “kthľ, Siná-s) i tylko ztamtad 
znam miejsce Danielssona (Gram. Anm. I 15“, nie wiem tež, jak D. 
uzasadnia s8woje zapatrywanie. Watpie jednak z góry, czy nawet znajac 
odnošna uwage Danielssona, moôgľbym sie zdecydowač na rozerwanie 
sýati od stnati, chyba žeby oddzielié stgati w znaczeniu “ptonač" od 
stati "blyszezeč, ale i to malo prawdopodobne, bo znaczenie “plonač! 
rozwinefo sie z “žarzyč sie, byč rozpalonym do biatošci", jak to wykazuje 


Slow. osoje itd. 309 


jeszeze Kasz. séjac (RAMULT) oraz pol. sijač BRÚCKNER Rozpr. Wydz. 
filol. Ak. Um. XX XIII, 1711), serb. ússaťti itd. Dlatego z powyžej przy- 
toczonemi wyrazami staroindyjskiemi taczytľbym može stgn. /Jei “guchy, 
wyschniety" itd. (pr. literature do tego u TRAUTMANNA, Germ. Lantges. 47). 
W drugim dopiero rzedzie nasuwaloby sie pytanie, czy to stoi wszystko 
w dalszym zwiazku etymologicznym z naszem sáet-, czy nie. Tesama 
stope co stýati svjaťi zawiera alb. bie < #hya “cien, pl. widziadia" 
(G. MEYER 1. c.). 

Natomiast nie stoja w zwiazku — przynajmniej bezposrednim — 
Z stgati itd. znane przymiotniki s#% itd., które MIKLOSICH l. c. ta 
umieszeza. Odpowiada im jak wiadomo stind. š/ará-s obok Sjamá-s 
— lit. š$émas, a pr. wogóle MÔLLER l. c. 61, 8 47. ZuPITZA, Germ. 
Gutturale 185 itd. 

Uwaga. Trudnosé w calej naszej grupie etymologicznej, 0 ile istnieje 
w jezykach stowiaňskich, sprawia tylko rosyj. zástiť, zástovaťb — malorus. 
zástuvaty. W každym razie forma to drugorzedna, a mogla powstač 
rozmaicie. Albo jestto denomin. od zásťe (Imperat. do zásťtrť6, užywany 
takže prawie przyslówkowo: prócz tego zasťt adv. w zwrocie - o£ svéta, 
p. Slownik akadem.), a to može przedstawiač fonetyczny rezultat z 
dawniejszego Ťzasnt < ewent. #zasni (pr. do tego czasownik zasníťosja 
w smoleň. sóžnyško zasníľost, Slownik akadem. — zatem stn-), albo 
Jestto kontaminacja "zásniťb z zasténítv: albo wreszcie mamy tu wptyw 
jezyków ugrofiňskich, pr. zyrj. sastyny "zacieniač, czerem. šojstem, 
Šôštem "zaslaniač swiatlo, zacieniač": naturalnie mogly sie te wszystkie 
przyczyny takže zložyč. 





1) obu tych wyrazów niema u Miklosicha. 


Kraków. Jan Rozwadowskn. 





Die postlabialen und -gatturalen Diphthongierungen des 
Pomoranischen. 





Die bekannte Diphthongierang des o nach Labialen und Gauttaralen 
im Pomoranischen zu erkláren ist bisher, so weit mir bekannt ist, nur 
ein Vergsuch gemacht worden: von K. Nitsch in seiner Beschreibung des 
Lusiner Dialekts Mat. i pr. I 232. Nitsch meint, da es sich hier um 
eine allgemeine Vorschiebung des o handelt, wodurch dieses in e tiber- 
ging, und da sich dabei nach Labialen und Gutturalen als Úbergangs- 
laut ein v, sonst ein £ eingestellt habe. Diese Annahme scheitert aber 
daran, daš das o nach nichtlabialen and -gutturalen Launten im Lusiner 
Dialekt nicht als “e (d. i. že), sondern als te erscheint, dies “e ist durch 
eine Reihe von Zwischenstufen, welche sämtlich in den benachbarten 
Dialekten erhalten sind, aus vo hervorgegangen, welches sgeinerseits ein 
geschlossenes ô voraussetzt. Auch abgesehen davon wtirde Nitschs Er- 
klárung nur fiir den Lusiner und einige benachbarte Dialekte môglich 
gein: in allen andern Dialekten, welche nach nichtlabialen und -guttu- 
ralen Konsonanten das o als gerundeten gatturalen Vokal erhalten, 
wiirde diese Nichtvorschiebung einfach nnverständlich sein. 

Fur die riehtige Erklárung der Erscheinung gibt ein Vorgang im 
Schwornigatzer Dialekt einen beachtenswerten Fingerzeig. In diesem 
Dialekt, welcher die Diphthongierung des o nach Labialen und Gauttu- 
ralen nicht kennt, hat das o nach den nichtlabialen und -gutturalen 
Konsonanten einen Vorschlag von w erfahren, nach diesem # und eben- 
80 nach dem alten im Wortanlaut vorgeschlagenen und dem aus 7 ent- 
standenen % is das o zu ô geworden, während es nach Gutturalen und 
Labialen, wo der u-Vorgehlag nicht existiert, als o geblieben ist. Nitsch 
in geiner Beschreibung des Schwornigatzer Dialekts Mat. i pr. III 115 
erwähnt dies Lautgesetz nicht, ich habe mich jedoch bei mehrmaligem 
Aufenthalt in Schwornigatz von seinem allgemeinen Vorbandensein 
úberzeugt. 


Die postlabialen und -gutturalen Diphthongierungen des Pomoranischen. 311l 


In diesem Schwornigatzer Lantgesetz haben wir eg nun ebenfalls mit 
einer Verschiebung des o nach vorn zu tun, wir erkennen aber auch 
den AnlaB zu dieser Verschiebung: die Dissimilation gegen das vorher- 
gelende x. Nach Labialen und Gutturalen, wo das u nicht vorhanden 
war — vielleicht existierte es auch hier einmal, ist aber später wieder 
geschwunden —, konnte eine Dissimilation nicht eintreten, infolgedessen 
blieb das o erhalten. 

DaB sich ein solches „ als Úbergangslant zwischen Labialen und 
Gautturalen und o sehr leicht einstellen konnte, bedarf keines Beweises. 
Gehen wir von einem Á#o aus, so Kkommen wir durch eine vollstindige 
Disgimilation (in Schwornigatz ist dieselbe nur unvollstándig ausgefúhrt, 
da die Lippenrandung geblieben ist) zu A“e und hierin haben wir 
tatsichlich den Vorfahren aller heutigen Vertreter des postlabialen 
und -gutturalen o erreicht. Dies sind námlich säimtlich >steigende« 
Diphthonge, in allen ist der erste, halbvokalische Komponent ein ge- 
rundeter gutturaler Vokal, meistens x, bisweilen einem o nahe stehend, 
der zweite, vokalische Komponent ist mehr oder weniger palatal, 
meistens der mittleren, bisweilen auch — durch Anniherung an das 
u — der hohen Zungenlage angehôrig, in der Regel ungerundet, doch 
unter besonderen Umstánden auch gerundet. In den Einzelheiten er- 
gibt sich hier ein sehr buntes Bild, da die umgebenden Laute von 
grobem Einflub gewesen sind, tiberall aber kann man von einem ve 
ausgehen. 

Nun wäre es allerdings nicht unerklärlich, aber doch recht auf- 
fállig, wenn sich nicht auch anderweitig Spuren eines Úbergangslautes 
nach Labialen und Gatturalen finden sollten. Tatsächlich ist der Úber- 
gangslant vor allen gerundeten gutturalen Vokalen nachweisbar, viel- 
leicht ist er einst tiberall hier vorhanden gewesen, dann aber grôfŠten- 
teils wieder gegschwunden ohne irgend eine Wirkung auszutben. 

Es kommt hier zunächst das urspriinglich lange, später geschlossene 
o in Betracht, welches im Súdkaschubischen, Westsaborischen und einem 
Teil des Lesnoer Dialekts als wy ergcheint. Da nun y in diesen 
Dialekten das urspringlich lange, später geschlossene ce vertritt, so wird 
auch wy aus uč hervorgegangen 8ein. Dies uč steht zu dem alten 5 
in demselben Verhältnis, in dem we zu o steht: es ist aus “o durch eine 
infolge der Dissimilationsneigung eingetretene Verschiebung nach vorn 
entstanden. 

In dem Teil des Lesnoer Dialekts, welcher das wy nicht besitzt, 
hat sich das x nach Labialen und Gutturalen erhalten: 0%ú%, vis, g“úra. 
Sonst ist es iilberall geschwunden. 


312 F. Lorentz, 


Auch fúr kurzes und langes « nach Labialen und Gautturalen ist 
der Vorgchlag eines u nachweisbar und zwar fir ersteres im ganzen 
Kaschubischen mit Ausnahme des Nordwest- und Stdkaschubischen, 
fur letzteres in denselben Dialekten mit der weiteren Ausnahme des 
Nordostkaschubischen. Die beiden u-Laute erscheinen hier in einer 
dem diplthongierten o sehr áhnlichen Form: es sind >»steigende< Diph- 
thonge, deren erster, halbvokalischer Komponent ein gerundeter, guttu- 
raler Vokal — und zwar immer « — ist, während der zweite, vokalische 
Komponent mehr oder weniger palatal ist, nur hat er, im Gegensatz zu 
dem aus o entstandenen, immer die hohe Zungenlage und ist, doch ist 
dies wohl sekundär, häufiger gerundet. Wenn nun auch die meisten 
dieser Dialekte auch in den tibrigen Stellungen das u nach vorn ver- 
gchoben -haben, so beweisen doch die Dialekte, welche, wie der Heister- 
nester, das ú als gutturalen Vokal erhalten haben, daĎ es sich hier 
nicht um einen sporadischen Lautwandel handelt. Auch hier ist an- 
zunel men, dab Au zunáchst zu A“u geworden und dies durch vollstándige 
Dissimilation in 4“ tibergegangen ist, auf wi lassen sich die sámtlichen 
heutigen Vertreter der u-Laute in den genannten Dialekten zwanglos 
zurtickfiihren. 

Vor andern als den o- und v-Lauten ist das Eintreten des Úber- 
gangslauts nicht nachweisbar. Erwarten dirfte man iln hôchstens noch 
vor dem aus langem a entstandenen o-Laut, tatsichlich wird auch in- 
dividuell im Zentralkaschubischen g“ď“, píívra gesprochen, doch ist 
hier das x sicher späteren Ursprungs, da sein Schwinden in andern 
Dialekten, z. B. im Westkaschubischen mit seinem gédéš, péra, nicht zu 
erkláren wire. Wahrscheinlich aber war, als o und x den y-Vorschlag 
erhielten, das lange a noch gar nicht gerundet, o und x waren also die 
einzigen vorhandenen gerundeten Vokale mit gutturaler Artikulation. 

Auf eine andere Entstehungsweise der besprochenen Diphthonge — 
fall: man sie berhaupt noch Diphthonge nennen darf — kônnte das 
von K. Nitsch Mat. i pr. III 115 erwihnte Lautgesetz des Sehwornigatzer 
Dialekts, nach welchem die auslautenden o und u nach Labialen und 
Gutturalen in 0g und wy úbergegangen sind, hinweisen, indem man an- 
neh men kônnte, daš nach einem allerdings unklaren phonetischen Prinzip 
o und w zunächst in 0g und u£ Ubergegangen und diese in 0e und x: 
umgesprungen wären. [n Wirklichkeit hat aber das Schwornigatzer 0g 
— das von Nitseh behauptete uy habe ich nicht bestätigt gefanden, ich 
habe im Auslaut immer reines geschlossenes u gehôrt — mit den vor- 
hergehenden Labialen und Gutturalen gar nichts zu tun, vielmehr ist dies 
ein sporadischer Lautwandel des auslautenden o, der sich nach andern 


Die postlabialen und -gutturalen Diphthongierungen des Pomoranischon. 313 


Konsonanten deshalb nicht einstellen konnte, weil hier nach dem oben 
erwäáhnten Lautgesetz o tiber “o in "o Ubergegangen war. Daľš dies 
wirklich der Fall ist, zeigt die gleiche Erscheinung im Brufšer und 
Legnoer Dialekt, wo das auslautende o nach allen Konsonanten zu 0e 
geworden ist, vgl. Nitsch Mat. i pr. III 16lf., in diesen Dialekten 
existiert ein dem Scehwornigatzer entsprechendes Lautgesetz úber den 
Úbergang von o in ein #ô nieht. 

Hs bleibt also dabei, dal die sogenannte Diphthongierung der o- 
und u-Laute nach Labialen und Gutturalen in Wirklichkeit gar keine 
Diphthongiernng ist, sondern eine Dissimilation gegen das als Úbergangs- 
laut eingeschobene x. 


Karthaus, Westpr. F. Lorent:. 


Koňcowe oN, ot, oj W polszezyzžnie literackiej i ludowej. 





Kwestja wzdiužania w jezykach polskim i czeskim samoglosek 
krótkich w zgloskach zamknietych staľa 8ie w ostatnich czasach kilka 
razy przedmiotem badaň. Pisali o niej: Lorentz w Arch. f. sl. Ph. XIX 
163 (odnošnik), Pedersen w KZ. XXXVII 305, Kuľbakin w Sborniku 
otd. russk. jaz. i sl. LXXIII nr. IV 154—186 i w Izv. XI ks. IV 303—5, 
Vondrák w BB. XXX 101 nn., Porzeziúski w Sborniku LXXXI nr. IV 
101—8, postugujac sie w objašnianiu wiecej lub mniej zaležnošcia tych 
glosek od pierwotnego akcentu i intonacji. Z žadnym z wymienionych 
autorów nie moge sie zgodzié bez zastrzežen, a w szczególnosci sadze, 
že dzisiejszy stan zglosek koncowych wW jezyku polskim najlepiej jeszeze 
da sie wytlumaczyč stara hipoteza Baudouina de Courtenay (0 drevne- 
poľskom jaz. 78). Odkladajac uzasadnienie tej opinji do innej sposob- 
nošci (na razie zob. Prace filologiczne VI 288), tutaj chce zwrócič uwage 
na jeden tylko szczegó! i wykazač, že gdy nie starcza chočby subtelne 
spekulacje historyczne, objašnienie znalesšé možna czasem w dzigiejszym 
stanie jezyka, zwlaszeza ludowego. 

Idzie mi o te przypadki, w których o zamkniete jest koňúčowa 
plynna m, », %, r, %4 14 /. Wedlug zgodnej opinji piszacych 0 tym 
autorów za fonetyczne uwažač tu naležy formy ze šciesnionym ó bez 
wzgledu na pochodzenie džwieku (z "o, č samodzielnych, czy tež stano- 
wiacych skladnik grup "or, er, ol, el). Jedynie tylko Pedersen sadzi, 
že wzdluženie nastepowalo tylko przy intonacji rosnacej, w którym to 
razie za prawidlowe uwažačby naležalo sróm (r. sórom, s. sram) ale prom 
(r. poróm, 8. prám), rzeez te jednak pomijam, bo bipotezy tej nie uwažam 
za sluszna, a gdyby nia nawet byla, nie objašni odstepstw, o których 
chce mówič. Tymezasem wW rzeczywistosci stosunki nie sa tak proste: 
gdy przed /, /j, r mamy istotnie prawie bez wyjatku ó: król, bol, woôl, 
rój, krój, môj, zbiór, zbóýr, dwór (ježeli sie pominie nowe wyrazy przy- 
8wojone jak autor, mentol, goj, to bez zweženia zostanie tylko kilka 


Koňcowe oN, oč, oj w polszezyžnie literackiej i ludowej. 315 


na r jak ťor, zaťor, powstatych pewnie droga analogji), to przed 7 
odstepstwa sa znacznie czestsze, np. antol, chochol, warchot, czesto 
mozoť, a przed nosowymi m, %, % (w dalszym ciagu oznaczam je sym- 
bolieznie przez N) zweženia niema nigdy: dom, grom, dzwon, gon, on, 
koň, stoň, poztom, prom, srom, broň, skroň, dloň, czlon, plon, trzon. 
Odstepstwa te objasniano dotad jedynie ryczaltowym przypuszezeniem 
dzialania analogji przypadków zaležnych. Zobaczmy, czy nie rzuci 
tu nieco Swiatla zachowanie sie tych grup w dzisiejszych djalektach 
ludowych. | 

Zaczynajac od spólgelosek nosowych, zwracam uwage na fakt, že 
brak zweženia istnieje w jezyku literackim tylko przed nimi ze wszyst- 
kich džwiecznych i ptynnych i že rozciaga sie on na caty jezyk. Prócez 
bowiem przytoczonych mianowników |. p. wystepuje on w dop. l. mn. 
rzeczowników ž. i n., gdzie zawsze jest žon, naston, wron, bron, stron 
bez wzgledu na pierwotny akcent i intonacje, mimo že pochylenie przed 
innymi spóôtgloskami, nie tylko džwiecznymi, jest tu tak czeste (cnót, kóp), 
že až sklonilo Vondráka do przypuszezenia wzdluženia samogloski tema- 
towej specjalnie w tym przypadka, a Porzeziňnskiego do slusznej zreszta 
opinji, že »8amogloska dluga stala sie formalna przynaležnoscia bez- 
koňncówkowego dop. l. mn.<. To samo wreszcie mamy w srodku wyra- 
ZÓóW, np. w zdrobnieniach. Gdybysšmy nawet przypušcili z Pedersenem 
fonetycznosč niektórych z tych form, np. wronka przez wzglad na czeskie 
vranka (dla pewnej odleglej epoki byloby to možliwe, skoro do ô7oťo, 
r. bolóto, mamy bčotko, a do zľoťo, r. zóloto — pozľotka, ale kto wie, 
czy róžnica miedzy tymi dwoma zdrobnieniami nie ležy po prostu w 
róžnej epoce ich powstania: podobnie wronka nie doszla chyba do nas 
tradycyjnie, každy z nas sam sobie ten wyraz tworzy w razie rzadkiej 
zreszta bardzo potrzeby), to i tak trudnoby przyjač, by analogja ogar- 
nela wszystkie bez wyjatku przyklady. Mamy zas: nagonka, dzwonka, 
domki, poziomka, z innych pochodnych Aonny, obronny i t. d. — Z tego 
przegladu okazuje sie, že polaczenie 06N w jezyku literackím zupeľnie 
nie istnieje bez wzgledu na pozycje i etymologje. Spotyka sie je 
czasem w ustach inteligieneji polskiej z prowincji ruskich, zwiaszeza w 
Galieji wschodniej. Wymowa ta w zdrobniatych, jak poztómka, pter- 
scwónki, ogónka (nawet pieršctónek, ogónek) zaraz zwraca uwage np. 
Krakowianina, ale jeszeze nie razi, nie uchodzi za gminna, taka jest 
dopiero oN koňczace wyraz, np. óx, dóm, kóň. Sktonnosč ta z pewnošcia 
pozostaje w zwiazku z bezwzglednym wzdtužaniem tej pozycji w jezyku 
maloruskim : win, dim, kú. W Wymowie krakowskiej znam jeden tylko 
przyklad šciešnienia: jednokónka obok Jjednokonka. — Taka jedno- 


316 Kazimierz Nitech, 


stajnosé nie može oczywiscie powstač droga analogji, že zaš jest to 
prawidtowosé dzisiejsza, zawarunkowana wyražnie dzisiejszym stanem 
jezyka, przeto nie trzeba jej objašnienia szukač w przeszlosci, przynaj- 
mniej nie w bardzo odlegtej. Kiedyž wiec i pod jakim wplywem 
zrodzilo sie to literackie prawidlo, moca którego každe 6N przeszlo w 
0N? Sadze, že zawdziecza ono swe powstanie dažnošci do uguniecia z 
Jezyka postaci, uchodzacych za ludowe, gminne. Dziš tendeneje takie 
obserwowač možna zwlaszeza u osobników, bezposrednio wychodzacych 
Z ludu i pragnacych pozbyč sie cech nieliterackich jezyka czesto z 
przesada, znana pod nazwa »gzadzenia<. Polega ono, jak wiadomo, na 
tym, že usuwa Sie Z wymowy nie tylko takie s, z, c, dz, którym 
odpowiadaja literackie sz, ž, cz, dž, ale takže i pierwotne, ogólno-polskie. 
Otóž jest rzecza bardzo možliwa, že w epoce powstawania dopiero jezyka 
pismiennego i wymowy t. zw. poprawnej objawy takie byly czestsze, 
ogarnialy szersze kregi i odbijaly sie na pišmie. Aby sie tak stač 
moglo, musialy juž oczywišcie istnieč dwie róžne wymowy, z których 
jedna uchodzita za lepsza. Zdaje mi sie, že wlasnie cos podobnego 
datoby sie wykazač dla grupy o. 

W dzisiejszym jezyku ludowym grupa ta na bardzo znacznym 
obszarze ulega zmianie na 6Ň nie tylko w zgloskach zamknietych: 
dóm, dómu, slúma, zielóny, krowóm, kónie i t. d., z 6 zupeľnie równym ó 
powstalemu przez wzdtuženie z “ú: góra, król. Tak jest w calej prawie 
Wielkopolske i Šlasku, gdzie to 6 jest dáwiekiem róžnym od w (zob. Dp. 
Rozprawy filol. IX 120, XII 16, Malinowskiezo Oppelnsche mundart 15: 
mowe ludowa tych dzielnic znam zreszta z wlasnych badanň), a takže 
na Kujawach i w Ziemi Cheľmiňskiej, gdzie sa one sobie równe (kwte, 
gura, kura, zob. Mat i Pr. III 313 i 319). Zamiana oN w 6N istnieje 
wprawdzie i w Malopolsce (np. koto Opoczna Rozpr. fil. XI 156, w 
gwarze lasowskiej Rozpr. VIII 89), ale po wiekszej czešci pozostalo 
ono bez zmiany lub przeszto w oŇ: tak np. kolo Tarnowa (M. i P. I 
11, III 76), nad Raba (M. i P. II 364), w Zebrzydowicach (Rozpr. IX 
163), w pasie podgórskim (Rozpr. VIII 242, M. i P. I 58): ten ostatni 
jest zapewne nieco póžniejszego pochodzenia, ale badž co badž koloni- 
zowano go z Malopolski, a wiadomo, že okolice zaludnione póžniej za- 
chowuja czasem nawet dawniejsze cechy jezykowe. Nie znaczy to jednak, 
by w tych wszystkich gwarach polaczenie 06N bylo zupelnie nieznane: 
W wymienionych wyžej nadrabskich, naležacych do najdawniejszych 
malopolskich, obok zwyklych sloma, zwonek, dom, ľudziam, 9n, ogon 
zanotowalem tež kón, kónie, gónič, polegajace z pewnošcia przynajmniej 
czešciowo na pierwotnym wWzdtuženiu. Že zas tych przykladów jest 


Kofcowe oN,0ť, oj w polszezyžnie literackiej i ludowej. 317 


tak malo, to pozostaje zapewne w zwiazku z istniejaca w Malopolsce 
silna tendeneja do rozszerzania artykaulacji tylnojezykowej przed N: 
formy Zóna, strona (— stsi. struna), pieron, tromna, fortona, podaronek: 
sa tam zjawiskiem zwyklym (zob. np. Rozpr. VIII 76 i 186, IX 152, 
XXVI 331, M i P.I 08 it. d.). — Jest wiec rzecza zupelnie možliwa, 
že dopóki jezyk literacki rozwijal sie w Wielkopolsce, wzdluženia 
czy zweženia o przed N stosowaly sie do tychže praw, co zweženia 
przed innymi tegož rodzaju spolgloskami (sonantami), ježeli podane w 
Gramatyce Franciszka Malinowskiego (Poznaň 1869, str. 171) formy dop. 
I. mn. črón, wrón nie sa skutkiem sztucznej poprawnosci (wWyliczone sa 
pomiedzy innymi dopelniaczami, jak cnót, robót, kóp, stop, ócz), to pola- 
czenie 06N do dzis tam w pewnych razach istnieje. Gdy zas punkt 
ciežkošci jezyka literackiego przeniós! gie do Krakowa i gdy wiel- 
kopolskie wróna, kónie, dómy zaczely razič i uchodzič za niepoprawne, 
wtedy wraz z nimi zaczelo znikač z jezyka klas wyksztalconych takže 
i uprawnione pierwotnie 6N w formach jak kón, brón, žónka. Skoro 
zas w Malopolsce nawet u N przechodzilo W 6NioN, przeto poczely sie i 
w pišmie zjawiač postaci jak sloňce, strona (chorda), panujace np. juž 
w pierwszych wydaniach Kochanowskiego (w Psalterzu Florjanskim lub 
Biblji królowej Zofji zawsze sluňce, struna) mimo že tamže spotyka sie 
Jeszeze kóň, ón, džiatkóm obok konte, dom, onéy. Že tendeneja ta dzialala 
i pôžniej, swiadeza dzisiejsze wahania w wyrazach tčumaczyč, tlumoÄ, 
pisanych ezesto przez o, Swiadezy zdarzajaca sie, choč nie uchodzaca za 
poprawna forma čroneť i inne. Zostal jednak £/Zum. Godny wregzcie 
uWagi WYyraz sum, Wystepujacy W tejže postaci i w jezyku czeskim, 
gdy w innych, np. w rosyjskim i serbskim mamy som, widocznie pier- 
wotne, skoro spotyka sie i w stpol. (Piekosiúski, Studja ... z dzie- 
dziny historji polskiej, t. VI Wybór zapisek sadowych ... wielkopol- 
skich z XV w., str. 201) i skoro u mamy wlašnie w tych dwu jezykach, 
w których može ono byč rezultatem wzdluženia o: tego samego dowodzi 
zreszta litewskie számas, którego niema powodu uwažač za przyswojenie 
z ruskiego, jak to przypuszeza Briickner (Litu-slavische Stndien, I 140). 
Widocznie wiec mamy tu do czynienia ze zjawiskiem odwrotnym omawia- 
nemu powyžej, mianowicie z przejeciem do jezyka literackiego formy 
ludowej, skoro przejécie 0N albo i uN Ww oN nie odbylo sie w jezyku 
literackím droga wlašciwego nieswiadomego prawa glosowego, lecz 
przez przejecie z djalektu i przez sztuczny dobór, przeto ten jeden fakt 
odwrotny nie pozostaje z nim w sprzeoznosci, zwlaszeza že to wyraz 
rzadko užyýwany, a tendeneja do zamiany u na o znacznie slabsza jest 
przed m niž przed », zwykle np. ludowe rozum, 


318 Kazimierz Nitsch, 


© 0. o e. oe 


Wyrazy z pierwotnymi o, e maja tu systematycznie ó: dól, kót, pól, 
stóť, wót, popióť, wesóť i t. d., z obcych zupeľnie na ich wzór košctóť, 
rosol. W wyrazie anto? o powstalo póžniej, w Kazaniach swietokrzys- 
kich pisze sie jeszeze angel, w Ps. Fl. angel i angol: nadto przytaczam 
dzisiejsze literackie chochoľ, warchot, czesto mozol. Przyczyna braku 
sciesnienia moglo byč wyrównanie do innych przypadkóvw, ale z pewno- 
šcia nie samo ono tylko: z pewnošcia wspóldzialat przedostajacy sie z 
gwar nowy typ zakoňezony na ol: koctoľ, Koziol, ostoľ. Pojawia sie 
on w literaturze juž wW w. XVII, ale w gwarach byt z pewnošcia juž 
dawniej, skoro dzi panuje w nich bardzo silnie, obejmujac np. w caltej 
Wielkopolsce, a takže indziej, nie tylko eZ z e ruchomym podniebien- 
nym (z i), ale i z niepodniebiennym (“ú), np. posoť, Pawot, pot (czas 
przeszty do ptele), a nawet orzo?, gdzie rychle odpodniebiennienie rz jest 
przyczyna pozornej niekonsekweneji miedzy literackimi ostoť a orzeť. 
Proces ten, odbywajacy sie przedewszystkim, choč nie wylacznie, w 
gwarach wymawiajacych # jak #, pojmuje sie zwykle jako przejšcie 
eč W oč, niezupelnie jednak stusznie, to o bowiem, nie majac przed 
soba nigdy labjalizacji u, typowej, chočby w slabym stopniu, dla 
wiekszošci rdzennych gwar polskich, nie da sie sprowadzié do #ó leez 
do "a. Widač to doskonale z zestawienia wielkopolskich swostra, čyotka, 
puole z Auočou, Pavou, pudoukuo i trouva, čouy, plouk. Že przyczyna 
braku # przed o nie jest tu dyssymilacja do nastepujacego + z “2 
wykaže zaraz ponižej. Przedtym jednak zwróce uwage, že dopiero 
takie postawienie kwestji tlumaczy nam, dlaczego to o nie ulega 
zweženiu na ó, chociaž w tychže gwarach mamy zwykle antóľ, chochol. 
Wogóle co do zwežania w grupie 62 možna zauwažyé ciekawy para- 
lelizm miedzy mowa literacka a ludowa, przyczym jednak pierwsza stale 
sie niejako opôžnia. I tak (pomijam warstwe wyrazów najdawniejsza): 
gdzie lud przeprowadzit juž przewažnie zweženie (antól, chocháť) — tam 
. klasy wyksztalcone maja prawie wylaeznie o, gdzie lud ma stale o, czasem 
nawet juž zamieniane na ó (ostoč i ostúž) — jezyk literacki zachowuje 
jeszeze resztki e, gdzie ludowy, na znacznym obszarze, ma o nigdy nie 
šciesniane (Pawož, jedynym pozornym wyjatkiem jest diačeť, wyste- 
pujacy w gwarach jako dziabo? lub ďziabóľ, dla drugiej z tych form 
možna jednak wychodzié z tacinskiego o) — literacki zna tylko e. 
Jest jednak jeszcze drugie zjawisko gwarowe, dotyczace grupy o?. 
Ježeli w typowych gwarach wielkopolskich, a takže czasem na Šlasku, 
spotyka sie kowo, čouo obok Awoza, čuoťka, to možnaby przypušcič, že 
labjalizacja, poprzedzajaca zwykle o, zginela tu wskutek dyssymilaoji 


Koňcowe oŇ, oť, oj W polszezyžnie literackiej i ludowej. 319 


do nastepujacego u. Ježeli jednak na Krajnie obok kogť, šogstra slyszy 
gie kóyek, páčôua, vesôyi (M. i P. III 183, 189, 193) i zestawi sie z 
tym tamtejsze prôvda, tróva, to musi sie przyjač zasade, že "č? przeszlo 
tam w “a7. Podobnie na Slasku notowalem: w Dobrzniu lub Siolkowicach 
pod Opolem pole, koza ale cóuo, kóuo z ó jak w tróuva, ptlóuk, w innych 
jego czesciach, np. w Piekarach pod Bytomiem: Xoť, poldA, kovdl obok 
cduo, pävova, gádyomp, a nawet mäva (— gátka, a wiec z #molva). Widač 
stad jasno, že ma sie tu do czynienia nie z dyssymilacja, ale istotnie 
z przejšciem “oz w "at. O dawnosci tego zjawiska tradno cos pewnego 
powiedzieč: wprawdzie mowa obok možwa spotyka sie juž w Ps. Fl., 
ale ? w tym wyrazie moglo sie na Šlasku utrzymaé dlužej. Rozpo- 
wszechniente jego terytorjalne jest prawdopodobnie wieksze, nižby možna 
wnosič z nieuwydatniania tego faktu w dotychezasowych opracowaniach 
gwarowych. Istnieje on czasem, przez badajacego niedostrzežony: tak 
np. pod Tarnowem zanotowano coue, Äowe, chouelo obok cefňtva $e, 
uýkuý (M. iP. 111: co do 0i ď zob. tam str. 2) lub gonwy obok guýlec 
(M. iP. II 76). Nie ulega oczywišcie watpliwosci, že bardzo wiele 
gwar zjawiska tego nie zna zupeľnie, tak np. w Zebrzydowicach 
kyôuo, myčva, pučle bez róžnicy (Rozpr. IX 154). — Kto wie, ezy nie 
pozostaje z tym w zwiazku warchoľ, obok którego istniejy nazwiska 
Warchat i Warchalowski. Chyba zaš tylko za posrednictwem tego 
zjawiska dadza sie objasnié zachodnio-pruskie žažty, žalniérz, szažtys, 
na 1wérzchaťku (M. i P. III 239 n.). Istnieja one na niewielkiej prze- 
gstrzeni, gdzie granicza z soba djalekty zachowujace odrebnosé #a: pták, 
trdwa (kaszubskie i tucholskie) i djalekty równajgce je z "á: plak, 
trawa (kociewskie): sam obchodzacy nas tu pas graniezny: naležy dzis 
jezykowo do Kociewia, môg! jednak niegdyš naležeč do typu z d (1. c. 267 n.), 
že zas takže na Kociewiu dawne a ulegalo przynajmniej w niektórych 
pozycjach zweženiu, dowodzi jego zachowanie sie dzi przed N: zómek, 
boción. Otóž možna tu przyjač dwie epoki: 1. o? — dž: práwda, žálty 
(na calym Kociewiu mowi sie žožly, nie žólty), ždlinérz, 2. 4 — a: 
prawda, žutty, žuľniérz. W przypadku tym idzie co prawda tylko o 
oi W zglosce zamknietej (tož samo w niektórych gwarach poludniowo- 
kaszubskich, np. w. Boryszkowach: kawo obok žiužéť, žouli z ô jak 
W prôvda, M. iP. III 142), ale tendeneja jest ta sama. — Koniec 
koňców, jakkolwiek pojmowaéč te fakty, nie ulega watpliwosci, že 
zmiana nastepuje tu nie w kierunku zweženia lecz rozszerzenia arty- 
kulacji o przed č. 

Calkiem odwrotnie ma sie rzecz w grupie oj. Z istniejacego bodaj 
czy nie na calym obszarze Polski ludowego pujdzie lub pudzie (W dja- 





9320 Kazimierz Nitsch, Kofcowe oN, oč, oj w polszezyžnie líterackiej i ludowej. 


lektach, zachowujacych zreszta odrebnošč 6 od u) možnaby wnosič, že 
jednozgloskowe oj miato tendeneje do przejšcia wW uj przynajmniej w 
pewnych razach (zwykle bowiem równorzednie z nim rozkažnik pódž, 
nawet podž). Že obok tego mamy zwykle dójdzie lub ďojdzte (i lite- 
rackie pójdzie — dojdzte), to rzecz inna: tudaj dzialalo poczucie zwiazku 
z przyimkiem ďo, nastepujacym prawie zawsze po tym slowie, np. 
dojdzie do mtasta, gdy tymezasem po w pójdzie zupelnie zatracilo 
znaczenie przyimka po, služac tu jedynie do nadania slowu niedoko- 
nanemu znaczenia dokonanego. Dlatego ta odosobniona, niewystawiona 
na wplywy analogji forma može mieč wieksze znaczenie, niž miano- 
wniki typu rój, bój, gnój, zostajace pod silnym wplywem innych przy- 
padków. Že i tu jednak tendeneja ta istnieje, dowodem gwary polud- 
niowo-kaszubskie ze Swoimi konsekwentnymi muj, sluj, gnuj, chujna 
(M. i P. III 121 i 142) obok bór, król, antól. Paralelnie do tej daž- 
nosci do zwežania jezyk literacki, przeciwnie niž w grupach oN, ož, 
ma bezwyjatkowe 9). 
Kraków. Kazimierz Nitsch. 





Westbulgarische Dialekte in Ostbulgarien. 





Nach der Aussprache des alten +#-Lantes zerfállt die balgarische 
Sprache, wie bekannt, in zwei Hälften: ostbulgarisch, wo der alte 
Laut des # noch bewahrt ist, und westbulgarisch — mit einer um- 
gelanteten e-Aussprache desselben Vokals. Die Grenzlinie dieger zwei 
Hälften des bulgarischen Sprachgebiets ist auch schon festgestellt: sie 
geht, von der Mtindung des Vit-Flusses an der Donau an, in ziemlich 
gerader Richtung bis nach Saloniki hin, mit einer kleinen Biegnng nach 
Osten im Bezirke Tatar-Pazardžik. Vgl. mein Uvod im CóopH. 3a map. 
YmoTB. ete. X, S. 306. Hier eine kleine Korrektur eben dieser Biegung 
der +-Grenze. Bei Miletič (Das Ostbulgarische, S. 8) sind die Orte 
Čangarlii, Eši- Kašli, Kôsse- Muratovo, Lalhovo und Elk-Dere (alle im 
Bezirk Tatar-Pazardžik) irrttlmlich in die ôstliche Hälfte gesetzt, wäihrend 
gie in die westliche fallen sollten, weil sie e-Aussprache des + auf- 
Weisen. 

Durch die genannte Grenzlinie sind die beiden Teile des baulgarischen 
Sprachgebiets 80 streng voneinander geschieden, da wir immer, 
wo wir im Westbulgarischen eine e-Aussprache des + treífen, sicher 
gein kônnen, daB diese Eigenschaft aus dem ostbulgarischen Gebiete 
herstammt — und umgekehrt. Ostbalgarische Aussprache des ž# in 
Westbulgarien weisen auf die Orte: Staro-Selo und Vluško-Selo (Bezirk 
von Vraca), dann im Bezirk Kala (Kreis Viddin) die Stadt Kula (Adlté) 
selbst und die Dôrfer: Gulemanovo, Bojnica, Sišenci, Poletkovci, Izvor- 
mahala, nnd dann weiter hinter der serbischen Grenze: Zajčar und 
Veľikidizvor. In der Tat sind das alles Kolonisten aus Ostbalgarien. 

In Ostbulgarien waren bis jest nur die sogenannten arnautt in 
Bracigovo, Peštera (Bezirk T.-Pazardžik), dann im Dorfe 4jdemtr (Bezirk 
Silistria) bekannt. Diese »arnauti< sind keine Albanesen, wie man dem 
Namen nach urteilen kônnte, sondern mazedonische Bulgaren aus der 
Umgebung von Kastoria, die noch ziemlich gut die Haupteigenschaften 


ihres Heimatsdialekts (Nasalismus und Betonung) bewahrt haben. Solche 
Festschrift fúr Jagic. 21 


322 B. Conev, 


»>arnauti< habe ich noch in Pateľenica, Crnča und Debrštica (Bezirk 
T.-Pazardžik) entdeckt, die aber alle aus Bracigovo stammen!). 

Aus Westbulgarien stammen auch die sogenannten ťronkovci oder 
tronki, welche, ang dem Vilayet Adrianopel herkommend, hier und da 
im Kreis Burgas angesiedelt sind. lIhre eigentliche Heimat ist aber 
nicht Adrianopel, sondern Mazedonien, was aus ihrer Sprache klar wird. 
Diese tronki aber erkannte ich nicht an der Anssprache des #-Lautes, 
welceher bei ihnen wie a lautet, sondern an andern westbulgarischen 
Merkmalen, wie: o-Artikel anstatt : oder a, ke-Partikel zur Bildung 
des Futurum, 80Wie an einzelnen westbulgarischen Ausdrtcken, die ich 
mir im Dorfe Paša-kôj (Bezirk Kazyl-Agač) notiert habe: ručok, čríga, 
benga, enza, harno, dzviíska, nerez, bizaje, niti, tronka (— trohinka) an- 
statt malko — woher auch ihre Benennung — kuka, huge, vrejka etc. 

Miletič vermischt diese trouki eigentúmlicherweise mit den zagorct, 
d. h. mit jenen nordbulgarischen Kolonisten in Stidbalgarien, welche 
den o-Artikel gebrauchen. Vgl. Das Ostbulgarische S. 33 und 208, 
Craporo ÓBir. nacerenne S. 34. Vgl. meine Bemerkung dazu in Jlma- 
2EKTHU CTYAHH I, CÓopu. 34 Hap. YMOTB. ete. S. 10—77. Zwar gebrauchen 
nuch die tronki denselben o-Artikel, aber sonst ist ihre Mundart nach 
oben erwähnten Merkmalen streng zu scheiden. AuBerdem sprechen die 
tronki das ž£ tiberall ohne Umlaut aus: čuťo — ďaten, Wogegen die 
Zagorci denselben Vokal nach nordostbulgarischer Weise vor weichen 
silben umlanten lassen: Zaťo — leten. 

Die alte u-Aussprache des # haben sich die tronki entweder von 
den benachbarten siidôstlichen Mundarten angeeignet, oder aber haben 
sie diese Eigenschaft aus ihrer frtiheren Heimat mitgebracht in einer 
Zeit, wo die a-Aussprache des ž noch allgemein bulgarisch war. 

Nun gibt es noch eine westbulgarische Mundart im Osten, und 
zwar wieder im Bezirke von Nazy/- 4gač, úber welehe ich bisher noch 
keine Erwihnung in der bualgarischen Dialektologie gefunden habe. 
Auf meiner Studienreise durch Stdbulgarien (Ostrumelien) im Sommer 
1905 hôrte ich im Bezirksorte Kazyl-Agač, daĎ man im Dorfe Dere-kój 
in demselben Bezirke sopsňu sprechen sollte. Ich schickte mich daher 
mit groter Neugier an zum genannten Dorfe, um diese $opr, fast an der 
trkischen Grenze, kennen zu lernen. Als ich mich nun diesem Dorfe 
nahte, hôrte ich in der Rede eines Hirten manche Worte, die nach 
Aussprache und Betonung in der Tat eine westbulgarische Mundart 


1) Úber die »Arnauten<-Kolonien in Ostbulgarien vergl. Miletič, ApuayTATÉ 
55 Cxxncrpeucko, llep. Cu. LXI, 623—666, M. Georgiev, AJpHaYTHTÍ X MEPBAUHTŤ DE 
c. bpanuroso, MaB. na Cz. cem. upu Uoe. VHup. I, 117—140, 


Westbulgarische Dialekte in Ostbulgarien. 323 


verrieten: žen ta, potišta, kuččta, biôli, šarčno anstatt: žendla, pôotišťa, 
kúčeta, šareno, bivohk. Gleich erinnerte ich mich an die Betonung von 
Kostur (Kastoria) und dachte schon an nene >»Arnauten<, d. h. an 
Kolonisten aus dem Kastoria-Gebiete. Als ich aber im Dorfe selbst diese 
Aussprache und Betonung náher studierte, erkannte ich sogleich in der 
Sprache der Bewohner Dere-kújs eine mazedonische Mandart, 
die sehr nahe der Mundart von Vodena steht. 


Die Hauptmerkmale und zugleich die Unterschiede dieser Mundart 
von Dere-kôj gegentiber den andern ostbulgarischen Dialekten sind 
folgende: 


1. Die Aussprache ist viel energischer und rascher, als sonst der 
Fall ist bei den stidôstlichen Mundarten: daher werden viele Vokale 
gynkopiert — gerade so wie im Vodenaer Dialekte: žen"tú, téľtu, kúč ta, 
kučét ta, deť tu, vin"tu, tiléť tá, k2 kúp“me, kz kúpte, meť me, meť te etc. 

2. Die Reduktion mancher Vokale geschieht viel úfter und trifft 
nicht immer dieselben Fálle wie im Ostbulgarischen: man spricht 
z. B. 55 nádsme, prlrčnik anstatt palečnik oder palešnik (Pflugeisen), 
prnnájme (padnahme), iribica (jarebica), nr vz videh (ne vi videh), nz 
nz vidôja ki! (ne nu videha ki), sláv“rk, slrvAáci (slavej). Die Redaktion 
aber trifft nie das auslautende e — gerade so wie in Vodena: tele, 
môte, môť me, drugáre, pupôve, j1deňe, pijčňe ete. 

3. Die Aussprache des + ist nicht a, sondern e: sônka, plôvnáa, 
streja (streha), leja (leha), metéb, metéjme, tudeéva. Zugleich hôrte ich 
auch ein breites č flr #, welches mir wie Annáherung zum ostbulga- 
rischen a vorkommt: dete, meur (mehur), reka, véra, drenki, sténa. 

4. Der 4-Laut hat (abgesehen von den Fällen, wo er schwindet) 
doppelten Wert: im Auslaute wie X (weich): uréh, prah, kúpil —-im 
Inlaute wie /: stréja, lôja, kupijme, kupijte, bejla (6x5xa). 


o. Die Betonung in der Mundart von Dere-kôj weicht die letzte 
Silbe und behält fast immer die vorletzte, nur einige Verbalformen oxyto- 
nieren. Daher haben wir: žena, stena, srna, rižda, m1rgla, senu, sedlu, 
brašnu: sôl-ta, svôš-ta, grad-u, vrát-u, dčn-u: mrštča, vrgléne, grsenica, 
k+klica, kuléda, čubrika, brlgáre, kučeta, imčta, gledáňe, imäňe, kupu- 
väňe, ôrel, ôves, ôcet, ôven, ôsten: čôvek — čovôci, deôver — devôri, 


mésec — meséci, biul — bióole, kúče — kačéta, čoban — čobáne, 

AJ . NM NÁ 1 . 1 , NT) . 

lime — imôta, zálák — zaládzi, pôvuľ — puvôľe (povoj), pôklun — 

puklône, rázbuľ — razbôľe (razboj), ôreh — urési, kväsnik — kvasnici, 
AJ . “ . 1 AJ 1 v 1 . NV 

presnik — presnici, sápun — 8apúne, sôdžuk — sudžúci, obráč — 


ubráče — rikaf — rikáve, g1+hrp — grlžbe, ôfčar — ofčáre, gólem — 
21% 


324 B. Conev, Westbulgarische Dialekte in Ostbulgarien. 


gulémi, dilbuk — dxlbôki, šären — šaréno ete. Aber: metóh“, metč, 
meté: mulih, mali: kupuváh, kupuvá ete. 

6. Fiir die Bildung des Futurum gebraucht man die Partikel ki oder 
ka: Ki jdä, ki zéma, k£ púp“me, kr dáäďme. Sonst aber habe ich 
keine Spuren von k — g anstatt št — žd gefunden, aunBer im Worte 
vreka. ul und xa lauten immer št und žd, nicht šč und ždž wie sonst 
in der heutigen Mundart von Vodena. 

Es unterliegt also keinem Zweifel, daB die Bewohner von Dere-kôj 
Mazedonier sind. Auf die Frage aber, wann und woher sie gekommen 
gind, konnte ich keine Antwort bekommen. 8ie nennen sich selbst 
šopi und waren sehr tiberrascht, als ich ihnen gesagt habe, dab sie 
aug Mazedonien stammen. Einer dunklen Úberlieferung nach sollen sie 
frúher Jarbalii gewesen sein, d. h. »SpieBbtirger< im echten Sinne des 
Wortes, welche die tlirkische Regierung von jeder Steuner befreit und 
beauftragt haben soll, den benachbarten EngpaĎ zu bewachen. Mit 
gewissem Stolze haben sie mir das materielle Zeugnis ibres getrenen 
Dienstes gezeigt, námlich eine alte karčija (Lanze) — ihre zuversichtliche 
Waffe aus jener guten alten Zeit, als sie gestrenge Wächter des Weges nach 
Konstantinopel waren. Ein 80jäbriger Greis unter ihnen hat mir dazu 
noch erzählt, da sie aus Čírmen (Bezirk Mustafa-Paša in der Túrkei) 
stamimen, woher sie ein Paša vor 400 Jahren in das jetzige Dorf tiber- 
siedeln lieB und mit dem Wachdienst beauftragt hat. Derselbe Greis er- 
innerte sich noch der drei Wachthäuser oder Wachttúrme im EngpaB 
in der Náhe des Dorfes. 

Es mag wahr sein, daB die Bewohner von Dere-kôj aus Čirmen 
oder aus irgend welchem Orte im Osten hergekommen sind, aber ur- 
sprtinglich stammen sie sicher aus dem Westen, aus Mazedonien, und 
zwar aus der Vodena-Gegend, was aus ihrer Sprache ganz klar erleuchtet. 


Sofia, 12. VI. 1907. B. Conev. 





0 pravopisu i jeziku Vida Došena. 





Ocjeňujuči Jagič g. 1865. u »Kniževniku< (god. II., str. 572—574) 
Starčevičevo izdaňe Došenove »Aždaje sedmoglave< pozdravla ovu knňigu 
kao dobru i korisnu, jer joj je sadržaj moralan, a jezik krasan. Narod 
če iz ňe naučiti, kako da se čuva od sedam glavnih grijeha, a rado 
če je čitati, jer pjesnikovi stihovi teku glatko. Ali što ge tiče novoga 
izdaňa, Jagič nije ňime zadovolan. On zamjerava Starčeviču, što je 
nedosledno mijeňao Došenov pravopis i na više mjesta ispravlao jezik 
te na taj način izopačio tekst. Tom prilikom ističe Jagič lepotu Doše- 
nova jezika i doslednost ňnegova pisana. 

Pokušat čemo ovdje, da se upoznamo s Došenovim pravopisom i 
jezikom i to na temelu prvoga izdaňa negove »Aždaje«. 

Vid Došen (1720—1778) rodom je iz Like, kao što i Joso Krmpotič, 
ali svojim kňiževnim radom idu obojica meďu slavonske pisce 18. vijeka. 
Došen je naime 22 godine svojega života proveo u Slavoniji kao župnik 
dubovički te je u Duboviku i umťto. Poznata su nam dva negova djela: 
»>Jeka planine, koja na pisme Satira i tamburaša slavonskoga odjekuje 
i odgovara< (U Zagrebu 1767, II. izd. 1780), napisana u obranu pjesnika 
»Satira<, M. A. Relkoviča, i »Aždaja sedmoglava bojnim kopjem udarena 
i nagrdena iliti ... Ukor malovridnosti čovičanski .. . (U Zagrebu 1768, 
II. izd. 1792, III. izd., što ga je priredio David Starčevié, 1865, osim 
toga izišla je g. 13803. »Aždaja< u Budimu na »slaveno-srpskom<« od 
Georgija Mihaleviča, koji Došena kao autora ni ne spomiňe). Došen 
8e naziva »Dalmatin od mora velebitskoga<, a »Aždaju< svoju »blago- 
siva puku iliričkom«. 


]. 

Najprije da ogledamo spolašne lice Došenova pisaňa, negov pra- 
vopis. Pravopis mu je slavonski, kao što je i u ňegova zemlaka 
Krmpotiča, ali se ne podudara uvijek s Krmpotičevim. Evo kako 
Došen piše pojedina slova: 


326 Konstantin Draganič, 


č — cf: efinit (1%), efoviku (2"): — cs: csovika (2"), — dakle bez 
razlike cí i cs. 

č — chj: sazivajuchja (1): — ch (na kraju sloga ili riječi i ispred 
:): pomoch (1“), dárchjuch (144"), (riehnog (7“), rechi (1): — 4: bratja 
(36%, 109%) bratje (211“), bratjo (123“), pitje (148, b), pitja (148", 
176%), nagnutje (189%), ganutja (26%>), kárstjana (94"). Ove riječi 
imaju tj — č prema riječima: brat, piti, nagnuti, ganauti, Krst. 

ď — gy (obično): nagargyena (naslovni list), nagye (9%): — dy: 
orudje (69%). 

g — cs: fáresba (199%), 

h piše Došen dosta nedosledno, a to znači, da ga nije izgovarao. 
U 1. sing. aorista nema ga: reko (56% 59% 68% i t. d.), zado — nado 
(23“, 198b, 199%), znado (235"), počinu (127%, spomenu — krenu 
(269%). zaludi (126%) i t. d. U 3. sing. aor., gdje mu mjesta nije, piše 
ga više puta: naduh (12%), čuh (35%). Ne piše ga u gen. plar. pri- 
djeva: kriposni (1"“), I skup božji svi kriposti (3%). Nema ga ni u plur. 
zamjenice »on<: Da ni (— nih) ludi ne pogube (15"), Jerbo i (— ih) je 
odhranila (15). Izostavla ga u imenici »hlad« i u riječima od ňe iz- 
vedenim: u ladu (228%), ladna voda (208") oladi (184b 207%), olade 
(172%), razladilo (137%). Nema ga ni u: rom (91"), odma (141%) grunuti 
(27b), ali odahnuti (27%. — Kao što Krmpotič piše i on: hol, -a, -0 
(4%, 0% i t. d.), holost (12 it. d.), pridjev holit (185% i t. d.), glagol holiti 
ge (50%, 51%. — Zališno je h u: hambar (18% 58", 214"), hrďa (57%), 
hrdav (137“ i t. d.), hrže (645), hržuči (64%), hum (— um). Ova posledňa 
riječ dolazi veoma često i to uvijek sa h: hum (26“, 131“), na hum 
(19% 65», 15», 82b 95b. 122»: 127b 132b 133» 217", 242+ 256b), 
isto tako u: dvohumi (42“ 138: 200%), nahumila (99"). Vidimo, da 
ova riječ dolazi najviše s prijedlogom »na«, a h če biti umetnuto radi 
ukidaňa zžijeva. Tako možemo rastumačiti h i u »dvohumiti<. [a obli- 
cima glagola »smijati se< nalazimo h: nek se smihe (133), smihu se 
(26, 71" nasmihat se (70%), kako ne bi one lude osmihali (72%), ali 
uz to i >sC gmie< u sroku 8a »nie« (56%). Morat čemo i ovomu h 
tražiti razlog u ukidaňu zijeva, a na to je utjecala i imenica »smijeh« 
ga svojim h. Krmpotié takodďer piše ovako ovaj glagol. — th dolazi u 
tudďim riječima: Athena (31"), Loth (148%), Sabaoth (13“) i u prilogu 
tia (82+, 123b 187“, 226%, thja 66“). Došen je ovim h htio valada 
naznačiti, da se tj (tij ovdje ne izgovara č (kao $to u bratja). 

J uz i ponajviše se izostavla: ne boim (se) — dvoim (1“), pustaiu 
(57%), najtriznii (128%): rjede se piše: sličnija je (129%): katkada vrijedi 


j xa ji: broj (— broji u sroku sa postoi (— postoji 155%). 


O pravopisu i jeziku Vida Došena. 321 


— ly: trublya (1), valya (valet 2% 204%, volutat 204%): 7/ (rjeďe): 
valja (volutat 2“). 

n — ny: nyu (1%), nyima (1"), sužany (9). 

r — ar: gardi (2“ 5": dr: sárce (1%), gárdi (2“), ár: gárdi (4>) 
— akcenat na a ne čini dakle nikakve razlike: ra: satrao (128%). 

s—sif bez razlike: nebesa i nebeľim (2“): ( obično ispred t, a 
i inače: [trane (1), fablafti (1), (ve (1), bifan (2): jednom /z: kad (ze (23+). 

$ — sh, viteshki (1“), dushmanina (10"): /4: duľ(hmanina (2"), — 
dakle bez razlike: ss: Dossen (naslovni list). 

ž — z: uzdixe, axdaji (1"). 

Za čudo je, da Došen ne udvaja slova, kao što to rade drugi sla- 
vonski pisci n. pr. Kanižlié i Krmpotič. Dvostruki suglasnik nalazimo 
jedino u glagolima: podaťi se (Dal se ženi ti poddade 107“, Kad se 
smradu več poddade 148%) i podavatí se (Pak se ženi poddavati 107"), 
gdje je pisac htio naznačiti, da je ovaj glagol složen s prijedlogom poď 
(subdo), a ne po: zatim u prijedlogu pod ispred se: podda se (42%), ali 
i poda se (124%). Inače piše Došen i etimologički i fonetički, kao što 
syi naši stari pisci. Negove konsonantske kombinacije pobiležio je 
Maretič (Istorija hrvatskoga pravopisa latinskijem slovima. U Zagrebu 
1889, str. 253—256). 


Došen stavla rado na riječi akcente. Poznaje tri znaka:“, i , ali 
ovi znaci obično ne stoje na naglašenom slogu, nego ili služe drugoj 
svyrsi ili nemaju nikakvo značeňe. Znak“ nalazimo na dugim samo- 
glasnicima: u gen. plur. I skup božji svi kriposti (3“), ni (1), 3“), iz ti 
tmina (260%), do nebesá (2"), zapovidi (246%), otúcá (119%), očiú 228"): 
pô dne (248>), ali stoji i na: oni (nom. plur. 246%), dolazečô (grihe, ak. 
plur. 186%), život väš (269% i bez akcenta u istom stupcu), môš (— možeš 
223 it.d.). — Druga dva znaka dolaze veoma često. Pravila im ne 
možemo postaviti. " stoji na vezniku dá i na krajňnem o i e od pri- 
slova: hitro (1"), mnogo (13+), tamno (115“) it. d. (ali i kripko 1>), cine 
(120%), ničice (4%), mučé, múče i muče (118“,%) i t. d., zatim obično 
na jednoslovčanim riječima: stán (imperativ, 1“), sad (1" i súda Š%), väs 
(— sav, 2), bôg (2", ali i bóg 2“), na prijedlogu pô it. d. — “ imamo 
u: dáde (1"), poznáde (2"), vála (volutat, 2"), što čé (1")i t. d. Akcente 
"i" nalazimo veoma često na homonimnin riječima za razliku značeňa, 
osobito u sroku, na pr. drúgi (dat. od drúga, socia) i drúgi (alter, 120%) 
drúgo (vok. od drúga) i drúgo (prilog, 121%), blágo (prilog) i blágo 
(imenica, 119%), gôri (pejor) i góri (3 sg. prez. od gorjeti, 116% 219%), 
ali i góri (supra) i gori (pejor 205%), móre (mare) i more (— može, 1915, 


328 Konstantin Draganič, 


1945, 199%), propást (imenica) i propäst (glagol, 173%), svíta (gen., mundus) 
i svita (gen., consilium, 201%), väla (valet) i vála (volutat, 204%), 


II. 


Došen je štokavac, a narječje mu je ikavsko. Ijekavskih oblika 
nema. Ekavyski je: ovde (1“, 161“), na obedu (131%), obedi (150%), pod 
obedom (u sroku sa: redom, 151"). Ikavske oblike vidimo i a: brize 
(gen. sing. — breze, 92%), jelin (178“), jeline (u sroku sa: planine, 72". 
151"), jelinskim skokom (124"), korin (2384, ali i koren 84“), korina 
(gen. sing. u sroku sa: stariná 30“, 36", 247%), melim (250%), ciriti se 
( u zboru da se ciri 95", ijekavski: cjeriti se i ceriti se). 

Što se tiče glasova, treba primijetiti, da piše f mjesto hv: fala 
(115%), fale (3. plur. prez. 115“), pofali (115), pofaliti (156%): fatale 
(131), ufati (163%) i t. d. — l-epentheticum ne dolazi uvijek. Nalazimo 
ga u: lubleňa (157%), spravlat (52%). zadobleno (59%), živleňe (73) i t. d., 
ali ga nema u: divieg (2515), diviu .2173), diviaše (— divlaše, 975), 
divjaka (15%), kopje (1"), kopja (1), kopjem (naslovni list), rohje (148%), 
zdravje (8%), i t. d. — Mjesto mn piše ml u: mlim (7"), mliš (25%), mli 
(10), mlite (5ô%), mlidá!h] (167%), mliďahu (79>), ali uvijek: mnogi (31 +), 
mnogo (40%). mt >> nt: pantiti (110+ 131» 1885 it. d.). zn >> zl: 
zlameňe (112%), zlamenuje (110%. — U riječi paus umeče v: pavun 
(65%). Početno p odbacuje u: Šentca (1285), tica (65%). — 2. sing. prez. 
od moči: možeš stegnuto je u moš (19%, 222, 37b, 43b, 1278 2573): 
3. sing. može (939% i more (13>), 

Imenice i pruljevi. otrov je žZenskoga roda (78“ više puta, 90:5, 
913, 103% 110%. Vuk Karadžič veli, da je ova riječ u Crnoj Gori 
ženskoga roda, u Lici i Slavoniji je, koliko mi je poznato, samo mu- 
skoga roda. — um — um dolazi jednom u ženskom rodu i to u sroku: 
Jer na moru od poslova uvik pliva hum nihova (26%), a iz drugih 
primjera ne da se razabrati, kojega je roda. U akademijskom rječniku 
stoji: »+hum (ili um?) f. oholost(?)<, a kao primjeri navode 8e spome- 
nuti Došenov i dva od B. Rapiča. Meďutim »hum« je ovdje samo »um<: 
to se vidi jasno iz spomenutoga mjesta u »Aždaji«, gdje se veli, da 
velika gospoda imadu mnogo briga, da su uvijek zamišleni, čelo im je 
zoblačno«, i misle uvijek na poslove: a vidi se i iz izraza: pada (pane) 
mu na hum (19", 65%, 75% i t. d.). — mládež je jedanput mušk. roda 
i to u sredini stiha: O mladežu! nu pogledaj! (103%). — Od nom. musko 
glasi dat. mušku: Žena kad se mušku nudi (96%), Da se mušku opre- 
glača k bedri vrže misto mača (162). — Došen upotreblava rado imenice 
na -ča na pr. ciloča (cjeloča, 152"), čistoča (87%, kratkoča (51"), lasnoča 


O pravopisn i jeziku Vida Dožena. 399 


(132%), slaboča (105%), slatkoča (25%), teškoča (27%) i t. d., zatim nekoliko, 
kojih nema u Ivekovié-Brozovu rječniku: goloča (24%), gorkoča (1043), 
gitoča (201%), tamnoča (86%), truloča (242%), velikoča (32). — Ima mnogo 
pridjeva na -it na pr. jadovit (783%), potribit (potrebit, 149%), silovit (4%) 
strahovit (36%), šarovit (24%), zamašit (217") i t. d., u Ivekovié-Broza nema: 
čudnovit (224%), holit (16%), zazorit (31%. — Došen slaže često pridjeve 
8 prijedlogom po: polut (81>), poluci (66), ponečist (76%), poširok (119", 
i u Ivekovié-Broza), potvrdi (1602) i t. d. 

Glagoli. Prezent. pretí, Došen priti (905): 1. sing. priem (62%): 
3. Sing. prie (38: 61“ 173%), saprie (12%), 3. plur. priu (90%): part. 
prez. priuč (218%. — smjeti: 3. sing. smide (34%, 94+ 129% i t. d.), 
3. plur. smida (56%), i to uvijek u sroku (ne smi 160“, izvan sroka). 
Isto tako od mnití 3. sing. mlide (123s, 129% u sroku. — prímiti: 
2. Sing. primeš (01%), 3. sing. prime (10% 12. 146» 248%: u sroku 
10", 25%, 139% ali i primi 91“, izvan sroka), 3. plur. primu (110%). — 
Po prvom razredu mjesto po drugom V. vrste glase oblici: 1. ging. 
doumiram (47%), zakliňam (52%), 3. sing. umira (45, 73%, u sroku), 
doumira (183, u sroku), spomina u sroku sa opomiňa (159%), 1. plur. 
spomiňnamo (26%, u srokau), umiramo (47", 49, izvan groka), umiramo u 
groku 8a udiramo (47%, 3. plur. spomiňaju (222%). — Part. pas. na -t 
(oblik slavonski) dolazi veoma rijetko i to ponajviše u sroku: dato (13", 
10»), data (62% 10», 1478). načinite (795), čifuti okoliti (— opkoleni, 58“), 
pripravitu (144): u sredini stiha: zadata (91%), nepridobit (86%), uzajmitog 
(151%). — U infinitivu ne širi se osnova u glagola: drti (73), mrti (47, 
183%), umrti (73%), podaprti (2285), ždrti (73", 94%). Ovi infinitivi dolaze 
obično u sroku, jedanput u sredini stiha (mrti 47%). — Mjesto s nalazimo 
šu pustiti i složenima: pušte (2255), dopušti (2232), upušti (223), zapušte 
(237%), ali i pusti (86%) i t. d. 

Jedna je osobina Došenova pisana, da rado slaže glagole s prije- 
dlogom po, kao što smo to vidjeli i za pridjeve. Spomenut ču najprije 
nekoliko glagola, koji su složeni samo 8 prijedlogom po, a zatim s dva 
prijedloga, od kojih je prvi po. (Uz glagole, koji se nalaze u Ivekovič- 
Brozovu rječniku, stoji I.-B.): pobesjediti (98"), pogamizati i pogmizati 
(4%, 18b, 150". 1923), pojekivati (118, I-B.), popijevati (165+, I.-B.), 
pozlobiti (57, I.-B.): s dva prijedloga: poiz: poistresti se (158“), poiš- 
tetiti se (50%), poizvuči (122", 210%): — pona: ponabiti (184"), ponadi- 
gnuti se (211"), ponamamiti (103%), ponapariti se (209%), ponapiti se (184), 
[.-33.), ponapojiti se (21%, ponasrkati se (165%), ponategnuti se (168“), 
ponavabiti (59%, 99%), — poo: pookidati (205%), poostaviti (119>, 261%): 
— poob: poobladati (843): — pood: poodjačati (1922), poodmeknuti (188“), 


330 Konstantin Draganič, 


poodstidjeti se (157%), pootkinuti (251): — popo: popokiniti (197%), popo- 
lupati (157%), popoňušiti (84%, poposlaviti (204%), popostajati (21%): — 
popre: poprestati (popristati 101%), — popri: poprihvatiti se (165“), popri- 
leči (176%, 1878), popritužiti se (66%): — poraz: porashladiti (89%), poraz- 
dražiti (201%), porazmetnuti (104%): — pos: posadirati (198%), posaznati 
se (9/2), posmači (124%), pozgrčiti se (163%), — pou: poustati (113>), 
pouteči (50%, 1045. 108%), pouvuči se (39%), pouzariti (210%): — pouz: 
pouzači (18%), pouzdati se (159%, 229» I.-B.), pouzdignuti se (114% 129s, 
161%, 208s, 235%), pouspariti se (81", 158» 160“ 1633), pouspeti se 
(155%), pouspjeniti se (158%): — poza: pozabaviti se (261%), pozačiniti 
(161%), pozahvatiti (167%), pozakinuti (166%), pozaložiti se (166), pozama- 
zati (104%), pozamjeriti se (168%), pozažmiriti (250%), pozažvaliti (35>). 
Iz sintakse. Poput naših starijih pisaca upotreblava i Došen kon- 
strukciju: za 8 inf.: Uzdignuti svoju glavu za nacrnit božju slavu (2>), 
I pokazat kripost zrilu za ukinut bisnu silu (10%). Neobičnije su kon- 
strukcije sa: za ďa: I 8 crnim se paklom diže, za ďa s kralem na visini 
rat zametne i boj čini (0“), Svak nek svoga mista pazi, za da na zlo 
ne nagazi (18"): za neka: Za nek odsad barem pazi, da več prazan ne 
dolazi (67"): ďa neka: Na sve strane gunce siva, ďa neka ga svit uživa 
(230%), Nek pakleni kamen bude, ďa zek krive žeže lude (251%): za 
da neka: Još nek linac k tome znade, za ďa nek se ličit dade (251>). 
Jezično blago. Došenov jezik obiluje složenicama. Več smo vidjeli, 
kako rado slaže pridjeve i glagole s prijedlogom po, ali čemo nači kod 
nega i drugih složenih pridjeva, imenica i glagola. On je te složenice 
ponajviše sam napravio, zato sam i pridržao ikavski im oblik. U aka- 
demijski rječnik (kojega imamo dosada 25 svezaka, do riječi luboviďa) 
unesene 8u gve ogim: lažoričan. Onih složenica, koje dolaze i u Ivekovič- 
Brozovu rječniku, ni ne spominem. Evo Došenovih složenica: Blagober 
(0ô», 603, 123, 14b), bľagorad (163, 71b, 80%), blagozob (5b“, 61% 63%), 
blagožder (63%), bludnorvičan (93b. 91%), Lludnorička (91+, 985%), bogodosla 
(104b), bogoneč (2033), bogonečan (259%): divomužna (žena 91"), dobro- 
pívan (16105, dobroradan (13%, domodičan (33), domoglasan (32%), dvo- 
mužnica (snašica 96%): goloprsan (105%): Aololaža (38b, 403), kololud (353), 
holoslava (A2Y): jatovodan (106b): Arivobožac (193), krirobožan (104b, 2293), 
krivokletan (1425, 143»), Arvoločan (10%, 264%): lužoričan (36%), ležorad 
(22()b), Zinovlad (229% b 230%): malovridan (67, 115, 133b, 134b 223%, 
240"), malovridnost (naslovni list), maslonoša (65), miloričan (993), mtloričití 
(glagol, 99%), mitorad (64+), mitozob (68%), mitozoban (68%), mnogomužna 
(snaša 32+, 1002), mnogovrstan (10b, 2593), mudropisan (211%), mudroznan 
(101%, 242%), mudroznanac (44"): neznabožan (170%), noktograb (zvijer u 


O pravopisu i jeziku Vida Došena. 331 


Africi, 71%), nosorsz (240%), novom:l (146“), novosel (lupež, 211"): pakľo- 
bog (19%), paravrag (235"), pitolud (80%), potoplac (26+, 115b, 194%). prav- 
donoša (63“), pravdoznanac (62), pravoričan (1315), psoglav (zmija 12“): 
sedlonoša (68%), sisonosna (božica, 1053), sličnorično (naslovni list), sriďo- 
neban (265%), stosotona (23b), svevlad (30%), sviťlonoša (41%), serinaravan 
(266>, +, I.-B. gsvrhunaravan kod riječi: vrhunaravan): tuďoličje (139%): 
vucidar (62%): zlatokov (195), zlatoluban (11%), zlatomil (219%), zlatorodan 
(17%), zlokuča (405. 169b), zlostalovié (169b): žderolub (176b. žderovad 
(149b 170»). 

Najzad nabrojit ču još i druge riječi iz »Aždaje«, kojih nema u 
Ivekovič-Brozovu (a po tome ni u Vuka Karadžiča) rječniku, da upoznamo 
čitavu leksikalnu stranu Došenova jezika: Baba/ko (35%, I.-B.: babajko), 
biserkina (Biserkine iz dubine 101%), čója (gelat, krvnik, s epitetom 
»strašni< ili »božji< 110% 129b 130», 1465», 179»): čajer (50+ I.-B.: 
čajir), čuteňe (Pet čuteňa čovik ima 136“): ďošťrapati (I do dvora doštra- 
paše 157%), dotočiti (u značenu »doči<: Dok do kraja dotočimo 4%", 
226b), draguša (kaže se ženskom čeladetu, 169%): gloťan (u znač. »nečist«: 
Odovud se indi svisti, zašto glotnog ja navistiíh], zato neka čisti ginu 
121%), grobina (165%): Aator (10%, 18b», 224: 220%, 251", I.-B.: hater!: 
tsporučili (u znač. »osloboditi«: Da se zemla s vami muči, smrt dokle 
ju izporuči 233%), Jatan (Da je svaka jatna žena jurve bludno okužena 
94%), gatnicu (Kad do ruke doďe tica lovcu, koja bi jatnica 94%), sapagu 
(planinske japage 191%), juran (jarna vatra, 137%): kalčína (11 kalčina 
zabačena 38"), Atna (Koja li je zemle kina? 241“, 251%), Aipra (psovka 
za babu, 125“ 126" 129: 131“ 157b 2353), klapičati (Jer tkogodi rad 
klapiče, rad izmišla i namiče 132% 153%), Alapot (Stoji klapot, stoji 
zveka 173"), kolarira (koja igra u kolu 101%), fopilešce (1193), Arman 
(— korman, kormilo, 194%), Jaščina (136", 137% 138%, 141%, 14833), lava 
(— lavež, 82+, 133», 136%), Zaz (u znač. »prolazak<: Gdi bak laza ne 
opazi, odma pod plast ne ulazi 91%), Zazo (Tko na svome vinogradu lazo 
prodre kroz ogradu, on lupeže ... diže 91%), Zipa/ (lepak: Lipkom 
konac on [lovac] nateže pak za nogu tici veže 94"), Zovntna (— lovina, 
953, 128b): mamenik (Idi odtud mameniče! razlog na te da ne viče... 
kad pomamu tvoju vidi 24%), meštricu (Da meštrica svaka bude za naučit 
širom lude 102%), mrvolak: (I mrvolke sve pokupi 166"), mwuče (— mučeci, 
mučke, 118", 137", 159% it. d.), mudran (2433): nadvrčí (Sve li indi on 
Živine ... nadvré radi s opačinom? 44%), napengan (I sadaňi jošter dana 
pravica je napengana 69“), zašasť (našasto blago 16"), neďosežnosť (Kad 
se kini ludujuči nedosežnost dosižuči 3"), utášani/i (— nišaniti, 99%, 114), 
121 196%): obramba (Nek ňi[h] rani svega vika brez obrambe i brez 


332 - Konstantin Draganié, 


lika 1%), obuzročíti (u znač. »pozvati za syjedoka<: I kad Boga obužroči, . 
da š ňim tamnu laž svidoči 143b 141“ 141% 265%), očice (ady. Za da 
bistro i očice vidit može božje lice 268%), odapet (Zvir je takva bludna 
žena, odapeta i puštena 95% A bludnici odapeti 112“ Tilo trizno nek 
je sveto, pijano je odapeto 148": mjesto »odapet< dolazi u istom zna- 
čeňu i >razapet<: A škodlivo zvire žena, razapeta i puštena 105%), oď- 
mužen (O muževi odmuženi 107%), odsegnuti (Malo iz ňe [dižve s vinom] 
da potegne, podlanicu dok odsegne 166%), odumiliti (A kad drugi pun 
je duga, odumili nemu tuga 115“), odviťuk (Kad odvitak starca Noja 
bisno nadu holost svoja 12%), okoračité (Dal kada ga okorači, s težinom 
ga samo tlači 149%), onemtliti (Kada Bogu onemili 7“), oplaza (Jer 
naravnu tu nakazu (zmiju] narav ima za oplazu 180"), osrďale (Kada 
sudca dar ufati za lakomo osrdale 62%), oťajan (Otajnu ti sad stvar 
kažem 20%"), pengati se (Pengala se, znam, pravica zavezana negda 
lica, ... pengala se i brez ruku 69“), pľaňaťí (Da se smradu uvik klaňa 
i u bludnoj vatri plaňa 88", Srce tvoje sršbom plaňa 196", 89+, 105>. 
108», 196», 239%), počelo (— početak, 185%, 200», 230» 269b), podapírati 
se (— podupirati se 129%, 150%), poďaprti (— poduprijeti, 228“, 249%), 
podmuče (A kada se gdi podmuče izmed društva poizvuče 122%, 1063), 
pokripno (To jest milost od vigine, koja s duše nemoč skine i pokripno 
ňu uzdigne 266"), potrošan (Kad potrošne ručke daju 150“, 152%), pravďen 
(69b tri puta: pravdene vage, mač pravdeni, pravdene ruke), prilubodno 
(Prilubodno tko propane, brez očiju da ostane 222%), primotati (Morebit 
smo primotali i več na kraj vika stali 45%), priobraz (krvnik meče na 
ge: Tuďoličje il priobraz 139%), pripregnuti (Ženski zapreg da pripregne 
1075), pritrostručiti se (Kad se sideč [lijenac] pritrostruči 220b), prívr- 
laziti (Da dan za dan privrlazi 210%), protrsití (Dokle smuti i zamrsi, 
da se več put ne protrsi 2%", 261%), proždoran (A proždornoj lakomosti 
još ni blizu nije dosti 74", 60%, 150», 177%): rasapan (I razsapnu Čini 
škodu 136%), rasapnik: (— rasipnik 167“, raspasa (Bosa trune i razpasa, 
brez zaprega i haline 208"), rastrsiti (Dal stvar dobro nek razmrsi i 
istini put raztrsi (132%), rasuťak (Svako dilo brez svog reda na razsutak 
sebi gleda 244", 2023), razapliti se (Da neka se sruši prije i u zemlu 
razaplije 177%), skiťarica (I ovakve skitarice nisu skrovne... 94%), 
skitarina (Skitarinu kad oblubi 93", 959), skitľto (skitlive žene 94“, 95%), 
smajili (— smazati: Koju [kúcu] kada svati smaje, rugajuč se čauš laje 
158"), smličun (kaže se za kravu i za ženu, da je »smlična«, 905, 104b, 
106%, 119“, 164%), smuťno (Da se smutno ne zastidi 85%), spuťan (Na 
priliku sputne gušte, gdi se svaki smrad zaleže 237%), srďan (onaj, koji 
se srdi, 188%, 199» b), strostručité (Da hilade tko hiladi i strostručit vas 


O pravopisu i jeziku Vida Došena. 333 


vik radi, da s tim božji vik izpiše, ne b" kazao ništa više 3“), sveščenica 
(Nego da ste zavitnice, sveščenice i divice 92%): šešlugu (neka trava: 
Cvit podkaša i šešlugu 50"), Štecati (— štehtati, Šštektati: Pod kalpakom 
gledaj zeca, mli da vas svit za nim šteca 12%", 131%), štrapati (Da na 
nemu (klusetu) doma štrapam 155", dakle u značeňu >trapati<, ai ovaj 
glagol dolazi na istoj strani 155“ i složeni >natrapati« 155» i >dotra- 
pati« 155% vidi i doštrapati): teglitt (u znač. »téžiti<: Holi tegli biti 
prvi 8", 12", 84+, 97». 145%, 220%): umiča (Drugim više služi sriča nego 
pamet i umiča 99, 47%), uoglaviti (Da linčinu uoglavi i izvede na put 
pravi 266" 108% 254%), usilník (Usilnike čini dične 164"), uzmožun 
(Rimski negda puk uzmožni 104%, kra] uzmožni 229", 147b Kako kripko 
i uzmožno ... stvori stvari Bog iz ništa 185%), uzmnožan (Da je mudar 
il pobožan il u blagu svom uzmnožan 114%), uzmnožiťí (Da uzmnože 
griha jato 94%, 199b, 211%, 219%): varkatí se (Kad virovat nemu ne češ, 
dal se varkaš i izmečeš 257“), vežaň (— okovi, 86", 95%), vlaše (Smrt 
kad svojom kosom maše, ne udara nikog vlaše 50"), vrsťa (u znač. 
>red, čin<: Ludma svima vrsta dade, da zapovid svak poznade 145", 
Što dobave vrstu ovu, gospodari da se zovu 238%): zadodaviti (8" 9). 
12» 20+ 34b 52b 96: 1125 183» 186+ 1995 200“ 204“, Pak i tuďe 
stvari mnoge zadobave š nime noge 211“), zajer (— zar, 1", 9» it. d.), 
zamužen (žene zamužene 107%), zaodtliti se (od »obil, obilan<: Da se 
gsmrada zaobili 98%), zapreg (— opregača, 107», 208»), zasidnik: (zasjednik: 
(Zasidnike i lupeže fali 164%), zaviťnica (zavjetnica, 92%, vidi sveščenica), 
zazorit (— uzorit: Steči pravo blago svita stvar je sobom zazorita, i 
onom je lipa fala, kom je sriča ta zapala 183", 31%, 115%, 1645), zvizden 
— zvjezdan: zvizdeno jato 18“ i 133%, zvizdenog krala — sunce, 133%): 
ženurda (— ženetina, 121%), žugati (Tako stara kuca žuga, kad ju kipra 
sluša druga 129%), žuťov (Kroz kapu mu perčin gleda brez svakoga 
čupav reda, jerbo linac neg timari kao čurak Žutov stari 200%). 


Krapina. Dr. Konstantin Draganié. 





Ziemia — ziemie. Wolá — vola. 


Oddawna juž zwrócono uwage na to, že polskie imiona rzeczowne 
na -a maja w koňcówce mianownika 1. p. a czyste lub tež á šciešnione, 
odpowiednio tež do tego pierwsze koncza sie w bierniku na -e, drugie 
zas na -a. Do pierwszej grupy naleža przedewszystkiem te, których 
koňcowa spôtgloska tematowa jest niepalatalna: natomiast rzeczowniki 
z koňcowa spôlgloska palatalna lub dyspalatalizowana koňcza sie W 
mianowniku |. p. na -a lub na -á, w bierniku zas na -e lub na -a. 

Dotychezasowe objasnienia tej niejednostajnosci nie sa zadawalnia- 
jace: ks. Fr. Malinowski (Krytyczno-porownáwezá gramatyka jezyka 
polskiego, $ 34) pisze, že zawsze koňcowka -á powstala z kontrakoji 
np. wolá z "wolija. A. Malecki (Gramatyka historyczno-porownawWcza 
jezyka polskiego, I, $ 134) sciesnienie koúcowego -á przypisuje albo 
kontrakeji, albo tež »wyjatkowym, póžniejszym i niejako lokalnym 
przyczynom<«. Kryňski (Gramatyka jezyka polskiego, wyd. IV, r. 1907 
8 104) mówi ogólnie, že »rzeczowniki, zakoňezone na -a z poprzedza- 
jaca spólgloska mieka lub powstala ze zmiekezenia (pierwotne osnowy 
na -ja) mialy w dawnej polszezyznie á pochylone czyli sciešnione np. 
rolá, wolá... Znaczna czesé tych rzeczowników koňezyla gie pierwotnie 
na -ija np. rolija, wolija...<« Tenže autor w $10% pisze, že »wszystkie 
rzeczowniki, majace w mianowniku a šciesnione (pochylone), koňezyly 
sie dawniej w bierniku |. p. na -4«, zarazem jednakže zaznacza, že z 
rzeczowników ze spólgloska tematowa mieky mialy w dawnej polszezy- 
znie koúcóowke biernika -e: szyje, žmije, nadzieje, ziemie, dusze. Kalina 
(Historya jezyka polskiego, I, 147) na podstawie ortografji XV w. 
widzi a4 šciesnione w takich nawet formach jak: prawicý, nadziejý, 
ziemiý, a z drugiej strony tam, gdzie w w. XVI i XVII oznaczano a 
šciesnione, upatruje >»prosta omyľke drukarska«! Na str. 1607 Kalina 
wylicza imiona, które w starych zabytkach maja koúcôwke -e, lub -4 
w bierniku |. p., dodajac do tego na str. 169 niejasne i nic nie mówiace 
objašnienia. Lorentz (Arch. X[X, 144) pisze: »Unaufgeklárt bleibt hier- 
bei nur das -4, das sich im Akkus. Sing. einiger la-Stámme findet<. 


Ziemia — ziemie. Wolá — wola. 335 


Kulbakin (K2£ HeTOpiH H JIAXEKTONOFÍH NOJBCKATO AZLIKA, ČAHKTNETEPÓVPrB 
1903, str. 142) powoluje sie na wyjasnienie Baudouina de Courtenay 
(Beitr. IV, 25—26), wedtug którego koňcowe -á powstalo ze sciagniecia 
-jia, a potem ta koúcówka przeniesiona zostala i do innych rzeczownikow 
ze spalatalizowana spólgloska tematowa np. rolá, nedzá, pod wplywem 
analogji. 

Rzecz domaga sie rewizji na podstawie danych historycznych, ktore 
možemy wyciagnaé z zabytków XV i XVI wieku. Zabytki dawniejsze 
nic nam pod tym wzgledem dač nie moga, gdyž nie oznaczaja kon- 
gekwentnie šciesnienia (czy tež dľugosci) samoglosek, oraz nie rozrožniaja 
gamoglosek nosowych. Nawet zabytki rekopismienne wieku XV, oraz 
pierwszej polowy w. XVI moga nam byč o tyle tylko w tym wzgledzie 
užyteczne, o ile wykazuja -e w bierniku, gdyž znak -4 ma tam wartosé 
watpliwa, a nadto niema tam odróžnienia dla a czystego i pochylonego 
czyli šciesnionego. Dopiero druki wieku XVI daja nam ta wskazówki 
pewne, z których možna wyciagnač nastepujace wnioski. 

1. W wieku XVI juž ustalily sie pewne typy deklinacyjne w ten 
sposób, že imiona, koňczace sie w mianowniku |. p. na -a czyste, maja 
stale koňcówke biernika na -e a nadto w dopelniaczu konňcza sie wy- 
lacznie na -e. Natomiast rzeczowniki na -á maja ac. Sg. na -a, oraz 
najczešciej gen. 8g. na -ej. 

2. Do typu deklinacyjnego na -a czyste naleža: 

a) Wszystkie rzeczowniki ze spólgloska tematowa niepalatalna. 

b) Wszystkie rzeczowniki na -ca, -dza, w ktorych c, dz niegdys 
powstalo z K, g pod wplywem poprzedzajacej samogloski palatalnej : 
0WCA, AC. SZ. 0OWCe, jedza, ac. 8g. jedze. 

c) Wszystkie rzeczowniki rodzime polskie na -ja: 8zyja ac. sg. 
8zyje, žmija — žmije, nadzieja — nadzieje. 

3. Do typu deklinacyjnego na -4 (šsciesnione) naleža: 

a) Wszystkie rzeczowniki, w ktorych koňcowej zglosce zaszla kon- 
trakeja: braciá — bracia, sedziá — sedzia, moga mieč one gen. 8£. 
na -ej: braciej, sedziej. 

b) Wszystkie rzeczowniki zapožyczone na -ja np. w »Wizerunku< 
Reja z r. 1560: bestyá, rozdzial II, wiersz 13, równiež VI, 178: melan- 
koliá VIII, 617: melankolia VIII, 610: parachiá XI, 116: komedyá V, 
101: w szalwia I, 483: lekcia VI, 241 i t.p. 

4. Wyrazy na -a z ostatnia tematowa spólgloska palatalny lub 
dyspalatalizowana, nie wchodzace do žadnej z powyžszych kategoryj, 
naleža to do jednego, to do drugiego typu deklinacyjnego, zaležnie od 
dawnego akcentu: 


330 Jan Loé, 


a) do typu deklinacyjnego na -á naleža rzeczowniki, niegdyš 
akcentowane na zglosce przedostatniej: Wolá Wizerunk IV, 321 i 
zložone: swáwolá ib. IV, 232: IV, 252, na swawola ib. III, 150: w 
niewola ib. IV, 445. Por. rus. sóxa. Burzá ib. VIII, 124 rus. Gýpa. 
Kupiá ac. sg. kupia ib. XI, 9006, rus. kýnra. Žadzá ac. 8g. Leopolita 
2. Cor. 7, 1, rus. xáxxa. Do tegož typu naleža jeszeze: Rolá Wizer. 
IV, 303: IV, 332: te rola ib. V, 320, Leop. Mat. 13, 24. Szaranczá 
Wiz. XI, 173. Glebiá, ac. sg. na glebia ib. I, 458, III, 159: Jaskiniá, 
ac. 8g. jaskinia ib. X, 833. Stajniá ib. X, 643. Szpižarniá, gen. 8g. 
do szpižarniej ib. X, 919. Tarczá, ac. 8g. tarcza Leop. Mat. 6, 16: 
gen. 8g. tarezej Wiz. XII, 466. Sukniá, ac. sg. suknia Wiz. XII, 1027. 
Studniá, ac. sg. studnia ib. V, 23. Kielniá ib. VI, 620. Karmiá ib. V, 
185. Pieczá, ac. sg. piecza ib. VI, 664. Pracá, ac. 8g. praca Leop. 1 
Thes. 1, 3 por. ac. pórtio. Tľuszezá, ac. 8g. ttuszeza ib. Mat. 14, 14. 
Niektore z nich moga zreszta mieč á wskutek kontrakoji. 


b) Do typu deklinacyjnego na -a czyste naleža rzeczowniki niegdyšs 
akcentowane w mianowniku |. p. na zglosce ostatniej, Ziemia Wiz. II, 
61, II, 98, ac. sg. ziemie ib. I, 369: 1I, 9%, takže w Psalterzu Pulaw- 
skim, w Modlitwach Waclawa i innych wielu zabytkach, por. rus. 
zemná. Zárza Wiz. IV, 103, VIII, 25, XI, 14, takže: zorza u Knap- 
skiego, por. russ. sapá. Swieca u Knapskiego, ac. sg. swiece Wiz. X, 
141, por. rus. euťuá. Dusgza ib. IV, 687: IV, 690 ete., ac. sg. dusze 
ib. XI, 807. Leop. Mat. 10, 28: por. rus. aymá. Nedza Wiz. VI, 542, 
XI, 772, ac. 8g. nedze VI, 515: Leop. Mach. II, 6, 9 i t. d. por. rus. 
nyxzá. Tu takže naležy nastepujace: wieža, ac. sg. wieže Leop. Mat. 
21, 38, ib. Luce. 14, 28. Kropia Wiz. XII, 815, kania, ac. sg. kanie 
ib. II, 146: skrzynia ib. IV, 85, ac. sg. skrzynie ib. [X, 939: zapožy- 
czone: koszula ib IV, 406, VII, 356: krotochwila ib. II, 487, V, 483. 
Niektore maja te sama koňcówke, choč w jez. rus. nie sa akcentowane 
na ostatniej zglosce: tecza Wiz. VIII, 31 por. rus. Týva, niedziela ac. 
sg. niedziele Wiz. II, 343: V, 1001 por. rus. mexžra, ale tu možna 
przypušcié albo zmiane akcentu w jezyku ruskim, albo wplyw analogji 
obocznego typu imion w jezyku polskim. 


Zgodnosé niewatpliwych czterech przykladów polskich z ruskiemi 
dla typu na -á, oraz pieciu takichže przykladów typu na -a nie može 
byé tylko przypadkowa i zdaje sie dowodzié, že praslowiaňúska samo- 
gloska dľuga w koňcowej zglosce otwartej skracala sie na gruncie 
polskim pod akcentem, pozostawala zas dluga po akcencie. Ježeli 
przeto mamy bierniki juž w XVI wieku: nedze, dusze i t. p. zamiast: 


Ziemia — ziemie. Wolá — wola. 391 


nedza, dusza, to tu juž przypušcié musimy wplyw analogji do mia- 
nownika. 

Przypuszezenie 0 wplywie akcentu na iloczas samogloski W ostatniej 
zglosce otwartej može byč jeszeze poparte jednym przykľadem: w 
zabytkach wieku XVI wystepuje stale forma ac. sg. ja (np. Wiz. IV, 
461) ale w polaczeniu z przyimkami koňczy sie ona na -e: pod nie 
Wiz. IV, 446: w nie ib. IX, 324 a tak samo i w innych zabytkach. 
Mamy tu prawdopodobnie wynik tych samych stosunków, które wy- 
wolaly obocznosé form: mie, cie, gie, wystepujacych po czasownikach, 
oraz mie, cie, sie, užywanych z przyimkami. Formy bez przyimka 
užywano enklitycznie, zaimek zas w poľaczeniu z przyimkiem akcento- 
Wano. 

Przykladów popierajacych te teorje przytoczylem niewiele, sadze 
jednakže, iž szczególowsze zbadanie pod tym wzgledem zabytków staro- 
polskich stwierdzi stusznosé mego pogladu przynajmniej dla wieku XVI. 
O ile možna sadzič z przykladów przytoczonych przez Kaline (choč 
niezupeľnie im dowierzam), juž w wieka XVII zaczelo sie wyrówny- 
wanie obu typów deklinacyjnych w ten sposób, že wtedy juž Wystepuja 
tež same wyrazy z koňcówka -e, lub -a. Fr. Malinowski przytacza 
nawet przepis Knapskiego, aby pisač wyraz roža dwojako: roža — kwiat, 
rožáä — choroba skóry. Ten proces mieszania form mógi sie juž roz- 
poczač wezešniej, np. w w. XVI, ale tu jeszeze nie zdolal zatrzeč sladów 
stanu pierwotniejszeg0, normowanego przez stosunki akcentowe. 


Jan Loš. 


Festschrift fúr Jagic. 99 


Nepoznati Dubrovčanin 0 smrti Petra Zrinskoga. 


Daleko od krajeva gdje je živio Petar Zrinski, u Dabrovniku u 
knižnici Male brače, sačuvala nam 8e u poznatom rukopisu Kuľenu 
(str. 307.) pjesma neznanoga dubrovačkoga pjesnika 0 zadňim čČasovima 
banovim. Sitna je pjesmica, a spjevana u obliku monologa Petra 
Zrinskoga na stratištu, gdjeno gorkim riječima prigovara svojoj Suprazi 
Katarini, što ga je zavela 8 pravoga puta. 

Tu pjesmu spomiňe Kaznačič u Kukulevičevu 4ritvu (58v. V., str. 151., 
pod br. 71.), a zabiležena je i u katalogu Čaličeve knižnice (str. 25., 
pod br. 74.), pa jer je ona zanimivo sitno zrnce, priopčujem je u eelini 
prema prijepisu g. P. Kolendiča: 


Ban Petar Zrinski, doveden gdje mu se imaše glava 
odsječi po zapovijedi Leopolda prvoga, česara rimskoga, 
gcijenim da ovako govoraše: 


Dodi, o lubi ma Inbjena, 
dodi vidjet draga tvoga 
ponosito uzvišena 

vrh pristoja kralevskoga! 


Nu ne, vajmeh! Bježi veče! 
Eto istinu znam očitu, 
udesno je mjesto od sreče, 
gdje smrt čekam strahovitu. 


Onu vjeru, u mô prsi 

ku udjeljah čistom krvi, 

ti rastrese, ti zamrsi, 

ti iskorijepi, ti izmrvi. 

Čaj, česare, riječi moje: 

tko oholne veličine 

ženske ne tre, pravedno je, 
da ko i tamna žena izgine: 


da 8e mä smrt čäs ne dijeli, 
tko 8 privarom živle mnogom, 
živjet ne ima. Prijateli, 

ženo, sinci, družbo, 8 Bogom! 


Nepoznati Dubrovčanin o smrti Petra Zrinskoga. 3939 


Osim te pjesme spomiňe Kaznačič u Male brače (|. c., str. 143., 
pod br. 27.) još jednu o istom predmetu, a znade za ňu i katalog Čaličeve 
knižnice (str. 9., pod br. 28.), no sada joj 8e, na žalost, zameo trag. 

Zrinski su bili u opče dobro poznati Dubrovčanima, te su dapače 
neke pjesniko dubrovačke vezale s članovima porodice Zrinskih i lične 
veze. Dinko Zlatarič je svoju Elektru prikazao Jurju Zrinskomu, a 
Juraj mu 8e posebnim pismom zahvalio (cf. Start pisci XXI., str. XXV. 
i 3.). Brača Nikola i Petar, vjerni tradicijama svoje porodice, istakli 
su se u borbi s Turčinom, a Petar je uz to bio i pjesnik hrvatski, pa 
je Dubrovčanin Vladislav Menčetié svoju Tručlu slovinsku namijenio 
upravo >u pohvalu... Adrijanske Sírene spjevaoca«. Dubrovački je 
pjesnik dapače vidio več u duhu, gdje zapada turski mjesec: 


Zrinsko sunce ňega tjera, 

u iztoku da pogine, 

da 8e utopi 8 nim nevjera 
Crna mora srjed pučine. 
Vidim, bojne srjed potjere 
gdi steg carski po tleh pada, 
gde se drugi s križem stere 
vrh bijeloga Carigrada. 


Cesarovijem tu pod krilom 
ban če čestit stolovati, 
ban imenom, a kral dilom 
podložni če puk vladati. 


Zadňi dani Petra Zrinskoga, ňegovo ugovaraňe s Turčinom i smrt 
mu na stratištu odjeknuli su Evropom onoga doba, a u nas ostalo im 
je tragova i podale od buke 8vjetske, gdje bismo im se jedva nadali. 
U glagolskom rukopisu prikazaná Muňe Spasitela našega i Mištersja 
vele lipa # slavna od Isusa kako je s križa snet, za tím u grob postavzen 
pripisala je neznana ruka latinskim pismenima, da »1671-0ga leta biha 
velike smučňe meju gospodu krščansku, kako Ugri hotihu po starem 
zakonu postavit svoga krala ugarskoga, i kako bihu 8i se dovičili, da 
postave Petra Zrinskoga. I na to se sažalihu Nemci... i tako cesa- 
rova voska podignu se i zavje vse Zrinskoga ladanje i markezovo ali 
Frankopansko, a nim glavi čini poseči 1671 aprila dan 29.< (Stari pisci 
XX., str. VI). | 

Nije dakle čudo, Što se našao suvremenik Dubrovčanin pa kazao 
i on svoja o katastrofi porodice Zrinskih. No karakteristično je, da 
je osnovna misao negova izrečena takoďer u kajkavskim 
pjesmama onoga doba: i u nima prokliňe ban Katarinu, i u ňima 
je ženska taština glavnim, da ne rečem jedinim motivom cijeloj uroti, 
koja se krvavo završila na stratistu y Wiener-Neustadtu. 


22% 


340 T. Matič, 


Kukulevič je priopčio najprije u Arátvu za povjesnicu Jugo- 
slavensku, a kasnije preštampao u knňizi Kútževníci u Hrvata tz prve 
polovíne XVII. vtjeka s ove strane Velebita (Zagreb 1869.) odlomke 
poduže epske hrvatske pjesme o uroti i smrti Petra Zrinskoga: Canťto 
de Zriny Petro i plačna pesma Petra Zrinskoga, kojega žena ňegova 
Katarina Tržačka radi ponosite svoje lepote, zbog koje kralicom je 
postati hotila, sa sveta ovoga s vnogim drugovom žalostno je spravila. 
Varijantu iste pjesme Od Petra Zrína, bana horvatskog Stampao je 
Šrepel u Graďi za povjest kútževnosti hrvatske (II. sv., str. 191.) po 
rukopisu kajkavskih pjesama, što se nalazi u arhivu Jugoslavenske 
akademije. Očito je, da obje pjesme potječu iz istoga vrela, no kola- 
juči od ruke do ruke, od usta do usta, na gdjekojim su se mjestima 
dosta udalile jedna od druge. Pjesnik je bio bez sumňe savremenik 
Zrinskoga, i to suvremenik, koji je bio dobro upučen i u sitnice iz 
urote hrvatskih velikaša. Ne samo što se zbilo u Hrvatskoj do polaska 
Zrinskoga i Frankopana u Beč, nego pjesnik spomiňe u tančine takoder 
momente iz zadňih im časova u tamnici i na stratištu: on znade, da je 
ogudenim velikašima bilo dopušteno sastati se prije smrti, eda se jedan 
od drugoga oproste, pa da je Frankopan prije, nego je pošao na 
stratište, pisao svojoj ženi pismo, gdje ju je molio, neka ma oprosti 
»ako ju zbantuval vu svojoj mladosti<, a zna i to, da je Frankopan na 
samom stratištu »govoril dosta od vernosti: koj su ondi bili, čali su 
zadosti«!). Kroz cijelu pjesmu provlači se kao cervena nit misao, da je 
svemu zlu i propasti Zrinskoga i Frankopana kriva ženska taština: 
Katarina, supruga Petrova, »želejuč i hlepeč na kralevsku diku< nagovo- 
rila je muža svojeg, da se odmetne od cara i uteče pod okrile Turčinu. 


Kad je ban vidio, da ga je urota u zlo uvalila, stao je prokliňati 
Katarinu: 

>0 prokleta vura, da si me spoznala 

i tolnač ovakov kada si mi dala! 

Siromaka mene jesi vučinila, 

sina takaj moga, koga 8i rodila: 

bole, da ga nesi nigdar zanosila, 

vu vremenu svojem kada otkojila. 

Ti nesrečna žena, zakaj 8i me vzela?... 


1) Graďa II., 195. i 196. — Isporedi s time list Frankopanov supruzi mu Juliji 
i izvještaj o smaknuéu Zrinskoga i Frankopana sačuvan u mletačkom arhivu: >II 
Frangipani fece ľ ultimo atto con generositá et con corraggio. Parlo al popolo 
con energia, con espressioni devote verso il cielo, humilissime verso ľ imperatore, 
senz" incolpar alcuno che la propria malitia e contraria fortuna. Aggiunse, che 
per suggestione altrui entrato nelľ operationi cattive meritava a ogni modo il 
castigo et il suplitio< (Rački, /sprare o urotý bana P. Zrinskoga € kneza Fr. Franko- 
pana, Zagreb 1813., pod br. 631. i 635... 


Nepoznati Dubrovčanin o smrti Petra Zrinskoga. 341 


Kak Adama Eva jesi me vkanila, 
iz bana petlara jesi me včinila!).< 

Ovakove pjesme prigodnice zanimive su, jer ako nam uvijek i ne 
kazuju historijske istine, one su nam svjedoci, kako su suvremenici 
gudili o dogaďajima svojega doba. Kada nije bilo novina, bile su 
te pjesme jedinim glasnikom onoga, što danas zovemo javnim mišleňem. 
Naravno, nijesu one bile uvijek odjekom opčega mišleňa 8vojega 
doba. Pjesnici, što su ih mogučnici imali uza se po dvorovima, veoma 
su često vršili zadaču današňe službene štampe. No sudeči po svem, 
piesme u Kukaleviča i Šrepela pa.pjesmica nepoznatoga Dubrovčanina 
nijesu bile tek osamlen glas pojedinaca. 

Historijski je sasvim zajamčeno, da je Katarina Frankopanka, žena 
Petrova, zbila aktivno sudjelovala u pripravama za urotu. Još za 
života Nikole Zrinskoga n. pr. pregovarala je ona u rujnu 1664, 8 
franceskim poslanikom u Mlecima, biskupom bézierskim Bonsyem, u 
ime brače Zrinskih. Nema sumňe ni o tom, da je Zrinski želio, da s 
pomoču franceskoga kralja Ludevita XIV., a kasnije s pomoču salta- 
novom zavlada u Hrvatskoj nezavisno od Habzburgovaca. No u čijoj 
je duši ta misao najprije nikla, teško je reči. Kada se otkrila urota 
i kada su glave vodá ňnezinih pale od mača krvničkoga, bilo je u opče 
otelo mah mišleňe, da je Katarina bila duša urote, a i u tudďem svijetu 
su to mnijeňe raširili poslanici stranih država u izvještajima, što 8u ih 
iz Beča slali svojim vladama. Gremonville javla 18. lipňa 1671. 
I ,udevitu XIV., da dvor misli u buduče blago postupati s onima >gui 
ont eu part dang les affaires passées< i tim ublažiti uzrujanost radi 
gmaknuča vodá urote, no ipak da su dopremlene u Beč u zatvor 
udova Vesselenyeva i Katarina Zrinska?). Mnogo su obilatija izvješča 
mletačkoga poslanika Zorzija. U travňu 1670. piše on svojoj vladi, da 
je dvor osobito lut na Frankopana, jer je on bio >il primo ad istigare 
la sorella a superbi cattivi pensieri<. A u izvještaju 31. svibna 1670., 
govoreči 0 bolesti grofice Zrinske, veli Zorzi izrijekom: »Non dispiacerá 
la morte di donna si inguieta, origine delli mali alla sna casa, et che 
per giusto giuditio di Dio viene punita dalle machine contro la ehristi- 
anitá a pro degľ infedeli « S). 

I naš kajkavac dakle i nepoznati nam Dubrovčanin, pje- 
vajuči o Petrovoj uroti i sudeči onako oštro Katarini, bili su 





1) Graďa 1I., 193. 

2) Bogišič, Acta coniurationem Petri a Zrinio et Francisci de Frankopan nec 
non Francisci Nadasdy illustrantia, Zagrabiae 1888., str. 214. 

3) Rački o. c., str. 173. i 208. 


349 T. Matié, Nepoznati Dubrovčanin o smrti Petra Zrinskoga. 


tek odjek mišleňa svojega doba. Bez sumňe je meďu motivima 
urote bilo povrijedďenoga ličnoga ponosa, a bit če i žeďe za vladom, no 
u drugu ruku je historijska istina, da je ustanak Zrinskoga bio naperen 
protiv one struje, koja je, šaluči Herbersteina u Karlovac za generala, 
imala na umu >la separazione di Schiavonia, Croazia e Dalmazia dal!" 
Ungheria e reduzione degli Stati medessimi in ereditarie provincie 
della casa ď Austria< !) Oprijeti se toj struji bila je bez sumňe misao 
velika, ma da ňezini začetnici nijesu bili dorasli, da je izvedu, i ma 
da se kasnije, kada se nesreča gorila na nihovu glavu, nijesu u istrazi 
ponijeli onako, kako bi čovjek očekivao od zastupniká velike misli. 
Izmeďu domačih suvremenih pjesnika činí se da ih je ponajbole 

shvatio Splečanin Kavaňin. Do ňega nije doduše dosizala ruka nemačka, 
no on je osječao, da Hrvate u živac vrijeďaju, te nema sumňe, da je 
u prvom reda mislio na naše urotnike, kad je pjevao ?): 

Ali Nijemac sve to veže 

na gospodu sile pridňe 

sv0e zančice stere i meče 

neprijatelske, nenavidne, 

da sinovi kuča stari 

držani su ko oslari. 

Pa onda dakako da se »gvjetla vlastelinstva, videči 8e uhilena« 

odmeču i »na svou pomoč Turke zovu:. 


Nu nitkor se ne odruži 
od vlastita gospodara, 
kralu nohti jesu duži, 
kim dosiže i obara 
glave i uzimle još živote 
sramotnije srjed sramote. 


U Kavaňina nema nijedne žalne ni prijekorne protiv urotniká. Dok 
su kajkavac i Dubrovčanin mehapnički i bez saučešča ponovili ono, Što 
su čuli da govore drugi, Splečanin je s više razumijevaňa i duble 
proniknuo u jezgru dogaďajá svojega vremena. 


1) Iz Herbersteinova lista knezu Lobkovicu od 20. siječnja 1671. (Rački o. c. 
str. 436.). 
2) Bogatstvo i ubožtvo, Zagreb 1861., str. 262. 


T. Maté. 


Vom idg. /- Suffix. 





Im Griechischen ergänzen sich die Stámme uéya- und neyálo-, 
zvolú- und noAló- [aus "ro4vló- nach Thurneysens evidenter Deutung !)) 
zur Einheit des Paradigmas. Im Litauischen wird didís “gro darch 
didelis verdrángt?), wäihrend ďaťg und daťgel "vieľ seit alters synonym 
gebraucht werden, grade so wie im Altindischen čahú und čahulam)): 
DaB der Typus der Weiterbildung alt ist, beweist die Úbereinstimmung 
des Germanischen und des Griechischen in mtftla-4) nnd neyálo-. 

Die Slaven nennen den Adler, den Kônig der Vôgel, 

ús $ Gua xápriaróc Te xul xaos Ter envúv“), 
ortl» (lit. erélis) — verwandt mit 0ev.s —, die Inder den wilden Biffel 
gavala- — abgeleitet von gavr- "Rind: beide Worte .enthalten dasselbe 
Suffix, das wir soeben in neydAo- und miktla-, der gr. and der germ. Be- 
zeichnung des Begriffes “grob", konstatiert haben. 


1) 1F. 21, 176 unter Hinweis auf die bekannte Verkilrzung der Príposition 
xaxa vor Dentalen (vgl. Berl. Philolog. Wochenschrift 1890, 1474 und jetzt Solmsen 
Rhein. Mus. 62, 331). Aber auch an die lautliche Verwandteschaft von A und v mubB 
man denken, die in čA9eiv [aus #čau9eiv] die unter anderen Bedingungen unerhôrte 
Aufsaugung des Vokals begiinstigt zu haben scheint. srépov [aus népva:] Monats- 
berichte der Berliner Akademie 1874, 16 Z. 6 (Kyzikos, Zeit des Tiberius) ist viel 
jtnger (vgl. KDieterich Untersuch. zur Geschichte der griech. Sprache 3%). 

2) Schleicher Lit. Gr. 204. 

8) Auch an die Prakrit-Form mahalla — mahať “groB" darf in diesem Zusam- 
menhange vielleicht erinnert werden. Pischel Grammatik der Prakrit-Sprachen 
404 8 5950. 

4) Die einfache Form ist erhalten in dem an. Adverbium mšok (aus #megu), 
das seine Endung von dem synonymen fjol (aus #felu) bezogen haben wird. f/ol- 
existiert nur noch in Kompogsiten, sonst ist es durch mžok verdrángt und ersetzt 
worden. 

5) Ď 253. alferóc aus "afg-eros, zu lat. avis. Joh. Schmidt KZ. 32, 374. 
Sitzungsberichte der Berliner Akademie 1899, 305. Vergleiche damit lit. wiťkatas 
"Werwolf. Szyrwid Dietionarium trium linguarum (4 Wilna 1677), 340 8. v. wilkoľek, 
Lycanthropus, lycaon. wičkatas [angefilhrt von Leskien Bildung der Nomina im 
Litauischen 418 s— 568]. Das Suffix -e/o- charakterisiert offonbar den Adler als 
groBen Vogel, den Werwolf als ein besonders furchtbares Wesen. 


344 Wilhelm Schulze, 


Ai. súikará- "Eber gehórt zum Femininum a£gs. suvgu — mnd. soge 
[idg. "suká] “Saw, ist also súk-ará- zu teilen: vielleicht darf man -ará- 
als masc. Genuszeichen betrachten !). 

Im Lateinischen gehôren caprea und das ganz selten belegte De- 
minutivum capreola?) in tlblicher Weise zusammen“), aber capreoľus 
scheint abgeits zu stehen, da ihm ein gleichgeschlechtiges Grundwort 
fehlt. Priscian 1, 112,, H: capreolus videtur a nominativo capreus e88€, 
cnius femininum in usu est. Im Raumänischen, I[talienischen und Fran- 
zósischen lebt dies capreolus fort als Name des Rehbockes“). Es läBt 
sich beweisen, da man die Form einfach als Maskalinum zu caprea 
aufgefaSt hat: CGL. 5, 404,, ([ebenso im 80g. Keronischen Glossar 
Ahd. GI. 1, 114,] damma ! caprioli stmilis, capra agrestis verglichen mit 
4, 22012 damma " genus capreae stmilis: Ahd. G]. 3, 614, capreolus “ reh- 
poc, : caprea " rehcatz5): Wright-Wuleker Anglo-Saxon and Old-English 
Vocabalaries 1, 320,, capreolus " rahďeor, 3, caprea " rege (vgl. 543 sas.)“). 
Es stehen also hier capreolus und caprea nebeneinander als Maskalinum 
und Femininum, ebenso wie im Franzôsischen cheoreut! "Rehbock? und 
chevrette "Rehgeil", das zum Ersatz fir caprea geschaffen wurde, ver- 
mutlich um ein von chčvre “Ziege" deutlich unterschiedenes Wort zu 
gewinnen, oder wie im Altfranzôsischen, Altprovenzalischen, Italienisehen 
und Raumänischen, wo sich die Feminina im Suffix den Maskalinformen 
assimiliert haben, die gleichbedeutenden chevrol and chevreule, cabtrol 
und cabčirola, capriuolo und capriuola, cúpriór und cáprioárá. Die iber- 
tragenen Bedeutungen, in denen capreolus gewôhnlich gebraucht wird ?), 
beruhen auf einem Vergleiche mit den Stangen oder Zinken des Reh- 


1) Die besondere Funktion des Suffixes in ai. chagalá- "Bock" weif ich nicht 
zu bestimmen. Ohne das -Suffix bezeichnet chúgu- den “Bock, chágá die Ziege". 

2) Nur als Eigenname ist Capriola (Capreolaj häufiger, wie die Indices zu 
CIL. IX und X ausweisen. 

3) Caprea ZU capra ganz wie ai. gavayú- zu gav-. 

4) Pugcariu Etym. Wôrterbuch der rumänischen Sprache I Lat. Element 24 
S. VY. Cúprá cúpriór. 

5) Mehr bei HPalander Althochdeutsche Tiernamen 1, 110 s. 

6) RJordan Altenglische Säugetiernamen 188 8. reége ist das weibliche Tier, 
ráhdéor allgemein “Reh, Rehwilď, eng]. roedeer. Auch das it. cavriuolo hat diese 
allgemeine Bedeutung. Boccaccio Decam. giorn. 9 introd.: videro gli animali, si 
come cavriuoli, cervi et altri, guasi sicuri da" cacciatori per la soprastante pisto- 
lenzia, non altramente aspettargli che se senza tema o dimestichi fossero divenuti. 

1) Rich Dictionnaire des antignités romaines et grecgues (Úbersetzung von 
Chéruel, Paris 1873), 109. Olek in Pauly- Wissowas Real-Encyklopädie 3, 1548 ss. 
(1. "Weinrebenranke" wie it. capriuolo, afrz. chevrolej 2. "zweizinkige Hacke": 
3. Dachsparren" wie rum. cúprtór, sp. cabrio cabriál, aprov. cabrion cabron, frz. chevrom). 


Vom idg. /-Suffix. 345 


geweihs, zeigen also, dab capreolus nicht bloB das männliche Tier be- 
zeichnet, sondern zugleich auch sein Geweih, etwa wie die indischen 
Lexikographen flr gavala- "Buffeľ aunch die Bedeutung "Biffelhorm" an- 
geben. Darnach wird man capreolinum > čógxstov CGL. 3, 187, 255 
nicht von capreola, dem Deminutivum von caprea — beide Worte werden 
in den bilinguen Glogsaren durch 00x46 tibersetzt —, sondern von dem 
im Grunde mit caprea gleichbedeutenden Maskulinum capreolus ableiten 
mtissen. An ein Muster wie caprea : capreolus mag die Volkssprache 
angekntlipft haben, als sie zu aria “GrobBmutter" nicht bloŠ ein Masku- 
linaum avius [prov. avt5], sondern auch avtolus [prov. aviols] schuf!). 
Ob wirklich die technische Sprache des Landmanns und des Jägers caprea 
und capreolus als Bezeichnungen verschiedener Arten auseinandergehalten 
hat, vermag ich nicht zu entscheiden. Zu Columella 9 c. 1 in. sagt 
Schneiders Kommentar scr. r. r. 2, 2, 468: distinxit capreolum veluti 
maiorem a caprea Praef. 1 memorata. Jedenfalls gehôrt capreolus viel 
eher in die Klasse der Augmentative als der gewóhnlichen Deminutive ?). 
Im Altfranzósischen steht neben clevrol in gleicher Bedeutung cherrton, 
eine unverkennbare Augmentativform %). — Das Litauische gewinnt das 
Femininum von ťaťnas “Diener darch Demination [tarnátté]!), die Mas- 
kulina aber zu ántis "Ente" awis "Schaf" katé “Katze" u. a. durch Aug- 
mentation [aštinas úwinas kätinas]. Vgl. aňginas “groše, besonders giftig 
gedachte Schlange" zu angis “Schlange" und mehr dergleichen bei Leskien 





1 Tappolet Úber die romanischen Verwandtschaftsnamen 64. Zu frz. aieul 
hat sich dann auch ein Femininum ašeule hinzugefunden. Auf mechanischer Nach- 
ahmung des Musters beruhen vielleicht die bekannten Bildungen vom Typus des 
it. Spagnuolo (zu Spagna). 

2) Zugleich freilich dient capreolus als sein eigenes Deminutiv und entspricht 
dann in der Bedeuntnng dem aprov. cačroletť und dem frz. chevrillard. Vergil 
egl. 2, 40 

praeterea duo nec tuta mihi valle reperti 
capreoli, sparsis etiam nune pellibus albo: 
bina die siccant ovis ubera: gu08 tibi servo 
verglichen mit Boceaccio Decam. giorn. 2 nov. 6: per che ella, levatasi, lá entro 
donde uscita era la cavriuola, © videvi due cavrinoli, forse il di medesimo nati, 
e, non essendolesi ancora del nuovo parto ragciutto il latte del petto, guegli tene- 
ramente prese, et al petto gli si pose. Li guali, non rifiutando il servigio, cosi lei 
poppavano, come la madre avrebber fatto (s. dazu die S. 344 Anm. 6 angefilhrte 
Stelle). — Wer capreolus fr ein gewôhnliches Deminutivum von caprea hält, kann 
zur Rechtfertigung des Geschlechtswechsels wenigstens aus dem von AWeinhold im 
Archiv fiir latein. Lexikographie 4, 184 5. gesammelten Material keine wirklich ge- 
niigende Analogie beibringen, was ich mit Riicksicht auf Brugmanns allgemeine 
Bemerkung IF. 19, 216 Anm. betonen môchte. 
3) Vgl. aprov. cabrion "Sparren. 
4) Zur Gegchichte lateinischer Eigennamen 136. 418, 


3460 Wilhelm Schulze, 


a. a. O. 204 — 404 8.1). Die Lateiner, die zu caprea das Maskulinum capre- 
olus geschaffen, lassen das Deminutivum capella (neben capra) als 
Femininum von caper fungieren: man lege Ovid fast. 1, 354. 361, wo in 
dem gleichen Zusammenhange - znerst caper, dann capella ergscheint?): 
Sng dederat poenas: exemplo territus huius 
palmite debueras abstinuisse, caper. 


Culpa sui noeuit, nocuit guogue culpa capellae. 


Der Gruppe caprea capreola capreolus fehlt das masc. capreus, der ver- 
wandten caper capra capellu nmgekehrt das masc. capellus, aug keinem 
anderen Grunde, als weil hier capelľa das Femininum von caper, dort 
capreolus das Maskulinum von caprea vertritt: es handelt sich um Er- 
scheinungen der sog. grammatischen Motion, in deren Dienst die Bildungs- 
mittel der Augmentation und der Deminution gestellt werden“). — Auch 
bei stmiolus Čic. ad fam. 7, 2, 3 wird man fragen dtirfen, ob Cicero 
durch das [-Suffix die Form wirklich als Deminutivum und nicht viel- 
mehr als Maskulinum hat charakterisieren wollen: stmtus und stmiolus 
kônnen sich zueinander verhalten wie prov. avis und avto/5$). 

Die "Witwe" ist, wenn man so sagen darf, eine uralte Institution, 
der "Witwer" dagegen tiberall bei den Indogermanen die Erfindung 
eines viel júngeren Zeitalters“). So ist aus und zu aisl. ekňya ([dän. 
enke schw. enka] Witwe" ein Maskulinum e4AAl neugebildet, fir das 
Cleasby-Vigfusson tberhaupt keinen älteren Beleg kennen“), das aber 
nach ihrem Zeungnisse “freguent in modern use" ist. Auch hier ist eins 





1) Portug. cabrdo "Ziegenbock", Maskulinum zu cačra, — sp. cabron it. caprone 
"alter oder groBer Ziegenbock. 

2) Vgl. aus der Terminologie des Wirfelspiels damnosi canes Properz b, 8, 46 
Ovid a. a. 2, 206 trist. 2. 474: dumnosa caniculu Pergius 3, 49 (s. OJahns Ausgabe 
S. 153). Portug. heiŠt die Hiindin cadella. cabráo und cadellu kúnnen recht gut als 
Illustration fiir cupreolus und capella dienen. 

3) Diez Grammatik der roman. Sprachen $ 622. Meyer-Liibke Grammatik der 
roman. Sprachen 2, 415. Brugmann GrundriB II“ 1, 601. Brugmann gebraucht den 
Terminus “Amplificativun", wobl nach dem Vorgange der Slavisten. Jeh ziehe das 
ktirzere und vermutlich ältere Wort “Augmentativum" vor, das aus dem Sprachge- 
brauch der romanischen Grammatik stammt. Goethe Ital. Reise 1 (Weim. Ausg. 30), 
92: >der Audienzsaal des Rathanses, mit Recht durch das Augmentativum Salone 
betitelt<. 

4) AWeinhold Archiv fiir latein. Lexikographie 4, 184. It. caprto "Rehbock" 
(— 8p. cabrio "Dachsparren“) wie simius und avis. 

5) Delbriiek Indogerm. Verwandtschaftsnamen 61 — 442 ss. unter Verweis auf 
JGrimmu (DG 3, 338 n. Abdr.). 

6: Fritzners Ordbog verzeichnet infolgedessen die Form gar nicht. — Wie alt 
das bei Falk-Torp Ľtym. Ordbog 1, 140 angefiihrte schw. enAil [Axel Kock Svensk 
1.judhistoria 1, 197! ist, weiB ich nicht. Heute heiŠt es enAZing. 


Vom idg. /-Suffix. 3241 


der flir die Neubildung maBgebenden Muster noch erhalten: gymbill 
“a he-lamb" zu gymčr “a ewe lamb" 1). 

An den Schlub der Reihe stelle ich das sl. AXoztľa [nsl. č. kozel 
r. kozél] "Ziegenbock", das sich zum Femininum koza “Ziege" verhält 
wie lat. capreolus aviolus zu caprea avia, isl. gymbsll ekkl za gymbr 
ekkja und das durch den Nachweis dieser Parallelen aus seiner bis- 
herigen Isoliertheit?) erlóst, durch ai. gavala- und sl. ortZz im Verein 
mit den durch Z-Suffix erweiterten Bezeichnungen flr die Begriffe “grob 
und “vieľ zugleich auch erklárt wird. 

Irre ich mich nicht, so ist hier eine idg. Angmentativbildung ge- 
wonnen, die wir in die Urzeit zurtickzudatieren berechtigt gind. Daf 
dasselbe 7-Suffix, wie bekannt, aunch der Demination dient, ist nur in 
der Ordnung. Lit. ďidehs hat die Endung der Deminutive angenommen, 
erélis dazu auch ihre Akzentuation: got. mtAils “gro reimt auf /ettils 
"klein", die deminuierten Adjektive ôpsuúloc fidúloc naxvlús zeigen 
das Suffix von ai. bahulá- und scoAAó-: prakr. mahälaýa (fem. mahaliyč) 
SgroB"3) stimmt zu ai. amôälika, der Verkleinerungsform von ambá 
"Matter". Man vereleiche auber dem, was ich schon Guaest. ep. 301. 
308) zitiert habe (Bezzenberger BB. 5, 98), Belié Arch. fir slav. Philo- 
logie 23, 144, 26, 329 und Bragmann Grundrifi II? 1, 679. 


1) Noreen Altislándische Grammatik 3 131 $ 167, 1. Agnus dei heiŠt im Stock- 
holmer Homilienbuch guds gymb.li. 

2) Miklosich Stammbildungslehre 94. Weshalb er die von ihm im Lex. palaneo- 
slov. 300 nach Vostokov angeflihrten Pluralformen Aotelia koteljam% auf ein m. Ac- 
te). statt auf das f. kotelja bezieht, ist mir unklar. 

3) Pischel a. a. 0. 402 8 095. 

4) Dem hom. pelávriegpos 4 211 darf man als Parallelen beischreiben die 
Frauennamen Mizorép« [Bechtel Att. Frauennamen 42] und Ztuorzépa [z. B. Michel 
Reeueil dinseriptions grecgues 667 A 35]. 


Berlin. Wilhelm Schulze. 


J90JOBKA. 





B cBOÉM NOAPOÓHOM pa3Óopš MHAKIOUNHYUEBA KOPHECIOBA.!), TAŠ A HMBLI 
B BHAY CHAÓAHTb OFOBOPKAMHA H AOMOJHHTEIBHLIMH 3AMŠTKAMH BOĎ CIOBA, 
KOTODBIA B TOM MO M0eMY MHÉHIO HYXNAJHCb, A HE KOCHYICA Pe“-eHiA, Koe 
TAM ABIAETCA KAK NPACIABAHCKOe Zely, A B »ÚČTapocIOBEHCKOM«< CIOBAPďB 
(TaKXE B COOTBŽTCTBEHHOŇ CTPOKĎŤ KOPHECIOBA) — KAK 3ABRA. Tenepkb 
OAHAKO MHĎŤ KAKOTCH, UTO HA ITOM CIOBĎ CTOHT HŠÉCKOMBKO OCTAHOBHTECA. 

llpexre Bcero HE MŠUAST NPHCMOTPŠTĽCA NOÓIHKE K TŠM PAZHOBHAHO- 
CTAM, B KOHX 0HO YMOTPEÓIAETCA B PAŽHBIX CIABAHCKAX AZBIKAX. 

>CrapocioBEHCKOE< 3ABRA BIATO MHKIONHUCM H3 PYKONHCH Ó01- 
rapckaro Hm3B07a, XVI sžxa (Gregorii papae et Petri diaconi dialogi), 
KOTOPAA KOHEUHO HE NOKAJBIBAET CTAPONEPKOBHOCTH JAHHAFTO CIOBA H He 
MORET CIYRHTb AIA OMPEAĎNCHĽLA NPABHILHATO ero HAMHCAHIA. TÉM MEHŤC 
B STOM CMBCIŤ JAŠT UHCTO-PYCCKOE 30 2ÓBKA, IPHBOJHMOE TYT Xe H3 JlekcH- 
KOHA TpeA3bIUHAro ©ezopa Iloxnkapnosa, 1704 roga. K CuACTLD, B CTAPO- 
NEPKOBHOCTU, HIH 10 Kpalínel MÉPŠ B NpaclaBAHCKOCTH, B AAHHOM CIYUAŽ 
COMHŤBATBCA HO IMPHXOJHTCA. ŽABA MOKHO CUHTATb pAJHOBHAHOCTBO, 
HIH JAKE IHUIb APYTHM HANHCAHIEM IIPHBOAHMATO H MHKAOUIHUOM HOBOÓ01- 
rapekaro 3£IB3, H ero 38NAJHArOo BHAOH3MĎHENIA 3ÓNBa. JÍIBA HMŠ- 
STCA B CIOBAPAKÉ IIpu IľaHKOBCKOH PPAMMATHKŤ, H OTTYAA, HAJO NOJATATB, 
B HAMHCAHÍH 31 £BA, BONO B CHOBAPb JOBEPHYA: NPAMŠPBI NOCXIŤAHATO 
BCÉ TPH — MAKEAONnCKIE, © UHCTOW OMIACOBKOHY, BIATLIE H3 IIBceHb MATAAH- 
HOBBIX, HA KAKOBBIA NŽCHA CCHLIAETCA H M-y, A HMENHO HA NŽCHO H3 Ilpu- 
ažna (No. 1, erpam. 6) u na OMHCAHĽE CBAAEÓNEIX OÓBINAE6B B Kykvuž 
(erpan. 0917). CGrxxm, Kon NnpABosuT JBepHya, 04H1 (No. 008) — m3 
Bereca, Apyrie — Óe3 o6OZHAUEHlA MžcTA. UHCTYH-KE OMIACOBKY NpeJ- 
CTABIAfOT NPAMÉPBI, KOTOPBIE A MOFY INPHBECTH H3 OAHOŇ CAMOKOBCKOÁ 
ženy (CÓopHHK 34 YMOTBOpennA, XI, I[BCHH H3 UEZAAHKA HBOT. Or 





1) 06 8rumosorxyeckom cTopapš Mukaonmua. Pycexilí Puzororuveckiú Bt£or- 


HUK, TOMbi XVIII—X XV, Bapniasa 1887—1891. 


JOHOBKA. 349 


GamoKOB, 1): »CexHÁJH MH Ca, CexHárzm CHáa H 3ÓXBA HÁCAHO, JÓJBHNA 
TÁO TOBÓPHC, »JÓZBHNE, MÁJA CXHÚMKA<. 

Ara C10BEHCKArO A3biKa M-16B KOPHECIOB H ILZETLIDIIHHKOB C1OBAPb 
(MOKAZAHLA KOTOPBIX A CBOKY J3AĎCh B OAHO) YKAZBIBAFOT UŠILIÁ PAA pa3- 
HOBHAHOCTEÁ HAIIEDO CIOBA, OTYACTH VCHOKHČHHEIX MPOHZBOJKAMH -ina H 
-na, H3 KOHX BTOpaA M. 6. IHIIb SBYKOB0E H3MĎHENIE NepBol. B KOPHĎ MH 
SAŠCbB BHAHM KOJEÓANIE MEXAY IACHHIMH G, 6, 0, H TIAYXHM HIH Xe 0T- 
CYTCTBIEM FJACHATO, A TAKKO MEKJNY COXPAHEHTEM TPYMIHI IV H YTPATOK 
ssyka |. Baiimaxy nmepex v 3ByxXa | (HAXO NOIArATb, TBČPAATO, ZABArOo 
CHAYAJA VHCTO-TYÓHOE W), PABHO KAK H PAZIHUHOMY H3MŠHEHĽO NEPBOHA- 
VAJBbHATO TAYXOFO VAHBIATECA HENETO: XOTA Ó0IŤE TOUHO6 OCBŠINEHĽE STHX 
ABIEHIH, MNPEXOCTABIAGMOE MHOŇ XYUIHM SHATOKAM CIOBEHCKOÁ PŠUH, M. Ó. 
ÓBLNO ÓBI HE JHIIHHM. ÝKAŽAHHI NEPBHUHHA S0pmMlIi c l: Zrlva, zálva, H 
zôlva, SATÉM NEPBHUHL:IA ČEJZISBHLIA: ZÁVA H ZEVA: JAIĎE, NPOHZBOAHGIA 
9xeBxlA: zálvica m zolvičina, NPOHSBOAHBIA Če33ILHHIA: Zavičina, zavíčna, 
H HAKOHEI NPOHJBOAHHA ČEZĽIACHATO KOPDHA: Zvičina H 2vična!). 

IIo cepóckyä HMŠeTCA 3ÄOBA, ÓJHKAŇNOE IPEAOJTAFAONEE ZAAREA, 
H CTAKOHHBA POHEMA JÁBA, NPHBOAHMAA BYKOM, KAK BOEBOAHHCKAA. 

Ilo 1em0KH, BCTAPHHY, YKASBIBAOT S$0pMH Zelva m zelvice: nepsba,x 
OTMŠUCHA B CTAPAHHBIX CIOBAPAX — B PaHrpazckom (» Krera POCKOXAHATO<) H 
HomenKraTopž (ecTL x b Mater verborum, HO KaK rIOCCA NOANOKHAA), NPATOM 
CO 3HAUEHIEM CHOXH, KAKOB0© 3HAYEHIE ABAHETCA H B NPEMŠPäX H3 CTAPHHA- 
HBIX ÓnóZziH: »Zelva povstává proti tšči své« Biblí olomoncká (oweBHAHo 
— Jyx. XII, 03) u >test zelvu svau< Myseňckaa Ónózia, Esexiní XXII, 
11. BerrO JH STO CHOBO TAKKE PABHOCHAEHO PYCCKOMY 3070BKA — HĎ- 
CKOIBKO COMHHTEIBHO: FOHTMAHH CKPĎUHAET TAK06 3HANEHIE IHUIb CCBHLAKOH 
HA czopá Jloópogekaro: »3£A8R4 Bohemis olim guod Rassis 30468Ka 
mariti soror< Institutiones, crpam. 139, a KoTT Za8T CIŤAYFOMIA, HECOBCÉM 


1) Zrlva MPHBOAHTCA KAK HH:KHCKPAHHCKOC (MHKIOMHU6M) H KAK OBIOKPAHH- 
CKO6: zálva — Co COBIAKOŇ HA PYKONHCHLIÍ CIHOBGHCKO-HŠMONKÍK CHOBADE ŠJANOKAPA , 
NPu ZÔlVa YVKASLIBAETCA HA IÍNEFANETOB CHOBap> (Cigale, Deutsch-slovenisehes Wôrter- 
buch), ma JeBCTHKOBLI NPUNHCKU K MUKAOMHUCBY PYKODHCBOMY CHOBAPDR N HA IlagOBBI 
BLINICKU H3  BIreHBEHCOB5IX >HOBHI<: Mpu ZÁVA HaXOAHM CCHIIKY HA ŠIHOXNUA 
(TAYXYN), na llErarera, N0MÉUAHNAro ero Kpacom (Kras-Cig.), X ma pŠBUL ÓŽIOKPAHH- 
NeB: IMPH Zevä HMÉOTCI NOMŠTKE M. (r. e. MHKIOMHNYÉBLI CHOBAPHBIE MATEDBAJBHI) Z 
BI. Kr., r. e. BÉA5IC KPAHHNBI. (Y NOCAŤANUHX TAKHM OÓPASOME OTMĎUCHGI TDH PaABHO- 
BHAHOCTH HaAMôro cIopa.) IIpu zálvica ABASMETCA CCHIAKA Ha Ila#OBbI BBINHCKA HSE 
HOBNU, NM ZVÍČNA — Ha >pa3HLbIC TPYABbI MHKIOMHUÁ< (RB AAHHOM CHYKAŤ M. 6. na 
TOT-KE KOPHOCHOB) H Ha KpeCTLAHCKY% XHMIW Beprosna (Vrtovec, Kmetska kemija): 
ZVvičina BLICTABJICHO KAK BEHENBAHCKO-CIOBEHCKOC, M0 Jprapiepof llyresok cyMž (Iz 
potne torbe). ŠPopm zavičina x zolvičina MbI B% IÍISTLIDMIHHKOBOME CHORADŤ HC 
HAXOAUM. Ha HHLIX $0pMAX HO OTMŠÉUEHO VABPEHIA. 


390 Pomam BpaHmAr, 


Äcnnia vrasamia: Zelva, y, zelvice, e f. — sestra mužova, die Schwägerin. 
D. (Dobrowsky), Mus. (Časopis Českého Musea), Lex. vet. Z., — žena 
gynova, die Sohwiegertochter. GI. 385. Iocxšxnaa cerraka 314417: Brandl, 
Glossarium illustrans bohemico-moravicae historiae fontes, Brtinn 1876, 
D Koem uHraercA: Zelva, Zelvice die Schwágerin (auch Schwiegertochter) 
— BBIUHCOK HIH CCBLIOK HšT. I[lIpAMŠp Ha zelvice y FOATMAHHA HOBHŇ 
U MOAOZPHTEZBHLIÁ: »Ohledni se, lépa Kvéto, sestra té volá. Nemohu 
ge ohlednouti, ani ozvati: K zelvicem mne sivý koník tryskem unáší< 
— ITO BÉIb HHUTO HHOE, KAK NE6PeBOA CEpÓCKOH HAPOZHOŇ NBCHA (Kapaumh 
I, 82)1), m camoe cxoBo Zelvice 3AŤCE MOPIO ÓHI ÓLIT: OEpeEKPOBHO H3 
cepóckaro 380pBa. Bnipovem želvice (co 3BYKOM M) npapoanTca KoTTOM, 
KAK »ÓECKHACKOE<. B KAUECTBŤ CIOBAIKAX S$0pm vy KorTTA NPABEJEN: 
zolva, zolvica, zolo- u Žol-, © NPDAMÉPpAMH Ha BTOPYT VOpMY HI CIOBEH- 
CKHX NOr1440B5 (Slovenské pohľady na literatnru, umenie a život), III, 
2, 201, 3, 201 u V, 58: Mužova sestra pre ženu je zolvica: Nemáš 
svokry, nemáš ani len zolvice. lllemóepa — Základové dialektologie 
československé. Ve Vídni 1864, erpan. 74 — oTNŠUAET STO CIOBO, KAK 
opaBckoe (BepxHeBakckoe): zolvica (sestra mužova jest zolvica jeho man- 
želky), He KAK ONABCKOE, T. e. ne B cBnepozocrovunou MopaBin: y Korra 
3ABCb HEJOCMOTP. 

H3 noaxkbekaro aA35rka M-u NpHBOJHT >želwa, želw, želwica m 
orcroza žolwica<. JlepBol S0pMBI HÉŤTY B IHUAEBCKOM CIOBAPŤ, a Upouia, 
KAK VCTAPĎBLIA, CHAÓKEHMI J3BŤZAOUKAMH. — BOT AHNAEBCKIEe OPHMÉDH H 
CCELIKH, MOJAĎAHIA © paCKPETiem cokpauenif: šwiesé, žolwica glos, 
goror mariti /ln TyxorKUHK, CIOBAPHK IMAIPpH JATHICKOU TPAMMATHKŠ 
1533 roza, Gregorii Cnápii (Knanexaro) Thesaurus Polono-latino-graecus, 
1090 et 1418, glos, žolwica Ioannis Ursini (Hexssšackaro) Grammatica, 
Zamosé, 168: swiesč, mežowa siostra, želW, želwica Dasypodius Catho- 
licus, hoc est Dietionarium latino-germanico-polonicum, germanico-polono- 
latinum et polono-latino-germanicum. Dantisci 1642 (nepexžĎIKa 2ATHHO- 
nemexkaro exozapa Banrasa Jacmxnomia — Dasypodius nxn Dasypos, T. e. 
Bbpoarno Zajíc: Jagúsxovs NorpeveckA KOCMOHOr, 3411): Volekm., 371 
(Nicolaus Volekmar, Dictionarium guadrilingne. Pars [. Latino-germa- 
nico-polonico-graeca. Pars II. Polonico-latina. Pars III. Germanico- 
latina. 2-0e m3x., po Ľaanexé 1605: glos, želv abo želwica, tež nie- 
wiastka niektórzy zowia, t. j. mežowa siostra. Maczynski, Lexicon 


n—V— o ———.€—— 


1) CapaBka m0 BWHATMAHHOBCKOM CCHLUIKŤ BRIACHHAA, UTO TYT PAZYMÉŽDTCA ŠSva- 
tební srbské písné, » nepesoaž Yexaropckaro (Časopis Českého Musea, šestý roční 
bčh, 1832, svazek I, str. 142). 


ŽOJHOBKA. 351 


latino-polonicum 1564, w Królewcun: Bracia Wladys"awa IÍ glowa rad 
gobie szkodliwych Krystyne želwice swoje byč powiedzieli. Kromer, 
Kronika, tlumaczenie Blažewskiego, 165, bratowa, Zolwice i bratowe 
u jednego stolu, I swiekry i niewiasty jadaja pospolu. Simonides- 
Szymonowicz, Sielanki, 56 (no Rapuasckomy nananiro B 8), Jan Kocha- 
nowski, Dziela, w Krakowie 1639, /7 zgoda rodzinna. locxšanna 
CCBLIKA, KAKOTCH, OUHÓOUNA: A 10 ZHATO CTHXOTĽOPENIbA KOXANOĽCKATO NO 
TAKAM 3AMIABIEM (0HO A. Ó. OTHOCHTCA K TOIBKO UTO NPHBEAÉIHLIM CTNXAM 
INIAMONOBHUA): ZATO MOTY NPHBECTH, BÉPOATNO H COOTRŠTETBYOUNÁ JH1- 
AEBCKOMY YKAJAHI0, NPHMÉP A3 OTCLIAKA PpeuvecKAX NOC10B: »Čos to Zol- 
wicom za bratowa ... przyniosla< Odprawa poslów greckich, 431 
(Chorus: »0 biatoskrzydla morska plawaczkols) — Jan Kochanowski, 
w Krakowie 1629, str. 77, raš uxžerca Z BM. Z, HO MORET-ÓBITE JHIIb 
NOTOMY, UTO HAA ÓOSBUIHM Z BOOÓNE TOUKH BCTAPAHY VACTO (HAHA HHKOMMA ?) 
ne erasBuxocb: B IOónxeňnom u3zania (Wydanie pomnikowe, tom II, w 
Warszawie 1884), erpau. 114, nanevaTrano Zolwicóm. 

B pyccekoM A3LIKB, BOCAHKO-PYCCKOE HAPŠUle, KPOMŽŤ OÓMEHIBŤCTNATO 
ZOXÓBKA, NPEXCTABANET (no Jas): Z3ÓXBA, JÓXBHNA TBEPCKOE, CŤBEPHOE, 
CHÓHPCKOE, IMPHYOM B OJXONENKOM 30BYT TAK H ÓPATNHHY XEeHY, HEBŠCTKY. 
B MAHOPYCCKOM NAPŠUJM MEL HAXOJHM POPDMHI ZOABÁNA, ZOBÁNLA HA 30- 
BÝX nA. 

B NnoJzBCKHX S0pMAX, H B HŠKOTOPLIX YENICKO-CIOBAIKHX, ZATPYANEHBO 
NPEACTABIAST NOABIEHIE M BM. 3, AA B NOJBCKOM EO H 0 BN. € — TPYAHO 
NPHAYMATĽ> AIA ITOTO HHOE OÓBACIIENIE, KPOMŤ NPIYPOUKH K CIOBY MWAAHI- 
AAA KBE Vepenaxa: STO ÓBINO ÓBI NEPĽOHAUAJBHNO BLEIPAKEHIEM HENPIAZHNA 
C0 CTOPOHLI MOJOAYXH, BPOAŽ PYCEKAX BEIPaKEniú #3020BKA — JIOBKA<, 
230170BKA — KOJOTOBKA«<, »30J0BKA — MYTOBKA<. Brpouvem nožbCKOe Ž 
MOrJO0 ÓBI, NOKAIYH, ÓBITb ZHIIb NEBŠPHONO NEpenaNnejí CTAPAHHATO NPONHC- 
noro Z, XOTA CAMAA OPZACOBKA Nepe3 0 FOBOPHT BMOAbZY MUAMAUAĽo — 
cpabnim Žôlty x T. n. (mólwič, môówič — exminuno). 

HecmoTpa na HEACHOCTB HŠKOTOPBIX PODM, MLI, COMOCTABHB NEPBHUHLII 
(KOHEUNO, OTHOCHTEXLHO MNEPBHUHLIA) FOPMLI 3A 5BA, J0JBA, Zelva, 3aoBa, 
H ŽelW, NpeACTABIAOUIA DB OKONMUAHIH TO Ke KOJEÓNNIE, KAK NEPKOBLB, 
UPKBA H T. A, OPA CTAPONEPKOBNOM UPAKU!, MOKEM © NOANBIM NPABOM 
NPEANOZOKHTE NPACIABAHCKOE (BŽPOATILO, H CTAPONEPKOBHOE) CX0BO ZAAW, 
PÓANAK — 3BARBE. JTO B CYUHOCTA VRE H CAbxax M-u, NPONHCABNIA B 
CBOŠM KOPHECHOBŤ npaczapanckoe zely!). Š3BYK "M MBI, BBHAY AABHO OT- 


1) 0 MIrK.00IH4ÔĽCKOM €, AIBRO HOYMŠCTHOM, HO CHUTAO HYKNBIM pacnpo- 
CTPANLITECII. 


302 Poman BpamnAT, 


MBUSHHATO CPOACTBA TPeveckAro JÁAWG H IATHHCKATO GlOB, ÓVACM BLIBOANTĽ 
H3 0 © ABYBEpXOW (M0 $OPTYHATOBCKOÚ TEPMHHONOFIHE — ÚPEPLIBACTOD) 
AOHTOTOH, KAK hI B KAMhI IDH JHTOBCKOM akmä. BžxeBoe CKIOHENIe 
HAUIeETO CIOBA, HANO AYMATb, HCXOJHT OT HAJBIBHATO NAJEKA, H BOZHHKIO 
no oópa3ny CBEKPRI-CREKORRE. TakRO H JATHHCKIE KOCBEHANKN: E£loris 
H T. A., BAOÓABOK HO OMPAMĎPOHNHIE, A VKAJBIBACMHIE IHIIb TPAMMATHCTAMN!), 
MOĽZH BO3HBAKHYT> N0 NpAMžpy flos-floris m e.1., UTO BLICKAZAI vxe ACKO1213): 
Tpeueckoe RE VÁŽIUG ECTECTBEHHO CUHTATb OCHOBOÁ HA -0ô4, -Či, KAK alÔWS, 
KAKOBYHW OCHOBY MOKHO OPHZHATE H NPAS3SMUHOT0. —MBICIE, UTO BTOPOŇ 
UACTBO ABYTIACHATO 3ABCb ÓBLIO U, H UTO CTPOHTb ero CIŠAYET BBHAŤ 
-0Y, -ÓU, IPHUOM MOXKHO ÓBI NEPEKHHYTb K HAMeMY S3hAh! POHETHATECKIA 
MOCT — AOBOJBHO TAKH CIOKHATO NOCTPOEHIA, — MHŠ, KAK H BpyTMAHHY, 
KAKETCA HEBÉPOATHO. ÚCpaBHUM TaKXe vTsepanenie JIzsa Mežepa H 
1IpexrBAlla, UTO CHOBO STO COAEPKAJO 3BYK V“). 

UTÔ KACARETCA BHYTPEHNEH OPJACOBKH, TO MH VXe y BpyýrMAHHA, BO 
2-M H378nin ero Ovuepka Hm B KpaTrKol cpaBHATEIBHOH IPAMMATAKŤ, Aa 
TaKxe y Jlexpópka, B ero WHAOEBPONCKHX HAZBAHIAX POACTBAŠ), HAXOAHM 
ABA TIYXHX, OYEBHAHO HA OCHOBAHĽA cepóckaro 3ä0ba (BŠAb 3A BEA AAIO 
ÓLI 3YBA)Š), TPEÓOBAHLE CEPÔCKOH POHETHKH NOAJEPEHBASTCA H PYCCKOH: 
pYCCKOE ZOZÓBKA — B CTAPHHHLIX TEKCTAX STO CHOBO, K COKAIĎHĽO, HO 
OTMŤHENO — NPHXOJHTCA OÓBACHATb H3 ÓOSŽE PAHHATO Ť310BKA, BLINEA- 
UAro POHETHYECKH HJ3 ZLA BBBKA, H YCBOHBUATO CEÓŽŤ NEPBOE 0 OT NEPBH- 
UHHHLI Ť3ILI-30XBH, KAKOBAA XNPDHTOM MODA HOJHDTO JEPpRATECA B ABHIKĎ: 
BĎAb CBOKPMI, KAK OÓJACTHAA SOPMA, ZHBÉT HU NOHHHB.). KoHeUHO pyc- 
CKÍH A3BIK, NOJTBEPRAAA IPACYTCTBIE EM0 OJHOTO PAYXOTOo, BMBCTŤ © TÉM 
zZACTABIAET HAC NPExLNOJSAFATk He b, KAK BpyrMAHH, NAMYMIÁ ZblBVA, A — 





1) Neue, Friedrich, Formenlehre der lateinischen Sprache. Dritte sehr ver- 
mehrte Auflage von C. Wegner, Leipzig 1901. S. 202. 


2) Miszellen, 1. K.Z., XII, 319. 


3) Brugmann, Grundri8 der vergleichenden Grammatik, rom I, usa. 2-e, crp. 204, 
nyHkr 3. Leo Meyer, Handbuch der griechischen Etymologie, III. B., Leipzig 1901. 
Prellwitz, Walter, Etymologisches Wúrterbuch, 2. Aufl. Gôttingen 1905. 


4) Brugmann, GrundriB, B ykas. M.: Kurze vergleichende Grammatik der indo- 
germanischen Sprachen, S. 138. Delbriick, Die indogermanischen Verwandtschafts- 
namen, S. 583 (150). 


b) Ha aro naBHO vkxasar llčrp Axckcňepnu JIaBpOBCRIÚ (KODCHHOC BHAJCHie B 
HAZBAHIAX —poAcrBa vy Úzapri), Cóopnuk II. Orašxcnia HMNeparopckok AKAXCMIR 
Ilayx, r. II, crp. 75: TOABKO Ero CTAPONEPKOBHOE SPABA — NOMPABKA HOVZAUHAA. 

6) JarE (104 CIOBOME ČBČKOP) TOBODHT, UTO 90pMA CBEKPMI BOTPŠUACTCA BE 
FYÓLPHNIAX NOBĽOPOACKOU, MOCKOBCKOU, ROPOHEKCKOU X Apyrx: ByAle6 OTMŽTNE ©č 
n PAZaAHCKONŇ, B CROMNOCKOM VŠIAŤ. 


ŽONOBKA. 303 


5, KOTOPBIÁ H ABIAeTCA y JlexLÓpNka, rosopamaro: »altsloveniseh zlúva, 
oder vielmehr zúlúva<. Množ nepsoe 0 M. 6. 3ax0TE.1 ÓLI OÓBACIIHTE IIDH- 
MĎNENIEM K UPHKAAAKY 304, OLNAKO TAKOE CÓJHRENbEe (BŤPOATHOCTH KOTOPATO 
A RE KACAJICA H OMATb KOCHYCE HHXE), NPH ÓBPAOCTH ZBYKA 0 B NAHHOM 
IPHKIAAKŤ (314, 310: 320x, 314A, 350€), AYMAeTCA MHŤ, HANPOTHB TOTO N0A- 
Nepzaro ÓBI CAMOPOAHHIÁ BBIFOBOp “310Bxa. JÍpexnosaraTE, BMŠCTŤ c 
BpyrmaHHOM, b, © AJBIKOBĎAHOH TOYKH 3pÉHiA vAoónŤe (M-u He J4pom 
sarpyznanca — Etymol. Wôrt. — NpPHMHPATE CIABANHCKÍA BAA KOPHA © 
rpeuvecKAM): CPABHAM MP KTH-U 46 PEUIH, BARYEUIH-RAAKA A: BIIPOUeM Ďop- 
TYHATOB NOJAFAeT, MO CHPABKÉŤ JOÓEZHNO COOÓHONHOH MHŽ IIOpKEZHHCKAM 1), 
UTO MHHHMAJBABIÁ PAACHHK (110 Ero NOHHMAHBIO HA TEPMHHOJONIH: HPPANIOHAJE- 
HO06, OPH NIABIBIX KTOMY H HECHOFOBOE G) MO JABAT> TAKXRE 5. 


CTpoA MpaA3EIUHO© C20B0 C€ MHHHMAJBHLIM H ÓŠĽDIABIM PIACHBIM, BpoAŠ 
9“l0s (apeBuže g“lozs), pÓAHAK glojés, H NPexNOJAraA, ZHAUHT, AJA KOPHA 
ÓPAŤE NOJHLIÁ BHA gel, MBI MOTJH ÓBbI NPHHATĽ ÁACKONEBCKY10 STAMOJONI 
(B B-IIE VKAZAHNOM MŠCTŤ), NO KOCH VÁŠE CPOAUH CIOBAM valepóc, valnvýs 
CHOKOHHHIÁ, THXIÁ, VéŠ06 CMÉx, Veláw CMŤHCb, dyáÄÄonaL KPacYT0Cb, pa- 
AYT0OCb — >3020BKA< ÓBLIA ÓBI CBBTIOF0, PAAOCTHOD, npiarHoro. [lpasza, 
STO TOABKO BOJMOKHOCTB2): BCIHOMHHM, UTO MONO CAĎIATL BECBMA JAMAH- 
UHBEIA NO 3BYKAM H MO CMBICHY, HO ÓESYCHOBNO HEBŠDHBIA CÓNHRENIA CXOB, 
KAK XYAÓRECTBO (YRAOKACTRO) H XYAÓH, MHHÝTA H MHHOBÁTB! 
Emo cmžBxže ACKOJNBBCKOH STHMONOTIH, NPHBOAHMAA H OTBEepraemaxa JTaBpoB- 
CKUM AKCAKOBCKAA, H PYCCKAA HAPOAHAA, — OT 301, 310H), ZACTALAAIOUAA 
HaC BO3BOAHTb, Ó030 BCHKAPO OCHOBAHIA, CIABAHCKOE 3HAUEHĽLE NOCIŤAHATO 
CIOBA K NIpaa3siky. (UTO ÓBI MONOJYXH NPAHZEIUHOŇ MOPBI HHKAK He MOĽJIH, 
— CHepBa HA. MEXAY COÓ0H, HOTOM B UIYTKY, A HAKOHEN H B cepbô3, 
He AYMAA VKE 0 NEPBOHAUAJBHOM ZHAYEHIH, — HAJHIBATb MY KHHHBIX CECTÓP 
>3NI0KAMH< — MHŤ KAKETCII COOÓPAKEHIEM NEBÉCKAM). He rozHTCHI, pa3y- 
MŠETCA, H TOJKOBAHĽE CAaMOro JIaBpOBCKAFO, KOTOPBIÁ, MONO0/KHM, A1A CBOErO 
LĽpPeMeHH He OCOÓEHHO NPETPĎIHI, CÓAH3HBUH CBO6 ZSRABA C CAHCKPATCKAM 
gurvi (MYmeckiň por — gurú), B 3HAUCHNLBA >MOUTEHHAA<: HO BCÔK Ó03 
OCHOBAHIA MNPH3HAJL CAHCKPATCKOE NMNEpenocHOE J3HAYVEHIE ITOĽTO NPHKLAJKA 
TAKKO H INPAHZHIUHLIM U Mpeneópér PpšuarOmlHM ZNA NAC CBHAŠTEIBCTBOM 
rpeueckaro Bapús 0 NPACYTCTBIA 3ABCE JAÓBAJBHOCTH H HACTOANIATO I, 34- 


1) JIckniu NO CPABHHTEXLHOK e0nerxkž 1902 rosa, crp. 60. Xapecarrosa (C6opHHKL 
B ueCTB Kopa), crp. 487— 488. 
2) Jexrópok — Verwandtschaftsnamen, 535 (101) — npeAnovnTAeT TOBOPHTE, 
UTO IPAdOJMBI HCJBIZII NOCTPOHTĽ C AOCTOBÉŽDHOCTBO, I UTO ITHMOJOPIA HEACHA. 
3) B yka3. M., Grp. 11. 
Festschrift fúr Jagič. 23 


354 Pomän BpamAT, 3070D0Ka. 


GTABŽATOMHX HAC CYHTATb CHABAHCKAM BHAOM IIPHBICKREMATO KOPHA HE 351, 
a TEP HIN Zbp. 

B 3aKAT016Hbe STOH JAMĎTKH, NOJMEPKHY, KSK AOCTOBŠDIOBLA NOXOMEHIS 
O CIOBŠ »#BOXOBKA<, UTO CTAPONEPKOBHATO ZABEBA HO CYMECTBVCT, N UTO, 
B KATECTBŽ IPACIABAHCKOM, BMŽCTŤ C TŠM MO BCEÁ BŠPOATHOCTU H CTapo- 
NEPKOBAOŇ, POPMHI STOTO CIOBO, NAAO CTPOHTE ZDAB-ZBARBE. 


Mocexna 31. maa (13. irona) 1907 roza. PomaH BpaHAT. 


KL BOMPpOCY 0 BPEMENU HZOÓPŠTEHIA IHCLMEHB U 
NepeBOJA CBAMEHHATO IHCAHIA. 





B1 Ó0raTOH PYKOMNHCAMA ÓHÓJIOTEKŤ 3HAMENHTATO CEPÓCKAFO MONACTBIDA 
XHJanmiapA ecTbB CÓOPHAKE, BE OMHCAHÍA OTNA ČaBBEI 3HAYANIÁCA MNOAB 
No. 329, Temepb Xe BE NPHPOTOBAAECMOME OTINOMB ČABBONO BTOPOME HZNAHIH 
Onacania nors No. 482. 

B1 3TOME CÓOPHHKÉ na 2. 220 NOMŽIEHI ČIA CAOBECA Bk KpaTUK 
HZEPDAHHA SOTb KHHĽH ROHCTANTHHA KHDHAA ČHASCOÓA H OVYHTEA K 
CPRNEKAFO RAIBUIAFO NOH GAFOYÁCTHEK AECNOTŠ CTÉÓAHOV CHB CTFo 
KHASA AABApOV. CyxA M0 3ArIABIIO, MLI AMÉEMB JABCB ABIO CO CIIHCKOME 
H3BIEUEHIA 435 TPAMMATHUECKAFO TPYAA H3BÉCTNAFO BE IF0rO-CHAB. MNHCE- 
MENHOCTA KOHCTAHTANA KocTenbuckaro. OrTzarar ONXÉHKY BCero cIIHCKa A0 
NOŽIAKH 14 ÁAe60H£ BB HACTOANEMB TOAY, MBI COOÓNHME Terep> CABIAHHY 
HAMH BE NPOLIIOMB POAY BBlIHCKY H3B ITOTO TEKCTA, OKAJABILIVIOCH BECLEMA 
HHATEPECHOH. 


A #melnno ma 1. 246 uHTaeTCA cažayromee zarraBie: CKÁZAHTE k 
ASY H BA KO£ spáua NEREŠALCA EKTREHOE NúÚcaNie. © rpackAro 
AZkÍKA 8h zaň rapeká H ÁUJE KTO KUJÉ NÁCATH. CHMOTPŇ ZAÉ OŠÍE 
H RapfE. H HAUÉUJAHIE CAVÚBA H NHUIŇ ÁUŇ:: ak KO NAPA ITŠASMEJA 


UPK ŠAAHNCKATo. Ek no CBMOTPÉKIE E>xkic. npebescca © tvpéneko 


NÚCAHŤE HA ŤAAHHCKO. © NEKRÚHH, Npki CHUJÉCTKIA Ba. Ta, at. 
NS CHUÉCTEBIE BANARUJENIA FA HÁUIEDO IV va. 8h HANOKWNE syru 
BR ATÝ ASTO IDH GAFOBÉHHŤ UPK IWÁHHA ACÉHK. © EFoNocnánIA 
U ÁKÍH. HCNOBÉHA H PÁBHOANALNÉU, KÝDH, UCOWATE, KAHMEÉNTA, HaOV, 
rwpácac, AFFEaá pie. AÁBPENTIE, 3 YÚCAWMA. NO FhUOTPÉHIE B>KÍ£. 
KO, o. NOH uk NTOAWUEA: + npretca © NPREMA. © rphcká 
ABkÍKA 8h San rápcká, R ATW STÓ. H CIA WEPRTWUIA CAOBECA IpO- 


TÁRŠ AJZKÍKOV HÁL. R S K U! U U Y AKA H CÉMS CHE 
23% 


356 II. A. JaBpoB+, 


NŠBA£ BÉTH. KÁKO NAM ŠUJACTCA KRKO HA UKCTO CHOČ. 4 č CHLÝKK, A] 
CHAR. H NPVÝSTH BEAŤ. BA EXKTRHOL NÁCANIE. I4K0 AA HRÉMKACTRIE 
KWPHUIb H YŠAHUIb. H #péCH UK TÁLE, OV CTO NÚCAHÍE. H spä w 
CÁUEBAÍ. ngk ne AKTICTÁVIE. CHOK NPÝTHEA. CAÝBÍI ce, bl CE MOBE- 
AHTENKO €. H HCNARHHTEAHO. ÁUJE AH XŠUJEUIH ÚHAKO CAWEBECA NÚ- 
CATH, H£ BRZEPÁHHO TH €. TAYÍR NPABO AA NÁUATCA. H KLRO 
HA CBOÉ MÉCTK AA CTOÚ. 30Ä BŇTH NÔBAÉ ERACA CAWBECG cŤa. 
HAYPETANA H NOBHAA CH. H TÁKO NA UÉCTR BACA NÚUH H PAR. 
ÄÁuje PPŇUJACEUIE, HAŇ Opksúpacult. U cH Bek XŠAHUIH. H 68 A0- 
CÁK A AEUIb. H TAI MÁJA NE NpŇeuk. HR ÚPW EXKÍA HA CER HABÓ- 
AHUIb H KAÁTEA. KO Núuré nep. NOÁTE Ch PÁZŠ. H NAKU 3ÁKW 
NPOKAA BACK NABPÁMNAAK CAÓBO Kokíť H NÚUE ARKA. Ha cTro 
nÁcaHta MHWPA. OVYÁÚ CH hakásov? Ha TPÁSRACA W CÉ: « TAR. 

KÓTE NOMÁAH. Ž. Á3% CHA Eh. E. BA KÚBA CHA. E. BŇAŤ CAÁRK 
ERKÍM ©. PAA AOBPÔ. A. AŠEPA SW £CIb. £. ČCHI EW. K. KÚRY 
NÓUI%X B% cÉRK. S. SKaW AHBHAA CHTERÓDH. 3. ZÉMAA Ha RWAG 
OCHORÁ, 1. ÚME KA ÁZb H3BÉMO. H, H EB NOÝCTAKA BUCNHÁTA. K, 
KŠE BRI 340 CHTEÓNH. A, ABAÍ6 MÓH. M, MBÍCATR BÁ CLTEÓPH. H, Ha 
KOTK NA NPHĽRÚBAHCTE. 0, OHk BÔ MA SÓRE. M, NÁAATOV MA 
NPRAÁCTE. 9. PRIVKTE REZÁKWHHHILH. C. CAÓBOMA ERACÁ CUTEÓNH. 
T. TPÁNO UH BŇHEUb BAZAWKHCTE. OV. OVAÁPEH Slú 34 AÁHHTA. 
. ČAPAWÝHA BT MÓDA NOTÓNA. X. XEPŠBÍMH UA CÁRA. "%. HA #pxa 
HÓCH £Cut. W. © NECH CHHÚAČ NE ABCTHTECA. W. ÚHH MA ME 
NPHAUIA. V. ÚKHUIH CAHÁKA MA AFPAH. U. UpTBO UČE HECA. “. 
JAKWAMEŤA PAAŤ CHHÁAO HÁ 3EMAA. UL. UIECTOKPŇAATH MA CAÁBA. 
U. YTŠ MH ÚRKUAETE TOĽá. M. KO BA ŇÚMÁ CHAHTH. ©. NAŠIE 


E£EZAKWHHH. €. ČAE MA RÁZACTE: 


Hu y KonHcTAUNTHNA, HH BE HIBIENEHÍH H31 HEĽrOo HŠTE COOTBŽTOTBYH- 
NJEÁ PIABHI CE VNOMHHAHIEME CB. CEXMHUHCIENNHKOBB. XOTA VNOMHHAHIE 
Ioanta ACĎHA YMAJAETÉE NBUIHOCT: STOH PIABI, HO BCE Xe OHa Iper- 
CTABIAETI HHTEPECE U MIABIILIME OÓPAZOML YKAJBIBAEMOŇ JATOH, KOTOPAZ 
NPA TOMB NOBTOPEHA ABAK/BI. Jara zaer1 802 r., T. e. KAK5 pa3£ TOT£ 
ToXBb, HA KOTOPBIÁ NPBXOAHTCA OÓpamenie POCTHCIABA BE KOHCTAHTHHONOZB. 


m 


K1 BONMpOCY 0 BPOMEHH H3OÓPŠTCINÍŤA NHCLMEHĽ H NCPCDOMA H T. A. 307 


BLr10 ÓBI HHTEPECHO 3HATb, OTKYJA BIITA JTA JATA, KOTOPAA pacxo- 
AHTCA CE zaTroú Xpaópa 800 r. KaKE H3BÉCTINO, BE KPATKAXB CEPÓCKAX5 
ABTOIMICAXB VKAJEIBACTCA TOUHO TaKkXE ocoóar zara 6360 r., HO 0Ha OTOABH- 
raeTE BPEMA H3OÓPŠTEHIA NHCEMEHĽ H NEPEBOJNA CBALI. MHCANIA EUe JAJŤe. 
Jara Xe HACTOANEÄ CTATĽA HHTEPECHA COBNAJEHIEMI C1 BLIYHCI!IOMOH MNO 
HCTOVHHKAME JATOŇ MOPABCKOH MHCCIH. HackKONBKO lN4ME H3BŠCTINO, BT 
APYTHXB ACTOUHKKAXE ITOĽO FOJA HE YKAIJAHO. 


Jaxte XOÓONBITHO VKAZAHIE YUHCHA ÓYKBB, He J0CTAIOWHXT BE Ppeve- 
CKOMB AIGABHTĎŠ, AIA MEPEeJxAUH Z3BYKOBE CIAB. A3. JTOTE MEPe“neHk V 
KOnCTAHTHNA HAXOAHTCA BE 6 rraBÉ cm. 399 nzmania npos. I. B. slruva. 
B1 HACTOANIEME CIIHCKĎ BCE COOTBŽTCTBY 0100 MÉCTO NPHXOJHTCII HA KOHENNB 
CTATBH. TOZSBKO NOAPOÓHOE CHHUEHNIE XUHAHNAPCKANO TEKCTA CE HZAANIIBIME 
BB Pa3CYKNCHIAXE CTAPHHBI BEIACHHTE HXE B3AHMHOE OTHONERIE. 


KeraTuU NPHÓABHME, UTO BE HACTOANEMB CÓOPHHKĎ ECTL HHTEPECHN 
CIIHCOKE CKAZAHIA 0 MHCĽMEHAX1 VepHopusna Xpaópa. Ero sarraBie: CKá- 


BAHŇE KAKO CHCTÁRH CTUIH KÝDH CAWBKNW NÁCMENA NPOTÁBOV AZKÍ- 
KOV CÓJHKASTI JTOTE CIIHCOKE CE ÚPECIABIBCKAME,  ČINHCOKE SACIY KABACTI, 
OCOÓEHHATO0 BHHMAHIA 110 CO0OBGXHHREHIO Bb HEMÉE HBCKOJNBKHAXĽb BECBMA Ba- 
XHBIX5 uTemiž. M£žcTO, BE KOTOPOME NEpeuHCIATOTCA ÓYKBHI AIVABHTA 


cb. KuPHANA, YHTASTCA TAKE: CE CK NÁCHEHA CAWÝKRHCKAA. CÁUE H NÔ- 
Bf NÚCATH H PAÁUIATH A, EJ E AŽ AO AH CH CK NETKÍDH MERB 
AÓCAMA. NŠEHA TPÉCKEÍ NÚCHEHW. CK RECH ARRTAFESHSLK 
AUNÁŠONPCTVOVÝW a YETAPHHÁMECA NO CAWBRNCKOÚ 


AZKÍKOV rý Ch cia. E « S U 4 U UJ KA RS RA. ŽAŠCE HCUHCIATOTCA 
ÓYKBBI, CXOAHBIA CB MPETECKHMH, H JATÉMB ÓYKBBI, KOTOPBIXB COOTBŠTETBY- 
OINHX? HŠTE BE PPEUECKOMT ANVABHTŤ. JÍPH STOME, KAKE H BE BpeciaBIt- 
CKOMB CIIHCKĎ, VHOTPEÓNEHO BHPAENnIE JETRÍPH MÉKAŠ Aécama. Ho 
CBEpX1 TOPO BE STOME CIIHCKŤ, KAKB H BB CIHCKÉŤ MOCKOBCKOH AYXOBHOH 
AK8AEMÍH, eCTb 3AMĎNATEJBONAA BCTABKA: CK EW ŽIJE KÚRA Úzke CK 
BHAŇAH (HYh), BE OPATHHAIŤ NOCAŽAHATO CIOBA HŠTE. JÍpA nepeunezeniu 
FOCYJAPEŇ COBPEMEHHBIXE H3OÓPŠTEHIO NHCEMEHB HAJBAHO HMA PACTÁUA 
UŠPABCKA. 


TaKUME OÓPAZOME HACTOAMIÁ CHHCOKÉ HASTE VKAZAHIE NA HIBŤCTHOCTE 
AOCEAŤ CTOABIEH OJHHOKO IMPHÓABKH 0 ÓXH30CTH Xpaóúpa KB CBATBIMB Ku- 
puxry u MeeozilO, A BE TO Ke BPEMA ZAKAOVAETE H BAKHYT OCOČEHHOCTE 
AJLIKA TEKCTA, KAKB OTMĎYUEHNOE BBle 0603nauenie 24. EcIH NPHNATÉ BO 
BHHMANIE Elle BO BCHKOME CIAYUAŤ CTAPYMH +opmy PacTANA, I10rocIaB. 


358 II. A. JlaBponr, K1 BOHPOCY 0 BPEMCHI HBOÓPŠTEHÍA NHCEMCHŤ H NCPCBOJA EN T. A. 


XAPAKTEPB KOTOPOH BNOJHŤ VÓŽAHTEJSBHO YCTAHOBIECHB BE CTATĽŽ B. M. Jlany- 
HOBA, TO BBIACHATCA BECb HHTEPECB, NPEACTABIACMLIÁ HACTOAINANB CNHCKOMB 
CKAZAHBA 0 NHACEMEHAXT. , 

MEI NOCTAPACMCA BE BHAY BCEro SJTOFO CHATE NOZHYH KOMNW ÄHIAH- 
AAPCKATO CIIHCKA, A HACTOANEŇ JAMŠTKOH, ABIABINEHCA HŽKOTODIME A0MO1- 
HEHIE6MB KB OJHOMY H35 OÓINHPHAŽHIHX2 Tpys051 U. B. /irnua Pascy mxe- 
HIAMB CTAPHABI 0 NEPKOBIHO0-CIABAHCKOME AZBIKŠ, PAJBI 3ACBHAŤTEJBCTBOBATE 
PAVÓ0KOE NOUTENIE KE JECTBYEMOMY HHIAŤ ZHAMENATOMY BWÓHJAPY, TPYAAMH 
KOTOPAFO OKAZAHLI TAKIA BBIZAIOLMACH VCIYTH HZYYEHII CIABAHOBŠAŽHIA. 


4 Troma 1907 r. 


Eme pa31 pa3CMOTPŠBL XHIAHAAPCKYYH PYKONHCE, MH AOZKHH IDH- 
ÓABHTB, UTO CB Z. 220 no 240 BL Hed HAXOJHTCA CIHHCOKE CČH1OBECE 
BAPATIUIŤ, BeCbMA ÓJH3KIÚ KE H3nannomy I. B. /Irnuemr. Ha x. 246 na- 
UHHASTCH IHLIHAA CTATBA, BBlule HAMA HAMNEYATAHHAA, BCAŤAE 3a KOTOPOŇ 
HNETE AIVABHATE, COHPOBOKALEMNIÁ VPAJAMH HA KAZAYD ÓVKBY, ÓJH3KIŇ KB 
HANeraTaHnno0MYy No ĽeprnAckomy côopnnky B. C. KapaAKHUu6M1 BB IÍpANjepu 
CprCKO-CIABEHCKOTA jezHka erp. 8—9. Saršm1 e15 1. 248 cxžxyeT1 Cxa- 
34110 0 NACEMENAXB. 

UTO KACAETCA AATBI, TO BCEĽOo ÓJNHKE KL VKAZAHHOMY BB HANIEŇ CTATLŤ 
roxy ÓvyJeTr 803 r. BE OJHOME pPyCCKOMB CNHCKÉ Iluexni cm. crp. 137 co- 
UHHEHIA BOAAHCKAFO 0 NPOHCXOKJACHÍH CIABAHCKAXE MNHCLMEHB. 


22 Oxraópa 1907. II. A. TaBpoBr. 


Zur slavischen Wortkunde. 





1. Nap“ "mercenarius. 


Das kirchenslavische #ap% "mercenarius" ist meines Wissens nieht 
etymologisch erklárt worden. Es ist das althochdeutsche chnappo, jetzt 
Knappe. Da das Slavische kein anlautendes chn kennt, so wurde c/n 
nur durch # substitniert. AuŠerdem kommt in derselben Bedeutunng 
NnaNBTH, HanTH in Aarie HueonTa zweimal vor (Sreznevskij, CxoB. 
Ap.-pycek. A3.), wozu Nom. sgl. wahrscheinlich zapsí> (#naptí5?) und 
nicht napsťa, wie bei Sreznevskij, anzusetzen ist. Dieses fnaptľ: ist 
irgendeine auf althochdeutschem Boden entstandene Weiterbildung zu 
chnappo, ebenso wie Knechť eine mit £-Snffix erweiterte zu derselben 
Sippe gehórende Bildung ist. Aufer zap“ und napsťy existiert noch 
naptda, nabda "merces". Auch dieses enthält kaum das slav. Suffix -da. 


2. Slov. Zava 48umpfige Stelle neben einem Flusse“. 


Pleteršnik hat in seinem slovenischen Wôrterbuch /áva “iefe, sumpíige 
Stelle neben einem Flusse oder in einem vertrockneten Flubbette" aus 
Steiermark angeflihrt. Diesem Wort sind schon zwei etymologische 
Erklárungen zuteil geworden. Torbiúrnsson Slav. Liguidametathese I, 
69 verbindet es mit lat. alveus. Lidén Blandade sprákhist. bidrag 
(Gôteborgs Hôgskolas Arsskrift 1904, I) S. 32 f. dagegen stellt es zu- 
sammen mit lat. u/ua (aus #olua) “Sumpífgras, Schilfgras. Entlehnung 
aus einem romanischen Ableger von lat. u/ua hält Lidén fiir unwahr- 
gcheinlich. Beide, Torbiórnsson und Lidén, gehen also von einer Ur- 
form "olvä aus. In der Tat haben beide unrecht, denn slov. Záva in 
oben angefihrter Bedeutung ist ein deutsches Lehnwort. Die nächste 
Ouelle ist kärntnisches Jaue “kleine Lache, wie sie sich namentlich an 
den Ufern eines Baches oder Flusses bildeť. Weiteres von derselben 
Sippe findet man in Grimms Deutschem Wôrterbuch sub voce Loh f., 
80: Zau “palns, labina“, čaug “sumpfige Bodenstelle". Besonders ist bayr. 
lóh oder čóhen, lôgen (lou") “nasse sumpíige Stelle im Boden: Sumpf- 


360 Joos. J. Mikkola, 


wiese" zu merken. Schmeller in geinem bayrischen Wôrterbuch I, 
1466 f. figt noch hinzu: ">Die ganze Gegend um den ehemaligen, jetzt 
zum Torfmoor gewordenen Fichtelsee besteht aus Lóňen, den nie ver- 
siegenden Guellen der Fltsse, die von diesem Punkt aus nach allen 
Weltgegenden herabstrómen.<« Hier pabt sowohl Form als Bedeutung 
gut mit kärntn. Zaue und sloven. Java zusammen. Zugrunde liegt idg. 
louko-, louka, das im Germanischen "/auho gegeben und sich in ahd. 
loh, ags. leah, aisl. ó (besonders in Ortsnamen) und zwar in der Be- 
deutung “niedriges, fenchtes Lanď wiederspiegelt. So wird Zo im Nor- 
wegischen gerade von niedrig liegenden Wiesenstiicken, die sich lings 
der Wasserkante strecken, gebraucht. Einige deutsche Formen and 
auch die ags. Dativform Zeage (zu N. sgl. lľeah “Wiese") kônnten auf 
grammatischem Wechsel beruhen. 


3. Léto “Sommer. 


Nach der landläufigen Etymologie soll Zéto mit lit. Zytús, létús, 
lett. Jeetus "Regen" zusammenhángen und somit urspriinglich "Regenzeiť 
bedeutet haben. Da nun in den indogermanischen Sprachen Europas 
der Sommer entweder “die warme Zeiť oder mit demselben Namen wie 
der Friihling, nirgends aber, nicht einmal im Gebiete des reichlichsten 
Sommerregens, “Regenzeiť, wie varša bei den Indern, genannt wird, so 
wäre eine 80lche Benennung des Sommers im Slavischen recht anf- 
fallend. Aber auch von laatlicher Seite ist diese Etymologie nicht 
einwandfrei. Man wtirde námlich, wenn /éťo mit léťús zusammen- 
gehôrte, im Slavischen nicht Zéto, sondern “kfo erwarten, ganz wie im 
Slavischen siťo gegentiber lit. sčžas steht. Dem lit. Zétýs und sélas 
liegen námlich beiden gleichartige zweisilbige Basen zugrunde und 
léto und sto sind ihrer Suffixbildung nach ganz auf éiner Reihe. Da- 
gegen kann slav. léto sehr gut mit folgendem schwedischen Worte zu- 
sammengestellt werden. Im Altgutnischen heit Zapigs “im Frúhling. 
Fr die Länge des a sprechen die neuschwed. Dialektformen láding, 
látng, láig "Frtihling“, t ládigs “ím vorigen Frlihiahr" (Rietz, Sv. dialekt- 
lexikon 387"). Trennen wir dag Suffix ab, so kommen wir auf urgerm. 
l6p- zurtick, das vortreíflich mit slavy. Jéto stimmt. Wenn das aus 
diesen gewonnene uridg. Jéťo- zu einer urspriinglich zweisilbigen Basis 
(Zetet-) gehúrt, so kônnte ags. ľija "“Juni — Juli, das von 8gs8. čipe 
“mild, sanfť nicht getrennt werden kann, damit verwandt sein. Die 
Reduktionsstufe zu derselben Basis bildet altir. Zasťhe "Tag" (aus Zať-). 
Zur Bedentungsentwicklung vergleiche man got. dags, d. Tag und preub. 
dagis “Sommer" zu idg. dňegh “brennen". 


Zar slavíschen Wortkunde. 361 


A. Jedl, "Tanne. 


Urslav. jedle, das sich aus čech., poln. jedi, russ. ex, “Tanne" ergibt, 
ist meines Wisgens noch nicht mit dem entsprechenden Baumnamen im 
Keltischen verglichen worden. Nach Stokes in Kuhn- Schleichers Beitrágen 
V, 445 findet sich im Altir. aiďľen, das mit “abies glossiert wird, und 
ihm entspricht im Bretonischen aedlen odor édlen %apin. Das keltische 
Wort weist auf eine Form mit anlantendem a hin, so daŠ von idg. 
adli- auszugehen ist. Der slav. Anlaunt je ist also hier aus go ent- 
standen, ganz wie in fesent und gelvcha, denn flir diese Ablautsformen 
mit e anzusetzen ist nur ein“ Notbehelf. Man mag sich nicht auf 
entsprechende litanische mit e anlautende Formen berufen, denn im 
Litanischen und Lettischen kommt vielfach durch palatale Vokale be- 
wirkte Umlautserscheinung von a zu e vor. 


o. Poln. duňczyk Däne, duňski “dänisceh. 


"Dánemark" heiSt polnisch Danya, aber “Däne" und “dänisch" heiBen 
duňczyk und duúskí. Woher dieser Unterschied im Vokalismus der 
ergten Silbe? Danya ist eine neuere Form und zwar der lateinische 
Name Diänemarks, duňski dagegen eine alte Form, deren u sicher aus 
ó entstanden, weshalb vom etymologischen Standpunkte aus dóňsň+ zu 
schreiben wäre. Der letztgenannten Form muĎ ein "dóň zugrunde 
gelegen haben. Die entsprechenden Formen sind aus dem Altrussischen 
belegt. om “Dänemark" hat schon Kunik in Bulletin hist.-phil. de 
ľAcad. VII, 2/9f. aus der ersten Novgorodschen Chronik zweimal 
(unter Jahren 1130 und 1134) und das dazu gebildete Adjektiv (81 A0/5- 
CKYW 36x11. unter Jahr 1302) einmal nachgewiesen. /JJonz weist wieder 
auf germ. ďani-, aisl. danir “Dänen", zartick. 


6. Ab. žréô3, žrébij S0rs8. 


Miklosich sagt von diesem Wort und 8einen Entsprechungen in 
anderen slavischen Sprachen unter dem Artikel žerbú: »Man vergleiche 
pren. girbín sing. ace. zahl.< Will man aber nach einem verwandten 
Wort im Germanischen suchen, so liegt der Vergleich mit d. Kerč nah 
an der Hand. D. Kerče “Einschnitť (weiter im Kerbholz, -stock und 
auch ins Polnische und Čechische entlehnt: karb) kommt bekanntlich 
vom germ. Verb, das Titzen, einschneiden" bedeutet: d. kerčen, ags. 
ceorfan usw. In diesem germanischen, slavischen und wahrgecheinlich 
daraus geliehenen preubischen Worte, dem idg. Basis gerbA- zugrunde 
liegt, haben wir den Bedeutnngswandel von “Einschnitť zu “Loos" und 


302 Joos. J. Mikkola, Zur slavischen Wortkunde. 


“Zahľ. Die ans d. Kerb mahnende arspriingliche Bedeutung kommt 
noch in russ. xepeóeň zum Vorschein. So erklárt Dal dieses Wort zu- 
erst mit »KYCOUEKB, OTPYĎOYEKE, OTPĎZOKE, YACTHNA KPONENATO, PYÓJEHATO: 
HBEPEHĽ, OTIOMOKB,<« und aus dem XVI. Jahrh. flihrt Sreznevskij in 
geinem altruss. Wôrterbuch: Písami KOCTH XKepeórem1, wo das letzt- 
genannte Wort “ein. geschnittenes Muster bedentet. 

Ein Pendant haben wir im stidslavischen čroj “numerus. Es steht 
námlich im Ablautsverháltnis zu čriž: "rasieren", urspriinglich “schneiden“, 
vgl. bridaÄ% “achneidig, scharf“: slov. čridek, čech. bťidký "“scharf. Die 
Basis ist urspringlich zweisilbig (čheret) und so gehórt dazu lit. burte 
twahrsagen, zaubern", čúrtas "Loos". Die urspriingliche Bedeutung "Kerbe" 
finden wir aber im Lettischen: čurtas-kohks “Kerbstock“, čurta “Ver- 
zeichnis. Die Bedeuntung “Einsehnitť" steckt auch in ar. čorí6 “alveus 
apium"“, neuruss. 6oprb, čech. črť, poln. baré, vgl. r. nacžka “Bienen- 
stock" von ebuk Chauen. 


Helsingfors. Joos. J. Mtkkoľa. 


0 wptywie jezyka tfaciňúskiego na polski. 


W rozwoju jezyka polskiego uwydatnily sie w wiekach šrednich 
silne na niego wplywy przedewszystkim jezyków sasiednich: niemiec- 
kiego i czeskiego, oraz laciny. Rozmiary tych wplywów i ich skutki 
byly niejednakowe. 

Wptyw jezyka niemieckiego dotyczy wylacznie dziedziny leksykal- 
nej czyli stowozbioru: jezyk polski przyswoil sobie mnóstwo Wyrazów nie- 
mieckich wskutek stosunków, jakie wynikaly z osadnictwa niemieckiego 
w Polsce od wieku XII-go, jako tež wskutek stalego sasiedztwa gieo- 
graficznego z Niemcami. 

Wptywy ze strony czeskiej odnosza sie rôwniež do samego tylko 
slowozbioru polskiego. Z przyjeciem przez Polaków chrzešcijanstwa 
w wieku X-ym przybywaly nowe pojecia oderwane, religijne i etyczne, 
a z niemi nowe wyrazy, služace do ich oznaczania. Wyrazy te prze- 
jelišmy od Czechów, do jezyka zas czeskiego dostaly sie one z Rzymu 
za posrednictwem starogórnoniemezyzny. 

Silniejszy od czeskiego wplyw na mowe polska wywar! jezyk 
lacinski. Zložyly sie na to dwie glównie okolicznosci. Naprzód zna- 
czenie uprzywilejowane jezyka facinskiego w rozwoju kaltury earopej- 
skiej, i powtóre znaczny okres czasu, w ciagu którego wpltyw ten od- 
dziatywal na žycie umystowe spoteczeňnstwa polskiego. Ťacina byla 
jezykiem košciota, jezykiem prawodawstwa, sadu, sejmu i szkoty, jezy- 
kiem ksiažkowym i naukowym, jezykiem wylacznym uczonych. Tak 
bylo w calej Europie zachodniej, tak bylo i w Polsce. ŤŽacina od- 
dziatlywala na nasz jezyk stale w ciagu wieków srednich do wieku 
XII-go przez chrzešcijaústwo i instytucje koscielne, 8ilniejszy jeszcze 
byl jej wplyw w okresie humanizmu od konca wieku XV-go przez 
wiek XVI-ty až do polowy w. XVII-go. Pierwsze utwory pismiennictwa 
polskiego w koňcu wieku XIII-go i na poczatku XIV-go powstaly pod 
bezposrednim wplywem wzorów laciňskich: 84 to przeklady pisma 
s-go, Kazania koscielne i zabytki jezyka prawnego i sadowego. Pisano 


304 Adam Ant. Kryfski, 


je po polsku, wzorowano sie jednak na tekstach faciňnskich, tamiac sie 
z trudnošciami przy oddawaniu poječ nowych odpowiedniemi wyrazami 
polskiemi. Z Konieeznošci przeto do jezyka tych pierwszych utworów: 
pismiennictwa polskiego wciskač sie musialy wyrazy faciňúskie i nie- 
jedno wyraženie wprost na wzór lacinskiego utworzone. Przyklady 
takich latynizmów sa dosyč czeste nie tylko w najstarszych zabytkach 
pismiennictwa wieku XIV i XV-go, ale i w okresie zľotego wieku 
literatury polskiej, a nawet i póžniej. Sa one trojakiego rodzaju: 
1. czysto wyrazowe czyli leksykalne, polegajace na wcielaniu wyrazów 
lacinskich do tekstu polskiego: 2. slowotwóreze, tj. dotyczace formy 
wyrazów o przyrostkach pochodzenia faciňskiego, i 3. sktadniowe ezyli 
8yntaktyczne, odnoszace sie do pewnych wyražeň i zwrotów, w których 
konstrukeje lacinska zbyt doslownie, nieraz wprost niewolniczo wpro- 
wadzano do wystowienia polskiego. 

1. W dziedzinie slowozbioru czyli leksykalnej jezyk polski przy- 
8woil sobie mnóstwo wyrazów lacinskich (badž rodzimych, badž wzie- 
tych z greckiego), podobnie jak i sasiednie Niemey i inne narody 
giermaňskie, wyrazów, jako nazw rzeczy i poječ oderwanych, z zakresu 
žycia prywatnego i politycznego, przedtym nieznanych, a przejetych 
pod bezpošrednim wptywem cywilizacji romaúskiej. Nabytki te, znane 
powgszechnie, sa istotnym wzbogaceniem každego jezyka, zrosty sie 
one zupeľnie z mysla i mowa narodu, który przez szereg stuleci rozwoju 
kalturalnego stale sie niemi postugiwal. 

2. Wplyw faciny w zakresie slowotwórstwa (stoworodu) odbil 
gie na niektórych formach przymiotników i rzeczowników, utworzonych 
badž to w zaležnosci od formy i brzmienia przyrostków laciňnskich, 
badž tež wprost za pomoca przyrostka laciňnskiego. Do kategorji 
pierwszej naleža pewne przymiotniki, pochodzace od nazw gieografioz- 
nych cudzoziemskich, jak: bizantyňski, konstantynopolitaúski, florentyňski, 
pompejaňski, afrykaňski, w staropols. indjaňski i t. p. Postaci tych 
przymiotników nie zostaly utworzone droga zwykla od osnów rzeczow- 
nikowych, lecz wprowadzone do polskiego wskutek tľlumaczenia bez- 
posredniego przymiotników taciňskich (byzantinus, florentinus, pompe- 
ianus, africanus ...) o przyrostkach -inus, -anus, formy wlašciwie 
polskie sa: bizantyjski, konstantynopolski, florencki, podobnie jak 
w staropolskim užywane: afrycki, amerycki. Na wzór tež faciňgki 
stworzono w wieku XVI-ym forme atenjeňski (atheniensis): postač ta 
jednak, jako tež i druga atenijski (Solon atenjenski filozof, atenijska 
pani, Rej) ustapity prostszej atenski, opartej na osnowie rzeczow- 
nikowej. 


0 wplywie jezyka lacinskiego na polski. 30b 


Wszakže wWzór laciňnskich przymiotników na -cnsts sprawil, že od 
wieków užywamy formy przymiotnika g niežnienski zamiast gniezieňski, 
od Gniezno, dzieki tylko formie taciňnskiej gnesnensis, która wylacznie 
gie poslugiwano w okresie przewagi laciny košcielnej w Polsce. Nazwy 
prawidlowej gniezieňnski užyt dopiero prof. Nehring w naglówku 
zabytku starej polszezyzny »Kazania gniezieňnskie«, przez siebie wyda- 
nego w r. 1896 w Krakowie. Obok tego przymiotnika mamy szereg 
innych, podobnych mu, z okresu póžniejszego, jak: grodzieňski, ko- 
wienňski, wileňnski, od nazw Grodno, Kowno, Wilno..., które nie sa 
juž przekladem form laciňnskich na -ensis, lecz powstaty droga zwykla 
od osnów tych imion za pomoca przyrostka -sski: grodž-e-ň-ski, 
ko-wi-e-n-ski, wil-e-ňn-ski... 

