Jagić-Festschrift : zbornik u slavu Vatroslava Jagicá

Google

This ıs a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project
to make the world's books discoverable online.

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was never subject
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge that's often difficult to discover.

Marks, notations and other marginalia present in the original volume will appear in this file - a reminder of this book’s long journey from the
publisher to a library and finally to you.

Usage guidelines

Google ıs proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work 1s expensive, so in order to keep providing this resource, we have taken steps to
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying.

We also ask that you:

+ Make non-commercial use of the files We designed Google Book Search for use by individuals, and we reguest that you use these files for
personal, non-commercial purposes.

+ Refrain from automated guerying Do not send automated queries of any sort to Google’s system: If you are conducting research on machine
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text ıs helpful, please contact us. We encourage the
use of public domain materials for these purposes and may be able to help.

+ Maintain attribution The Google “watermark” you see on each file is essential for informing people about this project and helping them find
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it.

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other
countries. Whether a book 1s still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of
any specific book is allowed. Please do not assume that a book’s appearance ın Google Book Search means it can be used in any manner
anywhere in the world. Copyright infringement liability can be quite severe.

About Google Book Search

Google’s mission is to organıze the world's information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers
discover the world’s books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web
allhttp://books.gooqgle.com/

Google

Úber dieses Buch

Dies ist ein digitales Exemplar eines Buches, das seit Generationen in den Regalen der Bibliotheken aufbewahrt wurde, bevor es von Google im
Rahmen eines Projekts, mit dem die Bücher dieser Welt online verfügbar gemacht werden sollen, sorgfältig gescannt wurde.

Das Buch hat das Urheberrecht überdauert und kann nun Öffentlich zugänglich gemacht werden. Ein öffentlich zugängliches Buch ist ein Buch,
das niemals Urheberrechten unterlag oder bei dem die Schutzfrist des Urheberrechts abgelaufen ist. Ob ein Buch öffentlich zugänglich ist, kann
von Land zu Land unterschiedlich sein. Öffentlich zugängliche Bücher sind unser Tor zur Vergangenheit und stellen ein geschichtliches, kulturelles
und wissenschaftliches Vermögen dar, das häufig nur schwierig zu entdecken ist.

Gebrauchsspuren, Anmerkungen und andere Randbemerkungen, die im Originalband enthalten sind, finden sich auch in dieser Datei — eine Erin-
nerung an die lange Reise, die das Buch vom Verleger zu einer Bibliothek und weiter zu Ihnen hinter sich gebracht hat.

Nutzungsrichtlinien

Google ist stolz, mit Bibliotheken in partnerschaftlicher Zusammenarbeit öffentlich zugängliches Material zu digitalisieren und einer breiten Masse
zugänglich zu machen. Öffentlich zugängliche Bücher gehören der Öffentlichkeit, und wir sind nur ihre Hüter. Nichtsdestotrotz ist diese
Arbeit kostspielig. Um diese Ressource weiterhin zur Verfügung stellen zu können, haben wir Schritte unternommen, um den Missbrauch durch
kommerzielle Parteien zu verhindern. Dazu gehören technische Einschränkungen für automatisierte Abfragen.

Wir bitten Sie um Einhaltung folgender Richtlinien:

+ Nutzung der Dateien zu nichtkommerziellen Zwecken Wir haben Google Buchsuche für Endanwender konzipiert und möchten, dass Sie diese
Dateien nur für persönliche, nichtkommerzielle Zwecke verwenden.

+ Keine automatisierten Abfragen Senden Sie keine automatisierten Abfragen irgendwelcher Art an das Google-System. Wenn Sie Recherchen
über maschinelle Übersetzung, optische Zeichenerkennung oder andere Bereiche durchführen, in denen der Zugang zu Text in großen Mengen
nützlich ist, wenden Sie sich bitte an uns. Wir fördern die Nutzung des öffentlich zugänglichen Materials für diese Zwecke und können Ihnen
unter Umständen helfen.

+ Beibehaltung von Google-Markenelementen Das "Wasserzeichen" von Google, das Sie in jeder Datei finden, ist wichtig zur Information über
dieses Projekt und hilft den Anwendern weiteres Material über Google Buchsuche zu finden. Bitte entfernen Sıe das Wasserzeichen nicht.

+ Bewegen Sie sich innerhalb der Legalität Unabhängig von Ihrem Verwendungszweck müssen Sie sich Ihrer Verantwortung bewusst sein,
sicherzustellen, dass Ihre Nutzung legal ist. Gehen Sie nicht davon aus, dass ein Buch, das nach unserem Dafürhalten für Nutzer in den USA
öffentlich zugänglich ist, auch für Nutzer in anderen Ländern Öffentlich zugänglich ist. Ob ein Buch noch dem Urheberrecht unterliegt, ist
von Land zu Land verschieden. Wir können keine Beratung leisten, ob eine bestimmte Nutzung eines bestimmten Buches gesetzlich zulässig
ist. Gehen Sie nicht davon aus, dass das Erscheinen eines Buchs in Google Buchsuche bedeutet, dass es in jeder Form und überall auf der
Welt verwendet werden kann. Eine Urheberrechtsverletzung kann schwerwiegende Folgen haben.

Über Google Buchsuche

Das Ziel von Google besteht darin, die weltweiten Informationen zu organisieren und allgemein nutzbar und zugänglich zu machen. Google
Buchsuche hilft Lesern dabei, die Bücher dieser Welt zu entdecken, und unterstützt Autoren und Verleger dabei, neue Zielgruppen zu erreichen.
Den gesamten Buchtext können Sie im Internet unter|ht tp://books.google. com durchsuchen.

O

_JAGIC-FESTSCHRIFT

ZBORNIK

U SLAVU

VATROSLAVA JAGIČA

BERLIN
WEIDMANNSCHE BUCHHANDLUNG
1908

no

M a G
hl D “
OL
l
€

F
B J
3

VATROSLAVU JAGICU
K 6. VII 1908

DRUGOVI I UCENICI ZA SPOMEN

- -Oe + --

VATROSLAV JAGIC
ZUM 6. JULI 1908

GEWIDMET VON SEINEN

FREUNDEN UND SCHÜLERN.

v

Index dissertationum.

Bibliografický soupis literární činnosti prof. V. Jagiée. Sestavil Fr. Pastrnek
Praha: -2 2 oo oo rn.
Riflessi slavi di vocali labiali romane e romanze, greche e germaniche.
Matteo Giulio Bartoli (Torino) . <... < me + 4 < 4 4 + 4.

>CBo1< AymauoBa 3akouska y uapoznoj necmu. Crojau IlaBakoBuh (beorpan).
Legenda o Salomonu v slovenski narodni pesmi. Ivan Grafenauer (v Kranju)
Puškin in der schwedischen Literatur. Alfred Jensen (Stockholm). . . .
Btabxku no KoMmmmaauusta HA OoTAaBauıısı xpucoryap ua Jikaua Kanumana I.,
aaxeup Ha 3orpasckun Manacrıpz (1192 r.). A. II. Crouxo0B% (Öbpech)
Der aristotelische Abschnitt im Hexaemeron des Exarchen Johannes. A. Les-

kien (Leipzig). < -:: >: Con nn
Georges d’Esclavonie, Chanoine pénitencier de la cathédrale de Tours au

X1V—XVee sičeles. Louis Leger (Paris) . . ... 2. < + + + + « +..
Etymologie von 315. A. Ludwig (Prag). © © © < < + + + ee
Dubrovački pjesnik Nikola Marci. Milan Rešetar (u Beču) M-
Roty sgdowe polskie XV. wieku. A. Briickner (Berlin). . <... 2...
CEE: ÓoraTpipcKaro anoca BB ÓŤnopycckoH naporuois noaaiu. E. Kapckiň

(BapınaBa). 2 < © © © one

O mistě attributivního adjektiva a substantivního genitivu vo větě. Václ.
Vondrák (ve Vídni) <. 2 < 00 + on ren
OTroz0cRU CAABAHCKOM NODOTLI Bb O6LIyuoMB npapt y pymuut XV--AVII np.
A.H. AnumupokRiH (O.-Ilerepöypr2). < -< < < © + eee
Crasauic 0 npexoxenin KHUTB ua CTOBĚUCKÍH A361RT. A. INaxmarToB: (U.-Ilo-
TEPÓYPDB) <- > eee
H+ nepubiIXE AELB UONOGOATAPCKADO AUTEPATypHaro BOZPOZKACHÍM: NOPBEIŘ 60.1-
rapckiií Kaxeumapp-aapmanaxT.... II. 3a601orckiů (Hk) . . . <...
Sur les désinences de 2e et 3e personnes du duel en slave. A. Meillet Paris)
ÜAUHB 135 3AKONOBP NepK,-CHaBAHCKACO A3p1ka. A.H.CoGo1enekiň (C-Ilerep6ypre
Zur Erklárung des Skazanie izjavlenno o pismenech von Konstantin Kostenski.
Rudolf Abicht (Breslau) . . : < < + N Er Er ee
Pergošičův překlad Verböczyova Tripartita. Karel Kadlec (Praha) . . . .
Die Namen der Wochentage im Slavischen. Johann Melich (Budapest). .
Litauisch skujů. Holger Pedersen {Kopenhagen . . ... 2.222...
Jana1u0ÓbAr. BHMEI-BHUNDAD DM. BuAbar. Or. M1a10H0BS (losun) . < < <...
Coanucuia II. H. MexpuukoBa (Auapen Ileuepckaro), KAKb Ackcuuceckilt MATCDÍAAT
pycckaro AuTeparypHaro aanıka. Epreuií Byane (kasaup) .-.. .. . - « *
Co značí slova: >11O ZAKOHOV PHMCKOTO AROpa« v nadpisech hlaholských
breviářů chrvatských. Josef Vajs (Praha). <.. © + < ++ + ++ 4*

str.

VI Index dissertationum.

str.

Die Reflexe von © 4 in den slavischen Lehnwörtern der ungarischen Sprache.
Oskar Asbóth (Budapest) . < : <.. < on 235

( BAÍAHÍM Ha YAADACMEIC TAACHBIC TBEPAOCTH U MADKOCTH COCBAUHXB COTAACUBIXB
BB OÓMCpyCCKOM? A3BIKÉ. B. Boropozuukiň (Kasaub). . . » 2 2 22.2. 247

Yuoasbiyuoe NPOHCXORACHÍC UDK.-CIAB. CAOBE HHODT — £PťW, YPBTOTL B CBaport.
©. Kopmz (C. Iorep6yprs) . . <.. 2 2 < o... 254
O neBamy >Jehynkce y Ay6posuuky. Ilasıc IHonozuh (be orpan) .. 262

Wspomnienie o wzajemnych miedzy Kroatami i Polakami stosunkach. W.Neh-
ring (Breslau). -< < < © 2 267

Ip Bonpocy 0 JAHMCTBODAHULIXT CIOBAXV BB CAABAUCKUXTD A3LIKAXD. M. $acMopm
(Č.-IIorep6yprB). 2 © < © eee 271

Einige verkannte slavische Lehnwörter der baltischen Sprachen. A. Bezzen-
berger Königsberg]. . <. <- < + + eee 2.200
Opusculum contra Francos. František Snopek (V Kroměříži: 284
Cxanauckia srumoxoriu. T. HapuuckiM (XapbzoBr). . . . . 2
C.zoBo Hapu Tpyxoz1o6upBaro. M. Cnepauckiň (Mockpa) . . <... 209
Stow. osoje itd. Jan Rozwadowski (Krakow). -+ < < + +. 304

Die postlabialen und -gutturalen Diphthongierungen des Pomoranischen. F Lo-
rentz (Karthaus, Westpr.) . . « < 20 ren 310

- Koncowe oN, oč, oj w polszczyžnie literackiej i ludowej. Kazimierz Nitsch
(Kraków) 2 2 2 on >... BUM
Westbulgarische Dialekte in Ostbulgarien. B. Conev (Sofia). . . ..... 321
O pravopisu i jeziku Vida Došena. Konstantin Draganié (Krapina). . . 325
-- -Ziemia— ziemie. Woli—wola. Jan Los (Kraków). . . ... D34
Nepoznati Dubrovčanin o smrti Petra Zrinskoga. T. Matié (u Beču) nn 338
-"Vom idg. /-Suffix. Wilhelm Schulze (Berlin .... <. << < ++ <. 8343
-: Boaoska. Pomauz bpauaT3 (MockBa). . . -< -< < ren 348

KT Bonpocy 0 BPeMCHH H3OODĚTCHÍM MHUCLMCHB H NCDCEOJA CRamennaro mucaBiT.
II. A. TaBponz (O.-Ilerep6ypr4) . < 2 2 2 2 44 ren 359
Zur slavischen Wortkunde. Joos. J. Mikkola (Helsingfors: . . . „. 359

O wplywie jezyka lacinskiego na polski. Adam Ant. Krynski (Lwów) „363
Über die Sprache der ältesten moldauischen Urkunden. J. Bogdan (Bukarest; 369

Lidové pověsti o původu tabáku. J. Polívka (Praha). . .... 22.2.0. 378
Martcpiareı KB NO3uanilo PYCCKUXT roropons Aueranickoit vyGepniu. Baanumup®

Bo6por% (Para). 2 oo on „ „389
Slov. vsně, vznr. Josef Zubaty (Praha). < < © < © + + + + ee 396
Berichtigungen zu »Kalina. Jana Parum Szulcego slownik jezyka polabskiego«.

W. Porzezinski (Moskau) . : : : 2: < 4 on nen 401
Xepuer Crunau Bykuuh Kocaua H nopojuna MY y HOTODEJKH M UapoTnoj Tpaauumju.

Josau Pajonuh (DeorpaA) -2 © © 4 2 406
ONmbITL yKazauisı AHTCDATYDHEDIXE napanıcach Kb >uaayy Apocianupie BB >CxovT

o noaxy Mropeste. U. Aamuresuur (Kiem) < < © © © een. 415 v
Acıo 10 roropy Byrossuscko-pycroro. Inau Bepxparckuh (Arm) <.. 2 423
Kad su počele da ulaze u. rumunjski jezik najstarije njegove slavenske riječi.

llie Bárbulescu (Jasi) . . .. 2: 2220. ren 433
O uarascrone +. A. benuh (Beorpa1) . © © © eee 449
Byk Kapayıh © Deuka noauusja. „by6. Crojanonuh (Beorpad). . <- - « „456
Kopitar und Vuk. Mychajlo Teršakoveé (Lemberg) -< <. < + ++. 464
Etymologisches. Norbert Jokl (Wien) . -< < + -+ + + ++ + +. er 180,

Btabxka 3a GparapckaTa 3aMěuna ua a cp y. MH. A. Hagons (Iapurpaz). . . . 486
Caoptuckoto rome Parar "re I VaxacaeBm (Comm). » . + 2 + < + + +. 495

Index dissertationum.

Über Wesen und Bedeutung der volksetymologischen Attribute christlicher
Heiliger. E.Katužniacki (Czernowitz). . ©... < +++.
Dohodak stonski, koji su Dubrovčani davali srpskome manastiru sv. Arhangjela
Mihajla u Jerisalimu i povelje o njemu cara Urosa (1358; i carice Mare
(1479). Konst. Jireček (u Beču). . 2 2 2 2 22
HE-KAKTO. A. Musič (Zagreb) -2 < © 244
Slovenica. Fran Ilesič (Ljubljana) . . -< << © ++ + ++ ee
Das Kürzungsprinzip in Ortsnamen. Paul Kretschmer (Wien ......
Budimski lekcionari XVIII vijeka prema bosanskodalmatinskomu od B. Ban-

(Bonn). 2 2: < 2
Zur Frage über die »Weichheit< und »Härte« der Sprachlaute im allgemeinen
und im slavischen Sprachgebiete insbesondere. J. Baudouin de Cour-
tenay Petersburg) . < < 2: Cm om
Die »Gebote der heiligen Väter« nach dem Euchologium Sinaiticum. V. Be-
neševič (Petersburg) -< < <- © < 4 mn
Slavische Wortdeutungen. Erich Berneker (Prag). <... < < ++..
Cech. Jaroslav Sutnar (ve Vídni). 2: oo rn
MaxopycckiH orpLiBorp Hamaparaa XVI s. IO. A. fnopckiň (Kierp). . . . .
V. Vodnik und die nachillyrische Periode in Krain. Fr. Vidie Wien...
Epistolae Abgari ad Christum et Christi ad Abgarum. „Josef Karásek
(ve Vídni) < 2 en
Kleine Findlinge zur altslavischen Literatur und Geschichte. Ivan Franko
„ (Lemberg)
Cesko-ilirski pravopis na Štajerskem do »Novic«. Frane Kidrič (Dunaj
Zu der Kapiteleinteilung und einigen Stellen der Didascalia Apostolorum.
Edmund Hauler (Wien) . < < 2 2 Co non.
Pravlast Slovanů a archeologie. L. Niederle (Pragi. . . : . <.. +++.
[31 na61maeuiM HATE ASbIKOMB ADCBHCDYCCKUXB U CTAPOCAORAUCKUXB NAMATNUKOHT.
b. Tanynone (Ozecca) < < © < one
O ayTopy u y3opy UxaBeno-cepóckor Maraauna 01 1768 vor. Tuxomup Ocrojuh
(Honu Cay)
HocoBKUTĚ BB NOABCKUA C3HKP M UOCKHATE NDPĚCAACH NA DOKAJA G. |. Mae-
THYB (C084) 222
Natpis dosada nepoznatoga namjesnika rimske Dalmacije Apolonija Febadija
iz V v. Fr. Bulié Spljet) < 2 222
Zapadna »Epistola o nedelji« v južno-slovanski književnosti. M. Murko

Etymologisches. K. Strekelj Ga)

I. Polobske teksty. II. Dokonalosc a úedokoúňalosé dolnoserbskego slov esa.
Ernst Muka (Freiberg i. S.

NN O, O NN O O S..

Index alphabeticus auctorum.

Abicht, R... .. . 2 220.
Asböth, 0... <. 2 2 2 222.
Balastev, G... : 2 222 22.0.
Bärbuleseu, J.. . . . 2.2.2.2.
Bartoli, M.G... . :. . 2.2 .2..
Baudouin de Courtenay, J.. . . .
Belic, A. . 2: 2 2 2 2 nr 2 2.
Benesevie, V... 2 22 2220.
Berneker, E... . .. 2.2 2 2.0.
Bezzenberger, A. . ... ...
Bobrov, V... . 2.2 2 2 2 220.
Bogdan, J. . 2. 22 22 20.
Bogorodickij, V... .. 2.2...
Brandt, R.. ... 2.222 20.
Brückner, A. . .. 222220...
Budde, Jev... . 2.2 2 2220.
Bulié, Fr... . 2.22 22 2 20.
Conev, B.. . . 2.2 > 2 2 22 ..
Daškevič, N. . .. 22220.
Draganié, K. NA
© Franko, I. <.. 2 2 2 222.
Grafenauer, ).. .. ©... +..
Hauler, E... . ... 2 2 220.2.
Dlesie, F... 2:2 22 2 020
Hjinskij, G... . . 22 2220.
Jacimirskij, A. J. <...
Javorskij, J. A...
Jensen, A... . 220... .
Jireček, K. . . . 2.2 22 220.0.
Jokl,N. 2.20 on or rn
Kadlec, K. . .... 22 2.20.
Katužniacki, E
Karásek, J. . . 2 2 2 2 2 2200.
Karskij, Jev. F
Kidrič, Fr.
Kors, F.

Kretschmer, PT.
Krynski, A. A.
Lavrov, P. A

0... . 2 82 Tr 87 [8 8 .. . .

+... 2) 2. A0...
NN P P P a 8

... Z 2 2 82 0 08
L o . 32 8 2098
. 0 [3 2. 8 8 a 2 0°

ujapunov, B.
Lorentz. F
os A

2... 0...

- Stojanovie, Lj.. . . .

Ludwig, A... 2: 22 22 00.
Matié, T...
Meillet, A. -22
Melich, J.. <.. 2.2
Mikkola, J.J.. . 2.2 22220.
Miletie, A.L. . :. ..: 2 2 20.
Mladenov, St. : .. 22 2 20.

ÚS ae

Načov, N.A. . 2.2. 22220...
Nehring, W... . 2.222220...
Niederle. L.. . .
Nitsch. K. .
Novakovic, St. rn
Ostojié, T... <... <..
Pastrnek, Fr. . . .. 2.2220.
Pedersen, I. .. ........
Polívka, J. ...... 2 2 2.
Popovié, P.. ....... ..
Porzezinski, W... . . 2. 2 22...
Prijatelj, J. < <... <...
Prohaska, D. rn
Radonié, J. . . 2. 2 2 2 2 22.
Rešetar, M... .. 2 2 2 220.
Rozwadowski, J. rn
Schulze, W.. . 2 2 2 2 2 2.
Snopek, Fr.. <...
Sobolevakij, A. J. . . on
Solmsen, F... . . 2.2.2 22.0.
Speranskij, M... .. 2 222.0.
Stoilov, A. P

Sutnar, A 2.22 220. .
Saechmatov, A... 2. 2.22 2 2 2000.
Štrekelj, K.. ©..
Teršakoveé, M. . . 2.2.2 2.2...
Vajs, J.. . 2 2 2 <.
Vasmer, M... 2.2222 0020.
Verehratskij, J. < <. < <
Vidie, Fr.. <.. 2
Vondrák, V... . .. 22 0 00.
Zabolotskij, P..

. Zubaty. T.

Bibliografický soupis literární činnosti prof. V. Jagice.

1863.

1864.

Sestavil Fr. Pastrnek.

. Pabirci po cviedu našega narodnoga pjesničtva. Ve výroční zprávě

gymnasia záhřebského 1861. 40. 21 str. Srovnání hrdinských
zpěvů charv.-srbských s epikou starořeckou po stránce formální.

„ Deklinacija tmena samostavnoga kako se razvi u staroslovenskom-

sróskom-Ahrvatskom jeziku. Ve vyroční zprávě téhož záhřebs-
kého gymnasia 1862. 4°. 15 str. Historický vývoj skloňování
podstatného jména v uvedených jazycích.

Evangjelije u slovénskom prievodu. | Historičko-filologički nacrt.
V knize: Tisucnica slovjenskih apostolah sv. Cirila i Metoda
40. 29—66. Rozbor staroslov. textu evangelského podle charv.-
blah. rukopisů, dále ev. Ostrom. a dotud známých bulh.-hlah.
textů; srovnání s řeckým a lat. textem; důkaz, že ve všech těchto
rukopisech jest týž původní překlad, pořízený z předloh řeckých,
v. charv.-hlah. poznenáhlu pozměňován podle předlohy latinské
(Vulgata).

Článek »Jihoslované« v českém Naučném slovníku (Kobrově).
Zvl. ot. 160. XV-+419 str. Části: Porovnání kajkavčiny, čakav-
činy a štokavčiny (303—304). Dějepis jaz. chorvátsko-srbského
(306—311). Literatura Jihoslovanův v užším smyslu (t. j. Chorváto-
Srbův). (318—380). Přehled celé literatury od nejstarších dob
až po dobu přítomnou.

Gramatika jezika hěrvatskoga, osnovana na starobugarsko) slo-
věnštiní. Dio pervi. Glasovi. U Zagrebu 1864. 8°. IV + 89 str.
Malá mluvnice pro vyšší třídy středních škol charvátských.

1864—1866. Priměri starohěrvatskoga jezika iz glagolskih 1 cirilskíh

knjizevnih starinah, sastavljeni za sedmi 1 osmi gimnaztjalní razred.
Dio pervi. Uvod i priměri staroslovenski. U Zagrebu 1864. 80.
101. IV. Dio drugi. Uvod i primeri starohervatski. U Zagrebu
1866. 80. XXVI 192. Ukázky čerpány jsou částečné přímo
z rukopisů a opatřeny vesměs poučnými úvody a poznámkami.

Festschrift für Jagic. 1

2

- Fr. Pastrnek,

1865. Assemanov ılı Vatikanski Evangelistar, iznese ga na svjetlo

Dr. Franjo Rackı. U Zagrebu 1865. lex.-8%. Uvod 1—CXIX.
Část úvodu, jednající o filologické stránce vydávané památky,
sepsal V. Jagic, str. XII—XCIX.

1864—1866. V prvních třech svazcích časopisu Anyttevnik, Časopis za

jezik i poviest hrvatsku i srbsku, i prirodne znanosti, který vydáván
byl v Záhřebě redakcí Fr. Račkého, V. Jagice a J. Torbara,
obsaženy jsou tyto rozpravy a příspěvky prof. V. Jagice:

I. 1864. a) Razprave: Nas pravopis. 1—34, 151—180.

Primjetbe na (Veberův) » Odgovor na Nas pravopis«. 186—187.
Iz prošlosti hrvatskoga jezika. 332—58, 441—85.

b) Kritike: Razmjer jugoslav. jezika od L. Mahnica (125—127),

Oblici srbskoga jezika od Gj. Daničica (127—129), Bukvar
staroslov. jezika od I. Bertica (129—131), P. J. Šafařiks
Gesch. der südslav. Literatur I (435 — 437), O6pana eanka
ep6crorzg, ncao Esct. MnuxaHnounuhr (437—440), »Sofokle
je razno označio Kreonta« od I. Kostica (588— 589), Hrvatske
narodne pjesme od L. Marjanovica (599—600).

II. 1865. a) Razprave: Slovensko jezikoslovje. Kratak historičko-

‚Rlologieki nacrt. 18—95, 348—379, 506—537. Primjetbe
k našoj stntakst. 176—196.

b) Kritické rozbory spisu, které vydali:

A. Veber-Tkalčevié, Iridion, s poljskoga preveden (300—1),
Fr. Miklosich, Lexikon palaeoslov.-graeco-lat. Ed. 2. (437—
441), Gj. Daničič, Rječnik iz knjiž. star. srpskih, Nikoljsko,
jevang., Zivot sv. Simeuna '441—449), K.J.Erben, Slovanská .
čítanka (449—450), S. Ljubič, Ogledalo književne poviesti
(567— 572, V. Dosen: Aždaja sedmoglava, novo izd. od
D. Startevica (572—594), Narodne pjesme, izdala Matica
dalmatinska (574—5). V bibliogr. zprávach přeložen cestopis
Kolářův do Moskvy (143 —146), nejnovější země a národopisné
zprávy o Bosně (308—9), sestaven článek o stavu tříjediného
království v evr. statistice (455—7), připojena poznámka o
staro-hrvatském texte Alexandreidy (459).

1866. I. a) Razprave: Adrianskoga mora Strena, hrvatski epos

XVII viěka. 336—407. Rozbor a ukázky této epické básně,
kterou složil hr. Petar Zrinski.

+, Aratke kn''ževne viesti: Cerilskt zborník X VI— X VII stoljeca.

191.14 Vavě opameníně poeme 1 22k jugozapadnıh 709-

1867.

1868.

'

Bibliografický soupis literární činnosti prof. V. Jagiée. 3

Jena. 293—297: výtahy a zprávy z knihy Sreznevského
‚Äpesnie namaT. NHCEMA H A3BIKA FOD03AN. UnaBant.
Odnošaj medju lingvistikom t antropologijom. 293—29%.
O porteklu Indoevropejaca. 297—302.
Stampana hrvatska knjiga XVI. vieka. 306—9.
Kratak priegled hrvatskosróske Kknjiževnosti od posljednje
dote-tri godine. 552 —5865.
II. a) Razprave: Starıne i njihovo znumenovanje. 48—74:
přehled archaeologických památek musea záhřebského s vý-
klady o jejich vědeckém významu.

c) Kritike. Rozbor spisu: OÓ30p5 HeTopiH cIaB. AHTepaTYPE,
který napsali A. N. Pypin a V. D. Spasovič, CII6. 18685.
(152—156), vědeckých článků, které vyšly v programmech
charvátských gymnasií (310—316), srbského A. Sandičova
překladu Bartenšteinova spisu o stavu srbského národa v
zemích koruny uherské v XVL— XVII. stol. (157 — 160).

Ilistorija književnosti naroda Arvatskoga t sróskoga. Knjiga prva:
Staro doba. U Zagrebu 1867. 80. 204. Ruský překlad od
M. Petrovského: Meropia cep6cKo-xopBATCKOŘ AHTEPATYPEI, COYRHeHie
B. Aruua. Ka3an, 1871. 80. 243. Dějiny literatury charvátské
i srbské od VII. do konce XIV. století.

Priloz! k historiji književnosti naroda hrvatskoga ı srbskoga. U
Zagrebu 1868. 80. 84. Zvl. otisk z Kukuljevicova Arkiva za
povjestnicu jugoslavensku, kn. IX Texty čerpány jsou
hlavně z bohatých sbírek záhřebských.

1867—1870. Přednáška v prvním, veřejném sedění nově založené Jihoslo-

vanské Akademie věd a umění r. 1867: O paralelah t izvorth
nasıh narodnih pjesama i pripoviedaka. Výtah z vydané právě-
»Historije književnosti«.

> Akademický »Rad« přinesl rozpravy:
I.

(1867) Rozbor Heropiu cpnekoj cıos. Cr. Hosarosnha, 236 — 242.

II. (1868) Gradja za glagolsku paleografiju. 1—36.

V.

(1868) Novija djela Miklošíčeva. 209 —229.

VI. (1868) August Slajher, nekrolog. 180 —204.
VIII. (1869) Komparativna mitologija. Rozbor knihy A. Afanasjeva,

IX.

Iloataueckia Bo33ptnia Crasaug Ha npapoay. 188—200.
Najnovya izdanya slovinskih Književníh starina trudom I. I.
Sreznevskoga. © 200—210.
(1869) Podmladjena vokalizactja u hrvatskom Jeziku. 65—156.
(Vyšlo též ve zvl. otisku.) Ruské spracování teto monografie
1*

Fr. Pastrnek,

o podružné vokalisaci v charvátšině podal A. Kočubinskij,
JBYKS A OTAHYHTEABNAA TepTa cep6cKaro BOKAAH3MA, Puxor. Jan.
1871. Zvl. ot. 80. 62. — V téže knize IX. (1869) je dále
rozprava: Trubaduri 1 najstariýt hroatski lirici, str. 202—234.

XI. (1870) Rozbor srbské bibliogr., vyd. St. Novakovicem. 260—265.

XII. (1870) Zpráva o cestě po Dalmacii za účely vědeckými. 227—229.

XII. (1870) Paralele k hrvatsko-srbskomu naglastvanju. 1—17. Ob-
.dobne zjevy v litevštině a lotyštině.

XIV. (1871) Napredak slovinske filologije pošlednýih godina. 169—189.
Pokračování v kn. XVII. 172—208.

XVIII. (1872) Krit. rozbor biografie Križaničovy, sepsané od P. Bezso-
nova. 164—205.

XXXVII. (1876) Gradja za historiju slovinske narodne poezije. 33—
138. (Též jako zvl. otisk a přeloženo do ruštiny.) Sbírka
historických svědectví o epické poesii charvätsko-srbske.
Vydáno též srbsky: CpjezouancTBA H3 TIPOLIAOCTH o CPIICKHM
HAPOAHHM Njecmama. |

Akademické »Starine« obsahují tyto příspěvky Jagicovy:

I. (1869) Ogledi stare hrvatske proze. I. Život sv. Katarine. U. Zakon
primanja u bratorstinu. III. Život svetoga Jerolima. 216—236.
Texty čakavské.

III. (1871) Ogledi stare hrvatske prose. IV. Život Aleksandra Veli-
koga. 208—331. Charv.-srbsky text, podle různých rukopisů;
vydáno též o sobě.

V. (1873) Opisi 1 tzvodi tz nekoliko južnoslovinskih rukopisa. 1—109.
Pokračování pod timze nápisem v seš. VI. (1874), str. 60—157,
v seš. IX. (1877), str. 91—171, a v seš. X. (1878), str.
81—156. Též ve dvou zvl. otiscích: U Zagrebu 1873—1877.
80, 281 a 1878. 80. 76.

»Stari pisci hrvatski«, které Akademie r. 1869 vydávati počala,
přinesly tyto prispevky Jagicovy:

I. (1869) Pyesme Marka Marulica, k vydání upravené od Iv. Kukul-
jevice-Sakeinskeho, s kritickými poznámkami a s předmluvou
od Jagice.

II. (1870) Pjesme Šiška Menčetiča Vlahoviča i Gjore Držiču, které
k vydání upravil Jagié. XVI — 521 str.

TT (1871) a IV. (1872) Pyesme Mavra Vetraniča Čavčica, které
'ydali společně Jagič, Kaznatic a Daničič.

182) Přesme Nikole Dimitroviča 1 Nikole Nalješkontiéa, které
vydali pnalečně Tagié 2 Danieie

1870.

1871.

1874.

1875.

Bibliografický soupis literární činnosti prof. V. Jagije. 5

Pop Ivan Brčič, životopis, který jest úvodem k poslednímu spisu
Brčičovu »Dvie službe«. U Zagrebu 1870, 89. I—XV. Tento
životopis vyšel též v překladu vlaském od Simonice: Prete Giov.
Brčič. Traduzione dal eroato. Zara 1871.

Das Leben der Wurzel de in den slavischen Sprachen. Wien.
80. IV. 73. Rec. K. u. Schl. Beiträge VII. 247 sl., JKMHny.
1874, 176, II. 188—193.

Jom HemTo o xuBoty cBerora Ďypba Kparosua, Iaacumk XL.
121—131. Dodatek k textu v kn. XXI. 97—156, od St. Novakovice
vydanému. —

RoHcTAHTEH ®H10C0® H HeroB KHBOT ÚTe+aHa TaszapeBuha zecnorTa
epnekor. Ixaceunk XLII, 223—327; Hoenpasua m aorarım, ib.
373— 317.

CBjexouaHcTBA H3 NPOMIOCTH O CPIICKAM HAPOAHHM Njecmama. OTau-
Óuna, No. 12, xm. III. 574—589. Historické zprávy o srbské ná-
rodní poesii.

1875 a násl. Archiv für slavische Philologie, herausgeg. von V. Jagie.

I.

I.

Berlin, Weidmannsche Buchhandlung. V tomto časopise jsou

tyto příspěvky od vydavatele:

1 (1875). Studien über das altslovenisch-glagolitische Zographos-
Evangelium. 1—55 a II (1877), 201—269. Monografie o
hláskách + a 5 v evang. zogr.

Die christlich-mythologische Schicht in der russischen Volks-
epik. 82—133. K tomu pozn. na str. 631.

V oddílu »Kleine Mitteilungen«:

Eine serbische Kuhhautsage. 153—155. — Lautlicher Über-
gang von tl in kl, dl in gl (v nářečí charvatském). 157. —
rovyaw — trgati 157—159. — čuska — hymka griech. 1óaaos.
pljačka — nsauka, INpaukatu griech. nlaxwvw. 159. —
B.ıaannips-kpacnoe coassıuko. 159—160, — Na vrbisvirala. 160.

2 (1876). Aus dem südslavischen Mürchenschatz. 267 — 289.
Německý překlad 15 srbských pohádek, k nimž připojil
poznámky Reinhold Köhler.

Dunav- Dunaj in der slavischen Volkspoesie. 299—333.

I. 3 (1876). Über einige Erscheinungen des slavischen Vocalismus.

337—412. Kritické výklady ku knize, kterou vydal Joh.
Schmidt, Zur Geschichte des idg. Vocal. 2. Abt. Weimar 1875.
V oddile »Anzeigen« jsou posudky knih: Miklosichs
vergl. Gramm. der slav. Spr., Bd. IT und IV. 412-438. —
Neue Beiträge Prof. Miklosichs zur Gramm. d. asl, u. d,

Fr. Pastrnek,

br. slav. Spr.: 1. Altslov. Formenl. in Parad. 1874. 2. Bei-
träge zur altslov. Gramm. 1875. 3. Über den Ursprung einiger
Casus der pron. Decl. 1874. 4. Das Impf. in d. slav. Spr.
1874. 439-453. — Zur Verständigung. 453—458 (o slabič-
ném 7 a / ve slov.). — Jireček Jos., Rukovět k dějinám
liter. čes. do konce XVIII v. V Praze 1874—1876. 458—460.
Bibliographische Übersicht der Erscheinungen auf dem Gebiete
der sluvischen Philologie und Altertumskunde seit dem Jahre
1870. 465-607.
V oddile »Kleine Mitteilungen«:

Condemnatio Uvae. Ein serbisch-slovenischer Text verglichen
mit der griech. Originalerzühlung. 611—617. — Eın alter
polnischer Volkswitz. 631. — Puxgai — yvyapıa — AYUIM.
631—632.

II. 1 (1876). Ein Beitrag zur serbischen Annalıstik mit literatur-
geschichtlicher Einleitung. 1—-109.

Anzeigen. Meropuja oG1uka cpuckora HIN XpBATCKOTa je3HKA
zo cBpmerka XVII. pujeka, nan. 5. Tanuuuh, y Beorpazy
18741). OcHoBe cpnekora umu xpBaTckora jesuka, Han. 5. Ta-
Huuuh, y Beorpazy 1876. 156—163. — Mir 3anmcokK= no
(pyceKoň rpammaruKš, coct. A. Hore6na. I. BBezenie. Bopo-
new 1874. II. CocTapuuEe ujensr npeazoxkeHia u T.A. Xapb-
KOBB 1874. 164—168.

Kleine Mitteilungen. Verzeichnis eingegangener Schriften
und Inhaltsangabe der Zeitschriften. 195 —200.

II. 2 (1877). Studien über das altsloventsch-glagohtische Zographos-
Evangelium. 201—269. Druhá část článku z roč. I.
Anzeigen. Ouepué 3BYKOBOK HCTOpIH MajopyceKaro n»apěula
II. ’/Kurteuxaro, Kiepz 1876. 348—363. — O jezyku litewskim
napisat D. J. Kartowicz 1875. 363— 367. — Litauische und
Lettische Drucke des XVI. Jahrh., herausg. von A. Bezzen-
berger. Göttingen 1875. 367—369. — Památky staré liter.
české, č. 1. Nová rada. Báseň pana Smila Flašky z Pardubic.
K tisku připr. Dr. J. Gebauer, v Praze 1876. 379—383.
— Zur slavischen Runenfrage. Autentycznosé kamieni Mi-
korzynskich zbadana na miejscu przez Dr. Kaz. Szulca.
Poznan 1876. 388—392.

T 3 téže knize jedna též Jagicův Odziv o Daničičevoj Istori'* oblike srpskoga
šanike — zůňtn "inak 7 *agopian Narodne novine

Bibliografický soupis literární činnosti prof. V. Jagiče. 7

Kleine Mitteilungen. Zum toslavischen Sprachschatz.
396 — 398. — Zur Frage über den Rhinesmus im Neu-
bulgarischen. 399—400. — Weitere Übergünge des s in ch
ım Slavischen. 400. — Eine Notiz über die slavische Namen-
gebung. 400—401. — Und. wenn der Himmel wůr Papier.
402. — Verzeichnis eingegangener Schriften und Inhaltsangabe
der Zeitschriften. 402—408.

IT. 3 (1877). Die südslavischen Volkssagen von dem Grabanctjas dijak
und ihre Erklärung. 437—481. Dodatek 743— 744.
Über Krak und Wanda, nach K. Römer. 609—613.
Aus dem südslavischen Můrchenschatz. 614—641. Německý
překlad dalších 10 srbských pohádek, s poznámkami, které
připojil R. Köhler.
Anzeigen. $uroxoruueckia passIekanHia A. Tpora I. II. CII6.
1876. 679—682. — Česko-německý slovník, sest. Fr. Kott.
Praha 1877. Prvních 12 sešitů. 683—684. — Cpneke Ha-
poxHe 3aroHeTKe, ypezno u H31a0 CT. HoBakoBHh, Beorpax
a IlanueBo 1877. 684—687. — Cpoxnaa JlbTonneb CocT.
I. W. TeiGoBuuem=. CII6. 1876. Tomahu maBopu 38 epneky
HcTopujy, ypexuo Ms. IlaBroBuh. eo npen: )Kurum Kpaxb
CpoÓbekmHxb. Y Beorpazy 1877. 688—690. — Dr. J. Ge-
bauer, Uvedení do mluvnice české, v Praze 1876; Hlásko-
sloví jaz. českého, v Praze 1877. 690—694.
Kleine Mitteilungen. Zwei bibliographische Seltenheiten.
120—1726. — Verzeichnis eingegangener Schriften und Inhalts-
angabe der Zeitschriften. © 144—155.

III. 1 (1878). Über einen Berührungspunkt des altslovenischen mit
dem hitauischen Vocalismus. 95— 107.
Anzeigen. AIpeBHe-ezap. ncartııpp XII—XIV z., Tpyas
apxHmM. Anmenıoxia. L II. MockBa 1874. 164—168. — O
caMoApeBH. OKTOHXÉ XI B., apxum. Amenxoxia. MockBa 1874.
168—176. — Onucamie Bockpecenckoit noBoiepycammmekoi Óu-
6aioTers, apxum. Ampnmıoxin. Mocksa 1876. 177. — Onn-
canie IOpbeBeKaro eBanr. 1118—28 r. Bockpec. HoBoiepycan.
6n6zioT., Tpyaz apx. Ameuzoxia. Mocksa 1877. 177—180.
— 0630p5 c1aB.-pycCKHXE NAMATHHKOBT A3LIKA H IIMCBM&, HAXOJ.
BB ÓHÓJIOT. H apx. IbBOBCKHXT. E. I. Kaıyannuraro. Kies
1877. 180—181. — Pam. staré liter. české, č. II. Rýmovaná
kronika česká tak řeč. Dalimila, upr. Jos. Jireček, v Praze
1877. 182—185.

III.

III.

IV.

IV.

IV.

Fr. Pastrnek, —

Kleine Mitteilungen. Lezicaltsche Lesekörner. 5. Pulap.
6. Gdje je što.. 7. Spaurs — frant. 213—215. — Zur
Chronologie der serbischen Könige. 220—221. — Verzeichnis
und Inhaltsangabe eingegangener selbständiger Werke und Zeil-
schriften. 221—232.

2 (1878). Wie lautete a bei den alten Bulgaren? 312—357.

3

Kleine Mitteilungen. Die Gesellschaft der Freunde des
alten Schrifttums. (O6mecTso 110ÓnTexeň ApeBHeli NEC-MeHHOCTE).
526—530. Verzeichnis und Inhaltsangabe eingegangener selbst-
stůndiger Werke und Zeitschriften. 531—548.

(1879). Kleine Mitteilungen. Verzeichnis und Inhalts-
angabe neuer Werke und Zeitschriften. 126—155.

1 (1879). Ein Nachtrag zur vorhergehenden Abhandlung (Polen,

Ljachen, Wenden von J. Perwolf). 74—78.

Das Datum des Statules von Vinodol. 78—86.

Die neuesten Forschungen über die slavischen Apostel Cyrill
und Methodius. 97—128.

Kleine Mitteilungen. Bibliographischer Bericht. 152 —176.
Malá oprava na str. 548.

2 (1879). Die südslavische Volksepik vor Jahrhunderten. 192—242.

Die neuesten Forschungen über die slavischen Apostel Cyril

‘und Methodius (Schluß). 297—316.

3 (1880). Zur Frage über den Übergang des silbenbildenden lin u.

386 —397.
Woher das sekundüre a? 397—411.
Mythologische Skizzen. I. Svarog und Svarozic. 412—427.

-K tomu dodatek na str. 548.

Anzeigen. Vergleichende Grammatik der slavischen Sprachen
von F. Miklosich. Erster Band. Lautlehre (zweite Aus-
gabe). Wien 1879. 482 —496.

Kleine Mitteilungen. Zur südslavischen Heraldık. 498 —
500, 510-512; Bibliographischer Bericht. 527 —548.

IV. 4 (1880). Anzeigen. Dictionnaire d’etymologie daco-romane.

Elements slaves, magyares, turcs, grecs-moderne et albanais.
Par A. de Cihac. Francfort s. M. 1879. 638—647. — Die
literarische Tätigkeit der Gesellschaft der Freunde des alten
Schrifttums in St. Petersburg während des Jahres 1878—79.
648—651. — Psalterz Pulawski. Z kodeksu pergam ...

wykonali A i S* Pilinsey. Nakl. bibl. Kórniekie' 18%.
nR9 ARA

Bibliografický soupis literární činnosti prof. V. Jagiée. 9

Kleine Mitteilungen. Bibliographischer Bericht. 695— 723.
V. 1 (1880). Mythologische Skizzen. II. Daždobogo — Dažbog —
Dabog. 1—14. Dodatek na str. 166—167.
Aus dem südslavischen Mürchenschatz. 11—79. Německý
překlad dalších 23 srbských pohädek, s poznámkami, které
připojil R. Köhler.
Kritische Nachlese zum Text der altkroatischen Dichter.
85—94, s dodatkem na str. 688— 689.
Kleine Mitteilungen. Michelindburg — Mikilindburg —
Meklenburg — Wili — Gräd. 167 —168. — Bibltographtscher
Bericht. 168—180.
V. 2 (1880). Zur slavischen Runenfrage. 193—215. Hierzu 1 Tafel.
Kleine Mitteilungen. Bibliagraphischer Bericht. 319 —332.
V. 3 (1881). Anzeigen. Žaltář wittenbersky. K tisku připravil
a t. d. Dr. Jan Gebauer. V Praze 1880. 432—434. —
Rjecnik hrvatskoga ili srpskoga jezika. Na svijet izdaje
jugoslav. akademija znanosti i umjetnosti, . obradjuje Gj.
Daničič. Dio I, sv. I. A — Besjeda. U Zagrebu 1880.
434—438. — Kraljevit Marko u narodnih pjesmah, uredio
Iv. Filipovič. U Zagrebu 1880. 438—439. K tomu připojen
článek: Kraljevie Marko kurz skizziert nach der serb. Volks-
dichtung. 439—455. Překlad srbský této rozpravy pořídil
Ninic: KpaseBuh Mapko y HApoAHHM necmama.
Kleine Mitteilungen. Bibliographischer Bericht. 410—496.
V. 4 (1881). Die Umlautserscheinungen bei den Vokalen e, é, e in den
slavischen Sprachen. I. 534—580.
Das altslovenische Evangelistartium Pop Suvas. 580—612.
Anzeigen. ApeBnaa pyceKaa IAcbMeHHOCTb, ONBITB . . . Aı.
KorxapeBckaro. Bopouexs 1881. 660—662. — Ouepku
H35 HCTOpiH velucko# AnTeparypsi. I. PyKonmcH 3e.tenoropckan
H KpaxexBopckaa. Bein. 1. Ouepk& AHTep. HucTopin pyKonkceH
(1817—1877), Anzpea Cropoxenra. Kiess 1880. 663—
664. — O cBaxe6HsIXT OÓPAJAXT, MPeHMYINecTBeHHO PYCCKHXT,
H. ©. Cymuosa. XaprkoBs 1881. 664—669. — Altböhmische
Alexanderfragmente und grammatische Streitfragen. 669—
674. — Mikolaj Rej z Nagtowic i ks. Józef Wereszezynski.
Wilno 1880. Mikotaj Rej z Naglowic. Wizerunk wlasny
Zywota cztlowieka pocziwego. Weding wyd. z r. 1560 wydal
Stan. Ptaszycki. Zesz. 1-szy. S. Petersburg-Warszawa
1881. 674-675. — Zgodovina slovenskega slovstva, spisal

10

Fr. Pastrnek,

in založil Julij plem. Kleinmayer, v Celovcu 1881. 675—
676. — Zur Apokryphen-Literatur. 676—680. — Rječnik
hrvatskoga ili srpskoga jezika, na svijet izdaje jugoslav.
akad., obradjuje Gj. Danicic. Dio I, sv. 2, Besjeda— Bogat.
U Zagrebu 1881. 680—681. — Die neuesten Publikationen
der russischen Gesellschaft der Bibliophilen. 682—684.

Kleine Mitteilungen. Ein verkanntes altsloventsches Denk-
mal. 689—690. — Bibliographischer Bericht. 690—101.

VI 1 (1882). Die Umlautserscheinungen bei den Vokalen e, é, e tn
den slavischen Sprachen. II. 73—104.

Kleine Mitteilungen. Die Publikationen der russischen
Gesellschaft der Bibliophilen. 133—134. — Bibliographischer
Bericht. 135—157.

VI. 2 (1882). Zur Berichtigung der altrussischen Texte. 224—238.
Kleine Mitteilungen. Das russische Adjektiv xopómů —
choréšij. 282—284. — Litauisch te: slavisch Tb, aTb. 284—
287. — Das slavische Präsens EMA% — dada. 281—289. —
Bibliographischer Bericht. 290—318.

VI. 3 (1882). Kleine Mitteilungen. Muterialien zur Geschichte
der slavischen Philologie. Der Briefwechsel zwischen Dobrovský
und Kopitar. 431—471.— Bibliographischer Bericht. 471—494.

VI. 4 (1883). Kleine Mitteilungen. Weiterer Beitrag zur Fest-
stellung der Grenzen des dalmatinisch- kroatischen Glagolismus
im XV.— XVII. Jahrh. 615—617. — Slavica im British
Museum. 617—618. — Vukodlak — HKodlak — vor Gericht.
618—620. — Bibliographischer Bericht. 624—633.

VII 1 (1883). Anzeigen. Euchologium. Glagolski spomenik ma-
nastira Sinaibrda, izdao dr. Lavoslav Geitler, u Zagrebu
1882. 126—133.

Kleine Mitteilungen. Die neuesten Publikationen der kaiser-
lichen Gesellschaft der russischen Bibliophilen. 142—149. —
Bibliograplischer Bericht. 149—160.

VII. 2 (1883). Kleine Mitteilungen. Rupci oder Rupalani in
Thracien und Macedonten; Eigentümlichkeiten ihres Dialektes.
320— 324.

VII. 3 (1884). Anzeigen. Die albanesischen und slavischen Schriften
von Dr. Leopold Geitler. Mit 25 photographischen Tafeln.
Wien, Alfred Hölder, 1883. 444—479.

Xleira M’'tailnngen. Bibliographischer Bericht. 480—524.

U + IRRA, < ©. Mitteilnnrar Alfenec'anhr Pagmente ın

VIII.

VIII.

VIII

Bibliografický soupis literární činnosti prof. V. Jagide. 11

Königsberg. 640—643. — Inhaltsübersicht der Zeitschriften
und periodisch erscheinenden Werke. 647—683.

1 (1884). Anzeigen. L’ornement slave et oriental d’apres

les manuscrits anciens et modernes, recueilli et etudi6 par
Wlad. Stassoff. St. Petersbourg 1884. 120—125. —
Pycerik JIusenok © AnoKaauncHce. © ÚBOAE MH306paRenHih HIE
AHUCBBIXE ÄTIOKAARIICHCOBB IO PYCCKHMB pyKonHcAm% cz XVI-ro
BĚka no XIX-pri, cocTaBu1T Oexops ByczaeBr. MockBa 1884.
125—131.

Kleine Mitteilungen. Bibliographrscher Bericht. 134—1%6.

2 (1885). Anzeigen. Slawo-deutsches und Slawo-italienisches

von Hugo Schuchardt. Gratz 1885. 312—325.
Kleine Mitteilungen. Bibliographischer Bericht. 336—356.

. 3 (1885). Kleine Mitteilungen. Ein glagolitisches Manu-

VIH.

LX.

IX.

skript in Porto (in Portugalien).. 547—548.

4 (1885). Anzeigen. Chronique dite de Nestor. Traduite

sur le texte slavon-russe avec introduction et commentaire
critique par Louis Leger. Paris 1884. 578—583. —
II. II. PomanoBuus. PoneTuka pycekaro H ApeBHellepKoBHOCAaB.
assika. CII6. 1885 584—587. — Dictionnaire abrégé de six
langues slaves (russe, vieux-slave, bulgare, serbe, tchěgue et
polonais), ainsi que francais et allemand, rédigé sous les
auspices de Son Altesse imperiale le Prince Pierre d’Olden-
burg par le Prof. F. Miklosich. St. Petersbourg et Moscou-
Vienne 1885. 587—594. — Untersuchungen über Quantität
und Betonung in den slavischen Sprachen. I. Die Quantität
im Serbischen, von Aug. Leskien. Leipzig 1885. 597—609.
— A. Tesenz. Heropia cxaBaAHcKaAro NepeBoAa CHMBOAOBB BEPLI.
CII6. 1884. 610—612. — Sitte und Brauch der Stidslaven.
Nach heimischen, gedruckten und ungedruckten Quellen von
Dr. Fried. S. Krauß. Wien 1885. 612—632.

Kleine Mitteilungen. Die Publikationen der kais. russ.
Gesellschaft der Bibliophüen für das Jahr 1883—1555.
653— 660. — Die russische Palüstina-Gesellschaft. 661—664.
— Zum Dad:vbogs (Archiv V. 1—14). 665.

1 (1886). Kleine Mitteilungen. Wer ist Gertuka in Gorski

2

Vijenac? 149—150. — Bibliographischer Bericht. 151—175.
(1886). Kleine Mitteilungen. Berunsa oder Barzunna?
313— 315. — Bibliographischer Bericht. 316—334. — Philo-
logie und Patriotismus. 335— 344.

12 ) Fr. Pastrnek,

IX. 3 (1886). Kleine Mitteilungen. Die Alextus- Legende als
serbisches Volkslied. 623—526. — Eine Notiz zur slavischen
Mythologie. 528. — Zum Aufsatz » Philologie und Patriots-
mus«. 528.

IX. 4 (1887). Ein serbischer Textbeitrag zur Georgius- Legende.
586—59. |
Kleine Mitteilungen. Eine :illyrische (serbisch-kroatische)
Übersetzung der Reali di Francia. 699—701. — Spuren der
Couvade in Weißrußlund. T01—702. —

X. 1und 2 (1887). Kritische Anzeigen. Dr. W. Vondrák. Zur
Kritik der altslovenischen Denkmale. Wien 1886. 177—181.
Dr. St. Smal Stockij Ȇber den Inhalt des Codex Hanken-
steinianus«. Wien 1886. 185—187. — Das Slavische (Alt-
slovenische) im »Grundriß der vergleich. Grammatik der idg.
Sprachene von K. Brugmann. I. Straßburg 1886. 188—
196. — ©p. Mukxourmmga CpaBHHTOxbHaa1 MopeoxoriA CIAB.
A3BIKOBB, nepeB. H. INxakops noxs pex. Pom. Bpanıra. IV.
Assıra uemekiit u nozbekih. Mocksa 1886. 196—200. —
CzaBanckia mapbuis. Jlermmu npoe. B. H. Upuropopuua.
Bapınasa 1884. 202—203. — Dr. Joh. Knieschek. Zu dem
Gedichte Ludiše und Lubor in der Königinhofer Handschrift.
203. — A. Patera. Svatovitsky rukopis. V Praze 1886.
204—208. — Jan Gebauer. Staročes. skloneni zajmenne.
V Praze 1885; Staročeské sklonění substantiv kmene -o.
V Praze 1886. 208—212. — Frant. Bartoš. Dialekt.
moravská. I. V Brně 1886. 212—218. — Fr. Prusik.
Původ jmene »Čech«. V Praze 1885. 218—219. — Fr. Vy-
mazal. Pravopisny slovník a zásady českého pravopisu.
V Brmě 1886. 219—220. — Jar. Goll. Historický rozbor
básní rukopisu králodvorského: Oldřicha, Beneše Heřmanova
a Jaroslava. V Praze 1886. 220—223. — [I3r neTopin pomana
u noBĚeTH. Marepianı u HaerzoBania A. H. BecexoBekaro.
Beim. neppprit: rpekoBujanTiHekiH nepions. CII6. 1886. 233—247.
— Dr. J. Leciejewski. Der Lautwert der Nasalvokale im
Altpolnischen. Wien 1886. 248—261. — J. Kartowicz.
Imiona wtasne polskich miejsc i ludzi od zatrudnien. Warszawa
1887. 275. — Ržažewski, Zloty wiek literatury Dubrownika.
Pamietnik akad. w Krakowie 1885. 284. — E. Golubinskij.

"parse RoncTaHTHHE Hu Meeojik nepsoyunrein cIABAHCKIE.
Maatrna IRRA 203 90H Snomeniea *ianěletnino Matadava

Bibliografický soupis literární činnosti prof. V. Jagice. 13.

smrti. Spisal Dr. Fr. Kos. V Ljubljani 1885. 295—296. — Me-
e0xieBCKÍH IOÓHXOHHBEIH COOPHAKE, H31. Wmnep. Bapu. YHHBEPCH-
TeToMm5 Kb 6 anpšia 1885 r., none per. A. Byanuıosaua.
Bapmasa 1885. 296—303. — M. IpunoBm. HoB:AÁ Mepk.-
CA&B. NAMATHHKB CE YIIOMHHAHIeMB O CA&B. NOPBOVUHTE1AXB.
CII6. 1885. 303—305. — P. Lavrovskij. Wrariauckaa ze-
reHza. Kput. 0030p5 H3CIŠXOBAHÍH H MHŠHIH O He, 3Hauenie
ea AIA HCTODIH JKH3HH H AĎŠATEXbHOCTH CIAB. MEPBOVUHTENEŇ.
CII6. 1886. 305—310. — /Ioópsrá macTkıps m zoÓpaa HuBa.
Pkw ... Ar. Kouyönneraro. Ozecca 1885. 311. — Tep-
GopzoBa Biorpasia OrTrona ennekona GamGeprckaro. Kpur.
meišx. Ar. IIerpoBa. CII6. 1883. 312—313. — Cıasane,
HX B3AHMHBIA OTHOMEHIS H CBA3H. Cou. loc. IIepBo1be+a.
I. Ogepke ucropin CraBane zo XVIII pěka. Bapınaza 1886.
314—315. — Archäologische Fragmente aus Bulgarien von
Dr. C. Jireček. 315—317. — Zur Kunde der Hämus-Halb-
insel von W. Tomaschek. II. Die Handelswege im 12. Jahrh.
nach den Erkundigungen des Arabers Idrisi. Wien 1887.
317—319. — Asrto6iorpaeia Wmnep. Muxauna Ilareorora, n31.
H. Tpouukiň. CII6. 1885. 319—320. — Joana Bouxo-
zuha Ckynzeuu cenacH y ocam cgesara. CB. I. o cpnekom je-
saky. Y Beorpary 1887. 320—323. — Ajexa Byka Cres.
Kapauuha. Kmumra npBa. Cpneke Hapozne njecme. I. Haj-
crTapuje njecme jyHauke. BHorpax 1887. 323—330. — IIo-
czeibH DpankoBEhu y Hcropuju u y Hapoznom neBaHy 1456—
1502, nanncao Cr. Hopakopuh. Y Hopome Caxy 1886. 330—
334. — Der Bergkranz (die Befreiung Montenegros). Zum
erstenmale aus dem Serbischen ins Deutsche übertragen von
J. Kirste. Wien 1886. 334—339. — Smailagič Meho.
Pjesan naših muhamedovaca, zabilježio Dr. Fr. S. Krauss.
U Dubrovniku 1886. 339—346.
Kleine Mitteilungen. Ein geschichtliches Zeugnis über serb.
» Koleda«. 352. — Ein Rhapsode unserer Taye. 352—354. —
Materialien zur Geschichte der slavischen Philologie. 360 — 362.
X. 3 und 4 (1887). Kritischer Anzeiger: Dr. Fr. Miklosich.
Die Blutrache bei den Slaven. Wien 1887. 626—631.
Kleine Mitteilungen. Zum Klagegesang der Asanaginica.
659—660. — Jan Hanusz. Nekrolog nebst seinen letzten
vier Briefen an den Herausgeber des Archivs. 660—665. —
Hans Reimer. Nekrolog. 665 —666.

14 Fr. Pastrnek,

XI. 1 (1888). Kleine Mitteilungen. Die Publikationen der kais.
russ. Gesellschaft der Bibliophilen für das Jahr 1885 —1880.
154—160.

XI. 2 (1888). Die Ausgabe des altrussischen Kodex vom Jahre 1076
nebst den Berichtigungen Stmonys. 233—241.

Kritischer Anzeiger. Neueste Belege für den Nasalısmus
des macedonischen Dialektes. 264 —269.

Bibliographie. 270—288.

Kleine Mitteilungen. Zwei Notizen zur Literaturgeschichte
Ragusas. 297—300. — Neuentdeckte Quelle der Fabel von
Istok, Upravda u. a. 300—304. — Drei Berichtigungen.
304—305. — Slavisches in nordischen Sagen. 305—308. —
Ein neuer Erklůrungsversuch über die Kolbjagen. 308. —
Ist maško — mléko — ein Lehnwort? 308—309. — Die
slavische Inschrift auf dem angeblichen Beutel des heil. Stephan.
311— 313. — Materialien zur Geschichte der slavischen Philo-
logie. 313—315. — Inhaltsübersicht der philologischen Zett-
schriften und periodisch erscheinenden Werke. 315—318.

XI. 3 (1888). Die Ausgabe des altruss. Kodex vom J. 1076 nebst
den Berichtigungen Simonys. 368—383. Dokonteno.
Kritischer Anzeiger. Narodne pjesme Muhamedovaca u
Bosni i Hercegovini. Sabrao Kosta Hörmann. Knjiga
prva. Sarajevo 1888. 424—-451. — Praktična gramatika
ruskoga jezika, za samouke napisao prof. Pero Budmani.
Zagreb 1888. 451—456. — B. A. Boropoznukiů, Kypes
TpaMMaTHKH pycekaro a3pika. Mactp 12°: $oneruka. Bapısasa
1887. 456—459.

XI 4 (1888). Kleine Mitteilungen. Zur Legende »von dem sich
verbergenden und wiederkehrenden HKatser«. 630—0631. —
Nachtrag zu S. 311 betreffs einer mittelalterlichen Schilderung
Konstantinopels. 632—633. — Bibliographie. 633—640.

XII. 1 und 2 (1889). Kritischer Anzeiger. Monumenta linguae
palaeoslovenicae collecta et in lucem edita cura et opera
Aem. Kalužniacki. Tom. primus: Evang. Putnanum. Vindo-
bonae et Teschenae. 1888. 275—279. — H. Bapcykops.
JKuaub HH Tpyauı M. IL Iloroznna. CII6. 1888, I; 1889 II.
279—280. — Dr. Č. Zibrt. Staročeské výroční obyčeje,
pověry, slavnosti a zábavy a t. d. V. Praze 1889. 281—282.

- „A0Bapb Gojxrapckaro A3bIKa, cocr. A. IroBepnya. Mockba
Mx 1ŘRRO Rım T VII 989 287 — PaaparmT. wo Tatry

Bibliografický soupis literární činnosti prof. V. Jagice. 15

BE Konně XVII nška. Wacašy. B.. Apyxanuma. CII6. 1889.
288. — Dr. W. Körner. W. M. Garschin (zwei Erzählungen,
russisch, mit Anm.) Sondershausen 1889. 288—289. —
Dr. Oskar Ásbóth. Kurze russ. Gramm. Leipzig 1889. 289.
Kleine Mitteilungen. Der grüne Georg. 306—307. —
Syncretistische Formen von Stüdtenamen. 315.

XII. 3 und 4 (1890). Kritischer Anzeiger. Über die Walter-
sage von Prof. Dr. R. Heinzel. Wien 1888. Dvě povídky
v české literatuře XV stol. Podává Dr. Jiří Polívka. V
Praze 1889. 595-599. — R. Heinzel. Über die ostgothische
Heldensage. Wien 1889. 599—602. — Istorija hrvatskoga
pravopisa latinskim slovima. Napisao Dr. T. Maretic. U
Zagrebu 1889. 602—609. — Kosovski junaci i dogodjaji
u narodnoj epici. Napisao Dr. T. Maretic. U Zagrebu 1889.
609—615. — Rjecnik hrvatskoga ili srpskoga jezika, na
svijet izdaje jugoslav. Akademija. U Zagrebu 1888—1889,
svezak 8—10. 615—618. — Cóopnmke oTE HApozHu YMOTBO-
penma, oÓngau H Ap., napemaa AT. T. HaueBm. Ileppu orTašas.
Hapozuu něcuu. Ku. I. Cosna 1889. 619—624. — Dejiny
literatüry slovenskej, napísal Jar. Vlček. Čiast prvá. V
Turč. Sv. Martine 1889. Rusky překlad prof. T. Florinského.
625— 627. — CsaToe EBaHrexie rocnoza Hauero Incoyca Xpnera.
Apesnecaas. TekeTs. Kasanp 1859. Vydal N. Ilminskij.
627--629. — Russ. Chrestomathie für Anfänger. Von Dr. Oskar
Ásbóth. Leipzig 1890 629.

Kleine Mitteilungen. Zwei bibliographische Seltenheiten.
630—636.

XIII. 1 (1890). Meine Gegenbemerkung (zur vorigen Abhandlung
über die altruss. und čech. Partie. auf -a). 114—117.
Kritischer Anzeiger. ÚTapu cpneku XpucoBY4H, aKTH,
Ónorpaeuje u Ap., npuópao ux /by6. Crojanosnh. Y Beorpaxy
1890. 118—128. — (Cóopnuks 3a HApozHH YMOTBOpenHn,
HAYRKA H KHH/KHHHA, MIA. MunncTepeTBoTo Ha. HAPOAHOTO TIPO-
estmernue. Ku. I II. Cosna 1889. 128—135. — O6stuan u
n&cuu Typenkuxe Cep6oBs. Bropoe max. CII6. 1889. Vydal
I. S. Jastrebov. 135—138. — I Scheinigg. Narodne
pesni koroskih Slovencev. Ljubljana 1889. 138—140. —
Narodne pjesme Muhamedovaca u Bosni i Hercegovini, sabrao
K. Hörmann. II. Sarajevo 1889. 140—141. — Oeman
Hana Vyuzyzuha. IpunpaBno 3a wrauny JoBan Bomko-

16

Fr. Pastrnek,

Buh. Y Jemyny 1890. 141—144. — Ilpuıosu 3a cHHTAKCY
cpnekora jesura. I. O naxexuma Óe3 rpex10ra. Hanmcao Ilepa
II. Hophesuh. Beorpaz 1889. 145—146. — Cpucka caaTakca
CBOJHM VYeHHUHMA CACTABHO JoBan /KuBaHoBuh. HoBu Car
1889. 147. — Národní písně moravské v nově nasbírané,
vydal Fr. Bartoš. V Brně 1888—1889. 147—148.

XIII. 2 (1890). Kritischer Anzeiger. Dpauko Paruuesah, 01

Cper. ByzoBuha. Y Beorpaxy 1889. 237 —240. — Csero-
CTELAHCKH XPHCoBYy.» Kpasa Ypowa II. MnıyTıma, vyd. zemská
vláda bosensko-hercegovská a král. akademie srbská. 1890.
Srovnání a dodatky. 253—272 !). — Uycam, pycckii napoaHzrii
MY3bIKAAbNBIH HHCTPYMEHTB. | HerTop. ouepke Ar. C. Čamun-
uHna. CII6. 1890. 273—274. — (maBaHe, HXE B3AHMHLEIA
oTHONEHIA n cBA3H. (oy. Joc. IlepBoxbea. III. Io xouna
XVIII s. Maerr l-as. 3anaımıe Ctapane. Bapımasa 1890.
974276. — Žaltář klementinsky, vyd. Ad. Patera. V Praze
1890. 276—278. — An Essay on the importance of the
study of the slavonic languages by M. R. Morfill. London
1890. 278—279. — Nauka o pravopisu jezika hrvackoga
ili srpskoga, sastavio Marcel Kusar. U Dubrovniku 1889.
Čakavske osobine u današňůem dubrovačkom dijalektu, sast.
M. Kušar. U Dubrovniku 1889. 279—281. — O6s0pr
HCTODIH pycekaro npasa npor. M. ©. Bxaxnmipckaro-Byxya-
moBa. Iax. Bropoe. CIIG6.-KieBr 1888. Pyeexia ropuanueckia
ApeBnocru. Tom% I. Teppuropia u nacezenie. B. Ceprtesnua.

CIIó. 1890. 285—300.

XIII. 3 (1890). Einige Bedenken (aus. Anlaß der vorhergehenden

Abhandlung tiber die Grenzen der Cakavitina). 388—397.
Kritischer Anzeiger. Tolstojs > Krieg und Friede« in einer
kroatischen Übersetzung. 463 — 470. — Bibliographisches. 410.

XIII. 4 (18911. Kritischer Anzeiger. J. A. Lundell, Etudes

1 An

sur la prononeiation russe. 1“ partie: Compterendu de la
littérature. Upsala 1890. 598—600.

Bibliographisches. 610—615.

Kleine Mitteilungen. Neue Erscheinungen im serbischen
Auslaut. 627 —631. — Aus dem Leben der serbischen Volks-
epik. 631—636.

'amn článek: Die goldene Bulle des Despoten Stefan. Notizar ana dem

ı YAaı Tor W’osanarh Mittail. an. Raan'an n Herrap.

Bibliografický soupis literární činnosti prof. V. Jagiée. 17

XIV. 1 (1891). Kleine Mitteilungen. Eine Midas-Sage in bos-
nischer Fassung. 148—150. — Privilegien einiger dalmatt-
nischer » Vlachen« aus dem J. 1436. 156—157.

XIV. 2 (1891). Kleine Mitteilungen. Materialien zur Geschichte
der slavischen Philologie. 10. Miklosichs Briefe an den Her-
ausgeber dieser Zeitschrift. 300—320.

XIV. 3 (1892). Kleine Mitteilungen. Materialien zur Geschichte
der slavischen Phtlologte. 10. Miklosichs Briefe an den Her-
ausgeber dieser Zeitschrift. 452 —462.

XIV. 4 (1892). Kleine Mitteilungen. Bibliographisches. 613—636.

XV. 1 (1892). Kritischer Anzeiger. L.Tolstojs Werke in deutscher
Übersetzung, unter der Red. von Raphael Löwenfeld. Berlin.
I. II. 1892. 103—108. — Cexo. Us zeıa »Hapox u sem»a y
eTapoj cpneKoj ApxaBH« on Croj. HoBakoBuha. Beorpax 1891.
108—117. — Vuks serbisches Wörterbuch in neuer (dritter)
Ausgabe 189. 123—135.

Bibliographisches. 136—145.

XV. 2 (1892). Kritischer Anzeiger. Prešpurský slovník, vyd.
Ferd. Mentik. V Praze 1892. 308—311. — Obliei hrvats-
koga ili srpskoga jezika, napisao Gj. Danicic. Osmo izdanje
1892. U Zagrebu. 311—313.

XV. 3 (189). Kritischer Anzeiger. OGmecxaBanekiň A3BIKE BT
PAXY APYTHX5 OÓMEXE A3BIKOBE ApeBHeí MH HOBOH EBponzr.
Ant. ByxuxoBuya. Bapısasa 1892. Dva svazky. 417—423.
Bibliographtsches. 424—441.

XV. 4 (1893). Ein Zusatz (zur vorhergehenden Abhandlung über die
Deklination der sog. -ja und -jo-Stämme im Slavischen).
518—524. -

Bibliographisches. 602—619.

XVI. 1 und 2 (1894). Kritischer Anzeiger. Missale Romanum
Slavonico idiomate ex decreto sacrosancti concilii tridentini
restitutum etc. Romae 1893. 210—216. — B. Bacnıbesckiä.
Pyeckosu3aHTiäckia mscıbaoganin. Berm. 2-04. /KHTIA cBB.
Teeopria Amacrpmuxckaro u Úre+ana Cypoxekaro. CII6. 1893.
216—224. — B. Horpuns. Axekcanxpia pycekHxXB Xpono-
rpaeoBs. WacražxoB. u TekeTEI. Mocksa 1893. 224—229. —
M. Xaxanekiň. FOrocxaBanckia crasania o Kpasesaut Mapkš
BB CBA3H CB IIPOH3BEXEHIAMH pyceKaro ÓprxeBoro 3noca. I. BapuaBa
1893. 229—235. — Ilpsn ocHoBH CXOBEHCKÉ KBIDREBHOCTH
meby GaxkaHckum C1oBenuma. Jlerenza o Bxaznmupy u Rocapu.

Festschrift für Jagic. 2

18

Fr. Pastrnek,

Kyarypnonerop. eryanje CT. HoBakoBaha. Y Beorpaxy 1893.
235 — 240. — Ks anTepaTypnoň HCTOpÍH ApeBHe- pyceKHX=
CÓopHHKOBS. OnBIT5 H3CAŠAOB. > Uamaparia«. B. A. HkoBıeBa.

Oxecea 1893. 240 —242.
Bibliographtsches. 282—301.
Dr. Franz Rački. Nekrolog. 320.

XVI 3 und 4 (1894). Kritischer Anzeiger. Historicka mluvnice
jazyka českého. Napsal Jan Gebauer. Dil I Hläskoslovi.
V Praze a ve Vidni. 1894. 505—528. — Joh. Topolov3ek.

* Die basko-slavische Spracheinheit. I. Einl. Vergl. Lautl.

Wien 1884. 528—530.
Bibliographisches. Die Publikationen der kais. russ.
Gesellschaft der Bibliophilen für das Jahr 1887 —1893.
550—555. — Bibliographisches Verzeichnis der eingesendeten
Werke und Sonderabdrücke aus den Zeitschriften. 510—51%.
Kleine Mitteilungen. Materialien zur Geschichte der
slavischen Philologie. 11. P. J. Safaříks Briefe nach Karlowitz
an den Metropoliten Stankovič und den Patriarchen Rajačiť.
617—632.

XVIL 1 und 2 (1895). Ein Kapitel aus der Geschichte der süd-
slavischen Sprachen. 41— 87.
Bibliographisches. © 290—316.

XVII. 3 und 4 (1895). Bibliographisches. 607—625.

XVIII. 1 und 2 (1896). Bibliographischer Bericht. 261—286, 287 —
296, 299—305, 306— 310. |
Kleine Mitteilungen. Zın bibliographischer Fund und eine
Bitte. 318-320.

XVIII. 3 und 4 (1896). Bibliographischer Bericht. 585—587, 591 —
613, 614—616, 618—620, 627—628.
Dr. Vatroslav Oblak. Nekrolog. 631—635.

XIX. 1 und 2 (189%). Kritischer Anzeiger. W. $nxepnus.
Heropia apessien Pyeu. I. Teppuropia u uacerenie. Bapınasa

1896. 230—240.
Bibliographischer Bericht. 269—278, 280—281, 291—296,
304—307, 310—315, 316—318.
Dimitri Mator. Nekrolog. 319—320.
XIX. 3 nnd 4 (1897. Kritischer Anzeiger. Hrvatske narodne

pjesme. Skupila i izdala Matica hrvatska. Odio prvi Tunacke
pieame. Kniiga prea. Zagreb 1896. 697. 432

Bibliografický soupis literární činnosti prof. V. Jagiée. 19

XX. 1 (1898). Einige Strestfragen. 1. Zur Provenienz der Kijever
glagol. Blätter. 1—13. 2. Verwandtschaftsverhältnisse inner-
halb der slavischen Sprachen. 13—53.
Kritischer Anzeiger. Bexmkopycekia HapoTHBIA ITĚCHH, H3A.
npoe. A. H. CoGoxeBckam=. Toms III. CI6. 1897. 151—
152.

XX. 2 und 3 (1898). Kritischer Anzeiger. Tim. Florinskij, JIeruia
NO CA&B. A3BIKO3HAHIIO. ÜacTb BTOpAA. (ŽBepo3an8AHEIe CIABAH-
ekie aspırm. CII6. 1897. 360—367. — Grundriß der vergl.
Gramm. der idg. Sprachen von Karl Brugmann und Berthold
Delbrück. 2. Bearb. Erster Bd. Einl. u. Lautl. Straßburg
1898. 367 — 374. — Epreniň byane Ks moropin Beau-
KOPYCCKHXB TOBODOBP. ÜNEITE MCTOP.-CPABHHT. H3CIŠIOBAHÍA
Hap. roBopa BB RacHmoBcKkOoME yž3jš ‚Paaanckoh ry6. Kasanp
1896. 374—381.

Bibliographischer Bericht. 428—442, 409—473.

XX. 4 (1898). Die slavischen Composita in ihrem sprachgeschicht-
lichen Auftreten. 1.-V. 519—550.
Kleine Mitteilungen. Bibliographische Übersicht der sla-
vischen Zeitschriften phrlologischen, literaturgeschichtlichen und
ethnographischen Inhalts. 625—638. — Rückblicke auf die
Zeitschrift zum Abschluß des XX. Bandes. 638 —644.

XXI 1 und 2 (1899). Die slavischen Composita tn ihrem sprach-
| geschichtlichen Auftreten. VI—VITM. (Schluß) 28—43.
Kritischer Anzeiger. Povjest književnosti hrvatske i srpske.
Napisao Dr. Buro Surmin. U Zagrebu 1898. 245—251.
Kleine Mitteilungen. Nekrologe: Fedor Ivanovid Buslajev,
Matija Valjavec, Lucian Malinowski, Juri Dimitrijevid Fili-
monov, Alexej Stepanovič Pavlov, Nikolaj Fomič Krasnoselcev,
Ernst Kunik, Afanasjev Fedorovič Byčkov, Vasılij Grigorjevič
Vastljevskij. 310—319. — Abrechnung (über die Beiträge
zur Errichtung eines Grabdenkmals für V. Oblak). 320.

XXI. 3 und 4 (1899). Die cyrillische Inschrift vom J. 993. II. Zur
Palaeographie der Inschrift. 551—557.
Kritischer Anzeiger. Junačke pjesme (muhamedovske).
Knjiga treca. Uredio Dr. Luka Marjanovič. Zagreb 1898.
626—634. — L’Evangeliaire slavon de Reims, dit: Texte du
sacre. Edition facsimile ete. par Louis Leger. 1899. Paris-
Prague. 635—636. |

2+

20

XXII.

XXII.

Fr. Pastrnek,

1 und 2 (1900). Einige Streitfragen. 3. Eine einheitliche
slavische Ursprache? 11—38. 4. Nochmals die Kijever
Blätter. 39—45.

Beiträge zur Ethnographie der hannoverschen Elbslaven. 134—
140.

Kritischer Anzeiger. WicišxoBanie o aa1kš I-oH Hopro-
pozckoň ABrTonucH, TpyA® B. TanyHoBa. CII6. 1899. 255—
263. — Gramatika i stilistika hrvatskoga ili srpskoga književ-
nog jezika, napisao Dr. T. Maretic. 1899. Zagreb. 263—278.
3 und 4 (1900). Bruchstück eines glagolilischen Meßbuches.
525— 42.

» Die ıirrationalen Vokale.«< 553—560.

Kleine Mitteilungen. Eine cyrsllische Urkunde aus dem
Jahre 1434. 619. — Rumünisch-kroatisches Vaterunser und

Avemaria aus Poljica auf der Insel Vegha vor dem Jahre
1825. 621—622.

. 1 und 2 (11). Einige Streitfragen. 5. Welcher von den

zwei slavischen Schriften soll die Prioritüt zuerkannt werden?
113—121. — 6. Zum doppelten slavischen Palatalismus.
121—129.

Kritischer Anzeiger. A. N. Pypins Russische Literatur-
geschichte. 4 Bände. 277—291.

Kleine Mitteilungen. Zur altserbischen Bibliographte.
305—307.

. 3 und 4 (1901). Kritischer Anzeiger. Rječnix hrvats-

koga jezika. Skupili i obradili Dr. Fr. Ivekovič i Dr. Ivan
Broz. Sv. I. A—O. U Zagrebu 1901. 521—529 1). — Slovník
staročeský. Napsal Jan Gebauer. V Praze 1901. A—boj.
530—535. — A. Brückner. Cywilizacija i jezyk. Warszawa

1901. 535—540. — H. IIIxakoB=. (TATbH No CIABAHCKHME
HapbuiamB H pycekomy asbıky. Bein. II. Bapırasa 1900. 540—
543. — I. Mıpnueriä. Ilponexoxienie yacramı 3H BE

60ATapCKOMB H CePÖCKoM'B A3bIKaxz. Bapınasa 1901. 544—545.
— O tak zwanem mazurowaniu w jezyku polskim, napisal
Stan. Dobrzycki. W Krakowie 1900. 552—553. — Ysoıs
BB HCTOPHATA HA ÓparapckuH A3HKéb. A. [IpěrzeT5 Bepxy ©
ÓE1rapcKuTŠ roBopu 0T% Ap. B. ones. Corna 1901. Vuktetic:

1 Ir rofarát v čarnn Mi vataks 1009, 4 3 4. I) a odpověd Fr " akevide v

*p M TY

ana %,

XXIV.

XXIV.

Bibliografický soupis literární činnosti prof. V. Jagiée. 21

Jezik u Kerečkom. 553—560. — J. Baudouin de Courte-
nay: a) Sull appartenenza linguistica ed etnografica degli
Slavi del Friuli. Cividale 1900; b) Slaves. III. Linguistigue,
dans la »Grande Encyclopédie; c) Wskazówki dla zapisu-
jacych materjaty gwarowe na obszarze jezykowym polskim.
W Krakowie 1901. 571—574. — Nářečí česko-moravské,
naps. Ign. Hošek. Díl prvy: Podřeči polenské. V Praze
1890. 574—576. — P. ©. BpaHxTs. O axenayuHocru
namero npaBonucania. Boponexs 1901. 576—579. — IIpo-
TpaMM1I AIA COÓHPAHiÍA OCOÖeHHOCTeH HADPOAHBIXE TOBODOBE,
I. Ilporpammsı Axa coÓupania 000ÓeHHOCTOH BEXHKOpyceKHXT
roBopoB». CII6. 1900. 579—581. — A. C. INerpymepuus.
JInurBucTuko-HcTopuueckia NHcomMa. [peuecKo-cx0BeHck0e NHCEMO
u rzarozuna. JIbBoBe 1901. 582—585. — B.A. Boropoxmnkiů.
Oyepk# no A3EIKOBĚAŠHÍIO H pycekoMy AabrKy. Ka3anp 1901.
585 —588. — U. T. Buxrunckiň. Üxasanie uepnopusna Xpa6pa
O MAChMEeHaXB CIABAHOKHXT. © Oxecca 1901. 588—590. —
A. JI. Horoauns. M35 HcTOpIH CIABAHCKAXS NepexBEZEHIK.
CII6. 1901. 610—622.

1 und 2 (1902). Zusatz (zum vorhergehenden Beitrag). 228—
229. Kritischer Anzeiger. Rjecnik hrvatskoga jezika,
skupili i obradili Dr. Fr. Ivekovič i Dr. Ivan Broz. Sv.II.
P—Ž. U Zagrebu 1901. 230—242. — Cıoxusıa cxoBa B%
TIOAbCKOMB A31IKB. Macataopanie U. JI. Ioca. CI. 1901.
246—249. — W. E. EBcšeB=s. JamŠTKA HO ApeBHecXABAHCKOMY
nepeBoxy cB. nHcaHia. I—V. 254—262. — A. CoGoxepckiň.
IlepkoBHoczaBAHCKie TEKCTBI MOPABCKATO NpoHcxo%yeHia. BapmaBa
1900. 263—268. — H. B. IIxak0B=. O noyueniu Bxaxumipa
Monomaxa. CII6. 1900. 268—272.

Kleine Mitteilungen. Weitere Spuren der glagolitischen
Buchstaben tn den cyrillischen Handschriften. 313—314. —
Zur. orthographischen Frage in Rußland. 319—320.

3 und 4 (1902). Kritische Nachlese zum Texte der alt-
serbischen Vita Symeonts (Stefan Nemanjas), geschrieben von
seinem Sohne, dem ersigekrönten König Stefan. 556-567.
Kritischer Anzeiger. O HŠKOTODBIX5 apxaH3Maxb H HOBO-
06pa30BaHiAXB NpacxaBAHCKADo A3BIKa. © Mopeox. ats I. H.
Hatunekaro. IMpara 1902. 579—586. — Yrpo-pyeeku
HAPOAHEI CIŠBAHKH, H3181b Muxauıp BpaGexp. I. CnBankH
Mapamopouıku. Byxanemrs 1901. 620—622. — Slovenske

22

XXV.

XXV.

XXV.
XXV.

XXVI 1

XXVI.

XXVI
XXVI.

Fr. Pastrnek,

narodne pesmi. Uredil Dr. K. Štrekelj. I. V Ljubljani
1895—1898; II. 1900—1901. 623—624. — Bexmgopycekia
HapozHzrA NĚCHH, H31. A. U. CoGoxeBekiň. IV—VIIL. CII6.
1898—1902. 624—627. — Cpneke Hapozne njecme, CKYIIHO
ux Byk Cree. Kapauuh. V—IX. Bnorpax 1898—1902. Red.
Ljub. Stojanovic. 628—629.

1 (1903). Analecta romana. I—V. 1-—47.

Kritischer Anzeiger. Slovanské starožitnosti, sepsal dr.
L. Niederle. V Praze 1902. I 136—145.

Kleine Mitteilungen. Einige Notizen über den russ. Dialekt

| Tobolsks. 159.

2 (1903). Kritischer Anzeiger. M. Zdziechowski.
Odrodzenie Chorwacyi w wieku XIX. W Krakowie 1%2.
317—320.

3 (1903). Neprinası Zadneho příspěvku od vydavatele.
4 (1903). Ein Nachtrag zum »ersten Celinjer Kirchendruck
vom Jahre 1494«. 628—637.

Danksagung (dem Verleger und den Mitarbeitern beim Ab-
schluß dieses »Jubiläumsbandes«). 650.

(1904). Kritischer Anzeiger. Glagolitica. Publicationes
palaeoslovenicae Academiae Veglensis. 1903. I. Recensio

croatico-glagolitici fragm. Verbenicensis, auctore Jos. Vajs.
Veglae 1903. 123—126.

2 (1904). Kritischer Anzeiger. Stara i nova postojbina
Hrvata. Napisao Dr. Ivan Ružic. Zagreb 1903. 312—313.
3 (1904). Nepřináší žádného příspěvku od vydavatele.

4 (1904). Cugunder. (Erinnerungen an J. Grot und A. Schiefner.)
575—578.

Ein Prediger aus dem Ende des XVII. Jahrh. in Agram.
578—597.

Kritischer Anzeiger. Ein Nachtrag zum Briefwechsel des
Dichters Preradovič. 608—626.

XXVII. 1(1905). Slavische Fragmente aus der Bibliothek S. Giacomo

della Marca in Monteprandone. 85—91.
Kritischer Anzeiger. Hrvatski preporod. Napisao Buro
Šurmin. I. II. U Zagrebu. 1903—1904. 133—138.

Kleine Mitteilungen. Der Ausdruck R'keRAM 7» den alt-
„nhhrheon | Domler 'ilawm 141- 149

Bibliografický soupis literární činnosti prof. V. Jagiée. 23

XXVLO. 2 (1905). Kritischer Anzeiger. Slovenci v Somodski
županiji na Ogrskem. Napisal Ant. Trstenjak. V Ljubljani
1905. 308. j
Kleine Mitteilungen. Spolari — Spolarich. 313.

XXVII. 3 (1905). Meine Zusätze zum Studium der Werke des
slavischen Klemens. 384—412.

Kritischer Anzeiger. H. K. pyneckiň. Ilavatuucoa u
BOTIPOC—I ApeBHeczag. IucbM. 1. KieBekie rıar. ancetku. Ilpaxckie
rzarox. orpsiskn. POpsees 1904. Dr. V. Vondrák. O původu
kijevských listů a pražských zlomků. V Praze 1904. 441—
446. — Hs. EBcšeB=. Kunra npop. Aaniuxa Br zpeBHecnxaB.
nepepoaš. MockBa 1905. 447—454. — A. B. MuxaňroB=.
Ks Bonpocy o aHTep. HacaŠniu cBB. Rupuzra u Meeoxia BS
Txarox. XOpB. MHccaTaXE H ÓpeBiapiaxe. Bapınasa 1904. 454—
457. — J. Baudouin de Courtenay. Szkice jezykoznawcze.
I. Warszawa 1904. 458—460. — Beiträge zur polnischen
Wortbildung von Titus Benni. I. Einführung. Produktive
Personalsuffixe. Leipzig 1905. 460—461. — A.S. Petrusze-
wicz. O pierwszym zawigzku familii u aryjskich narodow
w szezegölnosci u Slowian. Lwow 1903. 461—463.

XXVII. 4 (1905). Kritischer Anzeiger. A. M. JIyxpanenko.
KaňkaBekoe napšuie. Kiep= 1905. 578—586. — Nářečí česko-
moravské. Napsal Ign. Hošek. II. Podřečí polenské. V
Praze 1905. 586 —587. — Ignatii Georgii Vitae et carmina non-
nullorum illustrium civium Ragusinorum, ed. prof. Pavle
Popovic. 1905. 587—596. — Vjestnik kr. hrv.-slav.-dalm.
zem. arkiva, uredjuje dr. J. Bojničič, Zagreb 1899 sg.
(dosud 6 svazků) 598—600. — A. Epmxoxo08=. Hapoanaa
CEIbCKOXOSAHCTBEHHAA MYAPOCTb BP NOCHOBHNAXT, TIOTOBOPKAXE

u npuměrkKaxe. 4 svazky. CII6. 1901—1905. 600—607.

Kleine Mitteilungen. Der Aluge Knabe. Ein kroatisches
Märchen aus dem Kreis »Die kluge Dirne«. 611—614. —
Nekrologe: Alex. Nikolajevič Pypin, Milivoj Srepel, Ivan
Tkaleic, Gregor Krek, Ilarion Ruvarac, Polychr. Ag. Syrku,
Alex. Iv. Smirnov. 630—636.

XXVIII 1 (1906). Einige Streitfragen. T. Klassifikation des slavischen
Verbums. 17—27. 8. Nochmals das slavische Imperfektum.
27—35. 9. Das Futurum des Stammes RB. 35—36.

24

Fr. Pastrnek,

Kritischer Anzeiger. EB. M. JIanysoss. Ďopmmu cxxo-

HeHiA BE CTAPOCHOBAHCKOMB AsbIKt. 1. CKx. umens. Oxecca
1905. 117—125.

XXVII. 2 und 3 (1906). Cyrillo-Methodiana. 161—162.

Mein Zusatz (zur vorhergehenden Abhandlung ber das Ver-
hältnis des Freis. Dkm. zu einer Homilie des Klemens)
260— 261.

Kritischer Anzeiger. Zur slavischen Runenfrage.
Dr. Jan Leciejewski. Runy i runiczne pomniki stowianske.
Lwów 1906. 385—392.

Kleine Mitteilungen. Nekrolog: Ant. Kalina. 480.

XXVII. 4 (1906). Kleine Mitteilungen. Nekrologe: Alex. Nik.

1879.

1880.

1882.

1883.

Wesselofsky. 634—637. Martin Hajnal 640.

Quattuor evangehorum Codex glagoliticus olim Zographensts nunc
Petropolitanus. Characteribus cyrillicis transcriptum notis criticis
prolegomenis appendicibus auctum adiuvante summi ministerii
borussici liberalitate edidit V. Jagic. Berolini, apud Weidmannos, .
MDCCCXNXIX. 40. XLV—+174. Tabulae tres. Rec. J. Martinov,
Revue bibliogr. univers. X-* ser., t. X., XXVI-° d. la collect.
Paris 1879.

JaKou5 BunozorbekiH. IÍox1HHHBIÍ TEKCTB CE PYCCKHMB NEPEBOAOMT,
KDHTHYECKHMH 3ambuaniann u oÓpacHeniamu. CIló. 40. V- 152..
No. 54 vydání O6m. JIr06. /Ip. Ilmcex.

Über die Sprache und Literatur der heutigen Bulgaren. Deutsche
Rundschau, herausgeg. v. Jul. Rodenberg. Berlin. VI. Jahrg.,
Heft 10, Juli. 57—71.

Zum altslavischen Malalas. Hermes XV, 230 fg. (1880).

Specimina linguae palaeoslovenicae. © OÓpa3ubr A3BIKA MEPKOBHO-
C.IABAHCKATO IO APeBNEHLIHME MNAMATHHKAMB TIATOAHYECKOH H KHPHI-
AOBCKOH nucbMennoetn. CII6. 40. 148 —

Recense spisu Herm. Jirečka Svod zákonů slov. Deutsche
Litteraturz., No. 30, 1078.

Quattuor evangehorum versionis palaeoslovenicae codex Martanus
glagoliticus. Characteribus cyrillicis transeriptum edidit. Berolini
apud Weidmannos. IlamaTHuKS rzaroznyeckojí nHco-meunocTH. | Ma-
PÍHHCKOE UETBEpoeBAHrejie C5 IIPHMEYAHIAMH H NPHJOKEOHIAMH. Visa.
OTAŠI. pyceK. a3bIka u cxoBec. Hmnep. Arazemin Hayks. OIIG.
4%. XX + 607. 2 snímky. Rec. L. Masing, Gött. gel. Anz.
I Sen. "RAZ A Bndilovič, *KMHnp. 1884, Fehr 1592- 180

1884.

1885.

1886.

1888.

1889.

1890.

Bibliografický soupis literární činnosti prof. V. Jagice. 25

UeTEIpe KPHTAEKO-nANeorpaeuuecKiA cTaTbH. IIpuxoxmeHie ke OTueTy
o npucyxaenHin JlomonocoBckoň npemin 3a 1883 rons. Cs Tpema
AHTOrpae. Tabınıama. CII6. 80. 191.

McTousaka AAA HCTODIK CIABAHCKOK »uaozorie. Toms I. Hax.
BToporo oTaša. Wmnep. Axax. Hayke. CII6. Briefwechsel zwischen
Dobrowsky und Kopitar (1808—1828). Mit einem Portrait und
zwei lithographischen Beilagen. Berlin. 80. CVII -L 745. Rec.
A. Brückner, Arch. IX, 298— 306.

Bonpoeg o Knrpaaıt u Meeoxin B5 czaBanckoH e$uzozorin. Pur.
Ipuxozene x& LI-my T. 3anacorw Wmnep. Ak. nayk=. No. 1.
CII6. 80. 60. Do srbštiny přelož. Ch. Liler, Beograd 18%.
Carminum chrtstianorum versio palaeoslovenico-rossica. Menaea
Septembris, Octobris, Novembris. Ad fidem vetustissimorum codi-
cum edidit. Accedunt sex .specimina scripturae. Petropoli. 80.
CXXXVI + 01 — 0242 + 1 — 609. Rec. A. Brückner.

Bmšero npeamexoBis. (Úvodní výklady, předeslané vydání statutu
ostrova Krku, v cyr. a lat. přepise, od paní Jevreinové, v publi-
kacích O6m. JI:06. ap. nem. č 44). Běna, 20 anptıa 1888. 80. 15.
Tpyxs B. B. CracoBa: +»CxaBAHCKIK H BOCTOUHBIK OPHAMEHTE«.
Peuenzin. Běna, 29. zer. 1887. BĚCrHHKE H3ANHBIXE HCKYCTBT.
1888. 40, 146-185.

Kparuueckia 33MĚTKH NO HeTOpiH pyceKaro A3bIka. (CIIó6. 80. 171.
(Rozbor knihy prof. A. I. Sobolevského »JIekuiu no acTopin pycekaro
A3BIKA <.)

Glagolitica. | Würdigung neuentdeckter Fragmente. Mit zehn
Tafeln. Wien. 40. 62. Denkschr. der kais. Akad. der Wiss.
in Wien, philos.-histor. Klasse. Bd. XXXVIII. Rec. A. Kalina,
V. Oblak, V. Ščepkin a j.

CBeTocTe+aHcKH XpHCOBY4 Kpa»a Cresaua Ypoma II. Muryrana. Ha
Crapora Capaja nsnecıa Ha cpujerT JemMarcka plaza 3a DocHy m
Xepmerosuny. Ca 4 cnumka. VY Beuy. VII + 47. Ankündigg. in
The Academy, 1890, No. 934.

Cratyr Ilosnuku. VYpexno. (IpemTamnano 13 kHHre IV. Monu-
menta historico-juridica jyroczaBencke aKaTeMHje 3HAHOCTH H HMjeT-
HoeTu.) Y Jarpeóy. 80. XXXII + 137.

Slavische Incunabeln auf Peryament. »Anzeiger« der kais. Aka-
demie der Wissenschaften in Wien. Jahrg. 1890, Nr. XXI,
S. 87—89.

O coumHeniun upo®. A. A. Kouy6unckaro HauarbHsre roxbI pycekaro
czaBanoptatuin. CII6. 1890. 8°. 14.

26
1891.

1892.

1893.

1894.

Fr. Pastrnek,

Missale glagoliticum Hervoiae ducis Spalatensis. Argumentum
codicis explicavit. Vindobonae. fol. 63 pp.

MaTepiansI u 3aMETKH NO CTAPRHOH CAABAHCKOH AHTepaTypš. Marpša
CokoxoBa. BzrnycK= nepspik. MockBa 1888. Penensia. CII6. 80. 27.
Die Menandersentenzen in der altkirchenslavischen Übersetzung.
Wien. 8°. 104. Sitzungsber. der kais. Akad. der Wiss. Bd. CXXVI.
Das byzantinische Lehrgedicht Spaneas ın der kirchenslavischen
Übersetzung. Wien. 8%. 42. Sitzungsber. der kais. Akad. der
Wiss. Bd. CXXVII dCf. Byz. Ztschr.

Der weise Akyrios. Byz. Zeitschr., herausgeg. von K. Krum-
bacher, I. Leipzig 1892.

Slavorum Carmina epica selecta. Edidit. Sumptibus seminarii
slavici Vindobonensis. Vindobonae. 80. 96.

Pa3ym m suaocoenja. |Í3 cpncKax KHBHXKEBHHX CTAPHHA H3AA0.
Beorpaa. 40. XXXI- 103. Cnomenuk cpneke kKpaseBcke Aka-
zemuje. XIII.

Glagolitica II. Grškovičev odlomak glagolskog apostola. Izdao
i ocijenio. Sa 4 fototipska snimka. (Preštampano iz XXVI.
knjige Starina jugoslavenske akademije znanosti i' umjetnosti.)
U Zagrebu. 80. 129.

Slavische Beitrůge zu den biblischen Apocryphen. I. Die alt-
kirchenslavischen Texte des Adambuches. Wien. 49. 104. Denk-
schr. der kais. Akad. d. Wiss. Bd. XLII. Rec. E. Schtirer. Kiel.
Die erste südslavische Typographie tm XV. Jahrh. Wiener Zei-
tung, 1893, 28. Juni (No. 146).

Bnosp HaHtennHoe CBHAŠTEABCTBO O JŠATOIBHOCTH KOHCTAHTHHA EHO-
Copa, TepBoyyuTeia CxaBAHm cB. Kupnana. CIIG. 80. 44.
Counnenia Ilerpa Xerbuunkaro. I. Cšrb pěpír. — II. Penınxa
npotugs Dbuckynua. Tpyas IO. C. Aumenkosa. OkoHuajs no
nopyuenio OTAbx. pycekaro A3bIKa MH cnoBecHocru H. B. Araur.

CIlo. 8% LI. 542.

Der erste Cetinjer Kirchendruck vom Jahre 1494. Eine biblio-
graphisch-lexikalische Studie. Erste Hälfte. Bibliographisch-
Kritisches. Wien. 4°. 80. (Denkschr. der kais. Akademie der
Wiss. Bd. XLIII.) Zweite Hälfte. Griechisch-slavisches Glossar
mit einem slavisch-griechischen Wörterverzeichnis. Wien. 40, 71.
(Ibidem.)

Vortrag »über die Quantitüts- und Betonungsverhältnisse ir Ten
09 Sr- TPO TT 1894 Anz 2h1—9A4- Bd IT Haft 3

1895.

1896.

1897.

Bibliografický soupis literární činnosti prof. V. Jagiče. 27

Corpus grammaticorum sloveno-rossicorum. | Pa3cyxxeHia I0XHO-
CXABAHCKOK H PYCCKOH CTAPHHLI O MEDPKOBNOCITABAHCKOMB A3bIKE.
HsexŠxoBania no pyceKomy asbrky. Harxanie OTAŠI. pyceKaro A3bIKa
HB czoBecHocTH Jmnep. Aranemin mayks. Toms I. CII6. 80.
XXIII. 1—1023. Rec. L. Leger, Revue crit. 1897, No. 7.
Ruska književnost u osamnaestom stoljecu. Napisao. Zagreb. 80.
281. Slike iz svjetske književnosti. III. Izdanje » Matice hrvatske«.
Die Geheimsprachen bei den Slaven. 1. Bibliographie des
Gegenstandes und die slavischen Bestandteile der Geheim-
sprachen. Wien. 80. 80. Sitzungsber. der kais. Akad. der Wiss.,
Bd. CXXXIII.

Einige Worte über bosnische Inschriften auf Grabsteinen. Wien,
1895. m

Zwei Artikel > Russische Sprache« und »Slavische Sprachen« in
Johnson’s Universal Cyclopaedia, New York.

Ein Beitrag zur südslavischen Bibliogrephie. 80. 1—5. Aus dem
Anzeiger der philos.-hist. Klasse der kais. Akad. der Wiss. Wien,
Jahrg. 1895. No.I. Anz. J. Milcetic, Obzor, 1895, No. 24.
Ein zweiter Beitrag zur südslavischen Bibliographie. 8%. 1—10.
Ibid. No. VII.

Ein dritter Beitrag zur südslavischen Bibliographie. 8%. 1—6.
Ibid. No. X.

Ein vierter bibliographischer Beitrag, 8% 1—13. Ibid. Jahrg.
1896. No. VI.

Novo nadjena stara latınicom Stampana hrvatska knjiga. Vienac
1896, No. 4.

Pasn&ps (ABĚHA11ATHCIODOBOH) ApeBHBÁINHXE CTHXOTBOpenih NO3TOBE
C1ABANCKHXT (cepÓoxopBATCKEX P) BB Aarmanin. CII6. 8%. 28. Ora.
OTTHCKÉé H35 |3B. OTALr. pycek. A3. u cxoB. IInnep. AK. naykr,
I (1896), 3, 439—466.

Rozbor knihy P. A. Kulakovského Hrrupuams. CII6. 1896.
IceTouuuka Axa HcTopin cxaBAHCKOH eHXoxoriu. M. Haranie OTABa.
Pycek. a3. a cxoB. IImnep. Ak. vaykzt. Hoptia nnepma /oGpoBckaro,
Konatapa n Apyraxs orosanannsıxg CxaBans. CIIó6. 8%. III +-
CIT + 925.

Franz v. Miklosich. Rede gehalten am 4. Juli 1897 bei der Ent-
hüllungsfeier der Miklosich-Büste in der Wiener Universität.
Wiener Zeitung, 1897, No. 151 (6. Juli).

JamĚTKA 005 OAHOM’B PYKOTIHCHOMB C10BApĚ HEMeUKO-pycckomp XVII:
crosbTia. Has. OTA. pycek. a3. u exoB. II, 2, 281—301.

28

1898.

1899.

Fr. Pastrnek,

Kopitar und Vuk. Wiener Zeitung.

Die Aufgabe der Erforschung der südslavischen Dialekte, erläutert
an dem Verhältnisse der serbo-kroatischen Schriftsprache zur
bosnisch-herzegovinischen Mundart. 8%. 1—18. Aus dem An-
zeiger der philos.-hist. Klasse (der kais. Akad. der Wiss., Wien),
Jahrg. 1897, No. XI.

Vorlüufige Berichte der Balkan-Kommission. I. Über Dialekt-
forschung auf der Balkanhalbinsel, nach den Mitteilungen der
Herren Prof. Miletič in Sofia, Prof. v. Resetar in Wien u. dr.
Aranza in Spalato zusammengestellt. 80. 23. Ibid. No. XXIII.
Vsih prorokov stumačenje hrvatsko. Veterts testament prophetarum
interpretalio tstro-croatica saeculi XVI. Adiuvante Academiae
litterarum caes. Vindobonensis liberalitate. Vindobonae-Berolini.
89. VII+315. Rec. W. Vondrák, Deutsche Litteraturz. 1899,
No. 23, 896—98; H. H(ir)t, Lit. Centralbl. f. D. No. 47, 1898.
Evungeltum Dobromirt. Ein altmacedonisches Denkmal der kirchen-
slavischen Sprache des XII. Jahrhunderts. Grammatisch und
kritisch beleuchtet. I. Grammatischer Teil. Mit drei Tafeln.
Wien. 80. 80. Sitzungsber. der kais. Akad. der Wiss., Bd.
CXXXVIIT I. Hälfte. Lexikalisch-kritischer Teil. 80. 122.
Ibid. Bd. CXL.

Bericht über einen mittelbulgarischen Zlatoust des 13.—14. Jahr-
hunderts. Wien. 80. 72. Sitzungsber. der kais. Akad. der Wiss.
Bd. CXXNXIX.

Kpurnuyeckia 3aMĚTKH KB CIABAHCKOMY NepeBoAy ABYXT% ANOKPHPH-
uecKHXE CKadaniH. I. Anokpueuueckoe IlepBoeBaHremie IakoBa.
II. Anokpnenveckoe Iloczanie Imxara Be Pums. CII6. 80. 54.
OTA. ortucke u36 Mas. OTAš. pycek. a3. u cxoB. Hmnep. AK. HayKB,
III (1898), 2, 315—338; 3, 793—822.

Jagic-Thallóczy-Hodinka. „Fontes Slavic. Különnyomat >a Ma-
gyar Honfoglalás kutfól« 13 öl. Budapest 1898.

Die Aulularia des Plautus in einer südslavischen Umarbettung
aus der Mitte des XVI. Jahrhunderts. Separatabdruck aus der
Festschrift Johannes Vahlen zum siebenzigsten Geburtstag ge-
widmet von seinen Schülern. XXXIII. 80. 617—041.
Beiträge zur slavischen Syntax. Zur Analyse des einfachen Satzes:
Erste Hälfte. Wien. 4%. 88. Denkschr. der kais. Akad. der
Wiss., Bd. XLVI.

Taruw Xprauranerw WH IbeTOB TPYKH H3BOp. HenopezHo u OMHjeHHo.

Supra 10 % Dnawauuv znaz orprare Ararouuja XXXIP

1900.

1901.

1902.

1903.

1904.

1907.

Bibliografický soupis literární činnosti prof. V. Jagiée. 29

Zur Entstehungsgeschichte der kirchenslavischen Sprache. Wien.
Erste Hälfte. 40. 88. Zweite Hälfte 40. 96. Denkschr. der
kais. Akad. der Wiss., Bd. XLVII. Rec. J. Karásek, S. Kulbakin,
P. A. Lavrov, L. Leger, Fr. Pastrnek a j.

Kpnruveekiň OT3bIBB 0 couuu. $p. IIpycuka »Staročes. Alex. rým.«,
v Praze 1896. CII6. 1900.

A. C. IIlymKkRHS BB I0EHO-CXABAHCKHXS IHTEpaTypax>. Ü6opHHKB
ÓnÓ1iorpaeHgecKHXZ H IETEPATYPHO-KPHTHYeCKHXB CTATEH. M3xaHHBIH
0X% pexakKniero opx. akax. I. B. Aruua. CII6. 8, 404.
JIereuxa o cB. BaueczaBš. OTTHCKÉ H3E >»Pycekaro Ď$uxozoru-
ueckaro BšorTuHka«. Bapınasa. 8%. 17.
Kirchenslavisch-böhmische Glossen saec. XI.—XII. Mit Glossen-
Abbildungen im Texte. Wien. 4%. 44. Denkschr. der kais.
Akad. der Wiss., Bd. L.

Odgovor prof. V. Jagica M. Zdziechowskomu. Obzor 108. Za-
greb 1903.

Ein unedierter griechischer Psalmenkommentar. Wien. 4°. 95.
Denkschr. der kais. Akad. der Wiss., Bd. LII.

Cıoptnpcrau ucarsrupb. Psalterrum bononiense. Interpretationem
veterem slavicam cum aliis codicibus collatam, adnotationibus
ornatam, appendicibus auctam adiutus Academiae scientiarum
Vindobonensis liberalitate edidit. Accedunt XIX specimina codi-
cum. Vindobonae-Berolini-Petropoli. 8%. XI. 968.

Prispövky k zivotopisu prof. V. Jagice.

Prof. Dr. Vatroslav Jagie. Světozor 1878, č. 34.

Axazemuke |. B. Arıys, KAKB HCTOPHKE pyceKaro assıka. PB.

M. Muanhepuh, Ip. BarpoczaB Jaruh y Cpóuju u y Cosnju. Beorpax
1895.

Vatroslav Jagie. Životopis jeho napsal Fr. Pastrnek. © Ottův
Slovník naučný, XII, 1897, 1005—1010.

Jagié. Crvena Hrvatska 1897, č. 49.

A. C. ApxaHrexbekiň. Copoks A&6T5 HAYUHOH ABATOAbHOCTH. Yuenble
Tpyası araz. H. B. Iruua. (1861—1901.) CIIo. 1901.

b. M. JIaryHoss. Kparkiň ouepks yuenoň zšarexpnocru aka. 1. B.
Hruua. Oxecea 1901.

Riflessi slavi

di vocali labiali romane e romanze, greche e germaniche.')

Sommario. Riflessi di ä: negli elementi romani e romanzi 2—13;, greci 14; e
germaniei 16,. — Kiflesi di ü 0: negli elementi romani e romanzi "U e 0 chiuse: č
18—20, ö u 21—23. o aperta = © 24. greci .26' e germanici 27. — Accidenti
generali 28—34. — Conclusione e prohlemi: riflessi in o 36, u 37, y 38 es 39
e singole voci 40.

Lo scopo di queste ricerche © di trovare i riflessi slavi delle vocali labiali,
compresa I ä. in elementi stranieri ario-europei dello slavo, con riguardo speciale
allo slavo ecclesiastico e serbo-croato e agli elementi romani e romanzi.

L’ unione di ä alle labiali © giustificata dal suo riflesso in o.

Lo slavo ecelestastico © considerato anche qui nel senso largo che il Miklosich*
attribuiva al suo 'paleosloveno' altalovenisch , molto piů esteso in ordine di
tempo e di luogo che il paleorlavo ecelesiastico altkirchenslavisch' o paleobulgaro
altbulgarisch,.

Il serbu-croato avra qui un posto speciale, giustihcato da ragloni storiche e
georgrafiche. Da una dozzina di secoli i Serbo-croati abitano una vasta regione. che
in massima parte coincide colla Provincia romana d’ Ilirio: e pero sulla soglia
d’ Italia e in faccia alle porte di (irecia e di Germania. essi soli fra gli Slavi ac-
cesero direttamente da triplice fiamma la face della civiltä.

(li elementi romaní © romanzi v. nota 1 abbondano specialmente nel serbo-
eroato.

1 Wh. E. Kors ha riferito teste Sbornihs dell’ Accad. d. scienze, Pietroburgo
1.0}: Sezione d. linzua e letter. russa, Vol. 78, No. 3, p. 22 su di un lavoro
manoreritto, presentato a un concorso da D. Zelenin © intitolato: Germanskie,
romanshie d latınskie elenunti . . . |Elem. rerm. Fom. © lat. nella lingua russa
tıno al secolo AV]: un titolo analoro Zur Lautlehre der griech... latein. und
roman. Elemente im Altenglischen ha un noto lavoro di A. Pogatscher: OF. 64
ISSS. Nellavoro presente ei vuol dare il primo posto azrli elementi romanı illiro-
romani. greco-rom.. zerm.-rom. © distinzuerli. possibilmente. da elementi romanzs
veneti e friulani. Uerto ©. © risapute. che in terra straniera rimasero come pietri-
heati. © con impronta antica. aleuni rami © singole foglie della pianta romana. che
invece nelle terre native continuo a vivere con fronde nuove. nelle lingue romanze.

2 Ma invece che alsuo Lexicon palacosloven.-gr.-lat. mi atterro al Dizionario
etunologico dello stesko autore, che qui ei dá un paleosloveno“ piů vagliato. Molta
erusca ne dapno eavare ancora sli slavisti v. Murko IT 108. ma noi non possiamo
che attendere da loro il Dizionario paleoslavo.

Riflessi slavi. 31

I piů importanti, almeno perché sono i meno conosciuti, sarebbero gli ele-
menti slliro-romanı. L' illiro-romano era un linguaggio romano di cui conosciamo
poche religuie conservateci nel Litorale illirico (Dalmazia e Albania prevalitana); e
sono: il veglioto, cioé un dialetto dalmatico spirato teste nella cittá di Veglia
‘Dalmazia, oggi Istrien'), e ancora singoli vocaboli conservatici dai documenti (la-
tini e italiani) e da odierni dialetti del Litorale illirico: dal veneto di Veglia, da
dialetti serbo-croati e specialmente dagli albanesi. — Ma qualche voce illiro-
romana (dalmatica o albano-romana) & passata, come vedremo, anche nello slavo
ecclesiastico.

Nel quale echeggió gualche parola anche dalle Alpi Giulie o Venete e forse
dalla vicina Rezia. Ma, com’ č noto, i dialetti slavi che abbondino maggiormente,
straordinariamente, di elementi venets sono i dialetti serbo-croati e sloveni (in modo
particolare i dialetti croato-sloveni); i quali ultimi, particolarmente alla frontiera
linguistica del Friuli Goriziano e Udinese, contengono anche elementi friulant, cioě
© del ladino (anticamente reto-romano) orientale, ma non in maggior numero che i
veneti. Piů precisamente: dal veneto della Venezia Giulia e delle colonie venete
dal Litoraje illirico originano gli elementi veneti dello slavo vicino. — Questi
non sono oggi distinti quasi mai dagli elementi istriani, perchě | ts/riano (oggi
parlato a Rovigno e Dignano) € un dialetto italiano molto affine al veneto.

Greco-romani e germuno-romani 8i possono chiamare gli elementi romani del
greco e germanico, che troviamo giä nel greco medio, rispettivamente nel gotico e
nell’ alto tedesco antico. Molti ne passarono anche nello slavo ecelesiastico e
slavo comune.

Oltre queste fonti degli elementi romani e romanzi dello slavo ve ne hanno
altre, che vanno cercate nel bacino medio e inferiore del Danubio. Ma qui, per
ben note ragioni, sarebbe intempestivo un nome quale daco-romano o macedo-
romano; onde, non trovandone di meglio, si potrá dare il nome di s/aro-romano a
quegli elementi romani dello slavo ecclesiatico e comune che non sono sgorgati dalle
altre fonti.

Dico dello slavo ecclesiastico e comune. Sono esclusi dunque (anche dalle
pagine che seguono) gli elementi francesi, italiani?;, spagnuoli del polacco, russo,
boemo. Ed esclusi pure gli elementi rumeni infiltrati, per singole vene, nel vicino
bulgaro, russo e serbo.

Sempre s' intende, in quanto io possa esserne informato. Perche i criferi
linguistici che distingueranno le varie fonti romane e romanze dello slavo saranno
spesso malsicuri. P. e. gli elementi illiro-romani e i greco-romani hanno in comune
piů d' un carattere, perchě T illiro-romano e il greco-romano (col rumeno e V ita-
liano) appartengono a una stessa zona della romanitá: I appennino-balcanica. Ma
spesso ci possono aiutare i criteri geografici e storici.

A fissare i criteri linguistici contribuirä, spero, il presente lavoro. Sara com-
pletato con un lavoro piů esteso che guanto prima pubblicherá il MEYER-LŮBKE,
coll’ autore di gueste linee, sugli elementi stranieri ario-europei del paleoslavo.

Meglio varrebbe il lavoro completo®. Ma tanto, vale sempre la sentenza no €
cosa Ki se possa fenir, se la no se comenzu.

3) V. intanto Korbut p. 355 sgg. e Al. Brückner: Cywilizaeja ... [Civiltá e
lingua. Schizzi dalla storia della cultura polacca], in Biblioteka Warszawska, Vol.
- III e IV, Varsavia 1898, e a parte ibi 1901.

4) P. e. guanto al consonantismo, non si vede bene perché talora sembri con-
servata (o sia restituita) la 3 esplosiva: srb.-cr. ahrum (esca) 3o@ue (anche pu-
gliese), bosiřak, koliba, korabťí (Meillet I 187). Cosi & di altre incertezze.

32 Matteo Bartoli,

Per le abbreviazioní nei titoli dei periodici si adotta qui il sistema dell' An-
nuario Vollmůller“. Per le altre mi permetto di rimandare a un mio lavom
(abbrev. Dulm. I e II}. — Si aggiunga:

J. BAUDOUIN de Courtenay I e II: Materiali ... [Materiali per la dialettologis
ed etnografia jugo-slava. I, Testi resiani. — II, Saggi dialettali slavi di Torre, Italia
del nord-est). I, Pietroburgo 1895; II, Sdorníko otdělenija russkago jazyka i slo-
vesnosti imper. Akademij nauks, Vol. 78 (No. 2), Pietroburgo 1904.

G. KoRBuT: Wyrazy... [Parole tedesche nella lingua polacca, con riguardo
alla lingua e alla civiltáj. Prace filologiczne, Vol. IV, Varsavia 1893.

T. MARETIÉ: Gramatika... [Gramm. e stilist. d. lingua letteraria croata 0
serba], Zagabria 1899.

A.MEıLLET Te I: Etudes sur Vétymologie et le vocabulaire du vieux slave,
I Partie, Bibliotheque de l’Ecole pratique des Hautes Etudes, Vol. 139, Parigi 1902;
II P. ibi 139*, Par. 1905. Ä

M. MuRkKo I e II: Zur Geschichte des volkstümlichen Hauses bei den Süd-
slaven. Mitteilungen der anthropolog. Gesellschaft in Wien, Vol.35 e 36, Vienna 1906.

J. PEISKER: Die älteren Beziehungen der Slawen zu Turkotataren u. Ger-
manen u. ihre sozialgeschichtliche Bedeutung. Pierteljahrschrift für Sozial- und
Wirtschaftsgeschichte, Vol. III, Stoccarda 1905, e a parte ib.

A. SOBOLEVSKU I: Drevnij cerkovno-slavjanskýj jazyko [La lingua paleoslava
ecclesiastica, Fonetica I), Mosca 1891.

W. VoNpDRAK I: Vergleichende slavische Grammatik, Vol. I, Gottinga 1906.

La “bibliografia', molto scarsa per necessitá di cose, sugli studi intorno agli
elementi germanici dello slavo e quella, piů scarsa ancora, intorno agli elementi
"latini, sono date dal Murko II 107 sgg. e 129. Quanto agli elementi greci siamo
ancora al verde.

Riflessi di a.

1. Alla mente del Miklosich, Gramm. I (1852) 13, era balenata
<! idea ipotetica che solo I a atona delle lingue straniere diventasse o>»
nello slavo. — Vent’ anni dopo, Johannes Schmidt (Vocal. II 170 n.)
preferiva invece guesta norma: A in 0, 4 in a; e, discussa brevemente
la proposta del Mikl., conchiudeva esortando altri a «cercare se il peso
dell accento principale (Hochtongewicht) fosse tanto da allungare la
tonica breve e abbreviare I atona lunga». Infatti il Mikl. subito dopo,
1? (1879) 71, forse dopo aver provate nuove ricerche, accettava in parte

5) Qui importa rilevare da quest’ Annuario — Kritischer Jahresbericht U. die
Fortschr. d. roman. Philol., hrsg. von Karl Vollmöller, Monaco di Baviera (poi
Erlangen) 1892 sgg. — gli articoli eritico-bibliografici del Pogodin sulle relazioni
fra romanzo e slavo: Vol. V ag.

6) Das Dalmatische. Altroman. Sprachreste von Veglia bis Ragusa u. ihre

Stalinng in der apennino-halkan, Ramoniga (I: Finleit n. Ethnogr Tllorieng, II: Glos-
a: te) UWiapnno 100

Riflessi slavi. 33

le obbiezioni dello Schm., aderendo a questo compromesso: äina, & e
a atona in 0. — Dopo altri vent anni, H. Hirt, BGDSL. XXIII 330
(senza rimandare ně al Mikl., ne allo Schm.), vedeva negli elementi
germanici dello slavo la norma che semplicemente «a diventa o> nei
prestiti di antica data, mentre quelli con a = a «devono rimontare a
una data piů recente».

Dalle ricerche che saranno qui esposte risulta, come spero di
dimostrare, una norma che concilia fra di loro quelle tre o quattro
opinioni, ora in voga 7): | o slava originata da 4 romana e romanza, greca
e germanica deriva da a atona di elementi antichi e da ä bavaro-
austriaca.

Della quantita dell’ & straniera si terra conto cercando la spiega-
zione (36).

Elementi romani e romanzi.

2. Dall’ illiro-romano passa allo slavo ecolesiastico e comune
locika LACTUCA; allo sl. ecel. piů o meno antico (v. retro) e serbo-croato,
forse konata (Murko II 111) CANNATA e mal MALLEUS?).

lodıka sarebbe originato, secondo il Meillet I 179 ag., dal germ.-romano, “na-
turellement prononcé & la maniere des populations qui habitaient au nord des
Alpes‘. Infatti il riflesso di CT in Ať (fasi odierne jť č e sim.) predomina, e meglio
predominava, nella zona pireneo-alpina, mentre ří pt ft predomina nell' appennino-
balcanica: v. Meyer-Lübke I $ 459 sg. (Dalm. I 298).

Un’ obbiezione non grave, e perö non prevenuta dal Meillet, starebbe nel
Lattuh -ich tedesco (che dunque non ci dá oggi il nesso palat., necessario al riflesso
slavo, secondo il Meillet): i Tedeschi forse avevano, puö rispondere il M. a buon
diritto, cotesta forma /aht-, che infatti hanno ancora i loro fratelli anglo-sassoni
lleahtric). E passi anche I obbiezione al -Aa, invece del *-ka, che qui si aspette-
rebbe da bocca germanica: secondo la supposizione del M. 'piů complicata che
non paia), lo slavo Jodıka partirebbe da un germ.-rom. */ahtuka, popolare guanto
a At (cfr. i letterari lectar, tincta, tractät dell’ alto ted. ant. e letterario quanto
a -ka. Ma V obbiezione che mi par decisiva sta nell' « sl. ecel., che come si ten-
terá di dimostrare gui avanti, non riflette U germanica ně germano-romana, ně
popolare ně letteraria. — Se ricorriamo invece all’ illiro-romano, le difficoltä si

7; I primo linguista slavo © seguito dal fondatore della filologia slava: v.
Gramatika jezika hěrvatsk. napis. V. Jagié (Zagabria 1864. $ 13', che si attiene piuttosto
alla prima idea del Miklosich. Alla seconda, come pare, altri studiosi della scuola
slava: Budmani $ 45 (cfr. 42), Maretié $ 86, Sobolevskij I 27, Strekelj Lehnw. 59
(ma v. Peisker 253), Vondrák I 83; invece il Kretschmer (ASPh. XXVII 230; e il
Meillet MSL. XI 179; cfr. 182) si accostano allo Schmidt. e coll’ Hirt concordano,
come pare, il Meringer (IF. XVI 158), I Uhlenbeck (Peisker 253', il Vasmer (ZVglS.
XLI 158!.

8: Meglio che dall’ italiano (Niedermann IF. XV 116). Il veneto orientale,
ossia | italiano piů in contatto cogli Slavi d Illirio. ha la forma majo: v. gui 24,
Kretschmer Die lesb. Mundart $ 112 (Dalm. I 248, II 367.

Festschrift für Jagic. 3

34 Matteo Bartoli,

attenuano, sebbene non dileguino ancora. Anche gui intanto si hanno tracce di jE
da cT: ben sicure nell' albano-romano (Meyer-Liibke GG?. I 1054; cfr. Puscarim_
ZRPh. XXIX 632) e dubbie nel dalmatico (Dalm. II 369.. E anche qui, come nel te —
desco, ci manca un riflesso di /actuca con jt: V albanese ha latuge (ch' & ital.), ©
il veglioto purtroppo, come spesso fa, si tace. Tuttavia la base illiro-romana, che»
possiamo legittimamente costruire, č *lajlüka, laht-, cioč quella che ci occorre
per lo slavo. Ed č preferibile a una base ladina, perche i dialetti ladini che piťa
8’ accostano al territorio slavo, dall’ Alto Piave al Formione, non solo non hanno
ně je ně ů (ma ť e u), ně alcun continuatore popolare di LACTUCA (salata -e ece.),

ma si oppongono anche a -A- = -C-, come tutta la zona pireneo-alpina: Meyer-Lübke

I $ 433 (Dalm. I 297'.

3. Molti gli esempi serbo-croati. Il primo posto va dato ai nomi
di luogo del Litorale illirico®): v. Jirecek I 58 sgg. (Dalm. II 303 sgg.).

Dall’ antichita classica sono tramandati: con A“ Lopud ELAPHITES,
Norin NARONA, Plomin FLANONA 10), Solin SALONA, Trogir TRAGURIUM.
Invece con A: Brač BRATTIA, Hvar PHARIA, Lastovo LADESTA1!), Lovran
-a LAURIANA, Trsat TARSAT(ICA), Zadar JADER e Jadar ADRI(OPES) 12).

Da appellativi, oltre Koscela e Koslun 9, Kostane e Pogana 9:
Mocira MACERIES, Omisal' (Castelmuschio: Jireček I 65) che mi sembra
un riflesso di AD (cfr. 11) müsc-uLUM!?); con A-Á: Konavli CANAL-,
Polače PALATIA (Morpolade MAIOR P.), Polanda PALAMIS -IDA; con Ä:
-ať -ata -ATUS -A (Barbat BARB-, Brgat VIRG-, Krknata CIRCINATA in-
sula 0, Kornať CORONATA 6), -ATEM: Captat CIUIT-, Japirko? AFRICUS
(efr. Jagic, Vorl. Ber. d. Balkankomm. III 67), Lapaď LAPIDES, Muto-
gras (29), Pag pacus. — Da nomi documentati in testi medioevali:
Molunat 32, nel sec. XIII Maluntum (Jireček I 60), Olip Alwnn (ibi
I 63); Bosana, sec. XI Bassan- (ibi 62 sg.), cioe da Bassius, Jaklan
LICIN- (ibi 61). Altri nomi in -an da -IANUS al num. 40. Da -Anıs,
Kolane Nicol- (Salvioni Ro. XXXV 207, Jireček II 31, III 19). Ancora,

9, Il nuovo Repertorio comunale del Regno di Dalmazia uscirá fra breve. E.
uscito invece il ‘Repertorio comunale del Litorale austro-illirico’, Vienna 1906, e
comprende la Venezia Giulia (Friuli orientale ed Istria), di piů il territorio sloveno
del Carso goriziano e triestino e una parte (guella al Quarnero) del Litorale illi-
rico. V. Dalm. I 122. 127, 175.

10) Cotesto m. che rimonta all’ etä d' Idrisi (cit. in Dalm. I 190), ricorda guello
di Pflaum (prunumi: Meyer-Lübke ZRPh. XX 534; M. Niedermann, Contributions &
la critique et 4 Vexplication des gloses latines, -1N. 1905, I 39 sg.; Johannes Hoops,
Waldbäume u. Kulturpflanzen im germ. Altertum. Strasburgo 1905.

11) Proparossitono anche I it. Lágosta (e le vicine Lástva -ica), come Ótranto
Táranto, che. secondo il Kretschmer. conservano l’accento illirico.

12) Jadar & una cima del Velebit. Non lontano di lä 8' incontra nel sec. XVI
un Odria: Jelié WMBH. VII 206.

13 fr Operní 11. Int A. opil 19 a ner © — 80r,: magař (masahja),

Riflessi slavi. 35

nomi di santi: Gtman Geminiano, Sukosan (Zara) S. Cassiano (e - Kotšan,
Jireček I 57), Sveti Miho(v)il S. Michaěl (Jireček, Christl. Elem. 26 e
32). — Lokrum Lacroma 31, 4.

Nell’ Albania: Drad da DYRRACHIUM.

4. Poi, oltre jJaprık močira polača polanda, dei quali il num. 3
dava altri allotropi, in parte diversi di luogo, si hanno: srb.-er. (Dalm. II
201 sgg. 287 sgg.) konistra CANESTRA, lopiž (Murko II 115) LAPIDEUS 13,
mošun MANSIONEM, onukl- ANNUCULUS, oscela ASTELLA, romjenda AERAM-
(34), soklin SACC-; anche Aoluma e ka- CALYMMA (Schuchardt ZRPh. XXV
493): v. 21. A-Á: gostara GASTR-ARIA, koporan 34, koptal, kosal,
lokarda LAC- 34; Á-A: jastog ASTACUS, con g non da -c- (2), ma da -G-
(ASTAGO -INIS), come sparog ASPARAGUS. Con Á: -af -ATUS -M (pikat
FIC“, posat FOSS-) e -ata (ovrata AUR-, rosata ROSI- 34, uklata OCUL-),
kostrat CONSTRATUM, Ďdrače BRACI- (come in franc., di cui ora ' Horning
ZRPh. XXX 455), grasta GASTRA (da ultimo Heraeus, Die Spr. d. Pe-
tronius 19), Zapsa, masal MASCULUS, pale (semola) PALEA forse mescolata
con un po’ di FABALIA (cfr. Meyer-Lübke WS. XXV 99), rakno RACANA -INA.

Altri non hanno caratteri sicuri che ne distinguano |’ origine illiro-romana
dall’ italiana: srb.-cr.-slov. Aopun cappone, praska 14) frasca, srb.-cr. toyyelica tavella;
konal ca-, spidar (speziale -aro), oblanta 34, forse letterario. Cosi oksit (Dalm. II 296,
forse da leggersi osiť) assito, come oksjenač per osjenač. — ogresta AGREST- (Strekelj
ASPh. XIV 524).

5. La labializzazione dell’ A atona & cosa slava, non dalmatica: il dalmatico
restava fedele all’ A atona © anzi I' amava anche fuor di luogo, mentre invece
maltrattava I A: cfr. p.e. vegl. fakasajte FAC-ISS-ETIS, rekaňala RACAN-ELLA ecc. di
fronte a pun pane, tuola TATA ecc.; raguseo fuchir = fakír -ERE, di fronte a pen
recna teta. Perciö sono piů precisamente dalmatiche (piuttosto che illiro-romane:
cfr. 32', o 'influenzate' dal dalmatico, le varianti (cfr. 4) lapiž, palata e ancora:
-atur -ATORIUM (balatur 40, salatur BALÍi-), galalina GEL-, karara CARRARIA, ka(n)-
trida ecc. (Murko II 125) CATHEDRA, plukir -ERE, skarambež scarabaeus -«ios (note-
vole il 5 di fronte all’ italiano e italico f: AGIt. X 8, WS. XXIV 527), anche na-
rskla vnet- NAR- (Dalm. II 432; aggiungi O. Keller: Lat. Volksetym. 57), per non dire
di Aapula CEP- e altri sim. (Schuchardt, Slawo-deutsches 58 sg... Ně fanno mera-
viglia i nomi di luogo Kanita e -ital (Arbe) CANNETUM -A, Aantrida (distr. di Vo-
losca), Palit PALUS -DEM, Penatur PINN-ATOR- (e tanto meno Kanají, Meskataur
degli Slavi di Veglia), perch& sono derivati da appellativi, dunque esposti all’ in-
fluenza dei corrispondenti appellativi dalmatici Aanazf, Akatrayda, *meskataur 20 e
* yalogt, *penataur © sim.

6. All’ uscita I -A cade nei nomi di luogo d'origine preromana. Vale a
dire: I -A si conserva solo negli appellativi, compresi guelli divenuti nomi di
luogo. — Ma cade nei nomi d’ isole, forse perché lo slavo otok (isola) € maschile.
Analogamente si spiegano anche altri casi eslegi.

14: P.e. sull’ isola di Cherso e nel Pinguentino, come mi avvertono i gio-
vani slavisti Tentor e Ribarié. ASPh. XXVII 58.
3%

36 Matteo Bartoli,

Cominciamo coi nomi preromani di cittá. Primo, il nome stesso di Roma:
sl. ecel. e com. Rim(ů). Poi, srb.-er. -in -ONA 22, Lorran 3, Sen SENIA, Skadar
ScoprA. Inoltre Muo -!, in docum. Mulla (Jireček I 59), Spsč Spizza, Sral Sei
Suacia (ib. 68). — Di isole: oltre i preromani Brač, Hvar ib., Mřet MELITA, Muht
Melata Meere (ib. 63), Suleť Solta, anche le formazioni romane: Jaklan -tana 3,
Kornat 3, Lokrum Lacroma 31, Pašman Postimana. [E Kopar CAPRARIA 11]. Altri
nomi d’ isole banno e avevano doppia forma (con -A © Benza): Cres (ts-) CREPSA,
ma it. Cherso (k-) dal sec. XII, Rad Arbe, nell’ Evo Medio Arbum, Zadar JADER,
ma -ERA dalla Tab. Peut. in poi, forma richiesta dalla venetissima Zu(d)ra (Aseoli
AGI:. III 463). — Kanpor CAMP-ORA: sl. pole (campo) č neutro. — Suraň Surans
(sorgente presso Cattaro): ızcor (8orgente) maschile.

Coll’ -a invece gli appellativi Kosčela 9, Mocira 3, Neva'a 40, Pogana 3, Polanda.
— Son invece preromani alcuni nomi di fiume; ed avranno -a, forse perchě lo
slavo réka (fiume) č feminile: Bosna 40, Drina Drinus -A (Dalm. I $ 108), Kulpa
CoLAP-IS, Neretra e Rusa ARSIA. Preromano anche il nome Promina PROMONA,
piů esattamente Promina Planina (Monte Promina,, che dungue ci darebbe ragione
dell’ -a, di fronte all’ -sn -ONA dei nomi di cittá. — Krinata 3 č il nome ď uno
scoglio (non di un’ isola) ed & feminile 1’ equivalente srb.-cr. di ‘scoglio':
markjenta.

Ragioni fonetiche hanno Budra BUDUA, Lastra LADESTA 3 e dliče ALET-IA 40,
Polače PALATIA e anche Duke forma piů antica Dukla -e) DocLEA: per assimils-
zione alla palatale (X č) e alla labiale u v).

La forma apocopata passa talora all’ italiano /ven.) e viceversa: da Prdaň
'Percana, Jireček I 59) origina I' it. Perzagno = -ťsaňo; viceversa da Scarda, il
srb.-cr. Škarda, invece di *Skrad 30.

volat a Canali eguivale a ‘volta, vece' Zore, Dubrov. Tuď.5' nel significato;
nella forma, a “vólto' {32}: forse promosso dal arb.-cr. put ‘volta, vece' (masch.!.

7. D’ origine greco-romana saranno anzitutto i riflessi di PALATIUM
zraldrı nello slavo vicino: bulg. polaťi -at (Pulati Polatum Jireček I 59),
onde il plur., poi collettivo e singol., polaťa (ecel. bulg. serbo), e il
derivato polatna (Murko I 328). Inoltre: ecel. e com. rasa čácov -a,
Rusalije (Pasqua di rose) dovoáži«.

Poi, oltre che nello sl. ecel. piů o meno antico, negli altri linguaggt
jugoslavi: srb.-er.-slov. dinar!5; (ASPh. XIV 229) dnvámiov, bulg.
kapona (bilancia) zeuzravá, Schuchardt Rom. Etym. II 10, bulg. mésal
iMurko II 122 sg.) ueoadı, bulg. skomen (ecel. skom-ikü) oxauví, srb.-cr.
sudar 18. Anche: bulg. serbo Aurisari zovocáotog, plosk(v)a placxá.

Sono letterari ecel.: -art -eotos, kukumari xovxovu- (Sainéan ZRPh. XXX
307), make'art uaxehA-, vistjarija 3tarecpic. forse paíviun (bulg. serbo) zašóve, sapun
(ib.), ma slov. anche sopun. — Cosi palať 'bulg.), palata 'russo, boemo), accanto ai

citati pol-. — kuta \bulg. serbo) puö essere x«r« xc)", ma anche CATA: cfr. Den-

‚susianu I $ 77; e cfr. Aata- della Bassa Italia: De Bartholomaeis AGIt. XV 336.
E doksat 34. Kosturlun) ibi. magul-, magup-.

15) Di qua V © e in parte I’ a del nostro dinario): Meyer-Lübke It. Gramm.
3 ı20 Carlo Battiati (La traduzione dialettale della Catinia di Sieco Polenton, ri-
nl antim rontina 7 TX IQ XXT165 PAomssich 7RPh XXX 9m,

Riflessi slavi. 30

8. Gli elementi germano-romani passarono nello slavo quando
conservavano 1’ accento romano, cioě non |’ avevano ancora ritratto sulla
prima sillaba, germanamente. Sono, in massima parte, di patrimonio
eccl. e com.: ocitü, got. akeit ACETUM, poi kotilü ostlü, got. katils asilus,
da CATILLUM 0 -ELLUM € ASELLUS (non -INUM -ÍNUS), secondo la dichia-
razione del Luft (ZDA. XLI 241 sg.), confermata dall’ o sl. = a“ —
Coll’ á: ecel. e com. -ar?, alto ted. ant. -ári -aRIUs. E molto produttivo
nello slavo stesso, tanto piů che vi preesisteva un suffisso indigeno della
stessa forma: Meillet II 211, Vondrák I 391 sg. 431 sg., Korbut $ 82,
Murko II 32. Di funzione e d’ origine romana sono: olätart, alto ted.
ant. altäri, -ARIUM (spagn. otero ece. Ascoli AGIt. I 275), ma v. 32,
peharinikü Becher BECARIUM (Thesaurus II 1659). Inoltre una variante
di Lazorü : Lazari, attratta nell’ ambito del suffisso -uri, secondo la
spiegazione del Meillet MSL. XI 182. La quale incoraggia a dichiarar
analogamente un altro caso: c&sari. Anzitutto si osservi che sono ana-
loghi anche per ciö che l’uno e I altro sono nomi propri divenuti appellativi
(cfr. lazzarone ece.). Che poi il nome di Cesare fosse comunicato agli
Slavi dai Germani, come si crede comunemente (ma ne dubita, pare,
C. Jireček I 36), & opinione tutt’ altro che fondata su ragioni fonetiche
(non decide il c, la cui base Ž si mantenne nel romano del Balcan molto
piů a lango che non creda il Loewe: ZvglS. XXXIX 330 sg.; cfr. Dalm.
I 313 e Densusianu BSFRBnc. II 44; e non decide l’& che anzi fa
difficolta per il germanico: v. Loewe L. c. 315), ma tutt' al piů su ragioni
storiche o geografiche: CAESAR pare una caratteristica del germano-
romano, di fronte al rom. com. IMPERATOR (rum. alb.-rom.) e -OREM
(nel resto). Certo č che da “AR(EM) ci aspetteremmo *-or; invece
césárí © sorto sopra una base (forse germ.-rom.) con -ÁRI(Us). Ne ©
escluso, ma & poco probabile, che nella posizione sintattica protonica
(caěsar Constánttus) 1’ accento 8’ indebolisse e perdesse il posto originario:
caesar C. onde císárí e cart.

Inoltre alle frontiere di Germania: slov.-cr., boemo-pol. e russo (ecel.) pavů
Pfau. — E, in gran parte, Aomin komnata (camino -ata), studiati dal Murko II 16
ecc. opat, oplatů 34.

9. Gli elementi romani dello slavo che per ora non ci permettono
di precisare da gual idioma romano sieno originati, sono molto diffusi nei
linguaggi romanzi e slavi. I piů di tali elementi slavo-romani sono
dello slavo ecel. e com.: kostelů CASTELLUM 16), poganů PAG-17); con ZA

16) Ouesta, come anche altre voci di guesto numero, sará giunta agli Slavi
per vie diverse e in diversi tempi: Jireček I 37; e del significato di ‘chiesa',
Kretschmer ASPh. XXVIII 159, Harder ZVglS. XL 424. — Molto studio richiede-

38 Matteo Bartoli,

kümotrü COMPÁTER (cfr.40); con A-Á forse korab(l,t -Ta CARAB- ULUS -A ; COD
A, kadü (Murko II 111) CADUx, sak saccus, skala SC-, žak(an) DLAC(OXU8)
(efr. 14 e Štrekelj Lehnw. 75). — océlů 34, konopla 40, kristijanů 22, 2.

Meno diffuso nel territorio romanzo & CALENDAE, onde ecel. e com.
koleda. Invece men diffuso nello slavo: Arata gr- (srb.-er. russo, pol.?;
CRATES -A, daňa 11 MSL. XI 179, IF. XVI 158.

Ancora, dalla toponomastica del bacino inferiore del Danubio: buig. Aocel
CABYLAE, Osem ASEMUS, Timok Tımäcts.

10. Dalle Venezie e piů precisamente dalle Venezie Tridentina e Giulia 3
pervennero allo slavo ecclesiastico e comune: Aalež 'calice', papež papa+-'pontef,ice,
secondo la seducente ipotesi del Meillet I 185, pogača /focaccia.. Qui, come in
tutta la restante zona pireneo-alpina :2, si ha -C- in g © in [ ‘x sonoro di Rosa
-ina, franc. ted. Rose -ine), onde poi 2 /sl. Ruža -ica*; di piü Schuchardt e Jireček.
citati in Dalm. I 261 sg. Nel veneto, almeno in guello di Venezia (veneziano', an-
cora vivacchia, accanto ai letterari kálize (= -Ise! -se e -če, un popolare Adůi/e e
-efe. E ci vive il letterario pontéfize '-se -če: col popolare papa; ma pu aver re
gnato anche un altro antipapa: *pontefife, perché -i/e -efe © freguente, anche ia
voci dottrinali (v. Salvioni, Postille 256. La /fogaza veneta gustava tanto agli
Slavi che la sbocconcellarono a varie genti del Balcan 'neogr. alb. rum. mag. ©
forse anche ai Tedeschi alto ted. medio poguz. Certo & che I eccl. e com. pogeče
Č uno dei piü antichi elementi veneti dello slavo, come si vede dalla sua diffusione
e forse dal č. Cfr. Strekelj Lehnw. 7.

Lo strano poroda :ovile, Terra promessa' di testi eccl. sará un riflesso di
paradis, ladino orientale e centrale e ted., meglio che -'siaron..

11. Dei nomi di luogo neolatini della Venezia Giulia aleuni pochi
hanno qualche somiglianza coi dalmatici, mentre gli altri tutti sono
decisamente veneti, ladini (Friuli orientale, fino a Muggia) e istriani
‚Rovigno e Dignano). Qui importano molto appunto guei pochi.

1. Nell Istria anzitutto Aopar -v e Poreč. Son nomi d’ origine ro-
mana (CAPR- e Colonia Iulia PARENTIUM Parenzo“, sebbene usati dai vicini
Slavi. Veramente non in Istria, ma in Dalmazia, p. e. di fianco al Copara
che ora vedremo o sull’ isola di BRATTIA Brač, cotesti Kopar e Poreč
si sentirebbero a casa loro, trovandovi affini e parenti di gran lunga
piü numerosi che in Istria. Eppure Kopur e Poreč non sono gia venuti
di Dalmazia! Non sono gia utensili rurali importati dai contadini slavi,
ehe con armi © bagaglio, fuggiaschi ospitati e coloni ehiamati, dalla fine
dell’ Evo Medio al principio del secolo XVIII, vennero nell’ Istria pia-
nigiana, nelle Marche © nel Molise, specialmente dalla Dalmazia (Dalm.

rebbero i vari continnatori di CASTANEA -EN-: v. Šulek 906, Nemanid I 402; Scha-
ebardt Slawo-deutsches 48. Strekelj Morphol. 404.

17 Meillet [ 185. PAGANA 3 © freguente nella toponomastica dell’ Alta Italia
cominciando p. e. dal Monte Pagandla di Trento. col signitieato di "casa stregata'
e siun.. di cui il Salvioni piü volte: ZBSSZXNV 1803, XX 1808.

Riflessi slavi. 39

IT 435). Non di questi Slavi si tratta nel caso nostro, ma di guelli che
molto prima, dal principio del sec. VII d. Cr. e piů con armi che con
bagaglio, facevano loro scorrerie al di qua delle Alpi nell’ Istria montana,
e vi si stabilirono intorno il mille, secondo appare dalla onomastica 18).
Certo & che almeno Kopar, sebbene sia documentato appunto dalla fine
dell’ Evo Medio (v. Rječnik s. v.) e non prima, & ben piü antico, come
dice la sorda conservata in PR (Dalm. I 300). E Poreč stesso ha nel
č e nell en, fatto orale da bocca serbo-croata (cfr. lo slov. Soda da
ISONTIUS8), un blasone di bella antichita, sebbene non datata.

Ma come mai Kopar da CAPR-? E un caso eslege con o da 4? No.
In un documento di Traů, edito dal Lucio (1333), si legge «scopulus
Cuurera et sclauonice Copara>. Lo Jireček I 62 ebbe ragione di non
emendare Copara in Copr- (Dalm. II 277): uno dei due R cadde per
dissimilazione. © Oltre i molti esempi, identici e analoghi, raccolti e
commentati dal Grammont,!®) vi hanno anche esempi slavi (Vondrák I 318;
e del sancrito: Uhlenbeck BGDSL. XIX 331): gostara GASTR-ARIA,
CAabrouo (Charbrow) ece. v. 40. Ora fra i nomi medioevali di Capo-
distria 20) si trova Caprts e Capraria, Borella a Capraia, all isola di
Garibaldi, a Cavrer (C-) del Tagliamento ece. Sull’ apocope di -a v. 6.

Da ‘Bagnoli’ (dimin. di BANI- WS. XXV 65!), forma ben documentata nella to-
ponomastica dell’ Istria (Trieste e Monte Maggiore: v. De Franceschi, AMSIASP.
XIV 337) e anche della Dalmazia (Jireček I 64), si ha, nell' Istria, srb.-cr. e ven.
Boiun (-čica, slov. Boťunec); la metatesi delle due liguide (4-7 in /-n e 7-n) avrá la
sua ragione nello maggior freguenza del suffisso -un di confronto a -ul (24. A
Portole (3), che dá nei dialetti delle vicine colonie (sloveneggianti, secondo il Rešetar
ASPh. XIII 169 sg.) Oprtal’ 31, e con A Bal (Valle) e altri difficilmente si posson
distinguere da nomi recenti, romanzi. Sarä antico il continuatore di NESACTIUM.
Nell’ Evo Medio si aveva Isaccio © sim., nato da IN NESACTIO, onde tn * Esactio
(efr. p. e. NUMANA oggi Umana\. Il guale IN tradotto nella lingua dei nuovi ve-
nuti, dava u v: Wizace Visazze, come Yıs da Issa (v. Dalm. I $ 156; 1’ Haury cor-
regge il Avcí« di Procopio in fvcívy BZ. XV 295); cfr. Sticotti AMSIASP. XVIII 126.

2. Anche nel Friuli vi hanno alcuni riflessi slavi (sloveni e slov.-cr.) di nomi
geografici romanzi (friulani e veneti): Cabdad (Jireček 160), Cüwdat Cidat Cidat
(Baudouin II 291 864 788 935) Cividale, friul. e ven. Zividal (ts-) e S- e -ad, Ko-
barid 34,2, Caporetto, friul. Cavored [e Oglej AQUILEJA, anche friul. con 0: -olée,
Bondolée, oltre il letterario Aguileje; v. 12]. — In tutti e tre dunque, la sonora in-
terna: -b- -d- e -g-, di fonte a -i- e -p- di Captat Koparia) ece.: Dalm. I 261, II
362, 449.

Ancora Kostanevica 40 e Polazzo (-so), che oggi č usato dagl’ Italiani: Polazzo
e Re di Puglia, due borgate gemelle del Friuli orientale (giuliano).

18) V. specialmente Benussi AMSIASP. IX 192.

19) La dissimilation consonant. dans les langues indo-europ. et... . romanes
(Digione 1895) p. 97.

20) Da ultimo Pasdera PI. 1906 (IV 217).

40 Matteo Bartoli,

12. Anche alcuni appellativi d' origine veneta e friulana dánno o per ä atona

1. Parecchi sono parecchio diffusi: srb.-cr. slov. golida GALLETA istr. galide
ece. Puscariu I 697) Strekelj Lehnw. 20, Murko II 111, gofuf golufane “gaglioffo'
(G. Meyer Neugr. Stud. IV 21), modras -ak MATAR- (ven. madraso ece.: Nigra ZRPk.
XXVIII 644, Vidossich ib. XXX 205) Štrekelj ib. 39, polska e pa- fallAv'isca
(Schuchardt ZRPh. XXVIII 142 sg. 738 sg. Horning ib. XXX 75) Štrekelj ib. 45, sto-
mana STAM-INEUS |ven. -exa ecc.) Strekelj ASPh. XIV 542, torırna (tav- XXVIII 5%,
p. e. a Lombarda 'Kušar 16), -erna negli Statuti di Castua e Verbenico.

A korizma ‘quaresima' (Strekelj Lehnw. 33: e okowita (pol.; 'acguavite' si pač
dare un posto a parte, per la vicinanza di labiale (gu-, come era il caso di
Oglej 11. Si aggiunga ancora il prenome Bosčan -stj- Bastiano (Štrekelj Morphol 398,
Nemanié II. Fortsetz. 210. E Poďud polud ASPh. XIX 280.

2. Altri esempi sono, come pare, meno diffusi. Dallo sloveno cí dá il Ban-
douin I: kopac 115 'capace. Korjola 879 |carr-', mogari 716, 785 (ma-, moladiwat
413 (maledire), orancat 404 817 'av-, aolata 108 'sa-), lobar 116. Strekelj Morphol.:
bodiť 24 badile), wohri: 27 {aprile, avr-: v. Merlo, I nomi rom. d. stag. e d. mesi
170 sg., trodvent 82 'avvento, adv-, che si sente talora nel Friuli, fokıwın 26 itac-
cuino.. Anche koťada 'cagliata -da) Strekelj ASPh. XII 458, kondriega \ca.d'rega:
Pieri SRSFR. IV 171: Murko Il 125, koštrun e ka- (castrone, bav. kastraun‘. — Nel
srb.-er.. Rad XX: skoplar scapolare, sťodira (statera in testi serbi, letterario ; dallo
Stat. di Verbenico: pagotin ‚bagattino: Schuchardt ZVgIS. XXI 450..

In na-opi/; ‘a picco, Strekelj Lehnw. 41, ovrzati /avv-: u- Baudouin I 409. er.
orokat ‚Kusar Lomb. 15 ece., V o potrebbe esser promossa dal pref. 0-.

18. Piů numerosi e recenti sono i riflessi serbo-croati © sloveni con a daň
ianche atona' veneta e friulana. Si confronti anzitutto il er. Jared (p. e. a Pisin
vecchio: e Zuree te- col erb.-er. lopiž 4: quelli dal veneto (lare!o neogr. Aa tiıyı,
questo dal dalmatico Dalm. II 430: cfr. Pieri SRSFR. IV 180. E Aal- kos, maž-
Moc- Dalm. 1 261 ser.

Poi. p. e. nel. er. ď' Arbe: ayun Rad CXVIII 18, fameju 18, gradele 20, pajel
23, parečat 25 (parté Schuchardt Slawo-deutsches 76, radič 19, salı! 20 (Štrekelj
Lehnw. 57. — Strekelj ASPh. XIV 515 sgx.: čacelati bastuž madrun. Lehnw. s. vy.:
baraba čakoliti ece. ecc. ece. — kanarac Murko II 116 121 Dalm. I 267; anche pol..

E. a' intende, ancho Aa. Basti un solo campione fra centinaia: ven. -ada -ata.
p- e. Štrekelj Morphol. 434— 438. jentrada kontr. kortal. pan. par. irn. e kočada 12:
Rad CXVIH 18. 20, 22: infr. kuntr. kun. e -ado, auche da tema slavo: ib. 38
puskase, »ikir. sten... mokritad ece.

Elementi greci.

14. Sono quasi «tutti una sola famiglia», quasi tutta spirituale:
eecl. e com. popu e la sua compagna popaďija vaze (ZVg1S. XLI 160
-das Štrekelj Lehnw. 48. i loro amici anügelu2!. © dijaků {cfr. 19', e
il lor nemico soťona Gatravá<. Ma siedono a mensa, !rapeza, che non &
eucaristica Murko IL 121 sg., anzi sta in Aomara zaudgu, kumora -ARA 33.

21 V. intanto Dalm. 1266. ma specialmente Asbóth: Neskolı.ko.... [Alcune 08-
rervazioni sull opera di V.Jagié: Zur Entstehungsgeschichte d. kirchenslav. Sprache‘,
Tzrestgja dell Acead. delle meienze. Pietroburgro 108. Nezione d. lingua e letter.
russa. Vol VI]

Riflessi slavi. 41

Poi nella penisola greca o greco-ortodossa e nella correligionaria
Russia: ecel. gramota (russo e anche pol.) yoduuara (Meillet MSL. XI 182),
koliba (bulg. srb.-er. slov. russo mer. pol.) xa4ů8n (v. nota 4), Aositerü
(srb.-cr. slov.) xaooiregog, krovati (russo) xgaßarıor; con á, ecel. diavolü
(bulg. srb.-cr. russo), drakunü (serbo) dodxwv, kamila (bulg. srb.-cr.) xáunů
-0g, komat (ib.) xouudriov, pras (serbo, bulg. russo) srodoov, tiganů
(ib.) rnyávi. — Di molotrü v. 26, monostyri (-ast- Meillet II 507) 3422).

Nell’ Hlirio: Aolomat xalauwrn? komarda xauáoda 40, komostra
zoeuácrea (33)23); e forse kološ ka-, se & xalóc (Rešetar ASPh. XXVII 608).

Nella Macedonia, la sua capitale: „Solun Oeojoalovéxn, nell Evo
Medio lat. Salona -icco.

In testi antichi russi, bulg. e serbi: Aatrüga xatepyov, kotopanů xaténavos
xata-? Nella Cronaca di Nestore: Oleksandrü (pol. Oles), Spolin (Brückner ASPh.
XI 139) ed altri che dá il Miklosich Gramm. I? 71. — Lazorü 8.

Ecel. letterari, con a anche da « atono: anatema (bulg. russo) kalugert (serbo,
bulg. russo) ma in Dalm. koludr-, psalütyri 32; chari (ib.), hilijada (serbo, bulg.).
Anche migdalü (pol.), pagur (bulg. pol.) zavovpe.

Elementi germanici.

15. Da 4 atona, anzitutto ga”: ecel. e com. gotovü 34 dal gotico
gatávjan (ne dubitan il Berneker, G. Meyer e altri: Peisker 279); poi
ovosti Ob(ajst, sqbota Sam(ba)stag (v. G. Meyer IF. IV 326 sg.). Con &:
aradije e or- nord. ant. ärundi, pany Pfanne, valiti e varovati got.
(af)walwjan e warjan.

Altri, solo alle frontiere di Germania: ecel. gorazďů (russo, boemo,
ma v. ancora Kretschmer ASPh. XXVII 233) got. ga- e razda (?). Con
á: malňžena (boemo, pol., russo occid.) Ge]mahl-, navi (russo, boemo),
got. naus (ma v. Zupitza Guttur. 76, O. Hoffmann BB. XXV 107 sg.). —
Non trovo nello sl. ecel.: boemo, pol. russo gomoniti A- v. 33, ubor ece.
Eimer -ar. Con á: rada Rath, valů Wall, vaga Wage; guest ultimo ©
anche slov. Ecel. slov. charati alto ted. ant. harjón.

Solo ecel.: gonesti got. ganisan, gonäti got. ganah (Uhlenbeck ASPh.
XV 487); chlastati alto ted. ant. hlast-. |

Di postiti ed altri v. 34 sg.

Non sarebbero germanici chabiti e chapiti, secondo lo Štrekelj ASPh. XXVII
43 sg. 68. Ně forse stapů Stab (v. Zupitza Guttur. 152), ma si invece sťapt (staffa),
del serbo antico: XXVII 500.

22) Invece molstir (Dalm. II 253, 295' partirá da mon(i'st-, con dissimilazione
delle due nasali in m-/ (esempi un po’ diversi dá il Solmsen ZVgIS. XXXVII 590,
e cosi andrá spiegato il franc. moutier: mnolst-?

23) Di er&mailliere e sim.: Horning ZRPh. XXI 453, Thomas Ro. XXVII 161.

49 Matteo Bartoli,

I riflesso dell' 4 bavaro-austriaca nell' o slov.-cr. importa meno, nel caso
nostro, e va studiato da slavisti e germanisti. Basti qui un pajo di egempi, in
semplice ordine alfabetico: krof Krapfen (p. e. Strekelj Morphol. 16), Zojtre Leiter,
e invece mojster Meister, molor molovati Maler malen, očba Halbe (Murko II 112),
&ilbok Schildwache. Maretié $ 86. Ně manca quest’ o nel Nord: v. p. e. Korbut $ 25

Riflessi di ü ©.

16. Sul nome di Roma, della Croce e dei Giudei nello slavo me-
ditarono parecchi studiosi; da ultimo e a piů riprese il Meillet (I 182 e
MSL. XI 178 sgg.) e il Vondrák (I 28 sg., aksl. Gr. specialmente 368 sg.).
A piů riprese, ma sempre piů di passata che di proposito, onde le loro
conclusioni non volevano esser definitive. Ed erano essenzialmente
gueste: ROMA CRVX JvDEUS, onde * Rüma * Krüze * Zud- divennero, nello
slavo ecelesiastico, *Rymu *Kryží *Zyd- e, per un effetto assimilativo
della palatale e di r, Rimü Križí Zid-.

Analogamente i due studiosi ed altri spiegherebbero anche altri
riflessi.

Nelle pagine che seguono si vuol radunare un maggior numero
d’ esempi, specialmente d’ origine romana e del serbo-croato. E si arri-
vera alla conclusione che | % sl. ecel. da ü e ö non passö probabilmente
mai per una fase y sl. eccl. Certo č che cotest' y non fu mai
seritta. Jakyn che da il Vondrák II. ce. non č sl. ecel.: Monum.
serb. 1485.

Elementi romani e romanzi.

17. Qui gli esempi vanno raggruppati, meglio che secondo la varia
origine locale (illiro-rom. ece.), secondo la gualitá e la guantitá nel
latino, distinguendosi cioe:

le due chiuse: u=ü, o = 0ů, ed ý 0 greche latinizzate 4).

e | unica aperta: o = 0.

Nei vari casi lo slavo ci dara gui vari riflessi in u, y, 1, ma
quest’ ordine non & cronologico: y non č la fase intermedia fra u e :
'sl. ecel. Anzi nei riflessi da u dovremmo dare il primo posto al
riflesso in r, perché questo č il piů importante per le ragioni che vedremo.
Tuttavia seguiremo lo stesso ordine che peririflessi da 0, perchě gue-
st' ordine conseguente serve al confronto e alle ulteriori ricerche.

La distinzione fra tonica e atona e fra sillaba libera e in posizione
non & gui necessaria, ad eccezione di un caso (24).

241 Meyer-Tiihke T 8 17. T+ (Gramm 86ň: (lanaaan NIKA XV 419 © 117

Riflegsi slavi. | 43

Dau=ü:

18. In U, negli elementi greco-romani, e nei veneti e friulani.

I greco-romani ci dánno uno o due esempi per l’ü tonica: eccl.
klisura (diffuso nel Balcan e nella vicina Italia)25) da xAer00ů0a— zdelu
++ cLausüra: Meyer-Lübke, Simon Port. 159, bulg. russo pol. mul- (mulo)
forse da uoAoc -agı. — Per V i atona: ecel. srb.-er. sudar oovddowov,
nel significato di ‘fazzoletto’, come il vegl. sedar-wl.

E recente invece, sebbene diffuso (Jireček I 36, Rad CXVIII 23 ece. ecc.),
fortuna: recente perchě conserva non solo f- (cfr. pikat ece.) ma anche ort (31).

termine marineresco italiano (veneto ece.). V. ancora p. e. Strekelj Lehnw.:
bruskva skura e altri, skud a Ragusa ece. — Da u atona, p.e. Strekelj ASPh. XIV
518 sg.: durelac, kunati (non ben sicuro), uminal e altri.

19. In Y, negli elementi germano-romani. Ma gui (cfr. invece 27)
avremo esempi molto incerti: ecel. e com. mylo Mauth e forse dyvolů
Büffel, che alcuni ripetono da MŮTARE e BůBALUS BůF-? (Thesaurus II
2219, dove difolu & error di stampa, per bufalo). V.Schrader Reallex. 691.

20. In Z solo dall’ i illiro-romano. Ma v. 22, 2.

Nello sl. ecel. solo lodika Lacrüca e Zidinü -ovinů Jun.EUs 29).

Invece nel srb.-er. parecchi esempi, di-cui qualcuno & anche slo-
veno. Anzitutto nella toponomastica del litorale d’ ILLYRIUM -URIUM,
i riflessi degli omoteleuti TELURIUM e TRAGURIUM Tri? (e Tijar-ica)
Trogir. Poi, d’ origine romana, Mika müc-ULA?), Omisal AD MÜSCULUM
3, Palit PALŮDEM e Namirju Zamirje -MüRUM (Jireček I 81, Murko II
109 sg.). — Di questi appellativi sopravvive solo l’ultimo: srb.-cr. e slov.
mir, mirje e mirisce (muro, moriceia) Murko l. c. E ancora il srb.-cr.
žežin © žežinati JEJUNIUM -ARE.

25. Jireček I 37, Dalm. II 431, Battisti AT. XX 187. — Un altro esempio greco-
romano di ov da ii & zoıxovgs -ovpa securis, ed importa che -ovo« & produttivo: úve-
uovo« ece.: G. Meyer Neugr. Stud. III 77. — Cfr. anche uovxovoc gui avanti 20 n.

26) A. L. Pogodin: Iz tstori ... (Dalla storia delle migrazioni slave), Pietro-
burgo 1901, p. 99.

27) Da uno studio, documentato e acuto, di Vitaliano Brunelli, nel giornale
Il Dalmata d. 9 giugno 1906, s' impara non solo che questo nome (Mucla, ven.
Mugla, oggi it. Punta Mica = -ka, sl. Oštri rat) ricorre in vari documenti della
Dalmazia (Cherso 1283, Arbe 1334, Zara 1205, Spalato 1080), ma che talora ha la
funzione di appellativo, col significato probabilissimo di “palude' o ‘maremma’.
Si confronti ora: uovxovoa Tů čni tT7s napalíac ovacwpevousva vxie, cit. da
G. Meyer Neugr. Stud. III 45. La forma MiiC-ULA (neutra o forse associata a
PALUS od ORA e sim.) pu esser la base anche del nostro Muggia (lad. Mugla, ven.
Muja). Ma sui difficili e molteplici riflessi di müc-us e sim. si vedano gli studi
iniziati dal Puscariu JBRSL. XI 107 sgg. Il guale vi considera anche |’ appenn.-balc.
moccecare (morsicare): v. gui Meskataur 5, nome di uno scoglio, come a dire
'morsic-atore'.

44 Matteo Bartoli,

Anche gui, bando agli serupoli (Dalm. IT 338): I © del nostro destnare non
deve restarci a gola, per due ragioni. Prima, perch& non č ben sicuro che desinare
e digiunare siano, come ci conforta a credere Madama Fonetica, una stessa cosa.
Poi, si osservi che desinare & straniero a tutta la zona appennino-balcanica, compresa
anche la Sardegna %): it. (centr. e mer.) pranžo -are, Bardo pranžu I dere, vegl. prinz
pranddr, rum. prinz -t(re). Ora, come p. e. in fistma da ‘sofisma’ (Schuchardt ZRPh.
XXI 130) e in tante parole letterarie e straniere, cotesto /m e sim., perché di sapore
poco italiano, sono corretti coll’; epentetica, cosi desinare, ch' & solo letteraria
imbandigione, non sará altro che un dtfna(r) -efr), di cucina allobroga, condito
all’ italiana.

Oseuri invece i nomi di luogo Zirije, dal sec. Xlit. Zuri; e, fuori dei confini
d’ Ilirio (ma molto vicini), Lspřan ULPIANA, Mil’e Muggia, Widen -an Jid- Udine
(Baudouin II 43 sg. 252, 291), Vid UTus.

Da om 0ů:
21. In U, negli elementi romani — illiro-rom., greco-rom. e forse
germ.-rom. — e in parte negli elementi romanzi.
1. Dall’ illiro-romano, molti riflessi serbo-croati (Dalm. II 251 sgg.

287 sgg.).

Da 0: -ur -0RIUM (prsura 34, Penatur PINN-AT- D’ Ovidio ZRPh.
XXVII 542 sg., balatur 40, krpatur COOPERT-, salatur SALI-AT-), -un
-ONEM (salbun SABL- 30), e Lun Punta Loni (Jireček I 64) forse P. LEGNIS8;
v. ancora 39. Poi dužva box vulgaris BöcA Thesaurus II 2057, neput
nepuča NEPOTEM -OTIA (cfr. 23). Anche Auda CODA (da ultimo: Ro.
XXVII 1%, GG2. I 465). — Da 0 atona nessun esempio sicuro.

Probabilmente, sebbene non si possa precisare la quantitä dell’ o, Duke DOCLEA,
Gurk CORACA, Kufl)pa COLAPIS, Medun MEDEON 39, tutti alle frontiere (nord e sud)
d’ Illirio.

Da ü: buka -CCA, kapula CEPULLA, murka A-, onukl- 4, puč PUTEUS,
surgati. Anche angula ANGUILLA GG2. I 468. — Da ü atona: lukijerna
Luc- (Murko II 110).

Meno sicuri guta e gučula, termini medicali; dulikan BÜLL-IC- (cfr. Štrekelj
ASPh. XIV 518), duplir (cfr. 40).

Da y (v. 17): koluma e ka- (caloma) 4, tun (tonno) THYNNUS. E
anche Lopud *ELAPHYTES (Lapoda ece. Jireček I 61).

Da o micron (v. 17): fuka PHOCA, Aulaf COLPUS, poco sicuri, in

guanto possono esser d' origine italiana: foca, golfo e c-.

Ma auest' ultimo, kulaf, č proprio di Ragusa, di quella Ragusa che molto
poteva sull Adria. anche quando cotesto Colfo era in massima parte mare nostro,
cioe Colfo de Venezia.

28) Si veda soprattutto la Raccolta Zuccagni-Orlandini (Race. di dial. it., Torino
864): pranzo -are cnmrrande i! +antinente anhappenninico (249 ggg.) e I' Italia in-
salare (Sicilia 408 ggg. :eraic. „nA age + -na lo Sardegna 4%4 sgg.) Oltr' Ap-

rannina a) 04 A6 r

Riflessi slavi. 45

2. D’ origine greco-romana saranno gui forse: palv)un pepun (bulg.-
serbo) errwvı Puscariu I 1298; Aukumart 7, pul’ka (ibi) zrovÁ- Pusc.
I 1395.

3. Germano-rom.: cebula (alla frontiera: nord e slov.) Zwiebel
-ole: cfr. invece kapula 1.

4. Slavo-rom. (cfr. 9): Koruna (ecel. srb.-er. russo mer. e forse
boemo) -0Na; čuňa (srb.cr. slov.: v. anche Subak ZRPh. XXX 88) co-
TONIA; ecel. e com. guňa GUNNA, rusü (giallo) -ssus? ecel. srb.-cr. russo
sumpor BULPHUR? — Di moruna v. 34.

Anche Tulovsko, V antica TYLE (Jireček SB. dell’ Accad. scient. di
Praga 1876). — Altri esempi di nomi propri, tra i quali Rumisk- ROM-
6wu-, sono raccolti dal Sobolevskij 27. (O)ptuy PoErovro ASPh.
XXI 203.

5. Anche l’o romanza e piů precisamente I o media ch’ & frequente nella
Venezia Giulia (v. Vidossich, Studi sul dial. triest. $ 4) e domina assoluta nelle
cittá del Litorale illirico (BRPh. 290 sg.), dá u in numerosi riflessi serbo-croati e
sloveni: v. Maretié $ 97, Strekelj Lehnw. 26, Zgrablié $ 4, Dalm. I $ 152, II $ 298.
Ma sono molto meno numerosi che non paiano. La stragrande maggioranza č
costituita dalle formazioni in -un -one e -ur -ore -ori;o. Ora molti -ONEM -OREM
-ORIUM eran passati nello slavo merid. da altre fonti (illiro-rom., greco-rom.), piů
antiche della infiltrazione ital. (ven.) e ladina (friul.), ond’& che gli antichi pepun
balatur ecc. possono aver attratto p. e. i ven. sčopón Karfi)gadór, onde cr. sťapun
‚Strekelj, Lehnw.61), Kargadur (a Ponte di Veglia; ven. di Veglia Kargadór) e altri.
Due esempi notevoli sono: bulg. srb.-cr. slov. račun RATIONEM (conto) e srb.-cr.
stačun, slov. stzeun/a) stazzone ‘bottega’ ecc., come in gran parte d' Italia (fino in
Corsica: Dalm. II 459; aggiungi ASPh. XIV 545 sg. XXIV 588); termini commerciali
per eccellenza, importati nel Balcan dal commercio medioevale italiano. Che non
siano piů antichi, si deduce forse dall A conservata. (O0 non fu labializzata
per assimilazione al č seguente?)

Qui si noti ancora un'altra « seriore da o, ch’ & veramente o slava, e peró
andrebbe lasciata agli slavisti. In alcuni dialetti slov.-cr. (v. p. e. Zgrablié I. c.) ei
ha lupiž (p. e. sull’ isola di Veglia) da Zopı2 LA- 4, cosi kunestra 4 (Arbe: Rad
CXVIU 22, Aumen (Murko II 16).

22. In Z, solo dall’ © (ed U v. 2) che certo aveva I illiro-romano
e forse anche il reto-romano orientale: abruzz. ö e, pugl. ve, friul. (u)e
(u)? e specialmente albanese e albano-rom. e. V. Dalm. I 279. E qui 39.

1. Gli esempi si riducono tutti al tipo ROMA sl. Rim e si trovano
oltre che nel Litorale illirico anche nella vicina Venezia. Partiamo da
Bergogna (Friuli orientale), Cormons (-ona, nell’ Evo Medio), Gemona,
friul. odierno e ven. Bergona, Kormons, ven. Gemona, friul. Glemone:
slov. Brgtn e Bargin -nci ecc. (Baudouin II 71 73), Krmin (II 25 e 57),
Gumin T- (II 291). Nell' Istria montana troveremo poi le microscopiche

46 Matteo Bartoli,

Roma cr.-slov. Jím e Verona?28*), senza riflesso slavo. Invece da Mon-
tona, istr. *ouna, si ha er.-slov. Motovun, che dungue non ha fisionomia
illiro-romana. Ma appressiamoci ai confini fra V Illirio e la Venezia.
Prima Gimino (che nel veneto del luogo & jimin e g-; nel cr., Zmin)
si affaccia, ma solo fra il lusco e il brusco, perchě non giurerei che
sia *Gemona. Poi, in luce meridiana, FLANONA ven. Fianpna e Fyar,
er. Plomin, ALBONA -ona Labin, ambedue “presso del Auarnaro. —
Varchiamolo. E ci appariranno fra i ‘'romani ruderi' di tre grandi cittá
le borgate di At% AENONA, Skradin SCARDONA, Solin SALONA. Ma
queste rovine parlano ancora alla memoria degl’ Italiani: ven. Nona
Skardona Salona, con s veneto (Dalm. I 262). Invece sono muti per
noi e parlano agli Slavi il Monte Promina (6) PROMONA, poi un’ altra
Labin, dimentica questa dell’ antico nome (Albona nel sec. XI e XV,
Labena nel XII: Jireček I 62, Dalm. I 279), e la Torre di Nor:r (Kula
Norinska), che 8’ erge non lontana dal Norin, affluente della Narenta,
srb.-cr. Neretva, dominando le rovine di NARONA. Infine a sud del
Litorale illirico, ma non lontana dal suo confine: APOLLONIA Polına 29).

Le vie commerciali di Ragusa, Zara e Segna, nel" Evo Medio,
ci conducono ancora ad Ancona: srb.-er. Jakin (16).

E tutte le vie conducono a ROMA e da tutte le terre slave: ecel.
e com. Rımlü).

Di due altri, Diilo, nel sec. X Duculo 918. Yculus 940 sg. (Jireček I 63; che
ci ricorda le colline Dikle di Ragusa e ci avvicina cosi a DOCLEA (21), geografica-
mente, e Wir, nel sec. XI Ueru (Jireček I 64, nel XIV e XV Pontadora Ure Ura
(ibi 63), it. Pontadura, non so dir altro che: ‘il senso lor m’ & duro..

Altrettanto, del rapporto fonetico tra Florentin e FLORENTIANA, Plordin e
PHILIPPOPOLIS (Jireček ASPh. XVI 59 sgg.), Widin e BONONIA: tutte e tre nel
bacino inferiore del Danubio. — Piů lontano ancora ci porta Kolín (di Boemia):

epiuttosto del tedesco Köln, con diverse forme nei dialetti. che del latino Colonta>»,
a guanto mi serive C. Jireček.

Qualche parola friulana con uč da o passů nel vicino sloveno. Notevole
kújntrt (contro) Baudouin II 131.

Invece srb.-er. slov. /u'rmentin, urmetin (zea may8, Šulek 8. vv.), che il
Miklosich (Fremdw.) derivava da ffo)rmentun ferm- (Kušar Lomb. 16, Rad CXVIH 18,
Nemanié I 427), sará piuttosto -INUs: cfr. eikvantin (Rad cit.) ‘grano cinguantino'.
Ne capin (slov.) ‘zapp-' viene da capun -one (srb.-er.), ma dal ted. Zappin.

282) Ambedue nel Pinguentino e forse recenti. Verona manca al ‘Repertorio
comunale', e, come mi comunica il dott. Sandrin, «si trova a metä dell’ erta che
scende dalla Fontana». Due localitá di nome Ferona ha poi la Dalmazia: presso
Jattaro e sul Isola Grossa. — Di VERONA v. Olivieri SGIt. III 57 e 61.

29) Pojaní & la forma viva, Dolina si trova nelle carte geografiche © *n do-
rumenti Aell' Eve Medir (enmmnieazione di C. Jiroěsk a (* Titaeh)

Riflessi slavi. 47

2. Per u sta isolata (v. dip'a 40) la croce: sl. ecel. e com. Arızi. E piantata,
come vuole -ž-, su base d'origine romanza; I + deciderá per il ladino: ü.

Ma prima di fermare gueste basi, spazziamo il terreno all' intorno, avvertendo
gli slavisti (Jireček I 37, 42, Vondrák I 28) che la forma crusi in carte di Ragusa
(v. anche Dalm. II 336) & materiale ingombrante o almeno inutile: per complicata
che sia la storia di cotesti « s per o e nello schiavonisco ece. (I 271), € certo e
sicuro che guel crusi, da leggersi Arufi e kruží (10), non pud esser antico, indigeno
(vegl. krauk!) e dev’ essere d'origine recente, veneta (Aro/e). Ed č altrettanto
certo che durante il sec. IX, cioě guando gli Slavi conobbero la croce, Venezia
non aveva dato ancora niente del suo linguaggio agli Slavi del Balcan: niente
affatto al'Illirio meridionale, dov' & Ragusa, e meno ancora alla Tessaglia o a
Tessalonica, di dove partirono Cirillo e Metodio.

I quali portarono Kristü agli Slavi. Questo nome (Meillet I 110) si trova, col
valore di “croce', nei piů antichi testi glagolitici; invece Ariž «tardi in Occidente,
dai linguaggi di quelle regioni (Pannonia) passo nei testi paleoslavi ecelesiastici» 90)
Linguaggi slavi, s’ intende bene, ma in contatto ben intimo con linguaggi germanici
e romanzi, alla frontiera e per entro al paese ed entro in chiesa. Erano per lo
piů ‘Franchi’, come generalmente si crede, i predecessori e i successori di Cirillo e
Metodio, nell’ opera dell’ evangelizzazione degli Slavi occidentali, ma Franchi lati-
neggianti e piů precisamente ladineggianti. E non senza coadiutori latini o ladini.

Ora si considerino questi allotropi di CRUX:

Forma semiletteraria popolare pronuncia del latino
spagnuolo cruz e crucešl) da *kroz + Arube(m) kruks
alb.-rom. krük > *krok o "kruk 3) » *krüice(m)?3%) *krüks?
trent. ant. crur3?) = *krül -ž? » krof -ž, -s -8%) > krůčeím) krüks?)
alto ted. ant. chrüzi chriuzi) > *kruk o *chroz? > krůzejm) kruks

30) V. Jagié: Zur Entstehungsgeschichte d. kirchenslav. Sprache, AK Vienna
XLVU (1901), U 26.

31) el cruce de los caminos (crocicchio), p. e. nel Dizionario di Aniceto de
Pages, Madrid 1902 sga.

32) Carlo Battisti (AT. XX 48 e XXI 13) e Karl Ettmayer (RF. XIII 582; invece
di ‘Doc.’ leggi Sťatuti 40: ZF. XXV) notano “crux' in tre testi dialettali del Tren-
tino, con o per 6, e vedono un latinismo nell' u, che puö valere . E z puo va-
lere / (v. p. e. Battisti $ 59).

33) chriuce e cruici-gota si legge fin nel Notker Viennese (v. Heinzel, SB. 82,
dell’ Accad. di Vienna, p. 531 ag.) Cfr. Wilhelm Braune, Althochdeutsche Gram-
matik (Halle 1886) $ 42.

34) V. GG2 I 1046, Dalm. I 278 (riga 11 di sotto: *guM). — G. Meyer (Etym.
Wirterb. 207) dichiarava I i un’ assimilazione al -X, ma si oppongono duk, kuk e
šKufur, oltre kukuf puče 21, kule kuťtre kun e plump.

35) V. Ascoli AGlIt. I nm. 61, Ettmayer RF. XIII 551 sgg., Gartner, Rätor.
Gramm. $ 200.

36) Ho chiesto invano un’ informazione per I Albania. Ma č ben nota la
pronuncia ú per ü nel latino dei Gallo-romani e dei Reto-romani. V. Rajna: Per
U azione delle parlate moderne sulla pronunzia del latino, Mélanges de phil. rom.
déd. 4 Carl Wahlund, Macon 1896, p. 139 e 144. P.e. ‘a Sant!’ Ambrogio di Mi-
lano, in quelle vecchio lá, /uort di mano" si canta non solo la Via Kričis, ma anche
Per Kristüm dominiim nostrüm, mentre p. e. alla Maddalena di Parigi Arüsis fa le
pugna con Aristóm.

37) Anche u; perche la Venezia tridentina & terra lombardo-veneta.

48 Matteo Bartoli,

Quando la croce era solo uno strumento di tortura e di morte, troppo bene la
conosceva il popolo; infatti sono perfettamente popolari i riflessi di CRUCE.M), nella
grande maggioranza delle lingue e dei dialetti romanzi (Indecisa la cruce rumena
e la kruge sarda). Ma quando tale ordigno divenne simbolo, e dal Golgota pass
sull’ altare e sul pergamo, la liturgia latina e il sermone latineggiante trasformarono
la croce di legno in un ostensorio d' oro: Aručem -zem occ., krüks. Nessuna moraviglia
che poi le due forme, la pagana e la cristiana, si fondessero in una. E appunto
tale, mezzo indorata, era forse la croce della Venezia tridentina, com’ & guella del'a
vicina Germania e dell’ Illirio (oltre che dell’ Iberia), ed anche della vicina Slavia
occidentale: kAriži dal semiletterario *kriiž = Arod®, + krüks.

Di Yin čyrt v. num. 34.

28. Molto freguente č I O arb.-cr. e slov., originata dall’ o veneta e friulana.
V. 21. Qui si confronti p. e. il cr. nerodica (nipotina) Nemanié I Fortsetz. 40 e 5ö,
con neput -uča (21, 1): il primo origina dal veneto orientale (nevodo -oda, accanto
a neza -sa), il secondo dal dalmatico: vegl. nepayt (e -ayta, rifatto su modello
veneto; indigeno © ngaptu o ú-), nei documenti nepot nepoca (Dalm. II 272, 296..

Ancora il recentissimo -ona, p. e. di po’trona (Rešetar, Die srb.-kr. Beton. 163 n.),
si confronti con -un -ONEM, romano, © col preromano -ONA -sn 39.

Da o=ů:

24. In U negli elementi romani — negl’ illiro-romani solo per 0
tonica di sillaba libera, poi in gualche elemento greco-romano e germano-
romano — e in elementi romanzi.

1. Dall’ « illiro-romana (GG2. I 1045, Dalm. II 332): srb.-cr. -w! -ÓLUS,
Jarula AREOLA, ch’ & appenn.-balcan. (it. centr. e mer., sardo, dalm.),
možul con varianti molte (mužo/ 34 e altre: ASPh. XII 462, XVII 33,
SFR. VIII 575) MoDI-OLUM, secondo lo Schuchardt ASPh. XIII 158
«con immistione di MEDIUS» (meZul ece.), piZul (Murko II 125, SFR.
VIN 576) PODI-OLUM 33, rusa ROSA, skula SCHOLA, stura STOREA.

Anche greco-romano: pasuď diffuso nel Balcan (srb.-er.bulg. e anche
russo mer.) paoovkı (G. Meyer Neugr. Stud. III 69) e rusalije 7. dumína)
dóuva, ruga čÓva.

2. D' origine germano-romana, ben sicura (Murko II 97, 109), ecel.
e com. kuhar (-ati -ha) Koch-.

3. Quanto © detto al num. 21 di -ur -un vale anche per -u/. P. e. dal ven. orient.
tovajol e ta- (tovagliuolo) si ha nello slov. del Carso ťavajňol (Strekelj Morphol. 411,
anche čarvelié 413), nel vicino cr. farıjolac (Nemanid 1 414), taviol (Rad XX 133), ma
anche tavajul3®) (ib. CXVIII 17 e 21i: quest’ ultimo in Dalmazia, dungue con suffisso
probabilmente dalmatico. — Piů numerose le « atone: p. e. in Rad XX 110, furešt

kurdjelica munita unest.

— _— < — »

38) Cfr. slov. Aroža (dal ven. Ärofe -a, friul. Aro/ -ts) Baudouin II 334, krošat
(ven. Arofato, onde vegl. krofát ece.) ibi 218 ece., ASPh. XIV 529.

39; 5 non g: cfr. 2 nota. Cosi p.e. slov.-cr. tevaja (Strekelj Morphol. 437, Ne-
manié I. Fortset 46), da! an orient, faraja 'tovaglia: Meyer-Lübke, Rom. Namen-
und TR

Riflessi slaví. 49

25. O negli elementi illiro-romani con ö in posizione e © atona, e
in vari elementi romanzi.

1. E illiro-rom. kopsa (Ragusa) coxa, dalm. o alb.-rom. (Schuchardt
Slawo-deutsches 50), e forse dota (ibi, bulg. srb.-er. slov. bolta) ‘volta
arco', da non confondersi collo slov. 5ot (Mal), ch’ & il nostro boito
(Štrekelj ASPh. XII 454, ma v. Schuchardt ibi XIII 158). Gli altri
esempi di Ó in posizione vanno ai nn. 29 sgg. — Qui si noti I © atona:
komük- 31, kostrat 4, možul 24, olıgan LOLIGINEM, posat 4. E Kornat 3.

2. Quanto agli elementi italiani si confronti specialmente -o? con -ul, srb.-cr.
fažol !dal ven. fa/ol -iöl) con pasuť, skola con skula (Dalm. I 261 8g.). E si noti pogača
10; gui ancora plovan (pievano) forse dal ven. ant. plovan. Altri esempi di © pro-
tonica si trovano facilmente nello studio dello Strekelj Lehnw. koradeiica kordelica
koret ecc.

Da -oč ted. -it.: slov. fažol fi- ted. medio phafol Fifole ed altri.

Elementi greci.

26. o media (37), da weo, dá U nei riflessi slavi popolari: ecel.,
piů o meno antico, drumä (bulg. srb.-cr.) deöuos, jikuna (ikona russo)
eixwv, kalugerů (ibi), Solun 14. Atona: drakun, prospura 34. Ecel.
Jepiskup tnioronos, sulinari owAnvagı, urari Wedotov.

Mancano, come pare, allo sl. ecel.: serbo ant. aravuni upgapwv,
er. d(ejrmun (Dalm. II 450) dovuwv, bulg. Zuma zůua, russo uksusü
dEos, serbo nurija, putir Evoo- zrorňowov; Tripun Ovůgwv (Jireček I 56,
II 60).

L' O sará riflesso piů recente e letterario: ecel. dora (russo) dwe«, hora (bulg.)
zupa, kolivo (serbo, russo) xoAvBov, stomahů (serbo;; dijakonü (ibi, bulg. russo occid.),
dijavolů 14, milot (rusBo) unAwrz. — monastyri 34, 2.

E le varianti (kalogerů ece.) delle forme popolari citate. E le forme limitate
ai testi: ecel. kidonije (cfr. tuna 21, 4), kivorů, molotrů 40), paramonarů, porpira, priont.

ov resta U: ecel. kuvija xAovßi, pagur 14, trulo (serbo) toovVAAos.

v = I: ecel. koltvo, pirügü (bulg. serbo) zvoyos; anůkira e -jura čyxvou, skiminü
oxvuvíoy e altri; Meillet I 188 sg.

Elementi germanici.

27. ü dá Y: ecel. e com. chyzů got. hüs, tynů (Zaun) e altri: Hirt
BGDSL. XXIII 339 sg. Loewe ZVglS. XXXIX 318 sg.; e non wu: Murko
II 108. — E forse tykva 40.

ö in U: eccl. e com. buky (Buch -e) got. bok- e altri: Hirt e
Loewe Il. ce.

In elementi meno antichi anche u dä u: Korbut $ 26, 35 e 84.
i € riprodotta, alla meglio, con u e +: ibi $ 31.

40) uo4090vpos, col significato di udoc9ov, che dá il Miklosich, seguito da
altri (A8Ph. XXVII 290, ZVgiS. XLI 160)? 33.
Festschrift für Jagic. 4

50 Matteo Bartoli,

Accidenti generali.

28. Gli accidenti che turbano generalmente il sistema vocalico
dello slavo, cosi negli elementi stranieri come negl' indigeni, provengono
per lo piü dall’ incontro di sonante e consonante, ch’ & nesso insofferi-
bile al paleoslavo e anche in parte al neoslavo. I rimedi sono di varia
specie: estirpazione della consonante nasale, metatesi, sincope e simili.

Ně mancheranno casi di assimilazione e dissimilazione, di analogia.

Nelle pagine che seguono converrá limitarsi guasi solo agli ele-
menti latini e romanzi, anche per non ridire cose dette da altri.

29. ú 0 ü davanti a nasale seguita da consonante danno nello
slavo ecelesiastico una o nasale (a), che i piů traserivono oggi con a.
Lo sloveno ne fece o; il srb.-er., «.

Il nome dell’ isola SusaAk, Sansico-vo 1071, Sansego 1280 ece.
(Jireček I 65) rimouterá a SAMPSŮCUM (origanum majorana), onde poi,
con mutamento di suffisso (34), -ICUM = Saánsego (e sanseg Sulek 347)
e *Susikü *-ak -ak (34). Anche Susak, di Fiume, avra questa origine
romana, perche il Miklosich non lo imbranca coi derivati da sužň: Die
slav. Ortsnamen aus Appell. II 102. Sicurissimi sono poi suť (Jireček
1 57 sg.) e sufal SANCTUS -ULUS {santolo), di cui specialmente Jagié,
ASPh. XXII 528. | Inoltre srb.-er. skudla slov. skodla' SCANDULA’
(Meillet I 184). Aapuna ku- €.

Con o abbiamo un derivato da móxs: Mutogras -Aras Monte grasso
1080 ece. (Jireček, Christl. Elem. 22); srb.-er. grug (grongo) CONGER,
e forse V ecel. Aupetra ku- COMPATER |34). Motovun 22, Soda 11.

Con ü: *pudomjenat 34, Zul JUNCUS.

30. La nota metatesi (vera o apparentej nei nessi di liguida +
consonante avviene naturalmente anche in voci d' origine romana e
preromana, e solo per !’ a. Cfr. ASPh. XXV 182 sgg.

Son ill.-rom.: Aub ARBA (6), vieina a Rabac, ch’ e il Porto d’Albona,
Ralínů ALBAN- Arb- (Jireček 1431, Rasa Arsıa. Poi Krapan -n, pro-
babilmente CARPINUS: it. Carpano (Istria), Crappano —= Krápano (Dal-
mazia), e Mrata Marta (Jireček, Christl. Elem. 26', anche Stombrata Sv.
Marta (Patsch WMBH. IX 285. Quindi gli appellativi AZak (Murko
II 110) CALCEM e forse un ‘elaucho' CALICEM 34, slarla saLvıa (Šulek
359). —- In sillaba atona, i riflessi di ALBONA Ladin, SCARDONA Skradin;
Mratin Martino.

Di altra origine (non ancora precisabile): com. Ärap CARP- IO e

mea ram al. ons wrake SARECA. — ratolnmiie Rang.

Riflessi slavi. 51

Diversa, la metatesi dalmatica in salbun SABL-, di fronte a sabbione, franc.
sablon ecc. — Altre metatesi di consonante: 11; di vocale: 11, 34.

31. La sincope del tipo TORTA ťorta (traser. fürto) trta avviene
anche negli elementi latini e romanzi, ma non solo per ü 0. Per ü Oö
ci mancano esempi. Ma ve ne hanno per A, oltre che per E e I.

1. Si vedano intanto ü 0. D'origine illiro-romana: Krk CURICUM
(l’ antico nome di Veglia), Arkar CORCYRA 34; ecel. vrůdř vrůtů, srb.-cr.
e slov. vrč vrť URCEUS HORTUS: Štrekelj Lehnw. 67. 73 (Murko IT 111).
Forse anche srb.-cr. mrča MYRT-IA, 8rb.-cr. e slov. spriva SPORTA, trta.
clematis vitalba TORTA: Strekelj Lehnw. 67, srb.-er. Ard (pesce corvo),
slov. Arbina ASPh. XIV 528, Arla (ven. corlo?) XIII 158, träsü (vite)
XXVII 535.

Dal greco-romano forse | ecel. brůďunů, russo berd- Bovodov- Meyer,
Neugr. Stud. IV 19.

Dal veneto o dall’ istriano: Oprtal Portole 11, srb.-cr. e slov. frınentun -tn 22,
frtuna 18 e trtijon (Strekelj ASPh. XII 472), e altri: Maretié $ ©.

2. L' 4 davanti r + consonante, onde ra negli elementi stranieri
piü antichi (30) od or“ (32), © sincopata in alcuni riflessi dall’ illiro-
romano e specialmente dal veneto.

Dall’ illiro-romano Trsat 3, srb.-er. mrgaň MARGINEM e probabilmente
Trpan Trappano. Siamo nella regione di A in e (Dalm. I 277), che forse
subi la sorte dell’ E primaria: grk GRAECUS, Ärijesa CERESIA.

Piü recenti sono: srb.-cr. slov. gröin (garbino), Štrekelj Lehnw. s. v., gržun
garzone) Štrekelj ASPh. XIV 525, SFR. VIII 564, srdjela srdun Schuchardt Slawo-
deutsches 48, skrpina skrpijun (ven. skarpena- zón scorp-) SFR. VIII 608, skrtač-
(scartazza) Štrekelj Morphologie 63, 117, Nemanié I Fortsetz. 44. — Anche tr(a)peza
trpezar trpezarija (Murko II 121 sg.), Ala)rbun, k(a)rmina.

3. Per (0)L avremo I!’ ecel. (russo) Alevrétů duódovdoc, Be © COLLIBER-
TUS; ad ogni modo non & necessario supporre *xoAAlßeeros (Miklosich
Etym. Wörterb. 119) a dar ragione del -v- = -b-. — Ben diverso
-(U)Lus: duklo 40, onuklic 4. Notevole tikula (tegola).

Sul difficilissimo Aublö cür- v. intanto Meillet I 186 (e le citazioni
in Dalm. I 312). bütart (botte): cfr. 40, 2.

4. Un posto a parte ha la sincope di ü in uno 0 due casi, ma
anche qui in vicinanza di una liguida, come forse nell’ illiro-romano:
cfr. anzitutto D(U)RACÍNA -E vegl. drukno (sincope di ú, non di 4 = u,
MARITÁRE vegl. martůr, alb.-rom. martóň. E analoga forse la sincope
in Drač (Dur- 3), e nel riflesso di COMUNICÁRE: illiro-rom. COM(Ů)N(I)C-,
coll’ assimilazione di MN in m (cfr. skamıja oaauví, Lokrum Lacrom(n)a
Jireček I 61, alb.-rom. skem-p, oltre i casi di ario-eur. mn = sl. m: v.
Pedersen ZVgiS. XXVIII 350) *komk-, onde, come ci aspettiamo, alb.-rom.

4*

52 Matteo Bartoli,

w

kungon e slavo ecel. e com. kom»kati, traseritto Zomňk- (dove č non
ha che fare coll’ i), come olůťarí ALT- ecc. Piü dubbi lascia forse la
spiegazione del Meillet I 185, che vede qui «un abregement de mot long»
come in «zgıdvrat!) issu de rToráxovra». Cid che lice ai numerali non
lice ai verbi, perche questi non si trovano tanto spesso, quanto i nu-
merali, nell’ atonicitá sintattica, che facilita la sincope (p. e. Zrecencin-
quunta ece.: Salvioni SFR. VII 235). Kornat 3.

32. La vocale davanti il nesso di sonante + consonante subisce
altre sorti in esempi che sono piů recenti di guelli (d’ origine ro-
mana) considerati nei nn. 29—31. Alcuni possono essere d’ origine dal-
matica (cfr. 5) e letterari ma sempre piu antichi degli elementi veneti
e friulani. |

Due tipi vanno distinti.

1. I primo puo esser designato colla formola (T)ART“ in (t)orť e
riguarda dungue solo I A protonica, iniziale o dopo consonante. La
guale 4- divento o, come negli elementi stranieri di 1—15.

ALTARIUM DALMATICA, che avrebbero dato, in riflessi antichi, *laiari
* Jlamatika, diedero invece: sl. ecel. e com. olňtart ed ecel. dolůmaťika.
Saranno originati dal latino ecelesiastico, di liturgia germano-romana
(alto ted. ant. altári) o greco-romana (dárápuv).

Dal veneto o dal friulano: Polmůda Palmanova (Baudouin II 291), srb.-cr. e
slov. ormar e omar 40 (armari)o! Murko II 23 sg. 28. 311, SFR. VIII 554, orsan
(darsena) Zoro Dubrov. Tuď. s. v. (a Cherso arsan: comunic. dal Tentor), soldam
‘saldame) Strekelj ASPh. XII 468. soltar 'saltaro). — Nel pol.: Ormianin Armeno
ed altri.

2. Un secondo tipo sarebbe TART tarüt Zarat. Riguarda tutte le vo-
cali (efr. -MENTUM in -mexat) in sillaba tonica finale.

D’ origine dalmatica possono essere: srb.-er. marač (marzo), sarak
(sargo), skurad (scarso -z0!, forse Marak (Marco. — Kalifronat, Porat;
Molunat 3+2), Punat (Ponte).

41) Invece il Densusianu Ro. XXVI 2% e il Vasmer ZVglS. XLI 154 lo ripetono
da trenta. Infatti vi hanno dei linguaggi, come p. e. aleune parlate slave al Na-
tisone (Baudouin II 19 36 37 103 142 174 186 405 489—92 744 sg.), che sono cosi
pezzenti da mendicare numerali e cardinali! Ma € ridotta in tale stato la lingua
letteraria neogreca?

42) Ricorda BENEVENTUM ed € uno dei molti nomi geografici, del)’ Illirio e
di terre vicine, in -UNTUM (ARGYR- BuT- DALL- HYDR- SALL-) -ONTUM (METAP-
SIP- ?), -"UENTUM (PıQ- TER- Tr-; ed -ENTUM (TAR-, Bulentum Jireček I 60, Naremta
» altri). — Sull’ UjE) v. Ascoli AGIt. XIV 339 sgg., Meyer-Lübke Rom. Namenstud.

77. Cfr. anche JUENNA, poi Juna, e oggi Jaunstein, come St. Veit ım Flaum da
Kuum. WT- Tuhase Aa Tierra ana

Riflessi slavi. 53

Pit recenti: -aldo (Aristalad, rıdalad Dalm. II 300), larad (lardo), $karam (scarmo)
-ante (eleganat, žiganat g-), fanat, banak, kanat — konat, šorak (sorte), volat (6) —
polas (polso), ponat “ponte' e ‘punto di cucitura’ (comunic. del Resetar!, ronab (rombo)
— punat ‘punto di scrittura’ (Rešetar).

Ci va unito il tipo TARTA, conservato, tonico e atono.

Dalmatico: Barbat, jarbul (arboro), lokarda; Kanpor, planta, ran-
ketif (rancido), Aolonda (ZRPh. XXVI 410 sg.), lundrak (-ice), Munčel.
— Ma AL davanti a consonante dá a Ragusa ao e oggi 0: paoma
poma (palma;, saopa sopa (salpa) ed altri: Budmani 163. — angula 21.

Dal veneto: garbast (Štrekelj ASPh. XII 457), lardo, škarda -inula (Schuchardt
ZRPh. XXX 729, Jelié WMBH. VII 79%), arniž (Strekelj Lehnw. 2), -anca e -ancija
'Strekelj ASPh. XIV 633, Kušar Rad CXVIII 26), perfino -ando (Budmani 168),
bundijera bandunati ece. ece. (Rad XX), ma si noti ancora santo? (Nemanič I 394,
s- Baudouin I 1341) e si cfr. 29. — Aon-: konfortati kontentati kontrabant, dungue
anche -ant finale.

Ma ancora: barka (srb.-cr. slov. russo), porfa (bulg.), furna furuna (Murko I
318. II 106), turma (Jireček I 87). Quest’ ultimo probabilmente dal rumeno, il primo
in parte dal tedesco. Da cui anche slov. durkda (Murko II 17)? — kurtsart 7.

88. L' assimilazione o “armonia' vocalica ci potrá spiegare forse — se non
troviamo di meglio — alcune vocali eslegi. Tale sarebbe I'd di gomonů (boemo,
pol.. russo) ‘'rumore’, se di origine germanica: nord. ant. gaman (ne dubita il Murko,
apud Peisker 279). komora potrebbe risultare dalla somma delle varianti komara
xauaoa e kamora -šra. Ma c' & anche komostra accanto a komastra xoeuacto«
Dalm. I 272), kotopanů 14 e Kotor da * Kator? 36. molotrů 26. -stodoťa 36.

La dissimilazione romana di 0-0 in E-O spiegherá: kelomna, mežul, pižul.

84. Negli elementi stranieri delle lingue in genere, e specialmente di quelle
senza grandi tradizioni letterarie, ' evoluzione fisiologica o fonetica č turbata molto
spesso dai momenti psicologici o d' analogia. Prepariamoci dunque agli arditi
sgambetti di prefissi e suffissi, agli esempi di contaminazione e simili, che nel caso
nostro ci rassegneremo ad ammettere piů facilmente che in altri casi.

1. Al posto di podrumů vnodoouos (ASPh. XII 466), podumjenat (srb.-cr.)
FUNDAMENTUM, Pokrat (ibi) PANCRAT-IUS, ponistra -estra (Murko II 105; Dalm. II
254. 299: fin-, prosora (slov.) friss-, prospura (serbo, bulg., russo, pol.) z1000gooa ci
dovremmo aspettare pu- pru- (26, 29), e pi- pri- (0 pe- pre-) e *pudomjenat. La ragione
di questa metatesi e di quei po- pro- sta nei freguenti prefissi slavi po- pro-. — Allo
stesso modo, finché non si trovi megliore spediente, si potrebbe dichiarare una parola
che certo č molto piů diffusa delle 6 o 6 su riferite, ma infine € pur essa straniera:
ecel. e com. postiti postů fasten, invece di *past- (15). E straniera [ma v. 40] e come
tale non poteva mettere nella coscienza dei primi Slavi catechizzati quelle si forti
radici che oggi ha fermate nel sentimento linguistico degli Slavi e specialmente
degli slavisti. Ai quali ripugnerá cotesto pseudo-prefisso.

Cosi ripugnerä ai germanisti una soluzione analoga dell’ equazione (se eguazione
e) got. gabeigs — Bl. ecel. gobizü (boemo e russo merid.), invece di *gabizü (16).
Infatti non si vede perchě i Goti dovessero dimenticare l’ origine o I accento del
loro gäb-ige. Ma č ben possibile che gli stranieri, i vicini Slavi, tratti in errore
dai ga (molto piů numerosi che i gá tematici), 8’ ingegnassero a “radebrechen', in
lor tedesco, *ga-bigs, onde *gobíy -zů.

54 Matteo Bartoli,

2. Il suffisso -oRIUS -M, ch’ & sı rigoglioso nel rumeno e anche altrove®:
usurpa il posto di -ERIUM, ci spiegherä anzitutto monastyrt (eccl. bulg. srb.-cr. russo
merid., psalütyri (ecel. russo mer.) e anche plastyri (eccl. bulg. russo) čuracre-.
— E ancora I ecel. e com. pastyri “pastore', rum. ant. pästorü. Dei quali v. 39.

Qui intanto si consideri un altro riflesso di -ORIUM: -ur d’ origine illiro-
romana (21). Anche questo usurpa un posto che non gli spetta: srb.-cr. tafur -nur
(tagliere) Murko II 115, Dalm. II 302 [ASPh. XXVIII 531).

Un terzo riflesso, -or, eintor (cimitero) oltre che čematorije (v. la nota), pud
essere letterario. Ma come credere letterari i nomi Durmitor e Fisitor del
Montenegro (Jireček I 38? Vero & che si aspetterebbe Drm- (o almeno Dorm-) e
che il secondo & di formazione ignota. Ma intanto si pensi all’ attrazione possibile
del suffisso slavo -or, che puö aver arrestato il latino -0RIUM, impedendogli di
giungere ad -ur 0 a -yr.

„ O freguente -un ONEmM scalza il debole, isolato, FILI-AN- (= *pi/an): pifun
(Strekelj Lehnw. 17, Dalm. I 284), come a dire “figlionc'. — V. ancora Bolun 11,
Medun 39. indun (anciolo).

Inoltre -un incalza Kostur e ne fa Kosturun, allotropi forse di CASTR-UM
-Jireček I 37. — Cosi andrá spiegato il srb.-cr. Aračun, vegl. karasáun (catenaccio):
da una forma Aurnáz -as (forse CAR/DI)N-: Salvioni Ro. XXVII 96, Ettmayer Bergam.
66), che ci € attestata nell’ Alta Italia, si pud arrivare a un riflesso illiro-rom. *Kar(n;áz,
coll’ assimilazione di RN in r(r), che ci dánno il vicino alb.-rom., il rum. maced. e
Vabruzz. (Dalm. I 294; e pugl. terrese “tornese': Nitti 9 n.). Poi *karia)s-one
erb.-er. Arad-un (cfr. 30) come stučun = vegl. karas-áun stasáun. — Quale sia il
rapporto fra Aoporan (cappotto. e il sinonimo Bicil. caparruní o quale dei due abbia
il suffisso originario, & difficile precisare, anche perché non si vede bene il tema:
oltre CAPP-A (De Gregorio SGI. I 61) & necessario per lo meno un aiuto di CAP-UT
-ER (Ascoli AGlt. XIV 336..

Anche -oNA, sebbene non esistesse in latino, era invece freguente nell’ illiro-
romano (22 e avrá attirato MURAENA, che, col suo -ENA isolato, era un pesce fuor
d’ acqua: bulg. serbo morunatt.

Abbastanza freguente © pure -ať -uta (4). Qui andrá cercata oltre la spie-
gazione di doksat (Murko II 326, Dalm. II 2%), anche guella, ben piů difficile, di
pojata -anta (Murko II 112) e paprata -ů, paprůtů (vestibolo), Paprata sull’ isola di
Veglia, da neviínaros (Jireček), che senza I aiuto di -4TUS -A avrebbe dato ..ot.
E Pilat? Jir. I 62.

43) cimitorio si ha in vari dialetti d Italia e d’Illirio (Dalm. 1429: v. ancora
qui nel testo), monastorio in Dalmazia (ib.), Ungheria (monostor) e anche in Germa-
nia: munestiura p.e. nel Notker di Vienna (SB. 82, Accad. di Vienna p. 532). Cfr.
anche il rum. cosilorů x«aoaireoos. — Ed © di paesi vicini, come mi avverte il
Meyer-Lübke, il Chrysaorıus — Chrynaerius di San Gregorio; cfr. Thomas Ro.
XXXI 49. -

44) AVELLANA aveva un suffisso frequente. ma un tema che assomigliava
proprio a un nome in -ona: „4ťAw» Avlon (Vallona). Anzi, trattandosi di un frutto,
poteva parere che questa ne fosse la terra madre. come la vicina Durazzo era la
patria delle duracine (ma v. Thomas, Nouveaux Essais 248 sg.), Susa delle susine, la
Persia delle pesche ecc. e, senza andar tanto lontano, Abella, patria dell’ avellana.
Cosi almeno pareva e ancora pare ad alcuni, mentre altri credono che il nome del
uogo (Abella) venga dal nome del frutto, e non viceversa. Comungue, a 8piegare

FAVELLÖNA 'onde rum. alunä ece.), inutilmente si cerca un anffisga atina che non
inte ref "raparın T N T Haare 'retn IN 170

Riflessi slavi. 55

océli (acciaio), ch’ € ecel. e com., & troppo antico ed esteso per ripeter le
origini dal piccolo e lontano territorio di A in e (31). Oltre -ale (ven. ece.) e alr)io
si ebbe anche -erio: cipr. dodéviv, rum. arcer (cote)? Ma resta da studiare anche la
possibilitá di un’ origine germanica: eechil eckel.

Dalla forma Corcira, forse letteraria (cfr. invece 31), si ha col freguente -ula,
Korčula Curzola (Kürtsola): cfr. možul in mužol 24, podumjenat da *pudo-.

Su pladuč nAa9-avov, platusa PLAT-ESSA, v. Schuchardt ZRPh. XXV 348, XXVI
423, XXX 726. — E kalamuča č davvero it. -uccia?

Nella seconda o di godovabä jecel. boemo, pol., russo) Gott-(ge)webe lo Štre-
kelj (Peisker 274) vede un «effetto della vocale di composizione 0». Analogamente
si spiegherá forse gotovü (per *gotav) cioě col freguente -ov. — L’ a di Susak č lunga
‘come mi avverte il Rešetar), mentre si aspetterebbe -ak da -ik (29): attrazione
del freguente -aň.

Ancora romjenča AERAMENTA sostituito dal piů freguente -ENTIA.

3. Restano vari casi di contaminazione, che in elementi stranieri non fanno
meraviglia.

‘claucho’ (Dalm. II 268) CALICEM risulta da srb.-cr. *Alak (cfr. klak CALCEM 30) +
dalm. *kualko o *kauklo).

krpatur (ibi 294) da *koprtur + sl. Arpa “straccio' e sim.

kümotrü (compare): kupetra (comare). La loro relazione č complicata: diffi-
cile la prima č, V 0, V e. Certo € che lei ha messo i pantaloni (-ü), e lui le
gonne (-a).

lokanka bulg., LUCANICA (da cui *lu- o *ďi-) + lokati (leccare), bulg. loda ece.

lokarda LAC-ERTA. Nei molti e vari suoi riflessi romanzi (Flechia AGIt. III
159—63, Luciano Bonaparte TPhS. 1882; cfr. G. Meyer Neugr. Stud. II 95) si vide
V effetto di LUCEM (lucertola: Meyer-Liibke), di VARIUS e altro (Nigra AGIt. XIV
369, Ettmayer RF. XIII 586). Oltre che per la zona juro-alpina (laí/Yvart lifavert
ece. laferda) anche per la balcanica (lokardu e Auxévde) ci potrá aiutare VIRIDIS:
lacerta v. Ma solo per -RD. Per á forse ARTUS (spagn. lagarto). Per I uno e
V altro calzerebbe, foneticamente, dardo e anche per la semasiologia: cfr. MATARIS
12. Ma & germanico, come -ard (franc. léz-', e perö non accontenterebbe facilmente
il dalmatico e il neogreco.

oblia (sinomimo di dlufa: Dalm. II 255 296) sará OBLATA + ostia. L’ accento
-ia non deve meravigliare nel serbo-croato. Allo stesso modo la oublie franc. sará
impastata di oublée e di hostie. — Di papež v. 10.

pastyri 39 conserva I a (per o<) dell’ indigeno past-

rosata *ROSIATA (onde *ru-), coll’ o dello slavo rosa (rugiada).

Conclusione e problemi.

35. «Ce n'est ni de VItalie du sud ni des Balkans que les Slaves
ont recu des mots romans, c'est des populations germanigues dont les
Slaves oceidentaux ont recu de nombreux elements de civilisation et
dont la langue populaire etait le germanique et la langue religieuse et
savante le latin. — Le latin gu'ont recu les Slaves est un latin de
maitres d’ecole allemands.»

56 Matteo Bartoli,

Questo giudizio, che dava il Meillet (I 181 ag. 187), © certo in gran
parte inesatto, come oggi vorrá riconoscere egli stesso, dopo gli studi
specialmente di Costantino Jireček (I) sulle relazioni degli Slavi colla
romanitä dell’ Illirio e del Balcan in generale. Giudizio inesatto, perchě
troppo sintetico.

Infatti la conclusione che si puö trarre dalle rieerche su esposte €
questa: quelle ricerche vanno continuate. Semplice, quasi unilaterale
pareva la questione sugli accatti slavi dal latino, che invece sono molte-
plici, piů che non si credesse, molto diversi per eta e patria. Ne tale
questione o tali questioni si potranno risolvere prima che non si abbiano
sott’ occhio, in un quadro completo, tutte le forme di tutti i suoni
stranieri percepiti e articolati dagli Slavi, da tutti gli Slavi. Soltanto
allora la probabilitů che accontentava il Miklosich (ASPh. XI 106 sg.)
e ancora sembra accontentare I Hirt (BGDSL. XXIII 330) potrá avvi-
cinarsi molto alla certezza. Soltanto allora la storia delle parole e delle
cose ignote agli Slavi del passato sara scritta, nelle molte pagine lasciate
bianche da Clio, matrigna ai Paleoslavi.

Intanto proviamoci a dar le ragioni dei riflessi su considerati 0
almeno a raccoglierli possibilmente in un tutto.

Anche i riflessi slavi di vocali indigene ario-europee, convien avere
sott' occhio.
Slavo ecel. Ario-europeo.

— -— ý .
a da a 0 e da ä romana, greca, germanica.
045) 1. O romana In posizione.

A ä atona romana, greca, germ.

(ov greca € greco-rom.

u ou
lo romana e germ., o (media) greca.
y ň , germanica e germ.-rom.
(*-uer *-otr -ORIUM ?)

; i ei (‘ ed e romana, greca, germ.
ú ö illiro-rom. e reto-rom.
E naturale che un suono straniero sia articolato come quel suono
indigeno che piů vi si avvicina.

45) ll Kretschmer propose, con riserbo, una base balto-slava a, da & © ario-
europee: Die slav. Vertretung vom indogerm. o. ASPh. XXVII (1905). Alcuni degli
argomenti addotti dal Kr. furono discussi molto ampiamente dal Vasmer: Zwei
kleine Abhandlungen, II. Zur slav. Vertretung des ario-eur. o, ZVglS. XLI (1907).

Jomungue, la labializzazione dell’ ä ario-europea e dell’ ä atona straniera va

‘m distints Talls "abialivzazione d’ i e anche ä in vari dialetti d’ Illirio (Dalm.
71)

Riflessi slavi. 57

86. L' O slava era, secondo il Kretschmer e anche il Vasmer Il. cc., non
solo aperta ma molto vicina ad a (d) ancora in epoca storica {v. piů avanti). Ed
era piů vicina all á atona del romano, greco e germanico che all ž di gueste lingue,
per una delle due ragioni seguenti o per tutte e due insieme. La prima riguarda
la quantitä: era probabilmente breve I o (o a) slava perchě era tale la sua fonte
(ň e © ario-europee); secondo Johannes Schmidt (1), era breve o abbreviata, nella
percezione dell’ orecchio slavo, I & atona romana, greca e germanica. La seconda
ragione andrá cercata nella gualitá. Il Meillet (MSL. XI 166—72) noto in piů d'un
idioma moderno, anche neolatino S), neogreco, neogermanico e neoslavo, la tendenza
delle vocali atone alla chiusura, compresa I 4 in G o ed in č e, cosi da sembrare
che p. e. la loéika slava getti qualche sementa in gualche giardino di Provenza:
ločiigo LACTUCA. Vero č che questo sembra anche un salto mortale oltre i monti
e oltre i secoli, se č vero che proprio le lingue antiche, le due classiche e la
germanica e anche la slava ecclesiastica (ma non il suo continuatore, ch’ č il
bulgaro), tacciono di una cotale d o da A atona. Ma tacciono ai nostri orecchi, che
sanno per esperienza propria i piů sottili suoni odierni, mentre indovinano all’ in-
grosso gli antichi, fidandosi degli occhi. Insomma č possibile che, in germe oggi
sviluppato parzialmente (prov., rum. ecc.) o nella percezione degli orecchi slavi,
I á atona romana, greca e germ. tendesse ad d.

Altrettanto difficile © precisare I' epoca o le epoche di tale labializzazione.
Secondo lo studio citato del Kretschmer, I o slava si manteneva ancora molto
aperta nei primi secoli (VI-X) delle relazioni fra gli Slavi e i Greci e i Romani. Dei
Germani gli Slavi erano stati vicini molto prima, guando gli uni e gli altri abitavano
in casa loro. Divennero poi coinguilini nelle provincie danubiane e del Balcan.
Ma solo quaggiü i Germani, che vi aveano preceduti gli Slavi, attinsero da fonte
greco-romana una civiltá superiore alla slava; il che vuol dire che guaggiů, meglio
che nelle sedi nordiche, i Germani diedero agli Slavi nuove idee e nuove parolc.

Ma non si puo tacere delle altre parole slave con o per & germanica (e ario-
europea comune), che I’ Hirt (BGDSL. XXIII 330 sgg.) considera d' origine germanica,
mentre altri le dicono sorelle (corradicali), piuttosto che figlie delle germaniche,
e saranno qui citati accanto alle singole voci. Secondo I Hirt, sarebbero dungue
d’ origine germanica: al. eccl. e com. boků (fianco) got. *bak (ma cfr. ZVglS. XXXVI
234,47), bolí (malato) got. balwja (ZVglS. XXX 466, BB. XXI 316), dorů (pino) anglo-
sass. bearu (Uhlenbeck e forse Berneker presso Peisker 245), dolů Thal ecc. (Brug-
mann, Kurze vgl. Gramm. 344, Uhlenbeck: Peisker 247), losi (magro) got. lasiws
(Uhlenb. Et. Wb.), mog mag- (Uhlenbeck BGDSL. XXX 299), mora (incubo) alto ted.
ant. mara (v. specialm. G. Meyer Neugr. Stud. II 41), můnogů (molto) got. manags
(Patrubány IF. XIII 163 sg.), opona Fahne (Scheftelowitz BB. XXIX 57), roků (termine)
alto ted. ant. rahha (Zupitza Guttur. 136, Uhlenbeck); ecel. Aotora (russo) Hader
(Zupitza 1. c. 103, Scheftelowitz BB. XXVIII 312, XXIX 24), ecel. e rom. osa vosa
alto ted. ant. wafsa (Meillet II 247).

Ancora, secondo altri studiosi (v. Uhlenbeck ASPh. XV 481 sgg. e il suo
Vocabol. etimol. got. 2: ediz.; e Peisker), sarebbero germanici d'origine: eccl. e
com. gospodi Gast? (cfr. invece O. Richter ZVglS. XXXVI 113 sgg. 117 e 324, Meillet

46) Sull’ -A in -o nelle valli superiori di Fassa e di Sole v. ora lo studio di
Carlo Battisti «La vocale a tonica nel ladino centrale>, nell' ottimo Archivio per
P Alto Adige, con Ampezzo e Livinallongo, dir. da E. Tolomei, Vol. I (Bolzano 1906).

47) Riflessi di colore oscuro anche nella vicina Venezia e Dalmazia (Vidossich
ZRPh. XXX 202, Dalm. I 243..

58 Matteo Bartoli,

II 207)48), skotů got. skatt (Štrekelj, apud Peisker 266), soků got. sakan (Brugmann
IF. XII 28 e 32, Berneker e Zubaty: Peisker 276); chrostů (boemo pol. russo) Quast
(Strekelj ASPh. XXVII 48), mozočš (ibi e slov.) Masel (Uhlenbeck: Peisker 281, Solmsen
IF. XIII 137 sgg. Reichelt ZVglS. XXXIX 53). E infine stodof’a (boemo pol. russo!
Stadl -11 (da stadal 33), loky (bulg. srb.-cr. slov.) Lache (Zupitza Guttur. 134) ,
smokva (ib. e rus80) got. smakka (Schrader Reallex.). E grobů Grab (Meillet II 217,
postits fasten (Berneker IF. IX 364), vosků Wachs (Osthoff Et. Par. I 21).

Alcuni di guesti problemi potranno esser risolti dagli studiosi iniziati ai misteri
dell’ accento slavo. Veramente non I accento slavo, ma lo straniero. quello della
‘base’, vorrebbe I a atona in o. Tuttavia in qualche caso c' entra forse I' accento
dell’ esito o seriore. Da CATÁR- Cattaro (leggi Adťaro) e STAGN- si aspetterebbe
* Kutor * Stan-, ma il Rešetar mi dá le forme Kotór Stone. Cfr. Sdou3aotov onde
it. Drivásto (e dalm. “Driuest', leggi ďrirést), ma serbo ant. Drivosit) e oggi Dristi
(Jireček I 69;. Seriore & anche 1’ o della variante Murok da Afarak (30). Analogs-
mente non si potrebbero spiegare anche opica (Affe) e postiti (fasten)?

87. L’ U slava era forse aperta (Vondräk 113, 20) e ad ogni modo vicina non
Bolo all’ « (ov) greca, ma anche all’o romana e germanica e fino all’ o greca. Sennonché
il greco aveva varie o in vari tempi e Inoghi, e non bene note. Nel greco antico“,
V o (non V w) di gualche dialetto era chiusa (v. 17); il greco medio invece prima
d’ arrivare all o aperta, che domina oggi (anche per I w), Bará passato per una
fase di o media, ch’ era vicina non solo all’ o media del veneto orientale5!), ma.
anche all « (aperta) dello slavo.

Cosi forse andranno dichiarate le contraddizioni apparenti che si hanno framm.
il riflesso dell’ o romana in ov greca, dell’ o greca in u slava e altro ancoram.
(v. Kretschmer e Vasmer Il. ce.).

88. II digramma m e anche »ır, che nell’ alfabeto latino si trova traseritto
us ıu e oggi Bi trascrive F, rappresentava un suono che non fu ancora, e forse
non sará mai, precisato. Certo © che era vicino al « e probabilmente piü vicino
all’ u tedesca che ai suoni (imprecisabili pur essi) ed č delle fasi antiche illiro-
romana e reto-romana [(roidänich BZRPh. V 1907).

Ne č facile arrischiare un’ eguazione -ORIUM onde *-otr *-nir = -yr! Ma
come spiegare altrimenti il rapporto fra -ORIUM ed -yr (34? Si ha da ricorrere
4 un germ.-rom. -or -är? Sta bene (in mancanza di meglio) per monastyri plastyri
psalütyı?, ma pastyrı! Germanica la designazione di 'pastore' e nello slavo comune!
Credat Judaeus Apella. La nota testimonianza di Jordanes öl, sull’ Arcadia dei
Gothi minores (nihil abundans nisi armento diversi generis pecorum et pascua), ©
insufficiente indizio nella delicatissima ricerea di tanta paternitá. Piuttosto che
all’ ipotetico *pastur germano-romano. ci Tivolgeremo al PAST-ORIUS pästorü rumeno:
„all antico popolo pastore delle Mesie e della Dardania e della Dacia almeno Aure-

liana, piuttosto che a quel popolino gotico minore.
48) Cfr. anche Ciardi-Dupre BB. XXVI 210.
49: Oscurissimo anche il nostro /acco = istr. lako (lakunsél ece.): Bianchi AGlt.
XII 197 (Dalm. I 300).

50) Cfr. 17 e Brugmann, Griech. Gramm.? $ 9. — E v. anche lo studio di Mario
Nacinovich: Note sul vocalismo dei dialetti di Larissa e di Gortyna, Roma 1905,
p. 30 sgg. 50 sgg.

ol) Al posto di ú 6 latine si trova negli elementi romanzi del neogreco tanto
„ che u: p.e. xanovı e xanoörı (cappone'. Gli esempi con o e quelli con u non

solo sono pari di numero ma hanno in parte anche vari etä ed origine: de’ eneto
ariantol. 1. „ad,. fr intante 9, 92

Riflessi slavi. M 59

39. Anche I eguazione Z sl. = i illiro-rom. e reto-rom. lascia piü d' un dubbio.
A Rim ROMA € -in -ena -ONA stanno di contro le numerose « da 0, compreso -un
-ONEM {21}. Perche due cosi diversi figli di -ONEM © -ONA, che paiono fratello
e sorella?

Paiono e non sono. L' uno & di sangue romano e V altra di sangue illirico.
Ouesta puö essere |’ unica superstite della famiglia illirica (e ill.-rom.) di © da 0, che
anche nel vicino albano-romano ha lasciato pochi eredi e tralignati: e da Ö lat. e
ario-europea {Meyer-Lübke GG. 11046). Ma perche proprio -ena -ina (e Rim) si 6
salvato? La condizione era forse, oltre l’ origine preromana, la nasale?

Si opporrebbe Medun MEDEON, perché preromano e con o nasale. Ma č oppo-
sizione poco resistente, e non solo perché © isolata, e con Eo sospetto. Gli & che
Medun, pur essendo preromano, assomigliava troppo ai composti romani di -un
-ONEM, per non esser tratto nel loro ambito.

E resterebbe, del resto, la possibilitä che la condizione richiesta da ö dalm.
ö prerom.; fosse non solo la nasale, ma anche | -a.

Comungue, la fase intermedia y che si supponeva finora (*Rym *-yn) č meno
probabile che la fase intermedia e, per la buona ragione che y non si trova mai
e invece e si trova: Labena 22.

40. Molti altri problemi e problemucci ci restano e ingrossano la schiera che
forma la retroguardia in Dalm. II 429 sgg.

1. Molti sono rifiuti della toponomastica. Anzitutto le ‘basi', quali ALETA,
BARBANA, BASANIUS, PICARIA (gentilizio EPICAD-), STLUPPI, URPANUS, per Alıde,
Bojana, Bosna, Puka, Sklope, Vrbas, in parte furono guaste dagli operai dello stilo
e della penna, che ci tramandarono V opera di 'Tolomeo, dell’ Anonimo Ravennate
ecc., in parte erano guaste nella stessa opera loro e in parte non corrispondono
a quei nomi odierni nemmeno storicamente. Foneticamente nessuna di quelle
coppie si accorda. — In molti casi ci manca affatto il nome antico. In molti altri
ne abbiamo piů che non si voglia. Si cfr. APSARUM -ORUM OPS- Ossero Osor,
PAZINA e PO- Pagene.

E anche SCODRA Skodra e Skadar, SCARDUS Sar. L'o ario-europea, onde a
illir. (Kretschmer Einleit. 111 sgg. ASPh. XXVII 229) avrebbe gui lasciato qualche
traccia? Um caso diverso, ma oseuro pur es80, € quello di VOLCERA * Vůlkůr (cfr. 31)
Büccari Bakar 29 (Strekelj ASTPh. XXVII 44), forse da un *Barkar, come omar da
urmar !32:, Kopar da *Koprar ece. (11).

Altri nomi geografici hanno le fattezze di gentilizi romani e altri, ma dalle
fattezze non si possono facilmente precisare i natali. Per i nomi che seguono, in
-ANUM -A, si vedano gli studi del Pieri AGIt. S. V, dell’ Olivieri SGIt. III, e quelli,
da loro citati, del Flechia ecc.

Marjan Margnano (Jireček I 61'. Ricorda i nostri Marignano: Pieri 52, Oli-
vieri 86.

Neviana NAEVIUS (Jir. I 63, Pieri 05.. Prokťan Ortsrep. PROCUL- (Jir. II 03).

UTan e Uglan, Žňan (Jir. 162) potrebbero esser tutti JULI -ANUM (Pieri ecc.)
© JUN-, ma rigorosamente si aspetterebbe * Zilan, -ňan.

In Mondaneo -io (non MONTANEUS, Jir. 164) vedrei un Monte di Dane- ibi 57
Daniele. E Trať Theudo, Teodo (Jir. I 60), piuttosto che a un nome germanico,
rimonterá a un nome ıllirico: fratello (perché no?) della regina TEUT-A!

Nerařa No- (Jir. I 64) NOVALIA? Pieri 131, Oliv. 150.

2. Restano ancora alcune voci d' origine ignota o non precisata.
balatur (Dalm. II 251, 287): -ATORIUM da VALL-UM secondo il Parodi, o forse
da BALL-ARE secondo il Meyer-Lübke,

60 Matteo Bartoli, Riflessi slaví.

bisags -e (bulg. srb.-cr. slov. e russo merid. pol.) BISACCIUM -cce. 1 g che si
ha pure nel rumeno 'desagi, bulg. disagi da %-) lo ripeterei dal sinonimo 0«7+
'soma', senza perö dimenticare la sonora di Aomad xouuatıov.

buklo, oggi *buco di latrina' (a Ragusa); se originariamente designava il vaso,
andrebbe col neogr. bovxA«, rum. maced. buž/e BUTT-ULA (Murnu, Rum. Lehnw.
im Ngr. 36..

diple diplenica (bulg. serbo), magiaro dup/a; questo «nei primi esempi unghe-
resi si trova sempre come attributo di stoffe, i cui nomi in ungh. sono d' origine
italiana: p. e. dupla tafota kanardtz dufla tafota» (Kürösi: Gli elem. it. d. lingua
ungh. 30): sarä Jr12-, meglio che un caso analogo a *kriiž križi 20. Certo č che
V italiano ha, oltre che doppio, il letterario duplo, onde č possibile, ma per me
introvabile, un gallo-romano *důp/-. E. semiletterario \oltre che il napol. duppio ece.
D' Ovidio AGlt. XIII 365. efr. III 357) il franc. double: v. (%. Paris Mélanges linguist.
publiés par Mario Rogues, Parigi 1% sg. 348.

komarda {Dalm.I 272. greco medio x«u«pda, rimonterá a xauaposidrs?

konop(la) 'ecel. e com.) *canape': grave problema per slavisti non solo ma e
romanisti e naturalisti ece.: v. ASPh. XIII Suppl. pag. 127. Meillet MSL. XI 179.
Densusianu I $ 41. Hoops 0. ©. nota 10.

kosula \ecel. e com. *camicia': v. G. Meyer Etym. Wörterb. 190.

kurura 'ecel. e com.' 'ıneretrice ; secondo | Uhlenbeck, il Kluge ed altri
dal germanico illure‘, secondo lo Jüthner ‘WS. XXVI 156; corradicale di zog‘ f}e:
cfr. it. putta ecc. V. ancora Thumb: APF. II] '1906' 447 sg.

(uf 'srb.-cr. slov.. boemo, pol. LOLIUM, ma non derivato: corradicale, secondo
il Berneker IF. X 102.

ploča (arb.-cr) PLOT.TA -1A: v. Schnchardt ZRPh. XXV 348, XXVI 42.
XXX 72.

poralija 'Murko II 122 ag.i con 'paiuolo' ece.: Meyer-Libke Einführ. 6 36.

robida :slov. rubus idae o 8im.: RUB-ETUM secondo lo Schuchardt e lo Strekelj
Lehnw. 82.

skul asrb.-cr. EX-CULLEUS: Strekelj ibi.

soroků TUBRO danuxovre, ma non derivatone: Vaamer ZVgIS. XLI 156.

tykra com.. col prov. fuca -n, it. zucca Schuchardt ZRPh. XXVIII 149.

E arb.-er. golija 'galea', Arcatı 'caricare ATr. XXIX 153.

Matteo Giulio Bartoli.

»CBor< ymaHoBaA JaKoHHKA Y HaporHoj IIECMH.

Ilosnare cy Hapexóe Ayınanoga JaKoHuka o cBoxy. IbHmMa cy npocTo
Ha XapTHjy CTABLeHH CTAPHJH HaPOAHH OÓHYAJH O TOME HATHHY H3BHhama
a pacrpaBe 0 kpahu KOBa (HIH CToke).

Jom y 3akoHozaBeTBY 01 1349 Tuue ce Tora npezmera uran 92. On
TxacH: AKO KTO N03H&A IHHE NOX UIOBEKOM a Óyze y Tope, y ny-
CTONH, AA Ta noBeie V NpenpBBeS CEX0 H 3apyuH Cely H NO030Be
AA Ta Aare Npex CYAHjAMH; AKO AH Ta He Ja CO10 Npex CYAHJAMH,
ITO NOKAKO CYA, AA NXATH ce10 TO-3H. JÍaTHHCKH ÓH ce Taj TeKCT,
No HamemM pa3yMeBABY, MOra0 KA38TH OBAKO: Si quis [equum subductum)
cognoverit snb homine, idgue in monte aut in regione deserta acciderit,
ducito eum in vicum proximum ibique tradito fidei et custodiendum,
convocato vico ut eum coram iudicibus det. Nisi vicus coram iudicibus
dederit, solvet quod iudieiam adiudicaverit. Y Tom ce uxaHy CBoA CXBaTa
ka0 II03HATa (NO O6HYajuMa) CTBAp, IA CE H He IIOMHlbe, Hero Ce CAMO 38
HABEeXeHH Cxyuaj YTBphyje NOCTYNAK H jeMCTBO.

Axu ma za ce 1349 mncruxo za je m To 10BobHo, 1394 TymaHoBo ce
3aKOHOAABCTBO Bpaha Ha Taj NpezmeT mu yxa3u y B Órwxke. Uran 180
TOBOpH: AmTe KTO YXBATH, TrÝMmeHo HIH KPAXeHO, IHUCM, HIHCHIOM
y3eTo, BCAKH O TOM Aa já CBOX. AmTe KTO Óyje KYOHAI XE byÓ0,
HAH Y 30M5H HAPCTBA MH HAH V HHOj 3eM2H, BHHY AA JÁ 0 TOM
eBoA. A mTe AE He Aa CBOXA, Aa mıaha no 3akony.!) Jlarmmcku On
ce 0B0O, IO HADIeM pa3ymMeBABy, Ka3a10: Si quis reapse comprehenderit
[pecudem] subductam aut vi ademtam, omnis de ea regressum dato. Et
si guis [pecudem) emerit ubivis, in terra mei imperii aut in alia quadam
terra, etiam dato regressum. $i autem regressum dare non potuerit,
lege solvito. © merTome npeamery roBopu jom 193 uxan, B3 NO3HATEX
ynnka PaKoBaukora npenuca. OH Ka3yje u ıuTa ce nrahaXo kao Ka3Ha u

1) 3axonnx Orce. Ayııana. Beorpaı 1898. WHurTepryHguuja oBora TeKCTA Pa3AuKyjc
Ce Y HEKOAHKO 0X oHe y usıamy 01 1898.

62 Crojau HoBakoBuh

MTA Ce UHHHIO V IIPHIHKaMA Te CE CBOA HHje MOTA0 H3BPLIHTH NO $HIHUKOj
nemoryhuoctn. Taj 193 uran rzacu: JÍ cBOX KOBCKH H HRH XOÓHTAK,
HIH KOjH Tore, npaBaa. IIITo ce rýcHu uxH ykKpaze, Tomy Ja Já
CBOXHHKA (HAH) XA NAATH BCAKO CAMO-CeAM0. AKO an peue: >Rynux
Y Toro 3eM»u«, AA onpaBe AYlIeBHHUH OT TA00e; AKO JH Ta He
onpaBe AylUeBHHNH, Aa NAATH C rıo6om!) JÍaTHHCKH ÓHCMO ra MH
Ka38IH © MOTIeXOM HA OHO ITO hemo HmKke OÓjacHHTH, OBAKO: Regressus
gui refert ad eguum aut ad aliam guamcungue pecadem, absolvit. Si
[pecus] ademta aut subducta erit, solvito precium septemplex, nisi potuerit
dare ad guem regreditur accusatus. Si dixerit »Emi in ea terra«, id
homines boni ex consciencia affirmanto, ne muletam solvat. Nisi ita
factum erit, solvit et compensationem et mulctam?).

Tekcr je nocxeasera uxaHa HellTo MYTAH, AH ce AOHeKIE O0jalıısaBa
TPTOBAUKHM YTOBOpoM mehy uapem ÚČTe+anom m Mehy Napem Ypomem m
JTyópopuanuma.

Tako y yroBopy uapa CrTe+ana c AAy6posuanuma ox 1349 (ucTe rozumne
KOje je IIpBa NOXOBAHA 3AKOHHKA JONECEHA) NOPAAH TPTOBHHE CTOUHE, 0 Kojoj
ce ONHHPHO TOBODH, NOMHBC ce H o cBoAy. Texer yroBopa raacnu: Koja
TproBAH KYNH KOWHA HA Tpry H NIATH 38 B UApEHY, Ja peue
UApHHHK JVLIOM jepe jecT TOTra-3H KOHO KYNHI, H3aA BETA IIAATHA
Napuıy, A TATH Aa He 3HA — AA My 38 TO-3H CBOJA HECT; AKO JH
Ta TAKO 3H He ONPABH NAPHHHK, Ja AA CBOX V KOTA jeCT KYNAL.
A KOJH 4yÓ0 TproBan AoBeie Koma KYNHB H3 Tyhe 3eMbe, a
Mo3Hajy ce, AA ce KIHC TO 3H TproBau caM-ApyYrH, jepe ra jecT
kynaa V Tyhoj 3em»u H He 31a TATH H rycapa — Aa He Aaje 38
TO 3H CBOJA; AA AKO CH V31LYÓH CH-IH KOJH Ta II03HABA, V3ETH
KOBA, JA CH TA Y3Me I OHOMY-3M 14 Noxa TProBHY Neny, MTO
Gyne noza1 3a Bera).

Ox oBora ce YToBopa HAUHHHO 3AKOH MIIOTO PANHPEHNHÍK OT OHOTA KOJE
je 1349 zonecen y Ckonsvy na caGopy Cpnekora HaperBa. Jep cy ısera
MYTeEM yToBopa NOTBPDABAJH CBA BAAAONH H DOCNOJAPH KOJH HAcTauıe MOCHXE
Aymana, a mehy Buma mx je 0m10 .kao ITO je ÓocanckH Kpa>) Koju cy
AP>KAIH H 3eMa.ba IUTO HHCY NpuNazane Napcerry CTe+ana Ayıana. Taxo
CY Topike THNCKÉ VroBOpe, 3ABPILETHY Pa3y PA3B0ja V TPTOBAUKO-@KOHOMHHM
pe3ama /|yÓpoBHHKA ca CPIIcKuM 30M+aMa, NOTBPAHIH:! Kpar Bykamımm 38

1) 3akonuk, crp. 144 u 262.
2) Ja npeBOT JATHHCKH 3axbanau cam r Apy Jon. Typomanv.

3) Miklosich, Monumenta serhira. 147. Moro nouoB.beno c napem Ypomem ro-
tepna 1287 Manumanta !£9

>CBoxe Ayııauora JaKOHuKA y Hapoloj necmu. 63

©CBoje 3emze, 5 anpuza 13701); xpar GocaHeku Crevan Teprko, 10 anpraa
13782); zyka zpauku Barma, 24 anpura 1385°); 3eTeku rocnoxap Ďypab,
rronaBrajyhu norTBpheBe Crpaunmupa, bypba a Baxme, 27 janyapa 13851).
Xlorspıy Cresana TepTKa noHaBrarH cy CBA Ó0caHCKH KPABEBH, AOKNe
HX je ÓHIO. |

Ha nocxeTKy, HOBH cpneKH rocnozapu nocze Hemamnha, kHe3 JIa3ap
u Byk bpankopuh, noTBpAHAH cy Takohe rope HaBezeHH yroBOp 0 npozajn
koma. Hbuxopa je noTBpaa Apyrojaunje CTHXH30BAHA, H CTHAH3ANHjA je
H3BpI1eHa Ha ABOpy KHe3a JIa3apa, nonrTo je oHa cTapmja. Y yroBopy oA
9 janyapa 1387, nornucanom y Kpyuesüy, sammcano je: WH axo koju
Äy6posuannn KYNH KOHA, H OHOTa 3H KOlba AKO YXBaTu CpOnH nın
Cacun A peue: YKkpaxen MH je H1H Tyuleu, Aa ce oTkınHe /Ay6pos-
YaHHH KAKO BO CBjeAla OHOMY 3H KOBY, HH T\ce, HH TATÓe, HY
ra je kynun. AkKo Óyxe' Aparo Cp6uny y3eTH CBora KoBa HIH
Cacnny, mTo 6yae 1a1 /([yÓpoBuaHuH 38 OHOra 3H KOHA, TO 3H Aa
MY BpaTe, a KOBA IHUBETa JA be BOb5AH yapxXarTu)). Taj je Heru
TeKCT Y yroBopy c IyÓpoBuanuma 3a cBoje 3eM+e norTnucao u Byk DpaH-
koBHh, y Ipmmrunu 20 janyapa 13876). IIa ce Ta +o0pmy.Ia Tako HeTO,
No TOM, H3 YroBOpa Y YTOBOp NpeHocHIA XZoKXe je Tpajalo AeCIHOTCTBO.
Tako je maza3nmo y yroBopy /lyÓpopuana c jecnorTom CTeeanom, oA
2 zekemópa 1405; v yroBopy c Iprypom = bopbem Bpankopuhem, marepom
um Mapom u Óparom JIa3apom, 01 29 zekemópa 1405; y yroBopy c xecnoTom
bypbex BpaukoBuhem, ox 13 zekemópa 1438, u y yroBopy c Dyphem
BpankoBuhem H CHHOBHMA HeroBHM, 01 17 zekemóÓpa 14457.

To cy cCBeKoxHKe HapexÓe o CBOJY Koje CY HaM ce caryBAXe 03 CTApHHe
y ca6opcKoM H YTOBOPHOM 3aKoHOjaBeTBY. Ilo Tome uuje yuyxo 1TO je
3aKOH - Taj, H onna, y XIV u XV Beky, y3eT y 3akoHe u y yroBope u3
oÓHuaja HAPOAHOT, OCTA0 Y THM OÓHUAjHMA MH NOCHE HANIHX 3AKOHA M APKaBa.
Y o6jammernuma K Jakonuky AIymanoBom (y manamy ox 1898) mu cmo na
cerpaun 254-5 „3 /exoBoxnor IIporokoxa Kapa-hophesa 3a 1812 rozuny
HABEIH jexaH npHMep cBoza H3 pyxe (Okpyra Kparyjesaukor) a Apyrm
m3 IIporokoxa IMIaGaukor Marmerpara u3 Maupe n Illanıya on rozune 1811.
Ymakao Ham je OHAA jeZaH NPDHME) H3 HApOXHe NecMe, Koju OBAe H3HOCHMO.

Ty uapoxHy necmy wrmamnmao je jom 1858 M. 5). Muanhesah vy
cBOjoj KBH3H »Uacopn oxmopa. I«, erp. 37. Ona je cacTaBreHa H3 necme
o KOBy KHe3a Jlasapa (KpajeHome) y Kojy je yHeCeH, C HeEXOBOBHOM Be30M,
Y CpPeAHHH, jezaH OAX0MaAK H3 KocoBeKe enonnje o nepBepu Muxoma O6manha.

1) Monumenta serbica, 179. — 2) Ib., 186. — 3) Ib., 202. — 4: Ib., 203. —
5) Ib., 205—206. — 6) Ib., 208. — 7) Ib., no aausma u rotuuama.

64 Crojau HoBakoBuh >ÜBoxe IymanoBa JaKOHEKA Y HAPOAHO) TICCME.

Mn hemo Taj orzomak (y Kome je 41 cTax) H36anuTu, u oHxa he m3aha
HAPOAHA NecMa, KOjA UHCTO TOBOPH 0 CBOXY. AÍpyTEX IIPoMeHa HHje HHKAKBEX
wumeno. Iecma rzacH:

Ioxuzce ce cxaBuu Kuc3-JIasape,
Ca cBojujeX CTO neXeceT Apyra,
lloauxe ce y A0B y nraumHuy.
Kaı je ÓKo y noby mupoRy
IIporoBapa cxaBuH KHe3 JIazape:
»Xpara Bory, xBa1a jerunome.
»Mo6pax xuTa a zo6pujex TIO.Da«.
Aa“ rosopu BpaukoBuhy Byge:
»He 4yAHM ce JKHTY U NO.BEMA,
>Ho ce yyıum cxaBnom KHe3-.Tasapy
>Ďo oH janre Koma KpajeHora,
»Kpancuora poraTa 3cACHRA<.

Myuuo 6eme craBnom kHe3-JIa3apy,
Ia 1031B.be Bomka Jyrosaha:
»O6pu* 6apjar, bomxo JyroBuhy,
>Oópu* Gapjak Ka Boz MopaBH
>To óujexe Iasapune upkne«.

Ra1 To 3a4y Bomko Jyrosuhy,

On oópHy Kpcrama ÓapjaKa,

Oöpuy ra ka zoru MopaBu

Ao Gujexe Tasapuuc upkBe.

Tyna cy ux J“jeno aouera.ıs,
Aoucera.u upnu Kazybepu.

O1 joópujex Koma ozcjeome,

Ja TOTOBY coepy 3acjeaoue,
Yppx coepe caasuı Knca-.Iasape,
C zecue crpaue crapu Jyr-Dorzane,
A c aujege Bpaurosuhy Byur,
Husa coepy CBA rocnoaa peıon,
Y any cospe Muzom Oóuzuhy,
Ilo1a co®pe CO60M 3AK-T0HH0,
Iloıa co6om, no.12 KaÓanHmom.

Kaa CY ce NOHANUJ BEHA,
Many Ta3ap rAaBOM Ha ueTATA,

llexar Tpxe ca6.»y Hcno1 CKyTa,
Te uaxuece ca6.by uaı Boriana,
Ibcra una cazapın Kues-Aasape:
>0 moj Tacre, crapa Jyr-borzane,
>OTKRYX Te6l POTaTH 3eXCHKOPe
IIporosapa crapu Jyr-borzanc:
>0 moj sere, caasau Kues-Aasape,
>Menu ra je ÚrTpaxEB NoKZOHHOc.
Hexar Haxe ca6.by ua CTpaxuBa,
Ibera nura cıasaı Kues-JIasape:
»Bjepna cıyro, Crpaxımsahy 6ane,
>ÜTKyYA TCÓH PODATH 3CHeHKO?«
IIporosapa Crpaxsumsuhy 6ane:
»Ilape JIa30, cpıicka KpyHo 31ATHa,
>Meuu ra je Muzom NORA2OHB0«.
Hejar naxe caó.by Ha Muxoma.
Hbera nuTa CxaBHH KHe3-JIasape:
>0 moj 3ere, Muzom-Oóuxuhy,
>OrRyA TEÓH POTATH 3CXCHRO?«
Dunu Mu.rom 0x 36M.be Ha HOre,
IIa ce 6auxe uapy NPHMEName,
Á TITpa CC 3XATUHHM ÓY3TOBAHOM
Ká beBojka 3c01cHom ja6yKom,

H osaxo craıe 6ecjcaute:

>Jnam Au, Jlaso, HOhHa KYKABEHO,
»Kaı KÝNHCMO AATHHCKÉ Xapaue,
> |aTHHH Cy .pyTa CHPOTHMA,

> Hemanzome napeBa xapaya,

»Ja HM 1210X MOj0 CHAHO ÓXACO,
»>,la HX 4CKaM TPH TOAHHC XAHa,

(3ŮHH MCHH ROBA NOKIOHHMCG,

»Mu jobocmo Crpaxkıpy Ha KOHAK,
»Ja He 38HAT0X MTA je Y 3eXeRKY,
»lloxzousx ra Crpaxuısuhy Óauy,
>Ja Crpaxuwy, a Crpaxum Borxazy,
»boraau ra je TCÓH NOKXOHHOe.

Be3a ca KOCOBCKOM enonHjom 1181334 CE VY OBOM CyMBHgeBy Mazoma
Oóuzuha or crpane Byka Dpankosaha. Y Tom je y3pok mTo ce Muxom
npema kne3y Jlasapy noHania © HeXOBOBHOM NAXKBOM H ITO MY Y jeXHOM
CTHXY KaKe TAK H >HOhHA KYKABHIO«.

Crojan Hosakosah.

Legenda o Salomonu v slovenski narodni pesmi.

Sledovi Salomonove legende so se našli skoro v vseh evropskih
slovstvih!). Prof. V. Jagic je pokazal tudi, kako so se motivi Salomo-
nove legende vporabili povsem prosto v ruskem narodnem pesništvu?).
Kolikor pa vem, še nihče ni opozoril na to, kako je Salomonova legenda
vplivala tudi na slovensko narodno pesem. Na tem mestu hočem
opozoriti samo na narodno pesem »Mlada Zora«. Žal, da se nam ni
ohranila v povsem narodni obliki; predelal jo je namreč popolnoma
Anton Zakelj-Rodoljub Ledinski (1816—1868), iz Ledin pri Žiréh na
Kranjskem, in jo objavil med drugimi pesmimi v »Krajnski Čbelici«
V. (1848), str. 70—15.

Tu naj sledi besedilo te redakcije po dr. K. Štrekljevi zbirki »Slo-
venske narodne pesmi« I. št. 114, str. 180—182.

Mlada Zora. 10 Ne veš, de imam brata dva,
(Iz idrijskih hribov.) Oba lepa, oba mlada?
Oba risance imata,
Na lov mi pride kraljič mlad De zajce sama streleta.«
Pod mlade Zóre béli grad,
0j béli grad, visoki grad. Ji pravi, reče mlad kraljič:
Gor' v óknu Zóra mi stoji, . 15 »Men’ zajci niso v čisli nič;
5 Takó le pravi, govori: Le mlado Zóro bi rad vjel,
>0 de b' te, lovec, zlodej vzel! Bi rad na béli dom jo vzel.«
Kaj si loviti zajce jel,
Loviti zajce krog gradů? Na to se ZÓra nasmeji,
Poberi ročno se domů! Kraljiču pravi, govori:

1) Glej več o tem: A. N. Veselovskij, Crasanckin ckasania o CoxomoHž u Kuro-
ppack u sanaxHbIA JereHitr o Moporpeš u Mepauuš. S.Petersburg 1872. Veselovskij
je o tem pisal tudi 3KM.».ı. 1886, zv. 245. in Arch. VI. — Fr. Vogt, Die deutschen
Dichtungen von Salomon und Markolf, I. Bd. Salman und Morolf, Halle 1880. —
Za francosko slovstvo: W. Fůrster, >Ciges« von Christian von Troyes, uvod, str.
XV. alsl., za france. in portug. Pauls Beiträge z. d. Spr. u. Lit. VIII. 313. slsl. in
Arch. VI. 397. sl., 553.

2) Glej Archiv f. sl. Phil. I. 112. nasl.

Festschrift für Jagic. B

66 Ivan Grafenauer,

20 »Kako me neki bodeš vjel,
Kako na beli dom me vzel,
Ker nikdar iz gradů ne grém?

"Z gradů ne grém, 'z gradü ne smem,

Drugač ko k svéti maši grem;
25 Pa sami it’ mi ne dadé,
Me vselej dobro varvaje:
Pred menoj mojšker gré devet
Za mano hlapcov gré desét;
Na stranéh grésta brata dva,
30 Obá lepa, oba mladá
Obá risance imata,
De möne Zöro varjeta;
Pavov dvanajst pa nad manó,
Perote svitle zgrinjajo,
36 Mi hladno senco delajo.
Če bi me, kraljič, le rad vjel,
Če bi me, kraljič, le rad vzel,
Sej imam jest neznan korén,
Neznan koren, koren lečén:
40 Ki ga pod jezik položim,
Precej zvečér hudó zbolim,
Zjutraj pa že mertva ležim.
Kadar me v rako ponesó,
V grajsinsko rako pisano:
45 Pa pridi po me, kraljič mlad,
In pelji me v svoj béli grad,
Oj v beli grad, visoki grad.«

Drug' dan po gradu jokajo,
Zdihujejo in tarnajo,

50 Na pare Zóro devajo.
Le grajski nöree se smeji,
Takó-le pravi, govori:
»Mo&no, močno se meni zdi,
De mlada Zora mertva ni.

65 Kaj sta storila brata dva,
Oba lepä, obä mlada?
Se sta stopila zlat kovan,
Ga vlila Zóri v béli dlan.
Al Zóra mertva le lezı,

60 Se ne predrami, ne zbudi.
Jo v rako drugi dan nesó,
V grajsinsko rako pisano.

Po gradu milo jokajo,
Zdihujejo in tarnajo;

65 Le grajski norec se smeji,
Takó le pravi govori:

M41 86 pač vsemr -n
3 .. uf ? 7" >« nes -4

Kraljiču skör ni včakat' moč,
70 Da bi se strila temna noč.
Ko solnce zajde za goré,
K' se zvezde vtrinjajo svitlé,
Hiti mi v rako pisano,
Odpre mi rako preskrbno
75 Pa Zöri vzáme 'z ust korén,
Neznan korén, korén lečén.
In mlada Zora oživi,
Predami se, se prebudi.
V kočijo mi jo posadi,
80 In hitro mem' gradů zderči.

Gor' v gradu norec se smeji,

Takó le pravi, govori:

»Meni se pa vse močno zdi,

De Zöra mem’ gradü derči.«
85 Káj sta storila brata dva,

Oba lepa, obá mladá?

Sla sta se lova veselit,

Sla mlade zajce sta lovit

Pod mlade Zöre béli grad,
90 Oj béli grad, visoki grad.

Na pragu Zóra mi stoji,
Takö le pravi, govori:
»Bog vaju sprimi, lovca dva,
Oba lepá, obá mladá
95 Ji pravi, reče mlaji brat,

Nje mlaji brat, nje ljubši brat:
»Meni se pa vse močno zdi,
Pri nas navade take ni,
De b' si roke prijemali,

100 Pa rokovic ne snemali.<

Po sili vzame raz roké

Ji rokovice, v dlan gledé.

Po dlanu mi spoznä Bestro,

Na konja plane urno z njo.
105 Spodböde konja mladiga,

Oj mladiga, oj bistriga.

Prejaderno zdaj proč leté,

De konjem podkve se iskré.

Zavpije Zöra, zakričí,

110 De krog in krog se mi glasi:
yj dóli, dóli, kraljič mlad,
u) dóli pod visoki grad!
Vevésta ti je vpljénjena,
ın 7ära ti je orahliana'-

Legenda o Salomonu v slovenski narodni pesmi. 67

115 Kraljič opaše sabljico, 125 Po bliskovo mu sabla gré,
V kačjim strupu kaljeno; Utrinja plamen se od njé.
Zaséde kónja berziga Hudo se brata branita,
Oj berziga in iskriga. Junaška meče snčeta.
Za njimi se mi v dir spustí, V sercé ga vböde starji brat,
120 De prah in pések se kadí: 130 Oj starji brat, nemili brat!
»Le stojta, stojta, brata dva, Zavpije Zóra, zakriči,
Ki sta mi Zöro vpljénila'e Raz konja pade, omedli.
Zdaj se pa vname silni boj, To storil je neznan korén,
Oj silni boj, kervavi boj! Neznan korén, korén lečen!

V pesmi je marsikaj nejasnega, a kljubu temu se kažejo v njej
glavni znaki Salomonove legende povsem jasno. Navidezna smrt Zore
8 pomočjo »korena lečenega<, poskus z raztopljenim zlatom, ki se ji
vlije skoz dlan, pokop v grajski »raki« in uvoz, spoznanje po rani na
desni roki, smrt kraljeviča in Zore, vse to so motivi, ki jih pozna tudi
Salomonova legenda. Znaki so tako jasni, da o zvezi te pesmi 8
pripovedkami o Salomonu ni mogoče dvomiti.

In vendar pesem nikakor ni identična z legendo. — Imena Salomo-
novega pesem ne imenuje, Salmo ali Salomo zastopa Zora. In kar je
glavno: Zora ni žena Salomonova, ampak sestra dveh kra-
ljevičev. Narodni pesnik je povzdignil motiv ogoljufanega moža in
goljufive žene na viši, Cistej8i nivó, podobno kakor se je to zgodilo v
italijanski pripovesti o Romeu in Juliji. Pa ravno vsled te premembe
ni več vse tako jasno in prozorno, kakor je bilo pač še v predlogi.
Pred vsem ne vemo, zakaj da brata tako dobro »varjeta« sestro Zoro,
da nikdar sama nikamor ne more. V legendi o Salomonu je to popol-
noma jasno, to je orientalski, oziroma tudi grški harem 1). Ravno tako
nejasno nam je v pesmi sami, zakaj jo brata tako kruto odvedeta z
gradu njenega »kraljiča mladega«, a jasno je to v predlogi. — Namesto
enega samega Salomona ima naša pesem dva brata, kako to, bomo
kmalu izvedeli. Zora-Salma ne umre nasilne smrti kakor v pripovestih o
Salomonu, ampak »raz konja pade, omedli«, umre tedaj vsled srčne
bolesti. To je povsem v smislu tona slovenske narodne pesmi, a je
tudi v zvezi 8 temeljno premembo žene v — sestro.

Druge premembe so v zvezi z baladnim značajem slovenske
narodne pesmi. Naravno je, da stremi ta značaj za tem, da se dejanje,
kolikor mogoče, oprosti obširnosti epske tehnike, ki jo kažejo n. pr.
ruske biline (Veselovskij, 0. c., 238. sl.: Jagic, Arch. I, 103. sl.) in obe

1) Glej Chrestien de Troyes: »Cliges«, ed. Förster, v. 6772 nasl., str. 279. sl.
o*

68 Ivan Grafenauer,

nemški redakciji. Odpade torej posrednik-Carovnik, ki prinese Salo-
monovi ženi čarovniško zelje ali koren; Zora ga že ima — odkod in
kako, tega nam pesem ne pove; odpade tudi poizvedovanje o tem, kdo
je odvedel ženo in kam (v obeh nemških redakcijah in v ruski o Poru,
brata že vesta vse — odkod in kako, nam pesem zopet zamolči. Odpade
pa tudi vse dejanje v gradu Salomonovega nasprotnika. Za namen na-
Sega narodnega pesnika tudi ni bilo treba one device, ki sprejme v
ruski pripovesti o Salomonu in njegovem bratu Kitovrasu (Veselovskij,
o. c., str. 221) in v portugalski o Ramiru (Paul, Beiträge VIII, 313—314)
Salomona (oziroma Ramira) in izporoči tujčev dohod kraljici; to vlogo
sprejme Zora sama. Sploh odpadejo vse le količkaj nepotrebne osebe,
kakor tudi vojno spremstvo Salomonovo. Ostanejo samo glavne
osebe in glavni momenti dejanja.

Opomniti pa se mora Se, da se razvija dejanje od v. 104 nadalje
nekoliko drugače kakor v legendah o Salomonu. V teh namreč ne
odvede Salomon svoje žene précej svojemu sovražniku Kitovrasu ali
Poru, ampak je najprej sam njun jetnik; potem se pa po zvijači oprosti,
da nato kaznuje ženo in njega, ki mu jo je ugrabil. A v naši pesmi
ugrabita brata Zoro précej, ko sta jo spoznala, kraljevič hiti za njima,
jo hoče dobiti nazaj, a pade sam v boju, nakar umre tudi Zora. To
dejanje kaže mnogo podobnosti z drugim delom pripovest o Rasu
(Gualterus Mapes, Nugae Curialium, Distinetio III, Cap. IV). V drugem
delu te povesti namreč res uvede Raso svojo ženo namesto poganskega
viteza, 8 katerim se je dogovorila, da Ž njim ubeži. A žena ga spozna,
sovraZni vitez ga dohiti, nato pride do boja, v katerem Raso zmaga
8 pomočjo svojega sina, ki je bil v bližini skrit. Sledi smrt viteza in
žene (Prim. Felix Liebrecht v »Germania« XXV [XIII str. 37). Ta
skladnost je dokaz temu, da je pripovest o Rasu res vplivala na pripo-
vedke o Salomonu in sicer ne samo v prvem delu na nemški »spiel-
mannsep«, kakor to dokazujeta Fr. Vogt (o. c., str. LXV nasl.) in Vese-
lovskij (0. c., str. 287), ampak tudi v drugem delu, ki misli o njem
Vogt, »da je za nas brez pomena«.

Odkod pa je prišla ta snov v slovensko narodno pesem,
ali z vzhoda ali z zapada? © Razrešitev tega vprašanja nam nudi pesem
sama. Pri »dveh bratih« V naši pesmi moramo nehote misliti na
Salomona in njegovega brata Morolfa, ki mu pomore v nemski
strofiški redakciji in v spruchgedichtu (samo tu ni brat) do žene in
do maščevanja. V ruski pripovesti o Salomonu in Kitovrasu (Vese-
‚ovskij 220 sl.; Arch. I. 107. sl.) je pač Kitovras Salomonov brat, a je
sbenem niegov aovražnik. v namškam gpielmannaann /Salman nnd

Legenda o Salomonu v slovenski narodni pesmi. 69

Morolf) pa je Morolf njegov pomočnik; Marolf (Markolf) v spruch-
gedichtu je tudi Salomonov pomočnik, a brat njegov ni. Vogt (0. c.,
str. LX) misli, da je za rusko pripovedko o Salomonu in Poru, za biline
in za nemško tradicijo treba misliti na bizantinsko recenzijo, ki je dru-
gačna od one, ki je vir za ostale oblike te pripovedke in jo je rekon-
struiral v uvodu svoje izdaje na str. LVIII. V tej recenziji bi bil
Salomonov brat njegov pomocnik in ne sovraZnik, kralj Pharao-Por pa
Salomonov nasprotnik. Bilo bi tedaj mogoče misliti, da smo dobili to
snov z vzhoda. A proti tema govori dejstvo, ki jo povdarja tudi Vogt,
da so se ruske biline in pripovedka o Poru oddaljile od te vsekako
samo posredne podlage v toliko, da so popolnoma opustile Salomono-
vega brata. Nemška tradicija je pa v tem oziru ostala zvesta viru
(Vogt, 0. c., str. LX). To kaže tedaj na zapad. Še bolj pa kaže
na zapad norec. Grajski norec naše pesmi je prevzel vlogo Morolfa
v spielmannsepu in Marolfa v spruchgedichtu. Sicer poskusa z raz-
topljenim zlatom ne izvrši v naši pesmi norec, kakor Morolf ali Marolf
(s svincem), a vendar je on povzročitelj tega poskusa. V ruski redak-
ciji o Salomonu in Poru povzroči podoben poskus David, oče Salomonov
(Veselovskij, str. 233). Iz njega pa bi ne bil mogel postati brat Salo-
monov, še manj pa — norec. V nemških redakcijah pa dvomi Morolf —
kakor naš norec — ali je Salma res že mrtva:

ez ist der kuniginne
der dót mit zouber hie getán. (Salman und Morolf, kit. 129. in 126.)

Morolf vlije Salmi raztopljeno zlato skozi dlan, naš norec pa je vzrok,
da se stori isto Zori. In kar je glavno, tudi vloga dvornega norca je
Morolfu nemške tradicije zelo primerna, saj igra v spielmannsepu kot
spielmann, še bolj pa v spruchgedichtw (v prvem delu) popolnoma
vlogo norčavega človeka (Glej o tem: Vogt, Salman und Morolf, str.
CXXI sl.).

Slovenska pesem o mladi Zori ima tedaj namesto enega Morolfa
dve osebi, »mlajšega brata« in »grajskega norca«. Vzrok te razdelitoe
ni težko najti. Narodnemu pesniku se je zdelo nedostojno, da bi igral
brat plemenitnika vlogo norca, in je zato razdelil lastnosti Morolfove
kot brata in kot norca med dve osebi!). Pri vsem tem bi se mogli
čuditi samo temu, da imenuje pesem mlajšega brata, ki spozna Zoro
po rani na dlani — tedaj Morolfa — Marolfa — Zorinega »ljubsega

1) To je torej ravno nasprotno temu, kar je napravil pesnik »Salmana in Mo-
rolfa«, ki je zvaril osebo burkastega kmeta Marolfa, Salomonovega nasprotnika v
dialogu, in resnega junaka Morolfa, Salomonovega drata, v eno osebnost. Gl. Vogt,
o. c., str. CXXI—CXXII.

(

70 Ivan Grafenauer, Legenda o Salomonu v slovenski narodni pesmi.

brata<. Atudito se nam ne bo zdelo več tako čudno, ako pomislimo,
da je on v naši pesmi Zorin brat in ne — svak.

Izmed nemških redakcij nobena popolnoma ne odgovarja naši
pesmi, akoprav kaže tradicija, iz katere je izšla »Mlada Zora«, z vo
verjetnostjo na zapad, na nemško predlogo. A tudi obe nemški pesmi
sta izšli iz neke skupne tradicije, ki ji pa ni enaka ne ta ne ona
pesem, ki se je pa tudi že v marsičem razločevala od starejše, bizan-
tinske tradicije (Vogt, o. c., str. LXV). In nekako tako tradicijo sredi
med spruchgedichtom in spielmannsepom si moramo misliti tudi za
podlago in vir naše pesmi, samo da je moral biti v tej tradiciji konec
bolj podoben oni epizodi v pripovedki o Rasu, nego je to v skupnem
viru nemških pesmi.

V Kranju, 14. III. 1907. Ivan Grafenauer.

Puškin in der schwedischen Literatur.

[Als mein zu dieser Festschrift beizutragendes Scherflein hatte ich urspriinglich
beabsichtigt, eine bibliographische Úbersicht der russischen Literatur in Schweden
zu geben. Obgleich ich das Material bis zum Jahre 1900 vollstindig gesammelt
habe, muß ich mich doch hier — mit Rücksicht auf den beschränkten Raum —
auf Puskin beschränken und behalte mir vor, die Fortsetzung dieser Studie an
geeignetem Platz weiter zu veröffentlichen. Eine detaillierte Kritik der schwedischen
Puskin-Übersetzungen liegt um so weniger im Bereiche dieser Untersuchungen,
weil ich selbst als einer der fleißigsten schwedischen Übersetzer aus dem Russischen
in dieser Hinsicht gewissermaßen parteiisch bin.]

Als der schwedische Schriftsteller Dr. Arvid Ahnfelt in dem
ersten, 1874 —1875 publizierten Bande seiner »Verldsliteraturens historia«
auch der slavischen Welt einen recht bescheidenen Platz einräumte,
war die oberflächliche Ungenauigkeit dieser Darstellung nur ein
schlagender Beweis dafür, wie wenig man in Schweden von der
slavischen Welt damals wußte. Auf 16 Seiten wurden »Czekien(!),
Serbien, Polen und Rußland« nach den damaligen Autoritäten (Šafařík,
Talvj, Wiszniewski, Jordan, Courriere usw.) ganz unkritisch, oft fehler-
haft abgefertigt. Daß z. B. Karamzin oder Dostoevskij gar nicht er-
wähnt waren, wohl aber ein Podolinskij oder Ušakov (wahrscheinlich
der Belletrist Vasilij Apollonovič U.) oder sogar Helena Hahn (Elena
Gan), gehört zu den komischen Verkehrtheiten, die unvermeidlich sind,
wenn ein Verfasser von dem zu behandelnden Gegenstande keine leise
Ahnung hat. Und was da von Puškin gesagt wird, ist nur eine ver-
kürzte Abschrift von Scherr.

Seitdem sind drei Jahrzehnte verflossen, und obgleich die sprach-
lichen Kenntnisse beiderseits sich in der letzten Zeit bedeutend gebessert
haben, besonders nach der Errichtung einer Professur für Slavistik in
Upsala und durch die Gründung der slavischen Nobel-Bibliothek in
Stockholm, fehlt es uns noch immer an systematischen Darstellungen

12 Alfred Jensen,

der russischen Literaturgeschichte, und wir sind leider heute noch auf
ausländische, nicht immer zuverlässige Gewährsleute angewiesen!). Ob
diese Tatsache lediglich von Mangel einheimischer Literaturkräfte ab-
hängt, soll hier nicht näher untersucht werden. Jedenfalls besitzt die
schwedische Literatur weder eine Übersetzung von dem Slovo o polku
Igorevě?) noch eine so eingehende literaturwissenschaftliche Leistung
wie C. W. Smiths »Russisk Literaturhistorie« (Kobenhavn 1882). Und
erst in der letzteren Zeit ist die russische Volkspoesie*) etwas bertick-
sichtigt worden, teils durch die treffliche Anthologie »Ur Rysslands
sdng« von Rafael Lindquist (Helsingfors 1904), teils durch meine be-
scheidenen diesbezüglichen Studien (Om rysk folkpoesi«, Ny svensk
tidskrift 1884 und >» Sverige i Rysslands historiska folkvisor«, Nordisk
tidskrift 1907).

Das erste Mal, wo Puskin und die russische Dichtkunst überhaupt
den Schweden bekannt wurden, war im J. 1825: damals publizierte
Fredrik August v. Platen in Äbo eine Übersetzung von dem Kar-
kazskij plennik. Der Übersetzer, ehemaliger Beamter der Kommission
für finnländische Staatsgeschäfte in St. Petersburg, geb. 1790, gest. 1868,
gab der romantischen Erzählung den willktirlichen Namen » Minne af
Kaukasien«. In der zweiten Hälfte der 30er Jahre plante er eine neue,
verbesserte Auflage derselben. Sie wurde nicht zu Stande gebracht,
aber die Korrekturbogen blieben in der Universitätsbibliothek in Hel-
singfors aufbewahrt und dann in Finsk tidskrift 1882 abgedruckt,
nicht ohne eine gewisse Retouchierung. Leider fehlt nicht nur das
einleitende posvjasdenie, sondern auch der eptlog (beide sind in
meine handschriftliche Übersetzung des »Kavk. plčnnik« aufgenom-

1) Im J. 1906 erschienen in schwedischer Übersetzung sowohl »Geschichte der
russischen Literatur<« von Georg Polonskij {in der Sammlung Göschen) wie des
Fürsten P. Krapotkin in Amerika gehaltene Vorlesungen über die russische
Literatur, ein sehr interessantes, aber in wissenschaftlicher Hinsicht recht schwaches
Werk. das durch eine unzulängliche Übersetzung noch mehr verschlechtert
wurde.

2, Eine dänische Übersetzung von Dr. Thor Lange, Konsul in Moskva, einem
feinfühlenden Dichter und sehr talentvollen Übersetzer aus dem Russischen: »Kva-
det om Igors Fylke. Oldrussisk Heltedigt fra det 12. Aarhundrede« (Kebenhavn
1888. Dr. Thor Lange verfaßte auch im J. 1894 eine dänisch geschriebene Studie
über den Dichter Aleksdj Tolstoj.

3 Im J. 1840 erschien in Stockholm, nach einer deutschen Ausgabe in Moskva,
eine von anonymer Feder gemachte Auswahl russischer Volksepik: » Först Wladımir
oh hans kümpar. Ryska fornsagor«. Es sind 12 epische Lieder, mit »Bogdai«
anfangend und mit »Först Wladimirs Taffele schließend. ohna virsene=haftliahen
art nnd in ainar aehr willkiirlichen Tharaatzııng,

Puškin in der schwedischen Literatur. 73

nen). Der prachtvolle Epilog ist ja besonders wertvoll und charak-
‚eristisch für Puškin, weil er deutlich zeigt, wie der vermummte Byronist
in der Tat ein patriotisch nationaler, von Tsarismus und Chauvinismus
etwas angesteckter Dichter war, denn Zeilen wie z. B. »Na negodujuščij
Kavkaz podjalsja naš orel dvuglavyj« hätte der echte Byron nie schreiben
können. — Was die Übersetzung von Platen betrifft, ist sie im großen
ganzen recht treu und leicht fließend, wenn auch Notreime unvermeidlich
sind, und nimmt man auf die Zeitzustände gebtihrende Rücksicht, muß
es unbedingt anerkannt werden, daß das Debut F. A. v. Platens ein
sehr gelungenes war.

Daß man in dem schwedischen Finnland einer literarischen An-
näherung zu den Russen nicht ganz abgeneigt war, geht auch aus der
Tatsache hervor, daß der Orientalist Gabriel Geitlin (+ 1871), Ver-
fasser eines russ.-schwedischen Handwörterbuches, schon im J. 1829
eine akademische, lateinisch geschriebene Dissertation »De meritis
litterariis Lomonossovii«, die von guten Kenntnissen zeugt, herausgab.

Als Vorläufer der Puškin-Forschung im eigentlichen Schweden ist
der vielseitige Gelehrte Karl Julius Lenström (+ 1893 als Pfarrer)
zu bezeichnen. In seinem » Handbok i Poesiens historia«, Örebro 1841,
behandelte der damalige Univ.-Dozent in Upsala auch die slavischen
Literaturen, allerdings sehr flüchtig, verworren und unrichtig, z. B. wenn
es behauptet wird: »Die slavische Sprache ähnelt dem Sanskrit« (das
war das Ergebnis der schwedischen Slavistik vom Jahre 1841!). Von
Puskin heißt es hier: »Alex. Puschkin, geb. 1799, von Alexander nach
Odessa wegen Jakobinismus verbannt, von Nikolaus freigelassen, 1837
in einem Duell getötet, ist ein ausgezeichneter Dichter erster Reihe,
voll Kraft und Geist, eine byronische Natur. Man lese: Russlan und
Ludmilla in 6 Ges. im Geiste Ariostos, Den Gefangenen am Kaukasus,
Die Quelle Batschi Saräi in 600 Versen 1824, Den Zigeuner ein
originelles Gedicht, Eugen On:gin, Byrons Don Juan nachgebildet, die
frivole Lebensweise eines jungen Mannes in Petersburg schildernd; das
Drama Boris Gudonov ein meisterhaftes Zeitgemälde und Poltawa über
Mazeppa. Der Kaiser läßt seine Gedichte herausgeben; soeben 1840
wurden sie deutsch in zwei Bänden übersetzt.«

Lenström begnügte sich aber nicht mit diesen allgemeinen An-
deutungen, sondern verfaßte sogar eine akademische Abhandlung 1841:

1) Der Epilog ist in meinen »Ryska skaldeporträtt« (Stockholm 1898, ab-
gedruckt. — Eine von mir ausgeführte Übersetzung der Rusalka ist ebenfalls noch
ungedruckt geblieben.

14 Alfred Jensen,

Alex. Puschkin, Rysslands Byron. Eit skaldeporträtt. Seine spär-
lichen Quellen waren Brockhaus Lex., Rob. Lipperts Puškin-Dichtungen
(Leipzig 1840) und eine kleine dänische Studie tiber Puškin von dem
damaligen Studenten P. L. Moller, der in »Brage og Idun« B. 1, H.1
(1839) seine bescheidenen Digterskildringer publizierte. Unter den
poetischen Werken Puškins erwähnt Moller »RuBlanda (I) und Ludmilla
(»wo der Schauplatz zu dem Hofe Vladimirs, des russischen Königs von
der Tafelrunde, verlegt ist«), Boris Godunof, Den kaukasischen Ge-
fangenen und die Quelle bei Bachtschisarai«, aber von “Evgenij Oněgin
keine Spur! Außer einigen biographischen Notizen und Ausztigen aus
den Erinnerungs-Skizzen aus Rußland des österreichischen Legations-
rates Tietz (persönliche Begegnung mit Puskin auf der Krestovschen
Nevainsel), enthält die dänische Skizze Übersetzungen von den Gedichten
Cernaja ša, Klevetnikam Rossii und Ex ungue leonem.

Lenström gibt ziemlich korrekte Inhaltserklärungen von Kavkazský
plennik, Bachlisarajskij fontan, Cygany, Bratja razboynıki, Poltava,
Graf Nulin und Kamennyj gost. Wenn er aber von Ruslan 1 Lyjudmila
behauptet, eg behandle »die Tafelrunde Vladimirs und die Heldenzeit
des kievschen Rußlands«, läßt diese schwebende Beschreibung kaum
vermuten, daß er den Inhalt des schalkhaften, »romantischen« Märchens
kannte, und wenn er, nach Moller, das unbedeutende Gedicht Cernaja
$al’ erwähnt, aber sgů! (Seele) statt sjal (shaw!) schreibt, weiß man nicht,
ob der Verfasser oder der Setzer diesen komischen Fehler verschuldet.
Indem Lénstróm aber den dem Moller gänzlich unbekannten Evgený
Onegin bespricht, verrät er eine ganz verkehrte, ungerechte und ober-
flächliche Auffassung des russischen Meisterwerkes. Es wird als ein
»humoristisches Konversations-epos« abgefertigt, und als eines der
»wenigen(!), ziemlich interessanten Gemälde« wird der Anfang des
V. Gesanges bezeichnet, wo von den abergläubischen, volkstümlichen
Sitten in Rußland die Rede ist. Übrigens wird es hier auf einen recht
oberflächlichen, einseitig lobenden Artikel über »Russisk kultur og
Bogvasene von R. in Nordisk Ugeskrift (Kobenhavn 1837—38) hin-
gewiesen.

Von metrischen Übersetzungen (nach Lippert) kommen nur einige
Bruchstücke aus dem Boris Godunov und Havkazskij plennik vor, dar-
unter Cerkeskaja pesna (čečenec — tscherkesse wird hier mit Tschesch-
kinen wiedergegeben), ebenso die Tatarskaja pésna im »Bachě. fontan«
und das dialogisierte Reflexionspoem Jazgovor knigoprodavca s poetom.

Ungefähr gleichzeitig mit diesem dilettantischen Versuche wurde
Ja aehwan..-. ... *1ěkin Titaratn- dnreh aine: 1enen Raitrag an nn-

Puškin in der schwedischen Literatur. 75

ländischer Seite bereichert und zwar durch die Übersetzung von der
historischen Novelle Kapttanskaja dočka (Samml. VI der Kabinets-
bibliothek af den nyaste litteraturen, Stockholm 1841). Dieselbe Novelle
aus der Zeit der Pugacevschen Unruhen wurde später zweimal wieder
übersetzt, teils in einer. durch deutsche Zwischenhand hergestellten
Novellensammlung (1885) !), teils in direkter Übersetzung von Fredrigue
Paijkull, geb. Broström, unter dem Titel Hárda tider (als Roman-
beilage zu dem »Familienjournal Svea« 1894).

Der erste Übersetzer der oben erwähnten Novelle war Otto Adolf
Daniel Meurman, Bruder des hervorragenden politischen Schrift-
stellers Agathon M., Beamter der K. Kanzlei für Finnland und Heraus-
geber eines schwedisch-russ. Wörterbuches, gest. 1850. Außerdem tiber-
setzte er in den Jahren 1840—42 in Stockholm die damals beliebten
Romane von Bestužev-Marlinskij: »Ammalat-bek«, »Mulla-Nur« und
noch zwei mit den schwedischen Titeln »Pansarriddaren« und »Roman
och Olga«. Vielleicht ist Meurman auch identisch mit dem anonymen
Übersetzer zwei kurz vorher erschienener Romane aus dem Russischen:
»Dmitrij Samozvanec« von Bulgarin (1838) und »Ledjanoj dom« (»Käjsar-
innan Annas gunstlingar«) von Lažečnikov (1840). Der literarisch un-
bedeutende und politisch verdächtigte Bulgarin war überhaupt der erste
russische Erzähler, der in Schweden bekannt wurde, denn sein Roman
»Ivan Vyžigin« wurde schon 1830 durch deutsche Vermittlung nach
Schweden importiert.

Dann folgten zwei Jahrzehnte, wo man sich in Schweden um
russische Literatur gar nicht kümmerte, und weder der Krimkrieg noch
die Aufhebung der Leibeigenschaft vermochte die Schweden aus ihrer
apathischen Unwissenheit von russischen Zuständen aufzurütteln. Im
J. 1866 erschien allerdings in »Ny Illustrerad Tidning< Puskins Piko-
vaja dama, es war aber nur eine Übersetzung der von Mérimée, und
als dieselbe Wochenschrift im J. 1880 eine kurze Biographie über den
»neuentdeckten« Dichter brachte, wurde er als Graf A. S. Mussin-
Puschkin vorgestellt!

Eine rühmliche Ausnahme von der damaligen Sterilität auf dem
slavischen Literaturgebiete bilden die puskinschen Gedichte, die unter
dem Titel »Sänger af Puschkin< von Dr. V. E. Óman in Örebro 1871

1) Noveller af Alex. Puschkin. Öfvers. af —A—H— [= Adele Willman, geb.
Hermelin], Upsala 1885. Außer der Kapitanskaja docka enthält diese Sammlung
Pikovaja dama und Porésti pokojnego Ivana Petroviča Belkina mit Ausnahme der
Erzählung Grobováčik. — Metel’ (»Snöstormen«) wurde später direkt aus dem Russi-
schen von Paul Gustafsson (Helsingfors 1889) übersetzt.

76 Alfred Jensen,

herausgegeben wurden. Es sind 34 lyrische Gedichte in guter Aus—
wahl nebst 7 Seiten biographischen und ästhetischen Inhalts. Der-
Übersetzer (+ 1904), auch als Vermittler von Milton, Kraszewski und
Petöfi bekannt, hat in dieser kleinen, wenig beachteten Sammlung eine
schöne Probe seiner nachbildenden Dichterfähigkeit gegeben, und einige
dieser Poeme, z. B. die Lieder >Čťo v imeni tebé moem?<, > Ne poj,
krasavica, pri mně«, » Poslante v Sibir'< oder das wunderschöne Gedicht
an Anna Petrovna Kern (»Ja pomnju čudnoe mgnovenie«) sind Perlen
von poetischer Úbersetzungskunst.

Die nächsten Puskin-Imitationen gingen wieder von Finnland aus,
wo Carl Gustaf Mortimer v. Kramer (geb. 1817, gest. 1898), ehem.
Oberst, Gouverneur in Kuopio und Senator, im J. 1883 in Kuopio eine
metrische Übersetzung des Bachdisarajskij fontan unter der Signatur K
veröffentlichte. Sie ist recht treu und der Vers fließt leicht. Seine
kleine Puskin-Anthologie » Ndgra dikter af Puschkin« (Helsingfors 18%)
ist dagegen ein recht verfehltes Unternehmen. Sie enthält: » Cygany«;
3 von den pésní zapadnych slavjan (Bonapart i černogorcy, Pochoron-
naja pěsnja Iakinfa Maglanoviča, Vurdalak und Solovej); weiter 3 »morgen-
ländische Lieder«: Prorok, Angel und Tri kljula; dann 5 »Balladen«:
Rusalka, Budrys i ego synovja, Utoplennik, Besy und Cernaja šař und
schließlich 21 gemischte Gedichte, recht willkürlich ausgewählt und
schlecht ausgeführt. Rhythmische Fehler und falsche Reime kommen
unverzeihlich oft vor und trüben den ohnehin sehr schwachen poetischen
Eindruck. Die Sonette » Madona« in dieser schwedischen Tracht ist
ein abschreckendes Beispiel dafür, wie ein großer Dichter von dem
gutgemeinten Dilettantismus entstellt werden kann. Einige gute Aus-
nahmen kommen doch vor. Als vergleichende Beispiele mit der
Sammlung von Öman führe ich hier die beiden Übersetzungen vom
Monastyr' na Kuzbeke an:

V.E. Oman:

Högt öfver fjällarne de sju

Kasbek, ett riks-tält ständar du,
der evigt ljus omkring dig biifvar.
Ditt kloster bortom molnen sväfvar,
likt arken i det rena blá,

si högt att dit knapt blicken sträfvar.

Du fjärran strand, hur ljuf att ná!
Dit upp, frän dälder och frän dimma,
jag ville ställa glad min flykt

och undangömd, der skyar glimma,

F Harrana närhat "afra trugot!

C.G.M. v. Kremer:

Kasběk! högt upp i bergens krets
omkring din furstligt krönta spets
en evigt klar solsträle hoppar.
Ditt kloster sig i molnen doppar,
likt en mot himlen lyftad ark,
knappt synlig öfver fjellens toppar.

Aflägsna, höga himlapark!
Til dig frán klyftans läga ställen
att lyftad bli, jag vore nöjd —

nöjd att i molnomhöljda cellar
Hatt af (nds ga " hli Sia

Puškin in der schwedischen Literatur. 77

Ein Ehrenplatz in der schwedischen Puškin-Literatur gebührt
G. A minoff, mit dem im J. 1899 verstorbenen Gouverneur von Kuopio
Freiherr Johan Fredrik Gustaf Aminoff identisch. Im J. 1887 erschien
in Borgä-Helsingfors seine Sammlung »Ayska skalder«, die, außer Ge-
dichten von Lermontov und Nekrasov, eine kleine Puskin- Anthologie
nebst einer biographischen, auf Polevojs russischer Literaturgeschichte
basierten Einleitung enthält. Das Buch bringt vor allem eine vorztigliche
Übersetzung von dem Mednyy vsadnik, dann aber einige kleinere Ge-
dichte: >» Ja pamjatník vozdvig« ..., Desjataja zapověď, Talısman und
die Elegie: »Prosti®? i mně revnivyja mečty«. Und im folgenden Jahre
veröffentlichte Finsk Tidskrift seine Übersetzung von Poltava, ebenfalls
einen Gewinn für die Literatur.

Im J. 1889 kam die Reihe an Eogent; Onégin und Bachötisarajskız
fontan (der letztere in Svensk Kalender), beide in meiner Übersetzung.
Leider muß ich darauf verzichten, eine Kritik auf den schwedischen
Oněgin zu üben, wie gerne ich es selbst möchte. So viel darf ich doch
hier sagen, daß ich mit der poetischen Treue nicht ganz unzufrieden
bin, daß ich aber bei einer event. neuen Auflage die literaturgeschicht-
liche Bedeutung des großartigen Gedichtes vielleicht könnte besser zu
ihrem Recht kommen lassen. Ein Irrtum meinerseits mag auch hier
nicht verschwiegen werden. Wo es im I. Gesang (Str. XXXV) von
dem Bäcker »akkuratnyj n&mec« heißt, daß er »ne raz už otvorjal svoj
vasisdas«, hatte ich damals die Bedeutung des sonderbaren vasisdas
nicht gekannt, und deshalb in meiner Verlegenheit geglaubt, der deutsche
Bäcker in St. Petersburg hätte die stehende Frage: »Was ist das?«,
weil er der russischen Sprache nicht mächtig wäre!! Jedenfalls dürfte
der ptinktliche Bäcker das Russische besser beherrscht haben als ich
damals....

Vorzügliche Beiträge zu unserer poetischen Puskin-Literatur leistete
der schon erwähnte Rafael Lindquist, Amanuensis an der russischen
Bibliothek in Helsingfors. Seine umfangreiche, sehr wertvolle Anthologie
Ur Rysslands säng (1904) enthält 18 Gedichtproben von Puškin,
darunter Tatjanas bertihmten Brief an Oněgin (im III. Gesang) und die
Cerkeskaja pesna des »Kavk. plönnik«. Die Wiedergabe des mächtigen
Kleveinikam Rossi ist ein glänzender Beweis für die meisterhafte
Virtuositát, die er auf diesem Gebiete besitzt. Außerdem hat er in
dem finnländischen »Ateneum« (1900) Roslavlev in schwedischer Über-
setzung mitgeteilt.

Schließlich sind einige jüngere Kräfte zu erwähnen, die sich zu-
fällig mit Puškins Lyrik beschäftigt haben: Ty t vy wurde von dem

18 Alfred Jensen,

Journalisten Hakon Wigert-Lundström in der Zeitschrift »Ord och
Bild« 1897 übersetzt; der als Dichter bekannte Konsul Graf Birger
Mörner übersetzte Prorok in der Wochenschrift »Idun« 1901, und —
last but not least — der junge, feinfühlende Dichter Sigurd Agrell
(geb. 1881, Phil. Cand. in Upsala), ein hervorragender Kenner der
slavischen Sprachen, besonders der russischen, hat sich als Puškin-
Übersetzer dokumentiert, indem er die kleinen lyrischen Gedichte
wiedergab: »Ja vas ljubil; ljubov' ešče byť možet V dušé moej ugasla
ne sovsem« und »Brosu li ja vdol’ ulic šumnych« (in der Zeitschrift
»Varia< 1905).

Was das literaturgeschichtliche Puskin-Studium in Schweden betrifft,
kann es selbstverständlich bis jetzt keinen originalen Wert beanspruchen.
Der fleißige und literarisch interessierte, aber wissenschaftlich gänzlich
ungeschulte Gardescapitain und Gutsbesitzer von Imatra, Georg Fraser,
schrieb allerdings schon im J. 1880 in Finsk Tidskrift einen kleineren
Artikel zum » Puschkin-Jubtleum«, derselbe ist aber nur ein Auszug aus
russischen Schriften, besonders Belorussovs Studie in den Filologiteskija
Zapiski vom J. 1880, ebenso wie Frasers in Finsk Tidskrift 1883 er-
schienene Studie »Sjyoukorskis minne« aus A. Galachovs russischer
Literaturgeschichte abgeschrieben ist. Und wenn Fraser in der Vor-
rede zu seinem literaturgeschichtlichen Handbuch »Vitterheten under
nittonde seklets reformtid i Ryssland« [Helsingfors 1888], die russische
Belletristik der 50er bis 80er Jahre behandelnd, zu behaupten wagt,
daß »Frug ein Byron en miniature sei und daB Nadson (man bedenke:
der sanfte, kränkliche und als Dichter Uberschátzte Nadson!) ein neuer
Lermontov«, dann muß man gegen die literarische Urteilsfähigkeit
Frasers mißtrauisch werden.

Einen übersichtlichen Artikel über Puschkin verfaßte Prof. J. A.
Lundell für Nordisk Familjebok (B. XIII, 1889), und der Professor
der russischen Sprache und Literatur an der Universitát zu Helsingfors,
Dr. Josef Mandelstam, der hervorragende Gogol’-Forscher, hat auch
in der schwedischen Sprache die puškinsche Epoche behandelt, teils in
einer Studie über Bělinský (»Ateneum« 1898) und in einem Essay:
»Die Auffassung der russischen Dichter von der Macht des freien
IWortes«!) (»Ateneum« 1899). Das umfangreichste und in Details aus-
führlichste, was über Puskin schwedisch geschrieben worden ist, sind
vohl meine, auf neueren russischen Quellen begründeten Studien: teils
in »Zysku skaldeporträtt« (Stockholm 1898), die ganze Epoche von

‘»Da yysla ekalda aaa unyfeHnina om det fria ordste makt-

Puškin in der schwedischen Literatur. 79

Zukovskij bis incl. Gogol’ in zerstreuten Zügen behandelnd, nebst
kleineren Gedichtproben aus Puskin, teils in einigen Zeitschriftabhand-
lungen: Dekadristerna t ryska vitterheten (Svensk Tidskrift 1893) und
Alex. Pusjkkin, ett sekularminne (Finsk Tidskrift 1899). Die Be-
ziehungen zwischen Puškin und Mickiewicz mit literarischen Ver-
gleichen zwischen dem polnischen »Pomnik Piotra Wielkiego« und
dem russischen »Mědnyj vsadnik« wurden von mir in einem für Finsk
Tidskrift 1892 bestimmten Artikel Er polsk skald i Ryssland ein-
gehend erörtert. Aber — die damalige russische Zensur in Helsingfors
konfiszierte die ganze Auflage des betreffenden Zeitschriftsheftes, so daß
nur zwei Exemplare des Druckes dieser Sindflut entrückt werden
konnten. Der hauptsächliche Inhalt dieser »gefährlichen« Literatur-
studie wurde doch im J. 1906 unter dem Titel Tsardömets apoteos
(im Kalender »Nornan«) der Öffentlichkeit bekannt.

* *
*

Als Resultat dieser übersichtlichen Darstellung ergibt sich die für
uns Schweden nicht beschämende Tatsache, daß wir, nach Kräften,
recht viel dazu beigetragen haben, Puskin in die s. g. Weltliteratur
einzuführen — die dänisch-norwegische Literatur hat, so viel ich habe
erforschen können, von Puškin nur drei Übersetzungen und zwar
sämtliche von der Kapttanskaja dočka, nebst einer kleinen Sammlung
anderer Novellen.

Wenn früher die Wahl des zu tübersetzenden Stoffes etwas will-
kürlich war und die Ausführung nicht immer philologisch befriedigend,
darf es wohl aber gesagt werden, daß die Verhältnisse sich in der
letzteren Zeit bedeutend gebessert haben. Nur in der Transskription der
russischen Namen herrscht leider noch immer ein chaotischer Zustand
vor, der teils von der alten Abhängigkeit von deutschen, französischen
und englischen Zwischenhänden, teils von der totalen Unbekanntschaft
mit den übrigen slavischen Sprachen und ihrer Orthographie herrührt.
So z. B. scheint die französisch-englische Bezeichnung Leo Tolstoy (statt
des richtigen, schwedisch zu bezeichnenden Tolstoj) ganz unmöglich
auszurotten. Und wenn Fraser in seiner russischen Literaturgeschichte
solche Formen wie Gläbb oder Ästrowskij braucht, kann das einen
slavischen Bibliographen in Verzweiflung bringen.

Als ein Bahnbrecher der wissenschaftlich geschulten Übersetzungs-
kunst in Bezug auf das Russische muß schließlich der hervorragende
Orientalist, Professor Herman Napoleon Almkvist (+ 1904) rühmlich
genannt werden, der im J. 1872 mit der Übersetzung von »Susanna

80 Alfred Jensen, Puškin in der schwedischen Literatur.

Ivanovna« die glänzende Übersetzungsreihe von Turgenevs Romanen er-
öffnete. Ihm folgten jüngere Kräfte (die Offiziere K. E. Peterson,
P. Tersmeden und E. Nordenström, Herr R. Lindquist in Finn-
land und die Damen Walborg Hedberg und E(llen) We(st)er). Was
von ihnen geleistet worden ist, gehört aber zu einer Fortsetzung dieser
russisch-schwedischen Bibliographie.

Mögen diese Zeilen dem Jubilar, dem Herausgeber von > A. S. Puskın
ve’ južnoslavjanskích literaturach«, einen warmen Gruß von dem ger-
manischen Norden und von einem seiner bescheidensten Schüler und

dankbarsten Verehrer bringen!
Alfred Jensen.

DĚTÉXKH NO KOMNHIANHATA HA OTTABAHHA XPHCOBYIT
na HBana Rarumana L, TaxeHb Ha JorpaĎcKHA Má-
HacTHps (1192 T.).

I.

Br1rapckaTa KHHIKHHHA Ole HÉMA KPATHUHO M3XAHHe HA IIO3HATATE AO
cera BP HAYKATA CTApPH ÓTATADCKH XPHCOBYAH, HHTO ITBKB HMA TAKBBO 38
TĚXE BB UYKAHTĚ AHTEPATYPH, KATO H3KAIOUHMÉ HEAABHAIIHOTO XYÓABO
H3xaHHe OTB r. I. A. MıpnuuckiH na XpHcoByza oT Mrana Acšna II
(oxozo 1218 r.)!). Haneruna, r. npo®. JI. MuxeTuus oÓžma za mázaze
»eAHO CNCHHAAHO H3XAHHE HA ÓBITApCKATĚ TpAMOTH<2), ara AO cera ToBa He
e H3TBAHHIS. IIpěxH verupu roruna r. C. C. BoÓueBm nptusaare cz rpa-
JKAAHCKA TPAHCKPHONHA IO3HATHTĚ ÓBATAPCKH XPHCOBYAH BE KHHTATA CH >ÚTa-
PO6EATApCKH IIPABHH NAMOTAHOH«“) mo H3XaHHATA Ha I. A. Mıpancrin?),
H. H. Cpesnescxi#®), B. AnpuxoBse), II. H. INa+apuks?) u I. Muze-

1) Tpamora napa IoauHa Actus II. Be »Hastcris Pycckaro Apxeoxoruueckaro
HucruryTa« »5 KoucrauruHonoxš. Tome VII, zpin. I. Cosun 1901 r., 25.—39. crp.

2) »bu6zuorera«. Ilpuzoxenze ua »Ilppkopene Bicrsurz«, IV.—VÍ. gu., 1902 r.,
crp. 118. — (p. »>C6opuakt 38 Hap. YM., HayKa U KHHXKHRHA<, ku. XVI—XVII.
498 crp.

3) Cosaa, 1903 r. 147.—170. crp.

4) Op. cit.

5) Osšašnia u 83MĚTERH O MAXOH3BĚCTHLIX H HCH3BĚCTHLIX NAMATHUKAXK. IIpuxo-
zenie kb XXXIV romy »3anucorp Munep. Akazemiu Haykz«, No.4. CII6. 1879 r., a
nmeHno: 1) XpucoByxs Ha KoHcrauruna Tuxa, xaxeup ua BupnucRHA MAHACTHPE >ÜR,
© Teopru«, 14.—22. crp.; 2) 3orpasckua XpucoByAs, Jazour 0T$ Msaua Arercanıpa ua
3orpasckun MaHacTHpP (1342 r.) 24.—28. crp.; 3) OpĚxoBCKHA XPHCOBYAB, AalcHb
or» Hpana A xegcaHapa na MaHacTHpa >CB. Hukoxac (1348 r.), 31.—34. crp.

6) BoxrapckiA rpaMoT:I, COÓPAHHbIT, NĚPCBOTCHHLIA HA PYCCKÍŘ ABbIKb H OÓDACHCH-
usısı. Onecca, 1845 r., 31.—35. crp.: XpucoByxs oT5 Hpana Kaxumana I., aanenp ua
3orpascksa MaHacrapp (1192 r.).

7) Památky dřevního písemnictví Jihoslovanův. V Praze, 1851 r., 2 usa. 0T5
1873 r., 108.—109. crp.: Buromku xpucoBy1%, Aaacup 0TT HB. Iumwmana Ha Mauacrupa
»Cp. BoropoxHua« (6035 Aara).

Festschrift für Jagié. 6

82 A. II. Úromx0B%,

THY59), axa CE TOBA H3xaHHe r. DoÓueBT He © HCKAKE AA HH Aal TO
BE3IDOH3BOXAAHE HA OpPHTHHAAHHA HM’ IIPABOIIHCH, HA IIAXOOTPACHUŘNTĚ MA
AHHTBHHHCTHUHH OCOÓHOCTH, A CAMO AA CIIA3H CTATPXAHHOTO HA TEKCTO—
BeTĚ“), A 3HAHHO e, NĚHOHS e OAHHT NAMOTHHKÉ, HAH WACTb OTS HeTO,
34 KAKBATO H IĚXb AA Ce NOAÓHDA, AKO MY Ce 3A!l83BA HAITBIHO BE3IDOH3BE-
JKAAHETO A0 TOAKOBA, AO KOAKOTO © TOBA BB3MOXHO. TEA MOTO, TAKEBO EAHO
HIAAHHO JIH HAH-MAXKO IE IIOA3YBA HAYKATA; HANDOTHBE TO © H BPŘAHO,
3AMOTO, AKO H3CAŽABATEOXBTB, BE KOATO H AA © OÓXACTb, OÚYCIOBABA YMY-
BAHETO CH NO TEXE, CHDYpHO Ne H3NAAHe BE TpyOn norpěmku. Kpaňno
BpĚMe © Beye >apxeorpa?cKaTa KOMHCHA« Npu MunHcrTeperBOTO 3a Hapoxunas
IpocešTa BP Co+uA BE Haií-ÓXH3KATA KHHTA HA H3AAHHATA A, > DEATApCKH
ÜTapuHnu«, AA BHAHME KPHTHUHO H3AAHHe HA ÓLATAPCKHTĚ XPHCOBYAH.

OTE KaKB Ce NOABEXA HOBH H3AAHHA HA TPH ÓBATApcKH XDHCOBYAH, 8
HMEHHO: Ha XpHcoByAa oT5 Me. Acbua II ore r. HibuHckiň!0), na He.
AxekcaHapa (1348 r.) ots r. K. JBmnuapoBe ll) u Ha xpHcoByza oTz Hz.
INuwmmana (1378 r. 21. cen. 7.) oT5 r. npoe. Mnıetuys!2), r. BoÓaeBT 35
Tpu CTATHHÍŠ) HITBKNA, KAKBO TOAEMO 3HAUCHHE HMATE TĚ 3a ApXe0X0THATA,
$HXOXOTHATA, HCTOPHATA, NDABHHTĚ HAYKH H IIP., H CANlCBDĚMOHHO H3NOI-
3yBa HEKOAKO IOPHAHYECKH TEpMHOH OTP TĚXB 38 CTAPO6LATAPCKOTO ATP-
JKABHO IIPABO, KATO UEpnK CBĚAÍHHA OTB BCHYHH CINOMOHATH NO-DOpĚ 045
AHHHA XpucoByAH. EHO oGaue He TpÓa Aa ce H3TyCKA OTB NPŠAE OUH, &
HMeHHOo: T. boÓueBS, KATO 60PaBH C5 ÖTBATAPCKHTE XPHCOBYAH, HAMĚDHIS ©
Ja J0Ópě AA H3Óp0H, KOXKO CA AOCETA OTE NOJHATATĚ HCTHHCKH, Ó€35 AR
CNOMOHBA 3a HĚKOH NOJIOXKHH, KOTO HANp., 34 XpncoByXA OT5 Jess Čuxo-
COHB, AAXCHT HA JOTPADCKHA MAHACTHDBÍÍ), A CAMO OTXBBDAA MHĚHHETO HA
r. npo®. K. IIpeueK, KOHTO TA H3ÓpoaBa HA 7 — (635 XPHCOBYAR 07%
Ms. kaxumana u oTE Hs. Illnumana, aarenp ua BATOMKHA MAHACTEPS, —
H NPHUHCHA KBMÉ OCTAHAJHTĚ XDHCOBYAH (BR. nö-101y) ABĚ macna: 1) 0T%

8) Op. cit. 117.—123. crp.: xpucopyx5 Ha uapp Ha. INummauz, xaxeHs ua Put-
CKHA MAHACTUP? (1378 r., 21. cenr.).
9; Op. cit. 147 crp.

10) Op. cit.

11) Dpamora ua uaps JBaut A xcRcanxbps (1348 r.), CHeTA OT TOKCTA, HAŘACHT B%
XHAcHAApCKHA MOHACTUDB OTp B. hnn4085. Cucat o0T5 TeKcTa R. 3BrHyapoBs. JIuro-
rpasua ua Ayka X. IlaBxoBE u One, Coeua.

12) Op. cit.

13) a) Tpu uoBouszazcnu Órrapcku xpucoByxu, BP >»IIcp. Coucaune« ua Baur.
KH. ApyzxkecrBO BB Cosus, LXIII (63) ru., 450—458; 6) xpucoByXH, BB >UTapoG1arapckX
"9ABHH TTIAMETHHUK«, KU. I. Coeua 1903 r., 57.— 63. crp.; m B) JunaucHze na crapo61zrap-
„NHTĚ XPUCOBYAH 38 MCTOPHKO TNaDHaTA uavka, Cosus, 1906 r. 11. crp.. orn. ars »FOpaa.
Ipkraaat -, IV ku., 198 ;

4 . hh 9 ır Mi a or Kur

BEsERKU 10 KOMUHNANHATA HA OTÁABAHHA XpacoByXT HA pana Kazumana I. 83

AkoBa BxaxHcxoBs Ao apxeonmckona Kupura KuepekH u 2) oTs Hp. Ackna II.
Ay6posnnukun AoroBops 15), KATO Ka3Ba 38 NOCIŠAHAETĚ: »IlucmoTo HŠMA HHTO
+OpMATA, HHTO CAMECTBOTO, CHABPIKAHHOTO HA XPHCOBYIXBe 16). Camo 0T-
XBBPIA H UHCXOTO HME 9, cnopeap H. Acrpe608%17). Cnopexe Hero, 103-
HATH, HCTHHCKH XpHCOBYAH uMa 7; TĚ ca: 1) AyOposnaukuare oT% Me.
Ackua II, 2) Bupnaekuats oTE Koncrantuna Tuxa, 3) Opbxosckuate OT%
- Hs. Axekcanxpa, 4) 3orpaveruatre (kommananaa) oT5 Ms. Karumana, 5) 30-
rpadckHATP OTS MB. Axekcanxpa, 6) BaToukuate OTE Hs. Ilummana u
7) PmrckHATE — OTÉ camua 13).

Mass KBMT XPHCOBYJHTĚ TpĚÓa Aa ÓPOHME H ABĚTĚ NHCMA, 38 KOHTO
TOBOpH r. npo+. Mpeuers, mucıa, r. DoÓgeBE e cnpaBejIHBE, KATO TH He
Ópou MeXXy TEXT, 3AI0TO XPHCOBYAHTE CA H3AABAHH IIO BOXATA HA CAMHTE
TocHOAapA H Ch onptabıaıu HEKOH HMOTHH HAH APYTH NDpABOOTHOLICHHA,
AApABAHH CA H3BETHH NPaBA H NPHBHXOTHH HA HIBĚCTHH IOPHAHUYECKH KOXEK-
THBHH HAH UACTHH AHYHOCTH, KOTATO NHCMATA HMATÉ APYTL XapakTeptr.
CamecrBena rpěmka ua r. BoÓgeBa e, ue MeXTy HCTHHCKHTĚ XpPHCOBYIH
ÓpoHu H eXHH5 NpěnpaBeHÉ XpHCOBYAT. ToBa e XpHcoBy1BT5 OT Moana
Kaıumana I, xaxen= na Borpaserun mManacTups (1192 r.).

II.

IMIšurexoxensTE Bacmxuň I'p. BapcKH, KOHTO cnoxoxurs Cp.-Dopa Br
1744 rox., BE CBOA NÁATONHCE, KATO TOBOPH 34 3OTPA»CKHA MAHACTHDE, ETO
KAKBO NHIMe ÓYKBAIHO 38 XpHcoByXa 0T5 Ms. Karumana: »Xpncosyar Bo-
Tapckiä, Ha neprameHTŠ, AaHz Tora 6700 (1192), cr noxnHcaHiems vepBxeH-
HbBIMB CHNOBEIME: Lo. KaxumaHne Bo Xpucrš Bo3š Běpuzrů Dapp u
Camoxepxens Bc&m% Borrapams u I’peramt, Acžus. Wmšane xe
H INe4ATb BHCANIH NO3IAMEHHY, CE NOXNHCAHICMÉ CHNeBBIME: Io. AceH%
Hap» Boxrapoms u Ipekoms«19). Br 1845 roy. B. Anpnxops Haneyara
TOA XpHCOBYAE B5 »Boxrapekia rpoMoTEI« 20) CE KOMOHTAPHH H NIPĚBOAE Ha
PYCKH e3HKT, 635 AA ce AODOBĚXE, Ye Toi e NpěnpaBeHT, KAKTO CIIPA-

15) C. C. Bo6ue»%, Tpu HOBOHSNAKOHH NO3HATH ÓBATApCKH XpucoBYAH. »IIep. cn.<
LXIII gu. 451—352 crp.; Cp. 0T5 comua >CrapoÓrarapcRH npaBuuH nameTuuuue, [u
62—63 crp.

16) Hcropia 6oxraps, Oxeckoro uaxaume, 485 crp.

17) JKMHIp. sa 1902 r. m. wuni.

18) C. C. Bo6uen%, op.cit. »>IMep. cauc.e LXII ku. 452 crp., u BE ApyrurTĚ my
ABĚ CTATEH.

19) Iyremecrsie K5 CBATPIMÉ MĚCTAMY BE Ezponš, Aziu u A9puRÉ Haxot1MHcA,
npexnpiaroe 85 1723, u oKOHUAHHOC BZ 1747 roXy, HM% CaMuM% nucannoc. CIló. 1819 r.,
6 max. II. aacrs, 265 crp.

20) 61—46 crp.

84 A, II. Grouzoes,

BEAXHBO H3TEKHA HEHCTHHHOCTBTA HA APYI’B XpHCOBYXÉ — XpHCOBYIA
ors JIeBa Drıocoes?!), Apxumanapats, nocak enackons, IMopoupišá
Venenekiit BB Yka3aTeıa Ha HAMĚPBAMATĚ Ce AKTOBE BT CBETOTOpCKETB
MAHACTHPH OTHACA HANTHA XPHCOBYIL KEMb CMHHTEABHTE2. Apxanae—
Apatr JeonnA% npš35 Bpěme Ha oÓHKOXKATA CH no CB.-I'opa B5 Jorpaes 1©
HAMŠĚPHXE TOA XpHCOBYAE MeKıy ApyraTĚ?). BĚpOATHO, TODOBA TOŇ e ur
H3paTeHB CE IIPDĚBOXT HA PYCKH E3HKL HA PYCKHA NOCXAHHKB BB IlapHrparE>,
A. II. O3epoBE, FAKTO CTABA ABHO OTB UEDHOBKHTĚ HA CEIPOBOAHTEIEOTO
IIHCMO H HA NPĚBOXA, HAMĚPBAUM Ce BE APXHBATA HA SOTPAPCKHA MAHACTEPB,
KOHTO pa3rxezaXT, H OTB KOHTO CH CHEX% NDĚNHCH NPĚ3JE BPĚMeE HA MEHA-

XODOAINHHATA CH HAyYYHA EKCKYPCHA.

ETo B5 npěNHCE CTNPOBOAHTEIHOTO ITHCMO:

Ero BrrcokonpeBocxozuTeapeTBY DocnoxuHy PoccigHcko-Hune-
pATOpcKoMy NOBĚpeHHOMY BE AŽIAXÉ NpH OTTOMAHCKOK NOpTĚ —
Azekcanapy Ilerposauy Osepogy

Asono-3orpareroii CxoBeno- Borrapckoň OGmexnTexbnoň Oór-
Tein Hrymena nu Bcero DpaTeTBa.

Iokopušituee npomenie,

OTT ApeBIHXT BpemMeNt, Koraa Óxarouecrie BB I'peueckoms u Boarap-
CKOMB APCTBAXB Boscinto, DoroBĚnuaxbupre Ilapu HXE, HauarH YeTpoATs
BO CsaToii AeoHckoH Lopř CDAMCHHBIA XIABPBI H MOHACTBIDH, OÓE3NEUHBAM
ÓxarococTOAHIC OJBIXP, CBOHMH MEADLIMH TIPHHOLIEHIAMH, — TOTAA H HAN
Borpaeckiň CnxoBeno-Doxrapekii MONACTEIpb coopyZeHHmů BE 898 rozy*),
TpeMA ıapckaro poAa ÓpaTIAMH, HeMeHŠe IPDYrHXB ÓBIXE OÓXADOAŠTEXPCTBO
BAHB AApOBAHICMB pA3IHUHLIXE MĚCTE H YToAH OTE ONDHCHONAMATHATO
Boxrapekaro uapa loanua Kaxumana Accenn, KAKÉ 3HAuHTAA BB Ero, 18%
not Mostactzipio Ilapckoií rpaMOTĚ; HO Bce TO CB NAXOHiÍCMÉ VNOMAHYTHIXÍ
NapeTBE — Arapanckoro pyKokň Bocxumeno. IloeTomyske BE UHCXO TŠX?
narpaKaeniň, OAHA PLI0OAOBHA, AApoBAHHAA OTE úapa Accena Ha AyHak-

21) Op. cit. 19—20 crp.

22) YVrasarcıap AKTOBB, Xxpanamuca BB oóuTeTAxE CB.-Dopsr Aeonckož. CII6.
1817 r., 61—62 crp.

23) Horopuueckoe oboapěnie Ae0HCRHXT CTABAHCKUXH oGuTeXeH: Boxrapckok— Jo-
rpae», Pycckiii—Pycuxa, Cep6ckot—Xuaeunaps. 1867 r., 24 crp.

24) HurTopccHo C, 4C H B% CXUO APyT0 IHCMO, OTNDABCHO OTb MAHACTHpa Ao TeHepaz*
rpavs Hanz I[erpoBua ÚaTHkKOBS ua 3. auyapuit 1793 ron., KaTo MY C6 HCKA HOMONS
38 C5TPAKAAHE YEPKDA, 3AMOTO CTApaTa UCPKBA, HA HMeCTO Ha CB. T’eopran, ce C560pis2
OTÉ 3CMCTDPBCE, KATO © CAMECTBYyBaau 877 DOXHHH, OTHACA CC OCHOBABAHCTO HA BOrpa®s
ws IX. BĚkK5. Juae co 06446 NOTOKUTCIHO, 6 JOrpa95 C ÓHAT 3ACEXCHT OTb ÓTATAPE-
MOHACE BE XI. p., Jamoro BR era zocrověpna CHACÓHA Tpamora oT 1058 rox. ce co-
MEHBA Jorpadcku HIYMCUB Č. 1. « JLArApHHS (Bir. Casa Xuxonxapenuz, Horo-

„Zea ananr. re "a Te nea brr wrrr net «Tan (ran 91 sen.)

BDExÉIKE NO ROMIHXANHATA HA OTKABANHA XpPuCOBYAXB ua Mraua KaxHmana I. 85

CKOMB WCTIH — TAŠ XOBHTCA 6tıyra — HBIHĚ CMOTPĚHIEME Boxiemr HA-
XOAHTCA NOAE BAACTIIO ÓJArouecTieMEÉ Maue COAHNA ciaromeH Pocciäcko-
HmnepaTopckoňí JepxaBEr: TO coÓ0p5 Hamero ÓpaTCTBA Bceemnpenntine A
6ı1aroroptäntäme NpHNaxaA KB cTONAME BceaBrycTěHuaro DoropĚHuaHnaro
Monapxa, upe3t nocpezerBO Bamero BzrcoKonpeBOCXOAHTEAXLCTBA OCMĚAH-
BAETCA ÓODOMOXBUYECKH IIpocHtb BceMux0cTHBĚÁMADO ÓXATOBOJOHÍIO HA OTAAYUY
ÖO6uTeas Hameň úpexxze npenazrexaBueň Eu /lynaňckoH psi6oxoBum, —
BE KOTOPoH HMĚTCA BOXHKAA HYJKAA, OCOÓEHHO NIDH HBIHĚ BHOBb VYPOXKACH-
HOMB BE OÓHTeru oÓmexuTir 25). Iloxnaca y cero nozauHunyr Napa Accenn
TpamoTY, CHATBIH C5 HEA CIIHCOKB H IIeEPeBOAE HA pyceKoc HapŠuie, IPOcHM%
nepByIO H35 HHXB, IO OKOHYAHÍH BB HeH HATX0ÓHOCTH, OÓHTe1H Hameň
BO3BPATHTb. (nox.) WHrymenrz WxapioHs co Bcero Ó Xpmerš ÓpaTiro.

Auryers, 10 zna 1852 roxa.

CB.-Aeonckoi Dopš M-pr 3orpaes.

Haxoxy npřBeKAAME H NpĚBOJA HA XpHCOBYAA.

BxarouecruBiA m XpHuerToxroÓuBEH Map Acžur, Camoxepxens Tep-
HOBCKÍH H Bceň BcexenHoů, boarapcriä, I'peueckiň, npu Tome MoxaBo-
BxaxrTekiKH H Benrepckoň 3emau u ByxnHa Ao camo BšHLI, HMŠEONOK no
BceMy cBĚTY ZaHHyrO Doroms naperBy Moemy BAacTh. He cToAbKo Apa-
TONÉHHBIE KAMEHbA, ÓHCEPBI H TKAHIA MHOTONEHHLIA BO3INEXHATO HA BBICOTY
Hapekyrm yKpamaroTs, cKonpko Dxarosecrie Ks Bory, yceprie KB Óxaro-
cocToaHito DozxkecTBOHHBIXE XPAMOBE H CBAMEHHBIXE MoHacTLIpeH, H NONE-
yenie O COAePRaHiH HX; HÓO BE HEX DozkecTBO Óxaropa3VMHO H TIIATE-
AbHO nouuTaeTea. Ilo cemy, AIA COXpAHeHIA BE HHXT HENDPECTAHHAro
cxaBoc10BiA4 BCExme Ilapa Xpnera Bora, nozaeTca HM5, OTP Ó1AroueCTHBBIXT
u npHucHoÓxazxenHmxe Ilapeňů 6oraToe MHXOCTEIHHOE nNozaanie. | CTBAVA
cemy npuměpy, u Orens IaperBa Moero npucHoOzaxenumů app Ackırs,
u peBHyA 6oate BCŽXE HHLIX?, Npexje Ero ÓBIBLIBIME TIPABOCAABHEIME
Hapamg — Aapaxs ÓoraTBIMA npunomeniamu BoxecTBeHuBIE XpAMBI H CBA-
MeHItle MOHACTBIDH, A HAHHAye Haxozamieca BO Uptroi Lopš, BE KOHXT
HH TĚMT APYTCHMT He 3AHHMAIOTCA, TOXBKO DOXKIHME CIABOCIOBICME H NO-
ueniems. IIpocrTeps xe cBoe Óxaroe zapopanie, Bxaxenupi OTeur IapcrBa
Moero Happ Actus, H KB Haxozamemyca BB uncab cCHxb Monacrupe,
yecTHoMy MoHacTBIDIO NOUHTACMOMY BO HMA CBATADO CXABNAro BezHKOMY-
yenuka [eoprig, BG Koem% Ha BoxrapcKoMS A3BIKÉ npaBocxaBnoe Doxie něnie
coBepmaeTea. Ilomsicausg u Hl Aaru cemy Moemy MonacTBIpIO MHOTO 3eMAH
BO CBATOH Lopš, HO yÓ04xcA HMĚLOMEHCA KAATBBI OT Üo60pa CBAINEHHBIXB
NMarpiapxoBe, u PxarouecTruB:uxs IMapeň, u orTs npajšia Hamero Ioanna

25) KaK5 e BrBeXeHo OÓMOXUTHe BB Jorpaer na 24. apr. 1849 r., pasnpaBA no-
Apoóno CBarToropen* (Bx. INucsma cs Bocroxa, CII6. 1851 r. I. u. 252 ur.).

86 A. II. Crou085,

Hapa Bexukaro Boxrapekaro. Ilo cemy A xam= Moemy Monacrsipio snž
AeoHckoi Vopsr, CKoabko Dors BHyYNHXAS Mit, — H AAMT EMY BO NEpBLITS.
30MAI0, Ha3bIBaeMyro IIpapBuna, rA& cereHie H NOXBOpbe — CO BCÉMH ero
AIOAbMH, IIPABAMH, IIDHÓBITKAMH H CO BCEMH CBAMOHHO-CXYIKHTOXAMH, HA-
XOAAMEMHCA BE OHOM6; C5 TIME, UTO ÓBI BCAKÍH AOXOXE CB CEro CEJeHIS
NPEHOCHAH — BP MOHACTEIpb, KYAA AOIEHA ÓBICTL AOCTABXACMA H NPRÚLI)
CE OJepa, H OT5 XaHxaKA, H MEXBHHII-I, H MAPMOpa, H BCe TO, TO A0ÓL-
BAETCA H3P PbIÓOXOBHEH, — HA COXepXallie H NIPONATAHIE 1IOABH3AIOMENCH
MOHAXAM“, AIA NOMHHOBEHIA Mena u NpouHXE NpHCHOÓZAKEHHHIXE Ilapeň. —
3020Taa neuaTb. B roponš Cepecee ars SI OHOMY MOHACTBIDIO NOADODbe,
BB KOeMb XpamM5 CB. HHKOJAA, ÓAH35 MUB HOPKOBHLIXE CAYZHTEIEN:
KaxoaHa, Manouza n KoncTaHTHHA, — u BE KaxogHOBOME KBApTAXT 18 Ja-
BOKP. OHT RKaxoaHT A01KEHT HACTOATL, UTO ObI AOXOAB C5 OHBIXE ÓHIL
zocTaBIAOMP MOHAcTLIpm. Ha Aynauckoms yerbut AA1X% A OHOMY
xe MounacTBIPRO psI60o1onm, rAŠ 40BHTCA ÓB1yra. A ma NDpHOTAHE
ropoaa Hukonoxa Bb KBapraraxt rosa, Oeoxopa m Ilerpa Jorosees —
15 zaBok=. Ilerprs JloroeeT% x01:K0H5 HACTOATB, UTO ÓBI AOCTABAAEME ÓLLIT
BB MOHACTEIDb Becb AOXOAE CT AABOKE, CE NPHCTAHH H CB PLI6OZOBHE.
IMNosexšnie Iapckoe. 3oxoTaa neuaTb. Bp ropoxt CapAHKiŘ, HHAVe HA3L-

BaeMomMs Co+ia, Aare JI onomy MonacTsrpro MuTponozitro — XpaM= CBATATO
Bexukomyuennka Leopria, u cBaTaro HHKOJAA, ATO BEIME MŠAHADO PAJA;
BE KBAPTATE-Ke MACHADrO pbIuka — eze 20 zaBoKE. T. I. Baxvo u

CTOAHT AOXKHEI HACTOATb, UTOÓLI BeCh AOX0X5 CE MHTPONONÍH, H CE XABOKT,
AocTaBIAeM5 Obl15 MonacTmIpro. Eme cezenie Ueronayanp xars A oHomy
MoHacTEIpPO H NOABOPbe BE OHOMT, UTOÓLI A0XOAB CT CEXOHÍA H NOAXBODbA
AOCTABIAEME ÓBIXE BE Monactsipp. Eme za1s A onomyze Monactsipm
cexenie [opHex03en5 BMECTE CE TIOABOPbeMb H XpamMoME CBATAro HHKOXAA;
-nb Braancıags A0AKeHE HACTOATE, UTOÚLI A0X0AB OTE IIOABOPbA H Cee-
mia OTcbIaaeMp ÓLIAE BB MonacTEIp». IlapcKoe noBexšuHe. JoxoTaa ne-
yaTb. UÜTO6sI HHKTO He HMĚIE BIACTH HAAR CHMH MĚCTAMH, AAHHLIMH MHOR
onomy MonacTsiıpio. — Tomy ze Monactsipro art FH ropoxz JIHxHHXOHS
mau Oxpuxs. HM TyTe Sl jaxe Baacrh: Apxiermcroms Makapiň u nepKoBHo-
CTYXHTOXH MaHoH1$ u ÚTAmaTH Aa HACTOATE, UTOÓLI BeCb AOXOXE CE D0-
poxa, H 03epa, H CE p1IÓ0X0BHH CTPYTH, OTCEJIAOME ÓBLXE BE MOHACTEIDL.
Ulaperoe noBexšuie. 3010Taa neuarTp. B= ropozs ČoryH% Aarb AH oHomy
MouacTsIpro KBapTaııı: Kimpuka, Aysı, Cxapıara u I. KoHcTanruna, u
JB KABAOML KBAPTAIE uo 10 JaBOKE, A BB NOCIŠIHEME — TIOAXBOpbe H
«pamp ÚB. T'eopria, — Becb A0X0XAb CT AABOKb H KBAPTAIOBE HMEETE
vrobraaTb BB Monactsips I. Koncerantuus. Iapckoe noBeršnie. Boxoraa
*ouarTr Kpnm, ‚om soxapuxm A oHomv MonacrTurpPo am Ipwmim, raš

BĚxÉAKE no KOMNHXANHATA HA OTHABAHHA XPHCOByAB HA Bana Kaxnmana I. 87

Ós1 MoHacTBIDb CODpAXHIE NOABOpbe BO uma ČB. Hukoxaa npu cerš. JIoxors
CB NOABOPbA H CE18 NOCELXATb BB Monactsippb. SI xe Daarouecrassä Ilapp
Acšus boxim nomomito Camoxepxens BceGoxrapckiň u peueckiň, noBeat-
Baro, 4To6sl Monactsipb cBaTaro BexukKoMyuenuka XpHeroBa IWeopria ua
AeouckoK I'opt, 3orpa®s HMeHYEMEŘ, COOPYAHIE ÓANIHIO, KOTOPYR H Ka3-
BATE Ost HMeHOM5 Úbrna Moero — Muxanıa, To ceTb: MuxauxoBekom
Vamxero. IMoBeršuie Ilapckoe. JoxoTaa neuaTr. SI AYMAIE AATb OHOMY
MoHAcTBIPIO MHOTO ‚3eMAH, HO IIOÓOAICA KXATBLI, HÓO 3TO CE AABHATO eme
BpeMeHH IIOCTAHOBIEHO, H JANpelleHO COÓOPOBS CBANHOHH:NXE IlaTpiapxoBr
u Daarouectaspxe Iapeň; nocemy zart SI emy 36MAH Ha BHŽŠ CBATOŘ
T'opst — ckoxbKo Bory yroauo ÓBI10, H NOBCAŠIE NEperopoAHTb MECTO
HMenyemoe loanno-CeauMoBa pšKa, UTO HA KpalO Mopa NDPH KOXOAUŠ, DAĎ
ecTb 3HaKé ÚBATaro Leopria; a OTCBAE HAT5 ŠČHXENOBBIME BAHOTPAAHBIMT
CAXOMT, HA BEpXE TOpbI, TA& ECTb KpecT5 CZ Tpema negaramu: Cp. T'eopria,
IInsena u Parunna. OTTyaa Xe BE BEpXE K5 Ó0XbIIOH AXOporž NO BO-
CTOYHOH CTOPOHĚ, IIOAb AOPOIW ECTb KAMeHb, HA HOME 3HAKB CB. T'eopria u
Ilamena. OrTcšís no zoporš K5 uepěmš MomceeBaň, noTome na loaHnoBy
Kamapy, # no nyTH KS cTapoň DamHš, He A0xoaa 10 KPYTAro MĚCTA H TYT%
eCTb 3HAKB. A OTCBAb BEDUIHHOIO TOpbI H CTYCKOMÉ B HH3T, TAB OHAA
npecškKaeTcA H TYTÉ Kpects. Orcioga no Z0XHHŠ KT 001b110H pĚKB, H Kb
mexbHuuně Ce. Deopria. A oTešab K5 mopro. Ilapckoe noBexšuHie. JoxoTaa
neuaTb. WH AA Taxe noBertBarm, KAKB MHOrO OÚPĚTEHO, H alle KTO npecTy-
NATE cito Moro 3anoBĚAb, HAH KTO CBHABTEALCTBOBATb OYAETB JOXKHO, TAKOBBLIH
Aa He NOXYYHT5 BT ACHb CYAHBIK MHZOCTH Vocnoxa Bora u Cnaca Hauero
Incyca Xpncta, u Aa nacašxyeTE KAATBY TPeXb COTE ocemMHaznaTH (CB.
OTneBT HaxeHckaro Co6opa, H Aa ÓyAeTE conpuuHczens KB [yaš npezarTexr.
IIo 6aaroueerim xe ckpěnuxs Moe Iapckoe BexuuecTBo cito TPaNoTy
KPACHOLO NOANHCIO, IIPHAOKHAB AAA YAOcToptpenia UBon 30A0TYIO TIeYATb.

$ezpaxa měeana BE Zi zeup, unaukta 1", BE 6700* xBTO OTE CoOTBo-
penia Mipa (1192).

Ioannes Karınmans Bo XpnerTa Bora Btpens Uaps u Camoxepzenm
BceGoxrapekiň m Ipeueckiň Acknr.

Kora e BE3BEpHATS OPHTHHATETT HA XPHCOBY JA BT 30TPA®E, He MOKAXT
AA HAMEPA NHCMO BT ApXHBATA.

III.

OpAaruHar6TE Ha XpHcoByA1a 0T5 Mana Rarumana H J0AHeCS ce CEXPpA-
HABA ODE APYTHTĚ XpHCOBYAH BT JorpadcKHA MaHacTHpT. BT cIIOMeHaTaTa
ca OÓHKOXKA bau ABA Jena (5. u 6. aBrycTe 1906 r.) npěnHcBaxm u onHcBAXE
Toa xXpHcoBy1s. Toňi e Ha nepramMeHT5 OTB CPĚAHA AeÚerHHa; ABIBIE ©

88 A. II. Crou.z085,

83 cm., UIHPOKB — 24 CM.; CLCTOH OTT ABĚ UACTH: HAYAAHATA © KEATA 64 cy.,
a KpaHara — 19 cm. Ilocıtauata e 3amHTa u 3axŠneHa 38 IMBPBATA TAKA,
MOTO oÓpa3yBA eAHO 1BX0. ČAŠAT NOANHCA NOpraMeHTBTÉ © 3ABHTB HA ABŤ-
u nptumeng. Ha 3aBHTATA UACTb © NPĚKAPAHA Serena KONPHHOHA JEHTA,
Ha KOATO © NIDPĚKADANE 3XATOHE NeuaTP, CECTOEME OTE ABĚ ILNACTHHKH,
H3AHTHATH NPĚ3E CpěAATA, AŠTO e NpoKapaHa JeHTaTa. ETO BB HCTEHCKAT A
TOJŠMHHA NOYATBTT, PHCYBAHE CL HAH-MAJKHTĚ NOAPOÓHOCTE:

OTT jecHa cTpana HA NEpraMeHTA e OCTABEHO NDPA3HO MECTO 3 CN., 8
OTB IBA — 2.6 cx.

TekeT$T% fa xpHcopByja cT1spxa 90 peza 6e3% noxnuca, KOHTO e HA
ABA pexa. IlucmoTo e ycTasııo u ÓyYKBETŠ BHCOKH 2.5—3 mm. Mmororo
CEKDAMEINHA CL THTIH MH HAAPOTHH ÓYKBH, NDHAHXAHHA, VAAPOHHA, HEKPA-
CHBH ÓYKBH CT MaHHepr oTT XVII. BŠKE, H300HIHUTĚ TOUKH H 3aneTHH —
BCHYKO TYH H31ABA INAMETINHKBTE 3a He OT XII. BĚKT, KAKTO © AATHPAHT,
a OTB NOBUTĚ Bptmena. BaxkHO e, uc TAM$, JETO UACTH uam NĚAH ÓYKBH
ch CE NOJE(EXO MACTHTO, Ole ne CA NOKPATŠAH. De35 Ja CO B3HMATE I0AT

BHHMANHE NATCOTPAPHUNHTĚ H $OHETHUHH OCOÓHOCTH — EAHH OTB CAMECTBE-
HHTĚ NDPH3HAHH, NO KOHTO ce ONPŘAŠNA CTApHHATA HA OAHHE NAMOTHHKE, —
CANO NO-BHHMATEJHO PASTIESKAAHE HA TOA XPHCOBYIT, — BCŠKH Me ce VÓŠAN,

ye NepraMeHTBTE MY € NAJHMNCECTT: TOUHIMH, OCTATBNU OTE ÖYKBH, NpĚuep-
TAHH PeAoBe, NO-IBAÓOKO H3AHUBAHE HA IPPBHA TEKCTT — BCHUKO TOBA NOBEYe
OTT BCHYKO APYTO JIH NOKA3BA, UE TOA XPHCOBYAB C MUCTHPHKAUHA, NOKOJKOHA
Ha NEpramMeHT5 CE NPHÓJHIHTO1NO TAKTBO CBAEPIKANHE, CE TAKBBb XAPAKTEPT,
10 H3AAEH5 OTP Apyre Órarapeku maps. Ilptın o6aye za nocoua Apyrm
"KNÓpaKOHUA 3A NOrOBATA UpřnnapvA, HOKA KAKA OME HĚIO RA cAzfÁaTo MY,

BÉxŠAKH no KOMUHSAUHATA HA OTXABAHHA XPHCOBYAT Ha pana Kaxumana I. 89

IIprB5 maxaxe Tax KOMNHIANHA CE MHoro norptumu B. Anpaıop% 26),
KATO A IIPHe 38 HCTHHCKH XDHCOBYIT, H Ce BE3XHMABAME, Ye BT HŠKOJKO
AYMH ce cpěma X: NEKÁLRÁ 11 p., PEEHRÁ 14 p., WA 17 p., ARAMH
28 p., 31aT0R cr naváruň 89 p., zokarTo Toa oTE Jens Čaxocos+
CMĚTA NOAIOKEHTY. JA NOCIŠAHHA BT TAKEBL CMHCBAE Ce H3KA3A H IDO+.
H. Gelzer HexaBno camo no nptBoxa My HA TPEOKH €3HKT, CMĚTAHKH TO
34 +$AXCHOHKATP HA HŠKOH CIABAHHHY OT KBCHO BpĚMe??), xoKATO Apxa-
MAHApHT5 JleoHHA% ro OTHAcA 38 CrcTaBOHT Npě3s XIII. 2.28). W nau-
CTHHA, THA ABA XPHCOBYIA TOXKOBA CH NPHAHUATÉ NOMOKTY CH, INOTO H 0T5
NOBEPXHOTO HMT NPĚrzeEAAHe BCEKH Me pa3Óepe, 18 OTS EAHO H CANO IHNE
CAXHOBPĚMEHHO CA Hanmcanu. IlaxeorparnUuHHTĚ OCOÚÓCHOCTH H HA EXHHHA H
HA APYTHA CA OXHAKBH; NDABONHCETÉ HMS NOUTH BE HHINO HE CE pA3AHYABA,
CAMO Ye BB ITEPBHA © VNOTPĚÚEHÉ BT CeAeMb AYMH A, AOKATO BB BTOPHA
HHKaKB He ce cpěma. KakrTo me ce BHAH OTE TEKCTA HA KOMIIHIAIHATA HA
NAHIIA XPHCOBYIB, UYAHA e VNOTPŘÓATA HA TOUKATA H 3ANeTAATaA, a Oule
NO-TYAHA H Óe3CHCTOMHA © VNOTpĚÓATA Ha ABOHHHA H IIPOCTHA TpaBHCS (S, *),
BĚPOATHO, MOAHOHKANHA HA CHKPATHTEXNHA MaepuHKB (*)29), VNOTPĚÓABAHH
HAHCTHHA BS CTApHTE HH NAMETHHIM, ÓHXO HAMĚCTO TIaepyunK% (*), ANOCTPo®%,
HIN HAMĚCTO YAapeHHe BE KpaTKH XyMHlM. IloHexe u ABATA XpuCoBYINA
CA HAIIHCAHH OTB EAHO H CÁMO AHNE, A 38 TOBA HH HAH-MAIKO ce CEMHŤ-
BaMe, 3A|OTO He CAMO MNAXO0Dpa+HUHHTĚ H NPABONHCHHTĚ HME OCOÓHOCTH
Ch eAHAKBH, HO H @3HKETb HME © OAHAKÉBP, H TO TAKEBE, HA KAKBBTO CA
NHCAXH HAMHTĚ KHHKOBHHUM He NO-paHo oTE XVII. BKS, 3a10T0 TO
OpšACTABA HOVMĚXO H ÓeE3TpAMOTHO CMĚINERHHO HA ITBPKOBHOCHABAHCKHA CE
TOBOPHMEA HApoXeH5 e3HK5. BEHE OTB TOBA, XpHCOBYABTS OTB HB. Kau-
Mana © AaTupaus 0T5 1192 r. 2. +eBpyapnů, a ITEKB 3HAHHO e, Ue NPĚ3b TAA
roxHHa Ha BrmArapcKoTO TEPHOBCKO MapeTBO e mapyBarıp Acbus I (1186—
1195). Axo NHCONSTZ e NpunHCBATS XpHCOBYAA Ha CHHA na Mana Acžua II
(1218—1241), Karamana I, KoHTo napyBAXT camo NeTs rozumny (1241—1246),
TOraBA AATATA TpřÓane Ja HOCH eXilA OTB TOAHNHTE, NPe3E KOHTO € UAPY-
Barb, a He — 1192 r. OT% camHA TeKCTS HA XpHCOBYXA CE BHBAA, Ye NOJ-
NPABATBTE — NHCEONE NOTPEINHO MPHIIHCBA TAA TPaMOTA AKT H3AAXENA OTE
Hs. Karumana, BMšeTo xa e npunucaHa na Mana Actna II, 3amorTo u3-

26) Op. cit. 31—35 crp. (Gp. TeKCTA NOXE XHEHA BE Kpaf HA TAA CTYAHA).

27) Sechs Urkunden dea Georgsklosters Zograf, 85 »Byzantinische Zeitschrift«,
Red. Karl Krumbacher, XII. B. 3. u. 4. H., 528 crp.; Cp. moa peecpaT5 BB >»brx-
rapcka Cóupka«, XII r. (1905 r.) 172—3 crp.

28) Op. cit. 11—18 crp,

29) A-pr B. Houc»s, Kwcreuxuncko uerBepoeBaurexe. OTA. orTn. 0T$ »IIep. Cnuc.«.
LXVI gu., 14 crp.; Cp. or» Camia »Ao6p&ämoso uerTBepoeBaHrexo«, BP > BrTArapcKu
Crapuun«, ku. I. Cosua, 1906 r. 17 corp.

90 A. II. Crouaost,

: 4 0 ha , T € ,
PHUHO e Kajano: [08] ... AA ChrP4AKTL nHpw H A AHApFTE 84 [NT
[69] možuS cHoy unyanas caipsuk UHYAŘAOEL NÁPW, NoBKAa Uýkad
(70) 3AÁTA NÁVATÁ .......; a 3Hae ce, ve czšAt Karumaua I xofixe na

npšeToxa noO-mMa1KHA My ÓparTr, Muxaurs Acšus (1246—1257). Home
OTB TOBA, Ye KOMNHIATODETE HA TOA XPHCOBYIB € HMAXE NDPĚXE Cee KoMBe
OT5 ABHCTBHTEICHE, HCTHHCKH XPHCOBYIE, H3XaXeHTt OTB Hpana Ackaa I,
IO KOETO HITIEMAA Aa Ce © PAKOBOAHAE, KATO NPHTYPAXE HEKOH HŽIMA, Ch
ubıp JA yBesmun NPABAHAHTĚ HA Mmanactupa. Kasbams Korme, 3AMOT0 AO-
TYCTHMO © OT CÁllHA TEPTAMeHTE AA € NPĚNHCAIT TeKCTA OT HCTHHCKK
XpucoBya? oT5 Hp. Ackıra II, aarens Ha cAmHA MaHACTHPS CE ropě-xo1š
CÁIO CEABDKAHHE, H CAEXB TOBA HA CÁNHA NEpraMeHTE HANHCAXT CBOA
TeKCTb. ‚lo TaA MHCBIb AOXOKAaMB HE CAMO IIO KA3AHOTO C’LOÖPAKEHHE, HO
OM6 H IIO OKAUEHHA NOTATB, KOHTO © HCTHHCKH, HOHAICHYHHNHDAHE, CE IEKA HA
eAHaTa crpana Harp Acne [I cs HaxnHce W AckHh upa hanrapwun
n Tpakwun, a 075 apyrara — CB. Aumurpaa — Tu AHUHTOHE (cp.
pucyukata). He TpšÓa oÚaue Aa ce HamycKa OTE núpěT5 oum, ue Hz.
Acbus II, naň-cHxeHé rocnonapp na barkancka nozyocTpoBE npě3s XII s.,
KATO € OÚIADOXŠTETCTBYBAAT CBETODOPCKATĚ MAHACTHDH, He M6 Aa Hee
AAXE XPHCOBYIE HA JOrpaecKHA MAHACTADT, TOIKO3E NOBEJE UE 30rPa»-
CKHTĚ MONACH, KAKTO © H3BĚCTHO, NOX3YBAJH Ce CE TOAEMEH NPABAHUH, 8
HMEHHO: IIPHHMAXH MHIOCTHHH OT5 UBIOTO ÓBITAPCKO MAPCTBO, HMAXH CBO-
ÓoxeRE PH6010BE KAKTO 11a lynaBa, TaKA H BE OXpHACKOTO e3epo, H rOXŠNE
Ópoí MeTocH BE TOTOBALHHTE NO-rO1BMH ÓEArapeKH rpaxoBe?0). He me
H AyMa, ve THA NPABAHIH OMAN CANKIIHOHHPaHH C5 XPHCOBYIE, KOHTO A0
HACE He € JOCTHDHAIE, He 3A10TO e H3ryÓeHE, HO 3AM0TO NPĚKAJOHE NO-
HaX% OTP JorpaeT, NO BCŠKA BEPOATHOCTL, AA YBEAHYH NPABXHHATĚ MY,
Óe3BE3BPATHO € H3TPHIT TIACMOTO HA HCTHHCKHA XpHCOBYAE OTB HB. Achna II
H TO 3AMĚHHIE CE CBOH TEKCTE OTP NO-KECHO BpEMe, He MNO-paHo OT5
XVII B. u uc no-KBCHO OTT nauazoTo na XVIII B. Taa Komnmxanma Ha
XpHCOBYJA CIIAA& TEKMO OTB OHOBA BPĚME, KOTATO JOrpa$5 © BOAHIE ABITO-

AUNNH NPoHecH CHACÓNH 3a BIAXŠHHATA CH CE APYTH CBETOTOPCKH MAHACTHPH
HAH CE UACTNH AHA.

IV.

M TTA KomnmnnaunaTa HA XpHcoBYJA OTE Bana Kaxumana I, AaxeH= na
JorpaeckHa MaHacTHps (1192 r.) KaKTO ce NpneManre AO cera, He © KOM-
NTHXANHA HA HEDOBE XPHCOBYIT, a Ha TaKBB5 0T5 Hpana Ackua II.
BEpoaTu0, KOMUHIATOPETB e HCKAIT AA Npunmme XpHcoByIA HA MApb
{a10ana, HMeHYBANT a KaruMaHE, enopernB >CI0BĚNOÓTATAPrrATA HOTODHAC

on- ranı 19 nn nh o% rrD.

BĚAŠaAKH 00 KOMOHXANHATA HA OTAABAHHA XpuCOBYAT Ha HBaHa Kaxumana I 91

or» O. Nancaň*!), no norptımuo ro aarapa oT% 1192 r., samoTo To e ua-
pyBaxs mexxy 1196—1207 r.

V.

Haxoxy npbBex aM: TOKCTA HA TAA KOMIHAaUHA, KATO TO AOBERKAAME
BB INapaxerb NOXE AHNHA NO H3AAHHOTO Ha B. AnpH10Br B% > Doxrapekie
TpamoTEI«, Onecca 1845 r. JarpaxenuTĚ B% () NHPOPH BE TOBA H3XAHHO
03HayaBaTb ÓpoA HA pexXoBETĚ.

(1) + Barourein *) A KOAMEHRIH Uph ACIEHh CAUOAPKKRUG
TPRHOBTCKAI, H BRCICŮ (2) BRCHAANAN BAhTApW A TpRKW. A NpPkKW
MOAAÓBAAXÍA, H OVrpkckoh (8) SEMAŇ, N BOYAHMAA, Aare H AO
BkHieTia, H Eruh AAHWUS upTEVÝ Baa(4)eTh 1) Auoyıpaa Back
BRCHAANNAN. Hess KAMENTA HAI ENCEPA, TEUÄH(Ö)HIA MHOCWIVKHHÁ,
Enke HA KPK EHCOTEH BRUMUIA OVKHÁCORATH, (6) táKÓ eine w
BKCTEN KU BArO4TÜN., HKE w SKTENBIN H eirennum (7) pan., H
o SArONPKEHEAHLI MONACTHPK. DPŇAEKÁNIE H NONE(B)YENÍE KA Ch-
CTABATHNÍO H., M inggeranngus cAaBscAoRIR., BACK (9) upa ya
Ba. W něrovrulů H npno BÄRKEHHRI upe Hi npoumwaradut. iR (10)
Eh Haie EŠ ETO saropaadunk HOT NOVÁTAETE, HH
uarn(li)nk noaaere EFATH H AdduTeun. WEPABW CH NPKÁKKÁ,
(12) tákč ME wis upa MOtrě npno EAKEHH Ußh ÁCKHA., H NpEkÉ

ce(13)ro upTeagwin NPAROCAABNLI PEN. NAHA Beh ck NÉ BA

31) Hcropia CxoBeHo-Boxrapckaa, usa. A. B. IouruHoBs, JIro61uu%, 1885 r. 37 crp.
Maoro MH CC HCKA Aa BĚpBAMT, 46 0. JÍAHcCHŘ BT3MOXKHO € NO TAI KOMOHAANHA AA THILO
BB HCTOpHATA CH: >»Ilo Ilerpa zocnpiaap napcrBO Karumauz [oaHHb: CbiHP ACEHOBS
HCKOH TO NHCAXH ŘaxoioaH$, HO CA OHB CAM NONHCYC BB NpeBOXOTHH 3XATONCHATAHIC:
Ioanus Acšus Kaxumause (op. cit.).

*) Br TAX AyMa NTpBATA ÓYKBA © TOAEMa, NHCAHA Cb KHHOBADT.

**) PaspeXxeHHTÉ AyMH B% TeKCTA Ch IIHCAHH CE KHHOBADT.

Y Anpuzosa, 31 crp.: + BxarouecruBiK m Xpucroxmóusih naps ACCHEB CAMO-
Apb2KeNb TPPHOBCELI, H BCÍCH BrCEAAHCH, DAPrapOMB, H TPEROME, H NPĚKO MOJIOBXAXÍA
H oyrpsckoM 3emam, u ByxHmaa, naxc u ao Bieria, u BoroMb AAHOMY UApCTBy BAACTb
HMYyNaa BCÍCH BYOŘAAHHAM. Ho KamMeHia HbI 6LIccpa TCYTHHÍA MHOTO UŠHHA, CXKO
HA NADpCTBO BHCOCTBO BBIIBANIA BEUEAXNIA OVKDACOBATH AKO €7Ke O ÓOXKCCTBĚHÉMT
ÓAADoueCTÍH, E ERe O0 ÓOZKCCTBOHHBIXŽ H CBAMOHHLIXE XPAMĚXE M 0 6AATONPCOLIBAHBIXB
MOHACTLIDĚXS. NPKXŽKAHÍC H NONCHEHÍC KP BECTABAĚHÍI HX, H HENPCCTAHHOMY CAABO-
Ca0BiWw. Bb CEXŽ napa Xpicra Bora, OT ÓxarogecTHBĚXS M NPHCHOÓXAZKOHHLIXE UApe
M NDPOMHMAXACMO B HEIXb 7KO 00 Ó0%KOCTBO ÓXATOpA3YMHŽ. H TPMHŽŠ NOJHTAGTCE CHMT
H MHAOCTHEE NOJACTCE. ÓAXATOXATHBIMP XAAHÍCM B. 0ÓpA30M$ CHM NPpĚZAŘKA AKOXKO

92 A. II. Cronzost,

TY (14) #A 4TRAL. NONEJENÍE Ch CTABAENÍ:O HSAHXÁ PEEHAŘ,
CROH Aapo(15)BAnů BÓrÁTNŘ EŠKTENNÍ BIRTAUIR LOKRAMA. H BADO-
CTOANHUR (16) uonderupkuk AapsRA, n nayie naaniyd Rh ropt
CTRŇ COVUYH (17), En HMI KE nk HHWABŇETRW., HR HA EXE cAO-
BOCAORIE H3AHyÁ nooyue(ld)nie £. mai KE ÉCTÁ ČAHHŮ THAI u-
HÁCTHOL, BR HME RKAH(19)Karo A CAABHAFO MĚHHKA reopria nouh-
TAČNNÍH. BER NKUKE HM Banra(2O)pckhin Č3BIKO, NPÁRÓCAÁRHOC ERIC
VENÍE NOFTCE. NPÓCTPŘ(21)TOKÉ A Kh CKMŠ CKOF BATOE A ApÓBANÍE,
BAMÉHNŮ Win UPTRAMŇ (22) NPNOBAKEHÁM pn ÁCEHM, MOMHCAK
la3h MOČMS MOHACTHPŠ MUHO(23)rad MACTÁ AATH BR CTKŇ ropk Hi
ovEotácě W KAIETRÁ 3anWw (24) EKUE NOE SAKATW TW CHEOpL
W eipen'nnl nartpiapyu Hi sAro(25)4 rein upn, un Wo npkakaaa Ná-
wird ÍWAHHÁ Ufa BKAHKA Eh RAR(26)rapk HR A3k Adlık MRoTaA
MACTÁ HAABOph MOIN MOHÁCTNPŠ EKE XÓ(27)8 KXRŤEMK H3BOAE-
HIEMB, H AaAW H NpRBW MACTS HAPŘUJEMŇ npn(28)Enua MÁTW
CEAW, Ch ERCÄUH AXAMH, H CHRRCAMH NpABHHAUM (29),, 4 Kopn-
CTMŮ CEAÁ TODĚ, A Ch nonwek syn OKE E ER CAAd TÝ, „ (30)
Aa W card NeKEHTWKM BRRCAKRÍH BR MONACTHPR NOHHOCHTE,. MH
© e3epapo(31)ipo HCXOAHTh H W YanAakk ROA'KHHUH A MapMäpk
AOBHUJA, 11) HCXOAHTE, (32) BUCE Eh MOHÁCTHOL AA Ch AABATh.,
A KE Rh HAMR NOCTALIHMCĚ, HHAKW, (33) HACKCTÁRAÉNÍE M cipien-

(crp. 32) oTCHE UApCTBA Moero NIpecHo6ß1asKCHH Napr ACBHS, u TpĚXKAE CerO NAPCTBOBAB-
WIHMTL JIPABOCHABHLIXB UNApCH, NA4I BL CEXB HHĚXP, BP CBAMCHHLIXE H YCCTHLIXL
NONCYCHÍO CE CTABACHÍMO H3AUXA PEBHAA, CBOMXB AApPoBAHH ÓOTraTRŽ Ó0KCCTBOHHBINT
ÓOZKÍAME NepKBAMB, H ÓXADOCOCTOTHHME MONACTHPEMT AApoBa MH NA4e HCXHXA BT ropě
CBATĚH CYMHM5 BP HBIXB KC HECTL UNO JEKCTBO HA Ha Doxie CHABOCNOBÍC H3AHXA
JIOYACHÍC CCTb. OTT HLIXB RC ECTb CAHHD. UCCTHLIXB MOHACTLIDB, BP HMO BĚKHKADO K
CAABHADr0O MYUCHHKA TCOPFia NOYHTACMLIM, BB HĚMIKC H ÓXBTApPCKHME C3BIKOM 5 IIPABO-
caaBnoc Ó0oxie nNĚnic NOCTCC. NPoCTpeT:KO H KB CEMY CBOC ÓXAr0e XapoBaHie, ÓZAZKOHHLI
OTCHB MAPCTBAMM NPHCHAÓJA7KCHHLI UApb Ackub, NOMHCAIHXT H 43b MOCMY MOHACTEPY
MHOTAA MACTAA AATH BB ČBATĚH ropě Ub yÓ0AxCC O KAETBa 3aH0ÓĚMe TPbRAC 3AKZATO
OT5 C500pb 0Tb OCBAMEHLI NATPIAPXLI M ÖNATOHCCTHRIN Uapu, H OT NpĚXBAAA HAMero
Ioauna napa BCAHKS BS basrapĚxr. HL a35 JaMb MHOraa MAIOTA HA ABOPb MOCMY
MOHACTUpy exe xomy boxicMP W3BONCHICMbB, H AAX0Xb HMS NIDbBO MACTO HApPHNACNN
IIpusuua MATOXP H CeX0, Cb BECHME AMAME. U Cb BBCOAMH IIPABHHAMH, H KOPHCTME
2818 TODO, H Cb NONOBĚ CYMEMH 6XK6 ECTb BE CAXO TOME, Aa 0 CAXO IPE6HTORB BCA-

"HIK Bb MOHACTHPL NPHHOCHTECB, M OTB 03CpAM0 H CXOAHTB H OTb XAHXKAKT BOXŠHEON
« MSDMADR KOBNTI9 MO HovaTmTEL RTAA DE MNTACTYML Ja 79 nanarı r use a rät

BExÉAXKE NO KOMNHXANHATA HA OTXABAHHA XpHCOBYAE HA HMpana Karumana L 93

HOČ NHTÉNÍE EHRAČTA, A NOMAHL Erd A npóuu (34) NPHOBAŘENHŘÍ
upe CKCTARAKETE, BATOURETHK KE. SAÁTA NAYÁTÁ., (35) H A4AW
= Eh CEPŠ rpaAh MÉTW Ypäukb CTH HHKOAA, EAH3L KAHUA Kadk
(36) táně H EAH3h KÁHUA MAHOHAA, MH EAH3h KAHPHULÁ KOKCTAHTHHÁ.
Y KáÁ(37)A0tinoBa Vápua. NÍ. AOÝFÁHAI MH KAAOIÁNh AA HÁCTOH.
mW. npnyoan (38) AOVFAHNIHTE AA NPOHOCH OV MOHACTHPK., H
AAA W hun ná AÓVHAEh (39) HA Tpkaw AORHIJĚ MH AJEXKE CE AORÉTA
MOPSKAI,. A HA HHKONOAH, (40) cKIEAĚ, ÍÁKORÁ Maxaná, A 2FWPoRA
mayäad., H NETPR AODOĎA(ÁÍ)TR mayand. A Toy. E. AOVFAHRI A4
H NETPÁ ASTOPETk HACTÓHNH (42) ip npnysan Aoyránu ekiéak
H AÓENIJHÁ AA NPHHOCHTR OV MOHACTHOM (43) NORKAA upkäa. BAATA
nauartie., a | 36 AGAW M“ R% rpa (44) capyaria chpays Arm
Gspia ú A4 m“ uirpónoaia pa , ETTO RAHKO (45) MEHHKA rewpriä
a CTTW HHKOAÁŘ BMUJE TOpk MAAHRÍ MäBaph, H Toy Aa HX. K. (46)
ASránní MÁXANÁ FTORKKAB NMA3Aph, KVpk BAbYW KVpk CTOHHL CHI
AA (47) nacToiath uo npnysan? (© unTponoaiä M W ABränsı A ÚHRÍ
u CHEKpA (48) na Aá NocATh OV MOHACTHOK, A CEAW YÉAWNAYÁNĚ
AAAW Ah Toy METW, (49) A uč NPůxŠANTA ceaw A W MÁTW CE
o MÓHACTHOK Aa ch NpaTHTh., (50) A ciao rop'NÁAOZEKK, A TOV
AAAW HS COA A MÁTW BA PA CTMI HHKONAČ., (D1) A rnwanne
BAAAHCAABK HACTOÁHKT, 11 nonysan ceně A W MATW A WHR

MOCTAMHMCA HHOKOMB, HACEOTABIĚHÍC H CBAMEHHOE NHTĚHÍE 6HBAETE, H TIOMAHB 600 H
MpogHX% (33 CTp.) UPHCHO6NAKCHHLIHXB napeň CCTABAAETCE, 61arouectut %Ke. 81ATA
TAUATA, H AAX0XP UML Bb Čepb rpaib MCTOXB XPaM5 CBATU HuKOXA, ÓXH3B KAHPNA
Kaxaana u 02436 KAHDNA MAHOHXA, H ÓXNSK Krupua Koncrantuua u KaxoaHoBa uapmia.
18 xyraHbi H KAXOAHb JA HACTOM NO IIPHXOAUTL OTP HYTAHLIHTE AA NPHHOCH Y MO-
HACTEpb, U XaX0XE HME HA XYHABP, HA IPBX0 JOBHMC, Habe Ce XOBĚTP MYDYHBI, H
Ha HNKONOXH CKÍE xe iaKOBOBA MAXAXA, H Oe0X0poBaA MAJIAXH, H NOTPb AOTOSATB
maxaza. = Ty 15 xyraHEI. 1aX5 um» Ierpr JIoro+AT5 HACTOHHHKP MO NIPHXOAH OTT
AYTAHbI H 0Tb CKicab M OTB JXOBHMA Aa NPHHOCHTE Y MOHACTHDB, NOBĚXA UAPpCKAA.
Zıara MAaTIe H OT? 36X5 AaX0Xb HMb BB rpaib ÜUapxakia CHpA4E TXAroXeHBI
Cosi, H AaXb HMb MHTPONONÍA XPaMb CBATATO BOXHKOMYOHHKA reopria, H CBATATO
HHKOXA© BINC TOpe MAAHEI IA3Apb, H TY AaXb UMb 20. zyraHbI MaAXAIA DOBEKABI
na3apb, KHPb BABYO KHD6 ÚTOMHE Cbl AA HACTOMTL IO IIPHXONHTB OTP MHTPONONIA
M OTb AYTaHbI A OHbI MO CBÓŠPATP NA AAHOCATB Y MOHACTBIDP. H CEX0 YCXONAYAHH
KaA0Xb H Ty METOXb, H IMO IIPHXOAHTE OTP CEX0 H OTb METOXE Ce Y MOHACTBIDL
AA CO UPATETB. H COX0 TOPHUNXOSEME H Ty AaX0Xb HMS CCI0O U MATOXb B%
XpaMb ÜBATLI HHKOXA©. MH TOCNOAHHb BXAXHCXABE HACTOHHHK AA NPHXOXH OTP CCAO

94 A. II. Orouzops,

Buck (52) AA NPÁTH oy MÁNACTHOR AH WW CEAW AOAHŇAOSAHA W
NEHKŠAN H RCE BARyat, (53) AA NPÁTATA oy MÓHACTHOK NORKAÍ
upKaä Ad NÄKTS HÄHMÄTR BAACTh HA (02) Cla MECTÁ dike ÄSh ABAW
HX. 3AATO nasáTi 4 A4AW u” ang uactTw (55) rAIUM rpä
Úxpůak, # TO AAAW HY BAacTk Ad HÁCTOŇTA dpyučném MAKA-
(56)pia m KAÁPHKh MAHOHAh, A KAHPÄKb CTÁMATŮ 111W nányčan“ ©
rpa u W daapw (57) © AŠEHIHÁ CTPSIŘI RRCA Ad NPATATÁ Y
MÄHÄCTHPK, NOBKAA Hpekad, (B) SAATA NAVÁTA. Ň AÁAW H* Ek COAŠ
rpa uáxaná KAÁpHKAAŠKÁ n ASra (59) un. © M cApatrogä uaxaná 4 “
To. U. AŠVÁNKÍ, A KV KOHCTAŇTHHOBÁ (60) Máyana N TW. 1. ASrä-
Hal, H TY MATW pa CT rewpria, H yw nD AM" © ASranů di
W Máxanů, RRCA AA NPÁTHTA s MONACTH. KV KOHCTAH “(62)TunK.,

NORKAA IpKA, BAA4TA NAYÁTA,. ů ná AAA W HX MACTW HA (63) Wp-
unaia H Toy AÁAW MATW CHIOPÁAHTH H CEAČ BR ČAÚNW A 1
(64) npngsan? © MÁTW H W cEAĎ RACE AA NPATÁTE OV MOHACTHL,
ň Toy (65) ypauh era HHKÓAAĚ,. Idak BATOUTRÍH Uh ÁCÉNM CAMO-
ApKKEUR (66) gncA“ BARTApW H FPRKW, HnoBkaar EXÍEO nouonTie
KE € EA (67) eTKÁ ropk_ ÁSOHÁ MOHACTHPR TAIEMH iasrpášh pa
erro BEan(ööjKe MEHHKA Ks rewpria, Ad ChrpáAETh nnpw hi Ad
Napere ER ÚMě (69) MOČMS CHOV unyanas CHIDEYh UHYAHAOER AHPW,
nogkaa uprää (70) ZAATA nÄuaTä., ldsn NOMHCAH“ MŇODŮ MACTŠ

M OTP METOXb, H OHb BT CC JA TIPATH Y MOHACTEIDb H OTP COJO AOAHHAOSAHL, MO
NPHXOAUTB I BP CC BBKYNŽ Aa npaTATb Y MOHACTEIDP. NOBĚJA NADPCKAA AA HEKTO
MA HMATb BXACIb HA Cia MCCTA C2XKC A3b KaA0Xb HMb JŠAATO HAUATIIO H AAKOXL NMT.
Auxuuaoup (34 CTp.) MACTO TAaTOXIEMbI TPaAb OXPHAb, U Ty AAXOXb UML BAACTE
AA HACTOHTb APXUENKHCKOUB MaKApÍA M XIHDHKb MAHOHIP, H KAHPHRb CTAMATH MO
MPEXOAHTB OTb TPaAb H C3CPO OTB XOBHIIA CTPYTbI BE CA A8 NDPATAT5 Y MOHACTLIDP,
NOBĚXA NAPCKAA, SAATA NAUWATA, MH AAXOXD UMB BP CoAyHb TPaXb MAXAXA KXHDOKA-
KyKA, u Ayrauıı, 10. H cnapxeToBa Maxaja. u Ty 10. JyraHbI, u TY MATOXE XDAME CBATLI
reopria, H UO NDHXOZUTP, OTb AyraHbl I OTB MAXAAH, BBCA JA IPATUTb Y MOHACTEIPE,
KVpb KOHCTAHTHHb, WOBEAA HADCKAA, BAATA NA4ATA, U NAKb JAJ0Xb HMb MACTO HA
OpmHžÍA H TY AaX0Xb HMP MATOXb CETPAAUTH H CCAO BO CAHBO M MO NPHXOKRTE 07%
MATOXb H 0Tb CCAO BBCO Aa NDPATATE Y MOHACTLIDP, M TY XDAMb CBATbI HHKOJAC. iasb
ÓxarouecTuBÍH Uapb ACEHb CAMOIPT7KCUB BECAMb ÓABTrApOM5 U TPEKOMb, U NOBĚXAX3
ŠoxŘicH NOMOUÍI, BXKO OCTb BB CBATEH ropě Asoua MOHACTHDE rzarozemu Isyrpaes
xpaMb ÜBATArO BEXHKOMYYCHNKBI X pucroBa Icopria, Aa CErpaAĚTE NHPTOCE E AR Zá-
JC4CTCO BB HME MOCVY Chiny MHExaHxy CbIpeub MUXAHUXODT NUDPCOCE, NOBŤ "A HAPOKAS,
Zuero nauAlTF | 875 JICNOCIUPXI ayaro MSC * HATH Manım MAHAOTNDY 0 YOSTM:

BĚxĚ>RHE No KOMNEXAUHATA HA OTÄABAHUA XPHCOBYAT HA pana Kazumana I. 95

AATH MOČNS MW(7I)KACTHPŠ HA oV BOtdycE W KAÉTRÁ SAHW EKUJE
npkxe YeTaRkno (72) AH 3AnpKrand, W chBopk W CEKNAÍ NATpi-
äp'Ku, A © KÄTOUTRIN pn, (73) Hk AAAW HŤ HÄABOpk MECTW ČANKW
Erw ÚZBOAŇ,. M MOB“ Ash drpaan!.. (74) MÉCTW iwanoRa cean-
MOBA PAKÁ HAKPAH MOpE HA KAAAÉHEUM BOVAÁ CTUS (75) rewgrik.
n TOVEA nA AOSÍE ČHAHNWEA BÓh HA EJRAW KOTA TPŮ EAAEU
(76) Bofaa CTUS rewpriw, A NHMÁHORÁ, A ČHAúNORÁ, A (© TOVEÁ
rop na roasun (77) NOVTK., H HA RRCTOSÍHA CTpANä HA NOYTh
rogk KAMEHL A TOV EBAA, CTUS re(78)wpriko A NĚMHHŠ, A TOVRÁ
HA NOTE Ypkwä MWVCÁÚRA, TA HA iwann KáMapá (79), A W iwWank
KAMApÁ NO NOÝTM TÁ HA CTAPŘ CTAKTNh chips nupw. (80) ú NazaAk
Maaě HA ETpbune MACTO H TOY BoYaa ŠCTÁRHKŮ. M W TOÚBÁ
ro(8l)ok Ha Bpk SPRAW, ů © TOÝRÁ AWAA HH3 BphAS PAE CĚ A'KAH
BPRAO M Toy (82)gá KOTR, ů © 3% HH3 AOAYÁHA HÁ TOAAMA peKä
Ta Ha BOAEKHNÁ CTUS rewpriä (83)., A T8KÁ TA AOAŘ HA MOpě,
NORKAÁ UPKA. ZAÁTO NAUATA., Ía3h TA(BA)KW BandBkAam t4%X0 H
WEPETW. A Áě KTO noťeršnurů ZanÓRKAh (85) Cio HA KOHEŠ
CBKTEACTRÓBATŮ HAKTO ( HÁCHAHH MOVKÁ Ad HE NO(SÓ)AOVYHTA
MÁTK FA BA Hera NALEVO JA Ya. 4 AK COVANUI, KAIETBOY KE (87)
AA HacakTa č k HÁKIEH. T, HI. TÍ Dun, M eunptaarınkun
ch (88) NPHYĚTAETE lova. A BÁCOKTHWK ÚZAOKŮ UPTROMH. 4fh-

OTP KXETBA 3auo Obme NPĚXXO VCTABĚHO H 3A8NPATANO, OT CA60p5 0T5 OCBAMCHHBI
natpiapxbI H OT ÓXAr0deCTHBÍH NADH, Hb JAX0Xb UMB HAABOPb MĚCTO CAHKO Dors H3-
BOZH, H NOCŽXE A3b OTPAAHTB MCOTO [0A4HOBA CCAUMOBA DaKaA Ha Kpalí MOpe Ha
kaarbucus ByAa cBaromy [copriro (35 CTp.) M OTP TYBA HAXb XOJÍH @HAHNO HA
BPPX HA 6PLAO KDbCTb TPE ÓAAXCTH, BYJA CBATOMY Teoprio, H ONHMOHOBA, M
© HAHNOBA, H 0Tb TyBA ropě ua TOXeMN NYTb, H HA BOCTOUHA CTPaHa HA1% NYTb
ropt KMNCH5 H TY By2& CBATOMY Teoprim H NHMHHY, M 0Tb TYBA HA NyTk Upěma
MOVCVOBA TA HA j0aHb KAMApA, H OTB Í08H5 KaMapa NO Nyýrb TA HA CTAPH CTBOAE
CbIpšab NHDCOCE, H H838A5 MAXO HA CTPEMHO MACTO U TY BYJa OCTABHXA. H OT’ TYBA
ropě Ha BpbXb 6PEAO, H OTb TYBA KOXA HHJÓDBAO TAece bau ÓpbAO H TYBA KDPBOTP, H
OTP sA% HB3 AOAYHUA HA TOAAMA DpOKA, Ta HA BOACHHUA CBATOMY reopriP?, H OT%
TYKA Ta AOXŠ HA MOpe NOBĚXA NapcCKa. ŠAATA NA4ATA. 183b TAKA 3ANOBĚNAI HKOXKL
u OÓpĚTOXE H ame KTO NPĚCTYNHTE 3A0NOBĚAE CÍIO HAM KDHBO CBĚXÉTCABCTBOBATH HAKTO
OTb HACKAHHXb MYXKŤ JA HENOXYUHTE MUJOCTE rocnoza Bora MH cnaca Hamero iucyca
Xpicra BB AeHb CYAHLI KXCTBY Me Ja HACAŽAHTP H KC BB HHKÍCH, 318: CBATLIXE
OTCH5, M Cb NpĚXATCXÉME CPOPHUHTAETCE iyab, MH 6AATOUCCTHOW H3XOXKH HAPCTBOMH
UDPEBOHHMXO NHCAHÍAME, H 3XATOJ CEI OAIYATHA, BP BĚDU.

06 | A. II. CrouzoBs, Bärtzeu no KOMNHXANEATA Ha oTXABANEA Hrazam Kazmazs L

REHHMKE (89) NÁCANÍEML. M ZAÁTOŘ CEŘ NASATHŘ. ER BÉDŮ, una.
$. 8. Anh., (90) ÚHAHKTW. .a. BR ak: Ss. W.
(1) +1 Kaanmänk Rh Xa 64 REpenn upa A CAM (2) 494-
Keuk Buck BAMFApO | TpRKW, ÁCKHA"),,,,
Cšpm, 12. maprs 1907.

A. II. Cronıoss,
Aupertopb Ha ČEpcKOTO ÓBATADCKO NEAATOTHICCKO YIEZERIE.

Micaua seppyapiu. 2. acus. HHXERTOUL. 1. BR 2510 6700 (or P. X. 1192.

+ Ioaun» Kazumaus 8» Xpicra Bora pěpeum Ilapr m Casmorpszenz sschnr Bas-
TapoM®% i pbKomM5, Ackut.
©) JloanuchTB e CE TOZEMN KEHOBAPHH OYKBH.

Kpm+3 crp. 89. (ÚryAuarTa mu GĚHC DCC OTMCHATEBA, KOTATO PAITICAAXT CTUB-
HeHHeTo Ha II. A. Ceipky, Kr úeropin senpanzeuin knurn B» Boxrapim 33 XIV stet,
L. r., nein. I, 1899 r., GII6. 164— 156 crp., 326. 6, UT KOCTO H3KA3BA NHĚHNC, NC XDPEOOSY-
APT4 © Konmıaaunsı OTP XVÍÍ r. u AŤX0, KAKrO E TOA OTT AcB5 ČUJ0C09%, HA CABO E
CAMO AMNC.

IoupankaTa, KoaTo npErsara npos. R. HpeueRT (Hcropia Gozrapz, 360 crp.
da6. 3; Cp. Cnipey, op. cit. 166, sa rorumara na xpucony.ıa 1192, cnopeıs muzmkra L
2 eeBp., ua 1243, mir co MK HONDHOMTMDA.

Der aristotelische Abschnitt im Hexaemeron des Exarchen
Johannes.

In dem Sammelsurium aus griechischen Kirchenschriftstellern, das
der Exarch zu seinem Hexaemeron zusammengestellt hat (vgl. ASPh.
XXVI, 1 fg.), befindet sich auch ein Stück (in Bodjanskijs Ausgabe von
S. cer b2Z.7—cra a1Z.8), das ich in der Überschrift kurz als aristo-
telisch bezeichnet habe, weil ein beträchtlicher Teil seines Inhalts mittelbar
oder unmittelbar beruht auf Teilen des ersten Buches von Aristoteles
Tierkunde (Ileol rů če ioroolcı, unten zitiert als AH nach Bekkers
Aristoteles I mit Angabe von Buch, Kapitel, Seiten- und Zeilenzahl).
Darauf haben schon Gorskij und Nevostruev, Ormcanie czaB. pyKon.
MocKoBcKoH cHHozaabHou Om6a. II, 17 fg. hingewiesen, auch eine Anzahl
Stellen herausgehoben und teils längere Sätze teils einzelne Ausdrücke
aus dem aristotelischen Text danebengesetzt. Die Auswahl ist ziemlich
willkürlich und macht, da keine andern Quellen des Exarchen genannt
werden, leicht den Eindruck, es wären die Proben aus dem Abschnitt
als einem in seiner Gesamtheit aristotelischen gegeben. Aber der
Exarch hat sehr stark auch benutzt die Kompilation des Mönches
Meletios (s. über ihn Krumbacher Byz. Litt.? S. 614, 617 [7]) IIeol pů-
cewG dv3ewrov (unten zitiert nach der Ausgabe bei Migne, Patr. graeca
B. 64, als M mit Beiftigung der dortigen Seitenzahl). Stellen aus
Aristoteles und aus Meletios laufen durcheinander, und in die daraus
zusammengestellte Beschreibung des menschlichen Körpers sind wieder
teils erbauliche Betrachtungen, teils andre nicht in den Zusammenhang
gehörende, ihn vielmehr zuweilen willkürlich zerreißende Stücke ein-
geschoben, deren Quelle ich nicht gefunden habe. Ich habe nun unten
neben den slavischen Text den entsprechenden griechischen gesetzt, 80-
weit ich ihn auffinden konnte. Dem slavischen, der, wie er vorliegt,
eine äußerst ungeschickte Serbisierung einer mittelbulgarischen Vorlage
darstellt (s. ASPh. a. O. S. 2), habe ich in altbulgarische Lautform um-
gesetzt, um ihn verständlich zu machen; seine überlieferte Form ist eine

Festschrift für Jagié. 7

98 A. Leskien,

ganz unmögliche. Dabei habe ich die zahlreichen kleinen Verderbnisse
stillschweigend verbessert, nur bei stärkeren Änderungen eine Anmerkung
beigegeben. Freilich in höherem Sinne verständlich und lesbar wird
der Text dadurch nicht und kann es nicht werden, dazu ist der Exarch
viel zu willkürlich mit seinen griechischen Vorlagen umgesprungen und
seine Übersetzungskunst zu gering (vgl. darüber auch ASPh. XXV,
48 u. 64).

Die Frage, ob der Exarch Aristoteles und Meletios unmittelbar
benutzt oder schon eine Kompilation vorgefunden und diese übertragen
habe, vermag ich nicht sicher zu beantworten; gefunden habe ich keine
ähnliche Zusammenarbeitung in der byzantinischen Literatur. Es will
mir nach der zuweilen buchstäblich stimmenden Übersetzung scheinen,
als seien die Stellen aus Meletios unmittelbar dessen Schrift entnommen.
Dagegen sind die Stellen, die im letzten Grunde jedenfalls auf Aristo-
teles zurückgehen, öfters so willkürlich und zusammenhangslos aus ein-
zelnen Sätzen des griechischen Textes, bisweilen in verkehrter Ordnung,
zusammengeklittert, daB es schwer begreiflich ist, wie jemand, der den
zusammenhängenden aristotelischen Text vor sich hatte, so damit ver-
fahren konnte. Ich vermute daher, daß dem Exarchen kleine und
größere Excerpte aus der Tierkunde vorgelegen haben, die er wohl
oder übel verarbeitet hat.

IECTR OVEO YNORKK'h, IGKOŽKÉ NIOBKAAKKTR, HA TAABK HU TÝH
LWIRE'KI HA KFAM CHCTABAIENHI — (čyer) To Gogev TOEIG bapas Avw-
Jev Vvvasırodoag TOL7Wvoetdeis, AH 3. T = 516 a 18.

KENKCKAIA KE TAARA HMATR IEAHNTE UBER KPATOUL ORAXOAA
TFASBAR, O CEMOV KO ZHAMEHHIO HRK DPoRŘkYÝh MODTK TA PAJZARYATH,
KOLE IECTK MAOKKCKA TAARA, KOJE AH ZKEHRCKA — TO dě JřňÁv ulav
čxet xal nóvyv BOEŤV ZUXÁOTÉOME zrEDLAVONÉVNY Kal TCEOLYOCÁMOVOAUV Tb
zoaviov‘ Ex TOÚTOU yüg TOĎ unuelov Ev TOĎS Tapoıs TĚ TŮV AVOLŮWY xal
yvvazv Örazgireraı zoavíu, M 1149 C. — AH 1.7 — 491 b2 hat für die
beiden eben behandelten Stellen nur čxyer de dagůs (sc. TO xoavlov) Tv
ulv vvvačaov niar aba), TV O dvdoWy TES eig EV OVVANTTOÚCAG WG
ini vd modů; 3.7 — 910 a 18 roúrov (rod dvŠowzrov) To uěv Jřkv xůxlu
£yeı cv dapıv, vů d Čovev TOEIS dapůs Čvo Jev ovvazmroúoas Tovyw-
vogıdeis. Sicher stammt das Slavische nicht unmittelbar aus Aristoteles;
der Zusatz &v rárporg ER TPOBKYK spricht dafür, daß die zweite Stelle
aus Meletios stammt oder mit ihm gleiche Quelle hat.

AUITE H APOYTOHNH. HAROXF PAATOABRTA APOV3HH, OKA-
MLA" PA ARO RTTAMET aan. 0 ELOKA, TABLE OL OTIaae'T UG HUATR

Der aristotelische Abschnitt im Hexaemeron des Exarchen Johannes. 99

HH IEAHHODO WIKA BR CEBÉ — řdn © Wujévn Eori xepalů) dvěvos
obdeulay čxovaa čagův, AH 1.7 — 491 b 4.

IECTB KE, I4KOMKÉ TAATOAAXR, EBCKHh OVAORA R'MIUIMUH, A
HHH OVAORE NO HIEH CROIE MECTO KRXKKAO APRKHTA NO (ECTh-
crgoy. Einigermaßen entspricht: zowrn TV čv Huiv uehův m nepalý
čoTiv .... xal To úWnAóratTov xal Únepečéxov E00 TOĎŮ oWwuarog,
M 1148 BC.

TPRUH KE CHABKALTH CA UACTRMH TAABA A4 Ch NPKKAA JEH
NEOKHTA TEMA“ 4AH NOCATOKAh MĚHAT IE E'MBABRUTE NO HHKYK
YACTBYR' Ch 3AK A KE SOROMOJE HHHIE, IEXKE JECT A TRIA MEKAOV
KE TUMAOMK H TEMEHRKIM JECTUh KOPHÖH, JEKE JECTh BOR. —
Vgl. xepahijs utv obyv uéon, TO Ev TOLYWTOV ZoavÍov naleiraı‘ ToÚúrov
dě ueon, TO uěv nobodıov Bočyua (wiedergegeben durch TEMA), ÚorTe00-
vevéc (rehevraiov yče TV iv TO owuarı ahyvvraı daTŮWV), TO d Önio-
Swov ivíov (unübersetzt unnıe, erläutert durch TmAR), écov 8 ivlov
xai Boéyuaros xogvpn (unübersetzt Kopněn, erläutert durch RAKX%),
AH 1.7 = 491 a 30—34.

CHEM KE YACTL H CKPAHHLA 30BÄTR, JEXKÉ IECTR ARE — »die-
sen Teil nennt man auch die Schláfen, was die Stirn ist«, an dieser
Stelle ein sinnloses Einschiebsel. |

HA HHHIE IECTR Ch NPOCTA RACE TRUITE HHYECOXKÉ HE HMI Rh
CEEK" A TEMA HUT MOXKAEHH KOKERR OERAPTIKHM AI; beruht auf
AH 1. 7 = 491 a 34— 491 b 2, doch nicht genau: rů d ivíov zevóv'
Eotı dě TO zpaviov nav doatov Ooroův, GTOOYYÚÁov, dOGOZ ÖEQ-
HATL TTEQLEXÖLEVOV.

NPHABKHTTR KE NOH MOKAENKÝHA OY KOHRYKHOMIRA CTOAH'BI, BROKE
30BEATK NOHTAARKHHUM, BROKE MENATR HE HURUTA HHKOJETOKE
IKHBOTA PASBK UAORKKA IeA4HHoro. Diese wie die vorhergehende
Stelle können z. T. auch angekntipft werden an AH 1.16, nur stehen
die entsprechenden Sätze dort in umgekehrter Ordnung und in andern
Verbindungen. Am ähnlichsten ist der zweiten slav. Stelle Aristophanis
Hist. An. epitome (Suppl. Aristotelicum Berol. I S37 Z. 11): Exeı de vňv
Aeyouévny mageyaepailda (wiedergegeben mit NPHrAARKHHUA) uövog Ö
üydowrros, Kris Eoxarn (OY KOHKYKH'IBA CTPAHBI) Tod Eyxepakov
“eiraı. Dazu möchte ich bemerken, daß sonst keine besonderen Uber-
einstimmungen des slav. Textes mit diesen Excerpten wahrnehmbar
sind. Vgl. noch: 7 mapeyxegalic, Tv zal zapazoavída zakodaw: nV
uóvny čxew vov &v3owrov Aéyovaiv úněo ztávra va Čau, M 1152 C.

BE34 KORBBH KE CRWTA MOXKAEHH, IAKOKE HOCh TOAA HE HURT K
KORRARBIHYA 2KHAB" AA TEMM H TIPHCHO CTOVAEHM IECT’E HTO-

7*

100 A. Leskien,

NAOTR NAYE AKEHTA A HE CTOVAEHA“ — Vgl. čvamog A 5 čyxé-
palog Čnaci xai oddeulav Exwv Ev adr pléBa (KOMB. &.), xai Ji-
vavóuevoc xard půciv Wvyoós, AH 1. 16 — 4% a 4.

Rh HIEMOKÉ MH OYMOY MECTO MEHATR CARUTE IETEPH, ohne
Entsprechung.

BPOAH 2KE TPHIE STR KOJEFOXKKA © OJECE Rh MOXKAENH THPAARTT,
REAHKTIIH IEAHNR H CORAKKHH, CEO KE KBIHOKKAO KOHMlIh AOXO-
ANTA 9 NPHTAARKHHILA, A TPETHH, HKEH URHHH IECTE, Eh CAM%
BRYOAHTR MOKAFHM, Ch KE JECTUh, HIKE MAYE H CTpkUNKIE K4
HOBAPRMA NPHKOAHTR' — gépovat A Ex T0Ď dpahuoť vpeic zrópot
eis Tův čyxégahov, Ó učv ueyıorog nail uéGoc eig TĎV zrapeyxegahilu,
6 d' ZAdyıorog eig adröv Tov čyxégalov: čháxiorog d' čoriv Ó mods tě
nuxrňot ualıore, AH 1. 16 = 495 a 11—14.

AOKAAHHIET A KE CA AO TEMENE AKThI KA AHUOY, ohne Beziehung.

MEKAOV BO OEOW OYHIO IECTR 4EAO, IEIKE AlITE BEAHKO ECT,
TO HAJHAMEHOVICT k, IGKOKE MRABARHRÍ) PAJOVMA HMAT4 IEMOVXÍ
TAKO NEMO IECTR’ HMURMKÉ AH MAAO IECTR, TO OCTOKHUH CAT%
M'BICAHER H CKOPO CAORECA H AKdA pa30VM'KEAHRTA" 4EAO 2KE, CR!
HA UUHPOKR CA ORPA3K PACXOAHTR, OVKACTHRA UAOR'ÉKA IOAOEHIÉ
H ZHAMENHIE MKHATR CAWTE A KPATOBATO IECTR CHTAXHBA H
TRUNTHRA H THKRBAHRA. — Erweiterung von zrg00Wrov dě rd uěv Und
ro Boéyua (vielleicht steckt dies in dem vorangehenden A OKAAHHIET%
USW.) uerašů TV duudtwv uerwscov" Toüro Č olg u8v ucya Boadvse-
006, ols dě wixgbv edrivnror as olg ut» nlard ixorarınol, olc dč
zregipegts Yrurzoi, AH 1. 8 = 491 b 10—14.

HA KOHBILH YEAOY NO NPKKAOY BPREH CRTR AROHUKHBI H%
EIKE NPABR AEKATh, BAATOAATEHA H KPOTRKA H MUHAOCPRAA Hd-
3HAMEROYERTTR' A HEIKE IIP’KKAOHIENTRI H NP EKAAHRERIUTE CA NOCK [H
NPKKAOHIEN HM, TO TR M40" H BRCOPHRTR H OVIKACTHBT' A IEIKE NAU
NPEKAOHIEN BI Kk CKPAHHIAMR PATATEAIM ORARAMERT E H HBIfHRA H
NpoKa3HRa. Es entspricht — mit Erweiterungen — mů dě ré uč-
tar Öpgdes dipreis' Ov ai uěv edSelat nalaxoů YIovg onueiov, al
dě zrodg vův čiva vův zauscvlörnt Exovoaı OTOVEVOŮ, al dě zegög TOUS
Z00TÁLOVY Hwxod zul Eigwvos, al dě nureoracuévat P96vov, AH 1.9
— 491 b 14—18. Dann folgt: Tako BO NO RRHH OT HCHK, 168
CAT IECTKCTBEHHIH, HAPRKOBALIA CE 3EAO CHMOTOHEURUJE, auf
genommen aus einer nicht aristotelischen Vorlage.

NOVh BPREHER KE KOJEPROKKA© IECTR — HA CRASH CTpant

A. et Ae uneengor ine Tavtaa

Der aristotelische Abschnitt im Hexaemeron des Exarchen Johannes. 101

KOPEXKKA © — OKO, HURI CROLA VACTH, BEKAR TOPK H AOAOV 1), BAACÍBI
KAMKRAO H3HOCALITH Ch COBOBR, BAZKÉ PACKNOBE ZOKRTU. ICT
KE OKOY EAHATPKNICIE RhCE BOAKHO, HURKÉ BHAALWITE IECTR' 3K-
HHUR KE TO 30BRTR. A JEXKE OBKRAPBIKHTTR BEC NOCHKAHL, I6CTR
YPEHO KPRTOUR' A JEXKE NO TOUR, BRAOOBPAZKHO. (ECT KE OBOYHIE
H TOPRHEALA H AOAhHbábA REXKAA. — Up’ als (dpoúor) dpsaiuot.
odroı xarů pücıw důo' TOÚrev ueon čnarTécov Bhépavov TO vw xai
xáru. Tobrov rolyes al Eayaraı Bhepavides. vd A Evrös T00 OEĚIakuoÚ
TO uěv dycóv, © Bhérer, nóom, To dě zreci ToÚrov těhav, vo A Euros Tol-
Tov hevxóv. xowvóv dě To Bhepavidoc úépog tig üvw xal 1dtw xavdol
dúo, Ó učv zr0ds T čwí, Ó dě zredg T0iG xoorTágomc, AH 1.9 = 491 b
18—24. Es scheint, daß mit ogounIe die xav9oí (Augenwinkel) wieder-
gegeben werden sollen.

M'BHOFA KE PAZAHYHU OYHMA E'MIRABRTUh, OBK BO HSKKOK El-
RAIETE, A APOVSÉH NPonEakek H APOY3EH UPRHÉE H APOV3'EM RE-
ceak. Geht wohl im letzten Grunde zurück auf AH 1. 10 — 49 a2:
toig tv ydo Eorı uelav, Tois dě Gepódoa yhavnóv, Tois dě yaporcóv;
wenigstens deutet das Becean auf ein, freilich falsch verstandenes ya-
ooreös. Unmittelbar aus Aristoteles ist es nicht, die gleichen Wendungen
kommen auch sonst vor, z. B. M 1164 B: ópůuev y&o Todo učv uéhavac
Exovrag dp9akuoús, Tods dě yhavnoúc, Todg dě yavorros.

Ha H NOH BEAHYKCTRÉO APOV3KH ApPOVFroylo BOÁKLUH IECTE, Ad
HNK BEAHUK IECTE ZKAO, HHK DAKR MAK, HHK COKAKKHO TO TK
MEHATR OYHRIUH CAWTH. MAKI ERAETE OUH RAHRTPh RRNAAK
3%KA0, EOAIE CBOIEHA KAOAH OKPÄTHIEIE HUŘLITH, A APOVSEH RAHK
3KAO HANPAMENK, AKRI HCKOYHTH XOTALITH, A APOY3EH HH CEMO
HH CEKMOŽ) NOAOEKHÉ HR COEAKKÁH JECTE, HOKE MEHATA A96p4
HpAaRA 3HAMEHHIE CKUITE (auf O4H bezogen besser c%wTH, kann indeB
auf 3uamennie bezogen Sein), BER HHYRKE TAK IECTE A HiKE BB-
HRTPR HMATR 04H 3849, TO TUN MKNATR OCTp IE BHAAUITA BT
BRCKKOUk ;KHBOT%K. Fast genaue Wiedergabe von M 1176 A—B:
zteoi dě Toü uey&dovg vův Eorıw elneiv. Oi učv yüo uellove eicív, oi
dě čAárrovec, oi dě Gůuuero0:, TŇV Exaregwv Auerolav ČKTOEEUYÓTEG,
ode xal Behriorovo elval paci. IIáhiv oi uěv menihnvraı zvods Ta
Evröog xal uellova Thy zrepupěcewav TS aÚrův xowhórnrTog ÖLaygapov-
owy' ol dě zredo TĚ Exrög ččwyxovra: xal Ebaklesdaı Jéhovaw* čAdot

1) So habe ich versucht den handschriftlichen Text lesbar zu machen, er
lautet: 10x15 ÓPBBHRO 3K6 KOXKTO ECT HA CBOH CTPANŠ KORIOKIO WKO HMI CPOH YCCTUBĚ
BĚXA0Y TOpb H A0A0Y.

2) TaMo?

102 A. Leskien,

dě zrody oddétEDOV rodıwv čxaÁívovam, ČÁÁČ Tv éry Exovot xwear,
oč xul Běhrworov bos Otucuuuivovoi Tv olasreo elol. Tovs uévrow
drazetuévovy uühhor svods vů čvrůos d5vwieorerovg elval gacev. Nur
dem letzten Satz a HRE — KHKOTK entspricht genauer AH 1.10 (492 a9):
tovrwy ol ČVCDS ualıora 6Svwireoraroı Ent TAVTOG mov (= RM Bi-
CKKOUB KHROTK).

HIKE IECTE OUH CKOPO MHKALITH, TO TE MEHATR YUR NMA-
WITH HA HEAHHOMRk MEKCTK HE CTOHALITE HR UACTO CA NOKUKHHIA
HO BRCKNO NOKMEMUTA CA (dem cTomu Ta entsprechend wäre zu er-
warten NPKMKHURRINTR und NPKMEINTAUITR). A HOKE IECTE OYH AARTO
HE MACTHÄUITH, TO TOTO MKHATR 3HATH BE-CpaMa CAUTR H GE
ETOYAA. a HŘE MERAY TAIVKYCh CPKARHH JECTE HH MHOKALITH
YACTO HH AABTO ULTHALTH, TO TK HpaBa AOBpPA 3HAMENHHIE. Ist
eine Ausführung von AH 1. 10 = 492 a 10—12: xei % axagdanınzınaı
i dreveig B ueooı, Bekrigrov dě HIovs oi pécor, čnelvov G 6 uěv
arwuöng 6 A ddédetov.

Es folgt ein die anatomisch-physiologischen Angaben unterbrechen-
des erbauliches Stück: un YECO A'KAKMA OVM'hHOKHYOMR © CEL
PE4Uk, HR AA H HAUECO CRTROPIEHHIA H OVCAOKAEHHUJ Í) URCTROH
OVLOKh HMEHA NOYHTARRIDTHHMR OBABHMR, H IGKOKÉ CA CHAEKATI
APOYFR Ch APOVFOMk, MH HPAB’KI HABHAMENOYIEMR, MKOKÉ (ECU
CABIDAAH OTB X WTPTRIHXR, KOETOKKAO OKO434 KAKh ECT, AOBp%
AH HAH 3'hA'b, Ad CA BKAATE NM APOVAHH KAKO BAKETH' TKUH BO
ZHAMEHHH, MKHAT’B, ROT'R MHAOCTHRR CHI 4440% IECTR PA30YU KRARK-
TEN 3BAOHPABAAFO OVKAAHISTH CA A Ki AOBPOHNPABOYOYMOY
NPHRAHKATH" MAKOKÉE HO CARHBILH HO MKCAUH A444 IECTR 3H4-
MEHHIA, HMHSKE PABOVKRATH OVTHIDENHIE H TONAOTR, H NaKW
ROVPER HO 3HMA OH REBARIKAHIE 1 RKTOKI, H HNO MRHOTO, AA TODO
ZkPALUTIO HÍAH) IPHTOTORHTH CA Ha ,VKAO HAH OYBORERILENR CA?)
OYKAOHHTH?) TOrO, MH OT CEO CAARHTH ROTA, HRE TO 16CT
OYETPOHAR TAKO CROHMR PAROMT. H’b MR NO NPOKSIE CA HMKUR,
Ad NAauE BOKHH CHAR HERRAHMKH YRAHMR CA H CA4RHM KR.

Darauf setzt die Beschreibung des Körpers wieder ein: ect» H
HARO OVK TAABENTRIH, HRIRŽKÉ CAMIWHLR, Ch NPOCTA BE3R A'MIXA-
HHIA® DPKABCTHAR KO CA OR CTaprıın SÍAKMEOH NÍ) HE NO HCTHHK
TAATOAARTR KOZ A/MIUMIITA OVUUHMA, IAKOKE ČHAOCOĎU SŤOHCTO-

1) = xaracxevi, vgl. oycazıarıı Cloz. Z. 654 (ed. Vondrák) zxaraoxevales.

2) sppaurm und oyóousrmomws ca laufen parallel, es wechselt nur dar Numerus.
U Zu OYK. 8 la. > ka verÁnrím mit m hazinha.
“ H aorty

‚Der aristotelische Abschnitt im Hexaemeron des Exarchen Johannes. 103

TEAM peue. — Erı dě xepalng uóotov, du’ oĎ droveı (sc. čv9ow:cog oder
Loo»), Arvovv, rd ode: Alxualwv yap odx dAndů Akyeı, pauevog
dvanveiv TůG alyag xarů vů wra, AH 1. 11 = 492 a 13—15.

H CE AA JECTh ZHAMEHAHO, IAKO YAOREKR TRYHIR OYYOUR He
ABHKET B. — uóvov &vdowrcos 00 xıvei, ib. 492 a 28, oder dxivnrov
dě rd ods čv9ewnog Exet uóvog ib. 22.

OVXOBKHAdIA KE IECTB VACTR 3HAIEMA, HEIKE ECT TPRURCKTAI
AOBOCH, A CAOR'EHRKCKBI KpaH OVUIECE, BER HIEMKIKE OVCEDABA MORE-
WABRRTE" APOYTAER KE YACTK OCTARHXYOMA AKTKI BE3 HMEHHÍ) CX-
wT%, d. i. »es gibt einen bekannten Ohrenteil, der auf griechisch
AoBóc heißt, auf slavisch Rand des Ohres, in dem man die Ohrringe
anhángt; den andern Teil als einen obne Namen haben wir weg-
gelassen« — entspricht einer weiteren Ausführung von: wrög dě uépog
TĎ uěv dvwvvuov, ro dě Aoßös, AH 1. 11 — 492 a 15.

ECTR KE OYKO RRHATPKIKAOV KPATOBATO, HMATR KE HANO-
CAKAh H KOCTk TTEMROKAE OEOAZOML IAKOXKE H CAMO, RB HRE AKThI
Eh CheRAB TRUITA BhCAKR TAACK ZERAYRHBÍIH KABOKAPA H TRNAbA
NPOKSAHTR' TH HMRIKE CE K MOKAEHRIUK NE HMATR EpOAA HH
NPOXOAA4, TO TEUR HCKOAHTR KB OVCTRHÉH AAAOUK" OTA TA
KENPOTAIKHTR CA KHAA BR MOKAEHH, HOOVAOBK SKAO KR JÍHU R
AOROAHT"h radCh H NAOCKAR — genau entsprechend M 1181 D: tou
dě rd oŮg xarů uěv To eldog (der Exarch muß hier etwa xarů Tů elow
gelesen haben, daher E'RHRTPKERAOV) orgoyyvAosıdes, EXov Eoxatwg
dorovv Öuowdoxnuov Eavro, Ev weg WS Ev Ayyelm nev ndong EYWVIS
Ó Wórpog eicéoxerTau na Emeiön Toüro To Öoroüv TES TdV Eyn&pakov
obx Exet 7vóvov, drrodidwoıv eig TOV TOĎ orönarog olgaybv Kaxeidev
rewoueyn pAkıy eis TV čynégahov eds avrov bıafıBaleı Tdv Wógov.
Im slav. Text folgt noch narm KE OT'R TRAAOY VM, wie es scheint
überleitend zu dem gleich zu erwähnenden psychologischen Stück. —
Vergleicht man die aristotelische, dem Sinne nach hierher gehörige
Stelle AH 1. 11 = 492 a 16—21, so sieht man sofort, daß sie dem Text
des Exarchen nicht zu Grunde liegen kann: eiow de nv učv ůdw
(rd oÚs) čxet olov ol oredußoı, To A čoxarov Öcroüv Opowov TĚ wrıl,
eis Ó Wdaneo dyyeiov Eoyarov dwyınveita Ó Wórog. Toüro © eig utěv
Tdy Eyanepakov 00% Exeı rebpov, eig dě TdvV TOŮ Oröuarog OVEAVŮV: xal
ix roü Eyrnepdkov pAewy TElvEL eis auto.

Die Beschreibung des Ohres, deren oben gegebener Teil bis cıe a 2
Z. 4 v. u. reicht, wird nun unterbrochen durch eine lange Auseinander-

1) H. suauenn.

104 A. Leskien,

setzung über die Stellung der Seele, ihr Verhältnis zur Sinnentätigkeit
u. a. (bis cı3 b 1 2.8 v.u., schließend mit uR ce AoROARHo). Deren
Quelle habe ich nicht finden können, und an dem z. T. sehr verwirrten
Text ohne die griechische Vorlage herumzuarbeiten, kann zu nichts
führen. An der eben bezeichneten Stelle setzt die Beschreibung der
Ohren wieder ein: oyımm Kr PAZARKYABRUITE 1) BR TOAK?2) H rARŘEOUK
H CPKABHNH" MiKE COKAKKH IECTE OVUIH, TO TK OVHLUJH) IECTE HA
CAMILIAHHIE* HPARA KE HHKAKOTOKE HKCTR 3HATH OT TODO, PA3B%k
AUITE AA HE BEAHIVK JECTE HH MAAK HH TNAKBI BRABHTAK CA 3%A0
HH HNAKBI .. 2.. 4- AA HRE TAWE BRAFTE, TO TĚ AOEOG4 HAR%
HA3HAMEHOVIETE* A REAHILE H HOKE 3 KAO BBZ3ABHTRIUHH CA APOAOCAO-
BHO H NI9A3AhHOCAORHRO UPRCTRO JECT R 3HAMEHHIE. Genau ent-
spricht M 1184 B—C: draspoůvrau dě ra wra eis yıla zal Badéa*)
xal don‘ Doc dě odděv Todroıs yapaxrnollerau, el un vı TV uxeůy h
ueyákov, unte TŮV OPÓĎPU ETTAVEOTNKÓTOY Ť TÓV ndvrn OVUTETTUNÓTOY
Tů uévroL usyála xal črraveornnórTa uwgokoylag Aéyovai nai ddokecylas
onuavrıxa. Es ist dies ein Paraphrase von AH 1. 11 = 492 a 32—b3:
Tov dě Ta iv Yıld, Tů dě dadéa, Ta dě néca' Béhniora dě vů uéca
meds tiv Axor: 90s O odděv onualva* nal I) ueyála N uuxod fi
néoa, 1 ěrmaveornnórTa agódoa T oděv N uécov' vů dt uéca Beirlorov
NFovg onučiov, Ta dě ueyála xai čmaveornxórTa uwpokoylag nat ddo-
heayiac.

ELITE KE AHYUKHAM YUACTE IECTR HOCH, HURKE BR3ABI”KAIENT
H BRA/NIXAIEMA BEHRTpR' (irgendwie zu Grunde liegt Erı reoowrov
Eos TO er dv TO nveluarı cbgog dis‘ “al vůp dvanvel xal čxrvvéi
tavın, AH 1.11 = 492 b 5—6) oT4 CHhKPORHUITA EO CPRARYk-
HAATO NAKIUITAMH RBRENOYINTAIENOS) B'h NOCH H ER TPETAHR NPH-
IEMAIETE HOZAPH BRZAOYXAHHIE, TEUR KO CONETE, H BEN Npo-
BAKAAETE H NMAK’bI BRCNATK BRI3AOVCh TRAOY ER3BAAUHTE H Rd

1) Vielleicht ist das h. paszoysamme verderbt aus pasıayamrr ca, vgl. deat-
povvrat.

2) Für rozšmš der H. nach wıAa.

3) H. oymu, 8. u. Bldtıora.

4) H. verderbtes npurěnr an Stelle des gr. ovunenrwxóta (seingefallen, einge-
schrumpft«, im Gegensatz zu »weit abstehend« oder >hoch aufgerichtet«); etwa
nptrant »sehr stumpf« zu lesen?

5) Das auffallende Sa9í«, das keinen Gegensatz zu yıJa bildet, beruht auf
einer falschen Lesung von AH 1.11 (= 492 a1 Z. 32) úrwv dě ta učy yıla, za dě
+acéa, ra dě uéaa. Die Abhängigkeit der Rxarchen von Meletica ( ıht sna dem
aafank = BadEo nhne waiteres hervar

Y Zn hazia..-. ... ur ou

Der aristotelische Abschnitt im Hexaemeron des Exarchen Johannes. 105

ERHATPLHICIE IECTRETBOY NOKNOVUITAIETE TEMHKAE YACTEUH N).
HR H OBOHMERLUTABR CHAR HMATE HOZBAPH' CH 2) KE W6CT7h OVCTÁh-
MAIEHHIE H’KKAKOTO IECTRCTERHA YUWERCTBA PABOYMKBAM H AOEPO-
BOHHIE H cHpaA%. Stimmt ziemlich genau zu M 1180 A—B: drrö yüg
twy rauızlwy xal TV rüg napělac Yakduwy dı& TOoü TTVeluovog Ava-
zreursouevnv ĎéxovtTow TŇY dvanıvonv ol uuntüges nal TTPOC TŮ ES JEV
dnoxclvovot, Zai nv elonvonv čepehnóuevor JoaJev medc Tů čau Jev
zaparéumovow. "Eore dě OGpondic Ögun Tivog Evegyelag pvowxijc; die
letzten Worte pasoyu. fg. haben hier keine Entsprechung, aber kurz
vorher steht, die uvxrňoec seien dvrilnnrixoi douwv xal TV Ev aüraisg
dıayogpwv, rovr&orıv EĎWĎÍCE xal Ovowělac.

HA A'hROIE KE CA NPKAKAHTR HOCH" NO cHpKAK HUATR NK-
TPAAAR, KPACTARKKB 3), IEMOYIKE OBA OA), PEKRUIE NO CTPAHAME,
TRUTE, KOIEZKKA© AK'BI conak’ — es entspricht wieder einigermaßen
M 1180 B: dryóropog dě nepvxws Ó uuxrno dvů uédov Eyeı diápoaypua
xövdoov‘ čnaTéocw Jev únávymv xevös. Wenn der slav. Text richtig ist,
müßte man übersetzen: »sie (die Nase) hat an den Seiten ein Leeres,
jedes wie ein Flötenrohr«, und das hängt wieder irgendwie zusammen
mit der dem Sinne nach entsprechenden Stelle AH 1. 11 = 492 b 15:
u£oog dě adrod (ToÜ uvxrňoos) TO Ev Oiápoayna xóvdvoc, TO A dyť-
Teva ZEVÓV — HURKÉ A/NIXAHHIE BEHEMAIETR H BRIAOVX4IETR H
JECTRCTEKHBIHR CAKOOBHUITEMH PABOTOVIET R, ohne Entsprechung.

OKA MOJI OYEO AHA MEAOCTH IECTE A/MRÉ, BPRYHAM H AOAk-
Hiátá“ RORYXHKI KE ACH CA HAPHYET k, A HHKLHI EPAAA. OBKUITÉ
KE Ch EkCKUH 2KHROTUBI UAORÉKR HMATR JEXKEŠ) HHIKKHIERR 4EAR-
CTHEŘ KPATATH KAMO AWEO, TURYHER KE PEUEHTRIH KOJKOAHAR ME-
HAT RNIUJKHICER YEARCTHER ABHKAWTR. — Vgl. Erı dě oiayóvec
dúo: robrwy TO 7TE6OS10v yEvsıov, TO A OrmlaJwov yEvvs. xıvei dě návra
za Ca tvův xárTwJev vévyv, zrAhy Toü moraulov xgoxodsllov' oŮrog
dě mv ävw uóvov, AH 1.11 = 492 b 22—24, entspricht dem Inhalt
nach, der Wortlaut rtihrt vielleicht anderswoher; die inhaltlich gleiche
Stelle M 1182 B—C deckt sich auch nicht mit dem Slavischen.

H NO HOCOUR OK JECTE ABREK OVCTRHÉ, HMRUTH NABTK MA-
KRK, A4 TKU H OVAOEL HMA IECTR ABH3ATH — vgl. nerů de vv čiva

1) r.. eher zum folgenden zu ziehen? vgl. AH 1. 11 = 492 b 13 7, d’ oogenoıs
vívetat dia Tovrov TOŮ uÉpOVS.

2) Sc. cuxa, H. cuu xe ECTA OYCTPEMIEHHU,

3) Subst. xovdoos Knorpel, vielleicht zu lesen xpactassus, das sonst 80 ge-
braucht wird.

4) o. n. adverbiell.

5) make KPATATE (To xwvečy) ist Objekt zu umarTr,

106 A. Leskien,

xeihn ÖVo, 0605 eüxivntos, AH 1. 11 — 492 b 24 (das NARTAM MAKRKA
steht an der sonst abweichenden Stelle M 1184 D: ualoxócapxá eict
[rů xeíhy]). Nun wird auf einmal die Beschreibung von Lippen und
Mund unterbrochen durch etwas gar nicht in den Zusammenhang ge-
höriges: HCTHHRKHÉEHUJE YIOTHIE BRCETO KHROTA YAORÉKA HMATR
EIKE MOCASATH H PASOYUKTH OT NOCAZAHHM, MAUE NO TOUR H
BRKOYCH, NOH APSYTTIHXE YWERCTERKB KOYKAHH ECT UAOR'EKA
MAHOTA XKHROTA, aus AH 1. 15 — 494 b 16—18: čyer dě dxpıßeord-
Tny čvÍemnog Tv aiodřocwy nv úgův, Oevrépav dě Tův veĎowy, iv
dě Taig čAhauc Aelneraı mwoAAir. Wunderlich ist, dak zwv aloňoewy
durch Bucero XHROTA ersetzt ist und nun der sonderbare Sinn heraus-
kommt: »der Mensch hat eine wahrere« (ungeschickte Übersetzung von
. axgıߣorarog) »Empfindung als jedes Tier was betrifft das Tasten« usw.

Darauf setzt wieder die Beschreibung des Mundes ein in unmittel-
barer Fortsetzung der oben zitierten Stelle AH 1.11 = 492 b 25 fg.
Ich setze die griechischen Wendungen hier voran: rů d' čvrůG oröua
otayvóvav Zai zEihův — BRHRTPRNEKHWA KE OYCTTBHOY H YEARCTHR
CARTE WCTA. TOÚrov uéon To utv ÚTEOĎU, To dě ávvyš; an dessen
Stelle: NPHNPREKHRAKA KE YACTH HMR CAT HA R'BIUIMHOKO CTA-
HOY’ HNEPOA CAOBETTR IEAHHRCKTBI, HEIKE CA DEUETR TOPLKHHUA >Beine
(des Mundes) vorderen Teile sind an den beiden oberen Seiten; Úmepé«
heißt es auf griechisch, was Obergemach bedeutete. Wenn das na
R'AUKHOO CTpaHov richtig überliefert ist, kann es nur Lok. dual. sein;
gelesen werden kann es freilich auch HA R'WNIWKHEREK CTPAHA, aber
das na mit Akk. gibt hier kaum einen Sinn. Der Übersetzer hat
wohl mit 8. crp. das griech. drree@a (hier — Gaumen) wiedergeben
wollen, fügt dem noch das griech. Wort hinzu und tibersetzt es wieder,
als wenn ůnzeefov (= Obergemach) dastinde, mit ropaunnya. co Č
alasnrınovy xvnoĎ yAwrra' Ď d' aldnoıs Ev TĚ nom — NO CPKAK XE
OVCTTK MAZBIK'h, UOTHIE HMI H PACHKAAHHIE KOHMRILEMM, MA4UE KE
XHMOCOMh, EIKE CHT COIH BhCErO OBOUIVTA" Die Sonderbarkeit des
XHMOcoMh wird darauf beruhen, daß der Exarch yvu@ gelesen hat. Die
Stelle könnte eher anderswo herrühren als unmittelbar aus Aristoteles,
ich weiß aber nicht woher. — aidaveraı dě xai v m &lln oůeš záv-
rov, olov GxÁnoO0Ů Yegund xal Wuyooů; nur ungefähr entspricht c4
NPoCTA KE H BRCKYR KAUkeTER, TONAOTRI MEHER H CTOVAEHHOH
MAKOCTH H XKECTOCTH H JEXKE KBCKHAH TODO. adrn de (die Zunge)
h nInteia i oTevn N ueon' © uéon dě Behrlorn — TH AWTE HET
ur nm HEIKUN, TI OTO eakakdlur gem u ZSAUUNCTBOUL, TO TOPO

„malte A Kam u

Der aristotelische Abschnitt im Hexaemeron des Exarchen Johannes. 107

Der slav. Text geht fort: MmA3mıynHas MARTR PKAKKA IECTUh H
KUNA AKRI DEA, AA TODO WKIUTA H CKOPO PABOYMKIETTR K'RKOY-
UALA BKCKUKYH COKR. OBOLITRNTWIHKE HNOTO CKMEHE — TG dě
/ureno T oaeĚ uavi zvégvne xal oroupwöng, xal dıa toüro Yčrrov
ivrlaußdveraı vý yedvews rv yvuív, M 1189 C, nur hat der Exarch
die richtigere Lesart ooupwöng (schwammig, vgl. AH 1. 11 — 492 b 34
torı G © vArrTa oůoš uavů xal copů) statt orouwpůdno (hart) gehabt
Und richtig mit kKnınpa AK rka Übersetzt.

Hk H ZOKOMAT NAHLAS BIYhHHILA, HEIKE IECTTK AAAOKA, TODO

(SC. AB RIKA) UACTK IECTR’ HMATR KE H TA NOHYFTAHA ZOROMAADO
Hcogara 1), 7 dě Eniylwrris tadıng técog čori To UÚneoSev (AH
1.11 = 492 Z. 34 nur raúrno rı uéoog čnvyhorric) čxee dě adın
zooanegvaóra Tov ZaÁoúuevov oloopdyor, M 1192 A. — I8roXe Ch
NPERAA AP’THPHH AEKAUITH 2), MAKOKÉ HAUAAO HMAWTH?2 OT
AAOK'kl, H TNAHE BTRCKAAHMERUUITH CA K CKRAXKHIAMA HOZAOAH'MIHMA,
IET AA IHIENh, MAHODAKAH HANPACHO B'RCY’BILITAIEM Th BOAKHOlE HMA
H TOY CKOPO H3aHRAIEM R; beruht irgendwie auf AH 1.16 — 495 a
20—27 — noórevov dě vů Heaeı Ď dornola xeiraı roü oloopdyov....
xeiraı O čri tv vů Čvw 7T00G TO OTÓLU ZATŮ TĎV dx TV HUXTŇOWV
důvTONGLY eis To OTÓUG, Ď xal Örav TÍvOVTEG dvaoırdawal TL TOŮ TO-
Tod, xwgei Ex Toü orduarog dia TV uvarnowv čše' Man sieht aber,
daß der slav. Text, wenn er wirklich unmittelbar darauf zurtickgehen
sollte, stark und bis zur Unverständlichkeit zusammengezogen ist.

OYCTA KE COVTOVEA CAUITA TOPE H AOA0V Ch NPKKAA HC
ETPAHOY HCNAEHk 3AER CRT" PRAOSREKIHA KÉ MKHATR ÖHCHKH
Maa0 XKHRXAWITA; der letzte Satz geht zurück auf oi . . doawódovrec
ws Esel TO noAb Boaxvßıwreooı, AH 2. 3 = 501 b 23.

Für das unmittelbar folgende stelle ich die griechische Entsprechung
voran: Eow d Ako uóowov arTapvlogóvov, zitov Erclipleßos‘ dg čův
ESvyoavdeis pkevuůvy, orapvian xalkeiraı xai zevívec, AH 1. 11 =
493 a 2, d.h. »einwárts (im Munde) noch ein andrer Traube tragen-
der Teil (Aubert-Wimmer tibersetzen: Teil von traubenförmiger Gestalt),
das mit Adern versehene (aderreiche) Zäpfchen; wenn dies stark feucht
geworden sich entzündet, wird es ‚Traube‘ genannt und würgt« (macht Er-
stickungsanfälle) — A KRHRTYKNIEIE HMATR YACTK AEKALUTÁ HA KOh-
BABHUN (hier ist ora@vAopögov nicht wiedergegeben, das xiwr ErripAeßog
in sonderbarer Weise miBverstanden, als wenn dastiinde xeluevov Erri

1) Der Genitiv als Objekt ist auffallend, als wäre oicogayos ein lebendiges

Wesen.
2) H. zexeum, uMoymm.

108 A. Leskien,

plebůg ACKAUITÁ HA KORRARHUH:; hat der Exarch xíov als eine
Abbreviatur von xeluevov gelesen?) HA R'hILIMRÁHHAIM OVHECHH, im
Griechischen entspricht nichts und die Bedeutung von oyHKkcmie ist
unbekannt (aus einer bei Mikl.LP zitierten Stelle könnte man vermuten,
es bedeute »die äußerste Spitze« oder »die äußerste Oberfläche«) — té
UOKPOTI HAHMTRIUH CA HE BRHEZAAnKk (HE zu streichen?) Apoyronun
ORALIT PIET "k CA TH AKTBI BAAABHTH KOWTETR NAOREKA 347 p4KA4h
(richtiger -A4HRUITH) EOOA/h ABIXAHHO' SORATA KE TO AHCT4 (dies
scheint volkstümliche Bezeichnung für das Zäpfchen, uvula, zu sein;
Sreznevskij Slov. dr.-r. jaz. zitiert s. V. AHCT"k eine Stelle aus einer
Palaea, die z. T. die obigen Worte des Exarchen enthält).

POAOML KE OVEO APTHPHIA KECTOKA JECT"h, OBKAPTIKHMA Kph-
BARHUAMH M'RHOFAMH, H TODO HKUITA OAHTEM'k, IETOXKE MEKAKO H
HCOĎAra NPHRASRIUKHHUA AEKHTR' — Soll wiedergeben oder beruht
auf: čore d H uěv dornola xovdgwöng TĎV půdčw xal Öllyauuog, rol-
hois Aerroig pießioıs zrepiexonévy .... perašů © čyet TÜV TOŇGEWY
(der Luft- und der Speiseröhre) rn» ZrrıyAwurrida xahovunévnv, AH 1. 16
— 495 a 23—28. Aa IETAA COYYR MAR PAKAMRARRUE TEHAKO
3Ka0 NPKNOYCTHUR ER Rh ATPOBA, ZAAHRAIETR H CTABAUIETE
APTHPHIR CBOHM IEH A'KHCTRORATH — »wenn wir eine trockne Speise
sehr fein zerkaut habend sie in den Bauch befördern, so tbergießt sie
(NPHIAZ"WURHHUA, ErrıyAwrris) und hindert die Luftröhre, das ihrige
zu tun<; gibt ziemlich getreu wieder: xai dÖrav dtauaonoáuevow xai
xaTaheňvavrec sragastäurwuev hr Toopiv eis TÁ Eow, Enrınwuarllei
n Emıylwrris ch dornolav zal wider aůrův Eveoyeiv, M 1192 B. Daß
das kaum verständliche 3AAHRAETK für Zrrirwuarileı steht, kann
darauf beruhen, daß der Exarch ein Zrrınorileı gelesen hat; natürlich
läßt es sich leicht in 3akpmRaıe Ta verbessern.

© HIEMKIKE NMOHAOVYJIET K CA, BB3AOVXAHHIE HE NOHICMABRUITH
AP'THPHH 1) BRHRTPRNHHHMK AOVXOML, CTABHTH CA H NANUITAM B
ABHIE, HERONR. ARMOMK APTHPHH E'NRAIETR I9OXOAh. CKBO3%K
NAKWTA RK CKRAKHIATUBIBA 2) YACTH NARLITRNRIMA" HURTR BO
NPSARKAI?) H NPOYOA BI NARUITA H ChEHPAPUITA, HMH KE BRXO-
AUT R'A310VCh RR AOVIHNBI H Rh CKRAKNIA TE, H NAKUTA
NAKTHI NPENOYWTARRTR KR CPhAhilo. Wiedergabe von M 1192 B,
freilich eine sehr unvollkommene und vielleicht auch in unserm Text
antstellte: čp olg ovußalveı, un xivovněvno rüg dernolas ně Tod

1) H. pssxoyxuume (bei Goraki-Nev. BESROYXaHuR! 1pmeMAPMmH.
2) H. crBoapuarr"R

2 H nnarawea <- ... K -

Der aristotelische Abschnitt im Hexaemeron des Exarchen Johannes. 109

byrdc TrvEÚUGTOG, Toraodaı zal TOV veÚuovA TTADEVJÚG. OTL PVOow-
névno TG dernelas dıdödooıg yiveraı nveduarog eis Tů noila een v0Ď
nyeduovog‘ ExEL yao ŠLUpŮGELS xovdowdes Ó srveduwv eis OSU OinnoÚ-
cas xal ovvnyußvag‘ dť v elosıcı TO nveüua eig TAG NAG GŮTOÚ,
xdxeiJev aüdız eis vhv nagdlav Evinow. Die Stelle &xeı — ovvnyuévac
entspricht den slav. Worten HUXT RO NSOAKKKI — ChEHPABRUITA, eine
Wiedergabe des xovdowde:s und des eis 65V fehlt, in dem npoxoA u
steckt offenbar dınxovoos, in CREHPAIRWTA (H. CKHEHPANWITE) ovyny-
uévac, das aktiv verstanden wäre; man kann dem abhelfen, wenn man
CREHPALRLUTA cA verbessert.

ECT KE MEKAJO AHIEMK H TOPAKOMK MEKAA HEKAKA, HRIKE
BrhIER 30BERTh, IEBÄKETIPERR AK TPRTAHR CA 30BETR A 3AKAh OVCTA
CHIPHIUTRHAM" CETO KE KPACTABKYKHOHE (SC. IECTR) H NPKARHIEIE,
HURSKE RR3TAALLIAIEM TR H A'BILIEMh, A MACKNOIE BhCE RAHRTPKPRAOV
NSKAM XPRKERTOMK“ A B'NIH (poss. Dat.) 34AkNlálá YACTR IECTR ONAE-
WTHIE; aus AH 1. 12 = 493 a 5—9: adyňv dě To uerači zooawrov xal
Swpaxog. xal ToÚrTov TO uěv TEÓGILov uécog Adovyš, Td A drriaSiov
oróuaxog. todrov dě vo uěv zovdpdes zal rodosıov, dt 00 Ď povů xal
n dvanvon, dornola“ To dě Gaonxwdeg orduaxog, Evrög TIPŮ TŇS ČÁXEWO.
rd d' drioJiov adyévog uóowov Errwuis.

OTA FAABBI KE AO TOPAKA YACTH H OYAORE TAKA HMEHA HNATT
H CKAOFBI" A TOPAKR NO R'"NIH NO NPKAKHHH HMATTR CTPANK Nf-
ROIE FPRAH, TAYE NO TOMLK RTPOIER, ATPOEK KE KOpEHK IECTh
NAME’ OTO TEXT KE IECTR 30BOMOIE HTPOHR' CHRAMIE KE Rh-
YHHIEHO (ECT H ABKHTR HA NOCAKAKHHHMK MECTK TOpakcoy KB
WHPHHAXTR, OBKAPKKHMO H KPAHHMO OKPATB NAOUITAMH, HKOXKE
OBhIEM RUIAMh IE H IAKOKE AKBI MIP'RCT’RI CROHMH OVLUIKILH OBKAPT-
XAurTaunh. Die Stelle erinnert in einigen Einzelheiten an AH 1. 13,
z. B. vgl. *TPOEK KE Kopenn IECTR NAM Tadıng (TS yaorods) ČÍČa
dupakóc (493 a 18), weicht aber sonst ab. Andres erinnert wieder an
M 1212 B, doch auch nur entfernt.

Darauf folgt eine erbauliche Betrachtung (cte b 2 Z.2— ck al Z.17),
z. T. verderbt und unverständlich; ich lasse sie daher weg. Dann geht
die Beschreibung des Herzens weiter: AEXHT"h KE OVBO CPRALILE H
BTRUHHIEHO IECTR TEOPKIULENK AKRI KARHAZK H BAAATBIKA IECTRCTROV
RB CHKOORAKNÉHLUHHCH MECTEYR, TAKOKE H BBE PAAPOAAKOM k
(Wiederaufnahme eines Teils der eben genannten erbaulichen Stelle).
HUATA KE POAOME ZKECTOKA NAKTE THHRMH MTRHOTOOBPAZEH'TIHMH
CHAEKA CA TH CETO UKUITA TURINAHHIE JETO MRK HABNAMENOY-
ETA (CA) AKOXKE NPKKAAHMIETR CA NAue HA AKBRER CTHAHA.

110 A. Leskien,

AWBO® RHHOV UUKUITA, HMRKÉ HA TR WECTO RRYHHICHO CTPAHA
IKHROTOY TAATOAIENOIE BR3AOYLIIKHOIE YPERO H RKTPEHOIG, H HSKOXKE
NAVE TOKEOVIETA IETO AKBAld CTPAHA, HULZKÉ HEMOLWTRHEHUN
IECTR, MKOXKE H APOYSHH ChKASABRTA © AECHÉH CTPAHNÉ HOT%
HATP NOHIEMABŘUITH HEXOVA XBR NOMOWITK !). Für die ganze Stelle
kann ich keine entsprechende griechische Quelle nachweisen. Dann
folgt von ck a 2 Z. 10 v. u.— ck b 1 Z. 12 v. u. IEcTn xe OVEO NEE-
KAOHIEHO — TIOCAKAKHHH KOHMILM tero eine Stelle, die Anklänge an
AH 1. 17 = 496 a 14—19 hat, aber so verwirrt ist, daß ich nichts damit
anfangen kann. Das noch verbleibende Stück bis zum Ende des ganzen
Abschnittes (cka a 2 Z. 8) stammt aus AH 1. 17 (496 a 19 — b 35) mit
vielen Auslassungen, die den Zusammenhang zerreißen und den Sinn
verdunkeln: umarTn xe (Subjekt CPRAMILE) TPH UpKEREeca, © AECHRE
RAWITRUIFE, MRHRIJEIE KE © AKRRE CTPAHAX, MEKA KE TEMA
CPRAKNIEHE — Eyeı dě xotdlas TEelv, ueylornv uěv Tůy čv Toig Šečwois,
čAaxiornv dě Tův čv Toig Agıdregois, néonv dě neyE&deı TůV vů uédov
— 496 a 19—22. Weggelassen sind darauf Z. 22—25; folgt: 1€%X€ no
REAHKOMOV UPEROV OBKUJEHA IECTTR KORBARAKM KHAA BEAHKAM, Ch
HIERR KE JECTO ZOROMOIHE CORARHICIE UPEBO (ueGEvVTÉDLOV)Ý“ TPAARTUE
BO H KM NARUITAMR BPOAH HEKAUH OTB CPRAMlld, H pacKoAAT4
CA TAKOKAF IKO H Ap THPHM NO EKCKMR NARLITAUR OT Ap’TH-
PHMA BBRCAKABCTBOYERUUTE, vgl. zura uěv Tv ueyíoTny xotÁlav
eönornraı Tř) ueyiorn pheßi, nes iv zal TO ueoevregiöv Earı' xara
dě viv uéonv Tř úoprů (1arů — čoorů fehlt im Slav.). pépovot de xal
eis Toy zoÁeúnova „cóooL úsrů TŮS ZUPĎlas, zal oxilovra Tov adrov
TOórov Ovnee T üprnoia, zara scavra Tov ziAeúnova nragaxoAovFoür-
TEG T0ig dio tig dornolas, 496 a 25—30; das rois ano ig dornolas
ist durch das bloße oT ap’trupnuia gegeben, was man so nicht ver-
stehen kann. Im Griechischen folgt: črávu d' eioiv oi dnd rg xag-
dlag zrópot' oddels © čori xowög zróvog, Ahkı dıa nv abvanyıy dé-
yovrar TÓ nvedua nat ri napdiíe Otazéuzovamw (496 a 30—32); statt
dessen wird nur der Passus von déxovrat an dem Vorhergehenden
relativisch angeknüpft: nixe NOHIEMABRTR B'h3A0VYh, PEKBUNIE BETON,
H KR CPRAKUK NPENPSBAKAAaHAT'n. Die Zeilen 496 a 33—35 sind
ausgelassen, der slav. Text geht fort mit: KOREK KE MKHATR HMAUWTA
NABWITA NAyE HHEXR SACTHH (vgl. alua dě zAhelorov uěv Ó zzhAeúuwy

1) o—nomomTE; richtig wird sein nach crkasaımıra zu interpungieren, und ukoxe
-cbK. zum vorhergehenden zu ziehen, dann zu lesen ZccHÉK CTPAHŠ OT ATP% OPH-
"MALBIUTH HEXOYAh MOMOMTE Als dat. abs. == während die rr-hta Saite van Ar Y,eber
nie nämlich reehta liegt] eina niet“ geringe Hillfe arhäı

Der aristotelische Abschnitt im Hexaemeron des Exarchen Johannes. 111

Eyeı TV Ev rois Lwoıg uoglwv 496 a 35 -— b 1, darauf fehlen 496 b 1—7),
HE BR CEE ABKAUTAR HR Eh KPRBABHUAYR" HMATR SKEH CPRAMILE
KPRER, HR Eh CEB TRYHER, vgl. (ráv G čAkov anAávyvov) Ť xae-
dia uóvov čxet alua. xal 6 uěv zhcúpeov oŮx Ev air GAA Ev Taic
phewív, 7 dě xagdia čv avın, 496 b 7—9. Für das dann folgende: čv
ixdorn včo čyet alua Tv xothuv, Aeırörerov O čari TO čv T uéom,
steht t4KO KE HHA OVTPOBA HMATh, TRHRKA KE IECTR H UTA COV-
IHM RA KEAHUKMA 4pkßech, unverständlich, wahrscheinlich verderbt.
Daran schließt sich: 30BoMms1E KE np knotcannie, PEKRUIE NOKTPAAA
TOPAURCKAKM, NIOAB TADUITAMH ECT, JEXKE H NAPHURTR) ČPEHECH,
PEKRUIE M'BICAH", vgl. Úzrd dě Tdv zvveúuová Eorı ro dtáleaua To T0Ď
Ywgaxog, ai xakoúuevat ooévec, 496 b 10—11. Darauf Unterbrechung
des griech. Textes bis Z. 15, der slavische geht fort: R'mle?) xe npKk-
NOtaCAHHOA © AECHRER CTPAHR ABKATR HATPA AK KPATOBATOUR
OBPA3BOMk CAUTA, A © AKBAR CAKSEHA AABTaA H A3kKA CAUTH',
vgl. Uno dě To dicdlwun Ev uěv Tvoig deSioig xeirou To nao, Ev dě Toig
doworegoig Ó onkıv, 496 b 15—17, die Epitheta aus Z. 23 orpovyúlov
d' čari vo Tod dvdownov Trage und Z.21 Ó Tod Ardewnov onkův
orevög xal uaxoóc. Überschlagen ist 496 b 17—29; der slav. Text geht
fort: KR BEAHUEH KE H KR) KOBRARÉH KHAK NPHABKATR HATPA,
NPHBEWIENA KE ECT KR HIEH [H] CAK3EHA, vgl. zrooozrégvne dě T
ueydin pießl vo řnae Z. 29, ovvůornraw dě nal 6 onkův Tň yeyaln
pießi Z. 32. Das anschließende HUXT"K KE MATPA H CAKZEHA CROBR
KRIKRAO KORRABHILA IOOCTORTA OTB REAHK'BIBA KORRAR'hibA 2KHATBI
H KOREA MPENPORAKAAKIUU TR hat keine Entsprechung. Folgt AEKHTE
KE NO [CHXh]) HCTECK OY. camoro XPHERTA (vgl. uerě dě TaÚra oi
vegooi zıgüög adr TŇ bayesı neivraı, 496 b 34), EPOA/KI HUŘWITH OT
REAHK'NIBA H 4) KORRAR'BIBA 2KHABI (Vgl. pépova dě eig adrovs zóoot
Ex tus ueyákno pAeßös, 497 a 4) ERYHHAHUITA 5) AO CAMO HCTECOV,
HUHOKE EPOA BI MPHIEMAIETE KOBBH NOAAHHIE.

1) H. *xc ca u H. »p., was sich rechtfertigen läßt.

2) Wohl Verderbnis für nuxe (= vno).

3) u x» wahrscheinlich zu streichen, vgl. gleich darauf sezursu KPTBABTIM
ZEIM.
4) a wohl zu streichen (8. o.).

5) Auf akk. óporm bezogen, H. ópoxs und sruuuswmu.

Leipzig. A. Leskien.

Georges d'Esclavonie, Chanoine pénitencier de la cathédrale
de Tours au XIV—XV"* sičcles.

Il y a une trentaine d’annees M. Dorange bibliothécaire de la ville
de Tours auquel on doit un Catalogue des manuscrits de cette biblio-
thégue !) appela mon attention sur les gloses slaves de certains de
ces manuscrits. © Ces manuserits avaient pour auteur un personnage
appelé Georges d’Esclavonie, auguel le Grand Dictionnaire historigue
de Moreri?) consacre une notice ainsi concue: »Georges d’Esclavonie
maitre es arts, docteur en theologie, chanoine et pénitencier de l’Eglise
de Tours vivait dans le guinzičme sičcle et au commencement du seizieme
(ces dates sont erronées ainsi que je le montrerai tout a Vheure).
La Croix du Maine dans la Bibliotheque francaise dit gu'il a écrit en
francais un livre intitulé: La Vierge sacree imprimé a Paris chez Simon
Vostre. Cela n'est pas exact. Le titre de ce livre est: Le Cháteau
de la Virginité. Il est en prose divisé en huit chapitres, suivis d'une
exhortation. Le tout est adresse a Isabelle de Villeblanche, d'une noble
famille, qui venait de faire profession dans Vabbaye de Beaumont prěs
de Tours entre les mains de l’archevöque de Tours. Je n’ai vu gu'une
edition de ce livre, in 4° gothigue a Paris par Jean Tiepperel: le
10 Juin 1506.«

L’ouvrage auquel Moreri fait allusion est bien connu des bibliophiles.
Il est signalé par Brunet, Manuel du libraire (A Varticle Esclavonte). La
Bibliotheque nationale en possede deux exemplaires, dont l’un est incomplet.
Ce qui nous interesse ici, ce n'est pas ce volume, ce sont les manu-
scrits accompagnes de gloses slaves conserves a la bibliothégne de
Tours et que nous allons examiner d’apres la description gu'en a donnée

1) Un vol. in 4°. Tours 1875.
2) Ce Dietionnrire 1 en pinsienra Aditions. J’ai sous leg venr "4dition de
Ku-ın 1756

Georges d'Esclavonie, Chanoine pénitencier de la cathédrale de Tours. 113

le bibliothécaire actuel, M. Collon dans le recent Catalogue des manu-
serits de la Bibliotheque de Tours'). Ce catalogue n'est pas & la portée
de la plupart des érudits slaves et les compatriotes de Georges d’Esclavonie
seront bien aises sans doute d'ětre edifies sur la féconde activite de ce
pretre francais gui resta toujours fidele au souvenir de son pays d'origine.

MS. No. 39 Compendium literalis sensus totius divine seripture
signe en latin:

Seriptum Turonis anno D. 1404 per manum Georgii de Sclavonia
Canoniei et penitentiarii ecelesie Turonensis.

La date de ce ms. nous permet de rectifier tout d'abord une
erreur de Moreri. Le chanoine gui Va écrit en 1404 n'a pu vivre au
seizieme sičele. Le manuscrit dont nous allons parler maintenant semble
indiquer que Georges d’Esclavonie était établi A Tours dans les derničres
années du XIV"* sičele. MS. No. 79. Lectura magistri Georgii de Sela-
vonia super Danielem, 1391, 18 die juli. Cependant il est possible qu’il
alt été copié A Paris et apporté plus tard & Tours par le seribe.

Le MS. 95 est un recueil de differents textes religieux. Un certain
nombre de feuillets portent des notes qui ont pour le lecteur slave un
Intérét tout particulier et qui mériteraient peut-ötre d'ětre publiés A

Part en facsimile. Elles attestent Vérudition polyglotte de Vauteur,
elles attestent aussi que malgré son long séjour dans cette France oů
il avait té naturalisé, et oů il est mort, il n'avait point oublié la langue
dans laquelle il avait fait ses premieres prieres. Elles nous montrent
Qne dans cette langue il connaissait les deux alphabets sacres, le eyrillique
et le glagolitique. Ce detail mérite d'ětre releve.

Le Folio 75 de ce ms. nous présente un alphabet hébreu, un
alphabet cyrillique, un alphabet glagolitigue précédé de cette mention:
Itad alphabetum est chravaticum. Au dessous de chague lettre le
scribe a margué en caracters latins, le nom du caractere glagolitigue
az, boukt etc. Vient ensuite Voraison dominicale en langue slave en
taracteres latins:

Otse nas ise etc.

On peut supposer gu'en écrivant le pater en caractěres latins le
chanoine slave a voulu satisfaire la curiosité de quelque confrere
francais desireux d’avoir une idee de cette langue slave alors si peu

connue en oceident. Ce qui me parait confirmer cette hypothěse ce sont
les textes gue nous allons trouver aux feuillets suivants.

Fol. 76. Salutation angéligue et symbole des apótes en caracteres

1) 2 vol. in 80. Paris, librairie Plon 1900.
Festschrift für Jagie. 8

114 Louis Leger,

glagolitigues avec une transcription en caractěres latins. Les caracteres
glagolitigues sont tracés avec beaucoup de soin et d'une main gui sest
évidemment appliguče. M. Dorange avait bien voulu autrefois prendre
pour moi des facsimile de ces deux feuillets. J’en ai conservé et un expose
l’autre au Congres archéologigue de Kiev en 1874. II doit, s'il na pas
čté perdu, figurer aujourd'hui dans les collections de Université de Kiev.
Il serait, je erois, interessant de publier ce facsimile.

Fol. 77. Le passage gui suit semble avoir été écrit, soit comme
aide me&moire, soit, ainsi que je le supposais tout & l’heure, pour expliquer
A guelgue étranger les pays oů se pratiguait alors la liturgie slave dite
glagolitigue. Je transcris en essayant d'interpréter.

Istria eadem patria Chravat. (Il veut dire je crois que l’Istrie c'est
au point de vue de la langue un pays slave comme la Croatie.) Primus
episcopus Chravacie qui scit utrumque ydioma, tam latinum quam
cravaticum et celebrat missam in altero istorum ydiomatum guocumgue
sibi placet (il s’agit d'un diocese oů la liturgie se célébre a volonté
en latin ou en slavon, glagolitique, mais je ne sais quel est cet óvéché).
On lit ensuite en caracteres latins Pavel dyak z Krbava. Nous reviendrons
tout a l’heure sur ce Paul. Dlgouschanin plemeniti routsanin Krisanits!)
drasecin sin Krbavski. La Krbava en latin Corbavia est une region de
la Croatie sur les frontieres de la Dalmatie. Elle a eu de 1185 & 1460
un évéché dont le siege était a Udbina. Je ne suis pas assez docu-
mente sur les généalogies et la toponomastique croates pour identifier
les personnages dont il est guestion ici et sur lesguels leurs compa-
triotes n'ont peut-étre eux-mémes aucun documents.

De ista diocesi est Coplice — Episcopus de Kerbavia — Episcopus
Kninski — Episcopus Krxskiž) — Epicopus Split. Quasi archiepiscopus.
Episcopus Troguier. — Episcopus Schibenik. — Archiepiscopus Zadrski
(noter ici le mélange du latin et du croate). — Episcopus Nenski.
Episcopus Kabsk. Episcopus Osorski. Episcopus Senski.

Nous avons ici, si je ne me trompe, l'’enumeration complete de tous
les evöches oů se pratiguait seule ou conjointement avec la liturgie latine
la liturgie glagolitigue.

Au bas de ce feuillet se retrouve un alphabet slave glagolitigue
un peu plus cursif gue celui du feuillet 75.

) M Sollon lit Trisanie 1] faut évidemmont lire briganšta = Križanié, de
erazeeen. u- Im aim Krinak ho. ıe Tninrk

.ntärien ı,

Georges d'Esclavonie, Chanoine pěnitencier de la cathédrale de Tours. 115

Le folio 18"* verso porte des mots slaves gui donnent le nom des
jours de la semaine et des mois en caracteres latins: Nedila, prvedan (et
. on pas day comme ont lu les éditeurs anterieurs), ete.

lei encore on peut supposer 4 bon droit que le scribe a voulu
se rememorer des mots usuels de sa langue maternelle ou plutöt, comme
je le disais tout a l’heure, donner A quelque collégue francais une idee
de cette langue.

Le manuscrit gui renferme ces textes slaves, fait remarguer M. Collon,
est čorit sur un papier exactement semblable, de la méme main que deux
autres Mas. de la bibliothěgue de Tours (No. 79 et 552) que nous savons

etre de la main de Georges d'Esolavonie.

Plusieurs autres Mss. de la bibliothégue de Tours gui ne renferment
pas de gloses slaves nous donnent quelques indications sur la vie et
les euvres du chanoine pénitentier.

P. 277 il est guestion d'un ms. donné en gage, datus pignori
magistro Georgeo de Rayn canonico turonensi pro duobus scudis auri.

P.286. Ex libris. Ista est summa Georgii de Rayn Aguilegiensis
diocesis. Ces deux mentions nous apprennent le lieu de naissance du
chanoine Georges. Sa ville natale appartenait au diocěse d'Aguilée. Nous
reviendrons tout A l’heure sur la ville de Rayn. Dans le ms. 444
(Guillaume Peraud, Summa de viciis et virtutibus) au verso du folio
N.18 4 Ja date: Die prima mensis julii anno M° CCCC"* XVI" il est
Question de la vente dudit manuserit gui avait été faite per ma-
Bistrum Georgium de Rain magistro Petro de Castanea. J’ignore qui
est ce personnage.

Un manuscrit renfermant des extraits de la seconde Somme de
Saint Thomas d’Aquin porte cette note: Extracta finita in vigilia Sancti
Mathei apostoli et evangeliste anno domini 1413, scripta per manum
Magistri Georgii de Sclavonia canonici et penitentiarii.

Au milieu du fol. 16"* du ms. 337 (recueil fact. ..) on lit la. signature
G de Rayn et au bas du fol. 17 la date de 1387. Ce ms. date
Probablement de Vépogue oů le seribe étudiait a Paris.

Georges d'Esclavonie ne fut pas a Tours le seul représentant des
Slaves méridionaux. Il y attira. un de ses parents, son neveu Ulric.

Le ms. 469, recueil de textes a l’usage des prédicateurs porte
cette mention: Istum librum scripsit Parisius Ulricus nepos magistri
Georgii (de Rayn) anno domini 1398.

A cóté de cet Ulric figure encore un autre Slave. (C'est celui dont

nous avons relevé le nom tout & l’heure, Paul de Krbava.
8+

116 Louis Leger,

Sur un ms. gui porte la cote 95 du catalogue Dorange j'ai relevé
autrefois pendant un séjour a Tours une glose Cyrilligue ainsi concue:
To nuca Ilazaan Ankk4 He Rpnrank Karo ce Guran. (Bud scripsit
Paulus Diaconus e Krbava sicut didicit.) Je n'ai rien découvert sur la
personnalité de ce Paul de Krbava; ce qui est interessant, c'est de le
voir donner ici un specimen d'écriture en alphabet cyrilligue, probable-
ment pour satisfaire la curiosité de guelgue Tourangeau. Ce gui semble
probable c'est gue ce Paul vint visiter le chanoine Georges a Tours ou
A Paris peut-tre en compagnie de deux autres personnages dont čtait
question plus haut!).

Tels sont les documents que nous fournissent les manuscritg actuels
de la Bibliotheque de Tours. Mais tous les mss. tourangeaux ne
sont pas restés dans leur pays d'origine. Il en est qui ont émigré A
Vétranger. Un savant archčologue, bien connu par des travaux sur
Vhistoire de la Touraine, Vabbé Bourrasse, a decouvert & Londres au
British Museum (ms. No. 11, 443) VObituaire de l’Eglise Métropolitaine
de Tours.

Voici le passage qui concerne Georges d’Esclavonie:

V Maii (1416) obiit recolend® memorise magister Georgius Henricš
de Rahyn presbyter de Selavonia Aquileiensis dioscesis, magister IM
artibus et in theologia, canonicus et poenitentiarius hujus ecclesie, qu#
multos libros manu propria ad usum dicta ecelesie seripsit et notarik
in cantu; et in ultima sua voluntate religuit residuum bonorum suorum®
mobilium ecclesi® prefate, executione sua completa, pro faciendo anni
versarium suum solenne anno quolibet in crastino sancti Hieronymi: Cuju£*
anima requiescat in gaudium.

A la date du 1° Octobre figure une. mention qui confirme le text
precedent.

Anniversarium bona memorie venerabilis viri Georgii Henrici d©
Rayn, presbyteri de Sclavonia Aguileiensis dicecesis, magistri in artibuf
et in theologia, canonici et peenitentiarii hujus ecelesie, gui residuum
suorum nobilium religuit... et cujus anima requiescat in pace.

Je reléve dans les deux textes précédents un detail parti-
culierément intéressant. Bien que devenu tres francais de caur et tr&
dévoué a son čglise métropolitaine a laguelle il légue ses biens mobiliers,
George d'Esclavonie gui se plait toujours A associer A son nom celu

1) Au IVme volume du Chartularium je vois encore mentionné un Croate,
Paulus Nicolaus Zagrabiensis (anno 1421).

Georges d’Esclavonie, Chanoine péňiténcier de la cathédrale de Tours. 117

«.

e sa province et de sa cité natale tient a &voquer a linstant de sa
nort les traditions ecelésiastigues qui ont bercé sa jeunesse. Il prescrit
jue son service anniversaire aura lieu le lendemain de la féte de
Jaint Jerome. Or Saint Jerome né a Stridon était considéré par les
Slaves de Dalmatie comme leur compatriote et leur patron et une tradition
tres répandue chez les Slaves meridionaux lui attribuait l’invention de
Valphabet glagolitigue. ID était pour le pieux chanoine, un saint national,
un compatriote et il tenait a placer sous ses auspices les prieres qu’il
demandait pour son äme au clergé de la métropole de Tours.

C'est dans le diocese d'Aguilée que se trouvait le pays natal du
chanoine Georges, ce pays qu’il designe sous le nom de Rayna. I s'agit
tres probablement de bourg de Rain situé sur la Save, chef lieu de
cerele de la Styrie (1164 habitants, d’apres la derniere edition du Brock-
haus. (C'est, dit le Brockhaus, la ville allemande la plus méridionale de
la Styrie, mais le cercle de Rain est surtout habité par des Slověnes).
Au quatorzieme sičele on ne percevait guere de difference entre leg Slověnes
et leurs voisins les Croates. Il y a lieu de croire que notre chanoine
vécut quelques années dans un diocese croate oů la liturgie glagolitigue
était en vigueur. Oü fit-il ses études? Passa-t-il en France par Italie?
Etudia-t-il d'abord a U'université récemment fondée de Prague gui attirait
certainement les Slaves méridionaux? Nous ne savons actuellement rien
de positif 4 ce sujet.

En tout cas pour arriver jusqu’a Tours il devait nécessairement
avoir passe par Paris.

J’ai eu la curiosit& de rechercher sa trace dans la belle publication
de M. M. Denifle et Chatelain: CAartularium Universitatis Parisiensis')
et Auctuarium Universitatis Paristensts?) gui reproduit les plus vieux
registres de la nation allemande a VUniversité de Paris.

Dans ces deux publications revient a diverses reprises le nom de
Georges d'Esclavonie. II figure sous les nos. 1355, 1408, 1569, 1570 du
Chartulaire.

Une note de l’Auctuarium nom apprend que Georgius de Sclavonia
a été boursier ou hospes de la Sorbonne a Vépogue oů le proviseur
était Johannes Diodona évégue de Senlis, c'est a dire entre les années
1388 et 1409.

1) Paris, Delalain, 1887 et s.
2; Ibid. 1894 et s.

118 Louis Leger,

Le 13 Fóvrier 1389 il čerit de Paris 4 un ami de Vienne!) a propos
d'une guerelle entre "Université de Paris et les Précheurs. Il se recom-
mande au souvenir de duelgucs amis, Henricus de Hassia, Henricus de
Oytten, et le maitre Frederic. Etaient-ce d'anciens collégues de Paris
ou les avait il connus en Allemagne? Je ne sais. Il signe Georgiw
de Rain, magister in artibus, canonicus ecclesie Altissiodorensis. Il est
done A ce moment chanoine de l’eglise d'Auxerre, ce qui semble indiquer
gu'il reside en France depuis assez longtemps. Je n'ai rien trouvé &
son sujet dans le catalogue des manuscrits de la Bibliotheque d’Auxerre
et jignore dans guelles circonstances il recut ce canonicat qui čtait peut-
etre purement honorifigue.

Une autre lettre qui figure a Vienne sous la méme cote est encore
relative aux debats de Université et des Précheurs. Georges d'Esclavonie
deelare que Vordre des Précheurs lui parait entietrement detruit en France
et qu’il ne pourra jamais se réhabiliter.

Voici d’autres documents fournis par V Auctuartum.

Le 5 Avril 1392 maitre Georgius de Sorbona est designe par la
nation allemande A laguelle se rattachaient aussi les Slaves) pour
8’oceuper de la location de trois maisons appartenant a cette nation et
devenus sans objet par ce que les etudiants etaient moins nombreux. Ce
detail est en lui-méme assez insignifiant, mais il nous prouve que
Georges čtait des cette epoque bien au courant de la langue francaise
et de la coutume de Paris. Le 1" avril 1393 le maitre Georges est
encore charge par la nation allemande de constater les degradations
de la maison a Čimage de Notre Dame et de les faire réparer, si besois
est. Cette maison était situce rue Bruneau, A deux pas de Vendroit oš
est aujourd'hui le College de France.

Plusieurs autres documents nous font voir le röle considerable que
jouait maitre Georges parmi les membres de la nation allemande.

En 1399, le 3 avril, nous le voyons nommé membre d'une sorte de
jury dhonneur chargé de regler un conflit gui s'était engagé entre deax
sorbonnistes. La meme annče (le 5 mai, il est un des deputes de la nation
allemande dans une commission chargée de construire des écoles & l’usage
de cette nation. En 1303 il contribue par une somme de deux franes
a la fete annuelle de la nation qui avait lieu le 18 novembre, le jour
de la Saint Edouard. En 1401 la nation essave d’obtenir une subvention
de la reine Ysabeau de Baviere pour la construction d'une école des
Sept Arts. Plusieurs demarches restent sans resultat. La nation adresse

I I.original ent a la Bibliotheque impériale de Vienne :4 384, fol. 260.

Georges d'Esclavonie, Chanoine pénitencier de la cathédrale de Tours. 119

ı la reine Georgius de Sorbona. Evidemment il était considéré comme
Dun des plus éloguents et des plus habiles parmi les membres de la colonie
germanigue. En 1403 il figure pour la derniere fois parmi les magtstrt
non legentes, cest a dire qui ne font pas de cours.

Assur&ment ce Georges d’Esclavonie n’etait pas le premier venu,
ainsi que le prouve le röle joué par lui dans le monde academique et
la situation acquise dans le clergé tourangeau. Il ne faut donc pas
nous ötonner s'il fit dans notre pays une si belle carriére. Je serais
heureux si ce petit travail pouvait susciter de nouvelles recherches
et nous valoir une biographie complete de cet énigmatigue personnage
gui, apres un tres long sejour en France, resta toujours fiděle aux souvenirs
de sa jeunesse et qui, sous le beau ciel de la Touraine, se plaisait &
invoguer le nom de Saint Jerome et associait a son nom celui de 3a
province natale l’Esclavonie.

Louis Leger.

Etymologie von 34Ak.

Miklosich leitet bekanntlich 34,44 her von Ch und Ak, da man
das, was er von 3444 sagt, notwendig auch auf jenes wird beziehen
müssen. Darnach entspräche es einem samskrtischen samdhi {gen
mask. wie alle dergleichen Bildungen. Die abstrakte Möglichkeit dieser
Etymologie wird man zugeben können, ohne von derselben erbaut oder
gar überzeugt zu sein. Zunächst ist das fem. genus von zed’ bedenk-
lich, dann die Bedeutung von 3b AR x£ocuns materia. Man kann nen
einwenden, daß eine andere Etymologie nicht ersichtlich ist; in der
Tat leidet die einzige andere, die wir im folgenden vorschlagen wollen,
auch an einer Schwierigkeit, und es fragt sich, ob man dieselbe an-
gesichts des großen Vorteiles, den sie bietet, in den Kauf nehmen dar.

Um nämlich zu einer andern Etymologie zu gelangen, müssen wir
eine Versetzung der Buchstaben annehmen, daß 3kAh aus 4434 ent-
standen ist. Dadurch tritt das Wort als simplex in Beziehung zu der
Wurzel ind. dh, ir. diz (dižh), welcher wir in reixug roixog in ind.
děhi déha, ir. daéza, arm. dez (447 dizan dizang ete.) begegnen. Debi
ist vedisch und bedeutet etwa Umwallung. Direkt zu 3444 gehört
pers. diz ‚> ‘od. auch diž ;0, welches in der alten Literatur (Firdausi'

gewöhnlich ist und »Burg« bedeutet; im modernen Pers. ist es durch
arabische Wörter verdrängt!), hat sich jedoch merkwürdigerweise im
zigeunerischen dis erhalten, wo es neben durkos und andern Wörtern
noch heutzutage Burg, Feste, Kerker u. ä. bedeutet.

Die älteste (etwa altpersische, Form ımuß gewesen sein dı3:, dann
dizi diz. Die unbequeme Folge von d-z war wohl der Grund, daB
man in den obliguen casibus zuerst die bequemere Aussprache zd
wählte, die dann auch in den Nominativ sing. überging und die allge
meine ward. Das Wort ist ein uraltes und ähnelt dem slav. guck,
altpers. rıtdc = ind. vis, dessen ursprünglich vokalischer Auslaut aus

1, Im modernen Stadtnamen Diz-fül noch erbalten.

A. Ludwig, Etymologie von 352. 121

rpati erhellt, welches nur aus allmählicher Verschmelzung des £ mit
m p: vigi-pati sich erklärt, da g und p incompatibel sind, und das
»mpositum otýpatt lauten müßte, welches auch tatsächlich in beson-
rer Bedeutung vorkommt.

Wie Euch ist auch 31 AR generis feminini.

So käme 3h Ak — A43h in Zusammenhang mit einer Reihe von
örtern, welche auf der Wurzel di2h diž diz dih basieren, mit der
>rstellung des Aufhäufens, Umwallens, altbaktr. pairidaéza ohrada;
d. dehah Leib als Umwallung, Anwurf der Seele etc.

Für Miklosich mag cr A%ı maßgebend gewesen sein.

A, Ludwig.

Dubrovacki pjesnik Nikola Marci.

Baš je prošlo sto godina kako je sklopio oči dubrovački pjesnik
Nikola Marci), pa su ga Dubrovčani vet davno zaboravili, a literarna
ga historija jedva spomiňe, premda spada medu one rijetke pisce druge
polovine XVIII. vijeka koji su u Dubrovniku još pisali narodnim jezi-
kom. Koliko su ga Dubrovčani zaboravili, vidi se po tome, što ga
nikako nema u popisu znatnijih Dubrovčana što su umrli tijekom XIX.
vijeka, koji je popis prvi put izdan u dubrovačkome kalendaru L'Ept-
dauritano za god. 1896, pa opet u istome kalendaru za god. 1901. A
literarni historici, ako ga uopce spominu, kažu samo ime negovo i djela
mu šťo je napisao; još najviše zna o emu Šafařík, jer je u svojoj
Geschichte der südslavischen Literatur, u II. knizi na str. 84, barem zabije-
žio, da je još godine 1803 bio svečenikom u Dubrovniku i da je umro
godine 1806 u 88. godini života. Onu je prvu vijest Šafařík uzeo u
Fr. M. Appendini (iz II. knige na str. 215), kojega i cituje, a bez sumne
od nega je i obaznao i godinu smrti; prema tome dakle izlazi da se je
Dr= Nikola Marci rodio godine 1718. I to je sve što se je do sada o
ňemu znalo; zamolio sam zato grackoga kapelana u Dubrovniku, D"*
Nika Givanovica, da potraži, ne bi li se što našlo u aktima dubrovačke
kurije; to je on i učinio, na čemu mu od srca hvala, pa je našao, da
je bio rodom iz dubrovačke Rijeke (de Umbla)?) i da se je zapopio
8. juna 1743; zatim je 11. decembra 1744 imenovan za župnika u Luci
Šipanskoj, pa pošto se je godine 1772 odrekao te župe, opet je 12. de-
cembra iste godine imenovan za Zupnika u Baničima kod Slanoga, gdje
je bio sve do 24. jula 1786, kada se je i te župe odrekao »ob varias

1) Prezime mu pišem ovako sa c (Marci), jer mislim, da je možebit sam pje-
anik ili ko od negovijeh starijih ovako prekrojio prema talijanskome izgovoru ime
Hardie, kako se je vajda ova porodica uprav zvala; ime Marčié još i dandanas
ma u Hercegovini, pa zato ne vjerujem, da je naprotiv Mardid postalo od Mare;
--akako jme se izgovar: Mar" ns va zato u naše "iieme neki tako i pišu.

N Nema dab „a- 7 Itgiararii čs, = zava »Marží. pap e Mleta<
Ian 07 Iehidom...: sr 12

Dubrovački pjesnik Nikola Marci. 123

guibus afflietatur corporis infirmitates<; umro je doista godine 1806
30. augusta »aetatis suae annorum 88«.

Još se je maňe znalo za negovo djelo, jer se je dosada naprosto
samo natpis kazivao, dok ga je u naučne svrhe upotrijebio tek Pero
Budmani za rjecnik Jugoslavenske akademije (isp. riječ Eorijen). Ali
nije čudo što se o N. Marci tako malo govorilo, jer je negovo djelo
postalo vec bibliografskom rijetkosti; osim mojega egzemplara ja znam
još samo za dva: jedan je u zagrebačkoj sveučilišnoj biblioteci (pod signa-
turom 13. E. 27) a drugi je u biblioteci dominikanskoga manastira u
Dubrovníku (isp. Starine XXVIII, str. 36). Knizica je Stampana na 12"i
i broji 115 stranica (a ne 111 kako stoji u Starinama), a natpis joj je:
»Scivoť 1 Pokora Svete Marie Egipkigne Slofceni u sces Pjesni Jezika
Slavinskoga po Niccoli Marci Popu Dubrovcjaninu. U Dubrovniku G. G.
1791 Dopustienjem Stariescind«. Poslije natpisnoga lista ide na str. 3i4
posveta » Prisvietl.i Průsvaršn. Gosp. D. Bernardu Zamagní Vlastelinu Du-
brovackomu«< — to je poznati latinski pjesnik, prevodilac Homerove Odiseje
itd. —, pa na str. 5—9 » Pridgovor Mudromu Sctiozu«. Na str. 11—113 smje-
štena je sama pjesma, a pri kraju je na str. 114 i 115 » U poAvalu Gos.
Niccole Marci, Pjevaozu fcivota Svele Marie Egipkigne Pjesan« 8 potpisom
»Gio: Salatich Jun.«; pjesmu u pohvalu piščevu sastavio je dakle mladi od
dva Dv= Ivana Salatica što su živjeli u Dubrovniku u to doba i radili
na literarnom polu; ovaj »mladi« je bio »starijemu« sinovac, rodio se
je godine 1759 a umro je godine 1829 (isp. za ova dva dubrovačka
kniževnika, što su imali isto ime i prezime, 8 čega su ih medu sobom
miješali, članak De“ Nika Givanovica u fejetonu dubrovačkoga lista
Prava Crvena Hrvatska god. I, br. 31 od 14. X. 1905).

U predgovoru pisac nam priča nešto o sebi, na žalost malo, a nešto
više o svojemu djelu. Za sebe spomine, da je bio župnikom, ali ne
govori gdje, pa da je »nazad godište« došao »u ovu pustinu Gospe od
Milosrdja<. Kako ni posveta ni predgovor nemaju zabileZene godine,
tako ne možemo sigurno kazati, kada su pisani, ali baš s toga, što se
ne spomine osobita godina, moZemo slobodno uzeti, da je to bilo one
iste godine, kada je kniga bila štampana, dakle godine 1791, a onda
izlazi, da je D"" Nikola Marci godine 1790, to jest u svojoj 72 godini
života došao u crkvu »Gospe od milosrda« blizu Dubrovnika, dakle u
onu crkvu koju su dubrovački mornari iz topova pozdravlali, kada su
se srecno 8 dugog puta kuci vracali i u koju su prilagali svoje »zavjete«,
kojim su se zavjetovali u strašnijem časovima, kad im je more prijetilo
da če ih proždrijeti. Tu u miru i dokolici osamlene erkve podale od
grada i od svagdašnega opcena s Judima D"* Nikola svröi svoje djelo,

124 Milan Rešetar,

koje je mnogo prije započeo: »ja u mlada ljeta šteči ne (t. j. Marije
Egipkiňe) onaku oštru pokoru, uhiti me tolika bogolubnos, da odredih
pisat ne život i složit ga u pjesni slavinske, i tako sam u onoj vručini
od moga uma upiso dvije pjesni; i ovo je bilo nazad tries godištá, ali
paka, ne znam zašto, ne slijedih... (str. 5)«=. Ako je dakle dobar
račan, da je predgovor pisan godine 1791 (ili 1790), onda je D“= Nikola
te dvije pjesme napisao negdje oko godine 1760, dakle za vrijeme, kada
je bio župnikom u Luci Šipanskoj i kada su mu bile več 42 godine,
tako da se ona »mlada ljeta« imaju uprav uzeti kako »mlada Jeta«.
Zatim (nastavja pisac u predgovoru) »kako sam došo paka u ovu pustinu
Gospe od milosrdja, nazad godište, dodoše u mene ňeki moji prijateli
znani i razborni i medu ostalijem razgovorom uzeli smo govorit od
pjesní i pjesniká slavinskijeh, i ja úekako nehoteci ispustih riječ, da
sam bio u moju mlados i ja pjesnik više razlikijeh stvari*) i da sam
bio počeo pisat u pjesni život Marije Egipkiňe (str. 5)«. Na nihovo
navalivane morade im D*" Nikola pročitati te dvije pjesme a pak obecati,
da če djelo dovršiti, što je i učinio, i to dosta brzo — najdale za
godinu dana, jer ma kada bio predgovor pisan, on je pisan, kada je
veé cijelo djelo bilo gotovo, a one dvije prve pjesme čitao je prijatelima
pošto je »nazad godište« došao u erkvu Gospe od milosrda.

Nego D"" Nikola u predgovoru nije nam samo kazao, što ga je
potaklo da počne pa da dovrší svoju pjesmu, veé nam je tačno naznačio
i izvor, po kojemu ju je izradio: »mnozi pisaoci govore od ne životu...;
ja sam se služio Petrom Ribadeneirom, pomnivijem pisaocem (str. 8)<;
negov je izvor dakle djelo španolskoga isusovca Petra Ribadineira o
životima svetaca, koje D’= Nikola bez sumne nije poznavao u Spanol-
skom originalu veé u latinskome prijevodu isusovca Jakoba Canisius;
u tom djelu »Flos Sanctorum« nalazi se doista u II. knizi i »Vita 8.
Mariae Aegyptiacae+)«. Namece nam se dakle prije svega pitane: kako
je D"® Nikola obradio život Sv. Marije Egipkine što ga je našao u Riba-
dineire. U ovoga pricane ide ovijem redom: pobožni opat Zozim, koji
je živio u doba cara Justina I (518—527) u nekom palestinskom manastiru,
pode jednom preko Jordana u pustiůu i tu naďe pokornicu, koja mu na
negovu molbu ispripovjedi svoj život: bila je rodom iz Egipta i pogtala
javna bludnica u Aleksandriji, odatle je prešla u Jerusolim; tu, kad joj

3) Kakve su te pjesme mogle”biti, ne može se znati; sačuvano regbi da nije
ništa ni u rukopisu, barem katalog biblioteke Male Brade u Dubrovniku ne spomihe
imena Dum Nikolina. .

4) Meni je bilo pri ruci izdahe štampano u Köln-u godira 1%% Air na ovaj
‚ivat nalazi np str 135-1938 Img bňige

Dubrovački pjesnik Nikola Marci. 125

jednom neka viša sila ne dade da ude u božji hram, razumje svoj grijeh,
pokaja se i ode preko Jordana u pustinu, da tamo okaje svoje dota-
daSne grešno Zivjene; u neprestanoj pokori proživje 47 godina, kad je
nade Zozim. Poslije godine on se opet povrati i donese joj svetu pričest,
a kad do godine još jednom dode da je vidi, nade ňeno mrtvo tijelo a do
ňega pismo za ňega odredeno, kojim mu je javlala svoje ime i molila
ga, da je pokopa, što stari opat i učini s pomocu jednoga lava, koji
mu na negovu zapovijed iskopa jamu. — Ovu je pobožnu legendu
D®® Nikola Marci obradio u svojoj pjesmi, i to tako, da je u zadňemu —
šestom — pjevaňu u stihove pretocio sadržaj legende, kakva je u
Ribadeneire, dok je u prvijeh pet pjevana prikazao život pokorničin
do časa, kada se je sastala s opatom Zozimom. Ali ne mislim, da je
pjesnik tijem redom i saštavio cijelu pjesmu, nego je bez sumňe odmah
u početku naumio da prikaže život Marije Egipkine svojim prirodnijem
redom od rodena do smrti, tako da je negdje oko godine 1760 ispjevao
prva dva pjevana, a trideset godišta kasnije ostala četiri, a to mislim
zato, što pjesnik na jednom mjestu šestoga pjevana veli: »Egipkina dovlek
zbori; | red života ne ostali | jest u pjesnim predniem gori | — sve smo
poprav spoviedali (str. 100)«, vec ako bi ko htio kazati, da je ove riječi
pjesnik docnije umetnuo! |

esto pjevane nije dakle ništa drugo nego verzifikovana legenda
ove svetice; tu D"" Nikola nije gotovo ništa sám dodavao, niti je što
ispuštao ili mijeňao, več je sasvim vjerno prepjevao sadržaj svojega
izvora, samo što je ovdje izostavio obračene Marije Egipkine, jer ga je
bio vec potanko ispričao u trečemu pjevanu; uopce u cijeloj pjesmi
opazio sam u jednoj jedinoj stvari, da se pricane D“" Nikolino ne
slaže 8 negovijem izvorom: gdje se priča kako je Egipkiňu neka viša
sila odbijala od hrama, legenda za nu govori »itague tertium magna
vi repulsam ... (str. 136*)<, dok D"" Nikola ima »ter bi ona deir puta|
8 svetieh vrata porinuta (str. 43)«, ali to je taka sitnica, da gotovo nije
vrijedno ni da se spomiňe. Drukčije se pak ima tumačiti, što D*"
Nikola uzimje, da Marija Egipkiňa zbog pokore ode »u pustošne Tebaide
(str. 100)<; legenda naime govori samo, da je pošla iz Jerusolima 8 onu
stranu Jordana, a tek je D"" Nikola tako poblize odredio mjesto,
kamo se je zavukla, pa je pri tome — u čudnom neznanu geografskijeh
prilika — uzeo, da je Tebaida t. j. gorňi (južni) Egipat blizu Jerusolima!!
A da to nije slučajna pogreška, vidi se po tome, što u napomeni na
str. 78 (koja je kako i sve ostale napomene napisana talijanski) uzim]e,
da je pokornica živjela u špili »nelle Tebaidi d'Egitto«, premda se on
inače i u ovome povodi za latinskom legendom, pa i on misli, da je

126 Milan Rešetar,

pokornica pošla iz Jerusolima s onu stranu Jordana! Zato je mislio
da je i potrebito da opravda što je kazao za goru, pod kojom je špila,
da je »po vrsijeh svakolika | često sniegom pokrivena (str. 78)«, ali u
toj istoj napomeni on umuje ovako: sama je pokornica kazala Zozimu,
da je patila zimu, a zime bez snijega i leda ne može da bude, vet ako
se hoče misliti na čudo (»sembrara cosa strana che nelle Tebaidi d'Egitto,
dove e il clima caldo, fosse neve; ma la stessa Penitente . . disse . . che
pativa il freddo, percio ho arguito, che il freddo non puĎ esser senza
neve o ghiaccio, se altrimenti non vogliamo attribuir al miracolo<); kad
bi ostavio špilu, gdje je po pricanu imala biti, to jest u Palestini, ne
bi mu trebalo ni Cudena ni čuda, jer tamo zimi može biti i po gorama
snijega i po vodama leda! Uopcče naš DW" Nikola nije bio jak u geo-
grafiji, jer se opet i u napomeni na str. 38 ispričava što je kazao, da
se je Marija Egipkina, putujuci iz Aleksandrije put Jerusolima, iskrcala
u Jafi, jer — veli — tamo su se iskrcavali putnici iz Evrope, dok su se
putnici iz donega Egipta iskrcavali »in Damieta, antico Pelusio«, dok
uistinu niti je Damieta stari Pelusium niti je ona putnicima iz donega
Egipta luka za Jerusolim!

Sesto je pjevaňe dakle parafraza u stihovima latinske legende,
dok je u prvijeh pet pjevana Marci slobodno prikazao život Marijin do
Casa, kada se susretne u pustini 8 opatom Zozimom. Navescu im prije
svega sadržaj, kako ga je sám pisac naznačio u početku svakoga
pjevana: »I%eraňe prvo. Bježaňe Marije Egipkine iz kuce očine i iz
mjesta rodnoga; ne put do Alesandrije. — Pjevane drugo. U komu se
pripovijeda, kako Egipkina otide u Jeruzalem s pukom od Alesandrije
i kako dode u Jeruzalem i koji je život činila u Alesandriji. — Pyjevane
trece. U komu se pripovijeda obracene Egipkine u Jeruzalemu i nakom
obracena ne bogolubnos. — Pjevaňe četvrto. U komu se pripovijeda,
kako Azmodeo, videci obracene Exripkine, otide i podbuni vaskolik
pakö. — Pjervane peto. U komu se pripovijeda prohod Marije Egipkiňe
priko Jordana, ne pustina i pokora.« Kao osnov za prvo pjevane slu-
žilo je dakle D“"“ Nikoli Marijino pričane, da je u 12% godini života
jos za živog oca i najke pobjegla iz očeve kuce i pošla u Aleksandriju,
gdje je 17 godina živjela kao javna bludnica ne tražeci zato platu ved
samo tjelesno uživaňe a hrane«i se nešto preslicom a nešto prosjačinom.
Da bi dakle napunio prvo pjevane, D"" Nicola je prije svega poslije
kratke ekspozicije na neobičan način izveo invokaciju: opisuje Pindo
1 Parnas, gdje su živjele poganske božice (muze), pa nihovo igrane i
pjevaňe, ali »... pomoé ja ne želim | parnasovieh taštieh vila — | tebe,
sveta diklo, nolim. | da bi mene prravietlila - vatim oniagje nkratko

Dubrovački pjesnik Nikola Marci. 127

Egipat i negovo bogastvo, pa pripovijeda, kako »plam Juveni« otjera
Mariju iz očeve kuce, kako je cijeli dan lutala, dok je pod večer stigla
u šumu, gdje je slušala pjesmu pastirice što je hvalila pastirski život,
pa zaspala, a u snu joj se prikazala Venera i nagovarala je da izvrši,
što je naumila, a zatim >»... u krilo | podmetnu jom jedno diete | pri-
žestoko, ali milo | veoma milo, al’ otrovno | ké raniva srca skrovno«.
I tako probudivši se u jutru još vecma raspalena, ude u Aleksandriju,
da se tamo nastani. U drugom pjevanu opisan je najprije bludni život
Marijin u Aleksandriji, pa nezino putovane do Jerusolima, ali za to
Marci nije ovdje upotrijebio ni ono malo, što o tome ima u legendi, ne
spomine naime, zašto se je podala bludničkomu životu niti da je svojim
tijelom platila vozarinu (to je po legendi kazano tek u VI. pjevaňu),
vec s nekoliko opcenitih rečenica opisuje nen život u Aleksandriji, jer
»stid mi ne da, ah ne mogu | glasit vece djela huda«, ali zato potanko
opisuje putovane do Jafe: »Plavi tihe jašu vale; | Nereide s liepom Teti |
i sve morske vile ostale | tance vode, staše pjeti; | Cujuc Netun tad
oholi, | navrh mora pokomoli«, pa putnici pjevaju pjesme o Aleksandru
Velikom i o Rimlanima, ali obnoc boga hvale i razgovaraju se o pobo-
Zuim predmetima; u zoru ugledaše obalu (odakle vide cijelu Palestinu!),
pa >neki pješe, neki jašu« i sreéno udoše u Jerusolim. Za prvu polo-
vicu III. pjevana, gdje se pripovijeda obracene Marijino, naš je pjesnik
naprosto prepričao, s nešto više riječi, ono što je našao u legendi, dok
je drugu polovicu sám dodao, gdje nam prikazuje, kako je Egipkina
obašla svako mjesto po Jerusolimu i okolo nega što ga je Isus posvetio
svojom můkom. Sasvim je originalno IV. pjevaňe: Azmodeo vraca se u
pakao, da javi, da se je Egipkina obratila, na što »strašnodržac mrkle
tmine« sazivle vijece paklenijeh duhova te im nareduje, da idu napastovati
Egipkinu, ne bi li je odvratili od nene namjere. I za V. pjevane,
gdje se opisuje pokornički život Marijin, mogao je D"“ Nikola slabo
što uzeti iz legende, jer se tamo samo kaže u malo riječi, da je za
47 godina živjela u teškoj pokori, pošto se je za 17 godina borila s
napastima; Marci je dakle tu morao gotovo sve sam izmisliti: opisao
nam je zato najprije mjesto i špilu, gdje je Marija sebi našla stan,
pa nenu tešku pokoru i glasno kajane, zatim je opisao (u obliku dija-
loga), koji je»teski boj imala | s nakaznima vječne noči«, pak je završio
podužim monologom Marijinim, kojim izrazuje svoja Cuvstva vjere,
Jubavi i ufana u boga. Kako je sastavleno završno, šesto pjevane,
vec je Kazano. „I

D=* Nikola Marci morao je dakle suhoparnomu sadržaju latinske
legende koješta dodavati, da mu ispod pera izade pjesma od šest pjevaňa

128 Milan Rešetar,

s gotovo 3100 stihova, dakle više nego li dvaput tolika kolike su Gundu-
liceve Suze sina razmetnoga. Cini se da su mu stoga i prigovarali,
osobito za to, što je u ona prva dva pjevana (što ih je bez sumne
ispjevao prije ostalijeh četiriju) smiješao i nesto mitološkog i svjetovnog
elementa, pa se od toga u predgovoru ovako brani: »Jes koji huli i
govori, da sam u prve dvije pjesni umijesö i neke pričice, koje u itali-
janski jezik zovu se favole, i da sam stavio nekoliko pripovijesti od
zgoda svjetovnijeh. Istina je: to sam sve učinio u ne dva puta, koja
je učinila, prvi bjezeci iz doma u Alesandriju, drugi iz Alesandrije u
Jeruzalem. Nijesam mogö od mane nego napunit pjesni 8 pričicam *
zgodam svjetovnijem, koje bi mogle dat kojugod nasladu Stioeu, da Bti
dobrovolno. A kad bih rekó samo: otisla je Marija u Alesandrijü, a
iz Alesandrije u Jeruzalem, — to bi sve dospjelo u malo rijeei. Što
sam stavio, da jom se Venere prikazala u snu, to razumijem one sne,
koji nam dohode od prijasnega zamišlena oli od napasnika opčenoga
i zovemo ih tustoní; takoder što sam rekó od Nereida, Teti i Netuna,
sve su to kite pjesničke, a ja vjerujem sve što vjeruje sveta crkva
rimska (str. %)<. Vidi se dakle da je D*" Nikoli bilo do toga da
opravda mitološke i svjetovne umetke, ali time nije stvar svršena, jer
je on dodavao i dodao još koješta, tako cijelo četvrto pjevane, pa drugu
polovicu trecega, a napokon i peto je pjevane izveo iz malo rijeci latin-
skoga teksta. Nego ove zadne umetke Dv" Nikola nije mislio da mu
ih treba braniti, jer su u okviru pobožne legende a u duhu i prema
vjerovanu katolicke crkve.

Dv“ Nikola Marci htio je da sastavi i jest sastavio epsku pjesmu o ži-
votu i pokori sv. Marije Egipkine; to se vidi odmah po prvijem riječima:
»Pjevam život od prikora | glasovite Egipkine, | koju oštra jur pokora |
8 bogom smiri sred pustine, | gdje za mnogo ljetá i daná | grieh proplaka
pokajana«, ali glavno je to, da je zbila gotovo cijela pjesma epskog
karaktera, tako da pjesnik rijetko gdje upliče svoje misli i osječaje;
samo gdjegdje biva i to: tako u I. pjevanu odmah poslije invokacije
pjesnik stavja Eyipkinu kao izgled neposlusnijem kčerima i pozivle
roditele da nauče »kö se porod pomno vlada« (str. 16—17), a II. pjevane
počine podužom refleksijom o tome, kako bog dugo trpi, ali i strašno
kazni grijeh (str. 28—32); III. pjevanu pak na čela je razmišlane o
nedohitnosti božjih sudova (str. 41—42), a gdje u IV. pjevanu priča,
kako je Azmodeo sasao u pakao, da po mogučnosti osujeti obračene
Marijino, tu je opet umetnuo refleksiju o »paklenoj čudi hudoj« (str. 62—
63) — i to ce biti od prilike sve što je pjesnik nekako u svoje ime u
ajeamu nmetnno Marriieva Mas'ia Réjpkina ima dakle nmage čišěj

Dubrovacki pjesnik Nikola Marci. 129

epski karakter nego li Dordiceva Maria Mandalijena, a pogotovu
nego li Gunduličev stín razmetni, gdje odlučno prevladuje lirski elemenat
u okviru epske pripovijesti. Tu je razliku vrlo dobro osjecao sam
pjesnik, pa zato i govori u predgovoru: »Cuo sam da ko govori: Nijesu
negove pjesni kako znanoga opata Inacija Giorgi — istina je, ja se
ne mogu ujednačit Š úime u znanu, svijem tijem varaju se, erbo je
razliko djelo opata Giorgi od ovega moga djela. On je pisó uzdahe
Mandalijene pokornice i obukó se je u ne biče pokorno i mogö je
namišjat što je hotio i govorit, kako mu se boje vidjelo; ali moje djelo
Egipkine u svemu je razliko, erbo sam ja imó pripovijedat ne život i
pokoru i trebovalo je da stojim prilijepjen na ne životu i pokori, kako
sa drugi upisali i pripovijedali, i ne inako, i nijesam mogó izmišlat, er
bih lagó i negovorio istinu. Zasve sam i ja izmislio četvrtu pjesan
od pakla, koja ne ima česa činit $ ne životom i pokorom. I jes koji
huli, da sam vele izrekó, a mogó sam vele vece, er je to u meni stalo
i ne bih prošó red od pjesnika. Ovo sam rekó za moje opravdane, a
vece volim da govore o meni, neg da muče.« S ovom vještom i
opravdanom obranom kompozicije svoje pjesme završava D"" Nikola
svoj interesantni predgovor.

Pored toga što se je D"" Nikola htio čvrsto držati svojega izvora,
on ga je opet tako obradio i raširio, da je zbila od proste svetačke
legende načinio epsku pjesmu dosta velikog opsega. Naravski, ako je
htio — a to dabome jest hotio — da u glavnome stvar ostane što je
i bila u latinskoj legendi, to jest život i pokora grešnice, koju je kato-
lička erkva ubrojila medu svetice, on — katolicki svecenik — nije smio
mnogo dale iči; zato smo i vidjeli, kako je živo branio što je u prve
dvije pjesme uzeo nešto mitološkog elementa, ali — ja barem mislim
da je tako bilo — kad je prijatelima poslije trideset godina čitao te
prve dvije pjesme, oni su mu zbog toga prigovarali, pa zato u zadna
četiri pjevana nije više toga činio (premda se i u četvrtome nalaze neki
tragovi klasičke mitologije n. pr. što se spomine Cerber kao čuvar
paklenijeh vrata [str. 38]), ali opet nije ni dirao u ono što je veü
napisao, nego je ostavio kako je bilo. Inače ti su mitološki umeci
sasvim sporedna stvar osim onoga sna mlade Egipkine u I. pjevanu, dakle
u momentu koji nema realnog temela, gdje dakle nije sapeta fantazija
ni najprostijemu čovjeku nekmoli pjesniku! Mitoloski elemenat, Koji
je D«® Nikola tako umjereno upotrijebio, nije dakle pjesmi na Stetu,
dok je svakako dobra nena strana što pjesnik nije uzeo život Marije
Egipkine u glavnome kao osnovu za Svoja razmislana i za moralnu

pouku čitalaca, jer niti je on imao prirodni talenat Gundulicev niti fino
Festschrift für Jagic. 9

130 Milan Rešetar,

osjecane i veliku učenost Dordďičevu, pa kad bi se poveo za jednim ili
za drugim, negova bi Marija Egipkina postala vrlo pobožnom ali i vrlo
dosadnom propovijedi ili teoloskom raspravom. Naprotiv ovaka kakra
je, Marcijeva Marija ima prije svega ugladenu spojašnu formu: lijep
jezik i tečan stih, tako da 8e i dandanas može ugodno čitati. Ali i
unutrašna joj vrijednost nije baš mala: Marci nije bio pjeenicki talenat
prvoga reda — to se vidi po banalnom opisu bježana Marijinog od
očeve kuce u Aleksandriju, pa po još banalnijemu opisu putovana od
Aleksandrije do Jerusolima, ali nije bio bez pjesnicke snage i fantazije,
naprotiv, da je bilo oboga u nega, dokazao je četvrtim pjevanem, koje
je ne samo najlepsi dio u cijeloj pjesmi nego uopče najlepši prizor
ovake vrste što je meni poznat u našoj literaturi. To je vrlo plastična
slika i — koliko ja znam — sasvim originalna: čím se Marija obratila,
napasník Azmodeo »sramotan se k paklu vrati | i za vratim vječne
peci | počne mukat i revati; | gvozdevitim on tadara | malem vrata teško
udara«. Na tu buku uzrujao se sav pakao, »pas troglavi za vratima
reži, laje, pak zavija | i verige své zubima | snažno glode i izvija; | u
rasržbi grize okoli | sve što hita pas oholi«; ali najviše se uznemiri
»strašnodržac mrkle tmine«: »naježi se vas i strese | i krvave silnik
oči | tad izbeči, pak diže se | i 8 ognena stola skoči; | pjeni ustim,
zubim škripa, | huce, laje, hroče i hripa. | lz glave mu kroz kočeti
ognevita iskra udara, | dim mu cerni paha i leti | nesmotrnich iz mo-
zdara; | u čadavu kaže obrazu | silnos, sržbu i porazu. || Kroz telusti
krive zmija | Jutica mu prolieta se, | a kravosac krug mu izvija | priko
oči niz obraze; | zmaj mu Juti grlo tište, | kroz uši mu plami pište. ..«
Na negovo zapomagane »razgorje se jaz pakleni | tmastiem ogňem tad
odviše, | mrkli dimi zameteni | crniem maglam sve prikriše, | ter se od
pakla veci i gori |, casom drugi pako stvori. , Iz spilina, iz jazova | provre
rieka vera i gora | rastoplena od olova, | smrdecega od sumpora, | pak
nadmeniem tiem valima | silni pakó vas oplima.« Cuvsi od Azmodea,
o čemu se radi, pakleni kraj vraca se na svoj prijesto, koji se ovako
opisuje: »goruvijeh od uglena | zajedno zmijam Jutijeme | sto od krala
nesmilena © stoji u tminam gustijeme, | koga obstire i obgrada | ermi

zastor davnich čada. ©... Kod nega se s desna i 8 lieva | sve, što
može bit smrdece, | jed čemerni toci i slieva, | koga zmijů množ izmeče,|

ter ga kruže x svake strane | gnusne rieke i pogane.« Stražari sa
paklenoga prijestola »sedam zloba poglavitieh«, koje Marci jedna po
jednu vješto opisuje; pa u takom mjestu i u takom društvu pakleni
kral drží vijere, kako če odvratiti Mariju od nene namjere. Ali petim
pjevanem pjesma opet opada: za pokoru Marijinu Marci opet mije

Dubrovački pjesnik Nikola Marci. 131

našao ništa drugo do stereotipnih fraza, dok šesto pjevaňe — kako je
vec kazano — nije ništa drugo do verzifikovana parafraza suhoparne
latinske legende.

Osim sadržajem IV. pjevana Marcijeva se Marija Egipkina ističe
osobito spolašnom formom. Dikcija je jednostavna, ali opet nije nikad
prosta; svakako nije gotovo nimalo natrunena talijanskijem sejčentizmima,
kojim se ni Gundulié nije mogao a Dordic nije hotio oteti; samo u
opisu lijenosti potkrala se i D"" Nikoli igra u riječima: »... ta je misó
grize i vrti, | 8 tega umire sved bez smrti (str. 69)«. Jezik mu je obicni
dubrovacki knizevni jezik XVIII. vijeka — pravilan i gladak; ima i
interesnih riječi n. pr. na str. 51 probugart u smislu »procvili«. Malo
se gdje može pak opaziti da je što u jeziku zbog metra iskrivleno,
ali opet ima: »pri križ pribi množ ohola (str. 53)< i »prt križ tebe tvrd
pribiše (str.55)«<; u rimu pak stoji »smucaše se Ao/entme (str. 55)« i »... ide
k nime« (mjesto A nemu, str. 95); čista je pogreška vokativ lasce (lafeze")
od Zažac (str. 87). — Metar mu je poznata strofa od šest osmeraca 8
rimom ad abcec, koju ima i Gundulié u Suzama i Dordič u Uzdasima.
Stih mu je vrlo tečan, ali to u Dubrovčanina sasvim je obična stvar;
svakako treba istaci da u Marcija ima dosta rijetko elizija, tako da i
s te strane stih mu za naše uho glatko teče. Dabome držana je bez
izuzetka cezura poslije četvrtoga sloga, a nema jednosložníh akcentovanih
riječi na kraju prve ili druge polovice stiha; opazio sam samo ova dva
stiha >k tebi ako höc da pritečem (str. 95)< i »do godišta, bog ako dä«,
ali u oba slučaja pred jednosložnom riječi stoji riječ, koja može biti
proklitika, tako da je Marci bez sumne htio da se izgovara »... akö-
hod« i >... bog akö-da«. Pogrešni su samo ova dva stiha: »moli je
on: blagoslovi me (str. 96)< i »sedamnés ljetá ja nikada (str. 99)<;
možebit da je na drugome mjestu pjesnik bio napisao: »sedamnös ja
ljetá ikada«, pa da je tako slagar izmijenio, ali u prvome slučaju
pogreška je svakako pjesnikova, jer taj stih rimuje s ovijem: »za božije
sveto ime«, tako da se ne može promisliti, da je D"" Nikola bio na-
pisao: »moli je on: blagosov’ me«, nego treba uzeti, da je Marci sasvim
iznimice zanemario cezuru u ovom stihu, koji se dakle ima čitati ovako:
»moli je on bla|goslovi me<. Nego to mu možemo oprostiti, jer je
inače svuda Marija Egipkina vrlo ugladena pjesma, koja, i ako nema
bog zna kolike unutrašne vrijednosti, opet je jedan od bojih proizvoda
dubrovačke literature uopče, a svakako jedan od najbolih iz vremena
poslije Dordica, pa zato potpuno zaslužuje da se izvuče iz zaborava u
kojemu je preko stotinu godina čamala.

U Beču 31. marta 1907. | Milan Resetar.
9*

Roty sadowe polskie XV. wieku.

Czym chata bogata, tym rada.

Jak wiadomo, nie odpowiada wcale dawna, šredniowieczna, litera-
tura polska, szezegolniej z wieku XV, ani liczba ani znaczeniem pomni-
kow, liczbie narodowej, znaczeniu panstwowemu, kulturze miejskiej i
szlacheckiej, wiedzy mistrzow krakowskich. Brak žrodet literackich,
lieznych a rožnorodnych, dziet wartosei artystycznej, a chocby tresei
jakiejs žywotnej, formy bogatszej albo mysli oryginalnej, brak jednym
stowem literatury zastepujemy jej surogatem, przekladami lichymi,
rzeczami — procz piesni religijnej — marnymi, niklymi, zapiskami drob-
nymi, rzucajacymi przeciež swiatto, chocby tylko na jezyk. U innych
Siowian, co prawda, nie bywalo lepiej, chyba gorzej — procz Czechow
samych.

Do rzedu takich zapisek polskich naleža roty sadowe z XIV.i
XV. wieku. Gdzie indziej oglaszaja zabytki dawnego sadownietwa, aby
pokazad, jaka byla praktyka sadowa; aby wydobywač z sporow cy-
wilnych i kryminalnych swiadectwa obyczajowosci i Zycia potocznego.
Chyba jedyni czerpiemy z tych zapisek, gtownie zas z wplatanych
w nie (polskich) rot przysiag, i materjat jezykowy. Te roty polskie
wpisywano bardzo starannie, gdyž naležato je za wožnym bez opusz-
czenia stowka jednego powtorzyč i sprawe przegrywat, kto uchybit.
Jak przytym postepowano, pokaže na przykladzie.

Czytamy w ksiedze sadowej pyzdrskiej pod rokiem 1403, f. 282:
Quando testes circa erucem constituti fuerunt, tunc primus iuravit;
secundus geniculavit ante crucem et digitos posuit super crucem ...
tertius vero testis ponens digitos super crucem eciam iuravit post mi-
nisterialem. Exinde stans Petrassius (procurator partis alterius) dixit:
unum verbum in rota non dixisti. Tunc secundario volens iuramentum
renovare ibidem testis, auando posuit digitos super crucem, tunc idem
„stis dixit ministeria Iieas mihi altius, guia non bene audio abo

„dat hdez aha 72: ...... 2. tl “mn alho werk nie rir« wahlndrg: OZ-

Roty sgdowe polskie XV. wieku. 133

sownika tego požniejszy jezyk juž nie zna, ale jeszcze w Terencjuszu
polskim z r. 1545 czytamy: wy ste staď chlosecie vos hine amolimini,
wchloszcze cte w rynsztok in mediam viam provolvam, ťa niech sie stad
chlosci haec hinc facessat itd.).

W tych tak dla przewodu procesowego wažnych rotach posiadamy
wiec teksty polskie, nie jak niemal wszystkie inne sredniowieczne,
tlumaczone, lecz oryginalne — co bardzo dla nas wažne; dalej, teksty te,
urzedowe, 83 zarazem oznaczone jak najdokladniej i co do roku i co
do miejsca; staja sie jednak mniej ciekawymi przez to, že powtarzaja
nadto czesto formulki obrzedowe, že malo sig odmieniaja, dalej, že
bywaja zbyt lakoniczne, w tresé niebogate.

Zeby z tych rot naležycie korzystac, žeby je rozumieé dokladnie, na
to trzeba wprawy, wyszkolenia filologicznego; nie wystarezy samo
chocby najdoktadniejsze ich przepisanie. Samo odczytanie zreszta i
przepisanie, bywa wcale nie latwe: zniszezony rekopis, wyblakte czer-
nidto, urywkowosc tekstu tworza najrozmaitsze przeszkody. Dokladna
znajomosc staropolskiego jezyka, baczna na každy, najdrobniejszy
szczegolik uwage, pewna domyslnosé wregzcie musi posiadaé, kto z
tych okruchow wnioski o jezyku i stowniku, o formach i brzmieniach,
chce wyprowadzač. A ktoz inny na tym polu nie szedt nam zawsze
najlepszym wodzem, przyktadem, nauczycielem, niž Jagie? Rzadko
tylko, raczej przygodnie, w rozmaitych recenzjach znakomitych, rozwijat
jubilat swoje na staropolszezyzne poglady, ale ktokolwiek znat jego
metode, mogi ja i do starej polszezyzny stosowacé samoistnie. Nau-
czywszy sie od Jagica filologieznego traktowania przedmiotu, krytyki
Jego filologieznej, o ktora Miklosich jeszeze nie dbat, przystepujemy
šmiato do roztrzasania najzawilszych zagadnien filologji slowianskiej.
W szkole Jagica, za jego wzorem wtožylismy sie w szermierke filolo-
giczna, w krytyke tekstow, w ustalanie poprawnego ich brzmienia, w
wydobywanie wlasciwego ich znaczenia — dla jezyka czy dla kultury.

Uczen tej szkoly i metody, przystepuje do omowienia najnowszych
publikacji wymienionego wyžej materjalu. Ostatnie lata przyniosly nam
go 8poro, zarowno w wydawnictwach akademickich, krakowskich, w
Starodawnych Prawa Polskiego Pomnikach, u Piekosinskiego, jak i w
warszawskich, w takzwanych »Tekach Pawinskiego«. Z wszystkich
tych wydawnictw uwzglednie tu tylko dwa najnowsze. Historyk war-
szawski, J. K. Kochanowski, wydal r. 1905, jako VII tom »Tek Pa-
winskiego«, odpis ksiag sadowych brzeskokujawskich z 1418—1424 r.,
4072 zapisek, na 426 str.; dodat 200 str. indeksu: praca jego wzorowa,
bo nie szezedzil žadnego trudu i dopiat, že indeks nazw i rzeczy objal

134 A. Brückner,

istotnie wszystko i wyezerpal wszystko — nie spotykalismy sie dotad
po polskich wydawnictwach z rownie doskonalym; indices Piekosin-
skiego, acz bardzo dobre, z tym rownaé sie nie moga. Powtore wydal
prof. Baudouin de Courtenay w drugim tomie Materjalow i Prac
Komisji Jezykowej (krakowskiej) 91 rot polskich z ksiegi sadowej ra-
domskiej z lat 1414—1432 (str. 295 —309): wydanie, ciekawe nie liczba
ani znaczeniem rot, lecz tym, že wydawca do tekstu oryginalnego do-
laczyt przepis jego, pisownia dzisiejsza, czego dawniejsi wydawey
nigdy nie czynili. O obu publikacjach, czego sie z nich (dla jezyka) do-
wiedziec možna, o sposobie ich odczytania i zrozumienia, pomowimy;
uwagi dotkna i caloksztaltu polszezyzny.

Przypuszczamy, že obu odpisow z fotograficzna dokonano wier-
noscig, že zastepuja oryginaly. Tym konczy sie zadanie i zasluga plyty
fotograficznej, nie wydawcy: owszem, dla niego zaczyna sie wlasciwa
praca. Wspomne najpierw o tekstach radomskich, jako krotszych;
wydawca nieraz ich nie zrozumiat albo nie odezytat naležycie —
nie dziw, skoro przed 36 lat je odpisywat, sam wtedy poczynajac
studja, i nie mysle mu z tego robié zarzutu. A wiec np. nr. 50 yze
lunke possal y las porambyl odezytal: leke postaď i las porabit, ale to
niemožliwe, nikt laki nie sieje; ezytaj possecl — postekč t. j. skosil.
Rowniež niema žadnej spojki cze (wiemy, cže itd.); czytaj wszedzie
eže. W nr. 9 nezapowadal chodicz kmethom, wydawca przepisat kmie-
tom, alež to forma niemožliwa, czytamy Amechom t. j. kmiecsom, bo w
tych rotach znajdujemy jeszeze nieraz starožytne ch w znaczeniu d, c,
np. zaplachıl — zaplacil, pancznache — 15 ii. Za dwe szrıgincy W
nr. 5. naležy z pewnoscia czytač za ďwte grzywnie; w nr. 20 agyda
piecz polozil goscezine nie jest a Jide pieč položyď goscinie, lecz: a sde
precz potožyl goscine (taka oplata!); w nr. 35 polancze jest po igce, nie
(w) polance; Gotard bonda sluga (nr. 39) jest G. bede sťuga (nie stuga
Bonda!); wanzanye naležy czytad wwigzanie intromissio, w, tož pier-
wotnie zamiast ww, wu, uw, np. W DI. 2 czinicz praw znaczy czyni
prawu (nie praw); obslul nr. 52, jest odslal; poluyebka nr. 19 czytaj
polužrebka (žreb mansus); szraku newichauala, czytaj ntewychadzala
(nr. 13); rakoyma swogo nr. 7 czytaj rekojmie swego (nie swoye!), wigisal
bedzie chyba zyisei! itd.; inne rzeczy watpliwe, np. naszatawa nr. Ď
bedzie može nazastaue itp. Najciekawsze sa w tych rotach formy
imieslowowe, up. nedadza i nedadzan (niedadze) = nie dawszy, nedo-
zedzq casw (nie dosiedziawszy, czasu), por. rosyjskie dosidyja; oyasth
vzytaj ojasch — o jaž, taksamo yakosth — jakož, gemusth == jemuž.
Zwroramv nwace na forme netu, uesrze roku nethu nr. AR: za pisownie

Roty sadowe polskie XV. wieku, 135

A przed samogloskami, pohoral, zahoracz hyzakopacz; samo s (sz) obok
cz, stirzy weprze obok czt/Atrzt woly (czi- mylka); w tejže rocie (nr. 28)
czytaj »tgedním = nijednym, nie riegodnym.

Przechodzimy do rot brzeskokujawskich, liczniejszych i do-
kladniej odpisanych, skoro tekst wydawca coraz z oryginatem porowny-
wat. Mimo to nie ustrzegt sie bledow w ich zrozumieniu. Ciekawe
one dla nas, chocby dlatego, že pochodza z samej gtebi Polski, z ziemi
Kujawskiej, dokad obce wptywy najmniej siegaly. Piecset lat dobiega
tej polszezyznie i ani sie chce temu wierzyc, taki jezyk jasny, zrozu-
mialy, gladki; naležy tylko zapiske dobrze odezytac. Oto np. nr. 314
z r. 1418: Tako nam etc., jako lo soltistwo staromesczske s szwymi
czansthniki dzirszy stara korzenya tako dawno dzirszano niczsz wysschey
ant niszey. Wydawca dopatrzyt sie w korzenya jakiejs nazwy ženskiej
i w indeksie czytamy o jakiejS »scultetissa Korzenya«, ktorej jednak
nigdy na swiecie nie bylo. Rzecz ma sie inaczej: Szymun Szczecina,
zamožny mieszczanin Brzeski, soltystwo staromiejskie dzieržat podziel-
nie z innymi, z czesiniki swoimi (divisores albo participes), i przysiega
przeciw Jandrowskiemu, že »to soltystwo dziržy z stara Äorzenia (ex
prisca institutione), jako dawno dziržano, nic wyszej ani niZej«, por.
rote 430, wedle ktorej ten sam >»staromieséski cum suis divisoribus
evaserunt Jandrowski pro eo ež tako maja groble miec, jako dawno
dzirzano« (grobla, nie / wstawne, lecz sufiksalne, jak w przerebla itp.).
Wydawce omylito, ze napisano stara, ale przyimka przed s, z nie wy-
ražano osobno; stara znaczy wiec z stara, z rzadka w polszezyZnie forma
rzeczownikowego genetivu u przymiotnika.

Tu wydawca pozbawit nas ciekawej formy; czesciej nabawiat nas
mylnej. Wežmy rzeczownik szkoda; pomijamy, že wypisat go w na-
glowku skoda, ale dorobit don »ablativ skodzey«. Taka forma jednak
niemožliwa, formy Zawkiej itp. zachodza dopiero w XVII wieku; w
nr. 600 przysiega F., czsom otho strautl geszm skodzey lako vele tako
dwe grziwne — alež to znaczy: com o to strawil (expensavi), jesm szko-
dzien (czytaj wieo skodzen!) tako wiele jako dwie grzywnie. Pod ta
sama szkodg czytamy jeszeze, že jej gen. plur. szkoďow, cztyr szkodow
— i to znowu rzecz niemožliwa przed czasami saskimi, przed XVIII
wiekiem! W rocie 278 stoi: Jakom nie mial cztyr szkodow s tobg
dzielic, tako dobrych jako osm kop, wiec o szkodzie nie može tu byč
mowy, czy to nie raczej skotow = bydta, czworga skotu? prawda, že
i forma nie najlepsza i cena troche wysoka, wol albo krowa kosztuja
potkopy, ale konie np. sa i po dwie Kopy.

W rocie 600 zaszta jeszeze inna mylka: przysiega ow F., že w

136 A. Briickner,

zastawie, co od Piotrasza ma, jego »pzedanym y gaszdamy« poniosl
szkody na dwie grzywnie. Wydawca przeczytal tu gazdams i uznal to za
»ablative do »gazda kmeto (gospodarz, kmiec)«. Alez gazda jest slowo
wogierskie i jak nas pouczyl Ásboth, Wegrzy z gospoda gazda zrobili,
jak wajdďa z wojewoda. Jakim cudem mogtby sic wiec wegierski termin
do Kujaw w r. 1418 dostac, przeciež to nie Spiž ani Podgorze? Na-
ležy po prostu ezytad jazdamı; F. narazit sie na Jazdy zpowodu tej
zastawy i 0 to na 2 grzywny szkodzien zostal.

Wybratlem na chybi trafi pare rot na dowod, že nie wystarcza
sumienny, staranny odpis, reka historyka dokonany, že potrzeba filolo-
gicznej wprawy czy przygotowania, aby nie zawadzič o byle sek, aby
wybrnaé z trudnosei rozmaitych, niespodzianych nieraz, dawnej pisowni.
Kto wiee z tych rot dla jezyka korzysta, musi sam krytycznie tekst
zbadac. Wiee jak wdziecznismy za dostarezenie nowego, cennego, pew-
nego materjalu, taksamo zastrzegamy sobie wlasciwe jego obrobienie
z strony jezykowej; na dowod przytocze i inne roty, wylawiajac z
nich, co ciekawsze.

Nr. 36 »ad ferendam sententiam Kuskoszany« — wydawca szuka
jakiejš nieistniejacej miejscowosci, Kuskowo itd., ale to glosa polska
do lacinskiego tekstu: Au skazanıu (zawsze tak!).

Nr. 42 i ezesciej uderza nas wianny list (literae dotis), zamiast
wienny, porownaj podobna nieprawidlowosé w zamyanne nr. 2044.

Rota 91 i 129, obie najobszerniejsze, wypisane znakomitym išcie
jezykiem. Uderza jedna rzecz, formy črzt grziwne i trzykrotne oty
dzedzine, zamiast grzywny, dziedziny, možnaby porownac w rocie 423
mey zone (žony?), a w rocie 1117, tAy vandole, zamiast wqdoly (por. rote
1284 wandolow): jak naležy te mylne e rozumiec? W rocie 129 obok
listu sadowego mamy i Zwardosc t.j. Urkunde — Handfeste, z czego
Czesi hamfest zrobili; to twardosé wiec jest ukryty germanizm (jak
Jutrzyna Morgen, pokoj Gemach, gaté hägen itp.). Ciekawe part. praes.
byerzq (biorge, wedle praes. dierze!).

W rocie 222 czytamy do gey braczy ot ney — czy taka forma
možliwa, ezy nie naležy czytač draczey? Ot zawsze jeszeze przez t
piszy, wyJatkowo od mianowicie po ztoženiach: oddač itp.

W rocie 274 czytamy nerosdzehl santna dzesyancy kop pyenandzt,
naležy czytač szemna albo sznig — mylki pisowni, powtarzanie liter
itp. wcale nie tak rzadkie, žeby sic na nie niemozna powolywad, np.
landza zamiast dadzq 265 i i.

?oniewaž czas i miejscowosc Scisle okreslone, možemy pytač, jak
sie zachowywal piearz wohec rožných zjawisk, przewasnia farmalnych;

Roty sgdowe polskie XV. wieku. 137

widzimy, že daleki on od wszelkiej jednostajnosci, že može takich i
owakich form užywač. Np. co do ow i (JJew. W nazwach miejsco-
wych -ew do dzisiaj zachowano, wiee np. Drwalewo, Niemojewo, Nie-
stuszewo itd.; w nazwach osobowych rowniež przewaža, wiee Piotra-
szewi, Andrzejewi, Przedwojewi, Maciejewi, Mikolajewi, Jakuszeun,
Grzegorzewi (w rocie 357 Andrzeyeu czytaj rowniez Andrzejewr),
Laszezewi, ale juž i Boguszow, Greboszowi 2264 i 2798, Bartoszowa
obok Bartoszew, a szezegolniej u nazw pospolitych, np. w rocie 2681
obok siebie Andrzejewi zieciow! stryjowi 3138, očcowi 589, kmieciowi
519 i 661, Aosincow 592, kopcowi i gajow 3925, chociaž i tu jeszeze
znajdziemy dosucie kopcew 410, palew 1710, pnew 290, isccewi 828.

Ten brak jedostajnosci uderza nieraz, np. part. praes. konczy
sie juž na -ac, przyjdac itd., ale sa i formy na -e, steďze 599, przujde
3185, wymkne 362 (naturalnie w znaczeniu dokonanym t.j. wymknaw-
szy, przyszedszy; co do wymknaé, dziš mowi sie dobyd, np. wymkne
stekterke, pilatyke naň pomknat t.j. dobyt; pilatyka albo pilatyk cul-
tellum, np. w aktach poznanskich konsystorskich XV wieku pdatico -
perculere t. j. cultello — može od Pilata przezwana?).

Podobnie w gen. sing. mamy obok brodu, roku, postu, gaju, posagu,
platu, pozwu, dlugu (raz i dulgu 1963 omylka): čista, przyttleja, skola,
morga karczu itd. Wiec u tego samego pisarza w tym samym czasie
znajdujemy starsze i mtodsze formy obok siebie; podobnie dat. parobku,
mežu itd. obok -ow+ ii. Zachowal np. starsza, rzeczownikowa odmiane
u przymiotnikow dzieržawezych na -ow, np. macterze (gen. consonant.
matere!) Mikolajewy, Panowu kmieciu, w pana Stanislawowie gaju
(nieraz pisze Stanistaowi itp. wedle lacinskiego wzoru!, Roslaowi =
Roslao, zamiast Rostawowi itp.), na Przedpelkowie tyce, ku Michalowie
rece, Adamowa skota, Adamowa (mylnie Adamowo!) Zyta, po Margorza-
cinie mežu itd. Gen. plur. jest črzy i trzech: nie wziqt Irzy set zkotych
1184, nte dal Irzech ran, wyszej trzech lat i trzech mestecy itd. Uzywa
stale mteč, ma, ale sa i formy z 1, np. mam itd. Tym bardziej uderza,
že 1. praeter. urabia na jeden tylko sposob, bez sm, lub smy, a wiec
tylko ďařem, nigdy dalesm, np. jakom nie biegal, anim wyganial, ja-
kom przytem byl albo dyli! I to uwagi godne, Ze wzglednosé oznacza
przez co lub jenže itp., nigdy przez Xktory, tak czeste w spolczesnych
rotach radomskich, np. radomskie nr. 57 o te droge o ktora Warsz
pozwat ktoraž droga btežy itd. W rotach brzeskich z tych samych lat
niema tego ani sladu, zawsze tylko np. jakom ja niemiul przypisač lu
dwu kopu na te zaslawe, cso ja dzirže (ktora dzirze!); jedno len csož
mu ji moj brat wrociť (ktory mu b. w.); raz tylko przychodzi Alory, w

138 A. Brückner,

znaczeniu jakikolniek, ktorykolwiek: acz ste przygodzily ktore rany, to
sq za jego poczatktem.

Wspomnijmyž jeszcze dawne sien: Jakom ntemtař dad pieniedzy na
ty gody (Nativitas Dominica) cso mtnelt ale na ste gody, cso maja przyé;
por. dosichmiast, dostego roku (archaizm!). Pisarz stale dzieli: a om,
a ons, nie (jak Czesi a czasem i Polacy), an, ant; ale raz, zdaje mi
sie, any zamiast a ony potožyt: 2614 przysiega Embrich za Adamem
przeciw Dzierzkowi: jakom widzial Dzteržkowy stotnse biežge s Adamowa
Zyla any mu vozinilt skodi pro 2 marcis, ant niemialoby tu dobrego
sensu, wiec czytaj any = a ony, chociaž szkode bardzo wysoko
oznaczono.

Po tych uwagach o rozmaitosci form, o braku jednostajnosci, wra-
cam do poprawek sensu i tekstu.

Rota 1025: esz (ež, wszedzie; wydawca dwa razy po naszemu sze
pisze, 1759 i 2196, jakom przytem byl ež kmiecie wyznali že panowe
itd.; reczyl nam za Anne že nam miala wzdad, czy nie zamiast eže?
por. esze 3947) Przedpetk w tej zwadzte nie byl bo wtenczas wlaszny
by! anyigego zabicz caszal; wydawca czyta wlasny, zamiast w dažní;
co do pisowni yt, to nieraz ja spotykamy, np. w koncowkach -yt
(zaplacyıl 681 i i.), bez žadnego znaczenia.

1522 calkiem dobrze napisano, jakom Thomkowa gaju dwu stu
drzewa nieporebil, wydawca wstawia mylnie w przed TAomkowa!
Možna by tylko zapytac, czy nie naležy czytad drzewia (collectivum)?
W rocie 1515 czytamy, ež Falibog te pieč grzywien jest przycisnat, ei
ty pienigdze maja byč sgnynd zastawq placony to jest cum 70 marcıs
a jego octec w zaslawie nie dziržal: wydawca przypuszeza tu nom.
propr., z Gnina; myšle že naležy ezytac z jing zastawg, n falszywie
powtorzono. Taksamo domyšlono sie mylnie nom. propr. w rocie 2124:
Jakom przytem byli ež Stanislaw reczyt 20 kop a gdy by mu jich me
zaplacit, tedy mtal mu dad w Rzescheuye (intromissionem) we dwa
Zrzebia na gody. Tu nie ma nieistniejacego Rzeszewa, jest tylko
wrzeszeme intromissio, zwykly termin prawny; nawet w dalszym ciagu:
a stich osyadli caszdego kopa grosschy platu czytatbym dostownie: a z
tych osiedli každego k. gr. p., wydawca domysla sie: a z tych ostadtych
z každego itd., co niepotrzebne.

Wymienic kilka dawnych form i znaczen lub stow. Od szesnastego
wieku užywa sie rzeczownika Aopya (rodzaj ženski, može wedlug
nlacenín jtp.), ale tu mamy jeszcze pierwotne neutrum, kopye, 1071 ež
“cywugc na Tworzyjanowe dziedzine kmiecia jego kopjem (copigem!)

r: dodaie. de kananık’ rawne « Imiennie ypisarn' Tenerggsowo (?)

Roty sadowe polskie XV. wieku. 139

zedzina, ten blad powtarza sie nieraz. Tworzyjuan ttlumaczy Florjana;
czekiwalibysmy raczej Awreciana; niewiem, czy tu nie wplynal i ter-
nn bartniczy 0 tworzeniu (pszezot z kwiecia!).

Co znaczy przepite w r. 984? M. procurator tenetur penam niestane
ontra (G. kmethonem pro !/, sexagena przepilego, porownač možna

517 S. debet statuere duos arbitros contra J. emethonem pro 1, sexa-
ena quam perbibit. Myslalem z poczatku, že to polska (nieznana dotad)
azwa Leihkauf’u, litkupu (mercipotus, na Rusi mohoryczem i baryszem
azywanego), ale prawdopodobniej twierdzi Dr. Przem. Dabkowski,
itkup, studjum z prawa polskiego, Lwow 1906, str. 8, z powodu za-
iski leczyckiej z r. 1398 (mihi tenetur 6 grossos przepitego), i koscian-
kiej z r. 1375 (pro 1'/, marca bibalibus vulgariter przeptte), že to tylko
wartosc tego, co sie przepilo«, chociaž Bibalia i drbitto przy merci-
otus wlasnie užywano i nie o karezmach ani Karczmarzu, u ktorych
hyba najlatwiej by przepic, mowi sie w wszystkich tych zapiskach.

Z nazw pokrewienstwa wypada wymienié swatones (!) rivali (!);
wicse, Bocrus; najciekawsza, to acc. sing. obsylal swoje jatry (yantri),
ie jgtrew!; dalej mniej zwykle s szvymt stestrzantety (inne rzeczowniki
a -e maja zwykla odmiane, dzeczyacyd! 3651, z podobnym biedem
isowni didlancyd 3586 t. j. dzieciecia, bydlecta) — inne sa zwykle,
ıp. swak, ocezym itd. Przy nazwach tych možna przytoczyc i odojcow-
kie na -ic, w polszezyznie XIII wieku ogolne, w XIV w. gubigce Sie
tanowezo; otož ciekawa rzecz, že na Kujawach istnieja jeszeze w XV,
ip. tylko w dwu rotach, 3740 i 3741, czytamy N. Andrzychowic, N. La-
ale, N. Kolankowic, N. Wiecewic, N. Broňezyc, N. Swinczye, i N. Kro-
ewic (filius Regis, jako nomen proprium! Stanistaw i Thomas Krolewic
le Lekarzewice); jedno nazwisko tu nie naležy, w rocie 1288 przysiega
>., jakom Falowyezoui lank ne posyekl, wydawca wymienia tu jakiegos
Falowica, chociaž nigdzie po nim sladu niema; naležy ezytad: Falowych

žony lak nie posiekt, bo zaraz dalej czytamy: jakom nte porebil Fa-
owa gaju 1 jego žony!

Z innych rzeczownikow wymieniam: dworznik, nie dwornik, po-
lobnie w dawniejszych tekstach Jaworznik, požniej Jawornik itp.; sta-
wlarium konsca (w tekscie koncza?); přosy merulae, zamiast czego i
wwy; forwark jeszeze, nie folwarek; ace. jak nom., a wiee 0 chart
zyrniwy, nie o charta czerniawego; gen. plur. Amiot (wedle przyjactoť
tp.); dat. dztectem, ludziem, ale pieniqdzom; instr. požniejszy rzeczamt,
ie rzeczmil; w tych ptentadzech |; rzadca pisze sie stale bez d, rzancza.
ledna forma niby kaszubska: przidatk rota 2749, ale czy to nie po-
nylka, np. zawsze čzytamy pomtarek, Wicher (nom. propr.) itd., wiec

140 A. Briickner,

czyž nie i przydulek? Co do nom. propr. wyliczam jeszeze ciekawsze:
Kolibaba, Poziemichod, Wircikýj, Wielguch (ale Ctenkusz), Czystoplowy,
Pizdzimeka, Ornaf (t. j. rogalek, niemieckie!), Pirdzigezka, Kosna-
babka (?), Zyzno forma neutrius, taksamo Třusto. Stowa kopintec w
opisaniu granic, rota 3755, nierozumiem: czy to nie nom. propr.?

Z przymiotnikow warto przypomniec, že na -skt urabiane odrzucaja
od rzeczownika te przyrostki, co juž relacje oznaczaja, a wiec od
Osiecin (czy nie to samo co Oswiecım? jest i forma Ostecım!), brzmi
przymiotnik ostecsÁt, nie *ostecinski! (por. lubelské od Lublin, gdanski
od Gdunsk itp.); w rocie 1378 czytalbym: Jako nie kazala swemu po-
slowt w Ostecítnach) nijednej szkody uczynié, w rekopisie jest wszyancz,
niby wzigd, ale to sensu dobrego nie daje a i inne nazwy miejscowe
skraca pisarz w podobny sposob. Przymiotnikowe nazwy dygnitarzy
itd. tracq juž dawne neutrum, a wiec Zoweze calkiem wyjatkowe, zwykle
lowezy, por. podkonte.

Z zaimkow, liczebnikow itd. zwracam uwage na zmiane konstrukeji
w rocie 1108: F. przysicga, že wrocit dziedzine s tele yta 1 s tele
nastením 1 sta polowicq stana itd. (nie tsca poloutcza). Nie pokt, lecz
poko 1832. Z liczebnikow warto wymienié, že w ztoženiach liczby
pojedyneze klady naprzod, jak w niemieckim, jak po narzeczach pol-
skich, np. w kaszubskim itd., a wiec »te dal pieci dwudziesch grzywien,
por. 1895: siedmiorga bydla t stedmiďziestat (U0!). U przyimkow e wsuwne,
nie tylko we dwa, we mlyn, ze mlyna, we miynie, ale nawet ke tey!
3789, co chyba falszywe, i przeze szkody 1950 (bez szkody). Nižďí bez
poprzedzajacego comparativu (predzej, bardziej itp.), np. tom poctaďzat
Ji o czynsz (pirwej) li mi ji dal, por. 291: wyszla ziemska dawnošé
(przedawnienie), „12%! Zalowano, ale 298 ež dawnosd ziemska (uwažaj na
szyk przymiotnikowy!) wyszla pirwej nižlí pozwali; podobnie i w pož-
niejszej polszezyžnie, np. u W. Potockiego: szczescie za bekartem mížli
za poczciwym chodzi, blazeňstwa poplacaja niž ewangelija (t. j. wiecej,
lepiej, niž), wiec niž mej rady tch sluchač nauki itd.; my dzis tylko
przy czasowym stosunku 2 uzywad možemy samego, bez pterwej itp.

Z czasownikow wymieniamy rzadsze twschqgngd arreštare, fantowad,
dla czestotliwego i wylacznie jako termin prawniczy užywanego cıqdzad
pignorari (rosyjskie iz-tjazate), ctaďza pignoracio, np. csom twšcsggnat
Wroca, tom ji wšctagnal w mego pana gaju a on jego gaj rabi 2060.
Obligavit polucyil Piechnam Przedwojo do pozwu tlumacze: polaczyč
'wigezyl do pozwu), u zamiast nosowki, chociaž drugiego przykladu na
(© niemam: 0 pisowni yt zamiast © wspominalismy wyžej ""yczyč z
zen takam ja pass? Tanı (nie konel) grossy (zawaze tak: ran plne.,

Roty sadowe polskie XV. wieku. 141

taksamo pteniedzy itd.). Dawny czasownik przyjač i przyjachad zacho-
wany, wydawca zbytecznie poprawial, jakom ja me przyjal na Dziržkowe
dziedzine; w rocie 3294 pisze wydawca: Atedy gechano na Brodnicska
wojne — cıy tak w oryginale, czy nie gachano? Part. praet. ma juž
zbytnie -w, zaszedw, ale wziq pomylono zamiast wzigť (rota 1829); w
tejže rocie zamiast srzedl przecz sze mlyna czyta) sczedi (scz zamiast
ssz! staropolskie) precz ze m. Dawne czestotliwe zatmač i przysmač
(zajmywac, przyjmywac dzis): jako przyimat na sie ale nie na swa
macterz, gdy bydlo zatmat wtedy je odbijal. Rzad w dawnej polszezyZnie,
myto, najem, a wiec: jakom Zaszczewi zaptacit jego mylo, cso na mnie
byl wyrzadail t. j. zamowil, sie najal, narzadzony = najety.

Wydawcy zapisek sadowych XV wieku nigdy ich dotad w calosci
nie drukowali, od Helcla poczawszy dawano tylko ich wybor; nasz
wydawca odstapit od tego wzoru i wydat catlkowita ksiege. Mozna to
raz, dla przykladu, uczynic; nie žyczytbym, žeby z tego regule robiono-
dokad bowiem zaszlibysmy, gdyby te liczne ksiegi in extenso oglaszačc!
Przez takie calkowite wydanie napiywa jednak olbrzymi materjat ono-
mastyczny: wyžej datem kilkanascie przykladow imion osobowych,
naležatoby jeszeze o miejscowych wspomniec, nieraz ciekawych. Po-
mijam fakt ogolnie znany, že np. neutra rodzaj mieniaja powszechnie,
a wiec Smolsk dzis, dawniej Smolsko (por. S/gsk zamiast dawniejszego
Slasko); Zegocin, dawniej Zegocino; Ziemieein, dawniej Ziemiecino i tak
ciagle — najciekawszy Honeck, sciagniety z dawnego Konojecko =
Konojady, znany slad poganstwa upornego, konie najmilsza bogom
ofiara i dlatego ich ksieža zakazuja; mniej maja z mitologja Strzygi
(czarownice), do czynienia. Albo Zglowigezka, nazywa sie pierwotnic
Zgowiatka, deminit. do Zgowiedy, a wiec od gowedo pochodzi, z glowa
nic niema spolnego! Jeszeze bardziej odchylit sie „Saďřug, niby z
sadlem w zwiazku, ale dawna forma brzmi Sablog, Seblog, pani Sab-
loska i Selloska (); Blog istnieje w Osobloga i i. Jeszeze ciekawszy
dzisiejszy Zdlagg, dawniej Schladz! Temat Rp, czesty w dawnych
nazwach, Rpisz, Rpik (por. ruskie Zrpen), powtarza sie w Rpikowo,
dzisiejszym Orpikowo (z przystawka!). Lecz to temat osobnej rozprawy.

Oto wiec probka polszezyzny kujawskiej zprzed picciuset laty, ty-
powa dla calego jezyka, najbardziej odbiegajacego od normy prasto-
wianskiej. Nice w tym dziwnego: zajela przeciež polszezyzna albo
raczej zostala w samym srodku pierwotnej stowianszezyzny a wlasnie
jezyki ludow, nie zmieniajacych sadyb pierwotnych, same najwiekszym
ulegaja zmianom, rozwijaja Sie najdalej; narzecza na peryferji, odda-
lone najbardziej od prarodziny, zachowuja przeciwnie najbardziej

142 A. Brückner, Roty sadowe polskie XV. wieku.

archaistyczne znamiona. Dawno to juž zauwažyli Ratzel, Hirth,
Wilser; ostatni Albr. Wirth, Zur Geschichte Asiens und Osteuropas,
Halle 1905, str. 31, najliczniejszymi to popart przykladami. Najwy-
ražniejszego može dostarcza wlasnie slowianszezyzna: w dziewigtym
stuleciu najbardziej starožytnym, najbližej ku prastowianskiemu przed-
stawial sie jezyk owej placowki na najdalsze polndnie wysunietej, ow
djalekt z nad morza egejskiego až, z poludniowej Macedonji, okoto.
Solunia, i dziwnym trafem wlasnie ten djalekt pierwszy na pismie
ustalono, czym uratowano nam niemal pierwotny wzor slowianski, z
ktorego wtedy w polskim jezyku, w IX. wieku, nieraz juž i sladu nie-
zostalo, np. co do polsamoglosek! Niegdys twierdzono przeciwnie, ja-
koby jezyki, czym bližsze prarodziny, kolebki, tym pierwotniejsze byty;
wywodzono nawet z tego punktu starozytnosc. sanskrytu! Dzis wiemy
przeciwnie, že sanskryt dla tego wlasnie tak starožytny, že najdalej
odbiegt od kolebki Arjow europejskiej. Podobnie ma sie rzecz na
gruncie slowianskim i jezyki stowianskie nie od polskiego, ale polski
od nich ttumaczyč i objasniač naležy — gramatyka umiejetna polska
dopiero wtedy pierwszymi krokami naprzod postapila, kiedy z slowian-
ska sie sprzegla. Wiec wyjasnienie zagadnien gramatyki slowianskiej
wprost polskie tlumaczy; stosunku np.: mudry-medrszy, t. j. przyczyn
jego, z samej polszezyzny nigdybysmy ani sie domyšlili. | Chociaž
najsubtelniejsze i najliczniejsze prace Jagica gramatyki pořudniowej
stowianskiej, a w niej w pierwszym rzedzie »starostowienskiej«, do-
tycza, pada od nich swiatlo, wprost czy posrednio, i na nasze wlagne
poszukiwania i zawsze owe prace z Szczera wdziecznoscig uznawaé,
zawsze z nich korzystač bedziemy; one to przyswiecaja nam przykla-
dem, jaki zawsze nasladowad naležy, ježeli nauke o jezyku polskim
posuwač i poglebiač mamy.
A, Brückner.

CTBIMN 60TATBIPCRATO JI0CA BB ÓŠTODYCCEOŘ
HAPONHOÄ NOJ3IM.

>CTApHHEI<, HIH KAK5 OÖBIKHOBEHHO HA3BIBAIOTÉ HX >ÓLIAHHBI«, CO-
BeEpmenHo HeH3BĚCTHBI ÓĚXOpycCAME; B MHOTOUHCIOHHBIXE CÓOPHHKAXB HA-
POAHBIXÉ NPoH3BEXCHÍH 3TODO ILIeMEHH, KAKB YKe HEOAHOKPATHO OTMĚYAJNOCH
PA3HBIMH VueHbiMu (cp. Hanp. Bces. Muxxepa »Ouepku pycek. Hap. C10-
BecHocTHu. BsrzunsI«. MockBa 1897, crp. 68), nanpacHo ÓzLx0 ÓBI HCKATb
cTapuus. JIuub BB 3ANHCAXT, CAŠAAHHBIXE BB MĚCTHOCTAXT, NOTPAHHYHBIXB
C5 BEXHKODYCCKHMH, BP NOCIŠAHOE BpeMA OTMĚUEHBI KOH-KAKIE OCTATKH
HCTOpHYECKHXT ITĚCEHT.

Ho He cašryeT5 AyMaTb, UTOÓBI CKA3AHIA O ÓOTATBIDAXE HAKOTAA HO
ÓBLIH H3BĚCTHLI ÓŠNopyccamt. MEI HMŠEMP HECKOABKO HECOMHĚHUBIXE CBH-
ABTEAbCTBE, HATHHAA CE KOHIA XV BĚKA, TOBOPAMAXE O TOM, UTO ÓŠIO-
PYCCE 3HAXH pAa3CKA3BI O ÓOTATBIDAXT, KAKB NDEACTABAHTOXAXE CBEPXBECTE-
CTBEHHOH CHABI H HAPOAHLIXB DepoAXB, H JAKE NOMHHIH HMA TIABHĚÁUADO
H35 HEX. Be TH MĚCTA yxe OTMĚZEHEI PA3HBIMH yuensima (II. B. Bxa-
AHMHpOBBIMS, A. H. Co6Gozesckums, A. H. Becerosckumg). Mor HX%
HanomHHM=. Br 3anarHopycekoů Merp5 1489 r., nmcaHHoK nonoBuuemm
Bepe3koň #36 HoBaropoAka AHTOBCKATO, BB OAHOH Tiepentikt cxoBa Joanna
3aaToycTa TOBOPHTCA O »Xpa00paxb«, KOTOpbIe ABXAFOTÉ »A100pan Ara 00-
TATbBIPbCKäA« HA OCIOAAPbCKOMB ABOpĚ (Bıarum. OÓ30p5 IOHO-PYCcK. H
3anaXHOpycCKHXE NAMATHHKOBS NHCbMeH. Repre. 1890, erp. 19). HasterurıH
3anaXHOpyceKiň YueHbIH Hayara XVI B., zoKTOpE PpaHnucKé ÜKOpHHa H35
Horouka, nepeBozumkéÉ Buóxiu 1517—1525 r., Take 3Ha15 0 ÓoraTEIPAXT
H C5 HX% NOABHTAMH CPABHHBANL AŠAHÍA CYAOH M Tep0eBE H3PAHALCKHXTE.
Tart BE MperucxoBin KE NepeBoAy OH TOBOPATE: >Auje IH Ke KOXAHHe
HMAINIH BEAATH O BOCHHEIX A O ÓOTATBIPDCKHX AeIeXb UTH KHHTH CYJEH,
HAH KHarH MaxapeeBr. boxee u cnpaBeziuBee B HUXS 3HAHTEN HOKEOIH BO
arečaHApHH HAH BO Tpour. BE npezuezoBiu KB KHurb Cyzeň o Camncouš
CKA3AHO: >H HHBIH ÖOTATEIPCKHH MHOTHH Ara UHHHAB< (Bıarum. /ÍoxT.
Pp. Ckopuna. Cn6. 1888, erp. 116). Crono »6oraTsıp« y Hero Ke BB

144 E. ©. Kapckiiu,

Berrin, 46. Be Óšxopycekoms cGopnukš Mocx. Ily6a. a Pym. my3. No. 358
(onHcanHOME BocTOKOBBIME) BB OAHOME AŠTONHCHOMÉ PascKa3b:! >0 HA4a-
AbCTBe PYCKBIA 3eMAA«, HANHCAHHOMB BB Hauajě XVÍ B., unTaemt: >Y
kHuasn Boxozumepa ÓBIXO XpaAÓpBIXE 60OTATEIPOBB MHODO; H HAUaTB HX%
IIOCHIAATH IIO BCEMB TpaZ0MT H cTpananmg«. Axraz. A. H. CoGoxeBckiH,
o6parnsunit BumManie na 3TO Mšero (PKMHIIp. 1889, ira, >»Ks HcTopik
PYCCK. ObBIAHHG«), NOAATAeTE, UTO ITO M3BbcTie O >ÓoraTbipax« Bxaxnmuapa
CBATOro B3ATO ABTOPOMB CTATLH H3T ÚBXOPYCCKHXÉ HAPOAHLIXB IĚCEHB er0
BpemMenu (crp. 17). HakoHeus npoe. IlepBo16+% oÓpaTHXE BE CB0Oe BpemA
BAuManie araı. A. H. BecexopBckaro (IOxnopycekia Ósumns. Cnó. 1881,
crp. 10 8g.) Ha CATHPHKO-EOMOpHCTHUeCKOE NIHCHMO 1574 r. opiaHekaro CTA-
poctsı Kmutsı KB OcTa+iio Boropnuy, Kacresany Tpoukomy. ŽKaxyace ua
CBOE TAKEN0E NOJOJKEHIC, KMHTA MEKTY NPOYHME TOBOpPHTE: >Pomsti Bože
bosudariu hrechopadenije, chto rozumiejet, bo prijdet czas, koli budiet
nadobie Ilii Murawlenina i Sotowia Budimirowieza, prijdet czas, koli
budiet stužb naszych potreba« (crp. 64). 3bcb TAaBHLIH pycekiň 60TATEIPb
HA3BANB AAKC IO HMEHH. |

HT HHuero VAHBHTEAbAro, UTO BT CTAPHHY V PYCCKEXB NAEMEHNT,
AeTIUHXb BT NOCIŽACTBÍH BE OCHOBY ÓBXOPYCCKO HAPOTHOCTH, COXPAHAXHC
CKA3AHIA O ÓODATRIDAXT: KpOMĚ ÓJH30CTu KieBa, 3TOMY COAŽKCTBOBATE H
MECTHLIe JIIHYECKIE PA3CKA3bI O TAKHXT KHA3LAXB-TED0OAXB, KAKÉ HAND.
BcecxaBs IloxoukiH, 0 KOTOPOMT JaKe aBTOPpE »CxoBA o noxky HropeBš«
HaleIE lIEOOXOAHMEIMB VIOMAHYTb: >CAM5 BT IIO4b BIBKOMB pkICKAME; H3T
Rrrepa zopuckame jo Kypr TmyTopoKkana; BOTHKOMY XPBCOBH BIBKOMT
nyTb npepsickawme. © Tomy Br IloxoTekKŠ no3BOHHLIA 3ayTpenm paHo Y
CBATEIA (open BE KOXOKOJBI: A OH5 B [sreBŠ 3BOH5 casıma«. Kar 3TOTE
KHA3b HANOMHHAOTE Obiınmnaro Borxa BcecraBbepuua!

Pasopenie Riesa nocrb TaTapckaro nallecTBia, C5 OAHOH CTOPORLI,
OÓTCAHNEHIe 3ANaANOPYCCKHXTL MIEMEHT NOTE BXACTLIO JIHTBEI — CE APYTOH,
HaKoHellt, YcTanoBaenie Óo1še TĚcHAro oÓuenia cz Iloxbiumeů, Haumuaa yxe
cs Konna XIV něka, m ocoÚeuno coeınnenie 3arıazuoli PycH CZ nocašaAHeň
BP XVÍ BĚKŠ, necomaŠuHO, NOBNÍNAH HA NOCTENeHHYI YTPATY ÖBLZHHHOH
M033in y Óž1opyccoBs. Pasckastı 0 ÓOraTBIPDCKAXE NOABHTAXB CMĚHABOTCA
CHAbHO paCNPOCTPAHAIONHMHCA IIPDH nocpezeTBĚ Janaza H oTyacra IOra
A jeKcauTpiamu, TPOAHCKHMH CKAJAHÍTMH, 3ANA/HBIMM PBINAPCKEMH NOBŠCTAME,
KOTOPbIA, HACKOABKO MOXKHO CYAHTb XOTA ÓBI IIO COXPAHHBOIHMCA AO HANETO
3peMeHH PYKONHCHEIMB OCTATKAMÉ, BE ÓOAbUIOMB H30ÓHXIH ILEH KB ÓŽIO-
pyccame uepess Iloıpıuy. Br no3zušiluce Bpema najeHir ÓBLIHHHATO Mpe-
(AIA COABICTBOBAIH PAsnkIe HCKYCCTBEHIBIE IOMOPHCTAYPAKIA CTEKOTBOPHRO
JADAKAATT. OXAT,- | vavy MHBAAMEIE HAN7YCOTb, RE DONE Min 7 nugawearo,

Ca&ası 6oraTkIpcKaro 3100A BB ÓÉJOPYCCKOH HAPOAHOM nNOJ3ÍK. 145

Tapaca Ilorkcosnuka u Ap. nponspezerik Hauara XIX zirka. Camoe cxoBo
>GÓ0raT1Ipb<, BE CMBICHE CHXAUA, BEILIIO H3E VNOTpeÓNeHiA, A CTAJIO 0003HA-
yYaTb UeXOBĚKA >Ó0raTAro H yBAXaemMaro«. BE 39TOME 3HAU6HIH OHO INOBCE-
MĚOTHO ynoTpeÓxaeTca BE běxopyccim.

Cuza HapoAHaro NperaHiA OAHAKO TAKB BEAHKA H KOHCEPBATHBHA, UTO
OÓXOMKH Ö60TATEIPCKATO 3NOCA, XOTA H He BE POpMĚ MĚPHBIXÉ >CTAPEHB«,
a Br 60156 AETKOH AXA VCTHOH NepeXaUuH +POpMĚ CKA30KB, COXPAHHIHCE AO
Hamero Bpemenu. Eczu Morxo ÓBI ÓBITb HĚKOTOp0e NOZO3pĚHÍe O 3AHMCTBO-
BAnÍH TAKHXP CKA30K5 Y/COchAeH BOTHKODYCCOBB BT BOCTOUHBIXB OÓJACTAXT
BšropycciH, TO © 3An8XHEIXT, TAE BP NOCIŽIHOO BpeMma CAŠIAHLI AF0Ó0-
IIBITHBIA OTKPBITIA BB 3TOMÉ DOJŽ, O BEIHKODYCCKHXT 3AHMCTBOBAHIAXE, MHŠ
KAKETCA, HO MOZEOTB ObITb H ptun. Hexb3A roBOpHTb 3AŽCb H O KNHKHOMT
BAlAHIH, TAKP KAKB 3AIHCH CAEIAHEI CO CXOBE AUG, BEPOATHO, HO3HAKOMBIXT
C5 PYCCKOH TPaMOTOH.

HaBEcTHBIe HAME y ÓŽNopyccoBE OÓPLIBKA 60TATEIPCKATO 3NeCa pacno-
XOJKHME IIO CEOKEOTAMÉ, JŠIAA BO3TĚ CCBLYKH HA COOTBĚTCTBYIOMIA CTPAHHNBI
CÓOpHRKOBE HAPOAHBIXÉ NDPOH3BEXOHÍH H MĚCTO 3ANHCEŇ, eCIH TAKOBOE YKA-
3aHo 1). Donte uUBiBHYFO KApTHHY NPOXCTABIAIOTÉ CIOKETEI, H30ÓpazKaromie
noaseru Mapa Mypomua, XOTA HHOTAA OH H H6 BBICTYNAOTE NOTE CBOHME
HMeHeM5. TAKOBEI:

1. UyxecHoe noryuenie CHXEI.

ano, uyAeCHLIME OÓpa30MÉ Noxyuaromee CHAY, HA3BIBAETCA pa3HO:
Hıreä (Habaroma Pom. III, 259, Ezrxop. y., Hıra Pom. IV, 17, Tom. y.,
Hapıa Aoópos. I, 397), psinapens (Feder. II, 82, Cokoxsek. y.), HBanoms
(Pom. VI, 401). Boratsıpp cuınemg cHAHTE 30 IŠTE (Hau JEKHTS HA 0-
Home Óoky 23 rona, Pom. III, 259). B= orcyTerBIe poamrexeň K% Hemy
npaxoaute ocnoxb BE BHAŠ cTapuuKa (Pom. un IoGpop.), uzu ulroch lůdzí
staryje (Feder. II, 82) u npocat% AaTb HM% HanuTpeA. BoraTsIpb TOTOBE
HXT HANOHTb, HO He MOKETL BOXŠACTBIC HEBXATŠHIA PYKaMH H HOTAMH.
CTPaHHHKH NPAKA3BIBAFOTE MY NOJATb HM HANHTOKB H NDEAIATAIOTE BB-

1) Hueuno: Pom. = E. P. PomanoBs. Bšxopycckiň c6opauks, Bon. III — 1887 r.,
IV — 1891 r., VI — 1901 r.; /Zo6poa. — B. H. Ioópopoxtckiň. Cmozenckiů 3TUOTpasH-
geckik cóopmuxs. U. I — 1891 r., IV — 1903 r.; Ileüns == II. B. Uleitss. Marepiaxu
AıA H3YACHÍA ÓLITA H A3bIKA PYCCKaro HacexeHia CÉBepo-JanamHaro Kpaa. T. II — 1893 r.;
Feder. = Federowski. Lud bialoruski na Rusi Litewskiej. T. I — 1897, II — 1902
(Matepiazsı co6pausı Bb 1877—1893 roxaxp). Ha Aapyrie HCTOUHHRKH OCHLARH ÓYAYTP
AŽxaT5CA NOzHbiA. HĚROTODBIA HS DPUBOAHMLIXB 3XŽCE CKA30KP PomaHoBA H Ioópo-
BOIBCKATO XKO OTYACTH NPHBXCKATUCE KP H3CTĚAOBAHIIO A. H. BccezoBcCkKum3 (Pa-
SLICKAHIM BP OßAACTH PYCCKaro AyxoBHaro CTuxa, XXII, 153 sg.) u B. ©. Muxxepom?
(Ouepzu, 68, 376, 387 m Ap.), KOTOpbIŘ BooÓmMe He ZONYCKACTÍ CYMECTBOBAHÍA KODAA 6bI
TO HN ÓbLZ0 ÓLLANHP y ÓBZOpyCCOB?.

Festschrift für Jagic. 10

146 E. ©. Kapckik,

MHTb CAMOMY. OH BEINHBAETB Cpa3y BeXpo BOABI (Pos. III, 269), xm suma
(Feder. II, 82, npuuems nbeTs TpH pa3a) Hru KpyXkKy KBacy (AoÓpos.
I, 397) m vyBCTBYETE eTpammyio CHTY: >MODY OTS 3AMIH HeÓA ZOCTAIL,
a oT5 HeGa aamau« (Pom. III, 259); >KOXHÓE XTO NOCTABNBE CAyITz, 3
3ČMAIO KOHONT H Ý He00 KOHEIE, H JOHBB KOXNO V CXYIE, VBECE ÖkI CBĚTI
o6opotaus« (Pom. VI, 401); »cziyu takůju silu, co myöhby ustů ziemlu
pierüwiernud, žeb týlo dáli mnie taki stoup« (Feder.). Bors uxw crapnu
HAXOAATB, UTO CHIBI AAHO CIHUIKOMÉ MHOTO H NPEAXATAHTE EMY EINE BEINHTL
Toro xe nanurka. Iloci$ 3ToroO CHIBI CTAHOBHTCA BABOe MEHLUIE: »Zöraz
tylo polöwa zastalösie sily« (Feder.). Ha npomamke DocnoAb roBOpRTZ emy:
>EHBH KP, Vxbaroma, Ha 3KOPOBEA Hu ounmyä cBbrz« (Pom. III, 259).

2. Ounerka noxa 0T5 A5ca.

Poxurtern 6oraTbIpa ÓBLIH BB NOXĚ: OUHMATH 3EMXIO NOXE NAMHN
(noman >»x4x0 Cub, KonaTb« Pom. III, 259, IV, 17), uxm no sanaxnoň
Bepcin: »paszli u půle žače (Feder.). IlowyBcTBOBABE BE ceÓž OTPONHym
caıy, ÓODaATBIDb CHAIE BOPOTA, IIOCTABHIB HA HHXE ÓOUKY BOAEI H 12 ÓyXoKT
xIŘÚa H NOHeCE HA DOZ0BĚ KE pOTHTOXAME (Pom.). »Zeby zäraz úuos na
pole radzicam abied« — noGyxAAtoTE ero cTapıı H y ŘexepoBeKaro (II, 83).
Korxa oHH Šru, a 3ATŠM5 OTABIXATH, ÓOTATbIpb 3AHAXCA OUHCTKOH XĚCA:
AepeBba (zyÓsr IoGpoB. I, 397, 398) BEIPEIBATE CE KOPHAMH H 38ÓpocaXT HME
MECTHOCTb BA 7 BEpcT5 (25 necatung /[oÓpoB.), NpHuemT 3anPYAHXIE PERY
Aynau (Hecuy AoGpop.). Bora nayara 3ATONXATb Npazerasıınia MĚCTHOCTE,
TAK5 UTO NpuMNOCE H pěKY pacunmartp (Pom. III, 259).

3. IIokynka napmmBaro Kepe0unHka.

Ja natb 320TpIx$ Ilıpa noKynaeT$ v NONa >KOPOCbAHBAD0« KepeßyukKa
H NycCKAOTE ero Ha 12 cyTok% BB More OTKApMAHBATBCA (Pom. III, 260).
Ilox0GÓunLrmws 06pa30M5 NoCcTYNAPOTÉ H Apyrie TepoH BE PASHEIXB CKA3KAXE
(Pom. VI, 520, yxasarexb: »koup«). IIo apyromy Bapianry (IoÓpos. I, 398)
Haba nokynaeTs y cochaa KOÓzLTY, KoTopaa 30 1ET5 JeXaXa, HO ABHTaA
Horamu. II oHa OTKADMAHBAOTCA BB NONE Ha CBOÓOTŠ. IIHTepecHo omacanie
BP HŠKOTOPBIXT CKA3KAXT VNPAKA ÓOraTBIPCKATO KOHA: »Tanepb«, TOBOPHTE
OAHa TaKAA XOlMAb, >MAHe CŽANAH: KIAIH HA MAHE CAIXO UAPKČCECKAA, H
BOHNOKŮ-ÓYXAPOUKH, NOTNPYRH MAHe ABAHAIMATUMBI NoTnpyramm! Taneps
CAAHCb HA MAHO AENKO H AAPXRHCh KDĚNKO, H Y3HHMOMCA BBILI XŠCOBE
CTOAYHXE, BBIIIBI BOÓOXOKP XOXAUuHXBl« (Pom. VI, 363, 377).

4. Borpšua cr pa360HHHKAMU-CTAHHMHAKAMH.

Ha 3T0T% 31H30X5 HMŠeTCA AHLIb KpATKOE YKasanie V ĎČexepoBekaro
(II, 83): >jed2 prösto na schudď studnka bez (== uepesm) hetyje lese, to
Jeduczy napatkäjesz záraz dwanäscie razbudjnikt, to záráz klodzi 4 tuk
vu?š ($) Ai“-

Catası 60TaTEIPCKarO »N0CA BB 6EHOPYCCKOM HADOAHOŘ NOJsÍH, 147

5. Bopr6a cr CoxoBtems Pa300%HHKOMS.

Pa3ckass 06% 3ToH Gops6ž umterca y PomaHoga (III, 260), rxš Bmšero
CoxoBEA BbICTyNA0T5 COKOXT (»H CAAŠBE TD HATHAHLIH COKOXE HA ABA-
HAHNATH AyÓaXE OA3HHP, H I ATO ABAHAHNANb POTOBE«; PA3CKA3E O Cpaxe-
HiH H3Bpamen=), JoÓpoBoxpekaro (I, 399), nepexaromaro 3nms0x5 npuměpno
TaKb Ze, KaKP BP ÚBLIHHAXE, H y exepoBekaro (II, 83). Y nocašanaro
CTAPUBI TOBOPATE pbInapm: »jědž důlej u lese, znäjdziesz tam dwanäscie
dube agrómnych, a na ich hntezdd, a 4 tyom hnieždziě Zmiej bůdzie z
adnajěju halawóju. Jak büdziesz padjěždžač, to juon $wisniee. CBHers
He NOBPOXHTE PEINAPIO, H OH IIYCTb CTPĚXAETE »% průwaje dko«; 3mšň
ynazeTs; »čedy biery jehů, prywieiy da stedlů 1 jedá ž jim prösto da
kröla«.

6. IIpiš3xs Wxbu KE KHA3PO.

O nmpš y KHA3A DOBOPHTÉ TOAbKO 3An1aAH0-ÓŠxopyceKaA ckaska (Feder.
II, 83): »u Aröla büdzie wielki bal«, HA KOTOPOMT ÓYAYTE OTOBCIOXY 60-
ratsıpu »3 kazün büdzie chwalicšte, a jak büdud pytdé, chto ty jest, to
ty skažy: co ja najsilniejszy z was ysich«. Harte ka3ub Cozopba, nooxš
ero CTpamHAro CBHCTA, H300PARAETCAH, CODXACHO CE ÓLITHHHBIMÉ PASCKA30M,
y AoGpoBoxkekaro (I, 400) a y ®exeposcraro (II, 84).

7. Hxoxunme Iloranoe.

B ckaskš y Pomanopa (III, 261) Cokoxs (CoxoBoň Pa360iHuks) xocrTa-
BAAETP NEMY uapro Ilpoxopy. Y3HABE 0 CMepTH cBoero BĚpHADrO CXYTE,
IIpoxops upezxaraeTs yromenie Maš, no nocıktınik >CXANHBB 35 TOXOBBI
CBOP NMaAnKy — ABAHAHNANb NyX0BB< H yÓHxr IIpoxopa. IloxoGuoe ze
zumo — OÓxopa BbICTyNAeTB BT CKA3KÉ coÓpauia AAo6posoasckaro (I, 401);
u ero yÓuBaeTs Iba cB0ero wmankoň. Be napaznexk ÓBLIEHHOÁ >1ANKŠ
3eMXH Ipeueckoli« HIH H3BĚCTHOMY KOJOKOXY HA TOXOBĚ CTAPYHMA-IHIH-
TPHMHMA MOMHO YKA3ATb GOraTEIDCKYIO MManKy BB 500 nyx0BS, KOTOpAA
AABHTB AIOXOH: >ÓBITEITBIDCEKBIA IANKA ZYXKA TAKOIBIA, ABIKE HHA 3BIAA-
suza aro« (Pom. VI, 147, cp. eme 118).

8. Cmepr: Hatu.

Toxbko BE oxHOň ckaskb PomanoBa (III, 262) roBopuTeA 0 cMepTH
Hubu H 0 norpeÓeHiH ero BE Nenlepax%5 KleBCKHXE.

UTo KacaeTca APYTHXE ÚoraTEipejí, TO BE ÚŽIOpycCKHXE CKA3KAXB
HMĚFOTCA AHIIB CXOAHLIE 3IIHB0AbI, KOTOPEIE MOXCHO CPABHHBATb CE TĚMH HAH
APYTHMH ÓBLZHHHBIMH CIOKETAMH. TAKT

a) MoTHBE NOXOpOH% ZHBOTO My2Ka CE IIPATBOPHHIeEH KENOH BB OAHOH
MOTHAŠ, KAKB BE ÓBLIHHÉ O I[oTOKŠ, HAXOAHMB BB CKA3KÉ >/[BIE u ÓaGa«
(Pos. III, 358 —359, sarme. BE Cáuneu. y.). Koraa AŠAE Kusof JEDE BT

10*

148 E, ©. Kapckiň,

TPo65E CE KeHOň, OKOXO NOXYHOUH BNOJ3XA TYAA 3MĚA H Hapoxara AŽTeiŘ.
TaK5 KAKT NOCFŘAHÍA OKA3AXHCb MEPTBLIMH, TO 3MĚA NPHHOCXA TPABLH, OTTE
IIPHKOCHOBEHÍA KOTOPOH ATH OZEHAH. TO TpABOH ABXE OJKHBHKE H CBOFO
eny.

6) BE HŠKOTOPBIXE ÓBLIHHAXÉ Dpa30KA3LIBAOTOA Npo Mısw, UTO OH5
NOXyuaeTT CHIY OTE VMHparomaro Ó0OraTEIpA. TOTE ze MOTHBE H B% HŤ-
KOTOpbIx5 craskaxs (Pom. VI, 468).

B) OTcyTeTBoBaBım# 6oraTkpb NOXAČTE O CEÓŽ BEOTb HA CBAJBŮŽ,
OMYCKAA KOAbIIO BE IIOAHECEHHEIH eMy HeBECTOH CTAKAHS BHHA (Pom. VI, 370),
uıu uaro (Feder. II, 89). Cams 0H5 BEINaeTE CeÓA 38 MY3HIKAHTA (CKOKO-
pomuHa BS ÓzLrHHaxm) (Feder. ib.). '

r) O6opornuuectso Bosxa BcecrapBreBuua (BoxbrH) HAXOAHTB BE (E83
KAXb Take He MAI0 Napazrereň, XOTA ÓBI BB CAŠAYIOMEME MĚCTĚ (Pox.
VI, 489): »Ilupaxo mHOH CTOABE AO6PLIME MOXOXINOME, NO ABOpy ÓŠXE uep-
HBIME COÓOXOMB, IIOX5 BOPOTEI 2535 OEIEIMB TOPHOCTAENE, NO NOW ÚŠXE
UTĚPLIME 3aHIleME.«

A) Be ÓztraHaxs npo Bacıky Dycesaesaua CKA3BIBAOTCA © IUYTOUERXTE
Ó0raTEIDCKHXT, CTOHBINHXE YPOACTBA H CMEPTEH ero ToBapaıeH. To ze ME—
IIHCBIBAETCH H HĚKOTODBIME repoAME ÓŠIOpyceKHXE cKa30K5 (Feder. I, 112)—
U stem dzion paszyöyu da dzieciej zabulädsie: jak katöro uchůpté za holay=—
to hölay adarwie, a jak za růku, to růku.

e) EcTb cKA30UHEI8 TepoH, KOTOpbIe AAO H30ÓPAZKAIOTCA CTHXIKHLMCI
UepTAMH CTapınuxz GoraTbIpeň. TaKOBBI pa3cka3kI O DA3HLIXT BOXHKAHAX"HE
Hanp. (Feder. I, 201), werz oxHAXAH BOXEKAHE, >ažnů spatykůje näszadac
czülawieka kudnno jěduczy ... uziayu jeho z kantóm na rüku«, IPEHOCE
KT CBOCH MATEpH H CIIPALIHBAETE, UTO 3TO 3A UCpPBATOKS. TaKHMEH ze 4ep-
TAMH H30ÓPAKAIOTCA pasusie ocúxkE (cp. H. A. Huxasoposckid: Ilpocro-
mapoAnsIa NpEMĚTE:I u NOoBĚpba. BurTeGcis. 1897 r., No. 2289 « 2291).

B:IXEHHRe MOTHBEI OUEHL pACNPOCTPAHOHBI BE ÓŠIOPYCOKHXE KOXAŽ-
CKHXB H BOXOUOÓHLIXE NĚCHAXE. DPa3cMOTPĚHIe HX NOTpeG0BAKO ÓBI 6015-
moro H3CXBAOBAHLI, TAKP KAKb CXOACTBO BP HEKOTOPEIXB CIYuaaxs Bb
COXOPXKAHIH, A HHOTA& H BE $ODMĚ JOXOAHTE AO ÖYKBAIbHOCTH. Ormbuy A
MpEMĚpa OXHY TAKYIO ITECHIO, BB TIePBbIH pass HAneuaTAHHYM UeuoTON5
(Piosnki wiesniacze znad Niemna i Džwiny. Wilno 1846, No. 83), s
SaTEMT NepeneyaTannyr nutpiersms 1 Illeinoms Cs cBILKON Ha [ucHenckiä
a BuxeHckiH yB3A1I:

Nia doraha piwa pjanaja,
Dy doraha pasiadzenika,
Muskaja pahukanika...

\ u biasiedzie ludzi dobrv'-
Iakaink Janv »nnabaie

GaEAbI OOTATLIPCKATO 2N0CA BE ÓŘIODYCCKOK HAPOAHOH NOBIÍK. 149

JTA 3ATŠBKA OYEHb HANOMHHAETP, HANp., CKÉTYIONCe MĚCTO H35 ÓBLXHHEI
(cp. Kuptes. I, 19, 20, 31):

Ham? He zXaXKo NHBA IIBAHATO,

Ham% He XKAXIKO 30XeHA BHHA,

ToxEko KaıKo CMHpeHHOK ÓeCEXYMKH;
Bo 6eckx& CHxATE mau OÓp:IE,
ToBopars ou pšuu zopomin...

BELYIHHH:IO MOTHBLI MOXHO HAHTH H BB APYTHXS ONĚCHAXE, HAND. BB
Ócirmxe. Tarz npoe. BxraxumupoBs (Bpezenie, 207) Br nšenš »Y
Txyngy na psrmky | Xparmrmea xBa Óparna | Ceoero ceerporo ...« (IMleňuz
I, 1, 428) BHxXHTE >90H3045 oTHOMeniH Azenm IlonoBuua K5 ÓpaTbAME
JGPoxoBRYAME H HXE COCTpE«.

Bz MĚCTHOCTAXTE, NOTPAHHUHBIXE CE BOXHKOPDYCCKHMH, ÓBLIHHHOE NDpe-
AAXzie HeCOMHEHHO CHXbHŘe. Br -ms T. coÓpania IleňHa MEI HMŠEMT ABĚ
98 Kmmcu 135 cexa lenzckoBuus Hopo31ÓkoBekaro yš3xa Uepuur. r. Br 0xH0ň
HA% HHXS >BAHT nperpacasiä u KHA3b JIaxsmmaps« (168—170) oTroxocok=
GExmmı upo KHa34 Braxumupa u Hana T'orunosuya. BE Apyroň »CaBpioks«
(178-179) nepexaeTca HCcTopHyeckan MĚCHA »Mactrpioks TeMpIoKOBEYE<.

Ia jaxe H3xoxeHna MEpHoH pěubr:. BoTT ex HAuaıo:
OH XTO 25 TOTO HA 3HAB%,
ART OBxLIM CBĚITE HACTABE?
AKT H COXHYMKO B3800 ;
Axt Hu APRE MĚCAUKA,
ÁÍKÉ H UACTEIA BBĚSKOUKH,
JÍKE H TUCMHLIA XMADLIUKH,
ÁÍK? u CHILHLIA XÓXKUAUKH

AKT NApb XA CbIHOBS IIOKAHHBE,
Ar» Napb Jouapeň NOOTAABABE?

Aare pa3cKa31BAeTCA, UTO HA CBAXOÓHOMS NEDY ÓZLIE ČABPYKP; HO OH
HNY6r0 He ŠCTT, He IIbETE, A BEIJBIBAOTE ÓOPINOBE-00HNOBE AIA COCTA3AHIA
CE HEMH BB CHIŠ. /[oxro He HAXOAHXIO0Cb OXOTHHKOBE; HAKOHEITE BLI3BAXHCL
yaansıe Karyzannsı, no Gar: MukuTOBHUH, no MaTymKŠ Mapuumu:I
CHHB:. ÜCABPyKb CXBATHXB CTAPMATO ÓpATA 38 IÉBOE ILIEyO, NOAHATE BBILIE
00ÓA H VAAPHKS O CHIDY 36MIT0:

Jemaa CTPpAXHÝJACA,

Boxa cnxacHý maca,
MockBa VAXAKHYJACA.

Takamz o6pasom CaBpyKs yóurTz. Ho

Ox% mTo xaua Aro, ÚABpymaHuna,
bizo-yxazaa Uepkamauuna,

Aua no ABopy xonsa,

Bär pySaHsKE XOMA...

150 E. ©. Kapcziň, CršAt1 6oraTsIpckaro anoca B% ÓBxopyc. NAPOAHOM nossinm.

KaKt BHAHO H3E NOCIŽAHHXE CTHXOBE, CABPYMAHHNMA MOTAA ILKAKATE TOJLKO
IO CBOCME My; 3HAUHTP, BP ÓBLAHHĚ ODOH30ILXA KAKAg-TO IYTAHHIR.

Maxo noNoraeT% BLIACHEHIIO COXOPZKAHÍA H 3AHCb > Tempiors-Kacrpiokt«,
oxBxaHHaa BS ©. ankoBĚ Cmox. y., npaBexennaa y IoÓpoBoxtekaro (IV,609).
HexocrTaromia 3BeHbA BO3CTAHOBXAIOTCA AHNIb PH CPABHeHIH CE H3BŘCTHOŘ
HCTOpHyecKoH NĚCHKIO > MacTprOKB TempiKosuys«e. KcTatu samšuy, vro
SaMHLH CÓBPYKS HXE ČABPDÝKR AO CHXÉ NODS OYEHb YACTO MNONAXALOTCA CpeAH
OBxopyccoBE; MOZKOTÉ ÓLITb 9TA NĚCHA H CAMOCTOATOXBHOe ÓŽxopycekoe
IpoR3BeAeHie, H AHUIb CAYUAHHO COBNAAAIOTP HŘKOTODBIA ACTAIXH ITĚCOHT
BOXHKODYCOKHXÉ H ÓXOpyceKoŇ.

Bapwasa, 1907 r. anpšat. E. Kapexiů.

0 místě attributivního adjektiva a substantivního genitivu
ve větě,

Dle I. Kozlovského mělo attrib. adjektivum v staré ruštině své
místo před substantivem jako v indoevr. prajazyku. Dokazoval to na
základě přísloví, stálých epithet (epitetha ornantia) jako ku př. seryy
volko, černyj voron» atd., a zeměpisných jmen jako Nov» gorodo, Nová
goroda atd. Mimo to následovalo již v prajazyku adj. za substantivem,
šlo-li o nějaký výčet, kde bylo třeba vytknouti především předmět, potom
teprv jeho vlastnost. Zde upozornil Kozlovskij na některé zdánlivé
odchylky. Mimo to vytknul zálibu v chiastickém slovosledu jako: Edinz
že Izjaslavs synz Vasilbkovs pozvoni svoimi ostrymi meči o šelomí Li-
tovskija, Slovo o p. Igor. str. 33 (AfsIPhil. XXIII, S. 95—103).

K jinému vysledku dospěl E. Berneker: »man wird wohl oder
übel annehmen mtissen, daß im Urslav. beide Stellungsarten des Attri-
buts (totiž před subst. a po subst.) üblich waren; daß im Russ. die Nach-
stellung verallgemeinert wurde, in den übrigen slav. Sprachen die Vor-
anstellung; das Poln. ist auf der Stufe des Schwankens stehen geblieben«
(Die Wortfolge in den slav. Spr. str. 146). Předpokládaje, že nemáme
samostatných ckslov. textů, srovnal jen textev. Marci s řeckým originalem
a shledal, že slovanský text je i co do mista attributivního adj. ve větě
závislý na řeckém originalu (str. 125). Avšak máme přece více méně
samostatné cksl. texty. Jest to Zpovědní řád Euchologia sinajského,
jenž bezpochyby pochází od Klimenta bulharského. Některé modlitby
jsou ovšem přeloženy z řečtiny, jedna i ze staré němčiny, úvod a před-
poslední modlitba jsou však dle všeho samostatny a snad i závěrečná
modlitba (srovn. autor. Studie z oboru ckslov. písemn. str. 29). K těmto
textům třeba tedy též přihližeti. Berneker přehledl dále důležité texty
jako ku př. ste. Knihu Rožmberskon. Na základě takových textů třeba
tu a tam poopraviti jeho vývody.

Tak především co se týče possess. zájmena a Adj. O těchto praví:
»Die possessiven Pron. und Adj. stehen im Ar. ganz regelmäßig nach;

152 Václ. Vondrák,

im Poln. noch heute ungemein hánfig nach; in allen anderen Sprachen,
das Sorb. etwa ausgenommen, herrscht bis heute Schwanken. So wird
man sagen dürfen, daß die Nachstellung bei diesen Pron. und Adj. ur-
sprünglich gewesen sein muß« (str. 146). Avšak tomu tak není; v
uvedených ckslov. textech nalézáme sice attribut většinou za subst.
avšak dosti často ješte před subst. Tak zde máme v textu I. za subst.:
pokaanié našego 66 b 11; strastecho našicho 67 a 22; tegoty naše 61 b
18; glospod)» našo 69 b 14; grechor» naštcho 71 a 9; o dlu)šacho vašich
67 b 19; vo odličvi svoemo 67 a 8; vréďo svoi 68 a 8; vrédu svoemu 68
a 11; gospoda svoego 68 b 17; tměnija svoego TO b 11; ofto)ca svoego
71 a 13; sedeaniem» moim» 67 b 24; vo sr(bdo)ci moem» 68 a 1; protico
zolomo motma 68 b 20; bezakonei motcho 69 a 3; ne dadite svetaago moego
69 b 19.

Naproti tomu: našego radı s(o)pias)enté 67 a 16; svoe d(o)ž(o)stvo 67
a 17; sooemu gospodinu 68 b 20; na svoe dlovoliny TO a 10; v'sécho
beštislonycho moicho grécho 68 a 15.

VH: gresonaago raba tvoego TI a 20; vole tvoeje 78 a 18; povelenei
tvotcho 78 a 19; svéto tvot 18 a 18; na sťedroty tvoje 77 a 22; lica tvoego
07 a 23; ot» raba tvoego 78 a 1; črosto tvoja 18 a 3; 19 a 7; estostva
tooego 18 b9; stade tvoemo 78 b 13; stracho tvoi 78 b 22; očí tvoi 79 a 18;
usi tvot (9 a 19; za pravoveranyje raby tvoje 19 b 6; vo pravodě tvoet
79 b 7; vo věra tvoju 79 b 10; sr(tdo)ce moe 78 a 6; oto dlu)še moeje 78
a 14; ot» pleti moeje 18 a 15; zul» motcho 78 b 26; sr(tdb)ca moego 79 a 10;
molitvy moeje 19 a 20; upovante moe 79 a 21.

Naproti tomu: vlaga tvotcho Stedrot» (8 a 4; tskrg tvoego m(i)!(osre)die
78 a 8; čestona je tvoja odežda 18 a 25; tvotmo m(i)l(osro)diemo 78 b5;
s(vejtycho tvotcho povelenei 88 b 11; tvoé blagoděto 79 a 16; tvot stracho
1 trepeto (9 a 24; umalenoe se moe molente 19 b 4.

V III: raba tvoego sego 80 a 10; c'é)s(a)r(o)stva tvoego 80 a 18;
v’sechd slvetjycho tvoicho 80 a 21; dogs nase 80 a 23.

Proti: tvoer slavě 80 a 8; prěčistycho tvotcho tatno 80 a 11; tooeja
pomoštiju 80 a 13. Případy s postpositivním attributem mají zde tedy
značnou převahu (46 proti 16), ale praepositivní je přece dosti četně
zastoupen.

V částech přeložených z řeckého orig. shoduje se místo attr. s
řeckým slovosledem. Totéž shledáváme obdobně i v modlitbě přeložené
ze staré němčiny. Jen tim se stalo, že v léto má praeposttivní attribut
rozhodnou převahu nad postpositionim; je zde jen: bože mos 72 a 21
(v zachovaných něm. textech chybí); so mnojq rabomt tvoime 72 b 15
'pi mih scalh dinan’,; dvakrát i proti německému slovosledu: prédo očima

O mistě attributivního adjektiva a substantivniho genitivu ve větě. 153

tvoıma fora dinen ougun’ 72 a 23; ro mné grésoné rabě tvotmo “uper
mih (jiny t ‘in mir’) suntigan dinan scalh’ 72 b 25. Jinde všude
zde máme praepos. alir. jako v němětně a sice as 16 krát, jako: o'sécho
moich» grécho 12 a6; moego lichosotvorenté 1; motcho grécho (2 b 1 at.d.

Co však nalézáme v An Rožm.? Zde je pravidelně praepositivní
attr. a jen výjimkou: vlož ve dsky přieteli svému dědiny své nebo svým
dětem 96; svědky svými 115, 134; ve dsky nase 38; pán mój 226; v
s(v)em domu hosté svého 232. Pochopitelno jest dále: Ze to dědina má
nente 100; to je dědina má 252; že to dědina má 252; to je dědina má
poslůpná 282. Zde je má téměř praedikatem, jakoby se řeklo: dědina
ta je má; na základě toho vzniklo: fo je dědina má, odtud pak i jinde
dědina má vedle má dědina (zde ještě ku př. v kap. 43, tvá dedina 97
atd.). Jinde všude je zde possessivní zájmeno před subst. a Sice asi
73 krát.

nemůže tedy býti o tom pochyby, že v praslovanstind byla tato pos-
sessiva pravidelně před substantivem.

V západní slovanštině vyvinula se pak na základé uvedených rčení
jako ku př. to je dedina má též variace postpositivního possess. zájmena,
avšak případy ty zůstaly v menšině.

Jinak se měla věc v jihoslovanštiné a ruštině. Praslovanské ad-
nominalni tvary mi, ti, si nabyly zde širšího rozsahu. Ze se jich užívalo
i v staré rustině, o tom nám svědčí doklady jako: I ta vse polagaja na
sr(o)dct st Jak. Bor. Gl. 63; sderi si um» Pat. Peč. (Srezn. Mat. III
str. 319); + ne išťeto svoicho si. Jak. Bor. i Gl. 72 (ib. str. 283). Tvary
ty byly enklitické a následkem toho postpositivni, srovn. sťvoja st. Z
případů jako destanaago tt znamenié Euch. sin. 78 b1; prěčestonymo ti
pečatemo ib. 78 b 19 mohl pak vzniknouti i pořad slov jako tt pečato,
srovn. staror. sberi st ums. Původně byly to však jen enklitické tvary;
tedy postpositivní. Pod jich vlivem stalo se ovšem zájmeno poss. v
Jtňhoslov. a v ruštiné postpositivnim. Tak jme shledali ve většině případů
i v církevní slovanštině.

Pod vlivem poss. zájmena mohla se státi postpositivními i poss.
adjektiva. V uvedených kusech Euch. sin. máme ovšem jen: oťo v'sécho
prtlogo neprieznind 80 a 12; poss. adjektiv na -ovo zde není. Jsou zde
však jiná adjektiva, která jsou jim dosti blízká, jako dožbí: zakonu
b(o)žeju 66 b 24; pred» očima d(o)žitma 68 a T; c(&)s(a)r(v)stvo dlojžie 69
b 15; čélo d(o)2ie 69 a 15; naopak zde nikdy. Dále: /ica č(lové)ča 68
a 5; krov: glospodo)m 69 a 13; téla glospodt)né 69 a 18 a t.d.

V staré češtině zůstalo však poss. ad). pravidelné na svém miste
Jako i zájmeno poss. Tak máme v KnRožmb.: na otcovo zbo2te 52; otcóv

154 Väcl. Vondrák,

společník 52; za otcóv dluh 123; na královu škoďu 124; bez hospodá-
řovy vóle 232; v hospodářově ruce 234; naproti tomu jen: alužebníka
králova 58.

Z toho vidíme, že ı poss. adj. bylo v praslov. před svým subst.

Tím jsme se dostali zároveň k adjektivu vůbec. Zde jest nám
souhlasiti s Kozlovským, že adjektivum bylo v praslov. pravidelně před
subst. V I. máme 18 případů, kde adj. následuje za subst. Odečteme-
li od nich 7 již uvedných, zbývá nám 11 následujících: slovo sodezna-
čelono 67 a 0; vo tgri zoly G8 a 24; vo prisegy nepravedony 08 b 4; vreds
ielesony 69 b 25; plačo očessny 10 a 2; cfésajrstvo nebestskoe 69 b 13;
denv somrottny T1 a 4; olit)eju 1 dlujchu pres(ve)tumu 67 a 11; vo dere
pres(ve)tei 67 a 18; part. ézvé gnijastis 67 b 26; mimo to: maky ty straši-
nyje 67 b6 proti strasny to sado 61 b 4 a: tsttnonyje very Kresttěnsky
67 al. 6 adj. má zde koncovku -on0-, čímž se vůbec blíží k pose.
adjektivům. Dvakrát zde máme též koncovku -6sko-. —

Naproti tomu vyskytuje se zde 33 krát praepostítoní adj.: česťonymt
pokaaniemo 66 b 5; cr(t)kvonymo svešťeníkomo 67 b 16; v'sécho beštish-
nycho motcho grécho 68 a 15; lichoja édija 68 a 18; pochotsnaa vozbrénié
68 b 3; na stužďe lice 68 b 3; tužďego imenie 68 b 5; vo malo vréme 69
a 7; oto prělpo)dlojbnycho o(tv)cv 69 a 10; drevanym» pochotemo 69 a 21;
v% s(ve)taja troica 66 b 18; pre(isve)tau troica 67 a 12; s(ve)iy dlu)cho 67
a 13; s(ve)tymo d(ujchomo 67 a 19; vo s(ve)taja troteja 67 b 8; s(ve)taago
ducha 67 b 9; ot» s(ve)tycho apl(osto)o 69 a9; s(ve)ty pavelo 69 a 13;
s(vejtymo dlujchomo T1 a 19; dlu)ševonyje podvigy 69 a 21; tělessnymo
laskrodema 69 b 24; radostonyje plody 69 b 10; tesnymi vraty 69 b 17;
strašony to sado 67 b 4; tésnycho že těchto vrato 69 b 20; skrunaago pati
69 b 21; sr(o)dočnoe vrydanie 70 a 1; dobraa děla 10 a 14; drevlbnjumu
bladonumu synu "TO a 15; drevlonjumu razboiniku 70 a 19; drevlonit bladr-
nice (0 a 19; drevlunjumu mytarju 00 a 20; dobro brašeno 70 a 24.

Ještě nepříznivěji jeví se poměr postpositivních adjektiv v IL, kde
máme jen: zmrako gréchovbny 18 a T; vo razboje d(u)šegubonyje 78 a 20;
vse dychante blago 19 b 1; vvsv dar» sovrošeno 79 b 1; a jednou praed.
part.: da dbadete na me prizirajasti oči tool vllady)jko € uši tool vtnem-
ljaští glasa molitvy moeje 79 a 11—20.

Naproti tomu zde máme 26 krat praep. adj.: umalenoe se tspově-
dante 70 b 19; gresonaago raba TT b 20; izgorévošee gréchy sr(tdoe)ce moe
18 a 5; milosrodonama očíma 78 a 10; gresonyma mi očima 78 a 11; m
nepravedbnémo sopanti 18 a 17; lakavonymw ograždeniemo 78 a 22; često-
naja tvoja odežda 18 a 25; čestonaago ti znamenité 18 b1; s(ve)tycho
tmnnirha panolšno* Rh 192: mraggpeingy prag 7RN1IŘ. Aoobapea % ky|t)stomt

%

O místě attributivního adjektiva a substantivního genitivu ve vöte. 155

78 b 18; i prdčestonymo ti pedatem» 18 b 19; tatnět trapezé 18 b 21; drevlo-
něago bladona 79 a 1; prěžďoněago razboinika 19 a 2; drevlonjajq bladr-
nica 719 a 4; prěčistije tt materi radi 19 a 12; s(ve)tycho andle)!» 79 a 14;
s(ve)tycho plro)jr(o)ko 79 a 15; sr(o)d(o)čnéi oči 79 a 22; umalenoe se moe
molenie 19 b 4; za pravověronyje raby tvoje 19 b 6; gréšonaago si raba
79b 8; so beznačelbtnymo ti o(tb)cemo 19 b20; présvetymt d(u)jchomo 79b 21.

Týž poměr v III: více predikatem se zde jeví položet tspovédante
kaměno 80 a 5 a socÁranivo ispovedanie čisto 80 a 14. O oto v'sécho
prilogo nepriézníno 80 a 12 stala se již zmínka nahoře. Naproti tomu
zde máme: s(ve)iumu odtštenosu 79 b 24; v'semogy i milosredn(y) blo)že
80 a 2; prěčistycho tvotcho ta» 80 a 11; svetyje b(ogo)r(odijce 80 a 20.

v:s® pravidelně předchází: v’s7q čvart 67 a 4; v'sé slava 71 a 17;
oto vsécho zolo 19 a 3; v'se dychante blago 19 b 1; v(t)st dar» 79 b1;
ott v'seje napasti 79 b 13; v'sémo priběgajaštiímo ko tebé 79 b 17; v III:
oto vovsécho prilogo 80 a 12; so v’semi ugožďošmi 80 a 18; v'sécho s(ve)-
tycho tvotcho 80 a 21. |

Výjimkou jen: pomyslenie v'sé 67 b 15. Číslovky řadové předcházejí
též: provaago oteč(b)stoa 66 b 0; va tret(b)ei denv 67 a 24. Srovn. těž:
vo edinomt b(o)Zustve 67 a 15 a mnozemi skrebtmi 69 b 11.

Demonstr. zájmena mohou předcházeti: umalenoe se tspovědanie
77 b 19; umalenoe se moe molenie 79 b 4; ale též následovati: m(o)/(iťo)a
syq (0 b 18 a rada tooego sego 80 a 10.

Taktéž: maky ty strašonyje proti strasony to sqd+ 67 b4. V ki-
jevských listech máme dar» st a pod. proti stř dar» a pod. (v. autor.
spis: O původu Kijevských listů, str. 102).

V ckslov. evangeliu jeví se zcela jiný poměr mezi postpositivním
a praepositivním adj.: toto vyskytuje se zde řidčeji nežli ono, jak právě
v řeckém originale. Naopak zase i v ostatních spisech Klimentových.

Též v Kn Rožmů. jsou případy 8 postpositivním adjektivem v nápadné
menšině; jsou to: komorníka prazského 1; jedniem komorníkem praz-
ským 2; komorníku prazskemu 4; komorník prazský 4; jedniem komor-
nikem prazským 13; 16; dále 196 (dvakrát); 197; 198 (2 krát); 204;
komorník najvyšší 32, kmetem zemským 61; sném zemský 206; dokládá
se desk zemských 296; z hanby ženské 14; právo strotěte 117; 118 (2 krát);
126; 129; 141; 164; 165; 166; 167; 168; odpověď taká 144; z sirotka
přivuzného 188; rány moďré t krvavé t všelikaké 212; úředníka nového
220; na třech trziech okolních 295; o služebníka králova jsme se již
zmínili. Pripadü techto jest něco přes třicet, případů však s praepo-
sitiniomi adjektivy jest něco přes dvě stě. Mezi nimi nalézáme: praz-
skému komorniku 5; Arazský komorník 17; 18 (2 krát); 29 (4 krát); 33;

156 Václ. Vondrák,

47 (2 krát); 48 (2 krát); 196 (2 krat); 197; 295; sirolčte právo 123;
125; 126; 127; 129; 138; 140; vždy jest zde stný před subst., taktéž
každý, cizi (29; 30; zde 2 krat; 36; 45; 46); veš a svatý: ot svatého
Havla... do svatého Juřie... od svatého Juřie do svatého Havla...
274; některé ustrnulé výrazy jako; kobylé pole 209; 271; 272; 273;
292, zde 3 krát; 293 dvakrat; 294 čtyřikrát; 29 třikrát; 296 dvakrát.

Stará čeština shoduje se zde tedy ještě více s církevní slov., pokud
se tato jeví samostatně v některých památkách. Můžeme předpokládati,
že se teprv i v staré češtině vyvinul pořad postpositivních adjektiv,
jen že jiným spůsobem nežli v jihoslovanstině a v ruštině. Poněvadž
nebylo v češtině postpositivního zájmena poss. v značné míře a následkem
toho ani postpos. adjektiva, jak jsme viděli, třeba zde pomýšleti na jiné
příčiny. Na základě rčení jako: čen düm je panský (některá adjektiva
měla ve výroku v historické češtině odevždy jen sklonění složené) vznik-
lo: to je dům panský a potom vůbec dum panský vedle panský dům.
Mohly zde ovšem ještě i jiné okolnosti působiti.

Třeba ještě dodati, že číslovky základní a řadové i v češtině pra-
videlně předchazejí; jen vyjimkou nalézáme zde: trAy trmi 59; 60; pak:
trhem prvým 59; póhon prvý 193; jinak zde máme velmi mnoho dokladů
pro praepositivní pořad. Slovo sam též předchází: samého pána 25; sám
otec 52; sám póvod 107, ale 2 krát tež: Arazský komorník sám 17 a Ai.

Případy jako z ran z modryjch 73, 171; z ran z otvořilých 172;
z ran z stných 113; z ran z krvavých 114; na céstě na bezprávnej 200
ano i: protože je ho z hospody z jeho nepohnal za časa 208, v nichž se
při následujícím attributu předložka opakuje, jsou praslovanské, nebot
je nalezáme též v staré ruštině (srovn. Kozlovskij v AfslPhil. XII str 103),
ano i v lit. nár. písních jakož i v českých atd.

Co se týče attribulivního genitivu, bylo jeho misto v praslovanštině
pravidelně též před subst., jak některé ustrnulé výrazy ještě pro to
svědčí. V uvedených kusech Euch. sin. však již pravidelně másleduje:
vo voschyštemié tuzdego imenie 68 b 5; 123 glabiny bezakonet moich» 69
a 2; bremen» gréchovo nasichv (1 a 8; va slavě o(to)ca svoego 71 a 13;
razdavoníko iměntě svoego TO b 10; v II: tspovéďante gréštnaago raba
tvoego (0 b 20; vlagy tvoicho štedroto 18 a 4; iskrq tvoego mít)i(osro)dié
18 a 8; tstočoníko slezo 78 a 12; plati i krove estostva tvoego 18 b 8; tz
alabiny zolo moicho 78 b 26; Koléné sr(odb)ca moego 79 a 10; v III: na
ruzdrěšenie posta 79 b 22; pričesttvníko clésajrstva tvoego 80 a 18; moli-
tvami s(ve)tuje blogo)jrioďijce 80 a 20.

Původni misto attr. genitivu zachovalo se zde jen v přínadech, kde
oředeházela nřadlněka ©. ınhro hrasınn ddenid město . a nenopi/sé

O místě attributivního adjektiva a substantivniho genitivu ve vötd. 157

mesito vodopitca, v% směcha město.. ., v% veltčié mesto..., vo mekoko
légantě město... ., v% sovaďoníka město.. ., 0% svaromka město... .., 06
chystonika město . . ., vo obtdiblivostva město; vo tatoby město; vo blado-
Jubie město . . ., v% skovon'noljudié 1 vo vlochvoljubié město .. . 10 a 24—
70 b 17.

Nové místo za subst. zaujal zde gen. pod vlivem adnominalního
dativu jako dgdesi dedo světu 70 b 19; u Lebe esto tstočtníko životu 79
a 25 atd. Tento se zase rozšířil pod vlivem possessivně užívaných tvarů
mi, ti, st (bratro mi). Tim se stalo, že zde i poss. genitivy jego atd.
vždycky následují: da pokryjalt se emu děla ego 68 b 21; protivo dělomo
ego 67 b 3; 71 a 10 atd., s čímž se jinde neshledáváme. V textech pře-
ložených z řeckých originalů nalézáme jednou i proti řeckému originalu:
prěgrěšentě ego aůroů vě rAnuuehůuara 75 b 16.

Obdobně nalézáme i v staré ruštině: o gordago bo serdet; v% ottvca
město Nest. Mikl. 44 (Kozlovskij AfslPhil. XXIII str. 103); jinak již
všude postpositivně: zakono oťect svotcho Nest. 6 (Berneker str. 100).
Possess. genitivy ego, teho atd. jsou v staré ruštině praepositivní i post-
positivní, nyní obyčejně praepositivní: v% cho domé, ego syn».

V KnRožmb. máme ješte mnoho praepos. genitivů attrib., zvláště
zase po předložce: ot jeho olcé dvora 52; z lesa poséčente 69; 158; z
(š)čépóv uskozenie 178; z očí vynetie 181; z jazyka uřézánte 181; z dě-
vojstva odjéhe 183; z dédiny vazanıe 186; z děvojstva odjetie 212; 225;
z ženy podávente 225; v hosté rucé 235. Mimo to: primirie pán 126;
kurvy syn 134 (2 krát); viechöv zavinutie 162; póhonu rok 193; 194;
menšieho úřada komorníka 199. Máme zde však již as o jednu tretinu
vice genitivů postpositivnich: z podávente dievky 14; svédčenie póhona
16; od vysvdddenie póhona prvého 82; 80; až do vysvědčenie póhona
druhého 82; 83; do vysvědčente prvého póhona 86; (rok póhonu ukládal
105 je dat); svého tovařišé své popravy 142; v zebranie úrokóv 159; v
zoränie dědiny 169; z podáveme ženy 182; z ssutte dědiny 180; z vy-
placenie dědin 187; z opravy dědiny 192; rok póhonu 193; k roku póhona
druhého nebo třetieho 201; ot vysvěďčenie póhona 201; o rozličném behu
řéči 209; o jeti koné 209; o jeli svého člověka 209; o správcu dedin
209; o zavržení svědka 209; o jetů svédka 209; vzebránie úrokóv 210;
z podávente ženy 212; po komorníka póvodu 230; na ukázante škody
nebo dědiny 239; z hlavy komorníka 246; na rov komorníka 246; uká-
zante škody 260.

Jinak se má zase věc 8 poss. gen. jeho, jich atd. Gen. tento má
zde své místo před subst.: za jeho chodbu 4; 5; za jeho stravu 5; na
Jejte zboží 16; na jich vieru i na jich dusu 20; jeho žena 23; jeho zboži

158 Väcl. Vondrák, O místě attributivního adjektiva ete.

25; s Jeho zboží 31, podobně i 44; 48; 61; 68; 114; 124; 126; 207;
245; 275. Pak ještě: že je lo jeho dědina 285. Jen výjimkou: u dvora
Jeho 54; starostě jeho v jeho dvořě 62.

Nalezli jsme zde pravidelně possess. zájmeno můj, tvůj atd. před
substantivem; taktéž shledáváme i u possess. genitivů jeho, jejte atd.
Slova tato zachovala tedy zde ještě své místo z praslovanštiny. Vysvětliti
si to můžeme zase tim, že poss. dativy mi, ti, st a dále pod jich vlivem
adnominalní dativy nenabyly v západní slovanštině takového rozsahu
jako v jihoslovanštině a ruštině. Nemohly tedy působiti na jiná slova
v podobné funkci, aby se stala též postpositivními. Pak ale třeba roz-
šíření postpositivnich genitivů attributivních v češtině jinak vyložiti nežli
v církevní slovanštině. Mezi substantivy, na nichž je závislý post-
positivní gen., vidíme mnohá, která jsou utvoréná od participia tran-
sitivnich sloves, jako z podávenie dtevky. U nich mohla vždy ještě
působiti jakási verbalnost původního participia, nasledkem kteréž přibírala
k sobě postpositivní genitiv jakož přibíralo příslušné verbum k sobě
obyčejně postpositivní akkusativ. V druhé řadě teprv mohly působiti i
genitivy partitivní, jež ovšem následovaly původně vždy po subst. jako
ku př. o Kn Rožmo.: málo dědiny 96.

Ve Vídni, dne 16. května 1907. Václ. Vondrák.

ÜTTO.IOCKH CIABAHCKOŇ NODOTH BE OÓ1HUHOMB NPABĚ
y PYMHHÉ XV—AVIÍ BB.

BE yacıb xapaKTepH:IXS YepTb CIABAHCKATO OÖBIUHATO NIpaBa, pa3Ópo-
CAHHEIXE BB H3XAHHOMG B. M. Aruuems > BuHOAOxbCKOMÉ ÚTATYTĚc, OAHBMH
E35 HAHÓOXĎE HHTEPECHLIXB ABAAIOTCA KACAIONACA IIOPOTEI H NOPOTHHKOBE.
H&ckoıbko ycraptıoe uscıtnoganie I. ABakKymMoBHua »Enrexcka, +panrycka
H Cpücka nopoTa« Í), a TaKKe (6oate HOBLIA paÓ0T:I, KOTOPEIMH MOT5
BOCIOXE30BATRCA AIA CBOero »[cropuueckaro CxoBapa exaB. paBa« I. Hpe-
UeKB, IpaBAA, PA60TEI HE3HAUHTOIXBHBIA, — AAIOTS KAPTHHY IMHPOKADO IIPH-
MĚHeHIA 9TOTO IOpHAHHECKATO HHCTHTYTA V CIABAHB H BMĚCTĚ CE TEME,
AAA CPABHHTOXBHADO H3yueHin ETO, 3ACTABXAIOTB OÖPATHTLCA KB CTAPBIMT
COCBAAME CIABAHE.

Ha nepBOMÉ MŠeTě 6yayrs PpyMbIHBI. JÍXE cTapaa KyıbTypa Ha-
CTOAbKO HACEIMOHa CAABAHCKHMB BAIAHIEME, NDHTOME PĚIIHTEAEHO BO BCÉXTE
OÓXACTAXE, UTO MOXHO VKe A priori ÓELXO ÓBI VTBEPXAATb, UTO NOPOTA
HIBĚCTHA MH DPYMBIHAMP, A H3yUOHÍC CIABAHO-PYMBIHCKHXB AOKYMEHTOBE
XV—XVII BB. npEBOAHTS KB COBOpIeHHO HE0OZKHAAHHLIME pe3YABTATAME.
OKa3bIBaeTcA, UTO HECKOABKO AECATKOBB TOCIOAAPCKHXB IPAMOTB CO0ÓMAIOTE
TakiA NOAPOÖHOCTH TIOPOTBI, KOTODBIA He 3ACBHAEBTEIBCTBOBAHLI AOKYMEH-
TAMH APYTHXP CIABAHCKHXÉ HAPOA0OBB, XOTA HHKOHMB OÓpa30MT HEXb3A
TOBOPHTb © HENOCpeACTBOHHOMÉ 3AHMCTBOBAHIH EA PYMBIHAMH OT5 HAPOAOBE
TepMaHCKHXE. Y Barax0BE IIOPOTHHKH HOCHIH HA3BAHI6 KAETOBUH, Y
MOAA0BAHB — NPHCEKHHUN; PYMbIHCKIH TePMHHB — Conjurátorii, CAMEIK
aKT5 HA3BIBAXCA Conjuramintul, — A BE HACTOAMEMTP OUEpKŠ MEI TI03HA-
KOMHMCA CE 3THMB OÓLIUACMÉ HA OCHOBAHÍH AAHHBIXB JOKYMEHTAXbHBIXE.

JÍpexxe Bcero, NopoTHHKOBT PYMEIHCKATO OÓBISHATO INIpABA HAA0O OTAH-
uaTb OTP CBHXŠTEJNEH (pyM. Martor), TAKE KAKB BE TO BpeMA, KaK 0-
CAŠAHIO DOBOPHIXH NO CYMECTBY AĎIA, NOATBODXKAAA MAN OTBOPraA H3BECT-
HBIH +AKTB, — NePBLle TOABKO NDPHCOCAHHAIHCE KP NOKA3AHIAMB HIH ADH-

1) T xacuux xu. 60, 62, 69—71.

160 A. HM. Auuwmupczik,

3HAHÍAME 3AHNTEPeCOBAHHATO AHA, OAHOTO H35 NIPEACTABHTEICH TARYINHLCA
CTOPOHE, H CBOCŘ NDHCADOJÍ KAKB ÓBI YCHIMBAIH ABTOPHTOTHOCTb HHAHBE-
ayassuaro noKa3aHia. © CBHAŠTEXb (POTHHK'h, juratus) NORASEIBAETT TOXb-
KO TO, UTO OB CAME BHAŠIT H O YEMB CHLIMAXT. OHL MORETZ Kae He
3HATb OÖBHHAEMATO HAIH Me OTHOCHTECA Kb HEMY BpazxeÓHO. CoBcENT
HHOE A510 — >COKAATBEHHHKB« (NOPOTHHK, conjuratus). Oms — cockas,
TOBAPANS HCTNA HAH OTBĚTUHKA H TOADKO TIOAAEPZKHBRETE NOKAJAHÍA CBOETO
KAjeHTA, VCHAHBAA BP CYAbAXB YObzzenie, UTO KAlEHTE He MOXKETE TOBO-
putp HenpaBay. Ilo3TomMy K5 3TOMY OÓBITAPO PYMBIH:I NPRÓŽrArE HIN BT
ıanboste BAKUBIXB ABAaXL KAKP YTOAOBNLIXE, TAKÉ H TPAKAAHCKAXT, HIH
KO KODAA 3TO ABAAAOC CAHHCTBEHHLIMÉ FOPHAHYECKAMb AOKA3ATOIBCTBOMT,
IIPH OTCYTOTBIH BCAKHXB HHLIXT.

Bsuxy Toro, UTO MEI He pACNOXADA0MT IIHCAHHLIMB 3AKOHOXATOXbHHINT
KOAeKCOME V PyMblit& paubiue noxoBHHBI XVII p., a Be Cantarm& Marsša
Bxacrapa, KOTOpAA OXHA $HTYPAPYCTE BE IOPHAHUOCKOH MPAKTEKŠ Baraxiz
u Mosaasin XIV—XVIÍ pp., o nopoTt He ynomHHAeTCA, — NPHXOXRTOA
BEIBOAHTb NPABHIA NPHMĚHEHIA 9TODO HHCTHTYTA HA OCHOBAHÍH TeKCTA TPA-
MOTE, H3PĚAKA NO1b3YACb CEPÓCKHMH AHAJOTIAMH.

I. OAXHHEME H3B TXABHBIXS Tpe6oBaHii AAA 3AKOHHOCTH KAATBEHHOH
IIpACATH NOPOTHHKOBE Y PYMBIHR ÓLLIA ODUHAKOBOCMO COWIAADHAI 9040306-
HIR NODOMHUKOGO U NpedcmasumeaA 3uuHmMepecoeannoň Cmoponu. To xe
CaMOE MBI HAXOAUNB H BE lyumaHoBOMS JaKONHAKŠ, BB rzaBĚ 152: KAKO
IECTh EHAM JAKOHR .... V AKAA UHApCTBA MH, OY CBETATO KOAAU:
AA COY REAHMM BAACTKAOUR KFAH RAACTAAG MOPOTR(HH)UH, A COEA-
HHUR AWAFUR — IPOTHROV HYL APOVŽKHHA, A CEBPRAÍAMh — HYM
APA RHHA Ad COV MOPOTL(HHJUH, H Ad WECTR OY NOPOTĚ PWAHMA
HH TIH3MENHKA (Bap. NH3AMATOpaA)'). BrpodemE, pYMBIHCKAA IPAKTNKA
BB JAlNOME cıyyab OKAJBIBAETCA Ó0OJŠe APHCTOKPATHYeCKOH, H KDOCTBAHO
COBEpNIeHHO 1e TI0AB3OBAINCB NOpoToňí. © DOTbIIAHCTBO AOKYMOHTOBE TO-
BOPATB O Ó0ojpaXB, MENblMAA 4ACTb — O AYXoBeHcTBt. Ja HŘCKOJKBKO
ABTB AO BCTYNIEHIA HA NpecT0TP, Baamckiň Tocnoxaps Muxamız BuTax,
uau XpaÓpprii (Viteazul), ÓbLrr H3rHAHE BoeBOxoH Azerkcanıpoms III.
BCABACTBIe Toro, UTO Bb Baraxiu pacnpocTpaHHAHCH CAyXH, ÓYATO (?) 06%
— rocnoXapckaro NPOHCXOXACHIA H MeladeTb CMĚCTHTb 3AKOHHATO TOCHO-
Aapa. Muxanız Obxaıs BE TpaucHibBAni:o H HAmers samuTy y ÜTesana
NaTopu, a BNnocaŘacTBIKH MOD5 CHATb BO3BeAeHlI0e CAYXAMH OÖBHHEHIE B%
„DARY RNANDOTRAHUNTI unntube, TOTbKkO »TARJARTIHCR 9% 12 Óoapamu BB TOMTE,

' .. 270 0 oka Abhauapulı a u T. A, I, CTp. 11; Cr. Ho-
ee EEE hernans TROAR mr 10 IM,

OTrozocku CAABAHCKOH MODOTBI BB OÓBITHOMP NpaBĚ y pyMsins XV—XVII za. 161

UTO OH% He — CHIHT rocnozapac 1). JaMĚTAME, BNPOUOME, 4TO HA CAMOME
ABxÉ MuxaHrs ÓELIE CEIHOME rocnozapa Ilerpanrka AoGparo (1554—1557)
u Óparoms Ilerpa Uepuera (1583—1585), npmuuarıexa TAKHME 0Ópa30M%
Kb AHHACTIH /paKyxemTu. ÖOnyckan HŠCKOXBKO CTYUAOBE, BE KOTOPLIXE
HATE PŘUb O MOHACTEIPAXB H HXÉ IIPEACTABHTEIAXT-HTYMEHAXE, YKAKeME
HA BarameKym? rpamory 1571 roxa. T'oenonapp Baar npezocTaBI4eT
IIPaBO MOHAXAMB BBICTABHTb 12 COKAATBEHHHKOBB H3E NONOBE (BE AOKY-
MeHTĚ CIŠXYOTT MepeunczeHie CEAbCKHXL CBAIICHHHKOBE); AŽIO KACAI0Cb
MOHACTEIPCKHXB HMEHIH 2). | [[cHxoxormueckHME OTAHUIeMB NOPOT-I OTB
CBHAŠTOJLCTBA H OÓTACHASTCA VKA3AHHOS BEIME, KAKT OAHO H35 TIABHBIXE
YeaoBiH H3y180MAr0 IOpHARUECKATO HHCTHTYTA, PABEHCTBO CONIAXBHADO ITO-
AOKOHIA BCÉXS YUACTHHKOBE NIPDHCATH. © OÓBIKHOBEHHEIE HCTEAS H %XKA100-
IHK He NDPHCATAFOTE, A IIPH NOPOTĚ TIPOHCXOAHTB KOAMNEKMUSHAA NPUCAM,
IIOYSMy ITPH XOZKHOH OPHCATĚ HAIATAK0Cb OAXHHAKOBOG HAaKasaHie BCĚME en
Y1acTHHKAMB. ITHME AOCTHTAICA KAACCOBOH XaPaKTep5 HHCTHTYTA, TAKT
KAKL HHAHBHAYANbHLIE HHTEPECEI MOTAH NOAAODIKHBATb TOAbKO TE AHA,
KOTOpbIA IPHHAXIeKAIH Kb TOMY Ze Käaccy. ° BE 3TOMG OTHOMEHIH JA-
THHO-PYMEIHCKIH TEPMHHT conjurati, HAM conjuratorii, BNOXHĚ COOTBĚT-
CTBYOTÉ CAaB. NO-PO'THHUH, TAKÉ KAKB NOHATICME »CO-KAATBEHHHKH«
Xy me Bcero onpertineTca KOAKCKTHBHLIH, BP AAHHOMB CIYUAĎ KIACCOBOM,
XapaKTep5 NDpHCATH.

Be CBA3H CE STHMÉ HAXOAHTCA OAHA IIOXPOÓHOCTb PYMBIHCKOH IIPAK-
THKH, KOTOpOí He 3HAFOTE AOKYMEHTEI CEpÓcKie, HMEHHO, €CIH BOJHHKAIO
A510, KACAIONCOCA ZKOHMHHS (TOUHŠE — XKEHCKOJÍ UECTH), TO NOPDOTHHKAMH
MOTAH ÓZITb TOAbKO ZKOHMHHBI, KOHEUHO, OXNODO Ke CE OÖBHHAEMOH COMAAb-
Haro noxoxeHia. © M:r HMŠeM5 AOKYMEHTZ Bpemeun MarpBĚA Dacapa6a
1633 roxa, rAš noxpoóno onmcano cyxeÓnoe 1510 mexıy BacHriemr cnaTa-
Pem5 H ZeHom ero Mapieň, CE KOTOpoH OHE XOTĚIÉ pa3BECTHCh, H KOTO-
pyP TAŠ-TO HA3BAIE >2KeHIHHOH AYpHOH Hu raynoňi«. M BOTB, UTOÓHI
peaÓHXETHEPOBATL IIOPYTAHHYIO ATECTANIeí MyxKa UeCTb, OHA NDPocHXA eme Y
NOKOHHAro JÍeoHA BOEBOABI >3E.MCKA3O 3axona, AaÓ:r onpapaatbcac. Ho
Torxa BacHsid cNaTapb NYCTHXE BE XONB MOAKYIIE, CE UŠABIO He AATb eli
BO3MOXHOCTH ONPABAATLCA, H Adke 3ApPyYUHACA AKTOMB HA paspoat. M
TOIbKO MIO BCTYOXEHIH Ha Npecto1s rocnoxapa Marsts, Mapia ptumaa
OTIPABHTECA BB CTOXHNY Ko AHIO Dbxaroptımenis. >| He More A, — ro-
BOPHTb BG YKAJAHHOMÉ AOKYMEHTĚ TOCNOXApb, — 3ANPeTHTb KYNBIHACÍ
(— Goapzruš) Mapiu Bocno1Xb30BATBCA 3AKOHOM% O OEnNKADUAMU ACYNUHACATO

1) A. Xenopol, Istoria rominilor din Dacia Trajana. Iasi 1896, vol. VI,
pp. 6—10.
2) Ib., vol. VII, p. 99.
Festschrift für Jagié. 11

162 A. U. Anumupcciů,

Ha OCHOBAHIU TOCNODAPCKUXD 1PAMOMO, UTOÚLI NOKXAXHCK OHE UHOCTOCEPAEUHO
(— >no zynaMt HXE<) npexE CBATEIME EBAHrexieME, NPeXE OTNOME HANHNE
MHTPONOIHTOME KHPS BXAABIKOK ['puropieMe BT TOM'S, YTO Xyntimaca Mapia
He BHHOBATA HH B% UeMT H3E BO3BOXOHHLIXE HA HO© HATOBOPOBE H NO-
noapěniň«. Toraa Mapia ceřiuacz ke OTEICKAIA NOAPYI, KOTOpEIA COTAA-
CHIHCb 3AMATHTP ZKOHNMHHY OTB TpyObIx5 OÖBHHeHiH BacHxia cnaTapa, —
H OHA NpHCATHYJA BMĚCTĚ CP 12 XKYNBIHACAMH B TOM, UTO OHA He BE-
HOBHA }).

II. Bropsimg CyMecTBOHHBIME OTIHUÍEMÉ IIOPOTHHKOBB OTB CBHAĎTEJCŘ
ABIACTCA TO, UTO MepBble MOTAH TOBOPHTL He NO CYMECTBY ABXA, A TOABKO
peaGuaumuposeamo penymauio Odnoň U3% CMOp0H%. © ÓXHHÉ H3E TAKHXT
NPEMĚPOBE MBI TOXbKO-UTO NDHBEXH. BP BHXY OTCYTCTBIA BE Bazam-
CKOMB MpaB% IIHCAHHLIXB 3AKOHOBE, KOTOPLIe 3AMĚHAIHCb 2>30MCKHMS OÚLI-
yaeMb«, — MbI He pacHOXAra0ME IOPHAHUeCKOH +POPMYAHDOBKOŘ IIPaBE NO-
POTHHKOBE H MOKEMT COCTABHTb NIpeAcTagieHie O HeH TOXBKO HA OCHOBAHÍH
IPAKTHKH. H35 nen onpexŠiaeMr npexxe BCero TO, UTO BE H3BĚCTHH1IXT
CXYU8AXE NODOTHAKH AaXe He HMĚJH IIPaBa TOBOPHTL NO CYMECTBY AŠIA
H AABATb KAKiA AHÓO TIOAPOÖHBIA IIOKA3AHIA: OHM MOTAIH TOXbKO NOATBOPZXAAT
UTO-HHÓVAb HIH OTBEpraTb, IIPHTOMB CAMbIH $AKTB NPHCYTCTBÍA HXB HA
cyA& ÓBLIP pABHOCHICHE NOATBEPXKAOHIO; eCXH Me OHH He ABXAXHCE, TO
3TO YXe OJHAUAIO, UTO OHH HE NDPHCOCAHHAIOTCA KB HCTUY HXH OTBĚTYHKY.
OAHAMS CIOBOMP, OHH TOBOPHIH TOABKO >a«, BE PEAKHXB CTIYUAAXE —
>HÉTB<, H npanuamp tertium non datur npoBOXHTCA BB PYMEIHCKOH PAK-
THKB BNOJHĚ NOCIŠAOBATEXbHO. IÍo3TOMY NPHBEJOMÉ COOTBĚTCTBYROMYP
$OpMyJyY H35 JaKOHHHKA CTee+ana /yuraHa, KOTOPbIH, KCTATH, H3BĚCTEHT
H BP BAJALUICKHXB KONIAXB: H TH3H NOPOTK(HH)UH Ad HK CO BOALHH
HHKOTA OYMHPHTH pa3KE A4 OTPARE, HAH NAKkI Ad OKOHRE, H XAXENIO:
H OY NOPOTK KAaKO CE REKMI KAMHOV, H KOTA KEKMI AA OMgABE, —
TH3H Aa COV B'KPORANÍH 2). | IÍ3E 3Toro BHAHO, UTO BB TO BpDeMA, KAKT
CBHAŠTETH MODXH TIOKA3EIBATb COBEPIICHHO Pa3IHYUHO, AAC IPOTHBOPEUHTL
APyYT5 Apyry, u ABIO cyaa ÓLLIO HAHTH CpeAH HHXE HCTHHY, — »COKIATBEH-
HUKU< OTBĚUAIH TOUHO TAKE Me, KAKP COBPeMeHHLIE TIPHCARHLIE SACĚAA-
Te1H. Takıums 0Ópa30MT, HXB CyAB ÓBLIE edunomacnnü H, BE OÓMENT,
Óeaanexamouupii. © pomě npHBexenHaro panbue Axa KeHsI cnaTapa Ma-
pin, KB UHCTY CAy4YaeBb, KOTAA IIOPOTHHKH PCeAÖHIHTHPOBAIH PemTYTAN,
oTHocHTCA Abo 1561 rona. Barauckiii rocnozaps Ilerps Xpomoň (1559—
(967) Z02%eHT ÓLLIS PĚIHTP CNOPE 0 NPAHAANEKHOCTEH HMĚHÍA OXHOMY

1) A. Xenopol, Istoria rominilor, vol. VII, p. 9.
2) T Pzorunckiř IMamaruuguH u T... u TI. orn. 11; (1. Hopovoruh, CIP.
18 11%

OTrozocKH CIABAHCKOK NODOTbI BB OÓBIHHOMS MpaBĚ y pyMmuıu5 XV—XVII ss. 163

MOXOAOMY Öoapmiy. Ja AYpHOe noBereHie OHB ÓBIXÉ JHNIOHÉ OTHOME
HACIXÉACTBA; H BOTP, KOTAA EMY IIPHIUXOCb BCTYNATb BE HACAEACTBEHNEIA
npaBa, — OH% NPHBOXE CE CO60H BE rocnozapckiH AHBAHE 12 Ó0Ap5, KOTO-
pre CBOeH IIPHCATOH, NO BBIPAZKOHÍIO AOKYMEHTA, >OYHCTHIH ETO penyTAMiR <.
Oco6eHHo ApKO BEICTYIAETE 9TOTE OTTEHOKB NOPOTBÍ BE AŠXAXT AGXHKAT-
Haro CBOHCTBA, KOTA& OÖBIUHLIA CBHAŠTOXLOTBA ÓBLIH ÓbI Óe3CHABHB1I. Br
CBOHXB >Bxaxo-ÓoarapcKuxz rpamoTaxB< FÜ. BeHeruHE nepexzaeTs cozep-
ZaHie BAXAMCKOH TpaMoTEI 11 +eppaxa 1586 roza, Tab OnHczIBAeTCA TAXÓA
mexay /lecnoToms u cecrpamu ero Cranoň, Hakmeň, Paxoň u IIpexoň o
BOTYHHŠ DepHremu, >H3E KoeH ÓpATE XOTĚIE BBITHATb CECTEPE, A CECTPBI
AOKA3BIBAXH, UTO OHB HM He ÓpaTe. ‚1510 mx0 0 uecTu maTepu. A rekKcaH-
AP5 (A510 NPOH3BOAHIOCH eme NpH OTONŠ MUXHH) >AAIT HM5 3AKOHTE<, T. e.
HApAAHXB AIA CABACTBIA (?) KE MATepH Bourt 12 60Ap5, AOI7KOHCTBOBABIHXT
V3HATb HCTHHY OT% HeA camo. /ÍExo KOHUHIOCb TEME, UTO HMĚHIE 10-
POBHY pasatıeHo Ha 5 AeN0B5 Í)e T. ©. yuacTKOBB. ‚ÄpyrTan noxzoÓnaa xe
rpamoTa OTHOCHTCA Kb 1573 roxy 2). |

III. Yucao nopomnuxoes KO106AX0Cb BT 3ABHCHMOCTH OTB BAZKHOCTH
AIA; NO3TOMY MbI HMĚEME AOKYMEHTLI, BB KOTOPBIXE $HTYPAEPYTOTE 6, 12
u 24 NOpoTHHKOBE. Br BaxameckoH rpamort 1591 roza unTaems cašryP-
MTYFO pe30AF011F0 rocnozapAa: A DOCNHOACTRO MH ChMR FAEAA4AR H CBAHAR
no NgaBAŠS H NO ZAKOHŮ BOXKÍM H HCTHHCTROBAXKOMK PEAS HU
REChMA AOEDO, H A4AOXOM4 FOCNOACTRO MH 5 BOAKPH, MKOŽKE AA
CHTAEAATE H OBEPKTATH PEAS HMR NO NpaBAV Ch HHYHHMA AV-
UEEHEM R; H TAKO CBEAKTEAKCTBYRTR TIPEAh FOCNHOACTRO MH TE
S soakpn). I'pamora rocnozapa Paxyxa 1499 roza HŠCKOX5KAME UHHOB-
HHKAME (CAOVFAM'k) $OPMYIHPYETE pěMeHie cyaa: NOHEKE ZAKAEUJE IDEAh
FOCHOACTEO MH Ch BI BOAKPH, KAKO HUh ECT CTAPA H NPARA WYHHA
n r8ga (-yerze) ZAnauvavň © noak Typueuk Raca 9).

H 8% Tofi NnoxpoÓHOcTE HETPYAHO HAHTH Ppa3HHNY MOKAY NOpoTOŇŘ H
CBBABTEALCTBOMG. UHCXO CBHAŠTENE MODIO ÓLITb HEOTPAHHUOHHBIME, BCE
JaBHCBAO 3XBCb OTB CTeNeHH OTIACKM H3BĚCTHADO +AKTA, A HHOTAA AOCTA-
TOUHO ÓBLIO OAHOTO CBHAŠTEXA. Uucro Ke NOPOTHHKOBB — IIOUTH BIIH-
uecK06, IIOCTOAHHOE: HX KOAHYECTBOMB H3MĚPAIOCH YBaXKeHie KB JAHHOMY
AHNY NMŠIADO KXACCA, MEIOH KOPNOPANÍH, NOTOMY UTO NpezeTaBUBI K 24
COKAATBEHHHKA, BIIOAHE ECTECTBEHHO, NOJb30BAICA BP TXA3AXT CyAa 6Ó1b-

1) Bxaxo-6oxrapckia rpamorkI, crp. 228—229.

2) Tam crp. 203. Horateız, no BCeí BĚDOATHOCTU, HEBĚPHO NDPOUHTAXB CA0BO
REA CAV2Kdgh BM. CŠAZKEO R.

3) Tam% ze, crp. 232.

4) C60oPHHKPB Óoxr. MHHHCT. npocm., T. IX, crp. 348.
11*

164 A. U. Auumuupckiň,

;
UHM &BTOPHTETOMB CO CTOPOHBI OÓMECTBA HAH KIACCA, UŠME TOTE, KO-
TOpbIH MODE IIPeXCTABATb AHM IIOXOBHHY. 3HAUOHIH ÓÓXLIIATO UHCIA
TOPOTHHKOBE ACHO roBOpuTE BaHoxoasckiä CraryrTe: H owmks oA Sgoň-
CTBA AKO HHCŠ CKEAOUH, OCRAEHH OA HITA HMA CE OUHCTHTH CAMO
NETAECET, HAHAYE CEOHYh MNOJOTHHKH, KAKO HAŘEOAE BH H MOJE.
fÍKO NOPOTHHKH HHMA, NPHCESH OH CAM TOAHKO KOAT, BAAA4 34 OHHX
KH MS MAHKAW. CMBICIE TODO MĚCTA TAKOBE: UTO Me KACAOTCA YÓIŘ-
CTBA, TAĚ HETB cBHAbTeIeH, TO OÓBHHAOMEIM AOXIKEOHE CEÚA ONPABXATL
CAME-IIATbACCATE, AIA JETO A0IREHT HAHTH 38 CEÓA NODOTAHKOBE 603-
MOJCHO NOGOAHUC VUCAOMO U noayuue. EcrH Ze OHE He HMĚETE NOpoT-
NeB%, TO ITYCTb CAM NPHCATHETÉ CTOXbKO Ze pa3E BMĚCTO TEXT, KOTO-
PBIXE y Hero HezocTaeTe l). DELAM IH CTYUAH, KOTA& YHCIO PYMBIHCKRXT
NOPOTHHKOBE JOXOAHNXO ZO 48 — HeHaBĚCTHO; NOKpašHeŘ MĚPĚ, BE AOKY-
MOHTAXE TAKHXE $AKTOBE He HAXOAHMPB.

Uucx0o NOPOTHHKOBT BS PYMBIHCKOK IIPAKTHKE HAXOAHTE CE6E NOXHYP
aHAJ0Ti:O H BP 3AKOHOAATE1bCTBĚ COpPÓCKOME, KOAH®HIIHPOBAHHONB (CTe28-
HOMp AIymanoms. Br cneniaxbHoň 151 rxaBĚ 0 NopoTnaXt UHTAENS:
NOBEAKBA UAPCTBO UH ÚCKhA4 HanpkAa, Ad I8CTh NOSOTA H 34
MHOTO H 34 MAA0; H 34 BEAHKO A'KAO Ad CO KA NOPOT(HH)UH, A
34 NOMRNÍH AARFR Bi NOPOTHHKL (-TRUR), 4 34 MaA0 A'KAO S No-
POTRUK 2). 113% nepBoi oÓmeji uacTH Y3aKoHeHiA BHAXHO, UTO PA3ZHUAHHCh
A513 TOAbKO 3HAUHTOTbHBIA H MAIBIA, A BP UACTH HONOXHHTEXLHOŘ KE HEM
NPAÓABICHLI AĎIA >NOMEHbIe«, UPHUCME KPOMĚ 24 u 6 NOpOTHHKOBE BBO-
AMTCA elle HOBOe uuc10 — 12. Br BH3AHTIHCKO-CEP6CKOH KOMNHIANÍH, BE
TAIE-HA3BIBAOMOMP >JaKOHHHKŘ uapı IOcTEHIAHa<, CIŠKYIOMENG AOBOXEHA
Ó1n3K0 38 PaBANHUYCKHME CIHCKOMÉ —, UHTAETCA IIOUTH TAKOE Me MĚCTO, H
PA3HHHA NaTa0TP TOABKO HA UHCIO NOPOTHHKOBE BE AĚIAXT MAXOBAZKHLIKT,
KOTA& MOXHO ÓBIAO NPOBOAUTb TOAbKO TPOHXE: KA BAACTEAHHA, H 34
NOMAHE Bi, A 34 MAAEXHO 5. Ilocıtınaa uH+pa ÓbLxra H3BĚCTHA, NOBN-
AHMOMY, H PYMEIHCKOH IpaKTukt, eCIH TOIbKO BB AOKYMeHTŠ 1637 roxa,
Ha KoTOpkIiÍ cecpInaeten A. I. Keenonong, ma pěub o nopoTš: BE rocno-
AapcKiH AHBAHP HCTEÉ NPeJCTABHIS 3 KYNHOBE BE BHAY HO3HAUHTAAL-
HOCTE AŠ1a 4). AHaxoruunaA Re TpaxaniA NPOBOXHTCA H Bb BHHOXOXLCKONT
Cratyrt. leBATaA CTATbA ero TAACHTE! eCIH NDeXE ABOPONZ ÓYAETT
Pa3ÓupaTbcA A510 O HACHNTÍH HAH O KDAKŤ, H CTOPOHA OÓBHHEHÍA He pacno-

B. Aruum, Bunzozoxsckiň 3akon», crp. 92; Apyroe nozoóHoc Me MŽOTO Ha CTP.

P —

2 c Bbronr r F. m ry, 11. Ce Hoparopuh, CTD. 118—119.

Rt. no 4 ..„ S rim -. lin

OTrozockE CAABAHCKOH NODOTLI BE OÓBIGHOMP NpaBĚ VY pymbinb XV—XVII zz. 165

AaTaeTb VAHKAMH, TO OÓBHHACMEIH HMĚETE IIPABO IIPHCATATP, HMEHHO, OH
A0XKCHT AOCTABHTb AXA IIDHCATH 25 NOPOTHHKOBE B% YTOIOBHOMB AŽIŽ u
20 pu OÓBEHEHIH BE KPA, HAKOHEIE, NO Abıy O KPAXKŤ CÉHA 435 KONHBI
HOUYbRO MOXHO OTPAHHUHTLCA Ö-I NOPOTHHKAMH |).

IV. Ima0 npoupueaaoct, ecau CMOPOHA, NOTYTHBMAA OTB rocnoxapA
>3AKOH5«, BOOÓME NE MOIMG npedemasump NOpoMmHUKOG%. 06% 3TOM5 TOBO-
PETS UŠI: PAR AOKYMEHTOBE, HANpPEMĚPE, CYAHOG AŠIO OTHOCHTEABHO
nomšeTiň 1542 roza mexxry Aanoms CE CHIHOBPAMH H AHKOH: H A4A8Xk
FOCNOACTRO MH 3AKONk Bi BOAKOH, Ad ZAKAE, KAKO HMATK H OHA
ounus. H ona HHKAKOKE BR3MOTWWE B3ETH ZAKOHL, HS ocTAILE ©
ZAKONA WW NJEAR POCNOACTRO MH, KAKO BEKE AA HE HMATK Anka
METEXM (— He JOXXHA BMEIIHBATECA) HAAR BMUEDEYEHY O4YHH8?. O
NPOTHBHOÍ CTOPOHÉĚ BP NPHBOEXOHHOMÉ AOKYMEHTĚ He roBopuTea. © O
Hei TOBOPHTCA BE APYTOMB zoKymMeHTĚ, 1590 Tora, aBHBMemca no 10-
BOXY CYAHAro AXA MeX1Ty ÓPATPAMH OTHOCHTEIBHO NIBITAHKH /ÍA+HHEI.
Tocnoxapb Muxua CYAHIE >no NpaBAĚ H NO 3aAKOHy« H CHAyala H30parE
OCOÓYTO KOMHCCIIO H3B UETLIDEXÉ ÓOADE, I4KOŽKÉ AA HM ChFAEAJET DEAD,
KAKO XOtjeT. Ho, KorXa 9TA KOMHCCÍA HANXA, UTO BB NATOŽ 3a KOX-
JeKTHBHYFO IIOKYIIKY NOCTOXbHHKS /KropxXiy He YUACTBOBANG, TO TOCIOAAPpb
AAXE My 34KOH Ki EOAkOH W npeA, DOCNOACTRA MH, AA 3AKAET,
KAKO ECTh NOKÖNHA CAM CH (ÚYHHH HAA CTEH3Š EUŠ (T. e. 3a CBoM
pacX0ABI, HA CBOH ACHbTH) RE3 BJATA CH. Kropxiy He MODS NDeACTABHTb
HX5 H NpoHrpars Ažx0*). He mente HHTepecHO Apyroe A510, H35 MOI-
AABCKOK IIPAKTHKE, DXŠ NPOTHBHAA CTOPOHA TAKE He MOTAA IIPeACTABHTb
NOPOTHHKOBB. JITO — TpaMoTa MOAAABCKATO rocnoxapa ÚTee+aHa Beinkaro,
NPH3HAFONMAA 3AKOHHLIMÉ IIPABO HA BIAXÉHIC NOMĚCTOAMA NOKOHKHAro Mana
Kynvmua 3a Aouepbro ero Mapyurkos, or 26 aBrycra 1474 roxa. IIpo-
THBHAA CTODOHA ÓbLIA IMpexcTasıena BHyYKAMA Kyrmuaya no marepu. Toro
PAAH MH ECHH CMOTOHAH H CVAHAH HC HAUIHMUH BOMÝhl H AAAH ECMH
HRanoRH H EPATIAUR ETO, KAKO ECTk NPABO H ZAKOHR IO WERIUAR,
aEH noussan Hann CAM ch KA NPHCOKKHHUH O HOUORH NOHCK-
THYAR HC HHUH, A6 BANK HCh CROHUH RPATIAMH COYTk OVHYKH
RynunytRu No HXR MATEDH, TAKOKAE ARE CYTE H Mapyuıkh H
Muxnoen TEKA OYHYKH. Ho Hsans cr ÓPATbaAMH OTKAZAKCA OTE
npacaru (CK ÚMETAAH Č cBom nmpnckry), a Mapyııka npmcarny1a B%
HASHAYCHHLIH ACHb IPeAB rocnoXapeM5 MH ÓoApaMH MH BBIHTpaXa Npomeccz *).

1) B. Iruus, BumoxorsckiK JaKOHP, crp. 22—23.

2) C6opnuxs óoxr. Muu., r. IX, orp. 357.

3 Revista p. tstorie, archeologie ete., vol. I, pp. 189—19.

4) Tpamora B% coópanim Ayramesuua (PymauueBckaro Mysea Bb MockBř), Nr. 12.

166 A. H. Auumupckii,

V. Br OoxbuHHCTBĚ CryUAeBT (Ó:LIO AH JTO OÓA3ATEOXLHO — NOXOZE-
TOXEHBIXE AAHHLIXS HO HMĚETEA) O4A NPUGEOCHTA BE TOCHOXAPCKÍH ANBAHT
NOPOMNUKOBD HA3HAUAACA CDOK%, H OTCYTCTBIC HX5 BE OIPEAbICHHLIH AEHL
BIeKIO 3a C0Ó0H npoHrpíuuP Abıa. TakoH cXyuaši OMHCHIBAOTCA BT Br
zamckoň rpamorš 1548 roza. Ilpoucxomurz TAXÓa (Npa) mexxy Hsanows
u CTanuiOX0ME H35 38 HACIŠACTBA, H S Tun 836 ÍRAHL OTL Ngra
POCNOACTRO MH EI EOAKOH SAKOHL, KAKO Ad JAKA OHH, KAKO ECTL
BHAO AAAEHO TAH AEAk (— TA YacTb, yuacT0K5) OYHHNS HRaAns. Taxe,
KhAA EHCTM HA AhHh ChPOKOUR Ha CEETH AnuuTpgis, a Rank HH-
KAKOXKÉ NE MOKE AOHECTH 3AKOHk MOFAA TOCNOACTEO MH, Aud
ocerams HRanu © 3akKo0Ha W npeAam rocnoAcTBa MH). | I'paxora
1579 roxa roBOPHTS 0 TOM% Ze: CTOPOHA, NOXYYHBMAA >3AKOHE<, HE MODA
AOCTABUTE 12 Ó04pE KŠSAA ECTk EHAO NA AhH'h H HA CpoKkh?). Haro-
HelNE, NOXOÓHENÍ CcAyyali VNOMENAOTCA BE rpamoTě Aoroeery Ilsipeyay
rocnoxapa Paxyxa, china Muxuu, ore 1611 roxa. Doapsina AHHa Cs ch-
HOME HE MOTAH AOCTABHTb BT AHBAHB KB HA3HAUCHHOMY CPOKY H3BĚCTHOS
UHCIO INODOTHHKOBS H NPORTparH 15103).

Haanauenie ÓIH3KArO CDOKH AIA ABKH IIOPOTHHKOBB CTOHTE, HAXO XY-
MATb, BP CBA3H CE TEMB KE pA3IHUÍEMT MOKAY NOPOTOŘí H CBHAĎTOXLCTBONTS:
Óoxše aBTOPHTOTHOE BE CBOCMP KXACCŽ AHNO HHCKOABKO He 3A4TPYAHNTCA
npeACTaBHTb BB AHBAHT 12 mın 24 NOPOTHHKOBE UEpe35 HĚCKOXDKO AHEŘ,
BB TO BpeMA KAKP AIA Meute ABTOPHTETHATO 3TO COUIPAKEOHO CE ÓOXLOTINK
IIPENATCTBIAMH H BO BCAKOMB C1yUaš — ÓoxŤe NpoX0OJKHTOIDHLIME CPOKOMT.

VI. CE nasnayenieme onpexBxenHaro CPOKA AXA NPHBOXEHÍA BE AE-
BAHP NODOTHHKOBB, IIPHTOMB CPOKA AOBOXLHO ÓIE3KADO OTB NOTYYeHia
CAMATO »3AK0NA«, CTOAJO BB CBASH O0RJAME.IECMIO NPUBECMU HERDOMNNHOC
uucıo ro. Ilo3TOmy, eCIH HCTeNb HAH OTBĚTUYHKE NPHBOAHAÉ He UOXHOC
UHCHIO NOPOTHHKOBB, H H35 HHX HOTOCTABAIO XOTA Öbl OAHOrO, TO Ď, 11
HAN 23 UCTOBĚKR BCO-DABHO HE HMĚIH IIPABA NIPHCATATb, H TAKHME OÓPA30NT
AAO NPOHTPbIBATOCh TOUHO TAKÉ Ke, KAKB ECAH ÓBI He UPHINeLE HH OXHHT
436 HEX. Be rpamorš rocnozapa Mupua III Uč6ana ors 1559 roxa npaBo
BOCNOAB30BATbCA NOpoTolí Jano 65110 Pos u cerny ero Pricunš: 24 Goapuna
AOTKULI ÓBAH NPHCATHYTb BB TOMB, UTO HCTULI HMĚXN IIPABO HA VHACIŠK0-
Banie cera Bacırı. Ho >»He MODAH NPABECTH JTHXT ÓOAPB KO AHR H Kb
CpoKY, H UpoHrpazH AŠXO Npext rocnozapemé Pouma H CHH% ero Psicuna«.
A. KceHono 15 OTKa3LIBAeTeA AONYCTNTE, UTOÓLI BE 3TOMB H BO BCŠXT

ı ‘:60pnuurr 6oar. Mun. IIpoce., T. IX, crp. 359.
%: Tan» zRe, crp. 363.
3 Renarnyr Rraxa-forranekit rpavarrí. ern. 267—269

OTroXocKH CXABAHCKOK MODOTbI BB OÓBITHOMB NpaBĚ V pyMsIH5 XV—XVII BB. 167

IIPHBOXOHHLIXE paHme CIYUAAXT .3AHHTEOPECOBAHHBIA BE AŠIŠ CTODOHLI Hs
MOTAH HAHTH XOMA-ÓM 00H010 NOPOTHAKA; HO BE BHAY TOTO, UTO OHH He
AOCTABHIH IOAHATO JHCXA NODOTHHKOBE, — B A0KYMEHTE TOBOPHTE AHNE
O TOMB, UTO >He MOTIH OHH NpHCATHYTbe Í). MEI MODIH ObI AATb no
3TOMY NnoBOXY ÓOXŠe onpentrennoe YRa3aHie, HMOHHO, BB JOKyMenTĚ 1600
TOA& TOBOPHTCH, UTO KB ONpeXŽIeHHOMY CPOKY H35 HA3HAUEHHRIXE 12 60A4p%
ABKXHCE TOXLKO UETBEPO, H TĚME He MEHŠE, OHH CBHAŠTOAXLCTBOBAAH NDeTT
TOCHOXApPeME, HO OUOBHAHO, Y’Ke He KAKB IIOPOTHHKH, A KAKB OÓBIKHOBEHHLIE
CBHAŠTEJH. :

VII. Pa35 HHCTHTYTE NOPOTHHKOBE OTAHYAICA OT5 OÓBIUHRIXE CBHAŽ-
TEXbCKAXR NOKAJAHÍH, H BP OCHOBĚ ro JeRaNa TAKT-CKA3ATb MOPAILHAA
AaBTOPH3ANÍA OAHOH H36 CTOPOHT, TO ECTECTBEHHLIMB BEIBOAOMB NOXYYAOTCA
cıbayromee HAÓJIOXOHÍE: 6WU2PM8040 MA CMOPOKA, KOMOPGA NPEOCMACAAAG,
GÓavwuee UUCAO NODOMHUKOGO, KOHOUHO, BE >KAHOHH30BAHHBIXB« OÓLLYACMT
IMPpaXE, OÓBIKHOBEOHHO 12 uru 24. IIpR 3TOME MeKTY NEPBLIME H BTOPBIME
IponeccoMB MODXO IIPOHTH AOBOXBHO IIPOAOAKHTEIBHO® BpemA. |Í3E TPaMOTEI
BarameRaro rocnorapa Braxa Monaxa 7 anBapa 1490 roza Mir y3Haems,
yrto ÓoapuHs IleTpe cyxHICA CE HryMeHOM5 MOHACTEIDA Tucmanıı Mar-
BĚeMP OTHOCHTEIBHO HHKHEH WACTH Cexa Ugypiň BE OoKpyrš Vopxz, m
BBIHTPAJÉ HTYMeHb, A0OCTABHBE Ó0XbME0 UHCIO TIOPOTHHKOBb: TAKO CE
noanxe Mlerp%, TAKO CE ZEKAE C4 Bi BOAKOH, TA HM V36 AOAHH
xoTap. [loTom narıı ce noanxe cTapeu ÚŘATEO TA CE Bande ch
KA, EOAKPH, TAKO HM AAAOWE KoTap W 3101a W rar H3AKZE PS-
UNHA u T. 1.2). Anaroruunoe AŠIO H TOUHO CE TAKHMB KO HCXOA0ME
mponcxoauı0o B5 Baraxiu Be 1630 roxy, npu Marešš Dacapaóš*). Br
1505 roxy rocnoxapp Paxy1E BEATE TpamoTy XKynaHy Apky, KOTOpbIä
cyauıca CE ÚToacoň, ZeHoH ÜToesoh H35 Konayanı, H ea CbIHOBbAMH.
Taxo nagaan flpxa npeA/h POCNOACTEO MH ChC Bi BOAKPH, TA 34-
KAEIIE H CERA KTEAMCTROBALJE NEA TOCHOACTRO MH, KAKO HMh
ECT CTAPA H NpaRA OYHHA. Fl NOTOUK GTOtChi 8 HEHNH CHHORH
OHH VXEATHUJE KA BOAKPH, KAKO A4 HYk AONECETA 8 DOCNOACTRO
UH HA Bihckpecehie. A OHH HE MODOUJE AOHECTH BOAKOH, And
OCTAUJE OTA ABA (A. 6. CRa) 3aKOHa. | IIoaTomy A510 Bbrmrpara Aprat).
Bs npaBxenie rocnozapa Ilerpauku, BE 1558 rozy, BO3HEKIO A510 H3E 38
upaBb HA BXAAŽHIe NOMĚCTLOMÉ Byxpnemu u TAHYJOCb, NOBHAHMOMY, A0AT0,
NOTOMY UTO BB TpaMOTĚ, H3b KOTOPOM MBI 3HA6M5 O AŠIŠ, TOBODHTCA, UTO

1) Istoria rominilor, vol. VII, p. 98.

2) Archiva tstoriců a Románei, t. I, p. 66.

3, A. Xenopol, Istoria rominilor, vol. VII, p. 102.
4) Có0pHHuKR5 6oAr. muu., T. IX, crp. 353—354.

168 A.H. Iuumupckik,

»noKaaauch 12 Ó0apr Npexb IIOKOHHEIMB BxIaxoME BOEBOXOK BE TOMT, UTO
ÜTauyaB BXAAŠIE CBOHMÉ HACAŠACTBEHHBIME NOMECTLENT HJIAADNA A NO
npapy<. »Ho Ilsıpsyas m ČTaus, — unTAeMT Aaabme, — He OCTABIJE
Abxa, a npapeju npers Mupucii voccoroii 24 60405, UTOÚLI TĚ NOKIANNC;
2 "MT IHKOHMT OÓDAJOMT He MOTAH 9TOro CAŽIATb, u TĚ (T. e. IripByrs
u UTAH) Npoarpaan nponecez< 1). IloxoÓnoe no O6CTOATEILCTBAME H no
pe3y16TATAM5 AŠIO HMĚZO MĚCTO BE Baxaxiu u D5 1639 roxy, Korxa 01s
CTOPOHA NpecTaBuja 12 NopoTNOBE, a NPOTHBNAA 24 H, KOHEUHO, BEIRTPAI8
A510. IIpupexa rpamory, BeHexrnms Bo3MymaeTCA 3THMB AHKHME O0ÓH-
yaeı 2).
VIII. Br cBasa C5 NpaBOME MNOPOTHHKOBE TOBOPHTb TOIBKO BE NOXB3y
MAH 16 BE NOXb3Y HCTIIA HAXOAATCA, KAKB MBI BHAŘIH, TAKIe CIYUAH, KOtĎa
ptup LNA O peaÓHIHTANIH, O BO3CTAHOBNOHIH UECTHATO HMEHH H T. IL, H
00% CMOpokw MOLU Npusecmu Cd COÓOŇŘ ODUHAKOBOE EWCULCE UUCAO NOPOM-
HUKOG%, BNOJHĚ NPHCOCAHHABIIHXCA KB HHM5. Kakı NocTYNAXE BE TAKHXT
CIYYAAXB rocHojapckih AHBANGP? KaK: PĚMmATHch HOXOPA3YMĚHIA NO TĚNT
AB1aAMB, BE KOTOPLEIXB H HOTEITB, H OTBETUHKL MOTAH UPEACTABHTb H Npex-
CTABIAIH KAXKABIÍ CE CBOEH CTOPOHEI IIO VABOCHHOMY KOAHUECTBY IIOPOTAH-
K0OB5? | IIpunomHEMS, UTO NOCIŠAHIE He BLIACHAXTH OÓCTOATEOZLCTBE CANATO
ABXa. HH TOIbKO NOXTBEDKAAIH, UTO JAHHOE AHNO, IIO HXE TXYÓOKOMY
VÓŽXEJTEHIIO, DOBOPHTE NpaBAY H ZOCTOHHO BĚp:I. I[o3TOMy MOTXH ÓHT5 —
H NA CAMOME AŠIĚ ÓBIXH — CXYYAH, KOTAA AHBAHS ÓBIXÉ NOCTABIOHR BTY-
NAKE. © OÓLIKNOBEHHO CYJEÓHKOA NDAKMUKA HAZHAVGAG DONOAHUMEAOKOE CAand-
cmeie U onupa2aact YJCE HE HA NODOMNUKOG%, G Ha Cyusecmeo Onsa. Br
rpamor& 1560 rora, aannoií muTp. Eepemy rocnozapems Ilerpox=s, roBo-
PETCA: A FOCNOACTRO MH FAEAAXR H CSAHXA NO NpaRAŠ Ch ELCH
YECTHTH MH NPARHTEAIE DOCNOACTRO MH, H VSKUIE Kau3a H 36T
ECO ZAKOHR KA KOAKOH ( NÝEA R POCNOACTEA MH SAKAFTH, KAKO
HMR ECTR CEAO FÍHHHOACA AKAHNA (— HacašaeTBo). Taxı noToum
AAHECH XAM3A H ZETK ETO KA TIJEAM POCNOACTRO un. Takoke ro-
CHOACTRO MH TIAKH TAFAAX PEAS TOMS CEAŠ 34 FAHHO MH Ch ONOH
KA EOAKOH, H NPOYHTOX POCNOACTRO MH KHHTH (— AOKYMEHTEI) RCEM
TOCNOAAPWM EHKUIHICK NJEKAE TOCNOACTRO MH, H EHAKYX HCTHH-
CTROBAX DOCHOACTRO MH, KAKh AKA Xau3a SaršEHAM cEn0 Ann-
HOACA Ch 3A4 XHTAKHCTRO (— uaměna) W nokolinaro Haaaa BOsBOA
KaaSrepa 3 TakKuuT afpasomr pw BrTopmemaws AIĎACTBÍH, KODAA Kb

l, «+- AUG 1, + = —Dagď. 3" TI). ir, vol. VII, p- 98.
ir Rwavn-An wranekiM ry. alu: _ ‚ıD. 312 213 H ovŘI.
* on “ F 76

| OTTOZ0cEH CTABAHCKOŇ HOPOTLI BB OÓBITHOMB NpaBĚ y pyMiiuz XV—XVII zs. 169

abıy ÓBJXH IIPHBAeYEeHLI CTAPLIA TpAMOTEI, — TOCIIOAAPb BBIACHHI5 H3MEHY
OAHOTO H35 IpeXKOB5 Xam3ıl H PĚMHIE A510 He BB ero noxb3y. Apyroň
cxyuaň nepecKa31iBaeT5 FÜ. BeHe1HHS Ha OCHOBAHÍH NOYEMY-TO He H3AAHHOŇ
EME Ipamorsı 1584 roxa. >»Enme Bo Bpema AxekKcaHApa BOEBOJBI KÖNANE
KpncTiana CHTROJHAR TRKMEKIE Ch MVYTPONIAHTOME ČETHNÍEML
BE TOMS, UTO Cexo DEHeEmH ycTynaeTE OHE MATpoNnoXiH 38 7000 acnpoBE,
A CBEpXT CETO, UTOÓE MHTPONOXETE BHECE B CTÍŘ geankin Momkunen
uMA KynaHa KprcrTiana u apyraxs 24 zum, KOHXE OH, KpecTians, no-
ZesaeTt. ÚnycTA HECKOIbKO BpeMeHH XynaHHNa ÜTAHKA 3aBe1a CE HEMP,
KpzeTiaHome, TAXÓy 0 ceME cer, AOKA3YA, UTO OTElÉ ero, Kprzcriana,
NpoxaxE Ó1Lxo ei cie cexo 3a 18000 aenpoBE eme BE ann Ilerpamka Boe-
BOABI. ITO OHA XOKA3AIA, DOBODHTE IpaMoTa, »H00 H 3aKIAXacA Npexs 12
Goršpu«. Ho zynaums KpseTiaHr He yTOpnŠIT u NpHcarHYXE Npexz 24
ÓogpamH BT TOMTE, UTO OTEITE EeTO HHKOTAA He NPOXABAIE CEDro CeXA, HO
uTo BAHTHXA ABOPDHHKS NPHTĚCHHIE ÓBIXO ero sa 7000 acnpoBs. CBepxm
cero, BHAŘIE H TOCHOACTBO eMy (AeKCAHADB, BO-BpeMA Koero pěmMaxcaA
cnops C5 BHHTHIOFO), KYNHO C5 BXATBIKOK EBTAHMIEME, H KHMFŠ, T.e. rpa-
MOTY, KE HMAAA KSNAHHUA GTAHKA 34 NOKYTENÍE: OHA (KHHTA) ECTh
EHAA HCYABENA H OCTPVKENA (3AMApaHa H CKOÓJONA BE TOM MĚCTĚ),
rak C8TA EHAH NHCAHH 7000 acnýn, TEKE CTK — NOCTARHAH 18000
acnpm. Taxamz oÓpa30M5 oÓMaHe 3amĚueHB, au KpscrTiang KYNAHB H MH-
TPONOAHTB BEIHTPAXH TAKÓVC« 1).

IX. »CogxATBOHHEKB* KAKT ObI CIHBAOTCA CO CBOHMB KIXICHTOME, TIO-
HeMy, ECAU OKA3BIBAXOCh, UTO ZUUNMEDECOBAHHOE AUUO W0BOPUMD HENPABDY, —
MO NOPOMHUKU HECAU HOKGZANIC H TAKHMT OÓpa30ME BNOAHE pa3AŠIAAH ero
yuacTb. Be xoKymenTš Koncrantana Ilep6óana oT5 1654 roza roBopuTea,
UTO TOCHOAApb >O1TPA$OBATP DTHXE 12 COKIATBOHHHKOBE H B3AXE N03-
TOMY OTB KAKJADO H3P HHXP NO MECTH BOXOBE, KAKL H CIŽIYETE NO 38-
KOHY, 38 TO, UTO IIPHCATaIH KpHBO« 2). Takoii Ke MTpa+% moraraıca u
NOACTABHEIMB CBHAŠTENAMT. To Ke CaM0€ HAXOAHMB H BP S3AKOHHHKE
Creeana Tymana, 35 154 rzapš: Kon ce NOPOTR(HH)UH KAKHOV H ONPARE
OHOFA3H NO ZAKOHOV, H AKO CE NO TOH3H ONpaRk OEPKTE MOAHYŤIE
HETHHRHO OV OHOFA CH ONPABKYJE, KOTA-HO IE ONPABHAA NOPOTA, Ad
W3ME UAPCTBO UH HA TEXh3H NOPOTUEXE (RPAKAOY) NO THCOVUJOV
Nepnepk, A BEKIE TNOTOMh A4 HE COY TH3H NOJOTK(HHUH BEKPSBAHH,
HH A4 CE KTO Ú HHYh, HH MOVOKH, NH KENN. A BS cnckaxg XV pěka
(Aeonckom5 u BsreTpaucKoms) npuÓapBieHo: H AKO CE M3HATIE JEpE OV3-

1) Tau» ze, crp. 227—228.
2) A. Xenopol, Istoria rominilor, vol. VII, p. 99.

170 A. H. Inumupcciň,

Hamhie KOMIBO ONSARHAH HAH ÚAJAH, HAH HEKAA MHTA OYBHMAAH,
NAATHRKUJE BLIUIEDEGEHHOE, H Ad CE ZATOYE OV HHOY JEMAIO HE3HA-
1euoY 1). "

X. Mzr ne pacnosaraeM& AAHHBIMH O TOH OÓCTAHOBKÉ, CpeXH KOTOpoH
NPOHCXOAHIA KIATBA: H35 TPAMOTB BHAHO, UTO RODOMHUKU KARAUCH UMU
npedo 10CNODAPEM3 85 OUBAH, U4U ACE CTOPOHLI NDOACTABIAXH BE AHBAHE TOTO-
BBIA ITHCBMOHNBIA CBHAŠTEXKOTBA. © Bo BTOPOMT CTyuaš XK4AMEG NPOUCTOJUMG
»HA C6AMOMo Esanıeriu U HA CEAMOM» KPECMN, 6% CEAMOU UCPKEUL, KAKT
TOBOPATCA BE JOKYMEHTĚ COYABCKATO NapKa1aÓa no abıy 6oaps Mypaxemu?).
Ha 3T0 še yKA3bIBAeTS H aHaxoria: BE /lymanoBOM% JaKOHHHKÉ UHTAENS:
H Ad IECTk BCAKA NOPOTA G UPLKKEE, H NONE OV PH3AXK (Bap. Ad
WEAFYETRCE BA WAEKAF) AA HYk 3AKAKHE, BE PaBAHHYCKOME CHUCKS,
TAŠ TepMHHE NOPOTK(HH)UM 3AMĚHEHS Upe35 BAACTEAE, 06% 9TOME OÓPAAŤ
TOBOPHTCA HECKOABKO Morpoßnte: MH TÍM BAACTEAE NPRBFIE Ad HAOV W
UPAKBOV, H Ad CE WEOVYH NONK OAEKAOV, Ad HY BAKOVHE, AA UHNE
ngaRo*). IIpanomnume eme ynomaHyT:Á BzNNe AOKyMeHuTs 1633 roxa,
KOTOpbIH TOBOPHTB O TOME, UTO Xena cnaTapa Mapia C5 ÓVADRIHAMH KIA-
JACb IIPe15 CBATEIMB EBAHrejieME BT MHTPONOXHUBCÁ HEPKBH.

TakKoB:I rIABHBIA UEDPTEI PYMBIHCKOH NOPOT-I. © JTOTÉ HACTHTYTE,
COCTABAABINH Y PYMBIHB NIPHBHJETÍIO BEICHIHXB COCHOBIH, ABAAOTCA CAŽAOMT
He TOABKO CAABAHCKATO BAÍAHÍA IA CTAPYFO PYMEIHCKYIO KyAbTypy, HO H
NAMATBIO VĚXB AABHHXB NIPHBHJNEDII, © KOTODBIMH IIOXb30BAIHCb BEICHIN
PYMEIHCKIA cocıogian (kenezii, nobiles m T. A.) BB 108Holi Beurpin zo ocHo-
BAHÍA rocnojapcTBr. BE KaKTOME PYNBIHCKOME oKpyrš (districtus olacha-
lis) 6115 cBO CYXB, cocTOABIIŘ #36 12, 8 uın 6 NpHCARHLIXS, KOTOpLle
BB JATHHCKHXP AOKYMEHTAXB HA3BIBAJHCK Jurali, sentores olachales nn
Jurati boerones*), u cyanım OHH no lex antiqua mau consuetudo terrae
(BB CAABAHCKHXTL TPAMOTAXE ORHYAH ZEMCKÍH Hu 3EMCKih 3AKONE, BT
PYMBIHCKRXB OBHYENA NRPAH). JAokrysents 1398 roxa HauHHaeTca +0p-
myzoň: »Nos Stiborius de Dobusky castellanus ac duodecım jurati pro-
vincie Haczak notum facimus uniuersis presentem paginam inspecturig,
quod« u T.A., T.e. »Mpı IUltubops /IoGyckiH KacTexaHé u 12 acypamocs
okpyra Xanmerz H3BEINAeME BCEXT, KTO VBHAHTE 3TOTE AOKYMEHTE, YTO<
u T.x.«). lIlocıt ocnosania Baraxin, KorT1a BAaCTb COCPeAOTOUHZACb BE

1) T. $xopuuckii, u. II, crp. 31; Cr. Hosarosımh, crp. 121.

2) A. Xenopol, Istoria rominilor, vol. VII, p. 99.

3: Cr. HopakKoBuh, crp. 118—119.

4) Mosunumomy, BB oTAuyie 0oTB duodecim jurati accessores, per nobiles ipsius
ıtatus (scil. de Crassou) assignati u T. 1. — 37 zokymeuTš 1366 rora. Cm. >Do-
„nente«, culese de E. Hurmuzaki, vol. I, partea 2, p. 137.

ı Dacumnte+. enlana da F. Hnrmnzaki. val TT nartag 2 p 8207- Panısta

OTrTOZ0CKH CZABAHCKOŘ NOPOTBI B OÓLIYHOMÉ NDABĚ y pyMsiHb XV—XVII ss. 171

PYKAXS HAIIOHAIbHATO IIPABHTEeIA H ETO COBĚTA, — NOpeXHTKH COÓCTBEH-
HATO >»Ó0AapcKaro CYA&« MODIH COXPAHHTLCA BE HHCTHTYTE NOPOTHHKOBP,
TAABHLIH IIPAHNBITB KOTOParO — OAHHAKOBOE COMIANBHOE NOXOKEHIC H BCŽKE
YUACTHHKOBB II0POTEI, H 3AHHTEPecoBaHHaro Ana. TaKHME 0Ópa30M5, py-
MbIHCKAA IIOPOTa OBLAA ApHCTOKPATHYHA H ÓO1Še HAIIOHAIbHA, UŠME cep6ckan,
KOTOpaa 3HaAXa NOpoTy HHOKKOUEMM HAH TPLTOBKILENK, TpeÓoBABIYTO,
UTOÓLI ÓBLIA NOAORHHA COKEAk (Bap. KPECTIAHL), A NOAOBHHA HHYh
APA ?KHHE NO ZAKOHOY CBETATO KOAAM.

p. tstorte, archeologie si filologse, vol. VIII, pp. 63—66, co CHIMROMS C5 ZOKYMOHTA
(crarba H. Neucymany). CneniaasHan CTATBA 0 ApeBHeK NOpoTĚ y pPyMbiHP TpaHcHIE-
BaHiH noměmena A. KceHonoxoms Br Convordsre Literare sa 1874 r. (an. VIII), u kKoc
UTO HS HEA INOBTODEHO B% ero Xe u3cxžroBaHiM >Teoria lui Rössler« Br Revista p.
sstorie, archeologie ete., vol. III, pp. 117—118.

C.-IIerep6yprr. A. H. Anumupekiůň.

Cka3anie 0 IPEIOKCHIH EHHIS HA CIOBĚHCKIŘ A3HKT.

Br lostcru BpeMeHHBIXE AŠTE — AŠTONHCHOMY CBOXŠ, COCTABXOHHOXT
85 1116 rozy 85 Kies urymenows Muxalıosckaro 3xaTOBepxaro MOHA-
CTBIDA CHADBOCTPOME — NOMĚMEHO CKa3aHie O IIPeXoXeHiH KHETE HA CIO-
BĚHCKÍH A3bIKB CB. Rupurxoms u Meeoxiems. Cka3aHie 9TO UHTAETCH NOXT
6406 (898) roxoms, nocíš u3BbcTia 0 Npoxomxeniu YrpoBs (Maxbaps) mmwo
Kiesa u cooÓmenia 0 BpazK1eÓHLIXE AŠKCTBIAXE YrpoBE NPOTHEBE XHBNEXT
no Ayuar ÚxoBšuE. JIšTonHcHaa cTaTbA O AŠaTexbHocTH RKupuzra u
Meeoxia o6paraıa na ceÓa BHHMAHIE H3CABAOBATENOH, IIOCBATHBIIHXT CH,
HaunHaa cs A. B. Dopckaro, Óo1še H11 mente OÓMADPHLIA 3AMŠUAHÍA, KOTOPEIA
ONpeAŠIHIH OTHOICHIC OA Kb NPOUHMÉ NAMATHHKAMÉ KHPHLIO-MEBOAIEBCKOH
auTepatypsl. © HacToamaa paÓoTa, npexaraemaA Ha CYAE BOXHKATO 3HATORA
H HeyTOMHMAro H3cIBrOBATeXA STOH AuTeparypısı H. B. Araua, unters
NŠABIO BEIACHHTb, BP KAKOMB BHAĎ CKA3AHIC CTAXO H3BĚCTHO PYCCKOMY
AŠTONHCIY M UTO HMEHHO BHeCB BE Hero CAM5 AĚTONHCEMÉ. I ucxoxy
436 MBICAH, UTO ÚCKa3aHie He ÚÓBIXO COCTABIEHO CAMHML AĚTONHCHEOME, 8
CTA 10 EeMY H3BĚCTHLIMB KO BB TOTOBOMEB BHAŠ: COCTABHTEXb I[loBšeTH Bp.
ATB ÓBLYE CBOJUHKOMS, KOMIHIATODOME, H KOHEUHO, OH He HAMOJXE OB
An ceÓA zocyra COCTABAATb CTATbE O NPeX0ReHiH KHHTB; IIPHCYTCTBIe eA
BE ETO KOMNHIANÍH AOKA3EIBACTE, UTO TAKAA CTATbA CyYMECTBOBAIA BT
OTABAbHOMB BHAĎ HIH BE COCTABĚ ApyToro NAMATHHKA.

JamBvy eme, UTO BP HACTOJINCE BPOMA MBI MOReMB CE YBEPEHHOCTLI)
TOBOPHTb 0 AŠTONHCHOM? CBOAŠ, NpeAuecTBOBABMEOMT IloBŠCTH Bp. AŠTE:
3TOTB CBOAB BO3CTAHABAHBAETCA NYTOME CPABHATOXLHATO HBYYCHÍA CIIHCKOBT,
cozepxamuxs IlopšeT+ Bp. ı6T5 (Hanp. JIaBpenTpeBekaro, WnaTreBekaro
H Ap.), co cnuckamu, cozepxamumu Hosroporxeryro 1-10 rŠTONHCE (Komuc-
CiOHHEIMT, TozcToBCKAM=% H ap... Be 3Toms HauarbHoms Kiesckoms CBOXŠ,
PACTABACHHOMT. RTF KOHNŠ XI nıu caMomME Hauarš XII cTOXxŠTIS, He Óz110
"P OTUCHOŘÍ Caaiby MÓŘ ara. DABHO KAKT H NĚXADO PATA APYTRXS CTaTeH,
TpeadecTByrryuv1 "1 lyBŠETH Bp. 1BTm 6453 (945) roxy, CE KoToparo
Tauarrunrt „.., - Tarkatı an tem. . ÄMEMBb MERAV CO00W TOC-

Ckasanio 0 IpeX0%KOHÍH KHHCE HA CHOBĚHOKÍH A3LIKT. 173

CTBOHHLI. ÜTbA0BATEIbHO, CKA3AHie O IPeX0%CHIH KHHDB BHECEHO BE COCTABT
XÉTONRCHACO CBOXA Br 1116 roxy HrymeHomMé ÜHIbBecTpoMr.