Druga kategorje wyrazów z pietnem lacinskim stanowia rzeczow- 
niki, utworzone od osnów rodzimych za pomoca przyrostka taciňskiego 
-u8, ti. liz-us, stug-us, oberw-us, obdart-us, pij-us, nag-us, 1g-U8, Wis-uS, 
der-us, zdzier-us (zdzierca), tajd-us (lagodniejsze niž lajdak!, dwor-us, 
dzik-us, garb-us, wiar-us, cal-us: po czesci tež: rapt-us, nyg-u8 i andr-us 
(z gwary zlodziejskiej). Wyrazy te powstaly w jezyku w nowszych 
czasach: wszystkie, z. wyjatkiem calus, sa nazwami osob i užywaja sie 
w znaczeniu ironicznym lub pogardliwym, oprócz rzeczownika wWiarus, 
do którego przywiazane jest znaczenie dodatne: stary, dzielny žotnierz. 


3. Inaczej przedstawia sie wptyw laciny na jezyk polski w zakresie 
skľadni. Wplyw ten byl istotnie dosyč znaczny w pierwszych wiekach 
rozwijania sie pismiennictwa polskiego, granice jednak jego nie byty 
zbyt rozlegle, jak nieraz glosily twierdzenia gotostowne, nie byľ on 
ani tak trwaly, ani tak dalece silny, ažeby móg! zasadniczo zmienič 
w pewnym zakresie wlasciwošci przyrodzone mowy polskiej. Mial znacze- 
nie przemijajace i dotyczy! kilku zaledwie zwrotów wlasciwych skladni 
laciňnskiej, które tlumacze tekstów facinskich w wieka XIV i XV-ym 
przenosili do przekľadów polskich, za nimi zas poszli i inni pisarze. 


Najbardziej rozpowgzechniony w rekopisach i drukach staropolskich 
byt zwrot skrócony, polegajacy na užyciu biernika z bezokolieznikiem 
(aceusat. c. infinitivo), zamiast osobnego zdania pobocznego (ze spónikiem 
že), zwrot, niezgodny z natura polszezyzny i innych jezyków slowian- 
skich. Spotykamy sie z nim w zabytkach w. XV-go i požniejszych, 
np. W wyraženiach: Przerzeczonego Idzika skazališmy byč ku przysiedze 
dopuszezonego, Šwiet. z. Wociesz. r. 1449: kiedy užrzysz tego cierpieč, 
tedy twoje dusze miecz bolešci przejdzie, Opeč 1522: Powiadala byč 
dobre pijaňstwo, Sad Parysa 1542, Wyznam go byé boga mego, 


306 - Adam Ant. Kryňúski, 


J. Kochan.: A tak odwoftali sady do Kalisza, gdzie sie spodziewali biskupa 
samego przybyč, M. Biels. i t. p. 

Užywano takže na wzór laciny zwrotu, zložonego z podwôójnego 
biernika, posiadaja go juž najstarsze zabytki jezyka, np. Zbawiona 
mic uczyň, bože môj, Psal. flor. (salvum me face), Pan bóg, ktoryž cie 
dostojnego uczynil bojažni, Žyw. Eufr. r. 1524: Powstaú Panie, zba- 
wionego mie uczyn, Psal. r. 1532, Bóg nawysszy mnie krolewica ob- 
jawil, Sad Parysa (me regem declaravit), i t. p. 

Probowano prócz tego i wyražeň, zawierajacych podwójny mia- 
nownik, jak np. aby ona rada, która$ ty umyslil, nie byla naleziona 
nieužyteczna, Zyw. Eufr. (ut non illud consilium ... inveniatur infruc- 
tuosum): Wspomional, že sa cialo i duch niewrócony, J. Kochan., lub 
zwrotów, polegajacych na užyciu bezokolieznika z mianownikiem, np. 
Te gwiazdy zdadza sie tam byč rozgadzone, J. Kochan., Zdali sie sobie 
obadwa juž byč gotowi, J. Kochan., i t. p. Wnowszej polszezyžnie 
pozostaloscia po tego rodzaju zwrotach laciňnskich jest wyraženie po 
slowie zďaje sie, zložone z bezokolicznika i mianownika, albo tež z 
bezokolieznika i narzednika, lub wreszcie z samego bezokolicznika , np. 
skutek zdaje sie byč watpliwy (zamiast: zdaje sie že jest watpliwy, 
albo: že bedzie watpliwy): Jan zdaje sie byč smutnym (zam. Jan, zdaje 
sie, smutny), Zdaje sie o tym wcale nie wiedzieč (zam. zdaje sie, že o 
tym wcale nie wie, lub: zdaje sie, wcale o tym nie wie) itp. 

Pod wplywem wWzorów faciňnskich pisarze tekstôw staropolskich 
poczawszy od wieku XIV-go przy faczeniu dwu zdaň, wzglednego z 
glównym, najczešciej opuszezali w zdaniu glównym zaimek wskazujacy 
ten, taki... przed nastepnym zdaniem wzglednym, zaczynajacym sie od 
zaimka wzglednego jen, jenše, który, kto... albo od przystówka gdzte , np. 
A w myslach twoich nie jest, ktoby byt rówiennik tobie, Psal. flor. 39 
(non est, gui similis sit tibi), Zametek blizu jest, a nie jest, jenžeby 
pomogl, Ps. fl. 21 (non est, gui adiuvet), Toč ubogi królewie byt, iže 
nie miat, gdzieby swoje gtowe podktonil, Kaz. swkrz. (non habet, ubi 
caput suum reelinet), Najda sie krom watpienia, którym ku twej ozdo- 
bie wymowy dostanie, J. Kochan., itp. 

Innym wynikiem wypltywu jezvka lacinskiego na skfadnie staro- 
polska jest opuszezanie przeczenia te przy laczeniu dwuch zdaň prze- 
czacych za pomoca spójnika ant. Zarówno pisarze tekstów najstarszych 
jak i pôžniejsi nie powtarzaja przeczenia nie przed orzeczeniem drugiego 
zdania przeczacego rôwnorzednego, np. Zapowiadamy, aby dziewki w 
dziedzinach, co pušcizna rzeczony, nie wstepowafy, ani namiestniczkami 
bvlv, Šwiet. z Woč.: Owoca z drzewa przykazal nam bog, abychom 


0 wptywie jezyka tacinskiego na polski. 307 


nie jedli, ani sie jego dotykali, Bib. szar.: Jako to swiadeze, iže Miko- 
laj nie szedľ gwaltem ze dwiema paniczoma a dwiema podlejszyma 
w dom do Domienika, ani miecza dobyl, ani zabič chciat. Rota Ks. 
košciaň. r. 1424: Wzgardzili przymierzem paňskim, ani praw posluszni 
byli, J. Kochan.: Nie sie na žadneco stanu czlowieka nie ogladasz, ani 
o to dbasz, jako kto przyjmie, Orzech. it. p. Jest to oczywišcie nasla- 
dowanie wyražeňn faciňnskich, zaczynajacych sie od spôjnika negue. 
W nowgszej polszezyžnie tego rodzaju sposob faczenia nie jest w užyciu: 
spójnik laczacy an: przed drugim zdaniem przeczacym ma tylko znaczenie 
spôjnika % wzmocnione, po którym wlasciwe przeczenie #te Wyražone 
byč winno (np. Ani osobišcie nie przyby!, ani odpowiedzi nie przystat). 

Pod wytywem skľadni faciňnskiej przeksztalceniu takže alegty 
pewne wyraženia polskie, wlašciwe staropolszezyžnie i innym jezykom 
slowianskim, polegajace na užýyciu narzednika osoby dziatajacej. 
W dawnym jezyku polskim przy stowach o formie biernej wyražano 
narzednikiem imie osoby dziaľajacej, podobnie jak dodzis wyražamy 
nazwe wszelkiego narzedzia, którym sie czynnosé wykonywa. W naj- 
starszych zabytkach mamy wyraženia takie, jak: Ta ista slowa zmowiona 
očcem swietym, jemuž biesze imie Symeon, Kaz. swkrz.: Pismo tego 
krolewica dziewica porodzonego nazywa krolem luda žydowskiego, 
Kaz. swkrz., Bogiem slawiena Maryja, Ps. Bogar., Zdrowa badž 
gospodze angiotem zawitana, gospodze, ogarniona duchem swietym, 
Mod. Nawoj.: Przeto ja jem postana bogiem ty rzeczy zwiastowač 
tobie, Bibl. szar., Tako nam by! otworzy! duchem swietym oczy na 
przyszty upadek nasz, Orzech.: Cesarz, obražony Sobiestawem, synem 
Sobieslawowym, a bratem stryjecznym Wladystawowym ... stolice 
osadzit, Blažow. r. 1611 i t. p. Wlaáciwosé ta siega jeszeze epoki 
prastowianskiej, a w jezyku starostowianskim mamy równiež przyktady 
podobne, jak: iskušajem1: sotonoja, nareče se préprostyj veseja bratija, 
Supr. (dictus est simplex ab omnibus fratribus) i t. p. Otož užycie tego 
rodzaju narzednika w-nowszej polszezyžnie nie utrzymato sie, bardzo 
wezešnie bowiem, bo juž od poczatku pišmiennictwa narzednik w tych 
wyraženiach stopniowo ustepuje miejsca wyraženiom z przyimkiem od 
lub z przyim. przez na podobieňstwo laciňskich: a v. ab aliguo, per 
aliguem. W ciagu kilku wieków pospolite jest tu užycie od z dopel- 
niaczem (np. Ztodziejstwo jest tak srogo od nas skarano, Orzech. Gninc.: 
Rozmowy Sokratyczne przetlumaczone od J. P. Zabtockiego, Warszawa 
1775, i t.p.), ale i ono w koňcu ustalo, natomiast weszlo w užycie 
wyraženie z przyimkiem przez, które w polszezyžnie wieku XIX-go 
w tych razach wyfacznie sie ustalilo. 


308 Adam A. Kryňski, 0 wplywie jezyka laciňnskiego na polski. 


Pomijajac przyklady pojedyňezych zastosowaň rzadu niektorych 
wyrazów na sposob faciňski, spotykane w tekstach staropolskich, pomi- 
jajac równiež pewien wptyw zewnetrznej formy okresów laciúskich na 
tok wyslowienia dawnych prozaików naszych, musimy wkoňcu choč 
krótka uwaga dotknač t. zw. makaronizmów w jezyku polskim. 

Zwykle w žyciu umystowym Polski cale stulecie, od polowy wieku 
XVII do potowy XVIII-go uwaža sie za okres upadku pismiennictwa, 
zepsucia smaku w dziedzinie poezji i krasomówstwa. Historja tež 
stwierdza w okresie tym i niezwykte zaniedbanie jezyka pod wzgledem 
formy i jednoczesnie towarzyszaca mu dažnosé wšsród piszacych do 
rzekomego przyozdabiania wystowienia polskiego barbaryzmami. Przy 
zaniku poczucia dobrego smaku stalo sie niemal prawidlem obowiazuja- 
cym užywanie w mowie i pišmie wyrazów tacinskich naprzemian 
z ojezystemi. Szezególnie zas tej modzie makaronicznej hoždowali na- 
puszeni krasomówcy, panegirysci i rymotwórcy minorum gentium. Prze- 
szla ona jednak nad jezykiem i minela bezpowrotnie, jak lekka epi- 
demja, choroba nagminna, nie 8iegnawszy glebi jego ustroju, nie 
zrzadziwszy w jego rodzimej budowie žadnej szkody powažnej: nie byla 
tež przeszkoda silna do dalszego rozwoju i tego wydoskonalenia, do 
jakiego jezyk polski doszedí pod piórem wielkich poetów i prozaików 
wieku XIX-go. 

Warszawa, w czerwcu 1907. Adam Ant. Kryňskí. 


Úber die Sprache der ältesten moldanischen Urkunden. 





Es sind beinahe achtzig Jahre verflossen, seitdem J. Venelin in 
der Vorrede seiner »BraxoÓ0rrapekiA HXN XAKOCIABAHCKIA TPAMATEI< (St.- 
Petersburg 1840: die Vorrede wurde 1832 geschrieben) die Meinung 
ausgesprochen hat, daĎ die Sprache der alten moldanischen Urkunden 
russisch 8ei, nur hat er diese Sprache nicht ganz richtig »stid-russisch < 
(r0:kKHO-pycekoe Hapžuie) genannt. Seitdem wurde dieses auch von 
rumänischen Gelehrten, Historikern und Philologen, die moldauische 
Urkunden herausgegeben haben, stillschweigend anerkannt, obgleich 
die meisten unter ihnen die Sprache dieser Urkunden schlechtweg 
glavisch »slavicá, slavä< genannt haben: siehe Melchisedek, Chronica 
Husilor, Bucuresci 1869, Anhang, S. 2—3, Hasdeu, Archiva istoricá a 
Romániei, Bucuresci 1865, Vorrede, und desselben Abhandlung »Negru- 
Vodá« (als Einleitang zum IV. Bde des »Etymologicam Magnum Ro- 
maniae<« gedruckt), Bucuresci 1898, S. XCVI. Die fremden Gelehrten, 
zumeist Slavisten, die gelegentlich moldanische Urkunden zu ihren 
Untersuchungen benutzt oder herausgegeben haben, haben daran nie 
gezweifelt. So Emil Kaľužniacki, der im VII. Bande der Akta grodzkie 
i ziemskie, Lwów 1878, einige moldauische und walachische Urkunden 
des Lemberger Stadtarchivs herausgab, erkennt, S. 7 Anm. 25, daB bis zur 
Mitte des XVI. Jahrh. die Urkunden der moldanisch-fúrstlichen Kanzlei, 
>wie allgemein bekannt«, russisch verfaŠt gseien. Dergelben Meinung ist 
auch Prof. C. Jireček. In der Besprechung meiner Ausgabe der alten 
moldauischen Chroniken (Arch. f. slav. Phil. Bd. XV, S. 81 f.) be- 
hauptet er, dab die Sprache der moldauischen Urkunden »meist ent- 
schieden russischen Typus< habe, ja diejenigen die E. Katužniacki in 
Hurmuzakis Documente Bd. I, 2 (1890) verôffentlicht hat und meist die 
Beziehungen zu Polen betreffen, »von ganz russischer Art< geien!). 





1) Es sind dieselben, die 1887 V. A. Uljanickij, mit geringerer Genanigkeit und 
mit teilweiser Vernachlässigung der urspriinglichen Orthograpbie, in >» MaTepiAIBI AIR 
HCTOPÍH B3AHMIBIXB OTHOMENÍU Poccim, Ilox£uu usw. 55 X[V—XV bB.< herausgegeben 
hat: Auszug aus den Yremia ZMII. OÓMECTBA HCT. K ApeB. POCC. NPH MOCKOBCKOMB VEH- 
BEPCHATETŤ. 

Festschrift far Jagié. 24 


370 J. Bogdan, 


Derselben Úberzeugung hat auch der Unterzeichnete in verschiedenen 
Abhandlangen und in seinen Vorlesungen fiber ältere rumänische Diplo- 
matik, die er seit 1894 mehrmals an der Bukarester Universitát ge- 
halten hat, Ausdruck gegeben. 

Wenn aber úber den allgemeinen Charakter dieser diplomatischen 
Sprache, die seit dem XVIII. Jahrh. bei den Rumänen nicht mehr im 
Gebrauche ist, keine Meinungsverschiedenheit bestehen kann, ist ihre 
náhere Charakterisierung nur durch ein eingehendes Studium aller 
Bestandteile, die sich in diese Sprache eingeschlichen haben, môglich. 
Es ist das Verdienst A. J. Sobolevskijs, dieses Studium eingeleitet zu 
haben, zuerst in den Ogepku m31 HeTOpiH pycekaro A35ika, Kiesr 1884, 
s. 9—604, wo er sich mit der Sprache der galizisch-volhynischen Ur- 
kunden befabBt, dann in den Jleknim no mcTopia pyceraro a3xrra, I. AuSg. 
Kieb1 1388, II. Ausg. C.-Ierepóyprz 1891, wo er auch auf moldanische 
Urkunden Bezug nimmt, allerdings nur nach der Ausgabe Uljanickijs. 
Sobolevskij behauptet S. 16, daB die Sprache dieser Urkanden im 
Grunde weiB- oder westrussisch (6žxopycekii, samaAHNopycekiž) 86i, aber 
eine ziemlich starke Mischung mit stidrussischen Elementen (c. 0XH0O- 
PYCCKOD MPAMÉCEW) Aufweise, und beweist das gelegentlich der Be- 
sohreibung aller phonetisehen und morphologischen Eigenttimlichkeiten 
der weiB- und stidrussischen Dialekte in ihrer historischen Entwicklung. 
Das hat einen jungen rumänischen Slavisten, Herrn Ilie Bärbulescu, 
nicht gehindert, die Behauptung aufzustellen, dab »die Sprache und die 
Orthographie der moldauisch-slavischen Texte bulgaro-slavisch seien, 
kombiniert mit Serbo-slavischem und Rassisch-slavischem<«: Cercetári 
istorico-filologice, Bucuresti 1900, S. 67. Ebenda S. 9 wird gesagt, 
daB die slavische »lebende Sprache<« in der Moldau >ein dreifaches 
literarisches Konglomerat (»compromis<) aus dem Bulgaro-serbischen als 
Faundament und mit Einschaltungen russischer Elemente< sei. Die 
Russismen der moldauischen inneren Urkunden ind flir ihn >anor- 
ganische, hie und da auftauchende Elemente<, während diejenigen Ur- 
knnden, die die Beziehungen des Fúrstentums Moldau za Polen betreffen, 
in einer »russisch-polnischen< Sprache verfaBt sejen und eine »russische 
Orthographie besitzen< (5. 60): diese Sprache und diese Orthographie 
wurden von den moldanischen Herrschern als eine »Kondeszendenz 
Polen gegentiber< aufgefaBt und in ihre Kanzlei eingefiihrt (5. 63). 
>Die diplomatisch-politische Sprache war, dem polnischen Kônigreiche 
gegentiber, neben der polnischen auch die kleinrussisch-slavische« (S. 64). 
Um dieser heillosen Begriffsverwirrung, die einen gänzlichen Mangel 
an historischem Sinn beweist, ein Ende zu machen, sind diese Zeilen 


Úber die Sprache der ältesten moldauischen Urkunden. 371 


geschrieben. Der Charakter der betreffenden Sprache wurde von Sobo- 
levskij ganz richtig erkannt, die Aufgabe weiterer Forschung ist es 
ihn náher zu bestimmen. Seit 1887 ist viel neues Material hinzu- 
gekommen: in den Staatsarchiven des Kônigreichs Rumänien, in Privat- 
archiven und in der Bibliothek der rumänischen Akademie befinden 
sich ganze Schätze urkundlichen Materials, die sprachlich noch gar 
nicht verwertet wurden. Ich werde hier nur kurz and zusammenfassend 
die Resultate meiner Auslese geben, da ich anderswo diesen Gegen- 
stand vollstándiger behandeln werde. 

Man kann das ganze urkundliche Material der moldanischen Kanzlei 
in zwei Teile sondern: a) innere Urkunden, meistens fiirstliche Schen- 
kungen an Bojaren (xaxosamia) und Klôster (xamia) und Bestätigungen 
aller Art Abmachungen unter den Bojaren und deren Nachkúmniingen, 
betreffend den lándlichen Grundbesitz!): b) äulšere Urkunden, meistens 
Haldigungsakten und Allianzvertráge mit den polnischen und ungarischen 
Kônigen und mit den litanischen Fursten, Privilegien an polnische und 
siebenbúrgische Kaufleate (z. B. an die Lemberger und Kronstädter), 
politische und Handels-Korrespondenzen, Missiven usw.?). 

Diese Urkunden sind in russischer Sprache verfaSt, denn man 
kann eine Sprache, die in phonetischer und morphologischer Hinsicht 
alle Eigentiimlichkeiten besitzt, die den russischen Dialekten (grob-, 





1) Am besten sind Urkunden solcher Art von Hasdeu, Archiva istoricá a Ro- 
mäniei, 4 Bde (Bucauresti 1865—67) herausgegeben, einige auch in Hurmuzakis 
Documente, Bd. I, 2 (1890) und Bd. II, 2 (1891) von E. Kalužniacki. Weniger brauch- 
bar sind Golovackijs TpamMorb1 YrpoBzaxiáckia u mox1apckia in der JI£TOMNCE 3AHATÍŇ 
apxcorp. RomMuCim, IV (1868): Melchisedeks Chronica Husilor (1869) und Chronica Ro- 
manului, 2 Bde (Bucuresti 1874—%765:: Ghibánescus »Uricariul« Bd. XIV (1889) und 
XVIII (1892): die friiheren Bände dieser groBen aber unkritischen Sammlung wurden 
von Th. Codrescu besorgt, desselben »Surete si izvoade< und >»Ispisoace gi zapise« 
(bis jetzt je cin Band, Jasi 1906!: Orest Popesculs »Cäteva documente moldovene« 
(Cernáuti 1895) und andere kleinere Sammlungen. Die Zeitechriften zitiere ich nicht. 

2) AuBer in den bereits erwähnten Ausgaben Hasdeus, Uljanickijs und Kaluž- 
niackis, befinden sich solche Urkunden in meinen >Cinci documente slavoromäne 
din archiva curtii imperiale dela Viena«, Bucuresti 1889 (Haldigungsakte der mol- 
danischen Herrscher an Joh. Hunyadi), »Documente moldovenesti din 8ec. XV 
gi XVI in arhival Brasovului<, Bucuresti 1905 (Handelsprivilegien und politische 
Korrespondenzen mit den Biirgern von Kronstadt in Siebenbilrgen, Briefe einiger 
Bojaren und Stadtbehúrden): »Contributii la istoria Moldovei intre anii 1448—1458<, 
Bucuresti 1907 (Vertrige moldauischer Herrgcher mit Mitgliedern der Familie Bu- 
czacki aus Galizien) und bei St. Nicolaescu, »Documente slavoromáäne«<, Bucuresti 
1905, S. 86—165 (Kronstädter Urkunden) und S. 167—206 (Bistritzer Urkunden): ilber 
dieses Machwerk siehe meine Kritík in den >Analele Academiei Románe« flir das 
Jahr 1906/017. — Einige Vertráge mit den litanischen Fúrsten sind in AKTLI 34034HOŇ 
Pocciu, Bd. I, gedruckt: flir Sprachstudien unbrauchbar. 


24% 


312 J. Bogdan, 


klein- und weiBrussisch) gemeinsam sind, wohl nicht anders als russisch 
nennen. Der einzige Unterschied, der zwischen inneren und äuBeren 
Urkunden besteht, ist, daB die letzteren viele polnische Elemente anf- 
weisen, die sich teilweise durch ihren Inhalt, teilweise durch den Ein- 
flnt der polnischen Bevollmächtigten auf ihre Abfassung erkláren. 
Manche wurden sogar auf polnischem Gebiet, in Sniatyň, Kolomyja, 
Lwów niedergeschrieben. Keine ist rein polniseh. Es läbt sich auch 
bemerken, daš die kleinrussischen Bestandteile ebenso in den inneren 
wie in den šuBeren Urkunden auftreten und desto reicher sind, je mehr 
sich die Sprache von den ältesten Vorlagen der litanisch-russischen 
Kanzlei entfernt. Mit der kleinrussischen Aussprache waren die Moldauer, 
besonders in den nôrdlichen Teilen des Firstentums, wo die Hauptstadt 
Suceava lag, ziemlich vertraut, während das WeiBrussische ihnen ferner 
lag. Die ältesten inneren Urkunden sind ganz frei von polnischen 
Elementen. 

Ich werde nun im Folgenden anter drei Gruppen die wichtigsten 
Merkmale dieser diplomatischen Sprache, soweit sie in den ältesten auf 
moldauischem Gebiete geschriebenen Urkundení) auftreten und mit be- 
gonderer Beriicksichtigung der phonetischen, zusammenstellen: a) die 
gemeinrussischen, b) die weiB- und kleinrussischen, c) die speziell klein- 
rusgischen, in der Anordnung schlieBe ich mich an die Klassifizierung 
Jagičs an (Arch. f. slavy. Phil. Bd. XX, S. 33—34), die mir die zweek- 
mäfBigste erscheint. Die Beispiele sind nur aus solchen Urkunden des 
XIV. und XV. Jahrh. entnommen, die ich im Original kenne: der Kúrze 
wegen zitiere ich Daten, Ausstellungsorte und Ausgaben nicht, bemerke 
nur da die Zitate aus den oben Anmerkung 1 and Z angeftihrten 
Werken alle nach den Originalen richtiggestellt wurden und dab die 
urspriingliche Orthographie immer beibehalten wurde. 

a) Im Vergleiche mit der mitteľbulzgarischen Sprache der walachischen 
Urkunden, haben die moldauischen folgende gemeinrussische Merkmale: 
e— 0: WAHHh (WAHNA, WAHA, WAHO), We, W3epo (einmal Wxepou z 
Ulj. S. 84). 3%, — 0, e: ROSMETA, BOZPHTA, MOCOA: BO, KO, CO: REBO 
ACTH, HAAC UHOB: WCTATOKA, NOVATOKA, NATOKA: OVPOPCKÍH: pl. 
gON. BOYOKA, COTA: BéCh, AHA, MOMEHLUE: pl. gen. OBEUA, 8g. NOM. 
PŠELAB. [ | CODB. — or) ty — er) 10, rb — 70, Tre: TOpAS, KOPUHTH, 
KOPYKMA, TONA (TOPPŠBATH), KOPHEUA (— FOpHEU b, altbulg. rpu- 
HbUb): BEPGA, BEPYA, XKEPCTEHNO, HAHNEPBOE, pl. Gen. WEEPUITH, Sg. 





1) Ich schlieBe absichtlich die auf galizischem Gebiete gegebenen Urkunden 
aus, denn man kann nicht leicht feststellen, ob sie von polnischen oder von mol- 
dauisechen Schreibern herriihren. 


Úber die Sprache der ältesten moldauischen Urkunden. 373 


gEN. CEPAUA, TREPAC (NOTREPAHTH, NOPREPKENIE), TEPNŇTH: KPOBA, 
KPECTA (-Th). Z + cons. — 02, l5, b — lo, le: 8g. gen. AC0AFoNoAT, 
A0A/KHHK, MOABH TH, MÔAMATH, NOAHHTH, CTOANA: BEZ AECTH, CAEBA: 
fir Zo habe ich kein Beispiel verzeichnet. oro, olo: BOJOHHTH, BOpo- 
THTH CA, POPOAh (POPOAHUIE, SAFPOPOAHTH), Aopora (A0poYa), Ko- 
POAb, CTOPOHA: EOASTO, BOACAHCAAB A, BOAOCTA, POAOBA (POAOBHOE, 
FOAWEBATkAI), 3010 TAH, pl. gen. KOndA, 58g. loC. KOAJAAZH, MOAOA K, 
S£. NOM. COAOA, AC. COAOAKOV (COHOTKS), FĽAK. ere, oo: E£PEZHHKA, 
REPEMA (8g. instr. BepEMENEM A), NEPEBOZK, NEPEA, NEPEKE,  NOMNEPEKh 
(-K b), CEPEBPO, NEPEBATAI, YEPEZA (W6peCh): filr olo — AK habe ich kein 
Beispiel gefunden. žd, št — ž, č: ONPHNYMKEHA (NPHHYKENIE), NPEKE, 
POKECTBO (POKCTRO), UŠKÍH (8£. Gen. Í. 4ŠKEH): SE. dat. ANDY, pl. gen. 
KOLIAPH4Y A, MOHb (NOMOYb), inf. MO4H, Gerandia auf -4H: OBRYAYH CA, 
CAREVRYH, YTŠYH, VOTANH Uw. Dab A als ga gelesen wurde, unter- 
liegt keinem Zweifel, vgl. MC0A — f. mora 1400 nnd die rumänischen 
Wôúrter BHTAS3A, PPOZA, KOCTA, HATEAVA — viteaz, Grozea, Costea, 
Neatedul (heute Netedal) 1395, Jactko, muKO und Auxosa 1374, 1400, 
1409: nonuA, HAlAUh — Popsa, Iliňas (Ilijaš) 1423 usw. Dem 
Schwunde des g vor n», des 2 nach 4, g, (z) begegnete ich nicht: no- 
TAĽHYTH, OVTEKAA, Morat. Was die Formenlehre anbelangt, so 
finden wir regelmäbig -oro im sg. gen. des zusammengesetzten Adj.: 
ERAOTO, HHNOTO, HCHOTO, KPACHOTO, PYCKONO, COHARACKOTO, UIEP (k E]OBK- 
CKoro: -Tb in der 3. sg. und pl.: 16cTa (ECTA), CYTá, HUŠTÉ USW., 
aber auch 16CTA uSW.: -AMR in pl. dat. der o-Stáúmme: sehr oft ceaalMn, 
gelten FropoAAML, NAHCTEANA, CEAHUIAM A, vgl. ceaay ho und ceaoy 
nebeneinander 1472, mtcray 1499: und das Pronomen ToTu, TOTe, 
ToTa statt Toh. 

b) Von den dem Weif- und Kleinrussischen gemeinsamen Merk- 
malen kommen in den moldanischen Urkunden or — #r, ro — rú 
ž — dž nicht vor. Die Endang der zusammengesetzten Adj. ist, mit 
wenigen Ausnahmen!), -Hž, -iň, geschrieben -MIH, -4IH, -HH, -ÍH, einige- 
male -11?), kontrahiert -11, -H: BEAGENIH, BEYHBIH, HANHCAHNIH, 
MOAB A ABACKHH, NOACKYH, MOAAABCKH, UAUHHACKU, VOPACBCKHL, £a- 
AACKH: EVAVUJ4HH, HAIHKLUHAH, NOCARAHHH uSW. lllnm (ua), die 
ziemlich oft vorkommt, lautet nie uleta (ea). g ist manchmal durch 





1) Sg. nom. vjernos 1374 (wahrscheinlich eln Fehler des Abschreibers), KOAS- 
UaAIHCKOH 1457, CTAPOCTA NOGAGACKOH MOCINOAHTOH 1458: BAERWAA BE- 
AHKOH in einer russisch verfaBten Urkunde vom J. 1403 des walachischen Woe- 
woden Mircea (Ulj. Ňo. 16). 

?) GAMOAEGPKABHYH 1392, POMKEHUH 1458. 


374 J. Bogdan, 


h, v sehr oft durch u ersetzt: sg. gen. AC©AYa (nom. propr.), MOXHAa, 
OYXOPCKAH, NOAAVY, XAAB (VOAAOBATH) statt des čífteren PoAAL 
(POAAOBATH, POAAOBAHÍIE), NOYPEBA, € VOPHILOU, ESYVUI% (rum. Buhus) 
und GOrvulk, ACPOXSH und AOPOFŠHCKA, YPHHKOEBHHL UNG FPHNKO, KOV - 
AH“4b UDd POVAH“Ab — 2 fállt aus in WCNSAAfa4, OAAb (AA OBATH) —: 
ov (— Eh), OYNOVKA (OVYHOVNATOU A, NPASVHOV4NATOUŤ), OVCE (OCH, 01 
cRyh, OYCKU K USW.), OVCKKOFo, SVZAAAV TA, OV ZACPKATH, HA SYBA tecie, 
OVZMONPSTA, OVZNAMEHAAH,  OVZNECEHIE, OV3PHTA, OVZATH, OYCIOMH- 
HATH, OVCTATÍH) U8W., SOGAĽ OVAAMA, OVAAA OBA (— S£. gOD. BAAAA, 
8g. nom. BAAACEA, VOD BAAAh). Statt Bech kommt einigemale vEsc 
vor (pl. gen. 8gcny, dat. 8£cHW). Der Úbergang von 2, g, A in der 
Flexion in c, z (dz), s wird regelmäbig bewahrt: pl. nom. BEAHUH, 
NPEAUH, PYCUH, UOAAABCIUÍH (auch EPALICRCTÍH, OVTOopACTIH), sg. dat. 
BACŠTUH (Von BACŠTKA), NaCHUA (— -U%), PYUK, CAY3Ť (CAVS3H, 
CAV SH), loc. Aoposk, aber auch ov n0vuku 1388, pl. nom. MOAAABCKÍH 
1462, 1466. Die Dativendung -oti -eri wird sehr oft angewendet: 
POcNOAAPEBH, A EKYANGIUIERH (decanus, Dechant), AHAC£H, AHEBH, 
KOPOAERH, UOHACTHPEBH, POACEH, BAAAHCHABOBH, BAAAOBH, HRANOBH, 
NEPOEBH, NETPORH, CTPOERH USW., Zeschrieben auch -0£8% -££ K, -CBAI 
-£Rbi: KAZHUHPOBE, KOPOAEBK, WTUEBK, HIIBKOBAI. Ebengso die 
Endung -ove -00% im pl. nom. und gen.: BompOBE, BROZOBE, AOMOBE 
(als pl. ac.), NAHOBE, NHCAPEBE, NPEAKOBE, NPIATENEBE (BK), CRIRA- 
KOBE, CACOBE, TATAPOKE USW.: BOSORKA, BOPOTOBA, FOPOA CBA, NAHORU, 
NEPEBOZOBA, NEPEAKOBA, CEAOBA, TOCHONLAPEB A, ZAONÍCBh usw. Die 
Endung -mo vertritt oft in der 1. pl. die Endung -m>, aber es wird, 
unter polnischem EinfluB, auch -ny (-M "I, -Ma4l) -mi gebrauncht: 6CM0, 41- 
HHUC neben ec" (6CUH), HHHHU HI, EANPALHU HI, EAISHABAMAI (-101), 
HU4U%! usw. Seltner ist das Futurum mit čnu, mu: HMETA AaTH oder 
AATH HUET A, HUET A /KHTH, — NOCHÁTI, — NOBECTH: HUŠTA KŠNH- 
TH, — NOHTH, CA HUŠTA KOPOTHTH: HE MOYH MENA, (AKO MÔHH MB. 
— 0) Von den phonetischen Eigentlimlichkeiten der kleinrussischen 
Sprache kommen in den moldauischen Urkunden, wie in den galizischen 
des XIV. und XV. Jahrh., o — ? und e (russ. č) — č nicht vor, es sind 
Júngere Lauterscheinungen. Alle anderen sind reichlich vorhanden. 
e und ž sind durchgángig hart, ich brauche dafiir keine Beispiele an- 
zufúhren. % wird sehr oft durch % (geschrieben m), und w ďarch u er- 
Setzt: RHAKIH (SHACOFOPOACKAIH), RHAANTE, EHPA (adj. BHONHH), THHER, 
AHA h, AHAS, TOTO AHARX (1A), ZBAOAÍH, HZUHHA, AHCh, MHNA, UHCTO 
(MHCTIULE), MHCAUb, NEAHAH, NACHKA, AOHHASA, NÁHRHCHTH, POÔSAH- 
AATH, CIATH (— CRATH), CHNO (CHHOKATA), CAHA A, OVAHAATHY, Xo0- 


Úber die Sprache der últesten moldauischen Urkunden. 315 


THTH, UHACBATH, UHHA USW.: BHCOKA, BHlI6, AOCHTA (— AOCHITA), 
UH, HAHN (NHHEIUNHH), OVMHCAT, OVCAHLUUIH TH, NYCTHHU, PHEA, TH- 
CAHA, BEAHKH, REAHKHY, MAAHY, EE(HNHM, MAAHMH, POTOBHNH, pl. a0. 
3AATH, AAAEKH K, aber AO0EVEATH, AO0EVEAA 1, wWie heute im Klr. w 
statt u ist entweder als hartes klr. y oder als Resultat der Vermischung 
von u und w aufzufassen: BAalTASk, inf. 3ANAATHTA, KPAIBAA (£e- 
wôhnlich KPHRAA), MAXAHAh, HHKUTA, dat. HULKOBAI, AJ OVCA 
(— -Tiu, -Tia), NA OYCTASY, WEPALIBIE (— WEepue). Das Saffix 
-tub (-tua, -uua) ist weich: sg. Gen. PPAHHUH, dať. BOAYFOBUR (NOM. 
BOA OBLI b), MHCTU, NOM. EOFoPOAHULA, KPAHHUA, pRAU% (poln. 
radca), CENOPHHUK, Zen. RBOA4HHUA (NOM. BOAYHNEU k), ZPAAUE, WTUT, 
CEPAUA, CŠAUE, HZACBIUK USW.: VZ. ABVYHAA AT. Das Inf. endet 
regelmäBig in -mu, sehr selten in -m> (-m6): CAWESEMTE BEMNPABHTA 
sro 1433—43: 1 der Originale ist in -HTu anfzalósen, nicht in HT, 
wie einige Heransgeber es getan haben. 

Selbstverstándlich finden wir in der moldauischen Urkundensprache 
auĎer den bereits angefihrten, auch andere Eigenttimlichkeiten der 
rusgischen Dialekte, diejenigen ausgenommen, die sich erst später, etwa 
im XVI. Jahrh., entwickelt haben (wr. dž — ž, d: —d, cstu.2.. 
So gehen die Finalen 0, e in %, + tiber und die letzteren schwinden 
gänzlich: adv. TYTh, KAK, HNAK aUS TYTO, KAKO, HHAKO: 4b, Hb 
(4M, HA, AL, HACh), CAOK, ZAHOV K, WIAIPOHA (WNPOY) AUS AME, HE, 
TAEKE, ZANOVAKE, Wnpode, die neben den verktirzten Formen gebraucht 
werden: das] finale : geht in + tiber und + sehwindet dann gänzlich: 
S$Ah, ESA, (EŠA, U10, — KTO, — KaKÍH, — NA) aus ESA H: % wird durch e 
vertreten, das im r. und wr. so geliufig ist: pl. BeKH, BEpA, BEPENR, 
loc. REPE, BEYNHH, S£. ZEN. EPEPV, A£AO, HEAGAMA, KPENOCTA, HNEMEUh 
(pl. dat. HEMBUEMB), NPEA, NPEAKOBE, NOAME, NOEKATH, NPHBECHTH, 
xore (— VoTK, KoTa) USW., € wird 0 nach palatalen Konsonanten: 
3AYOÍA], HHY4OTO, HOASBKRKA, HH 8 YHOM, YVOJNEIH, NOPTOPAHCKAIH, 
NOTAIPH: BAILUCAB, NPHUJOAT, HAUJOMY, HALUICH, HAUS, UIČAKA: 
KONA, e wird č: loc. BCoMh, AHOyh. Sogar dem Úbergange der 
akzentlosen a, 0, e ine, a (dem sogenannten Akanje der weiBrassischen 
und groBrussischen Dialekte) begegnen wir einigemale: adj. KNETHHHNA, 
AC. MEPZENKY, VYECTIE, OVHOV4ETOMA, NPASŠHSYETOU, NEDen KHNATHHHHA, 
MEPZAHKAM h, VYACTIE, OVHOV4ATOMA, NPAOVHOVYATON A, S£. instr. 
cyWaw statt cymon 1388 (Ulj. Nr. 8)1), k Hauy 1434 (— K H#EMV). 
Spuren des Akanje zu Ende des XIV. Jahrh. wurden auch in russischen 





1) Im Hayxossiň Cóopnxk2 I (1865), S. 192: c$M010. 


376 J. Bogdan, 


Denkmälern von E. Th. Karskij und A. [. Sobolevskij konstatiert!). 
Anferdem sind viele kleinrussische Lauterscheinangen die in den ga- 
lizischen, volhynischen und podolischen Urkunden des XIV. und XV. Jahr- 
hunderts vorkommen, auch in den moldanischen reichlich vorhanden. 
So 6— N: BAI3ZNABA|MhA, 3H4RUA, CAKEVKM“A, S£. £EN. KPOANEA- 
CTERA, S£. dat. TIOTKA, 0H, pl. dať. A KAHWOVUA: 0 — Y, Wo das 
heutige Kleinrussische % hat: EpOVA, EVAUlE6 (HAHEŠAUIE6),  AOKVA, 
APŠENHKIH, KŠAKO, 8g. loc. KYM h, TOVAKO, auch KopyHa (poln. korona), 
CKY3k (— CKBO3X): e — č, € in pl. gen. 3%MA44 (siehe Sobolevskij, 
Ogepxu, S. 60) and besonders im Sauffix -entge: sg. gen. Kple) CU! EHAA, 
NEPVIUUKNIA, BATHNAA, INStr. NPHROARHACN A, SOZA NOTREPIKHHAE 
(vgl. noTBepkkNEÉ in der Urk. Mirceas v. 1408, Ulj. No. 16), ngpupe- 
KAINBE, GEN. OVUHIUJAHNHA : HC, HC, H oder 13%, H3, 3 — CA, MA- 
BOBh, HABOBCKÍH, HCKAAAh (HCKAAAATH), HUIKOAA (HUIKCOANHKA) — 
AbBOB A, AhROBCKÍH, CHKAANB (CHKAANATH), UIKOAA (UUKOAHHKB): SE. 
gEN. ACTH UNd ATH — YAČTH, POZCTEA, POZTEA, POCTEA — POKACTEA, 
und vieles andere. 

Wenn wir uns die angefiihrten sprachlichen Eigenttimlichkeiten der 
últesten moldauischen Urkunden vergegenwärtigen, 80 mlssen wWir un- 
bedingt zu dem Schlusse gelangen, daŠ die Sprache dieser Urkunden 
identisch ist mit derjenigen, die von den litanischen Fúrsten in den 
russischen Ländern gebraucht wurde und mit Wladyslaw JagieHo in 
die polnische Kanzlei Eingang fand und fiir russische Angelegenheiten 
daselbst lange Zeit im Gebrauche blieb. Die westrussische Sprache 
konnte in der Moldau nicht denselben Entwicklungsgang haben wie in 
Polen und Litauen. In diesen Lindern hat sie desto mehr kirchen- 
slavische und polnische Bestandteile, je últer sie ist: den reinen Volkgs- 
dialekt gab sie nie wieder, zaletzt entwickelte sich die bekannte, durch 
das litauische Statut charakterisierte offizielle Sprache (vgl. Jagič, Arch. 
f. slav. Phil. XIX, S. 291). In den moldauischen Urkunden dagegen 
berwuchern die kleinrussischen Elemente: hier und da treten auch 
kirchenslavische (mittelbulgurische) vor, ganz besonders in den Kloster- 
urkunden. Die polnischen Elemente beschránken sich auf einige pho- 
netische Eigentlimlichkeiten, die meistens in polnischen Wôrtern vor- 
kommen, U statt “ (101), € statt 0€, po, a0 statt opo, 010, A, A statt 
4, Je 41 statt a, e: sing. dat. f. WCBNILENCÍ, M. OCEKULHOMY, NPEMO- 
TVUEMY, pl. dat. EVAVUHU"A neben OCEE4M£HNOMY, EVA VY 14H (EVA Y- 





1) O6s0p£ SBYKOBL H $0pM2 ÓŽIOPYCCKON pšum, 8. 39, 43, 46, Jlekniz HO NCTOPÍR 
pycekaro 43b51ka, 2. Aufl., S. 80 ff. 


Úber die Sprache der iltesten moldauischen Urkunden. 377 


1/4), SE. gen. u. instr. MOUH (— MO4H, MOURI): Adj. OVCECEPAEHNE 
(— -06): EPONHTH, BACOAHCAAB, KPOAb, KPOAHUA, KPOACBA, KPOARBA- 
CTRO, 87. £en. NAOHHHAI: EKPHA CAV?KASGA CAVIKHTH, AOEPA JAMA 
PAAHTH — vierna službe služyč, dobra rade radzič: EtIAB"AUIH, KNA- 
KATA — Wyjawszy, ksiažeta: A4HApoBaujy (neben WNAPOBOLR), C 
TAHYHNA — Adrowažu, 8s Teczyna. Allerdings haben die Haldigungs- 
akten der Woewoden und Bojaren und die Vertrige mit den polnischen 
Kônigen und den litaunischen GroBfirsten sehr viele polnische Wôrter, 
polnische Redewendungen und ganze polnische Sätze, die von den 
moldanischen Scehreibern nach dem Diktate der kôniglichen Bevoll- 
miichtigten einfach 80 wiedergegeben sind, wie sie gesprochen wurden. 
In den inneren Urkunden ist das polnische Element sehr schwach ver- 
treten. An geine Stelle tritt das mittelbulgarische, das aber nie 80 
deichhaltig ist, um die russische Physiognomie der Sprache zu verdecken. 
Das schlielit nicht aus, daŠ es auch rein mitteľbulgarische Urkunden 
gibt, wie z. B. die vom Metropoliten Josiť filr die Klóster Neamt und 
Bistrita im Jahre 1407 ansgestellte!), die auch hinsiehtlich der Schrift- 
gattung sich von den firstlichen gleichzeitigen Urkunden unterscheidet: 
jene ist in der Halbunziale der kirchlichen Handschriften, diese meistens 
kurgiv geschrieben. Die Zahl solcher Urkunden, meist von kirchlichen, 
gelten von Stadtbehórden oder Privatleuten ausgehend, ist unbedeutend?). 
Damit ist aber nicht gesagt, daĎ in der firstlichen Kanzlei pie Ur- 
kunden oder Briefe in mitteľbulgarischer oder serbischer Sprache verfaBt 
wurden$). Die offizielle Sprache der moldanischen Kanzlei blieb aber 
ennoch immer die russische. 


1) Das Original im Bukarester Staatsarchiv, gedruckt bei Hasdeu, Arch. ist. 
I, 1, S. 140. 

2) Siehe z. B. einen Brief des Richters und der Blrger von Vaslui an die 
Kronstädter c. 1450—1500, in meinen »Documente moldovenesti in arbivul Braso- 
vulai«, S. 61. 

3) Siehe die moldauischen Briefe aus dem XV. und XVI. Jahrh. an die Kron- 
städter in meiner oben zitierten Schrift und Miklosich, Monumenta serbica S. 557, 
Spomenik XI, S. 8. 


Bukarest, Juni 1907. J. Bogdan. 


Lidové povôsti o púvodu tabáku 


hojné rozšífené zvlášté na ruském východô jsou zajímavé s dvojího 
hlediska, jednak, že se v nich zračí mínční lida o této požívatinč, jednak 
že jsou pomérné mladého véku, nezasahujíce púvodem svým za XVII st. 
Tím jsou däležité pro déjiny vývoje tradie lidových. 

V ruských tradicích lidových došel výrazu silný odpor proti užívání 
nové tóto zámoľské byliny, které kladli zvlášté kruhové církevní, po 
pľípadé rozkolničtí veľký odpor. Akademik Ozereckovskij sdčluje mimo 
jiné rúzné své spory 8 rozkolníky, na pť. výklady proti holení vousú, 
také co odpovídali, když jim dovozoval prospešnost šňupavého tabáku: 
vypravovali jemu zvlášté, že tabák vznikl ze smilnice, odvolávajíce se 
na rukopis, kde byla hrubé vykreslena ženština, ze které vycházel 
tabák 1). To byla legenda oblibená a silné rozšífená, i literární formou 
gvou zajímavá, púvodem svým dosud záhadná, neb aspoň nevysvčtlená. 
Toto »cKa3anie OTI KHHĽH, PAATOXEMBbIA TTaHAOKE, 0 XPAHRTEIĽHOME ÓBLIJH, 
MEP3KOMB 865]H, eXe ecrb Taóanš« jest v literaturé již dlonho známo. 
Vydal je nejdžíve N. Kostomarov?), nčkolik slov promluvil o nôm také 
akademik A. N. Veselovskij“). Déj klade se do doby pohanského krále 
Anepsia. Jistá jeptiška, jménem Jezavel propadla smilstva a porodila 
dceru. I tu rozpálil Satanáš na smilství. Bôh jí sice poskytl čas dáti 
ge na pokání, ale marné, a tak poslal andéla a dal zemi rozestoupiti se: 
zemé rozestoupila se na tficet loket a pohltila smilnici živou. Satanáš 
načerpal v jejích útrobách »4a1my mozny Mep30CTA H CKBEPHOCTH 2FOÓCAŤ- 
ania eg< i vykropil na zemi nad její mrtvolou: i vzrostla bylina, a tu 
pohané na rozkaz satanášúv pro radost rozsadili a nazvali tabák. To slyšel 
všecko král Anepsij od andéla, když byl, postrašen hrozným snem, 
utek] ze svého sídla. Potom pak na domluvy andélovy vrátil se na svúj 


py 


1) M. HU. Gyxomannon1 Hcropia pocciljíckolí akaxemin II, 332. 

2) MaMATHXKH CTAPHHHOŇ PYCCKOU ZuTeparypri II (1860), 421—434. Srv. ještô 
A. PoBuHCkik PYCCKIA HAPOAHLIA Kapruuku IV, 266 sl. 

3) Mcropia pycckok cxopecnocrm A. Taxaxopa ? I, 462. 





Lidové povôsti o pävodu tabáku. 319 


stolec. V téže dobé šel lékať Tremikur hledat bylin léčivých a našel 
na poli nad nejakou propastí, kde andél Hospodinúv byl smilnici srazil, 
jakousi bylinu. Satanáš vnukl mu myšlenku, aby bylinu tu utrhl a k ní 
ptivonél. Pokochal se jí, neb zapomnél na strasti pozemské. Vzal bylinu 
i 8emeno, zasadil do své zahrady, začal ji trhati a k ní vonéti, i vesel 
choditi, jako opilý, a rozplodilo se velké množství této byliny. Lidé 
divili se, jak se tento človék opíjel. Ukázal jim bylinu, prodal ji. A tak 
rozšírila se bylina, a tak začali opíjeti se lidé: mnozí kladli ji na 
oheň a dým její vdychovali do úst dýmkami. Opilí a omráčení lidé 
pticházeli pľed palác královský, a tu na mnoze dokonce mrtvi klesali. 
Vidél to kral Anepsij a divil se, odkud to. Mučením vyzvédél na 
pohanech, že mají v sadech jakousi podivnou bylinu a tou že se opájejí, 
že ji koupili od lékaľe Tremikura. Zavolán Tremikur pred krále a ten 
ukázal králi místo, kde našel bylinu. Dal král na místé tom kopati i 
vykopali jámu hlubokoa pľes tficet loket, našli pak mrtvolu smradlivou 
(TPYNE MEP3OKT H CMPAXB, H 3XOBOHEH?, CHEPA1111), pouhé kosti, télo všecko 
setlelo. Vyzkoumal pak král, že jsou to pozústatky smilnice, která v jich 
méstô pčed dvanácti lety žila, seznal bližší její život i konec její za hrozné 
boufe, která se byla tehdy nad jich méstem rozpoutala. I vzpomnči král 
Anepsij na onoho andéla božího a jeho zjevení. Dal se pak krá] 
Anepsij pokttíti a pľijal jméno Aleksij, a s ním zároveň množství knížat 
a pánú a lidu obceného prijalo kfest. Búh pak poslal svého andčla, 
aby proklel tuto bylinu, plod hfíchu. Proklel ji z návodu andélova biskup, 
a lidé pobožní vytrhli ji ze sadú svych. Jen ti, kteží se nedali pokžtíti, 
rozvezli tuto bylinu po dalekých krajích pohanských, nekiténých. Tam 
pohané tutu bylinu rozplodili a všude rozvozili i do Némec, mezi Turky, 
Tatary, Čerkasy, a odtud opčt se rozšífila »k nám kfesťanúm«. 

Púvod této pozoruhodné legendy jest temný, dosud pokud vím není 
odhalen. A.N. Veselovskij na uv. m. nemohl fíci o tom nic určitého a 
zústavil otevľené otázky, možno li v této zajímavé legendé shledávati 
zpracováni néjaké starší apokryfické látky upravené podle potžeb časo- 
vých, aneb nejaké samostatnéjsí dílko ve slohu a smčru známých legend 
ciírkevních a asketických. V zakončení jejím Ize zajisté shledávati jistý 
vliv rozšíťené stati asketické >»listu s nebe« čili t. f. epištoly o svécení 
nedeôle. 

Do lidu nezdá se že tato legenda hluboce pronikla. Pripomíná se 
bohužel príliš povrchné, Že ve Vjatské gub. se vypravuje, jak tabák 
vzrostl z hrobu krvosmilnikú (sestry a bratra) aneb z hlavy smilnice, 
o které vypravuje evangelium, aneb z téla zbloudivší jeptišky zabité od 
hromu, aneb konečné z hrobu jakéhos nezvestného človéka (Simbir. 


380 J. Polivka, 


gub)!). Patrné jen povest na tfetím místé pľipomenutá sounvisí s naši 
knižnou legendou. Podobná vergse byla zapsána pokud vím pouze vy 
Terské oblasti?): Dívku shľešivší zabili, a zakopali daleko od vesnice 
u cesty, neboť byla toho nehodna, aby byla pochována na svatém poli. 
Po čase vyrostla tu bylina širokolistá. Pocestnému vnuk] čert, aby list 
8 té byliny utrhl, stočil, zapálil. Našel v tom zalíbení a chtél bylinu 
vytrhnouti. Začal rýti, ryl, ryl, až vidél, že kofen byliny vycházel 
Zrovna >H3b C...Z4«. »Tak hle odkud jest tato prašivá bylina. < 

Ponékud pľíbuzná jest legenda zapsaná v Homelském okr. Mohy- 
levské gubš). Dívka brávala k sobé do postele psa, až ním shľešila 
a porodila šténé. Otec ji zabil a zakopal. Na hrobô vyrostl za nejaký 
čas tabák. Dívali se lidé, jaká to je bylina, odkud jdou její kofeny, 
kopali a poznali, že kofen jde »uapa31 TWTĽKY CB CAMATO IMYBA AŽBKE 
TBIA< (8Krze šténé ze samého bficha této dívky). A tak pojmenovali 
bylinu tjutjun. Jest to očividné etymologická povídka, a patrné byla 
za tím účelem etymologisačním pľepracována známá látka knižná. 

Mimo to rozšífeny jsou rúzné povésti o púvodu tabáka. V jednéch 
vyrostl tabák z téla Jidášova. Tak vypravuje legenda východohaličská+): 
Jidáš obésil se a visel, až se provaz pľetrhl. Télo spadlo na zemi a 
shnilo tak, že od toho pták letící nad ním spadl a zahynul. Na tom téle 
vyrostl tabák. Legenda ta ví dokonce, kde vyrostly rúzné druhy 
tabáku: »Kruhlan« na tváľi, silnôjší »margotka«< na bľiše, a nejostfejší 
sKolozdra< na zadnici. V litevské“) versi byl púvod tabáku spojen 
ješté s čertem: Když puklo télo občšeného Jidáše a vypadla stľeva, 
litoval čert, že by taková zloba méla vymizeti ze svôta, a proto vysel 
stčeva 8e vší jeho zlobou po zemi. Z nich vyrostl tabák bylina se vší 
hoľkostí a špatností, jako byl Jidáš. Pripojena ona mravoučná tendence, 
která jest vlastníruské legendé: kdo užívá tabáku, dostane jakoby 
špatného ducha Jidášova: kdo jej semletý cpe do nosu, zahání tím sva- 
tého ducha, kterého búh nám vdechl nosem. Jest to proto velký hžfoh 
koufiti z dýmky aneb šňupati. 

Ještô v Bosné“) jest známa tako legenda, leč v podání mnohem prostším 


1) C. MaKCEMOB1 HedHCTAA, HEBĎAOMAA H KPECTHAA CHJA Str. 9. 

2) T. MaJABKEH2 Cramuna Vepsrcnaa Kuszxapckaro Oražia TepcKOŇ OČNACTE 
Brnorpae. Očospšnie X, str. 58, č. 4. 

8) E. PomamoB5+% Bšzxopycckiú Cóopnzk2 IV, str. 23 č. 19. 

4) BozozuMEp THATWK TAJNULKO-PYCEKÍi HAPOAHÍ Jeľoxau II (Eru. 36ipa. XII]). 
str. 238 č. 410. 

5) C. Jurkschat Litanische Märchen und Erzšhlungen str. 50 č. 15, 

6) Bocamcka Bxxa VIII (1893), str. 174. 


Lidové povôsti o ptivodu tabáku. 381 


» Nečist« se ze stľev Jidášových vysypala na zemi, a z ní po néjakém 
čase vzrostla jakási bylinka—tabák. 

Jiné legendy kladou vznik tabáku do mnohem starších dob. Legenda 
zapsaná v Černigovské gub.!) dává vznikati tabáku podobné jako právč 
uvedená o Jidáši. Když Búh se rozhnéval na čerty, začal je shazovati 
s nebe, jeden z nich narazil se na uschlý dub a visel tam, až se začala 
z ného sypati hniloba. Ta spadla na zem a z ní vyrostl tabák. Lidé 
začali pak tabák šňupati a kouľiti. 

Jiná maloruská legenda ?) klade vznik tabáku do doby krále Davida, 
ne starozákonního, než néjakého jiného, jehož dobu a kraj neudává. 
Jediný syn toho krále svedl krasavici zaméstnanou v službách králov- 
ských, a byl za to od sondeú podle pťísných trestú této zemé odsouzen 
a stat. Dívka dennč chodila na jeho hrob a prolévala hoťké slzy. 
Z nich vyrostla krásná, zelená, vysoká bylina. A dívka modlila se k 
Bohu, aby na dúkaz odpušténí zpúsobil, aby lidé celého svéta si zami- 
lovali tuto bylina. I Búh učinil jí po vúli. Pľipojena etymologická po- 
vídka o púvodu jména tabáku >»tutun<. Za dívkou chodil všude i na 
hrob její psík. Dívka odhánela ho, aby bylinu nepoškodil, a volala 
naň tu-tu-tu-tu... Podle toho byla pojmenována ťtuťan. 

Jiná zase jest polská povídka, která byla zapsána ve Varšavé podle 
vypravování lodníka rodilého z Haliče“). Vypravuje jak ošklivá a hodná 
dcera kováľova obsloužila Ježíše vodou, utfela mu vlastním šátkem 
bradu. Ale hezká sestra její zošklivéla si, vyplivla a vysmála se. Ježíš 
chtéje se odvdéčiti učinil ošklivou dívku v peci hezkou. Jest tu sled 
známé a rozšítené látky o omlazování stafen a p. Kováľ chce pak sám 
učiniti hezkou dceru ješté hezčí: než upálil ji na prach. Na radu 
Ježíšovu rozsel potom tento prach po poli. Za krátko vyrostla z ného 
bujná bylina. Lidé začali gušiti a koafiti její listí, ale vždy musí 
plivati po zlé kováťové dceľi, která plivla na Pána Ježíše. 

U Mohamedánú spojena povést o vzniku tabáku, již nikoliv tak 
tendenčné upravená, 8 Mohamedem. V Alžíru vypravuje se“): za dob 
Mohamedových mlavili ješté hadi. Jednou v zimé našel Mohamed 
zmrzlou zmiji a soastrastí jat strčil ji do svého rukávu. Když jí teplo 
vrátilo život, vystrčila nevdéčná hlavu a fekla proroku, že ho kousne, 
neboť jeho lid stále pobíjí její lid, jeho plémé jest ve válee s jejím 
plemenem, a pľísahala pomsta jménem Allahovým. Nečinil prorok 





1) TpEHnmg6HKO JTHOrpaexuockie MaTepiarni I, str. 10 č. 17. 
2) Klescxaa Crapnua 1890, sv. XXX, str. 826. 

3) Wista XIV (1900), str. 68. 

4) Revue des traditions populaires III, 385. 


382 J. Polívka, 


námítek, než prosil ji jen, aby ho kousla jménem Allahovým. Kousla 
ho zmije do ruky, a prorok pustil ji, aniž by jí byl zpúsobil zlo. Mo- 
hamed vyssál jed z rány, a vyplil jej na zemi. Z toho vzrostl tabák, 
tato podivuhodná rostlina, a tak má i hoľkost jedu zmijina, i slad- 
kost sliny prorokovy. Tato legenda jest podle všeho dosti rozšífena po 
mohamedanském svôté, nebot byla nalezena také balharská její verse 
v okrese Tulčanském!). 

Jinde v Balharsku byla povést o vzniku tabáku upravena 8e sta- 
noviska protitureckého. Aspoň v Sofijském kraji byla zapsána taková 
verge?): Sázeli se jednou Mohamed a sv. Ilija, kdo jest z nich včtší 
junák, kdo z nich více umí kfičeti. Mohamed vylezl na veľký strom, 
kfičel, kfičel co mohl, ale na Iliju dojmu neučinil. Potom zdvihl se 
Ilija až do oblak a rozkfičel se, až se zemé zachvéla a Mohamed se 
pos... Z toho lejna vznikl tabák. Turci z úcty ke svému svôtci fekli si, 
že tfeba byliny té k néčemu užíti, začali ji sušiti a koufiti. Proto mají 
Turci tabák za svatý a nejvice ho požívají. 

Habešští knéží?) rozšírili tradici, že tabák vyrostl z hrobu Ariova, 
který má u Habešanú úlohu zlého ducha. Tabák ptísné se zapovídal. 
Jinde zase jako na ostrové S. Vincentu vôfí, že zapovézené ovoce v ráji 
byl právé tabák, a jeho listy zakryli si Adam i Eva svou nahotn+). 

Ku podivu fidká jest povést odvozujícií vznik tabáku ze samého 
čerta. Vypravuje se vlastné jen na Ukrajiné, mimo versi nahoľe uvedenou 
ješté následující 5): Čerti dlonho, všemi možnými zpúsoby zkoušeli 
bohabojného mnicha, ale marné. Na konec zapálili dub pred jeho 
poustevnou, myslíce, že ho tím vylákají ven, že totiž pújde hasit. 
Mnich zaklel čerta v tomto dubé, dub začal srústati a čert byl v 
dubu tak roztlačen, až krev z ného vytekla. Aby krev tato nepro- 
padla, začali pohrabáči rozhrnovati list na dvé strany. Tak vyrostla 
tam bajná, listnatú, tráva. Pricházejí páni, trhaji listí, a to zdá se jim 
býti tak libovonným. Tak začali je rozkrajovati, kouľfiti, šňupati. Ne- 
vyrostl tu tabák všude jednaky, tam lehký a tam silnejší, horší »ko- 
rinci<, »marchotka«, >lystatyj<. Jelikož tedy tabák vzešel z krve 


čertovy, nehodí se koužiti. 
Rušti starovérci, filiponi, usedlí ve východním Prusku“), kladou vznik 


1: (G6OPAUNKB 38% HApOXHu vMoTBOPOHHA II, 0x1. 3, gtr. 1660. 
2) Ib. VII, 011. 3, str. 138. 

3, Revue des trad. popul. III, 484. 

Y 1b. 484. 

 B. Tpngenko ODrnorpa+. Marepianni III, str. 11 č. 17. 
f Ogkar Dähnhardt Natursngen I. 55. 





Lidové povôsti o plivodu tabáku. 383 


tabáku až ke stvoľení svôta: Andél, který mél Bohu pFinésti z hlubin 
moňských hrst zemé, ponechal si také néco v ústech. Když Búh rozsy- 
pal zemi a Ťekl »Staniž se«, rostla také zemé v ústech andélových. 
Andél volal o pomoc, na pľání boží vyplil zemi, a z té vyrostl tabák 
a chmel. 

Čert naučil človčka tabák sázeti, tabáku užívati. O tom jest zvláštní 
rozkolnický verš z doby novôjší!), výtvor čisté knižní, který není v 
žádné souvislosti s lidovými tradicemi. Povést v Kurské gaub.? zapsaná 
vypravuje, jak človék na svých cestách po klášterech uvidél na jednom 
místé tabák. Zdálo se: hle brambúrek kvete, natrhej jablíček s ného, 
zakopej je do horkého hnoje: tu pustí odnože, ty zasad, zalóvej, zalévej ... 
Udélal tak človôk, jak mu 8en kázal. Chodil denné dohlížet, až dva- 
náctého dne spatľil, jak tam sedél žid. Ten mu povédél, aby po šest 
dní tam nechodil, že vzejdou samy. Tak se istalo. Nakopal hrádečku, 
zasadil a opôt pilnô zaléval. Dívala se na to také sv. Nedele a 
fekla mu »dal Búh? či ne dal Búh? jakému Bohu jsi se modlil, ten i 
dal« a poradila mu, chce li spasení své duše, aby 8e zfek], ale chce li 
býti boháčem, ať dôlá, »koho jsi prosil, ten ti dá... Búh nedal, Búh 
jest na nebi a tvúj v svinském chlôvé<. Podíval se človék do chléva 
a tam vidčl čerta ve zlaté. Čert fekl mu, že i on bude ve zlatš. »Čeho 
jsem si prál, to dal mi Búh« — »Tu není Boha, bud mým soudruhem |< 
odpovédél mu čert a poradil mu, aby nikoho neposlouchal, jen zaléval, 
a jak vyroste, aby lístečky olamoval a semeno schovával, pak bude 
boháčem. 

Tabákem i kofalkou svádél čert nejradéji muže bohabojné, mnichy, 
poustevníky. Tak vypravuje jiná maloruská legenda z Jekaterinoslavské 
gub.š) o néjakém ponstevníkovi v záporožských lesích divokých, jak 
si začal stýskati, nemodlil se, nejedl. Tu pľišel k nému čert a pľi- 
nesl mu nádobku s práškem »šňupej, a budeš jako o dvou<. Poustevník 
sňupl, jednou, po druhé, po tfetí, kýchl a bylo mu veselo. Druhý den 
zjevil se opét čert a pľines]l mu trávu a dýmku, i šekl mu »zakuľ si, 
a bude ti jako o tľech<. Zakouľfil si poustevník a rozveselil se ješté 
více. Konečné pľišel čert ještó tľetí den a pčinesl mu nádobka s kap- 
kami, »jak vypiješ, bude ti jak o desíti<. A tak bylo nyní poustevní- 
kovi veselo, vypil, zazpíval si, zatancoval... O jakýchsi zhoubnejších 
následcích tabáku, kožalky tato povídka neví. 


—— 





1) IKTONECH PYÝCOKOK ANTEPATYPLI Z ApesHocru V (1863), ora. 3, str. 108. 
2) Kiesckaa Crapuza 1893, sv. XL, str. 547. 
3: Ib. 1898, sv. XXI, str. 20. 


384 J. Polívka, 


Ve Vologdč vypravuje se zcela prostô, že jakýsi neznámý černý 
myslivce naučil statkáfe péstovati tabák1). U Malorngú haličských? 
vypravuje 8e, že čerti v začarovaném mlýné o púlnoci melon tabák, ve 
mlýnč, jehož mlynáž chtčl, pod mostem ukryt, zafvav jako medvčôd, 
postrašiti Krista a Petra Pavla, a byl za to v medvéda pľemônčn. 

Legenda o púvodu tabáku spojila se místy 8 látkou o závodé čerta 
a sedlúka, tak v povídce, zapsané v geverovýchodních Pomožanech ?): 
Tabák vynašel čert a nikdo neznal jméno této byliny.  Jednoho dne 
vidél sedlák, jak čert vysázel velké pole bylinami. Neznal jich, byl 
zvédav a ptal se čerta, co tu gúzí. Pohádali 8e a vsadili se: uhodneli 
sedlák do tfí dnú, jak se bylina ta jmenuje, pľipadne mu celé to pole 
se vším, co na ném je, neuhodneli, propadne jemu duší a télem. 
Sedláku pomohla, jak se ve versích této povídkové látky zhusta vypra- 
vuje, selka se svou lsti. Svlékla se do naha, vlezla do bečky dehtové 
a vyválela se v pefí, tak že byla jím pokryta po celém tčle. Šla pak 
na ono pole čertovo, pobíhala mezi brázdami a místy sklánčla se k 
zemi, jakoly listy chtéla ožírati. Sotva ji čert spatfil, vybéhl z domu, 
aby velkého toho ptáka zaplašil, tleskal do rukou a volal »Pšš.. pšš 
— ty velký ptáka! Pájdešli z mého tabáku! Pšší — Pšší< Žena 
vedela dost, utekla domu a povédeéla muži jméno byliny. Tak tedy 
fekl sedlák tretí den jméno čertovi, vyhral súzku, dostal pole s tabákem 
a od té doby začali sázeti tabák. 

Podobnč se vypravuje též u Madarú!), že čert dal sedlákovi semeno 
tabákové, aby je vysel, a polrozil mu, nebude li vedéti jméno jeho, 
až 8e vráti, že zahyne. Další prúbéh jest stejný jako v pomoťanské versi. 

Ješté v Chrvatsku v okolí Karlovce“) byla zapsána zpľíznčná verse: 
Čert smluvil s hrabčtem, že bude mu sloužiti celý rok za 40 zl. a kousek 
zemé v jeho zahradé, kde by vysel svoje čertovo semínko. Až vyprší 
rok, musí hrabé uhodnouti, jaké je to semeno: neuhodne li, bude on 
muset sloužiti mu celý rok. O tomto čertové semínku nebylo ničeho 
v hrabécich knihách a marné bylo všecko jeho študování. Pomohla 
mu z nesnází jakási cizí Žena, nikoliv manželka jeho. Nevystrojila se 
tak jako ve versi zapsané od Ul. Jahna, než šla pľímo tak, jak byla, 
k té byliné: a obcházela stále, nevšímajíc se nijak, že se čert zle na ni 
osopoval, do konce holí ji hrozil. Rozhnévala ho konečné tak, že se 


1) C. MaRCHMOB1 Op. cit. str. 9. 

2) Tsopu Grenama Pyzancsxoro II, 197. 

3) Ulrich Jahn Volksmärchen 415 Pommern und Riigen I, sr. 265 č. 51. 
4) Oskar Dähnhardt Natursagen I, 194. 

5) R. Strohal Hrvatskih narodnih pripovijedaka ká. I, str. 180 č. 53. 





Lidové povôsti o púvodu tabáku. 385 


zapomnél a ve své zlosti vyľkl slovo »tabák<: »Kaj češ mi ti gad stari 
gadit tabak, odhajaj sada valja iz vrta<. Hrabé ukryt zaslechl slovo, 
a tak vyhral sázku. 

Čert naučil lidi koufiti z dýmek, jakož i šňupati, o čemž jest Ťada 
maloruských povídek v rúzných obmčnách. Čert sedí ve svých bažinách, 
jde cestou a koufí z dýmky. Potká ho človék a požádá ho, aby mu 
dal aspoň jednou potáhnouti si. Čert dal. Človék vykoafil dymku a 
ješté poprosil na cestu, i fekl, znamenitá to vée tabák, i sílu udržuje 
i zahľívá. Vyprosil si semena a začal péstovati tabák ve 8vé zahradô. 
Tato v Jekaterinoslavské gub. zapsaná povest!) nemá jak vidôti žádné 
tendence nepľátelské tabáku. 

Velice jest rozšiťena následujíci povest od východní Haliče až do 
gub. Smolenské, Kalužské, ba až na Kavkaz ovšem s rúznými dosti 
nepatrnými obménami. V Sambor. okr. v Haliči?) byla již pred dvacíti 
lety zapsána povídka vypravujíci o pohľebních slavnostech, které vystrojil 
čert své matce. Čert sezval mnoho lidí, také popy ke pohľbu své 
matky a po pohľbu pohostil lidi ve svém domé. Lidé neoplakávali čertovu 
matku, a čert téžce to nesl. Po hostiné natrel čert tabáku a pobízel 
své hosty >dosud jedla ústa, nechať nyní jí nos<. Lily se nyní slzy 
z očí čertových hostú. Spatľil to moudrý Šalomonu, šel k Bohu a vyložil 
mu, že jest potrebno dáti lidem tabák a dymky, aby koaľili a plivali na 
čertovu matku. Svolil Búh, a tak začali lidé kouľfiti a plivati a fikati 
sfuj na čertovu matku<. Vítr roznesl tabák po svété. Lidé rozešli se 8 
tabákem a dýmkami domú: a tak nyní jedni šňupají a pláčí nad 
čertovou matkou, druzí koufí z dýmek a plivají na ni. Ve versích z 
Bučac. okr.?) vých. Haliče prinesl místo Šalomouna Kristus a ne Búh 
lidem dýmky. Podobné vypravuje se v Homel. okr. Mohbylevské gub.“) a 
v Smolenské gub.“). V jiné versi z Jekaterinoslav. gub.“), patrné poka- 
žené, nevypravuje se více, že čert naučil své hosty šňupati a Búh pak 
koufiti. Vypravuje se tu jen, že čert sehnal všecky čerty, když 
jeho matka zemfela. Sebrali se kufáci s dýmkami a šňupáci se svými 
rúžky, a rozesedli se do dvou fad. Kafáci vytáhli z dýmky dým a 





1) Manxypa ÚKA3KH, NOCHOBNNBI X T. Č. Str. 140. 

2) Januzo Jenxijí YopTE NÔCIA NOHATIŇ u BREpobama 41043y — 8opa VIII, 44, 
Kure i Cxopo III (1895), str. 374 č. 36. Ermorpae. 3óipnax V, 169. Český preklad 
od Fr. Rehote: Zlatá Praha 1891, č. 44 str. 522. 

3) Eruorpae. 36ipuxx XII, str. 72 č. 71, 18. 

4) PomamoB1 Bž£xopycckik Cóopauk2 IV, str. 23 č. 16 pozn. 

5) Jo6posoxsckiú CMOZenCKiú JrHorp. Cóopu. I, str. 282 č. 47. 

6) JparoManoBE£ MaSOPYCCKÍA HAPOAHBIA npegania str. 13 č. 38. 

Festechrift far Jagié. 95 


386 J. Polívka, 


plivali čertové matce mezi oči, až ji celou poplivali. Šňupáci sedčli 
tiše, natáhli tabáku z rúžkú do nosú, a slzy jim tekly, jakoby plakali. 
Pochválil je čert, že sebe rozveselí i po nebožce pláčí. Lidé dovédčli 
86, že čert pochválil šňupáky, začali samí tlouci tabák a potahovati z 
rúžkú, jako ti čerti, ktefí plakali nad čertovou matkou. 

Néco obménéna byla povídka ta v Kalužské gaub.!). Čert sezval 
na pohfební slavnosti své nebožky tehýné kufáky a šňupáky. Kuľfáci 
koužili, koufili a plivali, všecky oči jeho tehýné poplivali. Rozhnéval 
ge čert a vyhnal je všecky. Ale šňupáky nechal u sebe, šňupali a 
slzy tryskaly jim z očí. Podobné vypravuje se v Terské oblasti?), že 
proto 8i čert nejvíce váží šhupákú. 

V téchto versích nejeví se tedy tendence proti tabáku väbec, než 
jen spor mezi šňupáky a kuľáky. Šňupání bylo do nedávné doby 
mezi lidem béloruským a velkoruským 8ilnéji rozšífeno než koufení 8), 
než i tu jevil se odpor proti šňupání, jak vidčti z uvedených versí. 
Že se pak koužení považovalo aspoň za menší hľích než šňupáni, jest 
ješté vidéti z legendy zapsané u staroobrjadcú Kijevské gub.“). Jidáš 
prodával šňupavý tabák o néco levnéji, než kuflavý, jen proto, aby 
uvedl v hľích a zahubil více lidu. 

Ostatné podle jiné maloruské povésti z vých. Haliče“) nenaučil 
právč Búh aneb jeho vyslanec, Šalomoun, lidi koužiti z dýmek, než čert: 
Od dávnych dob byl tabák, ale páni neuméli ho užívati. Sypali na 
plechovou misku tabák, kladli naň žhavé uhlí, a dým pak lapali ote- 
vfenými ústy. Kdysi o púlnoci, když se odbýval panský ples, pľišel čert 
do svinského chléva, nabral svinského lejna, z toho nadčlal dýmky a ty 
podal pánúm, aby z nich koufili. Pokud byl s nimi čert, dotud môli 
dýmky, ale jak čert zmizel, zmizely i dýmky. Páni potom poručili 
hrnčífi, jak jim má udélati hlinéné dýmky. Od té doby tedy vešly 
dýmky v užívání. 

Vášnivý odpor proti čertovské trávé, který jsme shledali v knižní 
legendé, pľipomenuté na počátku toho našeho článku, projevil se zvlášté 
v nekterých povídkách zapsaných v Samarské gub. a na Kavkaze. V 
nich gpojil se tento motiv s rozšífenou látkou o kajicném zbojníka, kde 
na dúkaz odpušténí ne jabloň rozkvete a libé ovoce ponese, než tfi černá 


onom m o ——“ 
. 


1) MaxcH »08% Op. cit. str. 10. 

2) Jruorpa». očospbui“ X, str. 58 č. 3. 

3) 11. B. Uleňiu+ I] pETOBOP>I HA NpYETM 0 Tačakš. TpyAbi STHOCPpae. OTA. HMI 
061. A106. ECTECTBOZH., AUTPONOAOr. u Zruorp. VII, 183. 

4) Ib. 180. 

b) Ermorpa+. 36ipunk VI, str. 283 č. 597. 


Lidové povôsti o púvodu tabáku. 387 


jehňata zbélejí. U kozáku Slépcovské stanice Sunženského oddílu 
Terské oblasti!) vypravuje se, jak vrah a loupežník Trofim Bezštannyj 
dvacet let již pásl tfi černá jehňata, modlil se dvacet let, ale jehňata 
nezbélela. Nicméné nereptal, než stále pásl. Konečné pľece opouštéla 
ho trpélivost, a když jednou se zastavila blízko cesty velká karavana 
čumákú, zonfal si, že si již nevymodlí spásu, že všecko jest marné, 
a tak všecky čumáky ve spánku zabil. Prohlížel pak zboží, a všude 
byl tabák, který byl mu zcela neznám. Rozhnéval se, že ničeho ne- 
našel pro sebe a tak rozhod] se, že všecko spáli: mrtvoly, vozy i všecek 
tabák. Když to vše shofelo, zpozoroval, že jeho černá jehňata zbélela 
jako sníh. Zaradoval se a povédél to onomu kouzelníku starci, který 
mu byl tuto pokutu aložil. Povôdél mu stafec, že nyní jest sňat htích 
8 jeho duše: tľeba že mnoho lidí zabil, ale ten hfích 8e mu odpustí, 
protože spálil tu čertovskou bylinu tabák. Neboť jinak by se byla 
rozlezla po svôté mezi lidmi, a kolik by lidí pokálelo se touto nečistou 
bylinou, ptijalo by hľích na svou duši. Tou vraždou zachránil mnohem 
více lidí od hľíchu, než jich zabil, a tak jest duše jeho čistá. Šel 
Trofim se starcem do své vesnice, zval ho do své chaty, a tam slyšel 
náfek ženin nad jeho mrtvolou. Stafec poučil ho, že nyní již jen duše 
jeho mluví 8 ním, mrtvola pak jeho leží na lavici. Ospravedlnčná 
duše jeho odešla se starcem do ráje. Podobné vypravuje se v Samarské 
gub.?). — Zeela téméľ stejná jest verse ze Stavropolské gub.“. Tu 
patrné jest pochybeno, že hľíchy rozbojníku budou odpuštény, až jeho 
tri bílé ovce zčernají. Dodáno mimo to, že zabil čumáky vlastné proto, 
že místo vody podali mu kofalky, vodky. Tento motiv protitabákový 
byl do téehto versi o kajícném zbojníku vsunut místo jiného motivu. 
Když podle jedné verse ruské“) nebyl rozbojníkovi odpuštén tfetí hfich, 
uložil mu poustevník stejnou pokutu, pásti stádo černých ovec a modliti 
8e, až všecky zbélejí. Tfi leta plnil rozkaz pľisné, ale ovce stále byly 
černé. Tu začal jezditi tudy jakýsi človék a prozpévovati veselé 
písničky. Zbojník zeptal se, proč veselé pígničky zpívá, a když slyšel 
jeho odpovčd, že tím veselejší píseň zpívá, čím více lidí pobije, zabil 
ho svou dubinou. Když 8e vrátil k oveím, videl, že všecky zbélely. 
Tato povídka jest také známá na ruském jihu, pokažená verse její 
zapsána byla v Jekaterinoslavské gub.: Poslední hfích zbojníkúv od- 





1) CGóopHHEKB MATepiar0B£ Kapxas. XVI, 011. 1, str. 202. 

2) GaXOBHHKOB£ ČKaSRH K NPEZAHiA CAMAPCRAro kpar str. 299. 

3) Wisla V, str. 57. Có6opngk1 marep. Kapbxas. VII, ox. 2, str. 51 sl. 10. /sop- 
ckif OgepKH no HcTopim pyc. map. c10B. I, 15. 

4) Ae3maCEcB£ Hap. pyCCRIA Z0renxXbi str. 94. 


20" 


388 J. Polivka, Lidové povôsti o púvodu tabáku. 


puštén, když zabil človéka, který holí tloukl po hrobech volaje: 
>vstávejte, psí synkové, a jdčte na robotu<. Toho človéka ani zemč 
nepfijme, fekl zbojníkovi pop, nebot jak panský dohlížitel nad robot- 
níky tak je urážel, že není na svété hľíšnejšího človéka. Zde tedy 
byla vnesena tendence 8ocialní 1). Na zbeélení černých ovec pak zapome- 
nuto. Zachováno jen tolik, že pásl ovce, ale nepľipomenuto, jaké byly 
barvy. Souvisí pak tato verse s látkou dosti rozšífenou zvlášté od 
východní Haliče dále na východ?). 

Velmi fídké jsou povídky, v nichž dochází výrazu jiné mínéní, 
tabáku daleko pľíznivéjší. Nalezli jsme je u Malorusú a na slovanském 
jihu, kde jest tabák ve veliké oblibé. V Kurské gub. zapsána byla 
povést“), jak Matku Boží prestala hlava boleti, jakmile si šňupla, a proto 
tabáku žehnala. Srbská legenda“) zase ví o tom, že byl tabák posvčcen 
od sv. Sávy, a že čertu se naopak zošklivuje dým tabáčný: když ústa 
zavänéjí tabákem, pustí čert človéka. 


a 





1) AparoM8n051 MaJropycckia Hap. npeZania str. 131 č. 2. 
2) FO. A. Asopckií Op. cit. I, str. 4 sl. 
3) Kiebckaa crapuma 1893, XL, str. 548. 
4) Bocancka Buzxa XVI (1902), str. 95. 
J. Polívka. 


MarepiaJ[H. KB MO3HAHÍ1 PYCCKHXE TOBOPOBE 
NAĎNAAJICKOŇ TYÓEPHNÍL. 





IIpexzaraeM5IE HAMH CKPOMHBIE MATEPIAJHI NPEACTABIAFOTE HZBAEUERIE 
H3£ MHOPOYHCICHHGIXB HANHXE JAMHCEH H HAÓNIONEHIH, HANATLIXB HAMH 
okoxo 1893 roza. HaÓxONEHIA NPOHZBOAHIHCb HAMH HE TOXBKO BB Topo- 
naxr (Parš m JOpseBB), HO, NPEHMYMECTBENHO, BE CEXAXB H JEPEBHAXT, 
TA pycceKie KHBYTE 2HÓ0 OTAĎIABHO, JHÓ0 BE NEPEMEKKY CE MĎCTHLIMH 
NIEMEHAMH, 9CTAMH H JATHUAMH. 

Meropia pycekoH KOXOHHZANIA BE JIHOIAHACKOÁ TYČEPHIA — ABXO HE 
GOBCĎMB ACHOe. KE COKAJIĎHIO, H MATEPIAIBI LIA PĎMEHIA OTHOCAMHAXCA 
CIOHA 3AXAYUb PĎAKA H TPYAMHO HAXOJHMH. MORHO CKAJATE JHlIb, UTO 
PYCCKIe MOMANAAH BE STOTE KPaH BE pa3m06 BpeMA (HAUHHAA CE OUEHbB 
APEBHATO NepioJa) PAZAHUHLIMH AO0OPOrAMH H H35 PAZAHUHEIXE MBCTB. BoT1 
HOVEMY H JHHFBHCTHUECKÍÁ MATEPIAIB, COÓHPACMBIH 3AŠCE, OTIHUBETCA 
NeECTPOTOO., TPYAHO MOANAETCA EAHHOOÓPAZHOH XApAKTEPACTHKĎ H VKASBI- 
BAeTE HA pa3HOOÓPAZIE CBOETO MPOHCXOKHEHIA H HOTOUHHKOBB. To Xe 
pa3HOOÓPAZIE KHAAETCA BE IAZA HAÓANOJATEXK H BE OTHONEFÍH IJTHOPPACH- 
VECKOMB, OPA H3YYERIK OÓPAAOBB, OXEKAH A Ip. 

My£CKOE HACEJENIE, MPANHCAHAOE KE JEPEBHAMBE, ZHBETE NO NPEHMY- 
MeCTBY BE FOpoJ4X%, A NOTOMY A3HKB V HHXE CÓHBAETCA H HE HANEREHB 
AXA H3CIĎAOBATEJA, KEXABIIATO OMPEAĎŠIAHTE HMEHHO MŠCTHBIA OCOÓEHHOCTH. 
B£ BHAY STOTO A CTAPAJICA ZAMNHCHIBAT: [POHZHOUNEHIE H XIAXEKTOJOFHUECKIA 
OCOÓBHHOCTH, MJABHLIME OÓPAZOML, REHIHHB H AŽBYNeK£ — H NPATOM1 
TAKHXb, KOTOPBIA 110 MOKHAAZH HHKOTAA CBOHXE POJHEIXB MŽÉCTE H HE 
VTPATHJHA NAJEKTHNECKAXE OCOÓEHHOCTEH. 

Jl cuext Ó0ABE OCTOPOKHLIME HE JABATb HHKAKHXE OÓMAXE BLIBOAOBB 
H X4pAKTEPACTHKE, NPENIOYHTAH BELĽKEAATb MHĎHIA XHIYB, ÓOJĎE MEHA KOM- 
NETEHTHLIXE BE OÓMHXE BOlPOCAXE PYCCKOH ZiareKTosoriu. l|lyckaH 0HH 
BLICKAKYTCH MO NOBOAY COÓPAHHLIXE HAMH MATEpIAHOBB, HALE ABIO ÓVASTE 
AHÓ0 NOATBEPAHTb HXE 3AK2OUCNIA HOBBIMH COOTBŠTCTBYMLHIHMH JAHHBIMH, 


39%) Bxaxumup+ BoópoB+, 


AHÓ0 OTBEPTHYTb HX MHĎNHie Ha OCHOBAHIH COÓPAHHBÍX5 HAMH #AKTOBE 
EZHABOU ABHCTBATEJIBHOCTH. 

Br pacmor0XKEniH MATEpiaza MBI NEPRAJHCb NOPAJKA AKANEMHYECKOK 
TPOrPAMMEI. 


DTracHhie 3BYKH. 


BmžeTo a—A: ŽIKYJHHV KA, ÁIKAMB, BO CHAXE, OÔOCCAJHCA, CBATOBBLÁ H T.J. 
Bm. 0—a: 314BÄIa, cHapazxň la, BAJBMÄTA, XaLÁTA, MAAHACÁNB, KAJIČUKA, 
TAPrú, NAJABŇUIKH, CIABÉUEKB, TPH CE NAITŇHOH, BE AraPÔAB, 
NOXB AKOUIHYKOMB, XACHALÚHB, CAKAJÁ, 3ATÔOH, MAPÔSB, MNANÄABA, 
3araTOHm, IlekaBLCKOH, lICKABBCKÁA H T. 1. 
R£ POJHT. NAJ. EAHH. UHCIA IPHJAFAT. MYK. poza OÓBIKHOBEHHO CHLI- 
NHTCA BM. 20—69. 
B£ H3rraamenla BM. 0—a: HNÝZHA. 
BMŽCTO €—0: TaMépb, KAHŇIT, CE HACTH AO NACTH YACOBE, PacYalNňTe, 
uATBIpe, A +peMB, KApaCHHB H T. A. 
Bm. C— a: JAILŇ, 3AMPATAJH, HA BAPXÝ, HPABAJŇ, BE CAJŤ, MAKEBCKÁXT, 
ÓAPÝTE, NAPŇÄHNY, CACTPÁIBI, TACAIF, BE CAME, Ha ÓAPerý, MAKY, 
HA CIHIÝ, BAJLMŇTA, VBŇAHTA. 
Ilocxž MANAMHXE 3BYKOBE BM. €—0: MOPONŇXH, CTPAKOÁ (TBOP. n. 
ex. u.). OÓpaTHOe ABJenie A BETPĎŠTHAB TOJABKO BE CIOBĎ: KPOKÉB- 
HHKT. 
Bm. e—u: ŠAxOCEH, 3UIČNAA, JHIČIHOÁ, THNIO, CTHKIÁHOVKA, ČEpHKÝ, 
CHBÓME, BHZAĎ, IPHBOCXÓANAA H T. A. 
RB H3TIAUENÍA W%: HHCKÓJBKH, TOJBKU, ÓVAHTE, PYMANANE H T. A. 
Bm. U—t: KPBIKB, TPLIMUTB, KANPBIZHBIH, HA KPELIOCY. 
OÓpaTHO: OMMAIHBATE. 
BM. Y—0: TOIBKO BB CIOBŤ: KPOREDIIHKE. 
Br. Y—W: pRCCBKA, IO0TPO, MO UIOXÓHLCKH, CKTONOH. 
OÓpaTno: MAHYXACIIB, ÓPYHETKA. 
Bm. Y—tW: TOIBKO Bb CHOBŤ: CBIXAPÍ. 
Bm. %—a: NANOBÁJA, 
BM. 1— 4: BANÔKB, ÓAJÔ, ÓADŇ, CHATBI, JAHHDIA (IŽHHBHIE), CIANÉIA, MACHIB, 
NEPEMAHŇTE H T. A. 
Oóparno: eŠAYT> (CAAYTE). 
BM. 1b—U: ÔÓuraApoBa, AŇBKOH-TO, CMHIIHBATb (MĎHATB), OÓHAATb, MÁCANA, 
COPCHME, $CH, PCHXB H T. A. 
Bm. 4—e: Be3ň (BAJRŇ), BEZÝTB (BAKYTB), CHBOAHE. 
Bm. A—u: cBATA (HEAĎIA) ÓAŇ3KA, AÉCHTB. 
OÓpaTHO: KTO-HAÓVAb, HA OUHOH. 


Marepiažbi KÉ£ NÓBHAHÍN PYCCENXAL TODOPODBB JÍKALANACKOŇ TYÓCPBÍH. 391 


Coxpanmemie ÓŽrIOÁ MZACHOÁ: BOH, 10ÓLI. 
IIpAcTaBKA PIACHOŇ: OHH HUIH. 

OTNAXENIE HAYAJBHOH TZACIIOH: CHÚAHHNOCH. 
ÚTAREHIE PAACHHIXB: UHYACE, Mapnncka. 


ČoriacHHe 3BYKAH. 


ŠBYKB % BE ÓOJBNAHCTBŤ CIYYAEBE IPOHZHOCHTCA CPEMIE MERIY 2 
(— J4T. g) H UŠMELNKAMI 4. JTOTE ZBYKB A OÓOZNAUY UEPEZL M7: TXOPÔÁMB, 
TXPoJbHOHÚ, rxzxyíóčKkoe. Ho BB CAĎAVIOLIHXB CIOBAXT 1 NPOHZHOCHTCH, KAKE 
I: XACIHAAHHE, NHPOXB, POXB H T.A. 

B+ poJHT. MAJ. ©AHH. YHCIA IIPUZATAT. MY KECKATO poJA BM. 1—8. 
BMÍCTO 2— M: HCNYKAJACH. 
BM. K— Z: NEpeXPACTHJACb, A0OXTBIPb, XTO H T. A. 
Br. KY—X0 TOABKO BE CIOBŤ: CAXAPBKIU. 


Bm. C— UL: 3ALITPAXÓBAHA, NITÄTINBIÁ (CTATALIÍ). 
Bm. c—vu: YHYACE. 

BM. C— Z: XBHMETE, XBHCTOKE. 

Bm. 3M— CM: CE Ó0zECTU. 

Bm. 4—“ TOIBKO BE CHOBB: MO.J0OBHHUH. 


Bm. M—3: 3HAČZNHOH, BE3H (BA), NOPOZBHHI. 
BM. W—UNU TOABKO BE HLUIO. 

BM. WU— I: CAYXATB. 

BM. u— ut: KAHELIHO, MATA. 


Bm. 6—M: OMMAHŇIE. 
BM. 6—n: paECKOÁ BŠPLI. 


Bm. 6—M: HCIYTAMIIHCH. 

Bm. 6—4: ne ocrarafca (He ocTaBaÄcA). 
Bm. 8—X: KYKIHHE. 

Bi. 6—C: CKYCHO. 

Bm. 6— f: CODCHMI, %CH. 

Bm. y—8: BAAPATB. 


Bunadenie COmMaCHUI»: OKÁZBIBATOCb —(OTKASBIBAFOC>),  NPoóVKAHCH, 
N03H0, I16r0CTb, 3AMHYTHH, 34MHHTE, 34 MÄKYlIY, CHATBI, pämyma. 


VnoADÓNEHIE COrzacHAro 9 CAŠAYHIHEMY 34 HHMB ABYKY M: MOHHÉŽ, Ha- 
MÔHHH, POHH, NOCIĎHHE6, OHHÝH, BE 3AHNEŇ. 

BeraBKa COrHACHHIXB: KYMIÄTE, OXBOTBI. 

IlepecTAHOBKA COMZACHLIXb: MAPKOTA. 

SBYKOCOVETAHIE U14 NPOHZHOCHTCH, KAKE UUA: TAIŇIULA. 


392 BaaxxMuÔp“ BoúpoBz, 


Br NPHZAFATEJBHLIXB HA HCKIÁ 3BYKB M IDOHSHOCHTCA O0YVGHL MATKO: 
YUIOXOHBCKIH. 


OCG0ÓCHHOCTH BE VAAPEnIH. 


CrépBa, 4ÁCTEHĽKO, NANÁABbA, MAFÄZHHA TAKAA, UŠILHÄA, TOAGTÄA, 3AHO- 
BHCKH, 3aroNÔCHIA, OrOoJÓMAHLbe, NOHÄÁZE, B3ÁJA, BÔSEMYTE, BCe PÔBHO, 
CMŠĎUIHO, HAKÓMY, DIÄSH, ILIÓTAYKA, HA A01KÁX1, HANB MOČŇ AOUKČÁ, OHHÔNY, 
3a KHA3/ BBIXÓAH, BOlUIH, HHKÝABHI, JÁrZA, MAJIBIÔBB, VYÄTB. 


CK10HEHIEe. 


CMŠIenie CKAOHEHIÁ HMEHB CYLIECTBATEJĽbHHIXB BCŽXE POAOBE: aôžu Bt- 
10YCOBBI (MY/RHKH), ÓÔKH, POABI (POZ. HN. EX. Y.), HHAYEŇ SABOL 
(poz. n. ea. .), CB AHTÉMB. 
POAHT. MAJ. ©/. U. HMEHb CYMECTBHT. MY. POJA BM. G-Y: CE PBEIHKY. 
M$CTHLIÁ NAaJEX1 EZ. U. > > > BM. 1-Y: HA KDBLIOCY. 


UHMEHHTEJL6HBIH NAA. MHORECTB. UHCIA: 

BM. G-bl: TIAZBI, 

BM. t-U.: BOJ0OCA. 

BM. G-U: ÓO0KH. 

HA tA! CBATOBbil, INYZÓBBA. 
POJHT. NAJEKE MHOXECTB. YHCIA: KYPEH, YFPEBB. 

Cyžuienie NaJeReH EAUH. YHCIA HMENE CYMECTBAT. KEHCKATO poza: 

BB KOMHATBI, BE CKOBOPOADI, KB MÁHBI, BB BAHHEI, NIAKAJA NO KOCHI, BE BOABI 
MBIT>, NA poódTBI (poz. I. EZ. Y.), HA OXBUTLM, HA KOBDM, M0 PÔJNOBEI, M0 
MÔJBI, BO BTAPÔMB ITAKÝ, KB CECTPBI, HA TopBI, B5 HäpsL, na Max, na 
N6KÄ H T. 4. 


IIPuraraTeJbHHLA. 


YVnoTPEÓNEHIE NPAJATATEIBIBIXB OMPEAŠANT. BE COKPANERHOH FOPMŤ: CBATÄ 
(neabxra), MapäHcka HĎMENKA ÓOIBIHNA, KPÄCHH BOXOCA, ÓYÁHY 
ralIĽBYLIKY, ÓUJA KYPHNA H T. A. 

B1 HMEHHT. NAX. MHOKECTB. UHCIA NPHNAFATEJĽBHBIXE NOJHHIXE BCBXB 
POAOBB VAME CIBIIHTCA #4, HEKEIM € H U: CIAMBIA, ZAHHBIA. 

BMÉCTO MÉCTHAFO MAJEKA eAMII. YHCIA IMPHAJAFPATEJLHLIXB MYRECKANO H 
CPEZHATO PpPOJOBE YVNOTPEÓIASTCA TBOPHT. NANEKB: BE BBICoO- 
KUYM£ AOMB. 


MF#cTOHMENIA. 


DMŠCTO BE HOME FOBOPATE: BE EME MHOTO AHNEXB. 
BM. Y HE FOBOPATE: Y EH TAJOBA 3aÓCAIi. 
Bm. TÉME — TBIMB: MOJE TBIME-TO KPAEMFB. 


MaTopiaz5l KE MOSHAHÍW PYCCKHX? POBOPOBB JIHOJABACKOU TYČEPEIE. 393 


Bm. T£ (HMEHHT. MHOX.) — THIH: THIH ARBKH. 

Bm. c1 TŠMI — TLEIHMb: CE TBIHMb H KÔHUHIACA. 
Bm. caMH (HMEHHT. MHOXECT.) — CAMH. 

Bm. BB 3TOME — BB STAIMB IIÄTBH. 

Bm. ero — 4B0, ABOHOBO KAJIBIÓ. 

Bmw. e©4— e4HAA: MOHXAJA CÁHAA H ABÔHAA PôÔJA. 

BM. AX5— 6HHBIXB: BE CHHOBBÁXB ČÁHBIXB KITOYHTO. 

KpomŠ VNOMAHYTHIXB BHLIE #0PME OTE HHUHAFO MŽÉCTOHMENIA J-BADO 
1x14, CYMECTBYNTE EE CIŤAVOIIA: JOHr (HM. ex.), joma (HM. ex. X. P.) 
AHLI, AHBI (AM. MH. Y.). 

Bw. oóa H 005 (HMEHHT. MHORECT. KOH. POJA) — AÓŠĎH: BE HACE 
aÓŽH ABAUKH XAFACTHA. 


Cnpaxemie. 

Br Š3-beME IHUIĎŤ ©AHHCTB. H MHOXECTB. UHCEFB OTE ĽJAPOJ0BB BB 
HACTOANEM: BPEMERH VANE BCEPO BETPĎUAIOTCA SOPMHI ÓEZE OKOHUAHIA Mb 
H M6: TOprýe, He NOÁAÉ, 3AÓOIA, CE YMA CXÓJH, CAMA CHAŇ: HO BCTPŠ- 
UAIOTCA TAKKO CIOBA H CE OKOHUBHISME 98%: MÔTHTE, VYUÄTE, OVAHTE. 

3-be ZHI0 EX. YHCIA OTE ŽCTE: ACTH, ĎCTH: CAMA CHAŇ JA ŠCTH. 
2-00 ZHIl0 ©AHHCT. YHCXA OTE DIAPOJOBB: MATE, ŤCTB: JACTHUB, 
BCTHLIb. 
BMÉCTO ECTL VNOTPEÓZANOTCA CABAVTOMIA ĽODMBI: ČETH, EETE, EETA. 
BeTPŠTAHINCE eME HA TAKIA ©ODMHI: CKAKÁOTTE, COHEPKAE. 
HeonpeAB.16HR06 HAKIORERIE. 
Kyza HxB checrb? Hecr> camopap5?  BACTB (BA3AT>)? 
1Ilpavacria. 
OMMAHHIE, HAKIAJEHO, VÓŠTE. 
IIOoBEXHTEXBHOE HNAKI0HEHIE. 
BM. NnoBIKAH — NOŠAB. 


CHHTAKCHUECKIA OCOÓCHNOCTH. 


Vnorpeózenie HĎKOTOPBIXE CI0BE BE MHOXECT. UHCIĎ BM. EAHHCTB. UHCIA: 
BO CHÁXB, HA HIDHÁHĽA, NOŠAY BE BAJKB HA ADMAHKU. 

YVnNoTpeóreHlie HMEHHT. MNAJERKA BM. BHHHT.: ABA AAAH BHXAIA. 

YVnoTpeórenie POJHT. MANEKA BM. BHHHT. OTE£ HMEHBĽ CYMECTBATEJbALIXB 
MY KCKATO H CPEAHATO POAOBE: TEprNÁ TOPFOUIKA, KPÝKEBE BEZÝTE 
(BAKYTE KPYKEBA), AHÄ COÓHPÄE KPORČBAHKY. 

ŠaMŤHA TBOPHT. NAXERA — POAHT. CE NPEANOTOMI: O0HB KPACHBB CE IHllA. 

RecbMma YACTO YNOTPEÓAGETCH AATEXĽHKIH NANO BM. TBOPHT.: CE APOBÄMT, 
CO CIABAME, OHB CHATKÁMB H IBIBCHHAM1 TOPrýe. 


394 BaaxgMÔp5 Boóport, 


Corzacobamie C£ UHCIHTEIBIILIML ABA: BE HACE ABA ASAH, ABA KÔTMH J3 
KOlIKA H ABA rorybôa. | 
Bm. CHOBA: ABTE VNOTPEÓZAETCA OMENE VACTO CIOBO: POAB: AHCATB FOJXB. 
JAMŤHA OJHOTO NPEeZXOra — APYTHNT: 
Bm. 34—n0: M0 BOAY, NO KANYCTY. 
Bm. 0m0 — €+: CE ÓOAECTH. 
BM. HA— 6%: A HAY BE PHIHOKB. 
| Bm. yY —6% (046HB uacTO): BB OEKABI, BE [laza IA, KOHETE BE HĽOJKAH. 
ÚpaBHHTEJBHAA CTENEHĽ: Popa3AE AYVTLE, ABLIUNE (AZHHAŠe). 
Ynorpeórenie ÓeZIHYHAFO oÓ0poTra BM. IHUHAro: BE OeKIH H BE |Iaranm 
B3ATO ÓBLIO. 
YVnoTpeóieHie NPHYACTIA BM. IHUHOH SOPMHI PZAPOZOBE: OHA 3AM0pH, A 
HCIYrAMIIHCb, A TaMepb HE NPHBHKUH CHAŠTE BE HAKHNOHKY, 
OHB 10AUBI, TAĎ TAI CE TOZOCY CMHHHBIIH, OHE KPACHBO HAKŤBINH. 


ČabrmaHnBIA MNO010 XAPAKTEPHBIA BLIPAREHIA: A CHBOAHE HE NILFOCA, 33 
UTO 310M4JaA (3AUŠME CIOMAIA,?), A HCCOPAIA NATE pyózel, JOHL HA AHCATB 
TLICHYB ÓOFATE, AHBI HAYT£ BB CEepezxKY, He MOrY HHKAKOBA IYKOBBCTBA 
COÓJOZATE MPH CHÓŠ, MBI JO ÓHME POPAZAE, AAH MHĎ OKHXAPHTECH (OÔÓZKHTECA), 
MBbI MAJANLIXE OTIHBAIH (MĎIH NÉCHH HA CBAABÓB), JOHA OŇ TOXBKO 
KPECTHBIUIH, A HAAŠIACE (OABXAC>), ÓBCH — SITO, A HE HAPOAB, A TaKOŇ 
POABI |H YHTATO (HE NPHZHADO), TA VIHNA $CHXE NOHPABHIACb, TOPTOBKA HE 
OHIIBI HE 3HAFOTB, MHTb 30H, PCA JEPEBNA N0 UHCTÁ BCE MOĽOZHXH, $CH 
UHCTO PYTAJH, A HE 3HAIO, UTO TAM AĎJAFOTCA $CABO, TAMB ÓÔZLBIIH HB- 
MElKOME AJBIKOME TOBOP, BCHKA MHHA CMIETCA, ÓVJEME ABOHUKOOD XIH- 
ÓATB, KAKB XAHHE NMIAKATb (KAKB HAUHETE NIAKAT>). 


IlO0oC1OBHIBI, MOTOBOPKAY H CTHUIKH. 

IInpoX5, KAK£ poX5, HAUHHKA, KAKB NAŠIUB, 

ToacKaKABAH JA ŠUlb. 
/leHLrXH BE VCTAXB, A NE BE KYCTAXB. 
CBATBIMB KYJAKOME JA M0 NPAKIATOÁ NIEH. 
BÉKL KPITB, HE MHXB UBITE. 
CČKYyno He XBITb, HHVEĽO HE ÓBITb. 
BcAK£ NO CBOEMY CE VYMA CXÓAH. 


Croň ABAB Ha MOCTY 
H kpsluň: »>40HX1 000CCD |« 


ÄTo TaÓAKE KYPÄTI, 
TÉx1 BO ANb TYPATE, 
A xTO HÔXAE, 

TOT C34XH Tpýxae. 


MaropiaJlbI KB 1034HÍI1 PYCCKUX— TOBODOBB> JIHSAAHACKOM ryócpniu. 39h 


x 


ČxOBAPpb. 

AxBÔTA, AXBÔTAHKE, AJEÓÄPAOBB (OMNI6YXB), ACŤAÄTE (TOHYTB), ČOJUT- 
NHKE (ÓPAHHOE CIO0BO), BepóHana (BepÓHo0e BOCKPECEHLĽE), BIEpexé (BNEPEeXH!, 
TaIBTHCb (CMOTPHTE), PAAZŠIPĽb (BŠTEPB, AYFOMiK BE PIAIA), PPpÄÉATE (rpecT, 
HAIP., CŽHO), AErácTCA (HACHŽXASTCH), APYKHHKÉ (APYTE AŽBHIBI, A TAKKXE 
144epr), eÓATHNA (AŽTH), KÁxs5IpA (KHTEZH), JATHĎTIITE, JAFHĎKÄTE (HAIIP., 
CAMOBAPB), ZABIHYTBCA (MOAHATBCA), HHIIÁ (AHOH), KNEMHNA (HPIA, KOTOPOH 
BAKXYTE PBIÓOJOBHBIA CÉTH), KONENE BE CMHICIŤ HAYAJA (KAKB BBI CB KOHIUA 
JACIIHBAJH ?), KPÔHEBO, KYPBA, ZAxTHa (MHOTO KPYMHBIXB PBIÓB), X0BUNXA 
(KEHIHNA HAH AŠBYlIKA, 3AHHMAFOMAACA PLIÓHOH J0BJEH), NÓABA (N0AKA, Ha 
KOTOPOŇ NPABOZATE BE FOpBeBE APOBA), JA3raBKa (MErKiH Te15), MÁJENE 
(HEXKEHATLIH, MAPEHb), MÄCEHĽKIA (MAXCHBLKIA), HABOJNOKAM1 (HAIIP. MACIOME 
Kaly), HAPYMAHATBCA (ČEZPAZAHUHO: ÓBITE HNAÓĎICHLIME HIH HAPYMAHEN- 
HLIMB), HEJOBARY (HOHABHKY), HETÉJĽKA (ČAÓ0UKH), HENECTABAKÉE (10PTT, 
ÓPAHHOE CIOBO), HEYACTHKE (TORE), OKHXAPATLCA (OÓKHTLCH), OKPYTATECA 
(HAPAAHTBCH, OAŠTBCH), OKPÝTENIA (HAPAJAHBIH), OKPELIACh MIATKOME (HAKPHLIACE 
NAATKOMB), OPoXÓUAHBĽE (ONŽBAHIE KENHXA), OTAŠBATE, OM ŽBAT: ZKEHHXA, OCTA- 
zaúca (0cTaBANCA), OTNOKHATE ABEpb (OTBOPHTB), OXPÄHYTĽ (OTKAILIAHYT>), 
NAPLIHBAKB (ÓPAHHNOE CIOBO), MAXATB (MECTH), MOÓPAHKA (ÓPAHB), NÔCYAHHAKE 
(LIKAVB AXA NOCYABI), NPAXAKAAÁKA (MPOXOAHMKA), NPÄNEPEJOKB(NEPEAÓAHHHK?), 
UIPANIOXE CAĎIATb (HABASATb HĽCKOJXBKO MNETEX1 2HNHAXB BE CŤTH), NPÔCTBI 
ABepA (OTBOPEHBI), PYCMÄHKA, PYCMÁHOUKA (PYCCKAA HIE BHYTPEHHAX£ Ty- 
Óepni#), pa3XOXOHYTBCA (PAZXOJOJHTĽCH), CBOJBHHUIHJAH AHBKY (H3ÓAJFOBAJH), 
CKONHTBCA (COÓPATECA), CHATBI (CHŠTKH), COPÔKY, COPOYUKY JAPHATE (3ZHAUHTI 
MPA BAZAHÍH CŠTEÄ CILIECTH ABŠ NETIH BMŽCTÉ), CTBIPE (MAUTA), CPOMAHNIANA 
(BOCNHTAHAHNA), CTAPerE (HHIIH), CTYKATÄTBCA (CTYUATBCA), CTPANATE 
(APPATb, 3AHTPHIBATb © ADBKAMH), CYTÝra (MPOBOJOKA), TAPEJKA BE ZHAYENÍK 
ÓATOZENKA, TOPHYTb HOKHKOMB, TATVXH (PYKABHUBI), xaJyzapa (ÓpaHHoe 
C20BO0), XJAMOTÁTL (CTYUATBCH), YHTATL BE JHAUEHÍH ONPHJHABATE, NAJŇBAA 
raroBA (PYTATEIL6NOE C1OBO), 1EMATOKE, IIMATOKE, 1IMATB (KYCOKE), MHÓÉPĽ 
(00ZBbI10Ň Xe112), MYNILIÁ, MYNIENBKIU (XYAOH, TOMEHBKIH), Aka (META 
BB CŠTH), APHTĽ (MHNAT:, HAP., PYKH, CMASAHINBIA MACIOMB, APAJH), MUBPKA 
(KPEIKA). 

Úckakenie HHOCTPAHHBIXB CIOBB. 

AApHCCE, NHAGEPLUITETE (VNHBEPCHTETB), Helesk (MEÓEJL), KAPACHAT, 
KOPŠHKB (KOP3HHA), lHa+peňka (WYIAHL), Tpenka (AŽeTHAIA). 


BÄaxamup+ BoópoBs. 


Slov. VBNé, VBNE. 





Skupina slov, o kterých vykládá Miklosich Etymo!. Wtb. 396 s. v. 
vúnú, pojívá se v jazykozpytné literatuľe s rúznými slovy jiných jazykú 
idvr. Miklosich sám ukazuje na stind. vína >bez<, se kterým hláskové 
na pohled skoro totožno je prus. winna >ven« (winna perésmať »>heran£- 
kommen«, tvarem 1. 08. pl., Will 31): srv. Per Persson IF. II 213, kde 
citováni J. Schmidt KZ. XXVII 286 a Pott Etymol. Forsch. 12 718. 
Jinde se pomyšlívá na piíbuzenství 8 Ť. čvev, pľi čem ovšem bývá feč 
predevším 0 málo rozšíteném csl. izv5nu »z venčí< (Miklosich Lexicon 
96 8. V. B£AH 4: H3ELNOV antceh. prol.-mih. kruš. men.-vuk. pat.-mih., 
HSEANOV PPANA Men.-leop.), na pč. Brugmann Grdr. II! 615, Per Persson 
1. 1. 203/48. V novejší dobč vykládá kmen "vsno- Meillet Etndes sur 
ľétymologie et le vocabulaire du vieux slave I 154 z #uď-no-, ze staré 
idyr. ptedložky ud)/ úd v stind. ú/, Ť. Úc-regoc, sthném. #z, sl. vy- atd., 
rozšífené pľíponou -n»-0vou (srv. sthném. úzana nném. aussen, Stind. vína 
>bez« vedle ví- »>roz-« a pod.): s tím srv. Brugmann Kurze vgl. Gramm. 
463, Die Demonstr. der idg. Spr. (Abh. der phil.-hist. KI. der Sächs. 
Ges. d. W. XXII, VI) 1101, kde se s náležitou opatrností pňipouští 
možnost vzniku slv. vzn z #ud-no nebo z #us-no- (k tomuto srv. got. 
us uz-, sthném. u7-). 

Tyto výklady mají jeden rys společný: hledají pro adverbia významu 
»ven, venku« púvod a príbuzenství v slovích významu podobné formal- 
ního, jaký mají ona adverbia. A to je aspoň zbytečno : právč adverbia 
významu onoho pocházívají i ze slov významu púvodné všenéjšího. Srv. 
na pľ. lat. foris, forás, T. Súgače (již u Homera na pľ. i o moľi, čufagic oV nu 
palveď hos rcobioio Júpače s 410, o ránč, čx ungoú Čóprv Wae Súcaľe 
E 694 a pod.), Júpáci, Júgädgev: lit. lauké, vlastné »na poli<, znamená 
»venku, vnô«, a Zaúkan, vlastné »na pole«, znamená >ven«: pävodního 
významu v polské Litvé bčžnéjších synonym oré, óran (lot. áran, árá: 





Slov. vené, v+n». 397 


stind. ré »y dáli< ald., Johansson BB. XV 315, Zubatý IF. VI 278) 
bohužel neznáme (lit. óras znamená »vzduch, povétfí< a pod.), ale patrné 
byl také vôcnéjší než formalní »venku, ven< (srv. M. Dnazexnn2 Jar. 
npeasoru I 02 n.]. Zvlášté budiž pľipomenuto, že pľi téchto zde uve- 
dených slovích se význam »venku, vnčô< vyvinul, ač jejich význam 
etymologický v jazycích o néž jde není zatemnén, t. j., ač se vedle 
nich užívá slov týchže nebo pľíbuzných i u význame púvodnéjším: 
pľipustíme-li možnost podobného púvodné všenéjšího významu i pľi 
slov. vené, vana, byl vývoj podobný pľi nich tím možnéjší, že vedle 
nich zanikla slova púvodního významu včeného. A o výklad podobný 
se zde chci pokusiti. 

Výkladu podobnému se zdá svéôdčiti pčedevším okolnost, že slova 
vtné >venku«, 1% >ven<« docela mají ráz lokalu a akkusativu néja- 
kého jména "v>n3. O hláskovém rozdíle mezi + ve vsné a mezi 
» Ve vn» (r. B0H5) snad mluviti ani netfeba: srv. Jagič Arch. 117. Ani 
by nevadilo csl. "n381Hoy, které koncovkou 86 zdá odporovati souvi- 
glosti 8 nejakým kmenem na -o-: buď máme pľed sebou lokalní tvar 
na -u jako v slov. tu, onu-de a pod. (Hirt IF. I 30 n.), anebo vzniklo 
#jtz vanu vedle v%n% prostým napodobením poméru “/tz domu >z domu< 
vedle dom“ >do domu, domúc<): je pčirozeno, že pojmy »venku«<, »ven< 
se týkaly odjakživa v první ťadé rozdílu mezi domem a prostorem mimo 
dúm. A ohlížime-li se v príbuzných jazycich po pľíbazenstvé k slov. 
vbné, vaono, mimodék vzpomináme stind. jména vánam >leg< (a vedle 
toho stfídáním významovým i odjinud známým též >strom«, >dľevo< a 
pod.). Slov. vsné, v6%, púv. »v lese<, >do lesa< by mélo mezi slovy 
nahofe uvedenými nejbližší obdobu v lit. Jauké, laňkan, púv. na poli<, 
>na pole<: a 8 prus. winna »ven< by doplňovalo Meringerovy etymologie 
IF. XVI 179 nn. i pľíslušníky baltsko-slovanskými, jichž postrádá 
Meringer na str. 183. 

Slov. voné by mohlo býti hláskové i historicky totožno se stind. 
váné >y leBe<, jako v%5% 8 vánam >do lesa<, protože stind. -an- mäže 
býti, zvlášté v.počáteční slabice slova, i stfídnicí púvodního slabého 
stupnó "-9n- (anebo, chceme-li, -n»-): méli bychom zde týž hláskový 
. pomôr co mezi slov. mtnja, mtnéii a stind. mánye, Ť. unalvonau #uavjouau. 
Ale nemám tuto možnost za nepochybnou. V jazycich stind. a avest. 
nalézáme i tvary, které nám dávají tušiti staré jednoslabičné neutrum, 





1) Po pľípadô (v srbském území) vedle vz doms, na doms: prostý akkus. cí- 
lový dom» jak se zdá není pro jižní část slovanských jazykú zaručen, ač jej aspoň 
pro starší dobu Ize s velikou podobností predpokládati. 


398 Josef Zubatý, 


jehož tvary mohly mivati kmenostup “ven- : vsn-: tvary kmene na -- 
by mohly v slovanštiné i v jaz. stind. býti novotvary od sebe navzájem 
neodvislými, a stind. van- by mohlo býti i púv. stapném ven-, a snad 
jím i jest podle okolnosti, že první slabika jeho rúzných tvarú tax 
dúsledné mívá pľízvak. Tvary kmene souhláskového jsou na pľ. v 
staróm lokale #vanar (vanar-gúh »v lese chodíci<: vanar-sád »v dfľevč 
sedíci«, #vanar-jah >v lege zrozený«, jméno néjaké rostliny: odvozenina 
vänarah >0pice«, vl. >legní<, Uhlenbeck Ned. Taal- en Letterk. XIII 
210 n., Etymol. Wtb. s. v.), V gen. 8g. Scánas ve vánas-pátik >lesa 
pán, strom<, v Rgvédč i v gen. pl. vanám, v lok. pl. vásu1): v Avestč 
je vedle ženského (nepúvodního) kmene na -a- (vana »strom«) i gen. 
pl. vangm, ukazajici též ke kmeni sonhláskovému. Co je prus. winna 
sluší-li spíše ke kmeni souhláskovému či samohláskovému, jsou otázky, 
vúči nimž nedostatečná známost pruštiny nedopouští bezpečné odpovčdi 
(iswinadu v atna kanzta iswinadu kanztinsna »eine feine euBerliche zucht« 
Will 44 je mechanickou napodobeninou pomeru sťtwen stam<: is sťuenďau, 
stuendau »odtamtud<, a snad pochází pľímo od Willa). 

Po stránce hláskoslovné ani tvaroslovné nic nevadí domnčnce, že 
glov. vrtné, r>n>% je príbuzno se stind. ránam >»les<. Po stránce 8e- 
masiologické bychom museli pčedpoklidati, že slov. vtné, vana vzniklo 
— jakož z pňedu pravdé podobno — na vyjádfení pojmú protivných 
pojmu domova, a že vzniklo v dobé, kdy mimo domov s jeho pťíslušen- 
stvim (dvorem, roli atd.) byly hlavné lesy. A uvážíme-li vysoké stáží slov 
cbné, von“, plynoucí z okolnosti, že jsou všeslovanská, nic nevadí ani tako- 
výmto domnčnkám. | zde lze nám uvésti rozličné analogie na podporu 
našeho výkladu. Stind. árana] znamená. »cizi<, áranyam pak »cizinu, vzdá- 
lenost«, ale i »les, pustinu< (les i v pozdejších dobách je Indovi v první tadé 
pustinou, již se strachuje, v níž snadno zabloudi, v niž na nej číhají zákeľní 
lupiči a pod.): aranya- v prední části složenin i adjektivum Granyak slouží 
za označení rostlin a zvírat nedomácich, divokých proti domácim (v 
starší dobč se tak objevují často zvlášté aranyúh pášavah »lesní zvížata 
na rozdíl od domácich, zvaných grámyäl pašávah >0sadní, v osadč 
žijíci zvífťata<). Práve tak stává i adj. cányal »legnie, nebo vana- v 
složeninách: srv. petrohradsky slovník 8. v. ránya- (doklady z Rámä- 
jana), nebo jména jako #vana-kanú »divoky pepľ«, vana-puspam »lesní, 
polní kvčte, vana-maÄsikú »0vad«, vlastné >lesní moucha<, vana-mäla 
»vénec z divokých, nezahradních kvôtin< (srv. Meringer 1. 1. 180) a pod. 


1) Prizvukem a z části snad i stupném kmenovým jsou tyto tvary docela 
shodny s tvary kmene nar- >muž< : gen. B£g. nárah, gen. pl. narám, lok. pl. nýsu. 


Slov. vsné, ť>n3. 399 


Podobné užívá latina vyrazú jako na pí. stlvestres taur? (Plinius), gallinae, 
arietes (Columella), stlvestris rosa, faba, cicer cucumis, prunus (Plinius) 
a pod. (docela jako fečtina, výrazú s čy010c) i o rostlinách a zvífatech 
nedomácich, která v dobách pokročilejších ani v lesích nebývají. Ulmann 
vykládá s. v. mežs takto: »>Alles was im Deutgchen mit w1/ď im Gegen- 
satz zum Zahmen bezeichnet wird, bekommt im Lettischen den Genit. 
meža [>Waldes-<] vorgesetzt, also meža ciika >das wilde Schweins<, 
ebenso meža pile [» divoká kachna<], meža zúss [»divoká husa<], meža 
zirgs [» divoký kúň«] usw. Mežá ét [>do lesa jíti<] — sevis péc čt [»pro 
sebe jíti<] »seine Notdurft verrichten<. Významné je též spojení slov 
dáme — váné v modlitbé k Agniovi RV. VII 1, 19 (srv. Meringer l. I.) 
mä no dámč mä vána a juhúrthaáh »neubližuj nám v domč, ne v lese:«, 
kde po zpúsobé ve védské poesii tak obvyklém antithesí dáme »v domé« 
— vánéč >v lese« se má vystihnouti pojem vše zahrnujicí (asi »všude<, 
»kdekoli<): petrohradské slovníky zde ptímo hledají význam »das dem 
Menschen nicht gehôrige, fremde Land«, »Ferne, Fremde«. Máme-li 
zde pred sebou dvojici antithetických pojmú »domov<« — »>leg«, tak 
hojné a nepochybné doloženou, vznikají v nás ovšem mimodék pochyb- 
nosti o správnosti všech jednotlivostí, o nichž vykládá Meringer IF. XVI 
str. 179 a n. Zejmena je nám pro stind. vánam význam »les« starší, 
než význam >pole« (v složeninách jako vana-mala), ač ovšem pfipou- 
štíme, že asi pojem »lesa< púvodné zahrnoval všecku nevzdélanou púdu 
vúbec, vyplnénou obyčejné z nejvétší části lesem ve dnešním smysle 
glova, ale po pňípadé i jinými útvary nevzdélaného povrchu zemského 
(takovýto širší význam sluší patrné zvlášté stind. jménu áranyam i v 
dobé pozdejší). 

Co by mohlo se stind. vánam, slov. vbné atd. byti príbuzno v ji- 
ných jazycích idvr., nebudeme shledávati. Odkazujeme čtenáľe na vy- 
klad Uhlenbeckúv, KurzgefaBtes etym. Wtb. der altind. Sprache 8. v. 
vánam, Meringerúv v pojednání Wôrter und Sachen l.I., na kritiku 
Uhlenbeckovu PBB. XXX 325 a odpovéď Meringerovu KZ. XL 232. 
Narážíme zde v jednotlivostech na otázky, o nichž si zatím neosobime 
soudu. Výklady Meringerovy zasluhují všecku pozornost, ale tato 
pozornost stále musí býti provázena i opatrností. A to opatrností na 
všecky strany. Hledá-li na pí. Meringer 1. 1. 18/ význam >0rati<, 
»Ackererwerb, ... aber jámmerlicher, mit den Mitteľn der Vorzeit er- 
rungener, wie es ärmlichen Verhältnissen entspricht< pro sloveso vanuťe 
AV. XII 2 36 yát krzáte, vád vanulé, yác ca vasnéna vindáte, | sároam 
mártyasya tán násti (na-asti) kravyac céd ánirahitah, najde sotva souhlas 
ganskrtistú (Ludwig na pľ. prekládá: »was einer erackert, was er er- 


400 Josef Zubatý, Slov. viné, vsnv. 


wirbt [erkámpft?), was mit der hand er sich verdient!), | all das hat 
der mensch verloren, wenn der Kravyát nicht beseitigt ist<, Rigveda III 
481): a pľece kdo ví, nemohl-li by se konec koncú dovolávati incho- 
ativního slovesa uňcháti »sbírá klasy « (:ném. winschen) na podporu svého 
minční? 


1) Ludwig patrnô čte hásténa místo rasténa vydání Rothova-Whitneyova: čísti 
jest vasnéna, v. BUhtlingk-Roth VI 858, Whitney Index verborum 268, Harvard 
Oriental Series VIII 679 (zde pčekláda Whitney »and what one gains by pays). 


Josef Zubatý. 


Berichtigungen zu »Kalina. Jana Parum Szulcego slownik 
jezyka polabskieco. 





Der erste Teil der Abhandlung von Kalina, die in den Krakauer 
>Rozprawy i Sprawozdania« B. XVIII und XXI erschienen ist, enthält 
bekanntlich den Abdruck des sogenannten Wôrterbuchs von Parum 
Schulze nach der Absehrift des Originals, die im Lemberger Ossolineum 
aufbewahrt wird. Bei der Kollation dieser Ausgabe mit der Hand- 
schrift, die ich vor einigen Jahren vorgenommen habe, hat sich heraus- 
gestellt, da nur einige Vergehen und Fehler von Kalina selbst korrigiert 
worden sind (vgl. S. 80, die »Sprostowania i Uzupelnienia« enthält). 
Deswegen wird es hoffentlich nicht tiberflússig sein, wenn ich ein aus- 
fuhrliches Verzeichnis all der Stellen zu geben versuche, die ich am 
Rande meines Handexemplars vermerkt habe, soweit die Nachtrige des 
Herausgebers die nôtige Korrektur nicht bringen. Solehe Abweichungen 
von der Handeschrift, die von keiner Bedeutung sind und folgerichtig 
durch den ganzen Text gehen, werden selbstverstindlich nicht mit auf- 
genommen (z. B. der Unterschied zwischen langem und kurzem S). 
Andererseits kônnen diejenigen Fálle nicht tbergangen werden, wo 
Kalina naur gelegentlich vom Original abweicht, z. T. seine Schreibungen 
verbessernd, z. T. sie genau nachahmend, da man dadarch nar eine 
ungenaune Vorstellung vom Wert der Úberlieferang bekommen kônnte. 
Bei der sehr weit gehenden Ungenauigkeit unserer Guellen in der 
Wiedergabe der wirklich gesprochenen Laute der polabischen Sprache 
ist ungemein wichtig jedesmal genau zu wissen, in welchem Grade der 
gedruckt vorliegende Text die Handschrift ersetzen kann. 


S. 18 Leysejnung statt Leyseynung. 
S. 19 Mihsz dine statt Mihszdtene. 
S. 20 Cessat statt Sessal. 
9.21 Johú statt Johii. 

Túhlne statt Tlúlne. 


S. 23 Anm. !) gehórt zu Baddaja Betten. 
Featschrift fr Jagic. 26 


402 


. 33 
. 34 


U U 


S. 37 


S. 38 


W. Porzesifiski, 


Peyje statt Peyje. 

Pey john statt Peyzohn. 

Heyde statt Heyde. 

Kreýwe statt Kreywe. 

Schmy jsza statt Sehmyjsza. 

Leysa statt Leysa. 

Po Zäubee statt Poziubdee. 

Grot jo je statt Grotjoge. 

De taa statt Deťaa. 

8. v. Mahmmah : mohtý mamu statt mohly mama. 

Streujah fehlt in 2. 

Wanklang ze (vanklangza 2) statt Van klangze (kľangza 2). 

Kuzey statt Kuzey. 

Lrieflung statt Liestung. 

Ta Ja dahl statt Tajadahi. 

Nach Runckawicz fehlt Dweýse bähret 2. 

Dveyse statt Dveyse. 

Preytohr statt Preythôr. 

Pihtzehm státt Puht zehm. 

Zart Jiw statt Zartziiw. 

Prach od Stáuhl ( Pragodtstäuhl 2) statt Prachod Stäu4l 
(Pragodt stäuhl 2). 

Heiddin Kammei statí Heidin Kammets. 

S. v. Johwahraa fehlt : (Jahwaraa 2). 

Sti Jóht statt Stijóhť. 

T. Júhn statt Tyúhn. 

Srybang statt Sryčdang. 

Schweinu (Schwetni in > Uzupetnienia« ist falsch). 

Schwetnjuh statt Schwetngah. 

Teywack statt Teywack. 

Deywa statt Deywa. 

Gunss Jahr statt Gunssjahr. 

Pyjahngtey statt Pujahngtey. 

Strids jar statt Stridsjar. 

Tehl ja statt Tehla. 

Männs statt Manns. 

Saap ca statt Saapca. 

Sopeytje statt Sopeytje. 

Jang Eym Jaacke statt Jang Eymgaacke. 

Tung Prjahss statt Tung Pyahs. 


Berichtigungen zu »Kalina. Jana Parum Szulcego stownik jezyka polabskiego<. 403 


S. 40 Mh lolja un moteý statt ..... mohtey. 

Z. 6 v.u. Dseb brasehna statt Diebra sehna. 

S. 41 Z. 5 v.u. gehm statt sehm. 

S. 42 Mi Jang statt Mang. 

S. 40 Z. 20 v.o. peý statt pey. 

Z. 8 v.u. vetčše stait vettje. 
Z. 0 v.u. Kreju statt Kreyv. 

S. 46 Z.4 lies: Johss zany (kaa) vettje heit (nimmer) minne toch 
poýohn peit Tid jesehna .... (das in Klammern gesetzte 
ist durchstrichen). 

S. 46 Z. 13 v.u. wilt je statt wniltje. 

Z. 8 v.u. ländej statt lindey. 

S. 41 Witst jahn statt Wistgaln. 

Leidss zaar statt Leidsszaar. 
Neýw statt Neyw. 
S. 48 Fy vlatzon statt Eyvlatzon. 
Li john statt Lýohn. 
W. jungse statt Wjungse. 
T Júpitz statt Tiiúpiz. 
Eysaggohn statt Eysaggohn. 
Dan vwa viest statt Danwauwtest. 
S. 49 T. Júsôhr statt Tyúsúhr. 
Weyse statt Weyse. 
Po Jäuber statt Posäuber. 
So čahlsah statt Sobahlsah. 
S. 50 So wäusnettz statt Sowäusnesíz. 
Prúh wesel statt Prihuesel. 

S.51 Z. 12 v.u. T. Júbahl statt Tibahl. Am Rande steht noch: 
Obrfeigen Scrohseil. 

Z. 10 v. u. 1015506ý statt wtssey. 

S. 52 T. Jäupal statt Trúupal. — 

Weý Parrín statt Weyparrín. 
Wangzohl statt Wangjohl. 
Zeywe statt Zeywe. 

B. Johl statt Bjohl. 

T. Jantige statt Tyant1ge. 

S. 3 Jang eymerson statt Jang eymerson. 

S. 4 Heide od. Pido statt .... Pude. 

S. bb Wan jinneh statt ..... Jneh. 

Brest Joje statt Brestroje. 


404. W. Porzeziáski, 


T. Jiisac statt Tyisac. 
S. 56 T Jama statt Tama, T Tejammi statt Tejamms. 
Po Zanck statt Pozanck. 
Po Zangscín statt Pozangsein. 
Bysassern statt Eysassern. 
Clangseý statt Clangsey. 
9.01 Z. 12 v.o. de ťa statt deťa. 
Z. 15 v. o. P. Jungsat statt Pyungsat. 
Z. 20 v. o. Kryjohi statt Kryjoht. 
Z. 20 v. o. T. Júsôr statt Tyôsôr. 
Z. 3 v. u. Tungglad statt Tung glad. 
S. 58 Z 1 v.o. T. Jessey statt Tfessey. 
Z. 3v.u. Medin statt Mediu. 
S. 9 Pan Tijúh statt Pantijih. 
Kreydel statt Kreydel. 
S. 60 Wieneitz statt Vienettz. 
Pleess neýjve statt Plessneyve. 
Kasseyve statt Nassryve. 
T. Jeddro Je statt Tjeddroje. 
S. 61 Zir Tyur statt Zirtijar. 
Bordeynung statt Bordeynang. 
T Jiipal statt Trúpal. 
ZŽeyen statt Zeyen. 
Wass Tijej statt Wasstijey. 
Streystn statt Streystn. 
Moss Ľy-treýsohn statt Moss Eystreysohn. 
S. 02 Päun statt Pin. 
Bugheyburro statt Bugheybarro. 
V. Jungsut statt Vyuugsať. 
S. 603 Z lv.o. Mvýsah statt Meysah. 
Pi Jossi statt P./o3517. 
Molhss Tibe uessd Jut statt ..... wessdjat. 
Júss wesd Jovu statt wesdjova. 
Wanny statt IWVanny. 
De tu gveyle statt Deta gveyle. 
De ta vähtze statt Deta vähtze. 
s. 64 De ta statt Deta. 
Danniil statt Danniu. 
Seyde statt Seyde. 
Sode wen statt Soďewen. 


Berichtigungen zu »Kalina. Jana Parum Szulcego slownik jezyka polabskiego<. 405 


Jaa mart statt Jaamart. 
Nitutizsa statt M tutizsa. 
S. 66 Mycrarindsa statt Mycrarindsa. 
Klejb statt Kleyb. 
3. 67 Mohla Wadjuhl statt Mohla Wadfuhl. 
5.08 By da wig statt By dawig. 
s. 69) S. 18 v.o. Jey statt Jey. 


S. (1 f. enthált die Abhandlung von Kalina ein Verzeichnis der 
Eigennamen, die in der Chronik vorkommen. Dasselbe ist leider un- 
vollstindig, es hat aber keinen Zweck, Nachtráge dazu zu liefern, 
denn ich hoffe in nicht allzu entfernter Zukunft die Móglichkeit zu 
bekommen, mein aausfiihrliches Wôrterbuch des ganzen polabischen 
Sprachschatzes zu veróčffentlichen. 


Moskau. W. Porzeziňski. 





Xepiier Crmnan Bykunh Kocava 1 nopormna My y 
HCTODAJU H HAPOLHOJ TPAJHITAJH. 


O ———2—— 


Y eBojoj KBu31 »Janaxna Espona m Baxxanckn Haposxm npema Typ- 
NHMA V Npsoj nozxoBanu XV. peka< (Hopsu Cax 1905) erp. 267 sgg. merakao 
CAM Aa je y3pok pary u3mebhy Jyóposuama m xepnera Crmmana Byxunha 
Kocane 1451—1453 6m0 WHCTO EKOHOMHE IIPHPOAE, AJH CAM Y HA. Ž Ha 
eTp. 23 pekao u TO, Ja je HapOA CACMA APYKUHJje OÓJAMEABAO OBO PATO- 
Bare H3Meby ABA HajóxH Ka CYCeza. Jezxam CryYaj, KOJH Ce A0CHO Y N0Opo- 
AHIIH xXeplreroBoj 64m y 045 para ca | [VÓPOBHNHKOM, ÓHO je TOXHKO 3AHHM £HB 
NO HApOxHY MAITY, Ja ra Je 0Ha Tecmo BEJAJa Ca UHTABHM PATOBALOM, 
TYMAUChH THM CIYVAJEM H VZPOKE PATOBANLA. 

Ja hy y OBOM uJaHunhy, Ha OCHOBY KA3HBA5A xponxvapa vy XV., XVI. 
n XVII. B., mOKAJATH KAKO CE Ta TPANHILAJA PAJBAJAJA, H HANOKOH NoKYMahy 
AA YTBPDAHM JA JIH Ce TA HApOAHA TPAJHIUNJA OYYBAJA VY Hap. m0CMAMA H 
NPAYAMA H KAKO CE OUYBAJA. 

s apxmparie xyÓópopavke rpahe!) BHAH Ce, AA CY CKOPO O0AMAX Yy 
NOVETKY PATA HaJCTAPAJM CHI xeperob BraxrmciaB 5 MATA My Jerema, 
koja je Ónra xhn noczexmera Baomxha a npaynyka KHesa Jlasapa, mpermm 
na crpany Jyóposnnka. Y mapry 1452 npeoreo je BraJmeraB 0A ONA CKOpo 
UHTABY TepHTopujy ceBbepno ox HepeTBe, normomornyT Hsannmem BraTKo- 
BAhem, Jlerpom Bojcazxmhem H Apyrmmaž). ÚU3 apxHBAJZHHX NOJATAKA He 
BHAH Ce 341170 cy BraxHCIAB X MaTU My Jerema VCTAIH Ha xepnera CrTH- 
Nana, AJH TPYKA NACAN JÍAOHHAK ŇaJSKOHAHA, Koju je macao na 10—15 
TOAHHA MOCIE OBOTA PATOBAHA, KAKE, Ja je Y XCpNeroBY 36M2Y CA ©10- 
PEHTHACKYM TPTOBIHMA Z0ULIA JEMIA BEOMA JCMA H PACKAFANIHA ŤAOPEHTAHKA, 
Y KOJY CE xepller 3Arrega 1 3axpKia je KOX Ceóe. XepneroBa Kema HANGCTA 
ra 3001 TOFA, Te Ca CHHOM OAÓerne v JIYÓpoBÔnK. Xepler joj je NopYUHBAO 


—- -— —— —— 


1) Jos. Gelcich, Diplomatarium reipublicae Ragusanae cum regno Hungariae, 
Budapest 1887. N. Jorga, Notes et extraits pour servir ä ľhistoire des croigades 
au XV-e siecele, Paris 1899. II. 

2) N. Jorga, op. cit. 455. 


Xepner Cranan Bykuuh Nocaga U NpPOpOAHNA MY y HOTOPUJU u HapoAmoj Tpaax. 407 


Aa Ce BpaTH J0M8 H XA TA HE PYH y CTPAHOM CBETY, AHH MOTO xeprer 
He XTE OTNYCTATH MIAXY ŤAOPEHTHHKY, KAKO je XepllexXHINaA 3AXTEBAJA, TO 
xepller, 5YT Ha JIYÓPOBEHK, 3APATH CA IBEHME, Y KOME je paTY VYECTBOBAO 
H CHH Xeprerog Ha crpanmn JlyÓposuana$). Osbaj geTA5 Morao je ŇAJKONAHA 
UYTH 0A AYÓPOBAUKHX Tprosana y llapurpazy, KakKO je A0Ópo oma3mo 
B. Makymesb y HscrBAOBAHia 0Ó£ HCTODHNECKAXE MAMATIINKAXE H ÓBITO- 
NACATEXAXE JYÓPOBAEKA $). 

Ja je pasmOp Y xeperoBoj MOPOJHIIM H3ÓHO 3Ó0T 110KE MIAXE KEHCKE, 
KAKO MpHYa ŇAJKOHAHI, NOTBPbyje JexWa ÓeremKA Y XYÓPOBATKOM APXHBY 
H3 arpuza 145] zax1re pe Hero mTOo je par m3Óno. Xepler CTHNAH TpAKHO 
Je HAHME 04 PeHYÓXHKE AA MY H3IA NOKIA cTpANA CaHAABA VY H3HOCY 04 
12000 zyxara, xoja ce no saBemrajy CamAaa5e6BY m0020 XeperoBe CMPTH 
HMAO pPaZAEJZHTH MOhy BErOBE CHHOBE. Ho penyÓxmka He XTe H3NATH Taj 
NoKrax jep je xepner y XuBoTY Te >po haver altri fioli che guelli chi 
80no al presente o de la madre de li detti fioli, o di altre donne, 
perchô, vivando essa ha preso un alíra zoveneta, cť po cum essa haver 
de b fioli< 5). VY mporokory AYÓPOBAUKOr Beha YMOBERHAX CIHOMHBO CE Y 
jyxy 1451 xoA xepnera domina Helisabeta, m To he mo cBoj UpArHIA 
ÓHTH Ta ŤJ0PEHTHHKA, THM IMpe TO je xeprer HMAO TPFOBAUKHX BEZA CA 
ĎAOPEHNAJOM ). 

KoHcTATYjYhH HCTHNATOCT ŇAIKONAHIE IMPera3HMO NA Apyre IHeNe. 
ox Jakob DoóexHH HAH 605e nana Ilnje II. npaua camo 1a je Cranana 
CHILI MY HCTHCHYO © Momohy Typaka HA JAIMATHHCKA OCTPBA, He MoryhHu 
NOAHOCHTH IBETOBY BIACT “), A0T1eE Teoxop ČmaHAYVUHHO, KOJH je NHCAO 
Herge Ha nou. XVI. B., NpHUA, HEZABHCHO 0A ŇAJSKOHAHXE, VY MIABHOM HOTY 
PpAJY, CAMO NEMTO AETABHAJE TOBOPH 0 NPHIHKAMA Y NOPOAHNH xepero- 
poj 8). CmaHAYUHHO He npäkasyje par JlyÓpoBuama ca xepneroM, Hero, 
FOBOPehH 0 HAMEpH cyar. Myxamena II. za ocboju BocHY, CHOMHBE, KAKO je 
xepner 04 cB. CaBe Hmao HajcTapujera cufa BiagHmeraBa »che avea per 
moglie una sorella de mio avo nomata Anna<, m xako cy BIaxmCIaB H 
XeHa My AHa MHOPO ÓHIH BYTH Ha xeplera, koju »e886ndo vecchio et 
havendo poco rispetto al figlio et alla nora, prese una meretrice per 
concubina et menossola in palazzo«. llomro oran He xTe HANYCTATH 





8) Laonici Chale. De rebus Turcicis. Bonnae 1843, lib. X. 640—542. 

4) 8anxckr Hmn. Arkar. Hayk3 r. XI. No. 6. Cll6. 1867. 282. 

5) J. Gelcich, op. cit. 503. 

6) N. Jorga, II. 418. n. 5. 456. n. 3. 

7) Gobellinus. Commentarii rerum memorabilium, Romae 1584. 573. 

8) Teodoro Spandugnino, De la origine deli imperatori Ottomani (Sathas, Do- 
cuments inédits relatifs a ľhistoire de la Gréce au moyen áge. T. IX. Paris 
1890. 162). 


408 Joan Panonnh, 


KOHKYÓHHY AHĽHe ce BraxHCIAB Y CIHOPpaZYMY Ca HEKOJHIHHOM BEIHKAIA, 
TE HCTHCHE Xepllera H3 36M5, HAUITO Ce OBAj OoópaTE cyrxTr. Myxameay lI., 
AABUH MY 3a TAOlA MIAbera CHHA KOJH Ce NOTYPUH H NAIBA KABLE >ŠŠINAN 
bassa Cherzecogli<. Myxamea II. ybe c Bojckom y BocHy, AXH xepner 
Óenie 3a TO Bpeme yMpo, a BrazHCrIaB Ce Ca KEHOM H JEMNOM CKHOHNH Y 
Maerke >»et stette a casa nostra alcuni giorni<, na ogaraxe y Yrapexy, 
rae je n ympo. JIpyru cAH xepnerob BraTko A001 0x CyrT. Myxamexa II. 
HA VXHBABO rpaz HoBH CA JO HEKOJHKO MECTA, AIH Ta KAIBE HCTHCHY 
onange cyzr. Bajaser II. Te ympe »in Arbe cittá di Dalmatia«. 
CmaHAVUHRHO, KOJH je mpeko AHe ÓHO Y HEKOM CPOACTBY CA XeprneroBoM 
GAMHIHJOM, IPHUA CTBAP OHAKO, KAKO Ce Y HCTHHY AeCHIA H KaKO jy je 
OH MOĽ8O YUYTH 0A CTAPAJHX U14HOBA CcBOje nopozmie. HapouHTO HCTHNEM 
Ka3HBAlbBe CMAHAYUHHA Ja ce BIAJHCIAB Y CIHOpAZYMY CA HEKOIHKO YTHEA- 
HAJHX BYAH VY XeplleroBAHH NOJHTAo MPOTHB 014, IM TO NOTBPbYjJy APpxH- 
BAJHH NOZANH. ÚCMaHAYUHNO JjeAHHO TPeUH KaJA CMpT xepnera CTHAMama 
CTABBA 38 UHTABAX lĎ roJHHa pannje X TO Typueme HajmIabera CHHa 
xepleroba UTeBaHA, Kamera BezHKOra Besnpa Axmesa Xepnerobaha, 
CTABĽA NOJOBHHOM XV. BeKA, NAJHBAjYhA ra NOrpemHO CHHAHOM. ŇaHNKOH- 
AHA OMeT Ópka xepnera CTHNAHA Ca CTPHNEM My ČaHJABeM A Y3POK para 
#3mehy Urnnana x |YÓpOBuHKA NOrPPEmHO TYMAUH OBHM CIYNAJEM Y Xep- 
HeroBoj nopoznum. Ho kpaj CBHX TAX OMAAKA H KOA ŇAJKOHAHIE A H KOA 
CmaHAYUHHA HMAMO, HEJABHCHO jezxHO 0A ApYro, 3AĎEXEKEHY OIPHUY Y 
BEHOM IIPBOÓATIOM OÓJHKY, OHAKO KAKO OHA HAJBHUE OATOBAPA HCTHHH. 
AJm s»yČaB cTapora xeplera NpeMa MIaAMOj ŤAOPEHTHHNH, 3Ó0r Koje 
KHIA CA UJAHOBHMA CBOjJe MNOPOJHNEe, HHTEPECOBAJA je HAPOXHY MAUTY H 
nocie 1453, Kaja Ce xepller H3MHPHO Ca XKEeHOM JeJeHOM H CHHOM Baanm- 
CHABOM 9). V TOKY 04 YETHPA AO MET JellenAja Novero ce y HApOAy 3a- 
ÓOPABLATH IMPABO CTABE CTBAPH, TE Ce IPHUAHO KAKO je Ta MlaNa ŤX0peH- 
THHKA 3a4MAKIA ÓHMA 34 OKO CHHY XepleroBY, AJH jy je crapm xeplier 
CEÓH IIPACBOJHO, IMTO Je, HAPABHO, H3AZBAJO CPUÓV KENE H CHHA XEpNeroBA. 
OBY, NelITO NPEHHAUEHY BEPCHJY, HAJAZHMO BEh KOA MIETAUKOTA HCTOPATAPa 
Mapka AnToHmuja Caóermka, KOJH je nxcao npezx kpaj XV. seka. Hemam 
npu pymm Cačexnka, alm y ľacrnha HmIH Ó0126 y AHAJHCTHUHOj KOMNHJIA- 
naja o6a Tynayxuha y XVI. n XVII. b. kaxe ce: >Et lo mi riduco a cre- 
dere esger vero guello che dice Sabellico, che la coneubina fiorentina 
gia stata di Vladislavo, e che il padre volendola per sč ancora, il 
figlinolo si fosse sdegnato contro il padre, cosi pure la moglie< 10). 


9) Miklosich, Mon. Serb. 457—463. 
10) Monunm. spect. hist. slavorum merid. XXV. Seriptores II. 325. 


Xepner Craxnan Bykguh KocaWa H NOPOAHUNA MY v HcCTODAJU u Hapoxuoj Tpaa. — 409 


IIpenx roznna XVI. B. NaK NPHYANO Ce, A MOKJA H NEBANO, VY HAPOAY 
Beh apyxunje. Azojs3nje lIlpajesnh Tyóepo, koju je nucao y upsoj 
uerspra XVI. s.!!), kaxke, KAKO je xeplrer HajcrapAjeM CHHY nipeoreo 
nebecry (erat Stephano Cosacio filius natu maximus patri, ob ereptam 
sibi sponsam, valde infensus...), 300r vera CHH, £YT HA ONA, NocIYUA 
Jyóposuane, Te c nomohy Typaka manmaxne ma oma. Tyóepo uipaua 245e 
AA Ce OBAj CHI XepNerOoB KAMBE NOTYPUHO 12).  ÚIHUHY INPAYY YHTAMO H KOZA 
Kopnezxja Jynzimnaja lllenepa, koju je 1533 npomyTosbao xpo3 Xep- 
IlETOBAHY KaO NO0C1aRHK Šepannania |[. On mpaua Za je Ha TOM NyYTY 
CIYlmAO KAKO je xepmer XTeo OKCHHTH CHHA BIANHCIABA HEKAKBOM 
XpwuhamKOM, KOjy je xepner MpeBapHO H OCKBPHHO. SÓóor Tora ce Xena 
XepleroBa H CHH JHKXKY Ha EB, Te My © nomohy Typaka npeormy 3em4y, 
kojy npezazxy Typnuma, a xepner ce nosyue y Hopa. lllenep npaua zase 
AA Ce Xepller KALIBE H3MXADHO © TYPIIHMA H YMpo y Ilaparpany, 4 CHH MY 
BrapmCIaB Ja ce NOTYPUHO, Te ce kao MaxMYA Óer OREHHO Ca jenom 
hepkom cyjT. Bajasera II. 1%). —HapoxHa Tpaxmnuja, KAKO Cy je 3aÓENeXHIH 
Tyóepo m lllenep, YHOCH VY OPBOÓATHY NPHYY HOB CIEMenaT. VY napozHoj 
MAUITH NEKAJANIBA MAHOCHNNA CTAPOTA Xeprera Npeoópasmza ce nou. XVI. b. 
y Hepbecry BIraxHCIABA, Y IPHYY CE VHOCH POAOCKBDHH exemernar. Ho TAM 
VHOMEeHEM HOBOTA EJEMERTA H NPOMHPEHEM PeMETH CE ZHATHO NPBOÓATHA 
NOpezak CTBAPH, A HAPOUHTO CE JHYHOCTH VY TOJ MOPOAHUHOj APAMH Óprajy 
jeama c Axpyrom. Hajcrapaju xepneroB cm BraxmCraB Ópka ce ca naj- 
MIAbuM ČTEBAHOM, KOJH Ce KAIHE NOTYPUHO, A KOJH, KAZA je HJÓHO pa340p 
Y MOPOJHUA 3607 Ť10OPEHTHHKE, TENIKO AA je ÓHO poben, jep ce y 1ncTHNAMA, 
KOJHMA Ce VTBPbYje MHP VY xepneroBoj NOPoJHIH, Ne CHoMUHE 11). OH je 
N0 CBOj MPHAHIH XepneroB cHH H3 Ópaka my ca llemnxnjom. Ho neoómuna 
NojaBa TYpueka mpex xpaj XV. B. CTAJA CE TYMAUHTH TELIKOM YBPEJOM, KOjY 
Je, TOÓOKE, CHH Mperpneo 04 OIA. 

llabxe Josbuje, Ónckym Hohepe, Koju je nucao 0K0 nozxobnne XVI]. B., 
CTAB5A OBAJ Aorahaj MHOrO Kalie, y 2064 Base cyrr. Bajasera II. HU 
OH BE3Y je NOFPELIHO YHTABY MPAYY 3A HajMIahera cHma xepneroba. >Costui, 
sexu om, figliuol di Cherseogle signore in Ischiaunonia di monte Nero, 
essendogli data per moglie et gia menata alla nozze, apparecchiato una 
fanciulla, ch era del gangue del despoto della Servia, incontanente lo 


11) Archiv fúr sl. Phil. XIX. 51—52. 

12) Lud. Tuberonis Commentariorum de rebus guae temporibus eius in illa 
Europae parte, guam Pannonii et Turcae eorumgue finitimi incolunt, gestae sunt. 
Francofurti 1603. 114— 115. 

13) Rad jugosl. akad. LXII. 65—66. 

14) Miklosich, Mon. Serb. 457 — 466. 


410 Josan Paxonxh, 


gcelerato padre, percioche ella marauigliosamente bella, postole adosso 
ľ occhio, fieramente se 1" accese et uincendo la lussuria ogni uergogna, 
subito insolentemente eseluso il figlio celebro le nozze<, MpoTHBHO poA- 
ÓHHH, KOja HCTHNAUE AA THME CPAMOTH CHHA H UHTABY $AMEINjY. CNHH 
Oropuen Ha 0m3 oxĎerfne cyxrany Bajasery »et lasciato il nome di Ste- 
fano, chiamato Acomate, Cherseogle fu fatto genero di Baiazete< 15). 
He 3nam 04x kyma je llapre JaBuje MOrao AO3HATH HN 3AÓEXEKNTH Za je 
BepeHHlA XeplleroBa CHHA ÓHIA H3 Nopozane cprckora secnora. Ho rako 
je ena xepnera Cranana, Jerema, ÓRra xhu mocieaxgera Baomxha, Ópara 
04 TeTke zecnora bypba Bykobuha, mMoryhe je aa je JoBnje HauyO HeMTO 
0 CPOACTBY xepneroBe NOPOJMHIE CA MOPOAHINOM CPICKOFA AECHOTA, Te je, He 
3HAJYhH J0ÓPO MpaABO CTAKE CTBAPH, MOrAO HANHCATN 0HO 0 NOPEKAY Bepe- 
HRANE xepreroba cana.  MaBpo OpóHmHA, KOjH je 1xTAO OBY NPATY KOA JOBENJA, 
KaKO heMO 0AMAX BHXETH, ÓHO je Ó056 OÓĎABElITEH 0 BEZAMA OBE ABe 
NOPOZHNE, la je cTOra H OAÓANHO OBO KABHBABE JOBAJEBO. 

Osy NPAYY HAXAZHMO 3aČerexeny Hu y llamaekTama JoBbama JIeBeH- 
KIABA c xpaja XVI. b. Ho JIeBe6AK23B HHJE JAČĎEXOSKHO OBY NPAYUY NO CIY- 
aby, Hero no Cnamayumny m Jobujy >Diversa Vero, KAXE OH, TyMaxehu 
zamTo ce Creban NoTYpuHo, referuntur a duobus anctoribus, Spandugino 
et Jovio<. 3aHHMAHBO je Mehy THM 14 JIeBEHKAAB, HZIaKYhbu npavWy Cnan- 
AYUHHOBY, MOAMEhe OBOM H TAKE JETAWO, KOJHX KOA ÚMAHAVUHHA Hema. On 
Je, 1ITO ce JaCHO BHAH, NPHAYY CNAHAYUHHA NPOIAPHO KASHBABEM N3 ŇAHIKOH- 
AHNE, KOra HCIHHCYJe CKOPO AOCHOBIJE, H AKO HE HAJASH 84 BpeAHO JA TO 
CIHOM6ľnre. OBAKO OAPOMHPEHY NPpAYY OČOraTHO je Ca jom HEKHAM AGTA,BOM 
O Hajmlahem xepneroBom chHy ČreBaHy H3 JoBuja, ma je CBE TO NpaMmECAO 
Cnanmaynmny. Hanmasbnu koza Jobaja npHuy ga ce ÚTreBaH NOTYPUHO NOrIA- 
BHTO CTOĽA MTO MY je OTA APOTEO HEBECTY, HHJE 3HAO JA HMA NPeA COÓOM 
ABE BEPCHJE 0 JEXHOM HCTOM Norahajy, cTapAjy H Mlahy, Hero HX Óe3 HKAKBE 
KPATHKE o0e ycsaja: »>Dux Stephanus... non modo Florentiae maulieris 
adalterio se polluit, verum etiam deinceps sub Baiasitis imperio sponsam 
Stephano filio secundogenito per scelus eripuit« 1). 

Maspo OpónHnu, c xpaja XVI. B., mma Takohep crapajy u Mzaby 
zepeujy. To 10543 OTYJA, IITO Ce, NHIUYhH 0 OBOME, CIYMCHO ŇaJKOH- 
AnnomM, TYÓSPOHOM H llapxom Jobujem. AJH H OH, KAO H JIoB6HKZAB, NpHYA 
nocra sÓpkamo. IIomro je no ŇASKOHAH2I HCIIPHYUAO KAKO je XepNeZHnA ca 
JEAUHM CIIHOM IÓ0P ĎAOPEHTHHKE H3Čerza vy JIYÓpOBHUK, XoXaje, xa naje 


5 ————— i — — 


15: La prima parte delľ istorie del suo tempo di monsignor Paolo Giovio da 
Como, vescovo di Nocera. In Venetia 1555. 337—338. 

16) Joannes Leunclavius, Annales sultanorum othomanidarum. Pandectes. 
Francofurdi ap. Andreae Wecheli heredes 185/6. 


Xepner Cranan Byxush Kocava 1!" NODOAHNA MY y HCTOPEJM M HapoAHoj Tpax. 411 


300r TOĽA H3ÓHO paT Hero B00r NHTAIBA 0 NAPHHH, KOjy je Xepner TpagHmo 
OA AYÓPOBAUKAX Tpropana. NenpaBABUIH TAKO ŇaJKOHAHIA, MPHYA, KAKO je 
N04e10 PATOBAH,E, 34 BPeME KOTA Ce NOAHĽAO HA xepllera CHH My BIAJHCIAB 
H YTBPAHO ce y Brarajy. Ozarre je npeumao y JIYÓpoBnAK, rXe je npex 
CEHATOM: >a4c0cusô il padre, che sendogli stata apparechiata et gia me- 
nata (1m3pa3m ysera m3 Josaja) da Valatko figlinolo d Juan Catunar di 
Ciauaglina (guesta terra č in Popovo) per moglie la figlinola di Marino 
Martiano principe di Rassano, egli incontanente (percio che era molto 
bella) vincendo la lussuria ogni vergogna (13 Jobaja), gli ľ haneu tolta«. 
Ilocre Tora »Vladislavo disse tanto mal di costumi del padre, che fece 
stupire gue] senato« 7). llIpema OBAKOM IpHWaRY Hsrnega sa je Opóniu 
3AMHULLAO JA Je Ca XeprreXHN0M Npederao y | YÓPOBHAK ApYrH CHH XEpreroB 
(BraTKo), a BrazxHcraB Xa je HENTO KAMIBE 3Ó0P NPEOTETE BEPEHANE VCTAO 
Ha ona. OpÓHHH je 3HaO0 H 34 Tpehera xepleropa chna CTeBama, 34 Kora 
no JoBujy kaxe 7a je, 3a Bpeme noóyme BranmcIiaBa, JAT 04 CTPAHE xep- 
Hera Ka0 Tara cyrr. Myxamery II. Om cacma s0Ópo onaxa Za naje 
TAUHO 0HO MTO kaXy llasse Jobaje m JIya. Tyčepon >che Vuladislauo, 
per far vendetta delľ onta riceuuta dal padre, sia statto guello, ehe 
rinego la fede christiana« !9). OpómHn mpuva no JoBujy 44 ce Hajmiabu 
CHH Xepnerob CTeBaH NOTYPUHO, MA MTA BHUIE 3HA YAK H HMe Khepa Baja- 
3eTOBE, Koja je NoTypuenaky ČTepany JATa 34 XeHy, A0K JoBHAje He cno- 
MIilLe HMe Ďargme. 04 KyJa je OpÓóHHA 3Ha0 3A 0BO HMe? Ja ADXHM fa 
He hy ÓHTH JANKO 0A HCTHHE AKO YIMEM Aa je HMe ĎaTHMA VHECEHO Y 
OpÓHHAJEBO IPDHUAHE H3 HApoz4He Tpaxminje. Cnomenyhy jom sa Opómnu 
OBAj CIyvuaj y xeprmerosoj nopoanum ynmopebyje ca CIHUHHM CIYNAjeM Y 
napexoj +amurnju llaxeorora, Koju je MeTAAL V3EO H3 ŇAXKOHAHLE 19). 
Hero TO nomaBxa x JakoB JJykapuh Ha nou. XVII. B., xoja je y onhe 
UHTABY OBY IPHNY HCNHCRO H3 Opónnuja. Jezxnno je JIykapuh NpomMHAPHO 
0110 MECTO KOA OpóHHHyja, AE je FOBOP 0 XeplleroBY HEMOPAJIHOM EHBOTY. 
On kaze 3a xepnera 7a je »dato tutto in preda alla colera et al vino et 
risoluto alla pratica delle serne et meretrici< 2%). 

Ilpe mero mro npehem Ha Typekora nyromacna Esxujy Uexeónjy 
pehu hy 74 OBY IAPHUY HAZAZHMO JAÓENEKRCHY H V JEMHOM HB3BOAY H3 MIE- 
TAYKHX amara. Ty ce KaXe KaKO je xepner »aveva fatto venire una 
tedesca per moglie al suo figlio, ma vistala molto bella, disse: »guella 





17) M. Orbini, II regno degli Slavi Pesaro 1601. 383 —4. 

18) Op. cit. 387. 

19) Chale. op. cit. lib. II. 81. 

20) Giacomo Lucceari, Copioso ristretto degli annali di Rausa. In Venezia 
1605. 97 —98. 


412 Josam PaxonEh, 


non era da fantolini, et volle guella nel sno letto« 21). Rako Bbyóm 
HHLUITA HO KAKE 0 BPEMENY MOCTAHKA OBHX AHAIA, HE MOrY ce Ayíóze 
VNYLITATH y OMemy 08e npäve. BHAH Ce CAMO 7a je Y BOJ ZAČErEREHA 
MIahba Bepeuja. 

Ha nou. apyre nozosnue XVIÍ. b. nponyTosao je Kpos XepneroBnHy 
Esaanja UYexeónja. Tosopehu 0 Tome KaKO je cyxr. MyxameA II. ocpojno 
Bocmy, Kaxe, 7a je TO yuHHHO c nomohy AxMex Óera, XeprneroBa cHHa. 
Ilo rpukum nucmma, nejacmo kaxo EBzHja, Taj ÁxMeA, KOJH je OCBOjmO 
MunenieBO, jom J0K je ÓHO HEBEPHHAK, BepHO Ce ca bepKOM MNABONCKOTA 
kpana. ASH Xepler, HeroB OTAlL, KOMe Ce NEBECTA A0OMAAHE,  NpeoTe je 
CHHY ÓA NA XAH CBAAÔE, JÓ0T VETA CHI, BYT HA pla, npeferne Myxa- 
meny II. llomro je mpAMHO HCraM, Aoónje 0x cyzrana 50 xHxaxA BOJAHKA 
Ca HeKOSHKO TOMOBA, TC H3 Coxor.ba kpene ma MERIelNeBO H OCBOJjHA Ta, a 
CTApH xepller u3óerne y Biaraj. ČyrTran y pasxocTa NoKN0HH AxMeExY 
MajemeBo € MpaBOM, JA CBE, UTO 0A Ola OCBOJH, ÓyJe BeroBo. AXMEJ 
ÓCr OCBOJH NeJY XepneroBAHY, Te 001E HEKOXHKO FOAHlia YMpe H Óyze 
caxpanen y MnlemeBy, Y ÓXH3HUH namuje 27). Epxnja Tauwn0 Be3Yje Typ- 
ueKe 3A NAJMIAhera CHHA XeplneroBa CAMO TpellH A 0H UTO TYpueRe Ao0- 
BOJH VY Bešy Ca BEPEHHINOM HN TO, Mpema TOME, TYPUEILE CTABAA MHOTO 
pamuje Nero IITO Ce y HCTHHH Zecmno. Kako ro Ja Ebriuja 3Ha sa je 
BEPENHNA  XEPNEroBA CHINA ÓHNA KhH IMAILONCKOTA KPALA A HE SHA HHINTA 
o AxMexoBOj xennlón ca hepkom crar. Bajasera II.? Haje In 0H MOBI 
KAKAB MOAATAK 0 KhCpH IMAHOICKOTA KPADA MOFAO HAhH KOA NOZHAJHX 
TPYKHX MNHCAIA, KOJH ApYKUNJje Npuvajy 01 ŇaJKOHAHNe? ČBE CY TO NATAR,A 
HA KOja He YMEM JA OATOBOPYM. 

BUJH Ce JAKIE JA CE 0 LYÓABA Xepllera Npema ĎŤA0PEHATHHNH NPHYAFO 
H Ja CY TY MpHUY MAP.ĽHBO JANHCHBAIH KALIIBH XPOHAYAPDH H NYTRHUN 
cem nane lluja II. kojn Óexexm paTOBAILE, HE 3A.TAZEhH J0TA.ĽHAJE Y CTBAp. 
Hekm 04 THX MHCAIA JAČENCKANIH CY TY MPHYY OHAKO KAKO Cy je Y4YJH 
(Ňaxkonxn1, Cnaniyunn, Caóexnko, Josnje na nonekxe Opónnu m EBxaxja) 
AOK APDYTH OBY IMPAUY VY CBOjE PAAOBE N1€ VHOCE KAO OAJEK HAPOZHOTA IIPH- 
galLA, Hero je TA IPHUA KOL ILHX JHTEPApHA NOpeKIA. 

lIlorrenajMo cana Ja 14 Ce OVYBAHA KAKBA VENOMEHA HA OBaj aorabaj 
Y HO3NAJOJ HAPOZNOj TPAHHNAJI. 

VY KEHCKUM lecmama 13 XNepnerosnne koax Byxa?%) óp. 13. HArASHMO 
necMmy »BIaxHCIAB Ce N0TYpumo«. Y MeCMH A03HAje xepneroBa 5y6óa 0x 


21) S. Ljubié, Coimmissiones et relationes venetae I. Zagrabiae 1876. 5. 

22) Evlia Uselebi túrók vilúgutazó magyarországi utazásai 1660—1664. fordi- 
totta Dr. Karúcson Imre. Budapest 1904. 408—409. 

23! Cpr. nap. njecme 13 Xepuerosuue (xeHcko). VY Beuy 1866. 





Xepner Crunan Bykxuuh Kocava E NOPOAHNA My Y NCTODUJU u HapozHmoj Tpaa. 413 


3Be3ne Janmie ga ce BIanHCIAB NOTYPYHO H NOCTAO0 ÚMAHI MANOM, H JA 
ca CHZNMOM TYPCKOM BOJCKOM MOJA3H Ha xeplera. OHa jaB5a TO xepnery, 
a OBAj CKYMH Óxaro H 0414315 y | YÓPOBHHK, Ja Ta OHAE OCTABH VY NOKIAJ. 
Jyóposuamu npämajy ÓxAro Ha OcTABY MO! VCHOBOM, AA Xepller HanHunie 
Ha rpascka Bpara: >[lpobe xepner x npoHece Óxaro, H MPpOBExe BJjepeHAnY 
BYÓY«. 3a Xeplrerom CTHKE nNpex /JJYÓPOBHAK NoTYpuemak ČmMAHI nama, 
HO nmomTro ra JYÓpoBuAHH VMOSOPHUE HA SJAMHC HA TpPaACKAM BpäTAMA, 
Bpaha ce HaTpar. Xeprer Grnnman Tpamu mo Tom Óraro 0x Jyóposbuama, 
arm ra He AO0ÓHBA, Jep H Bera XYKABH /YÓPOBUAHH OTAPABANIE MNPAZNAX 
PYKY Ha OCHOBY SAMHCA HA TPaACKAM BparHma. Xepner ÚUTHNaH YMHpe 
0A MYKE. 

Y oBOj necmn KOA BykKA, KBO 1ITO BHAHMO, CAUYBAJA CE APHIHUHO TAMHA 
YCHOMERA Ha Taj Z0rabaj. OHO mTO Ón Tpeóaro sa ÓYJe TIABHO TYÓH ce 
Y NO3AJHHH A Ha IAPBH MIAH HCTHUE CE MYAPOCT H XYKABCTBO JI VÓPOBNAHA. 
JeAHHO U3 peuH xepnexmle: >0 TH lílheno, 340 cam 3acmao! a y 30 uac 
PAZLYTHO CHHA< BHAH Ce, AA je A010 AO HEKHX AHvepennaja uJMeby CHHA 
H Xeplera, aJ/H NEBA“ Beh HHNTA XeTA,5HUJE HAJE YMEO JA KAKE 0 Y3POKY 
Te cbahe. Ho y eTrHxoBHMA: >llpobhe xepner H npoHece ÓJaAro, H IIpoBese 
BJepeHHNY Z4YÓYy«<, [48 je TO CaCMA HEMOTHBHPAHO, CAUYBAH je, H AKO 
HEXOTRHIJE, BEOMA BAKAH EJXEMEHAT CTAPAJE HAPOJHE Tpazxnnnje. Kao mro 
BHAHNO Y OBOjJ Mecmn xoa Byka oópahema je, H AKO BeOMA NENOTINYHO, 
MIaha Bepcuja, 0HA, Kôjy cperamo koax lllenepa, Josuja m Esxuje Yexeónje. 
Ja TO UTO Ce Y OBOJj Mecmm KOA Byka canyBala ABA MIABHA EXEMEHTA OBE 
TPAAHUnje: CBAha H3Meby 01A H CHHA H TAMHA YVCIIOMENA HA KEHCKY, 300r 
KOje Je A01170 X0 pa3mxopa, CTABMLAM Ja OBY Mecmy Henpex panuje saČeJe- 
kenor sapujauTa xo4 B. Bornumnha noa óp. 119. »Xepier Crjenan m 
óxaro my y JYÓPOBHHK A0HeceHo« 214). Y oBoj ce necemu, Kao H Ko4 Byra, 
NeBa Kako Mexmex nama, npehe BraxmcIaB, MOJAJH CA TYPCKOM BOJCKOM 
NPOTHB xepnera. Ho y OBOJ NECMH HEAOCTATAK OHA ABA ĽIABHA EJEMEHTA 
P8HUJjeE HAPOJHE TPAJHUKJjE HAJOKHAhbYje Ce JeTA.LHAJHM TOMOPPAPCKAM N0- 
Aaangma. Tako Mexmex mama no24318 ma Biaraj, KOjA cmomnWe x lllenep, 
Aa Ta OCBOJH H OAHece xeplieroBo Óxaro. Majka BraxHCIAB.bEBA M0143H 
Npera B H JABB>a, JA MY HE MOKE NPEJATH KLYNEBE 0X MPaJA, Jep Hx je 
xepuer nomeo coóom y Mocrap, Ha mro ce Mexmex noBžaum. ŇXepler 
Crarman 3a THM CAKYNH 20 TPA TYPME KOmA, Te NOÓEĽHE © ÓJAĽOM HJ 
Braraja: >llIpsba Typma Hu3 IlonoBo ne, Apyra TYPMA HH3 BHAOBO 024e, 
Tpeha Typma HH3 Jlyópase pabHe«. J[YÓpoBuaHH, KA0 H Y MeCMH KOA 
Byka, NpeBapHnule xeplera, Te MY He XTEJ0ME HIXATA ÓJZArOo, Hero »Ibyme 


24: B. Borumuh, Hap. njeCME H3 CTAPAJHX HAJBHME NIPAMOPCKAX 3anica. buorpaa 18/8. 


414 Josan Pažomuh, Xepner Grunaz Kocava Z T.Z. 


XpaH6 CHPOTE ZeBojke<. UVAnOBAT je OBAj CTNY KOJEM CE M0CMA BABPUNYJE. 
H 3x0 ce Ty najmpe MOpaä MHCSHTH HA AEO MEZOCPĽA PENYÓZNKE NPpema 
CHPOTHM A HEYAATHM AEBOJKAMA, KAKO je TO ÓRIO Y NCTEHY y A YÚPOBHNKY, 
HIAK je VYAHO Aa Ce Y MECMH XeprmeroBo ÓZATo VNONPEÓLABA ČA HA TY 
CBpXxy. Sap ce He ÓH CMENO MOMHCIHTEN JA je Ty, HADABHO HeCBeOCHO, 
CAYYBAHA TAMHA VCIIOMEHA 0 HEKOM ZJEIY XepNeroBY, KOJNM je NOBPexNo 
VHCTOTY AEBOjauKY, J3Ó0r Ueľra Taj TpeX HOMAFABEM CHPOTHX AEBOjaK> 
TPeÓA KOIHKO TOJHKO AA CE VÓZAKH? 

Cem rmecme >3rarapuh CTeBbali<, y KoOjoj Ce CaVYBArA CAMO BeoNa 
TAMHA VCMOMENA HA TYPIEBE HAJMIAhera CHHA xeprieropa CTepamra 36), 32N 
jom ABe necme KA Byxa, Y KOJHMA ce NeBa 0 xeprery ČTENAHY X EBero- 
Boj 3apyuHnnim 26). V necmn nox Óp. 721. neba ce Kaxo je xepnjer CTHNnam 
HCIIPocHo Zemy Mapy m ZAAPHBA0, AH OHa He he Ja Hobe 3a EB, jep 
»>Epler, KaXy, 44 je nujanmnnma, Aa je epner xHoro TypKkoM Zyxame. Ja 
01 H3Óerra ysajy ca xepnerom, Mapa Ce HAUNHH MPTBOM. Ňepner AOZB3N 
ca CBATHMA NO HEBECTY, KOJY 3ATHUE HA HOCHIHMA. Ho OH He Bepyje Za 
je Mapa ympra. Om joj Mehe XepaBHNY Y HeApa, MA OHAA OYMTA S3MNjY 
npacojkaBy, a11n ce Mapa me MAWe. Kaxa je NpoTPzA ÓPAAOM No obpasy, 
Mapa Ce C MYKOM VIAPKH AA CE HE HaCMeje. Kepler Ca CBATNMA OLIAZE 3 
Mapa 3xpapa H BeceJa CKAYE CA HOCHJA. 

Y O0BOj mecMHn, Koja ÓH ce MOĽIA HAZBATH KElCKUM MaINM PaHOjNNOM, 
HAPOYHTO CE HCTHUC HZADX5HBOCT AADBOJUHHA A NOJEHTAPA CE OCOÓNTO CHATA 
MYLIKOTA MHJOBAILA. lo no nac Je HHTepecHO TO, ITO ce TY xeprer npi- 
kasyje kao mujanmna. Ty je A8K1e6 Taj MOTHB JexMHHH OGTATAK cTapuje 
HAPOAHE Tpazmiuije, KOJu Je HCTAKHYT KOA OpónHAja, a jom BAMe KOA 
Jlyxapnha. 

Y eaoma NO3HOj MCCMu KOL Byka »OnmeT 3apyunxmmia epnera CTranana« 
(óp. 128) nepa ce, KAKO Xepller HANYUTA BEPpenNHNY, KOJY CY MY NOKYAHIH: 
>Jexmu KARY, 014 314 CH poJ2, APYľH KOXY BYTA KAO TYja, TPOhN KAZY 
CAHAHBA, Apema.npa<. Huje AH 0HO »044 314 CH POAA< BEOMA MYTAH H 
TAMAH OCTATAK 04 BPIO CTAPE TPAJHIUIJE 0 BEZNMA XEPNEFOBHM CA ABBOJKOM 
HE3HAHOTA MOPEKJA ? 


20: Bocancka Iuga 34 r. 1887. 360—362. 

26) Cpn. nap. njecme. Kura uipBa, y Kojoj CY pasímuue aencke njeome. V Bexy 
1841. Dp. 727 u 728. 1lpujare.b Moj upo+. abi ]IOmoBEh CAOMNTNO MN Je NocerTnO 
CTHXOBO jeAHC NECME 0 Xepllery ČTENanY, Kojy je ANPE UCKOMHKO POANHA CKYMAO y Ilanny 
Cynschu 10 THM CTHXODHMA, AP/KHM, 23 he TO ÓATN Bapujanar ByKOBÉ NECM. NOX 6p. 728. 


Beorpaa 12 jvna 1907. Jopban Pazxomuh. 


ÓMHITb YKAZAHIA JIIHTEPATYPHHIXB NAPAJLIEJNEŇ KE 
„navy ApocaBHA“ BE „UIOBB 0 NOKY Úropes+“. 





Kpaňne CKYAHO NOSTHUECKOE HACIŽIIE, ZABĎINAHHOE APEBHEN, A0-Ta- 
TAPCKOH, PYCBHO, HO 8A TO HEMHOFIE NOSTHYECKIE OTTOJZOCKH CA, VNŠIŠBMIE 
BE BBKÁ HEBSPOAB, ÓYPb, CYMATHIIE H TAKKHXE HECUACTIH, VAPYYABNHXT 
PYCCKYH 36MI1 BE TEUEHIe HÉCKOIBKAXB CTOIŠTIÁ HAUHHAA C0 CMEPTH 
Apocrapa I. H BE OCOÓEHHOCTH C0 BTopoň versepru XIlI-ro Bška, coxpa- 
HUIH A0 HAUHXB AHEÄ MOUTH BC NOJTHVECKYT MperecTb, KOTOPAA ÓBLIA 
NPHCYMA HMB H BB MOMOHTE NOABIEHIA HXB Ha CBŠTR, ECIH OCTABHTb BB 
CTOPOHŤ HEHSÓŠEHYM YVCTAPĎZOCT: AZBIKA. 

BeŠÉMH MDH3HAHO, UTO BE PAXY TAKHXB BEICOKO NOJTHYUEGCKAXE JIHTEPA- 
TYPHSIXÉ NMAMATHHKOBB APeBHežň PYCH HA NEPBOME MŠCTĎ A0OIXHO ÓBHITb 
NOCTABIEHO >CFOBO 0 Mozky ŠropeBŠ« KAKB MO OCHOBHOH HXeEŠ, BBIpa- 
ZANOEÄ OÓMEPYCCKOE HAPOAHOE CAMOCOSHAHIE, TAKB H M0 KPACOTŤ BLIpa- 
KOHlA ©4. 

JCTETHUECKÍL AOCTOHACTBA »CIOBA«< CBHAŠTEIBOTBYHTE 0 NOIHOÄ VYKO 
BHIPAÓOTKĎ PYCCKATO XYAO0RECTBEHHO-MOSTHYUECKATO CTHIA BE TO BpeMA H 
0 AOBOGACHIH ero AO 3HAUHTEIBHATO COBEPNEHOTBA. 

MoxeT1 ÓBITE CTABHME NH HE pAJE VKO CTABHACA BONMpoCE IHUb O 
TOMB, KAKB IMPOH30ULIA STA BEIPAÓOTKA, APYTHMH CIOBAMH — ÓBLIA IH OHA 
NOCAŤACTBIEMB CAMOÓBLITHATO PAJBATIA APEBHE-PYCCKOŇ ABOPCKOH H APYXHH- 
HOŇ MO093ÍH, HIH Ke ÓELIA OČAZAHA OTYACTH HHOZEMHOMY BIiZHIBO ? 

IlocxňAHee BPpAAE 1AH MOXET1 NOAIEKAT: COMHĎHIO, HO NPHSHAHIE TOTO 
HHCKOIBKO HE NOAOPBArO ÓBI BLICOKOH ONMĎHKA TBOPUECTBA NŽBNA IMropepa 
NoxoJa. 

Bo BCAKOME CIYUAŠ, KAKOTCH, NOKHO VCTAHOBAT: HHTEPECHHIA MNAPAI- 
01H KE »ÚIOBY< He TOZBKO BB ero NŠIOMÉB (H3IABHA VKE HAMŠUABNACA 
BE PYCCKOŇ H HNOCTPAHHOÁ HAYUHOH IHTEPATYPĎ NYTEME CPABHEHIA pyc- 
CKOŇ MOSMHI CE >lIBcHL>0 o POJAHAŠ< H ApeBHE- CŠBEPpHBINH N  BOOÓME 
TEPMAHCKEMH MAMATHHKAMN), M0 H BÉ YACTHOCTAXE, UTÔ TAKKE MOKOTE 


416 H. Jamxobnar, 


HMĎTb HĎBKOTOPOE J3HAUEHIE BE PŠUEHÍH AABHO VKE NOCTABAECHHATO BONMPoca 
OÓB OPHĽHHAJBHOCTH »CI0BA<, — PAJYMŠETCA NOAE VCIOBIEME YCTPAHENII 
NPOHZBOZA BE AOTAXKAXB, KOTOPEIME HEpĎAKO NOTPĎMAZH COMOCTABIEHI 
>ČIOBA< CL HHOZEMHBIMH NPOHIJBEJEHIAMA. 

Vxe J4BHO YKAZHIBAJH HA AHAJOFI1 BE PREAPCKOK NO3BIIH KE HŠKOTO- 
P5IMB BLIPAKENIAME »Cropa<. Ha 0AHO H3E VACTHHXB COBNANGHIÁ ero cz 
ÓXAZKAMH KE HEMY NO BPEMENH NPOHJBERCHIAMH ZJAMAAHOH NOBZIH A PÉŤMANOCE 
OÓPATHTb BHHMAHIE YUHTATENEH HACTOANEÄ ZAMŠTKA. 

IIpexMmeTOME EA HOCIYKHTE OAHHL H35 NOJTAUHŠÚUNHXE BMNH30A0OBE 
#>ČI10OBA<, — TAKE Hagz. »lL1aď5 #lpoczabnsí<. Ero X6 COHOCTABIAJH CE 
HAPOAHLIMH 3AILIAUKAMH, H H35 STOĽO CPABHEHIA ÓBLIH BEIBGXCHEI HHTEPECHLIA 
HAÓJNONENIA HAAb OTHONENIEME IMIANA ŽIPOCZABHEI KE PYCCKOMY HAPOAHO- 
NOJTAYECKOMY TBOpuecrBY. He nozA8RHTE COMHÉŤHIY TAK0E COOTHONEHRIE BE 
COZEpKAHIH, OÓPAZAXL H CTHIŤ, HO HE MEHĎEe HHTepecna H OÓMAA Cxema 
STOĽO NIANA, Ero vopxa. 

IIPHĽAAAHMCH KB HE NOBHAMATEJBIIŤE. 

Br nzauž ŠIpocrABHLI 0C00EÉHNO 3AMŠTHO AŠIEHIE NOBŠCTBOBAHIA Ha 
UACTH, XOTA CTHXOTBOPNBHIŇ CKIAAAB PĎUH BE JTOME AH3OAŽ »CroBa< He 
TAKE ACE, KAKD BE HBKOTOPBIXE APYTHX5, BE KOHXB OTKPHBANOTE JaxXe 
CZĎADHI TO AJIHTEPAIIH, TO pHomu. llepeX£ HAMA HECOMAÉŤHHO YESTEIPe 
CKOPÓHLIXE BOJ3BAHIA ŽÍPpOCHIABIIBI, H3£ KOTOPSIXE KAKA00 HAYHHASTCA H30- 
ÓpAKCHIEMI, CHTYANIH AAA, BE VETA KOTOPOMY BZaraeTca chkTopanie. lleppoe 
BOZZBANIE OTKPLIBAETCA CHOBAMH: >»ŽÍpOCIABIILINE MACH (CA) CIHMIHTE«, a 
CAĎAVH0IHMI TPEMI UPEXUIECTBYETÉ O0AHHAKOBOE HAYAZO, pPa3E TOZBKO 
CXEPKA BHJOHIMŤHENHOC, HMCHHO ABUEABI INO0BTOPDAETCA BETPAKERIE: > /lpo- 
CIABNA paHO MIAUETE 51 IIYTHBAŤ Ha J3AÓPAJŤ APKYUNI<, A BE Tperil past 
CXBIIIHME MAJCHBKYH NepecTaHOBkY: »#IIYTHBAfW ropoay na 3ab6opoxš<. 
JTA ZANŽBLI COCTABIHIOTE HE OPOCTO ZHUIb BIIHYUECKIÁ PIEMZ NOBTOPEHIA, 
A HAUAJA OTAŠ.IBHBIXE THPAVB H!CPABHOH AJMHbI, BE POAĎ CTAPO-SPARNLY3- 
CKHX5 laisges. NaklaA H35 OTAĎABUBIXE CTPOFb HE NOBTOPAETE TOABKO 
OAHUBb H TOTL Ke MOTHBB, HO JAETI eMY HOBOe cosepxamie. TaKAMI 
OÓPAZOMB, ÓLITb MORETE BE NIAUŠŤ ŽIPOCHABHLI COXPAHUACH CAŤAB OMPeAŤ- 
XEHNOÁ POPMH PIAKO-AHPHUECKHXE UPOHZBENEHÍH, J0CTHCIIEH SAMŤUATEXBHOŇ 
XYAOKECTLEHNOH BAIPAÓOTKIUL. 

Ona MOrIA ABHTBCA HE BE MOPY HAUAJBEHANO pa3BATIA, A BŠPHŤe BO 
BPEMA PACIIBŠTA HALICH CTAPOÍ NBcennoOÁ NOBZIA 1), — PaCHBŠTA, OZAPEHNAPO 


1: Iloxvóno M. lloroauny 1" ApyrumM3, u A. M. Coóoxesckil, IIÉCKOALKO MBICHCŇ 
0915 ApCBHCŇ |YCCKOŇ AnTEPparypň, Un6. 1903, 15, 10 COMUŠRACTCA, YTO >NPOHIPEZEHÍŇ 
OZHOPOAHUBIXD CA CIOBOMB Bb AU-MOU!ĽOABCKOU PYCH ÓLINO MHOFOc. 


OmbiTB VKAZAHÍA JHTCPATYPHBIX3 NAPAJLZCICH KB >nzavy Slpocxasntie. — 417 


APKAME ÓIEKOMI >CBĎTIATO H TPECBŽTIATO COZHNA«<, MOAE >TOPAYUHMH Zy- 
VAMH< KOTOPAFO »BCBME TEILIO H KPACHO< ÓBLIO BE PycH J0-TATAPCKOŇ. 
IIpaBza, TOĽAA »CŠANETCA H PACTAMETE YVCOÓHINAMH: NOHÓANETL KH3HB 
Jazxóska BHYKA, BE KHAKHXB KPAMOZAX1 BĎIH YEJOBŠKOME CKPATHNACH c, 
>KHAJH CAMH HA CEÓE KPAMOXY KOBAXY, A NOĽAHIA CAMH NOČŠAAMH HAPHIONIE 
Ha PyckYfA 3eMIFO, EMIAXY ABHb<, HO, M0 CIOBAME Apyroro TaKX6 BE 
BBICOKOH CTENEHH NATPIOTHUECKATO NAMATHHKA TOTO BPEMErH, 36MIA PYCCKAA 
ÓBLIA TOĽZA >CBÉTHO CBŠŤTIAA H KPACHO YKPANEHA H MHOTHMH KPACOTAMH 
VAHBICHA< .... ABTOPB BTOPO >CIOBA 0 NOTHÓCIH PyCCKIA 306MIH< HO 
HAJBIBAETE MOJIÍH BE UHCIŠŤ TĎXE KPACOTL, HO 614 BĎAHIe CIMIIMIHTCA He 
pA3E BE IHTEPATYPĎ A0-TATAPCKOU PYCH, H HE ÓVAETE CIHNIKOME CMŠILIMI 
AOMHICIOM1 IPHZHATE, UTO VY PYCCKHXB, KAKB H HA JANAJŤ, AOCTAPIA TOĽAA 
BBICOKATO MOABEMA HNEANHCTHUECKAA CBÉTCKAA MOBZIA BE VDOPMĎ ÓBLIEBHIXE 
H XBAXEÓH“IXB OŽCEHĽ H TAKKO HZAMHOH ABOPCKOH IBDHKH. BMŽCTŤ Cz 
TĎME MOA0ÓHO TPoóAXOPAME ABOPCKIE IÉBIIEI MODIH ÓBITĽ BEIPASHTEJAMH 
OÓIECTBEHHAFO MHĎHIA H CAMOCOZSHAHIA, M00 KpalHneň MŠBPĎ TAKOBHIMB 
ABIACTCA H OBBENE >CIO0Ba 0 nozky Hropesš.. 

ÚmMenno HE TOIBKO KB HAPOAHOH IIPHNETH HIH 3AKIATI (3AFOoBopy), HO 
H KE ABOPCKOÁ JHPHKĎ TOFO BPEMEHH 2), KAKETCA, CIŠAVETI NDHUHOIHTE 
nfaYE ŽÍpocraBH“x!I, ypoxenku ľarmua, KOTODIIA H3b APEBHE-PYCCKHXE 
NEHTPOBB ÓBIEE HAHÓIAKE KE Janary. Ha pazy CE HAPOAHO-MNOJTHTECKAMU 
OÓPAZAMH H BAIPAKOHLAMH ?) NŽCHA JI pOCHABHBHI MNOJHA HHTEPECAMH KHAKECKO- 
APYXHHHATO ÓBITA. 