Bumanie Hame oTCTAHABIHBAIOTE HA Ce6a NpeXje Bcero cXŽryrOMIe
XBa BOnpoca: 1) nouemy Cka3anie 0 npexoxkeHiH KHETE 3aHeceHo BE IloBšeTH
Bp. 1$TE noxs 6406 (898) roxe? 2) nouemy emy npezmecrBYeT5 cooÓmenie
06% Yrpaxs? BTopoňi BONpocE NPeXCTABXACTCA 0C0Ó6HHO CYMECTBOHHBIME
IIDH B03CTAHOBIEHÍH NIpBOHAUAXBHATO BHAA CKA3AHIA, HO H NEPBEIH BONMDOCE
He Óe3pa3IHueH% NpH pĚMeHÍH BONpOca 005 OTHOMEHIH AŠTONHCHA KB Nep-
BOHAYAIDHOMY BHXY ÚKA3AHIA.

Hraks: nouemy CHrbBecTpE nomšeTurs Crasanie noze 6406 rons? A
3HAF0 TPH OTBĚTA HA 3TOTB BONPOCE, HO HH OAHHÉ HIT HHXE HE IIPeACTa-
BIAETCA MHĎ VÓŠAHTOXBHLIMS.

OxHH H3C1ŠAOBATOIH YTBepKAal0T%, UTO AŠTONHCTY ÓBLIE H3BĚCTOH
TOX5 NpoxoxXxenia YrpoBs mumo Kiesa u UTO 9THMP rox0M5 05115 6406-ň.
BE cBA43b CE ITEM CTABHTCA OTMĚJEHHO6 JŠTONHCHOMÉ INpexaHie, UTO Ypo-
uHnme Yropekoe nox1s KieBoME NOXYUH1o CBoe HA3BAHIE OT5 CTOAHKH YTPoBr.
Kpomš Toro yKa3aHie Ha npoxoxxenie YrpoBs BE 6406 Tony corxacoBano
CE NPHBOXOHHBIMÉ JŽŠTONHCHOME BBIINE COOÓMEHIEME, MNO KOTOpoMy YTpbl
Uepnzre npoxoxníH mumMo Kiesa npu Omerš (CM. BBOAHBIX Kb JŠTONHCH
cTaTbH). He orpuuaa Toro, uTo Yrpsr mm Be 3. EBpory HMeHHO MHMO
Kiesa, npHuems crToanka HX5 Ó1n35 KieBa cooÓnum1a Ha3BaHie » Yropckoe«
OXHOMY H3E KIEBCKHXL YPOUHMTE, MBI PĚIUHTEXLHO He MOKOMT A0ONYCTHTL,
UTOÓBI AŠTOMHCIY ÓBLYE H3BECTeHT TOAB IpoxoXxenia YrpoBr mumo Kiea.
ApeBnšňíma AŠTONHCHEIA 3anHCH BEXYTP HACE YıKe KO bpemenu Braxumipa
u fApocxaBa; xpoHozoria ašronuena zo 6453 (945) oKA31IBAETCA UACTLIO
HCKYCCTBEHHOIO, UACTBIO KO OCHOBAHNOIO HA TpeuecKHXB AAllHBIXT (He BCETAA
PH TOM5 BĚpPHO NOHATEIXG); 10 6453 Tora JOCTOBĚPHBIME AATaMH MOJKHO
IPR3HATP TOAbKO 6415 (907), 6420 (912) u 6453 (945) rr., AaTEI, H3Bxe-
YeHHLIA H3E AODOBOPOBS CZ I'pekamu, a Tarıke 6449 (941) r., roxz nana-
Aemia Pycu Ha llapprpaıg, H3BIOEUOHHEIH H35 NpozomKRaTeTA AMApToxa.
Mu ne npusuaems 6406-4 rons 3a roxs npoxoxyenia ÝrpoBr eme H no-
Tomy, To YrpbI coBepmurH cBoe nepezBakenie BE Banaanyıo Espory
PaHbme, A HMEHNO BE BOCbMHJECATBIXE rozaxt IX Bška/). Hakonerrm,
ecıu Ósr name 0406-ň rorm O3HAUATE ABHCTBHTEABHO TOAB NPOXOXAEHIA
YrpoBE, TO BCe TAKE ÓBLXO Ó1I HeCHO, nouemy Ckasanie 0 Npe1oxXeHiH KHHIE
NOMĚMeHO NOXE 3THM$ TOAOME, — A MEI HMEMÉ OTBĚTA HMEHHO Ha ITOT%
BOIPOCt.

1) K. pors, »Mopasia u maxsapsi«, crp. 250, 262.

174 A. Hlaxuaross,

K. K. IpoT BE TOAbKO YTO HA3BAHHOH KHUTE, COXOpXAMEň BECHMA
OCHOBATEXbHEIA JAMĚNAHIA OTHOCHTEXBHO HŠKOTOD:IXE MĚcTE IloBŠCTH Bp.
ABTE, KOTOPbIXE HAM IIPHAETCA KOCHYTECA HHXKE, NPH3HAOTE, UTO 6406 roxT
»y HecTopa« o3HauaeTE Tor npoxoKxenia YrpoBE mHmo KieBa, HO cuH-
TaeTP, UTO HecTopt BP CBOEME CO0ÓMEH'H CAŽIATÉ ABA IIDOMAXA: »COBep-
INEHHO HEOCHOBATEABHO NDHNHCAXE MaxpAapamMs NyTb BB ÝrpiB Vepe3e 10ptě
ceauxia (KapnaT1I), TOD1a KAKB BCŽ HCTOPHYCCKÍA H STHODPAPHUECKÍM AAHHLIA
HAN H CO0ÓpAKEHIA TOBOPATÉ NIPOTHBP JTOTO, H HEBĚDHO OTHECE HXT
ABHxeHie MuMo RieBa *o $98 100y« 1). OGpaTHBS BHHMaHIe HA TO, UTO H
H35 nokasaniii RoncrTanruna BarpanopoxHaro (De administr. imp.), YTBep-
zKaaromaro, uTo MaIbApEI ÓBLAH BIITĚCHEHBI #35 JIeGÓexin Ileuentramn 3a
55 15T% (no 953-ro roxa, Korza 65120 HanHcano couunenie De administr.
imp.), MOXHO 3AKXI0UHTb, UTO Manbapki ABHHYXHCE BE JanaxHyro Espony
BE 898 roay, I'poTs Takoe coBnazenie mexxy Hecropomt u RoHcrTaHTu-
om BarpaHOpoXHBIMÉ He PĚIHAOTCA NPHOHCATE CIYYAHHOCTH H AOITYCKAETT,
>UTO 000 HCTOPHKA BOCINOAP30BATHCb BE 3TOMT CXyUAŤ KAKHME-HHÓVAL 00-
HAMB HCTOUHHKOMP, KOTOPEIH HIH CAMP He OTIHYAXCA TOUHOCTBIO, HIH
ÓBLIE HENPABHABHO NOHATP< 2). DÝLIHTEIEHO BEICKA3BIBAICh 32 CXYUAHHOCTL
BB COBNAXCHÍH NOKAJANÍM Name IÉTONHCH a Tpyxa Darpanopoxnaro, TEN
Go1še, UTO HCOÓXOAHMO elle A0Ka3aTb, uTo 6406 roXE O3HAU86TE TOXT
npoxoxXienin YrpoBs mMumo ŘieBa, a He TOXB NpexoxeHia KHHDE HA Cxo-
BĚHCKÍH A3BIKE. Ilpo10azHTeıpuaa AHTEpATYpHAA TpaxmuiA (no Kpalneš
měpě ce XIII B.) onpasısıgaers oTHecenie 6406 roza KB camomy Cco6srrim
neperoxeHin KHHTB )).

E. K. VoxyOnuckiii BE C3OEMB » KpaTKOMÉ OUepKĚ HCTOPIH nNpaBOCI.
nepkBeli« (M. 1871) Bprcka3a 15 npeznozozenie, uro 6406-4 roxE 3AHMCTBO-
BAHP BP AETONHCH A3B 3AIHCH KP NepeBoAy TOAKOBATO eBAHTEXÍA, COBEPMOH-
HOMY eNHCKONOME 00.1TAPCKHMB KOHCTAHTHHOMP, BB KOTOPoH AŠKCTBHTOXBHO
wutaeren 6406-4 roje +4). Ilorz nepezoxeHieMé KHHDE B5 HHKHPHOPOBOMT
ıbTonnucut5) pasymtıca ÓVATO ne MNEpeB0OTE Ó0rocTYKEÓHLIXE KHHIT,
COBEDINOHHBIK KOHCTAHTHHOMÉ H MevojieME, A NEPeBOTE TOAKOBATO EBAH-
reiin, COBEpNoHIbIÍ HXb YUCHHKOMT, RoncTaHTHHOMP enmcKonom=. IIopH-

1} Tamp ske, crp. 262.

2: Tamp xe, crp. 263.

3) Tarp B5 pycckoit o6pa6orkt; XIII B. Huxusoposa AŽTONHCHA UHTAeME: >A 0T%
?7-ro c6opa Ao npexomrenun Kuntp AŠT$ 77, a orTb Anama 6405«, B% KPaTKOMT z6r0-
THCHHKÉ Nepexs Xponorpa90M5 1512 r.: >0Tb KpemcHia JO npezoxenia zuurz AžT3 90
ua ČAOBOHCKÍH A3bIKB CBATBIME Kupuxoms, a 075 Anama 6407«.

+) Cp. sry sanucs BB >Ommc. cHHOX. pyRonuceň< Voperaro r Haserroyena, IL 1,
v. 163, crp. 421.

5) Cm Area gan marnımvgmyn Inrukuapijs,

CkasaHie 0 npexozkeHiH KHHD5 UA CZOBĚHCKÍH A3LIKT. 175

AHMoNMy, #35 HAKHYOpoBA AŠTONHCHA TA Ke HEXŠNOCTE nepeua BE IloBšeT+
Bp. 4ŠTE. (ÓzacHenie UoxyÓuHckaro He MOBETE ÓLITb NPH3HAHO COCTOA-
TeXbHBIME: BO-NOPBLIXT, BE KOHNĚ RKoHCTAHTAHOBA TpyAa MBI He UHTAOMT
3ANHCH, H35 KOTOPOH ÓLI CIŠAOBANO, UTO NepeBOAT TOAKOBATO eBAHreNiA
COBOpINOHE HME BP 6406 roxy, a HAXOAHMB KPATKYIO XPOHOXOrIIO OTS
Axama »10 HACTOAMAATO«, OKAHUHBAFONYTOCA CAOBAMH >BLCŽXE Ke IŠTE OTT
nponaTua XpucToBA AO JÍbBA UapA HBIHŠIIBHAADO JEBATB CETE 18, a OTE
Axama xo HacToamaaro Bb 12 uHAHKTA ecTb ATP 6406<; BO-BTOPLIXZ,
KAKB OTMĚJEHO COCTABHTEIAMH >»OnucaHia CHHOJAXbHRIXE pyKonmceňe u
HOBTOpeHo camumz DoxyÓunckums, 6406 3aměunuzo unepy 6402 neppona-
HAABHADO OPDHTEHANA, HÓO u 12-H HHAHKTE u (-H Ton Napa JIpBA (yKA3AHHBIŇ
TAM% BEINE) NAXAIOTE HMEHHO Ha O402-ňí roxE; cxExoBaTexbHo, 6406-K roxs,
no o6sacHeuiro IoxyÓnnckaro, saměnusmiň 6402-ň rors cıyualno, He ÓBILXT
TOAOME, KorAa KoHCTAHTEHS coBEpnMIE CBOH Tpyz3/). Io THEME cooGpa-
KeHiAMB MBI PELIMTeABHO OTBEpraeME 0ÓrAcHenie DoxyÓunekaro ?).

Ipu pasptınenia Bonpoca, uTO ke 03HaugeT= 6406 roxm, MEI CYHTAemca
Mpex1e BCeTO CE YKA3AHHOW AHTEPATYPHOI TpaXHHICH, NPH3HABMEF0 EeTO 34
TOXE MpexoxeHia KHEATE. M1 OPAHUMAOMT BO BHHMAHIE elle APyTyIo Tpa-
Aanjlo: TOAB NpexoxkeHiA KHHD5 BB OUeHb AABHee BPeMA NOCTABXOHÉE BE
CBA3b CE XPOHOAOTIEH BCEXOHCKHXP COÓOPOBE. TAKE, BE pyceKoň oÓpaÓoTKŠ
Huku+opoBa ašronmena (Kopmuaa XI B.) MEI HAXOAHMT BCTABICHHBIMH BE
TekcT$ HukH+opa NoKA3AHIA BpeMeHn BCEXOHCKHXB COÓOPOBE, A TOAT Npe-
AOKEHIA KHHDE ONpeAŠIAeTCA BP OTHOLIEHIH KP TOAY CEeABMOTO coGopa (cp.
seite, NpauměyuaHie 3 na crp. 174). Tax ke TOHO BO MHOTHXT CEpÓCKHXE
AJŠTONHCHAXT H3BEcTie O NPOX0KeHÍH KHHTS KHPHLIOME $KHXOCOKOMT UHTAETCA
BE KOHNŠ CTATbH > OyKA3b 0 CeAMH CHÓOPĚXL<, A HMOEHHO NOCIŠ CO0ÓMEHIA 0
CEABMOMB COÓOPŠ (cp. ABTONHCHEI, H3AAHHLIe ÚTOAHOBHUEM B BE Cnomenux, III,
erp. 137, 144, 148). /Tymaro, uto u nmepa 6406 noryumxace BE CBA3H C%
AAHHHIMH IO XpoHoxoriu COÓOPOBS, BE UACTHOCTH Ke CEABMOTO COÚopa.

Vnopňáz TPAAHNÍA PYCCKHXT XPOHOIOTHYECKHXB BEIKIAAOKB NOJATACTE
77 a6ETB MeKAy CEAbMBIME COÓOPOME H NpezoxeHieMé KHHD$. Üp., (5

1) Aymaw, uTo BCA KpaTKAT XpOHOXOriA NepeBeXeHa KOHCTAHTHHOMM CE TPeueckaro;
OHA Ób1XA A0oBexeHa AO CEXBMOTO ToXa Napa JÍpBA H OKAHYHBAXACE CAOBAMH >BbCEXB 6
ATP 07% nponarun XpucroBA zo spa Hapı HbIHĚMBHAACO 0CM5 CPTP 14, A 0T5
Axama x0 uacronmaaro 12 uHxuKTA ecız 15T 6402<. CxaBAHCKÍH nepeBOXUHKB, pa6o-
THBMÍM Bb 6406 roxy, samtunap nuspy 814 nuepoň 818, a 6402 uuspoň 6406. IIo-
CAŠAHAI UNHOpA ABAAETCA CYMMOH 5555 (TO UHCNO BE XPOHOAOTIH NOKA3bIBACTE AŠTA
or» C. M. zo P. X.) + 33 (ore P. X. zo uponariax Xpuocroga) +- 818. B% cuHox. cnuckt
>ACBATE CBT5 18< oMHÓOUHO BM. >0CMb CEY3 18«.

2) B+ noczaHee BpeMA 0HO ÓBIXO noBTOpeHo A. H. Ierpopsiare, cp. OT4eT1I 0 88-
cbxaniax AH. O6m. JI16. xp. nHoEM. BS 1897—1898, crp. 27.

176 A. IIaxmaT0B%,

OAHOŘ CTOPOHBI, NOCIŠAOBATOXDHLIA O6pa6boTku HEKH+OpOBA KŠTONHCHA; CZ
APYT0Á CTOpoHbI, KPATKiA XPOHOZOTHUECKÍA TA0AHNEI, NOXOÓHEIA TO, KOTOPAA
MpezumecTBYeTE xpoHorpaey 1512 rona. KaKs noxyuHrace sTa nmepa 11?
Apepušíuee u BMĚCTĚ C5 TĚME JOCTOBĚpHĚiMee NOKASAHIO BPOMOHH NPe-
AOXeHiA KHHTE HAXOAHME V uepnopusna XpaóÓpa — sro 6363 rom. Aary
9TY HAXOAHME H Br Hameň Ilaxeš (xpoHorp. pexaxnia). Mexxy 6296 ro-
AOMT, KODAA ÓBLIE CexbMoH coÓopr, u 6363-m5 pasHuna 67. KaK= noHaT
77 pmšero 67, Heacno: ÓLITb MOMeTE, BE TOMB HIN APYTOME NAMATHHKŤ
ÓBLIB HENPABHALHO TIOKA3AHB TOXB CEABMOTO CO60pa: Cp. BE UyXOBCKONS H
Ilnckapesckoms enuckaxs Exannckaro ašrTonucna 2-ro BHxa — 6286, zm.
6296 (To ze BB BBOAHBIXÉ CTATBAXE RB T. H. JIbBOBCKOK ABTONMHCH, KOTO-
paa neuaTaeTca Teneps Apxeorp. hommuccieii). DEITE MOXeTE, WTO IOX5
NpezoxkeHia KHHD5 NO TOjÍ HIH HHOlÍ NPHYHHĚ ÓBLKE NOKA3AHT HENDABHALHO,
Kaks 6373 um. 6363, cp. BE cmmeké XVII B. xpoHorpaea Pym. Mysea
No. 456 (On. BocTokoBa, e. 758; Boxanckiň, O Bp. npomcxoxyeHia cxaB.
uncpMent, c. 111). BaskHo OTMĚTHTE, UTO XŠTODHCHAKÉ, NPEXIMIECTBYIOMIH
Xponorpapy 1512 r., noraraeTE MexXy NpeozeHieME KHHIS H KPEMEHICNT
pycekoň 3eman 123 Tora, YKasbIBan 3THM5, UTO NPexoxeHie KHHIYE ÓHLZO
Be 6373 rozy!). Br Beakoms cayuab BĚpOATHO, UTO nměpa 77 yxe
H3CTAPH BT DYCCKHXÉ XPOHOJODHYOCKHXÉ BEIKIAAAKAXT ONMPOAŽIAXA BPOMA
OTB CEeAbBMOTO COÓODA JO NDeT0KeHiA KHHDB; 3TO BEPOATHO BE OCOÖEHHOCTH
NOTOMY, UTO JIH+pa 77 Npozomaala COXpAHATBCA H NOCIŠ OPOHHKHOBEHÍK
BB 3TH BEIKIAAKH HHBIXE AANNBIXT O BpeMeHH TOTO H APYTOTO COÓLITIA.
lHrtaxg, pyccKoMy KHRRHAKY AIA ONpejŠNeHiA TOA8 IpexoxXeHin KHETE,
HAX0 ÓbLXO Y3HATb TOAB CeAbMoTo coGopa. IIpamše Bcero ero MOXHO ÓHLIO
BBICUHTATb NO VNOMANYTOMY Bblllie >) Ka3Y O COAMH CHÓOPĚXT<, TAB C006-
MAIHCE AAHNBIA, KOTOPEIMH ONPOAŠAAAHCH pa3cT0aHie Mex1ry P. X. H NepBLIME
COÓOPOMB H pascTonmin MOKTY NOCAŠAVIOMAMH COÚOpamu. KaKS KaxeTca,
H BP PYCCKUXE H CEPÓCKHXE NAMATHHKAXB KAHHBIA ITH ABEAXHCE BS ABYXT
nuzaxr. HauGoaše pacnpocTpaHennsí TĚ TAÓIHNBI, TAŠ BpeMA OTE B03He-
cenin XpHeTopBa zo mepzaro coÓopa onpentsnerca 318, 0T% nepBaro coGopa
AO 1Toporo —- 60, oT5 BToporo A0 TpeTbaro — 50, 0T5 TpeTtaro Ao
yerzepraro — 10, orT7 uerzepraro jo uarTaro — 100, oTE naTaro Ao
meeroro — 130, 0T7 meerToro 10 ceabmoro — 1222). Menke yacrıı Ta-

1) To skeč BB DROANLING CTATBAXB KT Xpouorp. cnucky Hopropoxcgoň 4-& (CuHox.
No. 280): »oTB cermaro CoGopa X0 npezoxcHia KHET5 A&T% 77, 0T5 NpozomeHia KHEX-
uaro Zo kpemenis Pyckia 3emau 157% 123«. Taxc 85 Hurueop. ZŠTOUKCNÉ (BZ Ko-
je4uoMb UuTODŠ AŠTP), NOMĚMOHHOMP DE Iloroa. No. 577 (BriukoBE, Onmcanie pye.
'4ODHHROBB, Crp. 181).

A Or paausıe rar. Hocgsoposa AĚTONUHCHA, TAŽ 3TH MHODLI BOMEH BZ TERCTE
.. BER ate u -m elmile ronamm nt "uann nr Wanurajě Trier Andre F II 250),

Crasanie 0 NpexoxeHÍH KHHTS Ha CXOBĚHCKÍH AIBLIKT. 177

ÓZHNB, TAĚ BpemMa OTE XpHeTa Ao mepsaro coGopa onpentineren — 318,
OTB NepBAro X0 BTOporo coGopa — 52, 0T5 BTOporo Ao TpeTbaro 41, oTT
TPeTbAro A0 veTBepraro — JŮ, oT5 ueTBepTaro zo naTaro 102, oT5 naTaro
zo mecroro — 149, oT5 mecroro zo cexbmoro — 1201).

A KyMaro, UTO ARNO, Kerasınee CHAÓXHTE ÚKa3aHie 0 IIpe1oRenik KHHDE
TOXONS, ODPHÓBrXO KE NepBOoH TAÓTHONĚ. Io Hei OHO B1ICHHTANO, UTO OTT
BO3HeceHiA AO CEABMOTO coÓopa npomxo 790 15TE; cxBxoBATeTbHo, 0T5 P. X.
823 roxa. Uro6sı y3HaT5 rox5 oT% C. M. no namÓojže pacnpocTpaHeHHomy
B5 Apepnei Pycu u BusaHTiH cneTy, Haxo ÓBIXO IPHÓABETK 5500; cp. TAKOŘÍ
cyers 0T% C. M. zo P. X. 55 HukKH+0poBOMs 1$TonHCHÉ, Aa TAKE BB
IlopšeTH Bp. AŠTP (KAKÉ BHAHO H3E XPOHOJOFHUOCKOÁ BEIKAAAKH NOXE
6360 roaom=). Ho ımıy, KOTOpoMy UPHHAXIeKHTB AATAPOBKA CKA3AHIA 0
Ipex0xeHin KHHDS, NO TOK HAH HHOÁ NDHYHHŤ NPHÓŠI10 BB APyYroMy cueTy,
H HMEHHO K5 TOMY, NO KoTOpomy 0T5 Ú. M. zo P. X. npom o 5506 1£T4 2).
Takams 0o6pasoms norygeHsí ÓBAH Tpu czaraemía: 0506 (15rTa ore C. M.
xo P. X.), 823 (xBra or» P. X. zo cexbmoro coGopa) u 77 (a&Ta OT% cexb-
MOro coGopa A0 NpezoxeHia KHHTE). ÜYMMa TpeX5 JTHXF UHCEIXE COCTA-
BHxa 6406").

Ecxu npezxoxeHHoe Hamu oGracHenie 6406 roxa npH cTaTb 0 npexo-

rab Kb Hurusoposy AŽTONHCHY NPHCOCAHHOHP, BE BEAT 0CO60M CTATEH, >Pa3yM%5 7 C3-
60P5, KOZHKO ZÉTb OTB KOEDro7kT0 CKORUACAC. Man cep6ckuxrn abronucuese cp. puro-
poBEueBE (CroaHoBu4s, CnomeHux, III, crp. 111).

1) Cp. xpouorpaeuueckia CTATBH, npexmecrBYMMIA T. u. JIronucH A BpaamMKH
(II. C. P. L, XVI, 28—29), u pyx. CuHox. 6u6x. XV ». Nr. 154. sm cepócKux= ašro-
nHcneB$ cp. NMerauckiK (CTOAHOBBUB, TAM5 Xe, crp. 120—121). Cp. To xe Br >(xoBš
OTBĚTHOMP Ha Jlaruuye, usnauuomp A. H. [OonoBEIME BT »Mcropuro-autep. 0630p%
nozem. cou.«, crp. 156 u cx. (HO 0T$ 1-ro Zo 2-ro TAM% He 52, a 56, a 0T5 5-ro Zo
6-ro — 109, a ne 149).

2) Cp. B5 BBOAHbIX® CTATBAXT K% T. H. abronuch ABpaamku (IT.C. P. I. XVI, crp. 28)
u BP pyKonHCH Canon. 6u6z2. XV B. No. 154: »pBRyNnš zze 5000 u 500 u 6«. To xo
Bb Tozcr. I No.189 (rxž ua x. 164 06. u apyroi cuerp). To xe BB rpeueckoit PYKONHCH
XVII ». Cuzox. 6x64. No. 443 (cp. apx. Baaxumips, >Cucr. ou. rpeď. pykK. Cunon. Ou6.A.«
00X5 3TEM> N).

3) Ormkuy aKĚCE, 4TO H 103Ke PYCCKEMb AWAAMB CE TPYAOMB YAABAXOCH YCTAHA-
BAHBATBb TOAB CEABMOoro Cobopa. Br Exx. abronucnht Tozcr. F I 91 ou orHeceH+ K+
6306 roxy. CocrapBmTex: xpoHorpasa OTHOCHAT CEABMOH Coop Kb 6320 rozy, Kak%
BEXHO N55 CTATBH 065 OTXOXKCHÍH MAC5. Br AŠTONHCUHRŽ, NpeXUeCTBYROMEMT XpoHO-
rpa9y, COXEMOH C060D5 OTHECEHB K% 6296 r., HO IIPH 3TOM5 NpuóaBacHO: >a 0T5 Poe-
crBa Xpucrosa zžrs 805« (ommóka npousomxa m8% cnucka Hugune. atronucua, raš
806 r., osnagammiň roxs yóienia KoHcraHTHHA, IPHHATE 38 roXb CEeABMOTO coóopa). IIo
IIazet, a TaKxXo0 no xEronucumky Bb CuHox. pyR. XIV z. (On. T. u He». No. 117) ors
CeXBMOTO COÓopa X0 CMepru Muxauza napa npomno 64 r. ı 9 měcaneBs, Ho Muxauıs
y6urr B5 6376 roxy, CXŠXOBATEXBHO, C000D5 61145 BT 6312 (4T0, NOBEXEMOMY, CODXACO-
BAHNO CO BTODLIM$ BHAOME YKa3a O CeXMH COGOPĚXE, NO KOTOPOMY OT P. X. zo cex6Moro
coóopa 812 zEr5, cm. BiIMe), MOXKKTY TĚME Brime IlaxeA yKa361BAeTP Ha 6296-4 roxz.

Festschrift für Jagié. 12

178 A. WlaxmaroBE,

JKeHÍH KHHTB BEPHO, TO MBI AONKHEI 3AKXIOUHTP, UTO DOXE 3TOTB BLICYH-
TAH He COCTABHTE1eMT IÍOBĚCTH BB A1ŠTE, HÓO OHB CUHTAXS 0TZ C. M. xo
P. X. ne 5506, a 5500 15TT; KPOMŠ Toro OH5 He MODE OTHECTEH Ipexozenie
KHAT', ÓbIBUee npu napě Muxanxš, na 6406 roxz yzke NOTOMY, YTO 3HAXE,
uTo uaps Mnxauız ckonuazca Br 6376 roxy. Wrax= 6406 roxs nepeHecenz
86 IlopŘeT6 Bp. IŠTE BMĚCTĚ co ÚKa3AHieM5 O NPeX0XeHiH KHHID H35

Apyroro naMATHHKA.

Msı nepexoAHME KB pa3CMOTPŠHIIO BTOPOTO NOCTABIOHHATO HAMH BEIME
BOnpoca: nouemy CKA3AHiIO O TIpeioKeniH KHHTB NpexmecTBYETE co0oÓMmeHie
06% Yrpaxs?

Bonpoce 3TOT5 He pa3pĚIMTCA UPOCTOŘ CCBLIKOH HA TO, UTO 3TO C006-
IMeHie OKA3BIBAOTCA CXOAHBIMB Ch TĚMT, UTO AŠTONHCEITÉ BLIME, BE BBOA-
HBIXG KB IÍOBĚCTH BpeMeEHHBIXE AŠTE CTATbAX, DOBOPHTZ © Pascezeniz
C1aBAHS H O HallecTBin Ha C1aBAHT cHauara Box0xoBE, a NOTOMÉ YrpoBr.
Eciu nozoÓHnaa ceblıka HMĚETT UČIbIO X0KA3ATb, UTO O3HAYEHHOE CO0OÓMEHie
3AHMCTBOBAHO H3E IIPEALIECTBYIONNHXE CTATEH XŠTONHCHA, TO OHA He OGE-
ACHHTP, 3AWÉME NOHAT0ÓHIOC TaK0e 3AHMCTBOBAHIE. Kpomě Toro, UpE-
3HABB HCTOYHHKOMB HEKOTOPEIXT UACTOH 3TODO CO0ÓMEHIA BBOAHLIA CTATLH
KB IloBĚeTH Bp. IŠTE, NOXOÓHAA CCHITKA He pa3PACHHTE, OTKYAA NONAXO BE
Hero Harp. H3BĚCTIE O TOMB, UTO YrpsbI NONAŠHHAH >36MXFO Ďpaubcky u
MakuaoHseky Joke u 10 CeiyHa« H UTO OHH HAuaíH BOeEBATh >Ha MopaBy
u Ha Hexu«. OcTaBIAA No3TOMY NOKA BP CTOPOHŤĚ BOODOCE O CXOAHLIXS
$pa3aXT H H3BĚCTIAXT BB CO0ÓNICHÍH TeperAt ÜKa3aHieMmb O MODeXOKeHIH
KHATB H BB BBOAHBIXT KB IloBĚCTH Bp. AĎTP CTATBAXB, A OÓpamar cHa-
yaıa BHHMAHIE HA BONDPOCT, NOueMy ÚKA3AHIFO O NPeXozKeHIH KHHDB TIPeA-
NOCIaHO cooÓMeHie 005 Yrpaxs. ,

Ilperoxenie KHHDS COBepumAoch 34x04r0 10 HamecTBi4 YrpoBs. IIpapxa,
BP KHTin Meeonia ynomuuaeTca KOpoxb Yropekiií (>NpPHIBABIO HA CTPAHHI
AoynaiicksIa Kopo1:0 Oyrspbekomoy, BECXoTE H BHAETH«), HO KOHEUHO,
9TO He MODIO ÓBITb AOCTATOYHLINB AA NOABNEHÍA CO0ÓMERIA 06% Yrpaxs
nepe1b CKa3anieME, BB 3NAUHTE.ILHON YACTH CBOCÍ BOCKOAAMANE KE NAMAT-
HHKY, CXOAHÓOMY Cr MesozieBEIMT KUTIEMZ. IIpamoro OTHOMEHIA KB NPeXo-
KeiifO KHHDE Yrpír HMŠTP- He MoraH. Ho KocBEHHOe OTHOMEeHie KB 003-
AAHHOMY ABATEIBHOCTKIO CIABAHCKHXB nepBoyunTezejí 10.10ReHiro Bemeň
OHH, KoHeuno, HMĚIH. © Camoe cooÚimeHie HAMeKAOTE HA 3TO 3HAUEHIC
YrpoBB CIOBAMH:! >H Hauama BOEBATH HA Mopassı H na Mexu«, a H35
("KA3AHÍA ACHO, UTO AŠATOTEHOCTL Meeoxia nporekana BE MopaBiH, — nepexs
'AMBIMP CKa3aHieMT UHTAEME, UTO KHHOH ÖOklau NpexomeHi AXA MopaBsL
TTAKF, MRT HAXOTUMT RF nonÁreHiR HAMeKB HA TO, UTO (0?TARHT3TE 6D9

Crasauie 0 NpexozkeHiH KHETb HA CXOBĚHCKÍM ABLIKL. 179

'
h /
L a47 31 arom

JKOAA1B CO0ÓMHTP O NOCIŠAOBABLIHXE 3A KOHUHHOW Meeozia O6CTOATEIL-

vorn

CTBAXB, KOTAA PYINHAOch erO A510 YACTbEO BČAŠAČTBIG BHOBL BO3HUKLIEXE
IIOXHTHYECKHXB OTHOMEHIH. A ObITb STP, COCTABHTEIL CkasaHia He
TOAbKO NOZKOXAIT 9TO CAÉIATPb, HO H HČNOIHHIS CBoe Keranie?

A oGpamaro BHHMAHIe Ha ABĚ CI kyromia OAHA 3a apyToä $PA31: >4
nauawa eoesamu Yrpu Hu I'peru, m nonrbHuma 3emam $paubcky u Ma-
KHAOHBCKY A0Me u 10 ČeryHA; U nauaua soesamu Ha MopaBy u Ha Uexue«.
Ara meHA ACHO, UTO TaK0e UTeHIe He MOZKETE ÓHITb TIEPBOHAUAAbHLIME.
Iocı& nepBoň &pa3bI BEITYMEOHS OTDPLIBOKB, NDH3HAHHBIK COCTABHTEJOMT
Ilopšeru He oTBocaumMca KB abay. UTO Re MODIO ÓBITb BE 3TOME OTPbIBKE ?
JIymaro, 3x5cb NoBĚCTBOBAXOCE 005 OÓpameHiu YTpoB5 BP XPHOTIAHCTBO H
O NOJTHHEHÍH HX% Tpeueckoň AYXOBHOK BAACTH (cp. Kpememie oKOX0 950 r.
ABYXE MAAbApCKHXE BOEBOAB H IIPHCHAKY Tpekamu BE BeHrpiiO XYXOBHOH
mHcciu). Ecıu TakaA AoTaıka BĚpPHA, TO H 3a pa3cKa30MÉ 0 BOHHAXE
YrpoBr cs MopaBoň u Uexamu crŠxoBANO cooÖulenie © NOKOpeHIH HMH
Mopasin, A 3ACHM5 © NOABIEHÍH JATHHCKATO AYXOBEHCTBA, O NPONOBĚAH
Boňršxa (ce. AxaxpÓepTa), OÓpaTHBIMATO BeiiTepcKarO TIABHADO BOKAA
CTe+aHa, KpemeHHAro NO BOCTOUHOMY OÓpATY, BP JIOHO PHMCKOH IEPKBH
(ok. 995 roxa), a Takze 005 usruanin BoTĚXOME CIOBĚHCKArO ÓorocXy-
KeHiA H CAOBEHCKOH rpamoTEI H35 MopaBiu u Mexin.

He crHWNIKOMT AH OAHAKO NOCOŠINHO Hane 3aKxFoyeHie? ‚IyMaro, UTO
HŠTE. JÍ BOT% npexxe Bcero HA KAKOMB OCHOBAHIH. Ao Hack AOMEXE BE
cnHckax$ XV u cx. BĚKOBP NAMATHHKE, COJOpXAmÁ KPATKIH pa3CKA35 O
kpemeHniu BxaxHmipa H H30ÓpŠĚTeHÍH pyceKOň TpaMOTEI. JTOTE NAMATHHKB,.
HAYHHAFOMIHCA CIOBAMH »Üe Ke ÓOVAH BĚJOMO BCHMH A3BIKEI H AFOAMH, AKO
PoyckHH A3bIKb HH OTBKOYAyRe NPIiATB BĚPRI cEA CBATLIA«, HANE4ATAHT
fAruuems B5 »Pa3cyyeHiaX5 CTAPHHLI O MEPKOBHO-CAABAHCKOMB A3BIKŽ < 1).
T$cHO cBA3AHN0e CE NAMATHHKAMH KHPHIIO-MEVOJICBCKOK IHTOPATYpbI, TAKE
KAKb COACPKHTB 3AHMCTBOBAHIC H3% JKuria cu. Kupuzza, >C1080 o Kpe-
meniu Braxumipa u OÓpěTeHIH pyceKoH TPaMOTbI< 3AKAIOUAOTE BE CeÓŽ
cıbxylomee HHTEpecH0e MĚCTO, JABHO OCTAHOBHBUICO HA ce0Óa BHHMAHIE H3CAŠ-
AoBaTexeli: »]loTOoM xe MHOTHME AŠTOME MUHOVBINEMT, NpuMe15 BOHTĚXE
B MopaBy u B Uexu u B JIaxu, paspyum Běpy npapyio u Poyckyio rpa-
MOTY OTBepxe, a JÍaTBIHLCKYPO BĚPY H TpamoTy NOCTABH, H NDPaBBIA BĚPBI
eIIACKONBI MOceyue, A Apyria pasrna, i uje BE IIpoycKyr 3eMIF0, XOTA u
TĚXE BB BĚpy JlaTbiuckyio NpHBECTH, H TAMO OyÓieHB BOHTŠXE J[ATEIHBCKH
NECKYN <. OTKyAA NonaTE BB >C10B0 0 Kpeumeniun Bxazumipa u oÓpěTeHIH

1) Berptuaercan TAKKÉ BB KOHNŽ HEKOTOPEIXp COHCKOBP RKupuax0Ba Kurtia (cp.
wax. Borauckaro Bb Ur. Oóm. u. m zp., 1863, ku. 2, crp. 32).

12*

180 A. UlaxmarToss,

pyceKOŘ rpaMmoTbi< JTOTB OTptIBOKE? He cBHAŠTEJLCTBYETZ IN Cxono o
CYMECTBOBAHÍH BP HAMEH MHCHMOHHOCTH TAKOTO NAMATHNKA, TAB N3JATAXEC,
CYABÓM czortuckaro ÓorocryxkeHia Br Mopasiu m Nexium nocíš cxepru
Mceoxia? © OGpaTRx= BHHMaHIC HA CXOBA >B MopaBy m B Uexu u B Iaxu«
H CPABHHME HX CE YIIOMHHAEMEIMH BE TOMP Me NOpAAKÉ BE COOÓMEHiN
nepeas Cka3aniemE O npezozeHniH kuurs: > MopaBa m Mech m JIaxope«.

He noz1exXHTP COMHÉHÍIO, UTO NAMATHEKE, H3JATABUOŇ CYALÓL CI0-
BĚHCKADO 6orocıyKenin BE MopaBiu u exiH, ÓLBLIE IPOHCXOMACHIA 38MTAKN0-
czaBaHckaro. Ho He HMĚeEME AH MBI OCHOBAHIC IDH3IHATb HMEHHO 3ANAIHO-
CXABAHCKHMP, XOTA H COCTABIOHHLIMÉ BB NMIKOJŠ CXAB. NEpBOVUNTEJCŘ,
name Üxasanie O NPeJOXCHIH KHHIDB? © BE KOHUŽ DO MBI UHTAENE, WTO
anocT04% IlaBerz, AoxoxHBUIH 10 Maapaka !), ÓLLIE TAKHME 0Ópa30N5 FU-
Texıemp C1OBĚHCKOMY AJBIKY, HÓO BE JLIHpHKÉ JEHAH NOPBOHAUAILHO Co-
běne. Ilpntasaniso na To, gTOÓpr IlaBra Ha3BAT- yuHtTeıems Cıossus,
ecTecTseunte Bcero Ó:LZO ABHTECA HA Jana, BP NOTPAHNUHOŇ OÓIACTE,
rab nponcxoinaa 60pb6a rpeueckaro H JATHHCKATO BilaHis. © BCcnomHmws,
UTO HŠCKOXBKO Ike AŠTONHCH 11015 6494 (986) roxomt BIAraeTT BZ yers
UEMELIKHXB IIPOIIOBEIHHKOBE, TIPHXOAHBIUHXR Kb BIaAHMIDY, CZOBA: >»Aame
KTO IIbeTb HAH ACTb, TO BCE BL cIaBy DozbIO, peue YuNTerb Nam
llaueıp« 2).

HakoHems, BB NOAb3y HalıeroO 3AKAIOYCHIA O TOMB, 4TO CO0ÓMEemie,
ıpexuiecTsyiomee ÜKa3aHifO O IpeIoKeniH KHETB H COAEPZKANlee PASCKETS
O HAWECTBIH YIPOBTL, CTABHIO BP TECHYE CBA3b ITO HAallecTBie CZ UP®
JOKENIOME KUNTE, CIĎAOBATEIbHO CE CyAb6oH CAOBĚHCKOK TPAMOTM noert
CMOpTHE Mevolin, TOBODHTE TO O0CTOATEIBCTBO, UTO CO0ÓMEHIe 3TO TŘONŠE-
U'HMB OÓPAJOMT CBAJAHO CO (KA3AHICMB, HÓO BE HOME IIPOBOARTCA MHMCIb
O CIHHOTBĚ ("IOBĚHCKATO ILTOMCHH JI O CXHHOTBĚ (XOBĚHCKOK TPAMOTLI: KONY
Ke ÓBLIO VIOMIIYTb O TOMB, UTO TPAMOTA IIPDOJ3BATACb CJOBĚNCKOŘ ONOTONY,
UTO KHHDHN ÓBLIH Ipesomenzi Mopapt, exams u JÍAxaw5, HCKOHHLINS (10-
BĚHAME, KAKT Ne CAMUMY COCTABHTEJIO (KAJAHÍA O NDPEXOZKEHÍM KARTE?
KOMY KC, KAKB HC EMY, ÓBLIO HACTAHBATb HA CIOBŠHCKOMB OXNNCTBŘ? A
BCCHMA COMIEBAMCh BE TOMB, UTOÓBI Pycckiii AŠTONHCEUE MODE AOŘTE 20
NLic.ın OÓE e1HUCTBĚ ("IOBĚHT, 006% VÓUJEMB HXE NpoHcxozexenim. Hanpo-
THBE, TOM MBICAH BNOANE ECTECTBCHHO ÓLLIO BO3HHKHYTb BE CPOAŠ VVORZ-
kors cu. hupmısa a Meenun 1 HXE nocıE1oBaTeseh: HXE TPYAM CTpe-
MHIHCb OÚLCJHUHTE 3ANA1HBIXE A IOZKHBIXR ((IOBĚHY BT OAHY ARTEPATYpRYRr

V C.. serati:u Mauern... urn [epycaTHma 1a441+ u Ao Jnpuka Xpmcra upomo-
BŘíarLe BB KHopycck. anocTo4E XV u. I. $pauko, Anoxpien i zerenm, r. IIL c 873.
2 Br nedubiimuxe unuckaxn: Jlerps M Jlaserı Taepce., Huxon.).

181

CkRasaHie 0 TpexoxkeHiu KHETB HA CXOBĚHCKÍH A3LIKT.

CeMbIO, A 3TO, KOHETHO, HMĚXO HEMAHYCMÍIME CTŠKLTBICM E Te0piro 005
OÓMemM5 IPoHcXomzeHin ČXOBĚHE.

IIpexnoxarak TAKHM% 0Ópa30M%, UTO co0ÓMeHie 06% Yrpaxz u 0 exun-
CTBĚ ÚxOBĚHCKATO NXeMeHH COCTABIAIO OAHO IŠA0E CO ÚKa3anieMr 0 pe-
AOXeHÍH KHETE, MEI AYMAOMB, UTO BB IIEPBOHAYUAIBHOMB CBOCMT BHAŽ 9TO
Cka3aHie UHTAX0Cb He TAK, KaKB OHO 3aHeceHo BB IloBĚCTK Bp. IŠTE.
CHauara TOBOPHAOCb O OXHHCTBĚ ČXOBĚHE H O HX pa3ceJeHiH, 3ACHMT H3-
XAraXHCb TPYABI NepBOVUHTEOXOH H, HAKOHEITE, COOÓMANOCK O HAMECTBÍH
YrpoBr Ha CxoBĚHT, O HXE KpemeHiH, 005 OTNAJOHÍH BE AJATLIHCTBO H 005
H3rHAHiH ČZOBĚHCKOK TpamoTsI BOHTĚXOME H37 OÓxacTH MopaB:I, UexoBE
u JIaxoBr. Binpoyemz, Kč BO3CTAHOBJNEHIEO NepBOHAUAALNATO BHAA CKA3AHIA
NepeňHxeM5 HEHE.

YcTaHOBHBS, YTO ÚKa3aHie O0 NPexoxeHiH KHHTE, CE CONPOBOKAABMHME
ero cooÓmeHieME 06% eXHHCTBĚ ÚNXOBĚHE H HXP pajcezeHiH, A TAKKE O
HAMeCTBIH YTpoBE, ÓBIXO H3BĚCTHO COCTABUTENIO IloBĚCTH Bp. AŠTE BB
OTAŠIBHOME BHAĎ, MBI 3AHMEMCA Tenepb H3CIŠXOBAHICMÉ O TOMT, He CKA-
3AX0Cb AH 3HAKOMCTBO ETO CO CKa3aHieMT H HA ADYTHXÉ 4aCTAXE er0 IŠTO-
NECHATO CBOJA.

MEI roBOpHIH y%Ke, UTO BE BBOAHBIXE CTATbAXT Kb IloBšeTH Bp. AŠTE
HMĚPOTCA MĚCTA, CXOAHBIA co Urasaniems. Ilpusexemp Tu mšera:

Be nauaxš Ilos. Bp. XÉT5: Cp. BB cKA3AHIH:

llo MHO3EXE xe BpemaHŠXT CIE 5 exHHT A3BIKE CIOBĚHECKS:

cyTb CxoBBHEH no ynaesıu, rxe ecTb
HBIHe YroppckKa 3emMxa m Doxrapseka.
H 016 TŠXxE ÚXxoBBHT pa3HxomMacA
no 3eMxĚ ... H IposBamaca MopaBa,
a APpy3HH UecH Hapekomaca.

C1oBĚHH Xe OBH NpHMexMe CE-
Aoma Ha Bucxš m npossamaca JIa-
xoBe...

H Taro pasmxeca CxoBbHbckaH
A3BIKB, TĚMKE H TPaMOTa NIPO3BAacA
C1xoBĚHbCKAA.

BoxoxoM? 60 Hamexmemz HA
CzoBěHu ua Aynaäckun u cBamem=
B HEX% H HACHITMOME HM...

Iocem+ upuxoma Yrpu Bšxuu, u

CxoBĚHH, uxe cžyaxy no yHaepu,
Hxxke npiama Yrpu, u MopaBa, m
Uecu, u JIaxope.

Cams 60 IPOXOKEHBI
KHHrH MopaBĚ, Axe npo3Baca rpa-
MOTA CXOBĚHECKAA ...

M Bozoxose npuama 3emar Č1o-
BEHbCKY.

nepBoe

Ilocemg xe Yrpu nornama Bo-

182 A. UlaxmaroBz,

HacIŠAHUIA 3eMA CZOBĚHLCKY, ITpo- © X0XHŽ) u HACIŠAHMA 3eMIP Ty A
ruasına BoroxbI, He Óžma npexe cExoma CE CZ0BĚHLI, NOKOpHBME A
-IPHAAH 3EMAFO Cx0BeHBCKY |). NOXB CA.

Kpomžš- Toro ne1b34 He CONOCTABHTL CABIAHHYP BE TOKCTB, 3AHMCTBO-
.‚BAHHBIH H35 AMApToXa, BCTABKY HMEHH ČZOBĚHE NOCIŠ > IFOpHKA<, 3ANŽ-
HaBIMAro >|xoypin« CAaBAHcKaro NepeBona AMApTOXa, CO CIOBAMH (Ka3a-
mia: »Ty 60 ecrp Ylampuks, ero Ke A0xoxHrs anocToxt IlaBers, Ty 60
6tına Cıoptue nepBoee. © HakoHems, noaBxenie IIpycoBE nocxš JIaxoBE BT
nepeuHš INAeMeHs, CHAAMUXP BP A+bTOBĚ ACTH, A CÓKNHMAN C5 TĚNS
O6CTOATEIBCTBOMB, UTO BE ÚKa3AHIH ynomuHaxach IIpycekaa 3emaa, TAŠ
ÓbuP yÓuT5 BoiTĚXE NOCAŽ HIDHAHIA CXOBĚHCKATO OÓpaXa H35 MopaBu:,
UexoBr u JÍaxoBS (cp. npuBexeHHyR BEING BEIMHCKY).

OTmšay Tenepb ke, UTO OÓMiA PpasbI MOKTY pa3CKA30ME O PASceIeHiu
CxoBĚHE u CKA3AHICM5 0 NIpex0%KeHiH KHHDÉ He VCKOXb3HYAH OTB BHHMAHÍA
pezaKTOPOBE AŠTONHCHLIX? CBOXOBP: HĚKOTODEIC H3P HHXB BO H3ÓŽKAHIC
IIOBTOpeHiA HCKIIOUHAH ITH OÓMIA $pa3hi. Taxe cocTasateıp JIaBpeHTrep-
CKOK JŠTONHCH BBINYCTHIP BE BBOAHBIXE CTATLAXE CXOBA >TIIPOTHABINE
Bozxoxs1, nze Óšia npexe npaaan 3eMIF0 CA0BĚHPCKY<, HAHAA CXOAHYP
$pa3y BE ÚKA3AHIH; HANDPOTHBE, COCTABHTEAL NpoTorpada PaA3HBHIOBCKOÁ
AŠTONHCH ONYCTHAT IO TOK Ke UODHUHAĎ CXOBA >NO COME Ze Yrpu no-
rHama Boroxn« BB ÚKa3aniH H AONYCTHIP, ÓXArozapA 3TOMy, ABHYE
6esemsicaauy: >4 Boxoxope npeaura 3eMXI0 CXOBOHECKYTO H HACIOXHMA 3EKIP
Toy u cexoua co CxOBĚULMH, NOKOPHBNE A NOXE CA, H OTTOXE ODO3BACA
3eman Oyropbekaa«<. TAKÉ, nosınbiiuaa ucTopia AŠTONHCHATO TeKCTA He
CBHAETEABCTBYETE o cÓxWkeNiH O60OHXB CXOAHBIXB MšoTP Iopšeru pp.
NĚTE; XYMAR, UTO TAKODO CÓIHREHIA He ÓBIXO H NDH YCTAHOBICHIH TeKCT8
IlopBšeru, T. e. HHaue, uTO oÓmia MEcTa BE BBOAHOH uacTu [loBŘeTa u B%
AŠTONHCHOH cTAT-Ě 6406 roza 3aBHCBIH He OTT 3AHMCTBOBAHÍM H39E OAHOH
uacTH JETONHCH BE APYTYE, A OTB II0AB30BAHiA OAHHMB OÓMAME HCTOYHE-
KOM, KAKOBBIMÉ ÓBLTO ÜKasanie O NPeXOKeHiH KHHDP BP OTAŘALHOMS OTT
ABTONHCH BHAŤ.

BHCTBATeAbHO, BPATE AH MLI PÍIIHMCA BO3BECTH +$PA3Y IŠTONECHOŘ
eTaTbH 6406 roza »nocemt se Yrpa norHama BoxoxH H Haczšamma

1) CxoB% »npornaBmu Boxzoxwi, 1xe Óžma npexko npuaxH BEMAW CXOBOHLCKY< HITS

RB CIHCKAXT JIABPeHTECBCKOMB H TPOHUKOMP, A TAKE BB Üosilickolt 1-H H 3ABECŽEMEXT

Tb HCA. JTH CXOBA COXDAHHIHC5 BB JÍnaTpeBCKOMP, KAEOHHKOBCKOME, PAXBRBIEZOBCKONT,
„we BB T. u. I$ronucuř Ilepeaczasın (y3xaapcKaro u Apyruxs.

A Úxons »no cem xe Yrpu norHoma Boroxu« HET BB CHUCKAXB PAXSKBEZOBCEOMT

l mer A varan 00T

Crasauie 0 NpezoxkouiK KUHTB HA CXOBĚHCKÍH A3bIKB. 183

JeMXFO Ty« KB +pa3Ě, UHTAIONCHCA B BBOAHOH UuacTH IoBĚCTH Bp. ATS:
»]locemp npuxoma Yrpu BĚauu m Hacažauma 3ema1o CxOBĚHLCKY, IIPOTHABIIH
BoxoxbI<; MbI He pĚIMHMCA HA 3TO BT OCOÖEHHOCTH, ECIH CO0ÓPA3HMT, UTO
AŠTONHCENÉ OTHOCHTÉ DĚIBIXE YrpoBr KO BpemMeHam5 uapa Hpakıia, a B%
crarpt 6406 roxa ABI0 HZOTP 005 Yrpaxe, NOABHBUHXCA BE JanaxHoň
Espon& BE xonmb IX cToašria. ConocTaBxeHie OÓBHX 3THXE +pa35,
DepBOH — B% AŠTONECHOŇ CTATLĚ 6406 roxa, BTOPO — B% BBOAHOK YACTH Kb
llos&cru Bp. A8T%, AŠIA0TE AO OYeBHAHOCTH ACHBIME BLICTABICHHOE BBIIE
N010XeHie O TOMB, UTO OÚŽ OHŽ NONATH BE ABTONHCE H3E OAHOTO 0ÓMAro
HCTOYHHKA, MNOTEPIĚBIAVO NPH 3TOMS, NDH BHeCEHÍH BE BBOAHYE YACTb
AŠTONHCH, CyMecTBeHHOe H3MĚHeHIe. K. K. I'pory npuHaz1exHTs 3acıyra
BEIACHOHIA TOro, UTO TaK0e >bězuu Yrpu« IloBŠcTH Bp. AŠTE: OHT JOKA-
34b, UTO AŠTONHCENTP, BCTPĚTEBÉ V Amaproıa ToŮoxow (nepezaHHoe BE
CAABAHCKOM NepeB01Ď >OyrpH«) Í) BE pa3cKA3Š 0 UApCTBOBAHIH HMI. Mpakıia,
OTOJKOCTBHAS HXE CE HIBĚOTHBIMH My YrpamH, CKAXOMS, BE BHAY IIPeAbI-
Kymaro, CE TĚMH Yrpamu, O KOTODBIXS ÓBIBINÍH BT paCNOpAKEHÍH EeTO NHCb-
MOHHBIH HCTOUHHKB C00ÓMAT, UTO OHM 3ABIAAŘIH 3EMXEF0 Cxo0BĚHB, po-
TrHaBr BoxoxoBs. IÍpu 3T0M5 ONE NONAI5 BB 34TPYAHHTEALHOE NOJOKEHIE:
OHE 3HATB, UTO O HAIIECTBIM YrpoBr CO0ÓMAETCA BE HCTOUHHKŘ NOXT
6406 rozomm; caBAoBATEXbHO, 3TO He TĚ YrpbI, KOTOpble IIPOXOAHIH MHMO
Kiesa npu Omer; Hazo OTAHYHTL YrpoBE Bpemené Mparıia 0T5 YrpoBs
BpeMeHs Oxera; NepB:XS AŠTONHCENE HasBaıp DĚILIME, A BTOpEIXE Uep-
HEIMH Yrpamu 2), BOCIOAb30BABIIHCH TEME, UTO BE ero Bpema Děxoro Yrpiero
HA31IBAXACb TAABHAA H UHeHTpaATbHaA Yrpia, a Uepnoro Yrpierw TpaHcHxb-
BaHia, CexmHrpazia 5). |[TaKE, ACHO, UTO BB HCTOUHHKĚ IŠTONHCHOH CTATBH
006 Yrpaxe UHTANACh +$pa3a, UTO OHH >HACIĎAHUIA 3EMIIO, IIPODHABICE
BozoxbI«<, HO He cooÓmanxock, uTo 3T0o Óbrim Dšarre Yrptr. KomÓunania
Mpexnoxaraemaro HCTOYHHKA CE CAABAHCKHMB NCpeBOXOMP AMapToXa BEI3BAJIA
Ty NyYTAHHNMY, KOTOpyE TAKÉ yAauno pa3bacHHae R. R. I'porr.

HTaKS, npu B03CTAHOBJEHIH NEpBOHAYAIDHADO BETA ÚKA3AHÍA O Ipex-
ZEeHiH .KHHTB, MBI A01KHbI NDHHATb BO BHHMAHIE H NOKA3AHIA BBOAHOH
uacrHu KP Iopšeru Bp. IŠTP, HÓO H BE Hel CKA3AT0Cb BNIAHIE 3TODO
Cka3ania.

1) »llaps xe Hparaiu . . . Ha Ilepcsr ucnozauca. Eme *e npu3BaB6 OyrppI ua
NOMOME, NPHAC UXb KO H KHA3b, H MHOTBI Oyrpbi TIOUME, u3uze ua IIepciie (YHAOXECK,
No. 286, =. 303 06.).

2 Cp. une: »naku uzoma Yrpu Mepuuu mMumo KucB3, nocab re npu Ox3Be.

3) Mopasia u MaAsapsi, crp. 236—246. Cp. Hunfalvy, Die Ungern oder Ma-
gyaren (1881), S. 73.

184 A. IlaxmarToB=,

Buoca Ckasanie BB cBO15 Noxs 6406 roxz, cocTaBuTeXE IloBšerTa Bp.
AŠTE AONYCTHIT PAA OTCTYNIEHÍŘ npu nepezavě Texcra Cka3ania. Ipexxe
Bcero 6406 ron om NOHATE (H 3TO BONDEKH NOCIŽAVIOMEŇŘ ARTEp. Tpa-
AHNÍH) KAKb TOAB Npoxomxenia YrpoBs MHMO KieBa. MosrTomy Henocpex-
CTBEHHO NOCAŠ HA3BAHIA 6406 roza Om cCOÓMHIE O MpoxoXAeHim Yrpops
MHMO KieBa (>Hxoma Yrpu mumo RmeBs roporo<). ITo HMĚIO CAŠACTBICNT
TepecTanoBKY BCŠXE uacTeH Cka3aHia: Nocí YKA3aHHaTO CO0ÓMEHÍA, PACHM-
PeHHAro eite 3aMĚuaHieMP OTHOCHTEeABHO AA8XbHŠÁM:TO NYTH YrpoBE (3a-
MĚyaHie 3TO BbI3BAHO JTHMOJODIE HA3BAHÍA YTOpcKHXE TOpE), COCTABHTEIb
IoBšeTu Bp. AŠTE pascka3pIBaeTr © HadjašeHiH YrpoBS Ha Üxzopbur H
BoxoxoBL ye no CkKa3aniro, nepexoAHTE 3ATĚME KO BpeMeHH ÚoXše paH-
HeMy, O KOTOPOMB TOBOpPHIOCB BE Hayaıt ÚkKasania (noxopenie Cxosbur
Bo1oxanu), rOBOPDHTE NOTOMB O BGiHAXE YrpoBr cz Ipekammu. Onycraps
ANM30AR NpEHATIA Yrpamu XpHCTIAHCTBA, COCTABHTEAb NepeX0AHTE KB BOH-
HAMB HXb CB Mopapoii u UexamH, a 3aCHM5, NPepBABE XOAE pa3CKA3A
CBOeTO HCTOUHHKA, COOÓMAOTT, BO3BPAMAACb Kb HAUAAbHLIME CTPOKAMTE ETV,
005 e1HHCTBĚ Cx0BĚHekaro nıemenn. IIpu 3TOMS cxosa: >H Iloxgne, axe
HBINĚ 30BOMa4 Pycb« NpezCTABAAIOTCA BCTABKOŇÍ cocTaBuTeXA IIopšeTu Bp.
AJÉTR: ABTOpa BCTABKH OÓZHUAEDT OCOÚEHHO Ka3aHie HA TO, To IloxaHe
IIPo3BA4HCb NOTOMP PyCEIO; 3TO BOJETP HACE Kb CBOCOÓPAZHOMY H3XOXKEHIMO
cocTaBuTenem= IloBšeTH Bp. AŠTE Npu3Bania BaparopycoBE; cp. noxs 6370:
>H 0T5 TĚX5 Bapars npojBaca Pyckaa 3emxa<, nonp 6390: >m Óšma y
Hero Bapasn u CropšnH u npoun npoaBamaca Pycbio« 1). (ÚxoxHyr BCTaBky
HAXOAUMB Bblllie BB PA3CKa3b 0 pascerenin C10BOHCKATO NICMOHH, OCHOBAH-
HOMB HA TOMB KO HCTOUHHKÉ — ÚKA3AHIH O NIPeTOZKEHÍH KHETG: >(IOBŠHH
xe OBH Npuuezue cbzoua na Bucıt u nposBamaca Jlaxose, a OTB TIXT
JIaxoBz npoaBamaca INorane, Iaxope apyaun TyTauu, vun Ma3o0Bmane, muH
IlomopaHe«: AC10, UTO CA0BA >a OTE TĚXE JÍaxoBE npospamaca Iloxane,
JJaxoBe< BCTABTENBI H UTO NepBOHALAAHO (BE HCTOUHEKÉ [loB. Bp. XŠT5)
UHTAIOCb: +H NpoaBAMaca „laxope, Apysuu Jlyraun«< u T. A. PaBH1INS
OÓpA30M5 BCTABKOIl IIPeACTABIAIOTCA CI0BA >AXKe TpamoTa 6cTb B Pycu u
p bo:raptxT Aynalicknxt«. BeTaskoi xe cocTapuTexa Iloptcru Bp. 15T%
Ipe1CTABAAOTCA u OKOHYAHIC AĎTONHCHOH CTATbH 6406 roxa: CIOXA OTHO-
CHTCA, DO-NODBBIXT, $pa3a >0TE Hero Ke A3LIKA H MEI ecMo, Dycb, TĚM5
Ze u Has DycH yuHrTe1b ecTb I[aBe.15«; BO-BTOPBIXE, CXOBA »a Ú1x0Beub-
CKBIÍ A3BIKB M PYCKBIH 0110 ecTb, 075 Bapars 60 npoanamaca Pyc+m, a
"epBoe ÓBma Cıiogeue; ame u Iloxane 3Baxyca, no CxoBeAbckaa pšus 6%;

“) A BB ZpeBHEM5 CBOAE, COXDAHUBIMUCMCA BL COCAHHEHÍH CB Hosrop. 1-w „xšro-
17510 (Kostm. nucor® Fr +000 Tpanu- s" “ma v Hero Bapaau U ČXOBĚEK E IPo3B2-
„47 oa neanumn. nen. m. u -= .araranı T Kianeervmn Pyasl

Crasauie 0 UP@X0XeHiH KHHDT HA CZOBĚHCKÍH A3LIKT. 185

Iloxamu xe nNpo3BAHH Bla, 3AHe B NOXH CŠAAXY, A A3bIKB ÚXOBOHCKH
eaunp<. IlepBaa H35 3THXT +$PA3T COCTABIEHA, OYEBHAHO, BB PACHPOCTPa-
HeHie BBICKA3AHHATO BEIME 3AKNIOYEHi4: >TĚMT Me H ÚxoBeHLCKY A3BIKY
yuaTexb ecTb IlaBeXp< H TAKHM5 OÓpA30ME BOCHMA HCKYCCTBOHHO YTBep-
KI80TB, UTO an0cT01% Hasers yumrexb PycH; a BTOpaA #pa3a HecOMHŠHHO
IPAHAAXOKHTP COCTABHTEXIO Teopin O Npu3BAHIH BaparopycoBE, cp. czš-
AAHHBIA BEING 3AMĚYAHIA.

ELIT MOXKeTT, CcocTaBHETENIO IloBŘeTA Bp. TŠT5 NPuHATTOKHTE enie
HĚCKOAbKO PEAAKIIOHHLIXB NONDABOKÉ H H3MĚHEHIH BE CAMOMÉ TEKCTE

Crasanig.

OGúpamaro BHHMAHIE HA BEKOTOPYIO CBA3b ÜKasaHin O NPeX0REHÍH KHETE
CE H3BECTHCH CTATbeH, Hocamero sarıaBie >IloBĚcTH O JIaTsıntxr, KOrAA
oTXOyUHMACA OTB I’peks u cBATEIA bDozia uepKBe« H T. A. (Cm. TOKCTS 9TOH
eraTbu y IonoBa BE »HcTopuko-auTtep. 0630pš ApeBHe-pyceK. noxem. cou. np.
A&TBIHAH Be, CTp. 178 m cı.). Inch MEI HAXOXHME MeRAy NPOUHMS KPATKÍA
cooÓmeHia 005 oÓpameHiH BE XPHCTIAHCTBO 60ATapE, PYCOBS H yrpoBs. O
ÓozrapaXé UHTAEMÉ: >H 0M% CHX5 0y00 Uxusp maonemuu Domape, uxe
no Hcmpoy XHBoyTL, OÓŠEMH CTPAHAMH, D0 Ke TH A31IKOMT CBOHMb Jy-
4066 HAPHNAIOTP, HXe H CHH rxaroxemtiu boxrape Óžma m Bpasu peut-
CKA8ro MAPbBCTBA HA ABTA MHOTA, TEMKE H MHOTOY COYMOY A3BIKOY TOMOY,
TĚNKE H O0zaraaııa BCIO 30MXI0O Mucuncroyio H HACEXHMACA POA0Be HX
Aaxxe mo Hirmupuka x sanaxoye. Cp. BE BBOAHBIXB CTATbAaXb KB Io-
BECTH Bp. AŠTE: »>npHzoMma 0M% Čkyďf), pekme oT» Kosapr, pekomuu Boa-
spe u cbxoma no Aynaesu!). O6% yrpax% uHTAOMT: >CHA Re BCA ASbIKEI
BHXÉBBMe Ileonu rxaroxeměH Oyrpn, Hxe u caMu HapunaroTca Marepš ....
aÓne maHOBeHiemb DoRHHMb BE3ABHTOMACH ABA KHA3A Jleonckaro A3:IKa
H TAKO CE BCEIO CHXOIO CBOEIO CHHXOMA HTH AAKAb H AO caMaro ŘOHOTAH-
THHA Ipala CE BCANÉMP CMHDEHICMb H AIOÚOBIIO, H CHH HIIOYIIe CBATOE
Kpemenie TIPHATH H NpocAMAa CX0B1 60MeEecTBeHaro pA30VMa, MOV ze u
CHOXOÓHMACA H NDPHHMEIHME CBATOeE KpemenHe A evaHrexie XpHCTOBO H
BE3BPATHUACA BP CBOACH, H eMe He J0Ópě J0cNŠBBME ['peubcTHH apxHepeu
BEHHTH BP 36MXIO HX H HAKA3ATH HX CAOBEChHI KHHIKHBIMH, H AÓHe eAHHE
OT5 KHA3b HXE, ©MOY JE© HMA ÚTe+AHÉ, NPECTABHCA BE ÓXADoueCTHOH
BĚPĚ ApHCTOBĚ .... H OyKe MHOTBI MAGBbEI H IIATrOYÓBI OTTOJŤ HACTALIA
na ['penk0e úÚapcTBO H He BE3MOTOLMA BECKOPĚ MNOTBEPAHTH AJBIKA CETO
[leoHckaro Ha BĚpoy, NoHexe no A3LIKOY CBOEMOY KHHOÉ He HMEXOY, ce

1) CzoBa »permc oT5 Ko3apb« BOCXOAATb Kb Ú1aBAHCKOMY NepcBOXy A MApTOXA,
Cp. BB CTATSĚ 0 CecocrpĚ: »Taxo ze u Acuerm u Esponuew u Ckoyemem, pekme Kosapbie.

186 A. Ulaxsartors,

Ke BHAŠBEUIO Jlarpinu H3THnemomenne I'peusckoe oyao6uo Tleonn rxaroxe-
MLA Oyrpě H NpoyHH A3LIK: ÓXHRHAA CHME H Oyası H Mnuası oTs Puma
HCEMOXBIIG CBOHMH KHHTAMH H IIHCAHMH OÓPATHMA HA CBOF 3X0UBCTHBOYE
BĚpoy <.

IIo “n&niro A. H. INonosa (Tau ze, erp. 176), ne orpoBepraemoxy =
peueH3eHToMs ero Tpyza A. C. I[aBIOBBIME, KOTOPEIH OXHAKO ONpeAŠIEHHO
IIpH 3TOMT He BbIcKasLiBaeTca 1), Ilosterp cocTasıera B5 XIV pěkš. Ha
OCHOBAHÍH Toro, UTO [loBĚCTb UHTAETCA BB CNHCKAXT 2-ro BEXA Exx. 1šTo-

* MHCIA, NOABXEHIC KOTOPATO OTHOCHTCA eABA AH He K5 XIII B., A npusaars
61 BpeMeHemz cocTaBNeHiA Ilosteru XII B. HecomHšEHO, YTo, cooÓmaa 0
Kpemeniu BxaxHmipa, cocTaBuTexb I[OBĚCTH pyKOBOXCTBOBANCA DPYCCKHNT
HCTOYIHKOMB: TAKE HA OCHOBAHÍH PYCCKATO HCTOUHAKA HMNOPATOPAMH, NPA
KOTOpbIXB KkpecTuica Bxazumipe, Ha3BaHnpI KomcTantTuns Hu BacHxiš (a He
Bacaıiä u Kouctantuıg); Cp. TaKOH NOpAXOKÉ BY ycTaBĚ cB. Bxaxumipa,
a TAKKe BP HŠKOTODBIXE BHAAXÉ IKHTIA eTO, TAKb HA OCHOBAHIH HMEHHO
pyceKaro HCTOUHHKA MOTIO ABHTLCA CO0OÓMeHie, UTO BxAXHMIDE CO BCeR
CHIOI CBOEIO BEAHKOP, NOAA HA MApCTBOo I'peueckoe, A0INEXE AO CAMAro
Uaparpaza. (CooGmaa o kpemeniu Dopaca Boxrapckaro, cocTasuteıb Ilo-
BĚCTH, NOBHAHMOMY, TAKKO PYKOBOACTBOBAJCA CXABAHCKHMÉ HCTOYHHKOME:
no KpaňHeň MĚpĚ npozozmaTerb AMapToxa H MHOrie Apyrie rpeueckie
HCTOYHHKH He HMŠIOTS HMeHH Dopuca. Bce 3TO AaeTb HAMT OCHOBAHIE
AYMaTb, 4TO H NOBĚCTBYA 00% Yrpax?, COCTABHTEXb HMĚIT TIepeaz COÓOR
TAKE CIABAHCKÍH HCTOUHHKE, A TAKOBBIMP MODXO ÓBITb > (CKa38Hi6 0 Ipe-
ZOKeHIH KUHDB«, TAŠ, KAKB MBI NDEANOXOKHIH BblMe, TAKP Ke KAKB B
INostern, BcAbas 3a cooömeniems o KpemcHiH YTpoBE, 'TOBOPHIOC 0 pa3-
PyMeHÍH BB OÓXACTH HXB NpaBOji BEpbI H BBOJEHIH V HHXE 3X0UOCTHBOH
BĚpiI AATBIHCKOH. BE NpHBOXOHHBIXE BLILIG CX0BAXE O DBoOZzrapaXt NH
BHAHMÉ TIIOATBEPKAeHie BBICKA3AHHOH MBICIH O BAIAHIH ČKA3AHIA O MNPeX0-
zeuiu KHurp Ha IloBšeTb 0 JIaTEmŠxs.

llocıt vchx% 3THX7 3aMuauiii pěuIACMCA NDeXCTABHTb CXOMY, NO KO-
TOpojí A0A1KHO ÓBITb BO3CTALUOBAEHO »ÜKasanie O IIPe1oKeHiH KHHIE<.

Br nepBojí uacTH H3IATAI0Cb padcexenie C1aBAHCKHXÉ A3BIKOBE. TA
YACTb MOKETE ÓLITb BO3CTAHOBIEHA: A) NO BBOXHBIME CTATBAMB KB IloBŘeTu
Bp. 15T», 6) no jšrTonmcHoK cTaTbě 6406 roxa. BoTE KAKOŘ NPHÓXH3R-
TeibH0 BEAT MODA HMĚTb 3TA NepBAA UACTK CKA3ANÍA.

> REroTL A3BIKB C10BĚUbCré OTP NXOMeOHH A +eT0BA, Hapunaemuu Ho-
um Tem UToněno (Ja MEHOJĚXE Ke BpeMeHbXB CBIH CYTk

1) Oryere © 39 ID. vu um ana DaTB rn A, C. Vranorn. err DPA m a

Crasanie 0 NpezoxkeHiH KHETD HA CZOBĚHCOKÍH A3bIKB. 187

Cxostne no yHaeBu, Hzeze HBIHÉ ecTb Yreppeka 3emaa u Brxrappeka. WM
OTE TEXB ÚZOBĚHE pA3HXOMACA MNO 3eMAH H NPO3TBAMACA HMEHBI CBOHMH,
Kpie CĚXBIE HA KOTOPOMb MŠCTĚ. © Box0xoM%5 60 HALMBABMEMT HA CIOBĚHBI
Ha /lyHaHcktiA H CABMOMT BT HHXB H HACHNANCME HME, ÚX0BĚHE se
VBA NpembAzme chxoma HA ptult umenemb MopaBa m npo35Bamaca MopaBa,
a Apyssuu Mech HapeKomaca; OBH Ke npembyzme cžxoma Ha Bucaš u
nposssauaca JIaxose, apysuu JIyruuu, uunu Masopmane, unnu IlomopaHe.
CzoBĚHbCKY Ke A3LIKY AKHBYMO Ha /ÄyHnan, NpHxouia OTP ÚČKy+% peKoMHH
Bzxrape u cšroma no Ayuaesu u HacexbHHnu CxoBĚHOME ÓbINIA, u NpHAMA
3eMAFO ÚxoBĚHLCKY, AKO NPo3PBACA 3emM14 Brarapbeka. I Tako passızech
CxoBĚHRCKBIH A3BIKE; ÓŽMA 060 eXHHP A3BIKB: ÚXOBĚHE, HXe CŠAAXy NO
JyHaeBu, uxe ze npuama Brarape, XrpBaTu Běxuu u Cpp6r u Xopy-
TaHe, MopaBa u Uecan u JIaxoBe. (HMP 60 NbpBoe NPOX0%KOHBI KEHHTBI,
AK NPO35BACA rpamoTa CXOBĚHLCKAA <.

Bropan uacTb Üxasania coxepxa1a CAMEIŘ pa3cKa35 O NPeXoxKeHiH
KHETbB H HAYHHAXACh CXOBAMH: >»ÚXOBĚHOMÉ XKHBYNHME KPOMEHLIMT H
KHA3OME HXE, FocTHexaBE u CBATONTAKÉ H KEUbXP NOCHIAMA KP MAP)
Mauxauıy, rzaroziome«. Pa3cKA3T OCHOBBIBAJCA YACTLIO HA VCTHBIXE Npexa-
HAR, WACTbIO KO HA TEXB CHMLIXT MATepiaIaX, KOTOpbIe KeTIH BE OCHO-
Banie zuria Meooxia. ComubBameb BZ TOMT, UTOÓBI COCTABHTEAb ÚKA3AHIA
ÓBLXE 3HAKOMT CE 3THM5 KHTÍEMT. © OÓMHMH C5 HHMT OKA3LIBAIOTCA TOAXPKO:

Pád 39 Adddká: .

TeKCTE BO3PAXKEHI IIPOTHBHHKOBE CIOBĚHCKATO MepeBOXA (>AKO He AOCTOHTP
... exe Ha xkpectt ocnozuuH Harmaca<), BEICDIKU H35 NOCIAHIA Mall
(>XA CA HCNOXHHTE KHHJCHOC CA0BO ... H He OTPHHHTE HAKA3AHbA IIEPKOB-
Haro<), H3BĚeTie o nocTapxeniH Meeonia enkekonoms Be IIaHoHim, Ha cTOAŤ
CB. AHAponmka anocTo1a, eAHHAro OT% (0, HAKOHENT, CBĚTĚHIA O CAMOMT
X0AŠ pa6ors Meeoxia no nepeBoxy nucania (»mocamm 2 nona ... caaBy
Bory B'5318cTb, AAOMONY TAKY ÓzarozaTb<) JTa BTODAA H TXABHAK UACTb
Cka3aHia OKAHUHBAJACH pajcyXjeHieM B, KOKA3BIBABIHME, UTO MepBOVUH-
Teıem& CAOBĚHY ÓBAE anocTorz Iapexrm.

TperTba uacTs Ckasania cooÓmaxa o HamecTBIH YrpoB$, HX KpemeHiH,
NOCTŠAOBABOCMÉE 3ATĚME OTNAJEHIH HXE H 00% HITHAHIM CHOBĚHCKADO
oópaxa u35 Mopasin, Uexiu u Ioxbiu. HškKoTopiiA MEcTa 3Tolí YacTH
CkasaHia MOTYT% ÓBITb BO3CTAHOBACHLI TIPHÖAH3UTEABHO BB CIŽTYIOMEOMS
BuE.

»Ilocemp ze Yrpn, npumbAsue cz BECTOKA, Hacıkanıa 3emam ÜU.1o-
BEHLCKY, NporsHaBume Boxoxbl, HKe ÓŠma npexe npuazu 3eMA10 ČIOBĚHBCKY,
a Cbxoma C5 C1oBĚHLI, NOKOPEBEME A NOAT CA, H OTTOXÉ NDPOJPBACA 3EMIA
Yrzpbeka. MH Hauama BoeBATH Yrpu Ha IpbKE m NONAŠHALIA 36MAF0

©pauscry u MaxuzoHreky 10xXe u 10 CeryHae.

188 A. IIIaxmaToBS, CRasanie 0 NpexoxKeHiN KENT Ha CZOBĚHOKÍŘ AJLIKT.

Harte coo6maroch o KpeujeHiu YrpoBs no rpeueckomy OoÓpaxy, ÖBITb
MOXKTT, TAKXKO O CMEpTE CTe+aHA; 005 VCHXOHHOH MDONOBĚAH JÍATLIHAHT
H 005 oTOATeHÍH YrpoBT B% 3A0YECTHBYE BEPY AATBIHCKYPO.

»IloTomb MEHOTEIMB XIŠTOMÉ MHHOVBEIEMB, UpHIBAE BOHTĚXE BT
MopaBy u 55 Mexsı u Br JÍAXEI, pasApymm BĚpy MpaBOCHABBHYHO u Cxo-
BEHLCKYIO IpaMoTy OTBbpzše, A JIATEINECKYFO TpaMoTY H BĚpy NOCTABH,
NPABBIA BEPEI HKOHLI IIOJKLEO, A EIHCKONI NOCÍUE, A APYTBIA PA3ISHA, H
uze B5 IlpycbekyIo 3eM.II0, XOTA M TŠĚXE B CBOW BĚPY NPHBOCTH H TAMO
noÓieHs ObIcTb BOHTŠXE JÍaTBIHLCKBIH NHCKYMB<.

C.-IHerepóypre, anpšis 1907 r. A. IlaxmaToB=.

U35 nepBNXT TÉTR HOBOÓOJITAPCKATO JIHTEPATYPHATO
BO3DOEEHIA: NOPDBNĚŘ ÓOITApCKlŮ KATIOHTADP-AILMA-
HaXb U NODBHŇ AIbMANAXB-3A(0ABHHET.

Mnoro BĚKOBS TATOTĚIE MpAKÉ KYALTYPHOŘ OTCTAIOCTE H CYpoBAro
TypeIfkaro IIPOH3BOA& HAT5 CTPAHOH, NOXAPHBNCH BE APEBHOCTH CXABAHCTBY
H YeXOBĚYeCTBY CTAPOCKABAHCKYIO IIHCBMEHHOCTb, ZHTEPATYPY H 3APEKOMEHAO-
BABIIeH CEÓA CE BEITOXHOH CTOPOHLB BE KYyAbTYPHOMG OTHOMEHÍH HA 3Apř
CBOeTO HCTOPHYSCKATO CyMecTBOBAHIA. BEICTYyNHBMaA BE CTAPHHY paHbme
BCÉXE ApyluXb CAABAHB HA MNYTb HaMiouarbHaro mpocptmenia Boxrapia
BbIHYRACHA ÚÓHIXA BE HOBOE BpeMA BP CHIY TAXONLIXE HCTOPHYeCKHXTG
ycaoBiK N03Xe BCĎXE APYTHXS CIABAHCKHXE CTPAHY HAYATb CBOE KYALTYPHO-
HAIIOHAAbHOe BO3poXjeHie. JImmenHaa CBoeH POAOBOH apHcTOKpATIH, Ge3-
NPABHAA H SKOHOMHUECKH pA30peHHAA, JKCIIOATHPYOMAA H TYPellKHMH
UBHOBHHKAMH, H $AHAPIOTCKHMB JYXOBOEHCTBOMT HECYACTHAA cTpana AaPOBH-
Taro ÓoxrapcKaro Hapoxa oÓpeueHa Úzrra HA SKAIKOE NP03A(aHie, NOKA BE
ex 6opImiHäca MEXKAY 2KH3HLIO H CMEPTLE IOHLIŘ Me OpraHH3MÉ He
BAHXACb JKHBHTOILHAA CTPYA, BOJPOAHBINTAA TO Kb HOBOH XKH3HH. ITO
ZHBHTEIbHOH CTPpyeH 65110 BO3AŠÁCTBIE HA Boxrapiro co CTOPOHBI HAIIOHAALHO
OKPEIIHYBINHXB H IMEXHXT IO NYTH KYAbTYPHATO Nporpecca eA CAABAHCKHX’B
cecteps, ocoÓeHHo FocciH m CepÓim, a Takke H co CTOpoHsI PyMuIHiH.
Cz Poceieň cBa3biBaru Boxrapiro He TOJbKO CTApkIA TpaxHniH KYAPTYP-
Haro OÓMeHiA, He TOAbKO IIXOMEHHBIA H peXHrio3H:LI 31: ABĚ MOIOABIA
CTPAHBI CÓAHRAIHCD MOKXY COÓOI0 ÓxXaAroxapA CHALBHOH IMHTpAniH 601Tapr
BB Poceiro, Óxaroxapa o6HXirO ÓOXTApCKOH MOJOXOXH BE PYCCKHXTE NIKOXAXT,
ÓxarozapA HaKOHEUE TOPTOBEIMB CHOIMeHiamMe. Cr CepGieň u PymeimieH
coexuHa1H Boxrapiro 0oÓmia cTpaxaHia OTB Typeukaro THeTa, oÓnmaa Óopb6a
>38 KPeCT& CBATOH H 30X0TYF CBOÚOTY<, HAKOHENE AOÓpococŠACKÍA OTHO-
meHia. © J3BĚCTH:Á TpPyYA HA pyceKoMP A3BIKĚ BeHernna 0 Óoxrapaxm,
naTpiotzyeckaa AĎATEOXLHOCTE Óoxrapr H35 PocciH, Kaks TO AnpmxoBa,
Ilazaysosa, enkorıy u T. A. BMĚCTĚ CE JHEpPrmuuHOŘ paÚoTOň HA NOIXb3Y

190 IT. 3a60xorckiš,

OTYHIHBI CO CTOPOHLI 60ATAPCKHXB NATPIOTOBE BB PymmIHiu H CepÓiun Aası
MOryuih TOXUOKB ÓOATAPCKOMY HANOHAXbHOMY BO3POXAENÍM: Óxaroxapa
UIKOXŠ H KHATE HANiOHATbHOe CAMOCO3HAHIE ÓOZTAPE CTAXO PACTH; NAMATb
O ÓBLXOH CIABĚ H NPEMĚPB APYTHXB He3ABHCHMBIXE TIOAHTHJECKH HAH KYIb-
TYPHO-CAMOCTOAT@IBHLIXB CIABAHL CTAXH IIHTATb HAXOKAL HA BO3BpaNeHie
KP 3aBĚTAME CTAPHHBI, HA NOXHTHYECKOG H KYAbTYPHO@ OCBOÚOXKACHIe OTB
TYPOKP H TpeuecKHXT #AHAPIOTOBT, NAMATHHKH HANIOHAXBHADO ITPOMXADO,
HCTOPIA POAHOK CTPAHBI, HAPOAHBIH A3bIKB H HAPOAHOe TBOPYECTBO CTAIH H
y Öoarapb, KAKB H Y APYTrHX% CXABAHP, BCe Ó0TŤe u Ó0orše KYAbTEBHPO-
BATbCA, H KO BpeMellm OCBOGOAHTEJBHONÍ BOŘH:I 1877—78 r.r. Boxrapia
He ÓBIIA VKe TOH CXAÓ0ji HAIIONAAbHEIME CO3HAHIENS CTPAHOM, KAKOLO
ABAAAOCh OHA 3a HECKOABKO JeCATHAŠTIH Neper5 TĚMB. Hapaxy C5 BBICOKOŘ
M ÓXAroTBOPHOH AŠATEOXbHOCTBIO Ó0OJrapeKHXB KOKS MH VYHTEJCH, Ó0XTA-
PCKHXE MELEHATOBB H UETHHKOBE BEIHKYEO ycryry Abay Óoxrapckaro
BOSPORAeHiA 0KA3A1H MOJOJAA ÚOJTApCKAA AHTEPATYPA H KYpPHAXHCTHKA —
3Ta BTOpaA uIKOXA Hapoza. Kora ObIcTpo ABHTatomaACA ONO MYTAH KYyIb-
TyYpHaro nporpecca Bomrapia npa31HoBANA HeAaBHO IOÓHXEŇ CBOeH KYpHA-
AHCTHKK, 60.rapckie VUOHLE, AHTEDATOpb H NYÓXHONCTEI OMEHHIH NO
AOCTOHHCTBY 3HAUEHIC CBoeH Tpecch H BB pAAŠ TPYXOBP HAPHCOBAIH
KApTEHY ea pocTa OTB > IroGocxoBia< u »Mipo3pěHig« AO MYPHal0BB H
ra3eTp Haumero BpeMenn. He ÓbIxo oÓpameHo OAHAKO AOCTATOUHADO H
HEOGXOAHMATO, HA HAN B3TIAAG, BHHMAHÍA NDH 3TOH OMNEHKE HAIIOHAIBHO-
KYAbTYpHaro 3HAUEHIA ÓOTDAPCKOJÍ TIepioAnyecKoli IIeyATH HA OAHHB H35 BEXOBT
NOCIBAHEŇ, CbITPABIIM, HOCOMHÉHHO, BAXKHYFO HANIOHAADHO-BOCIHTATOJIBHYR
p0Ab ocoÚeHHO AAH INHDOKHXE MaCCB Ö60ITAPCKArO HAPOAA; MEI HMĚEME BT
BHAY IOTb30BABINYFOCA BP CBOe BPeMA IUHPOKHMB PACIHPOCTpaHenieNg H
COCTABAABUIYIO IPeIMeTE IIOÓHMADO H BCEME AOCTYIIHATO UTEHÍA ZHTEPATYPY
KareHtapeH-aıpMaHaxoBt. llepssii 6onrapckik KaxeHXAPb-AXLMAHAXE, HE
TOAbKO HANHCAHHBIIÍ HA TINHYNOMB AAA CBOEeTO BpeMeHH ÓOXTAPCKOMTE A3LIKE,
HO H NDONHKHYTBIÍ HAHIOHATLHO-CTABAHCKHMÉ JYXOMT, IIPEALIECTBOBALNL NO
BpeMeHH CBOEDO NOABNEHIA BE CBETB HIBĚCTHOMY VOTHHOBCKOMY Z&YpHaly,
CTABHMOMY BP ueı1k 60.ITapcxoli Tipecchl; NO CTENCHH PACHPOCTPAHEHHOCTE,
a C1EA0BATE.IBHO H IIO BOCIHTATE.IBHOMY BAÍAHIIO HA MACCHI KAICHAAPb-AIbMR-
naxs C. Hukorosa, pa3cMaTpıBaeMLIH HAMH HHK, HecOMHEHHO, HMEETTE,
KAKb H NO CTAPIIHHCTBY, TIPEHMYINECTBO NEpeT5 CTAPĚÁOMME ÓOXTAPCKHNT
3KYPHA-IOME.

»Mícenoc10BE HAH KAJEHIA)b BĚUHBIH, COÓDAHB OT PA3XHUHLI Ap&TE,
synpalleH6 COCE MHÖTB HAJHANÉHIA TIOTPEOHLI CEKOMS UEXOBĚKU, H H3AÁHE
na böarape«u 29 NoTpé(a HA EeAMHOPÖAUBITe OTE XpHoTóxsXa K: X: ÚHúáH:
Tuko10nb. v: serenámr | 1840x -— TaKoBC nojpne Aarranie Tapkünaro

Hs nepBtIX5 AŽT? HOBO60ATapcKaro AHTepaTypHaro Bo3poxXemia. 191

H3E Ö0ATAPCKAXB KAXOHTAPOH-A1PMAHAXOBE. IlpexcTasıaa coÓ0r0 CHPABOUHHKE,
BE KOTOPOMB COXEpIXKATCA CBATIOBI, NMACXAIÍA, >TOAHIIHO IIpersHanie HIH
IpopouecTBO HA ABAXECETbTE H OCMb KPYTOBe COXHEYHBI< H T. A. PA3CMATpH-
BAEMEIH MĚCANOCIOBE BbI3bIETET'B OCOÓBIK HHTEPEeC» 6AATOAapA IIPEANOCIAHHOMY
CBATOAME IIPeXHCA0BiIO H PAAY HMEINHXB OTHOWeHie KEB Pocciu 3AMĚTOKT
BB TeKCTĚ. | Ye NPH NOCBANICHIH CBOEDO KATOHXApPA »IOUTEHHOPOAHOMY
rocnoxaHy IlerTpy A pHcToBY« ABTOPDS AA0TB HŠKOTODLIA BARHEIA VKA3AHIA,
KAKb HANpHMĚDS 3ACBHAŠTEOXLCTBOBAHIE, UTO ETO KAlellAapb ABAAETCA BE
CBETB KAKB >mepBbIK Domrapckiá«, HIH Ke Hafp. NOKA3AHIe, UTO NOÓY-
AHTEXbHOK NDHYHHOH KP COCTABXEHIIO H H3AAHIFO > MĚcenocroBa« ABHXOCE
meraHnie C. HHKOx0BA He TOXbKO NPOCHABHTL HMA AHIA, KOTOpOMy > Mě-
CENOCIOBE< NOCBAMACTCA, HO H MEeAaHie ONDPOBOPCHYTb OÖBHHEHIA, CTABHMEIA
ÓOoxrapaMT 34 HX AKOÚLI HepacnoxozkeHie Kb AYXOBHOH paÓoTĚ H npo-.
cB&menir. Hasuunoctb Ha 3apě GoxrapcKaro HaMoHaATbHaAro Bo3pox1eHia TEXTE“
YNpeKoß&b, KOTOptIle HEOAHOKPATHO MOBTOPAAHCb BE NOCAŽTYIOMEe BpeMA.
rx. 06p. Bparamu 60ATApcKaro Hapoza, CTapasımmnca y6Sautb EBpony BB
HECHOCOÖHOCTH CHAbHATO ®H3HYECKH 6O.ATAPCKATO HAPOAA KB AYXOBHOH KYIb-
Typt, H Topauee XexaHie OCKOPÓJOHHAro BB IY4MHXÉ CBOHXÉ UYBCTBAX%.
ÓoxrapcKaro NATpioTa ONPOBEPTHYTb He34CTY7KOHHOE eTO HAPOAOME OÖBHHEHIE
ABXAFOTCA THNHUHRMH. »,la npecTáHaTs<, roBOpuTE C. Hukox0BE, obae-
HAA 38AAUy CBOETO H3AAHIA, >COCŠALITO HH (KOMIÍHTE) HHÖPOAHE, H AA HBI
He OYKOPABATB NÓBEUB, 3AMO Hámio poXP He OÚúua OyuéHie, H He
IpeACToäBA OTHÉÓXP 38 TAKBÉIA páÚOT:I, OT KONTO H3ÓÁPATE CÁYKHTE
Ózaronoxšsvia (KBCMÉTE) a AOÓPEHŮ: HO Aa pa3sMÉOTE sau u Boxrapía.
HAYČ JA páX1a CHHOBE, KONTO peBHYBATE HA NPOCBĚIMÉHIETO, H NPeACTOABATE
COCE NPHXĚKÁHIE 38 HAKAJÁHICTO HA HÁLIHTE Mmaanenısie. © [locTaBXeHHBIA
Bb HEBBIHOCHMbIA YCXOBIA TYDPKAMH, AĎXABLIIHMH CBO PANI KO3A0M%
oTITyMeHiA 33 pycekia NOÓŠABI, OoAxrapsI nepBOK noxoBAHL-I XIX pěka.
NPEHYZKAEHBI ÓBLIH ÓOPOTbCA 33 NPHMHTHBHBIA IIPABA CYMECTBOBAHIA; KOTA
HH AHUHOCTb, HH HMYIIeCTBO, HH CAMAA 3KH3Hb He ÓBLIH 3ACTPAXOBAHL OTE
rpy6aro TYpemKaro NpoH3BOXA, NOTpACAIOMIA KAPTHHBI KOTOparo PHCYETE '
Ham Harp. Coeponiů BpayaHcklů H Apyrie H300pa3uTe1H JpexocB0G01UTEXENOŇ
IIOXH, KOrAa ÓOATApCKÍH HAPOXP, MYYHMBIH CBOHMH ACCHOTHYECKHMH MYCY Ib-
MAHCKHMH S3KCILIOATATOPaAMH H TÄECHHMEIH +$AHADIOTCKHMT AYXOBEHCTBOMTE,
ÓBLXE BBIHYKAACMÉ HAH KP MACCOBOMY BbIceieHil® BP Pocciro u PymzImiro,
HAHN KB OSMHTpamiH BE Üep6im H BS Janaznyr Espony, TpyAano ÓzLxo,
KOHOUHO, OZHAATb POCTA AYXOBHOK KY-IbTYpbI M HAINIOHAIBHATO CAMOCO-
3namia G OCTABABLIHXCA Y COÓA HA POAHHT H BIAYAUIHXB TAKEJ0€ CYINECTBO-
panie Óoxrapr. Ho KaK% TOJBKO CBIHEI TO Ke VTHOTEHHOH H AKOÓHI He
cTIOCO6HOH Kb AyXOBHOK paGoTŠ Bojrapin nonaza1u 35 HHBIA Óoxše Ó1aro-

5 >

192 II. 3a60x0TckiŘ,

NPÍATHBA YCAoBiA XKH3HH; JIHU TOXLKO OHH UPHXOAXHXM, NOAb3YACb 6630-
NACHOCTBEO CYMECTBOBAHIA, BE CONPEKOCHOBEHIe CE MÍPDOM HOBLIXE HACH
BE JanazHoň EBponš u rx. 06p. Bb Pocciu u PYMBIHÍH, OHH CTAXH BEIXBHTATb
OAHOTO 34 Apyramz Anpmnossixe, Ilaraysosııxs, Aenkorıy, ĎČOTEHOBL-IXT
H T. A., HT.X., KXABITHXE OCHOBEI H 60XTAPCKOH IUKOXLI, H KHHTH, H IPecchl; a
34 HEMH NONLAH KaTpaHosbl, UOCAYRABINIe MPOTOTENOMS 3HAMeHHTaro Typre-
HeBckaro Mncapopa, Iankosstı, CzaBeňkoBs:Í, BypmMoz:, KapaBaxoB:r, Ba3oBu,
JanmopE, BoGuep:I, JIeBckie u Ap., AEHCTBOBABNIIE HA PA3HBIXB NONPHMAXT
u Mmezuie pa3HBIMH NYTAMH, HO KB OAHOH BOEXHKOH UČAH — KZ OCBO6OMAEHIE
CBOeH YTHETEHHOH POTHH-I. Üpein TAKHXB TO Úe3CMOPTHBIXE NO CBOEMY
3HAYEHÍRO AŠATENe H BO3pOAHTeIeK Tenepemneň 10HOK BoxrapiH A0XXeH%
ÓLITP NOCTABICHB H TOTE CKPOMHLIH H, KB COZKANÉHIRO, OCTABABMIHCA AO
CHXE NOp% BB TĚHA C. HHKOXOBS KOTOPBIK H3A8XE Ha 4 Toxa paHbme
cuHTAeMaro OTNOME Doxrapckoň ZKYpPHAXHOTEKA ĎOTAHOBA, CBOH > BěuHuk
KaXeHAApb<, >nepBirů KazeHnápb BoxrapckKiK <, »>mepBopoxie (Tsp+aHTa) oT
BóxrapckaTa rpaxúHa«, KAKb OHT CAME TOBOPHTE. He ToBopa Ye 0 Toms,
UTO AOCTYNH:IH no UŠHÉ, HMĚBINÍH NPAKTHUOCKOG 3Hauenie (ÓXADOXAPA
AABACMLIMÉ CIIPABKAMB >BĚUHLIH KaXeHnapb< ÚU. HuK00BA ÓBLIE, KAKB BEXHO
H3E NOPA3HTOXLHO ÓOALIIODO AAA CBOEDO BpeMeHA UHCXA IOOAIHCUHKOBE —
2182, BecbMa paCnpocTpaHeHHOI0 cpeam ÓOXTrAPT KHHTOIO, OHE KDOMŽ TOTO
ÓBLIE H KHHDOLO BAXKHORO BB AĎAŽ NPoÚyXjeHiA HANÍOHAXLHADO CAMOCOZHAHIA
H AIOÓBH KB Ipocptutenir. llomumo VKA3AHHADO Ye BBEIME CBEAXBTEILCTBE
OTHOCHTEABHO peBHOCTH ABTOpa Kb YECTH CBOeH POAHHLI H CBOETO HAPOAR,
MBI HAXOJHME BB >BĚUHOMT KaleHjapě C. Huxozosa noyumTeXbH0e O6pamenie
Kb CBOHMB UHTATEAAMB« Kb HÓvUOHHLIME<. ITA CTATbA BEIACHACTE BSTISAŠ
aBTopa HA CB0OeE H3AAHie, AAOTE yKA3aHie O6A3AHHOCTEH > BCAKATO CEIER
OTeyECTBA« 110 OTHOLIEHIFO KB CBOEH POAHHE, COAEPMHTE 3ANETKY 005 A3ZLIKÉ
H INDABONHCAHÍH, TIpercTaßıneTt pascyKjeHie Ha TeMy O Bpexš BCAKATO
pora 34ÓABHBIXE NPHÓABNENIIÍ, NPOXCKA3BIBAIOMUXE CYAbÓY UCKOBŠKA HN
CTABANHXE D0 ÓxaronoXyuie BE CBA3b CT TĚME >KOH BB KOÁ 3ÓXia Ce Č
POAKXB«. ITA HanazKa HA NOJOÓNATO PoAa« 3A0ABNXeHIX (erxeHxeTa),
JACMĚNKA HA UHTÁTOJHTE<, CAYKaulin, NO MHEHIIO ABTODA AHIb KE COÓIASHY
HAPOAa, AaeTE eMy CAYUaH OÓPATHTKCA KB UHTATOXAME CE NOVUHNTAXEHHINT
pascyxKaeHiCM56 HA TEeMY O 3ABHCHMOCTH ÓXAronoXywA WOXOBĚKA OTE
xopomaro BOCIHTAHIA. BE UeM% 3AK1I0YAETCA XOpomee H AYPHO® BOCIIETAHIE
H KAKOBBI NOCAŠACTBIA Toro M Apyroro, C. Huko1oB% pHCYOTE JXOBOXEHO
IOXDOÓHO, NPA UeM5 H BB JAHHOME CTYUAĎ, KAKB H BO BCOME ETO N3KOZOHIH
Ha mnerkarmpm OTL HTDAOTE CCHIXKH HA CBAMCHHOC IIHCAHIE. DHEPTETHOB
"rynk een DOTA TATATOIbHBIXE KHHOB, TDOMOBHHKOBE, KOTODBO,

TK tre 8- ANN TAHVTTF »ovenÉPOTBO, ı OTK CHOBĚPOTBOTO 08

Hs nepBLIXS AŠTE HOBOÓOXrApCKAro AHTepaTypHaro BospoxXeHiA. 193

PÁXAATE pa3XúUABI 3XONOXSNÍA H BPÓXOBE (sapäpe) MeRıs UETOBĚULITE«,
CBHAŠTOABCTBYOTB O HAKIOHHOCTH COOTOYOCTBOHHHKOBE ABTOPA KP UTEHÍIO
NOXOÓHLIXE KHHDB, UTO BE CBOW OHEDOTE ABIAETCA ECTECTBEHHEIME AIA
HApoXa, IIOCTABACHHATO BB TAKEAEIA KHTOHCKÍA VCIOBIA H OXOTHO CTpeMA-
MmarocA KB BCEMY CBOpxecTecTBeHHOMy. Haraıka aBTopa Ha 3TH CyeBĚpiA
HACTpemXeHie Kb TAHHCTBEHHOMY, CBEPXECTECTBEHHOMY OÓHApyZKHBAIOTE BT
HOM% JApAB0C NOHHMAHIE BCEH ONACHOCTH, MOTYIIEH NPOH30HTH OTB YKA3AHHATO,
AAA HYZKAAFOMADOCA BB CAMONEATEILHOCTH H HHTEHCHBHOH paÓoTĚ Hapoxa. O
CBOGH AHYHOCTE BE pA3CMATPHBACMOMÉ BCTYILIeHIH ABTODE TOBODHTE OYEHb
MAXO: HA3BIBAA CEÓA >A3E Tps0bIH H MÉHMIH náue BCÉXE EAHHOPÖAHEXT
MOHXB<, IIPOCA CHUCXOMKEHIN KB CBOEMY H3AAHIIO, TAKT KAKP >BCÁKO HAUÁXKO
HesA00H0« H >HHKTÓKE COBOpMéHE TÓKMW eXúHE 6ors«, C. HukoxoBs
YKA31IB40TB, YTO >PÉBHOCTE OTÓYECTBA CHŘCTb MA<, H NOTOMY JKOXAA OBITb
eMy NOXC3HBIMÉ, KAKB H VEME MOMETE, HO KONXAA 3APLIBATb BT 36MXFO CBOH
>6AHH$ TA1AHTB<, OH BOCINOXb30BAXCA CBEAEHIAMH, NPi0ÓpĚTEHHLIMH, KAKB
OH TOBOPHTE, 38 >0 IĚTE BB CTPAHCTBÍHE H PŘIMHIE H3AATb CBOŇÍ KAJEH-
AApb, »XOTÁ NOJÁTH BHHY MODšMBIME ÚÓrře Č HÁMAxE HAaHNÁNO Ae
OÝ JÁTEXBCTBUIONMBIMÉ H3AABATH NOTPÉÓHĚŘUIA H HSKAHĚÁMÍA KHÄTH KO
WÓSUÓÉHRO H NPOCBĚMEHÍIO Hálmero 10HOMECTBA«<. © By BbmenpHBEOAOHHLIXE
BLIDAXKOHlAXE CAMOVHHUHKEHIA, IIPOCBÖBI CHHCKOBAOHIA, BE CCHINKAX HA
Cs. Imcanie Axa noxTBEpKAeHÍA CBOHXP MHEICNOŘ MBI ACHO BHAHME CAĎABI
TPAAHNÍH, CTOXb 3HAKOMOH HAM H3E APEBHHXB PYCCKuXB > KOKXNEHÍH <,
»HacTaszeniä«, »[INloyueniie u T. A. CambIH A3bIKB H CIOD5 pa3CMATPHBAEMATO
> BĚuHaro KaxeHxapa« ABIAETCA CMĚCKIO CTAPO-CAABAHCKATO KHHXKHADO H
ZHBOTO ÚÓoxrapcKaro A3bIKA, HANOMHHAA H 3THMB NAMATHHKH PYCCKOH
CpexHeBŠKOBOŘ MEPKOBHOH AHTepaTypsr. Pa3cmMaTpuBAeM1IH > MĚcenoc10BE «,
HMĚA BE BHXY paciHpeHie CBĚXÉHIH CBOHXE UHTATEIeH BB OÓJACTH HCTO-
PHKO-XPOHOAOTHYECKOH H TEOTPADHUECKO-CTATHCTHYUECKOH, AA0TP MEKNY
IpPOUHME 0630Pb BAKHÉÁMEXE, NO MHŠHÍIO H3JATO1A, COÖBITIH BCEMIPHOH
HCTODÍH, NpexxaraeTE >»pacnkcänie Ha RÉKOH No NpousTEI rpazíma Bóx-
TApCKH, NO KÓXKS UáCoBE CA Xa1éKE OT Nápurpars u 0T5 CBHMÓBE, cocz
äs6yuno HapěaXxéHie«, H C00ÓMAOTT CBĚAŠHÍA O KOIHUECTBĚ HACEJEHÍA,
CTOXHNAXT, TOPTOBAE H NDOMEILLIEHHOCTH, KOAXHYECTBĚ BOHCKÉ H CYMMĚ
NIPHXOXOBE H pacxonoBs AHrzin, ApBerpin, Dazxiu (pannu), Dpyein
(IIpyccin), Poccia, Typuis. OópamaeTt ua ceÓA BHHMAHIE TO 0ÓCT0A-
TeAbCTBO, UTO BE XPOHOKOTHYECKOME OÓO3PĚHIH C. HHKOA0BE OCTAHABAHBAETCA,
NOMHMO OÓBITHLIXE BB KAIOHAAPAXT CEPÓCKAXE XODBATCKHXP, HENICKHXÉ H
Ap., VYKa3aHiň BpeMeHH, n»pomexmaro OT COTBOpeHiA Mipa, 0T5 Doma.
Xp., OTB pa3HBIXT OTKPBITIK H H30ÓpĚTeHÍK H T. A., HA pAAŠ COÓLITIK H35

60ATApCKOH HCTOpiH, KAKÉ TO IIPHHATIE XPHCTIAHCTBA, TDHÓeXb ÓoxrapeKaro
Festschrift für Jagic. 13

194 D. 3a60107cRiK,

HApcTBA, >0TE Ka BOBézOxa BozrapuiTe A x1H10xHxaKTÁuecKo OyUóHIe BT
Bozrapía< m zp. OTMĚuaeT5 aBTOPDE H PAAT COÓLITIH H35 PYCCKOH HCTOpiu,
KAKB TO OCHOBAHie MockBbI, ocHOBAHie IleTepÓypra, 3aKxrFoueHie pyceKo-
Typenkaro ToproBaro AoroBopa (Komépueckio Tpartars — rompsuko
coraacie) (1784 r.), 3ax.ırouenie mupa mexıy Poccieň u Typuieň 1829 r. Uepru
Tpeyeckaro BIÍAHiA HA COCTABNEHIE H3AATEIEME XPOHOIOTHYECKarO 0Ó30pa
MOTYT5 ÓBITb YCMOTpERbI MeXAy IIPOYHMP BP TOM%, UTO, TOBOPA 00% OCBO-
Goxzenin Ipeuiu, C. Huko10B5 oTMĚUAeTE 3T0 COÓLITIG BB cabayıomei
POPMĚ 20TT He3ABÁCHMCTBOTO<, >0T% Ka CoxHBEXA ['pénzrre IlapcTBoTo cz<
(1840—19 — 1821). Pocein VAŠAAeTCA ABTOPOMT BCHAY HCKAPUHTEILHOG
BHHMAHÍE; TAKE, BP YKA3AHHOME >IŠTOCYHCJOHÍH< ei OAHOK XHINb OTBEXEHO
MĚcTO Ha paay ce Boxrapieň, Ipenieň u Typeukoň umnepieň; BB >pox0cx0Bie<
yIoMnnaeTca, NOMHMO Typenkaro cyATaHa, AHLWb HMNepaTopr HHKOXAH
lIasıosnyr, HaumeHoBannBÁÉ »Ilokpopůrexb PBóxrapckiH<; AOCTATOUHO NO-
APoÓHO AaeTca H CTATHCTHHECKÍH 0030p5 PocciňcKoH HMNEDIH; BE CTHXOTBO-
peHiH Ke >»NoxBANÁ HA APÓBHRITE ÓÓJTape H HA OTIUECTBOTO HM5< MH
HAXOAUMB Takia cx0Ba 0 Pocein:

"Ad A .
>Ha cůre CraBiHe 3apoxAenieTo,
OT% Poceia Bruch H MHOKEHIETO<.

Ita něcna »Iloxpaza HA APeBHBITH ÓÓIraApe«, NPOHAKHYTAA DOpAURN%
NATPIOTH3MOMB H YYBCTBOMB BCEOCIABAHCKOH B3AHMHOCTH, He TOAbKO ÓLLIS
pacnpocTpaHena cpeau TĚXT 2182 noznucunkoBr Ua > MĚCANOCHOBE<, HMEHA
KOTODBIXE HCYHCIAFOTCA na 52 cTpanuuaxe (100—152) pa3cmaTpuBaemaro
H31AHIA, HO IO CBHABTEIBCTBY CTAPOKHNOBE, OXOTHO AŠXANHXCA CBOHME
BOCHOMHHAHIAMH O pa3cMaTpuBAEMOŇ 3NOXŤ, ÓVAVYH NpaHeCeHA BE 1844 r.
H. H. MomunxoBBIMB BB ocHOBAHHOe BE ExeHš yVuHTHMe, OHA 34Y4HBAI80b
HAH3YCTb, pacnŠBamach YUCHHKAMH H TAKB 3ANEUATTÉBANACh BT NAMATE
HaceTeHiA, UTO ele IO CHXT NOP5 MOXKHO HAHTH BP Exent cTapyuıky,
KOTOPAA 3HAOTE Eee BCIO HAH3YCTE, HAVUHBIIHCH eH CO CAOBB YUeHHKOBE.
boxrape u CIaBAHE, He pasıbaneMble BP CO3HAHÍH ABTODA ITŠCHH, zaparo-
PH3YIOTCA MCKTY NPOUHMT CIŠAVIONIHMS 0Ópa30M5:

»Ouli ce npocrpéxa no cíyka Espöna,

B+ cabıT MHÓrs ToAMHBI CBĚTCKADO NOTÓNA.
CTäpoTo cH me He ro H3ryÓHxa,
Ko BK*NĚ coc% NÉDO CÓÓCTBEHNBI ZOÓHXA,

Hmenň OTB MHÓrs m pájH1I NPHUÚHEI,

Io ABaHáceTb CA KAKBO MH Ce UÁHH.

ČáukH MEKECTBOHHBI H BEJIHKOAFLUHEI,

AL AÁ7TE Ta 29MÓ Aa) U CÁMYTEe Neznkımm.

M3% nepB:IXE AŽT> HOBOGOXrapcKaro AINTOpaTypHaro Bo3poxXeHiA. 195

Ho Ha npeKxÓHOuBI Kaze J0ÓpiI ENA,

| Ha HámaTe Óami BÁLIHATA, © Aaa.

Ipómucr+ Bóxia, KoÁ č H36pána,

HEx= HaumHÁTOXH HA J0Ópo m JáNa.

Ilonéxe onk ců näänanpexs npiázu,

XpucTiäncka BŠpa, H ca NOKA3ÁNH

IIsTb m Ha poxó CH, 38 Aa ce OCTÄBATT,

OT= TAKBBIA 0634, KOÚTO Ce NIpáBATZ.

Karo HeTpeGůxa mMHOroGÓxieTO,

Hauéxa Aa HCKAT5 nNpocBĚMéHIETO.

Ja Aa TO BOBOJÁTE NO CBOHTE MĚCTÁ,

MschITe BHKHÁXA OTP HÁXULITE OYCTA,

Ha CzáBAHCKÍH M3HKP ÓSKBLI COUHNÚXA,

KHáru npeBéz0xa, IIKÖABI COTpa1uXa.

Ha 3em1ň Ge3cMÉpTHA CIABA OCTABÁXA

Orts Bora HeTIŠAHLI BĚHOBI | NpEzOÓÁXA.

Ilpusezennoe CTHXOTBOpenie, ÓYAA. HapoAHoe CAMOCO3HAHIG VKA3AHIEMT
3ACAYTB APEBHHXB CAABAHB H HTEAXBHBIMÉ NPETCTABIOHICMÉ CXABAHCKATO
xapaKTepa, TIIOXAePKHBANO BB UHTATEIAXT ÖOAPOCTL OÖPHCOBKOH BEXHUlA H
NPOCTPAHHOCTH CIABAHCKADO Mipa. IlomuMmo ApKO IpoBereHHoH BT >BEUHOME
kazeuaapt« C. HukoxoBa HxeH PYCccKo-601TapcKaroO H CIABA10-Ó01rapeKaro
eAHHCTBA, MEI BCTPĚUAEMCA H CB TEHACHONIOH TIPeACTABATbB 60ATAPCKOMY
UHTATEXIO 3HAYHTEAbHOCTb ETO COÓCTBOHHOH 3eMAH; HHTEPECHLI BP AAHHOME
cıyyab NEpeuiH TOPOA0BE, NPH3HABAOMBIXE ÓOATADCKHMH; TAKOBLIMH HME-
HyrOTCA cıbayloulia, »rpaxbimata«: 1) Buroxa, 2) bepkosnua, 3) Buauns,
4) Bexecs, 5) Bpaua, 6) BpaHa, 7) I'aGpopo, 8) Asıanua, 9) Enpene,
10) Ecxň-3axapá, 11) Kapua6ärz, 12) Ka3anxúke, 13) Kapıoso, 14) Kiocren-
aaa, 15) Kymanopo, 16) Aöseus, 17) Jose, 18) Hesporons, 19) Haus,
20) Opexoso, 21) Oxpuza, 22) ILresens, 23) IIpůmuna, 24) Ilpäsent,
25) Passors, 26) Pyxuyrs, 27) CámokoBr, 28) CBauóBE, 29) Cesxiopo,
30) Cıusen», 31) Ckonie, 32) Coeia, 33) CBara ropa, 34) Cepeez, 35) Cu-
ıucrpa, 36) Tarapz.-Ilasapunk, 37) Tepnoso, 38) Oy3yHueoBa, 39) Piri6óe,
40) Illsmens, 41) Hluns, 42) JaHGorr, npu UemP, KaKb BHAHMP, BE
ÓoxrapcKiň TepeueHb BXOAATB MHOTie H3b TAKHXB MNYHKTOBB, KOTODpBIE
BNOCAŠACTBÍH TAKOBEIMH He ÖBIAH NDHIHAHLI IIPH BEIPA00TKE eBponelckuME
KOHUEPTOMB KApT6 ÜAAKAHCKHXB TOCYyAapcTBt. To.ATapo-c.TaBaHcKoe CAMO-
co3Hamie ABTOpa NOÓYXKIAETP ro CTPpeMAHTbcA KB Henpaszeniio POAHOTO
A3BIKA BP CMBICIŘ OYHMEHIA EeTO OTB BAPBAPH3MOBE, TIPeHMYINECTBEHNO OTT
TYPUH3MOBP; VnoTpeÓ144 OAHAKO TO HAH HHOeE cIaBAHCKOe C10BO, C. Hu-
KOIORB CIMONIb MH PAAOMB AAOTP BB CKOÖKAXT ro NOACHEHIeE Uepe3E
YCBOCHHEIH HAPOAOSTG BAPBAPHK3MT, HAND. WKRAÁBYBATE (XApUHTe), COCÉABITE
13*

196 II. 3a6020rckiä,

(KommiňTe), Óxaronoxsuja (KECMéTE), mepsoporie (TspeaHTá) (cTp. 3), 3a6a-
penis (erzeHxeTa), macTie (KBCMÓTE) (CTP. 7), 3XONOXSYÍATA (3XÉITE KECMÉÓTE),
INHNOKB (TPIAHTÁHHIE), NÓXb3A (+aHXa), JHMÁHĚ u AABÁHĚ (AKE Bep’surs)
(8 r.) BpezoBe (3apape) (10 crp.) m T. A. Br kKauecTBŠ cnpaBounoň KHHTE,
YAOBIeTBOpaIMek NPAKTHUOCKHMÉ NOTPOÓHOCTAMÉ, H BE KAWOCTBĚ KHETH
AIA yTenia, HMŠIOMCŘ HAMIOHAIbHO-BOCHHTATEABH06 3HAVOHIe, KAXOHAApL-
axbmaHax? C. HuKoxoBa 3a0XYHBAOTE, HOCOMHĚHHO, CEPLE3HALO BHHMAHÍA
IIPH H3YYOHÍH 3NOXH Ó0IrapcKaro HANÍOHAXbHATO BO3PORAOHIA, IIPEACTABLAETTE
HHTepec CP TOUKB 3pĚHIA A3LIKA H AAETT MATODI8IBI AXA BEIACHEHIA
PYCCKOÁ CTPYH BE AHTEpaTYpĚ Ó0OXrapeKADO BOJPOXAEHIA.

Toň xe ušiH npoÚyxxeHia HanioHAXLHAro CAMO3HAHIA Y 6oaraps
CXYIHAT H NepBbIH 6oATapcKiH AXbMAHAXE-38(ABHHKB, O KOTODPOMT při
Aaxbue. ITUMH TO ABYMA CTAptHLUHMH ÓOJTApCKHMH AIbMaHaxamH C. Haro-
xoBA u K. OrHanoBuua MBI H OTPAHHUHBAeMCA BB HACTOAMEH CTATBE.

OTMETUMS, UTO BCAIŠAE 34 pa3CMOTPĚHHLIME NODBBIME © ÓOXTAPCKHNT
»BEUHLIMB KATOHAAPOMT<, NDPOXCTABIAIONHME HHTODEOCE H CE IHTOPATYpHOH,
H C5 HCTOPHKO-KYIbTYPHOH TOUKH 3pĚHIA, HAUBHAWTB NOABKATPCA OXHO 34
APYTHMT NpoH3BEZHÍA VKA3AHaro THNA. © MĚCTOMÉ H3xaHia ITHXb >NMĚCE-
IIOCIOBOBB<, »BEUHBIXb KAACHAApeH« H T. A. ABXAIOTCA BE CHKY YCKOBIŘ,
BE KOTODBIXE Haxonuaachb PDoxrapia, He COÖCTBEHHO -60ATAPCKIE MEHTPEL, &
TŠ 3ATpaHHuHble uUeHTpiI, BB Pynsinie, Pocciu, Cep6in, Ppanıiz, Caxconin,
BE KOTOPbIXB JKHBYMHMB TAMB (OATApaMB ABINIAXOCb BOXEHŘE H ÓLZLIO
Óe3onacHBH, TÉM5 v CeÓA HA poAHHŤ.

Wepssimg ro BpemeHH NOCIŠ pa3CMOTPĚHHATO »BEUHATO KAXOHXADA<
C. Hakoxosa ABIAOTCA H3E H3BĚCTHLIXE HAMT H3XAHÍK THA KAXOHXApeŘ-
AAbMAHAXOBP NOABHBMIŘCA BB 1845 roxy BE Ilapuaš »3afasmurz« K.
OrnaHopuua. ÜOCTABHBUM CBOH >3a6aBHHKP< BS Iapurparš BE 1844 r. cz
TĚME, UTOÓBI HANEUATATb eTO BB Mapa}, aBTOPDT CTapaeTcA BE O6PAMEHHONT
Kb ÚOJTApCKHMÉ UHTATEIAMB BBEJEHÍH VDOAHTb H $PAHIYIAME, 3AÓ0TY
KOTODBIXB 0 NIpocBĚINEHIH H CBOÓOTŠĚ OH NpeBO3HOCHTBÍ), Hu Typengoxy
Cy1rany A6xyxs-Menxury, KOTOparo OH% CTAPAeTCA BEICTABHNTE IIOKPOBN-
TexeM? npocptuenia 2), ÓTADOXŠTEJCMT CBOHXE NOAXAHHLIXE: > MYAPOXIOÓNELIŘ
Japb, roBOPHTE OrHAROBETE, Ne NPABEJE BCHYKHTE HAYKH BE COBOPMCHOTEA,
3all0OTO NOXPAKABA COCE TOXOMA peBHOCTb HA AIA PpaHynmy30B53)«. Ipo-
ABIAA MHOTO JECTH, HH3KONOKIOHCTBA H IIPHHHZREHHOCTH, PA3BHTEIX'E TOXANE
paÓcTBA, aBTOP5 He0AHOKPATHO OÓHAPYXKHBAOTÉ OAHAKO TYBOTBA INXYÓ0KATO
CIABAHAHA-INATPIOTA, CKOpPÓAMaro 0 Óe30TpaxHOM5 noxoxeHiu Boxrapix, 0
sanfxarırt w ovapĚNigYT aa HacezeHin, O NDOHOÚpezKeOHIH KZ ÚOXTAPANT

4° Seno: AU Mara -ka * 4 “: "Dane rn 4 173 by r eo, 12,

Ms NnopBLIXS AŠIb HOBOÚOXTAPCKACO AHTepaTypHaro BospoxAcHiA. 197

C0 CTOPOHLI HHOCTPAHONOBE; CTAPAACh IPOOYAHTb BB ÓOATAPAXE HALIOHAILHOE
Cax0c03HAHÍC, HANOMHHAOTE HM ABTOP? >Ja0aBHHKA< HXE CAABHOE IDPON NOE H
X5 IPHHANIEZRHOCTb KB BEAHKOH CAABAHCKOH COMbĚ. + BozrapeTe, TOBOpATE
OHZÍ) He CA UACTH pa3CŠAHHADO MH HeH3BĚCTHADO HEKOeTO Hapoxa, HO CA
CAM: OHEIÁ HAPOAB, KOHTO e CE KpěNKA MHUMA Tia BoxrapckuTe npeašiu
IpexAe OXHOTO T1ICAMOXŠTIA OTE PHMCKATH AepKaBa 3ABAA1ŠIE, YAepxXA15
H HA BBICOUAHIÍM CTENOHL CXABLI H AOCTOHHCTBA BO3BETP<. © VKA31IBAA HA
38CXyTH Ó0ITApT-NATPIOTOBE, CTpeMAMHXCA NOXYHTE 0Ópa30BAHie H 03HA-
KOMHTb EBpormy C5 CBOeH POAHHOH, ABTOPE CE YAOBOABCTBIEMB OTMĚUYJETE,
UTO ÓzarozapA 3TOMY 38 NOCIĎAIHOO BPeMA >HHOCTPAHIBI COCE APYTU AVX,
H COCE APyTO BHHMAHIE NYTEMEeCTBYBATP, H NPOMHHYBATE Npe3s Bozrapia,
cera He TpaxXaT5 MepTBbITe KaMeHiA H HAXNHCEI, 34 A& HMÉ NOKAKATE
BEXHJECTBOTO ÓOXrapcKaro Hapoja, 3AMOTO Ye BHRAATB BE CAMLIA TO
HApOXE, KOHTO € HCTHHHBIK OÓPA3E HA APeBHLITE ÜNaBeHcKH NXeMeHa, HA
KOHXP TO Ce AŠIA H 3aABXAAĎHIATA H AHeCh YAHBAABATL«. ÚTABA 0C0Ó6HHO
BBICOKO 3HAyeHie IPOCBĚNMEHIA, OTrHAHOBHTÉ NDPH3BIBAETÉ ÓOXTADE KB
»62aT006pa30BaHilO VMA H CEPAIA« NOCPOACTBOMÉ HAYKP, IIPeAocTeperan
BE TO Ke BpeMA OTP AOBĚDÍA MHODOUHCHOHHBIME BPATAMB HApoza, CTapa-
FONMHMCA HECÖOBITOUHLIMH OÓŠMAHIAMH OTBPATHTb ETO OT MHPHOH paÚOTEI,
OTB NOBHHOBEHÍA BAACTAMB, OTP BEpB BB ÓzarononeueHie ÜyarTana.
CoxBHCTBIE npocptmeniro HMbeTt BE BHXY H H31ABAeMEIH OrHAHOBHUEME
>3a6ABHHK5<, BE KOTOPOME AIHTEPATYpHaAR UACTb 3HAYHTEALHO IIPEBOCXOAHTE
KAICHAAPHYIO, TAKB UTO pa3CMATPHBAOM0OE H3TAHIC ABIAOTCA IIDOTOTENOME
ÓOATAPCKHXE 21bMAHAXOBE-OKEDO/HHKOBS. ŘareHiapHaa YacTb COJEPXHTE:
CBATIIEI; OÓ30PE »IIAMATOAOCTOHHLI NDHKAFOUEHÍA <, BB HCYHCNEHÍH KOTODLIXE
OTMĚUYAIOTCA MOKITY NPOUHME COÓBITIA, Kacaromiaca Boxrapiun, Ipenim u
Typmiu, Ho HŠTS uměromuxcea y HukoxoBA ynomunaniň o Poccin; pa3-
AHUHLIA ACTPOHOMHYCCKÍA MOKA3AHÍA H TIPeACKasaHin; HHAHKTP; CTHXH HA
CTapsIH H HOBBIŘ TOAB; IMNEpeueHb OBPONOHCKHXE >BIATŠTEJeH«, BOCTOUHBIXT
MPaBOCIABHBIXÉ TMATPIAPX0OBL; YXKasanie napoxonoBs oT5 Ilaperpaxa u
ApMapoK=' (naHHurupsr) BB Boxrapiu u Makeronim. JInTepaTypHaA xe uaeTb,
oÓHHmMaromaa 53—177 cTp., 1a0T5 UBABIÁ Pax HPABOVUHTEIBHBIXT H3peueniii
SHIOCOSOBE, HPABOYYHTEAbHLIXB NMOBECTeH H CTHXOTBOPHLIXB NDPOH3BEJEHÍŘ ;
BB 9TOH AHTEPATYPHOH UACTH OÓpamaeTÉ HA ceßa BHHMAHIE, IIOMHMO
NOVYHTEOXBHO IIPOCBETHTEABHON TeHJEHIH, CTPpeMIeHie ÓYAHTb BB UHTATEIAXB
CIABAHCKOe CAMOCOZHAHÍE MH PHCOBATb KAPTAHLI ÓOJVApCKOM JKH3HH. Takt,
NOMĚIMACTB ÖÜTHAHOBHYB BE CBOEMT »3A0ABHAKE« H3CBĚCTHOE BE CBOe BPeMA
»JaBěmanie Bexukaro A xeKcaHapa, AaleH0 OTB HeTO CAMOTO Ha HAPOAE

m

1) Tam% xe, corp. 3.

198 II. 3a6oxorckik,

Caasauckii 3apaap xpaÓpocTb-TA My« (03—5), cTATbIO, pmcyromy1m
TOCTENPIHMCTBO C.IABAHT, KAKÉ HXB OTIHYHTEIBHYFO 4EpTY; 0C006HHO HMĚETE
BE BHXY COCTABHTEIb BOJÓVAHTb BE UHTATEXAXE ÓOATAPCKOE CAMOCOJHAHIE
PAJOMB Npou3Beremiii, © KACAFOMHXCA © ÓOATAPO-TpeuecKHXE IEPKOBIEIXT
OTHOLIOHIÍ: 3TOMY Bonpocy nocBAMeHBI H >Ilucmo ors JInmacko mu /Ka-
2068, H peBHocTb KB Po10110Óir0o ejHoro Mlaxaro DoxrapHHa, KB CBOEMY
Ipiareto Be INMapn3t<, ra, KaK% u BP 3AMĚUAHIAXE HA BTO TIHCBMO,
coxXep®utca UĎIBÍ DATE OÓBHHEHÍJ TIDOTHBE rpeuecKATO XYXOBEHOTBA, H
OCOÓEHHO HHTEDECHOE CE ÓLITOBOJÍ TOUKH IPĚHIA CTHXOTBOPHOe TIPOH3BeAeHie
» Boxrapcko-To noncTBO«. BE +0pmĚě pa3roBOpa MeXXY »noms Mlsanze n
»kups Jlapsaız < © H30ÓpaxaeTcA © e30TpaxH0e NOZOZKeHiIe © ÓOxrapckHXT
CBAUJOHUHKOBE, CTĚCHEHHBIXE HYJKTO, VTHeTAOMEXE u Typkamu H rpe-
UuecKkHMH Brazíikamu. Ha Bonpoce kups-IlapBana nons Hans TAKT
H30ÓpaxXKaeTB CBOB NOXOKEHIE:

> Xa1aAMP, xXa1aMB MO JA KAKA

lllo nepBo Aa TH npukaxa,

Maru TĚ NH eXO1HOBHBI

Crop6a TE nu ropk' m ÓBAH:I?

To TakoBo, bpaTe, noneTBo

E ror1bmo, ctKamE, Po6cTBo!«

OópucopaBuu BĚuHBNÍ CTPAXb M HYXKAY ÓOXTApCKAKO XYXOLEHCTBA,

nons Haus JKHBO HAÓpacLIBACTE KAPTHHY, KAKb APXiepeHckii TIOCOAE
TpeÓyeTE B3ATKH >TpH ADHeTa> H YTPoRaeT%: |

»IInaxs, none, xeif ropko Tu!
Bšan' Insane, xeň TATKO Ti!
DomGauupuHT ne HOBBIKHA
Jlaxeko me Ta H3THKNA|
Aaıcko oT6 nanaza-Ta
Aarcko H OTB AŠUA-Ta.«

JTA KAPTHUNKA HPABOBB ABAACTCA HAÚDOCAHHOH H JKHBO, H IIPABAHBO,
KAK5 MOAHO CYAHTP IO CBHAETEILCTBAMT H ÜOATAPCKON 2KYPHAIHCTEKH, HX
NOJeEMHYECKOlÍ IHTEPATYpEI IIO MEPKOBHOMY BONPOCY BILXOTb XO Yıpezzenia
CAMOCTOATEABHATO GO.ATAPCKATO 3KJApxXaTaA. UTO KacaeTCA HOBTHUECKATO
VTAŘIA >JAÚABHHKAC, TO, JA HCKIIOYEHIeMB pa3CMOTPĚHHATO CTHXOTBOPHATO
Npou3BexeHin, BBITBAAIONADOCA H NO COAEDXAHIIO, H IO POPMĚ, NOUTH Beh
OCTAIbHLIA CTHXOTBODEHIA HOCATB BB AYXT BDeMOHH COHTHMOHTAXBHO-
TEOÓOBURIÍ XAPAKTCPE H OTAHUAIOTCA HANBINCHHBIME TOHOME, BE POAB HAND.:

OrTuze MH Aylunua Ta,

“auto wvaa nf

Zafarırmr. Man r? n

H3+ nepBLIXS XŠÉT5 HOBOGOXrapcKaro IHTepaTypHaro Bo3poxzeHiA. 199

IIšryBams TH páuHna Ta,
O craxKo Moe Mure.... H T.I.

HaTepece AIA XApAKTOpHCTHKK COBpeMeHHOCTH NOpeXCTABXAOTE >Co-
OAHie-TO HA HEKOH ÓAATApCKH VYHAHMA<; 3AÉCb PHCYIOTCA OTPHUATEILHBIA
OPOHLI Tpeueckaro O6YueHiA BT >AXXHIOAHAAKTHYOCKHX < IIKOAAXB; Ó0X-
pekia ATH, NO CXOBAMÉ ABTOpa

> X1eHuaTP, N1a4uaT5

OT= cKoxio-To ce Ó04T%,
JackaxaT$ 3amo To ncyBA
Kof To Ó4ArapcKH X0pTyBA
H Ói1a uems zapna Óoů.

O6pncoBka BE APKOH +0pMĚ ÓŽICTBIH ÓOXTApCKADO HADPOXA, TEPTŠBUATO
5 TPeuecKuXb »AACKANOBE«, OTB BAAABIKB H T. II., HOCOMHĚHHO, HMĚIA
HOC Alf ÓOATAPCKHAXB UHTATEIEH BOCIHTATOILHO-NATPIOTHYECKOC ZHAUEHIE;
Ó0xTAp5, XHBYMHXR 34 TpaHHHOŇ, NOXOÓHAA OÓPHCOBKA BBI3BIBAJIA Ó0EBOE
cTpoerie u Kelanie OÓJeruaTb NOXOeHle CBOHXE OCTABLIHXCA HA POAHHŘ
DTeYeCTBeHHHKOBL. TE HAINEH Ke COBPeMeHHOH TOUKH 3PĚHIA NOXOÓHEIA
OH3BEXCHIA BAZKHLI, KAKB AAFONÍA MATEpI8I5 AIA OUEHKH NOTOKEHÍA
ZrapcKaro HapoxXa B5 3IIOXy HAUYAIA OCBOÓOAHTOXbHAr0 CHAYAIA IIEPKOBHO-
AbTYpHAro, NOTOMÉ NOJHTHYECKATO ABHKEHIA.

>3a60aBRHKB< OrHAHOBAVA, HMĚBNOH VCIÍXE BB NepBbIH TOAB CBOEDO
KaHig, BEIXOAHTB BE CBĚTE H BB CIŠAVIONOM? TOXY >NPHYMHOKEHP HA
Hens Cr AHeKjoTEI, IIžcHu u 3araıku«. © BeTynHTerbHa4, karentapnan
AHTEPATYpHAA UACTH OCTAIOTCA H B5 >JaÓaBHUKÉ 3a 15T0 1846« Ge37
MĚHEHÍH IIO CPABNCHÍIO CE H3XAHIEMB NpezurecTBYFONADO TOAa, H pasımuie
KAY OÓOHMH H3XAHÍAMH 3AKJIFOYAOTCA AHIIb BE NPHÓaABJEHÍH na crp. 178
212 paza aHeKT0TOBP, 3araX0KB U NŠceHP BB >JaGaBnukš« 1846 r.
deKAOTEI HOCATb HHTEPHAUIOHANbHLIH XAPAKTepE, OTAHAAFOTCA TIOYYHTEAb-
IMS HANPABXOHICME H OÓBIKHOBEHHO HAUHHAIOTCA CAOBAMH »HEKOH«, >6AHHT«
T.A.; Bb HEKOTOPLIXB AHCKAOTAXT HA0AWAAETCA IOMODHCTHUOCKÍH I3AEMEHTTE
OCMEHBAIOTCA »TYTIOYMie«, »KPaTkoyMie«, >HEeCMbLIeHOCTb« H T. A. Iloxz
HMEHOBAHIEMB 33TAA0KB IIPHBOAATCA 38TAAKH BE COÓCTBOHHOMT CMBICIŠ H
3PAABI, IIPH veMb H TĚ H APyriA — HCKYCCTBEHHHIA, A He HapozHmiA. Taxıze
eBAOHAPOAHSIMH ABAAIOTCA H TĚ AIOÓOBHBIA H 3XEDrHYeCKIA NBeHH, KOTOpbIA
03HAyeHbI HAHMEHOBAHICMB >IIŠCHH HAPOAHEI«, HO KOTODLIA TAKKeE HAPOAHBI,
Kb H3BĚCTHBIA pycckia něcHhu HexeruHekaro- Mexeukaro, Mep3xakoBa u
A. Bo BCAKOMT cıyuab 3HAMeHHTEAbHEIMB ABIAOTCA DKO CAMBIH HH-
pecb Kb HAPOAHOCTH, XOTA H HENDABHABHO Elle IIOHHMAEMOH.

HackKoxbKO BB NepBOM% Ó0JrapckoMé »BEUHOME Kazenzapt« C. Huko-
BA ABIACTCA APKO OTMĚUOHHBIMÉ HHTepec5 KB Poccin, HACTOIBKO BE

900 | I. 3aGozorckiň, Hass nepBatixXxE XŠTP HOBOGOXrapckaro ZmTOp. Bospoxxenix.

PA3CMATPHBAeMOMB NEpBOM ÚOJTApCKOMP *AIbmMaHaXŽ-340ABHHKÉ< K. Orus-
HOBHYA 9TOTE JXCMOHTG ABIACTCA HHUTORHLIMB: O PyCCKHXÉ YIIOMHHAETCA
AHINb IIOCTOAbKY, NOCKOABKY OHH ABXAIOTCA UACTBE CIABAHCTBA; CITOINAXLHO
xe pyceKoe OTMĚUAOTCA IHMb 0AHO HMA »Imneparopa Bcepocciäckaro Hi-
xosan IaBxoBuga [< BE >»poxocxoBie BxaašTezeň Br EBponal

Ilepssie Goxrapckie Ka1eHTApb-AXbMAHAXT H AXbMAHAX5-340ABHHKT OONDe-
ABIHAH TOT NyTb, NO KOTOpoMy NOLXH NO3AHŘÁMÍA ÓOATAPCKÍA H3XAHIA
Toro še poxa; 3TO ÓBLIS NYTb PA3BHTIA BE UHTATEOXAXT HAIOHAXDHATO H
CIABAHCKATO CAMOCOSHAHIA CE KPYNHOK A030H MOPAABHO-UOYIHTEILHATO 316-
MeHTaA. (Ú5 TeueHieM% BpeMeHH, IIPH PA3BHTIH BE DoxrapiH nepioxmueckoň
NeyaTH, H3AMHOM H HAYUHOH AHTEPATYPbI, KAXOHIADH-8XBMAHAXH YTPATHIK
CBO® HEPBOHAUAIbHOE 3HAYEHIe, CHH3OHAA HA CTENCHb IIPOCTEIXE CIIPABOUHH-
KOBB IIPAKTHYECKATO XAPAKTepa, pa30ABICHHBIXE CTATOHKAMH, HMĚLONYEME
MĚIb AATb MATEpI8XE AIA AEDKATO UTEHIA. (ITO Ke KACAOTCA NEDBBIXT
60ATAPCKHXBb ATbMAHAX0BP, O KOTODBIXE ÓBLIA DĚUb, TO OHH 3AHHMAI0T%
NOYeTH0O6 MĚCTO BE JHTEPATYpĚ HAYAAbHLIXP AŠTP Óoxrapekaro Bospo-

xıeHin.
II. 386010Tckiuh.

Sur les désinences de 2° et 3° personnes du duel en slave.

Le sanskrit a des désinences distinctes pour chacune des séries de
formes de Vactif au duel:
des. prim. des. second. parf.
2° pers. -thah -tam -athuh
3° pers. -tah -tam -atuh

Le grec a beaucoup moins de formes. D’abord, le parfait, qui
n’a conservé des désinences particuličres qu’au singulier, a les désinences
primaires, comme au pluriel. En second lieu, comme le grec ne distingue
pas en principe iA de (ainsi gr. zAarýg — skr. prihüh, gr. pépere =
skr. bhdratha), la difference entre skr. -thah et -tah ne saurait avoir
de correspondant hellénigue. Enfin, de méme qu’& la 1"* personne du
pluriel, le grec a pour finale de la désinence une nasale, tandis gue le
sanskrit a une sifflante: gr. -rov, primaire, en face de skr. -thah et -tah,
comme -uev, en face de skr. -mah, lat. -mus; děs lors la désinence pri-
maire de 2* et 3* personnes se confond avec la désinence secondaire de
2° personne, gr. -rov, cf. skr. -tam. — La 3° personne a une désinence
propre dor. -rav, att. -rnv; mais l’ambiguite de la forme primaire -rov
a entrainé de bonne heure un flottement. La langue homérigue, oů le
duel n'était employé que par tradition littéraire (v. Cuny, Le nombre
duel en grec, p. 487 et suiv.), emploie -rov a la 3° personne secondaire,
notamment dans les cas oů la désinence -rrv aurait donné une forme
inadmissible dans l’hexametre, ainsi duwxerov, čreúyerov, Aapúocerov.
En attigue, le flottement est plus grand: -zn» se rencontre assez souvent
pour la 2° personne secondaire (sauf a l’optatif oů il en serait résulté
des formes rythmigues trop lourdes), et -rov parfois A la 3° secondaire
(v. Kühner-Blaß, Griech. Gramm., I, 2°, p. 69, $ 213, 8, et G. Meyer,
Griech. Gramm.*, p. 548).

Pour l’Avesta, les textes ne fournissent que la 3° personne, la 2°
personne du duel n'étant pas attestée par hasard. La forme primaire
est indifferemment: -00 (= skr. -thah) et -to (= skr. -tah); la confusion

202 A. Meillet,

des valeurs de -00 et -!0 a čte facilitée par ceci que la confusion était
phonetique dans guelgues cas, dont le principal est 2° pers. sto — skr.
stháh, A cůté de 3° pers. sto — skr. stáh (v. Bartholomae, Grundr. d.
iran. Phil., I, 1, p. 62). Il y a eu aussi sans doute confusion dans la série
secondaire, car -fm = skr. -tam, gr. -rov y est la seule forme attestée de
3° personne.

Le -ts gotigue, gui répond a skr. -fAaA et -tah, zd -90 et -ťo,
n'enseigne rien, parcegu'il est A la fois primaire et secondaire, et que
le gotigue n'a pas de forme du duel A la 3° personne.

Tels sont les éléments de comparaison dont on dispose pour ex-
pliguer les formes slaves et lituaniennes.

Le lituanien, qui n’a plus de formes de pluriel ou de duel & la
3° personne, et qui a perdu la distinction des désinences primaires et
secondaires, a, pour la 2° personne, -ťa, réfléchi -to-s(t); de plus, il existe
dialectalement une forme énigmatigue -ťau (v. Ilopzesunckiä, Ko ucmo-
piu fopmo cnpaxcenia 6% Gaam. A3., p. 55).

Pour le duel, pas plus que pour les deux premiéres personnes du pluriel,
le slave ne fait de distinction entre désinences primaires et secondaires.

La désinence slave de 2° personne est -/a dans tous les textes
vieux slaves, comme en vieux serbe, en slověne, en vieux tchěgue, en
vieux polonais, en slovince, en vieux russe.

A la 3° personne, le vieux slave a -ře et -ťa; -te est normal dans
les manuserits glagolitigues, et se rencontre sporadiguement dans Supr.
et Sav.; -fa est normal dans les manuserits cyrilligues, et a été introduit
parfois par les copistes dans Zogr. et Ass. Sous l’influence des démon-
stratifs /a mase., čé fém. neut., et aussi des participes en -/“ qui ont genre
et nombre, il a été créé une desinence -/č, qui est róservée au féminin;
cette forme, qui est sans doute une adaptation de -te, est A peu pres
propre a Sav.; Vinnovation est tres singuliere, puisque les formes per-
sonnelles du verbe indo-européen ignorent les distinetions de genre
grammatical. On trouvera le detail de ces faits chez Wiedemann, Beitr.
z. altbulg. Conjug., p. 25 et suiv. Ceux des dialectes slaves qui ont le
duel ne présentent en general que -ťa A la 3° personne, comme A la 2°;
toutefois, on rencontre -/d pour le féminin en vieux serbe et en slovene.

Ceci pose, il y a trois choses 4 expliquer: la désinence -te, la
desinence -ťa, et la répartition de -te et -ta entre la 2° et la 3° personne.

Ua désinence -fe présente par rapport A gr. -rov une alternance
zovaligue pareille a celle que l’on observe dans les dialectes slaves, &
a 1’° personne du pluriel, entre -mü et -mo (cf. lat. -»us) d'une part,
-t -me (ef. inn. att ey An -nech de "aptra Ur act niganr de

Sur les désinences de 2e et 3e personnes du duel en slave. 203

rechercher s’il est tombé apres -e un -s (cf. skr. -thah, -tah) ou un -2
(cf. skr. -ťam, gr. -Tov).

La désinence -ťa (cf. lit. -ta, -to-si) est A skr. -täm, dor. -rav ce
que v. sl. -ma et zd -bya sont & skr. -bhyam, zd -byam du datif-instru-
mental duel.

Des lors -te a dů étre, a l’origine, une desinence primaire de 2°—
3° personne, et une désinence secondaire de 2°, et -ťa (= lit. -ťa) une
desinence secondaire de 3° personne. Comme en grec et en iranien,
Vambiguité de l’une des formes, la forme -če, a entrainé des confusions;
de la l’emploi de -ta & la 2* personne, gui trouve en grec un pendant
exact; et, comme -te était deja la desinence de 2* personne du pluriel,
la désinence sl. -ťa, lit. -ta, gui caracterisait le duel, est demeurée la
seule employée a la 2° personne du duel. On voit par lá que l’emploi
lituanien et slave n'antorise pas a conclure que l’original indo-européen
de sl. -ta, lit. -tz füt une désinence de 2° personne. — A la 3° personne,
-te caractérisait suffisamment le dnel et s’est maintenu plus longtemps,
jusqu’en pleine période historigue. Néanmoins la desinence -ča, strictement
propre au duel, et gui rappelait la finale de vlika, a fini par subsister
seule. Il se trouve ainsi que, par une suite d'actions analogiques
trés simples, la seule désinence de 2°—3° personne du duel gui ait
survécu en slave et la désinence de 2° personne du duel du lituanien
reposent sur une désinence indo-européenne de 3° personne seulement,
et de la série secondaire.

Au point de vue slave, il est intéressant de remarguer gue les
manuscrits glagolitigues sont a peu pres seuls A conserver la désinence
-te qui a, il est vrai, perdu sa valeur ancienne, mais dont l’existence
permet d’entrevoir la serie des innovations analogiques; les manuscrits
cyrilligues présentent deja l’aspect des dialectes modernes. A cet égard
comme & tant d’autres, l’archaisme des manuscrits glagolitiques est tr&s
instructif.

Paris. A. Meillet.

(IHM H3b 3AKOHOBT NEpK.-CIABAHCKATO A3HIKA.

RKakKS H3BĚCTHO, MHepK.-CXABAHCKÍH A3BIKB HOPĚAKO HMŘETE G TAM, Tab
Apyrie CXABAHCKIO A3BIKH HMĚIOTÉ Ja: GBHTH, IIPH AP.-PYCCK. JGBHTH X T.D.
Ilpn pa3cMOTPÉHIH, BB HepK.-CIABAHCKOME A3LIKÉ APOBHÉKMHXS Hepk.-
CXABAHCKHXB TOKCTOBE H HX ApeBHO-pyCCKHXB CIHCKOBE, TĚXE CXOBE, TAŠ
G HAXOAHTCA HA MĚCTĚ Ja APYTHXT CAABAHCKHXE A3BIKOBE, A HHOTXA H
UEPK.-CIABAHCKATO A3BIKA, MbI IIPHULIH KE 3AKXFOUEHÍRO, UTO BO BCÉXE JTHXT
CXOBAXB G BOCXOAHTÉ Kb IIPACAABAHCKOMY G HAHN /G H UTO TAKHMT OÓpa-
30M5 HETB CIYUAOBT, ITŠ ÓLI NEpK.-CXAB. G BOCXOAHXO Kb NpacxaBAHCKOMY
% HIH jn.
MzI BHAHMS:
1) aKbI, AMO, AÓXPK0, ABHTH, ATHbIb, A3, Aulle, MOA ($ODMLI HMEH. EX.
ZKeHcK. p., HMEH. MH. Cp. p.), BEHE3AANA H T. NI.
2) HApo (npu H%xpa), M3AHTH, MXATH (npa Š3AHTH, ŠXATH), mp (IpH
ŠMb), MAB venenum (npu Ap.-pyceK. 54%), M3Ba (PR Ap.-pycek. #3Ba),
M35 GTÓWGY0G (IPE pyceKk. 535) u T. II.

Paxoms HŠTP: CP OAHO CTODOH1-I ŠKBI, ŠÓTEKO, ŠHNE H T. U. HH
BT ApeBHe-PYCCKOME, HH BE UElHICKOMÉ, HH BOOÓME BE KAKHXE-XHÓO CIA-
BAHCKHXB A3LIKAXB (HWOpK.-CIABAHCKIA HanmcaHiA ŠKBI, 535 Map. Ep. u T. u.
UMEIOTE 7 CE 3HAHOHIOM5 Ja), — CE APYTOH CTOPOHbI AXATH, AXE H T. I.

Br Bury 3TODO MBI MOJKEMB PĚLIHTOIbHO BBICKA3LIBATBCA OTHOCHTEXLHO
HECKOIbKHXB CIOPHBIXB CIYUAEBB:

BP $OPMAXÉ HMIIeppeKTa HECÉGKB AH T. II. G HO MOMETB BOGXOAHTL K5
IIPACAABAHCKOMY % HIH jb;

BP MĚCTOHMEHIM A356 G TAKKe He HMĚETE OTHOLMEHIA KB % H 3TA
POPMA He MOJKETB ÓBITb CBA3LIBACMA CKO.IBKO-HHÓVAb TĚCHO C% rpeu. čyw,
IAT. ©ZO H pou.

Takt KAKb BE OÖllle-CIaBAHCKAXTL HMEHAXT MMA, HDP, MCHB, MPbNE
“17 BCETA& BHTHMÉ BP APeBHEHLNHXEL MEPK.-CIABAHCKHXB TOKCTAXZ TOABKO
A /aıu ara maermtanrir papianrte a) v7 urna po BCTpbuaeME G, — HETE

nd Com
L--age ce ie De PER ne Pe - Int name AUT * aye Ja" sasch

OXHES E35 3AKOHOBT NOpR.-OXABZHCRATO ASBIKA. 205

—

H BOCXOXHTÉ Kb IIPACIABAHCKOMY 7b HIH 76} CPABHH OÓME-CXABAHCKOE HCIH,
TAb KOPeHb HECOMHEHHO En.

Heo0ÓxoxHMO NOMHHTb, UTO BE CpeAHe-Ó01TApCKHXE, CTAPO-COpÓCKHXT
H NO3AHHXE (cr KOHNA XIV BĚKA) pyCeKHXS TeKCTAXE, CE HCKYCCTBOHHOFO
IEPK.-CAABAHCKOP OPE0TpawieWw, MOXKEOTE BCTPĚUATLCA G BMĚCTO M BE HA-
yarb H CepeXHHŠ CIOBE BO BCAKHXŤ CXOBAXE H POpMAXT. Takt, BB pyc-
CKHXB TEKCTAXE OÓBIUHEI SOPMEI POX. eX. KeHCK. p. M06& == IN.-CXAB. MOen
H T.u. ŘoHeuHo, AAHHBIA STHXÉ TEKCTOBL He AOXZHEI ÓBITb NPHHHMAOMLI
BO BHHMAHIE.

C.-IIerepöyprs, 16 max 1907.
Araxemuks A. H. CoGoxepockiů.

Zur Erklárung des Skazanie izjavlenno o pismenech. von
Konstantin Kostenski.

Unter den Texten, deren Herausgabe die Wissenschaft Herrn
V. Jagic verdankt, nehmen die Werke Konstantins sicher nicht den
letzten Platz ein. Daß Konstantin einen schwer verständlichen Stil
schreibt, ist allgemein anerkannt. Der Herr Herausgeber hat deshalb
die Mühe nicht gescheut, dem Skazanie (Codex slovenicus rerum gram-
maticarum S. 95 ff.) eine russische Paraphrase beizuftigen, welche seinen
Inhalt im ganzen getreu wiedergibt. Nur. für einige Stellen möchte
ich eine andere Deutung vorschlagen:

S. 200 Z. 15: Bcakaa OykBa HIM HAACTPoUHBIK 3HAKB, IIOCTABXOHHLIE
He Ha CBOEM% MĚCTŠ, KAKB ÓYATO ÓLI 2KHBYTS He BE JOMĚ >BIAABIKH< —
Konstantin schwebt S. 95 Z. 11 die Bibelstelle Markus 3, 25 vor: xai
čův olzia Ep’ Eavrhv ueoio9ň, od Ovvýcerau dh olala Exelvn arňvau, er
will sagen, jedes Zeichen, das nicht an seiner rechten Stelle steht, ist
gleichsam ein fremdes, den Hausfrieden störendes und den Sinn des
Wortganzen zerstörendes Element, »es gehört nicht dem Hausherrn an«,
»HKk AÍMOV BáKM«. »Im Hause« gibt Konstantin dagegen überall
durch BR \omoy, vgl. S. 156, 25 und Glasnik 42 S. 292, 1.

S. 200 2.6 v.u.: Ecin cavmorep&upl NPHAHMAOTE MEpbI AXA COÓXIO-
JeHIA HCIIPABHOCTH BB Ó0ZKOCTBEHHBIXT IIHCAHIAXE, TO TEMB IAE HEOOXOAHMO
NOCTABHTb IpeAbTB BCEME HEHCNDABHOCTAMP BB IIHCbMĚ TAKB KAKB Uepe3%
Hero BTOPTAIOTCA HEHCNDABHOCTH TAKKEe BP TEKCTE CB. NHCAHIA — ich
möchte die betreffende Stelle bei Konstantin S. 95 Z. 16 als rhetorische
Frage fassen und tibersetzen: Wie sollen die Herrscher fortgesetzt dem
Übersetzen ihre Fürsorge zuwenden, wenn sie finden, daß die göttlichen
Sahriften verderbt werden?! Ist es nicht besser, durch ein einziges
ov. korrektes Buch) die zerrissenen Herzen zu festigen, «Is laß eine
Menge v.. Jbersetzern sie fortwährend ans dem Griechiaru«: Ibersetzt,
lamii %. -0N Uur erderb verden?.

Zur Erklärung des Skazanie izjavlenno o pismenech von Konst. Kostenski.- 207

S. 201 Z. 13: oma nocBameHa AepXABHOMY IIOMA3AHHHKY, KOTOpEIŘ
MOryNeCTBOMP CBOHMÉ MOKETE NPHKA3ATb BOJCTAHOBHTP BĚpHOé Yuenie,
womit Stefan Lazarevié gemeint sein soll; die von Konstantin gewählten
Ausdrücke gehen aber weit tiber das hinaus, was etwa von Stefan
gesagt werden könnte. Ich schlage vor He’xpoy S. 99 Z. 22 mit Titla
zu versehen und zů übersetzen: Um des Wortes des Herrn willen, der
da befiehlt, zu dem Talent Hinzuerworbenes zu bringen und den Reich-
tum seines Herrn zu mehren (Lukas 19, 12 f.), habe ich Mut gefaßt,
— mit Zittern aber gehe ich an das Werk; denn nicht bloß irgend
welchen Vätern und Lehrern oder Bischöfen und Fürsten von Städten
oder Ländern, oder wegen irgend einer kleinen Schuld, sondern dem,
der allein Herrscher ist, der die Salbung zum Königtum von dem
Höchsten hat und weit glänzender ist als irgend .einer jener alten
Monarchen, bringe ich dies, Jesu Christo, der allein vermag durch
sein Machtgebot die rechte Lehre einzugeben und alles in seine natür-
liche Ordnung zu bringen.

S. 202 Z. 4: NOPTATB TEKCTLI IeEPKOBHEIXB KBHTB TIPEBPATHLINE
NOTpeÓJeHiCMT NHCHMENT, UTO BB KOHUŠ KOHMOBB elle xyKe OTABABHEIXE
'ONRCORB HAH HEHCIIPABHOCTEH, TAKb KAKB nocabanig Aerue HCIIPaBHTb yEMB
BCEO TIHCBMEHHOCTb CÓHBIIYIOCA CE AOPOTH — Ch RRCKUL AHCTk NOrpKk-
w4rTm S.102 Z. 7 steht in Parallele mit oyYanınenıe, bedeutet also die
gänzliche Verfehlung, d. h. Auslassung eines Blattes, im Gegensatze zu
der Falschschreibung eines Wortes, die leicht eine Lásterung enthalten
kann. Konstantin sagt: Ich spreche nicht von Auslassung, denn besser
ist es, ein Blatt ganz auszulassen, als in den Buchstaben eine einzige
Lásterung zu verüben, da die Auslassung [nur] eine Verminderung des
göttlichen Weizens ist, eine Lästerung in den Buchstaben aber — ein
Feind Gottes.

Derselbe Gedanke kehrt S. 108, 19 wieder: Nůitzlicher ist es, nicht
ein Wort zu jemandem zu sprechen, als eine Menge guter durch ein
lästerliches insgesamt zu verderben.

S. 205 2.8: A31IKP Ke CTalb >TAKKO CIENNATEJEHE<, was wohl
nicht auf die serbische, sondern auf die griechische Sprache zu be-
ziehen ist. Die Stelle lautet ... wie bei den Griechen, wenn diese
Sprache aber auch (dem Auge] scharf erkennbar ist, so ist sie doch
mit dem Ohre schwer aufzufassen. Konstantin will sagen, wenn auch
die griechische Schrift nach den Regeln der Orthographie gesetzt, alle
Zweifel ausschließt, so hat doch die griechische Sprache den Nachteil,
daß beim Hören [infolge des Zusammenfallens vieler Vokale und

208 R.Abicht, Zur Erklärung des Skazanie izjavlenno o pismenech von K. Kostenski.

Diphthonge in dem Laute i u. dgl.] Verwechselungen leicht vorkom-
men können.

9. 206 Z. 12: TAKE UTO »RuH'KE ONOBAXh< 3HAUHTE >BB Hero«,
>RMHRXKEc: >BOHE< — es handelt sich hier aber nicht um das zweite,
sondern um das erste M von Bun“. Konstantin sagt S. 116 Z. 5: Du
wirst doch nicht mit % sprechen Bunxe OVNOKÁZ, vielmehr sprichst
du es mit‘ [also R'W%KE = vnže)j; wenn du es aber mit "4 sprichst oder
schreibst [also BuHKe — vonže), so sagst du nicht »auf Gott [resp. »auf
ihn«] vertrauen«, sondern »draußen«, d. i. aus dem Hofe, draußen, zum
Hinauswerfen.

S. 208 Z. 14: Ilepenacunku ke TeKCTOBT, eCIH OHH Ye CTAPAPoTO4
NOAPaKaTb CBOHMÉ NOXAHHHHKAMT BP T0uepkt, TO TĚME Maue AOXKEL
CO6AEAATb BCE TO, UTO BAXKHŤE Hu cymecTbeunte (>N0 mxoAy CŠAHIA«) —
Konstantin sagt hier (S. 120 Z. 20) doch etwas anderes, námlich: Du, o
Schreiber, wo du siehst, daß es am Platze ist, für etwas rote Schrift
anzubringen, da schreibst du [’s so] und machst, daß die göttlichen
Bücher in Anbetracht der Schönheit deiner Handschrift Königinnen
gleichen, durch die Frucht deiner Saat [d. i. durch deine sinnentstel-
lenden und lästerlichen Fehler] aber sind sie schlimmer als Buhle-
rinnen.

Der Mangel an Raum zwingt mich hier abzubrechen.

Ich schließe meine Anmerkungen mit dem Ausdruck der Vereh-
rung für den hochverdienten Jubilar, auf dessen reichem Erntefelde ich
versucht habe eine kleine Nachlese zu halten.

Rudolf Absicht.

Pergosicuv překlad Verböczyova Tripartita.

„Jest známo, že Chorvaté mají starý překlad proslulého díla uhers-
bého právníka Štěpána z Vrbovce čili Verböezya: Opus Tripartitum juris
eonsuetudinarii regni Hungariae. O překladě tomto vědělo se dosud
málo více, než že pošel z protestantské tiskárny v Nedelišči (v Mezimuří)
r. 1574. a že byl katolíky ničen podobně jako jiné tisky této tiskárny,
tak že se stal vzácnějším než mnohé staré rukopisy. Vědělo se i to,
že chorvatský překladatel Ivan Pergosic řídil se při své práci o málo
starším překladem mad’arskym Blažeje Veresse, jak ostatně na konci
svého překladu sám podotýká. V čem se však jeví závislost jeho na
mad’arskem překladě, nebylo dosud náležitě vyšetřeno. O otázku tuto
zavadil jen nepatrně nadaný mladý slavista uherský, bohužel předčasně
zesnulý Martin Hajnal v krátkém článku Ivan Pergošič (Nastavni Vjesnik,
knj. XV., sv. V., str. 321—327, Záhřeb, 1907). Dosud nebylo také
zjištěno, jaké změny učinil Pergosic ve svém překladě. vzhledem k la-
tinskému originálu, z něhož leckde některé části vynechával nebo zkra-
coval. A nebyl ovšem ani prostudován jazyk Pergosicüv, který jest
velice zajímavý, podávaje ukázku nejen literárního jazyka Horní Slavonie
ze XVI. stol. (kolem Varaždína), nýbrž i ukázku lidového hovoru.

Vzhledem ke všemu tomu pojala nás touha prostudovati důkladně
PergoSicüv překlad, vyšetřiti jeho poměr k latinskému originálu i mad’ar-
skému překladu a vydati jej společně s nějakým filologem. Ačkoli
jsme si pořídili již před sedmi roky opis Pergosicova překladu, mobli
jsme pro nával jiných prací teprve letos za pobytu v Záhřebě srovnati svou
kopii s tištěným exemplářem záhřebským. . A co jsme při srovnávání
zpozorovali? Kopie naše, pořízená podle exempláře budapeštské uni-
versitni knihovny, vykazuje ve srovnání s exemplářem universitní knihovny
záhřebské hned na samém počátku textu četné varianty! Tištěná kniha,
a ve dvou redakeich! A jaké jsou tu varianty? . Jeden text jest vice
kajkavský, druhý zase štokavský, ač důslednost zachována není. A co
jest nejzajímavějšího: jeden a týž text, ktery jest 8 počátku většinou

Festschrift für Jagic. 14

210 Karel Kadlec,

kajkavský, obrací najednou do štokavštiny, a naopak. Ale divergence
textů netrvá dlouho, ani ne do polovice I. dílu práce Verböczyovy, která
jest rozdělena, jak známo, na tři díly. Najednou oba texty stále se
shodují.

Důležitý tento objev přiměl nás k tomu, abychom s kopií svou
srovnali i druhé dva exemp!äre Pergosicova překladu, jež se nalézají v
knihovně Nemzeti Muzeum v Budapešti, jichž jsme za pobytu v Buda-
pešti nechtěli používati, poněvadž jsou poněkud defektní. Jeden z nich,
v celokoženné vazbě (8 tenkými deskami, barva kůže žlutá) nema titul-
ního listu a posledního listu indexu. Obé jest doplněno rukopisne
(opsáno). Kromě toho scházejí a jsou opsány listy 75 a 46 (konec I
dílu, část tit. 133, a začátek II dilu, tit. 1 a část 2 tit. spisu Verböczyova).
Nahoře na opsaném titulním listě jest poznámka: Possidet Bibliotheca
Regni ex dono Excell. D. Eppi. Zagrab. Maximiliani Werhowácz, 1812. —
Druhý exemplář rovněž v celokoženné vazbě se silnými deskami (barva
kuže bílá) nemá rovněž titulního listu (a tento není ani opsán); dále
schází za úvodem jeden list, podávající přehled chorvatské právní
terminologie, jak ji užívá Pergošič. Vlastníkem tohoto zachovalejšího
exempláře byl na konci XVI a na poč. XVII stol. jakýsi I. Pohakoczy,
jak viděti z poznámek jeho na poslední straně knihy a na konci II dílu.

Že by se byly kromě uvedených exemplářů Pergosicova překlada
zachovaly ještě nějaké jiné výtisky, není nám známo, a také ne pravdě-
podobno. Jediný úplný výtisk, který näleZival kdysi slavnému právníku
chorv. Janu Kitoničovi, jest nyní v universitní knihovně v Budapešti.
Exemplář univ. knihovny záhřebské, někdy majetek I. Kukuljevice-
Sakcinského, zaujímá co do úplnosti misto druhé. Schäzit’ mu konec
rejstříku, ač jinak jest úplný. Teprve na třetím a čtvrtém místě stojí
popsané shora výtisky knihovny Nemzeti Muzeum.

Prvá naše myšlenka po shledání variantů v Záhřebě byla: zjistiti,
nemají-li snad exempláře v Nemzeti Muzeum další divergence. Po
ohledání jich v Praze, kamž laskavostí biblioteční správy Nemzeti Muzeum
současně byly poslány, seznali jsme, že defektnější exemplář shoduje se
úplně s vytiskem budapešteké universitní knihovny, kdežto zachovalejší
ishora na druhém místě uvedený) jest opětně shodný s exemplářem
zahřebským.

Mohla by nastati domněnka, že běží snad o dvě různá vydání jed-
ho a téhož překladu, totiž dvě vydání z nestejné doby. A tomu by
-« zdála nasvědčovati i okolnost, že v Kukuljevičově bibliografii chorvatské
u 360 nvádí aa přaklad Perenšičův na dvou místech, jednou pod

„AD anne 4 sere tn a rung A V arhaw ızi Tätven diekki popisal

Pergošicův překlad Verböczyova Tripartita. 211 |

en ‚ podruhé pod č. 2440 s tit. Trojstranni pismotvor navadneh

pravic..... Okolnost tato však nic neznamená. Jak jsme se pře-
svědčili, mají oba divergující výtisky stejný titul: Decretum, koteroga
je... .. atd. Záhlaví druhé, Kukuljevičem uváděné, zdá se, pochází

z druhé ruky. Některý ze starších spisovatelů (Domin?) citoval asi
Pergošičův překlad z paměti podle lat. originálu (Opus Tripartitum), a
Kukuljevic, resp. Ant. Mažuranič, podle jehož poznámek Kukuljevicova
bibliografie byla sestavena, použil tohoto nesprávného názvu.

Máme neklamné známky toho, že dvojí výtisky překladu Pergošičova
pocházejí z jednoho a téhož vydání. Především jest paginace obou
výtisků totožná, a sice i s tiskovými chybami. Jak ve výtisku univer-
sitní knihovny budapeštské, tak v exempláři záhřebském, jež představují
různé redakce, jest list XIX. nesprávně označen jako XV., za listem L
následuje list označený jako LII., za listem LX XII. jest opět nesprávně
označeno pokračování: LXXIV, list LXXVIII pak očíslován nesprávně
jako LXXIX, načež znova následuje číslo LXXIX; za listem LXXXV
jest následující list chybně označen jako LXXIX, za listem LXXXVI
pak jest pokračování LXXXX, načež následují ještě čtyry listy textu
(91.—93.), až konečně dva poslední listy před indexem označeny jsou
stejným číslem: LXX XXIII. Oba výtisky mají po 178 stranách. Avšak
i jiné chyby tisku prozrazují, že běží o jedno a totéž vydání. Tak na
př. stoji v obou výtiscích v tit. 45, IT dílu uchciniti místo uchiniti, v
tit. 65, IT dilu ghalunoga místo ghlaunoga, v tit. 5, III dilu chloneku
místo chloueku, v tit. 29, III dilu gdledy misto ghledy atd.

Zahadou jest arci, proč jeden výtisk má 8 počátku formy více
kajkavské a pak štokavské a naopak.

Hodlajice s prof. Jiřím Polívkou opatřiti nové vydání Pergosicova
překladu s potřebným vědeckým apparátem, přestáváme tu na podané
zprávě, jež nemá býti ničím jiným než upozorněním vědeckých kruhů
na zajímavou právní památku chorvatskou ze XVI stol.

Praha. Karel Kadlec.

14*

Die Namen der Wochentage im Slavischen.

Schůne und lehrreiche Abhandlungen sind in der >»Zeitschrift für
deutsche Wortforschung« (Bd. I, redig. von Fr. Kluge! über die Namen
der Wochentage in den verschiedensten Sprachen erschienen, allein unter
diesen befindet sich keine, welche sich die Benennungen der Wochentage
im Slavischen zu untersuchen zur Aufgabe genommen hätte. Da ich
über die slavischen Namen der Wochentage in meinem ungarisch ge-
schriebenen Buche Ȇber die christliche Terminologie der ungarischen
Sprache« ausführlich gehandelt habe!;, will ich einige Resultate meiner
Untersuchungen hier mitteilen.

»Von welchem Volke wurde die Woche bei den Slaven eingeführt?«.
fragt Miklosich ‘Die christl. Terminologie der slavischen Sprachen S. 19.
»Nach meiner Ansicht«e — setzt er fort — -von demjenigen Volke, dem
die Slaven die Bekanntschaft mit dem Christentume verdanken, von
den Deutschen. Die Aufnahme dieser Zeiteinteilung geschah durch
die Slovenen in Pannonien:. Der schlagendste Beweis für diese Lehre
sei nach Miklosich der gemein-slavische Name des Mittwochs (vgl
Christl. Term. S. 20°, nämlich der Ausdruck sreda, welcher eine aus
dem lHochdeutschen erfolgte Übersetzung sei.

Über den Wochentagsnamen sréda äußerte sich auch Hofrat Prof.
Jagie Archiv XXIII, 537. Er meint, sreda sei eine echt elavische Be-
nennung, da sie denjenigen Tag bezeichne, der bei der slavischen Be-
nennung nach Zahlen (ponedelenikt, vetorenikg — Cetvrstsks, petsks)
auf die Mitte fällt. Dieser Erklärung kann ich aus folgenden Grüs-
den nieht beipflichten: a’ Unwahrscheinlich erscheint die Erklärung,
wenn ınan die Sache psychologisch nimmt. Die Wochen-Einheit besteht
aus azcdben, und nicht aus fünf Tagen: b Wie fremd die slavische Be-
zeichnung sré lu ist, zeigt auch der Umstand, daß im Kirchenslavischea

1 Der Titel weines Werkes lautet: >»Szläv jüvevenvszavaink, irta Melich
Jánéx Bpest 1992 —5< 1. Bd.. 1.2. Feil: über die Namen der Wochentage siehe

Bd 1.2: 200 Mi.

Die Namen der Wochentage im Slavischen. 213

für »dies Mercurii« auch der Ausdruck čreříjníko vorkommt; c) Außer
Deutschen und Slaven finden sich auch andere christliche Völker, welche
den Mittwoch als Mitte der Woche bezeichnen (darüber siehe unten).

Ich stimme also Miklosich bei, sréďu sei eine Übersetzung. : Nach
meiner Ansicht ist aber sreda keine aus dem Hochdeutschen gemachte
Übersetzung, wie überhaupt nicht die Deutschen jenes Volk sind, dem
die Slaven ihre Wochen-Zeiteinteilung verdanken. Dies zu beweisen
führe ich folgendes an:

a) Diejenigen Deutschen, die hier in Betracht kommen, nämlich die
Österreicher und die Bayern nennen den Donnerstag pfinztag (vgl.
Lexer, KärnWb., Schmeller, Bay. Wb.). Daß dieser pfinztag dem grie-
chischen sr&ursen (vgl. Paul, Grundriß [2 359; auch neugriech. zeyrn =
Donnerstag) entlehnt ist, ist längst bekannt. Ein Volk, welches den
Donnerstag den fünften (griech. euren = pfinztag) nennt, kann die
Namen der Wochentage einem anderen Volke, bei welchem der Donnerstag
(četvrotoko) der vierte heißt, nicht übergeben haben.

b) Diejenigen Deutschen, bei welchen p/nztag für Donnerstag ver-
wendet wird, nennen den Sonnabend sambaz-tac (ahd.), samstag (nhd.),
gebrauchen also ein Wort, dessen unverschobene Form *sambat, *sambata
wäre (vgl. Paul, Grundriß I? 360, über die -md- Form vgl. noch Kluge,
Zeitschrift f. d. Wf. I, 163, 192). Nun aber haben die Slaven, die mit
den Österreichern und den Bayern seit dem VIII. Jahrhunderte in
kultureller Berührung stehen, wie überhaupt alle Slaven römischen Ritus
das Wort sobota (sorb. sobota, poln. sobotu, böhm. sobota, slovak. sobota,
sloven. sodota, kaj-kroat. sobota, in Dalmatien: nördlich sodola, südlich
subota, Rad 118:15, 124:113, 124, 136: 186).

Daß das Wort sodota gerade so alte Entlehnung ist, wie das griechisch-
orientale sqdota, dafür spricht der Codex Marianus (vgl. in der Ausgabe
von Jagič, Index) und das Psalterium Sinaiticum (vgl. Seite 100: Psalm
XLVII, 1, Seite 180: Psalm LXXX, 1, Seite 207: XCII, 1, Seite 208:
Psalm XCII, 1), wo statt des erwarteten cÄABOTA: coßoTa steht. Aus
alle dem ziehe ich den Schluß, daß sgdoťa in Mähren, in Pannonien, ja
überhaupt bei den röm.-kath. Slaven immer ein fremder Name gewesen
sei, der einheimisch sobota lautete. Die sodota kann aber nicht dem
Bayer.-Österr. (sambaz-tac, samstag), sondern nur dem Lat.-Ital. (sabba-
tum, sabbato, sabato) entlehnt sein.

c) Außer den Deutschen bezeichnen den »dies Mercurii« auch andere
Völker als Mitte der Woche, so z. B. die romanischen Völker. Meyer-
Lübke schreibt folgendes (vgl. Kluge, Zeitschrift für d. Wf. I, 192): »Eine
erste Abweichung von dem obigen Schema zeigt Toskana mit mezzedima

214 Johann Melich,

(vgl. auch Gröber, Grundriß I, 514, 527, Paoli, Lat. Paleogr. III; : 277)
neben mercoledi, entstanden aus media hebdomas, heute nur noch
einzelnen Mundarten angehörig, früher auch der Schriftsprache nicht
fremd. Dieselbe Bildung kennt der seit zwei oder drei Jahren erloschene
Dialekt der Insel Veglia im adriatischen Meere mit missedma, das Ob-
waldische und Engadinische mit meziamna, mezemna, mezeivna (vgl.
Gröber, Grundriß I, 465). Aber Tirol, Friaul, Istrien, Venezien wissen
nichts davon, sodaß also jeder geographische Zusammenhang fehlt. In
Graubtinden kann natürlich ein Germanismus vorliegen.«

Die röm.-kath. slavische Bezeichnung sobota und die gemeinslav.
srela (Mittwoch) sprechen also viel eher für einen lateinisch-romanischen,
als für einen dentschen Ursprung der Wochen-Zeiteinteilung bei den
Slaven. Zu diesem lat.-romanischen Einflusse könnte man auch »edé/;a
(sonntag) rechnen, welche eine Umdeutung der lateinischen ferta (ur-
sprünglich »ruhe<, dann feria prima oder dominica »sonntag«, vgl. Kluge,
Zeitschrift f. d. Wf. I, 186) zu sein scheint.

Wie verhalten sich nun diese Resultate meiner Untersuchungen zu
Cyrill's und Method’s Wirksamkeit? Ich bin der Ansicht, daß die
slavischen Namen der Wochentage keines einheitlichen Ursprungs sind.
Wir haben gesehen, daß der Ausdruck sodota lat.-romanischen Ursprungs
ist, und bei den röm.-kath. Slaven gebraucht wird. Die Slaven griechischen
Ritus haben das Wort sabota (altbulg. sabota, bulg. sodoťa, serb. subota,
russ. subbora; hierher gehört das ung. szombat und das rumän. sdmbätä),
welches aus einem nicht nachgewiesenen griech. *oaußaror (vgl. Paul,
Grundriß [2 360, pers. samba, christl. abess. sambata, Kluge, Zeitschrift
f. d. Wf. I, 163) entstanden ist. Auch der Name der Woche bei den
röm.-kath. Slaven spricht für zweifachen Ursprung; der Name */o-/t-ďono
(urspr. »derselbe Tag, der wiederkehrende Tag«, heute » Woche«, Archiv
XXIV, 248, vgl. lauz. sorb. /yd:en, tyžeň, poln. tydzien, slovak. týdeň,
tjzden, böhm. týden, sloven. ledan, teiden, feden, keden, kaj-kroat. tjeden,
tijeden, ča-kroat. tjedan) ist nur röm.-kath., dagegen nedelja (: woche) und
sedmica sind nur griech.-orientalisch.

Die angeführten Tatsachen beweisen, daß die Woche bei den Slaven
keinen einheitlichen Ursprung hat. Nun fragen wir, welche Namen der
Wochentage waren in Cvrill’s und Method's Sprache vor ihrer Ankunft
in Mähren vorhanden? Meine Überzeugung ist, daß Cyrill und Method
lie Wochentage entweder mit griechischen Namen oder mit Übersetzungen
isch griechischem Vorbild bezeichnet haben. Meiner Meinnng nach
yatten (!yrill nnd Matt ı nlgenda Anadrürke.

Die Namen der Wochentage im Slavischen. 215

1. exg0TA, entstanden aus einem griech. *oaußarov (s'ehe oben);
das Wort bedeutete: «) Woche, 8) Samstag;

2. MApackeBakH, MapackeßakHH, entstanden aus dem griech. zraoa-
ozxevů; bedeutete: «) Freitag überhaupt, wie im Neugriechischen (Kluge,
Zeitschrift f. d. Wf. 1,167). Für diese Bedeutung des Wortes im Slavischen
vgl. Cod. Assem., Mar., Zogr. Joannes XIX, 14, 31 paraskevýt — Sar.
kni. petoko; ebenso Glag. Cloz. 78 ed. Vondrák — Cod. Supr. 320);
B) Charfreitag, lat. parasceve (vgl. Jagič, Zur Entstehungsg. II, 70,
Starine XXIX, 179).

3. SETRORTRKR — Mittwoch, dies Mercurii. Im Psalt. Sinaiticum
(XCIIN. Psalm 1. Vers) lesen wir: nucaamn AABHAOBR BER YETRORTOKA
COBOTK — Waluds ... teroddı Ga3árov — lat. »psalmus... guarta
sabbati«. Die altungarischen Psalmübersetzungen, nämlich der sogenannte
Apor-Codex übersetzt den lateinischen Psalm: »Dauid enekenek diczerete
zeredam valo«. Hier wird »quarta sabbati« mit szerda (Mittwoch) ber-
setzt. Die slavische Übersetzung (detvrstoks) stimmt mit dem griechischen
terodg überein, im Neugriechischen wird der Mittwoch zeredg, rerdern
genannt.

4. Nach Psalterium Sinait. (Psalm XLVII Vers 1) heißt der »Montag«
im Altkirchenslavischen voťoraza (vgl. ncaama MECHI CHHORR KOGEORA
BO BRTOPAR COBOTK — waluöos möng rois vioig Kově devrega aj-
Bárov), welcher Ausdruck aus dem griech. devréca (= Montag) über-
setzt ist.

5. Von Sonntag ist die Rede bei Matt. XXVIII, 1, Marc. XVI, 2,
9, Luc. XXIV, 3, Joan. XX, 1, 19, Psalm XXIII, 1. In den altkirchensl.
Evangelien und Psalterien findet man proto (provaju), eďina, jedině
(edinaja, jedinaja), welche Übersetzungen aus dem griech. own (0up-
Bárov), Ď ula (róv oaBBárov) sind.

Ich glaube, mit den angeführten Belegen bewiesen zu haben, daß
Cyrill und Method eine, nach griechischem Vorbilde benannte Termino-
logie für die Wochentage bereits hatten, als sie nach Mähren und Pannonien
kamen. Für die Richtigkeit meiner Resultate spricht neben sgdoťa und
paraskevýů in erster Reihe der Name čeťvrotoko (== Mittwoch, siehe oben).

In Mähren und Pannonien fanden die Brüder-Apostel andere Be-
nennungen der Wochentage vor. Sie fanden hier den Namen sobota,
und die Zählung, wonach Donnerstag der vierte, Freitag der fünfte
Tag der Woche ist.

Ich nehme als bewiesen an, daß ein Teil des Psalteriums aus dem
Lateinischen übersetzt wurde. Nun haben wir im Psalterium Sinaiticum

216 Johann Melich,

(Psalm LXXX Vers 1) folgendes: Bü KONEIM NRCAAONE © TOUIAKYH
ACAĎORR Rh META COBROT%K. Im griechischen Psalter (YaAuög eis Tö
Téhog úněo Tod Arvův TĚ Avug) ist keine Rede von irgendeinem Tage
(vgl. auch Psalt. Bonon. ed. Jagic), dagegen im Lateinischen heißt es:
»Feria sexta. Psalmus LXXX«. Die ungarische Psalmtibersetzung,
der sogenannte Döbrentei-Codex schreibt hier: »Exultate deo: penteki
nocturnos«. Hier wird der Freitag als der fünfte (pjeto : im Ung. pen-
tek) Tag der Woche (sobota) bezeichnet. Nun fragt es sich, woher
diese Zählungsweise, nach welcher Freitag der fünfte Tag der Woche
ist, stammt. Griechisch oder hochdeutsch kann sie nicht sein, da hier
Donnerstag der fünfte Tag ist.

Bevor ich diese Frage beantworte, will ich bemerken, daß die
Woche seit dem 4. Jahrhundert nicht mit Samstag, sondern mit Sonntag
begonnen hat. »Die Änderung führt man auf christlichen Einfluß unter
Konstantin zurück: die Christen hätten den dies Saturni nach dem Vor-
bild des jüdischen Sabbat als letzten Tag der planetarischen Woche
genommen, aber ihren Feiertag auf den dies Solis verlegt, um sich von
den Juden zu unterscheiden und in Erinnerung an den Auferstehungs-
tag« (Kluge, Zeitschrift f. d. Wf. I, 180). Mit dieser Verlegung des
Feiertags mußte hier und da bei den Christen unter dem Einflusse der
Bibel jene Vorstellung entstehen, daß der Ruhetag der Woche eigentlich
der letzte Tag der Woche sei, mit anderen Worten, daß die Woche
mit Montag als dem ersten Tage beginne. Diese volkstümliche An-
schauung findet man im Friaulischen, also in einer neulateinischen Sprache,
wo der Montag prindi (= erster Tag, prima dies) heißt (vgl. Kluge,
Zeitschrift I, 193).

Wir haben gesehen, daB die slav. Benennungen sodota, sreda la-
teinisch-romanischen Ursprungs sind; mit dem Belege prindi glaube ich
bewiesen zu haben, daß die Bezeichnung der Tage: Dienstag, Donnerstag,
Freitag als zweiter, vierter, fünfter Tag ebenfalls lateinisch-romanischen
Ursprungs sein können. — Diese Benennungen verbreiteten sich zuerst
unter denjenigen Slaven (Kroaten, hier nach Stulli Montag auch pre: dan
genannt, Miklosich Christ. Term. 20, Slovenen, Böhmen-Slowaken, Polen,
Sorben), welche röm.-lateinischen Ritus waren. In der christl. Termino-
logie dieser Slaven findet man auch sonst viel lateinisch-romanisches;
wichtig ist z. B., daß das lat. ce hier als že vertreten ist, oder daß das
lat. s, ss als s, ž wiederkehrt (vgl. Arižo < cruce. schon Jiredek, Die
?omanen in den Städten Dalmatiens I, 37, 42, Aale2 < calice, böhm.
romže < camice »chorhemd«; musa, misu, masa, mše, omsa eto. < lat.
nıssa ete.) Anf diese Frage, welche ich in meinem Rroba anaftihrlich

Die Namen der Wochentage im Slavischen. 217

besprochen habe, will ich hier nicht náher eingehen. Ich wollte nur
andeuten, daß in der slav. christlichen "Terminologie vieles aus dem Lat.-
romanischen herrührt.

Als Cyrill und Method nach Mähren und Pannonien kamen, fanden
sie diese lateinisch-romanische Terminologie bereits vor, in welcher
freilich auch deutsche Elemente vorhanden waren (vgl. popo: phaffo).
Aus dieser gemischten Terminologie schöpften nun die beiden Slaven-
apostel. |

Aus den obigen Erörterungen ergibt sich mit Entschiedenheit, daß
sie aus dieser Terminologie unter anderem entnommen haben: a) die
Benennung der Tage durch Zahlen (Dienstag, Donnerstag, Freitag);
b) den Namen sreda, welcher eine aus dem lat.-rom. media hebdomas
erfolgte Übersetzung ist; c) den Namen nede/ja, welcher dem lat. »feria«
nachgebildet wurde. Aus ihrer ursprünglichen, nach griechischem Vor-
bilde geschaffenen Terminologie behielten sie nur einen Ausdruck bei,
nämlich den Namen saqbota.

Budapest, den 4. Juni 1%7. Johann Melich.

Litauisch sAuya,

R. xsoit mase., xnon ‘die Nadeln der Bäume’, serb. Aröja, €. chruy
fem. gehört selbstverständlich zunächst zu dem gleichbedeutenden lit.
skujá, Plur. skůjos. Die slavischen Formen setzen eine Wurzelsilbe
*ohuoj- voraus, das litanische Wort läßt sich auf *sgžutá zurückführen.
Bei dieser Deutung gehört unser Fall zu den zahlreichen Belegen für
das bewegliche s- des Indogermanischen und weiterbin zu den gleich-
falls zahlreichen Belegen für das Auftreten einer Tenuig aspirata nach s.
Die Vokalalternation -w0-:-u- muB ursprünglich auf einer Akzentver-
schiedenheit beruhen, die aber nicht mehr vorhanden ist. Das litauische
skuja zeigt Betonung der ersten Silbe Gen. Sing. skůjvs), und dem
widerspricht das Slavische nicht; r. xuoii hat feste Anfangsbetonung
Gen. Pl. xtóesT“, und auch die femininische Form wird xpó4 betont;
daneben steht allerdings xnoá und serb. Zroja, die aber für die ursprüng-
liche Akzentuation nichts beweisen. Bekanntlich haben die ursprünglich
wurzelbetonten -@-Stämme im Slavischen vielfach, wenn der Nominatir
des Sing. nach dem Saussureschen Gesetz endbetont werden sollte, das
Betonungsschema der urspr. endbetonten Stämme angenommen: r. pyka
Gen. pyku neben Hit. razků Gen. raňkos. (rerade das Nebeneinander
von xroa und xsoa, serb. Zroje ist ebenso wie die entsprechende Doppelheit
bei serb. Zera r. xopä ein Beweis dafür, daß ursprünglich das Wurzel-
betonungsschema in der aus dem Litauischen bekannten Gestalt vor-
relezen hat. Das Litanische stimmt mit dem Slavischen im femininischen
Genus überein. Der Nominativ lautete im Slavischen auf -i aus: *rcoji;
im Neuslavischen mußte das auslautende -r nach dem J schwinden; die
lautzesetzliche Entwieklung liegt aber nur im Čechischen ungestěrt vor:
im Russischen ist die endungslose Form maskulinisch geworden oder
ist durch eine Form auf -1 ersetzt worden, im Serbischen beweist nur
die Dehnung in Aroya das einstige Vorhandensein einer Form mit ge-
sehwundener Endung. Die Form *rraji kann gewiß keine altererbte
ide. Form sein: im Slavischen hat sie aber gute Analogien (abulg. ladit
Schi’ usw. .

Holger Pedersen, Litauisch skuja. 219

Dem slavischen *r0072 *(s)gžuogi und dem litauischen *sghua ent-
spricht im Keltischen ein nur in einer Weiterbildung vorliegender Stamm,
dessen Grundform als *sg(A)uia- angesetzt werden kann (der Anlaut ist
ir. sc- d. h. sA-, britannisch sp-, woraus neucymrisch ysd-), und der die
Bedeutung ‘Dorn’ gehabt haben muß. Mit einem Suffix -/, das auch
sonst im Keltischen mit derselben Funktion wie das lat. - in ales Gen.
alitis ‘beflügelt’ (von ala ‘Flügel’), egues ‘Reiter’ (eguus ‘Pferd’) usw.
vorkommt, ist von diesem Stamme abgeleitet ir. sce ‘Hagedorn’ (*sg(A)uiiats
mit abgefallenem Auslaut), Gen. Plur. sctaď, cymr. ysbyddad ‘'hawthorn’,
corn. spethes ‘briars, brambles’, breton. spezad ‘groseille A maquereau’
(zum Verständnis bemerke ich, daß in den britannischen Sprachen der
im Nominativ lautgesetzlich geschwundene Auslaut nach den anderen
Kasus restituiert ist; das -1- schwindet im Irischen intervokalisch; im
Britannischen wird es nach : zu ď, das im Cymrischen dd, im Cornischen
th geschrieben wird, im Bretonischen aber zu z weiterschreitet; das
irische -d, cymr. -d, corn. -s, br. d vertreten regelmäßig ein -t-).

Wie der aus dieser Weiterbildung zu erschließende Stamm als
selbständiges Wort flektiert wurde, ist unsicher (Nom. *sgáuia?). Auch
ist es mir nicht gelungen, das Wort *sghuiia, *sgkula, *(s)ghuoiz mit
irgendwelcher Sicherheit anderswo als im Slavischen und Keltischen
zu finden.

Verwandt könnte vielleicht russ. und bulg. xyií ‘penis’ *(s)ghouzo-s
sein. Die Vokalalternation wäre wie bei lat. divu-s skr. deva-s (*deiuo-s)
neben lat. Jovis (*dieu-) gr. Aıös, d. h. xyň würde die erste Vollstufe,
xsoa die zweite Vollstufe, lit. skujd die Schwundstufe vertreten. Der
russische Akzent (Gen. Sing. xya, Nom. Plur. xyú) deutet auf alte End-
betonung, kann aber eine Analogiebildung nach 6oit, poli, exoi, cTpoň,
Kpaň, nah, pait Pl. 604 usw. sein. Für die Bedeutungsentwicklung gibt
es Parallelen genug, u. a. alb. Au ‘Pfahl, männliches Glied’, das schließlich
als *sg/uro-s mit russ. und bulg. xyä verwandt sein könnte (die Flexion
ist analogisch: 2u-r-', nordalb. hu-n-i ‘der Pfahl, penis’).

Kopenhagen. Holger Pedersen.

JanaTHoÓBAT. BHNIET-BHNTSI BM. RHAhAb,

BE RŠKOH 3ANA1HOÓBITAPCKH TODOPH $OpMATA HA MHHAXOTO AŠHCTDH-
TeAHO NPHSACTHE OTT CTÓ. BHAKTH Tıacı BHWeI HIH BAUTI, X..
BHLUIXA, Cp. p. BHUIAO, MH. U. BHULAH (-e). AIA peZ0MB CE TAA +0pma
BE eAHHB H CÁNH TOBOPB CE CPĚMA H NPABHIHOTO BHAEA, KOETO Me Tp56a
1a ce CMĚTA HAN 39 ApXaH3BME, NEH3THKANB OMe HANBAHO OTP HOBATA
+ODMA, HIN JA pe3y1TATT 12 BBHKANINO BIHAHHE. Tara BT oÓpasena, npE-
JOKEHT KEMP >Ouepranmne na CoeuiickHa voBOpr« OTT CT. ŘocTOBE, (BZ.
Voimumuké na II-ra Corniera Iepxasna Maxka Unmnasna 3a 1904/05
yu. TON, Heovuu. oTA. crp. L —XVÍ.) umame: >BHINIG HH3 JEÓUTE MY CHHH
KONNH OT CYKMGHOc«; >BHUITG, KAKBO OH UMA Care JeAHG AYTIKA HAMECTO
Ave Ha Hoco cH« 0. c. crp. XVI, a BB e1Ha npuka3Ka naK5 0T5 Coeniicko
(Cóm. VIII, 175) uereng: »uuuém iezná KO1úÓa« u >BHJÉT iexún cTápenc
cs Ó$abaka: »Ta3n ayma ce maroBapa: TY BHAÉI, Ty Bumex (m. T.), cerus
Cóm. X, 145: unurea, Cóm. XV, 137: BHAÉT u T. H. — Bce BT 3ANHCBAH0TO
ort A. CroňkoBr (BykaaunoBr). Br marTepnadu u36 AynHunko cpěmame
pe1oBHo BHméT (pumén Cóm. VII, 28; X, 162; XII, 226, 231 n mu. Ap.;
puma X, 163—164; Bumxó X, 164), no m »ja Óú MípHOo cexéx0, He
or uyao uuzéno« (Com. NI, 196). II BT ena He ocoÓeHo rpaMOTHA KHHZKKA,
KOATO CBATpRa NPŘIHMHO na MŤCTEHNÉ AHAICKTB PAsnpaBeHnK CIYUKH H35
OOINECTBEHNS H VYUHIHNICHB RHBOTB BB Patomupcko u Koerenauacko (>IIncma
H3$ ZKNBOTA« OTP A. n. Mixauıoge. 151. na aBropa —c. lebezusakt,
Paxomupeko. KioeTenznre, neuaru. »HarpiBs« 1902, rox. 8°, erp. 58) na-
mHpame ma cTp. 14 caf1noTo: >1HHWIO A010 Ne CAMP BHUICAB OTB Hero.«
p HApOTHNTĚ NpHKA3KH 135 Vopno-/pkymalicko ce ynoTpšÓa a Buméx!)
u nuıcı (Con. VII, 176, 178, 180: unméa1; VII, 180: sumaá, Ho nars
VII, 178, 180: suacı u VII 177: pujéna), a 0% JlepunckuT& npuraskm,
3anucanu oT» H. HacTeBT, umame pezoBHo BALT.AI (MHCAHO NO-pŠAKO
námar), a Karn uaRIOtonge vaH půjeT (Cáw TIL, 153; V 144-145;

- NOSNÉ: dada C E l O

JanaxHOÓTAT, BUMeEeA, BUBEN BM. BHAŠAT. 291

VI, 164, 168 u ap.: Bůma 1; V, 145: VI, 164, 167: sywaa, no IV, 142:
Bíxex; VI, 164: puzéxa)!).

Karo 3anogHeMB, 3HA1H, OTP Úo+HA H BBPBHME HA FOD03ANATE KTMP
Jepang, HamHpame noace Óm1rapeku roBopu (Coenňcku, Paxomapern, Ay-
OÚHHUIKH, T'opno-Axymaickn, JlepuHekm), BB KOHTO BHuuex (camo JIep.
BÁLIBA) BMECTO HIN NOKPAí BHAEX © TBEPAĚ OÓHKHOBEHA +opma. au
rpt6a ToBa NpHYACTHe JA ce OÚACHABA UHCTO $OHOTHYCCKH HIM IMC HMA JA
TBPCHME TYKÉP NŠKAKBO HOBOOÓPA3YBAHHO NIO AHAXODHA? © JBYKOCIOBHHTĚ
3AKOHH HA ÓPATAPCKHA E3HKB HE NO3JBOTABATE AA TOBOPHMT 33 NPĚXOAE HA
MEKAYTAACHO O BB W. A +OPMHTĚ BHIMIA, BHILXO, BHULIH NOKA3BATE,
ue 3BYKETB (E TESP. %), MO CTOH CAŽIT 4 BT M. p., He © OT% HŠKOTanHo #.
ExnmukoTo oÚÓacHeHHe, KOETO OCTABA, © MOpooxormuHoTO. Ue Bauer ce ©
ABHXO MNO AHATODHA, Me HH CTAHe ACHO, KATO VJHAOMT, KAKBA € CAAÓATA
HA A0PHCTa BHAEXT BL 3aNaAHO-ÓPIraApcKHTĚ TOBOpH, H KATO 3HA6MT, B%
KAKBA BPE3KA CTOATE POPMHTĚ HA BTOPHA CAOMEeHBb A0PHCTB CE MHEHAJOTO
ABUCTBHTEIHO NPHUACTHE IA -4%. BE HITOUHOÓBAT. DOBOPH, AŠTO A0pHCTHATA
POPMA H AHECE TIACH NIPDABHIHO BHAŽXT (BEHTAX, BĚABX), He Ch CTAHAIH
HHKAKBH TIPOMEHH CE NPHYACTHETO, A BB 3ANATHOÓBIT. TOBOPH, KOHTO peuH
HABCĚKAJŠ HMATB HOBA A0pHCTHA POpMa?2) (BHAOX, BHAO®), ABABA Ce Beue
H HOBOOÓpa3yBAHO NpuuacTHe IloaBaTaA Ha NpHY. BHMEOA CTOH TIKMO BE
JABHCHMOCTb OTP A0). BHAOX. BT NCHKOJODHYHHA NPOHeCTE, KOHTO € A0-
KapaiP CT3AABAHETO 1A BHINEA, NAH-TIABHA poxa e H3HTpaX0 OTHOLEHHETO:
OTHAOX / OTHNEX HIH IpocTo: uaox / mımer. Kakto cpeuy OTHAOX CTOH
OTHINEJI, TAKA, Cpenry BHXOX MOK Aa Ce OÓpa3yBA BHLUIEX CNOpeTE Npo-
nopunaTa | |

OTHAOX : OTHNIEX == BHAOX ! X,
== BHIOX : BHIIEJ.

Ue ToBa e MPpHeMAHBO, NOKA3BA KOCTYpCKOTO iaurxe (BM. iaxe CÓm.

VI, 11), xoero me HMa Za TBAKYBaMe NAK5 TEE:

1) »Buzexa« ne na Ce JIBXU HA 3ANHCBAYA, KONTO C BMBKHAIB BB TĚSH NDNKAJKH
KOCTA KHHZKOBHH U3DA3H: >ÁMA KA BIN HACTOIABAIHCTO HA HČÍHHÍO MIN DOJEHHKC;
»uapiuaTa, Ka CO Hayulida 38 noryönanmero ua CIHa CH, MY Ka3ázac< u Nor. CÓM.
V, 144 u ap. :

2) lom% 1. 2. ex. u. rXaCH BUAOX (BM. BHXEX), H BP MH. U. UIC HMAMC: BHAOXMC,
BHAOXTE, BHAOXA, TA IIO TO3H HAUHHB 40PHCTBTP Ha BUAETE NO OKOHYAHUA HĚMA Aa
ce OT.IH4ABA OTL A0pHCTA HA OTHTU. THA +0DMH Ch TOTKOBA PA3NPOCTPaHcHu, We Ce
UYBATb BP roBOPA HA MHOTO >0Ópa30BAHM€, NA NPONHKBATB U BP AHTCpaTypaTa. Br
npĚBOJA (nposauuecku) Ha oreBuA »ŘaycTre (Coeua, 1906) ucTCMT >BEAOXBE HA CTP.
34, 150, 166, a BT HeKDPHTHUHUTĚ vsıupBauua HA AI-ps I. INšuoBS (»Ilpaoreuecrzoro u
Npae3uKBTP ua Óbarapurš« Coeua, 1907) pezoBuo cTou »pBuzoxmce (crp. 82, WM, 101,
109, 117 u r. u.).

222 Cr. MxajeHoB3, 3anaXHOÓT.Ir. BAWEI-DUMEX BM. BHAĚIT.

(OTjEAOX : (OT)HUIET = ia10X : X,
— jaıox : *iaume r, MI. U. ianixe,

Ja BINAIHE HA NOBETATETHATA $opma (JIaBpoBs, O6sopz 211) ak ın
(voneT. 1All) He MOJE Aa ce TOBOPH, TOIKO3JE MNOBEUKO Ye BB MAKEXOH=
CKHTĚ VOBODH, KAKTO € H3BĚCTINHO, BM. lab HMAMO IATH H EM. BHXKIb —
put. ocT. *iamer HanomMua JepHHck. dual (NO paau AAX0XT) Bb CÓx.
V, 145.

OTT ıpyra cTpana HH OCBĚTIABATE TOBA ADBACHNHE HŠKOH HOBO0ÓPA3Y-
BAHHA BP KYKYUIKO-BOJOHCKHA H UIHNICKHA ToBOps. © BMĚCTO cTapo6zır. 2.
CIAOKEHT AOPHCTB NIETOXE, TIPAXOXT, peK0XP, NACOX, CÉKOXE H NOA. BT
KYK.-BOI. HMAMe! NAHTĚX, NPHAČX, PHUCX, NBCEX, CHYČX H INOX., 18
cnope15 TĚXT H MHH. ABCTB. npay.: NAHTČI, NPEJĚA, pHUĚAI (NOKDAŘ
CTAPOTO PCKTA), NTCČI, CHUČA (NOKpalí CTAPOTO CÉKBT) H T.H. Onu-
CBAUBTB HA TO3H roBODE (I. MupueBs, > DĚIŠXKH no KyKYNIKO-BOJOHCKHA
roBopsr« Cóm. XVII, 426—470) npuzeria KaTO CTApH +$0pMH Ayuleı,
yrimzı (cTp. 466), Óe35 Aa Ka3BA, AATH Cpemy Ayitex (BM. CTapoto
A0IX0X) HMA HOBO NIpHuacTne *TylleT, AXA BE3L OCHOBA HA AYMATĚ: >38
o60pasyBane HA Tora IIPDHYACTHE ce JHMA MHH. CBEPIN. BPEMe HA IAAroJa,
KAKTO CH € CB YlapenueTo, I DMĚCTO MĚHHTDA -X CE TYDPATE A, X8, 10,
AH HIH IC“ Me MOKEMT Ja NpĚTNOTADraMe, ve IOKpaH ApXaHUHHTĚ Ayılez,
VTHWTI He Aa CAINECTBYBATB I HODOOÓPAJYBANH AYIAČA, VTHAĚA CHOpeXT
Ayiaex, prHjex. ToBa np 1noxozkenHe ce NOTBEPAABA OT INHICKHTE MATE-
puaın na A. Iocrenuesa Bb CÓM. Tamt Hamupame: >0THxÓ xe Ha Käpo...
M CB TH HO rráBOTO JOMÉI Npu Húx< Cóm. X, 140; ur: »/Toópo-ýTpo,
Hápue<, My peuéa cTäpeuo. — »AJai Dór zo6po, a&ıo«, pékax my Cozo-
“ou X, 146; Taxa zoinér Cóm. X, 138—139, no u (aJoueı X, 139 u r. u.
JlunekoTo Aoiıeı noxpaii AO1eX 1IPĚACTABA ABICHHE IPABO IIPOTHBO-
N10.103KH0 HA 3AnA,INOOL.IT. BHIICT NOKDAK BHAEI, 218 NIPDRYHHATA HA ABĚTĚ
HOBOCÓDAJTDBAHHA € DCC NAKT EAHA H CIMA.

Corna, mai 1907. CT. MxaxeHoBs.

Coyunenia II. U. Meıpuukopa (Anıpea [euepckaro),
KaKb JIEECHYeCKiÄ MATEplAIb DPYCCKATO IHTepatyp-
Haro A3HIKa.

Ilaseız Hpanopuuz MexLHHKOBE, RIBĚCTHB BE PyceKoň AHTEpATYPĚ
Óozše NOTE CBOHM5 NCEBXOHAMOMP Annpen Ileuepekaro (1819—1883 r.),
MOKETP NO CHPABEAAUBOCTH CUHTATLCA ÓEX1ETPHCTOMB-3THODPA+0MT 34 CBOH
kpynušňmie 1Ba pomana: >Br JItcaxz« (1875 r.) !) u »Ha Tlopaxz« (1877 r.).
JTH ABA pOMAHA COCTABHAH JHTEPATYPHYRP CIABY TATAHTAHBADO ABTOPa-
XYAOXHHKA H BEI3BAIH COÓOH NOAPOÓHYIO ombuky TBOpuecKof ABATEILHOCTH
Ileuepckaro BB pyceKoň KPETHKB, BoliexuyIO BB OÖMie 0630pbr HCTOPIH
pyecko# 1uTepaTyprI. Ho He co BCĚXT CTOPOHE elle HCNO.IB30BAHE MATE-
piaXP, BHeceHHLbIK NponsBexeniama A. Ilevepckaro BE pyccKoe caMoco3HaHie :
OTHOLICHÍE BBINIEHA3BAHHEIXB ABYXP POMAHOBTL, BB KOTOPEIXb ABTOPB HXB5
ABIACTCA KPYIIHLIMB ITHOTPAPOMB-XYAORHHKOMB pyceKaro npH- Boxxekaro
kpaa H EeTo NnočejeHiA, Kb JeKCHHECKOMY COCTABY AHTEPATYPHATO pyceKaro
a3bIKa Me He CTYXKHIO TIPeAMeToMB OcoÖaro Hayunaro H3CAŠAOBAHIA, H CE
3TOÍ CTOpoHkI MATEpI8XT, COÓPAHHBIÁ BE naÓxrozeniaxs Ieuepckaro u
o6pa6oTaHHbIH HMP BE ETO XYAOKECTBOEHHBIXB H KPYIIHEHINHXB ABYXB po-
MaHaX$, M6 He H3101b30BAHE HAYKOH, He CMOTPA HA TO, UTO 3TOTÉ MA-
Tepia1E BNOJHĚ 3ACXYXHBAOTP BHHMAHIA PYCCKAXb YYeHbIXb AHHTBHOTOBE.
Bz camom5 AĎIB, BCAKÍH, KTO UATAXB 3TH pomaHkí [leuepckKaro, BOCXHMAICA
XYIORECTBEHHOCTBEO H OÖPA3HOCTbIO HXB A3LIKA, TAKÉ CKA3ATb, UYBCTBO-
BAIE OCOÚEHHOCTb 3TODO A3BIKA H IIPAKTHYECKH OMIYINATB IpeiecTb ITOH
ocobennocTH. TAKÉ Ma1o-To-Maiy 3TO IPIATHOE UYBCTBO CTAIO BCEOOMEME
YYBCTBOMB UHTATEXÁ: PYCCKAA UHTAIOMAA HHTEIIHTENTHAA NYÓAHKA BB ITOMB
UYBCTBE XyYAOXKECTBEHHADO H OÓpA3HAro A3bIKA CANBANACh BB OAHO 1E.10e.
Ho AaTb ceÓE OTUeT5 B5 COCTABĚ 3.IeMeHTOBB 3TOTO A35IKA; YKA3ATb, HA
KAKHXb OCHOBAXT IIOKOHTCA A3BIKT 3THOTpaenyecKaro pomaHa A. Ileuepckaro;
H KAKHMH CBA3AMH OHB CBA3AHB CE A3BIKOMÉ pyceKaro HAPOAA, BLIPASHTE-
JeMb KAKOTO ÓBITA H KAKOTO HacexreHid, KAKOjÍ ONpeABIeHHOjí MĚCTHOCTH

1) Honsaaca caauasa BP xypuaaž: »Pycckiit Bicruurse.

224 Esreniň Byaıc,

CAYKUTTL 3TOTB A3BIKÉ IO CBOEMY JEKCHUECKOMY COCTABY, BCE 3TO ABXAETCA
YxKe He OÓTACTKIO UYBCTBA H3AONHADO, A OÓXACTLIO IHHTBHCTHYECKOH HAYKE.
Br camomz AŠIŠ, OTBĚTE HA BCÉ 3TH BONDOCHI OTHOCHTEALHO A31IKA Ile-
yepcKarO MOZKET5 AATb He ÓE3NPHHNHNHAA 9CTETHKA, PYKOBOXAMAACA CYÓT-
eKTHBUBIMH TpeÚ0BAHIAMH BKYCA, A AHHTBHCTHUCCKÍH HAVUHLIH AHAXŮJE
COCTABA A3BIKA pomana >B= JIšcaxs< um >Ha Toopaxs«. Takof aHazu3s
Pexe BCero VKAKETE HAMT, UTO BP. AIBIKŽ 9THXB DOMAHOBE Ileuepexaro
COXPAHeNB MOAHOCTLIO MECTHEIH KOTOPHTE (couleur locale) napoxnož pyc-
CKOH pEun 3aBoKhA BB TON ETO UaCTH, TAb DpYCCKÍA NocezeHiA CHAATE
yUyTb He TBICAYY AETE, YKPbIBIUHCb BB Kepxenckuxs u Üepnopanenckaxe
abcaxs H TEMB YOeperumch OTS Pa310KeHin, OTB NOTEPH CBOETO 3THOTPA-
»HyecKaro TnIIa ÓTADOJADA ACCHMHAAIIH CT HACEIbHAKAMH H 3AHMCTBOBAHIANMT
NHonIemennoh H UyAAOH KyabTypbr. OTP YTOI0Kb pyceKoň 30MXH, KO-
TOpbIii H30ÓpakeHr CO BCEMB ero nacezeHieMs H ÓBITOMS Y Ileuepekaro
BB pomanš >Bm JIžcaxB«, KOTOpblli ONHCAHE ABTOPOMB BO BCEeH NOXHOTĚ
ITHOTPAPHYECKUXE NOAPOÓHOCTCH, HA3LIBAETCA BP POMaHE 3aABOIKbENME, a
O6HTATEIH eTO — > ŽABOTRKÁHE«: 3T0 — MECTHOCTB NO CpeAHeMYy H BeEpxHeMY
Teuenito p. BeTiyru, npurToka Bozru CE AŠBOJÍ CTOPOHEI, PĚKH, NPoTerammeh
no Rocrpomekolí u uacTpro no Hnzceropozckoňí ryÓepnin. Br MakapbeBckoms
yžoaš Hnzeroporckoii ryÚepniH, BB IIECTH BEPCTaXB OT5 JsIckoBa, BIA-
aaett B5 Bory Cr Aabnoil zke CTOPOHLI, HH3MEHHOŘ, PĚKA Kepxenens.
Bor% 3T0-TO npocrpaneTBO mMexny Ber1yrojí u RepxeHnems H ecTb apena
nauÓorše anTepecnzixg naÓnozeniň II. H. MexpumkoBa. TO — kpaň suH-
CKADO NJEMEH (Mepu?), KOTODBIÍ CTATE NOCTENOHHO KOA0HH30BATECA HOB-
TOpoauamu UyTb ne cr XI" pra, KODAA MORHO KA3ATb VXO OTAŠABALA
NONBITEH AXB IPONHKHYTb KB DOCTOUHLIMT $HNHNAME. HurTepecno, uTo B
ATOMT Kpalo 6o.ıbe Y10pxKA10Cb CTapanıı H BB ÓBITĚ H BB A3EIKÉ, YEMT
COGCTBEHNO BT Hopropozekoň oÓnacTn, T. K. Kpali 3TOTE ÓBAE BAAXH OT5
ÓoeBoro NYTu m rıaBıaro paliona AŠHCTDÍH PYCCKUXB NZemeHT 10 — Moc-
KoBcKaro nepioza. © IInTepecHo, MesKAy INPOUHMB, UTO 85 KuHememckowz
yısıb (nanp., c. Börexö-Börxeroe (?) u BP APTTUXE) AOHENŠ, COXPAHHANCH,
NO MOHMT HAÓJOTeniemE, neh mHnamje (C, 4, Ut, U) MATKHMH, a camoe
naaBanie ůnemma (+unek.) nepemno BT »Rúmemnae. Bor=, eCAHÓLI Y
A. Tleuepekaro 61115 COXDAHENT H 3BYKOBOŘ OÓAHKE A3BIKA Berayzckaro
H Kepskenckaro KDAA, TO MBI HMĚAH ÓLI BB CBOEME pacnopazenin H 9TOT3
MATepiaTE, AONOANAIONE KAPTHHY ÓBITA H THNT JKHTEXA AAHHOH MĚCTHOCTE,
10, KONEUNO, DT KYJOZECTBEHHOME POMANŤŽ COXPAHATP NOTHOCTEIO SBYKOBYP
„Topony MŠeTNArO ToBOpa Herb3n. 3aTo oTpaxKeHie APeBHOCTH BE JEKCHKŽ,
VE TOTYVANKOÍÍ ATADOHŤ etwa 7 PE ANDMAALHBIXTL HŘKOTODBIXT OCOÓEHROCTAXE

S . 0 NR „gurfariit HITENEAT ATR NHUTOC NA u MTS

CoauHenia II. H. Mcapnnkosa (Auapen Ileuepckaro.. 225

CONOCTABACHIH CAOBAPHATO MATEpiara, H3BĚCTIHADO BE PYCCKHXB DOBOPAXT
3TODO KPAA, C5 CAOBAPHEIMB MATEpIAJ0MT IOKHOBEJHKOPYCCKHXB TOBOPOBT
NPOZHBACTE APKIH CBĚTE HA NPOHCXOXKAEHÍE ABYXE TAABHLIXB HAPĚuilí >De-
SHKOPYCCKATO« NIeMeHH OTB PAa3HLIXE PyCCKHXB NIeMenP. CoÓpaBum Becb
aekcHueckiH MATEpi8XE H35 pomaHoBP: >Br JIšcaxt< u »Ha Tlopaxz«, mz
AOIKHEI ÓBI OBIAH MNOXBEPrHyYTb ro TINATEABHOH OÓpaAÓ0TKĚ, OCBETHBT ero
AAHHBIMH PYCCKOH AlaXeKTOXOTÍH Bb CBA3H CE AAHHLIMH HCTODÍH PYCCKHXT
NXeMeHB, — H 3Ta Mala paÓoTa ee KTeT5 CBoeH ouepezH. Br HacrToameň
Ke CTATbĚ CBOEJÍ MBI, BCIĎICTBIC OÓBABICHHLIXE HAMB YCAOBIH BB NEYAT-
HOME NIpADXAMEHIH YUACTBOBATb BB EOGnxeinous CÚÓopHHKŠ BB UeCTP Ma-
CTATATO deHADo, NATpiapxa CAABAHCKOH PHAOIOTIH, TAYOOKOYBAKAeMaro
JUHTEOXA MHOTHXB NOKOAEHIH CcAABHCTOBE, H. B. Aruya, no HEO6XOAUMOCTH
AOA2KHBI OTPAHHUHTLCA AAUIb YKAIAHIeMB HA HEKOTOPEI® BONDPOCEI, CBA3AHHLIE
cs Hameňí OyayıneHi pa0oToH no sabIky PoMauoB Anuıpen Ileuepekaro.
Ja Toro, uTOÓBI NOKA3ATb BE HEÓ0OXbI0H CTATbE, BB CAMEIXP O01MHXE
YepTAX, TO 3Hayenie, KOTOpoe NPOXCTABIANA ÓBI COÓOH HAYUHAA paGoTA
HO A3bIKY pomaHoBS IleuepcKaro, H AATb XOTb HŽKOTOp0e NOHATIE 00%
OÓHTIH AeKCHUYECKATO MaTepiara 9TODO A3BIKA, MbI IIPHBOAHMB HHKE Alf
npumtpa HEÓ0OXbUryI0O UACTb CIIHCKA CXOBT, PACHOAOREHHLIXB BB A1+ABHT-
HOME TIOPDAAKÉ, CAOBE, H3BĚCTHLIXS NO NDEHMYNOCTBY BB CEBEPHO-BEAHKO-
PYCCKHXB TOBOPaXB (UACTBIO AAKe AIA JOKTHUYECKH) H HEYIIOTPEÖHTEABHLIXT
Bb IOMHOBEAHKOPYCCKHXTB roBOpaXe. | Bo3bMeME HEKOTOPbIA MĚCTA H35 po-
maua »>B= JI$caxb<. (C5 camaro xe Hauala POMaHa MBI Y3HAEM5 OCOÓLII
CKIAAB 2KHIHH PJABOMKÁNT<, JHAKOMHMCA CB BOIPOCOMB O TEOTPAPHYECKHXE
H ODPHDOAHLIXÉ YCAOBIAXT, KOTOPbIA HAJOKHAH HEHIDAAAHMYIO NEUYATb HA
xapaKTep%, ÓLITB, 38HATIA H A3BIKP KHTOIA >JIšcoBr< BeTryxkckKaro Kpaa.
»Bepxogoe 3aBomKbe« — 9T0 cTapaa, HcKOHHAA Pych, >KONJÓDAA«, T. e.
XBOHHO-AŠCHOTAA. (> KóH1a< — CI0BO HOH3IBĚCTHOE IOBD. rOBOPAM.)
T'oToBbIH ABCE, VAOÓNLIH AIA BCAKADO ApeBOAŠNIA, OÓYCAOBHAE COÓOH
3aHATie 33ABOMKÁHHHA< CPeT1H vepuaro H Kpacnaro »pämenbn« (= ıtca;
CAOBO 3TO H3BECTHO TOABKO BB AECHOMB NPOCTpaHucTBt BIKD. ryÓepHiň CT
nepecexennamH 435 cžpepa). JItca »Uepnopamenckie« (AHCTBOHHLIXE NO-
poxe) aasaru Rocrpomuvy u Huxeropoiry CemeHopeckaro yř31a, pajom
CO CTPOEBBIME MaTepiaıomp Afca >KOHAÓBATDO«<, ele M MATEpi8X5 AIA
BCOBO3MOZKHBIKE AOPOBAHHBIXE H3AŠIÍH, KOTODBIA HA3LIBAFOTCA >DOpPÁHUH-
HO < (NO NpeHMyulecTBy AOpeBAHNAA IocyAa H YTBapb. Um. ınKe); a pas-
BHBINAACA OPH MECTHEIXB NPHPOAHLIXB VCAOBIAXE (cpean ABCOBE H >ya-
pýcs«. Cm. HH7KE) NpeANpiHMUHBOCTE KOCTPOMHUA CAŠIAJA HIP Helo u
MANOBAXO H CYKHOBAAA: OHB BAlAeTB »MOAÄPOKE«, BAKETTL BäperH

H AĚXA6TE YyTb He.Ha Boro Pocciro > BĚCOBBIA KopoMBIcAa«. Ú10BOMT,
Festschrift für Jagic. 15

226 Esrcuiň Byxxe,

H3BĚCTEHP, KAKB MYAHKB »A0OCYKIiH«:! >IABOTKÁHAHE — He JEXEÓ0KE,
UCXOBĚKE AOCYJKÍH: UCTo 3OMIA Me AAX8, VMĚHLBEMÉ 3a A510
B3ATBCA bepeTb«. ÜpB. CI0BA: BÁpeXKA, NOAPKOBAA IXANA, AOCA-
TATb-10CYKIH H CoBpeMeHnoe JHTOpATypH0e 3HAueHIe NOCAŠAHATO C.IOBA!
>TIPa3AHBbIH«, >CBOGOAHBIe : KOCYT’E = CBOÓ0AHOE Bpema. JIšcá 3aB0axa-
HHHA KOPMATB! 2KHBOTR 3ABOTKANHHY XOTb BB TPYAŽ, AA BB XOCTATKÉ. C5
n3cTapn 3a BoAroH MYXHKHE BB CaNOraXE, 08011 BB KOTÁXHE. >JIanTeň Bu-
AÓM He BHAAHO, XOTb CIBIXÖME IIPO HHXB H CABIXAHO«. ÚDpB. AHTEpaTyYpH0oe
npousHolenie! BHAB-BHRA-BHAY-BUAaMEB. Ho: >BB BHAY< H >BB
BA; A BO MH. UHCAĎ AIaIeKT. (CBp.): BHABI-BHAÖBB-BHAAMB HT.A.
IPE ARTOPATYPHOMB: BUALI-BHAOBB- BHAAMB H Npou. (CpB. cepÚ. (cz
coKpanfeniem?): BHT-BHTa, IIPH AiazekT. pz-piza. DBBEITB MOZKEOTE, pyc.
Ala deKT. BÁT - BHTÁ - BHAÖMT - BHAbI - BAXÁXE H IOA. IIPH CPABHEHÍH C5
PYC. AHTEPATYPHBIME BIAA-BHAOMB H IO. OKAKETCA borbe APeBAHME NO
yaapeniro. Cps. 601r. BHABT. pe. piuNe: czEIxÓm 5. © BooGme, ocoösıa
MA3BANÍA UACTEl H3ÓBI, VTBAPH, KYIUAHbEBE, KPACOKT, PBIÓE, KOCTIOMOBE,
BĚTPOBT MH NPOUHXB NOAPOÓHOCTEJÍ ÓBITA H MECTHOH NPHPOABI Y KOCTPOMAUEŘ
BP CBA3H CE OCOÚBIMH VAApeniaMH BO MHODAXB C10BAXE (Hanp., cépeÓpo,
Ilonú30Bbe, KpacůTb, KpawönsH, TÁÓNO, paÓoTÁTE, 3Ápa35 u
MH. ID.) MODIH ÓBI BO MHOTHXB OTHOLNICHIAXT NONOXHHTL 3HAMEHHTLIH Ü10-
Bapb „Jara 1 corblicTBoBaTk Onpeaž.eniro B3AHMOOTHOLICHÍK BEAHKOPYCCKHXE
TODOPDOBT NO AAHHBIMT YAapeHiA H JEKCHKH. PB. >KpamóHaA NocyAac;
KPbIIIA KPACHTCA KDACHBIME >UEPBIAKÓMB«. > HaMÓTBKA< == MOIBA.
> Ipunéns« = (nenn?) = Gapbrus. >I[ócTaBKA<, >1ÓCTABKA«< (TAKT
u 26 Raa. ryóepnin). »CKÓÓ1enbrii«, >cnáceHbe« H MH. Ap.

BoTz 3Ta 3a1aua H ÖYAETB 3AHHMAT- HACE BB 0CO00MB NOATOTOBIAE-
NOMB HAMH Tpyaš. Temepr xe B5 BHB NPpEMĚpaA A NPHXATAIO HHXKE YACTb
CIIHCKA CIOBB CE HXT OÚBACHEHIAMH H YRA3amleM5 MĚCTHOCTH VNOTpeÓJeHiS
UXT, KDOMĚ BeT.iyickaro Kpaa.

A.

A3ÁMB-1a1bT0 Ba.renoe (Kaa. ry6.'.

B.

>PŤ3a15 H36 ÓakK1Y1NT 1omkm«. Dakıyıma — uypKa, NPATOTOBICHHAA 414
Touenia. © HerozHad uacTb JepeBA-3400I0Hb — He HAeTE AXIA Bbl-
ABIKH. pp. >ÓHTb Oakıyum« — (e31ĎIPHRYATL, ÓE3N003HO TPATETL
meua. Be Rocrp. u Huxerop. ryÓ. = 346010Hb, TopÓm1á x
FATBANG, NPHTOTOBICHHBIK AIA BEITBIKH HA Tokarırur raum,

EUR Er Z 27 CHr onom Ir Terap AandaTvmarırı

-

Couuzenia II. H. MextumkoBa (Auxpea Ilegepckgaro). 220

>/KHBY A POBHO ÓOmEAXÓMÉ BE CKYACIbHHNBE — NDPHIPĚBACMBIK paau
Bora aıa paÓ0T5 Ha KXAAÓHMŠ H3b MHIOCTH BB CTOPOZKKÉ. (CÉB.-BOCT,
> ByxenHu1I KOCAKS CBAPHTb< — CBHHHHEI. Kocrp. Hux..

-=

B.
>Bápu Óo1bmi1: BeXeps nó copoKy« = MĚp:I Ó0XbINOH BMECTHMOCTH,
K08HbI, BE KOTODBIXS BAPATB NHBO HYH UHÓ. Apyroe. (ŽB.
>Box2xH BOPÖBHHUBIA«. (ÚpB. BepeBka. Apx. Ozon. Rocrp. Hux.

T.
Topaummmua — AepeBAHHAA Nocyaa H yTBApb. Kocrtp. Hux.
Toıosmäna — TAaBHoe IHHO HA Kanpoch. Ü%B.-BocT.
>0xHo Tpe6THTE Ha yMĚ< — BEpTHTCA Ha MĚ, 3arerzıo.
»CnoKoKH&H CNHTCA, KAKB HH NO KOMP He TpeÓTÁTCA«< == He JAYMAETCA,

He rpeautea. CEB. Kocrp.

>AoBóaHTcea« == npuxozurea. Kaa.
»llobxaıu TYTHHKH BE ABOÚX CAHAXB«.

Jh.

>7KemMKÓBS (== NPAHHKOBB IIPeccOBAHHLIXB) KYNHTb«. ÜEB.-BocT.

3.

»leners HH y Koro He 3aHmMoBÁ1b«. ÜpB. »PA00THHKOBB HAHMÝETE«,

>Maš Hezb3a JTAMP 3ÁHMOBATbcA«<. ÜFEB.-BocToum. DyÓ.

>MYXHKS 3AHÓCAHBBIH< — TOPAeAABLIH, ropauiň. JInTep. 34HÓCYHBEIŮ.
CpB. >0H= 3aHÓCHTCA«, »3aHecen«. Ss. | |

>IBcHEKA BE 3UMHAUB ŽIAATB« — 3HMHee INIDHCTAHHNIE AXŠCHBIXE TIPo-
MBIULOHAHKOBE. KocTp.

HM.
»3apepb1a BE HCTOYHLIH TOAOCK« = OTYAAHHLIH, ÓE3HATEXKHBIH, NOCIŘA-
ni. pp.
K.
»BB KÖ3HEI HDrpaXI6 Za BB roporkú« = ÓaÓku. Cn6. Kasan.
>KoHAÓBEIE NpiaTerue — KpěNKie, HCKOHH-IE, KopeHnsre. ÜpB. BzIMe,
Apx. Bira. Bat. CHÓ. — Könaa, KÓHXOBBIH.

>(To)jký 1uTbca Os Te6ž y Rapna« = nonpocaTr, TOAKHYTbea, nonpo6o-
BATb INONDPocHTb. ČÉB.-BOCT.
>Kuurouéň«. ps. ap. pyc. KHHIURYHH.

15*

228 Esrenik Byxxe,

JA. ..
Jozxu AepeBanntia. | JÍxe nassania: ÓocKÁA, HOCÁTAA, KpecTöBan,
TÓónkan, MeXeyYMoKT. Kerp. Hux.-Cex.
>JIoxKÁpHTbe = AĎIATb JOJKKH, JANHMATBCA ITHMB pemecx0ms. ReTp.-
Huxerp.-Cemen.
M.
>ManaTb$ najšny«. Manarrá = mánria. CpB. xapaTbá — xápria. IIpnx.
XApaTČŘUBIÁ, MAHATCHHBIH.
>MueuuíúrRe«. Pas. ämmanax. RAŠTK, Tenzpii aMÓapr, npoKoHonaueH-
HBIH ACXOMT.
>Br Méxenb KYypHna He HANBETCI« == CpeTHiK YpoBeHb BOJEI. Cepeanna
KaK0r0-HÓ. Bpemenn roja. /Ip. p.

H.

»3eMIA HEepoAHMaA TAMB: XOJOXUAA, NecuaHade. CpB. >poAHmENÍ ==
CNOCOÓHBIH KP poXzeniro. POXHMUHKB — Ó0XŠ3Ab OTE poxy y AšTeil.
C5B.-BocT.

0.

»O6A03KHTCA KAKT-HHÓVAb, H XYAAA CXABA NOHIOTEe<. 2OGÓXOKÁTLCA«
BR CŽD.-BocT. Pocciu (u Bb Ra3aHH) o3HauaeT$: OLIHÖHTECA, OÓMAHYTBCA,
3ANYTATBCA BB JYPUBIXE Abıaxt.

>OTÁTOR«: >CÓn1:4 CT NYTH: COBCEMÉ OTÁTOJ«. Apx. OTBOpXeHHHIŘ,
OTRABICHHSIH. ÜpB. CTPCI. TATH, TKHX.

II.

»INoxka$ÉTrb« — Huxuaa yvacTb H3ÓLI, HHRHAA H30a AIA pPAÚ0UYHXT, NOXT
XAĎBT, AIA A0XKA HOBOÓpAUNbIX. | ÚŽB.

»Ha nzéua kıaaye. (pp. ABOlcTB. uHcxo naéum (š) a MH. u. nxeuá.

»INepecrápka« — BpnuezudA HIT AETB AIA 3AMyKOCTBA AŠBKA. CB.
> Moxozeut Tbr, nápa«! pp. napeub; Kopn-kopens H nox. CB.
P. «

»>Paménbe< (kpacuaa, vepuaa. Üps. DEE: > UepHopameHckie 1šca«<. OKpaňna
abca oKOIO uamm). CÉp.-BocT. ryÓepHin. CpB. HA3BAHIA CEX5 u Ae-
pezeub BB AbcucToii uacTu Pocein: PámeHckoe, PámeHbe m nor.

C.

»OTE CÖPoRa-HeAyToBB JŠYHTb<. (CpB. HM. IL eX. U. CÓPOKB; NÓ COpOKY
A n»pou.

ı\nspnmerwn Úprrke, re. CTÓDOJKB, HA-CTÓPORÉ ÓBITL M .n0Ox. ÚžB.
= er Eee ‚tnauaf cu, BOUEDRUFH. 2OBMĚSTUDO NIDAXEHLO.

v
4 bee LEK

Counneuia II. W. MexpnugoBa (Auıpean Iexepckaro). 229

>OTTouHBAA cTaBemóKr«. Ketp. ryÓ. Touenaa uamKka, MHCKA, KÓAHB.
Y Aaın c10Ba BE 3TOjí $0pmě HÉTÉ S. V. CTABHTP.

>((yKOBÁTKA« == CYKOBATAA BĚTBb AIA pa3BĚCKH BATenoKP. Un.

>CopóuHHEI CHPABHME NO NOKOHUHKŠ« == COPOKOVCTB, COPOKOBOH AeHb NOCIŤ

KONUHHBI. CpB. NO YzapeHio: CÓPOKB — CÓpoKA H COpoKá, HO
COPÓUHHHI.
T.
»>Ilomoub, HHaue TÖXOKA« — CoÓpaHie KB XO3AHHY AIA APYAINOH COBMECT-
Hojí paÓoT:I 3a yTomenie. Y Aa1a — apyroe yaapenie.
Jy.
>YpíÓk5« — mienTara, cyuenmií aÓpuKkocs. | a3aub.
X. |
>Nú3ny15e —= UAXHYIP, YBAAAID, COX, VÓLIBATB (3ABOAKCKIH NPOMBI-
ceıp). Bar. Hnx.
U.
»Tpacuntı C5 OKHAMH, BAAbAMH H UApýcAMH« — Tonb, Ó010T0. Apx.
uapycá. (CpB. Br Pa3.-Kacum. ce1o >Uápycze«.
HI.
»B5 maÓópáxT NpozHBEME« — BB Apy3bAaxs, BB cocBzaxe. Pa3. >B5

CAÓpáX5e.
Ulzansı (HXE HA3BAHÍA: >INXANÓKTc, >IUNHACKBe, >KAUHHKÁC, »Tpe-
UÝUIHHRB>, >BepxóBKAc«. Y ara 8. v. ne Bc na3Bania).

II.
»]HaxpossurTB« (-ocna noóuxa) — paóoit OTR ocnmsI. ÜEB.-BocT.
lMensanöi paap< == mennóň (ınTepar.),. lllenanyro pa6ory 30BYTE
>ropámmunoHe ZHTeAH HH3KAro Óepera Boare. Ca. Bblute.

JTOTB CNKHCOKE, KOHEUHO, TIPAMEPHELIH : erO MONO ÓBLIO ÓBI YBEAUUHTB
BE HĚCKOTbKO pa3b, HO H OTCIOAA BHANO ÓOTATCTBO JEKCHYECKATDO H AldAeKTH-
yeckaro MaTepiaza BP pomanš Ieuepekaro »Br JIšcaxTe, H ACDKO MOXHO
3aubTuTb, UTO CIOBApb RacHmoBekaro ropopa (Pasauck. ryÓ.) BO MHODHX%
OTHOMOHIAXE OAHKe KB CAOBAPIO ChBepHo-PYCcKUXT DOBOPOBR, UŽMÉ Kb
CIOBApIO Cpe,1He-pyCCKHXB (HOHTPAIbUBIXT) TOBOPOBL, — ITO HODOE A0KA3A-
TeIBCTBO Jacexenia CÉBepnojí uacTru us:ntınmeit Pasaueron ryÓepnin cšBep-
NODYCCKHMH ITEMOHAMH M CĎBEpHOpyceKaro TIPOHCKOKJEHIA TLIEMEIM,
Hace.iaromaro HbInĚmuniň KacHMoBckii, 38-OKckiH Kpam.

Kasanp, 17 maa 1907. Evreniii Dyane.

Co značí slova: »no 3akKoHoy puuckoro ABopa« T nadpisech
hlaholskych breviárů chrvatských.

Jakkoli chudé a sporé jsou zprávy o podobě církevního Offcia
dicecese Methodovy jakož i o knihách sv. Bratry k tomu konci poři-
zených!), pomerne velmi četné zachovaly se nám památky chrvatsko-
hlaholské toho obsahu ze stol. XIII a násl. t. j. z doby rozkvětu církev-
ního písemnictví hlaholského v Charvátech rozvinuvšího ge po vydaní
dekretu papeže Innocence IV. (1243—1254), jimiž dovoluje užívati jazvka
slovanského v liturgii biskupu Senjskému Filipovi, r. 1248 a Fruktuosori
biskupu Kreskemu r. 1252 ve prospěch benediktinů Omisaljskych na
ostrově Krku.

Řečené knihy mívají rozhčný nadpis; bývají nadepsány: Bpnwkas
Breviarium , MATOTHHAMM. „Matutinale), ncaaarupa (Psalterium: podle
rozličného obsahu: shodují se však v dodatku: »10 SAKOHOV PHLMECKOCO
ARopac. | Zdálo by se, že tato slova nevyjadřují jiného, leč že jde o
knihy obřadu Římského- Západního; uvedený dodatek však určuje
povahu naších knih mnohem blíže: i bude úkolem tohoto příspěvku k
dějinám liturgických knih hlaholských vysvětliti smysl slov: »secundum
eonsueludinem yusum, ordinem: Bomanae Curiae,« jimž odpovídá výše
řečený nadpis slovanský.

Prvni nejstarší“ breviar Vrbnický z konce stol. XIII neb počátku
NTV jest nadepsän: Iouener! sun’ MATOTHHAAA NO ZAKOHOV PHUCKO-
MOV EZKHORO ANAOY MMTPA H NABAA ILPKRE PHMCKADO AROPA.

Hlaholský breviář v knihovně Vatikanské {sig. Illyr. 5): Moserea
YHHA BO KHKAA NO ZKHOU PHUCKOM EIKHFO NTPA H NBAA UPKRS ONU-
CKOFA ARPA.

Tamže kodex sign. Ilyr. 6: Houerne ca0THpa'!) no SAKOHOY pnU-
CKOTA AKOpA.

1 Srov. Lezenda o Konstantinovi kap. XV. Fr. Pastrnek Dějiny slovanských
Apostolu Cyrilla a Methoda: str. 201.

Co značí slova: >no 3aK0HOY pEMCKOro ABOpa< v nadpisech hlaholských ete. 231

Kodex Jihoslov. akademie Záhřebské (Kukuljevicovy sbírky č. 1):
Hovevné unua(!) BphR"kaa no 3KHOY PHUCKFO ABOpa BIKHTO NnTpa
M NBAA HÝKRE.

Tamže kodex Pažmanský sign. III b. 10: [louaTne BpRHEAa no
ZAKOHM PHMCKAFO AROpA. H RKHAFTO NTPA H NEAA UPRRE.

Hlaholský kodex Národní knih. Pařížské (č. 11): [loverne caa’TEpa(!)
No 3AKOH pHMCKOFrA AROga (list 7a).

Breviář Baromicův: Tlouerne gpR’kaa no ZKHOV PHUCKOFA ABOgd
(str. 65a paginace hlaholské); podobně kodex Brozicův na 1.71: Tlouerne
Ep'BKAa NO 3KHOY PHMCKOFA AROpa; atd.

K uvedeným nadpisům sluší poznamenati, že vyjma dva poslední,
jež odnáší se k prvotisku Baromičovu a kodexu Brozicovu, nespokojují
se 8 pouhým přídavkem no 3aKoHoy pPHUCKOPO AROpa, ale že přičiňují
i slova E%XHFO NTPA H NRAA UPKKE a pod. Mám za to, že příčinu toho
sluší hledati v okolnosti, že tyto knihy pocházejí z přechodní doby, ve
které officium kurialní, o němž bude níže řeč, dosud neustälilo se zcela
na úkor starého officia římských dasilik sv. Petra a Pavla, tak že některé
knihy spojují v jedno oba tituly officia basilikálního i kurialního, byt
ne právem.

Podobně mimochodem připomínám, že přídavek no 3aKOHOV pHM-
cKOro AROpa vyskytuje se i v nadpisech chrvat.-hlaholských misálů;
tak na př. v kod. dvor. knih. Vídeňské č. 4; lycejní Lublaňské sign.
C 162; knih. Vatikánské sign. Illyr. 8, v kod. Hervojově a p. Zkoumati,
na jakém základě dostala se tato slova i sem, vymyká se z mezí
našeho pojednání; jest možno, že jde o pouhé mechanické napodobování
titulů v dreviarich. O slově dreviář viz poznámku níže.

Předem sluší připomenouti, že církevní oficium Římské, upravené
papežem Řehořem I. Velkým (590—604) na základě mnišského officia
Benediktinskehot), ve stol. XII bylo značně změněno -zkráceno?).

1) Sv. Benedikt (+ 543) patriarcha mnišstva na Západě vybudoval Officium pro
své mnicby na těchto zásadách: 1. aby každý týden vyříkali všecek žaltář, a
2. každý rok přečetli celé Pismo sv. 8 výklady Otců. Vedle officia nočního
iO. nocturnum) rozdělil žalmy na sedmero hodin (Horae): Laudes, Prima, Tertia,
Sexta, Nona, Vesperae a Completorium. Srov. Reholi sv. Bened. Kap. 9, 16, 18.

2) Asi z této doby pochází obyčej označovati jménem Breviarium to, čemu
dříve říkali Ordo Officii t.j. knihu obsahující všecek text Officia, ovšem že zkrá-
cený. Dříve slovem Breviarium (Breviarius) rozuměli pouhý seznam či ukazatel
textů, jež sluši řikati v určité dny — tedy asi to, čemu dnes na Západě říkáme
Directorium Officii, kdežto text sám byl obsažen v knize: Ordo officiorum per
totam anni decursionem (Cursus). Srov. Baiimer Suibert, Geschichte des Breviers,
Freiburg 1895, str. 337, 699 a nůsl.

232 Josef Vajs,

Někteří liturgisté (Gueranger, Thalhofer) připisují toto zkrácení starého
officia Římského papeži Řehoři VII (1073—1085)1); jiní však (Batimer)
právem s tím nesouhlasí, přisuzujíce papeži Řehořovi VIL snahy zcela
opačné t. j. návrat k officiu starému, jež bylo mnohem delší. Jakkoli
však věci se mají, jisto jest, že ve XII stoleti dle svědectví Abaelardova
(1140) jediná lateranska basilika zachovávala staré officium Římské,
kdežto ostatní chrámy řidily se novým officiem opraveným. Abaelard
staví zřejmě Officium Basilicae Romani Palatii it. j. papežské kaple
uvnitř paláce lateranského) proti officiu Basilicae Lateranensis (S. Salva-
toris) t. j. patriarchální basiliky lateránské sv. Spasitele ?). Opat Batimer
uvádí příčiny, pro které došlo k změnám a zkrácení officia i přese vši
snahu Řehoře VII., obnovitele starých tradic ctihodných, jež mnoho utrpěly
ve stol. X a XI za vlády slabých papežů papežskému stolci vnucených
vládci německého původu.

Obřad římských pobožnosti totiž měl povahu více méně mistnt, vázán
jsa na tu neb onu basiliku dle ceremonialu přesně sestaveného, který-
žto ráz tak hluboko zasahoval do pobožnosti samých, že na mnohých
místech na př. v Mohuči, Trevire, Besanconě a j. stavěny byly chrámy
z úmyslu tak, aby v nich mohly býti pobožnosti římské »ápoďobotány.
Avšak od času papeže Eugena III. (1145—1153) ve 42 létech strávili
papežové v Římě pouze as 71, roku; papežský dvůr neměl stálého sídla
zdržuje se brzy v tom, brzy V onom městě francouzském neb italském,
čchož přirozený následek byl, že sám papežský dvůr byl nacen opustiti
staré tradice v příčiné officia, a že se vyvinul ponenáhlu nový řád, nový
obyčej čt ritus (consuetudo) Cupellae Papalis. A jestliže officium dvorní
kaple papežské lišilo se od officia patriarchální basiliky lateranské již
před papežským exilem, za těchto okolností rozdíl čím dále rostl a se
utužoval; ostatně i v Římě samém nepřítomností papežovou staré tradice
v téže příčině velice as ochably ;Batimer 1. c. str. 316 a násl).

Teprvé za nástupce Klimenta III. (1187—1191) t. j. za papeže
Coelestina III. (1191—1198) staly se opět pokusy navrátiti officiu bý-
valou podobu, avsak marné. Dlouhou řadou let ustálený obřad papežské

1: V. Thalhofer. Handbuch der kath. Liturgik; Freiburg 1890. Díl II, str. 371.

— (sueranger ve svých Instit. liturg. I, 288 ss. ‘2. vyd.) tvrdi: Saint Grögoire VII.

abrégea Vordre des prieres et simplifia la Liturgie pour l’usage de la Cour Romaine...

La reduction de VOffice divin, accomplie par saint Grégoir VII, n'était destinée,
laıns le principe, gu la seule Chapelle du Pape. U Batimera L. c. str. 804.

2) »Antiquam certe Romanae Sedis consuetudinem nec ipsa olvitas (Romae)

nat, sed sola Ecclesia lateranensis, quae est mater omnium, antiguum tenet officium,

„Ja Aljarum suarum in hoc eam seanante, race ipsa atiam Roman? Palatij Basiliea«
NY TI UNE

Co značí slova: »10 3aK0HOY PHMCKOro ABOpa« v nadpisech hlaholských ete. 233

kaple stal se rozhodujícím a směrodavným činitelem v dějinách officia
Západní církve, offictum Capellare čili Consuetudo Capellae Papalıs,
kteréž bylo kratší nežli officia ostatních Římských basilik — Officium
Romanum abbrertatum — ponenahlu opanovalo, a my se s ním setkáváme
iv našich památkách chrvatsko-hlaholských, jež nesou nadpts NO 3AKOHOV
PHUCKOFO ARopa. Z nařízení papeže Mikuláše III. (1277—1280) přijaly
Breviarium Curiae i ostatní chrámy Římské, a když papež Řehoř XI.
(1370—1378) zavázal i kanovníky basiliky lateranské, která houževnatě
Ipěla na svém starobylém obřadu, aby i oni k vuli jednotě přijali a
zachovávali ordinem Capellae papalis, tento ordo Curiae stve Capellae
papalis stal se zároveň mos Sanctae Romanue Ecclesiae a tím i vzorem
ostatnim !).

K doplnění této stati nezbývá leč podati obraz takového breviáře
Římské kurie, ku kterémuž konci vyvolil jsem kodex Pažmanský ze
stol. XIV, jehož rozdělení a uspořádaní úplně srovnává se 8 popisem
latinských kurialních breviářů nesoucích nadpis: Incipit Breviarium
secundum consuetudinem (usum, ordinem) Romanae Curiae?).

Jakož pověděno, jest nadepsán tento kodex: [louaTne spRH'Kaa no
ZAKOHh PHMCKADO AKOpPA. H BIKHATO NTPA H NBAA UPKBE. (1b); na
l. 1a čteme některé obecné texty, často opakující se Absoluce a Re-
sponsoria při Čteních a p. pod záhlavím: R nme exne unu, Ioueneuo(!)
Sp KIueHHa K" YTEHHKUR(!) EME CHILE APRET CE Upe B’ce AKTO.

Vlastní text počíná listem 1b tak zvaným Propriem de Tempore
od první neděle adventní do poslední po sv. Duchu, a nese nadpis hr’
NPROY COBOTOV © NPHWACTRA (I. 1 b—179b).

Od 1. 179b—181b čteme rubriky — Gras’ © UHHA NO ZAKOHL
PHUCKH KAKO E APKATH.

Následuje Proprium Sanctorum od 1. 181b—284b nadepsané: Bu
uue HcxBo FINN. (!) Houerne caoykası © Tun NO BCE ATO.

Dale: Psalterium dispositum per hebdomadam s písněmi a hymnami,
většinou z Písma sv., počínajíc hodinou Jitřní v neděli: M)Tgna 8
HAAto; 1. 285a—358b.

Od 1. 359a—361b jest tu úplné Culendarium s některými záznamy,
jež k vlastnímu textu nepatří, na 1. 362.

1) Ut membra capiti se conforment, praesenti institutione decernimus, gnod
fam nocturnum, quam diurnum in Lateranensi Ecclesia cum nota dicatur iuxta
rabricam, ordinem sive morem sanctae Romanae ecclesiae seu capellae domini
nostri Papae. (Constitutiones Laterunenses cap. 1) Batimer 1. c. str. 321.

2) Srov. Baümer 1. c. str. 331.

234 Josef Vajs, Co značí slova: >no sakouy puMcKOro ABopa« v nadpisech etc.

Poslední část tvoří Commune Sanctorum od 1. 363—401b od officia
Apoštolů — Na poxaruné anau' — obvyklým pořadem do off. sv. dev
a žen. Dodatek novějších officií (1. 402—411) ukončuje knihu.

Na konci budiž pripomenuto, že kodex Pažmanský odpovídá latin-
ským breviařům Římské kurie nejen co do rozčlenění, ale i co do obsahu;
dovolím si doložiti toto tvrzení několika příklady.

Kdežto ještě mnohé kodexy hlaholské i ty, které nesou nadpis no
ZAKOHOV PHLCKOFO AROpa, obsahují bohatá čtení z knih Písma sv. (na
př. Novljanský celou knihu Jobovu, Vidův celou Ruth, Vrbnické téměř
celého Ecelesiasta a p.), podává kodex Pažmanský čtení velice stručná.
Tak na př: z knihy Přísloví toliko 26 veršů první hlavy (1. 163b—164a),
kdežto v kodexe dvorní knih. Vídeňské (č. 3) čteme až na malé mezery
více než 14 hlav z téže knihy (I. 350b—361a); z knihy Ecclesiasta jest
tu pouze 13 veršů první kapit. (1. 164b—165a), v kodexe Vidově hl.
I.—XI. (1. 361a—368b); z knihy Moudrosti 16 veršů hlavy I. na 1. 1654—
b, kdežto u Vida jakož i v brev. Vrbnických máme celých šest kapitol;
z Ecclesiastika konečně pouze 15 veršů hlavy první (1. 165b—166a) a
u Vida vice než 5 hlav. Z uvedených příkladů jest na jevě, že kodex
Pažmanský jest mezi chrvatsko-hlaholskymi breviaři vzor breviáře
kurtalního 8 officii velice zkrácenými, v kteréž příčině nevyrovnají se
mu z ostatních, pokud mi známo, leč kodex Baromičův a Brozicův.

Josef Vajs.

Die Reflexe von e a in den slavischen Lehnwörtern der
ungarischen Sprache.

Als ich nachzuweisen suchte, daß das ung. zadbola »Gebiß« aus
einem *zodalo stamme, also nicht auf eine Bildung aus zqd» zurück-
gehen könne, hatte ich Verlassung darüber zu sprechen, was wir einem
slav. a gegenüber im Ung. zu erwarten haben. Bei dieser Gelegenheit
berührte ich auch schon ganz kurz, daß ich in Fällen wie szüszek
> Kornkammer<, gizs »Wiede, Weidenband«, pók »Spinne«, pózna »groBe
Stange, Wiesenbaum« Verlust eines Nasals im Ung. annehme, bei Er-
klärung dieser Wörter also von saséAo, *gagžb, pagÁo, paažina ausgehe,
8. Arch. 25:5721). Ob diese meine Auffassung richtig ist oder nicht,
war in dem Zusammenhang, in welchem ich die Sache damals berührte,
ganz gleichgiltig, nunmehr komme ich darauf wieder zurück und suche
meine Ansicht im Zusammenhang mit den Reflexen von e näher zu
begründen. Ich fange mit dem bei der Besprechung von zadola nicht
erwähnten Reflexe von e an, einmal um das dort gebotene Material nach
dieser Seite hin zu ergänzen, vor allem aber, um einen sichern Aus-
gangspunkt für den Verlust des Nasalen im Ung. selbst zu gewinnen.

Als Reflex von e ist im Ung. zunächst -en- zu erwarten, so heißt
es denn noch heute gerenda »Balken« <greda, lencse »Linse« < lesta?),
rend »Ordnung« < rede, szent »heilig< < svetlo, szerencse »Glück« <
sorešta. Isoliert steht péntek »Freitag< < peťoko da mit seinem x; denn
das von Miklosich angeführte (offizinelle) ménta »Krausemünze, das
übrigens mit oněntu (č Bezeichnung für geschlossenes e) wechselt, ist
nicht slavisch, sondern lateinisch, und ob die mit d/eďo zusammen-

1, In dem Zitat Zeile 9 bitte ich »S. 227« in S. 277 zu korrigieren!

2: Auf die Frage, ob sich das ung. cs in lencse, szerencse durch Metathesis aus
bulg. st erklären läßt, oder ob von einem sloven. leča, sreča (mit Nasalvokal!) aus-
gegangen werden muß und ob im Sloven. in diesen Fällen von Alters her ein č
gelautet haben kann, gehe ich nicht ein, sondern verweise auf meine Ausführungen
in Něskoljko zamec. 4 ff. = Izv. VII:4:249 ff.

236 Oskar Asbóth,

hängenden, nunmehr ausgestorbenen Würter delendes luscivus, luxuriosus,
belendesseg libido fornicatio deléndezkedik fornicatur, moechatur mit Recht
so gelesen werden, ist sehr fraglich, überdies konnte das auf *d/éno
zurückgehende, noch heute lebendige de/énď!) »hyoscyamus niger, Bilsen-
kraut« leicht umgestaltend auf diese Wörter gewirkt haben?).

Wenn wir nun an Stelle eines e an und für sich schon im Ung.
in erster Linie ein -cz- zu erwarten haben, um wie viel mehr haben
wir Ursache einem *mesaro gegenüber -en- mit kurzem e zu erwarten,
gibt uns doch keine einzige slav. Sprache ein Recht anzunehmen, daB
“im Slavischen gerade in diesem Worte das vokalische Element von e
gedehnt gesprochen worden wäre. Man darf demnach mit voller Sicherheit
behaupten, daß das ung. meszär- (noch erhalten in mészárszék »Fleisch-
bank«) resp. das mit einer ung. Bildungssilbe versehene meszaros zu
dem gedehnten č erst durch einen im Ung. selbst abgelaufenen laut-
lichen Vorgang gelangt ist. Daran aber, daß das ung. mészár-, meszaros
ursrprůnglich mit einem Nasal gelautet hat, also auf eine mit e ge-
sprochenen slav. Form zurückgeht, kann man verntinftigerweise nicht
zweifeln, haben wir doch zahlreiche Belege dafür, wenn auch nicht in
dem Appellativum, so doch in dem überaus häufigen Namen Mészáros,
dessen Identität mit dem gleichlautenden Appellativum natürlich nicht
weiter bewiesen zu werden braucht |vgl. den deutschen Namen Fleischer).
In diesem Namen kommt bis auf den heutigen Tag die Schreibung mit
n vor: 1438 Johannes Menzaros, 1453 und 1457 Georgius Menzarus,
1520 Luca Menzaros, kürzlich ist nicht bloß aus 1809, sondern sogar
aus einem Adressenbuch von 1900 die Schreibung Menszáros nach-
gewiesen worden, s. Magyar Nyelvor 35:485f. Nun haben wir es hier
allerdings zunächst überall nur mit einer Schreibung zu tun, doeh
wenn der Ausgangspunkt und der Endpunkt sichergestellt werden kann,
so dürfte es nicht schwer fallen zu ahnen, was für einen lautlichen
Vorgang wir hier vor uns haben. Die alten Schreibungen Afenzaros,
Menzarus lassen sich allerdings ebensowohl Ménszáros als Menszáros
lesen, auf die Aufzeichnungen von 1809 und 1900 aber läßt sich gar
nichts aufbauen: eine altertimliche Schreibung erhält sich eben sehr
leicht in Familiennamen selbst bei teilweiser Modernisierung derselben;

1: Melins Herb. 64 noch Le’en.

2‘ Unter den 11 Belegen, welche wir in dem hist. Wtb. finden, werden diese
Vorter zehnmal mit einfachem e ohne jedwede Bezeichnung der gedehnten Aus-
sprache geschrieben, nur einmal finden wir delyndes d.i. belindes, was sich wohl
'!araus erklärt, daß das Bilsenkraut delénď und belind heißt und gerade diese
ıdielt hildnno mab 6 Tan ”Tanrannamen vorkommt helénde -hvnan=minuse

mi — NN .- a V°%-"ark!irhea- ı

Die Reflexe von e g in den slav. Lehnwörtern der ungarischen Sprache. 237

fir die Wissenschaft ist das auch ganz gleichgtiltig, wie die aus 1900
erwähnte Familie »Menszaros« das -en- in ihrem Namen spricht, wer
bürgt uns denn dafür, daß die Aussprache auf einer ungetrübten Tradition
beruht. Den sicheren Ausgangspunkt bieten uns aber im Zusammen-
hang mit der vielfach beglaubigten ung. Überlieferung, wonach das ung.
mészáros ursprünglich mit einem Nasal gesprochen wurde, die slavischen
Sprachen, die auch nicht den geringsten Zweifel daran übrig lassen,
daß die Form im Ung. ursprünglich nur menszaros mit kurzem e vor »
gewesen sein konnte. Ebenso sicher ist der Endpunkt: das kurze e ist,
sei es nun noch bei deutlich gesprochenem » oder bei schon unvoll-
kommen gebildetem Nasal oder als Ersatz des vernachlässigten Nasals
im Moment der Vernachlässigung, im Ungarischen zu & gedehnt
worden! Wer eine andere Erklärung für möglich hält, kennt eben die
slavischen Sprachen nicht, von denen doch ausgegangen werden muß
und ohne deren Kenntnis man sich überhaupt nicht an die Lösung der
Fragen wagen sollte. Keine sehr glückliche Idee war es, die. neulich
ein junger ung. Forscher vortrug: »Ich glaube, meinte er, es ist auch
gar nicht im Ung. aus menszáros mészáros geworden, sondern die zwei
Formen sind zwei verschiedene Entlehnungen aus slovenischen Mund-
arten<. Magyar Nyelvöor 35 : 486. Die übertriebene Betonung des
Slovenischen, die bei uns seit einigen Jahren geradezu Mode geworden
ist, seit Melich möglichst viel aus dem Slovenischen erklärt, unter dem
er ohne weiteres auch das ganze Kajkavische versteht, wird, ich bin
davon fest überzeugt, auch für die Slavistik ihre guten Früchte tragen;
man wird sich um das Slovenische, in erster Linie um die noch so gut
wie gar nicht erforschte Sprache der ungarischen Slovenen, dann aber
auch um das Kajkavische mehr als bisher kümmern müssen, und manche
Lücke in unserm Wissen wird dabei nicht nur bloßgelegt, sondern, so
hoffe ich, mit der Zeit auch. ausgefüllt werden; denn bei all den Fragen
handelt es sich um so feine Unterschiede, besonders auch um Quantitäts-
unterschiede, daß wir mit unsern gewöhnlichen Hilfsmitteln schlechter-
dings nicht mehr auskommen. Aber wenn jemand eine solche Be-
hauptung, wie die obige, aufstelit, so sollte er sich doch erst nach den
»slovenischen Mundarten« umsehen, aus denen einerseits ein ung. sen-
szdros, andrerseits ein meszdros erklärt werden kann. Ich kenne keine
slovenische Mundart, tiberhaupt keine slavische Sprache, aus der die
Form meszaros direkt hätte entlehnt werden können und ich halte das
für ein wahres Glück, sonst kämen wir zu einem ganz seltsamen Schluß,
der leicht den ganzen Ernst unserer Forschung gefährden könnte. Denn
was mutet uns eigentlich der junge Mann zu, welcher menszáros und

238 Oskar Asbóth,

mészáros für zwei vollkommen verschiedene, seltsamerweise aber doch
immer noch slovenische Entlehnungen erklärt? Nichts Geringeres, als
daß die Ungarn von den Slovenen die eine Form entlehnt hätten, um
sie als Personennamen zu verwenden, die andere aber, um sie als
Appellativum zu gebrauchen, und das zu einer Zeit, wo Personen-
namen und Appellativa noch in einer ganz andern Weise identisch waren
als heutzutage!

Aus der ung. Lautgeschichte läßt sich nicht mit Bestimmtheit ent-
nehmen, ob mészáros aus einem noch mit deutlichem » aber schon ge-
dehnten é gesprochenen ménszáros entstanden ist oder ob die Dehnung
auf irgendeiner Stufe der Verflüchtigung des Nasals stattgefunden hat,
wir können nur konstatieren, daB im Ung. » sehr wohl auch erst nach
einem schon deutlich vernehmbaren langen č verloren gehen konnte:
penz Geld (< pénezo) wird vielfach péz oder ptz gesprochen, Akenszerit
»zwingt« erscheint in den alten Sprachdenkmälern häufig in der Form
Řészerit, aus tekintetes ür »wohlgeborener Herr« wird tens tens und
les ur.

Ich gehe zu einem andern Worte tiber, aus dem sich meiner Über-
zeugung nach ebenso zwingend der Schluß ergibt, daB im Ung. slavische
Lehnwörter den Nasal mit Dehnung des vorhergehenden Vokals ver-
lieren können, ich meine das dialektische řézsla-tézsola, womit man die
Ziehstange am Pfluge und Egge oder aber die an die Deichsel gehängte
Stange benennt, woran das vordere Paar Ochsen zieht. Die ungarischen
Formen lassen im Lichte der aus den slavischen Sprachen uns bekannten
Tatsachen gar keinen Zweifel darliber übrig, daB das Wort nur aus
einem *iezalo entstanden sein kann, und wir können auch hier wieder
mit vollkommener Sicherheit feststellen, daß dem slav. e im Ung. zu-
nächst ex entsprach und daß das am häufigsten belegte tézsla-tézsola,
mit €, durchaus nicht etwa aus einer slav. Form ohne nasalen Nach-
klang zu erklären ist, sondern erst auf ung. Boden entstanden ist!).
Das nur dem Landwirt bekannte Wort hat sich einer allmählichen Aus-
gleichung tiber das ganze Land, wie wir sie bei mészáros zu beobachten
Gelegenheit hatten, glücklich entzogen, die verschiedenen Stufen der
Entwicklung leben noch heute in verschiedenen Gegenden nebeneinander:
das älteste lenzsola, das schon die Dehnung zeigende fenzsola und das
aus letzterem entstandene čézsola-ťézsla. Zu der Annahme eines aus
ezati (mit der ursprünglichen Bedeutung: »ziehen«) gebildeten ab. */eZalo

1) Ich verfolge hier bloß die lautliche Entwicklung der ersten Silhe iber
dar dle "Sung 774 -in varralee ich anf das im Arch 9% 570 Ianapta

Die Reflexe von e g in den slav. Lehnwörtern der ungarischen Sprache. 239

in der Bedentung des ung. Wortes gäbe schon die Übereinstimmung von
p. ctežadlo »Deichsel«, böhm. tezadlo »Ziehstange am Pfluge« und slovak.
fazadlo (nach Mičátek: abruxo y nrýra; A£nuxo mepexnee (114 nepézneň
näpsı x1omazéň) nach Bernolák: temo, pertica, iugalis, temosula, histo-
bo&: Jochdeichsel, Jochstange: tésla, tesla-rud!) im Verein mit den
ung. Formen eine sichere Grundlage, aber schwerwiegender als alles das
ist rumänisch tinjeálá-tinjálá (j = 2!) »Vorderdeichsel, Deichselansatz«.
Daß aber das ung. tezsla-iezsola nicht etwa aus einer slav. Form ohne
nasalen Nachklang erklärt werden kann, daß es nur als eine Weiter-
entwicklung von tenzsola-tenzsola betrachtet werden darf, also auch auf
*feZalo zurückgehen muß, ist leicht nachzuweisen, obwohl wir in den
slavischen Sprachen, welche hier in Betracht kommen können, nichts
Entsprechendes finden. Nur im Slovenischen kommt in Obersteiermark
dieselbe Bildung aus ieZati vor; težálo (bei unsern Slovenen würde das
Wort teZalo lauten, es scheint aber nur težilo — vgl. bei Pleteršnik
tezilo — üblich zu sein) »dasjenige, womit man etwas beschwert, das
Gewicht<; dem Ursprung nach ist dies Wort natürlich genau dasselbe
(der Begriff »schwer« wird ja im Slavischen als das, was »zieht« auf-
gefaßt) und beweist wenigstens soviel, daß das ung. lézsla mit seinem
langen é nimmermehr aus einer slovenischen Form hätte werden können.
Ebenso gut ist die Länge des e im Kroato-Serbischen ausgeschlossen,
wir haben nur das Recht ein *řežálo resp. im Stokavischen ein *těžalo
vorauszusetzen, vgl. Leskien, Arch. 21: 330 und Quantität und Be-
tonung 91—93. Es liegt also gar keine Möglichkeit vor tezsla-tezsola
anders als aus einem älteren Zenzsola resp. aus einem daraus entstandenen
tenzsola zu erklären und wir gewinnen hiermit abermals einen unum-
stößlichen Beweis dafür, daß aus einem noch erhaltenen slav. Nasal-
vokal im Ung. selbst sehr wohl ein langer Vokal sich entwickeln konnte
mit allmählichem Verlust des ursprünglich die nasale Expiration er-
setzenden nasalen Konsonanten.

Bisher haben wir einen derartigen Verlust und zwar den Verlust
eines n an je einem slavischen Lehnworte vor sz (alter Personenname
Menszaros : mészáros) z (Schriftsprache penz: weit verbreitete Aussprache
pez und ptz) und zs (vereinzelt tenzsola und ťénzsola: gewöhnlich tezsola-
tezsla) beobachtet. Gestützt nun auf die unleugbare Tatsache, daß ein
Nasal vor einem sz, z, zs mit Dehnung des vorhergehenden Vokals

1) Bernolák identifiziert also die Bedeutung des slk. Wortes mit der des
ung.: tesla ist veraltete Schreibung für tezsiu, rüd »Stange, Deichsel« (vgl. auch
kocsirůd »Wagenstange, Deichsel«) ist in der speziellern Bedeutung auch in einige
slav. Sprachen übergegangen.

240 Oskar Asbóth,

schwinden konnte, hatte ich behauptet, daß ung. szúszéž »Kornkammer«,
güzs »Wiede, Weidenband«, pózna »große Stange, Wiesenbaum« auf
slavische Formen mit g zurückgehen können. Dagegen bemerkt Melich:
»Daß auch szu-szék nicht aus ursprünglichem ung. *szomszék entstanden
ist, dafür ist der beste Beweis szomszed, aus welchem nicht *szuszed
geworden ist, und doch haben die beiden Wörter in beiden Sprachen
in genau ein und dieselbe Ideenassoziationsgruppe gehůrt.« S. Szlav
jörerenyszavatnk I: 1: 180. So ausgedrückt hat der Satz natürlich iber-
haupt keinen Sinn. Wie kann slav. sgséďo mit sgséko oder gar ung.
szuszék mit szomszéď in ein und dieselbe Ideenassoziationsgruppe ge-
hören (»egy és ugyanazon kepzettärsuläsi csoportba<)? Der Verfasser
kann schlechterdings nichts anderes damit gemeint haben, als daß die
lautliche Umgebung, in welcher sich hier g in beiden Wörtern befand,
auf das allergenaueste übereinstimmt und da muß man schon sagen,
daß die Identität der Fälle gar nichts zu wünschen übrig läßt: in beiden
Wörtern stand « zwischen zwei s und, um das Maß voll za machen,
folgte in beiden Fällen dem zweiten s ein &! Haben wir aber das Recht
eine so überraschende Übereinstimmung der lautlichen Bedingungen auch
für die ung. Wörter anzunehmen? Ich müßte lebhabft bedauern, falls
ich selbst schuld daran sein sollte, daß Melich zu dieser durch nichts
berechtigten Voraussetzung gekommen wäre. In meinem Aufsatz über
ung. zabola ist allerdings zu lesen: »szúszék und gůzs hätten demnach
ebensogut aus einem alten *szomszék und *gonzs als aus einem *srumszek
und gunzs werden können.« Arch. 25:572, doch hätte M. leicht darauf
kommen können, daß hier ein offenbarer Druck- oder Schreibfehler vor-
liegt, hatte ich doch in einem gerade ihm gewidmeten Aufsatz kurz
vorher geschrieben: »So konnte aus asl. *sgséko (wenn wir diesmal die
strittige Frage, ob in dem von den Ungarn gehörten 4 nicht vielmehr
ein «- als ein o-Element tönte, ganz bei Seite lassen) im Ungarischen
*%,zonszek — *szonszek und nach dem häufigen Wandel von 6 zu 4
szúnszék, schließlich mit Verlust des » das heutige szuszek werden.«
S. Magyar Nyelvör 31: 189. Dagegen könnte nun M. freilich einwenden,
es sei ganz willkürlich anzunehmen, daß seséko im Ung. durch die Form
*szonszck zu szůszék gelangt sei, wenn doch das ganz gleichartige
sasédo zu szomszed wurde. Man darf jedoch nicht vergessen, daB weder
das vorausgesetzte *szonszck das von den Ungarn gehörte slav. sgséko
noch das wirklich gesprochene szomszed das slav. sgséďo genau wieder-

zibt, daß es sich hierbei um Aufnahme von Wörtern handelt, die einen

ıer ung. Sprache fremdeh Laut enthielten, dessen Wiedergabe sehr wohl
„ahwankar Yannta arlımanken ıark Zeit Nrt individnelle= TWapnaitinn,

Die Reflexe von e g in den slav. Lehnwörtern der ungarischen Sprache. 241

Anklang an dieses oder jenes einheimische Wort. Und da muß ich
schon sagen, daß es ungleich schwerer halten dürfte zu erklären, wie
aus einem slav. sgséďo szomszed geworden ist, als wie sgséko zu szüszek
geworden ist. Denn im letzteren Falle kann ich mir Schritt für Schritt
die Entwicklung erklären, szomszed mit seinem m ist mir ein Rätsel!
In den 20 Fällen, die ich Arch. 25: 571 angeführt habe, finden wir
dem slav. q gegenüber 14mal or, nur vor Labialen (goromba gomba
szombat tompa csombor) und in dem seltsamen szomszed begegnen wir
statt dessen einem om. Lautphysiologisch läßt sich die Sache kaum
erklären; wir würden vor sz jedenfalls on erwarten, wie ja auch der
Reflex von Aqs» zunächst wahrscheinlich *konsz lautete und dann erst
zu Akonc wurde, und wie dem slav. mesart zunächst menszaros entspricht.
Wenn uns Melich hier von »Ideenassoziation« spräche, wenn er uns
sagte, daß in dem m vielleicht Beeinflussung des fremden Wortes durch
ein uns allerdings unbekanntes, verloren gegangenes einheimisches Wort
vorliegen könne, so ließe sich das hören; ja er könnte sogar einen
Schritt weiter gehen und uns sagen, daß auch die Umgestaltung von
*szonszék zu *szöszek szúszék durch »Ideenassoziation« beschleunigt worden
sein mochte, klingt doch szůszék (szů »Holzwurm«, szék »Sessel, Stuhl«)
so ganz ungarisch. Doch von »Ideenassoziation« mag ich tiberhaupt
nicht reden, da ich ja überzeugt bin, daß sich M. nur ungeschickt ans-
gedrückt hat und daran gar nicht gedacht hat, und dann ist es auch
eine mißliche Sache um solche Ideenassoziationen, wer kann ihnen
folgen, und für szomszed liegt ja auch gar kein greifbarer Anhaltspunkt
vor. Aber daran halte ich fest, daß saséďo und sgséko von verschiedenen
Individuen perzipiert, sehr wohl von Anfang an im Ungarischen in der
ersten Silbe verschieden gelautet haben konnten, und daß diese Ver-
schiedenheit bei vollkommen unabhängiger Weiterentwicklung zu dem
uns nunmehr vorliegenden Resultat führen konnte. Wie sqseds zu der
Gestalt szomszed gelangt ist, wissen wir nicht, sie ist jedenfalls im
höchsten Grad auffallend; denn das »» können wir uns nicht recht er-
klären. Daß dagegen aus einem *szonszek *szöszek werden konnte, das
beweist das aus mesard gewordene Menszaros: meszaros, und für den
Übergang des ö in ú haben wir im Ungarischen einen Haufen Belege,
ganz abgesehen davon, daß wir ja gar nicht wissen, ob der o-Laut in
diesen Fällen nicht von Haus aus ein so geschlossener war, daß er im
Falle der Dehnung, welche die geschlossene Aussprache steigerte,
unmittelbar in ú tberging, wissen wir doch, daß dem slav. o im Ung.
u gegentiberzustehen pflegt und daß ung. o vielfach auf slav. « beruht,

vgl. Arch. 25:571. Es ist demnach durchaus nicht notwendig, szwúszék
Festschrift für Jagic. 16

242 . | Oskar Asböth,

resp. das daneben vorkommende szuszék aus dem Slovakischen zu er-
klären, wie es Melich tut'), ja rein lautlich ist das nicht einmal möglich;
denn dem slk. súsek könnte nicht szúszék mit langem č entsprechen,
während dies č der regelrechte Reflex von ablg. é ist. M. tut übrigens
den Tatsachen Gewalt an, wenn er sagt: »Angesichts dessen, daß das
Wort im Ung. in den mit den nördlichen slav. Sprachen sich bertihrenden
Dialekten vorkommt, ist es wahrscheinlich, daß es aus irgendeiner dieser
Sprachen herstammt.« Magyar Nyelvör 31 : 102: diese Angabe betreffs
der Verbreitung des ung. Wortes ist einfach falsch, wie sich jeder durch
einen Blick in das von ihm genannte dial. Wörterbuch überzeugen kann.

Wenn nach den obigen Ausführungen es möglich ist, szuszek aus
saséko mit noch erhaltenem Nasalvokal zu erklären, so liegt gar keine
Schwierigkeit vor, auch gúzs »Wiede, Weidenband« aus *gažo (vgl. bg.
gaže und rm. ginj [7 = ž!)) »Bastseil, Seil aus Ruten« zu erklären, da,
wie čežalo: (tenzsola, ténzsola) tezsola beweist, der Nasal auch vor zs
verloren gehen konnte.

So wie für pénz »Geld« der Schriftsprache die Aussprache ohne »
(péz und piz) weit verbreitet ist, so läßt sich auch pozna »groBe Stange,
Wiesenbaum« sehr wohl auf ein *pagzina zurückführen, und wir könnten
versucht sein vermutungsweise als Zwischenstufen *paonzina . . .
*paúzina *pauzina *pauzina anzusetzen — du wird stets zu 6. Freilich
wenn wir die bunten Gestalten überblicken, die in den Dialekten neben
pók »Spinne« der Schriftsprache erscheinen: park pank ponk punk puk
und die doch alle auf ein pagko werden zurückgeführt werden miissen
und zu der eben aufgestellten Entwicklungsweise gar nicht stimmen
wollen, so verliert man alle Lust in die Einzelheiten der uns sich ent-
ziehenden Lautentwicklung eindringen zu wollen.

Doch mit póž sind wir schon auf ein neues Gebiet getreten: wenn
die fast über die ganze östliche Hälfte des Landes verstreuten Formen
mit » die Erinnerung daran bewahren, daß das Wort von den Ungarn
mit Nasalvokal gehůrt worden ist, wenn pók selbst kaum anders erklärt
werden darf als aus pa«Ar, 80 finden wir hier den Schwund des Nasals
unter uns bisher fremden Bedingungen, in der Stellung vor X. Daß wir
pök deshalb nicht loszureißen brauchen von den Formen mit », daß wir
nicht etwa póž aus kr.-sb. pauk zu erklären und die so zahlreichen
Belege mit z im Osten etwa für abgesonderte Entlehnung aus dem Bulg.
zu halten haben, dafür spricht der Umstand, daß » auch vor % leicht

1 Fr spricht allerdine» 1m: im allgemeinen von den nördlichen slav. Sprachen,
a. apa anf ora Snron... „u sina Sie-akisahea. kann Aahai pa ssh pedant“ werden

Die Reflexe von © q in den slav. Lehnwörtern der ungarischen Sprache. 243

unvollständig gebildet wird, ja ganz verloren geht. Ein schöner Beleg
dafür ist das Wort znÁdbů »vielmehr, eher«, das gerade in der west-
lichen Hälfte Ungarns, wo der Name der Spinne kein » enthält, in der
Aussprache :Aabd bald hier bald dort auftaucht. Man könnte sich auch
auf munka »Arbeit« (< maka) berufen, neben dem die Form muüka
dialektisch noch heute vorkommt und uns in einigen unserer Sprach-
denkmäler konsequent entgegentritt, doch hat man sich auch da wieder
dadurch zu helfen gesucht, daß man ohne Grund muüku aus einer andern
slav. Sprache ableitet als munka, vgl. Magyar Nyelvör 35 : 486. Wenn
man znůka noch heute an der untern Drau findet und auch die Sprach-
denkmäler, welche konsequent diese Form bieten, in diese Gegend weisen,
so weiß ich nicht, ob man mit der kroato-serb. Nachbarschaft, wo doch
můka resp. můka gesprochen wird, viel gewinnt, auch verstehe ich nicht,
wie die in der Nachbarschaft der Slovaken wohnenden »Palöcen« dem
slk. muka »Pein, Qual, Folter, Plage« zulieb aus einem munka » Arbeit«,
das doch auch in der Bedeutung einigermaßen abweicht, hätten muka
machen können, welches im Slovakischen »Mebl« bedeuten würde‘).
Die einfachste, ja die einzig mögliche Erklärung scheint mir auch hier
die zu sein, daß die Form ohne » sich im Ung. selbst aus munka ent-
wickelt hat.

Ich will schließlich noch eine dritte Möglichkeit erwähnen für den
Schwund eines rn im Ungarischen: ich glaube sie für das vielumworbene
rocska »Holzgefäß mit einem Griff, einem Henkel (Milch-, Wasserkanne
usw.)« annehmen zu dürfen. Neben dieser noch heute lebendigen und
weit verbreiteten Form findet sich in zwei alten Denkmälern eine Form
mit einem Nasal: neben ronchyca, einer Randglosse vom J. 1470, die
Jagic in seinem grundlegenden Werke Zur Entst. u. Gesch. der kal.
Spr. II! erwähnt, finden wir auch in dem noch etwas ältern Schlägler
Vocabular unter lat. urna ein ronchica verzeichnet. Zu derselben Zeit,
wo ich darauf hinwies, daß wir gar kein Recht haben die beiden Formen
voneinander zu trennen und darin zwei verschiedene Entlehnungen zu
suchen, s. Nösk. Zaméč. 19—21 — Izv. VII: 4 : 274—276, hat Melich
die Form rocska für zweifellos slovenische Entlehnung erklärt: »Das
heutige rocska, sagt er, kann wegen seines o statt des zu erwartenden
u nur slovenisch sein.« Szlav jövevenyszavak I:1:7. Ich will mich nicht
weiter darum ktimmern, daß er dabei auch auf das »roncsika« der zu-
fällig in der Nähe der Slovenen gefundenen Németujvárer Glossen hin-
überschielt und von dem ronchica des gewiß nicht in der Nähe der

8) Vgl. auch im Kajkavischen můka »Pein«, müka »Mehl«!
16*

244 | Oskar Asböth,

Slovenen geschriebenen Schlägler Vocabulars vorsichtig schweigt, sondern
beschränke mich darauf noch einmal zu zeigen, wie wenig wir ein Recht
haben zu behaupten, rorska könne nur slovenisch sein. Der Weg, den
ich diesmal gehe, ist einfacher, als der in Neskol»ko zaméčanij; ich bin
nämlich seither darauf gekommen, daß wir dem slav. rgčtka gegentiber
im Ung. roncska nicht bloß zu erwarten haben (vgl. krs&,ma < koresma),
sondern daß uns diese Form in den oben angeführten Aufzeichnungen
ronchyca resp. ronchtca tatsächlich vorliegt. DaB dem »schwachen«
» gegenüber im Ung. kein Vokal zn erwarten sei, hatte ich zwar schon
damals betont, doch irregeführt durch eine langjährige Tradition las
ich die betreffende Aufzeichnung, so wie sie bisher alle ung. Forscher
gelesen hatten, roxcsika und dachte in dem + einen Hilfslaut suchen zu
müssen, der das schwer sprechbare roncska den Ungarn mundgerecht
machen sollte. Nun ist es aber eine allbekannte Tatsache, daß der č-
Laut in den alten ung. Sprachdenkmälern sehr häufig mittelst chi — chy
bezeichnet wird, ronchyca resp. ronchica kann also ohne weiteres auch
roncska gelesen werden!) und da dies gerade die Form ist, welche zu
erwarten ist, da die Erklärung eines *roncsika Schwierigkeiten macht,
da weiterhin das heutige rocska so in den allernattirlichsten Zusammen-
hang mit den beiden alten Aufzeichnungen gebracht werden kann, muß
es so gelesen werden. Da nun aber roncska eine für den Ungarn
etwas schwierige Konsonantenhäufung enthielt, so entstand daraus leicht
rócska, so wie ja das Diminutivum von ponty »Karpfen« nirgends in
einer andern Form belegt ist als potyka?ž), obwohl kein Mensch bisher
gewagt hat zu behaupten, pofyka sei nicht aus *pontyka rein lautlich

1) Ayelvtudomdny 1:15 [1906], wo ich diese Ansicht zuerst ausgeführt habe,
habe ich erwähnt, daß in dem Schlägler Vocabular, in dem wir die Aufzeichnung
ronchica finden, das Wort Aecske »Ziege«, das gewöhnlich (dreimal) kechke geschrieben
ist, einmal als Aechykai'\ erscheint; daß in dem der Ausgabe des Schl. Voec. bei-
gegebenen, fast gleichzeitigen Hortularium das Wort vasmucsAa »Anker« (wörtlich:
Eisenkatze‘ vasmuchycha geschrieben wird das Schl. Voc. schreibt macAka und
machca). Einen weitern Beweis hielt ich ung. Philologen gegenüber, denen solche
Schreibungen zur Genüge bekannt sind, für überflüssig, hier will ich nur noch
darauf hinweisen, daß in einem von Melich herausgegebenen alten Kronstädter
'Kronstadt in Siebenbürgen = ung. Brassó! lat. ung. Wörterbuchfragment der &-Laut
überaus oft mit chi — chy geschrieben wird, in einer einzigen Spalte lesen wir
folgende Beispiele: chyalardsagh zweimal il. csalärdsäg) astus, chyatorna (1. csatorna)
canalis, chyesze I. csésze) patera, chionok (I. csönak) barca, chionokochyka (|. esóna-
kocska) barcella, chywwfol :1. csüfol) alludo, s. Melich A brassói latin-magyar szötär-
üöredck S. 12.

?; Potyka ist eine Bildung wie z. B. lányka aus lány »Mädchen, Tochter«. Daß
sve, :a nicht mehr als Dem. empfunden wird, sondern dort, wo man er gehrar-ht,

'nfe>l .ag Stammwart ablöst. erklärt sich aus der veränderter Tarı

Die Reflexe von £ g in den slav. Lehnwörtern der ungarischen Sprache. 245

- entstanden. Ich habe mich, Nésk. zaméč., noch auf die über das ganze
Land verbreitete Aussprache Aocsma »Wirtshaus« statt des steifen Aorcsma
(< Aročoma) und auf das Nebeneinander von rumänisch ginsac (< gqsak’)
»Gänserich« und giska (< gastku) »Gans« beruhen, neben welchen
ginsca nur noch dialektisch vorkommt. Zu behaupten, daß rocska aus
roneska lautlich nicht entstanden sein könne und slovenisch sein müsse,
das geht absolut nicht an; zu behaupten, daß rocska aus dem Slovenischen
stammen müsse, aber sehr wohl auch lautlich aus roncska hätte ent-
stehen können, aber nicht entstanden sei, wäre ebenso gewalttätig als
widersinnig, wird doch auch in dem Gebiet, wo das Schlägler Vocabular
mit seinem ronchtca doch wohl geschrieben worden ist, im Nordosten
des Landes in slovakischer Umgebung, heute überall rocska gesagt und
die nasale Form taucht überhaupt nirgends wieder auf, was auffallend
wäre, wenn tatsächlich zwei verschiedene Formen, eine mit dem Nasal-
laut und eine ohne denselben entlehnt worden wären und wenn wir
rocska nicht rein lautlich aus einem ältern roncska erklären sollen. Die
einzige ungezwungene Erklärung der uns vorliegenden Tatsachen ist
meiner Überzeugung nach die, daß rydska in der Gestalt roncska auf-
genommen wurde und daß dies roncska uns in zwei Aufzeichnungen
aus dem XV. Jahrh. noch tatsächlich vorliegt, daß sich aber daraus in
sehr begreiflicher Weise das bequemere rocska entwickelte, welches sich
bis auf den heutigen Tag erhalten hat. Da wir einem ab. g gegenüiber
in den slav. Lehnwörtern der ung. Sprache fast ausschließlich 0% resp.
om finden (ich hatte Arch. 25 : 571 20 derartige Fälle verzeichnet!) und
rocska ausgenommen nie wieder ein o, da wir neben diesem, auf den
ersten Blick vielleicht überraschenden, weil ganz isolierten rocska in
älterer Zeit ein roncska noch nachweisen können, aus welchem jenes
rocska lautlich sehr leicht entstehen konnte; da wir es ferner durchaus
nicht mit einem auf einem kleinen Gebiet, etwa in der Nähe der Slovenen,
üblichen Ausdruck zu tun haben, so führen die Gesetze der Logik un-
erbittlich zu dem Schlusse, daß rocska gar nicht slovenisch sein könne,
wenigstens gewiß nicht in dem Sinne, daß es mit o ohne Nasallaut in
die ung. Sprache aufgenommen worden wäre, daß es vielmehr ohne
weiteres in die ansehnliche Gruppe der zweifellos mit g aufgenommenen
slav. Lehnwörter einzureihen ist.

Und nun sei mir gestattet, daß ich mein Wort direkt an den Mann
richte, dem ja auch mein bescheidener Beitrag gewidmet ist und zu
dem immer wieder meine Gedanken voll Liebe und grenzenloser Hoch-
achtung hinüberflogen, während ich diese Zeilen niederschrieb. Ver-
ehrter Meister und teurer Freund! Ich habe in dieser kleinen Studie

246 Oskar Asbóth, Die Reflexe von € g in den slav. Lehnw. der ung. Sprache.

abermals zu zeigen gesucht, wie wenig doch eigentlich die Slavisten
ohne sehr eingehende Kenntnis der Geschichte der ungarischen Sprache
den großen Schatz von Belehrung, der in den slav. Lehnwörtern unserer
Sprache verborgen liegt, zu heben imstande sind. Wir ung. Sprach-
forscher sind nun in der allerletzten Zeit an einem Punkt angelangt,
wo uns alle Weisheit, die in Büchern niedergelegt ist, nicht mehr recht
gentigen will, wir stehen vor einer Reihe von Fragen, die ohne eine
lebendige Kenntnis des ung. Slovenischen und des Kajkavischen, des
Kajkavischen, das in Ihrem lieben Hause Muttersprache ist, schlechter-
dings nicht gelöst werden können, und da liegt der Gedanke, der sehn-
güchtige Wunsch nahe, möchte doch auch drüben, im kroatischen
Lager sich das Bedürfnis regen nach einer lebendigen, bis in die feinsten
Einzelheiten gehenden Erkenntnis unserer Sprache, die doch so viele
Beziehungen zur kroatischen hat. Vielleicht daß auf diese Weise, durch
gemeinsame Arbeit an wissenschaftlichen Problemen und die dadurch
allmählich herbeigeführten persönlichen innigen Beziehungen auch der
Weg zu einem gegenseitigen Verständnis auf politischen Gebieten an-
gebahnt würde!

Budapest, den 24. Mai 1907. Oskar Asboth.

0 BXÍAHÍM Ha YNADACM:-E TJIACHEE TBEPIIOCTH H MAT-
KOCTH COCBIHHXB COTJIACHHXB BD oOMIEPYCCKoN
A3RIKŽ.

Keraa pa3cMoTPĚTE VAApAeMEIE DXACHLIE CO CTOPOHLI BXÍTHIA HA HHXB
TBEPAOCTH H MADKOCTH COCŠAHUX CODJACHLIXR, MEI PAaCNOJOJKHMT HXB AIA
eBoero HICIŠAOBAHIT BP CIŠTVIOMEMT NOPAAKŠ NO CTENEHH OTKPBITOCTA:
A — naHÓozše OTKPEITEIH TAacHbIH, O H 3 — cpexnie no OTKPEITOCTH u,
HAKOHEIB, Y, 1, BI — Y3kie TIacHtIe.

(A).

BeayummBaacb BB TNpoasnHolenie TAACHATO A BP CAOBaXB MAT || Mär),
MBI JaMĚuaeMB, UTO BO BTOPoOMB cayuab TAacHLIH A Marue, HOKEOIH BT
nepBoMB CAyuab; APYTHMH CIOBAMH, TAacıbIh A IDE CIĎTYTONEMT TBEPXOMT
COTAACHOMB 3BYUHTE TBepA0, NIPH CAIŠIVIOMEMÉ 3Ke COTAACHOML MATKOM'E.
NPHHUMAETB OCO6YEO OKPACKY, HAKAOHAACh KB I, HNAHE BbIpaRanch — IIPH-
NHMAEeTE HeÖHLIH OTTEHORE (A). Apyrie npuměpn: cxáe |cxá'e', yaap|
vaá'p, ján||xá't...; pány |pá'ry, Ráxy ||xRá'ry n T.. Take
KAKP MbI HMĚEMT 3AŽCb ABA COCYMECTBYFONMAXE ABNENIA — CMATYeHle CO-
TAaCHATO H HEÓHBIK OTTEHOKB NPeAUeCTBYIOMAro rxacnaro, TO BO3HHKAETE
BONDOCE, KAKOe H3E ITAXB ABNONÍH JOXIKHO CUHTATbCA NPHUHHOP H KAKOE
CAšACTBIEMÉ Apyraro. HcTopia 3BYKOBT pyceKaro A3bIKA IIOKA3BIBAETP, UTO
MATKOCTb COTAACHEIXb MOTAA ÓLITb BbI3BAHA CIŠAVIONUME NAXATAALHLIMY
TIACHBIMP HAH Me 3BYKOMB j, WACTIIO HMĚIONIHMHCA HA AHIO, UACTÍIO XKS
HCYEJHYBIUHMH. TakumB OÓpa30M5 BE AAHHOMT cıyuab CMADUeHIeE CODNAC-
HBIXB, KAKP HMĚPONMEE KE CBOIO IIPHYHHY, HHKAKT HE MOXKETb ÓBITb CIŽA-
CTBIEMP HEÖHATO OTTĚHKA NpezmecTBYFOMAro rxacHaro. © UTO xe KACAOTCA
NPOHCXOXKAEHIA HA3BAHHATO OTTĚHKA, TO, 34 OTCYTCTBIEMP KAKOH-1HÓO APY-
DOK NIDHUHHLI, MBI AOAMKHEI CHHTATb ETO OÓYCIOBIEHHBIMP MATKOCTLIO NOCAŤŽ-
Ayromaro coraacHaro. OH% He MOXKETT HMETL KAKOT0-1HÓ0 CAMOCTOATEALT
Haro HDOHCXOXKAEHIA, HÓO NDPH OTCYTCTBIH NOCAŠTVIOMATO COTAACHATO, KAKT
3TO ÓBIBAETTP Ha KOHIŠ CIOBA (CPB. Harp. TYAÁ M T. N.), Halb TAACH1Á

248 B. Boropoxunkiů,

3BYUHTE KAKB AN) HO CTOHTE NIPHCOOAHHHTb YACTHYKY -4U4, HAUHHAIOMYFCA
MADKHME CODXACHBIME, H TAACHBIÁ A NPHHHMAETE CIEIKA HEÖHLIH OTTĚHOKT.
JaBHCHMOCTb HEÓHAro OTTĚHKA TAACHATO OTB MATKOCTH IOCIŽXYFOMArO CO-
TAACHADO MOXKETT ÓBITb NOATBEpPXKACHA TAKE IIDH NOMOMHE CAŽXYPOMEXT
HAÓXIOxeHiH. © MEI MOXKOMT G3PWGHOŮ COMGCHMŮ (TBODABŘ HIH Ze MATKÍH),
KOTODBIMÉ 3AMBIKAOTCA H3CAĎAVEOMBIH TAACHLIH, CABIATE HECAMUHGMO HCKYC-
CTBOHHO, NPOH3BOAA TpeÓYIOM|KCA AXA 3TODO CODZACHATO 3ATBOPB HAH
CMEIYKY, HO 6635 B3PEIBA} Upe3E 3TO AOCTHTAETCA H30AHPOBAHHOCTb TAACHATO
3DYKA OTB CIŠAYIOMADO COTAACHATO IXOMOHTA, ÓXAroXapA UeMy XeTue, BeXY-
UTHBAACh, ONpeAŽIHTb, PA3AHyaeTcA AH CAMILÁ TIACHBIH NEOpPeOXE TBEPABIME
H MATKHMT COTAACHEIMG. © OMBITS NOKA3LIBAOTE, UTO TAACHEIÁ BP TOM H
APYTOMT cayuab pasınuaeTca NO OTTĚHKY KAKÉ AHUOME IIPOH3HOCANMHNT,
TAKb H cıymamımmumz. arše, NocpeAcTBOME Mittueunmo uyecmea 3AMŤ-
yaeM’b, UTO TIPA JHOPTHUHOME IIPOH3HOLIeHIH a! MOXKXY NDPOUHME YTAbI ryÓ5
CAeTKAd OTTATHBAIOTCA BE CTOPOHbI, MeKAy TĚMP KAKP NDPH a“ 3TOro He
samtyaeren. HakKOHems, ecıu coueTamie H35 a +- C' noemopamt ycKopaA,
To A 6oste u Óoxše npunHmaeTs oKpacKky i. BE TOMB cıayuas, KOTA8
TAacHbIH A HAXOAHTCA MEJCDY MAIKUMU COLIGCHWMU, TO OHE OÓHAPYZKHBAETT
HAHÓOABIIYIO CTENCHE HEÓHAro OTTĚHKA, TAKT KAKB HMĚETE MATKHMH KAKT
OKCKYpCIIO, TAK$ H peKypciro.

IloxBOxA HTODE BENNeH3XOKOHHOMY, A NPHXOKY KB CIŠKYIONEMY 34-
KAroueniro. He NnozxexkHTE COMHŠHIIO, UTO TAaCHbBIH A (KAKB H BCAKIH
Apyroň TIACHBIK) He OAHHAKOBP MNO CBOCH peKypciH NepeXE TBEDPALINT H
MATKHMB CODXACHLIME, A TAKE NO CBOEH IKCKYDCIH NOCAĚ TAKHXL Me C0-
DAACHBIXE, UTO AOMKHO OÓYCIOBIHBATP COOTBĚTCTBYIOLICE pa3AHule BE 3BY-
KOBOMÉ OTTĚHKŠ. Ho BONDOCE BE TOME, Pa3aHyaeTca AH, KPOMĚ peKypciH
A JKCKYDCÍH, XOTA HŠCKOAbKO Cperuna (DXABHAA) UACTb TDAACHATrO 3BYKA &
NPH VKA3AHHOMT pasAmuim YcAoBiH? A ayMar, UTO 6oate UĚMT BĚPOATHO
Takoe pa3aHuie TIACHADO A MeKAY TBODIBIMH H MOKTY MATKHMH COT XACHLIMH,
Hanp. MáT ||mM'áT'. WTO 3Ke KacaeTca TAKHXE CIYYAeBb, KAKB MAT’, TO
Tpyaute pĚIDHTb, 3ABHCHTP AH He6HLIH OTTĚHOKÉ TAACHATO TOAbKO OTE
MATKOH peKkypcin, Hin Ke BMĚCTĚ CE TEMB H CpeAHAA UACTb TAACHATO
3BYKA Yike HECKOABKO 3ATPOHYTA (A+PHUHPOBAHA) HeÓHOCTBIO. © IMocrBanee
mub xaxeren Ú0OJŠe BĚPOATHBIMT BP BHAY TODO, UTO TA&CHBIH CIOBA
MÁ T' IIPOH3BOAHTB HA CXYXP OCOÚEHHOG BNEUATIĚHIC He TOXDKO CBOHNE
HeEÓHBIMB OTTĚHKOMP, HO elle H ÓOXbIIOF0 KpATKOCTBIO NO CPaBHENII CT
"TACHBIMT. OTORA MAT; 3TY, NOCAŠAHIOPO MOXHO IIOHATb TAKHME OÓPA3OME, 4TO
-& sense ZYAB PACKDBITOCTb PTA HŠCKOABKO MOHbIIC, TĚME BO BTOPOMT,
“alvıumy = nem UAOTb TAACHATO MOZKHO IIPDH3HATb CJATKY WTVŘEAHHOB.

ť KAŇWAM!: -—- 80- .. c.. „Aornaera TRTETNN Kar 2 MET rau <2 ame “8 vr

O BxiaHíÍH Ha yXApaeMbIe TAACHLIE TBEPAOCTH H MATKOCTH COCÉAHHX3 u T.X. 249

OTABEbHOCTH, HAXOZKHBT DH 3TOMT ÓOXPMOŇ H YKA3ATEABHLIH NAABUBI DYKH
CE ÓOKOBS HA NOABAJBITHYI KOCTb, TO 3AMĚYAOME CAMOE JEDK0OE ABHKOHI
nocıbauel KHHB3Y, MOXAY TĚMP KAKP IIPH NPOH3HOMEHIH A! — Takoe Ke
ABHXKEHle KBepXy; IIPH MATKHXT CODXACHBIXE ABHXKEHIE KBepxy ÚÓ0oXŽe 3Ha-
YHTEXAbHO, TAKb UTO A! NPeXCTABXAOTE BT 3TOMb OTHOMEHÍH HŠKOTODOe
COOTBĚTCTBIG KE IIPOH3BEACHIEO MATKOCTH COTIACHLIXB H BO BCAKOMÉ CAyuab
HĚCKOXbKO OTIHYAETCA OTB A“ BT ApTHKYXANMOHHOMB OTHONIEHIH. © ApTHKY-
TANIOHHAA CTOPOHA A" H A! MOKETT ÓLITb H3CIĚAVEMA H NIPHÓOPAMH, UTO
OTHOCHTCA KE OÓIACTH IKCHEPHMEHTAABHOH +$OHETHKH.

E (9, B).

OGLIKHOBEHHO IPHHHMAIOTB, UTO TAACHBIH 9 ABIAETCH BE ABYXT PA3HO-
BHAHOCTAX: S (9 WUPOKOE) — NEpeAT TBOPABIME CODXACHBIME H E (9 Y3X0e)
— nepexm COTASCHLIMB MATKUNB, Hanp. DBT | n’ET, W'$pu || mépir
u T.n. Ho npu 6onte BHAMaTeIBHOMT H3CAŠNOBAHIH IPOH3HOLEenNiA ITOTO
TAACHAVTO MOJHO VOTAHOBHTP ÓOXLICC YHSAO OTTEHKOBL BP 3ABHCHMOCTH
OTP UACTIHLIXE pa3aHUJH COCĎAHHXE CODXACHBIXE. Takt, TIACHONY 9, KAKT
NAXATAABHOMY, OÓBIKHOBEHHO TIPEALIECTBYETB MATKIH CODIACHBIH, COOTBET-
CTBEHHO UeEMY JKCKYpCIA 9 ÓBIBAETE MATKOIO; IO BE TĚXT CIYYAAXE, KODAA
pa3cMATpHBAEMOMY TAACHOMY NpeAmeCTBYIOTE OTBOPAĚBNE CODIACHL-IE (U,
JC, U), TO TXACHEIH 9, HMĚA yRe TBEPAYI IKCKYDPCÍIO, NOXYYAOTP COOTBET-
CTBOHHOC OTAHYIe HIOAHCA BT HAUAAŤ CBOETO 3BYKA, CPB. NT (= ope.
NŠTE) H MABCT (= ope. mecT=), n'éT" (ope. nšTE) m méc'T' (ope. ect).
Haxo yKa3ATb eme TOTP cayuah, KOTAA TAACHOMY 3 He NPeAWecTByeTE
HHKAKOH COTAACHBIH, KAKL HAND. BB CHOBAXT: 9TO, 9XB, 9TH H T. II.; TAK06
9 NpeACTABXAOTE HÁCKOXBKO ÓÓABITYIO OTKDBITOCTb NO CPABHEHIIO C5 NDeAE-
HAYIIHMH NDHMĚPAMH BT NOJOKEHIH TIepexb TBEDPABIME H MATKHMB CODXA-
CHBIMH. TO KACAETCA peKypcin TxacHaro, TO KDOMĚ OÓBIYNArO pa3AHUiA
ITEPOKATO H Y3KAaTO 9 NepeAb TBEPABIMH H MATKHMH CODJACHBIMH (UIHDOKOE
9 CABIIHTCA TAKKE BTP KOHNŠ CAOBE, HAND. T70, YIRE) MONO EME pA3IHUHTE
cpexHee 9 (0603HayaeMmoe HAMA B% IIAYUHO-$OHETHUCCKOMT NAChMT HAUEpTA-
HieMT €) INepeAT rpyNnnor CODXACHBIXE, H3P KOTODBIXE TOABKO BTOPOH
HMĚETE IIOAHYIO MATKOCTb, A IIDeAWCCTBYFONMÍK eMy — JHUIb CPEAHEIO
cTenenb CMATgeHIA, Hanp. 3émT'ý (ope. 3em1ro), rp’66n’I (ope. rpeÓun).
Kpomš yKa34HHBIXT 6orbe 3AMĚTHBIXE BaplaniK TAaACHarO 9 MOXKHO HAHTH
u Óoxže Meıkin, H35 KOTOPLIXb OCTAHOBHMCA NA OAHOMP CXyuaš. Mar
MATKHXS COTXACHBIXB, OKA3BIBAIOMUXT BAIAHÍC HA 9, HY3KHO BEIAEIHTB CO-
TAACHBIH j, TAKE KAKÉ MORAL BXÍAHICME ETO 3TOTB TAACHBIH HMbETR HŘCKOAKO
ÓÓALuyYIO OTKPEITOCTB, UŠMT IPH APYTHXT MATKHXB COTAACHEIXB, CPB.:
nex n jex; weni u jeni; cér' u céj; jéj.

250 B. Boropoxuneiit,

H31 Bcero npeawecTkymuaro pa3CMOTPĚHIA Bapiamiů raacnaro 9 cut-
AyeT% TOT BbIBOAB, UTO TAACHBIK 3TOTB ÓOXŽE UYTOKE Kb BXÍAHÍIO TBep-
AOCTH H MATKOCTH COCŠAHHXE COTAACHEIXB MNO CPABHEHIIO CE TAACHEING 8
H, KAKBb YVBHAHMT IIHKe, CO BCEMA APYTHMH TXACHEIMH. Ilpm ONBITAXE
3ambyaecTca, UTO TAABUBIA BAPIaIIH TA8CHATO 9 AeTue VIABIHBAIOTCA CIY-
XOM5, UĎMT BApiatiH APYTHXE TaacıbIxt. He NoxxexuTP COMHBHÍRO, UTO
PA3HOBHAHOCTH PAACHADO 9 KACAIOTCA He TOAbKO IKCKYPCIH H PeKypcin, HO
H cpealich HH OCHOBON YACTH 3BYKA.

0 (B.

T'raenpık © He ocoÚeiHo ÓoTATT OTTĚHKAMH NAXATAALHOCTH, ITPHÓJE-
KAACb BE ITOMT OTHOLICHÍH KT TAACHOMY A. ONE TAKE PA3IHYAETCA 10
OTTĚEKY nepers CAĎAVIONHMH TBEDALIMH H MATKHMH COTAACHBIMH, NAND.
cTÓóx ||eró'a' u r.a. Mer ne ÓyxemT 3AŠCb NMOBTOPATb TEXTE AOKA38-
TEAKCTBT, CT NOMOLIO KOTOPEIXT MOXKCMÉ VÓŠAHTKCA BE TOMB, UTO Hel-
BIH OTTĚHOKR NPHHALIEKHTT DAACHOMY O, a He NepeHeceH6 1a Hero Ch
COCĎAHATO MATKATO COTAACHATO, MBI TIOCTAPAEMCA IO BOI3MORHOCTH PA3TACHHTb
BONDOCE, 3ABHCATT AH HEÓNBIK OTTĚHOKB pa3CMATPHBAOMADO TAACHATO OT
MATKOIL DEKYDCÍH, HAH JK BMĚCTĚ CT 3THMT 6onbe Hau Meute AHHHOHDOBAHA
NCÓHOCTBIO H CPeTHAA UACTE TAACHATO 3BYKA.

Karr NOKAIEDACTE ONLITE, MBI MOMENT HCKYCCTBEHHO BEIABAHTL 065
BApianiH rxacHaro © (0* m 0'); maönıonenie NaAT HX5 APTEKYXAHITMH YOL-
JKA86TP HACT, UTO DTH APTHKYAAINOHHLIE VKIAABI He BIIOAHE OAHHAKOBLI, -A
UMEHNO: MYCKYADKOC VYBCMG0 BT TYÓAXT NOKAILIBACTE, ATO NPR Oi ryÓm
He BBIABHDAIOTCA BNEDEXT BB TAKOH CTENEHH, KAKB NIPH 0", HO HMEIOTE
TEHAENMIIO YAEPKHBATbCH HECKOABKO ÓTHKE KT 3YÓAMB; -3T0O UYBCTBO 0C0-
(emo 3AMĚTHO BT Depxneň NOJOBHUŽ IWEHEeH DYÓBI; CE APyroli CTOpoREI,
H BT OÖAACTH AI3BIKA APTHKYAAMONHbIE YKAAABI HE TOMECTBEHALI ITPH
npou3necenin Toro H Apyraro 0: ııpa 0! yyBeTByeTca ABRZEHIE Ne 3aAeH
UACTH SI3BIKA (KARL IIPH 0°), HO Cpenne-sanıech, H TAKHMÉ O0PA30MB TIPH
0! OXHOBPEMCHHO IIPOHCKOAHTB KAKE ÓBI JEDK06 B3AHMHOE CÓIHKEHIE TYÓHOŘ
H A3BIUNOH APTHKYAANÍH. © YKAJAHHAA DA3HHHA BE MEIMEUNOME UYBCTBĚ
3ambuaeTca He TOJbKO NDH NPOH3HECENÍH BapiamiH © BE OTABALHOCTH, HO
H BT COYETANÍH CE CAĎTVIONAME TBepAbIML HAH Me MATKHMB CODIACHBINT,
nanp. Ó*T || ó'T', mó“x ||mó'a' u T.n. Tarp KaK= nOx0ÓH0e Me MEIHIGYHOG
YBCTBO BT DYÓAXT 3ambuaeTca H NPH NPoH3HECEHIH MATKHXB CODAACHLIXT,
naaffermin PYÓHLIXE (epp. M' || M H Npo“.), TO CAŽAVETE NPH3HATE, WTO TXACHBIŘ
V TAXYUHIT CBOFO NAXATAALHOCTR OTT IPAHOPOBIEHÍA CBOETO NPOHIHOMEHIA

ur yerapır NĚ NYOMADÉ vwarwara 2nnjantarn PRaumtrumr pe "Te HEZIRUIE

.. Trhır. 1 -2 -a "pe Fbs. -ab DI STM -V -0 pe PRE S- n Bb

O Bxianin Ha VXApACMEIC TASCHLIE TBOPAOCTH H MADKOCTH COCŽAHUXB u T.A. 951

TOMB CXYUAŤŽ, Koraa CIŽAVIONIK COTAACHEIH NIPAHAANOKHTÉ APYTOMY CIOrY.
HanÓoxbmaa CTeneHb NATATAABHOCTH OKA3BIBAOTCA TOTAA, KODAA TIACHEIH
HAXOAHTCA MeZAy ABYMA MATKHMH CODAACHLIMH, Hanp. M'Ó' T% (cpB. npo-
H3HOMENIe M’OAY); 3AŽCEH NPpoH3HOMOHIe 0 NOUTH VKe NPAÓTHKAETCA Kb
®paHl[Y3CKOMY HAH HEMEIKOMY Ö; IIPH NOCTENEHHOMÉ YCKODOHÍH IIPOH3HO-
menin 3TOTE OTTEHOKB eme Óoxše 3AMĚTEHT.

Ilocxš Bcero H310%eHHAro MBI 3AKAIOYAeMT, UTO pasınyie PA3CMATpH-
BACMBIXb OTTEHKOBB TAACHATO © KACAOTCA BR TOH HAN APYTOH CTENEHH
TAKKE H CpeXHeH UACTH 3BYKA.

Y (PO).

Cka3aHnoe HAMH O pa3HODHAHOCTAXE TAACHarO 0 PacnpoctpanneTca u
Ha TAACHBIH Y, KOTOPEIH MO CBOeH APTAKYAAHIH OAHOPOAENB CT TIACHLIME
0, NpeacTaDAAA AHLIB V3KYIO CTyrıenb 3Toro riacHaro. Br cymecTBOBAHIH
ABYXP OTTĚHKOBT Tı1acHaro Y nepeX5 TDEDABIME H MATKHML CODIACIIBIMP,
T.e. Y HY, Moxıo VÓBAHTKCA HIT CPaBNenÍA NPOH3HOMEHÍA H COOTBEF-
CTBYIOMNADO AKYCTHUECKATO J$POKTA TAKHXE CAOBT, KAKT Hanp. Ayı || ayia’,
ayr ||ay'r', nyr ||ný'r', pyo||py'n’ u np. Co eroponsı Pusioaowueckoů,
BB cayuab Y' MBI MOReMB KOHCTATHDPOBATE Úombiee ABHKeHie BIIEDEAT
apTHKYARPYIKINeH MACCBI A3BIKA, UMP NPA Y; 3TA pa3HHHA apTHKYTAMÁ,
ÓzaroxapAa Óorše Y3KOMY pacTBopy pTa, 3TŠCb CTAHOBHTCA 6onte 3AMĚTHORO,
leReAH BE COOTBĚTCTBYIOHEM E CPeXHEMT TIACHOMT (0), BE UeMÉ He TPYAHO
VÓBAHTRCA, HAXOZHBE Narellb HA IIOBEPXHOCTB A3BIKA H OJILOBPEMEHHO IIPOH3-
noca TĚ H Apyrie 3ByKA. UTO xacaerca ryÓnoň APTHKYJANÍM, TO MBI-
Weynoe YYBCTBO YKA3bIBAeTTL HA Temmen'ro ÓOXŠe NPHÓAHIHTP BHYTPEHHIO
YACTb DyÓE Kb 390AMT, MeKAy TEMB KAKB BHŽIJHEE YCTbe HXB CTPEMHTcA
BBABHHYTBCA BNEPeT$, UTOÓBI 0Ópa30BATb HajeKamee CPyXeHie; ÓraroxapA
TAKOMY KOHTPACTy HHODAA MOXKETE KA3ATbCA, UTO NpH y' ryóm Óoxše
BEIABHTATOTCA BNepeTE, UĚMT NPH IIPOCTOMB G. CO CTOPOHB-I axycmuueckoü
HYKHO OTMETHTb 0C0ÓEHHO CHAbHBIH OTTĚHOKT NAXATAAbHOCTH BE TOMB
cayyat, KODAA TAaCHBIH Y HAXOAHTCA MeKAy NATATAIBHLIMH COTIACHLIMH,
Harp. BB COUOTAHIH M'YI H T. N.; 3AŠCb HAÓNIOJAETCA TO Ke ABIEHIE, UTO
H IPA TAACHOME 0, T. €. TZACHBIÁ J' BP TAKHXB COYETAHIAXT HANOMHHAETP
HHOCTPAHHOe Ü ($), OCOÚÓEHHO ecAu IIDOH3BOAHTG ONBITE CE. NOCTENCHHBIME
YcKopenleME NpoH3HoMeHiA. 3aMETUMB elle, UTO AKYCTHUECKAA PA3nHIa
Toro H Apyraro OTTĚHKA TAacHaro JeDue YAABAHBAETCHA TIPDH UWENOMHOMO
NPOH3HOMeHiH, NO Kpaňneňi MĚPĚ BT HŘKOTODBIXE coyeraniaxs (cpB. pýn

a pyin’).

952 B. Boroporuuriit,

I.

JITOTB TAACHBIK NPEXCTABIACTP TOAbKO Abb BApiaiH BE 3ABHCHMOCTH
OTT TBEPAOCTH HAH MATKOCTH CAĎAYIONADO CODXACHATO; UTO Me KACA6TCA
TpeAuecTBYIONADO COTJACHATO, TO OHT BT NOJOZEHÍH NOpeXE Í MOKETE
ÓLITb TOJbKO MATKHMP, IMOUEMY H 3KCKYpCIA TXACHADrO MOKETÉ ABXATLCA
TOAbKO BB 3TOH MATKOH BapianiH. Ecru ÓyxeMS CPABHHBATL NPOH3HONMEHIE
MÍT) H UWÍT, TO BO BTOPOMS cayuab MEI 3ambuaeMT IIPH NOMONMH MUWEUHAIO
vyecmea Tehnenmiio A3BIKA ÓBITb AAXbe OTB HEÖHATO CBOXA, TOTAA KAKb
Bb NOPBOMT cıyuab 3AMĚYAOTCA NDOTHBONOXOKNOC CTpeMXeHie Kb Ó0Xb-
memMy CÓJHKEHIO MeKAy A3BIKOMB H HEÓOMT; JTOMY PA3AHAIO COOTBET-
CTBYCTÉ BB NePBoMB CTyUuaš 6o.te y3koe packpbITie pTA IO CpaBNEHI: co
BTODBIMP. © OÓpPATHME BHHMAHÍE eile HA OAHY Bapialiıo rxacHaro Í, HMeHHO
BP coyeTamin Wi: 3AŠCh DXACH5IH j He HMŠETE CBOCH OÓLIUHOH V3KOCTE
BCAŠACTBIE TODO, UTO NPeAUECCTBYFONNÁ COTAACHLIH 4 He ABIAETCA BNOJNŤ
MATKHMB; HO H OTA PA3HOBHAHOCTh j BE CBOIO OyepeAb BAPIHPYETE BT
JABHCHMOCTH OTB TBEPAOCTH H MATKOCTH NOCABAYIOINATO COTAACHATO, CPB.
uín || uf. © BooÓme ke MoKIO CKA3ATB, UTO pA3CMOTPĚHHBIA BApiamiH
raacuaro 1, BCAŠACTDIE HOJHAUHTOILHOCTH BT NepeMĚMeHiH VKIAX0BE, Menke
ABCTBOHHBI AIA CAYXA, UEMB BApiaNniH BCEXB APYTHXÉ TXACHBIXT.

Bl.

Txacutií BI NO CBOEjÍ PHIIOTODHUECKOIÍ NPHPOXĚ 3AHHMAETE TIOCpeA-
CTBYIOMCE NOXOKENÍe MEKTY TDAACHBIMH Y H I: NOAXOÓHO TxacHOMY Y AIA
nponsnecenin pa3CMATPHBAEMADO TAACHATO Tpe6yeTca TAKZE YuacTie 3axnei
UACTH AJBIKA, CT TOM AHINb DA3HHHEŘ, UTO MÉCTO ApTEKYXANÍH Npu M ne
TAKP TAYOOKO, KAKB IPH Yj DP TO Ke BpeMa DyÓBI, He 00pasya CBYXEHIA,
OCTAFOTCA HNAHÝRCDONTHLIMA H COOTBĚTCTBYIOTE ykaaay DryÓz Axa I. Ta-
KHMB OÓpa30MT TAaCHLIN BI NpeACTABAAETE CO60W KAKB ÚÓBI 3AAHE-A3LIYHOE
i. Br 3aBHCHMOCTH OT TBEDPAOCTK H MATKOCTH CAŠAVIOMATO COPIACHATO
TXACHBIŇ MH HMĚETP ABĚ Bapiaıin, NDH UEME AIA MATKOH BapianiH YKXAAb
JaXHeH UACTH A3LIKA CTAHOBHTCA eime Meute DXYÓOKHMP, A PACKPLITIe PT&
Óozše Y3KHMP, cpB. ÓBIT || 6M'T’, na ||nm' 1. UTO kKacaeTca HanazbHoň
YACTH IIACHADO HIH JKCKYpCÍH er0, TO Old OÓLIUHO ÓLIBAOTB TBOPAOL, TAKT
KAKT CAbAyeTE AHUIb 3A TBODABIMH COTIACHBIMH. | OcoÓyr0 Bapiarliro rxacHaro
BI ONPEXCTABAAETT NPOH3HOLNCHIE OpPBODPAPHYECKAXT COYETAHIH WU H ACU:
BP HHXP DAACHBIM BI HE HMŠETE CBOCH OÓBIUHOK TBEPAOCTH, ABXAACK KAKP
JEI HĚCKOJBKO CBY2KOHHBIMB (OYAeMT 0Ó031HAUATb TAK00 EI CEB TOYKOW
2HH3Y); JIO H BE 3TOMB cayuab TIACHBIH TIOAUHHAETCA OÓLIUHOH MOXHOHKANH

>» “ÉHKA NEpeTE CAIŠXYIOMHMH TBEDABIMH H MADKUMU *AUTAPUBIMH, CPB.

» » -
‚str 7 «ul aim "Tomuuwmar na nuuman- mo... SOC Napa

O pxianiH Ha yAapneMble TAACHLIE TBEPAOCTH H MATKOCTH COCŠAHUXS E T.A. 253

HApOAHBIXE TOBOPAXE COuUeTaHin WU H ACU BEITOBAPHBAWTCA TBepKe NO
CPABHEHÍIO CE VKA38HHBIMB IIPOR3HOINEeHIEMB AHTODATYPHOH DPŘUYH, MOXKHO
AVMATb, UTO 3TO nocabiHee EME He AOCTHTDXO NpenbibHoR TBEPAOCTH B%
npomecc$ OTBEPABHIA IHNAMHXE, ECHH He 0013AHO KHHIKHOMY BAÍAHIR.

Pa3cMaTpHBAA BCIO CEpI:0 YAapAeMbIXB IIACHBIXT 3BYKOBB CO CTODOHBI
BAIAHIA HA HHXB COCŠAHHXE CODXACHBIX B, NOABOEXOME HTOTB CAŽIAHHBIMB
HAMH HAÓJIOXEHIAMT:

1) AtHcTBie Ha yAapsemsle DXACHBE MADKHXT COCEAHHXT COTAACHEIXT,
OCOÓOHHO NOCIŠAVIOMAXE, BEIPAKAETCA BE TOM, UTO TIACHEIE NPIOÓPĚTALOTE
Y3KO-HOÓHBIK OTTEHOKB; NOCIŠAHÍH 3ABHCHTE OT’ TOFO, UTO BE APTHKYAA-
MAXE A3BIKA IIPAHHMAETL ÖOAbIlIee HIH MeHbllee yuacTie CPeAHAA erO UACTb
NPA OAHOBPeMeHHOH TEHACHIH TyÓ5 NPHÖNH3HTLCA Kb 3VÓAME, A BMECTE CT
TĚM: HECKOAbKO YMEHLbINAETCA PACKPEITOCTb pTa; KOpoue — NpH naxaTAIb-
HOMB OTTEHKE TAACHLIXG DA3CTOAHIA MOKAY BCÍMH APTHEKYAHPYIOMEMH
UACTAMH TI0A0CTH pTa ÓOJŠE Hau Mente COKPANAIOTCA KAKT BE TrOpH30HTAXb-
HOME (DEpe1He-34AHOM5), TAKÉ H BE BOPTHKAXbHOME HANPABXCHIH.

2) He Beš rzacHble OAHHAKOBO AETKO NOAAAFOTCA YKA3AHHOMY BAIAHIEO
COrIACHIXP, IPeACTaBaan CABAYIOINYyIO NOCHEAOBATEIBHOCTL 0 VÓBIBAFONIOMY
BAIAHIIO MATKOCTH NOCAŠAHEXP: 9,80, y, mi.

3) Br BaAy Toro, UTO BE HŠKOTOPBIXE HAPOAHBIXB DOBOpAXT PYCCKAro
A3BIKA NpomeceT BAIAHIA MATKHXE COCŽAHHXE COTAACHEIXB TIPeACTaBIAeTE
C06010 AaıbHTHLIee Pa3BHTIie NO CPABHEHÍO CE AHTODATYPHBIME NPOH3HOILIe-
HleM'B, MBI BIIpaBĚ 3AKXIOUHTb O TOM NYTH, KOTOPOMY ÓYAETE CAŽAOBATL
H 3T0 nocabauee. IÍpHmMÉpoMt Toro, KAK5 AaleKO MOXKETE BATH IIAXATA-
AH3ANIA DAACHLIXB, CHYKHTB XOTA ÓBI UEICKÍH A3BIKE, AAXOKO OCTABHBINÍŘ
38 COÓ0I0 BE AAlllIOMG OTHOMEHIH OCTAXbHLIE CAABAHCKIE A3BIKH.

Br 3aKxrogeHie 3aMĚTHMP, UTO pa3CMOTPÉHHBIE HAMH OTTEHKH TAACHLIXE
JBYKOBE HAÓAIOJAIOTCA TAKE BT HĚKOTODLIXS HOYAAPAOMLIXE NOJOKEHIAXE,
HO 3TOTE BONDOCE VE BEIXOAHTB 3A NPeXŠALI HACTOAMCH CTATLH.

Ka3ane, 6 (19) max 1907 r. B. DoropoAuukiň.

HHoA3muH0e NDOHCXOX/TENIE HDE.-CTAB. CTOBE HHOT'b
ov YP’BTOl’D H ÜBapor.

Xorta Muxaonmywg bm enoen Vergleichende Grammatik der slavischen
Sprachen (II 283 nor No. 137) pasemartpunaerr »Suffix ogr«, Tin Ne
“mente 130 BCĚXTL HPHBEAICHNLIXTL TAMB NPHNTpoRB ITODO OKONYANIA OHO
MOXEeTB OLITb Óe3CHODNO HOUTENO JA KHBYI CIABANCKYIO HACTABKY 4YTL-IE
He BB OANOMT MAXOpyCeKOMT »muröh rasenplatz« (0TE Y Myp- BL Mypaea,
HT. murat), TAL KAKB NpPouie NDPE1CTALXAIOTL COÓOIO HAN eMe RHXO-
euponeiiekin OÓDAJOBAHÍA HIM JAHMOTBOBAHÍH HAN TOMHLI IIO IIDOMCXOZKAEHÍM.
llepssin — uno u ‚uno — DBLTBACHEI CAMHME M HKAOLIHHOME, HO NPK.-
CTAB. HHOUE 118 HHEDL BEL IHANCHÍH OÚ MOZKOTK BIT H JAHMCTBOBAHICNT:
Cp. apaÓckoe 'ury@ (< Sác) IPHLOMF, CKAJOUNAA NTHMA BB potĚ Opaa.

OTNocuTETLHO C10Ba UPPTONTB, | CBOHCOTBOHNADO, KAXETCA, TOZBKO
NEPKOBHO-CIALSINEKOMY AIV, Mukommwn koreharen. Br rpausatnxt (1875)
OWL NMWMETTn: »erntogn cubřeulum: ČTÚ: vgl. verısta fenlorium«, KE KOTO-
POMY en Npi.-c1aB. CTOBADĚ. mpnöan.tieTr ‚Ip.-p. tepewa mau xepewa =
KYula, a 1 egopapb TYpenkmxt 3anmerposaniit (Die türkischen Elemente
in den sitdost- und osteuropäischen Sprachen. 1884) eusTactz ero 32-
HOCem E Bograpawsı Typenensr darfak, čardak, KoTupoe 10320 eme
parn ÓELT0 veroeno (ČH BT BLUb veapdarı, vepdars. Tlpon3nozcTso
SER | yon, 1mRATVM Mono GBLIO-ÖRE NPHNATB, CCIN-ObI CYILCCTDOBAHIE
ApeBielb CTalsıtteRoil ar Tag -07% MIN XOTb -1% NE IOLICKAIO CNOpY; HO

Npaserenmme Maksontewr HPRMĚDED —— Ne TOI1LKo N05 »Suflüx ogr«, a
Hoop -NSuftix gr cip. 280, 132, — Malo PACIUTATAIOTE Kb TAKONY

omyjeme, 1 Lereipko Ayune, NO BILUIMOMY, 1510 OÓCTOHTL CE NPORI-
BOTETBOWE OTL Typ. Carda vrounbe Čardďag; win, MOZKCTE ÓBITb, Čar-
bak „HO Npazenmeamiie durtaqy), er „TO TODO Wb TAKONB LHAE Ne ecTb
BRIAYMKA TVPOHKAXT Ppamorbert, CHHTAHNT CDO CAOKEUHBENE N35 Mepc.
dar verkipe m ap. /ayg eno,tm, CT0H. Ho wemmpe HO TOAbKO BB CPeABO-
NEPEHAEROM IL dahin, a LUKE ur Mann Ann opyuuT v Tlepeians dahär u
AB EL BEROTOPLIXT. Napb max CTANY 00b 165 dar. ČAOBO (9, NPaBAs,

Huno43b14H0e NpouCXOXJeHiC UPK.-CAAB. KHHOCE == YOVY, UpTOrb u Cpaporr. 255

10TpeÓxaeTca ApaÓamu, HO 3aHMCTBOBAHO, BĚpoarHo, y IlepcoBs: no
aineH MĚpĚ, BB CP.-N. A3BIKÉ ecTb /Gk, XOTA 3HAUHNO OHO OTAŠABHBIH
SAMET H3B paspaaa emy NOXOÓHBIXE >(ein Stück, uTo Tenepb G) u, no
IAHMOMY, BĚTBb (no3xke /Gi). M TaK5, ecan TaK0€ C102KHOE ÓBIIO, CY-
BOBa10-1u oHo y IlepcoBs yxe Torna, Korza Boarape MODXH ero 38HM-
BOBATb, T. €., npumtpno, BP V—VÍ B.? M TĚME He mente BO3MO%KHO
|GANOAOXKHTb, UTO V KaKHXB-TO TypoKS (xoTb H He y Doxraps, KOTOpbIe
BA-AH H OLIAH KODAA-HHÓVAb TyYpKAMH) nam, UTO BĚPOATUŽE, Y KAKHXT-TO
paulleBb CYMNECTBOBAIO CXOBO Čarfag, H UTO Kb HEMY-TO H BOCXOJHT
aBAHCKOE UpPTOrs. Takoe npeznojozenie BezeTT HACE BE 0ÓTACTb
AAHIH; HO TAKOBA VUACTb BCAKADO HICAŠAOBAHIA, CBA3AHHATO CB MPOLLIBIMG
OÓ0ra HpaHckaro A3BIKA KDOMĚ IIEpCHACKATO, KOTODBIK HAM5 ÓOJŽe Hau
še u3BbcTeup cp V o. ao P. X. Ilore xorazok= emre pacmupaeTca BB
IKe CAŽAVIONHXÉ Ppa3JPHCKAHIAXT INDHMĚHEHICME $KHHHO-YTOPCKHXÉ A3bl-
(Bb, H3b KOTODBIXB AHUIb OUEHb HEMHOTIe ABIAFIOTCA BB 3ANHCAXE paHše
VIII z. Bo BCŠXE 3THXT A3BIKAXB, Kpoml uepemnceKaro (TAKÉ KAKT
rläl'ni »okormıa« OTB TAT. Atrtůlů- OropazKHBATP), ECTb CXOBO, Npezno-
raromee OCHOBHOH BHAB *hartıu, *karda nau *garda u o3Hauaromee ABOPT
IH ODrOpoxKeHH0e MĚCTO (cocB.-Bor. kärtü, ebB.-ocT. karla, $+HHUMApK.-JaAn.
ürdäü, gardem, 3p3.-mopa. kardas), ABODE C5 NOCTPOŇKAMH HAN YcaAhOYy
ym.1) kartano, aus. karand), H3r0poxb (w1B.-xan. keürdta), caxs (max. kert),
IĚBE (Mokıu.-Mopa. karda, 3p3.-Mopa. kardo) u T. n., oTKYAA u uyD. Aarda,
3.-TaT. kırtü okoanua (em. O. Donner, Vergleichendes Wörterbuch der
nnisch-Ugrischen Sprachen No. 175 u Munkácsi B., Árja és kaukázusi
emek a finn-magyar nyelvekben. I. kötet. Magyar szojegyzék No. 204).
b NDHIHAHÍH HHIO-OBPONCHCKATO NDPOHCXOKACHIA JTHXT CAOBB ®HIIHOAOTH
TAACHBI MeKAy COÚOL, H CNODE HieTb JHUIb 00% ONPOAŠICHÍH HCTOUUH-
BB 3aHMCTBOBAHIA (cm. Munkacsi Tams—ke u J. Nikkola, Berührungen
vischen den westfinnischen und slavischen Sprachen erp. 8—9, raš
BBAHBI O6pasmessia ujeabnoBanin B. Tomcena, u 19—20). Bo Beakomg
yuaš pěub MOXKETT ÓLITb 3AŽCb TOJTbKO O A3BIKAXE CIABANCKHXE, ÓAXTIH-
HXB, repmaHcKHXE (V garď) u upanckuxe (oceT. kürt »ABopm«). Bnpo-
M5 OCETHHCKOE (T. e., BEPOATIIO, elle CKHOCKOE, CAPMATCKOE H ATAHCKOS)
OBO Y HPAHHCTOBB CUHTAETCA 3AlIeALIMMB OT ČuunoBs (cm. We. Miller,
ie Sprache der Osseten erp. 8 u 11, raš ykasanzı Tpyası T'io6umaıa
Óóapona P. P. IMTakexpÓepra no 3Tomy Bonpocy). EcTb, no BHAHMONY,
A0-eBp. | gerť HAH gurf »IIECTH, DHYTbe, HO TĚCHO OTPAHHYeHHBIK NO

1) T. c. »cymckoce suomalainen, TAKb Kakb TOMA Suomi Ha3bIBAT0C5 UŠKODJA
-PYCcKH Cymbio.