OCHOBHOO CHTYVANIEH FOPIOFOMEÄ BTA NŽCHA HĎCKOMIBKO HANOMHHASTE 
COOTBŠTOTBEHHLĽIA NPOHSBEJENIA  POMAHCKATO ŠJAMmANA, H, ZIA CPABHEHIA, A 
OXApaKTEPASYM1 TEMEepb BKPATIIÉ TPU HIBĎCTHLIE BE HAYKĎŇ BHAA S9THXE 
POMAHCKAXE IÉCEHB, HÉCKOJBKO HANOMHHAFOIMNEXB 2445 ŠÍPOCHABALI, HMEHHO 
dPAHNYZCKIE POMAHCH, HA chansons dďhistoire, XII-ro H MpexMeCTBOBAB- 
NIHX£ BŠBKOBB, IPOBAHCAJBCKIA IIĎŠCHH CÉTOBAHIA B£ paJIYKÉ C©5£ MHJIBHIMB, 
OTAPABHBLUIHMCA BO CB. 3EMIXTO, H TAKIA R06 KAIOCTHHA HTAIBAHCKIA NÉCHH 
XIII-ro s. UTro J0 HŠBMENKOÁ NO33IH, TO BE HEÄ HSBŠCTEHI NOZAHŤÁMA 
Reuterliedlein. OZgma H3E HHXB COJEPKHTE BOCBMA CEPACUHOO H BMÍCTŤ 
XYAOKECTBEHHCE BEIPAKEHIE 3AÓOTIHBOCTH ABBYUIKH O0ÓB E14 MHIOMB, HO 
COXPAHHIACb BE nepesauť XVI-ro BÉŽka H NOTOMY HE MOXET1 TAKE HHTO- 
POCOBATE HACE 3AŠCb, KAKB Ó0IBE APEBHIA POMAHCKIA NDOHSZBEZEHIA. 





2) BalTE MOZKOTL — Kb KCHCKOU, OÓPAZIIBI KAKOBOM NOMIH AO HACB BB ZAMAMHO- 
EBPONEÁCKEX2 NAMITEUNKAXB. 
3) 3erzuna, JyHmaň, cHHee Mope, JHŽIPE CZOBYTHUŤ, KOBBLAB, KPACHO0 COZHINC, — 
BCO aTO OÚPAZbI H IIHTETBI, BCTPÉTANMIECH H DE HAPOHHOM noassiu. OM. Iloreónn 
ČrOBO 0 nozky HropeBÉ, TEKCTE X NPEMŠUAHÍAN, Bopon. 1878, 135—140: Oromosbckaro 
Caxosbo 0 nEzky Mropes?š, JIsB. 1816, 114—116. 
Festschrift fir Jagic. 21 


418 H. JamKEBHYUD, 


Br chansons de toile sxm ďhistoire, KaK£ HX5 HASLIBANOTE, H3OÓPA- 
ZKAIOTCA KOPONEBHL HAH APYriA 3HATHLIA AAMBI H AŽBY MIKE, ĽOPHOFOMA Z 
TOCKYBIIIA BE 3AMKŤ MNO OTCYTCTBYHNIEMB MALOMB, MYXŤ NIH KOHNEXŽ. JTN 
POMAHCHI HAXOAATCA Bb COOTHOMENIH H CE HAPOAHĽIMH IŽCHAME. B£ HHX3, 
KAKB H BE HAPOJHHIXE OPOHIBEJEHIAXB, OÓHAPYREHIE  CHIBHAFO VYBCTBA 
HAHBHO, H MBICIb HE HYKJAETCA BE HBLICKAHHOH SODMÉŤ AXE VCHLOHIA 
BNEYATIÉHIA. OTO OAHH H3B JYUNUHXE IBŠTKOBE CPEAHEBŠKOBOÄ SANAIHO- 
EBPOMEÄCKONÚ Z2APHKU. ÚTPOVSI STAXE IŽCEHĽ HHOMIA HE PaBHM. Crmr 
HX1 9nnueckil 10-TH CIORHLIÁ CE NE3ZYPOH, HMŠRCIEH HHOĽAA MÉCTO NOCIŤ 
6-ro crxora. BMÝŽeTO PHOMbI BE APEBHŤÁUHXE NŽCHAXE — ACCOHAHCI, KO- 
TOPBIÁ CBAJBIBASTE BE OANY THpaJY PAABb CTHXOBI, OAHHAKOBO OKAHUH- 
BA IIHXCA. 

BorĎe HCKYCCTBEHHmI IPOBAHCAIBbCKÍIA INŽCHH 0 PASIYKĎ, HO H OHŽ 
NPOHAKHYTHI HHOPAA OC0OÓ0N TEIIOTOO H MATKOCTÍL YYBCTBA. 

B1 0C0ÓEHHOCTH HATEPECHHI AHA HACE ZAŠCh HTAZBAHCKIA NDONBZBEXGNÍS, 
HOCAlIia nassamie Lai mm Lamenti. Omu no3/AŤe COOTEBŠTOTBYOMINXI 
SPANUYICKHXB, HO HE NAJO0 ZAČBIBATb, UTO BE ÚTAILAHCKOU NOBBÍM VNŽŠAŠIN 
HĎKOTOPBIA APXAHUECKÍA GOPMHI JHPHZMA, KOTOPDIIXE VX HE HAŇÄTN BO 
dPAHNYJCKOÚ JHTEPATYPĎ H KOTOPEIA BOJBOJATCA KB OÓMEMY HOTOTBNKY. 
Br Lamenti BrIpaRKAJACE CKOPÓB NO NOBOAY PAZNYKH HIH PASPEBA CE ME- 
ABIMB. ÚSBŤCTHA CKOPÓHAA NŽEHA BOJZZNÓNEHHOÁ KPECTOHOCIIA, UPANHCHI- 
paemaa Rinaldo ďAguino“) A npiypognBaeMaA OAHHMH KE KPeGTOBOMY 
noxozxy 1188 r., a APYTHMH KB noxo4y Wpaapnxa II. OHA COZEpXNTE 
BOJABIXAHie U MOJHTBY H NPEBOCXOMHA MO HZAMECTBY H UNCTOCEPASYHOÁ 
NPOCTOTŤ Bripaxkenia vyseTpa. EcTb JafŤe INIAYE, HIBŠCTHHÁ BB HCTOPIN 
IHTEPATYPBI N045 nazsaniem1 il lamento della sposa padovana, co4mnen- 
HBIA DE No30BH1č XIII-ro s. ma ĎBenelniamCKOMI HAPŠUIH H HAHACHHLIÁ 
B£ ÔÓVMAFAXB, NATOBAHNEIXE 1271-M1 Toz0MB“).  Yxe Caix CÓrINKAJT 
STY NŽCHO C£5 SPAHNYJCKYMH FEPOHTECKAMH POMAHCAMA, HIH ChanSsons 
ď histoire. ABTOP£ CHeniaxBnOlÍ MOHOTPADÍH 0 NPOHCXORNCHIH CTAPO-SPaH- 
NY3CKOŇ JHPHKA Jeanroy TaKX£E ZYMACTI, UTO Kak5 Rinaldo ďAguino sz 
HÉKOTOD-IXE MŽCTAXB CBOEĽO NPOHZBENEHiA noapaxazrr Mapraópy z Guiot 
de Dijon 6e312 OTHOUIEniA BE KAKOMY-HHÓVAb HCTOPHUECKOMY COÓHITIHO, TAKB 
H ABTOPB CTHXOTBOPCHIA, HAŇNEHHAro BE Óymaraxt 12/7 T., N0CTOANHO 
CAŤAOBAJNE CTLIH ŠPAHILYJCKOU NOBÍCTBOBATEXBHOH 0931x 9). HaKONeITE, 


4) Cm. Monaci, Crestomazia italiana dei primi secoli, fasc. primo, Cittá di 
Castello, MDCCCLXXXIX, p. 82—83. O Rinaldo ďAguino cm. 55 F. Torraca, 
Studi su la lirica italiana del duecento, Bol. 1902, pp. 185—203. Gx. eme DAn- 
cona, La poesia popolare italiana, 18—19. 

b) Monaci, Crest., fasc. secondo, MDCCCLXXX XVII, p. 3860—387. 

6, Les origines de la poésie lyrigue en France au moyen age, deux. éd., Par. 
1904, p. 240—241. 





OHmLITE YKAZAHÍA ZHTOCPATYPHLIKXDE NAPALIACICŇ KB >NfaWY ŽÁPOCIABHHI<. 419 


Novati BLICKA3AX5 Npeznoroxenie, uTo il frammento Papafava npAHANie- 
Z8I5 HE KB IHPHUECKAME HAH NOBŽOTBOBATEJSLHHIMB NPOHZBEJCHIAMIE,, A KÉ 
AHAAKTHUECKOMY, 00 BCEH BŠPOATHOCTH ALIEFOPHUECKOMY JMOCY BE POAŠ 
Pomana Po3BI, BOOÓINE NE KE HAPOAHOH, A KB ABOPCKOŇÁ N0O33IK “). “ 

JAŠCb HE MŠOTO BAABATBCH BB NPOBŠPDKY STHXB Npeznozoxeniž. rs 
HalEHÄ INIĎIH AOCTATOUHO OTMŠTHTE, UTO BE AJII B. Ha JAMAAŤ VCTAHOBHIAC: 
YKE TPAJHIA COCTABIZEHIA IIÉŽCEHĽ PAZIYKH H BL£ TIABAŽÁMHX— POMAHCKAXB 
1nTepaTypax2 XII x XIII BB. CYMmECTBOBAIE, XOTA H CE PAJIHYHLIMH 
BHAOH3MŽNICHIAMH, HO BE CYMHOCTH OAHHB OCOÓLIK BHAE IHPHUECKATO CBTO- 
B8HIA KEHIHHBI, HAXOJANEŇCH BE paZIYKĎ CE MHJBIME, OTIPABHBNIHMCA B2 
N0X0A£ MPOTHBE£ BPAFOBE XPNCTIAHCTBA. 

JTOTE BHAE CKOPÓHOŇ JIHPHKH, NOBTOPAT0, IPEACTABIAET1 HŠKOTOPYM 
NApALIEJB ILIAYY ŽIPOCZABHBI, KOTOPDBIU TAKKE, ÓBITL MOKETE, HANO CUHTATĽ 
0AXHO0 H3E PAZHOBHAHOCTEH NÉHATO PpaSpAJA MOAOÓRBIXE — NPOHZBEJEHIÁ. 
BenoMHHM1, UTO TEMA 0 KEHĎ, OCTABACHHOÁ MYKEMT, VŽXABUHMI BI AAJB- 
HI CTOPOHY, HECOMHĎHHO HABBAHHAA COOTBŠTCTBEHHLIMH IPOHZBEACHLIMH 
Z3ANAHO-EBPOMEÄCKOH MOBBÍH, ÓBLIA pPaZPAÓOTAHA BE ÓBLIHHŤ 0 JJOÓPMIHŤ B% 
OTEB3AÉ. U TaBHTb CE NOIHOW VBŠPEHHOCTIN H ILIAYB /IpocIABHHI CO CTO- 
POHBI ero CX6MBmI BB CBASb CE SAMHAXHOH IHPDHKON PrIAPCKATo BPEMEHH 
NOKAMŽCTI NPEXXEBPEMERHO, HO NOZBOJHTEJIBbHO, AYMAFO, NOAHATb BOMPOCE 
No HOBOAY HHTEPECHATO COBMAXEHIA MEXXY APOBHO-PYCCKOM MOJZIEH H 3A- 
NAAHO0 BB OÓPAÓOTKÉ OAHOŇ H TOH X TEMEI. 

Bo-1:%, Br niauž /IPocIABHLI H BE 3ANAAHO-EBPONEHCKEXB5 CKOPÓHBHIKE 
NÉCHAXE ZCHNHHB, HAXOJAMHXCA BE pPaJIYKÉ C0 CBOHMH MHIBIMH, BHAHME 
OAHY H TY Ke CHTYANÍTO KEHIIHASI, OAHHOKO TOCKYTOMEŇ BE 3AMKĎ, IPE- 
JEME H B5 POMAHCAXT, KAKB H BE ILIAYĎ /IpOCHABHLI, HHOĽAA HMA TOPROONEÄ 
NOBTOPASTCA BE HANAIŤ MOUTH KAKAOH CTPOSHL, HAIIP.: 

Bele Dočtte as fenestres se siet... 

Bele Dočtte tantost li demanda.... 

Bele Dočtte s"est en estant drecie... 

Bele Dočtte li prist a demander... u T. a. 

B+ II lamento vHTaem2: 

eo sto en la cambra, 
eo men sto sola en camerela.... 
Šegnor 9TOŇ TOCKYDIMIEŇ HAXOAHTCA BE Pagania. 

Bo-2-"», BE NEpeJAUĎ STOŇ CHTYANIH HAXOAHNT OAHY H TY X© 9I1HKO- 

2HPANECKYN DODMY CE AŽICHIEMI HA CTPOGEI. 





7) F. Novati, Attraverso il medio evo, Bari 19065, 211—233: II frammento 
Papafava. 
21% 


420 H. JamKCBHY3, 


NAalb BE VACTHOCTAXT C0JEPKAHIA CÉTOBAHJÁ PYCOKOŇ KHATNEH H 33- 
NAJHHIX 5 Frandes-ldames YCMATPHBASTCA pazímuije: ŠIpocraBHA BSHBaCTI 
KE COYVYBCTBÍIO CHI NPHPOAHI H, NO MHĎHIO HŠKOTOPHIKXE, KAKE ÓBI IIDOH3- 
BOAHTE 3AKIHHAHIE, 3AMAAHBIA Ke NÉCHH H3IATARWTE CÉBTOBAHIA ČÓEZE TAKOTO 
BO3Z3BAHIA H BHIPARKEHIA HAPOJHLIXE BĎPOBAHÍH. 


JTO PAJZAHUJE HE HCKATOUACTTE, KOHEJHO, BOZMOKHOCTH 3AHMCTBOBAHIA 
OAHOTO H3£ FpieMOBE£ TEXHHKH 3AMAAHO-EBPONEÁCKATO IHPH3MA PYCCKEMI 
NÉBINOMB. 


TAKO6 38HMCTBOBAHIE ÓBINO0 BO3MOXKHO, MOTOMY UTO BAMAZHHEO NŽÉBNU 
ÓBIBAJH, NOBHJHMOMY, B£ TO BpeMA Ha PYCH H B£ VACTHOCTH BE Kiesš, 
KOTODBIH H3AABHA ÓBLIB CAMBIME KPYMHLIME TOPOAOME BOCTOUHOÄ EBponu 
4 ÓBLIB HANOZHEHĽ HHOCTPAHIIAMH, KAKE TO NOKASHBAONTE HZ3BŽCTIA AJAMNA 
Bpemenckaro u Turmapa Mepseóyprekaro. Cz Zarekaro I0ro-3amala BI 
KieBr Bex1 vepe31 IloXBIryY XOpoul10 H3BŠCTHMIÁ BB XlÍ-ME CTOI. TOPrOBLIŇ 
NYTb, A KYMIAME HE pa3E COMYTCTBOBAJH BB CPeAHIe BŤKA H IIÉBIIEI. 


Kak5 ÓBI TO HH ÓBIIO, 0 NPEÓBIBAHÍH HHOCTPAHHBIXE OŠBNOBE B5 KieBž 
TOBOPHTE caMO Č10Bo 0 nozky Hropesš. BemOMHAHME S0H30XE 0 TOMB, KAKE 
>nazeca HoónKE BE rpazb KieB5, BE TPHAHHNÉ< »ÚBATOCIABA, DPOZHATO 
Besxmkaro Kiepckaro< knasa XllI-ro sška: sry Hšámmm A BeHeAHNN, TY 
Tpemu m Mopapa NOf0TE craBy ÚBATECIABIN, KAIOTB KHA3A Hropa ...< 
>[IBTL CXABY« — BECEMA PACIIPOCTPAHNCHHOE TOPXA A OÓBIYHOE OČOSHANENIE, 
PABHOZHAHANEC CI BAIPAXKEHIEMB: CIATATb XBAZEÓNYH OIŽCHO, — NIŽCHN, 
KOTOPAA ABIAZACE CMENiAXBHOCTI0 ZIHYECKAXE INŽBNOBE TOTO BPEMEHH. 


UTO BMŽÉCTÉ CE HHOCTPAHNEIMA TOCTAMH, T. e. KYMNAMH, NEpeuHCIEH- 
HBIMA BE NPHBENENNOME MŠCTÉŤ »Č1oBA<, MODSH NPHÓHBASTE: BE PYCOKYH 
3EMI0 H HXB NÉBIIBI, AOBOXBHO BÉpoaTHO. lÍpaBia, VNOMAHAHIA 0 MINIE- 
MAHAXB OTHOCATCA KB NOZAUŠÚUNEMY BPeMEHH, HO u Spielleute x nepexoaie 
NŽBUBI APYTAXE HAPOAHOCTEÄÁ HIAABINA MOĽJIH BBICTYNATb HA ĽYCH Ha PSAY 
CL MBCTHLIMA NŽBINAMH NOVE OČINAMI HAHMENOBAHIEME CKOMOPOXOBE, VNO- 
MUHAFOMHAXCA BE NHAYAJBIOŇ AŤTONHCH VRE BO BTOPOH NOZ0BRAB XII -ro Bžka. 
JaBHo VXE OTMĎUEHO, UTO CHOBO CKOMOPOXB HIH CKOMPAXE BE HANHXE 
CTAPBIXB PYKONHCAXE ZJAMĎHAJNO Irpeveckia OČOZHAV.NIA UuÍUOG H — vTÔ 
paxnfbe — Juruč 3). Pyeckie MOrAH ÓLITE 3HAKOMHI TAKKO H CE 3aNaJ- 
HLIMH NPEACTABHTEZAMH TOPO KE TANA NEPEXOKHXB IŽÉBNOBE, ©C1H H3BŽCT- 
H0© VNOMHHANIE T. Ha3. abTOnKCIIA Ilepeaciapia UysnalLBCKATo 0 KOPOTKOMB 
NIATEŠ JIATANE A YIKUXT NAHTAZOHAXI CE HAIUHBKOO NPIYPOJHBAT: BCAŠA1 
3a BRBIAEBLIME X Bece10BCKAMB KB ZAMAALUBIME CKOMOPOXAME ÓOIŤE APOBHATO 





8) Banacbra, O ckOMOpOxax1 — BpeMôxnu k? Ó6n., Hor. u JpeBH., crp. 69-70, 


OmLITE YKAZAHÍA JETOPATYPELIXZ NAPALIEJCŇ KE >NFaVy JÍPOCHABHLI<. 421 


BpemeHH 9). —HŠKOTOPDEIE OTHOCATE STO OMPEAŠIEHHOE CBHAŠTEJBCTBO KB 
Ó0IŤE NMOZAHEMY BpeMEenH — KB XIV-my BŠKY, HO 3HAKOMCTBO CE 0100- 
HBIMH 3AMAHO-CBPOMNEÁCKAMH NPABAMH H OÓLIUAAMH BE KOCTIOMHPOBKÉ MOĽIO 
BO3HHKHYTb H pamHblle. BcenoMHHME paHmHiA CHomenia Kiescko4 PycH c1 
Ppannien: A045 slpocxaba Myaparo AHHaA ÓBLIA $PAHNY3CKOO KOPOJEBOD, 
a 3aTBMB, OBAOBĎBE, CTAZA MEHO0 OAHOPO HIE BHAHBIXB SPAHNY3CKAX1 
VDEOAAZOBE 10).  ITOBHAHNOMY H MOTOME OPOAOKATACE CHOMEHIA ĎpaHniA C1 
Pycbro. lo kpaňfnýeŇ MBPŠ, BO OPAHNYJCKOME AMOCŤ COXPAHHNOCb HEMAIJO 
VNOMHHAHIŇ 0 PycH, YVKA3HIBAFOMUXE HA PASHBIA CBAJH, BB TOME YHOJĎ H 
Ha Toprobsia 11), BE rozbl, Kora AHHA ŽÍpocraBHA NPHÓLLIA BO ŤpaHD, 
TAMI VKE 3HAJH MPOBAHCAIBCKAXE THCTPIOHOBE. —VNOMHAHAHIE 0 HHXE, KAKE 
0 CIYTHHKAXB IOKHOÁ 3HATH, OTHOCANIEECH KB Haualy Xl-ro BŠBka, coxpa- 
NHXOCE y Zžronena Rud. Glaber-a B£ OmHCAHiH NPHÓHTIA BE llapax1 
axouepa Palmynga TysYZ3CKATo AIA ÓpaKOCOVETAHIA CE SPAHNYJCKEMI 
Kopoxem1 Poóepromr. BerŠAB 34 Hero, M0 CIoBaMB Glaber-a, »HauaJH CTe- 
KATBCA BO ĎpPaRi A BYpryHAlo H3% OBepHH H AKBHTAHIH NOAH NYCTŠH- 
11e A 2EFKOMBICICHHŽHIE, BB OGEXIŤ H HpaBAXE paCNYMEHHBIE, BE BOOpYy- 
KEHIH H CÓPYŠ HECTPOHHBIE, AO NOXOBHHHI TOJOBHI OCTDHKEHHLIE, ÓPHTHE 
NOA0ÓHO SHĽAHEpAME, BE OÓYBH HENPHAHUHĎÁMEŇ, NPABAHI H VECTH HE 
3HAFOHie«. TO OMHCAHIE NPHBOAHTE HA MBICIB OTMBUCHHBIA llepexciaB- 
CKHME IŽTOMHCINEME NOAPOÓHOCTH KOCTIOMA JIATHIHHI H er0 HEPOoZOBAHIE HA 
»ÓezcCTynie« nocxňxne. — He ciŠxVETE VNYCKATE H3E BHXY TAKKO YACTBIA 
CHOMENRIA APEBHE-PYCCKHXE KHAZEŇ CE JAMAJOME H NPOAOZKHTOIBHOE Ipe- 
ÓBIBAHIE TAMB HĎKOTOPEIXE H35 HHXB HAUHHAA CO BTOPOH NOXOBHHHI XJ-To B., 
KOĽIA, ÓBITE MOKETB, XHIb H DBOAHB, >» IŽÉCHOTBOPENI CTAPATO BPEMEHH 
ApocxaBia < 12), — BenoMAHMB, HAKOHEITB, UTO »MOCKOXVACTBO< VNOMHHASTCA 
BE TAKOME PAHHEMB NAMATHHKŠ, KAKB NovyuenHie JITyKH AKHAATBI, OTHOCHMO© 
TENEPb KO BTOPOÁ NOJOBHHÉ Xl-ro BĎKA, a MOCKOIVACTBO CB 3HAUNTEJEHOD 
A081 BŠPOATHOCTH MOKETE ÓBITb NPHYHCIEHO KE CIĎAAMB NPOHRKHOBEHIA 
Br Pych OÓBIYBEBE, PACIIPOCTPAHABNIHXCA MPH NOCPEACTBĎ CKOMOPOXOBI, 
TÉXB KE THCTPIOHOBB. 

Ho H NOMHMO NPHZHAHIA BOZMOKCHOCTH NOABIEHIA 3AMAXHLIXE MNEPexo- 
KHXB NŽBINOBB (BE YACTHOCTH HŠMENKAX2 fahrende Leute, -161mc0KHX1 NŠB- 





9) Moe Bospaxenie CM. B£ 6ópomnpž: Primapcrso Ha PycH, crp. 14. 

10) H. Menu, La Russie et le pays Rémois 1048—1893, Reims 1893: A. H. Bo- 
POTHHKOBB, AHmHa ffpocZasbra, Kopoxesa Ppanníu, M. 1902, A. B. | 020510082, AHHa 
Apocxasua x PeáMCROC epBaHrexie — Mock. Bžx. 1901, N. 247: x ap. 

11) E. Langlois, Table des noms propres de toute nature compris dans les 
chansons de geste imprimés, Par. 1904, pp. 516—577. 

12) Cm. A. G. Terpymepsuuyua, Kro 651715 s£mil Bo4H1, YHOMNHACMLIŇ BI >CHOBŠ 
o nozky HMropebše<? — Ilpuzoxenie x5 »>Bäoruuxy Hapozmaro Joma> 1897, u. 172. 


409 H.Jau7K6BNY3, ÔHLITE YRASAHÍA IHTCP. NAPALZCIOŇ KB >ILEANY ÁpOCZABNLI<. 


NOBI X CŽBEPHO-HTAILAHCKAX) Ha PycCH VZO BE A0-TATAPCKOE BpeMA, 
OTMĎUCHHOE BHIHE CXOACTBO B£ TEMĎ H OCHOBHOMI NOCTPOEHIH niawa 
ApocIaBHBI H 3ANAJHLIXE CKOPÓHEIXE IŠCEHĽ PASIYKH HE IHIMEHO, AYMAD, 
HŠKOTOPATo HHTepeca. DBITb MOXETE, STA NAPALIEIb CIHNIKOMÉE OTAAICGHHA 
H HEAOČTATOUHA AIA NOATBOPENCHIA AOMBICIA 0 EŠKOTOPDOME JHTEPATYP- 
HOME POACTBĎ CE 3AMAXHOTO PEIAPCKOM MNOB3I XYAOKECTBEHHŽÁNATO H3E 
919304081 IYUATO MAMATHAHKA APEBHE-PYCCKOU JHTEPATYPHI) HO BCe-Xe 
OHA HE ÚEBBIHTEPECHA, H OCHĎŠMASMEIÁ E10 NZAYB ŽIPOCHABHHI MOKSTE TOIBKO 
BHIHTPATb BB NOSTHYECKOH ZAXY MEBHOCTH H NPELECTH. 


KieBr1. H. JamKeBnyr. 





Nemo 10 robopy BYKOBHHBCKO-PYCKOTO. 





PycHnm ByKOBHHBCKO-pyCKi, B umexí 268.000, AŤIATBCA HA BIACTHBI 
PYCHAKH C. 6. ZHTEJÍ MEpEBAKCHO A011B 1 TropôiB i ľYnyzHm aô00 XnTezl 
ripeki. l|IA SrrAAOM A3HKOBHM CTAHOBIAT: OHH VYACTb ToBopa PYyCHNHIB 
3BAHOTO MNOKYTCKHM i MOKYTĽ NOAÍIHTH CA HA NIBHIYHO-NOKYTOKAÁ 
(TaCOM HEBIACTHBO HASHBAHHÁ TAKOK OMOJAHBCKHH) i NO0OXYAHOBO-N00- 
KYTCKHÁ AÓ0 TYNYIBCKHU. OÓA TOTI MATOBOPH (MBHIYHO- i NOXYAHEBO- 
NOKYTCKHH) CYTb 3 COÓ0O TAK CHOpÍAHEHÍ, MO Ix roaľ pisKo BIAAlIHTN: 
BIA TAJHIIKHX PIKHAT: CA POJOBHO TEM, IO NOCÍAAWTE ÓLIBNE eXEMEHTIB 
PYMYHBĽCKAX B CBoľÁ Čecfai. IliaroBop FYNYSBCKHÁ BIABHAUA6 CA CHAb- 
HIÁMIHM SMATNÉH6M IHILIATHX MP. XÓNO, VAČÁH, VEPBÁK, AYKE TBEPAHN 
c Ip. B CIOBAX OBIKHÁ, CHIBATH, YACTHM MEPEXOJOM C B N 1 HE MAT- 
UECH6M © IP. Nec, MA, Ne, CHATH MICTO CEOb, CA, Ce, CecaTH. Pi3ko Bif- 
3HAUAFOTb CA TYNYJH CBOBIO HOMETO, KOTPA S6CTb KODOTNA BIA VÚPAHA 3BH- 
uaAHHHX PYCHAKIB. 

DoBip NoKYTCKHÁ (IMEHHO NOTYJHEBHH) OAMÍUA6 CA TAKHMH IPHKME- 
TAMH: 1) B HASBYIMÍ NPEŇOTOBAHO A NEPExXOAHT> B © IP. 6BIP, 6MA, ENÉ 
(eúné), 6Tro4a, €ÓIOKO, 6CHHÚ, 6KÚŇ, 6K. 2) € MICTO SAFAIBHOPYCKOTO 
A: CTOÉTH, ČOGTH CH M. CTOATH, Ó0ATH Ca. 3) Mirmá A B € AK NOHAH- 
ČIZBME B TOBOPAX TAJHIIKOPYCKAX: MHÉéMKA, U00, N6HYBÁTH, TÓIE, B 
ropax OJHAKOK HAHUACTIÁME VACPKANOCb A: MÁNKA, WaC, Tóra. 4) 0 
NepexoJHTb B Y, HOTOM y B, MICTO OHÁ, O0HÓ, OHÁ YACTO YVHÁ, YHÓ, YHÝ, 
A HAKOHEUHO BHA, BHO, BHH. 0) i MicTO HA (— HI) B HEBIAHÍABHÍM OpHIMEH- 
HHKY BH: BÍHECTH, BÍBECTH, BÍFOAYBATH, BINPATH, TAKOX BÍMHO 
MICTO BÁMA pôl. EBIUMA. 0) HMICTO 0: ÓIHXÁ, IÚXZKA M. ÓIOXA, 10XFA. 
1) mnunzaui BHTOBOPIOTOTBCA AYKE MATKO: UOKXÁH, HOUOBÁTH, XÓUN, 
BYu6pa, Y“ÚTH, KÁJBKA: bo. 8) Nepex OKÍHUANEM -CKHÁ (HAPOCTOK 
-ACKhA| HI A NE MATUATE CA: NÁHCKAH, CÍICKHÁ, TYNÝHCKAÝ, COKÍL- 
CKHH, TAK CAMO Z OepeA HHH (-hHh): BÓIHHH, AÁINHÝ, BÍIHNU. 9) c 
BHMOBIA6 CA TBEPAO: CHBIT, CÍATH (MONMPH CBÍATH, psl. CRMTH: HaToO- 


424 H. I. Bepxparckiť, 


MICT CHiáTH psl. CHIATH), cIÍAHO, NÓCIÍ, CHLBÍZÁTH, CMIÁTH Ce, cni- 
BÁTH, CBIKHÁ, TO CAMO: XOZŇÝ 6C, XOAÚIHCMH (X0AHIH-M), XO4H- 
IHCTE: YACTO ce (cm) MICTO CA: pô6HT ce (cH), Hier ce. — cyZgá M. 
CIOA3, CHOAH: HIBOC M. MOCb> 6KÝC UÓTH NO0BHHÓHĽKY — AKYCb YYTH HOBH- 
noHbky. 10) MATKA BHMOBA CYTOTOCKA P: KOCÁPBĽ, ÓOHHADB Fenit. Kocapá, 
ÓOHHAPA: TeNÓPĽ: NÉPBKOB, YEPĽBÁK PSl. 4PhEk. HfaEh: BEPBX, 
psl. 801X h: Bafýh: TEPbX ONUS CÍ. psl. TPAXATA. TPJANATa. 11) B 
nominat. 6CTE HaApocTOK -err (-4lih), B genitiv-i ABATE CA € (a) cxfnen 
genit. cxlnné, rpeóinér genit. rpečinné. 12) OkiHuene -ANa ACE. -KNY: 
MOIOAHNA, MOXOAHINY, KONÁNA, Konány plur. genit. MOrOAÁN, KO- 
nún, nepenexún. 13) u BHACTYNA6 UACTO MieTOo C. nec. na. ne. 14) Bix- 
NA OKÍHYAHA B TPETÍM IHIIH MHOĽ. UHCIA YACY TENEPIIHOPO: XÓJ8, HóCE, 
CHA6 M. XÓJATb, HÓCATb, CHAÁTb) TAKOK B 6AHHHUHÍM UHCI HHOMÍ T BiA- 
KHHAG CA: XÓAH, HÓCH) HHOJÍ VACPEYE CA T B TPETÍM JHIIH 64. “., KOJH 
B HAIUIHX TAXHIKOPYCKAX TOBOPAX 0HO BIAKHAVE CA: ÓÉPeT, HÉCET, xó- 
ueT, Z3AÓHMEOT, TPIBÁST, MÁST M. Óepe, HECE, XO0YE, ZAOHME, TPIBÁS, MÁC. 
15) Z MICeTO AX: BÁZY M. Buxzxy. 16) micro: ÓrÝAKY, páxKY, Npómy 
FOBOPATb AEKYXA: ÓXÝMO, Pax, npóco. 1%) K MICTO T: KBÍCTO, 
KBÍMHE M. Tľero, Tima. 18) vepréHuž M. uvepBoHmná psl. 4AORAIEHK. 
UPRBAIBNA: ZekyzH mp. ľynysm B /Kaó10 FOBOPATE TAKOX UYEPBÓHHAKÁ 
m. vepponnú. 19) BeTABHO H MÍCTO JATAIBHOPYCKOTO 1. ZEMNÁ M. 36MIA. 
20) 6x a00 ÓAK MÍCTO 3AraIBHOPYCKOTO MU. ÓROrÁ M. nuora. 21) vacrnň 
34HHK HAJBYUHOTO B AÓ0 r: ÓZME, OJBÍTH, ÓPON, OPÓóX, ÓPAHNA M. 
BO3BME, BOIBITH, BOPOH, ropóx, rópamne. 22) Omucama +opma vacy Óyxy- 
uoro vepes infiniť. 3 praes. rzxarora ATH T. 6. My (3 HMY), OPATÍM MY 
KIANE CA BllepeX/: MY MHCATU. MY KOCHTH (B CTAPOCI. BA HMKTH. 
HMAMk NHCATH: B VKPAHHECK. MY Kzaje ca nicra infinit. | 3 HAM cnrH- 
B88: MHCÁTHMY, KOCÁÚTAMY. 29) ia a6o A 3 dativ. B CIYUAAX, B KOTPAX Y 
HAIIHX FOBOPAX KIANE CA X0 3 genit. A XÁTLI, 1A XÁTBI — NM0-XATH. iA 
ABÍBUHHBÍ —— J0 AIBYHHH. A KOTPÍH ABÍBIIBi — 0 KOTPoOi miska. 24) e 
M. XB. PATHTH, $0A M. XBATHTH, XBOA. 20) NepecTaBKA B CHOBAX: KO- 
AóNNBi M. KONÓLIÍ, KÓHBA M. XoBHa Griinspecht. 26) m. xoAHIHCMO 
(CMH), POÓHAHOMO, KOCHIHCMO YACTO XOAHIH-M, POÓRAH-M, KOCHAH-M 
psl. YXOAHAH 1€cUh ete. 27) zeKOTpi AKO BCYBKH AÓO0 NPAYÍNKA VKHBAHÍ 
vaCTHNÍ H. Mp. CME (POPMA EIKIÍT. M. 16CIIH, 16CIb) IP. KOJHCME TH 
HErHÓA, ÓVZO HA He ÓpaTH: B cnoryní 3 part. praet. act. II. rakox x0 
YTBOPeHA perfectum: xozxfý cMe 10 MÍcTaA. — — Moň! m. np. TOBÁ- 
pHUIO, MOŇ, IM YÓCU? — YACTHNA KO NPHULIAE CA 20 ďopmA imperat.: 
XOAÁ-KO| OBMÁ-KO! XOJBÍT KO! OZMÍT KO! BIACTHBICT>, KOTPA TYT i TAM 
rakox y BoHKIB CTpiuae CA. 


Jemo X0 roBopy ByKOBHHBCKO-PYCKOTO. 425 


B ocrarnmx 4H4x cepnma 1904 p. 6yB a ma ByKOBHRÍ, IMeHHO B 
Kamnozynní, B pycxi MozxaaBum, B Pyc BoBI, a 3 NOBOPOTOM B ľĽaló0- 
kif. TakoX NPHHATIAHO ČECIAOBAB A 3 CEXAHAMH 3 JKHAOBÁ (negaleko Bep- 
romera). TYT MOJA KOPOTKÍ MOŤ 3AIMACKH 3 THX OKOJHIIb. 

. — Tníóora. — A. — MKazobá megareko Bepromera. — K. — Kax- 
nozxyHka. — PB. — Pye Boba. — PM. — Pycxa MoxzaBHrAa. 


TpanAaTHKA. 


Jo 3byumi (Lantlehre). 
Voaocisouna (Vokalismus). 


0, 8 a00 B cTICHAE CA BI, AK SAĽAJIBHO B MAJOPDYCKIM Ip. B CHOBAX: 
criý, genit. croxá (psl. cronn), siý, genit. porá (psl. B04%), KINE 
genit. koná (psl. KONA), pizá (psl. poAH V. paAH4): mia genit. meaxy 
(psl. MEA, h), A nic, Hecrá, necxó (psl. NECAB 1ECIIb, NECAA IECIIk, HECAO 
!6CU4): cHir (psl. cukr). 

a MicCTO i (— Š) BHACTY MA B CIOBAX: NÁZHA T. M. ulzúň (psl. URA%), 
NÁázxKOM T. M. ulIKÓM, pol. caly, calkiem. 

e mero an Bl. 4158. narzezm MHOrOro unca: np. vafxe PM. m. 
uaňkú, nom. s8ing. uážňka: neské PM. m. naská: Tepniské PM. ormpké 
PM. nímceTké [. kyponarké ľ. M. TepmiBKÁ, OHPKÚ, IIHCTKÚ, KYPoO- 
NaTKÚ. 

€ Micro A (a). nésxa PM. m. naska: Óox6x PB. M. ÓOZAK: AR 6BO- 
pomok PB. £éBOpOHOK I. M. KABOPOHOK, KAHBOPOHOK: XKéda PM. m. 
xaóa: uHpék T. M. UHpAK, WHpaK, Geschwilr: ČapaGý re PM. Gapadoza 
Kartoffel:? ménxa T. Mitze, manka: mecká ľ. macka, Mark, xpel 
T. xpam, Knorpel, npéaxxa ľT. npazxa, Schnalle: noré PM. plur. 
noréra Vogel, kleiner Vogel, nmóra: mMnéco i méco PB. Fleisch: 
arné T. Lamm, arná, O1pé4580 T. ÔpsAHBO: cBouónnú BM. cBauenni, 
peóňú T. paónú: Topsápeunú K. Vieh-, ToBapauHŇ. TOBÁPEUE MéCO: B 
CBÁHCKIM Méci: Mskúň T. weich, markuí: ropeunú T. heid: veekuň 
PM. seakni, Bory Z6xysbaTu I. Bory AAKYBATA, CTETU ľ. CTATH, 
B36TH T. BIATH. 

6 MÍCTO HAZBYKOBOrOo A. ené K.PM.ľĽ. m. ažme, Ei: e3úx PM. m. 
asuk, Zunge, 6ma PM. m. ama Grube (are Bľ. ama): émipka PM. 
(kémipka), Eidechse, amipka: 6mrp PM. amyp, Erdmoleh, Salamandra, 
ek PM. ax, als: 6roga PM. aroza Beere, Erdbeere: esip PM. asip, 
Bergahorn, psl. 48091: écinz£ PM. genit. cena Esche:, 6óroko PM. 
AÓOKO, psl. 4GABKO: eÓrúnka PM. Apfelbaum: écma PM. Zahníleisch, 
ACHA > 6UMÍH> PB. K. AYMIHb. 


426 H. I. Bepxparoknť, 


HA MICTO HILA. 

NETHANA IT. K. M. NATHHNA, pSl. NATEHHUA: nmenýna I.A. M. 
NNeHANY, pls. NkUJEHHUA: zácxna ľ. Wiesel, M. r14CHna, pSl. AACHUA, 
nepenezúna T. Wachtel, nepemermna psl. nakneaňua: xkynána T. 
Marder, KYHÁNA, psl. KOVHHUA: Čirúna T. Eichhorn, 6Lmmna: nýro10- 
Bala T. Kaulguappe, NYTOrOBANA: OCREÍJNKHNA I. M. VCLIĽHANA,  FYCE- 
HU, psl. ACKNHUA: nonezxána I. Blattlaus, Aphis, monezmia, MOTH- 
xúna ľ. Leberfänle, MOTHARNA, OXOBÁNA I. M. BAOBHILA, pel. BAAOBHUA: 
keprána T. Manlwarf, psl. kpaTI: ZiÁmHana T. sižnúna, Milehgelte, 
psl. AOHNHUA: xuaTÁnNa T. kuTHNA, Ouaste: reprezána ľ. reprermns, 
Calandra granaria. 

6 MICTO a. Beuépe T. M. Beyepa. IXý HA BeUÓpO. 

a MICTO e. MOXÁKOTu K. M. MOGEKOJH, MOZÁKOMH SAZBITAFOT TÓZVÚNMI: 
Zsaéreky T.M. 3IAICKY : AE26KO TI. M. ZazeEKO. 


BHNAA Z. 4006Ta PM. (3-40-CHTA) EGENU£, J0CHTE. 

Y MieTo i. pPÝRHHA ľ. MICTO pIKHHH, psl. PA3ANh. PYKHE X0peBOo: 
KYKÝJB X. M. KYKLIB, pSl. KRKOM. 

a MICTO 0. Óaráro I.M. ÓoraTo. Óaráro MÓXY. 

a Micro e. razá K. Reptilien: rpamá K. Balken, —are: korócCe 
T., 1úcre T., saopóse T. (B KyuepoBi BexHKÍM: 3X0PÓBI4). 

i MICTO A. CBITÁH ].M. CBATHÁ: CKABÍHHÁH |. M. CKIAHÝŤ. 


NepeA CTÍCHEHAM 0 3aBClrim B. Bisbná ľ. genit. sisnú, nom. plar. 
BÍBIH genit. plur. obér psl. $E4kli4: Bírxbxa T. Erle, genit. Sing. BÍZBXH 
genit. plur. BirexiB, psl. 044Y4: Bich genit. ocn, psl. ©9ch: Bícna I. 
Pocken: BiH, omá, omó ľ. 

Nnepex 0 cToir r. ropíx T. opix psl. opky ns ropodén I.K. bopo- 
6e: psl. EpAGHŇ: are: OTÁBA, OCPIHB I. 

i Miero y. Aiópósa T. micro: xvyôópóba, psl. AREPABA > PAIČÓKKÁ 
(rxbióoknž) T. M. PAYÓOKHÁ, pSl. TARGOKA : zámix T. M. 3aAMYZ. (34 MYK 
— 34 MYXA) ITA 3AMIE — psl. HTH ZAU RA). 

I MICTO y. UÓTH T. M. YYTH. 

Y Micro ©. cyzá I.M. croZa. 


NepeA HAZBYKOBAM Y 3ABCÍTAM B. BÝXO T. miCTO VXO, BÝsHNA I.M. 
viuua: Byc T. plur. BycH M. yec: BÝHKO I. M. VäKO. 

a UaACTO MICTO i noóiu y. zárxa (Gýpa sexnxa ľ. — Zýra Gýpa Be- 
11gxa, Birep aáý T. M. BiTep ZYB. 

i MÍCTO H. BÍNYTATH CH I. M. BÚNYTATA CA: BÍÓPATA Ť. M. BHÓPATA: 
BínoxokaTA PM. M. BÚNOJOKATEH : BÍBecTHA PM. M. BHBECTH. 


Hemo x0 roropy ByKOBHÁBCKO-PYCKOTO. 427 


0 He 3MÍHA6 CA HaÄUACTÍÁNE. KIAFUÓM K. KIOUOM IET6 KypaBIbí, 
KOBSIBÓM i KOBAIÓM T. 


i HAHUACTIÁME MPHCTABIA6G CA: imóý, imxá, imaó T. psl. ukan, 
UJkÁA, UkAO, 

Ä BHNAXAE6. BÓCBKO T. M. BOHCKO. 

HAZBYUHO € 3HHKA6. Ulbe I.M. eme. 

HA3BÝUHE | 3HHKA6. rza T. irza, Nadel, psl. Hraa: mne T.M. ixa, 
psl. HUA. 

Haroxoc. 

3 HAFOZOCÍB OAMÍHHÍ: 4“0B6m ľ. genit. v0BHÁ B YKP. 1ÓBEH, genit. 
uópna, opé T. — ópe: ope T. — Óparb: Ae0mebúň ľ. feile — sémesnú, 
KONnATÓ I. genit. komrá Huf — konúro. 


Cyronocma. Konsonantismus. 

IIABHÍ 1, Pp. 

Ý Micro 1. siý K. genit. solá, saraJbHop. Bir.: criý K.ľ. erorá, 
ZaraXBHOpYCK. CTÍI. | 

cCepexHe 1 MICTO TBepAoro 1. sadývwa T.M. SA0ÝHA, ZAČ0ÝTO M. 3a- 
ÓYnO0: xozÁra K. M. XOXHIA: XOAÁNO M. XOJHIO: XOANÚTH M. XOAHIH, 
váskxa T. raBka. 

A miCTO Ab. chYnúň T. cúrnnuň stark: cmrná TpýmKa — pacma 
TPYMKA: TYNÝ Ľekná I. rynyx CKHÁ. 

H MieTO A. 36Mná PM. M. 3EMIA: B 3EMHÚ. 

B HAPOCTKY -APÚB 3BYUHTb P MATKO: Kocápb T... genit. kocapá 
(kocapé). 

BHNAA Pp. ramuép> ľ. i3 ropavap genit. ramuepá (ramgepé) psl. 
TPANANAfh, 

CHUAU] C, 3, A. CM. Cb. 460 T. (3 A6-CH) M. Z00b. 

CTAPOCHABAHIBCK. ACKh OJBÍUAE CK. PÝCKHU pôl. POVChKA ) NÁHCKAÁ 
ľ. náHBOKHÁ, NÓózxCKHÁ I. pSl. NOARCKA. 

I MICTO c. nec T.PM. m. ceck: M4, Ne, nená, nené PM.I. m. ca, 
CE, CECH, CECEs AO NEro poKY — A0 CEro pokY: NY ZPÍBUHNY — CH AlB- 
UHHY > KIÓNKI ľ, Klóbe, krrocka: onárau T. ecaTA. BÝK cire KopóBy ľ. 
— YX cce KopoBy, die Natter saugt die Kuh (nach dem Aberglauben 
des Volkes): Tpážner T. i3: TPAABCATE, pSl. TPHACCATE. 


1 Micro c. mkípa T. m. ckipa psl. Ckopa: meperb T.M. cepeTb> psl. 
CPRCTA. 


428 H. I. BepxpaTckuť, 


CTAPOCI. HAPOCTKOBA -kllk OZBIYA6 -e11. OoxoBén I. genit. ozopná 
psl. SA A, 0Ehlih: orén ľ. genit. orná, naH-ÓTer genit. nam-óTNA: ro- 
poó6n X. genit. ropoóná: ryrypéu PM. Eale, genit. ryrypná. 

MHNIAUi A, X, U, U. 

nicia H CTOIT YACOM 0: MOTÓó, ŽOMÝ, A0 HHÓPO, NOÓIY ZBAYAHNOTO: 
ňeró, HeMÝ, A0 Héro (eró, eMý). 

1IHNIAYÍ K, U, M BAMOBISIOTB CA NOVAHÓLILUE MATKO: 1020BÍUBOK T. 
Pupille, uo10piuok, SpiHgna: -1b0 T. M. mo, Heuľyp PM. 

1 MICTO U. PYLIHÁK ľ. M. PYUHHK, Hómra I. M. HeUTa, HeuTecHa 
ocoÓa. 

11b MICTO M. Fopurók T. M, ropmox, Topf: mkbe ľT. m. eme, noch: 
uibo T. micro i nočiu mo: ckapaxýme PM.T. m. ckapaxyma, Schale. 
CKApaJÝ ME 3 SHNá. 

X b MICTO M. AOXB PM.I. genit. 10117. 3AraJb5H0 pyck. i B nominat. 4011. 

SVÓHi T, 4, H. 

Ab BU. ABÁáHnNeTB> T.PM. i3 ABAIbCAT: p8l. ABAAECATE: TPÚH- 
N6Tb 13 TPHABCATB. 

U MICTO T. ÔmMa K. M. Tb>ma, phalaena. 

A BTPYYCHE. OPOAPÝXATH cHx T. 13: NPopýxaTH CA, BÍH NPOApÝXAB 
cu. — ysapíru T. M. ys3piTn. 

NEpEJ CEPEAZBYTHE 6 VACTO u. MnécoO T. nočiu meco: MHETHNA AK. 
Schwanzwirbel. 

Topramni K, ľ, ť, x. 

Po micro r. porí3 T. m. porís, Typha, Rohrkolben ľaspúzo T. m. 
TaBpHIO: [ perópuň T. m. Tpuropmi. 

Dyóni n, 6, B, M. 

K HAFOr0C0BE 34Hnkae. cTrpyr K. Forelle m. nerpyr (Bia necTp1 
bunt: npore nerpyr — bunter Fisch). 

Ó BeyBa6 CA. kamÓpáre T. Kameraden, xkampars collect., Kanepaxn. 

Óx MIeTO ny. ÓRoxá K. M. nuoza pal. KAMEMA et NaUEKA vol NYEAA. 

H MICTO M. NOPÓH T.M. NOpoOM. 

B MICTO M. MÓJXOBIHLE EEN. NOJOBEHA £en. fem. MICTO: NOJNOMIHB, 
Flamme. | 

0 MICTO B. OzxoBén I. M. BAOBÉNb: OZOBHNA I. M. BAOBHINA psl. 
KRA OBHIULA. 

yY MIcCTO B. yceň. T. M. Bcel psl. Rhch. VCÉH OBÉC. 


NepecTABKA. 1-H MICTO H-Z1. 


koxónma PM.ľ. M. KOHÓNXA plur. KOXOMHBÍ M. KOHÓMAŤ. ZBÍTHÍ KO- 
xormubí Staubhanf: ockímni xoxomnkí Samenhanf. 


Jemo xo rosopy BYKOBHHECKO-PYCKOTO. 499 


BABOGHE CYTorOocCOoK. 


ABIÁTH T. M. HBATM. HAJBAÁTH BOJU: ALIBIÁTA I. — A0OIBATH: 
CKIBIHHÁH I.M. CKIAHÁH: ZbZÍCTA I. M. ZHICTH. 


No nzHersopy (Stammbilduneslehre). 


3 ZAMITHIÁLIHX HApPOCTKÍB CYMHHKÍB KEHBCKOFO PoJA 3ĽAHAEMO ZHL: 
-0JA: Tapóra ľT. KOpoBa Tapuacra: Mapuóra ľ. KOpoBA 3BHYAHHO MN010- 
BaCTA (PÓAHTb CA B MATPÍ). — -AHA: roxyôána ľ. ro1yÓ0CHBA KOPÓBA. — 
-y r14. kpacýza ľ. KopoBa Kpaca. 

3 HAPOCTKÍB CV MHHKÍB CepexHOro poza: € (cTapocx. HI€): Goxéue PB. 
6ozaku, Disteln: rpenere X. Zitterpappeln. 

3 NHÍB MIAPOJABHHX SPAJAEM: 

naú-TA PM. praes. HÓ, MIRÉ, NIE, — naúsaTu PM. schwimmen. 


Jo cxosorsopy (Wortbildungslehre). 
ÚKAOHEHE CVMHHKIB. 
1eB ľ. genit. 165a, 16H genit. 16ny: opéps T. genit. opésa: plur. 
opeBú. opézx PM. plur. sipzú. 
piý K.T. genit. porá: oriý K.T. genit. crorá. 
ÓJBÍHL K. genit. 016m8. 


Txip genit. Txopá. — NOHEJBÍLNOK ľ. genit. MOHEABÍJKA. — BI- 
BTÓPOK T. genit. sipTÍpka. — uWeTBépB5 [. genit. veTpepsrá. 

ropoó4u (ropoóen) A. T. genit. ropoóná: — xxrxónmn (xzonen) ľ. 
genit. xrómia. 


kocáp» K. genit. kocapá (kocape), myxép» T. genit. myxepá Maurer: 
KOMÁp> gFenit. komapá plur. nom. komapí T. maréps ľ. genit. maxepá 
Maler. — 

óbax A. Tabanus Viehbreme plur. nom. óbaxn i obanú XA., rpim 
T. plur. rpómu, rpómHi. 

pir T. genit. plur. miero poriB. pisná me máe pir ľ. — BiBlia He 
M36 POTIB. 

róxos I.PM. rózoby (accus. sing.). 

ablať. cyYMHHKÍB i MPAXOKHHKÍB KEHBCKOTO POJA Ha 0ý: BOXÓÝ, KO- 
cóý, ropóý, piKČý: BexéHOý, KPÁCHOÝ — BOJÓNO, KOCÓHO, FOPóN, pi- 
KÓN0, 30 XÉHOTO, KPÁCHOD. 

piBná T. genit. sisnú: genit. plur. obém — OBÉNp. 

nepenexňna T. genit. nepenezármm, genit. plur. nepenesán. 

genit. plur. CYMHHKÍB REHBCKOFO POJA ZBHYAŇHO VKUBAE CA HA -IB. 
xáTiB T. — xaT: BIABxÍB T. — Bifbx: Čaráro xpynís ľ. — Čoraro 


480 H. I. BepxpaTrckni. 


KPY: 40 ÓRÓZIB [. — J0 Nulí, PórOBiÍB I- — ror0B, NaHHÍB T. — 
námnii, der Fräulein: TaHmkícTpis ľ. — TaHBÍCTp: OXHA NÍCHA. ČArÁTO 
NÍCHBiIB T. — Čoráro niCÉHE> KÓSIB [. — M3: BÓJIB ľ. — BiA. — 


pómis [. — sómeň: Ópóbis T. —— ÓpoBs — népxsa T. gen. plar. 
NÉPKBÍB — NÉPKBEH, NÉPKOB. — 

IB CTpivae CA 1 Y CYMHHKIB CepexHoro poza: cérisB ľ. — cer, CII, 
PHBÍZNÍB AK. — THÍ3A: NOABÍPÍB T. NoJBIpiá: AO HnečECIB T. — A0 HEČÓC, 
axe: Becir6 genit. becirá genit. plur. peckí15 T. — MHBiB T. — iNeH. 

TAKO TOBOPATE: YePpHIBUBÍ, 20 Uepnisupíb [. m. 40 UepHOBÉHE. 

konuTó JK. genit. konmnTá, Huf, KonúTo. | 

apubá T. plur. tant. genit. apos. 

aú icom [. -—— IBAAM: AÓ dex T. — FOAX. 

ABópem T. — ABepaM, ABépex T. — JBepax. 

BíMHnE ľ. genit. BÍMHE — BÁMA, genit. súmena, — 1. 4. 5. MH: 
2. MHA. 3. MH. ©. MHAM. 1. MH. — JMA, IMeHH, IMeHH, IMElNeM, IMEHH. 

1. réze T. 2. Texéru. 3. TEA6TH (TEX6TIO). 6. Tex6TeM (Texen). 

1. rerxéTW (TérO). plur. 1. Texéra. 2. Tez6T. 3. TEXéÉTAM. 

6. Tex6TAMH. 1. TEXETAX. IÓIIE. 

1. neó0. 2. meÓa. plur. 1. nečecá. 2. nečecís. 

ABifHme ume10 (dualis) B uÍZOCTH 3HHKNO, J2HNe TYT i TAM IHIIHIH 
CA 6116 NABHÍ ©OPMH. ABI CÉzBLi JK. ABi cxópi JK. 


IIPHXORHHKA. 


AO NOpIBHAXbHHAKA (COMparativu8) Hepa3 NpuHCTABIAE CA MAH Ip. 
uaHKé Maň Menlli Bia poponu PM. 

OAIHUHAK (superlativus) mnosí TBOPDOTb CA Vepe3 NPHCTABICHE HAH 
(Ha) 20 pPAZOBHKA (pOsitivus): NYráu“ HAHBEXÁKAÁ. 


JAHMEHHHKA. 


POPDMH 10 MÉHE, AO TÉ0E, AO CÉÓ0E CKPISb VKHBADTB CA. 

MICTO MHOI0, TOÓ0IO, COÓCO TOBOPATE: MHNOÝ, Toldý, colóý. 

6ro, 6MY, A0 HÉTO, B HiM, B HiH. 

MÓro, TBÓPO, CBÓPO, MOMY, TBOMY, CBOMY MICTO: MOBO, TBOSTO, 
CBOGPO: MOEMY, TBOGMY, CBOEMY. 

MOGÝ, TBOGÝ, CBOGÝ M. MOBI, TBOEI, CBOÉIO. 


Z10REHOE CKIAOHEHE. 


ablativus plur. 3aBelram HA -HMH. BEXÁKUMH IDiCAMH, CHBHMH KO- 
POBAMH, VEPJÉHAMH 6ÓJOKAMU. 


Äemo X0 rosopy BYKOBAHLCKO-PYCKOPO. | 431 


U HCIHIBHHKAH. 


OAÉH, OAHÁ, OJHÓ (TAKOX: SIÓH, ©AHÁ, 6AHÓ), UITÚPDH — YOTHPH: 
AÉCET> (JECBIT)) METLHÁHNET: (METHÁHIBIT), PSl. NATA HA AECATE: 
ABANETE, Psl. ABA AECATE: TPÁŇNSTE, Sl. TPH AECATE: NETBAÓCETH 
(nexeceT>), psl. NATA A£CATh: CHÍMASCETE, PSl. CEA Ma AECATh: 10- 
B6Tb AÉCETB, pel. A£EBATá A£CATh. ABACTO, TPHCTO: IUTHPHCTA, 
NETE COT: AEBSTB COT. 

TPŠTHA, TPpéTA, TPÉTE. MÓCTAKÁ, MÉCTA, MócTE. 

ABÓG TEJÉT, ABOÁX TOJÉT, ABOÁM TEJETAM, ABÓG TEJET, ABÓG TEJÍT, 
ABOÁMH TOJÉTAMU, Y ABOÁX TEJÉTAX. 


TraroJH. 


HÉCTH. Hecý. npAnecé T. (5 JporoóHuUHm: NPHHÉCY, NPHRÉCEH, NPAHÉCE). 

noráru X. noraé B Bóxy er sinkt im Wasser. 

niúTra PM. schwimmen. nímé nato np. n2m6 KÁUKA M0 BOABÍ. 

BÁABITE T. praes. BúxyY (B5X1) — BHAXY, psl. BHRAX. 

AEPRÁTAŤ, XepKÝ, Z0PKÁUI, X2pRÁT, pol. APKATH, APAKA, AP h- 
AKHUIH, APUKÁTA. B ŠÍ. ZHIIH MHOP. UHCIA TenepirnnKa rrarozip 3 III., 
BIAMAXYE T (T>): Zepa 6 T., púze T., xer: T., páce T. 

ÓAVAHTA T. ČRÝAN — Č1ÝAKY, psl. GARRKAX. ÓXÝAH MO AbíCHi. 

MACTÁTH I. MÁCTE — MAY, pel. MAUTA. 

npocúTa T. upóco — npomy, psl. npoua. 

nycTÁTA ľ. nýcTo — nymy, psl. novuTA. 

PÁAHTE T. pás — paxxy, posl. paMRAR. 

aro64 TE I. 1Ó61 (Wacom: IF0ÓX), AKÓRU, psl. AKGAIKX, AEÁUIH, 
y raarozis IV. K5. B 3. JHIMH 6A. YHCIA TENÉPIITHHKA HAHYACTIÁUE BLAVE 
T (Tb): Ň 

TÓHH BOJá . a TAKOX: TÓHHT BOJA — FÓHHTB B. 

z 61x T. Kponípa X6rH — Kponúsa xasúrb die Nessel brennt. 

npócu [. i npócHT — NpocHTB. 

pó6Zn T. i poóHT — PpoOÔHTB. 

B 93. IHIIH MHOTOTO YUHCIA TEMNÉPIIIHAKA TAX ZAFONÍB 3ABCÍTAH BIAMAAYC 
T (Tb): 

rosbópe ľ. — FoOBOPATB (sx. u. 1. 2HIe: A TOBÓp). 

1068 ľT. — INÓLATB. 

MOrÓTE T. — MOJOTATB. 

cBíre ľT. — OBITATB. CBÍTE 3Ópi. 

TAKOK Y JEKOTPHX rfarosíp V. KI. T BiAMmaAYe. 

fópe ca T. — Ó0pAT> CA. ÓOpe CH ÓapanH. — 


439 Isan Bepxparckuú, Jemo 10 rosopy ByKOBEHECKO-PYCKOMO. 


ipsára T. wiehern — ipsaru. KiH> ipxé das Pferd wiehert, psl. 
PAZATH. PUKA, PRKEUH. | 

TKATH T. weben. a TYY, TH TYel1: OHÁ TUYT, pSl. TEKATH, TAKÁ, 
TAYEUH. 

PHÁTH, XeHý, XeHón. psl. CHATH, MKEHA, MEHEUIH. part. praet. 
PHAT, THÁTA, PHÁTO. SármaTa kopopa I. 

BÍKPYTWBATA ľ. BHKPYYYBATA. BÍKPYTODO, BÍKPYTOENI, BÍKPYTHE. 

BÍVACTOBATU A. BÁVHMYBATH. BÍJHCTDIO, BÍVHCTNEN, BÍTACTHE. 

MY BÚXBITH ľ. —— ÓyAY BEZILÍTH, My eTOÁTU [. —— ÓVAY CTOATH. 

XOAH1H-M ľ. XOAHIH-CMO: KOCHIH-M T. KOCHIH-CMO, I00-M BIAKA- 
pázu [. — MOCMO BI/XABAJH. 

ecT i €. Ip. Čaráro ecT kórozga 3 ayÓ3 T. rpymxu e ľ. 

ŽIM, Úi, MICT. HIA! — MATB. — AaANÝT ľ. 


Izan BepxpaTcKAH. 





Kad su počele da ulaze u rumunjski jezik najstarije 
njegove slavenske riječi. 





Zna se, da je rumunjski jezik vrlo našaran svakakovim slavenskim 
riječima: izmedju njih jedne su starije a druge mladje. Ove zadnje, 
to jest mladje, kojih je broj najmanji, misli se u današnjoj nauci, da 
g8u nam počele dolaziti ne prije IX. stolječa, a to literarnim radom 
Čirila i Metodija, koji bi bili uveli medju Rumunje slavenski erkveni 
obred, slavenski jezik i slavensku azbuku, dočim one starije, kojih je 
broj največi, tvrdi se, da su ušle u rumuujski jezik u Jordanovo doba, 
naime u Vl. i VII. vijeku. 

Tako misli čitava današnja nauka, koja 8e bavi rumunjskim stva- 
rima, počevšií bar 8 Miklošičem, koji se posebno bavio slavenskim 
elementima u rumunjskom jeziku, i svršivši sa svim rumunjskim filolo- 
zima kao što su Čihak, Hasden, Tiktin, Philippide, O. Dengusianu, 
i s historičarima, kao što je naš slavista J. Bogdan, koji, da pravo 
rečemo, u tom pitanju ne donose ništa novoga več se svi drže samo 
Miklošičevíih študija % zaključaka 1). 

Mi se ovdje ne čemo baviti mladjim slavenskim elementima u 
rumunjskom jeziku i kalturi. Spomenučemo samo da — kako sam 
dokazao več u »Fonetici čirilske Azbuke u pisanju rumunjskog jezika « 
(Zagreb 1899), pa opširnije još u »Fonetica alfabetului Cirilie < (Bucuresti 
1904) — literarni i erkveni slavenski rad nastao je medju Rumunjima 
ne u vrijeme Čirila i Metodija, kako se mislilo u nauci prije, veé ne- 
kako u XII. vijeku. 

Ali zadatak ove radnje je da pokušam dokazati, da Miklošič, a 
dakle i svi rumunjski učenjaci (jer syi se drže samo njegovih študija 





1) U tom pogledu teško mogu í da spominjem djelo prof. N. Jorga: >»Ge- 
schichte des rumänischen Volkes<, Gotha 1905, jer ovo ne odgovara današnjemu 
stadiju nauke (več njezinom stadiju od prije 20 godina), ne samo u onom, što se 
bizantinistike tiče (kako je pokazao K. Dietrich u »Byzantinische Zeitschrift« od 
31 Jan. 1907 g.), več ogobito i glede slavistike. 

Festschrift fúr Jagič. 28 


434 Jlie Barbulescu, 


i zaključaka) griješe i kad kažu, da su najstarije slavenske riječi 
ušle u rumunjski jezik u Jordanovo doba, to jest u VI. i VII. vijeku. 

Pokušaču ovdje da dokažem, da su nam ove najstarije slavenske 
riječi počele dolaziti ne u to doba, čak niti u staroslovenskoj periodi, 
več poslije IX. vijeka. A i o ovom pitanju nečnu sada raspravijati 
opširno, veéč ču samo temeľje staviti, rezervirajuči sebi da (u večoj radnji, 
što upravo pripravljam pod naslovom »Najstariji etnički i kultarni dodiri 
Rumunjá sa Slavenima<) dokažem, sa čitavim naučním aparatom, ovu 


svoju novu teoriju. 
% 


I Miklošič i svi oni, koji se drže njegovih zaključaka i teorija, ne 
primaju Rôslerovu teoriju glede Rumunjá. Oni dakle tvrde — što je 
bez sumnje jedino historično — da su Rumuoji uvijek živjeli u Dakiji, 
od Trajanovog doba do danas. 

Ali s druge strane isti učenjaci konstatiraju, na temelju starih 
historičkih izvora, osobito na temelju poznatog spisa Jordanova, da su 
u VI. i VII. vijeku živjeli u Dakiji — to jest u Moldavskoj, Vlaškoj 
i Erdelju — i Slaveni. 

Ali ovi učenjaci ne pitaju sebe, da li na odnosnome mjestu Jordanes 
hoče da kaže ono, što oni na prvi pogled razumiju: naime da su, fak- 
tično po čitavoj Dakiji, živjeli onda Slaveni, ili samo u jednom njezinom 
kraju? Več, bez dalje kritike, uzimlju za neosporno, da Jordanes hoče 
da kaže, da su po čitavoj Dakiji bili onda Slaveni, a buduči da su i 
Rumnnji onda živjeli u Dakiji, ti učenjaci tvrde dalje, da onda, to jest 
u VI i VII. vijeku, Slaveni su dali ramunjskom jeziku one najstarije 
glavenske riječi, jer su onda ova dva naroda živjela skupa. 


Prema tome i buduči da se pristaje, da su dakijski Jordanovi 
Slaveni, koji su živjeli onda smiješani s Rumunjima, govorili, sa kakvim 
dialektičkim niansama, tako zvani staroslovenski jezik, koji je danas 
u nauci smatran za starobugarski, zato oni učenjaci tvrde, da su one 
slavenske riječi rumunjskog jezika staroslovenske. 

Tako misli Miklošič, koji na pr. u svojoj raspravi »Die slavischen 
Elemente im Rumunischen« str. 12 kaže: »eine nicht unbedeutende An- 
zahl von slavischen, namentlich altslovenischen Wôrtern in das 
Rumunische aufgenommen worden ist. « 


A isto tako misle svi rumunjski učenjaci: tako Čihak u svojem 
» Dietionnaire ďEtymologie daco-romane« I, str. VIII, piše, da: »cest 
surtout au ťieuz slave (slavon) ou vieux bulgare, comme on ľappelle 
méme de preférence, avec plus ou moins de raison, gue le roumain doit 


Kad su počele da ulaze u rumunjski jezik najstarije njegove slavenske riječi. 43b 


le plus grand nombre de ses emprunts.< Ov. Densusianu, u svojoj 
» Histoire de la langue roumaine«, 240 kaže po Miklošiču i Čihaku, da: 
sla plupart des éléments slaves pénétrérent en roumain aux V., VI. et 
VII. siécles. [ls forment la conche la plus ancienne et la plus im- 
portante.< Dočim profesor Bogdan ide i dalje od ovoga, kad kaže, što 
je Miklošič naročito zanijekao, da: »ne može da bude ni riječi o rumunj- 
skom naroda prije nego što je ramunjsko pučanstvo apsorbiralo slavenske 
elemente tokom VI.—X. vijeka 1) <. 

Ali svi, prevareni nerazumijevanjem Jordanova teksta, nijesu dalje 
opazili, da slavenske riječi ramunjskog jezika nemaju u sebi fonetičke 
karaktere staroslovenske več mladje od staroslovenskih, a naime više 
ili manje srednjobugarske, koj? su se počeli razvijati u bugarskom 
Jeziku poslije IX. stolseča. 

Inače, Miklošié je zanemario Ztstoričku gramatiku slavenskih riječi 
i kad je proučavao slavenske elemente u madjarskom, jer več prije 
mene, premda samo mimogred, prof. Asbóth mu predbaci, da » MAk1x01mn4 
HE pazlmuaeTE CTaparo 0T£ moBaro« (>3BžcTIA OTABI. PyCCK. A3. H 
exobecr. Ilmnepar. Aranem. Haykt, 1902<. Toma VII-ro kHunxka 4-4. 
Cankrnerepó. 1902, str. 290). Dočim prof. W. Vondrák, u svojoj >Alt- 
kirchensl. Grammatik <, na str. 374, iskaže takodjer nekakvu 81mnju, kad 
piše, da: »auf die slav. Lehnwôrter im Magyarischen, Kumänischen usw. 
kann man 8ich nicht berufen, wie es Miklosich tat, weil es sich nicht 
beweisen läBt, daĎ diese Worte nur aus dem Aksl. Eingang ins Ma- 
gyarische fanden. < 

Da dokažemo svoju tyrdnju, mi čemo sad samo ove četiri karak- 
teristične pojave istaknuti. 


I. Slavenske riječi sa +, » u staroslovenskom. 


Ima u rumunjskom jeziku mnogo slavenskih riječi, koje su u staro- 
slovenskom imale zvuňore 1 i b. Ali u rumunjskom ove riječi pred- 
stavljaju se pod oblikom : drugih četiriju kategorija: naime ili nemaju 
nikako 1% i b, ili imaju e namjesto £ i o namjesto +, ili imaju í (— y, 
rusko Hr) ili ú (— novobugarsko +) namjesto B. 

Tako prva kategorija ima: sdravän, priče, sfadá, denie, bezná, 
praznik, zglobiú, náting, oblink, stinjen, praund, dimb, stilp, rind, sfint, 





1) J. Bogdan: Istorigrafia romíná g: problemele eš actuale, Bucuresti 1905, str. 21: 
»nici nu poate fi vorba de popor romin fnainte de absorbirea elementelor slave 
de cátre populatia bástinase rominá (n cursul sec. VI—X«. Niti Miklošič: Die 
slav. Elem. im Rum., 12, niti Šafatík u Slovo. Starož. I, 268 nijesu toliko pretjeri- 
vali, jer obojica misle o eksistenciji ramunjskoga naroda veé u Vi VI stolječu. 


28% 


436 Ilie Barbulescu, 


poting, päing (ili pálanžen, päiažen), puška, duhovnik, pírnik, rimnik 
(iz ribnik), pivnita, poftá (iz pohtá), rápštese i t. d., koje su u staro- 
slovenskom glasile: CHA P48%, NOHTANA, CHRAAA, EBAEHNIE, SEBA HO, 
NPAZALHHKA, ZRAČEHEB, HETAN A, OBAR KA, CAKAHA, ANPRAh, A RER, 
CTATNA, PAAh, CEATA, NOTANA, NARKA, MNOVUIKKA, A OVYCOBANHKA, 
NPAHAKU, PREHHKA, NHBAHHUA, NYATÉHHE, PRNAUJ. 

Druga kalegorya: stinžen, stekla (i stikla), temnita, prekupet, 
kotet, staret (i starit), šugubet, otet, sprinten, u starim tekstovima: 
8mžren, pšvetz, pa veste, poveste, lene, melitza i t. d., koje 8u u staro- 
slovenskom glasile: CA?K5ANA, CTAKAC, TRUKHHUA, NPRKOVNAU A, KOTALA, 
CTAPkU k, ŠCOVFOVEKUk, OUkTA, CAHPATÁHA, CHUŤPAHU, NREKLUA, 
BKCTA, NOBKCTA, AKHk, MkAHUA i t. d. 

Treča kategorija: dobitok, virtop, svitok, nápirstok, vinzok, prilostesk, 
tokma, moždai: Šoptesk i t. d, koje su u staroslovenskom glasile: 
AOENTBKA, BPATANA, CHEHTBKA, HANPACTAKYA, CHRAZAKY, UNA - 
TATH, TAKMO, NDKAKCTHTH. 

Četvrta kategorija: rívna, píra i pírnik, pástráv, pikla, míškoí, méz- 
da, oväz, ime jednog posjeda: Tímna, pa dira, tirňse, možda i: väduva, 
stiklá, prizáriť, záresc, pa skirbá, i u starim tekstovima: dveará, sineatá 
i t.d., koje su a staroslovenskom glasile: (AEAH A, Nkplá, NAPAHHKA, 
NACTPA, NAKAh, MACKA, MAZAA, OEkACh, TAMAHA, CHABDATH, TAPATH, 
BEA OBA, CTAKAJ, CKOREA, NOHZAPRTH, ZAEKTH, ABA k, CEHNALU it. d. 

I Miklošič i svi naši filolozi tvrde, da su ove četiri kategorije 
riječi ušle u rumunjski jezik u Jordanovo doba, to jest u VI. i VII. 
vijeku, iz staroslovenskoga, samo je Miklošič one iz treče kategorije 
smatrao staroslovenskim u »Die slav. Elem. im Rumun. «, dočim ih kasnije, 
u »Beitráge zur Lautl. der ramun. Dial. Vocal. II< str. 17 smatra riječima 
ruskog izvora u rumunjskom. Ali, po današnjoj nauci, one ne mogu 
biti smatrane za staroslovenske, buduči da je njihova fonetika mladja 
od staroslovenske. A evo zašto. Današnja nauka, nekako razlikujuči 
ge od Miklošiča, tvrdi, da + je glasilo kako č (to jest današnje bugarsko +) 
a b kako č (to jest »ein geschlossenes, kurze8« e nagnuto k ť, kao Što 
je u njemačkom bitte): a ona tvrdi još i da ne samo u VI. i VII. vijeku 
več jamačno i u Čirilo-Metodijevo doba, to jest bar u IX. ako nei u 
X. vijeku, i % i b Su se izgovarali svagdje, gdje su se pisali u staro- 
slovenskim spomenicima. A to, odnoseči se na dakijske Slavene, znači, 
da su se % i b izgovarali i u njihovom jeziku, i to ne samo u IX. več. 
iu VI. i VII. vijeku Jordanova doba. 

Tako kaže današnja nauka, predstavljena u tom Jagičem, So- 
boljevskim, Leskienom, Vondrákom i t. d. 


Kad su počele da ulaze u rumunjski jezik najstarije njegove slavenske riječi. 431 


Ali prema tome, kad bi riječi prve kategorije bile došle u rumunjski 
jezik u staroslovensko doba, to jest izmedju VI. i IX. vijeka, one bi 
glasile i u nas kao što u staroglovenštini sa onim ä (5) ili č (») na koncu 
i u njihovoj sredini: dakle bi bile glasile, bar nekad, súdraván a ne 
sdravän, pritúča a ne priča, i t. d. kako što sada glase. Ali one riječi 
nijesu nikad glagile tako u rumunjštini, Ššto nam i stari tekstovi dokazuju. 
A kad bi nam došle iz staroslovenskog, bile bi morale da tako glase i 
u nas, zato što u organizmu rumunjskoga jezika uopče ne postoji fenomen 
da se gubi ovakovo 6 —á ili b—é, dakle ono 3i b se bi se bilo 
moglo izgubiti na zemlzištu našem. 

Ako dakle one riječi nijesu mogle izgubiti ono % i £ na zemijištu 
rumunjskog jezika, slijedi da su one došle n ovaj jezik upravo čez kib, 
dakle da su došle ne u staroslovenskom stadiju veé u drugom stadiju 
bugarskog jezika, došle su naime u jednom njegovom stadiju, u kojem 
je ovaj sam jezik po svojoj organičnoj fonetici bio izgubio 1 —ái 
b — č. 

Isto tako, kad bi riječi druge kategorije došle u rumunjski jezik 
u staroslovensko doba, one bi glasile i u nas sa jednim » — č na koncu 
i u njihovoj sredini. A kad bi ovako prešle u rumunjski jezik, morale 
bi da se isto tako i gačuvaju, zato Sto, u organizmu našeg jeztka, uopče 
nema te pojave da b prelazi u e ili da se gubi. 

Isto tako kad bi riječi treče kategorije došle u rumunjski jezik u 
staroslovensko doba, one bi glasile i u nas sa jednim i — % na koncu 
i u njihovoj gsredini. 

A kad bi ovako prešle u rumunjski jezik, morale bi da se tako i 
gačuvaju, zato što u organizmu našeg jezika ne mora da un ovakovim 
pozicijama č prelazi u o. 

Napokon kad bi riječi četvrte kategorije došle u rumunjski jezik 
u staroslovensko doba, one bi glasile i u nas uopče sa jednim + — é, 
a kad bi ovako prešle u rumunjski jezik, one bi morale da se tako i 
gačuvaju, zato što, u organizmu našeg jeztka, ne mora da na ovakovim 
mjestima jedno č prelazi u f. 

Ali Koji je bio ovaj drugi stadij bugarskog jezika, u kojem 8u 
one riječi, na tlu ovog jezika, počele da imaju one fenomene onih četiriju 
kategorija? Staroslovenski tekstovi su prijepisi iz X. ili XI. vijeka. 
Ako se promatra jezik ovih tekstova, vidi se, da se u njima pojavljuju 
kao nešto nenormalno i neobično, dakle kao nešto odaljeno od običnog 
njihovog jezika, upravo one četiri fonetičke pojave. Ove četiri pojave, 
koje se pojavljuju kao nešto novo u jeziku, odgovaraju onim četirma 
kategorijama, na koje 8mo razdijelili u ramunjskom jeziku slavenske 


438 Ilie Barbulescu, 


riječi, koje u staroslovenskom imaju +: i». Naime kao nešto novo 
pojavljuje se u staroslovenskim tekstovima gubljenje onog 2% i b, budi 
na koncu riječi, budi u njihovoj sredini, pa zamjenjivanje jednog % sa 
e a jednog > sa o i napokon zamjenjivanje jednog + sa >. 

A naučna dalnja istraživanja današnje slavistike pokazuju, da ove 
četiri pojave, koje su samo nešto nenormalno i novo u staroslovenskim 
tekstovima, sastavljaju upravo individualnost bugarskog jezika u XII. 
vijeku, to jest u srednjobugarskom stadiju ovog jezika. A opet one 
se pojave rasprostanjuju u onom jeziku neprestano u sljedečim vije- 
kovima sve do današnjega dana. To znači dakle, da počevši od X. ili 
XI. vijeka riječi iz onih četiriju kategorija glasile su u dalnjem razvitku 
bugarskog (t. j. srednjobugarskog) jezika upravo kao što u rumunzskom. 

Istina je s druge strane da su neke izmedju riječi druge i četvrte 
kategorije mogle dobiti svoje e i £ ina tlu rumunjskog jezika, isto tako 
kako n. pr. iz latinskog titionem imamo rum. táčiune. Ali to niti mora 
niti može da bude ovako, jer i onima manjka staroslov. 5 i b: rum. 
Timna, starosl. TAMk£Ha, ali srednjobug. TEMNA: rum. pírnik, starosl. 
NAPANHKA, ali srednjobug. ntpunk it. d. A kad im manjka 5ib, to 
je znak da se one nijesu stvorile na rumunjskom zemijištu, več da su 
nam došle ovakove, kakove gu, to jest i sa e, á, ? namjesto bi bez 5 1b. 


II. Slavenske riječi sa Ni A u staroslovenskom. 

[ma u rumunjskom jeziku slavenskih riječi, koje sadržavaju u sebi 
nazalizam ín (im) i u» (um). Izmedju ovih í» odgovara staroslovenskomu 
x ili A, ali un odgovara samo x. — Tako za íx imamo a) prema A: 
dimb, gingav, oblink, ogindi, pindi i pindar, trimbá, tingui i tinži, mindru, 
kring, ginska, dobinda, krinčen, u Banatu: golimb it. d.: b) prema A: 
sfint, náting, zvikni, imbrinči, rinži, vinzok, rind, tinžalá, instingáni, 
smintiná, poting, rinza, možda i päianžen ili päing, pa stinžen i t. d. 
A za drugu pojavu, kad un odgov. staroslov. A: skump. munka, prund, 
lanka, undita, kumpána, dunga, dumbrava i t. d. 

Treba da unaprijed primijetimo, da je u rumunjskom jeziku broj 
riječi sa í1 največi, dočim il je sa us mnogo manje. Sam Tiktin mora 
da donekle to prizna, kad u Zeitschr. fúr roman. Phil. XII, 236, 
kaže: >»ksl. a wird nach Kons. bald durch í», bald — doch weniger 
häufig — durch ux dargestellt. « 

Ali gsvakako i ne obaziruči se na to, i Miklošič i svi rumunjski 
filolozi rekli su, da su sve riječi ove vrste ušle u rumunjski jezik u 
Jordanovo doba, a prema tome izvodili su ih iz staroslovenskoga. Samo 
što su napravili razliku, da riječi sa um imaju u ovom >den älteren 


Kad su počele da ulaze u rumunski jezik najstarije njegove slavenske riječi. 439 


Reflex des X « (Miklosich: Beitráge, Voc. III, Cons. I, 24, a po njemu 
Ov. Densusianu: Histotre de lu lungue roumatne, 2101. Ali svi, preva- 
reni nerazumijevanjem onoga Jordanova mjesta, nijesu opazili, da ove 
riječi nijesu nam mogle doči iz staroslovenskoga iz dva razloga: prvo, 
jer one nemaju glasa ú ili č. što bi odgovarao staroslov. 1 i b, a drugo, 
jer — pazeči na činjenicu, da su riječi sa ín u velikoj večini a one sa 
un un maloj manjni — A iA bi morali da imaju u rumunjskom jeziku 
drugi refleks a ne in. 


Današnja je slavistika dokazala, da je staroslovensko X glasilo 
kao francuski on (i to samo tako, a ne još kao un, kako je mislio 
Miletič!, a da je A glasilo kao što franc. #». Prema tome one su riječi 
glasile u staroslovenskom, to jest bar od VI. do IX. vijeka: AREA, 
PÁDBNABA, OBAŇKA, OCKAHTH, NŇAHTH I NAAAJA, TPAEA, TANO- 
BATH I TAKHTH, UXA PB, KPÄTTE, TÁCKA, A OSRAA, KPÁYHHA, TOAREK: 
ili: CBATA, NETANA, ZRAKHATH, SPAKHATH, PADPHATH, RAZBEKA, 
glagol BAZATH), PAA b, TARAAJ, BACTACTHATH, CHMATAHA, M0- 
TAN, PACA, NARKR i NAKYHNA, CAKAHA: i: CKÁN, UXKA, NORA, 
AXKA, RAHIUA, KÁNOHA, ARA, A REPABA. 

Ali najprije činjenica da ove riječi nemaju 1 — á ili 6 — č u rumunj- 
skom jeziku, kako ga imaju u staroslovenskom: starosl. dabú rumunjski 
dimb, staroslov. redá rum. rind i t. d., — to nam dokazuje (prema re- 
zultatu predidučega paragrafu 0 + i b), da ove riječi, koje imaju nazalizam 
in ili un, nijesu nikako došle u rumunjski jezik prije X. vijeka, jer, 
kad bi prije došle, trebalo bi da imaju i u rumunjskom izgovoru ono 
finalno a ili č, Što su ga imale u staroslovenskom prije X. vijeka. 

Ali osim toga i nazalno íx, un, prema staroslov. X — 0n, 4, doka- 
zuje nam istu stvar. Ako 8e promatraju latinske riječi u rumunjskom 
jeziku, vidi se, da je latinsko on uopče prelazilo po pravilu u un, a 
da samo iznimice imamo i íx namjesto latinskoga o». Toga radi najviše 
latinskih riječi ima ux a najmanje ih (u. To je fakt, što se ne može 
poreči, a što je priznao i Tiktin u Zeitsehrift flr rom. Phil. XII. To 
znači dakle, da se za ostvarenje onog izuzetka (on — in) nmiješala 
kakva druga okolnost, ta su okolnost, kako ja mislim, upravo slavenske 
riječi sa nazalizmom, 0 kojim čemo govoriti odmah i koje imaju nasu- 
prot u večini í». Isto tako vidimo, da je latinsko ex u rumunjskom 
jeziku uopče prelazilo po pravilu u », a da samo iznimice imamo ín 





1) Izpor. i Tiktina, u Zeltsehr. filr roman. Phil. XII, 220, da: »Manches heute 
durch ín reflektierte ksl. : mag ebenfalls die Stufen on, un durchgemacht haben<, — 
što je svakako pogrješno. 


440 lie Barbulescu, . 


namjesto lat. ex, i to po mojemu mišljenju s razloga, 8 kojega je i lat. 
on izminice prelazilo u ín. 

Ali, ako 8e promatraju slavenske riječi u rumunjskom jeziku, vidi 
8e, da staroslovenskomu X odgovara uopče po pravtlu ín, a da mu samo 
iznimice odgovara ws. Dakle upravo proťivno onomu, što smo opazili 
za latinske riječi. Toga radi, opet protivno, najviše slavenskih riječi 
ima ín a najmanje ih un. To je fakt, što se ne može da poriče, a koji 
nam pokazuje, da je on bio ona okolnost, koja je prouzrokovala onaj 
izuzetak (in namjesto us) u latinskim riječima rumunjskog jezika. S 
druge strane u slavenskim riječima našeg jezika, kao što i u latinskim, 
staroslovenskomu A odgovara uopče po pravilu ts a samo iznimice fr. 
Bar za slavenske riječi uzrokom je ovomu izuzetku bio vlastiti fonetizam 
bugarskog jezika. 

U VL i VII. vijeku rumunjski je jezik imao i razvio u 8vojem 
organizmu fonetičko pretvaranje on latinskih riječi u un: mante lat. 
montem, punte lat. pontem, kumpär lat. comparo, kumpät lat. computo. 
Upravo tada staroslovensko je £ — kako dokazuje dananšja slavistika — 
glasilo kao on. Kad bi naše slavenske riječi tada ušle u rumunjski 
jezik, one bi morale da slijede onaj opči fonetizam našeg jezika, dakle 
bi morale da i one uopče, najviše njih, pretvore slavensko on (kao što 
i latinsko) u u». Ali, kako je poznato i očevidno, slavenske riječi imaju 
u našem jeziku upravo saopakňo: manji njihov broj ima wn a največi 
ín. To je dokaz da slavenske riječi sa nazalizmom, kojemu odgovara 
staroslov. X, nijesu došle u rumunjski jezik u VI. i VII. vijeku. Dakle 
ove slavenske riječi sa ín nijesu došle u ramunjski jezik u stadiju staro- 
slovenskom več u drugom stadiju bugarskog jezika. To izlazi isto tako 
i za 00e 8A vx: munka, prund, dumbrava, dunga i t. d., kojih je broj 
mnogo mManji. 

Može li da se misli, da su nam u staroslovenskom stadiju došle 
riječi, koje imaju u rumunjskom 1x namjesto staroslov. A: sfint, náting, 
zvikni, brinči, vínzok, rind, tinžalá, smintina i t. d.? Jamačno da ne 
može, jer se to ne može misliti za one, kojim odgovara staroslov. A, 
a ogobito kad i ove nemaju staroslovenskih glasova 1% i Bb: sfint ne 
sfentú kao starosl. CRAT A, rind ne rendá kao storoslov. PAA % i t. d. 

Iz toga svega izlazi dakle, da ove 8ve tri kategorije slavenskih 
riječi rumunjskog jezika, — to jest one sa íx namj. starosl. X (dimb 
i t.d.), one sa u» namj. staroslov. X (munka i t. d.] i one sa 1x namj. 
staroslov. A (rind i t. d.) — nijesu mogle doči u naš jezik u staro- 
slovenskom stadiju, to jest u Jordanovo doba, več u drugom stadiju 
bugarskog jezika. Koji je taj drugi stadij ? 


Kad su počele da ulaze u rumunjski jezik najstarije njegove slavenske riječi. 441 


Ako 8e uopče prima, da je u Čirilo-Metodijevo doba staroslov. x 
glasilo kao nazalno on, prima se takodjer, da poslije toga doba, to jest 
u X. ili XI. vijeku do XIV., ono je on počelo da se mijenja u bugar- 
skom jeziku: najviše u čs (— %m) sa dialektičkom niansom an, ali, 
dakako isto dialektički, i u un. 

Dakle od toga doba bugarski je jezik mogao imati one riječi, 0 
“ kojim govorimo u rumunjskom jeziku, sa fonetizmom: dzxmb, oblznk, 
085nditi i t. d., to jest sa »n mj. starosl. X, ili i: skump, munka it. d., 
to jest sa un mj. staroslov. X. Ali ovaj mladji fonetizam bugarskog 
jezika upravo je onaj isti, sa kojim se one slavenske riječi pokazuju 
i u rumunjskom jeziku. To znači dakle, da su one riječi — koje nam 
nijesu došle u staroslovensko doba — počele da dolaze poslije starosloven- 
8koga doba, to jest a X. ili XL. vijeku. 


Isto tako je i sa slavenskim riječima, koje u rumunjskom jeziku 
imaju ín (a ne, kako bi trebalo i kako bi bilo pravilno, t») namjesto 
starosl. A, ali o kojima su i Miklošič i svyi naši filolozi rekli, kao Što 
Tiktin u Zeitschrift fir roman. Phil. XI, 60, da imaju ín iz starosl. 
A, — a da 8e nijesu ni sjetili srednjobugarskoga miješanja jusova. 
Poznato je naime, da u doba poslije staroslovenskoga, u njekim kraje- 
vima bugarskog jezika i u naročitim mjestima riječi, jusovi X. i A Su 
ge počeli miješati medju sobom. Tim miješanjem došlo se do toga, da 
ge u njekim riječima več u srednjobugarsko doba izgovoralo ún, to jest 
izgovarao se fonetizam, što odgovara staroslovenskomu X, a ne, kako 
bi pravilno trebalo: en ili im, to jest: nije se izgovarao fonetizam, što 
odgovara staroslovenskomu A. Ali srednjobugarske forme, upravo sa 
ovakim fonetizmom, nalaze 8e i u onim nekim slavenskim riječima 
rumunjskog jezika, koje imaju ť1» namjesto pravilnoga tx: sfint, náting i t.d., 
a to dokazuje, da i ove riječi nijesu se modelirale na rumunjskom 
zemljištu i u ovom jeziku več da 8u nam upravo tako modelirane došle 
od Bugara u doba poslije staroslovenskog, to jest počevši negdje od 
X. ili XI. vijeka. 


III. Slavenske riječi sa %1 u staroslovenskom. 


Ima u rumunjskom jeziku mnogo slavenskih riječi, koje u staro- 
slovenskom obliku sadržavaju u sebi glas %1 — í, dočim u ramunjskom 
imaju %? namjesto onog 11 — fí. 

Tako rumunjski: vrdra, bivol, mitá, vládicá, pelín, smokm, moghila, 
običei, kobila, raktta, dobrtok, ispita i ispitesk, koptta, strívesk, zámt- 
glesk, rászpesk, tikva, pustínik i pusttie, griža, prostrie, dihaniie, násrp, 


442 Ilie Barbulescu, 


odihnesk, potscnesk, dihor, pír, ktgelita, kitesk, ogrinží, okol:š, skitači, 
sporiš, ribita, i t. d. 

Za ovakove riječi i Miklošič i syi rumunjski filolozi (kao što na 
primjer Ov. Densugianu: Histotre de la langue roumatne, 213) misle, da su 
nam došle u rumunjski jezik za vrijeme Jordanovo, dakle u starosloven- 
skom obliku. 

Ali učenjaci nijesu opazili niti za ove riječi (kao što nijesu za one 
sa h, h ili AX, A), da se historička fonetika bugarskog i rumunjskog 
jezika protivi ovakovomu zaključku. Jer u istini u jeziku i stadiju 
staroslovenskom, i u [X. vijeku, dakle tim više u VI. i VII., ove su 
riječi imale glas "I — £ namjesto : rumunjskog: starosl. BAIA,pa, izgov. 
vidra, dočim rumunjski vidra, starosl. E"-IBOAh, izgov. bívolá, dočim 
rum. bivol: stslov. MIT9, izgov. míto, dočim rum. mitá i t. d. 

Kad bi ove riječi došle u rumunjski jezik u VI. i VII. vijeku, 
tim više bi ušle u nj sa | — M, čim čak i u Čirilo-Metodijevo doba 
one imaju ono # u staroslovenskom. A u tom slučaju one bi morale 
biti i danas sa /, a ne 8a !, u rumunjskom jeziku, jer toliko sťarš 
rumunjski spomeníci koliko i današnjí naš Jezik pokazuju, da fonetika 
rumunjskog jezika ne dopušta da se misli, da su nam one došle iz 
staroslovenskoga sa í, pa da bi se na rumunjskom zemijištu pretvorilo 
iu t.  Organizam rumunjskog jezika naprotiv naginje uprav na to, da 
pretvara % u í: n. pr. prije ziua pa poslije ziua, prije zik pa poslije zik, 
prije strik pa poslije strik, prije sting pa poslije sting, sin pa 8in, singur 
pa singur, tzine pa tzine, pa čak prije sitá (staroslov. cnTo) a poslije 
sitá, tzigla pa poslije tzigla. Dakle, prema ovome nagnuču rumunjskog 
jezika da pretvara # u í, one riječi, kad bi ušle u nj sa , isto tako 
bi i ostale, a ne bi pretvorile f£ u t, jer ne bi imale nikakog povoda za 
to, one bi dakle morale da i u rumunjskom glase kao u staroslovenskom: 
vidra, bivolá, mitá, vládíká i t. d. 

Ako ih nemamo ovako, sa í, to je dokaz da ove riječi nijesu nam 
došle niti u VI. i VII, a niti u Cirilo-Metodijevo doba (IX. v.), več u 
drugom stadiju bugarskog jezika, naime u jednom njegovom stadiju, u 
kojem na bugarskom zemijištu staroslov. f bilo se pretvorilo u i. A koji 
je taj drugi stadij? 

U staroslovenskim spomenicima nalazi se, kao rijedak izuzetak, 
glas H —i namjesto M — í, kad je ovaj zadnji glas bio iza p Sr, 
tako u Codex Zograph. pHGa pored običnoga pml£a: u Savinoj Kojizi: 
PHEHUk, PHEK, i NOKPHETA pored običnoga nekpaleTrt i t. d. Rijet- 
kost ove fonetičke pojave pokazuje nam, da je ona nešto novo u opčem 
jeziku staroslovenskom. Činjenica, da se ta pojava javlja samo iza p, 


Kad su počele da ulaze u rumunjski jezik najstarije njegove slavenske riječi. 443 


pokazuje, da je ovo pretvaranje glasa %1 u u počelo prije uz konzonant 
r, ali, kako se zna, ovo 8e poslije rasprostranilo dalje i uz druge kon- 
zonante. U spomenicima srednjo-bugarskim XII. vijeka ovo H namj. 
staroslovenskoga %! gotovo je svuda provedeno. To dokazuje — a 
slavistika to priznaje —, da se u to doba staro %! — č več bilo pre- 
tvorilo u H— tu bugarskom jeziku. A bugarski spomenici sljedečih 
vijekova, koji syuda miješaju " sa %!, pokazuju, da je ova pojava 
pretvaranja “ u u bila počela u vijeku staroslovenskih tekstova, a da 
8e neprestano razvijala, tako da današnji bugarski jezik gotovo nema 


glasa f, nego vrlo rijetko i nenormalno, več gotovo svuda ima % na- 
mjesto staroslov. "M — £. 


Ali upravo to nam pokazuje, da su one slavenske riječi u rumunj- 
skom jeziku, o kojima govorimo, da imaju ? namj. staroslov. 11 — í, 
glasile u bugarskom u vijeku, iz kojega imamo staroslovenskih tekstova, 
sa i, dakle ne više sa staroslov. %1 — č: naime SHA P4, EHROA, UHTO i t.d. 
Ali isto sa i, a ne sa f, ima ih i rumunjski jezik: vidra, bivol, mitá i t. d. 

Ali sada još jedno pitanje u svezi sa ovim. Osim ove velike večine 
slavenskih riječi u rumunjskom jeziku, koje imaju % namj. starosl. "u, 
ima u našem jeziku još nekoliko sglavenskih riječi, koje se izgovaraju 
i sa í kao što u staroslovenskom. Tako je: rígäesk, hfrlet, ris, ríbita, 
Rímnik, ríknesk, tígan (premda izmedju njih se jedne izgovaraju i sa 
i: ris, ribita, tigan). 

I za ove, kako za one sa ť, o kojim smo dosad govorili, misle i 
Miklošič i svi naši filolozi1), da su nam došle u Jordanovo doba. Samo, 
kažu Oni, da su ove sa £ starije (uralte Entlehnungen)2) nego li one 
sa t — Je li to tako? Mi odgovaramo, da nije, več da su nam iove, 
kako one sa t, došle u istoj periodi poslije staroslovenskog doba. A 
evo zašto. 


Istina je da početak pretvaranja staroslovenskoga "%! u H spada 
veť u X. ili XI. vijek. Istina je s druge strane da se u XII. stolječu 
"ai bilo večim dijelom pretvorilo u %. Ali pored toga istina je još i to, 
da "1 se očuvalo dalje, gdjegdje na zemljištu bugarskog jezika, poslije 
XII. vijeka i do današnjeg dana. Glas í naime se nalazi i u srednjo- 
bugarskim spomenicima, a današnji bugarski jezik, uz opče £ namjesto 


staroslov. %!, ima rjedje i £ sačuvano u jednom malom broju riječi, 
tako u nekim selima Mačedonije (Ispor. Miletič, Arch. fir slav. Phil. 





1) Ovid Densusianu: Histoire de la langue roumatne. Tiktin, u Zeitsehrift fir 
romanische Philologie X, XI, XII. 
2) Miklosich: Bestriige, Vocal. III. Conson. I, str. 18. 


444: lie Barbulescu, 


XX, 586). Što više u današnjem bugarskom jeziku, takodjer kao rjedja 
fonetička pojava, ima (čega nema i u staroslovenskom) i £ namj. eti- 
molog. č (Miletič, Das Ostbulgarische str. 74—75). To znači dakle 
isto tako, da uz obične riječi sa # namj. staroslov. “1 mogle su biti u 
srednjobugarskom, i u XI. i XI0I. vijeku i kasnije do danas, još riječi 
84 1: PIEHHK, U AP4HHN i t. d. Dakle poslije [X. vijeka, to jest u 
doba poslije staroslovenskog, bugarski jezik, koji je imao riječi i Ba í 
i 8a % namj. starosl. "1, mogao je da daje rumunjskomu i riječi 
8a :% i riječi sa /. Premda se može da pretpostavlja li to da je ova 
manjina riječi sa ? došla u rumunjski jezik isto sa t, kao što i ona 
večina iz srednjobugarskoga, ali da se na zemijištu našeg jezika i 
pretvorilo u f, kako se uopče i pravilno dešava u nas. A to bi se moglo 
tim više pretpostaviti, što se ove riječi pojavljuju u rumunjskom jeziku 
i sa ži sa %: tigan i tigan, Rimnik i Rimnik, ris i ris, ribita i ribita. 
Pa rígňesk nalazi se i sa ? več u XVI. vijeku u Skejanskom psaltiru 
pod oblikom pur tn, a Rimnik je sa #: PHUHHK u jednom Liturejijaru 
naštampanom god. 1733 i u jednom Katavasijaru naštam. god. 1744 
(I. Bianu si Nerva Hodos: Bibliografia románeascií veche, tom II, fase. 1, 
str. 48—49). Može dakle biti da su nam ove riječi sa ť: Rimnik, ris, 
rigáesk i t. d. došle isto sa t, kao sto i one sa €: vidra, pelin i t. d., 
ali da su, iz kakovih god razloga, ove zadnje ostale dalje sa 1, dočim 
gu one prve pretvorile : u ť na zemijištu ramunjskog jezika, po jednom 
organičnom pravilu ovog jezika, po kojemu se pretvorilo na primjer i 
sita u sita (stsl. chro) ili #gla u tígla (stsl. UHrAA). 


IV. Slavenske riječi sa K u staroslovenskom. 


Ima u rumunjskom jeziku mnogo slavenskih riječi sa diftongom 
ea. Tako: treabä, leak, leat, smead, deal, leasá, mreaža, breaz, žgheab, 
Neamt, hrean, pribeag, teask, steag, peavet i t. d. O njima i Miklošič 
(Die slav. Elem. im Rum. 0, 12 i Beitráge 19) i naši su rumanjski 
filolozi (Čihak u Dictionnaíre I, Tiktin u Studien, 10: Ov. Densugianu 
u Histotre de la langue roumaine, 241, 213) rekli, da su došle u ru- 
munjski jezik — skupa sa onim, koje imaju nazalizam ili %, 4 ili “"W 
u starosl. — u Jordanovo doba. Ali ove riječi imaju u staroslovensko 
doba jedno k prema našemu diftongu ca: TPKEA, AKkKA, AKTO it. d. 
Premda jedni filolozi tvrde, da je staroslov. k glasilo kao ga ili sd, 
drugi kao Ga, treči (Geitler i Tiktin) kao ea, ipak najtemeljitije je mi- 
šljenje Miklošičevo, Soboljevskoga, Leskinovo, Miletičevo i Vondrákovo: 
da je staroslov. k glasilo kao meko e, koje se približalo k a, kao što 
na primjer njemačko č u riječi Bär. Prema tome i po Miklošiču one 


Kad tu počele da ulaze rumunjkski jezik najstarije njegove slavenske riječi. 445 


riječi su u staroslovensko doba glasile: trába, lúká, liito i td. A tim 
više su one tako glasile u Jordanovo doba. 

Niti u starim rumunjskim spomenicima niti u današnjem rumunjskom 
jeziku ne vidi se, da je nekad egzistirao glas č u nas. Dakle niti ove 
riječi nijesmo izgovarali sa č. Ali se ne može niti tvrditi, da smo ih 
mi primili u staroslovenskoj fazi, to jest sa č, pa da smo na zemijištu 
našeg jezika pretvorili staroslovensko č u današnje ea. A to nije moguče 
bilo za to, što rumunjsko uho i danas — kao što jamačno i onda — 
ne shvata č kao diftong ca več kao e. To 8e može vidjeti na nje- 
mačkim ili francuskim riječima, koje imaju č i koje su ušle u rumunjski 
jezik, ili kad Rumnunji izgovaraju danas franeusko ili njemačko ä. Tako, 
osobito u Erdelju, Rumunji izgovaraju : treger (njem. Tráger), briftregár 
(njem. Brieftráger), chemfár (germ. Kämpfer), gheseft (njem. Gescháäft) 
i t d.!). A kad Rumunj govori francuski uopče ne shvača i ne izgovara 
različno é, č, at, nego sve kao jednostavno e: mer frane. mere, per 
franc. pere: epe franc épée, ili mezon franc. maison, men franc. main. 
A to opet pokazuje, da Raumunj svako či shvača kao jednostavno e. 
Ako dakle rumunjski jezik nije nikad imao i uopče nema glasa č, pa 
ako danas Rumunj shvača kao jednostavno e svako strano č, onda mora 
da je u duši rumunjskog jezika uvijek živjelo isto današnje nagnuče 
da bi se primilo kao e i slavensko č. Tako da, kad bione slavenske 
riječi, o kojima govorimo i koje u staroslovenskom imaju K namjesto 
rumunjskoga ea, bile došle u rumunjski jezik u sťaroslovenskom obliku, 
onda one bi morale da glase u rumunjskom sa e a ne sa ea, jer starosl. 
k — č bilo bi shvačeno rumunjskim uhom kao e. U tome slučaju 
naravno Rumunji bi izgovarali smed (na pr. kao: sek) a ne smead, 
pribeg (na pr. kao: intreg) a ne pribeag i t. d. 

Činjenica dakle, da ih imamo sa ea a ne sa e, pokazuje, da smo 
mi primili ove riječi ne u staroslovenskom stadiju več u drugom stadiju 
bugarskog jezika, u jednom stadiju naime, kad je sam bugarski jezik 
izgovarao diftong ea na onim mjestima namjesto staroslov. k. — A koji 
je ovaj stadij? Kao nešto anormalno javlja se u Codex Zograph. i 
Codex Marianus pored c©kHo€ još caHo£ i cKaHoE, Što znači, valjda, da 
je onda, to jest u X. ili XI. vijeku, staroslov. k bilo več počelo da se 
pretvara u ea (ili “a). Tako misli Jagié (več u Arch. fr slav. Phil. 
VI, 78). Kasnije javlja se to dalje kadikad, premda je literarna 
tradicija zahtijevala, da se piše redovito k (Vidi to u mojoj knjizi: 





1) Ispor. Simion C. Mindrescu: lľnfluenta culture germane asupra noastrú. 
Jasi 1904. 


446 Ilie Barbulescu, 


Fonetika Alfabetuluí cirilic, str. 129). A današnji bugarski jezik, koji 
ima č, možda kao staroslov. ostanak, ima još i ea. Nenormalnost ove 
pojave u staroslov. spomenicima, što imamo, i njezina današnja normal- 
nost u bugarskom jeziku, pokazuje, da u X. ili XI. vijeku u njemu se 
počelo pretvarati staroslov. č u ea, a da se ovo pretvaranje raširilo od 
onda dalje do danas. 

Prema tome dakle u X. ili XI. vijeku one riječi slavenske, koje 
su imale K u staroslov., glasile su uopče sa ea u bugarskom (to jest 
u više ili manje srednjobugarskom) jeziku: TpEABA, AEAK, AEATO i t. d. 
Ali upravo tako glase ove riječi i u rumunjskom jeziku. Ako dakle 
ove riječi nijesu mogle dobiti ovo ea iz staroslov. č na zemljišta ramunj- 
8kog jezika, slijedi da su nam one došle iz bugarskog jezika, upravo 
8a ea, počevši negdje sa X.ili XI. vijekom, to jest u više ili manje srednjo- 
bugarskom stadiju. 

Iz toga svega slijedi da i ove riječi sa ea namjesto staroslov. k — 
kao što i one 8a nazalizmom, sa %, k ili sa ? namj. starosl. M — 
nijesu nam nikako došle prije X. vijeka, dakle niti u Jordanovo doba 
več g8amo poslije IX. stolječa. 

X 

Ima još i drugih karaktera u slavenskim riječima rumunjskoga 
jezika, koji se isto tako nalaze ne u staroslovenskom več g8amo u 
srednjobugarskom jeziku. Ovi karakteri bi nam još više potvrdili ovu 
našu antistaroslovensku teoriju. Ali za sada, zato Što ču to pitanje 
mnogo opširnije razložiti u knjizi, Sto pripravljam, ograničujem 8e samo 
na ova četiri karaktera, 0 kojima sam dosad — i o njima ukratko — 
raspravijao. 

Inače bar jedan izmedju ovih četiriju karaktera nalazi se u scukoj 
slatenskoj riječií rumunjskoga jezika. To znači, da ovaj naš antistaro- 
slovenski zaključak može da se odnosi apsolutno na sve naše slavenske 
riječi, dakle da (relativno) nijedna nije nam došla prije X. veéč samo 
poslije IX. vijeka. 

Ali ako je to tako, kako ima da se razumije ono Jordanovo mjesto? 
Očevidno je da, na temelju ovih mojih aAntistaroslovenskih zaključaka — 
ako su oni dobro izvodjeni — ne može više da se drži, da su Rumunji 
živjeli skupa sa Slavenima u Jordanovo doba (u VI. i VII. v.), več da 
su skupa s njima živjeli samo poslije IX. vijeka, to jest samo u perijodi 
više ili manje srednjobugarskoj. To znači dakle, da su u Jordanovo 
doba Slaveni i Rumaunji živjeli u Dakiji, ali ne skupa smiješani, kako 
se misli, več jedni na jednoj a drugi na drugoj njezinoj strani. Ovaj 
naš antistaroslovenski zaključak, utemeljen na historičkoj fonetici slaven- 


Kad tu počele da ulaze u rumunjski jezik najstarije njegove slavenske riječi. 447 


skih riječi u rumunjskom jeziku, ruši dosadašnje Šafafikovo i Miklošičevo 
mnijenje (koje je i Niederle prihvatio), da su Slaveni stanovali po 
čitavoj Dakiji, smiješani s Rumunjima, počevši od VI. vijeka dalje k 
našemu vremenu, kako su ovi učenjaci razamjeli ono mjesto u Jordana. 
Ali naš zaključak potvrdjuje — filološkim putem — Zeussov zaključak, koji 
je u svojoj knjizi: »Die Deutschen und die Nachbarstámme« izrekao, 
da ono poznato Jordanovo mjesto treba da bude rekonstituirano ne kako 
ga je razumio Šafafik (i Miklošié), to jest ne u smislu da su Jordanovi 
Slaveni živjeli po ctgeloj Dakiji, več tako, kako to mjesto glasi u starim 
Jordanovim izdanjima i u jednom rukopisu, naime, da su Slaveni u 
Jordanovo doba živjeli: »a civitate novi et Selavino Rumannensi et lacu 
gui appellatur Masianus<. A, prema tome zaključku, Zeuss, — i ne 
sumnjajuči, da bi mogli egzistirati ovakovi filološki razlozi, kao što su 
ovi moji, no samo svojom genijalnom intuicijom — kaže, da ono 
Jordanovo mjesto treba da se raznmije u smislu da: »die nôrdlichen 
Grenzen der Sklawenen lágen so am Dniester und an der Weichsel, 
die stidlichen an der Donaumtindung und der Aluta«. Aluta je ru- 
munjska rijeka Olt. Dakle, prema tome Zenss8ovom rekonstitairanju, 
Slaveni su živjeli u Jordanovo doba u istini u Erdelju, Vlaškoj i Molday- 
skoj, ali samo u istočnom njihovom kraju — do Olta prema zapadu, a od 
ove rijeke na zapad nijesu živjeli Slaveni. 

A buduci da slavenske riječi rumunjskog jezika nijesu nam došle 
prije več poslije IX. vijeka, kako smo dokazali, slijedi da su u Jordanovo 
doba i do X. vijeka Rumunji živjeli u Dakiji na zapad od Olta, to jest 
na zapad od onog Selavinum Rumaunnense, koji je bio položen na Oltu, 
na granici izmedju Rumunji i Slavená. 

To se inače potvrdjuje i činjenicom, da jedni rumunjski filolozi — ka0 
Što izmedju starijih Hasdeň u »Strat si Substrat<, Bucúresti 18921), a 
izmedju mladjih profesor A. Candrea u »Buletinul Societátii Filologice«, 
Bucuresti 1905 — i ne znajuči 0 ovim mojim argumentima, več samo 
proučavajuči rumunjske govore u njihovom latinskom elementu, dolaze 
do zaključka, da se rumunjski jezik stvorio u Olteniji, jugozapadnom 
uglu Erdelja i u Banatu, dakle upravo u kraju Dakije na zapadu od 
Olta, a odavle, — kažu oni, — rumunjski se jezik, tečajem vijekova, 
rumunjskim migracijama rasprostrani dalje po čitavoj Dakiji, u Istru, 
češku Moravu, preko Dunava na Balkan i t. d. 

Dakle po ovoj mojoj teoriji Rumanji su živjeli do X. vijeka, isto 
kao što i Slaveni, u Dakiji, ali odjelito od ovih, naime Slaveni na istok 





1) Ispor. još Hasdeú: Romíniť Bánátení, u Analele Academ. Romíne, vol. XVIII. 


448 lie Barbulescu, Kad su počele da ulaze u rumunjski itd. 


od rijeke Olt: u večem dijelu Erdelja, Vlaške i Moldavske, a Rumunji 
od Olta na zapad, u Olteniji, južno zapadnom Erdelju i Banatu. Ali 
nekako u X. vijeku ekspanzivni pokret treba da je počeo da 8e poka- 
zuje i medju Rumunjima i medju Slavenima, — kod prvih sa nagnučem 
da prelaze preko Olta, gdje su se nastanili medju Slavene, u one krajeve, 
u kojima su do onda samo Slavení živzeli, a kod drugih (kod Slavena) 
sa nagnučem da prelaze preko Olta na zapad, gdje su 8e nastanili u 
onim krajevima, u kojima ďo onda su samo Rumunji živjeli. Tim po- 
kretom i procesom asimilacije Ramunji su počeli onda, to jest poalije 
IX. vijeka, da primaju od Slavena, s kojim 8u počeli živjeti skupa, 
svakakva topografska imena i riječi, što imamo u našem jeziku. Do- 
kazom, da su se samo poslije IX. vijeka Rumunji i Slaveni počeli 
miješati i živjeti skupa, jest činjenica, da slavenske riječi rumunjskog 
jezika imaju fonetiku ne staroslovensku več srednjobugarsku. 


Jasi, maja mjeseca 1907. Ilie Bärbulescu. 





O gagABCKOME ", 





O #eMY CY HCKA3HBAHA PAZIHUNA MHllbena. Hexu ra J0BONE H3 3a- 
Jexmulne crobencke (llaxmaToB !)), apyra mak (Pemerap?)) cyMmgajy Y 
FBEFOBY AYÓOKY CTAPHHY VOMUTE. Y CTBAPH, KAKO CE MEHH YHHH, HCTHHA 
Je — no cpeznnu. U ako Ce He MORE NOKASATH JA je NOCTAO y 3ajeJ- 
HHIIH CIOBEHCKOJ, HMAK HBEFOBE KAPAKTEPACTHUHE IIpTE JaCHO NOKA3Yjy Ja 
Je OH MOrao NOCTATH HU Ipe cprickoxpBaTcke 3ajeamnije. ľberoso je ja- 
B.bABE YCIOBBĽEHO CIENAJAJHHM IMPHJHKAMA, KOJE CY CTBOPEHE HZMEHAMA 
JAJEXHHUKOCHOBEHCKHX AKIEHNATA NocIe 3ajeaxmunie crobencke. Balm 3aTO 
lUITO CE TAYHO HE 3HA, KaZA CY Ce TE H3MEHE H3BPUHIE, JA JH V JYKHO- 
C1OBERCKOM, CPIACKOCHOBEHNAYKOM HIH ZAJEAHNUKOCPIICKOM, HE MORE Ce HU 
YBeK c noy3zanomhy pehu, Ta je CBe YTHNANO HA 1BETOBO OÓPAJOBAHE. 
He vrasahu y JeTA£HA NHTAKA 0 BETOBOJ XPOHOJOĽAJH, HZ3Hehy OBAE CAMO 
CBOJe MHCIH 0 BETOBY NOCTAHKY. 

Čsbe npnmepeš) y KojHMA Ce JAHAC VY YAKABCKOME JHJAJEKTY HaAJAZY " 
MOKEMO NOJEJHTH HA ABE Trpylle: Ha NPHMEpe Y KOJHMA ce Taj AKlNEHAT 
PAJBHO NE3ABHCHO 0A MOJYTJACHHKA H 1A TAKBE 3A KOjJe je HeMOCPEeAHO HIH 
NOCPEAHO BEZAHO FYÓ.BEBE NOJNYTIACHHKA. 

Ja ys3memo NPBO NPBY Tpyny NpAMepa. 

1. vak. mlátiš — mT. MIÄTHU. AKO ce NPeTNOCTABH NA je MHIBEILe 
IllaxmaTOBBEBO 4) 0 MOCTAHKY H JHauajy PpyCKOTA MOJXÓTHUB H Tauno, 
Hák MH HH NO VEMY HE MOpaAMO NPEeTNOCTABHTH JA CE CTAPA ZAjEJHHUKO- 
CZOBEHICKH JYTH czaÓH aKleHraT Ty CAYYBAO J0 JaHauiker sama. Ol 
OÓJALIILABA TO AYKHHOM NOTOBEĽ CIOFA, AJIH CE HHĽIE, HH y JeJHoj BAnie 


1, K£ ucropiu yZapeniň BL CHABANCKBX1 AZbIKAX2 (H3p. III kis. 1), crp. 3 Z za.no. 

2) Die serbokroatische Betonung slidwestlicher Mundarten, 250 crp., men. u 
0lcuY TOra Zeza 07 A. lIllaxmaropa, H3B. OTA. p. a3. u ca. VI. 1 kx. 3450 u Zan0. 

3) Marepujax VIuMAM 13 Maxypanzhepe Slovnica Hôrvatska (Zagreb 1869., He- 
maHähopbny Cakavisch-kroatische Studien I—III (Wien 1883—1885) u Pemerapesa 
usxauka >Alter steigender Accent im Serbischen<, Archiv XVII 192 u naxze. 

4) K1 ucropiu 23. 

Festschrift far Jagic. 29 


450 A, Bexxh, 


KATEĽOpAJH (HCII. HAKE) IIPAMEPA, HE BHAH TAKAB VTHlAj AYXHHE. ŠSaTo ja 
H MHCIHM JA Ce XYTH AKYT H TY CKPATHO HCTO OHAKO KA0 H CBYTAE APpYTAe: 
#mlátiv. |lox YTHUAJEM AYKHHE VY HAŽHHHTABY H APYTHM OÓIHNHMA 
(mlatiti) Taj je OÓNHK X0ÓHO MOHOBO AYKXHHY, KOJa je Ca OBAKO CKPaheHAM 
CIOTOM XAJA IMOHOBO “, KOJH Ce TAKO Y VAK. JHJAZEKTY CAVYBAO A0 AAHAC, 
a Y ITOKABCKOM CE, MO NOZHATOM IIPABHIY, MPETBOPHO VY “. 

2. Kao NOTBPAY CBOME MHULLEILY, JA CE Y TOPKEM NPAMEPY ZAJEAHAYKO- 
CJHOBEHCKH CIAÓH JYTH AKIEHAT CAYYBAO MPEA JYKHHOM NOTOIBET CIOFTaA, 
MIaxMATOB Š) HABOJH OBE peuA: VAK. stráža : IT. CTPÄKA: UAK. SÚŠE : IT. 
cý MA, UAK. grája : mT. rpäha: vak. žéja : mT. xeba, mr. 14ha n ca. AH 
BEpOBATHOCT JA Y TAM IPAMEPHMA HMAMO TAKAB CIyvaj jom je Mama Hero 
Y TopmeM, jep ce OBJE — KAO TO je TauHo npuämeTnOo KypÓaKEH $) — 
HE MOKE KOHCTATOBATH HHKAKBA HAPDOUHTA AYKXHHA KOja Ce He ÓH MOpala 
CKPATATH OHAKO KAO H Y APYTHM CIHYUHAM CIYNYAJEBHMA (T. j. KOX a4 OCHOBA). 
lllaxmaTOB MHCIH Ja Ce KAO Tpar Te AVlIHHE CAYYBAO AYTH CIOr Y Egen. 
BIN£. KOA JAHAIBHX 4 OCHOBA Y lITOK. TOBOPHMA: BÔAČ, CIÄABÉ, AJH, 
NPBO, Y YAK. AHJAJEKTY HMAMO Ty H % Koje je Takohe zyro: vodí (ner. 
HUKE), Apyro, Taj Ce NANeK 3ABPUABAO CYNIACHHKOM Y 3AJEAHHYKOCIOB., 
Ha Ce, HA HEKH HAUHH, MOKIA, TY AYKHHA AYKE CAUYBAIA HEro HA ANMCO- 
JNYTHOM kpajy peun“), m, Tpehe, nMA J0CTA HMEHHIA CA TAKBAM (T. j. fa) 
HACTABKOM KOZA KOJHX Je XYru CHOr CCHOBE NpaBusHmo cxpahen (upôba, 
TÝ UA, Mpôxa, cBáha H MH. Ap.). Šaro ja A MHCIHM JA je H Y CBHMA 
TopBAM CIYYAJEBHMA (HCII. PYCKO CTOPÓKA, Fopóxa H CI.) CTAPH AYTH 
C1AÓH AKIEHAT MPBOÓHTHO CKPAheH, MA Ja Je TEK AOUHHAJE, CA CTPAHE, VHE- 
cema MOHOBO NYKHOA Y TAKO CKpahem CxOr, KOju je Cca AYKHHOM Zao “. 
Beza mehy raarosnma strážili | #strážim, graditi : #"grádim, súštti | #"súšim 
H OBHM HMENHIAMA TAKO je ÓJMHCKA Ja je CACBHM NPHPOAHO, KAO UTO je 
yunnno HA JIeckAH $), NPETNOCTABHTU NA JE AV KUNA H3 THX ĽIAFOoJA NOHOBO 
VHecema y OBE HMenmie. límennna x6ha, KOja rIach y YAKABCKOME 9) H 
žeja, MODJA Je A0ÓHTU AYÁHHY 0A Kb: xéhu, KÉJAH, KÔJHI H CI. 
Hmennna 184ha Tpocxoxna Je no nopexay (#o/ďtja), na mpema TOMe OBAKBO 





5) K1£ ucropiu 19—28: cnom. onciia, crp. 353 (nota). 

6) 3AMŠTKU 0 CHOBAHCKOMB KOJMIUCCTBĎ H vAaponiu (CII6. 1907), crp. 66 (Bace6no 
oxmr. 3 ll35. Ora. [X km. 4). 

1) Meillet, Mém. de la Soc. de Lingu. XI 348 Mucilr Ja Cy TE HMÉérNNNÉ NMAJE 
NUPKYMOL0KC Hä KpajíBeM CIOTY (uCE. garbé Y AHT.) 5 NA SATO HHCY NPCHOCHIC AKNEHTA: 
AJU CE TOMC OPOTHBC HMCBHUC CA KPATKUM CIOTOM Y KODCHY KOje NPEHOCE POAOBHO 
AKUCHAT Ha Kpaj (36M na, Méba ur cz.) 

8) Untersuchungen tiber Guantitiit und Betonung in den slavischen Sprachen 
I B. C. (1893), crp. 33—34. 

9: Hemanuh II 23: cxugyam CaM OÓJUK 4y0 y XepleroBHHN. 


O WaKaBCROMO /, 451 


UÝBAHE CIHOMEHYTÓOĽ AKNUEHTA HENOCPEJHO NPEA AYTHM CIOTOM — 34 BY He 
BPEAH: TAK KAA ÓHCMO H NPETNOCTABHJE 10) JA je AKLEHAT NPBOr CIOrA Y 
56 ÓHO CTAPH INHPKYMOJEKC KAO VY JÄKAT, HlAK ÓH RBEHA JAHANIHBA XY XHHA 
Y CPACKOM JE3HKY NOTHNAJA 0A TYÓBEKA N0OIYTIACHHKA (KAO y rpô( ze). — 
H cBe ce Apyre HMeHHlNE OBAKBA THNA MOTY OÓJACHHTH HIH OBAKO HIH 
C.1HYHO. | 

3. TakaB AKlenaT, OMeET VY MOUVSTHOM CHOTY, HAXOJHMO Y OAPEbeHHM 
NPAAEBCKAM OČXHNAMA 11): vak. slárt, lúdi m cx. — MT. MTÄPpH, JÝJH H CZ. 
OaHoc Meby HEOApeheHoM H OAPebeHOM INPHXEBCKOM SODMOM BpIO je KapakK- 
TEpACTAUAN. ÚIAFAKE VY TOME NPaBlly CPHACKOXPBATCKOP H pyCKOTA JeJHKA 
NoKA3Yje Ja je Y BHMa CTapuHa. OCHOBHA lIPTA HBHXOBA, C AKINEHATCKE 
TAUKE NIEJHUTA, V TOME je, UITO CE AKUIEHAT — TAMO [IE HMA S0leTCKE 
MOFYhHOCTH — OpeHOCH y Heoapehemoj +0pMA ma kpaj, a y oOapebenoj 
ocTaje HA KOpemy: ÓBIÁ, CHNÁ, KEJTÁ, UŠIÁ, TAYNÁ AT. A.: ÓBXAA, 
CÚHAA, EČITAA, UÉIAA, TAÝNAA H CI. — ÔÓ6IA, XÝTA, NÉIA, raýna 
u c1.: ÓBIÄ, XÝTA, NôJzÁ, raýnáä Hm cx. 12). 1I0ocreXBAM ONPHMEpAMA 04- 
roBápajy Y YAKABCKOM OÓJHIUH Ca “ HA IIDBOM czory. To HOTO HMAMO 
H Y CIYVAJEBHMA KAJA Je Y KOPEHY KPATAK BOKAJ: pyc. Óocá, roJá HCI.: 
ÓÓCAA, TÓJAA H CI. — Cpr. ÓôCA, PÔZA H CI.: Ôôcä, rôzrä H Cx. IUlpu 
oÓjALIKBABABY OBHX OÓAHKA HE Tpeóa, KAO0 TO MHOĽH YHHE 13), N0JAJHTU, 
0, CpACKAX OÓJAKA, Beh 07 pyckax. OAHoc ÔŠIÁ: ÓŠIAA MOKO CE CAMO 
TAKO PAZYMETH, AKO CE NPETNOCTABH AA JE Y NPBOM NPAMEPY HA NOUETNOM 
CX0FY UHPKYMLJERC, A Y Apyrom akyr !4). Ja je TO 3AHCTA TAUHO BHAH 
ce Hajú0.be H3 OÓJHKA CA >»MNOJHOPIACJEM<: PÓJOAXEHB : TOZÓJHNIÁ, XÓ- 
NOAECHB: XOJÓMUHIií H ca. lJlpema OBOME pa3íHKa u3meby Óôca n Ódcäň 
unje y TOMe UTO je y oapebemor oÓóžHKA Ha kpajy Xyr DoKAI, jep Y 
PYCKOM OÓJHKY HEMA KOHTPAKIUNJE, MA AMAK HMAMO TAKAB HCTH 0AHOC, Beh 
Y TOME UTO je AKNEHAT 1IPBOr CIOra ApyKunju. CacBHAM je APYro NATAIE, 
3a1ITO je y oapebemoj #OPMH AOÓHĽEH APYKUHJH AKIUEHAT NETo Y HEOJpe- 
hbemoj : 3a HaC je OBXE TXABHO Ja Je 0H y Oozpehemoj $0pMH AKYT, Kaza je 
y neoapehenoj UHPKYMOJEKC KOA AYTHX CHOTOBA Y KOPEHY H.H CIHUHO KOA 





10) Tore Torbiúrnsson, Die gemeinslavische Liguidametathese I 7. 

11) Pemerap o. c. 197, Hemanah III 11 x xare. 

12) Bnrau apyre npämepe xoa Jaxuwuxha, Akcenti u adjektiva, Rad XIV 88 1 nac. 

13) Ky.róaKHH MHCAH X3 je KOHTPAKINHJA HA Kpajy Y CPICKOM jeSHKY VYHHHHA Aa 
CE “ H3MENH VY /, Taj CC MAK AKNGHAT VYBAO H AADBOC NPEX AYĽHM MOTOROM CIHOTOM 
(Samžrku 06). AaxHm, NPBO, Y NOGETHOM CIOFY HICMO HMAIH NPDOÓHTUNO “, A, ApYro, KAKO 
ÓóN ce Taj “ MOTA0, AKO Ce npiM5 |llaxMATOB.LEBA XNNOTESA 0 CKPAhUBAKY AYDHI CIOrOonpa 
Y APBOM CIOTY MHOTOCAOKHHI PLY — KAO miro uXHN Ky.nróaKNH —, MOĽAO CAYYBATI 
Ha TOM MOCTY 10 KOHTPAKUNUJE Y CPICKOM jezHRY? 

14) Meillet, op. cit. 349. 


99% 


452 A. Bexuh, 


KkpaTrkax. llípema TOME ÓHCMO, MECTO TOPBEHX OÓJHKA, OBAE OYEKHBA.IH OBAKBE 
očaxnke 15): #bela, "žula, #céla (T.j. "Oči, "kýTA, "učrá n cx.). Ta cy 
OÓJHIIH, CBAKAKO BpHO paHO, MOJ VTHNAJEM NAPAJXEJXIAX HEOXPEhEHHX OÓJTHKA, 
HAHOBO J0ÓHJH AYXHHY, KOja Je H OBJE CA KPATKHM CIAÓHM AKNEHTOM AAJA ", 
KOJH Ce TAKO CAYYBAO Y YAKABCKOM, A VY IITOKABCKOM je npemao y “. Sa To 
HMA H HNAHPEKTNHX NOTBPAA: NIPBO, Y KOMHApaTABY (OPK, fr 4, Maäbä 
H CI., HCII. PYC. MOJÓRKKE, KOPÓUE H C/.), H, APYTo, V NOCECHBHHM NPRACBAMA 
na ju (BpäkH, TÝ UNUÁ, KPÄBBÝ H CA, HCII. PYC. KOPÓBĽA, BOPÓHBA H C1.), 
KOA KOJAX NIHje ÓHAO MAPANEAHHX POPMH CA NHPKYMLNEKCOM, A VY KOJHMA 
Je Takobe 610 — K80 UTO pyCKE vOpME NOKAZYJY — CIAÓH AYTH AKINEHAT, 
HMAMO YVBEK, H HOPE H KOHTPAKUHJE H AYKHHO NOTOBEĽ CIOTA, CIAÓH 
KpaTKu aklemaT. Haj3a/, TaKAB AKINEHAT HMAMO H V OJPEhbeHOj ©0PMA OHHX 
IPAXEBA KOJH Y HEOJPEbeHOj $OPMH HMAJY CIAÓH KPATKA AKINEHAT: AÝT : AV TÁ 
Hm CI. ŠAMTO CE H OBXE CTAPDH “ HHje CAUYBAO NPEA AYKHHOM NOTOBEĽ 
cxora? Ha TO ÓH Ce INHTAHE, N0YJAAHO, OAXĽOBODHNO JA je TO 300r Tora, 
1ITO je OBJE oxpehena +opma cTajaza MOA YTHNAJEM HEOApeheHe: AJH TO, 
NPEMA CBEMY IITO je Tope H3HECenoO, HAje NoTpPeÉHO 16). 


CAHYHOĽA CY NOCTAHKA H OBH OÓAKHNA: vAK. devéfi, desétt, pétri (Hemannh 
III 59), nen. UT. AČBČTH, AčečTÚ, HETI, ABBÉT, ABECT, NT HK pycko 
NEBÁTHA, NECÁTHIÍ, NÁTRIÁ: VAK. gorúča, bojéč se (Pemerap 19%), pisdčí 
(Maxypanuh 24 n 102: koax mera “ —“) x mT. TÔRYhH, BRAČ hu X nekýhu, 
ničéryýhn 17). V +opme ca NPBOÓHTHO CKPAhEeHAM NAMIANENHM BOKAJXOM 
VHECEHA Je JYKHIA H3 NAPaZEeJHAX OÓPAZOBAKA KOjA CY HMAJA HA TOME 
CIOTY HIH AYTH AKIEHAT KOJH ce Ne ckpahyje MAH ZYKHHY H34 AKINEHTA. 


4. Jocax emo nperrérarjm OÓHKE Y KOJHMA Ce “ HAXOJMH Y INPBOM 
CXOrY ABOCIORNHX PEUH HIH VY NPETNOCIEABHEM CIOFY VOMUTE, H BHXEJIH 
CMO JA CE OH HHĽIE HE MOKRE OÓJACHHTH YYBAILEM CTAPOrA AKNEHTA. CBYrae 
CMO MOĽJH NPETNOCTABATH CKPAIHBAKE CTAPOT AYFOr AKUIEHTA H YHOMEen,e 
HOBE AYKHNE H3 MAPAreXNAX OÓPAZoBana. To HCTO Bpeam H 38 Kpaj peuH. 
Oópasobalika Te BpeTe umne pendant ropkam. OBaMO 201430 MHOTOÓPOJAH 
NpAMEpH TANA Alečí u Cx. (UT. KIČUHU — KIčUKUI) u vodé, vodí Gen. SIDE. 


15) GacBIM Ca APDYTHX pazdora ONpeTnoOcTAB.LA CKPAhHBAKO 1 KUHA V OBHM OČI NA 
Bouapax, B.B. XXX 133 z Z. 

16) Oaxcrynaina 04 TOPREr UMA 1 V CPACKOM U VY PYCKOM JCSHKY, AHH OHA, Čap y 
CPICKOM JCIHKY, HHCY MHOrOÓ | oja. ÚBaMO A0743C OÓANUU: CTÄÁp x CTrApi. TakKBH 
CE OÓJUNU MODY OÓJACHATE MPOCTUM HAJCHHAYABADOM?: #sťar : #sťdri NANO je Nopex 
slári u star, na CY CE HEkC 0X THX ©0])MH CAUVBAJIC, A 1CKE CY CE HZPYÓHLC, 

17) Tako Tpeóa o00jammaBaTu u u. mojéga, jednóga u cx. (Hemannh III 7: Pemerap 
197 m Ap.) y KOJUMA Je AY/KHHA H3 KOHTPAXOBANC OXPpehcle NPUACDCKO +0pME. Jyxuna 
nak y vak. dobrégu ucrova je nopekla Ka0 u y AO0ÓPOTA. 


O gaKABCKOME /. 4b3 


(UT. BOAČ — BOAE) 18). V oba cxyvaja Ha kpajy je 0x0 cTapu AyrH cIabón 
aKNEeHAT 19), KOja je Mopao ÓHTH ckpahen. Us naparesxHAx oópa3opana (ma 
np. vidiš u CI., CIÄBÉČ HAHA C1.)20) A0OÓHBEHA Je HAHOBO AYKHHA, Koja je, 
KAO H Y CBHMA APYTHM CIYYAJEBHMA, CA CTAPAM KPATKHM CIAÓHM AKIEH- 
TOM, ZaJa “. 

O. V jexHOCIOKHAM PEYHMA HAXOAHMO BpHO YecTO y UaK. Juj. “. Ox 
CBAX TAKBHX OÓPAZOBABA OÓHUHO ce oxBaja gen. pl. (na np. vlás, súd), jep 
Ce 34 b MHCIH JA Je, CBAKAKO, MO NOCTAHKY, Bpro cTap. MehbyTHM 3a mac 
OBIE OH HHJje 0A TAKO BEIHKOT 3HAJAJA, H3 NPOcCTONA PAZAOrA UITO je YBEK 
AYT, H 1UITO Ce NIA Taj HAYHH HO MOFY TAKO ZAKO OABOJHTA OPAMEpA ca 
CTAPOM, OCHOBHOM AYKHHOM 0A OHHX KOJH CY je NYTEM AHAHOFHjE A0ÓHJU. 
A H HHAME, NH Y CPIICKOM je3., HA VY APYTHM CHOB. Je3HINHMA AKNEHATCKE 
UPHANKE £EN. pluľ. HHCY HCNHTAHE KAKO Baba. IU, mTO je OBAe Hajrz4BHyje, 
uaKABCKH NAM je MATEPAJAI, ÓAU VY OBOME INPOBIY, BPAO MAJO MOZHAT. 3a- 
cana Ce HE MORE TaUHO pehA, KAKAB Je ÓHO OCHOBHH AKNEHAT y £en. plur. 
Y “AK. V JEAHOCIOKHHM PEYUHMA: AKO CE CHOKHMO CA MHUIBEBEM HEKHX 21) 
AHIFBHCTA Ja je KOA HMEHHNA CA UIHPKYMLrEKCOM V HEKHAM NAJEKHMA VY 
gen. plur. morao ÓHTH aKYT, OHJMA UaK. “ V TAKBHM CIYUAJEBHMA MOXEMO 
OÓJACHATA TEHEPAJHCABEM AYKHHE VY TOM NANEKY H AYBEHEM, Ha Taj 
HAUHH, CTAPOrA KPATKOFA CIAÓOP AKNEHTA KOJH Je AOÓHBEH CKPAhHBAHEM 
NPBOÓNTHOD AYTOr AKIEHNTA HA TOME MeCTY 22). 

Ja y3MemO caza Npämepe apyre rpyne. llocranak y IBHMA “ jacan 
Je: 3aTo CY OHH BPNO NOVYUHH 3A NPOYYABABHE OBOĽA YAKABCKOP AKNEHTA. 
U onn ce MOrYy NOXEJHTH V HEKOJHKO Trpynma: Y JeJ/HHMA Ce AKNEHAT, 300r 
TYÓLEKA KPpajHX MOJYTIACHHKA HAH Óap 3007 TYÓMLEKA IEHXOBE NyHnAJe 
BOKAJHOCTH, IPeHOCH © Kpaja NA NPeTXOAHH CHO, KOJjH, AKO je 4yr 29), 
ca THM ONPEHECENHM AKOENTOM zaje “, na np.: klobúk -uka, túč, vlč m ca. 





18) Ipuxmepu y Pemerapa 196, Hemanmha II 2% x a. 

19) Meillet op. c. 346—. 

20) Can nprsnajy Aa je Y BOLÔ AYKHHA HOBA, CAMO CE HC CIAKY Y TOME, KAKO jo 
noóupemna. MHca. rope Tau. 2 H mau. 7. 

21) Hcn. lllaxmaropa, Úss. VIII 2 kw. 309—310: llexcpcena, K.Z. 38, 302 crp.: 
Bonapaxa B.B. XXX 141. 

22) 1Illrok. xéHä H CA. očAnNY (HC. Pomerapa Archiv XVII 192) Hx y KOM CHy- 
Yajy HC NPeACTAB.Lajy CTADH “, UCTO OHAKO KAO UTO TOĽA AKNCHTA VOMNITE, VY YVNOTPEÓH 
KOJY 0 1MA Yy VAK. JUj., HeMa y MTOR. roBopama. Mon. Taac LXII 206 x a.: ©. M. 
Ky.róakuna 3aMŽTRU 52 u Marepujax y Pemerapa Die serbokroat. Betonung, ocoónTo 
8b x ra.ro. 

23) Opako Tpeóa Oójam BABATH H “ NPOA HOBHM CHEJHTHKAMA: H KOL BlIX HMAMO 
OPCHOMCHKE AKNICOTA HA NPETXOANY AYKHHY, CAMO Ca ADYTHX pasHora HEero y 0BHM CAY- 
TajCBHMA, Ha np : ja san, tí biá, póčeš (Pemerap 197), MOXAA CO TAKO H MOXKE OÓJACHHTH 
já, Ú U CIA. Y HEKHM VTAKADCKEM POBODHMA, 


4b4 A. Bexuh, 


(Maxypanuh 18: Pemerap 196): y ApyrHM ce Y CAMOM KPATKOM CrOry 
PASBAJA ZAYKHANA IMPEX NOZHATAM CYNIACHHIUHMA 24), KATA CE 1I5AMA SABpMYJje 
CHOT, Ha Ip.: rukôm (Max. 29), kralgén (Hex. I 16), gospodín-ina (Max. 
19. Pem. 196), čával-čávla (Max. 17), divóska (Hex. II 47), glotúnac-glo- 
túnca (Hem. 1 52), dôjde (Pe. 19%), Zíšče, znáňe 25) (Pem. 197. Hex. II 6) 
H MH. Ap. H Jaje CA OCHOBHAM KPATKHM AKIEHTOM OMeT ": H, Haj3aX, HMaA 
U TAKBHX CIYYAJEBA FAB Ce MOKE NPETNOCTABATH H JEMO H Apyro, Ha 
p.: ôôj-bojú (Max. 15), ón (Hex. III 7) x MH. 4p. 

Y cBHMA OBHM NPHMEPHMA, Y KOJHMA je Y MTOKABCKOME TOBOPY, AKO 
Je AKNEHAT HA IPBOM CIOTY, “ A HHAUE “ —, MORE CE KOHCTATOBATH N0CTA- 
HAK " CIHYHO BErOBY NOCTAHKY Y IPHMEpAMA IPBE rpyme: HmZH ce “ (“) 
IPEHOCH HA AYKHHY HAH OH J0Ónja AyXnHy. Jlpema npaBHAZy 0 cxpahu- 
Babky 3AJEXHHYUKOCIOBEHCKHX AKIEHATA Y CPICKOME JeSHKY, CACBHM je NPA- 
POAHO IITO je Y CTAPAJAM NPAMEPHAMA ZJACTYNBEHA, V MIABHNOME, CAMO Apyra 
N0J0BHHA OBOTA IPABHIA. 

Kao TO je n03HATO, H Y CHOBENANKOM JEeZHKY HMA NOJABA, OBHMA CIHY- 
HHX 20): mlátim, stráža, deveti, lovíš, mogoč, zemlé, peký u T. a.: arm cy 
Y IBEMY NYKHNE VY NPETNOCIEXBEM CHOTY MOP ÓHTH OHAKO AO0ÓHBEHE KAKO 
Ce Y CIOBEHAUKOM VOMUTE Z0ÓNJA HOBH “: CAMO 3A Kpajke CIOroBe Bpexe 
TopbA YVCr0BU. HM ako me Ón ÓHIA HeMoryhHa npernocTaBKA Ja cy ce 
CBH TH NOJABH pa3BHAJH Y 3AJEAHHUIA CPACKOXPBATCKOT H CIOBEHAUKOM JEZHKA, 
Jep HM CIOBEHAUKH Je3HK 3HA 3A CKPAhHBAKHE CTAPOĽ CIAČOP AYFOF AKNEHTA 
KAO H CpIICKOXPBATCKH, HllaK ja OCTABBAM JA CE KOHAUHO MHNILEHE 0 TOME 
Aä TEK OHJA KAJA Ce Ó0BE HCINHTAJY VHYTPANUKE POJÓHHCKE BEZE Meby TAM 
ÓXHCKAM JEZHIHMA. 

3a MIahbe 10jaBe OBE BPCTE 01 BEJHKOT je 3HATaja NHTABE, JA JH ce 
Y ITOK. H UAK. AHJAIEKTY VY IBHMA “ 3AJe/HHUKA pa3BHO. Oarobap na TO 
NHTABO HAXOJH CE Y BEJH CA TYMAUEBEM MHOĽHX IAPpYrHx nojapa. Ha 
IPBOME MECTY, 0H 3ABHCH 01 TOľa, KAJA Je N0o4eN0 NECTAJATH NOJYTAACHHKA 
Ha Kpajy, Kala Ce MOU60 MPEHOCHTA AKNUCHAT C Kpaja peun nA JYXHNY 
NPEA I6HM H KAJA CE INPEJ MOZHATAM CYMIACHHIIBMA J0ÓNJANA XYKHHA: JA JH 
Y 3AJEAHHUH IITOKABCKOFA H YAKABCKOD JEJHKA HIH VY MOCEÓNOM PAZBATKY 
CBAKOFA 04 1bux. lla X TY, Y NOCEÓHOM XHBOTY CBAKOFA 0A BHX, Huje 
CBEje/HO, KAJA CY Ce TH NOjaBA JaBHAH. AKO je TO ÓHXO NPE BPEMEHA KAXA 
x “ (04 3ajex- 


ma 


je Y MTOK. ToBOpy “ Y CTAPHJAM NPAMEpAMA NpeNAO VY 





24) Jecxun, Untersuchungen I (1885) 8. 

2b) Pa3yYMC Ce NA CO 84 OCHOBHY #ODMY MODA VSOTH OÓSHK CA CKPAhCHUM BOKAJOM : 
#listoje, "znánije (ucn. lišče, smúlje Hem. II 5 x cz.) 

20) Hcn. Ba.vabuepe Glavne točke o naglasu kňiž. slovenštine (Rad 132, crp. 116 
u 1a.5e), crp. 159. 160. 176. 209. A 


O WakaBCROMO ". 455 


HHUHOCIOBEHCKOTA CKPAheHOra “), TAMO [ZE Ce YYBAJNO, V “ — OoHa ce u 
Y MIAbAM NPHMEpHMA, H VY UTOKABCKOM TOBOPY, MOľrao NOÓHTE ", KOJH je 
m0C16 periao Y “: AU AKO Ce CBE TO H3BPIUHIO NOCIE CHOMEHYTHX NojaBa, 
KAO TO je BPAO BepOBATHO, OHJA je UITOKABCKA TOBOP VY THM IPHMEpHNA 
pA3BHO CBOj “ HeMOCPEAHO H3 “ (04 “) Koja je 20610 ayxknny. Taja 0x TO, 
NOCPEAHO, CBEXOUHNO JA CE Y YAKABCKOME TOBOPY, Jo AYTo N0CIE OXBAjaHma 
01 IMTOKABCKOTA, VYBAHA PAZ3IHKA Meby CTAPDAM KPATKHM AKIENTHMA “ H “. 

CČBe 0BO NOKAZYJe HAM ABoje: 

1. Ja mema NoTPeĎE OXCTYNATH 04 JTECKHNOBA IIPABHJA 0 CKPAhHBABY 
CTAPOFA CIAÓOP AYTOĽ AKIEHTA Y CPICKOME JeSHKY, H 

2. Ja ce oTapH CIAÓH KPATKH AKIEHAT, A0ÓHBIUH HA NEKH NAUHi 
AVXHNY, NPETBAPAO Y CPOACKOXPBATCKOM Y HOBH CIAÓH AYTH AKNENAT. 

Úma Jom Z0CTA IpHAMEpa KOJH ÓH Ce MOĽIH NPETPECTH OBOM IIPAIHKOM, 
a1H ja CaM Ce 3aC3/4 3ANOBO£HO CAMO OHHM KOJH Ce OÓHYHO TyMaue Ha 
APYTH HAUHH. 


Beorpax 23. V. 1907. A. Bezuh. 





Byx Rapaunh u beyra n0oMmnuja. 


>Ja ÓŤn paxo 0Ho0 CprrckA HOBHHAp, — ozxrosapa Byx Konuxrapy !) — 
aJH 3aca/ Huje Moryhe: a) 3aTO, IITO CAM NpHjJe CBEra paX 0Be njecme 
H31ATH HA CBAJET: 6) ja X Apykunje 110 ÓH MHCAO, 20 No Mojoj oprorpaeajau, 
a TAKO ÓH BpNO MAJO NPEHYMEpaHTa ÓH50, 3anrro je KaproBAUKH ABOp H 
OHAKO CBYJA OBYJA pasraacmo, Ja caM ja pax Cpóe AA N0oMOKUHM H AA 
NOVHHJATHM, H JA CAM Ha TO N0OTKYN5eHn 04 Hujemana x npesapen 04 Bac: 
H Ja Me MHTPONOJHT TYKHO 3a one npoče Byrapckor je3mKa, H Ja caM 
saro m3 DBeua npohepar, m Hosbnne Cprcke 7a cy 3aro yxmmyTe. To je 
CBE H3 OBJAIILEĽA ABOPa BIAXHYHHA pa3rialiemno, H JaAHac ce pasraamyje 
(onomanme xa je oBbhe 6n0 DpamkoBAh, CaM Je H3 CBOJH VCTA ZyAMa he- 
KOJHM POBOPHO, JA Ce Ca MHOM He Mujemajy H Ja Me ce uysajy). Ho X0ohu 
he BAAOB Jan<. 

Cxpomax Byk! On raja jou Huje 3HA0, na je NpoTAB Nera y HeETO 
AOÓA NYNITEHA H CYIPOTHA KXepeTa Ko Deuke nojmiuje, 7a je HenpajaTez 
AYCTPAJCKOM NAPCTBY. 

HÚ mra je BRle Y TO X0ČA MOĽIO KOMIPOMHATOBATU JjezHor CpónHa 
Y OUHMA HAPOAHHM 0A CYMHE, Ja xohe Cpóe 74 MOVYHUJjaTH: TA ZH je 
OMaCHAJjE TAJA MOĽAO ÓHTH 34 JjexHOr WOBEKA, KOoju £HBA vy AYCTPAJH, OA 
10103pena, 1a je TyhHucku arenaT?! 

H oíe Te KeBeTe, H AKO OmHe jexma ApyTYy HCK>YUVJY, NpuxBaheHe 
CY KA0 HCTHUHTE: IMPBA 0A FOIBEHOĽ H HA IMPABOCIAB.BE BEOMA OCETAHBOĽ 
HapOJa8 ÚprrCKOr, Apyra 0A HENOBEPLHBE H BEOMA Orpe3ne MeTepHHxOBe 
nozmnuje. OHe cy ra NpATAJE 1eN0ra KHBOTA, H HE CAMO UTO CY BEeMY 
AHURO AOHENE MHOĽO TelIKHX YACOBA VY XHBOTY, Hero cy, 6e3 CTBApHE 
noTpeóe, JeXHY YHCTO HAYUNY CTBAP MPEHEJE HA NOJHTHUKH H PEJHĽHOZHH 
TEPeH, Ha KOME Ce pa3BHJA CHIHA aJH VIAIVAHA Óopóas, jep je YHanpex 
Óónra ocybela Ja Ce CBPUIH Ha TETY MWErOBHX IPOTHBHIKA, H Koja je 
ANICOPÓCBAJA MHOPE CIIAFe, KOJE CY CE MOPJE KOPACHAJE VMOTPEÓHTA. 


% 


1) H3 Temu papa, 9. zen. no p. 1822 roz. Bykopa Ilpenucka, I, 207. 


Byx FKapauuh u Boyka nozmneja. 407 


OcTaBxajyhu Ha CTPAHY KZEBETY Ja je NnoTKYNBeH 0A AycTpujanana 
na noyHmujaTu Cpóe, koja Ce He MOXe6 HHUHM IIH J0KA3HBATH HH OMPOBPra- 
BATM, Jep HHKAKBHX TparoBa 0 TOM© HOMA, JA NpPerzexaMo oxioc AyceTpuj- 
CKe nozHinje npema Byky, na he ce H3 Tora najó056 BHJETH CBA AIMCYPI- 
HOCT OÓE TE KIEBETE. 

Ha xarocr rpaha KOjy ÓH HAM 3A TO NHTABE NPYKHNE DBeuxke ApXHBE 
(geheime Hof- und Staatskanzlei, Kriegsarchiv u Polizey-Hofstelle) se- 
AHKAM JEX0M je VHHUTena. AJH H ONO UITO je OYYBAHO, H H3 peracrapa, 
AOBOZLHO je, JA Ce BBAH, KAKO Ta MOZHIHja HHje nyurTaja m3 ovnjy. VY 
nporokosnma 0x 1828.—1838. roz. y cBakoj cBecmu Ha erp. 31. HMa Keroba 
PYÓPHKA, HeroBo pesepBucamo mecro. Bmo on y 3emyHy,. JYÓPOBHHKY, 
Ilpnoj Topu HIH MA Fe, CBYJA CE 0 EMY BOAH PANYHA, CBYJA TA IAPATH 
ÓVAHO 0KO NOZXHNAJCKO. 

Jom 1820. rozgmne #e11Mapar-1ajTHAHT Tomamuh jaBza m3 Saxpa 
(31. mapra!)), za je Jepemnja Darah 21. mapra nocxao npeko T. Tupke 
jexmo nnemo Byky. A o ľaruhy a IlaBKOBHAhy KA0 PYCKHM BYJAMA AMAJY 
ODPOMHH CIIHCH y apxmBaMma. llo OBOMe H3rresa Ja je Byk 04 caMora 
xozacka y Beu só0r Nno3HaHncTBa c ľarahem ÓHO MOAO3PHB Beukoj NOZHNUJH, 
a ako Tax jom H HHje ÓHO, 0HO JaMAUHO NOCTAO je MOJ03ZPHB MOCIE KETOBA 
nyra y Pveujy 1818.—19. roamme. Ta ce CYMHBa 04 CTPAHE NnozHnaxje 
ypexnuaja xax je Byx 1826. roz. 20610 Pycky nen3ujy. 

1828. rozmne Byk je xreo Za HXe y Upónjy, Hm NOUETKOM ABrycTA 
MOJHO je 3a MACom, A Huje ra ÓHO AOÓHO HH NOVETKOM OKTOÓPA (Byx. Ill per. 
I, 328). Ty merosy mozxÓy nocxaro je Polizey-Hofstelle npeaceannky 
Hofkriegsrath-a mpaHmny Xoxemnosepny, xojn je 16 meTor M. YNYTHO 
OAToBop Ha geheime Hof- u. Staatskanzlei, v Kome BelM, M aKO J00a- 
AAUIBH NOJHINHJCKA HAMIOP KOJH CE HAA EHM BOAH JO HHUEra MO20ZPHBOĽA 
NPOTHB IBeľa HHJje MOAO OMASHTH, OMeT OÓpaha NaKBHY Tajmoj KAHNEZApuju, 
na 14 My Ce MORE NONMVCTHTHA NOBPaTAK y Upónjy IMpema H3BemNTAJAMA 0 
ILEMY JEMYHCKE BOJEHE KOMAHAE, H 3Ó0P CANAUBEĽA CTAHA y CpónjH H Y 
OKOJNHHM TYPCKAM NPOBHNIHJAMA, H MTO Ce NOZHIAJCKA HAN3OP, AKO ÓH Y 
Cpóvjy npeuao, 23460 HaA IBHM He ÓH Morao BOsxHTu. Hofkriegsrath nema 
HHKAKBOP OApehenor MHILLERE 0 BeroBY nyTy y Cpónjy, H OcCTAB„A Taj- 
HO] ABOPCKOj AH APpKABHOJ KAHNENApAJH H NOJHNAJH JA OHA pemu. A ako 
ÓH HMNAK IBETOB Mpeza3 ÓHO CYMEBHB, MOPJO ÓH MY Ce OAOÓPATH JA MOKRE 
AohH 10 TpaHHIe 1. rp. 20 Šemyma nam llaHueba, H NpexyzZele ÓH ce Mepe 
Aa IIpeko TPHNHNE He Npehe, H NO NOTPEÓH JA MOJ HAJM3OPOM OCTAHE. 

Ha ocmoBy obora akra Merepnnx je nmHcao rpavy Cex4IHHIKOM (1iey 





1) JATYMU Cy CBH HOBOP CTHJA, CEM PAG CTADM CTHA H3PHYHO ČÓYAE NOMCHYT. 


458 sby0. Crojanosnh, 


Polizey-Hofstelle) noa SÍ. aBr., KAKO Ce H3 AKTA BHAH, TPAKHIAN MACOma 
ÓaBH CE CAMO SHAOJOINKHM PAJOBHMA, A 0A MOJNHTHKE je H3rIerXaA AAIEKO, 
TO MY Ce MACO MOKE HZNATH, AKO OH HE ÓH HMAO KAKBA OCHOBAHA PAZIOrA 
AH MY TO YCKPATH. 

Tako je Byk ormuao y Cpónjy H 0KO NOJOBHHE, HXH APYTE NOJOBHHE, 
janyapa 1829. r. sparmo ce y Beu c Hamepom Aa NopozHny npecexn y 
JEMYH, A OH Onmer 7a npebe y Upónjy. 

Ta meroBa HAMepa NO3HaTa je ÓHra jom Mpe #eroba Tpatoa Beukxoj. 
nozxnnuja. 3aro 21. eeóp. name Cexxmnuku MeTepHHxY, JA MY Ce — ako 
VCTPAKA — HE J0MYCTH NPeceLeKe VY JEMYH, jep ÓR TO 3HAGHNO ABTH. 
MY MOTYHHOCT, AA CpncCKOM o6ep-xnezy Muxomy Oópenopuhy mase H3BemTaje 
C OBE CTPAHE, H JA MY H HHAUE Y APpYroME 0A NOMOhHA Óyne, A BeMYy je 
0A UAPA CTABLEHO V AYKHOCT JA HA BEra ÓpDAK/A5HBO MOTPH.  ÁKO BEDrOBA 
CBETIOCT HMA APYro MHIIBEKE HZ AHINIOMATCKAX HA APKABHHX OÓZHPA, MOJH 
na ra 0 TOMe H3BECTH. MeTepHHX AKTOM CBOJAM 04 8. Mapra OAroBapa, 
AA CE CIAKE 0 MHIIBEIBEM CexJHANKOr Ja Byky Yy CAzAUBHM NPHIHKAMA 
He Tpeóa A0MYCTHTH Npece.reke y JeMYH. 

Mehby Tum Byk je HekaKO HIaK A0ÓHO MACOM H J01140 y JEMYH 3a- 
jexmo e nopoamnom. »Jľanac je 147" zan — name KonuTapy 8. jyma — 
KAKO CAM Y 3eMYII A01180, arm Bam npuje HHJECAM MOTAO NHCATH, jep HH- 
jecaMm 3HAO, na uvemy cam. JejBa CaM A0OÓHO AOMYNITERE, AA OCTABHM OBhbe 
Xeny H belly, U TO CAMO HA Mjecelj J4HA, A Mehy THM Ja Ce CTAPDAM A0- 
ÓHTH HM Nacom m3 Beya, AA MOrY V JEMYHY CJEAHTH<, H MOJH TA AA MY 
TO Mpeko kora 3Ha u3pazm. On je meby TAM npemao vy Cpónjy. KonmxTap 
my (21. jyma) npenopyuyje, 14 Ón MOKA Hajú0.be ÓHNO, KAA ÓH Ce oTyJa 
NHCAJNO BAPOLIKOM KOMAHIAHTY >JA HMA HZJPOBOPpaA Ja je NYCTH HA MEHPYy«. 
Byk my ozrosapa (30. jyrma — 12. asr.) 4a je To Beh VYHBEHO, AJH ÓH 
Ó0,e ÓHJO JA OHa, K80 BeukHHa, Hma nacom m3 Beua. O Tome je m3meby 
BHX Bobena ayra npenncka (Byx. Ilpen. I, 334, 336, 338, 339, 341, 343, 
340, 341, 349), u KonmTap my je jexHaKO AABAO AJE, Aa he ce N0B0£HO 
CBPUIHTH, AJH 0A CBEra He ÓH ÓHNO HHUITA, X4 HHAJE ÓHAO JEJHOrA MNHACMA 
Mux1omesa. 

Ta je CTBAp, NO CIYKÓENHM AKTHMA, HULIA OBAKO. 

Polizei-Hofstelle zoónje ox Hofkriegsrath-a akr 0x 2. jyma za je 
no H3BEMTAjJY KOMAHJaTA C1aBoHuje hbenepara xaBarxepnje CnreHTara Byx 
© MOpOozHlNOM Jomao y Bemyn 28. maja c nacomem oa 29. arpnza óp. 18, 
axm Ja MY je JEeMYHCKU KOMAHIAHT benepal ŤOHT, VY CMHCIY HOTE 04 
Z. AIIPHXA 3AÓPAHHO ÓaB.be5e y 3emyny. OH je mebyrum 1]. jyma oTHua0 
y Upónjy, a nopoznny je ocraBno. Kako je nak xtena Bykosa AYCTpAJCKA. 
noJaHAK, H He xXexm y Cpóujy O5pelra3mHTH, HM KAKO Ce CpICKH OÓePKHEJ 


Byx Kapanuh n Begxa nozmnuja. 459 


Mnxom Oópemosuh nHcmoM cBojam 0a 8/20. jyma oóparmo hemepary, 1a 
nopoaxmnum BYyKOBOj X0NYCTH ÓOPpABĽEHE VY JEMYHY, TO hbeHepax nuTA, J4 
11 TO AOMYNTERE Ja H3ma. He cyYMBHBO je, BeJIM Ce JA.be Y AKTY, JA 
he kne3 Mu1011 YNOTPEÓHTH Byka KA0 H3BeliTaua, Hu Za he oBaj paxn Tora 
KOPACTHTH Ce H ČBOJOM XemoM. AJH JjesHO TO C8 HA By OBJE MOXE 
24KO MA3HTH, A APYro TO KHe3 Mnzxom moxe cem Byka x Apyre syze 3a 
CBOje nocxobe ynorTpeónTA, To Hofkriegsrath mäcCIH, Ja ÓH TY VCIYTY 
Knezy MHnd10my MOĽJH YYHHHTH, TAM NIpe UTO Ce H 01 IBEra CIHUHE VeJYre 
TPAKE, 11. Ap. CAX H3AABABE ABOJHINE KPHBANA KOJH CY IMPABHJH IAXHE 
ÓaHknore. [pa+ CeAzHHNKH AKTOM 04 24. jyma, NOJHBajyhH Ce Ha AKTE 04 
21. xeópyapa H 8. Mapra NOHAB.ba KHEZy MeTEPDHHXY TOopBH AKT, CAKE CE CA 
NPEXAOTOM H OCTABĽA HEMY Ja pemm. Knez MerepnAx ox0ÓóÓpABa ÓAB.LeHe 
Byxobe nopozmne y 3emyny (11. asr.). CexIHHIH H3BETABA 0 TOMO MIPHHNA 
Xoxenitozepna (8. HOB.), m Xoxengnosepn ozrosopa Cezanmuikom (14. HOB.), 
na je H3140 napexÓóy y TOMe CMHCIY hemepaxy CHreiiTaly, am >74 ma 
OBY MOPOZHINY Mpeko ŠeMYHCKE KOMAHJE MAKLHBO MOTPDH, H AKO TO 
CYMILHBO OMAJH, OAMAX JA Ta H3BECTHA<. CelIHHIIKH je H3BECTHO 0 TOMG 
Merepnrxxa 3]. zenemÓpa. 

Byky je caonurmo 14/26. mobemópa henepa1 ŤOHT, Za MOxXE y 36-. 
MYHY CexeTH, H Ja My lie Tpeóa nacom m3 Beva TpaxnTa (Byx. llpen. 


I, 349). 
% 

AM OBHM ce jom HHCY cBpumra mHTapeTrba Bykoba. OHO uTO je 
PIABNO TEK CAX NACTYMA. 

Bykx je npoóaBno y CpónjA — © KPATKAM NPpexa3nMA V 3eMYH — A0 
no 105nne aprycra 1831. roamne, a Tala je npemao y 3eMYH OMPOCTABIH 
ce CacBAM ca Cpónjom. ÚBH MNOZHBH H 04 [neza MHANOMA ZSHUHO H NIpekOo 
APYTHX Ja ce BpaTH OcTAJIH cy Česzycnennm. ÔOH je OomeT, KAKO BeJH, M10- 
ETAO CPIICKA KRHKEBHHK. 

20. aBr. no cr. Ón0 je y BemyHckom xoHTywairy, a 17/29. sen. seh 
ce xa.1m KoMmHATAPY, KAKO Ta VZHEMHPYjY 3Ó0r MACOHA: »0N6T CY ME 0HO- 
MAJIHE OBhe 3A0KYMIHIH 34 Nacom (Óyaxyhu X4 BHAe, AA NA OHY CTPAHY 34 
CAA HE MHCIHM Hhn): 3aTO cam 20. 0. M. NO p. MpezaO OBAANOj MHIHTAP- 
KOMAHAH OHY JABCKY Mojy TyXÓy x MoZÓy Ha Polizey-Hofstelle, m man- 
C.IHM, 23 he ZAHAC OZABAE A00po Honpahena TamMo cTnhu<. — >lllro ce. 
nacoma TuY4e — oZrobapa My Konurap 20. jam. — MOxzJa ÓH Hajú04e ÓHIO 
aa ysmere ľyckn, ako A YCTPAJCKA NOJTHIAJA NPOAYEH, J4 CBOjY 31Y BOBY 
Ha Bama HcKabyje<. A Byk My ma TO oarosopa (18/30. jam.): »lllro ce 
MOra macoma THue, Ja CAM MpaBH MYYEHHK HA CBe crpame. Ja 34M H 
CAM, Ja Óu HaJÚ0BE ÓHN0, VY OBAKHM OMETOJATEBĽCTBAMA Ja V3MeM PyckH 


460 Zbyó. Crojanobnh, 


macolI > aJH Kako he MH PycH AATH NACOH, KAA Je NATPONMOJHTOBA NAPTAJA 
no llerepóypry, Ka0 m n0 cBemy naposy ÚCprckome y OBOMe NAPCTBY, pa3- 
rracula, Aa je ABop AycTpaAjcka mene npeko Bac noTkynmo sa Cpóe YHH- 
JaTAM H JA OKUHM? ONOMHBETE JH ce, kako je MymnIIKA Ha Hame 04H 
KO Ónjerora Kypjaka robopno MerrmnKOMe: >0Ba ABA FOCHOAHHA CBE, TO 
y UJzaBEHCKOME Je3HKY HHje M0 HHXOBOj hyAH, BHYWYy Ja je Pycko<? A 
3a mama Bor 34 urTa je robopnol — 3a TO BeJHM, Ja CAM MYYEHHK, jep 
Me MHTPONOJAT KOL NOJHIHje OBOra l1ApeTBA OHANA, JA CAM Y TaJHAM 
APYLITBHMA, H NA CAM OMACAH 34 OBO NAPCTBO: A KOA HAPOJHE NApruje H 
koax Pyca 0mara Me, Ja CAM 01 OBOĽA lAPCTBA, MNOTKYILBEH, AA VHHJATAM 
H ulOKUHM. A nozmnmja Beuka MORE ÓHTH Ja MHCIH, X4 H BA ca MHOM 
NPOTHB OBOĽA NAPCTBA 34 PycKA HuTepec HuTparnpare! Ero kako u0oBeka 
Ha npaBan Bora moxe Ónjeza Za nahe! Tako mu Bora, JA HMAM KYJa ÓH 
CAM Ójemxao H H3 OBOTA NAPCTBA H H3 napoza Cprcekora, camo Ja Ce YKIO- 
HHM 04 OBAKH HuTpnra<. KonuTap My caseryje (1. #eóp.) xa 6x Hajó05e 
ÓHnO Ja J0he y Beu za ce JH4no oójacmo, a Byk oarosapa (8/20. «eóp.): 
>CaMmo Ja MH He 3aópame Tamo sohn! Munzom VpomesBHah, OBXANMEH 
NPONAJHNA, Kojera cTe Bu NpAJE HEKOIHKO TOAHHA BHhaJH TY KOA Ónjezora 
KYPJAKA, 3ABAAHBIIH CE HENTO C OBXAHUKHM NVprepMajcTOPOM, KAMeTaH- 
ABAHTOPOM JlasapeBnhem, TYXHmo ra je (MHCIHM JO „eTOC) CAMOME NAPpy, 
na je on npexko menie heo Upóuma Aa n314 ÚpHäAjem, u AA ÓH ra 3a 
NHJEHO HIZAAO, Aa Huje era (ÝYpomepnha) Óónxno! A A cal, KAKO CaM OBbe 
H3 Cpónje X01140, MACIIHM, Ja me Ypomesah y Beu Tyxmo, Za cam MaA- 
x0114 Oópenosuha 1mnmujyH. ao 1mTO H NO ÓHPNAYIHMA H NO COKANAMA 
jaBmo robopa. Obo BaM camo jaB.ram Ja 3nare. A ja MHCIHME 34 NHAjexo, 
AA OBZANIIBA MHIATAP-KOMANSA (KOja ce VpomeBHheBHM NIETKAMA — HHTPH- 
TaMA — MOpa CMHJATA) Hema HIHUTA NPOTAB Mene« (Byx. Illpen. I, 408, 
410, 412, 413). 

Byxope zanóe # KonHTAPOBA ONĽOBOPU NPOAMYRYJY CE TAKO VY CBAKOM 
NACMY Npeko lese roxnme (Byk. Ilpen. I, 416—448), 0x vera BaAIHMO caMO 
jom obo. Mapra 31. no cr. name Byk: »310 3a mene! Hauje JocTa, To 
MH je Bachinja YMPIA H UITO CAM H CAM JexHaKO CIAÓ H ČONECTAH, Hero 
jom aomxo jyuwe ox Hofkriegsratha sa Mn ce ne z0nymra nabe y 
NAPCTBY OBOME CJEAHTH, Nero 74 Mopam uhu y Typexy! Ero mora 
aoracka y beu! Cax ympaso ne 3nam imra hy paxnTu. Y Cpónjy Apyx- 
unje Hujecam pan ahm, Beh AKO Ja Me MpezalyY HA CHIY, KAO0 KAKBOra 
3IOUHNINA, Jep 3HAM, JA ME HEMA, AKO OHAMO npehem. — Ja ce HANTA 
ApYrora HeMAM Ó0jaTH, 0 B U HENPAJATEĽH, KOJH Me OBHKe OBAKO rome, z0hu he 
MH OHAMO aka riase. Ja 34 IHJeEJ10 3HAM JA je MHTPOHOJHT jom JAHH 
TIPOTHB MEHE OHAMO PAAHO, A H OBhe MHCIHM, 2A je OBO CBE BEFOBO MACHO, 


Byx Kapauuh x Beyxa Nn045nuja. 461 


Jep He 3HAM, 3A1ITO ÓH ME APYTo NOJHNAJjA OBAKO roHnfa. Yyjem Ja cTojH 
y Verordnung-y, 7a ja CaM 3HAM, 3AIMTO MH Ce He J0MYUITA VY OBOM 


NAPCTBY KHBHTH. TO ZAKIE Mopa ÓHTH npesoz H. 3...... Ja MH Huje 
zgelie H bene, Bora mu! Óx cam c pazsocrm Hmlao y Cpónjy, Za ce npaje 
H3ÓABAM OBAKOTA ZRHBOTA<. — 20. jyra (no cr.) mmme: >I3 Kapxosana 


H31436 rIACOBH, JA Ce MEHNH HH HA KOja HAUH Nehe A0OMYCTHTH JA CEAHM 
y Beuy, nero Hxm X4 hy ÓHTH NporepaH y Cpónju, nzn y Pycuja. M ro 
Ón 3a Ua Cr. ÓRNO Bpro A0ÓPO, jep He caMO ITO ja BHNe HHUTa Ne 6x 
NHCAO, HEro ÓH CE OH jom MOĽAO HAJATU, 2a he Me y Úpónjm VÓHTH, A Y 
Pycuju (c nomohy CrojkoBuha u APYTH IBETOBH JEAHOMHIU.LENAKA) VY Cnónpujy 
NOCIATH. JamMauHO je 0n 0 TOM y Beu nmcao, u jom MORE ÓHTH NIpeKO 
TemepaJKOMAHE: Hero ržezajTe H Bu TAMO Te paJHTE, UTO CE MORO<. — 
20. cerrT. (no cT.) nHme, Kako ra je kmes Mu1om 3607 HEroBAx »demago- 
gische Umtriebe« Tyxno BapaAHHCKOj TEHEPAJKOMAHAH, H MOJHO Ja ra ca 
TpaHHlNe VIAIE. 

ApPXHBCKH MATEPAJA! 3A OBO APYrTOo TOBERE MABE je CAYYBAH HEro 34 
0HO NpBOo. CeM semyHnnnjannje YpomeBAheBe oW-YBAHA CY camo 3—Á4 akra, 
a 34 CBE OCTAJO JHAMO CAMO Hn3 pernerpa Kriegsarchiv-a. 

14. anpuaa 1831. oóparmo ce Ypomesnh lapy MOaČOM 34 Nnacom sa 
aohe y Bey, un Za CBOje H3BEeuTAje AHUHO nozxmece. CexIHEKH, CHpoBoxehu 
TY MOJÓY, Z40 Je NPDOTHBHO MHUI.LBEBE, KAPAKTEPHUYhH TA KAO HEMOVZAAHA 
UOBEKA, KOJH he 3a HOBIJE 01 CBAKOĽ Ce JATH VIMOTPEÓHTH, H Ha YUHAje H3- 
BeliTAje Ce He Moxe ocroHHTH. llap je nnmak mapexmo, xa YVponmesnh 
NO AHECe IMHCME!I H3BEINTAj, TO je obaj 10. okr. A VuNHNO. 

lllecra Tauka Te. nenynunjanmje rosopa 0 Byky. Ypomesunh TYXH 
„Jazapesnha Ja je Y Bpro CYMRHBOM Ox4n0Cy © BYyKOM, »CpICKAM CIMHCA- 
TE.LEM H PYCKHM NAAhEHHKOM, H AKO je OBAj MO CTAIHAM MNOJHUHJCKAM 
nax3opom. OH je 1e CAMO HMAO vemhe C€ BHM pa3roBope Y KOHTYMAIY. 
Hero YBEK, Kax roz 61 Byk m3 Beua mím m3 Cpónje 101140 y 3eMYH, OH 
ÓH HMAO C IBHM BHlle CACTAHAKA, A NAPOUJHTO 3A BpeME NPETNOCINSAHEĽ 
ÓaB.belba meroba oBrxe 60 je Bykx koax JIa3apebnha BHule ny1a Hohy A0 
11—12 uacosa, H na nocieTKY, BO2HO je JľazapeBuh OBOra cprckor 115- 
JVHA VY OKOXHE CPIACKE MANACTHPE, LUTO je 1e50M rpahaHCTBY Y 04H NAJ0«. 
Jane Bexu, kako je ByK H Cax Y CTAIHHM OsHocHma c JfasapeBuhem H 
ca 3eTrom kmega Muxoma, Tozopom ŇNaunm-BajnheM, KAKO je c one cTpane 
NYLITEHA BECT N0 Jemyny Hm llamueBy Za je nao Y HEOMHIOCT, H Ja je 
13 UCpóuje MpoTrepáH, a OH CaM KOL BOJHHUKE KOMAHAE Ja je HI3jaBHO, 
KAKO je CaMO NA ABA MECElNA 101140 K $AMHJAJU V JeMYH. OH ApXH Ja 
61 Byka Tpeóas1o — ako My Ce Hehe y omuTE JAÓPAHNHTA ÓABLeHE Y 
AyeTpujA — YKNOHATH C FPAHHNE, jep H AKO NPOTHAB KEra HEMA 3A CAJ 


402 [by0. Grojanopnh, 


HHUITH MOJHTHBHO JA H3HECe, C BpEMEHOM he Ce NOKASATH, JA Je OH He- 
NPAjJaTEb OBE, A TMPHJATEĽ PYCKE MOHAPXHJE. 

Oba AEHYHIHJaANHJA, HZNIEJA, HYJE HMAJA HHKAKBA AeJCTBA. 

#3 perucropa Hofkriegsrath-a BHAH ce 0oBo: 

PexixapuarsajTHAHT Bramuh maze m3 lIlerposapazxnma 1. jam. 1832. 
Mo16y BYKOBY, NOMODHYTY 0A JEMYHCKE BOJEHE KOMAHNE, JA CE MOKE IIpe- 
cexmmrn y Hosm Cax. — 10. jam. noczaTra je Ta MONÓA HA pemnene y 
Polizei-Hofstelle y Bezna c axkrama 04 2. anpuxa u 8. Hobemópa 1829. r. 

Pex-epar Cexrnniikor MerepnAaxy x MeTepHHXOBA OLIAYKA OYYBAHH CY. 
CexrHHliKA je MHULLEHBA, Ja MY TO Ne Tpeóa A0NYCTHTH, jep CYMBA, Koja 
je o Byky 6mxa 1829. r., nocroja u caja, T.j. 4a Ta KRe3 MHN0M VNOo- 
TPeÓsLaBa 3a n3BenTaua, a y H. Caxy 0H Óx A040 VY AOJHp Ca Jom BehHM 
Kpyrom Cpóa, A TY HaJBHlNE Hapehbeke 0 BeroBY HmaX30py He Ón © 
VENExOM MOPJ0 ÓHTH Bpuremno (axr ox 10. mapra). — Merepnmx AKTOM 0A 
21. mapra YycBaja TO MHIBEBE CeAIHHUKOT. 

Ilo permeTpy Aa.ne: 27 mapra rpa+ CeA4IBHIKH H3peniTapba 0 Tome Hof- 
kriegsrath. — 2. ampAza H3BeuITABA ce 0 Tome CIaBOHCKA FEHEpAX-KOMAHAA. 
— 26 arnpnja ©. M. 1. AÓóex mase n3 lIlerposapa/mHa mozÓy BykoBy 3a 
nacom 3a Pycnjy. — 2. maja moexaTOo na oaryky y Polizei-Hofstelle. — 
31 jyza reHepaJlHA KOMAHA H3 JleTPOBAPAXHHA 118.66 MOXÓv BYKOBY 3a Nnacou 
na ge y Byzum. — 8 abryera noczaTo na oz417yky y Polizei-Hofstelle. 

OZxMYKA MNO OBAM MOJÓAMA 110M4 HH Y PErACTPHMA. O CBEMY CE OBOME 
TOBOpH H y KopecnoHxennuju Bykosboj © KonuTapexm. 

23. CerT. ©. M. 1. ÓapoH Panomebnh jaB.ba, 1a je K1103 MHA0M 3axTeBao, 
na ce ByK YAAIH © TpaHmHmlje, MOJH 34 OLIYKY, H 34 O3HAHEBE MECTA He- 
roBor ÓyAyher ÓaB.beiba. — 3. OKT. MOCIAT OBAj HZ3BelTaj rpavy von Re- 
witzky. — 15. okr. rpae CelIHHIKH MHlle, JA Ce CHARKE C THM, Ja ce 
Byky 3a cax Ooxpeaxm ByAHM, C THM, Ja Ce NENPecTANO APKH HA OYHMA. — 
21. okT. To je caonuiTeno 6apony Paxomesahy. — 22. okr. CeAAHAIIKH 
NHUle, Aa Ce Moxe Byky J0NYCTHTH ÓABs5ehbe v DvAaHmMy paAH YNOTpele 
Óae, H JA Ce nocle cme npecexuTu y DBeu. — 30. okr. H3BemTen je o 
TOME KOMAHAAHT CzaBomuje. — 8. noB. Paxoumepuh jaBxa, Aa Je H3BPIMHO 
caomureme. — 15. HOB. H3BELITEH je 0 Tome CeAJIIHIIKH. 

Ox cBera OBOra cauyBan je camo konlerar MeTepAHxoB ČeAAHHIIKOM 
(oa 18. oKT.), KOjAM OJ0ÓpABA IBETOB OPEANOT, Ja ce ByKY MORE AOMYCTHTH 
ynorpeóa Óage y Byznmy, u noce ozra3ak y Beu, H AKT NPEACENHAKA 
Hofkriegsrath-a rpasa Xapaera (07 283. OKT.) KOJHM H3pemTasa x Cex1- 
HUUKOĽ JA je, 0 CHOpa3YMY Ca TAJHOM ABOPCKOM M APpRABHOM KAHNErApH- 
Jom, na»e ÓaBeine Bykopo y AyceTpuja J0MYUITENO, M ZA C8 NO KeAH 
3a cax MoxXe npceanTn y ByAHM, am Ja ce H JApLe CTAMO Ma Bera 


Bykx Kapaunh x Deuka nozu1uja. 468 


1143H, 0BO je VYHEEHO HAPOYHTO H 3JÓ0T TOĽA, 1ITO je KHEe3 MAXOl TpaXxHo, 
na ce Byk c rpamune YK10AX »wegen angeblicher demagogischen Um- 
triebe gegen seine Regierung.. 

9/21 HoB. minie Byk KonuTapy m3 llemre: »y OBAANMBEM MAFHCTPATY 
npouuTan MH je Verordnung za mn je aonymremo y Bey aohn H Y OBOME 
NAPCTBY, PIE MH je BO.ba, XuBeTa. Šara Bory m npajaTresbnma I< — OH 
HAJE 3HAO JA MY NPAJATELH HHLITA HHCY MOĽAH NOMOhH, Beh Ja My je n0- 
Moh J01174 Ca CTPANE, © KOje MY Ce MHCIHMO HANIKOAHTH, T.J. 3aXTEB 
knega Muroma. VY oóa Zak1e cryuaja, u 1829. u 1832. nomorra je Byky 
CAMO HHTEPBEHUHJA Krnesa Muxroma. 

Kao MTO Ce H3 OBHAX OCKYAHHX NOJATAKA BHAH, HHĽNE CE HE N10MHBe 
CrpaTumnposuh, X ako ce Byk XalHm, AA je TO CBe BeroBo macro. lla u 
omeT © BEJAHKOM BEPOBATHOMhy AA Ce 3AKBLYUHTH, Za je ByK HMAO NPABO 
1TO ce maxmo. Tpeóa ce camo ceraru 1) xa je ByK YBeK 100po oóABENITEH 
ÓHO KO Ta VOHH, jep y upenmenn c KonmTapom robopa m 0 Ypomepuhy, 
NOMHIBE PedH H3 NHCMA KHE3Aa Muzoma (demagogische Umtriebe), 3na za 
Je ŠEMYHCKA KOMAHAA HEFOBY MOJÓV NOTKPENHJA, H TI. A CBE Ce TO N0- 
TBPbyje H A/3 rope NPHBEJEHAX aKTA, 2) To noTsphbyjy H rzacoba n3 Kap- 
10Balla, Koje ByK NOMHBE, A HAPOYHTO XBAJA ÚUTpaTAMApoOBAheBa, Ja ce 
jom Huje peumo rge he ra npornaru — y Typeky 5/5 y Cnónp, 9) Cezx- 
HHIIKH Ha IBA MEcCTA NOMHILBE Ja MY je 04 CaMOr lIapa mapehemo 24 Ha 
Byka na3m, a TO je AHUNO Morao napy pehu camo CTpaTAMAPOBAh. 

% 


Mora 61 ce 741e pehaTu #akra, 7a je ByK um na ve, H NOCIE CMPTH 
CTpaTAMHPOBAheBe, CTAJNO ÓHO Ha HAulaHny ÁAYCTPAJCKE NOJHNNHAJjE, AJH je 
M OBO JO0BO.ĽHO, JA Ce jacmO KAO JAH BHAH, A4 ByKOB KRHKEBHH pa naje 
HMAO HHKAKBE BE3e € NMOJHTHKOM y omuTe, a c AYCTPAJCKOM HajMAHE. 

Jouao je BHxoB zan! 


Beorpax, jysa 197. | „by6. Crojanosah. 





Kopitar und Vuk. 





Ich will die Beziehungen zwischen Kopitar und Vuk, dem Zensor 
und dem Schriftsteller einergeits, und die Beziehungen Vaks und Ko- 
pitars zu dem damaligen politischen Regime Osterreichs náher schildern. 

Materialien zu dieser Schilderung bieten mir die Dokumente der 
ehemaligen k. k. Zensur- und Polizei-Hofstelle in Wien, die heutzutage 
im Archiv des Ministeriums des Inneren aufbewahrt werden: es sind 
darunter die sehr interessanten Referate der Regierung (des Zentral- 
Biicher-Revisions- Amtes — Z.B.R.A. — nnd der Z. u. Pol. Hof Stelle. — 
Z.-P.H.St. —) zu finden, vor allem aber die Zensurbegutachtangen 
Kopitars. Auf Grund dieser Dokumente bietet sich uns die Môg- 
lichkeit, die Zensgurgeschichte von beinahe den gesamten epoche- 
machenden Schriften Vuks kennen zu lernen mit alľ den Gefahren, 
denen sie ausgesetzt waren. Freilich die Zensurgeschichte der bei- 
den ersten Werke Vuks bleibt uns auch weiter unbekannt: trotz des 
vielen Nachguchens konnte ich leider auf die Spur der Verhandlungs- 
akten, die »llecnapnua« und »Ilnemennna« betreffend, nicht kom- 
men. Es ist aber mit Wahrscheinlichkeit anzunehmen, daB Vuk and 
Kopitar auf grôúbšere Schwierigkeiten seitens des Z.B.R.A. resp. seitens 
der Z.-P.H.St. nicht gestošen sind. Aus den späteren Referaten Ko- 
pitars (vgl. seinen Bericht tiber Davidovié, Supplent des serbischen 
Zeitungsschreibers vom 8/2. 1822, Arch. Min. d. Inn. No. 1305 ad 1204) 
erfahren wir wenigstens davon gar nichtgs. Erst später, etwa 1816 oder 
1817, ist Kopitar eine unangenehme Úberraschung seitens der Ober- 
behôrde widerfahren. Zwei Artikel Vuks, die er als Zensor begutachtet 
und mit admittitur ad imprimendum erledigt hat, Wurden von der 
Z.-P.H.St. verboten. Einen von diesen Artikeln nennt Kopitar selbst: 
e8 war die Biographie Miloschens, wahrscheinlich dieselbe, die in 
> HoBnne Cpócke<« 1817, No. 97, S. 7183— 71159 gedruckt wurde und 
gegen welche auch die Z.-P.H.St. nichts einzuwenden hatte, nachdem 
dieselbe frtiher in einer militárischen Zeitschrift gedruckt wurde (vgl. 
denselben Bericht wie oben). 


Kopitar und Vuk. 400 


Der zweite Artikel bleibt uns rorliufig unbekannt. [n dem schon 
zitierten Berichte hat Kopitar den Verdacht geäuďert, es sei die De- 
nunziation eines jungen Walachen, eines gewissen Georgevič, an diesem 
MiBgriffe der Z.-P.H.St. schuldig. Ob mit Recht, kann man nicht sicher 
behaupten, Kopitar multe jedenfalls schon Grlinde haben zu einem 
golchen Verdachte. Diese vermutliche Denunziation war aber erst der 
Anfang jener Schurkereien, gegen welche Kopitar in Verteidigung der 
Werke Vuks mit der Z.-P.H.St. die Lanze brechen mufÄte. 


]. 


Vaks >»Pjeunnk< (1817—1832) und >IlIpsBA cpócku ÓyxBaAp< 
(1825— 1832). 


Das erste grúíere Werk Vuks, dessen Zensurgeschichte wir nach 
den Dokumenten darlegen kônnen, ist sein »Lexikon<. Eigenttimliche 
Hindernisse wurden demselben in den Weg gelegt, nicht wegen der 
Polizei- oder Zensurrticksichten: es waren par excellence dsterreichische 
vorkonstitutionelle Schnúrkel, die den Druck des »Lexikon« auf Jahre 
hin vergschieben konnten. Schnirer, der bisherige Drucker der Vuk- 
schen Werke in Wien, bekommt Angst vor dem Privilegium der Offner 
Universitäts- Buchdruckerei und schlágt rundweg ab, den Druck des 
Werkes anzufangen ohne die frtihere Vergewisserung seitengs der Re- 
giernng, er werde jede Kollision mit dem Offner Privilegium vermeiden. 
Vuk als Verfasser und Kopitar als Mitverfasser diirfen also ihr Werk 
nicht in Wien drucken lassen, sondern den schônen Augen der Offner 
dasselbe nach Offen schicken, um sich eine Metamorphose desselben - 
zu einem Unding gefallen zu lassen. 

Es hat eine interessante Bewandtnis mit diesem Privilegium, aber 
die Regierung selbst weil weder von der ganzen Tragweite der Offner 
Ansprtche, nach davon, ob gie begrtindet oder unbegrtindet sind. Ko- 
pitar hat noch keine Ahnung von dieser Ignoranz der Regierung, indem 
er sein erstes Zensur-Decisum der Z.-P.H.St. zusendet. Was er von 
den Offner Ansprtichen spricht, ist nur so nebenbei gesagt, er zweifelt 
keinen Augenblick an der gtlnstigen Erledigung einer solchen tech- 
nischen Kleinigkeit seitens der Regierung. >»Hohe k. k. Zensurhofstelle !< 
schreibt er in seinem Berichte vom 11. November 1817 (No. 970, 
fasc. 1259), +1) Fiinf Millionen sprechen serbisch, davon die Hälfte 
ústerreichische, die Hälfte tlirkische Untertanen. 2) Von den ôsterreichi- 
gschen sind ber die Hälfte disuniert. 3) Die Disunierten sprechen 
e8 ganz 80, wie die katholischen: aber in Bichern haben die Mônche 


ein Gemisch von dieser neuen Sprache und der alten der Kirclien- 
Festschrift fúr Jagic. s» 


466 Mychajlo Teršakoveé, 


bticher (die vor 1000 Jahren tibersetzt sind) als Hofserbisch bisher 
protegiert. 4) So sehr auch die weltlich Disunierten allen Gedanken 
von der Union verabscheuen, so waren die besseren Kôpfe unter ihnen 
doch so gescheit, um nicht die lebende Sprache, nach dem Muster 
aller heute aufgeklárten Nationen, einer toten, wie vielmehr einer so 
makkaronischen vorzuziehen. 


5) Seit 1782 wird daher die geschentere Partey, die zugleich po- 
litisch die patriotische ist, immer zablreicher. 


6) Die Mônchspartey hat daher dem Ofner Censor (er gesteht es 
selbst) aufs Gewissen verboten, die Schriften der Gegenpartey zu ad- 
mittieren. Demzufolge ist z. B. einem Buche des Luka Milavanogo 
tiber serbische Sprache und Poesie, 1814, in Ofen bloG deswegen das 
admittitur versagt worden etc. ete. etc. 


7) Die patriotische Partey suchte daher in Wien Zaflucht. Der 
Anhänger, Buchdrucker Schnirer, schaffte sich die Lettern an, 
druckte die serbische Zeitung, eine reformreiche serbische Grammatik, 
Nationallbeldengesinge etc. 


8) Die (russicirenden) Gegner tibersahen die Folgen dieses Mittels 
und es gltickte ibnen bisher es dadurch zu hintertreiben, daĎ auf 
eine Begschwerde der Ofner Universitäts- Druckerey seit 1816 in Wien 
nichts in illyrischer und walachischer Sprache gedruckt werden darf! 
Nur die bereits friiher privilegirte serbisclhe Zeitung ausgenommen. 
Der hohen Hofstelle sind die weitercn Verhandlungen in dieser Sache 
bekannt. Es ist dringend nôthig, daB die gute Partey nicht linger, 
zum groen finanziellen und politischen Schaden des Staates, auf- 
geopfert werde. 


9) Der bekannte Vuk, der die oben genannte Grammatik ete. heraus- 
gegeben, hat auf meinen Vorschlag auch ein Lexicon 8einer Sprache 
unternommen. Nach 4 Jahren ist es fertiz geworden: ich habe die 
deutsche und lateinische Erklárung dazu beigetragen. Es ist dazu 
bestimmt und berechnet, der gemeinschaftlichen Redesprache den 
verdienten Sieg zu verschaffen. Zugleich ist durch eine reformierte 
Orthographie die kúnftige Sprachunion der katholischen und der 
disunierten Serben vorbereiteť worden. 


10) Da dieses Werk also zugleich deutseh und lateinisch ist, 
so hatte der Buchdrucker sowenig als der Verfagsser die mindeste 
Besorgnili, daB die Ofner Druckerey etwa wegen des serbischen (illy- 
rischen) Drittels Anstände erheben kônnte. Der Autor nahm das nôthige 
Geld auf, um den Druck zu beginnen, accordierte mit dem Papier- 


Kopitar und Vuk, 461 


macher, Drucker ete. Der Druck sollte mit dem ersten Nov. d. J. 
anfangen. 

11) Aber auf einmal bekommt der einzige Buchdrucker, der von 
seinem Versuche 1814 noch serbische Lettern hat, und mit dem Kon- 
trakt auch allein angestoben werden konnte und wurde, Skrupel, es 
kúnnten ihm die Ofner einen Prozeb anhängen. Er deutete daher der 
Regierung allhier vor 14 Tagen sein Vorhaben an und bat um Schutz 
gegen môglichen ktinftigen Schaden, mittels ihrer Erklárung, daĎ ein 
serbisch-deutsch-lateinisches Lexicon nicht unter das aunsgespro- 
chene Privilegium der Ofner falle, da es nicht einmal !“, serbisch (und 
dieses nicht einmal in dem Serbisch der Ofner Bticher) sey. — Soeben 
erhalte ich eine walachisch-deutsche Grammatik vom Direktor 
Marki, die 1810 in Tschernowitz (Bukowina) gedruckt ist. Ihr Fall 
ist der unseres Lexicons:, ja nicht einmal so viel, da kein Latein dabei 
ist. Und doch isťs ohne Anstand in der Bukowina gedruckt worden! 

Es ist Hoffnung, dab die Entscheidung der Regierung billig aus- 
fallen werde. Aber mittlerweile kônnen Wochen und Monate vergehen, 
— vährend indessen Vuk von aufgenommenem Gelde lebt! 

12: Der Unterzeichnete bittet daher als Mitautor und Leiter des 
Ganzen, eine hohe Hofstelle geruhe, nach Notiznehmung von allem 
bisher angeflihrten, vor der Hand entweder das Gesuch des Schnirer 
bei den untern Behôrden schnell zur gewissen Entscheidung zu bringen, 
oder dem Unterzeichneten ein ostensibles Votum zau ertheilen, daB 
das Serbisch-deuntsch-lateinisehe Lexicon nicht unter das Ofner 
Privilegium falle. Letzteres wire das kúrzeste. « 

Kopitar hat sich jedoch bald tiberzeugt, daľ man sich mit der 
ganzen Gegchichte nicht so leicht abfertigen lúbt. Die Angelegenheit 
wurde der ungarischen Hofkanzlei zu ihrer Meinungsiuberung vorgelegt. 
Die letztere, wie es zu hoffen war, wollte von der glinstigen Erledigung 
nichtgs hôren. Diese unangenehme Wendung wurde am 23. Mai 1818 
zur Kenntnis Kopitars gebracht, welcher gleich (23/7. 1818) in einem 
Zweiten, sehr umfangreichen Berichte an die Z.-P.H.St. einen Widerpart 
gegen die Offner Universitätsbuchdruckerei richtete. Es ist ganz un- 
môglich, diesen Bericht wegen der ráumlichen Beschránkung diesorts 
anzufiihren, wie interessant er auch fir die Charakteristik Kopitars ist. 
Ich beschränke mich daher nur auf die kurze Inhaltsangabe. Kopitar 
wiederholt kurz die Ausfúhrungen seines ersten Berichtes und schildert 
sodann sehr genau die Geschichte des Privilegiums von den Zeiten der 
Maria Tleresia an bis auf seine Gegenwart. Er gedenkt sogar der 
Zeiten Uyrills und Methods: zu deren Tätigkeit in Pannonien und in 

30+ 


408 Mychajlo Teršakoveé, 


Mähren bemerkt er: »Der Pabst selbst bestellte den Method zum Erz- 
bischof in Pannonien und Mähren. Während der 24 Jahre seines 
Lebens in Pannonien tibersetzte er (oder lie tibersetzen) alle Kirchen- 
btcher aus dem Griechischen in den slavischen Dialekt seiner 
Diôcese (denn die sechs slavischen Dialekte, die noch heute bestehen, 
hatten sich bereits damals abgesondert). Dieser Punkt ist wichtig fiir 
den dsterreichischen Patrioten, da Method und die Kirchensprache 
nach Ústerreich gehčren! Es wird eine Zeit kommen, wo der 
ungeneckte, politisch gllickliche, wissenschaftlich gebildete čsterrei- 
chische Stidslave mit gereclitem Nationalstolze auf die Itussen herab- 
sehen wird, zu denen er jetzt wie zu gltieklichern und hôhern mit 
Eifersucht heraufblickt! Da wird er auch seine Kirchenbticher von den 
durch rusgische Editionen eingeschlichenen Raussismen reinigen und 
Methods Sprache wiederherstellen, da wird er nicht mehr den 
rusgischen Kalender blo nachdrucken etc. ete.< Zu Ende seines Be- 
richtes gibt Kopitar eine Reihe von Vorschligen, die dahin zielen, der 
Offner Un.-Buchdruck. nur den Nachdruck der Kirchen- und der mit 
diesen im Zusammenhang stehenden Schulbiicher zu belassen. Darch 
die genane Schilderung der Geschichte des Privilegiums hat Kopitar 
klar an den Tag legen wollen, daľ die Ansprliche der Offner Univ.- 
Buchdruckerei nur eine AnmafRung seien, daĎ sie jeder gesetzlichen 
Grundlage entbehren (wie er ces an der Hand der diesbeztiglichen 
Kaiserverordnungen bewiesen hat) und daB sie mit dem Wohl der 
serbischen Nation und somit auch mit dem Gedeihen der genzen Mo- 
narchie im grellen Gegensatze stehen. 

Die griindlichen und tiberzengenden Ausfilrungen Kopitars haben 
bei der Z.-P.H.St. eine gtinstize Aufnahme gefnnden. In seinem Referat 
an den Kaiser wiederholt Graf Sedlnitzky wôrtlich die Argumente und 
die Schliisse Kopitars, ja sogar die ganze Geschichte des Privilegiums. 
>Ich glaube hieraus folgern zu mlissen«, schreibt unter anderem Graf 
Sedlnitzky am 8. Dezember 1818, »dafš die Lage der inlándischen Buch- 
druckereien, besonders jener in Pest, nicht wahrhaft dargestellt, sondern 
verheimlicht, und wenigstens die Erweiterung in dem neuen Privilegium 
auf alle Arten in Illyrisch und Walachischer Sprache erschlichen 
worden sey. Ich glaube ferner behaupten zn sollen, da Eure Majestät 
allerdings befugt und ermiichtigt sind, das auf diese Weise ergchlichene 
Privilegium zu erlňutern und auf den ursprtinglichen Sinn, nach welchem 
es blofš die Schul- und ľeligionsbticher in sich faBte, zurtickzufihren. 

[g ist Tatsache, wie auch Kopitar in seinem Geguch weitlňufig an- 
flilrt, daš die bisherigen Inhaber dieses Privilegiums, ungeachtet bis 


Kopitar und Vuk. 469 


jetzt ein Zeitraum von beinahe 50 Jahren verílossen ist, den Zweck, 
welchen sich der Staat bei Erteilung desselben vorstellte, bis jetzt noch 
nicht erreicht haben, daŠ, um ein Beispiel anzuflhren, jene Illyrischen 
Kirchenbticher, worin die Geistlichkeit liturgiert, noch immer aus RuB- 
land bezogen werden. Es ist ferner die Tatsache, dal die Pester Uni- 
vergitňt die bei ihr bestellten Druckarbeiten spät, meistenteils schlecht 
und sehr teuer liefert. Es ist endlich erwiesen, daf sich die Zensur 
der Illyrischen und Walachischen Btcher in keinen verlássigen Händen 
befindet und von der russisch gesinnten Partei influenziert werde, wes- 
wegen ich E. M. bereits mehrere a. u. Vortráge zu erstatten in dem Fall 
war. [eh kann tlberhaupt in Zensur- und P.-Rteksichten keine jener 
Grtinde in Abrede stellen, welehe Kopitar in 8einem Gesuch flir die 
Notwendigkeit einer Erlňuterung des oft erwihnten Privilegiums anfúhrt. 
Unter diesen Umstánden bin ich der unmabgeblichen Meinung, daB E. M. 
zu erkláren sich bewogen finden sollten, daB 

1. Bticher, wie Vuks serbisches Lexikon, welches zu diesem a. u. 
Vortrag die erste Veranlassung gab, in den Privilegien der Pester Uni- 
versität nicht begriffen, 

Z. daš Blicher, welche serbische Redesprache zur Blichersprache 
erheben, folglich noch niemals existierten, gleichfalls nicht dahin zu 
záhlen seyen, | 

3. endlich, daB tberhaupt alle Bticher in Illyrischer und Walachi- 
gcher Sprache, welche keine vorgeschriebene Schaul- und Religionsbicher 
sind, ohne Anstand an jeden inlindischen Buchdrucker nach vorlinfiger 
Zensursbewilligung zu drucken erlanbt seyen. 

E. M. wtrden durch diese allergnidigste Erliuterung der in Kaltur 
noch so sehr zuriickstehenden Illyrisechen und Walachischen Nazion eine 
groBe Wohlthat erweisen und ihr die Mittel zu ihrer besten Bildung 
erleichtern. < 

Trotz dieser glinstigen Auspizien ist es nicht gelungen, die ganze 
Angelegenheit zu einem raschen und glinstigen AbschluŠ zu bringen. 
Dank dem vorkonstitutionellen Schlendrian wurde sie erst Mitte des 
Jahres 1832 erledigt, in der Weise, da Seine Majestát Kaiser Ferdinand 
der Offner Universitäts- Buchdruckerei »nur ein ausschlieŠliches Privi- 
legium auf den Druck der in illyrischer, wallachischer, rus- 
sischer und in anderen orientalischen Sprachen erscheinen- 
den Werke, insofern deren Inhalt die Lithurgie und den Ritus 
zum Gegenstande hat, und auch dieses Privilegium nur fir 
den Umfang des Kônigreichs Ungarn und demselben einverleibten 
Provinzen, worunter jedoch das GrobBfiirstentum Siebenbirgen 


470 Mychajlo Teršakoveé, 


keineswegs begriffen ist, auf die Daner von zehn Jahren a. g. 
zu verleihen geruht haben.< (Aus dem Dekret des Gr. Sedlnitzky, 
Prisidenten der Z.-P.H.St. an das B.R.A. Wien d. 31. Juli 1832 No. 6559 
ad No. 26 ex 1832.) 

Gleichzeitiz wurde auch eine andere Handschrift Vuks von dem 
Kaiser zum Drucke in Wien zugelassení), obwohl dieselbe schon Anfang 
1825 in die Zensur eingereicht, von dergelben mit admittitur erledigt 
und in Wirklichkeit schon längst, denn noch im Jahre 182% in >lanxnac« 
und dann im Separatabdruck erschienen ist — »>IIpBA CPÓCKA ÓYKBAP <, 
dessen Zensurgeschichte ich jedoch bei der anderen Gelegenheit an- 
geben werde. 

Die kaiserliche Entscheidung, wie spät sie auch gekommen war, 
war doch flir die serbische Literatur sehr gtinstig: von nun an durften 
die serbischen Handschriften in Wien nicht nur gedruckt, sondern 
auch zensuriert werden, was bei der bekannten Stellungnahme Ko- 
pitars und später Miklosichs zur serbischen Literatur flir dieselbe von 
einer aubBerordentlichen Bedeutung war. 


II. 
Bibeliibersetzung. 


Es nimmt uns heutzutage nicht mehr Wunder, wenn ein Lexikon 
môgliehst vollstándig ist: ja, jedem griindlichen Verfasser wird von der 
Wissenschaft die Pílicht auferlegt, alle in der Voľkssprache lebendigen 
Wôrter in das Lexikon hineinzubringen und seien sie noch 80 unan- 
stándig. Kein wirklich sittenvoller Mann denkt sich dabei, die Mora- 
litát cines Individuums oder einer Nation kônne durch das Vorhanden- 
sein solcher Wôrter beeinträchtigt werden. Aber in den Zeiten des 
allmächtigen Klerikalismus in Osterreich des XIX. Jahrhunderts und 
der alleinherrschenden Macht des serbisechen Mônehtums war dies nicht 
der Fall. Vuk »gui se jam a Dictionario Serbico-Germanico verbis 
anegne non pure serbiis, sed in Servia usitatis vulgaribus congeripto, 
inter guac farrago exguisitorum obscenissimorum, et pro tenera iuven- 
tute (!) Scholastica, culus usibus illud deservire deberet, pericolosornm 
verborum continentur« (vgl. No. 2191 ad No. 1214 ex 14. Febr. 1822) 
hatte beschlossen, seine Landsleute noch mit einer Bibelúbersetzung zu 





1) »Caeterum manuseripto Abecedario praeseriptis libris scholasticis haud ad- 
numerato hujus impressionem litterig cyrillicis et russicis typographo Schmidt 
difficultari negnire<. Aus der Verordníng des Kaisers Ferdinand vom 28. April 
1832. Als eine Beilage zu No. 6509, wie oben. 


Kopitar und Vuk. 411 


beschenken. Mušicki!), der tber Vuk und Kopitar wegen des Lexikons 
auch entrtistet war, hat die Rache des Metropoliten richtig propbezeit. 

Stratimivoriéč lie auch nicht lange auf sich warten. Anfang des 
Jahres 1822 ist seitens des Feldzengmeisters Bellegarde, Präsidenten 
des k. k. Hofkriegsrats an die Z.-P.H.St. die Anzeige folgenden Inhalts 
angelangt: >In Folge der geehrten Note vom 29. Dezember vorigen 
Jahres hat man den Gránz-General- Kommanden aufgetragen, mit der 
grôšten Sorgfalt darauf zu wachen, da den von der Bibelgesellschaft 
ausgehenden Schriften der Eingang in die Gránze verwehrt und deren 
Verbreitung daselbst verhtiteť werde. Hiedurch hat sich der in Slavonien 
kommandirende General veranlaŠt gesehen, mich in dem beigeschlossenen 
Berichte auf einen hier lebenden Serbier Namens Wuk Stephanovich 
aufmerksam zu machen, welcher sich mit Scehriftstellerei in serbischer 
Sprache abgeben und damit umgehen soll, eine in die serbische Sprache 
tibersetzte Bibel zum Gebrauch fúr den gemeinen Mann ins Publikum 
zu bringen. Stephanovich, vor dessen Arbeiten sich die serbische 
Geistlichkeit flirchte, soll hier mit einem anderen Gelehrten Namens 
Kopitar (wahrgscheinlich derselbe, der als Kastos bei der k. k. Hof- 
bibliothek angestellt und als ein groler Kenner und Befórderer der 
slavischen Sprachen bekannt ist) in Verbindung stehen und dieser den 
Buchdrucker Davidovich, von dessen Aufenthalt bei dem serbiselien 
Oberknesen ich die Polizei Hofstelle am 29. vorigen Monats b. 4. zu 
verstándigen die Ehre hatte, gleichfalls ermuntert haben, die Bibel in 
die serbische Sprache zu úbersetzen« (vgl. No. 1214). Es ist klar, da 
der eigentliche spiritus movens der Anzejge, welchem viel daran gelegen 
war, das Ergcheinen der Bibelibersetzung schon frúhzeitig unmôglich 
zu machen, — anderswo zu suchen ist. Wie kommt doch ein komman- 
dierender General dazu, in die Geheimnisse der Vukschen schriftstelle- 
rischen Titigkeit so tief eingeweiht zu sein, daB er schon im voraus 





1) In dem Briefe an den Magaraševié vom 30. Jinner 1819 (y >ľoxyónuu « 
u. IV, crp. 308, schreibt er, was folgt: »Byxosa JICKCHKOHA IWNITE 18 MAMB, NUCAO 
COMB KOKBITAPY, AA MU MO CKOPpže no luzgxaHcy nomaŤ. ao mu 6 u Byka u Konm- 
TAPA, — HAHBBIME UCPEZE VMAJCHIE OÓME NOAZE, — IMTO CY CO TAKO, KAO ITO MI I1- 
 1U16TE, OCČPAMOMEJIU.  ÁÍ CC T4YXHMB KONLITAPY, HCPAKMB CC Ha HÉra, IITO 6 KAO NCHSOPB 
— 010% CBHUAPÍ6 HAH CBUHAPCTBA Xonycruo. Takohy My u NuCATU. V HCTOoBOH 6 
AV KHOCTU, HEXONYIITATU HuiuTa contra bonos mores. OCpcehan? he ÓBbITU, ako ra Mu- 
TPONOJHTE neycry Ku Iloxnnar Beukom1<. Vgl. »Yryk1< 01 M. Gperuha. III. S. 20. 
Bem. 4. — Der Verfasser des »Vryk1< spricht noch in den 40er Jahren mit Ent- 
ristung von Vuks Lexikon. >»Upórzm cy HapouuTO N0cHC H3xanora Pšuuuka (1818 r.: 
BHKAJW, 24 Byk£ y CBOMY IHCAHTO HCHAČNIOKABA IN PUCTOŇHOCTU, AA CE ČEZOÓPAJUO H CPa- 
MOTHO HJpAKABA, KOS BpabA YYBCTBO MOPAHXUO, M CAMO TIPHAHYH CHOHIPUMA 1 FOBEXAP HMA, 
a HC CIIUCATOJLUMA, KON CY VYHTOILU uapora< usw. Vgl. »Yrykr< S. 19—20, 


412 Mychajlo Teršakoveé, 


das Erscheinen der Bibel propbezeien kann? Heutzutage, wo wir von 
den damaligen Verhältnissen auch anderswo unterrichtet werden kúnnen, 
wissen wir, daĎ die Triebkraft dieser ganzen unterirdischen Arbeit der 
Metropolit Stratimirovič war. Kopitar ist sich dessen auch bewnuBt 
und aus diesem Grunde fiihrt er offen gegen den Metropoliten das Wort, 
obgleich der Z.-P.H.St. selbst der Name des wirklichen Denunzianten 
nicht angegeben wurde. 

Die Anzeige Bellegardes hat jedoch das ihrige gemacht. Die 
Z.-P.H.St. verliert das Gleichgewicht vor der Entrtistung zgegen Kopitar. 
Der letztere ergcheint ihr schon wenig zuverlássig, da sie aber noch 
nichtgs sicheres weilš, so bleibt vorlňufig nur die Heuchelei: nur tlber 
zwei (nach der Anzeige Bellegardes) angeklagte Personen will gie von 
Kopitar Bescheid wissen — tiber Vak nnd Davidovič. Die dritte an- 
geklagte Person, Kopitar selbst, wird von der Z.-P.H.St. verschwiegen, 
welche sich nur darauf beschrinkt, ihr MiÔtranen ihm gegentiber zu 
markieren, gegen welches er sich zu verteidigen hat. Die verlangten 
Berichte tiber Davidovič und Vak erteilt Kopitar und flgt bei dieser 
Gelegenheit seine eigene Rechtfertigung hinzu, ohne aber zu ahnen, daB 
die Z.-P.H.St., mit der Erklárung ihres Miftrauens allein nicht einver- 
standen, liber ihn selbst und den ganzen Sachverhalt Erkundigungen 
bei der Wiener Polizeidirektion cinzieht. Ich will jedoch nieht vor- 
greifen und komme zu den beiden Berichten Kopitars zurtick. Den- 
jenigen tiber Davidovič mit dem Datum des 8. Februar 1822 lassen wir 
jetzt unbehandelt, da er mit unserem Thema wenig zu tun hat. Dagegen 
ist flir uns von einem hohen Interesse der 4 Tage später ausgearbeitete, 
ziemlich umfangreiche Berieht tiber Vuk. Kopitar iufert sich darin 
tiber Vuk als elnen Schriftsteller und seinen Freund und aus diesem 
Grunde wird es sich lohnen, diese Auernngen in ihrer urspringlichen 
Form kennen zu lernen: »Vuk Stephanovitsch kam 1813 von Belgrad 
nach Wien. Ich erkannte an ihm den besten Kopf unter allen meinen 
serbischen Bekannten und unsere Unterredungen liber serbische Literatur 
und Sprache flihrten ihn zu dem Entschlufš, dem bisherigen Chaos der- 
gelben ein Ende zu machen. Um dies gehôrig zu verstehen, muB man 
wissen, daf die Illyrier graeci ritus die námliche Mundart sprechen, 
wie die katholischen: aber sehreiben tun sie anders als die katho- 
lischen. Diese nimlich schreiben seit 300 Jahren wie sie sprechen: 
die graeci ritas aber, die in einer veralteten Sprache ihren Gottes- 
dienst halten, mischen im Stil von dieser veralteten Sprache mehr und 
weniger in die heutige, je nachdem einer mehr oder weniger davon aus 
der Kirche oder aus der Schule im Kopfe behalten hat. So daB der 


Kopitar und Vuk. 473 


Katholik, wenn er auch ihre Sehrift lesen kann, doch ihr Konzept nicht 
versteht, weil er von der veralteten Sprache (des 9. Seculi) keinen Ge- 
brauch mehr macht und selbst diese chaotischen Konzipienten verstehen 
gelten einer den anderen — das Volk sie noch weniger. Es versteht 
sich, daB die Môúnche und der hohe griechische Klerus mit dieser 
Absonderung und Isolierung ihrer Schäflein von den katholischen 1llyriern 
sehr zufrieden sind und daher bei jedem Anschein erleichteter Communi- 
kation in Farcht geraten. A. 1783 hatte ein Exmônch selbst, Dositheus, 
in Leipzig Bicher in ungemischter, also gemeiner, von der katholischen 
nicht verschiedenen Sprache herauszugeben angefangen und gegen diege 
Absonderung geeifert. Er ward der Liebling der Nation, weil sie doch 
verstehen konnte, was er schrieb, aber die Mônche strebten ihm nach 
dem Leben. DaB diese Absonderung aufšer dem Standesinteresse 
der Mônche mitteľbar auch dahin zielt, um die Nation immer den 
Russen náher und geneigter zu erhalten, springt in die Angen. 

Vak sollte ein veredelter Dositheus werden, g8eine reine Umgangs- 
sprache noch ungemischter schreiben usw. [ch manterte ihn auf, vor 
allem eine Grammatik g8einer heutigen Sprache zu verfassen, damit auch 
andere sie im Notfall befragen kônnten. Dann eine Sammlung von 
Nationalpoesien (deren er an 100 Sttick auswendig wulite) drucken zu 
lassen, um die Redesprache in Biichern in nationaler Gesellschaft 
aufzusichern und 80 in den Herzen der Leser Schutz gegen die Schimpíf- 
reden der Minche zu finden. Mittlerweile ward ich 1814, damals als 
der allerletzte Beamte an der Hofbibliothek, allein nach Paris ge- 
sandt, um die Schätze der Hofbibliothek zartickzubringen. Von allen 
Kommissiren hatte ich allein meine Reklamationen vor Napoleons 
Wiedererscheinung errungen und in Sicherheit gebracht. Andere holten 
gie erst nach der zweiten Einnahme von Paris, erhielten dafúr Aus- 
zeichnungen usw. Ich war und bin mit dem Zeugnisse meines Ge- 
wissens zufrieden, meine Schnldigkeit mit Liebe und Sorgfalt getan 
zu haben und diese mit dem besten Erfolg gekrónt zu wissen. 

Bei meiner Riickkunft, Februar 1815, fand ich Vuks Grammatik 
und den ersten Band Nationalpoesien gedruckt. Der Metropolit 
Stratimirovitsch, der sich als den Chef der Nation betrachtet, 
verfolgt seitdem den Vuk: er hat z. B. dem Archimandriten Mushitzki 
im Kloster Shishatovatz, wo damals Vuk sich aufhielt and an seinem 
Lexikon sammelte, befohlen, diesem die Gastfreundschaft anfzaktinden 
und ihn fortzuschaffen. Er glaubte ihm dadaurch die Mittel zu entziehen, 
das Lexikon zu vollenden. Vuks Eifer muBte einerseits durch die Ver- 
folgung, sowie andererseits durch den Anhang und Namen, den er 


414 Mychajlo Teršakoveé, 


in der Nation als ein Zweiter Dositheus sich gemacht hatte, nur wachsen. 
Er vollendete sein Lexikon in Wien und lieb mittlerweile den zweiten 
Teil der Nationalpoesien ausgehen. Die Grammatik und die zwei Bände 
waren Verguche gewesen. 

Das Lexikon sollte die Orthographie definitiv festsetzen auf eine 
Art, die vor dem Kritiker tiberhaupt und zugleich vor dem ôúster- 
reichischen Patrioten, der davon zum lateinischen Alphabet den 
Úbergang erleichtern sollte, die Probe aunshalten sollte. Ersteres wegen 
Vuk, der als ein guter Kopť ihre Vorztige erkennen muBte, der úster- 
reichische Patriot war ich. Auch ermangelten die Mônche nicht, den Vak. 
vor Mir zu warnen: aber sein gesunder Kopf war dagegen gewaffnet. 

In dieser Orthographie, die von der alten, aus der Kirchensprache 
zusammengestoppelten freilich stark abweicht, ist nebst vier neuen 
Zeichen auch das lateinische jod aufgenommen worden. Das war 
genug, um den Vuk zum Abtriinnigen, zum Katholiken zu machen. 

Die Hofstelle erinnert sich vielleicht, daB, weil in Lexiko auch die 
Wôrter podex, meretrix, cunnus und mentula an ihren Stellen vorkamen, 
wie in allen anderen Lexicis, die Mônche sich schmeichelten, unter dem 
Vorwande des Skandals, das Lexikon verbieten zu machen. Schon 
damals, als der Unterzeichnete sich tiber diese Verleumdung zu erkláren 
hatte, bemerkte er, daš dieses der erste, aber nicht der letzte Angriff 
gegen ihn und Vuk wäre. Der Unterzeichnete glaubt nicht zu irren, 
wenn er in der Denunziation, worlber er eben jetzt sich zu ňufern 
aufgefordert wird, den zweiten erkennt. Damit nun hat es folgende 
Bewandtniss.< Kopitar erzáhlt nun von dem Antrage Pinkertons, des 
Agenten der englischen Bibelgesellsehaft, Vuk, welcher dem letzten 
empfohlen wurde, môchte die serbische Bibeliibersetzung besorgen. Da 
aber zu dieser Zeit Vuk von Wien ausblieb, »so unterblieb dann auch 
die Sache. Der Hofstelle ist es erinnerlich, daB der Unterzeichnete 
infolge des h. Erlasses vom 7. Jän. 816 den Vuk zu ciner Pension oder 
Anstellung empfohlen hatte. Da er keinen Bescheid erhalten, so konnte 
er 1818 den Vuk auch nicht zurtckhalten, als er nach vollendetem 
Lexico nach Petersburg reisen wollte, um dort eine Pension als ser- 
bischer Exulant zu suchen. Er hat, zum Gliiek vielleicht, dort auch 
keine erhalten. Vielleieht nicht deswegen, weil er eine Wienerin zur 
Frau hat und ich ihn ex hoc capite an unseren damaligen Gesandten, 
Graf Thurn, adressiert hatte.<« Bei dieser Gelegenheit habe die Bibel- 
gesellschaft Vuk dort zur Úbersetzung des neuen Testaments engagiert 
und ihm 100 Dukaten VorschuB darauf gegeben, bei dem Abdruck des 
ersten Bogens sollte er andere 100, zu der Mitte des Werkes die dritten 


Kopitar und Vuk. 415 


100 und am Ende wieder 100, also im ganzen 400 Dukaten filr die 
Úbersetzung erhalten. 

>DaB ich am Kontrakte keinen Anteil hatte, darf ich hoffentlich 
nicht erst vergichern. Aber als alter Frennd ging ich dabei dem Vak 
mit Rat an die Hand und verglich am Ende seine Úbersetzung mit dem 
griechischen Original. Denn immer das beste der illyrischen Sprache 
im Auge behaltend, war es offenbar, daĎ nach dem Lexico und den 
Nationalliedern noch ein Volksbuch, wie die Evangelien sind, einen 
Canon der gemeinen Sprache formieren wtirden, gegen den die Mônehe 
mit allen ihren Schimpfereyen nichts ausrichten kônnten. Man vergesse 
nicht, daĎ sich“s hier nicht von einer Bibel fir Katholiken handelt, 
sondern fir Griechen, denen selbst der sardinische Minister Demaistre, 
der Verfasser des Buches du Pape, zum Besten der katholischen Kirche 
wiinscht, dab sie die ganze Leiter der Aufklirung je eher je lieber 
durchlaunfen môgen, weil sie dann um so leichter katholisch werden 
(Recht erwogen, wirklich sehr wahr!) wäre es auch aus Indifferentis- 
mus und Politik, bei der Majoritát der Katholiken.... 

Die katholischen Illyrier lesen nicht cyrillisch. Und wenn selbst 
ein Katholik dann eine Bibel fir Katholiken herausgeben wollte, so 
vergesse man nicht, da nur die Bibelgesellschaft, nicht aber die 
Bibel in Osterreich verboten ist. Úbrigens ist Vuks Neues Testament 
zwar fertig, hat aber noch keinen Segen von einem Bischof. Daf diesen 
der Metropolit nicht geben werde, versteht sich. Da es nicht in Wien 
oder Ofen gedruckt werden kann, so habe ich, um Petersburg von diesem 
Verdienst um die Illyrier auszuschlieben, auf Leipzig geraten. Und 
wenn man annimmt, daš jener Aufsatz durch die Bibelgesellschaft selbst 
in die allgemeine Zeitung gegeben wurde, so hätte ich meinen Zweck 
erreicht. Indessen weilš Vuk noch nichts davon: vielmehr suchten die 
Russen sein Manuskript auf Kredit von ihm hberauszubekommen, was 
er aber wohl weislich verweigerte. So steht bis jetzt die Sache mit 
Vuks N. Testament. 

Vuk ist úbrigens, wie gesagt, der beste Kopf anter allen meinen 
serbischen Bekannten, mit einer katholischen Wienerin verheiratet, was 
ilm der Metropolit ebenfalls als Verbrechen gegen den Glauben rechnet, 
lahm, Vater eines Knaben, still und geachtet von allen seinen Um- 
gebungen. Er kennt in Serbien das Land und die Leute, hohe und 
niedere, im grôSten Detail. Er war voriges Jahr 4—8 Monate bei 
Milosch in Kragujevatz, und ist dort beliebt. Er wtirde im Erforde- 
rungsfalle Osterreich dort die ersprieRlichsten Dienste leisten kônnen 
und auch hier die verláfšlichsten Anskinfte geben, wenn man sich seiner 


476 Mychlajlo Teršakoveé, 


Dienste bedienen wollte. Sein literarisches Treiben steht mit meinen 
Winschen bei Dobrovskys Grammatik im genanen Zusammenhange. 
Beide wollen und werden die Illyrier von den Russen dauernd ab- 
ziehen, indem sie ihnen ein vaterláändisches Centrum geben.« 

Um die Wirkung seiner ersten mittels des Bellegarde gemachten 
Dennnziation nicht fallen zu lassen, lieď Stratimirovič dieselbe in einer 
neuen Auflage erscheinen, indem er sich selbst direkt an den »Celsissi- 
mum Principem Cancellariae Hungarico-Aulicae, Dominum gratiosissi- 
mum« mit der Beschwerde gegen Vuk wendete. Herr Metropolit hatte 
konstatiert, daľ in der Beilage der in Wien erscheinenden serbischen 
Zeitung sowoll in religičser als auch in sittlicher Hinsicht húchst an- 
stôDbige Gegenstinde vorkommen und zwar in rohen, bei den serbischen 
RBewohnern Ungarns nicht tiblichen Ausdrticken. Daurch solche Aus- 
drticke zeichne sich vor allem die Probe von einer ganz unrichtigen 
gerbischen Úbersetzung der bulgarischen Bibel, die dem No. 8 des Jahres 
1822 dieser Zeitschrift beigefigt wurde und >»vermutlich aus der Feder 
eines gewissen Vuk Stephanovics geflossen ist, von dem schon 
manches zur Allerhôchsten Kunde gekommen sein dúrfte« (vide 
Anzeige Bellegardes) und dessen serbisch-deuntsches Wôrterbuch fir die 
Schuljugend, flir welche es bestimmt sci, sehr getihrliche Worte enthalte. 
Im, Vuk habe auch eine auslándische Gesellschaft den Anftrag ge- 
geben, die ganze Bibel oder wenigstens das Neue Testament in die 
gemeine serbische Sprache zu úbersetzen und nach der oben genannten 
Probe zu urteilen, wodurch der Verfasser wahrscheinlich seine Arbeit 
bei dem Publikum einfiihren wollte, werde die heil. Schrift wohl mehr 
entstellt und herabgemindert, als ausgelegt and erklirt werden. (Vgl. 
No. 2191.) 

Stratimirovič maclit jetzt schon kein (tehcimnis mehr, von Vuk »jam 
alia via Suae Mtti Stmae aligua immotuisse<, weswegen wir den Verdacht 
Kopitars als berechtigt annehmen mitissen. Das Streben des Metropoliten 
ist, Vukg Versuch, die Bibel zu iibersetzen in, einem abscheulichen Lichte 
vorzustellen: dieser Versuch sei geeignet, die Bibel zu entstellen und 
ihre Bedeutung herabzumindern. Denn was kann man von einem Manne 
hoffen, »gui se jam a Dietionario Serbico-Germanico verbis aegue non 
pure serbiis, sed in Serbia usitatis vulgaribus congeripto, inter guae 
farrago exguisitorum obscenissimorum et pro tenera juventute (!) Sehola- 
stica, cuius usibus illud deservire deberet, pericolosorum verborum 
continentur, notum reddidit<? Da man jedoch in den Händen keinen 
Beweis einer so groŇen Versehuldung bat, indem die Bibeltbersetzung 
noch nicht ergchienen ist, ersinnt man also einfach Lúgen und 


Kopitar und Vuk. 477 


zitiert sogar die Stelle, wo die Probe von jener zu verdammenden 
Úbersetzung erschienen ist, — »in appendice ad No. 8 Ephemeridum 
hujus anni<. Die Schuld war dadaurch schon bewiesen. Die Z.-P.H.St. 
glaubte so fest an die Wahrheitsliebe des Kirchen-Oberhirten und war 
von der Gottlosigkeit des Vukschen Versuchs so stark tiberzeugt, daB 
gie ganz aufBer sich gebracht wurde: sie bestraft Kopitar als Zensor 
der »Hosmnne«, ohne nachzuforschen, wie es dem eigentlich sei, und 
ohne ihn zu befragen, ob er was zu seiner Verteidigung einzuwenden 
habe. Es hilft auch niehtg der mittlerweile angelangte Bericht des Wiener 
Polizeidirektors Uber den wahren Sachverhalt der Bibeliibersetzung, wo 
die dem Kopitar zu Schnlden kommende strafbare Teilnahme an dem 
Werke Vuks in Abrede gestellt wird. (Vgl. No. 3382.) Anf Befehl der 
Z.-P.H.St. ist seitens des B.R.A. Kopitar eine so strenge Rlige zuge- 
kommen (vgl. No. 2191 ad 1214), da er jede Verteidigung seiner Person 
fúr nutzlos erkláren mufšte und sich nur erlaubte, die Handlung des 
Stratimirovič bei ihrem ŇNamen zu nennen. Den 18. April 1822 sehreibt 
er an das B.R.A., was folgt: »Indem ich bei Rtickstellung des hohen 
Dekretes die serbische Bibeliibersetzung betreffend, den Inhalt desselben 
zur Nachachtung tibernehme, wird es mir erlaubt seyn, die veranlas- 
senden Daten von Seite des Erzbischofs Stratimirowitseh fir 
das, was sie sind, zu erkláren, d. i. fir falsch. Der fragliche Artikel 
der serbischen Zeitung war keine Probe, noch weniger Empfehlung, 
gsondern eine streng literarische Abhandlang iber die bisher ganz 
verkannte und so gut als unbekannte bulgarische Mundart und nur 
das Bulgarische war als Hauptsache serbisch erlňutert (in der ser- 
bischen Zeitung konnte das nicht deutsch geschehen). Von der ser- 
bischen Bibelibersetzung war dabey keine Rede. Da der hohen 
[lofstelle selbst daran liegen mu zu wissen, wiefern sie sich auf die 
Umsicht ihrer Untergebenen verlassen kann, da ihr daran liegen mufb, 
ilre Untergebenen gegen Verleumdung zu schtitzen, so wird es mir er- 
laubt seyn, meine gerechte Reclamation gegen die unverdienten Ver- 
leumdungen des Erzbisehofs Stratimirovitsch auf dem Wege zur 
Kenntnib zu bringen, auf welchem mir die dadurch veranlaŠte, unver- 
diente MibBbilligung zugekommen ist.< (Vgl. No. 3624 ad 1214.) 

Das Schicksal der Bibelibersetzung war dadarch beschieden: ihr 
Druck in Ósterreich war auf eine ganze Reihe von Jahren verhindert. 
Was von der Úbersetzung 1824 in Leipzig erschien, das waren nur 
Bruchstlicke. Eine sehr interessante Episode, die sich 1847 mit dem 
Neuen Testament ereignet hat, gebôrt schon in das Regime Miklosichs 
und davon werde ich ein andermal erzählen. 


418 Mychajlo Teršakoveé, 


III. 
>Hapozne nociusnne< (1833— 1830). 


Ganz eigenttimlich ist die Zensurgeschichte dieses Denkmals. Ende 
September 1833 in die Zensur eingereicht, im Oktober mit dem impri- 
matur der Z.-P.H.St. versehen, wurden die serbischen Sprichwórter mit 
dem Wissen des B.R.A. den Mechitaristen zum Drucke tbergeben. 
Während nun alles in der besten Ordnung war und man jedem An- 
scheine nach hoffen konnte, daĎ wenigstens diesmal die Sache ohne 
Hindernisse vor sich gehen wird, — da kommt 23. Jánner 1834 unver- 
sehens eine Áttague von der Seite »des Chefs: der serbischen Nation<: 
»Von einem mir untergeordneten Geistlichen< schreibt der Karlowitzer 
Metropolit an den Grafen Sedlnitzky, »auf die von dem sich derzeit in 
Wien aufhaltenden serbischen Sehriftsteller Wuk Stephan Karadzhits 
beabsichtigte Herausgabe der ,serbischen Volks-Sprichwôrter“ aufmerk- 
sam gemacht und befiirchtend, der Herausgeber, der schon durch sein 
>gerbisch -deutsch -lateinisches Lexikon« zur Genlige bewies, daB ihm, 
was religičse Gebräuche und gute Sitten anbelangt, nichts heilig sey, 
môchte auch in diesem Buche, welches sonst, wenn es mit Umsicht and 
sittlichem Geftihle gewählte Sprichwôrter enthielte, wlingschenswerth und 
 ntitzlich wäre, den schamlosesten, unztiglichsten Zotten Ranm geben, 
bin ich bemúBiget, Euer Excellenz um so dringender gehorsamst anzu- 
gehen, das gedachte Buch der strengsten Censur gnädigst unter- 
werfen zu lassen, als nach der Ankúndigung der Pränumerationstermin 
mit diesem Monate zu Ende gelit, somit das Werk sich entweder bereits 
unter der Presse befindet oder nichstens unter dieselbe kommen wird 
und wenn, wie ich ohnmaBgeblich glaube, der bisherige Censor der 
Wukischen Werke in Wien nicht dazu geeignet ist, das erwáhnte Bach 
gehôrig zu prlifen, so bitte iell Euer Excellenz zu veranstalten, daB 
dasselbe von dem Ofner Censor durchgesehen werde. Wobey ich mit 
nusgezeichenster Hochachtung verbleibe Ener Excellenz gehorsamster 
Diener Stephan v. Stratimirovics. « 

Es drängt sich gleich die Frage auf, wer ist der an der Spitze 
crwiihnte >untergeordnete Geistliche<? Die Anzeige selbst gibt uns 
keinen Aufschluf darliber, einen solchen geben uns jedoch die Referate 
Kopitars an die Z.-P.H.St. DemgemäbB verhielt sich die Sache folgen- 
dermabBen: » Der Karlstidter Bischof Muschitzky hat einen Hofkaplan 
Ilijich, vormals Schullehrer in Karlstadt, der auch eine áhnliche Sprich- 
wôrtersammlung vorhat! Und da war der Wnnsch der Herren nattrlich, 
dem Wuk solide Hindernisse in den Weg zu werfen als môglich, um 


Kopitar und Vuk. 419 


ihm zuvorzukommen, — ja, wenn es anginge, ihn auch zu pltindern: 
letzteres wäre leicht, wenn man Vuks Ms. zur vorláufigen Censur in die 
Hände bekáme! Da kônnte man sicher seyn, ihn nicht nur beguem 
plúndern, sondern aunch so lange zartickhalten zu kônnen, bis man ihm 
mit dem Drucke der Sammlung des Karlstádter Hofkaplans zuvor- 
"gekommen wäre. Deswegen hat der Karlstädter Bischof dem Metro- 
politen die präventive Denunziation insinuiert. (Kaiphas und Annas 
waren sonst Feinde, aber hier glaubten sie sich wenigstens filr diesen 
Fall aussúhnen zu kônnen)«. (Aus dem Schreiben Kopitars an den 
Hofiat v. Ohms, v. 24. Febrnar 1834.) 

Was macht nun die Z.-P.H.St.? Der Aufforderung des Stratimirovič 
zufolge warnt sie Kopitar nachtriglich »die weitere Revision der Biirsten- 
abziige mit Strenge vorzunehmen und alles AnstôSige zu beseitigen, 
neue Aenderungen aber zu exhibiren.< Damit nun nichts im Unklaren 
bleibe, schreibt Kopitar an Hofrat v. Ohms die oben zitierte Vorstellung, 
wo er 8einer Hoffnung den Ausdruck gibt, die Z.-P.H.St. werde sich von 
einem Verleumder doch nicht mifibrauchen lassen. >»Sollte die Hofstelle 
sich zu solcher duperie mifbrauchen lassen, so bliebe dem Vuk nichts 
tibrig, als sein Ms. zurtickzunehmen! Aber ich hoffe, daB die Hofstelle 
ihren verantwortlichen und erprobten Censor das Unrecht nicht anthun 
wird, ihm zu seiner und ihrer eigenen Schande den ltiigenbaften 
Einfltisterungen zweyer Mônche graecae fidei aufzuopfern.< Auf- 
fallend, dab das Wort »erprobten« (in Bezug auf Kopitar) mit einem 
Ausrufungs- und einem Fragezeichen von der Hand des Referenten be- 
gleitet worden war. Vielbedeutende Zeichen, welche schwere Folgen 
nachgebracht hatten. Denn ungeachtet die Versicherung Kopitars, er 
werde das Werk Vaks ohne jede Ricksicht behandeln, ungeachtet ihre 
eigene Erteilung des imprimatur, kommt die Z.-P.H.St. den 1. März 1834 
zur Einsicht: »Vukg Ms. in jedem Falle mit Gutachten wieder vorzu- 
legen, damit solches, um alle Collisionen mit Behôrden zu vermeiden, 
der ungar. Hofkanzley mitgetheilt werden kônne.< Mit anderen Worten, 
der Sieg des Stratimirovič, aber die Niederlage und môgliche »Pliin- 
derung« Vuks. Kopitar konnte auf einen solchen Ausgang nicht ein- 
gelhen, den 11. März erklárte er in der Z.-P.H.St. mtindlich, daB unter 
solehen Umständen Vuk seine Handschrift zurticknehme. Die »serbischen 
Sprichwôrter< sind wie bekannt erst 1836 in der serbischen National- 
Buchdruckerei gedruckt worden. 

Mit der Herausgabe der Sprichwôrter ist die Richtung der serbischen 
Literatur ein flr allemal festgesetzt worden. Was später von Vuk ge- 
schrieben, neu gesammelt oder neu redigiert wurde, das waren nur neue 


480 Mychajlo Teršakoveé, Kopitar und Vuk. 


Beitráge und nene Zusätze zu dem alten feststehenden Plane. Damit 
ist auch meine Schilderung der gegenseitigen Beziehungen Vuks zu 
Kopitar zu Ende. Meine Bemerkungen haben an den Vorstellungen von 
der in Rede stehenden Frage im wesentlichen nichtgs geňndert, sie ver- 
folgten nur das Ziel dieselben insofern zu vervollkommnen, als wir 
Kopitar nicht nur als einen Freund und Meister Vuks, sondern auch 
als cinen einfluBreichen Gónner Vuks und der ganzen serbischen Lite- 
ratur betrachten missen. Das Lexikon hat nur mit Hilfe Kopitars das 
Tageslicht friihzeitiz und in einer anstándigen, wisgenschaftlichen Form 
erbliekt. Dasselbe gilt von dem »Byxsap«. Seine Hand als eines 
Zensors multe bej >Ilecnapnua< und -Ilncmennna<« auch mit im Spiele 
gewesen sein. Daf die Sprichwôrter erst 1836, die Bibelúbersetzung 
aber erst 1847 gedruckt worden waren, das úndert an der bezeichneten 
Rolle gar nichts. Im Gegenteil, das MiBgeschick dieser zwei Denkmäler 
bestätigt diese Rolle um so kräftiger, als wir gesehen haben, daB 
Kopitar trotz Unannehmlichkeiten, mit denen die Regierung ihm zu oft 
entgegenkam, ein trener Freund und Gônner Vuks und der serbisch- 
kroatischen Literatur geblieben ist. 

In den 30 und 40er Jahren des XIX. Jahrhnnderts hatte Kopitar 
die lIdee gehabt, auch fir die galizischen Ukrainer!) einen Vuk zu 
gchaffen, er wollte námlich die Rolle Vuks zwischen Joseph Levyckyj 
und Denys Zubryckyj teilen. Sein Plan ist jedoch an dem Obska- 
rantismus des ersten (ein Mann A la Stratimirovič) und dem Renegatis- 
mus des zweiten zum Scheitern gekommen. 





1) Eine Abhandlung úber die Beziehungen Kopitars zur galizisch-ukrainischen 
Sprache und Literatur werde ich in der nichsten Zukunft verčffentlichen. Ich hoffe 
auch in der weiteren Folge zur Frage »>Kopitar als Zensor graeco-slavicus ordinarius« 
zu kommen. 


Mychajlo Teršukoveč. 





Etymologisches. 





Gem.-sl. proso, r. prsjáda, prudítt, pruda, aksl. prad+, 
slov. prýd. 


Die Hirse gehórt neben dem Weizen und der Gerste zu den ältesten 
Halmfrtichten Europas (Schrader, Reallex. d. indog. Altertumsk. S. 374, 
Sprachvergl. u. Urgegsch. 3%, II/., S. 186, Buschan, Vorgesch. Botanik, 
S. 0, E. Hahn, Die Haastiere u. ihre Bezieh. z. wirtsch. Kult. S. 410, 
Hoops, Waldbáume a. Kulturpíl. S. 323). Speziell fir die Slaven ist 
die Hirsekultur schon durch die äáltesten Nachrichten bezeugt. So be- 
richtet nicht nur Ibráhim-ibn-Ja“kub: >»der grôfite Teil ihrer Ermte be- 
steht aus Hirse< (Westberg, Zap. imp. ak. nauk, Ser. VIII, ist.-fil. otd. 
T. 3, Nr. 4, S. 59), sondern auch der um etwa 4 Jahrhunderte áltere 
Strategiker Maurikios weiŠ zu erzáhlen: úsrécr Ôč aúroic nAm 0s alóvov 
svavrolvy xal yevnuáriuv, čv Suwvicis Giroxeluevov, xal pnáhrova 
xé/x00v sat člúunov (Ars milit. XI, 5, S. 203 der Schefferschen Aus5- 
gabe). Bestátigt werden diese Nachrichten ber die aralte Hirsekultur 
in diesen Lándern durch die prähistorischen Funde, so durch den der 
Júngeren Steinzeit angehórigen Fund von Coucouteni in Rumänien (Buschan, 
1. c., S. 69) und die von Chvojka bloBgelegten, gleichfalls neolithischen 
Ansiedlungen am Dniepr (Sehrader, Sprachvergl. u. Urgesch.“, II/,, 
s. 18%). Die Nachricht des Maurikios erwáhnt ausdrúcklich zwei Hirse- 
arten, 46/7006 und čAvunoc, worunter die beiden Hanptspezies der Hirse: 
Rispen- u. Kolbenhirse zu verstehen sind (Fischer-Benzon, Altd. Garten- 
flora, S. 160, Hoops, a. a. O. S. 323). DaB diese beiden Hauptspezies 
immer nebeneinander hergehen, dartiber vgl. man E. Hahn, |. c. S. 412. 
Buschans tibrigens sich nur auf Deutschland beziehende Vermutung [(]. c. 
S. 72), daB die Kolbenhirse im Gegensatze zur Rispenhbirse erst durch 
Vermittlung der Rômer eingefiilhrt worden sei, wird jetzt durch die prä- 
historischen Funde hinfállig (Hoops, a. a. O., S. 395). 

Trotz des hohen Alters des Hirsebaues bei den Slaven und der aus 
dieser Tatsache 8ich ergebenden Vermutung einer einheimischen Be- 
zeichnung harrt gem.-sl. proso aber noch immer einer befriedigenden 


Erklárung. Die Literatur, soweit sie dem Schreiber dieser Zeilen be- 
Festschrift far Jagič. 31 


4892 Norbert Jokl, 


kannt wurde, weist nur zwei Deutungen von proso auf: Pictet, Les ori- 
gines indo-europ. I, S. 281, 2. Aufl. I, S. 351, 3502 (und mit ihm A. Kahn, 
Kuhn u. Schleicher, Beitráge, II, 378) stellt proso zu ved. prás-Labung, 
Sättigung, Nahrung, Speise, prc, parc mengen, mischen, fúllen, gättigen, 
in Ftlle geben, mehren (die Bedeutungen nach Bôhtlingk-Roth). Da 
nun aber ai. prc, prnákti ohne Zweifel zu lat. prozímus gehôrt, somit 
ursprtingliches gu aufweist (Fróhde, B.B. 7, 125, Walde, Lt.Et.W. 434), 
so ist die Zusammenstellung mit sl. proso nach dem heutigen Stande der 
Lautlehre ausgeschlossen. In der Tat ist sie auch aus der neueren 
Literatur vôllig verschwanden (cf. Schrader, Real-Lex. |. c., der proso 
als dunkel bezeichnet). Prellwitz, Et.W. der gr. Spr.?, 382, 383 (—1. Aufl. 
S. 262) vergleicht proso mit gr. zroácov Lauch, lt. porrum, was 8ema- 
siologisch wenig befriedigt und im úbrigen nicht nur von Walde, Lt.Et. W. 
S. 482, sondern auch von Prellwitz selber als ganz zweifelhaft bezeichnet 
wird. — Zur Deutung von proso wird es dienlich sein, sich zu vergegen- 
wärtigen, daĎ r. und klr. przáda die grtine Kolbenhirse, Panicum viride, 
Setaria viridis bedeutet. Es ist dies die #ber Europa bis nach Finnland 
hin verbreitete Stammform der Kolbenhirse, von der sie sich nur durch 
die GróBenverhältnisse und das friihzeitige Abfallen der Fruchtáhrchen 
untergscheidet (Buschan, l. c. S. 14). Es liegt daher — insbesondere 
nach dem einleitend Bemerkten — nahe, proso und przáda etymologisch 
zu vereinigen. Danielsson, Ait. Stud. 4, 168 Anm. 1 (und mit ihm 
Persson, Wurzelerweit. S. 08 u. 217, Anm. 1) erklárt das Nebeneinander 
von lt. premo, pressi alg eine urspriingliche Doppelheit pr-em-, pr-es-, 
die der Doppelkeit von gr. roéu-w, lt. trem-o: gr. roe(6)w, ai. tras-atí 
ganz analog sei. Bei dieser Erklňrung von premo, pressi fehlte es aber 
an weiterer Ankntipfung (Walde, Lt. Et. W. 489, Brugmann, [.F. 13, 87 £.). 
Das Slav. bietet sie nun. proso steht im Ablautsverhältnis zur Wurzel- 
form pres-. r. klr. prsáda << #" preda gehórt zu der mit (sl., also zwei- 
deutigem) -d- weitergebildeten Wnrzel prem-. Die weitere Verzweigung 
der Wurzel prem-ď(h)- im sl. wird sogleich zu erôrtern sein. Hirse be- 
deutet also im sl. die »Guetschfrucht<«, ganz úhnlich wie die sl. Be- 
zeichnung der andern alten Ackerbaufrucht, des Weizens, ptsentíca: lt. 
pinso, aKsl. pochati auf »>Stampffrucht<« hinausláuft. Im r. und älteren 
č. (Rešel) heiBt nun das von ptšenica nur im Suffix verschiedene pšeno 
tatsächlicli fenthúlste) Ilirse. Dies ist also ein deutlicher Beweis mehr 
fir die eben gegebene Erklirung von proso, prjáda. Die d-Erweiterung 
der Warzel prem- zeigt sich noch in: r. prudíľ dámmen, hemmen, pruďa 
Damm, Deich, slov. prýď Sand, sandiges Ufer, prédec Schotter, aksl. 
prad> urspriinglich wohl Sand (nach Ausweis der alten Lehnwôrter: 


Etymologisches. 483 


magy. porond Sand, rum. prusď Sand, Mikl. E.W. 2651). Russ. prudíťu 
dámmen, hemmen und pruďz kamen zu ihrer Bedeutung gegentiber lat. 
premere in genau derselben Weise wie lit. Zamszá Damm, mhd. nhd. 
hemmen gegentiber lit. kamút: zusammenpressen, stopfen (Zupitza, Gutt. 
108). Die Bedeutungsentwicklung von aksl. und 8w. prgďa Sand aus 
prem- guetschen, drticken findet ein Analogon an r. ťolokónnyja góry 
Sandhtgel: ťolóčt stampfen, zerstampfen, got. malmu Sand: gamalwjan 
zermalmen, zerstoBen, nhd. zermalmen, Wz. mel- (Kluge, Et.W.“ 257, 
Walde, Lt. Et.W. 391), ferner an lt. sačulum Sand: gr. waív malmen 
(Walde, 1. c. 536). Des weiteren herrscht zwischen proso, prsáda einer- 
seits und aksl. prada, slov. prýď andererseits wohl dasselbe begriffliche 
Verhältnis wie zwischen lt. miltum, gr. nelívn, lit. mažnos Hirge und 
got. malma Sand. Denn daĎ die eben genannten Bezeichnungen der 
Hirse eher zúr Wz. melľ- malmen als zu lt. mel, gr. ué4. Honig gehôren 
— und zwar wegen des lit. malnos gegentiber lit. meďús Honig — da- 
rúber vgl. man Schrader bei Hehn, Kalturpílanzen u. Haustiere , 545. 
So auch jetzt Prellwitz, Et.W. der gr. Spr.?, S. 288, während Walde, 
Lt. Et.W. S. 385 die Wahl zwischen beiden Etymologien von mhium 
offen láBt. Gehóôren aber milium, uelívn, malnos zur Wz. mel-, 80 er- 
gibt sich vollstindige Identitát der »inneren Wortform< zwischen proso 
und den genannten Hirsebezeichnungen des gr., lt. und lit., da ja das 
últeste Mahlen nichta anderes als ein Guetschen ist (Schrader, Real- 
Lex. 512). Doch stehe es um die Herleitung von mtlium, nelívn, malnos 
wie immer, fir jeden Fall findet die hier. gegebene Erklirung von proso 
schon innerhalb des sl. selbst, und zwar durch pšeno ihre hinreichende 


1 DaB aks]. prad+ Sand und seine ebengenannten Verwandten mit pradz 
Strom nichts zu schaffen haben, sah Miklosich a. a. O. sehr wohl, wäihrend noch 
Poteboja, Russk. fil. véstn. 4, 218, die beiden Sippen fiir identisch gehalten hatte. — 
[Diese Bemerkungen waren bereits zum Druck eingeliefert, als mir aus I.F. 21, 173 
Hirts Deutung von proso bekannt wurde. Hirt fúhrt das Wort wegen lit. sóra Hirse, 
ai. psáras Schmaus, Mahl unter Annahme einer Metathese auf #psoro zuriick. Die 
siltere Deutung von lit. sóra (Schrader, R.L. 374) als »Saatfrucht< sei kaum befrie- 
digend. Allein die Frage nach der urspriinglichen Anlautsgestalt des slav. Wortes 
kann nicht auBer Zusammenhang mit seinen náchsten slav. Sach- und ŇNamensver- 
wandten und d. friescl entgchieden werden. Andererseits ist die Deutung von lit. 
sóra als >Saatfruchte semasiologisch durchaus nicht zu verwerfen. Man beachte 
deutsche Namen von Hirsearten wie luxemburg. Fullesúmchen fúr panicum milia- 
ceum (Kôrnicke, Getreidebau, I, 245), Sorgsamen, Sorgsaat fúr Mohrhirse (ib. 294), 
verg]. ferner r. rorobbínoe sémja, 8.-kr. sjeme vrabče Meerhirse (Šulek, imenik 
bilja 354) mit dem gleichbedeutenden s.-kr. proso rrebče, r. próso vorobtínoe, p. 
wróble proso iib. 314). So begreift man leicht, wie in einer Zeit mit bedeutendem 
Hirseban die Hirse als »Saat<, Samen< schlechtweg bezeichnet werden konnte, ähn- 
lich wie nach Pritzel u. Jessen, Die deutschen Volksnamen d. Pfanzen, 410 fiir d. 
Weizen >»Saat<, »>Samen< gebraucht wird.] 


31% 


484 Norbert Jokl, 


semasiologische Sttitze. Die Bedeutungsentwicklung von slov. prýdec 
Schotter aus der Wz. prem- ist ohne weiteres verstándlich. Cf. lit 
melmú Steinkrankheit, Nierenstein: got. mala. In morphologiscber 
Hinsicht verhält sich r., klr. przáda: r. prudíťt ebenso wie r. (veraltet) 
padá, s.-kr. péda (neben gleichbedentendem aksl. u. sw. peď6) Spanne: 
paditi (Meillet, Etudes II, 264). r. prudíťo stellt sich ferner zur uner- 
weiterten Wurzelform prem- in derselben Wéflse wie aksl. padíťť zu der 
aus peli zu abstrahierenden einfacheren Wurzel (Cf. Persson, De origine 
et vi gerundii 24 sammt Anm. 4 und Miklosich, Gr. II, 20%). Demnach 
erweist sich r. pruďíľt als eine Bildung mit sl. Determinativ ď- (— idg. 
d-, dh-Determinativ). Analoge Bildungen innerhalb des sl. sind z. B.: 
aksl. truďiti vexare — mit dem Subst. truď> labor wie r. pruďiťt mit 
r. pruda 18W. — zu gr. roúw, aksl. trova, truja, truti (Persson, Wurzel- 
erweiterung 36, Prellwitz, Et. W. d. gr. Spr.?, 456, Hirt, Abl. Nr. 223), aksl. 
radití eurare: It. rcri (Persson, 1. c. 46, Walde Lt. Et. W. 521). Cf. ferner 
č. hyzditi Ekel verursachen: klr. Ayď Ekel (Walde, K.Z. 34, 509). — 
„Von sl. proso ist pr. prassan Hirse nicht zu trennen. Ob Urverwandt- 
gchaft, wie dies Prellwitz, Et.W. d. gr. Spr.?, 383 annimmt, oder Ent- 
lehnung des pr. aus dem sl. vorliegt (so Brlickner, Arch. f. sl. Phil. 
20, 496) ist schwer zu entgcheiden. Ein sicheres Kriterium fir die 
letztere Annahme ist jedoch kaum zu erbringen. — Zu proso gehôrt 
r. prosjaníca auBer »Hirsegritze< auch »Frieselausschlag<, slov. prose- 
níce, prosénec Frieselausschlag, klr. prosjánieja Art Hantausschlag bei 
Kindern (neben Hirsestroh). Sollte nicht nhd. Frieseľx mit seinem slav. 
Agnivalent urverwandt sein? Auch die medizinische Bezeichnung febris 
miliata zeigt ja die Beziehung des Namens der Krankheit zum Hirsenamen 
milium (Das tertium comparationis ist die Ahnlichkeit der Bláschen mit 
Hirsekórnern). Cf. ferner gr. xe/x0íac #onns »ein Ausschlag, der wie 
Hirsekôrner aussieht< : zé/x00G Hirse. — DaB das t in Friesel ursprtinglich 
kurz ist, zeigt das schweiz. Frísel (Staub u. Tobler, Schweiz. Idiotikon I, 
1329). Diese Kúrze des : aber spricht gegen die ältere Zusammenstellung 
des Wortes mit frieren, ahd. friosan (80 noch Franck Et. Woordenb. d. 
nederl. taal, Sp. 1115), eine Deutung, die daher von Kluge, Et. W.S 126 mit 
Recht abgelehnt wird. Wenn aber Kluge a. a. O. etymologischen Za- 
sammenhang von Friesel mit úst. Riselausschlag und dem älteren R#seln, 
Riiseln, »Sommersprossen < vermutet, demnach fir den Anlaut die Gruppe 
wr ansetzt, so ist dagegen einzuwenden, daf das Wort auch im ndd. 
frisln lautet (Kluge 1. c.). In der anlautenden Gruppe wr wird aber 
das w bloB in den oberd. Mundarten beseitigt, wäihrend das ndd. wr 
bewahrt (Wilimanns, Deutsche Gr.?, I, 149). Bei Zusammenhang unseres 


Etymologisches. 48b 


Wortes mit Riseľn wäáre also flir das ndd. wríslu zu erwarten. Beide 
Schwierigkeiten, námlich sowohl die des anlautenden Konsonanten als 
die des inlautenden Vokals, schwinden bei der oben gegebenen Er- 
klárung. Als Grundform ergábe sich sohin germ. " fres-tla- << + pres-ila-. 
Úber Risel, Risel Sommersprossen vgl. man die Erklárung bei Grimm, 
D.W. 8, 1538 u. 1181 (: rosem). Cf. auch frz. rousseurs Sommersprossen, 
roussures idem: rousseur Rúte. Dialektisch konnten dann Frtesel und 
Risel sich gegenseitig beeinflussen. 


Ksl. brošťo purpura. 


Von andern sl. Dialekten besitzen das Wort: das s.-kr.: čroč, das 
slov.: čroč, das blg.: črošť, das klr.: črič, broča, endlich das p.: črocz, 
und zwar in einer von der ksl. etwas abweichenden Bedeutung, da in 
den genannten modernen Slavinen das Wort nicht den Purpur, sondern 
die Färberrôte, den Krapp bezeichnet. Das ksl. $ť4 deutet im Verein 
mit blg. $ť, klr. č, slov. č, 8.-Kkr. č mit Sicherheit auf #/ oder Af/ als 
zugrundeliegende Lautgruppe hin, poln. črocz erweist sich daher als 
Entlehnung aus dem klr., wie denn das Wort insbesondere in Kleinpolen 
verbreitet ist (Miklosich, Et.W. 22). Liegt aber die genannte Lautgruppe 
zugrunde, 80 haben wir in dem Worte eine Entlehnung aus lt. čraťtea, 
bractea, einer Nebenform zu čľaťťea purpura, zu suchen. Bezeugt ist 
brattea, bractea alg Nebenform von čZaťtea durch Corp. gloss. lat. IV, 
094, 15: črattea tenuis auri lamtna site purpura strici bis tinctum und 
ib. IV, 602, 6: bčractea auri lamina sive purpura. Nun tritt člattea in 
der Bedeutung Purpur erst in späterer Zeit auf (cf. W. A. Schmidt, For- 
schungen auf dem Geb. des Altertums I, 130). Naur in diese Zeit kanmn 
dann auch die sl. Entlehnung fallen, was sohin zu allgemeinen historischen 
Erwágungen tiber die lat.-sl. Bertihrungen gut stimmt. Entlehnong aus 
gr. 8Aúrriov anzunehmen, ist darum weniger ratgam, weil im gr. eine 
Form mit anlautendem 40 nicht bezeugt ist. Die abweichende Bedeutung 
des Wortes in den modernen sl. Dialekten beruht auf Bedentungswandel. 
Dad ein ein Fárbemittel bezeichnendes Wort sekundár auch von anderen, 
eine úhnliche Farbe liefernden Mitteln gebraucht wird, zeigt ngr. xoxxi- 
vôzuna, das Mennig bedeutet, trotzdem #ózxivoc seinem Ursprunge nach 
einem ksl. čromtný, č. červený usw. entspricht, also die von der farbstoff- 
haltigen Schildlaus (xóxx0G) gewonnene Farbe bezeichnet (cf. Schrader, 
Real- Lex. 420). Und in der Tat bietet auch črošť+ selbst einen Beleg 
fir Bedeutungsiibertragung von solcher Art, da es in glagolitischen 
Gnellen auch coccinum wiedergibt (Miklosich, Lex. pal.-slov. 45). 

Wien, Juli 1907. Norbert JoÄk!. 





DBJIBEKA 3A ÓBJITAPCEATA 3AMĎHA HA A CB Y. 





B+ CPŠAHOÓBITAPCKHA IATEPATYPEHE NAMETHHKB — >llunera < (PAKONMNCE 
oTB XVI. B.)1), 10 OTJABHA CEM1 NPHTOTBAJE JA H3ZAAMB, NPĎACTABA HATE- 
pec: 3AMŽŤHATA HA TO0COBETŤ A H A KAKTO EAHAB CE APYDB B3AHMHO, TBH H CE 
npyrn pokajm. llle ce cmpa TYKE Ha 3aMŽHnaTA HA AX (IR) CE OV (19). 

OTÓBIŤKBAME CIŽIHNTŤ NPHMŠPH OTE JAMÉŤHATA, 3A KOATO e PŠUB: 
CoVeKAa 1“ — cBceaa 0“, 96“ (5. n.) — CHEŇA W 129? (x. MA.) — CACK 
(p. mu.) 1312 — CRCŇA NI (5. 1.) 131" — CHORA K 94%, OVBACA (TB. ez.) 
86 — SBOVZAABAÁTE 96 — WERBAARATH 13“, pôrakujeca 1366 — 
pRraXuljeca 1306, cK8nčeTRO 102% — cx CKOÝIVETRO 19“. A 9VEk (B. II.) 
24% ABWA (cxrneunaa) 121. 126“. nokpaň AA DARYK 1426“. 3$E81 (B. r.) 
1196 — 3x841 116“. pšuk 03“, 127" — pSka (p. mn.) 95% — paxuk 
302, T$ra (5. n.) 1296 — BA TATA 36", W (1. m. 3. 1. x. ex.) 138? (na 
0—60 mžera) — X 416, 1103, 108% — A 92%, 93“ 9486 A 40» 476 
486 — a 43“. c$TA 00) — CATA 61": NOAŠHOUJA (mm. n.) 956 — RA 
NOASHOUIH 1300 — BA NOARHOUIH ib., AS NoAB UAPTKIA 1442. WEHS- 
unulia 135" — kt WepávsKnum 137“ — WSPEYHHUH (nap. eram.) 1355, 
CHMSUJAÉTA (cer. 3 Z. ex.) 105“ — CHMRUJAÉTA 64%, NOHOVAHCA 16% — 





1) »Iluesara<, namšpena 55 rp. llyMCH£ 1! VYBAHA AHECbE BE CHHONAINHATA Óx- 
ÓAMOTEKA Bb COdUA, A0ÓHBA OCOÓHNA BAZKHOCTE BCUC CE TYŇH, UC HH HAE TEKMO OTB Hažň- 
TLMHKA NEPHOXB (15.—16. BB.) OTE HCTODNATA HA ÓLIT. CSHKE U OHCMEHOCTE, OTE KOŇTO 
3a CCOrA HMAMC HAŇ-MAJKO MAMCTHNNU,  E3UKBTB Ú UPŠACTARA OPHTHBAJHU! H TBLDAŽ 
HHTCPCCHIU YUCPTH BE OÓJACTETA HA POHETHKATA H AOHŽŇAŤ Ha MOPSOLZOPHATA. B3aHMHaATA 
Z3AMÉHA HA A H A, OMPARZABAHA OTE HZPABHABAHCTO HA 3BYKO-SH3HOJOTBHUHATA CTOMHOCTE 
14 ABĽTŤ HOCOBKH, CC TM ECTPU TLN, YC NIC CE NOJTAABA HANBIHO HA H3BÉCTHOTO CPŠAHO- 
ÓBAT. NPABHJO BA HOCI, VCTAHOBCHO OTB .Ieckuma. ToJŤMATA NPABONACHA HENOCAŤ A0BA- 
TEAHOCTE, KONTO NOCOUBA, KAKB MNHCCIUBID, OTCTLUIBAM b OTP TPAJMINATA, CC JYTA NDU 
H3OÓPAZABAHOTO TOSI UIU OHA SBYKB, PAZKIAMAHUCTO BB SACKCHATA, CMŽCBAHOTO Ha Na- 
ACRHUTŤ S0DMII, OTKRAONCHHATA Bb CHHTAKTUGHNIŤ KOUCTPYKUHU, BCHYKO TYŇ CA VepTE, 
Bb KOUTO CO H3KAZBA CHINA CTPYA OTĽ HAPOACIIT CIEMCHTB. IIAMCTHAKBTE VNOTPŠÓABA 
H VAAPCHHA 114X15 AYMUTŤ, MAKAD2 HC NABCHIŤ H HC BUHADN CHTYPHO. Tož ópom 153 
aucTa (POAŤML 40pmaTB). lIma.l11 e Bprska CL TICMEICKUA MAHACTHPB, 


BBažxka 3a ÓBAFAPCKATA BAMÉHA HA A CBY. 487 


NOHRAHUA CEE 360 — HAKA (5. n.) 346, 117», 149“. 8% HEAOV 21“ — 
W HEA Ara (ib. cašaz 1 pen): Horov (5. n.) 246, Ha Horov 20% 18“, 
11956, 135", Ao Hor8 125" (a No Hora 20“), npu Horš 60", 116%, Norš 
TROČÉA (p. 15.) 26, PARKY 4", 11“ Ha pak8 121“, 139“, H3pAKS 67“, 
V pAK8 voča 125“, BA PAKSH 6% HOCS 1086 (a 34 paka 66“), 85 
pAK8 uoťie 196 Eh ČaKéAŠ 1316. 61% TeuHHu 60", 141“ — th 
TeuHnnux 143“. Eh ÁNaMÍMX cúpiHckši 1236 — Rh AMEGTÍHCKKA 
píka 124“, 81% 44WAHKiW 136“, EA NoAaTA uperkov 134“, Ha ov- 
TRYB 1346, NA Beuep8 131", Brcš Notjik 1376 —— RRACA HOUIk OA: 
Kpacorov 15" — KpacoTá 38“, Bip8 77“ NOKBAAS 126, OVÝTPAHNO 
H AHTO(V) prv ... NpaBRSIA 129% (a AHTB8Ppría 81“), KAASCTA HÉH3- 
UkpH$ 1296, CAMP 348 1306. crakasnnu8 131“, CTEKAEHHUŠ 7 
NARHS 132“, Bio cHha8 132", Ap$ra (rpaneza) u Tperito 134, Bc$ 
PPAMATHKÍK (Ň) UPKORHE ÚcTOPÍK 135". MAAŠ NOMOMUJIE DY) — MAAX 
Al560 ib., HeBrkoTU 135“, rucnu $ 1366, raprriio 137“, 138% — vap- 
TIA 138“ canpuxacTrnnuS 150" (pce B. r.), KONPRHON (——> KONPH-, 
TB. n.) 135", CMOnAa RpKyJB (HM. n.) 966. rešH$ CTPAUIHONMB 972%: No- 
aoy4k 24" nokpaií WUoux 276 — wWuowa 31“, ňur8 65“, a BASA 
4% 1 Kouia 61“, pek 129“, noaerš 130“ —— noskerá ib., H6 MOPŠ 
816, 149% — He Mora 92“. 150%, oVuopš 1306“, Ne 3p8 130" nokp. 
chTBOpA 117) Hannui$ 68“, nonekšTca 58" -—— NONEKATCA DI“, 
npHHeECSTA 496. cA A KHS (aop. 2. x. ex.) 136% nokp. ASHXR 49“ n H3- 
A AXYHA 86 (aop. 3. 1. ex.). Haonakn X CH 3AMAZBA ETHMOJNOĽHUHOTO MŽCTO 
BE JYMN, ABTO MÓ-CKOPO ÓH Ce OVAKBAJO OV: GAÁ H GAKAHHKA 196, 
BABARKACHIA (p. 1.) 23% AXA3a! 21“ ATPOER (B. n.) 5), 1106, 1535, 
GBAAFOATPOBHAÁ 30", AYANIEMA (TB. ez.) 13“, BAATORYXYANIE ĎÔ“, rp A- 
Sbia 153), rxAAdAČETROV 40", PRAKOKRAOKNHKA 006, ARKABCTEK 
10% ARKABH 19) ruHAulaéTcCA 19", rácaH 31“ 8A NAYHNA 30", 
NOPRTAHk 34", nopáäranie 12" ráAKulí4yk 35“, norpaxatu) 128", 
NOPPRZHTECA 125", RBAPAZKTE 150", RA TpAck 150“: cpžma ce 
10pM H HEOPranmu. <A: BENUÄKA (HA. eTAM.) 20“, NArAGHAKA 1406 (— 
naršRHnHka 110% — naršEX (5. n.) 143 NSCŠEACNÍE 3", NOTOVEHÁK 
236), KLURKA,O (— KOMoOv-) 01".  1IO0CAŤAHHTŤ ABA NPAMŽŠPpa, KOHTO na- 
BÉPHO Ce LIEKATE HA IPĎUKH, CA HATEPECHU MNO TYH, VE NOCOUBATBE, KAKBO 
3a IHCEHA HA NAMETHHKH AX H ov Ch ÓIN3KA NOMERIY CH 3SBYKOBE. 


TOopHATŤ NPAMŽŤPH TOKO-PEUH HZYEPIIBATE CIYYAHTÍŤ OTE JAHHMABANOTO 
HU ABIEHHE BE UĎIHA TeKCT15. TŽ CA, KAKTO BHKAAME, PĎAKH, CIVYAÁHH 


488 H. A. Hau051, 


H 34 MAMETHUKA HE MŠBPOJABHA. 3a HACE TYKĽ HMATE JIAYEHHE, We 3aCŤ- 
raTE, MOKPAH APYTH, H KOPEHEH CPHUKH, NA HH JABATB H NapalesHH ABOH- 
CTBEHH POPDMU (AVÓJNETH), 3A KAKBHTO CTABA PĎUb NÓ-HANOJY. 

OÓHKHOBEHO MAPHMŠPH, KATO HAIHTÉ, BE CPBAHOÓLIAFAPCKHTÉŤ IJHTepa- 
TYPHH N0AMETHHUH Ce OĎACHABATE CE KHHKOBHO BIHAHHE HA CPBÓCKA E3HKB 
HIH, MÓ-TOYHO, HA CPBÓCKA TpavHuHma mkora. He me H AYMA, 4e BE KOH- 
KPETHH CIYYAH H 3A OTAĎIHU NAMETIIHINIH ABICHHETO MORE JA CE AIEKH Ha 
TAA NPHYHHA. 3A NPAMÉPBĽ ne nocova camo llovaebexna CóopH. na KHmeBck. 
Alyx. Akaz. 0T£ MOJIABO-ÓLIT. pezaku. org XVI. B., AŠTO NPAMŠPHA CE 8 
BM. X Ce CpĎuATE HaAH-UeCTO BL CTATHHTÉ, NPĎŠNHCAHA M0 BCHYKA BŤ- 
POATHOCTL OTE CPBEÓCKA OPHĽHHAJE, AJa CHOPAJHUHO CPBmMATE Ce H BB 
APYTHTŤ WACTH Ha nameTnxka (A. M. Jykkbanenko, Hobnň Có. no cz1aBAHO- 
BĎA., COCT. A H31. yuen. 3. HU. JTamanckaro, CIló. 1905, erp. 432). Axa 
ZAMĎHATA HA X CB OV BB CPŠAHOÓ. AHT. NAMETHHNIIH Ja CE TLIKYBA H30Ó!IO 
CB CPBÓCKO BIHAHHE H Ja Ce CMŤTA 3A OTAHUHTEJHA CPBÓCKA Yepra He e 
OMPABAAHO, J3ALUOTO NPĎAH BCHUKO HE HABCĎKAAÉ BE BEMrapHAa CpróckaTA 
PEAAKUHA © MOrJa Ja IMPOHHKHE H Ja J0ÓRE MBPOJABHO 3HaueHHe. Ba 
AHTEPATYPHO BIHAHHE, mO0OMB ce kacmne a0 16.—17. BB. u OCOÓEHHO 10 Na- 
METHHIUH, YHATO POAHHA € HITOYHA BEJTAPHA, MNÓ-CKOPO, YHHAH MH Ce, TpšBóa 
Aa Ce A0OMYCHE PYCKO, OTKOZKOTO CPBÓCKO, MNOHEKE OTI PpevenaTA enoxa HH 
HNATE H3b PYCHA PáKOMHCH H KHHTH, MAKAPE NOBEUETO ÓOPOCIY KREÓHH 
(M. Cnepanckil, JbÄenie uCTOp. PYCCK. IHT-PDBI HA MEeploJBI H BIlAnie 
PYCCK. IHT. HA ProcriaBinckýyť — PŠB. r. XXXVI, 211). lupa 0T1 
pycko BIHAHNE JAÓŽIĎKAXE J0PDH U BI » TI HKBEUIKHA pKU.< (OTA. OTNEU. 
49,). B.M. JanyHOB£ HANOCAŤABKE Nocoun pkn. (EBaHr. veTHBA), MH- 
CaAHB HBHAŤ BE OÓIACTBTA HA IOXHOPYCK. ToBopu B£ AI. cr. x nonazxa11 
BB BBAITApHA HIH NOHE BB ÓLAT. páauš BB 16. n 19. BB., 34 KOETO CBŠAOYATTI, 
NHCAHH MO HEro ÓŽBAŤRKKAH na Órirapcka (3an. Hm. Onecex. Oóm. Her. u 
JpeBH., T. XXVII, 1907, 81—82). H »1 nero ov eTom BM. X (HAPŠAKO — 
U OÓPATHOTO), KAKTO H © BM. X, KOETO, BIIPOMEMB, ECHO CE OĎACHABA CE 
PYCKOTO MOTEKAO la MNAMETHHKA. A H30ÓNO KAHKOBIHTŤ BPEIKA MERAY 
ÓBArapH H CEPÓH OCTABATE Óe3B5 3HANEJIHE 3A HAPOJHHA e35K3 (Il0oneB1, 
MC6. XVIII, 362). — llpn ToBa uMaMe, KaKTO n0c0ouu npor. MuxeTnuz 
(11Cn. XVII-roanux., 340) ApŠÉx0AHA PELAKUHA CPŠANOÓ. PÁKOMACH, BE 
KOHTO, Kora cTapaTa TpalHIIHA NOUBAJA HEJAÓŠĎAIŤ3AHO Ja Ce paskIanma, 
NOKPAH PEXOBHOTO X TYKE-TAME CE E BMEKBAJO HA HEToBO MŽCTO H $8. 
JlokaTo B£ KODEHHATÍ CPHUKH, U10 ÓHIH VUŽIŤŽIH H BL AKHBHA E3AK5, ÓBI- 
FAPHHBTE APŽNACBAUL BCE E MOF1I1 AA CE BOAH MNO CBOA E3HKB, Ta JA He 
CMŤCBA X CE OV, 3A HJUEZHAJHTŤ OKOHU!AHHA HA HMENHATA VIEKCHA, A Tara 
CAMO 3A OKOHUAHHATA HA TAA ©JEKCHA H NA TIAFOJIHATA, BE KOHTO CTpóÓ. 


BáIžKKA 3a ÓLIFApCKATA SAMŽHA HA A CB Y. 489 


M H A PAIMÉŤCEHO Ce NPŠĎHABAJH, MO H3BÉCTHOTO H NIpB318 19. B. Beue 
Hepa3ÓHpaHO CPŠAHÓ. INPABHIO, TY CAMO CE X, TY CAMO CB A, TOH IIpŠA- 
NOUHTAIBb, NO UYKAO BIHAHNE (CPBÓCKO HAH PYCKO), A44 NHME OV HIH ©, 
34 A8 H3ÓÉDHE HENOHATHATÉŤ HEMY HENOCAŠAOBATEJHOCTH. PagóHgpa ce, BE 
MIOTO CIYYAH, H AHAJOTHATA © BJEMAJA CBOETO. 

Aja 34MŤHATA HA X CE OV HE Ce OrpAHHNABA CAMO CE CPŠAÓ. TEKCTOBE. 
Ta 3acšra, KAKTO € H3BŠCTHO, H CTPÓ. KHHKOBHAH NAMETIHIIH, AŠTO HE MOXE 
a3 CTABA AYMA 3A UYKAO Bimamme. llpos. Coóoresbekii (JIpeBH. NepK.- 
CIAB. AZBIKE — ŠĎOHETAKA 3(—38) MOCOUH H3E CTPÓ. TEKCTOBE pexmla 
NPAMÍPH OTE 3AHHMABANATA HH 3AMĎHA (MPĎAHMCTBEHO BE OKONYAH. Ha 
PNEKCHATA), MO HAHMOMHATE HAIHATŤ BE >lluesaTa<, ala TA CMBTA IA 
NEXOMACBAHHA HZH NPOCTO TPŠIIKH H, BE BEŽKH CIAYYAH, JHIEHH OTE BCBKO 
3Hau6nme. JIPHMŠPATÍŤ MY, ABÁCTBHTEJHO, CA MNOJÓPAHH 3A TAA NIŠĎIH, Ara 
HE H 38 OÓACHEHHE Ha 3AMŤHATA, MAKAPB 16 AOPDH HIMERAY TÍXB NPHMŠPBTE 
H35 CHHAHÄCKHA |ICAXTHPb CE MAYUHNA HE e TPŠIUKA: NAVY KHHA IJHAATE H 
AlN6C1 KHBATŤ ÓBAT. TOBOPH (CAMOKOBCKHA, KONPHABINENCKHA, KAXOVEPCKHA H JP.). 
HHRaKB NOCTÁNH BE CIYUBA Npov. B. BoHApak5. BE NOBHA CH Tpy A» (Verglei- 
chende Slav. Gramm. I. B., 1906, 126—128), rol ce cnxpa Ha 3aMďHaTA 
MEXIY AX H OV BB IPACIABAHCKATŤ J3BYKO©H3HOJOTHYHH ÓBIŽKKA. ÄKaTO 
H3TEKBA, 41€ BE CTPÓ. (CTAPOIBPKOBHOCII.) E3HKE HMA MHOPO AYMH, BE KOHTO 
napare1/HO0 CE X Ce CPĎHA H OV, ABTOPBTE PaSrreKNA ABIENIHETO KATO 
NOJORNTEJNEHĽ EZHKOBL SPAKTĽ HU CE CTAPAe Na TO OÓACHH HaJ1exHmo. Tol 
HH JABA 34 INPAMŠPB CIĎAHATŤ XAPAKTEPDHH AVÓNETH: MXAHTH 1 MOV- 
AHTH — Čaba: Mar. 24. 48 B£ Sorpaeckuá H ACEMAHOBHA KOREKCH, B£ 
Cabnnara Knura MOVAHTh, a JTyk. 1. 21 55 Sorp. UAKAAAWE (BB 
APYTA TEKCTOBE HMAME Come HZMURAKTH — OCH1AÓBAME, HZNEMONABAMB), BL 
napare!5 HA KOHTO CBHOCTABAMB HBÓBAT. AVÓJETE: MÝACH- ÓABENB, MÝAHO 
(Crapa-Baropa, Topna- [Xymaa) HA MBAO — cxaómHa testiculus AX HZMBAAM 
— OCAKAMAME HŠKOPO BE CHAÓRHATÉ. — Br Cynpac. K04.: THRACHTH CA, 
PTHÁACAHA 1 CHOVUJATH CA, CHOVCAH A, THOVCh, CPŠINY KOHTO ÓBIT. 
TOBOPH JABATE: THĎCEH H THBC MA e (Illymenh1), rAbceH (Oxpax1-MCó. 
XVIII, 528), rmac (Ilpuxšn1-MC6. XX, %), THAŽCHO (KYKYIIK.-BOAEHCK. 
rob.- MC6. XVIII, 449), rayc x rnac (T. Ixymaa-MC6. XX, 0) H rHÝ- 
CeH, THYC (BB UŠIATA ÓLAT. POB. OÓXACTB). JIIÓCNATNO e, ve >lluesaTa< 
AABA CAMO ©. THRUIATH CA. — ČAMANKTH CA H COVMANKTH CA (BI 
Čynmp. K. COVHAHHTA CA) — He UYRAH U 34 HBÓ. 3. »IlueraTa« TYK1 
HU JABA COVCRA A-CACRA h-CRCRA hh. Sa COV- H3TOU. H NEHTP. POBODH 
NPŠACTABATE NPAMŽPH: CÝKPBBHNA (CP. CYKPBHNA, P. CYKPOBnNnA, v. 80ukr- 
vice), cý mpak (Cp. CYMpaK, P. CYMEpKH ME., 4. 801mrakK), cýrpaumnna , BB 
OTAĎANA NPAMŽÉPH CV- ce CpBINA A BE NOACKUA e3. (Ip5 B.O61rak5, llIpnnocz 


490 H. A. Had0B3, 


KBMB ÓBAT. rpamaT. MCó. X], 536). — NAAHTH — HARAA Z HNOVAHTA — 
HOVKA, A, BB >[IlunesaTa< NOHRAHTH — NOHOVAHTH H HÄAKAA, CDŽINNY 
KOHTO B£ UIĎJATA TOBOPNA ÓBIT. OÓJACTL CPŠIJAME CAMO SOpuATA V: NPH- 
HYAXX, H3HYLHX, HYKIA H HYXÓA (BB Hap. ÔŠCH.), nogy za (1IpaaxžrE 
— nônaja, MC6. XX, 7), ako TYKE npunanzexžu. — Br >»l[ueraTra< cepň- 
MAME OME: PÄFATH CA — NOPRTAHHE H POVTATH CA: pýram — 
X0kaM1 (Cr. Saropa: T. Jxymaa — MC6. XX, 9), úspyra+ (llpuarxšn2 — 
ib. 7): cxyuali CE A, A0 KOJKOTO 3HAH, HE Ce CPĎINA BE HHKOŇ TOBOPE. — 
OBOV3A ABATH — OVBAA Z OBRBAABATH, CINY KOÄTO AYÓNETE AHOCE 
HMAME CAMO V3LÁ (I. IN xymaA), iY3Aä H OÓIYZAAM (»0ČIYZAH BPAHM KOHH < 
B3 NŽCH.). — GAMRUIATH x CHMOVUJATH: MŽTEH — METÓK A CMYTAŇÁ 


— pasnopr (Cr. Bar.), cmyTrén (o6moórir.). — Aov44 x OTARNEHHE: 
zayu (IIpnxžn%), 2714 A XÁ4A — OÓNEHIBŠCTHH BE ÓBAT. ©3HKb H IEPBATA 
POpMA Zopa HazMolmasa psropara. — NMeAArh H HEACOVŇA: HOABrA+ 
(HST. rob.) — Hčayra+ (Ilpnx.). — ŤAra x TOVr4: TÁKHHKE H TYy- 


xu1n5 (Coeď., #Inamesr MC6. XXI, 44, 1) — pacrenma. 

Ilapalne1HTÍ, 110 CENOCTABAML CE TOPHHTŤ NPAMŽPH, PAJKPHBATE Beve 
ZaMŽNATA HA X CEV U BE XHBATA HAPOJHa pbub. OTÓBIŠEBAMI ome 
OÓMOÓLIT. YTPOČA, TPYÓB (He rpyól — Pa3AORKO), XYAORECTBO, 1y- 
KAB+, FYCIa, TPYCH, ÓXYJB, ZAÓNYKNEHHE, KOHTO BE >llveraTac 
CPBIIHAXME CE JACTÁNEHE CTPÓ. HAZATE X, TPYAHA (Xena), UVÓPNNA, 
14 NMYKNA, rýs3en (cnopexz IloHEBE, MOKe ÓH OTE PrY3 — 6835 OMAIKA 
M. Trpnoseko, MCó. XX, 81). llle mpaBesa X TYKL HÉKOH ABOHHH ©0pMH 
(a TÉ3U MOFATE JA NPĎACTABATE H 10850410 BHAOHZMĎHEHNA), 3AMOTO, HA MOH 
NOrAeb, TŽ BE TOBOPHTŤ, KAKTO H BE KHOHKOBHHTŤ NAMETHHIH, IMOMB ÓAME 
H3KZHONENA BEZMOKHOCTĽTA 3A UYKIO BIHAHHE, CECTABATE ÚÓBAT. Vepra: 
H3MÝAPHM (— H3MACIAMB, CKPOABAMB) NOkpaň MBAPM CA, NPAMBAPHA 
ca (Čr. 8ar.), mý zap (Ilpnz.), npamrynýska (Cr. Saropa) A npamTa- 
NÝSRHK (B. TIPHOBO) — NPOMANÁNKAK3 (y JOBepnya), XpYuTHAKA, 
XpyuTÚ, xpycka (riar.) H XPpECKÁBHUA, xprcka (Cr. Sar.), xp5- 
U TEXKA (4epellH — BE Ap. HIT. roB.), nýnka u náuka ([. axymaa), 
pyueň (CBrim0B57) A prueň (Prcencko) vam (013 AYATH — I. Jaxym.) 
H BBxam (Korerxr — MU6. XVIII, 858), pykoóc01 — mHarpaga Ha 
OBUAPH BPEXb mIraTATA HM£ (CpŠBAHOpOJON.) H PEKOÓOA — OÓZSATA 
(Taópozo — MCó. XX, 81), xomôr (— ômor — Ilpnašn1, YXSMATA) 
U xamýT (BE H3T. TOB.), ÓyÓópenn (CpBanoponon.), 6ýópakx (I. Jxym.), 
óyÓpex (lIlpaažna) u ÓrBóÓpaAK (Cr. Bar.). Orašxmi zaymu omel): Ha3- 





1) /Kara, WC céra HH CBOUTA H Apyru CÓHPDKU U NOMAĽTAJNA, HM BDŠME H MEÉCTO 
HMAMb JA PaBUHDA OPUMŽŤPUTÉŤ H OBAŤ KKUTÉ CH. 


BRIŠKKA 3A ÓLITAPCKATA 3AMŠHA Ha A CBY. 491 


UTÝNHMHA MH (O0TE yma — Gr. Šar.) — uTykná MH ([. Jxym., Paa- 
120KO), MH UTÝKHA 0x rzaa (Jlpuxšn2), pásózxy na (AŠTE — HeMHpHo, 
Cr. Bar.), 1xyrypbáuka (Ynpnancko MCó. IX, 231 Dipsacus sylvestris) — 
xyraukxa (/loópnuko MCó. XXI, 01, cr. na /IpameBt) — 17y £enana (ib.), 
AYcý u (20CYMIE — OÓMÓZ.) CYUTARR — cyuro ([. Jxym.), cýnuTA, 
cymroro (Axauexeó.), rýmsa (llpna., ľ. Jxym., Paz1oxk0), ýTKA 
(ATKa — llpnz.), merýzok ([. Jxym.), môxyaok (Ipux.), kyc — 
ká cz (Ilpax., T. Jxym., Axaueseón), cónpyk (cArnpart — llpar.), cy x 
— CAÁNXBb A CYAHHAK (PAZIOKKO), CYT X CYZHK (T. I XYM.), CYT, CÝAAM 
u npecvaóa (llpux.), opý ae (Ľ. Jxym.) au opýmea (AxauexeÓ.), ÝKYC. 
— 34AKYCKA, N0HYAa (Axu.), ckýmem (Ilpnz.), ockyxen (Pa3r., T. [xyM.), 
apýcam (Cr. Sar., T. Jxym.), Tpycam (I. [XYM., Pasr.), +epyraxnna 
(XOopATN — Pazí.), +pýmxo (nokue — ČPARACKA — I. JKyYm.), cHBa 
roryóÓHmne (Pynu.), AJ XÓDKO, CKYNÁM (CKÁNHA), heTpYCH (HZTAPCIi) H 
NeNYrH (N0MAUK. OB. BE Yengncko IICn. XVII-rox., 206), ýTpuny (Axaxex. 
MC6. XI, 72), MŠCT. NASBAHHE HA NIAHAHA TOIXVÓHHK (uŽHAB mexny Ca- 
Óforcko x Mopaxoscko). — IJIpHAMŠpH OTE 3AMÉŽHA HA A CE V BE ÓBIT. 
TOBOpU OÓHRAPoxpBaxa llomeBB m Teoxopos: (rx. lI. A. JaBpoB-, OÓ30p£ 
3BYK. H ©0pM. ocoó. Čoxr. A3. 22: OÓ6rak5, noc. M. 0360). MaTepHAJHTŤ, 
OOHAPOABAHA BE MAH. CÓopH. No OTAŠIHA roBopa 0T2 JI. MäpueBr (no 
KYKY NIKOBOJEHCK. — KH. XVIII m no npazšnekua — KH. XX), Xp. II. Cro- 
H10B5 (no Topno- [xym. — KH. XX), E. CnpocrpaHOB2 (M0 OXpHACKHA — 
KH. XVIII), M. TAÓBOBE (M0 BAXHHCKKA — KI. XIX) A AHAXEKTHUKHTŤ CTVAHA 
na MuÄxernyua, IloHeBr u TeoXOpOBE PAZMHPHXA MHOTO TÉXHHA KPAĽB. 
Alma APYĽHTŤ ÓBLITADCKA FOBOPDU, HAŇ-BEVE HZTOUHHTĎŤ H NEHTPAJHHATŤ, 
YAKATE 011e OMHCAHNETO Ch. He ca H3N013YBAHH 34 NIBALTA H OÓHAPOJBA- 
HATĎŤ 20 Cera CIOBADHH MaATepnaJu. Ňora CTAHE BCHYKO TOBA, PŠĎUHH- 
KETE Ha ÓBATAPCKATA JAMÉHA Ha X CE V, HĎMA CEMHĎHHE, me HApaCTHE 
NOTOIKOBA, “WE HE HE MOKE BEUE Ja CE JAHEMApA, J0PDH H AKO Ce He cMŤ- 
TATE AYMH, UHATO ©TAMOJOTHA HE © ACHA: namp., Ktniy — Käámiy — Kýmiy 
(Cr. Bar-cko), Krne — Ktnuo — KýHnuo u Ktna x. — Kýnma (MCó. 
XV, 196) a T+pae — Dpyýze (B. Trpnoseko, Có. na Knux. Jpyx. I, 
erp. 24), aKO Ch OTE EAHH KOPEHH: Ypóadze 11 (yeroó011 — Stomatitis) nm 
yvpósxnue (Glechoma hederacea, /Ipr Barebr, MC6. XXI, 11), ycysaxue 
(lsaniesr ib. 2%) x ap. — H no ormomenme KBEME KHBHTŤ TOBOPH 3AHHMA- 
BAlIOTO HH ABXEHHE, KATO Ce B3EMATE 3A H3XOAHINE6 CAMO 3ANAANOÓLITAP- 
CKHTŤ, CE OÓACHABA CB BIHAHHE Ha CPBÓCK. 3. HIH C1 TYH, 46 NOCAĎAHUTŤ 
TOBODH Ce ÓPOATE 3A NPÉXOAHHA MEXAY ÓBIT. HU CPBÓCK. e3. Alma TYH 
OÓANCHEHHE HE CE KPŽNN NPĎAB #AKTA, YE CÁUIOTO ABIEHNE CE CPĎIA H BE 
HSTOUHHTĎ H NENTPAIHATŤ ÓLAT. ToBOpH. llocoyzanATŤ Mu NÓ-ropÉ NPH- 


492 H. A. HaW055, 


MŠPDH, HAPOUHO YEPNEHH KOMAXAÁ BCE H35 TŠJH NOCAŤAHATŤ TOBOPH 1), A0- 
KA3BATE TOBA HAĽZEAHO. A HAH-NOVUHTEJHOTO E, VE ABXCHHETO CAMECTBYBA 
M TO CE CBO6 AHANEKTHUHO PAZ3BHTHE H BE NOMANIKHTŤ TOBOPH, AÉTO He 
MOKE AA ÓBNE AYMA 34 VYKJAO ETHHUHO HIH KAKBO H AA ÓHAO APDYTOo BIHA- 
HRe. UCeTuŠ, NOBEUETO OTE NPHMŠPATŤ HH, KATO HSIMYAPAMB5, OPAMY- 
NVIAKA, VAMB, JYFYBAHKA, JYKEHONINA, YTKA, VKYCE, ApycaM%, 
TPYCAME, Gepyrimnua Hm Ip., TEKMO HE HAMÉPBAME BE CPBÓCK. e3HKE£ 
(none y Kapanxyua ru Hbma). BHAHHCKHATE POBOPB, KOŇTO, KATO CTAPo- 
3aropcK., IPĎŠICTABA BE OTAĎIHH AYMH ABOAKH $0PDMH (KPÝNPAO — KPÉN HO, 
Ay 61 (Ha CHTO) — ZJýča—axýna Hu 1064— xôna (D4ÓBOBE, NOC. M. Ď), 
AABA HerIH lÓ-MAJKO IMPAMĎPH 34 A — V, OTKONKOTO CTAPOZATOPCKHATE. 
Ila H KAKB IE CE OĎACHH TYH BBIHOOÓPAZHO ABHKEHHE HA CPEÓCKOTO BAHA- 
HHE, ABTO BE Bocnsesrpaxcko, |IlapnÓpoxCKO H IIp., A0CYHE TAKA KAKTO BL 
1Ilmxporr, Bžxa-llaxanka, KuaxeBaNrL u IIp., CTPÓ. X HMA MTOBOPE V, a 
BB Baxmnncko, Jlomcko, Coe£HÄcKO H AP. BM. X Ce uyBA h (KAKTO BE NOBEe- 
ueTO H3T.- ÓLAT. FOBOPH) H BE Bparuancko, CaMOKOBCKO H Ap. — A (KAKTO 
BE ŠIATUUKHA, IIHPAONCKHA H Ap. YHCTO-ÓBAT. rosopm). llpoe. Ilofnebz 
CMATPI HIFOBOpa V 34 A CBOHCTBEHE HA KPAHHHTŤ CŠBEPOZAMAAHH ÓBIT. 
TOBOPH H TO ÓpOH 3A #H3FOBOPE ABHO YYKAT 34 ÓBIT. e3AK5« (MC6. XILX, 
01), ala, 34 RAr0CT>, HE Ce 1I3KA3BA MNO-OMPĎAŠIECHO BEPXY ToOBA. 

Hraka, ÓBIr. 3amŤHna Ha X CI V ce 3AÓŠIŠ3BA 0116 BE CTPÓ. KHH- 
OBHIH MAMETHNHNI, VCHIBA CE BE CPŠAHOÓ. (ra. x JJaBpob1, noc. m. 22), 
na Hm AHECE OÓXBAHIA Me CAMO TOXĎMI MIOMANE OTL ÓLIY. EJHKOBHA 
OÓIACT>, KAKTO nocoun OózakB (ib. 033—34), a More ce pe — cnOpaXHYHO 
— nušama i npocropr. EAHmO TAKLBO ABIEHHE, 110 HANOMRA 34A ceóe NPB31 
UĎNOTO HCTOPAUECKO PAJBHTHE Ha E3HKA H KHBŠE H AHECIL BE TOBOPATÉ 
MY, HE Ce OÓACHABA BE CBOATA INBJOKYIHOCTB TAKA, KAKTO CE © OÓACHA- 
BAJO HO0HHNŤ. To H3HCKBA NÓ- ALNÓCKO NPOVUBAHE H BCECTPAHHO OCBŠTIEHHNE. 
BTO 34110, 2O0OKÁAE HE CE CBÓEPATE H HCTOPHUECKA OCBŠTIATIE BCHUKA AAHHH 
H35 /KHBIATŤ ÓBAT. POBOPH, NOKÁAB NE CTAHATIE, KAKTO Npšazokn X OÓZAKB, 
CIEIHAXHH HIAHPBAHHA H OÓHADOJBAHHA HA TEKCTOBE, HaH-Beve 3a XVI.— 
XVIII. BB., KOFATO ABIEHHETO CE VCHABA, TA JA Ce BHAH, HO MORE Ja ce 
OTIANE HA YUYKIO JHTEPATYPHO BIHAHHE HIH ETHHAUHO B3AHMOAŠÚCTBHE H 
m0 CH OCTABA HAPOJHO, BLAIAPOCLTE 34 JAMÉHATA HA X, CE V Tpžča ma 
HaAH-MAJIKA CTPAHA JA Ce CYUHTA OTBOPeHr. Brpouvem1 u TOBA, IO e OÓHA- 
POABAHO Z0CEĽrA, HE OMPOBEPrABA, OE MIŤHNETO Ha Kalmna, 24 TBIKYBA 
ABJEHHETO KATO NOMANINO, HATO JÍPHHOBOTO CTAHOBNNJE, AA HIKAPBA V OT 





1) Mo KAACHSHKANUATA 14 npoe. Ilonenz (MCó. XIX, 60:, ropHO-ARYM., RYKYHKO- 
BOJCHCKKA 1 NPHIŽIICK. TOBOPU OPHHALIOKATE KĽME NEHTPAJIHHIŤ. 


BRAŤKKA 3a ÓLITAPCKATA BAMÍHA HA A CBY. 498 


Hey JapeHo 0. lÍ cera A0pH MOFATE Ce HAÓŠBIÉIA HŠKOH MOCOKA BE PAZBH- 
THETO HA JAMŠUATA. 


1) IlpuMžpA, KATO CYKPBBNNA, CYMPAKE, CH HAATE CE CBOETO V 
011E OTE OÓINOCI. EZ. 


2) VATAPHHE (AC PHHK), OTAŠTO A VArAPpue (cTapa Vur. cpeó. Mo- 
nera 0 kp. — Or. Šaropa), YHrapHm, mHaAMHpa 3a ceóe NoAKPŠNA B% Tp. 
oVyyaool, oVyyooi, zar. ungari, hungari. Cpšmy mašBaHmHeTO ma p. 
TyHua HMAME OTB EIHA CTPAHA CTAPOTO Ha3BaHHe ŤONDSUS, A OTZ Ipyra 
— Taxa — HMe HA ©/HHE£ TYHKHHE NPHTOKE — HABŠPDHO MAKE OTE 
CAKIOTO cTApo nme TonsUS, CaMO0 BE Apyro 3BYKOBO pa3BsuTHe (Il0fneB1, 
MC6. XX, 81), a meria X TYPCKO H3FOBAPDAHE Ha NYMATA, BE KOETO Ce © 
ZAUYBAJIB NHAZANHHATÉE OCTATEKE. Taka CAMO HHLAOJ (HME Ha paBHANE 
na C. 3. orr c. Jáxane, YUennmo) nxe, cnopoax2£ IloneBz (moc. M.), CHTYpHO 
OT CTPÓ. RAOAR (51 >Iluner.< Axoab 101“), uzrobopano HRAVAtL — 
FHLH101 H OTNOCIĎŤ NPHBEACHO BE BpE3KA CE 0Hh — MIAXB, OTABTO — 
FY HAO1. CnopeAE CAHHA H3CIĎABAUB, AKO ÓHXME HCKAJH JA CH OÓACHHME 
TOA HZPOBOPB KATO SOHETHUHO NPOHZAŤ3111 OTE KACOAh, ÓHXME HMAJH 
CAIHA NPAMŽPB, KakTo cb Tánna. lIocIŤAHOTO MH Ce BHXIA NÓ-NPH- 
EM.IHBO. 


3) Ha NEPKOBHO BAHAHHE Ce AILKATE CHĽYPHO NPUMŠPHTĎŤ, KATO: 
MY rnENAUA (|. JKYMAK), CB. BEXHKOMYU10HAK I BOPĽH, OÓPYTEHNO HU Ap. 
BnAxn Ce, H NHCEIKETE Ha >lluera« me ule Ja e CXBAmaAN£ Beue 100pB 
CMHCLIA HA OEPYYHTH —O0ORPANNHIUIA, TA, MO HAPOAHO OCMHCIABANE, MHU 
1 OBDKNHHU 4 (— oópeueHa). ÁlT14 IWBPKOBNOTO BIHAHHE, 10 Ce e oTpa- 
3110 CB TBIÍ MONA CTPYA BE KHHKOBHHA EJIIKE, HE © NYCHANO ABAÓCKE 
KODEHĽB Bb KHBIATŤ POBOpDH. PRBAKHTŤ NPAMÉPH, U10 HH NABA TO BE NOCAŽI- 
HITŤ, IŽMATI OPPAHHUHO paZ3BATHE H 20CHO CE OTIAHYABATE MO CBOATA IPuU- 
KOBAHOCTk KBME ŠOPMATA H CIAYUAA HA vnorpňóara cm. Taka, Hanp., BB 
NPNAŤNCK. FPoBop£> (MnpueBr, MCó. XX, 7) A MXRKA — MÝKA CAMO BB 
H3pa3a 34 KNETBA »BEUHA TH MYKA<, »>BO BEUHÁ MYKA<, 3AMOTO BE BCHUKH 
APYTH CI1YUAH TA [JACH MäKA. 


4) H3c.IĎABAHHATA ma MHAXETNUA HH NABATE AHANEKTHUHO paJ3BATNEO 
ná 34MŽHATA X CE V BE MOMAUIKHTŤ FOBOpU BE Uenzmcko. Taka, BE 
KOCTAHA0BCKHA FOBOpB5 (ellCn. XVII-roanun., 206—8), yzapeno % — © 
(IIHPOKO 0 MEXRAY 0 H 0) Hu Heysap. % — V: 301 (3X6h) — 3y050T, 
aóon (AXREh) — AyÓó6T, MÔ (MAKKA) — MYKÓT, PYKA — pyuhna — 
MI. Pyné, Mäiky (BM. MälKO —— MAHKÁ, KOGB. n.). Tako CámO H BE rga- 
TOJIHTŤ S0pMU cer. Bpšme 3. 1. MH. U. OKOHUAHHETO 0, IIOMB e Óe35 VAA- 
PEHNE, rIach Y: NIETOÓT (CTPÓ. -KTA), MPÔT, AXA VMPYT, HÔOCYT. 


404 H. A. Had0B15, BBIAŤKKA 34 ÓLJTAPCKATA 32MŽHA HA 4 CB Y. 


Bemyko H3.0:KE6HO AOTYKB JABA, MHCIA, OCHOBAHHE JA Ce NOPEAHE Ha 
ÓLAD. 3AMŤHA HA AX CE V KATO HA ABXEHHE CAMOPOJHO BE OCHOBATA CH H 
AB Ce NOJHPH PAJBHTHETO H OĎACHEHNETO MY BE JAHHHTÍ HA CAMHA ©3HKB. 
Ha NÓó-HATATEUNHTŤ CHEIHALIHH H3CIŽABAHHA BE TAH NOCOKA OCTABA JA Ka- 
KaATE Aymara ch. Hfžma XH TŠŇ J9 HH JOBEJATE JA AOMYCHEML BE CTPpÓ. 
M U PIACEKE V" (4) NOHE KATO NPOMEKNEHPL? ŠA TOBA NOACŤATE CIY- 
YUAHTŤ BB PP. TEKCTOBE, ABTO Ce NPŠAABA CTPÓ. X: Govvdápciov — CRAAJk4 
(Coóox., ib. 36), covvdiackov, covvdénovov — #cxTeka (Bonap., ib. 
114): oÓCTOATEACTBOTO, VE H BE MOJCK. e3. CTPÓ. ARE h HŠĎKOTA PIACĎAO 
do"b, da"b, du"b, de"b (Co6., ib. 91): apamžpaTŤ nó-ropš CE DHAOZ H 
TYHWA, Na M pPevlekCBTE V (0TE KOPCHH. X) BE ÓBAr. roBopa. Or1z 
H3YUBAHETO HA TOpŠ NPHBHANCHHATŤ AVÓNETH H31 CTPÓ. TEKCTOBE pob. BOH- 
Apak£ (ib. 127) z0oxaxgna 10 3aK10u1enne, ve X (g) e nó-crapo x $ (u) — 
nó-m1ano0. CiropeXB Nero, BE H3BÉCTHA NYMIL BEYE TBEPAŤ PAHO Ce e no- 
KA3AIE OTMANEKBTL Ha HaA3AJH3MA, KONTO (OTMAABKT) TOFABA HACTAHAIB 
TOKO-PeUH BE BCHUKH CIAB. E3HIIH, H TO 3A X mMali-HANPĎAB BE CPHUKH, MO 
Ch CBABPŇKAJI OLNE EXHO M HAH H (CIYYAJÍHO HAC.IOBHETO HA NAH-ÓXHZKATA 
cpnuxa). Tog Mpolnecr, BHAM Ce, Ce e H3pa3ABAJE Taka, We X (g) ce e 
AOÓNHKHIE HAH-NANPĎAE AO ©1HO0 V" (4), OTAŠTO NOCIŤ, CAŠAL HZUEZBAHETO 
Ha HAJAJHIMA, NPOHZIŽI10 V (u). 


IapÄrpax1 1907. H. A. Hau0Bz. 





ČIOBBHCKOTO NIEME Busovvirau, 





 Č1OBÉHCKOTO NIEME »ÓAHYHATE<« CE OTHACA KEME OHĎIH CIOBÉHH, KOHTO 
npš31 VII BÉŽKE Beue CA ÓHIAH VCTAHOBEHH BE Ne6HTapa Ha BalrKAHCKHA 
N0XVOCTPOBĽ£ HA MOCTOAHHO MBCTOKHTEICTBO. TÉ3H CHOBĎHH 380AHO CA 
TPŠANPHREMAJH PEAB OÓCAKAAHHA HA TpaNE COJYHL: OMHCATEJIETE HA TŠI3H 
OÓCAAH HH CBOÓMABA TBSZPAĎ HHTEPECHA CHBŠAĎHHA 34 TÉXNOTO KYJTYPHO 
creTroamme. Taka NA OPHMÍPB BE ZHTHETO Ha UÚB. JJAMATPA Ce TOBOPH, 
ue TÉJH CIOBÉHH OTAABHA Ch BOAHIH OCEXHAIE /KHBOTE, UE OTE UPĎAH 
ABAFO BPBME Ce ÓHSO 3ABLPIIHIO BACEJABAHETO HME. TŽ3H CECĎAH H Bpa- 
TOBO Ha Tp. ČoXYHE Cň J3HAANH BCHUKATĎ TalÍHH OTE H3KYCTBOTO HA 3A- 
CŤAHAJIHA KHBOTB. ZKHINEOMHCATEJSBTE Ha CB. JAMHTPA pa3KAZBA 0e, ve 
TŤ 3HAAJH JA CTPOATE EXHOAPBBUH JNAAHH, CE KOHTO NIABAJH HAJANEYE BB 
OTKPATO Mope. OCBŠŽHĽ TOBA TR CA ÓHIM J0CTA A0ÓPŠ Z3ANOZHATA CE PHM- 
CKOTO BOBHHO H3KYCTBO, YMŠEJH Ch JA CTPOATE ODPOMHH OÓCANHH MAIMAH 
H Ip.) OPA TYŇ CA Ce J3AHAMABAJH M CE 3EMIEAŤIHE H CKOTOBBACTBO H CE 
NPOHJBEJENHATA CH BEpMejsm TEPPOBHA C1 rp. CoryYHB. BEL KHTHETO CAMO 
Ce TOBOPA H 34 MAPDIIH AOTOBODH MEXAY BIACTATŤ HA rp. CoZYHB H KHA- 
ZETŤ HA OKOJHATÉ CIOBĎHCKH INLIEME6HNA, KAKTO H 3A AOXOKIAHOTO HA NPBÓH- 
BaHNETO HA KHAZETŤ BL FPAJA, ÓHIO NO AÉNA YUHCTO NOMHTAYECKH HIH OT 
VACTEH: Xapakrepr. Ero TeKCTYAZHO NACAKLTE OTE TYŇ KHTHE, AÉBTO 
Ce CIIOMEHYBA H HMETO HA CIOBĎHCKOTO NfeMe DBavovvfjrat, KO0ETO e NIpBA- 
METE HA HAUATŤ uZIŠABANKA: Eyévero TOÍVÝVŇv, 6 elonrau, čni rijs r00 čv 
ógia Tí] uvýun čmoxonijs Iwávvov, x0 ráôv Zvlapívov čnaoôňvau 
e0voc, nAšťlos čneswov avvaxBčv anú Te rv Aoovofjirúv, Zayovôarúv, 
Beleyečirúv, Bavovvntíúv, Beočntúv xal Aovnúv č0ôvúv, neúTus 
čpevoóviuv čs čvôc šúlov ylvarác vňas xaraaxevácaui, xara GOálacaav 
Orrhaannévovs, xal nácav Tijv ©erraAiav nal Tac rreoli aúrhv výcovs xai 
Tíjs EAládos, čr. ujjv zal ras Kvxládac výcovs zal zhv Ayalav nácav, 
TV Te fireroov xal rú zrdelorov rod IAAvouod, sal uépos TS Aaias 


496 T. Baxacuep1, 


čarvogBňoal xal donýrovs nleiorac sróless xal črapxlas noujjcau, Rov- 
AcúcaoDaí Te dnoOvuadúv zal zar ríjs slonnévns Ňúv prdoxzotarov 
raúrns nólews saparúšacťlau, xai raúrnv 06 räs Aounác čxrrogl$ ňcau“ 
elra Ôč xal číri TOÚTOLG OÓOYvOLOVES vevónevou, ÚGnEepD xareGxeúaOGaAY 
čx novodčévôgwv yhvarás vňac ámnetpovs rov Go$)udv Únagyoúcac, xaxá 
10 neôs Oálacaav xareorparosrédevaav uépoc" T0 čč Aoinôv čvaol0- 
unrov niňťos dá re Avarokús, čoxrov xal dúgews, čl Blov xôv ue- 
oôv Tijv Jeopeoúpnrov TaAÚTNY neprOTOLJÍGAL TTÔAIY, 80 čavrúv črri- 
Šúvac čyoviec TäG čavrúv veveäc perä zal rj aúrdv Aanogxevis, 
ôpellovrac čv ríj móle. pera Tňv AWG rOÚLTOVS čyxaraorňiGau. 
(A. Tougard, De ľHistoire profane dans les actes grecs des Bollan- 
distes. Paris 1874. p. 118). Br TOBA H3BŠCTHE CE HAIOCTPAPA ZACEXABA- 
HETO HA CIOBŠHATŤ B£ BaJKAHCKHA NOAVOCTPOBE. TYKB CA NAHMEHOBAHH 
NAZBAHIHATA HA INIEMENATA, A CAMO CE HAMHPA X HAH-CTAPOTO H ©AHHUKO 
H3BŽCTHE 34 I1emero Batovvňvai. To, aKO H Ja ce cpšla BE KHTHETO 
ma CB. JIHMATPH, KOETO HOCH IPOVAHEHE XAPAKTEPB, BCE NAKE ZACIYKBA 
BHHMANHE H MOXE JA NO0JYUH HCTOPHYVECKO 3HAUCHHE, ZAMOTO HAZBAHHATA 
HA, HĎKOH OTI OCTAHAJHTŤ CIOBŤHCKN 116M6NA CA NOTBEPACHH H OTE APYTH 
HCTOPHUECKH MAMETHNIU, BL UHATO ABTEHTHUHOCT: HE MOXE Ja Ce NOPOAH 
HHKAKBO CEMIIŠHHe. Ha NIpAMŽpÉ£ 3A CIOBŤHCKATĎŤ NIEMEHA APYTOBATH H 
CATYJaTH NIM pasnpaba u Úoanz KamenmaTI, 01e upš31 84 r., ge ca 
KHBĎIH BE CONYHCKOTO 11036 KLMTO rpaza Bepr (Joannes Cameniata, de 
execidio Thessalonicensi ed. Bon. p. 496). HanoaxcžAa5K5 oóBpnaxa no- 
CEPHOZHO BHHMAHHE HA H3BŽCTHATA BE MKHTHETO H 3ANMIAHOEBPONEÁCKATŤ 
H3extxopaTesu.  H. Gelzer, Die Genesis der byzantinischen Themenver- 
fassung. CIŤA5 H3IABAHETO HA RHTHETO OTE DONAHAHCTATŤ 1IPB31 1780 roa. 
II. 1llazapAKE © NEPBE OTL VYEHHTÉŤ, KOHTO CH NOCIYKH CE HEro NpH 
HZCIŤ ABanfnaTa ch. Taka BE Czunnenmero: Úber die Abkunft der Slawen 
1828 Toili TOBOPH 3A OAPEBE NÁTb H 34 nr1emeTro Vajunitae. loxHp1: Hero 
ciromeHyba ro Tafel B8£ ezumennero en: De Thessalonica eiusgue argo 
1839 r. 51, ipšaropopa na crpannua 79 x ro vere Bajunitae. lla+apaK5 
MAJIKO 110-KBCHO BE >UAOBĎNCKU ČTAPOKHTHOCTH« HAPHUA TYH 150M6 NAKE 
Wajunitae (BaronmTu). >DBatovyňrat T. e. BOAHATH HAM BOHHHUH, TOÁ 
KA3BA, CE CITOMENYBATB EANMICTBENO OTE RHZHEOMICATEJA HA CB. JJAMATPHA 
669—675 v. ch H ÓHAH 110 MOTO MHĎHHE NAlí-BŠPOATNO OÓHTATEAH HA OÓLIA- 
CTETA I PPAJA, KOHTO CE HAPHUAJM OTÉ£ DNZAHTAŇCKATÍ NHcaTesu Baňma 
(Waina, aťvá), Baunmu (Waimi, Bainí) y KanHTakys3ena (1334 r.), 6xH30 
ao rpazxa PaxobunTa b1 Makeronna. Br Pycma ce CIOMEeHYBA OÓMAHA 
BOHHHUH N041 Boxoko Br 1398 r. 1523« (Pyeko nzjanne ku. III. erp. 370): 
a BE XH. V na erp. 215, 1IlarapuKE NaKB nAule: > BahoHATA (Batovvňzeu 


CAOBÉUCKOTO MICME. 497 


Vajunitae) Ha BÉPHO BOHHHUH MIH BOHHHUH, BŠÁKA OTE MAKEJOHCKHTŤ C.10- 
Bžnu okoxo 669—675 r. BE OKOJNOCTBTA HA EXHOHMERHHA TPAAE BL ropna 
Maxexonna, 61130 50 PazoBnuTa<. Jlognpr llagapnna 3a HauleTO 16x6 
HAMHPAME CI10NEHB y ŤPaAzapera, ApXHEINHCKONB UePHHTOBCKUY, BE CTATHATA: 
»>Cparol BexmKomyuenxnk2 JumuTpif m Cozynckie Crabafne< BE >Urenia 
BB HmnepaTopekomB O61mecTBž Heropin x JpeBnocTrel Poccižckyxn< 1848 r. 
ku. VI. ApxHmenmckONr£ ČHIAPeTE, Óe31 13 CHOMEle 3a BeE3raeja Ha Illa- 
FAPAKE, NHure: »BeynxTu (Bazovvijras) eXBAIM HE Cň 3AN143111 CTAPOTO 
IME HA BCHUKATĎŤ CHOBŠHH — BEHETH, TB BĽ BPĎME Na TpeTaTa BOHHA C1 
ČONYHB CA KHBĎŤIH, BŠPOATHO, HA rpamnaTa mexxy Enmps u Tecajmac<. 
llouTn OYKBAXHO CAMOTO HAMHPAME H BE H3BIAŤUEHHATA Ha II. P. Cxageii- 
KOBB, H3IAXEHH MOABb HAJCHOBB: >»CBAaTAÁ JJAMATPUH ČOXYHCKHÁ H MAKE- 
AOHCKUTŤ CIABEHnE c£ ÓrxrapaTé 1868 r.< Benerarš (Batovvňrau ol 
Bévrot) TOKY pšum TÉ CA 3AXEPRAJIH CTAPOTO HME HA BCHYKH C1ABAHBI. 
Br Tperará UozyHcká BoliHa, BeneTATš (BrxrapuTŤ) KHBŠAIH MExAY 
Eimips u Tecaxma (erp. 67)<. II. P. CraBeHKOBE H3BAŠŤKEAL£ TOBA 0T£ 
CPBÔÓCKHA NPŠBOAB na II. CpeuKOBAYA, KONTO N0OMŠCTAIE CTATHATA HA ÓI- 
Japera B5 >»ľaacnmn Cpóckor yvwemnor JIpyursa< kn. 18, 1805 r. Or: 
UHTHPAHOTO CE BIM ACHO, 4€ ApXHElHCKOME ĎHALAPpeTE HAPHUA NAEMETO 
BEIOHHTH H [O OTORKNECTABA CE BEHETH, KATO CANIEBPĎMEHHO MNOCTABA 116- 
TOBOTO MÉECTOAKHTEICTBO MexAY ErnApB5 Hm Tecaxna. — ĎAJApeTT, 3a Aa OIMPpaB- 
nae NOCIBAHOTO, KA3BA: » HE TBÁ KATO COIYIICKHATE HCTOPAKE NOCOUBA, We 
BEPIHTHATŤ KHBĎIH A0 ÓEJNEZHTHTÉ, KAKTO APAFOBHTHTÉ J0 CAMYTATATÍ, 
CTPHMOHLIITÍŤ KEME PYHXHHHTŠ, CIŽAOBATEMHO H ČEPIHTATĎŤ Ch XHBĎŤIM 
TAMB, TAÉTO H ÓEJEZATHTŤ T. e. BE Tecaxma«<. Mexay Tyl M. JIpRHOB£ 
BE CBUHHEHNETO CH: >Jacereiiie Baxkanekaro lloxyocrpopa C.-1ABAHAMII< 
na erp. 162 HapmYa HALNIETO NMIEME BEYHATH, a Ha 1/2 Ba!OnxTU (Barov- 
vävat): »O1NH VNOMANANTOTCH, KAKB ÓHNO VKE ZAMŤUEHO, BE YHCIŤ CIABAHT, 
OCAKAABUHX Bb BE 6/60 r. CoryHr. Br Zorogopbé Tenpaxa Jlomaoza C1 
kpecronocnamu or 1204 r. ynomanyTa u oóracTrk Bareneria« (Vagenetia 
Bagenetia) mexny slmnnoH m [zabunnnrel. AHHa KOMHHHA, NOBŠCTBYA 0 
poliinž Počepra Trnckapa c£ BusanTiúnamu 1081—1085) paska3nBaeTr, 
uTO CblirB Poóepra, BoeMYHAB, NpoHna vepe31 Barenermo (di Tň6 Baxe- 
veriac), 3aBoeBa11 #flnnny 1082 r. Ho caMBIA ACHLIA AAHHBIA AIA OMPpese- 
201IHA 3eMXENHCHAFO  N0ONOKEHHA ITOŇ OÓJACTH, NPŠAJAFAeTE TPAMOTA 
Jecnora Enupekaro, Cumeona llaxeoxora, Ópara Ureganma /lymana (011 
1361 r.). Br než HCUHCIAIOTCA MŽCTEUKA U CEJA, IEXABIlA BE OÓIACTH 
Barenernú (év rô C©énan riis Bayeveriac) An3E KOHXE BHAMIO, UTO Kpaň 
BaBO1HHTOBE JeXAXE BE NpRópexin 10xHaro EnHpa KB CŠBepy OT5 3AIHBA 


Aprn«. OTE H320RKEHOTO NOTYKB ce Bnnm, uve M. JÍpAHOBE HANYCHAAB 
Festschrift far Jagié. 32 


498 T. Baracuebr, 


1llarapHKOBHA BEZNIEAE H MNPHENE OHA HA ŤAlapeTa 34 MBCTORHTOXCTBOTO 
na Batovvijrat, VEBOHAE ABOHHOTO VETENHE, HE NPHÓABAJE OME HAEHTATETA 
na Vagenetia CE OTEWCTBOTO HA BAHYHHTE X OMPĎAŠIUIE MÉCTOKATEJ- 
CTBOTO HME BE ENHPE HA CÉBEepr OTE APTEHCKHA 341HB85. llogapr JlpH- 
noba nmca r. Hpevek£ B1 »Heropnara na BEIrapuTÉ< 3a UOIDĎŠIMETHOTO 
nreme (Bux. erp. 152, Órarap. m31anne). Tof VeBOABA NOUTA JIPHHOBHA 
BEZLNEAT 3A OTEUECTBOTO HA Balovvňvat, HE NPHEXE H TORNECTBOTO C£ 
BOJÍHHUH, KAKTO lllagapAKBE, X NPHÓABHAB, 4e HACEXEHHETO Ha Vagenetia 
ce mapnuaxo Homines Vagenetis B1 cpšanuTÉ sškope. Taka ve r. Hpeuekr, 
MORE Ja ce kaxe, orogrecrapa Homines Vagenetis cz BOŇAHUH. CAšAr 
nero nica u Ilpoe. JI-pr KpeKE£ BE Czunnennero cn Einleitung in die 
slavische Literaturgeschichte 1887 (BTOPO H35AHHE) 3A HAMETO NIEME, KAKTO 
cxšasa: >»In Epirus saben die Datovvňjrau im Kústenstriche des stid- 
lichen Epirus nôrdlich der Bucht von ÁArta« cr 3aÓófŽIŤ£KA, “We Ha3BA- 
HHETO HA INIEMETO E TEMHO (dunkel), a 3a TOKJECTBOTO C1 BOŇHHUH KAJBA 
unmôglich Vojniči. 3maum u Toň Ce CErracn11 C£ r. Hpeuera 34 MŠBCTO- 
SKHTENCTBOTO HA Balovvňral, KATO TH OTOKNECTBAAE C£ Homines Vage- 
neti. CIpÓHABTE 115K1 II. CpehkoBnh »B»£ >lleropnja Cpnexora Hapoza<, 
I. kn., erp. 66, mmie ÓYKBIIHO TEA: »BamyYHATe T. j. Bojí. Bojú cy 
nacejmjm Bojky nam Bojemnjy Ha XeBoj crpamn Bapzapa, a [I4ABHH rpax 
OBOra mMemena Ón0 je ľanosnh. Y HbeMy je /lyulam 34KI>YUHO MAP © 
AHAPOHHKOM MJIahAMm. I OHM cy nananamm ma CorYH ca OCTAJHM HALIAM 
NIEMEHHMA<. BE Z3AÓŽIŤ KKA TOH HABERA MHĎNHNETO na lllagapyka, koeTo 
HHE M0-FopĎ NHTHPAXME H NPHÓČABA Ole: »IÍpeMaA OBOME HEMORE ÓHTH OBO 
nme npepahanmo ca Bojnnum, nero ca Boju T. j. Bojku, a 3emxba Bojemja<. 
Ioaxnpr Cpehkosbnha mo Jara MHCA NO NAHA BeEripoc1 Cr. HosbakoBAh Bz 
CBUHREHNETO CH: >»lÍpBU OCHOBH CIOBEHCKE KBHREBHOCTH MEhy ÓAJKAHCKAM 
cxobennma« 1892 r. Ha crp. (2 nnmme: >He 3HaMO YMmpaBO KAKO Za 
BACINOCTABIBAMO HZPOBOP CIOBEHCKYA (HA arovvňrvat). M. JIPHNOBE VZAMABE 
na Ax Tpeóa ug3ropapaTru BajnHnTe, a apyrm-Bojnnhm. Baremerja ce cno- 
MHIBE IDH HANAJANBE CIOBEHCKOM HA Cozxyn 6(6 (?)<. HoBAKOBNUE ce 
CEMOŤBA 33 NPOHZHONEHMETO, 110 © HAKIOHENE NA NPHREME TORKAECTBOTO HA 
Vagenetia c1 Batovyňrau. Tolí JAKE HZMACIH11 HN OTE ceóe ca, ve Vage- 
netia ce CIOMEHYBAJA MPH NAMAZANNATA HA COJTYHB OTE CIODBHCKHTŤ NIe- 
Mela, KOETO He e BEpHO! 

OTE HABENEHHTÍ NOTYKL Pa3NMH MAŽHHA HA HICABAOBATEIATŤ OTHOCH- 
TEJNHO TORJECTBOTO HA MŠCTOKHTEINCTBOTO HA NPŠAMETNOTO NIEME CE BHAH 
ACHO, 4e BBAPOCETE © CEBCÉML 3anserenr. Joxaro lllavapak1 vere 
BAIHINTH H TH OTORIECTABA CE BOHHHUYUH H NOCTABA TŠXHOTO MŠCTOKXH- 
TEXGTBO BE MakenOHHA, ĎHAJApeTE UETE BERDHHTH, HNCHTAČNIHPA TA C£ 


C10BŤHCKOTO NICMC. 499 


BElIETH H TEPCH TÉXHOTO MŠCTCRHTEICTBO Mexly Enxpr n Tecaxna. Jpn- 
HOBB IIBKB OTOKIECTBHIB 05 Vagenetia MÉCTOKUTEXACTBOTO Ha BaLovvijrau. 
ÚpeuekE£ CE MOMOUBTA HA CBŠABHHATA HA ŇOMBbA OTOKJECTBUIB TH C1 
Homines Vegeneti, 1: npnexr u llavapHKOBOTO TOKJMECTBO BOHHHUH. 
CpeuKOBHYE TH OTORKNECTBHAB CE ÓOHHNH H TH TEPCH DH PAHOBHUB, H TO 
HeJABHCHMO 0TB lllagapuka, aKO H Ja 3aÓBič3Ba, 4e DOHAHNA Ce HaAMHApaJA 
naxB80 0T5 Bapzaps (!), KoraTO Ta3H MŠCTHOCTbB BB AÉHCTBHTEINOCT> CE 
HAMHpA BE CÉBEPHATA VACTL OTE COXYHCKO NO0J6 BE ľeBrezniicko. 

KakTO CC BUKA, BENPOCETE 3a TORJECTBOTO HA HAUETO MNIEME H 
0114 114 HETOBOTO MÉCTOKHTEACTBO BEPBATE HEPAZAĎIHO, JATOBA H INU 
HALUIHA KPATHYECKH AHAJH3E HE 1e MOKEME JA TH PasabIHME. IM T5H 
nymaTa Ďšalovvijcau nam Batovvital 6 HME CANECTBHTE.IHO, 3AMHCAHO OT£ 
TPBKB, KHZHEONHCATEJb Ha CB. JumATpna. Ta3H JYMA OJHANABA NA3BAHHETO 
HA ©1HO0 CHOBĎHICKO MNIEME, TEH KATO ABTOPETE OTHAYAJO KAJBA, 4e Cpšmy 
CČorYHB Ce e OMLIUHIAE CHOBĎHCKHNATI HAPOJAB H NOAHPĎ HJÓPOABA CAMHATŤ 
naemena. TaKHBA CÁNECTBATEJHH HMEHA BE TPBIIKH E3HKE CA H3BŠCTHH 
n01% nazpanne EJvixú OÚGLAGTINÚ T. ©. ETHHUOCKA HIH HAPOJMHH CANIECTBH- 
TEM H OZHAYABATE HAPOJA HIH OTEYUECTBOTO, OTAŽTO MNPOHZXORIA TOH. 
B1 TPBUKH e3HK5 MOAOÓHH POMIH CAÁHECTBATENIA KIA člvixa ce oópazy- 
BATB, KATO CE NPHÓABATE KBMB OCHOBATA PAZNH CYSHKCH, MEKXY KOHTO CA 
M CIŽANHTŤ: Gr1]G — NENS — ar u wrns. lÍpaMÉpu MoraTE Ja ce 
NABEJATE MHOPO: sr0Lírnc, Aiveuwvý rms, Srayneýjrms, Zayogňrns. H BE 
NANEHHA CIYYAH zymaTra Batovvijcn<, N0HEKE © CANMECTBATEJHA, KOATO 
OJHAUABA POAHHATA HA CIOBĎHCKOTO NIEME, T. e. OTAŠŤTO NPOHZIHIZAHO MNIE- 
METO, TO H BB TAJH JYMA VAČTHNATA NING HIH (TS — MORE U TpBÓóBA 
Ana Ce CMŠTA, KATO CYPHKCE, IMPHĎABEHE OTE BHZAHTHÁCKHA NHCATEJB, 3A 
AA O3NAUH OTEUECTBOTO HIH POJHHATA H HA TOBA MIEME, KOETO B3eno 
YYACTHE 1UPH TperaTa oÓCAJA Ha rpaxBb CoJYHB, 386/0 CE APYTITŤ Apy- 
TOBHTH, CAFYJATH, BEJEre3HTU, BepanTH. llo amar0OrHmA CE TOPHATŤ nipH- 
MŽPU MOKEME JA IPHCMEMI, VE H TYKB CYSHKCETE NUTNE © NPHÓNBEHĽ 
KBMB Baťovy, KOHTO TpÉÓBA Ja Ce CMŽŤTA 3A CIOBĎHCKO HAZBAHHE HA TOBA 
NIeME HIH HA CTPAHATA, OTABTO MNPOHZXOKNANO Nl1emeTO. ÁAHAJODHUECKY 
CTAPOCHOBŠIICKA NAZJBAHHA HMAME: ĎAROVHA (1EPETHKA HAPHUARUJHY 
CE BABOVNA), b trovnn, [lepov4y 4 z1n |lepkovna, [lkeToVHA x Ip. 
ČaŠAE KATO 3MAEME CIOBĎHCKOTO HAJBAHNE, HMAME DBEVE BEJMOKHOCT> JA 
OMEepHPAME NO0-HATATEKE. lIBpsaTa CBrIACHA OTE COÓCTBEHOTO Ame e B. 
Bu3anTAHÁCKATŤ NHCATEJH A VnoTPŠÓADATE 1 3a B. a 3a B. llavapnyE A 
vere karo B, 3amoro my Tpšópazo B, 3a J8 To HAEHTHYHINHPA CE BOl- 
HHYH, ĎulapeTE ToXe a vere B, nomeke TOH HCKAJNB AA CÓNHKH OCHOBATA 
Cr BeneTrg. Cano HnaAmpaBANE H JÍPAHOBE, TEH KATO TOH A OTOKJECTBHIA1 

32% 


500 T. Baxacuebr, 


cr Barenerma. Tarex1 A vere karo B, no oóINO0 npaBm10: CpehKoBAh — 
cňhmo B, TOH A OTOKAECTBA C1£ Dofku. HE 3a 3BYKB5TE B BHZ3AHTHÁLNTÉ 
Ch VNOTPBÓABAJH H 0V NPŠAB rracma. Hanpumžp1 y Ilroxemea Oúévero. — 
Béverov, Tijovivov — Gevini, Očávôdalo. — Vandali, Odéväixôs — 
Vendico m np. OeraBa HH JA NPOCIŤIHME HLÁNHA 3BYKB, KOHTO e 03Ha- 
UEHB CE a1. lllačap. Npšalara Ja ce ueTe AH HIH AH, CÁmOo H Tagenr. 
Oóaue PHAJAPETE TO CUHTA 3A AHPĽTOHDE, H ro vere xaro E, KAKTO ca ro 
NPOHZHACAJA BHZAHTHÁUHTŤ NPŠZE TOBA Bpšme. KOHCTAHT. NATPHAPXB5 
HHKOHB, MO ONPOHIXOERJEHHE CIOBŠNHNHB, ÓHIE NPACMHABAN£ BE llapHrpal1, 
ue VEJB TOA IHVTOHĽB KATO AH, KOeETO 03HauaBa, “4e BB VIII BÉK£ He ce 
ue10 BEUE KATO ai, a xaro e. B£pno e oóaue BE TO3H CIYUAÁ YETEHETO 
na lllagapnka m Tadera, TBÁ KATO TBPUHTĎŤ HE YFINOTPŠÓABANH ABOHHA 
riacHA 34 YTYKIH AYMH, A TA Ce VNOTPŠÓABAJA HIKAOUHTEJHO 3A YHCTO 
TPBUKH Z4YMH. B£ TAKBBL CIYVAli TPĽÓBA JA Ce HIXB5pIH HAUYUHHA Ha 
UETEHETO CIIOpeXE£ ŤĎHAApeTa, KOETO EMHHL MATE e YVNOTPŠĎIEHO H OTE 
Jpnnosba. —ToraBa I"BPBHATE CIOVE£ OTE OCHOBATA OCTABA JA CE NETE HAH 
karo Ba nam xaro Ba. OceTaTaAKLTE e s00r. Hz ako 1 Ja Hmame BamYyH£ 
n Banyn£ lllagapuk£ u llpeuek£ HIMŤHAXA OCHOBATA H OTOKAECTBHXA ro 
CL BOHHHUH HAH BoHnnun. Tyň e, pasÚnmpa Ce, CEBEPIEHO MNPOHZBOANO H 
HerpaBHJIHO, KOĽATO CE OTIANEWABAME OTE caMATA ocHoba. lJÍpu TYH Heka 
ZAÓŽIÉ/KUME, WE BHJAHTHHCKATŤ IHCATEJH TOĽABA CA YNOTPŠÓABAJA Bon 
HAHA foč. |IACBAN CA NANPAMÍp2 Boivúc, Bonlás, BRoidúdes, Bóimu (si 
TôVv a0 aúroig DBôizi rÓszOV čirovonačóuevov), Baiavós. XNogofšof) 
(Thema Patzinaciae) m np. Buzn ce npo+. KpeKE£ e OTKAZAIE TORAECTBOTO 
HA BaLlovvijval C5 BOÁHHUH, KATO © HMAIE OPĎAB BHAE NOJ0OÓHH NPAMŽPA: 
HB TOŇÍ HE NHABEKAA HHKAKBI JOBOAM, A CAMO Ka3Ba unmôglich, T. e. He- 
BE3MOKHO e TOxJecTBOTO. I[llo ce oTHACA 20 HeHTATETA na Balovvňrau 
c1 Bóim. — Bolíkm, CBpÓóCKO Meme, KAKTO rpaBu ÚUpehkopnh, TO M0 cá- 
IHTŤ TOopšnABEJEHH NPABHIA CH OCTABA, HEBEZMOKHO. Jlpu Ty KonReTAH- 
THITB DAPAHOPOJUH MHCANE ro Bóčzi u AKO ÓŠIE CAMOTO NPOHZHONENKE 
na Batovvňrat, TO MOL0ÓNO T. e. (JúizL ÓA TO HANHCAAB H KHAREONHCATE- 
NATL HA KHTHETO HAHA CAME KoncTANTAHT Barpanopoanm. — IIÉsxb5Ta B5 
TO3ZH CAYUAH na Cpehkopnha e ÓnTa Aa J0KARE CPOASTBOTO HA CPLÓCKATÉ 
IIEMENA CL MAKEAOUCKUTŠ, BE MNPOTHBONOTOKHOCTE Ma lllavapnka, KOHTO 
NPHYHCIH BCHYKATŤ MAKENOHCKI CIOBĎHCKU ILIEMEHNA KEME ÓBAFAPCKATÍ, 
KAKTO lIPABATI HANOCAĎŤABKE H APYrH. 

Jla pasraename cera TokgeCTBOTO HA BarovvlňTat) cz Evérlov), nam 
Ovéver(ou), nan Bevér(o1), noneke H TYKE, KAKTO BHKJAME, CE XNPOMŠHABA 
OCHOBATA, A CHIEBPĎMENHO HE NPBACTABIABAHT0 HHKAKBO JATPYAHEHHE 74 
HNIHUNE H RAZneonncaTeda na Cp. JuMHTpna BišeTro Balovv, Bever, TO 


CHORŤHCKOTO NICMO. 501 


H TYÄ HE NOUHBA HA HĎKAKBO HaYUunO cÓxnKenne. H1 HAH-BARKEHE OCTABA 
UACITHTETBTE HA Bayevér(ia) ee Baiovv, xoäro npokapa M. JIPHHOB2 A 
ce IIPHE MOUTH OTE BCHUKH, KOHTO HMAXA CIYUAH JA NHLUATE N0 CAMHA 
Briipoc1. HB KATO AMAME NPŠAEB BHJB, 40 H BE TOZH CAVUAÁ CE HAKLPHABATÉ 
3BYKOBETŤ OTE CAMHA KOPEHTE, TO MÄUHO NIE MOKEMB NA CE CEĽIACHMB CE 
TOKNECTBOTO Ha Beyevér ca Baiovy, xoero mm npšaznomku M. |[PHHOBE. 
HšKAKBH NPABHIA, 3A JA CE CÓINKATE PAACHATŤ HAH CEĽIACHATŤ OTE eANHHA 
KOPpeHB CB APYTHA, HE MH CA NOZHATA. 

CAŽAE KATO AOŇAOXME J0 3AKIONUENHE, 46 E HEBEZMOKNO JA CE IPHEME 
KO© HM AA ÓHNO0 TOKJECTBO OTE TÉIH, KONTO Ch HI OPĎAJATAJM VYCHATŤ JA 
maleTO MIEME, HE HM OCTABA APYTo, OCBŠHE JA OTXBEPIAME TYH H JA ce 
VCBMHHM EB H 3A MÉCTORNTEJCTBOTO, KOETO, KAKTO HABEXO0XME, CE MOCTABAUE 
B1 EnHpB, ApH APTEHCKHA 34NHBB. lÍEPBOHZTOYHNKETI, 3A JA Ce TEPCH 
MŽCTORNTEICTBOTO MY BE Enupr un Tecaina, e Apxnen. Pnraperr. Tol 
PAZCARIABA TEN: NOHEKE NIEMETO ÓEPZHTU CE NOCTABA OTE KHIHEONHCATEJA 
AO BEJCPEJATH, KAKTO IPATOBHTH A0 CAĽVIATH, TO H ÓEPIHTI CA KUBĎŤAH 10 
ČENETEJHTH T. e. BE Tecazna. IU n0Hexe ÓANYHHATH Ce CHOMENYBATI A0 Čep- 
3UTH, TO H TĎ CA ZHBŠIH A0 ÓLponTu. OÓ6ANE OTE HZBŠCTNETO BE KHTHETO 
He MORE JA Ce 3AKIIOUM, 17E NIEMEHATA CA HAPEJEHH MO PEAB CE JAJEUHRATA 
Ha TŠĎXHOTO MŠBCTOKHTEJCTBO. lÍpa TyH He TpšÓóBa Ja ce 3aópaBA, ue 
ÓEpIHTH CE OTOKNECTABATE IPABHIHO CE.ÓBPZAIH, KOHTO KHBĎATE u Cera 
BB BuTozxcko. Karo B3eMEeME BE CBOÓPAKEHE OÓCTOATEXCTBOTO, U46 INIE- 
METO ÓLPJAUH, KOETO CTOH HAH-HAKPAA MERAY HIÓPOCHHTŤ CXOBĎHCKU NIE- 
Mela OTI KHZNEOMICNTEJA, © RHBĎŤIO KBME ZAMAAB OTE APAFOBHTH H CANY- 
NATH, MA TPU 0 YVETHPH JEHA PASCTOANNE OTE TÉXE I KATO NEJAÓPABAME, 
ue JA16YH0TO PAZCTOAHHE, A0PH OTE APTEHCKHA 3AJHBE, ÓH NIPĎACTABIABAIO 
TOAŤMU 3JATPYAMENHA Ha EAHA CHOBĎHCKO MIEME Ja Ce ONBAUI H ABHKH 
cpbmy CorsYHuB£ 398/HO CE ÓJMH3KO A0 TPAJA NO0ČEJEHN NIEMENA, OMHTAXME 
Ce AA NOAHPHME CIĎAH OTE CIOBĎHCKH HAEMEHA, KOHTO Ch KHBĎIH HIH CA 
Ce NAMHNPDAZH MO ÓANZKO X0 ČOXYHUB H KOHTO JA CEABPRATE BE OCHOBATA 
cr kopena Baťovy. IM ABHCTBHTEJHO BE N0-KECHHTĎ CIOBĎHCKU NAMETHHIUH 
ce cpšua cnomenr 3a BaóvgHa, KATO pŠKA H KATO NIAHHHA H KATO MŠCT- 
HOCTb, KOATO HOCH H AO ZANHECE TOBA CH CTAPO HAJBAHHE, HAIPAMÍPE ve- 
TeM1: »0y Boromnan 55 DaRVHK< (Dracnnk JIPYHICTBA CPÓCKE CIOBECHOCTH 
XII xn. erp. 301). Boromuja e cera cero, KOBTO Ce HAMHpa M0 FOpHOTO 
Teuenne Ha p. DĎaóyma BE Ó0roMnACKATA J011HKa. BE CPBAHATŤ BBKOBE 
ÓOTOMHINTĎŤ CE HAPHUAJA OE H ÓLÓVI. 

(» EpeTHKH NAZBIBAJHCE ele ÓAÓYHAMH NO TOPpHOMY xpečeTry Hm MO p. 
baóyvnaMm: n35 KOTOPLIXB TAHEOTCA BE HANPABXEHÍH OTE CŤBEpa KB IOTY, 
Ha BOCTOKB OTE ropo40858 JIpnažna Hm DHTOJA, A BTOPAA BBIXOJA H35 


502 T. Bazacycp+, 


CEeÁuwACI, HAZBAHHAFO XpeóeTa TeEreT1 10 HAMPABIEHÍiH HA CÉBBEPOBOCTOKE H 
BMAJAETE CIPpaBa B5 Baprap£ HemHoro nnXe Bezeca (Kpar. ogep. Mor. 
TI paB. Iepxs. erp. 156, Topekn n HeBocTpyeB1, onacanie No. 391 x. 333 06. 
III 1 erp.: KaxaaoBnu£, B5 Hoann1, Ex3apx1 erp. 210. JI£TOMACH 3AHATIŇ 
Apxeoxor. KOMMUCCIH BLIYCKE 1 crp. 38). 


JHAUH NIAHHUICKATA BEpHĽA, H PĎKATA, KOHTO CA HOCHIH HAS3BAHHe Ba- 
ÓVHA, ÓH.IH Ch H3BŠCTHH OUe OTI CPŤAHATŤ BŠKOBE CE ToBa Hme. VUecro 
IIATH CIOBĎĽHCKHTÉ MOCENEHHA Ch CE HAPHUAJM MO MÉCTOTO, TAÉTO CA EH- 
Bbam. llo amarorma CE MOKPAHH, 3AĽopAHH, CTPYMUH, PHHXHHH, OTE 
Moxpa, Saropa, Crpyma, PHUXNHA, HMAME BE JAXEHNA CIYYAÁ HA ČAÓYHH 
oTrr baóyna pŠKA u NIAHHHA, A ChlUO H MŽETHOCTE. KATO B3EMEME BB 
CBOÓPAKEHNC PAKTLTE, YE BE CPŠAIHTĎŤ BŠKOBE HMenno npB35 XIII m 
XIV B. ce HAMHpAJH 1026, KOHTO CE HAPHYAJH ÓAÓVUH H KOHTO CA KHBĎŤIH 
NEJAN6YE OTE Tp. COJYHE, 3HAYH CHOBĎHCKO MNIEME, KATO HMAME IIDĎAB 
BHAB Ole, “€ H MIEMETO APOFOBHTH CC HAPHUAJO EpeTHUH: HANPAMŽŠPE, 
JHMATPH XŇOMATENB BE IIHCMATA CH CHONCHYBA H >./00170]3rizij čšovaia < 
T. ©. ÓODTOMHJIH, TO HEBOIHO Ce IHTAME, KAKE MŠXA JA HANHINATE HAJBA- 
IHETO HA ČAÓYHNTŤ BHZANTHIICKATŤ NHCATEJH ÓH10 NPB315 VII x VIII B#k1 
nIxu JaXe BE XIII Bšk5. BE To3n ciyuaií TPĽÓBA JA NPHÓŽDHEMLE KEME 
HAUHHA HA NHCBAHETO NA BHZANTHUICKHIŤ NACATEZH NpB31 VII x VIII b+- 
kose. H ABlCTBNTENHO, AKO CH NOCIYKHME CI MAACEOTPICHATA HA CÁMOTO 
BPĎME, 11e BIAHMI, 16 N0OJYYABAME NOPAJHTEJHO CXOICTBO OAPH HAMCBAHETO 
Ha IMIEMETO ÓAÓYHH, KAKTO H HA l116MmeTro Darovvňrau. Tpaednkara e 


TAZH „Kazieovik u uarovty. hakTO Ce BHAH TYK5, He Ce 3aOŠAŤ3Ba 


OCOPENA PAZIHKA BE HAYHHA HA MICBAHNETO OCHOBUTA HA EAHOTO NAEME H Apy- 
roro. BuxKlame caMO e/HA Inca (HIH OTOLTOTBHE) HA EAHA L AO OV, 3a na 
ce vere ÓaÓVu1. A TYH IM JABA 1IPABO JA NPHEMEMI, JE APÉNHCHAUA Ha 
PAKOMHCLTI, HAH CAMHA NEPBOHAUNIJEHE ABTOPE, € NPONYCHANE EAHRE £, 
BCJÉACTBHE IA KOETO CE MOABHAO HEACHOTO UETEHE HA TEKCTA H MNoOHA- 
TATBUIHOTO HEBIZMORKHO CÓJHKABUHHE 0 CAMOTO IMPABAJHO UETenrne Ha 
HAZBAHHETO NA CIOBĎHCKOTO MNIEME ČAÓYHH, 3A CHNECTĽYBAHETO 114 KOETO, 
KAKTO KAZAXME N0-FopĎ, CHOMEHNYBATE CErH3E TOPH3L I KRHOCIOBÉŽHCKATÉ 
NHnameTuHnuH. Ue 1MA HŠKAKBA NODPĎLUKA BE NAMHCBAHETO HA Buzovyň Tau 
Ce BAKAA OTE HATPVIBAHETO HA PEAB TAACIH, KONTO NPABATE TPYAHO NPOHZHO- 
IEHHCTO HA HAZBAHHETO HA Nniemero. BL TO3H CIYNUAÁ HHE NE MOREMB 
na 110 CERAIHMI, AŠTO BUZANTNÁCKUTÉŤ IHCATEJU Ch HANH?AJH CAMO ©AHHE 
Ná Tb HMETO MA TVI ILIEME, Ta CE TYŇ HE Cň 1M XAAM BIJMOKHOCTA AA 1A1pa- 
BHMT CPABICHHE CT APYTO PÁKOMNACHO HANHCAHHNE HA CHMOTO HNMEe. Ve npA 
UIPŠMHCBANCTO NA VYKAH NU!AZBANIA BE KOAEKCHTŤ CTABAAA PAZHH HCINYCKA- 


CAOBŤHCKOTO NIEME. 503 


HHA H 3AMŽINABAHNA HA JBYKOBE, 11€ MOJLINEKH HA HIHKAKBO CEMHĎHHE. IÍpu 
TY HE TPŠÓBA JA NPŠBHEÓPŠIBAME H OÓCTOATEXCTBOTO, VE, NAPA OÓCASATA 
na rpaja Coayn1 OT£ CIOBŤHATŤ, HA MNEPBO MŠCTO OVAKBAJIO CE CEĽIACHETO 
Ha naH-ÓAN3KATÉŤ NI1EMEHA JA B3EMATE VUASTHE, A MO-MOCAŤ OCTABAXO JA 
CE NPHBAHUATE KBME OÓCAJATA IM IEMEHATA, KOHTO CE HAMHPAJIH HA N0-14- 
1610 paJCTOAHHE, J0PH KEME APTEHCKHA JAJHBE. HE KAKTO HN Ja E, AKO 
HAHA BEZNTEAE MORE ÓH HE E CABCÉME VÓŠIHTEJNEHE BE TOBA, “6 N1e6- 
Mero DBauovyňtal © CAmOTO ÓAÓVHUTŤ, KOHTO KHBĎIHI H KHBĎATE BE 
nenTIpa na BaxKAHCKHA NO0OXYOCTPOBE, TPH JEHA JAJEUE OTE COoJYHB, 
CMĎ 10 MOKEMB JA KAKEMB, 10 TOKJECTBATA, KOHTO Ch HH NPĎACTABHIH VUE- 
HHTŤ, Ch HEBBZMOKHAH, CIĎAOBATENNO H NENPHEMIHBH. 


CoeHna. T. DaracyueBB. 





Úber Wesen und Bedeuntung der volksetymologischen 
Attribute christlicher Heiliger. 


Eines der gelänfigsten Beispiele der Anwendung der Volksetymo- 
logie auf christliche Heilige stellt bekanntlich St. Valentin dar. Schon 
Martin Luther hat in einer seiner Erstlingsschriften, den »Decem 
praecepta Wittenbergensi praedicta populo« diesbeztiglich die Úber- 
zeugung ausgesprochen, daš die Gepflogenheit des deutschen Volkes, in 
St. Valentin den Helfer gegen die fallende Krankheit zu verehren, 
keineswegs in seiner Lebensgeschichte, die nicht den geringsten An- 
haltspunkt dafúr bietet, sondern lediglich in der volkstlimlichen Deutung 
des Namens dieses Heiligen mittels des Verbums fallen seinen Grund 
habe. >»0nem cum nihil legimus egisse cum hoc morbo, prope iurarem 
ex allusione germanica in huius auxilii sortem venisse. Nam cadere 
vallen significat, guod ad Valentinum guam proxime alludit.< Und 
sieht man náher zu, 80 Wird man zugeben miissen, daĎ vorstehende 
Erklárung eine vollkommen begriindete ist. Da nimlich Valentin im 
Munde des deutschen Volkes wie Falentin klingt, so war in der Tat 
nichtg leichter, als diesen Namen in Verbindung mit dem Verbum fallen 
zu bringen. In dem nimlichen Augenblicke, da dies geschehen war, 
ward aber auch das betreffende Attribut und gleichzeitig die Instanz 
fertig, an welche sich die von der fallenden Krankheit oder der Epilepsie 
Heimgesuchten um Schutz und Hilfe wenden konnten. 

Auf analoge Weise, wie der soeben erwähnte, sind aber auch noch 
zahlreiche andere Heilige in den Ruf gekommen, in dieser oder jener 
Krankheit, dieser oder jener Lebensnot helfen zu kônnen. So hat bei- 
spielsweise schon der rtihmlichst bekannte franzôsische Humanist Hen- 
ricus Stephanus (Henri Estienne) im Kap. XXXVIII seines im Jahre 
1566 erschienenen »Traité préparatifť äá ľApologie pour Hčérodote< 
nicht weniger als 9 Heilige genannt, die die ihnen im Volka- 
glauben der Franzosen, beziehungsweise in dem der Italiener zuge- 
schriebenen Funktionen ausschlieBlieh der volksetymologischen Deutung 


Úber Wesen und Bedeutung der volksetym. Attribute christl. Heiliger. 505 


ihrer Namen verdanken. Zielht man dagegen auch die tibrigen hierher 
gehčrigen Beispiele, wie es derlei vor allem in den einschligigen Ar- 
beiten von Andresen, Nyrop, Gaidoz, Afanasjev, Maretič, Savinov, Rytov 
und Sišmanov, dann aber auch in den verschiedenen folkloristischen 
Sammlungen und sonstigen mit der Volkskunde oft nur ganz lose zu- 
gammenhängenden Publikationen gibt, zu Rate, so wird man jenen 9 
und nach Einrechnung auch der beiden von Martin Luther präsentierten 
Beispiele!) jenen 11 noch weitere 68 Nummern hinznfigen dúrfen, so 
daB die Gesamtzahl der bis zum Jahre 1907 bekannut gewordenen Heiligen 
dieser Kategorie sich faktisch auf 79 beläuft. Es sind die folgenden: 

Acaire. Hat nach franz. Volksglauben die Aufgabe, widerhaarige 
Leute (les acariastres) zur Raison zu bringen. H. Estienne, Traité 
prép. a ľApologie p. Hérodote, ed. Ristelhuber II, 311. Vgl. auch 
Mélusine, recueil de mythol., litérature pop., traditions ete. IV, 505. 

Aegidius. Wird in den katholisehen Ländern, ingsbesondere aber 
in Frankreich, als der Helfer in Sturmesnoten verehrt. Schon seine 
erste Tat, die er, im stidlichen Gallien, einer damals noch von zahl- 
reichen griechischen Kolonien besiedelten Landschaft, angelangt, voll- 
fihrte, bestand der Úberlieferung zufolge darin, daR: er ein vom Sturme 
gefáhrdetes Schiíf durch die Macht seines Gebetes errettete. Aber mehr 
als derlei Wunder, die vielleicht doch nur ätiologische Bedeutung haben, 
trug zur Einbúrgerung jener Funktion zweifellos sein Name bei. Denn 
Aegidius, griech. Aizídi0g, weist mit Evidenz auf aiyícs hin, worunter 
die Griechen bekanntlich sowohl den metallenen Schild, durch dessen 
Schlitteln Zeus den Sturmwind erzeugte, als auch diesen Sturmwind 
selbst verstanden. Weiteres Detail bei E. Maass in den Jahresheften 
des ústerreich. archiolog. Instituts IX, S. 181. 

Agatha. Wird von den Čechen volksttimlich Háta genannt und 
wohl nur mit Ricksicht auf diese letztere Namensform als die Heilige 
angesehen, die auch gegen den Bi8 der Schlange (had) schtitzt. Sonst 
gilt sie ihnen, wie den tibrigen christlichen Vôlkern, als die Schutz- 
patronin des Herdfeuers. J.J. Hanuš, Bájeslovný kalendáť slovanský 7". 

Agnanus. Die franz. Form dieges Ňamens ist Agnan oder Aignan. 
Durch Verbindung mit Saint wurde daraus Sain-Tagnan bzw. Sain- 
Taignan und im Volksmunde, wie Estienne o. et l. c. vermutet, Sain- 
Tignan. Da nun tigne, teigne soviel wie Grind bedeutet, so wurde 





1) AuBer dem hl. Valentin hat er námlich auch den hl. Vinzenz mit der 
Motivierung hierher gezogen: »Germanice enim invenire vinden dicitur, atgue 
ideo Vincentium servum perditarum rerum et custodem constituerunt<. 


506 E. Kalužniacki, 


der in Rede stehende Heilige von den Franzosen daraufhin zum Helfer 
gegen dieses letztere Úbel avanciert. Ob er es auch heute ist, vermag 
ich leider auf Grund der verfigbaren Literatur nicht zu sagen. 

Andreas. Gilt allgemein als der Heilige, der den Mädehen den 
ktinftigen Mann (rôv čvôca) zeigt. Von den Bulgaren, die ihn volks- 
tlimlich Jadrej bzw. Adréčaj und Edrej nennen, wird er dagegen in 
Beziehung zum Thema jadrr+, edrr+ (— grof, zunehmend, anguillend) 
gebracht und demgemäl) als der Heilige angesehen, der alles mehrt und 
grôer macht. Darauf weist mit aller nur erdenklichen Deautlichkeit 
der Brauch hin, am St. Andreastage allerlei Simereien abzukochen und, 
nachdem sie hierdurch an Umfang gewonnen haben, davon dann eine 
Anzahl in die rechte Hand zu nehmen und sie einzeln in die linke Hand 
hintiberschtittend, dazu die Worte zu sprechen: »/la expše XATOTO, Za 
CAPÉIMTI 1NAPEBANHTŤ, Ja expše MpocoTo, Ja eApbe AT1EMAKBTB-, OBECIETT, 
TLPCTNHIUHTŤ, KOKOHKHTŤ, ropezaTra< ete. Zu deutsch: »Es nehme zu 
das Getreide, es nehme zu der Mais, es nehme zu die Hirse, es nehme 
zu die Gerste, der Hafer, der Hanf, das Gefltigel, das Vieh< ete. 
Weiteres Detail bei Sišmanov, lIpmuoc£ KEME ÓBArTapekKaTA HaApoxna 
eTAMOJOMHA, Abgedruckt im C6opunk1 33 nap. YMoTBopenma ete. 1X, 54 ff., 
und bei Gerov, Pfunuk1 na Órar. 13151kx5 (1895—1904) sub v. Arapeň 
und Eapeň. Vgl. tbrigens auch Poan. Crapnna S. 44. 

Audoenus. Wird von den Franzosen St. Ouen genannt und anf 
Grund dieser letzteren Namensform als der Heilige angeseben, der 
Taube wieder hôren (ouír) macht. Kristoffer Nyrop, Ordenes Liv, 
deutsche Úbersetzung von Rob. Vogt (Leipzig 1903), S. 225. 

Augustinus. Gilt den Deutschen als Helfer gegen Augen- 
krankheiten. Hoefler in der Zeitschrift des Vereins f. Volksk. I, 300. 

Avertinus. Heilt nach franz. Volksglauben die Gnerkópfigen (les 
avertineaux) und hilft auch sonst gegen Kopíkrankheiten. H. Estienne 
o. et I. c. und Meélusine IV, 505. | 

Barbara. Wird von den Slaven griech. Bekenntnisses Varvara 
oder, wie z. B. von den Serben, auch schlechtweg Vara, ihr Tag der 
Varindan genannt. Durch Annáherung an das Verbum variti 
(— kochen) entstand nun bei den Sitidslaven die Vorstellung, daB die 
hl. Barbara dem Kochen (varenije) vorstehe. Mit dieser Vorstellung 
dirfte es denn auch zusammenhängen, am St. Barbaratag aus verschie- 
denen Feldfrichten einen Brei (varica) zu bereiten und mit diesem 
dann allerlei Divinationen anzustellen. Da jedoch variti auch schweiBen 
bedeutet, so gilt Barbara der námlichen Gruppe von Slaven auďerdem 
als die Heilige, die die Macht besitzt, sowohl Wnnden als Hautspriinge 


Úber Wesen und Bedeutung der volksetym. Attribute christl. Heiliger. 507 


aller Art zusammenzuschweifBen, d. i. soviel als zu schliefšen. In betreff 
des Details vgl. Vuk Karadžié, Aausor u oónuaju nap. cp. 1 ff. und 
Cprnekn Pjeunuk sub v. Bapungan, Hanuš, Baájeslov. kalendáf slov. 18 
und 227 ff., S. Karavelov, llamaTHAku Hap. ÓriTa Óoaxrapr I, 357: Fr. 
Kraus, Volksglaube u. relig. Brauch der Stidslaven, 165 ff.: Šišmanov 
im a. W. 556 ff., Gerov, Pšunuk1 gub v. Bapsapa und Bapsapnna 1). 

Bartholomaeus. Wird von den Baulgaren Vrxrtotom genannt 
und auf Grund dieser letzteren Namensform als der Heilige angesehen, 
der die Macht besitzt, zu bewirken, dal) die Wolken sich nicht drehen 
und brechen (da se ne vrrtjat i ne fomjat oblacitej und nicht ein- 
trete Hagelschlag (i da ne vali grad). Sehr interessant ist im vorliegen- 
den Falle auch die Vorstellung, wonach am St. Bartholomäustage (d. i. 
am 11. Juni a. St.) die 12 Apostel selbst erscheinen, um die Sonne 
umzudrelhen, d. i. um sie von ihrer Sommerbahn wieder auf die 
Winterbahn zu bringen. In Straga und Umgebung besteht sogar der 
Brauch, an diesem Tage frllh morgens aufzustehen, um zu beobachten, 
wie die Sonne sich neuerdings dem Winter zuwendet. Slavejkov, Bzar.. 
nparun 40: CóopnuK1 34 nap. yMoTBopenmn IV, 93 und [X, 557. 

Basilios von Paros. Heilit auf russisch Vasilij Parijskij und 
gilt dortzulande als der Heilige, der die von Sehnee und Winterfrósten 
erkaltete Erde wieder warm macht (parit). Afanasjev, IlosT. posspšnia 
CHABANE 114 npapoay III, 673. 

Basiliskos. Wird von den Angehôrigen des russ. Sprachstammes 
Vasilisk, auch schlechtweg Vasilik genannt und in Úbereinstimmung 
damit als der Heilige angesehen, der Macht ber die Kornblumen (va- 
silki) hat. Afanasjev im a. W. 674. 

Blasius. Ist einer der 14 Nothelfer und besitzt schon aus diesem 
Titel einen ziemlich ausgedehnten Kreis von Funktionen, wie z. B. den 
Schutz gegen Halsleiden, gegen entztindliche Wirkungen von Gift, 
gegen >»la puce maligne«, gegen Tollwut, Kehlsucht und Pest. Auf 
Grund der Volksetymologie sind ihm aber noch einige weitere Funktionen 
hinzugewachsen. So gilt er den Dentschen als Helfer gegen die Er- 
krankungen der Blase und in einigen Ortgchaften der Rheinprovinz 
tiberdies als der Schutzpatron der Hornbläser. Den Slidslaven und 
Russen, von denen er Vlagij genannt wird, gilt er dagegen als Helfer 





1: Beziiglich der iibrigen Funktionen dieser Heiligen, die jedoch nicht in 
volksetymologischen Erwigungen, sondern in der hagiographischen Úberlieferung 
ihren Grund haben, vgl. auBer der einschligigen deutschen, franzúsischen und 
russ. Literatur ausdriicklich noch Karlowicz, Slownik gwar polskich, Kraków 1900 
big 1906, sub v. Barbara und Barbarka. 


508 E. Kalužniacki, 


gegen die vergschiedenen Erkrankungen der Haare (vlas, votos) und 
gleichzeitig als der Schutzpatron der Rinder und der úbrigen, Haare 
tragenden Haustiere. Auch eine eiternde Wande bei Rindern, die von 
bulgarischen und kleinrussischen Baunern auf. die Wirkung eines haar- 
fórmigen Wurmes zuriickgefúhrt wird und daram balg. vlas, klruss. 
votos heift, gehórt zu denjenigen Krankheiten, gegen die der in Rede 
stehende Heilige hilft. Aus der ziemlich umfangreichen Literatur des 
Gegenstandes môgen erwáhnt werden: Nyrop-Vogt 22%, Sauvé in 
dem weiter unten sub v. Clara angez. Werke, S. 34, Hanuš 760 f.: 
Hoefler in der Zeitsehrift des Berliner Vereins flir Volkskunde I, 294, 
Slavejkov, Brxr. npaTrun 45: A, Popov, Balanie 1epKOBHAFOo VYEHnIA H 
APEBHEPY CE. NHCHMENNOCTA NA MApOcOZepnanie pyce. naposa ete. 113—115, 
Šišmanov im a. W. 520 f.: Marinov in der /Kupa Crapnna I, 113, Gerov, 
Pžunyk£ sub v. Benecob1 zel: und MykoBr JeHmb, Kartowicz, Stownik 
gwar polskich sub v. Blažej. | 

Bonifacius. Nútzt nach deutschem Volksglauben den Bohnen. 
Andresen, Úber deutsche Volksetymologie “, S. 112. 

Boris. Wird von den Russen Barís ausgesprochen und auf Grund 
der hierdurch môglich gewordenen volksetymologischen Annáherung an 
barýš (— Gewinn, Vorteil) als der Fôrderer aller Kaufgeschäfte an- 
gesehen. Wer an seinem Tage, der sogar direkt der baryšdenj (— der 
Tag des Gewinnes) heilšt, gut kauft oder verkauft, wird das ganze Jahr 
hindurch ebenso gut kaufen und verkaufen nnd umgekehrt. Afanasjev 
im a. W. III, 6(2, Savinov, Haposnan ITAMONOTIA HA NOUBŤ AZHIKA pve- 
ckaro im Pyce. e«naosor. Bfernuk1 XXI, 37. 

Clara. Gilt den Franzosen, von denen sie Ste. Claire genannt 
wird, als die Heilige, die bewirkt, da man wieder klar sieht (— fait 
gwon voit elair). L.F. Sauvé, Le folklore des Hautes-Vosges in Lea 
littératures populaires XXIX, 216, Andresen 51. 

Claudius. Hilft nach franz. Volksglauben gegen das Hinken 
(claudication). Andresen 51, Nyrop-Vogt 225. 

Clodoaldus. Wird von den Franzosen, die ihn St. Clou nennen, 
vor allem als Helfer gegen Brandgeschwtre (les clous) angerufen. 
Da und dort gilt cer aber auch als Schutzpatron der Nagelschmiede (les 
cloutieres). Nyrop-Vogt 225, Gaidoz, Mélusine IV, 510. 

Cornelius. Gilt in Frankreich als Beschlitzer des Hornviehes (les 
bôtes a cornes). Nyrop-Vogt 226. 

Donatus. Schttzt nach deutschcm Volksglauben gegen den Don- 
ner. Andresen 112. Hinsichtlich des erentuellen Zusammenhanges 
dieses Heiligen mit dem epirotischen Aidoneos vgl. dagegen die ein- 


Úber Wesen und Bedeutung der volksetym. Attribute christl. Heiliger. 509 


schlágige Studie von E. Gubernatis, sowie die Légendes hagiographignes 
von Delehaye, S. 198 f. 

Eleutherios. Der Sinn dieses Namens ist: der frei Machende, 
der Befreier. In Úbereinstimmung damit wird denn Eleutherios auch an 
vergschiedenen Orten Griechenlands als der spezielle Heilige angesehen, 
der schwangeren Franen leichte Entbindung und implicite Befreiung 
von der gie bedrúckenden Last gewährt. Anf der Insel Kreta sagen 
gie sogar direkt von ihm: O 60106 Elevflégios člevtlepove. Tig yv- 
vaiaeg. Bybilakis, Neugriech. Volksleben, S. 2: Bernh. Schmidt, Das 
Volksleben der Neugriechen, S. 38. Rodd, The customs and lore of 
modern Greece, S. 127, Basiner im Rhein. Museum pro 1905, S. 622. 

Elias. Gilt auf Grund der alttestamentlichen Legende, die von 
einer Entriickung in vom Himmel herablangendem Flammenwagen be- 
richtet, im Volksglauben simtlicher christlicher Vôlker als der Heilige, 
der Macht tiber die himmlischen Flammen oder die Blitze besitzt. Auf 
Grund der volksetymolog. Deutung sejnes Namens, der eine Annáherung 
an das Verbum lijati (— gieben) gestattete, wird er dagegen von den 
zum griech. Ritus sich bekennenden Slaven hin und wieder auch als 
der Urheber der um den 20. Jali a. St. hňufig eintretenden Regengiisse 
angesehen. Speziell die Kleinrussen haben in dieser Hinsicht 8ogar 
den Spruch: >»IMrba HmapoÓATE rimxba (— Elias richtet Fáulnis anj)«. 
Čubiňskij, TPYABI CTATACTAN1ECKO-STHONPAV. JKCHEJHNIH BE ZAMANHO-pyce. 
kpaň III, 228 und Kartowicz, Slownik gwar pols. sub v. Eliasz. 

Elissäňus. Ist den Stidslaven sonst nur in dem Sinne geliufig, 
als sie die Zeit um den 14. Juni a. St. herum als den“geeignetsten 
Termin ansehen, wann Hirse ausgesäet werden darf. Speziell den 
Bulgaren, zumal jenen, die diesen Heiligen statt Elisej, bezw. Jelisej 
lieber Liseaj nennen, gilt er dagegen auch als Helfer gegen die Kahl- 
heit, bulgarisch lisô, lisáta genannt. Vuk Karadžié, Pjeunuk 8ub v. 
Bnzxe: Sišmanov im a. W. 5591). 

Eutropius. Gemeint ist hier offenbar der erste Bischof von 
Saintes. Er wird, wie dies schon Estienne a. a. O. hervorhob und 
Stadler in seinem Heiligenlexikon II, 174 gleichfalls erwáhnt, in Frank- 





11 Nach Gerov, Pianuk2 8ub v. Exuceí wird dieser Heilige von den Bulgaren 
auch darum gefeiert, daB Gott ihre Anwesen nicht dem Verderben preisgebe, was 
sie bildlich durch die Phrase ausdriicken: >3a 1a ru Hoc saxžcu (spr. zalési) rocnoaz 
— auf da Gott nieht Wald tiber ihnen wuchern lasse<. Es ist offenbar, daB fiir 
diese letztere Vorstellung lediglich die volksetymologische Verwandtschaft zwischen 
dem Namen des Heiligen und dem bulg. Appellativum lés (— Wald) maBgebend 
gewesen ist. 


510 E. Kalužniacki, 


reich allgemein als Furbitter gegen die Wassersucht (hydropsie) an- 
gerufen. Speziell Estienne gibt hierzu die folgende Erklärung: >»Sem- 
blablement, guand on a fait S. Eutrope médecin des hydropigues, je 
croy guon a confundu Eutrope avec Hydrope«. Vgl. úbrigens auch 
Nyrop-Vogt 225. 

Expeditus. Gilt auf Grund seines Namens, der offenbare Be- 
ziehung zum Verbum lat. expedire hat, franzôsischen, wie deuntschen 
Katholiken als der dienstbereite Fôrderer aller dringlichen Angelegen- 
heiten unď Wúnsche. Speziell von den Franzosen wird er, wie zahl- 
reiche Ingchriften auf Statuen und Votivtafeln bekunden, sogar direkt 
als >le patron des causes pressés« bezeichnet. Und auf einem in den 
deutschen Provinzen Ósterreichs stark verbreiteten Bilde heiBt er noch 
bestimmter: »der besondere Patron um glliekliche und fertige Aus- 
richtung aller Gescháfte, Amts-, Standes-, Hausrerrichtungen und 
Reisen<. Nyrop-Vogt 222 ff., Mélusine IX, 169 ff. 

Fiacre. Heilt nach franz. Volksglauben das unter dem Namen 
> fic« bekannte Geschwtlr und namentlich jenes, das auf dem Sitz- 
fleisch erscheint (»et de celni principalement gui vient au fondement<). 
H. Estienne o. et |. c. 

Fort (Fortis). Wird von den Franzosen, zumal denen in der 
Umgebung von Bordeaux, behufs Stärkung der GliedmaBen (pour for- 
—tifier les membres) angerufen. Aber auch schwáchliche Kinder werden 
zu demselben Zwecke in seine Obhut gestellt. Abbé Bergier, Origine 
des dieux du paganisme I, 304: Broc de Segange, Les saints Patrons 
I, 303: Mgr. Cirot de la Ville, Les origines chrétiennes de Bordeanx, 
S. 159 ff. Die letztere Schrift enthält zugleich eine sehr beachtenswerte 
Untergsuchung zur Frage nach der Entstehung der Legende von dem 
hl. Fort. 

Gallus. Wird von den Deutschen und den Schweden auf Halland 
als Helfer gegen die Gallsucht (schwed. galdesyge) der Schafe an- 
gesehen. Den Franzosen, die unter la gale einen juckenden Ausschlag 
verstehen, gilt er dagegen als Helfer gegen dies letztere Úbel. Nyrop- 
Vogt 221. 

Genulphus. Wird in Frankreich St. Genou genannt and im 
„Einklang damit als Helfer gegen gichtische Sehmerzen, zumal jene, 
die im Kniegelenk (le genou) ergcheinen, angerufen. H. Estienne 0. et 
]l. c. und Nyrop-Vogt 225. 

Germanos. Die bulgarische Form dieses Namens lautet Ger- 
man, beziehungsweise Grrman. Auf Grund dieser letzteren Na- 
mensform nun, die eine Anniherung an Thema £+rm, F#rm5t 


Úber Wesen und Bedeutung der volksetym. Attribute christl. Heiliger. 511 


(— Donner) gestattete, wird der heil. Germanos von den Bulgaren all- 
gemein als der Schutzpatron gegen das Gewitter (za da ne gsrmi) £e- 
feiert. Durch Vermittlung der Bulgaren ist diese Vorstellung dann auch 
zu den Serben gedrungen, die, trotzdem sie den in Rede stehenden 
Heiligen Džerma nennen, sich an ihn dennoch um Abwendung des 
Gewitterg und namentlich des Hagels wenden. >»/lo meby Ďepmo, 04 
meby Ha OBAMO He Zalí, CBETH hepmo, MOHNM TH ce<. ln freier deutscher 
Úbersetzung: > Wenn du schon Hagel senden willst, o Džerma, so sende 
ihn nur bis zu meinem Rain: von da an aber nicht, o heiliger Džerman, 
ich bitte dich darum«. Sľavejkov, Brar. uparun 40: Čolakov, Bsrr. 
HaposeH1, cóopänkE 136, Miličevič, Kpas. Cpónja 152 f.: Šišmanov im 
a. W. 558 und Gerov, PfuHnk2 sub v. TepmaHms5. 

Gléb, klruss. Hlib. Gilt sowol GrobB-, als Kleinrussen als der 
Schutzpatron der Brotfrucht (chléb, klruss. chlib). Detail bei Afana- 
gjev III, 64 und bei Savinov im a. W. 39. 

Gregorios. Wird von den Bulgaren Grigorij genannt und volk5- 
etymologisch zum Verbum rzpropim (— ich zwitschere) gestellt. Auch 
besteht im Zasammenhange damit dortzulande der Glaube, dab Vôgel 
erst von diesem Tage, d. i. vom 12. März a. St. an, zu zwitschern be- 
ginnen, um mit dem St. Jobannistage (%. Juli a. St.) wieder damit auf- 
zuhôren. Šišmanov im a. W. 559). 

Hedwig. Ist den Franzosen unter dem Namen Ste. Avoye ge- 
láufiger. Da nun zu der Zeit, als sie mit dieser Heiligen bekannt 
wurden, noch ein Verbum avoyer in der Bedeutung »auf den rechten 
Weg weisen< bestand, so wurde sie von ihnen daraufhin zur Sehutz- 
patronin verirrter Seelen bestellt. Wenigstens ist in einem aus dem 
XV. Jahrh. stammenden Gebetbuche noch ganz ausdrticklich zu lesen: 
»Orasion a Sainte Avoye gui les gens aide et avoye<«. Nyrop-Vogt 224. 

Helena. Wird von den Kleinrussen Olena, von den Grofrussen 
Alčna genannt und von den einen wie von den anderen als Spenderin 
guten, langen Leines (ten, lén) angesehen. Hie und da beiBt sie 
sogar direkt lenoséjka (— Säerin des Leineg). Man notiere úbrigens 
auch die folgenden Spriiche: >»Cf#anr Jen1 y cemn Oren2 (— Gesäet 
wurde der Lein zu den sieben Helenen<. »Jlensi Osenš, orypuzr KoH- 
eranTany (—s Den Lein der Helene, die Gurken dem Konstantin)«. 
Afanasjev III, 672: Šavinov 40: Čubinskij III, 184. 


1) Bei den Polen und Čechen gilt er dagegen, wie Hanuš 95 ff. und Karlowiez 
in geinem Slownik gwar polskich sub v. Gregorjanek bezeugen, als der Patron der 
Schulknaben. Auch in Tirol pflegt man nach Mannhardt zu sagen: »>Der Schul- 
meister geht in Gregory <. 


512 E. Kalužniacki, 


Ignatius. Wird auf Grand der volksetymologischen Anniberung 
seines Namens an die Verbalformen digam, dignat (— heben, vom 
Platze rlicken) von den Bulgaren in Makedonien als der Heilige ange- 
sehen, der sowohl den Tag um ein weniges (na Ignat denot ke se 
dignat), als auch jedwede Arbeit vorwärts bringt, sie fórdert. Stellen- 
Weise, so namentlich in Orčchovo und Umgebung, wird er dagegen in 
Beziehung zum Thema 0gn1+, Ognst (— Fener) gebracht und mit Rick- 
sicht darauf "unter die Heiligen gerechnet, die die Macht besitzen, 
Feuer sowohl abzuwehren, als es zu verursachen. Auf diese letzteré 
Beziehung weist unter anderem auch der Brauch hin, an seinem Tage 
ein Fener anzuztinden, darin, zwecks Erzeugung einer grikeren Funken- 
zahl, mit einem Stábchen herumzurthren und dazu die Worte zu 
sprechen: >»ÍlosKoTO HCKPHUIM, TOJIKOBA IIHAJEHIA, IUHXENNA, Hpenna, Te- 
101114, KAPBóCHnIA, MPACenNA, IIOBUEHITA, ÓHĎEHNA, MNYMNEHIA, AŽŠYHIia, a 
HAHBAUE MEAB H MACHO H ÓB£JGA MIEHHINA NA CEBBE HAPoA£ (— Wie viele 
Funken, so viele Kúchlein, Lámmlein, Zieklein, Kälberchen, Pferdchen, 
Schweinchen, Ginslein, Entelein, Pfauchen, Kinderchen, vor allem aber 
Honig, Butter und weiBer Weizen fúr das Volkj<. Šišmanov 561 f.: 
Gerov sub v. lrnarr, Daskalov, lIpasnmiu m oónuan B£ TpBBHRenCKO, 
S. 12.—13. 

Jakob. Wird im Wege volksetymologischer Annáherung an Kobb 
(— Kopf) von den Katholiken in Deutschland als der Heilige gefeiert, 
der zum Gedeihen der Kopf- oder Häuptelpflanzen beitrágt. Darauf 
weist mit aller Bestimmtheit die Beschwôrungsformel hin, die an seinem 
Tage zwischen 11 und 12 Uhr mittags ber den Krautbláttern gesprochen 
wird und wôrtlich also lautet: »Jakob, Dickkobb, werd so dick, wie 
mein Kobb, im Namen Gottes« ete. Meyer-Wuttke, Der deutsche Volks- 
aberglaube der Gegenwart (Berlin 1900) 8 605. 

Jeremias. Wird zunäáchst auf Grund des bloBen Zusammen- 
klanges, den sein Name mit slav. zmija (— Schlange) ergibt, von den 
Stidslaven als der Schlangenvertreiber verehrt. In RaŠland, wo der 
betreffende Heilige volkstlimlich Jaréma (klruss. Jarema) heiŇt, gilt 
er dagegen als der Schutzpatron der Tiere, denen, wenn sie zur Arbeit 
gehen, ein Joch (jarčm, jarmo) angelegt wird. Hie und da wird er 
sogar direkt der jaremnik (— Jochanleger) genannt, und dauert diese 
seine Funktion in der Regel so lange, als das Frúljahrsackern dauert, 
also vom 1. Mai, als dem speziell dem hl. Jeremias geweihten Tage, 
bis ungefihr zum 31. Mai, an welehem Tage ein entfernter Namens- 
verwandter des lil. Jeremias, der hl. Ermij, gefeiert wird. Vuk Ka- 
radžič, Pjeunuk sub v. Jepemxjew aan, Miličevič im DxacHAK Cprne. YYeHRor 


Úber Wesen und Bedeutung der volksetym. Attribute christl. Heiliger. 513 


apymrsa XXXVII, 117: Čolakov im a. W. 116: Maretié, Studije iz puč- 
koga vjerovanja i pričanja u Hrvatá i Srbá im >Rad« der stidslav. 
Akademie der Wiss. XL, 138: Šišmanov im a. W. 560—61: Afanasjev 
III, 673: Savinov 41, Gerov, Pšunmk2 Ósxr. a3. sub v. Epemnja und 
BiaroBŽžIIb. 

Justina. Ist den Baulgaren in der Form Ustina gelánfiger und 
wird von ihnen als die Heilige verehrt, die wilden Tieren den Mnnd 
(usta-ta) schliešen kann, sie solcherart flir Haustiere unschádlich 
machend. Šišmanov im a. W. 568: Gerov, Píunnkz sub v. Ycruna. 

Kallinikos. Wird von den Russen in Beziehung zu »kalinnikis«, 
worunter sie die um den 19. Juli herum besonders zahlreich auftreten- 
den donnerlosen Blitze oder das sogenannte Wetterleuchten verstehen, 
gestellt. Afanasjev III, 675. 

Kosmas und Damianos. Diese Heiligen werden auf Grund der 
hagiographischen Úberlieferang allberall als die unentgeltlichen Arzte 
verehrt. In Rafland, wo der erstere von ihnen volksttimlich Kysema 
(spr. Kužma) heiŠt und infolge dessen sehr wohl in Beziehung zu 
kuzňa, kuznec (— die Sehmiede, der Schmied) gebracht werden 
konnte, gelten sie dagegen anch als Eheschmiede. So lesen wir dies- 
beztiglich in einem Liede: Tamr nmexr camr Kysbma-Jlemban£ | Ha 
cBaxbÓóy Aragonmua: | Tri CBATOH-25, TI Ky3bma- TeMmbAantiu1, | Ja TH 
CKVÁ-JH Ka HAMT cpaseóky | BŠKOBŠUHY 0, nepaspeiBný se.  Zu deutsch: 
»Ging Kužma-Demjan in eigener Person dort | Zur Hochzeit des Aga- 
fonič: | Du Heiliger, du Kužma-Demjanič, | So schmiede uns ein Hoch- 
zeitlein, | Ein ewiges, ein unzertrennliches«. Savinov 42. 