256 ©. Kopus,

3HayeHilO H MAXO DpACONPOCTPAHeHNBIK. Ja TO HMENHO CPeAH TĚXE HIAO-
OBPONeHCKHXT HAPOAOBE, KOTOPbIE HAXOAHAHCE BT HAHÓOXŠE ÓXHIKHXT OTHO-
meniaXb Kb $HHHAME, TNOAb30BAACA UIHPOKHMÉ pacnpocTpaniemt y derd,
OTKYAA TOT. gards »j0M5«, caaB. *gordů >KpĚNOCTb, TOPOAB«, AHT. (ecan
He 3aHMCTBOBAHO) gärdas »XAŽBE« H, MOMETE ÓLITb, CKD. grhd-8 HIH
grha-m AOMT CT ABECTIHCKHXT gereda- »nemepa« (KIA nepexoxa 3HaneHiň
cp. HpaHckoe Žaťa- »ama, ZHIHNeO< — cyM. kota, ocT. zat, Max. Řáz u
APyriA $HHHCKIA CAOBA TOTO-Ke NIPOHCKOKAEHIA BE CMEICIŠ XKHILA, Nepe-
uHexeHnma y Mynkauun Tams-xe noas No. 155).

HamšHenie unno-epp. *gordo-, *garda- una *grdu- BE karta y $EHHOBE
TAKB ECTECTBEHNO, OCOÓEHHO BB APEBHAXT 3AHMCTBOBAHIAXT, UTO AXONADPCKIA
H MODAOBCKÍA Z H ď BG 3TOME CXOBĚ KAKYTCA CIŠACTBICME HXH BTOPHUHACO
3AHMCTBORAHIA HIH NOAHOBNEHÍA; A 3TO CIOBO AOAKHO ÓBIXO 3aHTH KP HH-
HOME BE OyeHb OTAAJCHHLIA Bpemena. Ecın TAKB, HETB HHYEDO YAHBHTEIL-
Haro BP TOMT, UTO $HHHCKOE ÁGTÍG (BE CMBICAŠ HIDODOAH) BE CBOP OJEPeXb
nepeÓpazocb KB Ilpyccams, Tab H3MĚHHXOCb BB korio, H TOUHO TAK5-XKe
MOTAO OPOHHKHYTb Kb AxaHaME, OTKYJA OCET. drť >ABOpb« u zarte —
ueu. keré nan karé »naereup«. Y Axans KO, CYAA KAKT NO HX IHUHRIMT
HMOHAMB, TAKÉ H IIO OCETHHCKOMY A3BIKY, ÓBIXA BB ÓOXDMOME XOXY OÓMaAA
BCBM5 HHxo-eBponeňnaM? HACTABKA -aka-, BecbMa YIIOTPeÖHTEILHAA BDO-
uem= y HpaHneBs Booóme. (Camo coGoro pasym&eTca, yTo axaHckoe *karta-
MOTAO 3HAUHTb He NDOCTO ABOPE, A ABOPDE CO BCEMH NOCTPOHKAMH, OÓHE-
CEHHLIMH TEMB-Ke 3A00p0om5 (cp. cym. Aartano). IIpm 3Toms *karta- Bnozně
AerKko J0nyCTHTb *kartaka- BB 3HaueniH borbe Y3KOME, KAKÉ H.-Nepe. Tánů
(H35 zänak) »1oMG« NpH TZN »TOCTOAAbIH ABOP&, DOCTHHHNAc. 35 TAKHXT
KoxeÓaniň BT Tpeueckof Tepexaub AXaHCKHXT HMOEHB, KAKB Ssrddaxog H
Szadaxng (u3e *späduka- OTL aBecT. spůďa- »BOHCKO« — Cp. KYMLEINKOe
ispahe »meroxb« npu n.-nepe. stpah — spádu), Ddovaxoc npHu xApepuši-
mem Daováxny (135 *farnaka- OTE farna- »ÓxecKE, BeXHUIe<, OCET. farn
>MHDE<) H T. II., NO3BOJHTEJDHO 3AKAIOUHTb, UTO BP AIAHCKOME A3KIKÉ TOH
NOpPbI, KODAA 3TH HMEHA NONAIH BE TpeuecKiA HAANHCH, OKOHUAHÍC HM. I.
-alh), eciH CIC ne COBCEMT OTNAXO, TO yKe YTPATHA0O NEPBOHAUBALHYH
AAHTEAbHOCTb H ACHOCTb H CTAJO NOJOÓHO CAABAHCKOMY KOHOUHOMY 2%. JTO
NOXO3pĚNIe, CAMO IIO ce6t He AOCTATOUHO OÖ0CHOBAHHO® CMĚHOIO OKOHYANIŘ
-0g H -N, 3HAUHTEIBHO TOABEPRAAETCA KOJEÓAHieME HHOTO poxa — Naťa-

106 u Naúayog (*navaka- — OTB nava- >HOBBIH<« — 0c. nůvůg), Káda-
«og u Káodayog (*kasaka- — oc. kůsag »3pauiň«) H T. I. (cp. Ap.-nepe.
'"jpáka »X010Kb« — cp.-nepc. ravak, no3Ke *raväg, OTKYAR ap. rawäg

‚ambulatio, raxxepea« H rawig, NOTOME rawäd >CÓBITE, KYPCE TOBADA< —

1-11 wÄn? - NARNTOUUTTU Dé- anuenje „menu Kennung un Kägmeen

Hua13514H06 NPOHCXORAEHIE NPK.-CXAB. HHODB == YoVÝ, UpTorb u CBapors. 257

nocpeAcTBoM% oc. Aüsag »ein guter Seher« (cp. uem. divák), a He käsäg
> Uepkecs<, NPEHAAIeRHTE Npoe. Bc. ©. Muxsepy (TAKt-xe cTp. 6); u, KAKT
ceHuacb YBHAHME, OHO EABA-IH OLIHÓOUHO. OrTkyaa una Adsůg? Ono
YNOTpeÖHTEeAbH0, KAXKOTCA, TOAbKO V OCeTHHE, OT KOTOPBIXE Nepenx0 Kb
PyceKHMP BB BHAŠ KACODE; CaMH CeÓA UepKechi HA3BIBAIOTE AABITAMH, A
Npez&te HA3BIBATHCK, MOKETÉ ÓBITb, JBITAMH (Zuyol, Züyuoı), T. e. npocTo
ZiOxbmMH, I'peku 3Baxu ax Kepkeramn uxu Repkuramu (Kepxéra:, Kepxé-
T101, Keoxeraioı, KepxirTat), Apyrie HapoAsI — HMeHamMu, ÓOxŠe Hau Menke
ÓAH3KHMH KP-pyceKkoMy UepkKecs Hru UepkKacs : Typ. derkes, ap. Jarkäst,
sat. Cercetici, noaxe Ctrcasstt, »p. Circassiens a T. 1. Una Keoxerng
CHAbHO HANOMAHAETB COÓOI aBect. Aahrkatäs >KOpIyYH+ HXH KAKAA-TO
APyTaA KPYNHAA NTHNA H36 ACHHLIXB XHNHHKOBE« !), a Uepkecm, farkasi
H T. NI. — oc. cůrgůs (H3E *darkas) >0peXE«, KOTOp0e eCTb He UTO HHOE,
KaKé aBecT. kahrkäsa- — kahrkalas, cp.-nepe. kahrkäs, H.-nepe. kärkäs,
kůrgůs. lllanamee uru cBHcTANMee CMArgeHie nepBAro Ž 89TOTo CZ0BA
HAÓIIOXA0TCA H BE $HHHCKHXÉ ETO OTPAKEHIAXE: BOD. Čargeš, stárkés, Bor.
juges, rab 3Ta 3aMĚHA NOXTYUEHA, NO BHAHMOMY, H3E HCTOUHHKA,. Mar
THX’ CONOCTABICHIH MOMHO JAKAIOUHTP, UTO AXAHBI HA3BIBATH Üepkecops
*Ciirkásag, oTkyaa oc. *(cůr)kasůg (cp. 1p.--pyc. Kacors, a He *Kkocore) —
küsäg. YcTpaHeHie nepBaro CAOTA MODX0 ÓBITb BBI3BAHO CMĚIMEHICME C5
KOPDHEME DIAroxa (3An.) cürun HAH (BOCT.) cärin »KHTb«, ecau He C5 carlm)
>KOA« HIH carn »EHPG«, KAKB Harp. ŘyYMBIKH nepentaarn pycckoe Óy-
MARHHKE BR můžník BCIŠACTBIG 3BYKOBOTO COBNAXCHIA TIEPBATO CAOTA CB
HXP MĚOTOHMOHÍCME du +*3TOTP<. ITO cpasHenie TĚME VMĚCTHŠE, UTO,
ecxH OceTHHBI KODAA-HHÓVA HA3BIBAAH UepkecoBS *cürkasüg Ham *cärkä-
säg, TO 3TO Ha3BANie, KAKB H CAOBO CŮTJŮS, OHH 3AHMCTBOBAIH Y KAKHXT-TO
ApyrEuxs HpauneBs, KOTOPbIe BIIPOUeMBb MOTAH ObITb HXb CAMLIMH ÓAHIKHMH
POACTBeHHHKAMH, TaK&e ÄNaHaMH, OTAHYABLIHMHCH OTP HHXB A3EIKOMP,
NPHMĚPHO, HA CTOAbKO-Ke, HA CKOAbBKO Tellepb BOCTOUHBIG, © OCETHHHI
(HpoHus) OTXHYAIOTCA OTB 3anAAHBIXE (AuropneBr). [Exo BE TOM%, UTO
OceTHHBI He CMATUAIOTS ka BE ca (da), u Hanp. TO CXOBO, KOTOp0e BXO-
AUT BE COCTABE CX0BA kahrkasa- — cürgüs (ÓYKBAXbHO >KYPOŠIB«),
OBYUHTB V HHXB TAKB-KC, KAKb BB CpeAHO-NOpCHACKOME A3BIKÉ — Žark
(KYpHNA, UTO no-aprancku dirk, no-mManapeKku cstrke). Ho BexrŠacTBie
pacnpocTpanHoň mexxy WMpaHunamu CKIOHHOCTH KB VMATUEHIIO 3BYKA Ž u
Kb BbIT0OBOpy G 33 d CMaAruenie cıora AG BB du (He ToBopa Ye 0 di
BMECTO At, He UYJKAOME H ÜCETHHAME) CBOHCTBENHO BTL 3HAUHTEABHOH CTE-
neHH Hapšyi:o TATOBE, KuBynmuxB 0TyacTu Ha Kaprast, Kar OCEOTHHBI, a

1) He cmwaa-ıu OTHOCHTCA cp6. KDCTÁM Opa0 K Typ. gartal >0peXb<?
Festschrift für Jagic. 17

258 - 0 ©. Kopns,

BB: CAPBIKOABCKOM E A3BIKE IIPOBOXEHO, IIO BHAHMOMY, BINOXHĚ H NOCIŠAOBA-
TEXEHO, nanp. Čaram >»cBíO« — n.-nepe. käräm, čadauď >roxyÓbe —
H.-nepo. kübüutür, ded »A0ME< — u.-nepe. küd (BE küd-zuda > A0MOXO3AHHBc)
H T.A. Br TAKOMT HDPAHCKOMS A3BIKÉ HIN, MORETE ÓLITb, TOBOpE AXAHCKADO
asuıra *Karlaka- ZOWKHO 65110 H3MĚHHTECA BE *čůrtak, *čůrtag CE Ta-
KHMH-RO OTTĚHKAMH BE ZBYKÉ G NOCNĚ PA3IHYHLIMB COTIACHBIXB, KAKIE
NpeAcTABIAIOTCA BO +p. cheval H3T zart. caballus. OTcroxa Typ. čartag,
dardag H UPK.-CH. UPBTOTT. Yxapenie BE 3TOMP AIaHCKOMÉ CHOBĚ NA-
AaX0, BĚPOATHO, HA NOCABAHIM CAOTB, KAKB BE OCOTHHCKHXB CXOBAXE TOTO-Ke
o6pa30Ballin, H TAKOBO YAapeHie CXOBA UDHTODB (no-pyceKn uepTÓór5),
KARB BIIPOUeMB BCEXB CA0OBL HA -0r=. Ilouemy Ze -0r5, a He -ar5?
ep. COTOHÁ (cp6. COTOHA) H3E IP. CATOVĚC, NOHOMÁDP H35 TP. 7*aPa-
HovdgLog, KODÁNE H3B TYP. gayan u T. n. Ho npumtpki nepeXaYH Beakaro
HHOA3BIUHATO YAApAeMaro G, AOATATO HAH KOPOTKATO, CXABAHCKEME YAApAe-
MBIM5 G H3BECTHEI TOABKO CZ IX B., a paHbime, BE VIT— VII z., Korxa
MCKOHHAA AOADOTA 3ByYKA G y ÚIaBAHP, KAK5 A0Ka3AX5 I. Muxkora (Be-
rührungen m np. erp. 50 cršy.), cOxpaHANAC5H Bb ÓÓXLMOME KOXHYUECTBĚ
C1YUAOBE, O H G BE 3AHMCTBYOMBIXE CIABAHAMH H3BHE CIOBAXT paconpeAš-
AAAHCb, BĚPOJTHO, C00Ópa3HŘe CE OTHOCHTEABHOI AAHTOXLHOCTLR COOTBET-
CTBYIONHXŘ NOXAHHHBIXR TAACHLIXE, UŠME OÓBACHACTCA COBMĚCTHAA HAXHY-
HOCTb OÓ00HX5 3BYKOBL (e3E CBAJH CE YAApeHieMB HAND. BT CXOBAXT
canör» H ÓATÓDE.

CBapors cÓamkeno PyczaeB1me (O BriaHin KpHcTIAHCTBA HA CXABAH-
CKIH A3BIKB CTP. 49) ce ckp. svarga-s >He60«. IIpoTHBE 9Toro cÓxHXenia
Bo3cTA TT aKazemMuK SIruup (Mythologische Skizzen I. Svarog und Sva-
rožič 25 Archiv f. sl. Phil. 412—427): cezrraac+ Ha oTcyTeTBIe 3Toro
NMenH BB AŠTONHCH NOX5 rozamu 907, 945, 971, 980 = 988, rat ero
MOXCHO ÓBI0-ÓBI OJKATATP, OHB, HA OCHOBAHIH ÓpATHADro 3AKOHA, ITPHIHCAH-
naro PeocrTš-Cpapory Be IHnarckoň ašronuem noxs 1114 (6622) r., cuz-
TAOTP 3TO HMA HCKYCOTBEHHO NPOHSBeIEeHHLIMB OTB CE-BApPHTH, CBAPBO6A
—= (Ba1b0a. (= TAKHM5-Ke HEXOBĚpIEMT KE CYMECTBOBAHÍO Ó0ZecTBA
Csapora ornecea T. Maperayg (Archiv X 139 pr erars& Zu den Götter-
namen der baltischen Slaven), uo ons AyMAOTE, UTO, TAKE KAKB, NO
TOH-Ke AETONHCH, ITOTE 0OMECTBEHHBIN HApb YCTAHOBHIB 38 IPEIWOOAEH-
CTBO CYPoOByE KAPY, HCTOYHHKOMP HMeHH ÚBApOr5 UOCXYZHIH OBapt,
CBAPATA CA H T.N. ŘE 3Tomy MHŠHÍO, NO BHAHMOMY, NDHNKHYTT M
Muxxomuus (Vergl. Gr. II 283, 137: »svarogr deus lucis: *svars). Oxuaro
CBÁDHBATb BE CMbICHE CBOXOHÍA ABYXÉ JIOXOH, OCOÚOHHO AXA BOTYILXEHIA
‚os DANE. W HABDADOXCKO: ;BAPb6A BMĚCTO OÓMEPVCCKATrO CBAXL6R MB

Is 2 s u B- č. --28 KAT ÁL Tr: .. - NOMATNUE PASTA BOT

Huoa3b1H0e NpoHCXoXACHÍE UPK.-CHAB. HHOTB = yoVY, UpsTorp u CBaporr. 259

HnarckKof A4ŠTONECH HAH eA HCTOUHHKA BE JTOME MĚCTĚ, CIABAHCKATO .1e-
peBoxa xpoHuku Majamzr!), a OTB CBapa AaXe BE CIOBĚHCKOMT CMEICIŽ
3TOTO CIOBA, ÓYAb TO XOTb CAMBIH CTPOTIÉ, AAHHNIH H CKYUHLIH 8Vvarilni
GOVOT, A0 COMKenHin JKHBLOME BT PACKANEHHOH: NOTH KOBOABHO Aarero. Eme
Óoxbe 3aTPYAHAOTE IIPH 000HXE OPOH3BOACTBAXÉ 0Ópa30BAHI6 3TODO HMEHH,
TAKb-Me MAXO TIPABAONIOAO0HOEe, KAKb *CBATOTS OTB CBATATb HAN "Ópa-
HETB 0T5 ÓpaHHuTb. Ho oÓpaTumcA KT HCTOUHHKAME. Marara noBĚcT-
ByeT5, UTO nocíš noTona BE EranTš Bouapuxca Ó Meoreaiu (eBp. Misraim
»Eraners«), 33 uans Eruntane npososraacnın wapemp Tov Eoufy, NOTOME
BCTYOHXB Ha IpecTors Ó Hopaıorog, KoToparo HasbiBann ÓODOME (T0v Óč
aůrov "Hyaıorov Šedy čxáhovy) — KaK MOMHO 3AKIIOUHTb H3E CBA3H —
38 TO, UTO ons vöuov EJnxe TAG Alyvnriíac yvvoinag uovavdgeiv xal
owpebvws dıayeıw, Tag dě El uoıyeiavy (BM. uoıyel@?) EVOLOKONÉVAC
tıuwgeiodar, Tesecty HacTšAOBATE CHIP ero, Ó HAw0g, coÓxroxaBmik
3AKOHB CBOETO OTA, HA UTO NPHBEJEHÉ UPHMĚPT (CM. NOCIŠAHIOO TAABY
l-oů KHHrH u nepBy: 2-08 no DBoHHCKOMY H3XaHiro). BE CIABAHCKOME
nepeson& (B. M. Horpuus, »IlepBaa kuura Xponaku loanna Mararsr« B5
Jan. mn. Ax. H. no ucTopako-en1ox. oraša.VITI cepia, T.I No.3. C.-Ilerepó.
1897; ero-xe »Xpoumka I. M. 85 exaB. nepesont. Kımra BTopan« BE JIš-
TonHcu WHeropuko-+Hrox. OGmecrBA npu Wmn. HoBopoce. YnmBepcuTeTš,
T. X, ora. VII. Oxzecca 1902; cp. ero-xe » A rekcanapia pyceKHxs xpoHo-
Ipa+oBr« BB KOHNŽ) NeppsIH Uapb ErmneTcKiň ı1a3Baıp MecTpeMoMT, BTO-
post — Epmiems, Tperii — BeocTomE. »Üero xe Pecra (sic) Óora Hapu-
Uaaxy<. JTOTÉ MApb >3AKOHB OVCTABHIB KEHAMT 34 OAHHÉ MOYMb NOCATATH
H XOAHTH TOBĚIOIH, A FOK NPexi060AŠIONHO OÓPĚCTH, TO TYF KA3HHTHC.
Aaıte: »Ilo. oymMprTBIH ze OeocToBĚ, ero ze u ÚBapora HapmuuTb, H
uapcTBOBA EranTAHOME CENIE ero CoxHue HMeHOMÉ, €r0 Me HAPHYIOTb
Aampborze. Eme zarte: >»Cozuue ke Mapb, CBIHE ÜBaporoBE, exe ECTb
Aaxıapbors, 65 MYKh CHNXOHT; CIBINABE Ze Ib OTB Koero KeHy HEKYE
Eruntausin, 00raTOy BB CAHOY COYUHO, HĚKOMOY BECKOTĚBIY ÓXOVAHTA
C HeFO, HCKAlNe CA ATH FO, (He) XoTA ÚBapozke OTA CBoero 3AKOHA PAcckl-
naTH« H T.. Be Hnarekoú AŠTONHCH NepBiIe TPM APA HA3BAHEI TAKE:
Mecrpoms, Epemna, ÝeocTa (uaxe a ĎČeocT5), >HXe H ÜaBapora«
(BB XAŠÓHHKOBCKOMS COHCKÉ >3Bapora«). Pa3cka3E BE 0OÓMEMT TOTE-Me,
HO 38 CXOBAMH >A HX NDPEXIÓBI AŠIONH KA3HHTH NOBOXŽBAMAc CIŽAYETE
HŠYTO, He HAXOAAMEOCA He TOXBKO y Marazsı, HO H BE AÄPXHBCKOMB Xpo-
HOrpaeĚ, KOTOPEIH, NOMHMO JTOTO OTAHUIA, CHBAYETT 3AECh H3BOXY WnaTekKoH

1) ITUM% u ApyTUME VKA3AHÍZMH HA NAMATHHRU PYCCKOM NHCEMOHHOCTM NO BONPOCY
o Cpapork A o6asauz am6esuoctu axancmura A. A. IIaxmaropa.

17*

260 ©. Koput,

abronucH. BoTb 9TO 3araX04H06 MĚCTO: »cerO PaXH Npo3BAMe H Ó0r%
CBapors; npezxe 60 cero KeubI ÓJYXAXY, Kb HOMy Ze XOTAMe, H Óaxy
AKBI CKOTB ÓXYAAME; ame poxameTb AŽTHM, KOTOPBIKH GH 106% ÓLIBAME,
AameTb: Ce TBOe AŠTA; OH Me CTBOpALIE NPA3AHOCTBO, IPAHMame. ĎČe0ocTE
Ke CHH 32KOllE pachina, H BECTABH EAHIOMY MYXKEO CAHHY KeHy HMETE,
u XKeHĎ 38 OAHN5 MYZb NOCATATH; Alle AH KTO NOpeCTYNHTb, A8 BBEPTHYTb
H BE Nemb orHeny. Üero paxH u mpo3Bama u CBaporoms H ÓXxaxHMa H
Erynrane«. Ilocršania czoBA ect yxe y Marat: >H ÓzasaxyTb ero
Erynrane« — xal eiyapiornoav air ol Aiyúnvot © Aaabme ynomu-
HAFOTCA, KAKB BB rnepeBoxš Maxaxki, H >ChIHB ETO, HMeHOME Coxnne, ero
Ke HApHuřoTb /[axb60r5«, >Cornue Mapb, CBIHE ÜBAPOTOBE, exe CTL
JIaxb60rz«, eCTb H >je XOTA OTIA CBOETO 3AKOHA PACBINATH ÜBapoma«.
JTO MŠCTO HANHCAHO TAKÉ, UTO ETO JETKO NEpeBOCTH YYTb He AOCHOBHO HA
rpeueckiů A35K5 V—VII Břka, H COXepXHT5 BT CEÓŠ oxHY NOAPoÓNOCTE,
Óe35 KOTOpojí NPHUHHA NPO3BAHIA OeocTa CBAPOroME — 6CXH CYAHTB Óe3-
NIPHCTPACTUO —- TIPOCTO HeNOHATHA. JTA NOAPOÓHOCTb ©CTb BBepxKeHie
MIOÓOAŠHOEI BE MNEHb ODHCHHYIO: 3TO HE TOABKO TUH(VPEĎY, A a ÚTOÁÁVELY.
IIpu 3T0M5 camo C000I0 NPHXoAHTB HA NAMATE CTAPHUHOE TIPOH3BOACTBO
HMeNE Aröllwv OTE GroAkdeıw, HiBšeTnoe ya» Ixarony (Cratyl. p. 405a
u 406a). Be Takroms cryuaš HMA ÜBapors NOCKYKHIO CIABAHCKOMY
nepesoauuxy Mazazir Axa neperaua rpeueckaro Arcöllwv. Ilpasıa, y
Maxarsı 3Toro HMeHH HŠTE, a ecTb "Hoaıorog, KOTOpParo OHL He MOTE
OTORAECTBHTb CE ÄNOAIOHOMT; HO BE KAKOMB BEAB JONIXA AO HACE ro
Xponuka? RKoneuHo, Cıasanams IX— XI pBěka oHa Óbrra H3BĚCTHA BT
NĚCKOAbKHXB HIBOJAXT, OTKYAA, BĚPOATNHO, H pa3HHNA BB J3TOME MĚCTĚ
mezay Hnarckoň ABTONHCHO H APXHBCKAMb XpoHOrpa0m=. Hnaue my-
Apeno O6TACHHTL He TOXBKO BHeceHie ÚBapora BE NepeB0XE, HO H 32MÉHY
De+cera KaKHM5-TO eocTOK Him ŘeocTOmE, OeocTom=. Oeonomnows (y
Cnukezxa p. 262) ynomunaerTca MakexoHckiň NapeBuus OeóďT10g, HO OH%
3AĎCb, OUCBHAHO, He IIDH UEMT, H KPOMĚ Toro OeocTa NPeOXNOXArA6TE Tpe-
yeckoe OJeÓGTYG, KOTOPoe MOKETE BE KOHINŠ KOHNOBS OKA3ATLCA HO UĚNT
HHBIMB, KAKB YEÓS T1G, A KB [e+ecTy-1H ro NPHPABRATE HIH KZ Anor-
aony — 3T0 yxke Ašxo ımuuaro ycmorpěnia. Ho ecau AnóAkiwy = čnol-
Abwy UHTAIOCb BE TpeuecKOMB NOXIHHHHKÉ, TO ÚBApors, OTemrE axyb-
fora, HHaye CBApoxHua, T. €. COAHIA, HE BEIAYMAHB XHTPOVMHBIME PyYCCKHNT
ABTONHCHEOME, A ÚBLNIÉ B CAMOMÉ AŽIŠ CXABAHCKHMÉ ÓOJKOOTBOMT, POX-
NTRONLIMY HHAŠHCKOMY Starga (Suarga)-s. CÓxmxeHie CE HNME ANOZKOHA
ivana 1vudTHO) HO BB >ČxoBĚ O TOMB, KaKO kpecTuoa BxaxHNÍDE, BO3NA
(opcyHF=, COCTABIOHHOMÉ TEMT OeoxocieME, KOTOPONY HPEHALIORETE

Eu on. [euonewana norenuva (ou A. A TIlaruarong | Tapcymckas

HuoastiuH0c NpoHCXOXAeHIC NPK.-CXAB. HHOTE = You, uprrors H Crapors. 261

zerenaa o kpemenin Bxaxumipa« B5 »CÓopnukš eTaTei Br uecTb B. M. JIa-
manckaro«, ra. VI — corp. 36—44 oTx. oTTHCKA), CE ANOIIOHOMB OTOMAE-
erBaaeTca llepyus, umenems KoToparo B5 Axekcanapiu (ra. III, 13) nepe-
AaHo Tpegeckoe Zeig. TakK=, no KpauneH MĚpŠ, BE NepBOH peXaKMH, & BO
BTOpo# BMĚCTO »IlepyHs« UHTAETCA »ce pyKA«, UTO MOZETP ÓBITb HCKA-
EeHiCMT HMOHH ÜBapors. ConocTaBxeHie AnozxoHa, COTHeuHaro Ó0xKeCTBA,
cs IlepyHoms, 60romB HeÓa H HAÓJLOXAOMBIXT HA HOME METEOPOAOTHYECKHX’E
ABXCHIH, OÖBACHACTCA OABA-IH HOBĚZKEOCTBOME Oeorocia, a cKopše TEME, UTO
JlepyHÉ BE NOHATIAXB pyCCKHKE A3bIYHHKOBB NOJABHAT COÓ0I He TOAbKO
NOYTH OAXHO3HAUAMADO CE HHMÉ ÜBapora, HO H Ipouia HeÚeCHEIA ÓOzKOCTBA
AO TIH3BEXEHIA HX HA CTENeHb BTOPOCTONOHHLIXE HOCHTEJEH 60MeEecKaro
AOCTOHHCTBA, KOTOp-Ie NO 3TOMY MH YNOMHHALOTCA BE AŠTONHCH pŠAKO H
KAKb-Ó1I CXYUAHO, 035 3aMĚTHAroO BB1IÓOpa TODO HIH Apyroro 436 HHX5
IIO €DrO BAZKHOCTH HIH COOTBĚTCTBÍRO AAHHBIME OÓCTOATOALCTBAMP. Y JIHTBHI
npeoÓxaxanie IlepKyHa BbIPA3HX0Cb, KAXKETCA, eme pěiaTezbuže. Hnoň
BONDOCE, NONAXO-AH HMA CBaApore Kb PyceKHMB NPAMO OTE HXB HIXO-
eBponefiCKHXP NPeXKOBB: TAKB KAKB OHO HHDAĎŘ He ABIAETCA BP BHAĎ
*CBOPOr’b HAH ŠCBDADB, OCTAETCA CUHTATb ro 3AHMCTBOBAHNEIMG, HO He
y HpanneBs, a y KaKoro-TO APYTOTO apiickaTo ILIeMeHH, — MOKETE ÓBITb,
Y T0ro-xKe, KOTOp0e nNepezano H ČHHHAME CI0BA CB S = cKp. s = Hp. A
(cm. Munkäcsi NNo. 150, 159 = 160).

©. RKopus.

O nesamy „Jehyuke“ y IyÓpoBHuxy.

Ha kpajy cBojuax necama o »AeBeT pa36oja ox TypaKa«, y >KBEJHC
(nucny) Kojom Te necmMe rmonpaha, NO3HATH AYÓPOBATKA NecHHK AuTyA
CacHH KaxXe 0B0:

| »OBej njecnn aa ce zaxy

»Mapky cxaBHY BIACTETHHY,

»PaceseBa Toma cHny,

>Y Kopuyın, cxaBHy rpaxy.
Taj Mapko je, HacTaBba OH:

Z CIABA H AHKA

>01 cAaBH0ra /TyÓpoBHEKA,
u on cax Ha Kopuyan:

>Y Beceby JanKe Tpaje, —

»CAATKe IIjecHH TY) cijeBaje.
He neBa cam Mapko Te »caaTke nmjecun«, HeTo eTO H

> Banbeaneruu rau Mapoje

>C IHM V APYZKÓH CAATKO Noje

+04 ropyhe Tej »yBe3nn.
Onu neBajy H »Bore TaHHe« V HCTO A00a; neBajy OÓHUHO

>I0A CJeHHHOM HA Kpaj MODA,

>01 [le+eunra noBpx ropa,
H WHA NOBABE BHXOBO OATOBAPA >CIATKH JKAMOD OA NTHUHIA<, A H CANC
»JHjene BHIe« OCTAjy CBE3AHe >»HA BPX Tope Tej KaMeHe« KaX Wyjy TAKO
zene rnacoBe!) Mapko TomoB Bacezuh, zaactresun, a Mapoje Banhe-
AHCTHH, NYYAHH, NDPHJATEBH CY, AaKle, AHTYHA CacHHA, H, Kako je OBaj
(YÓpoBAJKA TIeECHHK JKHBEO NPH Kpajy 16 zeka (nomeHyTe nNecme BeroBe cy
na 1593—4), To cy u onu rpahanu ıy6posauku Tora Bpemena. Mapko je,
Co 3HaMO © Apyre eTpaue, Óno pohen jamauno 1554, yua0 T »"9XHKO BH-
‚eher ? janvapa 1R74, neoTajao ieraH 07 Tpojaue »advorat iv: :ommun«

-4 yanır TWala (Sta ssci. AVT. 196 -197

O neBaBy »Jebynke« y Iyópopuuky. 263

TPA NyTA, H To 24 maja 1577, 33 jyna 1582 u 26 oxroöpa 1584, u
ympo 16251).

OBa ABA npujaTesa CacHHoBaA, unje Aero NeBABE OH TOAHKO XBAAH
(APKEM Aa je y HaBOXOHHM CTHXOBHMA peu O HBHXOBHM IIEBAUKHM A He
NeCHHYKHM CNOCOÓHOCTAMA), A0za3e Npex AyÓpoBauku cya 1 aBrycra 1580,
KA0 KDHBUH Y je1Hoj KPHBHUHO) NAPHHUH, H TO, KA0 ITO he ce OAMAX BH-
Aeru, Óam 360r Tora cBora Jenor neBaBa. HekakaB Anıpaja axnorToBuh
(Andrea di Nico deto Galatouich; Galiotouich), rpahannn AyÓpoBauku,
rTyxu Mapka TomoBa Bacernha (Ser Marco Thomaso de Baseglio) za ra
je Hanao H TyKa0, u npeÓno my Hory; y3 Mapka ce y oBoj napHuuE no-
MAlbe, KA0 IbETOB NpujaTe+ H cayuecHuK, u Mapoje Baubexucrum (Marino
di Uangelista), kao u HeKH ApyrH, HenoaHaTu. Ha oBy Tyxöy, cya Henu-
Tyje cBexoke H KPHBNE, CBETA jexaHaecT Ha Ópoj, H H3 TOT HCNHTHBAHA,
koje Tpaje 1, 9 u 11 aprycrTa u 4 HoBemÓpa Te roxuHe, BHAH ce Aa je
CTBAp TeKXA OBAKO.

Y axaTapekoj yanuu na IIpujekomy (calle di oreffici a priechi put),
no3HaTOM Kpajy rpaza /ly6posnuka, y Kojem cy ce y 16 Beky cBake Hohu
oAHTpaBale pa3He >CIICHO HBYÓABH H MPKHO«<, CA BECOIHM MIAJHM BYAHMA
KA0 jYHANHMA; V TOj VAHIH, HA HOKOXHKO MecEeNnH npe oBe napuuue T'axno-
ToBHha, CTATHO ce Hohy Bubao Hu uyo neku Hukora HBanoBuh axarap (Ni-
cola Juanouich, uxu Juanou, nam di Giouanni, orese), KaKO BOXH COdoM
HeKe APYTOBe, H KAKO, C BHMA 3AjeXHo, CBHPA V UHTPY, BHOAHHY H Apyre
HHCTPYMEHTE, H NeBA, KAKY, HENPHCTOJHE Necme (sonando de citara et uiolone
et molti altri instrumentj et cantando uersi lassiuj et dishonesti), Te
ysHemupyje nohy nomTene rpabaHe 3xaTapcke yxmue. IberoBo ApymrBo
caynBaBa0 je Hajnpe Tpojan MarujuH, oner axarap (Troian di Matteo,
horese), a nocıe, u Hapounto, JakoB 313Tap (Jacomo battioro), Hukoxa
Henxo (Nic di Steph° Nencho), Mapko Bacezuh u Mapoje Baubexucruu.
CTAHOBHHNH VIHNE ONOMHBAIH CY HX JA TO BHIUe He UHHE, jABPHA1H 38 TO
CTApHjHMA (TAKO je. jaBbeno Banbexucru, ony MapojeBy), HapouuTo kaı cy
Ta JOXAKOBA H G3NEMHPABABA NOCTAjana cBe veluha, CKOpO CBAKO Apyro
Beue (squasi ogni seconda sera), a1H Beceru MXAIH bYAH HHCY Ce 0Úa31-
paıu Ha To, ak Hu Mapoje, Kojera je oTam 3a To onomeHyo. Jexny Hoh,
npex 1 aBrycTOM, JecH HM ce HemTo HenpujarHo. Tora nyTa, JakoB (Koju
Ty CTBAp HajomuHpuuje NpH4a Y CBOM HcKa3y NpeX CYAOM) .unje MHCIHO
uhu HA y0Ónuajeno MeBalbe H .CBHPAHBE, Hero je paHHje IETa0 H CIIABA0, KAX

| 1) Specchio (pkı. y apx. apxupy zyópoBaukom), nor »Conseglieri del maggior
consiglio« 1 »Advocati III del commun«. — Orau MapkoB Thomas Marcii) de Basilio
pohbeu je 1514, yuıao je y »rezuko Bujehe« usmchy 10 anpuxa u 24 noncmöpä 1534,
annorum XX; ympo je 1590 (n. Specchio).

264 IIasze IlonoBah,

My oajezannyT aohoue Mapxo 1 Mapoje u Hukoxa HeHko, m no3BAme ra
Aa Hay Aa neBajy (»uenite che cantiamo«, roBopHxH cy my). Ou ce
oÓyae u nobe c Buma. OHH oAy Hajnpe y yaıaıy »JIyuapuıy« (verso luza-
riza), rxe, Ha Xxe+y MapkoBy, oTnepajy Hajnpe jexHy cepeHaxy HeroBoj
mxarm (alla sua nouizza), a nocme, Ka0 H OÖHUHO, OAY Y 3xaTapcKy YAHNy.
JakoBy ce Huje neBaxo, H, KaA je uyo kako Mapko u Mapoje roBope o
HeKHM KAMOHHIIAMA Koje HX MODY YAAPHTH 38 BpeMe NeBAHA, OH H3jABH AA
Hehe Ty HH Aa OcTAHe, HH Aa NeBA (>poiche si tirrá de sassate, io non
uoglio star qua, ne cantar«, pekao um je on), arm ra Mapko 3a1pıka, YBe-
papajyhu ra aa Hehe ÓHTAE HuwTA 04 Tora. Tako JaKoB ocTaHe, H cBHpka
H necma noune; Hukoxa Henko je cBapao y zayr (ha sonato del lauto).
Crajaxu cy Óam npex Kyhom Taxe je cTaHoBao I'arnoToBHh, m H3rxexa Aa
cy Ty paXu HeroBe Kelle, A MOXKAA H CIYLIKHHE, AOXA3HIH; TO HAPOYHTO
H3TJeXa NO HCKasy CBOx0KA Dorojepuha u Hukoxe HBanoBuha. Oxjexannyr,
ca npo3opa jenuor ÓH ÓaueHa jezna cakcnja (una grasta, una pignata)
mMeby neBaue. JakoB He 3Ha KO jy je ÓauHo m OXAKXE, H He 3H& HHINTA
Aabe, NOLTO je YTekao OTMAX UHM je caKcHja 6auena (»doppo che fu
tirrata, io me ne partiti subito« kaxe OH), AXH ApyrE CY BHAeIH, H TH
ITO Cy BHACXH KAKY Ja je TO yunmeHo c npo3opa UaxHoTopuha, yupaBo
za je To cam Anzpuja yuHuHo. Ilocxe Tora, neBaum, ncyjyhu m rpxehu
(KaKO jeXaH cBerok Kaxe), pasuhy ce. Am ce pasuhy mucıehu Aa ce ocBeTe
darTo AHypuju; Hapowuto je Mapky xpuBo Ómxo, jep je cakcmja nara Óam
Kpaj Bera (poco a largo da Ser Marco). Y jyrpo 1 aBrycra Mapko m ma-
Bpum MmTO je Macıno. Crojeha ca Hukoxom WpaHoBuhem na Ixauu (in
piaza), u BuzeBum axnoToBuha KaKo npoxa3a Hexaxeko 04 Bera (Hukoxa
My je noka3a0 opora), Mapko noTpyH 3a IBHM, H YAapH ra ABa nyT (e li
dette dua bastonate) irTanom (col bastone). AHxpuja HarHe ÓexaTum, a
Mapko 38 HBHM, yaapajyhu ra jenHako NO TAaBH H NO HOTaMa, AOK OBaj,
Haj3aX, BHYYhH jexHako ITO Ta ÓHje Ka MY OH HHNITA HEjeE paxuo (»gentil-
homo, io non ui o fato niente; perche me batete?... me hauete ama-
zato; che cosa ui 0 fatto io?«, roBOpHo je OH), He Naxe na 30Mby, H
OCTAXe TAKO N0XA CATA (mezza ora), a nocze OH oxneT Kyhu (et poj lo
portorno a chasa). Mapoje, Tora jyTpa, nuje Óuo c Mapkom, Hero ra je
CaMoO ÓHO BHAEO TIpeA KHeKEBHM ABODOM (»uidi auanti el palazzo el d“
Ser Marco... et li dissi: bon di, ne alt’ ho parlato con Iui«, kaze on);
c Mapkom je 6mo Tara JaKoB H HeKH Apyrm.

Tako ce 3aBpum oBaj Aorahaj; apxuBcke KBHTe He TOBOpe BHIMe 0
5eMy, H MH He 3HAMO 4, Ip. KOXHKO je Mapko ÓH0 KAXHEH, KOXNKO APYTE,
iTA.Í,

rn be Fra.. nr, už ....- . ern ah vy 100 >

O nezaBy »Jebynke« y IyópoBaugy. 265

CBe 0B0 IITO.CMO HCNpHYaAa Huje HHITA ocoÓuTO. Mxazu /LyÓpoB-
yarıa 16 BEKA, BIACTOXaA HAH VOMUTe TocnOAHUHhH, UECTO CY ce 3802BH81H
xao Mapko Dacesuh MH HeroBO APYLITBO, H TYKIH HOMHIOCTHBO CBAKOTA
KOJH HM je CMETA0 y 340aB4ABY, HAPOYHTO AKO je Taj ÓHO npocTora poxa.
Cıysaj Anıpuje DarmnoroBuha Huje no ceÓH HALITA HHTOpecaHTAH, H MH TA
He ÓHCMO HH IPHUYATH AA Ce CAYUYAjHO, Y NPOTOKOXY Y Kojem je 3a(exexeH,
He Haxa3H Y3TpeX Ka3aH Mm jexaH Kell NOJATAK 3A KBHKEBHY "HCTOPRjYy
ay6posaury. Buxeru cmo za je Mapko Bacesah ca cBojum APYMTBOM ÓHO
ONTYRKOH PaAH NOBABA HEIPHCTOjHAHX Mecama; OHH, ÓpaHehH ce 04 Te 01-
TyXÓe, H3jaBbyjy Aa TO HHje HCTHHA, Hero Aa cy OHH neBarH Jebynky
H Apyre npacTojue necme. MapkoB mckKa3 Ha cyxy HHje 3aGexexeH vy
apXHBCKHM KHHraMa, HH Hcka3 Hukoxe Henka, ara Mapoje BanbexncrEu u
JakoB 318Tap To kasyjy. Ha nuTaBe cyanjä KaKBe cy necmMe neparu (che
sorte di canzoni hauete cantato?), Mapoje oxroBapa: »TeBaım cMO pa3jne
oóHuHe necme a Jehynky« (habb"“ canto diuersi uersi communi et li
uersi di Jegupcha), a xozaje Aa je caKcuja naxa Óau kKax cy neBaju
Apyry eranıy (nel cantar della 24 stanzia ci uene... gettata... una
grasta); peu je oBze jamauıo O »cTannama« Jehynke. Jako To HCTO
Kae, T. j. aa cy neBaru Jehynky, uta (nel cantar che facess"“ di
uersi communi honesti et della Jegupcha, ci fu tirrata una grasta). WH
jJerau cBezok (Ant? ferro) zoxa3H um AoHekre y nomoh, Ka3yjyhu xako cy
NOCHOABHX HOhH IIeBAAH Heke HOBE JIecMe (comenzorno certi moderni cantj
et sonj).

Jebynka ce, nakıe, neBara. Mu cmo Aocara 3HAIH Aa Ce OHA
(n. np. UyOpaHoBuheBa) jaBHO roBOpHXA: BO CAX HMAMO AOKA3A8 H AA ce
neBaXa.

Hekozuko peum jom. O uujoj je Jebynuu osze peu? O Ilexerpu-
ıoßBaheBoj HHje jaMauHo, jep Tek Babxa ce Hehe y IyÓpopuukKyY neBaTu
xBapcka Jebynka; MaxuGpaanhepa je Mosnnja 0x BpeMeHa 0 KojeM ro-
BOPHMO, A TAKO HCTO, IIO ONIITEM MHLIBEHY, H OHA HEIO3HATOT NECHHKA:
ocrajy Uy6pauosnhesa u BoGarepuheBa Koje cy More ÓHTH neBaHe Y
nohu npex 1 aBrycrom 1580. Unja npe? BoGasepuheBa je y BpemeHy
zouxa nocze UyÓpanoBaheBe, H MOrXA je Baba 3AMOHHTH Beh 3aCTapery
NecMy >CAaBHOT AHApHje 3XaTapa<, A1H je MecMa OBOD NOCXeOAXBer ÓHIA
jamauHo nonyxapnuja 0x DoÓareBuheBe; HHTEpecaHTHO je IIPEMETHTH Aa cy
HeKOAHKO ONTYKEHEX NeBaua Jebynke no 3aHuMaBy 3XATApPH, HCTO K20 H
NecHHK OBE YYBeHe NecmMe. Y ocTAaxomM, Heka je H. np. o UyÓpanopuhepoj
OBXE peu, TO 3HAYH AA CY Ce BEPOBATHO H Apyre IeBaze, jep cy Te Apyre
BAbAA NocTAJO Y CBeMy NO yrıeay Ha npBy. — BaxHo je opBxe jom nu-
Tape Aa IH ce uúexa Jebynka neBara. Ako je TyÓpaHopuhepa, cypuue

266 IHasıe Ilonosuh, 0 nesapy »Jobynge« y Ayóposuuky.

je ayra. Moxa cy ce CaNo H3BOCHH XOXOBH NOBAIH, H. IP. NOCMA » MeCTO)
rocnobn«, Koja H jecTe rraBno y Jehyune m Koja je y CTBapm npaza
»y0aBHa NeCMA; MOMAC CY Ce NEBAIH H CATO XCZOBH lleCTe MNecmHe. —
Ca H3pa30x »Apyra CTAHNA« NA Koje ce MecTo mucauıo y Jehyuum? —
Baxno je Hu nuTane o mezozujn, O MyšsHuH Jebynke. JaHmmwanpo je
AU je BEINE HHX TIEBAXO H CBHPAI0, H AA je BHLIE PA3HNHX NHCTPYMORATS
ÓHXO, AKO Ce T. j. NOMEH O ToMe OXHOCH ÓANr HA CBHPAHO AH NeBAHO Je-
hynke a ne oıax Apyrux »uersi communi honesti«.

IMaBxe IlonoBuk.

Wspomnienie o wzajemnych miedzy Kroatami i Polakami
stösunkach.

Zwiazki duchowe miedzy Kroatami a Polakami siegaja zamierzchlej
przesztosci. Juž owa stara basů o wyjsciu trzech braci, Czecha, Lecha
i Rusa (Mocha) z Kroacyi, z pod stóp góry Krapiny (Kawanin, którego
ona jeszeze zachwycala, mówi z Datmacyi) jest jakby zawiazkiem
poczucia Scistego pobratymstwa narodow sltowiařskich, jakoby ideal-
nego panslawizmu, którego kolebka Kroacya. U Polaków spisane
byty te padania nie tak rychlo, jak u Czechów przez t. n. Dalimila,
ale pamieč o nich, schowana w zakatkach kronik, odžyla na nowo w
calej pelmi, w pamietnych latach ok. 1840, kiedy ruch umyslöow u
Slowian rozbudzil sie ogromnie, kiedy Ljudewit Gaj gtosit idee illyry-
zmu, kiedy Mickiewicz z katedry Paryskiej przedstawiat rozwoj kultury
stowianskiej, kiedy w Poznaniu, »polskich Atenach«, bylo ognisko
krytyki, a w Pradze siedziba nauk stowianskich. Wtedy to w Poznan-
skiem Oredowníku ukazat sie artykul Maciejowskiego, przystany z
Warszawy, o podaniu z pod Krapiny. W historycznych czasach nastaly
zwiazki miedzy Kroatami a Polska dopiero za kröla Ludwika wegier-
skiego, ktöremu do Polski towarzyszyli nie tylko Wegrzy, ale zapewne
i Kroaci. Nie kto inny upowszechnit w Polsce imie Wladystlaw, jak
Kroaci, u których ono bylo w powszechnem užyciu: Wladislaw albo
Ladislaw, wreszcie Laislaw; po polsku zas imie to dotad zawsze brzmialo
Wiodzistaw, podobnie jak wiodze, wlodarz, wlosé, wlosny; jeszeze dotad
slad tego na górnym Szlasku w nazwie Loslau, po pol. Wtodzistaw,
zwykle Wodzistaw, z wyrzuceniem +, bo polski szlazak wymawia zgloske
toto bez +, n. p. wodarz, ale | przechowalo sie w niemieckiem Loslau. Od
Kroatöw weszty do jezyka polskiego i inne imiona i wyrazy, przede-
wszystkiem Rzym za posrednictwem czeskiego Rim, bo nazwa ta z wielu
koscielnemi wyrazami wedrowala przez Czechy do Polski, ale zmiana formy
Roma na Rim wyszta z kroackich okolic, tak jak Ancona na Jakin. Ale
to nie jedyne wplywy kroackiego jezyka na polski: w starožytnej piešni

268 W. Nehring,

Bogurodzica zachodzi miejsce »swe niebieskie sily« (omnes vires), i ten
zaimek zachodzi jeszeze w ps. flor. w formie swytki omnis, a w kaz.
Gniez. swyciek, a potem znika.

Ozywily sic stosunki wzajemne, kiedy Wladystaw Jagiello powolal
mnichów stowianskich do Krakowa, zapewne z Kroacyi, tak jak Karol IV
do Emaus. Wr. 1444 znalazty sie oba narody obok siebie pod prze-
wodem wspölnego króla Wladyslawa Warneňczyka, koronowanego w
Budzimie na krola wegierskiego i chorwackiego, przeciw Turkom. W
bitwie pod Warng zmieszala sie krew kroacka i polska, obok Wlady-
slawa zginat takže ban Matko Talowic.

Wiek 16-ty byl wiekiem najwiekszego zbliženia miedzy Kroatami
a Polakami. Juž w 15-tym wieku zawiezywaly sie stósunki wiecej
ožywione: t.n. Janczar Polak, Michal Konstantynowicz, ktory rodzil sie
w Ostrowiey (1430), žyt požniej w Polsce. J. Jireček twierdzi, že kronike
pisat po polsku, mnie sie zdaje, že pisat ja po — tacinie. W Ostrowicy byla
lacinska szkola, a znany Maciejowski opowiada w Pismienntctwie, že
jeden rekopis kroniki mial napis »kroniczka przeložona z lacinskiego«,
przeciež przeznaczona byta dla Europy, jak rozmaite » Turcyki« (zob.
Oredownik 346). W 16-tym wieku jeden z najznakomitszych uczonych
swego czasu, humanista Dudycz (Dudithius) przežyt wiele lat w Polsce
i osiedlit sie tutaj. Urodzit sie w ziemi chorwackiej pomiedzy Zagrzebiem,
Krzyžem a Warazdynem, wiec w ojezyznie Jagica; w epoce zawichrzen -
religijnych ztožyt sukienke kaptanska i godnosc biskupa Pieciukosciolow,
udat sie do Polski jako agent polityczny Maksymiliana II; tutaj po-
witany serdecznie przez uczonych polskich, Kochanowskiego, Gor-
nickiego, Nideckiego i. i., tak bardzo upodobat sobie žycie polskie, že
oženit sie z Regina Straszowna, póžniej, juž jako wlasciciel Smigla, Z
Elžbieta Zborowska, coórka Marcina Zborowskiego a wdowa po Janie
Tarnowskim. Jeden z przyjaciot Dudyca, Jan Kochanowski, wielbit go
wierszami, inny, Nidecki, naukowe z nim miewal biesiady, jeszeze inny,
zapewne takže kolega z Padwy, Lukasz Górnicki, dzielit z nim poglady
na slowianstwo w naukowych wzgledach, i z pewnoscia w mysl uczo
nego Slowianina w Dworzaninie 1566 pisat, že jezyk polski tak jak
inne pobratymeze wyrosty z jednego t.j. stowianskiego, i niejednokrotnie
30wtarzal, že jezyk kroacki, podobnie jak czeski i ruski, maja zasoby
vyrazów, ktore godzi sie Polakowi przejmowač, kiedy wilasnych nie
na. — W wieku tež 16-tym bylo wielkie zbliženie Kroatów i Polaków
« Padwie, bo uniwersytet w Padwie byl w röwnej mierze uniwersytetem
u Palakám jak dla Kraatow Tn nolska mlodziež dowiedziala sie 0

[4
Ar tech, u 2 Z k so ona- ně sat ad sale- R27 na wzor wlgaki ine omni gta

Wspomnienie o wzajemnych miedzy Kroatami i Polakami stósunkach. 269

godzi, že ta kroacka poezya Marulicow, Držicow, Menčetičow i. i. byla
podnieta i wzorem dla poezyi polskiej 16-go wieka podobnie jak poezya
Ronsarda, nie može to byé przypadkiem, že niektore temata poezyi
kroackiej: psalmy, Zuzanna, Broda, liryki, mianowicie niektore ich mo-
tywy, byty takže upodobane w polskiej poezyi ztotego wieku. Wznawiali
tež pamieč o Serbach i Kroatach i wtedy i w 17-tym wieku wedrujacy
po dworach polskich muzycy, o czem Swiadezy poeta Kasper Miaskowski
i Hieronim Morsztyn: ów w wierszu Mtesopust polski wspomina »serbskie
skrzzypki< na uczcie zapustnej, ten zas w Swiatowej rozkoszy spiewa:

Przy nim Serbin žalosny dtugi smyczek wlecze

(i spiewa)... jak przed laty

Turków bili Polacy — i mežne Chorwaty

Ów Serb grajek na miesopustnej uczcie (u Miaskowskiego) grat na
skrzypcach do tanca, 0w zas drugi »žatosny« z diugim smyczkiem byl
widocznie Kroata, bo spiewal o meZnych Chorwatach, a gral na gesli
(gusli), tutaj obrazowo polcia nazwanej.

W wieku 17-tym, r. 1621, byla walka Polaków z Turkami pod
Chocimem, a kroacki poeta Gundulic wielbit slawne czyny wojenne
Polaków w poemacie Osman, ktory Pavič wolatby zatytutowac Vladislav,
bo poeta glównie podnosi chwale krolewicza Wladystawa i przewagi
Polaków. — W wieku 17-tym wedrowat tež Kroat Jerzy Križanié,
»pierwszy panslawista«, po polskich ziemiach i wstuchiwat sie we
wdzieki mowy polskiej, ale w Polsce nie podobato mu sie, ciagneto go
do potežnej Rosyi.

Potem w Polsce nastaty czasy straszne i burzliwe: furya wojenna
szalala ogniem i mieczem, jedza nietoleraneyi nienawiscia; stosunki 84-
siedzkie i probatymeze poszty w ponierke i ustaly zupetnie. Dopiero
w czasie wojen Napoleonskich i w epoce odrodzenia, zawiezuja sie
znowu ožywione stösunki miedzy narodami slowianskiemi; poczucie
pobratymstwa budzi sie i potežnieje; powstajq pisma z celem wzajemnego
poznania sie, w jezyku narodowym albo niemieckim: Slavin, Slovanka,
Časopis č. M., Jordan, Slav. Jahrb., Smoler-Schmaler, Zeitschr. f. slav.
Liter., Lukšic Slav. Blätter i. i.; przewodnicy ruchu umyslowego u Stowian
zwiedzaja kraje pobratymeze; zawiezuje sie pomiedzy nimi ožywiona
korespondencya, ktorej ogloszenie winnismy Jagicowi; rzady europejskie
zakladaja katedry filologii stowianskiej i starožytnosci: we Wiedniu, w
Paryžu, w Wroctawiu, rzad rosyjski wysyla kandydatow takich katedr
do Pragi i za granice.

Rzad rosyjski dawat takim kandydatom dokladne instrukcye na
podro2 naukowa z marszruta do siedlisk žycia naukowego w krajach

270 W.Nehring, W spomnienie o wzajemnych miedzy Kroatámi i Polakami stósunkach.

stowianskich, w której zawsze obok Pragi byla Kroacya jako stacya

bardzo wažna dla studyowania ruchu narodowego. Sladem tych mto-

dych slawistöw, jak Bodjanskij, Sreznewskij, Preis i. i, wedrowali

takže polscy mtodzi uczeni, že wymienie tybko Kucharskiego, ktorego

takže rzad rosyjski wyslal z Warszawy w podróž po Siowianszezyznie,
i Wojciecha Cybulskiego, który przed habilitacya w Berlinie odbywar
podróž naukowa i chetnie przebywat w Kroacyi, gdzie zawigzal scisle
stosunki z przewodnikami ruchu narodowego »illyryjskiego«, ze Stan-
kiem Vraz, z Mažuraničami i wieli innymi.

| W. Nehring.

RE BONDOCY O 3AUMCTBOBAHHLIXB CJIOBAXD Bb
CIABAHCEUXB A3BIKAXT.

1. CzopmHek. čamer.

CxoBuHckoe damer sm. gen. 8. čamra »Pelzmütze«, Takze damar
»kosmata kapa za zimo« Ahacel 26, »kapa od zajčjich kožic kakor
polhovka« Letopis 1895, 5 u čamra sf. »idem« — Štrekelj Lehnwörter-
kunde 13 BH1IBOAHTP H35 cpexHeBepx.-HÉM. schabernac, schavernac »Tau-
haarige Pelzmütze, grober Winterhut«. — CT Touku 3pěnia cemacioxoriu
9TA 3THMOJOTIA — (O3YKOpPH3NEOHHA, HO POHETHUECKHXLb 3ATPYAHEHÍM, BO3-
HHKAIONAXE IIPH TAKOMÉ TOAKOBAHIH He PĚNHIE H Ham 3THMOXOTS (C. L.)
yKa3aHieMÉ IA BO3MOZHOCTb KOHTAMHHAIIH ABYXB CN0BE: Schauber u
Schabernac ye Ha nouBĚ cpexHeBepxnenbmenkaro AsbIka. © Běmb ecaH Óbr,
Štrekelj ÓBUE ODABT, TO CIŠALI KOHTAMHHAIIH AONKHBI ÓBLTH ÓBI COXDPA-
HHTLCA BT TepmMaHCKHXS AiaXeKTAXT, UeTO MEI OAHAKO HE 3AMĚUAeMT.

Mezıy TĚMS sch 3ATpyYAHeHIA, CBA3AHHBIA CE TOXKOBAHIEMÉ 3TOTO
CXOBA, DPĚIMAFOTCH, KOAb CKODO MBI OÓPATHMCA KP A3BIKAMB Da1KAHCKAro
Iloxyoctpoga. Bn&ch BcroTy pacnpocTpaHeHo CIOBO, KOTOparo HE1Ib3A
OTAŠIHTP OTP KA38HHADO CHOBAHCKATO: HOBOrpeu. rToeufÉM: »Frauen-
turban«, cm. Korais <4raxra IV 595; idem Cmupna, SeAriov VI 179,
Apkaxia, JeArlov VI 270, roıbeg »mMyzcKaa Manka, OÓBIKHOBEHHO KDpaC-
Haro HIM WepHaro UBĚTA, HANOMHHALOUAA APeBHe-PPHTIHCKYE INAIIKY«
JIec6ocs, Kretschmer, Lesb. Dialekt 460; cep6. uěm6ep »velum femina-
rum Turcicarum«, Kapaunh 850; pymeimer. džiměir »rotes schwarz-
punktiertes Kopftuch« maAbapek. gyömber id. (cm. Stinghe, Jahresb.
Instit. f. rum. Spr. VIII 82), 601r. čumber »běla ženska krüpa«, pycek.
uemMÓyp »BepeBKa, Tecbma« (cm. Miklošič Türk. Elem. Nachtr. I 95), a1.
tšembér, tšimbér »velum« (cm. G. Meyer Alb. Wb. 446). — Bet nepe-
UHCXOHHBA HAMM SOPMEI, BMĚCTĚ CO CHOBHHCK,. Öamer 3AHMCTBOBAHLI H3E
OCMAHCK. dender, BE HAPOAHOME TIPOH3HOMEHIH: dember »o6pyus!), TOXOBHAA

1) Ieppoe sHaucHie ocMauckaro CaoBa yubakıo BB 6oar. TOMÓÉDP >0ÓPyUBe CM.
„Teposs Přuuuxz V 640,

272 M. Pacneps,

noBA3KA, marıka« (0 KoTopom& Miklošič Türk. Elem. I 39) 1). OGpa3oBanie
CAOBAICKOH POPMBI TIPABHAbIO OÓBACHEHO u Strekelj’ewz (c. 1.): nom. sing.
čamber, gen. čamůra a npou; OTCIOXa gen. Bing. damra, NO $OHETHYECKEMT
IIPAYAHaME, A OTT Hero OÓpA30BAHT HOBLIH NOM. Sing. damer.

2. CX0BO KOpbUb BE CIABAHCKHXÉ AJBIKAXT.

Iloxs cıosons kopbup Miklošic Et. Wb. 133 conocTaBaaeTr mir
PAAB CXABAHCKHX CIOBE CO 3HAUCIHICME »MEPLI CHNTYUHXE TŠITC — C5 OAHOŇ,
H >UepnaTbuaro COCYAa, KOBNA« CE APYTOH CTOPOHLI, IIOBHAHMOMY BBIBOXA
9TH CAOBA H3B Dpeu. x6005, HO BMĚCTĚ CE TĚME CBAJLIBAA HXE CE KOpa
H KOPEITO H 3THMT BBOAA UHTATEOJA BB NOAN0e 38ÓTYXAEHIE. ITOTB HO-
AOCTATOKE CIIPABEAIHBO nozuepkHyT? Strekelj’ews Lehnwörterk. 34, no x
ONE He YKA3BIBAETB BE NOAPOÓHOCTA BTHMOAOTHYECKATO B3AHMOOTHOMEHIA
CX0BB, NpuBezenntxÉ Mic". JÍmeHno noaTomMy HOBOe CONOCTABIEHIe Bcero
MaTepiara 13M5 KAKETCA AAXOKO He H3IHINHHMÉ; IIPHHHMAACb 38 HTO MM
IocTapaeMca PYKOBOAHTLCA IIPH 3TOMB $AKTAMH COMACÍOXOTHUCCKHME.

IIpesxie Bcero He0ÓX0HMO BEIABANTb CXOBA CO SHAYeHIEM’L >KOBITE
435 KOpBI« HIH »KOp3HHA«; CIOJA OTHOCATCA: CHOBANK. korec »nadoba z
kůry na jahody« cm. Kott I 750, cxopnnek. Zórec 1) »iz skorje naprav-
ljena posoda«, 2) »nádoba k čerpání vody«, 3) zexoGosaraa uepermmna,
4) Bozouepnaxbnoe koTeco, cm. Pleteršnik I 437; uemek. korec 1) nálevka
s dlouhým držadlem, 2) Bozouepnazbnoe Koxeco, cm. Kott I 750, noxsck.
korzec »KOBUT A141 UepnaHbA BoAbI«, cm. Slownik jezyka polskiego II 484,
pycek. Kopeuns 1) >MEXbUHUHEIÍ KOBUE, KYAA HAETB 3ACHINKA XIŽÓA«,
2) »nonepeunsIk ÓpycE (y COXH), 38 KOTODBIH OÓZH NPOTATHBAFOTCA BH-
ubeM5, 3aKpyTkamme, TamóoBs, Aarp IIS 416; 3aTĚME: »kopurs« Karyra,
C6. ora. pycek. 13. LXXVI 54; Kammuz, C6. LXX 75; OGracrs: Honer.
Kaa., C6. LXVIII 34. — 3uauenie BCĚXE 3THXE CXOBE NO3BOXACTE HAMT
YOTANOBAHTP CDA3b HXT CO CAOBOMB Kop-a (0 kor. Miklošič Et. Wb. 129),
KOTOPoe TAKB OTIIOCHTCA Kb KOPHRO Aer- BB AHTOBCK. keriu, Tpeu. xelgw
u npou. (cm. Walde Et.Wb. 99 sg., Hirt, BB. XXIV 261, Prellwitz 2 214),

KAKB BLICIIAA CTYNEHb K% HH3leH?).. TE 3HAUeHÍA >KOBNTE H3E KOPpbIe HC

1) Br TIOPKCKUXT A3LIRAXT MBI NAXOAUMD OCMAHCK, AXKATAT., Tap. ddämbär, co
onauenicmm 1) (Ocm.) Tap. o6py1, KDyre ÓyóHa, pěueTa, KPyT& 335 BepeBKu. bojun
čimbiiri (ocm.) weit naarokT, čimbir kajyk (0cm.) zoXRa C38Xm Rpyrzas, čňmběr
Jiräji (ocm.), Gusanp; eräläkin čimbárindán gáčmák (ocm.), MCHSITATE YXapií CyAs6bl.
2) (00m. Jar. Tap.) ZTHHUAA sKeuckan NobašKkaA ua a0y. CM. B. Paxzoss, OnsrTs ozosapa
"OpRCKHXD napěuiň III 2002—2003, KOTOPbIÍ HCTOYHIKOMB TIOPKCEHXE CEOBB CENTACTL
manounck, Cümbär (Ha TO OÓPATKTE Hamo BHHMAHIe A. H. CamoŘxoBmYz).

" NarRAHCKÍM 3AHMCTBODAVÍ“ 433 CT.-CXAB. KOpa, CM. G. Meyar Ngr. Rind, IT 88 sa.
K4 ee ona ao en). 2ATAe aaturranneare va en man tem rapf upe)

V.. * n a M .. -. oo. -

Kr Bonpocy 0 3AHMOTBOBARULIXE CXOBAXT BT CAABAHCKHXB A3bIRAXT. 273

Aa-1CKO AO JHAUOHIA: >KOBIME BOOÓNe«. TAKÉ A OÓBACHALO pycek. KOPÓM5
>JKCTĚINLIM KOBIIP AXA UEpnaHbA BOALI, KBaca, uyMHuKA« TamÓops, Jap
113416. —

Kpom& nepeuHciCHUBIXE CEHHACE CAOBE BB CIABANCKHXT A3LIKAXT
BCTPĚYACTCA UŠIBIK DAX BNOXHĚ CXOXNBIXE C5 IIHMH PHOHOTHYECKH CAOBE
CO JHAUCHICMT: >MĚDBI, TAADHLIME OÓPa30M5, CEHINYUHXE TĚIB«: MAIOPYCCK.
kópeub »Schüttmaß« Želechowski 366; noxpek. korzec 1) miara cial syp-
kich, 2) hektolitr, cm. Slownik jez. polsk. II 484; Karlowiez Slownik
wyrazöw obcego a mniej jasnego pochodz. Il 303, ueuiek. Korec »měpa«
Kott I 750, nomop. korék »Scheffel< (cm. Pfuhl Wend. Wb. 273), cxopuuck.
körec »Getreidemaß«, Pletersnik I 437, Ap.-pyceK. Kopbub »vas quod-
dam« Mikl. Lex. Palaeosl. 304. »xn&6nan měpa, KoGe1s, oKoxo Tapııma«,
Cpesnesckiu I 1293, pycek. kopéu, »měpa chnyuuxe TEAB«, Ilapxopekiů
575. — OTHOCHTEAbHO J3THXE CXOBE HA NEPBBIH BIDXAXP MOKETE BO3HH-
KHYTb COMHŽHIO CBA3ATb IH HXE CE PA3CMOTpenHol BbINE Tpynnoň HAH
HŠTB; HO NPHHHMAA BO DIHMAHIA CTApo-CXAB. KODE >»x1šÓnaa MĚpa«
Cod. Zograph. 192, 7 (ed. Jagič p. 116) u paxoms cT.-cı. KOPbHB, id.
Cod. Marian. 271, 24 (ed. Jagic) mei TOXbKO m MOKEMB PŠIMTP, UTO
UMŠEMT AŠIO CE TPeuecKHMB 3AHMCTBOBAHICMG. | ÍCTOUHHKOME ETO ABAAETCA
Tpeu. 2000G, BB CBOIO OlepeAb BOcXOXANEc KE eBpeňck. 12 kör (cm. Thumb
Hellenismus 113 u 117). Ipeucekoe cxoBo co snaueniems 1) MEper zum
Luna, 2) UCTBEPHKÁ, BOTPĚUAETCA BT TpeueckoH AHTEPATYpĚ IHOCAŠ KXACCH-
ueckaro BpemenH Br Hoz. JaBĚTĚ, y IocH+a Órasia u Ap. (ourmuÓouno
Matzenauer Cizí slova 45, nepšunreibno Meillet Etudes 343). Has cıa-
BAHCKHXB AJBIKOBE CIOBO KE NEpeuLT0 KL MAAbipamB: Äorecz, a OTCIOJA
06paTHO 3AHMCTBOBAHO CAOBHUCK. Aorus >x1Ónaa MĚpa«; TOABKO TAK5 H
NOREeTB ÖbITb TIOHATO Kolleumoe Š DToro NOCAŽAHADO, KOTOPOC HEBO3JMOXHO
OÓTACHHTE, mpmumman voskoanie Strekelj’a, Lehnw. 34, TAKE kaks rpeu. s
BCCrAA MepenaeTch CXABAHAMH UCpe3T 8 (cm. CoGozepckiH, HaBšeTIA oTA. p.
a3. X, 2, 140—145). IlInpoxoe pacrpocTpanemic namero CXOBA BB CAABAH-
CKHXB AJ3BIKAXB CBHABTEALCTBYETL O APeBHOCTH ero 3aHMCTBOBANIA. BB
NACTOAMCEC BPEMA HAPOAIO-ITHMO.IOTHUECKOE UYTLO COBEDUIEHHO COEAHUHAO
06% DpynnbI CIOBB, NEPBYIO — HCKOHHOCIABAHCKYIO, H BTOPYFO — 3AHMCTBO-
Barry. KonTamunanieH OÓĎHXS OÓBACHAETCA 3HAueHie CIBTVIONHXE CAOBE!
pycek. KOPCH, »MEpa NpH NPOJAKŤ MOJOKA, paBumadem neGoxbmomy
valinomy craKany«, lock. O61, C6. LXVIII, 34, 1yxuuk. Aóre, »rindenes
MaB<, cm. Pfuhl Wend. Wb. 273.

3. kosulja : kačula.

Miklošic Et. Wb. 134 none eronoms kosulja roBopurE: »kosulja aksl.

‚Hemd‘, nsl. bulg. serb. Aosulja, č. Košile, poln. koszula, osorb. Aosula,
Festschrift für Jagic. 18

274 M. Sacnept,

košla, nsorb. Akosulja, klr. košula, kosela, wr. kosula ‚idem‘, russ. kosulja
‚Art Pelz‘, dial. ‚Hemd‘ — alb. Aesule. Man vergleicht lat. casula«. —
ITHMH CAOBAMH COBepueHImo He PĚHICHÉ BONPOCT O NPOHCXOXKAEHIH HAMEXT
CAOBE; BĚAb aXÓ, Zesule >TOXOBKOH VÓODE, UeNUHKE, HIANKA« BE 3TONT
JILIKĚ CAMO He HMŽETE 3THMOAOTHYECKOH >COMbH< H A0AMIIO ÓLITb ITPH3HAHO
JAHMCTBOBANHBIMS (cm. G. Meyer Alb. St. V 85, Alb. Wb. 190 sq.). Ho
TAKHMT 0Ópa30MT PYLIHTCA H BCE JTHMOJODHUECKOE 3AAHie, IIOCTPOEHHOE HA
CTOAb INATKHXT OCHOBAHIAXE. [[onsiTaemcA H35 YKA3AHHLIXB MATEpIAN0BT
CO3AATb UTO HHÓVAb HOBOE: NpexXe BCeTO HECOMHEHNO, UTO BCE CXABAHCKIA
POPMbI BOCXOAATB KT OXHOMY HOTOUHHKY. Ürora KO CAŽAVETÉ NPHCOCAH-
NHTb pyceK. KONÝ AA Bf. »copouka, pyÚamka« JanaXH.; »KeHckan pyÚaxa
CT, IIHPOKUMH pyKaBamu<, Kypck.; »yÖpaunsId BOPOTB Y KOHCKHX COPO-
JEKE, CMOA.; >KOPOTKIH KPEITBIH Tyayılbe, KocTpoma; »oBuanan ıuy0a C5
Óopamu, KpbITAA KHTAHKOIO, KPAlIeHHHOFO HAH CYKHOMB< fIpocxaBck. Boxo-
TOACK; >MYJKCKOH HAH KCHCKÍŘ IOIEBOKE HA MĚXY<, POX Bepxneň paÚouei
py6axu«, cm. Iaxp 13 470.

Hecomušuna H CBA3b C5 ITHMH CAOBAMH CpeAHe-Tpeueckaro xaGOŮ/a
»ıpocTan pyÓamka« peTpěuaromaroca y Ipokoma Kecapiňekaro (Bell.
Vandal. 522, 2 ed. Haury, Opera Procopii I 539, 10—15)1). Ho cxapau-
CKIA $ODMBI JIC MODYTB HEIIOCPeACTBEHHO OBITb SAHMCTBOBAHBI H3B TPeyeckKoi,
TAK5B KAKB Tpeueck0oe 8 BCerma nepezaeTcA cıaB. s (cm. CoGozepekiů, H3-
Bšeria X, 2, 140—145). Cams IIpokonifí yra3bIBaeTB HAMÉ HCTOUHHKT
TpeyecKaro H CIABAICKHXT CAOBB! BYABT.-AAT. CŮSŮÍŠ >NIANE CE KANIOMO-
HOMBe 2), OTKYJA, CO BBereiieMB cy»®. -ullus — nen. casulla »Meßgewand
der Priester« (cm. Diez-Scheler 5 91, omm6ouno Körting 180, Storm Ro-
mania V 174). NM3% Toro ByAbrapııonaTunckaroO CIOBA 3AHMCTBOBAHBI Ch
OAHOIL CTOPDONLI CIABANCKIA PODMBI, CE APYTOH — rpeu. xacočla. Yxapeuie
9TEXT 3AHMCTBOBANIH HHTEDECHO H AIA POMAHHCTOBE, HÓO VKA3LIBAOTE, UTO
OTMĚUCHNOC Hamm BBexenie Cyde. -ullus ŠKODA ÓBLIO paCOIPoCTpaHeHo
Óoxše, UŠMT 3ACTABIAIOTE NOJO3PĚPATP COBPEMCHHBLIA CBHABTEXBCTBA PoNan-
CKHXT A3LIKOBL. | KC HIB Tpeu. XAGOĎÁG 3AHMCTBOBAHO a10. kesule (cm.
G. Meyer Alb. Wb. 190 sq.); npamoec 3AHMCTDOBANIe C5 AATHIICK. A3. JACTA-

1) Br nuzy BaškuocTH 3TODO MĚCTA, IDHBOJHME CFO UŠIHKOME: Aeeofivdos dě
obder Tı MEŽÁTLOCS CUT EČTETO, ČuGTLOV ČUNEXONEVOS OĎIS GTORINY$Ý OĎTE RÁÁE GTPA-
n vouévy čvdvi Entindeios Exov, GAA Jovim 7 idiomy navranaoı npénov: zacoü-
Auv abro rý Autévov govij xalovoı Pwuaiot.

2) Hs» cůsňlů : casa >A0oML, XWKUNAe; CD 3UAYUCHICMB >nzambe yo Ven. Fort.
Vita S. Medardi 2, Isid. 19, 24, 17; orcmaa czono nepemxo u B% Fepmauckia zapšvis;
Vb OANON CTOpoUbL: anrm.-cako. cdsul »Priestermantel«, cs Apyrok — Ap.-amrx, cesol
zeosol »ua6ymka«<, Pogatscher, Zur Lautl. d. Lehnw. im Altengl. 118, uaxouens x azó.
krsole, kenfe, FuenPa Iafen”- szaun. x"ŘnoKte, neTouna (3 Mar r Ah 7. M,

K+ Bonpocy 0 3AHMOTBOBAHHLIXb CAOBAXb BP CIABAHCKHXT A3bIKAXE, 275

BH10 ÓBI H 31ŠCb OXHAAT He s, a $ (cm. G. Meyer, Gröbers Grundr. d.
rom. Phil. I 804 sq.). Co cTopontr cemacioxormueckoň HĚTE HHKAKHXT
JATPYAHENIÁ: AXA Nepexoja 3HAueHiA: Maul > MANKA HMŠIOTCA NAPATNOXH,
BB poaš rpeu. xovxoÚÁku 1) manka, 2) nzams (cm. G. Meyer Ngr. Stud.
II 29), zázna 1) manka, 2) nramz (em. G. Meyer Ngr. Stud. III 25),
wy4br.-aaT. cappa, cm. Kluge Et. Wb.6 149 sg. 3artmp um. Mütze, cm.
Kluge 277 u npou.

BE To Ze BpeMA BYAbT.-AaT. casula, Vše NYTOM: HAPOAHATO JAHM-
CTBOBAHIA, NONAJO BT TpeuecKiH A3BIKB, BE BHAĎ xGTOOČÁG Í) >mManKa, uen-
yakte, Jnupe, Syllogos XIV 220, >kammmons« Mopen, Papazafiropulos
436, xaroovkı »něTyMiň Tpebenbe, xaroovÄıdoa SÍ. >XOXIATEI KABOpO-
HoKB«, ibid.; avexarooviwvew »epommrtbea« Onpa, Ileralöäg 16, omuGouno
G. Meyer Ngr. Stud. III 29. Ye u3% Tpeueckaro 3aHMCTBOBAHO pyM.
cáctulů »wanka«, koTopoe Puscariu, Et.Wb. d. rum. Spr. I 21 oum6ouno
BLIBOAHTB H3E AATHHCKATO A31IKA 2), MaKer.-pym. cátulá (cm. Weigand Aro-
munen 110), a16. Aatsureis m. »KammlIonG« (CO CIABAHCKHMB CYPPHKCOMT,
cm. G. Meyer Alb.Wb. 191), Zalšuř m. »xoxoz0K= y ntuus«, kalsuler m.
>XOXAATEIH MABOPOHOKL«, DpeKo-a10. katsule f. >X0xors y ITHNG«, kalsu-
Zos »oNycKaTb YM HA NoxoÓie ınanku« (0 KABOTHBIXE), cm. G. Meyer Alb.
Stud. V 85; naKoHens Ó0xr. KAYUYIKA, KAYYIA >TOXOBHAA NOBA3KA“, KO-
Topoe Mikl. Et.Wb. 108 nıizonurs n3% pymineraro A3bIKA, a Štrekelj 29
CONOCTABAAETL CE OÓLIHPHBIMÉ KXACCOME CAOBE, BEIBOAHMEIXB H3b POMAHCK.
cochlea, 4356 KOTODAro OH, TAKKE OLHÓOUHO BEIBOAHTB U CEpÓCK. KYKY-
1Hua >KocHukKa«, cm. M. Pacmepp Kusaa Crapuna XV, 3.50 ex.

4. Haapania Myaa u Ocaa.

Cepóck. mýcj, MYcjo Br UepHoropin YNOTpe6uTeAbHO CO 3UAyeHieME:
»vox alliciendo asino«, 3ATĚME BE BLIDAKOHÍAXE BB POAE: >ceAXAX KOMA
a06pa Mycja«, OUeBHAHO KaAK5 IIPO3BHUIE KOHA, CM. Kapauuh 388. Br nerpo-
uaKaBcK. napěuin müs »asinus« cm. Nemanié I 9. Be srTu +0pmm Stre-
kelj 41 BLIBOXHTE H35 TpiecT.-HT. mus >A8in0, SOMAarO«, +piyabek. muss
>ASÍNO<, musse >A811A<, AOMÓ. müssa, HT. Miccio >0CEXP<,. | TO KaCAETCA
ITHXB NOCIŠIHHXB, TO CAMB Strekelj (c. 1.) ykaspısaeTg Ha ABA oÓpacHe-
un, y’Ke He ONpeAŠIAA CBoero OTNOLCHÍSI Kb HHMT H IH OAHOMY HE OKA-
3bIBAA npeanoyrenin: 3THMOXOriA Caix, Studi di et. ital. 415, B11BOxamaro

1) OTHOCHTCIEHO COOTBĚTOTBÍA AAT. 8 — Tpeu. TG BP WAPOAHLIXB SAUMCTBOBAHIAXB
cm. Thumb IF. XIV 354 ag.

2) DOHCTUYCCRH NMPOH3BOACTBO 3TOTO CAOBA 136 BYAT.-Aat. *calleulla (0T+ *cattea
>KOMKA«) 6C3yKOPH3HCHHO, HO 3ATPYAHCHÍIC: 1) SOPMaABHOe — NOAHAA NP0OÓXCMATHUHOCTE
PYAbTAPHO-IATHHCKOM $0PMbI I AAKC MHUMADO CA NPOTOTHNA; 2) CEMACIOAOTHUCCKOC —
OTb >KOLIKHe HHKODIA NE NOXYJACTB CBOETO HaaBanin >luanKac. Bce 3TO 9ACTABAACTP
HaC5 CKCOTRYCOKK OTUOCHTECA M KP A0B0Aam» Puscariu, 7% u. Az im Roman. 53—51.

18*

276 M. Kacmeps,

BCÉ POMAHCKÍA $OpMLI H35 XAT. müstmo, Plin. VIII 199 »ein sardinisches
Tier, vermutlich der Muflone«, — neBšpoaTHa no cemaciozormueckum= u
POHOTAUECKAMT cooßpaxeniAme. ITumororia Schuchardt’a Rom. Etym. I 00,
CUHTAIONADO HCTOUNHKOMÉ ITHXB CIOBT HT. Mogto, MUSO »BAXbIH< HIT AAT.
musleus »To1cTonorii«, xoTa a npunaTa Körting’oms Lat.-rom. Wb.? 607,
BB CEMACIOAOTHYECKOMB OTHOLICHÍH TAKKE KPAH1HO NeBbpoaTua: BEAB Xapak-
TEPHBIME NPH3INAKOMÉ OCIA BOBCE HeAb3A NDH3HATb »TOAMBHY HODB< H M.
(o nozoÓuBIXE TOJKOBANÍAXE cm. Bartholomae IF. Anz. XII 24).

Mexıy TĚMB uch DTH HICIŠNOBATOIH He OÓPATHIH BAHMAHIA HA TO,
UTO HOJOÓNOC Me CIOBO HMĚETCA BB ATÓAHCKOME AJBIKÉ, TAŤ OHO OÓTACIHEHO
BCCHMA YAOBIETBOPHTEABNO: BT 210. musk m., muske, mulske f. »syıate,
G. Meyer Alb. Wb. 293 sg. BmzaTE yrasanie HA npoHexo=Aenie 9TODO KH-
BOTHAro #35 Mucin (M. Asin), UTO NOXTBEPRIAOTCA AAHHLIME KYABTYpNO-
HCTOPHUECKHMH (CM. IHTATBI H3E ApeBHO-rpeuecKHX$ ABTOPOBB KP 3TOMY
Bonpocy Hehn-Schrader Kulturpfl.”? 132 sg., G. Meyer IF. I 322 sg.,
Schrader Reallexikon 533 sq.). Takumm oÓpa30Mm Br Apepnee ppema BT
AJÓAHCKOMT (HIANPIHCKOME) A3BIKÉ CYINECTBOBAIH HA3BAHIA MyYJA: MUSO-,
musko-, muslo- 1). 113% nocašanaro 3AHMCTBOBAHO IAT. mulus, H3E musko-
— jar. muscellus, muscella ?). Aarte, TO Ze cx0BO nonaXo BE cxabaun-
CKIe A3BIKH, KOTA 31bch eiNe CYINCCTBOBAAH DXYXIO TA&CHLIe, BE +$0pMĚ
MTCKT, OTKYJA MILCbKT H, UDe3E ACCHMHANMIIO TIACHLIXE, MbCbKT (CM.
upuměprí Miklošié L. P. 388), oTcroza cT.-cepÓ. MECKB, MB3Dr5 >muluse«,
MbCKA, MBCKA >Mula«, Ip.-pyceK. MTCKS (npuměpkI CpeaneBekiň II 213)
H MTCKA, Mbcka »mula« (cm. Cpeanepckiů II 213; KE ero npumĚpam= npu-
ÓaBumT: MbeKa »mula< Hoprop. I 1šrTon. 96, 6), uemek. mezh, mesk, cepó.
Mů3ra, Mäcka »mula«, má3rÓB, mácak, cm. Kapaunh 353 u 358 c1opunek.
mezeg, mězg, mezgica?), PAROMT CE Mazg, mazginja, KOTOPoe 3AHMCTBOBAHO
CE cepócKaro j31Ka. © HaKoneuT, KT TOMY Me HAAHDÍHCKOMY HCTOUHHKY
BOCXOAATBL YKRASAHNELI BLIUIE DOMAHCKÍA TOPMBI H PYMBIUCK. muscoiu, CH.
G. Meyer IF. I 322 sg.“). Uro xacaetea czxapancKaro MbB3TE PAAONT C5
MbCKP, TO 31bch MLI HMŠEMP 1510 CT BAIAHIOMP CXOBA MOST (0 KOT.
Mikl. Et. Wb. 203), nau xe (CT HOMĚHONIEME KOHOUHBIXE CODXACHLIXE NO

V IIpu ucme -Ao u -lo Z07XHbI ÓBITE NDH3HAHLI YMCHLIUNTCABHLIME CYSSHRCEMN.
IM. G. Meyer IF. I 322 sg., Alb. Wb. 293 sg.

2, ŠHAYHTL HATIUHO MPCINONOKCHÍC HopMLı *muzellus u3b *mugh-slos c» >1e-
wcrTauopkoiie cm. Walde Et.Wb. 399. Ilestpoatuo Brugmann Gr. Gr.3 97 ooexunaer:
"pey. uvydos cz Jar. mülus. Cm. Bartholomae Wochschr. f. kl. Phil. XV 1060 sg. Hehn-
Sahradas= Knlturpfl.? 136.

° *-rivata: mezgár »Maultiertreiber« etc. cm. Pleteršnik I 579.

-| Apyria uadnaniT OCXA BD ÓAAKANCKHX: A3bIKAXT, Bb CBABN OE HASBAUIEME
5.. Aramauw © Ir anlanııa "auy s aramwampnanr: -= Rom Zaitrah ZVIT* 9

K+ ronpocy 0 3AHMCTBOBANHBIXT CAOBAXE BE CHABAUCKBXE J31KAXP. -D00

AHATODÍH OTNOLICHÍH: MOCK ! MO3Ta, BHCK ! DH3Ta H np, yXe NOCAŠ
HCyYe3HoBeHiA KOHOUHBIXE DAYXHXB TAACHBIXE, NpAMĚprI CoGoxepekiň JIek-
min 3 118 ca.

PaxomB CE M5CKB: MBI OTMĚTHIH $OpMY MBCBKB: H3BĚCTHO, UTO BB
3AHMCTBOBAHHLIXB CAOBAXb BP COUOTAHIAXT HECKOAbBKUXB COTAACHLIXB BB
CIABAHCKHXÉ AJBIKAXÉ IOABXAIOTCA MPpamiomanbasie TracHble (cm. M. $ac-
meps Hapšeria XII, 2, 201), npuuems xapakTeps 3THXE DIYXHXE 3ABHCHTT
OTB OKPYKAHINHXB CODXACHBIXT; NO3TOMY, BB BHAY pPeAueCTBYIOUIATO S, BTO-
poňi TAacHbIH BE M BCBKR ME NPEeACTABAAeTE HHYETO YAHBHTEALHATO, HO NOVÉ
ero BAIANIEME NDOH3OMIA TEperxacoBKA NEpBADo 5 > b (005 3TOM5 ABIEHIH
Vondrák Vergl. Gr. I 150 sg.); TAK5 H35 M'PCHKP NOXYUHIOCE MbCbKT]).
BupouemE, He HCKIIOYEHA BOJMOKNOCTb, UTO MBI 3ABCb HMĚEMB AŠIO CE
AiaXeKTHYECKOH AXÓAHCKOH +$OPMOŇ, HO IIOKA AAHHBIXR AAA 3TODO HETR HA
auıo (cm. G. Meyer Alb. Stud. ITI 70 sg.)?). Masse mbcbK7 Ha pycekKoH
NOUBĚ NOXYYHAOCH! MÉCKÉ 8M. >yÓXIOXOKP, BbIPOAOKE, TYMAKB 0C00. OT
aouaan, Mmyaz« ars II3 837 cx. 3nbep Mir umbemp 1510 CE OÓ0ÓMeHiemT
POPMEI KOCBOHHLIXE TIAXeReH MECKA, MECKY H Npou. H35 MbCbKA, Mb-
CbKy, HÓO nom. sing. cxBxOBAXO ÓbI OJKHAATL *MCEK H35 MPCbK(T) (CM.
3AKOHLI A3ye3HoBenig Dryxuxe IaxmaTope, Hopr. rpam. 182 ex. JIanyuops,
Hae1. 86 er. CoGoxepekiň Jeruin 3 53 cı.)?).

5. Óo4r. spuza.

Eoxr. spuza »nenexr«, MajopyceK. CNY3a, CTYA3A >»ropauaj 30Xa«
Mikl. Et. Wb. 318 zeisonute H38 pym. spuzč, id. One xe Beitr. z. Laut-
lehre d. rum. Dial. II 5 pyMmbIHCKOE CXOBO NPH3HAETP HE0ÓTACHCNHBIME.
IIocı& 3Toro Štrekelj 59 npasHAbHO VCTAHOBHAT CBA3b PYM. spuzů (TAK,
a ne spuze, KAKL ONE MHLIETE) CE Tpeu. grrodıd. Ho NpH TAKOME TOAKO-
DANÍH OCTAETCA HOBBITCHENHBIME YAapenie CHABAHCKHXG H PYMBIHCKON
POPMT, a Take H 3ByKb z. llepsoe 3arpyaneitie Štrekelj (c. 1.) 06x0-
AHTT MOXUAHÍCMP, BTOpoe OHB paspbuaers CXOBAMH: »dı ward ber dy

zu č; über dy > © im Agr. vgl. G. Meyer Gr. Gr.? S 283«. ÜTo oGracHe-

1) G. Meyer IF. [ 323, crapasıc 0ÓbACHUTE MBCKT AH UC IIPHHHMAA BO BHNMAIIC
APYTHXb $0DMP, CcbINactca HA ÓBTADb M35 JAT. Ďularium; HO 3AĎCE OUT 34ÓLIBACTB
+opmy 6TTaps, cm. Mikl. Lex. Pal. 49, moraspıBamıyıo, UTO BB ÓBTADE MbI HMĚCMB
AŘAO CE CPEAUC6OATAPCKUMTB COBNATCHÍCM E TAYXUXE, CM. JIaBpoBr, O630pB 34 cz.

2) Taxp KAK5 BB OPHDriKOKOMB A3bIKÉ umterch UH3MĚHEHÍC vI> 8 (cm. Thumb
Hellenismus 140 cz.) TO MbI MODA Óbl OÓTACHHTE +0PMY MBCKB IIPAIMO 3AHMCTBODA-
HÍCMB 135 3TODO A3LIKA, CCIM Óbl UMĚJTHCH ZAHHLIT MOJBOJTAIOMÍT MPEANOAOKUTB CY-
MCCTBOBANÍC UAMICTO CAOBA UMCHHO DB TAKOMB DUAL BB SPHTIlICKO-ePaRliickuXb HApT-
yinX'b; HO TAKb KAKb TAKHXT AAUMBIXB NOKA CHC UETT, TO MbI 31ĚCE ODDAHHYUHMCA
yka3anicMb HA TY DO3MO7KHOCTE.

3) Auaroruyaslif CAyyal: DYCCK. COUMT, OTT GEN. SING. COHMA, BM. ŠCHCMT 13%
CEIBMS.

278 M. Dacmeps, KT Bonpocy 0 88HMCTBOBAHHBIXT CXOBAXE BT CXABAHCENIŽ A3LIKSIT.

Hle, BIIPOYeME, MOMETB NOKA3ATLCA HIAHINNHMÍ, HÓO MLI HMĚEME AÉ10 ch
HOBOrpenecKkoH +OpMoňí, a aBNenie, OTMĚJenHoe I‘. Meiepoms OTHOCHTCA
KB NparpenecKkomy nepioay. ‚Ana oÓracHenia pymínekaro cxoBa M. Kac-
meps Kunz. Crap. XV, 3, 50, yxxe o6parnıs BHHMaHIe na H3MĚHEHIeE O > 1.
BB HEKOTOPBIXB A3EKAION|HX5 HOBOTDeueCKHX TOBOPAXT: AOKPHACKHXT, IA-
KOHCKHXÉ H Ap. (cm. Foy Lautsystem 55); no u 3To yKasaHie He pěiaeTs
BONpoca: BP CŠBEpHOrpeuecKHXE DOBOpPAXT, KOTOPLIE TOABKO H MOTYTL
ÓBITE NDPHHATBI BO BNHMAHÍC BE HALIEME CAyuas, A3eKAHbe OTCYTCTBYeTt.
JIATHTE HEOOXOAHMO NOABICKATb APYTOH HCTOUNHKB: ar. Špyze Bf. >ropa-
uaA 3014€ 3AHMCTBOBAHO H3IE JAT. spodium (cm. G. Meyer Alb. Wb. 415),
Aa1še CAOBO NonaXo BP PYMBINCKÍM A3BIKP, OTCIOJA BE 60ATAPCKIH M MAI-
pycekiH. | 35 pyMBIHCKACrO Ke © A3BIKA MYTOMT KOHTAMHNANIH | CIOBT
spuzů + spruna (nocašanee u35 jar. průná cm. Weigand, Olympo-
walachen 59) 1) nosyunnoc noporpeu. OrrgoüL« Bf. »Topauie roxba«
Jnup?, Mvnueia 154, oTcroxa npu zaxbněňmeň KONTAMEHANIH grrodıd +
oTO0ŮČa MOAYUHAOCK HOBODpeu. OIrO0ŮČLU »3018, CMĚMANNAA CE VTOXLAMIC

3aropu (3nups), Syllogos XIV 229, nerouno G. Meyer Ngr. St. II 72 sa.

1) Pym. spuzá ynorpeóHTOXbHO BB cockaxuuxp roBopaxt cm. Dalametra, Dictionar
macedo-román 195. Apyris pymeinckin sopmeı Pugcariu Et. Wb. I 149 s. v. sprunů.

CII6. Mai 1907 r. M. $acmepr.

Einige verkannte slavische Lehnwörter der baltischen
Sprachen.

Es gibt im Litauischen mehrere Wörter, in denen, wie Brückner
sich ausdrückt, >? aus az verschoben scheint« (Lituslav. Stud. I 42 Anm.,
vgl. Vf. GGA. 1875 S. 273, H. Weber Archiv f. slav. Phil. III 193).
Allein Hervorgehen von wt aus lit. a: würde nur bei Entlehnungen aus
litauischen Mundarten, die at in 0% verwandeln (BB. IX 287, XX 108),
nicht ganz unbegreiflich sein !), und die Annahme einer solchen Entlehnung
stößt in jedem der betr. Fälle auf Schwierigkeiten. Bei guintóti wird
sie sogar durch seine Verbreitung und das Fehlen von *gočntoťi gerade-
zu abgewiesen. — Ebenso wenig aber lassen sich pužszinas : paiszinas
»rußig«, ruinas (wo?): ratnas (so Kurschat, Stallupönen, Memel) »grau«
(nur von Erbsen gebraucht) nebst ra:nolas »(grau) gestreift« (Ostlitauen:
Birsen, Poswol), ru:szas : rátszas »lahm« (hinkend), guimioti : gaintoti
>hin und her jagen« ohne Willkürlichkeit als Ablautsformen hinstellen,
und eine weitere theoretische Möglichkeit, ihr Lautverhältnis einheitlich
zu erklären, vermag ich nicht zu erkennen. Dies Verhältnis scheint
mir daher in jedem Falle besonders untersucht werden zu müssen, und
deshalb kann mich an den nachstehenden Erklärungen von gatnioti:
guinióti und statnůs : stuinůs der Umstand nicht irre machen, daß ich
andere ähnliche Wortpaare vorläufig nicht verstehe.

gainioti ist schon von Bretken gebraucht (Beitr. z. Gesch. d. lit.
Sprache S. 65), von Geitler Stud. S. 83 aus russ.-lit. Texten nach-
gewiesen (gajniota Iwinski Kalendorius ant... 1846 S. 19) und findet
sich in den Wörterbüchern von Juškevič und Miežinys (in letzterem auch
gaintosena, gatniotojas). Jener übersetzt es mit russ. gonját+ »treiben«,
dieser mit poln. ganiac (vgl. 0-, od-ganiac), russ. raz-vy-gonjatp. Die

1) Vgl. z. B. rdiszas »lahm« Kurschat (rayszas Szyrwid), röiszas »hinkend«
(neben Aüslis »Eber«, puikus »hübsch«; also oi nicht aus ur) Kissinnen (Kreis Memel),
rüsszis »Hinker« in der Mundart Gaigalats. Aber rászť »hinken« Prökuls.

280 A. Bezzenberger,

Betonung schwankt: gatnióti und gainıoti Juškevič S. 401, 696, gainioti
H. Weber a. O. Ganz genau entspricht ihm lett. gaindt »abwehren,
durch Fechten in der Luft von sich abtreiben«. — In der Memeler
Mundart braucht man dafür gateatt »herumjagen«, vgl. pragainöti »ver-
treiben« Mitteil. d. lit. liter. Ges. I 65.

gutmióti kennt man aus den Wörterbüchern von Kurschat (»fort-
gesetzt hin- und herjagen«) und Juškevič (»gonjáte, gonjatssja«), sowie
aus Donalitius. Ruhig, Mielcke, Nesselmann bieten dafür guinot:, und
dies ist nicht etwa nachlässige Schreibung, sondern mir aus der Stallu-
pöner Gegend (»mutwillig und zwecklos umherjagen«) und durch Gaigalat
als Aussprache seiner Mundart (Kreis Ragnit) bekannt. — So ergeben
sich die litauischen Formenpaare gaimiott, gainoti : gutntótt, guinoti. Dem
ersteren stellt das Lettische außer gazňáť auch gainit »treiben, verfolgen,
wehren« zur Seite, während es dem zweiten keinen, oder doch keinen
unmittelbaren Anschluß bietet. Im Litauischen dagegen reiht sich dieses
anerkanntermaßen eng an das Verbum gů:ft »schnell jagen«, »treiben«,
das J. Schmidt Vokal. I 175 zu preuß. guntwei »treiben< und lett. gát
gestellt hat (vgl. Leskien Ablaut S. 297 und S. 326). Die erste Kom-
bination halte ich für richtig (s. unten), nicht aber die zweite, denn
güt!) bedeutet »haschen, fangen, greifen«, »bekommen« und schließt
die Vorstellung des Treibens, Jagens im allgemeinen nicht in sich. Es
steht in regelrechtem Ablaut zu lit. gáuří »bekommen«, mit dem sich
der Begriff »erjagen« auch nicht mit Notwendigkeit verbindet.

Ebensowenig wie gaintt, gut: und guniwei lassen sich aber von
den Dubletten guaimot? : gutuióli, gainoti : gutnótí die Verben gantótt,
gentóti trennen, die Juskevic Slovar+ S. 696 als Nebenformen von gat-
not aufführt?), und die vollkommen klar sind. Unverkennbar ist nämlich
genisti unter dem Eindruck des lit. Präsens genů »ich jage, treibe« =
lett. dfenu (vgl. dfenát »sehr treiben, jagen, verfulgen« neben z. B. métát:
metu) für ganioti eingetreten, und dieses ist das entlehnte russ. gonjdts
(wruss. o-, po-goujáč). Hierdurch ist aber die Erklärung zunächst von
guinioti, gainoti an die Hand gegeben. Man braucht sich nur an die
Lehnwörter lit. dainyeza (poln. donica »Napf«?)) und Auinas (poln. Akon,
kon, wruss. kord »Pferd«) zu erinnern, um einzusehen, daß gainiots (lett.

1) Im poln. Livland hat es das Präsens gyunu : gyunames, gyunates Kossowski
«[osibas (Rygá 1852) I 124, 341. Vgl. Bielenstein Lett. Spr. I 358.
2: Fern zu halten ist dagegen, wie mir scheint, ginxtoti bei Miežinys. Ich sehe
In.in gynioti (Juskevic), abgeleitet von ginů : gyniau, ginti »wehren«.
9) Sein © muß von den Entlehnern als geschleiftes = aufgefaßt sein, da sonst
ua hate + warden würde. Vg' ie alavischen Fremdwörter alywa, darawýkas,

“ „= 0.0. Jan dantaatın 7 k #27, Dina o=vůl «a —arlih ar air andermel,

Einige verkannte slavische Lehnwörter der baltischen Sprachen. 281

gatňát), gatnóti durch : = Epenthese aus gonjatv erwachsen sind und sich
hinsichtlich der Wirkung der Epenthese ebenso unterscheiden, wie z. B.
avest. mainyanti von gr. uaívoucu, während gantot: beinahe neben gatnóti
steht, wie att. &Alwv neben kypr. alAwv. In einer Sprache, welche
die Epenthese nur beiläufig zeigt, kann diese verschiedene Behandlung
nicht befremden.

Aus derselben Grundlage (russ. gonjate), durch denselben lautlichen
Vorgang sind aber, wenn mich nicht alles täuscht, auch gusntóti und
gutnóti erwachsen. Man kann diese Verben lautlich freilich auch aus
poln. ganıac ableiten (vermittelst *gonioli > *gotnioti, vgl. stoine und
staine Leskien und Brugmann Lit. Volkslieder usw. S. 282, zuikis »Hase«
aus wruss. za)ka, duidokéhs aus russ. baydak Brückner a. O. S. 156,
Arch. f. slav. Phil. VI 605), und wenn gatntoti nicht schon im XVI. Jahrh.
vorkäme, ließe sich auch dieses auf ganiač beziehen (vgl. z. B. dunelis
poln. duniel, batika poln. bayka Brückner Lituslav. Stud. I 71, 79).
Allein dies poln. Verbum scheint weder als Simplex gebraucht zu
werden, noch — im Gegensatz zu gonydivo — in reiner, d. h. durch
Epenthese unberührter Gestalt in die baltischen Sprachen aufgenommen
zu Sein, und die Betonung von guinióti, gutnót: spricht für Entlehnung
nicht aus dem Polnischen, sondern dem Russischen. Wenn dem gegen-
über die Betonung gainiot: polnischen Einfluß auf dies Wort erweist,
so halte ich sie bei der Übereinstimmung der Betonungen guinióti, gai-
noli, guinioti, guinoti für nur sekundär, d. h. gátntoli für die grammati-
kalische Schreibung des von polnischem Munde gesprochenen gatntóť.
Man vgl. die Akzentverschiebung in lett. lakeret »lackieren«, prawitis
»Prophet« u. dgl.

Die Verschiedenheit von gatntots (gatnótt) und guimiot:i (guinoti) be-
ruht darin, daß dort slav. o der Regel nach zu a, hier aber zu u ge-
worden ist. Derselbe Übergang von o in w hat sich außer in mehreren
von Brückner a. O. S. 40 f. angeführten Wörtern gerade in einigen zu
gonjate gehörigen Bildungen vollzogen, nämlich in den oben erwähnten
Verben gast und guntwer, sowie in gůnyti (Juškevič) und dem Sub-
stantiv pagunikis. Ich werde diese Wörter in umgekehrter Reihenfolge
behandeln.

pa-gunikis »Laufbursche« (Kurschat) = pa-ganikkis »Hilfsjunge für
den Viehhirten< (Nesselmann) und pa-guniks, pö-guneks »Hirtsjunge«
(Lit. Forsch. S. 149) sind Entlehnungen aus russ. pogónoko » Viehtreiber«
(Brückner Archiv f. slav. Phil. VI 605). (pa-)ganikkıs kann sein a dem
Einfluß von lit. ganaů : ganýl: »htiten, weiden« (gůánas »Hirt«, gänıawa
»Weide«, ganöwas »Treiber«), und das von Juškevič gebrauchte pa-

282 A. Bezzenberger,

gónas »Hirt« (Lit. Forsch. a. O., im Reime auf pónas) sein o dem von
lit. nakti-gone »Nachthut« (góna »Herde«, góntawa »Schar«, gonýcza
»Verbannter«) verdanken. Man kann aber auch dort slav. o und hier
slav. a (vgl. poln. pogantacz »Treiber, Viehtreiber«) zugrunde legen.

gůnyti, guntwei und gůiti, außerdem aber auch lett. gainit (s. oben)
halte ich sämtlich für nichts anderes als poln. gonid »jagen, nachjagen,
nachsetzen «. |

günyti (-niju, -niyau) ist mir nur aus Juškevič' Slovars bekannt, wo
es S. 492 mit russ. gnatp, vygonjätr, poln. gnač, wypedzac tibersetzt
und S. 715 frageweise durch žem. *günyti (aus *guinyti) erklärt wird,
was ich nicht für nötig, auch nicht für richtig halte. Seine finiten Formen
sind Neubildungen aus dem Infinitiv.

Preuß. guntwei (I. Pl. yunnima:) in ein Ablautsverhältnis zu lit. genů:
giäti zu bringen, ist trotz ksl. gonat: ebenso gewagt!), wie seine Ver-
bindung mit ved. junůťi »antreiben, scheuchen« (avest zu; J. Schmidt
KZ. XXV 149). Ganz unbedenklich ist dagegen die Annahme, daB
gunnimai das poln. gonimy wiedergibt, und der Infin. guniwei zu ihm
neu gebildet ist (vgl. z. B. po-gaunimai : po-gaut). Preuß. w = poln. o
bieten auch znu/fingis, mufilat, gurins (Brückner Arch. f. slav. Phil. XX
490, 493).

güiti »schnell jagen« (nach Juškevič auch guiti) tritt in klare Be-
leuchtung, sobald guinü (Juškevič, Nesselmann; nach Kurschat bei Memel,
wo ich es nicht habe ermitteln können) als sein rechtes Präsens an-
gesehen wird. Dies ist entweder russ. gonguú »ich treibe, jage« (Infin.
gnatv), oder — was ich vorziehe — poln. gonte mit litauischer Endung
(vgl. lit. Zužna? : poln. konie), ist aber von dem lit. Sprachgefühl ebenso
falsch aufgefaßt, wie gunnimai von dem preußischen. Daher stellte man
ihm den Infinitiv gait zur Seite, und diese singuläre Form führte zar
Bildung der Präsentien gujů (Kurschat, Nesselmann, Stallupönen) und
gujů (Ruhig, Mielcke, Nesselmann, Schleicher Gram. S. 82, Gaigalat,
Juškevič).

Lett. gainit endlich halte ich selbstverständlich für eine durch +-
Epenthese beeinflußte Umwandlung von gonič. Sein Präsens (gatnu) ver-

1) Grundsprl. » und % sind im Preußischen nur durch tn vertreten (BB. XVII
221, Berneker Preuß. Sprache S. 156 ff.). Steht ganati für gnnáti, wie Vondrák
Tergl. Grammatik S. 38, 160, 336 meines Erachtens mit Recht annimmt, so wäre
iso dafiir — da hier an Entlehnung nicht zu denken ist — preuß. ginn? zu er-
narten. — Vgl. preuß. winna »heraus«, ksl. ven? »hinaus« (KZ. XT-I 89 Anm. 2),

vo möglicherweise auch nı vorauszusetzen ist (vgl. Stokes Urke)' Inrachschatz
I RAT ınta an ind Aalmoar Vanıar a !Meakarn TRAM 7 180 6

Einige verkannte slavische Lehnwörter der baltischen Sprachen. 283

dankt es seinem Anschluß an die XI. Konjug.-Klasse (darit, prasit:
daru, prasu).

Die obigen Erklärungen von gůiťi, guinioti sind so verschieden von
denjenigen, die diese Wörter früher durch mich selbst und andere er-
fahren haben (Geras S. 198, Fick Wbch.* I 408, Lorentz IF. VIII 104,
H. Weber a. O. u. a.), daß es hier keinen Zweck haben würde, auf die-
selben einzugehen. Wenn gůzři, guinioti Lehnwörter sind, brechen sie
von selbst zusammen.

Sehr viel kürzer kann ich mich tiber sťatnus : stuinus fassen. In
stainus, das Mielcke nur aus prt-sťasnůs erschlossen zu haben scheint
und Nesselmann als Simplex nicht kennt, während es Kurschat in
Klammer als žemaitisch mit der Bedeutung »ansehnlich, stattlich« auf-
führt, sowie in pri-stainüs »ansehnlich«, »stattlich, angesehen, geehrt«
(Kurschat in Klammern; Mielcke, Nesselmann, die auch prt-sťatnus
haben) und in dem dazu gehörigen dastarnei »würdiglich« ist, wie man
längst weiß (Nesselmann unter dastainey, Brückner a. O. S. 79, 136),
at — slav. 01: russ. sťojnyj »wertvoll, würdig, achtungswert«, pri-slójnyj
»ehrbar, anständig, schicklich« —= poln. przy-sťojny »geziemend, an-
ständig«, poln. do-stopny »würdig«e. Dieselbe Vertretung zeigt sich
z. B. in dem häufigen, aber in den Wörterbüchern fehlenden žem. strainef[:)
> fein, zierlich« aus poln. strojnie. Dagegen ist in stuinus — dem Brückner
mit »(Ysta)« (a. O. S. 43) heute gewiß selbst nicht mehr gerecht zu
werden meint — o: zu us geworden, falls dies Adjektiv überhaupt an-
zuerkennen ist. Meines Wissens kommt es nicht in Texten, sondern
nur in Lexicis vor, zuerst in Ruhigs Wörterbuch, aber nicht im litauischen,
sondern nur im deutschen Teil und zwar in dem Artikel: »strebicht
Kind, wikrüs kudikis, stunüs«. Ebenso steht es um sein Vorkommen im
Mielckeschen Wörterbuch, und da ferner Nesselmann nur bietet: »siuinus,
:, kräftig, strebig, von Kindern«, Kurschat aber s. v. Mielcke als Quelle
nennt, so halte ich es nicht für ausgeschlossen, daß sťutnůs bloß ein
Druckfehler ‘für sťatnůs) ist. Seine Bedeutung würde nicht hiergegen
sprechen, denn ein »strebiges« Kind ist ein kräftiges, starkes, also an-
sehnliches Kind (s. Frischbier Preuß. Wörterbuch).

A. Bezzenberger.

Opusculum contra Francos.

Od mnohých let prázdné svoje chvíle věnovav studiu dějin cyrillo-
methodějských, důkladněji jsem rozebiral staroslovanské legendy, které
věda dosud ještě považuje za nejspolehlivější pramen dějin slovanských
apostolüv. Odprvu je uznávám za tendenční!); i pokoušel jsem se pro-
vésti důkaz toho alespoň částečně pomocí vědy theologické, zejména pak
církevního práva platného ve stoleti devatem.

Ujav se poznámky A. D. Voronova?) snažil jsem se dokázati, že
pannonských legend nesepsal nıkdo jiný nežli autor stalé o písmenech
slovanských mnich Chrabr. Když pak D" Vůcslav Vondrák důvody
filologickými duchaplue dovozoval, že jsou dílem Klimenta biskupa
slovanského, který prý byl učenníkem Methodějovým *), prohloubil
jsem svoje studium poněkud, a shledav, že mnohé důvody českého
učence kryjí se s mými 0 autorství Chrabrově, prohlásil jsem jej s bi-
skupem Klimentem za osobu jednu, uvedl některé důvody niterné a objasnil
jsem co nejdükladneji bylo možno zvláště dogmatické stanovisko Me-
thodějovo i jeho učňův na zakladé listin na důkaz, že nemohl býti
Kliment biskup slovanský učenníkem slovanského apoštola*). © Nedávno
pak D" Alexander Brückner uveřejnil studii o slovanských legendách:);
souhlasím s ním, uznávaje je spisy tendenčními v celém jejich rozsahu;
o ostatních věcech dovolím si podati svoje poznámky.

Dokud se mi podařily moje průvody, o tom rozhodne budoucnosť.
Za svou snahu jsem dosti odměněn, zavdal-li jsem podnět k hlabsimu
studiu našeho předmětu.

1) Pannonské legendy a mnich Chrabr. Sborník historický. Red. Ant. Rezek.
Ročn. IV. str. 134.

2) Trauubimie HcTOguuku 1aa ucropin cne. Kupuzxa u Meeorin. Rices 1877, crp.
102 cıEı.

3: Studie z oboru cirkevněslovanského pisemnictvi. Rozpravy České akademie
ısate Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Třída III Č.20. V Praze 1908.

4) Studie »vrillomethodějské. Hlidka 1904—1906. Rozšířený otisk z Hlidky

R-ně 1906, 8: *5—45 a 57— 166.

) Therer ;u "vrillo-Mr hadianischen Frage. Archiv für star'sche Philologie.

I empor. n apgiı ..otnnAzwanzieater Rard Roi: „4M SE,

Opusculum contra Francos. 285

S pannonskymi legendami souvisi, jak uvidime, ponekud i Opus-
culum contra Francos, připisované v rukopisech cařihradskému patriar-
chovi Fotiovi, o kterém zde míním stručně promluviti. Vydal je z kodexu
vatikanského č. 1011 slovutny církevní historik Josef kardinal Hergen-
röther v doplüku®) k svému třísvazkovému dilu o Fotiovi?); šíře o něm
pojednal v III svazku str. 172—224.

Spis proti Frankům obsahuje řadu výtek činěných Frankům a ostat-
nim Latinům. Z výtky 19, že nedovolují Boha ctiti leč jazykem židov-
ským, řeckým a latinským, » Sdéyovas (Doáyyow um deiv čikawc yAwocaıg
ru Welov yegaigeodaı, Ei ui Tale TOw0i radraıs dıakkxros' čBocuoti
ěAknwwiori čeouaiorí, professor Anton Semenovič Budilovič vyvozuje, že
Fotius skutečně byl duchem spřízněn 8 našimi Soluňany*) a připisuje
mu dílko alespoň co do $ 19, dovolävaje se svědectva Hergenrötherova,
že $ 19 a 21 se hodi velmi dobře do doby Fotiovy, ano lépe než do
kterékoliv jiné?). Ale učenec později nachem ozdobený nevěděl, že v
první polovici desátého věku mnichu Chrabrovi brániti bylo písmo slovan-
ské proti kněžím sloužícím řecky v Bulharech statí o pismenech s jedné
a pannonskými životy slovanských věrozvěstův s druhé strany, čehož
učenec ruský se jistě dočetl u Voronova. K tomu si Budilovič nevšímá,
co Hergenröther dále napsal: Daher schien vorerst nur so viel behauptet
werden zu können, daß das Opuculum contra Francos in der Gestalt,
wie es uns vorliegt, keineswegs als eine Arbeit des Photius betrachtet
werden kann, schwerlich aber überhaupt vor Caerularius verfaßt ward 1°);
a prozkoumav jednotlivé výtky, soudí: viele der angeführten Punkte
sind von der Art, daß sie schwerlich in dieser detaillierten Weise vor
dem eilften Jahrhundert besprochen worden sind!!). Mně se zdá, že
opusculum contra Francos samo a zejména onen $ 19 výborně nam po-
slouží k bližšímu určení doby, kdy, krajiny, kde, ba i osoby, kým bylo
sepsáno.

S mnohými výtkami, jež činil Fotius latinské církvi ve své pověstné
encyklice z roku 867, shledáváme se v poněkud pozměněném způsobě
i ve spise proti Frankům (sr. SS 1, 4, 7, 18); z ostatních jeho pravých

6. Monumenta Graeca ad Photium eiusque historiam pertinentia. Ratisbonae
1869 pag. 62—67.

7) Photius, Patriarch von Constantinopel. Sein Leben, seine Schriften und
das griechische Schisma. I.—III. Band. Regensburg 1867—1869.

8) HECKOABKO MbICAICH O TPCKOCHABAUCKOMB XapakTCpĚ Abatersuocru CB. Kupıııaa
u Mesoiia crp. 35. MceoxieBckiH wöOiLteifusiit c6opuuks. Bapıara 1885.

J Uv. spis str. 44.

10) Photius III 174.

11) ibid. III 224.

286 František Snopek,

spisův užito jenom v $ 21 pojednání, jehož zlomek objevil kardinal
Hergenröther a 8 nadpisem de liturgia uveřejnil ve svých Monumenta
Graeca ad Photium!?\. Západ'anův nikde Franky nenazývá Fotij, ovšem
pak Lev ochridský arcibiskup a jemu soudobý antiochijský patriarcha
Petr III. Fotius se dále dovolával autority papežovy ještě i v pozdním
dile svém de Spiritus sancti mystagogia, nebot’ se všemožně zasazoval
o to, aby ho papež uznal; Fotius také skutečně s ním po nějaký čas
obcoval: nemohl tedy býti sám proti sobě, nemohl odsuzovati, oč sám
tolik byl stál, aniž vzmohl se tak velice jeho hněv a rozhořčenost proti
papeži, by tvrdil, že již od mnohých časův, „00 noAlür xoóvov zů-
padní národové i 8 papežem jsou mimo církev katolickou (rüg xaSodixis
čxxAnolag čxróg eicı) a vzdálení nauky (podání) evangelia apoštolův a
otcův (xal TŮV EVayychixův xal ČTTOGTOŽiKŮV xal TTATOLGTIXWV 7TAOU-
dócewmv dAAórowor). Mnohem více se hodí řečené v dobu Kerulariovu,
který neostýchal se vysloviti nemalý anachronismus, že papežové z
diptych církve východní škrtnuti jsou již od Vigilia za času šesté
synody 14), což Petr III antiochijský patriarcha opravuje řka, že Vigilius
žil za pátého sněmu obecného a za šestého papežem byl Agathon, muž
ctihodný a božských věcí znalý, jejž také sněm velice oslavuje '5).

K tomu nemohl Fotius ještě vytykati Latinüm, co obsahem jest
88 7—9, 11, 13c, 14a, c, 15, 16, 19—22, 24—26.

Nejsou li, jak dovozuje kardinal Hergenröther, tyto články spisu
našeho sestaveny před jedenáctým věkem, není alespoň v nynějším
textě z dřívějších dob ani jediny z ostatních. Vyjimam pouze $ 19,
který není než bezmála doslovný překlad výtky, kterou pisec pannonské
legendy v ústa klade duchovenstvu benátskému: Maı xe TPM 1a3KıKkı

12; Monumenta Graeca pag. 11 sequ.

13) ibidem pag. 63.

14; Dr Cornelius Will, Acta et scripta, quae de controversiis ecelesiae Graecao
et Latinae composita extant Lipsiae et Marpurgi 1861 pag. 178 segu. Michaelis Caeru-
larii ad Petrum patriarcham epist. cap. 9. Migne Patrologia Graeca 120, 788. Oldas
yan 004 ano TDS ayias zdi olxovutvixis Exıns Gvvodov xai Eni rade 7 Ev Tois lepois
dintugors avapopa Tais za vuňs ÖnAadn ayiaıs Exxirolaıs Eexonn ou nána dia
109 tyvixačta narer Pours DBiyídhov ur; dnavızoaı xatTů Tavımy ın9 avvodor,
unte urv aradeucaılocı ru napa GEodwpr,Tov xara 179 ögsns niarsws xai TV daudexa
xepahaíwy Tod «ypiov Kvoidiov yoapkvıa, Er dě zei nv Tod "Ißa čniotohyv“ zei
ExIote xai učni Tod vův anotundi;var TIS GD Tuňs Ayıwrarns zal aadolınns čz-
xincias ı0v naner.

15 1. c. pag. 192 ep. Petri cap. 4. Migne I. c. col. 797 0 BuyíAiwog yap dni is
-euntns Tv... dnů dě Te Exıns vis üypias Gvvodov 0 icpos nv nánas Ayáday, die
íutos xal zů 9sia Goos... ebonosis yap TOV Elon"ivor MyřAmye růz)eč- Sa je

„ L ir 3 , .
mir TOANTNE nd egugnerrrenn nr

Opusculum contra Francos. 287

TOKMO REMA, HUHOKE AOCTOHTR CAABHTH BOTA, EROKHCKKI, EAAHHh-
CKkl, AATHHMCKMI 19).

Na základě dat obsažených ve spise mnicha Chrabra o písmenech
jsem konstatoval, že duchovenstvo v Bulharech řecky sloužící tehda,
když se tam zaváděla slovanská bohoslužba, nikterak se k ní nechovalo
přátelsky, nýbrž naopak všelikým způsobem se ji snažilo zameziti.
Když potom roku 1019 Řeci dobyli oblasti Bogorův a Symeonův, dali
Bulharům ještě jednoho arcibiskupa z jejich národa Jana z Debry.
Jeho však nástupcem byl chartofylax veliké církve (cařihradské) Lev
úhlavní to nenávistník Latinüv 1?) a horlivý pomocník patriarchy Michala
Kerularia, se kterým byl z církve vyloučen roku 1054 od vyslancův
papezovych 18).

Arcibiskup Lev napsal několik polemických pojednání proti La-
tinům 9). Zvláště pamětihodný jest jeho list Janovi arcibiskupovi tran-
skému, kterým dáno bylo heslo k boji s Římem. Psal jej, vyzván jsa
k tomu Kerulariem a určil, aby sdělen byl se všemi biskupy Frankův
i se samým nejctihodnějším papežem?0), aby napravili nepříslušnosti a
bludy (kacířstva, aipécers) počtem čtyři. Vytyka jim totiž, že Ziduji,
zachovávajíce nekvašené chleby a sobotu, zvláště ;

1. že užívají nekvašného chleba (který se prý ničím neliší od bez-
duchého kamene a od hlíny cihelné a od slinu), který sám Mojžiš jed-
nou pouze v roce požívati nařídil Židům;

2. zachovávají sobotu čtyřicetidenního postu, t. j. světí ji, dle citatův
Mat. 12, 1—4, Mar. 2, 27, Luk. 6, 1—4, 12, 15, Jan 9, 16 rozuměj: postí
se ten den. Fotius v encyklice z roku 867 mluví o postě v sobotu vůbec.

Pro tyto dvě věci Latini, ač křesťany se nazývají, nejsou prý ani

16, Dle Perwolfova vydání v Pramenech dějin českých sv. I.

17) Konstantin Josef Jireček, Dějiny národa bulharského V Praze 1876 str. 176,
Hergenröther III. 736.

18) Will, Acta et scripta pag. 154 Michael... atque cum eo Leo Achridanus
episcopus dictus et sacellarius ipsius Michaelis... sint anathema Maranatha.

19) E. Toxyóuuckiš KparkiH O4cpKT UCTOPiu NparoCZABHLIXB HEPKIBCH 60.1TAPCKOM
CcpócRoK H PyMbluckof. Mockna 1871. Oup NpuHATICKUTP KT YUCAY DPeHCCKUXR HCP-
KOBHbIXB nucarezeň (H3BĚCTHO Bb NACTOJNCC BDCMA UECKOABKO NOACMMYCCKUXB COUNNCHÍJÍ
NPOTUBB AATHUAUB, K 0110 — ÓŮ rxaBb 0 HCDOABHLIXS VCKYMCHÍIXT — ACKCTNUCCKO-
NPABOYYHTEABHOC, CM. YzuHa Comment. de scriptoribus ecclesiast. t. II p. 604 Leguien'-
a Oriens II. 292) u u3BĚCTCHP KAKB CAMBIK PeRUOCTULIH NOMOMHUKT naTpiapxa Muxauna
Kepuaxapia BB cro Ó0p6ÓB CE AXATHUCKOJÍ NCPRKODBIO H CI.

20) Will I. c. pag. 56. Migne 120, 836. I roů Je00 ueyaAn ayann xai ra xonora
lis ovunadtiag «broĎ anAňyxva čnewoav muüs yoawaı AOVS TY GTV üyiornıa xCŮ
dů aoĎ ne0s navras TOVS apxısgeis tar ĎeGyvwy xai APOS GŮTOV TOV aldesıuwWıcrov
nanav. Conf. et p. 60.

288 František Snopek,

Židy ani křestany, alebrž podobni levhartům, jejichž sıst’ dle sv. Basilia
není ani černá ani zcela bíla.

3. požívají zadávenin, v nichž jest krev, proti zákazu božímu
(Levit. 17, 14);

4. opomijeji ve CtyFicetidennim postě zpívati alleluja?!).

Ku konci pripovida v jiném spise větší věci a obšírnější, pakli že
tyto zlořády budou odstraněny ??). Zda se, připomíná Hergenröther, že
Lev z Ochridy dostál svému slovu2?).

Výtky, jež činil ochridský arcibiskup církvi latinské, opakuje, byť
i stručněji a s časti bez dokladův pisatel Opusculi contra Francos
všechny: prvou v $ 2, druhou v $ 4 (jenom že zde mluví zřetelně o
postě v sobotu vůbec právě jako Fotius ve své encyklice), třeti v 8 12,
čtvrtou v $ 1729.

Již celý úvod spisu proti Frankům, jeho shoda s listem arcibi-
skupa ochridského a konečně slib posledně jmenovaného, že v jiném
spise pojedna šiře na důkaz pravé božské víry k boží oslavě a ke
spáse pravověrných, nasvědčuje, že nikdo jiný nesestavil toho spisu
než ochridský arcibiskup Lev. Netřeba dokládati, že žádný jiný z
biskupův byzantských nemohl spáze míti vědomí o výtce v životě Kon-
stantinově-Cyrillově jemu samému prý činěné jakožto původci slovanské
bohoslužby, žádnému jinému nebyla by snadno padla do očí, žádnému
jinému by nebylo tolik na ní záleželo, Jako právě některému biskupovi

21) l. e. pag. 57 sequ. Migne L. et col. cit. et segu. 1. vnouvřone nepí te zár
úštuwy zur Tor GG3ÍErov U Mworixds dovrınonrws ČNULSÁOĎVTES GVYXOLVWVEČTE Tois
Jovdeiors... tů dě zvue older diaplosı Aíbov Aypuyov xai hod nAırdivou zni
xnoduov 2. 2 xd TO GI3atov AWS zaTů 17» ayiar TEOOapaxooTnY lovdaixws
gehertere: 7 00x úzoťere 100 etayytklov dEyorros, OTE čoyouevot ol uadntai Ev Tois
oG33aaw Voževto oder noir TÜdorıes Tovs oTGyvas xai čadíovres, (Matth. 12, 1)
xıe. 3. Hs de xei zvvixtěe ol TOLOĎTOL čGlovawy, ols TO alua adrod ovyxixpareı;
4. "One di zur 10 fAAuhovtu xarůe 174 TEGGGPAXOGTKV OĎ Waurlere, ŘÁÁG zur TO nacya
uovov ... xuTů ročto ovy uvdě 10 Jevy xUptos xe čnegávy Yuiv, urdě To EŮAoyi-

3

névos 0 čogouevos VedAere, xai rodro vp -MArAovie Lori (sic).

22) l. c. pag. 60. ei zovıo nowons, noosůřaw xai dia Jevrépas voagpěe ra utíču
zul ahuTýreoc TOÚTWY Eis Erdeifir rporepov TTS GAndDobs zal Jelag nlarewe xai dofar
JE0Ď xal čwryvíny TGV xuAws xai öpFodofws TILOTEVELY aigovulrav.

23) Hergenröther III 737.

24‘ Ku přirovnání podávám ony $$ spisu proti Frankům z Hergenrötherovjoh
Monumenta Graeca pag. 64 segu. $ 2. Hrri čorov úšvu« zpoapépovast xai avxogar-
roöcı Tov únóGrodov Iétoov xai tous Er üpioıs natépas ws Insider Exovres try
-oavınv napádodiv. $4. Nnorevovan rů oafSata, zal Eav ug čv vaßßarp čopry is
XmoroĎ yevvýctws 7 Ta» pwıwr, ob Avovaı ızv vrorsiev. $18. Ta nvaxtů čadlovat
m Ind U Sormgepenia zal TO Glum xal Tobs Řextove 4 ods xVVOmOTŮ
parovmbo oře BEE Im end 1 -pWTECY vet potter +17 nO tře Te

..-

om -+ . - vom. a > 7 SE INMmdruı.. Manns

Opusculum contra Francos. 289

bulharskému Řeku rodem, jehož kněžstvo velikou většinou sloužic jazy-
kem slovanským užívalo onoho životopisu a který snad nucen byl sám
pro sebe si poříditi nějaký z něho výtah jazykem řeckým. Všecky
okolnosti poukazují na prvého Řeka na arcibiskupském stolci ochridskem,
urpulného a zapřisáhlého protivníka Latinův Lva.

Konečně mám za to, že nejsem dalek pravdy, tvrdim-li, že Michal
Kerularius mel náš spts proti Frankům před očíma, když psal brzo
po smrti Lva IX. papeže svůj list prvý Petrovi III. patriarchovi anti-
ochijskému.

Inkriminace Latinův deli Kerularius ve dvé v listě tomto.

V oddíle prvém uvádí, v čem prý židují: 1. užívají [ve mši svaté)
nekvašeného chleba; 2. jedí zadáveniny, 3. holí brady, 4. zachovávají
sobotu, 5. jedí pokrmy nečisté a poskvrněné, 6. mniši požívají sádla
vepřového a kůže sáhající až k masu, 7. v prvním postním konají
zároveň týden masopostu a týden syropostu, 8. jedí ve středu maso a
9. v pátek sýr a vejce ale za to 10. v sobotu se postí celý den.

V oddíle druhém vyčítá 11. přídavek Filiogue, 12. že v Gloria
říkají: Unus sanctus, unus Dominus Jesus Christus in gloria Dei Patris
per Spiritum sanctum, 13. zapovídají manželství kněží, 14. dva bratři
berou si dvě sestry, 15. ve mši svaté jeden z přisluhujících přijímaje
[ve způsobě) nekvašeného chleba, ostatní objima, 16. biskupové nosí
prsteny a 17. jdouce do boje poskvrňují ruce své krví, 18. udělujíce
křest kněží jenom jednou ponořují a 19. ústa křestěncova naplňují
solí, 20. porušují (falšují) slova apostolova (I. Kor. 5, 6, Gal. 5,9) o
kvase, 21. neuctivají svatých ostatkův, někteří ani svatých obrazův a
konečně nepočítají k velikým svatým otcům řeckým učitele a biskupy
Řehoře Bohoslovce, Basilia Velikého a Jana Zlatoústce aniž přijímají
jejich učení?).

Michal Kerularius jenom zběžně, xar& zrápodov dotýká se toho, v
čem bloudí Latini, pro kteréžto »bludy« třeba se jich varovati: Slůvko
xarů sıragodov zdá se poukazovati, že obšírněji již předem o nich bylo
mluveno.

Zcela nového vypovídá velmi málo, co uvedeno zde pod čísly 12.,
20., 21., 22. Čísto 4., 7., 11., 14. vytýkal už Fotius v encyklice z
roku 867 a v listě knížeti bulharskému, č. 3 v listě právě uvedeném.
Výtky Kerulariovy 1., 2., 5., 7., 10., 11., 13., 14., 15., 16., 17. 18., 19.
odpovídají v Opusculum $$ 2, 12, opět 12, 5 a zároveň 6, 4, 15, 3,

— - — — —

25) Epistola Michaelis Caerularii ad Petrum num. 12—14 apud Will Acta et
scripta pag. 180-183. Migne 120, col. 789—793.
Festschrift für Jagic. 19

290 František Snopek, Opusculum contra Francos.

22, 27, 3, 14a, 14b. Vytkam 6 a 9 přirovnati dlužno $ 23 a $ 7.
Číslo 4 opakováno jest z listu Lva arcibiskupa Janovi Transkému,
jenom že Lev dokládaje se uvedených výše textův na rozum dává, že
právě půst v sobotu vybral si zabarkou své výtky: Latinici židují zacho-
vávajíce půst v soboty postu čtyřicetidenního.

Celé rozdělení inkriminaci Kerulariových na takové, čím se Latini
přizpůsobují Židům a na ostatm připomíná taktéž dotčený list Lva
arcibiskupa. V prvém oddile mimo číslo 3 není nic, co by nebyl uvedl
autor spisu proti Frankům. Rovněž i ve vytce 15 Kerularius brevis
fuit, obseurus factus est, nemame-li zření na $ 27 polemiky proti
Frankům.

Však nemůže Kerularius ukončiti výčet »bluduv« latinských, anižby
se alespoň summarné nedotekl i ostatních, které tu byly opominuty:
I jiné však některé věci činí, kteréž nesnadno vypocitavati dopodrobna 2).

Zavírim: Opusculum contra Francos věrojatno sestavil ochridský
arcibiskup Ler. Brzo potom s encyklikou Fotiovou z roku 867 a s
pisemnostmi téhož roku odevzdanymi poslům Borisovi určeným sloužilo
pramenem Michalu Kerulariovi, kdvž psal prvy svůj list Petrovi III.
patriarchovi antiochijskému. V pozdější době byl mnoho užíván, častěji
opisovan, doplňován, načež některý opisovač podle mravu tehdy za-
vladleho, aby větší ješte nabyl váhy, připsal k záhlaví jméno původce
rozkolu Fotia patriarchy.

Chrabrovy-Klimentovy klevety (tendenční lži) o římské církvi, z
nichž jednu nalezli jsme i v Opusculum contra Francos, se udržovaly
v písních sestavených na zaklade pannonskych legend, jež zavedeny v
liturgii na počest" svatých Soluňanův vytiskly úplně staré a, pokud
možno souditi podle jediného zbylého troparu, básnicky dokonalejší a
proto také daleko cennější??). Tak byl uměle pěstován odpor a nechuť
proti Římu.

Však Lev Ochridský přijav ze zášti a nenávisti k západu dotčenou
výtku z Chrabrova-Klimentova životopisu Konstantinova Cyrillova, ni-
kterak neosvědčil, že by sam a vubec řečtí hierarchové v Bulharech před
ním a po ném žijící byli přáteli a příznivci slovanské bohoslužby a
jejích siriteluv a obhájcův. Dějiny aspoň dokazují opak toho.

26) Will 1. c. 183, Migne I. c. 798. Kai čdla de neva došaw, & čevědic lou
xara uépoc arupitueioha.
20. Srayn. Hlidku 1902 str. 662 a moje Studie »vrillomethodějské str. 127.

Krratiérř Snopek.

CJIABAHCKIA JTHMOJNOTIK.

I. IIpaca. *dbysir» »citus«.

ITO CA20B0 OcTaBıeHo Mukroumuemp EtWb. 27 6e37 o6sacHenin, Aa u
Tenept, kako BěpHo yrasarz Meillet Etudes 402, ono ne nojb3yerTca
AOCTOBĚpHOŘ 3THMOXOrieH. Mexay Tim eme B5 1880 r. uemekiň mu-
rsacts Matzenaner LF. VII 19—20 npexzoxu1= emy, no moemy MHŠHÍI,
COBOPMCHHO NPABHABHOE OÓBACHEHIE, CÓAHKAA D0 CE HIDĚCTHLIMÉ KOPINEME
*bheudh- +ÓoxperTBOBATb<. 5 coxantuir, Matzenauer o60c1oBarE CBOIO
3THMOXONIIO CIHIIKOMÉ KPATKO H ÓŽDXO, H NOTOMY, A 1ankioch, He ÓYAYTT
AHUHHMH HHZKOCIĎAVIOMNA CONOCTABAEHIA, KOTOPBIA A CABIAIT, He 3IAA elle
HHY6r0 00% 3THMOXOTÍH YELIICKATO YUEHArO.

Koraa 3THMOxOry ODHXOAHTCA HMĚTP A510 CO CAOBOME, KOTOpoe, HA
NepBLIH B3TAAAL, CTOHTB COBEPINeHHO H30AHPOBAHNO OTB APYILHXB 0Ópa30-
BAHIH, TO HEPBLEIMb H HEOÖXOAHMEINB VCIOBIOCMT ETO H3cabAoBanin AO.DKENT
ÓBITb TAKOH AHAXH3E ETO 3HAUCHÍA, KOTOPEIH CTAHOBHIE Obl BpAJY ro
PA3XHUHLIXT OTTĚHKOBS MEPBOHAYAAbHEIH M TAABHEIH. M BOTE, CCIH MEI
NIPEIOJKHMT 3TO IIPABHAO KE IpacıaB. *Ďysťro, TO cpasy yÓŠAHMCA, UTO
3HA4eHIiE >CKOPBIÄ«, KOTOP0Oe HMĚETE, HAIP., ACI., He MOJKETE CUHTATLCA
NePBHYHBIMG. DoxrapcKoMy H CepÓcKOMy A3bIKAMB 3TO 3HAUEHIe JAKE
COBCEMT He H3BĚCTHO, M 3AMĚHOHO 3HAHOHÍCME > ACHLIÍ, TIPO3PAUHBIH<:
>ÓHcTpa (BOA8) KATO CAT3A«, TOBOPHTB ÓOArApHHE, >ÓHCTPA (BOAA)
K80 paKHja«, TOBOPHTB CEpÓz. KoHeuHo, 3Hayenie > ACHOCTH< H >UHCTOTEI«
(KOTOpoe, KCTATH CK&33Tb, NEpeHOCHTCA H HA AYXOBHBIA CITOCOÓHOCTH, —
cp. cep6ckoe BhIpaeHie Y Bera je ÓHCTpa rAABA >Y Hero ACHAJA Dol0BA<)
MOTZO AETKO PA3BHTLCA H35 IIOHATIA »ÖBICTPOTBI«, HO KAKOH ÖBICTPOTEI, —
ÓLICTPOT: 6orte HIH MeHŘE MexaHHuecKoH (3HAUeHIe KOTODOJÍ JEKHTE BT
OCHOBĚ, Harp., npaca. *skor? »celer«) BIH TOŇ ÖBICTPOTEI, KOTODAA ABAAETCA
pe3yAbTATOMT H3BĚOTHADO HANPAKEHÍA BOAH, 3HePFiH H BOOÓIO UHĚKOTODOH
KyX0BHOŘ paÚoT:I? ame cam ÓBrABiň 0Ó30p5 3HAUOHÍH, KOTOPBIA HMĚETT
*bystr» BB APYTEXT OXABAHCKHXÉ AJIBIKAXÉ, O3BOXACTÉ HAM OTBETHTL HA
3TOTB BONPOC ANUIb BE NOCAŠAHOMÉ CMBEICAĎ. [AKP, BB CAOBEHCKOME
assınk bister HMŘETE 3HAUEHIE He TOABKO > ACHBIH, Npoapauutrň (»klar, hell«),

19*

292 I. Hasuuckiů,

no u »Óozpui« (»wachsam«) u, Hanp., Ďťsťter kon) O3HA480TT He T04bKO
»ÖBICTparo Kols«, HO H >ropauaro<, »pě3Baro« (»wachsam«, »muntere,.
Jnauenie »wach, wachsam, aufmerksam« exHHCTBOHHO BB um. bysirni u,
BO BCAKOMB CAyyab, ABAAETCA NepBbBIMb BE um. dystrý: bystre oko na
někoho míli 3HAYHTB NO- WelIckU >HAÓNIOXATb 3% KbMmp«e. He cryuaňno
noaTomy u Dycz ynorTpeÓ1aeT5 unoraa bystry BB 3HAUeHiH >3HEPIHUHHIK<,
»energisch«: »Protivie sé tací lenochové bystrému životu pána Ježiše
(Gebauer, Slovník staročeský), UTO 3uaAuUHTL! >TAKHMÉ AŠITAAME He Hpa-
BHTCA NOJHAA AŠATEADHOCTH KH3Hb XpHeTa«. IlozoÓHBIMS OÓpa30M5 B%
na. 13. bysíry 3HAYHTE He TOAbKO >CKODBIH, ACHbIH, NPOHHNATOALHEIH<, HO
H »Ababliblüc, >AŠAOBHTBIIÍ«, A BB PYCCKOMB ÓBICTDBIH BECHMA UACTO
ynoTpeönaeTca BB IHAUeHÍH >Ó0KADO«, »p53Baro>. Cp. BHUIb peÓATHENKH
KaK6 ÓsreTparoTca (Baım. ryó.). A 3nauenie >»Óoxparo, 3HeprauHaro«
ABAACTCA JAKO EAHHCTBEIHBIML Alf TAKHXE TAATOAOBB, KAKb ÖBICTPOBÄTL
(Apx. ryÓ.) »BblAep>KuBaTb TAXKIE TPyAbI«, ÓBICTPODÁ (T. K.) »HEyTONHMbIH
paÓouiň« H T. A.

M3% 3Toro KpaTKaro 0Ó30pa 3HAUeHIÁ HaWero CIOBA CE OYEBHAHOCTLE
BLITEKACTB, UTO NCDBOHAUAABHLIMÉ H3E HHXB ÓBIJO He >CKODLIH«, A »60APBIE,
3HePTHUNLIie: M3L DTOTO 3HAUeHiA OAHHAKOBO AEIKO MOTIXO pA3BHTLCA
cNayaza 3nayemie »3KHBOH« (cp. cpó. Ódzap »lebhaft«), a NOTOME »cKopbiä«
(cp. pyce. XHBO = cKopo), A H35 0Ó00HX5 BMĚCTĚ — 3uauenie »ACHLIN,
UPO3PAUHLIH, NPOHHUATEAbULIH«.

JIo cHX5 nopr cemaciororin. A UTO TOBOPHTB MOpP0oX0ria ?

Br cxaBAHCKHXS AJBIKAXÉ, KAKB H BB APYIHXB HHAO-EBPOIIGHCKHXE,
LIHPOKO pacipocTpanen5 Kopenp *bheudh- »erwachen«. Cp. Aucx. BOVAHTH
BABCTH EBAKTH, AT. Ďaústi »züchtigen«, důslt »erwachen«, bůdýné
»Nachtwache«, vor. dtudan, aBu. biotan, Tp. reddouaı, Ap.-HHA. dódhali
»erwacht«, bodha-s »das Wachsein, Erkenntniss, Einsicht«. Fick I 89,
Br. Gr. 12 S. 213, KVG. S. 145, Uhlenbeck Ai. EtWb. 192, Prellwitz?
365, Hirt Ablaut S. 459, Bernecker IF. X 151. OrTs pasHoBHAHocTE
3Toro Kopun *bhüdh- CE IOMOLIbIO H3BECTHATO CY®®HKCA CPABHHTEILHOH
crenenu -iro- H MODIO OLITb 00Pa30BaHo npuzar. *byd-trd, H3E KOTOparo,
HO 38KOHAMB CAABAHCKOK POHETHKH, H BO3HHKAO Karte *bysire.

Takums 06pa30M5, C5 Mop#o1ornyeckof TOUKH 3pĚHiA npuxar. *bystrd
npeAcTabineT% NPHAAT. He BP NOAOKHTEAbHON CTCNCHH, A BE CPDABHNTEIL-
HOH. OHO 03184810, CAŽTOBATEJBHO, He >60A1paro BOOÓIe«, a >ÓoXparo Óoxše,
UĚME OÓBIKHOBEHIIO«, >»Óojparo par excellence«, ergo >»3HeprmuHaro« m
* JPMAIBHO BIIOANI -HATODHYILO PYCC. MATEPbIH H JAT. malurus, O “NTOpLXE
sp. Horpogerar. $z XXXV 233. Prellwitz BE xX'" OF weillet
*tndes 40%

CxaBAHCKÍM 3THMOAOTIH. 293

II. Heurckoe sťéhovati >nepecexaTbeae«.

Uur. stěhovali, přestěhovati, presteziti »übersiedeln«, Mikl. EtWb. 323
OCTABHAE ÓeJT OÓPACHEHIA. A MeK1y TĚMT eABA-IH MOXKHO COMHŠBATLCA,
UTO KOpeHb 3THXb CXOBE IIPeAcTaBineTb BHCHYIO CTYIIeHb HIBĚCTHADO H-e
KOpHA *sťigů-, KOTOparo HH3IMAA CTYTIeNb 3AKAIOYAETCA, HAND., BB ATI. stiga
»Pfad«, rp. orixog, ap.-ana. stighnute »springt auf«, cxaB. sťodža, a
CpeAHAA — BR AT. steigtis »eilene, roT. steigan, rp. oreixw »nay«. (Op.
Fick I* 144, 568, Br. Gr. I? S. 590, 632, Uhlenbeck Ai. EtWb. 344,
Prellwitz 2 431, Walde, Lat. EtWb. 402, 666, Zupitza, Germ. Gutt. 180.
M35 suauema »HATH no Aoporb«e AerKo MODAO pA3BHTLCA 3Hayenie »über-
siedeln« uur. rraro10Bs. Cp. un. cestovali, cesťilt »TYTEMECTBOBATP, CTPAH-
CTBOBATb«, OÓpa30BAHHBIA OTB CesÍG »A0pora«.

II36 APYTrHXT CXABAHCKHXS A3BIKOBL KODeHb *slég- H3BĚCTEHÉ TOABKO
BepxHeryKHukKOMy. Up. scehowad »caB1oBATbe, séěha u sceh »caBxoBanie«,
»Folge«. IlocaŠinee nmMA He TOAbKO NO 3BYKAMT, HO H NO +vOpMĚ u 3na-
yeniIO COBEPUICHHO TOKAECTBEHHO CB rp. Gročyog »Reihe«.

III. Pyce. cyc1uk= »mus citellus«.

Kpomt pyceKaro A3BIKA, 3TO CAOBO H3BĚCTHO elle BE CAOBEHCKOME:
suslik. O6a 3TH HmeHu npezcraBraroTE Deminutiva 0T7 npacı. *susolo,
KOTOpoe COXPAHHI0C5 BB pyce. Ala. CYcoAb. (+ Apyroň BoKar3anieH
KODHA H BE APYTOM%E 3Na4eHÍH 3TO CIOBO VNOTPeÓXAETCA BE ÓOATAPCKOMT
A3BIKÉ: CBCEAE >KDBICA<: TOJKTECTDOHHO CE PYCCKHMÉ NO 3HAUEHIIO, HO
TAKKE OTAHYHO OT Hero NO BOKAIHIMY uveluckoe sysel u ero deminutivum
syslık »Zieselmaus«.

Tax KAK5 JKUBOTHBIA, KOTOLBIA BB CAABAHUCKHXB A3BIKAXE 0603HAUATCA
3THMH HA3BAHIAMH, IIPHHAAIECKATB Kb OTPAAY TPLI3YHOBE, TO A He BHKY
OCHOBAHIN OTABAATb OTB 3THXT CXOBE H3BECTHLIH KODOHb *Sds- >COCATb«
(auea. ChCATH, cpÚ. CÁTH, CIB. sesatı, u. sesdli, pyce. cocaTb), KAK%
3T0o Abiaere Mikl. EtWb. 335: pŤAL »cocanic« A >TpbI3eHie« Ha NPAKTEKÉ
HEpĚAKO ÓLIBAIOTT HEBOJMOXKHLI OAHO ÓE3P APYTOTO, H NOTOMY RETE HHYETO
YAHBHTEAbHATO, UTO CAABAHe HAJBAIH »CYCAHKA< IO TIePBOMY H3b 3THXT
ABYXb XApakTepHbIX% IPA3HAKOBE. ‚Ic H3BECTHOK CTENEHH 3TA ITHMOXONIA
NOATBEePRAaeTcA OEAIOPYCCKUMB CYCAHKT >CocylMee AHTA<, PAAOMTL CB
KOTOPEIMB VNOTPEÓAAETCA H TAATOAB CYCIHIUb >COCATh«.

UTO KacaeTeA A0 KOpHA *s2s-, TO OHB CHOPHATO NPOHCXOKJEHIA: BB
TO BpeMA KAKB OAIIM ITHMOAOTH BO3BOXATP ETO KE Kopum suk- (Pedersen
IF. V 39), apyrie BoapoxaTE ero K5 *sup-s- (Persson, Zur Lehre 176,
Zupitza, Germ. Gutt. 29, Walde, Lat. EtWb. 607). Ho npezxaraemaa

THMOJODIA pacy. *susdlikd COXPAHAETE CBOe IHAYOHIG HE3ABHCHMO OTB

294 T. Hasuuckiä,

TOlí HAH HNOjÍ 3THMOXODIH *s%8-, TAKB KAKE 600 JHAVOHIC »BIIHTEIBATb HA-
KOCTb<, TIOBHAHMOMY, TAKKE APeBHe, KAKÉ APeBHO CAMO CXOBO.

IV. Cep6ckoe A064 >»Bpeun«.

Cepóckoe A00a OTAHUAETCA OTE COOTBĚTCTBYFOMEŘ +POPMLI APYTRXT
CAABAHCKHXTB A3BIKOBB (Ó01r. 100a, CXB. dóba, um. doba, na. doba, pyce.
Aia1. 100a) BB Tpex% OTHOHCHIAXE: 1. OHO IPEXCTABIAOTE +0pMy He
KEHCKATO pola, A CPDeAHAro0; 2. OHO NOTEPAX0 CHOCOÓHOCTE H3IMĚHATLCA
NO NAJERAMT, T. ©. CTAIO HECKAOHACMBIME H 3. HMĚETE He TO YAapeHie,
KOTOp06 MLI OKHAAJH ÓBI AAA HEDO, KAKB AIA CHOBA CE OCHOBOH -A, -YAapeHie
ne , a., Cp. uak. dobů.

Takt KAKT HH OAXHHB HIB CIABAHCKHXT A3BIKOBÉE He HMĚETE IIOYTH
HHUETO MOXOXKAro HA TO, UTO NOKA3BIBAETE CEpÓ. AŮÓA, TO ETO AKIEHTY-
AIbHYIO MH CHHTAKCHYECKÍA OCOÚEHHOCTH TIDHXOAHTCA CUHTATb HOBOOÓDA30-
BaniemT. Kakp Ke 0HO BOJHHKXO ?

UTO br OTBETHTR HA JTOTT BONDPOCE, OÓPATHMÉ BHHMAHIE, UTO BT
OAHOMB H3B CIADAHCKHXT AIBIKOBE, HMOHHO BT BEPXHEAYZHIKOME, BMĚCTO
A06a %. p., ynorpeúznerTea dobo cp. p. (Cp. jene dobo »auf einmal«, z
dobom »mit einem Male<, na dobo »zusammen, auf einmal« (Cm. czoBapb
Il+y1a). HÝTE HHKAKAXT OCHOBAHÍŘ NOXATATb, UTO 3TO dobo BOSHHKEO H3IE
doba: NOBRANMOMY, H TO H Apyroe CA0BO NpeXCTABEAIOTE CYÓCTAHTNBE-
posaungia KOpML-I NpHXAD. *dďoĎbo »NPHroXHL-IH«, KOTOpPOG BE COOARHEOHÍIH CE
CytP. CPABNAT. CTEN. -TO- 6oabe pacnpocTpaHeHO BB CAAB. A33. BE BEAT
*dobr» Cp. Fick, KZ. XIX 260, Vgl. Wörb. I 462, Bezzenberger, GGA.
1898, 554, Walde, Lat. EtWb. 201, Meillet, Etudes 115. Ecxmós xoxuo
ÓBLIO TCINCDb AOKA3ATb, UTO CEpÓCKOMY A3BIKY TAKE ÓLIXO M3BECTHO dobo,
TO, ÓLITb MOKETB, OHO OÓBACHHAO ÓBI, TIO KpPaHHeH MĚDĚ, NOpeMĚHY TPAMMA-
THYECKATO pola V HMEHH doba; 3Ta NepembHA MODXA COBEPINHTLCA NOXE ETO
BAIAHIEMT.

| abiteTgnTeipto, BT YePHOTOPCKHXE TOBOPAXT CEPÓCKATO A3EIKA, HE-
AABHO CE Ó0BIIOIO MOAPOÖHOCTHIO onHcannsxE II. A. Posuuerums (Uepno-
vopia BP en npounome u HacToameme, III, CII6. 1905), uma ďobo yno-
TpeÓraeTcA mapaay CE doba, H NPHTOMÉ Bb OAHHAKOBOMÉ CE HEN
onanemiu (ib. 511). H 8% Bircmefi cTeneHH HHTepecHO H BAXEHO TO OÓCTOA-
°CAbCTBO, UTO POTE TODO H APYTOTO CXOBA >HHOTAA He CO0ÓPATEAOTCA C5
woHuanie“b: y Ta 1000 a y To 106a< (PopuHekiň ib.).

Ha nepBEÁ BIDAAAT, MORETE IIOKA3ATLCA TDABAONOAOÓHLIMZ OÚZACHOHIE,
rn MĚNEHIE TPAMMATHYECKHXB POAOBT 7 1000 H X0ÓA NDOHNJONLIO EMOHRO
sta BACTBIO er awerna- Ano T eAkuen NÁNMT IT OTHOMT F TOYE MPA NSLIKŽ,

a
.. AFILUN io. - R- M „je m .. A a... ._ -a a od .«. a -- „H+ .e.2 s E

UxaBAHCKÍA ITHMOAODÍH. 295

opus dobo u doba, DCexe pajiuuie MeKAy HXE OKOHYAHIAMH HACTOJPKO
PĚJKO H HACTOAKKO TĚCHO ACCOIIHDOBANO BE CEPÓCKOMÉ ASbIKE (KAKT MH
LO0ÓME BE CÍABAHCKHXE; CE PYHKINAMHA VPpaMMATHYECKATO poja, ATO CMĚLEHIE
HXB ÓBLIO ÓLI COBEPINeHHO HEBOJMOJHO ÓE3T IIOMOIIH KAKODO-HHÓVAb BHŽII-
HATO +AKTOpa HIH IIDHYHHEI.

JÍ no cuacThio, 3TY NPHYHHY VKA3ATb HeTpyAno!

Eeın ABICTBHTEeARHO BR CEDÓCKOME A3. CIBIMAXOCH OANO BDEMA HMA
dobo, a MBI BHABAH, UTO COBDEM. UEpHOr. 1000 TOMY CAYKHTE 1He0-
NPOBEPAHRMEIMB 10KA3ATOAPCTBOMB, — TO OTT HEFO CEDÓLI MODAH 0ÓpA30BATL
Ablativus temporis ďoda (cp. cepó. ji uepa — Abl temp. ore jiuep
»>kgepac.. ITtorz Ablativus I To 3BYKAME, H IIO PODMĚ, H IO 3HAHEHiI0
BNojnĚ coBnatarp Ce N! ıımenn *doba A OTAHYJICA OTP HEINO TOAEKO VAA-
peniews. IMoka Abl. döda ne oramentig, A NORA A3bIKB NOMAHAE ero
ATHMOIOTHUECKYIO CBA3b CE dobo, 3TO COBNAACHIE HE MODXO OKA3ATb CYINECT-
bennaro BAIAHIA HH HA TY, UH Ha APYTYIO +opuy. Ho KorAa ce TegeniemT
Bpemenn +opma dobo CTAXA BLIXOAHTb H3L VNOTPeÓNXeHiA, WH KODA, BCIŠA-
etBie 3Toro, ero Abl. ďoda cTAXE CTPeMRTbcA KE KDHOTAT1H3AMIN, CMĚWEHIe
MeXıy HIMB H N *doba cTaıo HERIÓÉZENBIME. | ITO CMĚHIEHIE MUDXO po-
H33ŇTH HıH Takt, UTO Abl. doba, COBNABT POpMAIbIIO A CEMACÍOXODRYECKH
ce N *doba, ne yenb1E 3AKONUHTK NPpomecca CBoeli TIOCTefeRHol KPHCTAI-
AA3aliR, A OCTAHOBHACA, TAKÉ CKA3ATb, HA MOAG-IYTH Kb HE, COXPAHABE
CBOÍ NDEZHIH (T. e. cpeimii) DOVT H PYHKOH CYINECTBATEIbHATO, XOTA H

HeCKIOHAEMATO: HIH Re — TAKP, UTO N! *döba Nnor6 BIIAHieMT TOK-
ıecTgennaro no zuayemm Abl. důha nepem&nntt „Bol port ma epeumin,
a 3ATĚME, Koraa nocıbımi OKAMOHLIE OKOHYATO TEKNO. IAHMCTBOBATB OTL

Hero ero VAapeHie A HECK.IOHAEMOCTb, MH TAKHME OÓDA30NT OTOXKECTBHICA
CE HHMB NOJTH COBCĚMP. CT Apyrojí CTODOHBI, TepHor. A000 MOTIO NOAY-
UHTb 3Hauenie AX. p. BE TO Bpema, korıa Abl. oT5 ďobo doba eme ne
npeBpaTuıca BE HApěde, H NOTOMY MODE AEDKO NOABEPTHYTLCA BAIAHITO
* doba. -

Ho KaKHME ÓEI NyTEOMT CNĚMEHIE BCĚXÉ TPEXT #0PMB AA NDOHCKO-
XHI0, HECOMHĚHHO OAHO, UTO COBpemeHHOe cepóckoe A06a NPEXCTABIJETE
CHHTAKCHYCCKÍH H AKUEHRTYAALIEIH KOMIIDOMHCCE ABYXB TIPACıaB.
narezeH Abl. doba (0T5 dobo) n N! doba.

V. ApeBHe-uepKoBHoO-cXABAHCKOE FRHATH.
JBYKE "h, TESP. AN BE J3TOMT CIOBĚ OÚLIKHOBEHHO (NOCAŠAHIE, HAND.,
Vondrák Vergl. Gr. 38, 160 = Meillet, Alternances 365) o6E4cnaroTs Kar

npacı. pe+JeKCE H.-e. N, TEeSp. zn, m, CAŠXOBATOXbHO, BE KOPHŤ TRN-
BEAATÉE HE3INYIO CTYTIEHb KOPHA *ghen-, KOTODAA BE CAABAUCKHXB A3BIKAXE

296 T. Haguuckin,

HMĚET? NpeACTABHTOXCMT TAATOTB KENR. ITO OÖ0BAcHeHie, KOHEYHO, BO3-
MO3KHO! pa35 BB NpacxaB. A3AKÉ H.-€. Fr man (Ü MOKETE OTPAKATHCA vepe3T
dr Mau dl, TO NOUEMY Me H HHAO-EBDON. 2% HAH mm He MOKETE AABATb
B: TOMB Ke A3BIKÉ %% HIH 9m?

Oxnako, SYINeCTLYeTB OAHO O6CTOATEALCTBO, HA KOTOPOe H3CAŠXOBATEXM
AO CHXT IIOPE He OÓpaMmaTH BHAMAHÍA, HO KOTOPoe 3ACTABIAOTE OTHOCHTBEN
CE HEKOTOPEIMB CKENTHIHIMOMB KB DOCNOACTBYIONMEMY MHÉHIIO. [Éxo B%
TOMB, UTO BB CIABANCKHXB AJBIKAXE OTP TAATOAbHLIXB KOPHEŘ HA HH3UCH
CTYNEHH BOKAJHIAHÍH OÓDAJYIOTCA OÓBIKHOBEHHO iterativa, KOTODBIXS KO-
pemmaa DIACHAA NDPEXCTABIAOTE OÚBIKHOBOHHO YAAHHEHIe KOPOHHOŘ TIACHOH
nepzeixt. Takt npu Ďorali BB CXAB. A3. ynoTpeÓxaeTca -birat:, np
dorali — -dirati, npu stelati — -stilati, npu solalt — -sylatt, npu sopati
— -sypat u T. x. Mexıy TEME, HH BB OAHOMT H35 CIABAHCKHXE A3bIKOBT
HŠTE OÓpazoBaniA, KOTOPoe MOZHO ÓLLIO ÓBL OÖTACHHTb H3E iterativum
*gynahl SInaemie z0porbHo crpannoel

Ho ono ıe ÓYJeTE TAKHMB, 6CIH MbI BCIOMHHME Tenepk, uTo Präsens
xp Inf. gonati BE JyCI. A3. IBYUHTT KÉHA, KOTODADO HAYAIbHLIE JBYKH
HC HMEIOTL HHUCVO OÖMATO CE 3AUHHOMÉ CXOBA IURHATH. Bextactsie
9TODo, +opma *gnati, TAB gn NpezcTABIAAE HYAeBYIO CTYTIeHb Kopna
*ghen-, HC MODJIO OCOÚEHHO TĚCHO ACCONIHPOBATKCA C5 +opmoň Präs. žena.
Ilpu TAKHXT OGCTOATEIKCTBAXT, JTHMOXOTRYECKAA CBA3b MOKAY OÚŠHMH
OCHOBAMH MOTAA JEDKO IIOPBATbCA, H OANA H3E HHXT (BB AANOME CIYUAŠ
*ynatı), ecım He BNOJHŽ CMĚNATKCA, TO, NO KpaäneK MĚDĚ, IIOABEPTAYTLCA
MOPPOAOTHYEeCKOMY BXÍAHÍIO MAH KOHTAMHHANÍH C5 KAKOH-HHÓVAb APYTOH
POPMOH, DTHMOJODHYCCKH CT Hejí HHYeTO OÓMAro He HMĚBMEŇ, HO ÓAXH3KOH
KTL Heil HO JBYKAMB, $GYHKUIH H IHAYEHII.

KaK H3BĚCTHO, CIAB. Ženg BB AT. A3. COOTBĚTCTBYETE genů ginit
>THATb CKROTG«. Eme Ilmuare, Zur Geschichte des idg. Voc. I 175—
176 conocTaBIATIT CP ITUMN CXOBAMH AT. gujů, guinoti »jagen, treiben«,
IPHYeM’B OÖBACHAAL HXB H3b IICPBLIXB $OHEeTHyYecKH. JTO, KOHOUHO, He
BĚPHO, 110, BO BCHKOMB CTIYUAŠ, MIITEPeCHO KOHCTATHDOBATb +©AKTE, UTO BB
AT. A3. CYUJECTUYCTT PODMA, BOKAIHIMP H 3HATENIE KOTOPOH BNOZHB COBIA-
AAMOTB CL BOKAAIH3MOMB HH IHAYENIEME ANCI. UMHATH. JTO CXOAOTBO NO-
KaKeTCA ele Oonbe 3aMbuaTeTbHBIMB, ECIH MLI BCIOMHHNE, UTO AT. guji
HEAb3A OTAŠAATP OTT AT. Ke gáunu »erlangen, bekommen« m 1Tm. günu
»hasche« (cp. Leskien, Ablaut 35), a arm nocıkanin POACTBOHRBI, NO BCeH
RĚPOATHOCTH, — C5 Ap.-nun. Junämi »ronme. Cp. Wiedemann, Lit. Prät.
35 © TIpuruwag Bo BinManie rayÓ0kK0e OPTAHHYecK0Oe POACTBO ÚAXTÍŘCKHXT
Mn aurkuYt arkTener, JOBOXBHO ECTECTBEHHO IIDEXNOXOZKHTb, UTO M B
een ne pet at ranním, Feanati love. we ar- »fanger "panel

CxaBAHCKÍM 3THMOXOTÍH. 297

KOTOpbIH, COBHABB NO POPMĚ H 3HAHEHIIO CE TIArOX0ME *gnafi (OTP KOPHA
*ghen-), HAH CTAI5 HA erO MĚCTO, MAH NOBNÍAIP BT HIBĚCTHOMP HAM5
CMBICAŠ Ha D0 BOKATH3M5. Kart Ol TO HH ÓBLIO, HO +0pmy *gonal: cr-
AyeT& UHTATb, NO HalleMy MHÉHÍPO, He KAK5 *gon-aťi, a Kakrı *go-na-li.

VI. ApeBHe-nepKoBHO-CIABAHCKÍA A'RRALWIkAhl E A'RRAUIKAH.

ITAMB HApĚulaMB, KOTODBIA NIDHBOJATCA 3AĎŠCh TOABKO BT KAYECTBĚ
NPAHMĚPOBT MHODOUHCZEHHRIXE Multiplicativa BE ApeBHE-HepKOBHO-CHABAH-
CKOMB AJBIKÉ HA -WRABI H -UIkAH (CD. TPHIURAB H TÝHUKAH, VETRINH-
WBA HH JETRIOHUJKÁH, NATHWRABN A NATHIUKAH HT. A.), NOCBATHIE
HOXABHO HEÓOAbINYIO JTHMOJODHYECKYHO 3aMěTKY Wiedemann BB. XXX 219.
Hexoxa u3r muicau JIeckuna (Handbuch * 104), uro zpepubřman +opma
CYPHYHKCA ÓLLTA -UIA hl, ONE NDETAOKHIE DHNOTE3Y, UTO -MIMA'kI eCTb He
uTo HHOe, KaK% Instr. pl. or nmenn *soďo »>(Tange, NpHUeME BB KATECTBĚ
CEMACIOAOTHUECKATO NOATBEPRAEHIA 3TOH TANOTE3BI VKA3AAP, UTO >8Chwed.
Gäng, dán. gang haben nicht nur die Bedeutung »Gang«, sondern auch
die Bedeutung »Mal«.

Kar O1 MEI HH OTNOCHAHCb KP 3TOH 3THMOAOTIH, CABAYETE NIPA3HATR,
UTO OHA, BO BCHKOM% CTYSAŠ, npapxonoxoßnse oßzacnenin Johann'a Schmidt’a
KZ. XVI 439, koTopIií BEIBOAHAG Auca -Žďy H3E ACI. djo-, HAH DHNO-
Tea 4Iruua (Das Leben der Wurzel de 57—58), conocrasınzwaro -žďy
C1 -20do BE KAKAO, KRIHKKAO H T. II. O6a 3THXB VHOHBIXE 3A0BIBAIOTE,
uTo -žďy u -žďi CYTb TOXLKO IIPOAYKTEI ACCHMHXANIH CODJACHHIXE BB Óoaše
APEBHEHXT +0pMaXB UWIkAhl H UWUMkAHÍ); BE UACTHOCTH, NPOTHBE 3TH-
moxoriu Schmidta Moxkuo BO3PA3HTP, UTO Ml BE A'BRAKAMl He MOTIO
CoxpaHHTBCA Nocab KA, a JÍrHuy MOKHNO VKA3ATb, UTO BT APeBUBHUHXT
NAMATNHKAXE MeXıy K H A NHHKOTAA He CTABHTCA h, Uero He ÓBI10 ÓLI,
CCAH KAM HALIHXE HAPĚVÍH ÓBLIO TODO Ke NPOHCXOXKAEHIA, UTO H KhAO
BE KRIKhAO.

OTE BCĚXT JTHX5 HEJOCTATKOBE CBOÓOXHA runoTe3a BuzemanHa, HO
33T0 OHA HMĚETT APpYToK, HMEHHO TOTB, UTO ONA E OÓBACHAETE OTHOLIEHIA
HAapĚniH Ha -Uh Ahl KT HAPĚUÍTME Ha -WMAH. JY6o ecan Jake NpH3HATb
BMĚCTĚ CT JÍecKHHBIM B, UTO NOCIŠAHIA mapbula BOJHHKAH II037KE TIEPBLIXF,
— AIA Uero, BP CYNIHOCTH, HET HHKAKHXÉ OCHOBAHÍH, TAKE KAKB Hapkuin
HA UIMKAH BCTPĚYAIOTCA VKO BB ApeBNBÁINHXE UOPKOBHOCXABAHCKHXÉ T1A
MATAHKAXB, HANp., B5 Cynpacíbckoň pyKONucH, — TO Bce Xe Buxemauu%

1) Becpma HUHTCDCCHO, UTO Bb UCPKOBHOCHABAHCKHXB NAMATHHRAXÉ 6oate NOJTHCH
nopsI (HAND. BO MHODHXB CPCAHCÖOATAPCKEXE) BCTPĚHAJOTCA HApĚNÍM HA -TH : ABBANTH,
TPMMTK H T. I.) Bb 3TOMb JITH MbI HAÓXIOXACM% NPODrpeCCHBHYJO ACCHMHAANÍIO I M
A Bb NDOTKBONOJOXKHOCTE perpeCCHBHOM Bb AbBAKAbI, TDIDKALI.

208 T. HatuuckiK, CxaBAHCKÍA 3THMOZODÍH.

He AOARENT ÓBIAE ÓBL OCTABAATh OTKPHITBIMT BONDOCT, KAKB KE -UIKAH
BOJHHKAO HIB -IURAK: BĚAh HHAUE KAABIH UHTATOXb ÖYAeTb HMĚTE 40-
THYECKOE TIPABO IIpeAno1alaTb, UTO He -UMAH BO3HHKXO H35 -UIkAhl, 8.
HA0GÓOPOTE, -IRA IIDOHIONIXO HIB -IURAH.

Ho TAKB KaK5 H BE NOCAŽAHEME CAyuab HEBO3MOZHO YKA3ATb KAKOH-
AHÓO | POHCTANECKOM HAH TIICHXOAOTHUeCKOH NDHYHABI | OÓPAZOBAHÍM OAHON
VOPMBI HIP Apyroi, TO CABA-AH HE IIDABH.IBHŠE BCEDO ÓBIXO ÓBI XONYCTHTL,
UTO HANIH PODMEI HC CBAJAHBI OAHA CB APYFOH OTHONEHICME NIPHYHHHOCTY,
Ho OPEeXCTABIAIOTE COBEPILEHNO-CAMOCTOATEABHEIA, TMAPAXZOAbNBIA | OÓpA-
30BAHIA. | ITO IHAUHTP, UTO, ECIH -UIhAhl ECTb +$OpMA OCHOBLI HA -0-,
kakb AyMaerrn BuxemanE, TO -IIKAH, KAKB +$OpMA ‚eH NAPAJIEXLHAA,
AODKHA ÓLITE TOJÍ Me vVOPMOJÍ OTT APYTOH OCHOBBl, nanp., na -t-. Br
TAROMB cAyual, -MIKAH TAKB OTNOCHIOCb ÓBI Kb -WMAhl, KAKB IIDacI.
*ehodo (Be *inochodv n T. 1.) — KB npaca. *chodo.

Ho ecan TaK6, TO +0pma -UWIkAhl te Moxers ÓBITG Instr. pl., KaKT
JymaeT: DH1emanut: DĚAb BB TAKOMT CTYTAĚ H -WRAH AOXZKHA ÓBLXA Óbl
ÓLITE TEMB KC NATOKOMT, HO 13 OTB OCHOBLI Ha -t- MODE 3BYUATb BT
AUCH. A3. TO.IBKO KAKD ŠUJMKAMMH, a NOTOMY H BMĚCTO, Hanp., Hapkuia
TVOHUKAH MEI JODEHKI ÓBLTH ÓBD OKHTATb *TOHUKARMH.

B25x% 3THX5 upoinBopšuií BHTEMAHHE MODB ObI JETKO H3ÓBXATb, eCHH
ÓBL ONE K$OpMY -WIR ABI MOPPOAOTHYeCKH KBAARSHIHPOBALB He KAKB POPNY
[*, a xarp +opmy Ac°: n naparıeıbnan eh +0pMa -UIRAH ÓLIXA ObI BI
TAK0M% cayuab TEMB Ke NAJEKOMT. A eCIH Takt, TO Hapěuie, Hanp.,
TOHUIRAM TAKÉ OTIOCHAOCh ÖM KB HAp. TÝHUJKAH, KaAKB AUCH TH-
KPATM, rab KpaT'mı npeicTan.Inerp AC) HMEHH HA -U- HAH HA -0- (100-
CAŘIHee NpeznomaraeTT A0B0Abıo yöbauTeıpno Bexurs Be Mao. IV 4 1157),
— KB FTPHKPATR, TAB -KPATK TIPeACTaBAAeTB OCHOBY HA -t- (cp. na.
dwakroč, trzykroč u T.u.). Br nocišanems -KpaTa ect NACÍ, coeXHHEB-
miňea CL TPM no o6pasuy *IEAHNK KpATk, NOX0ÓHO TONY KAKÉ BT
CpÓ. 43. ABänyT ABÁpeT OÓpa30Ba1HCb NO oÓpašny jexánnyT jeränpenr.

AHAXOrHUHO BOJHHKAH, BĚPOATHO, u *dovastdo, *lrištďo BE uepmor.
ABA, Tpuu. © HaupoTHBP, UepHor. ABÁJKKE BNoAnb COOTBĚTCTBYETP
AUCH A/KRAUIKAK HMEHHO KAK5 COBpem. cepÓ. »opma Accusativi pl. (cp.
naKO = AUCI. NAK'M (HO HH BB KAKOMP cAıyyab He KaK5 Instrumentalis).

XapbKOBS. U. Hıpanckiä.

(.I0B0 HIGH TPYTOIIOÓHBADO.

BE uúepKoBHOK CAaBANCKOH NPABOCAABHON JHTEDATYDĚ Aenb 8 noaópa
OTMĚVEHÉ UNBABIME PAAOME OPHTHHANbAEIXB MH TIEPeBOAHBIXB NIAMATNHKOBB,
NOCBANIAEMBIXB T. H. >CoGopy apxanr. Muxanıa A NpouHXE CHAT Óecn10T-
H:IXB<: NA I3TOTB ACHb MBI HAXOAHMB CXOBA H NOoyueHia: RAHMEnTA CIO-
BEHCKATO 1), NPoxozkH0e CKA3AHIe Ž), Cka3aHie 0 uyjzecaxt BeAnkaro Doxiaro
apxHcTpaTura Muxanıa »cBexeiio BT Kpatılb« (Haualo: »Mnoraxe H Be-
AHKAXE ÓzarozBanik«), Ianzonea npecBuTepa — 0 TOMS xe (Hau.: »Beuin
H nNpeciaBna<)3). Croma Ke MOJKHO NPNCOOTHLATE M HIBĚCTHOe > Buašuie
Apxuna noHomapac (uyaA0o BG Xonaxz-lepanor), OTHOCHMOeE HHODAA (Hanp.
Muneeň Makapin) He ToxbKO Ha 6 ceuTaÓpa, a Tarıke H Ha 8 HoaÓpa“).
T. 0. okox0 3Toro NonyXApHAro NPA31HKA HAXOAHMÉ MĚABIK UMKNB CKAJAHINŇ
a noygeniš.

Muž npeacTABUIACb BO3MOJKHOCTb elle YBEAHUHTb 3TOTÉ UMKAB 0-
HHME NAMATHHKOMB, ITOCBANICHHBIMB TOMY JKe COÓBITIIO, TIPH TOMB NAMATIIH-
KOMB, KAKB A HAAbIOCh 10KA3ATb, HE MEpeBOTHBIMT, A HTOCAABAHCKHMB IIO
NPOHCKOZKACHÍIO, NPOACTABXAIOMHME HEKOTOPLIH HHTEpeCE H BB APYTHXB
oTHOMeHiAXT. BE A0BOAbIIO HIBĚCTHOMR CcepÓcKom% cÓopHHuKÉ Dšarpazckoii
Hapoxnoň OnGxioreku No. 1045) Kouma XIV B., 1. 294—2560, naxozumm:
+(ano Hxne TpoyAoxPÓnBAaro Bb MH. AHb Horeöpa. o cóopš Muxanıa
apxrxa.< (Hanaxo: »XoTen npšóxrErm UIBKOXFOÓHDEIH Ob Bbcero MHpa CbTBO-
PETE Ü NEÓBITHM NPbBĚEK NOMBICAH«) 6).

1) Haxana Ioxpaxa, nanp., 8% Buóxiorp. mar. A. IIonova XX, 39.

2) Hanp., Be pyx. FOrocxon. Axax. III. c. 6, f. 58 (XIII s.); Mock. Cunox. Tunorp.
úuóx. No. 162 (XIV ».).

3) O6a nancuaranıı BE Mnuck murp. Makapia, uon6ps, crx. 234—236, 243—282;
raus Ke (237—241) u »>Iloxpaza« Kaumenra.

4) Hancuarano B+ Buóaiorp. mar. A IlonoBa XX, 6, Takze Muneš Marapia,
ceur., crx6. 293—299.

5) CocraBE cÓopuuKa u zuTeparypa 0 1eMs — /b. Crojauosuh, Karaxor Hapozue
buóznorekc, IV (Bcorp. 1903), 295 cz.

6) Toxe uaxorums B5 cóopuukš XVII s. Hucr. »5 Hřxuušž No. 28 (1. 216), no
Cb UUBIMB 38DXABÍCMB: »ÜAOLO NOXBAABHOC Ha COÓODE apxanrena Boxia Muxanmae.

300 M. Cnepasckii,

Coxepxanie 3TOro ÜA10Ba oyenb Ne CXOKHO H BE OÖIMEME HAIOMHHAETT
OHAKOMBIA TIAMB (H YIIOMAHYTLCA Bbille) »ÜKasanie — BB KpaTuše H >Úka-
dane IMauzonea«, oTuacTn »IloxBany« KıumeuTa, HMEHHO: pa3PACHUBMH
cAYIUATEAAME TIOBOXB Kb GCTABIEHIFO NDPA3AHOBAHIA, OÓBACHHBUIH, UTO 3HA-
UHTP >C000pT< 7), OpATOpT, NPADIACHBE CAYIUATeXeH NOXBAXHTL >BCŽXT
BAAABIKY« apxaHrema MHxaHXA, >HCNOJAHBIATO UYACCAMH BeCb MHDE CBOHMH
ABACHIAMH«, TIepeuncinerTb 3TH ABXeEHiA apx. Muxaura, a Taxe T'appiuze,
H 3aKAHUHBAETP OTP CEÓA IIOXBAIOH 3THMB APXAHTeA1aME.

Ho cxoAcTBo CE VKA3AHHBIMH >CKa3aniamH< H »[loxBaroň« Ha NnepauJÍÍ
BITIAAB AHIIb OÓHCE: TMepeyenb ABIENIK ApxaHrexa, HAXOAHMBIK BB >ÜKa-
3aHlAXB< 3HAUHTETbHO OÓuupuše; y Hubu VNOmMaHYTEI Toabko: 1) fIBxeHie
Ineyey Hazuny, 2) Texeouy (na E+parš), 3) Tpems oTpokams (Ananis,
Asapin n Mucanıy) 5% Bapuxonš, 4) Aaninıy npop. (Ha pěkš Tarpř),
5) Baraamy, 6) kecHams MuponocHuams, 7) Apxuny noHomapro (B lepa-
NOIŤ), TOTA& KAKB BT >ÚKA3AHIH — BB KPaTub« TAKHXÉ ABIEHIH Mepe-
yucıeno AO 15, a BB »ÜUxasanın Ilanzoxea« eme rapasıo 6orte; HO B%
HHX BP TORE BpeMA He HAXOAHME, HALHXT ABICHIH: UETBEPTATO, MECTATO
H ceAbMaT0O, A BE TEXTE, KOTOpbIA NO TeMĚ COBIIANAI0TE, HAXOAHME COBEp-
INCHHO HUOH TEKCTB. | IBxeniH Ke apxanreza 'appinxa (comecrBie X pucTa
BL a1%, ÓzaroBěujenie [oakumy u Anuš, ÓraroBěmenje 3axapin u Exm3a-
Bert, Boropozuuš) coBepuenno HETE BB >CkKa3aHiaxb«. TO Ke KacaeTca
anarorin KB »lloxsaıt KIHmenTa«, TO OHA OTpanHUHBAETCA OÓMHME PHTO-
PHYecKUME TNpiemomb: RAHMENTT (BO BTOpoří UaCTH ÚXOBA) NOCIÉ CXOBT:
»PAAOCTHO CT NOXBAIOI B30NIeMB<, AAeTb pAXT BOCXBANEHÍH, H3E KOHXT
KARAOC HAYHNACTCA CIOBAMH: >paTYHCA, APXHCTPATHXE ....e; TOKe u Hıin,
TOAbBKO OoÓpamance- Kb Muxauiy m T’appinny: >NnpocraBHM Ke CBETEIH
Npa3AHHKP BeXHKADO Mnxanıa u VapBpHxaa, CHue rxarozrome: paxykra
ce... „< 3).

}lcuo, UTO BT HHTepecyIomeM% Nach ÚXOBĚ, MbI HMĚEME HEYTO CBoe-
o6pa3noe, IIPH YEeMT MBI, NOKATYH, MOKEMT BHABTb HŘKOTOpOE BIiAHIe YRa-
JAHBIXE >(CIOBB«, HO BE TOxKe BpeMA 0ÓA3AHBI IIPH3HATb H CAMOCTOATEIb-
H0e, | CBOCOÓPAJHOC TIO.ABIORANIC © HCTOUNHKAMH, A3 HMH MODXH ÓHITb
ykasannpıa »ČKa3ania< u »Iloxpana«. HM ABíCTBHTEXBHO, NPHCMATPHBAACh
BHHMATETPHŽE KB >ČxoBy« Hain TpyAonOHBaro, MEI MOZKOME YEASATb
OAHH HOTOUIHKH, TIPEeANOAOKHTb HHLIC, HAKOHONE YCTAHOBHTb AHUHOCTb
camoro Hain, A0 cnXB NODP He BCeTpkuasımaroca BE KAUECTBE ABTOpaA

?) >perute BEHNUMAINNe, BEIETNUMUHR H C5BOKOVIIBNUME.
RV (AKT Y TODO, TAKT H Y APYTATO 3T0Tb NPÍCMT Bocr“ture ranfarna en onen

on ‚adaranr /por== retro CrnarTa urroyy)

301

CxoBo Mau Tpyxom0ÓuBaro.

H3s noxo6naro aHnaxu3a CxoBa Win
BBIACHAETCA NPezxNe BCETO, UTO MbI HMĚEMS BP AAllHOMT cayuaTt AJBIO CE

CıoBa Ha Co60p% ÓeCIXOTHBIXE CHIT.

KOMIIHAIAIIeH H3E PA3AHUHLIXB HCTOUHHKOBP, IIPHTOME TAKHXE, KOTOPbIe
H3BECTUEI JC BE CIABAHCKHXÉ TEKCTAXT, T. €. KOMNHINANÍO CA&BAHCKYIO,
a He nepeBoxHyPMO. Takpb: Hayaıo CxoBa, oÓBACHAIOUJCE PAKTB, INOCTYZKHB-
MH IIOBOXOMÉ KB >C0Ó0py< (BO3MyMeHie CaTAHauma, ro Naxenie, IIPH3bIBL
Muxanıa uHHAM5 aHreXbCKHMB), ECTb HHYTO HHOE, KAKB JOCIOBHO IIPHBEJEHHAA
CTATbA CTAPOCAABAHCKArO nepeBoxHaro IIpozora: cTapumeň pezakuim: 0HO
ÓYKBAIbHO COBNAJACTE CE NepeBOX0ME, UHTŠEMBIMB B% Ipozorš XIII p.
(cepóckoms) FOroczaB. Akaxemiu (III. c. 6) 1. 58*, 8% pycekoms Ilposort
XIV s. Mock. Canox. Tunorp. 6n6x. No. 162 u 85 maceš apyruxe Ipo-
A0TOBB cTapııeH peAakllin ; IIepeBoA& Ilporora (He H3BĚCTHO NOKA, TAB CA-
JaHHBIH) He moxome XII crTO1ŠTIA.

BTOp:IMS HeCOMHŠHHBIMB HCTOYHHKOMB ABTOpA Hauiero ÚxoBA ÓBLIO
>(Ka3AHbE UFOTECH IIpenor00naro Apxmna NyCTBINHHKA NOHOMAPA BEAHKATO
apxanreıa Muxaura ÓzrBMIaro BB XoHšxs<%). IIoxb30Banie 3TEME +ÚKů-
JanbeMb« H, HeCOMHĚAHO, BB TOTOBOMB CIABAHCKOMB NEpeBOAŠ, X0KA3bIBA-
TCA TEKCTYAIbHLIMH COBNAJOHÍAMH MeXKIyY HAMHME TEKCTOMB H TEKCTOMT

>(Ka3AHbA«; CPABHHME:

BHAHLIIH IH, NpenoxoÓHHue, BOAY,

CXOAAUKYTFO OTB BbICOTbI.

BHAHULH AH, NPĚNOTOÓHHUYE, KO BOAH
TpeiyTb Ha Te Cb BLICOTEI.

Br3ABHrHyzke TxaC5 CBOH, TAADoXA
CBATBIH ApXHCTPATHIT5B Kb PŠKAMA:
BECYNETACA B' TĚCHOTY CHO H Óy-
ATA MYXHMĚ H NOHHYJONMH AO KON-
UHHo BĚKA. (no Muneš Makapia,
ceHTAÓpb, cTAÓ. 292).

TekeTyarpnan CBA3b HeCOMHŠHHA.

Toraa Taaroıaa píKAMA COGHŠTĚCE
Bb CHIO TIPONACTb H ÓVAHTE MYAHMĚ
AO CKOHYAHHH BĚKA.

Taxxe BecbMa BĚPOATHA TEKCTYAILHAA

cBA3b y Hubu u cs RaHmeHTOME, UTO OÓNÍK PHTOpRUECKÍH npiemr npeBpa-

mMaeTb BB Ykasanie BIÍAHIA HMEHHO RAHMEHTA; 3TO VKA3AHiC — BB OAHHA-

KOBOCTH IINHTETOBE, NDPHTABACMLIXE ApXaıreJlaMp:

PaayATace, CKYPPOHOCHA NPpBAA HE-
ÓecHaro Mapa

—

paryHcA, AapxucTpatnke Muxanıe,
RAHHOCYIIHLIG M mepasıyunsıam Tpo-
Hua TePBbI CKBITETPOHOCye 10)

9) TerRcrs XIV E., 6. Mock. Uyxopa mou. No. 20, x. 86. — cm. Marepiaxbr A. IIo-

noBa, XX, 6—7; rpeu. Texctp — Acta SS., september, VIII, 38..
10) He umšA noxs pykok cep6ckaro Tercra >IIoxBaztie (H3x. BB Onuc. pykK. Xay-
A0Ba, crp. 63—66), nuTupymw no pycokomy XIV B. (Byós. mar. A, IIonoBa, XX, 44 u ca.).

302 M. Coepauckiä,

paayuTace HeÚecHaa BORBOABIH | MepBbIH BOBOXA ÓECILEOTHEDE CH-
| Jam

npbBaa NPĚACTATOXM H Tem1aa 3a- | paxyeTaca CEDIACHO TONIAH 3AMAT-

CTOVNHHKA Hala HHKA BCEMB NPHÓŽTAIOMEMT

NpěAcTOJeOe NPĚeTOXOV ÓOXHO. H npecToiy 60%bI0 NPeXECTOM.

Cpa3p cs >IloxBazoH< RAHMeuTa NPocTHpAeTCA H AAIŠe — Ha NOAÓ0pT
miredeii: KanmenTs upunucíBaerTrt Muxanıy u Tappinıy Bosstmenie o
CHICCTBIH X pHCTA BB AX: >BbI 00 CHKDYLIHCTA NPeXETEKMA BE Alb, Ch
MDBTHBIN BEDeM ..... AAOBNBIM CHABI CEKDPYLUIIA H BE3IINHBIIA: BE3METE
BDATA KHA3H BAlIH ..... « Toxe, Ho Kopoge, TOBOPHTB U Haba: »AHrexomb
NPĚAH TOKOVIIHMb IH BbIIMIOINHMb! BP3MĚTE BpaTa BbapměrTe.....« Iloxoóno
haumeHTy, apxaurelaM5 npunHCEBAeTE MH Haba CBHAŠTEXLCTBO O Bockpe-
CeHIH --- MHPOHOCHNANT, O BO3HeCEHiH 'ocnoAa, HO IHLIb COKDPAMAA: >pa-
AylOujece BbNHAXOV BAEACIO BAAALIKY BbCXOJEHA Kb OTUOY«.

Toxe 3aMĚTHMS H 10 OTHOLIEHIO KE ÓxaroBĚMEHiO Jaxapiu u Exm3a-
bett, Doropoauné: »TO VNOMHHAHIe TAKE oTpaxXeHie Toro, urTo y Kim-
MeHTA: A OTHXP TO MOMeHTOBB MbI He HAULIH HH BP >ȆKA3AHbH B%
kparuše, nu y llanaoıen. ILıpa, T. 0., acno, HMĚiS >IIoxBazxy« Kammenra
H NOXBAJbHOJÍ EA UACTLIO BOCHO.IBIOBAACA AAA CBOCH NOXBAALI Me, ACTLIO
AAA HCTODHUECKOJ UACTH: »auream Ó0 ÓXAroBĚCTBOVIOTP pazyrmece 0Tb
Dora nocuaaremn .....« (za1Ře NnepeueHb); OTUACTH Me BE 3TOH YACTH
BOCII0.Ib30BAICA OHB 3AKAMWYeHieMG RAHMOHTA, CAŠAVIONHME 38 NOXBAJOŇ.

Ipu TaKOM= CBOGOAHOMP MOXE30BAHÍH HCTOUHHKAMH, AONYCKAIOMONT
NEpPHPpa3E, HITOZKOEHIE CBOHMH CAOBAMH ÍÍ), MOKeM» H MEI AOIYCTHTb, 4TO
Haba, cHIbno cokpauaa, ucpnar m H35 IlaHxoxea npe3BuTepa: HA Takym
MBICAb HABOIHTP AHATODHUHOCTb IIXAHA (NEpeueHb) H OBOEOÓDA3HOCTb BE
3TOMT oTHOMENIH KanvenTa. VTBepKAaTb Me TAKYI 3ABHCHMOCTb OCHO-
BAHIH IDOUHBIXT TIOKA NĚTP: NDH OÓNHOCTH MBICIH, BOCXOXAMEH Kr ÓHÓNCH-
CKOH pexunnenenuin (nanp., o Baxaamš cp. Uncra XXII, 22 u er, o
Vezeont — Cyaeň VI, 20 ex., o Tpexs oTpokaxt — AaHiurs III, 49),
pa3anylsı HACTOAbKO BEAHKH, UTO 3ACTABIAIOTT peAno1araTb AHÓO HHOH
HCTOYHNKS (Halıp., NoMĚNenie aBXenia l’exeouy na Eoparš, Aaninıy Ha p.
Turpš), A160 To, 4TO aBTop% (‘106 NHCAJT NO BOCNOMHHAHÍIO O KAKHXT
AHÓO 3NH30XAXB, AOINEALUHXE BP HIBIXE MHŤ HOH3BĚCTHBIXÉ TOKCTAXT.

Kaks Óbr TO HH 65110 Bb CxoBĚ Mıru Mir HMĚEMŽ Mepers CoÓ0ň
CAABAUCKYIO KOMNHATALIO, CTOAMYE BB 3ABHCHMOCTH OTP ŘAHMEHTA u
[Ipoxora. JTOTT NOCABZHÍH HCTOUHHKT AAOT5 BO3MOXKHOCTL IIDOANOXOZENTOXBHO
vénrumí or wa ÚBE IT0OT5 Mapa? © OHT 1a3BAHT HO MPONOKOÓHLINT,

Een 1 UUTOSLUO OKpemagie Aaspuare BHAŽNÍS Ápvun. -4 JO0STOKT

CzoRo Habu Tpyxo-06uBaro. 303

CBATBINB H T. IL., A OPHIAHAIbIO: >TPYJOJIOÓHBBIMB<; ero (UXOBO HAUH-
HaeTC1 ÖYKBAAbHOH BEINHCKON H35 IIpozora. ice 3TO TOBOPHTB 3a TO, UTO
3TOTE Haba 0450 u TOBe ıuıo CE TĚME upe TPYAOAIOÓHBLIMT, KOTOparo
npeaHcxoBie KB IIpoxory CUHTAETE OAHHME H3B ero pejakTopoBT. | BOT%
BBINHCKA H3P 3TOTO Mpeaucaogin 12): »Hr TpOyVAONJIOÓHBEI HAMM. MHODb
CBIH PbBEHHICM“ H ÓDOJOÓHEMP. MHOTOY ÖObAPOCTB M AEHOCTBULIR NOABKDb
NOA0MHBb H BCAKOFO TIPHACKAHNM MBE BbllbIum WÖbLNENOABINOYIO Beillb
WCTABHTH TaMO 00 COYNIHME AAbTOMOY OyuennIo cebe H TPOyAoMh
pAABE 12)... — All 6 Yikonovwrarog "Häiag sroldg v zul tüv Zíkov
xul rů Yıhlbdeov, zrokvg TO (poóvinóv TE Zul ČOxVOV, aywvıoua HEuEVog
‚rdons Auyokiag Uneoregov, xoıvopekts TL vojna xurakıceiv T0iG čv
zoovíc uekérym čavrov molkoig zróvowo čndédenev ... W). T.o. uaurs
Haba OKA3BIBAETCA DpeKOMT; HO 3TO HEBOJMOKIIO, ECAH He AONYCTHTb
eABA-IH BO3MOXKHOE: IpeK5 (ODE TOMT XKHDBIIH enBa-au mosanbe KOHNA XI
uxH Hauana XII B., Korxa co3xamacb JTA peaakıia rpeueckaro Unnakcapia,
oparunaaa Hauero IIpoxora, nepekeaenHaro e1Ba-1u noaznše XII B.) cocTa-
BHIB KOMIHAAATHBHOG ÚAXOBO HO TOTOBLIMB yXKe CAABAHCKUHMB IICPeBO1AMT
(a TeKCTYAIbHAA CBA3b aBTOpa CxoBaA C5 »Buatnuiemg« Apxuna u nepeBo-
Aome Ilpozora necomntuna) u »Iloxgant« Kanmenta exoptuckaro. © Exmn-
CTBEHHOE, KAKOTCA, TIPABHAbBHOe pFilenie Bonpoca ÖyAeTB TAKOBO: He-
H3BĚCTHBIH ABTOPE — CAABAHHHT, COCTABIAA CBOE Ú10BO HA OCHOBAHIH TOTO-
BBIXb HCTOUHHKOBE, HMĚAT BE pyKAX: CIABAHCKÍH nepeBoxs IIpoxora cs
OÖBIYHLIMB NPEAHCIOBICME H, HCXOAA HIP NPOXOXKHOH CTATBH HA 8 HOAÓDA,
B34Ib ee IEIHKOMB H BP 3ATAABIH NOCTABHAT HMA VALE, KOTOparo 0N%
CUHTATÉ (H He Óe3B OCHOBAHÍA) NOUTH ABTOpPOME IIporora: He AapomE emy
NpPeAHCHOBIG PACTOyaeTL TAKÍA MOXBAAbI, OCTABXAA BE TĚHH BTOpAro (M. 6.
Óoxše NO3AHATO) peraKTopa H aBTOpa npexucxoBiA — Koncrautuna MOKH-
ciHckaro. | UTOÓBI 3AKOHUHTb XAPAKTEpHCTHKY AHOHHMHADO aBTOpa ÚxoBa
HA 8 HOAJÓpA, AOÓABAIO OAHY NOXPOÓHOCTb O HeMB: M. 6. OHA BbI30BETE
aassHtHuig PAJ3BICKAHÍA M OPHÓXHIHTE HACE KB Óorše oTUeTAHBOMY přěuME-
HIFO BONDpoca 00% aBTOPĚ ÚI0BA: ABTODE, BBINHCABNIK CTATLIO H35 Ilpo-
XOra, DOBODATÉ: >MbI KE, ÓPATHE, NOXPAKAIOME TOTO AHTEIBCKATO CbOOpa,
cbÓpaBurece Bb XpaMĚ cBeTaro apxanreıa Mnxanıa, NoxBAXHMb
BbCBXb BIAABIKY<. |TAKS, Ü10Bo Npou3HeceHo A5 NEPKBH BE UECTb apxaHreja
Muxanıa: ryb 3TOTE ÓEII5 xpamp? Mut ECTAHOBHTP He YAALOCh.
12) IIo Hposory Kroca. Akax. III. c. 6. f. I®.
13) Pyk. rpoyAoBaBs; ucnpasıaıo no Cunox. Tunorp. No. 162.

14) Propylaeum ad Acta SS. novembris. Synaxarium ecelesiae Constantino-
politanae. — Hyp. Delehaye (Brux. 1902). Prolegg. p. XXXV.

Mocksa, mai 1907. M. Cnepanckiäi.

Slow. osoje itd.

1. Slow. s070- (> soje-) = awest. saja-1):

Temat sojo- resp. soje- mamy w nastepujacych dwuch resp. trzech
starych ztoženiach: czak. os0j (G. -s0;a)?) = stowin. osöy (G. -só;a) =
bulg. 0s6j — malorus. so; obok neutr. (coll.) serb. ösoye (czak. osöje) =
stowiň. os07e — bulg. osóje — wszystkie ze znaczeniem “miejsce cieniste,
strona cienista (zaslonieta od stonca)' z tym dodatkiem, že malorus.
ósoj zachowane jest juž tylko jako nazwa miejscowosci (góry)*) i že w
staroserb. wystepuje równiež oconHıe jako nazwa gieograficzna®); drugie
ztozenie, pendant pierwszego, jest czak. prisój (G. -söya) = slowiů.
© prisój = bulg. prisój obok neutr. (coll.) serb. prisoje (czak. prisöje) =
slowin. prisoje — wszystkie ze znaczeniem ‘miejsce, strona sloneczna’;
trzecie ztoženie, zdaje sie wylacznie bulgarskiemu wiasciwe>), jest bulg.
u507, usóje (znaczenie — 050), osóje) i dlatego niezupelnie pewne, bo bardzo
latwo može byč < 0s0j;, osóje. Mamy zatem temat s070- resp. soje- i
pochodne neutrum *soy3jJe (sotje), ktore zreszta trudno oddzielié od možli-
wego pierwszorzednego neutrum *soje. Pytanie, jak pojmowaé sklad
wyrazu osojíe), stoi po czesci w zwigzku z etymologja, dlatego je na
razie odsuwam na bok.

Temat nasz jest identyczny z tematem wyrazu awest. a-saja-, który
tylko dwa razy sie spotyka, raz Jasna 57, 27 jako przydomek boskich
rumaków bóstwa Sraoša w znaczeniu ‘bez cienia (adiect.) t. j. nie rzuca-
jacy cienia'6), drugi raz w Jast 19,4 jako imie wtasne góry lub gór

1) przez j pisze — za przykladem coraz liczniejszych jesykoznawców —
gloske, dotgd zwykle w aryjskich jezykach przez y pisang; dlatego tež g == j (č mm c).

2) akcent wedlug NEMANICA.

3) przynajmniej wedle ŽELECHOWSKIEGO.

4) p. MIKLOSICHA Lexicon palaeoslov.

5) MIKLOSICH Et. Wb. podaje wprawdzie serb. usoj, ale niema *ago wyrazu
ani Danıcıd (Osnove 81, gdzie 050j, prisoj podane jako nieniv=1ne | (r=ijeni 45),

+ Vuk; staroserb. stownika Daničica niemam pad reka.
Yu „zantmtangatura A, stá: miartelnr-l

Slow. osoje itd. 305

(Dual. neutr.), pr. JACKSON Avesta Reader ad I. (i w stowniczku) oraz
przedewszystkiem BARTHOLOMAE Altiran. Wtb. s. v. Temat saga- zawarty
w tem zloženiu stoi oczywiscie w najscislejszym zwiazku z nowopers.
sája cien; ochrona' (pehl. sa;ak itd., HORN Grd. der neupers. Et. nr. 695)
oraz staroind. čžaja f. ‘cien; obraz (odblask, odbicie); blask’, ale pod
wzgledem iloczasu zgadza sie ten izolowany zreszta awestyjski wyraz
(asaja-) tylko ze slow. 05076 (osoje resp. osotje) i prisojt (prisoje resp.
prisoije), a dalej z gr. axowóg “cienisty' 1), alban. Ae (< *Aaja) cien;
wdziek (Anmut) pr. G. MEYER Et. Wtb. alb. Spr. 149 nst., a takže z
jeszeze jedny m slow. wyrazem, mianowicie soja (s075ka) ‘corvus glandarius’,
znanym wszystkim slowiaůskim jezykom: ptak zostat tak nazwany od
swego Swietnego upierzenia i stusznie tež MıkLosıcu Et. Wtb. 313 (s. v.)
sojke laczy etymologicznie ze swoja grupa st -1. A mianowicie juž z
samych dotad przytoczonych wyrazów wynika, že pozornie przeciwne
znaczenia “cien' i ‘blask’ tacza sie w tym jednym temacie, a i teoretyczne
zrozumienie semazjologicznego zwiazku nie jest trudne, boč cieň pa-
dajacy od przedmiotu jest jego odblaskiem, možliwym tylko w blasku,
swietle.

Trzymajac sie wylacznie w granicach slowianszezyzny i istniejacego
tu przeciwienstwa osoje 'strona lub miejsce cieniste’ || prisoje “strona
lub miejsce stoneczne' odrazu wpada sie na mysl, która tež juž i
MIkLoSICH Et. Wtb. wyrazit, že osoje jest ztožone z prepozycja oil»)
jako jeden z nielicznych juž przyktladów stojacych na równi n. p. ze
starocerk. ostďo?) i že znaczy zatem mniejwiecej tosamo co u-soge t.j.
‘odsuniecie od stoňca resp. Swiatla, jego brak'. I pojmowanie takie
jest zupetnie možliwe. Wolatbym jednak oba te odosobnione i widocznie
prastare ztoženia slow. 05095 (0soje) i awest. asaja- zrównač, a wtakim
razie ani pojmowanie slowiaňskiego jako zložonego z oť(o), ani awestyj-
skiego jako ztožonego z a privativum (p. wyžej) nie byloby možliwem.
Nasuwa sic wtedy inna analiza, godna prastarego wyrazu, a mianowicie
možna w slow. 0- = awest. a- widziec indoeurop. prepozycje 0-*): ježeli

1) gr. oxosos oczywiscie o tyle tylko nie jest wprost identyczne z aw. saja-,
slow. soje, alb. Ač, že jego -10s zostalo odáwiežone analogicznie (wedle przymiotni-
ków na -ıos), bo pragr. *oxojos daloby naturalnie *oxoos.

2 gdzie zatem juž w prastow. bylo ot- (a nie ofe); objaw znany; obocznie
formy takie utrzymaly sie w bulg. do dziš n. p. maced. odla || otisol (Prilep), odel |
olisel 'przyszedř (Sofijsko), oša! (Caribrodsko — C6MHI. XIV“).

3) ta prepozycja w formach alternujacych i apofonicznych o ||ó:e||ě zacho-
wala sie w dosyé licznych zreszta sladach w jezykach ideur.; co do jezyków slo-
wiaůskich, to na innem miejscu wskaže na kilka jej resztek — tutaj przypominam
tylko n. p. greckie o-plioxáve, ö-ıpuvw i odsylam czytelnika do ostatniego zna-
nego mi miejsca, na którem o niej mowa, mianowicie do LIDÉNA Armen. Studien 77.

Festschrift für Jagic. 20

306 Jan Rozwadowski,

stusznie, to ideur. *0-so70- moglo zarówno znaczyč COS majacego z
cieniem jak i blaskiem do czynienia (p. wyžej), a wiec awest. asaja-
jako nazwe góry možemy i formalnie i znaczeniowo zupelnie zröwnac
ze slow. o0s0jt, zas awest. asaja- jako przydomek rumaków bóstwa
Sraoša — a wlasnie! pomysli ezytelnik, jakže to pogodzic z wyžej
statuowanem znaczeniem ‘nie majacy cienia'? Ale to nie sprawia trud-
nosci, bo mamy dwa wyjscia: 1. možnaby doskonale epitet ten przelozyc
przez ‘blyszezycy, swietny, obdarzony blaskiem’; wprawdzie tradycja
jest za pojmowaniem ‘bez cienia’!), ale to jeszeze nie jest decydujace,
a 2. možnaby sie zgodzic na istnienie w awescie takže ztoženia z a
privativum. W každym razie awest. nazwy góry niepodobna pojmowač
ani tak (« privativum), ani tak jak ewentualnie stowianskiego osoye (off?)),
zatem w pewnej przynajmniej mierze zloZenie z 0- nie da sie ominač.

Uwaga 1. Tensam temat mamy prawdopodobnie jeszeze w staroisl.
skegg (<- *skatia-) ‘broda’ (NOREEN, Urgerm. Lautlehre 117, 161); pr.
sgn. scheme ‘cien, larwa, maska, schemebart ‘Schönbart, maska’.

Uwaga 2. Inne, ale falszywe, etymologiczne zestawienie wyrazów
prisoje (oraz sijati) u TRAUTMANNA, Germ. Lautgesetze 47.

Uwaga 3. O ugrofinskich wyrazach, które tu ewentualnie — w
tym lub owym pojmowaniu rzeczy — naleža p. SETÄLÄ, Finnisch-ugrische
Forsch. II 251 i MunkÄcsı, Ärja es kaukázusi elemek 226.

Uwaga 4. Malorus. osónje i czak. prisůnac, oba ‘miejsce (potoženie)
stoneczne' wykazuja wplyw wyrazu 'slonce”.

2. Staroind. čhavi- || dhaja : stow. o-sov- || 0-59-:

W staroind. džavi-, čhuvi- “skóra, cera, barwa, blask, pieknošč
mamy nicwatpliwie oboczny forme pierwiastka, wystepujacego w dhäja
i otóž, rzecz ciekawa, tesama obocznošé spotykamy w stowiaúskich
jezykach: stowin. osovje, osovtna, osóvon znaczacych tosamo Co 0s9/e,
osújon, Berb. dsovštiv 'cienisty’, malorus. osóvnja “stoneczna, poludniowa
strona gory'. O zasadniczej, ogólnej stronie tej alternacji niemam sie
tu co rozwodzic, jako o fakcie dobrze znanym, przypomne tylko tesama
alternacje w pokrewnych skeir- || skeur- (staroisl. sAirr <— *sketris obok
skýrr <- "skeuris jasny itd., p. NOREEN, Urgerm. Lautl. 67; dalsze
etymologiczne zestawienia dla staroind. wyrazów p. WALDE, Latein. Et.
Wtb. pod odscůrus, gdzie literatura.

3. Slow. séno : léno cien:

Znanej obocznosei sent || sténo || téno poswiecit jak wiadomo VONDRÁK

1) i tak ogólnie przyjeto, pr. wyžej cytowane miajáve © fart. + | Bartbalo-
-—.4U 0787 Jodune "am (nřadnatepna mi zragzta). fan: ifar=.- -

Slow. osoje itd. 307

niedawno osobna rozprawke w BB. XXIX 173 nstt. (pr. takže Vgl.
Gram. I 349) i usunat szczesliwie i stanowezo trudnosci, jakie ta
obocznosc sprawiala oraz nieprawdopodobny a rozpowszechniony do
ostatnich czasów sposöb ich usuniecia!). Nie ulega watpliwosci, že
mamy tu do czynienia z dwoma pierwotnie röznemi wyrazami, z ktörych
jeden, t. j. send < *soi-ni- taczy sie najscislej z soj- (p. wyžej), drugi,
t. j. *lent (p. nižej) naležy do pierwiastka řem-, a oba razem daly
nowy produkt t.j. mieszanca sťéno. Ja osobiscie tem bardziej jestem
za wywodem Vondráka, že od dawna sam w ten sposöb te obocznosé
pojmowatem. Nie uwažatbym jednak za potrzebne zawiadamiac swiata
o tem i ježeli wogóle o tem pisze, to dlatego žeby zrobic pare uwag.

Przedewszystkiem dodam, že obok slowin. zatón (G. -tona) — czak.
zátón “zachód (slonca)', serb. súťou ‘gleboki zmierzch’ — czak. sůťón
‘tosamo, loca umbrosa’, rosyj. prilón?2), oraz slowac. lona, tóňa, tón *cien'
mamy tensam temat takže w dawniejszej polszczyžnie w wyrazie pofonied
-nieje “deficere'*); dalej že oboczna forme tego tematu z wokalizmem e
spotyka sie w malorus. sutenity “zmierzchač sie’, sulenýna zmierzch'.
Wiadomo oddawna, že on- || ten- w tych wyrazach rozwinely sie fo-
netycznie z *lom- resp. lem-, form znanego pierwiastka čem- 'byc
ciemnym', rozszerzonych sufiksem -no-, przyczem -mu- — -n-. Jedna-
kowož dzieje grupy -mn- w stowianskich jezykach nie 84 jeszeze catkicm
jasne; mówit o nich ostatni raz VONDRÁK prócz przytoczonych miejse
takže jeszeze w Vgl. Gr. 1117, 322 nst., gdzie podana wažniejsza lite-
ratura. Z przytoczonych dotad przyktadów dla pierwotnej grupy -mn-
w stowianskich jezykach, które možna za calkiem pewne uwažač, wy-
nika w každym razie tyle, že na gruncie stowianskim -mn- przeszto
w -n- bez wzgledu na miejsce akcentu, jak to juž sformutowat PEDERSEN,
KZ. XXXVI 351 ($ 61)*, a powtóre že niema mowy o wzdtuženiu
zastepczem“); zatem (wbrew temu, co przyjmuje Vondrák) fen» nie kon-
tynuuje scisle fonetycznie dawnego *ťemno, bo to moglo dac tylko *ťeno

1) MiKLOSICH Vgl. Gr. 12288. BRUGMANN Grdr. I? 177, 546 itd.

2) w tym wyrazie tkwi jednak može takže pritón <- *pritopn® (cf. zatón).

3) wydobyte przez BRŮCKNERA Rozpr. Wydz. filolog. Ak. Um. XXV 191, gdzie
jednak niestusznie odniesione do top- resp. tonaé.

4) do przykladöw tego przejscia dodaje czak. dinjav *tumidus < *dymnjavs
(može taksamo ogolniestow. dynja < *dymnja). Alternacje zawartg w tina || timeno
uwažam za bardzo stara — mówie o tým w swych dotad nieogloszonych studjach
nad nazwami wód slowiahskich, ale može niema ona nic z -mn- do czynienia, pr.
LIDÉN IF. XIX 356 nst. Armen. Studien 109. Przejscia -mn- w -m- w dawniejszej
epoce slow. nie uwažam za pewne mimo *lerme : Tegsuvor.

5) wypadki -meniti || -mengti itd. stanowig osobng kategorje i na ich pod-
stawio nie možna przyjmowaé *léno. Zroszta méniti samo zawiera dyftong.

20*

308 Jan Rozwadowski,

(pr. przytoczone malorus. sutenity itd.), ale dostalo č pod wplywem
wyrazu send; *ťémno jest malo prawdopodobne, ale možliwe.

Uwaga. Wyraz telo (MIKLOSICH, Et. Wtb. s. v., VONDRÁK, BB. L. c.)
tutaj z pewnoscia nie naležy.

4. Ogólne uwagi o pierwiastku wyrazów osoje itd., soja, sént.

MIKLOSICH Et. Wtb. stusznie postawil osoje, prisoje pod st -1 laczac
je przedewszystkiem ze znanym czasownikiem siyatt resp. styalt, stnagtt
i dodajac do tego soja. Ze naležy tu i send, to takže rzecz oddawna
uznana, chociaž M. nie byt tego zdania: trudnosci pozorne wynikajace
z pojmowania formy sten» jako *skéno zostaly szezesliwie przez Vondráka
usuniete (p. wyžej). Teraz kilka uwag dodatkowych do pierwiastka.

Przedewszystkiem wypada zaznaczyc, že nie wszyscy lacza grupe
sti. čhaja- (oxıd, Gxowóg . . ., ag8. scima, šgn. scheme *cieň'..., slow.
s0jJ0-) z grupa goc. skeinan 'swiecic’ (sts. scimo 'blask’...., slow. singti .. .),
jak to jest prawie powszechnie przyjete. Mianowicie MÖLLER, Semit.
und Indogerm. I $ 48 str. 61/62 (8 69, $ 206 str. 225, 8 275 str. 349
nst.) rozróžnia na podstawie jezyköw semickich dwa pierwiastki, mia-
nowicie (w formie juž indoeuropejskiej) s-A4A-4- ze znaczeniem 'szarej
barwy, cienia’ itp. oraz sAjeı- ze znaczeniem ‘swiecenia, blasku. I
trzeba przyznac, že rodzina jezykowa semicka rzeczywiscie wykazuje
róžnice, ale nie przypisywalbym temu zasadniczego znaczenia, t. j. sadze,
že i tak obie grupy sa pierwotnie w ten czy inny sposób pokrewne.
Zreszta, chociaž jestem zdania, že Möller dowiódt pokrewieůstwa jezyków
semickich i indoeuropejskich i dzielo jego wypada postawic w rzedzie
niewielu rzeczywiscie gienialnych, to i tak w szezegölowych problemach,
zwlaszcza zas etymologicznych, zawsze przedewszystkiem trzeba bedzie
sie ogladaé na bližsze pokrewienstwo. W naszym wypadku sa zreszta
jeszeze inne trudnosci. Poniewaž zas znaczeniowo i gienetycznie nie
podobna rozbijač n. p. staroind. dhaja albo slow. osoje, prisoje na dwa
žrodta, przeto uwažam i nadal obie grupy w zasadzie za jednolita.

Zgota nieprawdopodobnie rozerwal DANIELSSON slow. stjati od
singti laczac je (t. j. syatı) z staroind. Syäyatı ‘'krzepnie, zsiada sie,
marznie' itd. Powtarza to Hırr, Idg. Ablaut $ 353 (idg. Žejá “gerinnen':
sijati, ai. Sjajati, Sjana-s ‘dürr’, Šiťá-s ‘kühl’, Sind-s) i tylko ztamtad
znam miejsce Danielssona (Gram. Anm. I 15“); nie wiem tež, jak D.
ızasadnia swoje zapatrywanie. Watpie jednak z góry, czy nawet znajac
odnosna uwage Danielssona, mögibym sie zdecydowad na rozerwanie
jali od singti, chyba žeby oddzielic siyati w znaczeniu “ptonač' od
‚jatı ‘biyszezec’, ale i to mato prawdopodobne, bo znaczenie “plonač

-„«inelo sie 7 /žgrzvé nie hvé raznalonym An hiatnsei’. jal tr wvkagn““

Slow. osoje itd. 309

jeszeze kasz. séjac (RAMULT) oraz pol. siyad BRÜCKNER Rozpr. Wydz.
filol. Ak. Um. XXXIII, 1711), serb. usjat: itd. Dlatego z powyžej przy-
toczonemi wyrazami staroindyjskiemi laczylbym može stgn. Ae: “suchy,
wyschniety’ itd. (pr. literature do tego u TRAUTMANNA, Germ. Lautges. 47).
W drugim dopiero rzedzie nasuwaloby sie pytanie, ezy to stoi wszystko
w dalszym zwiazku etymologicznym z naszem sÄei-, ezy nie. Tesama
stope co syal: sijalt zawiera alb. Ate <— *hýa ‘cien, pl. widziadta'
(G. MEYER L. c.).

Natomiast nie stoja w zwiazku — przynajmniej bezposredniim —
z syjyati itd. znane przymiotniki sr» itd., ktore MIKLOSICH L c. tu
umieszeza. Odpowiada im jak wiadomo stind. Syard-s obok Syama-s
— lit. šémas, a pr. wogóle MÖLLER 1. c. 61, $ 47. ZUPITZA, Germ.
Gutturale 185 itd.

Uwaga. Trudnosc w calej naszej grupie etymologicznej, o ile istnieje
w jezykach stowianskich, sprawia tylko rosyj. zásťito, zdstovat = malorus.
zástuvaty. W každym razie forma to drugorzedna, a mogta powstaé
rozmaicie. Albo jestto denomin. od zdsťo (Imperat. do zastıtv, užywany
takže prawie przysiöwkowo; prócz tego zasto adv. w zwrocie < of světa,
p. Stownik akadem.), a to može przedstawiač fonetyczny rezultat z
dawniejszego *zasnb <— ewent. *zasni (pr. do tego czasownik zasní/osja
w smolen. sóčnyško zasníčost, Slownik akadem. — zatem sbn-); albo
jestto kontaminacja *zasnitv z zastenitv, albo wreszcie mamy tu wptyw
jezyköw ugrofinskich, pr. zyrj. sastyny “zacieniaé', czerem. Jojystem,
$östem “zaslaniač Swiatlo, zacieniac’: naturalnie mogly sie te wszystkie
przyczyny takže zložyč.

1) obu tych wyrazów niema u Miklosicha.

Kraków. Jan Rozwadowskı.

Die postlabialen und -gutturalen Diphthongierungen des
Pomoranischen. —

Die bekannte Diphthongierung des o nach Labialen und Gutturalen
im Pomoranischen zu erkláren ist bisher, 80 weit mir bekannt ist, nur
ein Versuch gemacht worden: von K. Nitsch in seiner Beschreibung des
Lusiner Dialekts Mat. i pr. I 232. Nitsch meint, daß es sich hier um
eine allgemeine Vorschiebung des o handelt, wodurch dieses in e über-
ging, und daß sich dabei nach Labialen und Gutturalen als Übergangs-
laut ein w, sonst ein ; eingestellt habe. Diese Annahme scheitert aber
daran, daß das o nach nichtlabialen und -gutturalen Lauten im Lusiner
Dialekt nicht als ‘e (d. i. ze), sondern als ie erscheint, dies "e ist durch
eine Reihe von Zwischenstufen, welche sämtlich in den benachbarten
Dialekten erhalten sind, aus wo hervorgegangen, welches seinerseits ein
geschlossenes ö voraussetzt. Auch abgesehen davon würde Nitschs Er-
klärung nur für den Lusiner und einige benachbarte Dialekte möglich
sein: in allen andern Dialekten, welche nach nichtlabialen und -guttu-
ralen Konsonanten das o als gerundeten gutturalen Vokal erhalten,
würde diese Nichtvorschiebung einfach unverständlich sein.

Für die richtige Erklärung der Erscheinung gibt ein Vorgang im
Schwornigatzer Dialekt einen beachtenswerten Fingerzeig. In diesem
Dialekt, welcher die Diphthongierung des o nach Labialen und Guttu-
ralen nicht kennt, hat das o nach den nichtlabialen und -gutturalen
Konsonanten einen Vorschlag von « erfahren, nach diesem % und eben-
so nach dem alten im Wortanlaut vorgeschlagenen und dem aus č ent-
standenen x is das o zu ö geworden, während es nach Gutturalen und
Labialen, wo der w-Vorschlag nicht existiert, als o geblieben ist. Nitsch
in seiner Beschreibung des Schwornigatzer Dialekts Mat. i pr. III 115
erwähnt lien Tautgesetz nicht, ich habe mich jedoch bei nahrmaligem
ame een u Sahwarnigatz ven «einem allgameinen ,-ngndengein

18 --- 2

Die postlabialen und -gutturalen Diphthongierungen des Pomoranischen. 311

In diesem Schwornigatzer Lautgesetz haben wir es nun ebenfalls mit
einer Verschiebung des o nach vorn zu tun, wir erkennen aber auch
den Anlaß zu dieser Verschiebung: die Dissimilation gegen das vorher-
gehende u. Nach Labialen und Gutturalen, wo das « nicht vorhanden
war — vielleicht existierte es auch hier einmal, ist aber später wieder
geschwunden —, konnte eine Dissimilation nicht eintreten, infolgedessen
blieb das o erhalten.

Daß sich ein solches w als Übergangslaut zwischen Labialen und
Gutturalen und o sehr leicht einstellen konnte, bedarf keines Beweises.
Gehen wir von einem A%o aus, so kommen wir durch eine vollständige
Dissimilation (in Schwornigatz ist dieselbe nur unvollständig ausgeführt,
da die Lippenrundung geblieben ist) zu Z*e und hierin haben wir
tatsächlich den Vorfahren aller heutigen Vertreter des postlabialen
und -gutturalen o erreicht. Dies sind nämlich sämtlich »steigende«
Diphthonge, in allen ist der erste, halbvokalische Komponent ein ge-
randeter gutturaler Vokal, meistens x, bisweilen einem o nahe stehend,
der zweite, vokalische Komponent ist mehr oder weniger palatal,
meistens der mittleren, bisweilen auch — durch Annäherung an das
u — der hohen Zungenlage angehörig, in der Regel ungerundet, doch
unter besonderen Umständen auch gerundet. In den Einzelheiten er-
gibt sich hier ein sehr buntes Bild, da die umgebenden Laute von
großem Einfluß gewesen sind, überall aber kann man von einem ge
ausgehen.

Nun wäre es allerdings nicht unerklärlich, aber doch recht auf-
fällig, wenn sich nicht auch anderweitig Spuren eines Übergangslautes
nach Labialen und Gutturalen finden sollten. Tatsächlich ist der Úber-
gangslaut vor allen gerundeten gutturalen Vokalen nachweisbar, viel-
leicht ist er einst überall hier vorhanden gewesen, dann aber größten-
teils wieder geschwunden ohne irgend eine Wirkung auszuüben.

Es kommt hier zunächst das ursprünglich lange, später geschlossene
o in Betracht, welches im Südkaschubischen, Westsaborischen und einem
Teil des Lesnoer Dialekts als wy erscheint. Da nun y in diesen
Dialekten das ursprünglich lange, später geschlossene e vertritt, so wird
auch wy aus we hervorgegangen sein. Dies we steht zu dem alten o
in demselben Verhältnis, in dem we zu o steht: es ist aus *o durch eine
infolge der Dissimilationsneigung eingetretene Verschiebung nach vorn
entstanden. |

In dem Teil des Lesnoer Dialekts, welcher das wy nicht besitzt,
hat sich das 4 nach Labialen und Gutturalen erhalten: d#uk, v#us, g*ůra.
Sonst ist es überall geschwunden.

312 F. Lorentz,

Auch für kurzes und langes « nach Labialen und Gutturalen ist
der Vorschlag eines « nachweisbar und zwar für ersteres im ganzen
Kaschubischen mit Ausnahme des Nordwest- und Südkaschubischen,
für letzteres in denselben Dialekten mit der weiteren Ausnahme des
Nordostkaschubischen. Die beiden u-Laute erscheinen hier in einer
dem diphthongierten o sehr ähnlichen Form: es sind »steigende« Diph-
thonge, deren erster, halbvokalischer Komponent ein gerundeter, guttu-
raler Vokal — und zwar immer w — ist, während der zweite, vokalische
Komponent mehr oder weniger palatal ist, nur hat er, im Gegensatz zu
dem aus o entstandenen, immer die hohe Zungenlage und ist, doch ist
dies wohl sekundär, häufiger gerundet. Wenn nun auch die meisten
dieser Dialekte auch in den übrigen Stellungen das w nach vorn ver-
schoben haben, so beweisen doch die Dialekte, welche, wie der Heister-
nester, das 2 als gutturalen Vokal erhalten haben, daß es sich hier
nicht um einen sporadischen Lautwandel handelt. Auch hier ist an-
zunehmen, daß Au zunächst zu Au geworden und dies durch vollständige
Dissimilation in A* übergegangen ist, auf 4: lassen sich die sämtlichen
heutigen Vertreter der «-Laute in den genannten Dialekten zwanglos
zurückführen.

Vor andern als den o- und w-Lauten ist das Eintreten des Úber-
gangslauts nicht nachweisbar. Erwarten dürfte man ihn höchstens noch
vor dem aus langem « entstandenen o-Laut, tatsächlich wird auch in-
dividuell im Zentralkaschubischen gZůdď“e, p%üra gesprochen, doch ist
hier das « sicher späteren Ursprungs, da sein Schwinden in andern
Dialekten, z. B. im Westkaschubischen mit seinem gedes, péra, nicht zu
erklären wäre. Wahrscheinlich aber war, als o und u den 4-Vorschlag
erhielten, das lange a noch gar nicht gerundet, o und w waren also die
einzigen vorhandenen gerundeten Vokale mit gutturaler Artikulation.

Auf eine andere Entstehungsweise der besprochenen Diphthonge —
falls man sie überhaupt noch Diphthonge nennen darf — könnte das
von K. Nitsch Mat. i pr. IIT 115 erwiihnte Lautgesetz des Schwornigatzer
Dialekts, nach welchem die auslautenden o und w nach Labialen und
Gutturalen in oe und uy übergegangen sind, hinweisen, indem man an-
nehmen könnte, dali nach einem allerdings unklaren phonetischen Prinzip
o und « zunächst in og und «x übergegangen und diese in ge und wi
umgesprungen wären. In Wirklichkeit hat aber das Schwornigatzer oe

- das von Nitsch behauptete uy habe ich nicht bestätigt gefunden, ich
habe im Auslaut immer reines geschlossenes u gehört — mit den vor-
hergehender T.ahialen nnd Anttnralen gar nichts zu mn. ielmahr šat Ijeg
Ar naradi... - — - nmantenden 9 CL. mem AO

Die postlabialen und -gutturalen Diphthongierungen des Pomoranischen. 313

Konsonanten deshalb nicht einstellen konnte, weil hier nach dem oben
erwähnten Lautgesetz o über *o in %ó übergegangen war. Daß dies
wirklich der Fall ist, zeigt die gleiche Erscheinung im Brußer und
Lesnoer Dialekt, wo das auslautende o nach allen Konsonanten zu oe
geworden ist, vgl. Nitsch Mat. i pr. III 161f., in diesen Dialekten
existiert ein dem Schwornigatzer entsprechendes Lautgesetz über den
Übergang von o in ein *ö nicht.

Es bleibt also dabei, daß die sogenannte Diphthongierung der o-
und «-Laute nach Labialen und Gutturalen in Wirklichkeit gar keine
Diphthongierung ist, sondern eine Dissimilation gegen das als Übergangs-
laut eingeschobene 4.

Karthaus, Westpr. F. Lorentz.

Koncowe oN, of, 07 w polszezyznie literackiej i ludowej.

Kwestja wzdiuzania w jezykach polskim i czeskim samoglosek
krötkich w zgloskach zamknietych stala sie w ostatnich czasach kilka
razy przedmiotem badan. Pisali o niej: Lorentz w Arch. f. sl. Ph. XIX
163 (odnosnik), Pedersen w KZ. XXXVIII 305, Kul’bakin w Sborniku
otd. russk. jaz. i sl. LXXIII nr. IV 154—186 i w Izv. XI ks. IV 303—5,
Vondrak w BB. XXX 101 nn., Porzezinski w Sborniku LXXXI nr. IV
101—8, postugujac sie w objasnianin wiecej lub mniej zaležnoscia tych
gtosek od pierwotnego akcentu i intonacji. Z žadným z wymienionych
autorów nie moge sie zgodzič bez zastrzežen, a w szezeg6lnoSci sadze,
že dzisiejszy stan zglosek koncowych w jezyku polskim najlepiej jeszeze
da sie wyttumaczyč stary hipotez4 Baudouina de Courtenay (O drevne-
polskom jaz. 78). Odktadajac uzasadnienie tej opinji do innej sposob-
nosci (na razie zob. Prace filologiezne VI 288), tutaj chce zwröcic uwage
na jeden tylko szczegot i wykazač, že gdy nie starcza chocby subtelne
spekulacje historyczne, objasnienie znalesé možna czasem w dzisiejszym
stanie jezyka, zwiaszeza ludowego.

Idzie mi o te przypadki, w ktorých o zamkniete jest koncowa
ptynna m, 2, n, r, 2, © J. Wediug zgodnej opinji piszacych o tym
autorow za fonetyczne uwazac tu naležy formy ze Sciesnionym 6 bez
wzgledu na pochodzenie džwicku (z *č, č samodzielnych, czy tež stano-
wigeych sktadnik grup *or, er, ol, el). Jedynie tylko Pedersen sadzi,
že wzdtuženie nastepowalo tylko przy intonacji rosnacej, w którym to
razie za prawidlowe uwažacby naležato sróm (r. sórom, 8. sram) ale prom
(r. poróm, 8. prům), rzecz te jednak pomijam, bo hipotezy tej nie uwažam
za sluszng, a gdyby nia nawet byla, nie objasní odstepstw, o których
ohce mówič. Tymezasem w rzeczywistosci stosunki nie sa tak proste:
xdy przed 7. j, r mamv istatnia prawie bez wyjatkn 6: król, ból, wól,
ne ET. Ta. rene ‚jezeli gia naminie av? vyrazy prsy-
a ee HM nr en more en = telka killen

Koncowe oN, od, oj w polszczyžnie literackiej i ludowej. 315

a r jak ťor, zator, powstalych pewnie droga analogji), to przed ?
dstepstwa sa zuacznie czestsze, np. antoď, chochol, warchot, czesto
20207, a przed nosowymi m, n, % (w dalszym ciagu oznaczam je sym-
olicznie przez N) zweženia niema nigdy: dom, grom, dzwon, gon, on,
on, sion, poztom, prom, srom, bron, skron, dion, czlon, plon, trzom.
)dstepstwa te objasniano dotad jedynie ryczaltowym przypuszezeniem
zialania analogji przypadköw zaležných. Zobaczmy, czy nie rzuci
a nieco Swiatla zachowanie sie tych grup w dzisiejszych djalektach
ndowych.

Zaczynajac od spolglosek nosowych, zwracam uwage na fakt, Ze
rak zweženia istnieje w jezyku literackim tylko przed nimi ze wszyst-
ich džwiecznych i plynných i že rozciaga sie on na caly jezyk. Prócz
owiem przytoczonych mianowników 1. p. wystepuje on w dop. I. mn.
zeczowników Z. i n., gdzie zawsze jest žon, naston, wron, bron, stron
ez wzgledu na pierwotny akcent i intonacje, mimo že pochylenie przed
nnymi spölgloskami, nie tylko džwieeznymi, jest tu tak czeste (cnóť, kóp),
e až sktonilo Vondráka do przypuszczenia wzdluzenia samogloski tema-
owej specjalnie w tym przypadku, a Porzezinskiego do stusznej zreszta
pinji, že »samogloska dluga stala sie formalna przynaležnoscia bez-
oňcowkowego dop. l. mn.«. To samo wreszcie mamy w Srodku wyra-
öw, np. w zdrobnieniach. Gdybysmy nawet przypuscili z Pedersenem
anetycznosč niektórych z tych form, np. wronka przez wzglad na czeskie
ranka (dla pewnej odlegtej epoki bytoby to možliwe, skoro do b£oto,
. bolöto, mamy dlotko, a do zloto, r. zóloto — pozlötka, ale kto wie,
zy róžnica miedzy tymi dwoma zdrobnieniami nie ležy po prostu w
nznej epoce ich powstania; podobnie wronka nie doszla chyba do nas
-adycyjnie, každy z nas sam sobie ten wyraz tworzy w razie rzadkiej
reszta bardzo potrzeby), to i tak trudnoby przyjač, by analogja ogar-
ela wszystkie bez wyjatku przyktady. Mamy zas: nagonka, dzwonka,
omki, poziomka, z innych pochodnych Žonny, obronny it. d. — Z tego
rzegladu okazuje sie, Ze polaczenie oN w jezyku literackim zupelnie
ie istnieje bez wzgledu na pozycje i etymologje. Spotyka sie je
zasem w ustach inteligieneji polskiej z prowincji ruskich, zwiaszeza w
ralicji wschodniej. Wymowa ta w zdrobniatych, jak poztómka, pier-
cıonki, ogónka (nawet piersciönek, ogónek) zaraz zwraca uwage np.
ırakowianina, ale jeszeze nie razi, nie uchodzi za gminna; taka jest
opiero 6N Konczace wyraz, np. on, dóm, kon. Sklonnosc ta z pewnosciq
ozostaje w zwigzku z bezwzglednym wzdlužaniem tej pozycji w jezyku
iatoruskim: win, dım, kin. W wymowie krakowskiej znam jeden tylko
rzyklad sciesnienia: jJednokönka obok jednokonka. — Taka jedno-

316 Kazimierz Nitsch,

stajnosé nie može oczywiscie powstač droga analogji, že zaš jest to
prawidlowosč dzisiejsza, zawarunkowana wyražnie dzisiejszym stanem
jezyka, przeto nie trzeba jej objasnienia szukač w przeszlosei, przynaj-
mniej nie w bardzo odlegtej. Kiedyž wiec i pod jakim wpiywem
zrodzilo sie to literackie prawidto, moca którego každe óN przeszlo w
oN? Sadze, že zawdziceza ono swe powstanie daZnosci do usuniecia z
jezyka postaci, uchodzacych za ludowe, gminne. Dzis tendeneje takie
obserwowač možna zwlaszeza u osobników, bezposrednio wychodzaeych
z ludu i pragnacych pozbyč sie cech nieliterackich jezyka czesto z
przesada, znana pod nazwa »szadzenia«. Polega ono, jak wiadomo, na
tym, že usuwa sie z wymowy nie tylko takie s, z, c, dz, którym
odpowiadaja literackie sz, 2, cz, dž, ale takže i pierwotne, ogólno-polskie.
Otož jest rzecza bardzo možliwa, že w epoce powstawania dopiero jezyka
pismiennego i wymowy t.zw. poprawnej objawy takie byly czestsze,
ogarnialy szersze kregi i odbijaly sie na pismie. Aby sie tak stač
mogto, musialy juž oczywiscie istniet dwie róžne wymowy, z których
jedna uchodzila za lepsza. Zdaje mi sie, že wlasnie coš podobnego
datoby sie wykazaé dla grupy oN.

W dzisiejszym jezyku ludowym grupa ta na bardzo znacznym
obszarze ulega zmianie na 6N nie tylko w zgtoskach zamknietych:
dom, dómu, slóma, zielony, krowóm, Rónte it. d., z ó zupelnie równym ó
powstalemu przez wzdtuženie z *ó: góra, król. Tak jest w calej prawie
Wielkopolske i Slasku, gdzie to 6 jest džwickiem róžnym od « (zob. np.
Rozprawy filol. IX 120, XII 16, Malinowskiego Oppelnsche mundart 15;
mowe ludowa tych dzielnic znam zreszta z wlasnych badan), a takže
na Kujawach i w Ziemi Chelminskiej, gdzie sa one sobie równe (kuňe,
gura, kura, zob. Mat i Pr. III 313i 319). Zamiana oN w öN istnieje
wprawdzie i w Matopolsce (np. koto Opoczna Rozpr. fil. XI 156, w
gwarze lasowskiej Rozpr. VIII 89), ale po wiekszej czesci pozostalo
ono bez zmiany lub przeszto w oN: tak np. koto Tarnowa (M. i P. I
11, III 76), nad Raba (M. i P. II 364), w Zebrzydowicach (Rozpr. IX
163), w pasie podgorskim (Rozpr. VIII 242, M. i P. I 58); ten ostatní
jest zapewne nieco požniejszego pochodzenia, ale badž co badá koloni-
zowano go z Matopolski, a wiadomo, že okolice zaludnione póžniej za-
chowuja czasem nawet dawniejsze cechy jezykowe. Nie znaczy to jednak,
hy w tych wszystkich gwarach polaczenie N bylo zupelnie nieznane:
v wymienionych wyžej nadrabskich, naležacych do najdawniejszych
matonalakich, obok zwyklych soma, zwonek, dom, ludzigm, on, ogen

alien tad Zn konte, gónté, polegajace z pewnränin przynajmniej
eılwe NND = nvm vzdlnzanin To nač feat .. „Pirřadáe Pan

Kohcowe oN,'od, oj w polszezyžnie literackiej i ludowej. 317

tak malo, to pozostaje zapewne w zwiazku z istniejaca w Malopolsce
silna tendencja do rozszerzania artykulacji tylnojezykowej przed N:
formy tona, strona (= stsl. struna), pteron, tromna, fortona, podaronek
sa tam zjawiskiem zwyktym (zob. np. Rozpr. VIII 76 i 186, IX 152,
XXVI 337, M. i P. I 58 it d.). — Jest wiec rzecza zupelnie možliwa,
že dopóki jezyk literacki rozwijat sie w Wielkopolsce, wzdtuženia
czy zweženia o przed N stosowaly sie do tychže praw, co zweženia
przed innymi tegož rodzaju spolgtoskami (sonantami); ježeli podane w
Gramatyce Franciszka Malinowskiego (Poznan 1869, str. 171) formy dop.
l. mn. drón, wrön nie 83 skutkiem sztucznej poprawnosci (wyliczone 8a
pomiedzy innymi dopelniaczami, jak cnóť, roböt, kóp, stóp, ócz), to pola-
ezenie 6ÓN do dzis tam w pewnych razach istnieje. Gdy zas punkt
ciežkošci jezyka literackiego przenióst sie do Krakowa i gdy wiel-
kopolskie wröna, könie, dómy zaczely razič i uchodzic za niepoprawne,
wtedy wraz z nimi zaczelo znikac z jezyka klas wyksztalconych takže
i uprawnione pierwotnie ON w formach jak Aön, brön, žónka. Skoro
zas w Malopolsce nawet uN przechodzito w óNi oN, przeto poczely sie i
w pismie zjawiac postaci jak sčoňce, strona (chorda), panujace np. juž
w pierwszych wydaniach Kochanowskiego (w Psatterzu Florjanskim lub
Biblji królowej Zofji zawsze sčuňce, struna) mimo že tamže spotyka sie
jeszeze kon, on, džtatkóm obok konte, dom, oney. Že tendencja ta dzialala
i požniej, Swiadeza dzisiejsze wahania w wyrazach tlumaczyč, tlumok,
pisanych czesto przez o, Swiadezy zdarzajaca sie, choc nie uchodzaca za
poprawna forma dronet i inne. Zostat jednak t!um. Godny wreszcie
awagi wyraz sum, wystepujacy w tejze postaci i w jezyku czeskim,
gdy w innych, np. w rosyjskim i serbskim mamy som, widocznie pier-
wotne, skoro spotyka sie i w stpol. (Piekosinski, Studja... z dzie-
dziny historji polskiej, t. VI Wybór zapisek sadowych... wielkopol-
skich z XV w., str. 201) i skoro « mamy wlasnie w tych dwu jezykach,
w których može ono byc rezultatem wzdtuženia 0; tego samego dowodzi
ıreszta litewskie számas, którego niema powodu uwažaéc za przyswojenie
L ruskiego, jak to przypuszcza Brückner (Litu-slavische Studien, I 140).
Widocznie wiec mamy tu do czynienia ze zjawiskiem odwrotnym omawia-
nemu powyžej, mianowicie z przejeciem do jezyka literackiego formy
udowej; skoro przejscie oN albo i uN w oN nie odbylo sie w jezyku
iterackim droga wtlasciwego nieswiadomego prawa glosowego, lecz
przez przejecie z djalektu i przez sztuczny dobör, przeto ten jeden fakt
>dwrotny nie pozostaje z nim w sprzecznosci, zwlaszoza že to wyraz
rzadko užywany, a tendencja do zamiany u na o znacznie slabsza jest
ırzed m niž przed 1, zwykle np. ludowe rozum.

318 Kazimierz Nitsch,

Wyrazy z pierwotnymi o, e maja tu systematycznie ó: dol, kól, pes+
stöl, wöl, popiól, wesóč i t. d., z obcych zupelnie na ich wzór koscies}
rosóď. W wyrazie antoč o powstalo póžniej, w Kazaniach swietokrzy s-
kich pisze sie jeszeze angel, w Ps. Fl. angel i angol; nadto przytaczan
dzisiejsze literackie cAocho?, warchot, czesto mozoď. Przyczyna braku
sciesnienia moglo byc wyrownanie do innych przypadkow, ale z pewno-
šcig nie samo ono tylko: z pewnoscia wspöldzialal przedostajacy sie 2
gwar nowy typ zakoúczony na ol: kociol, koziol, ostoď. © Pojawia sic
on w literaturze juž w w. XVII, ale w gwarach byl z pewnoscia ju
dawniej, skoro dzis panuje w nich bardzo silnie, obejmujac np. w calej
Wielkopolsce, a takže indziej, nie tylko e? z e ruchomym podniebien-
nym (z *%), ale i z niepodniebiennym (*ü), np. posoď, Pawol, pol (czas
przesziy do ptele), a nawet orzo?, gdzie rychle odpodniebiennienie rz jest
przyczyna pozornej niekonsekweneji miedzy literackimi ostol a orzel.
Proces ten, odbywajacy sic przedewszystkim, choč nie wylacznie, W
gwarach wymawiajacych ? jak «, pojmuje sie zwykle jako przejscie
ec! w of, niezupelnie jednak stusznie, to o bowiem, nie majac przed
soba nigdy labjalizacji «, typowej, chocby w slabym stopniu, dla
wiekszosci rdzennych gwar polskich, nie da sie sprowadzié do *č lecz
do *a. Widac to doskonale z zestawienia wielkopolskich syostra, dyotka,
puole z kuočou, Puvou, puďoukuo i trouva, bouy, plouk. Že przyczyna
braku « przed o nie jest tu dyssymilacja do nastepujacego 4 z *!
wykaže zaraz ponižej. Przedtym jednak zwröce uwage, že dopiero
takie postawienie kwestji tlumaczy nam, dlaczego to o nie ulega
zweženiu na 0, chociaž w tychze gwarach mamy zwykle antóť, chochot.
Wogole co do zweZania w grupie úč možna zauwažyč ciekawy para-
lelizm miedzy mowa literackq a ludowa, przyczym jednak pierwsza stale
sie niejako opožnia. I tak (pomijam warstwe wyrazów najdawniejsza):
gdzie lud przeprowadzit juž przewažnie zweženie (ansol, chochóť) — tam
klasy wyksztalcone maja prawie wylgcznie o, gdzie lud ma stale o, czasem
nawet juž zamieniane na 0 (osio? i ostoť) — jezyk literacki zachowuje
jeszeze resztki e, gdzie ludowy, na znacznym obszarze, ma o nigdy nie
sciesniane (Pawo?; jedynym pozornym wyjatkiem jest dyabel, wyste-
nujacy w gwarach jako dziabo? lub dziabóč, dla drugiej z tych form
možna jednak wychodzič z tacinskiego o) — literacki zna tylko e.
Jest jednak jeszeze drugie zjawisko gwarowe, dotyczace grupy ol.
'eželi w typowych gwarach wielkopolskich, a takže czasem na Siaska,
apatvka air run Area nhnk Ryasa Auolka, to mnsrahv przypuácič, že
ah.Aliv. te MT UP n 91800 ‚ginel« un. vum rd dwagvmilacji

Koncowe oN, ot, oj w polszczyžnie literackiej i ludowej. 319

sie Žóuek, pščíua, vesóut (M. i P. III 183, 189, 193) i zestawi sie z
tym tamtejsze prövda, tróva, to musi sie przyjač zasade, že *óť przeszlo
tam w *al. Podobnie na Slasku notowalem: w Dobrzniu lub Siolkowicach
pod Opolem pole, koza ale cöyo, kóuo z 6 jak w tróuva, plóuk, w innych
jego ezesciach, np. w Piekarach pod Bytomiem: Aot, polák, kovář obok
cdyo, pduova, gauomp, a nawet mdva (== gdtka, a wiec z *molva). Widač
stad jasno, že ma sie tu do czynienia nie z dyssymilacja, ale istotnie
z przejsciem *o? w *ař. O dawnosei tego zjawiska trudno cos pewnego
powiedziec; wprawdzie mowa obok močwa spotyka sie juž w Ps. FI.,
ale Z w tym wyrazie moglo sie na Slasku utrzymad dlužej. Rozpo-
wszechnienie jego terytorjalne jest prawdopodobnie wieksze, nižby možna
wnosic z nieuwydatniania tego faktu w dotychczasowych opracowaniach
gwarowych. Istnieje on czasem, przez badajacego niedostrzežony: tak
np. pod Tarnowem zanotowano coue, koye, chouelo obok cefůrva se,
uókuj (M. i P. I 11; co do o i ď zob. tam str. 2) lub gouy obok gudlec
(M. i P. III 76). Nie ulega oczywiscie watpliwosci, že bardzo wiele
gwar zjawiska tego nie zna zupelnie, tak np. w Zebrzydowicach
k,öuo, m,öva, pole bez róžnicy (Rozpr. IX 154). — Kto wie, czy nie
pozostaje z tym w zwigzku warchoč, obok którego istnieja nazwiska
Warchat i Warchalowski. Chyba zas tylko za posrednictwem tego
zjawiska dadza sie objasnic zachodnio-pruskie žaďly, žaďniérz, szultys,
nı wierzchatku (M. i P. III 239 n.). Istnieja one na niewielkiej prze-
strzeni, gdzie graniczy z soba djalekty zachowujace odrebnosc *a: plák,
tráwa (kaszubskie i tucholskie) i djalekty równajace je z *ů: plak,
trawa (kociewskie); sam obchodzacy nas tu pas graniczny naležy dzis
jezykowo do Kociewia, mög} jednak niegdys naležec do typu z d (1.c. 267 n.),
že zas takže na Kociewiu dawne a ulegalo przynajmniej w niektörych
pozycjach zweženiu, dowodzi jego zachowanie sie dzis przed N: zómek,
boctón. Otóž možna tu przyjač dwie epoki: 1. oč —> dal: práwda, ždtty
(na calym Kociewiu mowi sie žožťy, nie žódty), žďdiniérz, 2. d — a:
prawda, žalty, Zutnierz. W przypadku tým idzie co prawda tylko o
of w zglosce zamknietej (tož samo w niektörych gwarach poludniowo-
kaszubskich, np. w. Boryszkowach: Zeuo obok žounéř, Zöuti z ö jak
w prörda, M. i P. III 142), ale tendeneja jest ta sama. — Koniec
konców, jakkolwiek pojmowac te fakty, nie ulega watpliwosci, že
zmiana nastepuje tu nie w kierunku zweženia lecz rozszerzenia arty-
kulacji o przed 7.

Calkiem odwrotnie ma sie rzecz w grupie 03. Z istniejacego bodaj
czy nie na calym obszarze Polski ludowego puzďzte lub pudzie (w dja-

do nastepujacego u. Jezeli jednak na Krajnie obok Aogť, Sogstra slyszy

320 Kazimierz Nitech, Kohcowe oN, od, oj w polszczyžnie literackiej i ludowej.

lektach, zachowujacych zreszta odrebnosc ó od u) možnaby wnosič, že
jednozgtoskowe 07 mialo tendencje do przejscia w uj przynajmniej w
pewnych razach (zwykle bowiem równorzednie z nim rozkažnik pódž,
nawet podďž). Že obok tego mamy zwykle döjydzie lub doydzie (i lite-
rackie pöjdzie — doydzie), to rzecz inna: tudaj dzialato poczucie zwiazku
z przyimkiem do, nastepujacym prawie zawsze po tym slowie, np.
dojdzie do miusta, gdy tymezasem po w pöjdzie zupelnie zatracilo
znaczenie przyimka po, služac tu jedynie do nadania stowu niedoko-
nanemu znaczenia dokonanego. Dlatego ta odosobniona, niewystawiona
na wplywy analogji forma može mied wieksze znaczenie, niž miano-
wniki typu 707, 507, gnój, zostajace pod silnym wplywem innych przy-
padków. Ze i tu jednak tendencja ta istnieje, dowodem gwary polud-
niowo-kaszubskie ze swoimi konsekwentnymi muj, sťuj, gnuj, chujna
(M. i P. III 121 i 142) obok dor, król, aniöl. Paralelnie do tej daž —
nosci do zwežania jezyk literacki, przeciwnie niž w grupach oN, of,
ma bezwyjatkowe dj.
Krakow. Kazimierz Nitsch.

Westbulgarische Dialekte in Ostbulgarien.

N

Nach der Aussprache des alten š-Lautes zerfällt die bulgarische
Sprache, wie bekannt, in zwei Hälften: ostbulgarisch, wo der alte
Laut des #5 noch bewahrt ist, und westbulgarisch — mit einer um-
gelauteten e-Aussprache desselben Vokals. Die Grenzlinie dieser zwei
Hälften des bulgarischen Sprachgebiets ist auch schon festgestellt; sie
geht, von der Mündung des Vit-Flusses an der Donau an, in ziemlich
gerader Richtung bis nach Saloniki hin, mit einer kleinen Biegung nach
Osten im Bezirke Tatar-Pazardžik. Vgl. mein Uvod im Cóopu. 33 uap.
Ymors. ete. X, S. 366. Hier eine kleine Korrektur eben dieser Biegung
der %-Grenze. Bei Miletič (Das Ostbulgarische, S. 8) sind die Orte
Cangarlü, ESi-Kaslii, Kösse-Muratovo, L'ahovo und Elli-Dere (alle im
Bezirk Tatar-Pazardžik) irrtümlich in die östliche Hälfte gesetzt, während
sie in die westliche fallen sollten, weil sie e-Aussprache des % auf-
weisen.

Durch die genannte Grenzlinie sind die beiden Teile des bulgarischen
Sprachgebiets so streng voneinander geschieden, daß wir immer,
wo wir im Westbulgarischen eine e-Aussprache des #& treffen, sicher
sein können, daB diese Eigenschaft aus dem ostbulgarischen Gebiete
herstammt — und umgekehrt. Ostbulgarische Aussprache des % in
Westbulgarien weisen auf die Orte: Staro-Selo und Vla$ko-Selo (Bezirk
von Vraca), dann im Bezirk Kula (Kreis Viddin) die Stadt Aula (Adlıe)
selbst und die Dörfer: Gulemanovo, Bojnica, Sisenci, Poletkovci, Izvor-
mahala; und dann weiter hinter der serbischen Grenze: Zajčar und
Veliki-izvor. In der Tat sind das alles Kolonisten aus Ostbulgarien.

In Ostbulgarien waren bis jest nur die sogenannten arnaut: in
Bracigovo, Peštera (Bezirk T.-Pazardzik), dann im Dorfe Ajdemir (Bezirk
Silistria) bekannt. Diese »arnauti« sind keine Albanesen, wie man dem
Namen nach urteilen könnte, sondern mazedonische Bulgaren aus der
Umgebung von Kastoria, die noch ziemlich gut die Haupteigenschaften

ihres Heimatsdialekts (Nasalismus und Betonung) bewahrt haben. Solche
Festschrift für Jagic. 21

322 B. Conev,

»arnautic habe ich noch in Patelenica, Crnča und Debrštica (Bezirk
T.-Pazardžik) entdeckt, die aber alle aus Bracigovo stammen').

Aus Westbulgarien stammen auch die sogenannten čronkovcí oder
tronki, welche, aus dem Vilayet Adrianopel herkommend, hier und da
im Kreis Burgas angesiedelt sind. Ihre eigentliche Heimat ist aber
nicht Adrianopel, sondern Mazedonien, was aus ihrer Sprache klar wird.
Diese /ronki aber erkannte ich nicht an der Aussprache des š-Lautes,
welcher bei ihnen wie ‘ lautet, sondern an andern westbulgarischen
Merkmalen, wie: o-Artikel anstatt s oder a, A’e-Partikel zur Bildung
des Futurum, sowie an einzelnen westbulgarischen Ausdrücken, die ich
mir im Dorfe Pasa-köj (Bezirk Kazyl-Agat) notiert habe: ručok, driga,
benga, enza, harno, dzviska, nerez, bizaje, ntli, tronka (= trohinka) an-
statt malko — woher auch ihre Benennung — Auk’a, huge, vrejka ete.

Miletič vermischt diese čronÁi eigentiimlicherweise mit den zagorcı,
d. h. mit jenen nordbulgarischen Kolonisten in Südbulgarien, welche
den o-Artikel gebrauchen. Vgl. Das Ostbulgarische S. 33 und 208,
Craporo Óz1r. nacexenne S. 34. Vgl. meine Bemerkung dazu in ua-
JeKTHH cTyaun I, Cóopu. 38 Hap. ymoTB. ete. S. 76—77. Zwar gebrauchen
auch die tronki denselben o-Artikel, aber sonst ist ihre Mundart nach
oben erwähnten Merkmalen streng zu scheiden. Außerdem sprechen die
tronki das % überall ohne Umlaut aus: Zuto — Jaten, wogegen die
Zagorci denselben Vokal nach nordostbulgarischer Weise vor weichen
Silben umlauten lassen: Zato — leten.

Die alte “-Aussprache des % haben sich die tronki entweder von
den benachbarten südöstlichen Mundarten angeeignet, oder aber haben
sie diese Eigenschaft aus ihrer früheren Heimat mitgebracht in einer
Zeit, wo die «-Aussprache des £ noch allgemein bulgarisch war.

Nun gibt es noch eine westbulgarische Mundart im Osten, und
zwar wieder im Bezirke von HKauzyl-Agač, über welche ich bisher noch
keine Erwähnung in der bulgarischen Dialektologie gefunden habe.
Auf meiner Studienreise durch Stdbulgarien (Ostrumelien) im Sommer
1905 hörte ich im Bezirksorte Kazyl-Agač, daß man im Dorfe Dere-köj
in demselben Bezirke $opsAr sprechen sollte. Ich schickte mich daher
mit großer Neugier an zum genannten Dorfe, um diese šopt, fast an der
türkischen Grenze, kennen zu lernen. Als ich mich nun diesem Dorfe
nahte, hörte ich in der Rede eines Hirten manche Worte, die nach
Aussprache und Betonung in der Tat eine westbulgarische Mundart

—_

'\ Über die »Arnauten«-Kolonien in Ostbulgarien vergl. Miletič, Apnayreri
ve GExacTpeucko, Iep. Cu. LXI, 623—666; M. Georgiev, Arwayrıı? wappanarl F%

. Rpanurarn Hon. na (ix. cam. nnu (oe. Úuun T 117—140.

Westbulgarische Dialekte in Ostbulgarien. 323

verrieten: žěnťa, polista, kučěla, bióli, šarčno anstatt: žendta, potista,
kůčeta, šáreno, bivoli. Gleich erinnerte ich mich an die Betonung von
Kostur (Kastoria) und dachte schon an neue »Arnauten«, d. h. an
Kolonisten aus dem Kastoria-Gebiete. Als ich aber im Dorfe selbst diese
Aussprache und Betonung näher studierte, erkannte ich sogleich in der
Sprache der Bewohner Dere-köj’s eine mazedonische Mundart,
die sehr nahe der Mundart von Vodena steht.

Die Hauptmerkmale und zugleich die Unterschiede dieser Mundart
von Dere-köj gegenüber den andern ostbulgarischen Dialekten sind
folgende:

1. Die Aussprache ist viel energischer und rascher, als sonst der
Fall ist bei den südöstlichen Mundarten; daher werden viele Vokale
synkopiert — gerade so wie im Vodenaer Dialekte: žen'tá, tel’tu, kůč'tu,
kucet'ta, det’tu, vin'tu, tilet’tä, kz kůp'me, kr kůp'te, met’me, měťte ete.

2. Die Reduktion mancher Vokale geschieht viel öfter und trifft
nicht immer dieselben Fälle wie im Ostbulgarischen; man spricht
z. B. 86 nádrme, prlsCnik anstatt palečnik oder palešnik (Pflugeisen),
psnnajme (padnahme), iribica (jarebica), ne ve videh’ (ne vi videh), nz
ns videja ki! (ne nu videha ki), slav’sk, slev'áci (slavej). Die Reduktion
aber trifft nie das auslautende e — gerade so wie in Vodena: tele,
měte, měf'me, drugäre, pupdve, jsděne, pijene ete.

3. Die Aussprache des % ist nicht a, sondern e: sěnkáa, plévná,
streja (streha), léja (leha), metěh', metějme, tudeva. Zugleich hörte ich
auch ein breites č für $, welches mir wie Annäherung zum ostbulga-
rischen z vorkommt: dete, meur (mehur), réka, vera, drénki, stěna.

4. Der A-Laut hat (abgesehen von den Fällen, wo er schwindet)
doppelten Wert: im Auslaute wie A’ (weich): ureh‘, prah, kůpih — im
Inlaute wie 5: strěja, l&ja, kupijme, kupijte, bejla (6ızxa).

5. Die Betonung in der Mundart von Dere-köj weicht die letzte
Silbe und behält fast immer die vorletzte; nur einige Verbalformen oxyto-
nieren. Daher haben wir: žena, stena, sbrna, r52da, mzgla, senu, sedlu,
brášnu; söl-ta, svěš-ta, grad-u, vrat-u, děn-u; meStea, vrglene, gssenica,
kıklica, kuleda, čubrika, brlgäre, kuteta, iměta, gledáne, imáne, kupu-
vane; orel, oves, ocet, oven, osten; čóvek — čověci, dever — devěri,

mesec — mesěci, biul — bióle, kůče — kučěta, čoban — čobáne,
ime — imeta, zaläk — zaládzi, povul — puvole (povoj), poklun —
puklöne, rázbul — razbole (razboj), dreh’ — uresi, kvasnik — kvasnici,
presnik — presnici, sapun — sapüne, sodžuk — sudžůci, obráč —

ubráče — rskaf — rıkäve, gslrp — gelibe, ofčar — ofčáre, gólem —
21*

324 B. Conev, Westbulgarische Dialekte in Ostbulgarien.

gulémi, dilbuk — driböki, šáren — šaréno ete. Aber: metěh, met,
metě; mulih, muli; kupuväh’, kupuvá ete.

6. Für die Bildung des Futurum gebraucht man die Partikel ki oder
kr: ki jdá, ki zema, ke půp'me, kr dád'me. Sonst aber habe ich
keine Spuren von k' — g anstatt št — žd gefunden, außer im Worte
vreka. ur und %A, lauten immer št und žd, nicht 56 und ždž wie sonst
in der heutigen Mundart von Vodena.

Es unterliegt also keinem Zweifel, daß die Bewohner von Dere-köj
Mazedonier sind. Auf die Frage aber, wann und woher sie gekommen
sind, konnte ich keine Antwort bekommen. Sie nennen sich selbst
$opi und waren sehr überrascht, als ich ihnen gesagt habe, daß sie
aus Mazedonien stammen. Einer dunklen Überlieferung nach sollen sie
früher harbulii gewesen sein, d. h. »Spießbürger« im echten Sinne des
Wortes, welche die türkische Regierung von jeder Steuer befreit und
beauftragt haben soll, den benachbarten Engpaß zu bewachen. Mit
gewissem Stolze haben sie mir das materielle Zeugnis ihres getreuen
Dienstes gezeigt, nämlich eine alte Aarbdiya (Lanze) — ihre zuversichtliche
Waffe aus jener guten alten Zeit, als sie gestrenge Wächter des Weges nach
Konstantinopel waren. Ein 80jähriger Greis unter ihnen hat mir dazu
noch erzählt, daß sie aus Cirmen (Bezirk Mustafa-Paša in der Türkei)
stamınen, woher sie cin Paša vor 400 Jahren in das jetzige Dorf tiber-
siedeln ließ und mit dem Wachdienst beauftragt hat. Derselbe Greis er-
innerte sich noch der drei Wachtháuser oder Wachttürme im Engpaß
in der Nähe des Dorfes.

Es mag wahr sein, daß die Bewohner von Dere-köj aus Čirmen
oder aus irgend welchem Orte im Osten hergekommen sind, aber ur-
sprünglich stammen sie sicher aus dem Westen, aus Mazedonien, und
zwar aus der Vodena-Gegend, was aus ihrer Sprache ganz klar erleuchtet.

Sofia, 12. VI. 1907. B. Coner.

0 pravopisu i jeziku Vida Došena.

Ocjenujuci Jagic g. 1865. u »Kniževniku« (god. II., str. 572—574)
Starčevičevo izdane Došenove »Aždaje sedmoglave« pozdravla ovu knigu
kao dobru i korisnu, jer joj je sadržaj moralan, a jezik krasan. Narod
če iz ne naučiti, kako da se čuva od sedam glavnih grijeha, a rado
ce je čitati, jer pjesnikovi stihovi teku glatko. Ali što se tiče novoga
izdana, Jagic nije nime zadovolan. On zamjerava Starcevicu, što je
nedosledno mijenao Došenov pravopis i na više mjesta ispravlao jezik
te na taj način izopačio tekst. Tom prilikom ističe Jagié Jepotu Doše-
nova jezika i doslednost negova pisana.

Pokušat čemo ovdje, da se upoznamo 8 Došenovim pravopisom i
jezikom i to na temelu prvoga izdana negove »Aždaje«.

Vid Dosen (1720—1778) rodom je iz Like, kao što i Joso Krmpotic,
ali svojim kniževním radom idu obojica medu slavonske pisce 18. vijeka.
Došen je naime 22 godine svojega života proveo u Slavoniji kao župnik
dubovički te je u Duboviku i umto. Poznata su nam dva negova djela:
»Jeka planine, koja na pisme Satira i tamburaša slavonskoga odjekuje
i odgovara« (U Zagrebu 1767, II. izd. 1780), napisana u obranu pjesnika
»Satira«, M. A. Relkovica, i »A2daja sedmoglava bojnim kopjem udarena
i nagrdena iliti... Ukor malovridnosti čovičanski .. . (U Zagrebu 1768,
II. izd. 1792, III. izd., što ga je priredio David Startevic, 1805; osim
toga izišla je g. 1803. »Aždaja< u Budimu na »slaveno-srpskom« od
Georgija Mihalevica, koji Došena kao autora ni ne spomine). Dosen
se naziva »Dalmatin od mora velebitskoga«, a »Aždaju« svoju »blago-
siva puku ilirickom«.

I.

Najprije da ogledamo spolašne lice Došenova pisana, negov pra-
vopis. Pravopis mu je slavonski, kao što je i u negova zemlaka
Krmpotica, ali se ne podudara uvijek s Krmpoticevim. Evo kako
Došen piše pojedina slova:

326 Konstantin Draganié,

č =: init (1*), eloviku (2"); = cs: esovika (2*), — dakle bw;
razlike cl i cs.

Č = chj: sazivajuchja (1); = ch (na kraju sloga ili riječi i ispreeď
t): pomoch (1"), darchjuch (144*), (richnog (7®), rechi (1*); = W: brat ja
(365, 109"), bratje (211), bratjo (123°), pitje (148", ®), pitja (148:
176"), nagnutje (189*), ganutja (267°), karstjana (94*). Ove riječi
imaju tj = 6 prema riječima: brat, piti, nagnuti, ganuti, krst.

Č = gy (obično): nagargyena (naslovni list), nagye (9*); = dj:
orudje (69").

g= rs: faresba (199).

A piše Dosen dosta nedosledno, a to znači, da ga nije izgovarao.
U 1. sing. aorista. nema ga: reko (56*, 59*, 68* i t. d.), zado — nado
(23°, 198b, 199"), znado (235°), počinu (127%), spomenu — krenu
(269%), zaludi (126%) i t. d. U 3. sing. aor., gdje mu mjesta nije, piše
ga više puta: naduh (12", čuh (35). Ne piše ga u gen. plur. pri-
djeva: kriposni (1°), I skup božji svi kriposti (3). Nema ga ni u plur.
zamjenice »on«: Da ni (= nih) Judi ne pogube (15®), Jerbo i (= ih) je
odhranila (15°). Izostavla ga u imenici »hlad« i u riječima od ňe iz-
vedenim: u ladu (228:), ladna voda (208°) oladi (184, 207*), olade
(172®), razladilo (137*). Nema ga ni u: rom (91*), odma (141*) grunuti
(27®), ali odahnuti (27°), — Kao što Krmpotic piše i on: hol, -a, -o
(4*, 5P i t.d.), holost (12 it. d.), pridjev holit (13 i t. d.), glagol holiti
se (50%, 51"). — Zališno je h u: hambar (18*, 58*, 214*), hrda (57"),
hrdav (137° i t. d.), hrže (64*), hržuči (64*), hum (= um). Ova posledaa
riječ dolazi veoma često i to uvijek sa h: hum (26*, 131b), na hum
(19%, 65*, 75*, 82*, 95). 122%, 127*, 1320, 133, 217%, 242», 256),
isto tako u: dvohumi (42*, 138°, 200°), nahumila (99*). Vidimo, da
ova riječ dolazi najviše 8 prijedlogom »na<, a h ce biti umetnuto radi
ukidana zijeva. Tako možemo rastumačiti hi u »dvohumiti«. I u obli-
cima glagola »smijati se« nalazimo h: nek se smihe (133*), smihu se
(26*, 71"), nasmihat se (70%), kako ne bi one Jude osmihali (72*), ali
uz to i >se smie« u sroku 8a »nie« (56*). Morat demo i ovomu h
tražiti razlog u ukidanu zijeva, a na to je utjecala i imenica »smijeh«
sa svojim h. Krmpotié takoder piše ovako ovaj glagol. — th dolazi u
tudim rijecima: Athena (31"), Loth (148°), Sabaoth (13*) i u prilogu
+4 (82*, 123*, 187°, 226*, thja 66°). Dosen je ovim h htio valada
‚aznaciti, da se tj (ti) ovdje ne izgovara č (kao što u bratja).

(17.3 yanaivise se izostavla -© boim (se) — dvoim (1*), pustaiu
BT aan DPI ade 1 mše aličnija je (129°) vetkada vrijedi

- preintt Inte

O pravopisu i jeziku Vida Došena. 327

!= Wy: trublya (1), valya (valet 2*, 204*, volutat 204*): // (rjede):
valja (volutat 2").

2 —= ny: nyu (1®), nyima (1*), sužany (9).

ř = ar: gardi (2*, 5*); dr: sárce (1*), gárdi (2"); dr: gárdi (4°),
— akcenat na a ne čini dakle nikakve razlike; ra: satrao (128").

s = si / bez razlike: nebesa i nebelim (2°); [ obično ispred t, a
iinače: [trane (1), fablafti (1), (ve (1), bifan (2); jednom /z: kad (ze (23°).

== sh; viteshki (1*), dushmanina (10°); /4: dufhmanina (2°), —
dakle bez razlike; ss: Dossen (naslovni list).
= z: uzdixe, axdaji (1).

Za čudo je, da Došen ne udvaja slova, kao što to rade drugi sla-
vonski pisci n. pr. Kanižlié i Krmpotič. Dvostruki suglasnik nalazimo
jedino u glagolima: podati se (Dal se ženi ti poddade 107*, Kad se
smradu vec poddade 148*) i poďavati se (Pak se ženi poddavati 107),
gdje je pisac htio naznačiti, da je ovaj glagol složen s prijedlogom pod
(subdo), a ne po; zatim u prijedlogu poď ispred se: podda se (42%), ali
i poda se (124b). Inače piše Dosen i etimologički i fonetički, kao što
svi naši stari pisci. Negove konsonantske kombinacije pobiležio je
Maretic (Istorija hrvatskoga pravopisa latinskijem slovima. U Zagrebu
1889, str. 253—256).

Dosen stavla rado na riječi akcente. Poznaje tri zuaka: “, i, ali
ovi znaci obično ne stoje na naglašenom slogu, nego ili služe drugoj
svrei ili nemaju nikakvo značene. Znak“ nalazimo na dugim samo-
glasnicima: u gen. plur. I skup božji svi kriposti (3®), ni (1*, 3®), iz ti
tmina (260*), do nebesá (2*), zapovidi (246*), otácá (119°), ociü 228");
pó dne (248"), ali stoji i na: oni (nom. plur. 246b), dolazecé (grihe, ak.
plur. 186%), život váš (269* i bez akcenta u istom stupcu), móš (= možeš
22* i t. d.). — Druga dva znaka dolaze veoma često. Pravila im ne
možemo postaviti. © stoji na vezniku da i na krajnem o i e od pri-
slova: hitró (1*), mnogo (13*), tamno (115°) it. d. (ali i kripko 1°), eine
(120*), mičicé (4), můče, můčě i mučě (118*,*) i t. d., zatim obično
na jednoslovčanim riječima: stán (imperativ, 1*), sad (1* i sada 3b), vás
(= sav, 2"), bog (2*, ali i bóg 2°), na prijedlogu po it. d. — ' imamo
u: dáde (1*), poznáde (2*), vála (volutat, 2°), što de (1*)it. d. Akcente
"1" nalazimo veoma često na homonimnim riječima za razliku značena,
osobito u sroku, na pr. drůgi (dat. od drůga, socia) i drůgi (alter, 120*)
drůgo (vok. od drůga) i drůgo (prilog, 121*), blágo (prilog) i blágo
(imenica, 119*), göri (pejor) i góri (3 sg. prez. od gorjeti, 116*, 219$),
ali i góri (supra) i gori (pejor 205*), móre (mare) i more (= može, 191°,

„P

328 Konstantin Draganié,

194», 199°), propäst (imenica) i propast (glagol, 173*), svíta (gen., mundus)
i svita (gen., consilium, 201), vála (valet) i vája (volutat, 204).

II.

Dosen je štokavac, a narjetje mu je ikavsko. Ijekavskih oblika
nema. Ekavski je: ovde (1°, 161°), na obedu (131*), obedi (150“), pod
obedom (u sroku sa: redom, 151°). Ikavske oblike vidimo i u: brize
(gen. sing. — breze, 92*), jelin (178*), jeline (u sroku sa: planine, 72*,
151°), jelinskim skokom (124"), korin (238a, ali i koren 84*), korina
(gen. sing. u sroku sa: stariná 30*, 36*, 247*), melim (250®), ciriti se
(I u zboru da se ciri 95*, ijekavski: cjeriti se i ceriti se).

Što se tiče glasova, treba primijetiti, da piše f mjesto hv: fala
(115°), fale (3. plur. prez. 115*), pofali (115°), pofaliti (150*); fatale
(131*), ufati (163*) i t. d. — l-epentheticum ne dolazi uvijek. Nalazimo
ga u: Jublena (157*), spravlat (52*), zadobjeno (59*), živlene (7*) it. d.,
ali ga nema u: divieg (251®), diviu (217*), diviaše (= divlaše, 97"),
divjaka (15*), kopje (1*), kopja (1*), kopjeın (naslovni list), robje (148"),
zdravje (8*), it. d. — Mjesto mn piše ml u: mlim (7*), mliš (25*), mli
(10%), mlite (55", mlidälh] (167*), mlidahu (79*), ali uvijek: mnogi (31®),
mnogo (40*). mt >> nt: pantiti (110*, 131*, 188* i t d.. zn > zl:
zlamene (112®), zlamenuje (110*. — U riječi paun umeče v: pavun
(65*). Početno p odbacuje u: senica (128*), tica (65b). — 2. sing. prez.
od moči: možeš stegnuto je u mos (19*, 22*, 37*, 43b, 127*, 257°);
3. sing. može (39) i more (13").

Imenice i pridjeri. otrov je Ženskoga roda (73* više puta, 90,
97*, 103, 110*. Vuk Karadžié veli, da je ova riječ u Crnoj Gori
zenskoga roda, u Lici i Slavoniji je, koliko mi je poznato, samo mu-
skoga roda. — Aum = um dolazi jednom u ženskom rodu i to u sroku:
Jer na moru od poslova uvik pliva hum nihova (26*), a iz drugih
primjera ne da se razabrati, kojega je roda. U akademijskom rječniku
stoji: >hum (ili um?) f. oholost(?)«, a kao primjeri navode se spome-
nuti Došenov i dva od D. Rapica. Medutim »hum« je ovdje samo »um«:
tó se vidi jasno iz spomenutoga mjesta u »Aždaji«, gdje se veli, da
velika gospoda imadu mnogo briga, da su uvijek zamišleni, čelo im je
»oblačno«<, i misle uvijek na poslove; a vidi sei iz izraza: pada (pane)
mu na hum (19%, 65*, 75* i t. d.). — mláďež je jedanput mušk. roda
1 to u sredini stiha: O mladežu! nu pogledaj! (103*). — Od nom. muško
zlasi dat. mušku: Žena kad se mušku nudi (96), Da se mušku opre-
zjača k bedri vrže misto mača (162*). — Dosen upotreblava rado imenice
1+ -ča na pr čiloéa (eieloca, 152)). čistoča (87*'. kratkočs (R1b) Jaanaca

O pravopisn i jeziku Vida Dožena. 329

(132*), slaboca (105*), slatkoca (25*), teskoca (27*) i t. d., zatim nekoliko,
kojih nema u Ivekovic-Brozovu rjecniku: goloca (24*), gorkoca (104®),
sitoca (201®), tamnoca (86*), truloca (242b), velikoda (3°). — Ima mnogo
pridjeva na -it na pr. jadovit (73®), potribit (potrebit, 149®), silovit (4b)
strahovit (36°), Sarovit (24°), zamašit (217*) it. d., u Ivekovic-Broza nema:
čudnovit (224*), holit (16°), zazorit (31%). — Dosen slaže često pridjeve
8 prijedlogom po: polut (81°), pojuci (66°), ponečist (76*), poširok (119*,
i u Ivekovic-Broza), potvrdi (160®) i t. d.

Glagoli. Prezent. preti, Dosen priti (90°): 1. sing. priem (62®);
3. sing. prie (38*, 61*, 173°), saprie (12*); 3. plur. priu (90°); part.
prez. priuc (27*). — smjeti: 3. sing. smide (34*, 94:2, 129* it. d.),
3. plur. smidu (56*), i to uvijek u sroku (ne smi 160°, izvan sroka).
Isto tako od maniti 3. sing. mlide (123*, 129) u sroku. — primiti:
2. sing. primeš (51®); 3. sing. prime (10°, 12*, 146°, 248°; u sroku
10%, 25», 139%, ali i primi 91®, izvan sroka); 3. plur. primu (110*). —
Po prvom razredu mjesto po drugom V. vrste glase oblici: 1. sing.
doumiram (47®), zaklinam (52®); 3. sing. umira (45*, 73*, u sroku),
doumira (183*, u sroku), spomina u sroku sa opomina (199*); 1. plur.
spominamo (26*, u sroku), umiramo (47*, 49*, izvan sroka), umiramo u
sroku sa udiramo (47*); 3. plur. spominaju (222*). — Part. pas. na -t
(oblik slavonski) dolazi veoma rijetko i to ponajviše u sroku: dato (13»,
70®), data (62*, 70*, 147), načinite (79*), čifuti okoliti (== opkoleni, 58»),
pripravitu (144*); u sredini stiha: zadata (91*), nepridobit (86*), uzajmitog
(151*). — U infinitivu ne Siri se osnova u glagola: drti (73*), mrti (47*,
183*), umrti (73*), podaprti (228), ždrti (73*, 94b). Ovi infinitivi dolaze
obično u sroku, jedanput u sredini stiha (mrti 47%). — Mjesto s nalazimo
3 u pustiti i složenima: puste (225*), dopusti (223*), upusti (223*), zapušte
(237*), ali i pusti (80*) i t. d.

Jedna je osobina Došenova pisana, da rado slaže glagole s prije-
dlogom po, kao što smo to vidjeli i za pridjeve. Spomenut cu najprije
nekoliko glagola, koji su složení samo 8 prijedlogom po, a zatim 8 dva
prijedloga, od kojih je prvi po. (Uz glagole, koji se nalaze u Ivekovic-
Brozovu rječniku, stoji [-B.): pobesjediti (98*) pogamizati i pogmizati
(4b, 18*, 150*, 192*), pojekivati (118*, I.-B.), popijevati (105*, I.-B.),
pozlobiti (57*, I.-B.); s dva prijedloga: poiz: poistresti se (158*), poiš-
tetiti se (50*), poizvuci (122*, 210®); — pona: ponabiti (184®), ponadi-
gnuti se (211*), ponamamiti (103*), ponapariti se (209*), ponapiti se (184*,
I.-B.), ponapojiti se (21®), ponasrkati se (165*), ponategnuti se (108"),
ponavabiti (59*, 99®); — poo: pookidati (205®), poostaviti (119*, 261P);
— poob: poobladati (84*); — pood: poodjačati (192*), poodmeknuti (188*),

330 Konstantin Draganié,

poodstidjeti se (157*), pootkinuti (251*); — popo: popokiniti (197*), popo-
lupati (157*), poponusiti (84*), poposlaviti (204*), popostajati (21*); —
popre: poprestati (popristati 101®); — popri: poprihvatiti se (165°), popri-
lei (176*, 187"), popritužiti se (66*); — poraz: porashladiti (89*), poraz-
dražiti (251*), porazmetnuti (104°); — pos: posadirati (198), posaznati
se (97*), posmači (124*), puzgreiti se (103*); — pou: poustati (113°),
pouteci (50*, 104*, 108°), pouvuči se (39%), pouzuriti (210P); — pouz:
pouzaci (18°), pouzdati se (159%, 229%, I.-B.), pouzdignuti se (114%, 129*,
161, 208°, 235°), pouspariti se (81*, 158*, 160%, 163*), pouspeti se
(155"), pouspjeniti se (158°); — poza: pozabaviti se (261), pozačiniti
(161®), pozahvatiti (167°), pozakinuti (166°), pozaložiti se (166°), pozama-
zati (104°), pozamjeriti se (168*), pozažmiriti (250%), pozažvaliti (35°).
Iz sintakse. Poput naših starijih pisaca upotreblava i Došen kon-
strukciju: za 8 inf.: Uzdignuti svoju glavu za nacrnit božju slavu (2"),
I pokazat kripost zrilu za ukinut bisnu silu (10%). Neobičnije su kon-
strukcije sa: za da: I 8 ernim se paklom diže, za da s kralem na visini
rat zametne i boj Cini (5"), Svak nek svoga mista pazi, za da na zlo
ne nagazi (18°): zu neka: Za nek odsad barem pazi, da ved prazan ne
dolazi (67®); da neka: Na sve strane sunce siva, da neka ga svit uživa
(230*), Nek pakleni kamen bude, da nek krive žeže Jude (251*); zu
da neka: Još nek linac k tome znade, za da nek se ličit dade (251").
Jezično dlugo. © Došenov jezik obiluje složenicama. Vec smo vidjeli,
kako rado slaže pridjeve i glagole s prijedlogom po, ali čemo nači kod
nega i drugih sloZenih pridjeva, imenica i glagola. On je te složenice
ponajviše sam napravio, zato sam i pridržao ikavski im oblik. U aka-
demijski rječnik (kojega imamo dosada 25 svezaka, do riječi Jubovida)
unesene su sve osim: lažoričan. Onih složenica, koje dolaze i u Ivekovic-
Brozovu rječniku, ni ne spominem. Evo Došenovih složenica: Blagober
(b5", 60%, 72*, 74b), Dlagoraď (16", 77’, 80*), Blugozob (55*, 61+, 63),
blagožďer (63%), bludnoričan (93*, 97b), Uludnorička (90*, 98*), dogodojla
(104*), dogoneé (263°), Dogonečan (259®); divomužna (žena 91*), dobro-
piran (167%, dobroradan (73%), domodičan (33), domoglasan (32*), doo-
mužníca (snašica 96®); goloprsan (105*); hololaža (38*, 40*), hololuď (35"),
holoslava (42*); jatovoďan (106®); ArivoboZac (79*), krirobožan (104%, 229),
krivokletan (142%, 143°), Arcoločan (70°, 264%); lažoričan (36%), ležorad
(220®), Zinorlad (229°, ’, 230°); malovridan (67%, 115%, 133%, 134», 223%,
240), mulovridnost (naslovni list), maslonosa (65 *), miloridan (99*), miloridits
glagol, 99%), mitorad (64°), mitozob (68%), mitozoban (68%), mnogomužna
snaša 32*, 100%), mnorr »"stan (70b 259), mudror“er= '211%), mudrosnan
1014 DAPN marelen mnm AA 06 saonahrndan 11° den ah ‘sjjer u

O pravopisu i jeziku Vida Došena. 331

Afriei, 71»), nosortz (240*), novomıl (146*), novosel (lupež, 211*); pak'o-
bog (79b), paravrag (235*), pitolud (80%), potoplac (26*, 175*, 194®), prav-
donoša (63*), pravdoznanac (62*), pravoridan (131°), psoglav (zmija 72");
sedlonoša (68*), sisonosna (božica, 105°), sltčnortčno (naslovni list), sriďo-
neban (265*), stosotona (235*), svevlad (80*), svitlonosa (41*), serhnaravan
(266*,*, I.-B. svrhunaravan kod riječi: vrhunaravan); fudolieje (139°);
vucidar (62®); zlatokov (19*), zlutoluban (00), zlatomil (219°), zlatorodan
(77b), zlokuča (40%, 169»), zlostalovič (169%); Zderolub (176%), žďerorad
(149, 170°). |

Najzad nabrojit &u još i druge riječi iz »Aždaje«, kojih nema u
Ivekovic-Brozovu (a po tome ni u Vuka Karadžica) rječniku, da upoznamo
čitavu leksikalnu stranu Došenova jezika: Babalko (35*, [.-B.: babajko),
biserkina (Biserkiňe iz dubine 101°), d0;a (gelat, krvnik, s epitetom
»strašni« ili »božji« 110, 129%, 130*, 146*,*, 179*); čajer (50°, I.-B.;
čajir); dutene (Pet čutena čovik ima 136°); dostrapati (I do dvora doštra-
paše 157*), dotoditi (u zuacenu »doci«<: Dok do kraja dotočimo 47%,
220*), dragusa (kaže se Zenskom čeladetu, 169°); glotan (u znač. »nečist«:
Odovud se indi svisti, zašto glotnog ja navistijh), zato neka Cisti sinu
127*), grobina (165>); hator (75*, 185*, 224*, 225*, 251*, L-B.: hater);
tsporuditi (u znač. »osloboditi«: Da se zemla s vami muči, smrt dokle
ju izporuči 233*); jatan (Da je svaka jatna žena jurve bludno okužena
945), jatnica (Kad do ruke dode tica lovcu, koja bi jatnica 94*), Japaga
(planinske japage 191°), zuran (jarna vatra, 137®); Aaldina (II kalčina
zabačena 38°), ina (Koja li je zemje kina? 241", 251*), Arpra (psovka
za babu, 125*, 126", 129°, 131*, 157*, 235°), Alapicatı (Jer tkogodi rad
klapice, rad izmišja i namice 132*, 153"), Alapot (Stoji klapot, stoji
zveka 173"), kolarica (koja igra u kolu 101°), Aopilesce (119"), krman
(= korman, kormilo, 194*); Zasščína (136*, 137°, 138*, 141®, 143°), Zuva
(= lavež, 82°, 133*, 136®), Zaz (u znač. »prolazak<: Gdi bak laza ne
opazi, odma pod plast ne ulazi 91*), /azo (Tko na svome vinogradu lazo
prodre kroz ogradu, on lupeže . . . diže 91°), Zipak (lepak: Lipkom
konac on !lovac] nateže pak za nogu tici veže 94b), /ovnina (= lovina,
95+, 128*): mamenik (Idi odtud mameniče! razlog na te da ne vice...
kad pomamu tvoju vidi 24®), mestrica (Da meštrica svaka bude za naučit
širom Jude 102b), mrvo/ak (I mrvolke sve pokupi 166°), muče (== mučeči,
mučke, 118*, 137*, 159* it. d.), mudran (243°); nadvrei (Sve li indi on
Zivine... nadvré radi s opačinom? 44*), napengan (I sadani jošter dana
pravica je napengana 69°), nasast (našasto blago 76*), nedosežnost (Kad
se kini Iudujudi nedosežnost dosizuci 3°), niksanıti (= nišaniti, 99b, 114b,
127*, 196); odramba (Nek nilh) rani svega vika brez obrambe i brez

332 Konstantin Draganíié,

lika 1"), oduzrociti (u znač. »pozvati za svjedoka«: I kad Boga obuzroči,
da 5 úim tamnu laž svidoci 1435, 141*, 141b, 265), odice (adv. Za da
bistro i očice vidit može božje lice 268*), odapet (Zvir je takva bludna
žena, odapeta i pustena 95*, A bludnici odapeti 112?, Tilo trizno nek
je sveto, pijano je odapeto 148°; mjesto »odapet« dolazi u istom zna-
cenu i »razapet«: A škodlivo zvire žena, razapeta i puštena 105®), od-
mužen (O muževi odmuženi 107®), odsegnuti (Malo iz ne [dižve s vinom)
da potegne, podlanicu dok odsegne 166°), odumilit! (A kad drugi pun
je duga, odumili nemu tuga 115"), odvitak (Kad odvitak starca Noja
bisno nadu holost svoja 12%), okoračiti (Dal kada ga okorači, s težinom
ga samo tlači 1495), onemilití (Kada Bogu onemili 7°), oplaza (Jer
naravnu tu nakazu [zmiju] narav ima za oplazu 180"), osrdale (Kada
sudca dar ufati za lakomo osrdale 62*), otajyan (Otajnu ti sad stvar
kažem 257°); pengati se (Pengala se, znam, pravica zavezana negda
lica,... pengala se i brez ruku 69"), planatı (Da se smradu uvik klana
i u bludnoj vatri plana 88*, Srce tvoje srgbom plana 196*, 89*, 105*,
108*, 196°, 239*), počelo (= početak, 185*, 200*, 230*, 269), podaptrati
se (= podupirati se 129°, 150%), podaprti (= poduprijeti, 228*, 249%),
podmuče (A kada se gdi podmuče izmed društva poizvuče 122}, 106"),
pokripno (To jest milost od visine, koja s duše nemoč skine i pokripno
nu uzdigne 266®), potrosun (Kad potrošne ručke daju 150*, 152*), pravden
(69® tri puta: pravdene vage, mač pravdeni, pravdene ruke), prifubodno
(Prilubodno tko propane, brez očiju da ostane 222%), primotati (Morebit
smo primotali i več na kraj vika stali 45*), priodraz (krvnik meče na
se: Tudoličje il priobraz 139*), pripregnuti (Ženski zapreg da pripregne
107%), pritrostručiti se (Kad se sideč [lijenac) pritrostruči 220), privr-
laziti (Da dan za dan privrlazi 210b), protrsit#i (Dokle smuti i zamrsi,
da se vec put ne protrsi 27°, 261b), prožďoran (A proždornoj lakomosti
još ni blizu nije dosti 74*, 60*, 150°, 177°); rasapan (I razsapnu čini
skodu 136*), zasapník (= rasipnik 107*, raspasa (Bosa trune i razpasa,
brez zaprega i haline 208°), rastrsiti (Dal stvar dobro nek razmrsi i
istini put raztrsi (132*), rasutak (Svako dilo brez svog reda na razsutak
sebi gleda 244*, 202"), razapliti se (Da neka se sruši prije i u zemlu
razaplije 177%); sArtarica (I ovakve skitarice nisu skrovne.. . 94)
skitarina (Skitarinu kad oblubi 93", 95°), sAstliv (skitlive žene 94*, 95b),
smajití (= smazati: Koju [kücu] kada svati smaje, rugajué se čauš laje
(58*), smlidun (kaže se za kravu i za ženu, da je »smlična<, 90%, 104,
106*. 1197, 164%), smutno (Da se smutno ne zastidi 85*), sputan (Na
vuliku sputne gušte, gdi se svaki smrad zaleže 237*), srdan (onaj, koji
oh se db 1002 5) e/rnstruditi (Da hilade tka hiladř i atrratrnžit vas

O pravopisu i jeziku Vida Došena. 333

vik radi, da s tim božji vik izpiše, ne b’ kazao ništa više 3°), svesdenica
(Nego da ste zavitnice, sveščenice i divice 92b); Seslugu (neka trava:
Cvit podkaša i šešjugu 50*), sťecačí (= Stehtati, štektati: Pod kalpakom
gledaj zeca, mli da vas svit za nim šteca 127°, 131*), štrapati (Da na
ňemu (klusetu) doma Strapam 155*, dakle u značenu »trapati«, a i ovaj
glagol dolazi na istoj strani 155° i složeni »natrapatic 155° i »dotra-
pati« 155*, vidi i dostrapati); feglití (u znač. »téžiti«: Holi tegli biti
prvi 8b, 12*, 84*, 97*, 145*, 225b); umiča (Drugim više služi sriča nego
pamet i umica 99*, 47*), voglavıti (Da linčinu uoglavi i izvede na put
pravi 266°, 108*, 254"), usilnik (Usilnike Cini dične 164°), uzmožun
(Rimski negda puk uzmožni 104*, kra] uzmožni 229*, 147*, Kako kripko
i uzmožno... stvori stvari Bog iz nista 185*), uzmnožan (Da je mudar
il pobožan il u blagu svom uzmnožan 114*), uzmnoziti (Da uzmnože
griha jato 94*, 199*, 211*, 219%); varkati se (Kad virovat nemu ne ces,
dal se varkaš i izmečeš 257®), vežaň (= okovi, 86*, 95°), vlase (Smrt
kad svojom kosom maše, ne udara nikog vlase 50°), vrsta (u znač.
»red, čin<: Ludma svima vrsta dade, da zapovid svak poznade 145»,
Sto dobave vrstu ovu, gospodari da se zovu 238°); zadobaviti (8*, 9»,
12», 20°, 34, 52b, 96*, 112», 183», 186*, 199%, 200*, 204», Pak i tude
stvari mnoge zadobave 3 nime noge 211*), zajer (= zar, 1*, 9* it. d.),
zamužen (žene zamužene 107*), zaodiliti se (od »obil, obilan<: Da se
smrada zaobili 98®), zapreg (== opregata, 107*, 208°), zastdník (zasjednik:
(Zasidnike i lupeže fali 164*), zavitnica (zavjetnica, 92, vidi sveščenica),
zazorit (== uzorit: Steci pravo blago svita stvar je sobom zazorita, i
onom je lipa fala, kom je srica ta zapala 183*, 31*, 113*, 164®), zvezden
(= zvjezdan: zvizdeno jato 18° i 133*, zvizdenog krala — sunce, 133°);
ženurda (= ženetina, 121*), Zugati (Tako stara kuca žuga, kad ju kipra
sluša druga 129"), Zutoo (Kroz kapu mu perčin gleda brez svakoga
čupav reda, jerbo linac neg timari kao curak žutov stari 205").

Krapina. Dr. Konstantin Draganie.

Ziemia — ziemie. Wolá — wola.

Oddawna juž zwrocono uwage na to, že polskie imiona rzeczowne
na -a maja w koňcoówce mianownika 1. p. a czyste lub tež & Sciesnione;
odpowiednio tež do tego pierwsze konczg sie w bierniku na -e, drugie
zaš na -4. Do pierwszej grupy nalezq przedewszystkiem te, których
koncowa spolgloska tematowa jest niepalatalna; natomiast rzeczowniki
z koncowq spolgtoska palatalna lub dyspalatalizowana konezg sie w
mianowniku 1. p. na -a lub na -á, w bierniku zas na -e lub na -a.

Dotychezasowe objasnienia tej niejednostajnosci nie sa zadawalnia-
jace: ks. Fr. Malinowski (Krytyczno-porownáwezá gramátyka jezyka
polskiego, $ 34) pisze, že zawsze koňcówka -4 powstala z kontrakeji
np. wolá z *wolija. A. Malecki (Gramatyka historyczno-porównawcza
jezyka polskiego, I, $ 134) sciesnienie koncowego -& przypisuje albo
kontrakeji, albo tež »wyjatkowym, požniejszym i niejako lokalnym
przyczynom<. Kryňski (Gramatyka jezyka polskiego, wyd. IV, r. 1907
S 104) mowi ogólnie, že »rzeczowniki, zakoúczone na -a z poprzedza-
jaca spolgloska miekg lub powstala ze zmiekczenia (pierwotne osnowy
na -ja) mialy w dawnej polszezyznie ä pochylone ezyli Sciesnione np.
rolä, wolä... Znaczna czesč tych rzeczowników koúczyla sie pierwotnie
na -ija np. rolija, wolija...« Tenže autor w $ 107 pisze, že »wszystkie
rzeczowniki, majace w mianowniku & Sciesnione (pochylone), konezyly
sie dawniej w bierniku L. p. na -4«, zarazem jednakže zaznacza, že z
rzeczowników ze spolgloska tematowa mieka mialy w dawnej polszezy-
znie koúcowke biernika -e: szyje, žmije, nadzieje, ziemie, dusze. Kalina
(Historya jezyka polskiego, I, 147) na podstawie ortografji XV w.
widzi 4 Sciesnione w takich nawet formach jak: prawicd, nadziejd,
ziemió, a z drugiej strony tam, gdzie w w. XVI i XVII oznaczano a
Sciesnione, upatruje »prosta omylke drukarska<! Na str. 167 Kalina
wvlicza imiona, które w starych zabytkach maja koúoówke -e, lub -a
« niernikn L p.. dodajac do tego na str. 169 niejasne i nio nie mówiace
TIN STE ee Arch XTX, 1441 pisze: »Unaufgeklärt bleibt hier-

> om er mr ante SINE eigipar i5 Stämms ndet«.,

Ziemia — ziemie. Wolá — wola. 335

Kulbakin (Ks ucTopiH u AiareKTOX0riH NOZbCKATO A3bIKa, (AHKTNETEPÖYPr’E
1903, str. 142) powoluje sie na wyjasnienie Baudouina de Courtenay
(Beitr. IV, 25—26), wedtug ktörego koncowe -4 powstalo ze sciagniecia
-ila, a potem ta koncowka przeniesiona zostala i do innych rzeczowników
ze spalatalizowang spólgioska tematowa np. rolá, nedzá, pod wplywem
analogji.

Rzecz domaga sie rewizji na podstawie danych historycznych, które
možemy wyciagnač z zabytkow XV i XVI wieku. Zabytki dawniejsze
nic nam pod tym wzgledem dad nie moga, gdyž nie oznaczaja kon-
sek wentnie sciesnienia (czy tež dlugosci) samoglosek, oraz nie rozrožniaja
samoglosek nosowych. Nawet zabytki rekopismienne wieku XV, oraz
pierwszej potowy w. XVI moga nam byč o tyle tylko w tym wzgledzie
užyteczne, o ile wykazuja -c w bierniku, gdyž znak -4 ma tam wartosé
watpliwa, a nadto niema tam odrožnienia dla a czystego i pochylonego
ezyli šciesnionego. Dopiero druki wieku XVI daja nam tu wskazówki
pewne, z ktörych možna wyciggnač nastepujace wnioski:

1. W wieku XVI juž ustalily sie pewne typy deklinacyjne w ten
sposób, že imiona, konczace sie w mianowniku L. p. na -a czyste, maja
stale koňcówke biernika na -e a nadto w dopelniaczu konezy sie wy-
lacznie na -e. Natomiast rzeczowniki na -4 mája ac. 8g. na -4, Oraz
najczešciej gen. sg. na -ej.

2. Do typu deklinacyjnego na -a czyste naleža:

a) Wszystkie rzeczowniki ze spölgloska tematowa niepalatalna.

b) Wszystkie rzeczowniki na -ca, -dza, w których c, dz niegdys
powstalo z k, g pod wplywem poprzedzajacej samogtoski palatalnej:
owca, ac. 8g. OWCe; jedza, ac. Sg. jedze.

c) Wszystkie rzeczowniki rodzime polskie na -ja: 8szyja ac. sg.
szyje, žmija — žmije, nadzieja — nadzicje.

3. Do typu deklinacyjnego na -4 (sciesnione) naleža:

a) Wszystkie rzeczowniki, w ktörych koncowej zglosce zaszla kon-
trakcja: braciá — bracia, sedzia — Ssedzia; moga mieč one gen. sg.
pa -ej: braciej, sedziej.

b) Wszystkie rzeczowniki zapožyczone na -ja np. w »Wizerunku«
Reja z r. 1560: bestyá, rozdziat II, wiersz 73, röwniez VI, 178; melan-
koliá VIII, 617; melankolia VIII, 610; parachia XI, 116; komedyá V,
107; w szatwia I, 43; lekcig VI, 241 i t. p.

4. Wyrazy na -a z ostatnia tematowa spolgtoska palatalna lub
dyspalatalizowang, nie wchodzace do žadnej z powyžszych kategoryj,
naleža to do jednego, to do drugiego typu deklinacyjnego, zaležnie od
dawnego akcentu:

336 Jan Los,

a) do typu deklinacyjnego na -á naleža rzeczowniki, niegdys
akcentowane na zglosce przedostatniej: Wolá Wizerunk IV, 321 i
ztožone: swäwola ib. IV, 232; IV, 252; na swawola ib. II, 150; w
niewola ib. IV, 445. Por. rus. Bóxa. Burzá ib. VIII, 124 rus. Oyps.
Kupiá ac. sg. kupia ib. XI, 906, rus. Kýnaa. Žadzá ac. sg. Leopolita
2. Cor. 7, 7, rus. xáx1a. Do tegož typu naleža jeszeze: Rolá Wizer.
IV, 303; IV, 332; te roly ib. V, 320; Leop. Mat. 13, 24. Szarancza
Wiz. XL 173. Glebiá, ac. sg. na glebig ib. I, 458; II, 759; Jaskinia,
ac. sg. jaskinig ib. X, 833. Stajnia ib. X, 643. Szpižarniá, gen. sg.
do szpižarniej ib. X, 919. Tareza, ac. sg. tarcza Leop. Mat. 6, 16;
gen. sg. tarezej Wiz. XII, 466. Suknia, ac. sg. suknig Wiz. XII, 1027.
Studniá, ac. sg. studnia ib. V, 23. Kielniá ib. VI, 620. Karmiá ib. V,
185. Piecza, ac. sg. piecza ib. VI, 664. Praca, ac. sg. praca Leop. 1
Thes. 1, 3 por. lac. pörtio. Tiluszezä, ac. sg. truszeza ib. Mat. 14, 14.
Niektore z nich moga zreszt4 mied 4 wskutek kontrakgji.

b) Do typu deklinacyjnego na -a czyste naleža rzeczowniki niegdys
akcentowane w mianowniku L. p. na zglosce ostatniej; Ziemia Wiz. II,
61; II, 93; ac. sg. ziemie ib. I, 369; IT, 97, takže w Psalterzu Pulaw-
skim, w Modlitwach Waclawa i innych wielu zabytkach; por. rus.
senad. Zarza Wiz. IV, 103; VII, 25; XI, 14, takže: zorza u Knap-
skiego, por. russ. sapí. Swieca u Knapskiego, ac. sg. Swiece Wiz. X,
741, por. rus. esšuá. Dusza ib. IV, 687; IV, 690 ete., ac. sg. dusze
ib. XI, 807. Leop. Mat. 10, 28; por. rus. zxymá. Nedza Wiz. VI, 542;
XI, 772; ac. sg. nedze VI, 515; Leop. Mach. II, 6,9 i t. d. por. rus.
ıykaa. Tu takže naležy nastepujace: wieža, ac. sg. wieže Leop. Mat.
21, 33; ib. Luc. 14, 28. Kropia Wiz. XII, 315; kania, ac. sg. kanie
ib. II, 146; skrzynia ib. IV, 85, ac. sg. skrzynie ib. IX, 939; zapožy-
czone: koszula ib IV, 406; VII, 356; krotochwila ib. IT, 487; V, 483.
Niektöre maja te sama koncöwke, choc w jez. rus. nie sa akcentowane
na ostatniej zglosce: tecza Wiz. VIII, 31 por. rus. rYua; niedziela ac.
8g. niedziele Wiz. II, 343; V, 1001 por. rus. nexšxa, ale tu možna
przypuscic albo zmiane akcentu w jezyku ruskim, albo wptyw analogji
obocznego typu imion w jezyku polskim.

Zgodnošé niewatpliwych ezterech przyktadöw polskich z ruskiemi
dla typu na -á, oraz pieciu takichže przykladów typu na -a nie može
bye tylko przypadkowa i zdaje sie dowodzié, že praslowiaúska samo-
gloska diuga w koncowej zglosce otwartej skracala sie Na grunoie
onlakim ned akeentam. rozastawala zas dluga po akoencie. Ježeli
az us me, jn 7 X VUT oešakn: nedzo, dnaze i € m wamiapt:

Ziemia — ziemie. Wolä — wola. 337

nedza, dusza, to tu juž przypuscic musimy wplyw analogji do mia-
nownika.

Przypuszczenie o wplywie akcentu na iloczas samogloski w ostatniej
zgtosce otwartej može byd jeszeze poparte jednym przykladem: w
zabytkach wieku XVI wystepuje stale forma ac. sg. ja (np. Wiz. IV,
461) ale w polaczeniu z przyimkami koňezy sic ona na -e: pod nie
Wiz. IV, 446; w nie ib. IX, 324 a tak samo i w innych zabytkach.
Mamy tu prawdopodobnie wynik tych samych stosunköw, które wy-
wolaty obocznosé form: mie, cie, sie, wystepujacych po czasownikach,
oraz mie, Cie, sie, užywanych z przyimkami. Formy bez przyimka
užywano enklitycznie, zaimek zas w polaczeniu z przyimkiem akcento-
wano.

Przykladöw popierajacych te teorje przytoczylem niewiele, sadze
jednakze, iž szezegölowsze zbadanie pod tym wzgledem zabytkow staro-
polskich stwierdzi slmsznosé mego pogladu przynajmniej dla wieku XVI.
O ile možna sadzié z przykladów przytoczonych przez Kaline (choc
niezupemie im dowierzam), juž w wieku XVII zaczelo sie wyrówny-
wanie obu typow deklinacyjnych w ten sposöb, že wtedy juž wystepuja
tež same wyrazy z koúcówka -e, lub -a. Fr. Malinowski przytacza
nawet przepis Knapskiego, aby pisač wyraz roža dwojako: roža = kwiat,
rožá — choroba skóry. Ten proces mieszania form mögl sie juž roz-
poczač wezesniej, np. w w. XVI, ale tu jeszcze nie zdolal zatrzec sladów
stanu pierwotniejszego, normowanego przez stosunki akcentowe.

Jan £o$.

Festschrift für Jagié. »

Nepoznati Dubrovcanin 0 smrti Petra Zrinskoga.

— --—— —

Daleko od krajeva gdje je živio Petar Zrinski, u Dabrovniku u
kůižnici Male brače, sačuvala nam se u poznatom rukopisu Kulenu
(str. 307.) pjesma neznanoga dubrovačkoga pjesnika o zadním časovima
banovim. Sitna je pjesmica, a spjevana u obliku monologa Petra
Zrinskoga na stratištu, gdjeno gorkim riječima prigovara svojoj suprozi
Katarini, sto ga je zavela s pravoga puta.

Tu pjesmu spomine Kaznačičc u Kukulevicevu Arktou (sv. V., str. 151.,
pod br. 71.), a zabiležena je i u katalogu Čuličeve kůižnice (str. 25.,
pod br. 74.), pa jer je ona zanimivo sitno zrnce, priopčujem je u gjelini
prema prijepisu g. P. Kolendica:

Ban Petar Zrinski, doveden gdje mu se imaše glava
odsječi po zapovijedi Leopolda prvoga, česara rimskoga,
scijenim da ovako govoraše:

Dodi. o Inbi ma Jubjena,
dodi vidjet draga tvoga
ponosito uzvišena

vrh pristola krajevskoga!

Nu ne, vajmeh! Bježi vece!
Eto istinu znam očitu,
udeano je mjesto od sreče,
gdje smrt čekam strahovitu.

Onu vjeru, u me prsi

ku udjelah čistom krvi,

ti rastrese, ti zanırei,

ti iskorijepi, ti izmrvi.

Čuj, česare, riječi moje:
tko oholne veličine

ženské ne tre, pravedno je.
da ko i tamna žena izginu,

Ja se má smrt čás ne dije|

ko 8 privarom živje mnogou.,

“win ae img.. Prijateji,
drněha < Rapam!

Nepoznati Dubrovčanin o smrti Petra Zrinskoga. 339

Osim te pjesme spomine Kaznačié u Male brace (1. c., str. 143.,
pod br. 27.) još jednu o istom predmetu, a znade za ňu i katalog Čuličeve
knižnice (str. 9., pod br. 28.), no sada joj se, na žalost, zameo trag.

Zrinski su bili u opče dobro poznati Dubrovčanima, te su dapače
neke pjesniko dubrovačke vezale s članovima porodice Zrinskih i lične
veze. Dinko Zlatarič je svoju Elektru prikazao Jurju Zrinskomu, a
Juraj mu se posebnim pismom zahvalio (cf. Start pisci XXI., str. XXV.
i 3.). Braca Nikola i Petar, vjerni tradicijama svoje porodice, istakli
su se u borbi s Turčinom, a Petar je uz to bio i pjesnik hrvatski, pa
je Dubrovčanin Vladislav Menčetič svoju Trublu slovtnsku namijenio
upravo »u pohvalu... Adrijanske Sirene spjevaoca«. Dubrovatki je
pjesnik dapače vidio vec u duhu, gdje zapada turski mjesec:

Zrinsko sunce nega tjera,

u iztoku da pogine,

da se utopi 8 nim nevjera
Crna mora srjed pučine.
Vidim, bojne srjed potjere
gdi steg carski po tleh pada,
gde se drugi s križem stere
vrh bijeloga Carigrada.

Cesarovijem tu pod krilom
ban če čestit stolovati,
ban imenom, a kraj dilom
podložní če puk vladati.

Zadni dani Petra Zrinskoga, negovo ugovarane s Turčinom i smrt
mu na stratištu odjeknuli su Evropom onoga doba, a u nas ostalo im
je tragova i podale od buke svjetske, gdje bismo im se jedva nadali.
U glagolskom rukopisu prikazaná Muke Spasttela našega i Misterija
vele lipa i slavna od Isusa kako je s križa snet, za tim u grob postavjen
pripisala je neznana ruka latinskim pismenima, da »1671-oga leta bihu
velike smucčňe meju gospodu krscansku, kako Ugri hotihu po starem
zakonu postavit svoga krala ugarskoga, i kako bihu si se dovičili, da
postave Petra Zrinskoga. I na to se sažalihu Nemci... i tako cesa-
rova voska podignu se i zavje vse Zrinskoga ladanje i markezovo ali
Frankopansko, a nim glavi Cini poseci 1671 aprila dan 29.« (Stari pisei
XX., str. VD.

Nije dakle čudo, što se našao suvremenik Dubrovčanin pa kazao
i on svoju o katastrofi porodice Zrinskih. No karakteristicno je, da
je osnovna misao negova izrečena takoder u kajkavskim
pjesmama onoga doba: i u nima prokline ban Katarinu, i u nima
je ženska taština glavnim, da ne rečem jedinim motivom cijeloj uroti,
koja se krvavo završila na stratistu u Wiener-Neustadtu.

22*

340 T. Matié,

Kukulevic je priopcio najprije u Arkıvu za povjesnicu Jugo-
slavensku, a kasnije preštampao u knizi Křtževníce u Hrvala iz prıe
polovine XVII. vijeka s ove strane Velebita (Zagreb 1869.) odlomke
poduže epske hrvatske pjesme o uroti i smrti Petra Zrinskoga: Cantio
de Zriny Petro ali plačna pesma Petra Zrinskoga, kojega žena ňegova
Katarina Tržačka radi ponosite svoje lepote, zbog koje kralicom je
postati holila, sa sveta ovoga s vnogim drugovom žalostno je spravil.
Varijantu iste pjesme Od Petra Zrina, bana horvatskog Stampao je
Šrepel u Gradi za povjest kňiževnosti hroatske (II. av., str. 191.) po
rukopisu kajkavskih pjesama, što se nalazi u arhivu Jugoslavenske
akademije. Ocito je, da obje pjesme potječu iz istoga vrela, no kola-
juči od ruke do ruke, od usta do usta, na gdjekojim su se mjestima
dosta udalile jedna od druge. Pjesnik je bio bez sumne suvremenik
Zrinskoga, i to suvremenik, koji je bio dobro upučen i u sitnice iz
urote hrvatskih velikaša. Ne samo što se zbilo u Hrvatskoj do polaska
Zrinskoga i Frankopana u Beč, nego pjesnik spomine u tančine takoder
momente iz zadnih im časova u tamnici i na stratištu: on znade, da je
osudenim velikašima bilo dopušteno sastati se prije smrti, eda se jedan
od drugoga oproste, pa da je Frankopan prije, nego je pošao na
stratište, pisao svojoj Zeni pismo, gdje ju je molio, neka mu oprosti
>ako ju zbantuval vu svojoj mladosti«, a zna i to, da je Frankopan na
samom stratistu »govoril dosta od vernosti; koj’ su ondi bili, čuli su
zadosti« 1). Kroz cijelu pjesmu provlači se kao crvena nit misao, da je
svemu zlu i propasti Zrinskoga i Frankopana kriva ženska taština:
Katarina, supruga Petrova, »želejuč i hlepeč na krajevsku diku« nagovo-
rila je muža svojeg, da se odmetne od cara i uteče pod okrile Turčinu.
Kad je ban vidio, da ga je urota u zlo uvalila, stao je prokliúati

Katarinu:
>0 prokleta vura, da si me spoznala
i tolnač ovakov kada si mi dala!
Siromaka mene jesi vučinila,
sina takaj moga, koga si rodila;
bole, da ga nesi nigdar zanosila,
vu vremenu svojem kada otkojila.
Ti nesrečna žena, zakaj si me vzela?...

— =- — „——

1) Grada II., 195. i 196. — Isporedi s time list Frankopanov supruzi mu Julij;
i izvještaj o smaknuču Zrinskoga i Frankopana sačuvan u mletačkom arhivu: »Il
Frangipani fece I ultimo atto con generositá et con corraggio. Parlö al popolo
von energia, con espressioni devote verso il cielo, humilissime verso 1’ imperatore,
Renz incolpar alcuno che la propria malitia e contraria fortuna. Aggiunse, che
ser snggestione altrui entrato nell’ operationi cattive meritava a ogni modo il
astigo et il annlitio« (Rački, Isprave 0 uroti bana * Trimaham mern č- Rvanko-

„a Zam vr AI nad hr. 531 + A35.).

Nepoznati Dubrovčanin o smrti Petra Zrinskoga. 341

Kak Adama Eva jesi me vkanila,
iz bana petlara jesi me v£inila').<

Ovakove pjesme prigodnice zanimive su, jer ako nam uvijek i ne
kazuju historijske istine, one su nam svjedoci, kako su suvremenici
sudili o dogadajima svojega doba. Kada nije bilo novina, bile su
te pjesme jedinim glasnikom onoga, što danas zovemo javnim mišjenem.
Naravno, nijesu one bile uvijek odjekom opcega mišlena svojega
doba. Pjesnici, što su ih mogucnici imali uza se po dvorovima, veoma
su često vršili zadacu današne službene štampe. No sudeči po svem,
pjesme u Kukulevica i Srepela pa pjesmica nepoznatoga Dubrovčanina
nijesu bile tek osamlen glas pojedinaca.

Historijski je sasvim zajamčeno, da je Katarina Frankopanka, žena
Petrova, zbila aktivno sudjelovala u pripravama za urotu. Jos za
života Nikole Zrinskoga n. pr. pregovarala je ona u rujnu 1664. s
franceskim poslanikom u Mlecima, biskupom bézierskim Bonsyem, u
ime brace Zrinskih. Nema sumne ni o tom, da je Zrinski želio, da 8
pomocu franceskoga kralja Ludevita XIV., a kasnije s pomocu sulta-
novom zavlada u Hrvatskoj nezavisno od Habzburgovaca. No u čijoj
je duši ta misao najprije nikla, teško je reci. Kada se otkrila urota
i kada su glave vodä nezinih pale od mača krvničkoga, bilo je u opče
otelo mah mislene, da je Katarina bila duša urote, a i u tudem svijetu
su to mnijene raširili poslanici stranih država u izvjestajima, Sto su ih
iz Beča slali svojim vladama. Gremonville javja 18. lipna 1671.
Ludevitu XIV., da dvor misli u buduce blago postupati 8 onima »gui
ont eu part dans les affaires passées< i tim ublažiti uzrujanost radi
smaknuca vodä urote, no ipak da su dopremlene u Bet u zatvor
udova Vesselenyeva i Katarina Zrinska?). Mnogo su obilatija izvješca
mletačkoga poslanika Zorzija. U travnu 1670. piše on svojoj vladi, da
je dvor osobito Jut na Frankopana, jer je on bio »il primo ad istigare
la sorella a superbi cattivi pensieri«. A u izvještaju 31. svibna 1670.,
govoreči o bolesti grofice Zrinske, veli Zorzi izrijekom: »Non dispiacerá
la morte di donna si inguieta, origine delli mali alla sua casa, et che
per giusto giuditio di Dio viene punita dalle machine contro la christi-
anita a pro degl' infedeli« ").

I naš kajkavac dakle i nepoznati nam Dubrovčanin, pje-
vajuci o Petrovoj uroti i sudeci onako oštro Katarini, bili su

1; Grada II., 193.

2) Bogisic, Acta coniurationem Petri a Zrinio et Francisci de Frankopan nec
non Francisci Nadasdy illustrantia, Zagrabiae 1888., str. 214.

3, Rački o. c., str. 173. i 268.

342 T. Matié, Nepoznati Dubrovčanin o smrti Petra Zrinskoga.

tek odjek mislena svojega doba. Bez sumne je medu motivima
urote bilo povrijedenoga ličnoga ponosa, a bit če i Zede za vladom, no
u drugu ruku je historijska istina, da je ustanak Zrinskoga bio naperen
protiv one struje, koja je, šaluči Herbersteina u Karlovac za generala,
imala na umu »la separazione di Schiavonia, Croazia e Dalmazia dall
Ungheria e reduzione degli Stati medessimi in ereditarie provincie
della casa d' Austria« !) Oprijeti se toj struji bila je bez sumne misao
velika, ma da nezini začetnici nijesu bili dorasli, da je izvedu, i ma
da se kasnije, kada se nesreca sorila na nihovu glavu, nijesu u istrazi
ponijeli onako, kako bi čovjek očekivao od zastupniká velike misli.
Izmedu domacih suvremenih pjesnika Cini se da ih je ponajbole

shvatio Spjecanin Kavanin. Do nega nije doduše dosizala ruka úemačka,
no on je osjecao, da Hrvate u živac vrijedaju, te nema sumne, da je
u prvom redu mislio na naše urotnike, kad je pjevao?2):

Ali Nijemac sve to ve'e

na gospodu sile pridno

Bvoe zančice stere i meče

neprijatejske, nenavidne,

da sinovi kuca stari'

drzani su ko oslari.

Pa onda dakako da se »svjetla vlastelinstva, videci se uhilena:

odmecu i »na svo'u pomoc Turke zovu«.

Nu nitkor se ne odruži
od vlastitı gospodara,
kraju nohti jesu duži,
kim dosiže i obara
glave i uzimje jos živote
sramotnije srjed sramote.

U Kavanina nema nijedne žalne ni prijekorne protiv urotniká. Dok
su kajkavac i Dubrovčanin mehanički i bez sautesca ponovili ono, što
su čuli da govore drugi, Splecanin je s više razumijevana i duble
proniknuo u jezgru dogadajá svojega vremena.

1) Iz Herbersteinova lista knezu Lobkovicu od 20. siječnja 1671. (Rački o. c.
str. 435.).

2: Bogatstvo i ubožtvo, Zagreb 1861., str. 262.
T. Matte.

Vom idg. /-Suffix.

Im Griechischen ergänzen sich die Stämme weya- und weydko-,
rohö- und woAhö- [aus *rokvAö- nach Thurneysens evidenter Deutung ')]
zur Einheit des Paradigmas. Im Litauischen wird didis ‘groß’ durch
didelis verdrängt?), während daüg und daügel ‘viel’ seit alters synonym
gebraucht werden, grade so wie im Altindischen bahú und dahulam?):
Daß der Typus der Weiterbildung alt ist, beweist die Übereinstimmung
des Germanischen und des Griechischen in miktla-4) und ueydio-. .

Die Slaven nennen den Adler, den König der Vögel,

ds F Úua závriorůs TE nul Úxeoog wer erwürd), ,
orblu (lit. erelis) — verwandt mit ögvıs —, die Inder den wilden Büffel
gavala- — abgeleitet von gar- ‘Rind’; beide Worte enthalten dasselbe
Suffix, das wir soeben in ueycAo- und mikila-, der gr. und der germ. Be-

zeichnung des Begriffes ‘groß’, konstatiert haben.

1) IF. 21, 176 unter Hinweis auf die bekannte Verkürzung der Präposition
rerů vor Dentalen (vgl. Berl. Philolog. Wochenschrift 1890, 1474 und jetzt Solmsen
Rhein. Mus. 62, 331). Aber auch an die lautliche Verwandtschaft von A und v muß
man denken, die in ZAdelr [aus *Av9eiv] die unter anderen Bedingungen unerhůrte
: des Vokals begünstigt zu haben scheint, sréoov [aus zéovor) Monats-
"aeg Rodna Akademie 1874, 16 Z, 6 (Kyzikos, Zeit des Tiberius) ist viel
Jünger (vgl. KDieterich Untersuch. zur Geschichte der griech. Sprache 37).

2 Schleicher Lit. Gr. 204.
ger “es Prakrit-Form mahalla = mahat ‘groß’ darf in diesem Zusam-
é vi _ erinnert werden. Pischel Grammatik der Prakrit-Sprachen

infache Form ist erhalten in dem an. Adverbium mjok (aus *megu),
ne Endung von dem synonymen /fjol (aus *felu) bezogen haben wird. fjol-
no sonst ist es durch mjok verdrängt und ersetzt

aus *á/j-eros, zu lat. avis. Joh. Schmidt KZ. 32, 374.
| eg 1899, 305. Vergleiche damit lit. wi/katas
i 1 trium linguarum (4 Wilna 1677), 340 a. v. milkolek,
oilkata: langefihrt von Leskien Bildung der Nomina im
JE s Suffix -eto- chárakterisiert offenbar den Adler als
s ein besonders ar a Wesen.

344 Wilhelm Schulze,

Ai. sákará- ‘Eber’ gehört zum Femininum ag8. sugu == mnd. soge
idg. *suka) ‘Sau’, ist also suk-ará- zu teilen; vielleicht darf man -aró-
als mase. Genuszeichen betrachten !).