Lambertus. Heilt nach deutschem Volksglauben die Lahmheit. 
Nyrop-Vogt 227. 

Lazarus. Wird von den Serben in Beziehung zum Verbum la- 
ziti (— gehen, sich langsam fortbewegen) gebracht und im Einklange 
damit als der Heilige angesehen, der kleinen Kindern bei den ersten 
Gehversuchen behilflich ist. Auch besteht in dieser Hinsicht der 
Branch in Syrmien, wonach Mädchen am Vorabend des St. Lazarus- 
gamstags einen Kreis bilden und, indem sie sich ein männliches Kind 
von Hand zu Hand reichen, dazu das Lied singen: >Lazi, lazi, La- 
zare, | Te dolazi do mene« ete. Zu deutsch: »Gehe, gehe, Lazar, | So 
gehe bis anf mich zu< usw. Vak Karadžič, Pjeumuak sub v. Jazapnne 
und Maretič im a. W. 138 1). 


1) Bei den Bulgaren wird der hl. Lazar zwar auch von Mädchen durch Lieder, 
die sie am Vorabend des St. Lazarussamstags von Haus zu Haus gehend vortragen, 
Featechrift far Jagič. 33 


514 E. Kalužniacki, 


Liénard (— Leonhard). Gilt den Katholiken in Frankreich als 
der Heilige, der sowohl die Fesseln der Gefangenen, als auch die 
aneinandergewachsenen Kinder lôst (délie). Andresen 51. 


Lucia. Macht nach franz. Volksglauben trúbe Augen wieder hell 
(lucide). Andresen 01. Aber auch in Deutschland und den tibrigen 
katholischen Ländern ist sie als Arztin kranker Angen wohl bekannt. 
In Colle de Santa Lucia (Oberitalien) besteht sogar eine von Augen- 
kranken aller Art stark besuchte Gnadenstätte dieser Heiligen. Man 
ist in den betreffenden Kreisen anch heute noch fest iiberzeugt davon, 
da eine vor dem Bilde der Heiligen verrichtete Andacht in Verbindung 
mit darauť folgender Benetzung der Augen mit dem Wasser aus dem 
dort befindlichen Kirchenbrannen genigt, um, wenn nicht volle Ge- 
nesung, s0 mindestens einige Linderung des Leidens zu erlangen. Hoefler 
im a. W. 304: Usener, Gôtternamen 121: Archiv f. Religionswissenschaft 
IX, 253 ff. 

Lukas der Evangelist. Nitzt dem Volksglauben der Klein- 
russen zufolze dem Knoblauch, der dortzulande x0yx1 (spr. tuk) heiŠt. 
Kaindl in den Mitteilungen der geogr. Gesellschaft in Wien pro 1896, 
s. 438. 

Lupus. Wehrt nach franzôúsischem und rumänischem Volksglauben 
den Wolf (loup, lupú: von den Herden ab. Durch Vermittlung der 
Rumänen hat dieser Glaube úbrigens auch bei ihren slav. Nachbam 
und insbesondere den Ruthenen der Bukowina Eingang gefunden. 
Méiusine IV, 0510, Mitteilungen der geogr. Gesellschaft in Wien pro 
1896, S. 439. 

Maelovius. Steht namentlich in der Bretagne, wo er zu Hause 
war, in grošiem Ansehen und wird vom Volke, das ihn St. Maclou 
nennt, ebenso wie der hl. Clodoaldus (s. diesen) als Helfer gegen Brand- 
geschwlire (les clous) angerufen. Stadler, Heiligenlexikon sub roce 
Maclou: H. Gaidoz o. et |. c. 


Makkabšäer. Dieses Fest wird von den Angehčrigen des ross. 
Sprachstammes »na svjatych Makovéjev« oder auch »na svjatych Ma- 
kovej< genannt und allgemein in Beziehung zu Thema mak (— der 
Mohn) gebracht. Daher die Sitte, an diesem Tage (1. August a. St.) die 
Molnernte vorzunehmen, jedenfalls aber irgend eine Mohnspeise herzu- 
richten und zu Ehren des Festes zu verzehren. Speziell die Klein- 


gefeciert, aber ob sich darunter auch das »Lazi, lazi, Lazare< befindet, ist aus dem, 
was Gerov in g8einem Wôrterbuch der bulg. Sprache sub v. Jlasaps dariiber sagt, 
nicht ersichtlich. 


Úber Wesen und Bedeutung der volksetym. Attribute christl. Heiliger. 515 


rusšen lassen an diesem Tage tiberdies wilden Mohn weihen, darin 
das beste Mittel gegen allerlei Hexenspuk erblickend. Afanasjev III, 
674: Čubinskij im angez. Werke und Bande S. 225: Savinov 44: Ko- 
zariščuk in der Zeitschrift »Hayka« pro 1891, S. 660. 


Makrina. Wird sowohl von Grof-, als Kleinrussen !) zum Thema 
mokr (— feucht) gestellt nnd auf dieser Grundlage als Spenderin der 
Feuchtigkeit angesehen. Darauf weisen unter anderem schon die 
Sprúche hin: > Mokpana mokpa u 0cenb Mokpa (— Ist die Makrina feucht, 
wird auch der Herbst feucht sein)<. »Cmorpu ocen£ mo MokpnHmaM1 
(— Willst du wissen, wie der Herbst wird, achte auf die Makrinenj)«. 
In noch viel augenfálligerer Weise kommt aber diese Funktion der hl. 
Makrina in nachstehendem Brauch zum Ausdruck: Hat die Drre lingere 
Zeit angehalten, so pflegen die Bewohner des Gouvernements Kursk, 
der bekannten Kornkammer RuŠlands, sich zur Veranstaltung einer 
fórmlichen Makrinafeier zusammenzutun. Weiber und Mädchen treten 
angekleidet ins Wagser und zerren da anch alle Vortibergehenden 
hinein. Afanasjev III, 674: Čubiňskij III, 223: Savinov 45. 

Mamertus. Wird von den Franzosen, die ihn St. Mamert, auch 
St. Mammair nennen, als Helfer bei Erkrankungen der Briiste (les 
mammeles) angesehen. Den Ammen ist er dortzulande tberdies der 
selbstverstándliche Schutzpatron. I. Estienne o. et 1l. c.: Andresen 91, 
Nyrop-Vogt 225. 

Marcus. Macht nach deutschem Volksglauben die Erbse markig. 
Es ist daher vielfach Brauch in Deutschland, mit der Aussaat dieser 
Frucht bis zum St. Markustage zu warten. Meyer-Wuttke $ 605. 


Maturinus. Gilt den Italienern und durch deren Vermittlung auch 
den Franzosen als der Arzt der [rrsinnigen (gli matti). H. Estienne 
o. et |. c. 

Maura (ačvoa«). Wird auf Grund ihres Namens, der wôrtlich die 
Mohrin, dann jede schwarz aussehende Person úberhaupt bedeutet, 
von den Bewohnern der [nsel Zakynthos als die Schutzpatronin und 
Holferin der an schwarzen Blattern Erkrankten verehrt. Nach der 
volkstiimlichen Vorstellung der Athener vermag sie aber auch alle an- 
deren Arten von Geschwiiren zu heilen, eventuell damit heimzusuchen. 
Letzteres geschielit indes nur dann, wenn jemand durch MiBachtung 
ihres Festtages (3. Mai a. St.) sich deren Ungnade zugezogen hat. 
Mommsen, Athenae christianae 143: B. Schmidt im a. W. 38. 


— — — -—— — — 


1) Die letzteren nennen 8ie sogar direkt Mokryna (— die Feuchte.. 
33+ 


910 E. Kalužniacki, 


Mevennus. Wird von den Franzosen St. Main genannt und im 
Einklang damit als Helfer gegen beliebigen, auf der Hand (la main) 
ergchcinenden Ausschlag und namentlich die Krätze verehrt. H. Estienne 
o. et 1l. c., Nyrop-Vogt 225. 

Michačl. Gilt an verschiedenen Orten Frankreichs als der Schutz- 
patron der Bäcker. Es ist evident, daĎ er diese seine Funktion ledig- 
lich dem Umstande zu danken hat, daB das Laib Brot franzôsisch >la 
miche« heilšt. Nyrop-Vogt 225. 

Minas. Wird von den Bulgaren, die bei seinem Namen in erster 
Linie an das einheimische minavam (— ich gehe vortiber) dachten, 
als der Schutzpatron der Reisenden verehrt. In Panagjurište und Um- 
gebung rufen sie ihn dagegen auch dann an, wenn es sich ľum die 
Wiedergewinnung eines abhanden gekommenen Gegenstandes handelt. 
>Sveti Mina« — sagen sie in einem solchen Falle — »kaži, koj miná 
i zaminá, ta naméri edi što si (folgt der Ňame des verlorenen Gegen- 
standes)<. ŠSišmanov 565. 

Modestus. Wird in der Umgebung von Achä-Čelebijsko in Baul- 
garien Mutešti genannt und mit Rúcksicht darauf als der Schutzpatron 
der Maultiere (mutete) verehrt. Šišmanov 565. 

Mokios. In betreff dieses Heiligen besteht bei den Russen eine 
analoge Vorstellung, wie in betreff der hl. Makrina. Regen an seinem 
Tage (11. Mai a. St.) bedentet, da es den ganzen Sommer tber nať . 
(mokro) sein werde. Hanuš 151: Afanasjev III, 674. 

Naum der Prophet. Leitet nach bulg. und russ. Volksglauben 
zur Vernunft (na um) an. Speziel] in RuBland besteht in dieser Hin- 
sicht sogar die Sitte, dem hl. Naum an dem Tacge, an dem die Kinder 
zum erstenmale in die Schule geschickt werden sollen, eine Kerze zu 
widmen und vom Geistlichen eine entsprechende Andacht verrichten 
zu lassen. Auch pílegt man mit dem Beginn des ersten Unterrichts dort 
gewôhnlich bis zum 1. Dezember, als dem diesem Heiligen gewidmeten 
Tage, zu warten. Afanasjev III, 6/5, Savinov 46: Rylov, Ouepka no 
H3Y4ENIO PYCC. NAP. AZBIKA BE OČJACTA BEHKOPY CE. rogopa in den Vyenmnia 
3anneku der Kasaner Universitát pro 1892, Heft IV, S. 119: Šišmanov 
im a. W. 505. 

Pachomios. Zeigt nach russ. Volksglauben an, »wonach der Som- 
mer riecht (pachnčt)«. Ist námlich der St. Pachomiostag (1. Mai a. St.) 
warm, so wird — dies ist der Šinn der Phrase — auch der Sommer 
warm 8ein und umgekehrt. Afanasjev III, 674. 

Pantalemon. Seine ihm im Volksglauben der Bulgaren zukom-: 
mende Funktion wird am deutlichsten durch seinen Beinamen, der bal- 


Úber Wesen und Bedeutung der volksetym. Attribute christl. Heiliger. 517 


garisch náTHAK (spr. pätnik) lautet und deutsch durch »der Reisende< 
zu libersetzen ist, bestimmt. Auch besteht im Zusammenhange damit 
der Branch bei den Bulgaren, an dem dem hl. Pantalemon gewid- 
meten Tage (es ist der 27. Juli a. St.) sich auf die Strabe zu begeben 
und dort wenigstens einige Angenblicke zu verweilen. Man wird 
wohl kaum fehlgehen, wenn man der Ansicht Ausdruck gibt, daB 
der Name des Heiligen, der eine Annáherung an bulg. nar1 (— der 
Weg) gestattete, hierzu den AnstoŠ gegeben hat. Was dagegen 
die ihm von den Kleinrussen zageschriebene und durch die Epitheta 
Palij (— der Zúnder) und Palykopa (— Verbrenner der schockweise 
geschichteten Garbenhaufen) ausgedrtickte Funktion anbelangt, so halte 
ich dafúr, daš diese Epitheta nicht durch volksetymologische Er- 
wägungen, sondern lediglich durch die Wahrnehmung, wonach um den 
21. Juli a. St. herum die meisten Gewitter mit starken, auch Brände 
verurgachenden elektrischen Entladungen stattfinden, veranlat worden 
ist. Karavelov, Iamarnuku 227: Šišmanov 566: Afanasjev III, 674, 
Čubinskij III, 224. 

Phokas. Gilt den Rnmänen und im Wege der Entlehnung auch 
ihren slavischen Nachbarn, den Rathenen in der Bukowina, als der 
Schutzpatron des Feuerg, das rumänisch focú heiŠt. Kaindl in den 
Mitteil. der geogr. Gesellschaft in Wien pro 1896, S. 438. In den Län- 
dern des schwarzen und des čústlichen Teils des mittellindischen Meeres 
bis zur Adria hin wird er dagegen als der Schutzgeist der Schiffer 
verehrt, und hat schon Radermacher im Archiv flir Religionswissen- 
schaft VII, S. 445 mit Rúcksicht darauf die Vermutung ausgesprochen, 
dab vielleicht der Name des Heiligen, der an grieeh. pos) (— Robbe) 
erinnert und vom gleichen Stamme abgeleitet ist, hierzu die Veran- 
lassung bot. Weiteres, diese Vermutung erheblich untersttitzendes 
Detail bei E. Maass in den Jahresheften des ôsterreich. archäolog. 
Institus IX, 181, sowie bei Otto Kern im Archiv fir Religionswissen- 
schaft X, 82 f. 

Polychronia. Wird von den Bulgaren volkstiimlich Poljaranija 
genannt und auf Grand dieser letzteren Namensform in einigen Gegen- 
den, so z. B. in der Umgebung von Kistendžil, als die Heilige ange- 
sehen, die die Felder (poljata) schiitzt (chrani). Sišmanov im a. 
W. 507. 

Prokopios. Wird, da sein Name sich sehr leicht in Beziehung 
zum Verbum prokopsam (— zrgoxóirrw, bezw. sxoózo va) bringen lieB, 
von den Balgaren als der Heilige verehrt, der die Kinder in seiner 
speziellen Hut hat. DemgemäfB sagen sie auch: »Tpeóa 1a ro Apr£HMe 


518 E. Kalužniacki, 


IIpokoma 34 JemaTa, 74 nA npokoncaar (— Es ist notwendig, daŠ wir den 
Prokop feiern der Kinder wegen, damit sie uns gedeihen)«. Von an- 
deren slavischen Vôlkern, so z. B. von den Serben und den Čechen, 
wird sein Name dagegen mit dem Verbum kopati (— graben) in Ver- 
bindung gebracht und als der Schutzpatron alles dessen, was auf diesem 
letzteren Wege zustande kommt, gefeiert. Ein am St. Prokoptage 
(4. Juni) umgrabener Kohl wird nach čechischem Volksglauben besonders 
gut sein usw. Vak Karadžié, Pjeunnk sub v. Ilpokonre, Hanuš 194: 
Maretié im a. W. 135: Sišmanov 505 u. 566 f.: Gerov, P£ununkE sub 
v. 1pokormň. 

Rochus. Gilt, weil sein Name an la roche (— der Felsen) er- 
innert, in vielen Gegenden Frankreichs als der Schutzpatron aller jener 
Personen, die mit Steinen hantieren, also insbesondere auch als der 
Schutzpatron der Steinmetze und der Pílasterer. Mélusine IV, 510. 

Rosa. Heilt nach deutschem Volksglauben den Rotlanf oder die 
80genannte Rose. Nyrop-Vogt 221. 

Stylianos. Dieser Heilige wird, wie Bybilakis, Neugriech. Volks- 
leben, S. 4 bezeugt, von den heutigen Griechen als Spender leichter 
Entbindungen, bezw. als Pfleger und Beschiitzer der Neugeborenen ver- 
ehrt. Den Balgaren gilt er dagegen als der heilige Arzt tberhaupt, 
der die Macht besitzt, Kranken aller Art Genesung zu verschaffen. 
Insbesondere halten aber an dieser Vorstellung jene Bulgaren fest, die, 
wie die Bewohner von Stara Zagora, die Lautgruppe st in ts, bezw 
in c verwandeln und demgemäŠ auch nicht Stylian, bezw. Stilian, son- 
dern Cilian sprechen. Von Cilian zu Célian (— der heil Machende) 
ist aber nur ein kleiner Schritt gewesen, und die Funktion, um die es 
sich hier handelt, war hergestellt. Sišmanov im a. W. 568. 

Symeon Stylites. Die russ. Form dieses Namens ist Semen, 
und es hat sich wohl nur mit Ricksicht darauf dortzulande die Vor- 
stellung gebildet, da es von diesem Tage an (1. September a. St.) nicht 
mehr ratgsam sei, Sámereien (sémena) auszusňen: »Cemer1 1€Hb H Cž- 
Mena nonoú (— Ist einmal der hl. Semen da, dann fort mit den 
Säúmereien)<. Afanasjev III, 6(5, Sarinov 49. 

Symeon Zelotes. Wird von den Kleinrussen schlechtweg Zilot 
genannt und in Úbereinstimmung damit als der Heilige angesehen, der 
den Kräutern (žiľja) ihre wundertätige Kraft verleiht. Da aber die 
kleinrussische Form dieses Heiligen ebenso gut auch eine Annáherung 
an Thema zototo (— Gold) gestattet, so besteht der Branch bei den 
Kleinrussen, an seinem Tage (10. Mai a. St.) nicht nur nach Wunder- 
tätigen Kräutern, sondern mit deren Hilfe auch nach Gold zu suchen. 


Úber Wesen und Bedeutung der volksetym. Attribute christl. Heiliger. 519 


Desgleichen glaubt man, daĎ ein an diesem Tage ansgesäeter Weizen 
besonders schôn und rein sein werde wie Gold. Afanaajev III, 614: 
Čubinskij III, 184: Savinov 49. 

Theodoros Studites. Leitet nach russ. Voľksglauben die Kälte 
(studenj) ein. Daher auch die Bauernregel: »©eozop£ ÚTYAHTE 3emxn0 
CTVANTI (— Theodoros Studites macht die Erde kalt)<. Afanasjev III, 
670, Rylov a. a. 0. 

Theodnlos. Die russ. Form dieses Namens lantet Feodut+, auch 
kurzweg Fedu!. Da nun diese letztere Form sehr wohl zu russ. duť 
í— blagen, wehen) oder noch besser zu der davon gebildeten Partizi- 
pialform du+, podu! gestellt werden konnte, so hat sie dortzulande 
die Vorstellung veranlaBt, daš der in Rede stehende Heilige Macht 
tiber die warmen Frihjahrswinde besitzt. >»llIpuniexz Ďeny 11, TenmrAKB 
101v115 (— Kam Theodulos, begann der warme Wind zu blasen)<. Aller- 
dings vermag der hl. Theodulos auch kalten und unfreundlichen Wind 
zu bringen, und heiBt es dann von ihm: >fexy 11 Pvówi naav11 (— Theo- 
dulos blies die Backen auf)<. Afanasjev III, 673: Savinov 90. 

Theophanes. Wird von den Russen Fofan genannt und im Ein- 
klang damit als der Schutzpatron der Einfáltigen und Narren, die dort 
fofany heilšen, verehrt. Savinov 82. 

Therapon. Schon auf Grund der Legende, die von einer aus 
geinem Blute emporgewachsenen heilbringenden Eiche berichtet, durfte 
dieser Heilige von den Angehôrigen der griechischen Kirche als der 
himmlische Arzt gefeiert werden. Speziell bei den Griechen trug aber 
hierzu gewil) nicht wenig auch sein Ňame bei, der, indem er sehr wohl 
zu Jeoarreúu (— warte, pílege, heile) gestellt werden konnte, die nám- 
liche Funktion wie die Legende begrindete. GColnaghi in Newtons 
Travels and discoveries in the Levant I, 348: K. Jireček, Cesty po 
Bulharsku 13: Sišmanov 568. 

Tychon. Wird von den Russen im Wege volksetymologischer 
Anniherung an Thema tich (— ruhig, still) als Spender ruhigen, klaren 
Wetters angesehen. An seinem Tage (16. Juni a. St.) ist — so 8agen 
gie — die Erde still, auch die Sonne legt ihre Bahn stiller als sonst 
zurlick und die Singvôgel stellen von da an das Singen ein. Hanuš 
192, Afanasjev III, 675: Savinov 50. | 

Valentinus. Úber diesen Heiligen und seine ihm im Volksglauben 
der Deutschen zukommende Funktion war schon oben (S. 504) die 
Nede. Hier wäre nur noch nachzutragen, dab die Kunde von dieser 
Funktion sich im Wege der Entlehnung auch bei den Dänen, den rôm.- 
kath. Slaven und selbst bei den Litanern verbreitete. Speziell bei den 


D20 E. Kalužniacki, 


Polen trug zur raschen Einblrgerung der betreffenden Vorstellung nach 
einer ganz richtigen Bemerkung Karlowiczs, Sloworód ludowy S. 32 
tiberdies der Umstand bei, dafš hier zwischen Namen und Faunktion 
eine analoge Beziehung hergestellt werden konnte, wie im Deutschen. 
Denn da Valentin polnisch Walenty, bezw. Walek heiŠt und das 
charakteristische Merkmal der Epilepsie durch das polnisehe walič 
(— fallen machen, niederwerfen) ebenso prägnant ausgedriickt werden 
konnte wie durch deutsches >fallen<, so war jene Vorstellnng den 
Polen sofort klar und geliufig. Darauf weist unter anderem auch das 
Sprichwort hin: >Swiety Walek tych powali, co patronem« go nie 
zwali (— Der hl. Valentin wird jene fallen machen, die ihn nicht zam 
Schutzpatron erkoren haben)<. Znr Literatur des Gegenstandes wären 
aulšer den »Decem praecepta< von Martin Luther und der 80oeben er- 
wähnten Schrift von Kartowicz noch heranzuziehen: Wackernagel, Kleine 
Schriften III, 104: Nyrop-Vogt 226: Hoefler im a. W. 2983: Archiv fúr 
slav. Philol. XII, 468 und XIII, 157. 

Varnava (— Barnabas). Sehttzt dem Volksglauben der Bulgaren 
zufolge gegen das Gewitter, indem er bewirkt, daĎ die Wolken nicht 
wiederkelbren (da se ne vsrnuvat oblaciteéj, sondern ruhig weiter 
ziehen. Slavejkov, “par. mparun 45: Šišmanov im a. W. 557: Gerov, 
Píunak: sub v. Bapronomeň, Bpprorameň und Bparoxomeň. 

Vincentius. Wird von den Deutschen Vinzenz oder vielmehr 
Finzenz genannt und sowohl von ihnen selbst, als durch ihre Ver- 
mittlung auch von den rôm.-kath. Slaven und Litauern als der Heilige 
angesehen, der Verlorenes wieder finden hilft. Von den Franzosen 
wird er dagegen in Verbindung mit vin (— Wein) gebracht und dem- 
entsprechend algs der Schutzpatron der Weinbauer und aller derer, die 
damit so oder anders zu tun haben, verehrt. Auf diese letztere Funktion 
weisen insbesondere die nachstehenden zwei Bauernregeln hin: »Guand 
Saint Vincent est clair et beau, | Il y a du vin comme de ľeaa:. || » Si 
le jour de Saint Vincent est trouble, | Il imet le vin au double<. Man 
notiere tibrigens auch eine analoge deutsche Bauernregel: »Vinzenzi 
Sonnenschein | Bringt viel Korn und Wein<. Martin Luther, Decem 
praecepta etc., in der neuesten Weimarer Ausgabe seiner Werke I, 412, 
Joh. Lasicii Poloni de diis Samogitarum libellus, Mannbardtsche Aus- 
gabe 95: K. Nyrop, Létymologie populaire et le folklore, Mélusine IV, 
518 und Ordenes liv, deutsche Úbers. von R. Vogt 226. 

Vitus. Wird von den Stdslaven Vid, Vide, auch Vida (d. i. der 
Sehende) genannt und in Úbereinstimmung damit als der Beschttzer 
al" der Sachen betrachtet, die man seinen Blicken zugänglich gemacht 


Úber Wesen und Bedeutung der volksetym. Attribute christl. Heiliger. 521 


hat. Deswegen die Sitte, an seinem Tage (dem Vidov dan) frth mor- 
gens alle Habseligkeiten, auch die etwa noch vorhandenen Sámereien, 
aus dem Hause zu tragen und wenigstens flr einige Augenblieke in 
die Sonne zu stellen, damit sie sichtbar werden (da se vidi). Und in 
einem Liede heiŠt es diesbeztiglich noch bestimmter: >»lwannna san 
cejaja | Ha Msan zevepy: | He Buza, xa ra Bnam | Ha IsaH seuepy — 
Ivanica sete den Lein aus | Am St. Johannistage gegen Abend: | Kommt 
da Vitus, um zu sehen | Am St. Johannistage gegen Abend< ete. Vuk 
Karadžié, Pjeunuk sub v. Brne, Miličevič im Glasnik XXII, 104: Ma- 
retič im Rad LX, 138: Sišmanov im a. W. 538: Gerov, Pšunukz sub 
v. BuxoB1 nenb. Hie und da, 80 z. B. in der Umgebung von Gabrovo, 
besteht nach Daskaltov (vgl. seine Ipa3snum m oómuaH BE TpŠBienrcko, 
S. 10) ubrigens auch die Sitte, sich zwecks Wahrung des Sehvermôúgens 
am St. Vitustage die Augen mit einem Wasser auszusptlen, in das man 
zuvor den ersten, im betreffenden Jahre erblickten und eingefangenen 
Johanniswurm, der bulgarisch svčtutka, d.i. »die Leuchtende< heift, 
hineingetan hat. Es ist evident, da auch hier wieder ein Fall der 
volksetymologischen Deutung des Namens des IHeiligen, noch verstárkt 
durch den Sinn der bulgarischen Benennung des Johanniswurmes, 
vorliegt. 

Wolfgang. Gilt in Bayer als der Schutzpatron und Gebieter 
der Wôlfe. Hoefler im a. W. 302. 





Selbstredend ist auch mit den hier spezifizierten 79 Nummern die 
Liste der in Betracht kommenden Heiligen noch lange nicht als abge- 
schlossen zu bezeichnen. So war ich im vorigen Jahre bereits selbst in 
der Lage, im Archiv fls slav. Philologie XXVIII, 84 ff. auf ein weiteres, 
in der einschlágigen Literatur, soweit sie mir eben bekannt und zugäng- 
lich war, nicht vermerktes Beispiel solcher Art hinzuweisen. Es betrifft 
den hl. Kyrikos und zejgt, wie dieser Tarsysche Märtyrer ans dem 
Anfang des IV. Jahrhunderts durch volksetymologische Annáherung 
seines Namens an Thema slav. kur (— Huhn) von den kleinrussischen 
Karpathenbewohnern, zumal den ostwärts wohnenden, nicht nur zam 
Schutzpatron der Htihner bestellt, sondern auch in den Mittelpunkt von . 
allerlei Vorstellungen und Bräuchen gertickt wurde, die sich zu einem 
vollstándig ausgebildeten und in sich abgerundeten Kyrikoskaltus zu- 
samnienschlieben. Mag es den Hiihnern gut oder schlecht ergehen, 
beide Eventualitäten erscheinen darin als die legitimen AuBerungen 
einer speziell dem hl. Kyrikos zustehenden Machtbefugnis aufgefalit, 
und haben diejenigen, denen es an dem Gedeihen ihres Huhnerstandes, 


022 E. Kalužniacki, 


wie mitteľbar auch an dem eigenen Wohlbefinden gelegen ist, kein 
anderes Mittel, dies Ziel zu erreichen, als nur, daŠ sie sich bestreben, 
dureh schonende und sorgfältize Behandlung geiner Schttzlinge das 
Wohlwollen dieses Heiligen zu gewinnen. 

Zu den bislang nicht vermerkten Beispielen dieser Art gehôrt 
tibrigens auch das folgende. In Preluki und den anderen längs der 
Oslawa gelegenen Ortschaften des Bezirkes Sanok in Galizien pílegen 
Bäuerinnen, wenn sie daran gehen, Petersilie auszusňen, zuvor 
ein Gebet an den hl. Peter zu richten. Es ist klar, da“ das ge- 
schieht, weil die Bäuerinnen des Glaubens sind, da der Heilige, der 
einen mit der vorzunehmenden Aussaat verwandten Namen fúhrt, sie 
auch in ihrem Wachstum fórdern wtrde. Die Petersilie, kleinrussisch 
petruška genannt, ist sonach auf diesem Wege zu einem dem hl. Peter 
besonders genehmen Gewächs und er selbst zu ihrem rechtmäBigen 
Beschtitzer gestempelt worden. 





Wenn aber der rege Anteil, den die Voľksetymologie an der Bildung 
von volksttimlichen Attribnten christlicher Heiliger hatte, den hier vor- 
geftihrten Beispielen zufolge aulšer allem Zweifel steht, so ist mit der 
Feststellung dieser Tatsache die in Rede stehende Angelegenheit keines- 
wegs als erledigt zu betrachten. Es drángt sich nanmehr von selbst 
die Frage auf, wieso das komme, daš die Volksetymologie sich mit 
einer gewissen Vorliebe an die Namen christlicher Heiliger heftete und 
warum die unter ihrer Mitwirkung entstandenen Attribute den offen- 
kundigen Zweck verfolgen, christliche Heilige mit Eigenschaften anus- 
zustatten, durch welche sie im Volksglauben die Fähigkeit erlangten, 
dem Menschen in den verschiedensten Notlagen seines Lebens, auch 
den allerspeziellisten, Schutz und Hilfe zu gewähren? Auf diese Frage 
läBt sich im Verfolg eines tatsichlich schon von Usener, Gitternamen 
116 1. angeregten, von ilm selbst jedoch in minder zutreffender Weise 
auf eine andere, hierzu weniger geeignete Gruppe von Heiligen ange- 
wandten Gedankens Folgendes erwidern: 

Es ist eine stiindige Erscheinung in der Geschichte jedweden reli- 
giúsen Lebens, dafš die unmittelbar daran Beteiligten nur hôchst ungern 
aufgeben, was fiir ihre Vorfahren und noch flr sie selbst den Gegen- 
stand des Glaubens und des Kultus gebildet hat. Von diesem Stand- 
punkte aus betrachtet, war es daher den zum Christentum bekehrten 
Heiden beim besten Willen nicht leiclht môglich, sich sofort aller Be- 
ziehungen zur alten Religion zu entäušern. Es zog sie immer von neuem 


Úber Wesen und Bedeutung der volksetym. Attribute christl. Heiliger. 523 


zu den Vorstellungen und Bildern hin, die ihnen durch Jahrhunderte 
währende Úbung wert und tener geworden waren, und sie späheten 
unwillkurlich nach Mitteln aus, die es ihnen ermóglichen wtrden, wenig- 
stens einen Teil dieser Vorstellungen und Bilder auch in die neue Reli- 
gion hinúberzuretten. Als das geeignetste Instrument hierzu boten sich 
ihnen nun die christlichen Heiligen. Schon der Umstand, daĎ sich an 
die Person derselben mehr minder ausflihrliche, von allerlei Wundern 
und tibernatúrlichen Begebenheiten erflllte Legenden knúpften, bewirkte, 
daB sie der religiósen Empfindung der gewesenen Heiden ungleich náher 
standen, als die mit den Sinnen unfabBbaren Repräsentanten der gôttlichen 
Allmacht oder des ewigen, nicht Anfang noch Ende in sich schlieBen- 
den Seins. In noch viel stárkerem MabBe, als der soeben erwähnte, trug 
aber zur raschen Einbtrgerung und der stets wachsenden Popalaritát 
der Heiligen zweifellos der Umstand bei, daŠ sie der von der christ- 
lichen Kirche selbst vertretenen Lehre zufolge als die berufensten Ver- 
mittler zwischen Gott und den Menschen galten und auBerdem genau, 
wie einst die heidnischen Gôtter, durch Bild und Statue versinnlicht 
werden durften. Hiedurch wurden die Unterschiede, die zwischen den 
einen und den anderen bestanden, bis zur Unkenntlichkeit verwischt, 
und die religionsgeschichtliche Evolution, die die Einflihrung des Christen- 
tums bei den Heiden begleitete, endete damit, daŠ in die Funktionen, 
welche bis dahin heidnischen Gôttern zukamen, allmählich christliche 
Heilige eintraten. 

Doch dies ist eben erst die eine Seite der uns hier beschäftigenden 
Angelegenbeit, und um zur Erkenntnis auch der anderen Seite zu ge- 
langen, ergcheint es notwendig, sich zuvor noch Folgendes zu vergegen- 
wärtigen. Wie dies fiir die Rômer seit Ambrosch!) feststeht und fúr 
die Griechen, sowie flir die Angehórigen des preuBiseh-litauisch-lettischen 
Sprachstammes durch Usener, Gôtternamen S. 79 ff. und S. 122 ff. sehr 
wahrscheinlich gemacht worden ist, haben alle diese Vôlker aušer den 


1, Er ist nimlich der erste gewesen, der in 8einer, in der Zeitschrift fiir 
Philos. u. kathol. Theol. pro 1842 unter dem Titel: »Úber die Religionsbiicher der 
RUWmer< verčffentlichten Abhandlung auf diese Eigentiimlichkeit der róm. Religion 
aufmerksam machte. In betreff der iibrigen hierher gehúrigen Literatur, sowie der 
an die Frage nach echter. und falschen »Sondergôttern< in der rúm. Religion sich 
knúpfenden Kontroversen wäre dagegen vornehmlich auf den eingchligigen Artikel 
Wissowas in dessen >Gtesammelten Abhandlungen z. rôm. Religions- und Stadt- 
geschichte« (Miinchen 1904) S. 304—326 zu verweisen. Einige sehr beachtenswerte 
Bemerkungen zu diesem Gegenstande enthält iibrigens auch der Artikel Do- 
maszewskis, den er neulich unter dem Titel: »>Dei certi et incerti< im Archiv fiir 
Religionswissenschaft X, 1—17 verčíffentlichte. 


524 E. Kalužniacki, 


sogenannten Kultusgottheiten auch noch zahlreiche Vorstellungsgebilde 
niederer Art verehrt, als deren hervorstechendstes Merkmal die nach- 
stehenden zwei Momente erscheinen: 1. die begriffliche Durchsichtigkeit 
des Namens, 2. die enge Begrenztheit der Funktion. Speziell bei den 
Litanern und Letten scheint diese letztere Kategorie von mythischen 
Vorstellungsgebilden sogar noch im XVI. Jahrhundert, wo doch diese 
Vôlker lángst christlich waren, in einer Urwtichsigkeit und Fulle !) 
lebendig gewesen zu sein, die die Missionáre ebenso wie die Gelehrten 
jener Zeit in gerechtes Erstannen versetzten. Und mag es auch richtig 
sein, da sich unter diesen Vorstellungsgebilden, wie dies unter an- 
derem schon die sprachliche Form mehrerer ihrer Namen?) und in be- 
sonders augenfálliger Weise der Kriksthos?) bekundet, auch offenbare 
Neubildungen befinden, so ändert dies an dem Wesen der Sache gar 
nichts. (čerade dieser letztere Umstand ist flir uns um so wertvoller, 
als er uns an Beispielen aus einer nicht allzufernen Vergangenheit zeigt, 
dab das Bestreben, fir alle Handlungen und Zustände, die filtr den 
Menschen von Bedeutung sein konnten, besondere, nach eben diesen 
Handlungen und Zuständen benannte Gottheiten männlichen oder weib- 


——— —— — — -————— 


1, Die einschligigen Nachrichten am tibersichtlichsten bei Brlickner in der 
von ihm in der >»Biblioteka Warszawska« pro 1897 und 1898 unter den. Titel: 
»Starožytna Litwa, ludy i bogi< publizierten Abhandlung. Zusammenstellung m und 
Erklirungen von litauischen Gútternamen liberdies bei Bender, Schleicher (pa sim), 
Mannhardďt, Mierzyňski, Solmsen, Bezzenberger (passim) und Grienberger. Hinstht- 
lich der »Baltica des libellus Lasicki< von Grienberger wäre jedoch auch das Č0n 
Briickner im Archiv f. slav. Philol. XXII. S. 569 ff. Gesagte zu vergleichen. 

2, Ich habe, wenn ich das behaupte, in erster Linie selbstredend die Namen 
im Auge, die durch die Suffixe iczius und ieza oder durch Verbindung von 
mate und patis mit einem vorgesetzten Appellativum gebildet sind. Denn was 
zunáchst die Namen der ersteren Art anbelangt, so kúnnen sie 8chon darum nicht 
alt sein, weil die betreffenden Suffixe den Litauern nachweislich erst durch ala- 
vísche Vermittlung zukamen, die der anderen Art dagegen darum nicht, weil es 
in alter Zeit iiberhaupt nicht tiblich war, GUtterbegriffe durch Composita von der 
Art, wie die erwihnten, zu bezeichnen. Das Auftauchen von Verbindungen, wie 
die letzterwäáhnten, ist nach Useners ganz zutreffender Bemerkung gerade der 
sicherste Beweis daflír, daŠ wir es mit Neuschúpfungen zu tun haben. »Hier zeigt 
sich — so lautet die betreffende Bemerkung wôrtlich — eine Ergchlaffung der Vor- 
stellungskraft, welche nicht mehr frisch ein neues Gebilde zu erzeugen vermag, 
um dem Gottesbegriff einen sinnlich faBbaren Ausdruck zu geben, sondern in be- 
guemer Trigheit es vorzieht, ein gegebenes Wort durch Verbindung mit patis zu 
einem Gottesnamen zu machen«. 

3) Unter Kriksthos wurde nimlich von den Litauern lant Lasicki das gôtt- 
liche Wesen verstanden, dem die Aufgabe oblag, die Friedhofkrenze (kriksztas 
zu bewachen. Es liegt auf der Hand, daŠ ein derartiges Wesen erst môglich 
wurde, als die Lifauer bereits Christen geworden waren, also nicht friiher als im 
Laufe des XIII. oder vielleicht erst der beiden nachfolgenden Jahrhunderte. 


Úber Wesen und Bedeutung der volksetym. Attribute christl. Heiliger. 525 


lichen Geschlechts zu schaffen, einen tief eingewaurzelten und, wo es 
die Verhältnisse nur irgendwie zuliešen, immer von nenem durchbrechen- 
den Trieb der religiósen Begriffsbildung darstelle. 





Dies vorausgeschickt, wird man es nunmebr verstehen, weshalb die 
Volksetymologie sich mit soleher Beflissenheit an die Namen christlicher 
Heiliger heftete und gleichzeitig die Tendenz bekundete, die Tráger 
dieser Ňamen mit Eigenschaften auszustatten, durch welche sie im reli- 
giúsen BewuBtsein der Volksmassen die Fähigkeit erlangten, dem Ein- 
zelnen tiberall da, wo er es gerade nôtig hatte, ihre hilfreiche Hand 
zu bieten. Während vieler Jahrhunderte an den Umgang. mit begrifflich 
durchsichtigen Gôttern gewôhnt, haben námlich die gewesenen Heiden 
nach ihrer Bekehrung zum Christentame sich die Dienste dieser ihnen 
besonders werten, weil in den Bedúrfnissen des alltáglichen Lebens 
fuBenden Goôtterkategorie auf diese Weise zu erhalten versucht, daĎ sie 
gich bestrebten, deren Funktionen im Sinne der oben dargelegten reli- 
gionsgeschichtlichen Evolution auf christliche Heilige zu úbertragen. 
Da sie aber unter den ihnen durch das Wort der Priester und die Bild- 
werke der Kirchen vermittelten Heiligen nicht einen fanden !), der den 
beiden Hauptmerkmalen jener Gôtterkategorie vollkommen entsprochen 
hätte, so blieb ihnen unter so bewandten Umständen nichts anderes 
brig, als diese Merkmale einzelnen christlichen Heiligen im Wege der 
Volksetymologie zu verschaífen. Und der Erfolg, den sie durch dieses 





1: Unter den auť letzterem Wege vermitteľten Heiligen waren húchstens solche 
zu finden, die dem an zweiter Stelle genannten Merkmale jener Gútterkategorie, 
aber auch nur insofern entsprachen, als es auf Grund ihrer Legenden môglich war, 
ihnen ganz bestimmte Funktionen zuzuweisen. So konnte z. B. der hl. Joseph mit 
Riicksicht auf die ihm in den Evangelien zugeschriebene Beschäftigung sehr wohl 
zum Schutzpatron der Zimmerleute und Sehreiner, der hl. Petrus zum Scehutz- 
patron der Fischer, der hl. Lukas8 zum Schutzpatron der Maler bestellt werden. 
Ebenso konnte ferner auch der hl. Leonhard als der Schutzpatron der Krieger 
und der im Kriege Gefangenen, der hl. Nikolaus als Schutzpatron der Schiffer 
und insbesondere als Retter aus Sturmesnúten und die hl. Kosmas und Da- 
mianos als die unentgeltlichen Arzte und Schutzpatrone des irztlichen Standes 
fungieren. Im ganzen ist aber auch diese Gruppe von Heiligen in der ersten 
Zeit keine besonders zahlreiche gewesen, 80 daB sich die Kirche selbst veraniaBt 
sah, dem Wnnsche der Gliubigen nach speziellen Helfern auf diese Weise entgegen- 
zukommen, da 8ie auBer den in der Litanei anzurufenden noch weitere 14 Heilige 
statuierte, die sie als die »vierzehn Nothelfer<« anzurufen gestattete. Es sind 
die folgenden: A chatius. Aegidius, Blasius, Christophorus, Dionysius, 
Erasmus, Eustachius !bezw. Hubertus), Georgius, Cyriacus, Pantaleon 
und Vitus und von den weiblichen: Barbara, Katharina und Margaretha. 


526 E. Kalužniacki, Úber Wesen u. Bed. der volksetym. Attribute christ!. Heiliger. 


naive Mittel erzielten, war in jedem Belang ein tiberraschender. Mit 
Hilfe der Volksetymologie wurden, wie obige, gewiB noch vielfach er- 
ginzungsfáhige Liste zeigt, einzelne christliche Heilige nicht nur be- 
grifflich durchsichtig gemacht, sondern sie konnten daraufhin sehr wohl 
auch mit Attributen ausgestattet werden, durch welche sie die Eignung 
erhielten, analoge Funktionen auszutiben, wie frtilher die begrifflich 
durchsichtigen Gôtter. 


Czernowitz im Jali 1907. Kalužniackhi. 





Dohodak stonski, koji su Dubrovčani davali srpskome ma- 
nastiru sy. Arhangjela Mihajla u Jerusalimu i povelje o 
njemu cara Uroša (1358) i carice Mare (1479). 





Opčina dubrovačka bila je dužna svojim susjedima davati razne 
godišnje dohotke ili tribute (dohodsk, lat. tributum, census, incensus, 
regalia). 

Največe je bilo »tributum Saneti Demetrii< od 2000 perpera, koje 
ge od kraja 13. rijeka davalo svake godine na dan sv. Dimitra (20. ok- 
tobra). Kako se vidi iz povelje kralja Stefana Tvrtka od g. 1378, primao 
ga je onaj, koji je gospodovao »0vomzi zemljom primorskom, Trebinjem 
i Konavlami i Dračevicom« (Mon. serb. str. 188). Ovaj dohodak su pri- 
mali kraljevi i carevi srpski do g. 1371, poslije župan Nikola Altoma- 
novié, g. 1375—13177 Gjuragj Balšié kao gospodar na Trebinju i u 
Konavlima, najposlije kraljevi bosanski od g. 1378 do propasti države 
bosanske. 

Kad su se Dubrovčani vješto poslužili borbom izmedju Srba i Boš- 
njana, pa u svoje ruke dobili grad Ston i poluotok Stonski ľat (lat. 
Puncta Stagni), plačali su od g. 1333 >tributum Stagni<, naime 500 per- 
pera Bošnjanima, pa opet 500 perpera i Srbima. Rok tributa bosanskoga 
bio je dan sv. Vlaha (tributum S. Blasii), rok tributa srpskoga »Velik 
dan< ili »Vzskrégenije« (tributum Pasche). 

Tribut bosanski od Stona primali su vazda samo vladaoci bosanski. 
U knjigama arkiva dubrovačkoga čita se na pr. da je 14 februara 1349 
Dubrovčanin »Junius de Calichio< kao poklisar »domini bani Bossine« 
od gradskoga kneza Petra Justiniana pred svjedocima primio 500 perpera 
>pro tributo in festo S. Blasii proxime preterito« (Div. Cane. 1348—9). 
Opet je taj tribut primio 27 marta 1354 Kraguj, poklisar bana bosan- 
skoga, 19 februara 1356 pak magister Nicoletns Nigrellus i isti Kraguj 
(Div. Cane. 1354), 1366 mletački vlastelin Ser Marcus Bonci, »nuntius 
et procurator domini Tuertehi, bani Bosnensis«, 2 marta 1371 poklisar 
banov Pripko Mirešič, 12 marta 1375 Dubrovčanin »presbyter Ratehus, 


528 Konst. Jireček, 


cappellanus et procurator ad infrascripta magnifici et potentis domini 
Tuertchi bani Bossine<, 4 februara 1376 jedan Sasin, koji se je onda 
iz Bosne preselio u Dubrovnik, Chanussius Saxinovich, 12 februara 1317 
opet »presbiter Ratchus, cappellanus domini Tuertchi, ineliti bani Bosne«. 
Medjutim se ban Tvrtko dao okruniti na kraljevstvo srpsko. Tada je 
došao u Dubrovnik 24 septembra 1378 onaj isti pop Ratko, ali več kao 
> prothovistiarius et camerarius serenissimi domini, domini Tvertehi, dei 
gracia bani Bosne et regis Rascie«, pa je primio ne samo tribut od 
900 perpera, »guod solvitur dominio Bosne pro Stagno et Punta Stagni<, 
za ovu godinu, koja če se navršiti »de mense februario proxime ven- 
turo«, nego za prvi put i tribut svetodimitarski, »guod solvitar regno 
Rascie« (Liber diversarum seripturaram 1377—1379). 

Vara se dakle Lukarič (Copioso ristretto degli annali di Ragusa, 
1. izd. 1605 str. 55, 2. izd. od 1790 str. 93), kad piše, da je car Stefan 
Dušan (1350) protjerao Stefana bana bosanskoga i odredio, neka Du- 
brovčani onaj tribut, što su ga davali banu, u naprijeda daju srpskome 
manastiru u Jerusalimu. 

Drugi tribut stonski, koji su Dubrovčani plačali Srbima, primao je 
Stefan Dušan preko raznih izaslanika. Za tribat svetodimitarski dola- 
zili su u Dubrovnik kao poklisari kraljevski ali poslije carski takodjer 
razni ljudi: vlastela srpska ili kotorska, talijanski trgovci iz Mletaka 
ili Florencije, katkad i katolički biskupi ili opati iz Primorja. U subotu 
10 decembra 1334 »Paulus habas (8ici S. Sergii (sv. Srej na Bojani), 
nunetius serenissimi domini Stephani, dei gracia regis Raxie«, dobio je 
od dubrovačkih kamerlengá pred knezom i svjedocima iz Kotora, Bara, 
Mletaka i Florencije tribut svetodimitarski i 250 dukata (onda 1 zlatni 
dukat — 2 yperpyri) »pro incensu, guem idem dominus rex ďebebat 
recipere a communi Ragusii in Pagcate Resurrectionis Domini proxime 
preterito pro Punta, pro uno anno preterito et completo in dicto Pascate« 
(Div. Cane. 1334). G. 1342 javio se 25 aprila kao kraljevski izaslanik 
srpski kalugjer Gjerasim Prkosa, »Jerassinus Pricossa caloyrus, nunp- 
cius domini regis Raxie«, pa je primio >in pecunia numerata de grossis 
de Ragusio vice et nomine domini regis Raxie« od opčinskih kamerlengá 
Matije Menčetiča, Živete Crijeviča i Živete Gučetiča 500 perpera, »gU08 
ipse dominus rex Raxie recipere debebat in Pascate Resurrectionis pre- 
terito a dicto communi pro tributo, guod solvitur pro Punta Stamic 
(Div. Cane. 1341). U kojizi »Diversa Cancellarie 1347—1348« zapis se 
o isplačivanju tributa »domino imperatori< za prošasti Uskrs (Pascate 
preterito) u polovici mjeseca julija 1347 žalibože nalazi na gnjilom listu, 
tako da se mogu pročitati jedva imena svjedoká. G. 1349. 7 junija javio 


Dohodak stonski, koji su Dubrovčani davali srpskome etc. 529 


se za tribut stonski Marko, katolički biskup skadarski: »venerabilis in 
Xpo pater dominus Marcus episcopus Scutarensis in presencia domini 
Nicolay Georgio marchionis de Veneciis (markiz u Bodonici kod Termo- 
pila u Grčkoj), Ser Nicole de Lucari et dompni Michaelis de Bodacia, 
vigore litteraram domini imperatoris Slavonie, guas ipse presentavit 
nobili et potenti viro, domino Petro Justiniano, honorabili comiti Ragusii 
et uo minori consilio, fuit contentus et confessus habuisse et recepisse 
a dieto domino comite et suo minori consilio, dante et solvente nomine 
communis Ragusii pro tributo Punte Stagni yperpyros guingentos, gui 
solvi debebant in Paschate nuper preterito de anno domini MCCCXLVIIII, 
indictione secunda, guibus literis domini imperatoris data fuit plena fides 
per dominum comitem et suum minus consilium <« (Div. Cane. 1348 — 1349). 

Iduče godine 1350 car Stefan darova tribut stonski srpskomu ma- 
nastiru sv. Arhangjela Mihajla i Gavrila u Jerusalimu!). O tome se 
nalaze u Miklošičevim »Monumenta« tri povelje: 

1. Car Stefan odredjuje, crkva arhistratiga Mihajla u Jerusalimu 
>da si uzima u Dubrovnicé od dohotka carstva mi na všako godište na 
Veskrôsenije 9 8st perper benetečkih<. Povelja nije sačuvana u origi- 
nalu, nego samo u dva prijepisa, koji se ne slažu ni u mjestu, ni u 
godini, ni u mjesecu (Mon. serb. str. 133—135). a) Po prijepisu 14. stolječa 
izdana je »u Prizréni< 29 aprila »>Rk AKTO -xSW<« (fale brojevi trečega 
i četvrtoga mjesta), indiktion 1., što bi po indikciji vodilo u g. 6856 — 
od 1 septembra 1347 do 31 augusta 1348, dakle bi bila izdana 29 aprila 
1348. b) U kopijaru arkiva dubrovačkoga čita se godina -+SWNH-, 
6858 — od 1 sept. 1349 do 31 augusta 1350, > MNCEUA MAPATTA BA TPAAH 
Meaknnuk 8 TpkuHéýh Ha PWMAHHR<: po tome bi povelja bila izdana 
u martu 1350. Prva data svakako je kriva, jer je car, kako smo vidjeli, 
još 7 junija 1349 dao tribut stonski isplatiti sebi samome preko biskupa 
skadarskoga. Florinskij, IIAMATHHKU 3AKOHOAATEALHOH ABATEXLHOCTH Jly- 
nana, 1apa Cepó081 x Tpekoss (Kiev 1888) str. 114 riješio se za g. 1348. 
Archimandrit Ilarion Ruvarac u raspravi o manastiru sv. Nikole na Vranjini, 
što ga je car Stefan istom poveljom priložio manastiru jerusalimskomu, 
govori o nesuglagnosti u datiranju izmedju prvoga i drugoga prijepisa, pa 
misli, da se razlika može »izjasniti i tim, što je car Stjepan dva hrisovulja 
izdao srpskoj cerkvi u Jerugsalimu«: u prvom od 1348 zapisao je jeru- 
salimskoj cerkvi mali manastir na Vranjini, u drugom od 1350 priložio 
je istoj crkvi dohodak od 500 perpera u Dubrovniku, pa >»od oba ta 





1) O njegovim sudbinama piše arhimandrit Ničifor Dučié, Cprcku KPpa.bCBCRH 
mouacrnp y Jepycanumy, Godišnjica Nikole Čupiča 9 (1887), 235—242. 
Festschrift fúr Jagič. 34 


530 Konst. Jireček, 


zasebna hrisovulja, dana cerkvi jerusalimskoj, napravio je pozdniji pre- 
pisivač jednu listinu< (Ruvarac, KamAWNH-NPHIOIINA 3A APYTH 3ETCKH AOM: 
IIpocejera, roz. II, ma Ileramy 1891 csecka 10, erp. 033—534). 

Ovo darovanje dohotka stonskoga manastiru jerusalimskom nije u 
nikakvoj svezi sa uvjetom, pod kojim je kralj Stefan g. 1334 Dubrov- 
čanima potvrdio Ston i Rat Stonski: >i ješte su se zakleli kraljevstvu 
mi vlastele dubrovzčci, da prôbiva pop srebski i da poje u crkvah, 
koje su u Stonu i u Rbtu, kako jest povelévalo kraljevstvo mi« (Mon. 
serb. 108). Srpski pop Bratoslav primio je od vlade dubrovačke oko 
1339 kod diobe poluotoka stonskoga dva »soldi< zemlje u starom gradu 
sy. Mihajla kod samoga Stona i jedno zemijište kod erkve sy. Petra u 
malenom polju stonskom (»Bratosavo, presbitero Stagni<, zakonik »Liber 
Reformationum« XX XI, 3). Ali potomci popa Bratoslava, njegovi sinovi, 
unuci i praunuci nigu bili više popovi. Pribac, sin pokojnoga »Brato- 
slavo prete« spominje se 1394 (Libro Rosso f. 184). Kod revizije katastra 
u maju 1438 našlo ge, da se ove zemlje u gradu sv. Mihajla i >in lo 
plan de Stagno« kod crkvicň sv. Stefana, sv. Ivana, sv. Petra, sy. Mar- 
tina i sv. Kozme i Damjana ne nalaze u dulovnim rukama, nego u ru- 
kama mirskih ljudi, nasljedniká popa Bratoslava. Bila je to Živka, 
kči Ilije Pripčiča (držala je polovicu zemijišta »sul monte de Sanceto 
Michiel, la che fo castello antichamente<), Radovac Gjurejevié, koji je 
gvoju zemlju (opet kod sv. Mihajla) dobio kao prčiju svoje žene, don 
Petar Stanjevič iz Stona, Božičko Radnikovié, Radmilac Pantetič itd., 
koji su bili okupirali i sve zemljice rečenih erkvica, ali same erkve 
ostavili »desruinate e scoverte<. Oni su se branili: »noi tuti come suc- 
cessori de Bratosav prevede abiamo posseduto i detti terreni et a es880 
Bratosavo forno concessi per la signoria de Ragusa<. Ali kod diobe 
zemljišta stonskoga govorilo se samo o Bratoslavu a nije o njegovim 
nasljednicima. Za to je vlada ove zemlje nasljednicima uzela i darovala 
crkvama stonskim (Libro Rosso f. 249 — Libro imperfetto dei deceni 
di Stagno f. 102, u arkivu dubr.). 

Car Stefan je latinskom poveljom sa srpskim potpisom od 20 augusta 
1346 u Skoplju darovao kapitulu erkve sy. Nikole u Baru u Palji 200 
perpera »de nostro tributo, guod habemus in dieta civitate Ragusii< 
(Farlati, Illyricum sacrum VI, 127, Makušev, Mrax. apxusm 111, 11—12 u 
ĎATHCKU HM. Akaz. naykr 19 pril. 4, 1871, Rački, Rad 18, 229—230). 
Car Uroš je ovu darovnicu potvrdio, ali Dubrovčani su 1363 zahtjeve 
kapitula barskoga pismom pisanim »regine Apulie« odbili, buduči da 
tribut davaju samo izaslanicima, koji »specialibus litteris selavis et lati- 
nis< imadu punomoč od gospodara raškoga. K tomu dodaju, da bi 


Dohodak stonski, koji su Dubrovčani davali srpskome ete. b31 


drugačije kanonicima barskim radje davali, »si venirent ad nos anno 
guolibet cum litteris regis Rassie<, nego »caloyaris 8cismaticis, guibus 
pro parte domini regis Rassie guidem damus omni anno tributi pecu- 
niam supradictam< (Mon. Rag. 3, 297). 

2. Car Uroš potvrdjuje 24 aprila 1357 »pod Prizrenom na Ribnicé« 
zapisanje, što ga je dao >gospodin svetopočivši car, roditelj carstva 
mi«, >»prečistoj vladičici gospoždi Bogorodici sinajskoj«, da se njoj dava 
>od Velika deni do Velika dene na vsako godište od Dubrovnika pet 
8bt perper benetrčkih od Stona« (Mon. serb. 159—160). Povelja se sa- 
čuvala, kako Miklošié kaže, samo u prijepisu 14. vijeka. lIstijeh dana, 
24 i 20 aprila datirane su ili »na Ribniku< ili »u Prizréné« još četiri 
druge povelje cara Uroša (ib. 157—165). Spominju se u njima isti 
poklisari dubrovački: Marin Bunič, Žive Nikole Gundaloviča sin i Žive 
Crijevič, samo što povelja izdana manastiru sinajskome piše MuBe mj. 
#Kuge. Drugačije u pravopisu nema razlike. Čudnovato je samo, da 
za dohodak stonski nisu u vrijeme careva Stefana i Uroša nikada dola- 
zili monasi sinajski, nego vazda jerusalimski. U knjigama dubrovačkim 
nalazi se samo 6 junija 1355 zabilježeno, da je »Nichodimus monacus 
de Synay S. Chatarine< pred knezom Nikolom Barbadikom i drugim 
syjedocima primio natrag svoj depozit (Div. Cane. 1354). Ne zna se, 
je li to bio isti Nikodim, koji je godinu ranije (1354) došao u Dubrovnik 
kao kalugjer jerusalimski, da uzme dohodak stonski. 

3. Car Stefan Uroš potvrdjuje u Prizrenu Z junija 1358 zapisanje, 
koje je otac njegov, car Stefan priložio cerkvi sy. Arhangjela u Jerusa- 
limu. ŠSadržaj ove povelje priopčio je u kratko Grigorovič, Owepx£ 
nyTemecrBia no Esponeiícko Typuiu (2 izd., Moskva 1871, str. 45). Tekst 
je dva puta štampan: u Glasniku društva srpske slovesnosti Z (1849) 
197—199 i po ovome izdanju kod Miklošiča, Mon. serb. 165—168. Po 
ovoj je povelji car Stefan odredio, da Dubrovčani svake godine davaju 
manastiru jerusalimskomu »tisuštu perper dubrovečkih <, to jest 500 per- 
pera »na Velik den na Vzgkregenije« i drugih 500 perpera »na Dmitrov 
den<, >do gdô godô Dubrovnik drži Ston grad<. Ako bi se slučilo 
>gréh radi naših<« hramu u Jerusalimu »zapusteti<, neka 8e ta >tisušta 
perper< daje u Svetu Goru manastiru Hilandaru i »monastiru svetago 
velikomučenika Gjeorgija, glagoljemij svetyj Pavl«, što su sagradili 
»predédi carstva mi< 8v. Simeon, sv. Sava >i po njih roditelj carstva mi 
i my takožde<. Original na pergameni sa zlatnim pečatom čuvao se u 
Hilandaru, pa ga je 1848 jeromonah i bivši iguman hilandarski Sera- 
pion donio sa sobom u Biograd (Glasnik ib. str. 202). 

Sumnjiv je na prvi pogled pravopis. U pravim listinama cara Uroša 

34% 


532 Konst. Jireček, 


nigdje nema 1, koje se javlja u srpskim pismima čak na kraju 14. vjeka, 
ali ova povelja ima: BOH, BOA, BAITIE, NPABOBKPiE, BA NPABO- 
CAARiH, npiíeuje, flpcenie, Mapia itd. Čudno je, da se nekoliko puta 
piše u singularu IEpocoanua (listina cara Stefana ima -C4AHMa2), pa 
jedan put u plaralu: B4 lepocoaíMtyh, po grčkom č» Tegocolýnous. 
Riječi, kojima se govori o ocu, ne slažu se sa stilizacijom negumnjivih 
listina. Car Stefan se u ovoj povelji zove >trblažen<, »prisno pomi- 
najemi« i »car kyr Stefan<: u drugima se piše >»gospodin i roditelj 
carstva mi, svetopočivši car< (Mon. serb. 150—156), »sveti car Stefan « 
(ib. 161, 164), »gospodin car, svetopočivši roditelj carstva mi< (ib. 163, 175). 
Ni potpis nije u reda. Obična formula je: »Stefan Uroš v Hrista boga 
blagovérni car Srbljem i Grkom«, ali ova listina hilandarska ima: 
>Stefan v Hrista boga blagovérni Uroš car Srbljem i Grkom<. Uroš 
je tu postavljeno daleko od Stefan, po primjeru grčkih listina, gdje 
Kouvnvós ili IaAatóloyos dolazi gotovo na kraj carskoga potpisa. Još 
je više sumnjiv natpis na pečatu, koji je po Grigoroviču od pozlačenog 
srebra: >ČTenatNk £k KA BA BAAFORRPHH MAAAh ŠPOUI<: nema u 
njemu carskog naslova, ali ima riječ »mladi«, koja je imala smisla, 
dok je Uroš bio >»mladi kralj< kraj svojega oca kralja, ali od kako 
je Stefan Dušan okrunjen na carstvo, izašla je iz običaja. 

Najviše je sumnjivo darovanje i jedne četyrtine dohotka sveto- 
dimitarskoga manastiru jerusalimskomu. 

Kako se vidi iz kancelarskih knjiga dubrovačkih (vidi u prilozima), 
carevi Stefan i Uroš svake su godine primali cijeli tribut svetodimi- 
tarski (2000 perpera) u punoj svoti sami za sebe, preko svojih poklisara, 
koji su bili mirski ljudi: mletački vlastelin Francesco Ruzzini 1351, 
kotorski vlastelin Luka Bučié 13555, knez Vojislav 136Z preko svojega 
poklisara Strijelca i udovica Vojislavova 1364 i 1366, knez Grgur Golabič 
1365, čelnik Miloš 1368, Grgur Stechat 1370. 

$ druge strane znamo iz tih istih kancelarskih knjiga, da su ka- 
lugjeri (caloyari, calogeri) jerusalimski onda dobivali od Dubrovčana 
kao >dohodak<« ili >tributum Stagni< svaki put samo 500 perpera na 
godiste, nikada ni perpere više, vazda sa vjerovnim pismom od cara, 
poslije i od drugih gospodara u Srbiji. Dolazili su rijetko u prolječe 
odmah nakon Uskrsa, katkada (več 1355) u augustu, pa više puta u 
posljednjim mjesecima od godine. Slučavalo se, da su morali dugo čekati, 
dok se novci isplate, kao kalugjer Serapion 1366: za to su mu Dubrov- 
čani dali na stan (pro affictu domus) dar do dvije perpere (Mon. Rag. 
IV, 68). Isto se g. 1367 plačanje vuklo od julija do decembra. U dvije 
polovice po 250 perpera je plačen dohodak 1371. Poslije propasti 


Dohodak stonski, koji su Dubrovčani davali srpskome etc. 533 


Nemanjičá češče se dogadjalo, da se je dohodak platio zajedno za dvije 
prošle godine, kao 1372, pa opet 1375. Vrlo je zapelo isplačivanje 
u vrijeme velikoga rata izmedju Mlečiča i Gjenoveza (1378—1381). 
G. 1382 izravnali su Dubrovčani svoj dug samo do 1376, pa 1387 samo 
do Uskrsa 1384. Napokon su po nastojanju srpskih gospodara, kneza 
Lazara, Vuka Brankoviča i Gjureja Balšiča 1388 isplatiti tri godišnja 
obroka, do 1387, 

Kalugjeri, »81ndici« ili >ikonomi« jerusalimski dolazili su najprije 
po jedan, od 1367 katkada i dvojica ili trojica. Samo 1355 javljaju 
se kalugjeri sv. Nikole (na Vranjini), Mihajlo i Antonije. Svi drugi su 
bili Jerusalimci, dolazili su preko Garigrada, Modona u Grčkoj ili 
Manfredonie u [taliji. Medju njima se spominju trojica sa prezimenom 
Prkosa: Gerasim Prkosa več 1342 prije darovanja dohotka Jerusalimcima 
i 1352, iguman Gervasije Prkosa 1370 i 1372 i kalngjer Roman Prkosa 
1370, 1371, 1372, 1375, 1382, možda ti isti Roman, koji se spominje 
još 1386 i 1388. Drugi su bili: Nikodim 1354, Metodije 1302, 1367, 
1369, Nikola 1365, Serapion 1366, 1367, Danilo 1375, Filip 1375, 
Makarije 1375, Sava 1386, 1387, 1390, Joasaf 1387, iguman Jovan 
1388, mitropolit Mihajlo 1388, Gerasim 1388, Damjan 1390 itd. 

U vrijeme despota, Stefana i Gjureja, dohodak stonski isto se uvijek 
plačao u svoti od 500 perpera. Tražilo se vazda vjerovno pismo g0spo- 
dara srpskijeh, monasi su 1402 imali punomoč »per literas baronum et 
nobilium testimoniales«, 1424 »literas despoth de Selavonia seu de Rassia 
et domini Georgii Volcovich secnndam usum « (pismo »gospodina Gjurgja< 
vidi u Spomeniku XI, 76 br. 75), 1432 opet pismo despota Gjurgja. 
Ako nisu donijeli vjerovno pismo, Dubrovčani su se izgovarali pa 
tražili, neka 8e kalugjeri sami brinu za potrebnu punomoč. Tako su 
rekli 16 novembra 1422 kalugjerima, neka najprije jedan od njih trojice 
ide »ad dominos Selavonie« za pismo, isto je 16 decembra 1427 zaklju- 
čeno »excusandi isti calogero<, pa pisati »+domino Georgio, domino Rassie 
et Selavonie<: u zapisnicima od marta 1446 i od jalija 1459 opet je 
zabilježena »excusatio< kalugjerima, jer su došli bez pisama. Dohodak 
ge plačao neredovno, katkada za dvije godine, kao 1402 i 1432, ili za 
tri godine, kao što 1422, 1442, 1446, pa i za četiri godine 11 jalija 
1448. Bilo je i toga, da su ga davali u obrocima: na pr. 1455 3 januara 
150 perpera, 15 aprila 500, 18 juna opet 500. Plačanje je ostajalo 
daleko za teknčom godinom, 1421 je svotom od 1200 perpera bio do- 
hodak namiren samo do Uskrsa 1419 (Spomenik XI, 76). Izaslanici su 
»calogeri Jerosolimitani«, »calogeri Sancti Michaelis Yerosolimitani <. 
Spominju se Jogip i Gavrilo 1402, Gavrilo, Nikandar i Galaktion 1422, 


034 Konst. Jireček, 


opet Nikandar i Gavrilo 1424, Nikandar 1431. Ovaj »Nikandar starac 
jerusalimski« bio je duhovnik gospodje Jelene, kčeri kneza Lazara i 
udovice velikoga vojvode Sandalja: spominje se u njezinom testamentu 
i dolazio je poslije njezine smrti (+ 1443) u Dubrovnik, da primi nje- 
zinu ostavštinu (Mon. serb. 415—417: Pacič II, 121—123). Za dohodak 
stonski su se kašnje javili kalugjer Marko 1448 i iguman Gavrilo Novo- 
brdjanin 1455 (frater Gabriel de Novoberdo, abbas Saneti Michaelis de 
Yherosolima, calogerius Jerosolimitanus). [z Dubrovnika vračali su se 
»starci Jerusalimljani< u Srbiju, 1429 dala je opčina dubrovačka ka- 
lugjere na svojoj oružanoj ladji dovesti u Bar, koji je onda bio grad 
gospodina despota. Marko i njegov drug zapisani su 1448 kao »callo- 
geri S. Michaelig de Monte Sinai«, što 8e ne slaže, je crkva sinajska 
nije se zvala sv. Mihajla. Vidi se, da je manastir u Jerusalimu propa- 
dao i da su srpski monasi Jerusalimci večinom boravili na Svetoj Gori 
Atonskoj: zovu se 17 decembra 1408 »caloieri de Sancta Gora de Saneto 
Monte« (Cons. minus), 17 junija 1424 »calogeri de Monte Sancto« (Cons. 
Rogatorum), pa malo dana poslije toga 23 junija >» Nichandar et Gavril 
calogeri Jerosolimitani, habitantes in Monte Saneto in partibus Constanti- 
nopolitane civitatis« (Div. Cane. 1422). 

Poslije propasti države srpske našle su stare zadužbine zaštitu kod 
potomaka domačih kuča vladalačkih. Najprije kod kčeri despota Gjureja, 
turske carice Mare, udovice gultana Murata II, koja je imala svoj dvor 
blizu Svete Gore, u Ježevu kod Sera. »Imperatrix Mara< bila je vazda 
u prijateljstvu s Dubrovčanima, s kojima je imala sveze od g. 1459. 
U svojim pismima piše im kao »našim dobrim i vele uzdanim prijateľjem « 
(1474 Mon. serb. 539). U drugom listu kaže: >i naprijeda smo mi vaši 
prijateľje, kakono su naša gospoda bila vam prijatelje, takoj i mi 
držimo svako prijateljstvo k vam u svako vrijeme« (14/5 ib. 087): u 
trečem se zahvaljuje i poklanja »kako našim bratjam i starim prija- 
teljem« (1478 ib. 536). 

G. 1462, 18 marta, dalo je viječe umoljenijeh punu moč knezu i 
malomu viječu odgovoriti »ambassiatori Mare imperatricis (poklisaru 
Novaku) pro tributo Ilierosolimitano<, u zapisniku ne kaže se, u kojem 
smislu. Tri godine nakon toga došao je jedan kalugjer sa poklisarima 
carice Mare i S písmom cara turskoga za dohodak stonski. G. 146b 
zaključeno je 11 maja u viječu umoljenijeh: »Prima pars est de sol- 
vendo Thome calogero, gui venit cum duobus hominibus Mare impera- 
tricis et cum literis imperatoris Turchorum et diete Mare imperatricis 
de denariis tributi, guod tenemur monasterio Sancti Michaelis de Hieru- 
salem pro Stagno iuxta seripturas inter commune nostrum et olim im- 


Dohodak stonski, koji su Dubrovčani davali srpskome etc. 535 


peratorem Stephanum et Orosium filinm suum. Per XXXV contra V< 
(drugi prijedlog, »secunda pars«, bio je: non dare, guia non venit cum 
contrasignis opportnnis). Kalugjer Toma je onda dobio 1000 perpera 
za dvije godine. Još 21 oktobra iste godine opet bi zaključeno dati 
»ambassiatoribus imperatricis Mare et callogeris monacis Hierosolimi- 
tanis« 2000 perpera za 4 godine, »et hoc ad instantiam imperatricis 
Mare, gue instanter de hoc reguisivit« (Liber Rogatorum 1463—1466). 
Tijem je bilo isplačeno g. 1465 svega 3000 perpera za 6 godina, po 
svoj prilici 1459—14651). Isto je 19 junija 1469 riješeno dati >» Nichifforo 
calogero, nuncio Mare imperatricis« 1000 perpera za Z godine, za 
> monasterium S. Michaelis de Hierusalem<. U septembru 1469 javljaju 
se poklisari carice Mare?) zajedno sa poklisarom Esebega, turskoga 
vojvode u Skoplju (u Mačedoniji), pa govore gospodi dubrovačkoj 0 
tributu jerusalimskom. Istijeh dana javila se u gradu i gospodja Kata- 
kuzina, sestra carice Mare i udovica Ulrika grofa Celjskoga. Evo što 
ge čita o tome u zapisniku viječa umoljenijeh 13 septembra ov. g.: 
»Prima parg est de dando imperatrici Mare per manus ambassiatorum 
nostrorum id, guod sumus debitores pro tributo, guod tenemur dare 
monasterio de Hierusalem, faciente ipsa nobis fieri expeditorias oppor- 
tunas. Per XXV contra VII«. Zajedno je knezu sa malim viječem dana 
punomoč »respondere ambassiatori imperatricis Mare et ambassiatori 
Exebegh pro facto tributi de Hierusalem. Per omnes contra I«. Kod 
ovih se pregovora radilo i o starim poveljama o tome tributu, koje su 
imali i Dubrovčani i carica Mara, viječe umoljenijeh 16 septembra je 
(sa 29 glasova protiv 3) zaključilo »de ostendendo ambassiatoribus Mare 
im peratricis seripturas, guas habemus cum imperatore Stiepano pro tri- 
buto de Hierusalem, si ipsi oratores volent ostendere eorum scripturas«. 
Još 22 septembra isto je viječe riješilo, neka malo viječe pokaže go- 
spodji Katakuzini (D. Catacusine) >privilegium lectum in presenti con- 
silio per Marinchum“), in presentia duorum de minori consilio< (Liber 
Rogatorum 1468—1470). Vidi se, da se u listinama, što su imale obje 
stranke, nešto nije slagalo. Iduče godine 1470 slali su Dubrovčani 


1) Na ovo mjesto u >libro di Pregati dell anno 1465< pozivlje se Lukarié, 
kad piše, da su srpski kalugjeri u Jerusalimu pomrli od kuge i da je carica Mara 
8 carom Mehmedom II. molila Dubrovčane, neka stari dohodak jerusalimski daju 
>alle badie di Santa Maria di Filandari e di San Paolo di Monte Santo in Mace- 
donia< (Luceari, 1. izd. 55, 2. izd. 93). 

2) Poslije se “ okt. 1469 spominje »Nichoforus et s8ocius, oratores domine 
Mare imperatricis<. 

3) O Marinku Cvjetkoviéu, djaku ili logofetu dubrovačkom, vidi Archiv flir 
slav. Phil. XXV (1904), 207. 


530 Konst. Jireček, 


500 »perper dubrov,čkih, što dava Dubrovnik dohodek od Stona na 
Jerusalim cerkve svetomu Arhangelu na godište«, za ovu godinu preko 
svojih poklisara Jovana Buniča i Paladina Lukareviča, koji su pošli na 
portu, pravo »gospodji carici Mari«, koja je primanje potvrdila pismom 
od 4 novembra te iste godine (Mon. serb. 014). 

Sačuvana gradja iz toga vremena dosta je oskudna. Znamo, da su 
Dubrovčani 28 decembra 14883 dali kalugjerima, koji su se javili sa 
pismom »Mare imperatricis«, tribut sv. Mihajla za dvije godine, isto 
4 aprila 1486. Da su ti kalugjeri dolazili sigurno več ne iz Jerusalima, 
nego iz Svete Gore, vidi se 8 julija 1488, gdje je viječe umoljenijeh 
riješilo primiti »expeditorias factas per chalogeros de Monte Saneto pro 
ypp. 1000 pro duobus annis, pro ecelesia S. Michaelis de Hierusalem <. 
Kad je umrla carica Mara (+ 1487), brinula se za taj posao njena sestra 
Katakuzina, 3 junija 1490 viječe je zaključilo platiti »monacig missis 
per dominam Catacusinam id, guod debemus dare monasterio S. Michaelis 
de Hierusalem <. 

I u to vrijeme vidi se svaki put, da godišnji dohodak stonski nije 
bio veči od 500 perpera, koje su se onda računale za 147 dukata (Mon. 
serb. 514). Ne slaže se s tijem povelja, koju je izdala »carica i sa- 
modržica kyra Mara< u Ježevu 15 aprila 1479 (6987 ind. XII). U njoj 
kaže, kako je vidjela hrisovalje, zapisane carem Stefanom i sinom nje- 
govim carem Stefanom Urošem manastiru sy. Arhangjela u Jerusalimu, 
Dubrovčani da mu davaju za Ston grad na godinu 1000 perpera, 500 
na Uskrs i drugih 500 na Dmitrov dan. Vidjela je, da se u tim hriso- 
vuljima piše, ako zapuste hram jerusalimski, da se taj dohodak daje 
manastirima svetogorskim, Ililandaru i sv. Pavlu. Sada je crkva u 
Jerusalimu pusta, pa je carica slala u Dubrovnik kalugjere Arsenija i 
Cirila, koji su s Dubrovčanima sve dogovorili (Glasnik 2, 1849, 200—202: 
Mon. serb. 520—522). U arkivu dubrovačkom nema knjiga Rogatorum 
i Maioris Consilii za g. 1479—1480, tako da se po dubrovačkom mate- 
rijalu za ovu povelju ne da ništa kazati. Znamenito je, da se u njoj 
gspominje sadržaj spomenute več lažne listine cara Uroša od g. 1358, 
koju če biti falsifikat istoga vremena, naime od konca 15. stolječa. 
Buduči da je carica Mara vrlo dobro znala, koliko je bio Dubrovnik 
dužan na godinu platiti, biče i ova listina Marina patvorena. Sastavljači 
htjeli su monasima svetogorskim osigurati nasljedstvo jerusalimsko, pa 
kod toga 1 udvojiti dosadanji dohodak. Znali su možda za pregovore 
Mare s Dubrovnikom g. 1469, gdje su se obje stranke pozivale na svoje 
listine, pa su svoj sastavak griješkom datirali za deset godina kašnje. 


Dohodak stonski, koji su Dubrovčani davali srpskome ete. 531 


Listina carice Mare sastavljena je svakako prije g. 1501, kada je cijelo 
pitanje bilo konačno -uredjeno. 

Poslije smrti gospodje Katakuzine Dubrovčani nisu htjeli stonski 
dohodak dalje plačati. U Carigradu se zauzimala za kalugjere nekakva 
>kraljica bosanska«, biče Katarina, sestra posljednjega kralja bosan- 
skoga Stefana Tomaševiča, koja je živjela u Turskoj. U naputku po- 
klisarima k porti, Martolici Rastiču i Ivanu M. Kabužiču od 24 januara 
1495 rečeno je: »Se per la regina de Bosna o per altri ve sera facto 
motto per guello che solemo dar in elemosina al monastero de Sancto 
Michiel de Hierusalem, direti che voi non haveti de guesto alguna com- 
missione, et chi ha a cerchar, vigna a Ragusa< (Lettere e commissioni 
di Levante 1493 —1528). Isto je pisano u naputku za Petra Ciprijanova 
Lukareviča i Stjepka Marinova Vaučiniča (de Volzo) 17 januara 1498: 
>se alla porta ve fogse facto motto< za tribut monasima jerusalimskim, 
neka kažu, da 0 tome nemaju komisije. 

Ali do skora su kalugjeri našli novoga pokrovitelja. Bio je to 
vezir sultana Bajezida II, Ahmet Hercegovič, takodjer potomak starih 
krščanskih gospodara, sin hercega Stjepana Vukčiča. Kao zet saltana 
Mehbmeda II imao je veliki upliv kod porte, pa je četiri puta bio veliki 
vezir (+ 1518). Pisao je g. 1500 Dubrovčanima, da 8u na portu £gospo- 
dina cara došli kalugjeri od srpskih manastira Hilandara i sy. Pavla 
iz Bvete Gore, pa su se njemu tužili, kako je car Stefan ostavio »jednoj 
crkvi na Jerusolimu njekoj dohodak i kako je onaj crkva pogibla, i 
poslije carica Mara s vami kako je načinila, da onaj dohodačac dajete 
u ta dva manastira više rečena, i jeste davali za njekoliko godina, i 
paki jest njekoliko godina, jedna zla žena vuhovstvom jest toj smela, 
i nijeste im dali togaj dohodačca od njekoliko godina«. Kalugjeri su 
htjeli o tome govoriti samome caru, ali Ahmet, prijatelj Dubrovnika, 
nije im dao, pa piše Daubrovčanima, neka se sa kalugjerima spora- 
zume. Ako ne prime njegov savjet, da on drugi put neče kalugjere 
ustaviti od toga, da dodju do samoga cara (Mon. serb. 545 —546). Ovo 
je pismo Ahmetov poklisar Radič Bogašinovič prikazao gospodi dubro- 
vačkoj. Viječe umoljenijeh je 20 januara 1501 riješilo razmišljati (de 
induciando) o tome pismu i >de petitione monacorum de Monte Sancto, 
videlicet de monasterio Chilindar et de monasterio Sancti Pauli<. Ali 
več 1 febrnara je sa 32 glasa protiv 15 zaključeno, da se 1500 perpera 
plati »callogeris, gui venerunt de Monte Sancto« (Cons. Rog. 1497—1501). 
Od toga vremena ne govori 8e više o monagima jerusalimskim, nego 
84mo 0 »callogeri de Monte Saneto<. Primili su 6 aprila 1502 »pro nno 
anno yperpyros 900, facientibus ipsis expeditoriam opportunam<«. Poslije 


038 Konst. Jireček, 


su dolazili svake druge godine, pa primali vazda dohodak za dvije 
godine zajedno: tako je bilo g. 1504, 1506, 1508 itd. Malo poslije toga 
počimije niz namirnica kalugjera svetogorskih od g. 1520 do 1792, što 
su sačuvane u arkivu dubrovačkom, izdao ih je A. Vučetič n Starinama, 
knjiga 1% (1885) str. 1—48. 





Prilozí. 
A. Tribut svetodimitarski 1351—1378. 


1351, 20 novembra, ind. 4. >Ser Franceschinus Iťucini de Venetiis< primio je 
od commune Ragusii ypp. 2000 pro tributo, guod dominus Imperator Selavonie 
habere debebať pro anno proxime preterito. Testes: Ser Paulus Guerino de Ve- 
neciis, Ser Luca de Lucari, Luce de Gambe et mag. Antonius de Feraria (Div. 
Cane. 1351—1352). 

1355, 8 januara, ind. 8. Luce de Buchia prímio je od dubrovačkih kamerlengá 
2000 ypp. pro tributo anni preteriti domini Imperatoris Selavonie, vice et nomine 
Cive fratris sui. Testes: Ser Andreas Memo et Franciscus Baldella Veneti (Div. 
Cane. 1354). 

1362, ult. octobris. Consilium rogatorum je zaključilo »>de dando Srelec, 
nuncio comitis Voyslavi, perperos IIM tributi istius anni, gecundum verba gue 
dixit dominus imperator nostris ambaxatoribus< (Mon. Rag. 3, 234). 

1364, 21 oktobra. Consilium rogatorum je odredilo, »de dando perperos IIM 
tributi domine comitisse (udovici kneza Vojislava), secundum guod scribit dominus 
imperator< (ib. 4, 33). 

1365, 6 decembra. »Comes Gregorius Golubich, nuncius domini Imperatoris 
Sclavonie< primio je tribut »anni proxime preteriti de mense octobri8 yperpyros 
duo mille<. Izmedju svjedoka: Pripehus Murisich et Radoe Posovcich, homines 
Senchi (Div. Canc. 1364). 

1366, ult. novembris. >»Crayssa Miroslavich, cephalia Canalis, et Utiessen 
Ochmuch, nuncii domine comitisse, uxoris guondam comitis Voyslavi«, primili su 
od rektora Joannes de Bona et parvo consilio 2000 ypp. pro tributo S. Demetrii 
anni elapsi, »guod solvitur a dicto communi domino Inperatori (sic) Rassie, donato 
a dieto Inperatore prefate domine comitisse, prout elare patet per literas autenticas 
ipsius domini Imperatoris, mis848 exinde communitati Ragusine« (Div. Cane. 1366— 
1368). — 1366, 23 nov. Consilium rogatorum je odlučilo »de respondendo am- 
baxiatori domini imperatoris Selavonie< ... »>guod nos dedimus tributum istius 
anni domine comitisse, gue nobis destinavit litteram domini imperatoris cum bulla 
leonis in die S. Demetrii<, isto »de ostendendo ambaxiatori domini imperatoris 
litteram, guam destinavit domina comitissa ex parte domini imperatoris< (Mon. 
Rag. 4, 09). 

1368, 13 januara. Consilium rogatorum je riješilo, »guod proferatur et detur 
(prevučeno: nuncio domini) imperatoris Selavonie tributum anni proxime preteriti 
de S. Dymitrio. Per omnes< (Fragmenta in Libro Reform. 1350, f. 7a: u Mon. Rag. 
4, 37 stavljeno kod 13 julija 1367, v. Archiv filr slav. Phil. XIX, 6588). — 1368, 
1 aprila. »Milos celnich, homo domini imperatoris Selavonie et nuncius eiusdem, 
gui literas apportavit a dicto [gnjilo: domino imperatore] et a domina imperatrice, 
elus matre, pro tributo recipiendo istius anni proxime preteriti, fuit contentus et 
+... (gnjilo) et recepit a domino rectore Ser Petro de Cereva (knez u aprilu 1368), 
dante et solvente vice et nomine communis [Ragasii], yperperos duo millia, in 


Dohodak stonski, koji su Dubrovčani davali srpskome ete. 539 


presentia Voleoslavi Crudup (sic) et Priboe Ruye de Tribigna, Micaelis cyroici 
salariati communis Ragusii et Petri speciarii de Venetiis< (Div. Cane. 1366—1368). 

1370, 5 februara. >»Gregorius Stechat, nuncius et procurator ad infrascripta 
domini Orossii, imperatoris Rassie< prima od rektora Grube de Mence 2000 perpera 
tributi S. Demetrii proxime preteriti (Div. Cane. 1369). 

1372, 27 oktobra. »Stepos Mesnovich de Dracevica et Dobrovoy Subee, ho- 
mines cupanj Nicole, destinati per Obrad Siorcha, comitem dicti cupanj in Cha- 
nali«, primili su 2000 perpera kao tribut za prošastu godinu. Izmedju svjedoka: 
Marince de Modroculo, Mence frater eius de Antibaro, Johannes Lievor de Dri- 
vasto, Basse Tichoevich de Antibaro (Div. Cane. 1371). 

1375, 3 decembra. >»Nicha Pastrovich et Zannes Bacan de Antibaro, nuncii 
et procuratores ad infraseripta domini Georgii de Balsa«, primili su 2000 perpera 
kao tribut »de festo S. Dimitrii proxime preterito« (Div. Cane. 1376). 

1376, ult. octobris. »Radic Juryevich, chefalia in Canali, nuncius et procu- 
rator domini Georgii de Balsa<, sa pismom >»cum sigillo parvo in cera viridi« 
primio je 2000 perpera tributa S. Dimitra (ib.). 

1377, 11 novembra. >Johannes Bacan de Antibaro et Druschus Lexievich, 
nuncii et procuratores domini Georgii de Balsa< prímili su »pro tributo S. Demetrii 
yperpyros duo millia< (Lib. diversarum 1377—1379). 

1378, 24 septembra. »Presbiter Ratchus, prothovistiarius et camerarius 8ere- 
nissimi domini, domini Tvertchi dei gracia bani Bosne et regis Rascie< prima 
2000 perpera kao tribut za iduči dan sv. Dimitra: »guod solvitur regno Ragcie in 
festo Sancti Demetrii, in primo anno 8ui regni, gni complebitur in isto festo Sancti 
Demetrii nune proxime futuro in presenti millesimo< (ib.). 


B. Tribut stonski manastiru srpskome u Jerusalimu 1352—1896. 


1352, 22 aprila. >»Jarasinus (očevidno Gerasim) chaloiarus< prima od kamer- 
lengá dubrovačkih pred svjedocima 500 perpera pro tributo anni preteriti, »dando 
imperatori Sclavonie pro Stagno et Punta< (Div. Canc. 1351—1352). 

1354, ind. 7, 1 madii. »Nicodemus caloiarus ecelesie Jer[oso]|l[iimlitane] primio 
je 500 perpera »pro tributo Stagni anni proxime preteriti«, pošto je >imperator 
Sclavonie< pismom javio, da 8e dadu ovomu Nikodimu. Testes: magister Bene- 
dictus olim Judeus phbysicus, magister Gerardus de 1avenna, physici salariati com- 
munis, Ser Andreas de Memo de Veneciis (Div. Cane. 1354). 

1355, 29 augusta. >»Michael, Antonius caloiari de S. Nicola< (manastira 8v. 
Nikole na Vranjini) primaju od komuna daubrovačkoga 500 perpera »pro tributo 
Stagni de anno proxime preterito, secundum tenorem literarum domini imperatoris 
Selavonie et gsecundum literas Grube de Primutis< (ib.). 

1360, 21 aprila. Consilium rogatorum je zaključilo »de dando caloyaro, mis8o 
ab imperatore Rassie denarios Stagni< (Mon. Rag. 3, 30). 

1363, 12 oktobra. »Metodeus monachus Jeriusalllelmi fuit contentus et con- 
fessus habuisse et recepisse a communi Ragusii pro tributo istius anni proxime 
preteriti pro tributo Stagni, guod commune Ragusii solvere tenebatur domino im- 
peratori Selavonie, ypp. VC, in presentia Ser Francisci Baldela de Veneciis, ma- 
gistri Andree ciroyco de Barleto, Petri filii Blaxii Plantavigna de Furlivio, Bieloe 
Stiepcovich Nalucavce, hominis Senchi, Michaelis monacus (sic) J[ejrfusa]l[e]m < 
[Fragm. Div. Canc. 1363 in Distributionibus Testamentorum 1362). 

1360, 19 augusta. »Nicola caloiarus Jerusalem, gui apportavit literas domini 
imperatoris Selavonie<, primio je »pro tributo Stagni anni proxime preteriti de 
Paschate< 500 ypp. Testes: Novach Uglesich de Chanali, Obrat Boioslavich de 


540 Konst. Jireček, 


Canali, Mence homo Blasii Matarango, Marince Charli de Doleigno, Vasili de 
Budua (Div. Canc. 1364). 

1366, izmegju 9i 11 novembra (knjiga je gnjila!. »Frater Serapion caloyarus, 
nuncius et procurator ad infraseripta ..... domini Orogii ..., imperatoris Servie 
et Grecorum, prout clare patet per literas auctfenticas] domini imperatoris, s8uo 
vero sigillo cum figura leonis sigillatas, facit manifestum, guod ipse confitetur 
habuifľe et recepifľe a domino Johanne de Bona, honorabili rectore communis 
Ragusii et 810 parvo consilio, danti et solventi nomine et pro parte tocius com- 
munis Ragusii, yperpyros guingentos pro integra et completa solucione tributi de 
Stagno, guod solvitur eidem domino imperatori in festo Pasche pro isto presenti 
anno .... indictione predicta, Ser Marco Guro, Ser Francesco Baldella de Veneciis, 
magistro Bartholomeo, magistro Michaele cirurgicis salariatis Ragusii, Crayssa ce- 
phalia de Canali et Utiesseno Hochmuchouich, testibus ad premissa vocatis et 
rogatis« (Div. Cane. 1366—1368, srv. Mon. Rag. 4, 56, 68). 

1367, 6 julija. Zaključak u »consilium rogatorum>: >littere, guas apportave- 
runt caloiari a domino imperatore Selavonie pro tributo Stagni de anno preterito 
sunt sufficientes, et denarii dentur eis ad illum terminum, gui videbitur domino 
rectori et parvo consilio< (Mon. Rag. IV, 96). 


1361, 7 decembris. >Frater Seraphion et frater Methodens, monaci Jerosoli- 
mitani, imperatoris Raxie........ (gnjilo) confitentur habnisse et recepisse a do- 
mino rectore Ser Johanne de Bona......... solventibus nomine et pro parte 
communis Ragusii pro tributo Stagni, guod commune Ragusii debet solvere (do- 
mino] imperatori in festo Pasce Regurrectionis Domini proxime elapso, guod (sice) 
tributum ipse dominus imperator seripsit speciales literas cisdem caloyaris, yper- 
pyros guingentos pro integra solucione dicti tributi pro anno ........ magistro 
Xpoforo physico salariato communis Ragusii, Petro Salimbene de Veneciis spe- 
ciario, habitatori Ragusii, Nicolao spaldalrio filio guondam Mucarelli, Antonio de 
Risula de Vigiliis, Ruya Gradoevich et Ostoya Sbislavich testibus ad premissa 
vocatis et rogatis< (Div. Canc. 1366). 


1369, 3 augusta. >»Metodius caloiarus de Jerusalemo fuit contentus et con- 
fessus habuisse et recepisse a communi Ragusii ypp. VC pro tributo Stagni, guod 
commnne solvere tenetnr domino imperatori Selavonie de Paschate proxime pre- 
terito, et hoc vigore litere dicti domini imperatoris cum guadam litera latina, guas 
apportavit pro dieto tributo domino rectori et parvo consilio<. Svjedoci Mlečiči, 
pa i »Bosichus Bochdisevich de Prisreno et Pripchus seribanus Bochdani de Gui- 
rismich<. Opčina je uzela te novce u zajam od Luce de Bona, kojemu 8e istoga 
dana obvezala platiti 500 perpera »usgue ad festum S. Michaelis< (Div. Cane. 1369). 


1370, 6 augusta. »Gervassius gumen in presentia Ser Marchi Goto, Ser Aloysij 
de Cornario et Ser Francisci Baldella fuit contentus et confessus habuisse et rece- 
pisse a communi Ragasii pro tributo Stagni anni proxime preteriti yppos VC, gui 
literam imperatoris Sclavonie apportavit occagione predicta« (ib.j. Malo prije, ultimo 
julii, primio je »Gervasius gumen caloiarus< od Lucha de Bona »totum illud, guod 
per ipsum vel per alignem alium eius caloiarum fuisset depositum apud ipsum 
Lucha de tempore preterito usgue ad diem presentem«, u prisutstvu »>Romani eius 
chaloiari<, 22 augusta opet je »>Jovan chaloiarus Ochovanich< primio 8ve od istoga 
Luke Bnuniča (ib.). 

1371, 15 oktobra. »Frater Romanus Pricossa, caloyarus Jerosolomitanus facit 
manifestum, guod ipse tamguan nuncius et procurator caloyarorum Jerosolimitanorum 
cum expres80 consensu et voluntate imperatoris Rassie fuit confexus (sic) et con- 
tentus habuisse et recepisse a Luxa de Baraba, camerario communis Ragusii, sol- 
vente nomine dicti communis, pro tributo Stagni perperos ducentos L, presentibus 


Dohodak stonski, koji su Dubrovčani davali srpskome etc. 541 


Ser Lodoyco Cornario et Johanne Bono Rinbaldo de Veneciis et magistro Michaele 
cyruyco, testibus ad premissa vocatis et rogatis. — Die III mensis nouembris 
VIIIle indictionis. Frater Romanus predictus fuit confexus habuisse et recepisse 
a camerariis communis perperos ducentos guinguaginta pro integra 8olutione tri- 
buti de Pasca anni Domini millesimo IIICLXX, presentibus magistro Xpoforo, 
magistro Michaele medicis et Nicoletto Meliorato< (Div. Canc. 1371: izdano veé u 
mojem članku: Srbský cár Uroš, král Vlkašin a Dubrovčané, Časopis českého 
musea 1886, 260). 


1372, 26 augusta. »Gervasius Bricossa, irumen de Jerusalem, Roman Bricossa 
eius 80cius, fuerunt contenti et confessi habuisse et recepigse a communi Ragusii 
pro tributo Stagni de anno preterito in millesimo trecentesimo septuagesimo primo 
in festo Pasche Resurrectionis yperpyros guingentos in presentia magistri Christo- 
pbori de Benivento et magistri Petri de Sticana physicorum et salariatorum com- 
munis Ragusii et Petri Saimbeni speciarii de Veneciis« (Div. Cane. 1371). 


1372, 17 septembra. »Frater Gervasius Bricossa, gumenus Jerogolimitanus, et 
frater Romanus Bricossa eius caloyarus faciunt manifestum, guod ipsi confitentur 
habnisse et recepisse a domino Joanne de Grede rectore et parvo consilio com- 
munis Ragusii, solventibus nomine et pro parte dicti communis yperpyros guin- 
gentos pro integra et completa solucione tributi de Stagno anni nuper elapsi, guod 
debuerunt habere in festo Pasce Regurrectionis Domini nuper elapsi, presentibus 
testibus infrascriptis ad hoc vocatis et rogatis: magistro Petro physico salariato 
communis Ragusii, Nicoleto Meliorato de Veneciis, Petro Samben (peciario de 
Veneciis, habitatori Ragusii, et Marino Bratoslavich, Boguno Boginovich hominibus 
cuppani Nicolai de Altomagno«< (ib.). 

137b, 22 decembra. >»Daniel et Phylippus calogeri monasterii Jer(usajl(e)m < 
primaju od »camararii communis Ragusii< »pro completa solucione tributi de 
Stagno< yperpyros mille »nsgue ad annum domini MCCCLXXIIII de festo Pasce 
Resurrectionis Domini proxime preterito<. Medju svjedocima: Brayan Dragavcich 
et Priellup Vtiessenovich de Tribunio (Div. Cane. 1376). — Malo ranije, 3 novembra: 
>Daniel calogerus S. Archangeli de Jerusalem< prima od Allegretta de Ragusio 
stvari Romani chalogeri S. Archangeli, koje je Allegrettu bio predao Julianus de 
Anchona, patronus unius navis, in Manfredonia. Spominju se: Phylippus et Ma- 
charius calogeri, 8ocii et confratres Romani calogeri. Cassa, jer je Roman poslije 
sam primio svoje stvari (ib.). 

1382, 28 junii. »Roman Brichossa, caloyarus monasterii Jerosolimitani< primio 
je tributum de Stagno, yperpyros mille, »pro completa solucione dicti tributi usgue 
ad annum domini MCCCLXXVI de festo Pasce Resurrectionis<. Medju svjedo- 
cima: Ser Andrea de Cesamo de Jadra (Div. Canc. 1381). 


1386, 19 novembra. »Sava caloyarus, missus a mitropolitano monasterii Je- 
rusalem tamguam sindicus seu yconimus dicti monasterii< primio je ypp. 500 pro 
uno anno. Testes: Ser Johannes guondam magistri Conversini de Fregnano, iu- 
ratus notarius communis, magister Dionysius Tebaldi de Tridento cirugicus ete. (Div. 
Canc. 13860). — Kod toga vjerovno pismo Mihajla mitropolita jerusalimskoga, 8 
kojim šalje »kalugjere Savu i Romana< za »dohotke«, izd. Pucié II, nro 35, str. 35. 


1387, 1 junija. Jovan igumen jerusalimski, Joasaf i Sava kalugjeri, izaslani 
od mitropolita jerusalimskoga, primaju 500 perpera »pro tributo, dieto monasterio 
debendo a communi Ragusii pro Stagno«, koji je isplačen do Uskrsa g. 1384. Div. 
Canc. 1388. Spomenik XI, 101—102 nro 37. — Kod toga pismo mitropolita jeru- 
salimskoga Mihajla, kojim javlja, da je knez (Lazar) poslao »za dohodke erkovne, 
što njeste dali u bnetečku rate kalugjera Joana. Pucié II nro 37, str. 29. 


542 Konst. Jireček, Dohodak stonski, koji su Dubrovčani davali srpskome ete. 


1388, 20 februara. »>»Solutio tributi Jer(osoliimitani pro duobus annis. Johan 
yguman, Jerasin et Sava caloieri, nuntii et yconimi monasterii Jerosolimitani, missi 
a metropolitano Jerosolimitano, ut patet in literis sclavicis affixis in hoc libro 
circha principium libri< primili 8u »pro duobus annis pro tributo Stagni eisdem 
caloieris seu monlasterio! Jerosolimitano singulis annis debendo ypp. mille in du- 
catis aureis et grossigs Ragusinis« (Div. Canc. 1388). 

1388, ultimo augusti. >»Michael metropolitanus monasterii Jerosolimitani, 
Gerasin et Roman calogeri, nuncii et yconomi dicti monasterii Jerosolimitani< 
primaju pro tributo Stagni MCCCLXX XVII in festo Resurrectionis ypp. 500 in du- 
catis aureis. Svjedoci: Ser Alberto Mathei Compagni de Florencia, Petrus Ser 
Ceri de Arabato de Florencia, Franciscus Milliani de Florencia, Petrus Conradi de 
Florencia (ib.). Kod toga tri pisma, kneza Lazara, Vlka (Brankoviča) i Gjurgja 
(Stracimiroviča), pisana opčíni dubrovačkoj, kojima preporučuju mitropolita jeru- 
salimskoga Mihajla, neka mu dadu »dohodak< erkve jerusalimske, koji joj nisu 
dali »od bnetačke rati godišta i sega drugoga godišta<. Pucié II nro 39, str. 29— 
31: sravn. Spomenik XI, 102. 

1390, 14 decembra. »Damianus et Sava chalogeri, nuncií metropolitani Yero- 
solimitani et yconomi loci chalogeriorum] Jerusalem, ad hoc (pecialiter transmissi 
et deputati, ut patet in literis hic affixis et per literas nobillium et baronum Scela- 
vonie approbatis< primili su pro tributo Stagni ypp. 500 za g. 1388 (Div. Cane. 1389). 

1396, 17 aprila. >»Pop Arsenie, Pop Dorathe, Achachie, calogrii Yerosolimi- 
tani, monaci Saneti Michaelis Archangeli< primili su ypp. mille pro tributo duorum 
annorum, de guibus fuit ultimus terminus in festo Resurrectionis MCCC nonage- 
8imo sexto, pro tributo Stagni. Actum in civitate Ragusii sub lozia, prope porti- 
chum porte hospicii regiminis« (Div. Canc. 1396). — 28 aprila. »Jovan et Dorathe, 
caloyeri de Yerusalem< najmili su za sebe i za dva druga barku Ratka Marinoviéča 
de Zuppana sa 4 marinarii, do »Modonum Romanie<, za 16 ducatos auri i 12 
groša (ib.). 


U Beču, mjeseca junija 1907. Dr. Konst. Jireček. 


Hfh — RLBTO. 





Kopitar je u svojoj Gramatici str. 298. nagadďao, da stal. Hk-KATO 
stoji mjesto H£ E“KW4 KATO, a za njim se poveo Miklošič, koji je od 
Kopitara odustao samo u tome, što nije HK izvodio od H£ B“KMk, nego 
od He EK u značenju >»negcitur< (mjesto W6 8-kcTa), koje se promije- 
nilo tako, da je otpalo € odd Hri E od E% (Synt. 172). To je svoje 
mišljenje Miklošič ponovio i u Etym. Wôrtb. str. 214, samo ga je izre- 
kao manje odlučno i donekle promijenio, jer tu kaže: »>MKX ist wahr- 
scheinlich WeBK negcite. Danas 8e veéč ne može s takovim gla- 
g80vnim promjenama operirati, kakve je dopuštao Miklošič. Pa stoga 
i Delbrtick (Vgl. Synt. I. str. 518. id.) oblike kao HKk-KtToO tumači 
drukčije: on u H% nalazi negaciju te drži, da je HKk-KAT. isprva 
dolazilo samo u negativnoj rečenici pa otuda došlo i u pozitivnu (isp. i 
Brugmanna: Kurze Vgl. Gramm. str. 614). Ni s tim se tumačenjem ne 
mogu složiti, jer negativnomu značenju takovih oblika nema nigdje 
traga (lit. nékas u značenju >ništa, nitko<, na koje 8e Delbrtick poziva, 
odgovara etimologički sts]l. HH-KATO, ne HE-KATO). 

Prije negoli kažem, što sám 0 tom mislim, valja mi spomenuti, da 
osim onoga HK, što dolazi u Hk-KA TO, imamo u jeziku staroslovenskom 
još dvojako HK. Jedno dolazi pred brojevima u značenju »circa«, 
n. pr. HK AJ OCUH MOV KA c čiTrá Tj] ÔxTiú, HK O TPAYŤA CTKYK 
(Mikl. Lex.). Ovo je n% Miklošič držao za identično s onim u HKE-KATO 
(Synt. 172), ali u kojem je odnošaju značenje jednoga i drugoga HK, 
nije kazao. Zacijelo je i značenje »circa< izvodio iz postanja od m6 
BK >»negcitur<, premda se čovjek teško domišlja, kako može n. pr. H£ 
RK AC OCUH MOV KA značiti »circa octo viros«. 

Drugo #k dolazi složeno sa no u noHK, koje u pozitivnoj rečenici 
znači »bar, samo« (grč. xv, lat. vel), a u negativnoj »ni< (grč. oúdé, 
lat. nec), n. pr. TAAFOAaUulE BO" KKO AUTE NDHKOCHA CA NOHE PH3% 
E7o, CHNACEHA ERAA. "Eleyev váp“ Bru xäv TÚV Inaritov aúroV č u- 
na, Go S3úcoua.. Dicebat enim: Guia si vel vestimentam eius tetigero, 
galva ero. Zogr. Mark. V, 28. cf. VI, 56. — H W6 EK HM X KOAH NOHK 


D44 A. Musič, 


ReTH. Kal oúčč payeiv núxaťpoovy. Et nec spatium manducandi habe- 
bant. ib. Mark. VI, 31. — IIPHNOUIAAYA BO HA OA PRAŤ HA RKHE A, 
AA NOHR CTRHA NETPOBA HAHAFT A HA KOIEFO HYh, H 4EHIE £1- 
crauxa. Sup. 225/6. — Ha H HA KPACTK NOKKUJEHL EBIEA SOŇAUIA 
A ŇAA H MHOSKAHUJA YOVAECA MNOKAZAAh, AA NOHK TAKO OVCTARH TA 
GOFOUPAZAKAIHÝCh NEHCTOBACTRO. AA yäo xal čl xo0 Grave0oV 
zoenaoBeis neíťova čoya xai nielova Jaúnara čnedeíšaro, tva xäv 
oÚrus TaÚci] TÔ0V JeoGrvyúv ThÝy navlav. Sup. 368. (Mik]. Lex. 8. v. 
noHt). — Bug. nouž (—> no kpaňneH MŠpÉ, XOTA, XOTb ÓBI, ZHUb, Bce 
TAKH, Deposz Pšun.): češ. poné (— etwa, mich deucht), aspoň (— wenig- 
stens). — Za Hk u nohHk% kaže Miklošič u Etym. Wôrtb. str. 214: »no4% 
xčv vel ist von H% (5c. u HK-KaATO) wWohl zu trennen<. 

Ja držim, da je sve troje #k identično, i to koncesivno-hipo- 
tetička partikaula. 

Ono HK, koje znači »circa«, hipotetička je partikula te znači upravo 
>jamačno, možda«, koje značenje imadu i druge hipotetičke partikale, 
kad dolaze u samostalnim rečenicama, n. pr. Da s donijo Bugarsku 
kopanju, ako (— možda) bih ti i usuo vina. Vuk, N.pj. II, 143. — 
AMW el (— jamačno) učv ôtvaova. végpag neyáJvnov Axaiol čecaviec 
xarú Jvnóv, Únos Avrášiov čarau. 11. 1, 135. — Navedeni primjer 
HK AO OCH Moka znači dakle upravo: »možda (jamačno) do osam 
muževa<: njem. »wohl, etwa«. 

Ilonk je koncesivna partikula: »makar«, pa onda »bar, samo«, te 
navedeni primjer iz Sup. 220,6. znači upravo: »da makar (bar, samo) 
gjen Petrov padne na kojega od njih«. Buduči da i partikula # može 
imati isto značenje, te bi se moglo kazati i: AA H CTEHA NETPOEA 
NAHAET h HA KOIEFY HYh, razunijivo je, da u negativnoj rečenici nok 
znači »ni<, kao što biva u navedenom primjera iz Zogr. Mark. VI, 31. — 
Ovomu shvačanju ide u prilog i to, što se riječju neHk prevodi grčka 
riječ xčv, koja je postala od xai čv (— čáv). Kao noHK% tako dolazi 
do istoga značenja i hrv. daj — da ť, n. pr. Ile4HyNkTé NOHK AAH 
uaao. Domentijan ) 330. — A nu viď oči me, ter vjeruj daj njima, 
ako neéč ovime vjerovať riječima. Gaund. 189. (Budm. Rječn. II, 224). 
Savez partikule noHk sa HK u značenju >»circa< vidi se u tome, Što 
češ. asíi), koje se sa poné slaže u aspoň, a znači »okolo, více ménč, 
snad, skoro, etwa, irgend, ungefähr, beiláufig< (Kott), postalo je pak ja- 
mačno od hipotetičkoga a, dolazi i pred brojevima u značenju »circa«, 
n. pr. Byl zde asi pred hodinou: pače i aspoň dolazi tako, n. pr. Vlasta 
aspoň s padesáti na né se oborila (Kott). 

Koncesivna je partikula i HK u Ht-KkaTeo. Bauduči da #Hk-ka To 


HB$-k1TO. 545 


negirano glasi HH-KATO, mora HK-KATO značiti isto, što hry. i-ťko 
(koje je mlade i postalo u hipotet. rečenicama), jer je HM upravo ne- 
gacija od H#, a hrv. -íko znači »makar (bar) tko«: dakle mora HK 
značiti »makar (bar). Po tom n. pr. [l9HKOCHA CA MbHK HRKATO. 
Luk. VIII, 46 (Mar.) znači: Dotače 8e mene makar (bar, svakako) tko. 
(Drugo je makar tko sa značenjem »makar x, makar y, makar z.. .<.) 

Potreba za slaganje indefinita sa WK% osjetila se jamačno najprije 
onda, kad je pozitivni indefinit u guprotnosti s negativnim, n. pr. hrv. 
Ja sam donio nešto, a ti ništa (isp. i: Bolje je išta nego ništa). 
Ali je tako postali oblik napokon iz afirmativnih rečenica gotovo posve 
istisnuo prosti oblik (bez ut). 

S HK-KATO 86 može isporediti stsl. reag kt, bug. exam koň »gui- 
dam « (gdje je t€eA€, ex Konces.-hipotet. partikula), isp. €614: slovač. 
(malorus.) da Ato »aliguis« (ako je ďa partikula ďa [isp. hrv. daj — da £ 
>bar<], a ne — KkAa, kao što misli Miklošič u Synt. 80, isp. Maret. 
Vezn. $ 68): češ. (malorus., slovač.) Zeda kďo »makar tko«. Ali najljepša 
mu je analogija novogrčko xaveíc — xäv els »makar jedan«, koje je 
gotovo svagdje zamijenilo stari indefinit rig (Thumb, Handb. d. neugr. 
Volksspr. 67 i d.). Lat. ali-guis, ako je prva čest doista u 8vezi 8 
alius, može značiti eíc rig. Da bi ahus moglo značiti »jedan«, do- 
kazuje slav. HN%, koje znači i »drugi< i » jedan< (HWOporn): isp. Brugm. 
Demonstr.-Pron. str. 109. 

Koncesivno-hipotetičko značenje držim da je partikuli uk postalo 
od aseverativnoga (kao i slavenskoj partikuli Am ili grčkoj ) — et ili 
latinskoj si, isp. si-c), koje još ima grč. vať, vý, lat. nae, né. 

Od istoga je korijena kao HK postalo više partikula, koje se mogu 
podijeliti na dvoje: na koncegsivno-hipotetičke i na poredbene. Meďu 
koncesivno-hipotetičke pripada češ. xe-5(o) >ili<, upravo »možda«, 
tako da n. pr. Zaskočila si do lesa po trohu jahod »eô jiného 
lesního ovoce — znači: po malo (možda) jagoda možda drugoga šum- 
skog voča. Uporedo s hipotetičkim razvilo se od aseverativnoga i kau- 
galno značenje »guoniam« (Maretié, Veznici $ 90). Za hipotetičku 
držim i starosl. partikulu Me- 44 >©pelov, utinam« (Mikl. Synt. 259). 
Napokon ide ovamo i ono ne ili mm, koje se često (uz imperativ 6yx2) 
u maloruskom i ruskom jeziku dodaje indefinitnim i relativnim prono- 
menima, tako da je n. pr. rus. Vuza KYJa HM ÓVAb HrpaTb — hrv. otišla 
je nekuda (t. j makar kuda bilo) igrati se, a rus. uro mu 1m BAacr, 
TO A31 lipunMmy — hrv. što mi daš (t.j. ako mi makar što daš), to 
ču ja primiti (Mikl. Synt. 90, 181, gdje se ne, uu drži za negaciju). 
Isp. i lit. nekuňs f. nekuri — »neki<, nekadá — »kadšto«, u starijem 

Festschrift fúr Jagič. 30 


546 A. Musié, [£-xrTO. 


jeziku i nékas »guidam< (Delbr. Vergl. Synt. I, 518, gdje se ne drži 
za negaciju, Mikl. Synt. 91, koji kaže: »nékas guidam aus néj kas 
fir Hk-KaToO kann auf die Vermutung einer Verwandtschaft des mam in 
den hier behandelten Fällen mit uk flhren<). 

Ovamo če iči i staroind. ká“ cena — »makar tkoc, n. pr. ná tám 
ašnôti káš caná: njega ne stiže makar tko t. j. nitko (Delbr. Vergl. Synt. 
I, 514, koji drži na u caná za negaciju). 

U poredbenom značenju, koje je takoďer postalo od aseverativ- 
noga, dolazi maloruska i poljska partikula #8, n. pr. polj. mieso co 
dzien ni wilk žra: guotidie carnem uti lupi vorant, upravo: doista 
vuci (Mikl. Synt. 181). "Tomu sť odgovara lit. neš, n. pr. jis béga nei 
vejo nčszams: trči kao vjetrom nošen (upravo: doista vjetrom nošen). 
(Delbr. Vergl. Synt. II, 540, Brugm. Kurze Vergl. Gramm. 618, koji 
obojica nei takoďer tako shvačaju). 

Ovamo ide i staroind. na, n. pr. fšum ná srjata dvíšam: kao stri- 
jelu bacite neprijateljstvo (upravo: doista strijelu). (Delbr. Vergl. Synt. 
II, 537 ete., Brugm. Kurze Vergl. Gramm. 618, koji obojica ma tako 
shvačaju, a posljednji navodi za potvrdu avest. ča >doista< — grč. gý 
>kao:). 

Tako valja po svoj prilici shvačati i Komparativno Me-A6, NgE-ro. 
Suponirati se može: 

113% 1ECMA MXAPB HE TM — ja sam (tako) mudar kao ti [ego 
sum (tam) sapiens guam tu], pa onda: 

S13 1ECHk MRAPKŇ He(%é) TU — ja sam večma (tako) mudar 
kao ti [ego sum magis (tam) sapiens (— sapientior) guam tu]. 

Isp. novosl. Jaz sem modrejši kakor ti (Ziemer, Vergl. Syntax der 
indogerm. Comparation 188 etc., koji kao i Mik]. Synt. 179. drži HW€ 
za negaciju, a s njima se slaže i Delbr. Vergl. Synt. II, 019, ali Bragm. 
Kurze Vergl. Gramm. 618 shvača We kao poredbenu partikalu, isp. i 
Maretičeve Veznike $8 9%, gdje se takoder Hg shvača kao negacija). 

I a litavskom dolazi nei, nelgi kod komparativa, pa nekatp (Brugm. 
Kurze Vergl. Gramm. 618, Mikl. Synt. 180). 

Pitanje o odnošaju korijena naših partikula prema korijenu nega- 
cije Hg bolje je za sada ostaviti na strani. 


Zagreb. — Dr. 4. Musi. 


Slovenica.,“) 


Kar sem priobčil pod tem naslovom v nekaterih prejšojih letnikih 
» Archiva«, se je večinoma nanašalo na moje domače narečje (Sv. Juri 
na Ščavnici, severno-iztočna Slovenska Štajerska, politični okraj Lju- 
tomer). 

Kar objavljam evo v tem >»Jubilejnem Zborniku<, se tudi tiče po 
večini imenovanega narečja. 

Baš, ko sem začel pisati nastopne vrste, scm govoril s starejšim, 
inteligentnim kmetom, ki je v 8vojem govoru rabil izraze, že čisto 
nenavadne v nlajši generaciji: na pr.: piťovno dďrevje (— požlahtojeno): 
opet, broj, umorjen z ďelom (hrv. umoren — “umoriti" v slov.-književ- 
nem 8mislu je tam neznano), noťak reč po reči (und so gab ein Wort 
das andere). Ta zadnji zgled je posebno zanimiv, ker kaže, kako je y 
tej frazi ostal prvotni (in hrv.-srbski) pomen besede »reč«. Vobče so 
vsi ti izrazi ostanki —— rekel bi — predslovensko -šolske dobe našega 
naroda, nova šola je prinesla zapadnoslovenski (kar se tiče besednega 
zaklada) kranjski književni jezik in je izpodrinila marsikak izraz, ki 
je dotle svedočil o tesni zemljepisni in kulturni zvezi Slovenskih gorie 
s sosedno Hrvatsko. Stari Ijudje so rabili še izraz »orsag«, ki je se- 
danji mladini že neumijiv. 


Vzporednost dialektnih posebnosti in otroskega govora. 


Činjenica vzporednosti dialektnih posebnosti in otroškega govora 
je že konstatirana (na pr. Preyer, Die Seele des Kindes, Compayré, 
Moralni razvitak djeteta II. 59), posebe je pokazano to tudi gledé na 
glas r. 

Jaz hočem za ta pojav iznesti zglede iz slovenskoga narečja Sv. 
Juri na Ščavnici, oziromu iz govora svojih dveh 4—6 letnih dečkov. 

I. Tuja končnica -ter(en) 8e izpremeni v -er (č, visok e): cementér, 
cemončr, secčrati, kanjér, kanonér, komandérati, lenér(ati) — Lineal, 


#) Glej »Archiv f. slav. Phil.<, Bd. XXVI. 
307 


548 Fran Ilešič, 


lešpetčr, maščrati (margchieren), repetérati, rengérati — Zengérati (re- 
gieren), salotčrati (salutieren), šprancér (spazieren), štendčrati (studieren), 
talér, kolér — obratno: mirkati (vormerken, a: doma merkati). 

Slično v domačih besedah: hújdér, Kosčr, krampér, kúrvér, osčr, 
slokér, vodér, sredi besede: serka. 

Ostane pa -tr v leh-le zgledih: mehir, pap, pastir, v enozložnicah: 
mir, pir, 8ir, tir. 

Ta pojav izpremembe t- ja v e pred r, ki sigurmo ni osamljen na 
to narečje, nahaja analogijo v otroškem (dečinjem) govoru. Opazoval 
gem svoja dva dečka v dobi 4—6 let: otroci govore: klavél (elavir), 
odpelati (odpirati), seozela (ozira), papel (papir), papelček, sel (sir), okvel 
(okvir), v melu (miru), melen (miren), sela (sira), steli (štiri). 

Ta dečji izgovor je radi tega vreden pozornosti, ker otroci ne go- 
voré r-a, nego 7, kar bi hoteli imeti za fiziološki vzrok izpremembe 
i- jav e, totu manjka, namreč glas r (otrok pa ne reče: beli, nego bili). 

r pred : ne povzroči izpremembe samoglasnika : zato govori otrok: 
linglspiel (Ringlspiel), lisati (risati), liba (riba), stlie (strie). 

% 

Otrok si besedo predstavlja z + in ve, da bi moral v njej govoriti 
drug glas nego Z. Zato protestira proti temu, če odrasel v šali govori 7, 
ter pravi: »Ne Ziba—liba!!« (Ne more l-a popraviti drugače nego z 
golim protestom !). 

Na drugi strani pa mi deklica, ki nagiblje k samohotnemu izkriv- 
ljanju jezika, izpreminja besedo »klampe/< (— krompir) v »klampeu.«. 

II. V raznih, tudi slovenskih narečjih je samoglasniški r razvil 
pred seboj polglasnik : kert, smert (krt, smrt). 

Otrok mi govori: Kelt, smelt, velt, to je, čuje se polglasnik (skoro 
e), in sicer, dasi otrok ne govori r-a, nego /. Kadar je za r-om 80- 
glasnik, ki zajedno z njim težko zatvarja zlog, vstavi otrok predenj še 
drug polglasnik ter pravi: celen (črn), delel (drl), umelel (umrl), zapelel 
(zaprl), kakor: smalen (kmarn). 

Znano je, da Slovani nemško končnico -er izpreminjajo v -ar. Moj 
otrok izgovori lastno ime »Kozler<: Kozla/, to je, tudi v tem slučaju 
se c izpremeni, dasi ni glasu r, ki ga običavamo gmatrati vzrokom 
izpremembe. (Otrok pa pravi: plisel — prišel) !). 





1) Dodatno omenjam vpliv r-a na u v lastnih imenih: Orša (— Urša), Vorih 
(S Urh), a v nenaglašenem zlogu: Vrbán (— Urban), tudi: Roprt (— Ruprecht). 
[Pri Sv. Juriju se kakor za šalo govori: Roprtov Roprt je ša Roprtovega Roprta 
prosit, ka bi ša Roprtov Roprt Roprtovega Roprta nosit. Mislim, da je v tem 
stavku »Roprt< Ijudska etimologija iz »oprí<.) 


Slovenica. 549 


Poluglasnik pred nosnikom. 


Kakor vobče v iztočno-štajerskih narečjih, tako je tndi v narečju 
Sv. Jurija na Ščavnici poluglasnik dal c. 

Nenaglašen je ta e jako širok (odprt), na pr.: hlapze : hlapäc. 

V naglašenih zlogih je ta e dolg ali kratek. 

I. Ako je dolg, razločnjem 


a) slučaje, kjer zveni ta iz poluglasnika nastali e prav visoko 
(se izgovorja prav ozko ali tesno) kakor é: bobén, kocén, 
pedén, locén, lčn, dčn, ténki, méši (— manjši): 

b) slučaje, kjer je ta e srednje širok (odprt): nohét, vihér, laket, 
šepét, kijéc, Stuhče: pčaji, tést, včs. 

II. Ako je dotični naglašeni zlog kKratek, razločujem zopet dvoje 
slučajev, in sicer 

a) slučaje z ozkim ce: vzemen, genen, z meno, tema: 

b) slučaje s srednje odprtim e: lehek, sneha, megla, pekel, vogéa, 
rogóa (vogel, rogelj), tešče, dež, gnes (— danes, zato tudi: 
gnešnji), ves (vsa, vse), reca, meša, te (— trda), pes, sep, 
žnjec, premeknen, vteknen. 

Skupini I. a) in II. a) se krijeta baš tako kakor I. b in [I. b). 


V prvih dveh skupinah se govori ozek e (č), v drugih odprt. 
Kako si je tolmačiti oni ozbi e v prvih dveh skupinah? Uvaževati je 
nosnik, ki stoji za njim v vseh navedenih zgledih, z njim si ga tol- 
mačim. 
Po besedah s prvotnim polglasnikom sta se povedli tudi besedi: 
plamen, korčn, ki izprva nimata polglasnika, a imata sedaj v sebi ozek 


dolg č. 
8/0. 

Narečje Sv. Jurija na Ščavnici v sklanjatri, na pr. v 6. sklonu 
ednine ne pozna razlike med gelenz-mésto in kralj-polje. Zato 86 go- 
vori: 8 8rcon, z bitjón, z grmovjón itd. 

V 1. sklonu ednine pa so srednji samostalniki ohranili e: srcé, bitjé, 
grmovjé itd. Vpraša se, zakaj se je ohranil c vy prvem, a ne tudi vy 
sestem sklonu. Najbolj je tu delovala pač analogija soglasniških -»- 
in -ť- debel (ime, tele), ki imajo v imenovalniku: e, v instrumentalu 
pa ne. 

Prirevniki pa niti v prvem sklonu ne poznajo več -e za sredoji 
spol, govori se: toto vino je ardečo: mleko je vročo: to je vgo mleko. 
Ni dvoma, da je ta o nastopil radi sklada s končnico samostalnikov. 


550 Fran Ilešič, 


To je razvidno baš i iz tega, ker na pr. v besedah >»ves, vroč<« ostane 
e, ako ni samostalnika: vse je za nič. Gnes je vroče (heute ist es heib). 


Predlogi pri krajevnih imenih. 


I. Na vrašanja: kje? kam? odkod? določujemo kraj 
a) pred vsem 8 predlogom v in tz: v Ljubljani, v Ljubljano, iz 
Ljubljane, v Zagrebu, v Zagreb, iz Zagreba itd. 

Ista predloga stojita pred krajevnimi imeni, ki so izprva patro- 
nymica (takih imen je zlasti mnogo baš v Slovenskih goricah): na pr.: 
v Rádencih (v Radence, iz Radenec), v Bučečóvcih (v Bučečovce, iz 
Bučečovec), v Logárovcih, Kokóričih, v Bolehnéčicih, v Seliščih, v Slab- 
tincih, Okoslavcih itd. Ti izrazi nalikujego izrazu »v Lahih< (— v Fur- 
laniji, pri Gorici) in kažejo, da je v slovenščini prav govoriti in pisati: 
v Slovencih, v Nemcih itd. Prvotno spadajo sem tudi imena, ki se 
dandanes sklanjajo: Poličane, Poličan, v Poličanah, v Gorjah (prim. 
Levčev »Pravopis« pag. 32). 

b) večprat stojita predloga na in síz): na Dunaju, na Reki, na 
Gori, na Górici, pač tudi: na Dobravi, na Dobrni. 

Ti slučaji kažejo jasno, kdaj stoji na vprašanje kje? predlog na: 
takrat namreč, ako krajevno ime izprva pomeni goro ali reko, skratka 
širší kraj, s katerega.... 

To nam utegne v mnogih slučajih biti kažipot pri razlagi prvotnega 
pomena imena. 

Govori se le: na Vrhniki, na Vrhniko (pri Ljubljani, Oberlaibach) 
in pri Sv. Juriju na Ščavnici o vaseh: na Čakovi, na Čakovo: Jamna, 
na Jamni (na Jamno, z Jamne), na Blagúši (na Blagliš, z Blagiiša : na 
Ženiki, na ZŽenik: na Kranjskem: na Dovjem. 

Mnogokrat se je izgubilo prvotno naziranje kraja, često pod tujim 
vplivom, zato se govori in piše večkrat: v Reko, vedno pa že: v Go- 
ríci (ob Soči), v Gorico, iz Gorice, v (Škoffi) Loki, iz (Škofje) Loke: 
tako je pač tudi s kraji, ki se imenujejo Bistrica (prvotno ime reke 
ali potoka): v Bistrici (nam. #na Bistrici). — Popolnoma se je prvotno 
naziranje izgubilo pri izrazu vrh (— vinograd v Slovenskih Goricah): 
zato 8e ne govori: Idemo na vrh! ampak: v vrh! (Smo bili v vrhi, 
tudi: v goríco, Šmigoc, Gramm. p. 209) in pri lastnih imenih: v Mo- 
rasken vrhi, v Rožičken vrhi, v Okoslasken vrhi in tudi: »v Sovjak« 
(ime »vrhac), toda: na Galošaki, na Kokolanjšaki, na Borošaki itd. Na 
Kranjskem: v Dobrepolju, Devica Marija v Polju. 

Umevno je, da se pri izrazih kakor »Štajersko, Kranjsko, Hrvatsko, 


Slovenica. 051 


Goriško itd.« rabi predlog na: zakaj ti izrazi srednjega spola pomenijo 
izprva širší kraj: das Stejerische, das Gôrzische itd. Enako je tudi 
presojati ime Krško (Gurkfeld): praviloma bí se prvotno moralo reči: 
na Krškem, a 8e dandanes običajno piše: v Krškem !). 
c) Mnogokrat stoje na vprašanja: kje? kam? odkod? predlogi: 
prí, k, od, in to pri imenih Žup:, na pr.: pri Kápeli smo bili 
(in Kapellen), k Kápeli gremo, od Kápele sem doma, od Ká- 
pele grem: — pri Sv. Juriju, k Sv. Juriju, od Sv. Jurija: — 
pri Sv. Križu, k Sv. Križu, od Sv. Križa (tn St. Georgen, tn 
HI. Kreuz): — pri Sv. Dahu (tx Hl. Geist), pri Mali Nédelji 
(13 Kleinsonntag), — pri Negovi (tn Negau), k Negovi, od Ne- 
gove, pri Sv-Treh kraljih itd. 

Pri teh imenih prevladnje predstava cerkve: cerkey je bila v teh 
slučajih (vsaj v nekaterih, ki so postali potem vir analogije) začetek 
sela. Nazivi pomenijo izprva toliko kakor: K cerkvi Sv. Jurija itd. 
Polagoma 8e je naziv raztegnil na vse selo in tedaj se je moégel izpre- 
meniti tudi prepozicionalni izraz. Misel na cerkev je laže izginila iz 
predstave tam, kjer je pred imenom svetnika namesto »Sveti« stalo 
> Sent< (Sanetus): »Šent« je bila neumljiva beseda in je kot taka po- 
tisnila misel od svetega Jurija in »cerkve Svetega Jarija< na selo in 
Župo — in Ijudje so hodili © Šent Juri, v Šent Vid, Šmarje itd. in tako 
hodijo dandanašnji na Kranjskem, dočim hodijo iztočno-štajerski Slo- 
venci »>X Sv. Juriju< in »A Sv. Vidu<. Ljubljančan, Primorec, ki pri- 
deta v Slov. gorice, govorita pomoťno, da mislita iti © Negovo itd. 

x 

Posebno poglavje naj bo odkazano w/ct! 

Mesta imajo ulice in ceste. Ljubljančan stoji na ulici, kakor kmet 
zunaj na cesti, stanuje pa x“ Prešernovih ulicah, © Gospodskih alicah 
ali sa Miklošičevi cesti. Iz teh zgledov se vidi: ako imamo opraviti 
z lastnim imenom kake posebne ulice, rabimo predlog v. Stvar je ista 
kakor v nemšični: auf der Gasse, in der Herrengasge. 

V oči pada množina pri imenih ljubljanskih alie: Kolodvorske 
ulice, Cigaletove ulice itd. 

Ta množina je tuja ostalim Slovanom, pa tudi izvenkranjskim 
Slovencem. Listi, kakor celjska »Domovina« pišejo ednino: dá, celo 
napisi v mestecu Kamniku par ur nad Ljubljano imajo odnino. Dokler 
nisem stalno bival v Ljubljani, sém mislil, da je v časniških navedbah 


1, Misleč, da je krivo pisati napr.: Sv. Juri na Ščavnici, češ, da Sv. Juri ni 
gori na Ščavnici, 80 pod vplivom dijaške doktrine pred 20 leti začeli pisati: Sv. 
Juri ob Ščavnici. 


502 Fran llešič, Slovenica. 


na pr.: »Kolodvorske ulice št. 5< oblika na »-e« genitiv ednine, odvisen 
od samostalnika >število«. 

Ta množina v tmenu ljubljanskih ulic je s stališča ususa slovenskega 
Jezika neupracičen in očividno lokalizem. Pleteršnik ima za >»Gasse< 
pred vsem ednino »ulica< po najznamenitejših slovarjih, 0 množimi 
„>nlice< pa pravi, da pomeni ozko pot, Hohlweg, der Viehtrieb 
(eden izmed virov Pleteršnikovih, Cigale, pravi sub »Gasse<: ulice pl., 
nach Vodnik sowie im Altslavischen und allen tbrigen sla- 
vischen Mundarten ulica: — Šmigoc, Grammatik, p. 25: ulice enger 
Weg, Gasse, igstolako Murko v slovnici p. 18). Cf. Poradnik 1903, No. 1. 

Nova Ljubljana nima več >sotesk« in »zagat«, tadi ni več »mesto< 
xar ččosýúv le za okoličane, nego je vseslovensko središče, eno izmed 
slovanskih center. Zato je pričakovati, da dobe na skoro tudi imena 
ulie edninsko obliko: ulica (ne: ulice). 


Sv. Juri na Ščavnici (Štajerska). Dr. Fran lleštč. 





Das Kúrzungsprinzip in Ortsnamen. 





Konstantinopel heit in der modernen griechischen Volkssprache 
bekanntlich ňj Iódlu, der Einwohner ó IloAírns. Diese Benennung láBt 
sich gchon ziemlich frtih, spätestens im 10. Jahrhundert!), nachweisen: 
gie steckt auch in dem ttirkischen Sťambul, dessen Erklárang aus "c 
7h» Ilól. (gesprochen Stímboli) jetzt vôllig sicher gestellt ist, nachdem 
Hesseling (Revue d. études grecs III 1891fF.) und G. Meyer (Túrk. 
Stud. I 14) das a der ersten Silbe einleuchtend aus der Vokalharmonie 
der ttirkischen Sprache hergeleitet haben: eine weitere Sttltze bildet 
die Form Zrnizcóle statt ITól. fir Konstantinopel im kappadokischen 
Phertakäna (delrlov r. igor. čraig. I 504). Wohl allgemein wird aber 
das ngr. Ilól. so aufgefabBt, dab die Hauptstadt und grôbte Stadt des 
byzantinischen, jetzt des ttirkischen Reiches als die »Stadt« xar ččovňy 
bezeichnet worden sei?). Sehon Romanos Nikephoru vertritt in seiner 
Mitte des 17. Jahrhunderts verfaĎten Grammatik der griechischen Valgär- 
sprache diese Meinung (Jacguet, Journal asiat., I. Sér., IX 1832, S. 458): 
Unde fit s Tijv nóbiv pro eis T7hv nóbiv, ad urbem fd est Constanti- 
nopolim) per ezxcellentiam. lIIôliv entm nullam aliam urbem vocant 
Graeci, solam tvero Constantinopolím per excellentiam: sed alias omnes 
urbes vocant xáaroa. 80 naheliegend diese Auffassung auf den ersten 
Blick erscheint, ist sie doch keineswegs einwandfrei. Man denkt zwar 
sofort an die scheinbar parallelen Ausdrticke čaru fir Athen und ur3s 
fir Rom. Aber diese Ausdrucksweise war auf einen viel engeren Kreis 
beschránkt als das allgemeingriechische Iló4i. Wenn der Attiker unter 
der »Stadt< schlechthin seine Stadt, Athen, versteht, so ist das ohne 





1) Die Belege in Sophokles" Lexikon: Sokrat. Hist. eccl. VI 6 (Migne Patr. gr. 
67, 618. 5. Jahrhundert), Agathias p. 283, 22 (6. Jh.), Theophan. 280, 18 (9. Jh.), 
Konst. Porph. De admin. imp. 208, 20. 22 (10. Jh.), sind alle nicht recht beweis- 
kriftig, da no4ic an diesen Stellen noch nicht als Eigenname fungiert. Ein au8- 
driickliches Zeugnis fiir den Eigennamen Bólin ist das des Masudi (10. Jahrh.). 

2) Vgl. Oberhummer in Pauly - Wissowas Real - Encycl. unter Constantino- 
polis 960. 


504 Paul Kretschmer, 


weiteres begreiflich. Auberhalb Attikas war aber diese Bezeichnung 
nicht tiblich und sie hat auch nie wie # lló/% die Geltung eines wirk- 
lichen Eigennamens gewonnen. Ahnliches gilt von lat. uršs — Rom. 
Dagegen wäre es doch merkwtrdig, wenn der Grieche in groBen Stádten 
wie Saloniki, Smyrna, Athen, Alexandria mit der Sťadť schlechthin 
nicht die ihm zunáchststehende GroSstadt, sondern das entfernte Kon- 
stantinopel meinte. Das wird auch durch die eximierte Stellung der 
Hauptstadt nicht gentigend gerechtfertigt. man denke sich nur, daďB 
-etwa der Prager, Grazer, Triester Wien einfach als »die Stadt« benennen 
gollten! Vollends widerlegt wird jene Auffassung aber durch eine Parallele, 
auf die ich schon frúber einmal (Der hentige Lesbische Dialekt, Schriften 
der Balkankommission VI, Sp. 344) in anderem Sinne hingewiesen habe. 
Eine kleine kretische Stadt, heute nur ein Dorf bei Rethymno, namens 
Aoyvovúrrobis, scherzhaft auch ľaidovgeovirokis genannt, wnrde von 
den Venetianern, natlirlich nach griechischem Vorgang, einfach als 
ITólis benannt. Schon in dem Vertrage zwischen Venedig und Kallierges 
vom Jahre 1299 (4)nvä XIV 305) ist im griechischen Text von rág 
xafBaAlaolac 1s llókng, im lateinisehen smt/itias de Stinboli die Rede, 
womit Argyrupolis gemeint ist. Auch die Berichte der venezianischen 
Rektoren Kretas nennen sie Stúmboli (Noiret, Docum. inéd. S. 88 vom 
J. 1397. S. 197 vom J. 1409). Wenn also das kleine Argyrupolis so 
gut wie das groBe Konstantinopel llólic genannt wird, so haben wir 
es in beiden Fällen mit einer Abktrzung zu tun. | 

Wir haben hier ein Beispiel dafir, daB das aus dem Gebiet der 
Personennamen wohlbekannte Prinzip der Kúrzung auch fir Ortsnamen 
gilt, freilich in anderm Umfange. llól. gehôrt zu den äuBeren 
Kúrzungen, die einen langen aus zwei Gliedern bestehenden Namen 
auf eines reduzieren (und der Name Ktwvoravrivoúirokig ist ja geradezu 
berlichtigt wegen seiner Linge), wobei entweder das erste oder das 
zweite Glied weggelassen wird. Vgl. Dodôncwv — Iokvgeddiuov u. dgl., 
ngr. uóprns "Totengráber" ans ital. beccamorti (G. Meyer, Ngr. Stud. IV 
93), von Ortsnamen lláxrog Chron. v. Morea v. 3026 — Naýsnaxrog. 
Zeúšis — Zeúšunnos, Blavos — fiaroJávaros, GNGVÓS — GNGVOTWwYY, 
in der Wiener Volkssprache ďer Werkel, der Aschen — Werkelmann, 
Aschenmann. 50 klrzt man in RubBland den etwas langen Ortsnamen 
Nižný Novgorod, 80 genannt zum Unterschied von dem Novgorod bei 
Petersburg, zu Nižný ab, tlirk. Filide — Plilippopolis, Edirne bulg. 
Odrin — Adrianopolis, Kúln — Colonta Agrippinensís, Air — Aguae 
Seztiae USW. 

Diese Art der Ktrzung kommt nur fir zweigliedrige Ortsnamen 


Das Kirzungsprinzip in Ortsnamen. 555 


in Betracht. Andere werden entweder am Anfang, am Ende oder im 
Innern gektrzt. Fuúr die Anfangskúrzung ist ein klassisches Beispiel 
Zalovíxn aus ©ecaalovíxn. Die ktirzere Form findet sich schon im 
Mittelalter. Zu den zahlreichen Belegen, die Tafel De Thessalonica 
eiusgue agro S. 181f. gesammelt hat, Salonicta Chron. Fossae Novae, 
Saloniguium Anon. Cassinensis, Salonica Wilhelm v. Apulien, ňj Zalovíx)) 
neben rô Zalovíx. Chron. von Morea v. 1010. 1052 u. 0., mhd. Salnech: 
gind die Belege der mittelalterlichen Seekarten und Portolane hinza- 
zufligen: Salonicha Atlas Luxoro XIII. Jh., Portolan Rizo 1490 n. Chr., 
Andreas Benincasa XV. Jh., Salonychi Portol. Versi 1445, Salonigui 
Giraldis Karte, Salontc Portol. in Parma XV. Jh., ferner Salonichi 
Noiret, Documents inédits S. 165 (1406), arab. Salónig bei Idrisi XII. Jh. 
nach Tomaschek, Sitzgsber. Wien. Akad. 113, S. 301 f., tlrk Selanii. 
Die Slaven haben den Namen auch noch am Ende gekúrzt: Solun. Auf 
eine Parallele Kovoícxa bei Theophyl. Simocatt. VII 2, 19. VIII 6, 7 — 
Securisca an der unteren Donau (Moesia inferior) machte mich Konst. 
Jireček aufmerksam. Kurzung am Wortende (vgl. ngr. drá 816 — diafárns 
auf Nisyros, Zvyoág. Ayúv 1 383, epir. Júja — Jvyárne I 42) zeigen 
z. B. Mogontia ahd. Magtnza Mainz — Mogontiacum, poln. Czestochy — 
Czestochowa (Russ.-Polen), AKolbuszka mit Deminutivendung — Kolbus- 
zowa (Galizien, nach Mitteilung von Kas. Nitsch): russische Ortsnamen 
auf -sk wie Sťšedrinsk aus Stšedrinskoje (seló). 

Fúr die innere Ktirzung ist amerik. Frisco — San Francisco ein 
gsehr bekanntes Beispiel. Besonders häufig ist die Erscheinung in den 
deutschen Ortsnamen, die durch die Zusammensetzung mit Personen- 
namen eine unbegueme Liinge erreicht haben, wie 4lsčach aus Adolfes- 
bach, Alsleben aus Adalolfesletba, Gilshausen aus Gedolfeshusen, Riz- 
dorf aus Richardsdorf (vgl. K. Z. 38, 1331) usw. Poln. Kšaňovice Ang 
RKržyžaúcowice, amtlich Krísanowiťz in Oberschlesien (nach K. Nitsch). 
Ein schon altgriechischer Fall scheint „/úca — „1čosca nach Hesych, 
das durch 4aocaíois der groBen Inschrift von Larisa Z. 19 bestätigt 
wird (Meister GDI. IV S. 33). Auch diese Ktrzung hat der Name 
Constantinopolis erfahren, wenn er nach Egli Nom. geogr. 504 von den 
Levantinern zu Cospoli gektirzt wird. Zwei neuere griechische Belege 
môgen den Schlub machen: Certgo, der italienische Name von KúJnga, 
ist innerlich gekúrzt aus Citerigo, Ciďerigo, wie der Name z. B. auf 
der Karte des Andrea Benincasa (15. Jh.) lautet. Schon eine Urkunde 
von 1275 bei Hopf, Chronignes Gréco-Romaines, hat Zoci Cedrtgi, die 
venezianischen Urkunden des 14. und 15. Jahrhunderts bei Noitret, 
Documents inédits pour servir á ľhistoire de la domination vénitienne 


556 Paul Kretschmer, Das Kúrzungsprinzip in Ortsnamen. 


en Crôte de 1380—1485 (Bibl. des écoles franc., fase. 61) Ceďerict 
(S. 93 vom J. 1398 u. 8.), Cethericum (8. 379), Cithkericum (53. 447)1). 
Die Ktirzung Cerígo ist auch schon am Ende des 13. Jahrhunderts nach- 
weisbar?). Cíierigo aber ist aus KúJnoa oder der Nebenform KvJneta 3) 
entstanden wohl durch Anhängung der in Oberitalien häufigen Orts- 
namenendung -igo: ebenso haben die Venezianer den Namen der rhodi- 
schen Stadt Lindos zu Lindigo gemacht: Lendego bei Andr. Benincasa, 
Lendegi auf der Katalanischen Seekarte, Landigo bei Blaeuw 16. Jh.“+). 
Wie Ctterigo zu Cerigo haben die Venezianer auch Zakynthos“) zu Zante 
gektrzt, eine Form, die schon im 13. Jahrhundert begegnet“). — Diese 
Beispiele flir die Ktrzung von Ortsnamen lassen sich gewil) aus allen 
Gebieten bedeutend vermehren: sie werden aber in der Regel erst 
bemerkt, wenn sie aus der Umgangssprache, in der sie entstanden 
gind, in die Schriftsprache emporsteigen. 





1) Vgl. Leonhard, Die Insel Kythera, 128. Erginz.-Heft zu Petermanns Mit- 
teil. 1899, S. 2. 

2) In der Namenliste ľnsulae Aegeopelagi, Hopf Chron. Gréco-Rom. S. 175. 
Zerigo Portolan Rizo vom J. 1490 und in Giraldis Karte. 

3) Kv$ngia war auch im Mittelalter noch úblich: Hierokl. Synekd., Kv9ovgia 
Chrysob. Monemvas. (Leonhard a. a. 0.), Chituršam vel Cythaream tnsulam guae 
Citri hodie nominatur, Buondelmonti c. 1. 

4) Vgl. Lelewel, Géogr. du Moyen-Age. 

5) Bei den Venezianern begegnet auch ejne Form Jacynthus: Buondelmonti 
c. 6, Jacinto Andr. Benincasa, Jacianto Portolan der Magliabeochiana No. 72, Jac- 
cianto Port. in Parma, 15. Jh. Jazanta Katalan. Karte von 1375. Sie scheint auf 
umgekehrter Schreibang zu beruhen, weil z- und /- zusammengefallen waren: vgl. 
Zeraz — [toat, andererseits Josimus — Zvciuos (Seelmann Auespr. d. Lat. 239). 

6) Hopf, Chron. Greco-Rom. S. 176. Port. Millo 16. Jh. Zantte Port. Magliab. 
No. 11. Alzante Blaeuw. 


Wien. Paul Kretscehmer. 





Budimski lekcionari XVIII vijeka prema bosanskodalmatin- 
gskomu od B, Bandalaviča. 





Ima tomu više tragova, da je koji dubrovački ili dalmatinski pisac 
na izmaku XVIII vijeka u Slavoniji poznat. Mnogi govore i o nekom 
utjecaju Dubrovčana na Slavonce, no ispravnije je ostati pri činjeni- 
cama, koje nam potvrďuju samo neko slabo dodirivanje. Ne prelaze 
u Slavoniju iz Dubrovnika, ni Dalmacije, smjerovi Književni, nego samo 
pojedina mjesta, citati, reminiscencije. Zašto je tako, to dovoljno 
razjašnjuje velika razlika kalturna tamo i ovamo. A dijeli obje knjiže- 
vnosti i raznoliko narječje. Osobito dalmatinska čakavština natrunjena 
talijanizmima tuďa je i nerazumljiva slavonskoj štokavštini našaranoj 
turskim, maďarskim i njemačkim provincijalizmima. I političko odi- 
jeljenje sprečavalo je meďusobni saobračaj, U Slavoniji jak je nada 
sve kulturni utjecaj njemački, pred njime iščezava svaki drugi. 

Čini se kao da Kačičev Razgovor ugodni jedini veže u XVIII vijeku 
8ve naše pokrajine u duševne rodbinske veze. Premda je tako, ipak ni 
pri njemu ne valja govoriti o »utjecaju«, jer u XVIII vijeku Kačič unatoč 
svojoj popularnosti još nema onoga kujiževnoga značenja, što ga dodiva 
istom u osvitku narodnog preporoda. A oni, koji ga time oponašaju, 
da u svoje prigodne pjesme o junaštvima svojih suvrementka upliču 
obrate iz narodne pjesme, i ne slute poznije značenge pjevanja na 
narodnu. Po razvitak književnosti Kačič u XVIII vijeku ostaje još bez 
gsvakoga značenja. 

O nekom utjecaju, prem ne umjetničkom, ipak možemo govoriti, 
ondje, gdje se slavonski pisac pomaže razvijenijim /eztkom starije knjige 
dalmatinske za crkvenu svoju potrebu. Samo tu ga je nužda pritisla, 
da uči iz vlastite starije književnosti, jer tuďi jezik, u kojem je bio 
obrazovan (latinski i njemački), nije mu ovdje bio od koristi. Crkve- 
nom potrebom bit če da je bio izazvan i prvi književni rad u Slavo- 
niji, a taj se sigurno več u svom početku stao obazirati na stariju 
Književnost u Bosni, Dalmaciji i Dubrovniku. 


558 Dragutin Prohaska, 


Dragocjena vijest o tome nalazi se u jednome talijanskom pismu, 
što ga čitam u Acta Bosnae: »Eminentissimi! Fra Nicolo da Possega. 
redovnik provincije Bosne Argentine najponiznije moli V. E. za ďva 
rgečnika 1lirska i dva turska, pošto je on bio zamoljen od nekih samo- 
stana njegove pokrajine željnih, da poučavaju neke mladiče jezike gore 
spomenatih rječnika, da mogu što sigurnije proputovati turske krajeve, 
u kojima oni borave. Gore spomenuti molitelj prosi za to najponiznije. 
U Rimu, 20 aprila. god 1665 1).< 

Ako je tu bio zahtjevan rječnik Mikaljin, a taj je i bio od Propa- 
gande izdan u Rimu 16493), onda u njemu imamo vidjeti najraniju svezu 
Slavonije sa Dalmacijom: i to preko Bosne, jer Mikaljino jezično blago 
bosanskog je porijetla$). 

Tim istim patem postoji sveza izmeďu lekcionara slavonskih i 
dalmatinskih. 

Najraniji lekcionar slavonski, pisan ikavskom štokavštinom ugar- 
skog podunavlja, jest po svoj prilici neki Nestčev od god. 1740, štam- 
pan u Budimu“). 

Od dalmatinskih lekcionara, štampanih u 2lľecíma najdalje siže u 
XVIII vijek (do god 1773) onaj, što ga je priredio F. [Ivan Bandalavič 
god 1613. Ove Bandulávičeve Pištole“) služile su podlogom Kesiču £ 
ontma, šlo su Kesičev rad nastavljali, jer Bandulavičev lekcionar bijaše 
Kesičevu ne samo po vremenu nego i po /eztku najbliži. 

Treba da se zato najprije obratimo Bandalaviču i da u kratko 
označimo njegov položaj prema starijim dalmatinskim lekcionarima. 





1) E. Fermendžin, Acta Bosnae, 512. 

Z) Et sumptibus sacrae Congregationis de Propaganda Fide impressum (u 
natpisu). 

3) Šafatík P.: Gesch. der stidslav. Lit. 11, 108—109. 

4) Epistole i Evangelia priko sviju nedilja, i blagi dneva svetih godiscnji. 
I muka Gospodina Nass. Isukersta. Po Mattii, Marku, Luki, i Ivanu, u jedno 
sloxcna. Po redu Rimskoga Misala Clem. Papae VIII i Urb. VIII razrediena. 
Stroskom pokojnoga gosp. Antuna Kesicha, Gragianina Budimskoga doverssena A 
8- nastojanjem brata njegova 0. P. Fra. Nicolae Reda IR. Franac Obsluxitelja Pro- 
vinciae Bosnae-Argentinae pocseta, koj u vrime strassnae kugae, s-tranda pris- 
gsavssií na vicenji pokoj, drugoj Bratji pocseti posao ostavisse, koja Bratja i do- 
verssisse. (tod. Gos. 1740. Tlacseno u Budimu, kod Veronikae Nottenstajnin 
Vdovicae. 

o) Pisctole i Evangelya príiko snega godiszta novo istomacena po razlogu 
Missala Dvora Itimskoga — Od svigh pomagnkanyih koliko moguchie bisse koya 
dosad nebighu ocisetena: i sasvijmi, koga dosad u slovinschi yezik magnkahu s 
velikom pomgnyom istomacena, i vírno prinessena, z novemi svetci. Pristupisce 
k gnim mnoghij blagosovi: Red karstenya: i kalendar Papae Gargura: 8 Tabulom 
Blandanijh pomiseglivijh. Po F. Ivanu Bandulaviču Skop. R.M.B. V Bnecich, Po 
Nicoli Pezzanu. 1718, 


Budimski lekcionari XVIII vijeka prema bos.-dalm. od B. Bandaulaviča. — 559 


]. 


Bandulavič je prvi lekcionare primorske, pisane čakavištinom okrenuo 
na štokavšlinu. No ni on nije čisti štokavac, nego zastupa neku pre- 
laznu smjesu jezičnu, u kojoj vladaju čakavske riječi uz štokavske 
forme. Sam on naziva 8voj posao »iznova pisanje<, a nabraja i razloge, 
zašto je iznova radio. Poglavito zato, da nade »za vas jeziA: opčenije, 
koji osobite nadhode vokabule, alití úmena € ričili«. Na kraju Pištola 
nalazi 8e popis riječi, »koje se po veče načina mogu razumjeti u jezik 
glovinski<. Te su riječi večinom dalmatinsko-čakavske, koje Bandalavié 
tumači izrazima štokavskima n. pr. čoj tumači sa rať, vojska, člihu sa 
plyuska mora, betežní 88 pomorníi, otrovní, poja (aor. 3. |]. 8g.) 8a vze 
i t.d. A u tome gmislu mijenjao je Bandalavič i u tekstu uzimaju 
či za izraz specifično pokrajinski (čakavski) riječ opčenitiju-štokavsku. 
Bandalavič bijaše i po svome porijetlu štokavac?), i opčenitija mu 8e 
činila ona riječ, koja je njemu štokavcu bila poznatija. [Istu težnju 
za opčenitiji jezik, gotovo za književni, izrazio je i B. Kašié: Menm 
fuit diuturno labore in paene infinita idiomatis Illyrici varietate per- 
geribere communitori dialecto Illyricis, guod Latinis sermo Latinus prae- 
seripsit, Šaf. 76. II, 206]. 

Bandulavič imao je pred sobom kao uzor Pistule i evanjelia po 
Domu Benedatu Zborovčiéus), koja gu do njega više puta bila izišla 
[god. 1543, 1544 i 1586]. Da Bandalavič nije posegnuo preko Zboro- 
včiča natrag za prvim izdanjima, dokazuje isporedivanje snjime i Ber- 
nardinom Splječaninom$). ([Bandulaviéč ima n. pr. meu, Zborovčiéč meu, 
Bernardin meju: Band. tmenu, Zbor. imenu, Bern. jimenu, Band. vskri- 
Šuju, Zbor. uskrišuju, Bern. uskrsnuju: i t. d.]. Dakle je več Zborovčič 
mijenjao, promijene se tiču oblika i riječi, koje, kako veli Maretié 
(ib. IX), več u njegovo vrijeme u njegovu kraju nijesu bile obične. 

Dakle je Bandulavié mijenjajučí tekst Zborovčičev samo nastavto, 
šlo je ovaj več počeo. 

Zanimljivo je to, da Bandalavič tijekom knjige same sve više i više 
napušta čakavske forme Tako na prvih 40 stranica vlada ne samo 

1) Iz predgovora (Štiocu razboritomu) k izd. od god 1645. list. 2. 

2) Rodio se u Skoplju u Bosni, i živio je najviše u Bosni i Srbiji. (Horanyi 
I, 113 — Šafafik, Gesch. der siidsl. Literaturen II, 26.] 

3: Treče izdanje: Pistule i evanjelja po sve godišče hrvatskim jazikom stu- 
mačena. Novo prištampana i 8 pomnjom privijena po načinu novoga missala 
narejena po sfetoj materi crikvi. — Prodaju se u Bnetcih pri sfetomu Žulianu u 
knjigara, ki drži zlamen od mačke. 1586. 

4] Lekcionarij Bernardina Splječanina. Po prvom izdanju od god. 1495. izd. 
Jugoslavenska akademija znanosti i umjetnosti (Dr. T. Maretié]. U Zagrebu 1885. 


560 Dragutin Prohaska, 


u epistulama prenesenim iz Zborovčiča, nego i u novijim dodanim, pre- 
težno čakavska forma participa praeterita t. j., na /, dok od stranice 
39. te dalje stoji pretežno štokavski oblik na o. Zboravčič je miješao 
obje forme, jer to su činili več njegovi prethodnici. I kod Bernardina 
sačuvano je 2 do 88 str. njegova izdanja (Maretič 76. str. XII), i Rešetar 
ga zato dijeli u dva nejednaka dijela: u sťarigí, gdje se bez promjene-l 
na kraju slovke čuva, i u mlaďi, gdje ge uz -7 nalazi i -01). Bandalavič 
dakle od str. 39. svojega izdanja provodi skroz mlaď: oblik part. praet. 
[str. 39: včinio, zapovidio, blagovao, blagoslovio, svršio, privario, podlo- 
žio, str. 41. pridao, izašao, poslao prema pridal, izašal, poslal kod 
Zborovčiča). 

To prelaženje u stokavštinu može 8e i na nekim drugim oblicima 
opažati, tako na 1. 1. sg. praes. Do str. 38. Bandalavič ostavlja 
Zboravčičeve forme s nastavkom na v, ali dalje ih zamjenjuje sa onima 
na m str. 38: blagujem mj. blaguju, blagoslovim mj. blagoslovlju, vmrem 
mj. vmru, vcíním mj. vcinju?). — Samo za jedan jedini glagol sačuvao 
je Bandalavič oblik na «, za govoru. [Oblici na m dolaze od drugih 
glagola i ranije pred str. 89, tako na str. 34 gredem, idem, ali to biva 
u novim Bandalavičevim dodacima. | 

Još ranije, več od str. 26, odustaje Bandulaviéč od oblika 3. 1l. sg. 
aorista na £ (za buduce vrijeme) te meče složeni oblik: infinitiv sa čuďe 
ili sa če n. pr. vratiti če tebi (str. 20), činiti bude, bude hoditi, bude 
čuvati, bude živiti (str. 30). 

Ako li 8e uzme u obzir, da je Bandaulavič više puta preštampavao 
svoje Pištole, a ipak na prvim stranicama ostavljao starije oblike, onda 
čini se, da to ostavljanje nije bezrazložno. I to, da je u glagolu govoru 
gačuvan stariji oblik, nije tek slučaj. Glagol govoru dolazi u stalnom 
obratu sy. pisma na počeťku mnogih evanejelja. Nešto slična se dogaďa 
i sa #icegalima u pisanim kodeksima, početno slovo nekih čiírilskih 
8pomenika je glagolsko, starije. Mora da je odgovaralo nekom nabož- 
nom običaju bar ispočetku čuvuti starinu. 

Štokavština Bandalavičeva očituje se tolikim priznacima, da je nije 
potrebno dalje dokazivati. Več u prvoj lekciji zamjenjuje ča i zač sa 
što, kadi sa gdí. A ono Ššto je namjeravao mijenjati »0sobene< riječi 
>opcenitijima« on izvodi tako da n. pr. za /tža veli Auča, za jazik — 
jezik, pritač — prilika i t. d. Ali dosljedan on nipošto nije, Čakavske 
riječi još ostaju na mnogo mjesta. Što je štokavski a što čakavski 
nije dakako lako odrediti, ali neko mjerilo u tom pitanju mogu da 





1) Primorski lekcionari XV. vijeka. Napisao dr. Milan Rešetar. [Rad 134, 85.] 


Budimski lekcionari XVIII vijeka prema bos.-dalm. od B. Bandulaviča. — 561 


budu n. pr. Kašičeve Epistule, koje se u stokavštini podudaraju sa 
Bandulavičevim. 


Bandulavi —  Kaši  — Zboravčié 
[U sridu četverih 1s. 2] 
i (veznik) — 1 — a 
na boj — naboj — na hrvanje 
na goru — nagoru  — na vrh 
prositi — prositi — pitati 
isti — 1stl — sam 


Cijeli odnošaj Kašičev prema Bandulaviču ne mogu ja ovdje odre- 
diti, jer mi ne dostaju za to ranija izdanja Bandulaviceva!). 

Bandulavič je očevidno postignuo svoj cilj, njegove Pištole raširiše 
86 više no ikoje u našoj erkvenoj književnosti. Kukaljevič2) nabraja 
izdanja od god 1613 (I. izd.), 1626, 1639, 1640, 1665, 1682, 1699, 
1718, 1739, 17735). Izdanje 1699, kojima sam se služio, več je dosta 
raskošno opremljeno. Bandulavič umetao je i mnoge obljubljene crkvene 
pjesme, a u kalendar uvrstio je domace svece. Sa tih kreposti raširile 
gu 8e njegove Pištole tako, te su bile najbolje poznate % Kesiču, kad je 
spremao. lekcionar. 


II. 


Namjera Kesičeva bila je posve druga nego Bandalavičeva, on ne 
izdaje svojih Epistola za crkvenu potrebu, kako Bandalavič, nego za 
potrebu domacu, za narod. Ta je syrha istaknuta u predgovoru: »da 
kako kod drugi kerstianski naroda, skoro kod svakoga domačina drži 
ge Sveto Evanejelie, da i oni i mladi njovi još iz mladosti štijuč ga i 
čujuč ga razumnji, bogoljubni, u svetoj viri temeljitiji ostanu<. Prote- 
stantizam utisnuo je 8v. pismo u ruku običnom čvojeku, a katolička 
crkva morala je da ga slijedi (protureformacija). Da Kesič pod drugim 
krščanskim narodima razumijeva u prvom redu Nijemce, sigurno je, 
jer pojednoj bilješci su i one molitve, što ih dodaje svakom čitanju iz 
njemačkog jezika prevedene“). 





1) Imao sam samo izd. od god 1645. od 1699 i 1718, a ta se sva slažu do- 
slovno u tekstu. Prema riječima naslova izd. od god. 1699 str. 1. »mnoge jošte 
izova druge stvari nakon MDCXXXIX.«<, čini se da, je netko drugé poslije te godi 
ne (1639) upotpunio Bandulavičeve Pištole. 

2) Iv. Kukuljevié Sakcinski: Bibliografia hrvatska I dio. Zagreb 1860. 

3) A izd. od god 1645 ima u Zagrebu knjižnica jugosl. akademije. 

4) Šafatík, Ib. II, 199: P. Nicolaus Kesich recudit evangelia Illyrice, addens 
singulis orationes concinnas ex germanico idiomate ad Illyricum traductas, Budae 
ante 1739.: 4 [Occhievia-Horanyi II 344, Čevapovié, 320]. 

Festschrift fúr Jagic. 36 


02 Dragutin Prohaska, 


I ovdje je u predgovoru označeno stajalište pigsca prema dosada- 
šnjima prevodiocima: »Evangjelia, koja, premda je i dosada očita bila 
Narodu Iliričkomu ali nije onako, kako sada: nego zarasla s hergom 
(dom) ili neobičajni riči ili mučna štijenja. I zato razkošljvim očima 
jeste mlogo dosadna bila. Evo tebi se je sada dogodilo (kuči Kesiča) 
da pod tvojom sričom i naricanjem tvojim, pokaza se 8vitlija u riči 
lakša u štijenju, lipša u poslu, očistena od herge (rďe), i trnja, koje bi 
moglo dosaditi. Radi šta ufam se svima če drago biti, jer če lasno 
poznati cinu nje. « 

Što naziva ovaj predgovor »rďom i trnjem«<, »neobičajnim ričima< 
i »mučnim štijenjem«? — Oblike, riječi i pravopis Bandulavičevih Pištola. 

Unatoč ovakovoj Kritici u predgovoru, ipak su Kegičeve Epistule dosta 
tragova, svoje zavisnosti o Bandulaviču sačuvale. 

One zavise u slijedečim značajkama: 

1. u terminíma bidlijskím, za koje nije bilo domačeg izraza. n. pr.: 


Pav. Kor. I, 9? in sťaďio currunt — B.: k zamirci teku, K.: k 
zamiri teku (Dočim več Lanosovič, Evangjelistar, veli terkalište, Vak: 
na trku]. 


Pav. Rim. XII 1 hostiam: B.: posvetilište, K.: posvetilište (L.: žrtvu). 

Koj. kralj III, 19% subcinercus panis, B.: podpepelni kruh, K.: pod- 
pepelni kruh (L.: oprisnik ječmeni). 

Mat. VIII“ ceturio, B.: stotinik, K.: stotinik. (L. i dapače Katančič 
stotnik, dočim Vuk: kapetan]. 

Joel II! vestidulum, B.: oblačnicom, K.: oblačnicom (L.: oblačnicom, 
Kat.: med ulazkom, Daničič: izmeďu trijema). 

Pav. Kor. [1% aes 80nans aut cymbalum tiniens: B.: mido zučeče i 
cimbal tutnječi, K: mido zučeče i cimbal tutnječi (L.: mido zučeče i 
poudrica tutnječa, Kat.: zvono zvečeče i cimbal zvekujuči, Vuk: zvono 
koje zvoni, ili praporac, koji zvuči). 

Pav. Kor. XIII!% guod ex parte, B.: što iz diila jest, K.: Što od 
strane jest (L.: što neizvrsno jest, Kat. što je sa strano, Vuk: što je nešto). 

Mat. XXI12 catleďras: B.: sidališta, K.: sidališta (L.: stolice, Kat.: 
sidališta, Vuk: klupe). 

Luk. XVI mžlicum, B.: dvornika, K.: dvornika (L.: kuče nastojnika, 
Kat.: špana, Vuk: pristava). 

Luk. XVI" centum coros, B.: sto uborak, K.: sto uborak (L.: sto 
mirovah, Kat.: sto kilah, Vuk: sto oka). 

Pa. Kor. X7 #ďololatrae, R.: idolovci, K.: idolovci (L.: kiposluži- 
telji, Kat.: idoločastnici, V.: idolopoklonici). 


Budimski lekcionari XVIII vijeka prema bos.-dalm. od B. Bandulaviča. — 563 


Luk. XV! pučlicani: B.: očitnici, K.: očitnici (L.: očitnici, Kat.: 
očitnici, Vuk: carinici). 

Mark. VIIIS sporťas: B.: krošnica, K.: krošnica (L. košnica, Kat.: 
korpah, Vuk: kotarica). 

2. u kovanicama % obratíma prema latinskom jeziku originala: 

Mat. II!2 regionem, B.: vladanje, K.: vladanje (L.: krainu, Kat.: 
deržavu, V.: zemiju). 

Pav. Rim. XII? čeneplacens: B.: dobrogodna, K.: dobrogodna (L.: 
blagongodna, Kat.: dobra, ugodna, Vuk: dobra, ugodna). 

Mat. XI? vinculis, B.: u vzah, K.: u vezah (L.: u tamnici, Kat.: u 
putam, V.: u tamnici). 

Mat. XI8% molhbus vestitaum: B.: mehkimi obučena, K.: s mekimi 
odivena (L. i Kat.: mekim odivena, V.: u meke haljine obučena). 

Mat. XX! patri familias, B.: ocu obitili, K.: ocu obitili (L.: doma- 
činu, Kat.: domačinu, V.: domačin). 

Pav. [" facti sitis forma, B.: včinjeni prilika, K.: učinjeni prilika 
(L.: izgled, Kat.: učiniste se slika, V.: postadoste ugled). 

Mat. VI!6 ezterminanť enim facies suas, B.: skončavaju bo lica 
8voja, K.: skončavaju bo lica svoja (L.: pomračaju bo lica svoja, Kat.: 
potamnjuju, V.: načine blijeda lica svoja). 

Mat. VIII modicae fidei, B.: male vire, K.: male vire (L.: strašljivi, 
malovirci, Kat.: malane vire, V.: malovjerni). 

3. u apstraktním imenicama, pridjevúma 1 neobicním glagolima. 

Luk. V“ concľuserunť piscium multitadinem copiosam: B.: zapasaše 
ribu, K.: zapasaše ribu (L.: uloviše, Kat.: zafatiše, V.: uhvatiše). 

Luk. V“ Stupor enim circumdďederať eum, B.: čudo obujalo njega, 
K.. čudo obujaše njega (L.: čudo obujalo, Kat.: osupnost obuzela, V.: 
ušao strah u nje£a). 

Mat. V! perfecti: B.: svaršeni, K.: sveršeni (L.: izvergni, Kat.: iz- 
verstni, V.: 8avršeni). 

Js. XLVIII6 onus: B.: brime, K.: brime (L.: jaram, K.: brime, V.: 
Jaram). 

Js. LVIII6 colligationes: B.: zaveze, K.: zaveze (L.: uzle, Kat.: za- 
vezanja, V.: sveze). 

Petr. Ep. [I 57 cura de volis, B.: pomnju od vas, K.: pomoju od 
Vas (L.: pečali (se) za vas, Kat.: briga za vas, V.: brine za vas). 

Petr. 16 solicitudinem, B.: pečao, K.: pečao (L.: brigu, Kat.: skerbi- 
vost, V.: sve brige). 

Pav. Filip. IV“ moďestia, B.: tihost, K.: tihost (Kat.: čednost, V.: 


krotost). 
35% 


04 Dragutin Prohaska, 


Pay. Rim. XII6 secundum ralionem fida, B.: po razlogu vire, K.: 
po razlogu vire (L.: po miri vire, Kat.: po razlogu vire, V.: po mjeri vjere). 

Pav. Rim. XII" providentes bona, B.: providjajuči dobra, K.: pro- 
vigjajuči dobra (L.: pomnite za dobro, Kat.: providjajuči dobra, V.: 
promišljajte o tom, što je dobro). 

Pav. Kološ III16 11 gratia: B.: u milosti, K.: u milosti (L.: 8 blago- 
darenjem, Kat.: u milosti, V.: u blagodati). 

Pav. Rim. XIII!3 non in commesationibus, B.. ne u zalihu blago- 
vanju, K.: ne u zali blagovanju (Značajan nesporazumak!] (Kat.: ne u 
gostenjim, V.: ne u žderanju. 

4. u sintaksi. 

I. Bandulavič i njegovi uzori prevodili su latinski tekst ad verbam. 
No jedva se može takovo prevoďenje smatrati pravim načinom ondje, 
gdje se piše za narod, a ne za crkvu. A ipak Kesič je tu još večma 
zavisan, nego u rječniku. 

a) participijalne konstrukcye 1) ablativus absolutus: 

Luk. II!? ascendentibus illis Jerosolymam: B.: vzhodeči oni u Jeru- 
zolim, K.: ushodeči oni u Jeruzolim (L.: uzhodjahu, Kat.: uzišav, V.: 
dodoše). 

Luk. II" consumatisgue diebus: B.: i buduci svršeni dni, K.: i 8ver- 
šivši dni (L.: kada svršiše). 

b) dekliniraní particip: 

Luk. II! invenerunt illam ni templo sedentem in medio doctorum, 
audientem illos, et interrogantem e08, B.: najdoše njega u cerkvi súďeči 
posrid naučitelľja, slišajuči njih i upitujuči, K.: sidečega srid naučitelja, 
slušajuči nji i pitajuči. 

Pav. Rim. XIII! Et hoc scientes tempus, B.: znajuči, da vrime jest, 
K.: znajuci, da vrime jeste (L.: znajte, da..., Kat.: I to znajuči vrime, 
V.: i znajuči ovo vrime). 

c) dva akuzativa. 

Mat. XXI vos autem fecistis illam speluncam latronum: B.: a vi 
ste ju učinili spilu razbojnikov, K.: a vi ste /« učinili spilu razbojnika 
(L.: ... ju spilu razbojničku, Kat.: ju spilju lupežah, V.: od njega 
(hrama) pečinu hajdučku). | 

Pav. Kor. II, 8% Oui et idoneos nos fecit ministros novi testamenti: 
B.: koji podobne nas učini službenike novoga zakona, K.: koji podobne 
nas učinio služitelje novoga zakona (L.: vridne služitelje, Kat.: podobne 
nas dvoritelje, V.: uči nas vrsne da budemo sluge). 

d) nom. plurala sr. roda mj. nom. singulara. 

Luka IIIŠ et erunt prava in directa, et aspera in vias planas: B.: 


Budimski lekcionari XVIII vijeka prema bos.-dalm. od B. Bandaulaviča. — 56b 


I biti če opaka u prava i oštra u puteve ravne, K.: I biti če opakKa u 
uprav, i oštra u pute ravne (L.: i budu stranputna upravna, Kat.: i budu 
kriva na upravna: i ostra na pute ravne, V.: i što je krivo neka bude 
pravo, i hrapavi putovi neka budu glatki). 

e) plural apstraktmh imenica. 

Pav. Filip. IV? et inteligentias vestras: B.: razuminja vaša, K.: razu- 
mjenja vaša, Kat: razumnosti vaše, V.: i misli vaše). 

f) u doslovnom prijevodu fraze. 

Iz. LX1 et gloria domini superte ortu est: B.: i slava gospodnja 
svarhu tebe #stekla jest, K.: — istekla jest (L.: — prosja se, Kat.: 
izajde, Dan.: obaasja te). 

Iz. LX? guper te autem orietur Dominus: B.: syrhu tebe isteči če 
Gospodin, K.: — isteči če, Gospodin (L.: — jacrtti se hoče, Kat.: izajti, 
Dan.. tebe če obasjati Gospod). 

Iz. LX? et reges in splendore ortus tui, B.: u zraci istoka, K.: 
u zraku istoka (L.: u sjajnosti istoka, Kat.: u sjajnosti porod, Dan.: 
ka svjitlosti, koja če te obaajati). 

A evo sad nekoliko prímjera, Xako je Kestič obračao Bandulaviča 
u rječník: svoga kraja. 

Bandulavié — Kesič: 

bezpoštenje — nesramnost, Pav. Gal. V! impuditia (Kat.: nestidnost, 
V.: besramnost). 


didina — baština, Luka X1 haereditas (Kat.: baštinstvo, V.: našS- 
Jjedstvo). 

hudobština — zloča, Pav. Gal. V?+ vitiis (Kat.: grih, V.: slast). 

inoplemenac — inostranac, Luka XVII!“ alienigena (Kat.: inorodac, 
V.: tuďin). 


iskati — tražiti, Luk. II! reguirebant (Kat.: tražiti, V.: tražiti). 

liubeznistvo — ljubeznivost, Pav. Gal. V?? benignitas (Kat.: blagost, 
V.: dobrota). 

mokrina — vlaga, Luk.: VIII humor (Kat.: vlaga, V.: vlaga). 

naslidbe — krivovirstva, Pav. Gal. V? gectae (Kat. : inoslidja, V.: jeresi). 

nerazmagam — nerazboliti, Pav. Kor. II, 112% infirmor (Kat.: oslab- 
ljujem, V.: oglabiti). 

nesklad — neskladnost, Pav. Gal. V?! dissensio (Kat.: nesložnost, raspre). 

obitovanja — obečanje, Luk. X promissiones (Kat.: obečanja, V.: 
obečanja). 

ostan — podbadanje, Pav. II, 127 gtimulus (Kat.: podbodak, V.: žalac). 

ostrovi — čaranja, Pav. Gal. V?“ veneficia (Kat.: čarke, V.: čaranja). 

pečal — briga, Luk. VII1!4 solicitudo (Kat.: pobrižnost, V.: briga). 


006 Dragutin Prohaska, 


pitomština — tihost, Pav. Gal. V?3 modestia (Kat.: stidnost, V.: krotogst). 

pop — misnik, Luk. XVII!4 sacerdos (Kat.: sveštenik, V.: sveštenik). 

poterati — hititi, Luk. VIII+ properare (Kat.: Žuritise, V.: dolaziti). 

prijati — primiti, Pav. Kor. I, 15! accepistis (Kat.: primiti, V.: primiti). 

prijati — uzeti, Mat. XX 10 acceperunt (Kat.: uzeti, V.: primiše). 

prožarstvo — prožderlstvo, Pav. Gal. V?! commessatio (Kat.: žderanje, 
V.: žderanje). 

priljubodivstvo — bludnja, Pav. Gal. V!9 fornicatio (Kat.: bludnost, 
V.: preljubočinstvo). 

službenik — služitelj, Pay. Kor. II, 3% ministros (Kat.: dvoritelje, 
V.: sluge). 

svadba — gvadnja, Pav. Gal. V? ijrae (Kat.: kavge, V.: prkosi). 

— vrime — tura, Mat. XX? hora (Kat.: sat, V.: sahat). 

zavidost — zlavečanja, Pay. Gal. V? contentiones (Kat.: svadnje, 
V.: svade). 

E. Pavič, drugi po redu, koji je tzdavao Evangelistar posvema je 
otísan o Kestču. 

No on za svoje Epistole?!) veli, da su sad trečí puť u »Slovinski 
iliti Ilirički< jezik preštampane. Nije druge, nego da uzmemo, da je 
Pavié tek iz predgovora Kesičevih Epistola saznao za neko prvo iz- 
danje, da je Kesičevo smatrao drugim i zato svoje trečim izdanjem. 
Izmeďu njega i Kesiča ne ima naime gotovo nikakove razlike, on ga je 
jednostavno prepisao ispravljajuči u tome poslu pravopis i štamparske 
pogrješke (»i od zamersitog štivenja očistita< u natpisu). U pristupu 
Pavič sam veli: »baš od riči do riči, i kakosugod u Svetomu Pismu 
upisana (koliko sam ja vidio i našno) dvaput po Mudrima, i Naučnima 
Redovnici na svitlost dana«. 

Treči, koji u Badimu izdaje evanejelistar, jest Marijan Lano- 
BOvič?). 





1) Epistole i evangjelja priko sviu godišnji nediljah i svetkovinah, 8-dvima 
mukama, po Matheu i Ivanu ispisanima, Po uregjenju Rimskoga Misala, i Naredbi 
Svetoga Tridentinskoga Sabora složena, i u slovinski, iliti ilirički jezik trečiput 
prištampana, i od zamersitog štivenja očistita Po. O. E. Emeriku Pavién, Lektaru 
Jubilatornu, i sadašnjemu Difinitoru, prov. S. Ivana od Kapistrana u Budimn. 
Godine 1764. Stampano po Leopoldi Francesku Landereru. 

Z) Evangjelistar ilirički za sve nedilje i svetkovine priko godine s četirima 
Gospodina našega Isusa Kersta mukami. Na bistrij razum, i čistije štijenje izve- 
den po. ©. F. Marianu Lanosoviču, starinom Gjuriču. Bogoslovja i zakona cerkve- 
noga igdašnjemu Štioniku, a sadanjemu Države Kapistranske Otajniku Reda S. A. 


Franceska Man. Brat. od obslužiteljah. U Budimu. Slovima Mudrosknpštine Kra- 
Jjevske. God. 1794. 


Budimski lekcionari XVIII vijeka prema bos.-dalm. od B. Bandulaviča. — 50607 


On zauzíma u ovoj svezi 8 Bandulavičem, Kesičem % Pavičem neko 
osobtilo mjesto. (GGotovo se čini, da je od njih nezavisan. Bit če tomu 
razlog ovaj: »Znaj i to, pričastni štioče! da u popravljenju Evangje- 
listara ovoga služiose jesam najviše 8s" prinešenjem nimačňúm, koje se 
s" latinskiím u Clartiere1) nahodi. Iz istoga izvadio sam tomačenja« 
(Pridgovor VII). 

Jedino težnja za arhaiztiranjem upučivala je Lanosoviča na naše 
ranije lekcionare. Veli on: »Najdeš stanovito i nike riči kano nove: 
Koje, pak znaj, da sam iz našega jeztka cerkvenoga izvadio (Ib. VIID. 
A. Šafafík o njemu veli »Die Ausgabe soll von veralteten, zum Teil ang 
der cyrillisehen Kirchensprache hertibergenommenen Wôrtern wimmeln « 
(Gesch. d. stidslav. Lit. II, 200—201). 

U istinu Šafatík nije bio točno obaviješten, jer zastarjele riječi u 
Lanosoviča dosta rijetko padaju, a dvojbeno je, da su iz crkvenih knjiga 
pisanih čirilicom. Za mnoge se upravo može pokazati, da dolaze u 
glagolskím misalima, dakako, ušle su valjada ovamo (za vrijeme rusi- 
ficiranja njihova) iz čirilice (?). 

Ponajviše se i Lanosovič oslanja na Bandalavičeve Pištule. On 
često mimoilazi štokavski izraz Pavičev i Kesičev, te uzima onaj, što 
ga upravo ima Bandulavié. Evo ovakovih slučajeva. 

Mat. XX 1 acceperunt: B.: prijaše, L.: prijaše [K. i P.: uzeše (V.: 
primiše)). 

Mat. XX 1“ neguam est: B.: je hudobno, L.: biti Zudobno K. i P.: 
zlobno (Kat.: hudo, V.: zlo]. 

Pav. Kor. II, 1129 gui8 infirmatur ego non infirmar: B.: Tko se raz- 
balja, ja se nerazmagam, L.: Tko se razbalja, da se ja nerazmagam 
K. i P.: Tko se razhalja, a ja se nerazbolim (Kat.: tko oslabljuje, a 
ja ne slabim, V.: ko oslahi, i ja da ne oslabim?)]. 

Luk. VIII!+ gui audierunt, et a solieitudinibus: B.: koji slišaše i 
od pečalih, L.: koji slišaše, ali od pečalih [K. i P.: koi gu slušali i od 
brigah (Kat.: i od pobrižnostih, V.: od brige)|. 

Luka VIII! properarent, B.: I od gradov potežuhu se K. Isusu, 
L.: ... potežuše (K. i D.: iz gradova hitijabu K. Isusu (Kat.: Žarila se, 
V.: dolažahuil). 

Mat. XX [142 euius filins est: B.: čigov sin jest, L.: čtgov je sin 
[K. i P.: čij sin jest, Kat.: čije sin, V.: čij je sin]. 

Mat. XXII“ et nolebant venire, B.: nehotihu prijti, L.: nehotiahu 
prii (K. i ľ.: nektjau doči). 


1) Tomu izvoru nijesam mogao unatoč svakom nastojanju u trag uči. 


508 Dragutin Prohaska, 


Mat. XXII: dicite invitatis: B.: recite zvanim, K.: recite zraním 
[K. i P.: recite uzovnikom, Kat.: pozvanim, V.: zvanicima). 

Mat. XXII! ecce prandium: B.: evo sam obid, L.: evo ožeď moj 
[K. i P.: evo ručak moj (Kat.: ručak, V.: objed)). 

Mat.: XXII“ Illi autem neglexerunt, B.: a oni nehajaše, L.: oni 
pak nelajuše (K. iP.: a oni nemariše, Kat.: ne hajaše, V.: ne marivši]. 

Mat. XXII“ religai autem tenuerunt servos e08: B.: ostali uhitivši 
gluge njegove, L.: a ostali u/tfi$e sluge njegove [K. iP.: deržaše sluge 
njegove (Kat.: latiše, V.: uhvatišej]. 

Mat. XXVII? principibus sacerdotum, B.: poglavicam popovskim, 
L.: poglavicam popovskím [K. i P.: poglavicam misničkim (Kat.: svešte- 
nikah, V.: glavarima svešteničkijem)|. 

Mat. XXII!6 guia verax es: B.: da istinan jesi, L.: da #stinan jesi 
[K. i P.: da istinit jesi (Kat.: istinit, V.: istinit)). 

Mat. XVIII et misit eum in carcerem, B.: i vrže ga u tamnicu, 
L.: i vrže ga (K. i P.: i metnu ga (Kat. i V.: baci)]. 

Mat. XX 1115 ut caperent eum in sermone, B.: uhitili u £ovorenju, L.: 
uhitili u £ovorenju [K. i P.: ufatili u govorenju (Kat.: ufatili, V.: uhvatili)]. 

Mat. [X2 sed dormit, B.: nego spi, L.: nego spí [K. i P.: nego 
spava (Kat.: nego spava, V.: nego spava)|. 

Mat. AXIY!% Vac autem praegnantibus, et nutrientibus: B.: A jao 
prisobnicam i dojonicam, L.: a jao prtsobnícam!) i dojkinjam [K i P.: 
a jao trudnicami i dojnicami (Kat.: nosečim, V.: trudnima) |. 

Pav. Rim. VI! propter, B.: ciča, L.: ciča [Kesiča a to u jednom 
dijelu evangjelistara, u kojemu sa nemara fijegovih nastavljače ima i 
više nezavisnosti o Bandulaviču!. 

Iv. 1V5? febris, B.: ognjica, L.: ogujica (K. groznica (Kat.: groznica, 
V.: groznica)|. 

- Prema ovim primjerima stoji, da je Lanosovič prenosio riječi i 
oblike neke iz Bandulaviča, osobito ove: ctča, istinan, nerazmagam, 
pečahh, prijaše i spi. 

Evo drugih nekih »crkvenih« riječi Lanosovičevih, kojih nema u 
Bandulaviča : 

blagodarenje (Pav. Filip IV9) gratiarum actio. 

bližnjik (Luk. X29 proximus, B.—K.: iskrnji, dolazi i u Bečinu ry. 
(Vidi Akad. 18j.). 

čas (Mat. XX3) horam: B.: vrime, K.: ara. 





1) Za ovu riječ veli Rešetar, da spada medu one u lekcionarima XV v. »kojih 
dandanas više nikako nema ni u književnom jeziku ni u narodnom govoru onijeh 
krajeva, gd4je su lekcionari postali [Rad 136, 176]. 


Budimski lekcionari XVIII vijeka prema bos.-dalm. od B. Bandalaviča. — 509 


hljeb (Iz. LVIII1—#) B., K., P.—kruh. Misal glag od god 17060—hleb. 

izbavit (Iz. XXXVIII6) erunam: B., K.: oslobodit. — Misal glace. 1706 
tzbaviyu. 

korab (Mat. [X!) naviculam , B.: plavdicu, K.: ladicu. Mis. Glag. 1706 
korabal (Vid. i Akad. Rj. riječ praslavenska). 

opačina (Pav. Gal. V?!) vitiis: B.: hudobština, K.: zloča. 

pakostnik (Pav. Kor. II, 127) stimulus: B.: ostan, K. i P.: podbadanje. 

podoban (Mat. XI1%9) simile: B. i. K.: prilična. 

šuha (Mat. VI%) ginistra, B., K., P.: liva. 

upodobiti se (Mat. XXII?. Glag. Mis. upodobi 86e. 

uzdanje (Pav. Kor. II, 3%) fiduciam: B.: ufanje. 

Večina ovih riječi zaista se čini, da su značaja čirilskoga. No 
moguče če se to oprovrgnuti, kad budemo imali potpun historički prije- 
gled riječi!) knjiga pisanih latinicom i glagolicom. 

Unatoč arhaizovanju i pozaimanju od Bandalaviča Lanosovičev je 
prijevod prema ostalima upravo moderan. On slijedi način prevodenja 
po duhu vlastitoga jezika, a nezavisan je o tudďoj riječi i tudoj 8intaksi. 
Zato on 

1) razvezuje zamršenija mjesta mijenjajuči izraz ili dodavajuči. 

2) obnavlja i prevodi termine tuďe s predodžbama poznatijima 

(modernizovanje rječnika, kako je i Martin Luter činio!). 

3) odstranjuje periodu i participialne konštrukcije latinskog ori- 

ginala. 

1. Pav. Gal. VI" nolite errare: Deus non irreditur (B.: nemojte za- 
bluditi, Bog se ne poruguje, K. i P.: nemojte zabluďivati, Bog nek se 
ne posmiuje), L.: nevarajte se, Bog se ne da privariti. 

Pav. Ef. I1120—21 ei autem, gui potens est omnia facere 8uperabun- 
danter guam petimus, aut intelligimus, secnndum virtutem, guae operatur 
in nobis, ipsi gloria in Ecelesia. — B.: a onomu, koji moguči jest 
svaka učiniti obilanie nego prosimo, ali razumijmo po kriposti, koja 
diluje u nas, njemu slava u cerkvi. K. iP.: A onomu, koji moguči 
jest svaka učiniti obilnije nego prosimo, ali razumimo po Kriposti, koja 
diluje u nas, njemu slava u cerkvi, L.: A onomu, koji po mogučnosti 
svojoj, koja u nam diluje, svaka učiniti obilatije može, nego li mi pro- 
simo ili razumijemo, njemu budi slava u erkvi. 

Iz. LVIII?—10 gi abstuleris de medio tui catenam et desieris exten- 
dere digitum, et logui, guod non prodest. Cnm effaderis esurienti ani- 
mam tnam, et animam afflictam repleveris, orietur in tenebris lux tua, 





1) Rječnik hrvatskoga ili srpskoga jezika izd. jugosl. akademija istom je 
došao do slova 3. 