Im Lateinischen gehören caprea und das ganz selten belegte De-
minutivum capreola?) in üblicher Weise zusammen*), aber capreolus
scheint abseits zu stehen, da ihm ein gleichgeschlechtiges Grundwort
fehlt. Priscian 1, 112,, H: capreolus videtur a nominativo capreus esse,
cuius femininum in usu est. Im Rumänischen, Italienischen und Fran-
zösischen lebt dies capreolus fort als Name des Rehbockest). Es läßt
sich beweisen, daß man die Form einfach als Maskulinum zu caprea
aufgefaßt hat: CGL. 5, 4045; [ebenso im sog. Keronischen Glossar
Ahd. Gl. 1, 114,] damma * caprioli sımilis, capra agrestis verglichen mit
4, 2253, damma ' genus capreae stmtlis; Ahd. Gl. 3, 674, capreolus * reh-
poc, ; caprea * rehcatz*); Wright-Wülcker Anglo-Saxon and Old-English
Vocabularies 1, 320;; capreolus * rahdeor, 3% caprea * rege (vgl. 54334,.)").
Es stehen also hier capreolus und caprea nebeneinander als Maskulinum
und Femininum, ebenso wie im Französischen chevreuil Rehbock’ und
chevrette ‘Rehgeiß’, das zum Ersatz für caprea geschaffen wurde, ver-
mutlich um ein von chevre ‘Ziege’ deutlich unterschiedenes Wort zu
gewinnen, oder wie im Altfranzösischen, Altprovenzalischen, Italienischen
und Rumänischen, wo sich die Feminina im Suffix den Maskulinformen
assimiliert haben, die gleichbedeutenden chevro? und chevreule, cabirol
und cadirola, capriuolo und capriuola, cäpriör und cäpriodrä. Die ber-
tragenen Bedeutungen, in denen capreolus gewöhnlich gebraucht wird”),
beruhen auf einem Vergleiche mit den Stangen oder Zinken des Reh-

1) Die besondere Funktion des Suffixes in ai. chagalá- ‘Bock’ weiß ich nicht
zu bestimmen. Ohne das /-Suffix bezeichnet chůga- den ‘Bock’, chágá die ‘Ziege.

2) Nur als Eigenname ist Capriola (Capreola) häufiger, wie die Indices zu
CI. IX und X ausweisen.

3) caprea zu capra ganz wie ai. gavayd- zu gar-.

4: Puscariu Etyın. Wörterbuch der rumänischen Sprache I Lat. Element 24
8. VV. cáprů cüprior.

5) Mehr bei HPalander Althochdeutsche Tiernamen 1, 110 s.

6: RJordan Altenglische Säugetiernamen 188 s. r@ge ist das weibliche Tier,
ráhdéor allgemein ‘Reh, Rehwild', engl. roedeer. Auch das it. cavriuolo hat diese
allgemeine Bedeutung. Boccaccio Decam. giorn. 9 introd.: videro gli animali, si
come cavriuoli, cervi et altri, quasi sicuri da’ cacciatori per la soprastante pisto-
lenzia, non altramente aspettargli che se senza tema o dimestichi fossero divenuti.

7) Rich Dietionnaire des antiguités romaines et grecques (Übersetzung von
heruel, Paris 1873), 109. Olck in Pauly-Wissowas Real-Encyklopädie 3, 1548 m.

ı. "Weinrebenranke' wie it. capriuolo, afrz. chevrole; 2. “zweizinkige Hacke’;
6 ‘Taahanar- 27’ va mmm are an akon nah Al anrny nahwar uk u fire denn)

Vom idg. /-Suffix. 345

geweihs, zeigen also, daB capreolus nicht bloB das männliche Tier be-
zeichnet, sondern zugleich auch sein Geweih, etwa wie die indischen
Lexikographen für gavala- ‘Büffel’ auch die Bedeutung ‘Büffelhorn’ an-
geben. Darnach wird man capreolinum * dóoxerov CGL. 3, 187 5, 2553,
nicht von capreola, dem Deminutivum von caprea — beide Worte werden
in den bilinguen Glossaren durch doexds übersetzt —, sondern von dem
im Grunde mit caprea gleichbedeutenden Maskulinum capreolus ableiten
müssen. An ein Muster wie caprea : capreolus mag die Volkssprache
angekntipft haben, als sie zu atria ‘Großmutter’ nicht bloß ein Masku-
linum avtus (prov. avts], sondern auch aviolus |prov. aviols) schuf‘).
Ob wirklich die technische Sprache des Landmanns und des Jägers cuprea
und capreolus als Bezeichnungen verschiedener Arten auseinandergehalten
hat, vermag ich nicht zu entscheiden. Zu Columella 9 c. 1 in. sagt
Schneiders Kommentar ser. r. r. 2, 2, 468: distinxit capreolum veluti
maiorem a caprea Praef. 1 memorata. Jedenfalls gehört capreolus viel
eher in die Klasse der Augmentative als der gewöhnlichen Deminutive?).
Im Altfranzösischen steht neben cÁevrol in gleicher Bedeutung chevrion,
eine unverkennbare Augmentativform*). — Das Litauische gewinnt das
Femininum von čařnas ‘Diener’ durch Deminution [Zarnazite]‘), die Mas-
kulina aber zu antıs ‘Ente’ awis ‘Schaf’ katé ‘Katze’ u. a. durch Aug-
mentation [aälınas čwinas kätinas]. Vgl. aňginas ‘große, besonders giftig
gedachte Schlange’ zu angis ‘Schlange’ und mehr dergleichen bei Leskien

1 Tappolet Über die romanischen Verwandtschaftsnamen 64. Zu frz. ateul
hat sich dann auch ein Femininum ašeule hinzugefunden. Auf mechanischer Nach-
ahmung des Musters beruhen vielleicht die bekannten Bildungen vom Typus des
it. Spagnuolo (zu Spagna).

2) Zugleich freilich dient capreolus als sein eigenes Deminutiv und entspricht
dann in der Bedeutung dem aprov. cabrolet und dem frz. chevrillard. Vergil
egl. 2, 40

praeterea duo nec tuta mihi valle reperti
capreoli, sparsis etiam nunc pellibus albo;
bina die siccant ovis ubera: quos tibi servo
verglichen mit Boccaccio Decam. giorn. 2 nov. 6: per che ella, levatasi, lä entrů
donde uscita era la cavriuola, e videvi due cavriuoli, forse il dı medesimo nati;
e, non essendolesi ancora del nuovo parto rasciutto il latte del petto, quegli tene-
ramente prese, et al petto gli si pose. Li quali, non rifiutando il servigio, cosi lei
poppavano, come la madre avrebber fatto (s. dazu die S. 344 Anm. 6 angeführte
Stelle). — Wer capreolus für ein gewöhnliches Deminutivum von caprea hält, kann
zur Rechtfertigung des Geschlechtswechsels wenigstens aus dem von AWeinhold im
Archiv für latein. Lexikographie 4, 184 8. gesammelten Material keine wirklich ge-
niigende Analogie beibringen, was ich mit Rücksicht auf Brugmanns allgemeine
Bemerkung IF. 19, 216 Anm. betonen möchte.
3) Vgl. aprov. cabrion “Sparren'.
4) Zur Geschichte lateinischer Eigennamen 136. 418.

346 Wilhelm Schulze,

2.2.0). 254 — 404 8.1. Die Lateiner, die zu caprca das Maskulinum capre-
olus geschaffen, lassen das Deminutivum rapella (neben capra) als
Femininum von caper fungieren: man lese Ovid fast. 1, 354. 361, wo in
dem gleichen Zusammenhange zuerst caper, dann capella erscheint?]:
Sus dederat poenas: exemplo territus huius
palmite debueras abstinuisse, caper.

Culpa sui nocuit, nocuit quoque culpa capellae.

Der Gruppe caprea capreola capreolus fehlt das mase. capreus, der ver-
wandten caper cupra capellu umgekehrt das mase. capellus, aus keinem
anderen Grunde, als weil hier capella das Femininum von caper, dort
capreolus das Maskulinum von caprca vertritt: es handelt sich um Er-
scheinungen der sog. grammatischen Motion, in deren Dienst die Bildungs
mittel der Augmentation und der Deminution gestellt werden?). — Auch
bei sımiolus Cie. ad fam. 7, 2, 3 wird man fragen dürfen, ob Cicero
durch das /-Suftix die Form wirklich als Deminutivam und nicht viel-
mehr als Maskulinum hat charakterisieren wollen: simtus und simiolus
können sich zueinander verhalten wie prov. avis und avtols*).

Die ‘Witwe’ ist, wenn man so sagen darf, eine uralte Institution,
der ‘Witwer’ dagegen überall bei den Indogermanen die Erfindung
eines viel jüngeren Zeitalters*). So ist aus und zu aisl. ekAya (dán.
enke schw. enka' ‘Witwe’ ein Maskulinum eAAul neugebildet, für das
Cleasby-Vigfusson überhaupt keinen älteren Beleg kennen®), das aber
nach ihren Zeugnisse ‘frequent in modern use’ ist. Auch hier ist eins

1; Portug. cabráo ‘Ziegenbock’, Maskulinum zu cabra, = sp. cabron it. caprone
‘alter oder großer Ziegenbock'.

2; Vgl. aus der Terminologie des Würfelspiels damnosi canes Properz 5, 8, 46
Ovid a. a. 2, 206 trist. 2. 474: dumnosa canicula Persius 3, 49 (8. OJahns Ausgabe
S.153. Portug. heißt die Hündin eadella. cahräo und cadellu können recht gut als
Nlustration für cepreolus und capella dienen.

3: Diez Grammatik der roman. Sprachen 5 622. Meyer-Lübke Grammatik der
roman. Sprachen 2, 415. Brugmann Grundriß Il? 1, 601. Brugmann gebraucht den
Terminus ‘Amplificativum‘, wohl nach dem Vorgange der Slavisten. Ich ziehe das
kürzere und vermutlich ältere Wort 'Augmentativum' vor, das aus dem Sprachge-
brauch der romanischen Grammatik stammt. (Goethe Ital. Reise 1 (Weim. Ausg. 30).
92: »der Audienzsaal. des Rathauses. wit Recht durch das Augmentativum Salone
betitelt«.

4 AWeinhold Archiv für latein. Lexikographie 4, 184. It. caprıo “Rehbock'
(= sp. cahri» ‘Dachsparren‘; wie simtus und arıs.

5, Delbrück Indogerm. Verwandtschaftsnamen 64 = 442 ss. unter Verweis auf
"Grimm (DG 3, 338 n. Abdr.].

> "itzners Ordbor verzeichnet infolgedessen die Form gar nicht. — Wie alt

‚be "alk Vorp Etr Irdbog 1, 14° ıngeführte schw. enAsl [Axel Kock Svensk

Ahır am. O7 ta all Feb. van o Manta haift 3a oa

Vom idg. /-Suffx. 347

der für die Neubildung maßgebenden Muster noch erhalten: gymůil/
‘4 he-lamb’ zu gymůdr ‘a ewe lamb'!.

An den Schluß der Reihe stelle ich das sl. Aozol» [nsl. č. kozel
r. kozel) ‘Ziegenbock’, das sich zum Femininum koza ‘Ziege’ verhält
wie lat. capreolus aviolus zu caprea avia, isl. gymbil ekkidl zu gymbr
ekkja und das durch den Nachweis dieser Parallelen aus seiner bis-
herigen Isoliertheit?) erlöst, durch ai. gavala- und sl. oroře im Verein
mit den durch /-Suffix erweiterten Bezeichnungen für die Begriffe ‘groß’
und ‘viel’ zugleich auch erklärt wird.

Irre ich mich nicht, so ist hier eine idg. Augmentativbildung ge-
wonnen, die wir in die Urzeit zurückzudatieren berechtigt sind. Daß
dasselbe /-Suffix, wie bekannt, auch der Deminution dient, ist nur in
der Ordnung. Lit. didelis hat die Endung der Deminutive angenommen,
erelis dazu auch ihre Akzentuation; got. mikıls ‘groß’ reimt auf letıls
‘klein’; die deminuierten Adjektive doruúlog TövAog raxgvAwg zeigen
das Suffix von ai. bahuld- und zroAAd-; prakr. mahälaya (fem. maháhya)
‘groß’?) stimmt zu ai. ambalıka, der Verkleinerungsform von ambä
‘Mutter. Man vergleiche außer dem, was ich schon Quaest. ep. 301.
308+) zitiert habe (Bezzenberger BB. 5, 98), Belié Arch. für slav. Philo-
logie 23, 144. 26, 329 und Brugmann Grundriß II? 1, 679.

1) Noreen Altisländische Grammatik ? 131 8167, 1. Agnus dei heißt im Stock-
holmer Homilienbuch guds gymbill.

2) Miklosich Stammbildungslehre 9. Weshalb er die von ihm im Lex. palaeo-
slov. 305 nach Vostokov angeführten Pluralformen Aotelja koteljama auf ein m. ko-
telo statt auf das f. kotelja bezieht, ist mir unklar.

3, Pischel a. a. 0. 402 $ 59%.

4: Dem bom. uei«rregos J 277 darf man als Parallelen beischreiben die
Frauennamen Mixor£o« [Bechtel Att. Frauennamen 42) und Fıuorlg« (z. B. Michel
Recueil d’inscriptions grecques 667 A 35).

Berlin. Wilhelm Schulze.

90 T10BKA.

B cBoém noxpoónom pa36opt MukKxomHueBa KopHecxoBa !), rab A HMfI
B BHTY CHAÓAHTb OTOBOPKAMH H AONOJHBTOXbHLIMH 3AMETKAMH BCE CHOB3,
KOTOpbIA B TOM NO MOEMY MHŠHÍIO HYKAAIHC, A HO KOCHYACA Peuenia, Koe
TAM ABIJOTCA KAK NpacxaBAHCKOe Zely, a B >(ÚTApocxoBOHCKOM< CAOBAP5
(Takze B COOTBŠTCTBEHHOŘ CTPOKŘ KOpHec10BA) — KaK BAhBa. Tenepb
OAHAKO MHĚ KAXKOTCA, UTO HA ITOM CXOBĚ CTOHT HŠCKOABKO OCTAHOBHTLCA.

IIpexxie Bcero ne MĚwIAOT NPHCMOTPĚTKCA NOÓXHRO K TĚM DAJHOBHAHO-
CTAM, B KOHX OHO VINOTPeÓIAOTCA B PA3HbIX CAABAHCKHX A3bIKAX.

»CTapoczoBeHcKoe< 3AhBA B3ATO MHEKXONMUCM H3 PyKOMHCH Ó01-
rapckaro u38018, XVI »tra (Gregorii papae et Petri diaconi dialogi),
KOTOPAA KONHEUHO He AOKA3BIBAET CTAPOHODKOBHOCTH AAHHATO CXOBA H HS
MOXKET CTYXKHTb AIA ONpeXbIeHbA NpPaBHABHADO ero HamHcaHia. TM mente
B 3TOM CMBICIĎ AUET UHCTO-PYCCKOE 3OXÓBKA, IIPHBOAHMOE TYT Ke H3 JekcH-
koHa Tpea3biunaro Oexopa IlorxukapnoBa, 1704 roxa. K cuacTbio, B cTapo-
l[ePKOBHOCTH, HAH UIO Kpalinei MĎPĚ B NpacXABAHCKOCTH, B AAHHOM CXyUAŠ
COMHŠBATLCA He IIPHXOAHTCH. JA KRA MOKHO CYHTATb pA3HOBHAHOCTEI),
HAH JAK JHU APYTHM HANHCAHICM NIPDHBOAHMADO u MHKXONHYOM HOBOÓOI-
TapekKaro 31L1Ba, H ro 3arıarıaro BEXOH3MĚHEHIA 36XBaA. J5ABA un
eTCA B CIOBApuKÉ npu [[anKoBCKOK TrpaMMATHUKB, H OTTYA8, HAX0 NOXATATL,
B HAnHCAHÍH 316BA, BOHLNO B CIOBApb /lhoBepHya; NPHMEpLI NOCIŠAHATO
uch TpH — MaKEAOHCKIe, C UHCTOR OTAACOBKOH, B3ATLIE H3 [Išcen: Muxaxm-
HOBBIX, HA KAKOBBIA NĚCHH CCEIXA0TCA H M-u, a HMeHHO HA ITĚCHRO m3 Ip
abna (No. 7, cTpaH. 6) u Ha onmcaHbe czazeÓHEx OÓbIgaeB B Kyxyurk
(erpau. 517). Cruxu, Kom npuBozur /toBepuya, oxuu (No. 558) — m
Beneca, apyrie — 6e3 oGoaHagenia mšeTa. © UHCTYIO-Ke ODIAGOBKY NPeJ-
STABAAIOT NPHMĚPBI, KOTOpble A MOTrY IPHBeCTH H3 OAHOH CAMOKOBOKOŇ
ıtenn (COopuak 38 yMoTsopemna, XI, Iltcnu u3 vexazuma zmB0T. Or

) VO IumoXtı dUecKOM CZOBAPĚ MugRromuu: Prrecpii buzaranvneneiř "ger
un rare TI IT OUXVT Rarsmanm AR7 1R01

3oxoBka. 349

CamokoB, 1): »Cexnáru mu ca, ceznáru CHáa u 36188 Häeıno, JÓTBHNA
TO TOBÖpH«, >JÓXBHNE, MÁTA EAHHYKA«,

Aaa cxoBeHckaro A3bIKa M-ueB KopHecxoB m ILieTsipummmkoB c10Bapb
(noKa3anbA KOTODBIX A CBOKY 34ĚCb B OAHO) VKA3LIBAIOT UŠABÁ par pa3-
HOBHAHOCTEH HAlIETO CAOBA, OTYACTH VCXOXKHČHHBIX IIPOH3BOAKAMH -INA H
-na, H3 KOHX BTOpAA M. 0. AHUIb 3BYKOBOE H3MĚHEHIe nNepBOH. B KOpHŤ MBI
3AECb BHAHM KoxeßaHie MeBNY TAACHLIMH G, €, 0, H TAYXHM HAH X8 0T-
CYTCTBIEM TIACHATO, A TAKKe MOKTY COXpaneniem Tpynnsr IV H YTpaTom
spyka I. Bzrnazy nepex V 3Byka | (Haxo noxaraTb, TBEPAATO, AaBMAaro
CHAYalA UHCTO-TYÓHOE W), PABHO KaK H PA3AHUHOMY H3MĚHOHLIO TIEPBOHA-
U8AbHADrO TAYXOTO YAHBAATBCA Heuero; XOTA ÓOXŽe TOUHOE OCBĚIMEHLE BTBX
ABACHIH, IIPeAOCTABIAeMOE MHOH AYULIHM 3HATOKAM CXOBEHCKOH pĚUH, M. 6.
6120 ÓBI He IHUIHHM. | YKA3AHBI TIEPBHUHBIA +$Opm1I © I: zeiva, zälva, u
zólva; 3aTÉM NepBHUHLIA ÓE33ABHEIA: ZÁVA H ZEVA; AarŠe, IIPOH3BOAHBIA
axeBiIA: zälvica u zolvičina, NpoH3BOAHEIA Óe33AbAEIA: Zavicina, ZAVÍČNA,
H HAKOHEI TIPOH3BOAHbIA 6e3rAacHaro KOpHA: Zvicina H zvicna!).

IIo cep6ckn unteren 34088, Óruxaňme npexnoxararomee ZhAuBRA,
H CTAKOHHAA POHOMA 3ABA, IIPHBOAHMaA BYKOM, KAK BOOBOAHHCKAA.

Ilo uemeKH, BCTApHHY, VKA3BIBAIOT +0pmtI zelva m zelvice: nepBaA
OTMĚYEHA B CTAPHHHBIX C10Bapax — B Paňrpajckom (»Krena Pockoxanaro«) H
HomenkxaTopš (ectb u B Mater verborum, no KaK r10cCa NOAA0OKHAR), IPHTOM
CO 3HayenieM CHOXH, KAKOBOE 3HAyeHie ABAACTCA H B NDHMĚpAX H3 CTAPHH-
HBIx ÓHÓxiň: »Zelva povstává proti tšči své« Biblí olomoucká (oueBuano
— JIyx. XII, 53) u »test zelvu svau« My3eiickan On6nia, Esekinz XXII,
11. Ezrro xH 3T0 cxX0B0 Take PABHOCHABHO PYCCKOMY 3010BKA — HE-
CKOXAbKO COMHHTEAbHO: FOHrMaHH CKpENAAeT TAKOE 3Hayenie XHOIb CCBLEKOH
Ha cxoBA ‚Io6poperaro: »36ARA Bohemis olim quod Russis 30AÓKKa
mariti soror« Institutiones, erpan. 139, a KoTT aaEt eıkaysomia, HecoBCEM

1} Z+tva npuBOJHTOCA KAK HHXKHCKPAHHCKOC (MuRromuuem) H KaK ÓĎXOKDPAHH-
cRoe; zálva — Co CCbIAKONM HA PYKONHCHLIH CXOBOHCKO-HĚMENKÍM CAOBAPb JaxoKapa;
npu z0lva yraspıpaerca ua INuraxeroB czoBapr (Cigale, Deutsch-slovenisches Wörter-
buch), ua JIeBCTuKOBEI npunECKH K MURAOMHUEBY PYKODECHOMY CA0Bapmw u Ha IaeoB:i
BeInucKku W3 DxeBCHCOBLIX >HoBHNe; NpuH ZÁVA HAXOXEM CCEITKY HA Auexuya
(rayxyw), ua Iuraxera, noměuaromaro ero Kpacom (Kras-Cig.), H Ha pěus ÓŽIoKpanu-
neB; npu zeva HmĚmTCA noMtrku M. (T. e. MuRXOMHUCBLI CHOBAPHBI MATEPBAALI) H
Bl. Kr., T. e. BĚxpie Kpauuubi. (Y nmocabauux TAKHM 0Ópa30M5 OTMEUCHLI TPH PpasHO-
BMAHOCTU Hamero CxoBa.) IIpu zälvica ABAACTCA CCEIAKA Ha llasoBbl BLINTHCKK N35
Hosun, npu zvíčna — HA >pasupie TpyAabı MuKxomuuaec (B XAHEOM CXYKAŤ M. 6. HA
TOT-Xe KOpHecz0B) H Ha Kpectsauckyw XEMiro BeproBna (Vrtovec, Kmetska kemija);
ZviČÍNA BLICTABXCHO KAK BEHENBAHCKO-CAOBEHCKOE, NO JppaBneBoň IlyTero# cymě (Iz
potne torbe). Popm zavičina m zolvičína MbI B% I[xeTbipmHuKOBOMP CXOBADĚ He
Haxoxum. Ha HHbIX 40pMaAX HC OTMĚHEHO vAapenHim.

350 Pomau Bpanar,

acnsia yrasanın! Zelva, y, zelvice, e f. — sestra mužova, die Schwägerin.
D. (Dobrowsky), Mus. (Casopis Českého Musea), Lex. vet. Z., — žena
synova, die Schwiegertochter. G1. 385. IIocxšxnaa cesraka 3uauut: Brandl,
Glossarium illustrans bohemico-moravicae historiae fontes, Brünn 1876,
p xoem uutaerca: Zelva, Zelvice die Schwägerin (auch Schwiegertochter)
— BEINHCOK HAN CCLIXOK HET. IIpumšp na zelvice y FOnrmanna Hopi
u nozoapuTezbumň: »Ohbledni se, lépa Květo, sestra tě volá. Nemohu
se ohlednouti, ani ozvati: K zelvicem mne sivý koník tryskem unáší«
— 3T0 BĚAb HHUTO HIIOe, KAK NepeBoX CepócKoH Hapoxnoň ITĚcHH (Kapaush
I, 82)!), m camoe cxopo zelvice 315cb Morxo Ó1I ÓBITE nepeKpoeHno H3
cepóckaro 340Ba. Brnpouem želvice (co 3ByKoM ac) npasoxutca KoTTom,
KaK >GeckHickoe«. B kKauecTBĚ cxoBankuX +opm y Korra npupexentu:
zolva, zolvica, zolo- u žol-, c npuměpamu na BTopyIo +opmy H3 Čxopen-
ekux noraazoB (Slovenské pohlady na literataru, umenie a život), III,
2, 201, 3, 251 u V, 58: Mužova sestra pre ženu je zolvica; Nemáš
svokry, nemáš ani len zolvice. IlemGepa — Základové dialektologie
československé. Ve Vidni 1864, erpaı. 74 — oTuĚuaeT 3TO CXOBO, Kak
opascroe (Bepxnepamkekoe): zolvica (sestra mužova jest zolvica jeho man-
želky); ne Kak oRaBCKOe, T. e. ne B cEvepopocTounokK Mopapiu: y RorTra
315Cb HEAOCMOTP.

Hs noxpekaro Ajprka M-u npusozuT »želwa, želw, želwica u
oTcroa žolwica«. ITepsoit +0pMBI HŤŠTY B AANJODCKOM CZOBADĚ, A NPpouis,
Kak yeTapteuin, CHAÓKeHb 3BĚINOUKAMH. © BoT AHUJEBCKIE TNIPHMĚDEI u
CCBIIKH, Mosabanin © PackpLITiem coKpameniň: swiesé, Zolwica glos,
soror mariti JIı Tyxoarunk, CIOBAPDHK IIPH AATHNCKOH | TPAMMATEKÉ
1533 roxa; Gregorii Cnapii (Ruanckaro) Thesaurus Polono-latino-graecus,
1090 et 1418; glos, žotwica Ioannis Ursini (Hex3Bšxckaro) Grammatica,
Zamosc, 108; swiesc, mežowa siostra, Zelw, želwica Dasypodius Catho-
licus, hoc est Dictionarium latino-germanico-polonicum, germanico-polono-
latinum et polono-latino-germanicum. Dantisci 1642 (nepexBxka zaTauo-
uemekaro cıozapa Banana /acunonia — Dasypodius nıu Dasypus, T. c.
Běpoarno Zajíc: „Fagůsrovs norpeueckH KocmoHor, 3anı); Volekm., 371
(Nicolaus Volekmar, Dictionarium guadrilingue. Pars I. Latino-germa-
nico-polonico-graeca. Pars II. Polonico-latina. Pars III. Germanico-
latina. 2-o0e ma1., no T’aauert 1605; glos, želý abo želwica, tež nie-
wiastka niektorzy zowig, t.j. meZowa siostra. © Maczynski,. Lexicon

‘) Carenka No HOHTMAHUOBCKON CCbIARE BEIACHHAA, UTO TyT pasyuĚmrca Svá-
me hebké Janě ssámanatTě Targkorrvramı (Čapanir Čoskáhr Musea, šestý roční

hm V „zní

ae

p

Boxopka. 351

latino-polonicum 1564, w Królewcu; Bracia Wtadys'awa II glowa rad
sobie szkodliwych Krystyne žetwice swoje byč powiedzieli. Kromer,
Kronika, tlumaczenie Btažewskiego, 165, bratowa; Zolwice i bratowe
u jednego stolu, I swiekry i niewiasty jadaja pospolu. Simonides-
Szymonowicz, Sielanki, 56 (no Bapuanckomy majaniro B 8); Jan Kocha-
nowski, Dziela, w Krakowie 1639, 77 zgoda rodzinna. IMocašaunaa
CCBIAKA, KAMETCA, OLIHÓOUNA: A ME JHAIO CTHXOTBOpenba Koxanoseraro Nox
TAKHM 3armapBieM (OHO A. 6. OTHOCRTCA K TOXbKO UTO IIDHDEAČNIBIM CTHXAM
NlumonoBuna); 34TO MODY NDPHBECTE, BĚPOATIO H COOTRĚTCTBYIOMIK AH-
AeBCKOMY ykKa3amiıo, NPHMĚp H3 OTCLIIKH rpeuecKuX noc1oB: »Cos to Zol-
wicom za bratowa . . . przyniosla« Odprawa poslów greckich, 431
(Chorus: »O biatoskrzydla morska plawaczko!«) — Jan Kochanowski,
w Krakowie 1629, str. 77, raš nuterca Z pm. 7, HO MOXKET-ÓBITb AHL
NOTOMY, UTO MAX ÓOIPLUIHM Ž DOOÓHE TOUKN BCTAPHHY YACTO (HIH HHKODAA?)
ne cTaBHX0CH: B IOóuxeňnom Hazanin (Wydanie pomnikowe, tom II, w
Warszawie 1884), erpan. 114, naneuaTano Zolwieöm.

B pyceKkom a3bıKb, BCTHKO-pyceK0e napěuie, KDOMĚ oÓufen3BĚCTHArO
30XÓBKA, NpexerTapiaeT (no ano): 36109, 3Ó1BHUA TBCpcK0e, cbBepnoe,
CHÓHpCKOE, IIDHYOM B OJOHEHKOM 30BYT TAK H ÓPATIHHY XKeRy, HEBŠCTKY.
B maopyceKom NapĚuiH MBI HAXOIHM +LOPMII JOABÁUA, 3OBHUA H 30-
BÝXHA.

B noxpbeKHx +0pmax, H B HEKOTOPLIX WCHICKO-CT0BAUKHX, 3ATPYANEHKO
NpeACTaBAaeT NOJBNEHIE AC BM. 3, JA B IIOABCKOM Ell0 H 0 BM. € — TPYAHO
NPAXYMATE AIA 3TODO HHOE OÓBACHEHIE, KDOMĚ NDÍYPOUKA K CIOBY 2kA'hl-
KhAABE vepenaxa: 3TO ÓbBLIO ÓBI NEPBONAUAALHO BEbIpaKenieM HENPIA3HH
CO CTOPOHEI MOAOAYXH, BDOAĚ PYCCKHX BBLIPDAKENIM »30.10BKa — 3AOBKAC,
>J0X0BKA — KOJOTOBKA«, >3010BKd — MyTOBKA«. Bnpouem nozbekoe Z
MODX0 ÓBI, NOKATYH, OLITB Anılb HEBĚPHOIO nieperaueli CTAPHHNADO TIPorIAc-
Horo Ž; XOTA CAMAA ODJACOBKA UEpe3 O TOBOPHT BNOIP3Y INAIAMATO —
epasıımm žólty u T. n. (mólwič, möwic — eanumuito).

HecMoTpA na HesicHhocTb HŠKOTODRIX +ODM, MLI, CONOCTABHD IIEPBAUHLIA
[KONeuH0, OTHOCHTEABHO MepBauntIn) KOPMLI 3TTDA, 30XBA, Zelva, 3a0Da,
H Zelw, INpeAcTABAAIOMÍA B OKOHUANÍIH TO Ace KOXeGaAnie, KaK HepKOBb,
UPKBA H T. A., NPA CTAPOHEpKOBNOM MORK'MI, MOREM C TIOAHBIM MPABOM
NPeANOXOZKHTL NpacXaBANCKOE (BĚPOJTHO, H CTAPOIEpKOBMOE) CTOBO Z3KAW,
Poanuk — 3K44RE. JTO B cyunocTH pe u cašaax M-u, mpormcasıum B
CB06M KOpHecxoBĚ Tipacaanaıckoe Zely !). 3uyk "W MBI, BBHAY AABNO OT-

1 0 MHR.IOMHUCECKOM e, IBHO HCYMĚCTHOM, HC. CHUTAIO NYZKUBIM DPACIJOo-
CTpauntsca.

352 Pomau Bpauar,

MEUCHNATO CPOACTBA TpeuecKaro yáÁwG H XATHHCKATO GÍOS, ÓYAOM BLIBOXRTL
H3 O © ABYBEPXoMW (NO +0PTYHATOBCKOŘ TEPMHHOXOTIH — IIPEPBIBRCTOR)
AOATOTOH, KAK "hl B KAM'hI IIPH AHTOBCKOM akmü. BřxeBoe cxzonenie
HALIETO CAOBA, HAAO AYMATb, HCXOAHT OT HA3LIBHATO TIAX0RA, H BO3HNKIO
no o6pasuy CREKAWI-CREKPhEE. Take H AATHHCKIe KOCBEHHHKR: gloris
H T. A., BAOÓABOK He OOPAMĚPEHHLIE, A YKA3EIBAEMLIE IHNIb TPAMMATHCTAMKÍ),
MOTAH BO3HAKHYTB nO npuarkpy flos-floris u e.n., UTO Bricrasas yXe Ackom?),
Tpeueckoe Ke Ydlyg ECTECTBEHHO CUHTATb OCHOBOH HA -0f, -Ót, KAK aldws,
KAKOBYIO OCHOBY MOXHO IIPH3HATB H IPan3kIgHomw. © MHICAb, UTO BTOPOŘ
WACTBIO ABYTAacHaro 3AÉCb ÓBIXO U, H UTO CTPOHTb ero CAŠAyET BBHXŤ
-04, -Óu, OPHUOM MOXKHO ÓBI NEpeKHHYTb K HameMy 3"hA'hl $OHOTHUOCKÍH
MOCT — AOBOAbHO TAKH CAOZHATO NOCTpoenin, — MHŠ, KaK H DPpyTManny,
KaKETCA HeBĚPOATHOP. ÜpaBıum Take yrsepxaenie JIppa Meňepa x
IIpexasuua, UTO CXOBO 3TO cozepxaro 3ByK V?).

UTO KaCaeTCA BHYTpeHHEH ODXACOBKE, TO MBI yXe y BpyrmaHHa, Bo
2-m H3xaniH ero Ouepka u B KparTko# CpABHRTOXBHOH TpAMMATEKÉ, &
Takxe y /expÓproka, B ero Miunoesponckux HA3BAHIAX pOACTBAÍ), HAXOAEN
ABA TAYXHX, OUEBHANO HA OCHODAHBH cep6ckaro 380B8 (BĚAb 3A'ARA A810
6s1 3yBa)5); TpeGopBAHbe CepÓcKoň +OHOTEKH NOAXOPXNBAETCA H pyceKoD:
pyCcKoe 301XÓBKA — B CTAPHHHLIX TEKCTAX 3TO CXOBO, K COKAXĎHLIO, He
OTMĚUOHO — IDPHXOAHTCA OÓLACHATb H3 ÓOXŠe paHHATrO *3XOBKA, BLIMEJ-
INArO $HOHETAYECKH H3 3PABBSKA, H VCBOHBINADO CEÓŽ NepB0e 0 OT NEPBE-
UHHHBI Š3.1BI-30ABH, KAKOBAA IIPATOM MODXA AOXTO A8PKATLCH B ABBIKŽ:
BĚAb CBEKPEI, KaK OÓXACTHAA +OpMA, ZHBET H NOHEIRĚŠ). © KoHeuHo pyc-
CKÍH A3BIK, IIOXTBEPXKNAA NPHCYTCTBIE EMO OAHODO TXYXOTrO, BMĚCTĚ © TĚM
3ACTABIAET IIAC TIPEAMOAATATb He b, KAK DPYTMauH, nanrymiš ZbÍEva, a —

1) Neue, Friedrich, Formenlehre der lateinischen Sprache. Dritte sehr ver-
mehrte Auflage von C. Wegner, Leipzig 1901. S. 262.

2; Miszellen, 1. K.Z., XII, 319.

3 Brugmann, Grundriß der vergleichenden Grammatik, row I, max. 2-e, crp. 304,
nyHkT 3. Leo Meyer, Handbuch der griechischen Etymologie, III. B., Leipzig 1901.
Prellwitz, Walter, Etymologisches Wörterbuch, 2. Aufl. Göttingen 19065.

4) Brugmann, Grundriß, p ykas. m.; Kurze vergleichende Grammatik der indo-

germanischen Sprachen, S. 138. Delbrück, Die indogermanischen Verwandtschafts-
namen, S. 533 {155).

5) Ha sro Aaanuo yKasax Ilčrp Anckckenmu JIappopckik (Koponzoe suauonie 3
waspaniax pozcrBA y Úxapan), CóopHuuk II. Oratuckia Hmneparopckoň © AKaxomix
laye. T. II, crp. 75; TOABRO ero CTADOUCDKOBHOC 3BABa — NONPABEA HOVAANNAK.

d, Aaxb (10x C10B0M$ ÜBEKOP) roBODIT, UTO 90DVA CBORPEI BOTPĚYACTCE 33
-výLPHÍIX MOBTOPOACKON, MOCKOBF"NÜ. napaHezramně ı nr VNerm our OČ

’ananrvnt 7 lieannunen Ta

JoJ0BKA. 353

>, KOTOpEIÍ H agıneTca y Jleıböpiora, roBopautaro: »altslovenisch zlůva,
oder vielmehr zůlůva«. Hnoň nepsoe 0 m. 6. 3axoTEI OLI OObACHHTL Npu-
MĚHEHIEM K IDHKIAIKY 30.4, OJIHAKO TAK0E CÓTHKENbe (BĚPOITHOCTH KOTOparo
A xe KaCATCA MH OILITb KOCHYCb HHKE), ODH ÓŽDIOCTH 3BYKA O B JAHHOM
NpuKAAAKÉ (3.12, 3105 3104, 3.1aA, 310e), AyMaerca MNĚ, HANPOTHB TOTO NOA-
AepXa10 ÖLI CAMopoAnLIH BLIFOBOP *3.10BKa. Jlpernonaratrp, BmŠeTš c
Bpyrmamnom, b, © A3BIKOBĚUNO TOUKH 3pĚěHIA yzoónše (M-u He Japom
darpyaua1ci — Etymol. Wört. — INnpuMHpuTE CIABAHCKÍÍ BHX KOpHA C
TpeyeckuN): CPABNEM MORTH-MRPEUH, BAKYELIH-BALKKAR; DIpouem Pop-
TYHATOB NOJAraeT, no cımpaukb 1106e310 cooÓmounnoH Muž Ilopxesunckne 1),
UTO MHIHMIADHBIÍ DAACHHK (IIO CDO IIOHHMAILbIO K TEDMHHOJIODÍH: HppauionaTb-
HOC, NPH NAABHLIX KTOMY H HECIODOBOE G) MOD JABATL TAKKE 7.

CTpoa npaaabrunoe CIOBO C MHHHMAJDHBIM H ÓŠDAbIM TIACHLIM, BPOAŠ
g“lós (ipesute gelörs), pÓXUHK glojes, M npeznojaraA, IHAUHT, AIA Kopna
Óo1be NoTuL DHT gel, MLI MODIH ÓBI NPHHATE ACKOJIEBCKYHO 3THMOAOTIIO
(B BBIUIE VYKA3AHHOM MĚCTŠ), NO KOCH VGÁCG CPOAHH CIOBAM vaÁEPŮG, yalnvng
CNOKONNBIH, THXIN, 7EALUG CMĚX, veÁd(o CMĚNOCH, dydkkouaı Kpacyrock, pa-
Ay10Cb — >3010BKA< (1112 ÓBI CBET.IOH, paZ0cTH0R, mpiatnor. Ilpasıa,
3TO TOABKO BOIMOKHOCTB2):- BCITOMIHM, UTO MOXKHO CAĎIATb BeCHMA 3AMAH-
UHBEIA MO 3BYKAM H NO CMBICTY, 10 GE3YCI0BINO HEBĎDPHLIA CÓAWKEHIA CIOB,
KaK XYAÓKECTBO (KMAOKKCTRO) H XYXÓH, MEHÝTA H MHHOBÁTKÍ
Emo cmšaše AcKoJieBCKOH 3THMOTODIH, NPHBOAHMAT H OTBeEpraemaA JIaBpoB-
CKHM AKCAKOBCKAA, H PyCCKAA HAPOAHAA, — OT 30A, 310H°), 3ACTABIAIONAA
HAC BO3BOAHTb, (630 BCAKATO OCHOBAHIA, CAABAHCKOE 3HAYEIIbe NOCAŽAHATO
c.10BA K Npaa3biky. (UTO ÓbI MOAOAYXH NDPAA3BIUHOŘ IIOPBI HHKAK He MOTAH,
— cnepsa Hanp. MeKAay COÓ0jí, NOTOM B lUYTKY, A HAKOHeN H B CEpbě3,
ne AYMAT KO O NEDBOHAUJADHOM IHAYONIH, — HA3BIBATb MYZKHHHBIX CECTEP
>3AFOKAMH< — MIŠ KAKETCA CO0Ópaxeniem ıeßtckum). He roxurtch, pa3y-
MĚeTCA, H TO.IKOBAHbE camoro JÍapBpopckaro, KOTOPLIH, IIOXOXKHM, AIA CBOETO
VUPeMeHH He OcoÚeHHo NperpĚnma, CÓTH3IHBLH CBO6 3’KABA C CAHCKPHTCKHM
gurvi (nyzeckii por — guru), B 3HOYEHLH >NOUTOHHAA<; HO BCém (e3
OCHOBAHIA NPH3HAT CAHCKPHTCKOE Tepenochoe 3HAYENle 3TODO TIPHKAAAKA
TAKKÉ H NPAAIBIUHLIM M NpeneÓpér PĚUAOUHM AIA HAC CBHABTEAIBCTBOM
rpeueckaro Baupús O NPHCYTCTBIH 3AŽCh AA0bAAbHOCTH H HACTOANADO T, 38-

1: Tekuiu no cpanuureabno sonerurt 1902 roxa, crp. 66. Xagıorzos« (OóopuukT
u yecrb Ropma), crp. 487—488.
2, AextópioR — Verwandtschaftsnamen, 535 (167) — npexnouutaer roBOPHTE,
UTO NPAPVDMLI HELIA TIOCTPOHTB C AOCTOBEPUOCTBIO, II UTO 3TUMOAOTIA HEACHA.
3 B yekas. m., cıp. 117.
Festschrift für Jagic. 23

354 Powau Bpauxr, 30z20BRa.

CTABAAIOIIHX HAC CYHTATb CAABAICKHM BHXOM IIPEBICKRCNATO KODEA He 311,
a DEP HAH bp.

B 3aKx1oueHbe 3TOjÍ 3AMETKH, TIOAUEPKHY, KAK A0OCTOBEPHLA NOZOZEHS
O CXOBĚ >30X0BKA<, UTO CTAPOHCpKOBHAro 3A'"ABA He CYMECTBYET, M 176,
B KAHOCTBĚ NDPACIADAHCKOM, BMĚCTĚ © TĚM NO BCEŇ BĚDPOSTROCTE E CTap-
UCPKOBHOŇ, POPMEI 3TOTO CIOBA, HAX0O CTPOHTL 3"hA'4-3"hABRF.

Mockpa 31. man (13. irona) 1907 roxa. Ponau Bpauxt.

„ e.. Lu -. A — =

RE BONpoCy 0 BpeMenu H30ÓPŠTEHIA NHCHMCHP H
epeBoTa CBANMICHHAT0 NIHCAHIA.

B= ÓoraToň pyKomucamu ÓHÓJIoTeKÉ 3IHAMOHHTADO CEpÓcKADo MOHACTEIPA
XuxaHzapAa EeCTb CÓOPHHKB, BE ONHCAHIH OTIA ÜaBBbI 3HAYAMIHCA MNOXB
No. 329, Tenepb ke BE NPHTOTOBIAEMOM OTHOME CABBOIO BTOPOMB H3XANÍH
Onmcania noxs No. 482.

Br 3T0M= cÓopnukš na A. 225 noměmentí CÍA CAORECA Eh KHATUK
H3EPANNA OTA KHHOH ŘOHCTAHTHHNA KHPHAA ČHAOCOĎA H OVYHTEAK
CPARTICKAFO RMIRUJATO NOH BATOURCTHRK AtcenoTrd CTÉĎAHOV end CTPO
KHASA Aa434pov. | ÚYAA MO 3arzaBiio, MBI HMĚEMT 3AŠC5 A510 CO CIIHCKOME
H3BAEYOHÍA HIP TPAMMATHYECKArO TDPYAA HIBĚCTNATO B IODO-CIAB, IIHCh-
MeHHOCTH Koncrantuna RocTeHpuckaro. OTaaraa OHĚHKY BCero CITHCKA AO
NOŽ3AKH HA A0 BB HACTOAUEMS DOTY, MBI COOÓNIHME Terlepb CIÉIAHHYI
HAMH BB IPOLLAOMB TOAY BbINACKY H3E 3TODO TEKCTA, OKA3ABLIYIOCH BECEMA
HATEDECHOŇ.

A HMenHO Ha a. 246 unTAeTcA erbayroımee 3armaBie: CKA3ANIE „Dux
A9 H RR KOP Bpkun NPKBEAECA EIKTREHOE nAcanie. W FpRekaro
AZRÍKA E'h saúrapeká H Ále KTO yoıpe NÁCATH. CHMOTOŇ ZAE oßie
H RAPIE. H NAMÉLIANÍE CAWRA H HN Äun: sk 1aKo npHn NTSAOUEA
UP% &EAAHHCKAFO. BkÍ no CHMOTPENIE ERKIE. NPEREACCA W erpincko
NÁCANÍE na FAaHnncKo. NPKEWHH, NPKKE CHUIÉCTKÍA KBA. Ta, ak.
NO CHUIÉCTEÍE BTLNAKUIENIA FA HÄWETO IV ya. BR HANOKWHE Bpkus
R ATW +STO NOH BATORKPHK UPK IWÁHHA ACÉNK. W EFONOCAÁNÍH
MARIN. HCNORÉHH H pärnoanaunkı, Ki’pH, MEOWATL, KAHMENTA, HaoY,
rwpácAo, arreaäpie. AÁBPEHTÍE 3 VÁCAWUL. NO enuorpenie Bit.
tako, o. pH UP NTOAVÝM EA : + npkeica © nan. © rokcká
ABLÍKA BR saurápeká KATW STĚ. H CÍA WEPÉTWUIA CAOBECA po-

TÁRS AZMÍKOV NÁUIEM. RS U U I 4 KOK ONE H CES CHP
23*

356 II. A. Hasposs,

NŠBAE KETH. KÁKO NAMÉUNAPTCA KARO HA MÄCTO CHO. M U pz, u
CHA. H NPVÝVÍH BEATE. BR RIKTEHOF NÁCANÍE t4KO Aa HIRÉKLCTEŘ
KWpHIUR H XSAHUIM. HOČPECH METÁUIR, OY CTO nýcaHÍE m seň w
CHILEBBL. nek no AnTierHxie. cho NPWTHER. CAWEŤIO c, Mi CE NORI-
AUTEAHO 6. H HENATEHHTEANO. ÁVIE AH Yöıpeum ÚHAKO CAWBECA NÉ-
CATH, HE BR3RPÄHHO TH 6. TRUixR npano A4 NÁLIKTCA. M KLXO
HA CROE MĚCTĚ Aa CTOÚ. 3Pů BETH NOBAE RRCA CAWECCA cia
Haup'kTAHA HO NORNAA CH. H TÁKO HA MECTK BRCÁ nimm m Tal.
Äye rpkwaruıs, naň npkanpasun. W cu Bek YŠamun. u 58 40
CÁKA JFK. H TAI MEER Ne npiewn. HR pw Exia HA CÍEK Hazé-
AMUIR H KAÄTEN. KO nun NppK“. NOÚTE Ch pásš. M nak sánw
NPOKAA K'uck H3RPÁHAAK CAÓRO kit HO NÁE AR. (na W cTro
nácania HDA. OVYŇ MH nardaoyı WA TPÉSEHCA w cd: - TA%
KOTE nomäram. Ž. Ä3%% ECHR Eh. E. KA KUBA CHM. B. zak CAÁRA
EKÍM T. FAA VOBPŮ. A. AÓKOL BW ECHL. €. TCHE EW. XE. Une
HOWR Rh CERK. S. SKAW AHBHAA CHTEÓPH. 3. SÉMAA NA BLA
OCHORÁ. 1. TÜRE RA 43k HZRÉAO. H, H RR NOVCETMIHH znenůTa. K,
KŠE RI SAĎ CHTRÓDI. A, ame MÓH. 1, UMÍCNÍR BÁ CLTEÓPN. M, MA
KOTK MA NPHTRWZAHCTE ©, OHL 69 MA 3688. n, NHAATOY MA
NOEAÁCTE. P. PŘILKTE RESÁKWHHHIH. C. CAÓROMM BACH CHTEÓSN.
T. Tphuo u KÄHEIR RRBAWIKHCTE OL. OVAÁJENL Eb 34 AÁNNTA.
Ď. dapawna en MÓDH norsnn. X. XEPSRÍMH MA cAÄRA. 1. NA šexa
noch ec. U. unch CHHÁLO HE AKCTHTECA. W. ÚNH MA M
npnauıa. U. KUN CAÁKA MA Arran. u UPTEO uds MECÁ. 4.
YAKWARSKIA PAL CHHLO HA 3EMAA. UI. INECTOKPHAATH MA CAÁZA.
1. TO um URKIIAETE Tora. 4. IKO BA MA CKAHTH. 10. walk
BEBAKWHHH. €. Eike MA KÁBACTE:

Hu y RhoncrTanruna, UH BT H3BACUCHÍH HIE HeTO HETE O0OTBĚTEPKYM-
CŘ TAABLI CE YIIOMHNANIEMB CB. COIMHYHCIOHNHKOBE, KOTA NONERANÍO
Joanna Acbna yMaraeTt UĎNHOCTE JTOJÍ TAABEI, HO BCG Me OHA NDO-
CTABANCTL HUTEDCCT M VIABNLIME OÓpA30MT SKAIBIBACMOŘ AATOŽŘ, KOTOPAS
NpH TOMT NOBTOpeHa Aba. ‚Tata zaerı 802 r., T. €. RBS pass TOTT
VOXT, HA KOTODLIÍ NPHNOTUTCA o6pamenie PocTHCXABA BS KomcTamrumomaz.

Kr Bonpocy 0 BpemMeHH H306pErcuin NHCEMCHS IH NCPCBONA U T.I. 357

Bsi10 Óbr AHTepecHo 3HATb, OTKYAA B31Ta 3TA AATa, KOTOpAA pacxo-
Aurea ce zaToň Xpaópa 855 r. KaKE H3BĚCTHO, BE KPATKHXT CEpÓCKHXT
AŠTONHCAXT KA3BIBASTCA TOUHO TAKKE Ocodan ara 6360 r., HO OHA OTOABH-
TaeT& BpeMA H30ÓpĚTEHIA MNHCHMEHP H TIepeBona CBAIH. NHCAHIA eute Jajše.
Nara xe HacToameň CTATbH HHTepecHa COBNAXEHICM: CE BBINHCAAEMOH TIO
HCTOYHHKAMB AATOH MOpaBCKOK MHCCÍH. HacKOIbKO NAME H3BĚCTHO, BT
APYTHXB HCTOUHHKAXÉ 3TOTO TOA& He YKA3AHO.

Aarte AI000nBITHO yKa3aHie UHCIA ÓYKBE, HE AOCTAIONHXT BE Tpeue-
CKOMb AT$ABHTĚ, AAA Neperaun 3BYKOBÉ CAAB. A3.. JTOTE nepeueHb Y
KoneTanTHNA naxoantea BE 6 rxaBĚ cm. 399 uazania npoe. W. B. fIruwa.
Br HACTOANOMB CIHCKÉ BCE COOTBĚTCTBYIOMEE MĚCTO NPHXOAHTCA HA KOHENE
CTATbH. © ToxbKO noxpoÓnoe cmuuenie XHxaHjapekaro TeKCTA CT H3XAHBIME
56 Pa3cyXaeniaxt CTAPHHBI BEIACHHTB MX’ B3AHMHOE OTHOLEHIE,

KeTaTu NpHÓABEME, UTO BB HACTOANICME CÓOPHHKŠ ECTb HHTEDPECHBIŘ
CIHCOKB CKA3AHÍA O NHCHMOHAX5 UepHopuana XpaÓpa. Ero 3arıasie: cKä-

ZAHÍE KARO CHCTÁRH CTRIH KVOH CAWEKHW NÄCHENA NPOTHROY Aal
Koy CO.AHKAETE ITOTE CIIHCOKB CE ÖPECIABIbCKHME. ÜNHCOKB 3ACIYKHBAETE
Oco6eHHar0O BHHMAHIA 1O COETHHEHIIO BE HEMB HŘCKOTbKUXT BeECbMA BA-
ZKHBIXE UTeHIH. MfcTo, BE KOTOPOMB MNEpeuHCIAIOTCA ÓYKBLI AI+ABHTA

Eu r, , ' ‚ X, A
cs. KupHrxa, uHTAETCA TAK: CE CH NHCMEHA CAWE'KHCKAA. CHUE H MO-
+ ' ‚ R, x T, ň A
BAE IHCATH H TAAWATH 4, B, B Ad AO AH Ú CH CX JETMÍOH MEKd

+ P A, « M ‚ M Tr v
AfcAMA. NÓEHA FOkCKKÍ NÁCMEHW. CK KE CH. AE BT A E3HOtK
, T , 8°
AUMHŽONpPCTY ŠČYX V wa WTMPHHÁAECA NO CAWBEHCKOM

Asuikoy H CX CIA. EK S UYU UI RIKA A. JaŠeb HCUHCIAIOTCA
ÓYKBEI, CXOAHBIA CE TpeuecKHMH, H 3ATEMB ÓYKBBI, KOTODBIXE COOTBETCTBY-
FOMHXS HETB BB TpeuecKoM% ar+aBHTĚ. Ilpu 3Toms, KAKB H BB BpecraBIE-
CKOMB CIHCKÉ, VNOTPeÓNOHO Bbipaxenie YETRIPH MÉKAS Atcama. Ho
CBEPXb TODO BB 3TOMT CIIHCKÉ, KAKB H BB cInuckb MockKoBCkKOH AYXOBHOH
AKaXeMiH, ECT SAMÄUATEIBHAA BCTABKA: CAR RW Flle KuRM KE CX
BHAKAH (HYb), BB oparunars nocašanaro cxoBa uBTs. IIpu nepeuncsenin
TocyaapeH COBpeMeHHLIXB H30ÓPĚTEHIIO NHCLMONT HAJBAHO HMA PACTHUA
UÓPARCKA.

TakKHME oÓpa30ME HACTOANH CIIHCOKP AAeT% ykasanie HA HIBĚCTHOCTL
JocexŠ CTOABIMEH OXHHOKO TIPHOABKH O ÓAH30CTH XpaÓpa KB CBATBIMY Ku-
pHaxy u Me90Air0, A BB TO Ke BpeMA 3AKIIOUAOTE H BAJKHYF 0000OHH0OCTL
A3BIKA TEKCTA, KAKB OTMĚYEHHOE Bbilme O603Hayenie 24. Eczu NpuHATE Bo
BAHMAHIE EIE BO BCAKOMB cxyuaš cTApyro »opmy PacTHHA, I0TOCAaB.

358 II. A. JIasponz, K+ ponpocy o zpexcuu wsoßpkreuiz NECHMONT ME NOPCBOŘA E T.I

XApAKTOpPE KOTOpoH BNOXHŠ VÓBAHTOXLHO VCTAHOBIOHS BZ CTATLŠ B. M. Iamy-
HOBA, TO BEIACHHTCA BEeCb HHTEPECH, IIPOXCTABISONLÁ HACTOSINNMTE CIRCKONT
CKAIAHLA O IIHCHMOHAXE.

Msı nocTapaeMca BP BHXY BCETO JTOTO CHATb NOXHYJO KOMIO X mraz-
AApCKATO COHCKA, A HACTOAMEH 3AMŠTKOŘ, ABIAIOMEŘCA HŠKOTODLNE JONOI-
HeHIeNE KB OXHOMY H35 OÓLIHPHŘÁMHXS TpyxoBs H. B. Arasa Pascyxxe-
HIAMB CTAPHALI O HEDKOBHO-CXABAHCKOMS AJBIKŽ, PAXBI SACBEABTEXLCTBOBATL
TAYÓ0KOe noyTenie Kb UECTBYCMOMY HBIHÉ 3HAMOHETONY SOOHLEPY, TPYAANE
KOTOpAro OKA3AHLI TAKIA BEIJAIOMÍACA YCAYTH H3IYUCHÍIO CZABAHOBŘAŽNÍM.

4 Irona 1907 r.

Eme pa3% pajcMoTPĚBE XHIAHAAPCKYHO PYKONECh, MI AOZEHLM DE-
ÓaBHTb, UTO CE A. 225 no 240 BT Hei HAXOAHTCA CONCOKR C1opecs
BNpATUŠ, BeChMa ÓAHIKÍH KB H3IAAHHOMY JIM. B. Aruuens. Ha z. 246 nz-
UHHA6TCA ABINMAA CTATLA, Bblllle HAMH HANOYVATAHHAA, BCIŽKE 38 KOTOPOŘ
HACTB AA®ABHTE, COINDPOBOKAJEMBIK PPA3AMH HA KARAYE ÓYKBY, ÓTNIKÍK K%
naneuaTaunomy no bepauHckomy cÓopuuky B. C. Kapaızıuens 8% Ipuujepa
cpneko-czateHcKora je3nka cTp. 8—9. 3aTĚMS cz A. 248 crkıyers Crna-
3aHie © NHCKMEHAXB.

[ro KaCaeTCA AATBI, TO BCerO ÓXHZE Kb YKA3AHHONY BT HAMEŘ erarsi
roay Oyaerz 863 r. BE OAHOME pyYcckoss enacks Ilsezsı cm. erp. 137 co-
yanenin DOAAHCKATO O IIPOHCXORACHIH CAABAHCKHXB IIRCBMOHTE.

22 Oxtaopaı 1907. IL A. Aasposs.

. n _

Zur slavischen Wortkunde.

1. Napo mercenarius..

Das kirchenslavische apo “mercenarius' ist meines Wissens nicht
etymologisch erklärt worden. Es ist das althochdeutsche chnappo, jetzt
Knappe. Da das Slavische kein anlautendes chr kennt, so wurde cAn
nur durch » substituiert. Außerdem kommt in derselben Bedeutung
HanPTB, HanTE in /Kurie Hu+oura zweimal vor (Sreznevskij, Cop.
Ap.-pycek. a3.), wozu Nom. sgl. wahrscheinlich »apsťo (*napoto?) und
nicht nap>ta, wie bei Sreznevskij, anzusetzen ist. Dieses *napoto ist
irgendeine auf althochdeutschem Boden entstandene Weiterbildung zu
chnappo, ebenso wie Anecht eine mit /-Suffix erweiterte zu derselben
Sippe gehörende Bildung ist. Außer rap» und napoťy existiert noch
napvda, nabda “merces'. Auch dieses enthält kaum das slav. Suffix -da.

2. Slov. Zara ‘'sumpfige Stelle neben einem Flusse”.

Pleteršnik hat in seinem slovenischen Wörterbuch /ava ‘tiefe, sumpfige
Stelle neben einem Flusse oder in einem vertrockneten Flußbette’ aus
Steiermark angeführt. Diesem Wort sind schon zwei etymologische
Erklärungen zuteil geworden. Torbiörnsson Slav. Liquidametathese I,
69 verbindet es mit lat. alveus. Liden Blandade spräkhist. bidrag
(Göteborgs Högskolas Ärsskrift 1904, I) S. 32 f: dagegen stellt es zu-
sammen mit lat. ulua (aus *olua) ‘Sumpfgras, Schilfgras’. Entlehnung
aus einem romanischen Ableger von lat. u/ua hält Liden für unwahr-
scheinlich. Beide, Torbiörnsson und Liden, gehen also von einer Ur-
form *olva aus. In der Tat haben beide unrecht, denn slov. Žáva in
oben angeführter Bedeutung ist ein deutsches Lehnwort. Die nächste
Quelle ist kárntnisches /aue ‘kleine Lache, wie sie sich namentlich an
den Ufern eines Baches oder Flusses bildet. Weiteres von derselben
Sippe findet man in Grimms Deutschem Wörterbuch sub voce Loň f.,
so: Zau ‘palus, labina', /aug ‘sumpfige Bodenstelle'. Besonders ist bayr.
lóh oder löhen, lógen (lou’) ‘nasse sumpfige Stelle im Boden; Sumpf-

360 Joos. J. Mikkola,

wiese' zu merken. Schmeller in seinem bayrischen Wörterbuch 1.
1466 f. fügt noch hinzu: '»Die ganze Gegend um den ehemaligen, jetzt
zum Torfmoor gewordenen Fichtelsee besteht aus Löhen, den nie ver-
siegenden Quellen der Flüsse, die von diesem Punkt aus nach allen
Weltgegenden herabströmen.« Hier paßt sowohl Form als Bedeutung
gut mit kärntn. /aue und sloven. /ara zusammen. Zugrunde liegt idg.
louko-, loukä, das im Germanischen */auk6 gegeben und sich in ahd
loh, ags. leah, aisl. Jó {besonders in Ortsnamen) und zwar in der Be-
deutung ‘niedriges, feuchtes Land’ wiederspiegelt. So wird Zo im Nor-
wegischen gerade von niedrig liegenden Wiesenstücken, die sich längs
der Wasserkante strecken, gebraucht. Einige deutsche Formen und
auch die ags. Dativform Zeage (zu N. sgl. leaň ‘Wiese’) könnten auf
grammatischem Wechsel beruhen.

3. Léto ‘Sommer.

Nach der landläufigen Etymologie soll léřo mit lit. /ytüs, letüs,
lett. /eetus ‘Regen’ zusammenhängen und somit ursprünglich ‘Regenzeit'
bedeutet haben. Da nun in den indogermanischen Sprachen Europas
der Sommer entweder ‘die warme Zeit’ oder mit demselben Namen wie
der Frühling, nirgends aber, nicht einmal im Gebiete des reichlichsten
Sommerregens, ‘Regenzeit’, wie rarsa bei den Indern, genannt wird, so
wäre eine solehe Benennung des Sommers im Slavischen recht auf
fallend. Aber auch von lautlicher Seite ist diese Etymologie nicht
einwandfrei. Man würde nämlich, wenn /&o mit lélůs zusammen-
gchörte, im Slavischen nicht /é/o, sondern */ito erwarten, ganz wie im
Slavischen s:/o gegenüber lit. s/as steht. Dem lit. létůs und sčlas
liegen nämlich beiden gleichartige zweisilbige Basen zugrunde und
lčťo und si/o sind ihrer Suffixbildung nach ganz auf einer Reihe. Da-
gegen kann slav. /éťo sehr gut mit folgendem schwedischen Worte zu-
sammengestellt werden. Im Altgutnischen heißt /aßigs “im Frühling”.
Für die Länge des a sprechen die neuschwed. Dialektformen Liding,
Ting, läig ‘Frühling’, © Zädigs “im vorigen Frühjahr’ (Rietz, Sv. dialekt-
lexikon 387°. Trennen wir das Suffix ab. so kommen wir auf urgerm.
!-ß- zurück. das vortrefflich mit slav. léťo stimmt. Wenn das aus
diesen gewonnene uridg. /eťo- zu einer ursprünglich zweisilbigen Basis
leiet-\ gehört, so könnte ags. Ziha ‘Juni — Juli’, das von age. As
‘mild, sanft’ nicht getrennt werden kann, damit verwandt sein. Die
Reduktionsstufe zu derselben Basis bildet altir. Zattže "Tag’ (aus leaf-
Zur Bedentungsentwieklung vergleiche man got. dags, d. Tag und proali.
dagis ‘Sommer zu ide. dhrgh ‘brennen.

Zur slavischen Wortkunde. 361

4. Jedlv "Tanne.

Urslav. jedlo, das sich aus čech., poln. Jed/, russ. ers ‘Tanne’ ergibt,
ist meines Wissens noch nicht mit dem entsprechenden Baumnamen im
Keltischen verglichen worden. Nach Stokes in Kuhn-Schleichers Beiträgen
V, 445 findet sich im Altir. aidlen, das mit ‘abies’ glossiert wird, und
ihm entspricht im Bretonischen aed/en oder edlen “sapin'. Das keltische
Wort weist auf eine Form mit anlautendem a hin, so daB von idg.
adli- auszugehen ist. Der slav. Anlaut je ist also hier aus 70 ent-
standen, ganz wie in jeseno und jelocha, denn für diese Ablautsformen
mit © anzusetzen ist nur ein Notbehelf. Man mag sich nicht auf
entsprechende litauische mit e anlautende Formen berufen, denn im
Litauischen und Lettischen kommt vielfach durch palatale Vokale be-
wirkte Umlautserscheinung von a zu e vor.

o. Poln. dunczyk ‘Däne’, dunski 'dänisch”.

‘Dänemark’ heißt polnisch Danya, aber ‘Däne’ und ‘dänisch’ heißen
dunczyk und dunski. Woher dieser Unterschied im Vokalismus der
ersten Silbe? Danya ist eine neuere Form und zwar der lateinische
Name Dänemarks, dunski dagegen eine alte Form, deren w sicher aus
ó entstanden, weshalb vom etymologischen Standpunkte aus donski zu
schreiben wäre. Der letztgenannten Form muß ein *don zugrunde
gelegen haben. Die entsprechenden Formen sind aus dem Altrussischen
belegt. Aoır ‘Dänemark’ hat schon Kunik in Bulletin hist.-phil. de
VAcad. VII, 279f. aus der ersten Novgorodschen Chronik zweimal
(unter Jahren 1130 und 1134) und das dazu gebildete Adjektiv (Br zone-
ckyıo 3enar unter Jahr 1302) einmal nachgewiesen. Ion weist wieder
auf germ. dan:-, aisl. danir ‘Dänen’, zurück.

6. Ab. zreb», žrébij 'sors‘.

Miklosich sagt von diesem Wort und seinen Entsprechungen in
anderen slavischen Sprachen unter dem Artikel žerdů: »Man vergleiche
preuß. girbın sing. acc. zahl.< Will man aber nach einem verwandten
Wort im Germanischen suchen, so liegt der Vergleich mit d. Kerd nah
an der Hand. D. Herde ‘Einschnitt’ (weiter im Herbholz, -stock und
auch ins Polnische und Cechische entlehnt: Aard) kommt bekanntlich
vom germ. Verb, das ‘ritzen, einschneiden’ bedeutet: d. Kerben, ag».
ceorfan usw. In diesem germanischen, slavischen und wahrscheinlich
daraus geliehenen preußischen Worte, dem idg. Basis gerdA- zugrunde
liegt, haben wir den Bedeutungswandel von ‘Einschnitt zu ‘Loos’ und

362 Joos. J. Mikkola, Zur slavischen Wortkunde.

‘Zahl’. Die ans d. Kerd mahnende ursprüngliche Bedeutung kommt
noch in russ. xepeóeň zum Vorschein. So erklärt Dal dieses Wort za-
erst mit >KycoueKT, OTPy6oueK$, OTPĚJOKE, TACTNINA KPOMEHATO, PYyÜzeRaro;
HBepenb, OTAOMOKB,« und aus dem XVL Jahrh. führt Sreznevskij ia
seinem altruss. Wörterbuch: Pä3ausı KOcTR zepeßsenz, wo das letzt
genannte Wort ‘ein geschnittenes Muster’ bedeutet.

Ein Pendant haben wir im stidslavischen droy ‘'numerus’. Es steht
nämlich im Ablautsverhältnis zu drit ‘rasieren’, ursprünglich ‘schneiden’,
vgl. dridoko ‘schneidig, scharf’: slov. dridek, čech. břidký ‘scharf’. Die
Basis ist ursprünglich zweisilbig (bžeret) und so gehört dazu lit. dur
‘wahrsagen, zaubern’, bürtas ‘Loos’. Die ursprüngliche Bedeutung “Kerbe'
finden wir aber im Lettischen: durtas-kohks ‘'Kerbstock’, durta ‘Ver-
zeichnis'. Die Bedeutung ‘Einschnitt’ steckt auch in ar. darte “alveus
apium’, neuruss. ÓopT+, čech. drť, poln. barč, vgl. r. nackxa “Bienen-
stock’ von cšus ‘hauen’.

Helsingfors. Joos. J. Mikkola.

<.. mid nh Malnkě. z

0 wplywie jezyka lacinskiego na polski.

W rozwoju jezyka polskiego uwydatnily sie w wiekach srednich
silne na niego wplywy przedewszystkim jezyków sasiednich: niemiec-
kiego i czeskiego, oraz taciny. Rozmiary tých wplywöw i ich skutki
byty niejednakowe.

Wptyw jezyka niemieckiego dotyczy wylacznie dziedziny leksykal-
nej czyli stowozbioru: jezyk polski przyswoil sobie mnóstwo wyrazów nie-
mieckich wskutek stosunków, jakie wynikaly z osadnictwa niemieckiego
w Polsce od wieku XII-go, jako tež wskutek stalego sasiedztwa gieo-
graficznego z Niemcami.

Wptywy ze strony czeskiej odnosza sie równiež do samego tylko
stowozbioru polskiego. Z przyjeciem przez Polaków chrzescijanstwa
w wieku X-ym przybywaly nowe pojecia oderwane, religijne i etyczne,
a Z niemi nowe wyrazy, stužace do ich oznaczania. Wyrazy te prze-
jelismy od Czechöw; do jezyka zas czeskiego dostaly sie one z Rzymu
za posrednictwem starogörnoniemezyzny.

Silniejszy od czeskiego wplyw na mowe polska wywarl jezyk
lacinski. Zložyly sie na to dwie glöwnie okolicznosci. Naprzöd zna-
czenie uprzywilejowane jezyka tacinskiego w rozwoju kultury europej-
skiej, i powtóre znaczny okres czasu, w ciagu którego wpiyw ten od-
dziatywal na žycie umyslowe spoleczenstwa polskiego. Lacina byla
jezykiem kosciola, jezykiem prawodawstwa, sadu, sejmu i szkoty, jezy-
kiem ksiažkowym i naukowym, jezykiem wylacznym uczonych. Tak
bylo w catej Europie zachodniej, tak bylo i w Polsce. Žacina od-
dzialywala na nasz jezyk stale w ciagu wieków srednich do wieku
XII-go przez chrzescijanstwo i instytucje koscielne; silniejszy jeszeze
byt jej wplyw w okresie humanizmu od konca wieku XV-go przez
wiek XVI-ty až do polowy w. XVII-go. Pierwsze utwory pismiennictwa
polskiego w koncu wieku XIII-go i na poczatku XIV-go powstaly pod
bezposrednim wptywem wzorów lacinskich; sa to przeklady pisma
$-go, kazania koscielne i zabytki jezyka prawnego i sgdowego, Pisano

364 Adam Ant. Kryáski,

je po polsku, wzorowano sic jednak na tekstach taciůskich, tamiac sie
z tradnosciami przy oddawaniu pojeé nowych odpowiedniemi wyrazami
polskiemi. Z koniecznosci przeto do jezyka tých pierwszych utworów
pismiennietwa polskiego weiskac sie musialy wyrazy lacinskie i nie-
jedno wyraženie wprost na wzór lacinskiego utworzone. Przyklady
takich latynizmow sq dosyč czeste nie tylko w najstarszych zabytkach
pismiennietwa wieku XIV i XV-go, ale i w okresie zlotego wieku
literatury polskiej, a nawet i požniej. Sa one trojakiego rodzaju:
1. ezysto wyrazowe czyli leksykalne, polegajace na wcielaniu wyrazów
tacinskich do tekstu polskiego; 2. stowotwóreze, tj. dotyczace formy
wyrazow o przyrostkach pochodzenia tacinskiego, i 3. skřadnioweczyli
syntaktyczne, odnoszace sie do pewnych wyražen i zwrotów, w których
konstrukeje tacinska zbyt dostownie, nieraz wprost niewolniczo wpro-
wadzano do wystowienia polskiego.

1. W dziedzinie stowozbioru czyli leksykalnej jezyk polski przy-
swoit sobie mnostwo wyrazów tacinskich (badž rodzimych, badž wzie-
tych z greckiego), podobnie jak i sasiednie Niemcy i inne narody
giermanskie, wyrazów, jako nazw rzeczy i pojec oderwanych, z zakresu
žycia prvwatnego i polityeznego, przedtym nieznanych, a przejetych
pod bezposrednim wplywem cywilizacji romaúskiej. Nabytki te, znane
powszechnie, 84 istotnym wzbogaceniem každego jezyka; zrosly sie
one zupelnie z myšly i mowa narodu, który przez szereg stuleci rozwoju
kulturalnego stale sie niemi postugiwal.

2. Wptyw taciny w zakresie stowotwórstwa (stoworodu) odbil
sie na niektörych formach przymiotników i rzeczowników, utworzonych
badž to w zaležnosci od formy i brzmienia przyrostköw lacinskich,
badž tež wprost za pomoca przyrostka taciúskiego. Do kategorji
pierwszej nalezy pewne przymiotniki, pochodzace od nazw gieograficz-
nych eudzoziemskich, jak: bizantyňski, konstantynopolitaúski, florentyaski,
pompejanski, afrykanski, w staropols. indjaúski i t. p. Postaci tych
przymiotnikow nie zostaly utworzone droga zwykla od osnów rzeczow-
nikowych, lecz wprowadzone do polskiego wskutek ttumaczenia bez-
posredniego przymiotnikow lacinskich (byzantinus, florentinus, pompe-
ianus, africanus . . .) o przyrostkach -inus, -anus; formy wiasoiwie
polskie 84: bizantyjski, konstantynopolski, florencki, podobnie jak
w staropolskim uzywane: afrycki, amerycki. Na wzór tež taciňski
stworzono w wieku XVI-ym forme atenjenski (atheniensis); postaé ta
jednak, jako tež i druga atenijski (Solon atenjenski filozof; atenijska
ani, Rej) ustapil” nrnatavař atenski, oparta' ne »8namie wanegw-

n" ik sval

O wpiywie jezyka lacinskiego na polski. 365

Wszakže wzör taciňskich przymiotniköw na -ensis sprawit, že od
wieków užywamy formy przymiotnika gniežnienski zamiast gniezienski,
od Gniezno, dzieki tylko formie tacinskiej gnesnensis, ktora wylacznie
sic postugiwano w okresie przewagi taciny koscielnej w Polsce. Nazwy
prawidiowej gniezienski užyt dopiero prof. Nehring w nagtówku
zabytku starej polszezyzny -»Kazania gniezienskie«, przez siebie wyda-
nego w r. 1896 w Krakowie. Obok tego przymiotnika mamy szereg
innych, podobnych mu, z okresu póžniejszego, jak: grodzienski, ko-
wienski, wilenski, od nazw Grodno, Kowno, Wilno..., które nie 83
juž przekladem form tacinskich na -ensis, lecz powstaly droga zwykla
od osnów tych imion za pomoca przyrostka -bski: grodz-e-n-ski,
ko-wi-e-n-ski, wil-e-n-ski...

Druga kategorje wyrazow z pietnem lacinskim stanowig rzeczow-
niki, utworzone od osnów rodzimych za pomoca przyrostka taciňskiego
-us, tj. liz-us, stug-us, oberw-us, obdart-us, pij-us, nag-us, Ig-us, wis-us,
der-us, zdzier-us (zdzierca), tajd-us (tagodniejsze niž tajdak), dwor-us,
dzik-us, garb-us, wiar-us, cal-us; po czesci tež: rapt-us, nyg-us i andr-us
(z gwary zlodziejskiej). Wyrazy te powstaty w jezyku w nowszych
czasach; wszystkie, z wyjatkiem calus, sa nazwami osób i užywaja sie
w znaczeniu ironicznym lub pogardliwym, oprócz rzeczownika wiarus,
do którego przywiazane jest znaczenie dodatne: stary, dzielny žotnierz.

3. Inaczej przedstawia sie wptyw laciny na jezyk polski w zakresie
skladni. Wptyw ten byt istotnie dosyd znaczny w pierwszych wiekach
rozwijania sie pismiennictwa polskiego; granice jednak jego nie byty
zbyt rozlegte, jak nieraz glosily twierdzenia golostowne; nie byt on
ani tak trwaly, ani tak dalece silny, ažeby mógt zasadniczo zmienic
w pewnym zakresie wlasciwosci przyrodzone mowy polskiej. Miat znacze-
nie przemijajace i dotyczyt kilku zaledwie zwrotów wlasciwych skladni
lacinskiej, ktore tlumacze tekstów tacinskich w wieku XIV i XV-ym
przenosili do przekladöw polskich; za nimi zas poszli i inni pisarze.

Najbardziej rozpowszechniony w rekopisach i drukach staropolskich
byt zwrot skröcony, polegajacy na užyciu biernika z bezokolicznikiem
(aceusat. c. infinitivo), zamiast osobnego zdania pobocznego (ze spónikiem
že), zwrot, niezgodny z natura polszezyzny i innych jezyków stowian-
skich. Spotykamy sie z nim w zabytkach w. XV-go i požniejszych;
np. w wyraženiach: Przerzeczonego Idzika skazalismy byc ku przysiedze
dopuszczonego, Swiet. z. Wociesz. r. 1449; kiedy užrzysz tego cierpieé,
tedy twoje dusze miecz bolesci przejdzie, Opec 1522; Powiadata byc
dobre pijanstwo, Sad Parysa 1542; Wyznam go byč boga mego,

360 Adam Ant. Kryúski,

J. Kochan.; A tak odwolali sady do Kalisza, gdzie sie spodziewali biskupa
samego przybyc, M. Biels. i t. p.

Užywano takže na wzór laciny zwrotu, ztožonego z podwojnego
biernika; posiadaja go juž najstarsze zabytki jezyka; np. Zbawiona
mie uczyn, bože moj, Psal. flor. (salvum me fac); Pan bóg, ktoryž cie
dostojnego uczynit bojažni, Žyw. Eufr. r. 1524; Powstan Panie, zba-
wionego mie uczyn, Psal. r. 1532; Bóg nawysszy mnie krolewica ob-
jawit, Sad Parysa (me regem declaravit), i t. p.

Probowano prócz tego i wyražeň, zawierajacych podwójny mis-
nownik; jak np. aby ona rada, któraš ty umyšlit nie byla naleziona
nieužyteczna, Zyw. Eufr. (nt non illud consilium ... inveniatur infrac-
tuosum); \Wspomiongt, že sa ciato i duch niewröcony, J. Kochan.; lub
zwrotów, polegajacych na užyciu bezokolicznika z mianownikiem, pp.
Te gwiazdy zdadza sic tam byč rozsadzone, J. Kochan., Zdali sie sobie
obadwa juž byd gotowi, J. Kochan., i t p. Wnowszej polszezyžnie
pozostatošcia po tego rodzaju zwrotach lacinskich jest wyraženie po
slowie zdaje sie, ztožone z bezokolicznika i mianownika, albo tež z
bezokolicznika i narzednika, lub wreszcie z samego bezokolicznika; np.
skutek zdaje sie byč watpliwy (zamiast: zdaje sie že jest watpliwy,
albo: že bedzie watpliwy); Jan zdaje sic byč smutnym (zam. Jan, zdaje
sic, smutny); Zdaje sic o tym wcale nie wiedzieé (zam. zdaje sie, že 0
tym wcale nie wie, lub: zdaje sic, wcale o tym nie wie) itp.

Pod wpiywem wzorów lacinskich pisarze tekstow staropolskich
poczawszy od wieku XIV-go przy laczeniu dwu zdan, wzglednego z
glównym, najezesciej opuszezali w zdaniu glöwnym zaimek wskazujacy
ten, taki... przed nastepnym zdaniem wzglednym, zaczynajacym sie od
zaimka wzglednego jen, jenže, ktöry, kto... albo od przystowka gdzie; np.
A w myslach twoich nie jest, ktoby byt rowiennik tobie, Psal. flor. 39
(non est, qui similis sit tibi); Zametek blizu jest, a nie jest, jenzeby
pomogt, Ps. fl. 21 (non est, gui adiuvet); Tod ubogi królewic byt, iže
nie miat, gdzieby swoje glowe podklonil, Kaz. swkrz. (non habet, ubi
caput suum reclinet); Najdg sic krom watpienia, którym ku twej ozdo-
bie wymowy dostanie, J. Kochan., itp.

Innym wynikiem wyplywu jezyka lacinskiego na skladnie staro-
polsky jest opuszezanie przeczenia ie przy taczeniu dwuch zdan prze-
czacych za pomoca spójnika anı. Zarówno pisarze tekstów najstarszych
‚ak i póžniejsi nie powtarzaja przeczenia nie przed orzeczeniem drugiego
.dania przeozacego równorzednego; np. Zapowiadamy, aby dziewki w
1zjedzinoah. >- jénizna waaznany, nie watepowafty, ani namiestniczkami
EC o m 5 Teraw. n,zylazal nam hop, gsbvehom

O wplywie jezyka tacinskiego na polski. 367

nie jedli, ani sie jego dotykali, Bib. szar.; Jako to šwiadeze, iže Miko-
laj nie szedt gwaltem ze dwiema paniczoma a dwiema podlejszyma
w dom do Domienika, ani miecza dobyt, ani zabic choiat. Rota K:.
kosciaů. r. 1424; Wzgardzili przymierzem panskim, ani praw posluszni
byli, J. Kochan.; Nic sie na žadnego stanu cztowieka nie ogladasz, ani
o to dbasz, jako kto przyjmie, Orzech. it. p. Jest to oczywiscie nasla-
dowanie wyrazen taciňskich, zaczynajacych sie od spójnika negue.
W nowszej polszezyznie tego rodzaju sposób taczenia nie jest w užyciu:
spójnik taczacy an: przed drugim zdaniem przeczacym ma tylko znaczenie
spojnika : wzmocnione, po którym wtasciwe przeczenie nie wyražone
byč winno (np. Ani osobiscie nie przybyl, ani odpowiedzi nie przystal).

Pod wylywem skladni lacinskiej przeksztalceniu takže ulegty
pewne wyraženia polskie, wlašciwe staropolszezyžnie i innym jezykom
stowianskim, polegajace na užyciu narzednika osoby dziatajacej.
W dawnym jezyku polskim przy stowach o formie biernej wyražano
narzednikiem imie osoby dziatajacej, podobnie jak dodzis wyražamy
nazwe wszelkiego narzedzia, którym sie czynnosé wykonywa. W naj-
starszych zabytkach mamy wyraženia takie, jak: Ta ista slowa zmowiona
occem swietym, jemuž biesze imie Symeon, Kaz. swkrz.; Pismo tego
krolewica dziewica porodzonego nazywa krolem luda žydowskiego,
Kaz. swkrz., Bogiem stawiena Maryja, Ps. Bogar.; Zdrowa badž
gospodze angiotem zawitana, gospodze, ogarniona duchem swietym,
Mod. Nawoj.; Przeto ja jesm postana bogiem ty rzeczy zwiastowač
tobie, Bibl. szar., Tako nam byt otworzyt duchem swietym oczy na
przyszty upadek nasz, Orzech.; Cesarz, obražony Sobiestlawem, synem
Sobiestawowym, a bratem stryjecznym Wladyslawowym .... stolice
osadzit, Blažow. r. 1611 i t. p. Wilasciwosc ta siega jeszeze epoki
prastowianskiej, a w jezyku starostowianskim mamy równiež przyklady
podobne, jak: iskušajeme sotonoja; nareče se prěprostyj vrseja bratija,
Supr. (dictus est simplex ab omnibus fratribus) i t. p. Otóž užycie tego
rodzaju narzednika w nowszej polezezyžnie nie utrzymalo sie; bardzo
wezesnie bowiem, bo juz od poczatku pismiennictwa narzednik w tych
wyraženiach stopniowo ustepuje miejsca wyraženiom z przyimkiem oď
lub z przyim. przez na podobienstwo lacinskich: a v. ab aliguo, per
aliguem. W ciagu kilku wieków pospolite jest tu užycie od z dopet-
niaczem (np. Ztodziejstwo jest tak srogo od nas skarano, Orzech. Quinc.;
Rozmowy Sokratyczne przetiumaczone od J. P. Zablockiego, Warszawa
1775, i t. p.), ale i ono w koncu ustalo; natomiast weszlo w užycie
wyraženie z przyimkiem przez, które w polszezyžnie wieku XIX-go
w tvch razach wylacznie sic ustalilo.

368 Adam A. Kryňaki, O wplywie jezyka lacinskiego na polski.

Pomijajac przyklady pojedyňezych zastosowaů rzydu niektörych
wyrazów na sposób taciňski, spotykane w tekstach staropolskich, pomi-
jajae röwniez pewien wplyw zewnetrznej formy okresów taciňskich na
tok wystowienia dawnych prozaiköw naszych, musimy wkoncu choc
krotka uwagy dotknagč t. zw. makaronizmów w jezyku polskim.

Zwykle w žyciu umystowym Polski cale stulecie, od polowy wieku
XVII do potlowy XVIII-go uwaza sie za okres upadku pismiennictwa,
zepsucia smaku w dziedzinie poezji i krasomöwstwa. Historja tež
stwierdza w okresie tym i niezwykte zaniedbanie jezyka pod wzgledem
formy i jednoczesnie towarzyszaca mu dažnosé wsród piszacych do
rzekomego przyozdabiania wyslowienia polskiego barbaryzmami. Przy
zaniku poczucia dobrego smaku stalo sie niemal prawidlem obowigzuja-
cym užywanie w mowie i pismie wyrazow lacinskich naprzemian
z ojezystemi. Szezegolnie zas tej modzie makaronicznej holdowali na-
puszeni krasomówcy, panegiryšci i rymotwörcy minorum gentium. Prze-
szla ona jednak nad jezvkiem i minela bezpowrotnie, jak lekka epi-
demja, choroba nagminna, nie Ssiegnawszy glebi jego ustroju, nie
zrzadziwszy w jego rodzimej budowie Zadnej szkody powažnej; nie byla
tež przeszkoday silny do dalszego rozwoju i tego wydoskonalenia, do
jakiego jezyk polski doszedt pod piórem wielkich poetów i prozaików
wieku XIX-go.

Warszawa, w ezerweu 1907. Adum Ant. Kryňski.

Über die Sprache der ältesten moldauischen Urkunden,

Es sind beinahe achtzig Jahre verflossen, seitdem J. Venelin in
der Vorrede seiner »BxaxoGoxrapekia HAN AAKOCIABAHCKÍA Tpayarsı« (St.-
Petersburg 1840; die Vorrede wurde 1832 geschrieben) die Meinung
ausgesprochen hat, daß die Sprache der alten moldauischen Urkunden
russisch sei; nur hat er diese Sprache nicht ganz richtig »süd-russisch «
(10xno-pyceroe uaptuie) genannt. Seitdem wurde dieses auch von
rumänischen Gelehrten, Historikern und Philologen, die moldauische
Urkunden herausgegeben haben, stillschweigend anerkannt, obgleich
die meisten unter ihnen die Sprache dieser Urkunden schlechtweg
slavisch »slavicá, slava« genannt haben; siehe Melchisedek, Chronica
Husilor, Bucuresci 1869, Anhang, S. 2—3; Hasdeu, Archiva istoricá a
Romániei, Bucuresci 1865, Vorrede, und desselben Abhandlung »Negru-
Vodá« (als Einleitung zum IV. Bde des » Etymologicum Magnum Ro-
maniae« gedruckt), Bucuresci 1898, S. XCVI. Die fremden Gelehrten,
zumeist Slavisten, die gelegentlich moldauische Urkunden zu ihren
Untersuchungen benutzt oder herausgegeben haben, haben daran nie
gezweifelt. So Emil Kaluzniacki, der im VII. Bande der Akta grodzkie
i ziemskie, Lwów 1878, einige moldauische und walachische Urkunden
des Lemberger Stadtarchivs herausgab, erkennt, S.7 Anm.25, daß bis zur
Mitte des XVI. Jahrh. die Urkunden der moldauisch-fürstlichen Kanzlei,
»wie allgemein bekannt«, russisch verfaßt seien. Derselben Meinung ist
auch Prof. C. Jireček. In der Besprechung meiner Ausgabe der alten
moldauischen Chroniken (Arch. f. slav. Phil. Bd. XV, S. 81 ff.) be-
hauptet er, daß die Sprache der moldauischen Urkunden »meist ent-
schieden russischen Typus« habe, ja diejenigen die E. Katužniacki in
Hurmuzakis Documente Bd. I, 2 (1890) veröffentlicht hat und meist die
Beziehungen zu Polen betreffen, »von ganz russischer Art« seien).

1) Es sind dieselben, die 1887 V. A. Uljanickij, mit geringerer Genauigkeit und
mit teilweiser Vernachlässigung der ursprünglichen Orthographie, in »Marepiaxu 442
HCTODÍH B3aHMUHBIXB orHOMeHiň Pocciu, IHozsınz usw. 85 XIV—XV pz.« herausgegeben
hat: Auszug aus den Urenia EMI. OÓMECTBA HCT. H APeB. POCC. TPM MOCKOBCKOMÉ VEE-
BepcHTETE.
Festschrift für Jagic. 24

370 J. Bogdan,

Derselben Überzeugung hat auch der Unterzeichnete in verachiedenen
Abhandlungen und in seinen Vorlesungen tiber ältere rumänische Diplo-
matik, die er seit 1894 mehrmals an der Bukarester Universität ge-
halten hat, Ausdruck gegeben.

Wenn aber über den allgemeinen Charakter dieser diplomatischen
Sprache, die seit dem XVIII. Jahrh. bei den Rumänen nicht mehr im
Gebrauche ist, keine Meinungsverschiedenheit bestehen kann, ist ihre
nähere Charakterisierung nur durch ein eingehendes Studium aller
Bestandteile, die sich in diese Sprache eingeschlichen haben, möglich.
Es ist das Verdienst A. J. Sobolevskijs, dieses Studium eingeleitet zu
haben, zuerst in den Ouepku 43% HeTopiH pyceKaro a3srka, KieB= 1884,
S. 59—64, wo er sich mit der Sprache der galizisch-volhynischen Ur-
kunden befaßt, dann in den JIeximmu no mcrTopiu pycekaro aasrka, I. Ausg.
Kiess 1888, II. Ausg. C.-Ie'rep6yprs 1891, wo er auch auf moldauische
Urkunden Bezug nimmt, allerdings nur nach der Ausgabe Uljanickije.
Sobolevskij behauptet S. 16, daß die Sprache dieser Urkunden im
Grunde weiß- oder westrussisch (ÓbBzopycekiň, sanaaHopycckiä) sei, aber
eine ziemlich starke Mischung mit stidrussischen Elementen (cz wzao-
pycckow UpPEMĚCEIO) aufweise, und beweist das gelegentlich der Be-
schreibung aller phonetischen und morphologischen Eigentümlichkeiten
der weiß- und stidrussischen Dialekte in ihrer historischen Entwicklung.
Das hat einen jungen rumänischen Slavisten, Herrn Ilie Barbulescu,
nicht gehindert, die Behauptung aufzustellen, daß »die Sprache und die
Orthographie der moldauisch-slavischen Texte bulgaro-slavisch seien,
kombiniert mit Serbo-slavischem und Russisch-slavischem«: Cercetäri
istorico filologice, Bucuresti 1900, S. 67. Ebenda S. 59 wird gesagt,
daß die slavische »lebende Sprache« in der Moldau »ein dreifaches
literarisches Konglomerat (»compromis«) aus dem Bulgaro-serbischen als
Fundament und mit Einschaltungen russischer Elemente« sei. Die
Russismen der moldauischen inneren Urkunden sind für ihn »anor-
ganische, hie und da auftauchende Elemente«, während diejenigen Ur-
kunden, die die Beziehungen des Fürstentums Moldau zu Polen betreffen,
in einer »russisch-polnischen« Sprache verfaßt seien und eine »russische
Orthographie besitzen« (S. 60): diese Sprache und diese Orthographie
wurden von den moldauischen Herrschern als eine »Kondeszendenz
Polen gegentiber« autgefaßt und in ihre Kanzlei eingeführt (S. 63). -
-Die diplomatisch-politische Sprache war, dem polnischen Königreiche
‚egenüber, neben der polnischen auch die kleinrussisch-slavische« (S. 64).
Jm dieser heillogeı ?egriffe-erv‘rrung. lie einer .Anslichen Mangel

AU

sab--uuu un ---- CE St... O- ads čna- „T rachar PETER | aaa Zeilen

Über die Sprache der ältesten moldauischen Urkunden. 371

zeschrieben. Der Charakter der betreffenden Sprache wurde von Sobo-
levskij ganz richtig erkannt; die Aufgabe weiterer Forschung ist es
ihn näher zu bestimmen. Seit 1887 ist viel neues Material hinzu-
sekommen; in den Staatsarchiven des Königreichs Rumänien, in Privat-
archiven und in der Bibliothek der rumänischen Akademie befinden
sich ganze Schätze urkundlichen Materials, die sprachlich noch gar
nicht verwertet wurden. Ich werde hier nur kurz und zusammenfassend
die Resultate meiner Auslese geben, da ich anderswo diesen Gegen-
stand vollständiger behandeln werde.

Man kann das ganze urkundliche Material der moldauischen Kanzlei
in zwei Teile sondern: a) innere Urkunden, meistens fürstliche Schen-
kungen an Bojaren (xaxoBaHia) und Klöster (xania) und Bestätigungen
aller Art Abmachungen unter den Bojaren und deren Nachkömmlingen,
betreffend den ländlichen Grundbesitz!); b) äußere Urkunden, meistens
Huldigungsakten und Allianzverträge mit den polnischen und ungarischen
Königen und mit den litauischen Fürsten, Privilegien an polnische und
siebenbürgische Kaufleute (z. B. an die Lemberger und Kronstädter),
politische und Handels-Korrespondenzen, Missiven usw.2).

Diese Urkunden sind in russischer Sprache verfaßt, denn man
kann eine Sprache, die in phonetischer und morphologischer Hinsicht
alle Eigentümlichkeiten besitzt, die den russischen Dialekten (groß-,

1) Am besten sind Urkunden solcher Art von Hasdeu, Archiva istoricá a Ro-
mäniei, 4 Bde (Bucuresti 1865—67) herausgegeben; einige auch in Hurmuzakis
Documente, Bd. I, 2 (1890) und Bd. II, 2 (1891) von E. Katužniacki. Weniger brauch-
bar sind Golovackijs Ipamorsı yrpoBnaxišckia u monaascria in der Išronuce saHariň
spxcorp. Kowmxciu, IV (1868); Melchisedeks Chronica Husilor (1869) und Chronica Ro-
manului, 2 Bde (Bucuresti 1874—75); Ghibánescus »Uricariul«e Bd. XIV (1889) und
XVII (1892): die früheren Bände dieser großen aber unkritischen Sammlung wurden
von Th. Codrescu besorgt; desselben »Surete si izvoade« und >»Ispisoace gi zapise«
bis jetzt je ein Band, Jasi 1906); Orest Popesculs »Cáteva documente moldovene«
'Cernáuti 1895) und andere kleinere Sammlungen. Die Zeitschriften zitiere ich nicht.

2) Außer in den bereits erwähnten Ausgaben Hasdeus, Uljanickijs und Katuž-
niackis, befinden sich solche Urkunden in meinen »Cinci documente slavorománe
din archiva curtii imperiale dela Viena«, Bucuresti 1889 (Huldigungsakte der mol-
lauischen Herrscher an Joh. Hunyadi); »Documente moldovenesti din sec. XV
si XVI in arhivul Brasovului«e, Bucuresti 1906 (Handelsprivilegien und politische
Korrespondenzen mit den Bürgern von Kronstadt in Siebenbürgen, Briefe einiger
Bojaren und Stadtbehörden); »Contributii la istoria Moldovei intre anii 1448—1458«,
Bucuregti 1907 (Verträge moldauischer Herrscher mit Mitgliedern der Familie Bu-
szacki aus Galizien) und bei St. Nicolaescu, »Documente slavoromäne«, Bucuresti
1906, S. 85—165 (Kronstädter Urkunden) und S. 167—206 (Bistritzer Urkunden): über
lieses Machwerk siehe meine Kritik in den »Analele Academiei Romäne« für das
Jahr 1906/07. — Einige Verträge mit den litauischen Fürsten sind in Axrıı zanaxnoň
Pocciu, Bd. I, gedruckt: für Sprachstudien unbrauchbar.

24»

372 J. Bogdan,

klein- und weiBrussisch) gemeinsam sind, wohl nicht anders als russisch
nennen. Der einzige Unterschied, der zwischen inneren und äußeren
Urkunden besteht, ist, daß die letzteren viele polnische Elemente auf-
weisen, die sich teilweise durch ihren Inhalt, teilweise durch den Ein-
fluß der polnischen Bevollmächtigten auf ihre Abfassung erklären.
Manche wurden sogar auf polnischem Gebiet, in Sniatyů, Kolomyja,
Lwów niedergeschrieben. Keine ist rein polnisch. Es láBt sich auch
bemerken, daß die kleinrussischen Bestandteile ebenso in den inneren
wie in den äußeren Urkunden auftreten und desto reicher sind, je mehr
sich die Sprache von den ältesten Vorlagen der litauisch-russischen
Kanzlei entfernt. Mit der kleinrussischen Aussprache waren die Moldauer,
besonders in den nördlichen Teilen des Fürstentums, wo die Hauptstadt
Suceava lag, ziemlich vertraut, während das Weißrussische ihnen ferner
lag. Die ältesten inneren Urkunden sind ganz frei von polnischen
Elementen.

Ich werde nun im Folgenden unter drei Gruppen die wichtigsten
Merkmale dieser diplomatischen Sprache, soweit sie in den ältesten auf
moldauischem Gebiete geschriebenen Urkunden!) auftreten und mit be-
sonderer Berücksichtigung der phonetischen, zusammenstellen: a) die
gemeinrussischen, b) die weiß- und kleinrussischen, c) die speziell klein-
russischen; in der Anordnung schließe ich mich an die Klassifizierung
Jagics an (Arch. f. slav. Phil. Bd. XX, S. 33—34), die mir die zweck-
mäßigste erscheint. Die Beispiele sind nur aus solchen Urkunden des
XIV. und XV. Jahrh. entnommen, die ich im Original kenne; der Kürze
wegen zitiere ich Daten, Ausstellungsorte und Ausgaben nicht, bemerke
nur daB die Zitate aus den oben Anmerkung 1 und 2 angeführten
Werken alle nach den Originalen richtiggestellt wurden und daß die
ursprüngliche Orthographie immer beibehalten wurde.

a) Im Vergleiche mit der mittelbulgarischen Sprache der walachischen
Urkunden, haben die moldauischen folgende gemeinrussische Merkmale:
e= 0: WAHNE (WAHNA, WAHA, WAHO), WIKE, W3EP0 (einmal WKEpou%
Ulj. S. 84). 5,9 = 0, e: RO3METR, BOZPHTR, MOCOA; KO, KO, CO; BE30
ACTH, HAAO UHOR; WCTATOKh, NOYATOKK, NATOKR; OVPOpeKTH; pl.
gen. ROYOKh, COT; RECh, AEHk, NOUEHUJE pl. gen. OREUM, Sg. nom.
PSEEAK. 27 CODB. = or; vr =er; 7%, rbL = ro, re: VOPAO, KOPMHTH,
KOPYKMA, TOP (TOPISBATH), Kopkeun (= Topneua, altbulg. rg-
Hhlih); BEPEA, REP, ZKEDCTRHAO, HAHNEDROE, pl. gen. WESPUIŤH, SG.

1) Ich schließe absichtlich die auf galizischem Gebiete gegebenen Urkunden

ung, denn man kann nicht leicht fertstellen, ob sie van nalnigahan nr von mol-
.r-ıtaahan Sohraiharr "arriihron.

Über die Sprache der ältesten moldauischen Urkunden. 373

gen. CepAUA, TEEPAO (NOTBEPAHTH, NOTBEPKENIE), TEPNKTH, KHOBL,
KOECTR (-TB). 2 + cons. — ol; lo, It — lo, le: ug. gen. Adaronoak,
ASAMKHHK, MOABHTH, MOAUATH, NOAHHTH, CTOANK; RES AECTH, CA63A;
für Zo habe ich kein Beispiel verzeichnet. oro, olo: ROPOHHTH, Bopo-
THTH CA, FTOPOAR (FOPOAHUJE, 3ATOPOAHTH), AOPOra (AOPOXA), KO-
POAk, CTOPOHA; EOAOTO, ROAOAHCAABh, BOAOCTL, TOAOBA (FOAOENOE,
TOAWEBATLI), ZOAOTMIH, pl. gen. KOAOA, 8g. loc. KOAOAA3H, MOAOA,
8g. nom. COA0A, ac. COAOAKOV (COAOTKŮ), KOAOMA. ere, olo: BEPESHHKTE,
BEPEMA (sg. instr. BEDEMENEM R), NEPEROZh, TIEPEA, TIEPEIKE, TOTEDEKK
(-Kh), CEDFEPO, YEPEBATRI, JEPESL (UspECh); für olo = ak habe ich kein
Beispiel gefunden. žď, $t=%, č: NPHHYŽKEH K (npunykenie), npKxe,
POKECTEO (poxKCTRO), YSXKÍH (sg. gen. f. 49%K6H); sg. dat. Auspn, pl. gen.
KOUIAPHY R, MO4& (NOMOYR), inf. MOYH, gerundia auf -4H: OB'KYAIOYH CA,
CANEVIOYH, YT8YH, Koraun usw. DaB A als ja gelesen wurde, unter-
liegt keinem Zweifel, vgl. uoa = f. Mot 1400 und die ramánischen
Wörter EHTA3h, FP03A, KOCTA, HATEAYA = viteaz, Grozea, Costea,
Neatedul (heute Netedul) 1395, Jacoko, tauKo und AuKoga 1374, 1400,
1409; nonwa, Halaum = Popsa, Hiias (Dijas) 1423 usw. Dem
Schwunde des g vor n, des 7 nach Z, g, (z) begegnete ich nicht: no-
TATHYTH, OYTEKAR, Moran. Was die Formenlehre anbelangt, so
finden wir regelmäßig -oro im sg. gen. des zusammengesetzten Adj.:
E'KAOrO, HNOTO, HCHODO, KPACHOFO, PYCKODO, COUABLCKOFO, UISO[LE]OEL-
cKoro; -Th in der 3. sg. und pl.: ıecTa (scTa), CTR, HUŠTL USW.,
aber auch tecT4 usw.; -4M'4 in pl. dat. der o-Stämme: sehr oft c6AAM'k,
selten ropoAaMh, NAHCTEAMh, CEAHUJAMk, vgl. CEAAXK und CEAOX
nebeneinander 1472, mkerax 1499; und das Pronomen TOT, TOTO,
Tora statt TOŇ.

b) Von den dem Weiß- und Kleinrussischen gemeinsamen Merk-
malen kommen in den moldauischen Urkunden or = ff, ro = m
2 = dž nicht vor. Die Endung der zusammengesetzten Adj. ist, mit
wenigen Ausnahmen!), -sıA, -iä, geschrieben WH, -wn, -HH, -In, einige-
male -an2), kontrahiert -w, -H: REAFEH'MIH, BEUHWH, HATNHCANTLN,
MOALAAELCKHH, TIOACKHH, MOAAABCKTL, ILAUHHLCKBI, KOPAOECK'UI, BA-
AACKH; EYAYW4HH, HMIHELHHH, MOCAKAHHH usw. Illns (mia), die
ziemlich oft vorkommt, lautet nie uistá (mes). g ist manchmal durch

1) Sg. nom. vjernos 1874 (wahrscheinlich ein Fehler des Abschreibers), KOAO-
UMIHCKOH 1457, CTAHOCTA NOASACKOH NOCHSAHTOH 1468; BAEBWAA Bi-
AHKOH in einer russisch verfaßten Urkunde vom J. 1408 des walachischen Woe-
woden Mircea (Ulj. No. 16).

2) GAMOAFPRAEHAH 1892, poken ah 1458.

374 J. Bogdan,

h, v sehr oft durch « ersetzt: sg. gen. AOAXa (nom. propr.), MOXHA4,
Oyyopckum, NOAAVX, XOAA% (KOAAOBATH) statt des Öfteren FoaA%
(TOAAOBATH, FOAAOBAHIE), NOXPERL, € XOPHHOM, BOXYUI (rum. Buhus)
und Eoryiun, AOPOXSH und AOPOTÖHCKEI, KPHHKORHYM Und FPHHKO, KW-
AHYL und royAnun — Ž fällt aus in wenoAapk, OAAh (OAAOBATH) —;
0 (= Eh), YHOYKE (O/HOVYATOM, APAOYHOYYATOHR), ACE (OCH, W-
CRY, OYCEMA USW.), OVCKKOTO,OY3ZAAAY TE, W3ZALHKATH, HA OY 3AKCÍE,
OV3UOPŠTA, OVSHAMENAAH, OVZNECENÍE, OVSPHTVR, Y3ATH, OVCNOUH-
HATH, OVCTATÍH) USW., BOGAr OVAA4A4, WAAAOBA (= 8G. gen. RAAAA,
8g. nom. RA4AOBa, von Ead4A'h). Statt Rech kommt einigemale yEtc
vor (pl. gen. $scny, dat. SEcHu). Der Übergang von A, g, A in der
Flexion in c, z (dz), s wird regelmäßig bewahrt: pl. nom. gsanun,
NPEAUH, PYCHH, MOAAABCUÍH (auch EPAUIORCTÍH, Yropnerin), ag. dat.
RACSTUH (von BacdTKa), nachua (= -UK), pPyuk, CAVSK (CAV3H,
caysm), loc. A0p03%, aber auch oy aoyukn 1388, pl nom. MOAAABCKÍH
1462, 1466. Die Dativendung -ovi -evi wird sehr oft angewendet:
TOCHOAAPERH, AFKXANMIUIEEH (decanus, Dechant), AHAORH, AHEBH,
KOPOAERH, MOHACTHPEEH, POAOEH, BAAAHCAAROEBN, RAAAOEH, HRAHOEN,
HKTOSEH, NETPOBH, CTPOEBH usw., geschrieben auch -ORR -eRK, -OBE
-ERbl: KA3HUHPORK, KOPOAEBK, WTUERE, WURKORW. Ebenso die
Endung -ove -ov» im pl. nom. und gen.: KOMPORE, ROSORE, AOMORI
(als pl. ac.), manoRe, MHCapeRe, MPEAKORE, NPÍATSEACRE (ER), CERA-
KOBE, CACORE, TATAPORE USW.; BOSORL, BOJOPORh, TOPOAOBL, NAHOBT,
NEPEBOZOR A, NEPEAKORA, CEAOEL, FOCNOAAPERA, SAOAŤERA usw. Die
Endung -m0 vertritt oft in der 1. pl. die Endung -m», aber es wird,
unter polnischem Einfluß, auch -my (-uw, -Um) -mi gebraucht: scuo, 4H-
HHMO neben ECHR (FCH), YHHHUBI, EMMIPARHAURI, ERISHARAUM (-MN)
HMAM'BI usw. Seltner ist das Futurum mit imu, mu: HNETR AA4TH oder
AATH HMETR, HMETR 2KHTH, — NIOTHATH, — NORECTH; HUŠTA KÖN
TH, — NOHTH, CA HUSTE KOPOTHTH, HE MOYH MEN, KAKO MOUH UVU.
c) Von den phonetischen Eigentümlichkeiten der kleinrussischen
Sprache kommen in den moldauischen Urkunden, wie in den galizischen
des XIV. und XV. Jahrh., o — ž und e (russ. č) = i nicht vor; es sind
jüngere Lauterscheinungen. Alle anderen sind reichlich vorhanden.
e und č sind durchgängig hart; ich brauche dafür keine Beispiele an-
zuführen. » wird sehr oft durch ? (geschrieben =), nnd « durch « er-
‚tat FUARIH (EHAOTOPOACKBIH), EHAANIE, EHPA (adj. EHOHHH), CHHEM,
yh,ýk, AHAO, TODO AHAK (-AA), SAOAÍH, H3MHHA, AHCh, MHHA, MHCTO
MESTE UMCAM. AEAHAM, MACHKA, HNS, NÝHEHCHTH, POBAH-
- „.. so nl US /CUNASEATE, -HA ASAATH, X9-

Über die Sprache der ältesten moldauischen Urkunden. 375

THTH, UHAOBATH, UHHA USW.; RHCOK%, EHE, AOCHTR (== AOCHITL),
MH, HHHÉ (HHHEUHHH), OYMHCAR, OYCAHLUHTH, MYCTHHR, PHEA, TH-
CA4A, BEAHKH, BEAHKHY, MAAHY, BKPHHM, MAAHMH, TOTORHUH, pl. A0.
SAATH, Aanıkuk, aber AOEVRATH, AORYBAAR, wie heute im Kir. «
statt « ist entweder als hartes klr. y oder als Resultat der Vermischung
von 4 und w aufzufassen: BMITA3h, inf. SANAATHTM, KOMRAA (ge-
wöhnlich KOHRAA), MHIXAHAR, HHKMITA, dat. MULKOBLI, AO OYCTUMIA
(== -Vita, -TÍA), HA OYCTMIOV, WEPRWME (= weepwie. Das Suffix
-646 (-tua, -uua) ist weich: sg. gen. rpannun, dat. EOAXOBU:O (nom.
BOAXOREUM), MHCTUO, NOM. ROFOPOAHUA, KORHHUA, pKAu% (poln.
radca), ChNOPHHUK, gen. BOAUHHLA (NOM. ROAYHHEUL), ZPAALE, WTUK,
cepau A, cBAuK, BAOBUVK usw.; vgl. AEVXHAAuaT. Das Inf. endet
regelmäßig in -mu, sehr selten in -m» (-Mmb): CAIOBŠEM A BTWNPAEHTE
sro 1433-43; m der Originale ist in -WTH aufzulösen, nicht in HT,
wie einige Herausgeber es getan haben.

Selbstverständlich finden wir in der moldauischen Urkundensprache
außer den bereits angeführten, auch andere Eigentümlichkeiten der
russischen Dialekte, diejenigen ausgenommen, die sich erst später, etwa
im XVI. Jahrh., entwickelt haben (wr. dž = ž, dz = d, c = Hua).
So gehen die Finalen o, e in », + tiber und die letzteren schwinden
gänzlich: adv. TYT"h, KAK, HHAK aus TYTO, KAKO, HHAKO; A?%Kh, H2Kh
(AR, HK, AK, HK), TARK, SAHOV?K, WNPOYh (WIPOY) 208 AKE, H2KE,
TAKE, SAHOVKE, wnpoue, die neben den verkürzten Formen gebraucht
werden; dasj finale © geht in » über und o schwindet dann gänzlich:
E8Ab, ESA (ESA UIO, — KTO, — KAKÍH, — FAF) aus ESAH; » wird durch e
vertreten, das im r. und wr. so geläufig ist: pl. KEKH, Bepa, REPEHUR,
loc. E'kpr, REYHHH, 88. gen. EPEFrY, AFO, HEAFAI, KHENOCTh, HEMELh
(pl. dat. HEM'hUEMh), npeA, NPEAKORR, NOAAE, NOEXATH, NOHBECHTH,
orte (= XOTE, XOT4) usw.; e wird o nach palatalen Konsonanten:
3440[A], HHYODO, SOAORÉKR, HH 8 YOU, YOPHRIH, 4OPTOPNIHCKMIH,
YOTMPH; BMLIOAR, MPHLIOAR, HALIOMY, HALIOH, HAUIOO, WIOAKTR;
*OHA; © wird č: loc. RCOM'M, AHoym. Sogar dem Übergange der
akzentlosen a, 0, eine, a (dem sogenannten Akanje der weißrussischen
und großrussischen Dialekte) begegnen wir einigemale: adj. KHETHHHH"h,
ac. MEPBEUKY, VYECTÍE OVHOVYFTOML, NPASHSYETOM, neben KHAFHHHN,
MEPBAYKKIM B, VYACTÍE, OVHOVYATOM B, MPAOYHOYYATOHK; 82. instr.
cyuam statt cymom 1388 (Ulj. Nr. 3)1); K nauy 1434 (== K neuy).
Spuren des Akanje zu Ende des XIV. Jahrh. wurden auch in russischen

1) Im Haykrossıii C6opuurx» I (1865), S. 192: CSMOW.

376 J. Bogdan,

Denkmälern von E. Th. Karskij und A. I. Sobolevskij konstatiert').
Außerdem sind viele kleinrussische Lauterscheinungen die in den gr
lizischen, volhynischen und podolischen Urkunden des XIV. und XV. Jahr-
hunderts vorkommen, auch in den moldauischen reichlich vorhanden.
So e=%: BM3HABAKUTE, SHAKMR, CAKEYRMTE, Sg. KEN. KPOAMET-
CTEA, 8g. dat. TIOTKH, 10H, pl. dat. AkAanuyun; 0 — y, wo das
heutige Kleinrussische # hat: EpoyA, BVAUISE (HANEBAUIKE), AoKYa,
APSEHMIH, KŠAKO, Sg. loc. KYMA, TOVAKO, auch Kopyna (poln. korona),
CKV3K (= CKBO3K); e = €, s in pl. gen. 3'kuak (siehe Sobolevskij,
Oyepra, 8. 60) und besonders im Suffix -entye: sg. gen. Kp(s)cu+kuka,
nopywkHia, MBAEHLA, instr. NOHEOAKHLEM R, BOgAr NOTBEPIKHHLE
(vgl. notgepxkns in der Urk. Mirceas v. 1403, Ulj. No. 16), ngoupo-
KBIHBE, ZEN. OYMBIILAHHHA, HC, HC, W Oder 43%, H3, 3—= ch, HA-
BOB, HABOBCKIH, HCKAAA4 (HCKAAAATH), HIUKOAA (HUJKOAHHKR) =
ALBORk, AhBORCKÉH, CHKAA4A% (CHKAAAATH), UIKOAA (UIKOAHHKB); SG.
gen. YCTH und 4TH = 4LCTH, POSCTRA, POSTRA, POCTBA — POKLCTEA,
und vieles andere.

Wenn wir uns die angeführten sprachlichen Eigenttimlichkeiten der
ältesten moldauischen Urkunden vergegenwärtigen, so missen wir un-
bedingt zu dem Schlusse gelangen, daß die Sprache dieser Urkunden
identisch ist mit derjenigen, die von den litauischen Fürsten in den
russischen Ländern gebraucht wurde und mit Wtladyslaw Jagiello in
die polnische Kanzlei Eingang fand und für russische Angelegenheiten
daselbst lange Zeit im Gebrauche blieb. Die westrussische Sprache
konnte in der Moldau nicht denselben Entwicklungsgang haben wie in
Polen und Litauen. In diesen Ländern hat sie desto mehr kirchen-
slavische und polnische Bestandteile, je älter sie ist; den reinen Volks-
dialekt gab sie nie wieder; zuletzt entwickelte sich die bekannte, durch
das litauische Statut charakterisierte offizielle Sprache (vgl. Jagie, Arch.
f. slav. Phil. XIX, S. 291). In den moldauischen Urkunden dagegen
überwuchern die kleinrussischen Elemente; hier und da treten auch
kirchenslavische (mittelbulgarische) vor, ganz besonders in den Kloster-
urkunden. Die polnischen Elemente beschränken sich auf einige pho-
netische Eigentümlichkeiten, die meistens in polnischen Wörtern vor-
kommen, u statt u (ur), € statt 08, po, Ao statt ©po, oA0, 4, A statt
1, Je au statt q, e: Bing. dat. f. weRkisnoi, m. OCHKUSHONY, Npslo-
erısuv. ol. dat. EVAVUHMUM neben OCRKYEHHONV, EVAVYHMA (BYAY-

| in.. nenn "Pia > hype at Vb al N Au A: 1 Korrig ne i
p- =- . „nm und - Mh

Über die Sprache der ältesten moldauischen Urkunden. 377

UHR), SG. gen. u. instr. MOLH (= MOYH, MO4UEW); adj. OVCECEDAEYNE
(= -08); BPOHHTH, BAOAHCAAB, KpOAk, KpOAHLLA, KPOAOBA, KOOALEL-
CTRO, 83. gen. MAOHHNLI, BEPHA CAYIKLEBA CAVOKHTH, AOBpA pPAAA
paAHTH = wierna stužbe sluzyc, dobra rade radzic; BMARRUIH, KHA-
KATA — wyjawszy, ksiažeta; anApoRamıy (neben WHAPOROLM), c
TAHYHNa — Adrowažu, 8 Teczyna. Allerdings haben die Huldigungs-
akten der Woewoden und Bojaren und die Verträge mit den polnischen
Königen und den litauischen Großfürsten sehr viele polnische Wörter,
polnische Redewendungen und ganze polnische Sätze, die von den
moldauischen Schreibern nach dem Diktate der königlichen Bevoll-
mächtigten einfach so wiedergegeben sind, wie sie gesprochen wurden.
In den inneren Urkunden ist das polnische Element sehr schwach ver-
treten. An seine Stelle tritt das mittelbulgarische, das aber nie 80
deichhaltig ist, um die russische Physiognomie der Sprache zu verdecken.
Das schließt nicht aus, daß es auch rein mittelbulgarische Urkunden
gibt, wie z. B. die vom Metropoliten Josif für die Klöster Neamt und
Bistrita im Jahre 1407 ausgestellte‘), die auch hinsichtlich der Schrift-
gattung sich von den fürstlichen gleichzeitigen Urkunden unterscheidet:
jene ist in der Halbunziale der kirchlichen Handschriften, diese meistens
kursiv geschrieben. Die Zahl solcher Urkunden, meist von kirchlichen,
gelten von Stadtbehörden oder Privatleuten ausgehend, ist unbedeutend).
Damit ist aber nicht gesagt, daß in der fürstlichen Kanzlei nie Ur-
kunden oder Briefe in mittelbulgarischer oder serbischer Sprache verfaßt
wurden). Die offizielle Sprache der moldauischen Kanzlei blieb aber
ennoch immer die russische.

1) Das Original im Bukarester Staatsarchiv; gedruckt bei Hasdeu, Arch. ist.
1, 1, S. 140.

2) Siehe z. B. einen Brief des Richters und der Bürger von Vaslui an die
Kronstädter c. 1450—1500, in meinen »Documente moldovenesti in arhivul Brago-
vului«, S. 61.

3) Siehe die moldauischen Briefe aus dem XV. und XVI Jahrh. an die Kron-
städter in meiner oben zitierten Schrift und Miklosich, Monumenta serbica S. 557,
Spomenik XI, 9. %.

Bukarest, Juni 1907. J. Bogdan.

Lidové pověsti o původu tabáku

hojně rozšířené zvláště na ruském východě jsou zajímavé 8 dvojího
hlediska, jednak, že se v nich zračí mínění lidu o této požívatině, jednak
že jsou poměrně mladého věku, nezasahujíce původem svým za XVII st.
Tím jsou důležité pro dějiny vývoje tradic lidových.

V ruských tradicích lidových došel výrazu silný odpor proti užívání
nové této zámořské byliny, které kladli zvláště kruhové církevní, po
případě rozkolničtí velký odpor. Akademik Ozereckovskij sděluje mimo
jiné různé své spory s rozkolníky, na př. výklady proti holení vousů,
také co odpovídali, když jim dovozoval prospěšnost šňupavého tabáku;
vypravovali jemu zvláště, že tabák vznikl ze smilnice, odvolávajíce se
na rukopis, kde byla hrubě vykreslena ženština, ze které vychásel
tabák). To byla legenda oblíbená a silně rozšířená, i literární formou
svou zajímavá, původem svým dosud záhadná, neb aspoň nevysvětlení.
Toto »ckasanie OTE KHHCH, Tıarozemsia I[aHXOKE, O XPAHETEOXLHOME ÓELIS,
Mep3KoM5 3erin, exe ect TaGanš« jest v literaturč již dlouho známo.
Vydal je nejdříve N. Kostomarov?), několik slov promluvil o něm také
akademik A. N. Veselovskij*). Děj klade se do doby pohanského krále
Anepsia. Jistá jeptiška, jménem Jezavel propadla smilstva a porodila
dceru. I tu rozpálil Satanáš na smilství. Bůh jí sice poskytl čas dáti
se na pokání, ale marně, a tak poslal anděla a dal zemi rozestoupiti se:
země rozestoupila se na třicet loket a pohltila smilnici živou. Satanáš
načerpal v jejích útrobách »uamy NOAXHY Mep30CTH H CKBEPHOCTE XI000AŤ-
ınia ea« i vykropil na zemi nad její mrtvolou: i vzrostla bylina, a tu
pohané na rozkaz satanášův pro radost rozsadili a nazvali tabák. To slyšel
všecko král Anepsij od anděla, když byl, postrašen hrozným snem,
utekl ze svého sídla. Potom pak na domluvy andělovy vrátil se na svůj

+) M. H. Cyxouxunost Hceropia pocciiickoit akaxemiu II, 382.

I Tawarsım ranzuur® JYCCKOŘ Zurepatyps T" 194) 197484. Srv. ještě
m Be — 44 gene SAPTEURE IV, 266 i

NY NS of Ya 4" Tara». aut?

Lidové pověsti o původu tabáku. 379

stolec. V téže době šel lékař Tremikur hledat bylin léčivých a našel
na poli nad nějakou propastí, kde anděl Hospodinův byl smilnici srazil,
jakousi bylinu. Satanáš vnukl mu myšlenku, aby bylinu tu utrhla k ni
přivoněl. Pokochal se jí, neb zapomněl na strasti pozemské. Vzal bylinu
i semeno, zasadil do své zahrady, začal ji trhati a k ní voněti, i vesel
choditi, jako opilý, a rozplodilo se velké množství této byliny. Lidé
divili se, jak se tento člověk opijel. Ukázal jim bylinu, prodal ji. A tak
rozšírila se bylina, a tak začali opíjeti se lidé; mnozí kladli ji na
oheň a dým její vdychovali do úst dýmkami. Opilí a omráčení lidé
přicházeli před palác královský, a tu na mnoze dokonce mrtvi klesali.
Viděl to kral Anepsij a divil se, odkud to. Mučením vyzvěděl na
pohanech, že mají v sadech jakousi podivnou bylinu a tou že se opájejí, '
že ji koupili od lékaře Tremikura. Zavolán Tremikur před krále a ten
ukázal králi místo, kde našel bylinu. Dal král na místě tom kopati i
vykopali jámu hlubokou přes třicet loket, našli pak mrtvolu smradlivou
(TPYN5 Mep30K5 H CMPAAT, H 3IOBOHEHT, CMepAans), pouhé kosti, tělo všecko
setlelo. Vyzkoumal pak král, že jsou to pozůstatky smilnice, která v jich
městě před dvanácti lety žila, seznal bližší její život i konec její za hrozné
bouře, která se byla tehdy nad jich městem rozpoutala. I vzpomněl král
Anepsij na onoho anděla božího a jeho zjevení. Dal se pak král
Anepsij pokřtíti a přijal jméno Aleksij, a s ním zároveň množství knížat
a pánů a lidu obceného přijalo křest. Bůh pak poslal svého anděla,
aby proklel tuto bylinu, plod hříchu. Proklel ji z návodu andělova biskup,
a lidé pobožní vytrhli ji ze sadů svých. Jen ti, kteří se nedali pokřtíti,
rozvezli tuto bylinu po dalekých krajích pohanských, nekřtěných. Tam
pohané tutu bylinu rozplodili a všude rozvozili i do Němec, mezi Turky,
Tatary, Čerkasy, a odtud opět se rozšířila >k nám křestanům«.

Původ této pozoruhodné legendy jest temný, dosud pokud vím není
odhalen. A. N. Veselovskiž na uv. m. nemohl říci o tom nic určitého a
zůstavil otevřené otázky, možno li v této zajímavé legendě shledávati
zpracování nějaké starší apokryfické látky upravené podle potřeb časo-
vých, aneb nějaké samostatnějsí dílko ve slohu a směru známých legend
církevních a asketických. V zakončení jejím lze zajisté shledávati jistý
vliv rozšířené stati asketické »listu 8 nebe«< čili t. ř. epištoly o svěcení
neděle.

Do lidu nezdá se že tato legenda hluboce pronikla. Připomíná se
bohužel příliš povrchně, že ve Vjatské gub. se vypravuje, jak tabák
vzrostl z hrobu krvosmilníků (sestry a bratra) aneb z hlavy smilnice,
o které vypravuje evangelium, aneb z těla zbloudivší jeptišky zabité od
hromu, aneb konečně z hrobu jakéhos nezvěstného člověka (Simbir.

380 J. Polívka,

gub)'). Patrně jen pověst na třetím místě připomenutá souvisí 8 naší
knižnou legendou. Podobná verse byla zapsána pokud vím pouze v
Terské oblasti?): Dívku shřešivší zabili, a zakopali daleko od vesnice
u cesty, nebot byla toho nehodna, aby byla pochována na svatém poli.
Po čase vyrostla tu bylina širokolistá. Pocestnému vnukl čert, aby list
s té byliny utrhl, stočil, zapálil. Našel v tom zalíbení a chtěl bylinu
vytrhnouti. Začal rýti, ryl, ryl, až viděl, že kořen byliny vycházel
zrovna >H35 c... xa«. »Tak hle odkud jest tato prašivá bylina.«

Ponékud příbuzná jest legenda zapsaná v Homelském okr. Mohy-
levské gub*). Dívka brávala k sobě do postele psa, až ním shřešila
a porodila štěně. Otec ji zabil a zakopal. Na hrobě vyrostl za nějaký
čas tabák. Dívali se lidé, jaká to je bylina, odkud jdou její kořeny,
kopali a poznali, že kořen jde »uapa3E TIOTbKY C5 CAMAro Iy3a AŠEKE
Tsin«e (skrze štěně ze samého břicha této dívky). A tak pojmenovali
bylinu tjutjun. Jest to očividně etymologická povídka, a patrně byla
za tím účelem etymologisačním přepracována známá látka knižná.

Mimo to rozšířeny jsou různé pověsti o původu tabáku. V jedněch
vyrostl tabák z těla Jidášova. Tak vypravuje legenda východohaličská“):
Jidáš oběsil se a visel, až se provaz přetrhl. Tělo spadlo na zemi a
shnilo tak, že od toho pták letící nad ním spadl a zahynul. Na tom těle
vyrostl tabák. Legenda ta ví dokonce, kde vyrostly různé druhy
tabáku: »Kruhlan« na tváři, silnější »margotka« na břiše, a nejostřejší
»Kolozdra« na zadnici. V litevské) versi byl původ tabáku spojen
ještě s čertem: Když puklo tělo oběšeného Jidáše a vypadla střeva,
litoval čert, že by taková zloba měla vymizeti ze světa, a proto vysel
střeva se vší jeho zlobou po zemi. Z nich vyrostl tabák bylina se vší
hořkosti a špatností, jako byl Jidáš. Připojena ona mravoučná tendence,
která jest vlastníruské legendě: kdo užívá tabáku, dostane jakoby
špatného ducha Jidášova; kdo jej semletý cpe do nosu, zahání tím sva-
tého ducha, kterého bůh nám vdechl nosem. Jest to proto velký hřích
kouřiti z dýmky aneb ähupati.

Ještě v Bosně“) jest známa tako legenda, leč v podání mnohem prostším

1) C. MakcHmoB3 Heuscran, HOBĚAOMAA u KpOCTHAA CENA Btr. 9.

2) T. MaxaBkEH: Craumna Ucppzenaa Kuszapckaro Orakıa Tepozož oózacrs
Iruorpas. OGoapšuie X, str. 58, č. 4.

3) E. Pomanosr Běxopycckiš C6opsure IV, str. 23 č. 19.

4) Bozozumup Iuarmok Tazuusko-pycpri HapoxHY Ast’enau IT (Bra Wir“. XII.
tr 238 č. 415.

K) C. Jurkschat Litauische Märchen und Erzáb'snear =t- ©% s
R Trraures Rune VIII ROM nen 174

Lidové pověsti o původu tabáku. 381

»Nečist« se ze střev Jidášových vysypala na zemi, a z ní po nějakém
čase vzrostla jakási bylinka—tabak.

Jiné legendy kladou vznik tabáku do mnohem starších dob. Legenda
zapsaná v Černigovské gub.!) dává vznikati tabáku podobně jako právě
uvedená o Jidáši. Když Bůh se rozhněval na čerty, začal je shazovati
s nebe; jeden z nich narazil se na uschly dub a visel tam, až se začala
z něho sypati hniloba. Ta spadla na zem a z ní vyrostl tabák. Lidé
začali pak tabák šňupati a kouřiti.

Jiná maloruská legenda ?) klade vznik tabáku do doby krále Davida,
ne starozákonního, než nějakého jiného, jehož dobu a kraj neudává.
Jediný syn toho krále svedl krasavici zaměstnanou v službách králov-
ských, a byl za to od soudců podle přísných trestů této země odsouzen
a stat. Dívka denně chodila na jeho hrob a prolévala hořké slzy.
Z nich vyrostla krásná, zelená, vysoká bylina. A dívka modlila se k
Bohu, aby na důkaz odpuštění způsobil, aby lidé celého světa si zami-
lovali tuto bylinu. I Bůh učinil ji po vůli. Připojena etymologická po-
vídka o původu jména tabáku »tutun«<. Za dívkou chodil všude i na
hrob její psík. Dívka odháněla ho, aby bylinu nepoškodil, a volala
naň tu-tu-tu-tu ... Podle toho byla pojmenována tutun.

Jiná zase jest polská povídka, která byla zapsána ve Varšavě podle
vypravování lodníka rodileho z Haliče*). Vypravuje jak ošklivá a hodná
dcera kovářova obsloužila Ježíše vodou, utřela mu vlastním šátkem
bradu. Ale hezká sestra její zošklivěla si, vyplivla a vysmála se. Ježíš
chteje se odvděčiti učinil ošklivou dívku v peci hezkou. Jest tu sled
známé a rozšířené látky o omlazování stařen a p. Kovář chce pak sám
učiniti hezkou dceru ještě hezčí: než upálil ji na prach. Na radu
Ježíšovu rozsel potom tento prach po poli. Za krátko vyrostla z něho
bujná bylina. Lidé začali sušiti a kouřiti její listí, ale vždy musí
plivati po zlé kovářově dceři, která plivla na Pána Ježíše.

U Mohamedánů spojena pověst o vzniku tabáku, již nikoliv tak
tendenčně upravená, 8 Mohamedem. V Alžíru vypravuje set): za dob
Mohamedových mluvili ještě hadi. Jednou v zimě našel Mohamed
zmrzlou zmiji a soustrasti jat strčil ji do svého rukávu. Když ji teplo
vrátilo život, vystrčila nevděčná hlavu a řekla proroku, že ho kousne,
nebot jeho lid stále pobíjí její lid, jeho plémě jest ve válce s jejím
plemenem, a přísahala pomstu jménem Allahovým. Nečinil prorok

1) Tpangeuko Ituorpasuueckie marepiaxıı I, str. 10 č. 17.
2) Kiesckaz Crapuna 1890, sv. XXX, str. 326.

3) Wista XIV (1900), str. 68.

4) Revue des traditions populaires III, 386.

382 J. Polívka,

námítek, než prosil ji jen, aby ho kousla jménem Allahovým. Kousla
ho zmije do ruky, a prorok pustil ji, aniž by jí byl způsobil zlo. Mo-
hamed vyssál jed z rány, a vyplil jej na zemi. Z toho vzrostl tabák,
tato podivuhodná rostlina, a tak má i hořkost jedu zmijina, i slad-
kost sliny prorokovy. Tato legenda jest podle všeho dosti rozšířena po
mohamedanském světě, nebot byla nalezena také bulharská její verse
v okrese Tulcanskem!).

Jinde v Bulharsku byla pověst o vzniku tabáku upravena se sta-
noviska protitureckeho. Aspoň v Sofijském kraji byla zapsána taková
verse?): Sázeli se jednou Mohamed a sv. Ilija, kdo jest z nich větší
junák, kdo z nich více umí křičeti. Mohamed vylezl na velký strom,
křičel, křičel co mohl, ale na Iliju dojmu neučinil. Potom zdvihl se
Ilija až do oblak a rozkřičel se, až se země zachvěla a Mohamed se
pos... Z toho lejna vznikl tabák. Turci z úcty ke svému světci řekli si,
že třeba byliny té k něčemu užíti, začali ji sušiti a kouřiti. Proto maji
Turci tabák za svatý a nejvice ho požívají.

Habešští kněží*) rozšírili tradici, že tabák vyrostl z hrobu Ariova,
který má u Habešanů úlohu zlého ducha. Tabák přísně se zapovídal
Jinde zase jako na ostrově S. Vincentu věří, že zapovězené ovoce v ráji
byl právě tabák, a jeho listy zakryli si Adam i Eva svou nahotu“

Ku podivu řídká jest pověst odvozující vznik tabáku ze samého
čerta. Vypravuje se vlastně jen na Ukrajině, mimo versi nahoře uvedenou
ještě následující *): Čerti dlouho, všemi možnými způsoby zkoušeli
bohabojného mnicha, ale marně. Na konec zapálili dub před jeho
poustevnou, myslice, že ho tím vylákají ven, že totiž půjde hasit.
Mnich zaklel čerta v tomto dubě, dub začal srůstati a čert byl v
dubu tak roztlačen, až krev z něho vytekla. Aby krev tato nepro-
padla, začali pohrabáči rozhrnovati list na dvě strany. Tak vyrostis
tam bujná, listnatá tráva. Prichäzeji páni, trhají listí, a to zdá se jim
býti tak libovonným. Tak začali je rozkrajovati, koufiti, šňupati. Ne-
vyrostl ta tabák všude jednaký, tam lehký a tam silnější, horší »ko-
rinci«, »marchotka«, »lystatyj«. Jelikož tedy tabák vzešel z krve
čertovy, nehodí se kouřiti.

Rušti starověrci, filiponi, usedlí ve východním Prusku“), kladou vznik

1) C6opuux2 sa HApoXumH YMoTBOpeuma Il, or. 3, str. 166.
2) Ib. VII, ona. 3, str. 138.

4 Revue des trad. popul. III, 484.

1 Th. 484.

+ 3 DpauueHko Iruorpas. Marepiazuı III, etr 11 ©
= tmber Tfhnhe-% Roénosacon T RA

Lidové pověsti o původu tabáku. 383

tabáku až ke stvoření světa: Anděl, který měl Bohu přinésti z hlubin
mořských hrst země, ponechal si také něco v ústech. Když Bůh rozsy-
pal zemi a řekl »Staniž se«, rostla také země v ústech andělových.
Anděl volal o pomoc, na přání boží vyplil zemi, a z té vyrostl tabák
a chmel.

Čert naučil člověka tabák sázeti, tabáku užívati. O tom jest zvláštní
rozkolnický verš z doby novější'), výtvor čistě knižní, který není v
žádné souvislosti s lidovými tradicemi. Pověst v Kurské gub.?) zapsaná
vypravuje, jak člověk na svých cestách po klášterech uviděl na jednom
místě tabák. Zdálo se: hle brambůrek kvete, natrhej jablitek s něho,
zakopej je do horkého hnoje; tu pustí odnože, ty zasad, zalévej, zalévej ...
Udělal tak člověk, jak mu sen kázal. Chodil denně dohlížet, až dva-
náctého dne spatřil, jak tam seděl žid. Ten mu pověděl, aby po šest
dní tam nechodil, že vzejdou samy. Tak se i stalo. Nakopal hrádečku,
zasadil a opět pilně zaléval. Dívala se na to také sv. Neděle a
řekla mu »dal Bůh? či ne dal Bůh? jakému Bohu jsi se modlil, ten i
dal« a poradila mu, chce li spasení své duše, aby se zřekl, ale chce li
býti boháčem, at dělá, »koho jsi prosil, ten ti dá... Bůh nedal, Bůh
jest na nebi a tvůj v svinském chlévě«. Podíval se člověk do chléva
a tam viděl čerta ve zlatě. Čert řekl mu, že i on bude ve zlatě. »Čeho
jsem si přál, to dal mi Bůh« — »Tu není Boha, bud mým soudruhem|«
odpověděl mu čert a poradil mu, aby nikoho neposlouchal, jen zaléval,
a jak vyroste, aby lístečky olamoval a semeno schovával, pak bude
boháčem.

Tabákem i kořalkou sváděl čert nejraději muže bohabojné, mnichy,
poustevníky. Tak vypravuje jiná maloruská legenda z Jekaterinoslavské
gub.?) o nějakém poustevníkovi v záporožských lesích divokých, jak
si začal styskati, nemodlil se, nejedl. Tu přišel k němu čert a při-
nesl mu nádobku s práškem »šňupej, a budeš jako o dvou«. Poustevník
šňupl, jednou, po druhé, po třetí, kýchl a bylo mu veselo. Druhý den
zjevil se opět čert a přinesl mu trávu a dýmku, i šekl mu »zakuř si,
a bude ti jako o třech«. Zakouřil si poustevník a rozveselil se ještě
více. Konečně přišel čert ještě třetí den a přinesl mu nádobku s kap-
kami, »jak: vypiješ, bude ti jak o desíti«. A tak bylo nyní poustevní-
kovi veselo, vypil, zazpíval si, zatancoval... O jakýchsi zhoubnějších
následcích tabáku, kořalky tato povídka neví.

- mn nie

1) Abronucn pycokoň AuToparypsı x apeskocte V (1868), ora. 3, str. 108.
2) Kiesckaa Crapmua 1898, sv. XL, str. 547.
3: Ib. 1898, sv. XXI, str. 20.

384 J. Polívka,

Ve Vologdě vypravuje se zcela prostě, že jakýsi neznámý černý
myslivce naučil statkáře pěstovati tabák !). U Malorusů haličekých'
vypravuje se, že čerti v začarovaném mlýně o půlnoci melou tabák, ve
mlýně, jehož mlynář chtěl, pod mostem ukryt, zařvav jako medvěl,
postrašiti Krista a Petra Pavla, a byl za to v medvěda přeměněn.

Legenda o původu tabáku spojila se místy s látkou o závodě čerta
a sedláka, tak v povídce, zapsané v severovýchodních Pomořanech“:
Tabák vynašel čert a nikdo neznal jméno této byliny. © Jednoho dne
viděl sedlák, jak čert vysázel velké pole bylinami. Neznal jich, byl
zvědav a ptal se čerta, co tu sází. Pohädali se a vsadili se: uhodneli
sedlák do tří dnů, jak se bylina ta jmenuje, připadne mu celé to pole
se vším, co na něm je; neuhodneli, propadne jemu duší a tělen.
Sedláku pomohla, jak se ve versich této povídkové látky zhusta vyprs-
vuje, selka se svou Isti. Svlékla se do naha, vlezla do bečky dehtové
a vyválela se v peří, tak že byla jím pokryta po celém těle. Šla pak
na ono pole čertovo, pobihala mezi brázdami a místy skláněla sek
zemi, jakoly listy chtěla oZirati. Sotva ji čert spatřil, vyběhl z domu,
aby velkého toho ptáka zaplašil, tleskal do rukou a volal »Pěš.. pěš
— ty velký ptáku! Půjdešli z mého tabáku! Pěš! — Pěšl« Žena
věděla dost, utekla domu a pověděla muži jméno byliny. Tak tedy
řekl sedlák třetí den jméno čertovi, vyhrál sázku, dostal pole s tabákem
a od té doby začali sázeti tabák.

Podobně se vypravuje též u Madarüt), že čert dal sedlákovi semeno
tabákové, aby je vysel, a pohrozil mu, nebude li věděti jméno jeho,
až se vrátí, že zahyne. Další průběh jest stejný jako v pomořanské versi.

Ještě v Chrvatsku v okolí Karlovce*) byla zapsána zpřízněná verse:
Čert smluvil s hrabětem, že bude mu sloužiti celý rok za 40 zl. a kousek
země v jeho zahradě, kde by vysel svoje čertovo semínko. Až vyprší
rok, musí hrabě uhodnouti, jaké je to semeno; neuhodne li, bude on
muset sloužiti mu celý rok. O tomto čertově seminku nebylo ničeho
v hraběcích knihách a marné bylo všecko jeho študování. Pomohls*
mu z nesnází jakási cizí žena, nikoliv manželka jeho. Nevystrojila ©
tak jako ve versi zapsané od Ul. Jahna, než šla přímo tak, jak bylet»
k té byline; a obcházela stále, nevšímajíc se nijak, že se čert zle na gm’
osopoval, do konce holí ji hrozil. Rozhněvala ho konečně tak, že 5€

1) C. MaRcHmoBE op. cit. str. 9.
2) Teopu Crenaua Pyxaucekoro II, 197.

% Ulrich Jahn Volksmärchen aus Pommern und Rügen I, ar. 265 č. 51.
) Oskar Dähnhardt Natursagen I, 19.

) R. Strahal Hryatakih narodníh nrinariüadehs ká T atr JA 1 ka

Lidové pověsti o původu tabáku. 385

zapomněl a ve své zlosti vyřkl slovo »tabák«<: »Kaj češ mi ti gad stari
gadit tabak, odhajaj sada valja iz vrta«. Hrabě ukryt zaslechl slovo,
a tak vyhrál sázku.

Čert naučil lidi kouřiti z dýmek, jakož i šňupati, o čemž jest řada
maloruských povídek v různých obměnách. Čert sedí ve svých bažinách,
jde cestou a kouří z dýmky. Potká ho člověk a požádá ho, aby mu
dal aspoň jednou potáhnouti si. Čert dal. Člověk vykouřil dýmku a
ještě poprosil na cestu, i řekl, znamenitá to věc tabák, i sílu udržuje
i zahřívá. Vyprosil si semena a začal pěstovati tabák ve své zahradě.
Tato v Jekaterinoslavské gub. zapsaná pověstí) nemá jak viděti žádné
tendence nepřátelské tabáku.

Velice jest rozšířena následující pověst od východní Haliče až do
gub. Smolenské, Kalužské, ba až na Kavkaz ovšem 8 různými dosti
nepatrnými obměnami. V Sambor. okr. v Haliči?) byla již před dvacíti
lety zapsána povídka vypravujici o pohřebních slavnostech, které vystrojil
čert své matce. Čert sezval mnoho lidí, také popy ke pohřbu své
matky a po pohřbu pohostil lidi ve svém domě. Lidé neoplakávali čertovu
matku, a čert těžce to nesl. Po hostině natřel čert tabáku a pobízel
své hosty »dosud jedla ústa, nechat nyní jí nos«. Lily se nyní slzy
z očí čertových hostů. Spatřil to moudrý Salomonu, šel k Bohu a vyložil
mu, že jest potřebno dáti lidem tabák a dýmky, aby kouřili a plivali na
čertovu matku. Svolil Bůh, a tak začali lidé kouřiti a plivati a říkati
»fuj na čertovu matku«. Vitr roznesl tabák po světě. Lidé rozešli se 8
tabakem a dýmkami domů: a tak nyní jedni šňupají a pláčí nad
čertovou matkou, druzí kouří z dýmek a plivají na ni. Ve versích z
Bučac. okr.) vých. Haliče přinesl místo Šalomouna Kristus a ne Bůh
lidem dýmky. Podobně vypravuje se v Homel. okr. Mohylevské gub.“) a
v Smolenské gub.*). V jiné versi z Jekaterinoslav. gub.®), patrně poka-
žené, nevypravuje se vice, Ze čert naučil své hosty šňupati a Bůh pak
kouřiti. Vypravuje se tu jen, že čert sehnal všecky čerty, když
jeho matka zemřela. Sebrali se kuřáci s dýmkami a Shupäci se svými
růžky, a rozesedli se do dvou řad. Kuřáci vytáhli z dýmky dým a

1) Mauxypa ÚKa3KH, NOCHOBEOKI M T. M. str. 145.

2: Aauuzo Aenkiit Uoprr nócaa nouariň u BĚpoBauA away — 3Jopa VIII, 44.
‚Kurse i Cxomo III (1895', str. 374 č. 35. Ernorpae. 36ipnak V, 169. Český překlad
od Fr. Řehoře: Zlatá Praha 1891, č. 44 str. 522.

3) Eruorpae. 36ipuuk XII, str. 72 č. 77, 78.

4) Powauop» Běxopycckiň Cóopuukm IV, str. 23 č. 16 pozn.

5) Ao6posonsckiM CmoxeuckiH Ituorp. Cóopu. I, str. 282 č. 47.

6) Aparomauon» Mazopycckia Hapoausıa npežanim str. 13 č. 38.

Festechrift fůr Jagic. 25

386 J. Polívka,

plivali čertově matce mezi oči, až ji celou poplivali. Šňupáci seděli
tiše, natáhli tabáku z růžků do nosů, a slzy jim tekly, jakoby plakali.
Pochvälil je čert, že sebe rozveselí i po nebožce pláčí. Lidé dověděli
se, že čert pochválil šňupáky, začali samí tlouci tabák a potahovati z
růžků, jako ti čerti, kteří plakali nad čertovou matkou.

Něco obměněna byla povídka ta v Kalužské gub.i). Čert sezval
na pohřobní slavnosti své nebožky tchýně kuřáky a šňupáky. Kuřáci
kouřili, kouřili a plivali, všecky oči jeho tchýně poplivali. Rozhněval
se čert a vyhnal je všecky. Ale šňupáky nechal u sebe, Shupali a
slzy tryskaly jim z očí. Podobně vypravuje se v Terské oblasti?), že
proto si čert nejvíce váží Shupakü.

V těchto versích nejeví se tedy tendence proti tabáku vůbec, než
jen spor mezi šŠňupáky a kuřáky. Šňapání bylo do nedávné doby
mezi lidem běloruským a velkoruskym silněji rozšířeno než kouření),
než i tu jevil se odpor proti šňupání, jak viděti z uvedených versí
Že se pak kouření považovalo aspoň za menší hřích než šňupání, jest
ještě viděti z legendy zapsané u staroobrjadců Kijevské gub.“). Jidáš
prodával šňupavý tabák o něco levněji, než kuřlavý, jen proto, aby
uvedl v hřích a zahubil více lidu.

Ostatně podle jiné maloruské pověsti z vých. Haličeš) nenaučil
právě Bůh aneb jeho vyslanec, Šalomoun, lidi kouřiti z dýmek, než čert:
Od dávných dob byl tabák, ale páni neuměli ho užívati. Sypali ná
plechovou mísku tabák, kladli naň žhavé uhlí, a dým pak lapali ote-
vřenými ústy. Kdysi o půlnoci, když se odbyval panský ples, přišel čert
do svinského chléva, nabral svinského lejna, z toho nadělal dýmky a ty
podal pánům, aby z nich kouřili. Pokud byl 8 nimi čert, dotud měli
dýmky, ale jak čert zmizel, zmizely i dýmky. Páni potom poručili
hrnčíři, jak jim má udělati hliněné dýmky. Od té doby tedy vešly
dýmky v užívání.

Vášnivý odpor proti čertovské trávě, který jsme shledali v knižní
legendě, připomenuté na počátku toho našeho článku, projevil se zvláště
v některých povídkách zapsaných v Samarské gub. a na Kavkaze. V
nich spojil se tento motiv s rozšířenou látkou o kajícném zbojníku, kde
na důkaz odpuštění ne jabloň rozkvete a libé ovoce ponese, než tři černá

1) Maxcuuops op. cit. str. 10.

2) Iruorpa®. oGoapěuie X, str. 58 č. 3.

x) II. B. Uleäur DOpurovoprı Ham npugeTtí o Tabart. Tpyası Ir" "pae, ora. Hun-
106. CCTOCTBO3H., auTponoZor, u aruorp. VII, 183.

+ Ib. 188

Era- ddinr ım ” 1+ MI a ya”

" Trp— - -

Lidově pověsti o původu tabáku. 387

jehňata zbělejí. U kozáků Slčpcovské stanice Sunženského oddílu
Terské oblasti!) vypravuje se, jak vrah a loupežník Trofim Bezštannyj
dvacet let již pásl tři černá jehňata, modlil se dvacet let, ale jehňata
nezbělela. Nicméně nereptal, než stále pásl. Konečně přece opouštěla
ho trpělivost, a když jednou se zastavila blízko cesty velká karavana
čuzanáků, zoufal si, že si již nevymodlí spásu, že všecko jest marné,
a tak všecky čumáky ve spánku zabil. Prohlížel pak zboží, a všude
byl tabák, který byl mu zcela neznám. Rozhněval se, že ničeho ne-
našel pro sebe a tak rozhodl se, že všecko spálí: mrtvoly, vozy i všecek
taabäk. Když to vše shořelo, zpozoroval, že jeho černá jehňata zbělela
ja-ko sníh. Zaradoval se a pověděl to onomu kouzelniku starci, který
mu byl tuto pokutu uložil. Pověděl mu stařec, že nyní jest sňat hřích
© jeho duše; třeba že mnoho lidí zabil, ale ten hřích se mu odpustí,
Protože spálil tu čertovskou bylinu tabák. Neboť jinak by se byla
rozlezla po světě mezi lidmi, a kolik by lidí pokálelo se touto nečistou
bylinou, přijalo by hřích na svou duši. Tou vraždou zachránil mnohem
více lidí od hříchu, než jich zabil, a tak jest duše jeho čistá. Šel
Trofim se starcem do své vesnice, zval ho do své chaty, a tam slyšel
nářek ženin nad jeho mrtvolou. Stařec poučil ho, že nyní již jen duše
Jeho mluví 8 ním, mrtvola pak jeho leží na lavici. Ospravedlněná
duše jeho odešla se starcem do ráje. Podobně vypravuje se v Samarské
Sub.2. — Zcela téměř stejná jest verse ze Stavropolské gub.. Tu
Patrně jest pochybeno, že hříchy rozbojníku budou odpuštěny, až jeho
tři bílé ovce zčernají. Dodáno mimo to, že zabil čumáky vlastně proto,
že misto vody podali mu kořalky, vodky. Tento motiv protitabákový
byl do těchto versi o kajícném zbojniku veunut místo jiného motivu.
Když podle jedné verse ruské“) nebyl rozbojnikovi odpuštěn třetí hřích,
uložil mu poustevník stejnou pokutu, pásti stádo černých ovec a modliti
"©, až všecky zbělejí. Tri leta plnil rozkaz přísně, ale ovce stále byly
“Srmé. Tu začal jezditi tudy jakýsi člověk a prozpěvovati veselé:
Písničky. Zbojník zeptal se, proč veselé písničky zpívá, a když slyšel
Jeho odpověd, že tim veselejší píseň zpívá, čím více lidí pobije, zabil
ho gyou dubinou. Když se vrátil k ovcím, viděl, že všecky zbělely.
Tato povídka jest také známá na ruském jihu, pokažená verse její
ZADsána byla v Jekaterinoslavské gub.: Poslední hřích zbojníkův od-
m

1) Có0puuRs martepiazopp Kapkas. XVI, oxn. 1, str. 202.

2) CaXOBHNKOBS ÜKasKE E NpeXaHiA CcaMapckaro kpan str. 299.

3) Wisla V, str. 57. C6opuur marep. Kapkas. VII, ozx. 2, str. 51 sl. IO. Asop-
“Rif Ovepku no mcropim pyc. nap. czog. I, 15.

4) Aeanacsess Hap. pycckia zereumı str. 94.

25*

388 J. Poltvka, Lidové pověsti o původu tabáku.

puštěn, když zabil člověka, který holí tloukl po hrobech volaje:
»vstávejte, psí synkové, a jděte na robotu«. Toho člověka ani země
nepřijme, řekl zbojníkovi pop, nebot jak panský dohlížitel nad robot-
níky tak je urážel, že není na světě hříšnějšího člověka. Zde tedy
byla vnesena tendence socialní 1). Na zbělení černých ovec pak zapome-
nuto. Zachováno jen tolik, že pásl ovce, ale nepřipomenuto, jaké byly
barvy. Souvisí pak tato verse s látkou dosti rozšířenou zvláště od
východní Haliče dále na východ).

Velmi řídké jsou povídky, v nichž dochází výrazu jiné mínění,
tabáku daleko příznivější. Nalezli jsme je u Malorusů a na slovanském
jihu, kde jest tabák ve veliké oblibě. V Kurské gub. zapsána byla
pověst*), jak Matku Boží přestala hlava boleti, jakmile si Shupla, a proto
tabáku žehnala. Srbská legenda“) zase ví o tom, že byl tabák posvěcen
od sv. Sávy, a že čertu se naopak zošklivuje dým tabáčný; když ústa
zavaneji tabakem, pustí čert člověka.

— - —

1) Aparomauoss Maxopycckia Hap. npexania str. 131 č. 2.
2) KD. A. ABopcki op. cit. I, str. 4 sl.

3) Kiesckaa crapuna 1893, XL, str. 548.

4) Bocaucka Buxa XVI (1902), str. %.

J. Polívka.

MarepiaI:H KP NO3HAHÍO PYCCEHXB TOBODOBT
JJuhbxanrekoň ryGepniu.

IIpexraraevsie HAMM CKPOMHLIe MATEpI8JIBI NPeXCTABAAIOTE H3BAEUEHIE
H3E MHOTOUHCIOHHBIXE HALUMXB JANHCEH H HAÓJIOXOHIH, HAUATLIXT HAMH
oroao 1893 roza. © HaGrrozeHia NpoH3BOJHAHCE HAMH He TOXbKO BE Topo-
jaxe (Pur n FOppeBĚ), HO, NpeHMyMEecTBEHHO, BE CEeIaXb H XOpeBHAXT,
Tab pycekie JRHBYTÉ AHÓO OTAŠILHO, AHÓO BE NepeMeXKKy CE MĚCTHBIMH
IIZeMeHAMH, 3CTAMH H XATPILIAMH.

Heropia pycckoH KoxoHH3aniH BE JIH+XAHACKOH ryÚepHiu — A510 He
COBCEM? acnoe. Kr coRantnim, H MATEpI8Abl AIA PĚMEHIA OTHOCAMNXCA
CEOAA 38XAUE PŠAKK H TPYAHO HAX0AHMBI. © MoxkHO CKA3ATb AHUIb, UTO
pycekie nonaja1H BE 3TOTÉ Kpaí BE pa3H06 BpeMA (HAUHHAA CE OueHb
ApeBHAro N»epio1a) PA3AHUHBIMH XOpPOTraMH H H3P pa31HUHBIXE MĚCTE. BoT%
noueMy H AHHTBHCTHHECKÍH MATEpI8X5, COÓHDACMBIH 3AŠCE, OTAHYAETCA
NECTPOTOFO, TPYAHO NOAAAOTCA OXHHOOÓDPA3HOH XAPAKTepHCTHKB H YKA3bI-
BaeTb HA pa3H00Ópa3ie CBOETO TIPDOHCKOKACHIA H HCTOUHHKOBB. To Ze
pa3HooÓpa3ie KHAAETCA BT DXA3A HAÓXIOJATOJIO H BB OTHOINEHIH JTHOTDAPH-
UeCKOMB, IIPA H3IYUEHIH OÓPAXOBP, OXOXKALI H Np.

Myxckoe HacejreHie, NPHNHCAHHOE Kb JepeBHAME, ZKHBETE IIO MPeHmMy-
MecTBY BT TOPOAAXE, A NOTOMY A3BIKB V HHXS CÓHBAOTCA H He HAXOKEHT
AXA HICAŠNOBATOXA, KOXAIOMATO ONPOAŠIHTP HMOHHO MĚCTHBIA OCOÚCHHOCTE.
BE BHXY 3TOro A CTAPATCA 3ANHCEIBATb NDPOH3HOJNCHIE H AiAXOKTOXODHYECKIA
OCOÓEHHOCTH, TAABHBIMb OÓpPA30MT, JKOHNHHY H AŠBYLICKÉ — H IIPATOME
TAKHXP, KOTOpbIA He IIOKHAAIH MHHKOTAA CBOHXB POAHLBIXB MECTL H He
YTPaTHıH AiaXeKTHYECKHXE OCOÓEHHOCTEŇ.

A CHexT Ó0xše OCTOPOXKHBIME He AABATb JIHKAKHXT OÓNIHXE BEIBOXOBE
H XapaKTEpHCTHK?, NPOZNOUHTAA BEIKAATb MHÉHIA IHIIE, ÓOTŠE MOHA KOM-
NETEHTHBIXÉ BT OÓMHXÉ BONpocaXE pycekoK AiaxekToxoriH. IlyckKaň onu
BbICKARYTCA NO NOBOJY COÓPAHHBIXÉ HAMH MATEDIAX0BE; Halle AbLO ÓYACTE
ın00 NOATBODAHTP HX 3AKXIOUCHIX HOBBIMH COOTBĚTCTBYIOMHMH AAHHLIMH,

390 Baaxusups Bo6poB%,

ıu60 OTBEPTHYTb HX MHÉHIC HA OCHOBAHIN COÖPAHHEIXT HANE SATURN
ZuUBOH ABHCTBATEILHOCTH.

Br pacnosoxenin MATepiara MEI AEPMAXHCh NODSAKA AKRKONKTECHA
IIPOTPaMMLI.

V xacHie 3BYKu.

Bmšero a—A: Iryaaıyuka, ÍKEME, BO CHAXÉ, OÚOCCÁXHCA, CBATOBBÁ K T.I
Bm. o—a: 3xaBůIA, cnapaxů.1a, BAJBMŮTA, XAAXŮTA, MNRXHACŘIS, Kardım,
Taprů, naxaBŮHKA, CXABĚUCKÉ, TPH CE NAXTEHOH, B ATAPOXI
OA AKOLIHUKOMP, XACNAAŮNT, CAKAJÁ, 3AXÓŇ, MADPOJE, NANÁKS,
daxaToH, IlckaBbckoH, Ilckasbckan H T. A.
BE poAHT. max. 6XHH. UHCIA NDHNXATAT. MY. POXA OÓLIKHOBEHHO CIE-
UMTCA BM. 20—60.
B= H3rxameHin BM. 0—a: HýXHA.
Bmšero e—a: Tancph, KAHŮTT, CE IIACTH AO INACTH 4ACOBT, Pactaukte,
uaTBIpe, A$peM5, KApacHHÉ H T. A.
Bm. e—A: aa, 3ANPATHAH, HA BAPXÝ, NPEBAZŘ, BB cart, MANOBCKÁIS,
ÓapýTb, NaApůHY, CACTPINEI, UACŮXT, BE CAMbE), HA Óaperý, nazi,
HA CABLNÝ, BA3bMÁTA, VBŮAHTA.
Ilocat umNnamuXÉ 3BYKOBB BM. Č—0: MOTOJŮXE, CTPAXKOŘ (TBOp. L
ex. u.). OÓparnoe aprenie A BOTPĚTHIE TOILKO BB CIOBĚŽ: KDORČH-
HHKB.
Bm. e—u: Ďuzocéň, 3HACHAA, 3HIČIHOH, THIAO, CTEKIÁHOVKA, Óepmuj,
CHBÓIHE, BH3TĚ, NIPHBOCKOAHAA H T. A.
Br H3rTAuCcHiH «: HHCKÓIBKH, TOTBKH, ÓVAHTB, PYMAHMIE NH T. A.
Bm. W—M: KDÍIKP, TPEINHTFR, KANDEIHBIH, HA KPĚLXOCY.
OGparHo: oMMÁHHBATE.
Bm. y—0: TO1LKO BE C10BĚ: KPORCBHHKT.
Bm. y—m:! plocebKa, TOTDO, IO UIOXUHBCKH, CKIONOH.
OGpaTHo: naHyxacmb, ÓpyneTKa.
Bm. Y—h: TOJEKO Bb CTOBĚ: CEIXADpŇŮ.
Bm. »—a: uajoBATA.
Bm. »—A: BAHOKB, Óalů, ÓADŮ, CHATLI, JAHHŮIA (ZÉHNBEIE), CISTMĚIS, machzs,
NCPeMAHŮTb H T. A. :
Oúparno: chayrs (caayTr2).
Bm. »—u: ÓHIAPOBA, AŮBKOÍ-TO, CMHNHBATb (MĚHATL), OÓŘRATE, NĚCO,
COPCHMB, PCH, PCHXB H T. A.
Bm. s—e: BOJ (BARŮ), Be3yTb (BAAYTE), CHBOAHE.
Bm. 4—u: cuuTa (He1ĚT4) ÓTŇ3KA, AÉCHTE.
OGpaTHo: KTO-HAGYAB, III OHHOJÍ,

MarTepia4b1 KB HO3HAHÍIO PYCCKUXT TOBOPOBB JIKOAAHACKOH ryóepnRiu. 391

Coxpanenie ÓŠrI0OH TAaCHOK: BOLIM, A00BI.
Ilpucraska rxacHoi: OHH Ham.

OTuaxenie HauarbHOH TAIACHOM! CIOTHHXOCE.
UTaxenie TIacHLIXB: uHuacs, Maputcka.

CorracH1e 3BYKN.

JBYKÉ % BP, ÓOJBINHHCTBĚ CXYYAOBE TIPOH3HOCHTCA CpeAHe MOXIY 2
(== 4aT. g) u ubveukump A. ITOTB 3BYKB A OÓ03HAUY UEpe3E 17: TXOpÁME,
Dxpo3bHoň, rx1yÓ0koe. Ho BB CAŠAVIONIHXT CIOBAXE % TIPOH3HOCHTCA, KAKB
X: XaCNAXHHB, NHPOXTE, pOXT H T.A.

Br POAHT. NAJ. eIHH. UHCIA NPAXADAT. MYKECKATO pola BM. 1—8.
BMmšeTo ı— MC: HCNYXKA.1ACb.
Bm. X—T: nepexpacTHJACh, AOXTbIPb, XTO H T. A.
By. XY— X7 TOXBKO BB CI0BĚ: CAXAPbKĎ.

Bm. C—Ww: 3auTpaxoBAHa, IITATHEIH (CTATHLIH).
Bm. c—u: uuyacr.

Bm. c—X: XBHMETe, XBHCTOKS.

By. s4—cm: ©s Goxecru.

Bm. 4—4 TO1IbKO BE CXOBĚ: NOJOBHŘUH.

Bm. WC—3: 3HIČIHOH, Be3H (BAKŮ), NODOJBHBIN.
Bm. w— ww TOAbKO BB HUNNO.

Bm. w—r: c1yXaTb.

Bm. u— ut: Kanellno, MATA.

By. 0—M: OMMAHŮIE.
Bm. 6—n: panbckoň BĚpBI.

Bm. 6— M: HCTYTAMIHCE.

Bm. 6—4: He ocTaTaHea (He ocTABAHCA).
Bm. 6—K: KYKLUHHE.

Bm. 8—cC: ckycHo.

Bm. 6—(: COSCHME, +CH.

Bm. y—6: BAApuTE.

Bunadenie Comachnmı»: | OKÁBBIBAIOCh — (OTKA3BIBAFOCE), Ipoßykakcn,
II03H0, JeD0CTb, 3AMHYTEIH, 3AMHHTE, 3A MAKYITY, CHATĚI, PAITyıla.

Ynoro6zenie corxacHaro O caxyromemy 3A HAME 3BYKy M: MOHHEH, HA-
MĚHHH, POlIHA, NOCIŠHHEE, OHHYIO, BB 3AHHER.

BeTaBka COTAaCHBIXB! KYNAÁTb, OXBOTBI.

IlepecTaHoBKA corAacHbIXb! MApKOTA.

JByKocoueTaHie 444 IIPOH3HOCHTCA, KAKB 448: Tara.

392 |, Bzaxumupr Boóposz,

Br mpHXIaraTesbHLIXB HA HCKÍŘ 3BYKB M NDORIHOCHTCA OWSHL MATE:
UFOXOHBCKIH.

OcoGeHHOCTH BB YAapemim.

CněpBa, YACTeHLKO, NAHÁALA, MATA3HHA TAKAA, ITŘABHAS, TOJOTÁS, ZÁNO-
BHCKH, 3AT0X0CHXA, OTOXOMAHLE, NOHÁIE, B3ÁIA, BŮSLMYTE, BC© DPOBNO,
CMĚIIHO, HHKOMY, TAŮJEI, ILIOTHUYKA, HA AOUKÁXE, HAAT MOČŘ AONKŮŘ, OHRONY,
38 KHA3Á BBIXOAH, BONN, HHKÝABI, AÁDIA, MAXbIMOBE, YATE.

CkKxoHeHle.

CmĚmenie cKAOHeniň HMEHP CYMECTBATOIbHBIXE BCŽXE pox0B3: afte Bi-
JOYCOBBI (MYZEHKH), ÓVKH, POABI (POX. I. EA. 4.) HNUCŘ ZABOJH
(poz. n. ex. 4.), CE AHTĚME.
PoAHT. naa. ea. 4. HMOHT CYINeCTBHT. MY. POAA BM. G-Y: Cb piIHKY.
MšcTHBIH nazexTm eX. U. > > > BEN. %-W: HA KDĚSIOCY.

HmeHHTOXbHNÁ MAX. MHOXKECTB. UHCAA:

BM. G-bi: DXÁ3BI.

BM. bi-G: BOIOCŮ.

BM. G-W: ÓOKH.

Ha 64: CBATOBLŮ, 1Y3ÓBLA.
PoAuT. NAXOKT MHOKECTB. UHCAA: KYPČH, YTPEBE.

Cmuěmenie Hatemeji eAHH. UHCIA HMEHT CYINECTBHT. ZKOHCKATO POAR:

BE KOMHATEI, BB CKOBOPOALI, KB MŮHBI, BE BAHHLI, NXAKAXA NO KOCEI, BE BOAM
MBITb, HA DOÓVTBI (poA. I. ei. U.) HA OXBUTBI, HA KOBDBI, NO TOZOBLM, NO
MOABI, BO BTAPOMB TAKY, KB CECTpLI, Ha ropěr, BE Häpzeı, na Maxi, us
UEKŮ MH T. A.

IIpuxavaTexbHuia.

YnoTpeGenie UPpHIaraTeTbuBIXE ONDCAŠAHT. BE COKPAUICHHOK OOPNŽ: CENT
(neıban), Mapuucka ubmeuka (60AbIHIa, KPACHLI BOZOCŮ, ÚVŘEY
TA.IOBYIUKY, 61.18 KYpHHA H T. A.

Br HMEHHT. NAT. MHOJKOCTB. UHCTA IIPHAATATEIbHLIXT IIOSHLXT BCÍXT
PO10B'5 Valle CIBILIHTCA A, HOKOJH C H U: CHAOSIS, IMHNLIE

DMĚcTOo MĚCTHADO NAJEKA CAHH. UHCIA IIPHAATATEXbHLXTE MNYKOCKATO E
CPCAHADO POAJOBE VNOTPEÓTACTCA TBOPAT. NAXCRE: B BSN-
KHM'R AOMĚ.

MĚCcTOHMEHIJ.

BMĚCTO BB HOMÉ TOBOPATL: BP ČME MHOCO ANHSXB.
Bm. y Hel VOBODATB: V ei razoBa 3300.14.
Bm. TĚMB — TBIM'E: NOVE TBIMB-TO KDAEM5.

Marepiaxb1 Kb NOBHAHÍIO PYCCKHXÉ ToBOPOBE JIHSAABACKOM ryÚepniu. 393

Bm. TĚ (HMeHHT. MHOX.) — TBIH: TPIH AHBKH.

Bm. cr TĚMÉ — TBIHMb! C5 TBIHMb H KOHUHINACA.
Bm. caMn (HMOHHT. MHOECT.) — CAMBI.
Bm. BE 3TOMP — BE JTBIMÉ NAÁTLU.

Bm. ero — ABO, ABOHOBO KAAbIO.
Bm. ea—ellHaA: TIOHxara OHHAA H ABOHAA POAA.
Bm. 1x5 —eHHBIXT: BE CbIHOBbBAXB ČHHLIXE KAFOUHTO.

Kpomš ynoMAHYTBIXT BBILIE $OPME OTE AHYHATO MĚCTOHMEHÍA 3-bATO
AHUA, CYMECTBYIOTE eme cabayıomia: jome (HM. eA.), joHa (HM. ex. K. p.)
aHbI, AHBI (HM. MH. U.).

Bm. 06a u 00% (HMeHHT. MHOJKECT. JKeH. poxa) — a0BH: BE HACE
a6EH ABAUKH XATACTEIA.

CnpaxeHie.

B“ 3-bemp AHUŠ ETHHCTB. H MHOXKECTB. UHCEXE OTB TAATOA0OBL BE
HACTOALICME BPeMeRH Yalle BCEDO BCTPĚYAIOTCA +$OpMB1I 6635 OKOHYAHIA Mb
H mM»: Toprýe, ne noze, 326014, C5 VMA CXÓAH, CAMA CHAŇ; HO BCTPĚ-
UAFOTCA TAKE CI0OBA H CE OKOHYAHIEME 70%: MOTHTE, YUATb, ÓVAHTE.

J-be IHUO eX. UHCIA OTB ECTb: ACTH, ŠCTH: cama CHAŇŘ Ja ŽCTH.
2-06 IHLO EAHHCT. UHCIA OTE TAArOX0BB: AATb, ŽŠCTb: AACTHLIL,
BETH.
BmšeTo ecTb ynoTpeÓxatoTCA CIŠAYIONIA PHOPMEI: ECTH, ČCTE, ČCTA.
BeTpĚTHAHCH eme u TAKÍA $OPMBI: CKAKÁIOTB, cozepmůe.
HeonpexšxeHHoe HaKx0HeHie.
Kyaa uxs cnecT6? Hecrr camosaps? © BacTb (BA3aTb)?
IIpauacria.
, OMMAHHIS, HaKTAXOHo, YO6r.
Ilogerntexpnoe HaKxoHeHte. \
Bm. noš3KaH — nošat.

CHHTAKCHUECKIA OCOÓEHHOCTE.

Ynortpe6.aenie HŠKOTODLIXT CIOBE BB MHOKECT. UHCIĚ BM. EAHHCTB. UHCNHA:
BO CHAXTF, HA H3THAHbA, NOŽXY BB BaTKE HA APMAHKM.

YnorTpeGxeHie HMeHHT. NAJEKA BM. BHHHT.: ABA AAAH BHAANA.

YnorTpeG1eHie poAHT. nazezša BM. BHHHT. OTP HMEHT CYIIECTBHTEXAbHEIXE
MYJKCKATO H CPeAHATO POAOBB: Tepnň TOPIONIKA, KDÝZKOBE BE3ÝTT
(BARYTÉ KpyxeBa), AHA COÓHPÁE KPOMEBHAKY.

3ambHa TBOPHT. NA10KA — POAHT. CE TIPeAA0OTOMEG: OHNE KpPACHBS CE AHIA.

BecpMa uacTo ynoTpebaneTca AaTeAbHbIH NAJEJKT BM. TBOPHT.: CE APOBAMT,
CO CAA3AMB, OHB CHATKAMÉ H IIHABCHHAME TOprýe.

394 Bzaxumup1 Boóposs,

CoriacoBaHie CE UHCAHTEXDALIMT ABA: BT HACE ABA ASAN, ABS KŮTU JA
KOLIKA H ABA TOXYÓA.
Bu. cxoBa: X5TE VNOTPeÓXAOTCA OUEHb A0TO CZOBO: DOXT; ANCSTL TOR.
JaMĚHna OAHOTO NpeAX0ra — APYTHNE:
Bm. 3a——n0: no BOXY, NO KanyoTy.
By. omo—(o: CE ÓoxěcTu.
Bm. Ha—6%: A Hay BE PBIHOKR.
Bm. y—6% (oueHb uacTo): BT Oekzsı, B% [laxanry, KOHO: BT RTOZKE.
CpaBHHTOIBHAA CTENeHb: TOpA3XE AYTuie, Aktie (ATNHHŘE).
YnorpeGxenie 6e3xmunaro oÚopoTa BM. IHUHATrO: B% Dekzu m 55 Iamm
B3ATO 6110.

YuoTpeösenie NnpuuacTia BM. AHUHOK $0PMEI TXIAT0X0BE: OHA 3AMODIE, £
HCITYTAMIHCK, A TAnepb He NPHBLKIIR CHABTL BT HAKKONKY,
OH IOAUBI, TAŽ TbI CE TOXOCY CMHHHBUIH, OH% KDACHBO HAXŠENE

C1bnmaHHBIA MIO XAPaKTepHbIA BEIDAXKOHIA: A CHBOAHO HO NBIDCE, 33
UTO 320Ma1a (3AUĎMT CXOMAI8 7), A HCCOPHXA NATb pyÚxeš, JOHE HA ABCST)
TECAYP ÓOTraTB, AHL- HAYTP BB CepeXKy, He MOTY HNKAKOBA IYKOBSCTSS
COÓXIOTATL NPH CHÓŽ, MBI IIOÓHME TOpA3TB, AaH MHE OZKHXADETICA (OÚZERTICA),
MBI MAFIABIXE OTINHBAAH (NĚIH NĚCHH HA CBAXLÓŽ), jonas uUhme TODKO
KPECTHBIUH, A manbaach (oxbracı), ÓŠCH — 3T0, A He HAPOXS, £ TSB
POABI HH UHTAKO (He NDHIHAFO), TA VIHHA +CHX NOHPABNIACE, TOPTOBEN Be
OHHBI He 3HAI0TB, NHTb 3.104, 4CA ACPeBHA AO UNCTÁ BCE MOTOXEXE, 4CZ
UHCTO pyraXH, A He 3HAI0, UTO TAM5 AŠISIOTCA +CABO, TAN% ÚOTEEM Er
MeIIKOMB A3bIKOMB TOBOPiI, BCAKA MHHA CMIETOA, ÚYACMT ABOHTKOW LIE
ÓaTb, Kakb X4íHe NXAKATb (KAKB HAYNETB ILIAKATB),

HMoczognuusl, NOTOBOPKA H CTENKNE.
[Iupox$, KAKB pOXE, HAYHHKA, KAKB NKÉIML,
[lo1ckaxuvaH aa bu.
JeuvrxH BT YCTAXP, A He BB KYCTAXE.
UBATBIMT KYJAKOMT AA IO IIPAKIATOH IIEM.
BÉKS ZLITb, He MHXB IIBITL.
Ukyno He BITb, HHYeTO HO ÖbITL.
Bcak Ino CBOeMy CE yMA CXUAU.
CToň abaı HA MOCTY
II xperuit: »4CHXE Oohoccio!«
NTV T2Ó4KT KYPIT%,
XE bo axı TYPATB;
A XTO uŘXAe,
TorTr (3414 Tpýxae.

Marepiarbr KP NO3HAHÍRO DYCCKUXB TOBODOBE JIHATAHACKOM ryÚepniu. 395

CroBapb.

AxBoOTa, aXBOTHHKB, ate0äpı0B% (ONX8YXB), acAÁTE (TOHyTB), 6010T-
HHKB (ÓpaHHoe CX0Bo), Bepónmna (Bep6Hoe BocKpeceHke), Bnepemé (BNepexu),
TAXbTHCb (CMOTPATE), T133bIpb (BĚTEDE, AYIOMIH BS rIa3a), TpPAÓHTE (rpecTu,
Harp., CEHO), aeräeTca (HACMĚXAeTCA), APYZHHKS (APYD5 AŠBHILI, A TAKKe
ma+ept), eÓATHHA (AŠTH), ZKŮXBIDE (KATEXH), 3ArHÉTŇĚTP, 3ATHŠKÁTL (HAND.,
cAMOBADE), 3AbBIHYTbCA (NOAHATLCA), HHMÍK (AHOH), KXIEMEINA (HDIA, KOTOPOŘ
BAKYTS PBIÓOJOBH1IA CŽTH), KOHO: BP CMLICAĚ Hayaza (KAKB BLI CE KOHUA
3ACITHBAJH 7), KDOMEBO, KypBa, 1axTäna (MHOTO KPYMHBIXT pEI6E), XOBUŇXA
(KeHMHHA HIH AŠBYMKA, 3AHAMAIOMAACA PRÓHOH xoBXOŇŘ), XÓALA (XOXKA, HA
KOTOpoň NpPHBO3AT5 BB [OpbeB= ApoBa), AasraBka (MexkKiň xemm), MÁNXEUT
(HeKeBATEIH, NapeHb), MACEHLKIA (MAXOHbKÍA), HABOLOKHME (HANP. MACIOME
Kalıy), HapyMAHAHTBCA (Óe3pa3AHUHO: ÓBITE HAÓBNeHLIME HIH HAPYMAHEH-
HEINE), HOXOBEKY (HOHABHKY), HEeT&ıbku (ÓAÓ0UKH), HEUECTHBAKL (UODT",
ÓpaHH0Oe CAOBO), HOUHCTHKB (TOC), OJKHXAPRTLCA (OÓXKHTBCA), OKPYTHTBCA
(HAPAAHTLCA, OXŠTLCA), OKPYTHEIH (HAPAAHBIK), OKPBIXACh NXATKOMT (HAKPEINACh
LIATKOM5), OTrOXOIAHLE (ONĎBAHIC ZKOHHXA), OTMEBATB, ONŠBATL KOHHXA, 0CTA-
nich (0CTABAHCA), OTIOKHTP ABepb (OTBOPHTL), OXPÄHYTb (OTKAINXAHYT-),
NAPINHBHKB (ÓpaHH0e CIOBO), NAXATb (MeCTH), NOÓpaHKA (ÓpaHb), NÖCYAHRKTE
(MKA+T ATA NOCYABI), NPaXaXKTAKKA (IPOXOAHMKA), TPĚNEPOX0KT (DnepeAÓAHHHKS),
NPHOIOXS CAĎIATL (HABA3ATb HECKOABKO NOTOXE AHIIHHX$ BB CŠTH), IPOCTEI
ABepn (OTBOpeHEI), pycMáHKA, PYCMÁHOSKA (pyCCKAA HIE BHYTPOHHHXS ry-
Óepniň), pa3X0X0HYTBCA (pa3X0X0AHTBCA), CBOXBHHUHIH AHBKY (H30AX0BANH),
CKOOHTBCA (COÓPATLCA), CHATBI (CHETKE), COPOKY, COPOUKY 38THATb (3HAUHTT
TIDH BA3AHIH ChTeH CILIOCTH ABĚ NOTAH BMĚCTĚ), CTEIPE (MATA), CPOIIHHHBIIA
(BOCTHTAHAHNA), CTAPONE (HEMIK), CTYKATATLCA (CTYUATBCA), CTPAXATP
(ArpaTb, 3AHTpbIBATb CE JŠBKAMH), CYTÝTA (TDOBOXOKA), TAPOXKA BE 3HAUEHIH
ÓxIoxeuKa, TOPHYTb HOZHKOMB, TATYXH (pyKABHOLI), xazyaapa (ÓpaHHoe -
CX0BO), XAAMOTATb (CTY4ATBCA), UHTATb BG 3HAUOHÍH NDH3HABATb, MAXŇBAA
TAX0BA (pyraTEXBH06 CXOBO), IEMATOKÉ, INMATOKB, MATT (KYCOKT), IMHÓŠPT
(60xbmoH xemE), MYNIB-IÉ, MynXeHbKiK (XyA0H, TOMEHLKIH), Aura (neT14
B CBTH), APHTB (MHNATP, Hanp., PYKH, CMA3AHHBIA MACIOMT, APHXH), MMApKA
(KpbIKa).

HckaxeHie HHOCTPAHH1IXÉ CIOBE.

Arpucc$, HH+OPMTETE (VHHBEPCHTEOTT), HeÓCXL (Meßerb), KAPACHHT,
KOP®HKB (KopsAna), MAPpeHKa (XY1AHT), Tpenka (1ŠCTHHNA).

Bxaxumups BoÓpoBs.

Slov. VbNě, VBN5.

Skupina slov, o kterých vykládá Miklosich Etymot. Wtb. 396 s. v.
vůnů, pojívá se v jazykozpytné literatuře s různými slovy jiných jazyků
idvr. Miklosich sám ukazuje na stind. vina »bez«, se kterým hláskově
na pohled skoro totožno je prus. winna »ven« (winna perdimai »herauß-
kommen«, tvarem 1. os. pl., Will 31); srv. Per Persson IF. II 213, kde
citováni J. Schmidt KZ. XXVII 286 a Pott Etymol. Forsch. I? 718.
Jinde se pomy3liva na příbuzenství s ř. &vev, při čem ovšem bývá řeč
především o málo rozšířeném csl. tzvonu »z venčí« (Miklosich Lexicon
98 8. v. RRHR: H3ERHOV antch. prol.-mih. kruš. men.-vuk. pat.-mih.,
H3EKHOV FgaAa men.-leop.), na př. Brugmann Grdr. IT1 615, Per Persson
1.1. 203/43. V novější době vykládá kmen *vono- Meillet Études sur
Vétymologie et le vocabulaire du vieux slave I 154 z *ud-no-, ze staré
idvr. předložky ud!/ ud v stind. ú, ř. Úo-reooc, sthněm. tz, sl. vy- atd.,
rozšířené příponou -2-ovou (srv. sthněm. %zana nněm. aussen, stind. vína
»bez« vedle ví- »roz-« a pod.); 8 tim srv. Brugmann Kurze vgl. Gramm.
463, Die Demonstr. der idg. Spr. (Abh. der phil.-hist. Kl. der Sächs.
Ges. d. W. XXII, VI) 1101, kde se s náležitou opatrností připouští
možnost vzniku slv. vono z *ud-no nebo z *us-no- (k tomuto srv. got.
us uz-, sthněm. ur-).

Tyto výklady mají jeden rys společný: hledají pro adverbia významu
»ven, venku« původ a příbuzenství v slovích významu podobně formal-
ního, jaký mají ona adverbia. A to je aspoň zbytečno : právě adverbia
významu onoho pochäzivaji i ze slov významu původně věcnějšího. Srv.
na př.lat. foris, forás, Ť. Súpače (již u Homera na př. i o moři, &xßaoug očny
veivef úkůg zrohwoio Súoače € 410, o ráně, čx ungoü dópv dos Iogade
"69 .pod.), páce, JVočJev; lit. lauke, vlastrě 1 pali- znamená

me, ožkam lastně »na pole maman - süvodniho
m dan Make tvé oěžnějšin: ymnvm ee eM, ŘP Že

Slov. voně, věna. 397

stind. äre »v dáli< ald., Johansson BB. XV 315, Zubatý IF. VI 278)
bohužel neznáme (lit. oras znamená »vzduch, povětří« a pod.), ale patrně
byl také věcnější než formalní »venku, ven« [srv. W. Jnasernne Jar.
nperaorn I 52 n.). Zvláště budiž připomenuto, že při těchto zde uve-
dených slovích se význam »venku, vně« vyvinul, ač jejich význam
etymologický v jazycích o něž jde není zatemněn, t. j., ač se vedle
nich užívá slov týchže nebo příbuzných i u významě původnějším:
připustíme-li možnost podobného původně věcnějšího významu i při
slov. vond, von?, byl vývoj podobný při nich tím možnější, že vedle
nich zanikla slova původního významu věcného. A o výklad podobný
se zde chci pokusiti.

Výkladu podobnému se zdá svědčiti především okolnost, že slova
vond »venku«, v% »ven« docela mají ráz lokalu a akkusativu něja-
kého jména *o0%n. © hláskovém rozdíle mezi + ve vtné a mezi
® ve 0%n% (r. 5046) snad mluviti ani netřeba: srv. Jagic Arch. I 17. Ani
by nevadilo csl. *n3eanoy, které koncovkou se zdá odporovati souvi-
slosti s nějakým kmenem na -o-: bud' máme před sebou lokalní tvar
na -u jako v slov. Zu, onu-de a pod. (Hirt IF. I 30 n.), anebo vzniklo
*jpz vonu vedle v%n? prostým napodobením poměru *jtz domu »z domu«
vedle dom? »do domu, domů<!); je přirozeno, že pojmy »venku«, »ven«
se týkaly odjakživa v první řadě rozdílu mezi domem a prostorem mimo
dům. A ohližíme-li se v příbuzných jazycích po příbuzenstvě k slov.
vond, von», mimoděk vzpomínáme stind. jména vánam »les« (a vedle
toho střídáním významovým i odjinud známým též »strom«, »dřevo« a
pod.). Slov. vone, von, pův. »v lese«, »do lesa« by mělo mezi slovy
nahoře uvedenými nejbližší obdobu v lit. /auké, laükan, pův. »na poli«,
»na pole«; a 8 prus. winna »ven« by doplňovalo Meringerovy etymologie
IF. XVI 179 nn. i příslušníky baltsko-slovanskými, jichž postrádá
Meringer na str. 183.

Slov. obné by mohlo býti hláskově i historicky totožno se stind.
vane »v lese<, jako van» 8 vánam »do lesa«, protože stind. -an- může
býti, zvláště v počáteční slabice slova, i střídnicí původního slabého
stupně *-an- (anebo, chceme-li, -nr-); měli bychom zde týž hláskový
poměr co mezi slov. mbnjg, monéli a stind. mänye, Ť. ualvoucı *uavjouat.
Ale nemám tuto možnost za nepochybnou. V jazycích stind. a avest.
nalézáme i tvary, které nám dávají tušiti staré jednoslabičné neutrum,

1) Po případě (v srbském území) vedle v? dom%, na dom+; prostý akkus. cí-
lový doma jak se zdá není pro jižní část slovanských jazyků zaručen, ač jej aspoň
pro starší dobu lze s velikou podobnosti předpokládati.

398 Josef Zubatý,

jehož tvary mohly mivati kmenostup *oen- : von-; tvary kmene na -o-
by mohly v slovanštině i v jaz. stind. býti novotvary od sebe navzájem
neodvislými, a stind. van- by mohlo býti i pův. stupněm ven-, a snad
jím i jest podle okolnosti, že první slabika jeho různých tvarů tax
důsledně mívá přízvuk. Tvary kmene souhláskového jsou na př. v
starém lokale *cunar (vanar-güh »v lese chodici«; vanar-sáď »v dřevě
sedicí<; *vanar-Jah »v lese zrozeny«, jméno nějaké rostliny; odvozenina
vänarah »opice«, vl. »lesni«, Uhlenbeck Ned. Taal- en Letterk. XIII
210 n., Etymol. Wtb. s. v.), v gen. sg. *vdnas ve vánas-pátth »lesa
pán, strom«, v Rgvédě i v gen. pl. vanám, v lok. pl. vásu!); v Avestě
je vedle ženského (nepůvodního) kmene na -č- (cana »strom<) i gen.
pl. vanam, ukazující též ke kmeni souhláskovému. Co je prus. winna
sluší-li spíše ke kmeni souhláskovému či samohláskovému, jsou otázky,
vůči nimž nedostatečná známost pruštiny nedopouští bezpečné odpovědi
(iswinadu v atna kanzta iswinadu kanztinsna »eine feine euBerliche zucht«
Will 44 je mechanickou napodobeninou poměru s/wen »tam<: ts stwendau,
stwendau »odtamtud«, a snad pochází přímo od Willa).

Po stránce hláskoslovné ani tvaroslovné nic nevadí domněnce, že
slov. voné, vono je příbuzno se stind. vánam »les«. Po stránce se-
masiologické bychom museli předpokládati, že slov. obné, vono vzniklo
— jakož z předu pravdě podobno — na vyjádření pojmů protivných
pojmu domova, a že vzniklo v době, kdy mimo domov s jeho příslušen-
stvím (dvorem, rolí atd.) byly hlavně lesy. A uvážíme-li vysoké stáří slov
voné, vono, plynoucí z okolnosti, že jsou všeslovanská, nic nevadí ani tako-
výmto domněnkám. I zde lze nám uvésti rozličné analogie na podporu
našeho výkladu. Stind. dranaů znamená »cizi«, dranyam pak »cizinu, vzdá-
lenost«, ale i »les, pustinu« (les i v pozdějších dobách je Indovi v první řadě
pustinou, jíž se strachuje, v níž snadno zabloudí, v níž na něj číhají zákeřní
lupiči a pod.); aranya- v přední části složenin i adjektivum Granyah slouží
za označení rostlin a zvířat nedomácích, divokých proti domácím (v
starší době se tak objevují často zvláště aranyah pášavah »lesní zvířata«
na rozdíl od domácích, zvaných grámyah pašávah »osadní, v osadě
žijící zvířata«). Právě tak stává i adj. ványah »lesni«, nebo vana- v
složeninách; srv. petrohradský slovník 8. v. vanya- (doklady z Rámá-
jana), nebo jména jako *vana-kaná »divoky pepf«, oana-puspam »lesní,
polní květ«, vana-maksiká »ovad«, vlastně »lesni moucha«, vana-mäla
věnec z divokých, nezahradních květin« (srv. Meringer 1. 1. 180) a pod.

1) Pfizvukem » 7 čňati snad i stupněm kmenovým jsou tyto tvary docela
andny B arm neuon- - MDŠe: gen. BE. + frak, gen, pi zoe lab ni. -fu

Slov. voné, vena. 399

Podobně užívá latina výrazů jako na př. st/vestres tauri (Plinius), gallinae,
artetes (Columella), silvestris rosa, faba, cicer cucumis, prunus (Plinius)
a pod. (docela jako řečtina, výrazů 8 čyorog) i o rostlinách a zvířatech
nedomácích, která v dobách pokročilejších ani v lesích nebývají. Ulmann
vykládá s. v. mežs takto: »Alles was im Deutschen mit ws/ď im Gegen-
satz zum Zahmen bezeichnet wird, bekommt im Lettischen den Genit.
meža [»Waldes-«] vorgesetzt, also meža cuka »das wilde Schwein«,
ebenso me2a pile [»divoká kachna«], meža züss [»divoká husa«], meža
zirgs [»divoky küh«] usw. Me2a čť [»do lesa jiti«] — sevis péc čt [»pro
sebe jitic] »seine Notdurft verrichten«. Významné je též spojení slov
dámě — váné v modlitbě k Agniovi RV. VII 1, 19 (srv. Meringer 1. 1.)
ma no dámě mä vána a juhůrtháh »neubližuj nám v domě, ne v lese«,
kde po způsobě ve védské poesii tak obvyklém antithesí dame »v domě«
— edněé »v lese« se má vystihnouti pojem vše zahrnujicí (asi »všude«,
»kdekoli<); petrohradské slovníky zde přímo hledají význam »das dem
Menschen nicht gehörige, fremde Land«, »Ferne, Fremde«. Máme-li
zde před sebou dvojici antithetických pojmů »domov« — »les«, tak
hojně a nepochybně doloženou, vznikají v nás ovšem mimoděk pochyb-
nosti o správnosti všech jednotlivostí, o nichž vykládá Meringer IF. XVI
str. 179 a n. Zejmena je nám pro stind. vánam význam »les« starší,
než význam >»pole« (v složeninách jako vana-mäla), ač ovšem připou-
Stime, že asi pojem »lesa« původně zahrnoval všecku nevzdělanou půdu
vůbec, vyplněnou obyčejně z největší části lesem ve dnešním smysle
slova, ale po případě i jinými útvary nevzdělaného povrchu zemského
(takovýto širší význam sluší patrně zvláště stind. jménu dranyam i v
době pozdější).

Co by mohlo se stind. vánam, slov. voné atd. býti příbuzno v ji-
ných jazycích idvr., nebudeme shledávati. Odkazujeme čtenáře na vý-
klad Uhlenbeckův, Kurzgefaßtes etym. Wtb. der altind. Sprache s. v.
vanam, Meringerův v pojednání Wörter und Sachen 1. l., na kritiku
Uhlenbeckovu PBB. XXX 325 a odpoved’ Meringerovu KZ. XL 232.
Narážíme zde v jednotlivostech na otázky, o nichž si zatím neosobíme
soudu. Výklady Meringerovy zasluhují všecku pozornost, ale tato
pozornost stále musí býti provázena i opatrností. A to opatrností na
všecky strany. Hledä-li na př. Meringer 1. I. 187 význam »orati«,
»Ackererwerb, ... aber jämmerlicher, mit den Mitteln der Vorzeit er-
rungener, wie es ärmlichen Verhältnissen entspricht« pro sloveso vanute
AV. XII 2 36 yat kysäte, ydd vanute, yác ca vasnena vindátě, | sarvam
mártyasya tán nästi (na-asti) kravyác ced anirähttah, najde sotva souhlas
sanskrtistů (Ludwig na př. překládá: »was einer erackert, was er er-

400 Josef Zubatý, Slov. vınd, vum.

wirbt [erkümpft?], was mit der hand er sich verdient®), | all das hat
der mensch verloren, wenn der Kravyät nicht beseitigt ist«, Rigveda III
481): a přece kdo ví, nemohl-li by se koneo konců dovolávati incho
ativního slovesa unchdti »sbírá klasy« (:něm. wünschen) na podpora svého
mínění?

1) Ludwig patrně čte Aástěna místo vasténa vydání Rothova-Whitneyova; čsti
jest vasnäna, v. Bůhtlingk-Roth VI 858, Whitney Index verborum 268, Harvard
Oriental Series VIII 679 (zde překláda Whitney »and what one gains by pays,

Josef Zubety.

Berichtigungen zu »Kalina. Jana Parum Szulcego slownik
jezyka polabskiego«.

Der erste Teil der Abhandlung von Kalina, die in den Krakauer
»Rozprawy i Sprawozdania« B. XVIII und XXI erschienen ist, enthält
bekanntlich den Abdruck des sogenannten Wörterbuchs von Parum
Schulze nach der Abschrift des Originals, die im Lemberger Ossolineum
aufbewahrt wird. Bei der Kollation dieser Ausgabe mit der Hand-
schrift, die ich vor einigen Jahren vorgenommen habe, hat sich heraus-
gestellt, daB nur einige Versehen und Fehler von Kalina selbst korrigiert
worden sind (vgl. S. 80, die »Sprostowania i Uzupelnienia« enthält).
Deswegen wird es hoffentlich nicht überfltissig sein, wenn ich ein aus-
führliches Verzeichnis all der Stellen zu geben versuche, die ich am
Rande meines Handexemplars vermerkt habe, soweit die Nachträge des
Herausgebers die nötige Korrektur nicht bringen. Solche Abweichungen
von der Handschrift, die von keiner Bedeutung sind und folgerichtig
durch den ganzen Text gehen, werden selbstverständlich nicht mit auf-
genommen (z. B. der Unterschied zwischen langem und kurzem S).
Andererseits können diejenigen Fälle nicht tibergangen werden, wo
Kalina nur gelegentlich vom Original abweicht, z. T. seine Schreibungen
verbessernd, z. T. sie genau nachahmend, da man dadurch nur eine
ungenaue Vorstellung vom Wert der Überlieferung bekommen könnte.
Bei der sehr weit gehenden Ungenauigkeit unserer Quellen in der
Wiedergabe der wirklich gesprochenen Laute der polabischen Sprache
ist ungemein wichtig jedesmal genau zu wissen, in welchem Grade der
gedruckt vorliegende Text die Handschrift ersetzen kann.

S.18 Leyseynung statt Leyseynung.
S.19 Můhsz dine statt Mühszdiene.
S. 20 Cessat statt Sessah.
S.21 Johnu statt Johü.

Tühlne statt Thůlne.

S.23 Anm. !) gehört zu Baddaja Betten.
Festschrift für Jagic. 26

402

m m

m in

24

. 25

26

. 28

. 29

. 30

„31

. 32

. 36

„37

. 38

. 39

, W. Porzeziůski,

Peyje statt Peyje.

Pey john statt Peújohn.
Heyde statt Heyde.

Kreywe statt Kreywe.
Schmy jsza statt Schmyjeza.
Leysa statt Leysa.

Po Zůubee statt Pozäubee.
Grot jo je statt Grotjoye.
De taa statt Detaa.

8. v. Mahmmah : mohty mamu statt mohly mama.
Streujah fehlt in 2.

Wanklang ze (vanklangza 2) statt Van klangze (klangse 2).

Kuzey statt Auzey.

Lieflung statt Liestung.

Ta Ja dahl statt Tajadahi.

Nach Runckawicz fehlt Dweyse bähret 2.

Dveyse statt Doveyse.

Preytóhr statt Preythör.

Pühtzehm statt Püht zehm.

Zart Jüw statt Zartyüw.

Prach od Stäuhl (Pragodtstäuhl 2) statt Prachod Stäuhl
. (Pragodt stäuhl 2).

Heiddin Kammei statt Heidin Kammeis.

S. v. Johwahraa fehlt : (Jahwaraa 2).

St Jöht statt Stýoht.

T. Jühn statt Zyühn.

Srybang statt Srybang.

Schweinu (Schweinü in »Uzupelnienia« ist falsch).

Schweinjuh statt Schweinjah.

Teywack statt Teywack.

Deywa statt Deywa.

Gunss Jahr statt Gunssjahr.

Pyjahngtey statt Pujahngtey.

Strsds jar statt Stridsjar.

Tehl ja statt Zehlja.

Manns statt Manns.

Saap ca statt Saapca.

Sopeytje statt Sopeytje.

Jang Eym Jaacke statt Jang Eymyaacke.

Tung Pijahss statt Tung Piahs.

' mil:

Berichtigungen zu >Kalina. Jana Parum Szulcego stownik jezyka polabskiego«. 403

S.40 Mih lolja un motey statt ...... mohtey.
2.6 v.u. Dieb brasehna statt Diebra sehna.
S.41 Z.5 v. u. jehm statt sehm.
S. 42 Mi Jang statt Mijang.
9. 45 2.20 v. o. pey statt pey.
2.8 v. u. veilje stait veitye.
2.7 v.u. Äreyw statt Kreyw.
S. 46 2.4 lies: Johss zany (kaa) veilje heit. (nimmer) minne tock
peyohn peit Tid jesehna .... (das in Klammern gesetzte
ist durchstrichen).
S.46 2.13 v.u. wit je statt wilije.
Z. 8 v.u. ländey statt lündey.
S.47 Wist jahn statt Wistyahn.
Leidss zaar statt Leidsszaar.
Neyw statt Neyw.
9. 48 Ey vlatzon statt Eyvlatzon.
Li john statt Lyohn.
W. jungse statt Wjungse.
T Jüpitz statt Tyůpitz.
Eysaggohn statt Eysaggohn.
Dan wa wiest statt Danwawiest.
S.49 T.Jösöhr statt Zyösöhr.
Weyse statt Weyse.
Po Jäuber statt Posůuber.
So bahlsah statt Sobahlsah.
S.50 So wäusneitz statt Sowäusneitz.
Prüh wesel statt Prühwesel.
S.51 2.12 v.u. T. Jübahl statt Tyübahl. Am Rande steht noch:
Ohrfeigen Scrohsetl.
Z. 10 v. u. wissey statt wissey.
9.52 T. Jäupal statt Tyäupal.
Wey Parrin statt Weyparrin.
Wangzohl statt Wanggohl.
Zeywe statt Zeywe.
B. Johl statt Byohl.
T. Jantige statt Tyantige.
Jang eymerson statt Jang eymerson. .
S.54 Heide od. Püdo statt .... Püde.
Wan jinneh statt ..... Jineh.
Brest Joje statt Brestyoye.

un
&

un
5

404 W. Porzezihski,

T. Jüsac statt Zyüsac.
S.56 T Jama statt Tjama, T Tejammi statt Tejammi.
Po Zanck statt Pozanck.
Po Zangscin statt Pozangsem.
Eysassern statt Eysassern.
Clangseý statt Clangsey.
S.57 Z. 12 v. o. de ta statt deta.
Z. 15 v. o. P. Jungsat statt Pyungsal.
Z. 20 v. o. Krüjoht statt Kryoht.
Z. 26 v. 0. T. Jösör statt Zyösör.
Z. 3 v.u. Tungglad statt Tung glad.
9.58 Z. 1 v. o. T. Jessey statt Zyessey.
Z. 3 v. u. Medän statt Medüu.
9.59 Pan Tyüh statt Pantiiih.
Kreydel statt Kreydel.
S.60 Wieneitz statt Vieneilz.
Pleess nejve statt Plessneyve.
Kasseyve statt Kasseyve.
T. Jeddro Je statt Tyedďroje.
S.61 Zir Týar statt Zirtijar.
Bordeynang statt Bordeynang.
T Jüpal statt Tyůpal.
Zeyen statt Zeyen.
Wass Týej statt Wasstiyey.
Streysin statt Streysin.
Moss Eystreyjsohn statt Moss Eystreysohn.
S.62 Päun statt Päün.
Bugheybarro statt Bugheybarro.
V. Jungsat statt Vjungsat.
S.63 Z.1 v.o. Meijsah statt Meysah.
Pi Jossic statt Pyosste.
Mohss Tibe wessd Jat statt ..... wessdjat.
Jiss wesd Jova statt wesdjova.
Wanny statt Wanny.
De ta gveyle statt Deta gveyle.
De ta vůhlze statt Deta vůbitze.
S,64 De ta statt Deta.
Dannäü statt Paanän
Napa atatt voy)

Ne. oe A1 warnen

Berichtigungen zu »Kalina. Jana Parum Szulcego stownik jezyka polabskiego«. 405

Jaa mart statt Jaamart.
Nitutizsa statt Ni tutizsa.
S. 66 Mýcrarindsa statt Mycrartndsa.
Kleyb statt Kleyb.
S.67 Mohla Wadjuhl statt Mohla Wadfuhl.
S. 68 Ey da wig statt Ey dawig.
S.69 S. 18 v. o. Jey statt Jey.

S. 71 ff. enthält die Abhandlung von Kalina ein Verzeichnis der
Eigennamen, die in der Chronik vorkommen. Dasselbe ist leider un-
vollständig, es hat aber keinen Zweck, Nachträge dazu zu liefern,
denn ich hoffe in nicht allzu entfernter Zukunft die Möglichkeit zu
bekommen, mein ausführliches Wörterbuch des ganzen polabischen
Sprachschatzes zu veröffentlichen.

Moskau. W. Porzeztňskt.

Xepner Cruman Byrumh Kocaya H nopozuna My y
HCTOPHjH H HAaPOAHO) TPAXHUUJE.

Y cBojoj xısu3n »3anarnııa Espona u baskaneru Hapoxu npema Tryp-
uuma y npBoj nozoBunH XV. Beka« (HoBu Car 1905) erp. 267 sgg. neraxso
cam Aa je y3pok pary uameby /lyÓpopuana u xepnera Crunana Byruzhs
Kocaue 1451—1453 Úno uHcTO eKOHOmMNe NPHpOAe, AIH cam y Han.Ž m
crp. 273 pekao H TO, Ja je Hapox cacMa ApyKUHje OÓjanm.ABA0 OBO paTo-
Babe Hameby ABa najÓruxa cycexa. Jexan cryuaj, KOJH ce AeCHo y nopo-
AHOH XxepiteroBoj Óam y oum paTa ca /[yÓpOBNHEKOM, ÓHO je TOXEKO 32HENAEB
NO NapoiHy MANTY, 14 IA je OHA TecHo Be3aXa CA UHTABHM PATOBAMEN,
Tymauehu THM CTYYAjeM H Y3poKe paTOBABA.

Ja hy y oBom uranunhy, Ha OCHOBy Ka3nBABA xpounyapa y XV., XVl.
u XVII. s., nokajaTu Kako ce Ta Tpajmnuja pa3Bujara, H HANOKOH NOKYTIÍY
Aa YTBpaAuM Aa IH ce TA HApoTHa Tpaxuımja OTYBAXA VY HAD. NECHNANA Z
IpHYaMa M KAKO CE OUYBMR.

H3 apxHBazne ayÖpopauke rpabe Í) BHAH ce, A8 CY CKkOpo OANAX Y
HOUETKY paTa najcTapujh CHH XepueroB BaasucıaB H MATH xy Jezem,
koja je Óu1a hr nocaezwera baoımha a npayHyKa KHe3a JÍa3apa, npemm
na eTpany AyOposunka. Y mapry 1452 npeoTeo je BxaxmcxaB 0x om cropo
UHTABY Tepuropujy cezepHo 0x HeperBe, nornomorHyT I Bazmmem Bzarzo-
Buhem, Ilerpom Bojcainhem u Apyruma 2). 3 apXHBAIRHX NOJATAKA EC
bHAH ce 3a1T0 Cy B.anncıag u MATH My Jexena ycTaxm Ha xepnera Čr
nana, am Tpukn MHCaH JIa0Huk Na AKOHAHX, Koja je rmcao ua 10—15
VOAHHA HOCIC OBOTA PATOBAILA, KAKC, 1A je V XEpNeroBY 30M4y ca 6%
PCHTHUCKHM TPTOBIUIMA JOULIA JCTHA BEOMA JONA H PACKAJIANTHA PIOPEHTEKEN,
V Kojy ce xepiter 3arıcaa H 341pzkKa je KOX Cebe. © NeprneroBa zROHA NaAngcTE
ra 300r Tora, Te ca cHHOM oxÓerne y IyÓpoBuuk. Xepner joj je nopywmsso

1: Jos. Gelcich, Diplomatarium reipublicae Ragusanae cum regno Hungars:
Budapest 1887. N. Jorga, Notes et extraits pour servir A l’histoire des erošendte
au XV-e siecle, Paris 1890. II.

2, N. Jorga, op. cit. 400.

Xepner Crunau ByrRuuh Kocaya u npopozuna My y HCTOpuju u uapozHoj Tpax. 407

AA Ce BPATH A0Ma MH Aa ra He pyXH Y CTPAHOM CBETY, AXH NOMTO Xepner
He XTe OTNYCTHTH MIATy ČXOpeHTHHKY, KAKO je Xepuexuua 3axXTeBa1a, TO
xepuer, byT Ha /yÓpoBHHK, 3apaTH Ca BHME, V KOMe je paTy y4ecTBOBA0
H CHH XepieroB Ha cTpann /TyÓpoBuana“). OBaj neTa» morao je Xa1kKonyua
YTH 0A AyÓpoBaukEx TproBana y Iapurpazy, KaKo je A0Ópo ora3no0
B. MakymeB y Hacıtzosania 00% HCTOpHNECKHXÉ NAMATHHKAXE H ÓBITO-
macaTexaxe AyOposnHnka 4).

Aa je pa3zop y xepueroBoj nmopoanım H30H0 300r HeKe MIAXe XKeHCKe,
KAKO Npuua XaIKOHAHI, NOTBphyje jeaua Óeleurka y AyÓPoBASKOM apXHBY
H3 anpHxa 1451 xakxe npe Hero 1To je par 13010. Xepner CTHnaH Tpaxno
je Hamme 0x penyÓxuKe Ja My H31a NoKTAX CTpHHA ÜCanıasa y H3HOCY OA
12000 xykara, Koju ce no 3aBemTajy CaHr1areBy nocxe xepieroBe CMPTH
HMA0 pa3zexHTH Meby HeroBe cHHoBeE. Ho penryÓxuka ne XTe H3XATH Taj
noKXAA jep je Xepner y ZHBoTy Te »po haver altri fioli che quelli chi
sono al presente o de la madre de li detti fioli, o di altre donne,
perche, vivando essa ha preso un alira zoveneta, et po cum essa haver
de li fioli< 5). Y nporokoxy AyOpoBaukor Beha yMožeHHx cnomHBe ce Y
jyxy 1451 xox xepnera domina Helisabeta, u To he no cBoj npuxanm
ÓHTH Ta ČxopeHTEHKA, THM Npe INTO je XepieT HMA0 TPTOBAUKHX Be38 CA
$xopennnjom 9).

KoHcraTyjyhu HCTHHHTOCT XAIKOHAHNE Npera3HM0 HA Apyre ITHcHe.
Aox JakoB Todezun unu 6ose nana IIuje II. npuua camo za je Cranana
CHH My HCTHCHYO © nomohy Typaka Ha AaIMaTHHCKA OCTPBA, He MOryhH
NOAHOCHTH BeroBY BAacT 7), aorıe Teoxop CnaHAyuHHO, KOjH je nHcao
Herxe Ha nou. XVI. B., npHua, He3aBHCHO 07 XaIKOHAHXE, Y TXABHOM HCTY
NPHYY, CAMO HEMTO XETAHHHJE TOBOPH O TIPHIHKAMA V NOPOAHUH XepNlero-
Boj). CnaHxyunHo He rpakasyje par AyÓpoBuaHa ca xepnerom, Hero,
roBopehu o namepu cyır. Myxameza II. za ocBoju BocHy, cnomHHe, KaKo je
xepuer ox cB. CaBe HMa0 HajeTapujera cuHa ByaxHcxaBa »che avea per
moglie una sorella de mio avo nomata Anna«, u xako cy BraxHoxaB m
KeHA My AHA MHOrO ÓHIH HYTH Ha xepliera, KOjK »essendo vecchio et
havendo poco rispetto al figlio et alla nora, prese una meretrice per
concubina et menossola in palazzo«. IlomTo oTaı He xXTe HanycTETE

3) Laonici Chalc. De rebus Turcicis. Bonnae 1843, lib. X. 640 —542.

4) 3Banucku Hun. Agax. Hayes r. XI. No. 5. CII6. 1867. 282.

5) J. Geleich, op. eit. 503.

6) N. Jorga, II. 418. n. 5. 456. n. 3.

7) Gobellinus, Commentarii rerum memorabilium, Romae 1584. 573.

8) Teodoro Spandugnino, De la origine deli imperatori Ottomani (Sathas, Do-
cuments inédits relatifs & l’histoire de la Gréce au moyen áge. T. IX. Paris
1890. 162).

408 Josau Paxoumh,

KOHKYÓHHY AHrHe Ce BxarHcxaB y CIIOpa3yMy CA HEKOXHIIHHOM BCIKKAMI,
Te HCTHCHe Xepnera H3 3eMž5e, HAMTO Ce OBAj oÓparu cyxrT. Myxamexy II,
AABNH My 33 Ta0a Maahera CHHA KOjH CO NOTYPUH H HA3BA KAIMBE »Dinan
bassa Cherzecogli«. Myxamex II. ybe c Bojckom y DocHy, arm xepner
Óeue 3a To Bpeme yMpo, a BxaxHczaB ce Ca MeHOM H XONOM CKIOHU Y
Mrerke »et stette a casa nostra alcuni giorni«, na oxzarxe y Yrapery,
“ rze je nympo. AIpyru cau xepneroB Bxarko 06m ox cyxrT. Myxameza Il
Ha yAHBABO rpaj HoBH ca jom HeKOXHKO MecTa, AIH ra KANHE HCTECHY
oxanxe cyar. Bajaser II. re ympe »in Arbe citta di Dalmatia«.
CnaHxAyUHHO, KOjH je npeko ÁHe ÓHO Y HEKOM CPOXCTBY Ca XEPIIETOBON
$AMHIHJOM, IIPHYA CTBAP OHAKO, KAKO Ce Y HCTHHY AeCHIA H KAKO jy je
OH MOTA0 UYTH OA CTAPHJHX UIAHOBA CBOje nopoxune. |HApouuTO zerusen
Ka3HBABe CnaHryumna xa ce BxaxHcraB y cnopasymy ca HeKOXHKO pTIek-
HHJEX HYAH V XepneroBAHH NOXETA0 IPOTHB ONA, UTO noTBpbyjy apır
BAIHH NOJAUH. CnaHXYUHHO jeAHHO TpemH Kaja CMPT Xepnera Üranass
CT8AB5A 3A UHTABHX ÍÓ TOXHHA DAHHjE H UTO TypueBe Hajmrahera cmna
xepneroBA ÜTeBaHa, Kallibera BEIHKOTA Besupa Axmexa Xepneropuha,
CTABba INOXOBEHOM XV. BeKa, Ha3HBAjyhu ra Norpemmo CKHAHOM. Xalrkon-
AHX ONeT Ópka xepuera CTHnana ca cTpuuem My ÜaHXaseM A y3poK para
Hamehy Crunana n Ay6posuaka norpemHo TYMA4H OBHM CryuajeM y Xep-
HeroBoj nopoxmuu. Ho Kpaj CBHX THX OMANAKA H KOX KAXKOHAHIC A K KOA
CnaHayuuna HMAMO, He3ABHCHO jeXHO OA APYTO, 3aÚexezeHy npaxy Y
BEHOM IIPBOOHTHOM OÓIHKY, OHAKO KAKO OHA HAjBHIME OATOBAPA HCTHHN.
Aın »y0aB cTapora xepnera npema mMiaxoj Pxopenraunu, 360r Koje
KHA& CA UXAHOBHMA CBOje IOPoAHIe, HHTOpPeCoBAXA je HAPOXHY MAMTY u
nocıe 1453, Kaja ce Xepner H3MHpHO CA MeHOM JexeHom H czHOM Bxaxm-
CxaBOM ?). Y TOKY 0X UOTHpH AO NET AelleHHja NOHeX0 Ce Y HAPOAY 38-
ÓopaB4ATH NPaBO CTABO CTBAPH, Te Ce IIDHYAXO KAKO je TA MIAXA ĎČxopeH-
THHKA 3AMAKIA ÓHIA 38 OKO CHHY XepleroBy, 8XH jy je CTApM Xepner
ceÖH NPHCBOJHO, IITO je, HAP&BHO, H3A3BAXO CPUÚY KOH H CHHA XepueroBa.
Opy, HemTo npemHaueHy BepcHjy, HA133HMO Beh KOX MXOTANKOTA HCTOPHYAPS
Mapka AuTonHuja CaGexuka, Koju je nucao npex kpaj XV. sera. Hemax
npH pyua CaGenuka, axu y Pacruha Han 0056 y AHAIHOTHUHO) KOMNRIM-
naju 06a I'ynayauha y XVI. u XVII. B. kaxe ce: »Et io mi riduco a ere-
dere esser vero guello che dice Sabellico, che la concubina fiorentina
sia stata di Vladislavo, e che il padre volendola per 88 ancora, i
figlinolo si fosse sdegnato contro il padre, cosi pure la moglie« 19.

)) Miklosich. Mon. Serb. 457—463.
"© Mannn .,.=ct. hiat, glo=nrnmr morid XXV lariptnrar T od

Xepuer Cranau ByRauh Kocaya u nopoxuna My y mcropuju u HapozHoj rTpax. 409

Ilpsux roanna XVÍ. B. nak npHuaxo ce, a MOXAa H NeBAX0, V Hapoxy
geh Apykumje. A xojauje IpujeBuh Ty6epo, kKoju je rmcao v nppoj
uerTBpru XVI. 5.11), xake, KaKO je Xepier HajcTapujem CHHY npeoTeo
HeBecTy (erat Stephano Cosacio filius natu maximus patri, ob ereptam
sibi sponsam, valde infensus .. .), 360r uera CHH, HyT HA oua, nocxyma
Ay6posuane, Te c nomohy Typaka Hanazne Ha ona. Ty6epo ımpnua xase
AA Ce OBAj CHA XepneroB Kalle NOTypuao 12). CxHuHy NpATy THTAMO H KOA
Kopnexuja I[ynaunuja Ienepa, koja je 1533 nporyToBao kpo3 Xep-
NOroBHHY Kao NocraHuK ĎepaunaHza I. On npuua Aa je Ha TOM nyTy
CxyMA0 KAKO je Xepiier XTe0 OZeHHTH CHHA BraxucxaBa HEKAKBOM
XpmmhaHKOM, Kojy je Xeper npeBapHo H OcKBPHHO. 360r Tora ce Mena
XepneroBa H CHH AHXy Ha Ib, Te My c nomohy Typaka npeoTmy 3em+y,
kojy úpexaxy Typuuma, a xepner ce nopyue y HoBu. IMlenep npuua ase
28 ce xepner Kamme H3MHpHo c Typuuma mu ympo y Ilapurpaxy, a cuz my
BxaxmoraB Aa ce noTypuno, Te ce Kao Maxmyx (er oXeHHo ca jeAHom
hepkom cyxr. Bajazera II.1S). HapoxHna Tpaxunmja, KaKo cy je 3a001exuxH
Ty6epo z Illenep, ynoc# y npBOÓRTRY npHvy HOB cxemeHaT. Y HapoxHoj
MAMTH HOKAXAMHA MHXOCHUNA CTAPOTA xepiiera npeoÓpasuxa ce nou. XVL. B.
y HeBecry BraxHcxaBa, y MpHTy Ce YHOCH pOxocKBPEH exreMeHaT. Ho THN
YHomeHemM HOBOTA @I6MEHTA H NpOMHpeBeM PEeMETH CO 3HATHO IPBOÓHTEH
MOopezaK CTBAPH, A HAPOYHTO CE AHUHOCTH Y TOj NOpPOXHUHOj ApamMH ÓpKajy
jexna c Apyrom. Hajcrapuju xepneroB cau BrarmcxaB ÓpkKa ce. ca Haj-
mıahum CTeBAHOM, KOjH Ce KAI NOTYDUHO, A KOjH, Kara je H3ÓH0 pa3X0p
y noporaum 36or ČropeHTEHKE, TemKo Aa je ÓHo pohen, jep ce y AHCTAHAMA,
KOjHMa ce yTBpbyje MHp y XepneroBoj NOpoxHNE, He cnomuBe 4). Om je
no CBOj NPHAHIM XepueroB CHH n3 Opaka My ca Ilenmrujom. Ho HeoÓnuna
nojaBa TypueBa npex Kpaj XV. B. cTaxa ce TYMAUHTE TEIIKOM VBpeXoM, Kojy
je, To6oxe, CHH NpeTprieo OA ora.

Hasıe JoBuje, Óuckyn Hohepe, koja je nacao 0ko noxopuHe XVI. z.,
CTAB+a OBA) Aorabaj MHOTO Kalbe, y A0o0a Braxe cyxr. Bajasera I. U
OH Be3yje NorpemHo YHTABY Npugy 38 Hajmrahera cHHa xepneropa. Ȇostui,
Bess OH, figlinol di Cherseogle signore in Ischiauonia di monte Nero,
essendogli data per moglie et gia menata alla nozze, apparecchiato una
fanciulla, ch’ era del sangue del despoto della Servia, incontanente lo

11; Archiv für sl. Phil. XIX. 51—52.

12) Lud. Tuberonis Commentariorum de rebus quae temporibus eius in illa
Europae parte, quam Pannoni et Turcae eorumque finitimi incolunt, gestae sunt.
Francofurti 1603. 114—115.

13) Rad jugosl. akad. LXII. 66—66.

14) Miklosich, Mon. Serb. 457 — 465.

410 Josan Paxouuh,

scelerato padre, percioche ella marauigliosamente bella, postole adosso
V occhio, fieramente se n’ accese et uincendo la lussuria ogni uergogna,
subito insolentemente eseluso il figlio celebrö le nozze«, mpoTHBHO poz-
ÓHHH, KOja HCTHUANO AA THEME CPAMOTH CHHA H UHTABY +AMHNHjY. (ME
oropuen na ona oxÓerHe cyarany Dajasery »et lasciato il nome di Ste-
fano, chiamato Acomate, Cherseogle fu fatto genero di Baiazete« ').
He suam or kKyxa je Ilasıe Jasuje Morao AO3HATH H SabereKuTu AA je
BEpennla XepreroBa CHHA ÓHIA H3 NOpoxHHNe cpneKora AecnoTa. Ho xaxo
je xeHa xepnera CrTunaHa, Jesena, Ómra xhu nocxexBera Baomuha, Ópara
ox TeTke zecnoTa Hypha BykKopuha, moryhe je Aa je Josmje Hauyo Hemro
O CPOACTBY XepNneroBe NOpOAHNe CA NOPOXHNOM CPNCKOTA XOCNOTA, Te je, He
3HajyhH A00po IpaBO CTaBe CTBApH, MOTA0 HAIHCATH OHO © NOpeKXy Bepe-
HEIIe XepneroBa Cana. MaBpo OpÓómuu, Koju je uHTA0 oBY npuvy KOA Jozuja,
KaKO hemo OAMax BHJOTH, ÓHO je (one OÚABENTOH © Be3ama OBĚ ABO
NOpOAHNe, NA je CTora H OXÓAUH0O OBO KA3HBAHBE JOBHjEBO.

Osy npmTy marasnmo 3a6exexeny u y IlaHxekrTama Josana Jesen-
kıaBa c xpaja XVI. B. Ho JIezenkxaB nuje saberexHo oBy npuuy no cry-
many, Hero no Cnanzyuuny-u JoBujy »Diversa vero, kaxe oH, Tymauehr
3amTo ce ÚTeBaH noTypumo, referuntur a duobus auctoribus, Spandugino
et Jovio«. 3annmzuso je mehy rum za Jlezeukıas, Haxaxyhu npuyy Úraz-
AYUHHOBY, IloxMehe OBOM H Take JOTabe, KOjHX KOX CnaHxyuHHaA Hema. ÜR
je, WTO ce jacHo BRAH, npauy CnanxyuHHa NpOMmHPHO KASHBAHeM H3 KAXKOH-
AHXC, KOTA HCNHCYJO CKOPO AOCIOBIC, H AKO He HAXA3H 38 BPOAHO AA TO
cnoMeHe. ÜBako NPONIHPeHY NpATY OÚOTATHO je CA jON HEKHM A6TALEN
o najmaahen xepneroBOM cHHy ÚTeBAHy H3 JoByja, na je cBe TO npmmwea0
Cnanxyumny. HamaBmu xoa JoBnja npauy Aa ce ÚTeBaH noTypumo nora8-
BHTO CTOTA ITO MY je OTA NpoTeo HeBecTy, HHje 3HA0 AA HMA IDeX COÓ0X
ABe BepcHje O je1HoM HCTOM Xorabajy, CTapmjy H maahy, Hero HX 663 NKAKBO
KPHTHKe O6e ycBaja: »Dux Stephanus... non modo Florentiae mulieris
adulterio se polluit, verum etiam deinceps sub Baiasitis imperio sponsam
Stephano filio secundogenito per scelus eripuite 16).

Maspo Opóumuu, c xpaja XVI. z., asa Takobep cTapxjy m mraby
Bepcujy. To Joram oTyAaa, IITO ce, NaHuıyha 0 OBOME, CXYXEHO XAKKOH-
auıom, TyGepoHom u IlaBxom JoBujem. AH u OH, Ka0 u JÍeBeHKXAB, npaus
aocTa 36pkano. IlomTo jo no Xa1KOHAHIH HCIPHUAO KARO je xeprnezkuna ca
jeaunm cunom 360r $ropeHTHHKO u3Óerza y ‚y6poBHuk, Aoxaje, Aa nuje

15) La prima parte dell' istorie del suo tempo di monsignor Paolo Giovio ds
amo, vescovo di Nocera. In Venetia 1555. 337—338.

16) Joannes Leunclavius, Annales sultanorum othomanidarnm | Pandecies
ec. „nanfnrd? ar Iindrae> Wanrhal’ haradan RA/f

Xepuer Črunau Bykuuh Kocaya m nopozuna My y HCTOpuju H HapoAHoj Tpax. 411

360r Tora H30H0 paT Hero 300r NHTABa 0 IMAPHHH, Kojy je xepner TpaxHo
OA AyÓpoBATKHX TproBana. © crpaBHBim TaK0 XarKOHAHIA, IIPHYA, KAKO je
TOYeX0 paTOBAHBE, 34 BpemMe KoTa Ce NOXHTA0 HA xepmera caH My BxaxHc1aB
H yTBpano ce y Brarajy. Omarre je npemao y Ay6posunk, rze je npex
ceHaTOM: »accuso il padre, che sendogli stata apparechiata et gia me-
nata (nspasa ys3era n3 Josuja) da Vulatko figlinolo d' Juan Catunar di
Ciauaglina (questa terra & in Popovo) per moglie la figliuola di Marino
Martiano principe di Russano, egli incontanente (percio che era molto
bella) vincendo la lussuria ogni vergogna (ns Josnja), gli I’ haueu tolta«.
Ilocıe Tora »Vladislavo disse tanto mal di costumi del padre, che fece
stupire quel senato« !T). IIpema oBakom npmuaBy narıera ja je Opóunm
JAMHULLA0 Ja je ca xepuexuuom npeberao y /[yÓpoBHuK Apyru CHH xepneroB
(Bxarko), a BrazucxaB Ja je HenTo Kamme 3600 NpeoTeTe BepeHnne YCTao
Ha ona. OpÓnnuH je 3Ha0 u 3a Tpehera xepneroBa cHna ÚTeBaHa, 3a Kora
no JoBujy kaxe Aa je, 3a Bpeme noGyne BrazuczaBa, AaT oA CTpane xep-
era Kao Taram cyır. Myxamerxy I. On cacma AxoÓpo onaza Aa Haje
TaTHo oHO mTo kKaxy Illasıe Jopuje n JIya. Tyóepou »che Vuladislano,
per far vendetta dell’ onta riceuuta dal padre, sia statto quello, che
rinego la fede christiana« !8). Op6sun npaya no Jopujy Aa ce najmxabu
CHH Xepleroß ÜTeBAH NOTYP4HO, NA MTA BHIIe 3HA uaK u uMe khepu Daja-
3eTOBe, KOja je noTypueHaKy CTeBaAHy AaTa 38 KeHy, AOK JOBHje He eno-
mume HMe Darume. OA xyAaa je OpÓuuH 3Ha0 38 0BO HMe? Ja APZHM Aa
He hy ÓHTH AaXeko OA HCTHHe AKO Y3MeM Aa je HMe ĎATHMA yHeceHo y
OpónnumjeBo npayame H3 HapoaHe Tparanaje. CnomeHyhy jou za Opóunu
OBaj cIyuaj y XepneroBoj mopoxuua ynopebyje ca CIHYHEM cıyuajem y
napckoj +amurujn Iareorzora, KojEH je AeTa+ y3eo us Xarkonnuze 19).
Hero To nonas»a u JakoB Ayxkapah na nou. XVII. B., koju je y onhe
UHTABY OBY NpHgy uenacao u3 Opóuumja. Jexuno je JIykapuh npomupno
ono mMecTO KOA Op6Hnnja, rae je roBOp 0 XOpNleroBY HeNOPAIHOM ZKHBOTY.
OH kaxe 3a xepnera Aa je »dato tutto in preda alla colera et al vino et
risoluto alla pratica delle serue et meretrici« 20).

IIpe nero mTo npehem Ha TypcKora nyronmena Esınjy UexeÓujy
pehu hy Aa OBY NpHyy HAXA3HMO 3AÚ0JeEeHy H Y jeAHOM H3BOXY H3 MIC-
Taykux aHama. Ty ce KaXe Kako je xepner »aveva fatto venire una
tedesca per moglie al suo figlio, ma vistala molto bella, disse: »quella

17) M. Orbini, Il regno degli Slavi Pesaro 1601. 383—4.

18) Op. eit. 387.

19 Chalec. op. cit. lib. II. 81.

20) Giacomo Luccari, Copioso ristretto degli annali di Rausa. In Venezia
1605. 97—98.

412 Josau Paxonmh,

non era da fantolini, et volle guella nel suo letto« 21), Karo byúzk
HHITA He KaK O BpeMely NOCTAHKA OBHX AHAXA, He MODy Ce XyÚze
ynymTATE y omMeny ose npuge. Buxu ce camo Xa je y Hoj 3aGexezena
mraba Bepouja.

Ha nou. Apyre nozosune XVII. B. nporyToBA0 je Kpo3 Xepmeropuny
Esxuja UexeGuja. IopBopehu o Tome Karo je cyxr. Myxamex IL oczojzo
BocHy, Kaxe, Ja je TO YUHHHO c nomohy AXMeX era, XOpneroBa CEE2.
IIo rpykum nucuuma, HejacHo kame Epxuja, Taj AXMeX, KOjH je OcBOjHo
MuxreueBo, jom A0K je ÓHO HeBOpHHK, BepHo Ce CA hepKoM mnaHoxekora
Kpara. AH xepiler, HET0B OTA, KOMe Ce HEBECTA AONAXHE, IPe0Te je
CHHY Óaur Ha AaH CBAxÓe, 300T Uera CHH, HYT HA pa, upeGerne Myxa-
mexy II. Ilomro je upumno mexam, xoÓuje or cyxTana ÖDÜ xuzaxa BojumKa
ca HeKOIHKO TONOBA, Te H3 CoKon+a KpeHe Ha MuremeBo H ocBojH ra, 8
CTapu xepmer H36erne y Baaraj. CyxTaH y paxocTH NOKZOHN AXxmexy
MuremeBo c npaBomM, Aa CBe, INTO 0X Ona OCBOjH, Óyxe BeroBO. Axuwer
Óer OCBOjJH Nery XepneroBHHY, Te nocXe HeKOXHKO TOXHHA yMpe H ÓyAe
caxpasen y MuremeBy, y ÓxH3HuH uamuje??). EBxmja TauHo Besyje Typ-
yeıse 38 Hajmaahera CHHA XOpNeroBA CAMO Tpemu H OH IITO TypueBe x0-
BOAH Y Be3y CA BepeHHNOM H MTO, IPEeMA TOMe, TypueBe ©TAB5A MHOTO
panuje Hero IMTO c6 y HcTHHH JecHx0. Karo To aa Ezxruja sna Aa je
BepeHHNa XOpNeroBA CHHA ÓHIXA KhH MNABOXCKOTA KPA28 A HO 3HA HNIMTA
o AxmezoBoj xenujÓu ca hepkom cyar. Bajasera IL? Huje zu om momza
KAKAB TIOAATAK O KhepH MTAB0XCKOTA Kpa2a MOTA0 HAM KOX IIOSHNRX
TPUKHX NHCANA, KOjH ApyKuHje Mpmvajy 0A XaxKOHAHJe? ÜBe cy TO nETABS
Ha KOja He yMeM AA OATOBOpHM. |

Burn ce aakıe ja ce 0 byÚaBH xepnera npema ČxopeHTRHOH IIPETALO
H A& Cy Ty NpHJy MAPHHBO 3ANHCHBAXH KAIMEH XPOHRYADN M NYTHNUN
cem nane Iluja II. koju Óexemu paToBAHe, He 3aXasehH AeTAHHHje y CTBAp.
Heku 04 THX nucana 3a0e1eXHIH cy Ty NPHTY OHAKO K8KO CY je vyIN
(Xarkonana, CnaHzyunu, CaGexuko, JoBuje mě xoHekxe Opónnu m Enxmja)
AOK APYTH OBy NpHYy y CBOje paxoBe He VHOCO KAO OXjeK HADOXHOTA IDE-
Yalba, Hero je Ta NIpHua KOX BHX AHTEPAPHA INOpeKXa.

Iorzezajmo caxa za Iu ce ouyBAIA KAKBA yCIOMOHA Ha OBAj xorabaj
y No3uHjoj HAPOAHOj TPAAHNHÍH.

Y zxenckam necmama H3 XepueroBuHe ko Byxa) 6p. 18. nazasımo
necMy »BraxHczaB ce NOTypuno«. Y necMH AO3HAje XEpNeroBa ByÓA 0X

31) S. Ljubič, Commissiones et relationes venetae I. Zagrabise 1876. 5.
2) Evlia Cselebi török világutazó magyarországi utaránaí 18A0 1664. fordi-
“a Dr. Karšoenr "mre | Budapest 1904. 40849,

99 ne -a sem Tarraranı ty | AHA, VT.. čem-

Xepner Črunaun ByrRuxh Kocaua m nopozuna My y HcrTopuju m HapozHoj Tpax. 413

3Be3xe anne za ce BxaxHcxaB noTypuHo H nocTa0 CmaHx nNamou, H Ja
CA CHIHOM TYPCKOM BOjCKOM MNOXA3H HA Xepuera. OHa jaB2a To xepuery,
a OBaj ckynH Óxaro u ox1a31 y JIyÓpoBHHK, Aa Ta OHA OCTABH V NOKXAJ.
JTyópoBuanu npHmajy Óxaro HA OCTABY NOX YCIOBOM, Aa Xepner Hanmue
Ha rpaxcka Bpara: »Ilpohe xeper H npoHece Óxaro, H npoBeze BjepeHuny
»y6y«. 3a xepnerom crHxe npex /lyÓpoBHEK norTypueBaK Cmamx nama,
HO nomTo ra IyÓpoBuaHu gno30pume Ha 3ANHC HA TPAACKHM BPATHMA,
Bpaha ce HaTpar. Xepmer Cranau Tpamm no Tom Óxaro ox IyÓpoBuana,
AXH ra He J0ÓHBA, jep H Bera JyKaBH /yÓpoBuanu OTMpaBalle IIpasımx
pyKy Ha OcHOBY 3aNHCA HA IpaXCKHM BpaTHMA. Xepier CTHnaH yMupe
0X MyKe.

Y oBoj necmu kox ByKa, Ka0 ITO BHAHMO, CATYBANA CE IIPHAHUHO TAMHA
ycnomeHa Ha Taj xorabaj. OHo mTo 6m TpeÓaxo aa 6yae rxaBHo ryóm ce
y N03A1HHH & HA IIPBH NXAH HCTAUE CE MYAPOCT H XyKABCTBO /[yÓpoBuaHa.
Jexuuo m3 peuu xepnexune: »O Tu Illheno, 3a0 can 3acna0| a y 3'o uac
pa32yTHO CHHA< BHAH Ce, IA je ZOIXO AO HeKUX AHdepeRunja H3Meby CHHA
H Xepuera, axH nNeBau Beh RHIMTA AeTa,pHHje Huje YMeo Ja KaKe O Y3poKy
Te cBabe. Ho y cTHxopBHMA: »Ilpohe xepner Hu nponece Óxaro, m rpoBexe
BjepeHuny 4yÓy<, Tae je TO CacmMa HeMOTHBHDAHO, CATYBAH je, H AKO
HeXOTHIE, BOOMA BAXKAH eieMeHaT CTApHje HapoxHe Tpazmnmje. Kao mro
BHAHMO Y OBOj necmu koä Byka oÚpaheHa je, H AKO Be0MA HENOTNYHO,
sıaha BepcHja, oHa, Kojy cperamo KoA Illenepa, Josmja x Ezxuje UexeGuje.
3a TO WTO ce y 0BOj necmu Kor Byka cauyBAra ABA TAABHA eXOMeHTA OBe
Tpaauınnje: cBaha H3mMeby Ola H CHHA H TAMHA YCIIOMeHA HA 3KeHCKY, 300r
KOje je AOLIXO JO Pa3X0pa, CTABHAM ja OBY NecMy Hcrpex pannje 3a6e1e-
zeuor Bapujanra KOX B. Borumuha nor Op. 119. »Xepuer Crjenaun u
Óxaro my y Ay6posuak A0Heceno« 24). Y oBoj ce necmu, Kao u kox Byra,
neBA kako Mexmex nana, upehe BxaxHoxaB, noxa3H CA TYPCKOM BOjCKOM
npoTaß xepuera. Ho y 0B0j NecMH HEXOCTATAK OHA ABA TIABHA OJOMOHTA
paumje Hapozne TpaxHuuje Haxokuahyje Ce AeTALHHjHM TONOTPAHCKEM O-
zanama. Tako Mexmex nama noxasu na Daaraj, Koju cnomuwe u Ilenep,
Aa Ta OCBOJH H OAHece XepueroBO Óxaro. Majka BxaxncraBreBa n01a3A
Mpexa B KH jaBba, Ja MY He MOO NDeXATH KbHyUeBE OA rpaXa, jep HX je
xepner noHeo coÓom y MocrTap, Ha mTo ce Mexmex noBIAuH. Xepmer
CTanan 3a THM CAKYNH AO TPH TypMe KOA, Te noGerHe c Óxarom 13
bxaraja: »IpBa Typma uns IlonoBo Hxe, Apyra Typma HH3 BmxoBo noze,
Tpeha Typma HH3 /IyÓpaBe pasne«. /|yÓpoBuanH, Ka0o H Y NeCMH KOX
Byxa, npeBapume xepuera, Te My He XTeAOnle H3AATH ÓXaro, Hero >Íbume

24) B. Borumuh, Hap. njecme us crapsjux HajBHme NPHuMopckux sanuca. bmorpax 1878.

414 Josau PaxoHuh, Xepner Crunau Kocaua m T. x.

XpaHe cHpoTe AeBojke«. ÜyAnoBaT je OBAj CTHX KOJHM Ce Necma 3aBpmyje.
H ako ce Ty Hajnpe Mopa MHCXHTH HA Xero MHXOCpba penyÓXEKke upemi
CHPOTHM A NOVAATHM XEBOjKAMA, KaKO je TO OHIO y HCTHHY y JIyÓpopumy,
HNAK je UYAHO Aa Ce y NecMH XepneroBO Óxaro ynonpeÓHaBa Óam Ha TY
cppxy. Jap ce He ÓH CMeX0 IIOMHCHHTH Aa je Ty, HAPABHO HECBECHO,
cayBAHA TAMHA YCIOMOHA O HEKOM Jexy XepNeroBY, KOjKM je noBpejmo
UHCTOTY AeBojauky, 300r uera Taj Ipex MNOMATraBOM CHPOTHX AeBOjaKa
Tpe6a KOXHKO TOXHKO Aa Ce VÓxaxHm?

Cem necme »3zarapah ÜCTeBan«, y KOjoj Ce CAYYBAXA CAMO BeoNa
TaMHA ycNomeHa Ha TypueBe Hajmrahera cHHa xepneroBa CTeBaHa 25), sHax
jom zBe necme xoa Byxa, y KOjHMa ce NeBa o xepnery CTanany a zero-
Boj 3apyunnm 2). Y necmu nox Óp. 727. neBa ce Kako je xepner Crunau
HenpocHo zeny Mapy H AapuBao, ara oma He he aa nohe 3a m, jep
»Epner, Kay, Aa je majannıa, aa je epner mnoro Typrom xyxau«. Js
6m ns0erıa yxajy ca xepnerom, Mapa ce HauHHH MPTBOM. Xepier A0Ja
CA CBATHMA IO HEBECTY, Kojy 3aTHue Ha HOcHXHMA. Ho oH He Bepyje A
je Mapa ympıa. On joj mehe xepaBHTY y Hexpa, Na oHxa nmymra 3uujy
npacojknısy, aan ce Mapa ne muue. Kara je nporTp+a Ópaxom no oÚpasy,
Mapa ce c MyKOM Y3APaH Aa ce He Hacmeje. Xepmer ca CBATHMA OATASE &
Mapa 31paBa H Becexa CKage ca HOCHXA.

Y oBoj necmu, Koja ÓH ce MOTA& HA3BATH KOHCKHM Maxum Paxojunon,
HAPOUHTO CE HCTHYC M3APRAHBOCT AABOJUHHA A IIOJEHTAPA CO OCOÓHTO CEST%
Mylukora MHXOBAHBa. Ho no Hac je HHTepecHo To, MITO ce Ty Xepner m
xasyje Kao nujanuna. Ty je nakıe Taj MOTHB jeXHHH OCTATAK cTapıje
HapoAHe TPaAHIDIje, KOjJH je HCTAKHYT KOX OpÓnuHja, a jom same r
JTyxapuha.

Y cacma noaHoj necmn kKox Byka »OnerT sapyusuna epnera Oranass.
(óp. 728) neBa ce, KaKO Xepuer HANyLITA BepeHHTY, Kojy Cy My NOKYASM:
»Jeznu KaKy, 012 318 CH poza, APYTA KAKyY HyTA Kkao ryja, Tpehm ESET
CAH4HDA, Ipem+HBA<. Hyje IH OHO >0AA 318 CH pojá« Beoma MyTas !
TAMAH OCTATAK OA BPAO CTApe TPATHNHJe O BO3AMA XEPIIETOBHM ca A6BOjKON
He3HaH0ra nNopekaa ?

25) Bocancka Buza sa r. 1887. 360—362.

26) Cpn. nap. njecme. Kwmra npBa, y Kojoj cy pasaıuune emore njecme. Y Pet!
1841. Dp. 727 u 728. Ilpujare» moj npoe. IIaBxe Ilononxh caonmrmo mx je noseršé
CTHXOBO jeAue IecMC O Xepuery ÚTENAHY, Kojy je npe HCKOXEKO roXNHA Ouymao y Mn
Cyachn no THM CTHXOBUMA, ADIKEM, Xa he TO ÓHTH BapujaHar ByKoBe nocmMe nok op. 788.

Renrpax 12 jyna 1907. JoBar Paranxh.

ON1HTS YEA3AHIA IHTODATYDHHXS NapaTneneň Kb
„Imauy fÍpocraBHHN“ BB „ÜN0Bb o noxky Hropept“.

Kpaňne cKyAHO no3Tuyeckoe HACAŽAIE, 3ABĚMAHHOG APeBHEF0, A0-Ta-
TapckKor, Pycbio, HO 3a TO HEMHOTIe NOJTHUECKIO OTTOZOCKH en, VNBAŠEME
BE BĚKÁ HEB3r0A5, Óypb, CYMATHUT H TAKKHXB HECHACTIH, VAPYUABIMHXE
PycCKYIO 3EMIIO BE TEeueHie HĚCKOXbKHXE CTOAETIH HAUHHAA CO CMEPTH
Apocrapa I. u BE OCO6EHHOCTH CO BTOpoň uerTBepru XIIl-ro Bra, coxpa-
HHIH AO HAlHXE AHeH IIOYTH BCIO TIOITHYECKYIO MpezecTb, KOTOpAA ÓBLXA
TIpHCYMA HMP H BP MOMEHTE NOABAOHIA HXE HA CBĚTE, OCXH OCTABHTL BE
CTOPOHĚ HOH3ÓÉAKHYR YCTapbA0CTb A3LIKA.

Be&mu NpH3HAHO, UTO BE pAXY TAKHXS BLICOKO NOJTHUOCKHXÉ AHTEDpA-
TypHbIXB NAMATHHKOBS ApeBHeň PycH Ha NepBOME MĚCTĚ AOXKHO ÓLITP
NocTABIEHO »Ü10B0 o noxky Mropepb« KAKT NO OCHOBHOH Miet, BBIDA-
Karomeň oÓMmepyceK0oe HAPOAHOE CAMOCOZHAHIE, TAKB H IIO KPACOTE BEIDA-
zeHin ef.

ICTeTHYecKiAd AOCTOHHCTBA »ÜATOBA« CBHAŠTOXLOTBYIOTB O NOXHOH Ye
BBIPAÓOTKÉ PYCCKarO XYAOMECTBEHHO-TIOITHYECKALO CTHXA BE TO BPOMA H
O AOBeAeHiH erO AO 3HAUHTEXBHATO COBEPIIEHCTBA.

MoxeT% ÓHITb CTABHML H He pa3E Ee CTABHXCA BONDPOCE AHIb O
TOME, KAK’b IIPOH30MIA 9TA B1IDAÓ0TKA, APYTHMH CIOBAMH — ÚBLIA AH OHA
NOCIŠACTBICMTE CAMOÓBITHATO PA3BHTIA APEBHE-PYCCKOH ABOPCKOH MH APYXHH-
HOŘ NO3BÍH, HXH Ze ÓBLIA 0ÓA3AHA OTYACTH HHOSEMHOMY BAIAHIFO ?

[ocršanee BPAXE IH MOXKETE NOXXORATS COMHBHÍIO, HO NDPH3HAHIE TODO
HHCKOAbKO He NOXOpPBAXO ÓBI BEICOKOH OMEHKH TBOpuecTBA MěBNA Mropepa
IIOXOAA.

Bo BOZKOME cıyuas, KABETCA, MOXHO YCTAHOBHTb HHTEPECHLIA NAPAX-
AeAH Kb >Cx0ByY« HO TOXBKO BB ETO NĚXOMÉ (H3XABHA VX HAMŠYABNÍACA
Bb pyceKoá H HIOCTPAHHOH HAYYHOH AHTEpATYpĚ NYTeM%5 CpaBHeHIA pyc-
CKOH NO3M:I C5 »Iltcusıo o PozaHxše H ApeBHO-CEBOPHBIMH MH B00Óme
TePMAHCKEMA INAMATHHKAMH), HO H BE UACTHOCTAXÉ, UTO TAKKE MORETE

416 H. Aamresxaz,

HMĚTE HŠKOTOPOe 3Hayenie BE PĚIMEHIH AABHO Ye TIOCTABZCHHATO BONPOM
OÓE OPHTHHAABHOCTH >(X0BA<, — pajymĚeTCA NOXE CXOBICME YCTpanenis
NIPOH3BOXA BB AOTAAKAXB, KOTOPEINB HepBAKo NOTPĚMAIH CONOCTABIEHIK
»CA0BA« CE HHO3OMHBIMH IIPOH3BEACHIANMH.

Yxke AaBHO YKA3LIBAIH HA AHANODiIO BE PEINAPCKOH I1093iH KT HEKOTO-
PEIMB BbIpaKeHiaMb >CroBa«. Ha 0XHO H35 UACTHLIXE COBNAXEHIH ETO C5
ÓXH3KHMU Kb HEMY IO BPeMEHH NPOH3BeAeHIAMH 3ANAXHOŘ NOJ3ÍH A PĚMAPOCH
O6paTHTb BHHMAHIE UHTATEICH HACTonmeH 3AMĚTKH.

IIpeanerong ea NOoCAyKHuTB OAHHB H35 NOJTAUHĚÁUHXTE BIN30X0BT
>CxoBa«, — Take Ha3. »Ilsaup ApocxaBHzr«. Ero ye cOnocTaBXamm cí
HAPOAHLIMH 3AILIAUKAMH, H H35 3TOTO CDABHOHIA ÓLLIH BEIBEXGHLI HHTEDOCHBIR
HAÓJTOXeHiA HAXE OTHOMEHICME N1aua IpocxaBH: KB PYCCKOMY HAPOAHO-
NO3THyecKOMy TBopuecTBy. He noxxexHTE COMHEHII TAKOe COOTHOMEHIE B%
COXODKAHIH, O6pa3axb H CTHIŽ, HO He Mente HHTEpeCHA H 0ÓMAA cXeNa
ITOFO MAAUA, ETO POPMR.

Ilparısaumca Kt HeH NOBHHMATOXbHŤŽE.

Be nxauž /IpocxaBH:ir ocobenno 3AMĚTHO AŽIOHÍC NOBĚCTBOBAHÍA HR
UACTH, XOTA CTHXOTBOPHLIH CKAAAB PEUH BE 3TOME JMNH30AŠ »ÜxzoBa« HO
TAKb ACCHB, KAKb BB HŠKOTODPLIXE APYTHXS, BE KOHXE OTKPEIBAWTE JAKO
CIŠAIBI TO azınTepauin, TO pHeMiI. IlepeX5 HAMH HOCOMHBAHO UETLIPe
CKODÓHBIXS BO33BAHIA /[POCXABNLI, H3E KOTOPEIXB KAXKA0OC HAYHHAOTCA 30-
ÓpazenieMé CHTYANÍH AHNA, BE CTA KOTOpOMy BxaraeTea cETOBAHie. IlepBoe
B033BAHIE OTKDLIBAETCA CXOBAMH: > ÍPocxXABHBIHS TXACE (0A) CALIMINTE<c, 8
CIŠTYIONEMÉ TPOMÉ NPeAUeCTBYSTÉ OAHHAKOBOC HAYAIO, DA3E TOXEKO
CAeTKA BHAOH3MEHEHHOE, HMEHHO ABAX NOBTOPAETCA BbIpaenie: > po-
CIABHA PAHO IUIAHOTB BE IlyTasıt Ha 34Ópa1Š apkyune, A BE Tperiä pass
CIBNHME MaXCHEKY:O nepecTaHoBKY: >IlyTEBMO Topoxy HA 3aßopork«.
ITH 3ANĚBEI COCTABAAIOTE He MPOCTO AHIIL JNHUCCKÍH IIPIEM’E NOBTOpeHi4,
a HAuaza OTAŠADHBIXÉ THPAT5 HODABHOH AAHHBI, BB pOXÉ CTapo-@paHıy3-
CKHXB laisses. Kamaan H36 OTAŠABHBIXE CTPOPVE HO NOBTOPAETE TOAJLKO
OAHAP H TOTP KE MOTHBE, HO JAOTP EMY HOBOE COxepzzanie. Taxaıı
OÓpa30M5, ÓBITb MOZETÉ BE Nmauž fIpocxaBHLI COXpPAHEXCA CIŠKE ONpeAš-
AeHHOH ®OPMbI IIHKO-AHPHYECKHX LPOH3BEACHIH, AOCTHITIEH SAMELATOLLEON
XYAOKOCTBOHHOK BEIPA0OTKH.

Ona MOrIa ABHTPCA He BE NOPy HAUAXbHATO PA3BETIZ, A Bipuie BO
BPeMA pacHBĚTA Hauch CTApoň mbceunoH NOD3IA !), — pacHBŠTA, O3APEHHATO

- —— —

“) Noreáno M. Ilorozuuy m zpyrumr, u A. H. CoGozepcgiž, Häczozsxo muczež
-JB KpeBpoi voovně zumanorvpě, Cn6. 1903, 16, uc comužrer “= == »grezetenlů

u
MEHANARELY _- on sem =- 0 maymasrırunv T rám Arne wann

OnbiT5 yKa3AHÍA AHTEPATYPHBIXB NapaxaexeK KB »nzagy Apoczaasusıc. 417

APKEMB ÓXEKOME >CBĚTIADO H TpecBĚTAADO COAHNA«, N0Ab »TOpAYHMH AY-
UAMH< KOTOParO >BCEMB TENX0 H KpacHo« ÓBLIO BE PycH Ao-TATapcKoň.
IIpasıa, Torza »cBANETCA H paCTANOTb YCOÓHNAMH; NOTHÓAMETb XH3Hb
Aaxı60oxa BHYKA, BB KHAORHXE KPAMOXAXE BĚH UOXOBĚKOME CKPATHIIACh«,
>KHA3H CAMH Ha CeÚe KDAMOTY KOBAXY, A IIOTAHIH CAMH NOÓĎXAMH HAPAMFOME
Ha Pyckyio 3eMII0, eMAAXy AAHb«, HO, IO CAOBAMB APYTOTO TAKX BE
BBICOKOH CTENeHH IIATPIOTHYeCKaTO IIAMATHHKA TODO BPEMEHH, 3EMAA PyCCKAA
6118 Toraa »CBETIO CBETIaAA H KDACHO VKpameHa MH MHOTHMH KPACOTAMu
yAHBICHa« .... ABTODE 3Toro »ÜCxoBa 0 NOrHÚerH PYcckia 3eMAH« He
HA3biBAOTE MO33IH BB UHCIŘ TĚXT KpacoTs, HO ©A BĚAHIE CIBINIHTCA He
pa36 BB IHTepaTypě A0-TaTapcKoň PycH, H He ÓyAOT5 CIHIKOME CMĚALIME
AOMBICIOMT IIPH3HATb, UTO Y PYCCKHXE, KAKB H HA Banane, AOCTHTIA TOTAA
BbICOKATO NOTBEMA HACAIHCTHUCCKAA CBĚTCKAA TNIOB3IA BE POPMĚ ÚÓBLKEBLIXE
H XBAICÓHLIXE MŽCEHE H TAKZE H3AMHOK ABOPCKOH AHpHKH. BMĚCTĚ CZ
TEMB INOX0ÓHO TPOÚAXOpAME ABOpCKIC MEBIEI MOTIM ÓBITb BBIDA3HTOXAMH
OÓMeCTBOHHATrO MNĚHIA H CAMOCO3HAHÍA; MNO KpašHeň MĚPĚ TAKOBLIME
ABAAOTCA H OŠBENT >ÚxoBa o norky Mropezk«.

Mmenno He TOXbKO Kb HAPOAHOH IPHUETH HAN 3AKAATIIO (3ATOBOPY), HO
H KB ABOPCKOH XHPAKB TODO BpeMeHE?), KAKEOTCA, CAbAYyeTE IIPHUHCHHTB
nıayp fIpocxaBH:I, ypowenku ['arnga, KOTOpkIH H3E ApeBHe-pyccKHXE
NeHTpoBT ÓBAE HAHÓxHKe KB Janary. Ha paxy C5 HAPOAHO-NOITHUECKHMH
OÓpa3aMH u Bbipaxeniamu?) NĚCHA Slpoc1aBaLl NOXHA HHTODeCAMH KHAKECKO-
APYHHHaTO ÓHLITA.

OcHOBHOIO CHTYAUHICE DOPIOFONICH 3TA NĚCHA HECKOIBKO HANOMHHAOTE
COOTBETCTBEHHLIA IPOH3BEJEHIA POMAHCKATO Janaxa, H, AIA CpPABHEHÍA, A
oXxapaKTepk3yIO Tellepb BKpATIŠ TPH H3BĚCTHEIE BE HAYKÉ BHXA JTHXT
pomMaHCKHXS ITŠCEHE, HECKOAbKO HAIOMHHAWIIHXE NXAUT ÍÍPOCXABHRI, HMEHHO
®panuyackie pomaHcír, Hau chansons d’histoire, XII-ro m npexmecTBoBaB-
IIHXb BĚKOBE, NPOBAHCAAbCKÍA NĚCHA CETOBAHIA BE PasıyKb CE MHILIME,
OTUPABHBIUNMCA BO CB. 3OMII0, H TAKIA KO KAXOCTHBIA HTANDAHCKÍA ITĚCHH
XIH-ro p. Uro ao HŠMeuKOK NO33ÍH, TO BE HO H3BĚCTHLI NOSAHŘÁMIA
Reuterliedlein. Oxna H35 HHXT COAePKHTL BOCH-MA COpXeuH0e H BMECTE
XYAOKEOCTBOHHCE BhIpaXeHie 3AÓ0OTAHBOCTH AÉBYNKH 005 ef MHIOME, HO
COXpannzacb BR Nepezauš XVI-ro BĚKA H NOTOMY He MOKETS TAKT HHTE-
Pec0BATb Hacs 3AĚCb, KAKB Ó0xŽe ApeBHIA POMaHCKIA IIPOH3BEXCHIA.

2) EbITb MOXOTE — K% )KCHCKOH, O6PASULI KAaKOBOK AOMAH XO HAC Bb 3ANAAHO-
CBponeKCKHXB NAMAITHHKAXT.
3) 3erauua, TyHa, cHHec mope, Autnp» C1x0ByTH4P, KOBbIAb, KPACHOC COXHHO, —
BCE 3T0 OÓDA3bi M SNKTETbI, BCTPĚJAJOMIECA H DE MAPOAHOH nojsiu. Cm. IIoreóuu
Caopo o noaky HropeBĚ, TeKcT3 u npumědaním, Bopou. 1878, 135—140; Orouoscraro
Gaopo o npaky Hropepš, Ass. 1876, 114—116.
Festschrift für Jagic. 27

418 H. JamxoBuus,

Br chansons de toile uxu d'histoire, KAKE HX HA31IBAFOTE, H30Ópa-
JKAIOTCA KOPOIeBHL HAH APYTia 3HATHLIA AAMbI H ABBYNIKN, TOPIORONUA X
TOCKYTOMÍIA BE 3AMKÉ NO OTCYTCTBYIONOMÉ MHIXOME, MYŠ HIH JKOHHXŽ. TK
POMAHCHI HAXOAATCA Bb COOTHOMEHIH H CE HAPOAHEIMEH NĚCHAMNE. BE HEXZ,
KAKb H BB HAPOAHLIXB NPOH3BOJOHIAKE, OÓHApyXKeHie CHALHATO VYBCTBA
HAHBHO, H MbICHb HO HYXKAAOTCA BE H3LICKAHHOH +PODMĚ AIA CHNEHIA
BNeuaTABHÍA. ITO OXHH H3E XYUMIHXÉ UBETKOBL CPeOXHOBŠKOBOŘ 3A18H0-
eBPONeHCKOH AHPHKH. ÚTPOPBI 3THXE IMECEHE HHOTAA HO PABHM. ČTEXZ
HX anuueckih 1Ů-TH CxOXH:-IŘ CE He3YP0l0, HMĚLOMEPO HHOTXA MĚCTO NOCH
6-ro czora. BMŽCTO pHOMLI BE APOBHŠHNHXTE NĚCHAXE — ACGOHAHCT, KO-
TOpbIH CBA3BIBAETE BB OAHY THpAXY PAAB CTHXOBE, OAHHAKOBO OKAHNE-
BAFONHXCA.

Borše HcKyCCTBOHHRI NPOBAHCAXBCKÍA ITECHH O pa3XyKŽ, HO m OHŽ
IPONHKHYTLI HHOTAA OCOÓ0F TEILIOTOW H MATKOCTIO WYBCTBA.

BE ocoGeHHOCTE HHTOPOCHEI AXA HACE 3AĎCE HTAIDAHCKIA IIPORSBEXGEIR,
Hocamia HasBaHie Lai au Lamenti. OnH no3AHše O0OTBŠTCTBYMEXI
$PAHNYICKAXTE, HO HO HAXO 3AÓLIBATb, UTO BS J[TAXLAHCKOK MOBIIN VNŘIŠN
HBKOTODEIA ApXaHYeCKÍA +$OpPMLI AHPH3MA, KOTOPEBIX Ye He HAHTE BO
$PAHNYSCKOH JHTEOPATYpĚ H KOTOpBIA BO3BOXATCA Kb OÓMeOMy HCTOUHEKY.
B= Lamenti zeipamarach CKOpÓb NO NOBOXY PASAyKH HIH PASpLIBA CE NF
XBIMP. © M3BĚCTHA CKOPÓHAA ITŠCHA BO3IIOÓXOHHOK KDECTOHOCNA, IPHINEN-
Baemaa Rinaldo d'Aguino“) m npiypouuBaeMaA OXHEMH KT KPeCTOBONY
noxoxy 1188 r., a apyrama K5 noxoxy Ďpuxpuxa II.. Ona cozepzurs
BO3ABIXAHi6 H MOXHTBY H IIPeBOCKOAHA MO H3AMECTBY H UHCTOCEpPACUHOŘ
IPOCTOTĚ Bbipaxenig uyBCTBA. EcTb Aarše NXAWE, HSBECTHLH BT HOTOpiX
AHTEPATYpEI nox5 Ha3BAHiemE il lamento della sposa padovana, cownser-
NBA DE nozoBHHŽ XIII-ro B. na Benemianckoms HapěuíH M HAHTeHHMÍ
BE OyMaraxs, AATOBAHHMIXE 1277-mz rozomm5). Yxe Caix oÓxxsar
3Ty ITĚCHIO CE +pAHMY3CKHMH TEPOHUCCKHMH POMAHCAME, HAM Chansons
d'histoire. ABTODE cnemiaıbHOH MOHOTPA@IH O OPOHCKOZJEHIM CTAPO-@PaH-
UY3cKoä AHPUKH Jeanroy TaKXe AyMaeTz, uTO xars Rinaldo d’Aquino sz
HŠKOTODBIXE MĚCTAXT CBOEDO NpoH3BEzeHia noxpamart MapraÓpy x Guiot
de Dijon (e35 oTHOMeHiA BB KAKOMY-HHÓYAb HCTOPHUSCKOMY OOÚLITÍHO, TAKT
H ABTOPS CTHXOTBOpeHIA, nazeHHaro BP Óymaraxt 1277 r., nocrTosumo
CAŠTOBAIP CTHNIO $pAHMY3CKOÁ INOBECTBOBATEILHOH NOB3IH $). HaxoHems,

4) Cu. Monaci, Crestomazia italiana dei primi secoli, fasc. primo, Cittá di
Jastello, MDCCCLX XXIX, p. 82—83. O Rinaldo d’Aquino cu. 35 F. Torraes,
Studi su la lirica italiana del duecento, Bol. 1902, pp. 185—208. Car. eme D'An-
*"ona, La poesia popolare italiana, 18—19. -

5) Mor ıef. Croat fasc. secondo, MDCCOLXXXXVIL, p. 386—3887.

ehe nánše werinne an Feine ar mavan úpa Jane. &d., Par.

—n se ee

Onpirp yrasauia AHTCPATYPHLIXB NaApAzxemeh KP >ILIayy ÁÍPooXABHLI«. 419

Novati BricKa3ars npeznoxoxenie, uTo il frammento Papafava npanasıe-
2916 HO Kb ZHPHUECKHMT HIH IIOBECTBOBATEILHLIME NPOHSBEAEHIAME, A Kb
AHAAKTHYECKOMY, IIO BCEH BEPOATHOCTH A1AETOPHYeCKoMy SI0Cy BE pOAŠ
Pomana Po31, B00Óme He KB HAPOAHOH, a KE ABOPCKOH NO33IH 7).

JAŠCE He MĚCTO BAABATLCA BB NPOBĚPKY 3THXS Npeznozoxeniň. Lan
Hanel IMBAH AOCTATOYHO OTMETATL, UTO BS XIII B. na Janaxš YeTanopurach
yıe TPAAHMÍA COCTABNEHÍA NĚCEHÉ Pa3ıyKH H B'b TXABHŘÁMEXE POMAHCKHXT
aureparypaxk XII u XIII 58. cymecTBOBAXE, XOTA H CE pA3TRUHLIMH
BHAOH3MĚHOHIAMH, HO BP CYMHOCTH OAHHT OCOÖLIH BEA AHPHYECKATO CŽTO-
B&AHIA JKOHNHHLI, UAXOTAMOHCA BB pa3XyKÉ CE MHILIME, OTIIPABABNMHMCA BE
NOXOXE IPOTHBB BPADOBE XPHCTIAHCTBA.

ITOTB BHXÉ CKOPÖHOH AHPHKH, IIOBTOPAI, NPEACTABIAOTE HEKOTOPYE
napazıeıb Iauy SlpoczaBHbl, KOTOPbIH TAKE, ÓLITb MORETE, HAAO CUHTATBb
OXHOI H3P PASHOBHAHOCTEH IbXarO PaAspaXa NOXOÓHLIXE | NPOH3BEXOHIŘ.
BcnoMHHMT, TO TeMa 0 JKOHÉ, OCTABICHHOH MYXKOMT, VŠXABLHME BB AAXb-
HIOPO CTOPOHY, HOCOMHĚHHO HABĚAHHAA COOTBETCTBEHHLIMH IIPOHSBEXEHIAMH
3ANAAHO-EBPOIIEHCKOH I1033iH, ÓBLXA pa3paÓ0TAHA BE ÓBLAHHŠ O IoÓpminš BE
OTEĚ3AŠ. © ÚTABHTb CE NOXHOL VBĚPOHHOCTIIO H ILIAUZ ÁÍPoCXABHLI CO CTO-
POH: eTO CXeMEI BE CBA3b CE 3ANAXH0I IHDHKOFO PEINAPCKATO BPEeMeHH
NOKAMĚCTÉ IIPeXAOBPeMeOHHO, HO IIO3BOXHTEXbHO, XYMAI0, NOXHATb BOIPOCE
NO NOBOXY HHTepecHaro COBNAJOHIA MOKXY APeBHe-PYCCKO I1033IOF0 H 38-
NAXHO BE OÓPAÚOTKŘ OAHOH H TOK X6 TEMEl.

Bo-l**, 85 nxavě /IpocxaBH:I H B5 3ANAXHO-OBPONeHCKHXE CKOPÖHLXTE
TĚCHAXE XOHNMHHT, HAXOXANMHXCA BE pa3XyKÉ CO CBOHMH MHALIMH, BHAHMÉ
OANY H Ty X6 CHTYAMI XOHMEHLI, OAHHOKO TOCKYIOMEOň BE 3AMKĎ, IIPH-
HOME H BE POMAHCAXE, KAKB H BP IXAUĎ fIpoCIABHEI, HHODAA HMA rOproromei
NOBTODACTCA BE HAYAIĚ NOUTH KAKAOH CTPO®EI, HANp.:

Bele Doötte as fenestres se siet...

Bele Dočtte tantost li demanda....

Bele Doötte s'est en estant drecie...

Bele Doötte li prist a demander... u T. A.

Br Il lamento uaTaems:

eo sto en la cambra,
eo men sto sola en camerela...
Segnor 3T0oH TocKyromeň HaxoXuTca B5 Pagania.

Bo-Z-"*, BE nepeXaTě 3TOH CHTYANÍH HAXOAHMTE OAHY H Ty XKe BIINKO-

IEpHHOCKYPO +POpMY CE AŽIEHIOMÉ HA CTPODHI.

7) F. Novati, Attraverso il medio evo, Bari 1905, 211—238: Il frammento

Panafa we

420 H. AaumgeBuu3,

Au B5 4acCTHOCTAXT COAOpPXAHIA CETOBAHIH pyCCKOŘK KHATHHH X 3%-
NAAHBIXE grandes-dames ycMaTpHBAeTCA pajamUle: ÍpocxaBHA B31IBA6T5
Kb COUYBOTBÍRO CHAT NDHPOABI H, IO MHEHIE HEKOTOPEIXB, KAKB ÓLI NPom
BOAHTE 3AKAHHAHIE, 3ANAAHEIA Me ITĚCHH H3IATAWTE CBTOBAHIA ÓE3T TAKOTO
BO33BAHÍA H BbIpAKeHiA HAPOAHLIXT BEPOBAHIH.

JTO pasanyie HE HCKIIOUAOTE, KOHEYHO, BO3MOJEHOCTH 3AHMOTBOBAHIM
OXHOTO 435 HDICMOBE TEXHHKH 3ANAXHO-OBDPONCŘCKATO ZHPH3MA DYCCKEKT
ITÉBILOM'E.

Takoe 3anMcTBOBAHie ÓBIXO BO3MOZKHO, NOTOMY UTO SANAAXHLIO IĚBIGI
ÓBIBAAH, IIOBHAHMOMY, BE TO BpeMa Ha PycH H BL uacTHOCTK BE Kies,
KOTOpbIH H3AABHA ÓBLXT CAMBIME KDYNHBIME DOPDOXOME BOCTOUHOK EBponu
M ÓBIXE HANOJHOEHÉ HHOCTPAHINAMH, KAKB TO NOKA3BIBAFOTE H3BĚCTÍIA ÁJXANA
Bpemeuckaro u Turmapa MepaeGyprekaro. (E AaxeKaro 10r0-38naX8 BT
Kiess Ber uepe3r Ilozsury xopomo u3BŠCTAMŮ BT XI-Ms cToz. Topropiů
NYTb, & KyNIAME He PA3b CONYTCTBOBAIH BB CpeAHie BĚKA H ITĚBNEL

Kaks Ó:r TO HH ÓBIXO, O IPEÓLIBAHÍM HHOCTPAHHLIXE TÉBHOBE BE Riesš
TOBOPHTS CAMO C10B0 0 noaky IlropeBš. BcnoMHHMS DNH30X5 O TOMTE, KSK
»nazeca RoÓ4Ké BE rpajš KieBE, BE TpHAHHub« »ÜBaToczaBa, Tpo3Haro
BeaHkaro Kiescraro« kKHA34 XII-ro pška: »Ty Hžmunu u Benexunm, Ty
I'peun u Mopasa noroTE czaBy CBATCIaBAI0, Ka:oTb Kuasa Hropa ...
»[[šTb cXaBY« — BecbMa pacıpocTpanenHoe TODXA H OÓEIUHOE OG03HAHOHD,
PABHO3HAVAMEE CE BBIDAZKCHICME: CAATATb XBAIOÓHYI UŠCHRN, — IŠCHY,
KOTOpAA ABIAXACb CIIEINIAAbHOCTIIO 3IIHYECKHXTE ITEBIIOBE TOTO BPEMEHR.

UTO BMĚCTĚ CE HHOCTPAHHLIMH TOCTAMH, T. €. KYIINAMH, IOpexmcIek-
HBIMH BB TIDHBOJOHHOMÉ MĚCTĚ »Ü10Ba«, MOTIH NIPHÓLIBATb BE PYcoxy®
3eMAIO H HX NŠBIBI, AOBOXBHO BĚpoaTHO. IIpaBxa, VNOMHHAHIA © mm“
MAHAXT OTHOCATCA KB NOJAHŽÁMEMY BpeMeHu, HO H spielleute m nepexoše
TIŠBIBI APYTHXB HAPOAHOCTeKH H3AABHA MOTAH BEICTYNATb HA PycH Ha PAY
C5 MĚCTHBIMH NĚBNAMH IIOTE OÓNHME HAHMEHOBAHIEME CKOMOPOXOBT, JU
MHHAIOHHXCA BP HAYRIbHOŘ IŠTONMNHCH YRE BO BTOPOH NOXOBRHŠ XII-ro pšr*
JaBHo yze OTMĚHEHO, UTO CXOBO CKOMOPOXT HIH CKOMDPAXE BB HALT
CTADIXE DYKONHCAXE 3AMĚHAJO Tpeueckig OÚO3HANOHÍA uluog m — M
Bazuše — Aura). Pycekie MODIH ÓBITb SHAKOMBI TAKE H CE 38
HBIMH IIPEACTABHTEAAMH TOTO KE THNA NCpeX0XHXT ITEBIOBE, 6CXN H3BŠEÍ“
Hoe ynomaHanie T. 1a3. ABTonHCHA IlepeacxaBxa Cy3A2XECKaro 0 KOpOTEOK)
1aaTbě JIaTHHT H V3KUXT NAHTAIONAXŤ CE HAIMNHBKORO NPIiYPOUNBATL BOJŠKŤ
aa Běraeprmy n BeceoBCKHMS KT 3ANAXHEME CKOMOpOvaurE ÚOXŽE TpeBuslŮ

u B- a. oRovonoxat“ - BromponpmRB (we 9-4.

OnL1Ts yKasaHia AHTOPATYPEBIXÉ NapazzexeM Kb >INayy ApoCXABHLIC. 421

Bpemenu ®). HšKoTopile OTHOCATE 3T0 OnpejBreHH0e CBHXŠTOXLCTBO KT
Óoxše No3alemy BpemMeHH — K+ XIV-my BĚKY, HO 3HAKOMCTBO C5 N0A00-
HEIMH 3AITAAHO-EBPOTIEHCKHMH HPABAMH H OÓLIYAAMH BE KOCTIOMHPOBKE MODXO
BO3HEKHYTb H paHbué. BCnOMHHMT pAaHHIA cHomenia KieBekoň Pycu cz
$panmiero: Aoub fIpoczaBa Myxparo AHua ÓBLra +paHTy3CKOI KOPOAEBOI,
a 38TĚME, OBXOBĚBE, CTAXA JKOHOIO OAHOTO HIE BHAHLIXE +pPAHNYICKHXE
»eoraıope 10). [[oBHTHMOMY H NOTOMS NPOXOZKAXHCH CHOMEHIA ČPAHNÍH CZ
Pycbro. Ilo xpainen MĚpĚ, BO +PaHNY3CKOMS DNOCŽ COXPAHHXOCb HEMALO
ynomuHaniň o PycH, yKa3BIBAIOMHUXT HA Pa3HblA CBA3H, BE TOM UHCIĚ u
Ha ToproBkIA 1). BE roxbi, Korza Anna fIpocxaBHa npuÓzIxa BO Ppannip,
TAM5 Ye 3HANH IIPOBAHCANBCKHXT THCTDIOHOBE. © YNOMHHAHÍC O HHXT, KAKT
O CITYTHHKAXE IORHOŇ 3HATH, OTHOCAMOOCA KP Hauary XI-ro BŠKA, coxpa-
nuxocb y ašrommena Rud. Glaber-a B= onmcaniH npuÓuTia Br Iapux=s
xouepu Paúmynza Tysysckaro ara ÓpaKocoueTaHia CE $PAHNYICKEMÉ
koposems Po6eproms. Berta 3a Hero, no cxoBAME Glaber-a, »Hauaru cTe-
KATbCA BO Ppanımio u Dypryuniio #36 OBepuu u AÄKBHTaHIH AIOAH MyCTĚH-
mie H JeTKOMEICXOHHĚHMIE, BE OJOKAĎ H HPABAXT pacTyMEeHHEIE, BE BOOPY-
JKOHÍH H COpyt HEeCTpoHHLIe, AO NOXOBHHBI TOXOBEI OCTPHREHALIE, ÓPHTEIE
NOAO0HO +HTAACDAME, B O6YBH HONPHAHUHŘÁNCH, NPABAI M UCCTH He
3HArONie«. JTO ONHCAHÍO NIPHBOXHTE HA MEICAb OTMĚNOHH1A IlepeacraB-
CKHMB JETOMHCHOME TIOAPOOHOCTH KOCTIOMA JIATEIHBI H 6T0 HETOAOBAHIE HA
»Óe3cTyxie« nocrBxneň. — He crŠryeT% ynyckKaTb H35 BHAY TAKE UACTHIA
CHOMEHÍA ApeBHO-pyCCKHXE KHAJEH CE JanaxoME H NDOAOXKHTOXPHO6 NDPe-
Ó1BAHie TAME HĚKOTOPBIXE H3E HEXT HAUHHAA CO BTOPOH NOXOBHHLI K[-ro B.,
KOTAA, ÖBITb MOReTE, XHIP M DoAHT, >NĚCHOTBOPONÉ CTAparO BPEMEHH
Apoesasın« 12). — BenoMHHME, HAKOHENE, UTO »MOCKONYACTBO« YIIOMHHA6TCA
BE TAKOMÉ PAHHEMB HAMATHHKE, KAKS NOyyeHie Jlyku ŽKEXATH:I, OTHOCHMOE
Tenepb Ko BTOPOH I0A0BHHE XI-To BĚKA, A MOCKOXYACTBO CE 3HAUHTOXLHOFO
AOA6I0 BEPOATHOCTH MOMETE ÓLITb NIDHUHCIOHO Kb CIEAAME IPOHHKHOBEHIA
BS Pycb O06BIYaeBE, PACHPOCTpanABIIHXCH NPH NOCPOXCTBĚ CKOMOPOXOBT,
TĚXE Ke THCTPIOHOBR.

Ho A NomHMO NPH3HAHIA BOJMOXKHOCTH NOABNOHÍA 3ANAAXHLIXE NOpeX0-
KHXT NĚBNOBT (BE WACTHOCTH HĚMONKAXE fahrende Leute, uemcKaxs np-

9) Moe BoapaxXeHie CM. B5 Gpomriopš: PrinapcrBo ua Pycu, crp. 14.

10) H. Menu, La Russie et le pays Rémois 1048—1893, Reims 1893; A. H. Bo-
POTHNKOBS, Anna Apoczasua, KopozeBa Špannin, M. 1902; A. B. IIoxoBnoB?, Auna
ApoczaBua m PeKmckoc eBanrerie — Mock. Bšx. 1901, N. 247; u ap.

11) E. Langlois, Table des noms propres de toute nature compris dans les
chansons de geste imprimés, Par. 1904, pp. 576—577.

12) Cm. A. C. IIerpymezmua, Kro 6s12% »imit Boaus, YNOMNHACMLIŘ 55 >Úxosš
o nozky Hropest«? — IIpuxoxeHie K5 »Bšoruuky HapoAnaro Aoma» 1897, u. 172.

4992 | H. AauKoBNY%, OnLITS YKA3AHÍA ANTOD. NApPAZKONCŘ KE >LEATY ÁÍPOCZABNLIC,

MOBE H CEBEPHO-HTAIbAHCKEXT) Ha Pycu yXe BE A0-TATapeK0e Bpems,
' OTMĚUOHHOG BLINME CXOACTBO BE TEMĚ H OCHOBHOME IOCTPOCHIN IL
ApocxaBHBI H 3AN8AHBIXE CKOPÓHBIXE MĚCOHÉ PASIYKH He AHMOHO, AYNAK,
HŠKOTOparo HHTepeca. BEITE MOXKETE, DTA NAPAXXCIL CIHOIKOMT OTAAZOHH:
H HOXOCTATOUHA AIA TOATBEPRAEHIA AOMLICIA © HŠKOTOPOMÉ AHTEPATYJ-
HOME POACTBE CE 3AI8AHOI0 PBIMAPCKOR MNODJÍEO XYAOZOCTBOHHŠÁMATO KT
9IIH30A0BP JYUMATO NAMATHHKA APEBHE-PYCCKOH AHTEPATYPEI; HO BCe-Xč
OHA He Úe3BIHTOpecHa, H OCBĚMAOMEIK FO IXAYE fÍDOCIABHLI MOJKOTE TOXLKO
BLIHTPATb BB NOJTHUECKOK 3AXYMOBHOCTH H IIPEZECTE.

Kiesr. H. Aamxepuus.

Nemo 10 roBopy bYKOBHHLCKO-PYCKOTO,

Pycana BykoBuupeko-pycki, B uHexi 268.000, AiraT:CcA Ha BAACTHBI
PycnakH c. €. xHTeal NepeBAXHO A0AiB i ropÓiB i ynyxu a6o xurteal
ripeki. Mx 3rxax0M A3HKOBHM CTAHOBXATb OHH UacTb roBopa PycuHiB
3BAHOTO HNOKYTCKHM i MOKYTb NOXÍXHTH CA HA NIBHÍUHO-NOKYTOKHÁ
(1acom HEBAACTHBO HA3HBAHHŮ TAKOM ONOXAHLCKHÁ) i NOXYAHOBO-n0-
KYTCKHŮ 800 rynyXbeKHH. OÓa TOTÍ NMATOBOPH (MBHITHO- i TIOTYAHEBO-
NOKYTCKHH) CYTb 3 CO60W TAK COODIXHOHÍ, MO Tx TOAT pi3KO BÍAAÍXETH;
BÍX TAIHUKHX PDÍZHATb CA TOXOBHO THM, IMO NOCÍXAFOTb ÚLxbne ©xemMeHTÍB
PYMYHRCKHX B CBOlH Úecixl. IlxroBop rynyAbekHA Bim3Hauae CA CHXb-
HIHUIHM 3MATYCHEM MHNXAUHX ND. KÓUIO, TVAÓÁH, TOpBÁK, JYXO TBOPANM
C OP. B CXOBAX CBÍJKHH, CNÍBATH, UACTHM NOpeX0A0M © B I i He MAT-
ueHeM © Ip. HeC, IA, Me, CHATH MICTO Cech, CA, Ce, CCaTu. Pi3KO BIA-
3HA4Al0Tb CA [ynyXH CB0O6F0 HOMEF, KOTpA 6CTb KOPOTIIA BÍX VÓPAHA 3BN-
uaiHux PycHakiB.

T'oBip noKyTCKHÁ (iMOHHO NOTYAHOBHĚ) OXMÍHA€ CA TAKHMH TIIPHKME-
ram: 1) B HA3BYNÍ NPeoTOBAHE A NepeX0XHTb B © IP. 6Bip, 6mMa, ené
(ené), 6roxa, €610K0, ECHHH, 6KÁH, €K. 2) € MICTO 3ArAXbHOpyCKOro
A: OTOETH, 606TH CH M. CTOATH, ÓoaTH ca. 3) Miná a B € ak noHaň-
Óirbme B roBOpaX TAXHNIKOPYCKHX: MÉNKA, U6C, MEHYBÁTE, TÓZE, B
TOpax OAHAKOX HAňuacTÍme yXepxax0cb a: mánka, uac, Téxa. 4) o
Nepex0AHTb B Y, IIOTOM Y B, MÍCTO OHÁ, OHÓ, OHÁ 4ACTO YHä, YHÖ, YHÁ,
A HAKOHEUHO BHA, BHO, BHH. Ö) i MÍCTO H (== BI) B HeBÍXA[XBHÍM MPHIMOH-
HHKY BH: BÍHOCTH, BÍBECTH, BÍDTOXYBATH, BÍNPATH; TAKOK BÍMHE
MÍCTO BÁMA p8l. R'NIMA. 6) i mMicTO 0: ÓXHXxÁ, ZÁJKA M. ÓXOXA, XJOXKKA.
7) mmnxaui BATOBOPIEWTLcCA ZAYZO MATKO: UIOZKÁÉH, HOUIOBÁTH, XÓUP,
B46pA, UZÓTH, KÁUbKA; IIbo. 8) nepex OKIHYAHEM -CKRÁ (HAPOCTOK
-4CKB) 1 i X He MATYATb CA: NÄHCKHH, CÍXOKHÁ, TYNÝACKRÁ, COKÍA-
CKAH, TAK CAMO X NepeX HHH (-hHh): BÓXHHH, Adam, BÍxZHHň. 9) c
BHMOBIA6 CA TBOpPXO: CHLÍD, CÍATH (ONOONPH CBÍATH, pel. CRKHTH; HATO-

424 H. I. Bepxparcziň,

siert cniäta pel. CHI4TH), CXÍXHO, NócHi, CHBÍXÁTH, CMÍÁTN Ce, Cmi-
BÁTH, CBIRHH; TO CaMO: XOAHY €C, XOAHAHCMH (KOAHAH-M), XOXU-
AHCTE; YACTO ce (CH) MÍCTO ca: pÓÓHT ce (CH), HICT ce. — cyJá X.
CIOXA, CIOXH; IIbOC M, MOCb; 6KýC UÓTH NOBHHÓHEKY — AKYCb TYTH HORE
HoHbKy. 10) MarKA BEMOBA CYTOAOCKH p: KOCÁpb, ÓOHHApb genit. Kocaps,
ÓoHHApA; Tenépb; MÖPLKOB, UepbBÁK PBl. UPhBk. VPhEh; BEpbX,
psl. BPA k; EMP; Tepbx ONnUs cf. pol. TYAXKTA. TPKATA. 11) B
nominat. eCTb HApocTOK -61 (-hlih), B genitiv-i ABHTB ca e (a) calnen
genit. czinue, rpeGinén genit. rpebiume. 12) Okinuene -una acc. -uny:
MOAOAHUA, MOAOAHUY, KON4NA, Konány plur. genit. mozoxun, K0-
nänu, nepenexún. 13) m BACTynae uacTo MicTo c. Mec. ma. ne. 14) Bu-
aA OKÍHUAHA B TPeTIM AHUH MHOT. UHCA& Yacy TenepimHoro: XÓAE, HÓCE,
CHA M. XÖAATb, HÖCATb, CHAÁTb; TAKOX B GAHHHUHIM UHCH HHOAT T BIA-
KHXA6 CA: XÓAH, HÖCH; HHOAÍ Yaepy6e CA T B TPeTiM XHIIU ex. U., KOM
B HHIUHX rAXHOKOPYCKAX TOBOpAX OHO BIAKHAyS CA: ÓÓpeT, néceT, XÚ-
U6T, 3AÓHMET, TpiBäsT, MÁET M. Úepe, Hece, XOUe, 3AOÁME, TpiBáe, NÁS.
15) x micro A: BÉRK M. BHrKY. 16) micTo: Oryazy, páry, npómy
TOBOpPATb AeKyaa: ÓXÝAR, paar, npócm. 17) R micro T: KbfeTO,
KBÍMN6 M. TÍCTO, Tima. 18) uepréRuí M. UepBOHEŘ psl. 4VphaléN?.
UPRAISH R; Aekyau np. I'yuyan B JKaÓr TOBopaTk TAKOZE YOpBÓHENÍ
M. uepBOoHHů. 19) BCTABHe H MÍCTO 3ATAIbHOPyCKODO A. BOMHÁ M. 30MI4
20) Ox a6o Óxx MICTO 3araXpHopycKoro nu. Óxoxá m. ngoxza. 21) uacrní
3AHHK HA3BYUHODO B aÓ0 r: Ö3Me, OZbÍTH, ÓpOH, OpóX, Ópamna M
BO3bMe, BOABITH, BOPOI, Dopóx, rópamne. 22) Onmcana +opma wacy Oyay-
uoro uepe3 infinit. 3 praes. rxarora ATH T. €. My (3 any), npmum Ný
KIAX0 CA BINC)eX: My NHCATH. MY KOCHTH (B CTapocı. BlX HUKTH.
HMAUR NHCATH; B YKPAHIDCK. MY Kraje ca Micxa infinit. i 3 HHM cıır
BA6: NHCÁTHMY, KOCHTHMY. 23) in abo A 3 dativ. B CIYUAAX, B KOTPEX Y
HHUIHX TOBOpax KXAJE CA AO 3 genit. A xÁTbi, ix XÁTbi = A0-XaTu. U
AbÍBUHHbÍ = JO JÍBUHINH. A KoTpfi AbÍBNLI == AO KOTPol AiBKRN. 24) ®
M. XB. $ATHTH, +0A M. XBATHTH, XBOA. 25) NOPO0TABKA B CKOBAX: KO-
aönnbi M. KOHÓIIÍ, ÓuBA M. »xosua Grünspecht. 26) m. xoxmxmem
(CME), POÚHAHCMO, KOCHIHCMO UACTO XOAHAH-M, POÓHAH-M, KOCHIN-X
psl. X9AHAH tecum etc. 27) zekKoTpi AKO BCYBKA 860 OPHUÍMKE VXNBAU
YACTHNÍ H. Ip. CME (®opMa CHKAIT. M. I6CMH, IGCMk) IP. KOXHCMO TA
uex106a, Oyao na me ÓpaTu; B cnoxyni 3 part. praet. act. II. raxom 70
VTBOpena perfectum: xoxúý cme zo Micra. — — noäl n. m. ToBÍ-
PAUNO, MOŇ, IM EM P — UACTHNA KO NPAUÍNAAE CA AO POpNN imperat:

„+au-%0| O3MÚ-KO! XOABÍT Ko! O3MÍT KO! 3XACTHBICTEL. verpe ver i TAN
nem v AOHKIR ETNITAR Ce»

Aemo xo roBopy PyKOBHHBCKO-pycKoro. 425

B ocTarunx AHAXx ceprua 1904 p. ÓyB a na ByKoBaHÍ, iMeHHO B
Kumnozynn, B pyckiň Moxxapuum, B Pyc Boss, a 3 noBoporom B I'ui60-
KiH. Takox npanarirHo ÓecixoBaB A 3 ceraHamu 3 JKuzoBů (Hezaxeko Bep-
romeTa). TyT nomar KopoTki MOŤ 3ANHCKH 3 THX OKOJXHIIE,

I. = TiGoka. — JK. — JKaxoBá nerazeko Bepromera. — K. = Kuan-
noxyHka. — PB. = Pyc BoBx. — PM. = Pyexa Moxxapuna.

T'panartuze.

Ao ssyuni (Lautlehre).
To.ocisouna (Vokalismus).

o, e a00 Ž CTÍCHA6 CA B l, AK 3AT8XbHO B MAXODYCKÍM Tip. B CXOBAX:
eriy, genit. crozá (psl. eToAam), Biý, genit. Boxá (psl. Boah), KÍHb
genit. koná (psl. KOHh), pixá (psl. poaHtá V. paaHta)j mix genit. mexy
(psl. M€A/4), a nic, Hecxá, HecXÓó (psl. HECAk I6CMh, HECAA I6CMh, HECAO
t6cMh); cHir (psl. cHkra).

a MicTo i (= Š) BHCTyNAe B Cx0BAX: názHH I. m. aaa (psl. UkAM),
ná1kKom T. m. uirkóm, pol. caly, calkiem.

e micro a B 1. 4 i Ď. naxexu mHororo uneza: np. uaňké PM. m.
uaňkú, nom. sing. uälika; neBK6 PM. m. naBká; TepmiBKÉ PM. orupké
PM. namcrké I. kyponaTké I'. m. TepHiBKÁ, OTHPKÁ, ILXHCTKÁ, Kypo-
NATKÁ.

e Micro a (a). néBkKa PM. m. naBKaA; Goxek PB. m. Óozak; Ax6B0-
ponok PB. zéBopoHok T. m. xaBOpoHOoK, zaňBopoHokK; Ae6a PM. m.
xa6a; unper I' m. uHpak, wupak, Geschwür; 6apa6yıs PM. GapaGoxa
Kartoffel; wenka I. Mütze, manka; mecká I. macka, Mark; xpem
I. xpam, Knorpel; npexka I. npaxka, Schnalle; nore PM. plur.
norera Vogel, kleiner Vogel, nóTa; mméco i méco PB. Fleisch;
arue I. Lamm, arná; npéxuBo I. npaxuBo; cBeuénuů BM. cpauenmk;
peóňúň I. paÓunň; ToBápeunů K. Vieh-, TOBApaumň. TOBÁpeue M6c0; B
cBáNCKÍM Méci; MeKHH I. weich, markuň; ropéumuň I. heiß; ycékKHň
PM. Bcakuň; Dory zékKyBaTu T. Dory zakyBATH; cTeTH I. cTATE;
B36Tu I. B3aru.

€ MÍCTO HA3BYKOBOTO A. eine K.PM.T. m. aňne, Ei; e34k PM. m.
a3uK, Zunge; ema PM. m. ama Grube (are B I. ama); émipka PM.
(iémipxa), Eidechse, anripka; emp PM. amyp, Erdmolch, Salamandra ;
ex PM. ax, als; éroxa PM. arona Beere, Erdbeere; eBip PM. asip,
Bergahorn, psl. agop%; scinp PM. genit. ecena Esche; e6zoxro PM.
a6120K0; psl. MBARKO; eÓxúnka PM. Apfelbaum; ecna PM. Zahnfleisch,
acna; eumfins PB.JK. auminb.

426 H. I. Bepxparckui,

HIA MICTO HUA.

nernuma I./K. m. naruuıa, pal. NATAHHUA; nmenuns I.X. x
nueHHNA, pls. NKUEHHUA; zácHna I. Wiesel, m. zácHna, psl. AacHil4;
nepenexäua I. Wachtel, nepenermua psl. nakneaňua; Kynána I
Marder, kynána, pel. KOVHHUA; Óixána I‘. Eichhorn, Óirmma; nýroxo-
BHna I. Kaulguappe, nyrozogana; ocsianana I. m. ycixbHmug, ryce
ua, psl. ACKHHUA; nonexúna I. Blattlaus, Aphis, nonezuna; moru-
auma I. Leberfäule, moruauua; oxoBána I m. BxoBEMA, pel. ER AOEHIA;
Keprúna I. Maulwurf, psl. KORTR; Aikumua I. xiánána, Milchgelte,
psl. AOHHHUA; Karina I. KuTHNA, Quaste; reprezána I. repremmy,
Calandra granaria.

e mMicTO a. Beuépe I. m. Beuepa. irý Ha Beuépp.

a MiCTO e. NOzÁKOAXH K. m. noxekozu, NOKXÁKOXH 3AAbiTAPOT róryÚMi;
azéxeky I. m. 3xaxeky; xexéko IT‘. m. xaxeko.

BHNAX H. A0cTa PM. (3-X0-cHTA) genug, A0cHTE.

y micTo i. pýzHumň IT‘. nicro pixunň, psl. PA3kH'h. pyzkHe Aepeso;
KyKý Ab JŘ. M. KyKizb, psl. KAKOAL.

a micro 0. ÓaráTo I. m. ÓoraTo. ÓaráTo móxy.

a micro e. razá K. Reptilien; Tpamá K. Balken; —aze: xozöc
I., 1ácTe I., 3xopóBe I. (B Kyuepopi BOxHkiM: ax0póBIa).

i micro a. eBitää I. m. cparaü; ckabinuúŘ I. m. cKIAHÁŘ.

nepex CTÍCHeNHM 0 3aBCÍrAH B. BiBNá I. genit. nismá, nom. plur.
BÍBUH genit. plur. oBén pel. OKkUa; Bfapxa IT‘. Erle, genit. sing. sli

genit. plur. BixbxiB, psl. oAnyYa; Bic» genit. ocu, pel. Och; Bífcna I.
Pocken; BiH, oHá, oHó I

nepex o cToiT r. ropíx T. opix pel. opkx%a; ropo66n I.JE. Bop“
Óenb psl. BPAEHH; are: oTÁBA, 0CbiHb T.

1 Micro y. AiÓpóBa T. micro: xyÓpóBa, psl. AARBPARA; raiúósní
(rapi6orun) I'. m. rzyÓoKHň, psl. rARROKR; sámix T. m. samyx (sa Nys
= 3a My®a; ITH 3AMiK —= pal. HTH 3AMUX*XL).

FO micTo y. u@Tru I. m. uyTH.

y micro ro. cyxá I“ m. croxa.

NepeX HA3BYKOBHM Y 3ABCÍTAH B. Býxo I. micro yx0; Býxuna I.
yauua; Byc I. plur. BycH m. yc; syüxo IT‘. m. yäxo.

a yacTo micTo i noÚiu y. Aára Oypa Bex'mka I. = zýza Óýpa Be
1va: BiTep záý I. m. BiTep AYB.

ı wiera g, nfnrraru au TY w nůnyeravy ca; BÍÓpaTm I r rmÚparu;
Bře V ana TU Du ae once le , PM w onom,

Aemo xo roropy ByKoBNHBCKO-pyCKOro. 427

O He 3Minne CA HAHYACTÍHME. KAIOUÓM K. KZIOYOM JETé XKypaBILÍ;
|BAJBÓM i KOBAXÓM T.

i HaňuacrTiňme npHeraBxae ca: imóý, imma, imxó I. pal. UhAb,
hd, UJkAO.

H BHNAJA€. BÖCLKO I‘. M. BOHCKO.

Ha3ByYHe 6 3HHKA€, 1Ibe I‘. M. eme.

Ha3BýuHe i 3HHKae. rxa I. irsa, Nadel, psl. Hraaj mne I. m. ima,
L WMA.

Haroxoc.

3 HADoxociB OXMÍHHI: UOBÉH I.. genit. uoBHá B yKp. uöBen, genit.
BHa; opé IY = ópe; opé I. = ópaTb; zxemepBúň T. feile = zómepuů;
»nmTó I. genit. konat& Huf — KonúrTo.

CyrozocHna. Konsonantismus.

MxABHÍ X, p.

Ý micro x. Biý K. genit. Box'á, saraısaop. Bix.; eriý K.T. crox'á;
TAXbHOPYCK. CTIX.

cepexHe 2’ micTo TBepxoro I. 3a6ýxa I' m. 3aGýxa, 3aOý 1x0 M. 38-
20; Xoxúra K. m. xoxHxa; XOAÚAX'0 M. XOXHI0; XOAHNH M. XOAHIH;
áÁBka I. xapka.

a micro 1b. cHr'Húli I. cHıpunä stark; cnHr'ná rpýmka = pacHa
yuka; Tyuyz’ckau I. ryuyz'’ckan.

H MicTOo X. 3emná PM. m. 30MIA; B 30MHů.

B HAPOCTKY -APT 3BYAHTb p MATKO: Kocápb I... genit. Kocapá
ocape).

BHNAX p. raHuépp I. is ropHuap genit. ranuepá (raHuepe) pal.
VLHRYAfL.

cHgaui C, 3, I. © M. Cb. ec T. (3 Ae-cH) m. Aech.

CTAPOCHABAHLCK. MCKh OXBITAC CK. PYCKHH pel. POYChK%; NÁHOKHÁ
. NÁHBCKHH; NÓXcKHA I. psl. NOAkCK".

ı micro c. nec I.PM. m. cecs; na, ne, nená, nené PM.T. m. ca,
), COCA, cece; AO MODO poKY == JO Cero poKY; HY ABÍBYHY == CE AB-
my; kıuki I‘, Klöße, krockn; enáru I. ccaru. BY cene Kopósy T.
= yx oce koposy, die Natter saugt die Kuh (nach dem Aberglauben
es Volkes); TpůnerT I“ i3: TpHABOATE, pel. TYHASCATE.

m micro e. mkípa I‘. m. ckipa psl. cKOpa4; mepecTe IT‘. m. cepoTs pal.
VLCTM.

428 H. I. Bepxparoxně,

CTAPOCA. HADOCTKOBH -klih oxBITa6 -em. oxoBéu IT‘. genit. oxorná
psl. ERAOBhtlh; oTém T. genit. orná; naH-óTen genit. naH-Órna; ro-
poóén JK. genit. ropoóná; ryrypén PM. Eule, genit. ryrypná.

WIHOXAJÍ H, K, U, IM.

nicxaA H CTOIT UACOM 0: HoT6, HOMÝ, A0 NHÖTO, NOÚIT SBHYAHHOLO:
eró, HemY, Ao Héro (eró, emý).

UHOTAYI K, 4, II BHMOBAAITB CA NOUAHÓLALMe MATKO: UOZOBÍULOKŤ.
Pupille, goxoBiuok, 3pinaua; -160 I. m. mo; ňeém'yp PM.

IN MiCTO U. pymHÁK IT. M. pyunak; HÓMTA I‘. m. HOUTA, HeuocHa
ocoÚa.

mb Micro m. ropmbók I% m. ropmox, Topf; mise I‘. m. eme, noch;
bo I. micTo i no6iu mo; ckKapaxýme PM.T'. m. ckaparyma, Schale.
cKapaTýme 3 eňiná.

Kb MicTO M. A0% PM.T. genit. zomy. sarax6Ho pyck. i B nominat zon,

3y6ei T, A, H. |

Ab Bi. apäüners T.PM. ia ApaxbcaT6 pal. ARAAECATE; TpHř-
IE Tb 13 TPHALCATL.

u Micro T. uama K. m. Tbma, phalaena.

A BTpygeHe. npozpýxaTu ca I is: npopýxaTH ca; BÍH Npoxpýxis
CH. — ysıapfra I. m. yapiru.

nepex cepezsByuHe € uacTo 1. MHéco I' nobiu meco; mHéTENa K.
Schwanzwirbel.

T'opranni K, r, r, x.

r micro r. poría I m. porfs, Typha, Rohrkolben ; Vaspášo I. «.
Taspuao; I perópně I. m. Upuropuň.

T'y6ni n, 6, B, m.

K HarojocoBe 3aHukae. cTpyr K. Forelle m. nerpyr (sig necrp”
bunt; npore nerpyr = bunter Fisch).

6 BcyBae ca. kam6päre I. Kameraden, kampare collect., xawepa
6x micro nu. Ózoxá K. m. nuoxa pal. Ba4EAA et naueaa vel Nysa ©
H MiCTO M. IMopóu I. m. nopom.

B MÍCTO M. NÓXOBÍHP gen. nozoBEHH gen. fem. micro: noxomis F
Flamme.

O MICTO B. OAOBEN T. M. BAOBÉH+-; OXOBHNA I. M. BXOBRUA pes“
KhALOBHILA.

y MicTo B. yceň. I. m. BceH psl. Ekch. yc&H oBéc.

TIEPECTABKA. A-H MICTO H-A.

“rrouan PM i" = ROHÓNXA plnr wararmr“ « vanánri, zulrei KOT

TEN stanhhanf -a „an en art Sotunun TÝ

JAemo xo rosopy ByKOBHHzCcKO-pyCKOro. 499

3XB06HE CYTOAOCOK.

ABXÁTH IN. M. ALATH. HAXbIÁTHE BOAH; AlAbIATH I. = AOJLATH;
CABÍHHÁH I. m. CKXAHÁH; 3b3fcTN I‘. m. 3HioTH.

Ao nuersopy (Stammbildungslehre).

3 3aMITHÍHIHX HAPOCTKIB CYIIHHKIB 2KOHLCKODO POA& 3TAAAeMO AH:
‚aa: Tapóxa IT. KopoBa TapuacTa; Mapuóxa I‘. KOpoBA 3BHYAHHO MOO-
Ta (PÓZHTE ca B maTpl). — -aHa: roxyÓána I‘. roxyGocHBa KopóBa. —
aA. Kpacýxa I. KopoBa Kpaca.

3 HAPOCTKIB cymums cepeaHoro poAa: € (cTapocz. HI6): Gonóne PE.
Aakm, Disteln; Tpenerte JK. Zitterpappeln.

3 NHÍB DXADOABHHX 3TaXA86M:

nxú-Tu PM. praes. n1nÓ, nrHém, naHé; — naúBATH PM. schwimmen.

Ao exosorsopy (Wortbildungslehre).

CKxOHOH€ CYUIHHKIB.
aeg I‘. genit. 1éBa; eu genit. a6ny; op6B I‘. genit. opéBa; plur.
jeBu. opéx PM. plur. zipıax.
Biý K.T. genit. Boxá; eriý K.T'. genit. crozä.
ÓxbÍHb R. genit. ojeHe.

TXip' genit. Txopá. — noHexbíxnok I'. genit. noHexbízka. — Bi-
röpor I. genit. BiBTÍpka. — uerB6pp I“ genit. verzepsrä.

ropoóůn (ropoGeu) JK.. genit. ropoóná; — xıönam (xxoneu) T.
mit. xxónma.

Kocáps K. genit. kocapá (kocape); myx6ps I‘. genit. myxepá Maurer;
>Mápb genit. komapá plur. nom. komapí I. maxép+ I“ genit. maxepá
aler. —

óBax JK. Tabanus Viehbreme plur. nom. óBaxum i oBaxá IK.; rpim
. plur. rpómu, rpómmů.

pir T. genit. plur. micro poriB. BiBná He máe pir I. = BiBNa He
18 POTIB.

róxoB T.PM. rózoBy (accus. sing.).

ablat. cyMHHKÍB i NPHXOZAHKÍB ZReHbCKOTO poXa HA 0: BOAXÓY, KO-
S, ropöy, pix6y; dexénoý, KpácHoY == BOAÓR, Kocór, ropóřo, pi-
JIO; 3OXÓHOI0, KPÁCHOPO.

BiBná I. genit. BiBuú; genit. plur. oBéH == oBént.

nepeneräna I. genit. nepeneránu, genit. plur. nepenexán.

genit. plur. CYMHHKÍB zKOHBCKODO POA& 3BHYAHHO VIHBAC CA HA -IB.
ÁTiB I. = xar; BixbxíB T. — Bix6x; Óaráro kKpyníB T. == GoraTo

430 H. I. Bepxparcxuä.

Kpyn; xo ÓxÓó1xiB I“ == 10 mus; róxoBiB I- = rorxoB; nanunís T. =
nánniň, der Fräulein; TanbfcTpiB I‘. == TAHE-ÍCTp; OXHA nícHa. Óaráro
nícHbiB I. == Óoráro mcénb; KósiB I, = xi3; BÓóAiB I. = 54 —
BómiB I. — Bómeň; ÓpóBiB I, = ÓpoB; — néprkBa I. gen. plur
NÓpKBÍB — UEPpKBEeH, MÖPKOB. —

ip CTpiuae ca i y CYIIHHKIB cepexHoro pora: c6aip I. == ceı, il;
THbÍ3xiB JK. = rnlax; noaBipiB I, noxsipiň; Ao meßecip I‘. = zo uoßte;
are: Becixé genit. pecizá genit. plur. Becpfap I. — mHsiB T. = ine.

TAKOX roBOpaTb: Uepnisupl, ao Yepnismpfe I. m. Ao Uepnopén;.

KonHTÓ JK. genit. komará, Huf, KonáTo.

apusä I" plur. tant. genit. Apos.

1Óxem I. = noxam; 1$Óxex I. — smamx.

ABépem T. == aBepam; au&pex IT‘. — ABepax.

Bímne I. genit. BímHe — Bůma, genit. BáMenH; — 1. 4. 5. une:
2. MHA. 3. MHIO. 6. MNAM. 7. MHFO. == iMa, ÍMOHE, ÍMOHH, ÍMENOM, iMeHE.

1. Téxe I. 2. TexeTH. 3. Tex6TH (Tex6Tr). 6. TexéTem (Texen).

7. Texerro (Téxro). plur. 1. TexeTa. 2. TexéT. 3. TexéTam.

6. Texsramn. 7. TexeTax. xÓó1me. |

1. ne6o. 2. neGa. plur. 1. neGecá. 2. neGecís.

ABiňne unczo (dualis) B I1ÍXOCTH 3HHKIO, ARNO TYT i TAM ANMLN
CA 616 AABHÍ POpMH. ABi CÓxbi JK. zei ca6Bi JK.

Ipusoxnuen.

AO HOPIBHAAbHHKA (COmparativus) Hepa3 NpmcTaBıze ca MAň UP-
uaiké Ma MeHni BiA BOpoHu PM.

OAZHUHHK (superlativas) HHOAÍ TBOPHTb CA uepe3 npmcTaBIOHE Ha #
(na) xo paxosuka (positivus): nyráu HaBexáKHA.

JAHMOHHHKU.

ŘOPDMH AO MÉHO, X0 T606, AO c6(6 CKPISb VXKHBABTL Ca,

MÍCTO MHOFO, T060I0, C0Ó0I0 TOBOPATb: MHOY, TO66Y, aobój.

€T0, 6MY, AO HÉTO, B HÍM, B HÍH.

MÓro, TBÖTO, CBÓDO; MOMY, TBOMY, CBOMY MÍCTO: MO8TO, TBOETO;
CBOET0; MOEMY, TBOEMY, CBO6MY.

MO€), TBO&Y, CBOGÝ M. MOGIO, TBOGIO, CBO6IO.

J1o0xeHe CKIOHOHE.

sMatlyuo pur. „abteltd HA -FMH. BATÁKAME Friggee oBENE KO-

zvoamy. 4 -DTÁPYUMU AÁKOnamn

Memo zo roRopy ByKOBHHECKO-PYCKOTO. 431

U ncxiBHHKH.

OZÉH, OAHÁ, OAHÓ (TAKOK: 6AÓH, €AHÁ, €XHÓ); ITÁDH = UOTHPH;
CETb (AOCEIT); NETLBHAHNETB (NETHÁHULIT), psl. NATM HA AECATE;
aMETb, psl. ABA AECATE; TPÁÁNETE, psl. TPH AECATE; NETBTÉCETK
iKeCETb), psl. NATA AECAT'kj Ch{MAeCcETb, PSl. CEAMM AECATh; xe-
Tb AÓCETb, pel. AERATM AtcAT%. ABACTO; TPHCTO; IITApHCTa;
Tb COT; AOBETb COT.

TPéTHÁ, Tp6Ta, Tp6Te. MÉCTHH, MéCTA, MécTEe.

ABÓe TEX6T, ABOÚX TEXT, ABOÚM TOX6TAM, ABÓ6 TEeAeT, ABÓe TEJ6T,
'OKMH TOX6TAMH, Y ABOHX TEX6Tax.

Tıaroan.

HécTH. Hecý. Ipnnec6 T‘. (B IporoÓuuu: npunécy, npunécem, npaHéce).

noTáTH JK. noraé B Bóxy er sinkt im Wasser.

naúru PM. schwimmen. níuú nato np. maus KáuKA NO BOALÍ.

BHABITH I‘. praes. BÁKY (BARIO) — BHXKY, psl. RHMKAX.

zepxáTu I. zepxý, zepxáu, ZepxÁT, psl. APWIKATH, APRRKA, Apt-
HUHN, APRKHTR. B 3. AHIM MHOT. UHCIA TenepimnuKa rxaroxiB 3 III.,
auaaye T (Tb): xepxe I., Báze I., zer: I., Báce T.

Óxyxúru I. óxýxo — Óxýaxy, psl. BARKAR. Óxýzio no Abfchi.

MaCTÁTH I. MácT:O — Mamy, psl. MAWTX.

npocáru I. npócío = npomy, psl. npowX.

nyerata I. nyerw = nymy, psl. noywra.

päantu I. päro = pazxky, psl. paKAX.

zım6HArTa I. xKÓr (gacom: 1106xr0), 1ÓÓnur, pal. ANEAHR, ANEHUJH,
raaroxiB IV. kr. B 3. zus ex. UHCXA TenÉpiMmHHKA HAHyacTiňme Biruarye
(Tb):

TÓHH Boxá I'. a TAKOX: TÖHHT BOXA == TÓHHTb B.

X6xu I. kponíBa xeaH — KponáBa xarúr; die Negsel brennt.

npöca I. i npócHT = npocHTE.

póóu I. i poÓuT = po6HTL.

B 3. XHUH MHOTOTO UHCIA TONÉpiMHHKA THX TAAroJiB 3ABCÍTAH BÍANAXYE
(rp):

roBópe I. == roBopaTb (ex. u. 1. aHne: A roBópro).

1$66 I. — 1eÓxaTE.

MoxóTe I. == MOIoTATE.

eBÍTe T'. = cBiTATb. cBÍTE 3Öpi.

TAKOR Y AeKoTpHuXx rxaroxÍB V. KX. T Binnarye.

Óópe cm I'. = ÓopaTs ca. Gope cH Óapanm. —

432 Isau BepxparcRnÉ, emo xo rosopy PyKOBNHECKO-pyCKOrO.

ipsáru I. wiehern = ipsaru. xius ipxé das Pferd wiehert, pal
PR3ATH. PEKA, PRKELIM.

TKaTH I. weben. a Tuy, TA TYem; ORÁ TYYT, pal. TAKATH, TKA,
TVRYFUH.

THÁTH, JKOHÝ, zKOHéÉM. pSl. CHATH, ZKEHA, ZKEHEUIM. part. prael.
THAT, DHÁTA, DrHÁTO. 3árnaTa KopoBA I

BÍKPyTIOBATu I“ BHKPYUYBaTH. BIKPYTIOIO, BÍKPYTIOENI, BIKPYTIORe.

BÍUHCTIOBATH JK. BÁUHMYBATH. BÍTHCTIOPO, BÍYHCTIOGMI, BIUACTIOR.

My BHAbiTH I. = Óyxy BHABITK; My eTOÁTH I. = Óyxy cTOATE.

XOAHAH-M I‘. X0AHAH-CMO; KOCHXH-M I‘. KOCHXH-CMO; INO-M BIAXA-
Báru I. = ujocMo BiANaBaın.

scT i e. np. ÓaráTo ecT xóxoxa 3 ay6a I. rpymxz e T.

Mim, Him, HiCT. iz. = lAaT6. — maxýT I.

IBan Bepxpartckaä,

Kad su počele da ulaze u rumunjski jezik najstarije
njegove slavenske riječi.

nn

Zna se, da je rumunjski jezik vrlo našaran svakakovim slavenskim
riječima; izmedju njih jedne su starije a druge mladje. Ove zadnje,
to jest mladje, kojih je broj najmanji, misli se u današnjoj nauci, da
su nam pocele dolaziti ne prije IX. stoljeca, a to literarnim radom
Cirila i Metodija, koji bi bili uveli medju Rumunje slavenski erkveni
obred, slavenski jezik i slavensku azbuku; dočim one starije, kojih je
broj najveci, tvrdi se, da su ušle u rumunjski jezik u Jordanovo doba,
naime u VI. i VII. vijeku.

Tako misli čitava današnja nauka, koja se bavi rumunjskim stva-
rima, počevší bar s Miklošičem, koji se posebno bavio slavenskim
elementima u rumunjskom jeziku, i svršivší sa svim rumunjskim filolo-
zima kao što su Cihak, Hasdeu, Tiktin, Philippide, O. Densusianu,
i 8 historičarima, kao što je naš slavista J. Bogdan, koji, da pravo
rečemo, u tom pilan;u ne donose nista novoga ved se svi drže samo
Miklosicevih šludija 1 zaključaka !).

Mi se ovdje ne čemo baviti mladjim slavenskim elementima u
rumunjskom jeziku i kulturi. Spomenučemo samo da — kako sam
dokazao več u »Fonetici čirilske Azbuke u pisanju rumunjskog jezika«
'Zagreb 1899), pa opširnije još u »Fonetica alfabetului Cirilic« (Bucuresti
1904) — literarni i crkveni slavenski rad nastao je medju Rumunjima
ne u vrijeme Cirila i Metodija, kako se mislilo u nauci prije, ved ne-
kako u XII. vijeku.

Ali zadatak ove radnje je da pokušam dokazati, da Miklošič, a
dakle i svi rumunjski učenjaci (jer svi se drže samo njegovih študija

1) U tom pogledu 'tesko mogu i da spominjem djelo prof. N. Jorga: >»Ge-
schichte des rumänischen Volkes«, Gotha 1905; jer ovo ne odgovara današnjemu
stadiju nauke (veé njezinom stadiju od prije 20 godina), ne samo u onom, što se
bizantinistike tiče (kako je pokazao K. Dietrich u »Byzantinische Zeitschrift« od
31 Jan. 1907 g.), vec osobito i glede slavistike.

Festschrift für Jagic. 28

434 llie Barbulescu,

i zaključaka) griješe i kad kažu, da su najstarije slavenske riječi
ušle u rumunjski jezik u Jordanovo doba, to jest u VI. i VII. vijeku.

Pokusacu ovdje da dokažem, da su nam ove najstarije slavenske
riječi počele dolaziti ne u to doba, čak niti u staroslovenskoj periodi,
veé poslije IX. vijeka. A i o ovom pitanju necu sada raspravlijati
opširno, ve6 cu samo temelje staviti, rezervirajuci sebi da (u večoj radnji,
što upravo pripravljam pod naslovom » Najstariji etnički i kulturní dodiri
Rumunjá sa Slavenima«) dokažem, sa Citavim naucnim aparatom, ovu
svoju novu teoriju.

*

I Miklošič i svi oni, koji se drže njegovih zaključaka i teorija, ne
primaju Röslerovu teoriju glede Rumunjá. Oni dakle tvrde — što je
bez sumnje jedino historično — da su Rumunji uvijek živjeli u Dakiji,
od Trajanovog doba do danas.

Ali s druge strane jisti učenjaci konstatiraju, na temelju starih
historičkih izvora, osobito na temelju poznatog spisa Jordanova, da su
u VI. i VII. vijeku živjeli u Dakiji — to jest u Moldavskoj, Vlaškoj
i Erdelju — i Slaveni.

Ali ovi učenjaci ne pitaju sebe, da li na odnosnome mjestu Jordaneš
hoče da kaže ono, što oni na prvi pogled razumiju: naime da su, fak-
tično po čiťaco; Dakiji, živjeli onda Slaveni, ili samo u geďnom njezinom
kraju? Vet, bez dalje kritike, uzimlju za neosporno, da Jordanes hoče
da kaže, da su po čitavoj Dakiji bili onda Slaveni, a buduci da mi
Rumunji onda živjeli u Dakiji, ti učenjaci tvrde dalje, da onda, to jest
u VI i VII vijeku, Slaveni su dali rumunjskom jeziku one najstarije
slavenske- riječi, jer su onda ova dva naroda živjela skupa.

Prema tome i buduči da se pristaje, da su dakijski Jordanori
Slaveni, koji su živjeli onda smiješani s Rumunjima, govorili, sa kakrim
dialektickim niansama, tako zvani staroslovenski jezik, koji je današ
u nauci smatran za starobugarski, zato oni učenjaci tvrde, da gu one
slavenske riječi rumunjskog jezika staroslovenske.

Tako misli Miklosic, koji na pr. u svojoj raspravi »Die slavischen
Elemente im Rumunischen« str. 12 kaže: »eine nicht unbedeutende Ar
zahl von slavischen, namentlich altslovenischen Wörtern in das
Rumunische aufgenommen worden ist.«

\ isto tako misle svi rumunjski učenjaci; tako Cihak u svojom

Victonnaire d'Etymologie daco-romane« I, str. VIII, piše, da: »ces

out au ciewz slave (slavon) ou vieux bulgare, comme on l’appell
„ufaranpa van pa am mnina de 'aigan 11 Va ranmaji doit

Kad su počele da ulaze u rumunjski jezik najstarije njegove slavenske riječi. 435

le plus grand nombre de ses emprunts.< Ov. Densusianu, u svojoj
» Histoire de la langue roumaine«, 240 kaže po Miklosicu i Cihaku, da:
»la plupart des elements slaves penetrerent en roumain aux V., VI. et
VII. sičeles. Ils forment la couche la plus ancienne et la plus im-
portante.< Dotim profesor Bogdan ide i dalje od ovoga, kad kaže, što
je Miklošič naročito zanijekao, da: »ne može da bude ni riječi o rumunj-
skom narodu prije nego što je rumunjsko pučanstvo apsorbiralo slavenske
elemente tokom VI.—X. vijeka)«.

Ali svi, prevareni nerazumijevanjem Jordanova teksta, nijesu dalje
opazili, da slavenske riječi rumunjskog jezika nemaju u sebi foneticke
karaktere staroslovenske več mladje od staroslovenskih, a naime više
ili manje srednjobugarske, Aojt su se podeli razvijati u bugarskom
Jeziku poslije IX. stolječa.

Inače, Miklosié je zanemario Aistoričku gramatiku slavenskih riječi
i kad je proučavao slavenske elemente u madjarskom; jer veé prije
mene, premda samo mimogred, prof. Asbóth mu predbaci, da » Mukxomuu
He pa3IHuaeTB CTaparo OT HOBAro« (»Manteria oTaba. pycek. A3. MH
exoBecT. JImnepar. Arazem. Hayes, 1902«. Toma VII-ro Kuuxka 4-a.
Cauxtnetep6. 1902, str. 290). Dočim prof. W. Vondrák, u svojoj »Alt-
kirchensl. Grammatik«, na str. 374, iskaže takodjer nekakvu sumnju, kad
piše, da: »auf die slav. Lehnwörter im Magyarischen, Rumánischen usw.
kann man sich nicht berufen, wie es Miklosich tat, weil es sich nicht
beweisen läßt, daß diese Worte nur aus dem Aksl. Eingang ins Ma-
gyarische fanden.«

Da dokažemo svoju tvrdnju, mi čemo sad samo ove četiri karak-
teristicne pojave istaknuti.

I. Slavenske rijeci sa T, » u staroslovenskom.

Ima u rumunjskom jeziku mnogo slavenskih riječi, koje su u staro-
slovenskom imale zvukore T iv. Ali u rumunjskom ove riječi pred-
stavljaju se pod oblikom drugih četiriju kategorija: naime ili nemaju
nikako © i b, ili imaju e namjesto » i o namjesto =, ili imaju / (=y,
rasko zr) ili (== novobugarsko =) namjesto +.

Tako prva kategorija ima: sdraván, priče, sfadä, denie, bezna,
praznik, zglobiů, náting, oblink, stinjen, prund, dimb, stilp, rind, sfint,

1) J.Bogdan: Istorigrafia romina g: problemele ei actuale, Bucuresti 1905, str. 21:
snici nu poate fi vorba de popor romin inainte de absorbirea elementelor slave
de cátre populatia bästinase rominü fn cursul sec. VI—X« Niti Miklošié: Die
slav. Elem. im Rum., 12, niti Šafařík u Slov. Starož. I, 268 nijesu toliko pretjeri-
vali, jer obojica misle o eksistenciji rumunjskoga naroda veé u V i VI stoljecu.

28*+

436 Ilie Barbulescu,

poting, päing (ili päianzen, piiaZen), puška, duhovnik, pirnik, rimnik
(iz ribnik), pivnita, poftá (iz pohtá), räpstesc i t. d., koje su u staro-
slovenskom glasile: CRApARR, NIPHTRUA, CHBAAA, BER AEHHIE, BEZATLHO,
NPA3ALHHKB, 3KAOEHRT, HETAT B, OBARKTE, CAREHE, NIPRAT, ARE,
ETARNB, PAAR, CRATh, NOTAM, MARKE, MOYLUIRKA, AOYXOBRHHKE,
NÝKHHKA, PRIEHHKA, TIHRAHHUA, NOVKTEHHIE, PRK.

Druga kategorija: stinzen, stekla (i stikla), temnita, prekupet,
kotet, staret (i starit), šugubet, otet, sprinten, u starim tekstovima:
smšren, pěvetz, pa veste, poveste, lene, melitza i t. d., koje su u staro-
slovenskom glasile: CA2XhHh, CTLKAO, TAMAHHULA, NPEKOYNILUR, KOTAILE,
CTAPRUR, ŠCOVTOVERIIh, OURTE, COHATAHR, CHUKOLKHA, MEER,
RKCTR, NORKCTK, ARHL, MhAHILA it. d.

Treča kategorija: dobitok, virtop, svitok, nápirstok, vinzok, prilostesk,
tokma, moždai: Soptesk i t. d., koje su u staroslovenskom glasile:
AORBITAKh, BPKTRNE, CHEHTEKT, HANPLOTEKE, ChBAZTEKE, UIANT-
TATH, T'EKMO, NOKAKCTHTH.

Ceterta kategorija: rivna, pira i pírnik, pästräv, pikla, mißkoi, míz-
da, oväz, ime jednog posjeda: Timna, pa dira, tiráse, možda i: váduva,
stiklá, prizürit, zürese, pa skirbě, i u starim tekstovima: dvearč, sineatů
i t. d., koje su u staroslovenskom glasile: PhkELH"h, Mapa, NLPRHHKT,
NACTOR, DRKAR, MACK, MR3,44, OERCHh, TAMAHA, ChAROATH, TRPATH,
BRAOBA, CTRKAO, CKOBEL, NOH3KOKTH, ZKOKTH, ABhph, CBHHRUM IL d.

I Miklošič i svi naši filolozi tvrde, da su ove četiri kategorije
riječi ušle n rumunjski jezik u Jordanovo doba, to jest u VI. i VI.
vijeku, iz staroslovenskoga; samo je Miklošič one iz trede kategorije
smatrao staroslovenskim u »Die slav. Elem. im Rumun.«, dočim ih kasnije,
u »Beitráge zur Lautl. der rumun. Dial. Vocal. II« str. 17 smatra riječima
ruskog izvora u rumunjskom. Ali, po današnjoj nauci, one ne mogu
biti smatrane za staroslovenske, buduči da je njihova fonetika mladja
od staroslovenske. A evo zasto. Danasnja nauka, nekako razlikujuci
se od Miklosica, tvrdi, da = je glasilo kako č (to jest današnje bugarsko =)
a p kako č (to jest »ein geschlossenes, kurzes« e nagnuto k r kao što
je © u njemačkom bitte); a ona tvrdi još i da ne samo u VI. i VII. vijeku
vet jamačno i u Cirilo-Metodijevo doba, to jest bar u IX. ako neiu
X. vijeku, i 7 i + su se izgovarali svagdje, gdje su se pisali u staro-
slovenskim spomenicima. A to, odnoseci se na dakijske Slavene, znači,
la su se 5 i » izgovarali i u njihovom jeziku, i to ne samo u IX. vet
* u VL i VO. vijeku Jordanova doba.

Tako kaže današnja nauka, predstavljena ı tom -"agi*am, So-
yolievekim, T,egkienom, Vondrakom i t.d.

Kad su počele da ulaze u rumunjski jezik najstarije njegove slavenske riječi. 437

Ali prema tome, kad bi riječi prve kategorije bile dosle u rumunjski
jezik u staroslovensko doba, to jest izmedju VI. i IX. vijeka, one bi
glasile i u nas kao što u staroslovenštini sa onim 4 (=) ili č (p) na koncu
i u njihovoj sredini; dakle bi bile glasile, bar nekad, sčdraván a ne
sdravän; pritěča a ne priča, i t. d. kako što sada glase. Ali one riječi
nijesu nikad glasile tako u rumunjstini, što nam i stari tekstovi dokazuju.
A kad bi nam došle iz staroslovenskog, bile bi morale da tako glase i
u nas, zato što u organizmu rumunjskoga jezika uopde ne postoji fenomen
da se gub: ovakovo $ —= č ili b-=ě, dakle ono 5 i b ne bi se bilo
moglo izgubiti na zemlnštu našem.

Ako dakle one riječi nijesu mogle izgubiti ono = i » na zemljištu
rumunjskog jezika, slijedi da su one dosle u ovaj jezik upravo bez Bi,
dakle da su došle ne u sťaroslovenskom stadiju ved u drugom stadiju
bugarskog jezika, dosle su naime u jednom njegovom stadiju, u kojem
je ovaj sam jezik po svojoj organičnoj fonetici bio izgubio B=& i
b == €.

Isto tako, kad bi riječi druge kategorije došle u rumunjski jezik
u staroslovensko doba, one bi glasile i u nas sa jednim » = € na koncu
i u njihovoj sredini. A kad bi ovako prešle u rumunjski jezik, morale
bi da se isto tako i sačuvaju, zato što, w organtzmu naseg Jezika, uopde
nema le pojave da » prelazi u e ili da se gubi.

Isto tako kad bi riječi trece kategorije došle u rumunjski jezik u
staroslovensko doba, one bi glasile i u nas sa jednim á = 5 na koncu
i u njihovoj sredini.

A kad bi ovako presle u rumunjski jezik, morale bi da se tako i
sačuvaju, zato što u organizmu našeg jezika ne mora da u ovakovim
pozicijama č prelazi u o.

Napokon kad bi riječi četvrte kategorije došle u rumunjski jezik
u staroslovensko doba, one bi glasile i u nas uopce sa jednim + = č;
a kad bi ovako prešle u rumunjski jezik, one bi morale da se tako i
sačuvaju, zato što, u organizmu našeg jezika, ne mora da na ovakovim
mjestima jedno č prelazi u .

Ali koji je bio ovaj drugi stadij bugarskog jezika, u kojem su
one riječi, na tlu ovog jezika, počele da imaju one fenomene onih četiriju
kategorija? Staroslovenski tekstovi su prijepisi iz X. ili XI. vijeka.
Ako se promatra jezik ovih tekstova, vidi se, da se u njima pojavljuju
kao nešto nenormalno i neobično, dakle kao nešto odaljeno od običnog
njihovog jezika, upravo one četiri fonetičke pojave. Ove četiri pojave,
koje se pojavljuju kao nešto 2000 u jeziku, odgovaraju onim delirma
kategorijama, na koje smo razdijelili u rumunjskom jeziku slavenske

438 lie Barbulescu,

riječi, koje u staroslovenskom imaju = i b. Naime kao nešto novo
pojavljuje se u staruslovenskim tekstovima gubljenje onog % i s, budi
na koncu rijeci, budi u njihovoj sredini, pa zamjenjivanje jednog t s
e a jednog » sa o i napokon zamjenjivanje jednog t sa >».

A naučna dalnja istraživanja današnje slavistike pokazuju, da ove
četiri pojave, koje su samo nešto nenormalno i novo u staroglovenskim
tekstovima, sastavljaju upravo individualnost bugarskog jezika u XII.
vijeku, to jest u srednjobugarskom stadiju ovog jezika. A opet one
se pojave rasprostanjuju u onom jeziku neprestano u sljedecim vije-
kovima sve do današnjega dana. To znači dakle, da počevši od X. ili
XI. vijeka riječi iz onih četiriju kategorija glasile su u dalnjem razvitku
bugarskog (t. j. srednjobugarskog) jezika upravo Aao šlo u rumunjskom.

Istina je s druge strane da su neke izmedju riječi druge i četvrte
kategorije mogle dobiti svoje e i fi na tlu rumunjskog jezika, isto tako
kako n. pr. iz latinskog titionem imamo rum. táčíune. Ali to niti mora
niti može da bude ovako, jer i onima manjka staroslov. = i 5: rum.
Timna, starosl. TRAMaHa, ali srednjobug. TRMHA; rum. pirnik, starosl.
NRPKHHKR, ali srednjobug. mupnuK it. d. A kad im manjka vis, to
je znak da se one nijesu stvorile na rumunjskom zemljištu, več da su
nam došle ovakove, kakove su, to jest i sa e, č, ? namjesto » i bez si.

II. Slavenske rijeci sa A i A u staroslovenskom.

Ima u rumunjskom jeziku slavenskih riječi, koje sadržavaju u sebi
nazalizam /x (im) i ws (um). Izmedju ovih in odgovara staroslovenskomu
a ili A, ali un odgovara samo m. — Tako za in imamo a) prema X:
dimb, gingav, oblink, osindi, pindi i pindar, trimbä, tingui i tinži, mindrı,
kring, ginska, dobinda, krincen, u Banatu: golimb it. d.; b) prema A:
sfint, náting, zvikni, imbrinči, rinži, vinzok, rind, tinžalá, instingani,
smintinä, poting, rinza, možda i pálanžen ili páing, pa Sstinžen i td.
A za drugu pojavu, kad ur odgov. staroslov. Ä: skump. munka, prund,
lunka, undita, kumpána, dunga, dumbrava i t.d.

Treba da unaprijed primijetimo, da je u ramunjskom jeziku broj
rijeci sa 7» najveci, docim ih je sa «» mnogo manje. Sam Tiktin mors
da donekle to prizna, kad u Zeitschr. für roman. Phil. XII, 2%,
kaže: »ksl. 4 wird nach Kons. bald durch ix, bald — doch weniger
häufig — durch u dargestellt.«

Ali svakako i ne obaziruči se na to, i Mikloßic i svi rumunjski
úlolozi rekli su, da su sve riječi ove vrste ušle u rumunjski jezik U
'ordanovo doba, a prema tome izvodili su ih iz atarc"avanakoga. Samo
‚rd om nanre rılı »azlikn da riřaňi aa a ma” seht -Aan Alteren

Kad su počele da ulaze u rumunski jezik najstarije njegove slavenske riječi. 439

Reflex des *« (Miklosich: Beiträge, Voc. III, Cons. I, 24, a po njemu
Ov. Densusianu: Histoire de la langue roumatne, 2101. Ali svi, preva-
reni nerazumijevanjem onoga Jordanova mjesta, nijesu opazili, da ove
riječi nijesu nam mogle doci iz staroslovenskoga iz dva razloga: prvo,
jer one nemaju glasa č ili č, što bi odgovarao staroslov. = i p, a drugo,
jer — pazeči na činjenicu, da su riječi sa iz u velikoj vecini a one sa
un u maloj manjini — A i A bi morali da imaju u ramunjskom jeziku
drugi refleks a ne dn.

Današnja je slavistika dokazala, da je staroslovensko % glasilo
kao francuski on (i to samo tako, a ne jos kao un, kako je mislio
Miletič), a da je A glasilo kao što franc. 22. Prema tome one su riječi
glasile u staroslovenskom, to jest bar od VI. do IX. vijeka: ARE,
TÄTBHARB, OBARKK k, OCHAHTH, NRAHTH i NAAAPB, TPABA, TATO-
BATH I TRKHTH, URAPB, KOAOB, TACKA, AOBAAA, KORYHHA, OAK;
ili: CRATh, HETATR, 3BAKHAÄTH, BPAKNÄTH, PATHRTH, BA3BKd,
glagol BA3ATH), PAAR, TAXKA4A0, BECTATHRTH, ChMATANA, O-
TATR, PAca, NARKR I NARKYHHA, CAXKhHh; I: CKANB, MAKA, IPRAT,
AKA, AAHILA, KANOHA, ARTa, ARXEPARA.

Ali najprije činjenica da ove riječi nemaju s = A ili + = č u rumunj-
skom jeziku, kako ga imaju u staroslovenskom: starosl. dabě rumunjski
dimb, staroslov. red@ rum. rind i t. d., — to nam dokazuje (prema re-
zultatu predidučega paragrafu o 61 v), da ove riječi, koje imaju nazalizam
in ili un, nijesu nikako došle u rumunjski jezik prije X. vijeka; jer,
kad bi prije došle, trebalo bi da imaju i u rumunjskom izgovoru ono
finalno ili €, 8to su ga imale u staroslovenskom prije X. vijeka.

Ali osim toga i nazalno i», un, prema staroslov. * — on, a, doka-
zuje nam istu stvar. Ako se promatraju latinské riječi u rumunjskom
jeziku, vidi se, da je latinsko on uopče prelazilo po pravilu u un, a
da samo iznimice imamo i /» namjesto latinskoga or». Toga radi najviše
latinskih riječi ima un a najmanje ih čz. To je fakt, što se ne može
poreci, a što je priznao i Tiktin u Zeitschrift für rom. Phil. XII. To
znači dakle, da se za ostvarenje onog izuzetka (on — in) umiješala
kakva druga okolnost; ta su okolnost, kako ja mislim, upravo slavenske
riječi sa nazalizmom, 0 kojim čemo govoriti odmah i koje imaju nasu-
prot u vecini iz». Isto tako vidimo, da je latinsko ex u rumunjskom
jeziku uopce prelazilo po pravilu u 1%, a da samo iznimice imamo ir

1) Izpor. i Tiktina, u Zeitschr. für roman. Phil. XII, 220, da: »Manches heute
durch in reflektierte kal. 4 mag ebenfalls die Stufen on, un durchgemacht haben«, —
što je svakako pogrjesno.

440 Ilie Barbulescu,

namjesto lat. ex, i to po mojemu mišljenju s razloga, s kojega je i lat.
on izminice prelazilo u n.

Ali, ako se promatraju slavenske riječi u rumunjskom jeziku, vidi
se, da staroslovenskomu M% odgovara uopce po pravtlu in, a da mu samo
iznimice odgovara un. Dakle upravo proťivno onomu, što smo opazili
za latinske riječi. Toga radi, opet protivno, najviše slavenskih rijeti
ima in a najmanje ih vun. To je fakt, što se ne može da poriče, a koji
nam pokazuje, da je on bio ona okolnost, koja je prouzrokovala onaj
izuzetak (in namjesto wa) u latinskim riječima rumunjskog jezika. S
druge strane u slavenskim rijetima našeg jezika, kao što i u latinskim,
staroslovenskomu A odgovara uopce po pravilu tu a samo iznimice in.
Bar za slavenske rijeci uzrokom je ovomu izuzetku bio vlastiti fonetizam
bugarskog jezika.

U VI i VII vijeku rumunjski je jezik imao i razvio u svojem
organizmu fonetičko pretvaranje 0% latinskih riječi u vr: munte lat.
montem, punte lat. pontem, kumpär lat. comparo, kumpät lat. compaoto.
Upravo tada staroslovensko je * — kako dokazuje dananšja slavistika —
glasilo kao or. Kad bi naše slavenske riječi tada ušle u rumunjski
jezik, one bi morale da slijede onaj opči fonetizam našeg jezika, dakle
bi morale da i one uopče, najvise njiň, pretvore slavensko on (kao što
i latinsko) u un. Ali, kako je poznato i očevidno, slavenske riječi imaja
u našem jeziku upravo zuopako: manji njihov broj ima un a najveü
in. To je dokaz da slavenske riječi sa nazalizmom, kojemu odgovara
staroslov. M, nijesn došle u rumunjski jezik u VI. i VII. vijeku. Dakle
ove slavenske riječi sa i» nijesu dosle u rumunjski jezik u stadiju staro-
slovenskom veť u drugom stadiju bugarskog jezika. To izlazi isto tako
i za one 8a we: munka, prund, dumbrava, dunga i t. d., kojih je broj
mnogo manji.

Može li da se misli, da su nam u staroslovenskom stadiju došle
riječi, koje imaju u rumunjskom iz» namjesto staroslov. A: sfint, näting,
zvikni, brinči, vinzok, rind, tinžalá, smintina i t. d.? Jamačno da ne
može, jer se to ne može misliti za one, kojim odgovara staroslov. A,
a osobito kad i ove nemaju staroslovenskih glasova = i »: sfint ne
sfentá kao starosl. cRAT'k, rind ne rendě kao storoslov. pa A4 i t.d.

Iz toga svega izlazi dakle, da ove sve tri kategorije slavenskih
riječi ramunjskog jezika, — to jest one sa 74 namj. starosl. = (dimb
it. d.), one sa u» namj. staroslov. % (munka i td.) i one sa in nam).
taroslov. A (rind i t. d.) — nijesu mogle doči u naš jezik u staro-
Jovenskom stadiju, to jest u Jordanovo doba, ve“ ı Irpgam stadiju
ugarskog jezika | Zoji i« taj drug? stedii'

Kad su počele da ulaze u rumunjski jezik najstarije njegove slavenske riječi. 441

Ako se uopče prima, da je u Cirilo-Metodijevo doba staroslov. X
glasilo kao nazalno 0%, prima se takodjer, da poslije toga doba, to jest
u X. ili XL vijeku do XIV., ono je o» počelo da se mijenja u bugar-
skom jeziku: najviše u čn (== un) sa dialektičkom niansom an, ali,
dakako isto dialektički, i u un. -

Dakle od toga doba bugarski je jezik mogao imati one riječi, 0
kojim govorimo u rumunjskom jeziku, sa fonetizmom: drmb, oblznk,
osenditi i t. d., to jest sa sn mj. starosl. X; ili i: skump, munka it.d.,
to jest sa un mj. staroslov. *. Ali ovaj mladji fonetizam bugarskog
jezika upravo je onaj isti, sa kojim se one slavenske riječi pokazuju
i u rumunjskom jeziku. To znači dakle, da su one riječi — koje nam
nijesu došle u staroslovensko doba — počele da dolaze poslije starosloven-
skoga doba, to jest u X. ili XI. vijeku.

Isto tako je i sa slavenskim riječima, koje u rumunjskom jeziku
imaju n (a ne, kako bi trebalo i kako bi bilo pravilno, t) namjesto
starosl. A, ali o kojima su i Miklošič i svi naši filolozi rekli, kao što
Tiktin u Zeitschrift für roman. Phil. XI, 60, da imaju čz iz starosl.
A, — a da se nijesu ni sjetili srednjobugarskoga miješanja jusova.
Poznato je naime, da u doba poslije staroslovenskoga, u njekim kraje-
vima bugarskog jezika i u naročitim mjestima rijeci, jusovi A i A gu
se počeli miješati medju sobom. Tim miješanjem došlo se do toga, da
se u njekim riječima vec u srednjobugarsko doba izgovoralo čn, to jest
izgovarao se fonetizam, što odgovara staroslovenskomu %, a ne, kako
bi pravilno trebalo: er ili :n, to jest: nije se izgovarao fonetizam, što
odgovara staroslovenskomu A. Ali srednjobugarske forme, upravo sa
ovakim fonetizmom, nalaze se i u onim nekim slavenskim riječima
rumunjskog jezika, Koje imaju i» namjesto pravilnoga tz: sfint, náting it.d.,
a to dokazuje, da i ove riječi nijesu se modelirale na rumunjskoın
zemljištu i u ovom jeziku vec da su nam upravo tako modelirane došle
od Bugara u doba poslije staroslovenskog, to jest počevši negdje od
X. ili XI. vijeka.

III. Slavenske riječi sa w u staroslovenskom.

Ima u rumunjskom jeziku mnogo slavenskih riječi, koje u staro-
slovenskom obliku sadržavaju u sebi glas "M = /, docim u rumunjskom
imaju ? namjesto onog Mi =.

Tako rumunjski: vedra, bivol, mita, vládrcá, pelin, smokrn, moghila,
obitei, kobıla, rakıta, dob:tok, ispita i ispitesk, kopita, strivesk, zämı-
slesk, rástpesk, trkva, pustinik i pustrie, griža, prosteie, drhaniie, näsıp,

442 Ilie Barbulescu,

odihnesk, potienesk, dihor, pir, kiselita, krtesk, ogrinzi, okolis, skitaci,
sporiš, ribita, i t. d.

Za ovakove riječi i Miklošič i svi ramunjski filolozi (kao što na
primjer Ov. Densusianu: Histoire de la langue roumatne, 273) misle, da su
nam došle u rumunjski jezik za vrijeme Jordanovo, dakle u starosloven-
skom obliku.

Ali učenjaci nijesu opazili niti za ove riječi (kao što nijesu za one
sa a, k jli A, A), da se historička fonetika bugarskog i rumunjskog
jezika protivi ovakovomu zaključku. Jer u istini u jeziku i stadiju
staroslovenskom, i u IX. vijeku, dakle tim više u VI. i VII., ove su
riječi imale glas "ki — ’ namjesto : rumunjskog: starosl. BWApAa, izgov.
vidra, dočím rumunjski vidra; starosl. R'MBOAR, izgov. bivolä, docim
rum. bivol; stslov. mWTo, izgov. mito, dočim rum. mitä it. d.

Kad bi ove riječi došle u ramunjski jezik u VI. i VII. vijeku,
tim više bi ušle unjsa’—= W, čim čak i u Cirilo-Metodijevo doba
one imaju ono č u staroslovenskom. A u tom slucaju one bi morale
biti i danas sa /, a ne sa 7, u rumunjskom jeziku; jer toliko sťart
rumunjski spomenici koliko i danasnji naš jezík pokazuju, da fonetika
rumunjskog jezika ne dopušta da se misli, da su nam one došle iz
staroslovenskoga sa /, pa da bi se na rumunjskom zemljistu pretvorilo
‘ut. Organizam rumunjskog jezika naprotiv naginje uprav na to, da
pretvara ? u /: n. pr. prije ziua pa poslije ziua, prije zik pa poslije zik,
prije strik pa poslije strik, prije sting pa poslije sting, sin pa sin, singur
pa singur, tzine pa tzine, pa čak prije sitá (staroslov. cnTo) a poslije
sitá, tzigla pa poslije tzigla. Dakle, prema ovome nagnucu ramunjskog
jezika da pretvara ? u /, one riječi, kad bi ušle u nj sa 7, isto tako
bi i ostale, a ne bi pretvorile © u :, jer ne bi imale nikakog povoda za
to; one bi dakle morale da i u rumunjskom glase kao u staroslovenskom:
vidra, b/volu, m'tá, vlád/ká it. d.

Ako ih nemamo ovako, sa 7, to je dokaz da ove riječi nijesu nam
došle niti u VL i VII, a niti u Cirilo-Metodijevo doba (IX. v.), ved u
drugom stadiju bugarskog jezika, naime u jednom njegovom stadiju, u
kojem na bugarskom zemljištu staroslov. / bilo se pretvorilo u +. A koji
je taj drugi stadij?

U staroslovenskim spomenicima nalazi se, kao rijedak izuzetak,
glas H==i namjesto "M — i, kad je ovaj zadnji glas bio iza pg=r,
tako u Codex Zograph. pura pored običnoga piRA; u Savinoj Knjizi:
JHEHILK, PHRK, i NOKOHETA pored običnoga nokPMET4 i t.d. Rijet-
kost ove fonetičke pojsve pokazuje nam, da je ona nešto novo u opčem
jezikn ataraglavonakon injenien. dg sa ta polava "ar ja samo iza f,

Kad su počele da ulaze u rumunjski jezik najstarije njegove slavenske riječi. 443

pokazuje, da je ovo pretvaranje glasa "ki u u počelo prije uz konzonant
v; ali, kako se zna, ovo se poslije rasprostranilo dalje i uz druge kon-
zonante. U spomenicima srednjo-bugarskim XII. vijeka ovo H namj.
staroslovenskoga "MI gotovo je svuda provedeno. To dokazuje — a
slavistika to priznaje —, da se u to doba staro "M =? vec bilo pre-
tvorilo un =: u bugarskom jeziku. A bugarski spomenici sljedecih
vijekova, koji svuda mijesaju m sa "w, pokazuju, da je ova pojava
pretvaranja "Mi u H bila počela u vijeku staroslovenskih tekstova, a da
Be neprestano razvijala, tako da danasnji bugarski jezik gotovo nema
glasa 7, nego vrlo rijetko i nenormalno, vec gotovo svuda ima 1 na-
mjesto staroslov. "Ml = 4.

Ali upravo to nam pokazuje, da su one slavenske riječi u rumunj-
skom jeziku, o kojima govorimo, da imaju : namj. staroslov. m —ť,
glasile u bugarskom u vijeku, iz kojega imamo staroslovenskih tekstova,
sa 1, dakle ne više sa staroslov. "ki = : naime BHApA, EHROA, UHTO i t.d.
Ali isto sa 7, a ne sa, ima ih i ramunjski jezik: vidra, bivol, mitá i t. d.

Ali sada jos jedno pitanje u svezi sa ovim. Osim ove velike vecine
slavenskih rijeci u rumunjskom jeziku, koje imaju : namj. starosl. "m,
ima u našem jeziku još zekoliko slavenskih riječi, koje se izgovaraju
i sa ? kao što u staroslovenskom. Tako je: rigäesk, hirlet, ris, ribita,
Rimnik, réknesk, tigan (premda izmedju njih se jedne izgovaraju i sa
1: ris, ribita, tigan).

I za ove, kako za one sa +, o kojim smo dosad govorili, misle i
Miklošič i svi naši filolozi!), da su nam došle u Jordanovo doba. Samo,
kažu oni, da su ove sa / starijo (uralte Entlehnungen)?) nego li one
sa 1. — Je li to tako? Mi odgovaramo, da nije, več da su nam i ove,
kako one sa r, došle u istoj periodi poslije staroslovenskog doba. A
evo zašto.

Istina je da početak pretvaranja staroslovenskoga "M u H spada
ve“ u X. ili XI. vijek. Istina je s druge strane da se u XII. stoljecu
"m bilo vecim dijelom pretvorilo u ©. Ali pored toga istina je još i to,
da nı se ocuvalo dalje, gdjegdje na zemljištu bugarskog jezika, poslije
XII. vijeka i do današnjeg dana. Glas f naime se nalazi i u srednjo-
bugarskim spomenicima; a današnjí bugarski jezik, uz opée + namjesto
staroslov. "m, ima rjedje i / sačuvano u jednom malom broju riječi,
tako u nekim selima Macedonije (Ispor. Miletič, Arch. für slav. Phil.

1) Ovid Densusianu: Z/ıstorre de la langue roumaine. Tiktin, u Zeitschrift für
romanische Philnlogie X, XI, XII.
2) Miklosich: Beiträge, Vocal. III. Conson. I, str. 18.

444 lie Barbulescu,

XX, 586). Sto više u današnjem bagarskom jeziku, takodjer kao rjedja
foneticka pojava, ima (čega nema i u staroslovenskom) i ® nam). eti-
molog. ? (Miletič, Das Ostbulgarische str. 74—75). To znači dakle
isto tako, da uz obične riječi sa £ namj. staroslov. "M mogle su biti u
srednjobugarskom, i u XL i XII. vijeku i kasnije do danas, još riječi
sa /: PIIRHHK, IWRIFaHuH i t. d. Dakle poslije IX. vijeka, to jest u
doba poslije staroslovenskog, bugarski jezik, koji je imao riječi i sa i
i sa f namj. starosl. mw, mogao je da daje rumunjskomu i riječi
sa + i riječi sa ?. Premda se može da pretpostavlja li to da je ova
manjina riječi sa 7 došla u rumunjski jezik isto sa r, kao što i ons
vecina iz srednjobugarskoga, ali da se na zemljištu našeg jezika ı
pretvorilo u 4, kako se uopce i pravilno dešava u nas. A to bi se moglo
tim više pretpostaviti, Sto se ove riječi pojavljuju u rumunjskom jeziku
i sa / i sa z: tigan i tigan, Rimnik i Rimnik, ris i ris, ribita i ribita.
Pa rigáesk nalazi se i sa « vec u XVI. vijeku u Skejanskom psaltiru
pod oblikom guru, a Rimnik je sa ©: Pnuuuk u jednom Liturgjijaru
naštampanom god. 1733 i u jednom Katavasijaru naštam. god. 1744
(I. Bianu si Nerva Hodos: Bibliografia románeasců veche, tom II, fase. 1,
str. 48—49). Moze dakle biti da su nam ove riječi sa f: Rimnik, ris,
rigáesk i t. d. došle isto sa 1, kao što i one sa ©: vidra, pelin i t. d.,
ali da su, iz kakovilı god razloga, ove zadnje ostale dalje sa r, dočim
su one prve pretvorile : u ? na zemljištu rumunjskog jezika, po jednom
organičnom pravilu ovog jezika, po kojemu se pretvorilo na primjer i
sita u sita (stel. cHTo) ili tigla u tigla (stsl. uHraa).

IV. Slavenske riječi sa k u staroslovenskom.

Ima u rumunjskom jeziku mnogo slavenskih riječi sa diftongom
ea. Tako: treabá, leak, leat, smead, deal, leasá, mreaža, breaz, žgheab,
Neamt, hrean, pribeag, teask, steag, peavet i t. d. O njima i Miklošič
(Die slav. Elem. im Rum., 5, 12 i Beiträge 19) i naši su rumunjski
filolozi (Cihak u Dictionnatre I; 'Tiktin u Studien, 10; Ov. Densusianu
u Ilistoire de la langue roumaine, 241, 273) rekli, da su došle u ru-
munjski jezik — skupa sa onim, koje imaju nazalizam ili %, a ili M
u starosl. — u Jordanovo doba. Ali ove riječi imaju u staroslovensko
doba jedno "k prema našemu diftongu ea: TpKBAa, AEKa, ARTO it. d.
Premda jedni filolozi tvrde, da je staroslov. « glasilo kao ya ili jů,
drugi kao u, treči (Geitler i Tiktin) kao ea, ipak najtemeljitije je mi-
sljenje Miklosicevo, Soboljevskoga, Leskinovo, Miletičevo i Vondrákovo:
Ia je staroslov. & glasilo kao meko e, koje se približalo k a, kao što
va nrimier niomanka in riješi Bär Prema tama i pr WMiklošic+ nna

Kad tu počele da ulaze rumunjkski jezik najstarije njegove slavenske riječi. 445

riječi su u staroslovensko doba glasile: trüba, läkä, lůto i t.d. A tim
više su one tako glasile u Jordanovo doba.

Niti u starim rumunjskim spomenicima niti u današnjem rumunjskom
jeziku ne vidi se, da je nekad egzistirao glas č u nas. Dakle niti ove
riječi nijesmo izgovarali sa č. Ali se ne može niti tvrditi, da smo ih
mi primili u staroslovenskoj fazi, to jest sa č, pa da smo na zemljištu
našeg jezika pretvorili staroslovensko či u današnje ea. A to nije moguče
bilo za to, što rumunjsko uho i danas — kao što jamačno i onda —
ne shvata ü kao diftong ea več kao e. To se može vidjeti na nje-
mačkim ili francuskim riječima, koje imaju č i koje sn ušle u ramunjski
jezik, ili kad Rumunji izgovaraju danas francusko ili pjemačko č. Tako,
osobito u Erdelju, Rumunji izgovaraju: treger (njem. Tráger), briftregár
(njem. Brieftráger), chemfár (germ. Kämpfer), gheseft (njem. Geschäft)
it.d.!. A kad Rumunj govori francuski uopce ne shvača i ne izgovara
različno é, č, at, nego sve kao jednostavno e: mer franc. měre, per
franc. pere; epe franc épée, ili mezon franc. maison, men franc. main.
A to opet pokazuje, da Rumunj svako č shvaca kao jednostavno e.
Ako dakle rumunjski jezik nije nikad imao i uopče nema glasa č, pa
ako danas Rumunj shvaca kao jednostavno e svako strano č, onda mora
da je u duši rumunjskog jezika uvijek živjelo isto današnje nagnuče
da bi se primilo kao e i slavensko č. Tako da, kad bi one slavenske
riječi, o kojima govorimo i koje u staroslovenskom imaju k namjesto
ramunjskoga ca, bile dosle u rumunjski jezik u sťaroslovenskom obliku,
onda one bi morale da glase u rumunjskom sa e a ne sa ea; jer starosl.
*% = č bilo bi shvačeno rumunjskim uhom kao e. U tome slučaju
naravno Rumunji bi izgovarali smed (na pr. kao: sek) a ne smead,
pribeg (na pr. kao: intreg) a ne pribeag i t. d.

Cinjenica dakle, da ih imamo sa ea a ne sa e, pokazuje, da smo
mi primili ove riječi ne u staroslovenskom stadiju več u drugom stadiju
bugarskog jezika, u jednom stadiju naime, kad je sam bugarski jezik
izgovarao diftong ea na onim mjestima namjesto staroslov. &. — A koji
je ovaj stadij? Kao nešto anormalno javlja se u Codex Zograph. i
Codex Marianus pored ckHos još caWoe i CKaHoe, što značí, valjda, da
je onda, to jest u X. ili XI. vijeku, staroslov. % bilo več počelo da se
pretvara u ea (ili a). Tako misli Jagič (veé u Arch. für slav. Phil.
VI, 78). Kasnije javlja se to dalje kadikad, premda je literarna
tradicija zahtijevala, da se piše redovito « (Vidi to u mojoj knjizi:

1: Ispor. Simion C. Mindrescu: Infuenta culture germane asupra noastrá. .
Jasi 1904.

446 Ilie Barbulescu,

Fonetika Alfabetuluí cirihie, str. 129). A današnji bugarski jezik, koji
ima č, možda kao staroslov. ostanak, ima još i ea. Nenormalnost ove
pojave u staroslov. spomenicima, što imamo, i njezina današnja normal-
nost u bugarskom jeziku, pokazuje, da u X.ili XI. vijeku u njemu se
počelo pretvarati staroslov. č u ea, a da se ovo pretvaranje raširilo od
onda dalje do danas.

Prema tome dakle u X. ili XI. vijeku one riječi slavenske, koje
su imale k u staroslov., glasile su uopce 8a ea u bugarskom (to jest
u više ili manje srednjobugarskom) jeziku: TpEARA, AEAK, AEATO it.d.
Ali upravo tako glase ove riječi i u rumunjskom jeziku. Ako dakle
ove riječi nijesu mogle dobiti ovo ea iz staroslov. č na zemljištu rumunj-
skog jezika, slijedi da su nam one došle iz bugarskog jezika, upravo
8a ea, počevši negdje sa X. ili XI. vijekom, to jest u više ili manje srednjo-
bugarskom stadiju.

Iz toga svega slijedi da i ove riječi sa ea namjesto staroslov. « —
kao što i one sa nazalizmom, sa k, M ili sa + namj. starosl. m —
nijesu nam nikako došle prije X. vijeka, dakle niti u Jordanovo doba
veť samo poslije IX. stoljeca.

*

Ima jos i drugih karaktera u slavenskim rijetima rumunjskoga
jezika, koji se isto tako nalaze ne u staroslovenskom več samo u
srednjobugarskom jeziku. Ovi karakteri bi nam još više potvrdili ovu
našu antistaroslovensku teoriju. Ali za sada, zato što ču to pitanje
mnogo opširnije razložiti u knjizi, što pripravljam, ograničujem se samo
na ova četiri karaktera, o kojima sam dosad — i o njima ukratko —
raspravljao.

Inače bar jedan izmedju ovih četiriju karaktera nalazi se u svakoj
slavenskoj riječí rumunjskoga jezika. To znači, da ovaj naš antistaro-
slovenski zaključak može da se odnosi apsolutno na sve naše slavenske
rijeci, dakle da (relativno) nijedna nije nam došla prije X. več samo
poslije IX. vijeka.

Ali ako je to tako, kako ima da se razumije ono Jordanovo mjesto?
Očevidno je da, na temelju ovih mojih antistaroslovenskih zaključaka —
ako su oni dobro izvodjeni — ne može više da se drži, da su Rumunji
zivjeli skupa sa Slavenima u Jordanovo doba (u VL i VII. v.), vec da
su skupa s njima živjeli samo poslije IX. vijeka, to jest samo u perijodi
više ili manje srednjobugarskoj. To znači dakle, da su u Jordanovo
doba Slaveni i Rumunji živjeli u Dakiji, ali ne skupa smiješani, kako
4e misli, veé jedni na jednoj a drugi na drugoj njezinoj strani. Ovaj
aas antiatarnalnvanaki zakliněak ntemaljen ne hiatar'%ba? fopatiei slaven-

Kad tu počele da ulaze u rumunjski jezik najstarije njegove slavenske riječi. 447

skih riječi u rumunjskom jeziku, ruši dosadašnje Safařikovo i Miklošičevo
mnijenje (koje je i Niederle prihvatio), da su Slaveni stanovali po
čitavoj Dakiji, smiješani 8 Rumunjima, počevší od VI. vijeka dalje k
našemu vremenu, kako su ovi učenjaci razumjeli ono mjesto u Jordana.
Ali nas zaključak potvrdjuje — filološkim putem — Zeussov zaključak, koji
je u svojoj knjizi: »Die Deutschen und die Nachbarstämme« izrekao,
da ono poznato Jordanovo mjesto treba da bude rekonstituirano ne kako
ga je razumio Šafařik (i Miklošié), to jest ne u smislu da su Jordanovi
Slaveni živjeli po c?jeloj Dakiji, več tako, kako to mjesto glasi u starim
Jordanovim izdanjima i u jednom rukopisu, naime, da su Slaveni u
Jordanovo doba živjeli: »a civitate novi et Sclavino Rumunnensi et lacu
gui appellatur Musianus«. A, prema tome zaključku, Zeuss, — i ne
sumnjajuci, da bi mogli egzistirati ovakovi filološki razlozi, kao što su
ovi moji, no Samo svojom genijalnom intuicijom — kaže, da ono
Jordanovo mjesto treba da se razumije u smislu da: »die nördlichen
Grenzen der Sklawenen lägen so am Dniester und an der Weichsel,
die südlichen an der Donaumlindung und der Aluta«. Aluta je ru-
munjska rijeka Olt. Dakle, prema tome Zeussovom rekonstituiranju,
Slaveni su Zivjeli u Jordanovo doba u istini u Erdelju, Vlaškoj i Moldav-
skoj, ali samo u istočnom njihovom kraju — do Olta prema zapadu, a od
ove rijeke na zapad nijesu živjeli Slaveni.

A buduči da slavenske rijeci rumunjskog jezika nijesu nam došle
prije vec poslije IX. vijeka, kako smo dokazali, slijedi da su u Jordanovo
doba i do X. vijeka Rumunji živjeli u Dakiji za zapad od Olta, to jest
na zapad od onog Sclavinum Rumunnense, koji je bio položen na Oltu,
na granict izmedju Rumunjá i Slavená.

To se inače potvrdjuje i činjenicom, da jedni ramunjski filolozi — kao
što izmedju starijih Hasdeů u »Strat si Substrat«, Bucuresti 18921), a
izmedju mladjih profesor. A. Candrea u »Buletinul Societätii Filologice«,
Bucuresti 1905 — i ne znajuci o ovim mojim argumentima, več samo
proučavajuči rumunjske govore u njihovom latinskom elementu, dolaze
do zaključka, da se rumunjski jezik stvorio u Olteniji, jugozapadnom
uglu Erdelja i u Banatu, dakle upravo u kraju Dakije na zapadu od
Olta; a odavle, — kažu oni, — rumunjski se jezik, tečajem vijekova,
ramunjskim migracijama rasprostrani dalje po čitavoj Dakiji, u Istru,
česku Moravu, preko Dunava na Balkan i t.d.

Dakle po ovoj mojoj teoriji Rumunji su Zivjeli do X. vijeka, isto
kao što i Slaveni, u Dakiji, ali odjelito od ovih, naime Slaveni na istok

1) Ispor. još Hasdeů: Romindi Bänätent, u Analele Academ. Romine, vol. XVII.

448 Ilie Barbulescu, Kad su počele da ulaze u rumunjski itd.

od rijeke Olt: u vecem dijelu Erdelja, Vlaške i Moldavske, a Rumunji
od Olta na zapad, u Olteniji, južno zapadnom Erdelju i Banatu. Ali
nekako u X. vijeku ekspanzivni pokret treba da je počeo da se poka-
zuje i medju Rumunjima i medju Slavenima, — kod prvih sa nagnucem
da prelaze preko Olta, gdje su se nastanili medju Slavene, u one krajeve,
u kojima su do onda samo Slavent Ziejeli, a kod drugih (kod Slavena)
sa nagnucem da prelaze preko Olta na zapad, gdje su se nastanili u
onim krajevima, u kojima do onda su samo Rumunji žtvjeli. Tim po-
kretom i procesom asimilacije Rumunji su počeli onda, to jest poslije
IX. vijeka, da primaju od Slavena, s kojim su počeli živjeti ekupa,
svakakva topografska imena 1 riječi, što imamo u našem jeziku. Do-
kazom, da su se samo poslije IX. vijeka Rumunji i Slaveni počeli
miješati i živjeti skupa, jest Cinjenica, da slavenske riječi rumunjskog
jezika imaju fonetiku ne staroslovensku več srednjobugarsku.

Jasi, maja mjeseca 1907. Ihe Barbulescu.

() TaKaBCKOME ',

O ıemy cy HCKA3HBAHA pasınyna MHULbeba. Heku ra zoBoze H3 3a-
ınaue czoBeHcke (IlaxmaToBí)), Apyru nak (Pewerap?)) cymBajy y
'roBY AyÓoKY CTApHHY yonute. Y CTBApH, KAKO Ce MeHH UHHH, HCTHHA
— no cpeanun. MH aKo ce ne Moxe AOKA3ATH Aa je nocTa0 y 3ajer-
IH CXOBEHCKOj, HNAK IbBETOBE KAPAKTEPHCTHUHe UDPTe jacHo NoKA3YjY Aa

OH MOTA0 INOCTATH II Upe CPIICKOXpBaTcKe 3JajezHuue. Hberoso je ja- -
‚ABe YCI0BBEHO CNENNJAXHUM IIDHAHKAMA, KOje CY CTBOpeHe H3MEHAMA
JeAHHUKOCHOBEHCKHAX AKIIENATA TIOCIe 3JajexHHHNe cxoBeHcke. Dam 3aTo
ro ce TAUHO Ile 3HA, Kara CY Ce Te H3MeHe HIBDLIHXE, AA AH V jYXHO-
OBEHCKOM, CPIICKOC-IOBEHAYKOM HIH 3ajeAHHUKOCDPNCKOM, He MOXe Ce HH
eK c noysaanoııhy pehH, Ta je CBe VTHHAJO HA HeroBO 0Ópa30BAHe.
B yaasahı y JeTAbHa NHTABA O BEroBO) XpOHOXOTrHjH, H3Hehy OBAe CAMO
oje MHCIH O WEroBY NOCTAHKY.

Cse npumepe“) y Kojuma ce AaHac Y UaKABCKOME AHjAIEKTY Harasy ’
\KEMO TIOAEAHTH HA Abe Tpyne: HA NpHmepe y KOjHMA ce Taj aKUeHAT
3BHO HE3ABHCHO OA NOJYT.IACHHKA M JIA TAKBe 3A KOje je HeNOCpeAHO HAH
cpeAno Be3aHo TY6.Leibe NOXYTAACHHKA.

Aa y3memo npBO npBY TpyIy IpHMepa.

1. vak. mlati$ = ut. M1ATiU. © AKO ce NpeTnocTasa Aa je MHIHeHe
[axMATOBBEB0 4) 0 NOcTAHKY H 3Hauajy pycKora MOXÓTHMb H TAUHO,
AK MH HH IIO UCMY Je MODAMO NDETNOCTABHTH AA Ce CTAPH 3AjeAHHYKO-
OBEHCKH AYTH CAA0H AKIEHAT TY CAUyBao JO AaHauner Aana. On
jamnmaBa TO JYIKHHOM NOTOBET CA0OTA; Alm Ce HHTJe, HH Y jeAHoj BHIIE

1) K+ ucropiu yaapeniii Bb CXABAUCKÉXH aspıkaxe (Has. III mw. Í', crp. 3 m zac.

2) Die serbokroatische Betonung südwestlicher Mundarten, 25 crp.; ucu. u
By Tora Acıa 01 A. Ilaxmarona, Han. Ora. p. aa. u cz. VI. 1 gu. 345 u xae.

3) Marepujax ysumam 13 MaxypaHuhepBo Slovnica Hěrvatska (Zagreb 1859), Hc-
ıuhesux Čakavisch-kroatische Studien I—III (Wien 1883—1885) u PemerapeBa
wra >Alter steigender Accent im Serbischene, Archiv XVII 192 u zase.

4) K+ ucropiu 23.

Festschrift für Jagic. 29

450 A. Bexuh,

KaTeropujn (HCN. HHXKE) NPHMEpa, He BHAH TAKAB VTBUA) AYXKKHE. aro ja
H MHCAHM Aa Ce AYTH AKYT H Ty CKPATHO HCTO OHAKO E80 M CBYTJE APYTIC:
*mlátišv. Ilox yrauajen XYZKHHe V HHOHHHTEBY M ApYTEM 061mm
(mlaťiti) Taj je 001HK 100H0 NOHOBO ZYZKHHY, KOja je ca oBaAKO cxpahezny
CAOTOM AAA NOHOBO ’, KOJH Ce TAKO Y UAK. AHJANOKTY CATYBA0 10 AANRC.
A Y MTOKABCKOM Ce, NO NO3HATOM NPABHTY, NPeTBOpRo Y ".

2. Rao noTBpay CBoMe MHULLEHWY, AA Ce Y TOpHeMx NIPHMepy 3ajexumıko-
CIOBEHCKH CAA0H AYTH AKlleNaT CAYYBAO MIpeA AYAKHHOM NOTOBET CXofs,
IlaxmaToB“) —HaBOAH oBe peuH: yak. sťráža : INT. CTpäxa; war. suda : MT.
cywa; var. grája : T. rpäha: yax. Žéja : mr. Cha, ut. säha u cz. Au
BEPOBATHOCT AA Y THM NPAMEpHMA HMAMO TAKAB CTYUA) JOM je mama nero
y ropisem, jep ce OBE — Ka0 ITO je Tauno npuxerno Kyz6arın®, —
He MO%KO KOHCTATOBATH HHKAKBA HADOUHTA AY2KHHA KOjA Ce He Óm mopata
CKPATHTH OHAKO KA0 H Y APYIHM CIHYHRM CXYUAJEBHNA (T. j. KOX G OCHOBA.
IlaxmaToB MHCAH Aa ce KA0 Tpar Te AYIUHHe CA4yBA0 AYTE CAXOr y EO
Sing. KO1 AAHAlHHX G OCHOBA Y LITOK. TOBODRMA: BOAE, CAŘBĚ, AH,
NpPBO, Y Yak. AHjAIeKTY HMAMO Ty AH č Koje je TakKobe Ayro: vodí (Em.
DKO) APYro, Taj Ce Lane 3ABPNABA0 CYT-IACHHKON Y 3AjeXHRYKOCIOS.,
HA CE, HA HCKH HAUHH, MOXA, TY AYyZSHHA AGO CATYBAIA Hero HA A000
JYTHOM kpajy peun?), u, Tpehe, ıMa AOCTa HMeHHIA CA TAKBHM (T. j. je,
HACTABKOM KOA KOJHX je AYyIH CXOD CCHOBe TIPABHAHO CKpaheu (mpehs,
TÝua, Mpěxa, cBäha mn MH. ap... 3aTo ja A MHCIEM Aa je m y cmm
TOPIEHM CTYUAJEBHMA (Het. DYCKO CTODÓZA, TOpÓóXA H CI.) CTApu TE
CIUÓH AKIHCHAT NPBOÓHTHO CKpaheH, IIa Aa je TeK AONHRJE, ca CTpaze, Ré
CeHA IOHOBO Jp7KHHA V TAKO cKpahen CHOD, KOJH je CA AYZKHUON AW '.
Be3a meby r.ıaro.ınma sfrážilí : *strážim, gráďiti : *grádim, sůditi : *sálim
H OBHM HMCHHNAMA TAKO je ÚIHCKA AA je CACBHM NPHDPOXHO, Ka0 ITO je
VYHHHO H „leckun ®, NDCTINOCTABHTH JA je AYZKHHA H3 THX TAXATO2R 1080
ynecena V obe uMeimme. | Imenna sehe, Koja rzacH y akapckoNe) £
žčja, Morda je J00HTH Ayanıy OA Ach: xébu, zéxaH, ZKČAnÉ He
Ilseummya aahba Tpocaoxıa je no nopekny (*oldtja), na Mpema Tome os8570

5 IT uvropin 19—23; cas. onena, crp. 353 (nota).

6 JauĚTEH o CIOBAHCKOME kormuecınb u yaapenin (CII6. 1907, erp. 06 (3aceése
ounT. 13 Han. OTT. IX Km.

© Meillet. Mém. de la Soc. de Lingu. XI 348 muczm za cy re Emenxmne zm!
UNPKYMPICRC HA RPAjILeM CTODY (ICT. Garbé V AUT.) H RA BATO NECY MPOHOCEJC SEITE;
WTE CO TOMU IDOTHBO IMOHIMO CA KPATKHM CIUTOM V KODCHY Roje npenece pemssně
arena na Kpaj 30M.1a, Měba I u..

8 Untersuchungen über Quantität und Betonung in den slavischen Sprachts
LB.. 18093, cip. 33—34.

9 Homanuk [I 23: cruyan cam 06.1uK yyo v Xepnerosmmu.

U 4uaKaBCKOMC ’. 451

YYBAILe CIOMOHYTOT AKIEHTA HElIOCpeAHOo NpeX AYTHM CAOTOM — 38 BY He
BpeAu! YAK KAX ÓHCMO H NpeTNoCTABHAH 19) a je akıleHaT NpBOr cxora Y
be ÓHO CTAPH IIHPKYM&IeKC KA0 V AÁKAT, HIIAK ÓH IbeHa AAHANNMA TYIKUHA
Y CPIICKOM jeanky NoTHNAJA 01 TYOBelsa nojyraacHHKA (KA0 y rp06+e). —
II cpe ce Apyre HMeHHINe OBAKBA THNA MOTY OÓjaCHHTH HIH OBAKO HH
DIHUHO.

3. Taxas AKHEHAT, ONeT y NOYeTHOM CIOry, HAXOAHMO y OAXpebenum
IPHAeBCKHM OÓAHUHMA li)! yar. slári, lüdı m CX. = WIT. 1TÁpĚ, JÝAH u CI.
Oxnoc meby n—neozpeheHom u ozpebenom NpHXOBCKOM +0pM0M BPAO je KapaK-
TepHeTuuaH. Cxarae V TOMe NpaBlly CPICKOXDPBATCKOr H pycKora je3HKa
noKa3yje Aa je y HBHMa CTapuna. OCHOBHA UPTA HHXOBA, C AKIIEHATCKE
Tayke rIe1H1Ta, V TOMe je, UTO ce AKlEHAT — TAMO TAe HMA POHETCKÉ
MoryhHOCTH — npeHocH y HeozpehbeHoj +0pmH Ha Kpaj, a y ozpebenoj
ocTaje na kopeny: 6814, cHHÁ, Reıtä, ubıä, rıyuıa u T.A.: ÓŠNaA,
CÁHAA, KČATAA, ubıaaa, DTÝNAA HCX. — 66ıa, KÝTA, u6ıa, rıyna
H C1.: 0&1ä, KÝTÁ, nerä, raıynäa m cı.!12). IlocxexBum npumepuma 0x-
roBapajy Y UAKABCKOM OÓJIHUH Ca “ HA NpBOM Cxory. To HCTO HMAMO
H y cAyuajeBHMa Kaya je y KOpeHy KpaTaK BoKAI: pyc. Óocá, roxá ucı.:
Gócaa, róxaa Hu cz. = cpu. Ó0ca, roxa u cx.: 66cä, roxá u cx. Ipu
o6jauımaBasy OBHX OÓIHKA He TpeÓa, KA0 INTO MHOTH UHHe ÍŠ), TIO1A3HTH,
04 cpnekux oÓjuka, Beh or pyckux. Oruoc Óšxá: Ó$xaA MoxXe ce CaM0
TAKO pa3yMETH, AKO Ce NDeTNOCTABH Aa je V NpBOM NpPHMEpy HA NOYETHOM
CAOTY UHPpKYMeJEKC, A V Apyrom aryr!H). Ja je To 3auCTA TAuHO BHAH
ce Haj0o.Be H3 OÓIHKA CA >NOJHODXACjeM<: TÖLOAEHB: TOAÖAHBIH, XÖ-
1oxen5: xoxóxusrii u cx. Ilpema oBome pasıuka nsmehy 60ca m 60cä
HHje y TOMe ummo je y oapehenor oÓxHkaA Ha Kpajy Ayr BoKAI, jep y
PYCKOM OÓ1HKY HeMa KOHTPAKIIHje, INA HIIAK HMAMO TAKAB HCTH OAHOC, Beh
Y Tome ITO je akıjehaT IPBOT CA0Ta APYKynjn. ÜacBuM je Apyro NHTAHE,
3amTo je y oapehenoj +0pMH J0ÓHBEH APYKUHJH AKHEHAT Hero Yy HeoApe-
beHoj; 3a Hac je oBe rxaBHO ja je ol gy ozpebeHoj +0pMH aKYT, Kaja je
v HeozpebeHoj IIHPKYMPAIERC KOX AYTHX CAOTOBA Y KOpeHY HIH CAHUHO KOA

10) Tore Torbiörnsson, Die gemeinslavische Liquidametathese I 7.

11) Pemerap o. c. 197, Hemauuh III 11 u xa.e.

12) Bnıu apyre npumepe Roz Aauuusha, Akcenti u adjektiva, Rad XIV 88 u zac.

13) Kyröarımı MMHCIH 13 je KOHTDAKUHJA HA Kpajy y CDOCKOM je3HKY VUHHHIA Aa
Ce ” H3MEUH y “; Taj CC NAK AKUCHAT UYBA0O M A&.bC NpeX AYTIM NOTOBEHM CAOTOM
(Bamšrku 06). Au, NpBO, Y NO4eTHOM CAOTY HIICMO HMAXH IDPBOÓHTHO “, A, APYTO, KaKO
6u ce Taj ” Morao, ako ce npumu 1llaxmarop.nesa xunotesa © CKpahuBAWY AYTHX CXOCOBA
Y NPBOM CAOTy MHOTOCAOXKHHX DCYH — Ka0 MTO UHHH Ry. LÓakuHH —, MOTA0 CANYBATI
Ha TOM MCCTY AO KOHTDAKUHJO Y CPIICKOM je3uKy?

14) Meillet, op. cit. 349.

29%

452 A. Bexuh,

kpatkux. Ilpema Tome ÓHCMO, MecTo DOpBHX OÓZHKA, OBE OUEKHBAXH OBAKBC
oGamxe 15): *bela, *zuta, *cela (T. j. *Očaů, *RYTä, “něxá u cz) Tucy
OÓANUH, CBAKAKO BP.IO PAHO, NOA VTRUAjem napazeznux neojpehenux oÓxuva,
HAHOBO AOÓHAH JYZKUHY, KOjA je H OBE CA KDATKHM CIAÓHM AKIIEHTOM AAR ",
KOjH Ce TAKO CAUYBAO Y YAKABCKOM, 8 Y IITOKABCKOM je npema0o y “. Ja To
HMA II HHAHDEKTHHX NOTBPIA: IIPBO, V KOMNApaTEDBY (Opxü, ÓAÁJE, nahe
H CX., HCIT. pyc. MOXÓKE, KOPÓUE u CI.) H, APYTO, Y NOCECHBHHM NDPAXEBENA
na jE (spam, DÝ1uji, KDÁB.H H CI., UCH. pyC. KOPÓBLA, BOPÓHbAHCI.,
KOX KOJHX liHje OHIO IIADAJETHUX +OPMH CA UHPKYMPJEKCOM, A V KOJENS
je Takohe ÓHO — xa0 1UTO pycke +0pme noKA3yjy — CAa0H AYTN AKUEHAT,
HMAMO YBek, H NOpeAX M KOHTPAKUNJE MH AYZEHHO NOTOHED CAOTA, CI2ÚH
KpaTku akeHaT. Haj3aı, TaKaB aklleHaT HMAMO A y oApehenoj POPME OHEX
npuxeva KOjH y neozpebenoj POpMH HMaJy C1AÓH KPATKH AKIIEHAT: AYT: AYTE
H CA. JauTo ce H OBAe CTApH * NHje CAUYBAO NpeX AYZKHHOM NOTOBEr
čzora? © Ha To 6m ce OHTAHBE, NOVIAAHO, O,ATOBOPHIO Aa je TO 3Ó0r TOr8,
TO je oBAe o1peheHa +opma cTajara nox yTEUajem ueorpehene; axm 10,
Dema CBEMY UTO je Tope H3HeCEHo, HRje NnoTpeÓHo 39).

Cauunora ey nocTaHka H OBH oÓrunu: uaK. deveti, desélt, peti (Hexanh
111 59), nen. ut. AČBĚTH, AčceTů, HETH, AEBET, AECET, NĚT u py%o
JeBÁTBIM, ZecÁTENÍ, NATEIM; uak. gorůča, bojed se (Pemerap 197), pisdäi
(Maxypannh 24 u 102: koz wera *==") u ut. TOHYhu, BůAčhu u něgýhu,
nıeryhu 19). Y +opme ca NDBOÓHTHO ckpaheHEM HADTAHICHHM BOKAJOX
ynecena je AV2KHHA H3 NAPAJEXHHX OÓPA30BAHA KOjA CY HMAXa HA ToNe
cIOTy HAN AYTH AKIICHAT KOjH ce He cKpahyje HIH AyıKHHYy H3A AKHEBTA

4. /Iocaa cmo npericaanı 0Ó1nKke y KOjHMA Ce ’ NAX0AH y UPBOX
CAOTY ABOCTOKNHX pedH HAN Y NpeTNOCHOZHEM CAOTY VONMTE, H BEZEN
CMO Ja CC OH JINTIE HO MOKe OÚJACHHTH UYBAILEM CTAPOTA aknenTa. ÜByrit
EMO MODAH IPETIIOCTABUTH CKpahuBAHe CTApOr AYTOT AKUEHTA H yHOMOBÉ
Hope TYXKHHE 13 MapalerHux o0pasoBaıa. To HCTO BpeAH A 38 Kpaj pem
O6pasogaısa Te BpeTe unne pendant ropmHm. ÜBamo Aoxase mHoroÓpojsí
npumepu THNA Aledis m ©. (r. KTÓUH = KAČUÁM) u vode, vodi gen. sing.

15; Causus ca ApYrTux pa3.1ora NpeTnocTAB.LA CRKPAhHBAHO RYZNNA Y OBHM OÓRENENÍ
Bouapar, BB. XXX 133 u a

16) Vıcrynama 01 ropmer uma 1 Y CPIICKOM U Y PYCKOM jceauxy; AZN oma, ÓspY
UPICKOM je3uKy, HUCY MHOVOÓPojHa. Ocamo Joxa3e o6amun: cTäp m Crápů. Tak
ce OGTUNU MODY. OÓJACHUTH TIDOCTEM HjeZuauapamnom: *elär: Šstěri azo je nopči
Harı u slär, Na CV CO HCKČ OI TUX 90)MH Ca4yDAXC, A HCKO CY CO HITYÓRE.

17) Taxo Tpe6a oójammaBarTu u u. mojégn, jednóga u cx. (Hesaush III 7; Pemerap
9 rozp.) v Kojpva je mv" “"pazoBane 21pehcKo nnuTorakg gopme, sun

. : ah”... 0-2... . . ne” . :Aknarı

O 43KABCKOMC ". 453

7. BOAČ = BOxe)!8). VY 06a cayuaja na kpajy je ÓHo cTapu Ayru cxaÓu
tenaT 19), kojH je Mopao Ontu ckpahen. 3 napaxexHEx oÓpasoBana (Ha

ridis n ci., cxaBĚ man cı.)20) xoÓuBena je HAHOBO AYXHHA, Koja je,
) H Y CBHMA ADyYrHM CXYUAjeBHMA, CA CTAPHM KPATKHM CIAÓHM AKUEI-
1, Aaa ’.

5. Y jernoczom&naM peuHma HAXOAHMO BPAO uecTo V vaK. AHj.“. OA
IX TAKBHX O06PAa30BalLa 0ÓHuHO ce OABaja gen. pl. (na np. v/as, sid), jep
34 ib MHCIH AA je, CBAKAKO, NO NOCTAHKY, BpA0o cTap. MebyTHm 38 Hac
je OH HHje OA TaKO BOXHKOD 3HA4AjA, H3 TIPOCTOrA pa310Ta UTO je YBek
T, H LITO ce Ha TA) HAYHH He MODY TAKO JAKO OABOJHTH IIPHMepH CA
|POM, OCHOBHOM XYZKUHOM OX OHHX KOJH CY je NyTeM anaXoruje Z0ÓHAH.
H HHaye, HH Y CPIICKOM je3., HA V APYTHM CAOB. JE3HNHMA AKIeHATCKE
11HKe gen. plur. uncy HenHTAHe Kako Baba. MH, urTo je oBxe HajrzaBnnje,
(ABCKH HAM je MaTepmjar, Óaur y OBOMĚ NPOBHY, BPAO MaXo NO3HAT. Ja-
(a Ce He MOXKe Tauıo pehH, KakaB je ÓHO OCHOBHH aKueHaT y gen. plur.
TAK. Y JeAHOCIOJKHHM peUuHMA; AKO CE CAOMAHMO CA MHILDEIBEM HEKHX ŽÍ)
IDBHCTA AA je KOA HMENBIA CA HUPKYMĚNEKCOM Y HEKHM NAXOKHMA Y
n. plur. morao ÓHTH aKYT, OHAA uaK. " V TAKBHM CIYUAJEBHMA MOKEMO
ACHHTH TellepaihcaibeM AY>KHHe Y TOM NajeKy H AYHeBeM, Ha Taj
IHH, CTApora KpaTKOTra CIAÓ0r AKHEHTA Koja je ZOÓHBEH CKpahuBABEM
30ÓHTHOT AYTOF aKUENTA Ha TOMe MecTy 22).

Aa ysmemo cana npumepe apyre rpyne. IlocTanak y HHma ’ jacan

3ATO CY OHH BDIO NOVUYHH 3a NpoyuaBaBe OBOTA UAKABCKOD AKIEHTA.
OHH Ce MODY NOJEXHTH Y HEKOIHKO Dpyna: y jJeAHHMA Ce aklıleHaT, 360r
je KpajibHx NOJYDIACHHKA HAH Óap 36000 TyÚÓ+eBa HBHXOBO NYHHJe
(AAHOCTH, IIPeHOCH © Kpaja Ha NDPeTXOAHH CAOT, KOjH, ako je Ayr?"),
TAM Npenecenum aKHeHTom maje “, na np.: Alobik-uka, tůč, vůč u ca.

18) IIpusepu y Pemerapa 196, Hemauuha II 27 u x.

19) Meillet op. c. 346—7.

20) Cau npuanajy aa je Y BOoA6 AyKuma HOBA, CAMO Ce HC CTAXKY V TOMe, KAKO jo
uBeHa. Men. rope Tau. 2 u Han. 7.

21) Hcn. IlaxmaroBa, Has. VIII 2 zm. 309—310; IlIcxcpceuna, K.Z. 38, 302 crp.;
ııpara B.B. XXX 141.

22) IIrok. xcua u ca. oóaunn (itcn. Pemerapa Archiv XVII 192) nu y Kom cry-
Y HO MPcACTaB.najy CTADH /, HCTO OHAKO R80 INTO TOT& AKUCHTA yONNITE, V YNOTPeÓN
y OH UMa Y Yak. Auj., Hema v mTOK. ropopuma. Hcn. Taac LXII 206 u a; C. M.
vóaKuHa JaMĚTKE 52 u marepujar y Pemerapa Die serbokroat. Betonung, ocoóuro
u Aabe.

23) Onako Tpc6a o6jammararıı 1“ NDOX HOBUM CHKAHTNKAMA: MH KOX UX DMAMO
IHOICIHO AKUCHTA HA NPCTXOAUY JYJKHHY, CAMO CA APYTHX PA3J0D8 HCTO Y OBNM CZY-
CBNMA, HA np: ja san, čí bis, pöces (Pomerap 197); MoxXa CC TAKO H MORE OßjacHuTu
ti U CX. V HCKUM YAKABCKHM DoBODHMA.

454 A. Boxxh,

(Maxypanuh 18; Pemerap 196); y Apyrau ce y CANON KPATKON ezery
PA3BEjA AyKala NPeX NOJHATHM CYTISCHHIIENMA 24), KAJS CO ENA ZABpMYje
cxor, Ha np.: ruköm (Max. 23), kraljen (Hex. I 16), gospodin-ina (Max.
19. Pen. 196), čůval-čávla (Max. 17), divójka (Hem. II 47), glotůnac-gk-
tůnca (Hem. I 52), dojde (Pem. 197), líšťe, znáňe?*) (Pem. 197. Hex II 6)
H MH. Ap. H Aaje Ca OCHOBHHM KPATKHM AKNOHTOM OOET "; M, HAjIAU, HE
H TAKBHX CIYUAjeBA IXO CO MOXE MPETNOCTABRTE H jeXHO M ADyr0, m
np.: 5öy-boja (Max. 15), on (Hem. III 7) u mm. Ap.

Y cBuHma OBHM NpHMepuma, V KOjHMA je y MITOKABCKOMe TOBODY, am
je akıleuaT Ha IIPBOM CXOry, ” & HHAUE ‘ —, MOJE CE KOHCTATOBATE NOCT-
HaK “ CIHUHO IberOBy NOCTAHKY Y NDPHMepHMA Np8e Tpyne: mazu ce * |*)
IpeHocH Ha AYXHHY HAN OH Ao0nja xyzmHy. Ilpema npazmry o cxpahz
BAY 3aje1HHUKOCXOBOHCKHX AKNCHATA Y CPIICKOME je3uKy, CACBEN je npe-
POAHO UITO je y CTApHJHM NPHMEpHMA 3ACTYNHEHA, V TIABHONE, CAMO ApyTä
IOXOBHHA OBOT& IIPABHIA.

Kao ııTo je no31aTo, H V CAOBEIAUKOM je3HKY ENA NOJABS, OBENA CIEE-
unx 26): mláltm, stráža, deveti, loviš, mogoč, zemle, peko u T. A.; Azu ey
Y BeMy JYZKHHE V NPETNOCHOABEM CXODY MOTO ÓHBTH OHAKO AOÓRBOBE KAK0
ce V CI0BEHAUKOM VOMUTE AOÓNja HOBH ’; CAMO 38 KpAjHO CIOTOBE pe
TropěH yczoBu. JÍ ako He ÓH ÓHIA HeMoryhHA NMPeTNOCTADKA AJA cy 08
CBH TH T10jaBH PA3BH.IH V 3AjeANHUH CPIICKOXPBATCKOT E CIOBOHAUKOT je3nka
jep H CXOBEHAUKH jesuk 3na 3a CKpAhHBAHe CTApor CIAÚ0D AYTOT axtents
KA0 H CPIICKOXPBATCKN, HUAK ja OCTABBAM 18 CE KOHAUHO MNIIHCBe 0 TOM
ná TeK OHja Kala ce Ó0.be HCNHTAjy VYHYTpamme pox6mucke Be3je meby TRY
ÓAHCKHM Je3HIHMA.

Ja mmahe IhOjaBe OBC BPCTe OA BOIHKOT je 3HAvAja NETAHC, AA JE (©
Y UITOK. H uaK. AHJATEKTY Y BHMA ’ 3AjEAHHYKH PA3BNO. OATOBAD za 10
NHTAHE HAXO1H CE S BE3H CA TYMAUeILeM MHOTAX Apyrax nojama. Ha
UDBOME MECTY, OH 3ABHCH 01 TOTA, KA1A je NOYEXO HOCTAJATN NOXYTZRCHNE
Ha Kpajy, KAlA Ce TIoueo NPCHOCHTH AKNCHAT © KDAjA PeuR HA AYEENY
NDe1 HM IE KAlA CC NDe1 MO3NATHM CYTIACHHNHMA AOÓNJANA XYZEHA: 28 JE
V JajeAHHIM INTOKABCKOTA MH UAKABCKOD je3nka HIH Y NOCEÓHOM passatıy
cBaKora 01 mux. Ila u TY, y rnoce0noM JEHBOTY CBAKOTA OA MEZ, naje
CBOJE HO, Kal8 CY Ce TH NOJABH jaBHIH. AKO je TO ÓRXO pe Bpemena EMS
je Y IUTOK. roBopy “ V CTApHjHM NpAMepHma npemso y “ m * (ox mjar

24 Teckuu, Untersuchungen I .1885) 8.

25 Pasyme ce Ja Co 38 OCHoDHY $ODMY MODA Y3CTM OÓZHR CA CEKpPAhoREM BOB-
*istnje, *znansje uch. lišťe, smůlje Hem, II Ó u cı.).

26" Hen. Baranuere Glavne točke o naglasu kniž. slovenštine (Rad 188, erp. 16
u are, erp. 159. 160. 176. 209.

O uaKABCKOMA ’. 455

HHUNOCAOBENCKOFA CKpaheHora ’), TAMo TAe ce UyBAI0, V , — OHA ce H
y Mlahum npumepuma, H Y IITOKABCKOM TOBOpy, MOTA0 AO0HTH ’, KoOjH je
noc1e npenao V 7; 8IH AKO Ce CBE TO HIBPIIHIO NOCIE CIIOMEHYTHX NOjaBA,
KA0 LUTO je BpXO BepoBATHO, OHA je INTOKABCKH TOBOP Y THM NpHMEpHMA
pa3BHO cBoj “ Henocpeino H3 “ (0x *) koju je 10050 ayznıy. Tara OH To,
NOCPeAH0, CBEAOYHIO AA CE V UAKABCKOME TOBOPY, JOU AYTO NOCIE OABAjAHA
01 UTOKABCKOTra, WyBAJa pa31uKa Meby CTAPHM .KPATKHM AKNEHTHMA ‘ H “.

CBe oBo nokKa3yje nam ABoje:

1. Aa nema norTpeGe ozcrTynaru 0x JIeckuHoBa npaBuza 0 cKpahuBaBy
CTApora CIAÓ0r AYTOT AKleHTa Y CpneKoMe je3uky; H

2. Ia ce cTapu cxaÓu KpPATKH AKUEHAT, J0ÓHBUIH HA HEKH HAUHH
AV7KHHY, NpeTBApA0 V CPIICKOXPBATCKOM Y HOBH CIAÓH AYTH AKNEHAT.

Jma jou zocTa npumepa KojH ÓH ce MODAH NDPETpecTH OBOM TIPHIHKOM,
AAH ja CAM Ce 3Aca1a 34A0BO-BHO CAMO OHHM KOjH Ce OÓHUHO TYMaye IA
APYCH HAUHH.

beorpaı 23. V. 1907. A. Bexuh.

Byk Rapaunh u beusa noxumuja.

»Ja O1 pazo 6uo Cprieku noBunap, — oxroBapa Byk Konxrapy“ —
aın 3aCa1 HHje Moryhe: a) 3AT0, LTO CAM nNpuje cBera pax oBe njecme
H31ATY HA CBHJET: 6) ja u Apykunje ne Om ITHCA0, AO NO MOjoj opTorpaesju,
a TAKO Ol BDXO MaT0 npeHymepanTa ÓHux0: 3a1To je KapıoBaure ABop 1
OHAKO CBYJA OBYAa pasrıacno, 1a cam ja pax Cpóe Aa nomokumw m u
NOVHHJATHM, H Aa CAM Ha TO NOTKYN.LEH oA Hnjemaua m npeBapeu 01 Bac:
H Aa Me MHTPOIOIHT TYANO 34 oHe npoÓe DyrapcKor je3uka, m Aa 2X
3aTo 13 beua npohepar, m Hopuie Cpneke aa cy 3aTo ykuHyTe. To je
CBC H3 OBJAHMEDA ABOpA BIAAHYHHA PA3DIAMOHO, M AaHac Ce pa3rzamyje
(oHomatne Kar je oBhe Óno bpankopuh, cam je H3 cBojH yera vyzma be-
KOJHM DOBODHO, AA ce CA MHOM He Mnjemajy a Aa Me ce uyBajy). Ho zobs
he Buios aaı«.

Cnpostax Bye! On Tala jou unje 3HA0, AA je NpPOTHB Hera v mero
A06a nymTena H CcYIipoTua KleneTa Koi Deuke nojsmuuje, Aa je Henpmjares
A YCTPHJCKOM HApCTBY.

M mTa je suwe v To A06a MOTAO KOMNPOMHTODATH jeıuor Cp6ass
V OUHMA HApolIHM 01 cymwe, 1a xohe Cp6e Aa noynmjaTm: mTa Au je
omacunje Tala MODIO ÓHTH 3A Je1Hor UOBEKA, KOjA ZEHBH V AÄycTpujs, 04
Ho103pema, 1a je Tybnmenn arcHaT?!

IH výe Te KIeneTe, H AKO oHe jeina Apyry HcKLyuyjy, npmxbahese
ey KA0 HOTHNHTE: DBA 01 DObCHOD A HA TIPABOCIAB.bE BEOMS OCET.EEBOT
napoaa ÜU'pirexor, ApyTa 01 HenoBep.rHBO I BEOMaA Oonpezne MerTepnmrope
NOTHNHJE. One CY ra NDATILIC HOTODA ZRHBOTA, H HE CAMO IITO CY MENT
AHUHO TONEIE MHODO TENIKUX UACOBA V ZKHBOTY, Hero CY, 6e3 CTBapge
toTpeße, jety 'mMeTo HAYyYıY CTBAD Npeneie HA NOXHTRYKH H pOTETKOJNH
Tepen, MA KOMO CC PA3BHTA CHINA 2.18 yY3aayına GopÓa, jep je yHaupel
6112 oeybena aa ce CEDIML ma WTeTY IberOBHX TIPOTRBENKA, M Koja je
AUCOPÓVBATA MHODE CHATO, roje CV cc NOTE KOPACHNJe YNOTpe6nTn.

*

1 II, Tevirurapa, 9. en. nu p. 1822 roz. Byxora IMpenucka, I, 207.

Byk Tlapaush u Beuka nozuuuja. 457

OcraB+ajyhu na eTpany KJEBETY Aa je noTKYNHeH 0x AycTpujaHaua
AA NoyHHjaTu ÚpÓe, Koja ce He MOXKe HHUHM HH AOKA3HBATH HH OIPOBPra-
BATH, jep HHKAKBHX TparoBA O TOMe HeMA, Aa Tiper.iexamo 01HOc AycTpuj-
cke noanunje npema BykKy, na he ce H3 Tora naj(0be BHAETH CBA ancypA-
HOCT O00e Te K.eBeTe.

Ha xa1ocT rpaha Kojy ÓH Ham 3a TO nuTaHe npyxXuze beuke apxnze
(geheime Hof- und Staatskanzlei, Kriegsarchiv u Polizey-Hofstelle) Be-
JAHKHM Ae10M je VHHLITEHA. A IH H OHO LITO je OUyYBAHO, H H3 perHcTapa,
AOBO/5HO je, Aa Ce BHAH, KaKO TA MOAHUNja HHje nNywTAa H3 ouHjy. Y
nporokoxumMa 01 1828.—1838. roz. y cBakoj cBecnu Ha cTp. 31. Hma BeroBa
pyÓpuka, wHeroBO pe3epsucano mecTo. Bno on y Jemyny, JyÓpopnuky,
Npnoj Dopa uru ma rAe, cByXa ce O IbeMy BOAH payHa, CByAa ra NPATH
ÓYAHO OKO NOXHUH)CKO.

Jom 1820. rozune +exxmapuam-rajTHanT Tomamuh jasza us Jaxpa
(31. mapra')), aa je Jepemuja Daruh 21. mapra nocxao npeko T. Tupke
jeıuo nacmo Byky. A o Taruhy u Ilazkopuhy Kao pyckum byxma umajy
ODpomHA CIHCH y apxuBAma. Jlo oBome marzexa ja je Byk or camora
Aoxacka y beu 360r noananeTBa c Daruhem Óno noxoapuB Beukoj noxHumjm,
a AKO TAX jol H HHje ÓHO, OHO jAMAUHO TIOCTAO je NIOAO3PHB TIOCIE BET0BA
nyra y Pyenjy 1818.—19. rozumne. Ta ce cyMia oA cTpaHe noznmuuje
yBezuuara kaz je Byk 1826. rox. zo06no Pycky nensnjy.

1828. roanne Byk je xTeo ja muze y CpÓujy, H NOueTkom aBrycTa
MOAHO je 3a nacom, a HHje ra ÓHO A00n0 HH noueTKOM oKTOÓpa (Byk. IIpen.
I, 328). Ty meroBy Mmor6y nocxaxo je Polizey-Hofstelle nperceanury
Hofkriegsrath-a npuuny XoxeuunoxepHy, kKoju je 16 HcTor M. ynyTHO
oarosop ua geheime Hof- u. Staatskanzlei, y KoMe BeXH, H AKO A0ca-
A8UBH NOTHNHÍCKH HAA30P KOJH ce HAT IEHM BOAH JOII HHYETA HOA03PHBOTA
IPOTHB Ibera HAje MOTAO ONA3HTH, ONET OÓpaha NAKHBY TAjHOj KAHNEXAPHjH,
AA AH MY Ce MOKe AONYCTHTH NoBpaTaK y Cpónjy npema H3BemTajuma 0
BeMy JeEMYHCKÉ BOjJCHOC KOMAHXE, H 300r caxamBera cTaBa y Cpóujm ny
OKOAHHM TYPCKHM NDPOBHNNHJAMA, H LITO Ce NOXHIIHJCKH HAA30p, AKO ÓH Y
Cpöyjy npemao, Aa.be naj i:Hm ne Om morao zonutu. Hofkriegsrath nema
HHKAKBOT OXpeheHor MHULLEHe O BeroBY NyTY y CpÓmjy, H OCTAB5a Taj-
HOj ABOpCKO) H APKABHO) KaHleAapAjaA MH NOXHUNÍH AA OHA pelmm. A ako
ÓH HIIAK IbETOB Npeza3 ÓHO CYMIBHB, MOTAO ÓH MY Ce OAOÓPHTH A8 MOJE
aohu A0 rpanmne 1. np. 10 3emyna Ham Ilanuepa, u npexy3ere Om ce mepe
Aa npeKo rpunuue ne npehe, m no noTpeÓH Aa NOX HAA30POM OCTane.

Ha ocHoBy oBora akTa MeTepnux je nucao rpaey Cexznuukow (me+y

1) Tarymu cy CBI HOBOC CTHIA, CCM TAe CTApu CTHA HSPHAHO ÓyXe IOMCHYT.

458 „byó. Crojanosuh,

Polizey-Hofstelle) noa 31. aBr., KaKO ce H3 AKTA BNAN, TPAMEIAL nacoma
ÓaBH CE CAMO ©HIOTONIKAM PAAOBIMA, A OA IIOXHTHKO je MITIEXA AAICKO,
To My ce MACOlH MOJKE H3XATH, AKO OH He OH HMA0 KAKBA OCHOBAHA pa3200á
AN MY TO YCKpaTn.

Tako je Byk orumao y Cpóujy u 0K0O NOZOBEHE, HIN Apyre noJopENe,
janyapa 1829. r. Bparno ce y Deu c Hamepom Aa nopozany npecezm r
Jemyn, a 0H oner aa npehe y Cp6njy.

Ta weroBa namepa nojHaTa je Oma jou npe HeroBa Tpazema bewoj
nozunuju. Jaro 21. »e6p. mie CexauHuku MeTepHuxy, Aa xy ce — ar
VeTpaKu — ne AONYCTH Npece.veise Y JeMyH, jep ÓM TO ZHAUMEO ARTE
“My moryhnocT aa cpneKom oGep-kHe3y Muzomy OÖpenosuhy mase mipeurraje
© OBE CTpaHe, U JA MY JI HHade Y Apyrome 0A nomohu ÓyAe, A Bemy je
O1 Mapa CTABLEHO V AVIKHOCT AA HA Ibela ÓPAZLHHBO MOTPH. KO meross
CBETAOCT HMA APyTo MHULLEIRe H3 AHIIXOMATCKHX H APXABHHX OÚ3NDA, NOJE
Aa ra 0 Tome H3BeCTU. MeTepHHx AKTOM CBOJHM OA Š. MapTa OATOBADA,
Aa ce cIaxe 0 MHuLrenemM Cerımuukor Aa ByKy y CATIAMIEHM NPRINKANS
He Tpeóa AONVCTHTH Npece.reBe Y JemyH,

Mehy Tun Byx je HekKaKO HMAK AOÓHO Macon m A0mao y Jexyx 3%
jeano e nopozunom. >Aanac je 14"" jan — nume Ronwrapy 8. jyus —
KAKO CAM Y JeMyH Aoluao, aıı Bam npnje HHjecAM MOTA0 NHCATE, jep EB-
jecam 3Ha0, Ha uemy cam. .Jeina CAM AOÓHO A0TYMTEHe, AA OCTABEN one
eny u heHy, m To camo na Mjeceli Jana, a Mehy THM Aa Ce CTapam A0-
Gut HM nacom 13 Deua, aa MOry V JEMYHY CjOWHTH<, H MOJH Ta A8 NY
TO Hpeko Kora 3ua H3pam. Ou je mehy Tas npemao y Cpózjy. Konsrap
my (21. jy1a) upenopyuvje, ıa On Mozaa HajÓove ÓHI0, Kar ÓH Ce oTYAA
NHCAJO BADOLIKOM KOMAHJAHTY >1a HMA H3TOBOPA AA je NYCTE NA MEDY«
Byk my oaroBapa (30. jyıa — 12. ar.) aa je To Beh vummeno, am s
Gore Úno aa ona, xao Beunmma, uma nacom u3 Deua. O Tome je mameby
max nohbena ‚yra ıpenmera (Byx. Ilpeır. I, 334, 336, 338, 339, 341, 343,
340, 347, 3491, u homrrap MY je jJextako AaBao0 naje, Aa he ce nopoaze
CBDIUNTH, ATH OT cBera Ne 6u ÓILTO HHUITA, Aa naje 6H.10 Jeanora McK
Mu.rourea.

Ta je eTsap, No CTVRÓEHHM AKTHMA, HNLIA OBAKO.

Polizei-Hofstelle 1o06uje o1 Hofkriegsrath-a akt ox 2. jyma za je
10 M3BCMTAJV KOMAHNATA (Jakouuje henepara kKaBarepuje Curenraza Byr
© NOPOANUOM Joumo v JenyH 28. maja c naconem ox 29. anpmza 6p. 18,
AID 1a MY je ŠOMYHCEH KOMAHTAHT heHepar ĎOHT, y CHNOTY NOTE M
2. anpmaa 3a6panno GanreHe V Jemvny. On je’sehyrau 11. jyma oramao
v Cpůnjy, a nopoammy je ovctauno. | ako je nak zena Byxosa Aycrpajess
HOJAHNK, 3 He ZKCIN V Üponjy NPETAJHTH, H KARO CE CDPOCKH odepames

Byx Kapanuh u Beuka noxunuja. 459

Mu-our O6penosnh nmemom cBojum 0x 8,20. jyHa oóparno henepary, Aa
nopoznuH BykKoBoj zonycTH ÓopaBbene v Jemyny, TO beHepax nuTa, za
AH TO aonyıuıtese Aa H31a. He CYMIBHBO je, Beau ce Aa.Le Y aKTY, Aa
he xıe3 Mn.ıon ynorpeÓuru Byka Kao ma3BemTaua, mn Aa he oBaj pain Tora
KOPHCTHTH CE H CBOJOM MeioM. ÁJH jeZHo0 ITO ce HA BY OBAe MOXe
AAKO NA3HTH, A APyro IuTo KHe3 Mnou mMoxe cem BykKa u Apyre »yae 3a
cBoje nocmzoBe ynorpeÓuTu, TO Hofkriegsrath mHemu, Axa Óu Ty yczyry
Kıresy Muıomy Morau YUHUHTH, THM Npe ITO Ce u 01 Bera CIHUHeE Ycayre
TpaKe, MH. IIp. caX H3AABAILE ABOJHNC KPHBAHA KOJH CY NPABHIH JAAXKHe
GanrııoTe. pa Ceraumuru akTom or 24. jyHa, nosusajyhn ce Ha arte OA
21. +eÓpyapa u 8. mapra noHaB ba kne3y MeTepHuxy TOpIsH AKT, CIAXKe ce CA
Npe1.10roM H OCTABbA HeMy Aa pel. Kue3 MerTepımx oz0ÓpaBa 6aB.beike
BykoBe nopoaume v 3emyny (11. aBr.). Ce11HHuH H3BenTaBA 0 ToMe NPHHHA
Noxennojepna (8. n10B.), u XoxeHnorepu oaroBopa Cerannukom (14. HoB.),
A8 je H31a0 napejÓv y Tome cmHe1y beHepary ÚHreuTATy, AH, >JA Ha
OBY IOPOTHNY Tpeko JeMYHCKÉ KOMAHAe TIAKBHBO MOTPH, H AKO ITO
CYMHHBO OMNA3H, OAMAX Aa TA H3BECTH<. | ČexTHHUKH je H3BECTHO O TOMe
Merepunxa 31. zenemÓpa.

Byxy je caonurno 14,26. noBemópa benepaj our, za moze y Je-
MYHY CeJeTH, H Aa My ne Tpe6a nacom n3 beua Tpaxuru (By. Ilpen.

I, 349).
*

Aaut OBUM ce jour uncy CBpum1a muTapeTBA BykoBA. Ono TO je
TAABHO TeKk CA1 HACTYNA.

Byk je npoÚaBno y CpóujH — c KpAaTKHM npeza3uma v JeMyH — AO
no 10BHHe aBrycTa 1831. roruHe, a Tala je npemao y JemyH onpocTEBIH
ve CACBHM ca Cpónjom. CBu nodupu u 01 Kuean Muxoma AHYHO H N»peKo
ApYrux Aa ce BDPATH OCTAIH cy Úe3ycnemnH. OH je oneT, KaKO BeXH, NO-
CTA0 CPIICKH KHHREBHHK.

23. aBr. No CT. ÓHO je y JeMyHckom KoHTyMany, a 17/29. zen. Beh
ce Xa1H ŘonurTapy, KaKO ra V3HemMHpyjy 300r nacoma: >0neT cy Me OHO-
Ma1He OBhe 3A0KYNH1H 3a macouı (OGyayın Ja BHJE, AA NA OHY CTpaHY 3a
cat ne MHCTEM Huhn); 3AT0 cam 26. 0. M. NO p. NIpeX40 OBAANIBOj MHAHTAP-
KOMAHAH OHY AaCKY Mojy TyxOy 1 MorÓy Ha Polizey-Hofstelle, u mu-
CIHM, Aa he aauac o1anıe A06po menpahena Tamo cTHhH<. — »Iro ce
nacoma THue — ozroBapa My Konurtap 20. jan. — Moxa 6m Haj6obe Ón10
Aa y3mere PyckH, ako VyCTpHJCKA NOJHUHJA TIPOAYZH, AA CBOjY 34Y BOLY
Ha BaMa Hckabyjec. A Byk my Ha To oarosopa (18/30. jan.): »IIro ce
Mora TaCOlIa Tuye, Ja CAM TMpaBH MYUYEHHK HA CBE CTpaHe. Ja 3uam H
cam, Aa Om HajÓobe ÓHA0, Y OBAKHM OICTOjaTe.LCTBHMa Aa y3mem PyckH

460 „byó. Crojauopah,

nacou; axn kako he MH PycH AaTH nacour, KOX je MATPONOJHTOBA OAPTAJA
no IMerepóypry, Kao u no cpBemy napozxy Cpnckose Y opOMe MHapeTBY, Par
vracH1a, Aa je ABop Avcrpujcku Meıte npeko Bac noTKyNHO Aa Cpóe nr
jarum u Aa uokuHm? © OnomuimerTe Au ce, Kako je Myınmuka na name own
KOA Ónje1ora Kypjaka roBopuo MeraumkoMe: >0Ba ABA TOCIOAJIHA CBE, ITO
v CraBeHckome jes3uky nuje no »HxoBoj hyxu, Bugy Aa je Pycko<? A
3a nama Dor 3na 1Ta je roBopHo| — 3a To BOXHM, Aa CAM MYUENEK, jep
Me MHTPONOJHT KOA NOJHIMJE OBOTA IIAPCTBA ON8XA, AA CAM V TAjHNN
APYUITBHMA, H JA CAM OMACAN 34 0BO MAPCTBO; A KOX HAPOAHE NAPTEJE Z
xoa Pyca onala Me, Aa CAM 01 OBOra HApCTBA, NOTKYILHOH, AA HHJATNX
H UMOKUHM. A nozHnAja beusa mMoxe ÓHTH Ja MHCXE, Aa H Bu ca NHOX
NPOTHB oBOra HapcTBA 38 PycKH HHTeEpec HHTpurapaTe! ETO Kako 40BEKa
na npaBan bora moxe Óujena za nahe! Tako mu Bora, xa nmam kyxa Óz
cam Ójemao0 H H3 OBOTA IIAPCTBA H H3 Hapoxa Üprickora, CAMO A8 Ce YKAO-
IHM OA OBAKH nuTpura«. Konurap my caBeryje (7. +eÓp.) aa 6m najóose
Óu1o Aa aohe y Deu za ce mnuno oGjacno, a Byk oxroBapa (8/20. +eGp.):
>(Camo Aa MH ne 3aÓpane Tamo john! Muxom YpomeBuh, oBxammu
nponazna, Kojera cTe Bu npuje HEKOTHKO DOXHHA BH)AXH Ty KOA Óumjexora
KYpjaka, 3ABATHBIIH CE HELITO © OBAANHHM MYprepmajcTOpOM, KAHETAH-
aBzuTopom „IaaapeBuheM, TYZKHO Ta je (MHCIHM JOM PHET0c) CAMOMe UAPY,
Aa je on npeko mene heo Cpóuma za u3xa Cpujem, u aa Óu ra 3
HHjex0 H3Xa0, Aa Haje mera (Ypomepnha) Óuxol A m cax, KAKO cam oBbe
13 Cpónje xomao, mucinm, aa me YpomeBuh y Deu Ty2Ho, Aa cax Ma-
aoma Oópenopuha mnujyn. ao wuTo u no ÓnpnaysHma H No cOKAnHMA
jasno roBopu. OBo Bam camo janıam 1a 3naTe. A ja MHOIHNE 3a Umjeo,
Aa OBXAHMBA MHAHTAD-KOMAUJA (KOja ce YpoureBuheBnu NAeTKAMA — HHTPE-
raMa — Mopa cMujaTH) úema Ta NpoTAB MeHe« (Byx. IIpen. I, 408,
410, 412, 413).

Byroge xa16e u honurapotu ozvopBopu npoxyzxyjy ce TAKO Y CDAKOX
NACMY IIpero neze ronıne (Byx. IIpen. I, 416—448), 0x vera BAXRMO caxo
Jour oBo. Mapra 31. no er. ımme Byr: »3xo 3a menel Huje xocrTa, mro
MH je BacHanja yMpaa m ITO cam M CAM jermako CI8Ó H ÓOXOCTAH, Hero
jour zomao jyue ox Hofkriegsratha za Mu ce He Aonymra unbe y
napcTBY OBOMeE CjeAHuTn, Hero 1a mopam aha y Typexy! Ero mora
aonacka y Deu! Car vnpano ne zıam mra hy paruta. Y Cpómjy Apyr-
ymje Hujecam pax mh, Beh AKO Ja Me npexaiy HA CHAY, K&0 KAKBODA
3AOUHHIA, Jep 31aM, Aa Me nema, Aako oHAmo npehem. — Ja ce HEUTE
{ipyFora HCMaM ÓOjaTH, O BH HENPHjaTesH, Kojn Me OBbe OBAKO DoHe, xohu he
st nuaua ara orane Ta ne uje“ vaam TA je MHETDONOXNT jom J8H8

sů Su. 2 Ze n Zee Er Fee nie - Tonha 20 Me Apr ne EALTORN MACI0,

Byx Kapauuh u Dcuka nozunuja. 461

jep He 3HaM, 3a1To ÓH Me Apyro noanunja oBako roHHxA. © Uyjem za cTojn
y Verordnung-y, ıa ja Cam 3HaM, 3AWT0 MH ce He Z0ny1WMTA V OBOM
uaperey xusutn. To zakae mopa ÓurTu npeBox H. 3...... Aa sm Huje
xene u bene, Dora mu! Om cam c pazocTu umao y Cpóujy, Aa ce npuje
H3ÓABHM OBAKOTA ZHBOTA«. — 25. jyaa (no cr.) name: »H3 KapxoBana
H31a36 TAACOBH, JA Ce MEHH HH Ha KOja Haymu Hehe AONYCTHTH AA CeAuM
y Beuy, nero uın aa hy 6utn nporepan y Cpóuju, nam y Pycuju. MH ro
Ón 3a Ua CT. Óuxo Bpxo x0Ópo, jep He CAaMO INTO ja BHWIE HHWITA He OH
IIHCA0, Hero ÓH Ce OH jou mMorao HaxaTu, Aa he me y Cpóuju yÓmTu, a y
Pycuju (c nomohy CTojkopuha n ApyrH IberoBH jeaHomuurtenHka) y CnÓupujy
noczaTH. Jamauno je on o Tom y Deu nucao, H jom Mozxe ÓHTH npeKo
Venepazkomauze; Hero TIexajre u Bu TaMo Te paxuTe, ITO ce MOXe«. —
20. cent. (no cT.) nHure, KAKO ra je KHe3 MH1x0m 360r HeroBHX »demago-
gische Umtriebe< ryxuo Bapa1HHckoj reHepaxKOMAHAH, H MOIHO JA TA CA
Tpanuue yAale.

ApXHBCKH MaTepnjaı 34 0BO Apyro roBeHe MABE je CAUYBAH Hero 38
OHO npBo. Cem AeHyHuujanuje YpouepuheBe ovyBana cy camo 3—4 akTA,
a Ja CBE OCTAJ0 3HAMO CAMO H3 peructpa Kriegsarchiv-a.

14. anpu1a 1831. oóparuo ce Ypowesuh ıapy M0A600M 3a nacom Aa
Aohe y beu, u aa cpoje H3BewuTaje IHuHO nozHece. CexauHuKHE, cnpoBoxehH
TY M04Óy, 130 je IIDOTEBHO MHULLEHE, KapaKTeEpHuryhu ra K80 Hen0oy3XAHA
yoBeka, KOjH he 33 HOBIIG OA CBAKOT Ce AATH VNOTPeOÓHTH, H Ha UHje H3-
BeiuTaje ce mne MoXe ocr0HuTu. llap je unak Hapexno, ja YpoureBuh
NOAHECE NIHCMEH H3BEMTA), ITO je OBAj 10. 0KT. u VUHHHO.

IlecTa Tauka Te jeHyunmjanuje rosopu o Byky. YpomeBuh TYXH
„Iaaapekuha za je y Bp10 CYMILHBOM ojHOCY C BYKOM, >CPIICKHM CIIHCA-
Tebem H pyckHM NJaheHHKOM, H AKO je OBA) MNOA CTAIHHM NOXHIHJCKHM
HaA30pom. Ou je He camo HMa0 Uemhe © IBHM pa3roBOpe y KOHTYMAHY.
Hero YBek, kaz roA Óu Byk u3 Bena mau H3 Cpómje xourao y JemyH, OH
ÓR HMA0 C BHM Bulle CACTAHAKA, A HADOUHTO 3a BpeMe NPeTNOCIOXBer
(aB.beiba HeroBA opTC Óuo je Byk kox JTasapepuha Bume nyra Hohy A0
11—12 uacosa, u ua nocmeTKy, BoaHo je JIasapeBuh oBora cpneKor mnu-
JYHa y OKOJHe cpricke MallacTape, ITO je Uexom TpahaucTBy Y OUH NAX0«.
Aare sexu, kako je Byk u car y CTATHHM ozHocHMa c JIasapepuhem u
ca 3eTom KHe3a Muroma, Tozopom Xauu-BajuhemM, Kako je © oHe cTpaóne
nymrTeHa BecT no Jemyny u Ilanuesy Aa je nao y HeMHZOCT, H Aa je
u3 Üp6nje npoTepaH, a OH CAM KOI BOjHHUKÉ KOMAHAE AA je H3jABHO,
KAKO je CAMO HA ABA Meceiln JOLIA0 K $AMHIHJH V JeEMyH. OH ApıKu Ja
Óu Byka Tpebano — ako my ce Hehe y orte 34ÓpanHTH ÓaBreBe Y
AYCTpHjE — YKIONHTH C TpaHHUE, jep MH AKO NPOTHB BETA HOMA 38 CAX

462 /by6. ÚrojanoBuh,

HHUTH IMO3HTHBNO JA H3HECE, © BpeMenoM he Ce NOKA3ATH, Aa je OH He-
npnjaTe.p OBe, a NPHjaTe» pycke MoHapxnje.

OBa AeHYHUHjANHja, H3r10Xa, HHje HMAXA HHKAKBA JEjCTBA.

Ha perucropa Hofkriegsrath-a zuin ce oBo:

Deramapınarsajtuant Baaumh mare us Tlerposapazuna 1. jan. 1832.
moaöy BykKoBY, NOMOTHYTY 0A 3eMylicke BOjeHe KOMAHAE, AA Ce Moe Ipe-
ceanru y HoBu Car. — 10. jan. noczaTa je Ta Moa0a Ha peileme Y
Polizei-Hofstelle y Besn c akTHMa 0x 2. anpuxa m 8. HoBemópa 1829. r.

Pexepar Ceanunukor Merepunxy u MeTepnuxoBa OAXyKA OTYBAHH CY.
Cerannueu je MHUILEBA, AA MY TO He TpeÓa AONYCTATA, jep CyMia, K0ja
je o Byky Ónxa 1829. r., nocroju m caza, T. j. Aa ra KHe3 Musom ro-
Tpe6.vaBa 3a H3BemTaua, a y H. Caxy on Óm xomao y xoxup ca jon Behux
kpyrom Cp6a, n Ty HajBbHuue —Hapehbeme o BeroBY Hax30py He OR c
venexom Morıo ÓHTM BpueHo (akt or 10. mapra). — MeTepHux akTOM 04
21. mapra ycBaja TO MHuULPee CeXIHRIKOT.

IIo perserpy Aate: 27 mapra rpae CexrHRuKA H3BemTABA 0 ToMe Hof-
kriegsrath. — 2. arnpura H3BE1mTABA ce 0 TOMe CXABOHCKA TeHEpAI-KOMAHJA.
— 26 anpuja +. m. x. AGóex mare u3 Ilerpozapaınna mox6y BykoBy 38
nacom 3a Pyenjy. — 2. maja nocaato una oxryky y Polizei-Hofstelle. —
31 jy a renepanıa Komanza 13 Ilerposapaınıa uma.ve mo10y BykoBy 38 nacou
za uze y Byzum. — 8 asryera nocxaTo Ha oxayky y Polizei-Hofstelle.

OzrykKá No OBHM MO1ÓaMa HeMA HH Y perHcTpHMA. O cBeEMY ce OBOME
TOBopa HM y Kopecnouzenunju BykoBoj c KormrTapem.

23. cenr. +. m. 1. Óapou Panomesnh java, ja je kne3 Muxom 3axTeBa0,
13 ce Byk ya © Dpanue, MOH 38 OXIYKY, M 34 O3JHAUCHO MECTA Be-
roBov 6yayher ÓaBpeia. — 3. OKT. NOCIAT OBA) H3BOMTAj rpaey von Re-
witzky. — 19. okT. rpa® Cernnmimurn nume, Aa ce cxaxXe C THM, Aa Ce
Byky 3a ca oapeın DyAuM, © TNM, aa ce HENpecTAH0 APXKH HA OUHMA. —
21. oKT. To je caonmrTeno Gapony Pazomepuhy. — 22. oKT. CexxnmnkE
nuue, Aa ce Moxc Byky JonycTuTH ÓaBrere y DyAumy paxH ynoTpete
Game, H Aa ce nocne cme npecezuru y Beu. — 30. oKT. HaBemTen je 0
Tome KOManjanT Cxabonuje. — 8. noB. PaxomepREh jaBsa, Aa je H3Bpimmo
caomuTeHe. — 15. HOB. H3BEWTEH je o Tome Cexxnungu.

OA cpera OBora cauyBam je camo KOoHuenaT MeTepauxop Cexzumngow
(oa 18. oKT.), KOjHM ozoÓpaBa IberoB npennor, Aa ce Byky Moe XOTYCTARTH
ynorpeóa Gawe y DyTumy, M nocze ozma3ak p bey, H AKT Npexcexunka
Hofkriegsrath-a rpara Xapxera (04 23. ort.) KOjHM H3BemTaBA u Cea1-
IWIIKOD AA je, NO Cnopa3yMy Ca TAjHOM ABOPCKOM H ADIKABHOM KAHNOXAPH—
om, Aare GaBrene BykoBO y AYCTpnja JONYLITEHO, H Aa ce U“ Ke>m

m am Mowa ronanreu 1 ŠERM. 1M p nO T marc ara 1 mer

pyk Kapayah u Begka nonuunja. 463

13H; OBO je YUHILEeIIO HAPOUHTO H 300r Tora, TO je KHe3 Muron TpaKHo,
Aa ce Byk c rpauuue ykıonn »wegen angeblicher demagogischen Um-
triebe gegen seine Regierung«.

9,21 wos. nume Byx Konurapy ma Ileurte: »y oBzaumem marmeTpary
npouuran Mu je Verordnung aa mu je aonyıuteno y beu zohu u y oBome
NapcTBY, Tae MH je BO.ba, XuBeTH. ana Bory H npmjareuuma!«e — OH
HRje 3HA0 Ja MY NDujaTebH HHWITA hAacy MorTım nomohu, Beh Za My je no-
moh AomAa ca CTpane, C Koje My ce MACIHMO MAUIKOAHTH, T. j. 3AXTeB
xne3a Muxoma. Y 06a jake cıyuaja, u 1829. u 1832. nomorna je Byky
caMo HHTepBenumja KHe3a Mnxoma.

Kao urTo ce H3 OBHX OCKYAHHX NOJATAKA BHAH, HHTAE CE HC IIOMHIBe
CrTparumupoBuh, u ako ce Byk Karu, Ja je TO cBe BeroBO Macıo. IIa u
ONeT C BEAHKOM BepoBATHOMhy Aä ce 3aKbyuuTu, Aa je Byk HMa0 npaBO
to ce Xa1n0. Tpe6a ce camo cerutn 1) za je Byk yBek z06po oßaseurteu
Óno KO Ta TOHH, jep y npenucuu c Ronurapom roBopu u o Ypomepuhy,
NOMHWO peuH H3 nNucma KHe3a Muxonra (demagogische Umtriebe), 3na za
je JeMyHCKA KOMAHAA BEDoBY MOXÓV NOTKpeNHXA, H TA. A CBE Ce TO no-
TBpbyje A H3 rope npuBeJeHHXx AKTA; 2) To noTBphyjy u rxacoBH u3 Kap-
a0oBalla, Koje ByK nomuHe, a HapouuTO XBATa CTpaTHMHpoBUheBa, Aa ce
jom nnje peumo rze he ra npornaru — y Typeky nın y Cnóup; 3) Cezx-
HHOKH HA ABA MecTa NOMHHE Ja My je 0A CaMOr Mapa ırapeheno Aa Ha
Byka nasn, a To je Imuno Morao uapy pehu camo CTpaTumHpopuh.

*

Mor1a Óm ce zare pehatn +akTa, aa je ByK H aave, H nocıe CMPTu
Crparumupopahepe, cTa.ııo ÓHO na unmany AycTpujcke foaHunje, alu je
H 0BO AOBO.DHO, Aa CE JacHO Kao AaH BHAH, Aa ByKOB KBHKEBHH par HEje
HMA0 HHKAKBE BCJE C NOTHTHKOM V OMITe, A C ÄYCTPRjcKoM HajMalbe,

Aowao je BuxoB aan!

Beorpax, jy1a 1907. ‘by6. Crojauosah.

Kopitar und Vuk.

Ich will die Beziehungen zwischen Kopitar und Vuk, dem Zensor
und dem Schriftsteller einerseits, und die Beziehungen Vaks und Ko-
pitars zu dem damaligen politischen Regime Österreichs näher schildern.

Materialien zu dieser Schilderung bieten mir die Dokumente der
ehemaligen k. k. Zensur- und Polizei-Hofstelle in Wien, die heutzutage
im Archiv des Ministeriums des Inneren aufbewahrt werden; es sind
darunter die sehr interessanten Referate der Regierung (des Zentral-
Bücher-Revisions- Amtes — Z.B.R.A. — und der Z. u. Pol. Hof Stelle. —
Z.-P.H.St. —) zu finden, vor allem aber die Zensurbegutachtungen
Kopitars. Auf Grund dieser Dokumente bietet sich uns die Mög-
lichkeit, die Zensurgeschichte von beinahe den gesamten epoche-
machenden Schriften Vuks kennen zu lernen mit all’ den Gefahren,
denen sie ausgesetzt waren. Freilich die Zensurgeschichte der bei-
den ersten Werke Vuks bleibt uns auch weiter unbekannt; trotz des
vielen Nachsuchens konnte ich leider auf die Spur der Verhandlung
akten, die »IIecuapsua« und »IIncmenuna« betreffend, nicht kom-
men. Es ist aber mit Wahrscheinlichkeit anzunehmen, daß Vuk und
Kopitar auf größere Schwierigkeiten seitens des Z.B.R.A. resp. seitens
der Z.-P.H.St. nicht gestoßen sind. Aus den späteren Referaten Ko-
pitars (vgl. seinen Bericht tiber Davidovic, Supplent des serbischen
Zeitungsschreibers vom 8,2. 1822, Arch. Min. d. Inn. No. 1305 ad 1204)
erfahren wir wenigstens davon gar nichts. Erst später, etwa 1816 oder
1817, ist Kopitar eine unangenehme Überraschung seitens der Ober-
behörde widerfahren. Zwei Artikel Vuks, die er als Zensor begutachtet
und mit admittitur ad imprimendum erledigt hat, wurden von der
Z.-P.H.St. verboten. Einen von diesen Artikeln nennt Kopitar selbst;
es war die Biographie Miloschens, wahrscheinlich dieselbe, die in
-Hosuue Cpócke« 1817, No. 97, S. 773—775 gedruckt wurde und
geger velche auch d’» Z PW St nichts einzuwenden hatte, nachdem
lieselhk 'rüiher „=... , Marseben Zeitschrif* gadrnekt wurde (vgl.

lenaejı--ı. ir),

Kopitar und Vuk. 465

Der zweite Artikel bleibt uns vorláufig unbekannt. In dem schon
zitierten Berichte hat Kopitar den Verdacht geäußert, es sei die De-
nunziation eines jungen Walachen, eines gewissen Georgevic, an diesem
Mißgriffe der Z.-P.H.St. schuldig. Ob mit Recht, kann man nicht sicher
behaupten; Kopitar mußte jedenfalls schon Gründe haben zu einem
solchen Verdachte. Diese vermutliche Denunziation war aber erst der
Anfang jener Schurkereien, gegen welche Kopitar in Verteidigung der
Werke Vuks mit der Z.-P.H.St. die Lanze brechen mußte.

I.
Vuks »Pjeunuk« (1817—1832) und »IIpon cp6eru 6ykBap«
(1825 — 1832).

Das erste größere Werk Vuks, dessen Zensurgeschichte wir nach
den Dokumenten darlegen können, ist sein »Lexikon«. Eigentümliche
Hindernisse wurden demselben in den Weg gelegt, nicht wegen der
Polizei- oder Zensurrücksichten; es waren par excellence österreichische
vorkonstitutionelle Schnörkel, die den Druck des »Lexikon« auf Jahre
hin verschieben konnten. Schnirer, der bisherige Drucker der Vuk-
schen Werke in Wien, bekommt Angst vor dem Privilegium der Offner
Universitäts-Buchdruckerei und schlägt rundweg ab, den Druck des
Werkes anzufangen ohne die frühere Vergewisserung seitens der Re-
gierung, er werde jede Kollision mit dem Offner Privilegium vermeiden.
Vuk als Verfasser und Kopitar als Mitverfasser dürfen also ihr Werk
nicht in Wien drucken lassen, sondern den schönen Augen der Offner
dasselbe nach Offen schicken, um sich eine Metamorphose desselben
zu einem Unding gefallen zu lassen.

Es hat eine interessante Bewandtnis mit diesem Privilegium, aber
die Regierung selbst weiß weder von der ganzen Tragweite der Offner
Ansprüche, nach davon, ob sie begründet oder unbegründet sind. Ko-
pitar hat noch keine Ahnung von dieser Ignoranz der Regierung, indem
er sein erstes Zensur-Decisum der Z.-P.H.St. zusendet. Was er von
den Offner Ansprüchen spricht, ist nur so nebenbei gesagt, er zweifelt
keinen Augenblick an der günstigen Erledigung einer solchen tech-
nischen Kleinigkeit seitens der Regierung. »Hohe k. k. Zensurhofstelle!«
schreibt er in seinem Berichte vom 11. November 1817 (No. 970,
fase. 1259), »1) Fünf Millionen sprechen serbisch, davon die Hälfte
österreichische, die Hälfte türkische Untertanen. 2) Von den üsterreichi-
schen sind über die Hälfte disuniert. 3) Die Disunierten sprechen
es ganz so, wie die katholischen; aber in Büchern haben die Mönche

ein Gemisch von dieser neuen Sprache und der alten der Kirchen-
Festschrift für Jagic. 30

466 Mychajlo Teršakoveé,

bücher (die vor 1000 Jahren übersetzt sind) als Hofserbisch bisher
protegiert. 4; So sehr auch die weltlich Disunierten allen Gedanken
von der Union verabscheuen, so waren die besseren Köpfe unter ihnen
doch so gescheit, um nicht die lebende Sprache, nach dem Muster
aller heute aufgeklärten Nationen, einer toten, wie vielmehr einer so
makkaronischen vorzuziehen.

5) Seit 1782 wird daher die gescheutere Partey, die zugleich po-
litisch die patriotische ist, immer zahlreicher.

6) Die Mönchspartey hat daher dem Ofner Censor (er gesteht es
selbst) aufs Gewissen verboten, die Schriften der Gegenpartey zu ad-
mittieren. Demzufolge ist z. B. einem Buche des Luka Milavanogo
über serbische Sprache und Poesie, 1814, in Ofen bloß deswegen das
admittitur versagt worden ete. ete. etc.

© Die patriotische Partey suchte daher in Wien Zuflucht. Der
Anhänger, Buchdrucker Schnirer, schaffte sich die Lettern an,
druckte die serbische Zeitung, eine reformreiche serbische Grammatik,
Nationalheldengesiinge ete.

8i Die ‚russicirenden: Gegner úbersahen die Folgen dieses Mittel
und es glückte ihnen bisher es dadurch zu hintertreiben, daB auf
eine Beschwerde der Ofner Universitäts-Druckerey seit 1816 in Wien
nichts in illyrischer und walachischer Sprache gedruckt werden darf‘
Nur die bereits früher privilegirte serbische Zeitung ausgenommen.
Der hohen Hofstelle sind die weiteren Verhandlungen in dieser Sache
bekannt. Es ist dringend nöthig, daß die gute Partey nicht länger,
zum großen finanziellen und politischen Schaden des Staates, aut-
geopfert werde.

9: Der bekannte Vuk, der die oben genannte Grammatik ete. herani
gegeben, hat auf meinen Vorschlag auch ein Lexicon seiner Sprache
unternommen. Nach 4 Jahren ist es fertig geworden; ich habe die
deutsche und lateinische Erklärung dazu beigetragen. Es ist dazu
bestimmt und berechnet, der gemeinschaftlichen Redesprache den
verdienten Sieg zu verschaffen. Zugleich ist durch eine reformierte
Orthographie die künftige Sprachunion der katholischen und der
disunierten Serben vorbereitet worden.

10) Da dieses Werk also zugleich deutsch und lateinisch it
so hatte der Buchdrucker sowenig als der Verfasser die mindeste
Besorgniß, daß die Ofner Druckerey etwa wegen des serbischen {illy-

"ischen) Drittels Austände erheben könnte. Der Autor nahm das nöthige
Gald. anf um dan rnek 71 hepinnen Aeanrdie-ts nit Jam Papiet-

Kopitar und Vuk, 467

macher, Drucker ete. Der Druck sollte mit dem ersten Nov. d. J.
anfangen.

11; Aber auf einmal bekommt der einzige Buchdrucker, der von
seinem Versuche 1814 noch serbische Lettern hat, und mit dem Kon-
trakt auch allein angestoßen werden konnte und wurde, Skrupel, es
könnten ihm die Ofner einen Prozeß anhängen. Er deutete daher der
Regierung allhier vor 14 Tagen sein Vorhaben an und bat um Schutz
gegen möglichen künftigen Schaden, mittels ihrer Erklärung, daß ein
serbisch-deutsch-lateinisches Lexicon nicht unter das ausgespro-
chene Privilegium der Ofner falle, da es nicht einmal 1; serbisch (und
dieses nicht einmal in dem Serbisch der Ofner Bücher) sey. — Soeben
erhalte ich eine walachisch-deutsche Granmatik vom Direktor
Marki, die 1810 in Tschernowitz (Bukowina) gedruckt ist. Ihr Fall
ist der unseres Lexicons; ja nicht einmal so viel, da kein Latein dabei
ist. Und doch ist's ohne Anstand in der Bukowina gedruckt worden!

Es ist Hoffnung, daß die Entscheidung der Regierung billig aus-
fallen werde. Aber mittlerweile können Wochen und Monate vergehen,
— während indessen Vuk von aufgenommenem Gelde lebt!

12 Der Unterzeichnete bittet daher als Mitautor und Leiter des
Ganzen, eine hohe Hofstelle geruhe, nach Notiznehmung von allem
bisher angeführten, vor der Hand entweder das Gesuch des Schnirer
bei den untern Behörden schnell zur gewissen Entscheidung zu bringen,
oder dem Unterzeichneten ein ostensibles Votum zu ertheilen, daB
das Serbisch-deutsch-lateinische Lexicon nicht unter das Ofner
Privilegium falle. Letzteres wäre das klirzeste.«

Kopitar hat sich jedoch bald überzeugt, daß man sich mit der
ganzen Geschichte nicht so leicht abfertigen läßt. Die Angelegenheit
wurde der ungarischen Hofkanzlei zu ihrer Meinungsäußerung vorgelegt.
Die letztere, wie es zu hoffen war, wollte von der gtinstigen Erledigung
nichts hören. Diese unangenehme Wendung wurde am 23. Mai 1818
zur Kenntnis Kopitars gebracht, welcher gleich (23,7. 1818) in einem
zweiten, sehr umfangreichen Berichte an die Z.-P.H.St. einen Widerpart
gegen die Offner Universitätsbuchdruckerei richtete. Es ist ganz un-
möglich, diesen Bericht wegen der räumlichen Beschränkung diesorts
anzuführen, wie interessant er auch für die Charakteristik Kopitars ist.
Ich beschränke mich daher nur auf die kurze Inhaltsangabe. Kopitar
wiederholt kurz die Ausführungen seines ersten Berichtes und schildert
sodann sehr genau die Geschichte des Privilegiums von den Zeiten der
Maria Theresia an bis auf seine Gegenwart. Er gedenkt sogar der
Zeiten Cyrills und Methods; zu deren Tätigkeit in Pannonien und in

30*

468 Mvchajlo Teršakoveé,

Mähren bemerkt er: -Der Pabst selbst bestellte den Method zum Er-
bischof in Pannonien und Mähren. Während der 24 Jahre seines
Lebens in Pannonien übersetzte er (oder ließ übersetzen) alle Kirchen-
bücher aus dem Griechischen in den slavischen Dialekt seiner
Diöcese ‘denn die sechs slavischen Dialekte, die noch heute bestehen,
hatten sich bereits damals abgesondert). Dieser Punkt ist wichtig für
den österreichischen Y’atrioten, daß Method und die Kirchensprache
nach Österreich gehören! Es wird eine Zeit kommen, wo der
ungeneckte, politisch glückliche, wissenschaftlich gebildete österrei-
chische Südslave mit gerechtem Nationalstolze auf die Iussen herab-
schen wird, zu denen er jetzt wie zu glücklichern und höhern mit
Eifersucht heraufblickt! Da wird er auch seine Kirchenbticher von den
durch russische Editionen eingeschlichenen Russismen reinigen und
Methods Sprache wiederherstellen; da wird er nicht mehr den
russischen Kalender bloß nachdrucken etc. etc.« Zu Ende seines Be-
richtes gibt Kopitar eine Reihe von Vorschlägen, die dahin zielen, der
Offner Un.-Buchdruck. nur den Nachdruck der Kirchen- und der mit
diesen im Zusammenhang stehenden Schulbücher zu belassen. Durch
die genaue Schilderung der Geschichte des Privilegiums hat Kopitar
klar an den Tag legen wollen, daß die Ansprüche der Offner Univ-
Buchdruckerei nur eine Anmaßung seien, daß sie jeder gesetzlichen
(irundlage entbehren (wie cr es an der Hand der diesbezüglichen
Kaiserverordnungen bewiesen hat) und daß sie mit dem Wohl der
serbischen Nation und somit auch mit dem Gedeihen der ganzen Mo-
narchie im grellen Gegensatze stehen.

Die gründlichen und tiberzeugenden Ausführungen Kopitars haben
bei der Z.-P.H.St. eine glinstige Aufnahme gefunden. In seinem Referat
an den Kaiser wiederholt Graf Sedlnitzky wörtlich die Argumente und
die Schltisse Kopitars, ja sogar die ganze Geschichte des Privilegiums.
:Ich glaube hieraus folgern zu müssen«, schreibt unter anderem Graf
Sedlnitzky am 8. Dezember 1818, »daß die Lage der inländischen Buch-
druckereien, besonders jener in Pest, nicht wahrhaft dargestellt, sondern
verheimlicht, und wenigstens die Erweiterung in dem neuen Privilegium
auf alle Arten in Illyrisch und Walachischer Sprache erschlichen
worden sev. Ich glaube ferner behaupten zu sollen, daB Eure Majestät
allerdings befugt und ermächtigt sind, das auf diese Weise erschlichene
Privilegium zu erläutern und auf den ursprünglichen Sinn, nach welchen
»8 bloß die Schul- und Religionsbiicher in sich faßte, zurtickzuführen.

Es ist Tatsache, wie auch Kopitar in seinem Gesurh weitlšufig 21-
Ahrt TaR dia hicharieen Inhahar Aieanes rivilaginms, ‚ngeachtet bis

Kopitar und Vuk. 469

jetzt ein Zeitraum von beinahe 50 Jahren verflossen ist, den Zweck,
welchen sich der Staat bei Erteilung desselben vorstellte, bis jetzt noch
nicht erreicht haben, daß, um ein Beispiel anzuflihren, jene Illyrischen
Kirchenbücher, worin die Geistlichkeit liturgiert, noch immer aus Ruß-
land bezogen werden. Es ist ferner die Tatsache, daß die Pester Uni-
versität die bei ihr bestellten Druckarbeiten spät, meistenteils schlecht
und sehr teuer liefert. Es ist endlich erwiesen, daß sich die Zensur
der Illyrischen und Walachischen Bücher in keinen verlässigen Händen
befindet und von der russisch gesinnten Partei influenziert werde, wes-
wegen ich E. M. bereits mehrere a. u. Vorträge zu erstatten in dem Fall
war. Ich kann überhaupt in Zensur- und P.-Rücksichten keine jener
Gründe in Abrede stellen, welche Kopitar in seinem Gesuch für die
Notwendigkeit einer Erläuterung des oft erwähnten Privilegiums anführt.
Unter diesen Umstánden bin ich der unmaßgeblichen Meinung, daß E. M.
zu erklären sich bewogen finden sollten, daß

1. Bücher, wie Vuks serbisches Lexikon, welches zu diesem a. u.
Vortrag die erste Veranlassung gab, in den Privilegien der Pester Uni-
versität nicht begriffen,

2. daß Bücher, welche serbische Redesprache zur Btichersprache
erheben, fulglich noch niemals existierten, gleichfalls nicht dahin zu
zählen seyen,

3. endlich, daß überhaupt alle Bücher in Illyrischer und Walachi-
scher Sprache, welche keine vorgeschriebene Schul- und Religionsbücher
sind, ohne Anstand an jeden inländischen Buchdrucker nach vorläufiger
Zensursbewilligung zu drucken erlaubt seyen.

E. M. würden durch diese allergnädigste Erläuterung der in Kultur
noch so sehr zurückstehenden Illyrischen und Walachischen Nazion eine
große Wohlthat erweisen und ihr die Mittel zu ihrer besten Bildung
erleichtern. «

Trotz dieser günstigen Auspizien ist es nicht gelungen, die ganze
Angelegenheit zu einem raschen und günstigen Abschluß zu bringen.
Dank dem vorkonstitutionellen Schlendrian wurde sie erst Mitte des
Jahres 1832 erledigt, in der Weise, daß Seine Majestät Kaiser Ferdinand
der Offner Universitäts-Buchdruckcrei »nur ein ausschlieBliches Privi-
legium auf den Druck der in illyrischer, wallachischer, rus-
sischer und in anderen orientalischen Sprachen erscheinen-
den Werke, insofern deren Inhalt die Lithurgie und den Ritus
zum Gegenstande hat, und auch dieses Privilegium nur für
den Umfang des Königreichs Ungarn und denselben einverleibten
Provinzen, worunter jedoch das Großfürstentum Siebenbürgen

470 Mychajlo Teršakoveé,

keineswegs begriffen ist, auf die Dauer von zehn Jahrena.g.
zu verleihen geruht haben.< (Aus dem Dekret des Gr. Sedlnitzky,
Präsidenten der Z.-P.H.St. an das B.R.A. Wien d. 31. Juli 1832 No. 6559
ad No. 26 ex 1832.)

Gleichzeitig wurde auch eine andere Handschrift Vuks von dem
Kaiser zum Drucke in Wien zugelassen !), obwohl dieselbe schon Anfang
1825 in die Zensur eingereicht, von derselben mit admittitur erledigt
und in Wirklichkeit schon längst, denn noch im Jahre 1827 in » Aanuna«
und dann im Separatabdruck erschienen ist — »IIpsu cpóckm ÖYkBap«,
dessen Zensurgeschichte ich jedoch bei der anderen Gelegenheit an-
geben werde.

Die kaiserliche Entscheidung, wie spät sie auch gekommen war,
war doch für die serbische Literatur sehr günstig: von nun an durften
die serbischen Handschriften in Wien nicht nur gedruckt, sondern
auch zensuriert werden, was bei der bekannten Stellungnahme Ko-
pitars und später Miklosichs zur serbischen Literatur für dieselbe von
einer außerordentlichen Bedeutung war.

II.
Bibelübersetzung.

Es nimmt uns heutzutage nicht mehr Wunder, wenn ein Lexikon
möglichst vollständig ist; ja, jedem gründlichen Verfasser wird von der
Wissenschaft die Pflicht auferlegt, alle in der Volkssprache lebendigen
Wörter in das Lexikon hineinzubringen und seien sie noch so unan-
ständig. Kein wirklich sittenvoller Mann denkt sich dabei, die Mora-
lität eines Individuums oder einer Nation könne durch das Vorhander-
sein soleher Wörter beeinträchtigt werden. Aber in den Zeiten des
allmächtigen Klerikalismus in Osterreich des XIX. Jahrhunderts und
der alleinherrschenden Macht des serbischen Mönchtums war dies nieht
der Fall. Vuk »gui se jam a Dictionario Serbico-Germanico verbis
aeque non pure serbiis, sed in Servia usitatis vulgaribus conseriplo,
inter quae farrago exquisitorum obscenissimorum, et pro tenera inven-
tute (!; Scholastica, cuius usibus illud deservire deberet, pericologorum
verborum continentur« (vgl. No. 2191 ad No. 1214 ex 14. Febr. 182)
hatte beschlossen, seine Landsleute noch mit einer Bibelübersetzung 30

1, »Caeterum manuseripto Abecedario praescriptis libris scholasticis haud ad
ıumerato hujus impressionem litteris evrillicis et russicis typographo Schmidt

Aiffenltari nequire«. Aus der Verordnung des Kaisers Ferdinand vom 98. April
1832. Ale eine Railaoa zn Yo. 6559, win nahen.

Kopitar und Vuk. 471

beschenken. Mušicki!), der über Vuk und Kopitar wegen des Lexikons
auch entrüstet war, hat die Rache des Metropoliten richtig prophezeit.

Stratimivoric ließ auch nicht lange auf sich warten. Anfang des
Jahres 1822 ist seitens des Feldzeugmeisters Bellegarde, Präsidenten
des k. k. Hofkriegsrats an die Z.-P.H.St. die Anzeige folgenden Inhalts
angelangt: »In Folge der geehrten Note vom 29. Dezember vorigen
Jahres hat man den Gränz-General-Kommanden aufgetragen, mit der
größten Sorgfalt darauf zu wachen, daß den von der Bibelgesellschaft
ausgehenden Schriften der Eingang in die Gränze verwehrt und deren
Verbreitung daselbst verhütet werde. Hiedurch hat sich der in Slavonien
kommandirende General veranlaßt gesehen, mich in dem beigeschlossenen
Berichte auf einen hier lebenden Serbier Namens Wuk Stephanovich
aufmerksam zu machen, welcher sich mit Schriftstellerei in serbischer
Sprache abgeben und damit umgehen soll, eine in die serbische Sprache
übersetzte Bibel zum Gebrauch für den gemeinen Mann ins Publikum
zu bringen. Stephanovich, vor dessen Arbeiten sich die serbische
Geistlichkeit fürchte, soll hier mit einem anderen Gelehrten Namens
Kopitar (wahrscheinlich derselbe, der als Kustos bei der k. k. Hof-
bibliothek angestellt und als ein großer Kenner und Beförderer der
slavischen Sprachen bekannt ist) in Verbindung stehen und dieser den
Buchdrucker Davidovich, von dessen Aufenthalt bei dem serbischen
Oberknesen ich die Polizei Hofstelle am 29. vorigen Monats b. 4. zu
verständigen die Ehre hatte, gleichfalls ermuntert haben, die Bibel in
die serbische Sprache zu übersetzen« (vgl. No. 1214). Es ist klar, daß
der eigentliche spiritus movens der Anzeige, welchem viel daran gelegen
war, das Erscheinen der Bibelübersetzung schon frühzeitig unmöglich
zu machen, — anderswo zu suchen ist. Wie kommt doch ein komman-
dierender General dazu, in die Geheimnisse der Vukschen schriftstelle-
rischen Tätigkeit so tief eingeweiht zu sein, daß er schon im voraus

1; In dem Briefe an den Magaraševié vom 30. Jänner 1819 (y »Tozysuun«
y. IV, crp. 308; schreibt er, was folgt: »Byxrona Jercukoua iMMTB Ile’ Mamb, nHCaA0
camp ŘokbITApY, aa MH mo cropts no ‚Iuauxaucy nomař. 3Kao Mu e u Byra u Ronu-
Tapa, — HAHBEIINIC UcPe3b YMA.ICHis OÓUIC NOAIC, — MTO CY CC TAKO, KA0 MTO MH NU-
werte, OCpamomuTu. SI CC UyXUMP RonLiTapy, UCPAHMB ce ua HFra, TO € Kao UCH30)T
— Ole CBHUAMDpÍc HAM CBEHApCTrBA Aonycruo. TaKohy My u nucarı. Y HeroBojí c
AY2KHOCTU, HCIONYIUTATH HuiuTa contra bonos mores. (Upchaus he ÓbiTE, ako ra Mu-
TPpoOno1ETT HeycTyv:ku IIoruuaro Deukom1e. Vgl.>Yrtyr®e 01 M. Cocreha. III. S. 20.
Bem. 4. — Der Verfasser des »YrTykR1< spricht noch in den 40er Jahren mit Ent-
rüstung von Vuks Lexikon. >»Upó61bu cy uapoamro nocne usaraHora Dšuuuka '1818 r.;
BuKAAH, 1a ByKT V CEOMY NHCAHIO HCHAÓTIOKABA MPHCTOMUOCTN, Ja CC ÓC30Ópa3uo M CDA-
MOTHO H3PAKABA, KOX Bpaha UYBCTBO MOPATNO, H CAMO TIDKANUH CBHHHDUMA I TOBOAAPEMA,
A HO CMUCATCILUMA, KOH CY VUHTOTBH Hapola« usw. Vgl. »>YTyRr< S. 19—20.

412 Mychajlo Teršakoveé,

das Erscheinen der Bibel prophezeien kann? Heutzutage, wo wir von
den damaligen Verhältnissen auch anderswo unterrichtet werden können,
wissen wir, daß die Triebkraft dieser ganzen unterirdischen Arbeit der
Metropolit Stratimirovič war. Kopitar ist sich dessen auch bewußt
und aus diesem Grunde führt er offen gegen den Metropoliten das Wort,
obgleich der Z.-P.H.St. selbst der Name des wirklichen Denunzianten
nieht angegeben wurde.

Die Anzeige Bellegardes hat jedoch das ihrige gemacht. Die
7.-P.11.St. verliert das Gleichgewicht vor der Entrüstung gegen Kopitar.
Der letztere erscheint ihr schen wenig zuverlässig; da sie aber noch
nichts sicheres weiß, so bleibt vorläufig nur die Heuchelei: nur tiber
zwei nach der Anzeige Bellegardes) angeklagte Personen will sie von
Kopitar Bescheid wissen — über Vuk nnd Davidovič. Die dritte an-
geklagte Person, Kopitar selbst, wird von der Z.-P.H.St. verschwiegen,
welche sich nur darauf beschränkt, ihr Mißtrauen ihm gegenüber zu
markieren, gegen welches er sich zu verteidigen hat. Die verlangten
Berichte tiber Davidovic und Vuk erteilt Kopitar und fügt bei dieser
(elegenheit seine eigene Rechtfertigung hinzu, ohne aber zu ahnen, daß
die Z.-P.11.St., mit der Erklärung ihres Mißtrauens allein nicht einver-
standen, über ihn selbst und den ganzen Sachverhalt Erkundigungen
bei der Wiener Polizeidirektion einzieht. Ich will jedoch nicht vor-
greifen und komme zu den beiden Berichten Kopitars zurück. Den-
jenigen über Davidovi“ mit dem Datum des 8. Februar 1822 lassen wir
jetzt unbehandelt, da er mit unserem Thema wenig zu tun hat. Dagegen
ist für uns von einem hohen Interesse der 4 Tage später ausgearbeitete,
ziemlich umfangreiehe Bericht über Vuk. Kopitar äußert sich darin
tiber Vuk als einen Schrittsteller und seinen Freund und aus diesen
(irunde wird es sich lohnen, diese Äußerungen in ihrer ursprünglichen
Form kennen zu lernen: : Vuk Stephanovitsch kam 1813 von Belgrad
nach Wien. Ich erkannte an ihm den besten Kopf unter allen meine
serbischen Bekannten und unsere Unterredungen tiber serbische Literatur
und Sprache führten ihn zu dem Entschluß, dem bisherigen Chaos der-
selben ein Ende zu machen. Um dies gehörig zu verstehen, muß man
wissen, daß die Illyrier graeei ritus die nämliche Mundart spreche,
wie die katholischen; aber schreibeu tun sie anders als die katho-
lischen. Diese nämlich schreiben seit 300 Jahren wie sie sprechen:
lie graeci ritus aber, die in einer veralteten Sprache ihren Gotte*
lienst halten, mischen im Stil von dieser veralteten Sprache mehr und
veniger in die heutige, je nachdem einer mehr oder weniger davon au
I. sirahe der anc ler Sohple 'm Kan ahalta.. hat Sg daß der

Kopitar und Vuk. 473

Katholik, wenn er auch ihre Schrift lesen kann, doch ihr Konzept nicht
versteht, weil er von der veralteten Sprache (des 9. Seculi) keinen Ge-
brauch mehr macht und selbst diese chaotischen Konzipienten verstehen
selten einer den anderen — das Volk sie noch weniger. Es versteht
sich, daB die Mönche und der hohe griechische Klerus mit dieser
Absonderung und Isolierung ihrer Schäflein von den katholischen Illyriern
sehr zufrieden sind und daher bei jedem Anschein erleichteter Communi-
kation in Furcht geraten. A. 1783 hatte ein Exmönch selbst, Dositheus,
in Leipzig Bücher in ungemischter, also gemeiner, von der katholischen
nicht verschiedenen Sprache herauszugeben angefangen und gegen diese
Absonderung geeifert. Er ward der Liebling der Nation, weil sie doch
verstehen konnte, was er schrieb, aber die Mönche strebten ihm nach
dem Leben. DaB diese Absonderung außer dem Standesinteresse
der Mönche mittelbar auch dahin zielt, um die Nation immer den
Russen näher und geneigter zu erhalten, springt in die Augen.

Vuk sollte ein veredelter Dositheus werden, seine reine Umgangs-
sprache noch ungemischter schreiben usw. Ich munterte ihn auf, vor
allem eine Grammatik seiner heutigen Sprache zu verfassen, damit auch
andere sie im Notfall befragen könnten. Dann eine Sammlung von
Nationalpoesien (deren er an 100 Stück auswendig wußte) drucken zu
lassen, um die Redesprache in Büchern in nationaler Gesellschaft
aufzusichern und so in den Herzen der Leser Schutz gegen die Schimpf-
reden der Mönche zu finden. Mittlerweile ward ich 1814, damals als
der allerletzte Beamte an der Hofbibliothek, allein nach Paris ge-
sandt, um die Schätze der Hofbibliothek zurückzubringen. Von allen
Kommissären hatte ich allein meine Reklamationen vor Napoleons
Wiedererscheinung errungen und in Sicherheit gebracht. Andere holten
sie erst nach der zweiten Einnahme von Paris, erhielten dafür Aus-
zeichnungen usw. Ich war und bin mit dem Zeugnisse meines Ge-
wissens zufrieden, meine Schuldigkeit mit Liebe und Sorgfalt getan
zu haben und diese mit dem besten Erfolg gekrünt zu wissen.

Bei meiner Rückkunft, Februar 1815, fand ich Vuks Grammatik
und den ersten Band Nationalpoesien gedruckt. Der Metropolit
Stratimirovitsch, der sich als den Chef der Nation betrachtet,
verfolgt seitdem den Vuk; er hat z. B. dem Archimandriten Mushitzki
im Kloster Shishatovatz, wo damals Vuk sich aufhielt und an seinen:
Lexikon sammelte, befohlen, diesem die Gastfreundschaft aufzukünden
und ihn fortzuschaffen. Er glaubte ihm dadurch die Mittel zu entziehen,
das Lexikon zu vollenden. Vuks Eifer mußte einerseits durch die Ver-
folgung, sowie andererseits durch den Anhang und Namen, den er

474 Mychajlo Teršakoveé,

in der Nation als ein zweiter Dositheus sich gemacht hatte, nur wachsen.
Er vollendete sein Lexikon in Wien und ließ mittlerweile den zweiten
Teil der Nationalpoesien ausgehen. Die Grammatik und die zwei Bánde
waren Versuche gewesen.

Das Lexikon sollte die Orthographie definitiv festsetzen auf eine
Art, die vor dem Kritiker überhaupt und zugleich vor dem öster-
reichischen Patrioten, der davon zum lateinischen Alphabet den
Übergang erleichtern sollte, die Probe aushalten sollte. Ersteres wegen
Vuk, der als ein guter Kopf ihre Vorzüge erkennen mußte, der üster-
reichische Patriot war ich. Auch ermangelten die Mönche nicht, den Vuk
vor mir zu warnen; aber sein gesunder Kopf war dagegen gewaffnet.

In dieser Orthographie, die von der alten, aus der Kirchensprache
zusammengestoppelten freilich stark abweicht, ist nebst vier neuen
Zeichen auch das lateinische jod aufgenommen worden. Das war
genug, um den Vuk zum Abtrünnigen, zum Katholiken zu machen.

Die Hofstelle erinnert sich vielleicht, daß, weil in Lexiko auch die
Wörter podex, meretrix, cunnus und mentula an ihren Stellen vorkamen,
wie in allen anderen Lexicis, die Mönche sich schmeichelten, unter dem
Vorwande des Skandals, das Lexikon verbieten zu machen. Schon
damals, als der Unterzeichnete sich über diese Verleumdung zu erklären
hatte, bemerkte er, daß dieses der erste, aber nicht der letzte Angriff
gegen ihn und Vuk wäre. Der Unterzeichnete glaubt nicht zu irren,
wenn er in der Denunziation, worliber er eben jetzt sich zu äußern
aufgefordert wird, den zweiten erkennt. Damit nun hat es folgende
Bewandtniss.« Kopitar erzählt nun von dem Antrage Pinkertons, des
Agenten der englischen Bibelgesellschaft, Vuk, welcher dem letzten
empfuhlen wurde, möchte die serbische Bibelübersetzung besorgen. Da
aber zu dieser Zeit Vuk von Wien ausblieb, >so unterblieb dann auch
die Sache. Der Hofstelle ist es erinnerlich, daß der Unterzeichnete
infolge des h. Erlasses vom 7. Jän. 816 den Vuk zu einer Pension oder
Anstellung empfohlen hatte. Da er keinen Bescheid erhalten, so konnte
er 1818 den Vuk auch nicht zurückhalten, als er nach vollendetem
Lexico nach Petersburg reisen wollte, um dort eine Pension als ser-
bischer Exulant zu suchen. Er hat, zum Glück vielleicht, dort auch
keine erhalten. Vielleicht nicht deswegen, weil er eine Wienerin zur
Frau hat und ich ihn ex hoc capite an unseren damaligen Gesandter,
Graf Thurn, adressiert hatte. Bei dieser Gelegenheit habe die Bibel-
zesellschaft Vuk dort zur Übersetzung des neuen Testaments engagiert
rud ihm 100 Dukaten Vorschuß darauf gegeben; bei dem Abdruck des
neh Rogens sollte er andere 100. zu der Mitte dea Warkeg die dritten

Kopitar und Vuk. 475

100 und am Ende wieder 100, also im ganzen 400 Dukaten für die
Übersetzung erhalten.

»Daß ich am Kontrakte keinen Anteil hatte, darf ich hoffentlich
nicht erst versichern. Aber als alter Freund ging ich dabei dem Vuk
mit Rat an die Hand und verglich am Ende seine Übersetzung mit dem
griechischen Original. Denn immer das beste der illyrischen Sprache
im Auge behaltend, war es offenbar, daß nach dem Lexico und den
Nationalliedern noch ein Volksbuch, wie die Evangelien sind, einen
Canon der gemeinen Sprache formieren würden, gegen den die Mönche
mit allen ihren Schimpfereyen nichts ausrichten könnten. Man vergesse
nicht, daß sich’s hier nicht von einer Bibel für Katholiken handelt,
sondern für Griechen, denen selbst der sardinische Minister Demaistre,
der Verfasser des Buches du Pape, zum Besten der katholischen Kirche
wünscht, daB sie die ganze Leiter der Aufklärung je eher je lieber
durchlaufen mögen, weil sie dann um so leichter katholisch werden
(Recht erwogen, wirklich sehr wahr!) wäre es auch aus Indifferentis-
mus und Politik, bei der Majorität der Katholiken....

Die katholischen Illyrier lesen nicht cyrillisch. Und wenn selbst
ein Katholik dann eine Bibel für Katholiken herausgeben wollte, so
vergesse man nicht, daß nur die Bibelgesellschaft, nicht aber die
Bibel in Österreich verboten ist. Übrigens ist Vuks Neues Testament
zwar fertig, hat aber noch keinen Segen von einem Bischof. Dal diesen
der Metropolit nicht geben werde, versteht sich. Da es nicht in Wien
oder Ofen gedruckt werden kann, so habe ich, um Petersburg von diesem
Verdienst um die Illyrier auszuschließen, auf Leipzig geraten. Und
wenn man annimmt, daß jener Aufsatz durch die Bibelgesellschaft selbst
in die allgemeine Zeitung gegeben wurde, so hätte ich meinen Zweck
erreicht. Indessen weiß Vuk noch nichts davon; vielmehr suchten die
Russen sein Manuskript auf Kredit von ihm herauszubekommen, was
er aber wohl weislich verweigerte. So steht bis jetzt die Sache mit
Voks N. Testament.

Vuk ist tibrigens, wie gesagt, der beste Kopf unter allen meinen
serbischen Bekannten, mit einer katholischen Wienerin verheiratet, was
ihm der Metropolit ebenfalls als Verbrechen gegen den Glauben rechnet,
lahm, Vater eines Knaben, still und geachtet von allen seinen Um-
gebungen. Er kennt in Serbien das Land und die Leute, hohe und
niedere, im größten Detail. Er war voriges Jahr 4—8 Monate bei
Milosch in Kragujevatz, und ist dort beliebt. Er wlirde im Erforde-
rungsfalle Österreich dort die ersprießlichsten Dienste leisten können
und auch hier die verläßlichsten Auskünfte geben, wenn man sich seiner

416 Mychajlo Teršakoveé,

Dienste bedicnen wollte. Sein literarisches Treiben steht mit meinen
Wünschen bei Dobrovskys Grammatik im genauen Zusammenhange.
Beide wollen und werden die Illyrier von den Russen dauernd ab-
ziehen, indem sie ihnen ein vaterländisches Centrum geben.<

Um die Wirkung seiner ersten mittels des Bellegarde gemaclıten
Denunziation nicht fallen zu lassen, ließ Stratimirovié dieselbe in einer
neuen Auflage erscheinen, indem er sich selbst direkt an den »Celsissi-
mum Vrineipem Cancellariae Hungarico-Aulicae, Dominum gratiosissi-
mume« mit der Beschwerde gegen Vuk wendete. Herr Metropolit hatte
konstatiert, daß in der Beilage der in Wien erscheinenden serbischen
Zeitung sowohl in religiöser als auch in sittlicher Hinsicht höchst an-
stoBige Gegenstände vorkommen und zwar in rohen, bei den serbischen
Bewohnern Ungarns nicht üblichen Ausdrücken. Durch solche Aus-
drücke zeichne sich vor allem die Probe von einer ganz unrichtigen
serbischen Übersetzung der bulgarischen Bibel, die dem No. 8 des Jahres
1822 dieser Zeitschrift beigefügt wurde und »vermutlich aus der Feder
eines gewissen Vuk Stephanovics geflossen ist, von dem schon
manches zur Allerhöchsten Kunde gekommen sein dürfte« (vide
Anzeige Bellegardes) und dessen serbisch-deutsches Wörterbuch für die
Schuljugend, für welehe es bestimmt sei, sehr getährliche Worte enthalte.
Ihm, Vuk habe auch eine ausländische Gesellschaft den Auftrag ge-
geben, die ganze Bibel oder wenigstens das Neue Testament in die
gemeine serbische Sprache zu übersetzen und nach der oben genannten
Probe zu urteilen, wodureh der Verfasser wahrscheinlich seine Arbeit
bei dem Publikum einführen wollte, werde die heil. Schrift wohl mehr
entstellt und herabgemindert, als ausgelegt und erklärt werden. (Vgl.
No. 2191.'

Stratimirovic macht jetzt schon kein Geheimnis mehr, von Vuk »jam
alia via Suae Mtti Stmae aligua immotuisse«, weswegen wir den Verdacht
Kopitars als berechtigt annehmen müssen. Das Streben des Metropoliten
ist, Vuks Versuch, die Bibel zu tibersetzen in, einem abscheulichen Lichte
vorzustellen: dieser Versuch sei geeignet, die Bibel zu entstellen und
ihre Bedeutung herabzumindern. Denn was kann man von einem Manne
hoffen, »gui se Jam a Dictionario Serbico-Germanico verbis aeque non
pure serbiis, sed in Serbia usitatis vulgaribus consoripto, inter quae
farrago exquisitorum obscenissimorum et pro tenera juventute (!) Schola-
stica, cuius usibus illud deservire deberet, pericolosorum verborum
"oóntinentur, notum reddidit ? Da man jedoch in den Händen keinen
bercais einer so großen Verschuldung hat, indem die Bibeltibersetzung
ern Melt arsahtaran ist. arejnn map alar pirfach Thgan und

Kopitar und Vuk. 477

zitiert sogar die Stelle, wo die Probe von jener zu verdammenden
Übersetzung erschienen ist, — »in appendice ad No. 8 Ephemeridum
hujus anni«. Die Schuld war dadurch schon bewiesen. Die Z.-P.H.St.
glaubte so fest an die Wahrheitsliebe des Kirchen-Oberhirten und war
von der Gottlosigkeit des Vukschen Versuchs so stark überzeugt, daß
sie ganz außer sich gebracht wurde: sie bestraft Kopitar als Zensor
der »Hosnıe«, ohne nachzuforschen, wie es dem eigentlich ‘sei, und
ohne ihn zu befragen, ob er was zu seiner Verteidigung einzuwenden
habe. Es hilft auch nichts der mittlerweile angelangte Bericht des Wiener
Polizeidirektors tiber den wahren Sachverhalt der Bibelübersetzung, wo
die dem Kopitar zu Schulden kommende strafbare Teilnahme an dem
Werke Vuks in Abrede gestellt wird. (Vgl. No. 3382.) Auf Befehl der
2.-P.H.St. ist seitens des B.R.A. Kopitar eine so strenge Rüge zuge-
kommen (vgl. No. 2191 ad 1214), daß er jede Verteidigung seiner Person
für nutzlos erklären mußte und sich nur erlaubte, die Handlung des
Stratimirovié bei ihrem Namen zu nennen. Den 18. April 1822 schreibt
er an das B.R.A., was folgt: »Indem ich bei Rückstellung des hohen
Dekretes die serbische Bibelübersetzung betreffend, den Inhalt desselben
zur Nachachtung übernehme, wird es mir erlaubt seyn, die veranlas-
senden Daten von Seite des Erzbischofs Stratimirowitsch für
das, was sie sind, zu erklären, d. i. für falsch. Der fragliche Artikel
der serbischen Zeitung war keine Probe, noch weniger Empfehlung,
sondern eine streng literarische Abhandlung über die bisher ganz
verkannte und so gut als unbekannte bulgarische Mundart und nur
das Bulgarische war als Hauptsache serbisch erläutert (in der ser-
bischen Zeitung konnte das nicht deutsch geschehen). Von der ser-
bischen Bibelübersetzung war dabey keine Rede. Da der hohen
Hofstelle selbst daran liegen muß zu wissen, wiefern sie sich auf die
Umsicht ihrer Untergebenen verlassen kann, da ihr daran liegen muß,
ihre Untergebenen gegen Verleumdung zu schützen, so wird es mir er-
laubt seyn, meine gerechte Reclamation gegen die unverdienten Ver-
leumdungen des Erzbischofs Stratimirovitsch auf dem Wege zur
Kenntniß zu bringen, auf welchem mir die dadurch veranlaßte, unver-
diente Mißbilligung zugekommen ist.« (Vgl. No. 3624 ad 1214.)

Das Schicksal der Bibelübersetzung war dadurch beschieden; ihr
Druck in Österreich war auf eine ganze Reihe von Jahren verhindert.
Was von der Übersetzung 1824 in Leipzig erschien, das waren nur
Bruchstücke. Eine sehr interessante Episode, die sich 1847 mit dem
Neuen Testament ereignet hat, gehört schon in das Regime Miklosichs
und davon werde ich ein andermal erzählen.

478 Mychajlo Teršakoveé,

ITI.
»Haporue nocanBuue« (1833—1836).

Ganz eigentümlich ist die Zensurgeschichte dieses Denkmals. Ende
September 1833 in die Zensur eingereicht, im Oktober mit dem impri-
matur der Z.-P.H.St. versehen, wurden die serbischen Sprichwörter mit
dem Wissen des B.R.A. den Mechitaristen zum Drucke übergeben.
Während nun alles in der besten Ordnung war und man jedem Ar-
scheine nach hoffen konnte, daß wenigstens diesmal die Sache ohne
Hindernisse vor sich gehen wird, — da kommt 23. Jänner 1834 unver-
schens eine Attaque von der Seite »des Chefs der serbischen Nation«:
»Von einem mir untergeordneten Geistlichen« schreibt der Karlowitzer
Metropolit an den Grafen Sedlnitzky, »auf die von dem sich derzeit in
Wien aufhaltenden serbischen Schriftsteller Wuk Stephan Karadzhits
beabsichtigte Herausgabe der ‚serbischen Volks-Sprichwörter‘ aufmerk-
sam gemacht und befürchtend, der Herausgeber, der schon durch sein
»serbisch-deutsch-lateinisches Lexikon« zur Genüge bewies, daß ihm,
was religiöse Gebräuche und gute Sitten anbelangt, nichts heilig sey,
möchte auch in diesem Buche, welches sonst, wenn es mit Umsicht und
sittlichem Gefühle gewählte Sprichwörter enthielte, wünschenswerth und
nützlich wäre, den schamlosesten, unzüglichsten Zotten Raum geben,
bin ich bemüßiget, Euer Excellenz um so dringender gehorsamst anzu-
gehen, das gedachte Buch der strengsten Censur gnädigst unter-
werfen zu lassen, als nach der Ankündigung der Pränumerationstermin
mit diesem Monate zu Ende geht, somit das Werk sich entweder bereits
unter der Presse befindet oder nächstens unter dieselbe kommen wird
und wenn, wie ich ohnmaßgeblich glaube, der bisherige Censor der
Wukischen Werke in Wien nicht dazu geeignet ist, das erwähnte Buch
gehörig zu prüfen, so bitte ich Euer Excellenz zu veranstalten, daß
dasselbe von dem Ofner Censor durchgesehen werde. Wobey ich mit
ausgezeichenster IMochachtung verbleibe Euer Excellenz gehorsamster
Diener Stephan v. Stratimirovies.«

Es drängt sich gleich die Frage auf, wer ist der an der Spitze
erwähnte »untergeordnete Geistliche«? Die Anzeige selbst gibt uns
keinen Aufschluß darüber, einen solchen geben uns jedoch die Referate
Kopitars an die Z.-P.H.St. Demgemäß verhielt sich die Sache folgen-
dermaßen: »Der Karlstädter Bischof Muschitzky hat einen Hofkaplan
Nijich, vormals Schullehrer in Karlstadt, der auch eine ähnliche Sprich-

wörtersammlung vorhat! Und da war der Wunsch da Herren natürlich,
lem Wal anlide "Tindorniasa jn den Wer zn vera ulie mäglich, um

Kopitar und Vuk. 479

ihn zuvorzukommen, — ja, wenn es anginge, ihn auch zu plündern:
letzteres wäre leicht, wenn ınan Vuks Ms. zur vorläufigen Censur in die
Hände bekäme! Da könnte man sicher seyn, ihn nicht nur bequem
plündern, sondern auch so lange zurückhalten zu können, bis man ihm
mit dem Drucke der Sammlung des Karlstädter Hofkaplans zuvor-
gekommen wäre. Deswegen hat der Karlstädter Bischof dem Metro-
politen die präventive Denunziation insinuiert. (Kaiphas und Annas
waren sonst Feinde, aber hier glaubten sie sich wenigstens für diesen
Fall aussöhnen zu können)«. (Aus dem Schreiben Kopitars an den
Hofrat v. Ohms, v. 24. Februar 1834.)

Was macht nun die Z.-P.H.St.? Der Aufforderung des Stratimirovič
zufolge warnt sie Kopitar nachträglich »die weitere Revision der Bürsten-
abzige mit Strenge vorzunehmen und alles Anstößige zu beseitigen,
neue Aenderungen aber zu exhibiren.« Damit nun nichts im Unklaren
bleibe, schreibt Kopitar an Hofrat v. Ohms die oben zitierte Vorstellung,
wo er seiner Hoffnung den Ausdruck gibt, die Z.-P.H.St. werde sich von
einem Verleumder doch nicht mißbrauchen lassen. »Sollte die Hofstelle
sich zu solcher duperie mißbrauchen lassen, so bliebe dem Vuk nichts
übrig, als sein Ms. zurückzunehmen! Aber ich hoffe, daß die Hofstelle
ihren verantwortlichen und erprobten Censor das Unrecht nicht anthun
wird, ihm zu seiner und ihrer eigenen Schande den lügenhaften
Einflüsterungen zweyer Mönche graecae fidei aufzuopfern.« Auf-
fallend, daB das Wort »erprobten« (in Bezug auf Kopitar) mit einem
Ausrufungs- und einem Fragezeichen von der Hand des Referenten be-
gleitet worden war. Vielbedeutende Zeichen, welche schwere Folgen
nachgebracht hatten. Denn ungeachtet die Versicherung Kopitars, er
werde das Werk Vuks ohne jede Rücksicht behandeln, ungeachtet ihre
eigene Erteilung des imprimatur, kommt die Z.-P.H.St. den 1. März 1834
zur Einsicht: »Vuks Ms. in jedem Falle mit Gutachten wieder vorzu-
legen, damit solches, um alle Collisionen mit Behörden zu vermeiden,
der ungar. Hofkanzley mitgetheilt werden könne.« Mit anderen Worten,
der Sieg des Stratimirovic, aber die Niederlage und mögliche »Plün-
derung: Vuks. Kopitar konnte auf einen solchen Ausgang nicht ein-
gehen; den 11. März erklärte er in der Z.-P.H.St. mündlich, daß unter
solchen Umständen Vuk seine Handschrift zurücknehme. Die »serbischen
Sprichwörter« sind wie bekannt erst 1836 in der serbischen National-
Buchdruckerei gedruckt worden.

Mit der Herausgabe der Sprichwörter ist die Richtung der serbischen
Literatur ein für allemal festgesetzt worden. Was später von Vuk ge-
schrieben, neu gesammelt oder neu redigiert wurde, das waren nur nene

480 Mychajlo Teršakoveé. Kopitar und Vuk.

Beiträge und neue Zusätze zu dem alten feststehenden Plane. Damit
ist auch meine Schilderung der gegenseitigen Beziehungen Vuks zu
Kopitar zu Ende. Meine Bemerkungen haben an den Vorstellungen von
der in Rede stehenden Frage im wesentlichen nichts geändert, sie ver-
folgten nur das Ziel dieselben insofern zu vervollkommnen, als wir
Kopitar nicht nur als einen Freund und Meister Vuks, sondern auch
als einen einflußreichen Gönner Vuks und der ganzen serbischen Lite-
ratur betrachten müssen. Das Lexikon hat nur mit Hilfe Kopitars das
Tageslicht frühzeitig und in einer anständigen, wissenschaftlichen Form
erblickt. Dasselbe gilt von dem »byxsap«. Seine Hand als eines
Zensors mußte bei »Ilecnapnna« und : IInexennua« auch mit im Spiele
gewesen sein. Daß die Sprichwörter erst 1836, die Bibelübersetzung
aber erst 1847 gedruckt worden waren, das ändert an der bezeichneten
Rolle gar nichts. Im Gegenteil, das Mißgeschick dieser zwei Denkmäler
bestätigt diese Rolle um so kräftiger, als wir gesehen haben, daß
Kopitar trotz Unannehmlichkeiten, mit denen die Regierung ihm zu oft
entgegenkam, ein treuer Freund und Gönner Vuks und der serbisch-
kroatischen Literatur geblieben ist.

In den 30 und 40er Jahren des XIX. Jahrhunderts hatte Kopitar
die Idee gehabt, auch für die galizischen Ukrainer!) einen Vuk zu
schaffen, er wollte nämlich die Rolle Vuks zwischen Joseph Levyckyj
und Denys Zubryckyj teilen. Sein Plan ist jedoch an dem Obsko-
rantismus des ersten (ein Mann 4 la Stratimirovic) und dem Renegatis-
mus des zweiten zum Scheitern gekommen.

1; Eine Abhandlung über die Beziehungen Kopitars zur galizisch-ukrainischen
Sprache und Literatur werde ich in der nächsten Zukunft veröffentlichen. Ich hofe
auch in der weiteren Folge zur Frage »Kopitar als Zensor graeco-slavicus ordinariuse
zu kommen.

Mychajlo Teršukoveé.

Etymologisches.

Gem.-sl. proso, r. prjada, pruditv, prudo, aksl. pradb,
slov. prod.

Die Hirse gehört neben dem Weizen und der Gerste zu den ältesten
Halmfrüchten Europas (Schrader, Reallex. d. indog. Altertumsk. S. 374,
Sprachvergl. u. Urgesch.*, II/;, S. 186, Buschan, Vorgesch. Botanik,
S. 67, E. Hahn, Die Haustiere u. ihre Bezieh. z. wirtsch. Kult. S. 410,
Hoops, Waldbáume u. Kulturpfl. S. 323). Speziell für die Slaven ist
die Hirsekultur schon durch die ältesten Nachrichten bezeugt. So be-
richtet nicht nur Ibráhim-ibn-Ja'kub: »der größte Teil ihrer Ernte be-
steht aus Hirse« (Westberg, Zap. imp. ak. nauk, Ser. VIII, ist.-fil. otd.
T. 3, Nr. 4, S. 59), sondern auch der um etwa 4 Jahrhunderte ältere
Strategiker Maurikios weiß zu erzählen: Úzréorn dě avroig nAňdog dAdywy
ztavroiwv Zai yernudıov, v9 SImuwvicıs Tozeluevov, zal ualıora
z87400vV zad Eibuov (Ars milit. XI, 5, S. 273 der Schefferschen Aus-
gabe). Bestätigt werden diese Nachrichten tiber die uralte Hirsekultur
in diesen Ländern durch die prähistorischen Funde, so durch den der
Jüngeren Steinzeit angehörigen Fund von Coucouteni in Rumänien (Buschan,
1. c., S. 69) und die von Chvojka bloßgelegten, gleichfalls neolithischen
Ansiedlungen am Dniepr (Schrader, Sprachvergl. u. Urgesch.?, II/.,
S. 187). Die Nachricht des Maurikios erwähnt ausdrücklich zwei Hirse-
arten, #£72005 und čŽvuog, worunter die beiden Hauptspezies der Hirse:
Rispen- u. Kolbenhirse zu verstehen sind (Fischer-Benzon, Altd. Garten-
flora, S. 166, Hoops, a. a. O. S. 323). Daß diese beiden Hauptspezies
immer nebeneinander hergehen, darüber vgl. man E. Hahn, 1. c. S. 412.
Buschans übrigens sich nur auf Deutschland bezichende Vermutung (1. c.
S. 72), daß die Kolbenhirse im Gegensatze zur Rispenhirse erst durch
Vermittlung der Römer eingeführt worden sei, wird jetzt durch die prä-
historischen Funde hinfällig (Hoops, a. a. 0., S. 395).

Trotz des hohen Alters des Hirsebaues bei den Slaven und der aus
dieser Tatsache sich ergebenden Vermutung einer einheimischen Be-
zeichnung harrt gem.-sl. proso aber noch immer einer befriedigenden

Erklärung. Die Literatur, soweit sie dem Schreiber dieser Zeilen be-
Festschrift für Jagic. 31

482 Norbert Jokl,

kannt wurde, weist nur zwei Deutungen von proso auf: Pictet, Les ori-
gines indo-europ. I, S. 281, 2. Aufl. I, S. 351, 352 (und mit ihm A. Kuhn,
Kuhn u. Schleicher, Beiträge, II, 378) stellt proso zu ved. prks-Labung,
Sättigung, Nahrung, Speise, pre, parc mengen, mischen, füllen, sáttigen,
in Fülle geben, mehren (die Bedeutungen nach Böhtlingk-Roth). Da
nun aber ai. pre, prnakti ohne Zweifel zu lat. prozimus gehört, somit
ursprüngliches gm aufweist (Fröhde, B.B. 7, 125, Walde, Lt.Et.W. 434),
so ist die Zusammenstellung mit sl. proso nach dem heutigen Stande der
Lautlehre ausgeschlossen. In der Tat ist sie auch aus der neueren
Literatur völlig verschwunden (ef. Schrader, Real-Lex. 1. c., der proso
als dunkel bezeichnet). Prellwitz, Et.W. der gr. Spr.?, 382, 383 (1. Aufl.
S. 262) vergleicht proso mit gr. zrodoov Lauch, It. porrum, was sems-
siologisch wenig befriedigt und im übrigen nicht nur von Walde, Lt.EtW.
S. 482, sondern auch von Prellwitz selber als ganz zweifelhaft bezeichnet
wird. — Zur Deutung von proso wird es dienlich sein, sich zu vergegen-
wärtigen, daß r. und klr. pryáda die grüne Kolbenhirse, Panicum viride,
Setaria viridis bedeutet. Es ist dies die über Europa bis nach Finnland
hin verbreitete Stammform der Kolbenhirse, von der sie sich nur darch
die Größenverhältnisse und das frühzeitige Abfallen der Fruchtährchen
unterscheidet (Buschan, 1. c. S. 74). Es liegt daher — insbesondere
nach dem einleitend Bemerkten — nahe, proso und pryäada etymologisch
zu vereinigen. Danielsson, Ait. Stad. 4, 168 Anm. 1 (und mit ihm
Persson, Wurzelerweit. S. 68 u. 217, Anm. 1) erklärt das Nebeneinander
von It. premo, pressi als eine ursprüngliche Doppelheit pr-em-, pr-es-,
die der Doppelheit von gr. ro&u-w, lt. trem-o: gr. ros(o)w, ai. dras-ah
ganz analog sei. Bei dieser Erklärung von premo, presst fehlte es aber
an weiterer Anknüpfung (Walde, Lt.Et.W. 489, Brugmann, I.F. 13, 87 fi.).
Das Slav. bietet sie nun. proso steht im Ablautsverhältnis zur Wurzel-
form pres-. r. klr. pryada < *preda gehört zu der mit (sl., also zwei-
deutigem) -d- weitergebildeten Wurzel prem-. Die weitere Verzweigung
der Wurzel prem-d(A\- im sl. wird sogleich zu erörtern sein. Hirse be-
deutet also im sl. die »Quetschfrucht«, ganz ähnlich wie die sl. Be-
zeichnung der andern alten Ackerbaufrucht, des Weizens, ptJenica: It.
pinso, aksl. pochati auf »Stampffrucht« hinausláuft. Im r. und älteren
č. (Resel) heißt nun das von poseníca nur im Suffix verschiedene pšeno
tatsächlich /enthülste) Hirse. Dics ist also ein deutlicher Beweis mehr
für die eben gegebene Erklärung von proso, prjáda. Die d-Erweiterung
der Wurzel prem zeigt sich noch in: r. prudi!v dämmen, hemmen, prud
Jamm Maich uoy. prýď Sand, sandiges Ufer, »"odee Schotter, akal.
“mn te. tegetab ah! Sand Inaet Answair da alten ahywörter:

Etymologisches. 483

magy. porond Sand, rum. prund Sand, Mikl. E.W. 2651). Russ. pruditu
dämmen, hemmen und pruďo kamen zu ihrer Bedeutung gegentiber lat.
premere in genau derselben Weise wie lit. Zamszd Damm, mhd. nhd.
hemmen gegenüber lit. Aamüt! zusammenpressen, stopfen (Zupitza, Gutt.
108). Die Bedeutungsentwicklung von aksl. und sw. prgdo Sand aus
prem- quetschen, drücken findet ein Analogon an r. tolokönnyja góry
Sandhügel: olóčo stampfen, zerstampfen, got. malma Sand: gamalwjan
zermalmen, zerstoßen, nhd. zermalmen, Wz. mel- (Kluge, Et.W.®, 257,
Walde, Lt.Et.W. 391), ferner an It. sabulum Sand: gr. walw malmen
(Walde, 1. c. 536). Des weiteren herrscht zwischen proso, prjáda einer-
seits und aksl. prado, slov. próď andererseits wohl dasselbe begriffliche
Verhältnis wie zwischen It. milium, gr. ueAivn, lit. malnos Hirse und
got. malma Saud. Denn dak die eben genannten Bezeichnungen der
Hirse eher zur Wz. mel- malmen als zu It. mel, gr. wé/« Honig gehören
— und zwar wegen des lit. malnos gegenüber lit. medüs Honig — da-
rüber vgl. man Schrader bei Hehn, Kulturpflanzen u. Haustiere®, 545.
So auch jetzt Prellwitz, Et.W. der gr. Spr.?, S. 288, während Walde,
Lt.Et.W. S. 385 die Wahl zwischen beiden Etymologien von milium
offen läßt. Gehören aber milium, uellvn, malnos zur Wz. mel-, 80 er-
gibt sich vollständige Identität der »inneren Wortform« zwischen proso
und den genannten Hirsebezeichnungen des gr., It. und lit., da ja das
älteste Mahlen nichts anderes als ein Quetschen ist (Schrader, Real-
Lex. 512). Doch stehe es um die Herleitung von milium, uekívr, malnos
wie immer, für jeden Fall findet die hier gegebene Erklärung von proso
schon innerhalb des sl. selbst, und zwar durch pšeno ihre hinreichende

1) DaB aksl. prads Sand und seine ebengenannten Verwandten mit prgd?
Strom nichts zu schaffen haben, sah Miklosich a. a. O. sehr wohl, während noch
Potebnja, Russk. fil. věstn. 4, 218, die beiden Sippen für identisch gehalten hatte. —
[Diese Bemerkungen waren bereits zum Druck eingeliefert, als mir aus I.F. 21, 173
Hirts Deutung von proso bekannt wurde. Hirt führt das Wort wegen lit. sóra Hirse,
ai. psáras Schmaus, Mahl unter Annahme einer Metathese auf *psoro zurlick. Die
ältere Deutung von lit. söra (Schrader, R.L. 374) als »Saatfrucht« sei kaum befrie-
digend. Allein die Frage nach der ursprünglichen Anlautsgestalt des slav. Wortes
kann nicht außer Zusammenhang mit seinen nächsten slav. Sach- und Namensver-
wandten und d. friesc} entschieden werden. Andererseits ist die Deutung von lit.
söra als »Saatfrucht« semasiologisch durchaus nicht zu verwerfen. Man beachte
deutsche Namen von Hirsearten wie luxemburg. Fullesämchen für panicum milia-
ceum (Körnicke, Getreidebau, I, 245), Sorgsamen, Sorgsaat für Mohrhirse (ib. 294),
vergl. ferner r. vorobninoe semja, 8.-kr. sjeme vrabče Meerhirse (Sulek, imenik
bilja 354: mit dem gleichbedeutenden 8.-kr. proso vrebče, r. próso rorobeinoe, p.
wröble proso ib. 314). So begreift man leicht, wie in einer Zeit mit bedeutendem
Hirsebau die Hirse als >»Saat«, Samen« schlechtweg bezeichnet werden konnte, ähn-
lich wie nach Pritzel u. Jessen, Die deutschen Volksnamen d. Pflanzen, 410 für d.
Weizen »Saat<, >Samen« gebraucht wird.)

31*

484 Norbert Jokl,

semasiologische Stütze. Die Bedeutungsentwicklung von slov. prýdec
Schotter aus der Wz. prem- ist ohne weiteres verständlich. Cf. lit
melmů Steinkrankheit, Nierenstein: got. malan. In morphologischer
Hinsicht verhält sich r., klr. pryádďa: r. pruditv ebenso wie r. (veraltet)
pjadá, 8.-kr. pěda (neben gleichbedeutendem aksl. u. sw. peďe) Spanne:
paditi (Meillet, Etudes II, 264). r. prudito stellt sich ferner zur uner-
weiterten Wurzelform prem- in derselben Weise wie aksl. paditi zu der
aus peli zu abstrahierenden einfacheren Wurzel (Cf. Persson, De origine
et vi gerundii 24 sammt Anm. 4 und Miklosich, Gr. II, 207). Demnach
erweist sich r. prudito als eine Bildung mit sl. Determinativ d- (= idg.
d-, dh-Determinativ). Analoge Bildungen innerhalb des sl. sind z. B.:
aksl. truditi vexare — mit dem Subst. truďo labor wie r. prudits mit
r. prudv usw. — zu gr. Toúw, aksl. trova, truja, truti (Persson, Wurzel-
erweiterung 36, Prellwitz, Et.W. d. gr. Spr.2, 456, Hirt, Abl. Nr. 223), akal.
raditi eurare: It. rér: (Persson, 1. c. 46, Walde Lt.Et.W. 521). Cf. ferner
č. hyzditi Ekel verursachen: klr. Ayd Ekel (Walde, K.Z. 34, 509). —
Von al. proso ist pr. prassan Hirse nicht zu trennen. Ob Urverwandt-
schaft, wie dies Prellwitz, Et.W. d. gr. Spr.2, 383 annimmt, oder Ent-
lehnung des pr. aus dem sl. vorliegt (so Brückner, Arch. f. sl. Phil
20, 496) ist schwer zu entscheiden. Ein sicheres Kriterium für die
letztere Annahme ist jedoch kaum zu erbringen. — Zu proso gehört
r. prosjanica außer »llirsegrütze« auch »Frieselausschlag«, slov. prose-
nice, prosenec Frieselausschlag, klr. prosjanirja Art Hautausschlag bei
Kindern (neben Hlirsestrohl. Sollte nicht nhd. Friese/n mit seinem slar.
Äquivalent urverwandt sein? Auch die medizinische Bezeichnung febris
miliata zeigt ja die Beziehung des Namens der Krankheit zum Hirsenamen
milium (Das tertium comparationis ist die Ähnlichkeit der Bläschen mit
Ilirsekörnern). Cf. ferner gr. zezzolas Egseng »ein Ausschlag, der wie
Hirsekörner aussieht : zé7%00g Hirse. — Daß das 1 in Friesel ursprünglich
kurz ist, zeigt das schweiz. Frise/ (Staub u. Tobler, Schweiz. Idiotikon I,
1329). Diese Kürze des z aber spricht gegen die ältere Zusammenstellung
des Wortes mit frieren, ahd. friosan (80 noch Franck Et. Woordenb. d.
nederl. taal, Sp. 1115‘, eine Deutung, die daher von Kluge, Et.W.® 126 mit
techt abgelehnt wird. Wenn aber Kluge a. a. O. etymologischen Zu-
sammenhang von Ziriese? mit öst. Ziselausschlag und dem älteren Riseln,
Jtüseln, . Sommersprossen« vermutet, demnach für den Anlaut die Gruppe
wr ansetzt, so ist dagegen einzuwenden, daß das Wort auch im ndd.
frislu lautet (Kluge 1. c.). In der anlautenden Gruppe wr wird aber
las + bloß in den oberd. Mundarten beseitigt, während das ndd. wr
rawyahrt (Wilmanne Dantsche Gr.2, I, 149). Bei 7ngammenhanr nnseres

Etymologisches. 485

Wortes mit Risen wäre also für das ndd. wris/!n zu erwarten. Beide
Schwierigkeiten, nämlich sowohl die des anlautenden Konsonanten als
die des inlautenden Vokals, schwinden bei der oben gegebenen Er-
klärung. Als Grundform ergäbe sich sohin germ. * fres-t/a- < * pres-tla-.
Über Risel, Rüsel Sommersprossen vgl. man die Erklärung bei Grimm,
D.W. 8, 1538 u. 1181 (: rosem). Cf. auch frz. rousseurs Sommersprossen,
roussures idem: rousseur Rite. Dialektisch konnten dann Friesel und
Risel sich gegenseitig beeinflussen.

Ksl. drošto purpura.

Von andern si. Dialekten besitzen das Wort: das s.-kr.: droč, das
slov.: droč, das blg.: drošť, das klr.: drtič, droča, endlich das p.: drocz,
und zwar in einer von der ksl. etwas abweichenden Bedeutung, da in
den genannten modernen Slavinen das Wort nicht den Purpur, sondern
die Färberröte, den Krapp bezeichnet. Das ksl. stv deutet im Verein
mit big. sf, klr. č, slov. č, 8.-kr. č mit Sicherheit auf 7; oder Aty als
zugrundeliegende Lautgruppe hin; poln. drocz erweist sich daher als
Entlehnung aus dem klr., wie denn das Wort insbesondere in Kleinpolen
verbreitet ist (Miklosich, Et.W. 22). Liegt aber die genannte Lautgruppe
zugrunde, so haben wir in dem Worte eine Entlehnung aus lt. drattea,
bractea, einer Nebenform zu blattea purpura, zu suchen. Bezeugt ist
brattea, bractea als Nebenform von blattea durch Corp. gloss. lat. IV,
594, 15: draltea tenuis auri lamina stve purpura sirici bis tinctum und
ib. IV, 602, 6: dractea aurt lamina sive purpura. Nun tritt blattea in
der Bedeutung Purpur erst in späterer Zeit auf (cf. W. A. Schmidt, For-
schungen auf dem Geb. des Altertums I, 130). Nur in diese Zeit kann
dann auch die sl. Entlehnung fallen, was sohin zu allgemeinen historischen
Erwägungen über die lat.-sl. Berührungen gut stimmt. Entlehnung aus
gr. ß).arrıov anzunehmen, ist darum weniger ratsam, weil im gr. eine
Form mit anlautendem So nicht bezeugt ist. Die abweichende Bedeutung
des Wortes in den modernen sl. Dialekten beruht auf Bedeutungswandel.
Daß ein ein Färbemittel bezeichnendes Wort sekundär auch von anderen,
eine ähnliche Farbe liefernden Mitteln gebraucht wird, zeigt ngr. xoxxı-
voxwuc, das Mennig bedeutet, trotzdem xóxxivog seinem Ursprunge nach
einem ksl. črombno, č. červený usw. entspricht, also die von der farbstoff-
haltigen Schildlaus (zózxog) gewonnene Farbe bezeichnet (cf. Schrader,
Real-Lex. 420). Und in der Tat bietet auch drosto selbst einen Beleg
für Bedeutungsübertragung von solcher Art, da es in glagolitischen
Quellen auch coceinum wiedergibt (Miklosich, Lex. pal.-slov. 45).

Wien, Juli 1907. Norbert Jokl.

bšišxka 3a ÚBIrapcKaTA 3AMĚHA HA A CY.

Br cpš1H0ÓTIrapeknA IHTEPATYpeNT NAMeTHHKS — »Ilueza« (paKonEes
oTE XVI. B.)!), 110 OTAABHA CEM5 NDPHDOTBHTE AA H3AAMT, NPĚACTABA HHTE-
pec% 3AMĚHATA Ha IOCOBETŤ A H A KAKTO eANHB CE APYIE B3AHMHO, TEE H Ch
Apyru sokaju. Ile ce cnpa TYKS ua 3aMĚHATA HA A (BR) cs W (m).

OTOŠIERBAMT CIŠAHHTĚ NDHMĚDPH OTB 3AMĚHATA, 3a KOATO e pie:
covekaa 79 — cdcera 5°, 965 (B. n.) — cBeKkAw 129° (x. un.) = cart
(p. mu.) 131° — enckAnı (p. n.) 131° — cCheka%k 94*, OY3A0R (TB. er)
86 — oROV3AAKaŇTE 9° = WERSBAABATH 135, pöraxıpeca 136° =
pararıeca 136%, ceKSn'eTBO 102° — ch ckoýn'eTRO 195, AoyEk (2.0)
24°, a8ua (erpneunaa) 121°, 126°, nokpaň A4 BARYH 142°, 38EM (p.1.)
1195 — aim 116°, g8uk 53° 127° — p8kh (p. mn.) 95* — paut
30°, v8rx (B. n.) 1296 — Ram TXra 36°, w (z. m. 3. 1. x. ex.) 138° (ns
5—6 nicra) = A 47°, 77°, 108° — A 92°, 939 94:0. A 45, 4°,
486 — a 43°, c$TR D5" — CXTA 61°; NOoaSHOUih (mx. n.) 956 — M
noa8Hnoyin 130% — BR NOAXHOHIM Ib., AO NOAB uaprekia 144*, wept-
Hua 135° — KA WEPRUHHUH 137° = WERKUHHUN (sap. eram.) 130°,
CRUdINAETR (cer. 3 1. ea.) 105° — cauuRıpatta 64°, NOHOVAHCA 10" =

) »Iue-ara«, namĚpena ne rp. Ulysene u 4yDAHA AHCCS BI CHHOJAZKATA ÚU-
6.1KOTCKA DB (DPA, J00HBA OCOÓHA BAKUOCTb BCYUC Cb TYŘ, UO HM MAC TBKMO 0T3 zall
TBMNHA Tepu0orT i1d.—16. up. OTP HCTODUATA HA 6TAIT. BHK N NECMOHOOTE, OT KONTO
38 CCIrA HMAMC NAJÍ-MAIKO NAMCTHUNU. E3uKBTB NDPĚKOTABA OPNTNNAJUO K T95plŠ
UNUTCPECHN UCDPTH EB O6AACTBTA HA POHUTUKATA H JOHĚŘAŠ HA MOpeozormaTa. Baszunst
JAMĚHA HA Mm U A, ONPABAADAHA OTT H3DABHABAHUTO HA 3BYKO-OUSHOZODNYHATA CTOŘNOCÍÍ
1a ANÉTÍ HOCODKU, CC NTOTPH TB, JC IO CO MOMABA HAUPEHO HA N3BŘCTNOTO cpb18
GLAT. NPABH.IO BA ICT, yCTAHOBCHO 0TB .Iecruna. Toasnara NpaponacHhs Henocabšo?“
TOXHOCTP, KOATO NOCOYDA, KAKT IHCCHP1P, OTCTKNTBAMS 0Tb TPAAHORATA, Ce ZyTa DPF
1306PA3ABAUETO TOT HII OHA 8DYKD, DAJKIAUAHHOTO DR PAXCKOHATA, CMĚCBANOTO ZA 59
ICHKHUTE PODMIH, OTKTOHCIHATA Bb CHHTAKTUUHNTĚ KOUCTPYKUHH, BCEURO TYŘ CA vepri;
= KOUTO CO U3KAIBA CHAUA CTPYA OTP HADOJCHT CAcMcuTs. Ilaxeruuksrz ynorpšés?“

yAapcuye aız (yuprt Mararı a vorcark S HO BUHATH CNrypKO. Tož Ópos 18
. ra (ram. 7 r... .. ... 9 Tier VAaRScTEr“

Biıkaka 38 ÓTXrapcKaTA 3AMĚHA IA A C Y. 487

TOHRAHUK CEBE 369 — HAMA (B. n.) 34°, 117*, 149°, R'4 HEA OV 276 —
D neaara (ib. catap 1 pers); noroy (B. n.) 245, Ha noroy 26", 78,
1195, 135°, A0 nord 125* (a no norm 25°), ngu nord 65", 116°, nord
TROER (p. AB.) 25, paKS 54*, 71°, Ha pakK8S 121°, 139°, napaKd 67°,
D PRKS user 125° BR PKS u Bu Nord 1085 (a 34 pakKA 66°), Rh
JRKS uoim 19% RM ČaKeA8 131% RA TeunHum 65*, 141° — 64h
reunnum 143% RA dnauix cipinckdo 1239 — BR AMEAETIHCKRA
suKm 1245, BR AAWAHKIO 136°, ER HOAATA upeRoy 134°, na oV-
rky8 1346, na Beuep8 131°, Buc8 Hoya 1375 — BucA Hola 54°;
spacoToy 15° = Kpacovm 385, Bkp8 77°, noxBaas 725, OYTpPEHS
4 AHTO(V)prio ... npngdo 129° (a AHTSgrim 81%), »KaascTk HEH3-
ukpond 129°, CHUPk 3a8 130%, CTRKAFHHUS 131%, CTEKAEHHUS cio
NARHS 132°, gRim CHAS 132°, Ap8rX (Tpanesa) u TpeTito 1345, BRC
"PAMATHKi® (H) UPKORHS HeTOpito 135*, mans NoMotik 59° — Maar
WoBO ib., NERKCTY 135", XHKHUS 136°, xap'Tito 137*, 138° — xap-
rim 138*, chnpnuacTHHUS 150° (Bee B. n.) KONOKHOO (= Konpr",
rB. r.) 135*, cuoaa ROKUIS (um. n.) 965, reind cTpauinous 97*; no-
voyum 24° norpait wuour 275 — wuoua 31°, Aıı8 65° a RUIMIIX
1* m xouim 61°, pek8 1295, nomers 130° — noxerm ib, He Mord
315, 1495 — ne uorm 92°, 150% oyYuops 130% ne 398 130° noxp.
CKTBOpX* 117%, nannıud 685, nonıKdTceaA 58° — NONEKATCA 59°,
DOHNECHKTA 495, ca A'KHS (aop. 2. 1. ex.) ’136* norp. ASNA 49° u 43-
VBYHA 35 (aop. 3. 1. ex.). HaonakH A% CH 3ana3Ba ETHMOXODHUHOTO MĚCTO
BB AYMH, AŠTO NÓ-Ckopo ÓH ce ouaKBAI0 OV: EAŘ u BARANHKKk 195,
ZARAXMKAENÍA (p. n.) 23*, 3M 21°, ATPob% (B. n.) 5*, 110°, 1539,
BSAAFORTPOENKIH 30°, MxaNTEMM (TB. er.) 135, Baaromyanis 55°, rom-
BA 153°, KRAOKICTRoY 40°, PRKOKRKAOKNHKA 65° ARKAR'CTRK
102, aakagn 19%, rnawaetrca 19%, racan 31%, BR NAYHHA 30°,
nopxrann 34°, nogňranie 12°, raAkyinye 35°, norpammxaiu’ 128®,
norpa3snTeca 125°, R'RAPRIHTE 150%, RM TpÄck 150°; cpěma ce
1opn m meopranmy. M: BEAURMKE (Hap. eTHM.) 25° naraennka 140° (=
narösunka 110° — nar86A (B. n.) 143°, nordgaenie 3°, NOTOYEHAR
23°), KRURKAO (— komor-) 51°. IlocašanuTB ABa npHměpa, KOHTO Ha-
BĚpNOo ce AIBKATB HA VPĚINKH, Ch HHTEDECHH NO TYH, UP NOCOUBATE, KAKBO

Ja NHCElHA HA NAMOTHHKH AR H OV Ch ÓAHIKH NOMEKTY CH 3BEKOBE.

VopHuuTĚ NpHMĚpH TOKo-peun H3UEPIIBATE CTIYUAHTĚ OTB 3AHHMABANOTO
HN ABXENHe BE UBAHA TeEKCTP. (TĚ Ch, KAKTO BHKAAME, PĚAKH, CIYUAHHH

488 H. A. Hauops,

m 3A NAMETHNKA Me MĚpozaBnu. Ja HaCE TYKS HMATP JHAUEHHE, Ye 3ack-
TaT5, NoKpalí APDYTH, H KODEHHH CPHUKH, NA HH AABATP H NAPAXeXEH ABOil-
CTBENH POpMH (AVÓJETH), 38 KAKBHTO CTABA pĚUb NÓ-HAXOXY.

OGuKHOBEHO NIPHMĚDH, KATO HAIMHTĚ, BB CPĚAHOÚÓBATAPCKHTĚ AHTEpa-
TYPHH NAMEOTHHUH ce OÓACHABATE CE KHHKOBHO BAHAHHE HA CPEÖCKH €3HK3
HH, NÓ-TOUHO, HA CP5ÓCKA rpatHuHa mkoja. He uje H AyMa, ve BB KOH-
KDETHH cayuan H 39 OTAŠAHH NAMETHHUH ABXCHHETO MOZKE AA Ce AITXH Hd
Tan npaumna. 3a npuměpr me nocoua camo Tlouseserun Cóopu. na Kueser.
Ayx. Akut. OTB Mo11aBo-ÓTar. pezaku. oTE XVI. B., ATO npuměpua cz 8
BM. A CO CPĚIJATE NHaH-yecTO DE CTATUHTĚ, NPĚNHCAHH NO BCHUKA BĚ-
PDOATHOCTb OTP CPTÓCKH OPHTHHAIT, AXA CNOPATHAHO CPĚMATE ce HB
ApyruTE vacrıı Ha NameTuuka (A. M. JIykpanenko, Hopurit C6. no czaBano-
BĚA., CoeT. u H31. vuen. B. H. Iamanckaro, CII6. 1905, crp. 432). Au
3AMĚHATA HA A CE W UB CPpĚIHOÚ. AHT. NAMOTHHINH AA Ce TEIKYBA H30ÓM0
CT CDBÓCKO BAHAHHE H Aa CE CMĚTA 3a OTAHYHTEAHA CDPBÓCKA uepTa He ©
ONPAaBAAHO, 3amoTo NDŠAH BCHYKO HO HNABCÍKAXŠ BE Bsarapaa CP'5ÓcKATA
PeAAKHMA © MODIA Aa NPOHEKHE H Aa AOÓHE MŠPOXABNO 3HAUEHHe. Ja
AHTEPATYPHO BAHAHHE, ULOME ce Kacae ao 10.—17. BB. H ocoGeHHo A0 na-
METHHUN, UHATO DOAHHA © H3TOUHA DEArapHA, NÓ-CKOpO, UHAH MH Ce, TpšÚs
Aa ce Aonycie pyCKO, OTKOAKOTO CPBÓCKO, HOHEZKE OTE pedeHaTa en0xa HX
HAATE H35 Pyenn DáKONHCH MH KHHETH, MAKADE TOBETETO 60TocıyaRebHH
(M. Cnepanckiii, Atxenie HeTop. pyceK. AAT-pkI HA Tepioası H Brianie
pycek. aut. na roroczaBaneký? — PÝB. T. XXXVI, 211). spe 01%
pycko BAHANHE 32015 KuxB JOPH H BR »TukBeuikua pKO.« (OTA. oTnet.
49... D. M. IanynoBrT nanocabatkt nocouu pkn. (EBanr. veTuBa), DE-
Cant HBÍAĎ BB 00AACTBTA Ha IOMHOPYCK. roBOpH BE XL. cr. H nonaneıt
Br Bearapua man noHe Br ÓTAr. park 85 16. n 19. BB., 32 KoeTo cBĚKOVATI
nucanı no nero ÓLTÍIKKH na ÓBarapekHu (Jan. JImn. Oxecek. O6m. Her. #
Apesı., r. XXVII, 1907, 81—82). In nero W cTon Bm. A (napšako —
H OÓPATNOTO), KAKTO H KO BM. WR, KOETO, BIIPDOJEME, A6CHO Ce OÚÓACHABA Ch
PYCKOTO IIOTERAO HA NAMOTHHKA. A H30Ó010 KHHZKOBHHTĚ BPEIKH MEKIT
ÓrTAVApuH H CEPÓN OCTABATT (E3T 3HAUeHHE 3a HAPOXHHA €3EHKS (ILoHeBT,
MCó. XVIII, 362). — IIpu ToBa umame, KAKTO nocouH npo+. MuLeTaT
(ICn. XVIL-roznum., 340) npšxozna pezakuua cpšAHoG. pAKONECH, 85
KOHTO, KoTa CTApaTa TDOAHUHA NOUBATA He340Š1Ž3AHO JA CO pA3EIANA,
NOKPAlí peX0BHOTO M TYKB-TAMTL Ce © BMEKBAIO HA HETrOB0O? MĚCTO H ®.
ToKaTO UT KODEHNHTĚ CDHUKH, IO ÓHAH VUŠAIŠIH H BB ZKHBHA C3NKE, ÚI-
"APHHBTTL NDĚNHCBAUP Bce © MOUKIE AA CE BOAH NO CBOA E3HKE, TA A8 HO
vvšepa A CZ OV, 34 HIHOJHAJHTĚ OKOHUAUHA HA HMONVATE bromnug, A TAK8
MA RA OKPUUANYPTA TA Tag BNOKCHA U HA TRArAyr+ ár -4 POSTO end.

Biıtara 3a ÓBArapCKATA JAMĚHA HA 4 C% Y. 489

a u A paamšceno ce npězaBajH, No HIBŘCTHOTO Mm Npě3r 15. B. Beue
Hepa36upano CpĚAHÓ. TIPABHIO, TY CAMO CE M, TY Camo CE A, TO npEı-
NOUHTATE, TO UYKAO BIHAHHE (CPEÖCKO HAH PYcKo), Aa nmue OY mau RO,
3a aa H3ÓŠrne NenoHATHHTĚ NEMY HENOCIŠTOBATOAHOCTH. Pasóupa ce, BB
MHODO CAYYAH, H AHATODHATA © BIEMANA CBOETO.

Axa 3aMbHaTa Ha A C5 OV He CE OTrpAHHUABA CAMO CE CPpEA6. TEKCTOBE.
Ta sactra, KaKTo e HIBĚCTHO, H CTPÓ. KHHIKOBHH NAMETHHUH, ABTO He MORE
AA CTaBa AyMa 38 uyıo Bauaune. IIpo+. CoGoreBckiH (/peBu. uepk.-
CAaB. A3bIKB — Toneruka 37—38) NnocouH H35 CTPÓ. TeKcToBe pexuuma
NPHMĚDA OTT 3ANHMABAUIATA HH sauna (NPĚAHMCTBEHO BT OKOIYaH. HA
$AeKCHATA), O HANOMHATE NAMHTĚ BB >»IluenaTa«, ara ru CMĚTA 3a
HEXONHCBAHHA HAN IIDOCTO TPĚLIKA u, BE BCÍKH CAYUAH, AHUIOHH OT BCEKO
anauenne. | IIpumŠpaTĚ my, ABHOTBNTEAHO, Ch NOJÓpAHH 3a Tan UÉIb, aa .
He H 33 OÚACHEHHE HA JAMĚHATA, MAKAPT UE 1OPH H3MeRAy TŠXE NPAMĚPETT
N35 Canalickua [[caITHpb CE nayununa He e rpěMKA: NAYIKEHA IHAATS u
AeCT KHBHTE ÓTAI. TOBOPH (CAMOKOBCKHA, KONPHBINEHCKHA, KAXOPODCKHA H Ap.).
Hnaxs nocrann 85 cayyaa upoe. B. Bonzpaks. Br nopua cn Tpyas (Verglei-
chende Slav. Gramm. I. B., 1906, 126—128), Tojí ce ennpa na 3amšnaTa
MeKA1Y M H OV BE NpacTaBAHCKHTĚ 3BYKOPHIHOJXODTHUHA ÓŠIŠAKKE. Karo
H3TBKBA, Ye BE CTPÓ. (CTAPOUPPKOBHOCI.) E3HKL HMA MHOTO AYMH, BT KOHTO
napaze1Ho CE MA ce cpěuja u OV, ABTOPBTE pajrnexkAa ABICHHEOTO KATO
NO10KHTEIEHB EJHKOBE PAKTT MH CE CTapae Ja To OÓacHu Hazzexno. Toi
HH AaBa 38 NDHMĚPE CIŠAHHTĚ XApAKTEpHH AyÓTETE: URAHTH Hu MW-
AHTH — 6asa: Mar. 24. 48 Br 3orpaserun u AceMaHoBHA KOXeKCH, BT
Caunuara RKuura MOVAHTM, a Ay. 1. 21 Br 3orp. MRKAA4IUE (BT
APYTH TeKCTOBE HMAMe olle H3MRAKTH — 0c1480BAMB, H3HEMONABAME), BT
napajeXE HA KOHTO CRHOCTABAMB HBÖBAT. JVÓNETB: MÝ OH- ÓABEHT, MYAHO
(Crapa-3aropa, Uopna-/Dkymaa) u M50 — cıadana testiculus u H3MBAAM
— 0cakamame HŠKOVO BB CTaÓHNHTĚ. — Be Cynpac. Kox.: THACHTH CA,
THACKHA H TNOYWATH CA, FHOVCHHh, MMOYCH, CpĚMY KOHTO ÓBAT.
TOBODH AaBATR: DHPCEH a rHTe Ma e (Ilymenz), rucen (Oxpuns-MC6.
XVIII, 528), rnac (Ipnatns-MC6. XX,.7), ruGcno (kyKymxk.-Boxence.
roB.- MCó. XVIII, 449), ruye a rnac (T. Axymaa-MC6. XX, 5) u rný-
ceH, rHyc (BT ušjaTa Óm. roB. oÓxacTp). JIroÓonaTHO e, ve »Iluerara«
JABA CAMO ©. TNRWATH CA. — GAURNETH CA u COVUKHKTH CA (BT
Cynp. K. COYMENHTR CA) — He UYKAH H 3a HBÓ. e3. »Ilyerata« TYKT
HH AABA COVCKh-CKCKAKh-ChCKAR. 3a COY+/H3TOU. H UEHTDP. TOBOPH
NPŘACTABATS NPHMĚDH: CÝKDSBHHA (cp. CYKPBHHA, p. CYKpoBHNA, U. Boukr-
vice), eYMpak (cp. cyMpak, p. CYMepKH MH., u. soumrak), cyrpawfua; BS
OTAŠANH npuntpn CV- ce Cpbula u BT nozerun ea. (ps B.O6xaxs, IIpunocs

G

490 H. A. Hauost,

KBM3 Ózar. rpamar. MC6. XI, 536). — NAAHTH — HAXKAA E HOYAHTH —
HOYiK Aa, BE »>IluezaTa« NOHRKANTH — NOHOVAHTH I HRXKAA, cDĚMY
KOHTO BB UŠIATA roBOpA ÓBAT. OÓTACTb CPĚMAMe CAMO P$OPMATA V: TIPH-
NYAHX, HBIHYAHX, HYXAA nm HYXÓA (BE Hap. TĚCH.), nonyaa (Ilpuriı
— nonaza, MC6. XX, 7), ako TYKE mpunazzesu. — Br »Iluexara« cpř-
Mame ome: OÁTATH CA — MOPRTAHHIE H POYITATH CA: pýran —
xorame (CT. 3aropa: I. Izymaa — MC6. XX, 5), üspyrae (Ipuxšrs —
ib. 7); eryuají CE M, AO KOTKOTO 3HA4, Ne Ce CpĚMA BE HHKOH TOBOPE. —
Osov3AA4BATH — V344 u OBM3AABATH, cpěMY KOÁTO AYÓNETE Aliech
HMaMe camo y3aa (T. Axyman), iyaaa u oGiy3x8N (>00iy3AH BPAHH KOHM<
BE NĚCH.). — GEMARINATH u CHMOVINATH: MBTEeU — METOK HC NYTAH

— paszops (Cr. 3ar.), emyrěn (06moGzxr.). — Aoyua n OTARYUEHE:
ıyu (IpnxBirE), ıyua u 1aua — oÓujeH3BĚCTEH BT ÓBIT. e3HKb H TEPBATA
VOPMA ODA maamomapa BTOpaTa. — NEAR u HEAOVTR: NOAÍIaě
(nat. rop.) — nězyrae (Ipur.). — Tara n Tora: TAXHHKS u TY-

zung (Cow., fIBameBs MC6. XXI, 44, 1) — pacTenma.

NapaeuTĚ, 10 CHNOCTABAME CE TOPHETE NPHMĚDPH, PA3KPHBATP Be1e
JaMĚHATA HA M CT V H BT ZHBATA HApoAHa pěup. OTÓŽIÉEBANÉ ome
oÓu0oÓzar. yTPo6a, rpyÓs (znue rpy6ň — Paszomko), XYA0XecTBo, 1Y-
KABB, Tycaa, TPYCE, ÓNYAE, 3aÓ1y2KA6HHE, KOHTO BE >[lgexaTa«
CpěIUHAXME CE 3IACTANCHNB CTPÓ. HAJATE R; TPYAHA (ZeHa), uyOpuns,
Aa NyYKHA, rýsen (cnopevn IoneBs, Moe On OTB ry3 — (6635 onamka
M. Trpuosero, MC6. XX, 81). Ille npuseza m TYKT HŠKOH ABOHHH ©0pxE
(a TĚ3H MODATT Aa UPĚACTABATT u HOBEUC BHAOHIMĚHEHHA), 3ANIOTO, HA MOŘ
norAeA5, TĚ BB TOBOPUTE, KAKTO H BE KHHIKOBUHTĚ NAMOTNHIIH, INOME 06448
HIKAIOUEHA BTIMOZKHOCTDTA JA UYZKAO BIHAHHE, CECTABATB ÚÓZAD. UepTa:
HIMVADMM (== H3MACAAMT, CKPOABAME) NOKpají MEAPM CA, NPHMŘApHI
ca ((T. 3ar.), myaap (IMpna.), upuwurTynýxka (Cr. 3aropa) m npumra-

nýmnux (B. Tzpnono) = upomanárnuks (y /loBepHya), xpymTuAKa,
xpyurti, xpyera (rıar.) H Xp5cKÁáBHUA, xpscKka (Cr. Jar.) xp-
UT’eIKH (vepeum — B5 Ap. 13T. rop.), nýuka u nánka (I. Axysas),

pyueň (CBHmopss) u prueli (Přcencko) yam (0T5 Ax4TH — I. Ixyx.)
u Bsxam (Korers — MCó. XVIII, 358), pyko601 = Harpaxa Ha
OBYApH BPIXB MAaTaTa HME (Cpěinopozon.) MH psKoÚ60x == o6zara
(Ta6poso — MC6. XX, 81), xomoT (= ömor — Ilparims, KOuxT2)
H xaMyYT (BB IST. roB.), ÓyÓpeuu (CpSanopozon.), Ojópak (T. Ixyx.)
S$ópek (IMpuitnr) u G5óp'ak (Cr. Jar.) Ortabzum aymu omei): u3-

1: Kann, na APA, uw NAD DOT CÓUDKU u Doy« re =. BDŽMG u mšcrTo

Ars N Naar, rn Dora“ - eng rn- + -r ahmnmerEß en

BE1š:KKA 3a ÓBATApCKATA 3AMĚHA HA a CZ Y. 491

umTÝNHA MH (0T5 yma — CT. Jar.) — utyrna mu (T. Ixym., Pa3-
10XKo), MH UTÝKHA 04 rıaa (Ilpnatıı), pa36xyxa (1šTe — Hemupno,
Cr. 3ar.), zyryBAuka (Unpnaucko MC6. IX, 231 Dipsacus sylvestris) —
jyrauka (Jlo6pauko MC6. XXI, 51, er. na fIBameBs) — 1yxeuuna (ib.),
Ayciu (zocyms — o6m6a.) eyutae — cymro (U. Ixym.), cýmrum,
cyuToTo (Axauezeó.), rýxsa (Mpux., I. Axym., Pasıoxko), YyrTka
(*TaKA — puz), xeıyaox (U. Axzyı.), xeıyaox (Ipan.), kye =
kacs (IIpnux., U. Ixym., Axauexeóu), conpyk (CAnpara — Ilpux.), cyx
— cax5 Hu cyanuKk (Pa3102Ko), cyT a cyxHu (I. Axyn.), cyT, cýxam
u npěcyaóa (IIpnx.), opýxe (U. Axyı.) a opyxea (Axaueıe6.), ýkKyc
== 3aKycka, nouyaa (Axu.) cKkýxeu (Ilpnmı.), ocxyaeı (Pası., I. Ixym.),
ıpycam (Cr. Jar., T. Ixym.), rpycam (I. Axym., Pa3x.), +epyrauna
(xoparm — Pası.), »pýmko (nomue — Ppaxaucka — T. Axzyn.), cuBa
rozyónne (Pynu.), ayı60xo, CKYNŮM (cKama), ÚČCTPYCH (H3TApCh) u
henyrn (nomamk.roB. BB Uenuncko IICn. X VII-rox., 206), yrpuny (Axauen.
MCó6. XI, 72), měeT. Ha3BaHHe Ha nzanmna DoxyÓnuk (HBHAš mMexry Ca-
Óoreko nu Mopnxoscko). — Ipuměpu OT% 3aMĚHA HA M C5 Y BB ÓBIr.
roBOpHu oÓHapozBaxa IloHeBs u TeoxopoBs (rx. II. A. IaBpoBm=, O630p%
3BYK. H +opm. oco6. 601r. 43. 22; OG61akm, noc. m. 936). MarepnaxmrTš,
oÓnapozBanu BP Mau. CóopH. no OTABAHH roBOpu 0T5 /I. MupueBs (no
KYKyLUIKOBOJeHCK. — K1. XVII u no npustnckna — ku. XX), Xp. II. Cro-
ux10BE (no Topno-Axym. — ku. XX), E. CnpocTpaHoBE (no oxpHxckHa —
ku. XVIID), II. Un6p08% (no guammcrua — Ku. XIX) u AHATOKTKUHATĚ CTYAHH
na Minsernya, IloneBr ı TeoxopoBE pajumpuxa MHOro TĚXHHA Kpars.
Aa ApPyruTÍĚ ÓTArapekH TOBOpn, HAN-Beye HITOUHHTĚ MH IEHTPALHHTE,
yakaTp Ole ONHCAHHETO CH. He Ch H31l013yBann 38 UBABTA HU OÓHAP0ABA-
HHTĚ AO cera CXOBApHH MaTepuaXu. Kora CTAHe BCHUKO TOBA, PŠUYHR-
KBTB HA ÚBATApCKATA 3AMĚHA HA M CE V, HŠMA CEMHĚHHE, mie HApacTHe
AOTOIXKOBA, Ye He le MOZKE Beue Aa Ce 3AHeMADA, AOPH H AKO Ce He CMĚ-
TAT JYMH, UHATO ETHMOJOTHA He e Acaa: Hanp., Keniy — Kániy— Kyuiy
(CT. 3ar-cko), Kine — K$uuo — Kýunvo n Kána x. — Kyna (MCó.
XV, 196) n tpxe — Upřýae (B. Tzpnopcko, C6. na Knuz. Apyx. I,
cTp. 24), ako CA OTB e1HH KOpeHH; ypóaxeus (ycT06015 — Stomatitis) =
vp6aınue (Glechoma hederacea, Apr BareBz, MC6. XXI, 11), yeysuue
‚Apamept ib. 27) u ap. — JÍ no orTuomenne KBME ZKHBHTĚ TOBOPH 3AHHMA-
BALIOTO HH ABACHHe, KATO CE B3OMATE 38 H3XOAHNO CAMO 3ANAAHOÓBATAp-
CKHTĚ, Ce OÓACHABA CE BIHAHHE HA CPBÖCK. €3. HIH CE TYH, 1e NOCIŠAHUTĚ
TOBOPH ce ÓpojTP 3a NPĚXOANH MeEKTY OBar. H CprÓck. es. Axa TYH
OÓjCHEHHE Ne ce KDĚNH NPĚAE +AKTA, UE CHUOTO ABXOHHeE ce CpĚMA H BE
H3TOUHHTĚ H UEHTPATUHTĚ ÓBAr. roBOpu. IIocouBannTĚ mu nó-ropě nNpH-

492 H. A. Hauops,

sEpu, HAPOuHO uepneHH KOMaxaii Bce #35 TE3H NOCAŠAHHTĚ TOBOpa N), A0-
KA3BATB TOBA HarzeXHo. A HAl-NOYYNTEIHOTO e, Ye ABACHHETO CAUIECTBYBA
H TO CE CBOE AHAACKTHYHO DA3BUTHE H BB HOMALIKHTE TOBOPH, AĎTO He
MOC Aa Ó4xe AVMA 38 UYEAO ETNHUHO HAH KAKBO H AA ÓHXO APYTO BIHA-
HHe. CeTHŤ, nNoBeyeTo OTB NPHMĚPETĚ HH, KATO H3IMYAPAMS, NpHMY-
MNYAKA, VAME, JYDVBAUKA, AYZKEOHHNA, YTKA, YKYCL, APYycanuts,
TpycaMB, wepyranıa H IND., TBKMO He HAMĚDBAMO BT CP'EÖCK. €3HKT
(none y Kapanıkaya ru ntva). BE1HHCKHATE TOBOPE, KOHTO, KATO CTAPO-
3aTopcK., IpbicTauı BL OTAŠINH AYMH ABOAKH +©OpPMH (KPÝDNXO—KPTIO,
ay6» (na cHTO) = ıy6a—ıYyıa u 100a— 10na (T'a0boBr, noc. m. 5),
AABA HEDAH IIÓ-MAIKO NPAMĚPH 3A A = V, OTKOXKOTO CTAPO3ATOPCKHATL.
Ia u KakT uje ce 06ACHH TY BBAHOOÓPA3HO ABMIKEHHe HA CPBÓCKOTO BIHA-
HHe, ABTO Br DocHxeBrpajeko, [NapnÓpozcko u np., AOCYNIE TAKA KAKTO Bb
MNupors, Běxa-Iaxanka, RuakeBarr mu np., CTPÓ. A HMA H3roBOpE V, 8
BE Bummcko, Jlomcko, Coe+uHcko H Ap. BM. A Ce UyBA "h (KAKTO B5 IOBe-
yeTo H3T.-ÓLAr. roBOpu) H B5 BpaTuaHcko, CAMOKOBCKO H Ap. == A (KakTO
Bb 3aarTuukun, Iupaouckna # Ap. umcrTo-Ósxr. roBopu). IIpo». Ilonepr
cMATps HIVOBODA W 34 M CBOJÍCTBEHÉ HA KPAHHHTĚ CÉBEPOZANATAH ÓEAT.
TOBODH H IO ÓpOH 3a >1H3DrOBODT ABHO UDIKAT 3a ÓBAr. e3Hkp< (MC6. XIX,
57), ala, 38 2KAN0CTP, He Ce N3KA3BA 10-0NPŘAŠICHO BEPXY TOBA.

Hraka, Órar. 3amÉna ma M CZ V ce 3aÓŠrĚ3BA ome BE CTpÓ. KHH-
JKOBHI TIAMeTHALUN, VCHTBA CC BT cpěanoÓ. (rx. u JIaBpoBT, noc. m. 22),
18 M AHECT OÓXBAHIL HE CAMO TONEML TNAOLAAB OTB ZAD. 3HKOBHA
OGÓ1ACTb, KAKTO Iocoun Oóraké (ib. 533—34), a Moe ce pe — CnopaAHuno
— ušima i upocToprT. Enno TAKTBO ABXEHHE, NIO HANOMHA. 3a ceÓe NpŠ3T
UEIOTO HCTODHYECKO PA3BHTNE HA E3HKA H MuBbe H AHECE BE TOBODETĚ
MY, HC ce OÓACHABA BT CBOATA UĎIOKYMHOCTb TAKA, KAKTO CE © 0ÚACHA-
»a1o JOHHNĚ. To H3HCKBA NÓ-TTAÓ0KO NPOVUBAHE H BCECTPAHNO OCBĚTAXEHHO.
ETo Janfo, AOKAAT HC CE CHÓEDATE I HCTODHYECKH OCBĚTIATE BCHYKH AAHHN
HIT ZKHBUTŠ ÓPAP. TOBOPH, AOKAAB HE CTAHATT, KAKTO NPŘAXOZH H OÓIAKT,
CNOIMATHH HIANPBAHHA M OÓHADOTBAHHA 11a TEKCTOBe, HaH-Beue 3a XVI—
XVIII. B., KoraTo ABICHHETO ce VCHIBA, Ta AR Ce BHXE, MO Moxe AR ce
OTAVC HA VYKAO ANTEPATYPpNO BAINAHHO HIH ETHHUNO B3AHMOXŽUCTBHO H
IO CH OCTABA JIADOZHO, BINPOCHTB 3a J3AMĚHATA HA A CB V TpěÓa ma
nah-ma1Ka CTpaHa AR ce CuHTA OTBOpenT. © Bnpouems H TOBA, NIO e 0ÓHa-
poaBano Aocera, He onpoBepraBa oe MHŠUHETO ııa Karuna, AA TEIKYBA
ABIEINHETO KATO JOMAUO, HATO /ÍPHHOBOTO CTAHOBHME, AA H3KADBA Y OTB

—— -= —-

l) NIo kKxacHeukaumaTa Ha npos. Houcnp (MC6. XIX, 60), ror=r twvw , RyYKYMKO-

ATD HO Tnte NĚ vr ro nARNAVIT TPATUNTFARPAT "ELT VTArTEra ram

B£1tera 38 ÓLAraApCKATA 3AMĚHA HA A C5 Y. 493

Heyaapeno ©. JÍ cera xopa MoraT% ce HaÓBIĚ3a HĚKOH NOCOKH BB PA3BH-
THETO Ha 3aMĚHATA:

1) IIpuměpu, KaTo CYKpPBHNA, CYMPAKB, CH HIATB CE CBOETO V
oMme OTB 0ÓM0c1. e3.

2) YHrapuH5 (ArfHWH4), OTAŠTO u YHrapue (cTapa Hr. cpe6. Mo-
Hera 5 xp. — Cr. 3aropa), VHrapu, Hamupa 3a ceGe noakpina BE Ip.
ovyvaoo:, oVy/yooı, AaT. ungari, hungari. Cpěmy Ha3BAHHeTo Ha p.
Tynua HMame oT% e1Ha CTpana CTApoTo Ha3BAHHe Tonsus, a 0T% Apyra
— Taxa — ume ua exuH6 TyYmKEHÉ NPHTOKB — HABĚPDHO NAKÉ OT
CAMNOTO cTapo ume Tonsus, camo BE Apyro 3BYKOBO paaBuTHe (IloHeBE,
MC6. XX, 81), a Heraa H Typcko H3roBapiHe Ha ZYMATA, BE KoeTo ce ©
3a1yBAT5 HA3AIHHATE OCTATBKS. Taxa camo IOHAOX (nme HA paBHHME
na C. 3. oT5 c. Jaxane, UenuHo) uze, cnopoxs IoHeBS (noc. M.), cHrypHo
OTP CTPÓ. A044 (BE >IIuex.< A0ak 101°), H3roBopano RAAB =
HHAOA H OTNOCAŠ OPHBEJEHO BE BPP3KA CB KHK — MIATB, OTAŠTO —
FYHAOJ. ÚNOpeTb cama H3CIĚABAUP, AKO ÓHXME HCKATH AA CH OÓACHAMB
TOA H3TOBOPL KATO KOHETHUHO NPOH3AŤIBAE OTE KAON, OHXMe HMAIH
camma NPuMĚpB, KaKTO Cr Taunua. llocıtınoto MH ce BHXJIA NÖ-IPH-
eM.THBO.

3) Ha UÚspkoBHO BIHAHHE ce ATBKATB CHTYpHO NPHMĚPHTĚ, KATO:
syuvenuun (U. Ixymaa), CB. Be1ukomyuenuk [boprm, oÓpyueunxe u ap.
Buzan ce, u nucentTT Ha >»Iluera< He me na e cxBamars Beue A0Ópš
CMHCEIA HA OBPYUHTH—ORPA4HHILA, TA, IO HAPOAHO OCMHCIABAHE, IIHINE
H OBOKYHHUA (= oÓpeuena). Ara IMEPKOBHOTO BAHAHHE, IMO Ce e OTPa-
3HAO CE TBIL MONA CTpyA BE KHWKOBHHA E3HKP, He C NYCHAI0O ABAÓOKB
KOpeHnb B% 3KHBHTE roBOpu. PĚAKUTĚ NPHMĚDH, ıno HH AABA TO BR NOCAŽA-
HHTĚ, HEMATR OpPranHuHo pA3BHTHE U JECHO Ce OTIHYABATB NIO CBOATA IIPH-
KOBAHOCTb KPMT +$OpMATA H cayuaan HA yNnoTpšÓaTa cu. Taxa, Hanp., BB
npnašnek. ToBopp (MupueBE, MC6. XX, 7) 1. MAKA = MÝKA CAM0 BE
H3pa3a 3A KAETBA >BEUHA TH MYKA«, >BO BEUHÁ MYKA<, 3AMOTO BE BCHUKH
APYTH CTYYAH TA DACH MÁKA.

4) Hicažapaunara na Mnnernua HH AABATE AHAIEKTHANO pAJBATHE
na 3amĚnaTa M CE V BP NOMAMKANTĚ roBOpu Br Menrucko. Tara, B%
KOCTAILIOBCKHA roBOopr (cIICn. XVII-rozmum., 206—8), yaapeıo A = %
(IAPOKO O MeRıy 0 H Ga) H Heyjap. M = V: 30n (3XE4) — 3yÓ69T,
on (ARER) — 1y66T, MO (MR%Kk) — MYXÓT; pyKů — pyuňna —
MH. pyně, MÁIKY (BM. MůlKO = MaHKů, KOCB. II.) TaKo caıo H BB IAA-
TOIUHTĚ $+OpMH cer. BPĚME 3. I. MH. U. OKOHYAHHETO 0, IMIOMB e Óe35 Ad-
penne, TIacH y: H1ETÓT (CTpÓ. - AT), MPT, AIA YMPYT, HOCYT.

494 H. A. HauoBr, BĚxšakka 3a ÓBATApCKATA 3AMĚHA Ha M CS Y.

Bcnuko H3.10%86HO AOTYKB AABA, MHCIA, OCHOBAHHO AA CE IODXEXHO HA
ÓTAD. 3AMĚHA HA M Cb V KATO HA ABXCHHO CAMOPOAHO BE OCHOBATA CH H
AA Ce NOAHPH PA3BHTHETO MH OÓACHOHHOTO MY BE AAHHHTĚ HA CAMHA E3HKL.
Ha nó-HATATBIUHHTŠ CNONHAXHH H3CABABAHHA BE TAA NOCOKA OCTABA AA KA-
XaT5 AyMara cu. Hřma zu TE Aa HH AOBEXATE Aa AOTYCHOME BT CTPÚ.
X u raaceKE V" (4) noze KATO NpomemXeHE? 3a TOBA NOACÉMATE CIY-
uauTĚ BE TP. TekcToBe, ABTO Ce NPŘAABA CTPÓ. A: COVVŮÁELOV — CAAAph
(Co601., ib. 36), covvdíaoxov, covvdéaoxov = *catkeka (Bouxp., ib.
114); o6cTonTeAicTBoTo, ve H BB NOACK. 63. CTPÓ. AREA HEKOTa Taackıo
do”b, da“b, du”b, de"b (Co6., ib. 91); npum&part nó-ropě C5 10HA0x H
Tynuua, na H pe+lekcETE V (OTB KOpeHH. X) BE Ózxr. TOBOpH. OT%
H3YUBAHETO HA DOpě NPHBHJOHATĚ AYÓXOTH H3E CTPÓ. TeKCTOBe nNpo+. Bon-
Apaxs (ib. 127) zoxaxja 10 3aKaioueHHe, ue A (g) e nó-crapo u 8 (u) —
nó-m1a10. (CHOpeXTE Hero, BE HIBĚCTHH XYMH Beue TBEBDPAŠ paHo ce e no-
K83415 OTNATBKBTE HA HA3ATH3MA, KONTO (OTNAXBKB) TOTABA HACTAHAIT
TOKO-peuH BE BCHUKH CXAB. E3HINH, H TO 3% A HaH-HANpĚAE BE CPHYKH, MO
Ch CBABPKA1N Ole eXHo M Hau H (CIYUYAIÍHO HACI0BHOTO HA HAH-ÓH3KATA
cpuuka). Ton ıpomecz, BHAH ce, Ce © M3PA3ABANT Tara, ue A (g)cee
AOÓAHKHIE Halí-HANDĚTB ZO 6110 W" (4), OTAŠTO NOCAŠ, CIŠAT H34E3BAHETO
Ha HA3A.IH3Ma, NDPoH31Š310 W (wu).

DHapurparg 1907. H. A. HauoBs=.

CTOBBHCKOTO ILIENE Barovvýrat.

C10BĚNCKOTO NXeMe >ÓAHYHHTe< Ce OTHACA KEM OHĚIH CXOBĚHH, KOHTO
npt36 VII BĚKE Beye Ch ÓHIH yCTAHOBEHH BE nNenTEpa Ha BarKaHckHA
NOTYOCTPOBE HA NOCTOAHNO MĚCTOXKHTEONCTBO. TŠ3H CXOBĚHH 340XHO CA
UPĚANPHOMAIH peXt OÓCAKTANHA HA Tpars COJYHE; ONMHCATOXLTR HA TE3H
o6caın HH CT0ÓMABA TBEPAŠ HHTOpeCHH CBĚAŠHHA 3a TĚXHOTO KYITYPHO
escroanne. Tara Ha NpEMĚPDE BP ZHTHeTo Ha CB. IHmaTPE Ce TOBODH,
ye TĚ3JH CXOBĚHH OTAABIA Ch BOAHIH OCEOAHAXT JEHBOTE, Ye OTB NDPĚAH
KBA0O BPĚMe ce ÓHXO 3ABEPMRXO 3ACOXABAHOTO HME. TItan CECŠAH u Bpa-
roBe Ha rp. Coıyus CA 3HAAIH BCHUKATĚ TAjÍHH OT$ H3KYCTBOTO HA 38-
CBAHATHA KHBOTE. | /H3NOONHCATOIBTE na CB. [amuTpH pa3Ka3Ba ome, ue
TE JHAAAH AA CTPOATT eANOAPEBHAH AAAHH, CE KOHTO INXABAHH HAJATOTE BT
OTKPHTO Mope. OcBĚNT ToBa TĚ Ch ÓHAH AOCTA AOÓpĚ 3ANO3HATH C5 PHM-
CKOTO BOEHNHO HIKYCTBO, VMĚEXH Ch Aa CTPOATE ODPOMHH OÓCAAHH MAIMHHH
A Np.; NpH TYlÍ Ch Ce JAHHMABATH H CE 3eMAeAbIHe H CKOTOBBACTBO H CE
NPOH3BEJCNHATA CH BPpMeJH TEPTOBAA CE Tp. Co1xyns. Br XHTHOTO CAMO
Ce TOBOPH H 33 MHDHH AODOBODH MeEXAY BXACTHTĚ HA Ip. COXYHE H KHA-
3eTĚ HA OKOAHNTE CXOBĚHCKH ILNXOMOHA, KAKTO H 38 AOXOEAAHOTO H NPĚÓH-
BallneTo HA KNAJETĚ BT Tpara, ÓHAO NO XÉIA UHCTO NOXHTH4OCKH HIH OTT
uacTeHP XapaKTepr. ETO TeKCTYAAHO NACAKTTE OT TY ZKHTHeE, AĎŠTO
ce CNOMOHYBA H HMETO HA CTOBĚHCKOTO Nxeme Batovrntat, KOeT0 e NPšA-
MOT5 Ha HAMATĚ H3AĎABANNA: Eyévero tolvvy, (us elenraw, črů rg od dv
ócíe T7 uvůum čdiuononřy Iwávvov, vo Tv SxAaflvov dnapDůvat
£Ovos, zhřboc čnewoov avvayběv and Te Tv SooyoBirův, Sayovdarwy,
Beherelirov, Batovvnrův, Bepsnrdv xal hourův čOváv, newruc
čprevoóvrov E5 čvěs šúdov vhunrůs vag xaraoxevdoaı, xara Oáhadoav
ÓzrÁwoauévovs, zul zrádav Thy Oerrahlav xal rag rep aürhy výcovo xal
tig (EAhádos, Erı uhv xat vag Kvxládac vůcovo xal Tův Ayaiav ádav,
tiv te Wnewov zat ro srhÁelarov Tod "IAAvowxoĎ, xal puépog Třo Atlas

496 T. Daıacuens,

čanooDiaat zal domýrovs zhelorac nólews nal Enagylag zowoa:, Bov-
ieúonobal Te čuofbunadov zal xarů vis čionnévno uv pihoxolorov
Taúrno seblews zraparášactlat, zat TaÚEDV ws Tag Aowrůg čxncooOřaa
elra dě zal dTi TOÚCOLS Önoyvwuores VEVÓJEVOL, ČOTTEO ZATEGNEÚUOGY
ix uovodévdpov vžvarTůc vřag Arrelgovg Tov dgıduov ÚnaexoÚoac, xarTů
rd zodg Wážacoav zareoroarTonéĎevaav ulgos‘ vo dě Aoınov čvacíD-
urtor zrÁří)og dıd TE ČvaTokijc, čoxtov xal dvoews, Öl Okov Tüv pie-
oův Thy Henpoeuvortuv Tabınv regiororgioaı rbkıv, el" čavráv čni-
Ebvas Eyorres TŮůS Eavrwov yereüg era al TĚG aürwv AnOGZEVĚS,
Öyeikovrag Ev T nöhsı era iv Ülwaıw Tobrovs Eyxaraoricaı.
(A. Tougard, De l’Histoire profane dans les actes grecs des Bollan-
distes. Paris 1874. p. 118). Br ToBa napšcTHe ce HAFOCTPHpA 3acexaBa-
HeTO HA CTOBĚNUTĚ BB DaTKAHCKHA NOTYOCTPOBB. TYKE CA HAHNMEHOBAHE
HAJBAHHATA HA ILIEMENATA, A CANO Ce HAMADA H HAH-CTAPOTO H eAHHUKO
H3BĚCTHE 3a HXemeTo Bearovrütcı. To, ako u Xa ce cpěMa BS KHTHETO
Ha Cp. Aunatpıs, KOETO HOCH IIporaHOHE XAPAKTODPE, BCE NAKT 3ACIYBA
BUHMANHO H MORE AA NHOTYUH HOTOPDHUECKO 3HAUCHHE, 3A10TO HA3BAHHAT3
HA HÉKOH OT OCTAHAIHTĚ CIOBĎHCKH ILTEMOHA CA IIOTBBPAOHH H OTS ADYTE
HCTOPHUeCKH NAMOTHHIM, BP UHATO ABTEHTHUNOCTB HO MORE AA CE NOpOXE
IINKAKBO CTMHĎNHNE. Ha NpHMĚDE 3a CIOBĚHCKATĚ ILXEMeOHA APYTOBHTE E
caryaaTH um pasııpara um lloaırn Kamennare ome upš3s 904 r., ue ca
JKHBĚIH BB COAYIICKOTO HOXe KPMTO rpaxa Beps (Joannes Cameniata, de
execidio Thessalonicensi ed. Bon. p. 496). HanoxcžxskK5 oGrpnaxa no-
CePHO3N0 BHHMANHC HA HOBĚCTHATA BE JRHTHETO H 3ANAAHOOBPONOHCKHTŠ
maeibxopBaremm. H. Gelzer, Die Genesis der byzantinischen Themenver-
fassung. Čašim Hd1aBaneTo na KUTHETO 075 DoxaHaneTuTĚ npě3s 1780 roz.
II. HlavapnkE e UTPBE OTT VYEHHTĚ, KOÍTO CH NOCTYKH CE Hero NpE
meašanaunára en. Tara bs esunmennero: Über die Abkunft der Slawen
1828 Tojí ronopu 3a UDEBE IIMTb u 3a ıLıemero Vajunitae. IIoxups nero
enomenyBa ro Tafel 37 czumennero en: De Thessalonica eiusque argo
1839 r. Br ıpbaronopa na erpaunna 79 u ro vere Bajunitae. Illavaparz
MAIKO TIO-KBCHO BT >(ČIOBĚHOKH ÜTAPOSKHTNOCTH« HAPAYa TYH ILIeMe NAK
Wajunitae (Baronntn). | > Dawovrřrat T. e. BORHATH HIH BOHHHUH, TOŘ
KA3BA, CC CHOMEHYBATB CANHCTBENO OTE KN3HeONHCATENA HA CB. AamaTpua
669—675 r. ců 11 ÓHIH IO MOETO MNŠIHE HAlÍ-BĚDOATHO OÓHTATEJH HA 0618-
CTPTA I VpaTa, KOHTO CC Wapıyamm OTB DH3AHTHŮCKHTĚ NHcaTexH Baia
(Waina, Bařvé', Banmn (Waimi, Bační) y Kautaxyaena (1334 r.), 6xm30
10 rpaza PazoBumra BB Marezouna. Br Pycua ce cnomeHysa oGmmua
„Jlinnun noze Boxoko Br 1398 r. 1523« (Pycko uazanne ku. III. erp. 370);
a 5b km. 9 Ha ern 215. InaaannrkT now nme: + Raoňaneru ( Rsovyíjrat

C10BĚUICKOTO ACME. 497

Vajunitae) Ha BĚDHO BOKHHYH HAN BOHAHYH, BEHKA OTP MAKOJOHCKHTĚ C0-
BĚHH oKOJO 669—675 r. BT OKOJHOCTBTA Ha EAHOHMEHHHA VPATE BT Topıta
Makezonna, 6130 no PaxoBnmTra«. Iloxupr Ilatapuka 3a —HameTo Irene
HAMHpaMe CHOMENT y Pırapera, ApxHenuckons UepHHTrOBCKH, BB CTATHATA:
>Csaroň Bexukomyuenuké Aunutpik u CoryHckie CzaBaHe« BB > UTenia
Be Hmneparopckome OómecrBĚ Heropin u IpeBuocTeň Poccitickuxg« 1848 r.
xH. VI. ApxHenuckoné Purapete, 6635 Aa cnomene 3a Bs3rze1a Ha Ia-
$ApHKB, UHmUe: »Beynuutn (BavovvěTot) EABAXH He CA 3AlAIHAH CTAPOTO
HME Ha BCHUKHTĚ CIOBĚIH — BEHETH; TĚ BB BptMe Ha TpeTaTa BOKHA CE
CoTyHT ca KHBĚTH, BĚPOATHO, na rpanznaTa mexay Enups u Tecarna«.
Ilourn oyKBArno CAMOTO HamHpame H BE H3BIŠUennaTa Ha II. P. Cxapei-
KOBB, H3AATCHH NOTE HAACHOBB: >CBATHŮ /lUMHTPHŮ CoryHckuh H MAKE-
AOHCKHTĚ caaBeıe C5 ÓmIrapuTě 1868 r.< Benerurt (Bauovväraı oč
Bévrot) TOKY pbun TĚ CA 3aXBPRaın CTAPOTO HME HA BCHYKH CIABAHLI.
Be Tperata Coayuera Bolíina, BeHeTuTĚ (Br1rapuTŤĚ) Auptaın mexxy
Ennps u Tecarum (erp. 67)«. II. P. CraBOiKOBE HOBAŠKBAE TOBA 00T
cp56ckna NpěBOTB na II. Cpeukosnya, KONTO NOMĚCTHAE CTATHATA HA Ču-
aapeTa BB >[Dzacnuu Cpóckor yuenor ApyurrBa< ku. 18, 1865 r. Or
UHTHPAHOTO ce BHIH ACHO, ye ADpXHENHCKONG ČHIApeTE HAPHya NIEMETO
BEIOHHTH H TO OTOKJECTABA CP BEHETH, KATO ChlleBPĚMEHHO IIOCTABA Iie-
TOBOTO MĚCTOXHTEACTBO Mexay Enups u Tecarna. Pnraapert, 3a Aa ornpaB-
Jae MOC-TBAHOTO, Ka3BA: > HE TB KATO COIYHCKHATB HCTOPHKB NOCOUYBA, UE
Bep3HTuTt JKHBĚIH AO ÓeJe3HTATĚ, KAKTO APATOBHTHTE AO CATyTATRTĚ,
CTPHMOHUOUTĚ KBMÉ PYHXHHHTĚ, CAŽIOBATOTHO u Óep3HTETĚ Ch XKHBĚIH
TAM, TAŠTO H Óexe3nTHTĚ T.e. BB Tecaxua«. Mexıy Tyň M. ApunoBr
BB CHURNEHHETO CH: >»3acerenie Daxkanekaro IloryocTpoBA C1aBAHAmu «
na cTp. 162 napuua namerTo nzeme BeyHHTH, a na 172 BaronmTE (Barov-
vřTat): >OHH VNOMHHAIOTCA, KAKB ÓHXO VKe 3AMĚVEHO, BE UHCIĚ CAABAHT,
ocax1aBuuxe Br 676 r. CoryHP. Br AoroBopě Venpuxa /oHnxoxa cz
KpecTonocHamu oTE 1204 r. ynomanyTa u o6zact» Bareneria« (Vagenetia
Bagenetia) mexıy fInnnoň u DxaBuuuueň. Anna Kommuna, noBĚeTBYA 0
Boinž PoGepra [rouckapa cs BusanTiňuamu 1081—1085), paskazuBaeTm,
yTo csi'6 PoGepra, Boemynas, npoliza uepe3s Barenerum (dů vře Baye-
verlag), 3aBoeBa1m fInuny 1082 r. Ho caMbIA ACHBIA Aanııla AXA Ofpere-
JeHNA JEMIENHCHACO NOXOKEHHA TO OÓXACTH, NpĚTNaAraeTÉ © TPAMOTA
Aecnora Ennpexaro, Cumeona Iaxeo1ora, 6paTa Cre+ana AAywana (0T5
1361 r.) Br nel ncuHc1aroTca MĚCTEUKA H CEXa, JEKABIIA BE O6AACTH
Barenetui (čy T Oéuari tig Bayeveriag) N3E KOHXE BHAHO, UTO Kpaí
BAOHHTOBT JEKAAT BP NpuÓpezxin Ioxuaro Enapa KB chBepy OT% 381HBA
ApTH<. OT5 N310KenoToO AOTYKB ce BHAH, ve M. IpunoBE nanycnHaxm
Festschrift für Jagic. 32

498 . - T. Bazacuene,

lllarapııkosua BTITIeAB H NPHeXE OHA HA PnzapeTa 3a MĚCTOZKHTEXCTBOTO
na Bawovvi rat, VCBOHTB ABOIÍHOTO yeTeihe, HE NPHÓABHIT ODE NACHTHTETA
na Vagenetia CT OTEUCCTBOTO Ha DAHYHATO u ONPĚAŠIKIT MĚCTOKHATEI-
CTBOTO HMP BT Euupr Ha cŽBEpé OTS aprenckua 3aınps. | IMoxups „Ipr
noBa nuca r. IpeuekT BT »HoTopuara ua bearapntb« 3a npĚAMeTHOTO
miese (su. crp. 152, Gm1rap. uszanne). | Toii ycBoaBa nouru Apnnosun
BTLITIEIT 34 OTCHOCTBOTO Ha Dawovvěvat, HB NPHeIB H TOAAECTBOTO Ch
BohuHum, kakto lllarapukı, 1 NPHÓABHIE, ve HacerenueTo na Vagenetia
ee mapımmazo Homines Vagenetis Br cphınutk BškoBe. Tara ve r. Hpeuerz,
MoRe Ja ce Kae, oToR1ecT1Ba Homines Vagenetis cr soinnun Cašrs
nero ımca u Ipo+. /[-ps Ipert BT cpuuneuneTo cu Einleitung in die
slavische Literaturgeschichte 1887 (Topo n3xannme) 33 nameTo n.1eme, KakTO
cataua: »In Epirus saßen die Bearovrřra« im Küstenstriche des std-
lichen Epirus nördlich der Bucht von Arta« es 3a0šxbaka, ue Ha3Ba-
HHETO HA N1eMeTO e TPMHO (dunkel), a 3a TO 1eCTBOTO CT BOHHHUN KAJBA
unmöglich Vojniei. 3naun m Tojí ce esraacnıe ce r. Hpeueka 33 mšero-
RUTEICTBOTO NA Betovrorct, KATO VH OTOXjecTBHAT CE Homines Vage-
neti. Orpönurre nex6 IT. Cpehrosah Be »Ileropuja Cpnekora Hapogas,
L xu., erp. 66, ımıme ÓyrBamo TT: »Danynate T. j. Bojit. bojí cy
ace Dbojky mm Dojemnjv na JjeBoj crpanu Bapıapa, a rzaBnu rpal
oBora nieMena GÓno je PaxoBuh. Y ubemy je Aywaı 3aKxbyuno mup €
Anaponukom Maahnıem. JÍ onu cy Hanajzann Ha Cosyu ca OCTATNM HAumX
naemennma«. Br 3u6babana Toit HABOZKTA MHEHHETO na IIlaeapuka, KoETO
nme 1O-Lopb IUUFHDAXMO u MPHÓABA OHle: »Ilpema OBOMC HeMozke ÓHTH 080
ume npeprahbano ea Bojunum, nero ca Dojn T. j. Bojku, a semapa Bojexjs“.
Iozmps Cpehropnha Io Jara ımea mo nauma BíIpoce CT. HoBakoBuh B5
esummennero en: >lIpsır OCHOBH CIOBCHCKÉ KIHREBHOCTH Mehy ÓATKOHCKEH
ezonenuma« 1802 r. Ha erp. 72 ımme: »He 3namo yrnpaBo xaro A
BACHOCTAR.IBAMO H3DOBOD CIOBeHeRNn (1a Baenvri;raı). M. Apanuops y3ux4bé
aa ux Tpcöa usrobaparn BajnnurTe, a apyr#u-bojushn. DBarenerja ce ent
MHHPČ IDE Malalanbe c.IopeicroM ua Coayı 676 (?)<. Hosakonurz (č
CHMHĚBA 3a MNPON3NOMEHMETO, HO € HAKAOHENT AA TIPHEME TOZKXECTBOTO Hi
Vagenetia er Bawovrireı. | To Jake H3MHCAHAT 1 075 ceGe en, ue Vat-
netin ce CHOMOHYBATA IDN HANATANHATA HA ČOTYHB OTB CXODĚHCKATĚ MIR
Mena, KOCTO HC e BĚpHol

Orr naBejenuTĚ JOTYKT pasnu MHĚNHA 118 H3CAŽAOBATOZHTĚ OTHOCH
TEANO TOKACOTNOTO HA MĚCTOKUTOICTBOTO Ha NPĚAMETKNOTO Naeme ce BEAT
ACHO, 4e WEIPOCHTL e CpBObMT Zanıcrens. © Aokaro Illasapass 187°
„4 OHHTH OH IM OTOKACCTANA CL BOŘHNYH H NOCTABA TĚXHOTO MŽOTOKÉ“
"= UTNO BT Maxenovrm Du 1saperr- (ATO pempuryg UFAUTYEHPTHDA ra C5

C10BĚHCKOTO NXCMOC. 499

BEHETH H TEPCH TĚXHOTO MĚCTOKHTEJOTBO MeKkay Enups 1 Tecaaua. Ipu-
HOBB ITBKB OTOMAECTBHIB C5 Vagenetia MĚcToxnaTejcTBOTO Ha Berovvňrau.
Hpeuekr CE NOMOMbTA na CBĚAŠHHATA HA Xoll+a OTOWAECTBHIB TH CB
Homines Vegeneti, ns npners m Ila+apukoBoTO TOXKJECTBO BOŇHHUH.
CpeuKoBHYs TH OTOBACCTBHAB C5 ÓOHHH H TA TbpeH npu Panosuus, u TO
He3aBucHmo OT IMa+apuka, aK0 H ja 3abtıtasa, ve DoHHuna ce namupana
Ha15B0 0T5 Bapaape (!), KoraTo TA3K MĚCTHOCTEb BP ABKCTBHTEIHOCTP ce
HaMHpa BP CEBeEpHaTa yacTb OTB coryucKo noze B% eprermuiicko.

KakTo ce BHKAA, BEIIPOCBTB 34 TOSKAECTBOTO HA NAHETO NNXEME u
OHA HA HETOBOTO MECTOSHTEICTBO BEPBATE Hepa3ABIHO; 3ATOBA H NPH
HANIHA KPHTHYeCKH AHAAHSP He Me MOKEMG Aa IH pasıbaume. HH TBÁ
aymara Dawovvětar umu Dowovvivat € HME CAIICCTBHTEAHO, 3ANHCANO OT’
TPLKB, KH3HeONHCATETb Ha CB. Jumurpna. Tasn ayma o3HauaBa HA3BAHHETO
HA EAHO CIOBĚHCKO NXeMe, TBH KATO ABTOPDBTP OTHAYANO KA3BA, ue cpěMy
CoxyHB ce e OMTIUHAB CHOBĚHCKHATT HApOAE H NOAHPĚ H3ÓpoaBA CAMETĚ
mıemeua. | TakHBa ChUfeCTBHTEOXHH HMEHA BB TPEUKH €3HKB Ch H3BĚCTHH
NOTE HA3BAHHE EJxů OĎG1UGTIRŮ T. e. ETHHYECKH HAH HAPOAHN CAIIECTBH-
TeANH H OJHAUABATÉ HAPOAA HIH OTEUECTBOTO, OTAETO IIDOH3XOKAA TOH.
Be rprukH e3HKT NOJOÓHH POAHH CAUIECTBETEXHH um čÚvixů ce oÓpa3y-
BATE, KATO Ce NPHÓABATE KDMB OCHOBATA PA3HH CY+PHKCH, MEKTY KOHTO CA
H CAŠIHHTĚ: arng — nrne — ırns u wrng. Ilpuměpu MoraTs aa ce
HaBeAATE MHODO: sro)lens, Alyeıvnens, Staynohrng, Zayoorrns. H 86
AaXeHHA cıyyaH yMara Beaiovviicng, nonexe e CAMleCTBHTEIHA, KOATO
OJHAUABA POAHHATA Ha CIOBEHCKOTO MIeMe, T. €. OTAETO NPOH3AHIAJO ILI-
MeTo, TO H BB Tajit AYMA UACTHUATA nTNS HAH 4T7G — MOXe H TpřÓpA
Aa ce CMĚTA, KATO CY$HKCT, NDPHÓABOHB OT5 BU3AHTHÄCKHA NHCATEAb, 38
AA O3HAUH OTEYECTBOTO HAN DOXHHATA H HA TOBA TIIeMe, KOETO B3EX0
YyacTHe lpH TpeTaTa oGcaTa Ha Tpaab ConyHT, 3ae1H0 CE APYIHTE Apy-
TOBHTH, CADryAATH, BEJEre3HTIH, Bep3nTH. Ilo aHaXorHa CE TOpRHTĚ NPH-
MEpu MOJKCMB Aa NpHemMeMP, We H TYKB CYPHKCBTE nTNS © IPHÓABEHT
KBMP Datovy, KONTO TPŠÓBA Ja ce CMĚTA 3a CIOBĚHCKO HA3BAHHE HA TOBA
nıeMe HAH HA CTpamaTa, OTABTO INIPDOHIXORAAJ0 NIEMETO. © AHAXODHYECKH
CTAPOCHOBĚICKH HA3BAHHA umame: hBasoynn (IEPFTHKL HAPHUAIOUHYH
ce kabovuk), herovun, Ilepoynn um Iepkovua, IIkeToyw m np.
C.ıbap KATO 3HAOML CIOBĚHCKOTO HA3BAHHE, HMAME BOY BEIMOMHOCTb Ad
onepupame no-HaTaTTKE. [IepBaTa cpraacHa OTE coÓcTBEHOTO ume e B.
Bn3anTHHekKuTĚ nHcaTezn A ynotptönsate u 3a D. u 3a B. IlaerapukT u
uere KaTo B, 3a1ul0To my TpřóBa10 B, 3a Aa ro HAeOHTHORHUHDA CE BOH-
HHYH; PuzapeTr Toxe A ueTe B, nonezte Tojí HCKAT5 AA CÓJHKH OCHOBATA
cs BetHeru. Camo nanpaBHaT u AÄpnıoBT, TBÁ KaTO TOjÍ 1 OTOKAECTBHIT

.0% ©

500 T, basacuest,

cr Barenerua. Tarerm a veTe Karo D, no 0610 npaBE10; CpehkoBEh —
camo D, To a oTokaecTBE Cs boku. HE 3a 3ByKBTZ B BH3aHTRÁUNTĚ
ch ynorptöasaın u ov npbır riacHa. Hanpuměps y IIroxexea Odéveror =
Beveror, Trovivo = Gevini, Odávdahot — Vandali, Odévdixos =
Vendico u up. OcTaBa MH Xa NpOCIŠAHME HAÁNIHA 3BYKZ, KOHTO € 03HA-
uens cp «ı. IMa+ap. nptrxıara za ce ueTe au m ai; camo u Taeerz.
OGauc KnaapeTs ro CuuTa 34 AH+TOHDT, H TO UeTe KaTO E, KAKTO CA To
NPOHINACAAH | BHJAHTHÍMHTĚ IPĚ3T TOBA Bpěme. © KoHeTanT. naTpuapxs
HukoH*, no mpon3xom&tenue CXOBĚHNHE, OMA NPHCMHBAHE BE Jlapurpars,
ye UeTb TON IHPTOHIE KATO All, KOCTO O3HAuaBA, ne BE VIII zirr He ce
ueT0 Beye KAT wi, u KaTo ©. BĚpHO e oÚaue BE TO3H CAYyaH ueTeHeTO
na IWa+apuka u Tareın, TB KATO TDEPUHTŠ He VNOTPĚÓABATH ABORHA
rAACHA 38 UVIKUI JYMH, A TA ce VNOTPĚÓABAXA HIKIIOUHTOXHO 30 UHCTO
VDBUKH aymu. BE TaKLBR CTYVAlÍ TPŘÓBA Aa Ce HIXBEDIH HAUHHA HS
veTeleTo CIVOPOTE TiriapeTa, KoeTo eAXHHE NATE e ynoTpšóeno H 0T5
„Ipnuova. Torasa IBPBHATE CTOUE OTT OCHOBATA OCTABA AIA ce ueTe ul
karo ba uau Karo Ba. OcTATAKTTS e sovy. HE ako u 1a Hmame Banyus
n banyuT Ilarapuks u IÍpeuekT HOMĚHAKA OCHOBATA H OTOZXKAECTBKXA IV
CD BOHUNUH HIM Bollmmun. Tyi e, pa30npa ce, CEBEPIEHO ITPOH3BOZXHO X
HEIPABILINO, KOTUTO Ce OTIAIEUABAME OTB camMaTa ocHOBA,. IIpu Tyň Heka
OAÓBIDIKHMT, UC BHIANTHIICKATF NHCATOAN TOTABA CA FNOTPĚÓABANE for
mn oč. IIneBaan ce nanpuměpr Botvóc, Bonlás, BotAádec, Bóřu (eis
to» srap' úěroie Böizı róscov. Erovouaköuevov), Batavós. Xopopai,
(Thema Patzinaciae) u up. Bum ce npo®. Kpek= e oTKA3AT5 TOM AecTEoTO
na Dawovyvirca CT BOINHUN, KATO € HMAXE NPĚTE BUAB NOXOÓHE OPUNĚPE,
Ib TO He NABEK1A UHKAKBH JOBOJH, A CAMO KasBa unmöglich, T. e. ne
WLIMOXKHO © TOXlecTLOTO. | IIlo ce oTHAcA ZO HAeHTATETA Ha Baiovyirat
er Boize — Vonka, CHPÓcKo ILIeMe, KAKTO npaBu CpehkoBuh, To No Ců-
MHTĚ vopbnaneienm UDABHTA CH OCTABA HeB53MozHo. IIpu Tyii Konctau-
tus barpauoporum NHCATE To Poizı u aKo ÓŠNIe CAMOTO TNIDOHIHOUEHHO
na Duemvystea, TO MOJ00n10 T. e. Pdlzı ÓH TO HANHCAXE H ZKB3HEOUHCATE-
AATB Ha ZKHTNETO AH camp Koncerantnug Darpanopozuu. | šabra Bt
TO3n ecıyuali na Upehrosuha e Óm W AOKAKE CPOASTBOTO HA CPEÓCKNTŠ
HOME CT MAKOJOHCKHTÍ, BL NMPOTHBONO.TIORHOCTE Ha Maeapnka, KolTO
NPHUHOIH O BCHUKHTĚ | MAKOTOHCKÍ CAOBTUCKH TLIEMOHA KEM ÚBATApCKHT
KAKTO MPABATE HUTOCABTBKÉ N APYTM.

Ja parmeaame cera ToKaecTBOTO na Bawovv(řrcí) cs "Evér(ow, nu
Vöererion, nn BevérT(0w, noneze u TYKT, KAKTO BHZKAAME, CO IMMONŠHAVA
unBaTa + ANOBDĚMOEHHO HC IPĎICTADAIBATO HHKAKBO JATPYAHEHHE 49
Amen Ap tonnposTaTí B, AAnugtpra number Rates Beyer, TO

Cx0BĚHCKOTO ILICMO. 501

u TYH He NOUHBA HA HŠKAKBO HAyUHO CÓxHXeune. HT Haň-BAXKEI5 OCTABA
HICHTHTETBTB Ha Bayevét(ia) ce Bařovy, koiTo npokapa M. Apunops u
ce NpHe NOUTH OTP BCHYKH, KOHTO HMAXA CAYyaH AA NHWIATE NO CANA
BrNpocT. HT KATO HMAME NDĚAT BHTB, Ye H BE TO3H CAYYAH CO HAKBPHABATT
3BYKOBETĚ OTB CAMHI KODENTP, TO MAUHO Ile MOKEMT Ja CE CETIACHMB C5
Tox1ecTBOTO Ha Beyevér cr Baťovy, KoeTo HH npřaxoxu M. IpuRoge.
H&raxen npasnza, 3a Ja ce CÓIMRATE TIACHHTĚ HIH CETAACHHTE OTT OAHAHA
KOpeHT CB APYTIA, HE MH Ch NOJHATH,

C1bTB KATO JOlÍTOXME JO 3AKIFOUEHNHE, Ye € HEBEIMOKHO Aa ce Npneme
Koe M Aa 0110 TOKJECTBO OTB TĚ3H, KOHTO CA HH npbanaraaı VUEHHTĚ 38
HAWETO TIIeMe, He HIT OCTABA APYTo, OCBĚHS Aa OTXBLPANMB TYH H AA Ce
VCBMHHMB H 34 MECTOHTEACTBOTO, KOETO, KAKTO HABEAOXME, CE TIOCTABALIE
Br Enups, npu aprencknua 3axHBT. | IIEpBOH3TOUHHKBTB, 38 Aa ce TEpcH
MECTOKHTEICTBOTO MY BB Enupe u Tecaına, e Apxnen. Purapere. Toňí
paschZ&AaBa TTÁI NOHEJKE TIIEMETO ÓED3IHTH Ce NOCTABA OTT KH3HEONHCATENA
AO BE.ICTEIHTH, KAKTO APATOBNTH 10 CATYAATH, TO H ÓED3HTH Ch KnBbın AO
Ge.1eresutu T. c. BE Tecauna. Il nonezxe ÓanyHHTH ce cnomeHyBATS Z0 Óep-
OHTH, TO W TĚ Ch JRHBĚAH IO ÓBPIHTH. | OGaue OTE H3BĚCTHETO BT JKHTHETO
He MOX AA Ce JAKAIOUH, UE ILOMEHATA CA HApeXeNH IO pe C5 AaleuunaTa
na TĚXNOTO MĚeTOXHTexeTBO. | IIpu TyH ne TPšÓBA Aa ce 3aÓpaBA, we
Óep3nTIH ce OTOMAECTABATB TIPABHAHO CE ÓBDIAUH, KOHTO KHBŠATE H cera
Be BuToxcko. TaTo BleMeMT BB CPOÓPVKEHHE O6CTOATEACTBOTO, Ye IE-
MEeTO ÓTP3AUH, KOETO CTOHL NAH-HAKDAA METY H3IÓPOCHHTĚ CIOBĚHCKH IIC-
MeHa OTT JKH3HEONHCATEXA, © BHBEIO KEMB 3ANAT5 OTB APATOBHTH H Cary-
AATH, HA TPH AO UETHDN JeHA pa3CTOTHHE OTP TEXB I KATO 1HE340paBAME,
ye JA 1OUHOTO Da3CTOAHHE, AOPH OTB APTeHCKHA 39AHBB, OH IPŘACTABXABAO
TOTÉMH 3ATDPYAHOEHHA HA EAHA CHOBĚHCKO MNXEMO Aa CO OMBAUH H ABHXKH
epěmy Coayırs 3aeano CT ÓAH3KO AO Tpa1a NOCEXOHH NXEMEHA, ONHTAXME
ce AA NOTHDHME CIBAN OTB CIOBĚHCKH HXOMEHa, KOHTO Ch ZKHBĚIH HIH CA
ce HAMHDATH NO ÓIH3KO JO CoXyHE H KOHTO Aa CEBABPRATb BE OCHOBATA
cn kopena Batovy. MH AbHCTBHTOIHO BB NO-KBCHHTĚ CAOBEHCKH TIAMETHHIH
ce cpěua enomeng 3a DaÓyHa, KaTO pěKa u KATO NIAHHHA H KATO MĚCT-
HOCTb, KOATO HOCH JI AO AHOCE TOBA CH CTApo HAJBAHHE) HANDHMĚDE 46-
Temp: »oy Doromnau bp haRyH'Ke (Txaenuk Apymersa cpócke c0BecHocTH
XIII x». erp. 371}. Boromnza e cera ce10, KO6TO Ce HAMHPA NO TOPHOTO
Teuenne Ha p. baÓyna BT ÓoromujekaTa zoannka. BE CPĚAHHTĚ BĚKOBE
ÚODOMHTHTĚ ce HAPHUALIH ome u ÓAÓVUH.

(»Eperuku 1ajBIDATHCE ele ÓaÓYHAMH IO Topuomy XpeÓeTy H NO p.
ha6yuamB H3E KOTODRIXB TANETCA BT HANpaBAEHIH OTP ChBepa KB FY,
HA BOCTOKB OTB ropoaoBr Ipuišna u DuToxA, a BTOpaA BBIXOAA H3E

502 T. BazacucBz,

ceiiyacT, HA3BAHHAVO XpeÚeTa TeyeTs NO HANpAaBIEHIH HA CÉBEDPOBOCTOKS H
pNnazaeTP cıpapa Bb Rapzapr nemHnoro Huxe Bexeca (Rpar. ouep. Her.
IIpas. Iepxn. erp. 156; T'opexu u HeBocTpyeB=, ormcanie No.391 r. 333 06.,
III 1 erp.; Karaňaobuus, Br HoaHne Ek3apxm erp. 210. AsTonaca zamariň
Apxeoxor. KOMMHCCÍH BBITYCKÉ 1 CTp. 38).

Jnaun ILIAHHICKATA BepHTa, H pĚKATA, KOHTO CA HOCHIH HA3Baune Da-
Gyna, ÓHIH Ch HIDĚCTHH Ole OTL CPĚANHHTĚ BĚKOBE C5 TOBA HME. Ueero
IUhTA CIOBĚHCKHTĚ INOCETEHHJI Ch CE HADHYAIH TO MĚCTOTO, TAŠTO ca AI-
Bbın. © Ilo aHalorua CE MOKDAHH, 3ArOpAHN, CTPYMUH, PHHXHHH, 0T5
Mokpa, 3aropa, Crpyma, Puuxuna, HMAMe BB AAXCHRA cıyual A ÓaÓpnu
oTs DaÓyna pškKa u nranuHa, a Chmo A MĚCTHOCTK. KaTo B3eMeMT 87
CBOÓPAROHHE PAKTITT, UC BP CPŘAHHTĚ BĚKOBE HMeHHO npěse XII =
XIV B. ce ıamnpaan IIOJE, KONTO ce HApHUAIH ÓAÓVAH H KONTO CA ZUBE
HEeARAeYB OTT Ip. Co1yYHB, 3HAUH CIOBĚHCKO ILIEMO; KATO HMAMe NPŤAb
BILTB OHC, UO I ILIEMETO APODOBHTH CE HAPHUAJO epeTHim: NAnpAMĚD?,
„Jumurpu NomaTeIs BB INHCMATA CH CNTOMOHYBA H > Soovyovßırızn čšovoic«
T. €. ÚODOMILIH, TO HOBOJHO CE NHTAME, KAKÉ MĚXA AA HANHIMATE HA3BA-
HHETO Ha ÓAÓVHNTĚ BHIAHTMCKHTĚ NHCaTeTH ÓH10 Npě3b VII u VII pšrs
Han jaxe BL NIlU vie. Br Tosu cıyuaii TPŠÓBA Aa NDHÓŠrHemT K5M5
HAUAHA HA NHCDANETO IA BH3ANTHICKUTT NycaTean Npě3e VII u VILÍ sě-
KOBe. JH ABICTBHTEIHO, AKO CH NOCTYZKEMB C5 NAIEOTPAPHATA HA CÁNOTO
BPĚME, Me BHAHME, Ue NOTYUABAME NOPA3HTEXHO CXOACTBO NDH HANHCBAHETO
Ha MIEMETO ÓAÓVHH, KAKTO H Ha územeTo Bawovvěraí. © Ipaenkara ©

Tası Hemmer u Maro. anTo ce DHAH TYKB, He ce 340515383

oco6ena PAJIHKA BB HAUHHA HA NHCBAHETO OCHOBATA HA EAHOTO ILXOME HADY“
roTo. Buasıame camo eAHA IHNCA (HAH OTCHTCTBHE) Ha eAHa 4 A0 OU, 38 AB
ce vere ÓaGÓymm. A TYM HH AaBa ND1BO AA IIPHOMOME, Ue ODĚNHCBAVA HA
PAKOMHCTTTL HIM CAMHA MBPBOHAUATOHÉ ABTODB, © IIDONYCHAXE EAHHE |
BCAĎACTLHO HA KOCTO CE NOABHAO NEACHOTO UETeNe HA TeKCTA H MNOHA-
TATLUIHOTO HEBTIMOKHO CÓJIMKABAHHE JO CAMOTO TIPABHZHO UETEHe HA
HA3BAHHETO HW CTOBĚHCKOTO MIeMe ÓAÓYHH, 39 CÄIMECTBYBAHETO HA KOETO,
KAKTO KA3AXMe IMO-DODĚ, CIHOMEHYBATB CCTH3b TODNIE HORHOCIOBEHCKATI
nameriumm Ue nıma HŠKAKBA NOTpĚNIKA BB HAnHeBAHETO Ha Bawovrniraı
ce BHKAA OTB NATPYIIBAHETO Ha PCAT T.IACHH, KOHTO TIPABATE TPYAHO IMDPOH3HO-
INCHHETO HA HasBaımero ma MNNeMCTO. BT TO3H CTYUAÁ HHO He MOZEN?
1a He CHIRAIHMP, AĎTO BH3ANTHŇCOKNTĚ NHCATOXH Ch HANH?AIH CAMO OXHHP
ıläTh HMETO HA TY ILIeMe, TA CK TYH HE Ch UH AAAH BEJMOZKHOCTb AA HADA-
SHMB CDABNCHHC CF IYTC AKONHCHO HANHCAHHE HA CAMOTO ame. Me pa

pnetnunnafa 1 7 “n- 0 1PAHNHC DT Tamara TE Aue. MARTE 1:1, VOKA-

C10BĚHCKOTO NEMO. 503

NHA u ODAMĚNABAHHA HA JBYKOBE, He HOJTEKH INA UHKAKBO CEBMHĚUHe, Ilpu
TVYH ne TpřóBA 1a NPĚHEÓpĚrBAme H OÓCTOATEICTBOTO, Ye, IIPH O06ca1aTa
na rpala Co1yH6 OTB CIOBĚHHTĚ, HA NPPBO MĚCTO OUAKBAO CE CETIACHETO
na HAH-ÓIHIKUTĚ IMTOMEHA JA B3OMATB YUASTHE, A NO-NOCIŠ OCTABAIO JA
ce NDHBIHUATE KBMB OÓCAJATA TIIeMEHATA, KOHTO Ce HAMHDAIH HA NO-AA-
JEUHO pa3CTOAHHE, AODN KPMB ApTeHCKHA 3a14B5. (HE KAKTO H AA e, AKO
Mamma BEITIEIB MOKE OH He e CEBCÉMB VÓŠAHTENOHT BE TOBA, Ye Ne-
meTo DewovviTat e CilOTO ÓAÓYHHTĚ, KOHTO OKHBĚAIH H KUBbATB BB
HenTBpa na DalKaHCKHA NOXYOCTPOBE, TPH AeHa AaleuB OTB Co1yH5,
CMĚ.I0 MOKEMB Ja KAKOMB, UE TOK ECTBATA, KOHTO CA HH OPĚACTABHAM Yue-
HHTĚ, Ch HOBBIMOKHH, CAILAOBATETHO H HENDHEMIHBH.

Co+na. T. baıacuepr.

Úber Wesen und Bedeutung der volksetymologischen
Attribute christlicher Heiliger.

Eines der geláatigsten Beispiele der Anwendung der Volksetymo-
logie auf christliche Heilige stellt bekanntlich St. Valentin dar. Schon
Martin Luther hat in einer seiner Erstlingsschriften, den »Decem
praecepta Wittenbergensi praedicta populo« diesbezüglich die Über-
zeugung ausgesprochen, daß die Gepflogenheit des deutschen Volkes, in
St. Valentin den Helfer gegen die fallende Krankheit zu verehren,
keineswegs in seiner Lebensgeschichte, die nicht den geringsten An-
haltspunkt dafür bietet, sondern lediglich in der volkstümlichen Deutung
des Namens dieses Heiligen mittels des Verbums fallen seinen Grund
habe. »Quem cum nihil legimus egisse cum hoc morbo, prope iurarem
ex allusione germanica in huius auxilii sortem venisse. Nam cadere
vallen significat, quod ad Valentinum quam proxime alludit.< Und
sieht man näher zu, 80 wird man zugeben müssen, daß vorstehende
Erklärung eine vollkommen begründete ist. Da nämlich Valentin im
Munde des deutschen Volkes wie Falentin klingt, so war in der Tat
nichts leichter, als diesen Namen in Verbindung mit dem Verbum fallen
zu bringen. In dem nämlichen Augenblicke, da dies geschehen war,
ward aber auch das betreffende Attribut und gleichzeitig die Instanz
fertig, an welche sich die von der fallenden Krankheit oder der Epilepsie
Heimgesuchten um Schutz und Hilfe wenden konnten.

Auf analoge Weise, wie der soeben erwähnte, sind aber auch noch
zahlreiche andere Heilige in den Ruf gekommen, in dieser oder jener
Krankheit, dieser oder jener Lebensnot helfen zu können. So hat bei-
spielsweise schon der rühmlichst bekannte französische Humanist Hen-
ricus Stephanus (Henri Estienne im Kap. XXXVIIH seines im Jahre
1566 erschienenen »Traité préparatif a l’Apologie pour Herodote«
nicht weniger als 9 Heilige genannt, die die ihnen im Volks-
zlauben der Franzosen, bezichungawe'sa in dem der Italiener zuge
„ujehanen Fnnktinnon eraanhließl...r der rnikgetymringisehen Deutung

Über Wesen und Bedeutung der volksetym. Attribute christl. Heiliger. 505

ihrer Namen verdanken. Zieht man dagegen auch die übrigen hierher
gehörigen Beispiele, wie es derlei vor allem in den einschlägigen Ar-
beiten von Andresen, Nyrop, Gaidoz, Afanasjev, Maretic, Savinov, Rylov
und Šišmanov, dann aber auch in den verschiedenen folkloristischen
Sammlungen und sonstigen mit der Volkskunde oft nur ganz lose zu-
sammenhängenden Publikationen gibt, zu Rate, so wird man jenen 9
und nach Einrechnung auch der beiden von Martin Luther präsentierten
Beispiele!) jenen 11 noch weitere 68 Nummern hinzufügen dürfen, so
daß die Gesamtzahl der bis zum Jahre 1907 bekannt gewordenen Heiligen
dieser Kategorie sich faktisch auf 79 beläuft. Es sind die folgenden:

Acaire. Hat nach franz. Volksglauben die Aufgabe, widerhaarige
Leute (les acariastres) zur Raison zu bringen. H. Estienne, Traite
prep. a l’Apologie p. Herodote, ed. Ristelhuber II, 311. Vgl. auch
Melusine, recueil de mythol., literature pop., traditions ete. IV, 505.

Aegidius. Wird in den katholischen Ländern, insbesondere aber
in Frankreich, als der Helfer in Sturmesnöten verehrt. Schon seine
erste Tat, die er, im südlichen Gallien, einer damals noch von zahl-
reichen griechischen Kolonien besiedelten Landschaft, angelangt, voll-
führte, bestand der Überlieferung zufolge darin, daß er ein vom Sturme
gefährdetes Schiff durch die Macht seines Gebetes errettete. Aber mehr
als derlei Wunder, die vielleicht doch nur ätiologische Bedeutung haben,
trug zur Einbürgerung jener Funktion zweifellos sein Name bei. Denn
Aegidius, griech. Aiyídroc, weist mit Evidenz auf aiyíc hin, worunter.
die Griechen bekanntlich sowohl den metallenen Schild, durch dessen
Schütteln Zeus den Sturmwind erzeugte, als auch diesen Sturmwind
selbst verstanden. Weiteres Detail bei E. Maass in den Jahresheften
des österreich. archäolog. Instituts IX, S. 181.

Agatha. Wird von den Cechen volkstümlich Häta genannt und
wohl nur mit Rücksicht auf diese letztere Namensform als die Heilige
angesehen, die auch gegen den Biß der Schlange (had) schützt. Sonst
gilt sie ihnen, wie den übrigen christlichen Völkern, als die Schutz-
patronin des Herdfeuers. J. J. Hanuš, Bájeslovný kalendář slovanský 77.

Agnanus. Die franz. Form dieses Namens ist Agnan oder Aignan.
Durch Verbindung mit Saint wurde daraus Sain-Tagnan bzw. Sain-
Taignan und im Volksmunde, wie Estienne o. et I. c. vermutet, Sain-
Tignan. Da nun tigne, teigne soviel wie Grind bedentet, so wurde

1) Außer dem hl. Valentin hat er nämlich auch den hl. Vinzenz mit der
Motivierung hierher gezogen: »Germanice enim invenire vinden dicitur, atque
ideo Vincentium servum perditarum rerum et custodem constituerunt«.

D06 E. Katužniacki,

der in Rede stehende Heilige von den Franzosen daraufhin zum Helfer
gegen dieses letztere Übel avanciert. Ob er es auch heute ist, vermag
ich leider auf Grund der verfügbaren Literatur nicht zu sagen.

Andreas. Gilt allgemein als der Heilige, der den Mädchen den
künftigen Mann (rür ida) zeigt. Von den Bulgaren, die ihn volks-
tümlich Jadrej bzw. Adröaj und Edrej nennen, wird er dagegen in
Beziehung zum Thema jadtrs, edsrr (= groß, zunehmend, anguillend)
gebracht und denıgemäß als der Heilige angesehen, der alles mehrt und
größer macht. Darauf weist mit aller nur erdenklichen Deutlichkeit
der Brauch hin, am St. Andreastage allerlei Sämereien abzukochen und,
nachdem sie hierdurch an Umfang gewonnen haben, davon dann eine
Anzahl in die rechte Hand zu nehmen und sie einzeln in die linke Hand
hinüberschüttend, dazu die Worte zu sprechen: »/Ia eıpte zuToTo, ja
eapbints Mapesmmrtt, aa eipbe rpocoTo, aa eıpte AYeMAKBTE, OBECETY,
VTPCTUNUHTĚ, KOKONIKUTĚ, roBetaTa« etc. Zu deutsch: »Es nehme zu
das Getreide, es nelıme zu der Mais, es nehme zu die Hirse, es nehme
zu die Gerste, der Hafer, der Hanf, das Geflügel, das Vieh« ete.
Weiteres Detail bei Šišmanov, IIpunoes 50% ÓmirapeKaTa Hapoxna
erumoTorui, abgedruckt im CóopnukT 3a nap. yMoTBOpenua ete. IX, 554 ff.,
und bei Gerov, PřunugT ua Asar. ase (1895 —1904) sub v. Anxpeň
und Eapeii. Vgl. tibrigens auch Porn. Crapnna S. 44.

Audoenus. Wird von den Franzosen St. Onen genannt und auf
Grund dieser letzteren Namensform als der Heilige angesehen, der
Taube wieder hören (ouir) macht. Kristoffer Nyrop, Ordenes Liv,
deutsche Übersetzung von Rob. Vogt (Leipzig 1903), S. 225.

Augustinus. Gilt den Deutschen als Helfer gegen Augen-
krankheiten. Ioefler in der Zeitschrift des Vereins f. Volksk. I, 300.

Avertinus. Heilt nach franz. Volksglauben die Querköpfigen (les
avertineaux) und hilft auch sonst gegen Kopfkrankheiten. H. Estienne
o. et l.c. und Melusine IV, 505.

Barbara. Wird von den Slaven griech. Bekenntnisses Varvara
oder, wie z. B. von den Serben, auch schlechtweg Vara, ihr Tag der
Varindan genannt. Durch Annäherung an das Verbum variti
(= kochen) entstand nun bei den Südslaven die Vorstellung, daß die
hl. Barbara dem Kochen (varenije) vorstehe. Mit dieser Vorstellung
dürfte es denn auch zusammenhängen, am St. Barbaratag aus verschie-
denen Feldfriichten einen Brei (varica) zu bereiten und mit diesem
dann allerlei Divinationen anzustellen. Da jedoch variti auch schweißen

yedeutet, so gilt Barbara der nämlichen Gruppe von Slaven außerdem
ale die Teiliga. die die Manht heaitst, cnwahl Weandan alg Hayutspringe

Über Wesen und Bedeutung der volksetym. Attribute christl. Heiliger. 507

aller Art zusammenzuschweißen, d. i. soviel als zu schließen. In betreff
des Details vgl. Vuk Karadžič, /KuBoT u oóuuajn nap. epn. 1 ff. und
Cpneku Pjeunuk sub v. Bapuuzan; Hanuš, Bájeslov. kalendář slov. 18
und 227 ff.; S. Karavelov, Ilamarnuku Hap. ÓkrTa Goxrapr I, 357; Fr.
Kraus, Volksglaube u. relig. Brauch der Südslaven, 165 ff.; Šišmanov
im a. W. 506 f.; Gerov, Pžunuk= sub v. Bapsapa und Bapsapıma 1).

Bartholomaeus. Wird von den Bulgaren Vzrtotom genannt
und auf Grund dieser letzteren Namensform als der Heilige angesehen,
der die Macht besitzt, zu bewirken, daß die Wolken sich nicht drehen
und brechen (da se ne vertjat i ne tomjat oblacite) und nicht ein-
trete Hagelschlag (i da ne vali grad). Sehr interessant ist im vorliegen-
den Falle auch die Vorstellung, wonach am St. Bartholomäustage (d. i.
am 11. Juni a. St.) die 12 Apostel selbst erscheinen, um die Sonne
umzudrehen, d. i. um sie von ihrer Sommerbahn wieder auf die
Winterbahn zu bringen. In Struga und Umgebung besteht sogar der
Brauch, an diesem Tage früh morgens aufzustehen, um zu beobachten,
wie die Sonne sich neuerdings dem Winter zuwendet. Stavejkov, Bar.
npatun 45; C6opmmws 3a map. ymotsopenun IV, 93 und IX, 557.

Basilios von Paros. Heißt auf russisch Vasilij Parijskij und
gilt dortzulande als der Heilige, der die von Schnee und Winterfrösten
erkaltete Erde wieder warm macht (parit). Afanasjev, Iloart. Bo33pšnia
c1asaıp Ha npupory HI, 673.

Basiliskos. Wird von den Angehörigen des russ. Sprachstammes
Vasilisk, auch schlechtweg Vasilik genannt und in Übereinstimmung
damit als der Heilige angesehen, der Macht iiber die Kornblumen (va-
silki) hat. Afanasjev im a. W. 674.

Blasius. Ist einer der 14 Nothelfer und besitzt schon aus diesem
Titel einen ziemlich ausgedehnten Kreis von Funktionen, wie z. B. den
Schutz gegen Halsleiden, gegen entzündliche Wirkungen von Gift,
gegen »la puce maligne«, gegen Tollwut, Kehlsucht und Pest. Auf
Grund der Volksetymologie sind ihm aber noch einige weitere Funktionen
hinzugewachsen. So gilt er den Deutschen als Helfer gegen die Er-
kraukungen der Blase und in einigen Ortschaften der Rheinprovinz
überdies als der Schutzpatron der Hornbläser. Den Südslaven und
Russen, von denen er Vtasij genannt wird, gilt er dagegen als Helfer

l. Bezüglich der iibrigen Funktionen dieser Heiligen, die jedoch nicht in
volksetymologischen Erwägungen, sondern in der hagiographischen Überlieferung
ihren Grund haben. vgl. außer der einschlägigen deutschen, französischen und
russ. Literatur ausdrücklich noch Karlowiez, Slownik gwar polskich, Kraków 1900
bie 1906, aub v. Barbara und Barbarka.

D08 E. Kalužniacki.

gegen die verschiedenen Erkrankungen der Haare (vtas, votos) und
gleichzeitig als der Schutzpatron der Rinder und der tibrigen, Haare
tragenden Haustiere. Auch eine eiternde Wunde bei Rindern, die von
bulgarischen und kleinrussischen Bauern auf die Wirkung eines haar-
fórmigen Wurmes zurückgeführt wird und darum bulg. vřas, klruss.
votos heißt, gehört zu denjenigen Krankheiten, gegen die der in Rede
stehende Heilige hilf. Aus der ziemlich umfangreichen Literatur des
Gegenstandes mögen erwähnt werden: Nyrop-Vogt 227: Saure in
dem weiter unten sub v. Clara angez. Werke, S. 34; Hanuš 76 fi.;
Hoefler in der Zeitschrift des Berliner Vereins für Volkskunde I, 294;
Stavejkov, Drar. upnruu 45; A. Popov, Raianie uepKoBHaro yuenia m
ApeBtiepycc. IHCHMEHHOCTH HA MHpoco3epianie pyce. napoxa ete. 113—115;
Šišmanov im a. W. 520 ff.; Marinov in der JKusa Crapana I, 113; Gerov,
Pšunukz sub v. Bexecopr zen» und Myxross zeus; Karlowiez, Stownik
gwar polskich sub v. Blažej.

Bonifacius. Nůitzt nach deutschem Volksglauben den Bohnen.
Andresen, Über deutsche Volksetymologie 5, S. 112.

Boris. Wird von den Russen Baris ausgesprochen und auf Grund
der hierdurch möglich gewordenen volksetymologischen Annäherung an
barys (= Gewinn, Vorteil) als der Förderer aller Kaufgeschäfte an-
gesehen. Wer an seinem Tage, der sogar direkt der baryšdenj (= der
Tag des Gewinnes) heißt, gut kauft oder verkauft, wird das ganze Jahr
hindurch ebenso gut kaufen und verkaufen nnd umgekehrt. Afanasjev
im a. W. III, 672; Savinov, Hapoanaa 3TRMOXOriA Ha NOUBĚ A3bIka pyc-
ekaro im Pyce. »n1010r. Břerunkz XXI, 37.

Clara. Gilt den Franzosen, von denen sie Ste. Claire genannt
wird, als die Heilige, die bewirkt, daß man wieder klar sieht (= fait
qu’on voit clair. 1. F. Sauvé, Le folklore des Hautes-Vosges in Les
litteratures populaires XXIX, 216; Andresen 51.

Claudius. Hilft nach franz. Volksglauben gegen das Hinken
(elaudication. Andresen 51; Nyrop-Vogt 225.

Clodoaldus. Wird von den Franzosen, die ihn St. Clou nennen,
vor allem als Ilelfer gegen Brandgeschwüre (les clous) angerufen.
Da und dort gilt er aber auch als Schutzpatron der Nagelschmiede (les
eloutieres;. Nyrop-Vogt 225; Gaidoz, Melusine IV, 510.

Cornelius. Gilt in Frankreich als Beschützer des Hornviehes (les
bétes a eornes). Nyrop-Vogt 226.

Donatus. Schützt nach deutschem Volksglauben gegen den Don-
ner. Ardresen 112. Hinsichtlich des eventuellen Zusammenhanges
inges Heiligen mit Jan -nirotianhon Aidonansa rel. Jagzecen die ain-

Über Wesen und Bedeutung der volksetym. Attribute christl. Heiliger. 509

schlägige Studie von E. Gubernatis, sowie die Legendes hagiographiques
von Delehaye, S. 198 ff.

Eleutherios. Der Sinn dieses Namens ist: der frei Machende,
der Befreier. In Übereinstimmung damit wird denn Eleutherios auch an
verschiedenen Orten Griechenlands als der spezielle Heilige angesehen,
der schwangeren Frauen leichte Entbindung und implicite Befreiung
von der sie bedrückenden Last gewährt. Auf der Insel Kreta sagen
sie sogar direkt von ihm: "0 dorog 'EAevBéniog čAevDevwvew Tag vv-
vaixeg. Bybilakis, Neugriech. Volksleben, S. 2; Bernh. Schmidt, Das
Volksleben der Neugriechen, S. 38. Rodd, The customs and lore of
modern Greece, S. 127; Basiner im Rhein. Museum pro 1905, S. 622.

Elias. Gilt auf Grund der alttestamentlichen Legende, die von
einer Entrückung in vom Himmel herablangendem Flammenwagen be-
richtet, im Volksglauben sámtlicher christlicher Völker als der Heilige,
der Macht über die himmlischen Flammen oder die Blitze besitzt. Auf
Grund der volksetymolog. Deutung seines Namens, der eine Annäherung
an das Verbum lijati (= gießen) gestattete, wird er dagegen von den
zum griech. Ritus sich bekennenden Slaven hin und wieder auch als
der Urheber der um den 20. Juli a. St. häufig eintretenden Regengtisse
angesehen. Speziell die Kleinrussen haben in dieser Hinsicht sogar
den Spruch: »Hıra uapo6uts rımapa (= Elias richtet Fäulnis an)«.
Cubinskij, Tpyası CTATHCTAUECKO-3THOTpa+. IKCHeAHNIM BB 3anaxmo-pyce.
kpaň III, 223 und Karlowiez, Stownik gwar pols. sub v. Eliasz.

Elissäus. Ist den Stidslaven sonst nur in dem Sinne geläufig,
als sie die Zeit um den 14. Juni a. St. herum als den geeignetsten
Termin ansehen, wann Hirse ausgesäet werden darf. Speziell den
Bulgaren, zumal jenen, die diesen Heiligen statt Elisej, bezw. Jelisej
lieber Liseaj nennen, gilt er dagegen auch als Helfer gegen die Kahl-
heit, bulgarisch liso, lisata genannt. Vuk Karadžič, Pjeunnk sub v.
Buze; Šišmanov im a. W. 5591).

Eutropius. Gemeint ist hier offenbar der erste Bischof von
Saintes. Er wird, wie dies schon Estienne a. a. 0. hervorhob und
Stadler in seinem Heiligenlexikon II, 174 gleichfalls erwähnt, in Frank-

1) Nach Gerov, PřuuuRs sub v. Enıceit wird dieser Heilige von den Bulgaren
auch darum gefeiert, daß Gott ihre Anwesen nicht dem Verderben preisgebe, was
sie bildlich durch die Phrase ausdrücken: »3a ıa ru ne saıtcu (spr. zal&si) rocnoas
= auf daß Gott nicht Wald über ihnen wuchern lasse«. Es ist offenbar, daß für
diese letztere Vorstellung lediglich die volksetymologische Verwandtschaft zwischen
dem Namen des Heiligen und dem bulg. Appellativum l&s (= Wald) maßgebend
gewesen ist.

510 E. Kalužniacki,

reich allgemein als Fürbitter gegen die Wassersucht (hydropsie) an-
gerufen. Speziell Estienne gibt hierzu die folgende Erklärung: »Sem-
blablement, quand on a fait S. Eutrope medecin des hydropigues, je
eroy qu’on a confundu Eutrope avec Hydrope«. Vgl. übrigens auch
Nyrop-Vogt 225.

Expeditus. Gilt auf Grund seines Namens, der offenbare Be-
ziehung zum Verbum lat. expedire hat, französischen, wie deutschen
Katholiken als der dienstbereite Förderer aller dringlichen Angelegen-
heiten und Wünsche. Speziell von den Franzosen wird er, wie zahl-
reiche Inschriften auf Statuen und Votivtafeln bekunden, sogar direkt
als »le patron des causes presses« bezeichnet. Und auf einem in den
deutschen Provinzen Österreichs stark verbreiteten Bilde heißt er noch
bestimmter: »der besondere Patron um glückliche und fertige Aus-
richtung --aller Geschäfte, Amts-, Standes-, Hausverrichtungen und
Reisene. Nvrop-Vogt 222 ff.; Melusine IX, 169 ff.

Fiacre. Heilt nach franz. Volksglauben das unter dem Namen
»fice bekannte Geschwür und namentlich jenes, das auf dem Sitz-
fleisch erscheint (»et de celui principalement qui vient au fondement«'.
H. Estienne o. et L. c.

Fort (Fortis'. Wird von den Franzosen, zumal denen in der
Umgebung von Bordeaux, behufs Stärkung der Gliedmaßen (pour for-
tifier les membres, angerufen. Aber auch schwächliche Kinder werden
zu demselben Zwecke in seine Obhut gestellt. Abbe Bergier, Origine
des dieux du paganisme I, 304: Broc de Segange, Les saints Patrons
I, 373; Mgr. Cirot de la Ville, Les origines chrétiennes de Bordeaux,
8.159 ff. Die letztere Schrift enthält zugleich eine sehr beachtenswerte
Untersuchung zur Frage nach der Entstehung der Legende von dem
hl. Fort.

Gallus. Wird von den Deutschen und den Schweden auf Halland
als Helfer gegen die Gallsucht (schwed. galdesyge) der Schafe an-
gesehen. Den Franzosen, die unter la gale einen juckenden Ausschlag
versteben, gilt er dagegen als Helfer gegen dies letztere Übel. Nyrop-
Vogt 227.

Genulphus. Wird in Frankreich St. Genou genannt und im
Einklang damit als llelfer gegen gichtische Schmerzen, zumal jene,
die im Kniegelenk (le genou) erscheinen, angerufen. H. Estienne o. et
L. ce. und Nyrop-Vogt 225.

Germanos. Die bulgarische Form dieses Namens lautet Ger-
nan, beziehungsweise German. Auf Grund dieser letzteren Na-
‚nensform non, die eine Annäherung an Them. „:rm, gsrmst

Über Wesen und Bedeutung der volksetym. Attribute christl. Heiliger. 511

(= Donner) gestattete, wird der heil. Germanos von den Bulgaren all-
gemein als der Schutzpatron gegen das Gewitter (za da ne gsrmi) ge-
feiert. Durch Vermittlung der Bulgaren ist diese Vorstellung dann auch
zu den Serben gedrungen, die, trotzdem sie den in Rede stehenden
Heiligen Džerma nennen, sich an ihn dennoch um Abwendung des
Gewitters und namentlich des llagels wenden. »,Io meby Ďepmo; oa
mehy Ha oBaAmo je zall, cBeTH Depmo, MoauM TH ce«. In freier deutscher
Übersetzung: »Wenn du schon Hagel senden willst, o Džerma, so sende
ihn nur bis zu meinem Rain; von da an aber nicht, o heiliger Džerman,
ich bitte dich darum«<. Stavejkov, Bear. upuruu 45; Colakov, Bear.
napozeırs, c0opımms 136; Miličevié, Kpaw. Cpómja 152 ff.; Šišmanov im
a. W. 558 und Gerov, Pšunuks sub v. Depmanrz.

Gléb, klruss. Hlib. Gilt sowol Groß-, als Kleinrussen als der
Schutzpatron der Brotfrucht (chléb, klruss. chlib). Detail bei Afana-
sjev III, 674 und bei Savinov im a. W. 39.

Gregorios. Wird von den Bulgaren Grigorij genannt und volks-
etymologisch zum Verbum rspropm (== ich zwitschere) gestellt. Auch
besteht im Zusammenhange damit dortzulande der Glaube, daß Vögel
erst von diesem Tage, d. i. vom 12. März a. St. an, zu zwitschern be-
ginnen, um mit dem St. Johannistage (7. Juli a. St.) wieder damit auf-
zuhören. Šišmanov im a. W. 5591).

Hedwig. Ist den Franzosen unter dem Namen Ste. Avoye ge-
láufiger. Da nun zu der Zeit, als sie mit dieser Heiligen bekannt
wurden, noch ein Verbum avoyer in der Bedeutung »auf den rechten
Weg weisen« bestand, so wurde sie von ihnen daraufhin zur Schutz-
patronin verirrter Seelen bestellt. Wenigstens ist in einem aus dem
XV. Jahrh. stammenden Gebetbuche noch ganz ausdrücklich zu lesen:
> Orasion a Sainte Avove gui les gens aide et avoye«. Nyrop-Vogt 224.

Helena. Wird von den Kleinrussen Olena, von den Großrussen
Alina genannt und von den einen wie von den anderen als Spenderin
guten, langen Leines (ten, län) angesehen. Hie und da heißt sie
sogar direkt lenosejka (= Säerin des Leines). Man notiere übrigens
auch die folgenden Sprüche: »Cšans Jens y cemu Oxeus (= Gesäet
wurde der Lein zu den sieben Helenen«. »Ieutr Osent, orypmsı Kou-
erautuny (= Den Lein der Helene, die Gurken dem Konstantin)«.
Afanasjev III, 672: Šavinov 40; Čubinskij III, 184.

1: Bei den Polen und Čechen gilt er dagegen, wie Hanus 9% ff. und Karlowicz
in seinem Slownik gwar polskich sub v. Gregorjanek bezeugen, als der Patron der
Schulknaben. Auch in Tirol pflegt man nach Mannhardt zu sagen: »Der Schul-
meister geht in Gregory«.

. 5192 E. Kalužniacki,

Ignatius. Wird auf Grund der volksetymologischen Annäherung

seines Namens an die Verbalformen digam, dignat (== heben, vom
Platze rücken) von den Bulgaren in Makedonien als der Heilige ange-
sehen, der sowohl den Tag um ein weniges (na Ignat denot ke se
dignat), als auch jedwede Arbeit vorwärts bringt, sie fördert. Stellen-
weise, so namentlich in Orčchovo und Umgebung, wird er dagegen is
Beziehung zum Thema ognr, ognpt (= Feuer) gebracht und mit Rick-
sicht darauf unter die Heiligen gerechnet, die die Macht besitzen,
Feuer sowohl abzuwehren, als es zu verursachen. Auf diese letztere
Beziehung weist unter anderem auch der Brauch hin, an seinem Tage
ein Feuer anzuzünden, darin, zwecks Erzeugung einer größeren Fuakea-
zahl, mit einem Stäbchen herumzurühren und dazu die Worte zu
sprechen: »Ko.1koTo nekpuuM, TOXKOBA NAXOHHA, MHICHNA, HPEHIA, TO-
Jenna, sKapěóÓenma, 1npacenma, NA0BueHa, ÓHÓenna, NynxeHna, ABYNKA, 8
našiBAUe MOTE H Macıo H (E10 IMNEHHNN HA C5B5 Hapoxs (= Wie viele
Funken, so viele Küchlein, Lämmlein, Zicklein, Kälberchen, Pferdchea,
Schweinchen, Gänslein, Entelein, Pfauchen, Kinderchen, vor allem aber
Honig, Butter und weißer Weizen für das Volk)«. Šišmanov 561 ff;
Gerov sub v. IIruars; Daskalov, IIpaannun u o6myan 85 Tpšpneueko,
Ss. 12—13.

Jakob. Wird im Wege volksetymologischer Annäherung an Kobb
(= Kopf) von den Katholiken in Deutschland als der Heilige gefeiert,
der zum Gedeihen der Kopf- oder Häuptelpflanzen beiträgt. Darauf
weist mit aller Bestimmtheit die Beschwörungsformel hin, die an
Tage zwischen 11 und 12 Uhr mittags über den Krautblättern gesprochen
wird und wörtlich also lautet: »Jakob, Dickkobb, werd so dick, wie
mein Kobb. im Namen Gottes ete. Meyer-Wuttke, Der deutsche Volks
aberglaube der Gegenwart (Berlin 1900) $ 665.

Jeremias. Wird zunächst auf Grund des bloßen Zusammez-
klanges, den sein Name mit slav. zmija (= Schlange) ergibt, von dea
Súdslaven als der Schlangenvertreiber verehrt. In Rußland, wo der
betreffende Heilize volkstümlich Jarčma .klruss. Jarema) beißt, gilt
er dagegen als der Schutzpatron der Tiere, denen, wenn sie zur Arbeit
eehen, ein Joch (jarčm, jarmo) angelegt wird. Hie und da wird er
sogar direkt der jaremnik (= Jochanleger) genannt, und dauert diese
seine Funktion in der Regel so lange, als das Frühjahrsackern dauert,
also vom 1. Mai, als dem speziell dem hl. Jeremias geweihten Tage,
bis ungefähr zum 31. Mai, an welchem Tage ein entfernter Namens-
verwandter des hl. Jeremias, der hl. Ermij, gefeiert wird. Vuk Ka-
radžič, Pjeunus sub v. Jepennjer wu; Milicevic im IT’zacaık epne. ywsmer

Über Wesen und Bedeutung der volksetym. Attribute christl. Heiliger. 513

ıpyuıtea XXXVII, 117: Cotakov im a. W. 116; Maretic, Studije iz puč-
xoga vjerovanja i pricanja u Hrvatá i Srbá im »Rad« der südslar.
Akademie der Wiss. XL, 138; Šišmanov im a. W. 560—61; Afanasjev
[II, 673: Savinov 41; Gerov, Pšunuké Gear. a3. sub v. Epexuja und
Bıaroptue.

Justina. Ist den Bulgaren in der Form Ustina geläufiger und
wird von ihnen als die Heilige verehrt, die wilden Tieren den Mund
usta-ta) schließen kann, sie solcherart für Haustiere unschädlich
machend. Šišmanov im a. W. 568; Gerov, Přunuk= sub v. Yceruna.

Kallinikos. Wird von den Russen in Beziehung zu »kalinniki«,
worunter sie die um den 19. Juli herum besonders zahlreich auftreten-
len donnerlosen Blitze oder das sogenannte Wetterleuchten verstehen,
gestellt. Afanasjev III, 675.

Kosmas und Damianos. Diese Heiligen werden auf Grund der
hagiographischen Überlieferung allüberall als die unentgeltlichen Ärzte
verehrt. In Rußland, wo der erstere von ihnen volkstümlich Kysrıa
spr. Kuzma) heißt und infolge dessen sehr wohl in Beziehung zu
kuzna, kuznec (= die Schmiede, der Schmied) gebracht werden
konnte, gelten sie dagegen auch als Eheschmiede. So lesen wir dies-
bezüglich in einem Liede: Tawmp mem cams Kyspma-Äenpaus | Ha
:Baısöy Araconmua: | Trr enarok-ın, Tıı Kyspma-Aempanstue, | Aa Tu
SKYH-AH Ka HAMT. cBateóky | BěkoBšuHyto, ıepaspsisuyie. Zu deutsch:
»Ging Kužma-Demjan in eigener Person dort | Zur Hochzeit des Aga-
fonič: | Du Heiliger, du Kužma-Demjanič, | So schmiede uns ein Hoch-
zeitlein, | Ein ewiges, ein unzertrennliches«. Savinov 42.

Lambertus. Heilt nach deutschem Volksglauben die Lahmheit.
Nyrop-Vogt 227.

Lazarus. Wird von den Serben in Beziehung zum Verbum la-
ziti (= gehen, sich langsam fortbewegen) gebracht und im Einklange
damit als der Heilige angesehen, der kleinen Kindern bei den ersten
Gehversuchen behilflich ist. Auch besteht in dieser Hinsicht der
Brauch in Syrmien, wonach Mädchen am Vorabend des St. Lazarus-
samstags einen Kreis bilden und, indem sie sich ein männliches Kind
von Hand zu Hand reichen, dazu das Lied singen: »Lazi, lazi, La-
zare, | Te dolazi do mene« ete. Zu deutsch: »Gehe, gehe, Lazar, | So
gehe bis auf mich zu« usw. Vuk Karadiic, Pjeunnk sub v. Jlasapnıe
und Maretic im a. W. 1381).

1) Bei den Bulgaren wird der hl. Lazar zwar auch von Mädchen durch Lieder,
die sie am Vorabend des St. Lazarussamstags von Haus zu Haus gehend vortragen,
Festschrift für Jagic. 33

514 E. Kalu2niacki,

Lienard (= Leonhard). Gilt den Katholiken in Frankreich als
der Heilige, der sowohl die Fesseln der Gefangenen, als auch die
aneinandergewachsenen Kinder löst (délie). Andresen 51.

Lucia. Macht nach franz. Volksglauben trübe Augen wieder hell
(lucide). Andresen 51. Aber auch in Deutschland und den übrigen
katholischen Ländern ist sie als Ärztin kranker Augen wohl bekannt.
In Colle de Santa Lucia (Oberitalien) besteht sogar eine von Augen-
kranken aller Art stark besuchte Gnadenstätte dieser Heiligen. Man
ist in den betreffenden Kreisen auch heute noch fest überzeugt davon,
daß eine vor dem Bilde der Heiligen verrichtete Andacht in Verbindung
mit darauf folgender Benetzung der Augen mit dem Wasser aus dem
dort befindlichen Kirchenbrunnen genügt, um, wenn nicht volle Ge-
nesung, so mindestens einige Linderung des Leidens zu erlangen. Hoefler
im a. W. 304; Usener, Götternamen 121: Archiv f. Religionswissenschaft
IX, 253 ff.

Lukas der Evangelist. Nützt dem Volksglauben der Klein-
russen zufolge dem Knoblauch, der dortzulande zoyks (spr. tuk) heißt
Kaindl in den Mitteilungen der geogr. Gesellschaft in Wien pro 18%,
S. 438.

Lupus. Wehrt nach französischem und rumänischem Volksglauben
den Wolf ;loup, lupü. von den Herden ab. Durch Vermittlung der
Rumänen hat dieser Glaube übrigens auch bei ihren slav. Nachbam
und insbesondere den Ruthenen der Bukowina Eingang gefunden.
Meiusine IV, 510; Mitteilungen der geogr. Gesellschaft in Wien pro
1896, S. 439.

Maclovius. Steht namentlich in der Bretagne, wo er zu Haus
war, in großem Ansehen und wird vom Volke, das ihn St. Macloı
nennt, ebenso wie der hl. Clodoaldus (s. diesen) als Helfer gegen Brand-
geschwüre ;les elous) angerufen. Stadler, Heiligenlexikon sub voce
Maclou; H. Gaidoz o. et I. c.

Makkabäer. Dieses Fest wird von den Angehörigen des ru8.
Sprachstammes »na svjatvch Makovějev< oder auch »na svjatych Ms-
kovej: genannt und allgemein in Beziehung zu Thema mak (= de
Mohn! gebracht. Daher die Sitte, an diesem Tage (1. August a. St.) die
Mohnernte vorzunehmen, jedenfalls aber irgend eine Mohnspeise herzl-
richten und zu Ehren des Festes zu verzehren Srsziell die Klein

‚efeiert, aber ob sich darunter auch das »Lazi, lazi, lau." tu det, ist aus dem.
-as Gerov in seinew Wörterbuch dar bulg. Sprache arh fscanr dariiber sagt
nieht ersichtlich

Über Wesen und Bedeutung der volksetym. Attribute christl. Heiliger. 515

russen lassen an diesem Tage tiberdies wilden Mohn weihen, darin
das beste Mittel gegen allerlei Hexenspuk erblickend. Afanasjev III,
- 674; Čubinskij jm angez. Werke und Bande S. 225; Savinov 44; Ko-
zariščuk in der Zeitschrift »Hayxa« pro 1891, S. 660.

Makrina. Wird sowohl von Groß-, als Kleinrussen !) zum Thema
mokr (= feucht) gestellt und auf dieser Grundlage als Spenderin der
Feuchtigkeit angesehen. Darauf weisen unter anderem schon die
Sprüche hin: »Mokpuna moKpa u oceHb morpa (= Ist die Makrina feucht,
wird auch der Herbst feucht sein)... »Cmorpu ocens no MorpuHame
(= Willst du wissen, wie der Herbst wird, achte auf die Makrinen)«.
In noch viel augenfälligerer Weise kommt aber diese Funktion der hl.
Makrina in nachstehendem Brauch zum Ausdruck: Hat die Dürre längere
Zeit angehalten, so pflegen die Bewohner des Gouvernements Kursk,
der bekannten Kornkammer Rußlands, sich zur Veranstaltung einer
förmlichen Makrinafeier zusammenzutun. Weiber und Mädchen treten
angekleidet ins Wasser und zerren da auch alle Vortibergehenden
hinein. Afanasjev III, 674; Cubinskij III, 223; Savinov 45.

Mamertus. Wird von den Franzosen, die ihn St. Mamert, auch
St. Mammair nennen, als Helfer bei Erkrankungen der Brüste (les
mammeles) angesehen. Den Ammen ist er dortzulande überdies der
selbstverstándliche Schutzpatron. H. Estienne o. et I. c.; Andresen 51;
Nyrop-Vogt 225.

Marcus. Macht nach deutschem Volksglauben die Erbse markig.
Es ist daher vielfach Brauch in Deutschland, mit der Aussaat dieser
Frucht bis zum St. Markustage zu warten. Meyer-Wuttke $ 655.

Maturinus. Gilt den Italienern und durch deren Vermittlung auch
den Franzosen als der Arzt der Irrsinnigen (gli matti). H. Estienne
0. et L c.

Maura (Made. Wird auf Grund ihres Namens, der wörtlich die
Mohrin, dann jede schwarz aussehende Person überhaupt bedeutet,
von den Bewohnern der Insel Zakynthos als die Schutzpatronin und
Helferin der an schwarzen Blattern Erkrankten verehrt. Nach der
volkstiimlichen Vorstellung der Athener vermag sie aber auch alle an-
deren Arten von Geschwüren zu heilen, eventuell damit heimzusuchen.
Letzteres geschieht indes nur dann, wenn jemand durch Mißachtung
ihres Festtages (3. Mai a. St.) sich deren Ungnade zugezogen hat.
Mommsen, Athenae christianae 143; B. Schmidt im a. W. 38.

— - 1-12... .-

1) Die letzteren nennen sie sogar direkt Mokryna (= die Feuchte).

00 *

516 E. Kalužniacki,

Mevennus. Wird von den Franzosen St. Main genannt und im
Einklang damit als Helfer gegen beliebigen, auf der Hand (la main:
erscheinenden Ausschlag und namentlich die Krätze verehrt. H. Estienne
o. et I. c.; Nyrop-Vogt 225.

Michačl. Gilt an verschiedenen Orten Frankreichs als der Sehutz-
patron der Bäcker. Es ist evident, daß er diese seine Funktion ledig-
lieh dem Umstande zu danken hat, daß das Laib Brot französisch »la
miche« heißt. \yrop-Vogt 225.

Minas. Wird von den Bulgaren, die bei seinem Namen in erster
Linie an das einheimische minavam (= ich gehe vorüber! dachten,
als der Schutzpatron der Reisenden verehrt. In Panagjurište und Um-
gebung rufen sie ihn dagegen auch dann an, wenn es sich 'um die
Wiedergewinnung eines abhanden gekommenen Gegenstandes handelt.
»Sveti Mina« — sagen sie in einem solchen Falle — »kaži, koj minä
i zaminä, ta nameri edi što si (folgt der Name des verlorenen Gegen-
standes'<. Sišmanov 565.

Modestus. Wird in der Umgebung von Achä-Celebijsko in Bul
garien Mutešti genannt und mit Rücksicht darauf als der Schutzpatros
der Maultiere mutete' verehrt. Sismanov 565.

Mokios. In betreff dieses Heiligen besteht bei den Russen eine
analoge Vorstellung, wie in betreff der hl. Makrina. Regen an seinem
Tage (11. Mai a. St“ bedeutet, daß es den ganzen Sommer über naš
mokro sein werde. Hanuš 151: Afanasjev III, 674.

Naum der Prophet. Leitet nach bulg. und russ. Volksglanben
zur Vernunft na um, an. Speziell in Rußland besteht in dieser His-
sieht sogar die Sitte, dem hl. Nanm an dem Tage, an dem die Kinder
zum erstenmale in die Schule geschiekt werden sollen, eine Kerze zu
widmen und vom (Geistlichen eine entsprechende Andacht verrichten
zu lassen. Auch pflegt man mit dem Beginn des ersten Unterrichts dort
gewöhnlich bis zum 1. Dezember, ala dem diesem Heiligen gewidmeten
Tage, zu warten. Afanasjev III, 675; Savinov 46; Rylov, Owepsu no
HAYYEHIIO PYCe. Hap. SLIKA DT OÓTACTH BE.IHKOPYCC. roBOpa in den Yuenis
Samek der Kasaner Universität pro 1892, Heft IV, S. 119; Sikmasor
im a. W. 569.

Pachomios. Zeigt nach russ. Volksglauben an, »wonach der Son-
mer riecht pachnüöt'«. Ist nämlich der St. Pachomiostag (1. Mai a. St
warm, so wird — dies ist der Sinn der Phrase — auch der Sommer
warm sein und umgekehrt. Afanasjev III, 674.

Pantalemon. Seine ihm im Volksglauben der Bulgaren zukom-
mende Funktion wird am deutlichsten durch seinen Beinamen, der bel-

Über Wesen und Bedeutung der volksetym. Attribute christl. Heiliger. 517

garisch narıımkg (spr. pätnik) lautet und deutsch durch »der Reisende«
zu übersetzen ist, bestimmt. Auch besteht im Zusammenhange damit
der Brauch bei den Bulgaren, an dem dem hl. Pantalemon gewid-
meten Tage (es ist der 27. Juli a. St.) sich auf die Straße zu begeben
und dort wenigstens einige Augenblicke zu verweilen. Man wird
wohl kaum fehlgehen, wenn man der Ansicht Ausdruck gibt; daß
der Name des Heiligen, der eine Annäherung an bulg. narz (= der
Weg) gestattete, hierzu den Anstoß ‘gegeben hat. Was dagegen
die ihm von den Kleinrussen zugeschriebene und durch die Epitheta
Palij (= der Zünder) und Patykopa (= Verbrenner der schockweise
geschichteten Garbenhaufen) ausgedrückte Funktion anbelangt, so halte
ich dafür, daß diese Epitheta nicht durch volksetymologische Er-
wägungen, sondern lediglich durch die Wahrnehmung, wonach um den
27. Juli a. St. herum die meisten Gewitter mit starken, auch Brände
verursachenden elektrischen Entladungen stattfinden, veranlaßt worden
ist. Karavelov, IMamarnuku 227; Šišmanov 566; Afanasjev III, 674;
Čubinskij III, 224.

Phokas. Gilt den Rumänen und im Wege der Entlehnung auch
ihren slavischen Nachbarn, den Ruthenen in der Bukowina, als der
Schutzpatron des Feuers, das rumänisch focü heißt. Kaindl in den
Mitteil. der geogr. Gesellschaft in Wien pro 1896, S. 438. In den Län-
dern des schwarzen und des östlichen Teils des mittelländischen Meeres
bis zur Adria hin wird er dagegen als der Schutzgeist der Schiffer
verehrt, und hat schon Radermacher im Archiv für Religionswissen-
schaft VII, S. 445 mit Rücksicht darauf die Vermutung ausgesprochen,
daß vielleicht der Name des Heiligen, der an grieeh. Yuxn (= Robbe)
erinnert und vom gleichen Stamme abgeleitet ist, hierzu die Veran-
lassung bot. Weiteres, diese Vermutung erheblich unterstützendes
Detail bei E. Maass in den Jahresheften des österreich. archäolog.
Institus IX, 181, sowie bei Otto Kern im Archiv für Religionswissen-
schaft X, 82 ff.

Polychronia. Wird von den Bulgaren volkstümlich Poljaranija-
genannt und auf Grund dieser letzteren Namensform in einigen Gegen-
den, so z. B. in der Umgebung von Kůistendžil, als die Heilige ange-
sehen, die die Felder (poljata) schützt (chrani). Nišmanov im a.
W. 567.

Prokopios. Wird, da sein Name sich sehr leicht in Beziehung
zum Verbum prokopsam (= ;rgoxö.rtw, bezw. zrodzoWa) bringen ließ,
von den Bulgaren als der Heilige verehrt, der die Kinder in seiner
speziellen Hut hat.. Demgemäß sagen sie auch: »Tpe6a Aa ro Aprxuwe

518 E. Kalužniacki,

IIporoma 34 AenaTa, Aa mm upokoucnaT (== Es ist notwendig, daB wir den
Prokop feiern der Kinder wegen, damit sie uns gedeihen). Von an-
deren slavischen Völkern, so z. B. von den Serben und den Cechen,
wird scin Name dagegen mit dem Verbum kopati (= graben) in Ver-
bindung gebracht und als der Schutzpatron alles dessen, was auf diesem
letzteren Wege zustande kommt, gefeiert. Ein am St. Prokoptage
(4. Juni‘ umgrabener Kohl wird nach čechischem Volksglauben besonders
gut sein usw. Vuk Karadžič, Pjeuunk sub v. IIpororve; Hanuš 194;
Maretié im a. W. 135; Nišmanov 505 u. 566 K.; Gerov, Pšunmr= sub
v. Hpokonni.

Rochus. Gilt, weil sein Name an la roche (— der Felsen) er-
innert, in vielen Gegenden Frankreichs als der Schutzpatron aller jener
Personen, die mit Steinen hantieren, also insbesondere auch als der
Schutzpatron der Steinmetze und der Pflasterer. Melusine IV, 510.

Rosa. Heilt nach deutschem Volksglauben den Rotlauf oder die
sogenannte Rose. Nyrop-Vogt 227.

Stylianos. Dieser lleilige wird, wie Bybilakis, Neugriech. Volks-
leben, S. 4 bezeugt, von den heutigen Griechen als Spender leichter
Entbindungen, bezw. als Pfleger und Beschützer der Neugeborenen ver-
ehrt. Den Bulgaren gilt er dagegen als der heilige Arzt tiberhaupt,
der die Macht besitzt, Kranken aller Art Genesung zu verschaffen.
Insbesondere halten aber an dieser Vorstellung jene Bulgaren fest, die,
wie die Bewohner von Stara Zagora, die Lautgruppe st in ts, bezw
in c verwandeln und demgemäß auch nicht Stylian, bezw. Stilian, son-
dern Cilian sprechen. Von Cilian zu Cělian (= der heil Machende)
iste aber nur ein kleiner Schritt gewesen, und die Funktion, um die ©
sich hier handelt, war hergestellt. SiSmanov im a. W. 568.

Symeon Stylites. Die russ. Form dieses Namens ist Semen,
und cs hat sich wohl nur mit Rücksicht darauf dortzulande die Vor-
stellung gebildet, daß es von diesem Tage an (1. September a. St.) nicht
mehr ratsam sei, Sämereien (sémena) auszusäen: »Cexenz zeHb m ch
mena zoaot i— Ist einmal der hl. Semen da, dann fort mit den
Siimereien)«. Afanasjev III, 675; Savinov 49.

Symeon Zelotes. Wird von den Kleinrussen schlechtweg Zilot
genannt und in Übereinstimmung damit als der Heilige angesehen, der
den Kräutern /žiVja) ihre wundertätige Kraft verleiht. Da aber die
kleinrussische Form dieses Heiligen ebenso gut auch eine Annäherusg
an Thema zoloto (= Gold) gestattet, so besteht der Brauch bei den
Altınrussen, 91 vcinem Tage (10. Mai a. St.) nicht nnr nach wunder
tätigen Kräme.u. 4nrdern mit deren Hilfe aueh nanı. -inid ++ anehen.

Über Wesen und Bedeutung der volksetym. Attribute christl. Heiliger. 519

:sgleichen glaubt man, daß ein an diesem Tage ausgesäeter Weizen
sonders schön und rein sein werde wie Gold. Afanasjev III, 674;
ıbinskij III, 184: Savinov 49.

Theodoros Studites. Leitet nach russ. Volksglauben die Kälte
tudenj) ein. Daher auch die Bauernregel: »Oeorop& ÚTYAHTS 3em.0
yanr (= Theodoros Studites macht die Erde kalt)«. Afanasjev III,
o; Rvlov a. a. 0.

Theodulos. Die russ. Form dieses Namens lautet Feodul, auch
rzweg Fedul. Da nun diese letztere Form sehr wohl zu russ. duť
= blasen, wehen) oder noch besser zu der davon gebildeten Partizi-
ılform dul, podut gestellt werden konnte, so hat sie dortzulande
3 Vorstellung veranlaßt, daß der in Rede stehende Heilige Macht
er die warmen Frühjahrswinde besitzt. »Ipumexs Peryıas, Tenaaks
ıyaıs (= Kam Theodulos, begann der warme Wind zu blasen)«. Aller-
ıgs vermag der hl. Theodulos auch kalten und unfreundlichen Wind
bringen, und heißt es dann von ihm: »Peryas ryósr naayıs (= Theo-
los blies die Backen auf)«. Afanasjev III, 673; Savinov 50.

Theophanes. Wird von den Russen Fofan genannt und im Ein-
ang damit als der Schutzpatron der Einfältigen und Narren, die dort
fany heißen, verehrt. Savinov 52.

Therapon. Schon auf Grund der Legende, die von einer aus
inem Blute emporgewachsenen heilbringenden Eiche berichtet, durfte
ger Heilige von den Angehörigen der griechischen Kirche als der
nmlische Arzt gefeiert werden. Speziell bei den Griechen trug aber
srzu gewiß nicht wenig auch sein Name bei, der, indem er sehr wohl
Jeoareiw (= warte, pflege, heile) gestellt werden konnte, die nám-
he Funktion wie die Legende begründete. Colnaghi in Newtons
avels and discoveries in the Levant I, 348; K. Jireček, Cesty po
ılharsku 13; Sišmanov 568.

Tychon. Wird von den Russen im Wege volksetymologischer
ınäherung an Thema tich (= ruhig, still) als Spender ruhigen, klaren
etters angesehen. An seinem Tage (16. Juni a. St.) ist — so sagen
» — die Erde still, auch die Sonne legt ihre Bahn stiller als sonst
rück und die Singvögel stellen von da an das Singen ein. Hanus
2; Afanasjev III, 675; Savinov 50.

Valentinus. Über diesen Heiligen und seine ihm im Volksglauben
r Deutschen zukommende Funktion war schon oben (S. 504) die
de. Hier wäre nur noch nachzutragen, daß die Kunde von dieser
ınktion sich im Wege der Entlehnung auch bei den Dänen, den röm.-
th. Slaven und selbst bei den Litauern verbreitete. Speziell bei den

520 - E. Kalužniacki,

Polen trug zur raschen Einbürgerung der betreffenden Vorstellung nad
einer ganz richtigen Bemerkung Karlowicz's, Sloworód ludowy 8. 3
überdies der Umstand bei, daß hier zwischen Namen und Funktics
eine analoge Beziehung hergestellt werden konnte, wie im Deutschen
Denn da Valentin polnisch Walenty, bezw. Walek heißt und das
charakteristische Merkmal der Epilepsie durch das polnische walic
(= fallen machen, niederwerfen) ebenso prägnant ausgedrückt werden
konnte wie durch deutsches »fallen<, so war jene Vorstellung dea
Polen sofort klar und geläufig. Darauf weist unter anderem auch das
Sprichwort hin: »Swiety Walek tych powali, co patronem go nie
zwali (= Der hl. Valentin wird jene fallen machen, die ihn nicht zam
Schutzpatron erkoren haben)«. Zur Literatur des Gegenstandes wäres
außer den »Decem praecepta« von Martin Luther und der soeben er-
wähnten Schrift von Kartowicz noch heranzuziehen: Wackernagel, Kleine
Schriften III, 104; Nyrop-Vogt 226; Hoefler im a. W. 293; Archiv für
slav. Philol. XII, 468 und XIII 157.

Varnava (= Barnabas;. Schützt dem Volksglauben der Bulgarea
zufolge gegen das Gewitter, indem er bewirkt, daß die Wolken nicht
wiederkeliren ‘da se ne vernuvat oblacite), sondern ruhig weiter
ziehen. Stavejkov, bear. upuruu 45; Šišmanov im a. W. 557; Geror.
Piuuuxs sub v. Baprozomeň, Bpbrozameň und Bpatozoxeit.

Vincentius. Wird von den Deutschen Vinzenz oder vielmehr
Finzenz genannt und sowohl von ihnen selbst, als durch ihre Ver-
mittlung auch von den rům.-kath. Slaven und Litauern als der Heilige
angesehen, der Verlorenes wieder finden hilft. Von den Franzoses
wird er dagegen in Verbindung mit vin /= Wein) gebracht und dem-
entsprechend als der Scehutzpatron der Weinbaner und aller derer, die
damit so oder anders zu tun haben, verehrt. Auf diese letztere Funktion
weisen insbesondere die nachstehenden zwei Bauernregeln hin: »Quand
Saint Vincent est elair et beau, | I v a du vin comme de Vean«. | »Si
le jour de Saint Vincent est trouble, | II met le vin au double«. Ma»
notiere übrigens auch eine analoge deutsche Banernregel: »Vinzeszi
Sonnenschein | Bringt viel Korn und Wein«. Martin Luther, Decen
praecepta ete., in der neuesten Weimarer Ausgabe seiner Werke L 412;
Joh. Lasieii Poloni de diis Samogitarum libellus, Mannhardteche Ass
sabe 95: K. Nirop, I'čtvmologie populaire et le folklore, Mélusine IV,
518 und Ordenes liv, deutsche Übers. von R. Vogt 226.

Vitus. Wird von den Sudslaven Vid, Vide, auch Vida (d.i der
Schende' renannt und in Übereinstimmung damit als der Beschätser
all’ der Sachen betrachtet, die man seinen Blicken zugänglich gemacht

Über Wesen und Bedeutung der volksetym. Attribute christl. Heiliger. 521

hat. Deswegen die Sitte, an seinem Tage (dem Vidov dan) früh mor-
gens alle Habseligkeiten, auch die etwa noch vorhandenen Sämereien,
aus dem Hause zu tragen und wenigstens für einige Augenblicke in
die Sonne zu stellen, damit sie sichtbar werden (da se vidii. Und in
einem Liede heißt es diesbezüglich noch bestimmter: »lIsaunua xan
ceja.sa , Ha Haar neuepy: | He Buta, aa ra uuan | Ha Hoau neuepy ==
Ivanica säete den Lein aus | Am St. Johannistage gegen Abend: | Kommt
da Vitus, um zu schen | Am St. Johannistage gegen Abend« etc. Vuk
Karadžič, Pjeunnk sub v. Bnıe; Milicevic im Glasnik XXII, 104; Ma-
retic im Rad LX, 138; Nišmanov im a. W. 538; Gerov, Přumr= sub
v. BuzoBs ep. Hie und da, so z. B. in der Umgebung von Gabrovo,
besteht nach Daskalov {vgl. seine Ipaannnr u oónuan 86 Tp&uneucro,
S. 10) übrigens auch die Sitte, sich zwecks Wahrung des Sehvermögens
am St. Vitustage die Augen mit einem Wasser auszuspülen, in das man
zuvor den ersten, im betreffenden Jahre erblickten und eingefangenen
Johanniswurm, der bulgarisch světutka, d.i. »die Leuchtende« heißt,
hineingetan hat. Es ist evident, daß auch hier wieder ein Fall der
volksetymologischen Deutung des Namens des Heiligen, noch verstärkt
durch den Sinn der bulgarischen Benennung des Johanniswurmes,
vorliegt.

Wolfgang. Gilt in Bayern als der Schutzpatron und Gebieter
der Wölfe. Hoefler im a. W. 302.

Selbstredend ist auch mit den hier spezifizierten 79 Nummern die
Liste der in Betracht kommenden Heiligen noch lange nicht als abge-
schlossen zu bezeichnen. So war ich im vorigen Jahre bereits selbst in
der Lage, im Archiv füs slav. Philologie XXVIII, 84 ff. auf ein weiteres,
in der einschlägigen Literatur, soweit sie mir eben bekannt und zugäng-
lich war, nicht vermerktes Beispiel solcher Art hinzuweisen. Es betrifft
den hl. Kyrikos und zeigt, wie dieser Tarsysche Märtyrer aus dem
Anfang des IV. Jahrhunderts durch volksetymologische Annäherung
seines Namens an Thema slav. kur (= Huhn) von den kleinrussischen
Karpathenbewohnern, zumal den ostwärts wohnenden, nicht nur zum
Schutzpatron der Hůhner bestellt, sondern auch in den Mittelpunkt von
allerlei Vorstellungen und Bräuchen gerückt wurde, die sich zu einen
vollständig ausgebildeten und in sich abgerundeten Kyrikoskultus zu-
sammenschließen. Mag es den Hühnern gut oder schlecht ergehen,
beide Eventualitäten erscheinen darin als die legitimen Äußerungen
einer speziell dem hl. Kyrikos zustehenden Machtbefugnis aufgefaßt,
und haben diejenigen, denen es an dem Gedeihen ihres Hühnerstandes,

522 E. Kaluzniacki,

wie mittelbar auch an dem cigenen Wohlbefinden gelegen ist, kein
anderes Mittel, dies Ziel zu erreichen, als nur, daß sie sich bestreben,
durch schonende und sorgfältige Behandlung seiner Schtitzlinge das
Wohlwollen dieses Heiligen zu gewinnen.

Zu den bislang nicht vermerkten Beispielen dieser Art gehört
tibrigens auch das folgende. In Pretuki und den anderen längs der
Ostawa gelegenen Ortschaften des Bezirkes Sanok in Galizien pflegen
Bäuerinnen, wenn sie daran gehen, Petersilie auszusäen, zuvor
ein Gebet an den hl. Peter zu richten. Es ist klar, daB das ge-
schieht, weil die Bäuerinnen des Glaubens sind, daB der Heilige, der
einen mit der vorzanehmenden Aussaat verwandten Namen führt, sie
auch in ihrem Wachstum fördern würde. Die Petersilie, kleinrussisch
petruska genannt, ist sonach auf diesem Wege zu einem dem hl. Peter
besonders genehmen Gewächs und er selbst zu ihrem rechtmäßigen
Beschützer gestempelt worden.

Wenn aber der rege Anteil, den die Volksetymologie an der Bildung
von volkstlimlichen Attributen christlicher Heiliger hatte, den hier vor-
geführten Beispielen zufolge außer allem Zweifel steht, so ist mit der
Feststellung dieser Tatsache die in Rede stehende Angelegenheit keines-
wegs als erledigt zu betrachten. Es drängt sich nunmehr von selbst
die Frage auf, wieso das komme, daß die Volksetymologie sich mit
einer gewissen Vorliebe an die Namen christlicher Heiliger heftete und
warum die unter ihrer Mitwirkung entstandenen Attribute den offen-
kundigen Zweck verfolgen, christliche Heilige mit Eigenschaften aus-
zustatten, durch welche sie im Volksglauben die Fähigkeit erlangten,
dem Menschen in den verschiedensten Notlagen seines Lebens, auch
den allerspeziellsten, Schutz und Hilfe zu gewähren? Auf diese Frage
läßt sich im Verfolg eines tatsächlich schon von Usener, Götternamen
116 fi. angeregten, von ihm selbst jedoch in minder zutreffender Weise
auf eine audere, hierzu weniger geeignete Gruppe von Heiligen ange
wandten Gedankens Folgendes erwidern:

Es ist eine ständige Erscheinung in der Geschichte jedweden reli-
giösen Lebens, daß die unmittelbar daran Beteiligten nur höchst ungen
aufgeben, was für ihre Vorfahren und noch für sie selbst den Gegen-
stand des Glaubens und des Kultus gebildet hat. Von diesem Stand-
yunkte aus betrachtet, war cs daher den zum Christentum bekehrten
icıden beim besten Willen nicht leicht möglich, sich sofort aller Be-
sicehnngen znr al!an Ralieinn zn entünßern. Fa 7ae gie "mmar van neneM

Über Wesen und Bedeutung der volksetym. Attribute christl. Heiliger. 523

den Vorstellungen und Bildern hin, die ihnen durch Jahrhunderte
ihrende Übung wert und teuer geworden waren, und sie späheten
willkürlich nach Mitteln aus, die es ihnen ermöglichen würden, wenig-
:ns einen Teil dieser Vorstellungen und Bilder auch in die neue Reli-
on hintiberzuretten. Als das geeignetste Instrument hierzu boten sich
nen nun die christlichen Heiligen. Schon der Umstand, daß sich an
2 Person derselben mehr minder ausführliche, von allerlei Wundern
d tibernatürlichen Begebenheiten erfüllte Legenden kntipften, bewirkte,
B sie der religiösen Empfindung der gewesenen Heiden ungleich näher
ınden, als die mit den Sinnen unfaßbaren Repräsentanten der göttlichen
Imacht oder des ewigen, nicht Anfang noch Ende in sich schließen-
n Seins. In noch viel stärkerem Maße, als der soeben erwähnte, trug
er zur raschen Einbürgerung und der stets wachsenden Popularität
r Heiligen zweifellos der Umstand bei, daß sie der von der christ-
hen Kirche selbst vertretenen Lehre zufolge als die berufensten Ver-
ttler zwischen Gott und den Menschen galten und außerdem genau,
e einst die heidnischen Götter, durch Bild und Statue versinnlicht
:rden durften. Hiedurch wurden die Unterschiede, die zwischen den
ıen und den anderen bestanden, bis zur Unkenntlichkeit verwischt,
d die religionsgeschichtliche Evolution, die die Einführung des Christen-
ns bei den Heiden begleitete, endete damit, daß in die Funktionen,
:lche bis dahin heidnischen Göttern zukamen, allmählich christliche
lige eintraten.

Doch dies ist eben erst die eine Seite der uns hier bescháftigenden
ıgelegenheit, und um zur Erkenntnis auch der anderen Seite zu ge-
ıgen, erscheint es notwendig, sich zuvor noch Folgendes zu vergegen-
irtigen. Wie dies für die Römer seit Ambrosch!) feststeht und für
> Griechen, sowie für die Angehörigen des preußisch-litauisch-lettischen
rachstammes durch Usener, Götternamen S. 79 ff. und S. 122 ff. sehr
ihrscheinlich gemacht worden ist, haben alle diese Völker außer den

1, Er ist nämlich der erste gewesen, der in seiner, in der Zeitschrift für
ilos. u. kathol. Theol. pro 1842 unter dem Titel: »Über die Religionsbücher der
mer« veröffentlichten Abhandlung auf diese Eigentiimlichkeit der róm. Religion
merksam machte. In betreff der übrigen hierher gehörigen Literatur, sowie der
die Frage nach echten und falschen »Sondergöttern« in der róm. Religion sich
ipfenden Kontroversen wäre dagegen vornehmlich auf den einschlägigen Artikel
ssowas in dessen >Gesammelten Abhandlungen z. rüm. Religions- und Stadt-
ıchichtee (München 1904: S. 304—326 zu verweisen. Einige sehr beachtenswerte
merkungen zu diesem (regenstande enthält übrigens auch der Artikel Do-
szewski 8. den er neulich unter dem Titel: »Dei certi et incerti« im Archiv für
ligionswissenschaft X, 1—17 veröffentlichte.

524 E. Kalužniacki,

sogenannten Kultusgottheiten auch noch zahlreiche Vorstellungsgebilde
niederer Art verehrt, als deren hervorstechendstes Merkmal die nach-
stehenden zwei Momente erscheinen: 1. die begriffliche Durchsichtigkeit
des Namens; 2. die enge Begrenztheit der Funktion. Speziell bei den
Litauern und Letten scheint diese letztere Kategorie von mythischen
Vorstellungsgebilden sogar noch im XVI Jahrhundert, wo doch diese
Völker längst christlich waren, in einer Urwüchsigkeit und Fülle‘;
lebendig gewesen zu sein, die die Missionäre ebenso wie die Gelehrten
jener Zeit in gerechtes Erstaunen versetzten. Und mag es auch richtig
sein, daß sich unter diesen Vorstellungsgebilden, wie dies unter an-
derem schon die sprachliche Form mehrerer ihrer Namen?) und in be-
sonders augenfälliger Weise der Kriksthos") bekundet, auch offenbare
Neubildungen befinden, 80 ändert dies an dem Wesen der Sache gar
nichts. (Gerade dieser letztere Umstand ist fir uns um so wertvoller,
als er uns au Beispielen aus einer nicht allzufernen Vergangenheit zeigt,
daß das Bestreben, für alle Handlungen und Zustände, die für den
Menschen von Bedeutung sein konnten, besondere, nach eben diesen
Handlungen und Zuständen benannte Gottheiten männlichen oder weib-

1 Die einschläriren Nachrichten am übersichtlichsten bei Brückner in der
von ilım in der ‚Biblioteka Warszawska«e pro 1897 und 1898 unter dem Titel:
»Starožytna Litwa. ludy i bogie publizierten Abhandlung. Zusammenstellungen und
Erklärungen von litauischen Götternamen überdies bei Bender, Schleicher ipassim.
Mannhardt. Mierzynski. Solmsen. Bezzenberger (passim' und Grienberger. Hinsicht-
lieh der »Baltica des libellus Lasickie von Grienberger wäre jedoch auch das von
Brückner im Archiv f. slav. Philol. XXII. S. 569 ff. Gesagte zu vergleichen.

2 Ich habe. wenn ich das behaupte. in erster Linie selbstredend die Namen
im Auge. die durch die Suffixe iczius und icza oder durch Verbindung von
mate und pätis mit einen vorgesetzten Appellativum gebildet sind. Denn was
zunächst die Namen der ersteren Art anbelangt, so können sie schon darum nicht
alt sein, weil die betreffenden Suffixe den Litauern nachweislich erst durch sla-
vische Vermittlung zukamen, die der anderen Art dagegen darum nicht, weil es
in alter Zeit iiberhaupt nicht üblich war. Götterbegriffe durch Composita von der
Art, wie die erwähnten. zu bezeiehnen. Das Auftauchen von Verbindungen, wie
die letzterwähnten. ist nach Useners ganz zutreffonder Bemerkung gerade der
sicherste Beweis «dafür, daß wir es mit Nenschüpfungen zu tun haben. »Hier zeigt
sich — 80 lantet die betreffende Bemerkung wörtlich — eine Erschlaffung der Vor-
stellungskraft, welehe nicht mehr frisch ein neues Gebilde zu erzeugen vermag.
um dem Gottesberriff einen sinnlich faßbaren Ausdruck zu geben, sondern in be-
quemer Trägheit es vorzieht, ein gegebener Wort durch Verbindung mit patis zu
einem Gottersnamen zu machene.

3: Unter Krikathoa wurde nämlich von den Litauern laut Lasicki das gůtt-
hehe Wesen verstanden. dem die Aufgabe oblag. die Friedhofkreuze (kriksztas.
1 bevrachen. Es liegt auf der Iland, daß ein derartiges Wesen erst möglich

“nt Je die Lite vor beraite Shristen geworden waren, also nicht früher als im
PPS dee KITT 10m Rat- -at 1lar haidan nanhfaleanden Tahrhnn? ırte

Über Wesen und Bedeutung der volksetym. Attribute christl. Heiliger. 525

lichen Geschlechts zu schaffen, einen tief eingewurzelten und, wo es
die Verhältnisse nur irgendwie zuließen, immer von neuem durchbrechen-
den Trieb der religiösen Begriffsbildung darstelle.

Dies vorausgeschickt, wird man es nunmehr verstehen, weshalb die
Volksetymologie sich mit solcher Beflissenheit an die Namen christlicher
Heiliger heftete und gleichzeitig die Tendenz bekundete, die Träger
dieser Namen mit Eigenschaften auszustatten, durch welche sie im reli-
giösen Bewußtsein der Volksmassen die Fähigkeit erlangten, dem Ein-
zelnen überall da, wo er es gerade nötig hatte, ihre hilfreiche Hand
zu bieten. Während vieler Jahrhunderte an den Umgang mit begrifflich
durchsichtigen Göttern gewöhnt, haben nämlich die gewesenen Heiden
nach ihrer Bekehrung zum Christentume sich die Dienste dieser ihnen
besonders werten, weil in den Bedürfnissen des alltäglichen Lebens
fußenden Götterkategorie auf diese Weise zu erhalten versucht, daß sie
sich bestrebten, deren Funktionen im Sinne der oben dargelegten reli-
gionsgeschichtlichen Evolution auf christliche Heilige zu übertragen.
Da sie aber unter den ihnen durch das Wort der Priester und die Bild-
werke der Kirchen vermittelten Heiligen nicht einen fanden '!), der den
beiden Hauptmerkmalen jener Götterkategorie vollkommen entsprochen
hätte, so blieb ihnen unter so bewandten Umständen nichts anderes
übrig, als diese Merkmale einzelnen christlichen Heiligen im Wege der
Volksetymologie zu verschaffen. Und der Erfolg, den sie durch dieses

1: Unter den auf letzterem Wege vermittelten Heiligen waren höchstens solche
zu finden, die dem an zweiter Stelle genannten Merkmale jener Götterkategorie,
aber auch nur insofern entsprachen, als es auf Grund ihrer Legenden möglich war,
ihnen ganz bestimmte Funktionen zuzuweisen. So konnte z. B. der hl. Joseph mit
Rücksicht auf die ihm in den Evangelien zugeschriebene Beschäftigung sehr wohl
zum Schutzpatron der Zimmerleute und Schreiner, der hl. Petrus zum Schutz-
patron der Fischer. der hl. Lukas zum Schutzpatron der Maler bestellt werden.
Ebenso konnte ferner auch der hl. Leonhard als der Schutzpatron der Krieger
und der im Kriege Gefangenen, der hl. Nikolaus als Schutzpatron der Schiffer
und insbesondere als Retter aus Sturmesnöten und die hl. Kosmas und Da-
mianos als die unentgeltlichen Ärzte und Schutzpatrone des ärztlichen Standes
fungieren. Im ganzen ist aber auch diese Gruppe von Heiligen in der ersten
Zeit keine besonders zahlreiche gewesen, 80 daß sich die Kirche selbst veranlaßt
sah, dem Wunsche der Gläubigen nach speziellen Helfern auf diese Weise entgegen-
zukommen. daß sie außer den in der Litanei anzurufenden noch weitere 14 Heilige
statuierte, die sie als die »vierzehn Nothelfer« anzurufen gestattete. Es sind
die folgenden: Achatius, Aegidius, Blasius, Christophorus, Dionysius,
Erasmus, Eustachius (bezw. Hubertus), Georgius, Cyriacus, Pantaleon
und Vitus und von den weiblichen: Barbara, Katharina und Margaretha.