510 Dragutin Prohaska, 


et tenebrae tuae erunt sicut meridies, — B.: ako odneseš od sridu 
sebe verigu, i pristaneš prostirati prst i govoriti, što neprudi: kada iz- 
liješ lačnomu duša tvoju: i dušu obnevoljenu budeš napuniti isteči če 
u tamnosti svitlost tvoja i tmine tvoje budu kako poludne, K.: ako sa- 
kriješ isrid sebe verigu i pristaneš pružati prst, i govoriti što ne prudi- 
kada izliješ gladnomu dušu tvoju, i dušu ožaloščenu napuniš, isteči če 
u tavnosti svitlost tvoja, L.: kada odvrgneš od sebe verige, i pristaneš 
prititi prstom i govoriti što ne prudi. Kada udiliš gladnomu hljeba iz 
srdca tvojega, i dušu nevoljnome zasitiš, tada prosine svitlost tvoja u 
tminah, i tmine tvoje budu kako poludne. 

Malach III2—+ et guis stabit ad videndum eum? lIpse enim guasi 
ignis confians, et guasi herba fullonum, et sedebit conflans et emundans 
argentum, et purgabit filios Levi, et colabit eos guasi aurum, et guasi 
argentum, et erunt Domino offerentes sacrificia in justitia. Et placebit 
Domino sacrificium Juda, et Jerusalem sicut dies saecali, et gsicut anni 
antigui. B.: Ali tko če stati na gledanje njega? Jere on kako oganj, 
koji sliva i kakono trava peručih. I siditi hoče slivajuči i čisteči srebro 
i očistise sinove Levove. I sliti če ih, kakono zlato i kakono srebro. 
I biti če Gospodinu prikazujuči posvetilista u pravdi. I biti če ungodno 
Gospodinu posvetilišta Judino i Jeruzolimsko kakono dnij vika, i kakono 
Godišta stara. — K.: i tko če stati na gledanje njega? On bo kako 
oganj sivajuč i kakono trava perjoca: i siditi oče slivajuči i čisteci 
srebro, i čističe sinove Levire, i sliti če i kakono zlato, i kakono srebro 
i biti če Gospodinu prikazujuči posvetilišta u pravdi. I biti če ugodno 
Gospodinu posvetilište Judino i Jerusolimsko, kakono dni vika, i ka- 
kono godišta stara. 

I..: Ili tko če moči gledati njega? On bo čisti, kako oganj goruči, 
i pere, kakono trava raljaocah suhno. | siditi hoče i rastapati i čistiti 
grebro i zlato i očisti sinove Levijne i raztopi njih kakono zlato i sre- 
bro. I prinositi budu Gospodinu žrtvu u pravdi. I prijatna bude Gos- 
podinu ova Žrtva Judina i Jerusolimova, kakogod u dnevih prvašnjih i 
kakogodir u godištih prošastih. 

2. Malach 1II$ fullonum : B.: peručih, K.: perjoca, L.: valjavcah sukno. 

Pav. Kor. XT idololatrae, B. i K.: idolovci, L.: kiposlužitelji. 

Luk. XVI! villicum, B. i K.: dvornik, L.: kuče nastojnik. 

Luk. XVI" coros, B. i K.: uborak, L.: mirovah. 

ľav. I, Kor. XIII! cymbalum: B. i K.: cimbal, L.: poudrica. 

Mat. XVIII"? galcam, B. i K.: šišak, L.: kacigu. 

Mat. VI? ellemosynam: 13.: lemozinu, K. i P.: elemozinu, [..: mi- 
lostinju. 


Budimski lekcionari XVIII vijeka prema bos.-dalm. od B. Bandulaviča. — 571 


3. Pay. Rim. XII“ habentes autem donationes secnndum gratiam, 
guae data est nobis, differentes: sive prophetiam secundum rationem 
fidei, sive ministerium, in ministrando, give gui docet in doctrina, gui 
exhortatur, in exhortando, gui tribuit, in simplicitate, gui praeest, in 
solicitudine, gui miseretur, in hilaritate. Dilectio, adhaerentes bono 
charitate fraternitatis invicem diligentes: honore invicem praevenientes, 
solicitadine non pigri: spirita ferventes: Domino servientes: spe gau- 
dentes: in tribulatione patientes: orationi instantes: necessitatibus sanc- 
torum communicantes: hospitalitatem sectantes. Benedicite perseguentibus 
vo8, benedicite, et nolite maledicere. Gaundere cum gaudentibus, flere 
cum flentibus, idipsum invicem sentientes, non alta sapientes, sed humili- 
bus consentientes. 

K. i P. (prema B.): Znajuči darove po milosti koja dana jest nami 
različite: ili proročanstvo po razlogu vire, ili služba u služenju, ili koji 
uči u nauku, koji ponukuje u ponukovanju, koji podiljuje u priprostim, 
koji pridhodi u pomnji, koji 8e smiluje u veselju. Ljubav brez licu 
mjerja. Nenavideči zlo, pritiskujuči se dobru, s milostju bratin stva jedan 
drugog milujuči, poštenjem se meďu sobom pritičuči, pomnjom ne lini, 
duhom goruči, Gospodinu služeči, ufanju veseleči se, u nevolja usterpljivi 
u molityi nastoječi, potribam svetih podiljujuči gostinstvo naslidujuci. 
Blagosivajte progonstvo naslidujuči. Blagosivajte progonečim vas, blagosi- 
vajte i nemojte proklinjati: Veselite se i veselečim, plakati s plačučim, 
jedino meďu sobom čuteči, ne visoka misleči, nego s poniznim sklada- 
jučise. 

L.: Imamo različite darove po milosti, koja je nam dana: ili pro- 
ročanstvo po miri vire: ili službu u služenju: ili koji uči, nek se zabavlja 
u nanku: koji ponukuje u ponukovanju, koji dili, neka čini u priprosti: 
koji vlada, u nastojanju: koji miloserdje ukazuje, neka ukaže drago- 
voljno. Badi ljubav nelicumirna. Nenavidite zlo, priljubite dobro. Lju- 
bite jedan drugoga Ijubavlju bratinskom, poštenjem jedan drugoga pri- 
tičite. Ne budite lini u onomu, o čema se brinuti imate budite žestoki 
duhom, služite Gospodinu. Radujte se u ufanju: strpite se u nevoljah 
nastojte molitvi. Pomozite svete u potribah, gostinstvo obslužujte. Blago- 
slovite one, koji progone vas: blagoslovite, i ne proklinjajte. Radajte 
se 8 plačučim. Jedino medju sobom čutite, visoko od vas ne mislite, 
nego skladajte se 8" poniznima. 

Nakon Lanosoviča opet je u prijašnje stope svogih uzora ušao 
P. Katančiéč prevodeči sv. pismo riječ po riječ1), što če reči, da je 





1) Sveto Pismo starog zakona Sixta V. P. naredbom prividjeno i Klementa VIII 
pape vlastjom izdano, sada u jezik slavno-ilirički izgovora bosanskog prinešeno: 


012 Dragutin Prohaska, 


gradio s hrvatskim riječima latinske rečenice, i s hrvatskim osnovama 
latinske složenice. A sve to za volju teološkoj nekoj tijesnoči, koja 
je vlastiti jezik smatrala sluškinjom posvečenog latinskog. [>»Neiskaza- 
nom našeg željnog Prinašaoca Trudu pripisati imamo, da slovojavno 
S. Pisma izdatje Latinsko (istočna ne odbaciv vrila) od riči u jezik 
Slavno-lIlirički virno udesno, razgovitno, i štono vele slovo za slovom, 
na veliko sviu začudjeuje, privede<]. ([Predgovor S. Pismu Katančičevu 
od G. Čevapoviča str. XII.) 

Katančič doduše obiluje mnogim pravim i narodnim izrazima, ali 
ipak mu je jezik natrunjen okaminama leksikalnim iz crkvenih knjíga, 
koje pokazuju, ďa je % Katančié radio na temelju ranijth lekcionara. — 
I on veli sa Pavičem, Kesičem i Bandulavičem n. pr. podpepelni kruh 
(Knjig kralj III, 96) sidališta (Mat. XX1I!2) očitnici (Luk. XV!) pisci (Luk. 
XV?) mekim (Mat. XI“) fale uzdajemo (Pav. Sol. [?) uspomenu čineči 
(Pav. Sol. I2) brime (Iz. LVIII6) posvetilišta (Malach III") i dr. I on 
doslovno prevodi. Iz. LVIII9: Ako jamiš od srid tebe lanac, i pristaneš 
pružati perst, i govoriť što ne prudi, kad izlieš gladnomu dušu tvoju 
i dušu obnevoljenu (isp. Bandalaviča) napuniš izajti če u tminah svit- 
lost tvoja i tmine tvoja budu kako podne.< — On šnjima ima jednako 
konstruiranje participialnih rečenica i čuvanje oblika prema latinskomu. 
(Isp. isto mjesto Pav. Rim. XI1I+%—18 , . , Blagoslovite progonečim vas: 
.. . Radovat se s radujučim, plakat s plačučim. To isto meďu se čuteči: 
>ne visoka mudrujuči, nego poniznim privoljujuči .. .«) 

Katančié doduše ne spominje nijednog evangjelistara, što smo ih 
obredali, nego navodi tek Pavičevu Jezgru!), a izim nje se aječa >i 
drugih: »elle niedno podpuno po Izdatju slovojavnom, dosad nenajdese « 
(Pridgovor VI). Pod >drugima« Katančič sigurno misli budimske i 
druge evangjelistare (lekcionare), jer su sve to nepotpuni prijevodi. 

Što se Katančié razlikuje velikim bogatstvom riječi, koje ne dolaze 
u lekcionarima ispred njega, to se osniva na mnogo obilnijim pomagalima, 
koja su mu pri poslu služila. On ima ispred sebe Kačiča, Kanižliča i 
Reljkoviča (str. X Pridgovora), on poznaje rječnike, i to Bellin, Stulliey 
i dapače Mikaljin (str. XI Predg.), on je znao i za »Serviance< Raiča, 
Stojkoviča, Došenoviča, Rakiča i Stefanoviča (str. XII Predg.). 








Tad SS otacah i naučitelja tomačenjem nakitjeno. U Budimu. Slovima i troškom 
kraljev. mudroskupštine madžarske 1831. — Sveto pismo novog zakona — — U 
Budimu 1831. — 

1) Ogledalo temelja vire i zakona katoličanskoga to jest Sveto Pismo ili ti 
Jezgra svi dogogjaja staroga i navoga zakona — po ocu fra. Emeriku Pavichu. 
U Budimu 1759. 


Budimski lekcionari XVIII vijeka prema bos.-dalm. od B. Bandulaviča. — 573 


U natpisu ove raspravice nazvao sam sve spomemute lekcionare iza 
Bandalaviča budimskima, jer u Budimu su ne samo štampani nego ovdje 
su i nastali. I u istome budimskom samostanu završava i P. Katančič 
svoje veliko djelo prijevoda sv. pisma. Dok je pisao predgovor, njemu 
je klonula ruka, a pero mtrvoga druga i učitelja digne Grgur Čevapovič, 
te izda djelo. Bijaše to doba, kada je več nastajao preokret u shvačanju 
jezika i pravopisa, kada je na mjesto mrtvog autoriteta latinštine stupio 
na snagu autoritet živi — narodni jezik. I zato sav rad Katančičev spada 
u XVIII vijek, spada u kolo budimskih lekcionara, što su izrasli iz 
uzora dalmatinsko-bosanskog — Bandalaviča. 

Zaključak. 

I. 1. Bandulavičeve Pištole (I izd. god 1613) osnivaju se na Zbora- 
včičevom izdanju Bernardina Splječanina (III izd.). 

2. Bandalavič teži za nekim zajedničkim ili opčenitijim jezikom, u 
njega je to smjesa štokavštine i čakavštine (kakova nigdje nije u živom 
govoru postojala) !). 

3. Štokavština Bandalavičeva ispočetka je pritajena, a ojačava 
tijekom Pištola sve više. 

II. 1. Nikola Kesič i drugovi spremaju novo izdanje lekcionara u 
obliku evangjelistara za puk (god. 1740), a zavise u tome poslu o 
Bandulaviču: a) u biblijskím terminima, b) kovanicama i obratima la- 
tinskima, c) u apstraktnim imenicama, d) u sintaksi, e) u shvačanju 
pojedinih mjesta. 

2. Razlika prema Bandalaviču stoji u provincialnom štokavskom 
njihovu blagu riječi. 

3. E. Pavié (god. 1764) posve je ovisan o Kesičevim epistolama. 

4. M. Lanosovié (god. 1794) prvi se oteo dosadanjim uzorima, ali 
uzima zato u pomoč „jemačňť prijevod. Svezu sa Bandulavičem i »erk- 
venim knjigama« čuva ipak arhaiziranjem svojega rječnika. 

5. Njegov prijevod odlikuje se a) jasnočom, b) modernizovanjem ri- 
ječi (purizam), c) narodnom sintaksom. 

6. S ovima (Bandulavičem, Pavičem, Kesičem i Lanosovičem) suvisi 
i P. Katančič svojim prijevodom sv. pisma (g. 1831). 





1) I Bandulavié kao 8vi jezikoslovci do historičke škole u 19. vijeku, smatraše 
jezik djelom razuma, a ne prirodnim organizmom. On misli, da bi tkogod mogao 
doči, pa odrediti i svojim auťoritetom odlučiti, što če biti propisano za svakoga. 
Bandulavié se tuži, na zlu sreču Slovinskoga jezika: »koji neimamo poglavita 
Naučitelja nikakova, ki je dosad hotio svojemu jeziku pomoč podati, odlučujuči 
stanovito red razlog i načín pisma< (Vidi Predgovor izd. 1645!. Ovo se doduše 
odnosi na pravopis, ali stoji u svezi i 8a Bandulavičevim mišljenjem o jeziku u opče. 


D14 Dragutin Prohaska, 


III. Izvan te sveze stoji dubrovački lekcionar B. Kašiča. Sa Bandau- 
lavičem dodiruje se Kašič svojom štokavštinom !). 

Dabrovčanin imao je istu težnju, koju i Bandalavié, da stvara 
štokavštinom zajednički književni jezik. 





Držim, da ova leksikalna sveza budimskih lekcionara sa dalma- 
tinsko-bosanskim nije tek slučajna i osamljena i da če se nači ta- 
kovih prijelaza iz dalmatinske književnosti u »slavonsku< mnogo više. 

Neke knjige, tako n. pr. od bezimena pisca Pisanica duhovna krsti- 
anskoga nauka od god. 1/54 (štampana u Bečn)?) poznaje u svojemu 
inače slavonskom dijalektu i neke £aľijanizme (libarice, purgatorij), isto 
nalazimo i u propovijedima od Gjure Rapiča (Svakomu pomalo)3). Budauči 
da je jedan i drugi pisac slavonskog porijetla, bit če opravdana slutnja, 
da su se služili uzorima dalmatinskima, iz kojih su talijanizmi. 

U mnogo slučajeva bit če put saobračaja izmeďu Slavonije i Dal- 
macije onaj isti, koji je i kod lekcionara, naime posredovanjem čosanske 
knjúgc. 

Bosna je od uvijek sa Slavonijom bila u svezi. Iz Bosne naselilo 
se najviše današnjih žitelja Slavonije, i to baš tijekom prošlih vijekova, 
od 16.—18. vijeka. Iz Bosne ponesoše ti Ijudi i uspomenu na kalturne 
neke tečevine, osobito na pismo—na bosančicu. Dok to spomenuti be- 
zimeni pisac ne kaže izrijekom, nalazi se jasna potvrda u Reljkoviča. 

Vaši stari jesu knjigu znali 
Srbsku stili, a srbski pisali“). 
[Satir, pj. IV, stih 17—18.] 


1) Izvan sveze sa budimskim lekcionarima stoje i kajkavski, a i onaj Što 
ga je izdao Iv. Baptista Ježié (1776—1833), Epistole i Evangelja priko svega lita 
po redu Misala Rimskoga Skupno molitvami i blagoslovm: u jezik slovinski prine- 
sena. 1824. U Rici. Pritiskano Slovima Antona i Josipa Karbetzky. — Napome- 
nuti mi je ovdje, da se svi lekcionari upotrijebljenií u ovaj raspravici nalaze u Kr. 
svenčilišnoj biblioteci u Zagrebu. Hvala pomnji i trudu bibliotekara dr. Iv. Kostrenčiča 
nalazi se ovdje lijepa zbirka naših lekcionara i erkvenih knjiga. 

2) Pisanica duhovna krstianskoga nauka puna izpisana. Po jednomu misniku 
od družbe Isusove misionariušu apoštolskomu, i za Uskrs poklonjena plemenitoi 
gospodi senatorom, purgarom, i svemu poglavitomu varošu požežkomu, navlastito 
pako ocem i materam priporučena. Iz biblioteke katehetice S. G. Svete Ane u 
Beču 1734. Stampana pri Schvendinonnissen. Tutoru. 

3) Svakomu pomalo iliti predike nediljne ... po P. F. Gjuri Rapics Gradiscsa- 
ninu. God 1762. Tlačeno u Pešti kod Antuna Franceska Eitzenbergera, purgerskoga 
tlačioca. [Ovdjo dolaze ovakovi talijanizmi: sentenciji (2.) devoto (12) frustra (5) 
od desperationa (15) i dr.) 

4) >Srbski< 8e ovdje odnosi na čitanje (>štili<) i pisanje (»pisali<) dakle ne 
na jezik nego na slova, na čirilicu, a buduči su Reljkovičevi »stari< iz Bosne, to se 
ovdje misli bosanska čirilica tj. bosančica. 


Budimski lekcionari XVIII vijeka prema bos. dalm. od B. Bandu"aviča. — 575 


A bezimeni pisac veli: >... znadem, da nike starije gospoje štiti 
znadu knjigu, koju su 8e ali u Bosni, ali od Bošnjaka još pod turskim 
vladanjem, ali malo posli naučile, a sada stide se knigu u ruke uzeti, 
i druge učiti, kada je mir i draga karstianska sloboda< (Pisanica du- 
hovna, str. 5). 

Da su Bandalavičeve Pištole bile namijenjene bosanskim svečeni- 
cima, razabire se iz marginalne primjedbe: »potomtoga poddijak iliti 
subdjakon štapom križa, ali petom istoga, kada nebi bio na štapu za 
koji uzrok, kaÄo w Bosu: zaradi Turak: pokuca u vrata... (Nedilja 
cvitna, Pištole str. 67). Bandulavič meče u Kalendar i mnoge 8vece, 
kojih nema nu Zboravčiča, Dalmatinca, valja da opet — radi obzira 
na. Bosnu. 

Sve do god. 17571). Bosna zajedno sa Slavonijom čini jednu 
franjevačku provinciju, koja obasiže i južnu Ugarsku, dakle i Budim. 
Ne valja smetnuti s uma, da je Bosna sa Slavonijom i polifičá? nekoč 
bila združena u jedan pašaluk bosansk13). 

Bit če zato u buduče uvijek potrebno uzimati i svu Aujtževnosť 
u Bosni, Slavoniji i Ugarskoj Aao jednu cjelinu. To vrijedi za XVII 
i XVIII vijek više nego za danas?! 


1: Em. Pavich: Ramus viridantis olivae seu descriptio provinciae nuper Bosnae 
Argentinae jam vero S. Joannis a Capistrano. Budae. 1766. p. 103. 

2, Izim srijemske županije, koja je spadala pod beglerbega budimskoga, sva 
je Slavonija spadala pod Bosnu. Smičiklas T.: Dvijestogodišujica oslobodjenja 
Slavonije. U Zagrebu 1891. I. d. str. 4. (prema Ricaut Histoire de ľempire Ottoman 
livre I str. 138..] 


Zagreb. D. Prohaska. 


Úber einige slavische Wôrter mit dem Warzelelement znar-. 


Die slavischen Wôrter mit dem Wurzelbestandteil mar- hat Miklosich 
Et. Wôrterb. 183 im ganzen in einleuchtender Weise zusammengeordnet. 
Im einzelnen aber lát sich, insbesondere in etymologischer Hinsicht, 
ber das von dem Altmeister gegebene hinausgelangen. 

1. Grruss. maráťi, klruss. máraty, osorb. marač "besudeln, besechmutzen, 
vergchmieren, verstreichen gehôrt zweifellos zusammen mit gr. nogúcow 
“beschmutze, verschmiere, schwärze", das in der alten Literatur nur ein- 
mal bezeugt ist, Od. 18, 435, wo erzählt wird, wie Athene den Odyssens 
in einen alten Bettler verwandelt: 

Auupi čé uv óános Gllo nazov Bálev údč xyvráva, 
ówyakléa, ÓVTÓVVTA, Z0xÚL petnopvynéva za7evúu (V. 1. uenoovynévoa), 
und das später namentlich der alexandrinische Dichter Nikander in 
geinen #lečupáonaza teils im Sinne “besudle" (Va. 318), teils im Sinne 
Sverschmiere, vermische" (Vs. 144. 330. 375) gebrancht. Als dessen Grund- 
form ist jetzt #nooúx-iw sichergestellt durch das Adjektivam moovyog 
tgzorewwóg, dunkeľ — der Akzent ist unbekannt —, das Diels vor 
kurzem (Hermes 40, 1905, 301 ff.) in Aristoteles" Metaphysik 1, 5 (987 
a 9 der Ausgabe der Berliner Akademie) aus Alexander von Aphrodisias 
eingesetzt und fir das Prächter soeben (ib. 42, 1907, 047) einen weiteren 
Beleg aus dem Platonkommentar des Hermeias beigebracht hat, es war 
uns als Eigenname schon frtiher geliufig, und zwar als Beiname des 
Dionysos aus Syrakus (Zenobios V 183 mit der Erklárnng: ásrô roč TO 
zroó6Gw7TTOV «úrod uokúvecďBau, čire ôGv TOVYDUL TL ÁNO TÚV Boroóúov 
vheúneu nal roig ykwgois oúsow), als Personenname in der Form Mó- 
ovxos und den deminutivischen bzw. patronymischen Weiterbildungen 
Moevxívv Moevxídyg aus Atlen, Bôotien, Ionien (Belege bei Becehtel, 
Griech. Spitznamen 58)! Auch die slavisechen Sprachen kennen eine 
Ableitung mit Guttural: slov. inaróga “Streif, Fleck, Maser, Narbe", poln. 
morag “dunkler Streif: bunt gestreift, bunt gestreiftes Tier, buntscheckiger 
Hunď, auf grund deren wir auch grruss. marúška “Fleek, verstrichene 


Úber einige slavische Wôrter mit dem Wurzelelement mar-, 577 


Stelle" wohl nicht dem tiblichen, aus -ucha weitergebildeten Deminutiv- 
typus auf -uska (Alétúcha — klétúška "kleine Klete", lzagúcha — Lja- 
gúška "Frosel", sestrúcha — sestrúška "Schwesterchen, ohne voraus- 
liegendes -ucha izbúška "Húttchen", rýduška "Fischlein", solóvuška "kleine 
Nachtigal" u. a. bei Belié Archiv 23, 184 f.) einzureihen, sondern aus 
#maraž-íka herzuleiten haben. Ich glaube freilich nicht, daĎ diese 
Bildung mit oovxoc in unmittelbarem geschichtlichem Zusammenhange 
steht. Urslav. #margg-a #morag-ú námlich schliebt sich an #pistrag-ú 
-a "Forelle" in poln. pstrag bzdrag bzdrega, čech. pstruh, magy. prsztrang, 
woraus kroat. čisťranga (Miklosich, Vgl. Gramm. 2, 284), und wohl auch 
in serb. päsťruga “ein Donanfiseh, "ostrag-a in poln. ostregi “Brom- 
beren, serb. ôstruga “Bromberstrauch, Sporn" nnd andere Wôrter 
gleichen Ausgangs an. Von diesen aber ist mir gemä8 dem Verhältnis 
von tno-gú “0vróď" zu got. atina-k-Is “einzeln, vereinsamť" und lat. st- 
g-ulľus "einzeln, allein“, gemäD der Parallele abulg. ostro-gú “Pfahľ, grruss. 
ostróg "Pfahľ ostrogá “Gabel zum Fisehstechen": ostrú “scharť — aind. 
árbha-gas "klein, schwach, jung": árbňas dass. (vgl. Meillet Etudes 353f. 
Brugmann Grundr. ? II 1, 508) und aus sonstigen Griinden, die hier dar- 
zulegen zu weit fihren wtirde, wahrscheinlich, daĎ ihr g ursprachliches 
unaspiriertes g (g“) vertritt. Wie #pistragú -a auf pístrú "bunť, #ostraga 
auf ostrú "echarf beruhen, so setzt #morggú ein #morú “schmutzig, 
dunkeľ vorans. Es liegt noch vor im Femininum osorb. mora “schmutzige, 
braungestreifte Kuh". Mit anderen Suffixen sind davon abgeleitet osorb. 
moras "aschfarbiger, graungestreifter Hunď, čech. morous “aschfarbiges, 
gestreiftes Rinď, moratý 8chwarzgestreifť, mororatý “leckig, aschfarbig, 
grau-, schwarzgestreifť. Alle diese Formen, die sich in der Wurzel- 
stufe mit mogouxog nogúcow decken, machen wahrgcheinlich, daš auch 
bei der g-Bildung das Polnische den urspriinglichen Vokal bewahrt, das 
Slovenische und Russische a vom Verbum marafi oder dem diesem zu 
grunde liegenden "mara "Fleck, Schmutz (mit der Wurzelstufe von slava 
para rTuss. 17-gaga) tibernommen haben. Dahl-lšaundonin II (79 ver- 
zeichnet auch fiir das Grofšrussische aus dem Gouvernement Vladimir 
ein mórkij Jeicht sehmutzenď , ist das alt, nicht erst durch labialisierende 
Einwirkung des m auf u oder durch Anlelnung an moróka "Dunkelheit, 
Nebeľ entstanden, so wilrde es lehren, daf das sonst im Russischen 
úbliche márkiý ebenfalls ang Verbum angeglichen ist, und ein von #morú 
ausgegangenes "morúkú ergchlieBen lassen. Aunch das Griechische hat 
neben noovyoc noch eine andere Adjektivform besessen: mopotpóv“ 0x0- 
reuvóv. uéhav Hesych. Man ist geneigt sie als verderbt anzusehen, dazu 


ist aber, zamal da sie an der richtigen alphabetischen Stelle steht, kein 
Festschrift fúr Jagié, 31 


b18 Felix Solmsen, 


AnlaB: wWie -ay0G -ly0G -VYOG, -ax0G -IxOG -VxOG, -ados -Jo6 -v30G 
wechseln, 80 lag neben -agog (plývagos "geschwitzig, Geschwätz", xí- 
oapoc "Fuchs u. a.) und -vgocg (česvgocs "glánzend weil", #eiAvpoc 
“wirbelnd, wirblig“ in hom. eilvpäv eilvgpáčem "wirbeln" u. a.) -.pog: 
čoúpos "Bock" zu umbr. erietu “arietem"“, orégípoc “Starr, fest, harť zu 
Gregeóc dass. aus #orepetóc, ion. oxe4upoós “tarr, harť. Môglich, dať 
nopupóc auf einem #togis “verdunkelt, beschmutzť beruht, das sich in 
geiner Gestaltnng mit roógpic "gemästet, feisť, orgógpic “gewandt, ver- 
schlagen" vergliche. — Lit. marké “Fleck", das Miklosich neben maráťí 
nennt, bleibt besser aus dem Spiele: Karschat stellt es als nicht ge- 
nigend beglaubigt hin, und auch Leskien hat es, soviel ich sehe, in 
seine “Bildung der Nomina" nicht aufgenommen. 

2. Auf die stidslavischen Idiome ist eine andere Gruppe beschránkt: 
serb. má "Bekúmmernis, uémär “Sorglosigkeit, Nichtachtung, Vernach- 
lássigung“, máriti “sich kúmmern un", mäár/f%v Aleibig", entsprechend im 
Balgarischen und Slovenischen, weleh letzteres noch máratt "achten, sich 
ktlimmern unY, máren “feifig hinzuftigt. Miklosich hält sie fúr entlehnt 
aus dem Dentschen: ahd. unmáre “gering geachtet, gleichgilltig. Das 
ist sehr wenig wahrscheinlich: unmári ist ja lediglich das negierte márš, 
das im Althochdentschen wie in allen Schwestermundarten (as. már+, 
ae. mere, aisl. märr, got. watila-mérs) "berúhmt, bekannt, herrlich" be- 
deutet. Ich denke, es liegt auf der Hand, da die slavischen Ausdrticke 
zu der durch die meisten indogermanischen Sprachen verbreiteten Wurzel 
smer méčr “gedenken, sich erinnern" gehóren, die in einigen von ihnen 
zu der Geltung “sorgen, sich bekúmmern" gelangt ist: ai. smáraté “gedenkt, 
erinnert sich, awest. marasťti (in der Zusammensetzung -ómaraitt) “ge- 
denkt, erinnert sich", lat. me-mor “eingedenk", gr. udorvs “Zenge pe- 
ouuväv %orgen, sich bekúmmern" népnegos “wer viel denkt, sinnt, sorgt: 
was viel Denken, Sinnen, Sorgen erforderť ueouňon “Sinnen, Sorge 
neonnotčes “ich bedenken, 8innen, sorgen, got. maúrnan ahd. mornén 
"sorgen, besorgt sein. már máriti zeigen Dehnstufe des Wurzelvokals 
wie abulg. varú serb. var “Glut, Hitze", abalg. vari: serb. vártť£ “kochen" 
trans. neben abulg. vírétr: “sieden, wallen, sprudeln“, ahd. warm “warm, 
serb. úgar “die zum Anbau aufgerissene Erde", eigentl. “die abgebrannte, 
geschwendete Stelle" (vgl. 8garak: "Brand“) grruss. ugár “was beim Ver- 
brennen abgeht, Abbrand, Ofendunsť, serb. ugárttz “die Erde aufreiBen" 
neben abulg. grúnú “Topf, Kesseľ, žeravú “glihenď, gorétt “brennen" 
intr., gr. Jeouóc, abulg. valú serb. val "Woge, abulg. valiti grruss. valítí 
"wälzen neben abulg. vlína “Woge, ahd. wella "Welle, gr. člivoJeíc 
„sich wälzend, ringelnď. Eine andere Abtónung dieser Dehnstafe haben 


Úber einige slavische Wôrter mit dem Wurzelelement mar-. 579 


wir iu ueopnňen, womit man abulg. po-žarú "Brand, serb. žar russ. žarii 
“Glut, Hitze" und russ. žará dass. zusammenhalte. 

3. Big hierher erscheinen die Dinge klar und eindeutig. Bei einer 
weiteren Sippe aber flieBen verschiedene Môglichkeiten in einer Weise 
ineinander, daĎ ich keine bestimmte Entscheidung wage. Liest man 
bei Miklosich: bulg. maranga “Hitze, vgl. serb. mara "Schwtle" ráz- 
mariti “bei Fener aufgehen lassen" (Wachs), russ. marú “Sonnenwärme, 
márití “brennen" (von der Sonne), so wird man an gr. paonáp-eos 
"glúnzend, funkelnď, paonalov ang # naOLa0- 10 felánze, fankle, strahle“, 
nicht redupliziert naiga aus #nao-ia "Handsstern, Sirius", drao-Úcsw 
"funkle, leuchte" erinnert, mit denen ai. márici$ masc. fem. “Lichtatom, 
Lichtstrahľ, maricika "Luftspiegelung, vorgespiegeltes Wasser in der 
Wuste“ verbunden zu werden pílegen. Indes wird nach Dahl-Bandonin 
IL 171 máritú marítú vom Sonnenbrand gesagt nicht bei klarer, sondern 
bei undurchsichtiger, dunstiger, schwtler Luft, wie sie im Sommer vor 
dem Gewitter, bei Waldbránden, im Frtihjahr gegen Ende der Schnee- 
schmelze zu sein pílegt: marú heiŠt Sonnengluť nur im Gouvernement 
Irkutsk, anderwärts “trockner Nebel, schwtle und trúbe, dunkle Lufť, 
entsprechend márno dort “heifi, warm" allgemein, sonst mit dem Neben- 
sinne “trtib, dunkeľ (só/nce stoítú márno “die Sonne hat keinen Glanz)), 
máré im Gonv. Arehangelsk “Nebel, durch Nebel verursachte Dunkelheiť, 
marí ebenda “Nebel, aufsteigende Ansdiinstungen“, márevo Hitze, bei 
der die Lnft trib weif ist, ihre unteren Schichten neblig und wenig 
durchsichtig sind: Hôhenrauch (von Waldbránden): Luftspiegelnng wie 
gie an schwllen Sommertagen in der Steppe vorkommť. Von mehreren 
dieser Wôrter liegen nicht weit ab móra “Dunkelheit, Nebeľ (Vologda) 
und das allem Angcheine nach reduplizierte momrá "“Dunkelheit, triibes 
nebliges Wetter, trockner Nebeľ (Orenburg, Sibirien). márevo hat auch 
das Kleinrussische, nach Želechovskij fllr “Zwielicht, Halbdankel: 
Schwärmerei, Phantasie", daneben flir Zvwielieht, Sonnenspieľ mrevo 
mrjáva, und diese fúhren hintiber zu #ríty “dister, neblig werden" (vom 
fallenden Nebel- and Staubregen: sónce mríje “die Sonne umdistert 
sich"), “chimmern, dámmern, grauen, wimmeln: leise schlafen, schlum- 
mern" (vgl. unser dämmern vom Halbsehlať), mryj "nebeltrbe, dister, 
dumpíig, finster" (sónce mróje “die Bonne ist umdiistert“), mrývo “diisteres, 
nebliges Wetter, Nabkälte", mrzávica "Nebeldámmerung, Gewimmel, leiser 
Schlať. An die letztgenannte Bedeutung schlieen sich grruss. marú 
Schlaf" (Tomsk) nebst maritú menga “ch bin schláfrig, im Halbsehlať 
und osorb. vomara “Halbsehlať, Ohnmachť, das sich zu serb. ômara 
"Schwile" verhalten kann wie grruss. marú in der eben angefibrten 

xv 


580 Felix Solmsen, 


Begriffsnuance zu der im tlbrigen geltenden: die Sinnesverschiebung 
wird des weiteren erlňatert durch gemeinslav. #morkú (abulg. serb. slov. 
čech. mral(ú), poln. sorb. kaš. mroX) “Finsternis, Dámmerung, Nebeľ: 
grruss. morokií moróka "Finsternis, dichter Nebel — Ohnmachť, óbmorokú 
“Hôbenrauch — Ohnmachť. Wie zu dieser Wortfamilie (abnlg. mrúkngtir, 
serb. mšknuti, grruss. mérknutí “ich verdunkeln", serb. mk “chwarz)) 
čech. #nrkati “blinzeln, mit den Augen winken" nnd lit. mérktu “schlieBe 
die Augen", mtrásiu "blinzle mirálýs "Blinzleť, úž-markňa “wer etwas 
anblinzelť gehôren, 80 zu der kleinrussischen Sippe das von Miklosich 
Et. Wtb. 190 s. v. mer- 2 dazugezogene dialektisch- čechische prúmňté 
oči “mit den Augen blinzeln. Grruss. mórokú moróka umschreibt Dahl- 
Baudouin II 910 im Sinne “dichter Nebeľ mit marevo, mgla, suchoj 
tuman, klruss. merčyť heiit “es fállt Staunbrege". Auf grund alles 
dessen sind die Fragen unausweichlieh, ob das nach klruss. mrtfy zu 
erschlieBende urslav. #miréti “diister, dunkel werden" nicht der unter 1 
behandelten Wurzel von noguzog Šmoragú maratí angehúrt und ob die 
unter dieser Nummer genannten grobrussischen Formen mit mar- mor- 
momr- nicht ebenfalls von ihr abzuleiten sind. Als ihre Normalform 
wire dann sér- anzusetzen, und merk- in lit. mérktu, slav. "morkú 
#núrkú kúnnte aus ihr (oder im Hinblick auf den Toncharakter von 
lit. mérktiu und serb. mšknuti einer zweisilbigen Wurzelgestalt) darch 
Antritt eines "Determinativs" hervorgegangen sein!). Da ich zwischen 
dieser Auffassung und der Eingangs erwähnten nicht entscheiden vill, 
habe ich schon gesagt. Welches die genane Sinnesschattierung von 
bulg. marangjau ist, kann ich nicht feststellen. Serb. ráz-mariti wird 
man nicht von serb. sčraťi Wachs ziehen" trennen dirfen: ein anderes 
mérati “ehlagen" (mit dem Wascehbliuel nach Vuk) gemahnt an ai. 
mrnáti “zermalmt, zerstôrť. 

4. Noch cine andere Môglichkeit haben Miklosich fir grruss. klruss. 
márevo und grruss. marí “Schlať", Dahl-Baudonin II (17 fir die sämt- 
lichen unter 3 besprochenen groBrussischen Wôrter mit mar- ins Auge 
gefat: sie ziehen sie zu grruss. klruss. mará “Lockung, Versuchung, 
Triiumerci, Tiuschung, Phantasie, Gaukelbild, Gespensť und damit 


1) Mit cinem anderen “Determinativ kônnte weitergebildet sein merg# in 
aisl. myrbue “Finsternis" myrÁr asächs. mtrkť “finster, dunkeľ, grruss. mórgoti "Dunst, 
Brandgernel“ morgotá Nóhenrauch, neblige Lufť čech. mrholité “fein regnen", lett. 
merga marga "“anfter Regen", gr. čné0ďo "blende" aus "áucog#-iw úber Súučošu, 
J. i. čučoado ivgl. Frôlide, Bezz. Beitr. 20, 215), dazu weiter grruss. morgátí morg- 
nú!i "hblinzelu. —Noch anders erweitert grruss. morochá Staubregen, mórosí dass., 
morozgú dass., welch letzteres dann zu smorôózú “Frosť hiniberleitet (vgl. Walde 
KZ. 34, 613. Torbiúrnsson (šemeinslav. Liguidametathese II 42). 


Úber einige slavische Wôrter mit dem Waurzelelement mar-. 581 


weiter zu poln. mara “Traumgesicht, Schreckbild, Gespensť, marzyč 
Stránmen" klruss. máryty “ráumen“!). Dab marevo im Kleinrussischen 
im Šinne Schwärmerei, Phantasie! und im Grobrussischen da, wo es 
die Geltung “Luftspiegelung" hat, daB vielleicht auch grruss. marú “Sehlaf 
und maritú menja “ch bin im Halbschlať" flir das gegenwirtige Sprach- 
bewuBtsein mit mara verknúpft sind, braucht nicht bestritten zu werden. 
Aber daŠ etymologische Identität besteht, ist mir doch mit Ricksicht 
auf die Bedentungsverzweigung der gesamten Wortgruppe, von der 
gie einen Teil bilden, nicht wahrgcheinlich. J. Franck hat KZ. 31, 129 
mara alg Ablantform zu abulg. mora und entsprechend in den heutigen 
slavischen Sprachen “Hexe, Alp, Truď nnd damit zu aisl. ae. ahd. mara 
“Alp, Mahr aufgefaBt. Auch hier soll gegenseitige Beziehung ins- 
besondere im polnischen und kleinrussischen Sprachgeftbl — im Grof- 
russischen liegt nur Atkť-mora -Hauskobold, Waldgespensť vor — nicht 
in Abrede gestellt werden. ÁAllein fúr die Herkunft hat wegen der 
gesamten Bedeutungen im Russischen doch vielleicht eher Zubatý recht, 
wenn er (Archiv 16, 398) mara zu abulg. mami “tinschen, anlocken", 
gerb. mámiťi “anlocken, wtitend machen" ômam "Kóder zaámama “Lock- 
speise", čech. mámiti "túnschen, betrtigen" omam "Blendwerk, Tänschnng, 
Gespensť (entsprechend in den anderen stid- und westslavischen Sprachen) 
nnd za grruss. maná "Kóder, Trugbilď, manítí “locken" refl. mné mánitsja 
“mir tráumť, manígákú "Erscheinang, Trugbild, Sternschnuppe, Scehau-, 
Tagschenspieler, ob-mánú “Trug, Blendwerk" o0-manúťi "betrlgen" (ent- 
sprechend in den beiden anderen russischen Mundarten) stellt und wenn 
er die ganze Wortgruppe mit lett. maži PI. «Gaukelei, Phantasie" mäžs 
Gaukler" (mit ž aus ď/), ap-mat “blenden, bezaubern, vexieren" und mit 
ai. mäya “Verwandlung, Truggestalt, Betrug, Täuschung, Illusion, dur- 
mäyúš "bôse Kinste anwendend" (Roth im Pet. Wtb.), “ibeltnend, schäd- 
lieh" (Geldner Glogssar zum Rigveda) verbindet. Jede der beiden Nasal- 
ableitungen des Slavischen hat anderswo in Europa Entsprechongen, 
wenn auch mit Ablautsvarianten, wie sie bei der durch die indischen 
Formen erwiesenen či-Wurzel zu erwarten sind: mamú mama in gr. 
ni-o6 "Nachahmer, Nachahmung, insbesondere des Lebens auf der Búhne, 
urspr. Gankler, Gaukelei, Blendwerk", das schon W. Schulze, KZ. 27, 
485 zu ai. mäyú gezogen hat, mani mana in ahd. met-n “alsch, be- 





1) Das von Miklosich als “altslovenisch" aufgefiilhrte mara "“mentis emotio" 
scheint nach den im Lex. Palaeoslov. 362 beigebrachten Belegstellen aus russischen 
Texten zu stammen und eine der zuletzt angegebenen Bedeutungen zu haben. 
omarití se und obumarjati "mn der Ekstase s8ein nebst obumarjenije "Ekstase" aber 
gehóren zu obumiratí das8., d. b. zu abulg. mšrg mréti “sterben". 


582 Felix Solmsen, Úber einige slav. Wôrter mit dem Waurzelelement mar-. 


trligerisel, ahd. meti asáchs. mén ae. mán N. “Falschheit, Frevel, Ver- 
brechen" aisl. met "Sehädigung, Unglick", das wir gemä8 seiner Be- 
deutung zunáchst hier, nicht, wie gewôhnlich geschieht, an abulg. ména 
"Wechsel, Veránderung“, lit. mainas “Tansch anzukniipfen haben — 
môgen auch im letzten Grunde die aufgefúhrten Wôrter fiir “rtigen" mit 
den gleichfalls in der t#-Reihe sich bewegenden fir “tanschen" (ai. nt- 
mayas “Tausch mávate "anschť, lett. miju miť “ausche") éiner Warzel 
entstammen. Es kann 8ein, daĎ auch die r-Bildung in russ. poln. mara 
auswirtg wiederkehrt. Lat. mirus "wunderlich, wunderbar, seltsam", wo- 
von miro -or “Wundere mich, staune", schlielt man bisher allgemein an 
die Wanrzel smet- “lächeln, lachen" in ai. smáyatťe, gr. neučäv ueudiáv, 
abulg. sméja, ahd. čt-smer “Spotť či-smerón “potten" an, und diese 
Etymologie ist im Hinblick auf ai. smáyas “Stannen, Hochmuť: vi-smilas 
“betroffen, erstaunť gewil môglich (mi-rus in diesem Falle "belňchelt, 
Lächeln hervorrufenď wie c/a-rus "bertihmt, Geschrei hervorrufenď, ďt- 
rus "geflirehtet, Furcht erregenď). Aber so schlagend ist sie doch nicht, 
daB sie jede andere Zusammenstellung ausschlósse: setzen wir als Vor- 
stufe von “wunderlich, seltsam" “blendend, triigend, táuschenď an, so 
rlickt mirus in náchste Nachbarschaft von slav. mara. Man lese mit diesem 
Gedanken Plautusstellen wie Pseud. 1213 tu, nisť mirumst, plane per- 
didisté mulierem “Wenws nicht sonderbar zugeht — wenn nicht alles 
tňuschť, Trin. 861 mira sunt, ni 1llic homost aut dormitator aut sector 
zonarius “es wáre wunderlich" — “eine Täuschung", Mere. 240 mthi 1llud 
videri mirum, ut una illaec capra uzoris dotem ambederit “"mir schien 
das wunderbar — eine Táunschang" und berticksichtige miriones "pergonae 
distortis oribus deformes", also “Fratzengesichter Accius nach Varro 
Lingua Lat. 7, 64 neben grruss. mara klruss. maréna “Popanz, Scheuche, 
die man zum Empfang des Frthlings, am ersten März, unter Gesang 
von Frihlingsliedern durch die StraBen trágť (Dahl-Baudonin II 777). 


Bonn. Felix Solmsen. 





Zur Frage úber die »Weichheit« und »Härte« der Sprach- 
laute im allgemeinen und im slavischen Sprachgebiete 
insbesondere. 





> Weich« (rusg. MArkii, poln. miekki, čech. méhky usw.) und >hart« 
(russ. TBépasii, poln. twardy, čech. tyrdý usw.) gehôren, streng genom- 
men, in den Bereich des Tastsinnes. Wenn man also von »weichen< 
und >harten<, sei es optischen, sei es akustischen, Ergscheinungen 
spricht, 80 geschieht dies nur infolge einer gewissen Analogie unter 
den von verschiedenen Sinnen empfangenen Eindrticken. >Weich< ist 
Synonym von »>ganft«, >gelinde<«, »gchwach«, Zents: »hart< dagegen 
Synonym von >roh«, »gtark«, fortis. 

In Anwendung auf die lantliche Seite der Sprache beziehen sich 
die Ausdrticke »weich< nnd >hart< in erster Reihe auf unsere akusti- 
schen Eindrlicke, nicht aber auf die diese Eindrticke veranlassenden 
Arbeiten der Sprechorgane. Die »>Weichheit« und »>Härte< phonetischer 
Gebilde bestimmt man vor allem mit dem Ohre, und nur nebenbei mit 
dem inneren Muskelgefihl. 

Bekanntlich werden diese Ansdrticke von der deutschen populáren 
Sprachlehre in einem anderen Sinne angewendet, als von der populáren 
Sprachlehre der Slaven. Ein Deutscher assoziiert die vage Vorstellung 
einer » Weichheit< mit den Graphemen (Bachstabenvorstellungen) 0, d 
g, uw, s (>gelindes«< s). ..., im Gegensatz zu der »Härte< von p,t, A f 
(resp. ©), 4 (resp. ss) .... >+Weich< bedeutet hier also Zents, »hart< — 
Fortis. Dem Slaven gelten ebenso einfache b, d. g. v/z...., wie auch 
einfache p, t, k, f, s.... als >hart<, während die durch eine An- 
náherung der mittleren Zunge an den harten Gaumen modilizierten ?, 
ď dr dv ž.. s Dr k fi $.. . . den Eindruck der »Weichheit< auf 
ihn austiben. 

Die Ursache des Eindruckes der »Weichheit<, im Gegensatz zur 
>Háärte<, sei e8 im deutschen, sei es im slavischen Sinne, mub man in 
dem Umstande suchen, daf die lokalisierte Arbeit des betreffenden 


084 J. Baudouin de Courtenay, 


Konsonanten durch eine Nebenarbeit an einer anderen Stelle des Sprech- 
apparats kompliziert wird. Wenn man ceteris paribus, d. h. bei der- 
selben Summe der Muskelanstrengung, bei derselben Intensität, seine 
phonatorische Tätigkeit auf eine gewisse Stelle konzentriert, bekommt 
man ein stiirkeres akustisches Regultat, als in dem Falle, wo man einen 
Teil der Arbeitsintensitát auch auf das Úberwinden noch cines anderen 
Hindernisses aufwenden muŠ. Dann, d.h. in diesem zweiten Falle, 
entsteht zwar etwas, was jener einfacheren und stärkeren Arbeitsweise 
fremd war, die flr jenen ersten Fall einzige Arbeit aber muB hier ge- 
schwiächt zum Vorschein kommen. Zum Vergleich kônnte man Erschei- 
nungen aus anderen Gebieten hinzunehmen (aus der Mechanik Wirkung 
derselben »Kraft« auf einen Punkt oder auf mehrere, aus der Psycho- 
logie Konzentrierung der Aufmerksamkeit auf einen Gegenstand oder 
deren Zerstreuung auf mehrere Gegenstánde: aus der Ôkonomie die 
Verwendung einer und derselben Geldsumme auf den Erwerb einer 
einzigen Warengattung, oder aber mehrerer Gattungen). 

Bei den stimmhaften Konsonanten wird die Hauptarbeit in der 
Mundhôhle (bei 2 die Arbeit der Lippen, bei d — der vorderen Zunge, 
bei g — der hinteren Zunge usw.) durch die Vibration der Stimmbänder 
geschwiicht. Darum erscheint einem Deutschen der akustische Ein- 
druck, welchen er von der in der Mundhôhle lokalisierten Hauptarbeit 
der genannten Konsonanten erhält, als »weich<, d. h. geschwächt. 
Ebenso wird von einem slavischen Ohre der akustische Eindruck von 
der Arbeit an der phonatorischen Hauptstelle der Konsonanten (Lippen, 
Vorderzunge, Hinterzunge) durch das Hinzutreten der Anniherung der 
mittleren Zunge an den harten Ganmen als geschwächt oder »weich« 
vernommen. Die slavische » Weichheit<: der Konsonanten ist nicht mit 
dem Eindrucke von dieser Anniherung der Zunge an den harten Gaunmen 
zu verwechseln. Das >»Palatale< oder das »Mittellinguale<« des Ein- 
druckes hängt hier von der Arbeit der mittleren Zunge, das »Weiche« 
oder das »Mouillierte« aber von der »reduzierten«, geschwäáchten Arbeit 
der betreffenden Hauptstelle ab. 

In einigen deutschen Gebieten (wie auch u. a. im Dänischen) ist 
der primäre Urheber des Unterschiedes von »Härte< and »Weichheit« 
der Konsonanten, d. h. der Unterschied der Stimmbändertätigkeit, ab- 
handen gekommen: aber der durch ihn veranlaBte sekundäre Unter- 
schied der lokalisierten Mundhôhlenarbeit dauert immer fort. Auf diese 
Weise hať man in diesen Sprachgebieten stimmlose Jenes neben den 
stimmlosen fortes erhalten. 

Etwas úhnliches lieľe sich auch als den slavischen »weichen< und 


Zur Frage úber die »>Weichheit< und »Härte<« der Sprachlaute usw. 58b 


> harten« Kongonanten bevorstehendes denken. Nehmen wir an, es ver- 
stumme der Urheber dieses Unterschiedes, d. h. die begleitende Unter- 
scheidung zwischen Annáherung der mittleren Zunge an den harten 
Gaumen und deren gegenseitigen Entfernung, ohne den durch ihn her- 
vorgerufenen Unterschied der Intensitát der Aussprache an der phona- 
torischen Hauptstelle (Lippen bei p, č, f, v, m oder »p, č, f, ú, m, vordere 
Zunge bei £, d, s, z, ny r, lL.. . „oder ď 5, ž, 8. ry 7... ., hintere Zunge 
bei k g, ch....) irgendwie zu ändern. Was wtrde dann geschehen? 
Selbstverstindlich wtlrde sich der genannte Untergchied fortsetzen und 
wir wtirden einerseits »starke< oder »harte< p, b, f ...., ft, d, S, z, n...., 
k, g, ch... ., andererscits »schwache< oder »weiche< p, b, f...., t,d, 
8, ži... kg, ch... . bekommen. 

Eine interessante Subatitution habe ich bei einer in Kasan ansässigen 
Franzúsin aus ElsaB in den JJ. 1875—1876 beobachtet. Sie hôrte wohl 
den Unterschied zwischen den russischen »>Weichen< und »harten< Kon- 
gsonanten, konnte iln aber nicht genau wiedergeben. Da sie jedoch 
den Unterschied in der Intensität der Anssprache an der phonatorischen 
Hanptstelle vernahm, so ersetzte sie, wenigstens bei den stimmlosen, 
den Unterschied von >»harten< und >weichen< mit dem Unterschiede 
von stimmlosen und stimmhaften. Sie sprach also pal (naxr), pop 


(nom) ...., ťam (ram1), ťo (roj...., kak (kaxB), kazák (ka3aK1) ...., 
aber bel (ubar), kubdés (Kynenr)...., de (T£), adés (oreu)...., rugí 
(pykn), gem (k£mr5).... lm Gebiete der stimmhaften Konsonanten war 


eine solehe Unterscheidung der »Weichheit< und der »Härte< nicht 
mebr môglich. 

Sonst hängt die Anwendung dieser termínmi, >weich< oder »schwach« 
und »hart<« oder »stark<, von der subjektiven Auffassung ab, d. h. da- 
von, wohin man seine Aufmerksamkeit hauptsächlich lenkt. Ich kenne 
z. B. den Streit dartber, was eigentlich als hart oder stark (fortis) und 
was als weich oder schwach (lenis) gelten solle: ob pf, A...., oder 
b,d.g .... So viel ich wei, sind die Angehôrigen mongolischer 
Vôlker (Mongolen, Kalmilcken, Burjaten ... .) geneigt, eher č.d, g.... 
fir stärker (» härter<) und p, A... . fir schwächer (> weicher<) zu hal- 
ten, als umgekehrt. Und es ist leicht zu verstehen. Wenn man die 
Summe der einmaligen akustischen Einwirkung berticksichtigt, bekommt 
man einen deutlicheren und bestimmteren, folglich stárkeren (> härteren <) 
Eindruck von den stimmbaften (02, d, g...), als von den entsprechenden 
stimmlosen (p, %, £...). Wenn man aber vorwiegend die Tätigkeit der 
in der Mundhôhle lokalisierten Hauptarbeitstelle in Erwágung zieht, 
kommt man zu einer umgekehrten Definition. 


580 J. Baudouin de Courtenay, 


Jedenfalls konstatiert man die leicht verstándliche Tatsache, daB 
je mehr Nebenarbeitsstellen mit akustisch hôrbaren Resaltaten sich zu 
der Hauptarbeitsstelle gesellen, um desto mehr nimmt die Intensität 
der Hauptarbeitsstelle ab. Wir erhalten also folgende absteigende Reihe: 

t nd x n 
tl nť | 

Die Tätigkeit der vorderen Zunge bei £ ist am stärksten, weil sie 
von keiner akustisch vernehmbaren Nebenarbeit gehemmt wird. Pho- 
neme ď und f stehen in dieser Hinsicht um einen Grad niedriger, als 
ť, da sie beide durch je eine Nebenarbeit modifiziert werden: ď durch 
die Nebenarbeit der Stimmbänder, ť£ durch diejenige der mittleren 
Zunge. Noch schwächer sind, als vorderlinguale clustles, ď und » mit 
je zwei akustisch vernehmbaren Nebenarbeiten: ď — Stimmbánder und 
mittlere Zunge, » — Stimmbänder und offene Nase. SchlieBlich nimmt 
ň die letzte Stufe ein, weil man bei ihm alle drei Nebenarbeiten kon- 
statiert: Stimmbänder, mittlere Zunge und offene Nase. 

Je schwächer der akustische Eindruck von der Hauptarbeitsstelle, 
desto unstandhafter und desto veränderlicher ist das betreffende Phonem. 
So findet auch im Gebiete der »volksetymologischen< Verwechslungen 
gerade die Substitution der »weichen< Nasalkonsonanten am leichtesten 
statt. Vgl. z. B. russ. úéčeľ (neóžxL) flr méčeľ (medexb), ňékruť (HEKPYTE) 
fir rékruť (pexpyT1).... 

Andere Folgen solcher Schwáchung durch Nebenarbeiten bietet uns 
die Reimbildung. So erhellt z. B. ans dem von J. Karlowicz gesammel- 
ten Materiale, dal die polnische »Volkspoesie< solche Reime, wie 
-aba ...-ada |. „-aga .. ., „ama... Na... .. . -ama (amia).... 
-aňa (-ania) od. úhnl. wohl zulábt, die Reime aber in der Art von 
„.„.„-ata „aka... -apa ... nicht daldet. 





Ans dem Vorhergehenden erhellt zur Geniige, daĎ es sich nicht 
ziemt, den Konsonanten f (+) »weich< — in dem tlblichen Sinne des 
Wortes — zu nennen, oder von den >»weichen< Vokalen t, e.... zu 
reden. Alle solche Phoneme kônnen »>palatal«, >»mittellingual< ..., 
nie aber »weich< oder »mouilliert< genannt werden. »Weiche< Vokale 
gind geradezu ein lautphysiologisches Unding. Das den so viel Unheil 
verurgsachenden russischen Schalgrammatiken und sogar anderen lin- 
guistischen Werken eigene Gerede von »wcichen Vokalen< rtihrt von 
der Verwechslung der Buchstaben mit den Lanten, der Grapheme mit 
den Phonemen her. Man hat in der russischen Graphik Vokalgrapheme, 
d. h. Vorstellungen vokalischer Buchstaben, die mit der Vorstellung der 


Zur Frage úber die »Weichheit< und »Härte<« der Sprachlaute usw. — 587 


> Weichheit< vorhergehender Konsonanten asgoziiert werden: infolge- 
dessen tibertrágt man, auf dem Wege der so oft vorkommenden psy- 
chischen Unterschiebung und Verwechslung, diese Benennung, »weich<, 
auf die diesen Graphemen entsprechenden Vokale, wobei die diesen 
Vokalen vorangehenden Kongsonanten gar nicht als »>weich« aufgefaBt 
werden. Unterdessen erinnern zwar diese Grapheme, u, €, %, 4, 0...., 
an die » Weichheit<, aber nicht der ihnen entsprechenden Vokale, s0n- 
dern der Konsonanten, die diesen Vokalen unmitteľbar vorangehen. 

Bei der »Weichheit< der Konsonanten im »slavischen< Sinne mul) 
man die akustische, deutlich vernehmbare Weichheit von der blof 
physiologischen unterscheiden. In den »erweichten Konsonantengruppen« 
tritt in der Regel bloB der letzte Konsonant als akustisch »weich«< auf, 
während die » Weichheit« aller ihm vorangehenden Konsonanten meistens 
nndeutlich and nicht mit dem Obre, sondern einzig und allein mit dem 
inneren Muskelgefthl vernommen wird. 

Die »Erweichung« der Konsonanten immer nur dem »Einflusse 
eineS<, sei e8 »organischen«, 8ei es »parasitischen /« zuzuschreiben 
und sie auf die »innige Verbindung mit /< zartickzufihren ist ganz 
einfach ein Unsinn. Psychologisch láS8t sich die »Palatalisation« oder 
> Erweichung< der Konsonanten darch den EinfluB folgender palataler 
oder mittellingualer Vokale mit der Vorbereitung zum Aussprechen des 
folgenden Phonems erkláren. Wenn man ein ťe, %.... aussprechen 
soll, ist man geneigt, schon während des ersten Moments an die dem 
folgendem Phoneme eigene Annáherung der mittleren Zunge an den 
Gaumen zu denken und diese Árbeit schon in den ersten Moment zu 
tibertragen. So kónnen sich že, ťť.... in ťe, %.... verwandeln. 





Bei der palatalisierenden (mittellingualisierenden) Einwirkung ge- 
wisser palataler oder mittellingualer Phoneme auf andere mit ihnen 
verbundene nicht palatale kann man folgende Richtungen und Arten 
unterscheiden: 


1. Neben der Úbertragung der mittellingualen Anniherung der 
Zunge an den harten Gaumen von den folgenden Phonemen auf die 
vorangehenden (regressiv) hať man auch eine solche Úbertragung in 
entgegengesetzter Richtung, von den vorangehenden auf die folgenden 
(progressiv). 

2. Es kann dabei der Konsonant auf den Konsonanten, der Vokal 
auf den Konsonanten und der Konsonant auf den Vokal eine assimilie- 
rende Wirkung austiben. 


088 . J. Baudouin de Courtenay, 


3. Hinterlinguale Konsonanten unterliegen der »Erweichung<« viel 
leichter, viel frúher und in hôherem Mafe, als vorderlinguale und labiale. 

4, Bei dem Úbergange von der ararioeuropňischen Sprachperiode 
zu der gemeinslavischen wurden alle hinterlinguale Konsonanten durch 
die mit ihnen verbundenen palatalen oder mitteľlingualen Phoneme 
afliziert und dann s8ind gie in vorderlinguales Gebiet úbergegangen 
(Č ž $, č 5 $). Bei den labialen und vorderlingualen fand die palatale 
Affektion nur durch den EinfluB des nichtsilbebildenden, konsonanti- 
gchen # (?, /) statt, während in Verbindung mit palatalen Sonanten eine 
palatale Affektion erst viel später, und zwar bloĎ im slavischen Norden, 
gich vollzog. 

o. In einigen slavischen Gebieten, so vor allem im Čechischen (im 
Bôhmischen), wirkten palatale Sonanten affizierend auf vorangehende 
Konsonanten nur dann, wenn 8ie lang waren (Fortsetzungen von +, 6, e): 
karze Sonanten (Fortsetzungen von i, e) ibten keinen solchen Einflub aus. 

6. Bekanntlich hing die palatale Einwirkung vorangehender Sonan- 
ten anf folgende hinterlinguale Konsonanten von der vergchiedenen 
Wortakzentuation ab. — Etwas ähnliches wurde schon frtiher bei der 
germanischen >Lautverschiebung« konstatiert !). 





Darch den Schwund des Unterschiedes zwischen den aspirierten 
und nichtaspirierten Konsonanten wurde bei dem Úbergange von dem 
arioeuropäischen (indogermanischen) Urzustande zu den einzelnen spä- 
teren Zuständen die Beteiligzung des Kehlkopfs an der Aussprache be- 
deutend vermindert. Wenn trotzdem der Unterschied zwischen den 
historischen Fortsetzungen der aspirierten und zwischen den historischen 
Fortsetzungen der nichtaspirierten aufrecht erhalten blieb, so wurde er 
durch verschiedene Arbeiten in der Mundhôhle erreicht (Germanisch, 
Neugriechisch ....), folglich die Rolle des Kehlkopfs durch diejenige 
der Mundhôhle ersetzt. Wo aber, wie im Eranischen, Keltischen, 
Aistischen (Baltischen) und Slavischen, keine Spur ehemaligen Unter- 
schiedes zwischen den aspirierten und nichtaspirierten Konsonanten zu 
entdecken ist, da wurde eine von den Arbeiten des Kehlkopfes ganz 
einfach annulliert, ohne jeglichen Ersatz daflir zu erhalten. 


— -——— -————— 


1) Vgl. u. a. meine Abhandlungen: 1) Jsa ronpoca H3b VYCHÍA 0 >CMAPUCHIH< 
MAU NANATANUZANÍH BE CHOBSHCKUXD 11351KaX1 (Yycnnia Šanucku Hm. IOpLeBCKaro 
Vnupepcurera 1893, No. 2) — Zwei Fragen aus der Lehre úber die Palatalisation in 
den slavischen Sprachen (Acta et commentationes Imp. Universitatis Jurievensis 
[olim Dorpatensis]. — 2) Einiges tiber Palatalisiernng (Palatalisation) und Ent- 
palatalisierung (Dispalatalisation) (Indogermanische Forgschungen. IV. 1894. 45— 57). 


Zur Frage (ber die »Weichheit< und »Härte« der Sprachlante< usw. 589 


Im nordslavischen Sprachgebiete aber bildete sich mit der Zeit 
in der Mundhóhle eine áhnaliche Unterscheidung, wie ehemals diejenige 
der Aspiratae und Nonaspiratae im Kehlkopfe war. Diese Untergchei- 
dung wurde durch die Tätigkeit der mittleren Zunge erreicht. Die 
Unterscheidung vermittelst der mittleren Zunge samt dem harten Gaumen 
bildet gewisgermaben einen Ersatz flir die verlorene Untergcheidung 
vermittelst des Kehlkopís. »>»Palatale< oder >mittellinguale« sind den 
aspirierten, nicht-palatale oder nicht-mittellinguale den nichtaspirierten 
analog. 

Anch historische Weiterentwicklungen beider Gattangen zeigen eine 
gewigse Ahnlichkeit. Ebenso aspirierte, wie auch palatalisierte Kon- 
gsonanten verándern sich mit der Zeit in Affricatae und Fricativae (Spi- 
ranten). Wenn man dazu noch andere Modifikationen vermittelst des 
Kehlkopfes, und zwar diejenige der Stimmlosigkeit und der Stimm- 
haftigkeit hinzunimmt, 80 kann man folgenden allgemeinen Satz auf- 
stellen: 

Jede Komplikation der Aussprache eines Konsonanten, 8ei es im 
Kehlkopfe im allgemeinen (Aspiration), sei es vermittelst der Stimm- 
bänder (Stimmhaftigkeit), sei es sehlieBlich in der Mundhôhle vermittelst 
der mittleren Zunge samt dem harten Gaumen (Palatalisation, Mittel- 
lingualisation, Mouillierung, »Erweichung<) fúhrt za einer Schwächung 
der Aussprache an der phonatorischen Hauptstelle und folglich za einer 
Veränderung und Entartang (Weiterentwicklung). 

Die Folgen der Labialisation wären auch za bertcksichtigen. 

Mit dem einfachen Schwunde deg Unterschiedes zwischen den 
aspirierten und nichtaspirierten kann man einen anderen ersatzlosen 
Schwund der modifizierenden Nebenarbeit vergleichen, nimlich den 
partiellen Schwund der Palatalitát oder Mittellingualitát (» Weichheit<) 
der Konsonanten in dem kleinrussischen (ukrainischen) Sprachgebiete. 

Im polnischen Sprachgebiete sind alle palatal affizierten Konso- 
nanten — etwa mit Ausnahme von Z und £ — mehr oder weniger 
historisch weiterentwickelt. Vorderlinguale $ £ ť(ď bilden jetzt eine 
besondere Abart oder eine besondere Reihe vordermittellingualer Kon- 
sonanten, $ £ č dž, mit der Tendenz gegen $ ž č dž. Aus r ist # und 
selbst ž (resp. $) geworden. Labiale p Č f ú m und sogar sekundár 
entwickelte X g x (ch) verraten eine Tendenz zur Weiterentwicklnng in 
diphthongische -Verbindangen: #/, č, f), 0), my: X), a), 17 (ch). 

Angesichts dessen ist es ganz verfehlt, in den polnischen p/, L/.... 
eine Fortsetzung ursprlinglicher urslavischer Verbindungen mit einem 


990) J. Baudonin de Conrtenay, Zur Frage iiber die »Weichheit< usw. 


aus der Luft gegriffenen / zu sehen. Die polnischen #/, Č#, mf, ú/.... 
sind ebenso als sekundáre Zerlegungen frtiherer einfach palataler Kon- 
gonanten zu betrachten, wie das krainisch-slovenische (slovenische) und 
westlich-serbokroatigsche r/ aus dem friiheren f. 





Zum Schlnb noch eine methodologische Bemerkung: 

Hier, wie auch sonst, soll kinftighin das rein Physiologische (d. h. 
die Arbeiten der Sprechorgane samt dem sie begleitenden inneren 
Muskelgefúhl) von dem Akustischen (d. h. von der Perzeption der durch 
jene Arbeiten zustande gebrachten und mit dem Gehôr vernehmbaren 
Resultate) unterschieden werden. Wir haben uns von der Vermischung 
der Buchstaben mit den Lauten, der Grapheme mit den Phonemen 
meistenteils freigemacht. Jetzt aber kommt in dem Gebiete des Pho- 
netischen selbst die Unterscheidung des Akustischen von dem Physio- 
logischen, des Zentripetalen von dem Zentrifugalen an die Reihe. 

Dementsprechend mu aunch unser gelehrter Jargon einer grtind- 
lichen Revision unterzogen werden. 


Petersburg, November 1907. 
J. Baudoutn de Courtenay. 





Die »Gebote der heiligen Väter« nach dem Euchologium 
Sinaiticum. 





Die im Jahre 1882 erschienene Ausgabe Geitler"s, »Euchologium 
glagolski spomenik manastira Sinai brda«, ist von allen Forschern, die 
ber den westlichen EinfluŠ auf das altslavische Kirchenrecht ge- 
schrieben haben (s0 vor allem N. Suvorov: >Sljedy zapadno - katol. 
cerkovn. prawa...< 1888, auch: >K voprosu o zapadn. vlijanii...< 
1893 und »Vopros o nomokanonje J. Postnika ...« 1898: sodann A. 
Pavlov: »Mnimyje sljedy...<« 1892 nnd V. Vondrák: >Zachodno- 
europejskie postanowienia pokutne ...« 1904), benutzt worden. Im 
Jahre 1907 ist es mir gelungen, die Handschrift auf dem Berge Sinaj 
im St. Katharinenkloster vollstindig zu photographieren. Jetzt gebe ich 
nun wieder den glagolitischen Text der »(Gebote« (f. 101"—104") in der 
von Herrn Prof. Jagič befolgten Transkription heraus: neben der alten 
in geordneteren Zustand gebrachten Kapiteleinteilung setze ich die von 
mir herrtihrende hinzu: meine Zasätze sind in () eingeklammert. 


SAMOBKAH CŤZIXh GK - 0. 
+ NOKAÁHRÁÚ PAZEOŤ: Í Š KeEIk rpkek 
(ay flugie KTO paZECŇ CATRODH - ŇAH ÓTA po I 
KACHHŤ CROÉPO OÝEHÉTA + L Ak AA no 
 kaérca - 51x ÁHOŇ ŠEAACTH Toan no 5 
 TOMb AA nHtá EzAÉ 8h CBOÉ ÓTE 
. VUCTBO: Áune ERAE NaKÉHO noKaá 
Ab Ó XAREK Š BOAX: Ť AA NOCAOVIUUK 
: CTBOVÉT A ÉMOV čnán Á nôbE+ Ba HK 
 XRKE CA ÉCTR nokašat |. a POKACHAÔ 10 
ste OVRHČNAÁro |. flue MN RRAÉ HEAOEOK 
-. NeKaánt - To AA He NPHIATA ERA 8h 
E -: CBOÉ ŠTUCTEO /. Au KTO PAZECÁ II 





1 CTMÝ K coil. 


092 


1) 


s) 


©) 


( ul 


V. Beneševič, 


2 
st CRTBOJH He XoTa: A Ak AA NOKaÉ 
s Ťa RO HK Ó kaž: Š BOA K V. 
Ane KOTOPU NOHNETEKÁ: COAOM K 
„ 
CK FARA EA TROPÁ LAK AA 
? č. A 
 NokaéT ČO HA Ó XAK ô 80 /. 
c N an 


Ä 
fluie KYTOPA NPHNETAHAKA RAX 


2 m + 
|CATROPH K AK aa NEKAÉTRCA / 


< 


flapre KTO NPOKAHNAÉTA- X at AA nota. 


Au KTO HRAKNUH KARNETk- K AŤ AA 
. nokaé Th |. Úupe KTO OÚKPAAMÉ: PTAABR 


NO YTO: ŇAH CKOTR: ŤAH AC NOABKO 


? 
. Na£ ŤAH UTO ASBDO: 3kao Aparo cý 
 KPAAETA- A at Mdkaárh Ú AH ua 


s. AJ UTO cv KOAAÉ B ak M NSKAÉTCA «[. 


Tue KOTOVKÁ OPHNETANÁ BAX CITRO 


04: ch TOVKA KEHOBR > AH ta Am 


15 


20 


20 


- NE BAR AA NEKAÉTE- 6 xa k Š RO [. 30 


flune AH ETA AHRKA- AH "Paket Tat 


rv? r 


Aa nokatrt- RO AT O rak Š RÔ /. 
flpne An 6CTk ali TO AA ÚHZBEPARE 
Tk CaAHa- ŇÚ L ak AAKAÉTk “|. 


£lupre KTO ŠTPOREHYK PAAH NOroyKA 4ka: 


s ak AAKAÉTk KO HALÓ vak ô KÔ [. 


< 
lu KSTOPM KKAODHZEHA > REN ň 
UM - ToAn Ch TOVKAEEŇ RA ct 
1. TROMI: an ch NEHU A a£ AA 


? 
Kart KOHO kk Š RO. 


€ 


fÍule KOTOPM NPHMETANY: AH BALÍK 


011X WECTA HIKIA: ĎÓCTARAK KE 
i € 
. HX M1 nemúuť: Áune CT AHŤ 


KROK k AA NET: ÁUJIE AH ECR 
„únia Ťak AA ncérh /. 


€ A A T É 
flue KTO Ch YPRHHIULEK RAŇ CRTEODH : 


30 


40 


45 


f.101« 


f. 102r 


III 


XII 


XIII 


XIV 


XV 


Die »Gebote der heiligen Väter< nach dem Euchologium Sinaiticum. 593 


.“ NOHEKE PO HAENETÉ B at 


Aa nôéTa Š RO 6 Kat sj Me KTO ca XVI 
- UR É CA GÁX TEOPH: A£ AA NOKaéTELA) Ú. 

vf Fire KTO MHA NAKTH YAČTA NorovEH: 50 XVII 
a£ Aa nokaé TA /. Úupe KTO NOU XVIII 


.. CAHTRA HA REHAX: TOVARAER TOAH HE 
A ? 
s NOKETR CH HER CHPORKUNTH- AK 


c 


s MA NOKAÉTACA |. upne KTO ÓEKA K XIX 
s CA BARÉTA: NA TPATOVEHTA K Ý. 55 
č upe KTO BOAK3HH PAAH- ÍZEAKÉTA XX 
EPAUIEHRUE RO ARHH AA NOCTHTCA: 
 RLEKE ECT HZEARBAAR- AA CKYPA 
- HAT HA ŠÓDPHH ÚP Ná t Aa ÁCNoÉ 
- TA: ÁUJE AH ÉPo CH AA BRKOVCA 5 60 
A£Hh AA NOCTHTRCA /. 
č fine KOTOPAÁ REHA ÓTPONA OČAABH XXI 
. É AkTa Aa nôéfca: 4 Š xakuk Ó gÔ |. 


>) 


Aue KTO Kora CBOÉIA NARATH VÝ pKE XXII 
Ta Rak Aa nokaí TR 6 vať Š RÔ . 65 

u Á kro NSYSTA ÁUMI ŤAH AKKABR XXIII 

CTBOMA TOVKADR OKEHÁ NEHÁNE 


+ Bak Na nokaéŤca - Ž Š XAREK 6 EO /. 


A Áine KOTOPVN NPOCTA ARAHHhB + Epa XXIV 
KRAR ÚUHI: OČAADHTA 4K4- ŇÓ 7 
- KORBABHTA ÁÚ- LASH A Na NOKAÉTEČA) /. 
[k Áune KTO RRASEK OVKPAAE Th CEHRAh f. 1027 XXV 
HO YKTO: K ACH RO AA NOKAÉTACA 
y Au KTO BA 4 NEHk ÚAÉ HA KOAAA K: XXVI 
- ENOVÁPK: kose NPARKÉ NOPAHH TRo 15 
 pRÁK k ak Ma NoKať TRCA rat 
AN s. Š BO |. Úupe KOTOPAÁ NKEHA HZEPRKE XXVII 


" ? A 
- TA ŠTPONA: BAR AA NOKAÉTCA Ó 
Festschrift fúr Jagič. 38 


094 V. Beneševič, 
m? Kat ô 8 +/. upne KTO Ch BRAAOBOHK- AH XXVIII 
: ca veenuýná Ra CHTROJHTA- R a£ 8 
M Aa notTi f. fuj KTO AS Bake XXIX 
KATR An FOVUKHO: K at Aa nôé TA 
U ŠEK Ó BO |. Aure KTO ŠT MANACTÉH XXX 
u dc UPKRE: TOKAMO 4b TO 
 CÉ KPAME: RAK Na NÁTER Ô rak ó Bô /. 85 
(h) fare KOTOPN CRAHHKY + Ch PHKROUK XXXI 


CHRARKET A YKA: AH KORS npoak 


 éTb- Na npocHTA BRpavwa: Na AA 
1 POV IUKAFKKŠ NecTA- 9 A£EHR Ô Kat 


n 


u 


. Ó RO |. Úure AH ÉCTh AHÉK% TO KUK: 90 XXXII 


(k) line AH ÉcT no To Ak . Úupe AK écTA XXX11I XXXIV 


- FICKNA: TO A A£ Aa NoKaÉ TCA "/. 


R fluie KTO ŠARKATY HE MOZKET M ň XXXV 


cNoé TA K cd: ú 8: flupe AH He ov 


- UKéTk NA ACTA UATA: Slonie AH 95 
£ % 
- NE ÁVATR NATN: TO AA O EPAUIk 


i NA ÉRE HMAT NA NACTA ý. 


0 4 A c 
[: £lure KTO UEBAK BAZAMEÉT A Th f. 103: XXXVI 


R 


h 


KOro- NOCTHTHCA 34 Hk- ÁHIE RKAHI 

CE CHTROPHAK ÉCTA: NA ÁARMETA 100 
3A CA: ČFAHKO Ú 34 ČHOPO- ĎLÉRE ÉCTA Ň 
RáÁ3A Wh NA AACTR HHUIHÁWA 

Ťiko TOVKAA PPRYM RAZEMACETK - 

HRCTR AKNO AA HMEHOVÉT RCA 


K8% AB R,, . Aluré KOTOPAÄ NKEHA 105 ÄAXXVII 


.. BAMA hk CHTROPKUIH  TVOAH npoka 


3HT“k ŠTROVA k ceRK: L ak Aa né 


ca: EF OH Ó rak 6 RÔ |. 


f slu KOTOPN EKAODHZENk CKÁNO XXXVII 


CTH PAAH KARHETA: AKTK Ko: Ma — 110 


AACTh HHIUJIHÁN A HUKHNHÉ CROÉ- H 


S 2a) 


71+) 


+ 


Die »Gebote der heiligen Vätere nach dem Euchologium Sinaiticum. 


UA % BA UAHACTONIÝM Aa nôeTk /. 
TT: kor NPHMETÁNU: Ch METEJK 

NOFOMb RAKA h CRTRODHTA: K 
Tak M nsér +. Aune 
z. KER HE HN: slupe AH EN ÚUA 


U € 
AK HUB: 


A Tak M nôeŤca "|. ÚÁue KOTOPKÁ 

NIA AH NPHSETAHAKA OVNHÉTCA : 

L A£HB AA nôéTE- Aupe AH £cTh 

KRAOPHZEU b: K OAEH A AJ nôeŤCA |. 
flure kro APOVTA CEOÉro OVNOÁTA 

AS pra: M NOCTHTECA ŠBA X 
 AbHEŇ A Fue KTO CRHKARNO YTO 

1 0Y KAM: AA NOCTATÉ K ABHEŇ: s 

- Ul AH ÉCTA A KTECKA K ACH K AA NO 

 CTATCA "|. Úupe KTO NOUHICAHTA 

BARA TB CHTEOJDHTH: TOÓAH HE MO 

REP AA TPRAĽOVEKTA K Ý. 

Flure KTO Ch PARObŇ RAKA ChKTEOJH 
- TOAMH POAH A XTHnuia- AA CBOROAH 
„ PAER TX. Á NOCTHTA AR #AHHO |. 

M KOMOV OÝUKPETA A KTHUIA NÉKO k 

IJPEH A 34 AKHÔCTA: RAKTA AA MNO 

 KAETCA Ó XAREK Ó RCA K. 

ÚÁupne KTO PHRRAFTCA HA EPATpA CROÉ 

ro: FAHKOKE ACH CHKER AP RKH 

„ TA: TOAHKO AA NOCTHTRCA Ó XAK 

EK Š ROAK //. Úupe KTO SPATPA CROÉ 

PO RA CHRBA NPOKARHET A - ŽL MNAKA! 
 BASAREHTA: K AHA Na nokaé 
„ TRACA Š XARRR Ó BOAK /. 

Ane KTO OĎAABACHNHA - AH KP REK 


CKOTHIA: HE RRAMIO ÉKO OČUJRAC 





119 OČKNHÉTCA cod. 


135 £luté cod. 


11b 


120 


130 


140 


090 


ÄANXIX 


XL 


ALI 


XLII 


XLIII 


XLIV 


ALV 


ÄALVI 


ALVII 


XLVIII 


XALIX 


596 V.Beneševié, Die »>Gebote der heil. Väter< nach dem Euch. Sinaiticum. 


s ČETR: ŤAH TORETNO YTO 663 STA BI 


ŇeTA- RÚ HEAKAH AA NOCTHTCA “/. 145 

[9 " Ť 

fluie AH RKA BI: ŠAB ÉCTA- BAR AA L 
NOCTHTCA "/. ul KTO NE CHYPAHH LI 


. TA RPAUIEHUA- TOAH U bINU% ÉPO 
- RRKOVCHT A+ ŇAH CRTAPETACA + 
|: K TH AH NA NOCTATACA . Aune KTO 150 f 104 LII 
- NPOAKÉTA ŠTA CTANA u4- Ba spk 
- NA NORHOUEHKO- K ACH AA NOCTHÓTCA) /. 


fue AH NY NPRHOUEHKÁ: NPOAKÉTA K LIII 
A£Hh AA NOCTHTCA "/. flule KTO Ek LIV 
- UPKRE CHNA: TÔAH ÉUOV Bar EA4 7155 


. 3H% NPHHECETA RO CEH K: K ACH K 

Aa NOcETATACA: HA NA NOKACHHTA 
CA HA AEHB O. upne KTO YPEHHUEK LV 
- ŠKPAACT A B AKTA AA NOCTHTCA 


- ŠXAREK Š BONK: ŽI éke éCTh OÚKpA 160 


aa NA AACTA HHUJIHÁNY ý. 


Slure KOTOPU APUMETANHKA AORUTÓR): LVI 
AME ÉCT AHŇKA- 6 ak AA NOCTHTÓRCA) /. 

Flupne an écTrra úda. KR ak NA nocvu LVII 
TRCA: Š XAREK Ó BOAK /. 165 

fare KTO ZAKAHHAÉTA KOP CTA! LVIII 


UM TOAH OÚNHRCA ORANÉTA- KOTH 


[U 


A c 6 Ä 
A£Hb AA MNOCTHTCA Ô XAR Ó RO. 
[8 


FÍMIE AH AHRKK ÉCTA OK ACH RO AA MNO LIX 
CTHTKCA: Š XARRK Ó BOA K //. 170 
ň r, 
| Hare KTO KAATI RANE: É MOAHTA f. 1041 LX 


1 CA COTOHAU K: LAH ČMENA Hbk 
— 

1 TRODAT A MACKA: A ak Na nokať 

TRA Č FARER Ó BOA K S. 


V. Beneševič, 
aufšerord. Prof. des Kirchenrechts. 


Slavische Wortdeutungen. 





1. Abg. aôtje, abije. 


Abg. abbje, abije "eú ús, eúIÉWS, Napaxon ra, sogleich , alsbald" hat 
J. Schmidt, Neutra 216 Anm. mit ai. ahnáya “oforť (das aber von 
anderen auf áhan- "Tag" bezogen wird): gr. čpao (anders Bartholomae 
BB. 15, 17f., der es mit ai. sadar-dhúk, Beiwort von Kúhen, als “Jeicht 
Mileh gebenď vereint), sogleich, darauť, ununterbrochen": Apvw, čpvoc 
“plôtzlich verbunden: dazu stellen Bezzenberger bei Stokes 50 und 
Zupitza KZ. 360, 244 ir. obann aus #obhnó- "plótzlich. Doch lassen sich 
gegen die Zugehôrigkeit des abg. ačtge zu dieser Sippe Bedenken be- 
treffend die formantische Seite erheben. Aus dem ai., gr. und ir. Wôrtern 
darf man auf einen idg. r/n-Stamm schlieben oder, wenn gr. čgagc nicht 
dazu gehôren s0llte, wenigstens auf einen „x-Stamm. Da das slav. Wort 
keine Spur davon zeigt, so wlrde sich die Verwandtschaft jedenfalls 
nur auf Wurzelgemeinschaft beschránken. Vielleicht ist indes ačsje 
ganz anders aufzufassen. Wenn man an die nicht seltenen Fálle denkt, 
wo Ausdrlicke fllr »gogleich< vom Demonstrativstamm “to- gebildet 
werden, wie lat. topper aus #tod-per "ragch, sofort, sogleich", lit. tú, 
tú-jaú ofortť:, nhd. miť dem als Ausdruck der Gleichzeitigkeit (Brug- 
mann, Demonstrativpron. 142): bg. ťúťaňsť “ogleich", so wird man wohl 
annehmen dlirfen, dab solche Bildungen auch vom anaphorischen Pro- 
nominalstamm “t- môglich waren. So kann man in aô»je ein älteres 
#obpeje #obhí +od “u dér Zeiť sehen. Úber 00% (aus #006) mit dem 
Ace. in Zeitbestimmungen vgl. Miklosich VG. IV 429 f. Das anlautende 
a in abtje aus "oleje ist durch Anlautsdehnung entstanden, tiber diese 
Erscheinung im Slav. handelt Pedersen KZ. 38, 315 f. 


2, R. áxbBuHK5. 


Das r. Wort árxpunk: Wird von Daľ flir Archangelsk angegeben 
und erláutert als “AropHaA TOBAXBbA HAXKONBITHAA KOCTb, KÓJHA, KÓJZAHT, 
ÓaÓKA, KOCTBIFA, HLIAKE, Z045Ira, (ácka, Zarane. Talus. Es bezeichnet 


598 Erich Berneker, 


also den beim Knôchelspiel gebrauchten Knôóchel, das Fessel- oder 
Sprungbein beim Rinde. Dieses Wort ist von Zubaty BB. 18, 253 in 
die Sippe von slav. #olÁzť6 (abg. luÄ“ťa, r. xókor>b Usw.), lit. úleÄtis, 
alkúné, elkúneé "le, Ellenbogen" eingefligt worden, was, 80 weit ich 
sehe, allgemeine Zustimmung gefunden hat (vgl. zuletzt Lidén, ArmStud. 
97, KZ. 40, 265, Meillet MSL. 14. 377). Da in letzter Zeit diesem 
ÁJBUHKI, immer mehr Bedeutung in semasiologisčher wie in lantlicher 
Beziehung (als Ablautsstufe) innerhalb dieser Sippe beigemessen wird, 
go ist es an der Zeit zu erinnern, daB die Indigenität dieses Wortes 
keineswegs sicher steht. Aller Wahrscheinlichkeit nach ist es ins 
Russische aus den Tiirkdialekten entlehnt. Im Kasaner, Aderbedschan- 
und Krymdialekt begegnet alčy “cine der vier flachen Seiten des Knóchels, 
die dem Tochan gegeniberliegť, kirg. alšy “die eingebogene Seite des 
Knôchels", aus dem Gebraach beim Knôchelspiel stammt die Redensart 
asyžyn alšy turdu "“dein Knúchel steht mit der eingebogenen Seite nach 
oben, deine Sache steht guť (vgl. Radloff, Versuch eines Wb. der Tirk- 
dialekte I 425. 429: daselbst anch llinweise auf Verwandte und die 
Herleitung innerhalb des Tuirkischen!. 


3. P. bčaczyč. 


Ohne Deutung ist bisher p. čaczyč “sehen, wahrnehmen, bemerken, 
beobachten, beriicksichtigen" geblieben, dazu očaczyé “sehen, bemerken: 
erblicken: sich besinnen", z-obaczyé ds. Klr. báčyty und wr. čáčté “sehen" 
dirften aus dem P. stammen. Das Wort ist im P. altbelegt. So bietet 
der Flor. Ps.: daczil test glos "attendit voci", Dacz na glos "ntende voci, 
baczicze %apite. Matzenauer LF. 7, 4 hat an Entlehnung aus tli. čakmak 
“besehen" gedacht, doch widerspricht dem die Formation des Wortes 
(wenn nichts anderes!) auf das entschiedenste. Ich sehe in oô-aczyč 
die relativ urspriinglichere Form und in čaczyč eine falsche Dekom- 
position, indem očaczyč als o-čaczyč gefalt wurde. Solche falsche De- 
kompositionen sind häufig. So entstand č. čádaťti, p. badač “orschen" 
neben č. alt jadaťi “forschen" aus očaďati, obádati, obadač (vgl. Zubatý 
bei Gebaner HM. I 424: Juduti aus #adati zu gr. ôčc., dôÔa, lit. túdžu, 
ústi "riechen", lat. odorári “riechen, wittern — “erforschen, aussptren"“): 
p. dial. dagnié sie Jammen" aus ol-agniéč sie (Fagntcv), Č. boňiti “zer- 
stôren" aus olb-ofifi (#oro, Soriti), Gebauer Slov. I 86: wr. čôťoňí PI. 
"Wolken" aus olb-óloki #ob-volky. — Und so noch vieles andere. Als 
Grundwort fllr daczyč, obaczyč erhált man so ein urslay. “ačo, #ačiti, 
ber dessen Etymologie man nicht in Verlegenheit sein kann: es gehôórt 
zu oko und Verwandten. Úber den Stamm "ôg“- #og#- hat ausfihrlich 


Slavische Wortdeutungen. 099 


J. Sel midt, Neutra 388 ff. gehandelt. Stufengleich mit slav. "aX- sind 
aw. aňcy -Gzšugeinti “ie beaufsichtigen, wachen tber" (Bartholomae, 
AirWb. 311): gr. © y, A. úsra "Auge": 2060-7700 "Antlitz", xar čv-ora 
“ing Gesicht, čir-orr-a Pf. “erbliekte". Zur Bedeutung und Dildung 
von ob-aczyč vgl. p. z-oczyč "erblicken, gewabren". 


4. Slav. česéda. 


Die Sippe: abg. česéda "Unterhaltung, Rede": česédovati “ich unter- 
halten, sprechen, reden": r. Ócežna “Gesprácl", Gecžxka Laube", dial. 
"Kunkelstube", GecžxovaTk “ich unterreden": klr. Zésida “Sprache, Rede", 
béšiducaty "prechen, reden": skr. čôsjeda “Gesprách, Rede, Worť: bôsje- 
diti "sprechen", sl. česčda "Wort, Rede, Gespräel": česčditi, česčdováti 
prechen", č. alt česéda, heute česeda "Gesprách, Unterhaltungsorť , p. 
biesiada "Schmans, Unterhaltung“, 08. bgesada "Unterredung, Gesellschafť 
(vielleicht aus dem P., anders Macke, Laut- u. FI. 66) — ist noch nicht 
befriedigend gedeutet. Dab Zusammenhang mit sédét: “sitzen" besteht, 
zu dem "séda ein Postverbale sein kann, ist čfters behauptet worden. 
Allein was ist das če-? Pogodin RFV. 39, 1 denkt an die lit. Durativ- 
partikel be, če-vargstu “ich leide immerforť , mán be-kalbant "Während 
ich noch so sprach. Doch ist man weder úber deren Herkunft im 
Klaren, noch lát sie sich sonst im Slav. nachweisen. Ich wage folgende 
Vermutung. česéda kann aus "ôez-séda entstanden sein, vgl. abg. le- 
63mr+l+je "Unsterblichkeiť ans "čez: stmr»ťuje. Vielleicht hat Lez-, sonst 
"ohne", in der Komposition noch die alte Bedeutung "auBerbalb" bewahrt: 
bez+ — ai. dahíš “auberhalb". So wáre česéda nrspringlich das “DraubBen- 
gitzen" (vgl. zur Bildung ai. čahsr-dvaram “Platz vor der Tr"), worauf 
vielleicht noch r. Gecďaka “Lanbe" weist. Aus der Bedentung “Draufšen- 
sitzen", etwa dem gemeingsamen Draubensitzen von Nachbaren vor den 
Tliren der Behausungen, konnte sich die von “zusammen reden, ver- 
handeln, sprechen" entwickeln. So ist ja der Bedeutungsiilbergang von 
"Versammlung" zu “Rede, Unterhaltang" häufig innerhalb and auBerhalb 
des Slav. Vgl. z. B. bg. sdor “Versammlung“ und Worť, sdorúvam 
trede", klr. (aus dem P.) sejm “Versammlung" — sejmáty “sprechen, sich 
unterhalten": skr. diván (aus dem Osman.) "Ratsversammlung“ — ďivániti 
“gich unterhalten, sprechen": gr. dyogá "“Versammlung — dyoeä6 áyo- 
ocúciv "Reden halten": dyogeúriv "reden", gr. únilos Getimmel, Haufe, 
Versammlung", óužléw “ich scharen, verkehren" — ngr. rul4ó (óuAé) 
“spreche", ngr. xovšévra “Rede, Unterhaltang, zvuBevriúto "“rede" aus 
lat. conventum (G. Meyer, NgrStud. III 333): rum. cuvínť (conventum) 


600 Erich Berneker, 


Wort, Rede": cuvínť “reden": nhd. dial. kärnt. (Lexer 133) Adns, hdnse 
Geplauder, Unterhaltung" zu ahd. Aansa “cohors“. 


b. R. koaÓacá. 


Daf bei seiner Vereinigung der Wôrter r. koaxlacá: klr. koččasá: 
gkr. alt kočdasa, heute kodásica, kajk. klodasa, čak. klobasica, sl. klobása, 
č. klodása, p. kieldbasa, 0s. kožbasa, ns. kjažbas "Wnrsť unter einer ur- 
glavisehen Gf. #A»+ldasa die Lantverbindung ť/£ im SI., Skr. und Č. 
auffálligerweise nicht die zu erwartenden Reflexe ergeben hat, betont 
Miklosich selbst EW. 154. Sehon dieser Umstand lát an dem urslav. 
Charakter des Wortes fiiglich zweifeln. So hat man es denn auch als 
Lehnwort aufgefaBt. Budmani Rječnik V 134 und Bandouin de Courtenay 
bei Daľ 11 341 denken an frz. calebasse “"Flaschenkirbis, Kúrbisflasche“, 
welches selbst durch Vermittelung von span. calačazza aus Westindien 
stammt. Die Kilrze des Wôrterbuchartikels hat beiden Gelehrten nicht 
gestattet, die Môglichkeit einer solchen Entlehnung nach zeitlichen, ôrt- 
lichen und sachlichen Umständen näher zu begrtinden und die groŠBen 
gich bei dieser Annahme ergebenden Schwierigkeiten zu beseitigen. 
Daf das Wort entlehnt ist, diirfte kaum zu bezweifeln sein (Matzenauers 
Deutung LF. 8, 175 tiberzeugt nicht). Aber woher? Bei Kartowicz, 
Slownik wyrazów obcego a mniej jasnego pochodzenia 268 finde ich 
den m. E. sehr beachtenswerten Wink, dal koróacá, Ateldasa U8W. AUS 
dem Hebräischen stammen. Beachtenswert sind hiebei (was Karlowiez 
nicht anfiihrt), die beiden ältesten Belege, die Cpesnegexiií Mar. I 1249 
flir kosÓaca gibt. Der eine aus der Nowgoroder Kormčaja kniga von 
1280 lautet: Hžuma oyÓ60 KPBBB KORPO 21000 KHBOTBIADO XBITPOCTBTO 
CTBAPAIOTb CHĎŤAbHO, EXE TIAForxoTb kofÓóacH (Einschub), der andere 
aus dem Crorias£ (1551): mpaBuJro0 BOZÓPAHAETE BCŽME NPABOCHABNEIMB 
XPHCTÍANOME VJABIEHHHLI H KPOBH ACTH, CHPĎUb KoJÓacmi. Aus beiden 
Stellen geht hervor, daB die Speige nicht gewôhnlich war, aus der 
letzteren, daĎ sie als nicht »christlich« galt. Die hebräische Guelle des 
Wortes kúnnte wohl Aól-basar (Kartowiez schreibt nicht ganz richtig 
kal búsdr) "allerlei Fleisch" sein. Kollege Dr. David Herzog belehrt 
mich frenndlichst, daĎ die Zasammenstellung der beiden Wôrter in der 
Bibel durchans häufig ist (so Gen. 613. 173 721: 911. 15: 17:3 Lev. 18,35: 
1714, Deut. 543: Ps. 0b3: Hiob 34,4: Jes. 40,: 4924: 0614. 23 u. 0). Er 
schreibt mir ferner: »Es ist merkwtirdig, da wir im Hebräischen eine 
Bezeichnung fllr das Wort “Wursť tberhaupt nicht besitzen. Denn 
das im Aramäischen (daraus entlehnt auch im Neuhebrňischen) und auch 
im Arabischen vorkommende niknika, bez. niúkániká ist dem gr. Aovxd- 


Slavische Wortdeutungen. 601 


vixov, lat. lucanica, lucania entlehnt: vgl. auch Fleischer in den Nach- 
trágen zu Levys Nenhebr. u. Chald. Wôrterbuch Lpz. 1883, III, p. 718 
ad S. 440, Sp. 1, Z 3 Man wird also gewi schon in alter Zeit zu 
der Umschreibung kól-dasar flir Wursť gegriffen haben<, und erinnert 
daran, dab das Fleischergewerbe schon in uralten Zeiten bei den Juden, 
auch schon mit Ricksicht auf die ritnelle Schlachtung, heimisch gewesen 
ist, die jtidischen Fleigcher also auf jeden Fall Termini flir Waren 
ihres Faches gebildet haben werden. — Bei der Annahme von Ent- 
lehnung erkláren sich die varierenden Lautformen des Wortes ohne 
sonderliche Schwierigkeiten. Dab kočdasú usw. als Fem. auf -a auf- 
genommen wurde und nicht das -r des hebräischen Originals behielt, 
erklárt sich wohl leicht darans, da! ein Formans -ar zu ungewôhnlich 
war. Und auch das im Altpolnisehen tiberlieferte Aielbo-dziej "Wurst- 
macher" widerspricht der Deutung nicht ernstlich. Denn Ateľdo- wird 
schwerlich das Grundwort fir Ate/časa sein, sondern eher eine Art 
Kurzform im Kompositam. 


6. Slav. "Aanorz». 


Altruss. knopo315 (XV. Jh.) "Eber", klr. Anóroz "Eber von zahmen 
Schweinen, daneben kórnos, kornaz (Wohl mit Metathese an korňáty 
"gtechen, schlagen" angelehnt): wr. Anóréz (fur "knóroz durch Anlehnung 
an rézati “gchneiden“) "Einhoder von Ebern and Pferden, nicht geniigend 
kastriert , slk. kurnaz (aus dem Klr.?): p. Aternoz, kternos (aus #Aternroz): 
kasch. knórz, G. Anarza (neben p. černoz), 8lz. Anárz (vgl. Lorentz 75): 
08. kundroz: ns. kjandroz "Eber. Wenn r. dial., klr., wr., p. Anur “Eberť 
úberhaupt hierher gehôrt, so ist eg als Kurzform aufzufassen: dunkeler 
noch ist 08. Aunč. Dal diese Wortgippe zu urslav. #Asrn> — ai. Aanás 
- fausgestochen, durchlúcherť gehôre, hat schon Miklosich EW. 157 ver- 
mutet, doch gelang ihm nicht, der Schwierigkeiten Herr zu werden. 
Ich halte #Atnorz», durch Dissimilation ans #Asrnorza entstanden, flir 
ein Kompositum, dessen erstes Glied zu #A>rs> gehôrt und dessen zweites 
— gr. čoxis, aw. Du. srazi: arm. orj- in mi-orj-i “uôvognuď, orji-k 
"Hoden" : amorji-X "testicle" (vgl. Hibschmann, ArmGr. I 483): alb. žerde 
"Hode" ist. Zum o-Stamm "-orz> im Kompositum vgl. gr. hom. čy-00x0€ 
“Hoden habend, nicht verschnitten. #Asrnorzo also “der, dessen Hoden 
vergchnitten, verstlimmelt sind“. Lit. e“žilas Hengsť, das zu čoxi< usw. 
gestellt wird (Ficek [ 17), beweist wohl das Vorhandensein des altidg. 
Wortes auf balt. Boden. 


602 Erich Berneker, 


1. Slav. #ArotaAa, #kroťo, krotitt. 


Der Begriff »kastrieren< (»záhmen <) scheint auch folgenden WWórtern 
zugrunde zu liegen: abg. krot»Ä3 "sanft, mild": Arofost6 "Banftmuť : Arottts 
záhmer", r. kpórkiň “sanft, mild, beschciden": kporúre “záhmen, bändigen": — 
klr. Arótok sanft, demiitig, ruhig", u-krotýty "záhmen, bándigen : lindern“: 
bg. Arólak: “zahm", Aroľ "záhme: skr. krôtak sanftmiitig, zahm": u-Árôtits 
tzáhmen": sl. ArótsA: "“zahm, kirre, sanfť, krotité “bändigen, bezáhmen": 
č. krotký “anft, demtitig, rubig, gedaldie"“, Arotitt "záhmen, lindermn, 
p. krótki "gezáhmť, u-krócič "bändigen". Miklogsich EW. 142 hat keine 
Deutung gegeben. Die Zusammenstellung mit gr. xoúros Stárke", xga- 
réc "abe Krafť (Matzenauer LF. 9, 14) ist verfehlt und den Vergleich 
mit ai. krathana- “erstickend, Erstickung": Arathanam "Schnarchen" hat 
Zubatý KZ. 31, 7 selbst schon mit einem Fragezeichen vergehen. Geht 
man flir Aroťo, Arotiti von der Bedeutung aus >»Tiere durch Kastrieren 
záhmen<« so bietet sich zum Vergleich gr. xooréw “klopfe, schlage, 
schmiede": 4oórapog "Kolben am Hammer. Das Kastrieren geschah in 
alter Zeit am einfachsten dadureh, da man durch Klopfen eine Ent- 
zlindung hervorrief, vgl. Hirt, Indogermanen 291: 658: Sehrader RL. 
919: so 8chon im alten Indien (Atharvaveda 6, 138, 2) und so noch in 
der Herzegowina. Ob die alte Bedeutung von krotiti “schlagen" noch 
in r. dial. kporúre “Seehunde mit der Keule tot schlagen bewahrt ist 
oder nicht, dariiber kann man verschiedener Meinung sein. Arof5%% 
S(castriert) geziihlmt, zahm" ist gebildet wie "kortaÄX% “kurz (abgeschnitten) 
zur W. gert- “schneiden". 


8. Slav. #ntktva. 


R.-ksl. našťova, noštva "axápri), r. dial. nóuwza “fache Mulde, Futter- 
schwinge", klr. náčvy, nočovy Pl. ds. und Waschtrog“ (nécky PI. aus 
dem P.): bg. nostvi PI, Backtrog", skr. núčve und udeče (mit Metathese) 
P]. "Brottrog, Backtrog, Trog" (daneben mlúčte, etwa an mlátiti "dreschen, 
beuteln" angeglichen?), sl. nočvé und náčke (mit einem 4-Formans um- 
gebildet): dial. zíčác (alt zusňe aus kärnt. suosch, nuesch "Rinne: Schweine- 
trog“) "Backtrog, Malde, č. necky PI. "Mulde, Waschtrog, Backtrog, 
p. »tecki (daraus nieca neugebildet) "Mulde, Trog, runde Holzschtsseľ: 
08. mjčcki, ns. ngjachi "Mulde kúnnen nicht mit Miklosich EW. 218 auf 
ahd. »uosc “innenartiger Trog flir das Vieh“, mhd. xwosch, nhd. bair. 
nuesch bezogen werden. An Entlehnung ist nicht zu denken und Ur- 
verwandtschaft unmôglich. Fat man ksl. st, r. č usw. als Vertretung 
von ursl. £ aus "4 auf, so ist die ganze Bildung des Wortes unverstind- 


Slavische Wortdeutungen. 603 


lich. Es bleiht nur der Ausweg, A£ anzusetzen und anzunehmen, da 
kt durch das vorhergehende + den AnstoĎ zur Wandlung in der Richtung 
von £ erhielt. Auf #nektťva mit + weist ja entachieden das P. und Sorb.: 
das Stidslav. und das Č. lassen keine Entscheidung zu, während r. klr. 
nočvu auf #n»Atva zurlickgehen. Diese Formen kônnte man durch die 
Annahme erklúren, daĎ hier + nach der Wandlung von A£ zu % durch 
das folgende © umgelantet sei: also ein ähnlicher Fall wie ursl. #ť6n%Á% 
(p. ctenát), woneben r. Tónkiň ein #lonzÁz voraussetzt. Ist aber #nuÄťva 
die Grundform, so ist die Etymologie klar. Zum Formans -íva vel. 
Meillet Etudes 304 f. #utktva bedeutete ursprtinglich "Waschtrog) und 
ist zu ai. nenčkti "wäscht ab: nikťás “gewaschen", gr. víťv, vínnu 
twasche": víazroov "Waschwasser", zéoviy "Waschbecken" und seinen 
weiteren Verwandten (vgl. namentlich Zupitza, GermGutt. 92) zu stellen. 


Prag. Erich Berneker. 


Emil Korytko. 


Poljak Korytko je bil prvi sistematični nabiratelj narodnega blaga 
pri Slovencih. »Slovénske pésmi, krajnskiga naróda«, ki so izišle v 
Ljubljani 1839 —1844 v petih zvezkih so bile plod njegovega kratko- 
trajnega a uspešnega delovanja na Slovenskem. Kdor pozna razmere 
gslovenskega javnega življenja v tridesetih letih prošlega stoletja, ta vé, 
da je komaj dveletno bivanje tega navdušenega poljskega mladeniča 
znatno poživilo takratno slovensko slovstveno gibanje. Slovenska lite- 
rarna zgodovina pa je Korytka skoraj prezrla. Glaserjeva +Zgodovina< 
ne vé 0 njem veliko več nego ime. Nekoliko več piše o njem Mam 
(Jezičnik, XVI. str. 6), v zadnjem času je hotel razširiti naše znanje 
o Korytku članek Romana Zawilinskega in drja. Fr. Ilešiča (K bio- 
grafiji Emila Korytka, [jub. Zvon, 1899, str. 468), a nam je na podlagi 
nekih Kolbergovih zaznamkov docela zmešal časovne podatke o Korytku. 
Prihranjujoč si obširnejšo razpravo za kakšno slovensko publikacijo, 
hočem tu omeniti le nekatera važnejša dejstva Korytkovega kratkega 
življenja in v marsikaterem oziru zanimivega delovanja. 

Emil Korytko je prisel obenem z Boguslawom Horodyňskim dne 
21. januarja 1837 kot političen interniranec v Ljubljano. Mladenič 
(rojen 1. 1813 na posestvu Zezawa pri Zalesezykih v czertkowskem 
okraju v Galiciji) je štadiral v 1. 18383 prvi kurz drugega letnika filo- 
zofije v Lvovu, ko 80 ga prijeli in vteknili v preiskovalni zapor. Bil 
je na sumu, da je agilen član tajnih društev, ki so se po letu nesrečne 
poljske revolucije (1831) o velikem #tevilu ustanavljala v Galiciji. To 
gibanje so podžigale revolucijske knjige in brošure (med njimi Mickie- 
wiczeva »Ksiegi narodu i pielgrzymstwa polskiego<), ki 80 8e na skrivaj 
tiskale v osolinskem institutu. V preiskavah med leti 1833 — 1836 (veliki 
procesi radi veleizdaje) je sodišče Korytku sicer dokazalo, da je »de- 
jansko sodeloval pri razširjanju revolucijskih brošur<, da je »prodal 
knjigarni Kuhn £ Milikowski 200 izvodov zelo opasnih brošur »xiegi 
narodu polskiego« ter da je v nekem seznamku praktikanta v institutu 
Osoliňnskih, Komarnickega bil opisan kot odjematelj velikega števila 


Emil Korytko. 605 


revolucijskih knjig< — a direktnih dokazov veleizdaje se vendar ni 
moglo najti zoper njega. Obsodili so ga torej samo »wegen der Stôrung 
der čffentlichen Ruhe< v prognanstvo iz Galicije, po nasvetu Sedlnitz- 
kega v Ljubljano. (Akti v cenzurnem in policijskem arhivu na Dunaju.) 

Na podlagi poročil, ki jih je moral pošiljati Ijubljanski polic. ra- 
vnatelj Sicard na Dunaj, se dá natanko zasledovati Korytkovo življenje 
na Slovenskem. Ta mesečna izvestja se pričenjajo vsa brez izjeme 
8 pohvalo iuternirančevega vedenja, omenjajoč osebe, ki prihajajo 8 
Korytkom v dotiko in poročajoč o dejanju in nehanju njegovem. Tako 
naznanja polic. ravnatelj na pr. dne 20. febr. 1837, da se je Korytko 
seznanil v licejki s knjižničariem Likavcem in skriptorjem Kastelcem, 
da je bil sprejet v kazino za člana in da sedaj tam v čitalnici ure in 
ure čita. Posebno pa da se je sprijateljil z družino advokata drja. 
Crobatha (čigar žena je bila Poljakinja) in njegovim koncipientom drjem. 
Prešernom. Poslednji da Korytka pogosto obiskuje na stanovanju, da 
se drug od drugega učita poljščine, oziroma slovenščine. Korytko in 
Horodyňnski živita zelo skromno, prvemu pošilja oče 90 gl. na mesec: 
in s tem malim denarjem podpira Korytko celó svojega tovariša, ki je 
brez sredstev. Dne 28. marca 1837 se poroča, da se Korytko uči pri 
nadporočniku Gantaruzziju »angleškega slikarstvae. Od aprila dalje 
začneta interniranca hoditi k drju. Crobathu na hrano in delata z 
advokatom in Prešernom 8 polic. dovoljenjem kratke izprehode iz 
Ljubljane. »Korytko zahaja pridno v licejsko in Čopovo knjižnico. < 
O tem, da mu je policija dovolila delati izlete v ljubljansko okolico 
na 18—20 ur daleč, je pisal Korytko svojemu očetu dne 16. apr. 1837: 
to pismo 80, kakor vso njegovo korespondenco prestregli, v Lvovu pre- 
vedli na nemško in ga poslali Sedlnitzkemu. Poslednji je zahteval od 
ljublj. polic. ravnatelja pojasnila. Predsednik Sicard pravi, da je inter- 
nirancema dovolil izlet v Postojno, ker je mislil, da leži to v njegovi 
kompetenci: kakega splošnega dovoljenja jima pa ni dal. Sedaj da 
prosita, da bi smela napraviti dva izleta: enega v Bohinj na d dni, 
drugega v Idrijo na 3 dni. Sicard priporoča njuno prošnjo zaradi 
slabega zraka v Ljubljani. Sedlnitzki teh dveh izletov ni dovolil, »ker 
se na takih ekskurzijah Ijudje težko nadzorujejo«. Te izlete na deželo 
je Korytko potreboval zaradi svojega slabega zdravja in pa v svoje 
folkloristične namene. Mladenič je bil »vsled dolgega preiskovalnega 
zapora ves oslabljen«, kakor je pisal gališki deželni predsednik baron 
Krieg že v poletju 1836 grofu Sedlnitzkemu. Dne 18. julija 1837 
poroča Sicard, da je Korytko boleben in da ga je zato, »ker potrebuje 
boljše postrežbe< vzel dne 3. julija dr. Crobath k sebi na stanovanje in 


606 Ivan Prijateli, 


hrano. Tu je stanoval do 16. dec. 1837, na hrani pa je ostal vedno 
pri advokatu Crobathu. V oktobru 1837 je vložil prošnjo, da bi se 
smel vrniti v Galicijo, a Sedlnitzki je dne 20. nov. 1837 vrnil prošnjo, 
češ da ni pravega vzroka za pomiloščenje. Nato se je vdal v svojo 
usodo in se začel baviti z nabiranjem folklorističnega gradiva kraja, 
v katerega ga je bila zanesla usoda. 

Ko so Korytku v sodnijskih obravnavah očitali njegovo dopisovanje 
z mladimi dijaki, se je izgovarjal, da je rabil te zveze, ker namerava 
pisati neko statistično delo. Sodišče je bilo mnenja, da je Korytko 
gicer nadarjen, a da za tako delo nima zmožnosti, da je torej njegovo 
opravičevanje le prazen izgovor. Da ima Korytko res veselje do takega 
dela, se je Sedlnitzki lehko uveril iz poročila Sicarda z dne 30. junija 
1838, v katerem piše ljublj. polic. predsednik, da je Korytko okreval, 
zadobil zopet svojo vedro nrav, vsled česar more zopet nadaljevati svoje 
prirodoslovne in statistične študije. Bavi da se posebno z nabiranjem 
narodnih pesmi in pripovedk, opisovanjem običajev, nravov in šeg 
kranjskega naroda. V ta namen je priobčil v Ijubljanskem listu >[llyri- 
sches Blatt«, št. 25, z 10. junijem 1838 datiran oklic na prijatelje slo- 
vanstva na Kranjskem. Ta oklie je imel naslov: »Den Freunden des 
Slaventhums in Krain ein Slave aus Norden.< V tem spisu opozarja na 
važnost narodnih pesmi in pripovedk, opisov nravnega in domačega 
življenja, šeg, navad in običajev, kar imajo drugi Slovani že zbrano, 
le Kranjci so zaostali. Pravi, da hoče on izdati slovensko narodno 
blago in prosi odgovorov na 12 vprašanj, tičočih se ženitve, pogreba 
in krsta, božiča, kresa, plesa in godbe, vraž, čarovnic, besov, čudodelnih 
zeli, pregovorov, pesmi, noše i t.d. Ta gestavek je ponatisnil praški 
list >Ost und West< v štev. 58, z dne 21. julija 1838, napovedujoč 
Korytkovo zbirko slovenskih narodnih pesmi, češ da kmalu izide. — 
Narodnih pesmi je imel v kratkem času toliko zbranih, da jih je res 
mislil poslati že v tiskarno. O tej svoji nameri je napisal dve objavi: 
eno dne 24. junija 1838 za »Ost u. West<«, drugo dne 26. julija za 
>Tllyr. Blatt«. Prvi list jo je prinesel v svoji štev. 63. z dne 8. avg. 
pod naslovom »Sammlung krainerischer Volkslieder von Emil Korytk o «. 
Ta pravi Korytko: »Den Sammlungen und Arbeiten tiber Krain schicke 
ich die Volksliedersammlung voran.<« Potem se zahvaljuje svojim sotrud- 
nikom, o Prešernu pravi, da mu je pomagal primerjati in popravijati 
inačice. Omenja Smoletovo zbirko, a pravi o njej, da je »vsled mno- 
žine jezikovnih napak skoraj neporabna«. »Die Volkslieder, die ich 
jetzt heraunsgebe, sind zwei Bände stark und werden weder mit den 
alten, noch mit den Metelkischen, sondern mit den nenen bôhmiseh- 


Emil Korytko, 607 


Gajsehen Lettern gedruckt und mit ciner kritischen Nachrede (im 
2. Bande) vergehen werden. Diese ist polnisch verfaŠt, weil ich in 
keiner andern Sprache schreibe.< A vseh pegmi méni da bo okrog 
4 do 5 zvezkov. — V 8voji drugi objavi v >Illyr. Blatt« v št. 30, pod- 
pisani Ž njegovim popolnim imenom, se tudi zahvaljuje svojim pomoč- 
nikom za prispevke, poročajoč, da ima nabranih pesmi za dva zvezka 
po 24 pol in napovedujoč izdajo prvega zvezka v kratkem. Izšel da 
bo prvi zvezek v treh snopičih na velinu »mit Vignetten and drei Stein- 
abdrticken verziert<. "Tretjemu snopiču bodo pridejani kamenotiski, 
ovoj in predgovor. 

Ta predgovor je Korytko tudi napisal že dne 15. avg. 1838, a 
priobčil ga je v nemškem jeziku v »Ost u. West< v treh številkah, 
začenší z 89 (dne 7. novembra 1838). Članek ima naslov »Ein Wort 
tiber das Volkslied in Krain<, podpis: Milan. Uredništvo je dodalo 
opombo, da je to »odlomek sestavka, ki je namenjen za predgovor« 
novi Korytkovi zbirki. Tau razpravlja Korytko precej obširno o slovenski 
narodni pesmi, postopajoč bolj deskriptivno. Kritično primerjanje z 
narodno poezijo drugih Slovanov, pravi, da opušča, ker si je to pridržal 
za predgovor drugega zvezka. H koncu piše: »Soviel flir jetzt: ich 
wollte ein slawischegs Vorwort geben, da aber der Dialekt, in dem ich 
gchreibe, hier nicht verstanden wird, mufĎte ich mich der deutschen 
Sprache bedienen ...< Iz tega bi se dalo sklepati, da je hotel pridejati 
prvemu zvezku ta na nemško prevedeni predgovor (poprej ga je bil 
napisal po poljsko). Ko pa se je izdanje pesmi zavlačevalo, je gledal, 
da vsaj predgovor izide, in ga je poslal praškemu listu. 

Zavlekla pa je bila izdanje narodnih pegsmi — cenzura. Dne 18. julija 
1838 je pisal Korytko svojim staršem v Zalegsczyke pismo, v katerem 
gporoča da mu je dne 17. julija i. 1. dovolil Ijubljanski guverner Schmid- 
burg popotovati po celi Iliriji. To da mu je jako dobro došlo, ker ima 
zelo veliko dela: Narodne pesmi 80 že v cenzuri in skoro izidejo. 
Guverner mu je izposloval popotovati po celi deželi, da dovrši za četa 
dela, za katera se guverner sam zanima, tako, da je sam prevzel cen- 
zuro in bi prevzel tudi tiskovne stroške, ako bi mu Korytko hotel 
posvetiti izdajo. >»Das wtirde ich aber niemals thun, denn Schmeichelei 
und eine Art von Unterthánigkeit werden weder mein Herz noch meine 
Feder lenken kônnen.< — To pismo je prišlo Sedlnitzkemu v roke. 
Zoper potovanja po deželi ni imel nič, ta mu je bil sam dovolil na 
tozadevno prošnjo, vloženo od Korytka ob istem času kakor za pomi- 
loščenje (že v aprilu 1838), z gubern. odlokom z dne 17. julija 1838. 
A 0 nabiranju narodnih pesmi ni Sedlnitzki vedel doglej nič. [Izvedel 


608 Ivan Prijatelj, 


je 0 tej stvari prvič iz Korytkovega pisma staršem in potem iz poročila 
pol. ravnateljstva z dne 31. julija, kjer omenja nadkomisar Suchanek, 
da je Korytku naznanil odlok gubern. predsedništva de dato 12. julija, 
8 katerím mu guverner Schmidburg dovoljuje izdajo 12. podob kranjske 
noše in dveh portretov pokojnih profesorjev Čopa in Vodnika. Dalje 
poroča nadkomisar, da razvija Korytko jako živahno delovanje pri svojem 
podvzetem izdanju »slovenskih pesmi kranjskiga naroda<. — Ko je 
Sedlnitzki izvedel o nameravani Korytkovi izdaji in o tem, da ima 
že guvernerjey imprimatur za nekaj podob, »namenzenth kot priloge za 
to izdajo«, je pisal dne 17. avg. guvernerju Schmidburgu: »... iz dru- 
gega vira sem izvedel, da pripisuje Korytko temu svojemu delu veliko 
važnost: a preteklost avtorjeva vzbuja sumnjo, da ima pri tem druge 
(politično sumljive) namene ... Ker se vedno bolj kaže, da hočejo poljski 
fanatiki druge Slovane s tem pridobiti za svoje subverzivne naklepe, 
da se laskajo njih narodnosti, prosim, da pošiljate vse Korytkove cenzurne 
objekte tudi sem na Dunaj v pregled.< — Sedaj je bil Schmidburg v 
veliki zadregi. Poslal je poročilo pol. ravn. Sicard z dne 3]. avg. na 
Dunaj in se doteknil te strari tudi v svoji spremni vlogi. Pol. ravnatelj 
poroča, da je dobil Korytko gubern. odlok z dne 28. julija, s katerim 
se mu dovoljuje natisk štirih zvezkov kranjskih narodnih pesmi pod 
tem pogojem, ako izpusti od ljubljanskega cenzorja Pavška prečrtana 
mesta, dve pesmi pa naj prenaredi, ali pa sploh črta. Nato je predložil 
Korytko dne 6. avg. vnovič svoj rokopis, očiščen primerno cenzorjevi 
želji, nakar je dobil končno dovoljenje. Medtem je prišel ukaz Sedlnitz- 
kega v Ljubljano. Policija je zahtevala od Korytka rokopis nazaj, a 
ta ga je bil poslal že v Zagreb v drja. Gaja tiskarno. Gubernij je 
sklenil pôtem policije zahtevati preko zagrebškega magistrata, da dr. 
Gaj rokopis nemudoma vrne. A da bi stvar pospešil, je dal prepisati 
duplikat knjižnega revizijskega urada in je ta prepis poslal na Danaj. 
Dne 3. oktobra je šele mogel poslati Schmidburg iz Zagreba po magi- 
stratu doposlani cenzurni rokopis z magistratskim dopisom in lastninsko 
izjavo »založnika< drja. Gaja vred. Sedlnitzki je natisk dne 10. okt. 
dovolil in odobril cenzuro Pavškovo. Zahteval je samo, da se izpusti 
>na mestu predgovora se nahajajoči motto, ki je vzet iz dela slabo- 
glasnega Poljaka Miekiewicza, izdanega pod naslovom Konrad Wallen- 
rod, ker so bila v zadnjem času vsa v poljski tiskarni Jelowickega v 
Parizu izdana dela tega pisatelja, med njimi tudi Konrad Wallenrod, 
na Dunaju strogo prepovedana. Mickiewicz spada namreč k eksaltirani 
stranki poljskih puntarskih ubežnikov. Dotični motto pa še posebe 
nikakor ni sposoben vsled svoje revolucijske tendence, da izide v dela, 


Emil Korytko. 609 


izdanem v c. kr. avstrijskih državah.< — Iz policijskega poročila z dne 
30. nov. 1838 se razvidi, da je prišel rokopis šele 5. nov. v Ljubljano 
z dovoljenjem dunajske cenzure, da sme dati Korytko pesmi v tiskarno. 
Toda v katero? Na Gajevo Korytko sedaj ni smel več misliti. Dr. Gaj 
je namreč pisal Korytku dne 4. decembra 1838, da je podal samo vsled 
nesporazumljenja njegov namestnik glede zbirke »einen Nechtsanspruch 
(titulo empti).< Še več: on ga je celo prosil »auf das humanste, dab 
Sie von nun an sowohl mich, als auch alle úbrigen hier befindlichen 
Slavisten mit Zuschriften und Bertihrangen jeder Art gänzlich verschonen 
môgen. < Češ da se nahaja njihovo >lojalno delovanje pod neposrednim 
pokroviteljstrvom naše uzvišene vlade<1). — Nato se je obrnil Korytko 
dne 15. dec. na ljublj. tiskarja Blaznika, naj bi on prevzel založništvo 
in natisk njegove zbirke. V svojem pismu, ki ga omenja Bleiweis?), 
mu navaja pogoje, pod katerimi mu hoče prepustiti 5 zvezkov slovenskih 
narodnih pesmi. Kako sta se pogodila, nam ni znano. V mesecu de- 
cembru je namreč Korytko zbolel. O tem poroča pol. predsednik ljub- 
ljanski v svojem mesečnem izvestju z dne 1. febr. 1839, da se je že 
v decembru pr. I. bila polotila Korytka kataralno-revmatična mrzlica, 
ki ga je sicer v januarju 1839 nekoliko popustila, a proti koncu istega 
meseca je naenkrat nastopila akutno in povzročila dne 31. jan. 1839 
ob 9. ari zvečer nakopičenje bolestne snovi v možganih ter storila konec 
njegovemu mlademu življenju. 

Ves čas 8vojega bivanja v Ljubljani je Korytko hrepenel po svoji 
domovini. In naravnost tragično je, ko čitamo v aktih, da je bil prav- 
zaprav že več kot pol meseca prost, a on o tem ni vedel. Umrl je 
Z zavestjo prognanca. — Akcijo za njegovo oprostitev je bit započel 
njegov oče Stanislaw Korytko. V novembru mesecu je prišla Sedlnitz- 
kemu prošnja Korytka-očeta iz cesarjeve kabinetne pisarne v presojo. 
Sedlnitzki 8e je informiral pri galiških oblastih o očetu in njegovih 
razmerah, vprašal je, dali bi se moglo Korytka poslati nazaj. Lvovske 
oblasti so odgovorile, da so imele že same priliko pečati se z enako 
prošnjo v spomladi 1838, ko je bil Korytko-oče vložil isto prošnjo na 
nadvojvoda generalnega guvernerja. Takrat se je poizvedelo, da je 
oče jako lojalen državljan, ki ni nikoli skrival poljskih ubežnikov, da 
je ugleden lastnik posestva Zezawa, vrednega sedem do osem tisoč zlatov, 
v najemu pa ima še neko malo posestvo Rozanówka v istem czertkow- 
skem okraju. Njegov približno 25 let stari sin Emil nima svojegx pre- 





1) Prim. Letopis Matice Slovenske za 1. 1876, str. 173. 
2) Il. c. str. 172. 


Festschrift far Jagic. 39 


610 Ivan Prijateli, 


moženja. — Deželni predsednik baron Krieg v odgovoru na Sedlnitzkega 
noče naravnost priporočati prošnje, ker bi se v tem slučaju morala 
dovoliti vrnitev tudi Horodyňnskemu, sicer bolj graviranemu a zato manj 
inteligentnemu in manj opasnemu. A generalni guverner nadvojvoda 
Ferdinand je bil odločno za to, da se Korytku dovoli povratek z ozirom 
na njegovega obče spoštovanega očeta in pa na sinovo lepo in mirno 
vedenje v Ljubljani. Sedlnitzki se je pridraužil mnenju nadvojvoda in 
pristavil, da je oče porok za sina. Ker je sin gmotno odvisen od očeta, 
si ne bo upal hoditi zopet svoja samovoljna in opasna pota. Tako pri- 
poročeno prošnjo je odposlal Sedlnitzki v začetku januarja 1839 cesarju. 
Nj. Veličanstvo jo je rešilo dne 10. januarja ugodno. A rešitev je tako 
dolgo romala po kancelijah, da Korytko ni izvedel ničesar o svojem 
pomiloščenju. Dne 19, februarja 1839 je javil Sedlnitzki cesarju: 
> Istega dne, kakor odgovor Vašega Veličanstva na prošnjo Stanislawa 
Korytka glede pomiloščenja njegovega sina sem dobil od ilirskega deže- 
lnega predsédstva poročilo, da je Emil Korytko dne 31. jan. v Ljub- 
ljani umrl.< V cesarjevem imenu je k temu poročilu pripisal nadvojvoda 
Ludovik: »Dient zur Nachricht. « 

Dne 1. febr. 1839 je javljal pol. predsednik Sicard poslednjič o 
Korytku. Kakor skoraj v vseh poročilih omenja tudi v tem pesnika 
Prešerna, ki je bil umrlemu do zadnjega zvest prijatelj: » Úbrigens war 
Korytko insbesondere von seinem Freunde und Mitkonfinierten Boguslaw 
Horodyňski, welcher in dem neuen Kasinogebáude ein Zimmer neben 
ilm bewohnte, sowie auch von dem Dor. Preschern, welcher mit dem- 
selben in einer besonderen freundschaftlichen Relation stand, bis zu 
seiner Auflósung fortwábhrend umgeben und gepflegt. « 

Spomine na Korytka je napisala hčerka drja. Crobatha Lajiza 
Pesjakova v Ljublj. Zvonu 1886. Na str. 676 pravi o njem: »>Jako mlad 
je bil, majhne drobne postave, roci je imel tako beli in mehki, kakor 
ženska ... Slavjanski tip se mu je videl na obličji, katerega rožnata 
polt je bila poleti jako ogorela in pógava. Pogled bistrega očesa modre 
boje je bil smijoč se in srce ogrevajoč, ali često, često 8e je bolestno 


mračil ... Prav po otročje je znal biti vesel... Morebiti je imela ta 
živahnost nekaj nervoznega na sebi... časih se je hipno umeknila 


globocemu zamišljenju. Začujeni smo ga gledali in umolknili tudi mi. 
Se zdaj čujem, kako zmagonosno je vgelej pričenjal popevati svojo: 
"Ni še Poljska izgubljena!" 
in kako se je razzvenela v glasove najbridkejše toge.« 
Korytko je bil izvanredno živahna in agilna moč. Komaj dve leti 
je bil na Kranjskem in že je postajal nekako središče slovenskega 


Emil Korytko. 611 


literarnega kroga v Ljubljani. Prešeren, ki ni bil organizator, se ga 
je oklenil kot takega. Vzpodbujen od Stanka Vraza, s katerim 8i je 
dopisoval, je deloval v njegovem zmislu in vžival veliko zaupanje slo- 
venskih začetniških pisateljev, ki so videli v njem tako vodilno silo, 
kakršna je bila v amrlem Čopa. Prim. kaj piše Malavašič Vrazu dne 
1. febr. 1839: » Emil Korytko je ravno jel žarke Slovésnosti med krajnske 
Slovence metati, ko je tudi njega smert prehitela ... Nobeniga zdaj ni 
več, kdor bi 8e za mater Slavo pečal... Danico ilirsko in novine smo 
brali tukej, dokler je Korytko živel, al zdaj si jih bomo sami od Zagreba 
pripisali. Ta nam je mnoge časopise posodoval, pa zdaj naj počiva v 
miru!... Njegove zbrane Pesme krajnskiga naroda 8e pri Blazniku 
natiskavajo, pa v kterim pravopisu, mi ni znano. Blaznik bi jih rad 
v starim, ki 8e boji, de bi jih ne mogil v novim natisnene zgotoviti. 
Kastelic ga nagovarja za noviga. Zdaj ne vem, kako bo.« 

Blaznik je izdal od Korytka zbrane slovenske narodne pesmi 
(0 zvezkov) v stari bohoričici, a ostali program, ki si ga je bil sestavil 
ta mladi Poljak glede slovenske folkloristike, ni še danes ostvarjen v 
polnem svojem obsegu. 

Dr. Ivan Pryately. 


39" 


Čech. 


———— 


Článek tento Ťeší púvod jména Čech, snaží se tedy vniknoati 
v otázku, která již téméľ po stopadesát let poutá k sobč neztenčený zájem 
badatelú 1). Jméno to mélo púvodné dozajista druhový význam?) a podle 
všeho tvar Cecl» — +keso-3). Tento tvar Čech“ — +keso- zachovala na 
naše doby pouze slovinština, kde v náfečí doloženo slovo če/ (čéňa) 
(1. »ein Knabe von etwa 10 bis 15 Jahren< [»+med Dravo in Maro, 
Trstenjak (Kres IV.113)«<] [(smysl púvodnéjší] 2. »der Rinderhirt« [ » Mursko 


polje- Cafovo slovarsko gradivo<]“) t. j.) s významem »chlapec«. Kromč 
toho souvisí #les- (v Čech1 — #keso-) s #os- (koch- : stesl. ras-košt, >vo- 


luptas, rozkoš«, stč. kochati, »laskati«, p. kochač, »milovati<j >amare«, tedy 


1) Otázku tu pretrásala již doba Dobnerova (sr. na pr. Athanasittv spis »>Dis- 
guisitio historico-chronologico-critica: Guare, et guando Bohemia fuerit appellata 
Czechia, ejusguc incolae Czechi?...« Vetero-Pragae atd.!, pak obírali se více 
ménô zevrubné týmž predmôtem zejména Dobrovský (> Abhandlung tiber den Ur- 
sprung des Namens 1Tschech [Cžech], Tschechen<. Prag und Wien 1782, Jung- 
mann (5$lovník česko-nčmeckýc. Díl I. V Praze 1835), Safarík (>Slovanské staro- 
žitnosti...« V Praze 1837, 2. vyd. [Sebrané spisy, dil I. (1862), dil II. (1863:] II, 
455—460), Pericolf (»Slavjane ...< Toms I. Varšava, 1886, 94), Prusík (>Púvod 
jmena >Čech<< !Sitzungsberichte der kúnigl. búhmischen Gesellschaft der Wissen- 
schaften. Dhilos.-histor.-philolog. Classe. Jahrgang 1885 (1886) 10—14]), Luňáž: 
(30 proischoždenii iment Čechr, Lech+, Rust. i Slavjane<« [Učenyja Zapiski Impe- 
ratorskago Kazanskago Universiteta. God1 LVII. Kniga 2. 1890. 277 —288]), Slavík 
(0 významu jména Cech< [Časopis Musea království Českého 1890. Ročník LXIY. 
508—5741, Hošek |>0 významô jmen Čechové, Morava, Slované< [Casopis Matice 
Moravské. Ročník XV. 1891. 215—224]: sr. 8 tím práci Kotíkovu »Naše príjmení 
... Nové vydání<. V Praze, 1897, 15 a 1321, Sobolevskij (Čech (čech1] und Čach 
[čach+]< [Archiv fiir slavisehe Plilologie. XXVII. Band. 1905. 244—245]: viz také 
stat Miákolovu >0b1jasnenija nékotorych1. slavjanskich: slovz« [Russkij Filologi- 
českij Véstnik1. Tom1 XLVIII. 1902. 210—280]!). 

2) Viz Šafuríka (211 459)! 

3) Treba-li pripustiti vedle toho tvar Čuchu — #késo- (sr. Šafatíka [2 11 458 a 
460] i Sobolevského), je v témže poméru k tvaru Čecha — +keso- jako príbuzné 
stesl. čakuti (— #Xô-) k čekatťi (— #ke-). 

4) >» Slovensko-nemški slovar .. . Uredil... Pleteršník«. 1. del. V Ljubljani 1894. 


Čech. | 613 


»chlapec« — >plod lásky (soulože)<. Ostatné tvaru #kos- (Xocl-) stojí po 
boku tvar #gos- ve stejném významu") (:"goc/-, stes]. gošiti, >parare< ), 
č. hoch, » chlapec, chlapík [mladík], chlap [muž]<"), púvodní gos- obsaženo 
v stesl. gos-poďt, »>dominus<« S) atd.). Blízkým piíbuznym tvaru "Aes- je 
stejnoznačné "Aen- (:stesl. čedo, »ditč<, stč. čad, čád, >hoch, mladík «, 
čada, čáda, »holka, dévče<9)), ke kterému"se druží také souznačné #gen- 
(:stesl. žena, »Weib< atd.). Srovnáme-li pak #Xexn-(do) s #Ae-(8-0-), dospé- 
jeme ke společnému východiska #ken)-0). Nenáleží sem vlastné také 
+Ai- (:stesl. po-čiti, »ruhen«, »po-Aoj, » Ruhe<, č. Rojiti, »stillen, sňugen <) 
8 parallelním #gtr- (:stesl. žiti, >vivere, žiti<, gotlo, »gedatio«, goin>, 

5) Ve slovanštiné se vúbec uplatňuje jakýsi parallelismus (mimo jiné) mezi 
kmeny 8 náslovným g a X (sr. Brickneérovu poznámku [Arch. f. slav. Phil. XXIX. Band. 
1907. 119)!): stesl. golén+, »crus, holeň< — stesl. koléno, »Knie, koleno<, #golgolo-, 
stesl. glago““, »hovor<, č. hlahol, >zvuk< — #kolkolo-, stesl. Alukola, >zvon«, r. kole- 
kólite, »hlasité hovotiti< , stesl. golo, > Ast«, Č. haluz, »Zweige, húl, »>Stock« — stcal. 
kola, »Pfahl, kúl« atd. 

6j ľaro 8ouvisi 8 pario, »roditi<! 

7) Gelbauer (»Slovník staročeský«. V Praze 1903—) pokládá slovo koch vlivem 
Matzenauerovým za prejaté ze >stnóm«. hache, »Bursche, Kerl< — neprávem 
(viz o tom Štrekeljovo pojednáni »Slavische Wortdeutungen< [Arch. f. slav. Phil. 
XXVII. Band. 1905. 41—72]!). 

8) Slovo gos-podb je v nejužším ptibuzenstvi s lat. hospes z #hósti-potis (Brug- 
mann a Delbriich [>Grundriss der vergleichenden Grammatik der indogermanischen 
Sprachen ...< I. Band. 2. Bearbeitung. Strassburg, 1897, 215]) a s got. #gasti-faps. 
Druhá část slova gos-poď6 souvisí zajisté se stcsl. pod% (1. subst. »Boden, púda<, 
2. praep. a praefix »unter, pod< (také #poďb v stesl. podi, is-podi, »unten<]), znači- 
cím podfrizováni, což je s významem »dominus< v naprostém souhlase, tedy gospod, 
asi »muž vládce«. Jinak odvozuje se gospodb z got. (tak i Much ">Deutsche Stammes- 
kunde< (Sammlung Gôúschen 126) 2. Auflage. Leipzig, 1905, 36, sr. také Vondrákovu 
> Vergleichende Slavische Grammatik < (Gúttinger Sammlung indogermanischer Gram- 
matiken) I. Band. Gúttingen, 1906, 478 a 419!]: proti tomu výkladu vyslovil 8e 
Tedersen [Zeitsehrift flir vergleichende Sprachforschung auf dem Gebiete der indo- 
germanischen Sprachen. Band XXXVI. 1900. 324]). Mikkola (214—276) zase hledi 
dokázati púvod lat. O predmôtô tom viz ještô Rícehterúv článek »Griech. ďecnórrs« 
(Zeitschr. f. vergl. Sprachf. a. d. Geb. d. indog. Spr. Band XXXVI. 111—123) a Ge- 
bauerúv »Slovn. staroč.<! 

9: Slovo če-do náleží po mém náhledu k stesl. (na-)če-ti (čong), >anfangen< a /po-)- 
kon-b, »Anfang< s príbuznými stind. kantyá, >Jungfrau<, kániyas-, >jiinger«, fec. 
Xatvo-s, >neu«< (Brugmann a Delbriich [683]: sr. Č. po-četí, »Empfängnis< a kouť, 
> Kindbett<!): platí však skoro všeobecno za slovo pľejaté z germ. kínda- (čti 
stať Uhlenbeckovu »Die germanischen Wôrter im Altslavischen< [Arch. f. slav. Phil. 
XV. Band. 1893. 481—492], knihu Schraderovu »>Reallexikon der indogermanischen 
Altertumskunde ...< StraBburg, 1901, 427 atd.!): i súm MiAlosich (> Etymologisches 
Wôrterbuch der slavischen Sprachen<. Wien 1886) klonil se již k tomu náhledu 
(Gebauer [>Slovn. staroč.<] prejimá již plné púvod germ.), naproti tomu Vondrák 
(118) je právem na vahách, nevyrostlo-li slovo čedo pčece snad na púdé domácí. 

10) Sr. s tím stesl. leg- (v leští) a leg- (v lega), »gich legen, briiten, lehati, líh- 
nouti<! 


014 Jaroslav Sutnar, 


»abundans, hojny «, slovin. gojiči, »ernáhren «, srb. goj, »pax <), která jsou 
jistč smyslem (asi »oživovati<) velmi blízka? 11). Ostatné praví ješté stesl. 
slovo čeds, »lidé« z #Ae(n)-, že k významúm dosavadním »hoch, mladík, 
muž, dítč, déyče, panna, žena< tfeba pfipojiti všeobecnčjší »človék <. 
Tento smysl je také v nejúplnejším souzvuku s výkladem jiných jmen 
praotcú národních a národú samých, neb i národní jméno Cech prý 
bylo vlastné jménem vúdce (praotce) národa: sr. stind. Mánus, »>praotec 
lidí, pračlovék« vedle germ. Mannus, »praotec Germánú« — >človčk <1?) 
(také hebr. 4dam, podle bible »praotec lidí< — »človék<): dále got. 
#Gutos vedle #Gutans, »Gotové< — >»muži, lidé« a sthném. ďtuťisc, 
>deutsch< z diloťa, »národ, lid« atd.!%. Týž význam púvodné náležel 
také slovanskému jménu národnímu Sr>6tn2 (viz p. [pa-]sterč, »[nevlastní] 
syn« atd.!)14. — Nesouvisí s tímto jménem úzce druhé slovanské jméno 
národní Chravatinv 15)? Stejný význam púvodní se podle všeho skrývá 
v jiném jménč téhož okrsku #Lec/a (vedle #+Lecha1%: viz stesl. Zeďvt, 
>lumbi, Lenden, ledyí< (dle biblického názoru sídlo plodivosti] atd.!). 
A nenáleží sem i povšechné jméno Slovénina 18) (8 blízkým príbuzným 
-slurv 17), které stavím k stesl. sluga, »Diener, sluha<!5), púvodné však 
jisté »díté, hoch, mladík, muž, človék «19)? Na prvý pohled pak doza- 


11) Doklady dle Miklosiche! Nemä se #ki- ku #ke- jako na pľ. #sid- (#chid-: 
stesl. u-šťďa, u-šie [mimo u-65d2), »uprehlík« k #sed- (#ched-: stesl. šďe, »>Šed<, #55, 
>šel<)? Viz stesl. čisti (duta), >počitati, čisti, ctiti< vedle stes]. čeťa, >agmen<! 

12) Tak Ficek (>Vergleichendes Wôrterbuch der Indogermanischen Sprachen<. 
4. Auflage. I. Theil. Gôttingen, 1890, 106) a Schraďer (521). 

13) Much (122 a 138. 

14) Dle Šafafíka (21 202 —210: Srbové — »zrozenci, rodáci, rod, národ.< “Po- 
nčkud jinak Solmsen v článku »Slavisehe etymologien« [Zeitschr. f. vergl. Sprachf. 
a. d. Geb. d. indog. Spr. Band XXXVII. 1904. 515—601]: viz k tomu také poznámku 
Mikkolovu [273])). 

15, Tak tušil již Daničié (>05nove srpskoga ili hrvatskoga jezika<. U Bio- 
gradu, 1876, 211 a 370: gr. 5 tím stať Geitlerovu »Etymologie jména Hrvat, Chorvát< 
[Listy filologické a paedagogické. Ročník III. 1876. 87—%5] a spis Krekúv »Ein- 
leitung in die slavische Literaturgeschichte . „€ 2. Auflage. Graz, 1881, 248—252!) 
0 Chorvatech českých viz Safaľíka [2 II 461. a 4062)! 

16: 0 slovôč tom „jedná Krek (299 — 301). 

17) Viz jméno Čecho-slav u Gebuuera (5Slovn. staroč.«)! 

18, Podobné již 2fihkola (210—273). 

19) 0 tomto prechodu významovém svčdčí výmluvnô tyto ptipady obdobné: 
stesl. otroka, »>pner< vedle č. otrok, »Knecht«, č. robé, »>Kind<, p. robieniec, robionek, 
pa-robekX, » Bursche«, r. robja, robenokX +, rebenok+, »Kind< vedle stesl. rabt, rob%, >8er- 
vus« (sr. MiXľosiche!): stlném. a strhném. knčhť, »mladík< vedle nhném. Kacehr, 
>gluha< (viz také sthném. Anabo, stihném. knabe, >hoch, mladík, sluha<, nhném. 
Knabe, »hoch< vedle Knappe, »sluha<!: nhnôm. Bursch, Bursche, »mladik, sluha< 
jako nhnôm. Magd, Mädchen, č. holka, dévečka, »divka, služka« atd. Sr. i lat. servus 
se jménem Srzbinz (obé ze #ser-)! 


Čech. 615 


jista vzbudí podiv, že nedostalo se prvotním jménúm národním významúv 
určitéji vyhrančných. Pochopíme však, uvážíme-li, jak se v odlehlých 
téch dobách jisté nadmíru nejasné rýsovaly odlišné znaky kmenové, 
jichž ostatné by nebyl vystihl púvodní človék, vyzbrojený ovšem ješté 
malou bytrostí postčehu: Ríkal tedy rúzným kmenúm (národúm) prosté 
>lidé ti<« nebo »lidé oni«, pľi čemž mu na službu rozlišovací dosyta 
vystačily panenské tehdy poklady jazykové. 

Tfeba však odstraniti ještč jednu prekážku z cesty, má-li býti dosa- 
vadní výklad jména Čech povznešen nade všechnu pochybnost. Prekáž- 
kou tou je pčechod souhlásky s v souhlásku ch po samohlásce e (Čech+ — 
#Ae-s-0-), který nutno pľesvedčivé doložiti. Tato pľeména -es- v -ech- 
je totiž v naprostém rozporu s hláskoslovnými zákony, které v tom ohledu 
vymezil Ulhlenbeck 20) a Pedersen?!), ale k prísnym pravidlúm témto 
náleží zajisté nezbytnč fada pružných výjimek, které také v poslední 
dobé Leskien??) stanovil. Pľes to všechno nebude na škodu slovo Čech: 
podeptíti nejakým slovesem, u néhož je pľechod púvodního s v ch nesporné 
stvrzen. Této podmínce pak plné vyhovuje časoslovo česali — #Ae-s- 
8 púvodním s?%) a 8 nepopíratelnou preménou hlásky s v hlásku ci: 
Miklosich uvádí se stesl. česatí ve spojení mimo jiné srb. o-čenuť:23). č. 
čechrat1325). p. czechač 8ie, czechrač, mr. roz-čechnuty, také ve slovin. 
doložen mimo čésati vedlejší tvar čéhať?2%): v stč. dochováno dokonce ješté 
česrati vedle čechrati?) atd. Nyní zabočme ke smyslu jmenovaného 
časoslova! V stesl. značí česať: »kúmmen<, Aosa, »Haar< (č. česafi, také 
»striegeln, hecheln, krámpeln <, čechraťti, »kypfiti, auflockern, carminare, 





20) »Die Behandlung des indog. s im Slavischen<« (Arch. f. slav. Phil. XVI. Band. 
1894. 368— 384). 

21) »Das indogermanische s im Slavischen< (Indogermanische Forschungen. 
V. Band. 1895. 33—87:. 

22) > Handbuch der altbulgarischen (altkirchenslavischen) Sprache ...< 4, Auflage. 
Weimar, 19065, 40 a 46: >... Die vergleichende Grammatik macht es wahrgchein- 
lich, dass urspriinglich im Slavischen das urspr. s nur nach den Vertretern der 
indogerm. Laute ť, u (einschliesslich der ť- und u-Diphthonge, cí, cu, oi usw.) r, rk 


zu ch wurde... Das ch ist aber im Slavischen weit úber seinen urspriinglichen 
Bereich hinausgegangen, erscheint auch nach a, o, e dn... ch kommt [im Alt- 
bulg.! vor: 1. Im Silbenauslaut vor folgendem Konsonanten ... [46] 2. Zwischen 


Vokalen im Innern des Wortes... 3. Nach r,/, u, k vor folgendem Vokal... 
4. Im Anlaut vor Vokalen, r,/, v...< Výjimky podobné ptipoušti pončkud i Von- 
dráh (349— 364). 

23) Vondrák (345). 

24) Miklosich £ tomu glovu výslovné pravi, že spočívá na čelc]<- z čes-. 

25) Také Jungmann zná čechrati vedle česaťi. 

20) » Slov.-nem. slov.< 

21) Gebauer (>8Slovn. staroč.<). 


616 Jaroslav Sutnar, 


zupfen <2), pa-čes, »Werg, Hede<?2%: r. česáťt, »Kratzen<, kosá, > Haar- 
flechte< s lit. Xasä): k tomu patfí najisto stesl. kosor>, »Sense, kosa< 
(r. kosá, >Sichel< s lit. kasú, »grabe<)3%), jak naznačují již uvedená slova 
srb. o-čenuťi, »herabreiBen« a slovin. čéhati (čésať1), »reiben < (Čôs, » Span- 
gcheit«, čésec, »>Splitter«)26%) vedle vymluvných tvarú, které se pojí ku 
greb- : stesl. greba, »schabe, kratze, kúmme«, iz-grečt, »trama<, grob», 
>Grube, Grab, hrob«, gračiti, »>rapere< (č. Aračaťi, »gcharren, graben <, 
gr. lvabati se ve vlasech). "+ke-s- mélo tedy významy »česati, kypfiti, 
škrabati, hrabati, trhati, Ťezati«“1), což všechno lze snad pojmouti 
v souhrnný smysl »déliti<. Namítne se právem: Kterak se mohl z toho 
významu vyvinouti smysl >díté<« atd.%2)? Vée má se takto: #ke-s-o- 
znamenalo pôvodné »0dnož, ratolest, haluz, Reis, Zwetg (sr. stčhném. 
zicien, »pfropfen«, sich zuwien, »sich durch Abzweigung vermehren<), 
roub (k stesl. račiťi, >gecare, rubati < ?3)), štép (ze #skep-, »spalten, štčpiti <), 
Pfropf, Pfropfreis, Sehôfling, Sprôfiling (— také »potomek <), výrostek « 
nebo ješté lépe >(uzrálé) ovoce (sr. Č. česaťi ovoce, »Obst, Frtichte brechen, 
pílicken, abnehmen « ?9)), (zralý) plod (lásky — soalože, sr. p. kochaé, »mi- 
lovati<), Letbesfrucht<, čímž obojím ovšem mínén »(novy, mladý) tvor« 
vúbec a potom také »dítč« atd.3%) zvláštč. (Týž smysl ovšem pňináleží 
také č. príjmením Česal, Česaný, Čechura, Češka atd. — Čada, Čáda, Díté 
atd.35)). Takovým zpúsobem dospelo tedy #Ae-s- k významu »ploditi« atd. 
Totéž vztahuje se již na #keln)- : "kydru, stesl.kadrjava, »krans< (č. kadeľ, 
kudrna, kučera), kadelv, »trama, koudel« — čeďo, »dité<. Hlási se však 
ve slovanštiné ješté mimo to pľípady, kde význam >déliti« a význam 
» ploditi« pospolu se vyskýtají bud" ve slovech více méné príbuzných: 


28 Jungmann. 

29) Miklosich. 

30) Mikhlosich uvádi lit. kasti (kasťd ve spojitost se stesl. kosa, kdežto Vondrál 
(353) se stesl. kosorz. Viz také Zubatého (Arch. f. slav. Phil. XVI. Band. 395 a 396)! 

31) Sr. #kes-, #4as- (— slovan. "kos-), »schneiden, spalten< v tec. xeačw, lat. castra! 

321 Viz ostatné v stesl. česťo, > Teil, Čúst< S kas>, »Stiick, kus< vedle čedo, » Kind<« 
a déh, »Teil, dil« vedle ďéte, »Kind, ditô<! Nenáleží také lat. pars k pario? 

33) Gebauer (>Historická mluvnice jazyka českého<. DilI. V Praze a ve 
Vidni, 1894, 47. 

34) O správnosti mých vývodúv ostatnô mluvi též druhový význam, docho- 
vaný v lužicko-srbském rčení ťo su moje čechý a lecht, »toť mé vše« (sr. s tím nhném. 
Kind und Kegel, >celá rodina<, kde stihnôm. kegel, >[nemanželské] dité<) a v r. 
prúpovédi meždu čachi € ljachi, »tak, tak, ani tak ani tak, ani dobre ani špatné«. 
(Viz Sobolevského [245]!) Z téchto dvou prípadú vyplývá nad slnnce jasné, že pú- 
vodní význam druhový jmen Čech: (Čachz) a +Lech> (+ Lecha) byl týž t.j. >ditô< 
atd. Co se týče tvarú #ke-s- vedle #ké-s- a #le-s- vedle #le-s-, gr. také ještô se(n.d- 
vedle séd- ( Miklosich)! 

30) Kotík (15). 


Čech. 617 


+Jayh-, stosl. Začiti, »trennen, loučiti< — Zega, » brtite, líhnu < , #A27- 1. »Zahn, 
kel?6)< — 2. stesl. pro-klét, pro-Aliti (č. Aléti, klíti), >keimen, klíčiti<: 
p. sterp (stesl. srtp“), »Sichel, srp<, steršé (stesl: srasťt), >pili, srst< — 
[pa-]sterb, >» [nevlastní] syn< nebo dokonce ve slové jediném: č. A/už 
(stesl. A552, »trama<), kluky, »Flocke, Werg<, (kluč, »paľez<) Alučé, 
»>kopanina< — AluÄ, »Bube<?27) atd.s7), 





36) Viz k tomu nhném. Kamm 8 príbuzným fec. sóugos, »Zahn«, stind. júm- 
bha- s, »Zahn< atd.! 

31) Tato vôc také docela souhlasí s výzkumy novodobé védy prirodní, dle 
které plození není ničím jiným nežli množením t. j. dôlením bunék. I tento nález 
byl však vlastnč teprv mostem — pres hlubiny naprostého zmatku ve významech 
ustavičnč co nejpestreji splývajicich — na bteh konečného poznání, že v nejskvô- 
lejšim souladô s učením Darwinorým 0 postupném vývoji tvorstva z tvarú nejniž- 
ších i reč lidská pres nynéjší své pyšné bohatství se bóhem doby rozvila z nej- 
nižších prvkú t.j. ze slovních korenú (vlastné jednoho, — púvodné s jediným 
(vlastné nižádným) významem — jich stálým vzrústem a vzájemným spojováním za 
současného polténí 8e púvodního jediného pojmu. Když pak jsem pracným a 
pomalým rozborem i náhlým a náhodným tušením k tomu výsledku byl dospôl, jal 
jsem se ponejprv usilovnčji rozhlížeti po pracich o psychologii lidstva. Wundt 
(> Vôlkerpsychologiec«. I. Band. »Die Sprache<. 2. Auflage. 2. Teil. Leipzig 1904) mimo 
jiné odkázal mne (618) k Sleinthalovi, který dôjinám pokusúv o výklad púvodu feči 
vônoval celou knihu (»Der Ursprung der Sprache...< 4. Auflage. Berlin 1888). 
Tam (169 a 182) jsem i zvédél, že názor o naprosté bezvýznamnosti (> Alldeutig- 
keite) puvodní látky jazykové vyslovil již Geiger (> Ursprung und Entwickelung der 
menschlichen Sprache und Vernunft«. I. Band. Stuttgart, 1868, 134 a 219), cuž tedy 
mé poznáni plné potvrzuje. (Nepronesl ostatnó podobný náhled již Rousseau ?). 


Ve Vídni koncem prosince 1907. Jaroslav Sutnar. 


Maropycerxiň OTPABOKE Úzmaparia XVII B. 


Ecrm HLIHŤ, NOCAĎŤ UBAATO PAJA PAZHOOÓPAZHHXE H Ó0JĎE HIH MEHĽBe 
HHTEPECHSIXB H 3AMĎUATEJHIIHIXE OTKDHTIÁ H pa3HCKAHÍÁ BE OÓJACTH 
CTAPHNNOÁ I10RNO-PYCCKOH, H BE OCOĎEHNOCTA KAPNATO-PYCCKOÁ NACEMEN- 
HOCTH, HeJb3A VKE HA COMHÉŤBATECA BE TOME, UTO BE HEÄ, HAYJHHAA CE 
XVÍ B., ApKO BOHHIXHBAJHO H PACHPOCTPAHANOCh BCE MHPE H HACTOŇUHBŤŠE 
IKHBOE CTPEMIEHIE KE NOJHOMY, AARE MŽÉCTHO-LIAXEKTHATECKOMY NPHECHOCO- 
ÓENiTO H YCBOEHO CEÓŽ AHTEPATYPHATO NOCTOAHIA, KAKB COBPEMEHHATO 
dalaJA, TAKE H CÉHOÚ CHABAHO-PYCCKOH CTAPHHMI, — TO BCE-TAKH HEJIb3A 
CB 10X0ÓNOH-KE YBŽŤPEHHOCTHIO H OMPEAŽĎZENHOCTEH NPHJNATB, UTOÓBHI JTO 
CTPEMIe nie ÓBILAO BE TAKOH-KE CAMOH CTENEHH COZHATEJBI0, OCMBICNEHHO 
H MAAHOMŠPHO. HanmpoTHBE, BeCb HAJHUHHlí, HIBŠCTHLIÁ HHHĎ, OÓBEME H 
XapaKTEpB S3TOFO NEPEBOAHAFO MŽÉCTHO-AHTEPATYPHAFO VCBOEHIA, BE CBAJH 
CE OÓLHMA KYJBTYPHO-HCTOPHN1ECKAMH VCIOBIAMH H NAHNEIMH, NOZBOJACTT, 
NOBHAHMOMY, 3AKAOUATb 0 TOMB, UTO O0HO MOĽXO INPOHCXOAHTb HMEHHO 
TOJBKO Ó0JŤĎE HAH MEHŤE ČEJCOZHATEJLNO H CTHXIÁHO, NPOABIAAC“ HAPDYKY, 
CKBO3b CIIXONHAYH1 H TBEpAVIO KOPY OÓMEÁ CIABAHO-PYCCKOH KHHKNOCTH, 
KAKE-ÓVATO TOJBKO CIYYAHHLIMA H HENPOHJBOJBAHIMH, XOTA H J0BOJBHO 
CHIBIIBIMA H VYAMENHKIMA INPOPLIBAMA H CKAUKAMU. 

B£ CAMOME ZABIŤ, BŠAb CTOHTE TOIBKO BHHMATEIĽHO H BAYMUHBO pa3- 
CMOTPŠTE H BIBÉCHTb BeCb NAJHUAHlÍ COCTABE£ IO./RHO-PYCCKOÁ NEPEBOANOH 
NHCbMennocTA XVI—XVIII BÉKOBE, UTOÓMI HAPZAJHO H Bpa3Y MHTEIBHO 
VOŠAHTBECA BE TOMB, UTO HE KAKAA-HHÓVAb OÓNIAA H ACHO-COSHAHHAA NeH- 
TPOÓŠKHAA HACA HAIIOHANLHO- IHATEPATYPHATO BBLAĎIENIA H OÓOCOÓNEHIA, — 
KAKB I9TO BE MOCIŤAHEC BPEMA VCEPAHO CTAPAHOTCA IPOBECTH HŠKOTOPLIE 
IOKHO-PYCCKIE VYEJBIe, — A NpocTO. TOJBKO HACY U HAA, TAKE HIH HHAJE 
HAZPĎBUAA, IMPAKTHUECKAA NO0TPEÓNOCTL NOMYJAPHZALÚH H AEMOKPATHBZANIK 
UŽKOTOPLIXE JHATEPATYPHOOXB ABIEniH, HAH, HAKONEINE, AAKE KAKAH-HHÓVAL 
C1YU1AHNAL NPAXOTE Z0CY KATO TPAMOTŤA, — BBI3HIBAJIH, ABHTAJK H OMPEAŤ1AJH 
BEŤ ITH MŽCTHO- NAP ŤUCBLIA, TAKB CKAJATB, 2OMALINIA NONMEITKA NENOCPEACTBEU- 
HAĽO YCBOEHNIA H NPHCNOCOÓXEHIA OÓNJEHAPOAHATO AYXOBHAFO AO0CTOAFIA. 

OAHOBPEMENNO CE MECTPOŇ MACCOH PaZHLIXE MEXKHXE H HEJHAYHTEJIB- 
NLIXB 3AMAAHO-EBPOMNElHCKHXE, CE NOZBCKAFO0, JEĽEeHAb U NOBÉCTEH, NPH- 
BIEKUIHX5 KB CEÓŽ N0OVEMY-AHÓ0 CAYUAHHOE BHHMAHIE N0OCY KATO NEPEBOAUHKA, 


Manopycexiií OTP>IBOKE Hamaparaa XVII b. 619 


3aMĎUAETCA, NAIIP., COBEPLIENHOE OTCYTCTBIE NEPEBOJA HE TOJBKO TAKOTO 
NOMYJAPHAFO H Z3AXBATHBAFONATO, MHPOKO PACNPOCTPAHENNANO H BE MOCKOB- 
CKOH PYCH, AYXOBHO-NOBÉCTBOBATEJBHAFO CÓOPHHKA, KAKHMB ABIAXOCb B£ 
CBOE BpemA »BesHK06 Jepllažo<, HO TAKXKE H MNOĽHXE CIABAN0-PYCCKHX1 
AYXOBHLIXB NOBŠCTEH H CKAJANIÁ, a JAKE, UTÔ OCOÓENNO VAHĽATEJBLNO H 
CTPAHHO, CTOJb HIAFOÓNENHBIXE H NOMYJAPHEIXE SHTIÁ CBATHIXB. PAMOME 
C1 paZHOOÓPAZHLIME H UIHPOKAMB, XOTA TOKE ÓOJŤE HIH MEHŤE CIYN1AHHFIMB 
H NeEYPABHOBŠUNENIBIME, NOJÓCPOME BTOPOCTENEHH“IXE AMOKPHĽOBE HIH 
CXOJACTRUECKHXB TPAKTATOBE, — 10100 H XAPAKTEPHOE OTCYTETNIE Nepe- 
BOJA TAKHXE HACTOILHLIXE, BAKOBIXE H ABTOPHTETAB-IXE CÓOPIIHKOBE, Ka- 
KHMH HECOMAĎHHO BCEr/a ÓBIAH Ha Pycii »IÍpoxor£< HAH » Ú3MaAparab< ... 

Ilonoónnilí CIYUAHABIÁ H OPAXOTAHBIIŇ JIHTEPATYPHO- ECTECTRBENIBIÁ 
HOAÓCPB, TAKE pPaCTEPAHNLIE H HepABNOMŽPAHIE CKAUKH H MNOPBIBHI, TaKie 
CYHECTBEHHNIE H BONMIFOHIe MPOÓŠILI, HAKOHENB, — CBHAŠTEJ>ECTBY NOTE, 
KARKETCA, CE J0OCTATOUHOH NAPISAHOCTHIO U BPAJYMHTEIBHOCTBO 0 TOMI, 
UTO, OCTABAACb BE OMPEAĎŠIEHHOMB KPYTŤ YCTOHUHBSIXE HAVUHEIXB NICIŤ- 
AOBAHIÁŇ H VMOJAKITONUEHIH, NEBOZMOKNO HHKAKHME OÓPAZOME, M0 KpaňHeň 
NŽPĎŤ BE OÓBEMŤ HAJHUHNLBIXE HOTOPHKO- JHTEPATYPHHIXB JAHOEIX TB, VEMATPH- 
BATb H VCTAHOBIHBATb BE ITOŇ CTAPHHHOŇ NEPEBOAHO-FOXKHOPYCCKOÁ 11HCb- 
MENHOCTH KAKIA-HHÓVAb OCOÓBIA, CKOJBKO-HHÓVAb COJHATEJBHLIA H OCMBI- 
CIEHIIBIA, BE OTHONIEHÍH HANIOHAJB6HO- JATEPATY PAĽO BBIAĎIEMIA A CAMOONPE- 
Absenia, OÓMIA HAEH H Tenzennig. A BB CKYAHLXB H pPACINIBIBUATEIX1, 
ele ÓOAŤE CIYYUAÁHLIXE H NPHXOTAHBBGIXE, OPHĽHHNAJBINEIXE NONBITKAXB H 
KPYMUUAXB EA, KOTODH, TAKAME OÓPAZ3OMBE, BB AAHHOME OTHONENIH H C0- 
BCŽMB He MOTYTE ÓBITb NPHHATHI BE pPaZCHETI, — H TOro MEHŤE... 

Hmuero MOA0ÓHAPO, IHHUEĽO APpYrOro, KPOMŤ ECTECTBENHATO INPAKTHANE- 
CKAPO CTPEMICHIA KL CAMOÁ IMHPOKOH H INPOHHKNOBEHNON AEMOKPATHZALIN H 
NOHY JAPHJANIH, OÓHENOHATHOCTA H OÓNEJOCTYNHOCTH HŠKOTOPBIXE, Ó0ZŤe 
HAH MElNŠE CIYYAHHO H NPOHZBOSBHO BPIÓPANHLIXE, JATEPATYPHBIXE, ABJE- 
nf, — HA AAHHOMB UIPOTAKEHÍH BPEMENH BE O KHO-PYCCKOÁ NHCLMENIIOCTH 
He ÓBINO H ÓBITE HE MOrIO0! 





JTAXE UŽCKOJBKO IPEABAPHTEJLNIBIXE H OÓMIXE MBICICH H Z3AMŠUAnili 
CUHTAJH MBI VMŠCTHBSIME TPEAMNOCIATE HZAABIEMOMY NAZBE MAJOPYCCKOMY 
rTekery XVII sb. XorTA OHH, NOBHAHMOMY, MPAMOTO H NENOCPEACTBCH NATO 
OTHOUEHIA KĽ HEMY H HE HMĎHTE, HO, TĎMB HE MEHŤĎEe, OHH BOJIHKAIOTE 
H HANPANIHBAFOTCA CAMH COÓCIO BCAKIÁ PAJE, KOPZA CHYYAETCA PAZCMATPHBATE 
KAKYI0-IIHÓVAb HOBYH HAXOJKY H3b OÓJACTH CTAPAHNOÁ NO KNO-PYCCKOIÍ 
NACLHMENHNOCTH BOOÓNE. 

UTO KACAETCA CAMOĽO IJTOPO TEKCTA, TO, KAJAJOCh-ÓBI, VKE OAN0 CY- 


620 O. A. ABsopckii, 


MeECTBOBAHIE Eero A0XRNO0-ÓLI KAKB-ÓVATO NPOTHBOPŠUHTE BBICKAZAHHBIME 
HAMH BLILE COOÓPAKEHIAMB, BE YHCIŤ KOTOPBIXB HAXOAHTCA TAKZE H YVKa- 
3amie Ha OTCYTCTBIEe MAJXOpycckaro nepeBoga >»IU3maparaa<. HHCKOSBKO! 
HanpoTuB1 J4REe, HAŇNCHNBIÁ HAMH MAJOPYCCKÍA OTPHBOKE TOJBKO enie 
IHLIRIÁ PA3E MOATBEPKNACTI, Elle ApYde MOANEPKHBAETE HamMY O0ÓMYBH 
MBICIb 0 CHXYVAHNOCTH H XAOTHUHOCTH STOPO MAIOPYCCKATO NEPEBOAHO- 
2HTEPATYPHATO nozbopa. 

BžAb 3TO, BE CYHIHOCTH, HE OpraHHYECKIÁ, CIYNAÁHO COXPAHHBUNIÁCA, 
OTPBIBOKE H31 KAKOFO-HHÓVAb MPEANOZXAFAEMAĽO, MNO0O4EMY-AHÓ0 NPONABATo, 
HOJHATO H UBJbnaro nepepoja »H3maparfga<. CysAä N0 BHĎŠIUIHEMY BHAY 
PYKOMHCH H M0 HEOÓBIUNOMY COYETAHIO BL HEŇ PAJOME ABNHHXE TPex5 
CTATEH, PAJMĎNEHNLIXE BE >H3MaparAĎ< Ha CTPOro OMPEAŽIEHHLIXE MŤ- 
CTAXB, BB APYĽOML NOPAAKŤ H HA OTADICHNOMI APYDB OTE ApYTaA pazeToA- 
nim (rzasbi 29, 11 n 48), — sTO OTPBIBOKE OMATL TOIBKO CIYNAŇHOÄ H 
NPOHIBOJBHOH BBIÓOPKH H35 >»H3maparza<, A, MOKETE ÓBITb, H BCA 3TA 
BBIÓOPKA, BOTKHYTAA 3pA BE CÓOPHAKE KAKHXB-HHÓVAb APYĽHXE, VTPANEH- 
HBIXB OHNŤ CTATEN, MOJHOCTbIO. —TaKHME OÓPAZOME, JAHHAFO OTPLIBKA 
COBCÉME 1©1b3A CYHTATL OprAHHYECKAME OCTATKOME HIH CIŤAOME KAKOFO- 
HHÓVAb UĎBABHAFO MAJOPYCCKAPO Nepebosa >lÍ3Mmaparga<. JTO — TOJXBKO 
UACTAUHAA H NPOHZBOJBĽHAA BLIÓOPKA, HAOÓVYME BBIHYTBIA H3E HEro TPH OT- 
AĎALIBIA CTATLH, — He Óozgže... 

A 1aCTOAIAFO, CKOSBKO-HHÓVAb MOJHAFO H NŠĎIBHATO MAJXOPYCCKATO 
NEpEBOJA ITOFO ZAMŽUATEXLNATO H HIAOÓACNHATO APEBHE-PYCCKANO NAMATHHKA 
BCe-TAKH HÉTL H, NOBHAHMOMY, HE CYHECTBOBANO BOBCE. IU coBepmenHmo 
HalmPACHO CMYHAETE nac1 H. U. IleTpoBE, CooóAA BE CBOEME OMHCAHÍH 
KieBckAX1 PYKONHCEH, ÓVATO Óbl, HAIPp., O0AHHE >I>3maparab< XV 5. 
K.- Muxaňropckaro moHmacTuipa (No. 488/1646) >060napyXHBACTL ABHOE 
CTPEMIENIE MEPEBECTH HEYAOÓCNOHATHKIÁ OÓNECHABANCKIÁ AJBIKE£ HA OÓBI- 
KHOBEHHY0 (MAN0PYCCKYH) pByb< 1). KporŽŤ BeCbMA PŠĎAKAXE H CIAÓLIXB 
MÍCTHBIXE AJBIKOBBIXE OTPAKENIÁ, BNHOJHŤ ECTECTBEHHHIXE B£ TPyaž 
10 KNO0-PYCCKATO CIIHCHIBATEJA, — HHKAKOPO MNOJOÓHANO CTPEMIEHIA BE STOME 
CIHCKŤ, OAHAKO, HE 3AMŽÉUBETCI BOBCE, KAKÉE BE JTOME A0OCTATOJYHO MOKHO 
VÚŽAHTLCH H H31 ONPHBENENHBIXB r. ]ŤeTPOBLIME BB ero OMHCAHIE 2) ZarraBiň 
H HAYAILHLIXE CTPOKB CTATEH MAMATIIHKA, H H35 NPHBOAHM-IXE HAMH Zaxtže 
H31 HEPO-KE BAPIANTOBB. 

SINAUHTEIBHO ČOAŤE MAJOPYCECKAXE J10MEHTOBI BCTPĎUACMI VKE BL 
AZLIKŤ APYroro CÓOPAHKA, MOFVHATO NO COCTABY CBOBMY CYUHTATBCA, C1 
HŤKOTOPBIMH ODOBOPKAMA H OrpaHHUCNIAMH,  KOHEUNO, YŠME-TO BE PoAŤ 


1) Onucanic PYKOMUCIBIXE COÓPAHÍŇ, HAXOAANHXCII DB r. Kient, 1897, II, 130. 
2) TaMB-Xc, crp. 166—182. 


MaJOpyCCKiÁ OTPLIBOKE Hamaparza XVII r. 021 


> Ú3maparza«, HIH, NO KPAHHEH MŠPĎ, 3HAUHTEILHATO H NŤIBHATO H3BJSEUENIA 
USB Hero, HA KOTODBIH-TO XApPAKTEPB ero, OJHAKO, VYEHLIME HICIŤ NOBATE- 
XEME ero JaXe 1e ÓBILNO OÓPAMEHO BAHMaHig. MLI AMŤEMB BB BHXY CÓop- 
HAK£ XVI B. H31 coópamia IÍ. ©. CuMmcoHa BB r. PREBŠŤ, NOAPOÓHO OMHCAH- 
uLráň H H3Cažxozamnnú B. H. Ilepernomr 1). Ecxm 3TO, OZHAKO, H >Y3ma- 
PATAB< HAH KAK00-2H00 BHAOH3MŽHEHIE ero, TO H BE TAKOMB CHYUAŤ HEJBIJIA 
ero CYUHTATb HHCKOJBKO CIIHOMHBIMB H OCMLICIEHHILIMB MAJOPYCCKAMB Iepe- 
BOJ0OMB, TAKB KAKB, BO ]-EIXF, JAIEKO He BCŤ ero CTATBH OÓNAPY KHRAWTE 
Bb CBO6MB AZBIKĎ 3AMŠTHBIE K HECOMIIÉHNBIE MAJOPYCCH3MBI, BO 2-51X5 X6, 
na BE 3THXB HEMHODHXB, HECOMHAŤHNO MAJ0PYCCKHX1B CTATBAXB ero, m0 
NPAZHANNO CAMOTo Npoe. JlepeTna, 3AMĎUAOTCA »OYEBHAOBGIE APXAHIMBI< H 
»CTPEMIENIA MNepelHCUHKOBE KÉ COXPAHÉHI| CIABAHCKOH JIHTEPATYpnOŇ 
TPAZHLNIA AARE BB NPABONHCANIE < 2). 

Bež Xe OCTAJBIUBIE HZBŠCTHLIE CIHCKA »IY3Maparga<, MACANHLIE 118 
TEPATOPÍH MAJOPYCCKATO HAPŠUJA, HOCATB VKE BNOJHŤ OÓNE-JHTEPATYPHLIH, 
CJABAHO-PYCCKIA XAPAKTEP2 $). 

UTO KACAETCA HANIEĽO OTPEIBKA, TO OHE, KAKB YKO OTMÉUEHOO BEE, 
COACPKXHTB BE INPOHZBOJBHOMB COYHETAHIH TPH CTATĽBH, HZBIEYUCHHBIA, NOBHAH- 
MOMY, H35 >3Maparia< BTOpOž pezaknmig: >llpaTuy 0 Ó0raTHIXBe, »ČAOBO 
IoaHHA JJATOVCTATO 0 HEBOZCTAHUIHXE HA VTPEHO< H >lloyuenie cp. Ba- 
CHXIA IÉHHDBBIMB<. ÚTO JTH TPH CTATBH H3BXENEHLI HMEHHO H35 BTOPOH, 
no onmpexbrenio B. A. AKOBJIEBA, HIH >TOCHOACTBYTONEH <, 10 BEIPAKEHNHO 
A. C. ApxaHmrerbekaro, pezakula »Y3maparra<, a 16 OVYTHAHCb JAŠCb 
PAAOME CIYYAÁHO, H3E APYToro KAKOFO-HHÓVAB HAJZHAATEJLNATO CÓOPIHKA, 
ABCTBY.TÉ H3E TOPO, UTO, XOTA OHŤ BE OTAĎIBINOCTH H BETPŠUAICTCA PE 
PAZHBIXB APEBNE-PYCCKAX BE CÓOPAHKAXB AOBOABHO UACTO, HO BCErIa NO0-POJHb, 
BE HOJOÓHNOME KE COEXHNEHÍH, BEŽ TPH BMŽCTĎ, HAXOJATCA TOJBKO BB 01- 
HOME > 3MApArAÉ<, H HMENHO TOJBKO BO BTOPOH, TOCHOACTBYF01EH, CAMOIÍ 
PACNPOCTPANEHHON AH NONYJAPHOH, NPEAHAZHAYABLEJICA ÓOAŤE AAA MIPCKHXE 
MOACÁ, ero pezakiuu %). TOXBKO, KAKB VKRE ÓBINO 3AMĎUEHO BHIe, OHŤ 
PAZMŠUNEHBI ZAŤCb BE APYTOME NOPSAKŤ H NA ZNAYHATEJSLNOME APYNB OTE 
Apyra paZeTOMNIA, HMEHNO, 3AHHMAIOTI raanni 29, (1 u 485). 


1) Marcpiaxm N0 icropiť yKpafutckoľ AfTepaTYDNOÍ MOBH, — BL ŽANHCKAXB 
Hayx. Tonap. um. lllepuenka, 1906, r. 67, crp. 1— 32. 

2) TaMB-Xc, crp. 24. 

3) CM., marp., lerpopr, Onuxcanie, II, 182—183, 207—218, 11. C. Crknnunkii, 
Onnc pykonncia Hapoxnoro Jomy 3 koaeknil A. Nerpynepnua, I, 1—18 (Ykpa- 
TUCLKO-PYCERHH AprHnB, r. I, 1906). 

4) B. A. I KOBACBE, KL JATCPATYPUOŇ HCTOPIE APOBHC-PYCCRHXB CÓOPHU- 
KOBB. OMLITÉ HZCAŽAOBANÍA > HsMaparaa«, 1893, crp. 162-cx1. 

5) SIKoBACRí, Ta M B- K 0, crp. 175, 181, 178. 


629 IO. A. /Ipopckii, 


Heropia H xapakTepa caMoro »H3maparga< MHI 3AŠCb, KOHEUHO, Ka- 
CATBCA NE ÓYJEMB, OTCLLAAA KL CHENIANbALIMB H3CAŤAOBAHIAME B. A. /AfKOB- 
repa 1) x A. C. ApxaHrezkeKATro 2), 

OTHOCHTEJĽHO CAMBIXB CTATEH NAUIEĽO TEKCTA INPHXOJHTCA CKAZATE HE 
MHOTO. 

>JIpuTua 0 ÓOPATHLXB<, CAMA MO CEÓŤ, BETPĎUASTCA BE APEBHE-PYCCKHXT 
PYKONHČAXE NAUE BCEro H BOJA, MERAY IMPOUHME, TAKKE BE COCTABE 
> Iporora< (1041 19 noaópa). Sro — eraBAHO-pyCeKAA NEpeAĎIAKa  H3- 
BŤCTIIATO AMOJOPA HI >lloBžera o Bapraamž nm loacavBe, Nepemennaro 
BE TAKOME BHAŤ BE CIABANCKYHM NACHMEHNOCT: YEepe3E MOCPEACTBO Óoro- 
MHIOBT, $), 

>Č10B0 0 NEBOJCTAFONIHXE HA YTPENO<, NPANHCHIBACM08 BE > H3mapar- 
AAXB«, KAKB H BOOÓNE BE APEBHE-PYCCKAXE PYKONHCAXB, loanHy JJaTOVC- 
TOMY, la CAMOMB AŠIŤ HE NPHHAXIOKHTE MY BOBCE, NO ABIAGETCA IIPOHI- 
BEJEMIEMI NEHIBŽCTNATO pycekaro apropa +). —B£ cocTaB£ APeBAŽÁNEHŇ, 
NepBOH pexakniu » H3maparza< 0m0 ele 1e BX0AHI0“). 

Haxonel5, >»lloyucHie AŤNHDHIME U MOXBAJA AŽJATEIEMB«, BETPŽUA- 
10110ECA NPEAMY HECTBEHNO TOABKO BE »YV3MAPArAAXB< K NPOHAKNEE OTCIOAY 
TAKRE BE >IIpoxorB< (nox1 31 iron) 6), Toxte, no exopam3 H.H. Ilerpopa?), 
NPANACLIBAETCA CB. Racnxio Beznkomy (KeccapiúckOMY) 20KHO, TAKE KAKI 
MERIY Cro TBOPEHÍIMH 010 HE HAXOAHTCA BoBce. Ilpo©. ApxaAreazckii, 
OAHAKO, CUHTACTE ErOo BCE-TAKH NPHNANIEKANIHME CB. BacHAIH, XOTA H He 
VKAZBIBAETE ro NOZNHNNAKA >). 

OceTAeTCA E1E CKAJATE, UTO NANTE OTPLIBOKB, COCTOANIK H3E © AHCT- 
KOBI, maJro4 4-ku, noBAzgnmoMY XVII B., HAXOJHTCA BE HACTONNIEE BpemA 
85 MarTponosnukem1  llepkonno- ApxeornormueckomE Myseí Bo JIBBOBŽ 
No. 42.0. Ha xomuiž nocažxneň cTPANHIUEL (1. © 06.) HAXOAHTCA CAŤAVIOMAN, 
OVEBHNHO NE OTHOCANAKEH KE TEKCTY, NpAmncka: > Autá UAŤA A. R CEŇ AE 


1) CM. YKAZAMU00 BLIME COYHHCIIC, 

2) TBoponia OTNOBE OCPKBU DL APCBHC- PYCCKOU NUCEMCHHOCTH, BI. 
1V, 1890. 

3) Cp. A.H. Becexopckiť, H31 ucr. 1aHTCp. oÓmenia Bocr. x 3an., 1872, 160— 
161, cro-xe, O cap. pcaaku. 04H0ro anoJora Bapraama u loacaea, 1879: 
U.I. Ppanko, II puTuaTa nA CANOPOTA NU HCHHNATE ČÓBATAPCKE BAPDHANTT, 1896. 

4) A.G. Apranrearckiú, K£ HZY40HÍD APEDUC-PYCCROŇ JHTCPATY DHL, 1888, 
cTrp. 67. 

b) Apxaurexbckiť, Tropenia oru. nepkpu, IV, 83. Cp. AKOBECB2, On bITE 
uz3caža. Úsmap., crp. 9—29. 

6) H. U. lerponr, O NPOUCXORACNÍH H COCTABŤ CIAD.-pyc, nou. IIpoxora, 
1875, crp. 298. 

1) TaMmBE-xe, crp. 232. 

8) Apxaurcibckiť, [1 1354. Ap.-pyc. AuTepaT., crp. 35. 


MasOopycckiú OTPbIBOKE Hsmaparza XVII 5. 623 


— 2 9— . es A .„ B p 
PACNÝTA CAA HUB ie VC. cTAro NPENÝ IWAHA AKCTH4. © CTEO. 
T 0. 0» 0. % 
CER. ZAT < (7). 

MLI H3420€M£ 3AŠCh SJTOTE HATEPECHHIÁ OTPEIBOKÉ MOZHOCTBIO H CE 
ÓYKBAJIBHOÁ TOUHOCTBIO, NPOMYCKAA TOJBKO HAXACTPOUNBIE ZHAKH NPHALIXANIA 
A BOZCTAHOBIAA HUTEPNY OKNO, KOTOPBIE BE PYKONACH COBEPNEHNO CHYTAHBI 
H NPOHZJBOZĽHLI.  BapiaHTBI NPABOAHMB N0 VNOMAHYTOMY DEE » H3Maparay < 
XV b. Kiepo-Mxxaňaosckaro momacTLipa No. 488/1640, a Takxe, TAŽ 3TO 
ÓBLIO BOZMOK HO, MO CBOAHLIMB HIBIELE1iAMB B. A. /IKOBJEBa H A. C. Apxan- 
reJBCKATO. 





GI. 1.) IpuT44 W GOraTÁ W BOráKH KAHĽa.“) 

HAKT HRKOTOPUŇ XOAHAB HA NOAK UHCTK, H HE RHAO NA NOAH 
TOU“ HH ACER O HH O AKA, OVYZPRAŇ HAVYHÍ] K O CEBK ABRA CO 
REGARAOM, H 3apa CUVTE CTAAh, H HANAA TÝKHTH, H HE M445 
PAC RH?) CA CKPOATH Ď ZRÁ pe TUHY. H CKOYHAR Š] NO NOAROH Haň- 
uloh KAAAA TAVROK, KES] H AHA KAAAAZK HE RHAO BHAČNOŠ), H 
CTAABb HAA HA. ZERPEN RE BOAUIE EE NPHRAHKANTÍCA 6) KO NEMU, 
TEAH WH4Bb NUCTHÁCA R KAAAA TOŇ. H EHAO ABK AEPERK EHPOCAH ?) 
3ROKY $ TOPO KAAAAZA: EAHHO CPEEPANO AHTBHE 9), A APVTOE 
[344T9] 10). H AETK EB TOŇ KAAAAZ, H NAME!) HA CPEČNKU AEPERK, 
H VYBATHCA 34 AHCTEHE 12), H CRAE HA TOM A PER K 19). ROZPRREME 
KropK, H RHAK ABA CO REGAMA ON" CTOAUIH HAA HHURÍ“Š). H 
TA | x. 1 06. | euy 15) POPAHUA OPHAKTARYH 16), CUHOKBH!?) NOCAYH 
EMV, HHODPAA PŠKH AD OAHYNH !9) EHHHA, KOTODH TO NPHNYKYH H 
HAR?). H NAAKAAA W HE“ POPAHIUA TAA, H RPAHR?0) NHAKTAUIE 
OVTOAk COPAIIh NPHNOCHAA H  KHAAAB ŽÍ] HA MEFO, A MACO h 
AIIOPKH 27) H KAEH. WHA TO WEAYHUIH H UVAHCA, H NOCHOTPKEh 
ASAV, BHAK ARK MHLOH CPHZVUJE KOPE TOUV APERV: WAHA WOPNAA, 
A APYTAA RKAAA. H OVZPKRA APYNOE A PERO ZAATO POCTVNOE 23), A 
CNSAK TOO APEBA 21) ZUHŇ CTPALIHHŇ H WCHEMB AHLUVUJE ACNHAM 2) 
H EYHAHH ŽABH, KOTOPAIÁ TO 26] BHAAYH, AKO AKHROTA EMMY HKCTA 
VE H NECKONA 2) € KAAA ABA TOTO, HEAE4 TONO HRNOFO, HECMH- 
CHEHAIŇ 28), NOYVAAB PRATH 29) CPERPENOE AHTBIE H KAACTH 34 HAA pa 39) 
CBOA. H MHCAHAB, 2KEBH EUJIE VNACTH [HA] 31) ZBAATOE A PERO $2]. H 
NYCTHAR CA HA A PEBO ZAATOEŠŠ) H AETK ROHOCH [NA] 3AHA +) cKoponiu. 
H OVCAHUIH SŠ) E70 ZMHÁ CEHCTAHIEM TE CEOHUB. AK- I. Ž.JAA TOro 
GEZYMNÍÁ 346 NOCHEE. CAHUIH TE RPATHE CKAZAHNBIE npusu CEA. A TO 
NOAE HAZHRAECA CERTA Rgch, A BÉRAVA A HENOU A H CTAPŠTA JARNÁ, 








624 O. A. HApopckxii, 


A AEBA CUPTA, RO TAK NHUIETA $0) nPOKA ABB: t4KO AEER BOYH- 
THTA A UV MOr10 37], A KAANA ZA TO ECTA CKTA AJABOAA H MHOToO- 
HU KHL H VOTRHANN 9), A KOTOPO TO UHÔZH 4ABUH NOrHBAB, t4Kh 
B KAAAAZH WHO PAVEOKO. A APERO CPEEPIAHOE CTKAHKIE $9), Gora- 
THYh, 6CAH MHOFO H EEPET A 90), a KÓME KOHIE, A HE SOHTACIA, l4KO 
OVMÉTH MAETh, A TO BCE WCTAETK 41), H 34 ckynoc BO UVKV [ICHTH. 
A ABK UHUJH, KOTODAIH KOPÉ TPHZOV, TO £ RRAA AH, 4 YÔÓNAH 
NOUJB, YÁBKH CKVUIANIIE 12). A CPOPAHUA, KOTOPAU CUÔEH NPHHNOCHAA, 
TO FAFTAR DHk, TOŇ NPHHOCHAK $4?) ASEPHH NOUHCAH HA cpu 4ARKY 
H CKOBKAh 4) w rpkcH gro. A BPAHh, 110 NPHNOCH 15) VroAh ro- 
ptá“n 16) TO AHÁAROAK £, KOTODH PACNAAACTK 47) YABKH Ha | 1. 2 06. 
CPEEPOAEKE H NA Rciá HENOHLÁHAta A KAA. A 3AATOE „Apego TO No- 
KÁAHBO £ UHOrogo[ra]eka ">, Tak% MORHT A: MERH H BASTA CO- 
RpAAE E116 MHOTO, A HE TYT CHTA. A 3UHŇ H CKOPONKH H raAH NA. 
TO £ UVKA BRENHA H WCONA NEPACHMAIŇ CKÝNHUA H HEUHAOCTHEH. 
RO (TO AWEHTRA ŠO) MHOFOHU RNA, HE MOKÉ CNÉTHCH H EDO HACH- 
TATHCIA 51) H KTAH MNOPO SREDE, TO E116 £ÓUIE. KOUlIE 62), A ME H3- 
BOMH HH TPOXA, UJO CORpA, AEH AAA h “. Bra PAAH, NO asHn eu V 
UHCAA HE OVEVAO. KOKE H MOpe H€ NOE Ci HANOHUITH 54). MHOCHH 
O KKH NPHUVNMH, TAKE H YÁBKA HE MÔOKE CA HACHTH TH, SRHPAYH 
MHOPO ŠŠ). H KA AA k NOCHEBAE, A HE MOKÉ CH HACHTHTH $6). TAKE 
H 3AATOAWEEIULK Š?), Ko 58) NOCHRAE, A HE NPECTAE H HE WNOYHEAÉ, 
CORHAE 59) BOFACTBO H NSOAARATH UAAH, koTopouy To 0) NÁrHkTa 
BVACT" 8 HEFACHNO WCHK. W 14KRO KE ME SHTH UJO ACOBPOĽo AU 
cKVnaro. RFV HILEMY CAABA BEKMI. 