526 E. Kaluzniacki, Über Wesen u. Bed. der volksetym. Attribute christl. Heiliger.

naive Mittel erzielten, war in jedem Belang ein überraschender. Mit
Hilfe der Volksetvmologie wurden, wie obige, gewiß noch vielfach er-
gänzungsfühige Liste zeigt, einzelne christliche Heilige nicht nur be-
grifflich durchsichtig gemacht, sondern sie konnten daraufhin sehr wobl
auch mit Attributen ausgestattet werden, durch welche sie die Eignung
erhielten, analoge Funktionen auszutiben, wie früher die begrifflich
durchsichtigen Götter.

Czernowitz im Juli 1907. Kalužniacki.

Dohodak stonski, koji su Dubrovčaní davali srpskome ma-
nastiru sv. Arhangjela Mihajla u Jerusalimu i povelje o
njemu cara Uroša (1358) i carice Mare (1479).

Opčina dubrovačka bila je dužna svojim susjedima davati razne
godisnje dohotke ili tribute (dohodsk, lat. tributum, census, incensus,
regalia).

Najvece je bilo »tributum Sancti Demetrii« od 2000 perpera, koje
se od kraja 13. vijeka davalo svake godine na dan sv. Dimitra (26. ok-
tobrai. Kako se vidi iz povelje kralja Stefana Tvrtka od g. 1378, primao
ga je onaj, koji je gospodovao »ovomzi zemljom primorskom, Trebinjem
i Konavlami i Dračevicom« (Mon. serb. str. 188). Ovaj dohodak su pri-
mali kraljevi i carevi srpski do g. 1371, poslije župan Nikola Altoma-
novic, g. 1375—1377 Gjuragj Balšič kao gospodar na Trebinju i u
Konavlima, najposlije kraljevi bosanski od g. 1378 do propasti države
bosanske.

Kad su se Dubrovcani vjesto poslužili borbom izmedju Srba i Bos-
njana, pa u svoje ruke dobili grad Ston i poluotok Stonski Rat (lat.
Puncta Stagni), placali su od g. 1333 »tributum Stagni<, naime 500 per-
pera Bošnjanima, pa opet 500 perpera i Srbima. Rok tributa bosanskoga
bio je dan sv. Vlaha (tributum S. Blasii), rok tributa srpskoga »Velik
dan« ili »Vpskrésenije« (tributum Pasche).

Tribut bosanski od Stona primali su vazda samo vladaoci bosanski.
U knjigama arkiva dubrovačkoga tita se na pr. da je 14 februara 1349
Dubrovčanin »Junius de Calichio« kao poklisar »domini bani Bossine«
od gradskoga kneza Petra Justiniana pred svjedocima primio 500 perpera
>pro tributo in festo S. Blasii proxime preterito« (Div. Canc. 1348—9).
Opet je taj tribut primio 27 marta 1354 Kraguj, poklisar bana bosan-
skoga, 19 februara 1356 pak magister Nicoletus Nigrellus i isti Kraguj
(Div. Cane. 1354, 1366 mletački vlastelin Ser Marcus Bonci, »nuntius
et procurator domini Tuertchi, bani Bosnensis<, 2 marta 1371 poklisar
banov Pripko Miresic, 12 marta 1375 Dubrovčanin »presbyter Ratchus,

528 Konst. Jireček,

cappellanus et procurator ad infraseripta magnifici et potentis domini
Tuertchi bani Bossine«, 4 februara 1376 jedan Sasin, koji se je onda
iz Bosne preselio u Dubrovnik, Chanussius Saxinovich, 12 februara 1377
opet »presbiter Ratchus, cappellanus domini Tuertchi, incliti bani Bosne«.
Medjutim se ban Tyrtko dao okruniti na kraljevstvo srpsko. Tada je
dosao u Dubrovnik 24 septembra 1378 onaj isti pop Ratko, ali več kao
»prothovistiarius et camerarius serenissimi domini, domini Tvertchi, dei
gracia bani Bosne et regis Rascie<, pa je primio ne samo tribut od
500 perpera, »quod solvitur dominio Bosne pro Stagno et Punta Stagni«,
za ovu godinu, koja če se navršiti »de mense februario proxime ven-
turor, nego za prví put i tribut svetodimitarski, »quod solvitur regno
Rascie« Liber diversarum seripturaram 1377—1379).

Vara se dakle Lukarié (Copioso ristretto degli annali di Ragusa,
1. izd. 1605 str. 55, 2. izd. od 1790 str. 93), kad piše, da je car Stefan
Dušan (1350) protjerao Stefana bana bosanskoga i odredio, neka Du-
brovčaní onaj tribut, što su ga davali banu, u naprijeda daju srpskome
manastiru u Jerusalimu.

Drugi tribut stonski, koji su Dubrovcani placali Srbima, primao je
Stefan Dušan preko raznilı izaslanika. Za tribut svetodimitarski dola-
zili su u Dubrovnik kao poklisari kraljevski ali poslije carski takodjer
razni ljudi: vlastela srpska ili kotorska, talijanski trgovci iz Mletaka
ili Florencije, katkad i katolicki biskupi ili opati iz Primorja. U subotu
10 decembra 1334 -Paulus habas (sie S. Sergii (sv. Srgj na Bojani)
nunetius serenissimi domini Stephani, dei gracia regis Raxie«, dobio je
od dubrovackih kamerlengá pred knezom i svjedocima iz Kotora, Bara,
Mletaka i Florencije tribut svetodimitarski i 250 dukata (onda 1 zlatni
dukat = 2 yperpyri: »pro incensu, guem idem dominus rex debebat
reeipere a communi Ragusii in Pascate Resurrectionis Domini proxime
preterito pro Punta, pro uno anno preterito et completo in dicto Pascate«
Div. Cane. 1334). G. 1342 javio se 25 aprila kao kraljevski izaslanik
srpski kalugjer Gjerasim Prkosa, »Jerassinus Pricossa caloyrus, nunp-
cins domini regis Raxie<, pa je primio »in pecunia numerata de grossis
de Ragusio vice et nomine domini regis Raxie« od opčinskih kamerlengá
Matije Menčetica, Zivete Crijevica i Zivete Gudetica 500 perpera, »qu08
ipse dominus rex Raxie recipere debebat in Pascate Resurrectionis pre-
terito a dicto communi pro tributo, guod solvitur pro Punta Stami«
‚Div. Cane. 1341. U knjizi »Diversa Cancellarie 1347—1348« zapis se
> isplacivanju tributa >domino imperatori« za prošasti Uskrs (Pascate

-„terifa“ 1 prlaviei m’asera julija 1347 žalibože nalazi na gnjilom listu,
menge ne dva imana sriedakä 1 1940 7 inpjja javio

Dohodak stonski, koji su Dubrovcani davali srpskome etc. 529

za tribut stonski Marko, katolički biskup skadarski: »venerabilis in
o pater dominus Marcus episcopus Scutarensis in presencia domini
'olay Georgio marchionis de Veneciis (markiz u Bodonici kod Termo-
ı u Grčkoji, Ser Nicole de Lucari et dompni Michaelis de Bodacia,
ore litterarum domini imperatoris Slavonie, quas ipse presentavit
ili et potenti viro, domino Petro Justiniano, honorabili comiti Ragusii
8uo minori consilio, fuit contentus ct confessus habuisse et recepisse
licto domino comite et suo minori consilio, dante et solvente nomine
amunis Ragusii pro tributo Punte Stagni yperpyros quingentos, qui
ri debebant in Paschate nuper preterito de anno domini MCCCXUVIIII,
ictione secunda, quibus literis domini imperatoris data fuit plena fides
dominum comitem et snum minus consilium< (Div. Canc. 1348 — 1349).

Iduce godine 1350 car Stefan darova tribut stonski srpskomu ma-
tiru sv. Arhangjela Mihajla i Gavrila u Jerusalimu'). © tome se
aze u Miklošičevim »Monumenta« tri povelje: |

1. Car Stefan odredjuje, erkva arhistratiga Mihajla u Jerusalimu
L si uzima u Dubrovnicé od dohotka carstva mi na vsako godište na
skrósenije 5 spt perper benetečkih«<. Povelja nije sačuvana u origi-
u, nego samo u dva prijepisa, koji se ne slažu ni u mjestu, ni u
lini, ni u mjesecu (Mon. serb. str. 133—135). a) Po prijepisu 14. stoljeda
ana je >u Prizréni< 29 aprila >Kh AKTO -+SW« (fale brojevi trečega
stvrtoga mjesta), indiktion 1., što bi po indikciji vodilo u g. 6856 —
1 septembra 1347 do 31 augusta 1348, dakle bi bila izdana 29 aprila
8. b) U kopijaru arkiva dubrovačkoga čita se godina -+SWHWH-,
8 — od 1 sept. 1349 do 31 augusta 1350, »unceua Mapa Ta Ba TpAAH
MEHHUK 8 pnttneýh Ha Pwmannie«; po tome bi povelja bila izdana
nartu 1350. Prva data svakako je kriva, jer je car, kako smo vidjeli,
T junija 1349 dao tribut stonski isplatiti sebi samome preko biskupa
darskoga. Florinskij, [lamaTuuku 3aKonoxaTezbHoň aBarTexbnocru Iy-
ıa, uapa Cep6óoBe u Upekoue (Kiev 1888) str. 114 riješio se za g. 1348.
himandrit Ilarion Ruvarac u raspravi o manastiru sv. Nikole na Vranjini,
ga je car Stefan istom poveljom priložio manastiru jerusalimskomu,
‘ori o nesuglasnosti u datiranju izmedju prvoga i drugoga prijepisa, pa
li, da se razlika može »izjasniti i tim, što je car Stjepan dva hrisovulja
ao srpskoj erkvi u Jerusalimu<; u prvom od 1348 zapisao je jeru-
mskoj erkvi mali manastir na Vranjini, u drugom od 1350 priložio
istoj erkvi dohodak od 500 perpera u Dubrovniku, pa >»od oba ta

1 O njegovim sudbinama piše arhimandrit Niéifor Dučič, Cpncku kpa.+eBcgu
acrup y Jepycazumy, Godisnjiea Nikole Čupica 9 (1887), 235—242.
Festschrift fur Jagic. 34

530 Konst. Jireček,

zasebna hrisovulja, dana cerkvi jerusalimskoj, napravio je pozdniji pre-
pisivač jednu listinu« (Ruvarac, Ramuuuu-npuxomum 38 APYTH 30TCKH J0X:
IIpocgjera, rox. II, na Hernmsy 1894 cpBecka 10, erp. 533—534).

Ovo darovanje dohotka stonskoga manastiru jerusalimskom nije u
nikakvoj svezi sa uvjetom, pod kojim je kralj Stefan g. 1334 Dubrov-
čanima potvrdio Ston i Rat Stonski: >i ješte su se zakleli kraljevstvu
mi vlastele dubrovrčci, da prébiva pop srrbski i da poje u crkvah,
koje su u Stonu i u Rstu, kako jest povelévalo kraljevstro mi< (Mon.
serb. 108). Srpski pop Bratoslav primío je od vlade dubrovačke oko
1339 kod divbe poluotoka stonskoga dva »soldi« zemlje u starom grada
sv. Mihajla kod samoga Stona i jedno zemljiste kod crkve sv. Petra u
malenom polju stonskom (»Bratosavo, presbitero Stagni«, zakonik »Liber
Reformationume XXXI, 3). Ali potomci popa Bratoslava, njegovi sinovi,
unuci i praunuci nisu bili vise popovi. Pribac, sin pokojnoga »Brato-
slavo prete« spominje se 1394 (Libro Rosso f. 184). Kod revizije katastra
u maju 1433 našlo se, da se ove zemlje u gradu sv. Mihajla i »in lo
plan de Stagno« kod erkvicä sv. Stefana, sv. Ivana, sv. Petra, sv. Mar-
tina i sv. Kozme i Damjana ne nalaze u duhovnim rukama, nego u ru-
kama mirskih ljudi, nasljednikä popa Bratoslava. Bila je to Živka,
kci Ilije Pripčiča (držala je polovicu zemljista »sul monte de Sancto
Michiel, la che fo castello antichamente<), Radovac Gjurgjevid, koji je
svoju zemlju (opet kod sv. Mihajla) dobio kao prčiju svoje žene, don
Petar Stanjevié iz Stona, Božičko Radnikovic, Radmilac Pantetié itd,
koji su bili okupirali i sve zemljice rečenih crkvica, ali same erkve
ostavili »desruinate e scoverte«. © Oni su se branili: »noi tuti come guc-
cessori de Bratosav prevede abiamo posseduto i detti terreni et a ess0
Bratosavo forno concessi per la signoria de Ragusa«. Ali kod diobe
zemljišta stonskoga govorilo se samo o Bratoslavu a nije © njegovim
nasljednieima. Za to je vlada ove zemlje nasljednicima uzela i darovala
erkvama stonskim (Libro Rosso f. 249 — Libro imperfetto dei deceni
di Stagno f. 102, u arkivu dubr.).

Car Stefan je latinskom poveljom sa srpskim potpisom od 20 augusta
1346 u Skoplju darovao kapitulu erkve sv. Nikole u Baru u Pulji 20
perpera »de nostro tributo, quod habemus in dicta civitate Ragusii«
(Farlati, Illyricum sacrum VI, 127; Makušev, Hrax. apxssur III, 11—12 u
3annern mmm, aka. nayır 19 pril. 4, 1871; Rački, Rad 18, 22920)
Car Uroš je ovu darovnicu potvrdio, ali Dubrovčanií su 1363 zahtjere
kapitula barskoga pismom pisanim »regine Apulie« odbili, budaci da
tribut davaju samo izaslanicima, koji »specialibus litteris solavis et lati-
ne- 'madrn pnnama“* ad genanodara. raskoga. K tamı Iindain, da bi

Dohodak stonski, koji su Dubrovčaní davali srpskome etc. 531

drugačije kanonicima barskim radje davali, »si venirent ad nos anno
quolibet cum litteris regis Rassie«, nego »caloyaris scismaticis, quibus
pro parte domini regis Rassie quidem damus omni anno tributi pecu-
niam supradietam« (Mon. Rag, 3, 297).

2. Car Uroš potvrdjuje 24 aprila 1357 »pod Prizrenom na Ribnicé«
zapisanje, što ga je dao >»gospodin svetopočivši car, roditelj carstva
mi«, »prečistoj vladičici gospoždi Bogorodiei sinajskoj«, da se njoj dava
»od Velika deni do Velika done na vsako godište od Dubroynika pet
set perper benetsckih od Stona« (Mon. serb. 159—160). Povelja se sa-
čuvala, kako Miklošié kaže, samo u prijepisu 14. vijeka. Istijeh dana,
24 i 25 aprila datirane su ili »na Ribniku« ili »u Prizréné« još četiri
druge povelje cara Uroša (ib. 157—165). Spominju se u njima isti
poklisari dubrovački: Marin Bunié, Žive Nikole Gunduloviča sin i Žive
Crijevié, samo što povelja izdana manastiru sinajskome piše Ynke mj.
Aure. Drugaöije u pravopisu nema razlike. Čudnovato je samo, da
za dohodak stonski nisu u vrijeme careva Stefana i Uroša nikada dola-
zili monasi sinajski, nego vazda jerusalimski. U knjigama dubrovačkim
nalazi se samo 6 junija 1355 zabilježeno, da je »Nichodimus monacus
de Synay S. Chatarine« pred knezom Nikolom Barbadikom i drugim
svjedocima primio natrag svoj depozit (Div. Cane. 1954), Ne zna se,
je li to bio isti Nikodim, koji je godinu ranije (1354) došao u Dubrovnik
kao kalugjer jerusalimski, da uzme dohodak stonski.

3. Car Stefan Uroš potvrdjuje u Prizrenu 2 junija 1358 zapisanje,
koje je otae njegov, car Stefan priložio erkvi sv. Arhangjela u Jerusa-
limu. Sadržaj ove povelje priopéio je u kratko Grigorovič, Ouepks
nyremectein no Esponeicxon Typuiu (2 izd., Moskva 1877, str. 45). Tekst
je dva puta Stampan: u Glasniku društva srpske slovesnosti 2 (1849)
197—199 i po ovome izdanju kod MikloSica, Mon. serb. 165—168. Po
ovoj je povelji car Stefan odredio, da Dubrovtani svake godine davaju
manastiru jerusalimskomu »tisuštu perper dubroveěkih«, to jest 500 per-
pera »na Velik drn na Vsskrssenije« i drugih 500 perpera »na Dmitrov
den«, >do gd& godé Dubrovnik drži Ston grad«. Ako bi se slučilo
ea radi naših« hramu u Jerusalimu »zapusteti«, neka se ta »tisušta

per« daje u Svetu Goru manastiru Hilandaru i »monastiru svetago
elikomučenika Gjeorgija, glagoljemij svetyj Pavl«, što su sagradili
»prédéd ona mie sv. Simeon, sv. Sava »i po njih roditelj carstva mi
p "takožde«. Original na pergameni sa zlatnim pečatom čuvao se u
Hilar pa gu je 1848 jeromonah i bivši iguman hilandarski Sera-
nio sa sobom u Biograd (Glasnik ib. str. 202),
nt j njiv je na prvi pogled pravopis. U pravim listinama cara Uroša

v 94»

532 Konst. Jireček,

nigdje nema 1, koje se javlja u srpskim pismima čak na kraju 14. vjeka,
ali ova povelja ima: KOXKÍM, ROXKŤA, RMTÍE, NSARORKATE, Eh NMPaRo-
caakiu, npieme, Slpcenie, Aapia itd. Čadno je, da se nekoliko puta
piše u singularu Měpocoaumu (listina cara Stefana ima -caaHmu), pa
jedan put u pluralu: Rh lepoconiukyu, po grčkom dv Ieeocožůunts.
Riječi, kojima se govori o ocu, ne slažu se sa stilizacijom nesumnjivih
listina. Car Stefan se u ovoj povelji zove »trblaZen«, >prieno pomi-
najemi« i »car kyr Stefan; u drugima se piše »gospodin i roditelj
carstva mi, svetopočivší car« (Mon. serb. 155—156), »sveti car Stefan:
(ib. 161, 164, :gospedin car, svetopočivší roditelj carstva mi« (ib. 163, 175).
Ni potpis nije u redu. Obična formula je: »Stefan Uroš v Hrista boga
blagovérní car Srbljem i Grkom«, ali ova listina hilandarska ima:
»Stefan v Irista boga blagovérní Uroš car Srbljem i Grkom«. Uroš
je tu postavljeno daleko od Stefan, po primjeru grčkih listina, gdje
Kouyrrös ili Ilakaróhovos dolazi gotovo na kraj carskoga potpisa. Jos
je više sumnjiv natpis na pečatu, koji je po Grigoroviču od pozlačenog
srebra: »Grenana RR XA Ka RAAPORKÝHH MAdAh Spollic; nema U
njemu carskog naslova, ali ima riječ »mladi«, koja je imala smisla,
dok je Uroš bio »mladi kralj« kraj svojega oca kralja, ali od kako
je Stefan Dušan okrunjen na carstvo, izašla je iz običaja.

Najviše je sumnjivo darovanje i jedne četvrtine dohotka sveto-
dimitarskoga manastiru jerusalimskomu.

Kako se vidi iz kancelarskih knjiga dubrovačkih (vidi u prilozima),
carevi Štefan i Uroš svake su godine primali cijeli tribut svetodimi-
tarski (2000 perpera) u punoj svoti sami za sebe, preko svojih poklisara,
koji su bili mirski ljudi: mletacki vlastelin Francesco Ruzzini 135],
kotorski vlastelin Luka Bucie 1355, knez Vojislav 1362 preko svojega
poklisara Strijelea i udovica Vojislavova 1364 i 1366, knez Grgur Golubic
1365, čelník Miloš 1368, Grgur Stechat 1370.

S druge strane znamo iz tih istih kancelarskih knjiga, da su ka-
lugjeri iealoyari, calogeri) jerusalimski onda dobivali od Dubrovcana
kao :dohodak« ili »tributum Stagni- svaki put samo 500 perpera na
godište, nikada ni perpere vise, vazda sa vjerovnim pismom od cara,
poslije i od drugih gospodara u Srbiji. Dolazili su rijetko u proljece
odmah nakon Uskrsa, katkada ve“ 1355) u augustu, pa više puta u
posljednjím mjesecima od godine. Slučavalo se, da su morali dugo čekat;
dok se novei isplate, kao kalugjer Serapion 1366; za to su mu Dubrov-
-ani dali na stan {pro affictu domus) dar do dvije perpere (Mon. Rag
V, 68). Isto se g. 1367 plačanie vuklo od julija do decembra. U drije
nalesíne na DRE) nosnora in dačer dohadak 1271 >nglije propasti

Dohodak stonski, koji su Dubrovtani davali srpskome etc. 533

Nemanjicä češce se dogadjalo, da se je dohodak platio zajedno za dvije
prosle godine, kao 1372, pa opet 1375. Vrlo je zapelo isplacivanje
u vrijeme velikoga rata izmedju Mlečica i Gjenoveza (1378—1381).
G. 1382 izravnali su Dubrovčani svoj dug samo do 1376, pa 1387 samo
do Uskrsa 1384. Napokon su po nastojanju srpskih gospodara, kneza
Lazara, Vuka Brankovica i Gjurgja Balsica 1388 isplatiti tri godišnja
obroka, do 1387.

Kalugjeri, »sindici« ili »ikonomi« jerusalimski dolazili su najprije
po jedan, od 1367 katkada i dvojica ili trojica. Samo 1355 javljaju
se kalugjeri sv. Nikole (na Vranjini), Mihajlo i Antonije. Svi drugi su
bili Jerusalimci; dolazili su preko Carigrada, Modona u Grčkoj ili
Manfredonie u Italiji. Medju njima se spominju trojica sa prezimenom
Prkosa: Gerasim Prkosa vec 1342 prije darovanja dohotka Jerusalimcima
i 1352, iguman Gervasije Prkosa 1370 i 1372 i kalugjer Roman Prkosa
1370, 1371, 1372, 1375, 1382, možda ti isti Roman, koji se spominje
jos 1386 i 1388. Drugi su bili: Nikodim 1354, Metodije 1362, 1367,
1369, Nikola 1365, Serapion 1366, 1367, Danilo 1375, Filip 1375,
Makarije 1375, Sava 1386, 1387, 1390, Joasaf 1387, iguman Jovan
1388, mitropolit Mihajlo 1388, Gerasim 1388, Damjan 1390 itd.

U vrijeme despota, Stefana i Gjurgja, dohodak stonski isto se uvijek
placao u svoti od 500 perpera. Tražilo se vazda vjerovno pismo gospo-
dara srpskijch; monasi su 1402 imali punomoč »per literas baronum et
nobilium testimoniales«, 1424 »literas despoth de Sclavonia seu de Rassia
et domini Georgii Volcovich secundum usum« (pismo »gospodina Gjurgja«
vidi u Spomeniku XI, 76 br. 75), 1432 opet pismo despota Gjurgja.
Ako nisu donijeli vjerovno pismo, Dubrovcani su se izgovarali pa
tražili, neka se kalugjeri sami brinu za potrebnu punomoc. Tako su
rekli 16 novembra 1422 kalugjerima, neka najprije jedan od njih trojice
ide »ad dominos Selavonic< za pismo; isto je 16 decembra 1427 zaklju-
čeno »excusandi isti calogero«, pa pisati »domino Georgio, domino Rassie
et Sclavonie<; u zapisnicima od marta 1446 i od julija 1459 opet je
zabilježena »excusatio« kalugjerima, jer su došli bez pisama. Dohodak
se placao neredovno, katkada za dvije godine, kao 1402 i 1432, ili za
tri godine, kao što 1422, 1442, 1446, pa i za četiri godine 11 julija
1448. Bilo je i toga, da su ga davali u obrocima; na pr. 1455 3 januara
150 perpera, 15 aprila 500, 18 juna opet 500. Placanje je ostajalo
daleko za tekucom godinom; 1424 je svotom od 1200 perpera bio do-
hodak namiren samo do Uskrsa 1419 (Spomenik XI, 76). Izaslanici su
»calogeri Jerosolimitani«, »calogeri Sancti Michaelis Yerosolimitani«.
Spominju se Josip i Gavrilo 1402, Gavrilo, Nikandar i Galaktion 1422,

534 Konst. Jireček,

opet Nikandar i Gavrilo 1424, Nikandar 1431. Ovaj »Nikandar starac
jerusalimski« bio je duhovnik gospodje Jelene, kčeri kneza Lazara i
udovice velikoga vojvode Sandalja; spominje se u njezinom testamentu
i dolazio je poslije njezine smrti (+ 1443) u Dubrovnik, da primi nje-
zinu ostavštinu (Mon. serb. 415—417; Pucič II, 121 —123). Za dohodak
stonski su se kašnje javili kalugjer Marko 1448 i iguman Gavrilo Novo-
brdjanin 1455 (frater Gabriel de Novoberdo, abbas Sancti Michaelis de
Yherosolima, calogerius Jerosolimitanus). Iz Dubrovnika vracali su se
»starci Jerusalimljani< u Srbiju; 1429 dala je opčina dubrovačka ka-
lugjere na svojoj oružanoj ladji dovesti u Bar, koji je onda bio grad
gospodina despota. Marko i njegov drug zapisani su 1448 kao »callo-
geri S. Michaelis de Monte Sinai«, što se ne slaže, je crkva sinajska
nije se zvala sv. Mihajla. Vidi se, da je manastir u Jerusalimu propa-
dao i da su srpski monasi Jerusalimci večinom boravili na Svetoj Gon
Atonskoj: zovu se 17 decembra 1408 »caloieri de Sancta Gora de Sancto
Monte- (Cons. minus), 17 junija 1424 »calogeri de Monte Sancto« (Cons.
Rozatorum), pa malo dana poslije toga 23 junija »Nichandar et Gavnl
calogeri Jerosolimitani, habitantes in Monte Sancto in partibus Constanti-
nopolitane civitatise (Div. Canc. 1422).

Poslije propasti države srpske našle su stare zadužbine zastitu kod
potomaka domacih kucča vladalackih. Najprije kod kčeri despota Gjurgja,
turske carice Mare, udovice sultana Murata II, koja je imala svoj dvor
blizu Svete Gore, u Ježevu kod Sera. »Imperatrix Mara« bila je vazda
u prijateljstvu 8 Dubrovčanima, s kojima je imala sveze od g. 149.
U svojim pismima piše im kao našim dobrim i vele uzdanim prijateljem«
(1474 Mon. serb. 535). U drugom listu kaže: »i naprijeda smo mi vaši
prijatelje, kakono su naša gospoda bila vam prijatelje, takoj i mi
držimo svako prijateljstvo k vam u svako vrijeme« (1475 ib. 537); u
trecem se zahvaljuje i poklanja »kako našim bratjam i starim prija-
teljem« (1478 ib. 536..

(i. 1462, 18 marta, dalo je vijede umoljenijeh punu mod knezu i
malomu vijecu odgovoriti »ambassiatori Mare imperatricis (poklisaru
Novaku; pro tributo Hierosolimitano«; u zapisniku ne kaže se, u kojem
smislu. Tri godine nakon toga došao je jedan kalagjer sa poklisarima
earice Mare i 8 pismom cara turskoga za dohodak stonski. (G. 1465
zaključeno je 11 maja u vijecu umoljenijeh: »Prima pars est de sol-
vendo Thome calogero, qui venit cam duobus hominibus Mare impera-
ricis et cum literis imperatoris Turchorum et dicte Mare imperatricis
ie denariis tributi, guod tenemur monasterio Sancti Michaelis de Hieru-
«len pro Stayna 'uxta serinfnras inter commrna naatrnm et alim 1m

Dohodak stonski, koji su Dubrovčani davali srpskome etc. 535

peratorem Stephanum et Orosium filium suum. Per XXXV contra V«
(drugi prijedlog, »secunda pars«, bio je: non dare, quia non venit cum
contrasignis opportunis). Kalugjer Toma je onda dobio 1000 perpera
za dvije godine. Jos 21 oktobra iste godine opet bi zaključeno dati
»ambassiatoribus imperatricis Mare et callogeris monacis Hierosolimi-
tanis« 2000 perpera za 4 godine, »et hoc ad instantiam imperatricis
Mare, que instanter de hoc requisivit« (Liber Rogatorum 1463—1466).
Tijem je bilo isplačeno g. 1465 svega 3000 perpera za 6 godina, po
svoj prilici 1459—14651). Isto je 19 junija 1469 riješeno dati » Nichifforo
calogero, nuncio Mare imperatricise 1000 perpera za 2 godine, za
»monasterium S. Michaelis de Hierusalem«. U septembru 1469 javljaju
se poklisari carice Mare?) zajedno sa poklisarom Esebega, turskoga
vojvode u Skoplju (u Macedoniji), pa govore gospodi dubrovačkoj o
tributu jerusalimskom. Istijeh dana javila se u gradu i gospodja Kata-
kuzina, sestra carice Mare i udovica Ulrika grofa Celjskoga. Evo što
se čita o tome u zapisniku vijeca umoljenijeh 13 septembra ov. g.:
»Prima pars est de dando imperatrici Mare per manus ambassiatorum
nostrorum id, guod sumus debitores pro tributo, guod tenemur dare
monasterio de Hierusalem, faciente ipsa nobis fieri expeditorias oppor-
tunas. Per XXV contra VII«. Zajedno je knezu sa malim vijecem dana
punomoc »respondere ambassiatori imperatricis Mare et ambassiatori
Exebegh pro facto tributi de Hierusalem. Per omnes contra I«. Kod
ovih se pregovora radilo i o starim poveljama 0 tome tributu, koje su
imali i Dubrovcani i carica Mara; viječe umoljenijeh 16 septembra je
(sa 29 glasova protiv 3) zaključilo »de ostendendo ambassiatoribus Mare
imperatricis scripturas, guas habemus cum imperatore Stiepano pro tri-
buto de Hierusalem, si ipsi oratores volent ostendere eorum scripturas«.
Jos 22 septembra isto je vijece riješilo, neka malo viječe pokaže go-
spodji Katakuzini (D. Catacusine) »privilegium lectum in presenti con-
silio per Marinchum?), in presentia duorum de minori consilio« (Liber
Rogatorum 1468—1470). Vidi se, da se u listinama, što su imale obje
stranke, nesto nije slagalo.. Iduce godine 1470 slali su Dubrovčani

— —- 1... 1.0

1: Na ovo mjesto u >»libro di Pregati dell’ anno 1465« pozivlje se Lukarié,
kad pise, da su srpski kalugjeri u Jerusalimu pomrli od kuge i da je carica Mara
s carom Mehmedom II. molila Dubrovčane, neka stari dohodak jerusalimski daju
»alle badie di Santa Maria di Filandari e di San Paolo di Monte Santo in Mace-
donia« ‚Luccari, 1. izd. 55, 2. izd. 93).

2, Poslije se 7 okt. 1469 spominje »Nichoforus et socius, oratores domine
Mare imperatricis«.

3) O Marinku Cvjetkoviéu, djaku ili logofetu dubrovačkom, vidi Archiv für
slav. Phil. XXV (1904, 207.

536 Konst. Jireček,

500 »perper dubrovrěkih, što dava Dubrovnik dohodek od Stona na
Jerusalim erkve svetomu Arhangelu na godište<, za ovu godinu preko
svojih poklisara Jovana Bunica i Paladina Lukareviča, koji su pošli na
portu, pravo »gospodji carici Mari«, koja je primanje potvrdila pismom
od 4 novembra te iste godine (Mon. serb. 514).

Sačuvana gradja iz toga vremena dosta je oskudna. Znamo, da su
Dubrovčaní 28 decembra 1483 dali kalugjerima, koji su se javili sa
pismom »Marc imperatrieis«, tribut sv. Mihajla za dvije godine, isto
4 aprila 1486. Da su ti kalugjeri dolazili sigurno več ne iz Jerusalima,
nego iz Svete Gore, vidi se 8 julija 1488, gdje je viječe umoljenijeh
riješilo primiti »expeditorias factas per chalogeros de Monte Sancto pro
ypp. 1000 pro duobus annis, pro ecelesia S. Michaelis de Hierusalem«.
Kad je umrla carica Mara (+ 1487), brinula se za taj posao njena sestra
Katakuzina; 3 junija 1490 vijece je zaključilo platiti »monacis missis
per dominam Catacusinam id, guod debemus dare monasterio S. Michaelis
de Iicrusalem<.

I u to vrijeme vidi se svaki put, da godiönji dohodak stonski nije
bio veci od 500 perpera, koje su se onda računale za 147 dukata (Mon.
serb. 514). Ne slaže se s tijem povelja, koju je izdala »carica i 8a-
modržica kyra Mara« u Ježevu 15 aprila 1479 (6987 ind. XII). U njoj
kaže, kako je vidjela hrisovulje, zapisane carem Stefanom i sinom nje-
govim carem Stefanom Urošem manastiru sv. Arhangjela u Jerusalimu,
Dubrovčaní da mu davaju za Ston grad na godinu 1000 perpera, 500
na Uskrs i drugih 500 na Dmitrov dan. Vidjela je, da se u tim hriso-
vuljima piše, ako zapuste hram jerusalimski, da se taj dohodak daje
manastirima svetogorskim, Iilandaru i sv. Pavlu. Sada je crkva u
Jerusalimu pusta, pa je carica slala u Dubrovnik kalugjere Arsenija i
Cirila, koji su s Dubrovčanima sve dogovorili (Glasnik 2, 1849, 200—202;
Mon. serb. 520—522). U arkivu dubrovačkom nema knjiga Rogatorum
1 Maioris Consilii za g. 1479—1480, tako da se po dubrovačkom mato-
rijjalu za ovu povelju ne da ništa kazati. Znamenito je, da se u njoj
spominje sadržaj spomenute več lažne listine cara Uroša od g. 1358,
koja če biti falsitikat istoga vremena, naime od konca 15. stoljeca
Buduci da je carica Mara vrlo dobro znala, koliko je bio Dubrovnik
dužan na godinu platiti, biče i ova listina Marina patvorena. Sastaviječi
htjeli su monasima svetogorskim osigurati nasljedstvo jerusalimsko, pa
cod toga i udvojiti dosadanji dohodak. Znali su možda za pregovore
úare 8 Dubravnilkam g 1460, gdje su se obje stranke pozivale na svoje
aafina, DA pe on sauer sko priješkom datirali za demet godina kašnje.

Dohodak stonski, koji su Dubrovčani davali srpskome etc. 537

Listina carice Mare sastavljena je svakako prije g. 1501, kada je cijelo
pitanje bilo konačno uredjeno.

Poslije smrti gospodje Katakuzine Dubrovcani nisu htjeli stonski
lohodak dalje placati. U Carigradu se zauzimala za kalugjere nekakva
»kraljica bosanska«, biče Katarina, sestra posljednjega kralja bosan-
skoga Stefana Tomasevica, koja je živjela u Turskoj. U naputku po-
klisarima k porti, Martolici Rasticu i Ivanu M. KabuZicu od 24 januara
1495 rečeno je: »Se per la regina de Bosna o per altri ve sera facto
motto per guello che solemo dar in elemosina al monastero de Saneto
Michiel de Hierusalem, direti che voi non haveti de questo alguna com-
missione, et chi ha a cerchar, vigna a Ragusa« (Lettere e commissioni
di Levante 1493—1528). Isto je pisano u naputku za Petra Ciprijanova
Lukarevica i Stjepka Marinova Vučiniča (de Volzo) 17 januara 1498:
»se alla porta ve fosse facto motto« za tribut monasima jerusalimskim,
neka kažu, da o tome nemaju komisije.

Ali do skora su kalugjeri našli novoga pokrovitelja. Bio je to
vezir sultana Bajezida II, Ahmet Hercegovic, takodjer potomak starih
krscanskih gospodara, sin hercega Stjepana Vuktica. Kao zet sultana
Mebmeda II imao je veliki upliv kod porte, pa je četiri puta bio veliki
vezir (+ 1518). Pisao je g. 1500 Dubrovčanima, da su na portu gospo-
dina cara došli kalugjeri od srpskih manastira Hilandara i sv. Pavla
iz Svete Gore, pa su se njemu tužili, kako je car Stefan ostavio >»jednoj
erkvi na Jerusolimu njekoj dohodak i kako je onaj erkva pogibla, i
poslije carica Mara s vami kako je načinila, da onaj dohodačac dajete
u ta dva manastira viSe rečena, i jeste davali za njekoliko godina, i
paki jest njekoliko godina, jedna zla žena vuhovstvom jest toj smela,
i nijeste im dali togaj dohodacca od njekoliko godina«. Kalugjeri su
htjeli o tome govoriti samome caru, ali Ahmet, prijatelj Dubrovnika,
nije im dao, pa piše Dubrovčanima, neka se sa kalugjerima spora-
zume. Ako ne prime njegov savjet, da on drugi put neče kalugjere
ustaviti od toga, da dodju do samoga cara (Mon. serb. 545 —546). Ovo
je pismo Ahmetov poklisar Radič Bogašinovič prikazao gospodi dubro-
vačkoj. Vijece umoljenijeh je 25 januara 1501 riješilo razmišljati (de
indaciando) o tome pismu i >de petitione monacorum de Monte Sancto,
videlicet de monasterio Chilindar et de monasterio Sancti Pauli<. Ali
vec 1 februara je sa 32 glasa protiv 15 zakljuteno, da se 1500 perpera
plati »callogeris, gui venerunt de Monte Sancto« (Cons. Rog. 1497—1501).
Od toga vremena ne govori se vise o monasima jerusalimskim, nego
samo 0 »callogeri de Monte Sancto«. Primili su 6 aprila 1502 »pro uno
anno yperpyros 500, facientibus ipsis expeditoriam opportunam«. Poslije

538 Konst. Jireček,

su dolazili svake druge godine, pa primali vazda dohodak za dvije
godine zajedno; tako je bilo g. 1504, 1506, 1508 itd. Malo poslije toga
počimlje niz namirnica kalugjera svetogorskih od g. 1520 do 1792, što
su sačuvane u arkivu dubrovačkom; izdao ih je A. Vučetié u Starinama,
knjiga 17 (1885) str. 1—48.

Prilozi.
A. Tribut svetodimitarski 1851—1878.

1351, 20 novembra. ind. 4. »Ser Franceschinus Rucini de Venetiis« primio je
od commune Ragusii ypp. 2000 pro tributo, guod dominus Imperator Sclavonie
habere debebat pro anno proxime preterito. Testes: Ser Paulus Querino de Ve-
neciis, Ser Luca de Lucari, Luce de Gambe et mag. Antonius de Feraria (Div.
Cane. 1351—1352).

1355, 8 januara, ind. 8. Luce de Buchia primio je od dubrovačkih kamerlengi
2000 ypp. pro tributo anni preteriti domini Imperatoris Sclavonie, vice et nomine
(!ive fratris sui. Testes: Ser Andreas Memo et Franciscus Baldella Veneti (Dir.
Cane. 1354..

1362, ult. octobris. Consilium rogatorum je zaključilo »de dando Srelec,
nuncio comitis Voyslavi, perperos IIM tributi istius anni, secundum verba que
dixit dominus imperator nostris ambaxatoribus« (Mon. Rag. 3, 234).

1364, 27 oktobra. Consilium rogatorum je odredilo, »de dando perperos IIM
tributi domine comitisse iudovici kneza Vojislava), secundum quod scribit dominus
imperator« 'ib. 4, 33..

1365, 6 decembra. »Comes Gregorius Golubich, nuncius domini Imperatoris
Selavonie« primio je tribut »anni proxime preteriti de menge octobris yperpyros
duo mille«. Izmedju svjedoka: Pripchus Murisich et Radoe Posoveich, homines
Senchi (Div. Canc. 1364).

1366, ult. novembris. »Crayssa Miroslavich, cephalia Canalis, et Utiessen
Ochmuch, nuncii domine comitisse, uxoris quondam comitis Voyslavi«, primili su
od rektora Joannes de Bona et parvo consilio 2000 ypp. pro tributo S. Demetri
anni elapsi, >quod solvitur a dicto communi domino Inperatori (sic) Rassie, donato
a dieto Inperatore prefate domine comitisse, prout clare patet per literas autenticas
ipsius domini Imperatoris, missas exinde communitati Ragusine« (Div. Canc. 1966—
1368. — 1366, 23 nov. Consilium rogatorum je odlučilo »de respondendo an-
baxiatori domini imperatoris Sclavonie« ... >quod nos dedimus tributum istius
anni domine comitisse, que nobis destinavit litteram domini imperatoris cum bulla
leonis in die $.Demetrii<, isto >de ostendendo ambaxiatori domini imperatoris
litteram, quam destinavit domina comitissa ex parte domini imperatoris« (Mon.
Rag. 4, 69).

1368, 13 januara. Consilium rogatorum je riješilo, »guod proferatur et detur
(prevučeno: nuncio domini) imperatoris Selavonie tributum anni proxime preteriti
de S. Dymitrio. Per omnes« iFragmenta in Libro Reform. 1350, f. 7a; u Mon. Rag.
4,97 stavljeno kod 13 julija 1367, v. Archiv für slav. Phil. XIX, 588). — 1368,
1 aprila. »Milos celnich, homo domini imperatoris Sclavonie et nuncius eiusdem,
qui literas apportavit a dicto [gnjilo: domino imperatore) et a domina imperatrice,
Yius matre, pro tributo recipiendo istius anni proxime preteriti, fuit contentus et

-.. (gnjilo) et recepit a domino rectore Ser Petro de Cereva (kros u apriln 1965,
Jante 2t inlvanta vina na’ namina enmmnnis [Ragsaiil | wnarnar.. | Ing. millia in

Dohodak stonski, koji sn Dubrovtani davali srpskome ete. 539

presentia Volcoslavi Crudup (sic) et Priboe Ruye de Tribigna, Micaelis cyroici
salariati communis Ragusii et Petri speciarii de Venetiis« (Div. Cane. 1366—1368).

1370, 5 februara. >»Gregorius Stechat, nuncius et procurator ad infrascripta
domini Orossii, imperatoris Rassie« prima od rektora Grube de Menge 2000 perpera
tributi S. Demetrii proxime preteriti (Div. Canc. 1369).

1372, 27 oktobra. »Stepos Mesnovich de Dracevica et Dobrovoy Subec, ho-
mines cupanj Nicole, destinati per Obrad Siorcha, comitem dicti cupanj in Cha-
nali«, primili su 2000 perpera kao tribut za prošastu godinu. Izmedju svjedoka:
Marince de Modroculo, Mence frater eius de Antibaro, Johannes Lievor de Dri-
vasto, Basse Tichoevich de Antibaro (Div. Cane. 1371).

1375, 3 decembra. »Nicha Pastrovich et Zannes Bacan de Antibaro, nuncii
et procuratores ad infraseripta domini Georgii de Balsa«, primili su 2000 perpera
kao tribut »de festo S. Dimitrii proxime preterito« (Div. Cane. 1376).

1376, ult. octobris. »Radic Juryevich, chefalia in Canali, nuncius et procu-
rator domini Georgii de Balsa«, sa pismom »cum sigillo parvo in cera viridi«
primio je 2000 perpera tributa S. Dimitra (ib.).

1377, 11 novembra. »Johannes Bacan de Antibaro et Druschus Lexievich,
nuncii et procuratores domini Georgii de Balsa« primili su >pro tributo S. Demetrii
yperpyros duo millia« (Lib. diversarum 1377—1379).

1378, 24 septembra. »Presbiter Ratchus, prothovistiarius et camerarius sere-
nissimi domini, domini Tvertchi dei gracia bani Bosne et regis Rascie« prima
2000 perpera kao tribut za idudi dan sv. Dimitra: »guod solvitur regno Rascie in
festo Sancti Demetrii, in primo anno sui regni, qui complebitur in isto festo Sancti
Demetrii nune proxime futuro in presenti millesimo« (ib.).

B. Tribut stonski manastiru srpskome u Jerusalimu 1852 —1896.

1352, 22 aprila. »Jarasinus (očevidno Gerasim) chaloiarus« prima od kamer-
lengá dubrovačkih pred svjedocima 500 perpera pro tributo anni preteriti, »dando
imperatori Selavonie pro Stagno et Punta« (Div. Canc. 1351—1352).

1354, ind. 7, 1 madii. »Nicodemus caloiarus ecclesie Jer'osojl[i'mfitane) primio
je 500 perpera »pro tributo Stagni anni proxime preteriti«, pošto je »imperator
Sclavonie« pismom javio, da se dadu ovomu Nikodimu. Testes: magister Bene-
dictus olim Judeus physicus, magister Gerardus de Ravenna, physici salariati com-
munis, Ser Andreas de Memo de Veneciis (Div. Canc. 1354).

1355, 29 augusta. »Michael, Antonius caloiari de S. Nicola« (manastira sv.
Nikole na Vranjini) primaju od komuna dubrovačkoga 500 perpera »pro tributo
Stagni de anno proxime preterito, secundum tenorem literarum domini imperatoris
Sclavonie et secundum literas Grube de Primutise (ib.).

1360, 21 aprila. Consilium rogatorum je zaključilo >de dando caloyaro, misso
ab imperatore Rassie denarios Stagni< (Mon. Rag. 3, 30).

1363, 12 oktobra. »Metodeus monachus Jeriusa'l[ejmi fuit contentus et con-
fessus habuisse et recepisse a communi Ragusii pro tributo istius anni proxime
preteriti pro tributo Stagni, quod commune Ragusii solvere tenebatur domino im-
peratori Sclavonie, ypp. VC, in presentia Ser Francisci Baldela de Veneciis, ma-
gistri Andrce ciroyco de Barleto, Petri filii Blaxii Plantavigna de Furlivio, Bieloe
Stiepcovich Nalucavce, hominis Senchi, Michaelis monacus (sic) J[ejr[usa]l[ejm«
„Fragm. Div. Cane. 1363 in Distributionibus Testamentorum 1362).

1365, 19 augusta. >»Nicola caloiarus Jerusalem, gui apportavit literas domini
imperatoris Sclavonie«, primio je >pro tributo Stagni anni proxime preteriti de
Paschate« 500 ypp. Testes: Novach Uglesich de Chanali, Obrat Boioslavich de

540 Konst. Jireček,

Canali, Mence homo Blasii Matarango, Marince Charli de Dolcigno, Vasili de
Budua (Div. Canc. 1364'.

1366, izmegju 9i11 novembra (knjiga je gnjila.. »Frater Serapion caloyaras,
nuncius et procurator ad infraseripta ..... domini Orosii ..., imperatoris Servie
et (irecorum. prout clare patet per literas auct[enticas, domini imperatoris, sno
vero eigillo cum figura leonis sigillatas, facit manifestum, quod ipse confitetur
habuilfe et recepifie a domino Johanne de Bona, honorabili rectore communis
Ragusii et sno parvo consilio, danti et solventi nomine et pro parte tocius com-
munis Ragusii, yperpyros guingentos pro integra et completa solucione tributi de
Stagno, quod solvitur eiden domino imperatori in festo Pasche pro isto presenti
anno .....indietione predicta, Ser Marco Guro, Ser Francesco Baldella de Veneciis,
magistro Bartholomeo. magistro Michaele cirurgicis salariatis Ragusii, Crayssa ce-
phalia de (anali et Utiesseno Hochmuchouich, testibus ad premissa vocatis et
rogatis« ‘Div. Cane. 1366—1368; srv. Mon. Rag. 4, 56, 68:.

1367, 6 julija. Zaključak u >consilium rogatorum>»: »littere, quas apportave-
runt caloiari a domino imperatore Selavonie pro tributo Stagni de anno preterito
sunt sufficientes, et denarii dentur eis ad illum terminum, qui videbitur domino
rectori et parvo consilio« (Mon. Rag. IV, %..

1367, 7 decembris. »Frater Seraphion et frater Methodeus, monaci Jerosoli-
mitani, imperatoris Raxie........ (gnjilo) confitentur habuisse et recepisse a do-
mino rectore Ser Johanne de Bona ........ solventibus nomine et pro parte
communis Ragusii pro tributo Stagni, quod commune Ragusii debet solvere do-
mino] imperatori in festo Pasce Resurrectionis IMominí proxime elapso, quod (sic:
tributum ipse dominus imperator scripsit speciales literas eisdem caloyaris, yper-
pyros quingentos pro integra solucione dieti tributi pro anno ........ magistro
Xpoforo physico salariato eommunis Ragusii, Petro Salimbene de Veneciis spe-
ciario, habitatori Ragasii. Nicolao spalda'rio filio quondam Mucarelli, Antonio de
Risula de Vigiliis, Ruya Gradoevich et Ostoya Sbislavich testibus ad premissa
vocatis et rogatise ‚Div. Cane. 1366).

1369, 3 augusta. >Metodius caloiarus de Jerusalemo fuit contentus et con-
fessus habuisse et recepisse a communi Ragusii ypp. VC pro tributo Stagni, quod
commune solvere tenetur domino imperatori Sclavonie de Paschate proxime pre-
terito. et hoc vigore litere dicti domini imperatoris cum guadam litera latina, quas
apportavit pro dieto tributo domino rectori et parvo consilio«. Svjedoci Mlečičí,
pa i >Bosichus Bochdisevich de Prisreno et Pripchus seribanus Bochdani de Qui-
rismiche. Opcina je uzela te novee u zajam od Luce de Bona, kojemu se istogá
dana obvezala platiti SV perpera >usıme ad festum S. Michaelise (Div. Cane. 1369.

1370, 6 augusta. >Gervassius gumen in presentia Ser Marchi Goto, Ser Aloyšij
de Cornario et Ser Franeisci Baldella fuit contentus et confessus habuisse et rece-
pisse a communi Ragusii pro tributo Stagni anni proxime preteriti yppos VC, qui
literam imperatoris Selavonie apportavit oceasione predicta« (ib.). Malo prije, ultimo
julii, primio je >(iervasius gumen caloiarus« od Lucha de Bona »totum illud, quod
per ipsum vel per aliquem alium eius caloiarım fuisset depositum apud ipsum
Lucha de tempore preterito uxgue ad diem presentem«, u prisutstvu »Romani eins
chaloiarie; 22 augusta opet je »Jovan chalojarus Ochovaniche primio sve od istogs
Luke Bunica :ih..

1371, 15 oktobra. »Trater Romanus Pricossa, ealoyarus Jerosolomitanus facit
manifestum, quod ipxe tamımam nuneins et procurator caloyarorum Jerosolimitanorum
sum eXpress0 consensu et voluntate imperatoris Rassie fuit confexus (sic) et con-

entus habuisse et recepisse a Luxa de Baraba, camerario communis Ragusii, sol-
Jento nominn dlintí nnımımnmniıa pr trıhntn Staeni narpgrerasn Anzentar T. nresentibus

Dohodak stonski, koji su Dubrovčaní davali srpskome etc. 541

Ser Lodoyco Cornario et Johanne Bono Rinbaldo de Veneciis et magistro Michaele
cyruyco, testibus ad premissa vocatis et rogatis. — Die III mensis nouembris
Vlllle indictionis. Frater Romanus predictus fuit confexus habuisse et recepisso
a camerariis communis perperos ducentos «duinguaginta pro integra solutione tri-
buti de Pasca anni Domini millesimo IIICLXX, presentibus magistro Xpoforo,
magistro Michaele medicis et Nicoletto Meliorato« (Div. Cane. 1371; izdano veé u
mojem članku: Nrbský cář Uroš, král Vlkasin a Dubrovčané, Časopis českého
musea 1886, 265).

1372, 26 augusta. »Gervasius Bricossa, igumen de Jerusalem, Roman Bricossa
eius Bocius, fuerunt contenti et confessi habuisse et recepisse a communi Ragusii
pro tributo Stagni de auno preterito in millesimo trecentesimo septuagesimo primo
in festo Pasche Resurrectionis yperpyros quingentos in presentia magistri Christo-
phori de Benivento et magistri Petri de Sticana physicorum et salariatorum com-
munis Ragusii et Petri Saimbeni speciarii de Veneciis« (Div. Canc. 1371).

1372, 17 septembra. »Frater Gervasius Bricossa, gumenus Jerosolimitanus, et
frater Romanus Bricossa eius caloyarus faciunt manifestum, quod ipsi confitentur
habuisse et recepisse a domino Joanne de Grede rectore et parvo consilio com-
munis Ragusii, solventibus nomine et pro parte dicti communis yperpyros quin-
gentos pro integra et completa solucione tributi de Stagno anni nuper elapsi, guod
debuerunt habere in festo Pasce Resurrectionie Domini nuper elapsi, presentibus
testibus infrascriptis ad hoc vocatis et rogatis: magistro Petro physico salariato
communis Ragusii, Nicoleto Meliorato de Veneciis, Petro Samben (peciario de
Veneciis, habitatori Ragusii, et Marino Bratoslavich, Boguno Bosinovich hominibus
cuppani Nicolai de Altomagnoe (ib.).

1375, 22 decembra. »Daniel et Phylippus calogeri monasterii Jer(usajl(e)m«
primaju od »camararii communis Ragusii« »pro completa solucione tributi de
Stagno« yperpyros mille >usque ad annum domini MCCCL XXIII de festo Pasce
Resurrectionis Domini proxime preteritoe. Medju svjedocima: Brayan Dragavcich
et Priellup Vtiessenovich de Tribunio (Div. Cane. 1376'. — Malo ranije, 3 novembra:
»Daniel calogerus S. Archangeli de Jerusalem« prima od Allegretta de Ragusio
stvari Romani chalogeri S. Archangeli, koje je Allegrettu bio predao Julianus de
Anchona, patronus unius navis, in Manfredonia. Spominju se: Phylippus et Ma-
charius calogeri, socii et confratres Romani calogeri. Cassa, jer je Roman poslije
sam primio svoje stvari {b.).

1382, 28 junii. >»Roman Brichossa, caloyarus monasterii Jerosolimitani« primio
je tributum de Stagno, yperpyros mille, »pro completa solucione dicti tributi usgue
ad annum domini MCCCLXXVI de festo Pasce Resurrectionis«. Medju svjedo-
cima: Ser Andrea de (esamo de Jadra Div. Canc. 1381).

1386, 19 novembra. »Sava caloyarus, missus a mitropolitano monasterii Je-
rusalem tamguam sindicus seu yconimus dicti monasterii« primio je ypp. 500 pro
uno anno. Testes: Ser Johannes guondam magistri Conversini de Fregnano, iu-
ratus notarius communis. magister Dionysius Tebaldi de Tridento cirugicus ete. (Div.
Cane. 1386. — Kod toga vjerovno pismo Mihajla mitropolita jerusalimskoga, 8
kojim salje »kalugjere Savu i Romana« za »dohotke«, izd. Pucié II, nro 35, str. 35.

1387, 7 junija. Jovan igumen jerusalimski, Joasaf i Sava kalugjeri, izaslani
od mitropolita jerusalimskoga, primaju 500 perpera »pro tributo, dicto monasterio
debendo a communi Ragusii pro Stagno«, koji je isplačen do Uskrsa g. 1384. Div.
Cane. 1388. Spomenik XI. 101—102 nro 37. — Kod toga pismo mitropolita jeru-
salimskoga Mihajla, kojim javlja, da je knez (Lazar poslao »za dohodke crkovne,
što njeste dali u bnetočku rate kalugjera Joana. Pucié II nro 37, str. 29.

542 Konst. Jireček, Dohodak stonski, koji su Dubrov&ani davali srpskome ete.

1388, 20 februara. »Solutio tributi Jeriosoliimitani pro duobus annis. Johan
yguman, Jerasin et Sava caloieri, nuntii et yconimi monasterii Jerosolimitani, missi
a metropolitano Jerosolimitano, ut patet in literis sclavicis affixis in hoc libro
circha principium librie primili su >pro duobus annis pro tributo Stagni eisdem
caloieris seu mon[asterio Jerosolimitano singulis annis debendo ypp. mille in du-
catis aurcis et grossis Ragusinis« (Div. Canc. 1388).

1388, ultimo augusti. »Michael metropolitanus monasterii Jerosolimitani.
Gerasin et Roman calogeri. nuncii et yconomi dicti monasterii Jerosolimitanic
primaju pro tributo Stagni MCCCLX XXVII in festo Resurrectionis ypp. 500 in du-
catis aureis. Svjedoci: Ser Alberto Mathei Compagni de Florencia, Petrus Ser
('eri de Arabato de Florencia, Franciscus Milliani de Florencia, Petrus Conradi de
Florencia (ib... Kod toga tri pisma, kneza Lazara, Vlka (Brankoviéa) i Gjurgja
(Stracimirovica', pisana opčini dubrovačkoj, kojima preporučuju mitropolita jeru-
salimskoga Mihajla, neka mu dadu »dohodak« crkve jerusalimske, koji joj nisu
dali »od bnetačko rati godišta i sega drugoga godidta«. Pucié II nro 39, str. 29—
31; sravn. Spomenik XI, 102.

1390, 14 decembra. »Damianus et Sava chalogeri, nuncii metropolitani Yero-
solimitani et yconomi loci chalogeriorum! Jerusalem, ad hoc fpecialiter transmissi
et deputati, ut patet in literis hic affixis et per literas nobillium et baronum Scla-
vonie approbatise primili su pro tributo Stagni ypp. 500 za g. 1388 (Div.Canc. 1389.

1396, 17 aprila. >Pop Arsenie, Pop Dorathe, Achachie, calogrii Yerosolimi-
tani, monaci Sancti Michaelis Archangeli« primili su ypp. mille pro tributo duorum
annorum. de quibus fuit ultimus terminus in festo Resurrectionis MCCC nonagt-
simo sexto, pro tributo Stagni. Actıum in civitate Ragusii sub lozia, prope porti-
chum porte hospicii regiminir« /Div. Canc. 1396). — 28 aprila. >Jovan et Dorathe,
caloyeri de Yerusalem« najmili su za sebe i za dva druga barku Ratka Marinovičs
de Zuppana sa 4 marinarii, do »Modonum Romanie«, za 16 ducatos auri i 12
grosa {ib.).

U Beču, mjeseca junija 1907. Dr. Konst. Jtreček.

Nh— K'hTO.

Kopitar je u svojoj Gramatici str. 298. nagadao, da stsl. HE-KR'TO
stoji mjesto HE RkMk KATO, a za njim se poveo Miklošič, koji je od
Kopitara odustao samo u tome, što nije WK izvodio od He KKMk, nego
od ne RK u značenju >»nescitur« (mjesto He R'kcT"k), koje se promije-
nilo tako, da je otpalo e od ne i K od B% (Synt. 172). To je svoje
mišljenje Miklosic ponovio i u Etym. Wörtb. str. 214, samo ga je izre-
kao manje odlučno i donekle promijenio, jer tu kaže: »W%€ ist wahr-
scheinlich HeRK nescit«. Danas se več ne može 8 takovim gla-
sovnim promjenama operirati, kakve je dopuštao Miklosic. Pa stoga
i Delbrück (Vgl. Synt. I. str. 518. i d.) oblike kao uk-kaTo tumači
drukčije; on u HX nalazi negaciju te drži, da je HK-KATo isprva
dolazilo samo u negativnoj rečenici pa otuda došlo i u pozitivnu (isp. i
Brugmanna: Kurze Vgl. Gramm. str. 614). Ni s tim se tumačenjem ne
mogu složiti, jer negativnomu značenju takovih oblika nema nigdje
traga (lit. zékas u značenju »ništa, nitko«, na koje se Delbrück poziva,
odgovara etimologicki stsl. HH-K'R'TO, ne HK-KRTO).

Prije negoli kažem, što sám o tom mislim, valja mi spomenuti, da
osim onoga HK, što dolazi u HR-KWR'TO, imamo u jeziku staroslovenskom
još dvojako nk. Jedno dolazi pred brojevima u značenju +»Circa<,
n. pr. HK AO OCMH MOVOKK WG Erıta Ť) ÓxTW, HK O9 TPh)h CTEY4
(Mikl. Lex.). Ovo je uk Miklosic držao za identično s onim u Hk-KRTO
(Synt. 172), ali u kojem je odnošaju značenje jednoga i drugoga Hk,
nije kazao. Zacijelo je i značenje »circa« izvodio iz postanja od He
Rk >nescitur«, premda sc čovjek teško domišlja, kako može n. pr. He
RK AO OCMH MOVMKK značiti >circa Octo virog<.

Drugo nk dolazi složeno sa no u now, koje u pozitivnoj rečenici
znači »bar, samo« (grč. «čv, lat. vel), a u negativnoj »ni« (grč. oöde,
lat. nec), n. pr. Faaroaaie 80° "KKO ALTE NMOHKOCHA CA NOHK pH3K
Ero, ChNaCEHA BAAR. 'EAeyev yáp' Örı náv Tv iparlov aůroů GyYtw-
ua, Gadůcouce. Dicebat enim: Quia si vel vestimentum eius tetigero,
salva ero. Zogr. Mark. V, 28. cf. VI, 56. — H ne sk HMR KOAH NOHK

bd4 A. Musié,

ROTH. Kai oňdě gazeiv vůzalonvy. Et nec spatinm manducandi habe-
bant. ib. Mark. VI, 31. — Hpnnowmaaya RO Ha OAPECH HEARKHR UA,
Aa NOHK CTEKA NETPORh HAHAETA HA KOJETO HB, H ARHIE R14-
cramya. Sup. 225.6. — Hu H na KPRCTK NOBKUEHh EMEA EOÁLUA
Akad H MNHOKAHINA JOVAECA MOKA3AAh, Ad MONK TAKO OVCTABHTA
KOTOUPR3KKTUIHY TR HEHCTORACTBO. „4ÁŽč vůp xal čni Toü aravenů
Z0EuGOJEbS neinya čozu zad mohelova JaúnarTa EredeiSarn, Wva zův
oVıwg ztaÚor Tor Jeonrvyov tiv uarlar. Sup. 368. (Mikl. Lex. s. v.
nonk). —- Bug. ont (== 19 kpajinejí MĚDĚ, XOTA, XOTb ÓBI, AHILb, Bee
Tax, Vepopr PEun.); češ. poné (= etwa, mich deucht), aspoň (== wenig-
stens\. — Za Hk u noHk kaže Miklosic u Etym. Wörtb. str. 214: »nont
zčy vel ist von NK (sc. u HR-K'RTO) wohl zu trennen«.

Ja držim, da je sve troje WK identično, i to koncesivno-hipo-
tetička partikula.

Ono HK, koje značí »circar, hipotetička je partikula te znači upraro
»jamačno, možda«, koje značenje imadu i druge hipotetičke partikule,
kad dolaze u samostalnim rečenicama, n. pr. Da 8' donijo Bugarsku
kopanju, ako (= možda) bih ti i usuo vina. Vuk, N. pj. II, 143. —
A) ei (= jamačno) nv důvovat vévas neyadvıoı Ayaıi &poartt;
zara Yvnóv, úzus. dvráštov čGrat. II. I, 135. — Navedeni primjer
HK AO OcCHH MOVXK značí dakle upravo: »možda (jamačno) do osam
muževa<; njem. >wohl, etwa«.

Ilon%k je koncesivna partikula: »makar<, pa onda »bar, samo«, te
navedení primjer iz Sup. 225 6. značí upravo: »da makar (bar, samo'
sjen Petrov padne na kojega od njih«. Buduci da i partikula m može
imati isto znacenje, te bi se moglo kazati i: Ad H CTKHL METpokt
HAHAETK HA KOJECO HYB, razumljivo je, da u negativnoj rečenici nout
znači »ni«, kao što biva u navedenom primjeru iz Zogr. Mark. VI 31. —
Ovomu shvacanju ide u prilog i to, što se riječju non’%k prevodi grčks
riječ zdr, koja je postala od zač čr (== čáv). Kao nou%k tako dolazi
do istoga značenja i hrv. da) = da i, n. pr. ounukre nout Aa
Mao. Domentijan * 330. — A nu vid oči me, ter vjeruj daj njima,
ako ned’ ovime vjerovat' riječima. Gund. 189. (Budm. Rječn. II, 224)
Savez partikule nowk sa WK u značenju »circa« vidi se u tome, sto
češ. astů, koje se sa pond slaže u aspoň, a znači »okolo, více méně,
snad, skoro, etwa, irgend, ungefähr, beiläufig« (Kott), postalo je pak j-
mačno od hipotetičkoga «a, dolazi i pred brojevima u značenju >circa“,
n or. Byl zde asi před hodinou; pače i aspoň dolazi tako, n. pr. Vlasts
«Don 8 podeaůtř na ně se obořila (Kott).

Warane m © -artiknlae * sn sk- Rode da HE-KBTŮ

H#&-«Tro. 545

negirano glasi HH-KRTO, mora WR-KRTO značiti isto, što hrv. t-čko
(koje je mlade i postalo u hipotet. rečenicama), jer je HH upravo ne-
gacija od H; a hrv. t-tko znači »makar (bar) tko«; dakle mora HK
značiti »makar (bar)<. Po tom n. pr. IHpnxochx ca MaHnk HEKATO,
Luk. VIII, 46 (Mar.) znači: Dotače se mene makar (bar, svakako) tko.
(Drugo je makar tko sa značenjem »makar 7, makar y, makar z.. .«<.)

Potreba za slaganje indefinita sa u% osjetila se jamačno najprije
onda, kad je pozitivní indefinit u suprotnosti s negativním, n. pr. hrv.
Ja sam donio nešto, a ti ništa (isp. i: Bolje je išta nego ništa).
Ali je tako postali oblik napokon iz afirmativnih rečenica gotovo posve
istisnuo prosti oblik (bez Hk).

S NK-KARTO se može isporediti stel. 1eAe K'í, bug. ern Koi »qui-
dam< (gdje je tere, ein konces.-hipotet. partikula); isp. 844; slovač.
(malorus.) da kťo »aliguis< (ako je da partikula da [isp. hrv. daj = du i
»barc|, a ne — KhAa, kao što misli Miklosic u Synt. 80, isp. Maret.
Vezn. $ 68); češ. (malorus., slovač.) leda Ado »makar tko«. Ali najljepsa
mu je analogija novogrčko xaveig — zův elg »makar jedan«, koje je
gotovo svagdje zamijenilo stari indefinit zig (Thumb, Handb. d. neugr.
Volksspr. 67 i d.). Lat. al-quis, ako je prva čest doista u svezi 8
alius, može značiti eig rıs. Da bi altus moglo značiti »jedan«, do-
kazuje slav. un%, koje znači i »drugi« i »jedan« (HHoporn); isp. Brugm.
Demonstr.-Pron. str. 109.

Koncesivno-hipotetičko značenje držim da je partikuli nk postalo
od aseverativnoga (kao i slavenskoj partikuli Am ili grčkoj ) — el ili
latinskoj si, isp. si-c), koje još ima grč. vel, vn, lat. nae, ně.

Od istoga je korijena kao WK postalo više partikula, koje se mogu
podijeliti na dvoje: na koncesivno-hipotetičke i na poredbene. Medu
koncesivno-hipotetičke pripada češ. ne-b(o) »ilic, upravo »možda«,
tako da n. pr. Zaskočila si do lesa po trohu jahod ned jiného
lesního ovoce — znači: po malo (možda) jagoda možda drugoga šum-
skog voca. Uporedo s hipotetičkim razvilo se od aseverativnoga i kau-
salno značenje »quoniam« (Maretic, Veznici $ 90). Za hipotetičku
držim i starosl. partikulu ne-Aa >UrpeAov, utinam« (Mikl. Synt. 259).
Napokon ide ovamo i ono ue ili nu, koje se često (uz imperativ Óyab)
u maloruskom i ruskom jeziku dodaje indefinitnim i relativním prono-
menima, tako da je n. pr. rus. yua kyaa HH ÓyAb urpaTb = hrv. otišla
je nekuda (t.j. makar kuda bilo) igrati se, a rus. yTo MH mM BXacH,
TO 435 1puumy = hrv. što mi das (t.j. ako mi makar što das), to
cu ja primiti (Mikl. Synt. 90, 181, gdje se ne, un drži za negaciju).
Isp. i lit. nekuřs f. nekuri = »neki«, nekada — »kadšto«<, u starijem

Festschrift für Jagic. 35

546 A. Muslé, Hš-k1ro.

jeziku i nčkas »quidam« (Delbr. Vergl. Synt. I, 518, gdje se ne drži
za negaciju; Mikl. Synt. 91, koji kaže: »nékas quidam aus něj kas
für uk-K’aTo kann auf die Vermutung einer Verwandtschaft des ua in
den hier behandelten Fällen mit nk führen«).

Ovamo ce iči i staroind. Aáš cena = »makar tko«, n. pr. ná tám
ašnoti káš caná: njega ne stiže makar tko t. j. nitko (Delbr. Vergl. Synt.
I, 514, koji drži na u cand za negaciju).

U poredbenom značenju, koje je takoder postalo od aseverativ-
noga, dolazi maloruska i poljska partikula 2»t, n. pr. polj. mieso co
dzien ni wilk žra: quotidie carnem uti lupi vorant, upravo: doista
vuci (Mikl. Synt. 181. Tomu 2: odgovara lit. zei, n. pr. jis běga nei
vějo něszams: trči kao vjetrom nošen (upravo: doista vjetrom nošen).
(Delbr. Vergl. Synt. II, 540, Brugm. Kurze Vergl. Gramm. 618, koji
obojica ner takoder tako shvacaju).

Ovamo ide i staroind. ra, n. pr. šum ná srjata dvíšam: kao stri-
jelu bacite neprijateljstvo (upravo: doista strijelu). (Delbr. Vergl. Synt.
II, 537 ete., Brugm. Kurze Vergl. Gramm. 618, koji obojica na tako
shvačaju, a posljednji navodi za potvrdu avest. dá »doista« —= grě. gi
>kao«).

Tako valja po svoj prilici shvacati i komparativno Ne-iKe, HE-f0.
Suponirati se može:

an tecun UXAPR HE Tin — ja sam (tako) mudar kao ti [ego
sum (tam) sapiens quam tu]; pa onda:

Man ech MXAPKÁ NE(KE) TI — ja sam večma (tako) mudar
kao ti [ego sum magis (tam) sapiens (= sapientior) quam tu].

Isp. novosl. Jaz sem modrejsi kakor ti (Ziemer, Vergl. Syntax der
indogerm. (omparation 188 ete., koji kao i Mikl. Synt. 179. drži ne
za negaciju, a 8 njima se slaže i Delbr. Vergl. Synt. II, 519, ali Brugn.
Kurze Vergl. Gramm. 618 shvača ne kao poredbenu partikulu; isp. i
Maretičeve Veznike $ 97, gdje se takoder ne shvača kao negacija).

I u litavskom dolazi rei, neigt kod komparativa, pa nekatp (Bragn.
Kurze Vergl. Gramm. 618, Mikl. Synt. 180).

Pitanje o odnošaju Korijena naših partikula prema korijenu negt-
eije He bolje je za sada ostaviti na strani.

Zagreb. Dr. A. Musé.

Slovenica.*)

Kar sem priobčil pod tem naslovom v nekaterih prejönjih letnikih
»Archiva«, se je večinoma nanašalo na moje domače narečje (Sv. Juri
na Ščavnici, severno-iztočna Slovenska Štajerska, političní okraj Lju-
tomer'.

Kar objavljam evo v tem »Jubilejnem Zborniku«, se tudi tiče po
vecini imenovanega narečja.

Bas, ko sem začel pisati nastopne vrste, sem govoril 8 starejším,
inteligentnim kmetom, ki je v svojem govoru rabil izraze, že čisto
nenavadne v mlajši generaciji; na pr.: piťovno drevje (= požlahtnjeno);
opet; droj; umorjen z delom (hrv. umoren — “umoriti' v slov.-književ-
nem smislu je tam neznano); noťak reč po rečí (und so gab ein Wort
das andere). Ta zadnji zgled je posebno zanimiv, ker kaže, kako je v
tej frazi ostal prvotní (in hrv.-srbski) pomen besede »reč«<. Vobte so
vsi ti izrazi ostanki -—— rekel bi — predslovensko-šolske dobe našega
naroda; nova šola je prinesla zapadnoslovenski (kar se tiče besednega
zaklada) kranjski književní jezik in je izpodrinila marsikak izraz, ki
je dotle svedočil o tesni zemljepisni in kulturní zvezi Slovenskih goric
s sosedno Hrvatsko. Stari ljudje so rabili še izraz »orsag«, ki je se-
danji mladini že neum]jiv.

Vzporednost dialektnih posebnosti in otroskega govora.

Cinjenica vzporednosti dialektnih posebnosti in otroškega govora
je že konstatirana (na pr. Preyer, Die Seele des Kindes, Compayré,
Moralni razvitak djeteta II. 59), posebe je pokazano to tudi glede na
glas r.

Jaz hočem za ta pojav iznesti zglede iz slovenskoga narečja Sv.
Juri na Sčavnici, oziromu iz govora svojih dveh 4—6 letnih dečkov.

I. Tuja končnica -ter(ex) se izpremeni v -er (&, visok e): cementer,
cemoněr, secerati, kanjer, kanoněr, komanděrati, lenčr(ati) = Lineal,

*) Glej »Archiv f. slav. Phil.«, Bd. XXVI.
36*

548 Fran Ilešič,

lešpetěr, maščrati (marschieren), repetčrati, rengěrati — /engěrati ire-
gieren), salotěrati (salutieren), Sprancer (spazieren), Stend£rati (studieren),
taler, koléčr — obratno: mirkati (vormerken, a: doma merkati).

Slično v domačih besedah: hüjder, Koser, krampěr, kürver, oser,
slokčr, voděr; sredi besede: serka.

Ostane pa -tr v lelı-le zgledih: mehir, paper, pastir; v enozložnicah:
mir, pir, sir, tir.

Ta pojav izpremembe 1- ja v e pred r, ki sigurmo ni osamljen na
to narečje, nahaja analogijo v otroskem (dečinjem) govoru. Opazoval
sem svoja dva dečka v dobi 4—6 let; otroci govore: klavěl (elavir),
odpelati (odpirati), seozela (ozira), papel (papir), papelček, sel (sir), okvel
(okvir), v melu (miru), melen (miren), sela (sira), steli (štiri).

Ta dečji izgovor je radi tega vreden pozornosti, ker otroci ne go-
voré 7-a, nego Z; kar bi hoteli imeti za fiziološki vzrok izpremembe
i- ja ve, to tu manjka, namreč glas r (otrok pa ne reče: beli, nego bilii.

r pred * ne povzroči izpremembe samoglasnika ; zato govori otrok:
linglspiel (ltinglspiel), lisati (risati), liba (riba), stlic (strie).

*

Otrok si besedo predstavlja z r in ve, da bi moral v njej govoriti
drug glas nego 7. Zato protestira proti temu, če odrasel v šali govori |,
ter pravi: »Ne /iba—liba!!« (Ne more ča popraviti drugače nego z
golim protestom!).

Na dragi strani pa mi deklica, ki nagiblje k samohotnemu izkrir-
ljanju jezika, izpreminja besedo »klampeč« (= krompir) v »klampes«.

II. V raznih, tudi slovenskih narečjih je samoglasniški r razril
pred seboj polglasnik: kert, smert (krt, smrt).

Otrok mi govori: kelt, smelt, velt, to je, čuje se polglasnik (skoro
e), in sicer, dasi otrok ne govori r-a, nego /. Kadar je za r-om sc
glasnik, ki zajedno z njim težko zatvarja zlog, vstavi otrok predenj še
drug polglasnik ter pravi: celen (črn), delel (drl), umelel (umrl), zapelel
(zaprl), kakor: smalen ($marn).

Znano je, da Slovani nemško končnico -er izpreminjajo v -ar. Moj
otrok izgovori lastno ime »Kozler«: Kozla/; to je, tudi v tem slučaju
se e izpremeni, dasi ni glasu 7, ki ga običavamo smatrati vzrokom
izpremembe. (Otrok pa pravi: plise! = prišel) !).

1) Dodatno omenjam vpliv r-a na « v lastnih imenih: Orša (= Uršs), Vorih
(= Urh', a v nenaglašenem zlogu: Irbán (= Urban); tudi: Roprt (= Ruprecht.
"Pri Sv. Jurij“ a kakor za šalo govori: Roprtov Roprt je ša Roprtovega Roprts
MAT ro 00 Ron Panrt Rayrtovega Roprta mani Winlim de je ven

bk. o- min. .-..-- -2 7 -apr'-]

Slovenica. 549

Poluglasnik pred nosnikom.

Kakor vobče v iztočno-štajerskih narečjih, tako je tudi v narečju
Sv. Jurija na Sčavnici poluglasnik dal e.

Nenaglašen je ta e jako širok (odprt), na pr.: hlapse : hlapác.

V naglašenih zlogih je ta e dolg ali kratek.

I. Ako je dolg, razločnjem

a) slučaje, kjer zveni ta iz poluglasnika nastali e prav visoko
(se izgovorja prav ozko ali tesno) kakor č: boběn, kocén,
pedén, locén, lén, den, těnki, méši (= manjši);

b) slučaje, kjer je ta e srednje Sirok (odprt): nohet, viher, lakčt,
Sepet, kijée, Stuhee; pesji, test, ves.

II. Ako je dotieni naglaseni zlog kratek, razločajem zopet dvoje

slučajev, in sicer

a) slučaje z ozkim e: vzemen, genen, z meno, tema;

b) slučaje s srednje odprtim e: lehek, sneha, megla, pekel, vogéa,
rogča (vogel, rogelj), tešče, dež, gnes (== danes, zato tudi:
gnesnji), ves (vsa, vse), reca, meša, te (= tsda), pes, sep,
7njec, premeknen, vteknen.

Skupini I.a) in II. a) se krijeta baš tako kakor I. b in II. b).
V prvih dveh skupinah se govori ozek e (č), v drugih odprt.

Kako si je tolmačiti oni ozbi e v prvih dveh skupinah? Uvaževati je
nosnik, ki stoji za njim v vseh navedenih zgledih; z njim si ga tol-
mačim.

Po besedah s prvotním polglasnikom sta se povedli tudi besedi;
plamen, koren, ki izprva nimata polglasnika, a imata sedaj v sebi ozek
dolg č.

6/0.

Narečje Sv. Jurija na Ščavnici v sklanjatri, na pr. v 6. sklonu
ednine ne pozna razlike med jelenz-mesto in kralj-polje. Zato se go-
vori: 8 srcon, z bitjon, z grmovjón itd.

V 1. sklonu ednine pa so srednji samostalniki ohranili e: srcé, bitjé,
grmovje itd. Vpraša se, zakaj se je ohranil e v prvem, a ne tudi v
šestem sklonu. Najbolj je tu delovala pač analogija soglasniških -r-
in -/- debel (ime, tele), ki imajo v imenovalniku: e, v instrumentalu
pa ne.

Prirevniki pa niti v prvem sklonu ne poznajo več -e za srednji
spol; govori se: toto vino je ardečo; mleko je vročo; to je v80 mleko.
Ni dvoma, da je ta o nastopil radi sklada s končnico samostalnikov.

550 Fran Ilešič,

To je razvidno baš i iz tega, ker na pr. v besedah >ves, vroč« ostane
e, ako ni samostalnika: vse je za nič. Gnes je vrode (heute ist es heiß;.

Predlogi pri krajevnih imenih.

l. Na vrašanja: kje? kam? odkod? določujemo kraj
a) pred vsem 8 predlogom v in tz: v Ljubljani, v Ljubljano, iz
Ljubljane; v Zagrebu, v Zagreb, iz Zagreba itd.

Ista predloga stojita pred krajevnimi imeni, ki so izprva patro-
nymica (takih imen je zlasti mnogo baš v Slovenskih goricah); na pr.:
v Rádencih (v Radence, iz Radenec), v Bnčečóvcih (v Bučečovce, iz
Bučečovee), v Logárovcih, Kokoričih, v Bolehnéčicih, v Seliščih, v Slab-
tincih, Okoslaveih itd. Ti izrazi nalikujego izrazu »v Lahih« (= v Fır-
Janiji, pri Gorici) in kažejo, da je v slovenščini prav govoriti in pisati:
v Slovencih, v Nemeih itd. Prvotno spadajo sem tudi imena, ki se
dandanes sklanjajo: Poličane, Poličan, v Poličanah; v Gorjah (prim.
Levčev »Pravopis« pag. 32).

b) večprat stojita predloga ra in s(z): na Dunaju, na Reki, na
Gori, na Gorici, pač tudi: na Dobravi, na Dobrmi.

Ti slučaji kažejo jasno, kdaj stoji na vprašanje kje? predlog na;
takrat namreč, ako krajevno ime izprva pomeni goro ali reko, skratka
širší kraj, s katerega....

To nam utegne v mnogilı slučajih biti kažipot pri razlagi prvotnega
pomena imena.

Govori se le: na Vrhniki, na Vrhniko (pri Ljubljani, Oberlaibach)
in pri Sv. Juriju na Sčavnici o vaseh: na Čakovi, na Čakovo; Jamns,
na Jamni (na Jamno, z Jamne), na Blagůši (na Blagü, z Blagtiša; na
Zeniki, na Zenik; na Kranjskem: na Dovjem.

Mnogokrat se je izgubilo prvotno naziranje kraja, desto pod tujim
vplivom; zato se govori in piše večkrat: v Reko, vedno pa že: v G0-
rici (ob Soči), v Gorico, iz Gorice; v (Skofji) Loki, iz (Skofje) Loke;
tako je pač tudi s kraji, ki se imenujejo Bistrica (prvotno ime reke
ali potoka): v Bistrici (nam. *na Bistrici). — Popolnoma se je prvotno
naziranje izgubilo pri izrazu vrů (= vinograd v Slovenskih Goricah);
zato se ne govori: Idemo na vrh! ampak: v vrh! (Smo bili v vrbi,
tudi: V gorico, Smigoe, Gramm. p. 209) in pri lastnih imenih: v Mo-
časken vrhi, v Rožičken vrhi, v Okoslasken vrhi in tudi: »v Sorjak:
ime »vrha«), toda: na Galošaki, na Kokolanjšaki, ng Borošaki itd. Na
<ranjskem: v Dobrepolju, Devica Marija v Poljt

Jmevno je da aa pri izrazih kakor ‚Stgjerak-. sin, Aryatsko,

Slovenica. 551

Goriško itd.< rabi predlog na; zakaj ti izrazi srednjega spola pomenijo
izprva širši kraj: das Steierische, das Görzische itd. Enako je tudi
presojati ime Arsko (Gurkfeld); praviloma bí se prvotno moralo reči:
na Krškem, a se dandanes običajno piše: v Krškem !).
c) Mnogokrat stoje na vprašanja: kje? kam? odkod? predlogi:
pri, k, od, in to pri imenih žup; na pr.: pri Käpeli smo bili
(in Kapellen), k Kápeli gremo, od Kápele sem doma, od Kä-
pele grem; — pri Sv. Juriju, k Sv. Juriju, od Sv. Jurija; —
pri Sv. Križu, k Sv. Križu, od Sv. Kriza {in St. Georgen, sn
Hl. Kreuz); — pri Sv. Duhu (ir Hl. Geist), pri Mali Nédelji
(in Kleinsonntag); — pri Negovi (i Negau), k Negovi, od Ne-
gove; pri Sv-Treh kraljih itd. -

Pri teh imenih prevladnje predstava cerkve; cerkev je bila v teh
slucajih (vsaj v nekaterih, ki so postali potem vir analogije) začetek
sela. Nazivi pomenijo izprva toliko kakor: k cerkvi Sv. Jurija itd.
Polagoma se je naziv raztegnil na vse selo in tedaj se je mogel izpre-
meniti tudi prepozicionalni izraz. Misel na cerkev je laže izginila iz
predstave tam, kjer je pred imenom svetnika namesto »Sveti« stalo
»Sent« (Sanctus);: »Šent« je bila neumljiva beseda in je kot taka po-
tisnila misel od svetega Jurija in »cerkve Svetega Jurija« na selo in
župo — in ljudje so hodili o Šent Juri, o Šent Vid, Šmarje itd. in tako
hodijo dandanasnji na Kranjskem, dočim hodijo iztočno-štajerski Slo-
venci »4 Sv. Juriju« in »% Sv. Vidu<. Ljubljancan, Primorec, ki pri-
deta v Slov. gorice, govorita pomolno, da mislita iti v Negovo itd.

*

Posebno poglavje naj bo odkazano ulıci!

Mesta imajo ulice in ceste. Ljubljančan stoji na ultct, kakor kmet
zunaj na cesti, stanuje pa v Prešernovih ulicah, v Gospodskih ulicah
ali na Miklošičevi cesti. Iz teh zgledov se vidi: ako imamo opraviti
z lastnim imenom kake posebne ulice, rabimo predlog v. Stvar je ista
kakor v nemsicni: auf der Gasse, im der Herrengasse.

V oči pada množina pri imenih ljubljanskih ulic: Kolodvorske
ulice, Cigaletove ulice itd.

Ta množina je tuja ostalim Slovanom, pa tudi izvenkranjskim
Slovencem. Listi, kakor celjska »Domovina« pišejo ednino; dá, celo
napisi v mestecu Kamniku par ur nad Ljubljano imajo odnino. Dokler
nisem stalno bival v Ljubljani, sem mislil, da je v časniških navedbah

1“ Misleč, da je krivo pisati napr.: Sv. Juri na Ščavnici, češ, da Sv. Juri ni
gori na Sčavnici, so pod vplivom dijaške doktrine pred 20 leti začeli pisati: Sv.
Juri ob Sčavnici.

552 Fran Ilešič, Slovenica.

na pr.: »Kolodvorske ulice št. 5< oblika na »-e« genitiv ednine, odvisen
od samostalnika »število«. |

Ta množina v tmenu ljubljanskéh ulic je s stalšča ususa slovenskega
Jezika neuprariden in očividno lokalizem. Pleteršnik ima za »Gasse«
pred vsem edníno »ulica« po najznamenitejšíh slovarjih, © mnozimi
»ulice« pa pravi, da pomení ozko pot, Hohlweg, der Viehtrieb
(eden izmed virov Pletersnikovih, Cigale, pravi sub »Gasse«: ulice pl,
nach Vodnik sowie im Altslavischen und allen übrigen sla-
vischen Mundarten ulica; — Smigoc, Grammatik, p. 25: ulice enger
Weg, Gasse, istolako Murko v slovnici p. 18). Cf. Poradnik 1903, No.l.

Nova Ljubljana nima več »sotesk« in »zagat«, tudi ni več »mesto«
xar ččovýv le za okoličane, nego je vseslovensko središče, eno izmed
slovanskih center. Zato je pričakovati, da dobe na skoro tudi imena
ulic edninsko obliko: ulica (ne: ulice).

Sv. Juri na Ščavnici (Stajerska). Dr. Fran Ilešič.

————— ——————

Das Kůrzungsprinzip in Ortsnamen.

Konstantinopel heißt in der modernen griechischen Volkssprache
:kanntlich * IIóA«, der Einwohner ö IIoAirng. Diese Benennung läßt
ch schon ziemlich früh, spätestens im 10. Jahrhundert!), nachweisen;
e steckt auch in dem türkischen Stambul, dessen Erklärung aus "s
w Ilökı (gesprochen Stimbol:) jetzt völlig sicher gestellt ist, nachdem
esseling (Revue d. čtudes grecs III 189 ff.) und G. Meyer (Türk.
ud. I 14) das a der ersten Silbe einleuchtend aus der Vokalharmonie
r türkischen Sprache hergeleitet haben; eine weitere Stütze bildet
e Form Xrnuzóde statt II6Aı für Konstantinopel im kappadokischen
iertakiina (TeArior T. tor. &raıp. I 504). Wohl allgemein wird aber
is ngr. IIoAı so aufgefaßt, daß die Hauptstadt und grüßte Stadt des
‚zantinischen, jetzt des türkischen Reiches als die »Stadt« xar čšoxův
zeichnet worden sei?2). Schon Romanos Nikephoru vertritt in seiner
itte des 17. Jahrhunderts verfaßten Grammatik der griechischen Vulgär-
rache diese Meinung (Jacquet, Journal asiat., I. Ser., IX 1832, S. 458):
nde fit 5 tiv zróhiv pro eis Tv rókwv, ad urbem (id est Constanti-
polim) per excellentiam. | Ilóliv entm nullam aliam urbem vocant
raeci, solam vero Constantinopolim per excellentiam: sed alias omnes
bes vocant xcoroa, So naheliegend diese Auffassung auf den ersten
ick erscheint, ist sie doch keineswegs einwandfrei. Man denkt zwar
fort an die scheinbar parallelen Ausdrücke čorv für Athen und urds
r Rom. Aber diese Ausdrucksweise war auf einen viel engeren Kreis
schränkt als das allgemeingriechische IIó4«. Wenn der Attiker unter
r »Stadt« schlechthin seine Stadt, Athen, versteht, so ist das ohne

1) Die Belege in Sophokles’ Lexikon: Sokrat. Hist. eccl. VI6 (Migne Patr. gr.
‚678. 5. Jahrhundert), Agathias p. 283, 22 (6. Jh.), Theophan. 280, 18 (9. Jh.),
onst. Porph. De admin. imp. 208, 20.22 (10. Jh.), sind alle nicht recht beweis-
üftig, da zožísy an diesen Stellen noch nicht als Eigenname fungiert. Ein aus-
iickliches Zeugnis für den Eigennamen Bölin ist das des Masudi (10. Jahrh.).

2) Vgl. Oberhummer in Pauly- Wissowas Real- Encyel. unter Constantıno-
ls 965.

554 Paul Kretschmer,

weiteres begreiflich. Außerhalb Attikas war aber diese Bezeichnung
nicht üblich und sie hat auch nie wie ř IIóA« die Geltung eines wirk-
lichen Eigenuamens gewonnen. Ähnliches gilt von lat. urds — Rom.
Dagegen wäre es doch merkwürdig, wenn der Grieche in großen Städten
wie Saloniki, Smyroa, Athen, Alexandria mit der Stadt schlechthin
nicht die ihm zunächststehende Großstadt, sondern das entfernte Kon-
stantinopel meinte. Das wird auch durch die eximierte Stellung der
Hauptstadt nicht genügend gerechtfertigt: man denke sich nur, daß
etwa der Prager, Grazer, Triester Wien einfach als »die Stadt« benennen
sollten! Vollends widerlegt wird jene Auffassung aber durch eine Parallele,
auf die ich schon früher einmal (Der heutige Lesbische Dialekt, Schriften
der Balkankommission VI, Sp. 344) in anderem Sinne hingewiesen habe.
Eine kleine kretische Stadt, heute nur ein Dorf bei Rethymno, namens
Aoyveovirokts, scherzhaft auch I’widoveod;roiıg genannt, wurde von
den Venetianern, natürlich nach griechischem Vorgang, einfach als
ITökıs benannt. Schon in dem Vertrage zwischen Venedig und Kallierges
vom Jahre 1299 (AYı,»& XIV 305) ist im griechischen Text von růs
zaßukkugias vie Ilóžrs, im lateinischen militias de Stinboli die Rede,
womit Argyrupolis gemeint ist. Auch die Berichte der venezianischen
Rektoren Kretas nennen sie Stimboli (Noiret, Docum. inéd. S. 88 vom
J. 1397. S. 197 vom J. 1409). Wenn also das kleine Argyrupolis so
gut wie das große Konstantinopel JIöAıs genannt wird, so haben wir
es in beiden Fällen mit einer Abkürzung zu tun.

Wir haben hier ein Beispiel dafür, daß das aus dem Gebiet der
Personennamen wohlbekannte Prinzip der Kürzung auch für Ortsnamen
gilt, freilich in anderm Umfange. IIö)ı gehört zu den äußeren
Kürzungen, die einen langen aus zwei Gliedern bestehenden Namen
auf eines reduzieren (und der Name Kovoravrivoúnodig ist ja geradezu
berüchtigt wegen seiner Länge), wobei entweder das erste oder das
zweite Glied weggelassen wird. Vgl. Doaduw» = TIoAvpedöuwv u. dgl.
ngr. uóerrs “Totengräber’ aus ital. deccamorit (G. Meyer, Ngr. Stud. IV
53), von Ortsnamen IIczrog Chron. v. Morea v. 3626 — Naúnaxros.
Zeöäıg = Zebšurvnos, Díatog —= BuuoJávatToc, onavic —= anavonwyuy,
in der Wiener Volkssprache der Werkel, der Aschen = Werkelmann,
Aschenmann. So kürzt man in Rußland den etwas langen Ortsnamen
Nitnij Novgorod, so genannt zum Unterschied von dem Novgorod bei
Petersburg, zu Nižníj ab; türk. Filide = Philippopolis, Edirne bulg.

Idrin — Adriunopolis, Köln — Colonia Agrippinensis, „Air — Aquat
Yezhae usw.
Maa.. rauen zammı. un At zraigliadrige “)rtanamen

Das Kürzungsprinzip in Ortsnamen. 555

in Betracht. Andere werden entweder am Anfang, am Ende oder im
Innern gekürzt. Für die Anfangskürzung ist ein klassisches Beispiel
Zalovíny aus Gevoakortan. Die kürzere Form findet sich schon im
Mittelalter. Zu den zahlreichen Belegen, die Tafel De Thessalonica
eiusgue agro S. 18ff. gesammelt hat, Salonicia Chron. Fossae Novae,
Salonıyuium Anon. Cassinensis, Saloneca Wilhelm v. Apulien, 4 Zakovixı)
neben zu SaAovizı Chron. von Morea v. 1010. 1052 u. č., mhd. Salneck
sind die Belege der mittelalterlichen Seekarten und Portolane hinzu-
zufügen: Salonicht Atlas Luxoro XIII. Jb., Portolan Rizo 1490 n. Chr.,
Andreas Benincasa XV. Jh., Salonychi Portol. Versi 1445, Saloniqui
Giraldis Karte, Salonic Portol. in Parma XV. Jh., ferner Salonicht
Noiret, Documents inedits S. 165 (1406), arab. Salóníg bei Idrisi XII. Jh.
nach Tomaschek, Sitzgsber. Wien. Akad. 113, S. 351f., türk Selanık.
Die Slaven haben den Namen auch noch am Ende gekürzt: Solun. Auf
eine Parallele Aovgiox« bei Theophyl. Simocatt. VII 2, 19. VIII 6, 7 =
Securisca an der unteren Donau (Moesia inferior) machte mich Konst.
Jireček aufmerksam. Kürzung am Wortende (vgl. ngr. dtáPyc = diaBárno
auf Nisyros, Zuyody. Aywv 1383, epir. Jůyu = Jvyárno I 42) zeigen
z. B. Mogontia ahd. Maginza Mainz — Mogontiacum, poln. C’zestochy =
Czestochowa (Russ.-Polen), Aolduszka mit Deminutivendung = Kolbus-
zowa (Galizien, nach Mitteilung von Kas. Nitsch); russische Ortsnamen
auf -sk wie Stsedrinsk aus Stšedrinskoje (seló).

Für die innere Kürzung ist amerik. Frisco — Sun Francisco ein
schr bekanntes Beispiel. Besonders häufig ist die Erscheinung in den
deutschen Ortsnamen, die durch die Zusammensetzung mit Personen-
namen eine unbequeme Länge erreicht haben, wie Alsbach aus Adolfes-
bach, Alsleben aus Adalolfesleiba, Gölshausen aus Gedolfeshusen, Rir-
dorf aus Richardsdorf (vgl. K. Z. 38, 1331) usw. Poln. Kšaňovice aus
Krzyžaňcowice, amtlich Hrisanowitz in Oberschlesien (nach K. Nitsch).
Ein schon altgriechischer Fall scheint „4áca = <4doise nach Hesych,
das durch _/«vaiors der großen Inschrift von Larisa Z. 19 bestätigt
wird (Meister GDI. IV S. 33). Auch diese Kürzung hat der Name
Constantinopolis erfahren, wenn er nach Egli Nom. geogr. 504 von den
Levantinern zu Cospoli gekürzt wird. Zwei neuere griechische Belege
mögen den Schluß machen: Cerigo, der italienische Name von KůJnoa,
ist innerlich gekürzt aus Citerigo, Ciderigo, wie der Name z. B. auf
der Karte des Andrea Benincasa (15. Jh.) lautet. Schon eine Urkunde
von 1275 bei Hopf, Chroniques Gréco-Romaines, hat loct Cedrigt, die
venezianischen Urkunden des 14. und 15. Jahrhunderts bei Noiret,
Documents inédits pour servir a Vhistoire de la domination věnitienne

556 Paul Kretschmer, Das Kiirzungeprinsip in Ortsnamen.

en Crete de 1380 —1485 (Bibl. des écoles franc., fasc. 61) Cederici
(S. 93 vom J. 1398 u. d.), Cethericum (S. 379), Ctthericum (S. 4471.
Die Kürzung Cerigo ist auch schon am Ende des 13. Jahrhunderts nach-
weisbar?). Citerigo aber ist aus Kú9noc oder der Nebenform Kv9nela?)
entstanden wohl durch Anhängung der in Oberitalien häufigen Orts-
namenendung -:go; ebenso haben die Venezianer den Namen der rhodi-
schen Stadt Lindos zu Lindigo gemacht: Lendego bei Andr. Benincasa,
Lendegi auf der Katalanischen Seekarte, Landigo bei Blaeuw 16. Jh.“.
Wie Citerigo zu Cerigo haben die Venezianer auch Zakynthos®) zu Zante
gekürzt, eine Form, die schon im 13. Jahrhundert begegnet“). — Diese
Beispiele für die Kürzung von Ortsnamen lassen sich gewiß aus allen
Gebieten bedeutend vermehren: sie werden aber in der Regel ent
bemerkt, wenn sie aus der Umgangssprache, in der sie entstanden
sind, in die Schriftsprache emporsteigen.

1) Vgl. Leonhard, Die Insel Kythera, 128. Ergiinz.-Heft zu Petermanas Mit-
teil. 1899, S. 2.

2: In der Namenliste Insulae Aegeopelagi, Hopf Chron. Gréco-Rom. S. 1%.
Zerigo Portolan Rizo vom J. 14% und in Giraldis Karte.

3. AKvöroie war auch im Mittelalter noch üblich: Hierokl. Synekd., KoSovpi«
Chrysob. Monemvas. (Leonhard a. a. 0.); Chituriam vel Cythaream insulam quae
Citri hodie nominatur, Buondelmonti c. 1.

4) Vgl. Lelewel, Geogr. du Moyen-A ge.

5) Bei den Venezianern begegnet auch eine Form Jacynthus: Buondelmonti
c. 6, Jucinto Andr. Benincasa, Jacianto Portolan der Magliabecchiana No. 72, Jar
cianto Port. in Parma, 15. Jh. Jazanta Katalan. Karte von 1375. Sie scheint auf
umgekehrter Schreibung zu beruhen, weil z- und j- zusammengefallen waren: vgl
Zerar = ltouž, andererseits Josimus = Zuctuos (Seelmann Ausspr. d. Lat. 339,.

6, Hopf, Chron. Gróco-Rom. S. 176. Port. Millo 16. Jh. Zantte Port. Maglisb.
No. 71. Alzante Blaeuw.

Wien. Paul Kretschmer.

Budimski lekcionari XVIII vijeka prema bosanskodalmatin-
skomu od B. Bandulavica.

Ima tomu više tragova, da je koji dubrovački ili dalmatinski pisac
na izmaku XVIII vijeka u Slavoniji poznat. Mnogi govore i o nekom
utjecaju Dubrovčana na Slavonce, no ispravnije je ostati pri činjeni-
cama, koje nam potvrduju samo neko slabo dodirivanje. Ne prelaze
u Slavoniju iz Dubrovnika, ni Dalmacije, smjerovi književni, nego samo
pojedina mjesta, citati, reminiscencije. Zasto je tako, to dovoljno
razjasnjuje velika razlika kulturna tamo i ovamo. A dijeli obje knjiže-
vnosti i raznoliko narječje. Osobito dalmatinska čakavština natrunjena
talijanizmima tuda je i nerazumljiva slavonskoj štokavštini našaranoj
turskim, madarskim i njemačkim provincijalizmima. I političko odi-
jeljenje sprečavalo je medusobni saobracaj, U Slavoniji jak je nada
sve kulturní utjecaj nyemacki, pred njime iščezava svaki drugi.

Cini se kao da Kačičev Razgovor ugodni jedini veže u XVIII vijeku
sve naše pokrajine u duševne rodbinske veze. Premda je tako, ipak ni
pri njemu ne valja govoriti o »utjecaju«, jer u XVIII vijeku Kačič unatoč
svojoj popularnosti još nema onoga Aujiževnoga značenja, što ga dobiva
istom u osvitku narodnog preporoda. A oni, koji ga time oponašaju,
da u svoje prigodne pjesme o junaštvima svojih suvremenika uplicu
obrate iz narodne pjesme, i ne slute poznije značenje pjevanja na
narodnu. Po razvitak književnosti Kačič u XVIII vijeku ostaje još bez
svakoga značenja.

O nekom utjecaju, prem ne umjetničkom, ipak možemo govoriti,
ondje, gdje se slavonski pisac pomaže razvijenijim jezikom starije knjige
dalmatinske za crAvenu svoju potrebu. Samo ťu ga je nužda pritisla,
da učí iz vlastite starije književnosti, jer tudi jezik, u kojem je bio
obrazovan (latinski i njemački), nije mu ovdje bio od koristi. Crkve-
nom potrebom bit če da je bio izazvan i prvi knjiZevni rad u Slavo-
niji; a taj se sigurno več u svom početku stao obazirati na stariju
književnost u Bosni, Dalmaciji i Dubrovniku.

558 Dragutin Prohaska,

Dragocjena vijest o tome nalazi se u jednome talijanskom pismu,
što ga čitam u Acta Bosnae: »Eminentissimi! Fra Nicolo da Possega,
redovnik provincije Bosne Argentine najponiznije moli V. E. za dra
rječníka tlirska i dva turska, pošto je on bio zamoljen od nekih samo-
stana njegove pokrajine Zeljnih, da poučavaju neke mladice jezike gore
spomenutih rječnika, da mogu što sigurnije proputovati turske krajeve,
u kojima oni borave. Gore spomenuti molitelj prosi za to najponiznije.
U Rimu, 20 aprila. god 16651).«

Ako je tu bio zahtjevan rjecnik Mikaljin, a taj je i bio od Propa-
gande izdan u Rimu 16492), onda u njemu imamo vidjeti najraniju svezu
Slavonije sa Dalmacijom; i to preko Bosne, jer Mikaljino jezično blago
bosanskog je porijetla?).

Tim istim putem postoji sveza izmedu lekcionara slavonskih i
dalmatinskih.

Najraniji lekcionar slavonski, pisan ikavskom štokavštinom ugar-
skog podunavlja, jest po svoj prilici neki Hestéev od god. 1740, štam-
pan u Budimu!).

Od dalmatinskih lekcionara, *tanıpanih u Mřecíma najdalje site u
XVIH vijek (do god 1773) onaj, što ga je priredio F.Ivan Bandulavič
god 1613. Ovce Bandularidere Pistole®) služile su podlogom Kesieu 1
ontma, što su Kesicer rad nastavljali, jer Bandulavičev lekcionar bijaše
Kesičevu ne samo po vremenu nego i po jeztku najbliži.

Treba da se zato najprije obratimo Bandulavicu i da u kratko
označimo njegov položaj prema starijim dalmatinskim lekcionarima.

— — m

1; E. Fermendžin, Acta Bosnae, 512.

2) Et sumptibus sacrae Congregationis de Propaganda Fide impressum u
natpisu..

3; Šafařík P.: Gesch. der siidslav. Lit. II, 108—109.

4 Epistole i Evangelia priko sviju nedilja, i blagi dneva svetih godisenji.
I muka Gospodina Nass. Isukersta. Po Mattii, Marku, Luki, i Ivanu, u jedno
sloxena. Po redu Rimskoga Misala Clem. Papae VIII i Urb. VIII razrediens.
Stroskom pokojnoga gosp. Antuna Kesicha, Gragianina Budimskoga doverssena A
g-nastojanjem brata njegova O. P. Fra. Nicolae Reda R. Franae Obsluxitelja Pro-
vinciae Bosnae-Argentinae pocseta; koj u vrime strassnae kugae, s-trada prit
savssi na vicnji pokoj, drugoj Bratji pocseti posao ostavisse, koja Bratja i do-
verssisse. God. Gos. 1740. Tlacseno u Budimu, kod Veronikae Nottenstajnín
Vdovieae.

5) Pisetole i Evangelya priko snega godiszta novo istomacena po razlogu
Missala Dvora Rimskoga — Od svigzh pomagnkanyih koliko moguchie bisse koy3
dosad nebighu ocisetena: i sasvijmi, koga dosad u slovinschi yezik magnkahu 5
elikom pomgnyom istomacena, i virno prinessena, z novemi svetei. Pristupisce
<’gnim mnoghij blagosevi: Red karstenya: i kalendar Papae Gargura; s’ Tabalom
jlandanit © <amisaglie'i. 7. vanu Bapdulavién Ikar RM B. ' Bneelch Po

"anı un ig

Budimski lekcionari XVIII vijeka prema bos.-dalm. od B. Bandulavica. 559

I.

Bandulavic je prvi lekcionare primorske, pisane čakavištinom okrenuo
a stokavštinu. No ni on nije čisti štokavac, nego zastupa neku pre-
znu smjesu jezičnu, u kojoj vladaju čakavske riječi uz štokavske
arme. Sam on naziva 8voj posao »1znova pisanje«, a nabraja i razloge,
išto je tznova radio. Poglavito zato, da nade »za vas jezik opčenije,
yi osobite nadhode vokabule, aliti imena 4 ričit)«. Na kraju Pištola
alazi se popis riječi, »koje se po vece načina mogu razumjeti u jezik
ovinski«. Te su riječi vecinom dalmatinsko-čakavske, koje Bandulavič
mači izrazima $tokavskima n. pr. boj tumači sa rat, vojska; blihu Ba
Uuska mora, beteini 8a pomorni, otrovní; poja (aor. 3. 1. sg.) sa vze
t.d. A u čome smislu mijenjao je Bandulavic i u tekstu uzimaju
. za izraz specificno pokrajinski (Cakavski) riječ opcenitiju-Stokavsku.
andulavic bijaše i po svome porijetlu Stokavac?), i opdenitija mu se
nila ona riječ, koja je zjemu štokavcu bila poznatija. |[Istu težnju
s opcenitiji jezik, gotovo za knjiZevni, izrazio je i B. Kašič: Meum
it diuturno labore in paene infinita idiomatis Illyrici varietate per-
sribere communtort dialecto Illyrieis, quod Latinis sermo Latinus prae-
‚ripsit, Saf. 76. II, 206).

Bandulavic imao je pred sobom kao uzor Pistule i evanjelja po
omu Benedatu Zborovcicu), koja su do njega više puta bila izisla
‚od. 1543, 1544 i 1586. Da Bandulavic nije posegnuo preko Zboro-
‘ica natrag za prvim izdanjima, dokazuje isporedivanje snjime i Ber-
ırdinom Spljecaninom®). [Bandulavié ima n. pr. meu, Zborovčié meu,
ernardin meju; Band. menu, Zbor. imenu, Bern. jimenu; Band. vskrt-
gu, Zbor. uskrišuju, Bern. uskrsnuju; it. d.). Dakle je vec Zboroveic
ijenjao; promijene se ticu oblika i rijeci, koje, kako veli Maretic
b. IX), več u njegovo vrijeme u njegovu kraju nijesu bile obične.

Dakle je Bandulavič mijenjajudi lekst Zborovětčev samo nastavto,
lo Je ovaj veť počeo.

Zanimljivo je to, da Bandalavič tijekom knjige same sve više i više
apušta Cakavske forme Tako na prvih 40 stranica vlada ne samo

1) Iz predgovora (Stioeu razboritomu) k izd. od god 1645. list. 2.

2) Rodio se u Skoplju u Bosni, i živio je najvise u Bosni i Srbiji. [Horanyi
113 — Safařik, Gesch. der sitdsl. Literaturen II, 26.)

3, Treče izdanje: Pistule i evanjelja po sve godišée hrvatskim jazikom stu-
ačena. Novo pristampana i 8 pomnjom privijena po načinu novoga missala
arejena po sfetoj materi crikvi. — Prodaju se u Bnetcih pri sfetomu Žulianu u
njigara, ki drži zlamen od mačke. 1586.

4) Lekcionarij Bernardina Spljeéanina. Po prvom izdanju od god. 1495. izd.
ugoslavenska akademija znanosti i umjetnosti (Dr. T. Maretié). U Zagrebu 1885.

560 Dragutin Prohaska,

u epistulama prenesenim iz Zboroveica, nego i u novijim dodanim, pre-
težno čakavska forma participa praeterita t. j., na Z, dok od stranice
39. te dalje stoji pretežno štokavski oblik na o. Zboravčič je miješao
obje forme, jer to su činili veé njegovi prethodnici. I kod Bernardina
sačuvano je Z do 58 str. njegova izdanja (Maretic 76. str. XIT), i Rešetar
ga zato dijeli u dva nejednaka dijela: u sťariýt, gdje se bez promjene-l
na kraju slovke čuva, i u mladı, gdje se uz -/ nalazi i -o1). Bandularic
dakle od str. 39. svojega izdanja provodi skroz mladi oblik part. praet.
[str. 39: včinio, zapovidio, blagovao, blagoslovio, svršio, privario, podlo-
žio; str. 41. pridao, izašao, poslao prema pridal; izašal, poslal kod
Zborovčica|.

To prelaženje u stokavstinu može se i na nekim drugim oblicima
opažati, tako na 1. 1. sg. praes. Do str. 38. | Bandulavič ostavlja
Zboravčičeve forme s nastavkom na x, ali dalje ih zamjenjuje sa onima
na m str. 38: blagujem mj. dlaguju, blagoslovim mj. dlagoslovlju; emrem
mj. cmru, veinim mj. vcinju 2). — Samo za jedan jedini glagol sačuvao
je Bandulavié oblik na x, za govoru. [Oblici na m dolaze od drugih
glagola i ranije pred str. 39, tako na str. 34 gredem, idem, ali to biva
u novim Bandulavičevim dodacima.|

Jos ranije, ve“ od str. 26, odustaje Bandulavic od oblika 3. 1. sg.
aorista na / iza buduce vrijeme) te meče složeni oblik: infinitiv sa dude
ili sa če n. pr. vratiti če tebi (str. 26); činiti bude, bude hoditi, bude
čuvati, bude živiti (str. 30).

Ako li se uzme u obzir, da je Bandulavic više puta preötampavao
svoje Pistole, a ipak na prvim stranicama ostavljao starije oblike, onda
eini se, da to ostavljanje nije bezrazložno. I to, da je u glagolu govoru
sacuvan stariji oblik, nije tek slučaj. Glagol govoru dolazi u stalnom
obratu sv. pisma na početku mnogih evangjelja. Nešto slična se dogada
i sa dčedctijaltma u pisanim kodeksima, početno slovo nekih čirilskih
spomenika je glagolsko, starije. Mora da je odgovaralo nekom nabož-
nom obtčaju bar ispočetka čuvati slarinu.

Štokavština Bandulavičeva očituje se tolikim priznacima, da je nije
potrebno dalje dokazivati. Ve“ u prvoj lekeiji zamjenjuje da i zač sa
što, kadi sa gdi. A ono što je namjeravao mijenjati »osobene« riječi
sopcenitijima: on izvodi tako da n. pr. za Atža veli Auda, za jazik —
jezik, pritač — prilika i t.d. Ali dosljedan on nipošto nije; čakavské
riječi još ostaju na mnogo mjesta. Stu je štokavski a što čakavski
tije dakako lako odrediti, ali neko mjerilo u tom pitanju mogn da

1 Primnrabi alainnari Y ” viiako Naniaan dr Milan Ralatar "Rad u 86.)

Budimski lekcionari XVIII vijeka prema bos.-dalm. od B. Bandulavica. 561

du n. pr. Kašičceve Epistule, koje se u stokavštini podudaraju sa
‚ndulavicevim.

Bandulavié — Kašié — Zboravčic
[U sridu četverih Is. 2]
i (veznik) — i — a
na boj — © na boj — na hrvanje
na goru — nagom. — na vrh
prositi — prsiti — pitati
isti — isti — sam

Cijeli odnošaj Kašičev prema Bandulavicu ne mogu ja ovdje odre-
i, jer mi ne dostaju za to ranija izdanja Bandulaviceva!).

Bandulavic je očevidno postignuo svoj cilj, njegove Pištole raširiše
vise no ikoje u našoj erkvenoj književnosti. Kukuljevic?) nabraja
lanja od god 1613 (I. izd.), 1626, 1639, 1640, 1665, 1682, 1699,
18, 1739, 17733). Izdanje 1699, kojima sam se služio, veé je dosta
skosno opremljeno. Bandalavič umetao je i mnoge obljubljene erkvene
esme, a u kalendar uvrstio je domace svece. Sa tih kreposti raširile
se njegove Pistole tako, te su dile najbolje poznalte t Kestču, kad je
remao lekctonar.

II.

Namjera Kesiceva bila je posve druga nego Bandulaviceva, on ne
laje svojih Epistola za crkvenu potrebu, kako Bandulavic, nego za
trebu domacu, za narod. Ta je svrha istaknuta u predgovoru: »da
iko kod drugi kerstianski naroda, skoro kod svakoga domačina drži
Sveto Evangjelie, da i oni i mladi njovi još iz mladosti štijuč ga i
juc ga razumnji, bogoljubni, u svetoj viri temeljitiji ostanu«. Prote-
antizam utisnuo je 8v. pismo u ruku običnom čvojeku, a katolička
kva morala je da ga slijedi (protureformacija). Da Kesié pod drugim
scanskim narodima razumijeva u prvom redu Nijemce, sigurno je,
r pojednoj bilješci su i one molitve, što ih dodaje svakom čitanju iz
emačkog jezika prevedene“).

1. Imao sam samo izd. od god 1645. od 1699 i 1718, a ta se sva slažu do-
jvno u tekstu. Prema riječima naslova izd. od god. 1699 str. 1. »mnoge jošte
wa druge stvarı nakon MDCXXXIX«, Cini se da, je netko drugs poslije te godi

11639) upotpunio Bandulavičeve Pistole.

2' Iv. Kukuljevic Sakeinski: Bibliografia hrvatska I dio. Zagreb 1860.

3; A izd. od god 1615 ima u Zagrebu knjižnica jugosl. akademije.

4 Safarık, Ib. II, 199: P. Nicolaus Kesich recudit evangelia Illyrice, addens
ıgulis orationes concinnas ex germanico idiomate ad Illyricum traductas, Budae
te 1739. 4 [Occhievia-Horanyi II 344, Cevapovic, 320|.

Festschrift fůr Jagic. 36

562 Dragutin Prohaska,

I ovdje je u predgovoru označeno stajalište pisca prema dosada-
šnjima prevodiocima: »Evangjelia, koja, premda je i dosada očita bila
Narodu Iliričkomu ali nije onako, kako sada; nego zarasla s hergom
(rdom) ili neobičajní riei ili mučna stijenja. I zato razkosljvim očima
jeste mlogo dosadna bila. Evo tebi se je sada dogodilo (kuči Kesicai
da pod tvojom sricom i naricanjem tvojim, pokaza se svitlija u rici
lakša u Stijenju, lipsa u poslu, očistena od herge (rde), i trnja, koje bi
moglo dosaditi. Radi sta ufam se svima če drago biti, jer če lasno
poznati cínu nje.«

Sto naziva ovaj predgovor »rdom i trnjem«, »neobičajnim ričima«
i »mučním štijenjem« ? — Oblike, riječi i pravopis Bandulavičevih Pistola.

Unatoč ovakovoj kritici u predgovoru, ipak su Kesiceve Epistule dosta
tragova svoje zavisnosti o Bandulavicu sačuvale.

One zavise u slijedečim značajkama:

1. u terminima Lbiblijskim, za koje nije bilo domaceg izraza. n. pr.:

Pav. Kor. I, 9% in siadio currunt — B.: k zamirci teka, K.: k
zamiri teku [Docim več Lanosovic, Evangjelistar, veli terkalište, Vuk:
na trku).

Pav. Rim. XII 1 hostiam; B.: posvetilište, K.: posvetilište (L.: žrtvu).

Knj. kralj III, 199 swdcinereus pants; B.: podpepelni kruh, K.: pod-
pepelni kruh (L.: oprisnik ječmeni).

Mat. VIII eeturio; B.: stotinik, K.: stotinik. [L. i dapače Katančir
stotnik, docim Vuk: kapetan].

Joel II!’ restibulum; B.: oblačnicom, K.: oblačnicom (L.: oblačnicom,
Kat.: med ulazkom, Daničič: izmedu trijema).

Pav. Kor. 1!* «es sonans aut cymbalum tiniens; B.: mido zučece i
cimbal tutnjeci, K: mido zučeče i cimbal tutnjeci (L.: mido zučece i
poudrica tutnjeca, Kat.: zvono zvečeče i cimbal zvekujudi, Vuk: zvono
koje zvoni, ili praporae, koji zvuči).

Pav. Kor. XIIT'9 quod ex parte; B.: što iz diila jest, K.: što od
strane jest L.: što neizvrsno jest, Kat. što je sa strano, Vuk: što je nešto;

Mat. XXI% catfheďras: B.: sidališta, K.: sidališta (L.: stolice, Kat.:
sidalista, Vuk: klupe).

Luk. XVI villicum, B.: dvornika, K.: dvornika (L.: kuée nastojniks,
Kat.: špana, Vuk: pristava).

Luk. XVI? centum coros; B.: sto uborak, K.: sto uborak (L.: s0
mirovah, Kat.: sto kilah, Vuk: sto oka). .

a, Kor. X? tďololatrae; B.: idolovei, K.: idolovci (L.: kiposlužt

1 Ča' iločastnici V- idolopnkloniei..

Budimski lekcionari XVIII vijeka prema bos.-dalm. od B. Bandulavica. 563

Luk. XV! pudlicani; B.: očitnici, K.: očitnici (L.: očitnici, Kat.:
očitnici, Vuk: carinici).

Mark. VIII? sporťas; B.: krošnica, K.: krošnica (L. košnica, Kat.:
korpah, Vuk: kotarica). |

2. u koranicama i obratima prema latinskom jeziku originala:

Mat. II12 regionem; B.: vladanje, K.: vladauje (L.: krainu, Kat.:
deržavu, V.: zemlju).

Pav. Rim. XII? deneplacens; B.: dobrogodna, K.: dobrogodna (L.:
blagongodna, Kat.: dobra, ugodna, Vuk: dobra, ugodna).

Mat. XI? vineulis; B.: u vzah, K.: u vezah (L.: u tamnici, Kat.: u
putam, V.: u tamnici).

Mat. XIS mollibus vestitum; B.: mehkimi obučena, K.: s mekimi
odivena (L. i Kat.: mekim odivena, V.: u meke haljine obučena).

Mat. XX! patri familias; B.: ocu obitili, K.: ocu obitili (L.: doma-
činu, Kat.: domacinu, V.: doma«in).

Pav. I" facit sitis forma; B.: vCinjeni prilika, K.: učinjeni prilika
(L.: izgled, Kat.: učiniste se slika, V.: postadoste ugled).

Mat. VI!® exterminant enim facies suas; B.: skončavaju bo lica
svoja, K.: skončavaju bo lica svoja (L.: pomračaju bo lica svoja, Kat.:
potamnjuju, V.: načine blijeda lica svoja).

Mat. VIII moďicae fidei; B.: male vire, K.: male vire (L.: strašljivi,
malovirci, Kat.: malane vire, V.: malovjerni).

3. u apstrakínim imenicama, pridjerima 1 neobičním glagolima.

Luk. VS concluserunt piscium multitudinem copiosam; B.: zapasaše
ribu, K.: zapasase ribu (L.: uloviše, Kat.: zafatiše, V.: uhvatiše).

Luk. V“ Stupor enim circumdederat eum; B.: čudo obujalo njega,
K.: čudo obujaše njega (L.: čudo obujalo, Kat.: osupnost obuzela, V.:
usao strah u njega).

Mat. V*% perfecti; B.: svaršeni, K.: sveršení (L.: izversni, Kat.: iz-
verstni, V.: savršeni).

Js. XLVIII® oxus; B.: brime, K.: brime (L.: jaram, K.: brime, V.:
jaram).

Js. LVIII® colligationes,; B.: zaveze, K.: zaveze (L.: uzle, Kat.: za-
vezanja, V.: sveze).

Petr. Ep. I 57 cura de vobis; B.: pomnju od vas, K.: pomnju od
Vas (L.: pečali (se) za vas, Kat.: briga za vas, V.: brine za vas).

Petr. 76 solicitudinem; B.: pečao, K.: pečao (L.: brigu, Kat.: skerbi-
vost, V.: sve brige). |

Pav. Filip. [VS modďestia; B.: tihost, K.: tihost (Kat.: čednost, V.:
krotost).

36*

564 Dragutin Prohaska,

Pav. Kim. XII% secundum rattonem fidet; B.: po razlogu vire, K.:
po razlogu vire (L.: po miri vire, Kat.: po razlogu vire, V.: po mjeri vjere).

Pav. Rim. XII!’ proridentes dona; B.: providjajuci dobra, K.: pro-
vigjajuci dobra (L.: pomnite za dobro, Kat.: providjajuči dobra, V.:
promisljajte o tom, što je dobro).

Pav. Kolos III16 in gratia; B.: u milosti, K.: u milosti (L.: s blago-
darenjem, Kat.: u milosti, V.: u blagodati).

Pav. Rim. XIII non tu commesationibus; B.: ne u zalihu blago-
vanju, K.: ne u zali blagovanju Značajan nesporazumak!) (Kat.: ne u
gostenjim, V.: ne u žderanju.

4. u sintukst.

I. Bandulavié i njegovi uzori prevodili su latinski tekst ad verbum.
No jedva se može takovo prevodenje smatrati pravim načinom ondje,
gdje se piše za narod, a ne za crkvu. A ipak Kesié je tu još vecma
zavisan, nego u rječniku.

a) participijalne konstrukeije 1) ablativus absolutus:

Luk. II!? aseendentibus illis Jerosolymam; B.: vzhodeči oni u Jeru-
zolim, K.: ushodeči oni u Jeruzolim (L.: uzhodjahu, Kat.: uzišav, V.:
dodoše).

Luk. II? consumatisque diebus; B.: i buduči svršeni dni, K.: i sver-
sivsi dni (L.: kada svršiše).

b) deklinirani particip:

Luk. II!% invenerunt illum ni templo sedentem in medio doctorum,
audientem illos, et interrogantem eos; B.: najdose njega u erkvi stdeá
posrid nancitelja, s/išajuéí njih i uptfujučí, K.: sidečega srid naučitelja,
slusajuci nji i pitajuci.

Pav. Rim. XIIL!! Et hoc scientes tempus; B.: znajudi, da vrime jest,
K.: zpajuci, da vrime jeste (L.: znajte, da..., Kat.: I to znajuci vrime,
V.: i znajuci ovo vrime).

c) dra akuzativa.

Mat. XXI vos autem fecistis illam speluncam latronum; B.: a vi
ste ju učinili spilu razbojnikov, K.: a vi ste ju učinili spilu razbojnika
(E.: ... ju spilu razbojničku, Kat.: ju spilju lupežah, V.: od njegs
(hrama) pecinu hajdučku).

Pav. Kor. II, 3% Qui et idoncos nos fecit ministros novi testamenti;
B.: koji podobne nas učiní sZužbeníke novoga zakona, K.: koji podobne
"as učinio služitelje novoga zakona (L.: vridne služitelje, Kat.: podobne
"as dvoritelje, V.: uči nas vrsne da budemo sluge).

1) nom. plurala sr. rodu mj. nom. singrlara

i ska FTI5 př Aarını s--avu in digenta, © srs u aa planar: B.:

Budimski lekcionari XVIII vijeka prema bos.-dalm. od B. Bandulavica.. 565

I biti če opaka u prava i oštra u puteve ravne, K.; I biti če opaka u
uprav, i oštra u pute ravne (L.: i budu stranputna upravna, Kat.: i budu
kriva na upravna; i oštra na pute ravne, V.: i što je krivo neka bude
pravo, i hrapavi putovi neka budu glatki).

e) plural apstraktnih tmenica.

Pav. Filip. IV? et inteligentias vestras; B.: razuminja vaša, K.: razu-
mjenja vaša, Kat: razumnosti vaše, V.: i misli vaše).

f) u doslovnom pryevoďu fraze.

Iz. LX! et gloria domini superte orťu est; B.: i slava gospodnja
svarhu tebe tsťekla jest, K.: — istekla jest (L.: — prosja se, Kat.:
izajde, Dan.: obasja te).

Iz. LX2 super te autem orietur Dominus; B.: svrhu tebe isteči ce
Gospodin, K.: — isteči če, Gospodin (L.: — javiti se hoče, Kat.: izajti,
Dan.: tebe če obasjati Gospod).

Iz. LX" et reges in splendore ortus tui; B.: u zraci istoka, K.:
u zraku istoka (L.: u sjajnosti istoka, Kat.: u sjajnosti porod, Dan.:
ka svjitlosti, koja če te obasjati).

A evo sad nekoliko primjera, kako je Kesté obračao Bandulavtéa
u vječník svoga kraja.

Bandulavié — Kesic:

bezpoštenje — nesramnost, Pav. Gal. V“ impuditia (Kat.: nestidnost,
V.: besramnost).

didina — bastina, Luka X18 haereditas (Kat.: bastinstvo, V.: nas-
ljedstvo).

hudobstina — zloca, Pav. Gal. V?* vitiis (Kat.: grih, V.: slast).

inoplemenac — inostranac, Luka XVII! alienigena (Kat.: inorodac,
V.: tudin).

iskati — tražiti, Luk. II'* requirebant (Kat.: tražiti, V.: tražiti).

ljubeznistvo — ljubeznivost, Pav. Gal. V2? benignitas (Kat.: blagost,
V.: dobrota).

mokrina — vlaga, Luk.: VIII“ humor (Kat.: vlaga, V.: vlaga).

naslidbe — krivovirstva, Pav. Gal. V20 sectac (Kat.: inoslidja, V.: jeresi).

nerazmagam — nerazboliti, Pav. Kor. II, 1129 infirmor (Kat.: oslab-
ljujem, V.: oslabiti).

nesklad — neskladnost, Pav. Gal. V2? dissensio (Kat.: nesložnost, raspre).

obitovanja — obecanje, Luk. X promissiones (Kat.: obecanja, V.:

obecanja).
ostan — podbadanje, Pav. II, 127 stimulus (Kat.: podbodak, V.: žalac).
ostrovi — čaranja, Pav. Gal. V20 veneficia (Kat.: čarke, V.: čaranja).

pečal — briga, Luk. VIII solicitado (Kat.: pobrižnost, V.: briga).

366 Dragutin Prohaska,

pitomština — tihost, Pav. Gal. V23 modestia (Kat.: stidnost, V.: krotost,.

pop — misnik, Luk. XVII“ sacerdos (Kat.: sveštenik, V.: sveštenik).

poterati — hititi, Luk. VII“ properare (Kat.: žuritise, V.: dolaziti).

prijati — primiti, Pav. Kor. I, 15' accepistis (Kat.: primiti, V.: primiti:.

prijati — uzeti, Mat. XX10 acceperunt (Kat.: uzeti, V.: primiše).

prožarstvo — prožderlstvo, Pav. Gal. Vž! commessatio (Kat.: žderanje,
V.: žderanje).

priljubodivstvo — bludnja, Pav. Gal. V19 fornicatio (Kat.: bludnost,
V.: preljubočinstvo).

službenik — služitelj, Pav. Kor. II, 36 ministros (Kat.: dvoritelje,
V.: sluge.

svadba — svadnja, Pav. Gal. V20 jrae (Kat.: kavge, V.: prkosi!.

vrime — ura, Mat. XX? hora (Kat.: sat, V.: sahat).

zavidost -— zlavečanja, Pav. Gal. V20 contentiones (Kat.: svadnje,
V.: svade).

E. Pavié, drugi po vedu, koji je izdavao Evangelistar postema je
orisan o Restéu.

No on za svoje Epistolet) veli, da su sad črečí put u »Slovinski
iliti Iiricki« jezik prestampane. Nije druge, nego da uzmemo, da je
Pavič tek iz predgovora Kesicevih Epistola saznao za neko prvo iz-
danje, da je Kesičevo smatrao drugim i zato svoje tredim izdanjem.
Izmedu njega 1 Kesica ne ima naime gotovo nikakove razlike. on ga je
jednostavno prepisao ispravljajuci u tome poslu pravopis i Stamparske
pogrješke (-i od zamersitog *tivenja očistita« u natpisu). U pristupu
Pavié sam veli: »baš od riči do riči, i kakosugod u Svetomu Pismu
upisana :koliko sam ja vidio i nasao) dvaput po Mudrima, i Naučnima
Redovnici na svitlost dana.

Treci, koji u Budimu izdaje evangjelistar, jest Marijan Lano-
sovič?

1) Epistole i evangjelja priko sviu godisnji nediljah i svetkovinah, s-dvims
mukama, po Matheu i Ivanu ispisanima, Po uregjenju Rimskoga Misala, i Naredbi
Syetoga Tridentinskoga Sabora složena, i u slovinski, iliti ilirički jezik trediput
prištampana, i od zamersitog Stivenja očistita Po. O. E. Emeriku Paviču, Lektaru
Jubilatornu, ji sadasnjemu Difinitoru, prov. S. Ivana od Kapistrana u Budimu
(kodine 1704. Stampano po Leopoldi Francesku Landereru.

2) Evangjelistar ilirički za sve nedilje i svetkovine priko godine s &etirims
Gospodina nasega Isusa Kersta mukami. Na bistrij razum, i čistije štijenje izvé-
den po. O. F. Marianu Lanosoviču, starinom Gjuriču. Bogoslovja i zakona cerkvt
1oga igdasnjemu Stioniku, a sadanjemu Države Kapistranske Otajniku Reda 8. A.

anenale "Tan. Brot »7 ulnd"" aljah. U Budimv Ah -ma Mrdrosknpätide Kr-

yo -30 4 170

Budimski lekcionari XVIII vijeka prema bos.-dalm. od B. Bandulavica. 567

On zauzima u ovoj svezi s Banďulavičem, Kesicem 3% Pavičem neko
osobilo mjesto. Gotovo se Cini, da je od njih nezavisan. Bit če tomu
razlog ovaj: »Znaj i to, pričastní štioče! da u popravljenju Evangje-
listara ovoga služiose jesam najvise 8’ prinešenjem nımadkım, koje se
B' latinskim u Chartiere!) nahodi. Iz istoga izvadio sam tomačenja«
(Pridgovor VI.

Jedino težnja za arhatziranjem upucivala je Lanosovica na naše
ranije lekcionare. Veli on: »Najdeš stanovito i nike rici kano nove;
koje, pak znaj, da sam iz nasega jezika cerkvenoga izvadio (Ib. VIII.
A. Šafařík o njemu veli »Die Ausgabe soll von veralteten, zum Teil aus
der eyrillischen Kirchensprache herübergenommenen Wörtern wimmeln«
(Gesch. d. südslav. Lit. II, 200—201).

U istinu Šafařík nije bio točno obaviješten, jer zastarjele riječi u
Lanosovica dosta rijetko padaju, a dvojbeno je, da su iz erkvenih knjiga
pisanih čirilicom. Za mnoge se upravo može pokazati, da dolaze u
glagolskim misalima, dakako, ušle su valjada ovamo (za vrijeme rusi-
ficiranja njihova) iz cirilice (?).

Ponajviše se i Lanosovié oslanja na Bandulavičeve Pištule. On
često mimoilazi štokavski izraz Pavicev i Kesičev, te uzima onaj, što
ga upravo ima Bandulavic. Evo ovakovih slučajeva.

Mat. XX!0 acceperunt; B.: prijase, L.: prijyase (K. i P.: uzeše (V.:
primise)).

Mat. XX15 nequam est; B.: je hudobno, L.: biti Audodno |K. i P.:
zlobno (Kat.: hudo, V.: zlo)).

Pav. Kor. II, 112° quis infirmatur ego non infirmar; B.: Tko se raz-
balja, ja se nerazmagam, L.: Tko se razbalja, da se ja nerazmagam
(K. i P.: Tko se razbalja, a ja se nerazbolim (Kat.: tko oslabljuje, a
ja ne slabim, V.: ko oslabi, i ja da ne oslabim?)).

Luk. VIIL'+ gui audierunt, et a solicitudinibus; B.: koji slišaše i
od pečalih, L.: koji slisase, ali od pedulih (K. i P.: koi su slušali i od
brigah (Kat.: i od pobrižnostih, V.: od brige)).

Luka VIII® properarent; B.: I od gradov poležahu se K. Isusu,
L.: ... potezase [K. i P.: iz gradova hitijahu K. Isusu (Kat.: žurila se,
V.: dolažahu'|.

Mat. XXII+* enius filius est; B.: čigov sin jest, L.: čigov je sin
(K. i P.: čij sin jest, Kat.: čije sin, V.: čij je sin).

Mat. XXIP et nolebant venire; B.: nehotihu prijti, L.: nehotiahu

1; "Tomu izvoru nijesam mogao unatoč svakom nastojanju u trag učí.

568 Dragutin Prohaska,

Mat. XXII4 dicite invitatis; B.: recite zvanim, K.: recite zranim
(K. i P.: recite uzovnikom, Kat.: pozvanim, V.: zvanicima|.

Mat. XXII! ecce prandium; B.: evo sam obid, L.: evo oded moj
(K. i P.: evo ručak moj (Kat.: ručak, V.: objed)).

Mat.: XXIIS Illi autem neglexerunt; B.: a oni nehajaše, L.: oni
pak zehajuse „K.i P.: a oni nemariše, Kat.: ne hajaše, V.: ne marivši!

Mat. XXII" religui autem tenuerunt servos eos; B.: ostali uhitivsi
sluge njegove, L.: a ostali uÁt/iše sluge njegove [K. i P.: deržaše sluge
njegove {Kat.: latiše, V.: uhvatise)].

Mat. XXVII* principibus sacerdotum; B.: poglavicam popovskim,
L.: poglavicam popovskim [K.i P.: poglavicam misničkim (Kat.: svešte-
nikah, V.: glavarima svestenickijem)].

Mat. XXII'6 guia verax es; B.: da istinan jesi, L.: da tsťinan jesi
(K. i P.: da istinit jesi (Kat.: istinit, V.: istinit)].

Mat. XVIII" et misit eum in carcerem; B.: i vrže ga u tamnicu,
L.: i vrže ga K. i P.: i metnu ga (Kat. i V.: baci)j.

Mat. XXIL15 ut caperent cum in sermone; B.: uhitili u govorenju, L.:
uhitili u govorenju [K. i P.: ufatili u govorenju (Kat.: ufatili, V.: uhvatilij!

Mat. IX2! sed dormit; B.: nego spi, L.: nego spi [K. i P.: nego
spava (Kat.: nego spava, V.: nego spava)|.

Mat. XXIV" Vae autem praegnantibus, et nutrientibus; B.: A jao
prisobnicam i dojonicam, L.: a jao prisodnicam1) i dojkinjam (K i P.:
a jao trudnicami i dojnicami (Kat.: nosecim, V.: trudnima)]

Pav. Rim. VL“ propter; B.: ciča, L.: ctča [Kesica a to u jednom
dijelu evangjelistara, u kojemu sa nemara njegovih nastavljače ima i
više nezavisnosti o Banudulavicu..

Iv. IV*2 febris; B.: ognjica, L.: ognjica (K. groznica (Kat.: groznica,
V.: groznica |

VPrema ovim primjerima stoji, da je Lanosovié prenosio riječi i
oblike neke iz Bandulavica, osobito ove: cida, tstinan, nerazmagam,
pesalth, prijaše i spí.

Evo drugih nekih »erkvenih- rijeti Lanogovičevih, kojih nema
Bandulavica :

blagodarenje iPav. Filip IV®, gratiarum actio.

bližnjík iLuk. X2) proximus; B.— K.: iskrnji, dolazi i u Belinu r.
„Vidi Akad. Rj..

čas Mat. XX3) horam; B.: vrime, K.: ura.

1; Za ovu riječ veli Rešetar, da spada medu one u lekcionarima XV v. »kojíh
"endanas vise nikako nema ni u književnom jeziku ni m narodnam ©=70ru omijeh
2- wa zdje an laknianar' naebali "Rod IR 1701

Budimski lekcionari XVIII vijeka prema bos.-dalm. od B. Bandulavica. 569

hljeb (Iz. LVIII!-9) B., K., P— kruh. Misal glag od god 1706—hleb.

izbavit (Iz. XXXVIII®) eruam; B., K.: oslobodit. — Misal glag. 1706
izbavlju.

korab (Mat. IX!) naviculam; B.: plavdicu, K.: ladicu. Mis. Glag. 1706
korabal (Vid. i Akad. Rj. riječ praslavenska).

opačina (Pav. Gal. V?!) vitiis; B.: hudobština, K.: zloca.

pakostnik (Pav. Kor. II, 127) stimulus; B.: ostan, K. i P.: podbadanje.

podoban (Mat. XII3®) simile; B. i. K.: prilična.

suha (Mat. VI*) sinistra, B., K., P.: liva.

upodobiti se (Mat. XXII2. Glag. Mis. upodobi se.

uzdanje (Pav. Kor. II, 34) fiduciam; B.: ufanje.

Vecina ovih riječi zaista se Cini, da su značaja čirilskoga. No
moguce če se to oprovrgnuti, kad budemo imali potpun historicki prije-
gled rijeci'; knjiga pisanih latinicom i glagolicom.

Unatoč arhaizovanju i pozaimanju od Bandulavica Lanosovicev je
prijevod prema ostalima upravo moderan. On slijedi način prevodenja
po duhu vlastitoga jezika, a nezavisan jé o tudoj riječi i tudoj sintaksi.
Zato on

1) razvezuje zamrsenija mjesta mijenjajuci izraz ili dodavajuči.

2) obnavlja i prevodi termine tude 8 predodžbama poznatijima

(modernizovanje rječnika, kako je i Martin Luter činio!).

3) odstranjuje periodu i participialne konštrukcije latinskog ori-

ginala.

1. Pav. Gal. VI’ nolite errare; Deus non irreditur (B.: nemojte za-
bluditi, Bog se ne poruguje, K. i P.: nemojte zabludivati, Bog nek se
ne posmiuje), L.: nevarajte se, Bog se ne da privariti.

Pav. Ef. III20721 ej autem, gui potens est omnia facere superabun-
danter guam petimus, aut intelligimus, secundum virtutem, guae operatur
in nobis, ipsi gloria in Ecclesia. — B.: a onomu, koji moguči jest
svaka učiniti obilanie nego prosimo, ali razumijmo po kriposti, koja
diluje u nas, njemu slava u erkvi. K. i P.: A onomu, koji moguči:
jest svaka učiniti obilnije nego prosimo, ali razumimo po Kriposti, koja
diluje u nas, njemu slava u crkvi, L.: A onomu, koji po mogučnosti
svojoj, koja u nam diluje, svaka učiniti obilatije može, nego li mi pro-
simo ili razumijemo, njemu budi slava u crkvi.

Iz. LVIII9-10 si abstuleris de medio tui catenam et desieris exten-
dere digitum, et loqui, quod non prodest. Cum effuderis esurienti ani-
mam tuam, et animam afflictam repleveris, orietur in tenebris lux tua,

1) Rječník hrvatskoga ili srpskoga jezika izd. jugosl. akademija istom je
dosao do slova M.

510 Dragutin Prohaska,

et tenchrac tuae erunt sicut meridies; — B.: ako odneseš od sridu
sebe verigu, i pristaneš prostirati prst i govoriti, što neprudi: kada iz-
liješ lačnomu dušu tvoju: i dušu obnevoljenu budes napuniti isteci ce
u tamnosti svitlost tvoja i tmine tvoje budu kako poludne, K.: ako sa-
kriješ isrid scbe verigu i pristanes pružati prst, i govoriti što ne prudi-
kada izliješ gladnomu dušu tvoju, i dušu oZaloscenu napuniš, isteci ce
u tavnosti svitlost tvoja, L.: kada odvrgnes od sebe verige, i pristanes
prititi prstom i govoriti što ne prudi. Kada udiliš gladnomu hljeba iz
srdea tvojega, i dušu nevoljnome zasitiš, tada prosine svitlost tvoja u
tminah, i tmine tvoje budu kako poludne.

Malach III2—+ et quis stabit ad videndum eum? Ipse enim quasi
ignis confians, et quasi herba fullonum, et sedebit conflans et emundans
argentum, et purgabit filios Levi, et colabit eos quasi aurum, et quasi
argentum, ct erunt Domino offerentes sacrificia in justitia. Et placebit
Domino saerifieium Juda, et Jerusalem sicut dies saeculi, et sicut anni
antiqui. B.: Ali tko ce stati na gledanje njega? Jere on kako oganj,
koji sliva i kakono trava perucih. I siditi hoce slivajuči i cisteci srebro
i oeistise sinove Levove. I sliti ce ih, kakono zlato i kakono srebro.
I biti če Gospodinu prikazujuci posvetilišta u pravdi. I biti če ugodno
(ospodinu posvetilišta Judino i Jeruzolimsko kakono dnij vika, i kakono
Godišta stara. -— K.: i tko če stati na gledanje njega? On bo kako
oganj sivajuč i kakono trava perjoca: i siditi oče slivajuci i čisteči
arebro, i čističe sinove Levire, i sliti če i kakono zlato, i kakono srebro
i biti če Gospodinu prikazujuci posvetilišta u pravdi. I biti če ngodno
Gospodinu posvetilište Judino i Jerusolimsko, kakono dni vika, i ka-
kono godista stara.

L.: Di tko če moci gledati njega? On bo čisti, kako oganj goruci,
i pere, kakono trava raljaorah sukno. I siditi hoče i rastapati i čistiti
srebro 1 zlato i ocisti sinove Levijne i raztopi njih kakono zlato i sre-
bro. I prinositi budu Gospodinu žrtvu u pravdi. I prijatna bude Gos-
podinu ova žrtva Judina i Jerusolimova, kakogod u dnevih prvašnjih i
kakogodir u godistih prošastih.

2. Malach ITI fullonum; B.: peručih, K.: perjoca, L.: valjavcah sukno.

Pav. Kor. X7 idololatrac; B. i K.: idolovci, L.: kiposlužitelji.

Luk. XVI! villicum; B. i K.: dvornik, L.: kuče nastojnik.

Luk. XVI* coros; B. i K.: uborak, L.: mirovah.

Pav. I, Kor. XII cymbalum; B. i K.: eimbal, L.: poudrica.

Mat. XVII galeam; B. i K.: šišak, L.: kacigu.

Mat. VI? ellemosynsm: R: lemozinu, K. i P.: alemosinu, L.: mi-
osin

Budimski lekcionari XVIII vijeka prema bos.-dalm. od B. Bandulavica. 571

3. Pav. Rim. XIIS habentes autem donationes secundum gratiam,
quae data est nobis, differentes: sive prophetiam secundum rationem
fidei, sive ministerium, in ministrando, sive gui docet in doctrina, qui
exhortatur, in exhortando, gui tribuit, in simplicitate, gui praeest, in
solicitudine, gui miseretur, in hilaritate. Dilectio; adhaerentes bono
charitate fraternitatis invicem diligentes; honore invicem praevenientes;
solicitudine non pigri; spiritu ferventes; Domino servientes; spe gau-
dentes; in tribulatione patientes; orationi instantes; necessitatibus sanc-
torum communicantes; hospitalitatem sectantes. Benedicite persequentibus
vos; benedicite, et nolite maledicere. Gaudere cum gaudentibus, flere
cum flentibus, idipsum invicem sentientes; non alta sapientes, sed humili-
bus consentientes.

K.1i P. (prema B.): Znajuči darove po milosti koja dana jest nami
različite: ili proročanstvo po razlogu vire, ili služba u služenju, ili koji
uči u nauku, koji ponukuje u ponukovanju, koji podiljuje u priprostim,
koji pridhodi u pomnji, koji se smiluje u veseljn. Ljubav brez licu
mjerja. Nenavideci zlo, pritiskujuci se dobru, 8 milostju bratin stva jedan
drugog milujuci, poštenjem sc medu sobom priticuci, pomnjom ne lini,
duhom goruci, Gospodinu služeči, ufanju veseleci se, u nevolja usterpljivi
u molitvi nastojeci, potribam svetih podiljujuci gostinstvo naslidujuci.
Blagosivajte progonstvo naslidujuci. Blagosivajte progonečim vas, blagosi-
vajte i nemojte proklinjati: Veselite se i veselecim, plakati 8 plačucim,
jedino medu sobom čuteči, ne visoka misleci, nego 8 poniznim sklada-
Jucise.

L.: Imamo različite darove po milosti, koja je nam dana: ili pro-
ročanstvo po miri vire: ili službu u služenju: ili koji uči, nek se zabavlja
u nauku: koji ponukuje u ponukovanju, koji dili, neka čini u priprosti:
koji vlada, u nastojanju; koji miloserdje ukazuje, neka ukaže drago-
voljno. Budi ljubav nelicumirna. Nenavidite zlo, priljubite dobro. Lju-
bite jedan drugoga ljubavlju bratinskom; poštenjem jedan drugoga pri-
tičite. Ne budite lini u onomu, o čemu se brinuti imate budite žestoki
duhom; služite Gospodinu. Radujte se u ufanju; strpite se u nevoljah
nastojte molitvi. Pomozite svete u potribah, gostinstvo obslužujte. Blago-
slovite one, koji progone vas: blagoslovite, i ne proklinjajte. Radujte
se 8 placucim. Jedino medju sobom cutite; visoko od vas ne mislite;
nego skladajte se 8’ poniznima.

Nakon Lanosoviča opet je u prijasnje stope svogih uzora ušao
P. Katančié prevodeci sv. pismo riječ po rijec!), što če reci, da je

1, Sveto Pismo starog zakona Sixta V. P. naredbom prividjeno i Klementa VIII
pape vlastjom izdano; sada u jezik slavno-ilirički izgovora bosanskog prinešeno;

D02 Dragutin Prohaska,

gradio 8 hrvatskim riječima latinske rečenice, i 8 hrvatskím osnovama
latinske složenice. A sve to za volju teološkoj nekoj tijesnoci, koja
je vlastiti jezik smatrala sluskinjom posvecenog latinskog. [> Neiskaza-
nom našeg željnog Prinašaoca Trudu pripisati imamo, da slovojavno
S. Pisma izdatje Latinsko (istočna ne odbaciv vrila) od riči u jezik
Slavno-Iliricki virno udesno, razgovitno, i štono vele slovo za slorom,
na veliko sviu začudjenje, privede<). [Predgovor S. Pismu Katančicevu
od G. Čevapoviča str. XII

Katančié doduse obiluje mnogim pravim i narodnim izrazima, ali
ipak mu je jezik natrunjen okaminama leksikalnim iz erkvenih knjiga,
koje pokazuju, da je t RKulančié radio na temelju rantjih lekcionara. —
I on veli sa Pavicem, Kesicem i Bandulavičem n. pr. podpepelni kruh
(Knjig kralj III. 9% sidalista (Mat. XXI12 očitnici (Luk. XV?) pisci (Luk.
XV2) mekim (Mat. XI) fale uzdajemo (Pav. Sol. I2) uspomenu čineči
(Pav. Sol. I: brime (Iz. ILVIII“) posvetilista (Malach III*) i dr. Ion
doslovno prevodi. Iz. LVIII?: Ako jamiš od srid tebe lanac, i pristanes
pružati perst, i govorit' što ne prudi, kad izlies gladnomu dušu tvoju
i dusu obnevoljenu (isp. Bandulavica) napuniš izajti ce u tminah svit-
lost tvoja i tmine tvoja budu kako podne.« — On šnjima ima jednako
konstruiranje partieipialnih rečenica i čuvanje oblika prema latinskomı.
ilsp. isto mjesto Pav. Rim. XI?» .. . Blagoslovite progonecim vas:

. Radovat se s radujucim, plakat s placucim. To isto medu se čuteri:
-ne visoka mudrujuči, nego poniznim privoljujudi... .«)

Kataneic doduše ne spominje nijednog evangjelistara, što smo ih
obredali, nego navodi tek Pavicevu Jezgru'), a izim nje se sječa +i
drugih; >elle niedno podpuno po Izdatju slovojavnom, dosad nenajdese«
:Pridgovor VI). Pod »drugima< Katancic sigurno misli budimske i
druge evangjelistare lekcionare', jer su sve to nepotpuni prijevodi.

Sto se Katančié razlikuje velikim bogatstvom riječi, koje ne dolaze
u lekcionarima ispred njega, to se osniva na mnogo vbilnijim pomagalima,
koja su mu pri poslu služila. On ima ispred sebe Kačiča, Kanižlica i
Reljkovica :str. X Pridgovora‘, on poznaje rječnike, i to Bellin, Stulliev
i dapače Mikaljin istr. XI Predg.‘, on je znao i za »Serviance« Raica,
Stojkoviča, Dosenovica, Rakica i Stefanovica (str. XII Predg.).

Tad SS otacah i naučitelja tomačenjem nakitjeno. U Budimu. Slovima i troskom
kraljev. mudroskupstine madžarské 1831. — Sveto pismo novog zakona — — U
Jeelimu 1831. —

U Ozrledalo temelja vire i zakona katolieanskoga to jest Sveto Pismo ili ti
Jaga ov dogeriatn atarama | navog“ nakana pe nen 7: Fmaprikn Paviebn.

i' Perso... int

Budimski lekcionari XVIII vijeka prema bos.-dalm. od B. Bandulavica. 573

U natpisu ove raspravice nazvao sam sve spomemute lekcionare iza
ındulavica budimskima, jer u Budimu su ne samo štampani nego ovdje
i nastali. I u istome budimskom samostanu završava i P. Katančic
oje veliko djelo prijevoda sv. pisma. Dok je pisao predgovor, njemu
klonula ruka, a pero mtrvoga druga i učitelja digne Grgur Cevapovic,
izda djelo. Bijase to doba, kada je več nastajao preokret u shvacanju
zika i pravopisa, kada je na mjesto mrtvog autoriteta latinstine stupio
snagu autoritet živi — narodni jezik. I zato sav rad Katančičev spada
XVIII vijek, spada u kolo budimskih lekcionara, što su izrasli iz
ora dalmatinsko-bosanskog — Bandulavica.

Zaključak.

I. 1. Bandulavičeve Pistole (I izd. god 1613) osnivaju se na Zbora-
ičevom izdanju Bernardina Spljecanina (III izd.).

2. Bandulavic teži za nekim zajedničkim ili opcenitijim jezikom, u
ega je to smjesa StokavStine i čakavštine (kakova nigdje nije u Zivom
voru postojala) ').

3. Stokavstina Bandulaviceva ispočetka je pritajena, a ojačava
ekom Pistola sve više.

II. 1. Nikola Kesié i drugovi spremaju novo izdanje lekcionara u
liku evangjelistara za puk (god. 1740), a zavise u tome poslu o
ndulaviču: a) u biblijskim terminima, b) kovanicama i obratima la-
ıskima, c) u apstraktnim imenicama, d) u sintaksi, e) u shvacanju
jedinih mjesta.

2. Razlika prema Bandulavicu stoji u provincialnom štokavskom
ihovu blagu rijeci.

3. E. Pavic (god. 1764) posve je ovisan o Kesicevim cpistolama.

4. M. Lanosovic (god. 1794) prvi se oteo dosadanjim uzorima, ali
ima zato u pomoc »jemačkt prijevod. Svezu sa Bandulavičem i »crk-
nim knjigama« čuva ipak arhaiziranjem svojega rječnika.

5. Njegov prijevod odlikuje se a) jasnocom, b) modernizovanjem ri-
4 (purizam), c) narodnom sintaksom.

6. S ovima (Bandulavičem, Pavicem, Kesičem i Lanosovičem) suvisi
P. Katančié svojim prijevodom sv. pisma (g. 1831).

1: I Bandulavié kao svi jezikoslovei do historičke škole u 19. vijeku, smatraše
ik djelom razuma, a ne prirodnim organizmom. On misli, da bi tkogod mogao
či, pa odredití i svojim auloritelom odlueiti, što če biti propisano za svakoga.
ndulavic se tuži, na zlu sreéu Slovinskoga jezika: »koji neimamo poglavita
tučitelja nikakova. ki je dosad hotio svojemu jeziku pomoé podati, odlucujudi
novito red razlog i nacin pisma« (Vidi Predgovor izd. 1645.. Ovo se doduše
nosi na pravopis, ali stojí u svezi i sa Bandulavicevim mišljenjem o jeziku u opée.

974 Dragutin Prohaska,

III. Izvan te sveze stoji dubrovacki lekcionar B. Kašica. Sa Bandu-
lavicem dodiruje se Kašic svojom štokavstinom!).

Dubrovčanin imao je istu težnju, koju i Bandulavi“, da stvara
stokarstinom zajednicki knjizevni jezik.

Drzim, da ova leksikalna sveza budimskih lekcionara sa dalma-
tinsko-bosanskim nije tek slučajna i osamljena i da de se nad ta-
kovih prijelaza iz dalmatinske književnosti u >slavonsku« mnogo vise.

Neke knjige, tako n. pr. od bezimena pisca Pisanica duhovna krsti-
anskoga nauka ud god. 1754 sštampana u Beču)?) poznaje u svojemu
inače slavonskom dijalektu i neke talıyanızme (libarice, purgatorij', isto
nalazimo i u propovijedima od Gjure Rapica (Svakomu pomaloj?;. Budaci
da je jedan i drugi pisac slavonskog porijetla, bit če opravdana slutnja,
da su se služili uzorima dalmatinskima, iz kojih su talijanizmi.

U mnogo slučajeva bit če put saobracaja izmedu Slavonije i Dal
macije onaj isti, koji je i kod lekcionara, naime posredovanjem dosanske
knjige.

Bosna je od uvijek sa Slavonijom bila u svezi. Iz Bosne naselilo
se najviše danasnjih žitelja Slavonije, i to baš tijekom prošlih vijekova,
od 16.—18. vijeka. Iz Bosne ponesoše ti ljudi i uspomenu na kulturně
neke tečevine, osobito na pismo—na bosančicu. Dok to spomenuti be-
zimeni pisac ne kaže izrijekom, nalazi se jasna potvrda u Reljkovica.

Vaši stari jesu Kknjigu znali
Srbské stili, a sróské pisali®).
[Satir, pj. IV, stih 17—18.j

1 Izvan sveze sa budimskim lekeionarima stoje i kajkavski, a i onaj 3to
sa je izdao Iv. Baptista Ježié 11776—1833), Epistole i Evangelja priko svega lita
po redu Misala Rimskoga Skupno molitvami i blagoslovm: u jezik slovinski prine-
sena. 1824. U Riei. Pritiskano Slovima Antona i Josipa Karbetzky. — Napome-
nutí mi je ordje, da se svý lekeinnari upotrijebljení u ovoj raspraricı nalaze u Ar.
svenčilišnoj bihliateei u Zagrehu. vala pomnji i trudu bibliotekara dr. Ir. Kostrendica
nalazi se ovdje lijepa zbirka nasih lekcionara i erkvenih knjiga.

2 Pisanica duhovna krstianskoga nauka puna izpisana. Po jednomu misniku
od druzbe Isusove misionariusu apostolskomu, i za Uskrs poklonjena plemenitoi
gospodi senatorom, purgarom, i svemu poglavitomu varošu požežkomu; navlastito
pako ocem i materam priporučena. Iz biblioteke katehetice 9. G. Svete Ane u
Becu 1731. Štampana pri Sehvendinonnissen. Tutoru.

3: Svakomu pomalo iliti predike nediljne... po P. F. Gjuri Rapica Gradiscesa-
now. God 1762. Tlaceno u Pešti kod Antuna Franceska Eitzenbergera, purgerskoga
Mačioca. Ovdje dolaze ovakovi talijanizmi: sentenciji (2.) devoto (12) frustra dj
1 Jesperationa 15. i dr.]

U »Srbski- se ovdje odnosi na čitanje '»štili«) i pisanje (>pisali«) dakle ne
18 Jezik nege Tan 1a “rilion a buduči an Relikavišaví -otaric jg Bosne, to se

. .
wide mielě 1 ň .neinn

Budimski lekcionari XVIII vijeka prema bos. dalm. od B. Bandu'avica. 575

A bezimeni pisac veli: >... znadem, da nike starije gospoje štiti
znadu knjigu, koju su se ali u Bosni, ali od Bošnjaka još pod turskim
vladanjem, ali malo posli naučile, a sada stide se knigu u ruke uzeti,
i druge učiti, kada je mir i draga karstianska sloboda« (Pisanica du-
hovna, str. 5).

Da su Bandulaviceve Pistole bile namijenjene bosanskim svečeni-
cima, razabire se iz marginalne primjedbe: »potomtoga poddijak iliti
subdjakon Stapom križa, ali petom istoga, kada nebi bio na Stapu za
koji uzrok, Auko u Bosní zarudi Turak: pokuca u vrata... (Nedilja
evitna, Pistole str. 67). Bandulavič meče u Kalendar i mnoge svece,
kojih nema u Zboravčica, Dalmatinca, valja da opet — radi obzira
na Bosnu.

Sve do god. 17571). Bosna zajedno sa Slavonijom čini jednu
franjevačku provinciju, koja obasiže i južnu Ugarsku, dakle i Budim.
Ne valja smetnuti s uma, da je Bosna sa Slavonijom i političkť nekoč
bila združena u jedan pasaluk bosanskt?).

Bit če zato u buduce uvijek potrebno uzimati i svu AnjtZevnost
u Bosni, Slavoniji i Ugarskoj Aao jednu cjeltnu. To vrijedi za XVII
i XVIII vijek više nego za danas?!

1; Em. Pavich: Ramus viridantis olivae seu descriptio provinciae nuper Bosnae
Argentinae jam vero S. Joannis a Capistrano. Budae. 1766. p. 103.

2. Izim srijemske županije, koja je spadala pod beglerbega budimskoga, sva
je Slavonija spadala pod Bosnu. Smičiklas T.: Dvijestogodišnjica oslobodjenja
Slavonije. U Zagrebu 1891. I. d. str.4. (prema Ricaut Histoire de empire Ottoman
livre I str. 138.)

Zagreb. D. Prohaska.

Über einige slavische Wörter mit dem Wurzelelement mar-.

Die slavischen Wörter mit dem Wurzelbestandteil mar- hat Miklosich
Et. Wörterb. 183 im ganzen in einleuchtender Weise zusammengeordnet.
Im einzelnen aber läßt sich, insbesondere in etymologischer Hinsicht,
iiber das von dem Altmeister gegebene hinausgelangen.

1. Grrusx. muraft, klruss. máraty, osorb. marac *besudeln, beschmutzen,
verschmieren, verstreichen’ gehört zweifellos zusammen mit gr. popťovu
‘besehmutze, verschmiere, schwärze’, das in der alten Literatur nur ein-
mal bezeugt ist, Od. 13, 435, wo erzählt wird, wie Athene den Odysseus
in einen alten Bettler verwandelt:

anyt de nr gazos Ahho zurov Baker TbE Xırava,

BWyahfe, OULÓMVCO, ZUZĎL neungvznera za (V.]. keuogvguere),
und das später namentlich der alexandrinische Dichter Nikander in
seinen „/AeStpapuceze teils im Sinne ‘besudle’ (Vs. 318), teils im Sinne
‘versehmiere, vermische' (Vs. 144. 330. 375) gebraucht. Als dessen Grund-
form ist jetzt *novůz-m sichergestellt durch das Adjektivum uogvxos
‘özorsirös, dunkel’ - - der Akzent ist unbekannt —, das Diels vor
kurzem (Hermes 40, 1905, 301 ff.) in Aristoteles’ Metaphysik 1, 5 (987
149 der Ausgabe der Berliner Akademie) aus Alexander von Aphrodisias
eingesetzt und für das Prächter soeben (ib. 42, 1907, 647) einen weiteren
Beleg aus dem Platonkommentar des Hermeias beigebracht hat; es war
uns als Eigenname schon früher geläufig, und zwar als Beiname des
Dionysos aus Syrakus (Zenobios V 13 mit der Erklärung: dzrd zoü rů
1909WTOP ŮLOĚ MWOLÚVECÍ CT, Ereirdir TOVYĎOL Twı ČKO TV Borgtwy
„hetzer Zd voice yhoonis Gůzore), als Personenname in der Form M6-
ovyos und den deminutivischen bzw. patronymischen Weiterbildungen
Wnerzgior Moorgidis aus Athen, Böotien, Ionien (Belege bei Bechtel,
‘iriech. Spitznamen 53. Auch die slavischen Sprachen kennen eine
“bleitung mit Guttural: slov. zearóga ‘Streif, Fleck, Maser, Narbe’, poln.
norag Nunkler Streif; bunt gestreift, bunt gestreifter ier, buntscheckiger
Tune anf gerune varan mn. nen green ar děl Alaak, varat *eheno

Über einige slavische Wörter mit dem Wurzelelement mar-. 577

Stelle’ wohl nicht dem üblichen, aus -ucha weitergebildeten Deminutiv-
typus auf -uska (Alétúcha — klétúška ‘kleine Klete', Yagucha — la-
gůska ‘Frosch’, sestrůcha — sestrüska ‘Schwesterchen’; ohne voraus-
liegendes -ucha tzbůška ‘Hüttchen’, rybuska ‘Fischlein’, solovuska ‘kleine
Nachtigall’ u. a. bei Belic Archiv 23, 184 f.) einzureihen, sondern aus
*mar«2-ika herzuleiten haben. Ich glaube freilich nicht, daß diese
Bildung mit uoovyog in unmittelbarem geschichtlichem Zusammenhange
steht. Urslav. *marag-a *morag-ü nämlich schließt sich an *pistrag-ü
-a ‘Forelle’ in poln. pstrag dzdrag bzdrega, čech. pstruh, magy. pisztrang,
woraus kroat. Distranga (Miklosich, Vgl. Gramm. 2, 284), und wohl auch
in serb. pästruga ‘ein Donaufisch’, *ostrag-a in poln. ostregi ‘Brom-
beren’, serb. dstruga ‘Bromberstrauch, Sporn’ und andere Wörter
gleichen Ausgangs an. Von diesen aber ist mir gemäß dem Verhältnis
von tno-gů ‘uorıög’ zu got. atna-k-Is ‘einzeln, vereinsamt’ und lat. sın-
g-ulus ‘einzeln, allein’, gemäß der Parallele abulg. ostro-gü ‘Pfahl’, grruss.
ostróg ‘Pfahl’ ostroga ‘Gabel zum Fischstechen’: ostrů ‘scharf’ = aind.
ärbha-gas ‘klein, schwach, jung’: dröhas dass. (vgl. Meillet Etudes 353 f.
Brugmann Grundr. ? II 1, 508) und aus sonstigen Gründen, die hier dar-
zulegen zu weit führen würde, wahrscheinlich, daß ihr g ursprachliches
unaspiriertes g (g“) vertritt. Wie *pistragü -a auf pistrü ‘bunt’, *ostraga
auf ostrů ‘scharf’ beruhen, so setzt *morggů ein *morů ‘schmutzig,
dunkel’ voraus. Es liegt noch vor im Femininum osorb. mora ‘schmutzige,
braungestreifte Kuh’. Mit anderen Suffixen sind davon abgeleitet osorb.
moras ‘aschfarbiger, graugestreifter IMund', čech. morous ‘aschfarbiges,
gestreiftes Rind’, moratý “schwarzgestreift', morovatý ‘fleckig, aschfarbig,
grau-, schwarzgestreift. Alle diese Formen, die sich in der Wurzel-
stufe mit soevyos uogdoow decken, machen wahrscheinlich, daß auch
bei der g-Bildung das Polnische den ursprünglichen Vokal bewahrt, das
Slovenische und Russische a vom Verbum marati oder dem diesem zu
grunde liegenden *mara ‘Fleck, Schmutz’ (mit der Wurzelstufe von slava
para russ. iz-gaga) übernommen haben. Dahl-Baudouin II 779 ver-
zeichnet auch für das Großrussische aus dem Gouvernement Vladimir
ein mórkij ‘leicht schmutzend’; ist das alt, nicht erst durch labialisierende
Einwirkung des m auf « oder durch Anlehnung an moróka ‘Dunkelheit,
Nebel’ entstanden, so wtirde es lehren, daß das sonst im Russischen
übliche márkij ebenfalls ans Verbum angeglichen ist, und ein von *morů
ausgegangenes *moriiků erschließen lassen. Auch das Griechische hat
neben uopvxog noch eine andere Adjektivform besessen: topLpör' Gx0-
reıvöv. uéhav Hesych. Man ist geneigt sie als verderbt anzusehen, dazu

ist aber, zamal da sie an der richtigen alphabetischen Stelle steht, kein
Festschrift für Jagic. 37

578 Felix Solmsen,

Anlaß: wie -«axos -1708 -UX0G, -UX0g -140G -vX0og, -aJog -130g -vJog
wechseln, so lag neben -cupog (plůvagog 'geschwätzig, Geschwátz', xi-
oayos ‘Fuchs’ u. a.) und -vpos (čevuvgoc ‘glänzend weiß’, *eilvpos
‘wirbelnd, wirblig’ in hom. elAvgáv ešÁvepáleím ‘wirbeln’ u. a.) -ugos:
čergog ‘Bock’ zu umbr. erietu ‘arietem’, orépřpog ‘starr, fest, hart’ zu
sıegeös dass. aus *orepeióc, ion. oxeŽupeús ‘starr, hart’. Möglich, daß
novupós auf einem *uogıs ‘verdunkelt, beschmutzt’ beruht, das sich in
seiner Gestaltung mit roörıs 'gemästet, feisť, oroúgis ‘gewandt, ver-
schlagen’ vergliche. — Lit. marke ‘Fleck’, das Miklosich neben marat
nennt, bleibt besser aus dem Spiele: Kurschat stellt es als nicht ge-
nigend beglaubigt hin, und auch Leskien hat es, soviel ich sehe, in
seine ‘Bildung der Nomina’ nicht aufgenommen.

2. Auf die stidslavischen Idiome ist eine andere Gruppe beschränkt:
serb. r ‘Bekiimmernis’, zčmar ‘Sorglosigkeit, Nichtachtung, Vernach-
lässigung’, martt ‘sich kümmern um’, märljiv fleißig’; entsprechend im
Bulgarischen und Slovenischen, welch letzteres noch marati ‘achten, sich
kiimmern um’, máren ‘fleißig’ hinzufügt. Miklosich hält sie für entlehnt
aus dem Deutschen: ahd. unmdri ‘gering geachtet, gleichgültig’. Das
ist sehr wenig wahrscheinlich: unmärt ist ja lediglich das negierte mání,
das im Althochdeutschen wie in allen Schwestermundarten (as. mári,
ae. meere, nisl. merr, got. waila-mers) “berühmt, bekannt, herrlich’ be-
deutet. Ich denke, es liegt auf der Hand, daß die slavischen Ausdrücke
zu der durch die meisten indogermanischen Sprachen verbreiteten Wurzel
smer mer ‘gedenken, sich erinnern’ gehören, die in einigen von ihnen
zu der Geltung ‘sorgen, sich heklimmern' gelangt ist: ai. smdratı ‘gedenkt,
erinnert sich’, awest. maraiti iin der Zusammensetzung -dmaraiti) 'ge-
denkt, erinnert sich’, lat. me-mor ‘eingedenk’, gr. náprvo ‘Zeuge’ uč-
vrurcr ‘sorgen, sich beklimmern’ wépueoog ‘wer viel denkt, sinnt, sorgt;
was viel Denken, Sinnen, Sorgen erfordert’ uegunen ‘Sinnen, Sorge
neourolsem ‘sich bedenken, sinnen, sorgen‘, got. maňrnan ahd. mornén
‘sorgen, besorgt sein. měr mariti zeigen Dehnstufe des Wurzelvokals
wie abulg. caru serb. rar ‘Glut, Hitze’, abulg. varttt serb. vdriti ‘kochen’
trans. neben abulg. vırdt ‘sieden, wallen, sprudeln’, ahd. warm ‘warm’;
serb. ägar ‘die zum Anbau aufgerissene Erde’, eigentl. ‘die abgebrannte,
geschwendete Stelle’ (vgl. Qgarak ‘Brand’) grruss. ugár ‘was beim Ver-
brennen abgeht, Abbrand, Ofendunst’, serb. ugariti ‘die Erde aufreißen'
neben abulg. gr “Topf, Kessel, Zeravi ‘glühend’, gordti ‘brennen’
ntr., gr. Yronos; abulg. ralit serh. cal “Woge', abulg. valitı grruss. vahli
wilzen’ neben abulg. rluna “Woge’, ahd. -rede “Welle’, gr. čivašele
sies -azení vineelnd’. Eine andere Au-ann eg A--— Nahnatyfa haben

Über einige slavische Wörter mit dem Wurzelelement mar-. 579

wir in ueouror, womit man abulg. po-žarů ‘Brand’, serb. Zar russ. Zarü
‘Glut, Hitze’ und russ. Zara dass. zusammenhalte.

3. Bis hierher erscheinen die Dinge klar und eindeutig. Bei einer
weiteren Sippe aber fließen verschiedene Möglichkeiten in einer Weise
ineinander, daß ich keine bestimmte Entscheidung wage. Liest man
bei Miklosich: bulg. maranja ‘Hitze’, vgl. serb. ömara ‘Schwüle’ raz-
marsti ‘'bei Feuer aufgehen lassen’ (Wachs), russ. marü “Sonnenwárme,
martti ‘brennen’ (von der Sonne), so wird man an gr. uapnadg-eog
‘glänzend, funkelnd’, uapualow aus *uapnao-iu ‘glänze, funkle, strahle’,
nicht redupliziert uařoe aus *uag-ia ‘Hundsstern, Sirius’, auag-Voow
‘funkle, leuchte’ erinnert, mit denen ai. máriciý mase. fem. ‘Lichtatom,
Lichtstrahl’, maricika ‘Luftspiegelung, vorgespiegeltes Wasser in der
Wüste’ verbunden zu werden pflegen. Indes wird nach Dahl-Baudouin
II 777 máritů maritii vom Sonnenbrand gesagt nicht bei klarer, sondern
bei undurchsichtiger, dunstiger, schwüler Luft, wie sie im Sommer vor
dem Gewitter, bei Waldbränden, im Frühjahr gegen Ende der Schnee-
schmelze zu sein pflegt; marü heißt ‘Sonnenglut’ nur im Gouvernement
Irkutsk, anderwárts ‘trockner Nebel, schwüle und trübe, dunkle Luft‘,
entsprechend márno dort ‘heiß, warm’ allgemein, sonst mit dem Neben-
sinne ‘trüb, dunkel’ (so/nce stoitü marno ‘die Sonne hat keinen Glanz’),
márě im Gouv. Archangelsk ‘Nebel, durch Nebel verursachte Dunkelheit‘,
mari ebenda ‘Nebel, aufsteigende Ausdiinstungen", márevo ‘Hitze, bei
der die Luft trüb weiß ist, ihre unteren Schichten neblig und wenig
durchsichtig sind; Höhenrauch (von Waldbränden); Luftspiegelung wie
sie an schwülen Sommertagen in der Steppe vorkommt’. Von mehreren
dieser Wörter liegen nicht weit ab móra ‘Dunkelheit, Nebel’ (Vologda)
und das allem Anscheine nach reduplizierte momrá “Dunkelheit, trübes
nebliges Wetter, trockner Nebel’ (Orenburg, Sibirien). mdrevo hat auch
das Kleinrussische, nach Zelechovskij für ‘Zwielicht, Halbdunkel;
Schwärmerei, Phantasie’, daneben für ‘Zwielicht, Sonnenspiel’ mrevo
mrjáva, und diese führen hinüber zu mrity ‘düster, neblig werden’ (vom
fallenden Nebel- und Staubregen; sónce mrije ‘die Sonne umdiistert
sich’); ‘schimmern, dämmern, grauen, wimmeln; leise schlafen, schlum-
mern’ (vgl. unser dämmern vom Halbschlaf), mryy ‘nebeltrübe, düster,
dumpfig, finster' (sónce mróje “die Sonne ist umdüstert’), mrývo ‘düsteres,
nebliges Wetter, Naßkälte’, mrjarica ‘Nebeldämmerung, Gewimmel, leiser
Schlaf’. An die letztgenannte Bedeutung schließen sich grruss. murü
‘Schlaf’ (Tomsk) nebst marttii menja ‘ich bin schläfrig, im Halbschlaf’
und osorb. vomara “Halbschlaf, Ohnmacht’, das sich zu serb. dmara
‘Schwüle’ verhalten kann wie grruss. marü in der eben angeführten

37*

580 Felix Solmsen,

Begriffsnuance zu der im übrigen geltenden; die Sinnesversebiebung
wird des weiteren erläutert durch gemeinslav. *morkü (abulg. serb. slev.
čech. mrak(ii), poln. sorb. kas. mrok) ‘Finsternis, Dämmerung, Nebel‘:
grruss. móroků moróka ‘Finsternis; dichter Nebel — Ohnmacht’, úbmoroká
‘Höhenrauch — Ohnmacht’. Wie zu dieser Wortfamilie (abulg. mrükngti,
serb. m’'knuti, grruss. merknuti ‘sich verdunkeln’, serb. mřž ‘schwar‘,
čech. mrkati ‘blinzeln, mit den Augen winken’ und lit. merkiu ‘schließe
die Augen’, mirksiu ‘blinzle’ mirkljs “Blinzler, úž-marka ‘wer etwas
anblinzelt’ gehören, so zu der kleinrussischen Sippe das von Miklosich
Et. Wtb. 190 s. v. mer- 2 dazugezogene dialektisch-Cechische přemíé
očí ‘mit den Augen blinzeln'.. Grruss. móroků moróka umschreibt Dahl-
Baudouin II 910 im Sinne ‘dichter Nebel’ mit marevo, mala, suchoj
tuman; klruss. mercyt heißt ‘es fällt Staubregen'. Auf grund alles
dessen sind die Fragen unausweichlich, ob das nach klruss. mrs'y za
erschließende urslav. *miret: ‘düster, dunkel werden’ nicht der unter I
behandelten Wurzel von nopvyog *moragů marati angehört und ob die
unter dieser Nummer genannten großrussischen Formen mit mar- mer-
momr- nicht ebenfalls von ihr abzuleiten sind. Als ihre Normalform
wäre dann cr- anzusetzen, und merk- in lit. mérktu, slav. *morks
*'rki könnte aus ihr (oder im Hinblick auf den Toncharakter ros
lit. merkiu und serb. mrknuti einer zweisilbigen Wurzelgestalt) durch
Antritt eines ‘Determinativs’ hervorgegangen sein!). Daß ich zwischen
dieser Auffassung und der Eingangs erwähnten nicht entscheiden will,
habe ich schon gesagt. Welches die genaue Sinnesschattierung ven
bulg. maranjıu ist, kann ich nicht feststellen. Serb. ráz-marifs wird
man nicht von serb. »merati “Wachs ziehen’ trennen dürfen; ein anderes
merati ‘schlagen’ mit dem Waschbliuel nach Vuk) gemahnt aa ai
mená ‘zerimalmt, zerstört".

4. Noch eine andere Möglichkeit haben Miklosich für grruse. klress.
mirero und grruss. mara ‘Schlaf’, Dabl-Baudouin II 777 für die simt
lichen unter 3 besprochenen großrussischen Wörter mit mar- ins Auge
refaßt: sie ziehen sie zu grruss. klruss. mard ‘Lockung, Versuchung,
Triumerei, Täuschung, Phantasie, Gaukelbild, Gespenst’ und damit

I Mit einen anderen ‘Determinativ' könnte weitergebildet sein merg® i
adsl myrhue Vinsternis“ nayı kr agächs. mírké "fineter, dunkel’, grruss. mörgehi ‘Dunst.
Brandgerueh’ worgotd "Möhenrauch, neblige Luft’ čech. mrAoliss “fein regnen‘, let.
merga MU ‘sanfter Regen), ET. o uéodu ‘LViende’ aus "queogi-ie über mina
d. i. čuťoúda val. Fróhde. Bezz. Beitr. M, 216; dazu weiter STTUSES. morgáli maý
sr blinzeln‘. Noch anders erweitert grruss. morochá ‘Staubregen‘, mdresi das.
morezgd dass. welch letzteres dann zu morssi ‘Frost' hinüberleitet (vgl. Walde
K7Z.51.513. Torbiörnsson Gemeinslav. Liqnidametathese II 42.

Über einige slavische Wörter mit dem Wurzelelement mar-. 581

weiter zu poln. mara “Traumgesicht, Schreckbild, Gespenst’, marzyé
‘träumen’ klruss. maryty ‘träumen’. Daß marevo im Kleinrussischen
im Sinne ‘Schwärmerei, Phantasie' und im Großrussischen da, wo es
die Geltung ‘Luftspiegelung’ hat, daß vielleicht auch grruss. marü ‘Schlaf’
und marıtü menja ‘ich bin im Halbschlaf’ für das gegenwärtige Sprach-
bewußtsein mit mara verknüpft sind, braucht nicht bestritten zu werden.
Aber daß etymologische Identität besteht, ist mir doch mit Rücksicht
auf die Bedeutungsverzweigung der gesamten Wortgruppe, von der
sie einen Teil bilden, nicht wahrscheinlich. J. Franck hat KZ. 37, 129
mara als Ablautform zu abulg. mora und entsprechend in den heutigen
slavischen Sprachen ‘Hexe, Alp, Trud’ und damit zu aisl. ae. ahd. mara
‘Alp, Mahr’ aufgefaßt. Auch hier soll gegenseitige Beziehung ins-
besondere im polnischen und kleinrussischen Sprachgefühl — im Groß-
russischen liegt nur Aiki-mora ‘Hauskobold, Waldgespenst’ vor — nicht
in Abrede gestellt werden. Allein für die Herkunft hat wegen der
gesamten Bedeutungen im Russischen doch vielleicht cher Zubaty recht,
wenn er (Archiv 16, 398) mara zu abulg. mamit: ‘täuschen, anlocken’,
serb. známiti “anlocken, wütend machen’ ömam ‘Köder’ zamama ‘Lock-
speise', čech. mämitı ‘täuschen, betrügen’ omam ‘Blendwerk, Täuschung,
Gespenst’ (entsprechend in den anderen süd- und westslavischen Sprachen)
nnd zu grruss. mand ‘Köder, Trugbild’, manitı ‘locken’ refl. mné manitsja
‘mir träumt’, manijakü “Erscheinung, Trugbild, Sternschnuppe, Schau-,
Taschenspieler’, od-mánů “Trug, Blendwerk’ ob-maniti ‘betrligen’ (ent-
sprechend in den beiden anderen russischen Mundarten) stellt und wenn
er die ganze Wortgruppe mit lett. maži Pl. ‘Gaukelei, Phantasie’ mážs
‘Gaukler’ (mit 2 aus dj), ap-mät ‘blenden, bezaubern, vexieren’ und mit
ai. mäya ‘Verwandlung, Truggestalt, Betrug, Täuschung, Illusion’, dur-
mäyus ‘böse Künste anwendend’ (Roth im Pet. Wtb.), ‘übeltuend, schäd-
lich’ ‘Geldner Glossar zum Rigveda) verbindet. Jede der beiden Nasal-
ableitungen des Slavischen hat anderswo in Europa Entsprechungen,
wenn auch mit Ablautsvarianten, wie sie bei der durch die indischen
Formen erwiesenen a:-Wurzel zu erwarten sind: mamů mama in gr.
ui-ung "Nachahmer, Nachahmung, insbesondere des Lebens auf der Bühne;
urspr. Gaukler, Gaukelei, Blendwerk’, das schon W. Schulze, KZ. 27,
485 zu ai. mává gezogen hat, mani mana in ahd. mei-n ‘falsch, be-

1; Das von Miklosich als ‘altslovenisch’ aufgeführte mara ‘mentis emotio'
scheint nach den im Lex. Palacoslov. 362 beigebrachten Belegstellen aus russischen
Texten zu stammen und eine der zuletzt angegebenen Bedeutungen zu haben.
omariti se und obumarjatı ‘in der Ekstase sein’ nebst obumarjenije ‘Ekstase’ aber
gehören zu odumirati dass., d. h. zu abulg. měrg mreti “sterben'.

582 Felix Solmsen, Über einige slav. Wörter mit dem Wurzelelement mer-.

trügerisch’, ahd. mein asächs. mén ae. man N. “Falschheit, Frevel. Ver-
brechen’ aisl. mein ‘Schädigung, Unglück’, das wir gemäß seiner Be-
deutung zunächst hier, nicht, wie gewöhnlich geschieht, an abulg. mens
‘Wechsel, Veränderung’, lit. mainas ‘Tausch’ anzuknüpfen haben —
mögen auch im letzten Grunde die aufgeführten Wörter für ‘trügen’ mit
den gleichfalls in der :-Reihe sich bewegenden für ‘tauschen’ (ai. +-
mayas Tausch’ mäyate ‘tauscht’, lett. miyu mit tausche’) einer Wurzel
entstammen. Es kann sein, daß auch die r-Bildung in russ. poln. mara
auswärts wiederkehrt. Lat. mirus ‘wunderlich, wunderbar, seltaam', wo-
von miro -or ‘wundere mich, staune’, schließt man bisher allgemein as
die Wurzel smei- “lächeln, lachen’ in ai. smáyalé, gr. uesdáv uedıör,
abulg. sméje, ahd. di-smer ‘Spott’ dt-smerón ‘spotten’ an, und diese
Etymologie ist im Hinblick anf ai. smayas ‘Staunen; Hochmut’; ri-smilas
‘hetroffen, erstaunt’ gewiß möüöglich (mi-rus in diesem Falle 'belächelt,
Lächeln hervorrufend’ wie c/a-rus ‘berühmt, Geschrei hervorrufend', di-
rus ‘gefürchtet, Furcht erregend’). Aber so schlagend ist sie doch nicht,
daß sie jede andere Zusammenstellung ausschlösse; setzen wir als Vor-
stufe von ‘wunderlich, seltsam’ 'blendend, trügend, täuschend’ an, so
rückt mirus in nächste Nachbarschaft von slav. mara. Man lese mit diesem
Gedanken Plautusstellen wie Pseud. 1213 tu, ntst mirumst, plane per-
dilisi mulierem ‘wenn’s nicht sonderbar zugeht — wenn nicht alles
täuscht’, Trin. 861 mira sunt, ni ıllic homost aut dormitator aut sector
zonarius ‘es wäre wunderlich’ = ‘eine Täuschung’, Merec. 240 mik: ıllud
eideri mirum, ut una tllace capra uzoris dotem ambederit ‘mir schien
das wunderbar -—- eine Täuschung’ und berücksichtige miriones ‘personse
ddistortis oribus deformes’, also ‘Fratzengesichter’ Accius nach Varro
Lingua Lat. 7, 64 neben grruss. mara klruss. maréna ‘Popanz, Scheuche,
die man zum Empfang des Frühlings, am ersten März, unter Gesang
von Friihlingsliedern durch die Straßen trägt’ (Dahl-Bandouin II 777)

Bonn. Feliz Solmsen.

Zur Frage über die »Weichheit« und »Hárte« der Sprach-
laute im allgemeinen und im slavischen Sprachgebiete
insbesondere.

» Weich« (russ. markiů, poln. miekki, čech. měbky usw.) und »bart«
(russ. TB&pasıit, poln. twardy, čech. tvrdý usw.) gehören, streng genom-
men, in den Bereich des Tastsinnes. Wenn man also von »weichen«
und »harten«, sei es optischen, sei cs akustischen, Erscheinungen
spricht, so geschieht dies nur infolge einer gewissen Analogie unter
den von verschiedenen Sinnen empfangenen Eindrücken. »Weich« ist
Synonym von »Ssanft«, »gelinde«, »schwach«, Zenis; »hart« dagegen
Synonym von »roh«, »stark«, fortis.

In Anwendung auf die lautliche Seite der Sprache beziehen sich
die Ausdrücke »weich« und »hart« in erster Reihe auf unsere akusti-
schen Eindrücke, nicht aber auf die diese Eindrticke veranlassenden
Arbeiten der Sprechorgane. Die »Weichheit« und »Härte« phonctischer
Gebilde bestimmt man vor allem mit dem Ohre, und nur nebenbei mit
dem inneren Muskelgefühl.

Bekanntlich werden diese Ausdrücke von der deutschen populären
Sprachlehre in einem anderen Sinne angewendet, als von der populären
Sprachlehre der Slaven. Ein Deutscher assoziiert die vage Vorstellung
einer >Weichheit« mit den Graphemen (Buchstabenvorstellungen) 5, d,
9, w, s (»gelindes« s)...., im Gegensatz zu der >Härte« von p, t, A, f
(resp. v), 8 (resp. ss).... »Weich« bedeutet hier also lents, »hart« —
Fortis. Dem Slaven gelten ebenso einfache d, d,g,v,z...., wie auch
einfache p, !, A, f, s.... als »hart«, während die durch eine An-
näherung der mittleren Zunge an den harten Gaumen modifizierten 2,
d, 9, č 2 p K, F, 8... den Eindruck der »Weichheit« auf
ihn ausüben.

Die Ursache des Eindruckes der »Weichheit«, im Gegensatz zur
»Härte«, sei cs im deutschen, sei es im slavischen Sinne, muß man in
dem Umstande suchen, daß die lokalisierte Arbeit des betreffenden

584 J. Baudouin de Courtenay,

Konsonanten durch cine Nebenarbeit an einer anderen Stelle des Sprech-
apparats kompliziert wird. Wenn man ceteris paribus, d. h. bei der-
selben Summe der Muskelanstrengung, bei derselben Intensität, seine
phonatorische Tätigkeit auf eine gewisse Stelle konzentriert, bekommt
man ein stärkeres akustisches Resultat, als in dem Falle, wo man einen
Teil der Arbeitsintensität auch auf das Überwinden noch eines anderen
Hindernisses aufwenden muß. Dann, d.h. in diesem zweiten Falle,
entsteht zwar etwas, was jener einfacheren und stärkeren Arbeitsweise
fremd war, die für jenen ersten Fall einzige Arbeit aber muB hier ge-
schwächt zum Vorschein kommen. Zum Vergleich könnte man Erschei-
nungen aus anderen (rebieten binzunehmen (aus der Mechanik Wirkung
derselben »Kraft+ auf einen Punkt oder auf mehrere; aus der Psycho-
logie Konzentrierung der Aufmerksamkeit auf einen Gegenstand oder
deren Zerstrenung auf mehrere Gegenstände; aus der Ökonomie die
Verwendung einer und derselben Geldsumme auf den Erwerb einer
einzigen Warengattung, oder aber mehrerer Gattungen).

Bei den stimmhaften Konsonanten wird die Hauptarbeit in der
Mundhöhle {bei 4 die Arbeit der Lippen, bei d — der vorderen Zunge,
bei g — der hinteren Zunge usw.) durch die Vibration der Stimmbänder
geschwächt. Darum erscheint einem Deutschen der akustische Ein-
druck, welchen er von der in der Mundhöhle lokalisierten Hauptarbeit
der genannten Konsonanten erhält, als »weich«, d. h. geschwächt.
Ebenso wird von einem slavischen Ohre der akustische Eindruck von
der Arbeit an der phonatorischen Hauptstelle der Konsonanten (Lippen,
Vorderzunge, Hinterzunge) durch das Hinzutreten der Annäherung der
mittleren Zunge an den harten Gaumen als geschwächt oder »weich:
vernommen. Die slavische : Weichheit« der Konsonanten ist nicht mit
dem Eindrucke von dieser Annäherung der Zunge an den harten Gaumen
zu verwechseln. Das »Palatale: oder das »Mittellinguale« des Ein-
druckes hängt hier von der Arbeit der mittleren Zunge, das » Weiche«
oder das :Monilliertes aber von der »reduzierten«, geschwächten Arbeit
der betreffenden Hauptstelle ab.

In einigen deutschen Gebieten (wie auch u. a. im Dänischen) ist
der primäre Urheber des Unterschiedes von »Härte« und »Weichbeit«
der Konsonanten, d.h. der Unterschied der Stimmbändertätigkeit, ab-
handen gekommen: aber der durch ihn veranlaßte sekundäre Unter-
schied der lokalisierten Mundhöhlenarbeit dauert immer fort. Auf diese
Yeise hat man in dieseu Sprachgehieten stimmlane Zenes neben den
„ımmlosen f tes Crew.

hun Ab ent eh aueh LIN TA DEP gave: "er „apan « und

Zur Frage über die »Weichheit« und »Härte« der Sprachlaute usw. 585

arten« Konsonanten bevorstehendes denken. Nehmen wir an, es ver-
mme der Urheber dieses Unterschiedes, d. h. die begleitende Unter-
ıeidung zwischen Annäherung der mittleren Zunge an den harten
umen und deren gegenseitigen Entfernung, ohne den durch ihn her-
rgerufenen Unterschied der Intensität der Aussprache an der phona-
ischen Hauptstelle (Lippen bei p, 2, f, v, m oder p, 8, f, 6, m, vordere
nge bei , d, s, z, n, 7,2... oder ď, s, ž,n,r,č...., hintere Zunge
i A, g,ch....) irgendwie zu ändern. Was würde dann geschehen?
lbstverständlich würde sich der genannte Unterschied fortsetzen und
r würden einerseits »starke« oder »harte« p, B, f...., £ d, 8, 2,0...
g, ch... ., andererseits »schwache« oder »weiche< », d,f...., td,
2,0.. A, g, cA <... bekommen.

Eine interessante Substitution habe ich bei einer in Kasan ansässigen
anzösin aus Elsaß in den JJ. 1875—1876 beobachtet. Sie hörte wohl
n Unterschied zwischen den russischen »weichen« und »harten« Kon-
nanten, konnte ihn aber nicht genau wiedergeben. Da sie jedoch
n Unterschied in der Intensität der Aussprache an der phonatorischen
tuptstelle vernahm, so ersetzte sie, wenigstens bei den stimmlosen,
n Unterschied von »harten« und »weichen« mit dem Unterschiede
n stimmlosen und stimmhaften. Sie sprach also pal (mars), pop
MB)... ., lam (Tamm), lo (To)...., Aak (KaKB), Aazak (kKa3aK5) ....,
er del (nbxe), Aubes (Kynems)...., de (TĚ), ades (oren)...., rugi
ku), gem (kbue)... .. Im Gebiete der stimmhaften Konsonanten war
re solche Unterscheidung der »Weichheit« und der »Härte« nicht
'hr möglich.

Sonst hängt die Anwendung dieser termint, »weich« oder »schwach«
d »hart< oder »stark«, von der subjektiven Auffassung ab, d. h. da-
n, wohin man seine Aufmerksamkeit hauptsächlich lenkt. Ich kenne
B. den Streit dariiber, was eigentlich als hart oder stark (fortts) und
is als weich oder schwach (lenis) gelten solle: ob p, t,&...., oder
d,g.... $8o viel ich weiß, sind die Angehörigen mongolischer
Iker (Mongolen, Kalmücken, Burjaten.... .) geneigt, eher d,d,g....
* stärker (»härter«) und p, 4, &.... für schwächer (»weicher«) zu hal-
ı, als umgekehrt. Und es ist leicht zu verstehen. Wenn man die
mme der einmaligen akustischen Einwirkung berücksichtigt, bekommt
in einen deutlicheren und bestimmteren, folglich stärkeren (»härteren«)
ndruck von den stimmhaften (d, d,g...), als von den entsprechenden
mmlosen (p, t, 4...). Wenn man aber vorwiegend die Tätigkeit der

der Mundhöhle lokalisierten Hauptarbeitstelle in Erwägung zieht,
mmt man zu einer umgekehrten Definition.

586 J. Baudouin de Courtenay,

Jedenfalls konstatiert man die leicht verständliche Tatsache, daB
je mehr Nebenarbeitsstellen mit akustisch hörbaren Resultaten sich zu
der Hauptarbeitsstelle gesellen, um desto mehr nimmt die Intensität
der Hauptarbeitsstelle ab. Wir erhalten also folgende absteigende Reihe:

EN d N IN ,
t/n/"

Die Tätigkeit der vorderen Zunge bei / ist am stärksten, weil sie
von keiner akustisch vernehmbaren Nebenarbeit gehemmt wird. Pho-
neme d und / stehen in dieser linsicht um einen Grad niedriger, als
f, da sie beide durch je eine Nebenarbeit modifiziert werden: d durch
die Nebenarbeit der Stimmbänder, č durch diejenige der mittleren
Zunge. Noch schwächer sind, als vorderlinguale custles, ď und » mit
je zwei akustisch vernehmbaren Nebenarbeiten: ď — Stimmbänder und
mittlere Zunge, » — Stimmbänder und offene Nase. Schließlich nimmt
n die letzte Stufe ein, weil man bei ilım alle drei Nebenarbeiten kon-
statiert: Stimmbiinder, mittlere Zunge und offene Nase.

Je schwächer der akustische Eindruck von der Hauptarbeitsstelle,
desto unstandhafter und desto veränderlicher ist das betreffende Phonen.
So findet auch im Gebiete der »vulksetymologischen« Verwechslungen
gerade die Substitution der »weichen« Nasalkonsonanten am leichtesten
statt. Vgl. z. B. russ. účbeď (neób1+) für médeď (meGext), nekrut (nerpyrs;
für rekrut ‚pexpYTT)....

Andere Folgen solcher Schwächung durch Nebenarbeiten bietet uns
die Reimbildung. So erhellt z. B. aus dem von J. Karlowicz gesammel-
ten Materiale, daß die polnische »Volkspoesie« solche Reime, wie

-aba <.. -udu <. Ufo... -- -4M 2 AN... ...-ama (amia)...
-ara (-ania) od. ähnl. wohl zuläßt, die Reime aber in der Art von
‚-ata...aha...-upa... ie ht duldet

Aus dem Vorhergchenden erhellt zur Gentige, daß es sich nicht
ziemt, den Konsonanten / if) »weich« — in dem üblichen Sinne des
Wortes — zu nennen, oder von den »weichen« Vokalen :, e.... zu
reden. Alle solche Phoneme künnen »palatal«, »mittellingual« ...
nie aber weich. oder »mouilliert- genannt werden. »Weiche« Vokale
sind geradezu ein lautphysiologisches Unding. Das den so viel Unheil
verursachenden russischen Schulgrammatiken und sogar anderen lir
guistischen Werken eigene Gerede von »weichen Vokalen« rührt von
ler Verwechslung der Buchstaben mit den Lauten, der Grapheme mit

‚on Phonemen her Man hat in der russischen Graphik Vokalgrapheme,
7- sallanırmn kalischer Rurhatahen. die mit dar "Taratallone der

Zur Frage iiber die »Weichheite und »Härte« der Sprachlaute usw. 587

Veichheit« vorhergehender Konsonanten assoziiert werden; infolge-
'ssen überträgt man, auf dem Wege der so oft vorkommenden psy-
ischen Unterschiebung und Verwechslung, diese Benennung, »weich«,
if die diesen Graphemen entsprechenden Vokale, wobei die diesen
>kalen vorangehenden Konsonanten gar nicht als »weich« aufgefaBt
erden. Unterdessen erinnern zwar diese Grapheme, u, e, », 4,10....,
ı die »Weichheit«, aber nicht der ihnen entsprechenden Vokale, son-
rn der Konsonanten, die diesen Vokalen unmittelbar vorangehen.

Bei der »Weichheit« der Konsonanten im »slavischen« Sinne muß
an die akustische, deutlich vernehmbare Weichheit von der bloß
ıysivlogischen unterscheiden. In den »erweichten Konsonantengruppen«
tt in der Regel bloß der letzte Konsonant als akustisch »weich« auf,
ährend die > Weichheit« aller ihm vorangehenden Konsonanten meistens
ıdeutlich und nicht mit dem Ohre, sondern einzig und allein mit dem
neren Muskelgefühl vernommen wird.

Die »Erweichung«< der Konsonanten immer nur dem >»Einflusse
nes<, sei es »organischen«, sei eg »parasitischen 7« zuzuschreiben
id sie auf die »innige Verbindung mit 7< zurückzuführen ist ganz
nfach ein Unsinn. Psychologisch läßt sich die »Palatalisation« oder
úrweichung< der Konsonanten durch den Einfluß folgender palataler
ler mittellingualer Vokale mit der Vorbereitung zum Aussprechen des
Igenden Phonems erklären. Wenn man ein če, ti.... aussprechen
ll, ist man geneigt, schon während des ersten Moments an die dem
Igendem Phoneme eigene Annäherung der mittleren Zunge an den
tamen zu denken und diese Arbeit schon in den ersten Moment zu
vertragen. So können sich te, lt.. .. in fe, &.... verwandeln.

Bei der palatalisierenden (mittellingualisierenden) Einwirkung ge-
isser palataler oder mittellingualer Phoneme auf andere mit ihnen
rbundene nicht palatale kann man folgende Richtungen und Arten
ıterscheiden:

1. Neben der Übertragung der ınittellingualen Annäherung der
ınge an den harten Gaumen von den folgenden Phonemen auf die
rangehenden (regressiv) hat man auch eine solche Übertragung in
tgegengesetzter Richtung, von den vorangehenden auf die folgenden
rogressiv).

2. Es kann dabei der Konsonant auf den Konsonanten, der Vokal
f den Konsonanten und der Konsonant auf den Vokal eine assimilie-
nde Wirkung ausüben.

588 J. Baudouin de Courtenay,

3. Hinterlinguale Konsonanten unterliegen der »Erweichung« viel
leichter, viel früher und in höherem Maße, als vorderlinguale und labiale.

4. Bei dem Übergange von der urarioeuropäischen Sprachperiode
zu der gemeinslavischen wurden alle hinterlinguale Konsonanten darch
die mit ihnen verbundenen palatalen oder mittellingualen Phoneme
affiziert und dann sind sie in vorderlinguales Gebiet tibergegasgea
(č £ 8; č 5 s). Bei den labialen und vorderlingualen fand die palatale
Affektion nur durch den Einfluß des nichtsilbebildenden, konsonanti
schen + (r, 7) statt, während in Verbindung mit palatalen Sonanten eine
palatale Affektion erst viel später, und zwar bloß im slavischen Nordes,
sich vullzog.

5. In einigen slavischen Gebieten, so vor allem im Cechischen (im
Böhmischen), wirkten palatale Sonanten affizierend auf vorangehende
Konsonanten nur dann, wenn sie lang waren (Fortsetzungen von i, ?, ci;
kurze Sonanten (Fortsetzungen von i, e) übten keinen solchen Einfluß aus.

6. Bekanntlich hing die palatale Einwirkung vorangehender Sons»
ten auf folgende hinterlinguale Konsonanten von der verschiedenen
Wortakzentuation ab. — Etwas ähnliches wurde schon früher bei der
germanischen »Lautverschiebung« konstatiert !).

Durch den Schwund des Unterschiedes zwischen den aspirierten
und nichtaspirierten Konsonanten wurde bei dem Übergange von dem
arioeuropäischen (indogermanischen) Urzustande zu den einzelnen spä-
teren Zuständen die Beteiligung des Kehlkopfs an der Aussprache be-
deutend vermindert. Wenu trotzdem der Unterschied zwischen dea
historischen Fortsetzungen der aspirierten und zwischen den historischen
Fortsetzungen der nichtaspirierten aufrecht erhalten blieb, so wurde er
durch verschiedene Arbeiten in der Mundhöhle erreicht (Germanisch,
Neugriechisch .... .), folglich die Rolle des Kehlkopfs durch diejenige
der Mundhöhle ersetzt. Wo aber, wie im Eranischen, Keltisches,
Aistischen (Baltischeni und Slavischen, keine Spur ehemaligen Unter-
schiedes zwischen den aspirierten und nichtaspirierten Konsonanten zu
entdecken ist, da wurde eine von den Arbeiten des Kehlkopfes gaus
einfach annulliert, ohne jeglichen Ersatz dafür zu erhalten.

1 Vgl. u.a. meine Abhandlungen: 1’ Iba nonpoca #35 yueniz 0 »cmaruezis
TUO TELTATA TÍ bo CAONENCRUND SSBIRAXT {N auennıa JanucRu Hua. IOpsescesre
Ynurepeticis 1898, No.2 = Zwei Fragen aus der Lehre über die Palatalisstion i
den slavischen Sprachen "Acta et commentationes Imp. Universitetis Jurievensi
[olim Dorpatensis!. -- 2 Einixes über Palatalisiernng :Palatalisation) und Est
palatalisierung Dispalatalisation Indogermanische Forschungen. IV. 1804. 46-#..

Zur Frage über die »Weichheit« und »Härte« der Sprachlaute< usw. 589

Im nordslavischen Sprachgebiete aber bildete sich mit der Zeit
in der Mundhöhle eine ähnliche Unterscheidung, wie ehemals diejenige
der Aspiratae und Nonaspiratae im Kehlkopfe war. Diese Unterschei-
dung wurde durch die Tätigkeit der mittleren Zunge erreicht. Die
Unterscheidung vermittelst der mittleren Zunge samt dem harten Gaumen
bildet gewissermaßen einen Ersatz für die verlorene Unterscheidung
vermittelst des Kehlkopfs. »Palatale« oder »mittellinguale« sind den
aspirierten, nicht-palatale oder nicht-mittellinguale den nichtaspirierten
analog.

Auch historische Weiterentwicklungen beider Gattungen zeigen eine
gewisse Ähnlichkeit. Ebenso aspirierte, wie auch palatalisierte Kon-
sonanten verändern sich mit der Zeit in Affricatae und Fricativae (Spi-
ranten). Wenn man dazu noch andere Modifikationen vermittelst des
Kehlkopfes, und zwar diejenige der Stimmlosigkeit und der Stimm-
haftigkeit hinzunimmt, so kann man folgenden allgemeinen Satz auf-
stellen:

Jede Komplikation der Aussprache eines Konsonanten, sei es im
Kehlkopfe im allgemeinen (Aspiration), sei es vermittelst der Stimm-
bänder (Stimmhaftigkeit), sei es schließlich in der Mundhöhle vermittelst
der mittleren Zunge samt dem harten Gaumen (Palatalisation, Mittel-
lingualisation, Mouillierung, »Erweichung«) führt zu einer Schwächung
der Aussprache an der phonatorischen Hauptstelle und folglich zu einer
Veränderung und Entartung (Weiterentwicklung).

Die Folgen der Labialisation wären auch zu berücksichtigen.

Mit dem einfachen Schwunde des. Unterschiedes zwischen den
aspirierten und nichtaspirierten kann man einen anderen ersatzlosen
Schwund der modifizierenden Nebenarbeit vergleichen, nämlich den
partiellen Schwund der Palatalität oder Mittellingualität (»Weichheit«)
der Konsonanten in dem kleinrussischen (ukrainischen) Sprachgebiete.

Im polnischen Sprachgebiete sind alle palatal affizierten Konso-
nanten — etwa mit Ausnahme von Z und % — mehr oder weniger
historisch weiterentwickelt. Vorderlinguale s 4 f ď bilden jetzt eine
besondere Abart oder eine besondere Reihe vordermittellingualer Kon-
sonanten, s 4 6 dž, mit der Tendenz gegen s ž č dž. Aus r ist * und
selbst ž (resp. $) geworden. Labiale » 5 f ú m und sogar sekundär
entwickelte Z y r (ch’) verraten eine Tendenz zur Weiterentwicklung in
diphthongische Verbindungen: 97, dy, f7, čj, mj; K), aj, X) (cký).

Angesichts dessen ist es ganz verfehlt, in den polnischen 2), 87....
eine Fortsetzung ursprünglicher urslavischer Verbindungen mit einem

590 J. Baudouin de Courtenay, Zur Frage über die »Weichheit« usw.

aus der Luft gegriffenen 7 zu sehen. Die polnischen py, 83, my, &%....
sind ebenso als sekundäre Zerlegungen früherer einfach palataler Kos-
sonanten zu betrachten, wie das krainisch-slovenische (slovenische. und
westlich-serbokroatische r7 aus dem früheren 7.

Zum Schluß noch eine methodologische Bemerkung:

Hier, wie anch sonst, soll künftighin das rein Physiologische d.h
die Arbeiten der Sprechorgane samt dem sie begleitenden inneren
Muskelgefühl) von dem Akustischen (d. h. von der Perzeption der durch
jene Arbeiten zustande gebrachten und mit dem Gehör vernehmbaren
Resultate) unterschieden werden. Wir haben uns von der Vermischung
der Buchstaben mit den Lauten, der Grapheme mit den Phonemes
meistenteils freigemacht. Jetzt aber kommt in dem Gebiete des Pbo-
netischen selbst die Unterscheidung des Akustischen von dem Physw-
logischen, des Zentripetalen von dem Zentrifugalen an die Reihe.

Dementsprechend muß auch unser gelehrter Jargon einer gründ-
lichen Revision unterzogen werden.

Petersburg, November 1907.

J. Baudoun de Courlenay.

»Gebote der heiligen Väter« nach dem Euchologium
Sinaiticum.

ie im Jahre 1882 erschienene Ausgabe Geitler's, »Euchologium
ski spomenik manastira Sinai brda«, ist von allen Forschern, die
den westlichen Einfluß auf das altslavische Kirchenrecht ge-
ben haben (so vor allem N. Suvorov: »Sljedy zapadno - katol.
rn. prawa...« 1888, auch: »K voprosu o zapadn. vlijanii...«
und »Vopros o nomokanonje J. Postnika...« 1898; sodann A.
av: »Mnimyje sljedy...« 1892 und V. Vondrák: »Zachodno-
ejskie postanowienia pokutne ...« 1904), benutzt worden. Im
1907 ist es mir gelungen, die Handschrift auf dem Berge Sinai
Katharinenkloster vollständig zu photographieren. Jetzt gebe ich
vieder den glagolitischen Text der »Gebote« (f. 101"—104") in der
[errn Prof. Jagie befolgten Transkription heraus; neben der alten
ardneteren Zustand gebrachten Kapiteleinteilung setze ich die von
errührende hinzu; meine Zusätze sind in () eingeklammert.

"SAORTAH GTAXH @llh. oO
14 NOKAÄHRN PA3BROK- I N (KCEMK rokek "/.
Inıe KTO PAZKOH CHT KOPH - AH or A po I

KAENNÉ CROETO OÚRHÉTR- L ak Aa no
. Kaetca- Fin non ÖRAACTH- Toan no 5
= TOUR AA na Br Eh CKOÉ ÓTE
> UCTRO- ft EME npakeno noKaä
an: 6 KORK Ó ROAK- | a NOCAOVUIK
> ETBOVETR EMOY inunn ú noge- Br mn
-JRK CA ECT NOKAÁA n'/. Kr POKAEHKÁ 10
2.01 KHEHAÄTO !. Alute AH RRAF HEAORpK
noraäark- To AA HE NOHÁTA RXAE RU

c

1 CROÉ STuerRo 7/. He Kro padnoň II

| CT "K rod.

592 V. Beneševič,

i. CHTEOPH He KOTA- A ak AA NoKat

Tea: KO NH G KaK- Š BOAK V 15

en)

Aue KOTOPNI nAHAETEHN. oaoun
CK RAKA ERTROpN. ı ak A4

€ +.
2 MOKAĚT K: KO nn 6 var ó 80 /.

Aue KOTOR NOHNETRNHER Bar

=)

IenTRopn- x ak Aa NOKAÉ TCA /. 20 £.101r

c en

A Hupe KTO NPOKAHHAÍ TK- * AR A4 NOPTCA /.
E Fly KTo HRARUN KAKHETR- E Ak Aa
(RK) NOKAETR /. sap KTO OVKPAAE- raaBk
HO YTO- AH CKOTR- (AH AOMR NOARKO
aE- lan ro A9EpO: 3Kao Aparo of -B
(5) -> KMAAETTR A Ak kai fl an wa
2 A0 HTO OÚ "pa AE B ak Aa NOKAĚTCA "/.

sune Koropan NPHUETRHH BAR CHTBO

we)

pn. Ch T SYSEL K EHOVÁŘ Au a AKÉH
EA- K Ak Aa NOKAĚTK: 6 XaR Š 86 1. 30

Sue an ec En AOPK am "PRHENR T Ak

W!

Ad NOKAFIUK: KO un ak Š KO.
3 Flyyıe am ECU" Eck TO AA HBO RKÉ

Th cCaHa- H fi ak AaKaerh * j

(

—

ň Ale KTO N porenuk naan NOTOYER ka- 35

iR ak AAKAETK- KO HH yak ó BO /
i sluje KOTOPRE KKAOPHIEK KEHA CH

BUK- TOAH Ch TO OVIKAEIA BAR ch

TROPI- LAM Ch ELLE A Ak Aa

2 KAPTTR: KO m 0 Ka% ses: 40

1 Slut KOVO UPUYETKHH AU BAIIK

HIER VEC ÚRKLA ÚÓCTARAK KE

x dek | npnůné. Au EeTR AHK

Sr”. ko.. de Sk. An AH SCT"h

k... 2 " . , 00 , 109

KI

IV

VIII

XII

XIII

XIV

X"

Die »Gebote der heiligen Viter< nach dem Euchologium Sinaiticum. 593

NOHEKE BAIURUNM Hager E ak

i Na nosTh ° Bo 6 ak '/ An KTO C4 XVI
U E CA BAR TBOPH- ak Aa noKastcla) 1.

pe KTO CHA NARTH MACTA NOroVEH. 50 XVII
AK Aa noKaeTh JA Aue KTO NOMAI XVIII

CAHTR HA KEHMA- TOVKAH - TOAH HE

A Ť
= MOKETR CA HERR CHTPKLUINTH - AK

a c

U: Aa noKačT ca /. Sire KTO ÓRKAK XIX
2 CA RAWETR- Aa TPRFOYEHTR K. 55

ı File KTO ROAKZNH paan- ČSRAKÉT U XX

EPAUIEHRUE- E ARHH AA NOCTHTCA.
HEIKE CTR H3BAKRAAR: Aa CKypa
NHTR HA STHH- GP ncaum Aa úcnoě
> TR» ÄNIE AH Éro ICH Ad RAKOVCA p 60
AENR Ad NOCTHTUKCA "/.
L Fıpe KOTOPAÁ xena ÓTPOVA OVAARH XXI
> ROAKTA Aa nobřca- 4 6 XAkEK E RO /.
u fine Kro KOTA CROŠLÁ NAKTH oyYpkke XXII
Tu Kar Aa NOKAÉT 6 var Š BO //. 65

F)

c
ŠÍ KTO NOXOTK Mur: ČAH AKKARA XXIII

7

CTROUK TOVKAIM SKEHR NOHÁME-
vr T C A vv, c c 7
- B AK Aa noraetea- a 6 XAkEK 6 RO

Aue KOTOPKI NIPOCTR ABAHHR- Bfd XXIV
KRAR HU: OSVAAPHTR UKa- A 70

= RPRRARHTR > CAE Aa NOKAÉTCČA) "/.

in Fine KTO BKAOR OVKPAAETR: CHNKAh f. 102 XXV

HO YRTO- K AR AA MOKAÉTUKCA "/

c

fire KTO En A AEHR ÁAE HA KONAAR- >.. 44!

57

: EHOVAPK- ÉKOŽKÉE MOKRKÉ NOTAHH TRO 75
. » R . G
> PRÁKA- R ak Aa nokaetnca Ó XAK

E)

1. 6 RO /. Alte KOTOPAA ZKEHA ZBO RIKÉ XXVII

„ 7 A
TVR ÓTPOYA- B AK Ad NOKAÉTCA 6
Festschrift für Jagir. 38

594 V. Benesevic,

Ho KAR $ Ro >, Flute KTO Ch RAAOROL- „a XXVIN
ch ne EAM CHTKOJHTA - E AK 80
Ho Aa nsern /. Alte KTO ASM ELF TS. XXIX
2 KETUK“ AH POVMKHO- K ak Aa nor
Ho RŠ RO /. slyne KTO STR MANACTAH XXX
hen NpKRE- TOKKUO UTO
SÖRDAAE: R ak Aa noir $ vak ó 80°). 85
M Aue KOTOpPW CRAHHKR: Ch FHKBOMU XXXI

CHRAKETR 4KA- AH KOREK npeak
ern: \anpochtn gpaua- Aa Aac
I» non IKAEHRIS NOCTR- © ACH 6 yak
8 RO 4. fine AH ECT AMK To x ur. 90 XXXII
(3 Aluie an dern no ro AK |. Alte AH ECT XXXIU XXXIV
0 ÉNCKIU TO A A% Aa noxaitca "/.
h fie ro da KATH HE MOKETR- Aa 4 XXXV
eNOETR K ned: M S . Shape AH He or
-RET Na AacTk ATX- spe AH 95
HE MATE HAT- TO Ad k RPAUIh
(JD HA KE MAT Aa A4CTR 7/.
Rh EE KTO MAB% RRARMETR STR f. 103° XXXVÍ
KOFO- NOCTHTHCA 34 Hh- ÄUIE RRABI
CE CHTROIPHAK ECT- Aa AAKUETR 100
BA CA- EAUKO H 3A ÖHOFTO:- L EiKE CTR
RR3ANK: a AdcT'an HHIIHÁMUM '/.
Tino TWIKAA CYKY BR3EMAET -
WKETTR AKNO Aa HMEHOVÉT RCA
BO NER PAR Aute KOTOPAA KEHA 105 XXXVI
BARS OKTROPKNIH- TOAH MAOKA
- BHK ŠTPONA K cERK- U ar Na ns
ren: Ko un 6 ak 6 RO 7/.
4 Sure KOTOPVK KRASPHZENN. cerna XXXVII
ge tam OTK -7+ ho 6

-70 7 AB- ur ps. „ze“

Die »Gebote der heiligen Väter« nach dem Euchologium Sinaiticum. 595

UE BT MAHACT ON Ad Neth I.

ar)

Aute Korg NPHYETRHH- Ch YETBpK
HOTONK BARA CRTROPHTTR- k
ak ua T a Aa NET’). Aue 115

RENTE HE una. suse AH Ken ÚMA

Bo AU AK Aa NOETCA /. Alpe KOTOPKÁ
DB: AH NPHSETRHHKTR OVOHÉ TCA-
LAENR Aa NOETR- SÍYE AH ECT 120

— K A
RKAOPH3ZEULR- KR AEHR Ad NOETCA "/.

+)

Aue KTO APOYFA CKOÉCO OVNOÁTA
AO pra- Aa HOCTHTECA ÓRA K
1 ARHEN ‚ Ayıe KTO ERNKARNO UTO
|- OČKPAAE: Aa NOCTHTR K ARBNEŇ- sl f. 103*
-UE AH ECTR A KTECKA- x Aenn Ad HO 125
- ETHTCA /. Aue KTO nommcanTn
KARA CHTROPHTH- TOAH NE MO
= KETR- Aa TIRTOYRHTE K.
Ayıe KTO Ch LILSL RAMA CK TROpA
- T9AH POAH ARTHUR: Aa CROROAH 130
- PAKA TX- U NOCTHTA AR ÉAHHO 7.
Alute KOMOV OUMARPETR AKTHEIK HEKOK
UTEK- 34 ARHOCTR- B AKTA AA No
KAETCA O XARKEK Ó ROKR '/.
Aue KTO THKRAETCA HA RPATpa CBVÉ 135
DO- EAHKOKE AEHR THERR Ap'B’KH
> Th: TOAHKO AA NOCTHTRCA Ó XAK
Rk 6 ROAK '/. Flute KTO BPATPA CRVÉ
- CO RR THKER NPOKURHET K“ | MAK
- BRBAREHTR- K AEHR Aa noKaÉ 140
-TRCA Ó KAKEK Ó BOAK '/.
Aute KTO OVAARAEHHHR:- AH KOBBK

CKOTHIK - HE RKM KKO OPMOKAO

119 OČRUHÉTCA cod. 135 Flujté cod.

XXXIX

XL

XLI

XLII

XLIII

XLIV

XLV

XLVI

XLVII

XLVIII

XLIX

596 | V. Beneševié, Die »Gebote der heil. Väter« nach dem Euch. Sinaiticum.

..- GeTh- ČAH TOŘERHO 4TO E63 BEA

ÄCT'n- BE I HEAKAH A4 NOCTHTCA "/. 145

c c v> 7

Sure an BRA- Kan ECT- B AK Aa L
NOCTHTCA 7/. Ale KTO HE CHYPAHH LI

TR EPAIIEHIA- TOAH MMII KO
10 RRROVCHTR: NAH CHT KJETRCA-
c

| KOTH Ae a nocTHTaca'/. pe KTO 150 £ 104" LIT

6 NPOAKETR STR CTUMIA ua- Bu Bok N
> MA NPKHOMERK- K AENh Aa NOCTH(TCA)'/.
Ape AH NO NIKHOMIEHRN- NPOAKETR K LIII
AR Aa HOCTHTCA "/. duté KTO ER LIV
- KOKRE CAHNA- TOAN ÉMOV BPA Bad "155

+ BWR NOHHECET K RA CHUK- K AcHh
Aa nocrwrnca: 4 Aa NOKAOKHTA
CA HA ER pP). Aue Ko YPTRHHILER LV
: ÖKPANETTR: B AKTA Aa NOCTNTCA
0 KAREK 6 KOV- fl Eine dern oÚKpa 160

AB: Aa ACTUA HII.

Mute KOTOPRI NPHYEFTRHHKK AOBIT(R)- LVI
AE ect ANKER: E AK Ad NOCTHTÚRCA)"/.

Shure an dern M AK Aa NocTH LVII
TROR: O XARRK Ó ROAK '/. 165

Fe KTO BaranHaetık Koro ET’M LVII

MH- TOAH SUNUKCA ORAKETR: K TH

a c 0 7
AERO a Noctutca 9 Ak Ó RO.

SŤijé A0 AIUŘICK ECTR X AEHR AA NO LIX
ETNTRCA- O XAKRK 6 ROK. 170
1.
I Se sro KARTU RME I MOANTR £.100° LX

-CA CYTOHALUK o LAN IMENA M

. - u 1
- TROPITTR MACK A AK a noRKat
- TUKCA O VAKERK O ROCK

V. Benedevit,
aufterurd. Prof. des Kirchenrechta

Slavische Wortdeutungen.

1. Abg. adboje, abije.

Abg. abıje, abije "sů Jůs, eby, mavaxoňua, sogleich; alsbald’ hat
J. Schmidt, Neutra 216 Anm. mit ai. ahnäya ‘sofort’ (das aber von
anderen auf dhan- ‘Tag’ bezogen wird); gr. &pao (anders Bartholomae
BB. 15, 17f., der es mit ai. sabar-dhik, Beiwort von Kühen, als ‘leicht
Milch gebend’ vereint), ‘sogleich, darauf, ununterbrochen’; &pvw, äprws
‘plötzlich’ verbunden; dazu stellen Bezzenberger bei Stokes 50 und
Zupitza KZ. 36, 244 ir. obann aus *obAno- "plötzlich". Doch lassen sich
gegen die Zugehůrigkeit des abg. abyye zu dieser Sippe Bedenken be-
treffend die formantische Seite erheben. Aus dem ai., gr. und ir. Wörtern
darf man auf einen idg. 7;x-Stamm schließen oder, wenn gr. čpae nicht
dazu gehören sollte, wenigstens auf einen »-Stamm. Da das slav. Wort
keine Spur davon zeigt, so würde sich die Verwandtschaft jedenfalls
nur auf Wurzelgemeinschaft beschränken. Vielleicht ist indes adtye
ganz anders aufzufassen. Wenn man an die nicht seltenen Fälle denkt,
wo Ausdrücke für »sogleich«e vom Demonstrativstamm *čo- gebildet
werden, wie lat. /opper aus *iod-per ‘rasch, sofort, sogleich’; lit. tů,
tů-jaň ‘sofort’; nhd. mit dem als Ausdruck der Gleichzeitigkeit (Brug-
mann, Demonstrativpron. 142); bg. tütuksi ‘sogleich’, so wird man wohl
annehmen dürfen, daß solche Bildungen auch vom anaphorischen Pro-
nominalstamm *:- möglich waren. So kann man in aĎoje ein älteres
*obe-je *obhi *jod ‘zu der Zeit’ sehen. Über odo (aus *obs) mit dem
Acc. in Zeitbestimmungen vgl. Miklosich VG. IV 429f. Das anlautende
a in abıye aus *odoje ist durch Anlautsdehnung entstanden; über diese
Erscheinung im Slav. handelt Pedersen KZ. 38, 315 ff.

2, R. Aabyukt.

Das r. Wort úmunké wird von Dal für Archangelsk angegeben
und erläutert als ‘uropnan rOBAKbA HAAKONBITHAA KOCTb, KÓ3HA, KÓ3AHT,
ÓaÓkKa, KOCTBITA, ULIAKT, .I0asıra, ÓácKa; AaTuHe. Talus. Es bezeichnet

598 Erich Berneker,

also den beim Knöchelspiel gebrauchten Kněchel, das Fessel- oder
Sprungbein beim Rinde. Dieses Wort ist von Zubatý BB. 18, 253 in
die Sippe von slav. *olAvto (abg. lakoťv, r. a6Kots usw.), lit. ülektis,
alkůně, elküne ‘Elle, Ellenbogen’ eingefügt worden, was, 80 weit ich
sche, allgemeine Zustimmung gefunden hat (vgl. zuletzt Lidén, ArmStud.
97; KZ. 40, 265; Meillet MSL. 14, 377). Da in letzter Zeit diesem
áapunkr immer mehr Bedeutung in semasiologischer wie in lautlicher
Beziehung /als Ablautsstufe) innerhalb dieser Sippe beigemessen wird,
so ist es an der Zeit zu erinnern, daß die Indigenität dieses Wortes
keineswegs sicher steht. Aller Wahrscheinlichkeit nach ist es ins
Russische aus den Türkdialekten entlchnt. Im Kasaner, Aderbedschan-
und Krymdialekt begegnet alčy ‘eine der vier flachen Seiten des Knöchels,
die dem Tochan gegenüberliegt'; kirg. alšy ‘die eingebogene Seite des
Knöchels’; aus dem Gebrauch beim Knöchelspiel stammt die Redensart
asyzyn alsy turdu ‘dein Knöchel steht mit der eingebogenen Seite nach
oben, deine Sache steht gut’ (vgl. Radloff, Versuch eines Wb. der Türk-
dialekte I 425. 429; daselbst auch Hinweise auf Verwandte und die
Herleitung innerhalb des Türkischen!.

3. P. daczyé.

Ohne Deutung ist bisher p. daczyč ‘sehen, wahrnehmen, bemerken,
beobachten, berücksichtigen’ geblieben; dazu odaczyd ‘sehen, bemerken;
erblicken; sich besinnen’; z-odaczyč ds. Kir. dáčyty und wr. dadıd ‘sehen’
dürften aus dem P. stammen. Das Wort ist im P. altbelegt. So bietet
der Flor. Px.: barzil test glos “attendit voci’; dacz na glos “intende voci';
baczieze “sapite“. Matzenauer IF. 7, 4 hat an Entlehnung aus ti. dakmak
‘beschen’ gedacht; doch widerspricht dem die Formation des Wortes
‚wenn nichts anderes!) auf das entschiedenste. Ich sehe in od-aczyd
die relativ ursprünglichere Form und in daczyd eine falsche Dekom-
position, indem obaczye als o-buczyé gefaßt wurde. Solche falsche De-
kompositionen sind häufig. So entstand č. dáďati, p. badač ‘forschen’
neben ©. alt /adďuří ‘forschen’ aus odadati, obadati; obadad (vgl. Zubaty
bei Gebauer IIM. [ 424: Jadati aus *udati zu gr. dču, ddwde; lit. údžu,
ústí ‘riechen’: lat. odorari ‘riechen, wittern' — ‘erforschen, aussptiren);
p. dial. dagnié sie Jammen aus ob-agnid sie (*agnver); č. bořiti “zer-
stören’ aus ob-oriti (*oro, *oriti); Gebauer Slov. I 86; wr. dódokt Pl.
‘Wolken’ aus od-ó/okč *ob-volky. Und so noch vieles andere. Als
“rundwort für durzyč, obaczyč erhält man 80 ein urslav. *ado, *acılı,
her dessen KEtrmologie man "ieht in Verlegenheit sein kann: es gehört
rede ne” andt. Une ram Stamır nr nat anaführlich

Slavische Wortdeutungen. 599

J. Schmidt, Neutra 388 ff. gehandelt. Stufengleich mit slav. *aA- sind
aw. alcy-Azsayeinti ‘sie beaufsichtigen, wachen über’ (Bartholomae,
AirWb. 311); gr. dw, A. wica ‘Auge’; rodo-wrrov ‘Antlitz’; zur’ Ev-wira
‘ins Gesicht’; or-wr-a Pf. ‘erblickte. Zur Bedeutung und Bildung
von ob-aczyd vgl. p. z-oczyd ‘erblicken, gewahren'.

4. Slav. besedda.

Die Sippe: abg. desédu ‘Unterhaltung, Rede’; deséďovati ‘sich unter-
halten, sprechen, reden’; r. Oeebrza ‘Gespräch’; Oectara ‘Laube’; dial.
‘Kunkelstube’; Gechrosarp ‘sich unterreden’; klr. besida ‘Sprache, Rede’;
béšiduvaty ‘sprechen, reden’; skr. besjeda ‘Gespräch, Rede, Wort’; besye-
diti ‘sprechen’; sl. beseda ‘Wort, Rede, Gespräch’; bescditi, besedovati
‘sprechen’; č. alt beseda, heute beseda ‘Gespräch; Unterhaltungsort; p.
biesiada ‘Schmaus, Unterhaltung’; 08. dyesada ‘Unterredung, Gesellschaft’
(vielleicht aus dem P.; anders Mucke, Laut- u. Fl. 66) — ist noch nicht
befriedigend gedeutet. Daß Zusammenhang mit sedet: ‘sitzen’ besteht,
zu dem *seda ein Postverbale sein kann, ist öfters behauptet worden.
Allein was ist das de-? Pogodin RFV. 39, 1 denkt an die lit. Durativ-
partikel de; be-vargstu ‘ich leide immerfort’; mán be-kalbant ‘während
ich noch so sprach”. Doch ist man weder über deren Herkunft im
Klaren, noch läßt sie sich sonst im Slav. nachweisen. Ich wage folgende
Vermutung. beseda kann aus *bez-seda entstanden sein; vgl. abg. de-
somrotoje ‘Unsterblichkeit’ aus *dez-somroteje. Vielleicht hat dez-, sonst
‘ohne’, in der Komposition noch die alte Bedeutung ‘außerhalb’ bewahrt;
bez» — ai. dahiš ‘außerhalb’. So wäre deséďa ursprünglich das ‘Draußen-
sitzen’ (vgl. zur Bildung ai. dahtr-ďvaram ‘Platz vor der Tür’), worauf
vielleicht noch r. 6ecetıra ‘Laube’ weist. Aus der Bedeutung ‘Draußen-
sitzen’, etwa dem gemeinsamen Draußensitzen von Nachbaren vor den
Türen der Behausungen, konnte sich die von ‘zusammen reden, ver-
handeln, sprechen’ entwickeln. So ist ja der Bedeutungsübergang von
‘Versammlung’ zu ‘Rede, Unterhaltung’ häufig innerhalb und außerhalb
des Slav. Vgl. z. B. bg. sdor ‘Versammlung’ und ‘Wort’; sdorůvam
‘rede’; klr. (aus dem P.) sem ‘Versammlung’ — sejmäty ‘sprechen, sich
unterhalten’; skr. dican (aus dem Osman.) ‘Ratsversammlung’ — divanıtı
‘sich unterhalten, sprechen’; gr. «yog& ‘Versammlung’ — dyogüs dyo-
geveır ‘Reden halten’; ayogevcır ‘reden’; gr. ouidog ‘Getümmel, Haufe,
Versammlung’; óuč/ée ‘sich scharen, verkehren’ — ngr. pudů (druk)
‘spreche’; ngr. zovdévra ‘Rede, Unterhaltung’; xovBerriaiw ‘rede’ aus
lat. conventum G. Meyer, NgrStud. III 333); rum. cuvint (conventum)

600 Erich Berneker,

Wort, Rede’; cueint ‘reden’; nhd. dial. kárnt. (Lexer 133) hans, hánse
Geplauder, Unterhaltung’ zu ahd. kansa ‘cohors'.

5. R. koxGacá.

Daß bei seiner Vereinigung der Wörter r. koaGacá; klr. Zolbasu;
skr. alt Aobusa, heute koddsica; kajk. klobasa, čak. Alobasica; sl. klobása;
č. klobása; p. kteldasa; 08. kolbasa; ns. Ajalbas ‘Wurst’ unter einer ur-
slavischen Gf. *kolbasa die Lautverbindung čečí im SI., Skr. und Ů.
auffälligerweise nicht die zu erwartenden Reflexe ergeben hat, betont
Miklosich selbst EW. 154. Schon dieser Umstand läßt an dem urslar.
Charakter des Wortes füglich zweifeln. So hat man es denn auch als
Lehnwort aufgefaßt. Budmani Rječnik V 134 und Baudouin de Courtenay
bei Dal IT 341 denken an frz. calebasse ‘Flaschenktirbis, Kürbisflasche',
welches selbst durch Vermittelung von span. calabazza aus Westindien
stammt. Die Kürze des Wörterbuchartikels hat beiden Gelehrten nicht
gestattet, die Möglichkeit einer solchen Entlehnung nach zeitlichen, ört-
lichen und sachlichen Umständen näher zu begriinden und die großen
sich bei dieser Annahme ergebenden Schwierigkeiten zu beseitigen.
Daß das Wort entlehnt ist, dürfte kaum zu bezweifeln sein (Matzenauers
Deutung LF. 8, 175 überzeugt nicht). Aber woher? Bei Karlowicz,
Stownik wyrazow obcego a mniej jasnego pochodzenia 268 finde ich
den m. E. sehr beachtenswerten Wink, daB koxGacá, Atelbasa usw. aus
dem Hebräischen stammen. Beachtenswert sind hiebei (was Karlowiez
nieht anführt), die beiden ältesten Belege, die Cpeswezckiit Mar. I 1249
für xo.16aea gibt. Der eine aus der Nowgoroder Kormčaja kniga von
1280 lautet: MHtımm oy6o KDTUB KOJEDO 10060 ZXHBOTLUATO XEITPOCTbR
ErBap MOTEL CIbAbIo, Re TAATOAWTB Komback (Einschub); der andere
aus dem Croraauz (1551;: rpasııno BO3JÓDAHAETE BCEM% IPADOCIABNLIXT
XPHETIAHOMTL YIABICHNNEI M KPOBH ACTH, CHPĚUb KOAÓACE. Aug beiden
Stellen gcht hervor, daß die Speise nicht gewöhnlich war; aus der
letzteren, daß sie als nicht »christlich« galt. Die hebräische Quelle des
Wortes könnte wohl Aul-bas’ar (Kartowiez schreibt nicht ganz richtig
kal basär, ‘allerlei Fleisch’ sein. Kollege Dr. David Herzog belehrt
mich freundlichst, daB die Zusammenstellung der beiden Wörter in der
Bibel durchaus häufig ist (so Gen. 633.173 0213 911 15- 173 Lev. 139°;
1% 5; Deut. 593; Ps. 653; Hiob 34 ,,; Jes. 405; 4994; 6634. 23 u.d). Er
sehreibt mir ferner: »Es ist merkwürdig, daß wir im Hebräischen eine
Bezeichnung für das Wort ‘Wurst’ überhaupt nicht besitzen. Denn
ing im Aramäischen 'daraus entlehnt auch im Nerhehräischen) und auch
ws Aronkehen vorkommende v%bnika. ber. vůkánsk, at dem gr. Aovxd-

Slavische Wortdeutungen. 601

vixov, lat. lucanica, lucanta entlehnt; vgl. auch Fleischer in den Nach-
trägen zu Levys Neuhebr. u. Chald. Wörterbuch Lpz. 1883, III, p. 718
ad S. 440, Sp. 1, 2.3 Man wird also gewiß schon in alter Zeit zu
der Umschreibung Aöl-bas’ar für ‘Wurst’ gegriffen haben«; und erinnert
daran, daß das Fleischergewerbe schon in uralten Zeiten bei den Juden,
auch schon mit Rücksicht auf die rituelle Schlachtung, heimisch gewesen
ist, die jüdischen Fleischer also auf jeden Fall Termini für Waren
ihres Faches gebildet haben werden. — Bei der Annahme von Ent-
lehnung erklären sich die varierenden Lautformen des Wort 3 ohne
sonderliche Schwierigkeiten. Daß Aoldasa usw. als Fem. auf -a auf-
genommen wurde und nicht das -r des hebräischen Originals behielt,
erklärt sich wohl leicht daraus, daß ein Formans -ar zu ungewöhnlich
war. Und auch das im Altpolnischen überlieferte Areldo-dziey “Wurst-
macher’ widerspricht der Deutung nicht ernstlich. Denn Areldo- wird
schwerlich das Grundwort für Areldasa sein, sondern eher eine Art
Kurzform im Kompositum.

6. Slav. *A»norz>.

Altruss. kuopoas (XV. Jh.) ‘Eber’; klr. Anoroz ‘Eber von zahmen
Schweinen’; daneben Aörnos, kornaz (wohl mit Metathese an korňáty
‘stechen, schlagen’ angelehnt); wr. Anorez (für *Anóroz durch Anlehnung
an rezati ‘schneiden’) ‘Einhoder von Ebern und Pferden, nicht genügend
kastriert‘; slk. Aurnaz (aus dem Klr.?); p. Aternoz, kternos (aus *kiernroz);
kasch. Znórz, G. Anarza (neben p. dernoz); slz. Anärz (vgl. Lorentz 75);
os. kundroz; ns. Ajandroz “Eber'. Wenn r. dial., klr., wr., p. Znur ‘Eber’
überhaupt hierher gehört, so ist es als Kurzform aufzufassen; dunkeler
noch ist 08. Aund. Daß diese Wortsippe zu urslav. *Aorno = ai. Adnás
‘ausgestochen, durchlüchert' gehöre, hat schon Miklosich EW. 157 ver-
mutet, doch gelang ihm nicht, der Schwierigkeiten Herr zu werden.
Ich halte *Zonorzs, durch Dissimilation aus *Kornorzo entstanden, für
ein Kompositum, dessen erstes Glied zu *Aorn> gehört und dessen zweites
= gr. dexıs; aw. Du. »rozi; arm. orj- in mi-orj-i ‘uorogxıg’; orji-k
‘Hoden’; amorji-A “testicles' (vgl. Hübschmann, ArmGr. I 483); alb. Žerde
‘Hode’ ist. Zum o-Stamm *-orzv» im Kompositum vgl. gr. hom. čv-00x0g
‘Hoden habend, nicht verscehnitten’. *Awrnorz» also ‘der, dessen Hoden
verschnitten, verstiimmelt sind’. Lit. cřžílas ‘Hengst’, das zu doxıs usw.
gestellt wird (Fick I 17), beweist wohl das Vorhandensein des altidg.
Wortes auf balt. Boden.

602 Erich Berneker,

7. Slav. *Arotoko; *kroťo, krotiti.

Der Begriff »kastrieren« (»zähmen«) scheint auch folgenden Wörtern
zugrunde zu liegen: abg. kroťoko ‘sanft, mild’; kroťosto “Sanftmuť; krotiti
'zähmen’; r. xporkiii ‘sanft, mild, bescheiden’; xporite ‘zähmen, bändigen‘;
klr. Zróťok ‘sanft, demtitig, rulıig’; u-krotýty ‘zähmen, bändigen; lindern‘;
bg. Arotok ‘zalım’; Arof ‘zähme’; skr. Arötak “sanftmtitig, zahm’; u-Arötiti
‘zähmen’; sl. Zróťok ‘zahm, kirre, sanft’; Arotiti ‘bändigen, bezähmen';
Č. Arotky ‘sanft, demütig, ruhig, geduldig’; Arotit! ‘zähmen, lindem;
p. Arötki 'gezähmt’; u-krócté 'bändigen. Miklosich EW. 142 hat keine
Deutung gegeben. Die Zusammenstellung mit gr. xoúrog ‘Stärke’; x00-
ven habe Kraft’ (Matzenauer LF. 9, 14) ist verfehlt und den Vergleich
mit ai. Arathana- ‘erstickend; Erstickung'; Arathanam ‘Schnarchen’ hat
Zubaty KZ. 31, 7 selbst schon mit einem Fragezeichen versehen. Geht
man für Arofo, krotiti von der Bedeutung aus »Tiere durch Kastrieren
zähmen« so bietet sich zum Vergleich gr. xoorew ‘klopfe, schlage,
schmiede’; zoör«pos ‘Kolben am Hammer’. Das Kastrieren geschah in
alter Zeit am einfachsten dadurch, daß man durch Klopfen eine Ent-
zůndung hervorrief; vgl. Hirt, Indogermanen 291; 658; Schrader RL.
919; so schon im alten Indien (Atharvaveda 6, 138, 2) und so noch in
der Herzegowina. Ob die alte Bedeutung von Arotiti ‘schlagen’ noch
in r. dial. xporitr» ‘Seehunde mit der Keule tot schlagen’ bewahrt ist
oder nicht, darüber kann man verschiedener Meinung sein. Zrotok:
"castriert) gezähmt, zahm’ ist gebildet wie *kortoko ‘kurz (abgeschnitten)
zur W. gert- ‘schneiden’.

8. Slav. *noktva.

R.-ksl. noštova, nostea “oxdrpr"; r. diel. uöusa “flache Mulde, Futter-
schwinge’; Klr. »adey, nočovy Pl. ds. und “Waschtrog' (nécky Pl. aus
dem P.); bg. »ostei Pl. ‘Backtrog’; skr. zdéve und navče (mit Metathese)
Pl. ‘Brottrog, Backtrog, Trog’ (daneben mlačve, etwa an mldtiti “dreschen,
beuteln’ angeglichen?); sl. nočcč und xáčke (mit einem Z-Formans um-
gebildet); dial. week (alt zuske aus kůrnt. nuosch, nuesch ‘Rinne; Schweine-
trog’) ‘Backtrog, Mulde; č. zecky Pl. ‘Mulde, Waschtrog, Backtrog';
p. zdeckt (daraus zuieca neugebildet) ‘Mulde, Trog, runde Holzschüssel’;
08. mjerkiz; ns. »yackt! Mulde’ können nicht mit Miklosich EW. 218 auf
ahd. zuose ‘rinnenartiger Trog für das Vieh’; mhd. »uosch, nhd. bair.
nuesch bezogen werden. An Entlehnung ist nicht zu denken und Ur-
rerwandteahaft unmöglich. Faßt man ksl. $t, r. 4 naw. als Vertretung
wert ae anf 0 dat die ganze Rildung 4- Wartag nnverständ-

Slavische Wortdeutungen. 603

lich. Es bleibt nur der Ausweg, Ať anzusetzen und anzunehmen, daß
kt durch das vorhergehende » den Anstoß zur Wandlung in der Richtung
von f erhielt. Auf *nokťra mit + weist ja entschieden das P. und Sorb.;
das Sudslav. und das Č. lassen keine Entscheidung zu, während r. klr.
nocca auf *noktva zurückgehen. Diese Formen könnte man durch die
Annalıme erklären, daß hier + nach der Wandlung von At zu » durch
das folgende v umgelautet sei; also ein ähnlicher Fall wie ursl. */ox24%
(p. ctenk:), woneben r. TöukiH ein *lonvA» voraussetzt. Ist aber *uwÁlva
die Grundform, so ist die Etymologie klar. Zum Formans -iva vgl.
Meillet Etudes 304 f. *noktva bedeutete ursprünglich ‘Waschtrog’ und
ist zu ai. nenekti ‘wäscht ab’; niktds ‘gewaschen’; gr. víče, vintw
twasche'; vízroov “Waschwasser’; x£ovıy “Waschbecken’ und seinen
weiteren Verwandten (vgl. namentlich Zupitza, GermGutt. 92) zu stellen.

Prag. Erich Berneker.

Emil Korytko.

Poljak Korvtko je bil prvi sistematiční nabiratelj narodnega blaga
pri Slovencih. »Slovenske pesmi, krajnskiga naroda«, ki so izišle v
Ljubljani 1839-1844 v petih zvezkih so bile plod njegovega kratko-
trajnega a uspešnega delovanja na Slovenskem. Kdor pozna razmere
slovenskega javnega življenja v tridesetih letih prošlega stoletja, ta ve,
da je komaj dveletno bivanje tega navdušenega poljskega mladeniča
znatno poživilo takratno slovensko slovstveno gibanje. Slovenska lite-
rarna zgodovina pa je Korytka skoraj prezrla. Glaserjeva »Zgodovinac
ne vé © njem veliko več nego ime. Nekoliko vet piše o njem Mam
'Jezienik, XVI. str. 6); v zadnjem času je hotel razširiti naše znanje
o Korvtku članek Romana Zawilinskega in drja. Fr. Ilešiča (K bio-
grafiji Emila Korytka, Ljub. Zvon, 1899, str. 468), a nam je na podlagi
nekih Kolbergovih zaznamkov docela zmešal časovne podatke o Korytku.
Prihranjujoč si obširnejšo razpravo za kakšno slovensko publikacijo,
hočem tu omeniti le nekatera važnejša dejstva Korytkovega kratkega
Zivljenja in v marsikaterem oziru zanimivega delovanja.
Emil Korvtko je prisel obenem z Bogustawom Horodynskim dne
27. januarja 1837 kot političen interniranec v Ljubljano. Mladenic
tojen 1. 1813 na posestvu Zezawa pri Zalesczykih v czertkowskem
okraju v Galicijil je študiral v 1. 1833 prvi kurz drugega letnika filo-
zofije v Lvovu, ko so ga prijeli in vteknili v preiskovalni zapor. Bil
je na sumu, da je agilen elan tajnih društev, ki so se po letu nesrečné
poljske revolucije (1831: o velikem številu ustanavljala v Galiciji. To
gibanje go podžizale revolueijske knjige in brosure (med njimi Mickie-
wiezeva >Ksiegi narodu i pielgrzymstwa polskiego«), ki so se na skrivaj
tiskale v osolinskem institutu. V preiskavah med leti 1833 — 1836 (veliki
procesí radi veleizdajej je sodišče Korytku sicer dokazalo, da je »de-
jansko sodeloval pri razširjanju revolueijskih brošur«<, da je »prodal
knjizarni Kuhn & Milikowski 200 izvodov zelo opasnih brošur »xiegi
rodu polskjerne ter da je v nekem seznamku praktikanta v institutu
»cmekil © koezeniekoem hil anisun kat odiemoteli valikega števila

Emil Korytko. 605

revolucijskih knjige — a direktníh dokazov veleizdaje se vendar ni
moglo najti zoper njega. Obsodili so ga torej samo »wegen der Störung
der öffentlichen Ruhe« v prognanstvo iz Galicije, po nasvetu Sedlnitz-
kega v Ljubljano. (Akti v cenzurnem in policijskem arhivu na Dunajn.)

Na podlagi poročil, ki jih je moral pošiljati ljubljanski polic. ra-
vnatelj Sicard na Dunaj, se da natanko zasledovati Korytkovo življenje
na Slovenskem. Ta mesečna izvestja se pričenjajo vsa brez izjeme
8 pohvalo iuternirančevega vedenja, omenjajoč osebe, ki prihajajo 8
Korytkom v dotiko in poročajoč o dejanju in nehanju njegovem. Tako
naznanja polic. ravnatelj na pr. dne 20. febr. 1837, da se je Korytko
seznanil v licejki s knjižničarjem Likavcem in skriptorjem Kastelcem,
da je bil sprejet v kazino za člana in da sedaj tam v čitalnici ure in
ure číta. Posebno pa da se je sprijateljil z družino advokata drja.
Crobatha (čigar žena je bila Poljakinja) in njegovim koncipientom drjem.
Prešernom. Poslednji da Korytka pogosto obiskuje na stanovanju, da
se drug od drugega učita poljscine, oziroma slovenščine. Korytko in
Horodynski živita zelo skromno, prvemu pošilja oče 50 gl. na mesec;
in 8 tem malim denarjem podpira Korytko celo svojega tovariša, ki je
brez sredstev. Dne 28. marca 1837 se poroča, da se Korytko uči pri
nadporocniku Cantaruzziju »angleskega slikarstva«. Od aprila dalje
začneta interniranca hoditi k drju. Crobathu na hrano in delata z
advokatom in Prešernom 8 polic. dovoljenjem kratke izprehode iz
Ljubljane. »Korytko zahaja pridno v licejsko in Čopovo knjiZnico.«
O tem, da mu je policija dovolila delati izlete v ljubljansko okolico
na 18—20 ur daleč, je pisal Korytko svojemu očetu dne 16. apr. 1837;
to pismo so, kakor vso njegovo korespondenco prestregli, v Lvovu pre-
vedli na nemško in ga poslali Sedlnitzkemu. Poslednji je zahteval od
Ijublj. polic. ravnatelja pojasnila. Predsednik Sicard pravi, da je inter-
nirancema dovolil izlet v Postojno, ker je mislil, da leži to v njegovi
kompetenci; kakega splošnega dovoljenja jima pa ni dal. Sedaj da
prosita, da bi smela napraviti dva izleta: enega v Bobinj na 5 dni,
drugega v Idrijo na 3 dni. Sicard priporoča njuno prošnjo zaradi
slabega zraka v Ljubljani. Sedlnitzki teh dveh izletov ni dovolil, »ker
se na takih ekskurzijah ljudje težko nadzorujejo«. Te izlete na deželo
je Korytko potreboval zaradi svojega slabega zdravja in pa v svoje,
folkloristicne namene. Mladenit je bil »vsled dolgega preiskovalnega
zapora ves oslabljen«, kakor je pisal galiski deželní predsednik baron
Krieg že v poletju 1836 grofu Sedlnitzkemu. Dne 18. julija 1837
poroča Sicard, da je Korytko bolehen in da ga je zato, »ker potrebuje
boljše postrežbe< vzel dne 3. julija dr. Crobath k sebi na stanovanje in

606 Ivan Prijatelj,

hrano. Tu je stanoval do 16. dec. 1837, na hrani pa je ostal vedno
pri advokatu Crobathu. V oktobru 1837 je vložil prošnjo, da bi se
smel vrniti v Galicijo, a Sedlnitzki je dne 20. nov. 1837 vrnil prošnjo,
češ da ni pravega vzroka za pomilosčenje. Nato se je vdal v svojo
usodo in se začel baviti z nabiranjem folklorističnega gradiva kraja,
v katerega ga je bila zanesla usoda.

Ko so Korvtku v sodnijskih obravnavah očitali njegovo dopisovanje
z mladimi dijaki, se je izgovarjal, da je rabil te zveze, ker namerava
pisati neko statistično delo. Sodišče je bilo mnenja, da je Korytko
sicer nadarjen, a da za tako delo nima zmožnosti, da je torej njegovo
opravičevanje le prazen izgovor. Da ima Korytko res veselje do takega
dela, se je Sedlnitzki lehko uveril iz poročila Sicarda z dne 30. junija
1838, v katerem piše ljublj. polic. predsednik, da je Korytko okreval,
zadobil zopet svojo vedro nrav, vsled Cesar more zopet nadaljevati svoje
prirodoslovne in statistične studije. Bavi da se posebno z nabiranjem
narodnih pesmi in pripovedk, opisovanjem običajev, nravov in šeg
kranjskega naroda. V ta namen je priobčil v Ijubljanskem listu »Iilyri-
sches Blatt, št. 25, z 10. junijem 1838 datiran oklic na prijatelje slo-
vanstva na Kranjskem. Ta oklic je imel naslov: »Den Freunden des
Slaventhums in Krain ein Slave aus Norden.< V tem spisu opozarja na
važnost narodnih pesmi in pripovedk, opisov nravnega in domačega
življenja, šeg, navad in običajev, kar imajo drugi Slovani že zbrano,
le Kranjei so zaostali. Pravi, da hoče on izdati slovensko narodno
blago in prosi odgovorov na 12 vprašanj, tičočih se Zenitve, pogreba
in krsta, božiča, kresa, plesa in godbe, vraž, čarovnic, besov, čudodelníh
zelí, pregovorov, pesmi, noše i t.d. Ta sestavek je ponatisnil praški
list »Ost und West: v štev. 58, z dne 21. julija 1838, napoveduje
Korytkovo zbirko slovenskih narodnih pesmi, češ da kmalu izide. —
Narodnil pesmi je imel v kratkem času toliko zbranih, da jih je res
mislil poslati že v tiskarno. O tej svoji nameri je napisal dve objari:
eno dne 24. junija 1838 za »Ost u. West«, drugo dne 26. julija za
»Illyr. Blatt. Prvi list jo je prinesel v svoji štev. 63. z dne 8. avg.
pod naslovom Sammlung krainerischer Volkslieder von Emil Korytko“
Tu pravi Korytko; -Den Sammlungen und Arbeiten über Krain schicke
ich die Volksliedersammlung voran.« Potem se zahvaljuje svojim sotrad-
nikom; o Prešernu pravi, da mu je pomagal primerjati in popravijati
inačice. Omenja Smoletovo zbirko, a pravi o njej, da je »vsled mno-
ine jezikovnih napak skoraj neporabna«. >»Die Volkslieder, die ich
jetzt herausgebe, sind zwei Bände stark und werden weder mit den
ılten, nach mit den Matelkischen, sandern mit den nerar hähmiseh-

Emil Korytko. 607

Gajschen Lettern gedruckt und mit einer kritischen Nachrede (im
2. Bande) versehen werden. Diese ist polnisch verfaßt, weil ich in
keiner andern Sprache schreibe.« A vseh pesmi méni da bo okrog
4 do 5 zvezkov. — V svoji drugi objavi v »Illyr. Blatt« v št. 30, pod-
pisani Ž njegovim popolnim imenom, se tudi zahvaljuje svojim pomoč-
nikom za prispevke, poročajoč, da ima nabranih pesmi za dva zvezka
po 24 pol in napovedujoč izdajo prvega zvezka v kratkem. Izsel da
bo prvi zvezek v treh snopicih na velinu »mit Vignetten und drei Stein-
abdrücken verziert«. Tretjemu snopicu bodo pridejani kamenotiski,
ovoj in predgovor.

Ta predgovor je Korytko tudi napisal že dne 15. avg. 1838, a
priobčil ga je v nemskem jeziku v »Ost u. West« v treh številkah,
začenši z 89 (dne 7. novembra 1838). Članek ima naslov »Ein Wort
über das Volkslied in Krain«, podpis: Milan. Urednistvo je dodalo
opombo, da je to »odlomek sestavka, ki je namenjen za predgovor«
novi Korytkovi zbirki. Tu razpravlja Korytko precej obširno o slovenski
narodni pesmi, postopajoč bolj deskriptivno. Kritično primerjanje z
narodno poezijo drugih Slovanov, pravi, da opušča, ker si je to pridržal
za predgovor drugega zvezka. H koncu piše: »Soviel für jetzt; ich
wollte ein slawisches Vorwort geben, da aber der Dialekt, in dem ich
schreibe, hier nicht verstanden wird, mußte ich mich der deutschen
Sprache bedienen... ..« Iz tega bi se dalo sklepati, da je hotel pridejati
prvemu zvezku ta na nemško prevedeni predgovor (poprej ga je bil
napisal po poljsko). Ko pa se je izdanje pesmi zavlačevalo, je gledal,
da vsaj predgovor izide, in ga je poslal praškemu listu.

Zavlekla pa je bila izdanje narodnih pesmi — cenzura. Dne 18. julija
1838 je pisal Korytko svojim staršem v Zalesezyke pismo, v katerem
sporoca da mu je dne 17. julija i. 1. dovolil ljubljanski guverner Schmid-
burg popotovati po celi Iliriji. To da mu je jako dobro došlo, ker ima
zelo veliko dela: Narodne pesmi 80 že v cenzuri in skoro izidejo.
Guverner mu je izposloval popotovati po celi deželi, da dovrši za četa
dela, za katera se guverner sam zanima, tako, da je sam prevzel cen-
zuro in bi prevzel tudi tiskovne stroske, ako bi mu Korytko hotel
posvetiti izdajo. »Das wiirde ich aber niemals thun, denn Schmeichelei
und eine Art von Unterthänigkeit werden weder mein Herz noch meine
Feder lenken können.«e — To pismo je prislo Sedlnitzkemu v roke.
Zoper potovanja po deželi ni imel nič, ta mu je bil sam dovolil na
tozadevno prošnjo, vloženo od Korytka ob istem času kakor za pomi-
loscenje (že v aprilu 1838), z gubern. odlokom z dne 17. julija 1838.
A o nabiranju narodnih pesmi ni Sedlnitzki vedel doslej nič. Izvedel

608 Ivan Prijatelj,

je o tej stvari prvič iz Korytkovega pisma staršem in potem iz poročila
pol. ravnateljstva z dne 31. julija, kjer omenja nadkomisar Suchanek,
da je Korytku naznanil odlok gubern. predsednistva de dato 12. julija,
s katerim mu guverner Schmidburg dovoljuje izdajo 12. podob kranjske
noše in dveh portretov pokojnih profesorjev Copa in Vodnika. Dalje
poroča nadkomisar, da razvija Korytko jako živahno delovanje pri svojem
podvzetem izdanju »slovenskih pesmi kranjskiga naroda«. — Ko je
Sedlnitzki izvedel © nameravani Korytkovi izdaji in o tem, da ima
ze guvernerjev imprimatur za nekaj podob, »namenjentiA kot prtloge za
to izdajo-, je pisal dne 17. avg. guvernerju Schmidburgu: >... iz dru-
gega vira sem izvedel, da pripisuje Korytko temu svojemu delu veliku
važnost; a preteklost avtorjeva vzbuja sumnjo, da ima pri tem druge
(politično sumljive) namene... Ker se vedno bolj kaže, da hočejo poljski
fanatiki druge Slovance 8 tem pridobiti za svoje subverzivne naklepe,
da se laskajo njih narodnosti, prosim, da pošiljate vse Korytkove cenzarne
objekte tudi sem na Dunaj v pregled.« — Sedaj. je bil Schmidburg v
veliki zadregi. | Poslal je poročilo pol. ravn. Sicard z dne 31. avg. na
Dunaj in se doteknil te strari tudi v svoji spremni vlogi. Pol. ravnatelj
poroča, da je dobil Korytko gubern. odlok z dne 28. julija, s katerim
se mu dovoljuje natisk štirih zvezkov kranjskih narodnih pesmi pod
tem pogojem, ako izpusti od ljubljanskega cenzorja Pavška prečrtana
mesta, dve pesmi pa naj prenaredi, ali pa sploh črta. Nato je predložil
Korytko dne 6. avg. vnovič svoj rokopis, očiščen primerno cenzorjevi
zelji, nakar je dobil končno dovoljenje. Medtem je prišel ukaz Sedlnitz-
kega v Ijubljano. Polieija je zahtevala od Korytka rokopis nazaj, a
ta ga je bil poslal že v Zagreb v drja. Gaja tiskarno. Gubernij je
sklenil pötem polieije zahtevati preko zagrebškega magistrata, da dr.
Gaj rokopis nemndoma vrne. A da bi stvar pospešil, je dal prepisati
duplikat knjižnega revizijskega urada in je ta prepis poslal na Dunaj.
Dne 3. oktobra je Sele mogel poslati Schmidburg iz Zagreba po magi-
atratu doposlaní cenzurní rokopis z magistratskim dopisom in lastninsko
izjavo sZaložnika“ drja. Gaja vred. Sedlnitzki je natisk dne 10. okt.
dovolil in odobril cenzuro Pavškovo. Zahteval je samo, da se izpusti
»na mestu predgovora se nahajajoči motto, ki je vzet iz dela slabo-
glasnega Poljaka Mickiewieza, izdanega pod naslovom Konrad Wallen-
rod, ker so bila v zadnjem času vsa v poljski tiskarni Jelowickega v
Parizu izdana dela tega pisatelja, med njimi tudi Konrad Wallenrod,
ia Dunaju strogo prepovedana. Mickiewicz spada namreč k eksaltirani
sranki yoljskili puntarskih ubežnikov. Doticni motto pa še posebé

kau-- < ennecrhan valad svnie rovnlnrijska *ondanna ds igide v dela,

Emil Korytko. 609

izdanem v c. kr. avstrijskih državah.« — Iz policijskega poročila z dne
30. nov. 1838 se razvidi, da je prišel rokopis šele 5. nov. v Ljubljano
z dovoljenjem dunajské cenzure, da sme dati Korytko pesmi v tiskarno.
Toda v katero? Na Gajevo Korytko sedaj ni smel več misliti. Dr. Gaj
je uamreč pisal Korytku dne 4. decembra 1838, da je podal samo vsled
nesporazumljenja njegov namestnik glede zbirke »einen Rechtsanspruch
(titulo empti).« Se več: on ga je celo prosil »auf das humanste, daß
Sie von nun an sowohl mich, als auch alle übrigen hier befindlichen
Slavisten mit Zuschriften und Berührungen jeder Art gänzlich verschonen
mögen. - Češ da se nahaja njihovo »lojalno delovanje pod neposrednim
pokroviteljstvom naše uzvisene vlade« 1) — Nato se je obrnil Korytko
dne 15. dec. na ljublj. tiskarja Blaznika, naj bi on prevzel zaloZnistvo
in natisk njegove zbirke. V svojem pismu, ki ga omenja Bleiweis?),
mu navaja pogoje, pod katerimi mu hoče prepustiti 5 zvezkov slovenskih
narodnih pesmi. Kako sta se pogodila, nam ni znano. V mesecu de-
cembru je namreč Korytko zbolel. O tem poroča pol. predsednik ljub-
ljanski V svojem mesecnem izvestju z dne 1. febr. 1839, da se je že
v decembru pr. I. bila polotila Korytka kataralno-revmatična mrzlica,
ki ga je sicer v januarju 1839 nekoliko popustila; a proti koncu istega
meseca je naenkrat nastopila akutno in povzročila dne 31. jan. 1839
ob 9. uri zvečer nakopičenje bolestne snovi v možganih ter storila konec
njegovemu mlademu življenju.

Ves čas svojega bivanja v Ljubljani je Korytko hrepenel po svoji
domovini. In naravnost tragično je, ko Citamo v aktih, da je bil prav-
zaprav že vet kot pol meseca prost, a on o tem ni vedel. Umrl je
z zavestjo prognanca. — Akcijo za njegovo oprostitev je bil započel
njegov oče Stanistaw Korytko. V novembru mesecu je prisla Sedlnitz-
kema prošnja Korytka-očeta iz cesarjeve kabinetne pisarne v presojo.
Sedlnitzki se je informiral pri galiških oblastih o očetu in njegovih
razmerah, vprašal je, dali bi se moglo Korytka poslati nazaj. Lvovske
oblasti so odgovorile, da so imele že same priliko pečati se z enako
prosnjo v spomladi 1838, ko je bil Korytko-oče vložil isto prošnjo na
nadvojvoda generalnega guvernerja. Takrat se je poizvedelo, da je
oče jako lojalen državljan, ki ni nikoli skrival poljskih ubežnikov, da
je ugleden lastnik posestva Zezawa, vrednega sedem do osem tisoč zlatov,
v najemu pa ima Se neko malo posestvo Rozanowka v istem czertkow-
skem okraju. Njegov približno 25 let stari sin Emil nima svojegu pre-

1: Prim. Letopis Matice Slovenské za 1. 1876, str. 173.
2 I. ce. str. 172.
Festschrift fur Jagie. 39

610 Ivan Prijatelj,

moženja. — Deželni predsednik baron Krieg v odgovoru na Sedlnitzkega
noče naravnost priporočati prošnje, ker bi se v tem slucaju morals
dovoliti vrnitev tudi Horodynskemu, sicer bolj graviranemu a zato manj
inteligentnemu in manj opasnemu. A generalni guverner nadvojvoda
Ferdinand je bil odločno za to, da se Korytku dovoli povratek z ozirom
na njegovega obče spoštovanega očeta in pa na sinovo lepo in mirne
vedenje v Ijubljani. Sedlnitzki se je pridružil mnenju nadvojvoda is
pristavil, da je oče porok za sina. Ker je sin gmotno odvisen od očeta,
si ne bo upal hoditi zopet svoja samovoljna in opasna pota. Tako pri
poročeno prošnjo je odposlal Sedlnitzki v začetku januarja 1839 cesarja.
Nj. Velitanstvo jo je rešilo dne 10. januarja ugoďno. A rešitev je tako
dolgo romala po kancelijah, da Korytko ni izvedel ničesar o svojem
pomiloščenju. Dne 19. februarja 1839 je javil Sedlnitzki cesarja:
»Istega dne, kakor odgovor Vašega Veličanstva na prošnjo Stanislawa
Korytka glede pomiloščenja njegovega sina sem dobil od ilirskega deže-
Inega predsedstva poročilo, da je Emil Korytko dne 31. jan. v Ljub-
ljani umrl.« V cesarjevem imenu je k temu poročilu pripisal nadvojvoda
Ludovik: »Dient zur Nachricht.«

Dne 1. febr. 1839 je javljal pol. predsednik Sicard poslednjič o
Korytku. Kakor skoraj v vseh poročilih omenja tudi v tem pesnika
Prešerna, ki je bil umrlemu do zadnjega zvest prijatelj: »Übrigens war
Korytko insbesondere von seinem Freunde und Mitkonfinierten Bogustaw
Iorodynski, welcher in dem neuen Kasinogebäude ein Zimmer neben
ihm bewohnte, sowie auch von dem Dor. Preschern, welcher mit dem-
selben in ciner besonderen freundschaftlichen Relation stand, bis zu
seiner Auflösung fortwährend umgeben und gepflegt.«

Spomine na Korytka je napisala hčerka drja. Crobatha Lujiza
Pesjakova v Ljublj. Zvonu 1886. Na str. 676 pravi o njem: »Jako mlad
je bil, majhne drobne postave, roci je imel tako beli in mehki, kakor
zenska... Slavjanski tip se mu je videl na obličji, katerega rožnats
polt je bila poleti jako ogorela in pégava. Pogled bistrega očesa modre
boje je bil smijoť se in srce ogrevajoe, ali često, često se je bolestno
mračil... Prav po otročje je znal biti vesel... Morebiti je imela ta
živahnost nekaj nervoznega na sebi... časih se je hipno umeknila
slobocenm zamišljenju. Zacujeni smo ga gledali in umolknili tudi mi
Ne zdaj čujem, kako zmagonosno je vselej pričenjal popevati svojo:

‘Ni se Poljska izgubljena!’
in kako se je razzvenela v glasove najhridkejše toge.«

Korytko je bil izvanredno živahna in agilna moč. Komaj dve leti

je bil na Kranjskem in že je postajal nekako središče sloveaskega

Emil Korytko. 611

literarnega kroga v Ljubljani. Preseren, ki ni bil organizator, se ga
je oklenil kot takega. Vzpodbnjen od Stanka Vraza, s katerim si je
dopisoval, je deloval v njegovem zmislu in vžival veliko zaupanje slo-
venskih zacetniskih pisateljev, ki so videli v njem tako vodilno silo,
kakršna je bila v umrlem Čopu. Prim. kaj piše Malavašič Vrazu dne
7. febr. 1839: »Emil Korytko je ravno jel žarke Slověsnosti med krajnske
Slovence metati, ko je tudi njega smert prehitela ... Nobeniga zdaj ni
več, kdor bi se za mater Slavo pecal... Danico ilirsko in novine smo
brali tukej, dokler je Korytko živel, al zdaj si jih bomo sami od Zagreba
pripisali. Ta nam je mnoge časopise posodoval, pa zdaj naj počiva v
miru!... Njegove zbrane Pesme krajnskiga naroda se pri Blazniku
natiskavajo, pa v kterim pravopisu, mi ni znano. Blaznik bi jih rad
v starim, ki se boji, de bi jih ne mogil v novim natisnene zgotoviti.
Kastelic ga nagovarja za novigů. Zdaj ne vem, kako bo.«

Blaznik je izdal od Korytka zbrane slovenske narodne pesmi
(5 zvezkov) v stari bohoričici, a ostali program, ki si ga je bil sestavil
ta mladi Poljak glede slovenske folkloristike, ni še danes ostvarjen v
polnem svojem obsegu.

Dr. Ivan Prijatel;.

39*

Čech.

Článek tento řeší puvod jména (ech, snaží se tedy vniknouti
v otázku, ktera již témeř po stopadesät let pouta k sobě neztenčeny zajem
badatelů 1). Jméno to mělo původně dozajista druhový význam? a podle
všeho tvar Cecho — *keso-3i, | Tento tvar (’ech» — *keso- zachovala na
naše doby pouze slovinština, kde v nářečí doloženo slovo «eh 'črAu
(1. »cin Knabe von etwa 10 bis 15 Jahrene [»med Dravo in Maro.
Trstenjak (Kres IV.113!« [smysl původnější; 2. »der Rinderhirt« [» Marsk«
polje- Caforo slovarsko gradivo«<;+) t. j.) s významem »chlapec«. Krome
toho souvisí */rs- (v Ceelr == *keso-) s *kos- (koch- : stesl. ras-kost, »V-
luptas, rozkoše, stě. Aorhati, »Jaskati-, p. kochad, »milovatie, »amare«, tedy

I Otázku tu preträsala již doba Dobnerova 'Br. na př. Athanasıuc apis »li-
quisitio historico-echronologico-eritica: (Quare, et quando Bohemia fuerit appellats
Czechia. ejusqne incolae Czechi7 ...< Vetero-Pragae atd.: pak obirali se vie
méně zevrubně týmž. předmětem zejména Dobrovský (»Abhandlung über den U:-
sprung des Namens Tschech [UÜzech‘. Trehechene. Prag und Wien 1782. Jur
mung »Sloynik @esko-nemeekye. Dil 1. V Praze 1835, Nafařík '>Slovanské staro-

zitmosti.. V Praze 1837: 2. vyd. Sebrane spisy, dil L 1862. dil II 18635 II
199—160,. Perrwolf Slavie Tome 1. Varšava, 1886. 04. Pruxik '»Půrod

jmena -Čech Nitzunesberichté der kónieh. böhmischen Gesellschaft der Wiasen-
schaften. P’hilox.-histor.-plilolor. Chisse. Jahrzanz 1885 .1886 10— 14H]. Lumi
O proischoädenii iment Ceehn, Leehr, Rust i Slavjanee [Ucenyja Zapiski Impe-
ratorskázo Nazunskaro Universiteta. God LVIL Kniza 2. 1890. ZT AR. Narık
O významu jména Cech: "Časopis Musea království Českého 1890. Ročník LXIV.
BBS 374 Hoss 30 významě jmen Čechové, Morava, Slovand« (Časopis Matice
Moravské © Ročník NV. 1891. 219—224: sr. s tim práci Kotikoru »Naše přijmení
2 Nové vvdání V Praze, 1897. 135 a 1821. Sobnlerskij Čech ‘eech?] und Carb
;@achtle [Archiv für slayische Philologie. XXVIL Band. 1905. 244—245): viz takr
Stat Mihkelore Obijasneniia nekotorvehn slavjanskichr slovı« Russkij Filolozr
ershij Vestnikt. Tom ALVE 1902. 2710-2001.
2 Vi A re 5!
> reach pripmstitt vedle toho tvar Culr = *kěso- Ar. Nafařita (* 11 458 a
Mai N del Zeit. je vo témže poměru k tvarı Čechů = Skeso- jako přibuzac
Stesleahett no. le Kek = *hn-

| Nord 1Á -44 dh rn, "M . redil un Pt: rsnike. i. del. V Ljubljani 184

M

Cech. 613

x

»chlapece = »plod lásky (souložej«. | Ostatně tvaru *Aos- (koch-) stojí po
boku tvar *gos- ve stejném významu“) (:*goch-, stesl. gositi, »parare« ©),
č. hoch, »chlapec, chlapík mladík , chlap [muž]<"); původní 90s- obsaženo
v stesl. gos-podo, »dominus« >) atd.).. Blízkým příbuzným tvaru *Aes- je
stejnoznačné *ken- (:stesl. čeďo, »dite«, stě. čadď, “dd, »hoch, mladik«,
čada, “dla, >holka, děvče<?)), ke kterému se druží také souznačné *gen-
(:stesl. žena, »Weib« atd.. Srovname-li pak *Aen-(do) 8 *ke-(8-0-), dospt-
jeme ke společnému východisku *Ae(n)-!%. | Nenaleží sem vlastně také
* ki- ":stesl. po-čiťi, „ruhene, -po-koj, »Ruhe<, č. Aojiti, »stillen, säugen«)
8 paralelním *gi- (:stesl. žití, »vivere, žiti«, goilo, »sedatio«, gočno,

ö: Ve slovanštině se vůbec uplatňuje jakýsi parallelismus mimo jiné) mezi
kmeny 8 náslovným ga A (sr. Brückneroru poznámku [Arch. f. slav. Phil. XXIX. Band.
1907. 119]!.: stesl. goleus, »erus, holeň« — stesl. Aoleno, »Knie, koleno«; *yalyolo-,
stesl. ylagyo’'s, »hovor«, č. Alahol, »zvuk< -- *Aolkolo-, stesl. Alukola, »zvon«, r. kolo-
kólito, »hlasite hovořitie; stesl. gol», >Aste, č. haluz, »Zweige, hůl, »Stock« — steal.
kola, >Pfahl, kule atd.

6 Faro souvisí 8 parto, »roditi«!

7. Gebauer '»Slovnik staročeský«. V Praze 1903—, poklädä slovo hoch vlivem
Matzenauerovým za přejaté ze »stněme. AacAe, »Bursche, Kerle — neprávem
viz © tom Strekeljoco pojednání »Slavische Wortdeutungen« [Arch. f. slav. Phil.
XXVII Band. 1905. 41—72.".

8 Slovo gos-podo je v nejužším příbuzenství 8 lat. hospes z *hösti-potis (Brug-
mann a Delbrück [»Grundries der vergleichenden Grammatik der indogermanischen
Sprachen ...< I Band. 2. Bearbeitung. Strassburg, 1897, 215)) a 8 got. *gasti-faps.
Druhá část slova gos-pod, souvisí zajisté Be steal. poda (1. subst. »Boden, puda«,
2. praep. a pracfix >unter, pode také *podo v stesl. podt, is-podi, >unten<j, znači-
cím podřizování, což je s významem »dominus« v naprostém souhlase, tedy gospodt
asi »muž vládce«. Jinak odvozuje se gospodo z got. tuk i Much |»Deutsche Stammes-
kunde« 'Sammlung Göschen 126) 2. Auflage. Leipzig, 1905, 36; sr. také Vondrákovu
> Vergleichende Slavische Grammatik« ‚Göttinger Sammlung indogermanischer Gram-
matiken I. Band. Göttingen, 1906, 478 a 479'; proti tomu výkladu vyslovil se
Pedersen (Zeitschrift für vergleichende Sprachforschung auf dem Gebiete der indo-
germanischen Sprachen. Band XXXVI. 1900. 324]. | Mikkola (274—276) zase hledi
dokázati původ lat. O předmětě tom viz ještě Hichterův článek »Griech. Jeonorrse«
„Zeitschr. f. vergl. Sprachf. a. d. Geb. d. indog. Spr. Band XXXVL 111—123) a Ge-
buuerur »Slovn. staroc.«!

9. Slovo če-do náleží po mém náhledu k steal. (na-'če-ťi ‘cong), »anfangen« a /po-,-
kon-», >Anfange 8 příbuznými stind. Aaniya, »Jungfrau«, Adniyas-, »jünger«, řec.
xıuro-s, »neu< Brugmann & Delbrück [583]; sr. č. po-čeťí, »Empfingnise a kout,
>Kindbette"; plati však skoro. všeobecně za slovo přejaté z germ. Kinda- (čti
stat UAlenbeckoru »Die rermanischen Wórter im Altslavischen< 'Arch. f. slav. Phil.
XV. Band. 1893. 481—492], knihu ScAraderovu »Reallexikon der indogermanischen
Altertumskunde . ..« Straßburg, 1901, 427 atd.!; i sam AMıklosich (»Etymologisches
Wörterbuch der slavischen Sprachene. Wien 1886) klonil se již k tomu náhledu
„Gebauer |»Slovn. staroč.<] přejímá již plně původ germ.'; naproti tomu Vondrák
118 je právem na vahách, nevyrostlo-li slovo čedďo přece snad na půdě domácí.

10, Sr. s tim stesl. leg- v lesti a leg- iv lega), »sich legen, brüten, lehati, lih-
noutie!

614 Jaroslav Sutnar,

»abundans, hojný«, slovin. gojiti, »ermähren«, srb. goj, »pax<), ktera js-
jistě smyslem 'asi »oživovati«) velmi blízka? 11). Ostatně praví jestě stesl
slovo čedn, +lidé« z *ke(n.-, že k významům dosavadním >hoch, mladik.
muž, dítě, děvče, panna, žena« třeba připojiti vseobecnejsi »človek«.
Tento smysl je také v nejúplnějším souzvuku s výkladem jiných jmen
praotců národních a národů samých, neb i národní jméno (ech pry
bylo vlastné jménem vůdce (praotce) národa: sr. stind. Manus, »pra.ter
lidí, praclovck« vedle germ. Mannus, „praotec Germänu< = »clověk«!*
také hebr. „idam, podle bible »praotec lidie — s»člověk« : dale got
*Gufos. vedle *Gutans, »Gotove: = »muži, lide« a sthnem. diutiw.
‚deutsch: z diota, :närod, lid« atd.13. Tyz význam původně nälezel
také slovanskému jménu národnímu Srobam (viz p. pa- sterdů, »[nevlastní
sine atd.b19. Nesouvisí 8 tímto jménem úzce druhé slovanské jmen“
národní (/4roratůn 15,7 Stejný význam původní se podle všeho skrvva
v jiném jméně téhož okrsku * Lecho (vedle * Lecha 19; viz stesl. leder.
lumbi, Lenden, ledvi- die biblického názoru sidlo plodivosti atd.'
A nenáleží sem i povšechné jméno Sloréntna 15) s blízkým příbuznrm
sur», které stavím k stesl. sluga, »Diener, sluha<!“), puvodné však

jistě dite, hoch, mladík, muž, člověk 19)? Na prvý pohled pak d«za-

11 Doklady dle Mellosicehe! Nemä se *Ai- ku *ke- jako na př. sid- chi-
steal. u-súde, -šedí (mimo u-s»da , »uprehlike k *sed- (Fched-: stesl. nds, »sede, wii.
»šele 7 Viz stesl čisté čtu, počítati, čistí, etitie vedle stesl. čela. »agmen«!

12 Vak Fir „Vergleichendes Wörterbuch der Indogermanischen Sprachen:
4. Auflage. I. Theil. Göttinzen. 1890, 106 a Schrader 521.

13 Much 122 a 18.

14 Die Saranıka 21202 - 210 Srbord == »zrozenei. rodáci, rod, národ.« Vo-
nekud jinak Nela v elanku ‚Slavische etymologien« !Zeitschr f. vergl. Sprackí
ad. Geb. d. indor. Spr. Band NXXVIL 1904. 575—601;; viz k tomu také poznimkc
Mil. Yard Il! .

15 Lak tušil již Dani Osnove srpskoga ili hrvatskoga jezika«. U Bin-
zradı. 1576, 211 2970: sr. s tim stat Geifleroru »Etymologie jména Hrvat, Chorvát«
sty nlolozické a paedazosické Rocmk 111. 1876. 8T—10, a spis Ärckur »Ein-
leitunz in die slavisehé Literaturzeschichte ...< 2. Auflage. Graz, 1887, 248—2?'
Od Chorvatech českých víz Netařika 311461 a 462!

15 0 slově tom jedn Arch 2099-301.

17 Viz imeno € Re- r un Gebsonra Slovn. staroč.« !

IS Podobné již Mika 2O-ETN.

190 tomto prechoda vyznamovém svědčí výmlavně tyto připady obdobar
tel. 22. pneré vedle © etrež. »Knechte: č. robě, »Kind«. p. robieniec, robinneh.
pad. Burschen raja seTenelbs, rebenoků. Kinde vedle steel. rabi, robi, »2et-
vx sr M st hnem a stehněm. Zucht, »mladike vedle nhněm. Ae.
iubas viz také stlinem. Anabo, strhněm. Anabe, hoch, mladík. sluha«. nhném
Kor, hoch. vedle AKrappe. Inline: nhněm. Bursch. Bursche, »mladik. slaha«
nennen Mo. M Se. Bačka děrecka, »divka, služka« atd. Sr. i lat serrw

se Ne Del Ne oa aloe "see

Čech. 615

Jista vzbudí podiv, že nedostalo se prvotním jménům národním významův
určitěji vyhrančných. Pochopime však, uvážíme-li, jak se v odlehlých
těch dobách jistě nadmíru nejasně rýsovaly odlišné znaky kmenové,
jichž ostatně by nebyl vystihl původní člověk, vyzbrojený ovšem ještě
malou bytrostí postřehu: Říkal tedy různým kmenům (národům) prostě
slide ti< nebo »lidé oni«, při čemž mu na službu rozlišovací dosyta
vystačily panenské tehdy poklady jazykové.

Třeba však odstraniti ještě jednu překážku z cesty, má-li býti dosa-
vadní výklad jména Cech povznešen nade všechnu pochybnost. Překáž-
kou tou je přechod souhlásky s v souhlásku ch po samohläsce e (Čecho =
*Ac-s-o-), který nutno přesvědčivě doložiti. Tato přeměna -es- v -ech-
je totiž v naprostém rozporu 8 hláskoslovnými zakony, které v tom ohledu
vymezil UAlenbechk20) a Pedersen?'!); ale k přísným pravidlům těmto
náleží zajisté nezbytně řada pružných výjimek, které také v poslední
době Leskien??) stanovil. Přes to všechno nebude na škodu slovo Čecha
podepriti nějakým slovesem, u něhož je přechod původního s v ch nesporně
stvrzen. Této podmínce pak plně vyhovuje časoslovo desati = *ke-s-
8 původním s?) a 8 nepopiratelnou přeměnou hlásky s v hlásku ců:
Aliklosich uvádí se stesl. desati ve spojení mimo jiné srb. o-čenuti21), č.
cechrati®), p. czechač Sie, czechrač, mr. roz-čechnuty; také ve slovin.
doložen mimo desati vedlejší tvar čehati26); v stě. dochováno dokonce ještě
česrati vedle čechrati??) atd. Nyní zabočme ke smyslu jmenovaného
časoslova! V stesl. značí česuli »kämmen«, Aosa, »Haar« (č. česati, také
»striegeln, hecheln, krimpelne, dechrati, »kypřiti, auflockern, carminare,

20: »Die Behandlung des indog. s im Slavischen« (Arch. f.slav. Phil. XVI. Band.
1894. 368— 384.

21: »Das indogermanische s im Slavischen« (Indogermanische Forschungen.
V. Band. 1895. 33—87..

22) »Handbuch der altbulgarischen (altkirchenslavischen) Sprache ...« 4. Auflage.
Weimar, 1Wö, 45 a 46: >»... Die vergleichende Grammatik macht es wahrschein-
lich, dass ursprünglich im Slavischen das urspr. s nur nach den Vertretern der
indogerm. Laute i, u einschliesslich der 1- und u-Diphthonge, ei, eu, os usw.) r, r, k
zu ch wurde ... Das ch ist aber im Slavischen weit über seinen ursprünglichen
Bereich hinausgegangen, erscheint auch nach a, 0, e, dn... ch kommt [im Alt-
bulg.' vor: 1. Im Silbenauslaut vor folgenden Konsonanten ... [46) 2. Zwischen
Vokalen im Innern des Wortes... 3. Nach r, /, n, k vor folgendem Vokal...
4. Im Aulaut vor Vokalen, », /,v...< Výjimky podobné připouští poněkud i Von-
drák .349— 364).

23) Vondrák 345).

24 Miklosich k tomu slovu výslovně pravi, Ze spočívá na delc]h- z čes-.

25 Také Junymann zná dechrati vedle česati.

26) » Slur.-nem. slar.«

27. Gebauer '»Slovn. staroc.c..

616 Jarorlav Sutnar.

zupfen-2", pa-čes, „Werg, Hede-?9; r. česáto, »kratzen«, Ausa, »Haar-
flechte« s lit. Aasa}; k tomu patři najisto stesl. Zosora, .Senze, kra
ir. kosá, »Sichel« s lit. Zusů, »grabe-)3%, jak naznatujı již vedena sla
srb. o-čenuti, »herabreißen« a slovin. čéhati ičésatů, »reiben: 'čřs, »Spat-
scheit«, čésec, »Splitter«)2%; vedle výmluvných tvaru, které se pojí ku
gred- : stesl. grebu, »schabe, kratze, kimme«, iz-grebo, trama«, greb.
„(UÚrube, Grab, hrob-, grabiti, »raperce fc. hrabati, scharren, grahen.
sr. hrabati se ve vlasech). *kc-s- mělo tedy významy -česati, kypnti.
Skrabati, Ihrabati, trhati, rezati-*!;, což všechno lze snad pojmouti
v souhrnný smysl -děliti-. Namitne se právem: Kterak se mohl z tel
významu vyvinouti smysl :dites atd.3?? | Vče ma se takto: *Ae-sr
zuamenalo puvodne -odnoz, ratolest, haluz, Reis, Zweig sr. střhném.
zwien, »pfropfen-, sich zwien, >»sich durch Abzweigung vermehren: .
roub 'k stesl. zabiti, »secare, rubati» 3), step (ze *skep-, »spalten, stepiti

Pfropf, Pfropfreis, Schößling, Sprößling {= také »potomek |, vyrustek.
nebo ještě lépe » uzrale, oroce (sr. €. @esati ovoce, »Obst, Früchte brechen.
pflüeken, abnehmen 2%), zralý) plod (lásky = soulože, sr. p. Aurhar, mi-
lovati ", Zečbesfrucht , čímž obojím ovšem mínén s/nový, mlady tvor
vubee a potom také dítě atd zvlaste. "TYŽ smysl ovšem přinalež
také ©. příjmením (sa, Cesaný, Čechura, Češka atd. = Cuda, Cida, bw"
atd.5 . Takovým zpusobem dospělo tedy *Ae-s- k významu »ploditi« atd.
Totéž vztahuje se již na Ae- : 7 kadďry, stesl.kadrjard, »krause €. Kauder.
hudrna, kučera kadelí, -trama, koudel —- čeďo, »dite-. Hlásí se však
ve slovanstine ješte mimo to případy, kde význam. delitis a význam
„ploditi pospolu se vsskýtají buď ve slovech více mene příbuzných

IS Juraja.

24 Millssich,

MLA o uve hit. Jati Jasa ve Bpojitest se steal. Aosa, kdežta Vurdrs:
BOB se stesl. Zen Viz také Zahbatčha Arch. ft. slav. Phil. XVI. Band. 305 a 38 '

SI St. 7 Sen = slovan. *Aos- ,»schneiden, spaltene v rec. xreSın, lat. +ustr-

32 Viz ostatné v stesl. stí Teil, eäste s čast, »Stück. kuse vedle dıda. »Kind:
az Feld vedle dr, Kind. ditee! Nenälezi také lat. pars k pars“

A Gehen Historická mluvnice jazyka českého«. Dill. V Praze a W

Vadí. IN Fr.

3.0 správnosti mých vývoduv ostatné mluví též druhový význam. docho-
vany v Inžicko-=cbském rčení 59 sn maje čechů a lschi, »tot mé vše« ar. 8 tim nhnén:
Kozí Ron, seela rodina . kde strhněm. Aegel, s[nemanželské: ditee a vr
jetpenedi mer. "hoc Pe č tak. tak. ani tak ani tak, ani dobře ani spatne-
Vi 211 Z techto dvou pripadu vyplývá nad slunce jasně. že pu-
vom vn duhový jmen Cee Cach: a * Lechu *Lecho byl týž t.j >»dite«

at Ga se tre taz "are vedle "icon "les vedle */e-s-, Br. také jestě ze n 4-
her oda M

nr Rko V

Čech. 617

*/ak-, stesl. Zučítr, »trennen, loucitic — Zega, »brüte, lihnu«; *koď- 1. »Zahn,
kel?d;c« — 2. stesl. pro-Alet, pro-Alıti (č. Aleti, kliti), »keimen, klíčiti«;
p. sierp (stesl. sropo), »Sichel, srp<, stersc (stesl. srosto), »pili, srst« —
"pa-'sierd, > nevlastní) syn« nebo dokonce ve slově jediném: č. Aluk
(stesl. Asko, »trama«), kluky, »Flocke, Werg«, (kluč, »pařez<) Alučé,
„kopanina: — Aluk, »Bube<?7) atd.?”).

36) Viz k tomu nuhněm. Kamm s příbuzným řec. youpos, »Zahn«, stind. jám-
bha-s, »Zahn«e atd.!

37; Tato vče také docela souhlasí 8 výzkumy novodobé vědy přirodni, dle
které plození není ničím jiným nežli mnoZenim t. j. dělením buněk. I tento nález
byl však vlastně teprv mostem — přes hlubiny naprostého zmatku ve významech
ustavičně co nejpestřeji splyvajicich — na břeh konečného poznání, že v nejskvě-
lejsim souladě 8 učením Dartinorym o postupném vývoji tvorstva z tvarů nejniž-
šich i řeč lidská přes nynější své pyšné bohatství se během doby rozvila z nej-
nižších prvků t.j. ze slovních kořenu (vlastně jednoho, — původně 8 jediným
vlastně nižádným. významem — jich stálým vzrůstem a vzájemným spojováním za
současného poltění se původního jediného pojmu. Když pak jsem pracnym a
pomalým rozborem i náhlým a náhodným tušenim k tomu výsledku byl dospěl, jal
jsem se ponejprv usilovněji rozhlizeti po pracích o psychologii lidstva. Wundt
(»Völkerpsychologie«. I. Band. »Die Sprache«. 2. Auflage. 2.Teil. Leipzig 1904: mimo
jiné odkázal mne 618: k Steinthalovi, který dějinám pokusuv o výklad původu řeči
věnoval celou knihu (»Der Ursprung der Sprache...« 4. Auflage. Berlin 1888..
Tam 169 a 182 jsem i zvěděl, že názor o naprosté bezvýznamnosti (»Alldeutig-
keite puvodní látky jazykové vyslovil již Geiger (»Ursprung und Entwickelung der
menschlichen Sprache und Vernunfte. I. Band. Stuttgart, 1868, 134 a 219), což tedy
mé poznání plně potvrzuje. (Nepronesl ostatně podobný náhled již Rousseau?).

Ve Vídni koncem prosince 1907. Jaroslav Sutnar.

MaJopyeckiii oTpaBOKE Hsmaparıa XVII z.

Ecan num, mocab ubaaro paja pasnoo6pasusızs m Óozše Him mente
MITEPECHLIXD MH 3AMEUATeAkULIXG OTKPEITIH M PAJLICKANÍH BB OÓJACTE
ETAPIIMMOH IHZKIIO-PYCCKOH, H BB OCOÚEHHOCTH KApnaTO-pyCCKOŇ TIBCKNEL-
HOCTH, HETh3 VIKC H COMHĚBATLCA BP TOMB, UTO BB HeH, HATRNHAS CT
XVÍ p., sıpko BCNBIXHBATO H paCOpoCTPAnAX0Ch Bce Iunpe H nacToňumEše
IKHLOE CTDEMACHIC KT IOANOMY, AARE MĚCTHO-AIAXOKTHYECKOMY IpmCNnoco-
O1enito H VCBOCHIIO CCÓĎ ANTEepaTypnaro AOCTOANiA, KAKB COBPEMEHH2r0
Janaja, TAKT H CÍT0i C1ABAHO-DyCCKOH CTADHHBI, — TO BCE-TAKN HEIb3£
CE NOAO0NON-Me VBĚDEHHOCTBIO H ONpeAŠICHHOCTBIO NPH3HATB, UTOÓLM 3Tó
eTPemAenie ÓLLIO BB TAKON-Ke CAMOH CTENCHH CO3HATEAbIIO, OCMBICICBBO
u nanombpno. | IanpoTHBT, BCCb HAXHUYHEIM, HOBĚCTIBIK HLIHĚ, OÚZENT M
XAPAKTOPP VTODU HOPOBOTHADO MĚCTHO-AHTCPATYpHAro VCBOEHIS, BE CBE
CB OÓMHMH KYIPTYDPHO-HOTODHUCCKHMH YCAOBIAMH H AAHHNBIMH, N03BOJAeT},
NOBHAHMOMY, 3AKMOYATh © TOMB, UTO OHO MODJO IIDOHCXOAHTb KMEHHO
TOAbKO Óo1Be HIM Menbe (E3CO3HATEILIO M CTHXIKHO, NDOABAAAC HAPYZY.
CKBO3b CILTOHIVIO MH TBODTVIO KODY OÓMElí CAABANO-PYCCKOH | KHHIKNOCTE.
KARB-OVITO TOILKO CIYUAHNLIMH M HETDOHIBOJDUBIMH, XOTA H AOBOJPHO
CHIBHLINIE I VUAINCHIBINH UPOPLIBAMH MH CKAUKAMH.

br camoMTG abıh, BEIL CFTOHTL TOAbKO BHHMATCADHO H BAY MANBO P3r
eMOTPETB IL B3EDOHTEO Besb HATNUHBHÍ COCTABB FOZKHO-DPYCCKOŘ IIEPEBOXHM
mepuemoer AVI— NVIÍÍ ubkROBT, UTOÓBI HADAATHO MH BPAa3VMHTEIBHO
VÓLAEPOďL BD TOMT, UTO NE KAKAJ-HHÓVAIL OÓHAA H ACHO-CO3HAHRAS UCB-
TPOÚÍKIKUL HU IUIOHATBHO-THTOPATYDNAVO BEIIŠIEHIA H OGOCoÚJeHis, —
Kahb SKO BD NOCTBTNCC BpeMA VCCDIHO CTAPAIOTCA NPOBEeCTH HEKOTOPLE
KSENO-PVCCKIe VYCHBIC, — a NpocTo TOIBKO HACYIHAA, TAKÉ HIM MEHASE
Nasplemman, O DAKTIOCKUA O HOTPLOÓNOCTE NOMYTADHIAHIH H ACMOKDATEJAME
HEROTOPBIXB IHTOPATYPHLINT ABICHIN, HTH, 1OKOHENB, AAKO KAKAA-HNÓV W
CV RUDEGE IPAXOTB OCV3KAVO PPAMOTÍ 4, — BBIJBIBAIH, ADHTAAH H ONpeTĚSam
eb or MLDerno-napLHcrBUB TAB CKA3ATb, JOMAIIA IONBITKH HETIOCPEACTBER-
HAV VYBOCHUI u POHOCOÚTEHUI HÖICHAPO,AHATO AYXOBHATO AOCTOARHIM.

ODmorpesenmo P NeeTpon Meteo PA3HLIXPB NMEIKHXB H HEJHAXETCIL-
HN SURLUTO- CBDOTHETEVHNE, CD MOTDORAVO, ACTCHABb H NOBĚCTEN, nps-
EICNIIHND KL veöh 1M v0 OTV UAHNOC DHHMAHIS A0CY KAro NEpeB0AERA,

Maropycckiit orpbinokT Hamaparaa XVII o. 619

JaMĚuaeTcA, Hanp., COBEpuemn0e OTCYTCTBIC NepeBoza He TOXbKO TAKOTO
HONYTAPHATO H 3AXBATBIBAFON[ADO, LIHDPOKO pacnpocTpaHennaro H BE MockoB-
CROH DycH, AyXOBHO-NOBECTBOBATEABHATO CÓODNHKA, KAKHMT ABAAAOCh BT
cBoe Bpema »Berikoe Jepuax0«, HO TaKKe H MHOTHXT CAABAIO-PYCCKUXE
AYXOBNLIXB NOBĚCTEJÍ m CKAJAHIK, A JAKO, UTO OCOÚCHHO VAHBHTOJLIO H
CTPAHNO, CTOAb HITIOÓJCHHBIXE H NONYXADHBIXE ZUTIH CBATEIXE. © DAJOMT
CE Pa3H00ÓPA3HLIMT H LIMPOKHMB, XOTA Tome Ooate Han Menke CIYUAIHBIMT
H HEYPABHOBĚINOHHBIMR, TOA00POMB BTODOCTEHEHHBIXÉ | ANOKDHPOBE HAH
CXOAACTHUECKHXTL TPAKTATOBB, — TI0AN0E H XApaKTepH0e OTCYTCTLIE Nepe-
BO1A TAKHXB HACTOAbHLIXB, BAKHLIXS H ABTOPHTETHLEIXB CÓOPOHKOBP, KA-
KHMH neconubnno Dceraa Opa ua PycH »Ilpozorge nan »Masaparare...

lloxo6usiii CTYUAIHLIK H TIPHXOTANBEIH | AHTEPATYpiHO- ECTOCTBEHHBIK
NOAÓOpB, Takie pacTepanunple M HEpABHOMĚDHEIE CKAUKH H TIOPLIBLI, TAKIE
CYLOCTBENHBIC MH BONIFOMNE TIDOÓŠABI, HAKOHEUNÉ, — CBHAĎTEALCTBYIOTE,
KARCTCA, CE AOCTATOUHOH HADIAAHOCTDIO H Bpa3yMHTOXBHOCTbIO O TOMT,
UTO, OCTABAACb BB ONPCAŠIONHOMÉ KDYTÉ VCTOHUHBBIXE NAVUHBIXB HICAŽ-
A0Bamil H VMOJAKAIOUEHÍŘ, IICBOJMOZKHO NHKAKHME OÓpA30M5, IO KpašHEeH
MĚDĚ BB OÓBEMĚ HAJHUHLIXE HCTODHKO-AHTODATYpPHBIXÉ AAHHLIXE, VCMATPH-
BATL H VCTAHABIHBATb BB DTOjÍ CTADHHHOH NEPEBOAHO-IORHOPYCCKOH IIHCb-
MEHHOCTH KAKIA-HHÓVAb OCOÓBIA, CKOJBKO-HHÓVAb CO3HATOXbHBIA MH OCMEI-
CACHHLIA, BE OTHOLICHIH HAINOHAAPHO-AHTEPATYPHArO BEIAŠICHIA H CAMOONDE-
Abıenia, oOmia HACH H TCHZEHOÍH. A BT CKVAHBIXE H PACILIBIBYATEIXE,
ee Óoxše cAYUaliHbIXb H IIDHXOTAHBBIXE, OPHTHNAJDIHBIXE MNONBITKAXE H
KPYNHHAXÉ A, KOTODBIA, TAKHMB OÓpa30MT, BP AAHHOMB OTHOLEHIH H CO-
BCEMB HO MOVYTE ÓBITE NDHHATBI BE Pa3cyeTg, — H Toro MeHŤe...

Huuero no106Haro, HHuero Apyroro, KPOMĚ eCTecTBEHHArO IIPAKTATE-
CKADO CTPeMAcHiA KL CAMOJÍ UIHDOKOH H IIDOHHKHOBOHROH AOMOKDATHJANIH H
HONYAAPHIAHÍH, | OÓHCNOHATIOCTH H OÓMEXOCTYNHOCTH HEKOTOPEIXE, ÓoJše
HIM MEHNŠE CTYUAÁHO M HDOHOBOJLHO BBIÓDAHHBIXE, AHTEPATYPHLXB ABNE-
ni, — HO AAHNOMB IIPOTAKCHIH BPEMONH BB IOKHO-PyCCKOH NIHCLMEHIOCTH
He ÓBIXO H OLITb HE MODJO!

JTAXE HĚCKOABKO IIPEABAPHTEALHEIXB H OÓMIUXT MBICACH H 3AMĚYAHIN
CHHTATH MBI VMĚCTHBIMÉ IDEXNOCAATP HIAABACMOMY Aante MAXOPYCCKOMY
Tekery XVII 8. NOTA OH, NOBHAHMOMY, NPAMODO H HONOCPeACTBOHHAVO
OTHOLICHIA KP HCMY MH HC HMEIOTB, HO, TĚME HO Menke, OHH BOJHHKAIOTT
H HAMNDALIHBAOTCH CAMH COÓOI DCAKIH pa3B, KOTAA CIYYACTCA PAJCMATPHBATL
KAKYIO-HHOYAb HODYIO HAXO1KY H35 OÓXACTH CTAPDHHHOŘ FOZKHO-PYCCKON
NIACbMEHNHOCTH BOOÖINE.

UTO KaCACTCA CAaMoro ITOFO TEKCTA, TO, KA3A10Cb-ÓbI, Ye 0AHO CY-

620 10. A. nopckiň,

INECTBOBANIE CFO O.KINO-ÓBI KAKE-ÓVATO IDOTHDBODĚYHT DBICKAJANHLNT
HAMM BBIIHE COVÓDAZKCHUM P, BE UHCIĚ KOTODLIXB HAXOJHTCA TAKXKE M VKi-
3amie Ha OTCYTersie MaTopyceKaro Mepenoaa >Mamapariae. © Hyckediko
Hanpornw6 Jaxe, HA TCHHBI NAMH MATODYCCKÍH OTPEIBOKB TOJbKky ce
HLH DAJL MOATBEPKIAETT, NC PUC. MOAHODKHBACTE HAMY | OČIYK
MBICAb O CIYUAIHOCTH M XAOTHUHOCTH DTODO MAXOpyCCKATO Nepekuiu-
IHTEPATYPIATO 1OTÓ0pa.

Bb »T0, BWB CYHNOCTH, HC Oprammyeckiii, CXYUAHHO COXpanasıritı.
OTPLIBOKT HIT KAKOVO-HNÓV Ab IPeANOTATAOMADO, HOUEMY-1HÓO Uponarmar“.
HoTHaDo Mm Ubabnaro únepetoja »Ilomaparia«. Uyan no uubumeny ru
PYKOHHCH MH 10 NEoOLIUNOMY COoyeTamiw BT Neii PAAOMT AAHNLIXE TpeXi
erarteli, PA3MĚMOHUTIXT Bb >|amaparibe HA CTPOro onperbsennsxs uf-
CTAXT, BB APDYVOMT HODATKÉ H HA OTIAJCHHOMT APYDB OTL Apyra pasern:-
nim (vranıı 29, 71 m 48), — 970 OTPBIBOKT OHATE TOABKO CIVYJŇÍHOU A
NPOH3BOIBHON BEÓODEN 135 >|lamapariac, a, MOJKETT ÚLITb, M BCA 23T
BLIOOPRA, BOTKNYTAL IPA BT CÓODNNKB KAKHXT-HHÓVA ADYTHXT, YTpauen-
NBIXT PING CTATO, NOTNOCTRIO. — TAKHMT OÓDAJOMF, AAHNHACO OTpurks
eOBehWB HOETKL CHWYVTL ODDAHHUCCKHME OCTATKOMT HIH CIEIOML Kakul:=
HNÓVAIb IEIBNADO MaTopyčeKaro nepeBota >Iamapariac. TO — Tau?
VACTIYICL 11 TDOHABOTEIKUT BLIOOPKA, NAVÓVMT BEINYTEIA HIT HEDO TPK OT-
ıbabupıı erarıı, — He Gvabe...

X maeTosımaro, CROILRO-NHÖYAB 1O.THATO M MEILHATO MAIOpYe- Kar“
NepeBo,ta TOPO 3aMbyaTteıbiaro 1 HATIOÓTONHAVO IPDOBNO-PDYCCKATO MAMATIIMKA
BCC-TANIL TT MH, MOBILUIMOMY, HC CYHCCTLOLATO BoBce. | IL coBepueuu»
nampacho eNvigers ep 1. II. Terpors, cooGmaa BE CBOENEB onmeanik
Kieserunn prkommeen, OYAro 6b, manp., om >»1Hamaparıze XV u.
IN.- Muxiunoperaro wonaetsipa (No. 488 1646) »o0napyzusactg auue
ETpeM.ICHie HepebeeTtu HCVAODONOIETTIBIN OOMECTABAHCKIH A3BIKB HA OÚLI-
KHOBEHBYIO (MATopveerylo pub: I. Iipont BecbMa pPEIKBXT u CIAÚLIXT
MLOTHEINDG GAGBIKOBLING OTDUKOMN, BHOAUE | CCTOCTUCHHBIXE BB TpYMĚ
KSRIO-PVEONATO CHNCBIBATE.EI, —— HHRAKOTO HO TOÓHADO CTPEeMIeNia UB „TUMT
enmerb, OAKO, ne saubuaeresi bobee, KAKB UE OTOMB AOCTATOTHO MOH
VOLLER IE NET UPEBEACHNBINT D. IOTDOBLIMTL BB CDO OMHCAHÍN ?. 3ar1asiů
1 OTRURLIENEINB ETpolib CTATOM HAMITINKA, 1 H3’b HPHBOARMBIXB HAN Aal
1b HOLOZKO BADO,

OURUIEDOEM TÍ ATODPVOCEHX 5 DICMCHTOBB BCTPĚJACMÉ VEv UL
IL polo cÚopim, MOTYIMATO O COCTABY CBOEMY CUNTATBCA, (3
IREREE EIER ET OPORÁM N OEPAHNUCHLENM, koleno, UĚME-TO BT port

len, I MINE ovace BT T. Kiert, 1897, II, 130.

2 I te IN

Majxopycckiií oTpriBOKT Hamaparna XVII n. 621

> Homaparia«, han, NO KDaHnelí MĚDĚ, IHAUHTEABHADO H UŠAbHADro H3BAEUCHÍA
H3B HETO, HA KOTOPBIH-TO XApaKTEpE ErO, OAHAKO, YUCHLIMB H3ICIŠAOBATE-
JeMB ero Jake ne ÓLLIO OÓpameno zunMamia. Meı HMĚEMT BT BHAY CÓOp-
HHKÉ XVÍ B. 136 coÓpania II. O. Cumcona Be r. Pxepš, noxpoóno onncan-
net Ho macatıoramımıt B. H. ITepernome). Ecau aT0, oznako, u »Hama-
PAr,Vb< Han KAK0OC-AHÓO BHAOHIMĚHEHIE ero, TO H BT TAKOMB CTYUAŤ HEJP3A
erO CUHTATB HHCKOALKO CILOLIILIME H OCMLICIEHOBIME MAXODYCCKHMÉ NEpe-
BOAOMB, TAKT KAKT, BO 1-BIXT, JAJCKO HC Beh CDO CTATBH OÓNADYIKABAIOTE
BT, CBOCMT JIBIKÉ JAMĚTHLIC H HECOMHŮHHBIE MATODYCCHIMBI, BO 2-BIXT Ke,
AaKC BL ITHXT HEMHODHXT, HECOMHĚHHO MAAOPYCCKUXT CTATBAXTB E00, IO
mpn3mamio camoro 11poP. INeperua, 3am&yarotea »ouenmänble ApPXAHIMEI« H
>CTpen.eitist IICPeIHCUAKOBB KB COXPAHEHIIO CAABAICKON AHTEPATYpHoH
TPAAHÍH JAKÉ BB NPABONHCANHIH« 2).

Bet xe ocrampıınıe nanberupte COHCKH > |3mapargac, NHcanurre 118
TEpHTOpIH Ma.opycckaro Hapbuia, HOCATB Ye DNOJHĚ O0Me-AHTEepaTypHLiK,
CIABAHO-DYCCKHÍ XapakTept )).

UTo xacaeTen Nauiero OTPLIBKA, TO OH, KAKT YKe OTMĚHJEHO BBILIE,
COAePKHTT BE IIPOHIBOAKHOMB COYETAHIH TPH CTATbH, HIBXEOYONHLIA, TIOBHAH-
MOMY, #36 »llamaparıac BTOpojí perarıa: >Ipuruy 0 ÓoraTLIxse, »Ü10B0
Joanna 3.1aT0ycTaro 0 1eBO3CTAI0HHXR Na VTpenro< m >Iloyueuie cp. Ba-
enzin JŠHHULIMB<. UTo DTH TpPH CTATBH HIBICUCHBI HMEHIHO H3B BTODOH,
no onpetšrenno B. A. /ÍKOBTEBaA, HAH »TOCHOACTBYIOWeH«, TIO BLIDAKEHIIO
A. C. ApxanreascKkaro, peaanuim »lHHamaparıae, a He ouyTnauch 3AŠCK
PATOME CIVUAŇHO, HOT APYTOTO KAKODO-HHÓVAK NAJHAATEAPIAVO CÓOPHHKA,
ABCTBYETB HIT Toro, UTO, XOTA ONE BB OTABALNOCTH A DCTPĚYAHOTCA ET
P33NBIXT APCBNC-PVCCKHXB CÖOPHHKAXB AOBOTBIHO YACTO, IO BCETAA IIO-PO3Hb,
BB IIOT0ÓHOMB KE COCIHNCHÍH, BCĚ TDH BMĚCTĚ, HAXOAXATCA TOALKO BB 04-
nomT »Iomaparabe, H HMCNHO TOABKO BO BTODOH, TOCHOACTBYIONEH, CAMOH
PACHPOCTPANOHNOR 1 HONYNADHOH, Npeanasnayapuıeica Gone AAA MÍDCKHXT
101ecH, ero petaknin +). TO1bKO, KaK5 YKe ÓLIXO JAMĚNEHO BEINIE, OUŤ
PA3MĚIMOHII 315Cb WE APYTOMT NHODAAKÉŠ H HA 3NAUNTEABHOMB APYITB OTT
apyra paserosmm, mMmenno, JAHHMAOTIL raanıı 29, 71 u 485).

1. Marepiaru 10 ieTopiT VRPATKLOKOT AČreparypuoř MoBW, — BL 3anıckaxy
Hays. Torap. jim, ITenuenna, 1906, r. 67, crp. 1— 32.

2; Taur-xe, erp. 24,

3) CM., manju, IHerpors, Onncanie, II, 182—183, 207—218; II. C. Crbuuuurilt,
Onuc pykonucin Hapotnoro Tomy 4 KozeeuiT A. IIerpymeruya, I, 1—18 (Ykpa-
juebKo-pyrerkit Aprn, r. I, 1906.

4 B.A. SIsonaewn, Kr T repaTYpunoí HCTODÍH ApoBHe-pyCCREXT CÓopuu-
KORB. ÖMMTB macabaonanis >Iamapariac, 1893, erp. 162-cax.

5 Skobiení, Taumn- ke, crp. 175, 181, 178.

622 IO. A. nopckiň,

Ieropin u xapakTepa camoro »HMamaparia« mer JACK, KOHEYSHO, K2-
CATRCA HE ÓVACME, OTCLIAAA KB CIEINAAbHBIMT H3CAĎAOBAHIAMÉ B. A. Hros-
zena 1) m A. C. Apxanrexpekaro ?).

ÜTNOCHTEABHO CAMLIXT, CTATEH WAIICTO TEKCTA NIDHXOARTCA CKAIATE He
MHODO.

»[Ipurua 0 Goratnıx’ne, cama No CEÓŤ, BOTPĚTAETCA BB ApeBHe-pYcckatt
PYKONNCAKT Wale BeeTo H BOLITA, MeKAy TPouUHML, TAKZE BE cocTarı
„IMpoxora« (nowr 19 noaúpa). To — eA1aBaıo-pyeckan nepetbika ms-
shbernaro anoxora usb »[Honbžeru o Bapliaamš m loacas&«, nepememmar:
UT TAKOMB BHIĚ BT CAABHICKYIO IINCKMEHHOCTb VEDE3E NOCPEXCTBO Úvro-
MHIOBT ").

>(!1050 © HOEBOZOTATONHXT HA ETPCHIO<, NPHOHCEIBAEMOE DE > H3wapar-
AAX'T7, KAKT M BOOOME BT APeBNE-pyceKHxE pyKonncaxt, IoanHy Ararove-
TOMY, ma CAMONT AŠAŤĎ HC UDHHOLICKHTB MY BODCE, HO ARXAETCA NPORr
BEJCNICMT NOH3BĚETNACO pyeckaro aBTopa). BE cocTAaBT Apeuntimen.
epson DezTanm > |3Maparia« OHO CITE Ne BXOAHXOŠ).

Haroneiyr, »lloyuenie IŠINHUBIMÉ H noxBara AŘAATEOTCME<, rerpin-
TOMCCCA IPEHMYINEETBEINIO TOTBKO BT > |[3MaparAaxTe< H TDOHHEUICE OTCKOIT
take br »IIpotorte (more 31 nor), Toxe, no caoramr H. IH. INerpora*.
upnunermacTe cz, Bacnaito Bernkomy (Keccapiiickosy) XOJENO, TAK5 K2KT
MOKIY CTO TBOPDENAMIL HO He NaXoıHTen BOBCE. | IIpo+. A pxaHrestekik,
OAHAKO, CUHTACIL ETO BCC-TAKI TIDHNATICKRAMHMT CB. BacHxzit, XOTA MN Be
VKAZLIBAETE CDO HO LTINHKA M,

Veraeren eme CKABATE, UTO HAHT OTPEIBOKB, COCTOAMIK H3IE Ö ARCT-
Kopt Maro -un nopnimomy AVÍÍ B., HAXOAHTCA DE HACTOJUCE Bpemi
wp Marponozmuremý -| HepkRouno- Apxeorornucckomwe My3et ro „Ibmnut
N0.42.0. Ha ronub noerkinen erpanmmpt (1. 6 00.) naxoınTca eabıymmaa.

. p >. , 3
OHCBMTUTO HO OTIHOCANLUIOST Kb TOKCTV, IDHUHCKA » Alıyıa MUVTA 4.R CEH ME

1 Cu. vater PRIMO COHHTeM be,
2 Trorenmist 0TROrT NCPRTI BT IpenHO-DyYCCROM MNACLMCHEHOCTE, BEN.
IV, 18m.

3 CP AH. Beverorerit, Han ver. murep oomenin Bocr.m Jan., 1872, 1—
161: vode, 14 < ar. petaki. vlNoro amnoxora Bapıaama u Ioacaea, 189.
IT sh beeueze, ID Tara na etitopora t He EHIGEITTE ÓLATADPCRH Dapmaury. ING

BOA. Aenmeeanorle, Dip meytenim TPOBHO-DYCCKOŇ ZuTepaTy par. INÉ.
11,6%.

» Ayyenrereenlit, Teepenist om neperm, IV, 83 Cp. Hkonzess, Onwr5
Merten IH van, p 20.

6 HT IT mr, Oompertenosktenis MH CocTanĚ CAAR.-pPyec. new. IIpozora.
IS. cp. DAN,

ı Das. or 22,

> Apr ent R41 Topy INTSpPat., TD. 35.

Maropyeckiit orprinors Hamaparza XVII z. 623

PACNUTA. TAR HIUR ic xe . eTaro npeno Iwana AKCTHY. Ď CTRO.
RK. 3#Ar« (?).

Mei H31ACME 3AÉCh ITOTB HHTEDECHBIKH OTPEIBOKB MIOANOCTBIO H CB
ÓyYKBAAPBHOJÍ TOUNOCTBIO, TIPONYCKAA TOABKO HAXCTPOUHBIE 3NAKH TIPHABIXAHIA
H BOSCTAHOBAAA HNHTOPNYUKINIO, KOTOpLIe BE PYKONHCH COBEPUMEHNHO CHYTAHBI
H TIDOH3BOJBHLI. © BApiaHTEI NPHBOAHME NO VNOMAHYTOMY Bbllie » Mamaparıy «
XV p. RieBo-Muxaixopekaro monaeTurpa No. 488/1046, a Taxe, raš 3T0
ÓLLXO BOJMOJKHO, IIO CBOAHBIMT H3BXEUCHAMÉ B. A. AKoBreBa u A. C. Apxan-
TeAbCKATO.

(T. 1.) Ipntsa W sorarn W ROFÁKH Kunra.®)

Yak WkKOTOPNIÍÍ XOAMHAR HA DOAK YHCTÉ, HO HE BHAO NA NOAH
TOM" HH AEROH NH Akca. OV3EKA“ MHAVYM Í) K CEBK ABA CO
RERAO OM, H 3apa CMYTE CTAAh, 1 HAY4A) TYKHTH, H NE MAA%
FrAE RH) CA CKOWTM W 3RKkpeh THX“. HO cKO4HAR 9) MO MONO H HAŇ-
IIONE KAAAA TAYROKT, KE}) HO AHA KAAAABR HE BHAO BHA'NOS), H
CTAAk HAN HHM. 3BKPEM KE ROALIE FUJIE TTOHRAHZKAOT CA 9) KO HENY,
TEAH WER NYETHWCA R KAdAA TOH. H EHAO ARK AtpeBKk BHPOCAN )
ZKOKY 8) TOT KAaaAA3BA! FAHHO CPERPAHO AHTENE 9, A ApYrTos
„BAATO| 10). u aeTKk R TOH Kaa‘aa, HO nay‘e!!) HA cper'nku Arperk,
H VYBATHCA 34 AHCTRHE 2), 1 CKAE HA TOM ApeRK 3). BOSpKRKE

KrOpk, H RHAK AhRd CO REBAWA ON CTOALIH MAA HHIR 14).
Ta || A. 106. | ey 5) ropaHua NPHAKTARUN 16), CMOKKM ") MOCAYH
EMY, HHOTAA POKH APOAHYNH 13) EHHHA, KOTOPH TO NEHNYOYH H
HAR!9). HOMAAKAAA W NEM TOPAHUA TARA, H BpaH4 20) npHnakTauıe
OYTOAK FOPAILIR NIPHHOCHAR NH KHAAARŽÍ) HA NECO, A JACOMUh
AlSpKH 22) HO OZKAEH. WNR TO WEAYHLUH HM YVAHCA, H NOCHOTPKER
ASAY, RHAK ABK UHLUIH ToH3Yıpe KOPE TOMY APERY: WAHA 4OPHAA,
A Apyraa BKAJA. H OY3pERR ApYTOE APERO SAATO POCTVY06 25), A
CNOAK TOPO APERA 21) ZUHÁ CTPALIHHŘ MH WTHEMR AHUIVUJE ACIIHAH 25)
H EXHAHH ZAMIH, KOTOJDNÁ TO 26) EHAAYH, AKO KHROTA EUV HECTR
VIKE H HKCXOA 4 ŽŤ) C KAA ABA TOPO, HEABA TOPO HKUOFTO, HECUH-
CAEHNŇ 28), MOYAA'k PRATH 2) COERPEHOE AHTRIE H KAACTH 34 HAApa 39)
CROA. H MHCAHAKR, ZKERH ELE VDACTH [Ha] 3) ZAATOE ApeRo 32). M
NYCTHAR CA HA AERO ZAd'P0699) 4 AETK BONO H [na] AHA 34) ckoponin.
H OVCAHUIH 35) erO ZUHŇ CEHCTANÍEMR CBOHMR. AK- I.
BE3YMNÍŘ SAE NOTHBE. CAHUIHTE BPATHE CKAZAHBIE npn4H ca. A TO
NOAE HABHRAECA CRKTR RéCh, A BEBAKA k NEMO H CTAPOTU MARAA,

624 IO. A. Anopckiň,

A AER'R CHAT, RO TAK) NET 96) POKR ABK: AKO AKT OTH-
THTh A Moto 77). A KA4LA3h "TO ECTR CKTR JÍAROAA H UNITS
HUKHAI H YOTKHRIIA 5), R' KOTOpO TO MHO3H YARILH NOTHKAR, ur‘
K KAAAASH WHO rAVKOKO. A ADERO CPERPIAHOE CTWIKAHHIE 3), Kors-
THKR, ECAHO MHODTO H BEPETR 40 a BOUJE vous, a He ROHTRCH, URS
oYnern MAETR, A TO RCE WETAETKÄN), H 34 erynoc RO MYKY NEHTH.

a ABK MINE, KOTOPRIH Kope rou3ov, TO € BkAdM AHR, A 4ÓNAU
MOK, YaRkıı SKY mamyte 47). A PODAMIKA, KOTODAI CMORH NPHHOCHN.
To ‘ ALA CHR, TO HPNHOCHACR 13) AORPHH DOMHCAH Ha cpue MAERT
HO CKORKAK 19) w pok ro. Ad PAN, aro npnnech 5) ron re
prak #6), TO AHAROUk E, KOTODH PACHAAAETTR 37) YARKH HA 1. 2 06.
CPEKHOANEKÉ U HA KClá EMILA Akaa A ZAA4TOE „PERO T9 ne-
KAAHRO P HHOTORO[TA]cKA 48), TAKR MORHTR! ERM H ZAOTA CA-
RPAAı FILE BIHSOTO, A HE MAE nr. A BUHŘ H CKOJONKH H raan
To ( MYKA KRYHAR H WTOHR HETACHMAIN cKY HMR MH HEMMAOCTKEH.
RO TO AWEHT'R °P) MHSOTOHMTKHRI, HE MOKE CNETHCH H Er© NICH-
UH ŠÍ 10 KUH MHOFTO 3KEpE, To eye KOUE youse 52, A HE M3-
KOHO HH TpoYa, 119 coKpa, A5H A444 u EFA PAAH, HO ARH ty W
UHCAA HE OVK. IAKOZKÉ H Hope HE uone la HANONNITH 54, UHOFHH
WEKH UPHRVIOUH, TAKE H MARIA HE MORE ca NACHTHTH, JEHOANYK
MHOFO PL. HOME dh NOTHRAE, A HE MOKÉ Cl HACHTHTH Se TAXI
HB Pontosetýh pil, vo >>) NOTHRAE, a MNE NpecTae H HE WNIOUNRAE,
CORHPAE 5) BOrAcTRS H IO JARATH AH, KOTOPONY To 50 nerutTa
KYVEV RU HEN ACHLIO WIWK. W Id KE MAE ROTH 1109 Aokporo um
ERVATS. NKY MER CAARA RREM.

Bapiamrim - - 10 pysommen NV p. RieBo- MuxalLr. sonaetupi
No, ISS 1616 1.25 -24:

. Lá 64 « a h r .

S RS Tap’eRt KHK. ro — oöBIINoe UTeHÍe BB Tpowaınowı

GOIBINNETEB eImeROrTI eu. manp. Ppanxo, Kapı.-pye. nachMeneTr“
VIE XVII 1055 Cobmunuin, Önne pykon. Herpym., I, 4: 1»
Apaneniii, Onme pyrkom Bin II Bnö.n., 197, 356; lTeperus, Mare-
plan sto der. vapo Mori, A: slwonaens, Onstt nseaba. Hawap. 12.
32, 179; HMI. 1m. Taroe KO Ienpasmıpnoe UTemie, KAKB UB Namens
ceho WE ROATABERHYTR KHHTAYTReE), JA MĚNEHO MAMA TOJBKO EME Fb
Havmaparıl NV NV R-Muxan m=pa N0.489, 1657 1.43 06. Bo-
POE BE IT RO LOPBIN E CHHOKAN E BOTPĚMAOTOA TAKE H ApyYria paınosrenia
B TELU PRVNI 1D. NDINT4A CRKTA CET W EOFATM

Maxopycckiň oTppıBorp Hamaparza XVII z. 625

HOW HEMHAOCEP AMI HCTOKOBAHA (Ď BOTAPLCKH KHHC — BB >IxaTOŘ
Išnu«< XVÍ ». ApesBrexpanuruma Ioroznna No. 1025 (IIšTyxoBs, Cepa-
nious Braxumipckii, 230); >NPHTYA © BOTATWXR OTA BOTOCAOR-
CKHYR (Sic!) KHHOR< — BB pyron. XVI B. Apxanrezbekoň Ayxosn.
Cemnn. No. 248 (Buxtopogs, OnncHu pykon. co6p. CBepu. PocciH,
46); »npnTua crro Hhapaaama kn Alcapy W BOraTMX< — BE Oóopu.
XVI ». No. 86/39 Buacuex. IT. Bu6r. (Ao6pancrkik, Onncanie, 165), a.
TakXe BE pykon. XV B. Cn6. Ayxosı. Axaı. No. 22/1099 (BecexoBckiů,
O cxaB. pezaku. oan. anoxora Bapı. u loaca+a, 3—4); Hakoneift,
Aare »NORECTR © RPEMĚEHNKŮ CE 2KH3HH< — Br Cóopnukš XVII z.
Byczaepa (Drrukops, KarTaxore pykon. Byca., 315) u T. x.