BapianmTU — no pykonnca XV pb. KieBo- Mnxaň1. MOHACTEIpA 
No. 488/1646 x. 23—24: 

+) © BOATAJCKÁ KHHTA. ro — OÓLIYNOE vTenie Br TPOMAAHOMB 
ÓOJLUNCTBĎŤ CHHCKOBL: CM. nanp. Ďpanko, Kapr.-pyc. NHCEMENCTBO 
XVII—XVIII 5., 108, Cosžnunnkií, Onne pyxon. lerpym., 1, 4: JIo- 
Gpanckif, Onnc. pykon. BaZx. II. Buóz., 19%, 356: Iepernxz, Mare- 
piasrn 10 ICT. YKP. MOBH, 4: ŽIKOBXEBI, ONHTE H3cxdA. Hzmap., 12, 
02, 175, — Hm Mu. Ap. Tak0e Xe HermpaBHALBHOE UTenie, KAKB BE HAMEMT 
CIHCKÉ (>W ROAPAPCKHYh KHHĽAY hc), 3AMŤUCHO HAMU TOJBKO eMme BE 
>MHsmaparačd< XV—XVI sa. K.-Mnxaňr. m-pa No. 489/1657 1.43 06. Bnipo+ 
UEMB, BB IŤŽKOTOPBIXE CIMHCKAX 5 BCTPŠUAFOTCA TAKKE H APpYrIA PAJHOUTERIA 
BE HAANHCAHIH NPATYH, KAKE HA NP.: »IAÁATYA CERTA Cerro W GOraTA 


Maxopycckiú OTPEIBOK1 Hamaparia XVII p. 602b 


H W NEMHAOCEPA BI HCTÓKORAHA W RÓrApACKÝ KNH< — BB >ŽIATOŇ 
Inu< XVI a. Jpebxexpannanna lIloroanga No. 1025 (I[#ryxoBr, Cepa- 
nioA% Bxaxnxipekii, 230): »>NPHTNA 9 EOFrATAYB OTA BOPOCAOB- 
CKHYh (sic!) KNHPA< — 52 pyxon. XVI s. Apxanrezxkekol /[YxoBH. 
Cemnn. No. 248 (Buxroponr, Omucn pykon. coóp. C#pepu. Poccix, 
46): >npuTw4a cTro BApnaaMa KR flcady W GOFATálý< — B5 CóopH. 
XVI sb. No. 86/39 Barencx. II. Buóz. (Joópanexii, Onucanie, 165), a 
TAKRE BE pykon. XV b. Cnó. Jyxosn. Axax. No. 22/1099 (Becexogexii, 
O cxaB. peAaKIU. 045. amosora Bapx. u loacava, 3—4): HaKONEIB, 
AAKE > NOBECTA © BPEUKHNKŇ CEŇ ARHZHAH< — Br Cóopnukb XVIII b. 
Bycxaega (BsiykoBr, Kararorr pykon. Bycx., 315) u T. x. 

1) rpÁAVIUjá. 2) HE HURÁ PAKk. 3) ň nockoun. 4) táko. 0) HR 
„ BHAKTH. 6) NPHRAHKABIIHUCA, 7] A EKCTA ABA ApERA PACTOVIJIA. 
8) W gokov. 9) cpegpeno ÚUKÁule aHcTeié. 10) 3A4TO BE HAMEME 
TekerŤň nponymemo. 11) Aerká se nase. 12) RkrgIŇ. 13) cKkAe 
rov. 14) croauia. 15) A Tano cka Au éuov. 16) npHASTade. 
17) CMOKORA: BE HAMEMB T. HA NOJŤ INPHNHCAHO ČHHAI. 18) sároAhI. 
19) WHA KE NpIÁMA Anaue. 20) A NaKá EpAHá.  ŽÍ) HOôCA NOU K- 
rTaáme. 22) Aulegun. 23) A BHAK E64 AHK SAH34b SAATO APEBO 
pacrovijie. 24) Ä RAICNOAE NÝ APEBOMA. 25) Ha ÁcnnAni. 26) WHk 
se. 27) Ni ÚcKoma. 28) NEBPEKE TOPO BCEDO HH OPROÁCA HECIUBIC- 
AEHtI. 29) TÓSATH. 30) £ HaA pa. ŠI) HA NPpONYNMEHO BE HAUEME T. 
32) Úú TOVKAÁUNE CKOPRÁ, AABNÍ NAAk NA SAATOÉ APERO, Ä HANA 
UhICAHTH BA CPIH CEOEUA. 33) ú NOVCTA HAHa. 34) Eh 3A4Á. 
35) wWraovuliú. — 36) AKO KE pý. 31) Ha NOAŤ NpAnucano Vac Ka. 
38) Ha MOZŠ NPHNACANO NOKÁAHROCT. 39) ma NOAŤ NPANHCANO 3RHÁ. 
40) 38epera. 41) AKO SVUPETH BCE WCTABARUIE Tô. 42) 444a BKKa 
cxpaujsaŠyie. 43) npnnochň. 44) ckopsa. 45) npnnochň. 46) MEYTW- 
Tov. 4%) pa3asknraa. 48) goTknié £ UHOPA CTÁKANIÁ: BE HAMEMI 
CXOBŤ Oponymenz exorz ra. 49) ŠKAAHái. 50) AMEÁŇ BO YÁKA. 
51) H6 MOKET CA Úro HACHITHTH. — Ď2) Ú MAKU ÚHOFO BRCYOUIE. 
53) NH MAMA CHRPAHNATU: AJÁTH. 54) NEé NANOAHÁTCÁ. 50) Tako 
Ú 4AKA HE HUATA POAK BEHPAÄ. 56) NOPAJEE HEHACHIT A. 57) 3A4- 


> 


TOAŠRHRNÝ. 8) AoHeag ň. 09) cxsHpa A. 60) ake éMOV. 





1 č x P 
(SI. 3.) Gaobo IWaHa ŽAACTANPO W HEROTANIJIK“) HA OVTÁHY. 
x6 8 AKRHOCTH YTO BO KHTHH CHU MEUIAKAETRÍ), TO 


0 
NECINNCETACA, A KĽAH K EH CA OBAŤTHHAK HA VTPEHO BCTATH, TO 
Festschrift fúr Jagic. 40 


626 I. A. Asopckilň, 


NE AAÁ PCTHO TRAV CBOEUY RO AHk TOŇ AOC E646 JA, NHCANO BO £Tk : 
NPAHNIŇ AA HE CTB. KĽAH KRA OYTO KPAAETA, TOT EHHY MAETA, 
TAKh ME BHNY ONPHYHTAETA Erh KOACMY HE BOCTAWUICMY NA 
OVTPEHO KO UPKEK, Kpouk HEAVTA H TPVAA BEAHKAFO. WEAME W 
HEAVZ/KANATO H TPÝHATO HNATAETh 2) Sr MATHEAIŇ CAVEH AX OHAltá 3). 
H HRYTO R OEHNAR TOPO HE HURÁ“), KĽAH NA CEETK MELUAKAIOYH Š) 
CO KEHNOO H CO A KTAMIH H CTAPDAH Č) W ACOMY CBOHU hk MKAh SH), 
NE MOBTE: HE MOV Erv VFOAHTH, RO RHAHNO MHODBÍN OVTOÓHAKIKH 
EXÍH NA CERTK MEKH | 1. 3 006. | HNAUH) H ZANSOEKAH ECO EHNOAR- 
HLIAIOYH 9), A Št UH HE RH BÓrá HAH HE U9% AH 6H4%, TO Srv MOEHAh 
CEMHSKAH AHEMA KRAAHO TO H EUIE MOBHT A BO NOAVHOUJMH 10) Boc- 
TAX“ HCNORRAÁCI 11) TERK. 4 KĽAH Kh up% CÉEUHKAH Era XRA- 
AHAR 12) HA AHk 13) H NOAVHOUJH BOCTARAAh H MÔOAHAh CA ErV, 4 
KÔKO UŇAR NEHATATN 1)? A MH K EVA CH % NOUHAOBAHH RHEVAH 
BO AKHÍŠ|? A AKHAIMh CH KO UPKRE HA VT PEN, NA AKHTÓCHK H 
NA BENÉHO HTH 16). YTO Y4YHHHUIh O W VAME, AKENHBO1] H CKAPEAC 
MKHRH, 44 MATEEHIŇ NPOTHBAM 18) H HPARA NOĽAHHÝŤ AKÉGUH? BO 
TH ECTA BECEAHE EKE EH CH VNÔHBATH. 4 KOTHUNOUA KĽTAH © Dw- 
ERAAUIH TOFAA NATAÍ9). A TH?) Béch AHk CRAHUIH, CVEÁ NATHEUA, 
HH TEAECHH UOK£ 21) WpVAjá 4uHnTAŽ?) | A. 4. | AHH AMIEBHH, 6HO 
BCE HA NHTHE BHAAHÁ, TRAC H AU CBOW TOMANWHŽ). BO HEZANO- 
BRAHÁHO £ ÚCTH AHR NHTA 24), HO RONOACEHNAIŇ 4A, ame 25) nis[1]- 
CTRO 26), SEHTRNEŽŠ) RO MHOZH NHIUJE, RE ANk T[VEATA, I4KOEH 
HKUHH 25) CKOTH H 3REPHE, KOTOJHH HE “VATRA Ž?) CVAA AH K NEBA 30) 
3HAHVTRKŠÍÍ). TO HO THH CU RCA HA 32), Ko HECUHCAEHRIH: MH TOPO 
HE YHHHMO. 4 YÁRUH CÍH HECHTH, KĽAH OH MAK 14pOEH 33) NÁM 34), a 
[H|WAIUHHŠŠ) NOKOVAUH EPVXYV 6) HE MAR Nokotá NHOUJE, H AAKTA 
AKO BO OVTEN K CKCVTAÍŤ), AOTH AKh BOERCHVETrá cia W nitNCTEA. 
ABKX 0 NIHHCTRK PAAHYHHE $9). WAHNO KE UH3H xRaacia 9) TAUJE: 
TO HE INAHHULtA 10), KOTOPKIÁ VAHRCIH H CNHTRÝÍ). AAE A NOBRAAH, 
ME H CKOCKAIŇ 12) 3A YUHHHTA, KTAH CA VNHETA, H CAHTA I4KÔCH | 
1. 4 06.“ UP TBHŇ, H AKH BOMBA RAAHETCH, H MHOPO CKBEHNIT CA, 
HUJIE WMOYHRUIHCIA CHEPRAH TA, H ABKHTA BO COAHHY $9) SAOVT DHA, 
HE MOKETŤ HH TOAORH ZRECTH 44), PHĽAE, CUÉAH TY, UHOPONHTHEN K $) 
PACHABANE CBOE TRAC, MOKPO HHHHTKÓÍŤ), H AS PONRAA AKH Uky th 
HAAHBAÉCHA, — 4HUROKE WĎAAMEHR 47) NSraHK 85) TAKOBH ? EHAKTE 
TO RpaATie 349.89) € NHIAHRCTBO, KĽAH SH TO R TO VMEJh, C I10- 


Maxopycckiň OTPBIBOK2 Hamaparza XVII ». 621 


raHAUH TO WCVAHCH, a cu kah““) niaHnnu 1), KOTOPAJÁ ] pá EHT Mela 
H CRAPHTHCIA Č?) HUIE AAETAŠŠ] THU A, KOTÓH FOBRKH EFOUBAEUÉ 
Hacu kgaéCIA 51) H AAET SŠ). H KĽAHEH Bptá KOTOPÍH TAKORH EHAh$9), 
TO Eli ropuleš?), ROKY 60 NOBHHYTHÔŠ) VOYETA CHROFÁ NAPVEK, HE 
GOHTÉCH oykopa č), PoRRIWYIH TÁ HENABHAH, KOTO- 1L. B. [OHH EV 
NOACENK, TH AIS5, IO UV NOCAKORVYHT A $0) H BadHY 61). TAKO- 
RAFO CUPTA NPHNE, € KVUHPOCAV KEGNHKH WCVAHCH. ErV HLIENY 
CAABA B BÁH. 








BapianTu — KA. no Toň-xe pykonucu K.-Muxažr. m-pa No. 488/1646 
a. 06—67: A. u (I. 10 CBOAHLIME H3BIEUXEHIAM1 ApxaHrezkekaro (Tbope- 
HiA OTNOBI NepxBu, [V, 41—42) m slkobresa (ONMLIT1 H3cxŤa. I3- 
maparaa, 211—272). 

+) BE pykor. W HEBÓTAUJH. 1) K. x A. NpEGAJBAETA. 2) K. 
úcT AsaéTa. 3) K. MOATRAI AXBMAIÁ Ú CAOVKSAI.. 4) K. AA HHKTO 
HSRRTA ÚHMaÉTA. 0) K. 6A UHOV KHBAIÁ. 6) K. nevada. 7) K 
huta. 8) K. Ro UHpy. 9) K. TPAUJE. 10) K. A NaKál NOASVHOUJH. 
11) K. úcnoktnarncá. 12) K. ntan. 13) K. ANEUb. 14) Sie! Br 
K. Á TOAHKO HUBIÁ Neuanil. 15) K. Ro aroTk. 16) HTH Bz K. AžTE. 
17) K. BecunnW0. 18) B£ pyxon. nporugan. 19) K. A. x SI. eraa 
OTOBRAATH, TOPAA H STNATH. 20) A. A TAI, #eaoBkM EE. 21) K. A. u 
AI. uoraniň. 22) K. x A. TRopuTHY, ŽI. vnpašnTu. 23) BE pykor. 
TOUOYH: K. TOUA, I. rvE A. 24) A. n K. PEHEHO EO Ek ZAKON ACTH 
H nuTu. 25) A u K. a He €6t. 26) B£ pykxor. nitáeTRo. 2%) ? Br 
pYKON. ZABHTANE: BE A. ŠÍ. n K. 9TOPO CIOBA COBCÉML HÉTTB. 28) A 
A. u K. Bescnogecním. 29) A. u K. Hg vatoie. 30) A. a K. Era. 
31) Br pykon. 3846Tf: A. n X. BKAVyjJE. 32) ŽI. NAME pEKVUJE. 
33) A. /I. u K. oyTposov. 34) A. u K. nuTie, /. niwra. 35) Bz 
PYKOM. Haul4y. 30) A. x ŠÍ. EPRYBI EPAUIKY, K. EPIRYBI EPAUIHAI. 
37) Sie! A. A. n K. cocva hn. 38) A. I. u K. ABK £O NIAHACTRY 
pas3anuin. 39) A. ŽI. n K. FRaaATA. 40) A. naaHeTRO. 41) K. A. 1 
SI. úRE oÝNHBCÁ cnuTa. 42) K. A. u /I. KpoTkaNÁ. 43) I. A. a K. 
8% roah. 44) K. A. n jf. RAZBECTN. 40) A. K. n A. STA MHOrA 
naria. 46) A. I. u K. uoKpa. 47) K. A. u #1. Da kaéHa. 48) A. 
K. u JI. © norant. 49) A. u K. Kona 340. 00) A 1 K. AGPDARHBAŤ, 
A. Apauwangniiň. 51) B1 pyxor. ninHHuma. 02) A. K. un /Í. HRE EHETCA 
H CRAPDHTCA. 03) Taka u K. A. u /f.: BE pykorm. AAWT Bb. 04) A. X. x 


sI. nonocyra. 05) K. A. 1 JI. oVKkapäceTra. 560) A. K. a 1. H AIG 
Ay» 


028 IO. A. fzopcri, 


BAACTEAk ECTa. 00) A. K. n I. AWTe. 08) Tak5 u BE K. u /Í., EE 

A. NORHHYTH. 59) A. K. n A. BOACA ovkopa. 60) K. x JI. úEe no- 

TAKBKM TROPATA euv. 61) K. u A. EAA3HAUJE ro. 

(JI. č.) Nocv4eNne cTAro BacHAHU ARHHEH, KOTOPÍH HE poO- 
SATh, H W NOYBAAH TA, KOTOPÍH A KAAB. 


x6 BA UČA, EPATHIE, CAHUIHTE. KĽAH EH HE VOTŇAL KO 
BAUh CErOÍj MOBHTH, HO BOlOCIE PEYHENHACO: BOEVKÁTE?) cntulatá 
H HA AKA0 NOBHZAŇTE ARHAIEH. KĽAH 36HAII OVERFAHTE EKAH 3), 
To HECHAIYA HE VZPHTE AOEPH 4), KOTOPH " To POEOHHKO Erh WERUaE6 8) 
W npauk TEAH 3BAPABIE H W EKAH“) cncekii, A AEHHEKU ne peNE- 
HAlNO ANTOAKY ?) AA HE HCTA. EO BEHRIŇ POEOHAIKA NOACJSEHh 
“TR || 7. b 06. | HNOKOUR $) NOVÍ ]THHOUY 9) KMHTHOO OH Tpvav 19), 
NOHERA COHA WpPACh, HA AKAO0 36HOE HA, H aknule 1!) ACJUY myc- 
TAH 1) AMEHTA, 3HOO MECH „3HuH TPVKKUŤ TRA KA NPOTHBÁCU, 
H Anta TOro npau% CROEŇ naéh 3EHPaE, H TAKOBUJ BABHh EFoUt, 
V HH O X6 AUJEHOE NOHEHAETE CNICENiE, BO C TH 14) SBODH a HAKOpA- 
UHTh HENOTÝ U 15) NOAABAC, To Ko caucny XV NOAAE, KOTOPUJÚ 
To nac NoAať, A9XA4%h NOCHAAE 16) HAHA H NŠAHL, H Bcé 4HHAI, H 
Zenta 17] HACHTÁCIA XAKBGA, NOHEME € TOTO HANÓHtáCH rýHa 19). GABH% 
EFoUh, npaueto cgo[e]i9 19 YRAAÁCIA, pyuk BOTAHAIBOMY 20) WEBO- 
FATEŇ. A HEPOROHAIH 21) H KO TOLV Ž?) NIAHAIULA HE UJME EHTH Gora. 
ARHOČ BO BC AKAO MTH 3AHUb EHCTA, A AOEPOTH, KOpÍH | 1. 6. | 
UAE, TO ARHOC NOTVEAHE, A HHÁÍ HE Aat COBOKVNHTH. 4 YOTA 28] H 
BOra EVACUIH, 4 AEHHEA, TO 3VEORKH 2). KOKAMIH A RHÁIEAIH H 
CHAEHH CA CERE 25) NPOKAU. A KAH SH KONE O EKAOBAA RCA AKHOIEHUH, 
TO EH NOBEUKEB EHAM26) IKHTA PACTHTH, A AKCV 27) WECUH Rciakita 
POAHTH 28). KOKAKIÁ A KHAIBAIŇ W A RBAÉCH BE“ UAAAA 29] H NOAPAHAU 
NOPATHUJA, SO KOTOPAIŇ HA A RAC A KHAIER, TO TAKOBAIŇ H W AUH 
CROEŇ NEBA 90), wW NPÁHOAMENUH A RHBIENIH! KOTOPYK ZAMAATY CBOCH 
NPAUK SBH NOHNECETE? BO HE TPEEVÉ st U AHYCHUKHMIA WEKPH 
HA NPHNOCA, HO AKH ZAKAAAEMA MNCA PHYUIAECA. AKNuje CT HE 4YH- 
HATH UK AHH KPACTH ŠÍ). NHAR[HAJEHU A?) HH MHOTO CNTA HH 
AHYCHUBUE HA NAHHUÁ HA KPAAVUJH SP ERYHYK KHSHAR) WEK- 
44% ecTA. | A. 6 06. | KOTODHH EPA AAA NPAUVKTA, POBYH 
CBOHUA PYKAUA, W TOCO OYYHACTHE BEH VA KAANUJIE, HNKKOTOJHH EB 
NAŠCKHCh 4) NHAHYKTR $Š) POROTA, HHAIH O ME CKOTH HO KOHR 6) 


Maxopycckii OTps>iBok1 Hamaparia XVII s. 629 


nacý, H © TOO ASCIHTHKY EEH AAW, CNCYTAÍC)H 27). HHHKE CRKÝ 
ACHHUH 28) kó, © TOFO: VEOĽA H HEAVKEHNYŤ HAKODRUHTA H 
WAKEAHT, EABEHIE NDHUAK I Era. H HRKOTOJŇ NO MOP NAH- 
BA H FOCTAEHI At 39), 4 DAKaaŇ 40) AÚIEHY K UACTa $1).... UPCTRO 
HECHOE NPHMETE. A RH ORÉHH ASTR CBOH OVTEEDBARTE HA POSOTH 
H PVUK NA BEPETENO, HD TÓFO MACTHNK AABAŇTE, AA CNCETECA. 
A HE POGANH, HKYK ZAMAATY CROEHA CHAH SEÉH NOHNETE? BO RANÉ 
SÉ NDAIK HE MÔKÉ CA CIICTH, HO KOABIŇ NO A RAO BOZME 2). BP 
HIENY CAABA RO ERKH. 





BapianTuU — K. no ToH-xe pykonuch K.-Mäxaňx. m-pa No. 488/1046 
a. 40—41: A. u JA. no CBOAHBIME HIBIENEHIAM1 ApxaHmrezkokaro (TBo- 
penia oru. 1., IV, 44—45) u AkoBrepsa (OnsiTE, 228—229). 

1) K. x A. w cnyt. 2) B£ pykor. nepempaäBIeHo CBepXxY H31 Ilep- 
BOHAYAJLHATO ROUVUJEHANa, 3) K. A. a JI. CTPAA hi. 4) A. g/l. EAAPA, 
no K. TaK5-te EAFAi. 5) K. 4 A. VEKUJAAR £. 6) K. A. u JA. CTPAAAI. 
7) K. u A. no anocToanov. 8) Tak u 55 A.: BE K. u I. 0 ÚHOKAI. 
9) Tak x /f.: K. novernouov, A. nocrHnouy. 10) Trakzru ku jf: 
A. KHTHR TOVAR. 11) K. a JI. nave. 12) BE pykor. NYCTHHU. 
13) Tak a K.: A. Akaou%. 14) Br pykon. CTH. 1b) I. NEHUVUYMHUB. 
16) K. nocatAiaa. 17) A. K. x A. BCAKA A KAAAÁ 36U41. 18) K. 
CTOFk BRAZBAICŇ POVMHA CH: A. CTÓPh EEZEBICHRB H PVMHO CAlŇ: 
A. CIH CTODH BOSEAICH ryu na. 19) Br pykon. cgot. 20) K. Bt6TA- 
angouov. 21) K. HEA KaaTé. 22) K. ú. 23) K. u JI. aule Bo. 24) K. 
n A. WeKVA téulk. 2b) A. u K. CAABA ceBe. 26) A. K. u /Í. EAIAKI, 
21) B£ pyxon. akca. 28) Iocx. cropa B A.K. u s. nšrE. 29) A.K. 
n A. CKVAHNAA. 30) A. a K. H£ NOABHSASTCA. 31) K. Á HE PPABHTH. 
32) Bs pyxon. AK8HUB. 33) BE pykon. MKHHb. 34) A. K. u JI. NoAk- 
ckály. 35) B1£ pykon. NHAHYET A: A. K. x /Í. npnaexauje. 36) Taxz 
H BE A. HA K.: Ba A. CKSTA EA Mode. 37) BE pykor. CNTRU. 
38) A. K. u JI. CRHO CEKÝ H ACHLUH. 39) A. a K. TaKE-KO POCTAGA! 
A XWUIE: I. BE NYTA YOAAUJIE COCTRAI A kiorjie. 40) A. u K. OTA, k- 
AaúrTe. 41) Br nmameMB5 TEKCTÉŤ NMPONMYMEHO JAĎCE, OYEBHAHO, HŠCKOISBKO 
CHOBE, KOTOPBIA BOCIOXHAENB N0 cmucky K.: UPKBA Ú HIUJH, A POVKO- 
A RAHHUH TEOPJHTE MATHHŠ, Aa Desaoy no Disergnú. 42) K. 
NPIÁME. 

Kiepr. HO. A. ABopekii. 





V. Vodnik und die nachillyriseche Periode in Krain. 





In allen bisherigen Biographien Vodniks wird erwähnt, dafB die 
ôsterreichische Regierung nach dem Abzug der Franzosen aus IIlyrien 
(1813) Vodnik nicht freundlich gesinnt war und daŠ alle seine Gesuche 
um vergschiedene Lehrstellen in Laibach erfolglos blieben. Den direkten 
Grund daftir kannte man bisher nicht: auch ich konnte in meinem Auf- 
gatze tiber Vodnik im Archiv f. slavy. Philologie, Band XXIII dieses 
Verhältnis nicht aufkláren. Seither habe ich nenes Material gefunden 
und vill die Darstellung hier vervollstindigen. 


Als es den Franzosen im Jahre 1809 gegltickt war, nach mehr- 
júhrigen erfolglosen Versuchen den grôSten Teil der slovenischen Gebiete 
zu besetzen und sie mit den stidlichen Lándern zu den »Provinces Illy- 
riennes< zu vereinigen, verlor die ôsterreichische Regierung nicht die 
Hoffnung, diese Gebiete den Franzosen wieder zu entreišen. Es wurde 
deshalb ein weit verzweigter Nachrichtendienst eingerichtet, um tber 
die Ereignisse und Stimmungen in I[llyrien genaue Berichte zu erhalten. 
Unter andern vertraulichen Berichterstattern war der Polizeikommissär 
Simon Kremnitzer in Gilli, der anfangs in franzôsischen Diensten stand, 
später aber wegen eines Zerwirfnisses mit dem illyrischen Polizeileiter 
Toussaint sich dem Präsidenten der Polizeihofstelle in Wien Baron Hager 
anbot und nach Cilli tibersiedelte. 


Noch vor dem Abzuge der Franzosen aus Illyrien bestimmte Kaiser 
Franz, da: im Falle der Besetzung der illyrischen Provinzen durch die 
ústerreichischen Truppen dem provisorischen Verwalter derselben Frej- 
herrn von Lattermann der Polizeikommissár Kremnitzer zugeteilt werde. 
Am 15. Oktober 1813 teilte ihm das Baron Hager mit und wtnschte 
Berichte úber alle Wahrnehmungen Kremnitzers. Schon am 29. Oktober 
gendete Lattermann den ersten Bericht Kremnitzers und am 4. and 9. 
November 1813 schickte Kremnitzer selbst Berichte an Hager und einen 


V. Vodnik und die nachillyrische Periode in Krain. 631 


»Ausweis tlber die hierortg existierenden Mitgelieder der Freimaurer- 
gesellschaft< und sagt im Bericht vom 4./XI. »>den Unmut der Be- 
vôlkerung vermehret der Umstand, daB einige Beamte der vorigen 
Regierung, die ihnen verhaŠt waren, wieder provisorisch angestellt 
worden 8ind< and im Bericht vom 9./XI., daB die Bevôlkerung »sehr 
aufgebracht und miBvergntigt sei, da sie noch ferner im Staatsdienst 
behalten werden«. 

In dem ersten Verzeichnis kommt Vodnik nicht vor, wohl aber im 
zweiten » Verzeichnis der Freimaurer-Logen-Mitglieder zu Laibach < unter 
den »Mitgliedern aus Illyrien: ... Vodnigg Professor<. Angeschlossen 
ist auch ein »Verzeichnis jener Individuen, welche sich durch ihr Be- 
nehmen gegen die Franzosen auch Abtriinnigkeit gegen Osterreich in 
Laibach verdächtig gemacht haben<«, darunter ist »Vodnigg Professor 
der Poesie<. Am 11./XI. antwortete Hager, daB wäihrend des Krieges 
das čústerreichische Regime nicht eingeflihrt werden kônne. Am 12.,/. 
1814 sendete Kremnitzer an Hager einen neuen »Ausweis derjenigen 
in Krain und Illyrien befindlichen Individuen, welche der franzósischen 
Regierung noch immer anhängen, dem Publiko und der Nazion verhabt, 
dann dem čsterreichischen Staate gefáhrlich sind, und bleiben dúrften «. 
Unter Punkt a) sind » Vergschiedene Individuen, die wegen ihrer besonders 
widrigen Gesinnungen gegen Osterreich hierunter namentlich anfgefúhrt 
werden<« und darunter an dritter Stelle » Vodnik Professor«. Am 21. Jánner 
1814 sendet nun Kremnitzer einen ausflihrlicheren Bericht und bemerkt: 
»>Nun mache ich es mir zur heiligsten Pílicht auch die Ursache und 
Grtinde, wie auch einige spezifische darch Úberzeugung erhaltene That- 
beschreibungen dieger verkehrten Menschengattung zu ertiefen< und 
schreibt: »die vierte und letzte Abteilung enthält die Namen derjenigen 
ammeisten und allgemein verachteten Individuen, die schon bei dem 
franzôsischen Einzuge im Jahre 1809, wie auch in der Folge, und der- 
mal noch sowohl durch Worte als Handlangen bei verschiedenen Ge- 
legenheiten, meistens aber dann, wenn keine ôsterreichischen Patrioten . 
zugegen sind, zu erkennen geben, daf sie mit Kopf und Herz Frank- 
reich zugethan, und im námlichen Grade Ôsterreich abgeneigt sind.« 
Úber Vodnik speziell heiŠt es in diesem Berichte: »Vodnigg Professor 
ein tholer Anhänger Frankreichs war immer wider Ósterreich, und soll, 
wie ich es von glaubwtirdigen Männern vernamm, im Oktober vorigen 
Jahres bei e6iner Reise nach Oberkrain versucht haben, die Banern 
wider Osterreich fir Frankreich einzunehmen.« 

Hager berichtet dartiber dem Freiherrn von Lattermann und bemerkt: 
»>die meisten sind Beamte oder in čdífentlichen Amtern angestellte Männer, 


632 Fr. Vidic, 


die, wenn sich die Tatsachen wider sie bewňhren sollten, ihrer Posten 
unwtrdig, und davon vermôge der E. E. bekannten a. h. Directiv-Regeln 
zu entfernen wären< und dem Kremnitzer erteilt er den Auftrag >das 
Benehmen aller Individuen gleich Gelichters genau im Auge zu halten«. 


Inzwischen suchte die ústerreichische Regierung das illyrische Schul- 
wesen nach ôsterreichischen Prinzipien zu reorganisieren und schickte 
den Grafen von Saurau als Einrichtungse- Hofkommissár nach Krain, 
welcher am 19. Juni 1814 in einem ausflihrlichen allerhôchsten Vortrag 
tiber seine Mission und die Gymnasien zu Laybach und Neustadt] be- 
richtete. Darin schreibt er beztiglich der Lehrkräfte unter »4. Ich wage 
e8 nicht fr die beiden Lehrer Valentin Wodnik, Weltpriester, im Jahre 
1809 Lehrer der Geschichte und Geographie und dermalen Lehrer des 
Stils zugleich provisorischer Direktor der Normalhauptechule: dann fir 
den weltlichen Lehrer des Stils Franz Peesenegger bey Eurer Majestät 
um deren Bestätigung im Lehramt zu bitten. 


Der erste ist zwar ein Mann von nicht wenigen Kenntnissen, be- 
sonders in der slavischen Sprache, und gegen seine Sittlichkeit im all- 
gemeinen wird keine Klage geftihrt. Allein sein Direktor legt ihm im 
Anfange zur Personalstandstabelle im Protocolle 2. Gleichgiltigkeit, also 
Mangel an Eifer und die Unbehilflichkeit zur Last, sich bey den Schtllern 
das gehôrige Ansehen zu verschaffen. Er hat den Ruf, ein starker An- 
hänger der Franzosen gewesen zu seyn, gegen sich, und dieser Ruf: be- 
grlindet schon MifRtrauen gegen ihn, wozu ein čffentlicher Lehrer, dem 
man, ohne ihn stetgs controlliren zu kônnen, die ktinftige Denkungsart 
einer Generation anvertraut, keinen AnlaB geben soll. 


DaB er aber diesen AnlaB gegeben hat, dartiber liefert das an- 
gebogene im Geiste der franzôsischen All-Eroberungssucht verfaDte Lob- 
gedicht auf den Kaiser Napoleon, und der fernere Umstand den Beweis, 
dab er auf der Liste der Freymaurer steht.< Und weiter unten: 


»Sollten diese nunmehr von Euerer Majestát Generalgouvernement 
provisorisch beim Lehramte belassenen Männer nach meinem anter- 
thänigsten Antrage von Euerer Majestát die Bestättigung als dffentliche 
Lehrer nicht erhalten, dann aber eine andere Anstellung, nur nicht 
wieder bey einem andern čffentlichen auf die Gesinnungen der Schiller 
Einflu$ nehmenden Lehramte suchen, so glaube ich sie Euerer Majestät 
dahin, daĎ sie nicht von jeder Dienstleistung tiberhaupt als unfähig 
oder unwilrdig ausgeschlossen werden, in dem Anbetrachte unterthänigst 
empfehlen zu dúrfen, weil sie beide vor dem Jahre 1809 lang in landes- 
furstlichen Diensten gestanden sind, Wodnigg wurde schon im Jahre 


V. Vodnik und die nachillyrische Periode in Krain. 633 


1798 Lehrer der Poetik, und war zuvor seit 1787 Katechet an einer 
Landesschale: ... beide sind im Alter vorgeriickt, und ihrer Versichernng 
nach von schwächlicher Gesundheit. Gegen Wodnigg ist frtiher keine 
Beschwerde gefihret ... Ihr Betragen zu Gunsten des Machthabers von 
Frankreich, und seiner nach Illyrien geschickten Beamten findet zwar 
keine Rechtfertigung, aber doch einige Minderung der Schuld in dem, 
daB es in die Periode fällt, in welcher das Land und sie mit dem 
Lande an Frankreich abgetreten waren, und sie sich ihrem vermeint- 
lichen Herrn auf eine freylich den Charakter wtirdiger Selbstindigkeit 
verlňugnende Art gefállig zu machen suchten. Insbesondere dtirfte 
Wodnigg zu Grátz, wo der Seriptordienst an der Bibliothek und die 
Lehrkanzel der slavischen Sprache dermalen erledigt ist, ohne Besorgnis 
verwendet werden kúnnen, wenn Enere Majestät gegen denselben väter- 
liche Milde und Nachsicht eintreten zu lassen geruhen ... In der Vor- 
ausgetzung, dať Wodnigg und Peesenegger nicht beym Lehramte zu 
bleiben haben, sind die Canzeln der Religionslehre, des Stils, der Ge- 
schichte und Geographie und der Elemente der lateinischen Sprache 
erledigt € 

Diesen Bericht teilte die Central-Organisiernngs- Hofkommission 
der k. k. Studien- Hofkommission mit, welche sich beztiglich Vodniks 
únferte: 

>Gegen den nunmehrigen Weltpriester Valentin Vodnik (er war 
vorher ein Religióse) ist bis zur Besetzung Krains darch die Franzosen 
im Jahre 1809 hierorts keine Klage vorgekommen. Er stand vielmehr 
1m besten Rufe, ist in der Geschichte seines Vaterlandes wohl bewandert, 
wie das von ihm verfaŠte Lehrbuch »die Geschichte Krains< beweist, 
ein Kenner und enthusiastischer Verehrer und Verbreiter der slavischen 
Sprache, welches ihn anch zu dem Lobgedichte auf Napoleon verleitet 
haben mag. Der H. Hofcommissňr trágt wegen dessen Anhänglichkeit 
an Napoleon und der Freymaaurerey auf dessen Entlassung vom Unter- 
richte der Jugend an. 

Allein dieses Gedicht ist eine bloBe AuBerung der Freude tiber 
das Wiederaufleben des alten Illyriens als ein Lobgedicht auf Frank- 
reichs Herrscher und die nnter der vorigen Herrgchaft gepílogene Frey- 
maurerey, wenn er derselben nun entsagt, scheint ihn vom Lehramte 
nicht auszuschlieBen. Wenn daher fir dessen Anhänglichkeit an Napoleon 
auĎer dem obigen Gedichte und gegen dessen Moralität nichts vor- 
gebracht werden kann, 80 wäre er beym Lehramte beyzubehalten, und 
ihm entweder das Lehrfach der Geschichte oder der Humanitäts-Classen, 
die er beide schon verwaltet hat, wieder aufzutragen.< 


034 | Fr. Vidic, 


Am 3. Oktober 1814 unterbreitete die Central-Organisierungs-Hof- 
kommission dem Kaiser ihre Vorschláge, in welchen sie nach Rekapi- 
tulierung des Berichtes des Grafen Sanrau und der k. k. Studien-Hof- 
kommission bemerkt: »In Ricksicht auf den Professor Vodnik aber steht 
man der Studien-Hofkommission, welche diesen Mann sehr ánrtihmt, 
bey, indem man auch hierorts findet, dať Vodnik bloŠ als Enthusiast 
fir die illyrische Šprache und sein Vaterland das Lobgedicht auf Napoleon, 
das tibrigens keine Invective gegen die ústerreichische Regierung enthält, 
verfafit habe. 

Wenn Euere Majestät dem unmabgebendsten Antrage, den Professor 
Vodnik beizubehalten, den gnádigsten Beifall schenken, 80 wäre dem 
Gubernium die Ausschreibung des Konkurses..... mit dem Beisatze 
aufzutragen, dali ber das Resultat der abgehaltenen Konkurse der 
Vorschlag an die Studienhofkommission einzuseniden 8ey.« 

In einem klrzeren vom 3l. Oktober 1814 datierten Referat tiber 
den Bericht des Grafen Saurau und tber die Auďerung der Central- 
Organisierungs-Hofkommission und der k. k. Stadien-Hofkommission 
heifšt es: »Die Studien-Hofkommission und Zentral-Organisierungs-Hof- 
kommission haben tibereinstimmend dasjenige in den Anträgen des Hof- 
kommissárs Grafen von Saurau verbessert, was der flir die ústerreichi- 
schen Staaten vorgeschriebenen Schulordnung nicht ganz angemessen 
war, oder wozu kein hinreichender Grund, wie zar Entfernang des 
Lehrers Wodnik, dem kein Vergehen zur Last fällt, der schätzbare 
Kenntnisse besitzť und schon vor der Abtretung Illyriens mit Eifer 
diente, vorhanden war. Diese Anträge scheinen mir daher ganz zur 
a. h. Genehmigung geeignet zu seyn.« Rechts davon hat der Kaiser 
geine Entscheidung eigenhändig hingesetzt: sie lautet: »Franz Hladnik 
ist nur dann beyzubehalten, wenn er während der Illyrischen Regierung 
8ich in keinen geheimen Gesellschaften befunden, Wodnik und Pessen- 
egger hingegen, kônnen in ihren Plätzen nicht beybehalten werden, sie 
gind also entweder nach den bestehenden Vorschriften zu pensionieren, 
wenn sie nicht mehr diensttauglich sind, und ihnen eine Pension ge- 
bhrt, oder zur angemessenen mit Erziehung der Jugend nicht ver- 
bundenen Stellen aufer Illyrien in Vorschlag zu bringen. Zur Besetzung 
der dadurch erledigt werdenden Stellen sind Konkurse auszuschreiben: 
wo leh úbrigens die Antráge der Central-Organisierungs-Kommission in 
allen Punkten genehmige !). 

Wien am 26. Dezember 1814 Franz m. p.< 


5ďh—— r —— 


1) Dieses Zitat sowie alle úbrigen sind aus den Akten im Archive des k.k. Mi- 
nisteriums des Innern und des k. k. Ministeriums flir Kultus und Unterrieht. 








V. Vodnik und die nachillyrische Periode in Krain. 63b 


So wurde also Vodnik trotz der Antráge der k. k. Studien-Hof- 
kommission und der Central-Organisierungs-Hofkommission auf Grund 
der Polizeiberichte des Kommissárs Kremnitzer die Bestätigung versagt. 
Das gleiche Schicksal ereilte alle andern Bewerbungen Vodniks um 
verschiedene Lehrstellen, so um den Lehrstuhl der Weltgeschichte am 
Laibacher Lycium, um die Lehrkanzel der italienischen Sprache am 
Lycium zu Laibach und um die Lehrkanzel flir die slovenische Sprache 
in Laibach. Úberall siegten die gehässigen Berichte des Polizeikom- 
missärs Kremnitzer ber die gute Gualifikation, bis sich Vodník in 8ein 
Schicksal ergab und die weitere Bewerbung um eine Lehrstelle end- 
gtiltig aufgab. 


Wien. Fr. Vadie. 





Epistolae Abgari ad Christum e£ Christi ad Abgarum. 





V literatuľe církevnéslovanské máme nékolik rukopisú téchto listú 
(Kozak: Bibliographische Úbersicht der biblisch-apokrypben Literatur 
bei den Slaven, str. 21, 22). Otázkou touto obíral se v »Drobných 
príspévcich« 1891. prof. Dr. Jití Polívka, který podal také rozvetvení 
její v rúznych literaturách. Nejdäležitéjší pomúckoa jsou studie Lipsia: 
Die edessenische Abgarsage 1880 a Matthes: Die edessenische Abgar- 
sage auf ihre Fortbildung untersucht 1887. 

V české literatuľe je o listech téchto zmínka u prof. Golla v Čas. 
Mus. kr. Českého 1878 na str. 283 »Zpráva o českých rukopisech v 
Zhofelci<, ale z rukopisu tam není podána ukázka. 

Když jsem r. 1893 studoval v Milichové knihovné ve Zhoťelct, udélal 
jsem si dúkladný popis tamních bohemice, zvlášté pro dejiny Jednoty 
dúležitých, pľihlížeje hlavné k potrebám literarním a flologickým. 

Podáväm tuto opis téchto epistol, které se nalézají v pap. rukopisu 
č. 19: je to číslo 15. Original je na str. 183 a)— 185 a) sborníku, který 
byl psán v Slížanech (na Moravé) v letech 1577 — 79. 

Mimo to jsou vloženy ony listy do »Desatera knih Historie církevní 
od Eusebia«, kterou r. 1594 do češtiny preložil Kocín z Kocínetu a r. 
1855 Krbec v Praze s opravami znova vydal. 

List 183a) Cod. No. 19 v Milichové knihovné Zhotelecké: 

Copie a wypis Liftu, kteryž Edefenfky kral Abgarus k naffemu 
— wykupiteli Kryftu pa“ poflal. 

Abgarus kniže. kraginy Edelenfke wzkazuge pozdráwenj Gežifľowj 
wernemu adobremu fpafytelj. kteryž wúkol Méfľta Gerúsalema obywa. 

Doffla mne ejíta a wjry hodná zpwa, kterak ty y (témi, ktetiž pti 
tobé gľau, lidem pomáhaš a ge zdráwe činiš beze wíffech bylin a leku. 
Nebo ty, gakž (lyffjme, dáwáš (lepym widéni, chromym chozenj, málo- 
mocne čiftiš, mrtwe obži | 183b) — wugeš, a tém, Ktetjž dlaúheymi 
nemocmi byli obtjženi zaľe kzdrawj ptiwodiš Wyhániš take nečifte 
dúchy a diábly. Když (em pak otobé takowe weécy flyflel, tak [em 
ľobé (myflil, že ty nebo (y Búh fam f nebe (em kôinénj tak djwnych 


Epistolae Abgari ad Christum et Christi ad Abgarum. 637 


fkútkú píľel, anebo že (y Gyn Božj, pončwadž tak weljke wécy pú- 
fobiš. Protož tebe teď timto pľanim fľym, aby fobé obtéžowati neračil 
ke mné pľígitj, á ode mne welmi téžkau, aboleftnau nemoc. kteraúž 
ľe trapim, odgiti. 

Nebo y to" take (em wyrozumél, že žjde fti tobé repey. a hledaej 
wífelike p hodnoftj, kterak by té mohli vmučiti y zabiti. | 184a) Nú 
ga teď zde mám (we wláítnj Meéfto, kterež ačkoli £t mále, wíľak £gt 
poctiwe a bude mné y tobé dofti welike mocy byti. Ná takowy (púľob 
[wrchu fečeny Abgaruš. gako ten, kteryž mäličko Nebeíkym (wetlem 
oľwjcen byl, pa“ Kryftú pľánj včinil. 

Wypis lifta 
spafytele naf/e“ 
Gežille Kryíta, kteryž Králi Abgarowj na geho píani 
, odeflal%). 

Blahofláweny gľy, Abgare, že fy we mné vwénňil, ačkoli fy mne 
newidél, nebo (togj o mné pľano, že ti, ktefiž || 184b) mne vzízj, nebudaú 
We mne wôtitj, aby ti, kteľiž mne newidj, wétili a žiwot mélj. Kdež 
w (wem pľanj dokladaš aneb dotyka$, abych k tobé pti(fel, maš wedeti, 
že yä na temž mifté. t. w Júdľke kráginé aneb w Gerúzálemé wífecko 
proč poflan gľem, wyplnití múľym, a kdyžto wykonám, tedy múľym 
hned zaíe kto" gjtj, kteryž mne poí(lal: gakž pak wzhúrú wzat búda. 
adonebe puydú, pofíli ktobé gedneho zučedlnikuw (wych. Ten tobé 
mä pomocy. a tebe y (témi, ktetiž vtebe (au, vzdrawjtj. 

Když pak bylo po Nánebe wftáúpenj pané, poflal kné" Toma$ 
gednoho Apofítolá gmenem tadeá(fe. kteryž byl gedé z fedmdefati 
včedlnikú || 1854) Odtoho tyž Ab. vjte w K. P. £t naučen šíwymi. 
aodnemocy [we vzdrawen, kterauž mél welmi téžkaú od mnoha let. 

Die edessenische Abgar-Sage. Lipsins. 1880 (Braunschweig) S. 15. 

» Abschrift des Briefes, geschrieben von dem Toparchen Abgar an 
Jesus und abgeschickt an ihn durch den Schnellňafer Ananias nach 
Jerusalem. « 

»Abgar Uchama?), Toparch (von Edessa)“), Jesu dem in der Gegend 
von Jernsalem erschienenen guten Heiland GruB! Ich habe die Kunde 
von dir und von deinen Heilungen vernommen, als welche ohne Arznei- 
mittel und Heilkriuter von dir vollbracht worden sind. Denn wie die 
Rede geht, machst du Blinde sehen, Lahme gehen, und machst Aus- 





%) Proložené psáno rumôlkou. 
1) Der Zusatz »Uchama« ist jetzt in den meisten Handschriften verschwunden. 
2) Der Zusatz Edécang fehlt bei Rufinus und ist zu streichen. 


638 Josef Karásek, 


sätzige rein und treibst unreine Geister und Dämonen aus und die in 
schwerer Krankheit Geguälten heilst du und Todte weckst du auf. Und 
da ich dies alles tiber dich hôrte, setzte ich in meinem Geiste eins von 
beiden fest, entweder daš du Gott bisť und vom Himmel herabgestiegen 
dieses thust, oder dab du Gottes Sohn bist, indem du dies thust. Des- 
wegen also habe ich geschrieben und dich gebeten, dich zu mir zu 
bemtihen und das Leiden, welches ich habe, zu heilen. Denn ich habe 
gehôrt, dab die Juden wider dich murren und dir Bôses thun wollen. 
Ich begitze aber eine zwar kleine, doch wlirdige Stadt, welche ausreicht 
fir uns beide.< 

»Antwortschreiben Jesu darch den Schnelläufer Ananias an den 
Toparchen Abgar«: 

»Selig bist du, da du an mich geglaubt hast, ohne mich gesehen 
zu haben. Denn es steht úber mich geschrieben, dafš die, welehe mich 
gesehen haben, nicht an mich glauben werden, und daR die, welche 
mich nicht gesehen haben, glauben und leben sollen. Was aber das 
betrifft, was du mir geschrieben hast, daĎ ich zu dir kommen môchte, 
80 ist es nothwendig, daš ich Alles, um deswillen ich gesandt bin, hier 
erfiillle, und nachdem ich es erftillt habe, also zu dem aufgenommen 
werde, der mich gesandt hat. Wenn ich aber aufgénommen sein werde, 
will ich dir einen meiner Jinger schicken, da“ er dein Leiden heile 
und dir und den Deinigen Leben gewähre.« 

> Desatero knih Historie církevní od Eusebia< od Jana Kocína z 
Kocinetu. Krbec. Praha 1885. (druhé vydání) Str. 45. (ve vydání z 
1594. Str. 46.) 

Prepis) listu od Abgara, knižete v Edesse, k Spasiteli našemu 3) (po 
rychlobéžei Ananiovi odeslaného )?). 

»Slyšel jsem [o Tobé al“ o Tvé moci, kterak beze všech bylin a 
lékú+) lidi od nemocí uzdravuješ. Nebo jakž povčst jde, toho dovo- 
zuješ, aby slepí vidčli, kulhaví chodili: taky málomocnéš) očištuješ, 
duchy nečisté a ďábly vymitáš, dávními nemocmi obklíčené k zdraví 
navracuješ, a naposledy mrtvé kfigíš. Kteréžto véci ovšem když jsem 
o Tobé uslyšel, i hned sám u sebe jsem pomyslil, že jedno z toho dvého 
musí býti: Že Ty aneb Bôh jsi, a stoupiľs s nebe“), aneb jisté Syn 
boží, ponevadž takové divy a zázraky činíš. A protož píšu?) k Tobé 


1) Kocín: Prjpis. 2) U Kocina scházi. Je tam však více: Abgaruš, 
knjže môfta Edešfy, Gežjffowi Spaľyteli miloftiwému, kterýž fe w kraginé Geruza- 
lémíké6 w téle zgevwil | pozdrawenj. 3: neni u K. 4) K.: Lékatítwj 
a bylin. b) K.: malomocné také. 6) K.: 8 Nebeš šftaupil. %) K.: pj(fi 
toto k tobé. 


Epistolae Abgari ad Christum et Christi ad Abgarum. 639 


toto, a velice Tebe prosím, abys“) sobé nestéžoval ke mné práci vážiti, 
a nemoc mou, kteráž mne pľiliš trápi, uzdraviti. Nebo i to mne došlo, 
že Židé proti Tobč zlobivé repeí, a velmi rádi by Tobč zle uškodili. 
Mám pak“) mésto ovšem neveliké!“%), ale zpúsobné!!), tak že!?) nám 
občma dostatek včcí potfebných dodávati!%) muže. « 

To on tím zpúsobem, nebyv ješté božím svétlem dobfe osvícený, 
k Pánu Ježíšovi psal. (Ale hodné jest, aby taky odpovčd, ač krátká, 
však mocná, kterouž Pán Abgarovi po témž poslu odeslal, tuto byla 
doložená, jejíž jest tento rozum“). 

Prepis odpovédií, kterouž Ježíš 1% Abgarovi po rychlobéžci15) Ana- 
niovs odeslal, 

»Blahoslavený jsi, Abgare, žeg ve mne uvéfil, nevidév mne. Nebo 
psáno jest o mné, že ti, kteríž mne vidi“), ve mne neuvčľí, aby ktefíž 
mne nevidí1?), uvérili a života došli. Kdež mi píšeš, žes toho žádostiv, 
abych k Tobé prišel, véz, že já všecko, proč jsem poslán, zde vykonati 
musím, a po dokonání toho hned se k tomu, kterýž mne poslal, navrá- 
titi mám. Tam jakž pňijat budu, poslu!“ k Tobé nékoho z svých 
učeníkú, kteryž neduh Tvúj, jenž Té príliš trápi, uzdraví, a Tebe se 
všemi tvými životem obdaťí. 


(Po téchto listech bylo ješté toto syrským jazykem doloženo: Když 
pak vzat jest Jesus, odeslal Judas, kterýž i Tomáš, sloul, apoštola 
Thaddéa, jednoho z počtu sedmdesáti, k Abgarovi““), (kterýž pľišed tam, 
k Tobiášovi, synu Tobiášovu, do hospody se uchýlil. Když se pak o 
jeho príchodu povest rozhlásila, a on skrze divy, kteréž činil, vyjeven 
byl, tedy Abgarovi v známost uvedeno a oznámeno, že apoštol od Ježíše, 
o nčmž mu psal, už prišel. A tak začal Thaddéus božskou mocí všeli- 
kou nemoc i každý neduh uzdravovati, že se tomu všiekni divili. J 
uslyšev Abgarus 0 znamenitých a zázračných skutcích, které týž apoštol 
činil, a že ve jménu a mocí Jesu Krista všelijaké neduhy uzdravuje, 
hned ma padlo na mysl, že on ten jest, o kterémž mu Jesus psal, témito 
slovy:) Když vzat budu k tomu, jenž mne poslal, nékoho z učenikú svých 

k tobé pošlu, aby té od nemoci tvé téžké uzdravil.« 


rrVNKKTTNT III a r——— o > 


8) K.: aby. 9) uK. schäzí. 10) K.: neweliké a (krowné. 11) K.: wíffak 
poctiwé a flawné. 12) kteréž. 13) dodati. 14) Pán a Spaľytel náš. 
15) K.: poflu. — 16) K.: widôlí. 17) K.: newidôli. 18) K.: poffli. 





+) Schází v rukopise Zhoteleckém. 
+") Kocin: Když pak wzat byl Gezus | Júdaš, kterýž y Tomáš (laul, Thadeäťfe 
Apofftola gednoho z počtu Sedmdleľáti, k Abgarowi odeflal. 


640 Josef Karásek, 


Evaefitov rov lIlaugilov čxxAnciacrixn iaropia. Eusebii Pam. 
phili Ecelesiasticae hisloriae libri decem. Eiusdem de vita imp. Con- 
stantini, libri IV. Henricus Valesius . . . latine vertit.  Parisiis. M. 
DC.LIX. 5. 32). 


Eremplum Epistolae scriptae a rege Agbaro (Úrú AByáoov T0náe- 
zov) ad Jesum, et ad eum missae Hierosolyma per Ananiam cursorem. 


Agbarus princeps Edessae Jesu Seruatori bono (incoú GwrxňeL 
dyaJ) gui in finibus Hierosolymorum apparuit, Salutem. Nantiatum 
est mihi de te et de curationibus guas absgue herbis et medicamentis 
operaris. Fama enim est caecis visum, claudis gressum abs te restitni, 
leprogos mundari, daemonas et immundos spiritus expelli, diaturnis mor- 
bis oppressos sanari, mortuos denigue suscitari. Ouae cum omnia de 
te audirem, sic in animum meum induxi, anat te renera Deum esse, gui 
é caelo delapsus haec efficias, ant certe Dei filium. Proinde ad te 
BCripsi, orans vt nos inuisere, morbamgue nostrum sanare non graneris. 
Audio enim Judaeos tibi obtrectare, et insidias in caput tuum struere. 
Est mihi ciuitas parua guidem illa, sed ornata guae nostrum vtrigue 
sufficiat (ččaoxei áugorépoic). Et haec guidem ita seripsit Agbarus, 
cum diuini laminis radius eum modice tum guidem collustrasset. (Nanc 
epistolam guam ei Jesus per eundem tabellarium rescripsit, audiamus, 
brenem illam guidem, sed virtutis et efficaciae plenissimam. Gnae sic 
habet.) 

Rescriptum Jesu ad Agbarum regem por Ananiam cursorem. 


Beatus es Agbare gui in me credideris guem non vidisti. De me 
enim scriptum est, e08 gui me viderint, non credituros in me, vt ii gui 
non viderint, credentes || 33. vitam accipiant. Guod vero ad me scribis 
vt ad te proficiscar, hic necesse habeo omnia implere propter guae sum 
missus, iisgue demum absolutis, ad illum gui me misit, reuerti. Céterum 
cum primum ad eum me recepero, ex discipalis meis aliguem ad te 
mittam, gui et morbum tuum caret, et vitam tibi tuisgue omnibus praestet. 
(His epistolis haec etiam Syriaco sermone erant adjuncta.) Post ascensum 
Jesu Christi, Judas gui etiam Thomas dietas est (dsrécreslev aúrá LBdac 
Ô xal Jwuäs, Ja00aiov Tôv dirócrokov, Eva Túv éfdouTxKOVTA) 1). (Oni 
enim illuc advenisset, apud Tobiam Tobiae filium diuertit. Cum pri- 
mum me ad eum recepero, ex discipulis meis aligaem ad te, mittam, 
gui et morbum tuum curet, et vitam tibi tuisgue omnibus praestet. 

% 





1) Hieronymus Thaddeum unum ex 12. Apostolis fuisse dicit. 


Epistolae Abgari ad Christum et Christi ad Abgarum. 641 


Resaltat. V písemnietví českém existují dvé recense »Korrespon- 
dence« Abgara (Ukkámä Edesského) a Krista. Starší v rukopise slí- 
žanském v Zhofelci, která méla za predlohu týž vzor jako je u Lipsia 
na str. 15. uvefejnén, a mladší v Kocinetové prekladu Eusebiovy Cír- 
kevní kroniky r. 1594. Znova byla Eusebiova kronika od Krbce 185 
vydána a korrekturami opatfena. Latinský text Eusebiovy kroniky 
potídil Johannes Christophorsonus, biskup Chichestarsky z feckého ori- 
ginalu, u nás je pľipojem pľeklad Henrica Valesia 1659. z pafižského 
vydání. 

Goll nazývá sborník č. 19. v Milichové knihovné chybné slezanský 
misto sléžanský anebo slížanský podle orady Slížany ležící v okresu 
Zdonnském, uprostľed Moravy. 

Kodex č. 19 psán byl členy české Jednoty: na konci pojednání 13. 
udává 8e jako pisatel v čtyľhranné závorce Tobiaš: podiwinuš. Podivín 
(ném. Kostel) je prastaré místo v jižní Moravé, kde bývala župa. 

Sléžany byly dúležitým stťediskem Jednoty již od polovice 16. sto- 
letí. K pľ. r. 1557 konala se tam synoda bratrská1). Wolny píše v 
>» Kirchliche Topographie Mährens< IV. 813. >»Um 1540 war der Ort 
einer der pikardischen Hauptsitze in Mähren.< Když se Mach Sionsky 
r. 1549 vrátil z Pruska, bylo tam concilium bratrské. V Slížanech se 
r. 1557 podňali obnovy »starších bratľí< a ješté r. 1583 vzpomíná se 
tamnejší bratrský dúm. V pruském státním archivu v Poznani praví 
se v listiné ze dne 13. ledna 1609, v níž Hynek Žalkovský z Žalkovie 
a na Uhercích, žádán od Bratra Jana Beránka, na ten čas správce 
sboru Slížanského, aby kus pole k domu bratrskému v Sléžanech 
daroval ?). 

Také v »Todtenbuchu der bôhmischen Brtider<, I. Fiedler (Fontes 
rerum austriacarum, Erste Abt. V. Band) jsou Sléžany často jmenovány. 
Fiedler tisk] Sležaný. Bratfí tam byli za knéze svéceni k pi. Jan 
Svatoň, Bardejovský, Hyýra, Jan Husita, Beránek, ktery žádal o pole 
k domu bratrskému u Hynka Žalkovského. 

Je pravdépodobno, že Tomáš Podivinus, podepsaný pisatel č. 13. 
sléžanského sborníku je totožny s Tobiášem Othonielem, jenž byl r. 
1587 za knéze vysvčcen a r. 1603 v Uherském Brodé zemfel. U Bratfí 
se dostávalo knéžím vysvécení ani v 30 roce véku jejich. Je tedy 
možné, že Tobiáš Podivínský (biblické jméno prijal pozdéji) byl r. 1587, 





1) Gindely »Dekrety Jednoty bratrské< 1865, str. 183 etc. 
2) J. Múller: »Zpráva o archivu Jednoty Bratrské v Lešnô polském<«. Sborník 
historický, III. str. 210, č. 45. 


Fostechrift fúr Jagié. 41 


042 Josef Karásek, 


kdy jednotlivé oddíly sborníku slížanského opisoval, akoluthem nebo 
diakonem (20—22 let). 

Forma Slížany, Sléžany je tudy správná. 

Na dialektický púvod rukopisu ukazuje také forma: o 
(kde se v dialektu vyslovovalo ý — e, boj se spisovný jov A 
označováni délky se jeví kolísání (ktefiž a kterjž, widéni, ale c prav 
pisatel vycítil jistč mčkké I., píše obyčejné li jako li ((paľyteli). Ň i M 
grafie není sice ustálená, ale v principu pňidržuje se pisatel diakritické 
tečky Husovy (č, Č, Ž, f, $ podlouhlá čárka) vyjma u [f. Je vý 
že se v dobách téchto Bratrí lišili od katolíkú 1 M orthograli: kato A 
milovali spťežky cz, rz, a Ž. Na našem bývají tečky jaké na 
a a nad u: v prípadč posledním nejšť 5 vliv nčmeckého psaní. | 

Apokryfická psaní tato jsou dosti vzboný dúkaz, že se roje 
seriosní Brattí obírali také tímto druhem literatu..“ která tenkráte pred- 
stavovala jaksi naše krásné pisemnictví. 


x “m 






téchto vyznávačú, jejichž stčediskem se staly hlavné Klobuky u B 


po vydání tolerantního patentu, v široce založené veľkolepé epopeji » Do 
trčtího i čtvrtého pokolení «. 


Také v nejnovéjší české literatuňe byla legenda o Abgarovi zpraco- 
vána a jako episoda do Zeyerovy »Kroniky 0 8v. Brandanu< vložena !). 
Básnická duse Zeyerova sloučila povest o Abgarovi, který byl hostem 


Césara Augusta, avšak ani v Rímč zdraví nenabyl, 8 povestí o obraze 
Kristovčé. 


Jemný poeta vzácného smyslu pro velebnou púsobnost kfesťanství 
upravil si Konec takto: Poslové Abgarovi pľišli do Jerusalema s psaním 
Abgara, »když Kristus na kfíži svou duši právé v ruce Bohu dal<. V 
noci, když se vrátili do Edessy, zjevil se Kristus jako vytoužený host 
v sláve planoucí chorému Abgarovi a hlasem sladkým, plným snivosti | 
dél Abgaru: »Hle, v dúm tvúj pľišel jsem, 

bych pľání tvému skutkem vyhovel. 

Tvé mesto krásné, sníci v zahradách, 
však nad tvé krásnéjší jest mésto mé. 
Pojď se mnou! Zdráva bude duše tvá!« 





1) Jan Vobornik: >Julius Zeyer<« str. 152, 154. 


Epistolae Abgari ad Christum et Christi ad Abgarum. 643 


A mezi tím, co matka v úzkostech 

to slabé télo k srdci vinala, 

šla duše za Kristem ... Byl Abgar z tčeh, 
jichž z toho svčta není království. 


Látka hodná zlatého péra čistého poety — umeélce Zeyera, jehož 
duch objimal krásno veškerého svčta. 


Dr. Josef Karásek. 


Kleine Findlinge zur altslavischen Literatur und Geschichte. 





In alten Blichern finden wir manchmal alte Bekannte, die uns aber 
aus ganz anderen Guellen, in einem ganz anderen Milieu bekannt sind. 
Dieselben Sachen in einem ganz fremdartigen Kostiim. Oder umge- 
kehrt, dasselbe Kostlim an einen ganz anderen Inhalt angepafBt. Es 
ist ein eigener Reiz, solchen alten Bekannten auf die Spur zu gehen 
und sich von ihren geheimnisvollen Masken tiberraschen zu lassen. 
Einige solche Findlinge, die mir in dem Suchen nach etwas ganz an- 
derem hie und da begegneten und mir durch ihre mir anderswoher 
bekannten Phygiognomien zu denken gaben, môchte ich hier, in diesem 
Chorus ernster Stimmen, die sich zur Verehrung unseres geliebten 
Lehrers und erprobten Fihrers auf vielverschlungenen Pfaden der Sla- 
vistik erheben, als ein heiteres [mpromptu vortragen. Môge es auch 
80 angenommen werden. 


1. MhuBixOy SBÉDHHONT OÓPAZOMT, SKHBOYME CKOTECRH. 


Wer kennt nicht diese lapidare Phrase, mit welceher der älteste 
russische Chronist (einst hieď er Nestor, seligen Angedenkens, aber es 
ist schon lange her, er hat ja längst unter den Záhnen der historischen 
Kritik diesen und jeglichen anderen Personennamen verloren!) das 
Leben seiner náchsten, aber nicht sehr lieben Landsleute, der altrussi- 
schen Stámme der Derevljanen, Kryvičen und wie sie alle hieŠen, 
natiirlich seine lieben Poljanen ausgenommen, charakterisiert. Womit 
er dieses harte Urteil motiviert, haben die denkenden Historiker seit 
Jeher nicht recht einsehen kônnen. Er gagt zwar, sie tôteten einer 
den anderen, na, aber dieser Vorwurf trifft nicht nur die armen alten 
Derevljanen, sondern auch uns moderne Menschen, welche in der 
Tôtungskunst ihrer Náchsten seither Fortgehritte gemacht haben, die 
gich unger Chronist gewif nicht triumen lassen konnte. Er wirft ihnen 
vor, daš sie alles Unreine aben. Nun, was rein und was unrein ge- 
nannt werden kann, ist Geschmacksache, keineswegs aber ein Kriterium 


Kleine Findlinge zur altslavischen Literatur und Geschichte. 645 


der Zivilisationsstafe. Die Juden betrachten Schwein und Schweinernes 
als unrein, was andere hochzivilisierte Vôlker als ganz gut efbar und 
sogar deliziôgs betrachten. Er wirft ihnen, sowie den Viatičen und 
Radimičen vor, gie »leben in Wäldern, wie jedes Tier<. Ja, wo sollten 
gie denn sonst leben, wenn die schônen, griinen und blúhenden Steppen 
der Ukraine in einem fort seit Jahrhunderten von riuberischen Horden 
heimgesucht wurden? Aber das Schlimmste, AuBerste ist, was er ihnen 
"vorwirít und sogar zweimal mit vielsagenden Varianten wiederholt, das 
ist der Vorwurf: >braka u nich ne byvaše<, sie kannten keine Ehe! 
Wie lebten die Leute aber? — fragten seit jeher die Historiker, und 
der Chronist schwieg nicht, sondern motivierte seinen Vorwurf mit 
ziemlich originellen Worten: »0YMEIKABAXOY 0y BOAB ABBHNA<: gie raub- 
ten Mädchen an den Gewässern. Damit man aber ja nicht an einen 
wirklichen, kamčadalischen Mädchenranb denke, gibt er gleich eine die 
Sache noch erklárende Variante: »es gab Spiele zwischen Dúrfern, und 
gie kamen zusammen zum Spiel und zam Tanz und zu allen teaflischen 
Belustigungen und hier ranbten sie sich die Franen, mit welchen sie 
sich verabredet hatten<. Na, so schlimm und bestial war die Geschichte 
doch nicht, die primitive, oft blutige, tierische Raubehe war schon 
lángest verschwanden und an ihre Stelle trat nur ein frohes Fest, ein 
zeremoničser Brauch. Also kannten die Derevljanen und ihre Nachbarn 
damals doch schon regelrechte Ehen, wenn auch mit gelegentlichen 
Bigamien, welche tibrigens auch bei den Poljanen und dazu noch bis 
tief in christliche Zeiten, ins zehnte und elfte Jahrhandert hinabreichten. 
Daf sie bei Vätern und Schnuren das >cpamoc1obne< praktizierten, ob- 
gseóne Worte gebrauchten, — mein Gott! Sie hatten es ja von ihren 
Vätern erlernt, und die Rassen, Klein- nnd GroŠS- und WeiBrussen haben 
bis jetzt in dieser Spezialitát ein 80 reiches Lexikon, daB manches 
hôher zivilisierte Volk sie darum beneiden kônnte, nattirlich, wenn 
es wollte. 

Wir sehen also, daĎ es bei unserem alten Chronisten mit seinem 
Urteil úber die Derevljanen und ihre Nachbarstáímme ziemlich hapert: 
das Urteil ist scharf aber ungerecht. Es scheint, als ob es von irgend 
einem anderen Richter in irgend einer anderen Sache gefállt wor- 
den wäre. 

Und richtig, beim alten byzantinischen Chronisten Johannes Malalas !) 
auf S. 71 lesen wir folgendes: Cekrops, ein Agypter von Abstammung, 
war der erste Kúnig von Athen, dieser wurde ob seiner Kórpergrôbe 


— —— - - —— 


1) Corpus scriptorum historiae Byzantinae, ed. Bonn, t. 45. 


046 Ivan Franko, 


Duplex (4ipvňs) genannt. Als er seine Kônigswúrde antrat, gab er ein 
Gesetz heraus, wonach die Weiber, besonders Mädchen, welche seiner 
Regierung unterthan waren, jede einzelne nur einen Mann heiraten soll.... 
Denn vor diesem Kônig hatten attische Weiber und alle ihre Nach- 
barinnen sich nach thierischer Art vermischt (im Original: szäcau 
al yvvaines rúv Arrinúv xal rv AJnvalov xa 1s nÁngiov zú0as 
Jcowbde. ulše. čulyvuyro) nach ihrem Belieben mit jedem Mann, der 
ihrer begehrte. Nachher gaben sich die genotztichteten Weiber, da sie 
fir keinen Mann bestimmt waren, jedem Vortibergehenden hin. Und 
jedem Manne war erlaubt, daB er so eine so viele Tage bei sich zu 
Hause behalte, als es ihm beliebte: nach 8einem Dafiirhalten konnte er 
sie einem jeden, der sie nehmen wollte, mitgeben. Erst seit der Zejt 
des Cekrops wurde diese Sitte, welche die Weiber zwang mit jedem, 
der es haben wollte sich zu paaren, aufgehoben. Denn die Folge davon 
war, da kein Mensch dort wuBte, wer sein Sohn und wer seine Tochter 
ist. Denn das neugeborene Kind, sei es ein Knabe oder ein Mädchen, 
wurde von 8einer Matter nach ihrem Belieben einem jeden, der mit ihr 
verkehrte, geschenkt und freudig nahm er das Geschenk an. Erst nach 
dieser Zeit begannen alle Weiber die Reinheit hochzuhalten, indem die 
Mädchen nur an einzelne Männer verheiratet waurden, und welche frtiher 
genotzlichtigt waren, wäáhlten sich jetzt Männer, welche sie wollten.< 
Es unterliegt flir mich keinem Zweifel, da der altrussische Chronist, 
welcher, wie bekannt, auber dem Hamartolos auch die Chronik des 
Malalas fir seine Chronik vielfach bentitzte, auch diesen Passus sich 
flir seine Charakteristik zunutze machte. Nar daĎ der Passus beim 
Malalas ganz am Platze war und wirklich die thierische, regellose, pri- 
mitive Mischehe — ob sie wirklich einsť in Attika nnd in Athen be- 
stand, oder ob sie nur eine Sage ist, kann uns gleichgilltig sein — 
charakterisierte, während unser Chronisť sie ganz unpassend den weit 
fortgeschritteneren Zustánden der altrussischen Stámme gar mechanisch 
anklebte. Aach verrät der Bau der Phrase in der Chronik selbst, dab 
sie kein Ausdruck historischer Beobachtung, sondern nur eine litera- 
rische ist: gie besteht aus einer Tautologie: sie lebten nach dem Vor- 
bild der Thiere, — das mochte die urspriingliche, poetische Úbersetzung 
der griechischen Phrase JeowBe. ulšeL. čulyvuvro gein: ein späterer 
Glossator, welcher von der griechischen Phrase nichts wuBte und dem 
die Wendung in der russischen Chronik zu umständlich und gewunden 
erschienen haben mochte, drtickte denselben Gedanken einfacher und 
unzweideutig aus: sie lebten viehisch. Nattrlich nahm der fromme 
Kopist auch diese Dublette in den Text und die Doppelpbrase war fertig. 


- Kleine Findlinge zur altslavischen Literatur und Geschichte. 647 


II. Die Bogomilenverfolgung in Balgarien im J. 1211. 


In der »Geschichte der Balgaren<« von Prof. C. J. Jireček lesen wir 
auf S. 245 eine kurze Notiz, welche hier wôrtlich angeflhrt werden 
môge: >Boril unternahm eine Bogomilenverfolgung. Die Lehrer und 
hervorragendsten Anhänger der Irrlehre wurden in dem gan- 
zen Reiche eingefangen. Sodann versammelte der Zar im Februar 
1211 eine Synode von Geistlichen und Boljaren in Trnovo. Von den 
Gefangenen schworen einige ihre Lehre ab, die Hartnáckigen wurden 
den Kirchengesetzen gemäf verbannt und ber die Bogomilenlehre feier- 
lich das Anathema ausgesprochen. Úberdies lief der Zar ein Gesetz- 
buch (eigentlich ein Sammelwerk von Sermonen und Edikten, denn so 
muf ein derartiger Sbornik verstanden werden) wider die Bogomilen 
aus dem Griechischen ins Slavische úbersetzen.< >»Vor seiner Zaren- 
regierung< — hat ein Zeitgenosse in einem noch erhaltenen Synodik 
notiert — >hat Niemand anderer eine solche orthodoxe Synode ver- 
anstaltet. « 


Das letzte mag richtig sein. Auch die Tatsache der orthodoxen 
Synode in Trnovo im J. 1211 will ich nicht leugnen, ebensowenig, daB 
auf dieser Synode unter anderem auch gegen die Bogomilen Begschliisse 
gefalit werden konnten. Das tibrige aber in der Erzáhlung klingt mir 
etwas sagenhaft. Schade dab Prof. Jireček zu dieser Erzáhlung keine 
Guelle, keine beglaubigte Relation und iberhanpt nichts aufter der wenig 
bedeutenden Notiz des Synodik, welche dazu von den Bogomilen gar 
nichts sagt, beigebracht hat. Vielleicht wird es ihm noch môglich sein, 
die Sache ausflihrlicher aufzukláren. Mir ist es nicht môglich, und ich 
môchte gegen den Inhalt der Erzáhlung nur zwei Einwendungen machen. 
Erstens haben wir keine Spur von einem unter dem Zar Boril herans- 
gegebenen antibogomilischen Sbornik. Nun dies kann nur ein Zufal] 
8ein, wenn uns der Sbornik verloren ging. Wie ist es aber mit dem 
Einfangen der Lehrer und hervorragendsten Anhänger der bogomilischen 
Irrlehre? Zu welchem Zweck wurden sie eingefangen? Doch nicht 
darum, stumme Zeugen der Trnover Synode und des Anathema zu sein 
und dann flir vogelfrei erklárt zu werden. Entweder hatte der Zar 
etwas Ermsteres im Sinn, oder die Episode ist eine Erdichtung, eigent- 
lich ein schwacher Abglanz einer älteren ähnlichen Sage, eine rein 
literarische Anleihe. 

Die Sage steht in dem bereits zitierten Malalas in dem letzten Buch, 
welches die Geschichte Justinians behandelt. >In derselben Zeit< —- 
sagt Malalas — »gewann das manichäische Dogma in Persien eine solche 


648 Ivan Franko, 


Kraft, daB die Manichäer sich sogar einen Bischof mit Namen Indarazar 
installierten. Als der persische Kônig dies erfahr und er sowie 8eine. 
Archimagen in Zorn entbrannten, rief der Kônig ein Silentium zusammen 
(im gr. Original auch oulévruov roiýcas) und lieď alle Manichňer mit 
ihrem Bischof ergreifen. Als diese ihm vorgeftlhrt wurden, gab er dem 
im Hintergrunde aufgestellten Heere den Befehl, sie alle niederzamachen. 
Die Soldaten schlugen nun mit ihren Schwertern alle Manichäer mit 
ihrem Bischof und Klerus nieder, während der Kônig und der christ- 
liche Bischof zuschauten. Alle ihre Habe (al únooráces:) und Ver- 
môgen und auch ihre Bicher wurden dem Feuer tibergeben, und ihre 
Kirchen sprach der Kônig den Christen zu, wobei er tiberall ein Dekret 
verbreiten lieľ: wenn jemand im persischen Reiche als Manichäer sich 
finden wird, soll er den Feuertod erleiden. So hat es der Perser 
Bastugarius erzáhlt, welcher nach erhaltener heiliger Taufe Timotheus 
genannt wurde.< 

Mit der Erzáhlung von der bulgarischen Bogomilenverfolgung vom 
J. 1211 verglichen, erscheint die Erzáhlung des Malalas als Prototyp 
im Vergleich mit einer schwachen Kopie. Was hier einfach, klar und 
„den orientalischen Sitten und Gebrinchen durchans angepaBt ist, er- 
gcheint in der bulgarischen Erzáhlang fragmentarisch, zufällig und fast 
unmotiviert. [ch hoffe, dab die weitere Aufklirung tlber die Guelle 
dieser Erzúhlung uns der Wahrheit náher bringen wird und uns die Ent- 
scheidung ermôglicht, ob wir in der Bogomilenverfolgzung vom J. 1211 
eine historische Tatsache, oder eine importierte Sage sehen sollen. 


III. Zwei Falken flogen nach Tmutorokanj. 


In einem verworrenen und an >dunklen Stellen< reichen Kapitel 
des altrussischen Heldenliedes »Slovo o polku Igorevé<, námlich im 
Kapitel IX nach der von Ohonovskyj befolgten Einteilung!), welches 
gewôhnlich als »Traum des Fúrsten Svjatoslav<« bezeichnet wird, finden 
wir ein kôstliches Fragment eines offenbar älteren Liedes, welches den 
vor dem Grofflirsten stehenden Kijever Bojaren in den Maund gelegt 
wird, als sie dem GrofBfirsten seinen »unklaren Traum« (MOoYTenB C0H1) 
erklúren wollen. Und die Bojaren sprachen zum Fúrsten: >0 First, 
schon hat das Sehnen (royra, ein vielbedeutendes Wort, welches mit 
Sehnsucht, Niedergeschlagenheit, Melancholie usw. interpretiert werden 
kann) das (semit unterjocht (oyxe, KHUUKE, Toyra 0YMB nozomHza). Das 
gind Worte der Bojaren, die Charakteristik ihrer Stimmung. Und nun 
kommt das Fragment: 


1: Emil Ohonovskyj, Slovo o polku Igorevô, Lemberg 1876, S. 12, 


Kleine Findlinge zar altslavischen Literatur und Geschichte. 649 


Zwei Falken flogen 

Vom goldnen Vaterstuhl, 

[Flogen] zu suchen 

Die Stadt Tmutorokanj, 

Oder den Don mit Helmen zu trinken. 


8chon sind den Falken 
Die Flúgel lahm gemacht 
Von Heidensábeln, 

Sie selber umwunden 

Mit eisernen Banden. 


Daf dieses Fragment mit den weiteren Zeilen, wo von Igor und “ 
geinem Bruder Vsevolod als von zwei verdunkelten Sonnen, zwei pur- 
purnen Säalen und von ihren Sôhnen als von zwei jungen Monden, 
welche mit Finsternis berzogen sind, die Rede ist, scheint mir evident 
zu 8ein. Unter zwei Falken, welche, Tmautorokanj zu suchen, fliegen, 
kônnen weder Igor und Vsevolod, noch auch ihre Sčhne verstanden 
werden, da ja ihr Zug gar nicht gegen das damals schon halb ver- 
schollene ferne Tmutorokanj, sondern gegen nahe Nachbarn und Feinde, 
die Polovcen, ging. Auch stilistisch unterscheidet sich unser Fragment 
von dem Teile der Bojarenantwort, welche ihm unmittelľbar folgt. >Es 
warde aber dunkel am dritten Tag, zwei Sonnen verdankelten sich, 
beide purparne Säalen erloschen, und mit ihnen die jungen Monde, Oleg 
und Svjatoslav, bedeckten sich mit Dunkelheit.< Im der Zusammen- 
stellang dieser beiden Satzgruppen kann man hôchstens eine Antithese, 
eine Parallele des Alten mit dem Nenen, keineswegs aber die Entwick- 
lung einer und derselben Gedanken- und Bilderreihe erblicken. 

Was ist es aber mit Tmutorokanj? Welche Rolle spielt es im 
alten Rufiland, welche Beziehungen môgen in dem obenerwähnten Liedes- 
fragment gemeint sein? 

Tmutorokanj, heutiges Tamanj am Asowschen Meer, spielte im alten 
russischen Reiche eine sonderbare, noch nicht vôllig aufgeklárte Rolle. 
Das erstemal wird es in der altrussischen Chronik erwihnt, da, wo 
von der Teilung des Reiches durch Vladimir unter seine zahlreichen 
Súhne die Rede ist (MikI. S. 74): den Mstislav setzte er in Tmutorokaoj. 
Also gehôrte Tmutorokanj zur Zeit Vladimirs zum Bestande des russi- 
schen Reiches. 

Mstislav der Tapfere, welcher auch im Einleitangskapitel des SI. 
op. Ig. als Held der Lieder erwáhnt wird, lebte in Tmutorokanj ziem- 
lich lange. Seit dem Tode seines Vaters (1015) waren bereite 7 Jahre 
verflossen, da wir von 8einer Heldentat hóren. Unter dem J. 1022 er- 
záhlt die Chronik, Mstislav, in Tmutorokanj weilend, ging gegen die 
Kasogen (Čerkesgen). Dies hôrend, ging der Kasogenfiirst Rededjá dem 


650 Ivan Franko, 


Mstislav entgegen und sprach: »>Wozu wollen wir unsere Truppen gegen- 
einander vernichten? Nehmen wir beide den Kampf auf!). Siegst da, 
80 nimmst du mein Vermôgen und meine Frau und meine Kinder und 
mein Land, siege aber ich, so nehme ich dein Alles.< Und Mstislav 
sprach: >Es sei 80!< Und Rededjá sprach zam Mstislav: »Nicht mit 
Waffen wollen wir kámpfen, sondern ringen wir miteinander.< Und sie 
begannen gewaltig zu ringen, und Mstislav begann die Kraft zu ver- 
lieren, denn Rededjá war gro und stark. Und Mstislav sprach: >0 
urreine Gottesgebärerin, hilf mir, und wenn ich 8iege, will ich eine 
Kirche in deinem Namen erbauen.« Und als er dies gesprochen, schleu- 
derte er den Rededjá zu Boden, entblófte sein Messer und schlachtete 
ihn. Und er ging in sein Land und nahm all sein Vermôgen, seine Frau 
und seine Kinder, und legte den Kasogen Tribut auf, und als er nach 
Tmutorokanj kam, griindete er die Kirche der Gottesmutter, welche bis 
auf den heutigen Tag in Tmutorokanj steht« (Mikl. S. 90—91). 

Mstislav war ein unruhiger Geist, wollte sich mit Tmutorokanj nicht 
begnilgen und so lesen wir in der Chronik gleich unter dem folgenden 
J. 1023, er machte sich mit Kasogen und Chazaren auf zu einem Zuge 
gegen seinen Bruder Jaroslav. Wirklich erschien er am Anfang des J. 1024 
vor Kijev während Jaroslavs Abwesenheit, »doch die Kijever nahmen 
ihn nicht an< — spricht lakonisch die Chronik. »Er ging und setzte 
sich iň Černihov.< Jaroslav kam nun gegen ihn mit seinen frisch- 
gemieteten Varägen, unter denen sich der blinde Hakon (ukoyn2) mit dem 
golddrahtenen Panzer auf der Brust auszeichnete. Mstislav ging ihm 
entgegen mit sejnen »Siverjanen< und tiberfiel Jaroslava Heer in einer 
stlirmischen Nacht bei Listven. Er stellte die Siverjanen in die Mitte, 
gegen die Varägen, er selbst aber mit seinem Gefolge bildete die bei- 
den Fltigel. Es kam zu einem blutigen Kampfe beim Leuchten der 
Blitze: die Varägen >»arbeiteten um die Siverjanen niederzuhauen, da 
kam aber Mstislav mit seinem Gefolge und begann die Varägen zu 
hauen.« Jaroslav sah, daĎ er besiegt wurde und flúchtete mit dem 
Hakon, weleher, wie die Chronik ironisch bemerkt, »hier auch seinem 
goldenen Panzer entlief«. Jaroslav ging nach Novgorod und Hakon ging 
tibergs Meer. »Mstislav aber sah morgens frtih die von seinen Siverjanen 
niedergemachten Varágen Jaroslavs und sprach: »Wer môchte sich da 
nicht freuen? Da liegt ein Siverjane, dort ein Varäge, und mein Ge- 
folge ist ganz!« Und er schickte nach Jaroslav mit den Worten: »Sitze 
auf deinem Stuhl in Kijey, da bist der ältere Bruder, und mir gônne 





1) Bei Miklosich hier ein Fehler: ceunaž£s£ cu cama ópars, 80ll stehen B£parTE, 


Kleine Findlinge zar altslavischen Literatur und Gegchichte. 651 


dieses Land.< Jaroslav aber wagte es nicht nach Kijev zu gehen, bis 
sie einen Frieden schlossen, »Matislav saĎ in Černihov, Jaroslav in 
Novgorod, in Kijev standen Jaroslavs Truppen.< Erst im J. 1026 kam 
Jaroslav mit einem starken Heer nach Kijev und schlob Frieden mit 
Mstislav: sie teilten das russische Land durch den Dnépr, — sagt 
der Chronist, — Jaroslavy npahm die rechte, Mestislav aber die linke Seite, 
und sie begannen friedlich und in Bruderliebe zu leben, und die Zwistig- 
keiten und Aufstinde hôrten auf und es war eine groBe Stille im Lande. « 
Noch einmal hilft er seinem Bruder zu einem Zog gegen die Polen 
(J. 1031). Er starb auf einer Jagd im J. 1035. 

Diese Heldengestalt steht, wie wir sehen, an der Spitze jener 
Chroniknachrichten, in welchen vom Tmutorokanj die Rede ist. Warum 
er Tmotorokanj verlieb, wen er dort an seiner Stelle zurticklieB, wissen 
wir nicht. Nattirlich ist keine Grundlage dazu, das Liedfragment, 
welches oben zitiert wurde, auf ihn zu beziehen, im Gegenteil, das, 
was tlber ihn die Chronik erzählt, die Episoden vom Rededja und von 
der Schlacht bei Lystven scheinen mir weit eher Úberreste der Lieder, 
als ernste historische Relationen zu gein. 

Fast volle 30 Jahre 8chweigt nun die Chronik von Tmutorokanj, 
erst ums J. 1064 ersteht eine junge Generation stidrussischer Fúrsten- 
gôhne, filr welche Tmutorokanj zu einer Art allgemeiner Zafluchtsstátte, 
zu einem ersehnten Ziel flir kthne und verwegene Männer und Aben- 
tenerer wird. 

Und so notiert die Chronik unter dem J. 1004: »Es entfloh Rosti- 
slav, Sohn Vladimirs, Enkel Jaroslavs nach Tmutorokanj, und mit ihm 
flohen Poréj und Vyšata, Sohn Ostromirs, des Novgoroder Vojevoden!), 
und als er ankam, vertrieb er den Hléb ans Tmutorokanj und setzte 
sich selbst an dessen Platz.« 

Also gab es damals bereits einen russischen Fursten in Tmutoro- 
kanj! Er hieB Hléb. Wer war er? Ei, ein junger Fúrstensohn, der 
Sohn des Sviatoslav von Černihov, welcher nach Mstislavs Tode dort 
Fúrst wurde, der Enkel desselben Jaroslav, von welehem auch Rostislav 
 abstammte. Und richtig, im J. 1165 kommt Svjatoslav mit seinem lieben 
Sohne nach Tmutorokanj, Rostislav aber riumt die Stadt, »nicht aus 
Furcht vor ihm, wie die Chronik hervorhebt, sondern weil er gegen 
geinen Oheim die Waffen nicht wenden wollte. Und so kam Svjatoslay 
ungehindert nach Tmautorokanj, setzte sein Súhnehen Hléb wieder als 





1) Desselben, welcher flir sich das bertihmte Evangelium schreiben lieB, wel- 
ches bis auf unsere Zeit gekommen ist. 


002 | Ivan Franko, 


Fúrsten ein und ging ruhig nach Hause. Rostislav aber kam abermals, 
vertrieb den lieben Neffen und setzte sich in Tmutorokanj fest. « 

Das Spiel hátte Gott weiB wie lange dauern kónnen, wenn Svjato- 
slav und sein Hléb nicht die Lust zu diesem Spiel verloren hätten. 
Úbrigens freute sich auch Rostislav nicht lange seines Sieges. Noch 
unter demgelben J. 1065 lesen wir in der Chronik (Mik]. S. 103) folgen- 
des: »Indem Rostislav in Tmutorokanj verweilte und von Kasogen Tribut 
gammelte, kam Farcht úber die Griechen und sie schickten zu ihm 
Kotopan, ihn zu tiberlisten. Als dieser zu Rostislav kam, erwarb er sein 
Zutrauen und Rostislav ehrte ihn. Als nun Rostislav einmal mit seinem 
Gefolge trank, sagte Kotopan: »First, ich will auf dein Wohl trinken!« 
Der First sagte: »Trink!< Dieser trank eine Hälfte aus und gab dem 
Ftrsten die Hälfte zu trinken, nachdem er einen Finger in das Pokal 
eingetaucht hatte, in welchem er unter dem Nagel ein todbringendes 
Gift hatte. Er gab es dem Fuúrsten mit der Vorhersage, er werde 
binnen acht Tagen sterben. Nachdem der First getrunken, ging Koto- 
pan nach Chersonesus und sagte, an dem und dem Tage werde Rostislav 
sterben. Dies geschah auch, den Kotopan aber schlugen die Cherso- 
neser mit Steinen zu Tode. Rostislav aber war ein tapferer Mann, an- 
gehnlich von Wuchs, schôn vom Antlitz and barmherzig gegen die Armen. 
Er starb am 3. Februar und wurde dort (in Tmatorokanj) in der Kirche 
der heiligen Gottesmutter begraben. < 

Ein richtiges Heldenleben, kurz aber schôn, einer edlen Tat fähig 
und leichtsinnig ums Leben kommend. Aach sein Neffe und Gegner 
Hléb Svjatoslavič war eine ihnliche Erscheinung und auch sein Leben 
war kurz. Die Chronik erwáhnt ihn nur noch einmal, unter dem J. 1078, 
in welehem er in Zavoločje aus irgendeiner Ursache erschlagen wurde. 
Und auch bei ihm schenkt sich der Chronist sein tibliches schablonen- 
haftes Lob nicht: »Hléb war barmherzig gegen die Armen und liebte 
Pilger, sorgte flir Kirchen, warm im Glauben und bescheiden, von Statur 
schôn!).« Man meint den Nekrolog eines frommen Mônches zu lesen. 

Móglich, daB diese beiden Fúrstensóhne jene Falken gewesen sind, 
welche das alte Fragment des SI. op. Ig. besingt. Zwar wissen wir 
von ibrer Gefangennahme nichts, aber wisgšen wir denn tberhaupt von 
ihnen und ihren Zeitgenossen viel? Die Reihe jener, welche damals 
nach Tmutorokanj Zogen, war gewifš nicht klein. 

Svjatoslav, First von Černikov, hatte die vom Mstislav ererbte 
Anwartschaft auf den Furstenstuhl in Tmutorokanj nicht vergessen. 


1, Chronica Nestoris, ed. Miklosich, Vindobona 1860, S. 24. 


Kleine Findlinge zur altslavischen Literatur und Geschichte. 053 


Wir wissen nicht, was er flir die Erreichung seines Zweckes, diesen 
Stuhl wieder mit einem von seinen Súhnen zu besetzen, tat, wissen 
aber auch, da im J. 1076 8ein Sohn Roman bereits lángere Zeit in 
Tmutorokanj saB. Vielleicht sa er dort bereits im J. 1069, da wir 
wisgen, daB in dieser Zeit der alte Abenteurer Vseslav, der First von 
Polozk, nachdem er 7 Monate auf dem GrofBflirstenstuhl in Kijev ge- 
gegsen, vor der drohenden Macht des nahenden Izjaslav mit polnischen 
Hilfstruppen aus Kijev entfíloh, und, wenn wir dem Verfasser des Vseslav- 
Liedes, welches jetzt in Kap. XI, Abs. III, IV, V steht (Ohonovš. S. 18), 
»aus Kijev bis zum Hahnenkráhen bis nach Tmutorokanj geritten kam«. 
Die Chronik weif nichts von diesem zauberischen Ritt Vseslavs und 
gagt nur, er 8ei aus Kijev nach Bilhorod gekommen, habe sich dort 
vor den Kijevern verborgen und sei dann nach Polozk entílohen (Mik]. 
s. 10%). Ein anderer First aber fand sich bemtfigt nach Tmatorokanj 
>zum Roman< zu fliehen: es war ein Boris, Svjatoslavš Sohn, welcher 
nach dem Tode Svjatoslavs als Prätendent auf den černihover Firsten- 
stuhl auftrat, diesen Stahl auch am 4. Mai 1077 einnahm, aber nar 
8 Tage auf demselben sať und dann vor Vsevolod entfliehen mufite 
und sich nach Tmatorokanj begab. 

Svjatoslav hinterlieb noch einen Sohn, Oleg Svjatoslavič, welcher 
sich später einen groBen, traurigen Ruhm als der grôBte Zánker und 
Aufrúhrer erwarb und auch vom Verfasser des SI. op. Ig. fir immer 
als »Horyslavič« und Polovcenfreund gebrandmarkt wurde. Schon seine 
Jugend war stlirmisch. Unter dem J. 1076 lesen wir in der Chronik: 
> Vladimir, Vsevolods Sohn, und Oleg, Svjatoslavs Sohn, zogen den Ljachen 
zu Hilfe nach Bôhmen« (Mikl. 124) — eine jedenfalls fir AltruBland 
ungewôhnliche und merkwitrdige Notiz, úber die wir leider nichts náheres 
wissen. Unterdessen starb sein Vater Svjatoslav in Černihov »orz 
PPJAHHU Kef1B8e< — ejne nicht genau bekannte Todesart. In Černihov 
kam e8 zu »Unordnungen<: Boris, Sohn Svjatoslavs, trat als Prátendent 
auf den »variierenden« Fúrstenstuhl, auf welchem aber seit dem Tode 
Svjatoslavs Vsevolod sab. Er setzte sich darauf richtig am 4. Mai, um 
nach 8 Tagen Hals ber Kopf von dem »rechtmäŠigen< Fúrsten Vsgevolod 
gestlirzť zu werden, worauf er »nach Tmutorokanj zum Roman« floh. 
Oleg war damals noch minorenn, denn als er aus dem bóhmischen 
Abenteuer zurúckkehrte, notiert die Chronik unter dem J. 1077: »Oleg 
aber, Svjatoslavs Sohn, war bei Vsevolod in Černihov, < d. h. lebte im 
Hause jenes, welcher seinen väterlichen Firstenstuhl geraubt hatte. Dal 
seines Lebens in diesem Hause, bei seiner sanguinischen Natur nicht 
lang sein konnte, sehen wir aus gleich folgender Notiz der Chronik: 


054 Ivan Franko, 


Im J. 1078 entíloh Oleg, Svjatoslave Sohn, nach Tmutorokanj aus 
Furcht vor Vsevolod am 10. April.< Tmutorokanj war auch fúr ihn 
der einzige Zufluchtsort aus dem russischen Wirrwarr. Dort kam er 
mit Boris zusammen, sie gingen zu den Polovcen und bewogen sie 
gegen Vsevolod zu ziehen. Die Polovcen kamen wirklich unter der 
Fuhrung beider Brtider, besiegten den Vgevolod am Flusse Sožica, 
tóteten riele Krieger, unter ihnen auch jenen Poréj, welchen wir frtiher 
mit dem Rostislav auf der Flucht nach Tmutorokanj sahen, und nahmen 
Černihov ein. »Sie hielten sich flir Sieger — sagt der Chronist bei 
dieser Gelegenheit —, doch schufen sie viel Búses dem russischen 
Lande, vergossen Christenblut, welches Gott von ihren Händen ab- 
fordern wird, und sie mlissen eine Antwort geben flir das vergossene 
Christenblut. < 

Vsevolod kam zu seinem Bruder Izjaslav nach Kijev, beide sammelten 
ein groies Heer und zogen gegen Černihov. Oleg und Boris waren 
abwegsend, die Černihover aber wollten die fremden Ftrsten nicht ein- 
lassen. Die Stadt wurde im Sturm genommen und verbrannt. Oleg 
und Boris mit ihren Truppen kamen dem Vsevolod und Izjaslav ent- 
gegen. Oleg sprach zum Boris: »Gehen wir nicht gegen sie, wir 
kônnen den vier Firsten keinen Widerstand leisten: schicken wir eine 
Bittgesandtschaft an unsere Oheime.< Boris aber sagte: »Siehe du nach 
dem Fertigen (Tmr rorosa 3pu), ich gehe ihnen allen entgegen.< Im 
Kampfe fiel er als einer der ersten: auch Izjaslav wurde getôtet: Oleg 
aber mit einem kleinen Gefolge floh wieder nach Tmutorokanj. Vsevolod 
aber wurde Kijever Groffiirst an der Stelle seines Bruders, und setzte 
an seiner Stelle in Černihov seinen Sohn Vladimir. 

Oleg aber gab keine Ruhe. Er bewog seinen Bruder Roman aus 
Tmautorokanj zum neuen Zuge. »Im J. 1079 — lesen wir in der Chronik 
— kam Roman mit den Poloycen zur Stadt Vojnie, Vsevolod aber stand 
bei Perejaslav und machte Frieden mit den Polovcen. Und Roman 
kehrte zurtick mit den Polovcen, welche ihn am 2. August totgchlugen. 
Und seine Gebeine liegen dort bis heute. Den Oleg aber fingen die 
Chazaren und verkauften ihn als Sklaven (norovnma) bers Meer nach 
Konstantinopel. Vsevolod aber setzte den Statthalter Ratibor in Tmu- 
torokanj« (Mikl. S. 124—12%). 

Und noch zwei russische Falken fliegen nach Tmutorokanj, die 
letzten, von denen wir Kunde haben, zwei Brtider von vergschiedenen 
Vätern, auf welche unser Liedfragment am besten paBt. >»Im J. 1081 
— lesen wir in der Chronik — flohen David Igorevič und Volodar 
Rostislavič am 18. Mai und kamen nach Tmutorokanj und fingen den 


Kleine Findlinge zur altslavischen Literatur und Geschichte. 655 


Ratibor und setzten sich in Tmutorokanj.< Und bald kam auch dag 
Verhängnis. >»Im J. 1083 kam Oleg von den Griechen nach Tmutoro- 
kanj, und ergriíf den David und den Volodar Rostislavič, und setzte 
sich in Tmutorokanj, und hieb nieder jene Chazaren, welche die An- 
stifter waren zum Mord an seinem Bruder (Roman) und gegen ihn 
selbst, und den David und Volodar lieb er frei lanfen. « 

Oleg saB in Tmutorokanj bis zum J. 1098, da er wieder mit 
Polovcen in RaBland erschien und sich in Černihov setzte. Dies ist 
die letzte Kunde von Tmautorokanj, die wir besitzen. Seit den 9er 
Jahren des XI. Jahrh. wird der mächtige Polovcenstamm zu einer 
dunklen Wolke, welche fir StidruBland den ganzen Osten verbirgt. 
Tmutorokanj lebte nur noch in russischen Liedern, von welchen nur 
karge Fragmente oder prosaische Umarbeitungen auf uns gekommen sind. 


Lemberg. 
Dr. Ivan Franko. 


Češko-ilirski pravopis na Stajerskem do »Ňovic «. 





V času, ko sta Metelko in Dajnko iskala pristašev za svoje črkar- 
ske novotarije in 80 nasprotniki brusili orožje za obrambo častitljive 
bohoričice, vznikla je v Nemškem Gradcu prva misel, da se i dajnčica 
i metelčica i bohoričica nadomestijo z nečim novim. 

Že 1. 1828. je nagovarjal Gaj v Graden Murka, naj izda slovenski 
slovar v češkem pravopisu!). Gajev prigovor takrat ni našel odziva. 
Dve leti pozneje je položil Gaj temelj novemu pravopisu po češkem 
vzoru na Hrvaškem in povabil tudi Slovence: >... kulika nam stopram 
onda hasen i korist pristupi, ako se bližňi brati naši... Štajerci, 
Krajnci i Korušci... u ovem pravopisaňu z“ nami barem vu sobstve- 
nosti zjedinili budu ...?.< Pod vplivom Gajeve »Kratke osnove<« in 
ogsebnega poznanstva ž njim je začela Štajerska mladež prva in najprej 
v privatnih pismih rabiti češki pravopis. V jeseni 1. 1833. je obiskal 
Vraz Hrvaško in gotovo zopet slišal katero o novem pravopisu, ki ga 
je bil spoznal že vsekako v Gradeu. V poročilu o srojem potovanju 
Cafu, učencu sedme šole v Ročicah pri Sv. Trojici, z dne 1. XI. 1833 3) 
rabi, kolikor se da po dosedaj znanih pismih soditi, Vraz prvi in 
prvič za slovenske glasove Gajev pravopis, v njem je pisal 3. XI. 
1833 že tudi kaplanu Jos. Muršcu slovenski konec pisma in 0. XII. 
celo pismo“). V istem času se je poprijel novih črk Središčan Štef. 
Kočevar, ki se je spoznal kot dijak v Gradeu z Gajem“j: vsa pisma, 
ki jih je pisal od 13. XI. 1833 naprej Vrazu, so pisana v češkem 
pravopisu“). Tem prijateljem nove ortografije se je pridružil s pismom 
Muršcu z dne ô. IV. 18347) središki kaplan Jurij Matjašič, s pismom 
Gaju z dne 6. VIII. 18358), ki ima samo nadpis: >»Piľan Sbeľtiga 


1 Kyxakonckiň, Mxxupu3m2, 89, 2) L. v. G., Kratka osnova horvatsko-sla- 
venskoga pravopisaňa, Budim 1830, 22, 3) Strekelj, Pisma in zapiski iz Cafove 
ostaline, Zbornik Slov. Mat. II (1900), 205, 4) Vraz, Déla V (Zagreb 1877), 129— 
130, 134—135, b) Srepelj, Vienac XV (1883), 150: 6) po prepisih dr. Prijatelia: 
1) llešič, Korespondenca dr. Jos. Muršca, Zbornik Slov. Mat. VI, 115—116: 8) Dôla 


Češko-ilirski pravopis na Štajerskem do »Novie«. 657 


Augufta .. .« po starem, pa Miklošič. Vraz, Kočevar, Matjašič, Muršec, 
Miklošič, Caf, ta krog osebnih prijateljev, so v dejanju pozdravili prvi 
Gajev poskus! Kočevar je začel prvi dosleďno pisati po novem, dočim 
je Miklošič pozneje zopet branil bohoričico ter sta Vraz in Muršee še 
oklevala. Dne 4. I. 18348) je pisal Vraz Muršcu in 9. IV.“ Gaju 
slovensko pismo v novem pravopisu in Muršec mu je 6. [. istotako od- 
govoril“). A že v pismu Gaju dne 26. XI.“) je rabil zopet bohoričico 
ter ostal pri njej celo I. 1835.1%): tudi Muršec je pisal Vrazu 20. XII. 
183511) v bohoričici. L. 1835. je vplival mogoče na Vraza in Mauršca 
nekoliko primer Gaja, ki se ni takoj dosledno držal novega pravopisa !?), 
kakor je aledečega |. 1836. gotovo v obratnem zmislu vplivalo vedno 
uspešneje prodiranje novega pravopisa na Hrvaškem. Pravopis je imel 
vge lastnosti, da prodre tudi pri Slovencih: ni ga izmislil Slovenec, ni 
ločil Slovencev od drugih Slovanov, ampak jim jih bližal, priporočali so 
ga vplivni možje kakor Šafatík, širil se je vzporedno s tako mogočnim 
gibanjem kakor je bil ilirizem. 

L. 1836. je zadela na Štajerskem dajnčico ista nsoda!%) kakor tri 
leta poprej na Kranjskem metelčico. Šlo je tudi v štajerskem abeced- 
nem boju 8a4mo za bohoričico ali dajnčico, a indirektno so pomagali 
zagovorniki i jedne i druge širiti zanimanje za novi pravopis. Dajnčičar 
Kvas je opozoril sekovski ordinarijat kot višjo šolsko oblast na novi 
češko-ilirski pravopis, ki šteje v sogednji Hrvaški vedno več pristašev 11). 
Zagovornik bohoričice Murko pa je v svojih »Bemerkungen tber das 
neu aufgelegte windische Namenbtchlein . ..< z dne “. julija 1836 
istemu ordinarijatu naravnost pisal: >... wenn schon ein neues Alphabet 
eingeflihrt werden solle, warum wäáhle man nicht das bôhmische ...? < 15), 
Vendar Murko takrat o potrebi reforme starega slovenskega alfebeta 
še ni bil prepričan !9), in ko je dobil v začetku prihodnjega leta od gra- 
škega konsistorija ponudbo, da prevzame komisijo nad tiskanjem sloven- 
8kih šolskih knjig ter zvedel, da se je odločila dvorska študijska komisija 
za bohoričico!?) je bil zadovoljen. A niti Murkova ravnodušnost, niti 
Kopitarjeva jeza, ki je imenoval novi pravopis literas conspurcatags 9), 
niste mogli zajeziti razširjanja gajice, koje glavni apostel je postal 
sedaj navdušeni Vraz. Vraz je od 1. 1836. dosledno korespondiral v gajici, 





V, 135—137: 9) Štrekelj, Pisma in zapiski iz Cafove ostaline, Zbornik Slov. Mat. 

VII (1905), 128—129: 10) Kapležu 6. 1. (Déla V, 138—139): Muršcu 4. I. (ibid. 137): 

3. XII. (ibid. 139—141), Safafíku (ibid. 148—152), Kastelcu (ibid. 146—148): 11) Zb. 

VII, 129—130: 12) Surmin, Hrvatski preporod: 13) Košan, Slovenischor ABC-Streit, 

Jahresbericht des k. k. Staatsgymnasiums in Marburg, 1890, 25 sl.: 14) ibid. 20: 

15) ibid. 26, 16) ibid. 25: 17) Vraz Prešernu 2. IV. 1837: Déla V, 157: 18) Glagolita 
Festechrift far Jagic. 49 


658 Fr. Kidrič, 


zadnje pismo v bohoričici je pisal menda 19. TV. 1836 duhovniku Vrabla !9). 
Jarniku je tožil menda 22. XI. 1836 o slovenskem razkolu radí pravopisa, 
ker ga ta v odgovoru tolaži: >Hier wird bloŠ die Zeit heilen und das 
Beste herbeifúlhren ..., der Beharrlichste wird den Sieg davontragen...?9).< 
Jarnik je bil novemu pravopisu že naklonjen, a inicijativo je prepuš- 
čal Štajercem kot najbližnjim sosedom Hrvatov: >Die Steyrer als nichste 
Nachbarn werden wollen nachfolgen, dann kann die Neigung erblich 
Werden« 21). Mož je imel prav. 

Mlade >slaviste< v Gradeu je opominjal tudi Šafaťík, naj se popri- 
mejo novega pravopisa??), in spomladi 1. 1837. so bili že Vraz, Trsten- 
jak in celo Kvas pripravljeni, da dajo tiskati v gajici »>Metuljčka< in 
druge kojige, za izdajo katerih so ravno snovali fond?5). Tem trem se 
je energično pridružil Kočevar, ter zahteval 1. VI. 1837, da se mora 
» Metuljček < tiskati v gajici, »drugače ni križa u Vašu peneznicu ne 
dam«“). Tudi Muršec gotovo ni ugovarjal?), in konečno 8i je mora] 
dati dopovedati tudi Miklošič, ki se je zopet »z močnima rokama držal 
bohoričice?%)«, ter se je sklenilo, da Metuljček izfrči v česko-ilirski 
obleki 25). Metuljček sicer ni izfrčal, a na Shamperlov »Navuk v peldah<, 
ki ga je poslal 12. IX. 1837 mariborski gimnaziji, je napisal Vraz tri 
slovenske sonete?%), in za Šafaťíka narodopisne podatke v novem pravo- 
pisu?7), kar mu je 5. III. 1838 tudi Jarnik svetoval?$). 

Zelo dobrodošlo je bilo graškim »slavistom« priporičilo Šafarikovo, 
ki je v »Ost und West< (št. 17) 1. 1838. priporočil Slovencen češko-ilirski 
pravopis in ga izredno pohvalil. Ker se jim je nakana s fondom iz- 
jalovila, skušali so na drugi način priti do cilja. V Gradeu je izhajal 
list »Der Aufmerksame<, ki ga je urejeval od poletja 183% do smrti 
dne 6. V. 1839 dr. A. I. Polsterer, fino izobražen mož?9). Met glavnimi 
sotrudniki je bil Slovenec Matija Vehovar, član » Slavjanskega društva < 30) 
ki so ga bili 1. 1838. osnovali graški »slavisti< %). Vehovar je najbrž 
posredoval, da je »Der Aufmerksame< dne 3. IV. (št. 40) prinesel Trsten- 
jakov??) članek: »Notizen zur slavischen Literatur<, kjer je razložil 
novi pravopis, se obregnil nad njegovimi protivniki češ: »Gajs Reform 
fand nicht nur bei seinen Landsleuten begeisterte Anerkennung, sondern 





Clozianus, 19) Déla V, 143—144: 20) Ltp. SI. Mat. 1877, 151, 21) l.c.: 22) Vraz 
Muršcu na Jurjevo 1837: Dôla V, 160: 23) Vraz Muršcu na dan sv. Jurja 1837: Dôla 
V, 160: 24) Vraz Muršcu na dan sv. Jurja 1837: Dôla V, 160, 25) Vraz Kasteleu 10. 
VI. 1837, Dôla V, 165: cf. Prijatelj, Zvon XXII (1902), 544, 26) J. Pajk, Kres III (1883), 
43—45, cf. Košan, o. c. 30, 2%) Dôla V, 171—172, 28) Ltp. SI. Mat. 1877, 153: 29) Glej 
»Der Aufmerksame< 1839, No. 59: 30j Trstenjak Vrazu 16. II. 1839: po prepisu dr. 
Prijatelja, 31) Trstenjak Muršcu 16. XII. 1838: Zb. VII, 1: 32) Dopis je anonimen, 
Trstenjaka kot autorja izpričuje koncept Vrazovega pisma Jarniku, Dôla V, 172: 


Češko-ilirskí pravopis na Štajerskem do »Novic«. 659 


auch mit Ausnahme von wenigen, die tiberhaupt nichts billigen, was 
nicht entweder von der Wiege mit ihnen aufgewachsen oder wenigstens 
ihrer Stirn entsprungen ist, eine denkbar allgemeine Annahme,< in 
obljubil, da priobči Šafatíkov članek iz >Ost und West<, ki je res 
sledil dne 21., 24. in 26. julija (št. 87, 88, 89). 

Leykamova tiskarna takrat še ni imela novih črk in je rabila za 
diakritično znamenje pri Trstenjakovi razlagi vejico v navadni legií,): 
pozneje so si pomagali z vejico v poševni legi(-) in evo: dne 19. IV. 
1838 je prinesel v 47. št. »Der Aufmerksame< prvič slovenske glasove, 
tiskane v gajici: »Na den rojstva Niihovega Veličanstva inašega pre- 
svetlega ino premilostivega cesarja ino kralja Ferdinanda I$).< Pesnik 
ni podpisan, a jezik in tradicija govori za Vraza“é). Poševna vejica 
v glužbi diakritičnega znamenja stoji tako visoko, da žali oko. Mogoče 
je dal Vraz drugi slovenski spis v gajici, namreč prigodnico: »Vigoko- 
vrednemu Gospodi Antoni Strajnšaku na den služenja nove meše per 
Mali Nedeli,< sonet z datumom: »Dne 2. sept. 1838<35) radi tega tis- 
kati v Gajevi tiskarni v Zagrebu. Med tem so 8i pa dali vliti tadi 
Leykamovi dediči pri Haasih v Pragi nove češko-ilirske črke z obič- 
nimi diakritičnimi znamenji““). Pri isti firmi je bil naročil črke tudi 
Gaj za svojo tiskarno. 

Rubikon je bil prekoračen, a med prosto ljudstvo 8i še graški 
patriotje niso upali z novim pravopisom, ampak izdali I. 1838. >»Ňovega 
Vedesha sa Slovenze<?7) v bohoričici. Treba je bilo počasi gladiti pot, 
in zidati na uspeh, ki ga je imela gajica v »Aufmerksame<«. Vraz je 
začel prigovarjati Kremplu, naj spiše svoje »Dogodivšine< v novem 
pravopisu?%) in Krempel je postal mladeniško-navdušen pristaš novega 
pravopisa ter zvračal celo germanizme svojih del v bohoričici na »ger- 
manizujoči alfabet<%9: Krempl ni začel le »Dogodivšin<« pisati v gajici, 
ampak jo je širil med narodom ter jo z Muršcem skušal uvesti v šole. 
Za prvo silo 8e je poslužil v svojem delokrogu litografiranih predlog““), 
ter hotel pisati v gajici čitanke za male šole“i). Pisal je distriktnim 
šolskim nadzornistvom v malonedeljski okolici ter poslal 22. VI. 1838 
tudi Muršcu za završko in ptujsko šolsko okrožje oklic, naj se gospodje 
pobrinejo, da uvede dvorska študijska komisija češko-ilirski pravopi8“2): 


33) Cf. tudi Štrekelj, Zbornik SI. Mat. II, 176, o. 1., 34) Slomšek piše 23. IV. 1838, 

da mora biti ta himna Vrazova: po prepisu dr. Prijatelja. — cf. tudi Jarnik Vrazu 

Ltp. Mat. Slov. 1877, 155: 36) Pajk, Kres III (1838), 42—43: 36) Šafatík, ČČM. XII 

(1838., 257: 3%) Vraz Prešernu 1. VIII. 1838, Dôla V, 432: 38) Vraz Jarniku 1838, 

Déla V, 114—175: 39) Muršcu 22. VI. 1838: Zbor. VI. 125: 40) Vrazu 8. VI. 1838: po 

prepisu dr. Prijatelja: 41) I. c. in Vraz Gaju 30. VI. 1838: po prepisu dr. Prijatelja, 
42% 


660 Fr. Kidrič, 


v tem zmislu je pisal tudi konsistoriju v Gradec“) ter pregovoril celo 
Ivana Gottweisa, sodnega oskrbnika gospoščine Malek pri Ljutomeru ““), 
ki je bil nekdaj močen steber dajnčice, da se je potegnil pri Štajerskem 
guvernerju Wickenburgu za gajico45). Caf je razložil ravnatelju graške 
teologije novi pravopis ter nameraval o prvi priliki napisati za nadzornika 
Gruberja traktat o gajici 6). Krempljevemu stremljenju 80 se pridružili 
štirie dekanati“!) a vsi napori niso nič pomagali, konsistorij ni imel nika- 
kega vpliva 4% in dvorna šolska komisija je naročila 12. sept. 1838 47). 
Murku, naj spiše šolske knjige v bohoričici, kar Murka ni posebno 
vznemirjalo. Radi tega je Muršec v jegeni l. 1838. izrazil celo bojazen, 
nili morda Marko nasprotnik napredka v slovenski literatari48). To je 
Murko dne 1. I. 1839 odločno zanikal, povdarjal, da čas za uvedbo 
novega pravopisa v šolske knjige še ni prišel, in da morajo prej knjige 
za narod udomačiti novi pravopis, ter obljubil, da bo rabil v vseh pri- 
vatnih delih gajico“). Maršec in Krempl pa sta še vedno upala, da 
dosežeta svoj smoter. Krempl je prosil Kopitarja blagohotnega posredo- 
vanja 49), Muršec pa je zasukal pomen Murkovega pisma po svoje, kakor 
da bi ta nerad pisal v bohoričici, a se ne upal protiviti ter je prosil 
29. II. 1839 Vraza, naj pove Gaju, da piše kateremu svojih prijateljev 
na Dunaju, ki bi na tihem brez Murkove vednosti izposloval, da se 
naroči Murku novi pravopis. Za slučaj neuspeha pa je hotel Murka 
prositi, da delo preloži do časa, ko »nede več telko protivnosti — te... 
staro čisto potlačeno < 49, Nakane so se izjalovile: Od Vraza še Muršec 
21. VII. ni dobil odgovora“%): Kopitar se je ponorčeval s Kolarja, Šafa- 
fika in Gaja in menil: »Man braucht sich doch nicht zu tibereilen, 
sondern man warte, ob er (Gaj) es auch bei dem Ratsamen anpries“í):« 
Murko pa je delo res odložil... 

Zato pa so Štajerci v tisku širili svoj pravopis. Dne 19. I. 1839 
je prinesel »Der Aufmerksame< prigodnico: »Na den Visokega rojstva 
Njihore c. k. visosti ŇNadvajvade Janeza! Hvaležni Slovenci.< Pesnik je 
bil najbrž Trstenjak, nemški prevod je priložil Vehovar. Za Wickenburgov 
god je napisal neznan celjski pesnik prigodnico v bohoričici, Gabriel 
Seidl jo je pa prevedel na nemškišž). Ti dve prigodnici je prinesel 
»Der Aufmerksame< dne 23. II. 1839 na prvi strani, na drugi pa 
Martin) Tírstenja)k(ovo): »K" preveselem gódi Njihove ekscelencie Matije 


42) Zbor. VI. 126, 43) 1l. c, 44) Košan, o. c. 22, 45) Trstenjak Vrazu 18. in Vraz Gaju 
30. VI. 1838: po prepisu dr. Prijatelja: 46) Caf Kremplu 12. VI. 1838, Zbor. II. 191: 
47) Košan, 0. c. 29: 48) Murko Muršcu 1.I. 1839: Zbor. VI, 124: 49) Muršec Vrazu 
24. II. 1838, Zbor. VII. 137, 50) Muršec Vrazu 21. VII. 1839, Zbor. VII. 138, 51) Krempl 
Muršcu 9. III. 1839: Zbor. VI. 126, 52) Trstenjak Vrazu 23. IV. 1839: po prepisu 





Češko-ilirsko pravopis na Štajerskem do »Novie«. 661 


Constantina grofa Wickenburga, poglavara vojvodstva Šštajerskegu itd itd « 
v gajici. In med slavisti v Gradcu je vše »mermralo na stari pravopis 
in novog hvalilo« 52). "Tudi drug član slavjanskega društva 5%) 8e je 
podpisal pod svojo italijansko prigodnico v gajici: »M. Ticillašič. Dal- 
mata.< Gotovo sta bila napisana v gajici tudi Murščev slovenski hrono- 
graf in pa Trstenjakov sonet za cegarjev god dne 19. aprila, ki ju pa 
» Der Aufmerksame< ni prinesel“í). Vraz je dal istega leta v gajici 
natisniti prigodnico: »Hvala Nj.c. visosti nadvajvadi Joanu ... V Zagrebi, 
Iz k. p. ilir. nar. tiskarne dra Ljudevita Gaja 1839«55) ter izdal v sredi 
istega leta prvo večje slovensko delo v novem pravopisu: >»Narodne 
pesmi ilirske ...< Tadi Vraz se je zavedal, da so na Štajerskem sicer 
»slavisti« vneti za novi pravopis, da pa v narodu še ni dovolj udomačen, 
zato je napisal slovenski predgovor v bohoričici ter tam razložil novi pra- 
vopis. L. 1840. je pisal v »Der Aufmerksame<« Vehovar z gajico dne 
28. I. ime »Dobočin< v pesmi »Gattenliebe< in pa naslove slovenskih 
originalov k svojim nemškim prevodom: 28. II.: Die Freiheit (Slobodnost): 
30. V.: Wahre Liebe (Prava ljubezen). L. 1841. je dal tiskati v novem 
pravopisu Trstenjak 20. IV. prigodnico: >Čuti štajerskih Slovencov na 
preveseli dén rojstva Njihovega cesarsko-kraljevskega Veličanstva Ferdi- 
nanda I. 19. malega Travna 1841« in Vehovar 19. X. naslov originala 
prevodu: »Der ungliickliche Schtitze« (Nesrečni strelec). V zadnji ste- 
vilki z dne 31. XII. se je podpisal še z novim >8< ljubljanski kore- 
spondent: Mathias Brešda. 

Tako je prenehala tiha agitacija za novi pravopis v graškem >»Der 
Aufmerksame«, ki pod tem imenom tudi ni več izhajal. Odslej sta 
storila največ za rajširjenje gajice na Štajerskem ravno v tem oziru 
prononsirani Marko in pa navdušeni Krempl. 

Ko je Trstenjak zvedel, da piše Murko drugo izdajo slovnice res 
v gajici, je pisal Cafa: »Čuda preko čuda, čuda golemoga““)!« Slovnica 
pa je 1. 1843. res izšla v novem pravopisu in v predgovoru je pisatelj 
8voj postopek kratko apostrofiral: 


> Durch die Wahl einiger čechisch-slawischen Schriftzeichen habe 
ich nur den schon in der Vorrede zur ersten Auflage dieser Gram- 
matik, S. X1 von mir angedeuteten Weg, um die Dialekte der West- 
glaven durch eine gemeingchaftliche Orthographie einander zu náhern, 
nun wirklich betreten. « 





dr. Prijatelja: 53) Trstenjak Vrazu 16. II. 1839: po prepisu dr. Prijatelja, 54) Trste- 
njak Vrazu 23. IV. 1839: po prepisu dr. Prijateľja: 55) Kres III (1883), 618), 56) 18. 
XII. 1841, Zbor. II. 223. 


662 Fr. Kidrič, Češko-ilirski pravopis na Štajerskem do »Novic«. 


Istega leta je izdal Krempl v novem pravopisu svoje » Evangelje< in 
leto pozneje svoje »Dogodivšine«. 

Murkova slovnica je širila Gajev pravopis samo med inteligenco, 
Krempljeve knjige pa tudi med pripostim ljudstrom. Ta okolnost nam 
pojasni marsikateri zanimiv pojav: da je kranjska kmetijska družba 
zlasti s Štajerskega dobivala mnogo dopisov v gajici, da je bil Štajerc 
Krempl prvi, ki je pisal »Novicam« v gajici, in da so pisali v novice 
tako kmalu tudi štajerski kmetje v novem pravopisu. 


Dr. Franc Kidrté. 





1 


Zu der Kapiteleinteilung und einigen Stellen der Didascalia 
Apostolorum. 





Bevor ich im Jahre 1903 teils in den stillen Räumen der Amôro- 
stana, teils im lauten Getriebe der Weltstadt Mailand einige Wochen 
lang eines hôchst angenehmen und fórderlichen ovugiloloveiv mit Ihnen, 
hochgeehrter Herr Jubilar, mich erfrenen darfte, hatte ich auf der alten 
Kapitularbibliothek in Verona den von mir oft und lange benutzten 
Palimpsest mit den kostbaren Resten der lateinischen Úbersetzung der 
Didascalia Apostolorum, der Canones Apostolorum und der #gyptischen 
Kirchenordnung wieder einmal eingesehen, um mehrere von Rezensenten 
meiner editšo princeps (Teubner 1900) in Frage gezogene Stellen aber- 
mals nachzupriifen und womóglich endgtltig zu erledigen. Denn trotz 
aller auf die Entzifferung aufgewandten Zeit und Múhe lieb der Umfang 
des Erhaltenen (80 Seiten zu etwa je tausend Buchstaben), die meist 
recht schwierige Lesbarkeit der seinerzeit durch allerlei Reagentien £e- 
bráunten oder darch sonstige Einfliisse verdunkelten, mehrfach auch 
wurmstichigen und ltickenhaften Blátter, ferner die Ungunst des in den 
Herbstmonaten oft regenreichen lombardischen Himmels, endlich die 
Schwierigkeit des Textes, zu dessen vollstindiger Úberlieferang im 
Syrischen eine Úbersetzung ins Deutsche fehlte, mir selbst noch manche 
Bedenken tbrig, die ich zu erledigen trachten wollte. 

Einiges von dem damals Ergehenen mit besonderer Ausflihrung der 
strittigen, nicht unwichtigen Frage ber die Kapiteleinteilung der latei- 
nischen Úbersetzung môchte ich zu dem Ihnen gewidmeten Festbande 
beistenern, indem ich hoffe, da“ der Gegenstand Sie, hochgeehrter Herr 
Hofrat, dessen letztes, groBes Werk Psaltersum Bononiense sich hin- 
sichtlich des Forschungsgebietes mit dem Inhalte des im Folgenden 
Gebotenen bertihrt, einigermaĎen interessieren werde. Meine Bemer- 
kungen scheinen mir auch deshalb nicht unzeitgemäl noch tberfliissig 
zu 8ein, weil inzwigschen, abgesehen von kleineren Beitrágen, zwei neue 
wichtige Publikationen von Kennern erschienen 8ind, námlich »lie 


004 Edmund Haaler, 


syrische Didaskalia, tibersetzt und erklárt von Hans Achelis und Johs. 
Flemming, Leipzig Hinrichs“sche Buchhandlung 1904< und die lang- 
erwartete Ausgabe des rortrefflichen, leider kúrzlich verstorbenen Fy. 
H. Fank: Didascalia et Constitutiones Apostolorum, Vol. I. und Vol. IL 
Testimonia et Scripturae propinguae. Paderbornae in libraria F. Schoe- 
ningh 1905/6. 

Wenn der eben Genannte in seiner Vorrede S. XI das Vorhanden- 
sein der Kapiteleinteilung in der lateinischen Úbersetznng und im grie- 
chischen Originale folgendermahen leugnet: Versto syriaca .... Didasca- 
lam in capita digestam tradiť. Nemo autem non videt, partitkonem, 
guam ezhibet, non auctoris esse, sed interpretis vel alicutus librarii. 
Auctor 1pse scripturam non sn partes disposuisse videtur. Versto la- 
tina saltem omni partitione careť, so ist er zu dieser irrigen An- 
sicht wohl dadurch verftihrt worden, daŠ die Titel des I. und II. 8y- 
rischen Kapitels beim Lateiner in der Tat fehlen. Er hat aber weitere 
noch erhaltene Reste dieser Art im lateinischen Texte selbst, besonders 
aber die zahlreichen in meiner Ausgabe gemachten Vorgchlige zur Er- 
gänzung solcher Titel nicht beachtet. 

Direkt in den fortlaufenden Text der Didaskalie eingefigt und mit 
gleicher Tinte geschrieben ist die offenkundige Kapiteltiberschrift XXX 
13 fg.: Ouoniam ezpedíť | numguam deesse ab ecclesia, diese enspricht 
dem 13. Kapitel der syrischen Ubersetznng, das nach dem coďez Par+- 
sinus 80 lautet: ľastructio populi, ut assidui sinť se congregantes in 
ecclesia (nach Funk, "Belehrang an das Volk, da es an der Versamm- 
lung der Kirche eifrig teilnehmen sol" nach Achelis-Flemming 1). Ebenso 
bietet der Palimpsest gegen Ende des 7. syrischen Kapitels XXI 11 fg. 
vor dudite, o episcopi und dem grolšen Zitate aus dem IV. Buche der 
Kónige 21, 1—16, dem II. Buche der Chronik 33, 11 fg. und dem 
funfzehn Paragraphen umfassenden Gebet des Manasses, Wovon lateinisch 
nur Reg. IV 21, 1—14 (/ereďitatis meae) und vom Gebete des Manasses 
die Paragraphen 14 und 15 erhalten sind, einen eigenen Abschnitt mit 
der Úberschrift De Manasse, die beim Syrer fehlt: doch hat dieser 
vor dem letzten Stiicke das Lemma: “Gebet Manasses", das beim Lateiner 
hôchst wahrscheinlich gefehlt hat. Auch XXXV 9 findet sich im 
Palimpsest von erster Hand geschrieben: Gualis ďebet esse diaconus, 
offenbar entsprechend dem Untertitel des 16. syrischen Kapitels De 


ciaconibus. 





1) Ebenda S. 183 findet sich die sehr breite Fassung dieses Titeľs nach dem 
cod. h (Harristanus) und die knappere nach dem cod. c (Cantabrigiensis: »An das 
Volk, fleiŠig in der Kirche zu sein<). 


Zu der Kapiteleinteilung und einigen Stellen der Didascalia Apostolorum. 665 


Mehr Kapiteltiberschriften und Unterabschnitte ergeben 8ich aus der 
Beachtung der umfangreicheren Lticken, die der Palimpsest besonders 
vor grôberen, meist tlber den Rand vorspringenden Anfangsbuchstaben 
einer neuen Partie aufweist. DaB diese jetzt leeren Stellen durch mi- 
niierte Titel oder Úbergánge ausgefúllt gewesen waren, ergibt sich un- 
zweideatig aus den mit der Diďascalia aufs engste verbundenen Resten 
der Canones Apostolorum und der #gyptischen Kirchenordnung. [ch 
habe bereits in meiner Ausgabe diese Lticken von Spalte LXV ab ans 
dem zum Teil uns noch erhaltenen griechischen Originaltexte oder aus 
der koptischen und der äthiopischen Úbersetzung auszuftllen versucht, 
80 durch die eine Vorschrift oder Antwort einleitenden Wendungen: 
lacobus diziť (LXV 4), Matthaeus diziť (daselbst 14) usw.!j. Auch LXVIII 
13 ist ein Titel ausgefallen, der, wie ich bereits a. O. S. 103 bemerkt 
habe, nach MaBgabe des Ranmes De eptscopo (vielleicht aunch De epi- 
scopo ordinando) gelautet haben wird: denn fúr die wortreiche Úber- 
schrift bei Ludolf (Aď suam historiam d4ethtop. commentaršus 1691) 
pag. 323: De ordinatione Episcoporum et ritu Eucharistiae fehlt im 
Palimpseste der Ranm. Úber die Ausftillnng áhnlicher Lúcken in den 
Spalten LXXI 1, 9, 20, LXXII 6, LXXY 3 fg., 9 fe., LXXVI 3, 6 fe., 
13 fg., 28 fg., 35, LXXVII 4 fg., 17, 23, 31 fg., LXXVIII 2 fg., 1 fg., 
14 fg. verweise ich auf die Bemerkungen im kritischen Apparate mei- 
ner ÁAusgabe. Alle diese Partien waren in der alten Handachrift wie 
sonst oft miniiert gewesen und wurden bei der Scheuerung, Befeuchtang 
und Gláttung des Pergamentes vor dessen abermaliger Úberschreibung 
vôllig hinweggefegt. Sie enthielten aber ohne Frage weitere Kapitel- 
tiberschriften des Textes. So entspricht gleich die 13—15 Bauchstaben 
umfassende Liicke der Didaskalie-Úbersetzung IX 6 dem 4. Kapitel des 
Syrers: Docet, gualis esse debeať, gui in eptscopatum eligitur, et guales 
etus mores esse debeant (Lehrt, wie beschaffen der sein soll, der fir 
das Amt des Bischofs gewählt wird, und wie sein Wandel sein soll“. 
In der lateinischen Úbersetzung dirfte bloB De episcopi víťa (oder 
morib.) gestanden sein: war der jetzt leere Raum darch die Schrift 
nicht ganz ausgefúllt gewesen, so wäre auch an: De eptscopis oder 
De episcopatu zu denken môglich. Die jlingeren Constiť. Aposť. setzen 
hier, mit Ileol 8 TúV čivaxónwv oÚrws ňxoúcauev beginnend, in minder 
entsprechender Weige den Beginn des zweiten Buches an. Anch XXXVI 





1) Bedauerlich ist, daB LXVII 30 mit Amen der Text der Canones im ersten 
Viertel dieser Zeile abbricht und in der folgenden die Einleitung zu der sogenannten 
gyptischen Kirchenordnung an 20. Stelle mit Ea anhebt. Hier fehlt ohne Zweifel 
eine längere und flir die Komposition des Ganzen wichtige Úberschrift. 


666 Edmund Haaler, 


31 klafft zwischen dem SatzschluB očaudiens e# und dem in der nách- 
sten Zeile an 5. Stelle beginnenden St guts aulem orfanus fuerit ejne 
Liicke von 16—20 Buchstaben, flir deren Ausfllung ich schon in meiner 
Ausgabe: De educatione orfanorum vorgeschlagen habe. Die Fassung 
des 17. Kapitels beim Syrer: De orphanis parvulis educandis (»Úber die 
Erziehung der jugendlichen Waisen<) tlbergschreitet den Umfang der 
Liicke, auch ist das Attribut parvulus nicht vôllig im Einklang mit dem 
Inhalt des Kapitels selbst, das die Versorgung der mannbaren Waisen mit- 
beriicksichtigt (XX XVII 2, 15 ff.). Es wird daher dieses Deminutiv weder 
in der lateinischen Úbersetzung noch im griechischen Originale vorhan- 
den gewesen s8ein. Weiter bricht NXXVIII 28 die Zeile mit gľorifica- 
bitur zu frúh ab, während in der folgenden Eptscopt eine stärkere und 
vorgpringende lnitiale aufweist, also einen nenen Absatz markiert. Da 
der Zwischenraum von 8—12 Buchstaben wieder weit kleiner ist, als 
da er die Úberschrift des 18. syrischen Kapitels: Owod non decet 
acxipere munera eleemosynarum ab eis, gui sunt reprehenstbiles (> DaB es 
nicht recht ist, Almosen von solchen anzunehmen, die tadelnswert sind<) 
fassen kônnte, so dúrfte der Titel im Lateinischen knapp De ellejemo- 
synis gelautet haben, wonach in der griechischen Vorlage IIeoi čien- 
nowvvôv (oder ovvevopopóv) gestanden sein wird. ln auffálliger Weise 
fehlt aufšerdem XLVII 84 im Palimpseste eine ganze Zeile, die dem 
26. Kapitel des Syrers: De činculis Deuteroseos Dei (Úber die Fesseln 
der Wiederholung des Gegetzes Gottes") entspricht. Der Lateiner diirfte 
gie, wie ich schon a. 0. vermutet habe, durch: De vtnculis secundationts 
legis ausgefullt haben : denn so úbersetzt er IL Z und L 25 das griechische 
devrégpwGi5 vúuvv (Fevreovróuiov). Beachtenswert ist auch die Lticke 
1, 22 zwischen sculptrli und dem in der náchsten Zeile dnrch gróBeren 
und vorspringenden Anfangsbuchstaben hervorgehobenen Propterea: den 
etwa fehlenden 1/—25 Buchstaben, welehe hier (vor der eigentlichen 
Ausflihrung ber die dem jtidischen Voľke nach der Anbetung des gol- 
denen Kalbes auferlegten Opfer- und Reinigungslasten) eine dem Haupt- 
titel dieses Kapitels synonyme Fassung oder einen passenderen Untertitel 
geboten haben diirften, entspricht beim Syrer nichtgs. Endlich ist LXIV 33 
nach 4men diese Zeile zur Ifälfte und das náchste Paar vollstándig fir 
die wohl miniierte Subgeriptio frei gelassen. 

Anderseits fellen in den uns erhaltenen Partien der lateinischen 
Úbersetzung weniger nôtige Unterabteilangen des syrischen Textes, 80 
XXXII 32 zwischen cuius gradus digna efľecta est und Ouae autem Dle)o 
placere vulť riduu der im syrischen 15. Kapitel stehende Untertitel: 
«Úber die beschcidenen Witwen", ebenso XXXIII 34 »DafR es sich fr 


Zu der Kapiteleinteilung und einigen Stellen der Didascalia Apostolorum. 06067 


die Witwen nicht geziemt, irgend etwas zu tun ohne Befehl der Bischófe« 
und za XXXIV 19 der weitere, so lautende: »>Zurechtweisupg der unbot- 
mäfBigen Witwen<. Auch der vom Syrer im 20. Kapitel angesetzte eigene 
Abgchnitt “Bekráftigung dessen, was die Auferstehnng betriíft, auch aus 
den Schriften der Heiden" findet im lateinischen Texte XXXIX 33, der 
die Worte cum prímus resurrezeriť mit den folgenden Nam vos, gut ex 
gentibus vocalé estis, scitis formell eng verknipft, keine Bestätigung. 
Wichtiger ist, daB der Lateiner mehrere, darunter einige unpassend 
angebrachte Kapitel der syrischen Didaskalie nicht kennt. Zwar lábBt 
es sich nicht feststellen, ob das erste Kapitel des Syrers De lege stmplici 
et naturali im Palimpseste vorhanden gewesen ist oder nicht: denn I1 
beginnt mit den sehr schwer lesbaren, weil miniierten Anfangeworten des 
Textes selbst Dle): plantatio utneae, cat(h)olica ecclesia 1). Aber sicher fehlt 
das sehr wortreiche II. syrische Kapitel in der lateinischen Úbersetzung , an 
der entsprechenden Stelle II 33 findet sich námlich (vergehentlich um ein 
Wort zu frtih) bloB ein ganz kleiner, flir zwei Zeichen hinreichender Raum 
zwischen ea und Agimus portate ansgespart, wie ein solcher vor jedem 
neuen Satze oder Gedanken frei gelassen ist. Ingbesondere ist die ganz 
willktrliche und sinnwidrige Einteilung in dem syrischen Texte, dessen 
1. Kapitel Ad episcopos die Aufzáhlung der Eigenschaften eines Bischofs 
mit den Worten ni Úsreponrixoúc der Const. Ap. II 24 abbricht und 
dessen 8. Kapitel Erhortationes ad emscopos, guomodo se gerere debeant 
(Ermahnungen an die Bischôfe, wie sie sich recht betragen sollen") 
mit der Fortsetzung desselben Satzes 1) oivópÄvyac anhebt, vom Lateiner 
durchaus vermieden worden:, denn XXIV 30 sind die entsprechenden 
Worte non superbos, non vino multo dediťos, wie dies der Zusammen- 
hang und die Gedankenabfolge erheischt, in keiner Weise zerrissen, 
gondern aufs engste miteinander verbunden. Auch das 24. Kapitel des 
Syrers: De constitutione ecclesiae. Refert sterum apostolos congregatos 
futsse ad offendicula corrigenda ( Handelt vom Zustand der Kirche und 
zeigt auch, daB die Apostel zur Riehtigstellnng von [allerhand] Arger- 
nissen zusammenkamen") fehlt in ungerer Úbersetzung XLIV 20. Demn 
obschon nach ďepraedabant am Zeilenende noch ein paar (3—4) Buch- 
staben hätten Platz finden kônnen, so lehrt doch s80wohl die Fassung 





1) Der Titel der ganzen Schrift (nach 111 und XLVII 31 vom Úbersetzer wohl 
als Doctrina Apostolorum bezeichnet) dilrfte auf der Rectoseite jenes Blattes des alten 
Kodex, das die Fastentafel von 439—494 enthält und in der jtingeren Isidorhand- 
schrift die Zahl 89 trigt, miniiert verzeichnet gewesen sein. Vielleicht stand auf 
der Versoseite desselben Folio der Index aller Kapitel gleichfallgs miniiert und 
darunter das Incipiť mit dem Titel des I. Kapitels, das vielleicht beim Lateiner 
auch das nicht umfangreiche II. des Syrers mitumfaSte. 


608 Edmund Haaler, 


des unmittelbar darauffolgzenden Nos autem .... revertebamur sterum 
ad ecelesias sowie der Umstand, da8: Nos weder grôRere Initiale zejgt 
noch auch tiber den Rand vorspringt, daĎ hier urspringlich kein Ab- 
gchnitt angesetzt gewesen war. Endlich wird der durch das 25. syrische 
Kapitel (Refert tterum apostolos ad ecelesias se convertisse easgue stabi- 
livisse, "Zeigt, dal die Apostel sich von neuem den Kirchen zuwandten 
und sie ordneten") nicht sinngemäŠ geschiedene Text im Lateinischen 
XLV 9 (catholicam hanc Doctrina(m) | scribentes mit dem folgenden et 
tractatum consilú nostrí) aufs innigste verknipít. 

Wir kônnen daraus ersehen, da auch die lateinische Palimpsest- 
Úbersetzung die fir die Úbersicht ber den umfangreichen Stoff begueme 
Kapiteleinteilung schon besafi. [eh môchte ferner annehmen, daRB bereits 
die griechische Vorlage, die der Lateiner fast wortgetreu tbertrug, die- 
selbe Disposition aufwies. Sie umfaft aber, wie sich aus dem obigen 
ergeben haben dúrfte, weniger Titel und ist mehrfach sinngemäBeri), 
natlirlicher und knapper als ihre Weiterbildung in der syrischen Didaskalie. 

Nur anhangsweise môchte ich gleich hier hinzufigen, daB die neuer- 
liche Vergleichung all der von den Kritikern meiner Ausgabe besproche- 
nen, verbesserten oder geänderten Stellen fast ausnahmslos die Richtig- 
keit meiner Lesungen und Angaben bestätigt hat. Ich fand nur folgende 
Verbesserungen Wendlands und P. Corssens (Berl. Phil. Wochenschrift 
1900, Sp. 1189 ff. und 12201.) im Palimpsest selbst bezeugt vor: zu 
XII 4 partictpes efľecti, worin die Zeichen /f, c und : minder deatlich 
sind, XVII 10 reguiescent, wie ich selbst schon vermutet hatte, statt 
et guiescent, LII 32 gubernat, vincula autem (die gerade dartiberstehende 
Zeile der Isidorhand stôrt sehr) und LAIII Z pertinacels) sectari. Einige 
Korrekturen stammen ferner schon von der bessernden Hand (2. corr.), 
die wegen der Feinheit ihrer Sehrift noch weit 8chwerer lesbar ist als 
die erste, sie hat XVIII 24 ovis wahrscheinlich aus vos korrigiert, viel- 
leicht auch % nachträglich zu e geändert (oves Nestle), XXIV 2 soľlus, 
wie es scheint, in -os verbessert, XXXIX 0 tam vor per Esetam guam 
tiberschrieben und XLVI 15 das von mir vorgeschlagene ingerebať wohl 
aus geretur hergestellt. 

Bei aller Anerkennung des Scharfsinngs und der Gelehrsamkeit der 
genannten Kritiker môchte ich doch noch bemerken, dať manche ihrer 
Vorschläge nicht volle Ricksicht auf die eigenartige Latinitát des Úber- 
setzers nehmen und von Funk ôfters wohl nur deshalb, weil er einen 
leicht lesbaren Text bieten wollte, aufgenommen worden sind. Anders 





1) Eine Unterabteilung erscheint um einen Satz zu friih IV 18 fg. (vor Ergo). 





Zn der Kapiteleinteilung und einigen Stellen der Didascalia Apostolorum. 609 


freilich liegt die Sache z. B. bei seiner Lesung auf S. 28 (VIII 21 zu 
Const. Ap. 110): Ne autem sts litigiosa ad omnes, prace cetera adversus 
virum tuum, wo er statt des handschriftlich durchaus gesicherten prae- 
terea Corsgens Vorgchlag (a. O. Sp. 1226) aufnimmt und diesem folgend 
prae cetera dem udlicra im Texte der Consť. unter Hinweis auf Rônsch, 
Itala und Valgata S. 412 gleichsetzt. Hier finden sich jedoch nur die 
paar bekannten Fälle des vulgáren Gebrauches von prae mit Ace. statt 
Abl., wie Petron 39 prae mala sua, nicht aber Beispiele flir prae cetera. 
Ich habe dagegen, was Corssen und Funk entgangen zu 8ein scheint, 
bereits in meiner Abhandlung »Eine lateinische Palimpsestúbersetzung 
der Didascalia Apostolorum« in den Sitzungsberichten der k. Akademie 
der Wissenschaften in Wien, phil.-hist. Klasse CXXXIV, 11. Abhandlung 
im AngchluŠ$ an Rôúnsch S. 346 das tiberlieferte praeterea alg semasio- 
logisch bemerkenswert und synonym mit tnprímis, praecipue u. ä. erklárt 
und nicht nur auf die Belege in den Digesten XXXI 34, 5, L “,.16, 
sondern auch auf die gleiche Verwendung dieses Wortes in der Didaskalie 
selbst XXX 8: St autem egenus — superveneril et praeterea (zudem, zu- 
mal) senior aetate hingewiesen, eine Stelle, die sowohl Corgssen als auch 
Fank (S. 168, Z. 20 fg.) fir darchaus heil ansehen. DabB tibrigens praeterea, 
entsprechend dem ganz gelňufigen praeter cetera (-05), praeter omnia (-es), 
wenn mit ea, cetera oder omnia das fiir den Schreibenden minder Wichtige 
bezeichnet wird, diese steigernde Bedeutung erhalten kann, ist unschwer 
begreiflich und láŠt sich auch an dem Gebrauche von praeter (dartiber 
hinaus, mehr) guam bei Plautus Pers. 366 (virgo atgue mulier .... mala) 
guae praeter sapiet guam placet parentibus, Merc. Prol. 95, Ter. Hant 59 fg., 
ferner dem von praetersre gleich praetre, superare, vincere: Varro 
R. R. 1 1, 10: hos nobilitate Mago Carthaginiensis praeterút, Iny. in 
- Sall. 2, Ov. Pont. IV 7, 51, Vell. I 17, 7 und an der Verwendung von 
adeo gleichfalls mit steigerndem Sinn und der verwandten des deutschen 
»zudem« gleich »tlberdies< (snsuper) vôllig klar machen. 

Damit muR ich meinen Beitrag, den ich als dógic dAlyn re pilý Te 
zu diesem Festband betrachtet wissen môchte, abschlieten. Zugleich 
benttze ich die Gelegenheit, um anzufligen, da ich mir eine Behand- 
lung der bisher noch nicht gehórig besprochenen paläographischen und 
sprachlichen Eigentlimlichkeiten dieger achtzig Spalten und weitere 
Beitráge zu ihrer Kritik und Erklárung vorbehalte. 


Wien. Edmund Hauler. 





Pravlast Slovanú a archaeologie. 





Vydávaje I. díl svých Slovanských Starožitnosti, v némž je ptiro- 
zené otázka po pravlasti Slovanú jednou z hlavních rozprav, nemohl 
jsem 8e vyhnouti theoriím, které se této otázky dotýkaly se stanoviska 
archaeologického, zejména theorii prof. J. L. Píče, jenž pred tím nčkoli- 
kráte na ni archeologicky odpovédél. Učinil jsem tak na str. 477 a 
hlavné na str. 507 a násl. témito slovy: 

»Prof. Pič vycházi z predpokladu, že bronzovou kulturu spolu s 
»obfadem spalování pľinesli do Evropy z Asie Arijové, ktefí pčišedše 
»>koncem doby pľechodní do strední Evropy, rozešli se na 86ver, do 
> Alp, do Italie a na Balkán, všude tam, kde pak vznikla samostatná 
>centra kulturní. Část jich zústala sedčti na Dunaji v Uhrách, a to 
»byli Praslované ve své první kolébce dunajské!). Zde vyvinali si 
»starší fasi bronzové kultury a odsud kolem r. 800 (nebo mezi r. 800— 
>600) odešli prľes Moravu do Lažice a Slezska, kde se usadili2), — 
sto byla druhá kolébka, — vyvijeli kulturu svou dále ve známou 
»fasi lužickou, slezskou atd., až konečné oblast jejich za vlivu latén- 
»gkého a flmského vzrostla a sesilila tak, že Slované nastoupili novou 
» pouť do blízkých i vzdálených končin Evropy. Odtud osídleno bylo 
>znovu Podunají a Balkán, odtud celá polovina Germanie, odtud vyšli 
>i lešští a ruští Slované a zaplavili po vpádu gotském východní 
»>Evropu. Podle prof. Píče vl all. stol. po Kr. ješté Slo- 
>vanú za Vislou nebylo, Venedi Pliniovi, Tacitovi a Ptole- 
„maiovi nejsou Slovanéš). V té včci Safatík a jeho následovníci 
„jsou na omylu. To jest asi obsah theorie Píčovy, jak jej mužeme 
>z dosavadních praci a výroku skonstruovali. < 

Po vytišténí této stati 1904 vyšel V. svazek »Starožitností zemé 
České« od prof. Píče, (Praha 1905), včnovaný speciálnč otázkám nej- 
starší periody slovanské archaeologie a v ném autor znovu odpovídá 





1) Památky archeologické XVII. 538, XVIII. 633, XIX. 588. 


2) Výzkum XCIII, Pam. XVII. 538. 
3) Výzkum XCV, Pam. XVII. 365, 536, 538, XIX. 588, XX. 1b, 160. 


Pravlast Slovanú a archaeologie. 611 


na otázku kolébky s hlediska archaeologického. Odpovčd zní pončkad 
jinak nežli dfive, ale pľece tak, že v celku je to totéž: první centrum 
Slovanú bylo v Podaunají, druhé vyvinuté a hlavní ve východní Germanii. 
Zejména dlužno upozorniti, že i v tomto posledním svazku svého velkého 
díla ponechává prof. Píč úplné v platnosti své vývody a doklady 
historické o podunajské kolébce Slovanú, vyslovené ve 8vazcích pľede- 
slych. Slovem, celou starou thesi o kolébce na Danaji ve smyslu tradice 
kijevského letopisu ponechává státi a svúj starší svrchu vyložený výklad 
méní jen potud, že nemluví více o r. 800, jako dobé, v níž Slované z 
jihu náhle pľešli na sever, nýbrž vykládá, že už odedávna se šírili na 
Labe a Odru tak, že vlastné kolébkou jejich stal se pak celý kraj východní 
Germanie spolu s pľiléhajícím Podunajim. Totéž má v nedávno vyšlém 
némeckém prekladu svého díla (Die Urnengráber Bôóhmens. Leipzig 1907). 
Hlavní základnou pozdejšího rozvoje Slovanstva je mu tedy východní 
Némecko a to kraj mezi Vislou, Labem a Sálou. Odtud šírili se Slo- 
vané z části znovu na jih (do Moravy a do Čech), z části dále na západ, 
nejvice ovšem na východ. Ale postup na východ neudál se pred VI. 
stoletím po Kr. Za doly gotského panství Slované nebyli jesté za 
Vislou, Venedi Pliniovi, Tacitovi a Ptolemaiovi k nim proto nepattí. 
Slované podle nejnovejšího výroku prof. Píče, žili ve východní 
Germanii v jazykové a kalturní jednoté až do VI. stol. po Kr. 
Tu se teprve rozpadli na západní, jižní a vychodní a tu teprve 
vychodní vstoupili na púdu za Vislou a osadili vychodní 
Evropu!). Archaeologickym prúkazem této these — mimo známé histo- 
ricko - linguistické dúvody o vychodisku z Podanají (letopis kijevský, 
Boguphal, slov. nomenklatura, jméno Dunaje v slov. písních, kfest sv. 
Jeronýma a pod.) je prof. Pičovi vznik a rozšírení hrobú známych v 
stčedoevropské archaeologii pod jménem pohtebišť typu lužického 
a slezského. Ty vznikly u Dunaje, kde prof. Píč predpokládá jejich 
prototypy, a vyvinuly se pak v známou a mohutnou kulturní oblast ve 
východním Némecku. 

Kdokoliv se 8 rozvahou obírá slovanským pravčkem na základé 
materiálu historického a jazykového, musí, myslím, nabýti presvedčení, 
že tato these predního a velmi zasloužilého českého archaeologa s 
hlediska historického a linguistického nemúže byti správná. Sám jsem 
proti tomu snesl a vyložil fadu dúvodú na každé druhé stránce I. díla 
svých Slovanských Starožitnosti. Nepotfebuji proto a nechci také jich 





1) Srv. Pič Starož. V 200 sl., 208, 219 sl., 215, a zejména jeho ném. preklad 
Urnengráber 253 sl. 


072 L. Niederle, 


zde opakovati ani uvádéti další na dúkaz toho, že these, podle níž 
Slované púvodné vyšli z Podunají, a pred VI. stoletím po Kr. nesedeli 
ješté na východé Visly, podle níž rozsahlé pláne Mazovska, Bélorusi, 
Malorusi a Veliké Rusi byly od Slovanú zaujaty teprve od VI. století 
po Kr., je néco nemožného, ahsurdního pro každého, kdo pravék Slo- 
vanstva neluští jen jednou formali, jednou nankou ale výslednici získa- 
nou z vývodú všech účastnéných nanuk. 

Zde chci poukázati stručné jen na to, proč ani vyvody archaeolo- 
gické nepokládám za správné. 

Uznávám v 8ouhlase s prof. Píčem slovanskost hrobú rázu lužického 
a slezského, nebo správnéji Ťečeno, mám je aspoň mnohem pravdé- 
podobnéji za slovanská, než za germanská nebo gallská (sry. mé 
Starožitnosti I. 506). Ale s dalšími vyvody jeho these souhlaaiti 
nemohu. 

Predné není možno doložiti dnes náležitými archaeologickými dú- 
vody existenci I. etapy slovanské na Dunaji, a sice práve v téch kon- 
činách, kam prof. Píč svými historickýni doklady pro podunajskou 
kolébku Slovanú je uvádén, totiž v dolních Uhrách a v Pannonii. O 
dolnich Uhrách a Pannonii mluví tradice v kijevském letopise a u 
Boguphala, tradice o sy. Jeronýmu, na dolní Pannonii a Banát ukazují 
stará jména Bustricius, Pelso, Pathissus, Tsierna, Bersovia, jichž se prof. 
Píč stále dovolává. Ale zde v jižních Uhrách, kde je ostatné jediné 
s dostatek podminek pro pro počáteční rozvoj veľkého národa, není 
prototypú kultury lužickoslezské, není první fase hrobú 
tohoto rázu, jež bychom tam nutné čekali. Neboť kultura spec. kera- 
mika, která tam v dobé bronzové, a starší prechodní panuje (t. zv. 
»pannonská<) je ve formách i v dekoraci néco z cela jiného, co v pľímé 
genetické souvislosti 8 keramikou lužickou na severn není. O tom se 
každy pľesvedčí snadno, prohlédneli poslední knihu M. Wosinského 
»>Die inkrustierte Keramik der Stein- und Bronzezeit< (Berlin 1904). 
Jsou sice na obou stranách nekteré společné prvky napť. bradavcovité 
vyčnélky, ale ty jsou současné i jinde, vznikly jinde, a pľišly sem do 
Uher i na sever z jiného centra (stfedomoťského). Prof. Pič dobe cítil, 
že je zde v odporu archaeologie s jeho historickými vývody, a spokojuje 
86 8 tím, že 8e dovolává nékolika málo nálezú ze severních a 
stfedních Uher príbuzných typu lužickému (Pilin, Hatvan, Smolenice, 
Pokoradz). Ale tyto severonherské nálezy, pokud jsou vúbec starší 
(jsou tam též, pokud vím, nálezy mladší obdobné typu slezskému) jsou 
tak fidké, že nemohou sloužiti za archaeologický doklad pro podunaj- 
skou kolébku Slovanú, zejména, když parallelní historické doklady 


Pravlast Slovanú a archaeologie. 613 


Píčovy soustfedují se na Uhry dolní, kde lužické keramiky vúbec neni, 
a když v Čechách i na Moravč právč tato »nejstarší fase< keramiky 
žlábkované a s vypnulinami (Buckelurnen) chybí tak, že vlastné tento 
typ prof. Píčovi z Nčmecka >pľeskakuje< do Uher!). To mnohem 
spíše pochopuji a uznávám stanovisko L. Čerrinky, jenž hledá púvod 
lužické kultury na Moravč a v sousedství, neboť tu je aspoň náležitý 
archaeologický starý materiál a velmi zajímavé tfľebas ješté ne dosti 
objasnéné spojky 8 kultarou doby ptechodní?). Ale prof. Píč tohoto 
materiálu pro Uhry dnes nemá, jako jej nemé] pľed 10 lety, kdy sám 
ještč otevľené po svých dokladech ex historia pľiznával, že »mu archaeol. 
doklady chybčjí, neboť staré nálezy uherské jsou rázu cizího, neslo- 
vanského<« (Pam. XVII. 538). 

Prof. Píčovi nepodaľilo se dosud doložiti archaeologicky, že Slované 
vyšli z Podunají, nedoložil zde první, nejstarší fase lužických hrobú, — 
posito, že jsou tyto slovanské. Prof. Píčovi se však podaľilo sebrati, 
roztfiditi, territoriálné ohraničiti a propracovati materiál téchto hrobú v 
Čechách i v Némecku, a ukázati nezvratné, že tam je jejich hlavní, 
velké centrum a že odtud se šífily dále. Ne to, že byla kolébka Slo- 
vanú v Podanají, ale to, že Slované odedávna soustfedeni byli v celé 
východní Germanii, — mél býti proň jediný správný závér z daného 
materiálu. V tom leží také hlavní kus positivních výsledkú velké 
práce jeho, — ale thesi o kolébce podunajské nutno pľi tom ostaviti 
stranou. 

Vyslovujili se souhlasné 8 touto částí these Píčovy, nechci tím fíci, 
je ji 8mahem a plné pľijímám. Souhlasím zde s prof. Píčem potud: 
pripustímeli slovanskost lužickoslezských hrobú“), vidíme vskutku, že 
už v prúbéhu celého I. tisiciletí pľed Kr. atvorilo se mezi Labem, 
Dnnajem a Vislou velké stfedisko slovanské. Ale po mém minční, bylo 
by zase nesprávno 80uditi, — a to stanovisko zaujímá prof. Píč v další 
části své these svrchu vyložené —, že kromé tohoto centra Praslovanú 
jinde nebylo, speciálné že nebyli na východ od Visly. Soudím, že 
byli zde a sice už daleko rozšífeni na východ a severovýchod, jenom 
že knltura této časti vypadá pod vlivem svého zapadlého prostľedí a 





1) Píč Starož. V. 25, 31, 32. 

2) L. Červinka »>Kdy zalidnili Slované Evropu strední? « (Časopis mus. Olom. 
1907. 66 sl. Podobné jako on vykládávám ve svých pfednáškách na universitô 
vznik kultury lužické z podkladu keramiky terramarní na obchodní cestô moravsko- 
oderské. 

3) Mám stále jisté pochyby, ale doufejme, že je další nálezy a práce od- 
straní. Zatím sr. mé Slov. Star. I. 508 sl. a Č. Čas. Hist. 1906. 6. 

Festechrift fúr Jagic. 43 


674 L. Niederle, Pravlast Slovanú a archaeologie. 


pod vlivy černomoťskými a orientálními jinak než západní, lužicko- 
slezská, vzniklá hlavné pod vlivem stykú adriatickych a italských. 

Prof. Píč nechce pripustiti u Praslovanú tuto principielní pradávnou 
kulturní rozluku, ač je už a priori zcela pľirozená ba pľímo dána a 
žádána pomčry geografickými (sry. jen úkol velkých fek), a ač sám 
na jiných stranách s podobnou archaeologickon bipartici operuje !). Trvá 
na slovanskosti výlučné lužickoslezských hrobú vychodního Némecka 
a to ho vede pak k nemožnému závéru, že Slované nebyli pred VI. 
stol. pokr. na východe Visly, že nejen Herodotovi Neuťi, ale ani Venedi 
Pliniovi, Tacitovi a Ptolemaiovi, a ovšem ani Velti, Zaboci, Suobeni 
posledního zpravodaje nemohli byýti Slované. To je však pro mne z 
ľady historických a linguistických dúvodú predstava nepľijatelná, jak 
podrobné ve svých Starožitnostech vykládám. A vzpomeňme jen, abych 
aspoň nčco uvedl. že Jordanis už ped VI. stol. zná na východ od Visly 
až po dolní Dnépr veľky národ Slovanú, že týž historik uvádí pňímo 
v Rusku Slovany už ve IV. stol. za doby gotského Vinithara a Herma- 
narika, že Prokopios v VI. stol. mluví o nesčíslnýych kmenech slovan- 
ských nad Azovským mofem! A to ge vše zde môlo vzíti z Germanie 
teprve V—VI. století po Kr., aniž by historie o této obrovské národní 
pčemčnčé východní Evropy mčla zpráv? Či stačí na to letopisná 
tradice o lašském púvodu Radimičú a Vjatičú? 

Nenili mi možno ptijmouti celou tuto theorii s hlediska histo- 
rického, pak ovšem nemúže platiti ani these, že výlučné jen lužicko- 
slezské hroby vých. Némecka pfedstavují staré Slovany. Potom musí 
v bohatém predhistorickém materiálu ruského Polska a záp. Rusi býti 
nékde uložena kultura východních Praslovanú, tfebas bychom ješté 
dnes nemohli presné fíci, která to je a vymeziti její pčíznaky a vývoj 
pred VI. stol. po kr. ŇRici však, že teprve postup západní hradištné 
keramiky značí príchod Slovanú za Vislu a že smolenské žárové mohyly 
z IX. a X. stol. jsou teprve nové posunutým sem slovanským ostrovem, 
je naprosto jednostranné a nemožné fešení. Zde je, myslím, nejlépe 
vidčti, jak nelze tak téžké a komplikované otázky slovanského pravčku 
fešiti jen jedinon, archaeologickou formul. 


1) Na pi. u Gallú (Starož. II. 1. 102, 160" nebo u Illyrú (Star. V. 182). Ostatné 
vidíme leckde i na menším území na pr. v Braniborsku, že se v timské dobô pri- 
kloňuje jedna polovina kulturní oblasti dunajské, druhá k oblasti rýnské (Niederl. 
Mitth. III. 16 sl.). 


V Praze. L. Mieďerle. 





Ú31 HAÓJNIEHIŇ HATE AZHKOMB IPEBHEPDYCCKUXB HU 
CTAPOCIIOBAHCKAXB MNAMATANKOBPĽ, 


Úmža BE BAXY OMPAHAYEHHOCT: MÉCTA, BEABINAFO HA MOTO A010 BE 
CÓOpHHKÉ, H3JABAEMOME BE UECTB AKAJEMHKA ÚrnaTia BHKEATBEBHUA /Iryua, 
A A310 IHlIb OAHO HEÓOIBE HAÓIOJEHIE, CAŽHAHN00 MHOI MPH H3YNEHIH 
OAHODO H3E APEBHŤHLUIAXB NAMATHHKOBE PYCCKOH NHCEPMEHHOCTA — Jloópn- 
205a EpaHnrexia 1104 r., xpaHanaroca BE Ó-KŠ MOCKOBCKATO PYMANII. MYZEA 
nox5 No. 103. UBžBAŠHiA 061 S3TOML NAMATHHKÉ, BAKHOMB KAKB AIA HCTOPIH 
CIOBAHCKATO MNEPEBOJA EBAHTEJNA, TAKE H AJA HCTOPÍH PYCCKATO A3., C000- 
n4aIHCb BB 1824 r. K. ©. Karaňn0BHUEM1 BE Ero TPYAŤ >l0o4HNE BKCAPXE 
Óoxrapckii <, erp. 30—31, 110—111, npu uem2 na erp. 29—36 3xšeb 74HO 
cxnvenie Tekera Mare. XXV. 14—29 (npuTYuH 0 TAXaHTAXB) M0 JKCAPXOBY 
(T. e. 10 TeKCTY, MOMŠINEHHOMY BE >lÍposorš« 1.9. npa ero nepeBoaŤ 
Toanna Jlamacxnna), Oerpomnpoby 1057 r., » Merxcxazosy 1125—1182 r.<, 
> CHHOJAXBHOMY « 1144 r. (r. e. Tammukomy), » Kanuepekomy < 1164 r. (r. e. 
JoópuxoBy) u MHOr. APYTHML BrzoTr a0 Mockopekaro u3zam. 1663 r. u 
HLIHŽIINADO NEPKOBNATO j HO TEKCTBI HANEYATANLI ZAŠCb CF NPOHZBOXLHLIMB 
HCOPABIEHIEME NPABONHACANMIA COPAACHO CE OÓMEVNOTPEÓATEJLNLIME BE pyC- 
CKAXB KHHĽAX2 NEpBolí ueTBepru XLX-ro cTOZŠTIA, BCAĎACTBIE YEro ALAKY 
JoópAry NpPHNACANHI UYKAHA EMY S0DMHI HAKRE, RECA/K, H3EVAETk 
BMÉCTO YHTAEMBIXB BE pyKONucH (1. 103-— 104") HA EKE, RECALE, HBBOVA,ETh, 
uTO BBEJO BB 3aÓIY Xenie npov. A. E. KprIMCKATO, NEJABNO 1) OTBAKHBNA- 
TOCA AOKA3BIBATE ÓE35 IPOUHLIXE OCHOBANIH HOBTOPOACKOE MNPOHCXOKNEHIE 
ZTOPO NaMATAAKA. llozante BocTOKOBE BE »OMHCAHÍIH pyc. H CIAB. PYKO- 
nAce PYMAHNOBCKATO MYZEYMa«< (C. 116. 1842), c. 171, cooÓmErE UÉIHKOMI 
3AMHCb, 3AKIOUAOIYI0 JATY MAMATNHKA, COXpaHHBINYT0CA HA O00poTŤ 
nocažanaro (2170) xmcTa, HO Telmepb BCJŤACTBIE MOPYH MNEpraMenTA pagIH- 
uaeMYH0 CE ÓOJbUIHME TPYAOME. CBŠAŠbNiA OÓB STOME MAMATHHKÉ COOÓNA- 


1) > Jeaki HencBui Kpirepií AXA AIAAGKTOABONIaNOŤ KAACHSÍKANiÍ CTAPO-PYCEKUX 
pykonncibe, JIzpip, 1906, c. 17—20. CM. TAKKC Cro >VKPAHHCKYN PPAMMATEKY<, |, 
suin. 1, Mocxpa, 1907, crp. 65. 


43% 


676 B. Janyu0B3, 


ancb Takxe M. M. CpejneBckAM5 55 >JIPeBNAX1 NAM. PYC. NACEMA H A13.< 
A > CAABANOPYCCKOŇ NAJNCOFPAdIH <, ČOAŤE KE NOAPOÓHHA CE XAPAKTEPHCTNKOH 
NPABONHACANIA AH AZBIKA aka. A. U. CoóosGEBCKAMB BE > OVEpKAXE HJE HCTOPIH 
pycekaro 43.<, u.1 (Kienr, 1884), erp. 1—8. HakoneNE£ H 5 TPYAĎ 
T. Bocxkpecenckaro: »/peBne-ciabanckoe Epanresie. Esanresie or£ Mapka 
no OCHOBIBIME CIIHCKAME VETEIPEXE pPeJAKIÁ PYKOMHCHATO CIABAHCKATO 
EBAHTEJIbCK. TEKCTA CE PAZHOUTENIAMH HIE CTA BOCHMH PYKOMHCEŇ EDAHĽExiA 
XI—XVI B.< MLI NAX04HMB na cTp. 41 cBŠAŽHIA 0 /JOÓpAX0BOMB EBaHr. CE 
VKAZANIEME JHTEPATYPHI MO HZYYENII ero. OTPBIBKH HIB STOTO NAMATHHKA 
NHeuaTasACh BE Meropuuveckoú Xpueromarin Byciaena (erp. 00—61) ax BE 
> Iazeorpae. OMACAHÍH Ppeu. pyKonnce<, T. II (Mocxna, 1880), erp. 31 — 39, 
apxum. Amennoxia (cp. T. Bockpecenckaro op. cit. 41). 


1. Ioanna ra. IV, 14 sr rpeu. Tekorž no Canalckoň, BaTHKAHCKOHU H 
ApYr. PYKONACAML uuTaerca: GAAä T0 Údwe O (čyw) dw0w (aúrá) vevň- 
Gerai tv aúrád nnytj Údaros áAlouévov cis Čaj aluwov)). Br 
OAHOMB HIE APEDUŽŇIUHXE CIOBAHCKAXE PIAFOJHYECKAXE MNAMITAHKOBE£ — 
Zorpaeckom: EB. 3TO MŠETO NepexaHm0 TAKE: Hl BOAA KE Ah ANAJMk 
EUOV- EŇRAETh Bb NEb | ICTONAHKAKA BOA M EACAR|NAKUI TÁ EK 
KA MKHROTA BRYAN: (1. 2389, cTp. uzgania akax. II. B. /Iruua 141). 
TaKL KAKb M0 CMBICIY 3AŠCb A01KCHB ÓBITb poOZ. EA. U., COPAACOBAHNBIH CE 
b. BOA"bI, KAKB NEPEBONB rpeu. ÚAÁOHÉVOV, TO OVEBHAHO, BE SOrP. EB. BB 
VPOPMÉ BACAKNARUTAEŇ OKOHUBHIE - AE CTOHTE BMŽCTO -AHA NO »Ó01- 
TAPCKOMY CIHOCOÓV«, KAKE HA B3TO VKAJAIE VE Š/irAyz (Prolegomena, X X). 
Ho npapusbnoe uTenie KACARNAHKU TATA 124X0AHMB BE APpYTOM1 rIa- 
FOJHUECKOME TEKCTŤ — ACCEMANIEBOME HJH BATHKAHCKOMB (CM. H3A. Paukaro 
1865 r., erp. 20, m3. Yepuunua 18/8 r., c. 24). 9TO BEIPpaKEnIE H31 ApEB- 
NAXB CTAPOCHOBAHCKAX1 TEKCTOBE NPOHAKIO H BB NAMATNHKHA ÓOATapckoú 
H cepóckoň pexakmiž. TaK5, B£ Ócar. KapnuHckom2 ÄIII B., BooÓnie oTAH- 
YAIONEMCA CTAPHNOB, BKCARMAUIAX (Amons. Yerp. Taxmux. II, 644), B 
Óoxrapckom2 oópBšAunoBoM1 UeTBepoepamrezia ÄIII B., A3XAAHOME N0AB 
pezaku. npoe. Iloneba 815 [ KHHArB »Brxrapekn Crapunn« (Coema 1906), 
NAXOJHMB TORE BOA N BACARNAAMRUJA MA (cm. erp. 196): B5 Óo0xrapcko-. 
MAKEXOHCKOMB Joópomupon. Es. XII B. ROAK BACAKEAAXUIAMA (V. Ja- 
gič, Evangelium Dobromiri, Wien, 1898, I, 57, II, 14]: br 60xr. Tpnog- 
ckom£ Es. XIII 5. — Bacaknakura (M. Valjavec, Trnovsko tetra- 
jevandelije, Starine XX, 215, XXI, 46). B+ eTrapBámem1 NPexAcCTABATEJŤ, 





1) Tischendorf, Novum test. sinaiticum, Lipsiae 1863, p. 495, N. t Vatic. L. 
1867, p. 120, 5—6. Toe DL CĽOLOME MA20MB uzžania Lipsiae 1881. 


M37 HAÓČANACHÍŇ HANBb AZBIKOMB APOBHCPYCCKUX © M CTAPOCHOBIUCKUXB NAMIATUKKOBB. 677 


no MHÉHIR npoe. M.H. Cnepanckaro !), cepóckoH ÓOCHIÁCKOK TPYNMIBL MAMAT- 
HHKOBB HIH, M0 BB5Ipakeni ak. A. A. CoóoreBckaro, »Ó0CHIHCKATO HIBOJA<, 
ZNAMEHATOME MHPOCIABOBOMI epanrexsia XII B. STO MÉCTO UHTAETCA TAKT: 
Hb BOAA OKE 43h AAMh EM: EOVAEThb Eh HEMh HCTOYHHKb BOAMI 
EbCARNABUJE Ek RHBOTA BRYBNA?). CE HIMŽINEHIEMB CONIACOBANIA, 
T. 6. CB OTHECEHIEMB IIPHUACTIA TIar. BACAKMNATH HE KE CIOBY BOAMI, A 
KE CHOBY HCTOY4HHKh, PH TOME Ele BE +. BHH. EA. BMÉCTO +. HMEH. ©1., 
TOKE DLIPAKENIE HAXOJHME CL cepóckomE Byxanopom1 (ox. 1200 r.), raž 
UHTAETCA BACAKMNAEUJIk (CE VKAZAHIEML HA OPAĽHHAJTE, HMŽBUNÁ MNO 604- 
rapckA A BMŽCTO HK MOCIŤ A), Have BE5 CBepanaxckom2 (ok. 1279 r.), 
TAŠ — BUCKANANIA (TD. ÚzLnnckii, CBepaazCKIe OTPHIBKA, c. 8, 20, OTA. 
OTT. H3E »ÓČTaTEH MO CIABAHOBŠAŽHIH <, H3AAB. 045 pea. ax. B. U. Jlamaii- 
ckaro, II). Komeuno, A 82 Haxkorbckoe ebaHrezie XIV— XV B., n31annoe 
Jannunuem1 B2 1804 r., ABIAOMECCA OJHHME H3E TANHUNŽÁUHXE IPexcTA- 
BHTEJEH ÓOCHIHCKAFO MHCBMA, 3TO HHTEPECHO0E DEIPAKEHIe B£ ©. EhCAMII- 
AWUITEE MOMAZO H3E ČOAŤE APEBNHXL TEKCTOBĽ BTOH TPVNIIBI, MOAOÓIIEIXB 
MupoczaBoBy. 


Koraa aK. ŽÍTHTE MHCAJE CBOH OÓNHPHLIA NPHMŽŠUAHIA KB HZNABAEMOMY 
AME Mapinackomy UeTBEPOEBAHre2i1 (51 1883 r.), 0H£ MODE VKAZATE, UTO 
> 3AMŠUATEIBHOE H CTAPHHN0E CZOBO< VIĎIĎ IO eme BE Sorp. Ace. Haxk. eB.$). 
Ternepb HalH CBĎŤAŠHIA OTHOCHTEIBHO pacCIIPOCTPAHEHHOCTH Ero ropazno 
manpe. —HserxŤAOoBamiA 0 AJBIKĎŇ paAJIHUHLHIXE ©BAHTEIBCKHXE H APYTHXB 
OHÓJEÁCKAX 1 TEKCTOBE, KAKOBHI TPYJBI Bockpecenckaro, Baxabira, Bonzpaka, 
O6zaka, ČTosHoBAUua, IÍOoJHBKH, APXHM. AMEHAOXIA H CAMOTO AK. ŠÍrHua +), 
3SHAYHTEJIBHO YVBEJAUYHIH YHCIO NPAMŠPOBE VONOTPEÓIENIA Ero Bf APEBnEÁ 
CXOBAHCKOH IMHCbMEHHOCTH, MOKAJABE, UTO BE MNPOMEKYTKŤ BPeMENH, pa3- 
ABXAHOIAFO NAMHCAHIE JOrpaeckaro H AcCCeManieBa eBAlID. CB OAHOl CTO- 
pousr (XI s.) u Huxoapbekaro (XIV—XV b.) c£ ApyroH, ABAAETCA UŽIBIÁ 
PAAB NAMATHHKOBĽ£ ÓOJĽAPCKAXB H CEPÓCKHXE, JHAHIIHXE ITO CIOBO. B£ 
MHOĽHXE APYFHXE TeEKCTAXE JAMĎHEHO 0HO ÓOJBE NOHATABIMH MHCINAME 
FABĽOJ2MA HCTRKATH), TEÉUITH, BAXOAHTH HU ŠRACYOAHTH, KAKB 


1) Mocrapckoc (MaHOŇÁI0BO) Gocxiňckoe cpamrezie, Bapimasa 1906, c. 3. 

2) 3a CAŤAANHYTM M0 MOCŇ NPOCHÔŤ BBIIHCKY 3TOĽO MÉCTA MNO $0TOĽP. 134. Mupoca. 
Eb. 55 6-KB XAPBKOBCK. VOHB. IPHHOMY TAVÓOKYH ÓZATOAAPNOCTE Poe. C. M. KyzróAKUHY. 

3) Mapiunckoce Yerpepoepanr., c. 470. 

4) Br ocoóennocru ero >Zur Entstehungsgeschichte der kirchenslav. Spraches, 
II, S. 61, 64 u cxžx. 

51 HCTRKAEKUIALA Ocrpom. (13A. Cabunikopa 1. 30"), no m3. BOCTOKOBA —AIA, 
ROAN TÉKRIJIKA .. ... BB cpezne6oar. XIV p. 6-xu Hosopoc. Vuup. No. 29 
(Tpurop. No. 7), BOA M TEKOVUJA Tax. 1144 r., KAK£ Z BO MHOĽHX1 XIV— XVII u. 
(AMeuzoxiž, Tazxmuckoc Yerpepocb. 1144 r., r. II, 644). 


678 B. JANYHOB+, 


AoraxpipaeTca sIrguz (Map. Yerp. 4/0: BOA“: EAYOAAIIA ..... . BMŠBCTO 
BRACY—), BaCKANaTH (Zur Entst. II, 64), HCKAKATH (Šafažík, Úber den 
Ursprung und die Heimath des Glagol., 41, pyc. nep. 50): MHOPOYHCHIEHHEIE 
papianTm (Es. Apx. 1092 r., Cvmon. 1270 r., Hos. 8ab. Axekcia MHTp.) cm. 
y AmeHmroxia, Yersepoeb. Ľax. II, 044, 


Ilpexgge YŽMIE NepeňTA KE TOMY UTEHÍI, KOTOP0E NPEAIAFASTE BE 
AAIIHOME MBeTÉ oópAxoBo BB., CAŽ246ME HÉCKOJSBKO 3AMĎUAHIÁ MO MNOBOAY 
STHAMOJOFIA 3AHKAMAITOHATO NACE CIOBA. KaKB H3BŠCTHO, TIAFTONHI BRACAk- 
NATH, CAKRNATH nepezan nie rpeu. úAleoďau, 1aT. galire, POACTBEHNEI CE 
APYTAMU CTAPOCIOB. PAAĽOJAMN — CABNATH, CABNATH (v. Miklos. L. P.), 
BACAAIURTHY (ibid., Takxe Šafafík, op. c. 41), npeacraBxannumA Čoxže 
CIAÓVIO CTENEHĽ BOKAIH3ANÍH, A TAKKO H CO CT. CIOB, CAAMh >fluctus< 
(Mik]. Lex. P.), wemex. slap »Wasserfall«, slupy moňe >die Gezeite des 
Meeres< (Šumavský - Rank), cxosšuck. sláp >Wasgerfall« (Pleteršnik). 
OxEBHAHO, 3AĎCb MEL HMBEM BE HHAOEBPOU. K. “selp- (CT. CA. CAKN-), BE gepe- 
AoBanin c£ #sa/p- (CT. cA. CAkIl-, CABIN-) A 01 #solp- (CT. CXOB. CAANT)1), 
IIepB>IH H NOCIĎAHNÍ BHABI KOPHA BE PYCCKOME A3. J0DKHLI HMŠTE MNOJHO- 
riacmYT0 SOpMY, KOTOPYO H HMÉBEME BE MAJOPDYC. COJONHTH A3ZHKA 
(ITACKYHOBB), BHLCOJXOMATE >BBICY MNYTB<, UTÔ KAKE > NPHYUHHHOE< (KABZATHB- 
HO) KB MEniAJSbNlOMY CIŠNATH JABHO YXRE vka3ars lloreóna 2), BE Ófxo0- 
PYCCKOME COMYNÁNb, BÉICOTYNHIIb (HOCOBHYB) CE HZMŽHENIEME neyzap. 
O BB Y, STH SOPMLI NPEZNONANAIHOTE, KAKÉ H TO KHOCIOBAHCKO - Veekoe 
slap-, npacxobanekoe #solp-. BozMOKHO, UTO H MAZOPYCCK. CEZENÁTHACA 
(2 IPHCTATE«, »NPHBAJATBCA<), ÓŽŠIOP. cerxenánk (>IIPOBOPHO vepnarbe, 
»XJEÓNTE«<, >X10CTATL<) MNPEACTABINATOTE OTPAKEHIE Npachob. "se/p- x 
HMŽHTB, TAKAME OÓPAZOME, HE »TPeTbe<, KAKB NPEAMNOJAFAETE,  NOBHNH- 
MoMy, akax. A. A. 1IllaxmaTOBBŠ), A NEpBoe MNOZXHOrIACIe, T. e. ABIAFOTCA 
no $opMŤď (c1 papianieň, OXHAKO, 3HAYEHIA) INPAMLIMB COOTBŠTCTBIEMB CTapo- 
CHOBAHCKATO cIŽnaTu. Jlpacnosb. #st/p-, $5] p- (H35 u. e. #salp-), OTKYAa 
npapycek. $5%/p-, MBI HMĎEMB, KPOMŤ BENE VKAZAHHETXI CTAPOCHOB. POPMB, 
BE MAJOPYC. CÓBU (>PBIÓCIOBNAA CŠTA<), cepóck. CÝ M (»POAE PRIÓOZOBHOK 
H3ropoam <) 4). — Hnzxoeppon. k. #selp-, #salp-, BÉpOATHO, NPEACTABAAETI, 
TPAAZETUHOE pacipocTpamenie Toro u. e. #sel-, #sal-, KOTOP. MEL HMŠBEMB 
BL CT. CIOB. CHAR — CHAATH, ZP. HAHA. prá-sulati (»BLITAXKHBACTE <), 


1) Cpabx. Miklos. Et. Wb. u Meillet, Les alternances vocalignes en vieux 
slave, 317 (Mémoires de la Soc. de Linguistigue, t. XIV). 

2) K£ uCTOPÍH SBYKOBL pycck. 13., 1876 r., c. 206. 

3) K£ HCTOPIK SBYKOB£ pycekaro 13. O MOZHOĽAACÍH Z HŠK. Apyr. ABJIeHm. C.II6. 
1903, crp. 96, 132. 


4) lllaxmaro»+, ibid. 96, 132. 


H31 HAÓANACHÍŇ HAAD AB5IKOMI APOBHOPYCCKHIYŤ H CTAPOCIHOBAHCKEXD NAMATAHKOBE. 019 


rpeu. GAJoniau 1). SIBIfABTCA ZHUIb TEMHLIH BOMPOCH, BE KAKOME OTHOLEHÍH 
KB ITOMY KODHIO HAXOJATCA CT. CIOBAHCKIA SODMH HCYAANATH, HCYAh- 
naTH?) (Miklos. Lex.: HCTO4AHHKA HCYABNAIE MAH. Mnxanop. XVI 5.) 
BACYAANATH (—nat) >áAAeoJai<, »galire<: NOCIŠ XHE0 OCOÓEHHO 10Ó0- 
NEITHO MOTOMY, YTO VNOTPEÓIEHO BE HÉKOTOPSIXE NAMATHHKAXB BE TOME 
Ke 3HATEHÍH H BB TOH Xe EBAHĽEIBCKOH NHTATŤ, A HMÉHHNO DB OAHOMB H35 
NAMATRHKOBE PYCCKAFO MHCLEMA N0 pykomäca Pymanu. Mys. XIII-ro s. (10 
1300 r.), O6ÓHXOAŤ lNepKOBNOME, OMHCAHHOME  BOCTOKOBMIME,  HAXOJHM1, 
J. IV. 14: HCTOMAHHKA BOA EACYAAMANIIb RKHROTA BEYAHAH 
(STOTE npamžpE cm. y MrAKxxomnua Lex. P., normže y Cpeznepbekaro, Ma- 
TEPIAJBI AHA CXOBAPA AP. PYC. A3.), KOHEUHO, STO RE CAMO0E CIOBO HMŽEMB 
MBI H BB BBH VKAJAHHOME RRCYASNANIJIA CepÓCKAFO ÚBEDIH:KCK. EBAHĽ., 
TAŠ CIŠIOBATEIXBHO IMPABHIBHO 6 3AMÉŤHACTI MNO0-CEepócKH A, Aa He k. /l 
HO3BOAO CEÓŤ CAŽIAT: AOFAAKY, UTO K. YAAII- (MpacxoB. #ylep-), MOxROTE 
ÓBITb, POACTBEHHHIH CE K. XAMII- (IIpacroB. #yltp-), He AMŠETE£ HHKAKOTO 
POACTBA CE IMpacroB. "selp-, Ťst/p-, — HO KpaHHeÄ MŠPŠĎ MEI He pacnola- 
TaeéMB ZAHHBIMH LIA BO3BEJEHIA HXE KE OAHOMY NPOTOTANY, H HA CIOBAII- 
CKOH NOUBĎ OHH COBEPIEHHO PAZIHYHBI, — HO YTO ČAHZOCT> ZNAJEHIA HXB 
BBI3BAJA BOZMOKHOCT: CMĎŤUIEHIA H VMOTPEÓIECHIA BTOPOTo (YAAN-, YAAIM-) 
BMÉCTO Mepsaro (CT. CIOB. CAKI1-, CAKII-). 


UTO Xe HAXOJHME MH BE JAHHOMB MŠCTÉŤ BE JOÓPAZOBOME EBaHr. 
1164 r.? TaMI UHTACMB: Hh ROMA DE AS AAMh IÉMOV SOVA KT 
6h HEMAb HICTO4AHHKR BOAN: YPENAKUO RR KHBO TA BRYAN: 
x. 22", JTO UTEHIE JAETE HE TOJBKO HOBOE VKA3ANIie IA TO, UTO H BB 
PocCiO NPOHHKAJH TEKCTLI, 3HABIIE ApeBNEE CIOBO CAŠNATHŠ), HÓ0 upe- 
NAHON eCTb HECOMHŤHNOE HCKAKEHIE ÓOJŤE APEBHATO ŠCAŤN1A1UI10, BŠ- 
POATHO, HE NOHATATO MHCINEMB, HE NPHBHKUHME KE TAKOMY BHPAKENI0 BL 
EBAHĽeJBCKHXT TEKCTAXB, HO H HA TO, UTO NOAXHHHHKE, CE KOTOPATO CIIH- 
CBIBANE ABAKB /J0ÓPAJO HIH ero NPEXNIECTBENAHKE, HMŤA BE, 1010610 Borpae- 
CKOMY EBAHĽEJIH, BE AAHHOME NPDHMÉPĎ JAMŽHY ÓYKBHI A MOCIŠ 1]! ÓYKBOFO 
k NIN X. IÚHTEPECHAA H3OÓPŠTATENLHOCTE NHCHA (caMoro 75 Jloópusa, 
HAH OAHOPO H3B Ero NpeANECTBEHHHKOBE ?) CKAZAJACh BE TOMB, UTO 0NB 
no CBOBMY OCMBICIHIE HENOHATHO© ©MY H HCKAKEHHOE, ÓJAĽONAPDA JAMĎHŤ 
ÓYKBOD (9 HElPABHIBHO MOCTABINEHNAFO KAKHME-TO ČOSTAPCKHME 11peJ- 





1 ©.O. ŤOPTYHATOBB, JIEKNÍH NO CPABHHT, #OHCTUKŤ, m3. 1899 r., crp. 09. 
K. Brugmann, Kurze vergl. Gramm. 1902, I, 132 (8 198). 
2) Dr. Wenzel Vondrák, Vergl. slav. Grammatik, I (Gúttingen, 1906), 361. 
3) Yro sTO CHOBO BOOÓNIC, T. ©. BĽ£ APYPHXEb KHHĽAX£ CBAMCEHN. NUCAHÍA, ÓBIAO U3- 
BÉCTHO M Ha PYCH, AOCTATOUHO AOKA3ZAHO NPUMŠPAMH BL MaTep. AXA CIOB. Ap. pyc. 43. 
HU. U. Cpeznopcraro. 


680  B.JHanymosbt, H31% HAÓADACHIÁ HAAL AZLIKOMB APEBHCPYCCKEXB H T. A. 


MECTBEHHHKOMB A BM. A, BBIPAREHIe, NOHABE ero HNCHHO KAKI ©. AT. EA. 
IPAYACT. HACT. MY. Pp. OTE rar. YPRNATH >haunrire<, MpH “4eME pycekik 
NHCEIIb, KAKE STO OÓBIUHO BE AP. PYCCKHAXE NAMATHÁKAXB, OCOÓEHHO BE I. 
CIOBAHCKAXE $0PMAX5, COOTBBTCTBYD1WHXE PYCCKAME NOXHONNACHLIME, 34- 
MŤHUJ1 CTAPOCIOB. K ÓYKBOIO €. JAMĎTAMI, UTO BHAB KOPDHA IMI pacz0B. 
#čeT p-, HIBŽCTHLIÁ BE CT. CHOB. ©. NOYJKTH, Sup. noupkri (Jo. IV. 7 
dorp. Map. Ocrp.), 4pPkKNaTH, ormžuennomE MAKAOnn1em1 (Lex. Pal.) Br 
CEPÓCKHXB H PYCCKAXE CIIHCKAXB, BE CEpÓCK. AYÓPOBNHIKOME OPÉMNATA — 
UPérzeMm, BE ÓBIOPYCCK. 4EpÉNnAlNE, "epenánmka (>Tepnaro<), KaxeTcCa, 
MEHĎE OÓBIUCHB, UŽMB ŠČhrp-, OTPAKAHUIÁCH BE CTAPOCI. UPANATH (nanp. 
Jo. IV. 15: npaxoxaa NO pRNaTIh Accem. Map. Sorp., — NOYAPANATA 
Ocrp., 134. CaBHHnK. 30"), cepóck. U pNATA, UOPICTH, PYCCKOME Y4ÓPNATB 
u T.u. llncenr /JoÓpAno HIH ero NpeEXNECTBEHNAKE (PYCCKIÁ HAH CEpPÓ1), 

N0OBHAHMOMY, INOHHMAJTE NAHHOE MÉCTO TAKE: >HO BOJA, KOTOPYfW ÁÍ AAMB 

EMY, ÓVJET1I BE HEME HCTOUHHKOME BOAHI VEPNAHMEMY (HAH AJA4 uep- 

naAHuATOo) BE KHIHb BŠUHYH<. JlaBaA TAKO© OÔBACHEHIE AARON ©. Jloóp. 

EB., A PACXOKYCh KAKL CE TOJKOBANIEME AK. A. I. Uoó0reBckaro, I1pea- 

H1020RHBUATO Elle Br, 1884 r. (>O1epKH H3E HCTOPIH pycek. A3.<, c. 1), uTO 

Bb YPENATOUNO KONEUNOE 1 BMŠŤCTO 1% (MOCAĎAHEE ECTL NPABHIBH. OKONY. 

©. POA. EA. KETICK. Pp. BE ApeBnepyc. A3.), TAKÉ H CE MOŠHIEM3 ak. A. A. 

lllaxmaToDA, 10119MABLIAFO JAÉCb ÓYKBY © BE 3HAU. 3BYKA ô (» H3caxŤAovania 

BL OÓIACTA PYCCKOH voneTAKN< 1893 r., erp. 51). 


K1 COKAIŠNlO, MUIŽŤ HE VAANOCE NABECTH CIIPABOKE, BOTPĎUBETCA 1H 
1050006 UTEHIE BE KAKOMI JHÓ0 APYFOMI EBAIITeXBCKOME TEKCTĎ, KPOMŤ 
TĎXE NAHUBIXT, KOTODBIA HMŽIOTCA y AMenxoxia B1 II T., crp. 644, ero 
» ľaxmuckaro YeTBepoepanrenia <. ÚJ10BaApInIÁŇ COCTABE MeTHACIABOBA EB. AO 
1117 r., 0x070 »+H31 CAMLIXE BELABROIIHXCA MAMATHAKOBE APEBHEPYCCKOŇ 
NACEMEHHOCTH <, MO BEIpAKEni pove. E. ©. Kapexaro (Oc00e€NH0CTH NACEMA 
H A3bIKA MeTuciab. enanr., Bapnasa, 1895, ce. 1), cocraBrxAeT1 coxepxanie 
HEHIJAHNATO Elle Tpysa HeBocTPVEBA, BE CIHHCKŤ KE CIOBB, OTMŽUEHNHIX% 
KapcKHME BE ero CTATEĎ CTP. 22—23, MBI HHTEPECYDIMAFO HACI CIOBA He 
HAXOAHMBE. TakYAMÉE OÓPA3oMmI, urenie JJoópnnosa EB., NPHBEXEHHOE BL 
UHCIŤ BAPIAHTOBE H OTNNEME AMEHNOXIEME ÓE3E OCOÓLIXE OÓBACHENIÁ, OCTa- 
CTCA TIOKA OAHNOKHME H BE UHCAŤ APYTAXE PYCCKAXB CHHCKOBE OCOĎEHNO 
ZAMĎUATOCIBUBIMT. 


O eCCa 31. XII. 1907. 
AOOCA. 137717 1908. B. Jany n0B5. 


0 ayropy X ysopy UJaBEHO-Cepôckor Mara3nHa 0] 
1168 roj. 





Crabeno-cepóckiú Mara3HHAE Tpeóaue sa ÓyJe NepHOAHUHO H3- 
name. VY npearoBopy NpBe cBecke ce naropelhyje, sa he mecrT cBesaka 
UHAHTH Jegall TOM Koju he J0ÓnTA cBoj permerap. Ty ce H3pnue nasa, 14 
Ópoj KYMANA »UAATEAbHNO ÓVJETE CE BPEMEHA NA BPEME BEJHKHMB<. AJH 
Je rox. 1768 y Mxemma H3allrľa CAMO NPBA CBECKA NPBOrA TOMA, JAB5HM 
CBECKAMA HAJE CE 20CAA HH Tpar namao. Hema cymne, Mara3nn je, 300r 
HECTANIHNE NPETANIATHHKA, MNPECTAO HZIAZHTH. 

O mzejama Koje cy KpeTaze OBaj MPBH CpNCKH, MA H TPBH JYKNOCHO- 
BEHICKH KYplraJ, 0 CMEpY H 3AnaTKY MY J0BOB5HO CMO OÓABENITEHH HI OI- 
1m1xpnora llIpexuc1obuja npse cbecke 1). To je Óno 3a cBoje A0ČA NAMPpenan 
KYplaJ, 34 CplCKY KBHREBHOCT, VIIPABO, 160057H4 10jaBa. OBHM KBH- 
KEBHNHM HIAAILEM Je KHHKEBHOCT NPABOCIABHHX Cpóa, Koja je A0TI0 BEKO- 
BAMA MIHBAJA CTPYJOM BHJANITACKE Teoxoruje, a nocxe Bexnke Ceoče (1690) 
VAAPHIA TOKOM PYCKE CXOJACTHKE, JeHIHM MAXOM, HCKOUHIA NA BHAHK KBH- 
REBINHX H KVATYPHHX Hzeja ocraje Eppone. J04Hp H BeA CA CABPEMEHOM 
JAMAAHOM NAYKOM H KBAXEBNOLhy ce H3 [IPeXHCHOBAJA CACBHM JACHO BHAH. 
Črora je H uTera, uTO je Mara3HH € MAPBOM CBECKOM IIPECTAO0 HIJNAZHTH. 
Ounraexno cpreka nyósxmka y Kaprosaukoj Murponoaxnju nuje jou ÓHna 
CIIPEMLENA 3A OBAKO MOJEPAH KYPnAJ, TE FA HAJE AO0BO.BHO NOTNOMATAJA. 

JameTaAK CIaBEeHO-cepóckor Mara3Hma 38BÄjem je Y Neky TajaHCTBe- 
nocr. Henocpezno, HAH Čap NOVIAAHO, HHCMO HH AO ABAC JHAJH, KO MY 
je nokperau u ypexunk. Ha HaCIOBHOM JHCTY NEMA HHKAKOTA OÓABELITAJjA 
0 TOM, UHTA CE CAMO TOJHKO, 24A Je UITAMNAH Y MXETAUKOJ UITAMNAPHAJH 
JanmuTrpuja Teozocxjesa. lloa Ilpexucr10OBnjeMm HHKO HHJE NOTNACAH. V KIEH3H 
ce 14 1HEKOJHKO MECTA NOJABLYJE PEZAKNHJA MOJ CACBHM N0E0APEbeHHM >MHc, 
AJH KAKOTA HMENa HE HAJASHMO IHrne. ÔOHO UTO H3 llpexmcroBaja, Mak, 0 





1) Buau 0 TOM Mojo A070 Cpncka KRIROBHOCT 04 Boaxnko Geoíóc 20 Jo- 
cureja OópanosBuha, Kapaosnu 1906, crp. 83—89. 


682 TaxoMmEp Ocrojah, 


PEXAKITAJH AOZKAJEMO CAMO HAC jom BHAME BÓVEBYJE, H CBE CE YHHH, KAO Za 
Ce HA TO H HILIO. 

Ty ce, JAK16, BEIH, JA CY CE CKYMHIH >Y BECEMA MAJEHKOMB H Tpe- 
TBEDE HE NPEBOCXOAANEME UHCIY< H JA CY >TAKOBB VCTABB HZMEKXAY ceóe 
NOJOKHIH<, AA H3IAJY HA ITAMNY >COYHHENRŤA H NPEBOAHI 0 pa3HHXE Ma- 
TEPIAXB«<, KOJje he CpICKOM APYLITBY ÓHTH 0A KOPHCTH. O IHYUHHM OJHOCHMA 
OBE TPOJHIE A03Hajemo jom 0BO: »HMAIOhBH CBAKÍH OTE HACE CBOFIO A0- 
MAIIHIO JKOHOMÍH0 <, BEE, HE MODY CAMH, CBOJAM PAJOBHMA, HANYHATA Ma- 
ra3HH, CTOra NOZHBAjJY H OCTAIE KĽHKEBHHKE Ha capaxny. Ha Apyrom 
MECTY NPABAAJY IITAMNAPCKE TPEUIKE »34 NAXEKHME HANHAMI OTE TANOrpaciH 
OTCYTCTBIEMB«. Ero TO je CBE 1ITO H3 CAMOFA KYPHAJA Z03HAjeMO 0 pe- 
AAKIAJA. 

Iľa HnaK, Y Hamoj NaYNH ce Beh OJABHO TBpAH, Ja je H3AABAU H 
ypeaxnak Mara3nma Baxapuja Opeezna. IJIÍpBu je TO OXXYUHO TBPAHO 
II. 1. Nlaxapnk y cBom nexy Geschichte der serbischen Literatur (erp. 414. 
óp. 624). Mme Opeexnnopo je IlagapHK, KA0 CABECTAH OHÓJUJOTPA+, METHYO 
Y SarpaAy, YHMe je XTeO JA OÓEXEKH, JA CE 0HO HC HANASH OJHAUEHO VY 
HACIOBY Nela, Hero je 34 % Ca3maO c Apyre crpame. Crojam HobakoBHh 
je y Cpnexoj Bnórxjorpaeuju (1869) Ilazapukoby Óexemky o Mara- 
3HHY V Nezmnn npeneo (óp. 41). Hnxoza Anapuh, kojn je y epojoj Prtje- 
vodnoj beletristici u Srba od god. 1177—1847 (1892) mpea pekao Heko- 
AHKO MNOXBAJHHX peun 0 Mara3HHY, IIH NE CYMHA, 24 OR NAje OpdermHOoB. 

Č apyre crpame, u y KaplOoBUHMA ce MHACIHIO, Ja je Mara3nu Op- 
PEXHHOBO Jero. Ha npämepky UTO ce nazasn y Murponosnckoj Buóxujo- 
Teny y KaproBuHma CTOJH HAMHCAHO PYKOM MATPONOJATA ÚTPATAMAPOBIÝA, 
na je ayrop Marasnny Opeezun?).  Kax je CrpaTAMApOBAh OBO 3ANHCAO 
H OTKYJHA Je 3HAO 34 Taj #akaT, nuje nosnaro. Am, ako je OpeernH 
3AHCTA ÓHO HZIABAU IMPBOTrAa KYPHAJA, TO ce MOrMO 3naTy y KaproBIAMA, 
rie je Opeermi, KaO oxpacrao uoBeKk, Behnlry CBojera Beka nposeo. A 
UrpaTAmupoBuh je, KAO CBPLIEH OPABIIHK, OTHNAO y Kapropije, Y ABOPCKY 
cxivxÓóy, roa. 1783, zak10, jom 34 RHBOTA OpeeľnHoBa, jom 3a ČaBxema 
My y KaprOBNHMA H OKOIHHN HM, V SPYMKOPOPCKAM MAHACTKPRMA. Morao 
CE, IIPEMA TOM, H3 IIPBE PYKE OÓABECTATH 0 OPpVEJHNOBAM KEHKEBHAM JEJHMA, 

Orkysa lIlaxapnk 3na 3a ayropa Marasmna? O TOM OH CAM me 
naje pauyna. AJH Ce YHANPeA MOKE MHCIHTH, Aa llarapäk Hehe HenrTo 





Z: Ono TBpAm T. Jum. Pypapan y CnoMmcunmxky Cpr. Kras. Axazemuje X crp. 81, 
a N0HAB.LA Tipy y Toauminuuu Hgkoxe Yvnauha XIII crp. 277. VY cBoM N0OMe- 
HYTOM AeJly ja CAM pckao Ha orp. 89: >BacaJa HEMAM NOKA3A HI IPOTHB OBC TBPAIbBE HH 
34 BY, TE YSHMAM, Ja Cy OBA Aba cpežoka (Llasapäk u ÚUTpaTHMupOBuh) A0Ópo oČA- 
BEUITEHU<. 


O ayropy E ysopy CZraBEHo-CEepóÓCKOr Marasmna 0x 1768 roz. 683 


0A OKA TBPAHTH. OH je o ayToperby MarasmHa MOTAO JOJHATA U Y 
KaploBuHmaA, Moke ÓHTA 01 camora CrpaTamupobuha (opaj je ympo 1836, 
a lllagapäk je ÓŤn0 nposecop y Hosom Caxy 04 1819—1833). Arm obo 
HAjE BEpojeTHO, A TO MHACIHM 360r Tora, TO lllazapAK y cBom geay Ge- 
schichte der slawischen Sprache und Literatur nach allen Mundarten 
(1826) cnomune Opeexnna (crp. 218) x HABOAH MY KEHXKEBNE paNOBE, AJH 
mehy BHMA nema Mara3mna, mTa BHlle, 34 OBAJ KYypnax 0n Taxa jom 
HH He 3na. Hero MHBCIHM, Za je llasapnky 3a ayToperpo Mara3nna 
H3BOpP ŇOpaBH, KOJH Je MPBA TBPAHO, 2a je Oprexun nsxapau Mara3HHa. 
A llagapHK HNABOJA ŇOpamyja KA0 CBOJera H3BELITAUA HE CAMO y Óujorpa- 
axju OpeeJHHOBOjJ HEro H V ÓHÓXAJOPPAĽHCKOM OoJebKY cBoje HerTopuje 
Cpncke KnHREBHOCTA. 

exo Axexcuja Xopamuja (+ 1809) Memoria Hungarorum et Provin- 
cialium scriptis editis notorum $) ng 10 AAHAC HAJE HIPYÓHAO BPEAHOCT 34 
HCTOPAJY KBHREBNOCTH. POMOBYÓHBOP MAhapckor nNHjapäcTY Je THUITAO 
npekop cTpamana, 7a cy Mahapm 340CTAXH VY NAYKAMA H3A APYTHX Hapoza, 
na je xTe0 BEZHKOM 301pkom 0x 1155 Ónjorpaenja Za HM J0Kaxe, za Ma- 
hapH HMajy KBHKEBHHKA H Hayunmka. Crora je 1770 roa. ormmao Y 
Mierke m Hm3140 nan (Prodromus), a MoTOBE YETHPH FOZHHE je NPoBEeo VY 
Fburpu, Tarm, lleirm u Byzxmmy, KymehHm HOJATKE 3A CBOje BEJHKO Hexo. 
Kax ce 0HO NOjaABHIO, MOXHTANE MHOFA HEMAUKA YVUCHA VAPYKEHA Ja ra 
H3aAÓEPpY 34 CBOJjJera uIaHa $). 

Y XopamujeBy Jexy ZJ0ÓHUNC MecTa u MHorH Cpón, pohenu y Yrap- 
CKOJ, UzapBolinjAa A XpBaTckoj, Mebhy mnma u Opeesn“). Xopamu INPBH 
TBPAH, Ja ce Operexnu pozxmo y Byxosapy 1726 rozmne, 24 je CAMOYUKH 
IPACBOJHO MNOFE HaYKEe H jesHKe u Ja >0puscula patrio sermone di- 
versa Venetiis in lucem emisit<. Hacrobe zena OpeeJHHOBAX HABOJH V 
H3BOPHOM Je3HKY, TpaHCKPHÓOBAHO JATHHAINOM, H VY JATHHCKOM IIPEBOLY. 
RBuAH ce J2en0, 2a je ŇopamH Z00po obaBeniTeH 0 OpreznHy, jep 0x un TO 
3Ha, koja 1ez3 Opeexnn cmpema 3a uramny. Berm: »Prelo subiicere parat 
cl. Auctor bina opuscula<, ma HM mABOJH Hu 14010B8e$). Bajorparxjy 
3aBpuryje © Hanomenom: »Auctori figere domicilium placuit Carlovicii, 
guod [llyricae gentis Metropolitae sedem praebet«?). MH: obakux nojeam- 





3) V rpu kwure, Beu 1775—71. ľoa. 1786 je Xopaibu A010 HACTABMO, AJXH je 
(y Nemru 1792) usam.ra camo I zip. (07 A—C) mox naczopom Nova Memoria Ilungarorum. 

4) Szinnyei József, Magyar írók élete és munkái, Budapest, 4 kmwura (1896), 
crp. 1070 s. v. Horányi Elek. 

5) Pars II, crp. 05 —708. Koa Ilasapaxa ce nasoza III kmära, mTO je rpeura. 

6) Prawoslawnoje Sobornilja Apostolsksýa % Jerusalimskija Gretscheskagho Zukona 
nije (!) Tzerkwe Ispotwojedunije etc. — Traktat o Jedinstioje Tzerkwei. 

7) Ilps je n9 Xopawuja upnao nozarke o Opeexuny Friedrich Wilhelm von Taube 


084 Tuxomžp Ocrojuh, 


HOCTH H3BOJHM, Ja je Xopámm OBE MOZATKE A0ÓHO 0x camora Opeejmna. 
IIpa3najeM, J4 He 3HAM, TAE je 01140 A0 BHX H KAAX (0HHX [OAHHA KAZ je 
XopamH cBoje 2e170 pazxmo, 650 je Opeesxnu y KaplOBINlHMA), JA IH HX je 
AOÓHO IMDeKO 1IHCMA HIH HAYCTHNE, AXH CAM YVBEepeH, JA OHH NOTHUY OA 
camora Opeeznna. JIpykunje Ce ZeTABHOCT H HHTAMHOCT XOPABAJEBA H3- 
BENTAJA HE MORE pa3YMETH. 

U llaeapuk je Tako MHnCIHO. On je, HCTHHA, HeKoje nozarke 0 Op- 
PEJHHY HU CAM H03N130 H V CBOM JEXY HX X0730 XOpaIBUJEBHM NOJGATINHMA. 
Behnny OpeermnoBAX KEHKEBUIHX Jera, MA NeKe U 04 OHHX koje ŇopaBHu 
He NOMHIBE, 011 Je HMaAO CAM y pykama. UCrora ce on npu onncy Opeexrm- 
HOBHAX KEHĽA H He MOJHBA CBarra Ha Xopamuja. HapouHTO nara y ouH, 
na ce xoa Mara3xma (Gesch. d. serb. Lit. Óp. 024) me nosana na s. To 
Je OTYXA, IUITO Ce 011 NOZHBA Ha Xopamuja CaMO KOA O0HHX ZJeZa Opeexn- 
IOBHX KOJja HIH CAM IHJE HMAO Y PYKAMA HIH KOA KOJHX My je AYTOPCTBO, 
300" AHONHMINOCTH, ÓHNO CYMBHBOS). ÁJH HE MOXE ÓHTH ABOYMHNE, Ja je 
01 no XopamaujeBoj cbexonón Opeejmila NporIacmo 3a ayTopa Mara3mna. 

ZalTO OpeesHi HAJE HAZHAUHO, JA Je 011 HZAABAU TMIPBOĽ CPACKOD Ne- 
PHOAHUNOr HI3Nana? — UHxHH ce, Ja 0m Óam 3amehe Tpar, masozehn y llpe- 
AHCIOBHJY, 43 HHX Tpojana m3zajy Mara3mHm. V3pok OBOj MHCTH£HKA- 
NAJU uHje NoznaT. ŠĎakaT je caMO TO, JA OH, KOJH Ce HA CBOJHM ÓAKpo- 
PEJHMA CBAMIA NOTIHCYJje, CBA CBOJA BAKOHJA Nera HIXAJE AHOHHMHO: A KAX 
y Beunom Kaxensapy (1783) npä3saje, 4a je 0m AyTop OBOra Aera, y 
Ipezxnexobnjy cam ceóe nporzamyje — 3a mprsa. CamoM CKPOMHOMhYy HL 
OCOÓEBAUITBOM, MHCIHM, HE MOKE Ce OÓjACIIHTA OBAjJ YYAAH 10CTYNAK 
JAXAPYJHH. 

Ako je CZ0Ó01HO marahaTH, ja Ó5X pekao, sa ce OpeeJHH Y CBOJjAM 
KBEHRCBIIHM PAJOBHMA KPHO Z3Ó0P CHPOTHKE. Kao jazuHK A ÓEANHK, OH ce 
Oceha0 34BHCHHM HA CBE CTPale, A BPIO A0Ópo je ocehao ZX 3HAO, AA CPexHHA 
y Kojoj je KHABEO nAje Mapuja y onhe 38 Myne KOJH Ce HCTUYY, KAMO JH 
34 DYME BETOBHX Hleja. On je ÓHO PANHJOHAJHCT, 340 je 16HY CBETOBHOJ 





y cbom sexy Historische und geographische Deschretbung des Kúnigreichs Slaronten 
und des Herzogthums Syrmien, II xiura (Leipzig 1777] crp. 17. Io Xopawajy u 
Tayóc HABOAE, Na je Opeexnu ayTop aeJa: Slavonisches Magazin 1161 (Mecro 1768) u 
Lebon und Thaten Peters I. 11762. — Yyxnoparo je, aa Yanzsobuh y CBOM Aexy Šlavo- 
nten und zum Theil Croatien, 1[ kmura (1819), na crp. 293 roopu 0 OpeczmgHY, 41H 
HC 3H4, Aa je ou ayrop Mara3mna. Yansopih y onho Majo sma 0 Opaeerznny: Ma - 
raás3NH, NAK, OHPAC HN N0 cnoMmuine. Y Mara3nny 34 XYAOKCOCTBO, KREHROCTBO H 
mony 1839 roa. napozxc ce (crp. 28, 32) Opecexumopa A044, asu Meby uMa noMa Ma- 
ra3xHHa. 

8) 1lIaxapuk cymiva (6p. 677), na je KuTie H CAABHLIA AšxaTocyzapa HMnop. 
llerpa BeAHKArO ACHO OpooAHHORO, TE CTOra Ippo noôuja Ťaube-a, na 0HAXaA CHOMHBO 
Xopamuja, a TPEÓAJHO Je OÓPATHNO YKHKTI, jep je Taube upnao m3 Xopaisuja. 


O ayropy u ysopy GaaBeno-cepóckor Marasuna 04 1768 roz. 68h 


HAYVIUH, HCTHIAO Je, LITA BHIE, BPEAHOCT NPAPOZHAx nayka. Ox je ÓHO y 
CBOje A0OČA 0HO H OlAKAB, KAO UTO BEJZH I0K. APXHMANAPHT Pypapal, »7a 
ÓH TA JAnmAC, KA ÓH NEUNITO OKHBEO, J3BAJH H HAJHĽBAJH HAPOJBAKOM, AHTH- 
KIEPHKANIEM, HIH NPOCTAJE PAAHKAHOM< 9), ČCpexmlla, naK, y KOjoj ce OH 
kperao (a TO CY ÓHJe EIHCKOMCKE PEZHAEHIHJE H MAHACTHPH) A 04 Koje je, 
KAO CHPOMANIAH UYOBEK, JABHCHO, ÓHNA Je OANYUNO INPOTHBNA CZOÓOAIHAJAM 
MUCIHMA. VY CpICKOM APYLITBY AOMHIHPAZU Je OHAxA KasybepeTBO, HA TO 
KAJXYbepeTBO ÓAJKAHCKOĽA THIA, JAKE ÓE3 HAYKE H KOHJEPBATHBNO 0 Kkpaj- 
HOCTH, KaJYbepeTBO Koje je CBOJY BZAXY HAAX XYXOBHMA OCHHBAJO IA 11e3- 
HaBy, KAJYbepeTBO OHAKO KAKO ra je npnka3ao JocnTej Oópazosuh y cBojoj 
aBToÓNAJjoOrpavuju 1783 rozune 19). V rakoj cpegnnu je Opeermu, Koju H 
HHAYE HHJE HMAO MHOTO Tpahbancke xpaÓópocTH, CMeO JA Ce Jeklapupa 3a 
AYTOPA CAMO VY CDOJAM ÓOPOCIOBCKAM Zeluma. I Ha TAKO REBHHAM CTBA- 
PHMA, KAO UITO je, Ha npamep, Merozia K1 NpoxeTbo (1764) on ce nor- 
nucyJje CaMO >3. O.«. 

Y HAlIOj HAYVIIH HAJE PacIIPABLAHO NATABE, Ja An je Baxapuja Opeexni 
HMAO 3a opaj Mara3mHm KAKH V30p Npeax oumgma. VY cbojoj Cpnekoj KBH- 
XepbnocTru 01 Bex. Geo6e 10 JocaTreja O0pazopaha (erp. 90) pexao 
caM, JA Hac MHOĽH 3HaH vrnyhyjy, 24 H3BOp uranumma y Mara3nny 
Tpeóa TpaxznTu y Pycuju. llocre Tora caM HAMAO HOBHX NOJATAKA, KOJHMA 
he ce, MHCIHM, MOhH PElIHTH NHTABE, HA UTO Ce yrrenao OpeejnH kaz je 
n35abao Mara3Hu. 

Jo HOBHX nozsaTaka cam A01140 rox. 1905 y zero, Ka MH Ce ala 
npärnka, 174 y Marponoamncekoj Buózujorenmm y Kaprosnmmma noónjem Ha 
NPEr2e1 310CTANE KIBHĽE OPprezHNOBE KRHKXHNIE. Kiure je Opeezmi 03- 
HAYHO TEKYhAM Ópojepnma. Ha XAaJOCT, HAJE NEeJA KEHKHHIA MY CAUYBAHA, 
KAO 1ITO CE BHAH MO THM ÓpojeBHMA, cax je nocxeamn Ópoj 179, axm 76 
Ópojeba HezxocTaje, Te je, mpema TOM, cauyBamo cpera 103 nymepacane 
KBHĽE, A 3 BHX Jo JeceTAK HEHYMEpHCAIHX. 

PasrzegajyhH 0Be ocraTrke OpeeJHHoBe ÓHÓJNAJOTEKE, AHBHO CAM Ce AH 
MHOKHUH KIEHĽA, HA MHOFOCTPYUHOCTH CAXPKXHHE HM, H PASHOBPCHOCTH je3nKA 
Y Buma. V cpeaxmnu AVIII seka je OBOJHKA ÓHÓJAjoTEKA MOPAJA MI1OTO 
HOBAlA CTATH, HAPOYHTO KAX Meby KBHTAMA HMA J0ÓAP A060 NEĎEJHX $01H- 
janara. WoBEK KOJH je NEXOra BEKA CKOMPAUHO, NA je HMAK TOAHKO KEHĽA 
NPHÓPAO, MOPpA JA Je HCKPEHO BYÓHO HAYKY. 

Meby KILHraMA Ce HAJA3H H HEKOZHKO TOMOBA H CBesaka (603 Tekyhera 
Ópoja) pyckora Xypnaxa EXEMŽCAUHLIA ČOoYHHEnIA, KOJjH je NOKPpenYO 





9) Montensgrina, I uszamo crp. 19. 
10) BuAu 010M Mojy KREry Jlocxrej OópaXopah y Xonopy, napoguro 6, 7, 13 
u 14 rzavy. 


686 Taxomnp Ocrojuh, 


M VpehbABaO AKAXEMHK H BPeJHH HCTOPAK pycka ŤPezsop Hpanopah Maxzep. 
To je OAPBO NEpROJHUHO KEHKEBHO-HAYYHO HZAAHE HA PYCKOM jesHKy. UCBa- 
KOFa Mecema je H3743H14 M0 jeJ/Ha CBeCKA V ŠČ-HH: MecT CBESAKA YHHE 
JexAH TOM, JAKI0 je CBAKE TOAHHE H3AMIO ABA TOMA: CBAKA CBECKA HA Kpajy 
ama OriaBrenie A CBAKH TOM N0ÓHje PeecTPE A0OCTONAMATHLIM BE BE- 
MAME HAXOJANHMCA BE.... NOCAŽAHHAXB MECTH MÉCANEBB (TAKO 34 
1760 rox.). MKypmax je noveo m3xa3nTA rozx. 1755, xao u3game Pycke 
AkxaJemnje y llerporpazy, A 384e ce npBo EX6MŠCAUR-HIA COYHHOHIA, 
KB NOJBJŤ H YBECErEHIf1 CxYxaAmia. Ox roz. 1/58 je macrxob: Co- 
UHHEHIA H NEPEBOAH, KB MNOJB3Ť H YBECEXEHÍ1 CIYKANIA, A N0- 
CIEABE ABC POAHHE HZAAKEHA my, T. j. 1763 n 1864: EX£eMmÉCAUHHA 
 COYVHHEHIA H HIBŠCTIA 0 VYCHMXE ABIax 5. Upera je H3amno 04 
1155—1764 roz. zBanecer TomoBa. Ha 0Bom XKypnaxy Pycke Akanemanje cy 
PAAHIU CBH CABPEMENH ZHAMERHTAYJH NACINA. [IPAMAJH CY ce A NpeBosxm. /loóap 
neo YJAHAKA CY NPEBOAH CA UIBEJCKOT, HEMAYKOĽ H ZPAHNYCKOM JEJHKA, H TO 
H3 CIHYUHHX NOMYJAPDNAX KypHnaja H Mara3nna. — BereTpACTAKE AMA MAJO 11), 

Y OpeesHnOBOj KBHRKHHUH CAM HANAO NOTNYHE TOMOBC EKEMŠCAU- 
INBIX5 COoyHHEniH ose: 3a roa. 1760 II, 3a 1761 II, 3a 1762 I, 3a 1764 
Iu II, ochMm Tora nmajy oa 1761 rozx. cBecke 34 anmpAA H jyZ H 0A 
1762 rox. CBeCKE 34 ABrYCT, cemTemÓap u okroóap. Aam je 0m, mo eeoj 
NPAIHIIH, HMAO CBE TOMOBE pyckora XypHaľa. VY cpom zery 0 llerpy 
Beanxom !2) noznBa ce 01 na I Tom 3a 1760 roa. (y I kun3H, erp. 13 noA 
3BEZAHNOM) u Ha II Tom 3a 1763 (II x. erp. 288), a mehby H3BOpHMA 3a 
TO AEJO HABONE CE HA IPBOM MecTy: >»Exemžeguntia Countenia 20 To- 
MOBB<. ÄKako je Oprezmi A01190 10 OBOrA PYCKOP KYPHAJA, HAJE NOZHATO. 

Jenan More A HA Ópomnmpany CBeCKY PYCKOFA XKYPHAJA N0CTA je, Aa 
YBEPH 0 BEIHKOJ CIHUHOCTA ILenoj ca Mara3HHOM. JI #0pMAT, H HACIOB, 
H NOJeJMHHH TEXHHYKH H3PAZH, X paclopeJ, Na UaK H Xapruja X UTAMNAPpCKA 
Hapaja — cpe y Mara3nny XHBO nozgceha na EREMŽCAUHHA CČovH- 
Henir, KaO 7a je 1TaMNaAp, A3pahyJyhu CplíckA "KYPHAJ, HMAO HENPecTAHO 
npex coóom pyckA. Y OpresnnOBOj OHÓJHJOTENH CE MEhy CBECKAMA pyckora 
KYPHAJA NANIA H NPBA CBECKA Marag3Hla, Na H OBA 3aJEAHHIA, UHHH MH 
ce, Huje cxyuajnma. 


11) E. 1llmypao, yv EunukJ0ncaAxju Dpokxaysa- Eo-pona 8.v. EKCMŽŠCAUHABI A 
COdulcHia X MusrxcpW. — II. 1]. Nlexapckilí, PogaKTOD BE, COTPYAHBRU HN NON- 
zyYpaA BT PYCCROMI1 Kypnaaž 1155—1764 ronoB+% (Šanucku Hmn. Akaa. 
Haykx5, roM1 XII, No. 5). 

12) Ja je H 0BO ACHO, M AKO NA OÓHUHHM HZABILNMA HEMA HAZHAJCHO HM. MHCIA, 
OpeeJHHOBO, HIJAZI Beh 13 TOPA, 1TO X Wwora Xopanu l.C. HADOAH KA0 OpecxHnoBoO. 
Alum. Pyzapan je y Jazopy 3a 1887 roa. (crp. 151, 167) apyrnM NYTeM XOKA3AO, Za je 
OBO AeJ1o ()P)ELJIHNOBO. 


O ayropy H ysopy Gaxapeno-cepóckor Marasuna 0A 1768 roz. 687 


IIro MH ce HA IPĽA NOMIE CAMO UHHHJO, TO Ce MOCIE, MPA Nopeheny, 
NOKAZATO KAO Taumo. OHmaj A460 HacrOoBa y Mara3mny, KOjA MY Tymaun 
CAAPXHHY, 0A PEUH AO peum je JeAHaK Ca Je10M HACIOBA VY PYCKOM Xyp- 
Hmaxy Koja My Oarosapa. HacroB cprckor Kypnaja rrach: »UCIaBeno- 
cepóckii Mara3HHT, TO eCTBE: COÓPAHIE PAZHHXB COYHNEHTH H Npe- 
BOAOBB, KB NOXBZŤ H YBECEJEHÍO CIYKAMHAX 5 < !9). HacioB N0CHEXKET 
OXELKA Y KBEMY Mach: ÚZBŠCTIA 0 YYUSHHXE AŠIAx5. IU Ha kpajy 
NPBE CBECKE CPIICKOTA KypHasa HMa OrliaBIeEHie, a y Ilpexnciobujy ce 
očehaBa, X3 he ce na Kpajy MecCTe CBECKE Z0AATA » PEeCTPB AOCTONAMATAHIMB 
BemAMI COJEPKABATACE HMYMAMI VY OHBIMA 1ECTRIME YACTAMB<. ÔOBO cy 
CBE TAKA NOAYXAPAHA KOJA HE MOrY ÓHTH CIYNAJHA. 

Kax cmO TAKO VILIH VY Tpar YMAEXABY, Tpeóalo ÓH H AABE HCNHTATY, 
nuje 18 y Mara3HHy Npemnecen KOjA UHANAK HIH MNOZAJMBEHA KOJA MACAO 
HAH Aleja H3 pyckor y3opa. Ha XaxrocT, OBAj 3AJATAK HE MOry A0 kpaja 
HJBECTH, Jep MH HHCY NIPH pymA cBnx 20 romoba EXEMŽCAUAHX 15 CouH- 
HEHil. A HA OCHOBY TOMOBA H CBEJAKA KOJH Ce Haža3e y OpeerHHOBOj 
OHÓJAJOTENA MOTY TEK HETO KOHCTATOBATH. 

Óa CBHX 2EBET OX053KA y Mara3HHY CAMO Y NEBETOM je JeAAH KoMaxnIh 
NPEUTAMNAH H3 PYCKOD KYPHAHA, H TO Ónxjorpavuja Teovana Ilpokonosnha 
(erp. 89—95) u3 cbecke 3a okroóap 1761 roa. (erp. 314—320) 14). IIpu- 
Kasyjyhu JexHO Cprcko ÓOrocrxoBCKO Ae10 15), Opeexnm npenopynyje IIpoko- 
NoBHheBo Je10 »KpaTkxaa ckasaHmia, l o Bosž, U o DoxiemE NpOMBICIŤ, 
III o Bakonž Bokiu< H TOM NPHJIHKOM HABOAH KHBOT J3HAMEHATOĽ pYCKOĽ 
Jepapxa. OpresHir HE HABOAH H3BOP, Hero (Ha erp. 88) Tako npnka3yje 
CTBAP, KAO0 Ja My je oBY Ónjorpavnjy cam Murep noczao 16). Je mn TO 
OMET MHCTHĽAKANAJA, HAHA je OpresHl HMAO OAHCTA Beze c MÔnzepom? Ha 


————— -— .———— 


13) VY lllasapuKa HACHOB HHjJE CACBIM Tadam. Koax miera je > MaranmlH+«< Mečro 
> Mara3UHb<, >T.6.< MECTO >TO CCTB<, >PAZHBIUHLIKI, < M. >AZHBIXb<, >KB NOASŤ< M. >KB 
NOJBSŤ <, >BL TUN. UM. Bcoxocia< M. »>B1 Tanorpaeíu GIaBeHno-T pe1eCKOH ÓČJATOHCCTHBOŇ 
Jumnrpia Beozocicpa<. MHaTrepnyHkuuja je y macosy Takohep nerauna. IJlo 0BAM 
NETAHBHOCTHMA ÓK CE MODHO0 MHCIHTH, Ja lÍlagapuK nuje CAM HMAO KIEHTO VY PYHM, Hero 
KA je HACHOB H 0MHC Mara3nmia 0A HcKora sxo0ón0. M neo usanak Xopaibujes 0 Ops. 
MOpa Ja je X0ÓNO y npemucy, K3A HA HCKOXHKO MECTA NOPPCIUN10 HABOAH III kb. Xo- 
pamujeBy, mecro ll. 

14) VY cbecuu 3a jyx 1/61 roz. sanogeTr je UXAHAR >Kparkia HSBÉCTÍA 0 HAMAAŤ 
Hopropora< HTA. UHZAHAK HAC KPO3 UCTHDI CBECKE, AOBPIICH jo Y OKTOÓPY NOX HACHOBOM 
>IINOXOAKCHÍC 0 AÉA4XE HOBPOPOACKHI1<, HN TY je Viecena ôxjorpaeuja T. ll pokonobuha. 

15) Enurom Jwujogucuja Hobakobuha (0 TOM BuAu Be.rka MEPOCIAB.r65Hha YJAHAK 
CpncKe BCPOVHOBHE KBHTO Óp. 3, orucak n3 Borocaosbckor Txaczgzka IV). 

16) » H3BŤCTIA 0 OBOME HCCPABHCHHOMB APXHOACTAIPŤ MhI ZYT4MCĽA NOXATH HCZHAMO, 
KPOMĎŤ UTO MbBl XOTŤJH NOCTABHTH OBAŤ OTE CHOBA 10 CZoBa Vspžcrie, xoc Hmrn. ČauRTNET. 
AKaNOMIH NAYKB Il posecopz u Kongepenuz>-Cexperap£ TocnoAHH? MHIAXEpE HAMB CO0Ó- 
INHTH XOTLOC. 


688 Tuxomup Ocrojuh, 


TO MäTalke he MOhH OADOBOPHTH OI PYCKA HAVUHHIU KOJA MOrY AObH AO 
noprgesÄ akanemnka Maäjepa. Munepa CHOMBH:06 OpeeZAHm C M0OXBAJOM H 
y cbojem ze1y o llerpy BezHkom 17). 

Texcr Ónjorpavuje Ipokonopnhepe Oprern HHjJe AHpaO, aZ4H je Ha 
jesnky m upazonucy noraeniTo memao. On mehe, Ha TIPANEP, MECTO ro- 
BOPHTb, AOCTAIACH: > POBOPHATH, A0OCTAZACA«<, MECTO KAKE ÓBI 2KAKO ÓH«, 
MECTO NEpexT1, Topoza >IpPexE, Tpaza<, MECTO ZIA TOĽO »PAAH TOPO < 18), 
Pycko nacane Dorxxauzsiť MeBaA HA > Xozi41al10<. Henro je Opeeann 
4 nonao. Jogao je y manomenu ma erp. 94 cmmcak TeogaHOBHX JeZa H 
na erp. 95 mamomelly JATEPApHO-ACTOPACKE CAApaHne. KaA je Ha jeAHOM 
MecTy cnmomenyra Exarepnna AjekcejeBHa, A0740 je OpdesHH Y 3JArpaAH 
>rippa«<.  Ú3 CBHX OBHX H3MENA CE BHAM, Ja Je OpeeJHH TeXHO, 4A PYCKH 
KBHRKEBIIH JEJHK NPHÓJAKU CPICKOM HSH ÓAP IPKBEHO-CHOBEHCKOM, KOJH je 
HAlIOj UHTAJAUKO] NYÓANIH ÓHO NOZHATAJH, H Ja je XTeo n0onymama Ja 
CPIICKOM UYHTAONY A044 010 ITO je PYCKH UHTAJAIL 3HA0 HIAH AO Vera 
je xako Morao A0hu. 

OcTasnx uzanaka MaragHna NeMmä Y TOMOBHMA H CBECKAMA PYCKOĽ 
Kypnaja koje ce cax nazaze y Opeezmnovoj Onóxujorena. HanoMABReM 
MAMOTpel, 1a je npoe. llapre IlonobAh naul40, Ja neTH užamak y Mara- 
3nny : >[lncbmo AxMeTa CHHA COoJHMAHODA NB MIAXOMY AJH, chHy Hópam- 
MODY « NOTHYE H3 pyckora npepoga A. Haproua koju je o6aBmren roz. 1158 19), 

ÁJH AKO DHIIe HEMA NeJIX VŽAHAKA, HMA NOJEJHIHX MHCIH H Hfeja 
KOJe CY NOTEKX8 H3 Xypnana Pycke Akazemnje y Marag3nmH. VY cBecIH 
EXREMŽÍCIYUHKHXB Counneniň 3a janyap 1762 roa. y uľanKky > H3sbžšeTie 
0 NOBOMB NEpiOAHUECKOME COYHNEHIH< H T. A. TOBOpA Ce 0 Xexy CoópanHmie 
AYYULUHXB COYHHENÍH KB PacnpocTPANEHNITO ZHAHIA HA KE OPOHZBE- 
AEHÍ1 YVAOBOABCTBIA Koje Tpeóa JA H3143H CBAKA TPH Mecela. Hexe 
MHCIH V TOM Ú3BŠCTIE KHBO nozcehajy Ha nexkoje mncrm y llpeancxoBbajy 
Maragnnia. OpeeJAuH 1IHje NPEBOAHO 0A peuH A0 PeuH, Hero je nojeamne 
MHCIIH, KA0 [PAJHBO, CA0ÓCAHO Yllorpeóno. PaxH 605e HXYCTPANKJE HZnehy 
NAMOPEJ0 TEKCT PYCKH H CPCKU. 


17) Y npezronopy HANOMNIEE, JA CO KOPHCTNO MHACPOBIM PpaXOBEMA M034 pycHoj 
Hcropuju. Ha crp. 70 y HanOMCHH BOJ 38 Muxcpa: >MYKBb DL POCCIHCKOŇ HCTOPIU 
ÓCIAPEKAANIATO HCKYCCTĽA«. V OPCATOBOPY Y MOAYRXOJ HANOMCNU NOX ZUUUJOM ONHCYje 
lIlerporpa, na BCJH, Ja Taj H3BenITAj HMA »0TB HÉKOCTO Moero npiarezae. Haje Zu 1 
0BO MHCTHSOHKANUJA ? 

18) Ouxrarcxmo je nmiraMnapcka rpeluka y rožunu pohbcha JIpokonosuhosa 1651 
mMecro 1681. 

19) Gpu. Ehkuxepbuu TAacHuK,. Ki. XIV crp. 553. IIpoe. Ionopuh ce OpH TOM 
no31Ba Ha A010: B. B. Cunopcki, H31 HCTOPIU pyCC. POMAHA X NOoBŠšCOTAU I.x. 11603 
(Hoa. 11 Oraba. Hmn. Axaa. Hayk1). 

+ 


O ayropy x ysopy CaxaBeHo-cepóckor Mara3nna 0x 1768 rox. 


ExomŠcaua. Cox. 3a janyap 1762. 


E:ROHORGADHGIA H EIKOMĎŤCAUHBGIA COHUH- 
HCHIA Bb C6ML BÉKÉ BB AHĽJIH, ĎPAHNÍK 
a HAlHaAV6 BB [epMAHÍH BB BBICOKOMB 
YUHCIŤ BE CBŠTŤ BBIXOAMTLE CTAHNH: H Ó03- 
CIHOPHO UTO CEŇ POAb MAJBIXL COHHHCHÍÁ 
BOGIAHKYB NOXEZY NPOHSBEAB: HÔ0 OTYACTH 
MATCDÍANE KB TAKOBBIME COHHOCHIAMB H3- 
ÓHPACMLIMH, OTYACTH KPATKOCTIÍD 011B1X%, 
UPHBACYCHBI KB UTČHÍH H TAKÍC ADAH, KO- 
TOPBIE NPEKAC HHKAKOTO BE TOMÉ VAOBOJNE- 
CTBIA H6 HAXOXHAH. Ho BCÉ 20AH AOBOABHO 
BPDEMCHH KÉ UWTEHÍW ČÓ0HBNIUXE KHHTE 
HMĎÉNTE, AHA BBIÓPDAHIA HSb HHXB TODO, 
UTO BE HHXYŤ ECTB 2YUME.: A 6IM6 MEHLMOE 
UMÉODTÉ BCŤ TCPUŠŽHIA KE NPOUTEHÍH NPo- 
CTPAHHBIXb COHNHEHIŇ, XOTAÓLĽ BB COHCp- 
KAHÍH OHBIXB H OCOÓXHBOE HĽUTO OČÓŠINAEMO 
Óbizo. KpaTKOCTE KO COAMHUHBIXB AHCT- 
KOBB I MBCAUHBIXE COHHOCHÍŇ HETEPUŠIU- 
BbIMÉb UHTATENAMÉE H6 TOIEKO CHOCHOB 
NOKASAHOCE, M200 NPHYUHAŤ PasAĎICHIA pag3- 
HBbIXb CTATEŇ, HO EM6 NPCMÉŤHON H PaZAHY- 
HOCTÍW —MATEPÍH BCIHKOO VAOBOJBCTBIC 
NPOHSBEJH, H OXOTY Kb UTCHÍB NOAKPŠNHLU 
H YMHOXHJU. ÚČOYHHHTEJH TAKOBBIXB Ne: 
PIOX. 2HCTKOBB HZÓHPAJIU KĽ CBOSMY VIIpa- 
KKHÉHi| HIAH ŠHCHKY H JKOHOMÍD, HIM 
HpaBOY4EHIC NAH Han0CXbaok Hcropiw ... 
s .. ]IpaBJa UTO BE TOMB UUCIŤ NAXOJATCA 
MHOPÍIA MCHOMH: HO HE MOHBIEÉ 1 TO HC- 
THHHO, UTO HAXOJATCA TAKKO H MPCHCKYC- 
HBbIA COHHHEHIA BOIHYANUHXE CEro BÉKA 
PASYMOBB, JA U CAMBblA ÁARKAROMÍH HAH 
VYACHLIA COÓPAHÍA, MPHZHAJH TAKOBBIA Ne- 
PiOA. COY. HAŇNYMHUHME H NAÁCIOCOÓNKH- 
UHMÉ CPCACTBOMÉE Kb H3IAHÍH BE CBŠTB 
CBOHXb H3BICKANÍM u HsoópšrTeniM. Yro 
HOJKHO CKAZATB č16 0 HASBIBAOMBIXE TAKB 
MAPASHHAXBb, KOTODBICG CE HÉCKOJNLEKUXB 
AžTb BE AHrziž, ŤpaHniu, lllseniu H 
TepMaHmniHm RLBIXOAHTB CTAJIH, H BCZAŤ HSPAAHO 
OPHHATBI ÓBLAM ? 


Fostsohrift ftr Jagié. 


689 


ČAaaBCHO- Cop6. Mara3mH cTrp. 6—?. 


I peA3 CAKAMHLEHMB BÉKOMB MHCAHA ÓBLIA 
CBAKA MATCPDIA HE TOKMO MO O0C0ÓB, HO H 
NPOCTPAHHO TAKO, UTO OAHa COCTOAJA He 
PŠAKO Y HÉKOJHKUXE TOMAXB, PaAH Vera 
MHOPIUÍH, H CAMBIE OHH, KOH YMÍJU NOJIATHH- 
CKH, PĎAKO MOJI CBOW VAOBOABCTBOBATH 0X0- 
TY, 38 TEM“, UTO HO CBAKOMY BOZMOKHO ÚBIIO 
KYNHTM TOZHKODPb£ MHOKECTBA KHHDb H 0 
EXHOŇ MATOPÍH, A 0 PAZAHUHBIXE H MBICAHTH 
HB“HMA ÓBIZO0 HE MOKHO. A CANB MYADBIE 
MY KE HA CMATPAHTÉ HA COÓCTBCHHYB CIABY 
M NOXBAJY, KOD NEPBBIE OTE NPOCTPAHEBIXE 
H PIYÓDKHX CBOHX£ COJHHEHŤAXE TOIHKO 
KaXHO CEÓH OKUHABAJZH, HO CTAPANTCE UTO 
ÓLI MOXBAJA HEHOBA COCTOAHA Y NONBSBI 
ÓJHKHATO, H Ha TAM KOHENb NO0ZAKYTB 
OHH KPAŇHE6 CBO© OPHAŤ XAHŤE Y KPATKHXB 
KOHHKO BO3MOMKHO, HM NPOCTBIXŤÉ COUHHE- 
HŤAX b, UTO ÓBI CBAKOMY OXOTUHKY KHHĽE 
HEHOBG HMATH, H UHTAfhĽH HE TPYAHO pa- 
SYMŠĎBATH BOSMOZKHO ÓB170. OHH BŠPOBAJH, 
UTO H TAKOBOC CPEACTBO HE AOBOSEHO YMHO- 
KUTH NOJBBY OÓMYM. ÔOHH HSPHCKUBAJIH 
CHOCOÓT, KAKO ÓBI YJOBONBCTBOBATH CBAKOTA 
Y eIAHNYT: CA CBIMA OHHMMA MATEPDIAME, 
KO© y paŽHBIXB ONCOÓCHHĽIXB KHHĽTAXB Ha- 
XONETCO, H NO TOMY PAJHOMb KB UNHTAHĽYU 
TPEÓYfDTE BPEMEHEC, YUTO CAMO OTB OHBIXB 
UHHÔHO ÓBITH MOKETB, KOHXB 3BAHIO Y TOMB 
UCTO COCTOHTB. OHM MOUEJSH HIIABATU VY 
NOUTAHCKE AHC, HA HEXEHO K HA MŽCCIIB 
HE BEJIHKE KHKKKO, NON £ PASHLIMH HAHMO- 
HOBAHÍAMH , NOCTABIAWTE V HBHXB, CMO- 
TPehLu NO pPAZAHUAÍ1 UHTATCNCH, PaBIHUHE 
MATEPIC, AAÓBLI CBAKB, M0 CBOEŇ CKAOHHOCTK 
H OXOTBI MOĽ30 YHMPOAB NO0OAB3OBATHCE, 

UHH OIPDHMŽÍTUAM, UTO UHTATEJSE H0 YYB- 
CTBUTCHAĽHO HACTABJACE, KAAb y OIMpežt- 
26HHO6 BPEMO NOJYYABA HE MHOTO JÍHCTOBA 
Y ©XAHNYTÉE, H OBO HACTABICHŤE OÓBIKHO- 
BCHHO TBPÝB6 VY HÉMY YKOPEHABACO, HEĽOIH 
BEXHKHX H NPOCTPAHHBIXE KHHDB. JIW600- 
MBITCTBO HŠBTOBO MPH TOMB CBAMNA YMHO- 
XKaBACe, KAXBb HACTYNABA BDCME, Y K06 HO- 
BLIŇ JHCTB, HAH HOBA VACT> TAKBOPB Co- 
UHHOHIA H35 11ITAMN0 H3Hh5u BMAJC. PŠAKO 
Aa Óbl TKO HO SAXOTCO OHOPA YHTATU: Aa 
paXH KPATKOCTU CBOO HE MOKETBb 0HO HU 
KOMY NOCAJUTU, H CABA JM TKO ÓANUTE 
XohBe 53b PYKB, Hô NPOHHTABINU OTB Ha- 
gaza X0 KOHNA. Vera BHNIO KEXHTH NOZKHO, 

44 


690 Taxomup Ocrojuh, 


KAND CBAKÍŇ NYT> AKO X HAHMAHBE “TO 
HAŇACTCE YHYTPA, “HMBb CBAKIH YNTATEJB, 
NO CBOEGMY ZABÓCINKITCTBY H OXOTLBI KÉ£ Hay- 
KAMb, VAOBOJECIBOBAH£ ÓVACTE. 

OCHOBHA MUCAO: KOPHCT 0! NEPHOAHUHHX H3NABa, Ca KPaTKHM UIAH- 
NHMA paJHOBPCHE CAAPKXHHE, IPOBIAUH CE H KPOJZ PYCKA H KPo3 CprCKA 
Texer. lIcHxo1011KA aprymenTalmja je jexma HeTa. AJH je jacHo, Za je 
OpeermA MHCIH PYCKOTA KYpraza MPAJSATOoJHO NPHIHKAMA H NOTpečama 
CpnCKE KRHKEBHOCTA. Kpoz Opeexnnoso llpexmcropaje ocehamo, Za ce 
HAr43HMO V NOYETHHYKOM CTAXHJY JEAHE KEHREBHOCTH: HEMA JO NVÓZAKE, 
HHTEJHTEHlNUJA je CIAÓA, HE 3HA jom CBOjJe XYXHOCTA. Ty Tpeóa He caMo 
PYKOBObeKBA H VNYhHBAHA, Hero H NPHAPKABAHA, KAO UTO CE NPHAPpKABA 
MAJO NETE KAL MNO0143H HOTOM 20), 

Y HABEXEHOM PYCKOM TEKCTY Ha Kpajy 201743 H Pe“ MArFA3HH Kao 
HA3HB 34 NEPHOJHYHA KEHKEBHA HZIALA PAZHOBPCHE CAApXHHe. JIako MORE 
ÓHTU, Ja je OpeeJAH Óaul OJABAE V3E0 HAZHB CBOJEra KYpHAJZA. 

OpeeryH roBOpA Ha MHOro mecra y Jlpezmciosajy MaraSHHa 0 akaxre- 
MHJjaMA, 0 »COFOZNBIXE COÓPAHIAXL VYEHHIXE 202064<. KOIHKO je OH ÓHO 
OČABELITEN 0 HAYUHHAM VAPYREBHMA CBOjera 2004, HHJE MH NOSHATO. AJH 
ÓHX pekaO, JA OH HA OBHM MECTHMA Y IPĽOM pely MHCIH HA Pycky Aka- 
nemnjy. l[berope peun: >lŤ AKO TAKOBA COUHHEHIA (MEPHOAHYHA HZAAHA) M0 
ÓOIBUIOŇ VACTA COFOJHKIE COÓPAHŤA YYUEHLIXE AOACÁ HINAOTB« (cTp. %), NpA- 
CTAJY CACBAM 3roxH0 Ha Pycky Akanemujy H EKEMŽCAU AGIA COYHHEHIA. 
V TOM ACTOM CMHCIY Je peYeHO H 0BO: »(CpÓóH), 2HIABAFOhbACE VYCHODE 
COÓPANA «, IBAX TPojeHaA Ce JaTHNIE za m3xajy Mara3HH. 

Ha ocmoBY CBEra Z0CANALUILEFa pasrdaraka, CMATPAM 34 N0KA3AHO: 
1) za je ayrop CraBbeno-cepóckor Mara3mma u nucau llpeznexobaja 
yY Bemy Saxapuja Opresmn: 2) 7a je ysop Mara3mny Xypnax Pycke Aka- 
nemnje EREMŽCAUNH A ČOYHHEHIA. 

OBHM J0KA3ZOM je NOTBPHEHO Jol! jexaHOM BARHOM YHBEHHINOM, Za ce 
KIEAWKEBHOCT NPABOCHABHHX Cpóa y Kaprosaukoj MaTponozuju XVIII seka 
novela paJBHJATH H JA je cTajama M0 VTANAJEM PYCKE KBHREBHOCTH 21). 

Hosbu Cax, 1 (14) jan. 1908. A-p Tuxomxnp OcTojuh. 





2-— — — 


20) Ha npproj crpanu IIpeAncIOBUja OpeeruH KOPU KHUKEBHHKO MTO CE He ÓPHHY 
34 HLOÓPAJ3OBANY NYÓINKY, MTO HE NHNMY 3A 0HC KOJHMA ÓU TPEÓANO JATH >YYUHAHINHONB 
MIeKa<. Oba $pasa no1ceha HA HACIOB jexHor OpeeJIHHOBA KATHXHCHCA: ANOCTOACKOE 
Mlex0 (Unomennk X, crp. 82). I opo 65 Ón0 jemam CHOPeXAH A0K33, Xa je IIpexmcno- 
BUJC NECAO Oprezne. 

21) Ommumpnuje 0 TOM vruuajy B. y Mojoj KBH3M ČpncKAa KRUKCBROCT 0A 
Bea. CGeo6c 30 Hocxreja Oópanosnha (ra. 8, 9, 10, 12, 13, 14). 





HOCOBRUT$ BE NOJIECEHA C3HK5 H TECEHATE NPBLIIACE 
Ha BOFKAJIA a, 





1. 


JoceraliHATÉŤ OMHTH Ja Ce OÓHCHH CMÉCBAHETO Ha HOCOBKHTŤ BE 
NOJBCKHA ©3HKb HE YCIIBŠXA HAINFIHO AA PAZpŠIIATE TOZH TEMEHLĽ H MHOĽO 
HATEPECEHE BBUpoc£. [JABHO HE MOXÁ JA CE AOKAKE, KAKB © CTAHAJB 
NPĎXOABTE HA NPACIABAHCKATA HOCOBKA 0 BB MOJBCKOTO € (#rgka —reka). 
OueBHIHO TYKB © HAH-CHAÓ0TO MŽŤCTO HA BCHUKH A0 Cera NPĎANOKEHA XH- 
NOTEJH, H TEKMO MOPAJH TOBA OĎACHEHHETO HA IŤIHA BEIPOCE KATO 4e JH 
noyHa H3HOBO JA Ce 3AMBriaBa. lÍ HaHCTHHA, AKO NOUHEME OTE IPoOv. 
IloreÓóma, KONTO MpHEMAINE MESEHLE CBEBNANEKE HA ABŠTŤ NPACIABAHCKU 
HOCOBKH BE EXAHA OÓNIA CTAPOMOJBCKA HOCOBKA 4 — CETHÉŤ OIPÍMAHAJA B£ 
ox €)), A CBEPLIHMI C5 Npov. C. M. RYJLBÓAKAHA, KOÄTO NOUTH CAMO Taka 
pnema we 10 NI—AII B. e HMAHIO EXHA OÓLIONOJBCKA HOCOBKA 4 (4), KOATO 
NOCAŤ CE IHLEpEeNNpaJA BE On el(o nm 6)?, — BARAAME, 406 BENPOCETEĽ 
ce BEPTH BB Kpärt. Hera 3a05IÉKHMI, U46 MHŠĎHHETO na npoe. Kyxbóa- 
KHHA © HANBIHO YCBOEIO H OTB NpO+. Bonzpaka BB nerosara Vergleichende 
glavische Grammatik (1906, erp. 133". A mexxy TYň Ó£ 0 BpŠME H3- 
KA3AMHO ©AHO TBEPAŠ BA/KHO MHAĎHHE IO HAlIHA BFIIPOCE, KOETO IUŠĎIE, AKO 
ce ÓBnie BEJIIPHE.I0, MO-CKOPO JA HACOYH BLNPOCA KEME INPHEMIHBO pa3pt- 
menne. Hwmenmo npoe. /IrnuB n3ka3a (85 Arch. f. sl. Phil. X, 248) cnopexz 
MEenre MHOTO HCTHHCKATA MHCBJb, VE NPACHABAACKATA HOCOBKA "e e rIacBIa 
KATO ( H VE HE e APŠETAHAJTA HHKOTA AA CANIECTBYBA BE CTAPONOJb- 
CKHA ©3HKB, NOHEXKE TA E NPĎMHHAJA CAMO YACTHUHO BE 4, NPH OCOÓRU 
ycŤosna. — JIpnemaňKA Taka BE CTAPONOJBCKHA 83HKE TP HOCOBKH, 8 
HMEHNO © (4) — 4 (KATO pevIeKCH Ha INpacIaB. “e) H 9 (npacr. "o) He MOxeE 
na cTaBa MH JYMA 34 OÓMONOJMBCKA TEHEPAIHA HOCOBKA BE CTAPOMOJABCKAA 


1) Kr Hcropiu 3BYKOBB Pp. Asbika 209 ur., Arch. f. sl. Phil. III. 614. 
2) KL HcTOpIE M AJAXCKTOZOFÍH MOJABCKATO AZbIKa, CÓopuHKE ÔÓTA. pyc. 113. 5 
cop. M. Ax. H. LXX III. N. 4. 1903, Ora. orr. crp. 31. 


44% 


| 6092 JI. MHAJ0THY?, 


©3HKB, CE KAKBATO ÓOPABATE APYTHTÉ xnnoTegn. Ha Ta3u, NO M06 MHĎHHE, 
©XHHCTBEHO PEAJIA MNOYBA CTOA H AJE, H OTÉ AECETHHA TOAHHH HACAMB BE 
J08KNIHATŤ CH TEIKYBAME IPpolleca HA CMÉCBAHETO HA MOJSBCKATŤ HOCOBKH 
H CHENHAXHO CIOMEHATATA HAH-TBMHA HEDPOBA CTPAHA OTE OC0OÓHO CBOE© 
PIEXHE, KOETO CMŤA Cera Bf KPATKH YEPTH AA H3HECA H BB£ ABHOCTB. 

Hžma CEMHĎŤHHE, “0 HANAJHHATE NOTHKE 3A AA CTAHE CMŽCBAHE Ha 
HOCOBKATŤ BE NOJIBCKHA ©3HKB CE ABAEKH HA UHCTO SOHETHYHH INPOMŤHH, 
KOHTO Ch CE H3BBPDUHIH CAMO BE PJACEKA HA ONPACIABAHCKATA HO- 
COBKA €. — [IBA $OHETHYHH $AKTOPA CA ABHKHIH INPOMĎHATÉ, KOHTO CA 
CTABAJH BE APTHKYJANHATA HA €, A TĎŠ CA HMEHHO: OCOÓHHATE MHPOKO- 
NAJATAIEHT XAPAKTEPB Ha HOCOBKATA €, KOATO © PIACĎ AA KATO HOCOBO di, — 
CPĎIHO MEXNY € H 4, — CHp. KATO G, H KBAHTHTETBT1, KOÄTO BE HaH- 
APEBHATA emO0xA Ha MOJBCKHA ©3HKE © ÓHAB TBBPAĎ CHICHB SOHETHU.HE 
FAKTOPĽ KAKTO MOKAZBA HCTOPHATA HA NÉIHA MOJBCKH BOKAXH35M1. OTE 
OTAHYHATŤ padoTm Ha Jlopenna (Archiv XIX) x na Kyxpóaknna (B0384KHO- 
BEHIE OÓMONOJBCKHXE JO0JTOTE, OP. C.) cera cme NOTBHKO OCBŤAOMEHH BEPXY 
KBAHTHTETHHATĎ OTHONMEHHA BE CBPBJKA H CE VAAPEHHETO HA CTAPOMOIBCKHA 
E©3HKB TA MOKEMB CE PĎUHTEXNOCTE JA MPHEMEME, 40 NPBIXHHATA Ha HO- 
COBKATA G CAMA 3a Ceóe CH e ÓHNA AOCTATOUHO MOMEHE VAKTOPE 3A 
na Ce pa3BHE OTE HeA HOCOBKA G, H TO, pasÓHpa Ce, CAMO BE OHHA C50- 
TOBE, BB KOHTO HOCOBKATA G HE e ÓHHA H3IVÓHIA ABIKHHATA CH. Br 
KPATKUTŤ CIOPOBE CIŽIOBATEJHO ( HE Ce e NPHÓMIKABANO KEME G, A Ha- 
NPOTHBE, KAKTO NOKAZBATE AKHBHATE NOJCKH ©3HKE H CTAPATA MY TpaeHka, 
TO CE E CTŠCHABAJO BE MOCOKA KEMB BOKAJA € CHP. BB €. Taka ce e H3- 
BEPLUIHA0 PAZUŽILIEHKETO Ha NPACIAB. "€ BE NOJBCKHA €3HK5, A HMEHHO A0- 
CYMIB TRH, KAKTO Ce e pa3ABOHIO CAMOTO g (— Je) BE CTAPOUECKHA E3HKT, 
aKO H NO HIAKBH NPHYUHHA (BIHAHHE HA CIŠAHHA CIODB), H KAKTO Ce e 
pPASABOHNO č (— NpaciaB. ÉŤ) BE NOIBCKHA H BB ÚÓBITApCKHA  E3HKE 
BB a— . 

BTOPH CTANHÁ BE H3MĎHEHNETO HA G © HACTÁNHIE, KOFATO PEVIEKCETE 
G © NOXYYHIB 10-3ATBOPEHE H JAKPÄTIEHL MIACEKB TA Ce € H3paBHHAB 
CE HOCOBKATA 9, KOATO © CANECTBYBAJA BE CTAPOMOZBCKHA KATO ONPŠMO 
NPOJBIKEHNE HA Mpacias. “o. IIpŠxoA5TE HA XBATO HOCOBO ď BE 0 ©H- 
3HOJOTHYHO HANBIHO Ce OMPpaBJ/ABA, N0HEKE NPOJNLBIKHTEJHOCTBTA HA HAJZA- 
AHPAHETO HIHCKBA H MN0-3ATBOPEHE BOKAJ5, KAKBBTO € 0 BE CPABEHHE C1 a. 
OCBĎHE TOBA TOA NPŠXOAB © OÓHKHOBEHĽ IDH MOJABCKOTO HŠBKOTA ABATO G 
OPĎAE HAJAJE (CPAB. vom BM. vam: pon BM. pan). 

Joxaxname cera 10 TPETHA CTAJHÁ HA Oponmeca — J0 YACTHUHATA 
INPOMŠHA Ha HOCOBKATA 0 (— npaci. Ťo), KOATO e Ónna TŠH CAMO AEATA H 
kparka. HoBONOJBCKHATE ©3HKB IOKA3BA, 1€ BMŤCTO 9 BE KPATKHTÉ CIOFOBE 


HoCOBKNTÉ BE NOJLECKHA E3HKT, H VECRHATE NPÉNJACI HA BOKAJA a. 693 


Ce © ABHIO e (reka). ŽIBIeHHETO © TBEPAŤ CTAPO, 3AMOTO J0PDH H BB 
rpamorn 011 XII—XIII Bb. Hma CAĎAH OTE TAX NpomžHna (en, em — #9), 
a TOBA OJHAUABA, We CIOMEHATHTŤ MO-TOPŤ INPOMŤHH HA Še Ce H3BEPIIHJH 
ome mo-pamo. BEnpoc£ e cera, J41H H NDĎXONBTE OTE 9 BB € MORE Za 
CE CYHTA CÁHO TEH 34 UHCTO SOHETHYHO (PHZHOXOTHUHO) ABIEHHE, KAKBOTO 
© OPŠXONBTE 4— G— ©, 3a KOÄTO roBopuxme. /lo cera BE BCHYUKH NPŠA- 
AOKEHH XHNOTEZH BENPOCHHATE NPŠXOAB CE CYHTA HMEHHO 34 CTAHAIE NO 
ZBYKO©HZHONOĽHNEHB NÁTb, AKO H HHKOH J0 Cera 23 He ce e BITYCKAIE 
BB MOAPOÓHH OĎACHEHHA M0 TOA BEIPpoCE. OÓHKHOBEHO NOCErA Ce 3AH0- 
BOJABATE N00 TOA BBIPOCE MPOCTO JA KOHCTATHPATÉ, YE CE E H3BLEDUIHAB 
NPŠXOAB BB €, KATO CE APĎANOJATA, Ve TOBA © CTAHANO IIPĎŠKO 6/HO g1). 
KakTO BeWe ce KA3a NO-FopŠĎ, TO3ZH BLENPOCE CECTABA HAH-TEMHATA CTPAHA 
HA H0CEĽAlIHHTŤ OÓACHEHHA Ha HAMATA INPoÓJEMA, H A435 HAMHDAMB HaH- 
ToXĎMA TPŠIIKA TZABHO BE TYH, 4e H AOCEra 01e Ce CYUHTA NPŠXOABTE HA 
O BB C— H TO NAKE UPĎ3E NOCPĎACTBO HA a] — 34 SOHETHUHO BEZMOKEHB 
NPH AAAEHATŤ VCIOBHA, KOFATO HMAME HA ZHle KATO APHYHHA CAMO OTCAT- 
CTBHE HA ABIKHHA, A IPOMĎHATA CE © H3B5plHIaA HEOrPAHHUEHO — B£ 
BCHUKH KPaTKH CIOroBe. ETo 3aTOBA A315 MHCIA, 4€ TYK£ HMAME paóoTa 
CE pezyJTaTE He Ha 3BYKO©HIHOJOTHUCHE, A HA NCHXOJOFHYUEH1E H3- 
PABHATEJEHB NPONECE, — HMEHHO CE OÓHKHOBEHA AHAXOrma. lllom2 
10 VKAZAHHA PEeAb CE © HAPYUIHIA NPACIABAHCKATA TPAJHIHA TA Ce Oópa3y- 
BAH0 ABOAKO HNAZAJHO NPOH3HONEHHE BM. “e, TBEPAĎ Y4eCTO H BE ETHMOJO- 
THYHO HAEHTHUHH CIOFOBE, HE © ÓHXO BB3MOXHO IOTO BEAHAĽA JA HE 3apa- 
ÓOTH NCHXONODHYEHB IMPONECT HA ACOMHANHA MEXAY NPŠACTABHTÉŤ OTE EJHA 
CTPAHA NA NAJHATAJHO H TYTYPAJHO- H OTE APpYra — Ha ARIFO H KpaTKO 
HA3AJHO TPOH3HOUEHHE, CE TEHACHIUHA, MO0-ACHO AA Ce pa3rpaHHUATI H C£ 
TOBA IMO0-10CHO JA CE ©HKCHPATI THA ABĎ HNAZAIHH KATEĽopäH. KATO NPOAYKTH- 
BEHL THE HA AHAJOTHATA TYKE Ch MNOCIYKHIH OYEBHAHO JBATA pevdsekca 
Ha IMPACIAB. HOCOBKA € CHP. $— €, CpelIY KOHTO Ch CTOAJAM MAKE IBA pe- 
© JEKCA HA IIPACIAB. HOCOBKA 9, A HMEHHO 69— 0. JÍCTOPHATA HA $OHETHKATA 
HU VYH, 40 KOFATO NPH TAKHBA CPOAHH VCHOBHA CTABA ACOIHANHA, PĎAKO ce 
VKAZBA TPAJHIHATA TOJKOBA CHIHA, MOTO 20 MOKRE JA CIIPE EXAHO HAZPABHEHEE. 
ÚmMennoO X BE BLNPOCHHA CIYUAÁ MHOVO IECHO 6 CTAHAJHO, 4e No TANa 9— € 
CE © YPETYJHPAJNO H NPOHZHONEHNETO 9 — Ó, KATO CE © HIMĎHHNO BE 0—é. 
KaTO © AHHCTBEHB OTJHYHTEJNEHB ÓOŠBIŤB MEXJIY THA HOBH IBA peJa e ocTa- 
HaAJA CAMO NAJHATAJHOCTLTA HA KOHCOHAHTA NPŠĎIT PevNEKCHIŤ HA npaci. "e, 





1) IIpos. MHKKOJA MHCIH, 40 MOKO NPŠXOABTE Ha Ť9 Bb g NA © CTAHAIXB UPÍ3E: 
NOCPŠACTBO HA g H TO BECIĎACTĽHO HA SATBOPEHHA XAPAKTCPDĽ Ha BOKAJHA G, — ÓJH3EKE 
YKB 10 č. Tosa NPŠANONOKCHKE na MHKKOJA © CEBCĎME HEMOTHBAPANO (BK. Betonung 
und Guantitát 8). 


694 JL. MExeTHY3, . 


H OT£ Apyra cTpama TBEPAOCTBTA HA KOHCOHAHTA IPĎAB PEVIEKCHTÉŠ Ha 
npacr. “g. U TEH OCHKXOJOFHUHATA ĽODMYJA H TYKBE © ÓHIA OÔHKHOBEHATA: 
OTHONEHHSTO 9: € — Ô:0 CE HIMÉHA BE OTHOINEHHE 9: € — i16. 

Taka CHOPeAB THNA 0— € HANPAMŠPB BE AYMHTB: Wzgliod —wzgliedu, 
ciog — ciegu, wio0z—wiezu, ploty — pieč, dziesioty — dziesieč, przodzka — 
przedza, grzadka — grzeda, wiozka — wieza, miw0sko —miteso u mp., ce oôpa- 
3YBAJE MO AHAXOĽHA BTOPOATE THIE 0— Č BMŽCTO MO-CTAPDHA 0— V, HANPH- 
MŽPB BE dob— debu, krog —kregu, maž — meža, rok —reka, gobka — geba, 
prožka — prega, gost — gesty A TIP. BMÉCTO ITEPBOHAUAIAHTÉ doo — dobu x np. 

Číž KaTO ce VTBEPAHIH NEPBATÉŤ THNOBE, NOHATATEKE © BEPBBJHA 
Z3AMŤHATA HA 0 BE € NUPŠMO H Ó03£ HYKAHOTO 3A AHAJOCHA CBOTBŽTOTBHE, 
HMEHHO 3AOTO CE KPATKO HAZAJHO NPOHŽHONEHHE NCHXOXOTHYUHO AKO e 
BeYE ÓHIO ACONHYBAHO NPOHZHONEHHETO €, A HE 9. 


KakTO © BHAŠTB, MOATA XHNOTEJA CE ABABA BE BTOPATA CH VACTE KATO 
NUPĎMO NPOJBAKEHHO HA NB5PBATA YACTE HA /ÍTHUEBATA xHnoTeza. llocxba- 
HATA © Sopmyrnpana y Kyxóaknma (op. c. 24) Tara: 


0Ó.-C 1. Ť9 —- ApeB.-MOJBCK. d, 9 (H35 7?) —> BE XV.B. e 
(3% d), 9 3 HOBO NOJBCK. €, 9. 


06.-01. Se —- ApeB.-N0IBCK. 


ANN 
£N a NE 

Ilpov. KysxbósKHHE HAMHPA >HEBĎPOATHO< paZABOCHNETO HA HOCOBKATA 
#o BE € H G, HMEHHO TOBA, KOETO CIHOPeXB MEHE e NAHINĎHHOTO BE XHNO- 
TegaTa Ha /IrHya H KOETO CJYKH JA H3XO/AHA ÓAZA HA MOSTO HOBO TLIKY- 
BAHE IIPŠxOJ3 0TL 9 BB €. HooTB Apyra eTrpama npov. KyxpóaKAHE MHOPO 
BŠPHO TBBPAH, “4e > APĎXOABTE OTE € BL 4 UPĎ3E NOCPŠACTBO HA Gg e Ha- 
NBIAHO BEZMOKEHĽ H BŠBPOATEHB«, U HAOMAKH »HENOCPŠACTBENB IPĎXOAE 
HA € BB 9 © HENPABAOMOJNOÓEHNB< H VE >IPHYHIHTĎŤ HA NPĎXOJA € BE © 
(pasóHmpa ce NpŠKO G) CA CAMO KBAHTHTATHBHH« (Op. c. ora. orr. 28—30). 
THA NOXOREHHA, NOJXBPKAHH H OTE IIpOv. KYJBÓAKNHA, MHCIA, CAMO NOTBEP- 
AABATE MOATA XHNOTEJA, H JATOBA KPAHHO HeACHO CTABA 3A MEHE, 34110 
pov. KyxBóaKHHE MAPU BCe TOBA NOJBPKA, VE H KPATKO "g e TPŠÓBAHO 
AA MHHE BE G, KOFATO CAlHOTO TOBA G NOJHPĎ NAKE e ÓHNO AIEKHO Ja 
MHHE BB €, Ó031 JA CE 3HAE MPH TOBA CBĽHACHO CE KON SOHETAUEHB 3a- 
KON © MOKEJ0 Ja cTane ToBa. Camo Taka HE BHKJAMB OCHOBAHHA, 34M0 
u OÓMOCIABAHCKATA HOCČOBKA 9 BB ABIĽHTÉŤ CIOFOBE TOXKEe e TpBÓóBAJaA Aa 
Ce H3MĎHH BL G, KOĽATO CBIIOTO TOBA ď CETHÉŤ H3HOBO © INPHEXO CTAPHA 
CH rIacexr 0. Ara He NO-MAJIKO e BŠPOATHO H TyH, 4e “9 BE KPATKATŤ 
CIOFTOBE € MHHAJO TOKE BL G H “WE NOCIŤ TOBA a Ce H3MĎHHNO BB € 
(Froka —>+raka — reka), KAKTO TEIKYBA 1ipov. KyIBÓaKHHE, TYKE BeYe BE 


HoCOBKATŠ BE NOXECKUA C3HKB, M TECKHATE OPŠĽPIACI HA BOKAZA a. 695 


CBEĽIACHE H CE IIPpO+. ŠfÍrnva !). He e AH OATATE, VKAJAHE OTE MEHe, M0 
NpaBB H N0-0CTECTBEHB ? 


II. 


KaKE AHANOTHATA BE OÓJACTLTA HA POHETHKATA © CEZIAJHA 10B00ÓPA- 
30BAHHA, KOHTO M0 CBOATA MPONYKTHBHA CHJA CA 3ANPDHAHUAJH HA 3BYKOBH 
34KOHH, MOK AA Ce BHAH H35 ABA NPHMŠPA H35 HCTOPHATA HA ÓLITApCKATA 
H HA VECKATA $OHETHEKA. 

B1 HS3TOUHO-ÓBITAPCKOTO HAPŠĎUHE BIAAĎE ABOAKO NPOHZHOEHHE HA 
NPACIAB. Ť, A HMEHHO Ď CE MPOHZRACA NPŠAE TBEPDAH CIOTOBEe (HIH TBLPAB 
KOHCOHAHTB) H 0045 VAAPEHHE KATO a (Bäpa, 641), A HHAKB KATO e (BépeH, 
Óč1n, noferänj. BE CAMOTO HAPĎYHE CE NPOHZHACA ETHMOSOMHYHOTO G (CHP. a 
CAĎAB MNAHATAJNHH CEĽIACHH: ), U, X, 1!) TEÁ CAMO ABOAKO, A HMEHHO KOĽATO 
Ce HAMHPA 10/5 VAAPEHHE OPĎAE TBEPAB CIODTB (HIH KOHCOHAHTT) G He ce 
H3MĎHABA, A BE APYTH CIYUYAH CHP. KOTA © APĎAE MEKB CHODE TO CE MŤHH 
BB e np. jácra — pl. jčesm, ČdUÁP — ČVUČPH, KÁJÓA — KČNÓH, YÄLIA, YČIIH, 
xäóa — xéô0n, Crójám, Voc. Crojéme. ToBa H3MÉHABAHE HA NAJATAJHO Ga 
BE 6 Ce CXBalIA KaTO npšrzracz (Umlaut) Ha a H MHHABA eAHHB BHAB 33 
H3TOYHOÓBATAPCKH POHETHNYEHB J3AKOHĽ. A BB CAIMHOCTE MO CBOA TEHEZHC1 
TO HE © HHKAKBBE CAMOCTOATEJEHT IPŠĽIACE HA a, A 6 NPOCTO AHAJNOTHA HA 
NPABHAIOTO 3A 1%: HMEHHO G BM. fb Ce © AE0NHYBAJO CE ETHMOIOĽHUHOTO G, H 
TOBA MOCIĎŠAHOTO Ce NMOBEJO MNO NPOHZHONEHHETO a — e (— npaciaB. %). Br 
ZANBAHHATĎŤ ÓBAFAPCKH HAPĎUHA, TAŽTO % CE NPOHZNACA KATO €, EXHAKBO BB 
BCĎKO NOMOKEHHE HA JYMATA, TAMB KAŽAHHATE > NPŠPAACH« HA NAJATAZHO G 





1) Ilpos. KyxBóasKUHHE HMCHHO KASBA OTL CAHA CTPAHA, €%€ NPNUHHHTŤ 34 NPŠIOMA 
HA © Bb 0 Cb KOZIUMECTBEHH, HO CETOÉ KATO 40 IH HE IPDHAABA SHAHCHHO NA KBIH- 
TuTCTA. MMôHNO TOM KasBa: >ÚOCHOBAHIA AXA NOABACHÍA "0 HSB OÔ.-CJI. © KOZHNECTBCH- 
HbIA< ... . >HoO pa3b OCHOBAHIA STOĽO HZMÉHEHIA KBAHTHTATEBHBIJI,  HONOCPEICTBOH- 
HBIŇ NEpexo0Nb č Bb © ABIACTCA NENPABAOMOXOÓHLIME<. Ho CAŤAB TOBA MHODO HEACHO 
M HŤKAKb MPOTHBOPĎUHBO FOBODN: »>TAKHMB OÓPAZOME 40pMA ťrznáť H31 #tresíb NOHATHA 
TOABKO ODH OPEANOZOKOHÍU NOCPCACTBYNMOŇ CTYNCHU Štťdsťo: 0 USE 06.-CI. #e NPEANO- 
J14r86Tb Ó04ž0 paHHee jj. A TAKb£ KAKB BL£ USMÉHOHIH Č BE g NOHTOTA HC MORKETB 
UMÉTB SHAUCHIA, TO TAKOG KO USMÉHCHIC MBI AOJSKHBI NPEAOOZAMATE H BB é, T. C. MEKAY 
COBPEMCHHBIME € U 06.-CI. ŠF ODHHATÉE NOCPEACTBYDINYW CTYMCHL g. Ira N0OCPezCTBY- 
NBA CTYMCHĽ HC BABUCÉJHA HH OTE KAUECTBA CABAYNIISTO CIOĽTA HH OTB >TOHHNECKATO 
KOHNGHTPHPOBAHIA<, KAK£ NOKAZBIBARTE S0PMBI Lrzošé, przosšé, HO ABISIACE OJE BCŠX2 
YCHOBIAXB. PasBÉTBACHIE 06.-CI. Ť£ Ha £ NADH OXHHXB VCHOBÍAXBE, g IPE APpYĽHXB, UPeA- 
N07AFaCMOC AK. ÁPHUCMB, KAKETCA MHÉ HEBÉPOATHBIMB. C1 ApyroŇ CTOPOHBI H COBpo- 
MÔHH08 II. 0, COOTBŠTCTBY LICE 06.-CI. Ť0, ACTKO BOZBOAHTCA Kb "d, A HA H3MŠHEHIE 06.-CI. 
#) Bb g YKA3LIBACTE Kaniyóckilí« (Op. c. 28—29, orA. oTT.). 

KOAKOTO 34 CBHAŠTCACTBOTO HA KAIIYÓCKOTO HAPŤUHO, ASE HAMHPAMP, 406 TOBA [0o- 
BOPDM HO0-CKOpO oóparHoro. Ho Nn0 TOA BBIDOCH MC TPŠÓBA MO-OÓCTOŇHNO AA CE NOTOBOPH 
ApYT+ NATB. 


096 JI. Muxeruu3, 


HE CAVNECTBYBA, HIP. TAMB Ce KA3BA Ó€.1, Bepa, 0eZH, H Ip. HO: VANA —UÁGH, 
xäá(a — xäón, Crojňlne x np. BE THA HAPĎUHA OTE % HE Ce © pa3BHNO G 
H 3ATOBA CMŠCBAHE MEXIY TOA Ped2EKCE HA % H NAIATAJIHOTO a HE © MO- 
xelro ja crame. ÚIBAOBATEJHO CAMOCTOATENEH: IPpŠNIACE HA a BE ÓBJ- 
TAPCKHA ©3HKE£ HŠMA |). 

Maca, ve HÉĎMO NOMOÓHO HMAME H BE VECKHA ©3HK5, — pa3ÓHpaMB 
CIHENHAJNHO VECKOTO HAPĎYHE, OTI KOETO © NPOHIZAŤ31511 H VECKHATB AHTeE- 
paTYPEeHB e3HKB5. U3BŠŽCTHO © ©AXAHAKBOTO ABOAKO NPOHZ3HONEHHE Ha 
UECKOTO MAJNATAIHO G, HAPEYVEHO H NPŠĽIACE HA 4, H HA IPpaCIaB. HO- 
cobka fe. PeereKCHTŤ Ha g BE CTAPOVECKHA E3HKB — a, € Ce ABA- 
BAT£ IDH CAHHTĎŤ YCHOBHA, MPH KOHTO H NAJATAJHOTO G TY CE 3AX5PpKA 
KATO G, TY Ce 3AMĎŤHABA CB €. B3aHMHATA CBPEZKA TYKE © OYVEBHAHA 
H J0 Cera Ce TBIKYBA TA TAKA, U CE B36MA, KAKBO HOCOBKATA “e BE 
CTAPOVECKHA ©3HKb HIUĎNO © MUHAIA BE a (ABITO H KPATKO) H ue 
- CETHĎŤ TOBA G, KATO CEBNAJHAJO CE NAJATAIHOTO ETHMOJNOĽHUHO a, MNOAJE- 
THAHO Ha Opšrraca a— e, KOÄTO YVKB CE ABAJXE BL VECKOTO HAPŠUHE KATO 
8BYKOBB 34KOHB. Taka TEIKYBAXA MHKJOUHY2 H OCOÓRO pov. Teóavep£ 2). 
Ho YeTAHOBEHNO JIH © HANB BCÉKO CIMHĎHHE, “We Opací. “£ BE CTApo- 
UBCKHA ©3HKB, KOŇTO 6UNGIU © HMAYB BM. Š£ KATO PebIEKCE H E, BCEUŽĎ 10 
e MHHANO Bb Ga? BENpOCETE © NOJOÓEHE HA 0H3H OTHOCHTEXHO pev xekca 
Ha IMPaACIAB. “e BE NOJBCKHA 63HK5. U ero ve NnaK5 NIpov. ÁÍTrHYL H TYKB 
OTKOIŤ H3KA3A MHĎŤHNE, CHOPEAE MEHE EXAHHCTBEHO IIPHEMIHBO, A HMEHHO 4e 
NEPBOHAYAJHATA ZJAMÉHA Ha “€ BB CT. U. © ÓHXO NAKE 4 — H NOCAB Ôe35 
HAZAIEHB NPHZBYKE č. TopBa Ú ce pa3ABOHN0 MOAE BIHAHKE HA CAĎAHHA 





1) Cpap. sa ToBa y Memo >l)as Ostbulgarische< (Wien, 1903), crp. 15, 81, 185, 
221. — Gpas. ome x y B. 1l0neB2, SA HZTOYHOÓBATAPCKHA BOKAZH35Mb, MHHHCT. Cóop- 
HHK5 [II—IV. 

2) IIpoe. Tečaycp£ BUKAAME BE TOA NPŠĽPAACE EXBAME AH HČ HI VYZNO — HÉMCKO 
BAHAHBHe (Historická mluvnice I, 121). — H npoe. BoHapaK£ NOXEPpKA OTHOCHTEXHO NBp- 
BOHAYHAJHNA NPĎXOJb Ha ŠP BB Ga DE CT.-4ECKHA E8HKL CTAHOBAMETO Nia Ľeóaycpa, cpaB. v 
Bonapaka, Vergl. slav. Grammatik 132: >An die Stelle des e trat urspriinglich ein 
fa-Laut. Das a konnte dann nach allgemeinen Regeln umlauten, so daŠ wir 
mannigfache Vokale als Reflexe des einstigen e finden.< Brpxv npžrsaca Ha a—e 
BOHApPAKB TOBOPH Ha crp. 79 naKE B£ TO3H AyXB: >[Im Búlimischen geht a und á — 
und zwar auch das aus g entstandene — nach weichen (palatalen) Kongsonanten in 
é — te (langes é) iiber und zwar im absoluten Auslaute oder vor einem ebenfalls 
weichen Konsonanten bez. vor einer Silbe mit einem weichen Vokal (é, t, urspriing- 
liches oder au8 + entstandenes e, z. B. dušé etc.: slyšel — slyšeli.< 

IoHaTATEKI, 0TB $AKIA, UC TOA OPŠNIACE HC © NUPOHHKHANE BE NOPABCKHTÉ AHA- 
ZACKTH U BB CHOBANIKHA, NpO+. BOHAPAKE 3AKIOYABA HMCHHO, 40 TOBA © >6in Beweis, daB 
auch hier die Entwicklung der č-, $- usw. Laute einen anderen Weg ging, denn 
dieser Umlaut kann nur aus der Eigentiimlichkeit der erwihnten Kon- 
sonanten erklirt werden<. 


HOBOCKATŤ BE NOJBCKHA C3HKB, H VECKHATE NPŠĽJACE HA BOKAJA a. 697 


CIOITb BB AYMHTÉ BE ABŠ MOCOKH: BE G (AXBATO H KPATKO) H BB € (NBATO, HOBOU. 
1, U KpaTKO). ÚSĎAOBHO € BM. "g e N0-INEPBOHANAJNEHB MIACEKB, KATO pe- 
PIEKCE HA TAH HOCOBKA, OTKOXKOTO a (Archiv f. sl. Phil. XVI, 510—512). 
CČnopeJ5 TOBA HE CAMECTBYBA TYKE »NPŠIAACE< Ha a BB e. He mora na 
He ÓAA3 HANBIHO CEĽHACEIIE H NO TOA BENPOCE CE MHĎŤHHETO HA IIpOgď. 
Hrnva, MOHERE 431 OTIABHA CBEME Ce VÓŠAHIE BE POIŤMATA POJA, KOATO 
e HTPAIE BOKAIBTE č (ÓHAB TOH HAZAJNEHE HIH HE) BE HCTOPHATA Ha CIa- 
BAHCKHA BOKAJA315MB5 A CNEIHAJHO BB ÓBATAPCKHA (CPABNH y Mere CÓOpHHKE 
na Manuor. [X, 288—290, X (kpurnu. ora.) 16, XIII. 104, 107, XVI— 
XVII. 413—415: Archiv f. sl. Phil. XX. 580. — Das Ostbulgarische 75, 
81, 221, 223. CxBAL:I CPEAHEÓOATApCKOH 3AMÉHEI HOCOBBIXB, BE Cóopi. 10 
CIABAHOBŽĎAŽHI0, 20). A3E OTHBAME H NO-JAIEHL Ta CMĎA CHIAHO JA ce 
YCBMHA J0PH H 416 JHAMEHATHATÉ YECKH INPŠĽZACE Ha NASATAJHOTO a e 
CAMOCTOHHO ĽOHETHYHO ABIEHHE. —HBMAME JH H TYKE AHAJOĽHA BECIŤACTBHE 
HA ACOUHANHA MERJY NAJATAIHOTO a (— "e) A eTHMOXOrHUHO Ga? K5MB 
TA3H MHCIIb Me BOJH HE CAMO EAHAKBOCTBTA HA YCHOBHATA, IMIPH KOHTO 
CTABA 3AMŠHATA H BE ABATA ETHMOXOTHUHH CIYUAA, HO OCOÓHTO EAHO 011 
THA VCHOBHA, A HMEHHO NPABHIOTO, 46 H BM. Te H BM. NAJAT. G, KOPATO T: 
Ch B£ KpaA HA AYMHTŠ, Ce NpoH3naca €, Hrp. dité, gehné, bľímé — duše 
(cr. u. dušé), vúle, ulice u np. PaZABOEHHETO Ha "ge BB 6 H a (nOBOU. e, 
1, Č, 6) © CTAHAZXO ÓE3E CEMHĎŤHHE M0 YHCTO POHETHYHH — ACHMHIANHOHHH 
NUPHYHHH: Č CAMO NPĎAB TBEPAH CHOFOBE € HMAHO MPHUHHA JA Ce H3MĎHH 
BB u (Spáty 0oT1 "päty, BM. “ pety, nu. páťty), a NPBAB MEKH CIOFOBE Ha- 
NPOTHBE TO JAKE E CTAHAJO NO-TŽCHO, MHHAJO BE © (peťf, BM. peíb, Hu. pét). 
R1 KpaA HA JYMHTÉ, KOHTO YECTO Z3ABPBUIBATE CE NO-FOAŤMA H NO-MAJKA 
nayIAa BB HZPpEYEHHETO, HE © MOKEJE AA BIHAE BE HAHA CIYUAÁ NŽKAKEBE 
gandhi-34KOHE, H 34 TOBA BUKJAME, 4e “€ BE TOBA NONOKEHNE HMA BHHAĽH 
EAHAKLBE PEbIEKCE H TO €, a He a. ÄKaKBO MOXE JA OZHAUABA TOBA, AKO 
HE, 46 INEPBOHAJAIHHATI rHACeKIL Ha Ťe HAHCTHHA © ÓHJB NO0-ÓJH35K5 
AO © OTKONKOTO AO U, CHPŠĎUb We © ÓHAB EAHO IHPOKO €, HMEHHO dú? 
Ionexe BE KPaA Ha JYMHTŤ He © HMAJO pPerpecHBAH ACHMHJANHOHNA IPA- 
UHHH 34 JA Ce H3MĎHH Ú BE U, Z3ATOBA Ú BE KPaA © CHA3HNO CBOA IIBPBO- 
HAUAJNEHE XaApaKTEPB HA e-BOKAIB H NOCTENEHHO CE E HZPABNHJO CE OÓHKHO- 
BEHOTO €, KATO CE CIAZHIE ONPĎAHAENIHATE KOHCOHANTE MEKB. OT BCHYKO 
TOBA, 010E H31H3A, MHCIA, WE NPŠPAACETE a— e (BM. Še) CE OCHOBABA BEPXY 
OCHOBEHE [IACEX5 HA 6/HO 1IHPOKO €, a He Ha Ga. A NOHEXE Cb IPABH- 
MOTO 38 PEVNEKCHTŤ HA “€ BE VECKHA E3HKE HAITBAHO CBBIAJA H MPABHAOTO 
34 NPŠNIACA HA NAJATAIHO ETHMOJOĽHUHO G AOPH H BE HITEKHATHA NYHKTB — 
BE 3ac1obneTro (Auslaut), 34KIOWABAMB, UE YECKHATE INPŠDIACE Ha BO- 
Kala a © UPocTO ANAJNODHUHA KOHCEKBEHUIHA HA SOHETHUHHA Pa3BOH HA 


698 JI. MuxcTE11:, HoCOBKNTŤ BE NOJECKHA C3UK5, H YECKHATI OPŠĽIACI HA BOKAHA G. 


NPaCIaB. €. IU HAHCTHHA, AKO Ja ÚŽINE CE ABHIE CAMOCTOGHE Z3BYKOBE 3A- 
KOHB 3a OPŠNIACE HA a BE 3ABHCHMOCTbB OTE MAJATAIHHA XAPAKTEPB Ha 
NPĎAXOAHHA KOHCOHAHTE, KAKTO BCEOÓMO Ce IIPHEMA, 3aAmO MIĎme Za ce 
BOAH TOA IAPŠDAACHE H CHOPEAb TBEPAOCTETA HIH MEKOCTLTA H HA CIBAHHA 
KOHCOHAHTB? AKO BB Čas, HAHN Jan, MORE a BL>IIPŠKH NAJATAINTŤ Č, J, 
na OCTAHE HEH3MĎHENO, A BB Česé, Jene, ce »IIPŠDIACA<, OYBBHAHO e, “We 
TAABHHATE SAKTOPĽ HA IPŠÉĽNIACA TYKE © ÓHXE CIBAHHATE KOHCOHAHTE 
(CA0TE), CHP. 4e ACHMAIANHATA e perpecisna. Ho ako e Taka, 34110 H BE 
KpaA Ha AYMATA, TABTO TAKOBO PEPPECHBNO BAHAHHE HÉMA, NIAKE a Ce Npš- 
Prach BB 6?  ÚBPEZKATA CE PevrEKCA Ha € BE KPAA HA AYMATA TYKB © 
oveónina. Heka CH NPDHNOMHAME H OCOÓEHATA JAMŽHA HA IIPACIAB. “€ BE 
KpaA HA AYMHTĎ B£ CTAPO-PYCKHA e3HKB. /lokaTOo "g e ÓHAO 3AMĎHEHO BE 
CPŠAOCIOBHETO YUPĎII G, BE KPaA HA JYMHTŤ HAJNPOTHBE CE © NPOH3HA- 
CAr1 E-BOKAJb, KOHTO OÓHKHOBEHO NO NAMETHHINTŤ ce NpŇzaBa UPŠ35 1%, 
OTE KOETO NBKE MORE NA CE 3AKIOUH 38 ITBPBOHANAJHO IIHPDOKO Ú BM. “e, 
OCTAHAIO BE KPAA HA AYMHTŤ Óe3£ AA MHHE BB a. llo TOBaA MOKXE Za ce 
34KAOYH OE, VE H BE PYCKHA ©3HKB NPŠXOABTE HA Ú BE G Ce © NOUHAJE 
NEPBOMÉ MOXE PETPECHBHO BIHAHHE HA CIŤAHHA TBBPAB. CHOTE KAKTO BB 
UECKHA ©3HKP, HO WE CETHŤ PESJEKCITI a Ce TeHEPAJH3YBAJE KATO € H3- 
MŽCTHAIE MO-CTADHA pevlekCE Ú IPpĎŠAE MEKHTÍŤ cxorobe. AKO JA He 6£ 
TOBA CE CIYYHIO, CHP. AKO JA ÓB OCTAHANO H BE PYCKHA E3HKB5 PAZABOCHO 
NPOHZHONEHHE a— e BM. “6, KOH 3HA6 A3 1H NE IŠINE AA Ce ABH H BB 
PYCKHA ©3HK£ IPŠNIACE HA BOKAZA a BL NAJATAAHATŤ CIOFOBE KATO TECKHA. 
Topa CTABA BÉPOATHO H OTI JAKTA, We BB HI3TOUHHTĎ UYECKA AHANEKTH — 
MOpaBCKOTO H CIOBAUKATO — HĎBMA INPBrJaac: Ha BOKAJA G HO HBMA H 
ABOAKOTO NPOHZNOLIEHNE Ha “e KaTo a—6. 


JK enepa, XII. 1907. IIpo+. 7 JI. Mnzxernur. 





Natpis dosada nepoznatoga namjesnika rimske Dalmacije 
Apolonija Febadija iz V. vijeka. 


(Ša jednom slikom u tekstu.) 


“ Kada su tekom III. v. po Kr. počele provale varvarskih naroda na 
rimsko Carstvo, bilo je od potrebe, kako za ostale izloženije pokrajine, 
tako i za Dalmaciju odijeliti rojničku vlast od političke, koje su dvije 
vlasti bile, unaprijeda od Augusta, usredotočene u rukama jedne osobe, 
carskog namjesnika, pod imenom legaťus Augusti pro praetore!). Carski 
namjegnik baš zato, što je stolovao u Solinu (Salona)?), nije mogao u 
isto doba suzbijati provale varvarskih naroda na granicama pokrajipe $). 

Ovo odijeljenje vlasti zbilo se u drugoj polovici III. v., valjda za 
cara Aurelijana +). Namjesnik politički ili civilni bi prozvan praeses 
provinciae, a vojnički duz lúmitis. Prvi je stolovao u Solinu, a drugi na 
granici pokrajine. Dunajske pokrajine od Noricuma pa do ušča rijeke 
Save (Savus) sa Dalmacijom biše združene u jednu vojničku cjelinu pod 
upravom graničarskog zapovjednika — Limes Ilyricianus. Zbog nedo- 
statnih povjesnih vijesti i s razloga, što je Notitia Dignitatum 5) doprla 
do nas osakačena, ne možemo opredijeliti jasnije ovu diobu i djelokrug 
jedne i druge vlasti, praeses-a i duzx-a. Nu iz Notitia Dignitatum ipak 
doznajemo, da je bureau predsjednika Dalmacije — offictum praesídis 
Dalmatiae, koji nam daje Notttia kao neki primjer“), bio sastavlen ovako: 





1) C. I. L. III p. 2459, Liebenam, Forschungen zur Verwaltungsgeschichte des 
rúmischen Kaiserreichs, 1. Ba. S. 464, 150, 0. Seeck, Geschichte des Untergangs der 
antiken Welt II. p. 55 88. 

2) Cons, La province romasne de Daľmatie, Paris 1882 p. 325: Liebenam 
0. c. p. 456. 

3) Cons 0. c. p. 281, 285. 

4) Mommsen, Róm. Staatsrccht 11. I p. 239: Hirschfeld, Die kašserlichen 
Verwaltungsdeamien bis auf Diocletian. II. Aufl. p. 386 s8.: Seeck o. c. p. 82. 

b) Notitia dignatatum ed. Otto Seeck p. 221. 

6) 0. c. p. 220: >15. Ceterí praesides ad súnilitudínem praesidis Dalmatiae of/fi- 
oium habent<«. 


700 Fr. Bulič, 


4. >Sub šurisdictione víri perfectissimi pracstdis Dalma- 
tiae: 

b. Provincia Dalmatnae. 

6. Officium autem habet hoc modo: 

7. Príncípem ez eodem officio. 

8. Cornicularium. 

9. Tabularios duos. 

10. Commentariensem. 

11. Adiutorem. 

12. Ab actis. 

13. Subadiuvam. 

14. Ezxceptores et religuos cohortalinos, gurbus non licet ad aliam 

transtre militiam sine annotatione clementiae princtpalis. < 

Prvi dokaz za ovu diobu namjesničke vlasti u Dalmaciji nalazimo 
god. 277.7) u osobi namjesnika Aurelija Marcijana, a drugi godine 280.5) 
u osobi M. Aurelija Tiberijana. 

Dok nam je — što iz povijesti što iz natpisa — poznat dosta 
velik broj, onih namjesnika, koji su u svojim rukama imali sjediňnenu 
i civilnu i vojničku vlast, Zegaťi Aug. pro praetore, ne poznajemo 
dosad iz natpisa od civilnih namjesnika, praesides, nego relativno samo 
malo ňih 19), a to je ovih pet u kronologičnomu redu: 

1. Aurelius Marcianus god. 277.11). 
2. M. Aurelius Tiberianus god. 280. 12), 
3. Flavius Valerius Constantius god. 282.—84, 13), 





7) C. I. L. 111. 8707. 

8) C. I. L. III. 12805. 

9) Cons o.c. p. 363, C.I. L. 111, p. 2459, Liebenam, o. c. p. 150, Lubié, 
O upraviteľih Dalmacije za ráúmskog vladaňa u Radu Jugosl. Akademije kú. XXXI 
p. 47 sl.. 

10) C. I.L. 111 p.2463, Cons o.c. p. 360, Popis ovih namjesnika — praesides — 
i ako još ne strogo odijelenih po kategoriji od duces vidi u Cons o. c. str. 289 sl.. 
str. 365 sl. Lubié o. c. str. 49 sl. | 

11) C. I. L. 111 8107. [Impleratore) Caeslare) Mlarco) Aurlelio) Prolbo píto) fleléci) 
invicto Auglusto) plontifice) mluzimo) t(ribunicia) plotestate) II, conslule) plaťre) platriae), 
proconslule), Aurlelius) Marcianus víir) plerfectissímus) pracsles) provlinciae) Delímatiae) 
dlevotus) n(umini) milaiestattgue) eius. 

12) C. I. L. 111 1805. Tňermas rei plublicae) hliJemalles) [rog]alnte] populo in rui- 
nam [de]laplsas] M. 4urlelius) Valerius vlír) plerfectissimus), ducenlarilus, ex protecto- 
riblus) lateri[8] diviní de frugalitate sua... . [aedifcaviť et lavantes reš plublícae) tra- 
didiť, epulum guogue c|ijvibus suss ea die praebujt Messala et Grato cos., dedicante 
M. Aurelio Tiberiano vliro) zlerfectissúmo) praes(ide) prov(inciae) Dellmatiae). 

13) C. I. L. 111. 9860. .... iu.ďlez [daftlus a [Filavio Valler]io Consfflalnť]io [v. c.] 

[raestle) plrovineiae) [Dlelmlatiaej (fialnejs dntjelr] Salvialtias elt] Sltr]ido[nje[n]ses 


Natpis dosada nepoznatoga namjesnika rimske Dalmacije etc. 701 


4. M. Aurelius Iulus god. 299.—304. 14). 
5. Flavius lulius Rufinus Sarmentius god. 337.— 350. 15). 


Stoga je svako novo ime ovakovih namjesnika lijep doprinos za 
povijest Dalmacije iz zadňih vijekova rimskog gospodstva u našoj zemili. 

Iz ruševina solinskih — toga bogatog, gotovo neiserpivog vrela za 
povijest rimske Dalmacije — bi iskopan u zadňe doba natpis jednog 
novog namjesnika ove vrsti. 

Bio je natpis naďen god. 1905. u Solinu, prizodom polskih radňa u 
vinogradu čest. 3588 Ante Milišiča pok. Jozipa u položaju, koji se zove 





[dje(t)e[r]mi[n]avilť]. Ovaj natpis drže krivotvorenim Mommesen i Hirscbfeld (C. I. L. 
III. 9860: Vol. III. Suppl. Pars Prior p. 43" n. 394% 2—8). Ja sam protivnog mnijeňa 
s razloga istaknutih u mojemu članku: JVo lag Stridon, die Hešmat des heil. Hie- 
ronymus p. 2160—280 u Festsehrift fir Otto Benndorf zu seinem 60. Geburtstage, ge- 
widmet von Schilern, Freunden und Fachgenossen, Wien, Hôlder. 1898. Isti članak 
talijanski u Bullett. di arch. e stor. Dalm. 1899 p. 142 s. 


14) C. I. L. III. 1938, 8565. .Fortunae Conservatrici pro salute Marci Aureli 
Juli vliri) cllarissími), auguris, praesidis provinciae Dassius notarius votum solviť. Pod 
ovim praeses bi mučen Sv. Dujam (Domnius, Domnio), biskup Solina. Sr. Ball. dalm. 
898 sltr. 128 sl.: 1900 str. 100. Bilo se je mnijeňa, da 8e je ovo mučeništvo zbilo 
god. 299. Sr. Ball. dalm. 1900 str. 280. Nego dala istraživaňa, koja če se i nasta- 
viti, govore vjerojatnije za god. 304: sr. Zeiller, Les relations de ľancienne Eglise 
de Salone avec VÉJglíse romaťne (u Bessarione god. 1902—1903 fasc. 71 str. 236 
Note 6): Ball. dalm. 1903 str. 178: Zeiller, Les ortgineg chrétiennes dans la pro- 
tince romaine de Dalmatie p. 23. 

U ovo doba, koncem III. i početkom IV. v., nekoji dokumenti nose dva na- 
mjesnika — praesides — Dalmacije. Jedan je Dacianus, opredijelen kasnije kao 
prueses Sirije, pod kojim bi bio mučen Sv. Juraj, biskup solinski (Farlati Illyr. Sac. I 
str. 677), a drugi Targuinius, spomenut kao praeses u Aktim mučeništva sv. Felicija 
(Farlati o. c. I p. 112, Acta SS. Mai IV 168—169, III Ed. 167—168, Zeiller o. c. 
p. 22, 88), pod kojim bi bio mučen ovaj svetac. Nego po maloj Chronica od 
god. 396 sv. Felicij bio je mučen zajedno sa sv. Dujmom (Krusch, Studien zur 
christlich-mittelalterlichen Chronologie p. 221, Analecta Bollandiana XVIII, fasc. II 
p: 304: Bull. dalm. 1900 p. 89: Zeiller o. c. 22 8., 88 8.), po tomu ovaj Targuinius 
bio bi praeses pokrajine god. 304. Nego kako je gori rečeno, ove godine bio je 
namjesnikom M. Aurelius lulus. Jesu li Dacianus i Targuinius i koje godine bili 
namjesnicima Dalmacije, treba još koje bole potvrde. 

15) C. I. L. III. 1982, 1983. Diomino) n(ostro) Flavio) Constanti victori ac trium- 
fatori semper Augusto Flľavius) Tullius) Rufinus Sarmentius vlí) cllarisstmus) pírae- 
8e8) prlovinciae) Dalímatiae) dlevotus) ufusmini) mlatestatiguc) eíius). 

C. 1. L. 111. 2111. Virtute et felicitate omnes retro principes supergresso dlomíno) 
n(ostro) Fľavrt) lulíšo) Constanti victorí ac triumfatori semper Auglusto) Fllavius) 
Iulíius) Rufinus Sarmentius vír) cilarissimus), praeses provlínciae) Dalmatiae dlevo- 
tus) níuminí) mlasestaligue) etus. 

C. 1. L. 111. 8710. Dlomino) nfostro) Flavio) Constantio victoriosisstimo semper Au- 
gusto Fllarius) Iulius) Rufinus Sarmentius vír) cilarisstmus) plraeses) pírovinciae) 
Daul(matiae) dlevotus) niumini) mlaiestatigue) elius). 


102 Fr. Bulič, 


Glaričine, i baš ondje, gdje je na raskršču polskih puteva prema sjeveru 
i prema zapadu po svoj prilici bila u staro doba Curta 16). 





Natpis je na kamenu vapnencu, visok 0-42, širok 0:60, debco 0 35 m. 
Razbijen je u dva nejednaka komada, maňkav s desne strane i pri dnu, 
pa se ne zna, koliko je bio visok i koliko debeo. Na vrhu je površina 
cijela, ali malko odbijena. Sa obiju strana kamen je cio, a ima ogledalo 
kao i sprijeda, ali bez natpisa. Četverokutna lukúa s gorne strane 
malo je mankava pri vrhu: duboka je 012, široka na rubu 007. na 
dnu 009 m., a služila je za podignuce kamena !?). 





16: Sr. Bull. dalin. 1902 str. 26 i Tabl. I. 

17) Ova je lukňa s gorne strane daleka od ruba 027 m., a imala je stajati po 
prílici u sredini, po čemu cio kamen, uračunavší širinu lukňe 007 m., bio je debeo 
po prilici 060 m. Bio je dakle kamen četverokutan. Pošto je ova lukňa široka 
u vrhu i na rubu 0007 m., a na dnu 009 m., to nije ona služila, da se u ňu što na- 


Natpis dosada nepoznatoga namjesnika rimske Dalmacije ete. 103 


Natpis je čitav u svim brazdama, pa i u samoj zadňoj, premda 
ima ondje odbijena prostora od 22 >< 20. U početku prve brazde i pri 
kraju ima po jedna tačka u obliku malog krsta, samo Ššto je pri kraju 
krst veči i nepravilniji. Ima sličnih znakova na pr. i na natpisu solin- 
skoga biskupa Justina iz V.—VI. v.18!, Nu pošto nema ovakova krsta 
u slijedečim brazdam, koji bi bio rablen kao interpunkcija, naime kao 
tačka, onda nije isklučena mogučnost, dapače je vjerojatno, da je ovaj 
krst u prvoj brazdi bio upotreblen ba: kao simbol ili valda kao simbol 
i ornamentalna interpunkcija u isto doba Na početka i pri kraju druge 
brazde tačka je u obliku trokuta. Isti je znak i na početku četvrte 
brazde, kao iiza ViC paiza PiD. 

Slova su visoka 50 mill., nepravilna, iz kasnije dobe, a na večem 
dijelu ňih vide se još tragovi minsuma. Slova su učinena, kako 8e vidi 
na slici, doduše prilično pomňivo, ali su manijerirana. Prerez u A nije 
ravni pravac, nego na kut, kako se to uvelo od IV. v. dale!9). Slova P 
imaju horizontalni potez na podanku. 

Natpis se čita: Curante Apollonio Foebadto víiro) c(lurissímo), plrae- 
stde) plrovinciae) Díalmatrae). 

Cognomen namjesnika Foečdadius — Dou3ádios proizlazi prema Doi- 
Rác, Phoebas, a ovaj prema ©oio3. O imenima ove vrsti, koja su 
ponajviše grčka derivata?% i barem djelomice u nekom odnošaju sa 
tako zvanim stgna graccanica, rašpravlao je Diehl u Rleinisches Museum 
g. 1907 str. 390—420. Sr. takoier Mommsen u Hermes g. 1902 str. 
443—455. lInače je ovo ime rijetko. Sr. Pape-Benseler, Griechische 
Eigennamen s. v. U drugoj polovici IV. v. spomiňe se jedan Pocbadius, 
biskup u Agenu (Agennum) ua Akvitaniji drugoj u Galiji?!), svetac i 
crkveni pisac??). On prisustvova u Riminskom (Ariminium) crkovnom 





sadi ili pričvrsti, nego da se u nu umetne železni klinac, zvan vuň ili mačak (tal. 
grippia, fem. NWolf), da se može podizati kamen. Ovakih lukňa nalazi 8e na ka- 
menim spomenicima u Solinu (Bull. dalm. 1902 p. 5, 1903 p. 8) i rabi se kod maj- 
stora zidara svugdje za ovu svrhu. 

18) Bull. dal m. 1900 p. 290, Zeiller, Les origines chrétiennes etc. p. 141, 177. 

19) Cagnat, Cours ď Epigraphie latine p. 12. 

20! Navadam samo neke primjere za tvorbu -d korena na -ius, kano na pr. 
Leucas- Leucadius, Dallas- Dalludšus, Arcas-Arcadius, Hellas- Helladius, Pentas- Pen- 
tadius. 

21) Mas Latrie, Trésor de chronologie p. 1018, Gams, Series Episcoporum 
Ecclesiae Catholicae p. 419, Rigollot, „1d Acta Sanctorum p. 301% Duchesne u 
Bulletin et Aémosres de la Société Nationale des Antiguatres de France 1899 
p. 304: »>A gen, Phoebadius évčgue ďAgen dans ľa. 357: est le plus ancien gue 
ľon connaisse pour ce 8iege«. 

22) Bardenhewer, ľatrologie (II. Auflage, Freiburg i. B. 1901:, p. 365: »Phúba- 
dius ........ Bischof von Agennum im zweiten Aguitanien “Agen in Guyenne), 


704 Fr. Balié, 


ginodu, gdje popusti Arijanima. Predsijedao je uz to god. 374. koncilu 
u Valenciji i god. 380. u Saragosi (Caesaraugusta) kao najstariji biskup 
po godinama. 

Osim biskupa Febadija spomiňe se taj cognomen takoder god. 414. 
poslije Kr. u Narbonu pri svadbi Atanlfa s Placidijom ?9), a po datumu 
se vidi, da je to bio drugi Febadij, jer je biskup bio več godine 392. 
veoma star. 

Kako natpis kaže, bila je pod civilnim namjesnikom Apollonius 
Phoebadius izvedena neka radňa: podignuta neka zgrada, neki spome- 
nik. Ovo nam kaže riječ curante. Cura, sub cura, agens curam, curare 
u epigrafiji jest terminus, kojim se označiva koja radňa, javna gradňna, 
na pr. hramova, žrtvenika, kipova, terma, bazilika, puteva, vodovodá itd. 
Za to imamo obilatih primjera 2). 

Koja je to zgrada bila podignuta ili koja radňa izvedena pod ovim 
namjesnikom, to ne proizlazi iz natpisa. Ali ako uzmemo u obzir, da 
je tik uz ono mjesto, gdje je bio našast ovaj natpis, bila Curia stare 
Salone 25) i da je u ovoj okolici bilo slučajno i u više prigoda našasto 
starinskih predmeta odnosnih na Curta, kano na pr. natpis duumvtra 26), 
onda možemo nekom vjerojatnošču ustvrditi, da se ovaj natpis odnaša 
na neku stanovitu javnu zgradu. 

U naslovu ovog članka rečeno je, da naš natpis pada u V. vijek. 
Ovo nam potvrďuje paleografija i naslov praeses namjesnika Apolonija 
Febadija. 

Koncem V. i početkom VI. v. namjesnici Dalmacije ne nose više 
naslov praeses. Pod Teodorikom (g. 4983.—526.) nalazimo nekog Epifanija 
namjesnikom Dalmacije, sa naslovom consulari5%7). Da 8e je god. 





gest. nach 392. Er trat der zweiten sirmischen Glaubensformel vom Jahre 357 
mit einer sehr beachtenswerten, schneidigen Kritik entgegen (Liber contra Arianos: 
Migne, P. lat. XX, 13—30). AuBerdem gibt Migne unter des Phúbadius Namen die 
wahrscheinlich Gregor von Eliberis (Abs. 4) angehčrende Schrift De fide orthodoza 
contra Arianos (AX, 31—50) und ein Glaubensbekenntnis (XX, 49—50)<. 


23) Ekscerpt iz Olympiodora (Photios bibl. cod. p. 59b): »Aéyovrau xai čm.$a- 
Aaniot, Arralov gw10V elnóviog, elra Povauxíov xai ĎouBadiov“ zal GvyreAečrau o 
VÁLUOS NAUČOVIWY xal zatpóviuv OpoĎ 1ÔV TE BaoBúpov xai TôVv čv aúroic Pw- 
naíwv<. — Cf. nadale Suidas Lex. Por3ádatov (no bez tumačeňa): nagada ďŠĎor- 
Radďiov (može biti dakako ime djevojke ili žene). 

24) E. de Ruggiero, Dizionarie Fpigrafico ete. 8. v. cura str. 1323: Dessau, 
Inscriptiones lutinae selectae TI. 1. p. 364 s. 


20) Voda po Spljetu % Solinu str. 233: Bull. dalm. 1884 p. 118: 1902 p. 4, 26: 
1903, p. 15. 


26) Bull. dalm. 1884 p. 118: 1902 p. 4, 26. 
21) Cassiodori, Vartae 1. V. Ep. 24 u Mon. Germ. histor., auct. antiguiss. XII. 


Natpis dosada nepoznatoga namjesnika rimske Dalmacije ete. 105 


025.—5020., u koje pada pismo Teodorika Epifaniju, namjesnik zvao 
praeses, jamačno ne bi bio ovaj naslov u pismu izostavljen. Da se pak 
pod naslovom consularis ima razumjeti civilni namjesnik, to proizlazi 
iz konteksta samoga pisma, koje se bavi nekim juridičko-administrativ- 
nim poslom, sto ga je Epifanij imao urediti, i iz toga, što su u tom istom 
pismu spomenuta dva druga magistrata za vojničke poslove t. j. prin- 
ceps (Dalmatiarum) i comes ?$), 

God. 535. car Justinijan preustrojava rimsko carstvo i s administra- 
tivnog gledišta. U važnijim pokrajinam Istoka ukida diobu u osobi 
namjesnika, uvedenu u III. v., te spaja opet civilnu i vojničku vlast 
u rukam jedne te iste osobe pod raznim naslovim: moderator, praetor, 
comes, proconsul, kako za koju pokrajinu?"). Ova reorganizacija, zbog 
raznih razloga, nije bila provedena u pokrajinam Zapada?). Dalmacija 
gpadaše Istoku, te i ona dobi ovakog namjesnika, sa naslovom pro- 
consuľ31), Jednoga takoga poznajemo u osobi Marcellina, ili sina ili 
ginovca Ivana, čuvara bazilike solinskog mučenika Anastazija (Staša). 
Ovoga Marcellina jedan dokumenat iz god. 598.32) i jedan važan natpis 
iz god. 603. zovu proconsu?%), Ovaj Marcellin valda je zadňi namjesnik 
rimske Dalmacije, jer ako ne pod nim, a to malo kasnije bi razoren 
Solin i opustošena Dalmacija od Avara 34). | 

Ako se dakle več god. 525.—5260. namjesnik Dalmacije ne zove više 
praeses, onda pada naš natpis u V. v., u kojemu je još bio u običajn 
ovaj naslov. A tada možemo priličnom vjerojatnošču ustvrditi, da naš 
natpis nosi ime jednoga od zadňih namjesnika Dalmacije sa naslovom 
praescs. 


Farlati, lllyr. Sacr. II p. 155—156: >» Epiphanto viro senaťtori, consulari provinciae 
Dalmatiae Theodoricus rezx<. 

28) Idem, Variae >magna inter collegas suos praerogativa decoratur guisguis 
gerit militiam, nomine principatus< ..... » Comiti guidem provinciarum potestas data 
est, sed tibi tuder tpse commissus est<. 

29) Diehl, Justinien et la civilisation byzantine au VI s. p. 281 88. 

30) Idem o. c. p. 284. 

31) Farlati o. c. II. p. 211. 

32) Bull. dalm. 1904. Suppl. 1—3 p. 42. 

33) C. I. L. III. 9527: Bull. dalm. 1906 p. 295. 

34) Bull. dal“m. 1906 p. 268 sl. 


Spljet. F. Bulié. 


Festschrift fúr Jagié. 4b 


Zapadna »ÉEpistola o nedelji« v južno-slovanski književnosti. 





Znano je, da po osodni razdelitvi grške in rimske cerkve knji- 
ževna vzajemnost med južnimi Slovani ni popolnoma prenehala, kajti 
več bolgarskih spisov nahajamo še pozno pri hrvaških glagolaših, od 
njih pa so dobili Bolgari še v sredini 14. stoletja »Trojansko pričo<, 
ki je prešla tudi k Rusom kakor še drugi srbsko-hrvaški prevodi za- 
padnih spomenikov. 

Omenil sem že v Archiv-u f. slav. Phil. XXVIII, 382, da k takim 
srbsko-hrvaškim spomenikom spada tudi Enxeroria o neaBsž, ki jo je 
izdal K. Radčenko v 18. t. kijevskih Urenmif B£ HCTOPHY. OÓMECTBŽ 
Hecropa JI#ronmcna!) (str. 1—21 v ponatisu) po rokopisu plovdivske 
mestne biblioteke (No. 34) iz 16. stol. in po rokopisu belgradske narodne 
biblioteke No. 483 (562) iz 18. veka. O jeziku obeh spiskov sodi Radčenko, 
da je v svoji osnovi srbski, v plovdivskem jako blizek živemu narod- 
nemu govoru, neke posebnosti pa vendar kažejo, da so »aytori< teh 
8piskov bili Bolgari. Po vsebini pa se oba spiska popolnoma razlikujeta 
od drugih dozdaj znanih spiskov »Epistolije«, predstavljata torej posebno 
redakcijo in izhajata od »enega ali prej dveh< grških izvirnikov. 

Omeniti moram, da je tekst obeh rokopisov precej pokvarjen: da 
imamo tudi v staršem plovdivskem samo prepis, kažejo pogreški n. pr.: 
HS 14,4 — £AH8 belgr., cmepe 164 — anueukpie belgr., UPKREHHENA 
8cra 183, t. j OUKRONEHHEJH (pr. WUKEPHAWUJA 162,) Za 0CKE— 
(Miklosich, Vergl. Gr. 12, 420). Zaradi tega je težko govoriti o bolga- 
rizmih obeh rokopisov, kajti n. pr. slučaj člena, ki ga navaja Radčenko 
(str. 2): BEAHETA DH 13,, je prosta pogreška za 8BeaHKka (morebiti 
prvotno se.iií) €CH TA! rh belgr. Nočem pa trditi, da vsaj plovdivski 
prepis ni napisan med Bolgari (pri tem pa se še vedno lahko misli na 
katoliške misijonarje in dubrovniške trgovce) in da belgradski ne kaže 
malega sledu >»srednjebolgarskega pravopisa«, vendar je jasno, da je 


1: Ne v odeskih J£ronuch 55 ucrTop.-en1. O6m., kakor pravim krivo v Archiv-u. 


Zapadna »Epistola o nedelji< južno-slovanski književnosti. 107 


njih izvirnik prišel iz južno-zapadnih srbsko-hrvaških krajev, bržkone 
iz samega Dubrovnika, ker to dokazuje njihov jezik. 

Izmed jezikovnih posebnosti se najprej zapazijo pridevniške kon- 
čnice -iem, -ieh, -iemi za im, 1h, imt. 

-iem nakajamo v instr. sg]. ABOPHCUHEMA (NOA, AŠEOMA —, £. j. 
MAMBpilCKHM2) in v dat. pl.: MHEHEMA H MPTEHENA 1420.2,, EA ŠUJHEMk 
1545, CBETHEÉMA 154, BACAKHEUb 16,, CHEUIAOIJHEMA 1Ô,3, CRAKAW- 
LUUHEMA 1Ô19, AAKŠIJHEM A 1620, TEROPEUIHEUNA 1621, BEPŠIOUJHEMA CRE- 
THE 1622, HEBEPŠIOUIHEM k 1643, NOYHTARUJHEM k 104,, CEBETHENIA 179. 
Poleg teh 14 tem v dat. pl. nahajamo samo 5 tm: BauinMa 154, NENA- 
BHAEUJHMb 16,3,  ŠAABAAWUIHUk  16,:, GEČA ARUIHMA 175,  WEBEAS- 
UIH0%k. 170. 

-ieh v gen. pl.: A8kaBWtnh 1319, BAUIHéWh 1319, 1943, 169, CBRE- 
THeéXh 1415, 16423, MNOPOWYHTH6KA 154, XEPORHUHEYH, CEPANHUHEÝH 
1010, NEYACTHEHEXA, UPKBEHHENK(!) 1522, BAATH6nhk 1Ď45, ZaHeyab 109. 
Ni torej že davno nobenega razločka med trdimi in mehkimi koreni, ka- 
koršnega je iskal Daničič (pr. Rešetar, Der štokavische Dialekt, 176). 
Dvakrat čitamo Moneya 1414, 1525, kar se nahaja tudi v drugih da- 
brovniških tekstih (Daničié, Heropuja o01xnxa 190). Poleg 13 oziroma 15 
-ieh se je vkral samo eden t/: UIECTOKPHAACTHYk Med XEPOSHUHECH 
in CEPANHMHEYH 181). 


-lemi v instr. pl.: (AHETH) BAUIH6UH 153, (0uHnWMa) — 154, CBE- 
THeuH 174. 


Semkaj je treba tudi šteti loc. pl. H4 WEBecHéna 1Ď4,. 


Oblike wem, eh, lemi namesto tm, 14, %mt se rabijo v Dubrovniku 
>bez iznimke< (Budmani, Rad jugosl. ak. LXV, 172), ali skoro enako 
izključno tudi v Hercegovini, Črni Gori in Boki (Rešetar, Der štoka- 
vische Dialekt 176). 

Bliže omejuje kraj zamena starega x. 17 krat čitamo te: cesme 13., 
sneuie 134, EHtýh 14,, PAZŠUHETE (ne—W6!) 13,5, 14,,, rpHexa (g. pl.) 
1319, rpueyk 174, CHHEBA 14,, APHEB8 14,, pueké 14,,, ZANOBHEAK 
1414, 22, 10,, 16,, 38HED5 154, AHETH 15,4, AHeaa (g. pl.) 169. Poleg 
tega pa se piše večinoma e in gicer ne samo po r, kar tukaj ne pomeni 
mnogo, ker smo ravnokar našteli več t£e po r, ampak tudi v drugih pri- 
merih: ANpERAAHTH 13,, rpexe 14,,, rpeuinne 1322, Bpeme 1341, CpEAS 
104, Ape84 1044, Ba WpeBe 16,,, Aga (n. pl.) 13,0, Aeao 15,, A£AATH 
1113, HEAEA8 1414, 16, 17120, 164, 24, 175, 15, HEAene 14,,, HEAENOMA 
1441, HACALABHTE 144,, BeEpoBacTE 13,4 (v tekstu: Bepogayce!) 134, 
Repš 164,, BEPŠKUIHEU k 1644, NEBEPŠIOUJIHEMA 1G94,  BepŠETk 1647, 

40% 


108 M. Murko, 


CMEUIAUIHEBIA 10,4, GECOBCKA 164,, WBEASUIHUb (POAHTENE CBOE) 171, 
Be4HH 17,2, WRETA 16,0, YACOBEKA 153, 1631, Y4086k4 1Ď14, YAOBEKS 
1515, 16,1, YA0BEUH 1514, 16,4, YAOBEHAHCKH 144, BHAEUlE 134, EH- 
AecTe 1415, 17, 19, 1715. Taka e- in jekavška mešanica je navadna v 
dubrovniških listinah od 13—15. stoletja (Rešetar o. c. 84) in še danes 
8e nahajajo ekavizmi tudi v Boki (ib. 72). Posebno važni pa 80 primeri 
za i nam. k: AHAa (g. pl.) 131,9, neEno[Kkolangnuwora 154: semkaj štejem 
tudi 8nf$ 15,, t. j vôča v pomenu iudicium (Daničičev Pjeumuk H3 
KBHREBIIHX CTAPDHHA CPOCKAX IiMA Samo sšva consilium) kakor v slovenščini 
(gl. A. Kaspret, O rečah, Časopis za zgodovino in narodopisje IV. 214 sl., 
22b, Pleteršnik Slovar II. 752), ki ima v besednem zakladu večkrat stike 
z Dalmacijo (v poljščini je wieca Adelsgericht, kar navaja Miklosich 
EWb. 388, po primerih v Lindejerem Slovniku n. pl. od wiece). 


Bržkone je tadi npneronu 15,—: pogrešek za npACTOAU (Mogoče 
je sereda tudi NPHETOAM), kajti v isti vrsti imamo tudi NENS(KOJAHRH 
Uora in ? še je danes v takih prefiksih in predlogih navaden (Budmani, 
Rad LXV, 1564). Taki ikavizmi se vjemajo s starším dubrovniškim 
narečjem, ali ni izključeno, da so ostanki, ki kažejo, da je prevod 
nastal #e bolj na severu od Dubrovnika. 


Izmed drugih posebnosti, bi kažejo jasno na Dubrovnik in primorske 
kraje, še omenjam: va za vr, kar pripisuje Miklosich Hrvatom (Vgl. 
Gr. 1? 414) n. pr. BA A4AHb CŠAHH 1610, Ba WpeB6 16,7, BA CRETS He- 
A e18 144,, 174 (samo enkrat 8 upkeun 17g), vokalizacijo Z v tujki oTa- 
POMk 13, (Radčenko je kakor se v nekaterih drugih dialektičnih slu- 
čajih pristavil sic, ali ta oblika je v Dubrovniku navadna, Budmani, 
Rad LXV. 162,3, pr. 163): medglasniški r za ž: Tepe 13,3: p za f: 
CEPANHUHEYh 1Ô1y, CAD za SAV: WUKEPHAWIJIA 164,, UPKREHHEYK t.j. 
OUKBPNEHHEJH 1022, izredni ostanki % za y: ace. sgl. kaun 13,, (ven- 
dar KAMEHk 15,1), ace. pl. 84 Beku 134,, Acc. pl. HA RH 1840, 21, 1Ď1, 17: 20: 
164, s (Kami, vi .. »je jako obično u Boci<, Kušar, Povijest razritka 
našega jezika hrv. ili srp. 85: enklitični v Črni Gori navadni dat. pl. 
8e čita: K8H$ BHč£ 435 15,): pristavljen / v pronominalni deklinaciji: 
TOUŠH 16,4, 174, 4, TOAHKSH (cHa48) 13,: imperfekt na €h+: Emeuie 
134, knéý k 142, pr. Miklosich Vgl. Gr. III. 224, Daničič Heropaja oóanka 
302—305): z glagolom #mam sestavljen futur (Miklosich Vgl. Gr. III. 247 
ga pripisuje Hrvatom): HMAM4 HcSuinTH 144, 1549, NOCAATH HUAMUk 
1511, N0NaaHTH — 1514, nšeruTA — 15/,:, 20, 163, HMAMKk NŠETATHA 
10,5, CATROJHTH HMAMk 153, kjer ima belgradski rokopis povsod 
Xourov ali roko. Zapadna je tudi besedna oblika v gen. BAK(pc]u$TKU 


Zapadna »Epistola o nedelji< v južno slovanski književnosti. (09 


1l4,, v pomenu resurrectio poleg vekpčenne 15,, (Daničič Pjevmuk n3 
KILHKEBNHX CTAPHHA CPACKUX NAVAJA 84MO BLCKPLĽCENHAE) in pa katoliško 
ime Ivan: © HgaHa 141, (iWHaa belg.) poleg pravoslavnega HWgana 14,. 


V varijantah belgradskega rokopisa so jekavizmi redki (rHWe8a 19), 
zato na nahajamo jasne zapadne srpsko-hrvaške oblike: gen. sg]. HEA£AH 
19 (pr. Daničič Meropuja oóanka 16, Miklosich Vgl. Gr. 111. 210), wgovn 
(KHHPOV), TOĽAH, HHKanope 19, Tomovn 20 (dvakrat). 


Tu imamo torej filološki dokaz, da je na jadranskem morju bila 
znana Epistola o nedelji in nekje tam tudi prevedena: ohranjena nam 
je torej zapadna redakcija, kakoršno sta predpolagala A. N. Veselovskij 
za ruski tekst Tichonravova (/Kypnar1 MHH. nap. npocs. 1876, maprr, 
115—116! in S. G. Vilinskij za bolgarske tekste 16. in 18. stoletja 
(IÉTONNCH ACTOPDNKO->A101. OÓLU. X., Ozecca 1902, str. 105, 108—111), kajti 
tu je v ospredju Rim (v plovdivskem rkp. sicer ni naravnost imenovan 
kakor v belgradskem dvakrat, ali jasno kažejo nanj uvodne besede Ea 
XPAUB CTOFo ANŠCTOAA NET pa) in ni treba z Veselovskim in Vilinskim 
misliti, da ruski in bolgarski teksti izhajajo iz kakega grškega, ki je 
bil predelan iz kakega latinskega. 

Ne dvomim, da izhajajo ruski teksti Tichonravova, bolgarski (pr. 
posebno pogreško W%kpn Vilinskij 118 in c Mepe plovd. — AHUEMEpte 
belgr.) in oba srbsko-hrvaška iz istega prevoda, ki se je mnogo pre- 
delaval, popravljal, razširjal in krajšal, seveda tudi večkrat prikrajal 
domačim razmeram (pr. »episkupa<« in gpatrijarha Novaka v plovd. 
rkp. nam. Jonna belgr.). 

Mogoče bi seveda bilo, da je kak starsi bolgarski tekst prišel k 
Hrvatom in Srbom na jadransko morje in dobil tukaj narodno obliko, 
vendar proti temu govori stvar sama po sebi in vsled tega tudi letnica 
1478 bolgarskih tekstov (Vilinskij 104). Tudi na to se smemo sklice- 
vati, da se v vseh naših tekstih poleg Nedelje slavi tudi Petka: ta pa 
ge je, kakor je Veselovskij (30—101) dokazal, začela častiti na zapadu, 
kjer so jo posebno povzdignili flagellanti. Torej tudi to kaže, da je 
izvirnik prišel še le pozno iz zapada, ko ni več misliti na bolgarski 
vpliv na jadranske Hrvate in Srbe. Vendar latinskega ali laškega (na 
takega sploh ne bi mislil, ker oba srbsko-hrvaška teksta ne kažeta v 
takih prevodih navadnih italijanizmov) izvirnika za naše tekste še ne 
znamo, rečem pa lahko, da mu je najbliži od Stumpfa!) v >Historia 





1) Neue Mittheilungen a. d. Gebiete historisch-antiguarischer Forschungen, hrsg. 
v. d. thiiringisch-sichsischen Verein f. d. Erforschung des vaterlándischen Alter- 
thums. II. B. 1-e5 Heft, 1835. 


710 M.Marko, Zapadna »Epistola o nedelji< v južno-slovanski književnosti. 


flagellantium praecipne in Thuringia< izdani latinski tekst (pr. Vese- 
lovskij, 89—90). 

Jasno dubrovniška sta od Radčenka iz istega plovdivskega rokopisa 
BB Ú3BÉCTIAXE OTA. pYCCK. 43. H CIOB. ÚMI. akax. HayK5 1. VIII. Kn. 3 
str. 349—352 izdana apokrifna teksta Ilowerme cemera in nepopolno pri- 
povedovanje o koncu sveta, vendar vgaj prvemu se pozna cerkveno 
slovenski, bržkone glagolski izvirnik (n. pr. Eva se dosledno zove €E ra), 
spada torej med glagolske in cirilske tekste, kakoršne je Jagič objavil 
v 8vojih »Prilozih« že 1. 1868. Nadaljevanje njegovega dela posebno 
na tem polju še obeta mnogo sadu. 

Dodatek. Ko sem pisal ta članek, še nisem imel pri roki malo- 
ruskih tekstov, ki jih je izdal Dr. Ivan Franko v IV.t. »Apokrify i 
legendy < (izd. arheografična komisyja Naukovogo tovarystva imeny 
Ševčenka, u Ľvovi, 1%6). Neznani sta mi bili tadi razpravi Maximi- 
liana Bittner-a »>Der vom Himmel gefallene Brief Christi in seinen 
morgenlindischen Versionen und Rezensionen< (Denkschriften d. kajis. 
Akademie d. Wissenschaften, phil.-histor. K]., B. 51, Wien 1906) in pa 
P. Hippolyte Delahaye, S. [. »Note sur la légende de la lettre du Christ 
tombée du ciel« (Académie royale de Belgigue, Balletin de la elasse des 
lettres 1399, p. 171—213). Proti drugim učenjakom sta Delahaye in 
Bittner dokazala, da so grške verzije in črez nje vse vzhodne prišle iz 
zapada. V kaki zvezi so slovanske med seboj in z grškimi izvirniki, 
na katere je vendar treba misliti vsaj pri večini slovanskih verzij in 
recenzij, bo še treba natančno preiskati. 


Gradec. M. Murko. 


Etymologisches. 





Jeriča sf., slow., “die stachelige Kastanienschale". Pleteršnik s.v. 
vergleicht ježica von Jež, was lautlich nicht angeht, weil č nur dureh 
Annahme einer ungewôhnlichen Fernasgimilation vor Wandlung des 
intervokalischen ž in r erklárbar wäre. Gleichwohl steckt im Worte 
der Name des Igels, doch nicht der slawische, sondern der romanische, 
wie er aus dem Ramänischen auch ins Kleinrussische als jaryč, jarej 
eingedrungen ist (Miklosich, EW. 100: jaričú). Ftlr das nur im Westen 
gebriuchliche slowenische Wort hat man indes nicht vom Rumänischen, 
gsondern von dem Italienischen oder Rätoromanischen auszugehen, wie- 
wohl auf diesem Gebiet heute das anlantende e geschwunden ist: denn 
vom lat. čricius “Igeľ hat man im [tal. jetzt nur riccto gel, stachelige 
Schale, Kapsel, Htilse der Kastanie", frianl. rizz “scorza spinosa della ca- 
stagna, animale Erinacens" usw.(Pirona s.v.). Andere romanische Sprachen 
haben noch den anlautenden Vokal: drum. artctu, megl. arič neben rtč 
"bogue, hérisson, enveloppe épineuse de la chútaigne", provenz. ertssons, 
afrz. ericon, irccon, 8pan. crizo, port. ericio (Kúrting ? 3213). Das slow. 
Wort geht daher auf eine Zeit zurúck, wo die benachbarten rom. Sprachen 
noch e im Anlant hatten: die Geschlechtsánderung kann mit Anlehnung 
an die áhnliche Bedeutnng anfweisenden Feminina wie ježica, luptna, 
luščinu, robina u. ä. eingetreten sein. 

kudäti v. ipf., slow., “denken, meinen" (im äuBersten Westen). — 
Aus dem Romanischen: "cógilare, #cugitare flr alat. cogitare.“denken" 
entwickelte sich zu altital. coiťare, provenz. cutďar, afrz. cuiďier, span. 
cuidar (Kôrting ? 2305). Das Vorkommen des Wortes im Slow. ist ein 
Beweis flir dessen langes Leben im Nordital. (beachte ď fr ť) oder 
Rätoromanischen. 

ladrona sť., slow., "enge Gasse" (im ä#ufBersten Westen). — Aug 
friaul. androne “vicolo angusto ed ignobile, lat. barb. androna, gr. áv- 
čowv (Pirona 6), lat. úndron, úndrona (ávôgwv) “ein Gang zwischen zwei 
Mauern eines Gebäudes, ital. androne “breiter Gang, Vorhaus" (Kúrting ? 
639). Wenn das anlantende 7 nicht schon im Romanischen angetreten 


7112 | | K. Štrekelj, 


ist, so dtirfte sich aus androna zunáchst #nadrona und daraus darch 
Ferndissimilation Zadrona entwickelt haben: eine andere Môglichkeit ist 
die, daB im Z der rom. Artikel stecke und das erste » durch Dissimi- 
lation geschwunden sei, wobei bei einem vicolo angusto ed ignobile 
infolge einer volksetymologischen Adideation der darin auflanernde 
ladrone "Ränber mit im Spiele gewesen #ein mag. 

maranča sť., slow., “die bei Versehreibung des Vermôgens auf 
den Sohn zu entrichtende Gebtihr, Úbertragungsgebihr: das Wort wird 
in dieser Form im Tolmeinischen gesprochen, wo auch, doch seltener, 
die Form #aranča gehôrt wird. — Diese letztere erúffnet uns den Aus- 
blick auf den Ursprung des Wortes, welches das abgekUrzte ital. (ven.) 
onoranza wiedergibt: Tigaglia, guel pit che si cava delle possessioni date 
altrni in affittanza, dicesi anche in Veneziano regaglia" (Boerio 452, 
502): friaul. onordánxze “onoranza: contribuzioni, che i fittajuoli delle terre 
devono pagare al padrone guaši a titolo di regalo in aggiunta al fitto 
(Pirona 275). Wegen der Bedeutung vgl. das bayr. Elrung (Érung) 
“Geschenk, das bei verschledenen Gelegenheiten herkômmlicherweise 
gemacht werden muf, vorztiglich bei Hochzeiten. Heutzutage besteht 
die fírang auf Hochzeiten besonders in dem, was der Hochzeitsgast 
aufer dem bestimmten Mahlgelde gibt. In der feudalen Terminologie 
ist Erung dasjenige, was bei Gutsveráänderungen aufer dem Laa- 
demium gegeben wird. Nieht selten sind die Ehrungen fórmliche 
Abgaben. Der ÉErschatz, Abgabe bei Lehensveránderungen an den 
Landesherrn zu entrichten (verehren), Laudemium. Ein črschatziges 
Gut, ein erbfälliges, solcher Abgabe unterliegendes Guť (Schmeller- 
Frommann, Bayr. Wôrt. I, 126—127). 1n maranča trat m flir a, indem 
wohl pomoranča neben naranča mitwirkte, vgl. indeg auch Miklavž, 
Mikloš gegentiber Nikolaus. 

merežati v. pí., slow., "Womit versorgen, anschaffen", meist reflexiv 
(im Westen). Das Wort erlitt eine Metathesis aus "remežati (vg]l. remé- 
selj "Lonicera caprifolium" fur #maréselj aus Šmaresélj — it. madreselva). 
In #remežati steht ž flir ven. dz, z, resp. friaul. z aus urspringlichem 
lat. di, wie wir auf slow. Gebiet solches ž (allerdings nicht bloS fir 
di, sondern auch flr g?) auch sonst finden: ven. friaul. zenso —> slow. 
ženso, žensev, frianl. zornáde (giornata) "> žrnáda, friaul. zej, zeja > slow. 
želj, ven. zogo, friaul. zug —> slow. žoga “Spielbal" usw. Das dem 
#remežati entgsprechende frianl. Wort lautet rinedeá, rimtedeá "rimediare, 
riparare, provvedere, ersetzen, sicherstellen, versorgen"“, ital. rimmediare 
und rimedire neben redimere, aus welchem die zuerst augefiihrten Formen 
durch Kreuzung mit rúnedio Hilfe, Mitteľ erklárt werden (vgl. Kôrting 2 


Etymologisches. 113 


(80b). Das gelehrte rimedio hielt wohl auch die Wandlung des ď£ in 
ý (dz, z) im Ital. in Frianl. auf, doch nicht, wie das slowenische Wort 
zeigt, mit vollem Erfolg. 

pár sm., serbokr., “Augenblick, Nu": u jedan par “auf einmal, jetzť: 
u ovaj par jetzť. — Das Wort ist zu scheiden von par in der Bedeutang 
"Paar und ist einheimisch. Es gehôrt zur Wz. per-, die “chlagen, 
stoBen, treten, reiBen" bedeutet (bei Miklosich Et. Wtb. per- 2, 3, 4). 
Ahnliche Bezeichnungen fúr “Augenblick" sind: raz “Hieb, Schnitť, bayr. 
Hieb "Angenblick" (davon slow. serbokr. A4tp), ital. botto "Schlag", slaw. 
krat lit. kačtas "Hiel", vielleicht auch d. Mal, dessen Bedeutung “Ňarbe, 
auf “Hieb" weist. 

skaramucha m., poln., “Buffo, Hanswurst, lustige Person. — Ans 
I. CKOMOPOXB ckomopoxa “Gaukler" umgestellt, wortiber Miklosich, Et. Wtb. 
sub skomorchú zu vergleichen ist. 

skarga f., poln., Klage, skaržyč "anklagen", slowak. skarha id., 
wr. skarha, skaržué “d.", 08. skoržié, skoržba, ns. skaržyš. Bei Miklosich, 
Et. Wtb. 298, unerklirt. Das Wort hat schon der Bedeutung wegen 
nichta mit Áara, karati zu tun. Das in Sehlesien gebrauchte čech. 
skarba ist aus dem poln. skarga, wobei nur das ungewôhnliche 
-ga durch den bekannteren Ausgang ba andrer Wôrter ersetzt ist: 
úhnlich sind aus dem Polnischen auch die weiBr. und slowak. Wôrter 
hertibergenommen. — Das Wort ist wohl — denn ein slav. Suffix -ga, 
%ga gibt es nicht — aus dem Deutschen entlehnt, wo wir finden: bayr. 
schergen, aufschergen eine Person oder Sache (bayr. Wald, verächtlich), 
gie anzeigen, anklagen, verklagen: andere verschergen (ve“fchig gng): im 
Salzb. der Schergant lietor von Scherg der Gerichtsdiener: ahd. scarJo, 
scaro, mhd. scherje, scherge (Schmeller- Frommann II. 465 f.), steird. 
schtrgen "“gerne anzeigen, heimlich anklagen, verraten, anschwärzen, 
Schergantel "Postentriger, heimlicher Anzeiger (Unger-Khull s.v.) Auch 
im Polnischen heiBt skarga “Klage" nur in gerichtlichem Sinn und skar- 
zyciel ist neben "Ankláger geradezu "Denunzianť. Formell steht unserer 
Zusammenstellung nichts im Wege, besonders wenn wegen des sk die 
Entlehnung in ziemlich frtihe Zeit verlegt wird, poln. a, 08. o kann 
gleichfalls nicht auffallen. 

so? m., poln., “die Speisekammer in Bauernhäusern. Miklosich 
erklárt es im Et. Wtb. 814 nicht. — Es ist das d. Saal, mhd. sal 
"Wohnsitz, Saal, Haus, Halle (meistens nur einen Saal enthaltendes 
Gebäude) auch Tempel, Kirche. Wie Kammer zum Begrifť "Speise- 
kammer — Ort, wo Speisen aufbewahrt werden, so sank auch der 
weite, gerňumige Saal zu demselben engen Begriff herunter, dentsches 


(14 K. Štrekeli, Erymologisches. 


á wird zu o, vgl. krochmal ans Kraftmehl, grof aus Graf usw. (Korbut, 
Prace fil. IV. 398f.). Anlaf dazu gab in unserem Wort die d.-schlesische 
Aussprache des sa als soal (Weinhold, Deutsche Dialektf. 28): vgl. auch 
kärnt.-d. sál, sól “derjenige Raum im ersten Stockwerk des Hanses, der 
tiber der láb:m (Laube) sich befindeť (Lexer 24). 

vídati v. ipf., serbokr., Cheilen": vidati ranu “die Wunde heilen", 
vidar "Wundarzt, Chirurg“. Miklosich im EW. 391b vergleicht rum. 
vindec "heilen" << vindico Tächen, retten, aus der Krankheit retten, heilen" 
(Puscariu 1893). Der Ausfall des » und der Abfall der Silbe -ek (—%) 
wäre bei Annahme von Miklosichs Erklárung unbegreiflich. Hält man 
hingegen dazu das slow. videti koga (kdo me bo pa bolnika videl? 
“"rer wird mich Kranken betreuen, besorgen?" in Sedlo bei Karfreit), 
80 ist offenbar víďdaťi nur das Iterativ zum Durativ vidéti “sehen". Der 
Begrifť der Besorgung des Kranken, der Sorge um dessen Heilung, um 
dessen Pílege wird häufig durch Ausdrticke fir “sehen, besichtigen, wahr- 
nehmen" wiedergegeben, vgl. gr. égogáv "besichtigen, besorgen, sich 
kúmmern, Kranke besuchew", d. česehňen (ält. Spr.) “"besuchen, besorgen, 
pílegen, warten: »Den Nakaten kleiden, den Kranken besehen, den 
Toten begraben<«" (Schmeller-Frommann II. 245). Der Akzent des serbok. 
Wortes stimmt gleichfalls zu r. BAXÁTE — BÁMIBATE. Die Form viďaťi 
war einst allgemeiner als jetzt, wo sie einigen Sprachen ganz abhanden 
gekommen ist. 

voltrín sm., slow. [n Trubers »Catehismus 8 dveima islagama« 
381 lesen wir: »Vmei nimi se ne ima naiti obena Curba ali Carbar 
inu oben Pankart oli Voltrin.< Die Bedeutung ist demnach "Bastard, 
der aulšer der Ehe erzeugte. Das Grundwort ist offenbar das lat. 
adulterinus “ím Ehebruch erzeugť. Bedenkt man, daB das lat. adulter 
"Ehebrecheť im altital. avoltero, provenz. avoultre, aoultre, afrz. avoutre 
(iiber #abulter, vgl. Kôrting? 25) lautet und sich sogar zur Bedeutung 
“Bastarď entwickelt hat, so ist damit auch die Form des slow. Wortes 
aufgeklirt. Das anlautende a ging wie im dialektisch im Westen ge- 
brauchten voňať aus ital. avvocaťo im Sandhi nach Wôrtern mit aus- 
lautendem a verloren. 


Graz. K. Strekelj. 


I. Potobske teksty. 


Macte, doctor, etiam mortui te salutant! 


Pékna a khwalobna je to mysl, wučeneho a wšostronscy lubowa- 
neho wjednika našeje slowjanskeje filologije pľi swjedženju jeho 70. 
narodninow ze zbérnikom we wšitkich slowjanskich réčach postrowič a 
zwjeselič, dokelž džé wón je wšitke a tež najmjeúše mjez nimi z je- 
najkej lubogéčn pestuje! 

Zo by so tato wotmyslenje wšomóžnje dospelo, k tomu ma tež tole 
ponižne džélko stužič. Njech we nim naši stowjanscy bratľa z najdal- 
šeho sewjerozapada, lúnborscy Drjewjengo, na khwilku ze s8wojeho 
wéčneho spanja wstanywši we swojej mačefščinje k njemu réča, kotraž 
je pčed nimale 175 létami na wšé časy wuklinčala a z nimi do rowa 
spadla, a ja njech sym z jich totmačom. 

W réči limborskich Drjewjan je so nam jenož néšto malko ze sobu 
zwisowacych a zwjazanych tekstow zakhowalo, wšo druhe su jenož 
jednotliwe stowniske slowa a nékotre po tych žórlach rozpróšene jed- 
notliwe sadki, po némskich sadach zbéračela ad hoc pak lépje pak 
horje, njerédko samo mylnje pfeložene, za čož njech je k dopokazej 
jenička sadka z Pfeffingeroweho vokabulara (Chap. 20, Des phrages): 
Voulez-vons coucher avec moi? — Jús ntíz Sobóot (t. j. joz nie 
sáúpot — ds. ja ňocom resp. nok spaš), štož njeje pľetožk francoskeho 
abo prénjotnje némskeho prašenja, ale wotmotwjenje na njo, hišče 
dženšá wo pocčiwosči woneho Drjewjanskeho holiča swédčace, kotrež 
tak raznje Wotpowé. 

Dotho je tralo, doniž so wšitke te powostanki potobskeje slowjan- 
sčiny limborskich Drjewjan wédomostnemu swétej w zhromadnej knizy 
ptedpotožichu a pľistupne sčinichu. To je skónčnje na wabjenje wédo- 
mostneho towafstwa mjena wjercha Jabtonowskeho w Lipsku sčinil 
dr. Pawot Rost w knizy: Die Sprachreste der Draväno-Polaben. Leipzig 
1907, štož je jeho wulka zastužba. 

Do tych zwjazanych tekstow slušeju wšo we wšom tele: 1. Ti 
legendy w lisče Mithofa, ptir. Rost, str. 47 sl. 2. Tri rozmoľuy W 


716 Ernst Muka, 


khrónicy Paruma Schultze, pľir. Rost, str. 67 sl. 3. Pači Kwas, narodna 
pôseň z hlosom zapisana wot KAŽ. Henniga, pňir. Rost, str. 175 sl. 
4. Wótčenaš w s#tyrjoch recensijach a to: a) Mithofľowej ze snadnuškej 
próstwičku (Rost, str. 47). — b) Hennigowymaj trochu mjez sobu roz- 
džélnymaj (Rost, 177 sl.). — c) Millerowej z pridawkom tak mjeno- 
waneje spowčdže (Rost, 51 sl.) Wot tutych tekstow buštej Wótčena$ a 
Ptači Kwas často wotpisowanej a tež na pokazku réče Drjewjan we 
wšelakich knihach zwotčiščowanej, préniše pak wostachu nimale nje- 
wobkedžbowane a njeznate, štož je čim spodžiwnišo, čim wWažniše a 
zajimawše wone su jako powostanki polobskeje ludoweje rčče. Pľetož 
tón Wótčenaš njeje žadyn ani wot limborskich Slowjanow hdy byl wuži- 
wany ani cyrkwinscy postajeny, ale je kóždy wonym zapisowarjam po 
jich némskich slowach ad hoc lépje hórje peloženy tekst Knjezoweje 
Modlitwy, haj Mullerowy Wôótčenaš ze spowédžu je samo hoty njelepy 
falgifikat. 

Zhromadnje tute teksty hišče wot nikoho wozjewjene njebuchu, 
kajkež je ja tu podawam pod a) w Aisčinskím a pod b) we znormaltso- 
wanym prawopisu, jenož Knjezowu tu Modlitwu z jeje pľiwéškami sym 
w stronu wostajil, dokelž ta žadyn wutwor ludoweho ducha njeje, kaž 
Ptači Kwas a te legendy, kotrež wésče z časa do reformacije pokha- 
džeju, a K nim hodža so z dobrym prawom Rozmotwy Paruma Schaltze 
priličié, dokelž bčše Šolta muž z ludu a sam limborski Slowjan, kiž swoju 
mačerščinu hišče znaješe: wšitey druzy zapisowarjo pak béchu Némey 
abo Njestowjenjo, drjewjanščiny njewédomi. 

Pri pfepisanju tekstow do znormalisowaneho prawopisa sym so 
zwjetša postajenjow A. Sehleichera džeržal, w nékotrych dypkach sym 
go P. Rostej pridružit, w druhich pak sym po swojich zasadach šol, 
ale wšitke te zasady a zakonje tu nadrobno rozestaječ, by mjezy méstna 
mi primérjeneho pfestupito, tuž poréču snadž pozdžišo raz wo nich po 
wudaču drjeujano-polobskeje rččnicy, kotruž je nam dr. P. Rost slubil. 


A. Tri legendy. 

I. a) Plôtiis Wasang dreni Wottong rôsgung suitsj Wargniime 
Búsje nosije prowa tsilesoi cogutle Wargne Biisaz copcung caroi atpot- 
stus togilile Moroika slase ali]posstas. Tyirleis. 

b) Pľillótiis väzä ďreniivotô rôzgi, svicé värchnúmú Bigôj nú súje 
(m. jégj próvi celesúd: kok víle värchní Búzác kopkú (mylnje m.: kop- 
Kkúv) kárái úupiustás, tok víle Moráijka slúzé (slúz) dupiustás. Kirioléis. 

II. a) Daans tan Moroin daanaaz Waddaan noos Jesús porildeine 
tóhy daan dump jalajec trite daan afstórial comíne Waďe súmia tu w1851 


I. Polobske teksty. 11X 


noos Jesus afstórial tooktung Krtelg] wa ganzen Wellie afstóršial. Tii- 
riolets. 

b) Dáäns já Moráijin dúndc, vd tán [pfir. ds. ten, hs. tón] nos Jesús 
pôriidéný, tórý dän dúpalái jčg, trítí dún afstóratť komčné vädč zčmá: 
tú vôšu nos Jesús afstórat, tok tú kríg (m. vijnô) vä ganzen velťe 
afstótať. Kirioléis. 

III. a) Morosa gidi wackaarst tserk Weitse sať taraime suétskome 
soikas Bilsie (m. Biifze) nem salojick miť fidde noocht setdee lúmang 
tsoorne drešne techung Biisje (m. Bifze) wir diattai tu my Bilsac nibas 
wasne %i55ang lidang prilidioť (m. -tol) por noosse grees nestje. 

b) Morátja chúdí väkärsť cárkválcé sd túrátmé sveckómé suukať 
Biizcé (Biizčá): nemzalo jég níjéde nojt, zátdé tiimä córne drené, téchú 
Bilzcé (Biizčá) vírgat: tdi tú (m. tú tdi), mij Búzäc, ni-bas vátlniý, 
vésá lidá préliďo? pôr nos gresnárky. [Kirioléis.) 


B. Tri rozmolwy. 


I. Próstwa a wotpoweédž. 


1. Miodženc. a) Tiu pud zehn har, heid sangd kam mahn, Johss 
zang Ttbbe zôhg rietzat: Johss mehnang: Johss tech tiebe rado meht, 
Mih Lohlja un mohtey Jista din wat tung klud, Miu mohm wisste 
(m. -tc) waa nohss Wiesaa, Kack Puttinze Mlakaa, un Drebbra sehna, 
túh mäu neh mom. Johss saarang hile noh Tiebe waa Zartje. 

b) Tái, pijd sim (har)! Aid, sád ka mä, Jos cá tébé cég rícát, 
Joz méná: Joz tích tébe radui met, miij ľúľa un (m. a) motái jísta din 
vä tú klúud,: mil mom[č) vésčg vú noslé) vézé, kak (kok) pätíncé, mláka — 
un (m. a) dubré(j) zéný (abo: dubrá zéná), tii ms né-mom(č): Joz zdrá hile 
no tébe vú cárkť! 

2. Holičo. a) Ninna Tiu kummas kam mahn, Wass zehm lijungdo 
nie jang nie Jaddahn Deffca, tung Tiu nite prosal: ninna teu und 1wis5iem 
Tung Tjetzehr kriejohl, ninna Johs mohm Tih Bridt Bäut, Teu nie 
mehnass Dibbrä Dejffca, Tiu siess laa wiel Jeldí meht, pirti Tibbe ni- 
tzang meht, Tiu Jiss ninna stohr kaw wrtgohn. 

b) Núňa tds kúmas kú mä vä sem ľúdó, né já né (nt) jadán (gadna) 
dévka, tá túš ne-prósač, níňa tdi wiit vsém (m. véséch) t8 Kécér krigot, 
níňa joz mom tijla) brid bäst, táš ne-méňas dilbré( z) dévký, tds cés la 
víle geld (m. pázč abo päz) met: piir til téde ni-cáú met, tdi jis niňa stor 
ká vrijom (ptir. ds. bu fryjam). 


118 | Ernst Muka, 


II. Zdwórliwe prťeprošenje k blidu. 


a) Piiď zehm kaa nohss Detssco, mohss maade Jeest, Tad Jang Jad- 
dan stiiul, heyd zangdie! Deffca holjo Talleer Danniu! Zehm Jang Jad- 
dan Lasseitz. Tung Kohliu Jang hist Teplúh, Täu Tihe Widusta nite 
wiedseess! Weitz taad wam Scehweinew Mangsie, Taad Jang hist zaay un 
mohssco, taad stúhe Peúvii pey, Neeg Tiebbe Túh Schmacojte! 

b) Pijjd sem ká nos daiskó (m. nóséj datské), mos maďe jést, tad 
Já jadán stäul: aid, sade! Dévka, hoľo(j) talér danúu! Sem já jadin 
(m. jadna) tázáiča : tú kolúu, sá jistlé) teplú, tdi tuje vausta né-viizzes 
(viizdzes)! Vaidz tad, wäm svátnévle) (abo: swcáiné) mäsú, tad já zistlé) 
súr un (m. a) moslť]kó, tad stújí patvú, paj! Nech tébe tú šmakóje! 


III. Pékne zasady a wčey. 


a) Johss zang kaa Weitje heit! Johs mohm hist zittir kreyw, Johs 
zang minne tock peyohn peit. Tidje sehna stete minne schworet. — > Täu 
mohss unltje wungs zau wiel wlassa!< — »>Mohm johss wlassa, tidje 
mohm toch kack driuje lúudey!<« — »Noh tiihe wungss mihse hist 
drehn rihst.« — »>..... heide!< « 

b) Joz cá ká váš ait! Joz mom jgistlé) cčtýr grátolniý)], Joz cá méné 
tok padjón pait, tiigé, zéniý, cílé mené svórét. — — „Tdi mos vílký väs 
sd víle vlúsý (— sts]. vlasy)!< — >» Mom joz vlúsý, tiigé mom tok Ka 
dráujé liiudái!«< — »Nô tijeím) rúslé) múze dren rúsť!« [— »> Ba, 
storé bobä!] didté!<« 


C. Ptači Kwas. 


a) 1. b) 1. 
Katii més Ninka bayt? I. » Kútú mes nínka bdtť?<« 
Telka més Ninka bayt: II. »>Gélka môs nínka bdit!<< 
Telka rítzi woapak Chor: Gélka rícé väpak 
Ka neimo ka dwemo: Kd naimó ka dvemý: 
Jôs gis wiltga grisna Sena: III. »Joz jis vílňé grúzna zéna, 
Nemik Ninka bayt, Némiig nínka bait!« 
Jos nemík Ninka bayť. Chor: Joz némiig nínka bást! 

2. 2. 

Katii més Santil: bayt? I. > Kútú mis zátik báť? < 
Stresik: més Santik bayt: II. >> Strézik môs zátik bdiť!<« 
Stresik rítzi woapak Ch.: Strézik rícé väpak 


Ka netmo ka duwemo: Ku nato ka dvemó: 


I. Polobske teksty. (19 


Jôs gis wiltga mole tgaarl, 
Nemik Santik bayť, 
Jos nemik Santik bayt. 


3. 
Katil més Treibnik bayl? 
Wôrno més Treibnik bayt: 
Wôrno ritzi woapak 
Ka nemo ka dwemo: 
Jós gis wiltga tzôrne tgaarl, 
Nemik: Trešbník bayť, 
Jos nemiík Treibnik bayt. 


4. 
Kalii més Tgauchgor bayt? 


Wautzka més Tgauchgor bayt: 


Wautzka ritzi woapak 

Ka nemo ka dwemo: 

Jôs gis uiltga glupziť tgaarl: 
Nemik Tgauchgor bayť, 

Jos nemik Tgauchgor bayt. 


9. 
Katii més Czenkir bayt? 
Sogans més Czenktr bayt: 
Sogans ritzi woapak 
Ka neimo ka duwemo: 
Jôs gis wiltge dralle tgaarl: 
Nemik Czenktr bayť, 
Jos nemik Czenkír bayt. 


6. 


Katii més Spellman bayť? 
Biitgan més Spellman bayt: 
Biltgan ritzi woapak 

Ka nemo Aa duemo: 


Jôs gis(?) 101ltge dauge Roat, 


Nemiík: Spellman dayt, 
Jos nemik Spellman bayt. 


III. >Joz jis vilňé mólý Karl: 
Némig zátik báit!< 
Ch.: Joz némiäg zátik bášt! 


3. 


I. » Kätú mčs trauvník bdiť?< 
II. >> Wornó môs trauvník bdiť!< « 
Ch.: Vornó rícé vúpak 
Ku natmó ká dvemó: 
III. »Joz jis vílňé córný Karl, 
Némilg tráuvnik báit!<« 
Ch: Joz némig trúuvnik bást. 


4. 


I. > Kätú môs Kauchór bdit?< 
II. >> Väucka môs Kauchór bdiť!<< 
Ch.: Väucka rícé väpak 
Ku naimó ká dvemó: 
III. >Joz zis vilňé glupciisť Ňarl, 
Némiig kauchór bášt!< 
Ch.: Joz némilg Ňauchór bit. 


o. 

I. » Kutúť més šenkír bdil?« 
II. >> Zójác mis šenkír bdiť!<« 
Ch.: Zójäác rícé vápak 

Kú naúmó kú dvemó: 
III. >Joz jis vilňé dralý Karl, 

Némiig šenkňír bdit!« 
Ch.: Joz némiig šenkír bait. 


b. 
I. > Kätú môs spelman bdit?< 
II. >» Búťun mis spelman bást!<<« 
Ch.: Búťan ríce väpak 
Kú naimo ká ďdvemó: 
III. >Joz js (m.: mom) rílké däujý rát: 
Némilg spelman bait/< 
Ch.: Joz némilg speľman bat. 


720 Ermst Muka, 


1. 1. 
Katii més Teiska bayt? I. » Kútú môs dáiska bdiť?< 
Leiska més Teisko bayt: II. >> Látska môs dašské basť! << 
Leiska rítzi woapak Ch.: Láiska ríce rdpak 
Ka netmo ka dwemo: Kd nasmó Ad dvemó: 
Risplasteite mšang Peisong, III. » Rizplástástté mijá páijzdo, 
bungde wóassa Teisko, búdč vósa daiskó!<« 
bungde wóassa Teisko! Ch.: Búdé tósa daiskó. 


II. Dokonalose a nedokonatose dolnoserbskego stowesa. 


Parvos parva decent: ďocic 1d ôbiym 1e gilr Te. 
(Hor. ep. I. 7, 41.) (Hom. Od. 6, 205.) 


Akož w drugich slowjanskich réeach tak teke w našej dolnoserbskej 
récy pla stowesow formalna, syntaktiska a leksikalna strona mjazy sobu 
nejžhuzčej zwisuju, tak až jo pši jich hopisaňnu žéleňne tych tšich mo- 
mentow lédba móžne, togodla jo teke sloweso nejšéžšy žét dolno- 
serbskeje récnice. Pšiduce krotke rozestajane wo dokoňalosči a nedo- 
konalosci (perfektivnosči a imperfektivnosči) to nejlépej hobswčtli. 

We stowjaúskich récach gléda se psi kuždem slowesu nic jano na 
jogo kukosé (modalitu abo kwalita) t. j. léc jo stoweso transitivne atd. 
abo iterativne, momentanske atd., ale wosebňe tež na dľujkosč cyňeňki 
abo byša t. j. Iče jo cynenka abo byše ako dokonane abo ňedokoňane 
myslone a tak se wšykne slowjaňske stowesa do dweju rédowu rozdžčliju: 
do perfektivnych a tmperfektivnych (dokoňnatych a nňnedokoňatych) 
slowesow. 

Pšawe spoôznaše dokoňalosči a nedokoňalosči slowesa pak jo w 
serbščine hyšči wele wažnejše nežli w tych drugich slowjaúskich récach 
ako w ruščine, polščine, ceščine, dokulaž wót togo we nej nie jano, 
kaž we wonych, pšawe tworeňe pôitomnosči (praesens) a pšichodnosťi 
(futuram), ale tež sehobceroneje minutosči (imperfekta) a bobcefoneje 
minulosči (aorista) wôtwisujo, kotarejž stej se hu nas ako ňnezestawja- 
nej casa (tempora simplicia) dospotne zdžaržatej. 

W nastupnoscči dokoňalosči a ňnedokonalosči slowesow pak pľasše w 
dolnoserbskej rčey pšiduce glowne pšawidľa. 

I. Nic wšykne styri jadnore casy, ale jano pšecej dwa teju casowu 
se wôt kuždego slowesa twóritej a to wót nedokoňatego slowesa jano 
pšitomnosč (praesens) a ňehobcerona minutosé (mperfektum) a wót 


1I. Dokoňatosé a nedokoňalosé dolnoserbskego slov esa. 721 


dokoňalego slowesa pšichodnosé (futurum) a Aobcerona minulosé (aori- 
stus), tak až akle wôt hobeju slowesowu gromaže wšykne styri casy 
nastanu. Rowno tak ma se to tež z pôsélnikami abo pšechodnikami 
(participia, transgressiva), na což se wot ds. spisowasšelow cesto 
hyšči dosč ňejžiwa: part. praes. act. môžo se jano wot verbow imper- 
fektivow a part. praet. act. I jano wót verbow perfektivow tworiš: 
slédňejše pak jo jano hyšči w górnej serbščiňe žywe, w dolnej serb- 
ščine pak se za no pódlanska sada treba: 

a) Vb. impf.: gronis (sagen) stupaš (treten) — hyš (gehen) dus 
(wehen). Vo. perf.: fac resp. faknus (sagen) stupis (treten) — pojš 
resp. dojsš (gehen) zaduš (wehen): 

Praes. 1. sg. gronim, stupam (it.) — 3. sg. žo, dojo. 
Fut. 1. sg. faknu, stupim — 3. sg. pôjžo, zadujo. 

Impf. 1. sg. groňach, stupach (it.) — 3. sg. žešo, dujašo. 
. Aor. 1. 8g. faknuch, stupich — 3. sg. dojžč, zadu 

Part. praces. groňnecy, stupajucy — ducy, dujucy. 

6. Part. praet. I. górnoserbski: rjeknywši stupiwši, došedši za- 
duwši — dolnoserbski: dyž (akož) faknuch, stupich, dojžéeh, zaduch 
resp. (3. sg.) dyž béšo faknu! stupit dojše! zaduľ. 

Pšiklady. a) ds.: do jspy stupajucy (stupajucyno) padnu — conelave 
intrans cecidit, dyž béšo do jšpy stupit, pajže — cum conclave intrasset, 
cecidit. 

b) gs.: widžicy resp. widžo jeho zaplaka (plakaše) — ópóv aúrbv 
čdúnovasv (čdáxovev), wohladawši jeho zaplaka — lótuv aúrúv čôá- 
40vGev. 

Dštsp. Jano AazaX (imperativus) a pozéľník: minutosči II (part. 
praet. act. II) tworitej se wôt hobeju stlowesowu, zachowajucej pšitom 
swoju kakosú: a) #únp.: groň rakni — stupaj stud — ži pôjž — duj 
zaduj, — b) part. praet. II: gronit faknu! — stupa! stupit — šet pôjšeľ 
— dat zadul. 

II. a) W nastupnosči Aakoséi (vidr, gualitas, Modalität) ma 
serbščina šesé rodow (družinow) slowesa: 1. Verba momentanea. — 
Z. Verba durativa. — 3. Verba intensiva. — 4. Verba ineoha- 
tiva. — 5. Verba iterativa. — 6. Verba freguentativa. 

Dokulaž pak su verba intensiva a incohativa jano wósebny 
pódrod verbow daurativow a togo rowňa verba freguentativa jano 
wósebny pódrod verbow iterativow móžomy wšykne te serbske 
slowesa pó jich kakosči žéliš do tšich weétšych rédow (skupinow), te 
su: 1. Verba momentanea — 2. Verba durativa (-intensiva-incoha- 


tiva) — 3. Verba iterativa (-freguentativa). — Kake maju to“ te wša- 
Festschrift fúr Jagié. 46 


Sro 9 DO 


122 Ernst Muka, 


korake slowesa wósebnosči w znameňaňu a do kótarych rédowňow 
(klassow) wóni po swojom tšojeňu stušaju, som kradu rozpisal w » Lant- 
und Formenlehre d. ns. Spr. str. 477 sll. a Šwela, Lehrbuch d. ndw. 
Spr. str. 64 sll. a 84 sl]. 

b) W nastupnosči dluskosči cyňeňki abo byša pak verba durativa 
a iterativa hucyňaju mjazy sobu janu gromadu (skupina) napše- 
šiwo verbáam momentaneam: preňše 8u gromaže #mperfektivne (nedo- 
koňate), momentanea pak perfektivne (dokonale). Ale teke tym pfeň- 
šym .môžo 8e dokonalosé pšida“, gaž je z pšigodnymi pšedložkami 
(praepositiones] zestawjujoš. Psi tom se knčže take récniske pšawidla: 

III. Prene pšawidto. Kužde cysto-durativne (durativno-imperfektivne) 
stoweso (verbum durativum-imperfektivum simplex) psehobrošijo 
se do cysto-perfektivneho stowesa (verbum perfektivam) psez kakuž- 
kuli pšedložku jomu pšistawjonu a zgubijo z tym celo swóju perwejšu 
trajucu (durativnu) kakosč, na ps. : nedok. st. ňasč : dok. st. doňasč 
— gnaš : zegnas — huknuš : nahuknus — blédnus (incoh.) : zblednuš — 
znaš : zeznas — pisas : napisas — tsikotaš (intens.) : zatšikotaš — pališ : 
spali“ — slyšas : huslyša$ — jésč : zjeač. 

Psispomňeší: a) Verba composita denominatíva su pórčdňe durativa 
z ňnedokoňatej cyneňku: impft. hobuzyš (wót: hobuza), pokojš (pokoj), 
pokušis (pokuta), pórokowa$ (pórok) — togo rowňa : hoblutowaš (luto), 
hozymnňes (zymny), wótžyweš (žywy), zwódňes (wóda) atd. 

b) Tež jo weliki žéf tych zestajanych slowesow zasej do verbow 
imperfektivow se wrošit, kótarychž jadnore stoweso (verbum darati- 
vum simplex) jo se zgubito jim swójo mésto dajuce abo kótarychž 
Woóznam jo se wôt woznama jich jadnorych (simplicia) tak daloko wót- 
chylit, až se same za jadnore méwaju: ďotykaš, namakaš, pomsčiš, 
smasašs, póderbiš atd. 

IV. Druge pšawtdľo. a) Rozkladowanňe: Liceba jadnorych slo- 
wesow iterativow (verba iterativa simplicia) jo w dolnej serbščiňne 
malka, ale wšak pšecej hyšči Wó nčco wôtša ňežli w pólščine: jadnore 
slowesa freguentativa pak w serbskej récy ňejsu: pôslédňejše su pšez 
celo wšykne a verba iterativa zwétša wšykne wót zestajanych dokoňatych 
stowesow (verba perfectiva composita z momentaneow wôót durativow 
simpliciow) wWotwožowane a to póslédňejše z pšitworkom (suffixum) 
-4, -U, -wa, preňnše pak z -owa (Wót U-kmenow). Verba tterativa 
stmplicia su: létas dawaš lywaš nosyš jézdžiš a dr. — Verba iterativa 
compostta su: pšedawaš (pšedaš : daš), zaduwaš (zaduš : duš), Aurytwoas 
(hurys : ryš) atd. — Verba freguentativa su: pšepuščowaš, pôilélowaš 
vozhucitowaš, zagaňowaš atd. 


II. Dokoňalosé a ňnedokoňalosé dolnoserbskego slov esa. 723 


Psšisp. L  Verba simplicia na -owaš su wšykne denominativa abo 
póžycone a póorédňe durativa, na pš.: kupowaš (kup), pšawowaš (pšawWo), 
lubowaš (luby), žognowaš (segnen). 

Pšisp. IL Verba tlerativa composita psechadaju cesto do jadno- 
rych durativow, gaž se jich wóznam wôt jich simpliciow jo tak welgin 
zdali, až lud jich swójžbojstwo wécej nezacuwa, na pšs.: ďowéňaš se 
(confidere) Aodrošaš (vertere), zamkaš (claudere), pomagaš (adiu- 
VAre), psedawaš (vendere). 

b) Pšawidlo: Wšykne verba iterativa a freguentativa 81 W nastup- 
nosči dľujkosči swojeje cyňeňnki ňnedokoňate (imperfectiva) a stawaju 
se dokoňale (perfectiva) psez zestawjowaňe z hyšči jadnej pšedtožku 
abo wécej: 1. [terativa perf.: dohustamjaš huzestawaš, hupšepuščuš, 
zhukwitaš, zhustarkaš, zhuzamkaš, zrozpšedawaš, dohuzagraňaš. — 
2. Verba freg. perf.: dozaganowas, hupšikusowaš, hupšepuščowaš, na- 
rozkutowas, spšepšosowaš, zhustarkowaš. 

Tak že, gaž pózwerchňe glédamy, se defe zdajo, ako by 8e verba 
iterativa a freguentativa z durativnych a momentanskich slowesow 
akle pšez zestawjowaňe z dwéma psedžožkoma iterativno-perfektivne a 
freguentativno-perfektivne 8cynili. 

Te ňemloge verba iterativa simplicia: čégaš létaš méňaš chájžiš 
góniš jézdžiá lazyš nosyš wózys — dawaš stawaš se méwaš bywaš rOZ- 
chaduju se w nastupnosči swójogo nabyša dokoňatosči do dweju 
rédowňow: pôslédňejše z pšitworkom -wa hupadaju celo na verba 
iterativa composita a psibéraju akle z dwéma psedtožkoma môc doko- 
natosči (pft. spódawas: impf. pôdawas, zhudawaš : hudawas, pónasta- 
was : nastawas: dohuméwas : humeôwašs: zezabywas$ : zabywas, zrozpse- 
dawaš : pšedawa$), prédňejše pak pšestupuju do rédu durativnych slo- 
wegow a zbywaju južor z jadnej psšedložku perfektivne (hunosy$, zawozvé, 
zgóniš — impft. k nim su: hunosowa$, zawozowaS, zgóňowa$), jo, néko- 
tare z nich su južor ako simplicia do jadnorych durativow pšestupili 
rowno ako w pólskej récy (psir. Soerensen, Poln. Gr. I, 204 sl.): blužiš, 
broži“, wlocys (z Wóznamom »eg£gen<«, Z Wôznamom >hin- und her- 
schleppen< pak jo iterativne zwóstalo). Pódobno su žinsa pšecej jano 
durativnego zmysla perwejše iterativa ako Ausaš pšašaš piskaš (pft. 
zakusas, hopšašas, zapiskaš) a game nékotare freguentutiva, kotarychž 
iterativne clonki su se zgaubili, ako Aulicowašs (narrare) zdychotwaš 
(suspirare), wósebňe gaž jo se tež jich wóznam psšemčnil. 

Howacej pak verba iterativa perfectiva a freguentativa perfectiva, 
léerownož su z tyma dwéma psedložkoma zname dokonňalosči dostali, podla 


psecej swóju iterativnu a freguentativnu kakosč (m odalitu) hobchowaju. 
46% 


724 Ernst Muka, 


V. Dolnoserbske wósebnosči cyňeňki. Wot freguentativnych slowesow 
jo w dolnoserbskej récy w nastupnosči cyúeňki welgin žiwna wôósebnosé 
huchadala, na kótaruž som ja we swójej »Laut- und Formenlehre«< 
str. 576 sll. a 589 sll. (pšir. Swela, Gr. str. 58 a 60) južor pokazal, Kóta- 
ruž pak cu a deju ja tuder dokladňe rozpomňes a kradu hobswetlis. 

a) W psitomnosči (praesens) freguentativnych slowesow na -uju, 
-ujoš, -ujo formalny a syntaktiski princip wójujucej sebe napšesšiwo 
stapištej, tak až preúšy psedoby a poslédňejšy bu zajspjony. Pšedložki 
predku psedstawjowane póraju, ako smy wiželi, stoweso do perfektiv- 
nosťi cyňeňki a pšitworki zezady pšistupujuce, wósebňe -wa a -0wa, 
pak do imperfektivnogsči, tak až verba iterativa a freguentativa južor 
dweé psedložce poderbe, aby perfektivnosé dostali. Ale pšitomne formy 
fregentativow na -u/u, -ujoš atd. wšyknym psedložkam klubu a napse- 
šiwo imperfektivnosé cyňeňki ňnepuščiju, a jano te formy, kenž su wôt 
infinitivnego kmeňa wôtwožowane, stawaju se perfektivne, pótakem su 
nezestawjone casy (tempora simplicia) freguentativow na psikľad 
take: pracs.: wóda hustupujo, zhustupujo, zhupšestupujo (das Wasser tritt 
zu vergschiedenen Zeiten bzw. an verschiedenen Orten [ganz, ganz her- 
aus] tiber die Ufer) — fuť.: bužo hustupowas, zhustupowas“, zhupšestu- 
powaš. — #mpf.: hustupowašo — aor.: zhustupowa, zhupšestupowa. — 
— praes.: jabluka wótpaduju (fallen nach und nach ab), zwotpaduju 
(fallen nach und nach ale ab!, dozwótpaduju (fallen nach und nach alle 
bis auf den letzten ab). — fut.: jabtuka budu wotpadowas, zwotpado- 
was“, dozwotpadowašs. — únpf. 3. sg.: wótpadowašo. — aor. 3. 8g.: ZWôt- 
padowa, dozwotpadowa. 

b) Celo tu samu wósebnosč maju verda tncohativa kl. III na -e 
(inf. -es): pšitomnostna forma hobchowajo woôznam pšitomnosči teke, 
gaž jo zestawjowana z psedložkami a jano hobcerona minulosč hauši- 
ščujo perfektivnu cyňneňnku, psichodnosč pak, gaž ju ňocoš ze zestajanku 
hobpisa“, maju zastupowas verba incoh. comp. kl. II na -nu$ abo reflexiva 
kl. IV A na -i$: praes. 3. sg.: slabejo « hoslabejo (wird schwach), 
zhostabejo (w. ganz schw.) — hoblčžejo (erbleicht), huhobléžejo (erbleicht 
vôllig) — humocňejo £ zhumocnňejo (erstarkt). — fut. 3. sg.: hoslabňo, 
zhoslabňo: hoslabi se, zhostabi se: bužo slabes, bužo hoslabes. — ho- 
hlédňo, bužo hobléžes. — humocni se, bužo humocňeš. — impf. 1.2.3.8g.: 
slabech, stabešo, -ešo: blčdňech, blédňešo: mócňach se, mócnašo se. — aor. 
1. 2. 3. sg.: lostabech, -be, hostabnuch, -nu, zhostabich se, -bi se. — 
hobléžech, -že, zhobléžech, -že: hoblčdnuch, -na. — humocňech, -ňe: 
humocnich se, -ni se. — Jo, gdyžlem se w ludowych hustach pokazuju 
nowe drugorédowe formy imperfekta za pšitomnostnymi formami hužé- 


II. Dokoňalosé a nedokoňalosé dolnoserbskego slov esa. 72b 


lane, ako: hoblčžejašo, honimejašo (er verstummte allmählich), za- 
zymnňejachu (sie wurden nach und nach kalt). 

c) Toš ta wosebnosč psitomnostnych hukoňceňow -ju, -/0$, -jo, sto- 
wesoju psitomnostnu kakosč zdžaržas, mócňašo se hupšesčérajucyno 8e 
po dolnogerbskej casownice (konjugacyji) dalej a naložujo se néto welgin 
cesto a rad, aby se z perfektivnych (zestawjonych) stowesow kl. III 
2Aaš kl. IV A (Šwela, Gr.: kl. VI % VII) nowe (sekandarne) 
praesentia z Wóznamom psitomnosči hustworili: pšiklady: praes.: ho- 
glédaju (ich besuche), -ajoš, -ajo: hobžélajom (ich bearbeite), -ajoš, -ajo: 
namakajom (ich finde), -ajoš, -ajo podla namakuju, -ujoš, -ujo « zna- 
makuju, -ujoš, -ujo. — pšistupijom (ich trete hinzu), -ijoš, -ijo, polo- 
žyjom (ich lege hin), -yjoš, -yjo. — fut.: hoglédam, -aš, -a: hobžélam, 
-aš, -a: namakam, -aš, -a. — psistupim, -iš, -i: póložym, -y8, -y. — ao0r.: 
hoglédach, -a: hobžélach, -a: namakach, -a. — pšistupich, -i, pótožych, 
-y. — Imperfektum zastupuju tuder formy freguentativow: hoglédowach, 
-wašo, namakowach, -wašo, psistupowach, -wašo: pôložowach, -wašo0. 

d) Tak daloko tos to zjaweňe w réey ludu wótpocujo a južor 
Hauptmann (gléd. Gramm. p. 261) jo znajo a Wo ňom pišo, lčerownož 
ňejo we wšych stronach dolneje serbščiny jadnak cesto hužywane, Fryco 
pak psi swójom pšestaweňu Starego Testamenta (1796) žéšo hyšči dalej a 
pšeňase toš to twófene teke na te zbytne slowesa stwórteje rédowňe 
(kl. VBa «< b), tak až nastawachu take drugorédowne (sekundarne) prae- 
gentia Z wóznamom psitomnosči, ako su: 1. sg. pšešerpejom, 3. pl. pse- 
serpeju (po analogiji slowjesow kl. III 2 A b: rozmiejom -eju, hozymňejom, 
-eju) a hušiščajo (er verdrángt: fut. hušišči, aor. hušišča , pšir. L. u. F.-L. 
str. 091). A žinsa slyšyš teke z ludowych hust we mlogich stronach 
gdyžlem pódobne formy, na ps. 3. sg. zagorejo se, er entbrennt (fut. za- 
goro 8e, wird entbrennen): huhobwijajo zezabijajo (fut. huhobwijo zeza- 
bijo, kl. III 1 A): jo, same celo ňepšawe (anorganiske) formy, ako zam- 


Knijo (er schlieŠt) mesto zamka (fut. zamkňo, er wird schlieBen). 


x x 
sk 


Mtoge drobnostki dla krotkosči casa a huzkosči môsta ňejo môžno 
tudy hobspominas, ale ze wšom wšykne se póraju pód toš te pódate 
psawidla a mogu dostaš z nich swójo huswčtleňe, gaby se rowno na- 
psesiwne a ňehuswétlowne zdali, nejsu-li rowno wen zmôleňa dolnoserb- 
skich spisaselow samych, kenž cesto rče swójogo ludu dere dosč ňe- 
znajachu abo swóju mašefkčinu béchu spozabywali. Ja pôzdžej raz néco 
wo nich do Casopisa Mašice Serbskeje napišu a je teke wšykne we 
swojom dolnoserbskim slowniku na swójom mésče zapišu. 

Freiberg. Dr. Ernst Muka. 





Druck von Breitkopť 4 Härtel in Leipzig.