1) rpaayınd. 2) ne HURÁ rak. 3) a nockoun. 4) táko. 5) HK
BHAKTH. 6) NPHRAHKAŘIJIHUCÁ. 7) A EKCTA ARA ApFRA paCTOVUJA.
8) © BoKoy. 9) cpenpeno HUUKÁNE AHCTRIE. 10) SAATO BE Namens
TeKcTĚ nporymeno. 11) astkH XE naae 12) RETRIN. 13) CKAE
Toy. 14) croaıa. 15) A Tao CKAAyro MOV. 16) npnaeradune.
17) CMOKORh; 35 HAMEMT T. HA NOJŠ NPHUHCAHO dnnBl. 18) äroAn.
19) wur KE npinun Ayauıe. 20) HA nakeı Bpank. 21) HOCA nouk-
Taäuıe. 22) ÄAyeprun. 23) 4 BHAK Bu ANKk BAHSM 3AATO ApeRo
paeroyıpe. 24) A R BienoAs no ApeRouk. 25) na dennAn. 26) nh
XE. 27) Hi HexoAa. 28) HERPEKE TOPO RCECO HH OYBOACA HECHBIc-
AEHMI. 29) TÖ3ATH. 30) R naapa. 31) Ha mponymeno BL HAUIeMB T.
32) A TOVKAÁUJE CKOPRÁ, AdGkl NaAh HA 3AATOE AERO, H HANA
URICAHTH R cpum CROEMR. 33) H NOVETH Hanna. 34) RA SAMÁ
35) wraoywin. 36) táKo XE pr. 37) na noxš npanacano ao Ka.
38) na no1š nmpunncano NOKÁAHROCT. 39) na noxš npunucano arnpa.
40) sBepern. 41) ko OVUPETH RCE ÚCTARARUNE TO. 42) 4Auk EEKA
erpamarıjle. 43) npunocAn. 44) ckopra. 45) nounocán. 46) HEYTW-
Toy. 47) pasnıxuraa. 48) KOTRNÍÉ € MHOTA CTÄXANIÄ; BT HAMONT
esopb nponymens caors ra. 49) iywmansı. 50) amedh EO Hark.
51) ne MOXKET CÁ iro HACMTHTH. 52) h NAKL ÚHODO BucCKous.
53) HH Maaa ChRpAHHArW AAÁTH. 54) ne HANOAHÁTCÁ,. 55) T4KO
H YAKk NE HMATK TOAK 36npaÄ. 56) norwee NEHACHITA. 57) SA4-
TOAŠEHRNH. 58) Aonene A. 59) ehsnpa dh. 60) 6Ké EMOV.

—

s T c x p
(I. 3.) GaoRo Iwana ŽaacTaro W HEROTAKNYIH*) HA OVTRHR.
Gxe BR AEHOCTH XTO BO KHTHH EUER MEUIRKAFT R Í), TO

NECIICET BCA. A KFAH OK RH CA OBAKNHAR HA VTPEHO BETATH, To
Festschrift für Jagie. 40

626 IO. A. Alnopckii,

NE Aalí 14CTHO TEA CBOEMY KO ANL TON AO Beuepa, NHCAHO EO ETL:
Upanntů AA HE 4CT7h. KTAH Ka KTO KOAAFTR, TOTO BHHY MAETT,
TAK KE BHHY NPHUHTAETR RB KOAOMY ME BOCTAWIJONY HA
OVTPEHIO KO upk, kpourk HeAYTA H TPYAA BEAHKATO. wsaue W
HEANSREHATO H Tor HATO HOHTAET"L 2) EDA MATHRUJÍ CAVEH AX Ou“
H HRYTO R OKH4AR TOPO HE HUKHR), KTAH HA CBKTK MEUIDKAIOUHÝ
CO KEHORO II CO SKTRUN H CTapanıad) W AOUY CROFMR UKAu SH’),
HE MOR"TE: NE MODY gr VFOAHTH, BO RHAHUO MHOTRIH OYTÓHUKH
KKÍM MA CRKTK MEKH || or. 3 06. || HAMHS) M ZANOBKAH ero EHNOAT-
HIOYHÝ, A AONE RODA HAH NE up AH EHAJB, To ErY MORHA%
CEMA HO AERO KBA TL Helle MORHT BO HOAYHOUIK 19) moe-
ray“ NCHORK Nacıa 11; TERX. A KFAH Ki upk CHUHKAH RFA „ XE4
AHR VÍ Hd AHA 3) H HON HOLM ROCTARAA R H MOAHAR CA Ery, 4

KÓKO MUKA HENATATH 1)? A MH ak BYAFIR NOMHAOBAHH AKHBYUH
Ro aan 15? a AKUM cia KO UPKEK HA OVTPEHO, HA AHTOCHO H
IA RENEHKO na!) UTO YHHHUURO W yaus, A'KHHRO 17) H CKApEAO
URN, 4a MATRENÍÍÍ NPOTHRAU N) M HPARA NOTAHHXE AIEIUH? EO
TH ECTR BECEANÉ EIKE RN CiA VIHNBATH. A XPTHAHOU M KTAH x w-
EAA Tora nu th 19). A 1129) Beck ANA cKAHIUH, DVE IHTHEMU,
HH TEAECHN HOKE2!; wpyaii YHHNTH?22) || JI. 4. || ann ALDEEHH, EHO
RCE MA NITHE RU AH, TEAC HAY CBOR TOHAUH 2). KO HEBANO-
RRANAHO E ACTH AKO NTK 21). €HO R NOASENAIN 4a, aane 35) nisa[n]-
ETRO 2). 3BENT'EHE?) KO MHO3H IHROUIE, Re AWM TYRAT Rh, HMKOBH
Wk 2 CKOTI HO ZR'KOHE, KOTODHH HE VARTA?) cYAa auk HRA 3
BHAKYIUKÍÍ. TO HO TUN CHECA na), 9 NECUHCAEHAIH IH TODO
HE MNHHMO. A SÁRUM CÍH HECHTH, KTAH H Man taposu 93) mine >), 4
„HO HKIIHHSŠ) HOKODVKIH ROVYV"Í) NE MAK NOKOL OHIOLUIE, H AhlOT%
I4KO KO OVTEVK SKeyTR®") , OTH ah BORECHYSTACH (Ů MILaHCTBA.
ABK KO MIANETRK PAanunne?®). WAHO KE UNSH XRaatacıa 39) rAıpe:
TO HE Iana 39) KOTOPWÄ VIHRCI H CHHTRÄ) Aas B NOBKAAR,
REM CKOCKRI NZ, ZAE UHNNTR, KTAH CA VOHETB, H CHHTTR HAKOEH |
1.4.00. MOTRNŠÍ, m AKN ROARA RAAUETCH, H MUHOTO CKBEHLITRCA,
WIDE WEISUHRHIHEIG CHEPKAHT'E, HO ABKHTR BO TOAHHY®) SA0yTpHH,
HE MOKETŮ HH TOAORH 3RECTM IN), puras, CHEAHT, MHOFONHTHEMUA ®)
PACAARAME CROE TKAS, MOKHO YHHHTRO), H AO FOSRAA AKH ME
MA SARA UHIVK KE LANEN 17) noranu 48) TaxaRH ? BHATTE

- Č
_goamir 28H OTO KVA TPA OT PAS > ie

Maropycckiit orpsrBoRKG Hamaparza XVII s. 627

raHauın TO weräncıa, A cu kan 50) niaHHutašÍ) KOTOpH[H] pá EHTHCH
H CRAPHTHCHS?), HUJIE AAETRS?) THU, KOTOH TORKE H BTOMHAWEUE
HACMKRAECHA ŠÍ) H A4ET 55). H KDAHEH Rpia KOTOpIH TAKORH EMA 50),
TO ee rop’we>?), ROKŮ BO NORHHYTHÍŠ) KOYET R CBOFŘ NAryYEK, He
BOHTECH OYKOpa>?), FORKRINH TH HEHARHAH, KOTO-|JI.5. pun EUY
NO LORHH, TH AORH, UIO EMY NOTAKORYRT"R 90) 4 EAANYK 61). TAKO-
Karo CMPTK NPHME, C KYMHPSCAYIKERNHKH weyAnHch. ETY HUDENY
CAARA K RKH.

BapianruH — A. no Toi-xe pyronnen K.-Muxaitı. m-pa No. 488/1646
1. 66—67; 4. n /T. no cBoanLIMG naBxeueniams Apxanrextekaro (T Bope-
min OTNOBP mepxen, (V, 41—42) n AkopreBa (OnpTs uscata. H3-
maparaa, 271—272).

*) Br pyrom. W HEROTAKIJIH. 1) K. n A. npeswsarın. 2)K
HETÄBAETR. 3) K. MOATEM AXRHARÁ A caoyıkRu. 4) K. Aa HHRTO
H3BKTA HMaEThR. 5) K. RR MHpY KHRun. 6) K. neuaan. 7) K.
naka. 8) K Ro uupy. 9)K. rpaye. 10) K. A nak NOAOVHOUJIH.
11) K. tenorkyarncA. 12) K. mkaa. 13) K. Aneun. 14) Sie! 53
K. 4 TOAHKO num nesaain. 15) K. KO Aarotk. 16) uTH BE K, nšT=.
17) K. recunnns. 18) Br pykon. npotngau. 19) K. A. n A. eraa
OTORKAATH, TOrAa H OTOHTH. 20) JI. A Tu, veroßkue 21) K. A. u
SI. moru. 22) I. u A. TROPHTH, ST. Ynpagutn. 23) Br pyeon.
ToMouH; K. TOMA, HI. ryka. 24) A. n K. peueno KO BER Z4KOW4 ACTH
n navy. 25) A. u K. a He Rn. 26) Br pykon. niacteo. 27)? BT
pykou. ZARHTURHE; BB A. I. n K. Toro czopBa copebmE ušrT=. 28) A.
A. u K. sescaorecnin. 29) A. u K. me vamıpe. 30) A. u K. gra.
31) Br pyeon. 3Haetn, A. 1 RK. BRAVUJE 32) JI. HAMR PEKVUJE.
33) A. 4I. u K. oyTpoRovy. 34) A. n K. nurTio, A. nioTa. 35) Br
pyrom. Nun. 836) A. u JI. RPOXNM Epamny, K. BOOXM EPAWNAI.
37) Sie! A. SI. m K. cocy,yk. 38) A. SI. n K. ARK KO NĚAKACTRY
paaansin. 39) A. I. m R. yRanaTa. 40) AI. nakaneTRo. 41) K.A.n
I. Are OVUHRCÁ cnurtk. 42) K. A. n A. kpotkun. 43) A. A. m K.
RA rok. 44) K. A. u SI. RR3RECTN. 45) A. K. n A. OTB UNora
nuria. 46) A. ST. 1 R. MoKou. 47) K. A. u SI. Wakaenn. 48) A.
K. u sl. © norann. 49) A. n K. koan 340. 50) A. nK. AepaxuRwuů,
H. Apasaneuıh. 51) Br pykon. ninnnum. 52) A. K. m JI. une EHSETCA
H CBapHTca. 53) TakT u R. A. u A.; 85 pykon. aapT4. 54) A.K.u
I. noHocH'Tk. 55) K. A. u H. oVKapasva. 56) A. K. u JI. nm aus

40*

628 IO. A. SIpopcziň,

BAACTEAK €CTR. 57) A. K. u A. AOTKE 58) Takt u zz K. u AH.: m

A. NoBHNYTH. 59) A. K. n H. Bomca oykopa. 60) K. = Hl. xe no-

TAKEM TBOPATR uv. 61) K. u I. BAAS3HAUJE ECO.

(JI. 5.) Iooyuenne cTaro hacnanız ARHHEH, KOTODPÍH ME po-
EI4Th, H W NOYBAAH TH, KOTODÍH Akaam.

Gxe Ba MOAR, EDATHIE, CAHUIHTE. KTAH EH He KOSTKA KO
RAM% CEDOÍ) MORHTH, HO BOKOCI PEYEHHADO: BOBVMKÁTEŽ cn
H NA A’kao NÖRH3AHTE A’KHRIRH. KTAH ZEH MIA WEKTAHTE ER AN?,

TO HECHKIXTR HE VZPHTE AOBPHS), KOTOPH * TO POBOHHKO EFA WERK
WD npau’k TEAH 3ApaBßie n © BEKAH®) CNCENIE. A AZHHBEM no pet
H RIO ANWTOAKY 7) Ad HE MCT. EO ZEHMŇ POBOHMIK4 NO AOEEN
ECT I I. 5 06. || HHOKOM K) noyle cJTHHOUY 9 KHTHO H TpYay!.,
NONEKA COHR pach, HA AKao ZEHOC HAs, H aknwel!) A0uy nyc-
THHRO 12) AIOBH'TUh, ZHOKO KE H 3HUH TOÝHHU“ TkAO 13) NPOTHENCH,
H Adla TODO pa k CROFŘ NASH ZEHpAt, H TAKORMÜ BARHL EFOU3,
W HH KE ALIENOE DOHEMAET k CHCENÍE, EO C TH 14) AEOFHX4 HAKOJT-
KHT'R H HEMOFYINIH 15) NOAARAE, TO (AKO CAMOMY xy noAas, KOTOpUN
To 119 NO AAE, AOKATR nocHnae 18) paHk H NOASHL, H BCE HH, M
EIN. 17) MACHTHCIA YakRa, NOHEKE C TODO HANOHIACIHa ryHa !5). EAEN
RTOMR, PAE CKOJEjKO 19) KRAAMŇCH, PV KOTAHUBOMY 2) weo-
LAT. A Heporonnin 2) HK TOR 2Ž) NIaHhlila HE uoxs „SHTM gora.
AKHOC KO BCK AKaO MTH 3AHMR EHCTh, A AOBPOTH, Kopin 1.6.
MAE, To AkHoc NOTYRAIE, A HNRI HE A6 COROKYTIHTH. 4 XOTR: H
Kora BRUNEI, A AKNHRR, TO aYBoRH 24). KOKAMH AKHLIELIN N
CAARHH CA CEKE es NpPORAIA. AKAH BEH BOT'R NEKAOBAATCH A KHAIEHUMN,
TO KH NOREUERTR KHAR 2) KHTA PACTHTH, a AKcy 77) WROUH Bctakit
POAHUTH 2 KOKA AKHRIRBIH WAKRAECIH R MAAAA 29) u noApanau
NSOPRTHINA, KO KOT PRK HA AKAO VKHRIRB, TO TAKORMŇ H W AU
CROEH néRAE 0), w NPAHSAREKILN NKHRIBKIH! KOTOPYE 3ANAATY CBOEN
np RR MPUNECETEĎ KO HE TPERVE sa W AHYOHUEHWA WTgn
HH MOMOC ca, HO AK BAKAACMA MCA PHVIUAECA. AŘNUJE ECTE HE SH-
HIT 4 x AMI KOACT h M). MH ARHH HMR 32) HH MHOFO en HN
AMYOHUKILÉ UH TR HH KA, 11 KD BEUHYKO KH3HL**) wet-
WAR ECT. 21.600. || KOTopnH gra AKA4 NPAUYETR, POEREM
CROHMA PYKAKHA, (TOPO OVYJCTHÉ KEM OVAVKAANIIE, HEKOTOGNN E
IASCKHYTR Z MANU, POROTA, HHRIH KE CKOTH M KONT)

Ma-opycckiň orpsıeor® Hsmaparza XVII s. 629

nacy, H ( Toro AFCHTHHY ERH Aa, eneyralca 37). HHHOKE CkKY
ATHHILH °P) KOM, W Toro VBOrM H HEAYKENLIXE HAKODRUHTA H
WAKEAOTU, BABENIE NPHMAR W ECA. H HEKOTODH NO MODO NAH-
BAR H TOCTREN AK 90), M Aka 40) AUEHYO YacTntl),... UPCTEO
HECHOE NOHMETE. A BH KEHH AOTK CBOH O TEEPRAKRTE HA POBOTH
H PVUK HA REPETEHO, H W Toro MACTHHRO AaBauTe, Ad CNCETECA.
A HE POBAUH, IKO 3ANAATY CBOEIA CHAH EEH NPHHETE? EO Kant
BE npak HE MORE CA CNCTH, HO KOA MH no Akao BO3BME 42), Ery
HIDEMY CAARA BO REKH.

Bapiauru — K. no To#-xe pykornucu K.-Muxaňx. m-pa No. 488/1646
1. 40—41; A. n JÍ. 10 CBOAHBIME HaLAeueHia Mé Apxanresscraro (Tbo-
penia oru. u., IV, 44—45) u SIxossesa (On1Te, 228—229).

1) K. u 5. W cHyh. 2) BE pykon. nepenpaBieHo cBepxy H35 nep-
BOHAYAALHADO BOMYIJIERKIR. 3) K. A. u JI. cTpaawm. 4) A. n H. naar,
Ho K. Taks-ke BAPMI. 5) K. u A. Wekuiaak E. 6) K. A.u H. cTgaAwu.
7) K. = A. no auocroaoy. 8) Tars u 55 A.; pz K. u SI. xe ÚHOKM.
9) Take u H.; K. noyernouoy, A. nocrnouy. 10) Tars u K. u JI;
A. HTHO T$VA k. 11) K. u A. naue 12) Br pyKou. nyerTuns.
13) Tax= u K.; 4. Akaomm. 14) Be pykor. CTH. 15) I. nenuyipnun.
16) K. nocmaaa. 17) A. K. n JH. RCAKM A'kaaaň Sımam. 18) K.
CTOCh B'hIEKICH TOYMHA CH; A. CTOUR KR3BLICHKE H TYMHO CH;
H. cin CTOCH BO3BMICH TYuna. 19) Be pykon. coo. 20) K. B'RCTA-
AHKOMOV. 21) K. HeakaaTe. 22) K.. 23) K. u SI. ale Ko. 24) K.
u H. WekvAkéuik. 25) A. u K. caasa case. 26) A. K. SI. EMALR.
27) BE pykou. akc. 28) IIocz. czoBa Bz A. K. u A. něrs. 29) A. K.
u H. ckyanaa. 30) A. nK. ne NOABHSASTCA,. 31) K. Á ne FPAEHTH.
32) Br pykou. AkKRHMM. 33) Br pykon. Hua. 34) A. K. m SI. noaa-
ceka. 35) Br pykon. NHAKYETN; A. K. u A. npnaekauje. 36) Tars
u Be A. u K.; Be H. CKOTR Bgm none. 37) Br pykon. eneyTan.
38) A. K. n /[. ckneo CEKÝ Haruhi. 39) A. n K. Tarı-ze FOCTREM
ARE; JÍ. Ba NVTH KOA AMIJIE POCTEMI Akwıpe. 40) A. m K. OTA-
AATe. 41) Br n—nauems TeKCTŠ nponymeHo 3AŽCb, OYOBHAHO, HECKOLLKO
CAOBB, KOTODBIA BOCIOTHAEME 10 cncKy K.: UPKBA A NÍ, Mi pOYKo-
AKAHHNH TBOPHTE MATHHR, Aa Weaoy no Wiuuscrenn. 42) K.
npiůut.

KieB=. RO. A. ABopekiň.

V. Vodvik und die nachillyrische Periode in Krain.

In allen bisherigen Biographien Vodniks wird erwähnt, daß die
österreichische Regierung nach dem Abzug der Franzosen aus Illyrien
(1813) Vodnik nicht freundlich gesinnt war und daß alle seine Gesuche
um verschiedene Lehrstellen in Laibach erfolglos blieben. Den direkten
Grund dafür kannte man bisher nicht; auch ich konnte in meinem Auf-
satze über Vodník im Archiv f. slav. Philologie, Band XXIII dieses
Verhältnis nicht aufklären. Seither habe ich neues Material gefunden
und will die Darstellung hier vervollständigen.

Als es den Franzosen im Jahre 1809 geglückt war, nach mehr-
jährigen erfolglosen Versuchen den größten Teil der slovenischen Gebiete
zu besetzen und sie mit den südlichen Ländern zu den »Provinces Ilv-
riennes: zu vereinigen, verlor die österreichische Regierung nicht die
Hoffnung, diese Gebiete den Franzosen wieder zu entreißen. Es wurde
deshalb ein weit verzweigter Nachrichtendienst eingerichtet, um über
die Ereignisse und Stimmungen in Illyrien genaue Berichte zu erhalten.
Unter andern vertraulichen Berichterstattern war der Polizeikommissär
Simon Kremnitzer in Cilli, der anfangs in französischen Diensten stand,
später aber wegen eines Zerwürfnisses mit dem illyrischen Polizeileiter
Toussaint sich dem Präsidenten der Polizeihofstelle in Wien Baron Hager
anbot und nach Cilli übersiedelte.

Noch vor dem Abzuge der Franzosen aus Illyrien bestimmte Kaiser
Franz. daß im Falle der Besetzung der illyrischen Provinzen durch die
österreichischen Truppen dem provisorischen Verwalter derselben Frei-
herrn von Lattermann der Polizeikommissär Kremnitzer zugeteilt werde.
Am 15. Oktober 1513 teilte ihm das Baron llager mit und wünschte
Berichte über alle Wahrnehmungen Kremnitzers. Schon am 29. Oktober
sendete Lattermann den ersten Bericht Kremnitzers und am 4. und 9.
November 1815 schickte Kremnitzer selbst Berichte an Hager und eine

V. Vodnik und die nachillyrische Periode in Krain. 631

>Ausweis über die hierorts existierenden Mitglieder der Freimaurer-
gesellschaft«e und sagt im Bericht vom 4./XI. »den Unmut der Be-
völkerung vermehret der Umstand, daß einige Beamte der vorigen
Regierung, die ihnen verhaßt waren, wieder provisorisch angestellt
worden sind< und im Bericht vom 9./XI., daß die Bevölkerung »sehr
aufgebracht und mißvergnügt sei, daß sie noch ferner im Staatsdienst
behalten werden«.

In dem ersten Verzeichnis kommt Vodnik nicht vor, wohl aber im
zweiten »Verzeichnis der Freimaurer-Logen-Mitglieder zu Laibach« unter
den »Mitgliedern aus Illyrien: ... Vodnigg Professor«. Angeschlossen
ist auch ein »Verzeichnis jener Individuen, welche sich durch ihr Be-
nehmen gegen die Franzosen auch Abtrünnigkeit gegen Österreich in
Laibach verdächtig gemacht haben«, darunter ist »Vodnigg Professor
der Poesie«. Am 11./XI. antwortete Hager, daß während des Krieges
das österreichische Regime nicht eingeführt werden könne. Am 12./l.
1814 sendete Kremnitzer an Hager einen neuen »Ausweis derjenigen
in Krain und Illyrien befindlichen Individuen, welche der französischen
Regierung noch immer anhängen, dem Publiko und der Nazion verhaßt,
dann dem österreichischen Staate gefährlich sind, und bleiben dürften«.
Unter Punkt a) sind »Verschiedene Individuen, die wegen ihrer besonders
widrigen Gesinnungen gegen Österreich hierunter namentlich aufgeführt
werden« und darunter an dritter Stelle »Vodnik Professor«. Am 21. Jänner
1814 sendet nun Kremnitzer einen ausführlicheren Bericht und bemerkt:
»Nun mache ich es mir zur heiligsten Pflicht auch die Ursache und
Gründe, wie auch einige spezifische durch Überzeugung erhaltene That-
beschreibungen dieser verkehrten Menschengattung zu ertiefen« und
schreibt: »die vierte und letzte Abteilung enthält die Namen derjenigen
ammeisten und allgemein verachteten Individuen, die schon bei dem
französischen Einzuge im Jahre 1809, wie auch in der Folge, und der-
mal noch sowohl durch Worte als Handlungen bei verschiedenen Ge-
legenheiten, meistens aber dann, wenn keine österreichischen Patrioten
zugegen sind, zu erkennen geben, daß sie mit Kopf und Herz Frank-
reich zugethan, und im nämlichen Grade Österreich abgeneigt sind.«
Über Vodnik speziell heißt es in diesem Berichte: »Vodnigg Professor
ein tholer Anhänger Frankreichs war immer wider Österreich, und soll,
wie ich es von glaubwürdigen Männern vernamm, im Oktober vorigen
Jahres bei einer Reise nach Oberkrain versucht haben, die Bauern
wider Österreich für Frankreich einzunehmen.«

Hager berichtet darüber dem Freiherrn von Lattermann und bemerkt:
die meisten sind Beamte oder in öffentlichen Ämtern angestellte Männer,

632 Fr. Vidice,

die, wenn sich die Tatsachen wider sie bewähren sollten, ihrer Posten
unwürdig, und davon vermöge der E. E. bekannten a. h. Directiv-Regeln
zu entfernen wären« und dem Kremnitzer erteilt er den Auftrag >das
Benehmen aller Individuen gleich Gelichters genau im Auge zu halten«.

Inzwischen suchte die österreichische Regierung das illyrische Schul-
wesen naclı österreichischen Prinzipien zu reorganisieren und schickte
den Grafen von Saurau als Einrichtungs-Hofkommissär nach Krain,
welcher am 19. Juni 1814 in einem ausführlichen allerhöchsten Vortrag
über seine Mission und die Gymnasien zu Laybach und Neustadtl be-
richtete. Darin schreibt er bezüglich der Lehrkräfte unter »4. Ich wage
es nicht für die beiden Lehrer Valentin Wodnik, Weltpriester, im Jahre
1809 Lehrer der Geschichte und Geographie und dermalen Lehrer des
Stils zugleich provisorischer Direktor der Normalhauptschule; dann für
den weltlichen Lehrer des Stils Franz Pcesenegger bey Eurer Majestät
um deren Bestätigung im Lehramt zu bitten.

Der erste ist zwar ein Mann von nicht wenigen Kenntnissen, be-
sonders in der slavischen Sprache, und gegen seine Sittlichkeit im all-
gemeinen wird keine Klage geführt. Allein sein Direktor legt ihm im
Anfange zur Personalstandstabelle im Protocolle 2. Gleichgiltigkeit, also
Mangel an Eifer und die Unbehilflichkeit zur Last, sich bey den Schtilem
das gehörige Ansehen zu verschaffen. Er hat den Ruf, ein starker An-
hänger der Franzosen gewesen zu seyn, gegen sich, und dieser Ruf be-
gründet schon Mißitrauen gegen ihn, wozu ein öffentlicher Lehrer, dem
man, ohne ihn stets controlliren zu können, die künftige Denkungsart
einer Generation anvertraut, keinen Anlaß geben soll.

Daß er aber diesen Anlaß gegeben hat, darüber liefert das an-
gebogene im Geiste der französischen All-Eroberungssucht verfaßte Lob-
gedicht auf den Kaiser Napoleon, und der fernere Umstand den Beweis,
daß er auf der Liste der Freymaurer steht.< Und weiter unten:

»Sollten diese nunmehr von Euerer Majestät Generalgouvernement
provisorisch beim Lehramte belassenen Männer nach meinem unter-
thänigsten Antrare von Euerer Majestät die Bestättigung als Öffentliche
Lehrer nicht erhalten, dann aber eine andere Anstellung, nur nicht
wieder bey einem andern Öffentlichen auf die Gesinnungen der Schüler
Einfluß nehmenden Lehramte suchen, so glaube ich sie Euerer Majestät
dahin, daß sie nicht von jeder Dienstleistung überhaupt als unfähig
oder unwürdig ausgeschlossen werden, in dem Anbetrachte unterthänigst
-npfehlen zu dürfen, weil sie beide vor dem Jahre 1809 lang in landes-
urgtlichen Diensten gestanden sind. Wandnige wnrde sehon im Jahre

V. Vodnik und die nachillyrische Periode in Krain. 633

1798 Lehrer der Poetik, und war zuvor seit 1787 Katechet an einer
Landesschule;... beide sind im Alter vorgerückt, und ihrer Versicherung
nach von schwächlicher Gesundheit. Gegen Wodnigg ist früher keine
Beschwerde geführet..... Ihr Betragen zu Gunsten des Machthabers von
Frankreich, und seiner nach Illyrien geschickten Beamten findet zwar
keine Rechtfertigung, aber doch einige Minderung der Schuld in dem,
daß es in die Periode fällt, in welcher das Land und sie mit dem
Lande an Frankreich abgetreten waren, und sie sich ihrem vermeint-
lichen Herrn auf eine freylich den Charakter würdiger Selbständigkeit
verläugnende Art gefällig zu machen suchten. Insbesondere dürfte
Wodnigg zu Grätz, wo der Scriptordienst an der Bibliothek und die
Lehrkanzel der slavischen Sprache dermalen erledigt ist, ohne Besorgnis
verwendet werden können, wenn Euere Majestät gegen denselben väter-
liche Milde und Nachsicht eintreten zu lassen geruhen.... In der Vor-
aussetzung, daß Wodnigg und Peesenegger nicht beym Lehramte zu
bleiben haben, sind die Canzeln der Religionslehre, des Stils, der Ge-
schichte und Geographie und der Elemente der lateinischen Sprache
erledigt... .«

Diesen Bericht teilte die Central-Organisierungs-Hofkommission
der k. k. Studien-Hofkommission mit, welche sich bezüglich Vodniks
äußerte:

>(zegen den nunmehrigen Weltpriester Valentin Vodnik (er war
vorher ein Religióse) ist bis zur Besetzung Krains durch die Franzosen
im Jahre 1809 hierorts keine Klage vorgekommen. Er stand vielmehr
im besten Rufe, ist in der Geschichte seines Vaterlandes wohl bewandert,
wie das von ihm verfaßte Lehrbuch »die Geschichte Krains« beweist,
ein Kenner und enthusiastischer Verehrer und Verbreiter der slavischen
Sprache, welches ihn auch zu dem Lobgedichte auf Napoleon verleitet
haben mag. Der H. Hofcommissär trägt wegen dessen Anhänglichkeit
an Napoleon und der Freymaurerey auf dessen Entlassung vom Unter-
richte der Jugend an.

Allein dieses Gedicht ist eine bloße Äußerung der Freude tiber
das Wiederaufleben des alten Illyriens als ein Lobgedicht auf Frank-
reichs Herrscher und die unter der vorigen Herrschaft gepflogene Frey-
maurerey, wenn er derselben nun entsagt, scheint ihn vom Lehramte
nicht auszuschließen. Wenn daher für dessen Anhänglichkeit an Napoleon
außer dem obigen Gedichte und gegen dessen Moralität nichts vor-
gebracht werden kann, so wäre er beym Lehramte beyzubehalten, und
ihm entweder das Lehrfach der Geschichte oder der Humanitäts-Classen,
die er beide schon verwaltet hat, wieder aufzutragen.«

634 Fr. Vidic,

Am 3. Oktober 1814 unterbreitete die Central-Organisierungs-Hof-
kommission dem Kaiser ihre Vorschläge, in welchen sie nach Rekapi-
tulierung des Berichtes des Grafen Saurau und der k. k. Studien-Hof-
kommission bemerkt: »In Rücksicht auf den Professor Vodnik aber steht
man der Studien-Hofkommission, welche diesen Mann sehr anrtihmt,
bey, indem man auch hierorts findet, daß Vodnik bloß als Enthusiast
für die illyrische Sprache und sein Vaterland das Lobgedicht auf Napoleon,
das übrigens keine Invective gegen die österreichische Regierung enthält,
verfaßt habe.

Wenn Euere Majestät dem unmaßgebendsten Antrage, den Professor
Vodnik beizubehalten, den gnädigsten Beifall schenken, so wäre dem
(rubernium die Ausschreibung des Konkurses..... mit dem Beisatze
aufzutragen, daß tiber das Itesultat der abgehaltenen Konkurse der
Vorschlag an die Studienhofkommission einzusenden sey.«

In einem kürzeren vom 31. Oktober 1814 datierten Referat tiber
den Bericht des Grafen Saurau und über die Äußerung der Central-
Organisicrungs-Hofkommission und der k. k. Studien-Hofkommission
heißt es: »Die Studien-Hofkommission und Zentral-Organisierungs-Hof-
kommission haben tibereinstimmend dasjenige in den Anträgen des Hof-
kommissärs Grafen von Saurau verbessert, was der für die čsterreichi-
schen Staaten vorgeschriebenen Schulordnung nicht ganz angemessen
war, oder wozu kein hinreichender Grund, wie zur Entfernung des
Lehrers Wodnik, dem kein Vergehen zur Last fällt, der schätzbare
Kenntnisse besitzt und schon vor der Abtretung Illyriens mit Eifer
diente, vorhanden war. Diese Anträge scheinen mir daher ganz zur
a. h. Genehmigung geeignet zu seyn.« Rechts davon hat der Kaiser
seine Entscheidung eigenhändig hingesetzt; sie lautet: »Franz Hladnik
ist nur dann beyzubchalten, wenn er während der Illyrischen Regierung
sich in keinen geheimen Gesellschaften befunden, Wodnik und Pessen-
egger hingegen, können in ihren Plätzen nicht beybehalten werden, sie
sind also entweder nach den bestehenden Vorschriften zu pensionieren,
wenn sie nicht mehr diensttauglich sind, und ihnen eine Pension ge-
bührt, oder zur angemessenen mit Erziehung der Jugend nicht ver-
bundenen Stellen außer Illyrien in Vorschlag zu bringen. Zur Besetzung
der dadurch erledigt werdenden Stellen sind Konkurse auszuschreiben;
wo Ich übrigens die Anträge der Central-Organisierungs-Kommission in
allen Punkten genehmige!).

Wien am 26. Dezember 1814 Franz m. p.:

1) Dieses Zitat sowie alle iibrigen sind aus den Akten im Archive des k. k. Mi-
úeton?unny dag nnorr me dan k k Winigtarinma für Knlins nd Tinterriaht

V. Vodnik und die nachillyrische Periode in Krain. 635

So wurde also Vodnik trotz der Antráge der k. k. Studien-Hof-
kommission und der Central-Organisierungs-Hofkommission auf Grund
der Polizeiberichte des Kommissärs Kremnitzer die Bestätigung versagt.
Das gleiche Schicksal ereilte alle andern Bewerbungen Vodniks um
verschiedene Lehrstellen, so um den Lehrstuhl der Weltgeschichte am
Laibacher Lycäum, um die Lehrkanzel der italienischen Sprache am
Lycáum zu Laibach und um die Lehrkanzel für die slovenische Sprache
in Laibach. Überall siegten die gehässigen Berichte des Polizeikom-
missärs Kremnitzer über die gute Qualifikation, bis sich Vodnik in sein
Schicksal ergab und die weitere Bewerbung um eine Lehrstelle end-
gültig aufgab.

Wien. Fr. Vidic.

Epistolae Abgari ad Christum et Christi ad Abgarum.

V literatuře církevněslovanské máme několik rukopisu těchto lista
(Kozak: Bibliographische Übersicht der biblisch-apokryphen Literatur
bei den Slaven, str. 21, 22). Otazkou touto obiral se v »Drobnrch
příspěvcích« 1891. prof. Dr. Jiří Polívka, který podal také rozvětvení
jeji v různých literaturách. Nejduležitější pomůckou jsou studie Lipsia:
Die edessenische Abgarsage 1880 a Matthes: Die edessenische Abgar-
sage auf ihre Fortbildung untersucht 1887.

V deské literatuře je o listech těchto zmínka u prof. Golla v Čas.
Mus. kr. Českého 1878 na str. 283 »Zpráva o českých rukopisech v
Zhořelci«, ale z rukopisu tam není podána ukázka.

Když jsem r. 1893 studoval v Milichové knihovně ve Zhořelct, udělal
jsem si dukladný popis tamních bohemic, zvláště pro dějiny Jednoty
důležitých, prihlizeje hlavně k potřebám literarním a filologickým.

Podávám tuto opis těchto epistol, které se nalézají v pap. rukopisu
Č. 19; je to číslo 15. Original je na str. 183 a) — 185 a) sborníku, ktery
byl psan v Slizanech (na Morave) v letech 1577—19.

Mimo to jsou vloženy ony listy do »Desatera knih Historie církevní
od Eusebia«, kterou r. 1594 do češtinv přeložil Kocín z Kocínetu a r.
1855 Krbee v Praze 8 opravami znova vydal.

List 1831) Cod. No. 19 v Milichově knihovně Zhořelecké:

Copie a wypis Liftu, kteryž Edefenfky kral Abgarus k naffemu
wykupiteli Rryftu pa“ poflal.

Abgarus knize. kraginy Edelenfke wzkazuge pozdräwenj Gežilfowj
wernemu adobremu Ipalvtelj. kteryz wůkol Měfta Gerüsalema obywa.

Doflla mne gjlta a wjrv hodná zpwa, kterak ty y ftemi, ktetiz při
tobě glau, lidem pomáhaš a ge zdráwe Cini® beze wffech bylin a leků.
Nebo ty, gakž (lvfijme, dáwáš (lepym wideni, chromym chozenj, málo-
moene čiltiš, mrtwe obži | 183b) — wuges, a tem, Ktetj2 diauheymi
nemocmi byli obtjžení zale kzdrawj přiwodié Wyhániš take nečifte
důchy a diábly. Když lem pak otobě takowe wecy flyffel, tak fem
lobte Imyllil, že ty nebo ly Bůh fam £ nebe (em kčiněnj tak djwnych

Epistolae Abgari ad Christum et Christi ad Abgarum. 637

fkůtků pfiel, anebo že fy Syn Božj, ponewadz tak weljke wecy pů-
fobiš. SProtož tebe ted’ timto pfanim plym, aby fobe obtezowati neračil
ke mně přigitj, 4 ode mne welmi těžkau, aboleftnau nemoc. kteraůž
fe trapim, odgiti.

Nebo y to’ take (em wyrozumel, že žjde fti tobě repcy. a hledagj
wffelike phodnolftj, kterak by tě mohli vmůčiti y zabiti. || 184a) Nü
gá teď zde mám [we wlaftnj Měfto, kterež ačkoli gt mále, wffak gt
poctiwe a bude mně y tobe dofti welike mocy byti. Ná takowy fpůfob
fwrchu řečeny Abgaruš. gako ten, kteryž máličko Nebefkym [wetlem
ofwjcen byl, pa’ Kryftů pfánj veind.

Wypis liftu
spa/ytele naf/fe“
Geziffe Kryfta, kteryž Králi Abgarowj na geho pfani
odeflal*).

Blahofläweny gfy, Abgare, že (y we mně vwěřil, ačkoli (y mne
newidel, nebo [togj o mně pfano, že ti, ktetiž || 184b) mne vzizj, nebudaů
we mne weritj, aby ti, kteřiž mne newidj, werili a žiwot mělj. Kdež
w [wem pfanj dokladaš aneb dotykaš, abych k tobě priffel, maš wěděti,
ze ya na temž milte. t. w Jüdfke kráginé aneb w Gerůzálemě wffecko
proč poflan gflem, wyplniti můlym, a kdyzto wykonám, tedy můťfym
hned zale kto“ gjtj, kteryž mne pollal: gakž pak wzhůrů wzat bůdu.
adonebe puydů, polfli ktobe gedneho zučedlnikuw (wych. Ten tobě
má pomocy. a tebe y (těmi, kteřiž vtebe (au, vzdrawjtj.

Když pak bylo po Nánebe wftáůpenj pane, poflal kně"“ Tomaš
gednoho Apolftolá gmenem tadeäffe. kteryž byl gedé z fedmdefati
včedlniků || 185a) Odtoho tyž Ab. vjte w K. P. gt naučen šfwymi.
aodnemocy [we vzdrawen, kterauž měl welmi těžkaů od mnoha let.

Die edessenische Abgar-Sage. Lipsius. 1880 (Braunschweig) S. 15.

»Abschrift des Briefes, geschrieben von dem Toparchen Abgar an
Jesas und abgeschickt an ihn durch den Schnelläufer Ananias nach
Jerusalem.«

»Abgar Uchama?), Toparch (von Edessa)?), Jesu dem in der Gegend
von Jerusalem erschienenen guten Heiland Gruß! Ich habe die Kunde
von dir und von deinen Heilungen vernommen, als welche ohne Arznei-
mittel und Heilkräuter von dir vollbracht worden sind. Denn wie die
Rede geht, machst du Blinde sehen, Lahme gehen, und machst Aus-

*) Proložené psáno rumělkou.
1) Der Zusatz »Uchama« ist jetzt in den meisten Handschriften verschwunden.
2 Der Zusatz /EJéoors fehlt bei Rufinus und ist zu streichen.

638 Josef Karásek,

siitzige rein und treibst unreine Geister und Dämonen aus und die in
schwerer Krankheit Gequälten hcilst du und Todte weckst du auf. Und
da ich dies alles über dich hörte, setzte ich in meinem Geiste eins von
beiden fest, entweder daß du Gott bist und vom Himmel herabgestiegen
dieses thust, oder daß du Gottes Sohn bist, indem du dies thust Des-
wegen also habe ich geschrieben und dich gebeten, dich zu mir zu
bemühen und das Leiden, welches ich habe, zu heilen. Denn ich habe
gehört, daß die Juden wider dich murren und dir Böses thun wollen.
Ich besitze aber eine zwar kleine, doch würdige Stadt, welche ausreicht
für uns beide.«

»Antwortschreiben Jesu durch den Schnelläufer Ananias an den
Toparchen Abgar-:

»Selig bist du, da du an mich geglaubt hast, ohne mich gesehen
zu haben. Denn es steht über mich geschrieben, daß die, welche mich
gesehen haben, nicht an mich glauben werden, und daß die, welche
mich nieht gesehen haben, glauben und leben sollen. Was aber das
betrifft, was du mir geschrieben hast, daß ich zu dir kommen möchte,
so ist es nothwendig, daß ich Alles, um deswillen ich gesandt bin, hier
erfülle, und nachdem ich es erfüllt habe, also zu dem aufgenommen
werde, der mich gesandt hat. Wenn ich aber aufgenommen sein werde,
will ich dir einen meiner Jünger schicken, daß er dein Leiden heile
und dir und den Deinigen Leben gewähre.«

> Desutero knih. Historie církevní od Eusebia« od Jana Kocina z
Kocinetu. Arbee. Praha 1885. (druhé vydání) Str. 45. (ve vydání z
1594. Str. 46.)

Přepis) listu od Algara, knižete v Edesse, k Spasttelt nasemu?) (po
rychlobezei Ananiori odeslaného)%.

>Sivsel jsem [o Tobě a'3) o Tvé moci, kterak beze všech bylin a
léků“) lidi od nemocí uzdravuješ. Nebo jakž pověst jde, toho dovo-
zuješ, aby slepí viděli, kulhaví chodili; taky málomoené“) očištuješ,
duchy nečisté a d’ably vymitas, dávními nemocmi obklíčené k zdravi
navracnjes, a naposledy mrtvé křisíš. Kteréžto věci ovšem když jsem
o Tobě uslyšel, i ned säm u sebe jsem pomyslil, že jedno z toho dvého
musí býti: Ze Ty aneb Buh jsi, a stoupil’s s nebe“), aneb jistě Syn
boží, poněvadž takové divy a zázraky činíš. A protož píšu) k Tobě

1! Koein: Přjpis. 2) U Kocina schází. Je tam však více: Abgarně,
knjže měfta Edešly, Gežjílowi Spafyteli miloftiwému, kterýž (6 w kragině Geruza-
iémlké w těle zgewil | pozdrawenj. 3 neni u K. 4) K.: Lökatftwj
ı bylin. >: K.: malomoerné také. 6 K.: č Nahe? &ftagnil. " K.: pjíli

ner Inh

Epistolae Abgari ad Christum et Christi ad Abgarum. 639

toto, a velice Tebe prosím, abys“) sobě nestěžoval ke mně práci vážiti,
a nemoc mou, kteráž mne přiliš trápí, uzdraviti. Nebo i to mne došlo,
že Židé proti Tobě zlobivě repcí, a velmi rádi by Tobě zle uškodili.
Mám pak°) město ovšem neveliké'0), ale zpüsobne!!), tak Ze!2) nam
oběma dostatek věcí potřebných dodavati!*) může.«

To on tím způsobem, nebyv jestě božím světlem dobře osvícený,
k Pánu Ježíšovi psal. (Ale hodné jest, aby taky odpověd, ač krátká,
však mocná, kterouž Pan Abgarovi po témž poslu odeslal, tuto byla
doložená, jejíž jest tento rozum*).

Přepis odpovědi, kterouž Ježiš 4) Abgarovi po rychloběžei?5) Ana-
movi odeslal.

»Blahoslaveny jsi, Abgare, žes ve mne uvěřil, neviděv mne. Nebo
psáno jest o mné, že ti, kteříž mne vidi'“), ve mne neuvěří, aby kteříž
mne nevidí!?), uvěřili a života došli. Kdež mi píšeš, žes toho žádostiv,
abych k Tobě přišel, vez, že já všecko, proč jsem poslán, zde vykonati
musím, a po dokonani toho hned se k tomu, kterýž mne poslal, navrá-
titi mám. Tam jakž přijat budu, poslu!®) k Tobě někoho z svých
učeníků, kterýž neduh Tvůj, jenž Tě příliš trápí, uzdraví, a Tebe se
všemi tvými životem obdaří.

(Po těchto listech bylo ještě toto syrským jazykem doloženo: Když
pak vzat jest Jesus, odeslal Judas, kterýž i Tomas, sloul, apoštola
Thaddca, jednoho z počtu sedmdesáti, k Abgarovi**), (kterýž přišed tam,
k Tobiášovi, synu Tobiášovu, do hospody se uchýlil. Když se pak o
jeho příchodu pověst rozhlásila, a on skrze divy, kteréž činil, vyjeven
byl, tedy Abgarovi v známost uvedeno a oznámeno, že apoštol od Ježíše,
o němž mu psal, už přišel. A tak začal Thaddéus božskou mocí všeli-
kou nemoc i každý neduh uzdravovati, Ze se tomu všickni divili. J
uslyšev Abgarus o znamenitých a zázračných skutcích, které týž apoštol
činil, a že ve jménu a mocí Jesu Krista všelijaké neduhy uzdravuje,
hned mu padlo na mysl, že on ten jest, o kterémž mu Jesus psal, těmito
slovy :) Když vzat budu k tomu, jenž mne poslal, někoho z učeníků svých
k tobě pošlu, aby tě od nemoci tvé těžké uzdravil.«

8: K.: aby. © uk. schází. 10) K.: neweliké a (krowné. 11) K.: wffak
poctiwé a flawné. 12) kteréž. 13) dodati. 14) Pán a Spalytel náč.
15; K.: poflu. 16. K.: widěli. 17) K.: newiděli. 18) K.: poffli.

* Schází v rukopise Zhořeleckém.

**) Kocín: Když pak wzat byl Gezus | Jůdaš, kterýž y Tomáš flaul, Thadeäffe
Apofftola gednoho z počtu Sedmdlefáti, k Abgarowi odeflal.

640 Josef Karásek,

Evosßıov rov Tlayugyılov Iaxinoıaorın lorogıa. Eusebii Pam-
phili Ecclesiasticae histortae libri decem. Eiusdem de vita imp. Con-
stantini, libri IV. Henricus Valestus . . . latine vertit. Parisiis. M.
DC.LIX. 8. 32).

Eremplum Eptstolae sertplae a rege Agbaro (ůrzcd dByáoov rod-
xov) ad Jesum, et ad eum mtssae Hierosolyma per Anantam cursorem.

Agbarus princeps Edessae Jesu Seruatori bono (ino00 owrigı
dyadů) qui in finibus Hierosolymorum apparuit, Salutem. Nuntiatum
est mihi de te et de curationibus guas absgue herbis et medicamentis
operaris. Fama enim est caecis visum, claudis gressum abs te restitui,
leprosos mundari, daemonas ct immundos spiritus expelli, diuturnis mor-
bis oppressos sanari, mortuos denique suscitari. Quae cum omnia de
te audirem, sic in animum meum induxi, aut te reuera Deum esse, gui
č caelo delapsus haec efficias, aut certe Dei filium. Proinde ad te
scripsi, orans vf nos inuisere, morbumgue nostrum Ssanare non graneris.
Audio enim Judacos tibi obtrectare, et insidias in caput tuum struere.
Est mihi ciuitas parua quidem illa, sed ornata guae nostrum vtrique
sufficiat jéŠepzeř auyorspoes). Et haec guidem ita seripsit Agbarus,
cum diuini luminis radius eum modice tum quidem collustrasset. (Nunc
epistolam guam ei Jesus per eundem tabellarium rescripsit, audiamus,
breuem illam quidem, sed virtutis et efficaciae plenissimam. Quae sic
habet.)

Reseriptum Jesu ad Agbarum regem per Anantam cursorem.

Beatus es Agbare qui in me credideris guem non vidisti. De me
enim seriptum est, e08 qui me viderint, non oredituros in me, vt ii qui
non viderint, credentes || 33. vitam accipiant. Quod vero ad me scribis
vt ad te proficiscar, hic necesse habeo omnia implere propter quae sum
missus, iisgue demum absolutis, ad illum qui me misit, reuerti. Ceterum
cum primum ad cum me recepero, ex discipulis meis aliquem ad te
mittam, qui ct morbum tuum curet, et vitam tibi tuisque omnibus praestet.
(His epistolis hace etiam Syriaco sermone erant adjuncta.) Post ascensum
Jesu Christi, Judas qui etiam Thomas dictus est (Gr&oreılev aÚré lédas
O Zet Jude, Juddaiov rov diröorolov, Eva Tv čBdouhxovca)'). (Qui
enim illue advenisset, apud Tobiam Tobiae filium dinertit. Cum pri-
mum me ad cum recepero, ex discipulis meis aliquem ad te mittam,
jui et morbum tunm curet, et vitam tibi tuisque omnibus praestet.

*

I 10 . ..Jddaerm mnm ex 12 Annstnlia piana +i

Epistolae Abgari ad Christum et Christi ad Abgarum. 641

Resultat. V písemnictví českém existují dvé recense »Korrespon-
ence« Abgara (Ukkámá Edesského) a Krista. Starší v rukopise slí-
inském v Zhořelci, která měla za předlohu týž vzor jako je u Lipsia
a str. 15. uveřejněn, a mladší v Kocinetově překladu Eusebiovy Cír-
evní kroniky r. 1594. Znova byla Eusebiova kronika od Krbce 1855
vydána a korrekturami opatřena. Latinský text Eusebiovy kroniky
ořídil Johannes Christophorsonus, biskup Chichestarský z řeckého ori-
inalu; u nás je připojem překlad Henrica Valesia 1659. z pařížského
vydání.

Goll nazývá sborník č. 19. v Milichově knihovně chybně slezanský
isto sléžanský anebo slížanský podle orady Slížany ležící v okresu
dounském, uprostřed Moravy.

Kodex č. 19 psán byl členy české Jednoty; na konci pojednání 13.
dává se jako pisatel v čtyřhranné závorce Tobiaš: podiwinus. Podivín
em. Kostel) je prastaré místo v jižní Moravě, kde bývala župa.

Sléžany byly důležitým střediskem Jednoty již od polovice 16. sto-
tí. K př. r. 1557 konala se tam synoda bratrská !). Wolny píše v
Kirchliche Topographie Mährens« IV. 313. »Um 1540 war der Ort
ner der pikardischen Hauptsitze in Mähren.< Když se Mach Sionský

1549 vrátil z Pruska, bylo tam conecilium bratrské. V Slížanech se
1557 podňali obnovy >»starších bratří« a ještě r. 1583 vzpomíná se
mnější bratrský dům. V pruském státním archivu v Poznani praví
> v listině ze dne 13. ledna 1609, v níž Hynek Žalkovský z Žalkovic
na Uhercích, žádán od Bratra Jana Beránka, na ten čas správte
yoru Slížanského, aby kus pole k domu bratrskému v Sléžanech
aroval ?).

Také v »Todtenbuchu der böhmischen Brtider«<, I. Fiedler (Fontes
rum austriacarum, Erste Abt. V. Band) jsou Sléžany často jmenovány.
iedler tiskl Sležaný. Bratří tam byli za kněze svěceni k př. Jan
vatoň, Bardějovský, Hyra, Jan Husita, Beránek, který žádal o pole
domu bratrskému u Hynka Žalkovského.

Je pravděpodobno, že Tomáš Podivinus, podepsaný pisatel č. 13.
éžanského sborníku je totožný 8 Tobiášem Othonielem, jenž byl r.
387 za kněze vysvěcen a r. 1603 v Uherském Brodě zemřel. U Bratří
> dostávalo kněžím vysvěcení ani v 30 roce věku jejich. Je tedy
ožné, že Tobiáš Podivínský (biblické jméno přijal později) byl r. 1587,

1) Gindely »Dekrety Jednoty bratrské« 1865, str. 183 ete.
2) J. Müller: »Zpráva o archivu Jednoty Bratrské v Lešně polském«. Sborník
storický, III. str. 210, č. 45.

Festschrift für Jagic. 41

642 Josef Karásek,

kdy jednotlivé oddíly sborníku slížanského opisoval, akoluthem nebo
diakonem (20-—22 let).

Forma Slížany, Slezany je tudy správná.

Na dialektický původ rukopisu ukazuje také forma: dlauheymi
(kde se v dialektu vyslovovalo $ == e, boj se spisovným jazykem). V
označování délky se jeví kolisaní (kteřiž a kterjž, wideni, ale chozenj);
pisatel vyeitil jiste měkké 1., píše obyčejně li jako lj (fpalyteli). Ortho-
grafie není sice ustálená, ale v principu přidržuje se pisatel diakritické
tečky Husovy (č, ©, 2, i, 3 podlouhlá čárka) vyjma u If. Je patrno,
že se v dobách těchto Bratři lišili od katoliků i v orthografii; katolici
milovali spřežky ez, rz, a 2. V rukopise našem bývají tečky také nad
a a nad x; v případě posledním nejspíš vliv německého psaní.

Apokryfická psaní tato jsou dosti vzácný důkaz, že se hloubavi
seriosní Bratří obirali také tímto druhem literatury, která tenkräte před-
stavovala jaksi naše krásné písemnictví.

*

V střední Moravě zachovala se tajně »pravá česká církev« přese
všechna utiskovanı i v 17. a 18. století. Dr. Jan Herben líčí schuzky
techto vyznávacčů, jejichž střediskem se staly hlavně Klobuky u Brna
po vydání tolerantního patentu, v široce založené velkolepé epopeji »Do
tretiho i čtvrtého pokoleni«.

Také v nejnovější české literature byla legenda o Abgarovi zpraco-
vana a jako episoda do Zeyerovy »Kroniky o sv. Brandanu« vložena“
Básnická duše Zeverova sloučila pověst o Abgarovi, který byl hostem
Césara Augusta, avšak ani v Římě zdraví nenabyl, s pověstí o obraze
Kristově.

Jemný poeta vzácného smyslu pro velebnou působnost křesťanství
upravil si konec takto: Poslové Abgarovi přišli do Jerusalema s psaním
Abgara, »kdvž Kristus na kříži svou duši právě v ruce Bohu dal«. V
noci, když sc vrátili do Edessy, zjevil se Kristus jako vytoužený host
v slávě planoucí chorému Abgarovi a hlasem sladkým, plným sgnivosti:
del Abgaru: »Hle, v dům tvůj přišel jsem,

bych přání tvému skutkem vyhověl.

Tvé město krásné, sniei v zahradách,
však nad tvé krásnější jest město mé.
Part se mnou! Zdráva bude duše tvz -

" Har Vlin. "ayar irr INC Ir

Epistolae Abgari ad Christum et Christi ad Abgarum. 643

A mezi tim, co matka v uzkostech
to slabé tělo k srdci vinula,
šla duše za Kristem... Byl Abgar z těch,
jichž z toho světa není království.
Latka hodná zlatého péra čistého poety — umělce Zeyera, jehož
luch objímal krásno veškerého světa.
Dr. Josef Karásek.

41*

Kleine Findlinge zur altslavischen Literatur und Geschichte,

In alten Büchern finden wir manchmal alte Bekannte, die uns aber
aus ganz anderen Quellen, in einem ganz anderen Milieu bekannt sind.
Dieselben Sachen in einem ganz fremdartigen Kostüm. Oder umge-
kehrt, dasselbe Kostüm an einen ganz anderen Inhalt angepaßt. Es
ist ein eigener Reiz, solchen alten Bekannten auf die Spur zu gehen
und sich von ihren geheimnisvollen Masken überraschen zu lassen.
Einige solche Findlinge, die mir in dem Suchen nach etwas ganz an-
derem hie und da begegneten und mir durch ihre mir anderswoher
bekannten Physiognomicn zu denken gaben, möchte ich hier, in diesem
Chorus ernster Stimmen, die sich zur Verehrung unseres geliebten
Lehrers und erprobten Führers auf vielverschlungenen Pfaden der Sla-
vistik erheben, als ein heiteres Impromptu vortragen. Möge es auch
80 angenommen werden.

I. Knsıuaxoy IBĚPEHONT 0ÓDA30KT, EHBOYMO CEOTLCEN.

Wer kennt nicht diese lapidare Phrase, mit welcher der älteste
russische Chronist (einst hieß er Nestor, seligen Angedenkens, aber es
ist schon lange her, er hat ja liingst unter den Zähnen der historischen
Kritik diesen und jeglichen anderen Personennamen verloren!) das
Leben seiner nächsten, aber nicht sehr lieben Landsleute, der altrussi-
schen Stämme der Derevljanen, Kryvičen und wie sie alle hießen,
natürlich seine lieben Poljanen ausgenommen, charakterisiert. Womit
er dieses harte Urteil motiviert, haben die denkenden Historiker seit
jeher nicht recht einsehen können. Er sagt zwar, sie töteten einer
den anderen, na, aber dieser Vorwurf trifft nicht nur die armen alten
Derevljanen, sondern auch uns moderne Menschen, welche in der
Tötungskunst ihrer Nächsten seither Fortschritte gemacht haben, die
ch nnear (Chranist gewiß nicht träumen lassen konnte. Er wirft ihnen

al oe alla Tn=ain. ıßen. Nun, was rein und was unrein gč-

des on: —.nhmarkaarha Tainaawagg ahar Ain Kriterium

Kleine Findlinge zur altslavischen Literatur und Geschichte. 645

r Zivilisationsstufe. Die Juden betrachten Schwein und Schweinernes
s unrein, was andere hochzivilisierte Völker als ganz gut eßbar und
gar deliziös betrachten. Er wirft ihnen, sowie den Viatičen und
adimičen vor, sie »leben in Wäldern, wie jedes Tiere. Ja, wo sollten
a denn sonst leben, wenn die schönen, grünen und blühenden Steppen
»r Ukraine in einem fort seit Jahrhunderten von räuberischen Horden
imgesucht wurden? Aber das Schlimmste, Äußerste ist, was er ihnen
rwirft und sogar zweimal mit vielsagenden Varianten wiederholt, das
; der Vorwurf: »braka u nich ne byvaše«, sie kannten keine Ehe!
ie lebten die Leute aber? — fragten seit jeher die Historiker, und
r Chronist schwieg nicht, sondern motivierte seinen Vorwurf mit
emlich originellen Worten: »0ymbrkaBaxoy oy LoAB AŠpuua<; sie raub-
n Mädchen an den Gewässern. Damit man aber ja nicht an einen
irklichen, kamčadalischen Mädchenraub denke, gibt er gleich eine die
vche noch erklärende Variante: »es gab Spiele zwischen Dörfern, und
3 kamen zusammen zum Spiel und zum Tanz und zu allen teuflischen
»lustigungen und hier raubten sie sich die Frauen, mit welchen sie
:h verabredet hatten«. Na, so schlimm und bestial war die Geschichte
ch nicht; die primitive, oft blutige, tierische Raubehe war schon
ngst verschwunden und an ihre Stelle trat nur ein frohes Fest, ein
remoniöser Brauch. Also kannten die Derevljanen und ihre Nachbarn
imals doch schon regelrechte Ehen, wenn auch mit gelegentlichen
igamien, welche übrigens auch bei den Poljanen und dazu noch bis
3f in christliche Zeiten, ins zehnte und elfte Jahrhundert hinabreichten.
aß sie bei Vätern und Schnuren das »cpamoczosne« praktizierten, ob-
öne Worte gebrauchten, — mein Gott! Sie hatten es ja von ihren
ätern erlernt, und die Russen, Klein- und Groß- und Weißrussen haben
s jetzt in dieser Spezialität ein so reiches Lexikon, daß manches
jher zivilisierte Volk sie darum beneiden könnte, natürlich, wenn
‚ wollte.

Wir sehen also, daß es bei unserem alten Chronisten mit seinem
rteil über die Derevljanen und ihre Nachbarstämme ziemlich hapert:
is Urteil ist scharf aber ungerecht. Es scheint, als ob es von irgend
nem anderen Richter in irgend einer anderen Sache gefällt wor-
n wäre.

Und richtig, beim alten byzantinischen Chronisten Johannes Malalas!)
if S. 71 lesen wir folgendes: Cekrops, ein Ägypter von Abstammung,
ar der erste König vun Athen, dieser wurde ob seiner Körpergröße

1) Corpus scriptorum historiae Byzantinae, ed. Bonn, t. 46.

646 Ivan Franko,

Duplex (Auprřs; genannt. Als er seine Königswürde antrat, gab er ein
(iesetz heraus, wonach die Weiber, besonders Mädchen, welche seiner
Regierung unterthan waren, jede einzelne nur einen Mann heiraten soll....
Denn vor diesem König hatten attische Weiber und alle ihre Nach-
barinnen sich nach thierischer Art vermischt (im Original: üsaı
ai zeraizes row CTV nal Tüv Ayrvalwv zat Tns zTÁnolov ywouz
$epıcrdeı nišee čuiyvvvro) nach ihrem Belieben mit jedem Mann, der
ihrer begehrte. Nachher gaben sich die genotzüchteten Weiber, da sie
für keinen Mann bestimmt waren, jedem Vorübergehenden hin. Und
jedem Maune war erlaubt, daß er so eine so viele Tage bei sich zu
Hause behalte, als es ihm beliebte; nach seinem Dafürhalten konnte er
sie einem jeden, der sie nehmen wollte, mitgeben. Erst seit der Zeit
des Cekrops wurde diese Sitte, welche die Weiber zwang mit jedem,
der es haben wollte sich zu paaren, aufgehoben. Denn die Folge davon
war, daß kein Mensch dort wußte, wer sein Sohn und wer seine Tochter
ist. Denn das neugeborene Kind, sei es ein Knabe oder ein Mädchen,
wurde von seiner Mutter nach ihrem Belieben einem jeden, der mit ihr
verkehrte, geschenkt und freudig nahm er das Geschenk an. Erst nach
dieser Zeit begannen alle Weiber die Reinheit hochzuhalten, indem die
Mädchen nur an einzelne Männer verheiratet wurden, und welche früher
genotzlichtigt waren, wählten sich jetzt Männer, welche sie wollten.«
Es unterliegt für mich keinem Zweifel, daß der altrussische Chronist,
weleher, wie bekannt, außer dem Hamartolos auch die Chronik des
Malalas für seine Chronik vielfach benützte, auch diesen Passus sich
für seine Charakteristik zunutze machte. Nur daß der Passus beim
Malalas ganz am Platze war und wirklich die thierische, regellose, pri-
mitive Mischehe — ob sie wirklich einst in Attika und in Athen be-
stand, oder ob sie nur eine Sage ist, kann uns gleichgültig sein —
charakterisierte, während unser Chronist sie ganz unpassend den weit
fortsseschritteneren Zuständen der altrussischen Stämme gar mechanisch
anklebte. Auch verrät der Bau der Phrase in der Chronik selbst, daß
sie kein Ausdruck historischer Beobachtung, sondern nur eine litera-
rische ist; sie besteht aus einer Tautologie: sie lebten nach dem Vor-
bild der Thiere, — das mochte die ursprüngliche, poetische Übersetzung
der griechischen Phrase Yevıwder uiSeı čulyvuvro sein; ein späterer
Glossator, welcher von der griechischen Phrase nichts wußte und dem
lie Wendung in der russischen Chronik zu umständlich und gewunden
erschienen haben mochte, drückte denselben Gedanken einfacher und
inzweideutig aus: sie lebten viehisch. Natürlich nahm der fromme
Čopist anch diean Drhlette in den Text und dia Nr ypalnhrage war fertig.

Kleine Findlinge zur altslavischen Literatur und (Geschichte. 647

II. Die Bogomilenverfolgung in Bulgarien im J. 1211.

In der -Geschichte der Bulgaren« von Prof. C. J. Jireček lesen wir
auf S. 245 eine kurze Notiz, welche hier wörtlich angeführt werden
möge: »Boril unternahm eine Bogomilenverfolgung. Die Lehrer und
hervorragendsten Anhänger der Irrlehre wurden in dem gan-
zen Reiche eingefangen. Sodann versammelte der Zar im Februar
1211 eine Synode von Geistlichen und Boljaren in Trnovo. Von den
Gefangenen schworen einige ihre Lehre ab; die Hartnäckigen wurden
den Kirchengesetzen gemäß verbannt und über die Bogomilenlehre feier-
lich das Anathema ausgesprochen. Überdies ließ der Zar ein Gesetz-
buch (eigentlich ein Sammelwerk von Sermonen und Edikten, denn so
muß ein derartiger Sbornik verstanden werden) wider die Bogomilen
aus dem Griechischen ins Slavische übersetzen.<e »Vor seiner Zaren-
regierunge — hat ein Zeitgenosse in einem noch erhaltenen Synodik
notiert — >hat Niemand anderer eine solche orthodoxe Synode ver-
anstaltet. «

Das letzte mag richtig sein. Auch die Tatsache der orthodoxen
Synode in Trnovo im J. 1211 will ich nicht leugnen, ebensowenig, daß
auf dieser Synode unter anderem auch gegen die Bogomilen Beschlüsse
gefaßt werden konnten. Das übrige aber in der Erzählung klingt mir
‘etwas sagenhaft. Schade daß Prof. Jireček zu dieser Erzählung keine
Quelle, keine beglaubigte Relation und überhaupt nichts außer der wenig
bedeutenden Notiz des Synodik, welche dazu von den Bogomilen gar
nichts sagt, beigebracht hat. Vielleicht wird es ihm noch möglich sein,
die Sache ausführlicher aufzuklären. Mir ist es nicht möglich, und ich
möchte gegen den Inhalt der Erzählung nur zwei Einwendungen machen.
Erstens haben wir keine Spur von einem unter dem Zar Boril beraus-
gegebenen antibogomilischen Sbornik. Nun dies kann nur ein Zufall
sein, wenn uns der Sbornik verloren ging. Wie ist es aber mit dem
Einfangen der Lehrer und hervorragendsten Anhänger der bogomilischen
Irrlehre? Zu welchem Zweck wurden sie eingefangen? Doch nicht
darum, stumme Zeugen der Trnover Synode und des Anathema zu sein
und dann für vogelfrei erklärt zu werden. Entweder hatte der Zar
etwas Ernsteres im Sinn, oder die Episode ist eine Erdichtung, eigent-
lich ein schwacher Abglanz einer älteren ähnlichen Sage, eine rein
literarische Anleihe.

Die Sage steht in dem bereits zitierten Malalas in dem letzten Buch,
welches die Geschichte Justinians behandelt. »In derselben Zeit< —
sagt Malalas — gewann das manichäische Dogma in Persien eine solche

648 Ivan Franko,

Kraft, daß die Manichäer sich sogar einen Bischof mit Namen Indarazar
installierten. Als der persische König dies erfuhr und er sowie seine
Archimagen in Zorn entbrannten, rief der König ein Silentium zusammen
(im gr. Original auch ueAerriov cornoes) und ließ alle Manichäer mit
ihrem Bischof ergreifen. Als diese ihm vorgeführt wurden, gab er dem
im Hintergrunde aufgestellten Heere den Befehl, sie alle niederzumachen.
Die Soldaten schlugen nun mit ihren Schwertern alle Manichäer mit
ihrem Bischof und Klerus nieder, während der König und der christ-
liche Bischof zuschauten. Alle ihre Habe (ci droordasıs) und Ver-
mögen und auch ihre Bücher wurden dem Feuer übergeben, und ihre
Kirchen sprach der König den Christen zu, wobei er überall ein Dekret
verbreiten ließ: wenn jemand im persischen Reiche als Manichäer sich
finden wird, soll er den Feuertod erleiden. So hat es der Perser
Bastugarius erzählt, welcher nach erhaltener heiliger Taufe Timotheus
genannt wurde.«

Mit der Erzählung von der bulgarischen Bogomilenverfolgung vom
J. 1211 verglichen, erscheint die Erzählung des Malalas als Prototyp
im Vergleich mit einer schwachen Kopie. Was hier einfach, klar und
den orientalischen Sitten und Gebräuchen durchaus angepaßt ist, er-
scheint in der bulgarischen Erzählung fragmentarisch, zufällig und fast
unmotiviert. Ich hoffe, daß die weitere Aufklärung über die Quelle
dieser Erzählung uns der Wahrheit näher bringen wird und uns die Ent-
scheidung ermöglicht, ob wir in der Bogomilenverfolgung vom J. 1211
eine historische Tatsache, oder eine importierte Sage sehen sollen.

III. Zwei Falken flogen nach Tmutorokanj.

In einem verworrenen und an »dunklen Stellen« reichen Kapitel
des altrussischen Ileldenliedes »Slovo o polku Igorevö«, nämlich im
Kapitel IX nach der von Ohonovskyj befolgten Einteilung‘), welches
gewöhnlich als »’Traum des Fürsten Svjatoslav« bezeichnet wird, finden
wir ein köstliches Fragment eines offenbar älteren Liedes, welches den
vor dem Großfürsten stehenden Kijever Bojaren in den Mund gelegt
wird, als sie dem Großfürsten seinen »unklaren Traum« (moyrems cour)
erklären wollen. Und die Bojaren sprachen zum Fürsten: +0 Fürst,
sehon hat das Sehnen {ruyra, ein vielbedeutendes Wort, welches mit
Sehnsucht, Niedergeschlagenheit, Melancholie usw. interpretiert werden
kann) das Gemtit unterjocht (oyzke, kunke, TOYT& 0YME noxzonmxa). Das
sind Worte der Bojaren, die Charakteristik ihrer Stimmung. Und nun
zommt das Fragment:

I Emil oben. kyj, Slovo a polku Igaravů. Lemberg FIR, N. 12

Kleine Findlinge zur altslavischen Literatur und Geschichte. 649

Zwei Falken flogen

Vom goldnen Vaterstuhl,

'Flogen] zu suchen

Die Stadt Tmutorokanj,

Oder den Don init Helmen zu trinken.

Schon sind den Falkon
Die Fliigel lahm gemacht
Von Heidensäbeln,

Sie selber umwunden

Mit eisernen Banden.

Daß dieses Fragment mit den weiteren Zeilen, wo von Igor und
seinem Bruder Vsevolod als von zwei verdunkelten Sonnen, zwei pur-
purnen Säulen und von ihren Söhnen als von zwei jungen Monden,
welche mit Finsternis überzogen sind, die Rede ist, scheint mir evident
zu sein. Unter zwei Falken, welche, Tmutorokanj zu suchen, fliegen,
können weder Igor und Vsevolod, noch auch ihre Söhne verstanden
werden, da ja ihr Zug gar nicht gegen das damals schon halb ver-
schollene ferne Tmutorokanj, sondern gegen nahe Nachbarn und Feinde,
die Polovcen, ging. Auch stilistisch unterscheidet sich unser Fragment
von dem Teile der Bojarenantwort, welche ihm unmittelbar folgt. »Es
wurde aber dunkel am dritten Tag, zwei Sonnen verdunkelten sich,
beide purpurne Säulen erloschen, und mit ihnen die jungen Monde, Oleg
und Svjatoslav, bedeckten sich mit Dunkelheit.« In der Zusammen-
stellung dieser beiden Satzgruppen kann man höchstens eine Antithese,
eine Parallele des Alten mit dem Neuen, keineswegs aber die Entwick-
lung einer und derselben Gedanken- und Bilderreihe erblicken.

Was ist es aber mit Tmutorokanj? Welche Rolle spielt es im
alten Rußland, welche Beziehungen mögen in dem obenerwähnten Liedes-
fragment gemeint sein?

Tmutorokanj, heutiges Tamanj am Asowschen Meer, spielte im alten
russischen Reiche eine sonderbare, noch nicht völlig aufgeklärte Rolle.
Das erstemal wird es iu der altrussischen Chronik erwähnt, da, wo
von der Teilung des Reiches durch Vladimir unter seine zahlreichen
Söhne die Rede ist (Mikl. S. 74): den Mstislav setzte er in Tmutorokanj.
Also gehörte Tmutorokanj zur Zeit Vladimirs zum Bestande des russi-
schen Reiches.

Mstislav der Tapfere, welcher auch im Einleitungskapitel des Sl.
op. Ig. als Held der Lieder erwähnt wird, lebte in Tmutorokanj ziem-
lich lange. Seit dem Tode seines Vaters (1015) waren bereits 7 Jahre
verflossen, da wir von seiner Heldentat hören. Unter dem J. 1022 er-
zählt die Chronik, Mstislav, in Tmutorokanj weilend, ging gegen die
KAsogen ‘Cerkessen). Dies hörend, ging der Kasogenfürst Rededjá dem

650 Ivan Franko,

Mstislav entgegen und sprach: »Wozu wollen wir unsere Truppen gegen-
einander vernichten? Nehmen wir beide den Kampf auf!). Siegst du,
so nimmst du mein Vermögen und meine Frau und meine Kinder und
mein Land, siege aber ich, so nehme ich dein Alles.« Und Mstislav
sprach: »Es sei so!«e Und Rededja sprach zum Mstislav: »Nicht mit
Waffen wollen wir kämpfen, sondern ringen wir miteinander.< Und sie
begannen gewaltig zu ringen, und Mstislav begann die Kraft zu ver-
lieren, denn Rededja war groß und stark. Und Mstislav sprach: »0
urreine (iottesgebärerin, hilf mir, und wenn ich siege, will ich eine
Kirche in deinem Namen erbauen.< Und als er dies gesprochen, schleu-
derte er den Rededja zu Boden, entblößte sein Messer und schlachtete
ihn. Und er ging in sein Land und nahm all sein Vermögen, seine Frau
und seine Kinder, und legte den Kasogen Tribut auf, und als er nach
Tinutorokan) kam, gründete er die Kirche der Gottesmutter, welche bis
auf den heutigen Tag in Tmutorokanj steht« (Mikl. S. 90—91).
Mstislav war ein unruhiger Geist, wollte sich mit Tmutorokanj nicht
beenügen und so lesen wir in der Chronik gleich unter dem folgenden
J. 1023, er machte sich mit Kasogen und Chazaren auf zu cinem Zuge
gegen seinen Bruder Jaroslav. Wirklich erschien er am Anfang des J. 1023
vor Kijev während Jaroslavs Abwesenheit, »doch die Kijever nahmen
ihn nicht ane — spricht lakonisch die Chronik. »Er ging und setzte
sich in Cernihov.e Jaroslav kam nun gegen ihn mit seinen frisch-
gemicteten Varägen, unter denen sich der blinde Hakon (uxoyırs) mit dem
wolddrahtenen Panzer auf der Brust auszeichnete. Mstislav ging ibm
enteegen mit seinen »Siverjanen« und überfiel Jaroslavs Heer in einer
stirmischen Nacht bei Listven. Er stellte die Siverjanen in die Mitte,
wegen die Variigen, er selbst aber mit seinem Gefolge bildete die bet-
den Flügel. Es kam zu einem blutigen Kampfe beim Leuchten der
Blitze; die Varägen »arbeiteten um die Siverjanen niederzuhauen, da
kam aber Metislav mit seinem Gefolge und begann die Varägen zu
hauen.: © Jaroslav sah, daß er besiegt wurde und flüchtete mit dem
Hakon, welcher, wie die Chronik ironisch bemerkt, »hier auch seinen
oldenen Panzer entlief-. Jaroslav ging nach Novgorod und Hakon ging
übers Meer. »Mstislav aber sah morgens früh die von seinen Siverjanen
niedergemachten Varägen Jaroslavs und sprach: »Wer möchte sich da
nicht freuen? Da liext ein Siverjane, dort ein Varäge, und mein Gc-
folge ist ganz'e Und er schiekte nach Jaroslav mit den Worten: »Sitze
auf deinem Stuhl in Kijev, du bist der ältere Bruder, und mir günne

Poj Miklonich hier ain Tahler: opnnrFpř. are rana AngTb nel] atahan path

Kleine Findlinge zur altslavischen Literatur und Geschichte. 651

dieses Land.« Jaroslav aber wagte es nicht nach Kijev zu gehen, bis
sie einen Frieden schlossen; »Mstislav saß in Cernihov, Jaroslav in
Novgorod, in Kijev standen Jaroslavs Truppen.« Erst im J. 1026 kam
Jaroslav mit einem starken Heer nach Kijev und schloß Frieden mit
Mstislav: sie teilten das russische Land durch den Dnépr, — sagt
der Chronist, — Jaroslav nahm die rechte, Mstislav aber die linke Seite,
und sie begannen friedlich und in Bruderliebe zu leben, und die Zwistig-
keiten und Aufstände hörten auf und es war eine große Stille im Lande.«
Noch einmal hilft er seinem Bruder zu einem Zug gegen die Polen
(J. 1031). Er starb auf einer Jagd im J. 1035.

Diese Heldengestalt steht, wie wir schen, an der Spitze jener
Chroniknachrichten, in welchen vom Tmutorokanj die Rede ist. Warum
er Tmutorokanj verließ, wen er dort an seiner Stelle zurückließ, wissen
wir nicht. Natürlich ist keine Grundlage dazu, das Liedfragment,
welches oben zitiert wurde, auf ihn zu beziehen; im Gegenteil, das,
was über ihn die Chronik erzählt, die Episoden vom Rededja und von
der Schlacht bei Lystven scheinen mir weit cher Überreste der Lieder,
als ernste historische Relationen zu sein.

Fast volle 30 Jahre schweigt nun die Chronik von Tmutorokanj;
erst ums J. 1064 ersteht eine junge Generation südrussischer Fürsten-
söhne, für welche Tmutorokanj zu einer Art allgemeiner Zufluchtsstätte,
zu einem ersehnten Ziel für kühne und verwegene Männer und Aben-
teuerer wird.

Und so notiert die Chronik unter dem J. 1064: »Es entfloh Rosti-
slav, Sohn Vladimirs, Enkel Jaroslavs nach Tmutorokanj, und mit ihm
flohen Poréj und Vyšata, Sohn Ostromirs, des Novgoroder Vojevoden!),
und als er ankam, vertrieb er den Hlčb aus Tmutorokanj und setzte
sich selbst an dessen Platz.« .

Also gab es damals bereits einen russischen Fürsten in Tmutoro-
kanj! Er hieß Hlób. ‘Wer war er? Ei, ein Junger Fürstensohn, der
Solın des Sviatoslav von Cernihov, welcher nach Mstislavs Tode dort
Fürst wurde, der Enkel desselben Jaroslav, von welchem auch Rostislav
abstammte. Und richtig, im J. 1165 kommt Svjatoslav mit seinem lieben
Sohne nach Tinutorokanj, Rostislav aber räumt die Stadt, »nicht aus
‚Furcht vor ihm, wie die Chronik hervorhebt, sondern weil er gegen
seinen Oheim die Waffen nicht wenden wollte. Und so kam Svjatoslav
ungehindert nach Tmutorokanj, setzte sein Söhnchen Hléb wieder als

1: Desselben. welcher für sich das bertihmte Evangelium schreiben ließ, wel-
ches bis auf unsere Zeit gekommen ist.

652 Ivan Franko,

Fürsten ein und ging ruhig nach Hause. Rostislav aber kam abermals,
vertrieb den lieben Neffen und setzte sich in Tmutorokanj fest.«

Das Spiel hätte Gott weiß wie lange dauern können, wenn Svjato-
slav und sein Hléb nicht die Lust zu diesem Spiel verloren hätten.
Übrigens freute sich auch Rostislav nicht lange seines Sieges. Noch
unter demselben J. 1065 lesen wir in der Chronik (Mikl. S. 103) folgen-
des: »Indem Rostislav in Tmutorokanj verweilte und von Kasogen Tribut
sammelte, kam Furcht tiber die Griechen und sie schickten zu ihm
Kotopan, ihn zu überlisten. Als dieser zu Rostislav kam, erwarb er sein
Zutrauen und Rostislav chrte ihn. Als nun Rostislav einmal mit seinen
Gefolge trank, sagte Kotopan: »Fiirst, ich will auf dein Wohl trinken!«
Der Fürst sagte: »Trink!« Dieser trank eine Hälfte aus und gab dem
Fürsten die Hälfte zu trinken, nachdem er einen Finger in das Pokal
eingetaucht hatte, in welchem er unter dem Nagel ein todbringendes
Gift hatte. Er gab es dem Fürsten mit der Vorhersage, er werde
binnen acht Tagen sterben. Nachdem der Fürst getrunken, ging Koto-
pan nach Chersonesus und sagte, an dem und dem Tage werde Rostislar
sterben. Dies geschah auch, den Kotopan aber schlugen die Cherso-
neser mit Steinen zu Tode. Rostislav aber war ein tapferer Mann, an-
sehnlich von Wuchs, schön vom Antlitz und barmherzig gegen die Armen.
Er starb am 3. Februar und wurde dort (in Tmutorokanj) in der Kirche
der heiligen Giottesmutter begraben.«

Ein riehtiges Ileldenleben, kurz aber schön, einer edlen Tat fähig
und leiehtsinnig uns Leben kommend. Auch sein Neffe und Gegner
Hléb Svjatoslavie war eine ähnliche Erscheinung und auch sein Leben
war kurz. Die Chronik erwähnt ihn nur noch einmal, unter dem J. 1078,
in welehem er in Zavoločje aus irgendeiner Ursache erschlagen wurde.
Und auch bei ihm schenkt sich der Chronist sein übliches schablonen-
haftes Lob nicht: -Hlch war barmherzig gegen die Armen und liebte
Pilger, sorgte für Kirchen, warm im Glauben und bescheiden, von Statur
schön!) Man meint den Nekrolog eines frommen Mönches zu lesen.

Möglich, daß diese beiden Fürstensöhne jene Falken gewesen sind,
welche das alte Fragment des St. op. Ig. besingt. Zwar wissen wir
von ihrer Gefangennahme nichts, aber wissen wir denn überhaupt von
ihnen und ihren Zeitgenossen vicl? Die Reihe jener, welche damals
nach Tinntorokanj zogen, war gewiß nicht klein.

Svjatoslav, Fürst von ('ernikov, hatte die vom Metislav ererbte
nwartschft anf den "irstanrstnhl "n Tmutorokanj nicht vergessen.

oo ode tkanášeí imeAahnne IRA 3.9

Kleine Findlinge zur altslavischen Literatur und Geschichte. 653

Wir wissen nicht, was er für die Erreichung seines Zweckes, diesen
Stuhl wieder mit einem von seinen Söhnen zu besetzen, tat, wissen
aber auch, daß im J. 1076 sein Sohn Roman bereits längere Zeit in
Tmutorokanj saß. Vielleicht saß er dort bereits im J. 1069, da wir
wissen, daß in dieser Zeit der alte Abenteurer Vseslav, der Fürst von
Polozk, nachdem er 7 Monate auf dem Großfürstenstuhl in Kijev ge-
sessen, vor der drohenden Macht des nahenden Izjaslav mit polnischen
Hilfstruppen aus Kijev entfloh, und, wenn wir dem Verfasser des Vseslav-
Liedes, welches jetzt in Kap. XI, Abs. III, IV, V steht (Ohonovs. S. 18),
>aus Kijev bis zum Hahnenkrähen bis nach Tmutorokanj geritten kam«.
Die Chronik weiß nichts von diesem zauberischen Ritt Vseslavs und
sagt nur, er sei aus Kijev nach Bilhorod gekommen, habe sich dort
vor den Kijevern verborgen und sei dann nach Polozk entflohen (Mikl.
S. 107). Ein anderer Fürst aber fand sich bemüßigt nach Tmutorokanj
»zum Roman« zu fliehen; es war ein Boris, Svjatoslavs Sohn, welcher
nach dem Tode Svjatoslavs als Prätendent auf den černihover Fürsten-
stuhl auftrat, diesen Stuhl auch am 4. Mai 1077 einnahm, aber nur
8 Tage auf demselben saß und dann vor Vsevolod entfliehen mußte
und sich nach Tmutorokanj begab.

Svjatoslav hinterließ noch einen Sohn, Oleg Svjatoslavic, welcher
sich später einen großen, traurigen Ruhm als der größte Zänker und
Aufrührer erwarb und auch vom Verfasser des St. op. Ig. für immer
als »Horyslavic« und Polovcenfreund gebrandmarkt wurde. Schon seine
Jugend war stürmisch. Unter dem J. 1076 lesen wir in der Chronik:
> Vladimir, Vsevolods Sohn, und Oleg, Svjatoslavs Sohn, zogen den Ljachen
zu Hilfe nach Böhmen« (Mikl. 124) — eine jedenfalls für Altrußland
ungewöhnliche und merkwürdige Notiz, über die wir leider nichts näheres
wissen. Unterdessen starb sein Vater Svjatoslav in Cernihov »0T5
pbaammu zKeTBBE« — eine nicht genau bekannte Todesart. In Cernihov
kam es zu »Unordnungen«: Boris, Sohn Svjatoslavs, trat als Prätendent
auf den »variierenden« Fiirstenstuhl, auf welchem aber seit dem Tode
Svjatoslavs Vsevolod saß. Er setzte sich darauf richtig am 4. Mai, um
nach 8 Tagen llals iiber Kopf von dem »rechtmäßigen« Fürsten Vsevolod
gestürzt zu werden, worauf er »nach Tmutorokanj zum Roman« floh.
Oleg war damals noch minorenn, denn als er aus dem böhmischen
Abenteuer zurlickkehrte, notiert die Chronik unter dem J. 1077: »Oleg
aber, Svjatoslavs Sohn, war bei Vsevolod in Cernihov,« d. h. lebte im
Hause jenes, welcher seinen väterlichen Fürstenstuhl geraubt hatte. Daß
seines Lebens in diesem Hause, bei seiner sanguinischen Natur nicht
lang sein konnte, sehen wir aus gleich folgender Notiz der Chronik:

654 Ivan Franko,

»Im J. 1078 entfloh Oleg, Svjatoslavs Sohn, nach Tmutorokan) au;
Furcht vor Vsevolod am 10. April.« Tmutorokanj war auch für ihn
der einzige Zufluchtsort aus dem russischen Wirrwarr. Dort kam er
mit Boris zusammen; sie gingen zu den Polovcen und bewogen sie
gegen Vsevolod zu ziehen. Die Polovcen kamen wirklich unter der
Führung beider Brüder, besiegten den Vsevolod am Flusse Sožica.
töteten viele Krieger, unter ihnen auch jenen Por&j, welchen wir früber
mit dem Rostislav auf der Flucht nach Tmutorokanj sahen, und nahmen
(ernihov ein. »Sie hielten sich für Sieger — sagt der Chronist bei
dieser Gelegenheit —, doch schufen sie viel Bůscs dem russischen
Lande, vergossen Christenblut, welches Gott von ihren Händen ab-
fordern wird, und sie müssen eine Antwort geben für das vergessene
Christenblut.«

Vsevolod kam zu seinem Bruder Izjaslav nach Kijev, beide sammelten
ein großes Heer und zogen gegen Černihov. Oleg und Boris waren
abwesend, die Cernihover aber wollten die fremden Fürsten nicht ein-
lassen. Die Stadt wurde im Sturm genommen und verbrannt. Oleg
und Boris mit ihren Truppen kamen dem Vsevolod und Izjaslav ent-
gegen. | Oleg sprach zum Boris: »Gehen wir nicht gegen sie, wir
können den vier Fürsten keinen Widerstand leisten; schicken wir eine
Bittgesandtschaft an unsere Oheime.« Boris aber sagte: »Siche du nach
dem Fertigen (ts rorosa pm), ich gehe ihnen allen entgegen.« Im
Kampfe fiel er als einer der ersten; auch Izjaslav wurde getötet; Oleg
aber mit einem kleinen Gefolge floh wieder nach Tmutorokanj. Vsevaled
aber wurde Kijever Großfürst an der Stelle seines Bruders, und setzte
an seiner Stelle in Cernihov seinen Sohn Vladimir.

Oleg aber gab keine Ruhe. Er bewog seinen Bruder Roman ans
Tiınutorokanj zum neuen Zuge. : Im J. 1079 — lesen wir in der Chronik
— kam Roman mit den Poloveen zur Stadt Vojnie, Vsevolod aber stand
bei Perejaslav und machte Frieden mit den Poloveen. Und Reman
kehrte zurlick mit den Poloveen, welche ihn am 2. August totschlugen.
Und seine Gebeine liegen dort bis heute. Den Oleg aber fingen die
Chazaren und verkauften ihn als Sklaven (noTowmusa) übers Meer nach
Konstantinopel. Vsevolod aber setzte den Statthalter Ratibor in Timu-
torokanj: (Mikl. 5. 124—127).

Und nech zwei russische Falken fliegen nach Tmutorokanj, die
letzten, ven denen wir Kunde haben, zwei Brüder von verschiedenen
Vätern, auf welehe unser Liedfragment am besten paßt. »Im J. 1081

- lesen wir in der Chronik — flohen David Igorevič und Volodar
Rostiskovié am 18. Mai und kamen nach Imutorokanj und fingen den

Kleine Findlinge zur altslavischen Literatur und Geschichte. 655

Ratibor und setzten sich in Tmutorokanj.< Und bald kam auch das
Verhängnis. »Im J. 1083 kam Oleg von den Griechen nach Tmutoro-
kanj, und ergriff den David und den Volodar Rostislavič, und setzte
sich in Tmutorokanj, und hieb nieder jene Chazaren, welche die An-
stifter waren zum Mord an seinen Bruder (Roman) und gegen ihn
selbst, und den David und Volodar ließ er frei laufen.«

Oleg saß in Tinutorokanj bis zum J. 1093, da er wieder mit
Polovcen in Rußland erschien und sich in Černihov setzte. Dies ist
die letzte Kunde von Tmutorokanj, die wir besitzen. Seit den Wer
Jahren des XI. Jahrh. wird der mächtige Polovcenstamm zu einer
dunklen Wolke, welche für Südrußland den ganzen Osten verbirgt.
Tmutorokanj lebte nur noch in russischen Liedern, von welchen nur
karge Fragmente oder prosaische Umarbeitungen auf uns gekommen sind.

Lemberg.
Dr. Ivan Franko.

M . M eo - .
(esko-ilirski pravopis na Stajerskem do »Novic:.

V času, ko sta Metelko in Dajnko iskala pristasev za svoje vrkar-
ske novotarije in so nasprotniki brusili orožje za obrambo častitljive
bohoričice, vznikla je v Nemskem Gradeu prva misel, da se i Jajnciea
i metelčica i bohoričica nadomestijo z necim novim.

Že 1. 1828. je nagovarjal Gaj v Gradeu Murka, naj izda slovenski
oslovar v češkem pravopisu. Gajev prigovor takrat ni našel odzita.
Dve leti pozneje je položil aj temelj novemu pravopisu po ceskem
vzoru na Irvaškem in povabil tudi Slovence: »... kulika nam stopram
onda hasen i korist pristupi, ako se blizhi brati naši... Ntajerci.
Krajnei i Korusei... u ovem pravopisaňu z nami barem vu sobstve-

)

nosti zjedinili budu . . .?.< Pod vplivom Gajeve »Kratke osnove« in
osebnega poznanstva Ž njim je začela Stajerska mladež prva in najprej
v privatuih pismih rabiti ceski pravopis. V jeseni I 1833. je obiskal
Vraz Hrvaško in gotovo zopet slišal Katero o novem pravopisu, ki ga
je bil spoznal Ze vsekako v Gradeu. V poročilu o svojem potovanjn
Cafu, učeneu sedme sole v Rocieah pri Sv. Trojici, z dne 1. XI 1893?
rabi, kolikor se da po dosedaj znanih pismih soditi, Vraz prvi in
prvie zu slovenské glasove Gajev pravopis; v njem je pisal 3. NÍ.
1555 ze tudi kaplanu Jos. Murseu slovenski konec pisma in 5. NIL
ele pismo®. V istem času se je poprijel novih črk Središčan Ntef.
Kocevar, ki se je speznal kot dijak v Gradeu z Gajem®;: vaa pisma.
ki jil je pisal od 19. NL 1833 naprej Vrazu, so pisana v českem
pravepisu". Tem prijateljem nove ortografije se je pridružil 8 pismem
Murseu z dne 5. IV. 18517 srediski kaplan Jurij Matjasie, s pismm
Ga z dne 6. VEIT IS55*, ki ima samo nadpis: »Pifan Sheltiga

Ih 02 ov N: 2 Lv. G.. Kratka osnova horvatsko-sla-
senskoza pratepisana. Budim 1830.22: 3 Strekelj. Pisma in zapiski iz Cafore
ostailine,. Zbormk Slov. Mar. IE 1800, 200: 4 Vraz. Děla V Zagreh 1877. 19—
la 15b- 15005 Nrepeti, Vienne NV 1883, 150: 6, po prepisih dr. Prijatelje;
n Ilesie. Kinespenel nen r. Ja. Mursei. Zborník Nlov. Mat. VI, 115—116; 8 Dela

Cesko-ilirski pravopis na Stajerskem do »Novice. 657

Augulta...« po starem, pa Miklosie. Vraz, Kočevar, Matjasie, Muršec,
Miklošie, Caf, ta krog osebnih prijateljev, so v dejanju pozdravili prvi
Gajev poskus! Kočevar je začel prvi dosledno pisati po novem, dočim
je Miklošič pozneje zopet branil bohoričico ter sta Vraz in Muršec še
oklevala. Dne 4. I. 18345) je pisal Vraz Murscu in 9. IV.) Gaju
slovensko pismo v novem pravopisu in Muršec mu je 6. I. istotako od-
govoril“. A že v pismu Gaju dne 26. XI.*) je rabil zopet bohoričico
ter ostal pri njej celo I. 1835.10: tudi Muršec je pisal Vrazu 20. XII.
183511) v bohoričici. L. 1835. je vplival mogoče na Vraza in Muršca
nekoliko primer Gaja, ki se ni takoj dosledno držal novega pravopisa 2),
kakor je sledečega 1. 1836. gotovo v obratnem zmislu vplivalo vedno
uspešneje prodiranje novega pravopisa na Hrvaškem. Pravopis je imel
vse lastnosti, da prodre tudi pri Slovencih: ni ga izmislil Slovenee, ni
ločil Slovencev od drugih Slovanov, ampak jim jih bližal, priporočali so
ga vplivni možje kakor Safařík, širil se je vzporedno 8 tako mogocnim
gibanjem kakor je bil ilirizem.

L. 1836. je zadela na Stajerskem dajnčico ista usoda1®) kakor tri
leta poprej na Kranjskem metelčico. Šlo je tudi v Stajerskem abeced-
nem boju samo za bohoričico ali dajnčico, a indirektno so pomagali
zagovorniki i jedne i druge širiti zanimanje za novi pravopis. Dajnčičar
Kvas je opozoril sekovski ordinarijat kot višjo šolsko oblast na novi
češko-ilirski pravopis, ki šteje v sosednji Hrvaški vedno več pristašev !1).
Zagovornik bohoričice Murko pa je v svojih »Bemerkungen über das
neu aufgelegte windische Namenbtichlein . . .« z dne 7. julija 1836
istemu ordinarijatu naravnost pisal: >... wenn schon ein neues Alphabet
eingeführt werden solle, warum wähle man nicht das böhmische.... .?« 15),
Vendar Murko takrat o potrebi reforme starega slovenskega alfebeta
še ni bil prepričan !6), in ko je dobil v začetku prihodnjega leta od gra-
škega konsistorija ponudbo, da prevzame komisijo nad tiskanjem sloven-
skih šolskih knjig ter zvedel, da se je odločila dvorska studijska komisija
za bohoricico !?) je bil zadovoljen. A niti Murkova ravnodušnost, niti
Kopitarjeva jeza, ki je imenoval novi pravopis literas conspurcatas 19),
niste mogli zajeziti razširjanja gajice, koje glavni apostel je postal
sedaj navduseni Vraz. Vraz je od I. 1836. dosledno korespondiral v gajici,

V, 135—137: 9 Štrekelj. Visma in zapiski iz Cafove ostaline, Zbornik Slov. Mat.

VII 11905', 128—129: 10; Kupležu 6. I. (Děla V, 138—139); Muršeu 4. I. (ibid. 137;

3. XII. (ibid. 139—141}; Nafaříku (ibid. 148—152;; Kasteleu (ibid. 145—148:; 11; Zb.

VII, 129—130; 12: Surmin, Hrvatski preporod; 13: Košan, Slovenischer ABC-Streit,

Jahresbericht des k. k. Staatsgymnasiums in Marburg, 1890, 25 sl.; 14; ibid. 20;

15) ibid. 26: 16 ibid. 25; 17; Vraz Prešernu 2. IV. 1837; Děla V, 157; 18) Glagolita
Festschrift für Jagic. 42

638 Fr. Kidrič,

zadnje pismo v bohoričici je pisal menda 19. TV. 1836 duhovniku Vrablz:
Jaruiku je tožil menda 22. NI. 1836 o slovenském razkolu radi pravopisu
ker ga ta v odgovoru tolaži: »Hier wird bloß die Zeit heilen und 4.
Beste herbeiführen. .., der Beharrlichste wird den Sieg davontragen...*
Jarnik je bil novemu pravopisu že naklonjen, a inicijativo je prepi-
Cal Stajercem kot najbliznjim sosedom IIrvatov: »Die Stevrer ads närt-t
Nachbarn werden wollen nachfolgen, dann kann die Neizrun;z erbir:
werden:*". Mo2 je imel prav.

Mlade „slaviste« v Graden je opominjal tudi Safarık, naj se popre
mejo novega pravopisa“2), in spomladi L 1837. so bili že Vraz, Treter-
Jak in celo Kvas pripravljeni, da dajo tiskati v gajici »Metuljeka 18
druge knjize, za izdajo katerih so ravno snovali fond”#. Tem trčlu sr
Je energieno pridružil Kocevar, ter zahteval 1. VI 1857, da se mera
»Metuljeck«e tiskati v gajiei. »drugace ni kriza u Vasu peneznicu zr
dam«®. Tudi Mursee £otovo ni ugevarjal”*. in konecne si je mer.
dati dopovedati tudi Miklosie, ki se je zopet >z mocnima rokama drzi
bohoričiceži -, ter se je sklenilo, da Metuljeek izfrei v ceske-ilirse.
obleki®®. Metuljeek sicer ni izfreal, a na Shamperlov Navuk v peldah«.
ki ga je poslal 12. IX. 1857 mariberski gimnaziji. Je napisal Vraz tr:
slovenské sonete®", in za Safarika narodopisne podatke v novem prave-
pisuž“, Kar mu je ©. IIT. 1858 tudi Jarník svetoval®*.

Zelo dobrodožlo je bilo eraškim »slavistome priporieilo Nafarikot
ki jev. Ostund West st. 10 11858. priporocil Slovencen českomilirski
pravopis in ga izredno pohvalil. Ker se Jim je nakana x fondem iz-
Jalovila, skusali so na dengi nacin priti do eilja. V (Gradeu je izhalal
lit Der Aufinerksunes, ki ga je urejeval od poletja 1837 de smrti
dne 6. V. IS50 dr. A. E Polsterer, tino izobražen mo2°*. Met glavnimi
sotrudnmiki je bil SIovenee Matija Vehovar, elan - Slavjanskega drustva«-
ki so za ali 1. ISSN. osnevali wraski slavistic 30, Vehovar je najhrz
postebosäahoda te Der Aufinerksame due 3. IV. st. 40 prinesel Trster-
Jan = elamek: Notizen zur slayisehen Literatur, Kjer je razlezii
neví pravopis se obrem nad niezoviní protivmiki ces. -Gajs Reform
Band mieht nur bei seinen Landsleuten bereisterte Anerkennung, senden

I eV, Ts NIE ze ML Mat. 1877, 191: 21 Le: 2 Va
ou in Ir pe V ber 25 Vraz Murseu na dan sv. Jurja 1837. Loa

le ip U zo na sv Ina 1887: Děla V. 160: 25 Vraz Kastelra iv
V a. des. na er at Zen ANNIE 102,54: 26 J.Pajk. Kres III 183.
2 de en, Kernen 2: 32 In V 171-172: 28 Lrp. ST Mat. 1877. 133: 20 Wie:
Aare 0 re N 5 Tistensak Vrazu 16. 11.1839: po prepisa dr
S.. “0,56 Nail. SS: Zu. VII 1: 32 Dopis je anenimee.

| ern la. nt. a are bi Vrrzevenäa pisma Jarníku. Děla V. 172

Češko-ilirskí pravopis na Štajerskem do »Novic«. 659

auch mit Ausnahme von wenigen, die überhaupt nichts billigen, was
nicht entweder von der Wiege mit ihnen aufgewachsen oder wenigstens
ihrer Stirn entsprungen ist, eine denkbar allgemeine Annahme,« in
obljubil, da priobči Šafaříkov članek iz »Ost und Weste, ki je res
sledil dne 21., 24. in 26, julija (št. 87, 88, 89).

Leykamova tiskarna takrat še ni imela novih črk in je rabila za
diakritično znamenje pri Trstenjakovi razlagi vejico v navadni legi(,);
pozneje so si pomagali z vejico v poševni legi(-) in evo: dne 19. IV.
1838 je prinesel v 47, št. »Der Aufmerksame« prvič slovenske glasove,
tiskane v gajiei: »Na den rojstva Njihovega Veličanstva [naSega pre-
svetlega ino premilostivega cesarja ino kralja Ferdinanda I*").« Pesnik
ni podpisan, a jezik in tradicija govori za Vraza““). Posevna vejica
v službi diakritičnega znamenja stoji tako visoko, da žali oko. Mogoče
je dal Vraz drugi slovenski spis v gajici, namreč prigodnico: »Visoko-
© vrednemu Gospodi Antoni Strajnsaku na den služenja nove meše per
Mali Nedeli,« sonet z datumom: »Dne 2, sept, 1838«55) radi tega tis-
kati v Gajevi tiskarni v Zagrebu. Med tem so si pa dali vliti tudi
Leykamovi dediči pri Haasih v Pragi nove češko-ilirske črke z obič-
nimi diakritičnimi znamenji®%). Pri isti firmi je bil naročil črke tudi
Gaj za svojo tiskarno.

Rubikon je bil prekoračen, a med prosto ljudstvo si še graški
patriotje niso upali z novim pravopisom, ampak izdali I. 1838. »Novega
Vedesha sa Slovenze«*") v bohoričici. "Treba je bilo počasí gladiti pot,
in zidati na uspeh, ki ga je imela gajica v »Aufmerksame«. Vraz je
začel prigovarjati Kremplu, naj spiše svoje »Dogodivšine« v novem
pravopisu““) in Krempel je postal mladeniško-navdušen pristaš novega
pravopisa ter zvračal celo germanizme svojih del v bohoričici na »ger-
manizujoči alfabet«*- Krempl ni začel le »Dogodivsin« pisati v gajici,
ampak jo je širil med narodom ter jo z Muršcem skušal uvesti v Sole.
Za prvo silo se je poslůžil v svojem delokrogu litografiranih predlog®),
ter hotel pisati v gajici čitanke za male Sole*!). Pisal je distriktnim
šolskim nadzorništvom v malonedeljski okolici ter poslal 22. VL. 1838

za završko in ptujsko šolsko okrožje oklic, naj se gospodje
s vrh uvede dvorska študijska komisija češko-ilirski pravopis**);
nn m

88) Of. tudi Štrekelj, Zbornik SI. Mat. II, 176, o. 1.; 34) Slomšek piše 28. IV. 1838,
er pra biti ta himna Vrazova; po prepisu dr. Prijatelja. — ef. tudi Jarnik Vrazu
- Lip. Mat. Slov. 1877, 155; 35) Pajk, Kres III (1838), 42—48; 36) Šafařík, ČŮM. XII

(1838), 267; 37) Vr Prešernu 1. VIII. > Děla V, 438; 38) Vraz Jarniku 1888,

„dy nd F ge
"= PJ- z i

660 Fr. Kidrie,

v tem zmislu je pisal tudi konsistoriju v Gradec*°) ter pregovoril celo
Ivana Gottweisa, sodnega oskrbnika gospoščine Malek pri Ljutomeru 4,
ki je bil nekdaj močen steber dajnčice, da se je potegnil pri štajerskem
guvernerju Wickenburgu za gajico“š). Caf je razložil ravnatelju graške
teologije novi pravopis ter nameraval o prví priliki napisati za nadzornika
Gruberja traktat o gajici*%). Krempljevemu stremljenju so se pridružili
štirje dekanati®!:i a vsi napori niso nič pomagali, konsistorij ni imel nika-
kega vpliva 4: in dvorna xolska komisija je naročila 12. sept. 18384).
Murku, naj spiše šolske knjige v bohoričici, kar Murka ni posebno
vznemirjalo. Radi tega je Murňec v jeseni 1. 1838. izrazil celo bojazen,
nili morda Murko nasprotnik napredka v slovenski literaturit“. To je
Murko dne 1. I. 1839 odločno zanikal, povdarjal, da čas za uvedbo
novega pravopisa v solske knjige še ni prisel, in da morajo prej knjige
za narod udomačiti novi pravopis, ter obljubil, da bo rabil v vseh pri-
vatníh delih gajico'5. Mursec in Krempl pa sta še vedno upala, da
dosežeta svoj smoter. Krempl je prosil Kopitarja blagohotnega posredo-
vanja tv), Muršec pa je zasukal pomen Murkovega pisma po svoje, kakor
da bi ta nerad pisal v bohoričici, a se ne upal protiviti ter je prosil
29. 11.1839 Vraza, naj pove Gaju, da piše kateremu svojih prijateljev
na Dunaju, ki bi na tihem brez Murkove vednosti izposloval, da se
naroči Murku novi pravopis. Za slučaj neuspeha pa je hotel Murka
prositi, da delo preloži do Casa, ko »nede več telko protivnosti — te...
staro čisto potlacenn«#%;. Nakane so se izjalovile: Od Vraza se Murkee
21. VIL ni dobil odgovora*“: Kopitar se je ponorčeval s Kolarja, Šafa-
říka in Gaja in menil: »Man braucht sich doch nicht zu tbereilen,
sondern man warte, ob er 'Gaj; es auch bei dem Ratsamen anpriee*!);«
Murko pa je delo res odložil...

Zato pa so Stajerei v tisku sirili svoj pravopis. Dne 19. I. 1839
je prinesel »Der Aufmerksame« prigodnico: »Na den Visokega rojstva
Njihore e. k. visosti Nadvajvade Janeza! HvaleZni Slovenci.« Pesnik je
bil najbrž 'Irstenjak, nemski prevod je priložil Vehovar. Za Wickenburgov
god je napisal neznan celjski pesnik prigodnico v bohoričici, Gabriel
Seidl jo je pa prevedel na nemski52). Ti dve prigodnici je prinesel
-Der Aufmerksame“ dne 23. II. 1839 na prvi strani, na drugi pa
Martin; T'rstenja,k(ovo,: »K’ preveselem godi Njihove ekscelencie Matije

42 Zbor. VI. 126; 43) L. c: 44. Kosan, o. c. 22; 45) Tretenjak Vraxu 18. in Vras Gaju
30. VI. 1838: po prepisu dr. Prijatelja; 46. Caf Kremplu 12. VI. 1888; Zbor. II. 191;
+7 Kosan. 0. c. 29: 48: Murko Muršeu 1. I. 1839; Zbor. VI, 124; 49) Muršec Vrazu
44.11.1838: Zbor. VII. 137: 50: Muršec Vrazu 21. VII. 1839; Zbor. VII. 188; 51) Kremnl
Inrsen A "IT 1820- Zhar VT 196; 32, Trateniak Vrazn a IV. 1889; po prepisu

Češko-ilirsko pravopis na Štajerskem do »Novic«. 661

Constantina grofa Wickenburga, poglavara vojvodstva štajerskegu itd itd«
v gajici. In med slavisti v Gradcu je vse »mermralo na stari pravopis
in novog hvalilo« 52). Tudi drug clan slavjanskega društva 5*) se je
podpisal pod svojo italijansko prigodnico v gajiei: »M. Ticillašič. Dal-
mata.< Gotovo sta bila napisana v gajiei tudi Murščev slovenski hrono-
graf in pa Trstenjakov sonet za cesarjev god dne 19. aprila, ki ju pa
»Der Aufmerksame« ni prinesel’%). Vraz je dal istega leta v gajici
natisniti prigodnico: »Hvala Nj.c. visosti nadvajvadi Joanu ... V Zagrebi,
Iz k. p. ilir. nar. tiskarne dra Ljudevita Gaja 1839«55) ter izdal v sredi
istega leta prvo večje slovensko delo v novem pravopisu: »Narodne
pesmi ilirske...« Tudi Vraz se je zavedal, da so na Štajerskem sicer
»glavistic vneti za novi pravopis, da pa v narodu še ni dovolj udomačen,
zato je napisal slovenski predgovor v bohoričici ter tam razložil novi pra-
vopis. L. 1840. je pisal v »Der Aufmerksame« Vehovar z gajico dne
28. I. ime »Dóbočin« v pesmi »Gattenliebe« in pa naslove slovenskih
originalov k svojim nemskim prevodom: 28. IT.: Die Freiheit (Slobodnost);
30. V.: Wahre Liebe (Prava ljubezen). L. 1841. je dal tiskati v novem
pravopisu Trstenjak 20. IV. prigodnico: »Čuti štajerskih Slovencov na
preveseli dén rojstva Njihovega cesarsko-kraljevskega Veličanstva Ferdi-
nanda I. 19. malega Travna 1841« in Vehovar 19. X. naslov originala
prevodu: »Der unglückliche Schütze« (Nesrečni strelec). V zadnji šte-
vilki z dne 31. XII. se je podpisal se z novim »s« ljubljanski kore-
spondent: Mathias Brešda.

Tako je prenehala tiha agitacija za novi pravopis v graSkem »Der
Aufmerksame«, ki pod tem imenom tudi ni več izhajal. Odslej sta
storila največ za rajširjenje gajice na Stajerskem ravno v tem oziru
prononsirani Murko in pa navduseni Krempl.

Ko je Trstenjak zvedel, da pise Murko drugo izdajo slovnice res
v gajici, je pisal Cafu: »Cuda preko Cuda, čuda golemogat)!« Slovnica
pa je 1. 1843. res izsla v novem pravopisu in v predgovoru je pisatelj
svoj postopek kratko apostrofiral:

»Durch die Wahl einiger Cechisch-slawischen Schriftzeichen habe
ich nur den schon in der Vorrede zur ersten Auflage dieser Gram-
matik, S. xım von mir angedeuteten Weg, um die Dialekte der West-
slaven durch eine gemeinschaftliche Orthographie einander zu nähern,
nun wirklich betreten.«

dr. Prijatelja; 53) Trstenjak Vrazu 16. U. 1839; po prepisu dr. Prijatelja; 54) Trste-
njak Vrazu 23. IV. 1839; po prepisu dr. Prijatelja; 55) Kres III (1883), 618); 56) 18.
XII 1841, Zbor. 1. 223.

662 Fr. Kidrič, Češko-ilirski pravopis na Štajerskem do »Novie«.

Istega leta je izdal Krempl v novem pravopisu svoje »Evangelje« is
leto pozneje svoje »Dogodivsine«.

Murkova slovnica je Širila Gajev pravopis samo med inteligeneo,
Krempljeve knjige pa tudi med pripostim ljudstrom. Ta okolnost nam
pojasni marsikateri zanimiv pojav: da je kranjska kmetijska dražba
zlasti s Štajerskega dobivala mnogo dopisov v gajiei, da je bil Štajere
Krempl prvi, ki je pisal »Novicam« v gajici, in da so pisali v novice
tako kmalu tudi Stajerski kmetje v novem pravopisu.

Dr. Franc Hidrie.

Zu der Kapiteleinteilung und einigen Stellen der Didascalia
Apostolorum.

Bevor ich im Jahre 1903 teils in den stillen Räumen der Ambro-
siana, teils im lauten Getriebe der Weltstadt Mailand einige Wochen
lang eines höchst angenehmen und fórderlichen ovuprAoloyeiv mit Ihnen,
hochgeehrter Herr Jubilar, mich erfreuen durfte, hatte ich auf der alten
Kapitulärbibliothek in Verona den von mir oft und lange benutzten
Palimpsest mit den kostbaren Resten der lateinischen Übersetzung der
Didascalia Apostolorum, der Canones Apostolorum und der ägyptischen
Kirchenordnung wieder einmal eingesehen, um mehrere von Rezensenten
meiner editio princeps (Teubner 1900) in Frage gezogene Stellen aber-
mals nachzuprüfen und womöglich endgültig zu erledigen. Denn trotz
aller auf die Entzifferung aufgewandten Zeit und Mühe ließ der Umfang
des Erhaltenen (80 Seiten zu etwa je tausend Buchstaben), die meist
recht schwierige Lesbarkeit der seinerzeit durch allerlei Reagentien ge-
bräunten oder durch sonstige Einflüsse verdunkelten, mehrfach auch
wurmstichigen und liickenhaften Blätter, ferner die Ungunst des in den
Herbstmonaten oft regenreichen lombardischen Himmels, endlich die
Schwierigkeit des Textes, zu dessen vollständiger Überlieferung im
Syrischen eine Übersetzung ins Deutsche fehlte, mir selbst noch manche
Bedenken übrig, die ich zu erledigen trachten wollte.

Einiges von dem damals Ersehenen mit besonderer Ausführung der
strittizen, nicht unwichtigen Frage über die Kapiteleinteilung der latei-
nischen Übersetzung möchte ich zu dem Ihnen gewidmeten Festbande
beistenern, indem ich hoffe, daß der Gegenstand Sie, hochgeehrter Herr
Hofrat, dessen letztes, großes Werk Psalterium Bononiense sich hin-
sichtlich des Forschungsgebietes mit dem Inhalte des im Folgenden
Gebotenen berührt, einigermaßen interessieren werde. Meine Bemer-
kungen scheinen mir auch deshalb nicht unzeitgemäß noch überflüssig
zu sein, weil inzwischen, abgesehen von kleineren Beiträgen, zwei nene
wichtige Publikationen von Kennern erschienen sind, nämlich »Die

664 Edmund Hauler,

syrische Didaskalia, übersetzt und erklärt von Hans Achelis und Johs.
Flemming. Leipzig Hinrichs'sche Buchhandlung 1904« und die lang-
erwartete Ausgabe des vortrefflichen, leider kürzlich verstorbenen Fr.
H. Funk: Didascalia et Constitutiones Apostolorum, Vol. I. und Vol. II.
Testimonia et Scripturae propinquae. Paderbornae in libraria F. Schoe-
ningh 1905, 6.

Wenn der eben Genannte in seiner Vorrede S. XI das Vorhanden-
sein der Kapiteleinteilung in der lateinischen Übersetzung und im grie-
chischen Originale folgendermaßen leugnet: Wersto syriaca .... Didasca-
lium in capita digestam tradit. Nemo aulem non videl, parttlionem,
quam erhibet, non aucloris esse, sed interpretis vel alicuius lıbrarii.
Auctor ipse scripturam non in partes disposutsse videtur. V’ersio la-
tina saltem omni partitione caret, 80 ist er zu dieser irrigen An-
sicht wohl dadurch verführt worden, daß die Titel des I. und II. sy-
rischen Kapitels beim Lateiner in der Tat fehlen. Er hat aber weitere
noch erhaltene Reste dieser Art im lateinischen Texte selbst, besonders
aber die zahlreichen in meiner Ausgabe gemachten Vorschläge zur Er-
gänzung sulecher Titel nicht beachtet.

Direkt in den fortlaufenden Text der Didaskalie eingefügt und mit
gleicher Tinte geschrieben ist die offenkundige Kapitelüberschrift XXX
13 tg.: Ouontam erpedit | numquam deesse ab ecclesia; diese enspricht
dem 13. Kapitel der syrischen Übersetzung, das nach dem codez Part
sinus 80 lautet: Instructio populi, ut assıdus sınl se congregantes in
errlesia [nach Funk; "Belehrung an das Volk, daß es an der Versamn-
lung der Kirche eifrig teilnehmen soll’ nach Achelis-Flemming !). Ebenso
bietet der Palimpsest gegen Ende des 7. syrischen Kapitels XXI 11 fg.
vor Audite, o episcopi und dem großen Zitate aus dem IV. Buche der
Könige 21, 1—16, dem II. Buche der Chronik 33, 11 fg. und dem
fünfzehn Paragraphen umfassenden Gebet des Manasses, wovon lateinisch
nur Reg. IV 21, 1—14 (Žereditatts meae) und vom Gebete des Manasses
die Paragraphen 14 und 15 erhalten sind, einen eigenen Abschnitt mit
der Überschrift De Manasse, die beim Syrer fehlt; doch hat dieser
vor dem letzten Stücke das Lemma: ‘Gebet Manasses’, das beim Lateiner
höchst wahrscheinlich gefehlt hat. Auch XXXV 9 findet sich im
Palimpsest von erster Hand „geschrieben: Qualis debet esse diaconus,
offenbar entsprechend dem Untertitel des 16. syrischen Kapitels De

dtuconihus.
1. Ehenda S. 183 findet sich die sehr breite Fassung dieses Titels nach dem
ad. h "Harrisianus und die knappere nach dem cod. c (Cantabrigiensis: »An das

Tal- Aailtie in dar Kircho zm vnins-

Zu der Kapiteleinteilung und einigen Stellen der Didascalia Apostolorum. 665

Mehr Kapitelüberschriften und Unterabschnitte ergeben sich aus der
Beachtung der umfangreicheren Lücken, die der Palimpsest besonders
vor größeren, meist über den Rand vorspringenden Anfangsbuchstaben
einer neuen Partie aufweist. Daß diese jetzt leeren Stellen durch mi-
niierte Titel oder Übergänge ausgefüllt gewesen waren, ergibt sich un-
zweideutig aus den mit der Didascalia aufs engste verbundenen Resten
der Canones Apostolorum und der ägyptischen Kirchenordnung. Ich
habe bereits in meiner Ausgabe diese Lücken von Spalte LXV ab aus
dem zum Teil uns noch erhaltenen griechischen Originaltexte oder aus
der koptischen und der äthiopischen Übersetzung auszufüllen versucht,
Bo durch die eine Vorschrift oder Antwort einleitenden Wendungen:
Iacobus dirit (LXV 4), Matthaeus dizit (daselbst 14) usw.'). Auch LXVIII
13 ist ein Titel ausgefallen, der, wie ich bereits a. O. S. 103 bemerkt
habe, nach Maßgabe des Raumes De episcopo (vielleicht auch De epi-
scopo ordinando) gelautet haben wird; denn für die wortreiche Über-
schrift bei Ludolf (Ad swuam historiam Aethiop. commentarius 1691)
pag. 323: De ordinatione Episcoporum et ritu Eucharistiae fehlt im
Palimpseste der Raum. Über die Ausfüllung ähnlicher Lücken in den
Spalten LXXI 1, 9,20, LXXII 6, LXXV 3 fg., 9 fe., LXXVI 3, 6 fg,
13 fg., 28 fg., 35, LXXVII 4 fe., 17, 23, 31 fg, LXXVINI 2 fe., 7 fe.,
14 fg. verweise ich auf die Bemerkungen im kritischen Apparate mei-
ner Ausgabe. Alle diese Partien waren in der alten Handschrift wie
sonst oft miniiert gewesen und wurden bei der Schenerung, Befeuchtung
und Glättung des Pergamentes vor dessen abermaliger Überschreibung
völlig hinweggefegt. Sie enthielten aber ohne Frage weitere Kapitel-
überschriften des Textes. So entspricht gleich die 13—15 Buchstaben
umfassende Lücke der Didaskalie-Übersetzung IX 6 dem 4. Kapitel des
Syrers: Docet, gualis esse debeat, qui in episcopatum eligitur, et guales
eius mores esse debeant (*Lehrt, wie beschaffen der sein soll, der für
das Amt des Bischofs gewählt wird, und wie sein Wandel sein soll’).
In der lateinischen Übersetzung dürfte bloß De episcopi vita (oder
morib.) gestanden sein; war der jetzt leere Raum durch die Sehrift
nicht ganz ausgefüllt gewesen, so wäre auch an: De episcopis oder
De episcopatu zu denken möglich. Die jüngeren Constit. Apost. setzen
hier, mit IIegi di rov trrıaadnow oÚrwe Nroboauer beginnend, in minder
entsprechender Weise den Beginn des zweiten Buches an. Auch XXXVI

4) Bedanerlich ist, daß LXVII 30 mit Amen der Text der Canones im ersten
Viertel dieser Zeile abbricht und in der folgenden die Einleitung zu der sogenannten
ie ae Kirchenordnung an 20. Stelle mit Pa anhebt. Hier fehlt ohne Zweifel
ine längere und fir die Komposition des Ganzen wichtige Überschrift.

666 Edmund Hauler,

31 klafft zwischen dem Satzschluß odaudiens es und dem in der r.ch-
sten Zeile an 5. Stelle beginnenden Si quis aufem orfunus fueri! cin-
Lücke von 16—20 Buchstaben, für deren Ausfüllung ich schon in meine:
Ausgabe: De eduratione orfanorum vorgeschlagen habe. Die Fassnn:
des 17. Kapitels beim Syrer: De orphanis parvulis educandis '+U ber die
Erzichung der jugendlichen Waisen«) überschreitet den Umfang der
Lücke; auch ist das Attribut parvulus nieht völlig im Einklang mit dem
Inhalt des Kapitels selbst, das die Versorgung der mannbaren Waisen mit-
bertteksichtigt XXXVIT 2,15 ff... Es wird daher dieses Deminutiv weder
in der lateinischen Übersetzung noch im griechischen Originale vorban-
den gewesen sein. Weiter bricht X\XXVII 28 die Zeile mit glarir-a-
bitur zu früh ab, während in der folgenden Episropi eine stärkere und
vorspringende Initiale aufweist, also einen neuen Absatz markiert. Ira
der Zwischenraum von 8—12 Buchstaben wieder weit kleiner ist. als
daß er die Überschrift des 18. syrischen Kapitels: Quod non dee:
ueripere munera eleemusynarum ab eis, qui sunt reprehensthiles »Daß es
nieht recht ist. Almosen von solchen anzunehmen, die tadeluswert sind«
fassen könnte, so dürfte der Titel im Lateinischen knapp De eleımr
synis gelautet haben, wonach in der griechischen Vorlage IIspt čte-
uoorrör ioder úvrerágovčv. gestanden sein wird. In auftälliger Weise
fehlt außerdem XLVI 34 im Palimpseste eine ganze Zeile. die dem
26. Kapitel des Svrers: De vinculis Deuteroseos Dei *Úber die Fesseln
der Wiederholung des Gesetzes Gottes’ entspricht. Der Lateiner dürfte
sie, wie ich schon a. ©. vermutet habe, durch: De rinculis serundatiunss
/eyis ausgefüllt haben: denn so übersetzt er IL2 und L 25 das griechische
Jevröooors vonov Jevregeorouum‘. Beachtenswert ist auch die Lücke
1.22 zwischen seudptílí und dem in der nächsten Zeile durch grüßeren
und vorspringenden Anfangsbuchstaben hervorgehobenen Propterea: den
etwa fehlenden 1725 Buchstaben. welehe hier ‚vor der eigentlichen
Ausführung über die dem jüdischen Volke nach der Anbetung des gal-
denen Kalbes auferiegten Opfer- und Reinigungslasten eine dem Haupt-
titel dieses Kapitels svnonvme Fassung oder einen passenderen Untertitel
zeboten haben dürften. entsprieht beim Syrer nichts. Endlich ist LXIV 33
nach „Lezez diese Zeile zur Hälfte und das nächste Paar vollständig für
die wohl miniierte Subseriptio frei zelassen.

Anderseits fehlen in den uns erhaltenen Partien der lateinischen
Übersetzung wenizer nötize | nterabteilungen des syrischen Textes, «
MAN 52 zwisehen cars gradus dryna efferta est und Ouae autem De»
plane et ráží der Jin syrischen 15. Kapitel stehende Untertitel:
"Über die bescheidenen Witwen‘, ebenso XNAII 34 » Dali es sich für

Zu der Kapiteleinteilung und einigen Stellen der Didascalia Apostolorum. 667

die Witwen nicht geziemt, irgend etwas zu tun ohne Befehl der Bischöfe«
und zu XXXIV 19 der weitere, so lautende: »Zurechtweisung der unbot-
mäßigen Witwen«. Auch der vom Syrer im 20. Kapitel angesetzte eigene
Abschnitt ‘Bekräftigung dessen, was die Auferstehung betrifft, auch aus
den Schriften der Heiden’ findet im lateinischen Texte XXXIX 33, der
die Worte cum primus resurrezerit mit den folgenden Nam vos, qui ex
gentibus vocalt estis, scitis formell eng verknüpft, keine Bestätigung.
Wichtiger ist, daß der Lateiner mehrere, darunter einige unpassend
angebrachte Kapitel der syrischen Didaskalie nicht kennt. Zwar läßt
es sich nicht feststellen, ob das erste Kapitel des Syrers De lege simplici
et naturali im Palimpseste vorhanden gewesen ist oder nicht; denn Il
beginnt mit den sehr schwer lesbaren, weil miniierten Anfangsworten des
Textes selbst D(e): plantatıo utneae, cat(h)olica ecclesia!). Aber sicher fehlt
das sehr wortreiche II. syrische Kapitel in der lateinischen Übersetzung; an
der entsprechenden Stelle II 33 findet sich nämlich (versehentlich um ein
Wort zu frlih) bloß ein ganz kleiner, für zwei Zeichen hinreichender Raum
zwischen ea und Agimus portate ausgespart, wie ein solcher vor jedem
neuen Satze oder Gedanken frei gelassen ist. Insbesondere ist die ganz
willkürliche und sinnwidrige Einteilung in dem syrischen Texte, dessen
7. Kapitel Ad eptscopos die Aufzählung der Eigenschaften eines Bischofs
mit den Worten un viregonrıxoüg der Const. Ap. II 24 abbricht und
dessen 8. Kapitel Erhortationes ad eptscopos, guomodo se gerere debeant
(‘Ermahnungen an die Bischöfe, wie sie sich recht betragen sollen’)
mit der Fortsetzung desselben Satzes uň olvöpAvyag anhebt, vom Lateiner
durchaus vermieden worden; denn XXIV 30 sind die entsprechenden
Worte non superbos, non vino multo deditos, wie dies der Zusammen-
hang und die Gedankenabfolge erheischt, in keiner Weise zerrissen,
sondern aufs engste miteinander verbunden. Auch das 24. Kapitel des
Syrers: De constitutione ecclesiae. Refert iterum apostolos congregatos
Jfutsse ad offendicula corrigenda (‘Handelt vom Zustand der Kirche und
zeigt auch, daß die Apostel zur Richtigstellung von [allerhand] Ärger-
nissen zusammenkamen’) fehlt in unserer Übersetzung XLIV 20. Denn
obschon nach depraedabant am Zeilenende noch ein paar (3—4) Buch-
staben hätten Platz finden können, so lehrt doch sowohl die Fassung

1) Der Titel der ganzen Schrift (nach I 11 und XLVII 31 vom Übersetzer wohl
als Doctrina Apostolorum bezeichnet) dürfte auf der Rectoseite jenes Blattes des alten
Kodex, das die Fastentafel von 439—494 enthält und in der jüngeren Isidorhand-
schrift die Zahl 89 trägt, miniiert verzeichnet gewesen sein. Vielleicht stand auf
der Versoseite desselben Folio der Index aller Kapitel gleichfalls miniiert und
darunter das Ineipit mit dem Titel des I. Kapitels, das vielleicht beim Lateiner
auch das nicht umfangreiche II. des Syrers mitumfaßte.

668 Edmund Hauler,

des unmittelbar darauffolgenden Nos autem .... rerertebumur terar.
ad ecelestas sowie der Umstand, daß Nos weder grüßere Initiale zcíct
noch auch über den Rand vorspringt, daB hier ursprünglich kein Au
schnitt angesetzt gewesen war. Endlich wird der durch das 25. syrische
Kapitel (Refert iterum apostolos ad ecclestas se conterlisse easque stab:-
livisse; ‘Zeigt, daß die Apostel sich von nenem den Kirchen zuwandten
und sie ordneten’) nicht sinngemäß geschiedene Text im Lateinischen
XLVY (catholiram hanc Doctrinaim) | scribentes mit dem folgenden +’
tractatum const nostri) aufs innigste verknüpft.

Wir können daraus erschen, daß auch die lateinische Palimpsest-
Übersetzung die für die Übersicht über den umfangreichen Stotf begneme
Kapiteleinteilung schon besaß. Ich möchte ferner annehmen, dali bereits
die griechische Vorlage, die der Lateiner fast wortgetreu übertrug. die-
selbe Disposition aufwies. Sie umfaßt aber, wie sich aus dem obicen
ergeben haben dürfte, weniger Titel und ist mehrfach sinngemiBer'.
natürlicher und knapper als ilıre Weiterbildung in der syrischen Didaskalie.

Nur anhangsweise möchte ich gleich hier hinzufügen, daB die neuer-
liche Vergleichung all der von den Kritikern meiner Ausgabe bespruche-
nen, verbesserten oder geänderten Stellen fast ausnahmslos die Richtig-
keit meiner Lesungen und Angaben bestätigt hat. Ich fand nur folgende
Verbesserungen Wendlands und P. Corssens (Berl. Phil. Wochenschrift
1900, Sp. 1189 ff. und 1220 ff; im Palimpsest selbst bezeugt ver zu
NIIT 4 partiripes effeeti, worin die Zeichen 7, c und : minder deutlich
sind: XVII 10 regwesrent, wie ich selbst schon vermutet hatte, statt
et qiiescent, LII 32 qubernat, čincula autem "die gerade dartiberstehende
Zeile der Isidorhand stört sehr“ und LATII 2 pertinare(s‘ sertart. Einize
Korrekturen stammen ferner schon von der bessernden Hand m. vorr.,
die wegen der Feinheit ihrer Schrift noch weit schwerer lesbar ist als
die erste: sie hat NVIIT24 ore wäahrseheinlich aus ros korrigiert. viel-
leicht auch 7 nachträglich zu © geändert (ores Nestle, XXIV 2 solus,
wie es seheint. in -us verbessert, NXNIX 5 Zam vor per Eseiam quam
überschrieben und NLVI 15 das von mir vorgeschlagene ingerebat wohl
aus zugerefur hergestellt.

Bei aller Anerkennung des Schartsinns und der Gelehrsamkeit der
zenannten Kritiker möchte ich doch noch bemerken, daß manche ihrer
Vorsehliize nicht volle Rücksicht auf die eigenartige Latinität des Über-
setzers nehmen und von Funk öfters wohl nur deshalb, weil er einen
leieht lesbaren Text bieten wollte. anfrenommen worden sind. Anders

| Line Untrabteilang erscheint um einen Satz zu früh IV 18 fg. ‚vor Zre:.

Zu der Kapiteleinteilung und einigen Stellen der Didasealia Apostolorum. 669

freilich liegt die Sache z. B. bei seiner Lesung auf S. 28 (VIII 21 zu
Const. Ap. 110): Ne autem sis litigiosa ad omnes, prae cetera adversus
virum tuum, wo er statt des handschriftlich durchaus gesicherten prae-
terea Corssens Vorschlag (a. O. Sp. 1226) aufnimmt und diesem folgend
prae cetera dem ud)ıora im Texte der Const. unter Hinweis auf Rönsch,
Itala und Vulgata 5.412 gleichsetzt. Hier finden sich jedoch nur die
paar bekannten Fälle des vulgären Gebrauches von prae mit Ace. statt
Abl., wie Petron 39 prae mala sua, nicht aber Beispiele für prae cetera.
Ich habe dagegen, was Corssen und Funk entgangen zu sein scheint,
bereits in meiner Abhandlung »Eine lateinische Palimpsestübersetzung
der Didascalia Apostolorum« in den Sitzungsberichten der k. Akademie
der Wissenschaften in Wien, phil.-hist. Klasse OXXXTV, 11. Abhandlung
im Anschluß an Rönsch S. 346 das überlieferte praeterea als semasio-
logisch bemerkenswert und synonym mit inprimis, praecipue u. ú. erklärt
und nicht nur auf die Belege in den Digesten XXXI 34, 5, L 7, 16,
sondern auch auf die gleiche Verwendung dieses Wortes in der Didaskalie
selbst XXX 8: Si autem egenus — superveneril et praeterea (zudem, zu-
mal) senior aetate hingewiesen, eine Stelle, die sowohl Corssen als auch
Funk (8.168, 2.20 fg.) für durchaus heil ansehen. Daß übrigens praeterea,
entsprechend dem ganz geliufigen praeter cetera (-os), praeter omnia (-es),
wenn mit ea, cetera oder omnta das für den Schreibenden minder Wichtige
bezeichnet wird, diese steigernde Bedeutung erhalten kann, ist unschwer
begreiflich und läßt sich auch an dem Gebrauche von praeter (darliber
hinaus, mehr) guam bei Plautus Pers. 366 (virgo atgue mulier ,.. . mala)
quae praeler sapiet quam placet parentibus, Mere. Prol. 95, Ter. Haut 59 fg.,
ferner dem von praeterire gleich praeire, superare, vincere: Varro
R. R.T 1, 10: Aos nobilitate Mago Carthaginiensis praeterüt, Inv. in
Sall. 2, Or. Pont. IV 7, 51, Vell. 117,7 und an der Verwendung von
adeo gleichfalls mit steigerndem Sinn und der verwandten des deutschen
»zudem« gleich »tberdies« (tnsuper) völlig klar machen.

Damit muß ich meinen Beitrag, den ich als dúorg ÖAlyn re pıhn) ve
zu diesem Festband betrachtet wissen möchte, abschließen. Zugleich
beniitze ich die Gelegenheit, um anzufügen, daß ich mir eine Behand-
lung der bisher noch nicht gehörig besprochenen paläographischen und
sprachlichen Eigentümliehkeiten dieser achtzig Spalten und weitere
Beiträge zu ihrer Kritik und Erklärung vorbehalte.

Wien. Edmund Hauler.

Pravlast Slovanů a archaeologie.

Vydávaje I. díl svých Slovanských Starožitnosti, v němž je přiro-
zené otázka po pravlasti Slovanů jednou z hlavních rozprav, nemohl
jsem se vyhnouti theoriim, které se této otázky dotykaly se stanoviska
archaeologického, zejména theorii prof. J. L. Píče, jenž před tím několi-
kráte na ni archeologicky odpovedel. | Učinil jsem tak na str. 477 a
hlavně na str. 507 a násl. těmito slovy:

»Prof. Píč vychází z předpokladu, že brouzovou kulturu spolu s

„obřadem spalování přinesli do Evropy z Asie Arijové, kteří přišedše
»koncem doby přechodní do střední Evropy, rozešli se na sever, do
»Alp, do Italie a na Balkán, všude tam, kde pak vznikla samostatna
»centra kulturní. Část jich zůstala seděti na Dunaji v Uhrách, a to
>bvli Praslované ve své první kolébce dunajské). Zde vyvinuli si
»starsı fasi bronzové kultury a odsud kolem r. 800 (nebo mezi r. 8U0—
>600* odesli přes Moravu do Lužice a Slezska, kde se usadili?. —
sto byla druhá kolébka, — vyvíjeli kulturu svou dále ve znamou
:fasi lužickou, slezskou atd., až konečně oblast jejich za vlivu laten-
>ského a římského vzrostla a sestlila tak, že Slované nastoupili novou
pout do blízkých i vzdálených končin Evropy. Odtud osídleno bylo
-znovu Podunají a Balkan, odtud celá polovina Germanie, odtud vysli
i lessti a ruští Slované a zaplavili po vpádu gotském východní
Evropu. Podle prof. Piece v L a II. stol. po Kr. jestě Slo-
vanu za Vislou nebvlo, Venedi Pliniovi, Tacitovi a Ptole-
smaiovi nejsou Slované, V te věci Šafařík a jeho následovníci
jsou na omylu. To jest asi obsah theorie Píčovy, jak jej můžeme
z dosavadních prácí a výroku skonstruovati. «

Do vytištení této stati 1904 vvšel V. svazek »StaroZitnosti země
České od prof. Piece, Praha 1905:, věnovaný speciálně otázkám nej-
starší periody slovanské archacologie a v něm autor znovu odpovídá

Pamaráv arehrolozické XVIT 238, NVHT 633. XIX. 588.

j
2 Výzkum NOCH. Pam. NV. SS.
3 Vyokıma NOV. Pam. NVIL 365.536. 538. XIX. 588, XX. 75, 76.

Pravlast Slovanů a archaeologie. 671

na otázku kolébky s hlediska archaeologického. Odpověd zní poněkud
jinak nežli dříve, ale přece tak, že v celku je to totéž: první centrum
Slovanů bylo v Podunají, druhé vyvinuté a hlavní ve východní Germanii.
Zejména dlužno upozorniti, že i v tomto posledním svazku svého velkého
dila ponechává prof, Píč úplně v platnosti své vývody a doklady
historické o podunajské kolébce Slovanů, vyslovené ve svazcích přede-
šlých. Slovem, celou starou thesi o kolébce na Dunaji ve smyslu tradice
kijevského letopisu ponechává státi a svůj starší svrchu vyložený výklad
mění jen potud, že nemluví více o r. 800, jako době, v níž Slované z
jihu náhle přešli na sever, nýbrž vykládá, že už odedávna se šířili na
Labe a Odru tak, že vlastně kolébkou jejich stal se pak celý kraj východní
Germanie spolu s přiléhajícím Podunajim. Totéž má v nedávno vyšlém
německém překladu svého díla (Die Urnengräber Böhmens. Leipzig 1907).
Hlavní základnou pozdějšího rozvoje Slovanstva je mu tedy východní
Německo a to kraj mezi Vislon, Labem a Sálou. Odtud šířili se Slo-
vané z části znovu na jih (do Moravy a do Čech), z části dále na západ,
nejvíce ovšem na východ. Ale postup na východ neudäl se před VI.
stoletím po Kr. Za doly gotského panství Slované nebyli jestě za
Vislou, Venedi Pliniovi, Tacitovi a Ptolemaiovi k nim proto nepatří,
Slované podle nejnovějšího výroku prof. Píče, žili ve východní
Germanii v jazykové a kulturní jednotě až do VL stol, po Kr.
Tu se teprve rozpadli na západní, jižní a východní a tu teprve
východní vstoupili na půdu za Vislou a osadili východní
Evropu“'). Archaeologickým průkazem této these — mimo známé histo-
ricko-lingnistické důvody o východisku z Podunají (letopis kijevský,
Boguphal, slov. nomenklatura, jméno Dunaje v slov. písních, křest sv.
Jeronýma a pod.) je prof. Píčovi vznik a rozšíření hrobů známých v
středoevropské archaeologii pod jménem pohřebišt typu lužického
a slezského. Ty vznikly u Dunaje, kde prof. Píč předpokládá jejich
prototypy, a vyvinuly se pak v známou a mohutnou kulturní oblast ve
východním Německu.

Kdokoliv se s rozvahou obírá slovanským pravěkem na základě
materiäln historického a jazykového, musí, myslím, nabyti přesvědčení,
že tato these předního a velmi zasloužilého českého archaeologa 8
hlediska historického a linguistického nemůže býti správná. Sam jsem
proti tomu snesl a vyložil řadu důvodů na každé druhé stránce I. dílu
svých Slovanských Starožitností. Nepotrebuji proto a nechci také jich

1) Srv. Pi& Starož. V 200 sl., 208, 219 sl., 275, a zejména jeho něm. překlad

672 L. Niederle,

zde opakovati ani uvadeti další na dukaz toho, že these. podle n;
Slované puvodné vyšli z Podunají, a před VI. stoletím po Kr. něšedvi
ještě na východě Visly, podle níž rozsáhlé plane Mazovska, Beloros;
Malorusi a Veliké Rusi byly od Slovanu zaujaty teprve od VL stelet
po Kr., je něco nemožného, absurdního pro každého. kdo pravěk sl
vanstva neluští jen jednou formuli, jednou naukou ale vyslednici zisku-
nou z vývodu všech účastněných nauk.

Zde chei poukázati stručně jen na to, proč ani vývody archaeo|-
gické nepoklůdám za správné.

Uznavam v souhlase s prof. Picem slovanskost hrobu rázu lažickebo
a slezského, nebo spravneji řečeno, mám je aspoň mnohem. pravde-
podobneji za slovanská, než za germanska nebo gallska © srv. me
Starožitnosti 1. 906. Ale s dalšími vývody jeho these souhlasiti
nemohu.

Predne není možno doložiti dnes náležitvmi archaeologirkvmi du-
vody existenci I. etapy slovanské na Danaji, a sice pravé v těch kop-
činách, kam prof. Pie svými historickyni doklady pro podanajskon
kolébku Slovaun je uváden, totiž v dolních Uhrách a v Pannonii.
dolnéh Uhrách a Pannonii mluví tradice v kijevakem letopise a u
Bogruphala, tradice © sv. Jeronýmu, na dolní Pannonii a Banat ukazaji
stará jména Bustrieins, Pelso. Pathissus, Tsierna, Bersovia, jichž se pri.
Pie stále deovolava. Ale zde v jižních Uhrách, kde je ostatné jedine
> dostatek. podmínek pro pro počáteční rozvoj velkého národa, nebi
prototypu Kultury lužickoslezské, není první fase hrobu
tohoto rázu. jež bychom tam nutně čekali. Nebot kultura spec. kera-
mika, které tun v době bronzové, a starst přechodní panuje t zv.
pamonská je ve formách iv dekoraci něco z cela jiného, co v prime
venetické somvislosti s keramikou lužickou na severu neni. ( tom se
každy přesvédét smadno. prohlédneli poslední knihu M. Woxinskeho

Die inkrustierte Keramik der Stein- und Bronzezeit- Berlin 19M.
son Steer oben stranaeh nekteré spoleene prvky např. bradaveavite
vsenelký. ale ty jsem současně i jinde, vznikly jinde, a přišly sem d«
Uher 1 na sever z Jiného eentra středomořského. Prof. Pit dobře citil,
Je Je Zde bp arehacolozie s jeho historickými vývody, a spokojuje
Ss te. ze se dovolit nekolika málo nálezu ze severních a
-trednieh Uher příbuzných typu luziekemu Pilin, Hatvan, Smolenice.
Poker le tyto severouherské nalezv. pokud jsou vubec stara
se tet tz, pokud van. nalezy mladší obdobné typu slezskému jsou
a tele. 0 nemehom -bn za arehacologický doklad pro podunaj-
sk Kolebku Slovan. zehucm když parallelni historické duklady

Pravlast Slovanů a archaeologie. 673

Píčovy soustředují se na Uhry dolní, kde lužické keramiky vůbec neni,
a když v Čechách i na Moravě právě tato »nejstarší fase« keramiky
žlábkované a s vypnulinami (Buckelurnen) chybi tak, že vlastně tento
typ prof. Píčovi z Německa »přeskakuje« do Uher!. To mnohem
spíše pochopuji a uznávám stanovisko L. Červinky, jenž hledá původ
lužické kultury na Moravě a v sousedství, nebot tu je aspoň náležitý
archaeologický starý materiál a velmi zajímavé třebas ještě ne dosti
objasněné spojky s kulturou doby přechodní? Ale prof. Píč tohoto
materiálu pro Uhry dnes nemá, jako jej neměl před 10 'lety, kdy sám
ještě otevřeně po svých dokladech ex historia přiznával, že »mu archaeol,
doklady chybějí, nebot staré nálezy uherské jsou rázu cizího, neslo-
vanského« (Pam. XVII. 538).

Prof. Píčovi nepodařilo se dosud doložiti archaeologicky, že Slované
vyšli z Podunají, nedoložil zde první, nejstarší fase lužických hrobů, —
posito, že jsou tyto slovanské. Prof. Píčovi se však podařilo sebrati,
roztříditi, territoriálně ohraničiti a propracovati materiál těchto hrobů v
Čechách i v Německu, a ukázati nezvratně, že tam je jejich hlavní,
velké centrum a že odtud se šířily dále. Ne to, že byla kolébka Slo-
vanů v Podunají, ale to, že Slované odedávna soustředení byli v celé
východní Germanii, — měl býti proň jediný správný závěr z daného
materiálu. V tom leží také hlavní kus positivních výsledků velké
práce jeho, — ale thesi o kolébce podunajské nutno při tom ostaviti
stranou.

Vyslovujili se souhlasně s touto částí these Pi@ovy, nechci tím říci,
je ji šmahem a plně přijímám. Souhlasím zde s prof. Píčem potud:
připustímeli slovanskost lužickoslezských hrobů*“, vidíme vskutku, že
úž v průběhu celého I. tisiciletí před Kr. utvořilo se mezi Labem,
Dunajem a Vislou velké středisko slovanské. Ale po mém mínění, bylo
by zase nesprávno souditi, — a to stanovisko zaujímá prof. Píč v další
části své these svrchu vyložené —, že kromě tohoto centra Praslovanů
jinde nebylo, speciálně že nebyli na východ od Visly. Soudim, že
byli zde a sice už daleko rozšíření na východ a severovýchod, jenom
že kultura této časti vypadá pod vlivem svého zapadlého prostředí a

1) Píč Starož. V. 25, 41, 32.

-9 L.Červinka »Kdy zalidnili Slované Evropu střední? « (Časopis mus, Olom.
1907. 66 sl. Podobně jako on vykládávám ve svých přednáškách na universitö
vznik kultury lužické z podkladu keramiky terramarní na obchodní cestě moravsko-

oderské.
——— B) Mům stále jisté pochyby, ale doufejme, že je další nálezy a práce od-
straní. Zatím sr. mé Slov. Star. I. 508 sl. a Č. Čas. Hist. 1906. 6.

| Festechrift für Jagic. 43

674 L. Niederle, Pravlast Slovanů a ařchaeologie.

pod vlivy černomořskými a orientálními jinak než západní, lužicko-
slezská, vzniklá hlavně pod vlivem styků adriatických a italských.

Prof. Píč nechce připustiti u Praslovanů tuto principielní pradávaos
kulturní rozluku, ač je už a priori zcela přirozená ba přímo dána a
žádána poměry geografickými (srv. jen úkol velkých řek), a ač sam
na jiných stranách s podobnou archaeologickou biparticí operaje '). Trvá
na slovanskosti výlučně lužickoslezských hrobů východního Německa
a to ho vede pak k nemožnému závěru, že Slované nebyli před VL
stol. po kr. na východě Visly, že nejen Herodotovi Neuři, ale ani Venedi
Pliniovi, Tacitovi a Ptolemaiovi, a ovšem ani Velti, Zaboci, Suobeni
posledního zpravodaje nemohli býti Slované. To je však pro mmez
řady historických a linguistických důvodů představa nepřijatelná, jak
podrobně ve svých Starožitnostech vykládám. A vzpomeňme jen, abych
aspoň něco uvedl. že Jordanis už před VI. stol. zná na východ od Visly
až po dolní Dněpr velký národ Slovanů, že týž historik uvádí přímo
v Rusku Slovany už ve IV. stol. za doby gotskeho Vinithara a Herme
narika, že Prokopios v VI. stol. mluví o nesčíslných kmenech slovaz-
ských nad Azovským mořem! A to se vše zde mělo vzíti z Germanie
teprve V—VI. století po Kr., aniž by historie o této obrovské márodní
přeměně východní Evropy měla zpráv? Či stačí na to letopissi
tradice o lašském původu Radimičů a Vjatičů?

Nenili mi možno přijmouti celou tuto theorii 8 hlediska histo-
rického, pak ovšem nemuže platiti ani these, že výlučně jen lažicko-
slezské hroby vých. Německa představují staré Slovany. Potom mus
v bohatém předhistorickém materiálu ruského Polska a záp. Rasi býti
někde uložena kultura východních Praslovanů, třebas bychom ještě
dnes nemohli přesně říci, která to je a vymeziti její příznaky a vývoj
před VL stol. po kr. Říci však, že teprve postup západní hradištné
keramiky značí příchod Slovanu za Vislu a Ze emolenské žárové mohyly
z IN. a X. stol. jsou teprve nové posunutým sem slovanským ostrovem,
je naprosto jednostranné a nemožné řešení. Zde je, myslím, nejlépe
viděti, Jak nelze tak těžké a komplikované otázky slovanského pravěku
řešiti jen jedinou, arehaeologickou formulí.

1 Na pr. u Gallu Starož. II. 1. 102. 160° nebo u Illyr& (Star. V. 189. Ostatné
vidime leckde i na menším území na př. v Braniborsku, že.se v římské době pli-
kloňuje jedna polovina kulturní oblasti dunajské, druhá k oblasti rýmské (Niederl
Mitth. III. 16 sl..

V Praze. L. Niederle.

N3% Haönoreniii HAB A3BIKOMB IPeBHODPYCCKAXG M
CTAPOCIOBAHCKUXB HAMATHIKOBE,

Unta Br Bury OrpanuueHHocTb MĚCTA, BLINaABIaroO HA MOIO A010 BE
Cóopuuk, na1aBaeMomm BT uecTp aKazemuka Wruaria Bukentpesnya fIrnua,
A AAIO IM OAHO HEÓOXLIM0C HAÓJIOJEHIE, cabaannoe MHOIO NDK HJYNCHÍH
OAHOTO #35 ApepubäumxTt NAMATHHKOBT pyceKoň nucbmennocru — /oópu-
1054 Esanreain 1164 r., xpanamaroca Br 6-6 moekoBekaro Pymann. mysen
noas No.103. Cptatnia 06% 9TOM5 NAMATHEKÉ, BAXCHOME KAKB AIA HCTODIH
CAOBAHCKATO IepeBoxa eBanrelin, TAKE M AAA HCTODIM pyceKaro 43,, C000-
march 35 1824 r, K, ©. Kaxaiinopuueme 25 ero Tpyab »loauns aKcapxm
6Goaraperiä«, erp. 30—31, 110—111, npn vers na erp, 29—36 saben zano
eauyenie TeKCTA Mare. XXV.14—29 (upwrun o Taranraxs) no JxcapxoBy
(r, e, no Tekery, noměmennomy #5 »Ilposort« 1.9, npu ero nepenozž
Ioauma Iamaceuna), Oerpomnposy 1057 r., »MornexaBopy 1125—1132 r.«,
»Cunozaasuony« 1144 r, (r. e. Taınıomy), »Kanızeperomy« 1164 r. (r, e,
Aoópuzosy) m muor. apyrums BnxoT, zo Mockoneraro mazaun. 1663 r, u
HBIEŠUMADO IEPKOBHADO; HO TEKCTI HANEYATAHL 3AŤCE CE IPOH3BOILHLIMT
HCHPABACHICME NDPABONHCAHÍA CODAACHO CT OÓMPCYNOTPEÓHTOIBHLMT BS PYC-
CKHXT KHATAXT NepBoí uerBepru XIX-ro cToabria, seabacrsie uero Abaky
Aoópuzy npunucanír uymasıa emy +opMEL MAVKŽKE, RECAK, H3BEYAETR
BMŤĎCTO UHTACMLIXE B% pykonuen (a. 103—104°) merke, KECAE, HBROYA KT,
To BREXO BT daÓXyXenie mpos. A, E, Kpsiscraro, nezanno !) oTBAKupMa
TOCA AOKA3BIBATE 635 NPOTHLIXE OCHOBANÍK HOBTOPOACKOE npomcxoxyenie
aroro namarumka. Iloaanže Boctoxops B% »Onucanin pye. M caan, pyKo-
nauce Pymannonekaro myseyma« (C.IIó, 1842), e, 171, eoo6umas ubankoms
3Anmcb, 3AKAIOUAIONMYIO AATy TAMATHHKA, COXPANHBNMYI0CA HA OÚOPoTŤ
nocabauaro (270) anera, no Teneps peabacTsie nopum nepramenTa pasau-
uaemyj0 ©5 ÓOXLUHME Tpyaoms. Osbatuin 065 HToN5 NAMATANKÉ CO0ÓMA-

4 1) »Aeaki uonepuí zpirepii „aa Ainzerronsoriunoi kaacueisani! crapo-pycrkirk
pyronnein«, sein, 1906, c. 17—20. (m. arme vro »Yrpauuoryw rpammaruky c, I,
as. 1, Mocxza, 1907, erp. 65.

43*

676 B. Ianynosr,

A1Hch Tanke II. JÍ. CpeanenckHME BT » ÄpeBıınxR nam. pyc. NnEcbma a 43.
u »ČaabanopyceKoi nancorparine, Óo1Ťe Ke NOAPOÓNEIA CL XApAKTEpmCTOKOŘ
mpaponmcania H 43b1ka ara. A. JÍ. CoGoxeBcKHME BB »OyepraxTt BIE HCTOL:I
pycekaro a3.«, u. 1 (Rierz, 1884), crp. 1—8. Haxoreus n ps Tprı
U. Boexpeceneraro: »,Ipenne-ciaBanekoe EBanreme. Esanresie 0T5 Mapsa
HO OCHOBNBIMB CIHCKAMB UETBIDEXB pexaKkniH PYKONHCHATO | CIABANHCKATŮ
EBAHFEILCK. TCKCTA CT PA3NOUTENAMN H3IE CTA BOC5MH DPYKONHCEH EDAUTEJ:K
XI—XVÍ 5.< un naxoanmT na crp. 41 cBšabnia o IoÓpuxonows Ecanr. c
VKA3ANÍCME INWTEPATYDLI HO H3yUEHIO ro. | OTPBIBKH HIB ITOTO NANATANKI
neyaTanıch BT Jeropnueckot Xpueromariu DyciaeBa (etp. 51—61. a m
> Ha.ıeorpar. ommeanin rpeu. pyxonuceie, T. II (MockBa, 1880), erp. 31— 39,
apxum. Amenroxia (ep. I. Bockpecenckaro op. cit. 41).

1. loanna rı. IV, 14 u7 rpeu. Teket& no Cynaiickoň, BaTukanckoů x
Apyr. pykonneamP unTaeTen: GÁků TO Uwe 0 (Ex) Owaw (aťro, zeví-
gerca dv (Čr zrny UdaTog úAkonévov elg Tony alovtovt. Bs
O,AHOMT HIT APDEBTĚNINHXE CTOBANCKHXÉ T.IATOAHYeCKAXB NAMATHHKOBE —
3orpaperoMme EB. OTO MECTO Nepe1ano TAKB: HR ROAA BRXKE 434 44b
EMOV- RANETTR RA HEMR | ICTOYRHHKR ROA N BKCAR NARUTA
RR OSKHROTTR BRKURHTRI- (7. 233, cTp. naaanin axax. II. B. Hrmaa 141.
Tarp KAKT no CMIIOTY 3ibep J0A7KCHB OLITR POA. EA. 4., COTIACOBAUHUR ©
P. ROVNI, KAKB JCDCBOTE PDCH. ČÁÁONÉVOU, TO OJEBHAHO, BE Jorp. eb. BI
DOPME RACARIARIITA OKOHNAME -MER CTOHTB BMECTO -AA NO »601-
TapeKomy eMocoöys, KAKT Ha ITO YRa3a1L Ye fIrmuz (Prolegomena, XX..
Ho npasınıpunee vreme RUK CA ŘITAPRIIT A bA HAXOAHNÉ BB APYTOWE TIr
PO.IHUTCOROMT TOKOTÉ — AccemameBoms 411 BATAKANCKOMB (cm. 431. Paukaro
1565 r., erp. 25, mu. Uepnunna 1878 r., ©. 24). JTo BEIpaxenie H35 1peE-
HAND CTAPOCIOBANCKHXT TCKCTOBT TIDONHEJO HM BE IAMATHEKH ÓOATADCKOŘ
uocepócno pozn. Tart, 13% 6017. Rapnunekoms XIII B., noo6me or1z-
TEUONOWST OTAPHHOIO, RRCAKRHAAINAR (AmrnT. UeTB. Tammux. II, 614, cz
Go1raperovs „LoGpiiůmonomr Werpepoeranresin XII B., H3XAHHONS nor
perarı. por. Ionera ne I kunt »briraperu CTapaıme (Coena 1906‘,
HAXO,UIMT TRE RO AKL RRCAKTARI ABA (cm. cTp. 196); BE Gozrapcko-
maretonenowm „Loöpoumpon. En. NÍÍ p. ROAK RACAKEAR AM (V. Ja-
si, Evangelium Debromiri, Wien, 1898, I, 57, II, 14); BE 6oar. Tpnor-
ekowp Er. NIIT p. — KKC knaxuyrx /M. Valjavec, Trnovsko tetra-
Jevandelije, Starine NN, 215, NAT, 460'. Be cTapbinuewe npezcTanmrert,

I Tisehendorf. Novum test. sinaitieum, Lipsiae 1863, p. 49%, N. t Vatic. L.
16. p. 120,96. Tesko 11 vielen MareMb HATANÍH Lipsiae 1881.

H3% na6nıoxcHilt HAT5 A3bIKOM P APCBUCPYCCKUXB U CTAPOCAODAUCKUXB NAMATHEROBS. 677

no munio npoe. M. H. Cnepanckaro !), cepóckoňi Gocniiickoň TpynInkl namaT-
HHKOBP HAM, NO BbipaXeniro ak. A. II. CoGoxepckaro, »6ocHilickaro H3BOAAc,
3HAMEHHTOME MupocraBoBOMT eBanrerin All D. 3TO MĚCTO URTAETCA Taxe:
Hk ROAA OXKE 43h 14h EMIO- BOVAFTA RA HEMK HCTOUHHKA BOAhl
BRCAKNADIJE Bh OKHROTA RRYRHMI“). Cs HOMĚNEHIEMÉ CODIACODANÍA,
T. €. CE OTHecenieM% NDHYACTIA TAar. BRCARNATH HC KB CIOBY KOAM, a
KB CAOBYy HCTOYHHK, TIPH TOMB elle BE +. BHH. EX. BMĚCTO +. HMEH. EX.,
Toxe BEIpaKeHie HAX0AHMT CE cep6ckomp BykanoBoms (ok. 1200 r.), raš
UHTAETCA BMCAKTNAEIIM (CE VKAJAHIEMÉ NA OpPHrAHATE, HMĚBNIH Io 604-
TApckH A BMĚCTO KR Nora A), HHane BP ÜBepinxckoms (or. 1279 r.),
rab — BucXaenamın a (I. Hipunckii, Cpepiumekie OTpsIBKH, c. 8, 25, oTA.
OTT. #36 >ČTATEl NO CIABAHOBĚAŠHIKO«, H3AaB. NOXP pex. ar. B. W. JIamau-
exaro, Il). Koneuno, u BE Hukozsckoe eBaHrezie XIV—XV B., Hazannoe
Aanuuuuems #6 1864 r., aBXArOmeecA OXHHME A3b TRNAUNŠKUIHXE IIPEACTA-
BHTEJEH (OCHIKCKATO IIHC5MA, 3TO HUTEDeCH0E BEIDAKOHIC BE +. RhCAMII-
AKLUITEE NOnaX0 H3E ÓOJŠE APEBHHXT TEKCTOBB 3TOH TPYNONBI, NOXOÓHLIXT
MupoeczaBoBy.

Rorxa ak. /ÍTHUE NHCATT CBOH OÖIMAPHLIA NPAMĚJAHIA Kb H3XABACMOMY
uns Mapinuckomy UerTBepoepaureniro (BE 1883 r.) OHE MODE VKA3ATb, UTO
>3aMĚuaTeXbH0€ H CTAPHHHOE C10BO« VUŠIĚNO eme BB 3orp. Acc. Hnk. en.).
Tenepp Hamm CBŠAŠNÍA OTHOCHTOJBHO paCOpoCTpaneHHocTH ero ropa3x0
umpe. Hacataosania O ASbIKb DAJAHUHLIXE EBAHTEIBCKHXB M APYTAXT
ÓnÓ1eHCKHXT TEKCTOBB, KAKOBBI TpyAsI Bockpeceuckaro, Bazasıra, Bonapara,
Oóxaka, Cronnosaya, Ilosıuskn, apxum. Amenxoxia H camoro ak. Hraua),
3HA4HTEABHO VBOIHUYHAH UHCIO NDHMĚPOBR YIIoTpeölenia eTO BE ApeBHeH
CAOBAHCKOH IIHC5MCHHOCTH, IIOKA3ABP, UTO BE NPOMOKYTKÉ BpeMellH, Pa3-
AĎxAarouaro HanHcaHie 3orpasckaro H AccemMaHieBA eBAHr. C5 OAHOH CTO-
pour (XI B.) u Hukoaperaro (XIV—XV B.) cs ApyroH, aBaaeTca Bash
PAAE NAMATHHKOBB (OATAPCKHX’B H CEPÖCKHXT, 3IHAIOMEXÉ 3TO CXOBO. BE
MHODHXB APYTHXBb TEKCTAXÉ 3AMĚHEOHO OHO ÚÓOJXŠe NOHATHBIMH TIHCHAME
rzaroxaMH HCTKKATHS), TEWTH, BRYOAHTH HIH *BRCXOAHTH, K8K5

1) Mocrapckoc (MaHoitx0Bo) ÓocHiňcKoe eBanrexie, Bapınasa 1906, c. 3.

2, 3a cabranHy1o no Mocit NpocrÓŽ BBINHCKY 3TOro MĚCTA NO $0TOrp. H3A. Mupocz.
EB. Be 6-KÉ XappKOBCK. YUHB. npunomy T.ıy6oKyIo ÓZArozapHocTE Npoe. C, M. Kyas6axuny.

3) Mapiunckoe Uerpepoesanr., c. 470.

4) Br ocobennocru ero »Zur Entstehungsgeschichte der kirchenslav. Sprache«,
II, S. 61, 64 u c.ıtı.

5) HETKKAKRUJIAKA Ocrpom. (134. CaBmurŘoBa A. 30r), no u3X. BocToRoBa — AlA ;
ROAM TEKAUIRA .. . . . 85 cpexuchoar. XIV m. 6-xm Hosopoc. Yuur. No. 29
(Tparop. No. 7; ROA/KI TEKOVIJIA Tax. 1144 r., rarp u BO muoruxs XIV— XVII r.
(AMeuzoxiit, Ta.ıuyckoe Uersepocs. 1144 r., r. II, 644).

678 B. Aanyuoss,

aoraisıpaeren /Irnut (Map. UeTB. 470: ROA/'hi- BRXOAALBA ...... Biber
R'ACX—), KRCKANATH (Zur Entst. II, 64), HCKAKATH (Šafařík, Úber den
Ursprung und die Heimath des Glagol., 41, pyc. nep. 50j; wHoroumesenuue
apianrtıt (EB. Apx. 1092 r., Cvmon. 1270 r., HoB. 3a. Arerxeia Marp.) cu
y Ameuroxia, Uersepoen. Vax. II, 644.

IIpexae UĎMT nepeHrH KL TOMY UTEHIIO, KOTOpoe Tpexwsaraete ui
jannomT “Gert „loÓpurobo Es., cAb1aemB HĚCKOABKO 3AMĚYAHIJÍ NO NOBMIT
OTHMO.IOTIH JAHHMAIONATO HACE C10BA. aké H3BĚCTHO, TIaroısI KCAT-
HATH, CAKNATH nepetarouje rpeu. GAŽedŠcu, 1aT. Balire, pojcTBeRnu cz
APDYTHMN CTAPOCAOB. TIATOTANH — CABNATH, CAKNATH (v. Miklos. L.P..
Rrcasırktn (ibid., Tanke Šafařík, op. c. 41), npereranzamınumu Goste
CTAÓVIO CTEeNCNHB BOKATHIANÍH, A Take H CO CT. CXOB. CAAIVM »fluctus:
(Mikl. Lex. P.), uemex. slap » Wasserfalle, slapy more »die Gezeite de
Meeres< /Šumavský- Rank), cıontuer. sláp »Wasserfall< (Pleterinik.
Oyermino, 315ob MLE HMĚEMT HHT0OBpoN. K. *selp- (CT. CI. CARN-), BE veze-
joBanin CT *sal p- [eT. (1. CAkM-, CABN-) u CE *solp- (CT. CI0B. caan- |.
llepssin 1 mocTbui BHALI KODHA BL PYCCKOMT A3. AOIZKHLI HMĚTE NOIHO-
DIACHYIO POpMV, KOTODYIO IE HMĚCMÉ BL MAIOPYC. COJONHTH AJEBKA
[Mnerynost‘, BLICOTOINTI >BhICYNYTb«, 1TÓ KAKB >INDHYHHHOC+ (KABIATEL-
HOC) KB MOTVIPHOMY CTbNATH JaBNO YRe ykaj3ars IloreGna 2), BE Gto-
PYCCKOMR CO.IYITANB, uLcoTvmnumb (HocoBHTB) CE HIMĚHEHÍCEME HeVIan
0 BB 4, VT LODMIT NPOTNOTATAIOTE, KAKB H IOKHOCTOBAHCKO - Yeuckoe
slap-, upacaopanekoe Šao/p-. — BO3MOZHO, UTO MH MAXOpYCCK. CEIENHÄTRCH
(NDPHOTATI , — IPHBAJATLOAe 1, 65.10p. CEJOENÁHb [>IDOBOPHO JepnaTbe,

X.IChaThe, >XiecTathe) MPEICTABIAIOTB OTpaZenie npacxoB, *selp- u
HUEIOTT, TAKHMTO O6PASOMB. HE >TPETKCC, KAKB IIPEANO.IATAETE, NOBRIUE
mony, Rat A. N. Illaxmarort d;, A HCDBOC NHOXHODTACIE, T. €. ABIAMTCA
Ho POPME ers Baplamien, OTMAKO, 3nayemin) NDAMBIME COOTBETCTBIEME CTAPO-
etoginteraro vabunatm Ilpacaon. *se/p-, *saď p- (135 n. e. *salp-\, oTKYJA
NPapVveeh., 7 pe, MEI UMĚĎEVT, KPOME BBC YRA3AHNMEIXB CTAPOCIOR, OPT,
BB MALIOpPYe. COBT »pbISO.ToBman BThe,, COPÓCK. CÍN (>POTE PEI6OL0BROR
uoropout I. Ihrwerpom x. *selp-, *salp-, BEPOATHO, HMPeIcTasıseti
EPAASBIIIOE paenpoerpaneinie Toro ©. *sel-, *sal-, KOTop. MEI ENŽEXT
BR eT. C101, Ch — CHAATH, ap. mn. pra-sulalı (»BEITAIKRBAETT: ,

I cam. Miklos. Er Wh. 1 Meillet, Les alternances vocaligues en vieur
Slave. 377 Memoires de la Soe. de Linguistigue, t. XIV.

2 Tr se erin vkenb pYeeR. sta, 1876 1., c. 206.
3 Kr meer ziyverb pYeolaro re NOTHOTTACÍM m BER. Apyr. auıen. C.Ile.
P, en 0, 132,

4 Havre bil. 96, 192.

H31 naózrozeHih Ha1b A3BIKOMT ADOBHCPYCCKHXT H CTAPOCXOBAHCKHXT UAMATEHKOBT. 009

rpeu. GA/ouaw'). | JÍBAaeTca AHLIb TeMHEIÍÍ BONDOCE, BB KAKOME OTHOLIEHÍH
Kb DTOMY KODNIO HAXOAATCA CT. CAOBAHCKIA PODMEI HCXAKNATH, HCXA'R-
narn?, (Miklos. Lex.: HCTOSAHHKA Heyaknate Man. Muxanos. XVI n.),
K'RCXAANATH (— Nat) >.) Hare, »salirec; mocabruee ocoGeHno 11060-
JIBITHO HOTOMY, UTO NOTPEeÓXCHO B HĚKOTODBIXE NAMATIHHKAXÉ BT TOME
ze JHAYOHIH H BB TOM Me CBAHTCALCKOH UHTATŠ, A HMEIIHO BE OAHOMT H3IE
NAMATIIHKOBB pyceKaro nHcbma no pyKonucHu Pymaun. My3. XIII-ro B. (zo
1300 r.), O6nxoa& ÚuepRoBHOMB, OrmcaHnomE BOCTOKOBEIMT, HAXOAHME
J.IV.14: HOTOUKHHKR BON ERCXAANARIIh ROKHBOTA BKURHBIH
(OTOTL UPHMĚpR CM. y MuKromuua Lex. P., nozuše y Cpe3nepBekaro, Ma-
TepiaısI AAA CXOBAPA Ap. PYc. A3.); KOHEUHO, ITO Me CAM00 CIOBO HMŠEMT
MBI H BP DBILIG YKAJANHOME K'MCXAENANYUM cepÓckaro ÜBepAnzicK. eBaHr.,
TAB CIŠAOBATOJbHO TIPABRIBNO € JAMĚHACTE INO-CEpÓCKH A, a He %. SI
1103B0.1F0O CCÓŽ CAŠIATP JODAAKY, UTO K. KAAN- (npaczoB. *ylep-), MOzeTT
ObITb, POACTBENHEIH CE K. KXahll- (npacnoB. *ylop-), He HMĚETE JIHKAKODO
poacTBA CT npacnoB. *selp-, *selp-, — no KpaňHeň MĚpĚ MEI HO pacnoza-
TAeMT AAHHBIMH AIA BOJBEJENIA HXE Kb OAHOMY IIPOTOTHNY, H HA CAOBAH-
CKON TOUBĚ OHH COBEDPUIEHHO PAa3AHUHBI, — HO UTO GÓXH30CTb 3HaueHiA HXT
BBI3BA.TA BOJMOZKHOCYL CMĚIMENIA H VNOTpeÓXeHiA BTOporo (XARN-, XAAN-)
BMĚCTO NepBaro (CT. c10B. CAKN-, CAKN-).

UTo xe HaXOAUMB MBI BR AAHHOMÉ MĚCTĚ BB /IoÓpuxoBoms Epaur.
1164 r.? Tamt untaemg: HR BOAA KOKF AST AAUR IEMOY BOYiARTR
BR HKMb OHICTOURHHKTR BOM- YPENAKIIR BR 3KHBO|TR BKURH BIN:
a. 22". ITo UuTeHiC AaeT% He TOABKO HOBOe YKA3AHIO HA TO, UTO H BE
Poceiio nponnkaTH TEKCTLI, INABUMNE ApeBHee CA0BO CIŽNATH?), HÓO upe-
NAIOULIO ECTb HOECOMHĚHUOE HCKAKEOHIO ÓOXŽE APeBHATO *cCAŠTAIOH TO, BĚ-
POATIIO, HO NOHATATO NHCIHOMT, He IPHBRIKIHMÉ KP TAKOMY BBIPAEHIIO BE
OBAHDCIBCKHXT TEKCTAXT, HO H HA TO, UTO NOXXHAHHHKÉ, CE KOTOPATO CNH-
CEIBAAB AbAKT /|oÓpHAO HAH CDO NpeXNECTBENHHKB, HMĚXE, IHOXOÓHO JOrpad-
CKOMY CBAHTeJil0, BE AAHHOME NPAMĚPĚ 3AMĚHY OyKBEI A NOCIŠ UI ÓYKBOFO
tm mau m. JuTepecHaa H30ÓpĚTATEXBHOCTE nHcHaA (camoro zu Jlo6pmaa,
HAH OAHODO H37 ETO TIPEXLIIECTBEHNHKOBBP) CKA3AAACb BE TOMP, UTO ONE
IO CBOEMY OCMBICIHAT HENOHATIHOC MY H HCKAKEHHOE, ÓZAroxapA 3ANÉHŤ
ÓYKBOIO | HEHDABHIBHO TOCTAB.IEHHATO KAKHMB-TO ÓOATAPCKHME IPeX-

1 ®. 0. Popryuarosr, TeKuÍH NO CPABHHT, soucrurt, war. 1899 r., crp. 59.
K. Brugmann, Kurze vergl. Gramm. 1902, I, 132 ($ 198'.
2) Dr. Wenzel Vondrák, Vergl. slav. Grammatik, I (Göttingen, 1906), 361.
3) Uro 3T0 C.IOBO 1OOÓUC, T. C. BB APYTUXb KHHTAXB CBADICH. NHCAHÍS, ÓBIXO 13-
BĚCTHO u ua VyCH, J0CTATOUHO JOKA3AHO NPUMĚpAMH BB Marep. AAA CZOB, AP. pyc. 28.
H. H. Cpeaneuckaro.

680 DB. Tanynops, Harz uaGo10nikh HAX5 N3LIKOMB APOBHOPyYCCKRNXÍ M T. I

INECTBEHNHKOMB M BM. A, BBIDAKENIC, NOHABE ETO HMEHHO KARL ©. AT. 61
NPHYACT. HACT. MY:K. p. OTB rar. YPRNATH »haurire«, npn UeME provká
NHCCIVP, KAKT 3TO OÓBIUHO BB Ap. PYCCKHXÉ NAMATHAKAXE, OCOÓENHO ET I
CIOBAUCKHXB POPMAXT, COOTBĚTCTBYIONHXÉ PYCCKHM'B NOTHODTACHLINE, *1-
MEHHTT CTApoc.MoB. K OYKBOIO €. JaMĚTRME, UTO BHATL Kopua npar.mt.
*ACTD-, HOBĎOTHBÁ BT CT. CAOB. ©. NOYPKTH, sup. NOYpKkTm (Jo. IV.%
3orp. Map. Oerp.), spknartn, orm&uennonz Muxxoumueme (Lex. Pal. 11
CEPÖCKHXT, H DYCCKHXP CHHCKAXB, BT CEPOCK. AYOPOBHBUKOMB Upenatra —
upěn1em, BB Ob10pyceK. Uepénamb, vepenäluka (»yepmaroe), Kamera,
menbe oÓLuemTr, UŠME *edrp-, OTpaKamımilich BE CTADOCI. YPRNATH 'nan,.
Jo. IV. 15: npıxoxaan noupanart’n Accem. Map. 3orp., — NO4RPANaTA
Oerp., Ha. Casıımk. 30"), eep6er. NPIaTH, UPNCTH, PYCcKoML uepıars
mor.. ucet /ToÓpuao HIH ero IIPeAUICCTBOEHHEKÉ (PYCCKÍM HIH cep's,
HOBHAHMOMY, NONHMATT AaNN0e MĚCTO TAKB: >»HO BOXA, KoTopym AH 1aw3
eMy, ÓVAETL BT HOME HCTOYHHKOMB BOAL UCDNAIOMNCMY (HAH AIA "ep-
HAIOHADO) WB JKHOHL BŘYHYIO«. /[aBaA TaK0e OÓBACHEHIe Jano +. „lofp.
CB., 31 PACXOKYCH KARL CE TOJKOBAHOMT ar. A. H. CoGoxenckaro, 1peı-
NOTORHBINALO euje BT 1884 r. (>(Ouepku HIT HCTODIH pyCek. 13.«, ©. 7, 810
BT YUPEIL.TIONTO KOHCUHOE |) BMĚCTO 1 (HOCIĎAHOC ECTb IIDABHIBH. OKOJNS.
4. POL. C1. ZKCHCK. p. BT APpeBNCPYC. A3.) TAKT H CD MHĚHIEMÉ ak. A. A.
Illaxnarosa, nonumaBuavo 31$cb Oyksy | BT Inay. 3BYKA 0 (>|eašocania
bp oßracru pycenoň wonerukune 1893 r., erp. Ó1).

hr CoKATĚHNO, MNŤ HE V1AT0Cb NABECTH CIDABOKE, BOTPĚHAETCA JE
NOT0ÓH0OC YTemie BT KAKOMT 1100 ADYVOMB ERAHTEALCKOMB TEKCTĚ, KpONÍ
TEXT AANNEIXTG, KOTODRUT umbioren V AmeHzoxia Br JÍ T., etp. 64, em
„Vamtu*naro Nergepveranreniae. — (UTOBapnsrK cocTaBp McTncaasopa Er. 10
1117 1., oanoro -HIT CAMLIXB BIITAIOUINXCA NAMATHRKOBB APeBHepycckol
HHCDMCHNOCTH“ , 110 BRIpazKemO 1poe, E. 8, Kaperaro (OcoGennocrn mebwa
u sarına Mernerap. enanr., BapmapBa, 1895, c, 1), COCTABIAOTE coxepzanie
HOHATMALO C0 Tpyaa HeBocTpVeBA, BP COHCKÉ KC CHOBE, OTNĚYCNHUMIÍ
hapermmr 35 ero cTarbĚ erp. 22-—23, MBI HNTEPECYIONADO HACE CI0B3 Be
Haxo1nwT. Tarıwg onpasoms, ureme „loÓpnaoBa Ep., IpEBezennoc Br
Tb BAPIANTORL IH OTNEMB AMPILIOXIEME 035 OCOÓBIXE OÓBACHEHÍŘ, OCTA-
Ce HORA OJHHOKHMT HUB UHOTĚ APYIHXT PYCCKHXB CHHCKOBB ocotenn?
K AUTO TEINTTMT,

ST NIL 190%.

Ieer: 3
ACC SL TOR, b. Inuynoss.

O ayTopy IM y30py (JaBeHo-cepöckor Marasuna ON
1768 TOT.

C1aBeno-cepóckii Mara3HHS TpeGaue Aa OyAe nepHoAHUHO H3-
nabe. Y npearoBopy npBe cBecke ce HaroBemhyje, 1a he mecT cpBe3aka
UHOHTH jexaH TOM Kojit he Z0ÓuHTH cBOj permerap. Ty ce Hapuue naxa, za
Ópoj Kynama >uadTeTbHo ÓYJETE C5 BpeMeHu 1a BpeMe BOXHKHMBe. Au
je rox. 1768 y Mxenuma Hjauma camo npBA CBecKa NPBODrA TOMA; AAbHM
CBECKAMA HHje ce Jocax HH Tpar nama0. Hema cymıse, Marasnı je, 360r
HECTAUIAIIE NPETNAATUHKA, NPeCTA0 H3AA3HTH.

O uzejama Koje cy KpeTaje oBaj NpPBH CpNncKH, Na H NPBH jyzn0cI0-
BEHCKH JKYDHAI, O CMepy H 3A1ATKY MY AOBO-GHO CMO OÖABELITEHH H3 OII-
umpmora IIpezuc1opnja npBe cBecke 1). To je 6no 3a cBoje 106a —nanpexan
KypnaT, 3a CpIIcKy KIBHIREBHOCT, EnpaBo, He0ÓHUuHA 1NOjaBA. ÜOBEM KBH-
KOBIHM H3AAILEM je KIEHKEBIOCT NpaBOCHABUHX ÚpÓa, Koja je A0TIe BeKO-
BHMA ILIHBATA CTPYJOM BH3AHTHCKÉ Teoxoruje, a nocze Bermke CeoGe (1690)
yAapıı1a TOKOM pycké CXOIACTHKE, JOAHHM MAXOM, HCKOUHIA HA BHAHK KH-
KEBHHX H KYATYPIHX HNeja ocTaxe Eppone. Ioxup m Be3a ca caBpemenom
Jana1HoM NAyKOM U KBHECBNOIhy ce H3 Ilpeancxognja cacBHM jacHo BHAH.
Urora je m uTeTa, To je Mara3HH © NPBOM CBeckoM TIpecTao H3AA3HTH.
Ouurleano cpneka ny6ınka y Kapzopaukoj Murponoxuju uuje jom Óuza
CIPem.LeHa 3a OBAKO MOJEDAH ZKYpNa1, Te TA HHjE AOBO.LIIO NOTNOMATAJXA.

Jamerak Crapeno-cepóckor Marasuna 3aBujeH je y Neky TAjaHcTBe-
nocT. © Henocpeano, HIH Óap noy3AaHo, ITHCMO HH AO AXaHaC 3NAIH, KO MY
je nokperau u ypemuk. a HaCXOBHOM AHCTY HeMa HEKAKODA OÖaBeLıTaja
O TOM; UHTA Ce CAMO TOAHKO, JA jo IUTAMNAH Y MIETAUKO) IITAMNADAJH
Aumurpuja Teonocnjeza. Ilox IIpexucxzoBujem uako Haje noTnucan. Y KBH3H
ce HA HEKO.IHKO MCCTA NOjaBLYjE PeAaKumja NOA CACBHM HeoApebeBHM >Mile,
all KAKOra HMCHA HC HAXA3HMO HHIAe. OHO 11TO u3 IIpexuczopuja, nak, 0

1: Butt o TOM moje zexo CpncRa KırukoBuoct 04 Becxukc Ceoóc 10 Io-
cureja Oópazotuha, KapzoBnu 1905, crp. 83—89.

682 Tuxomup Ocrojuh,

peaakıynju JOJNAJEMO CAMO HAC jom BHLO 30yıLyJe, H CBE ce UHRH, K3) 1
ce HA TO H HULIO.

Ty ce, Jake, ne.ın, Aa CY ce CKYNHIH > BECbMa MAICHKONE H Tp-
TbeI’B HC NPEBOCXO1AMEMB UHCTY: H AA CY >TAKOBE VCTABB HIMEKIY (v
HOTOKHIH«, AA H3TAJV HA LITAMNY >COUHICHÍA H NDEBOXBI O PAJHBXE x
TepiaxTe, Koje he CPDNCKOM ApyuıTBy ÓHTH 01 KODHCTH. O JHUHEM O1HOCENÍ
oBe TPOjHHE AOJHAJEMO JOU OBO: >HMAHhbH CBAKÍM OTB HACE CBOk: Ir
Mano DKONOMÍIO<, BEAC, HC MODY CAMH, CBOJUM DAIOBHMA, HANVHHTE Ma-
aa, CTOVA NOJHBAJY H OCTATC KIBHAKCBHHKE HA capaıın.y. Ha 1pyrox
MECTY NPABTAJY INTAMNADCKÉ TPEOLIKC >34 AAIEKHMT HALIHME OTT Tenmorpara
orcyTeTpiempe«, ETO TO je CBE IITO H3 CAMOra KypHa1a jo3najemo 0 je
AAKIJH.

IMa mar, y namoj navun ce Beh OJABHO TBPDU, Aa je H31a635 z
ypeanmms Maraauna Saxapuja Opreaun. JlIpsn je TO orıyuno TBpı
II. 1. Ilawapır y ebom aeıy Geschichte der serbischen Literatur (erp. 414.
öp. 624,. IIme Opre.miono je Illarapıık, Kao cauecTan ÓHÓIHjorpa, WeTar-
V 3arpaıy, unMe je XTeo „TA OÚEJOKH, Ja ce OHO HC 11A1A3H OJHAHEHO T
HACIOBY elta, Nero je 32 14 casıao © Apyre crpane. CTojau Horaxosah
je v Cpnexo) bnöanjorpaenjn (1869) Ilasapıkogy Gereumy o Mara-
Synem upeneo Op. 41). Hnkoxa Auzpub, Koja je v cBojoj Prye-
vodnoj beletristiei u Srba od god. 1777—1S47 (1892) pen pekao nero-
AHKO HOXBATHHX peun o Marasnıy, HH IC CYMIBA, TA OH HHje Opsezanne.

C apyre eTpame, my Rapiopnuma ce mHerm1o0, Aa je Marasau Op-
TEIHNOBO 10.10. Ha upumepky 170 ce namasu y Murponoruckoj badın)>
ren v Bapaoemmma CTOJE MAHCAHO DYKOM MHTPONVTHTA (ÚTPATHMRDoBEhA,
da je avrop Marasmuy Opremn Rat je CTpaTumupoBuh oBo 3anmew
HOOTEY.AA Je SHO gu Ta) «PARAT, IHC MODHATO. AA, ako je Oprejnu
SAHOTA ÚHO HAUUUL PBOPa ZRYPHATA, TO ce MOD10 3naTu v Rapıopıumma,
Be je Oper, Kao olpaemao uopek, Behmy CBOjera Beka HpoBeo. A
Crparauupomuk Je, Kdo. CBDIICH npasmmr, Orumao V Kapıosue, T ABOpeky
eayardy, 102 1785, arte, Jon Ba OKHBOTA OpreammoBa, JOM 3a (ABbena
My v Rapaeramma m one. HM, V PPVINODODCEHM ManacTupuma. Morao
CE TIP Tom, JE DLE PRO OČABOCTHNTE O OpoeTHHOBNM KILNHZKCBHHM ALINA,

Orkv Ilarapın sme 3a avropa Marasuna? O TOM OH caw He
aje piva Am co yiampen MORE MHOJETH, Aa Ia+apuk nehe uewro

2 oo Tm Vyrob o Cnowmenury Upm Kan. Aratesuje X cíp. 8.
Pena oa hr Veremesian Hare Yınuha XIII crp. 277. Y cpow noxe-
EZ. BE pe Ha. NE 2 OCT HEMAM TOKATA HE TIDOTHB OBC TRpIBe HE
B VP Ta Sha o pedoa Illerapse u GTpatasupormh' AvÓpo ofž-

O ayropy u ysopy CixapeHo-cepóckor Marasuua or 1768 rox. 683

01 oka TBPAHTH. On je o ayrToperBY Mara3HHa mMorao xo3Harn u y
Rapobuuma, MoxXe ÓHTH 01 camora CrTpaTumupopuha (oBaj je ympo 1836,
a Illarapık je 010 nporecop y HoBom Caxy or 1819—1833). Au opo
HHJC BCPOjeTiI0, a TO MHCIHM 360r Tora, To Ilarapuk y cBom zexy Ge-
schichte der slawischen Sprache und Literatur nach allen Mundarten
(1826) cenommmwe Opsemmna (erp. 218) u masoan My KBHWKOBHE paXoDe, aın
mechy ıuwma nema Marajuna, WTA BHUIE, 38 OBA) KYpHAX OH Tara jou
uH ne 31a. Hero MHeium, aa je Illasapnky 3a ayToperso Marasnıa
H3BOp NopamH, Kojn je npBH TBpAHO, Aa je Opvenmu uszapau Marasuıa.
A Ilarapuk napozu Xopammja Ka0 cBOjera H3BemTaua He caMo y Óujorpa-
vuju Opeezmnopoj nero u y ÓuÓxujorparHuckom ojesky cBoje Heropuje
Cpneke Kirn keBHoctn.

Aecıo Axekcuja Xopamnja (+ 1809) Memoria Hungarorum et Provin-
cialsum scriptis editis nolorum) HH ZO AaHac Hnje HIryÓHXO BPeAHocT 38
HCTopnjy KBHKCBHOCTH. © PoTobyÓupor Mahaperor nujapncry je TnuTao
npekop cTpanana, aa cy Mahapu 3a0cTa1H y HaykaMma H3A APYTHX HApoza,
Na je xTe0 BeEXHKOM 30upkom 0x 1155 Óujorpaeuja Aa um AoKaxe, 1a Ma-
bapu umajy KiWReBHHKA u nayunHka. CrTora je 1770 rox. oruwma0 y
Merke n H31a0 nan (Prodromus), a noTome ueTupu roxune je npoBeo y
Iburpu, Tara, euru u Dyyumy, Kynehu noxaTke 3a cBoje Bexmko A610.
Kaı ce ono nojaBH10, NOXHTAme MHOTA HEMAYKA yuena VApPyZeHa JA Ta
HaaÚepy 3a cBOjera uzana +).

Y AopamujeBy aeıy z06nue mecTa u mHoru Cpóu, pohenu y Yrap-
ckoj, Caasonnju u XpBarckoj, mMeby uma m Opsezmn5). XopaBu npBH
TBDAH, Ja ce Oprezun pozo y BykoBapy 1726 roxune, Aa je camoyuku
NPHCBOjHO MHOVE HayKe H jesuke H Aa >»opuscula patrio sermone di-
versa Venetiis in lucem emisit«. HaczoBe zeza Op+ermnoBpEx HABOAH Y
H3BOPHOM je3HKY, TDANCKPHÓOBAHO AJATHURUOM, H Y AATHHCKOM NpeBOXY.
Buan ce eno, aa je Nopamu A00po oGaBemreH o Op+exuHy, jep OH u TO
3na, Koja zeja Op+eiun cnpema 3a mramny. Bean: »Prelo subiicere parat
cl. Auctor bina opuscula«, na Hm nasoam u HacxoBeč). | Dujorpaeujy
3appıyje c nanomenom: »Auctori figere domicilium placuit Carlovicii,
quod Illyricae gentis Metropolitae sedem praebet« 7). Hs oBakux nojeau-

3; Y rpu kmure, Deu 1775—77. Tox. 1786 je Xopamu AXCaA0 HACTABNO, azm je
iy Memru 1792; usau.a camo I kw. (0X A—C) nor uacıosom Nova Memorta Hungarorum.

4, Szinnyei József, Magyar irök élete és munkdi, Budapest, 4 kura (1896),
crp. 1070 s. v. Horányi Elek.

5) Pars II, crp. 705 —708. Kor Ilaeapuka ce uaBoxu III kwura, mTo je rpemka.

6 Prawoslawnoje Soborniija Apostolskija i Jerusalimskija Gretscheskagho Zukona
naje (7: Tzerkwe Ispowjedunije etc. — Traklat o Jedinsteje Tzerkwei.

7) Ipvu je u3 Nopamuja upnao nozarke o Opeezuuy Friedrich Wilhelm von Taube

684 Tuxomup Ocrojuh,

HOCTH H3BOAHM, AA je XopaBH oBe NozaTKE AOÓHO 01 camora Opseruní
IIpusnajew, Aa ne 3ıam, rxe je nomao XO BHX H Kar (OHHX TOAHHA Kal je
Xopamu cBoje Je10 patmo, ÓHo je Opserun y Kapıosumwa), 1a JN EX jr
A06H0 Npeko IIHCMA HAM HAYCTHHE, ATH CAM YBepen, AA OHM NOTEUV (I
camora Opreanma. © ApykKunje ce JOTA.-NOCT H HATHMHOCT XOpaBEHjeBa K3
BOLTAja HC MOJKE pasyMmeTn.

II Ilasapız je Tako muejdno. On je, neTnna, HeKoje notaTke 0 (k-
PCAHNY H CAM J03HA0 MH Y CBOM JEJ HX AOAA0 Äopassnjegum NOAATIKNNA
Behuny Oprerinuornx KIDHIKCBUHX AeXa, MA NeKÉ H 01 OHHX KOje Xopazı
He IIOMHILE, OI je HMA0 CAM V pyKama. Tora ce on rnpH onmcy Op+elu-
HOBHX KBHVA H HC MNO3HBA CBarıa Ha Nopammja. Hapouuro nasa v osm,
aa ce koa Maraauna (Gesch. d. serb. Lit. Óp. 624) une nosupa na m. To
je oTYAA, UTO ce OH No3HBA Ha Xopamnja camo KOA OHHX xexa Opren-
HOBHX KOja HAH CAM NHJE HMAO TY pyKAMA HIH KOX KOJHX MY je aVTOpCTB»,
3001 AHOHHMHOCTH, 6110 CYMILHBO®). © ATH HC Moe ÓHTH ABOVMHHE, Aa je
om no NopamujeBoj cBeTouón Opreruna npormacHo 3a ayTopa Maraimna

JATO Opreinm NHJC HA3HAUHO, AA Je OH H3AABAU TIDBOC CPNekor Ne-
pnoamunor n31ama? Umum ce, za on Óaur samehe Tpar, HaBoxehu v Ipe-
AHCIOBNJY, 1a 161x Tpojama nazajy Marasum. Y3pok oBoj MHCTHOEKA-
mju nmje NoanaT. akaT je CAMO To, JA OH, KOJEH ce Ha CBOJEM Gakpo-
POJHMA eBaraa NOTIHCVJE, CBN CBOjA BAIKUHJA ACIA H3XAjE AHOHHMHO: A Kal
v Beunom hajendapy :1785) upuanaje, 1a je on ayTop oBora jela, Y
IIpeinexosujy cam ce6e npordamyje — 3a MprpA. Camom ckpomnomhy mi:
GCVÖEHLANTBON, MHCIHM, NE MWKC CE OÓJACHHTH OBA) UVAAH MOCTYNAK
Jaxapnjımı.

Aro je «roßoıno naraharu, ja ÓHX pekao, ja ce Op+eziH v cBojzy
KIBIGROBILIM DLTOBHMA KDNO 300D enpoTume. Kao jaTHHK nm ÓeXHHK, OB ce
oeehav 3anmennm IA cBe CTPAHO, a BpAO A06po je ocehao u 3130, 1a Cpe1ana
V Kojoj je asıısco je Mapııa V ollhe 38 .»YAe KOJH ce HCTHTY, KAMO JE
3 PVC IBETOBHX Hleja. On je ÓHO DAHUJOHATHCT, 31180 je Hey CBETOBNOJ

voerem jery, Jliöstorische und geographische Beschreibung des Königreichs Slaronien
und des Herzogthums Syrmien, II kura. Leipzig 1777) crp. 17. Io Xopanajy =
Tayde ago, aa je Oprenim ayıop deda: Slaromisches Magazin 1167 'mecro 1768 u
Leun und Thuten Peters I 1162. — Myanoraro je, aa Uanzonuh y CBOM Avıy Slure-
nien und zum Theil Oroatien, IL guura 1819, na crp. 293 roBopz o Üpecanuy, am
me na, 2a je on ayron Mara. ma Wanıoruh y onhe Mazo 3ua o Opsezzay; Ma-
LASITIL, AR, HMOT NE A eitosiitmee, V Marasısuv Ja XYAORCCTBO, KBRXKCCTNO U
vety 1839 ver. ate cn 01. 28,32 Oppedmona 1013, aim Mchy BEMaA ucwa Ma-
DASHHA,

8 Hlarapum eysmra 90.677,22 je Katie nc TapHsra ıb2a Tocyıapz Hunep.
Heipa Bezikare jee p 4-mgoro, Te vTora pro noúuja Taube-a, na omša cnowuzpe
Nopataje a ne daze je vótazo num jep je Taube upnao m3 Xopammja.

O ayropy u ysopy Úaanéno-cepóckor Maraauna or 1768 ron. 685

NAYNH, HCTHNAO je, TA BHIe, BpeanoerT npmaporumx mayka. On je Óno y
enoje 2003 0N0 H OUAKAB, KA0 MTO BEXH NOK. apxumanapur Pysapaı, »aa
Óm ra ame, Kai Om NEMTO OXKABEO, 3BAAH WH HAJHBAJM HAPOAAKOM, AHTH-
KNepuKAXNeM, MAH nNpocTuje parnkarom«®), Cpezuna, nak, y Kojoj ce om
Kperao (a To cy Óuje enmckoncke pesuzeHuuje m manacTupu) M 0x Koje je,
Kao CHPOMamaH 4ODEK, 3ABUCHO, ÓHIA je OAAyuno NPOTHBHA cao6oannjum
Mucauma. Y cpnekom Apyuımoy Aomunupaxo je oHja kazybepcrBo, m To
kanyhepereo ÓarkanckKora THNA, Aakıe Óe3 Hayke H KOHJEPBATHDHO AO Kpaj-
nocru, KaryheperpBO Koje je enojy Baany HAT JYXOBHMA OCHHBATO HA He3-
namy, KaryheperBo omako Kako ra je npuxaaao Äoenrej Oúpazosuh y cBojoj
aproömjorpasnju 1783 rozune'). Y rTaKoj epeanun je Opeeauu, Kojn m
nHaye Huje WMa0 MHOro rpahancKe XpaÓpocTH, cMeo Aa ce Aekaapııpa 38
ayTopa camo V eBOjHM ÚorocxoBCKHM Jeruma, M Ha Tako NesunnMm CTBA-
puma, Kao To je, na npumep, Mexogix KE nmpozersıo (1764) om ce nor-
mmeyje camo »3. O.«,

Y nauoj naynu nuje pacıpan»ano naTame, za an je 3axapnja Opsejrnn
Hma0 3a opaj Marasun KaKH y30p npex oumma. Y cnojoj Cpneroj Kmu-
zesnoctn or Bex. ČeoGe no Aocnreja Oúpazopuba (erp. 90) perao
cam, Aa mac muoru 3Hanu ynyhyjy, Aa m3Bop waauıımma y Marasuny
Tpeóa Tpaxuru y Pyenju. Ilocxe Tora cam Hamao HOBHX nozaTaKa, Kojuma
he ce, MHCIHM, mohn penmTH mnTase, ma ITO ce yraenao Opwerun kan je
maxaBao Marasnn.

Ao Homux noraTara cam aomao ron. 1905 y aero, Kaj mu ce zana
npuzaka, aa y Murponoanckoj Bu6anjorenu y Kapıosımma zoÚujem na
nperzea sı0cTa1e Kwure Opsexunone kıumkuume. Kinre je Opseamu 03-
naumo Teryhum 6Gpojesuma. Ha kamocT, uuje Hera KHIKHNIA My cayypana,
Ka0 ITO ce BuAu IO Tum Öpojennma; car je moczenwn Ópoj 179, aan 76
6pojesa Hexveraje, Te je, npema Tom, cawyBaHo cBera 103 nymepucane
KBHTE, A 3 WNX jour JeCETAK HenyMepncannx.

Paarzenajyhu one ocrarke Opserunose 6u6amjorere, AHBNO cam ce u
MHOJHHA KIHTA, H MHOTOCTPYUHOCTH CAAPIKHHÉ HM, H PA3HOBPCHOCTH jesuka
y Buma. Y cpeznuu XVIII nexa je oBoxuka 6n6amjorera mopaxa mnoro
HOBANA CTATH, HAPOYHTo Kar Mehy KBAHrama mma J0Óap Jeo JeÓexnx +wOXU-
janara. Monek koju je uexora neka CKOMpayno, na je HNaK TOXHKO KHHrA
Mpnópao, Mopa za je uckpeno »y0no nayKy.

Mehy «murama ce Haza3u u HeKOXHKO TOMOBA u enesara (des Teryhera

Speje) pyckora xypnara Exenmtcaunsa Couunenia, koju je nokpenyo
9 Montencgrina, I wszame crp, 19.

10) Buaw Oo 10m mojy kmury Aocurej Oópazonuh y Konony, naposuro 6, 7, 13
u 14 ráavy,

686 Taxosup Ocrojuh,

n ppehuBao aKaTeMHK H BpeXnH HCTopuk pyckEu Pexop Jpanopuh Mare:
To je ııpso NEPHOTHUHO KLHKEBHO-HAVUHO H3XAHE HA PYCKOM je3HKY. Üsa-
Kora MeCEHa je H31A311A NO jcAna CBecka V 8-HH; MECT CBE3AKA UF
jean TOM, nakıe je CBAKe DOAHHE HJALUJO ABA TONA; CBAKA CEBCCKA HA KjdajT
HMA Orxanxenie A CBAKH TOM A00nje DeecTp% A0CTONAMATELINT L6-
INAMB HAXOJAIHMCI BE.... NOCIBAHHXÉ MOECTH MĚCAHEBS TAKO Ji
1760 roa.). /Kvpnar je noueo usaasuru Tor. 1755, kao nasane Pro
Araremnje v [leTporpa1v, nu 3Bame ce npBo Exemteayubia cousmmen:a,
KB NOT63Ť H VBecejeniro cayzamia. Ox rox. 1758 je uaexoB: (0-
UHHEHLA H NODEBOABI, KB NOIPIŤ H VBECEJEHIRO CIVKAMIA, a 1
CIeme Aue Comune maaxrena My, T. j. 1703 n 1864: Exeutceaunus
COUHNCHII m HOBĚCTIM O VUCHBIXT Abaaxı. (Bera je H3amte -I
1159—1164 vor. wa1ecer romoBa. Ha oBom xypnajy Prere Aralemnje ev
DAJILIM CBH COBPEMCHH ZHAMCHHTUJH MHCIH, [IpHma1u cy ce u npeBo mm. „az
ACO UTAHAKA CY IDEBOTH CA INBCACKOT, HEMAUKOD H +PAHUVČKOT je3Hka, M T)
H3 CIHUHHX NONVAADHHX JKVpHATA u Marasına. | DejeTpHCTAKE HMA war".

Y Opreimmopo) KIEnKnnmm cam ımamao noTnyHe ToMoge Ezemwšeit-
1x (ounmenim one: 34 ron. 1760 II, 3a 1761 II, 3a 1762 I, 3a 1704
I u II: ocum Tora úmajy 01 1761 rot. cBecke 38 anpaı H jy1 u a
j

HPILIHIH, HMAV CBE. TOMOBe pyckora 3RYpHara. ) cBom aeıv o Ierpy

1762 roz. czecke 3a aBrycT, cenTemóap m oKTOGap. Alu je OH, no cb

Beukom !2) nosmsa ce on na I Tom 3a 1760 rox. (v I kan, erp. 13 noj
oneammom) m na II Tom 3a 1763 II wm. erp. 288), a mechy naBopnwa 33
TO ACID MABOIC CE ma IPBOM MecTy: »Exentenunsa Counnenia 20 Ti-
Moe. © ago je OpreTn OH 10 O0BOrA PYCKOT KYPHA.IA, AHje NO3HAT".

Jerum morier ma Opommpany CBECKY PYCKOTa ZYPHAIa AocTa je, 13
VBEPE O BE.INKO] CIHUHOCTH menoj ca Marasnnos. HH +0pmaT, m wacıos,
HOHOJEARNM TOXHHAKI HODAJH, M DACHODET, TIA UAK H XAPTHJA H NITAMNApeká
Napa, — ete v Marasnuy ubo nojceha na Exzewmtceaunsa Coum-
LOH Kan a je mrammap, mapahy]yhn CPICKH ARYPRAJ, HMA0 HEMDecTAHO
npet eoóom PYeRm. V Oppenmmopo) ÖOHÖINJoTeum ce Mehy CBeckaya pyckora
KVDHATA Mama I pb eneena Mara3HHa, HA H OBA 3ajexnuna, HRHH NE
co, Me eıvTajın.

11 U. v Enuneasonerunju bpoxxavysaa-Espouvas.v.Ezeu&caunuz
Sogn catiirie Mane — IL IT. onapckiů, PeraktTopb, COTPVABEKH E nu-
Par pirekRemn sevpimaak 1755— 1764 rotoBT (Banucru Hmo. Assıı
Hıyen. om AT N09,

12 lu je at no Zt, IE ABO Ha VÓHMIM MARAMMMA HOMA MAIHAUCHO MMC BRCHE
Ir Tnebo, on desto pel sts sera, tro At arena Nopam | ©. MAROIR KA0 Opec.rmnopo.
jaa. Pyrapat js v Jabejy a ISS7 rer cip. 151, 167 apyrum nyrTem X0Ka3so, 44 j-

ola Trio Ir T he,

O ayropy u ysopy Úxapeno-cepóckor Marasnua on 1768 ron. 687

Ulro mu ce na npnu norxex camo YHHHXO, TO ce mocxe, npu nopehemwy,
NoKa3a10 Kao Tauno. Onaj eo nHacxoBa y Marasuny, Koju My Tymaun
CAAPKHNy, OA peun X0 peun je jemHak ca JexomM HacxoBa V PYCKOM 3Kyp-
Hary KOjH my oaropapa. Hacxon cpneKor Kypnana raacm: ȆsaBeno-
eepöerın Marasuns, To ecTb: co6panıe pa3n1IX% coyunnuenia H npe-
BOAOBT, Kb NOAb35 H yBecerenim caykamuxs« !?). Hacıop noczermwer
ore»ka y memy raacu: Hssterin o yuensixs abaaxz. W ma kpajy
npse cBecke cpnekora Kypnara uma Orxapaenie, a y Ilpeancıosnjy ce
oúehana, za he ce na Kpajy IMecTe enecke JOXATH > peeCTPT AOCTOLAMATHEIME
BEMAMT COrepKABaTuce HMYINHMT V OHBIMA NIECTEIME YACTAME<, © Omo cy
cBe Taka HoAyAapama Koja He MOry ÖmTm cıyuajma,

Rax cmo Tako VMIH y Tpar yrıezamy, Tpe6aıo ÓH U A456 HCIMHTATU,
nuje au y Marasuny npenecen koju UTAHAK HIH NOJAJMKOHA kKoja MHCA0
Hau. uaeja 13 pyckor ysopa. Ha xaıoer, opaj Janarar He Mory Jo Kpaja
HIBECTH, jep MH HHCY npu pyım cuax 20 Tomosa Exemžecaunuxm Coun-
HeHijí. A Ha OCHOBY TOMOBA H cBe3aKa KOjH ce Manage y Opoexmnomoj
ÓnÓxujoTenu MOry TeK HEUTO KOHCTATOBATH.

Ox euux zener ozeraka y Marasuny camo y jeBeTom je jexan komanııh
npemTamnan H3 pyckor Kypnaxa, u To Óujorpaeuja Teorana IIpokonopuka
(erp. 89—95) na cBecke 3a orrodap 1761 rox. (erp. 314—320)'4), IIpu-
kasyjyhu jezno cpneko GorocxoBeko zexo 15), Opsexuu npenopyuyje IIpoxo-
nopuheBo zexo »Kparxan crasania, I o Bost, Il o Bomiens mpomsicat,
III o 3axont Boxin« u TOM NPHIHKOM HABOAH 3KHBOT SHAMEHHTOD pyčKor
jepapxa. Opseıun ne masoau wsuop, Hero (na crp. 88) Tako npnkasyje
CTBAPp, KA0 Ja My je oBy OÓujorpasujy cam Muxep nocaao'“, Je au ro
oneT MuCTHOHKANNja, HAH je Opseruu umao ozmčra Beze © Muxepom? Ha

13) Y Illasapıza wacıon uuje cacnıım Tauau, Kor mora je »Maranum1e měcro
»Marasunbe, »T.©.©e MECTO »TO ECThe, >PA3ALINHL-IXT< M. >PasHbIXbe, SKB NOTIĚ: M, >KŤ
moasabe, >» run. Aus. Beonocine m. »Br Tunorpasiu Cxameno-T'peuecgoit 6aarouecrunoi
Aumurpia Oeonocienae, Hurepnyueunja je y uacaony Takobep merauua, Ilo omrm
HETAUHOCTEMA ÓH ce morzo mucautı, Aa Illasapır uuje cam umao kuure y pyun, wero
aa je unczon m onuc Marasunra on mexora ao6uo, H neo wrauax Xopamujen o Opo.
mopa Ja je Xoóno y npenucy, kun Ma ucKoXEKO Mmecra norpemno uanozm III sw. Xo-
pamujesy, měcto II.

14) Y cmecnu sa jyx 1761 ron. sanogor je uzanak »Kparkin wanboria 0 savaxt
Honropoxa« wr. "Urauax une wpos yerupn cnecke, Aoppmen jo ogT06py MOX WačaAONOM
»IIpoxoxxeníč o abıarı mopropoacknxt«, u vy je ynecena 6njorpasnja T, II pokonoviha,

15) Enurom Aujonucnja Hovaronuha (0 rom zuau Berka Mupóczanvoniha úramak
Opnucke nepoyuonue xwure 6p. 3, orucax m Borocaonoror Dxacuuxa IV).

16) »Hawkcrihk o onom% necpannennoms Apxunacrsipk mu ayymera norarıı Weanamo,
KPOMĚ uro Mit xorkam nocranuru onab or5 caonn JO Cxona Hontcrie, koč Hua, Caukrner.
Arazomiu wayrs IIposecops 1 Kousopemts-Corporaps Toocnonums Muzaeps maus cooß-
tur xoreo«. .

688 Tuxomup Ocrojuh,

To nurame he Mohn OATOBOPHTH ONH PYCKA HAVYHHNH KOJH MODY Aoby 1
noprrerä akazemuka Muepa. Muxepa cnomune OprezHu © noxtatox z
y cpojem aeıy o Ilerpy Beankoxm 17).

Teker Gujorparuje IIporonosnhese Opseaun nnje AHpao, asm je ua
jesuxy u nparommey norgemTo Mewao. On mehe, na NnpHmep, MecTo rs-
BOPHTBb, AOCTATACh >TOLOPHTH, AOCTAIACA«, MECTO KAKE OLI >KAKO (M,
MECTO NeEpeAT, TOopoAa >NPeAT, Tpara«, MECTO AAA TODO »Pala TOroc**.
Pycko mucane Toraauniio mena Ha »Xozlanao«. Hemrto je Opeetm
H jo1a0. /lomao je v nanomenmu na crp. 94 cnmcak Teo+aHobHx dela =
na erp. 95 nanomeny A1uTepapno-neTopncke caapxune. Tax je na jetnox
NeeTy cnomcnyTa Erarepuna A ekcejepna, zojao je Op+emnu v 3arpam
»npBa<. Ha CBHX OBHX HOMEHA ce BHIH, Ja je Opeeanu Te7KHO, Aa pyera
KIBIGRCBHH JE3HK NPHÓJIDKH CPTICKOM H.IH Óap IPKBEHO-CXOBCHCKOM, KOJR je
HAMOJ UHTATAUKOJ NYÓAHUH ÓHO NOJHATUJH, H AA je XTeo AONYHAM3 m
CPIICKOM UHTAOY JOTA OHO 11TO je PYCKH UHTAXAH 3HA0 Min A0 S6ri
je aako morao john.

OcTajux ujanaka Marasmma Hema V TOMOBHMA H CDECKAMA PYCKor
Kypnama Koje ce car maaasce y OprejunoBoj ÓnGaujorenm. Hanoxunex
MHMOTpeA, Aa je npor. ITan1e INonobuh naurao, Aa nern uzanak y Marx
auuy: >IInepmo Axmera epına Coiumanopa KB Mraxomy AH, ciny Hópaz-
Mony « noTuue 13 pyerora npeBoza A. Haprosa koju je odau. zen rox. 1158".

AJ AKO BHHE HOMA HETNX UTANAKA, HMA NOJEXHIHX MHCIH M Mieja
koje cy noTekTe 13 zkypnaja Pycke Arazemuje y Mara3Hu. ) czecna
Kxentesunsxe Counmenin 3a janyap 1762 rox. y azanky »Ussterie
O HOBOMT ICDIOIHYCOKOME COYHHENH« H T. A. roBopu ce 0 zexy CoÓpanie
AYMIIHXT COUNNCHIÁ KT DACNPOCTPANCNIIO JHAHÍA H KB NPOM3Be-
TVEHLO VLOLBOTDOTBI KoJe TpeGa Aa M3.1A34H CBAKA TpH Meceua. Hexe
“nem V Tom Iabbevio skuno noicchajy na nekoje mneru y IMpexucronsjy
Marasıma. Opreinm umje IPeBO1H0 01 peuH 10 peuH, Hero je nojetane
MHOTH, Kao PPAUBO, eT0Ó01no0 vnoTpeGno. TVaan G0.be HxycTpaunje uaHeby
HANODPETO TEKÉT PVCKH OH CDITCKH.

17 V mearoropv maneMmee, 1a ce ROpNeTHO Mus"poBnM PAXOBEMA DA pyčkuj
meropiji Ha erp. 1D v nanomenm zem 3a Mirtcpa: »MYZKB DB poccickoŘ mcrupiz
ČO2NPuRTATHAVO HekycoTLac V IP AtvLopy V notyzKoj HANOMCHU TOR JINHRjoM onuvti:
I rporpin na BON, an raj Napomraj HMA >011 NbROCTO MOCro OpíaTezae. Haje a8 u
Bro MIT TIT PILY

IS trmzetmeo jo mTAvunapeka vpomka y rozum pobemwa ITpokononmhora 1651
Meet T6S1.

19 Ge Porasweruns Uaacmmk, kim XIV cıp. 553. TIpoe. Ilononuh ce npe Tou
nostra na z dor DB. Cnnoronik, Horn ueropin pvcc. pomaua m nonšocru 1.«. 1.08
BEE In Aka Hank.

O ayropy ır ysopy Cranemo=cepóckor Marasıma or 1768 rox,

Exewšeauu, Cou, sa janyap 1762,
Exeouexerpusn m emembcaunmn COYH-
noniR Bb cems BĚKŽ BT Aurrin, Dpanuin
a Haunaue B% TepmaHim BE BBICOKOM%

yucat B% ČCDĚTĚ BLIXOXMTE ČTATH; HM ÓčA-

CHOPHO ATO ceit POU% MAXHIXE CoumNeniŘ
DEAURYIO NOXL3y NPoNsneXE; ubo oruacrı

MATepinaE KB TAKOBBIM3 COYNHCHIAMB U3-

ÖupaeMbIMH, OTYUACTH KPATKOCTIM OIIEIX%,

HpPHBIEUEHLI KB YTEHiW u TAKÍČ AIM, KO-

TOpilé NPězAé HEKAKOTO BT TOM YAOBOAL-
crvia me Haxoxuau. He nek zıwau 10n0x510
ppevmenu KB UTOHÍIO (0ALIIUXB KHNTB
HMĚIOTE, AIA BrIÓDAHÍR MIT HHXŤ Toro,
WTO ME NEXT CTL Tyumeč; a ee MeNELNĚ

ustıors BOŽ TOpNĚNÍR K+ npourěnim npo-

OTpAmH1Xb CounHenil, xora0s 7% codep-
JKANÍM OHEIXE u ocoÓxunoe "kuro o6Ěuaemo

65120. Kparkocts xe CCAMUUHLIXT ANOT-
Kon% m MĚCAUHRIXE coyumenit nerepnixu-

BEIM UHTATĚTIME HE TOALKO CHOCHOW
UOKA9A10CH, No npuuuuž pasakrenia pas-
NLIXS CTatei; HO ČMS npem&uom M pasanı-
HOCTÍIO mMarepiu Beaukoe Yaopoascreie
Npouspeın, HM OXOTY KB UTCHÍM noaspbuuau
u VMHORMAH. ÚOUMHNTOIH TAKOBLIXE ITG-

piox. AUCTKoRE u3ÓHpAXU K% CBOCMY yıpa-

zuenio sau Ducury u OKOHOMÍIO, mau
mpapoyuenie au manocakaok Heropiw ...

.„.. Ilpanza uro B% TOM% uucab naxoaaten

Muorin Meaoun: HO He Meukilie M TO HC-

TINEHO, UTO HAXONATCA TAKKe U NPeHCKYC

ii CONNHCNÍA BOTUNAŘNMHXE cero PĚKA
pasymorE; Aa M camsız Aranemin mau
ysenzis coßpauim, TNpuouarm TAKOBLIA Mé-
pioa. coy. nalryumumws u ualicnoco6nkit-
MUMB CPeACTEOMT KT maranim WB cebry
ČBONXÍ Matickanit m maoöptreniit. ro
AOATKHO CKAIATL CIE O HAJBIBAČMLIXE TAKE
MarasuHarb, KOTOpLIe (Ob WECKOASKEXT
atrs #5 Auraiv, Dpauuie, IIneniu u
Tepmaniu psixorurs craım, u vesak mapazıo
npusarıı Osram ?

689

Craneuo-cep6. Maraswu erp. 5—7.

IIpeas canamnsumg vbroms mucana ÓBLTA
CBAKA MATĚDÍK He TOKMO ITO OCOÚT, HO I
NPOCTpauHo TAKO, WTO CAHa COCTOAIA Ile
PĚAKO y HĚKOTMKUXT TOMAXT, alu vera
MHOrm{H, 1 CAME on, KOU VMĚXU NO [aTiu-
CKH, PEAKO MOTAN CBOIO VAOBOXLCTBOBATI 0X0-
TY, 34 TUM%, UTO H6 ČBAKOMY BO3MOSKHO ÚLLTO
KYNMTM TOXMKODE MHOJKCCTBA KHNUB M 0
CAHOM Marepiu, A O PA3AHAHKIXT M MEICHUTH
HLIMA 65110 HČ MOXHO, A Carb MYApbIe
MYJE HA CMATDAWTB Ha COÖCTReHHyWw CJany
M MNOXBATY, KOW MNO)BLIÉ OTL NPOCTPANHBIXT
u raybokux CBOUXT Úouuneniaxs TOAUKO
KAHO OCÓU OKUTABATN, HO CTAPAMTCE 4TO
661 MOXBATA UBHODA COCTOKNA V MOXKALI
ÓTIKHATO, M Ha Ta KONČIT NOIAKYTI
oHu kpaiinee cno6 npwabzxanie y KpaTRUXT
KOAHKO BOJMOJKHO, M IIPOCTEIXB coumme-
NÍM, UTO ÚB CDAKOMY OXOTHUKY Kunre
HLNODĚ MMATH, MH YUTAIOhLN Mě TPYAHO Da-
BYMĚBATH BOJMOXKHO 05120. Óum pbpopazır,
UTO I TAKOBOC CPOACTBO MČ AODOALHO YMHO-
KUTU MOXL3Y obmymw. ÜHu HITNCKEBATM
CHOCO6E, KAKO ÓBI VAOBOALCTBOBATH CBAKOTU
y exaunyr» CA CEMA OHNMA Marepiamı,
KOč V PašHiIXE NCOÖCHHELIXE RHNTAXT NHA-
X0jeTČĚ, M NO TOMY DA3HOUE KT ZHTAHBI0

TPCÓVIO0TR BpéMěHě, UTO CAMO OTB OUBIXT

TUHOHO ÖKITIE MOXKOTE, KOHXT 3Baule y Toms
HCTO COCTOHTE. Üuu moučxm m3XABATN y
HOYTAUCKe AHc, ua HOJŠNIO H ma MĚCCUT
He PGIUKE KHNKKE, MOXE PAJHLIMH HAHMe-
HOBAHTAMN; TMOCTABIAWTT Y HBUXE, CMO-
rpehsu no pasauylıo ymrareıeh, paaxmume
MATepie, KAÓLI CBAKT, IO CBOCH CEAOHHOCTE
M OXOTLI MOTAO YUMTOAL TONLIOBATUCE,
Onu MPEMĚTNAN, UTO UHTATOIL NČ yyB-
CTBENTCALHO HAacTaBance, KAAL V onpeant-
ACHBO6 BpěmMě nóxyuápa ně miuóro Iucrova
Y ČAaunyTB; M 000 Nacranacnie 0ÓLIKU0-
peuno rophse y My VKOpěnaBače, Herozum
BOXMRNX M TIPOCTDPAHHL-IXT KUNIb. JAm6o-
ULITOTBO ubrono UDM TOMB CBATAA VMHO-
zKanacCe, K8AXb HACTYNABA BPeMě, Y KOG HO-
BEI AHCTE, MAN NORA WACTLb TAKBOCÉ CO=
uuuenia u3% IIIramne muhsu wmaze. Pro
Aa GL TKO BC BAXOTCO OHOra ywırarı; A
pazu MPATKOCTN CBOČ Mě MOKeTL OH0 Um
KOMY AOCATNTN) MH ČABA AN TKRO Gare
xohpo 09% pyK, He npogmranmu 075 in-
ada X0 KONA, "era BMině ZKCANTN AONELO,
H

690 Tuxomup Ocrojuh,

KAXb CBAKIH NYTb AKO M HANMARLE C.
HAHICTCE VHYTPA, UENMÍ CBAKIM LRTaTen,
NO CBOCMY AWÖ6ONLITCTBY ME OXOILI KT E2:-
KAMP, VAOBOLLCTBOBAUL ÓYICTL.

OcHOBHA MHCA0: KOPHCT 0X NEDHOAHYHHX H3XABA, CA KPATKHM WIR
JIHMA Pa3HOBpCHÉ CAAP7KHHE, NPOoBXAUH Ce H KP03 pyCkH H Kp0o3 cpnerz
TekeT. IIcuxoxomka aprymeHTauuja je jexHa Hera. AH je jacHo, 1a je
Opsernn MHCIH pyckora JRYpHATA NPHIADOAHO NPHAHKAMA H NOTpefama
cpneke KiBHReBNOCTH. Kpo3 Op+eznnoBo Ilpexucıonnje ocehamo, u ©
HATA3HMO V HNOHOTHHUKOM CTAAHJY jJeXHO KIBHKEBHOCTH: HEMA Jo NYČJHK:,
HHTEJHTeHIHjaA je CxaÓa, He 3Ha jour cBoje AyacHocTEH. Ty Tpeda ne cax-
pykKoBobera u VnyhuBABA, nero H NPHApKABAHA, KA0 ITO ce NDPHIpXata
MA10 AeTe KAT 1101834 HODOM 2.

Y HaBezeHOM PYCKOM TEKCTY Ha KDajy AOXA3H H peu Mara3un kav
HA3HB 3A NEDHOTHYHA KHIDKOBHA H31AHA PA3HOBPCHe Carpınne. „Jako moze
ÖHTH, Aa je Opremun Óaur olaBie V360 HA3HB CBOjera KYpHala.

Ope»e.m roBopu Ha mHoro MecTa y IMpeauczoBujy Marasuua o akaje-
MHJAMad, © >ČOIOJHBIX"B COÓDAHŤAXT VueHBIXE JEOJeH<. © Rommko je om (zo
OÓABCMTEN O HAVUHHM YAPYZCILHMA CBOjera 1003, HHje MH NO3HATO. IR
ÓHX pekda0, JA O Ha OBHM MECTHMA Y NpLom pery Mucın na Pycky Axı-
zemujy. Iberone peun: »II ako TakoBa COUHHEHIA (NEpHOANUHA H3RABA: no
ÓOIBILOJÍ UACTH COFOJNLIC COÓDANÍI VWEHBIXB JFOJElÍ H3IAFOTB< (CTp. 7', npE-
CTaJy cacBHM 3ro10 na Pycky Anazennjy u Exewteaunsa Counmeuii
Y TOM HCTOM CMHCTV Je peueHo II 050: >;CpÓu), AmuraBarohpHce TYeHOr?
coúpania-, BHxX TpoJuna ce TATHE 1a H3Tajy Marasnn.

Ha ocnoBY epera Jocaramumpera pa3TaramBa, CMATPaM 3a 10KA33H0:
l) aa je avrop C1apeno-cepóckor Marasuna u uucau Ilpeıncıosaja
V nemy Daxapnja Opremn: 2) aa je v3op Marasnay zypnaı Pycke Axa-
jemnje Eixevnbenungs ((0unnemni

On 0KA30M je M1OTBPheHno Jon jeinoM BAHOM UHHEHHHOM, 14 Ce
KIRIGREBHOET Ipapoedannux Cpóa v Kap.opaykoj Murponozuju XVIII zeka
NOHETA PAJBUJATH JE 1a Je CTajala O1 VTHHAJEM pyCKÉ KBHEEBHOCTE ?!'.

Hoss Car, 1 14. jan. 1908. A-p Tuxomup Ocrojah.

20 Ha norej erpam IIpeaneopuja ODecJjiH KODH KHHIKCBHEKO MITO Ce He Ópuur
2 HLOGÓPAZLOLATÝ ITV TGV. MIO Me TIMTUVO Da OHC KO)JHMA 6u TPpe6a10 IATE >YYKANMHUDi
Maeka«. (Ira $baa nodechá Ha HarTor JeTHOT ()DOCTHNODA KATHXNCHCA: A DOCTOSCKO*
Men UNOMEIBIE X cípu 82, TD ono Ar 610 jerau CTOpeKaH A0ka3, Aa je IIpcimcio-
EM) IHC (M80 T501,

21° Onmnypnnje © Tom VOUNAJY 1D. V Mojoj KHH3K ÚprncoRa KHEXCBNOCT 0X
Bes. ade to Tosatieja Odpazoruha 11. 8, 9, 10, 12, 13, 14.

HocoBEHTÉ BT NOJBCEHA €3HKB H UCCKHATE IPET.IACH
Ha BOKAIA a.

I.

JIoceramnuTĚ ONHTH Aa ce 06ACHH CMĚCBAHETO HA HOCOBKHTĚ BE
NOJBCKHA Ee3HKB He VCHĚXA HANTBIHO Aa pa3pĚLaTE T03H TEMEHS H MHOTO
HHTepecenP BTUDOCT. T'1aBHO He MORA JA Ce AOKAKE, KAKb © CTAHAIT
NPĚXOABTEL HA NpacıaBalicKaTa HOCOBKA © B% MNOXBCKOTO € (*roka—reka).
OueBHIHO TYKT e HAlí-CIA00T0O MĚCTO HA BCHYKH AO CETa NPĚANOKEHH XH-
NOTEJH, H TPKMO NOpATH TOBA OÓACHEHHETO Ha UŠIHA BEIDOCE KATO Ye AH
TIOyHa H3HOBO Aa ce 3AMTTA14BA. JÍ HAHCTHHA, AKO NOUHEMT OTB Npo+.
Iloreóua, KOHTO npnemame MACHE CEBNAJEHT JA ABĚTĚ NDACIABAHCKH
HOCOBKH BB e1HA OÓHA CTAPONOABCKA HOCOBKA G — CETHŤ NPĚMHHAJA BT
o He), H CBEPUHMT CB Npoe. C. M. Kyıpbakana, KOHTO NOUTE CAMO Taka
npnema ue zo NI—AII B. e nmaro e1na oÓuronoxbcka HOCOBKA G (G), KOATO
nocıb ce anwepeimpipana BB 9 H € (0 H €)?), — BHXKXAMe, Ye BEIPOCBTE
ce BTPTH Bb Kpart. Heka 3a0BIBARHME, ve MHŠHHETO na npo+. Kyında-
KANA € HANBIHO VCBOEHO H OT Npo+. BoHapaka BE neroBaTa Vergleichende
slavische Grammatik (1906, erp. 133). A mexxy Tyl Óž o BpěšmMe m3-
Ka3AHO ©1HO TBEPpAb BAXKHO MHŠAHE IIO HAlHA BEIIPOCE, KOETO MĚME, AKO
ce 6tıue BT3NPHE.T0, TIO-CKOPO Aa HACOYH B’EIIPOCA KBMÉ IIPHEMAHBO pa3pě-
menne. JImenno npoe. fIruus u3kasa (Be Arch. f. sl. Phil. X, 248) cnopeas
Mene MHOTO HCTHHCKATA MHCBIb, UE IIPACHABAHCKATA HOCOBKA *e © Txachıa
KATO ( H Ue NC e NpŘeTAHa18 HHKOTA JA CÁAMECTBYBA BE CTAPONOXL-
CKHA E3HKT, NOHEKE TA € NDĚMHHATA CAMO UACTHUHO BB G, HPH OCOÓHH
ycıosna. | IpnemaiikM Taka BE CTAPONOXBCKHA e3HKE TPH HOCOBKH, A
HMEHHO € («) — 4 (KATO periekcH Ha NpacxaB. *e) u 0 (npacz. *9) He MoxXe
Aa CTABA I TYMA 3a 0OÓIMONOXbCKA TDeHepaIHa HOCOBKA BE CTAPONOXLCKHA

1) K1 Hveropin 3BYKOBT p. a3bika 209 ur., Arch. f. sl. Phil. III. 614.
2) Kr HCTOpÍM M JiaTCRTOTODÍH TMOABCKATO A36IKA, ÜbOPHHRB OTA. pyc. A3. M
con. H. Ar. H. LX XIII. N. 4. 1903, Orı. ort. crp. 31.

44*

692 A. Muxeruuz,

C3HKB, CE KAKBATO ÓODABATS Apyrurtt XHNOTe3H. Ha Ta3H, no M0€ MHŠHNo,
EAHHCTBENO peajia NOUBA CTOA H 4356, H OTB JECETHHA TOAHHH HACAMT ti
JeKUHUTĚ CH TEIKYBAMB TIPoMeca HA CMĚCBAHETO HA TIOABCKHTE HOCOLVE
HO CNOHHAJIHO CNOMOHATATA HAH-TTMHA HETOBA CTpAHA OTB OCOÓHO «ze
rıenume, KOETO CMĎA CETaA BE KPATKH UEPTH Aa H3HeECA H BE ABHOCTE.

Htma CHMHBHHE, ve NAYAIHHATG NOTHKG 3A Aa CTAHE CMĚCBAHE vs
HOCOBKUTĚ BT NOJbCKHA E3HKT Ce ABTKH NHA UHCTO $HOHOTHUHH NDONĚEH,
KOHTO Ch CE H3BEPIMAH CAMO BT TAACEeKA HA NpaCTABAHCKATA Ho-
COBKA €. — [Ba POHCTRUHH +vAKTODA CA ABHAHIH NPOMĚHHTĚ, KOHTO ca
CTABAIH BB APTHKYJANHATA HA C, A TĚ Ch HMEHRO: OCOÖNHATB MEPIK-
NATATAICHB XAPAKTEPT HA HOCOBKATA €, KOATO e TXACÉ.IA KATO HOCOBO d. —
cpbauo MOERTY e H a, — CHp. KATO «, H KBAHTHTETETÉ, KOHTO BE HA
ApeBHaATa eNnoxa Ha IIOABCKHA E3AHKE C OHATL TBEPAĚ CHIEHP SoHeTwuert
PAKTOPB KAKTO TIOKA3BA HCTOPHATA HA UBAHA NOTPCKH BOKAIHIBNR. OT3
OTAHUNHTĚ paóoTu ua Topenua (Archiv XIX) n na RyxbÓaxmna |Bo3nmgHo-
Beilie OÓMONOILCKHXT AOATOTB, OD. C.) CETa CME NOTBHKO OCBĚTOMEHN BEPIT
KBAHTHTETHUHTĚ OTHOINEHNA BB CBPB3KA H CB FAAPeHHETO HA CTAPONOJLCKEY
C3HKB TA MOJKOEML CB PŘIIHTOEANOCTb Aa NIDHEMEMB, UE AIBIZKHHATA Ha E-
COBKATA CaMa 31 CCÓE CH e ÓHIA JOCTATOUHO MOMEHTE +AKTOPT 38
a ce passne OTP HE HOCOBKA G, H TO, pa3Ónpa Ce, CAMO BB OHNA Ir
ToBe, BB KOHTO HOCOBKATA «d Ne e ÓH1TA HIryÓHIA ABIKHHATA CH. Br
KDATKHTĚ CIODOBE CIĎTOBATEIHO He ce © NPHOINKABAIO KBMB U, 3 Hi-
IDOTHBT, KANTO HOKAJBATE ZKHBHATY TIOACKR E3HKP HH CTApATA NY Ipaeuka,
TO ce e CTŘCNABATO BD NOCOKA KTMB BOKATA € CHD. BB ©. Tara ce e >
BLPIIMIO PaaubuTenneTo Ha npacaan. Ťe BT NOJBCKHA E3HKB, A HMEHHO JO-
CTIVÉ TEA, KANTO ce © PABABOHIO CMMOTO G (= *e) BE CTAPOUECKRA E3EKT,
AKO HOMO Mars TIDNUMOHO (BTHANHC HA CAIŠAHHA C105), H KAKTO Ce e
pa31Bom1o == Upačlak. b, BR NOJBCKHA M BB ÓBATADPCKHA | E3HK
BB d— 0.

STOPH TAU BT NOMÍHCHHOTO Ha G C HACTANHIB, KOTATO Pe+ICKCBTI
a © TIMTVMILUD MO-3WTBODOENWT M 3AKDNDACHB TIace&Bb TA Ce © H3DABHRTS
CT HOCOLKATA (C, KOATO © CÄNCCTBYBAIA BE CTAPONOXBCKHA KATO OpĚNo
NPOTRTRENNE 1a Npacdan. X0. IIpbxoiste HA ATITO HOCOBO G BB 6 +W-
IBHOTOVHUTMO HATTLTHO Ce OTMDaB TABA, NOHekKe IPOABTKATEIHOCTBTA Ha H233-
AHPAMETO TSHERBA 1 NO-3ATBOPEWE BOKAIT, KAKBBTO € O BB CpaBEHNe CT Ga.
Oenbirp Tora Ton UpĚxo1 © OÓNKIOBENT HPH INOIBCKOTO HĚKOTA TBITO G
php masıın jepan. vom BM. Cam pon BM. pan).

‚loxwkaase vera 10 Tperma CTA HA IIpoueca — AO UACTRHUHAT3
posmbna ma HOCOBKATA O = IMT +, KOATO e On1a TĚH CAUO TEITA IE
Kparka. HosenoTpernatn OSHWT NoKaABa, We BMbCTO 9 BB KDATKBTŽ CZ0TOB6

HocoBRUTĚ RB NOJILECKHA CI3UKT, H YCCKHATB NPĚTAACE HA BDOKAJA a. 693

ce e aBuTO e /reka). | [BxennerTo e TBTPAE CTapo, 3AMOTO XZoOpHu H B%
rpamoru oTE XII—XIII B. nma caıban 0T% Taa npoměna, (en, em = *o),
a TOBA O3HAHALA, UE CNOMOHATHTĚ NO-DOpĚ NDOMĚHH HA *e ce HIBBPUHAH
oe ro-pano. © BBNDOCE e cera, AaA1H H NPĚXOABTE OTS 0 BE € MOXKE Za
Ce CHHTA ČÁO TB 3A UHCTO SOHETHYHO (@H3HOAOTHYHO) ABXEHHE, KAKBOTO
e NIpĚX01BTB — G— v, 3a KOHTO TOBOpuxMe. ‚Io cera BB BCHUKH NPĚA-
JOJKCHH XHNOTEJH BEIIPOCHHATB NPĚXOAB Ce CUHTA HMEHHO 3a CTAHAIT NO
3BYKOPI3HOJOVHUCH B ATb, AKO H HHKOŘ AO CETa JA HE Ce © BNYCKAIE
BB NOXPOÓNH OÓACHEHHA TIO TOA BEIIPOCE. © OGÓHKHOBEHO Aocera ce 380-
BO1ABATB NO TOA BENPOCB IIPOCTO AA KOHCTATHDATB, UE ce © H3BBPUHIE
NPĚXO1TT BP €, KATO ce nmp&rıo1ara, Ye TOBA e CTAHA10 NPĚKO eAHO G1).
RakTO neue ce Kaja NO-ropš, TO3H BENPOCL CHCTABA HAHK-TBMHATA CTPaHa
HA AOCEDALHHTĚ OÚACHOHHA HA HAWIATA NDP0OÓTeMa, H 236 HAMHDAMT HAl-
TOJÉMA TPĚLIKA TIABNO BT TYH, 4e H Aocera OMe ce CYHTA NPĚXOXBT HA
O BT € — AH TO AaKe UDPĚ3IE NOCPĚACTBO 1A q! — 33 POHETHUHO BEIMOJKEOHY
NpH AarenaTb VCIOBHA, KOTATO HMAME HA AHIIe KATO NIPHYHNA CAMO OTCAT-
ČTBHE HA AJPUKHNA, A NDOMĚHATA ce © H3BBPLIMAA HEODpaHHUOHO — BB
BCHYKH KDATKH CA0TOBe. ETO 3ATOBA 436 MHCXA, Ye TYKb HMAMe paGoTA
CE Pe3yıTaTb He HA IBYKOPHIHOJODHUCHÉ, A HA NCHXOJOTDHUEHE H3-
pABHHTEJOHT NPOHCCE, — HMEHHO CZ OÓHKHOBEHA aHaxorua. Iloms
IO VKAJAHHA peAT ce € HAPYILMAa IpacIABAHCKATa TPAAHIHA Ta ce 0Ópa3y-
BAIO ABOAKO HAJAIHO NIPOHIHOUICHHE BM. *e, TBEPAE UECTO H BE eTHMOJXO-
THYHO HAEHTHUHH CIODOBE, HC € ÓHIO B'EB3MOXKHO MOTO BOAHATA Ja He 3apa-
ÓOTH NICHXOAOTHYEeNB NDPOHECE HA ACONHANHA MeEXKXY NPĚACTABHTĚ OTB eXHA
CTpana HA NAXATAIHO H TYTYPAIHO- H OTB Apyra — HA ARADO H KDATKO
HA3AANO NPOHIHONECHHE, CE TEHAOHNHA, IIO-ACHO JA Ce pa3rpaHHYATE H CB
TOBA I10-TECHO JA ce $HKCHPATB THA ABĚ HA3AIHH KATEDOpHH, KaTo NpoXyKTH-
BeHB THNT HA AHATODHATA TYKB Ch NOCTYKHAH OYEBHAHO ABATA pe+rekca
Ha Npac1aB. HOCOBKA € CH). G— €, Cpeury KOHTO CA CTOAAH NAKP ABA pe-
$IEKCA HA IDACIAB. HOCOBKA 0, A HMEHHO O—0. I(CTOPHATA HA S0HETHKATa
HH YYH, Ye KOTATO NDK TAKHBA CTOAHR VCXOBHA CTABA ACONHANNA, PĚAKO Ce
VKA3BA TPAIHNHATA TO.IKOBA CHIHA, MOTO Je MOXE Aa CIIpe eAHO H3IPABHEHHE,
Hmeuno u BB BENPOCHHA CAyyall MHOTO JECHO @ CTAHAXO, ye NO THNA d— €
ce e ypery.ımpa.o JI IPOHIHONEHHETO G0, KATO ce © HIMĚHHIO BB O—e.
RaTo e1HHCTBOEUT OTAHYHTETEHP ÓBIŠIDE MexKıy THA HOBH ABA peAa € 0CTA-
HATA CAMO MAIATA.INOCTBTA HA KOHCOHAHTA NDĚAB pe+reKCHTĚ Ha Npacı. *e,

1; IIpos. Murko1a MHCIH, UC MOZKC NPEXOIBTB HA *g BB € Ka © CTAHAIT UDPĚ3t
nucpbicrBo HA a I TO UTČAĎICIDHO HA 3ATBODCHHA XADAKTCDÉ HA BOKANA G, — ÚJN3EKT
v Jo č. Tona npěanojozeuuc ua MuRKOIA © CHBCBM3 HCMOTEBNDAHO (BR. Betonung
und Quantität 8.

694 A. Museruus,

H OTB Apyra cTpama TBTPAOCTBTA HA KOHCOHAHTA UDĚXE pesıexchTi Ha
npaca. *0. 1] Teil NCHXOXODHUHATA $OpMYIA N TYKE € ÓHIA OÓHKHOBEHATA:
OTHOWEHHETO 9: E == 0:0 ce H3MĚHA BB OTHOWEHHe G: 6==0:e.

Taka cnopers THNA 9— € HANpnMĚpT BE AEYMHTĚ: wzgliod — wzglidu,
Ciog—ciegu, wtoz—wiezu, ptoty — pteč, dztestoly — dztesteé, przodzka —
przedza, grzodka— grzeda, wtozka— wteza, mtosko — mteso u np.; ce o6pa-
3VBAIP TIO AHAT0DHA BTOPOATB THNE Ú——Č BMECTO NO-CTAPHA Ú——Ď, HANPE-
MĚps BT dob—debu, krog— kregu, maž — meža, rok—reka, gobka— geba,
prožka— prega, gost— gesty u np. BMĚCTO TBpBOHAYATHHTĚ dob— dndu u m.

CABIL KaTo ce VTBEPAHIH IMEPBATE THNOBE, NOHATATEKÉ € BEpBĚJA
3AMĚHATa Ha © BB € IPĚMO H Ó03E HYKAHOTO 34 AHAIOTHA CBOTBĚTCTERE,
HMEHHO 3AOTO CP KPATKO HA3AIHO MPOH3HOLIEHHe NCHXOJOTHUHO AKO €
Beue ÓHTO ACONHYBAHO NPOHIHOICHHETO €, a He 0.

KartTo e BHAĎTE, MOATA XHNOTE3A ce ABABA BE BTOPATA CH YACTb FAT)
NDĚMO NDOTP-DRCHHE 11a IIBPBATA UACTK Ha SIruuesara xunorTe3a. | Iocrti-
HATa e PopMy.ınpana y Kyıdarnna (op. c. 21) Tara:

06.-C1. *o -> APCB.-NOAbCK. G, 0 (436 GP) —> BB XV. B. €
(H3B 4), © —> HOBO NOABCK. €, 0.
„Je
06.-01. *e - > IAPeB.-NOTbeK. © Sy

IIpor. Ryıröarnnr ıamnpa >HOBĚPOATHO« PA3ABOeHHeTO HA HOCOBKETA
*e BE © H W, HMCIJIO TOBA, KOETO CIIOpeAB MeHE e HAHMEHHOTO B% XENO-
Te3aTa Ha ŠÍTHNA 11 KOCTO CTVIKH 3A HIXOTHA (238 HA MOETO HOBO TEIKY-
bane tpbxora oTD o br. Ho 0T% ıpyra cTpana npo®. Ry1+6aKuns wur
VĚPNO TBEPAN, 46 2NPĚXOTLTT OTT © BR a UPĚ35 NOCPĚACTBO HA ge Br
TINO BWPOMOKONT OM BĚPOJHTONPE, Ve HAONAKH >HENOCPĚTCTBEHY npkxor
HA C Bo 0 C NENPABTONOIOÖCHT« MH UC >NDHUHHHTĚ HA IPĚXOJA € BT ?
pasónpa ce piko “ Ch CAMO KBAHTHTATHBHH « (op. C. OTA. OTT. 28—30.
Ii nosomemmn, HOTPVKANH H OTB por. YABÓAKHHA, MHCIA, CAMO NOTESP-
UIBATB MOLL NHHOTEBA, MH 3ATOBA kpaiino HOACHO CTABA 3A MEeHe, 32M0
por. KyY.apoarmırg pů nee TOBA NO TEDKA, UE H KPATKO *e e Tp%6B210
Aa We BL a, KOVATO CHHLOTO Toba a HOTHDĚ IIAKb © ÓHIO AXTIRHO A
Ne BB 2, CST a C IMAC IPH TOBA CTTAACHO CB KOH @$OHETHTERT 38
Kolb @ MOKUJIO 1A CTAHE TOOL. Canto TaRa HO BHIRAAMD OCHOBAHNZ, 3AM0
HM OOIMOCTABSIHERATA HOVOBRA 0 DB VBATUTĚ CA0OTOBe TOXKE e TpšóBa a AR
CE HME ET. KOVATO CANOTO ToBa d CETHÉ H3HOBO © NPHEIO CTApRí
CLONA NE HO-MATKO © BĚDOATNO H TYH, Ve 9 BE KparKETĚ
CTOLOBO C MMIELTO TORE UD MH Me NOCAŤ TOBA G CE HINĚHRIO BT (
"roha raka > rika KaKTO TEJKYLA pop. KyabOAKHRB, TYKT Bete Fi

Hocopkur& BE NOJBOKHA CINKT, K WOCKHATE NPĚOIACH HA BOKANA a. 695

esraacHe H C5 npoe. /Irnua '). He e Iu NšTATE, Ykasans OTE MeHe, Mo
MpaBS MH MO-6CTeCTBEHT ?

II.

Kart aHaT0rmaTa BT OÓJACTKTA HA VOHOTHKATA © CHIAATA HOBOOÓDA-
J0BAHHA, KOHTO IMO CBOAHTA IIDOTYKTHBHA CHIa C JAMPHIHYUATH Ma ABY KOBH
3AKOHH, MOKO JA ce BHAH H3E ABA NPDHMĚDPA H3E HCTOPKATA HA ÓBXTAPCKATA
M HA HeCKATA HOHOTAKA,

Br usTouHo-Óm1rapeKoTO Hapšune Bxazše ABOAKO npou3HoMenné HA
npacaap. $, a umenno 5 ce npomsnaca npbas TBEPAM cıorope (HIH TBEPAT
KOHCONANTE) H NONE Vaapenne xaro Z (BÁpa, Óa1), a HHAKS KATO e (Böpen,
Óčau, noÚexix). Br camoTo napšune ce nponsnaca OTHMOXODHYHOTO © (emp. G
cabıs NAJATATHAH CHPIXACHH: J, U, &, UI) TEH CAMO ABOAKO, A HMOHHO KOTATO
ce HAMHPA NOTE yAapenne npbıt TBEPA CI0D5 (HIH KOHCOHAHTS) Z He ce
HOMĚHABA, A BB IpyTu cayuan cup. kora © IPDĚAE MOKE CXODS TO ce MĚHH
B5 © unp. jacaa — pl. jěcam, óbuáp— úvučpu, zázÓa—xčnón, náma, učmu,
můúa— xěóu, Črójůn, Voc. Crojene. Tora naměunapane na naxarTarno %
B5 © ce CxBana xaro mpbraacs (Umlaut) na a m mumasa eXHHT BHAT 34
H3TOUHOÚBATAPCKH DOHEeTHYEHT 3AKOHT. A BE CANHOCTE IIO CBOA TeHE3HCE
TO He © HHKAKBBE CAMOCTOATEIEHT NPĚDXACH HA G, A © MPOČTO AHATODNA HA
NPABHIOTO 3A %: HMOHHO G BM. % ce € AČONNYBATO ČE CTHMOXODHYHOTO (G, M
TOBA NMOCIŽAHOTO ce NOBEXO NO NpomaHomeHneTo G —e (= npacıan. m). Br
SANAXHHTĚ Ösaraperu Hapkuua, DAŠTO % ce NPOH3HACA KATO ©, CAHAKBO BT
BCŠKO NOAOMEHHE NA TYMATA, TAM KA3AHHATE »npbraach« HA NAXATAXHO G

1) IIpos. KyasóakRuu% HMCHHO Knama OTT cAua CTpAHa, ve NpuuuuuTĚ na npixoxa
HA £ BB 9 Cb KOTNYČOTBOUN, HO cerub Karo No Au We NpuTaBa SImyenue IA KBA-
zurera. Hmeuuo roit kaspa: »Úcnopania AAA NOABICHÍM 'o MBE 0Ó,-C1. g ROXHYECTNON-
uniae.... »Ho pass ocmonania 3T0C0 MIMĚHEHÍM KBAHTNTATARIKIT, HOMOCPeACTBOH-
usık mepexons '7 BL j mRaaeTCA wenpapzononodusimse. Ho cTĚIE Tora MHOro HeRCHO
u RĚŽKAKÉ NPporuBOpiumno ropopu: »Tarums 06pa30M1 +opma trzosď usb *tresto nonarTua
TOXBKO Npu npeznozoxenim nocpezcrnymmeň crynenm Haste; 'o Mb 06.-02. *e mperno-
Xaráerí Úorbe pauuče j. A TaKb KaK% W nambucnim *% wb j Aoarora Hč MOJKOTE
UMĚTE JHAHCNÍH, TO TAKOC KC MIMĚNČHÍC Mb AOTAKNII IPOAMORATATE W DE f, T. 0. MORTY
COBPEMEHHEIMT 'c M 00,-CA, Šp mpunars nocpercereymmymw crynenz 'g. Ara nocpenerny-
mMaX ČTYNČHE: HČ sapuchıa HN OTB KAYČCTBA cabaymmaro ČTOVA UN OTB >TOHEYČČKATO
KOHNCHTPHDOBAHÍA <, KAKT NIORASLIBAWTE $OPDME Úrzošé, preodd, HO MBARJACH upm NOŘKT
yczosinxs. Pasntrezenie 06.-ca. * na + mpu onen VčAONÍAX, z pu APYruXt, tper-
nosaraemoe ag. Äruueus, kamerca muß verkpoarusme. Ur Kpyrot croponsı H Cconpe-
MenHoč TI. ©, coornbrernyiontee 06.-Ca. Šp, zerko BOJBONUTOR KT *4, a ma NoMĚNeMÍO 00,-04,
*o B% 4 YKastmmačrt kamyóckil« (op. c. 28—29, ora, orr.).

Koxkoro 33 ceuxkrexcrnoro wa Kamy6ckoro wapkune, 29% WAMUPAMT, We TONA TO-
Bopu no-ókopo oßparuoro. Ho no ron Wnpoct me rpkóna no-oßcrolilo za če moronopm
ApyT® narb,.

696 +1. Muzeruy%,

He ChYINeCTBYBA, HND. TAM5 Ce KA3BA Óe.1, Bepa, Óe JH, H OD. HO: alla — 4amu.
xa0a—xa0n, Crojane u np. Be THA HapĚuHA OTB % He ce € pa3BRIV G
H 3ATOBA CMĚCBAHO Meskay TOA perlekch HA 16 H NANATAIHOTO G He e No-
xe1o Aja cTane. C1b10BATO1HO CAMOCTOATEXEHT nptriacp HA G BE 611
TApckHA €3HKB 11EMa |).

Mucaa, ve HĎIJO N0X00HO HMame H BE UeCKHA E3AKB, — pa3Ómpaw:
CNEHHATHO UECKOTO HapšuHe, OTB KOETO © NPOH31Ž3LA5 H UCCKHATE INe-
paTypenT e3HKP. |Í3BĚCTHO e C1HAKBOTO ABOAKO NPOHIHOLIEHHE ua
YECKOTO NA 1ATATHO G, HapeueHo MH NpĚrmace Ha G, H HA TPacıaB. Ho-
coBka *e. Perıexentt ja *e BB CTapoyeckHA e3HKB — a, € ce ABI-
BATB NPH CAWHATÉ YCcAoBHA, IIPH KOHTO H NAJATAAHOTO G TY ce 3815pX3
KaTO a, Ty ce JaměHaBA CT e. B3aHMHATa CBPÉ3KA TYKF © OUJEBEIUZ
HM AO cela ce TTIKYBA TA TAkd, UE Ce B3JEMA, KAKBO HOCOBKATA * EZ
CTAPOUECKHA E3HKB H3NUĎIO © MHHATA BB @ (TEATO AH KDPATKO, H se
cerub TOBA U, KATO CHBN4AHA10 CT MAIATA-IHOTO ETHMOJODHYHO G, NOLIE-
THAIO na Npěrjaca G — €, KONTO YRT CE ABHIE BB YECKOTO HApĚVHE KAT+
OBYKOBE 3aKoHB. Tara TBAKyBAxa MHKTOLIHYT H 0C006H0 npo®. DeGayepe*.
Ho veranoseno AH © HATP BCĎKO CTMHŠHHE, ve npaca. *e BE CTapo-
YECKHA E3HKT, KONTO 6UHGWU © HMATE BM. Ťe KATO pe+lekcCh He, BCENŠIV
e MHHATO BD a? BLUDOCHBTB € 010065 HA OH3H OTHOCHTEIHO peejekca
HA Ipac.ıaB. *C WE NOJBCKHA C3HKb. U eTo ve NAKL Npo®. /Iraus H TV
OTKOAb H3KA3A MHBHHE, cnope1B Meile E IHHCTBCHO NDHOMIHBO, A HMEHRO Je
mppBonayaınara 3ambıa 1a Ťe BB CT. U. e ÓH10 NAKB G — H NOCI (er
NA3AICHB NPH3BYKD U. Tota d ce pa3ABOHI0 NOAB BIHAHHE HA CIŠINNA

1, Cpan. aa rora V mene »Das Ostbulgarische« (Wien, 1903, crp. 75, 81. 185.
221. — Cpan. one sy D, JoneBT, 3a H3LOUHOÓBADADCKHA BOKAAHIBMB. Mmumcr. Čócp-
nike IM- IV.

2. IIpor. Tröavepr ninkaame WB TOK NDPĚÍTTACH CIBAMT 11 He M 4y3I0 — BĚMCKO
BAmanue "Historická mluvnice I, 121'. — JI npor. Bonıpar% NOIBPRA OTHOCHTEINO N3p-
LOHAUATIMOL JIDÝXROTL ma KO BD a BT CI.-YCCKHI CHKB CTAHOBEMETU HA Úcóavepa, cpaz. T
Bomipasa, Vergl. slav. Grammatik 132: >»An die Stelle des © trat ursprünglich ein
‘“w-Laut. Das a konnte dann nach allgemeinen Regeln umlauten, so daß wir
mannigtfaché Vokale als Reflexe des einstiren © finden.e Bppxy nptrıaca ua a—e
Beutyarı roropis ma cip. 79 narı Bb Tos AyXx®%: «Im Bühmischen geht a und i —
und zwar auch das aus © entstandene — nach weichen 'palatalen: Konsonanten in
e— te langes © über und zwar im absoluten Auslaute oder vor einem ebenfalls
weichen Konsonanten bez. vor einer Silbe mit cínem weichen Vokal {e, , ursprüng-
liches oder aus » entstandenes ©, z. B. duše ete.: sIysel— slyšeli.«

Horararıın, 08b FaRıa, Ur 107 IpbrIach He © NPOHUKNANB BB MOPABCKUTL IEA-
DIESE TB OTA, Men. Doiimanı Sal ıIoyara MONO, HC TOBa © >ein Beweis, daß
auch hier die Entwicklung der c- s- usw. Laute einen anderen Weg ging, denn
dieser Umlaut kann nur aus der KEirentümlichkeit der erwähnten Kon-
sonanten erklärt werden«.

HoBOCKUTĚ BT NOIBCKUA C3UKB, M UCCKHATÉ NPĚTXACE HA BOKAJNA a. 697

CIODT BB AYMHTĚ BT ABĚ NOCOKH: BB G (ADADO H KDATKO) H BE € (KBATO, HOBOU.
i, ı KpaTKo). C1B10B10 e BM. *e e NO-TEpBOHAYAXEHT DAACEKTE, KATO pe-
$1eKCE Ha TA HOCOBKA, OTKOTKOTO a (Archiv f. sl. Phil. XVI, 510—512).
Cnope1s ToBA lie CAMeCTBYBA TYKB >Npěriacbe« Ha a BB e. He mora aa
He 61412 HANBAHO CETAACENR H NO TOA BBNDPOCE CE MHŠHHETO HA IPOS.
Jruua, 1OHCKE A3T OTAABNA CEME Ce GÓŽAHIT BE DOTĚMATA poXa, KOATO
e HTPAITG BOKANBTB (ÓHAT To HA3AXOH5 HAN He) BE HCTOPHATA HA CIA-
BAHCKHA BOKAAHITMB A CNENHAAHO BB ÓBADApCKHA (CPABHH y MeHe CÓOpHHKS
na Muuuer. IX, 288—290, X (kparnu. oT4.) 16, XIII. 104, 107; XVI—
XVII. 413—415; Archiv f. sl. Phil. XX. 580. — Das Ostbulgarische 75,
81, 221, 223. Cabısı cpeiHeOoarapekoii 3AMÉHEI HOCOBBIXT, B% CÓopH. no
CIaBAHOBĚAĚNILO, 20). A35 OTHBAMB H NO-AAIEUT TA CMĚA CHIHO JA ce
VCBMIA AOpPH H Ue 3HAMENNTHATB UECKH TIPDĚDJACE HA NAJATAXHOTO G ©
CAMOCTOHHO POHETHYHO ABICHHO. | HĚMame IH H TYKT AHAT0DHA BBCAŠACTBHO
HA ACONHANHA MOKTY NATATATHOTO a (= *e) u eTumozormuno a? Krems
TA3H MHCLIb Me BOAH He CAMO EAHAKBOCTBTA HA YCAOBHATA, NDH KOHTO
CTABA 3AMĚHATA H BE ABATA ETHMOXODHYHH CIYJAA, HO OCOÓHTO eAHO OTT
THA YCAOBHA, A HMEIHO IIPABH.IOTO, UE H BM. *e H BM. NAXAT. G, KOTATO TĚ
Ch BB Kpaa Ha JYMHTĚ, ce npousnaca e, unp. diie, jehné, břímě — duše
(et. u. duse), vůle, ulice u np. Pa31B0eHHeTo Ha *e Br € u G (noBou. ©,
t, G, d) © CTaHa10 6031 CBMHŠHHE NO UHCTO KHOHOETHYUHH — ACHMHAAIMOHHH
NPHUHHH: CAMO NDĚAB TBBDIH CIODOBE © HMAIO NPHUHHA Aa ce HIMĚHH
BB a (*páťy oT» *püly, Bm. *pely, nu. páťy), a NpĚI5B MeKH C10roBE HA-
NPOTHBT TO JWVKE € CTAHAJIO NO-TĚCHO, MHHAIO BE € (pet, BM. peťt, nu. pěl).
Be xpan Ha JYMHTŠ, KONTO UECTO 3ABPELUIBATB CE NO-DOXÉMA H NO-MAIKA
nay3a BB H3peyeuneTo, He € MOKETE Aa BAHAO BE HALA CAYYall HEKAKEBE
Bandhi-34K0H%, H 3% TOBA BHKAAMe, Ue Ťe BE TOBA II0A0KeHHNe HMA BHHATH
eiHAKEBB pe4+IeKCB H TO e, a He a. KarBo MOze Aa O3HA4ABA TOBA, AKO
He, UE IBPBOHAYAIHNATT I.1ACORT HA *e HAHCTEHA © ÓHIE NO-ÓAH3I5KT
10 (© OTKOIKOTO 10 a, CHPĎUb Ue e ÓHIE EAHO UIHDOKO €, HMEHHO U?
Jlonezxe BB kpaa na TYMHTĚ He e HMAIO perpecHBHH ACHMHIANHOHHH IIPH-
UHHH 3a 1a ce HOMŠUH (U BB 4, 3ATOBA Ü BE KDAA © CNA3HX0O CBOA MEPBO-
HAYAIEHB XAPAKTCPT IA E-BOKAA I NOCTEIIEHHO CE © H3PABIIHLO CE OÓHKHO-
BEIOTO (©, KATO CE CIA3H.1T NPbAiHIelIHATB KOHCOHAHTE Mekt. ÓTE BCHUKO
TOBA OHC H3IH3A, MHC, Ue NDĚDIACHTB @— e (BM. *e) CE OCHOBABA BEPXY
OCHOBEHB T.IACERT, HA C1HO IUHDOKO e, A Ne HA G. A ToHeKe Cb NIpaBH-
JOTO 34 perierentb Ha *e BB UECKHA C3HKB HANBAHO CHBIAAA H IIPABHAOTO
3a npbr.ıaca Ha NAJATATHO ETHMOJOTHUHO G AOPH H BT HITBKHATHA NYHKTB —
BP 3acX0BneTO (Auslaut), 3akIOuaBAMB, Ue UECKHATB NpĚrracE HA BO-
Kala G © MPOCTO AHAIODHUHA KOHCEKBEHIHA HA $OHOTHUHHA PA3BOH HA

698 JI. Muneruug, HocoBKHTĚ B HOARCKEA €3UKB, K WCCKNATS NPĚTZACE BA BOKÁIM G.

npaczaB. e. H mancrıma, ako Ja ÓŽMe Ce ABHIT CAMOCTOEHE IBYKOBT 32-
KOHT 3a NpŠr.acT HA G BB 3ABHCHMOCTB OTB INAXATAXHHA XapakTepr H3
NPŘAXOAHHA KOHCOHAHTB, KAKTO BCEOÓMO Ce NpHema, 3amo mĚme Aa ce
BOAH TOA ODPĚrIACE H CTIOpeAB TBEPAOCTBTA HAH MEKOCTLTA H Ha CIŘIHNI
KOHCOHAHTD? AKO BB Čas, HIH Jan, MOXe G BENpEKH NAJATAIHTĚ £, J.
aa ocTane HEHIMĚHEHO, A BB lese, Jene, ce »npbrxaca«, OyeBHAHO e. %e
TAABUHATTL +$AKTOPDS HA Npěrzaca TYKS e ÓHIE CIŠAHHATÉ KOHCOHAHTI
(e1orr), CHp. ve acHMHIANHATA e perpecusna. Ho aKo e Tara, 3amo u E1
kpan Ha AyMaTa, TA5TO TAKOBO PerTpecHBHo BAuANHe HBMA, NAKÉ a ce np
Draca BR e? ÜDBPI3KaTa CT perzeKca Ha € BE KpaA HA AYMaTa TYKZ e
oweöunia. lHeka CH NDPHNOMHHMB H OCOÚEHATA 3AMĚHA HA NIpacıas. “e B%
Kai HA AYMHTE BT CTADO-pYCKHA e3HKP. ÍoKaTo *e © ÓHIO JAMÉHEHO BT
CDPĚTOCIOBNETO UDŤĚIL «a, BE KPaA HA JYMETĚ HANDOTHBE Ce € NPORM3H3-
CANB €-BOKATB, KONTO OÓHKNOBEHO MO NAMOETAHUHTĚ ce ODPĚAABA UPĚJIH A.
OTT KOCTO ITKB MOJKC AA CE 3AKJIOUH 38 ITBPBOHAYATHO IUHPOKO BM. “e.
OCTAHATO BT KDAA HA AYMHTE ÓC3T Aa Maue B5 a. Ilo TOBA MoXe 1a ce
JAKAIOUH Ole, UE IH BB PYCKHA E3HKB NDĚXOABTE HA č BB G ce e DOJEAIT
IBPBOMB NOTP DEDPecHBHO BIHAHHE HA CAĎAHHA TBBPAL CHODS KAKTO BI
YECKHA CIHKP, HO UC CETHĚ peeeKCETÉ G CE TeHepa1H3YBAIE KATO e K3-
MĚOTHAT NO-CTADHA perienep U OPĚTE MEKHTĚ CXODroBE. AKO za He fi
ToBA Ce C.IYYILIO, CH). AKO 1a ÓB OCTAHAXO H BE PYCKHA e3HKE pa3AB0EHO
NIPOH3HONCHHE G— € BM. *c, KO 3Hae Aa AH He Elle AA ce ABR u EL
PYCKHA E3HKT NPĚTTACE HA BOKATA G BT NAXATAAHHTĚ CAOTOBE KATO HECKNAS.
Toba cTaBA BĚDOATHO H OTB +AKTA, UE BE HITOUHHTE UECKH AHA IOKTE —
MODABCKOTO MH C10BANIKATO — UBMA npsbraacp HA BOKaIa G HO HŠNA M
ABOAKOTO ITDON3RHOIEONHe HA Ťe KATO G— e.

‚kenera, NIT. 1907. INpo+. Ar® I. MuxerRas.

Natpis dosada nepoznatoga namjesnika rimske Dalmacije
Apolonija Febadija iz V. vijeka.

(Sa jednom slikom u tekstu.)

Kada su tekom III. v. po Kr. počele provale varvarskih naroda na
rimsko Carstvo, bilo je od potrebe, kako za ostale izloženije pokrajine,
tako i za Dalmaciju odijeliti vojničku vlast od politicke, koje su dvije
vlasti bile, unaprijeda od Augusta, usredotočene u rukama jedne osobe,
carskog namjesnika, pod imenom legatus Augusti pro praetore!). Carski
namjesnik baš zato, što je stolovao u Solinu (Salona)?), nije mogao u
isto doba suzbijati provale varvarskih naroda na granicama pokrajine*).

Ovo odijeljenje vlasti zbilo se u drugoj polovici III. v., valjda za
cara Aurelijana‘). Namjesnik politički ili civilní bi prozvan praeses
provinciae, a vojnički dux limitis. Prvi je stolovao u Solinu, a drugi na
granici pokrajine. Dunajske pokrajine od Noricuma pa do ušca rijeke
Save (Suvus) sa Dalmacijom biše združene u jednu vojničku cjelinu pod
upravom graničarskog zapovjednika — Žimes Illyrictanus. Zbog nedo-
statnilı povjesnih vijesti i s razloga, što je Noťitia Dignitatum“) doprla
do nas osakačena, ne možemo opredijeliti jasnije ovu diobu i djelokrug
jedne i druge vlasti, praeses-a i dux-a. Nu iz Notitia Dignitatum ipak
doznajemo, da je bureau predsjednika Dalmacije — officıum praesidis
Dalmatıae, koji nam daje Notitia kao neki primjer®), bio sastavlen ovako:

1) C. I. L. III p. 2459: Liebenam, Forschungen zur Verwaltungsgeschichte des
römischen Kaiserreichs, I. Bd. S. 464, 150; O.Seeck, Geschichte des Untergangs der
antiken Welt II. p. 55 ss.

2: Cons, La province romatne de Dalmatie, Paris 1882 p. 326; Liebenam
o. c. p. 456.

3' Cons 0. ce. p. 281, 285.

4) Mommsen, Rům. Staatsrcchť II. I p. 239; Hirschfeld, Die kaiserlichen
Verwaltungsbeamten bis auf Dincletian. II. Aufl. p. 386 s8.; Seeck o. c. p. 82.

5: Notitia dignatatum ed. Otto Seeck p. 221.

b O. c. p. 220: »15. Ceters praesides ad similitudinem praestdis Dalmatiae offi-
oum habent«.

700 Fr. Bulié,

4. »Sub turisdictione viri perfectissimi praessdis Dalmu-
tiae:

5. Provincia Dalmatiae.

6. Officium autem habet hoc modo:

7. Principem ex eodem officio.

8. Cornicularium.

9, Tubularios duos.

10. Commentariensem.

11. Adiutorem.

12. 440 actıs.

13. Subadiuvamı.

14. Exceptores et religuos cohortalinos, gutbus non licet ad aliam

transire militium sine annotalione clementiae pranctpalis.«

Prvi dokaz za ovu diobu namjesničke vlasti u Dalmaciji nalazimo
god. 277.7) u osobi namjesnika Aurelija Marcijana, a drugi godine 280.5
u osobi M. Aurelija Tiberijana.

Dok nam je — što iz povijesti što iz natpisa — poznat dosta
velik broj“ onih namjesnika, Koji su u svojim rukama imali sjedinenu
i civilnu i vojničku vlast, Zegati Aug. pro praetore, ne poznajemo
dosad iz natpisa od eivilnih namjesnika, praesiďes, nego relativno samo
malo úih19, a to je ovih pet u kronologičnomu redu:

1. Aurelius Marcianus god. 207.1).
2. M. Aurelius Tiberianus god. 280.12).
3. Flavius Valerius Constantius god. 282.—84. 13).

© C.T. L. ME 807.

Ss (C.L L. II. 12809.

9 Conso.e. p. 363: C.LL. III p. 2459: Liebenam, o.c. p. 150; Lubie.
O uprarcdthlih Da’mieije za vůnskog vladanı u Radu Jugosl. Akademije ká. XXTI
po sl..

10. C. 1.1. 111p.2463: Cons 0.c.p.360; Popis ovih namjesnika — praesides —
i ako jos ne strogo odijelenih po Kategoriji od duces vidi u Cons o. c. str. 289 ol.
ptr. 369 81. I.ubic o.e. str. 49 sl

11: C.L L. I 89407. "Imp’eratore Caes'are) Miarco, Aur(elioj Pro'bo p io‘ f.dıcı
invieto Aug to pontitie mazimn Uribuntein, pootestate) II, conslule) piatre) piatriae,
procons aule „Derielius Meareianus e\ir, perfectssimus) praes\es) pror(inciae\ Del'matiar)
devofus on umine maiestitigue elus,

12 C.T.L. I11 1805. Thermus rei plublicae: hir,emalies) {rogjainte‘ populo im rw-
nam delapsas) MA elius, Vulerius vr pierfectissimus), ducenlars)us, ez protecto-
rchus, daferes divmi de frugalitafe sua. (aedifi,carıt et larantes rei plublicae) tre-
dreit, epubem quogne c 0 rchus suis ca die prachuit Messala et Grato cos., dedicante
M. Surclio Terémo viro jserfectissimo praesiide prov,inciae) Del matiae\.

13 CTL. IE ISEO. .... ner (daftlus a (Flavio Vaflerto ConstCafnt]io 'r. c-
} vasstle prvrine ie Doln: alte Jones Unter Nalvta las et] S[ir!sdo[n’e[n'ses

Natpis dosada nepoznatoga namjesnika rimske Dalmacije ete. 701

4. M. Aurelius Iulus god. 299.— 304. 14),
o. Flavius Iulius Rufinus Sarmentius god. 337.—350. 15).

Stoga je svako novo ime ovakovih namjesnika lijep doprinos za
povijest Dalmacije iz zadnih vijekova rimskog gospodstva u našoj zemli.

Iz ruševina solinskih — toga bogatog, gotovo neiscrpivog vrela za
povijest rimske Dalmacije — bi iskopan u zadne doba natpis jednog
novog namjesnika ove vrsti.

Bio je natpis naden god. 1905. u Solinu, prigodom polskih radna u
vinogradu čest. 3588 Ante Milisica pok. Jozipa u poloZaju, koji se zove

(d]e[t]e[rnt[n)Javit]. Ovaj natpis drže krivotvorenim Mommsen i Hirschfeld (C. I. L.
111. 9860; Vol. III. Suppl. Pars Prior p. 43* n. 394* 2—8). Ja sam protivnog mnijeha
s razloga istaknutih u mojemu članku: Wo Zug Stridon, die Heimat des heil. Hie-
ronymus p. 276—280 u Festschrift für Otto Benndorf zu seinem 60. Geburtstage, ge-
widmet von Schülern, Freunden und Fachgenossen, Wien, Holder. 1898. Isti članak
talijanski u Bullett. di arch. e stor. Dalm. 1899 p. 142 s.

14: C. I. L. III. 1938, 8565. Fortunae Conservatricí pro salute Marci Aureli
Juli rliri, cilarissími), auguris, praesidis provinciae Dassius notarius votum solvit. Pod
ovim praeses bi mučen Sv. Dujam (Domnius, Domnio), biskup Solina. Sr. Bull. dalm.
898 sitr. 128 sl.; 1900 str. 100. Bilo se je mnijena, da se je ovo mučeništvo zbilo
god. 299. Sr. Bull. dalm. 1900 str. 280. Nego dala istraZivana, koja če se i nasta-
viti, govore vjerojatnije za god. 304; sr. Zeiller, Les relations de Dancienne Eglise
de Salone avec U Eglise romatne (u Bessarione god. 1902—1903 fasc. 71 str. 236
Note 6); Bull. dalm. 1903 str. 178; Zeiller, Les origines chrétiennes dans la pro-
vince romaine de Dalmatie p. 23.

U ovo doba, koncem III. i početkom IV. v., nekoji dokumenti nose dva na-
mjesnika — prarsides — Dalmacije. Jedan je Dacianus, opredijelen kasnije kao
praeses Sirije, pod kojim bi bio mučen Sv. Juraj, biskup solinski (Farlati Illyr. Sac. I
str. 677, a drugi Zarguintus, spomenut kao praeses u Aktim mučeništva sv. Felicija
(Farlati o. c. I p. 112; Acta SS. Mai IV 168—169, III Ed. 167—168; Zeiller o. c.
p. 22, 88. pod kojim bi bio mučen ovaj svetac. Nego po maloj Chronica od
god. 395 sv. Felicij bio je mučen zajedno 8a sv. Dujmom /Krusch, Studien zur
christlich-mittelalterlichen Chronologie p. 227; Analecta Bollandiana XVII, fasc. II
p. 304; Bull. dalm. 1900 p. 89; Zeiller o. c. 22 8., 88 8.); po tomu ovaj Targuinius
bio bi praeses pokrajine god. 304. Nego kako je gori rečeno, ove godine bio je
namjesnikom M. Aurelius Iulus. Jesu li Dacianus i Targuinius i koje godine bili
namjesnicima Dalmacije, treba jos koje bole potvrde.

15) C. I. L. III. 1982, 1983. Domino) n(ostro) Fliavio) Constanti victori ac trium-
fatori semper „Auqusto Fl avtus) Iullius) Rufinus Sarmentius vlir) c(larissimus) p(rae-
ses) proovinciae, Dalimatiae) dievotus) níuminí) mlatesťatiguc) eltus).

C. 1 L. III. 2771. Virtute et felicitate omnes retro principes supergresso d(omino)
n.ostro, Fliario) Iul io, Constanti vietori ac triumfatori semper Auglusto) Fi(avius)
Iulius) Rufinus Sarmentius včír, c larisstmus), praeses provlinciae) Dalmaliae dlevo-
tus; niumíní, miatestatigue) etue,

C. I. L. III. 8710. Diominn) n'ostro) Fřavio) Constantio vsctortostsstmo semper Au-
gusto Flavius Iulius, Rufinus Sarmentius vir) oilarisstmus) plraeses) p:rovinciae)
Dul(matiae: d evotusl n umění, mlatestatigue) elius).

Fr. Bulič,

702

Glavičine, i baš ondje, gdje je na raskršéu polskih puteva prema Sjevem
i prema zapadu po svoj prilici bila u staro doba Curie W).

Natpis je na kamenu vapnencu, visok 042, širuk: 0:00, debeo 035 =
Razbijen je u dva nejednaka komada, mankav s desne strane 1 pri don,
pa se ne zna, koliko je bio visok i koliko debeo- Na vrhu je površina
cijela, ali malko odbijena. Sa obiju strana kamen je cio, % mn ogledalı
kao i sprijeda, ali bez natpisa. Četverokutna lukůa s gorňe síranu
malo je mankava pri vrhu: duboka je 012. Ziroka ná robu 007. zz
dnu 009 m, a služila je za podignuče kamena”),

16) Sr, Buff, date, 1902 str. 26 i Tabl. I.

17) Ova je lukůa s gorňe strane daleka od rula Ú27 m. 4 Imala je stajati po
prilici u sredini, po čemu clo kamen, uračunavší širinu Jako 007 m., bio je debes
po priliei O60 m. Bio je dakle kamen četverokutan. Pušto je ova lukla Ka
m vrbu (na rubu 007 m., a na dnu 000 m., to nije ona služila. z 66% ča kone

Natpis dosada nepoznatoga namjesnika rimske Dalmacije etc, 703

Natpis je čitav u svim brazdama, pa i u samoj zadnoj, premda
ima ondje odbijena prostora od 22 < 20. U početku prve brazde i pri
kraju ima po jedna tačka u obliku malog krsta, samo što je pri kraju
krst veči i nepravilniji. Ima sliönih znakova na pr. i na natpisu solin-

coga biskupa Justina iz V.—VL. v.!%). Nu pošto nema ovakova krsta
jedecim brazdam, koji bi bio rablen kao interpunkcija, naime kao
onda nije isklučena mogučnost, dapače je vjerojatno, da je ovaj

u prvoj brazdi bio upotreblen baš kao simbol ili valda kao simbol

mentalna interpunkcija u isto doba Na početku i pri kraju druge
e tačka je u obliku trokuta. Isti je znak i na početku ei
ERBE:
« Slova su visoka 50 mill., nepravilna, iz kasnije dobe, a na vedem
eli ih vide se još tragovi miniuma. Slova su učinena, kako se vidi
sliei, doduše prilično pomůivo, ali su manijerirana. Prerez u A nije
vni pravac, nego na kut, kako se to uvelo od IV, v. dale'“), Slova P
m horizontalni potez na podanku.
se &ita: Curante Apollonio Foebadio v(iro) c(larissimo), plrae-
le) plrovinciae) D(almatiae).
© Cognomen namjesnika Foebadius = Doıßddıog proizlazi prema Dor-
io, Phoebas, a ovaj prema ®oißog. imenima ove vrsti, koja su
najviše grčka derivata?‘) i barem djelomice u nekom odnošaju sa
ko zvanim signa graecanica, raspravlao je Diehl u Rheinisches Museum
1907 str. 390—420. Sr. takoder Mommsen u Hermes g. 1902 str.
455. Inate je ovo ime rijetko. Sr. Pape-Benseler, Griechische
ennamen s. v. U drugoj polovici IV. v. spomine se jedan Phoebadius,
kup u Agenu (Agennum) u Akvitaniji drugoj u Galijiž!), svetae i
orkveni pisac??). On prisustvova u Riminskom (Ariminium) erkovnom

sadi ili pričvrsti, nego da se u hu umetne železní klinac, zvan vuk ili mačak (tal.
grippia, úem. Wolf), da se može podizati kamen. Ovakih lukůa nalazi se na ka-
menim spomenicima u Solinu (Bull. dalm. 1902 p. 5; 1903 p. 8) i rabi se kod maj-
stora zidara svugdje za ovu svrhu.

18) Bull. dalm. 1900 p. 290; Zeiller, Les origines chrétiennes ete. p. 141, 177.

19) Cagnat, Cours d Epigraphie latine p. 12.

20) Navadam samo neke primjere za tvorbu -d korena na -ius, kano na pr.
Leueas-Leucadius, Pallas- Palladius, Arcas- Arcadius, Hellas- Helladius, Pentas- Pon-
tadius.

21) Mas Latrie, Tresor de ehronologie p. 1018; Gama, Series Episcoporum
Beelesiae Catholicae p. 479; Rigollot, Ad Acta Sanetorum p. 357; Duchesne u
Bulletin et Mémoires de la Société Nationale des Antiquaires de France 1899
p. 364: »Agen, Phoebadius évégne d'Agen dans Va. 357; est le plus ancien que
Von connaisse pour ce sičge«.

22) Bardenhewer, Patrologie (IL. Auflage, Freiburg i. B. 1901), p. 365: »Phöba-
dius ,..,.... Bischof von Agennum im zweiten Aquitanien (Agen in Guyenne),

704 Fr. Bulié,

sinodu, gdje popusti Arijanima. Predsijedao je uz to god. 374. koncilu
u Valenciji i god. 380. u Saragosi (Caesaraugusta) kao najstariji biskup
po godinama.

Osim biskupa Febadija spomine se taj cognomen takoder god. 414.
poslije Kr. u Narbonu pri svadbi Ataulfa s Placidijom?*), a po datumu
se vidi, da je to bio drugi Febadij, jer je biskup bio vec godine 392.
veoma star.

Kako natpis kaže, bila je pod civilnim namjesnikom Apollonius
Phoebadius izvedena neka radna: podignuta neka zgrada, neki spome-
nik. Óvo nam kaže riječ curante. Cura, sub cura, agens curam, curare
u epigrafiji jest terminus, kojim se označiva koja radna, javna gradna,
na pr. hramova, žrtvenika, kipova, terma, bazilika, puteva, vodovodá itd.
Za to imamo obilatih primjera ?®).

Koja je to zgrada bila podignuta ili koja radıa izvedena pod ovim
namjesnikom, to ne proizlazi iz natpisa. Ali ako uzmemo u obzir, da
je tik uz ono mjesto, gdje je bio našast ovaj natpis, bila Curta stare
Salone25; i da je u ovoj okolici bilo slučajno i u više prigoda našasto
starinskih predmeta odnosnih na Curie, kano na pr. natpis ďuumotra?),
onda možemo někom vjerojatnoscu ustvrditi, da se ovaj natpis odnaša
na neku stanovitu javnu zgradu.

U naslovu ovog članka rečeno je, da naš natpis pada u V. vijek.
Ovo nam potvrduje paleografija i naslov praeses namjesnika Apolonija
Febadija.

Koncem V. i početkom VI. v. namjesnici Dalmacije ne nose vide
naslov prueses. Pod Teodorikom (g. 493.—526.) nalazimo nekog Epifanija
namjesnikom Dalmacije, sa naslovom ronsularıs?”,. Da se je god.
gest. nach 392. Er trat der zweiten sirmischen Glaubensformel vom Jahre 357
mit einer sehr beachtenswerten, schneidigen Kritik entgegen (Liber contra Arianos:
Mizne, P. lat. XX. 18-- 30... Außerdem gibt Migne unter des Phöbadius Namen die
wahrscheinlich Greror von Eliberis (Abs. 4; angehörende Schrift De fide orthodora
conbra Irtanos IX, 31—90, und ein Glaubensbekenntnis (XX, 49—50)«.

23, Ekseerpt iz Olympiodora (Photios bibl. cod. p. 5%): »Alyorras xai Inıda-
Janine, Hrrakor tooror tlnorıos, tire Povotixiov xal Dowßadiov‘ xai avvreieira 0
zauns Autoren zul geoorıor ouor ıwr TE Bup3dowy xai rar Ev avrois Pu-
ueiors. — Ct. nadale Suidas Lex. %or3ederor (no bez tumatena); nagada Pos-
3edtor ‚moze biti dakako ime djevojke ili žene.

24: E. de Ruggiero. Dizionarto Epigrafico ete. 8. v. cura str. 1323; Dessau,
Tuseripltones lattnae seleetae TI. T. p. 364 s.

231 Voda po Spljetu © Solinu str. 233; Bull. dalm. 1884 p. 118; 1902 p. 4, %;
908, p. 15.

26, Bull. dalm. 1884 p. 118; 1902 p. 4, 26.

TD Caauiadari. Tuna 1 WV En Un War Glomm kčebn= | pat anfieniaa XT).

„

Natpis dosada nepoznatoga namjesnika rimske Dalmacije etc. 105

929.—926., u koje pada pismo Teodorika Epifaniju, namjesnik zvao
praeses, jamačno ne bi bio ovaj naslov u pismu izostavljen. Da-se pak
pod naslovom consularis ima razumjeti civilní namjesnik, to proizlazi
iz konteksta samoga pisma, koje se bavi nekim juridičko-administrativ-
nim poslom, što ga je Epifanij imao urediti, i iz toga, što su u tom istom
pismu spomenuta dva druga magistrata za vojnicke poslove t. j. prin-
ceps (Dalmatiarum) 1 comes?>).

God. 535. car Justinijan preustrojava rimsko carstvo i s administra-
tivnog gledišta. U važnijím pokrajinam Istoka ukida diobu u osobi
namjesnika, uvedenu u III. v., te spaja opet civilnu i vojnicku vlast
u rukam jedne te iste osobe pod raznim naslovim: moderator, praetor,
comes, proconsul, kako za koju pokrajinu2®). Ova reorganizacija, zbog
raznih razloga, nije bila provedena u pokrajinam Zapada?“). Dalmacija
spadase Istoku, te i ona dobi ovakog namjesnika, sa naslovom pro-
consulsv. Jednoga takoga poznajemo u osobi Marcellina, ili sina ili
sinovca Ivana, čuvara bazilike solinskog mučenika Anastazija (Staša).
Ovoga Marcellina jedan dokumenat iz god. 598.32) i jedan važan natpis
iz god. 603. zovu proronsul®). Ovaj Marcellin valda je zadní namjesnik
rimske Dalmacije, jer ako ne pod nim, a to malo kasnije bi razoren
Solin i opustošena Dalmacija od Avara*“).

Ako se dakle vec god. 525.—526. namjesnik Dalmacije ne zove više
praeses, onda pada naš natpis u V. v., u kojemu je još bio u običaju
ovaj naslov. A tada možemo priličnom vjerojatnoscu ustvrditi, da naš
natpis nosi ime jednoga od zadníh namjesnika Dalmacije sa naslovom
pracses.

Farlati, Illyr. Saer. II p. 155—156: » Epiphanio viro senatori, consuları provinciae
Dalmatiae Theodoricus rere.

28, Idem, Wariae »magna inter collegas suos praerogativa decoralur quisquis
gerit militiam, nomine principatus<e ..... »Comiti quidem provinciarum potestas data
est, sed tib iuder ipse commissus este.

29: Diehl, Justinien et la civilisation byzantine au VI s. p. 281 ss.

30: Idem 0. c. p. 284.

31) Farlati 0. c. II. p. 271.

32; Bull. dalm. 1904. Suppl. 1—3 p. 42.

33. C. I L. III. 9527; Bull, dalm. 1906 p. 2%.

34, Buď. dalm. 1906 p. 268 Bl.

Spljet. Fr. Bulıe.

Festschrift für Jazgir. 45

Zapadna »Epistola o nedelji« V južno-slovanski književnosti.

Znano je, da po osodni razdelitvi gräke in rimske cerkve knji-
zevna vzajemnost med juznimi Slovani ni popolnoma prenehala, kajti
več bolgarskih spisov nahajamo še pozno pri hrvaskih glagolasih, od
njih pa so dobili Bolgari še v sredini 14. stoletja »Trojansko prico«,
ki je prešla tudi k Rusom kakor še drugi srbsko-hrvaski prevodi za-
padnih spomenikov.

Omenil sem že v Archiv-u f. slav. Phil. XXVIII 382, da k takim
srbsko-hrvaškim spomenikom spada tudi Enucroia o Hertaš, ki jo je
izdal K. Radčenko v 18. t. kijevskih UTenii BE HcTopay. oÓmecTBŠ
Heeropa Abrommena!; (str. 1—21 v ponatisu) po rokopisu plovdivske
mestne biblioteke (No. 34' iz 106. stol. in po rokopisu belgradske narodne
biblioteke No. 483562) iz 18. veka. O jeziku obeh spiskov sodi Radčenko,
da je v svoji osnovi srbski, v plovdivskem jako blizek živemu narod-
nemu govoru; neke posebnosti pa vendar kažejo, da so >avtori« teh
spiskov bili Bolgari. Po vsebini pa se oba spiska popolnoma razlikujeta
od druzih dozdaj znanih spiskov »Epistolije<, predstavljata torej posebno
redakcijo in izhajata od »enega ali prej dveh« grških izvirnikov.

Umeniti moram, da je tekst obeh rokopisov precej pokvarjen; da
imamo tudi v starsem plovdivskem samo prepis, kaZejo pogreški n. pr.:
us 14,3 = 6ns belgr., crepe 16, = anuemkpie belgr., UPKREHNEXK
Sera 13... t. 1. MIKROHEHNEVK (Pr. WUKRBPNAWMIpa 1624) ZA OCKB—
(Miklosieh, Vergl. Gr. 12.420.. Zaradi tega je težko govoriti o bolga-
rizmih obeh rokopisov, kajti n. pr. slučaj člena, ki ga navaja Radčenko
(str. >: REANEUKOCH 1340 je prosta pogreška za ReAHKA (morebiti
prvotno nei een mau rıı belgr. Nočem pa trditi, da vsaj plovdivski
prepis ni napisan med Bolgari {pri tem pa se Se vedno lahko misli na
katoliške misijonarje in dubrovniske trgovce) in da belgradski ne kaže
ale sledu »srednjebolzarskega pravopisa«. vendar je jasno, da je

. . o
Pa- - Tr, OT Kafı. k u- .-. "m K- As - arohrw-L

Zapadna »Epistola o nedelji« južno-slovanski književnosti. 707

njih izvirnik prišel iz južno-zapadníh srbsko-hrvaških krajev, bržkone
iz samega Dubrovnika, ker to dokazuje njihov jezik.

Izmed jezikovnih posebnosti se najprej zapazijo pridevniške kon-
čnice -iem, -ieh, -iemi za im, ih, imi.

-iem nakajamo v instr. sgl. AROPHCUHEML (NOA ABEOUR —, t.j.
MaMBpiickuM p) in v dat. pl.: XHRHEML H MOTEHEME 149g 23, GAŠUJHEML
15,, CRETHEMR 15;, BacakHeun 16,, cMewamıpHeun 16:5, CBahaw-
ymmenn 16,9, aamxdınnema 16,,, TRODELIHEUM 10,,, BEPSIOUIHEML CEC-
tTHueun 1655, HEREPBWIp HER 1623, NOUHTANIIHEUK 165,, CEETHEML 175.
Poleg teh 14 tem v dat. pl. nahajamo samo 5 tm: gamınun 15, HEHA-
EHAEIHUR 16,5, BAARAAMIHHMa 16,7, BETAAMIEHUR 175, WESAU-
snu 17;0-

-ieh v gen. pl.: a8Kanneya 1339, RatšHech 1339, 1825, 10,, CBE-
THEXK 14,5, 1623, MHOFOWYHTHECM 159, XEPORHUHEXK, CEPATHUHEXL
15,0, HEYACTHEHEXK, UPKBEHHEXA(!) 1522, EAArHeCh 152, SaHExh 165.
Ni torej že davno nobenega razločka med trdimi in mehkimi koreni, ka-
koršnega je iskal Daničiéc (pr. Rešetar, Der štokavische Dialekt, 176).
Dvakrat Citamo MoHexh 1435, 1523, kar se nahaja tudi v drugih du-
brovniških tekstih (Daničič, Heropnja o6zuxa 190). Poleg 13 oziroma 15

-teh se je vkral samo eden ih: WECTOKPHAACTHXL med XEPORHUHEKL
in CEPDANHUHEXK 15,0.

-iemi v instr. pl.: (AHETH) Baummeun 15,, (ounma) — 15,, CBE-
tHeun 17..

Semkaj je treba tudi Steti loc. pl. na negscHegn 164,.

Oblike wem, tjeh, temi namesto tm, ih, imi se rabijo v Dabrovniku
»bez iznimke« (Budmani, Rad jugosl. ak. LXV, 172), ali skoro enako
izključno tudi v Hercegovini, Črni Gori in Boki (Rešetar, Der štoka-
vische Dialekt 176).

Bliže omejuje kraj zamena starega k. 17 krat čitamo de: cenne 13;, -
EMEUjE 135, EMEXM l4,, pas8unere (ne—ues!) 1333, 14,0, ronsxa (g. pl.)
13,9, Fpnexn 17,, runega 14,, Apnens 145, pnexe 14,,, SANOBHEAL
14,4, 22, 194, 16,, 3BHegu 15,, AHeTH 15,, AHeaa (g. pl) 16,. Poleg
tega pa se piše večinoma e in sicer ne samo po r, kar tukaj ne pomeni
mnogo, ker smo ravnokar našteli več te po r, ampak tudi v dragih pri-
merih: NpERAAHTM 137, rpexe 1435, rpswunne 1392, EpeME 1333, CPLAV
15;, ApeRa 1535, Ba upeRe 16,7, Ataa (n. pl.) 13,0, Atao 16,, A6A4THu
17,3, HEXEAS 1414, 163173201 102124) 172, 13) Herne 14,,, HEASAOUL
1424, HacatASHTE 1d.,, BepoRAacTE 1335 (v tekstu: BspoRagece!) 13,
Bep8 1623, REPUKOUIMEMM 162, HeBepdmipnenu 163, BSP8ETE 16x,

45*

108 M. Murko,

CMELIAOIVIHEMK 16,,, RECORCKA 1021, WREXSIIHML (POAHTENE CBOE) 174,
Keunn 17,,, (ÚREUK 1039, WAOBEKK 155, 1656, UAOREKA 15,3, MAOKEK
15435, 1634, MAOREUM 154,, 16,5, UAOBESAHCKH 14,, BHAFUIE 135, RH-
Necte 1435, 172 105 1045. Taka e- in jekavska mešanica je navadna v
dubrovniskih listinah od 13—105. stoletja ;Resetar o. c. 84) in še danes
se nahajajo ekavizmi tudi v Boki (ib. 72). Posebno važní pa so primeri
za č nam. k: Aaa (z. pl; 1349, HENO KOJAHEHMOra 15,; semkaj štejem
tudi Ruh8 1545 t. j. vóéča v pomenu iudicium (Daničičev Pjeunuk m
KIBIGROBITHX eTapmmma CDNCKNX Ina samo ubua consilium) kakor v slovens£ini
‚el. A. Kaspret, O večah, Časopis za zgodovino in narodopisje IV. 214 sl,
225, Pletersnik Slovar II. 752), ki ima v besednem zakladu veckrat stike
z Dalmacijo -v poljsecini je wieca Adelsgericht, kar navaja Miklosich

EWb. 388, po primerih v Lindejevem Stovniku n. pl. od wiece).

Bržkone je tudi npneToata 15,-; pogrešek za NencToat (mogoče
je seveda tudi npneron, kajti v isti vrsti imamo tudi neno(ko)ansn
Mora in r še je danes v takih prefiksih in predlogih navaden (Budmani,
Rad LXV, 196, Taki ikavizmi se vjemajo s starsim dubrovniskim
narečjem, ali ni izkljueeno, da so ostanki, ki kažejo, da je prevod
nastal Se bolj na severu od Dubrovnika.

Izmed drugih posebnosti, bi kažejo jasno na Dubrovnik in primorske
kraje, se omenjam: ce za vr, kar pripisuje Miklosich Hrvatom ;Vgl.
Gr. 1° 414 n. pr. RA ann CS 16,0, Ba “pers 1037, BA CRETŠ HE-
Seas 14,,, 17, samo enkrat 8 npeen 17,); vokalizacijo Z v tujki oTa-
portk 19, ‚Radeenko je kakor se v nekaterih drugih dialektičnih slu-
eajih pristavil se, ali ta oblika je v Dubrovniku navadna, Budmani,
Rad LAV. 162,,. pr. 165: medglasniški r za 2: Tepe 1333; p za f:
CEDAMIUNEVK J5,0; cAc za sAcı WIRRPHAWIJA 164, UPKRENHEXR L. j.
SUKRBPHENMEYR 19.5: izredni ostanki 7 za y: acc. sgl. kaum 13,, (ven-
dar karıenk 1934.. ace. pl na nern 1394, ace. pl. HA BM 1399, 24, 154, 17920
163,4 kami, vi... »je jako obično u Boci<, Kušar, Povijest razvitka
nasega jezika hrv. ili srp. 85: enklitiční v Crni Gori navadni dat. pl.
se Čita: KSHS ne ash 10,7: pristavljen 7 v pronominalni deklinaciji:
ToRAsn 16,5, 17,,,, Toanksıı cnas; 13,; imperfekt na 6hr: sueme
15,, sıteyk 14,, pr. Miklosich Vel. Gr. III. 224, Daničič Heropnja o6.rera
302—305;; z glagolom únam sestavljen futur (Miklosich Vgl. Gr. III. 247
za pripisuje Hrvatom : umarın HCSIIHTH 14,, 1559, NOCAATH HMAU&
15, onaanı 4 1319, nöerutn — 1535, 29, 163, HMAMa NSCTHTH
9. eresamr. 4Malk 1593, kjer ima belgradski rokopis povsod

“nal eher Zanadna je *ndi hagadna ahlika — gen z ŠefarlnSTHU

Zapadna »Epistola o nedelji« y južno slovanski književnosti. 709

142, v pomenu resurrectio poleg vckg“enne 15,, (Daničič Pjeummk m3
KHBHKEDHHX CTAPHHA CPIICKHX Navaja SAMO Bbekpbcenme) in pa katoliško
ime Ivan: (© ngana 14,, (iWHaa belg.) poleg pravoslavnega uweana l4,.

V varijantah belgradskega rokopisa so jekavizmi redki (runega 19),
zato na nahajamo jasne zapadne srpsko-hrvaške oblike: gen. sgl. MEAEAH
19 (pr. Daničié Heropuja o01uxa 16, Miklosich Vgl. Gr. III. 210), weoyu
(KHHrOV), Toran, HHKAMOpE 19, Touoyu 20 (dvakrat).

Tu imamo torej filološki dokaz, da je na jadranskem morju bila
znana Epistola o nedelji in nekje tam tudi prevedena; ohranjena nam
je torej zapadna redakcija, kakoršno sta predpolagala A. N. Veselovskij
za ruski tekst Tichonravova (%Kypnaz= man. Hap. npoce. 1876, mapr=,
115—116) in S. G. Vilinskij za bolgarske tekste 16. in 18. stoletja
(Ibronucn neTopuko-$ux0x. 06m. X., Oxecca 1902, str. 105, 108—111), kajti
tu je v ospredju Rim (v plovdivskem rkp. sicer ni naravnost imenovan
kakor v belgradskem dvakrat, ali jasno kažejo nanj uvodne besede Ra
Ypanıs croro anSCTOAA NETPA) in ni treba z Veselovskim in Vilinskim
misliti, da ruski in bolgarski teksti izhajajo iz kakega grškega, ki je
bil predelan iz kakega latinskega.

Ne dvomim, da izhajajo ruski teksti Tichonravova, bolgarski (pr.
posebno pogreško mkpn Vilinskij 118 in c Mepe plovd. = aHusu'kpte
belgr.) in oba srbsko-hrvaška iz istega prevoda, ki se je mnogo pre-
delaval, popravljal, razširjal in krajšal, seveda tudi večkrat prikrajal
domačim razmeram (pr. >episkupa« in patrijarha Novaka v plovd.
rkp. nam. Jonna belgr.).

Mogoče bi seveda bilo, da je kak starší bolgarski tekst prišel k
Hrvatom in Srbom na jadransko morje in dobil tukaj narodno obliko,
vendar proti temu govori stvar sama po sebi in valed tega tudi letnica
1478 bolgarskih tekstov (Vilinskij 104). Tudi na to se smemo sklice-
vati, da se v vseh naših tekstih poleg Nedelje slavi tudi Petka; ta pa
se je, kakor je Veselovskij (80—101) dokazal, začela častiti na zapadu,
kjer so jo posebno povzdignili flagellanti. Torej tudi to kaže, da je
izvirnik prišel še le pozno iz zapada, ko ni več misliti na bolgarski
vpliv na jadranske Hrvate in Srbe. Vendar latinskega ali laškega (na
takega sploh ne bi mislil, ker oba srbsko-hrvaška teksta ne kažeta v
takih prevodih navadnih italijanizmov) izvirnika za naše tekste še ne
znamo, rečem pa lahko, da mu je najbliži od Stumpfa!) v »Historia

-————

1) Neue Mittheilungen a. d. Gebiete historisch-antiquarischer Forschungen, hrag. —
v. d. thiiringisch-sächsischen Verein f. d. Erforschung des vaterländischen Alter-
thums. II. B. 1-es Heft, 1835.

710 M. Murko, Zapadna »Epistola o nedelji« v južno-slovanski književnosti.

flagellantium praecipue in Thuringia« izdani latinski tekst (pr. Vese-
lovskij, 89- -%).

Jasno dubrovniška sta od Radčenka iz istega plovdivskega rokopisa
we 13aBbcTiaxs OTA. pycek. 13. u czop. IImu. araı. nayks T. VIII Ru. 3
str. 319— 352 izdana apokrifna teksta Ilouerue czHeTa in nepopolno pri-
povedovanje o koncu sveta, vendar vsaj prvemu se pozna cerkveno
slovenski, hržkone glagolski izvirnik (n. pr. Eva se dosledno zove €Rra),
spada torej med glagolske in cirilske tekste, kakoršne je Jagié objaril
v svojih „Prilozih« že 1.1868. Nadaljevanje njegovega dela posebno
na tem polju še obeta mnogo sadu.

Dodatek. Ko sem pisal ta članek, še nisem imel pri roki malo-
ruskih tekstov, ki jih je izdal Dr. Ivan Franko v IV. t. » Apokrify i
legendy« (izd. arheograficna komisvja Naukovogo tovarystva imeny
Nevčenka, u L'vovi, 1906. Neznani sta mi bili tudi razpravi Maximi-
liana Bittner-a -Der vom Himmel gefallene Brief Christi in seinen
morgenlindischen Versionen und Rezensionen« (Denkschriften d. kais.
Akademie d. Wissenschaften, phil.-histor. Kl., B. 51, Wien 1906) in pa
P. Hippolyte Delahave, S. I. »Note sur la legende de la lettre du Christ
tumbece du eiel« /Academie royale de Belgique, Bulletin de la classe des
lettres 1899, p. 171— 213. Proti drugim učenjakom sta Delahaye in
Bittner dokazala, da so grske verzije in črez nje vse vzhodne prišle iz
zapada. V kaki zvezi so slovanské med seboj in z grškimi izvirniki,
na katere je vendar treba misliti vsa) pri večini slovanskih verzij in
recenzij, bo se treba nataněno preiskati.

Gradec. M. Murko.

Etymologisches.

Jeriča sf., slow., ‘die stachelige Kastanienschale'. Pleteršnik a.v.
vergleicht ježica von jež, was lautlich nicht angeht, weil č nur durch
Annahme einer ungewöhnlichen Fernassimilation vor Wandlung des
intervokalischen 2 in r erklärbar wäre. Gleichwohl steckt im Worte
der Name des Igels, doch nicht der slawische, sondern der romanische,
wie er aus dem Rumänischen auch ins Kleinrussische als saryč, jarg
eingedrungen ist (Miklosich, EW. 100: jari&ü). Für das nur im Westen
gebräuchliche slowenische Wort hat man indes nicht vom Rumänischen,
sondern von dem Italienischen oder Rätoromanischen auszugehen, wie-
wohl auf diesem Gebiet heute das anlautende e geschwunden ist; denn
vom lat. zricius ‘Igel’ hat man im Ital. jetzt nur riccio Igel, stachelige
Schale, Kapsel, Hülse der Kastanie’, friaul. rszz “scorza spinosa della ca-
stagna, animale Erinaceus' usw.(Pirona s.v.). Andere romanische Sprachen
haben noch den anlautenden Vokal: drum. arscıu, megl. arič neben rid
‘bogue, hérisson, enveloppe ópineuse de la chätaigne’, provenz. erissons,
afrz. erigon, trecon, span. erizo, port. ericio (Körting? 3273). Das slow.
Wort geht daher auf eine Zeit zurtick, wo die benachbarten rom. Sprachen
noch e im Anlaut hatten; die Geschlechtsänderung kann mit Anlehnung
an die ähnliche Bedeutung aufweisenden Feminina wie ježica, lupina,
luščina, robina u.ä. eingetreten sein.

kudatı v. ipf., slow., ‘denken, meinen’ (im äußersten Westen). —
Aus dem Romanischen: *cögstäre, *cügitare für alat. cögitare ‘denken’
entwickelte sich zu altital. costare, provenz. cusdar, afrz. cusdier, span.
cuidar (Körting? 2305). Das Vorkommen des Wortes im Slow. ist ein
Beweis für dessen langes Leben im Nordital. (beachte d für #) oder
Rätoromanischen.

ladrona sf., slow., ‘enge Gasse’ (im äußersten Westen). — Aus
friaul. androne “vicolo angusto ed ignobile, lat. barb. anďrona, gr. dy-
dewv (Pirona 6); lat. ändrön, ändröna (dvdpwv) ‘ein Gang zwischen zwei.
Mauern eines Gebäudes’, ital. androne ‘breiter Gang, Vorhaus' (Körting*
639). Wenn das anlautende / nicht schon im Romanischen angetreten

719 K. Strekelj,

ist, so dürfte sich aus undrona zunächst *naďrona und daraus durch
Ferndissimilation /udrona entwickelt haben; eine andere Möglichkeit ist
die, daß im Z der rom. Artikel stecke und das erste » durch Dissimi-
lation gesehwunden sei, wobei bei einem vicolo angusto ed ignobile
infolge einer volksetymologischen Adideation der darin auflauernde
ladrone "Käuber mit im Spiele gewesen sein mag.

maranda st. slow., ‘die bei Verschreibung des Vermögens auf
den Sohn zu entriehtende Gebühr, Übertragungsgebühr’; das Wort wird
in dieser Form im Tolneinischen gesprochen, wo auch, doch seltener,
die Form zurandea gehört wird. — Diese letztere eröffnet uns den Aus-
blick auf den Ursprung des Wortes, welches das abgekürzte ital. (ven.'
onoranza wiedergibt: 'rigaglia, quel pit che si cava delle possessivni date
altrui in affittanza: dieesi anche in Veneziano regaglia' (Boerio 452,
962: friaul. vnoranze ‘onoranza: eontribuzioni, che i fittajuoli delle terre
devono pagare al padrone quasi a titolo di regalo in aggiunta al fitto'
Pirona 275. Wegen der Bedeutung vgl. das bayr. Ehrung {Erung
(Gexehenk. das bei verschiedenen Gelegenheiten herkömmlicherweise
zemacht werden muß, vorztiglich bei Hochzeiten. Heutzutage besteht
die Erunz auf Hochzeiten besonders in dem, was der Hochzeitsgast
außer dem bestimmten Mahlgelde gibt. In der feudalen Terminologie
ist Erung dasjenige, was bei Gutsveränderungen außer dem Lau-
demium gexeben wird. Nicht selten sind die Ehrungen fürmliche
Abwaben. Der Erschatz, Abgabe bei Lchensveränderungen an den
Landesherrn zu entrichten verehren‘, Laudemium. Ein Erschatziges
Gut. ein erbfällizes, soleher Abgabe unterliegendes Gut’ (Schmeller-
Frommann, Bayr. Wört. I. 126--127. In maranča trat m für x, indem
wohl pon orancı neben veurunda ınitwirkte; vgl. indes auch Miklacž,
Měls zegeniiber Violans.

merežati vopĚ. slow., "womit versorgen, anschaffen’, meist reflexiv
im Westen‘. Das Wort erlitt eine Metathesis aus *remežatt (vgl. reme-
sel} "Lonwwera eaprifolium tür "rareisel/ aus *mareselj = it. madreselta..
In *remezuft steht z für ven. dz. z, resp. friaul. z aus ursprünglichen
lat. d/, wie wir auf slow. Gebiet solehes 2 {allerdings nicht bloß für
di, sondern auch tür 7 aueh sonst finden: ven. friaul. zexso >> slow.
a zus, Zereer, t{rlaul. zeorzede wlornata! > Irnada, friaul. zes, zeju > slow.
zd. ven. zogo, Triaul. zuy 2> slow. Zoga ‘Spielball’ usw. Das dem
renerZatt entsprechende friaul. Wort lautet roneded, rimteďeá *rimediare,
parare, provvedere, ersetzen, sicherstellen, versorgen’, ital. rıimediare
ae vam dce ohen cedďímeve, aus welehem die zuerst angeführten Formen

Ae en Hilfe, Mittel Arklär. - „den (vgl. Kýrtine?

Etymologisches. 713

7865). Das gelehrte rımedio hielt wohl auch die Wandlung des di in
9 (dz, z) im Ital. in Friaul. auf, doch nicht, wie das slowenische Wort
zeigt, mit vollem Erfolg.

pär sm., serbokr., ‘Augenblick, Nu’: u jedan par ‘auf einmal, jetzt’;
u ovaj par ‘jetzt’. — Das Wort ist zu scheiden von par in der Bedeutung
‘Paar’ und ist einheimisch. Es gehört zur Wz. per-, die ‘schlagen,
stoßen, treten, reißen’ bedeutet (bei Miklosich Et. Wtb. per- 2, 3, 4).
Ähnliche Bezeichnungen für ‘Augenblick’ sind: raz ‘Hieb, Schnitt’, bayr.
Hieb ‘Augenblick’ (davon slow. serbokr. Atp), ital. dotto ‘Schlag’, slaw.
krat lit. Aařtas ‘'Hieb’, vielleicht auch d. Mal, dessen Bedeutung ‘Narbe,
auf ‘Hieb’ weist.

skaramucha m., poln., ‘Buffo, Hanswurst, lustige Person’. — Aus
r. CKOMOPOX5 cKOMOpoxa “Gaukler' umgestellt, worüber Miklosich, Et. Wtb.
sub skomorchů zu vergleichen ist.

skarga f., poln., ‘Klage’, skaržyč 'anklagen', slowak. skaráa id.,
wr. skarha, skaržač ‘id.’; 08. skoržič, skorzba, ns. skaržys. Bei Miklosich,
Et. Wtb. 298, unerklárt. Das Wort hat schon der Bedeutung wegen
nichts mit Aara, karati zu tun. Das in Schlesien gebrauchte čech.
skarba ist aus dem poln. skarga, wobei nur das ungewöhnliche
-ga durch den bekannteren Ausgang da andrer Wörter ersetzt ist;
ähnlich sind aus dem Polnischen auch die weißr. und slowak. Wörter
herübergenommen. — Das Wort ist wohl — denn ein slav. Suffix -ga,
oga gibt es nicht — aus dem Deutschen entlehnt, wo wir finden: bayr.
schergen, aufschergen eine Person oder Sache (bayr. Wald, verächtlich),
sie anzeigen, anklagen, verklagen; andere verschergen (vofchis’gng); im
Salzb. der Schergant lictor von Scherg der Gerichtsdiener: ahd. scarjo,
scaro, mhd. scherje, scherge (Schmeller-Frommann II. 465 f.); steird.
schirgen ‘gerne anzeigen, heimlich anklagen, verraten, anschwärzen’,
Schergantel ‘Postenträger, heimlicher Anzeiger’ (Unger-Khull s.v.) Auch
im Polnischen heißt skarga ‘Klage’ nur in gerichtlichem Sinn und skar-
zyciel ist neben “Ankliger' geradezu “Denunzianť. Formell steht unserer
Zusammenstellung nichts im Wege, besonders wenn wegen des sk die
Entlehnung in ziemlich frühe Zeit verlegt wird; poln. a, 08. o kann
gleichfalls nicht auffallen.

so? m., poln., ‘die Speisekammer in Bauernhäusern’. Miklosich
erklärt es im Et. Wtb. 314 nicht. — Es ist das d. Saal, mhd. sa?
“Wohnsitz, Saal, Haus, Halle (meistens nur einen Saal enthaltendes
Gebäude) auch Tempel, Kirche. Wie Kammer zum Begriff ‘Speise-
kammer — Ort, wo Speisen aufbewahrt werden’, 80 sank auch der
weite, geräumige Saal zu demselben engen Begriff herunter; deutsches

114 K. Štrekelj, Etymologisches.

d wird zu 0, vel. Arochmal aus Araftmehl, grof aus Graf usw. iKorbut,
Prace til. IV. 398f.. Anlaß dazu gab in unserem Wort die d.-schlesische
Aussprache des sal als soař (Weinhold, Deutsche Dialektf. 28); vgl. auch
kärnt.-d. sa’, sól ‘derjenige Raum im ersten Stockwerk des Hauses, der
über der lab’m Laube: sich befindet’ (Lexer 24).

eidatı v. ipf., serbokr.. ‘heilen’: vidati ranu ‘die Wunde heilen‘;
vidar ‘Wundarzt, Chirurg’. Miklosich im EW. 391b vergleicht rum.
eindee ‘heilen’ < vendico ‘rächen, retten, aus der Krankheit retten, heilen’
Puseariu 1893. Der Ausfall des » und der Abfall der Silbe -ek [-ıA)
wäre bei Annahme von Miklosichs Erklärung unbegreiflich. Hält man
hingegen dazu das slow. ridef! Akoya ıkdo me bo pa bolnika videl?
‘wer wird mich Kranken betreuen, besorgen?’ in Sedlo bei Karfreit)
so ist offenbar zidet? nur das Iterativ zum Durativ vedet: “sehen'. Der
Begriff der Besorgung des Kranken, der Sorge um dessen Heilung, um
dessen Pilexe wird häufig durch Ausdrtieke für ‘sehen, besichtigen, wahr-
nehmen" wiedergegeben: vgl. gr. &ygogäv ‘besichtigen, besorgen, sich
klimmern, Kranke besuchen’: d. besehen 'ält. Spr.‘ ‘besuchen, besorgen,
ptlexen, warten: Den Nakaten kleiden, den Kranken besehen, den
Toten begraben " (Schmeller-Frommann II. 245). Der Akzent des serbok.
Wortes stimmt gleichfalls zu T. sm aäATR = půjeBaTh. Die Form vidali
war einst alleemeiner als jetzt, wo sie einigen Sprachen ganz abhanden
eekommen ist.

voltrin sm.. slow. In Trubers »Catehismus s dveima islagama«
387 lesen wir: »\mei nimi se ne ima naiti obena Curba ali Curbar
inu oben Pankart oli Voltrin.«e Die Bedeutung ist demnach Bastard,
der außer der Ehe erzeugte‘. Das Grundwort ist offenbar das lat.
edulterenus Sim Ehebruch erzeugt’. Bedenkt man, daß das lat. adulter
'Ehebrecher im altital. aroltero, provenz. avoultre, aoultre, afrz. avoutre
“über *abulter, vel. Kórtine2 25; lautet und sich sogar zur Bedeutung
Bastard“ entwiekelt hat, so ist damit auch die Form des slow. Wortes
aufzeklärt. Das anlautende « ging wie im dialektisch im Westen ge-
brauchten cekat aus ital. areocato im Sandhi nach Wörtern mit aus-
lautendem © verloren.

Graz. K S trekely.

I. Potobske teksty.

Macte, doctor, etiam mortui te salutant!

Pěkna a khwalobna je to mysl, wučeneho a wšostronscy lubowa-
neho wjednika našeje slowjanskeje filologije při swjedženju jeho 70.
narodninow ze zběrnikom we wšitkich slowjanskich rěčach postrowié a
zwjeselic, dokelž džč won je wšitke a tež najmjeňše mjez nimi z je-
najkej luboscu pěstuje!

Zo by so tuto wotmyslenje wšomóžnje dospělo, k tomu ma tež tole
ponižne dzelko stužič. Njech we nim naši slowjanscy bratřa z najdal-
šeho sewjerozapada, limborscy Drjewjenjo, na khwilku ze swojeho
wěčného spanja wstanywši we swojej mačerřšéinje k njemu rčča, kotraž
je před nimale 175 lötami na wšč časy wuklinčala a z nimi do rowa
spadla, a ja njech sym z jich tohmačom.

W rěči limborskich Drjewjan je so nam jenož něšto malko ze sobu
zwisowacych a zwjazanych tekstow zakhowalo, wšo druhe su jenož
jednotliwe stowniske stowa a někotre po tych žórlach rozpróšene jed-
notliwe sadki, po němskich sadach zběračela ad hoc pak löpje pak
hörje, njerédko samo mylnje přeložene, za čož njech je k dopokasej
jenička sadka z Pfeffingeroweho vokabulara (Chap. 20, Des phrases):
Voulez-vous coucher avec moi? — Jás niz Soböot (t. j. joz nio
säpot — ds. ja nocom resp. hok spas), štož njeje přeložk francoskeho
abo prčnjotnje němskeho prašenja, ale wotmolwjenje na njo, bišče
džensa wo pocčiwosči woneho Drjewjanskeho holiča swědčace, kotrež
tak raznje wotpowě.

Dotho je trato, doniž 80 wšitke te powostanki polobskeje stowjan-
sciny limborskich Drjewjan wědomostnemu swetej w zhromadnej knizy
předpotožichu a přistupne stinichu. To je skónčnje na wabjenje wědo-
mostneho towarstwa mjena wjercha Jablonowskeho w Lipsku sčinit
dr. Pawot Rost w knizy: Die Sprachreste der Draväno-Polaben. Leipzig
1907, štož je jeho wulka zaslužba.

Do tych zwjazanych tekstow stušeju wšo we wšom tele: 1. Tý:
legendy w lisce Mithofa, pfir. Rost, str. 47 sl 2. Tři rosmoluy w

716 Ernst Muka,

khröniey Puruma Schultze, přir. Rost, str. 67 sl. 3. Plačí Kwas, narodna
pěseů z hiosom zapisana wot Ar. Henniga, přir. Rost, str. 175 sl.
4. Wofčenaš w Stvrjoch reeensijach a to: a: Mithoffowe) ze snadnuskej

prostwicku Rost, str. 47: — b) Zlennigowymaj trochu mjez sobu roz-
dieluymaj Rost, 177 xl) — ce) Mällerowe) z přidawkom tak mjeno-

waneje spowedze Rost, 51 sl.) Wot tutvch tekstow bustej IWófčenas a

Přačí Kwas často wotpisowanej a tež na pokazku r&ce Drjewjan we
wselakieh Knihach zwotciscowane], préniše pak wostachu nimale nje-
wobkedžbowane a njeznate, štož je čím spodžiwnišo, Čím wažniše a
zajimawse wone su jako powostanki potobskeje Zudďoweje rete. Přetož
ton Wotcenas njeje žŽadvn ani wot limborskich Slowjanow hdy byt wuži-
wanv ani evrkwinsev postajeny, ale je koždy wonym zapisowarjam po
jich němskich stowach ad hoe lepje horje přeloženy tekst Knjezoweje
Modlitwv, haj Müllerowy Woteenas ze spowédžu je samo holy njelepy
falsitikat.

Zhromadnje tute teksty hisce wot nikoho wozjewjene njebuchu,
kajkež je ja tu podawam pod a) w Zisčinskím a pod b) we znormaliso-
ranyım pravopisu, jenož Kniezowu tu Modlitwu z jeje priweskami svym
w stronu wostajih dokelž ta Zadın wutwor lndoweho ducha njeje, kaž
Ptaci Kwas a te legendy, kotrez wesce z casa do reformacije pokha-
džeju; a K nim hodža so 7 dobrym prawom Rozmotwy Paruma Schultze
přiličič, dokelž böse Solta muž z ludu a sam limborski Stowjan, kiž swoju
macerscinu hisce znaješe: wsitey druzy zapisowarjo pak běchu Nemey
abo Njestowienjo, drjewjansciny njewedomi.

Pri prepisanju tekstow do zuormalisowaneho prawopisa sym 80
zw jetsit postienjow L. Schleichera džeržat, w někotrych dypkach sym
so 2. Rostej pridruzit, w druhich pak sym po swojich zasadach 3ol,
ae wsitke te zasady a zakonje tu nadrobno rozestajec, by mjezy mestna
mi primerjeneho přestupito, tuž porccu snadž pozdziso raz wo nich po
wudacu dry wjanv-polohskrje reeniev, kotruž je nam dr. P. Rost slubil.

A. Tri legendy.

Il. a Protäs Wasung drenü Wottong rösgung suitsj Wargnüme
Iusje sosäjt prowta bsilesně coguile Wargne Biisaz copcung caroi aspot-
sts foqiürle Morurkır sluse a'ı potstas. T'jirilleıs.

hYP'ılotüs vazů dreniicoto růzyů, svicé várchnůmů Bůgój nó süje
1. Je právě erlesat: kok vile rarchni Büzde kopků (mylnje m.: kop-
wie bar ččupůustas, tok vile Mordijka sluze (slaz) üupüustäs. Kirioleis.

„ Fhtans Fan Move daanuaz IWaddaan noos Jesús porüdeine
rn ner fetvým nmipe Wade min tor mas

I. Polobske teksty. 717

noos Jesus afstörial tooktung Krtelg) wa ganzen Weltie afstórtal. Tyi-
rıoleıs. |

b) Ddns já Moraijin dändc, vod tän [pfir. ds. ten, hs. tón] nos Jesus
porůdéný, tórý dán důpalát jeg, trii dán afstóřat koměné vůdě z&mä:
tů věšů nos Jesús afstórat; tok tů krig (m. vünö) vd ganzen velťe
afstöral. Kirioleis.

III. a) Morota güdı wackaarst tserk Weitse sat taratme suetskome
soikas Bůste (m. Bůfze) nem salojick nit jidde noocht seidee lümang
tsoorne dreine techung Büsje (m. Bůifze) wir diattai tu my Büsac nibas
waine wissang lidang prilidiot (m. -tol) por noosse grees neitje.

b) Moráija chüdi vdkůrst cärkodice sd tirdime svěckómé saukat
Bůizcě (Bůzčá); nemzalo jeg nigede nojt; zdide lümä córne dreně, těchů
Büzce (Büzcd) vírgat; tdi tü (m. tů tdi), můj Bůzdc, ni-bas váin[nlý;
vesa lidá prěliďoď pór nos grésnátký. [ Ktrioléss.)

B. Tři rozmolwy.

I. Próstwa a wotpowědž.

1. Mlodzenc. a) Tůu pud zehn har, heid sangd kam mahn, Johss
zang Tibbe zöhg rietzat; Johss mehnang: Johss tech tebe rado meht;
Müh Lohlja un mohtey Jista din wat tung klůud; Mäu mohm wissie
(m. -tc) waa nohss Wiesaa, Kack Pattlinze Mlakaa, un Diebbra sehna,
tüh mäu neh mom. Johss saarang hile noh Tiebe waa Zartye.

b) Tür, půjď sem (har)! Aid, säd kč mě, jos ců tébé ceg ricdt;
Joz méně: Joz těch těbe radůt met; müj Tola un (m. a) motdi jista din
va tů kläud; mai mom(ě) veseg vd nos[e) vězé, kak (kok) pätince, mláka —
un (m. a) dibre()) zéný (abo: důbrá zéně), tů mát né-mom(ě); Joz zdrá hile
nó tebe vá carké!

2. Holico. a) Ninna Tůu kummas kam mahn, Wass zehm lijungdo
nie jang nie Jaddahn Deffca, tung Tüu nie prosal; ninna teu wid wisstem
Tung Tjetzehr kriejohl, ninna Johs mohm Tüh Brüdt Bůut; Teu nie
mehnass Dibbrä Deffca, Tüu stess laa wiel Jeldt meht, pirtü Tibbe ni-
zang meht, Tüu Jiss ninna stohr kaw wryohn.

b) Niia tat kúmas ka mě vd sem lůdó; né jů né (nt) jadán (jadna)
děvka, tů tai ne-prösal; nina tdi wilť vesem (m. vescch) tě Kecdr krigol,
nina joz mom tüjla) brüd bätt,; tdi ne-menas důbré(j) deoky, tt cds la
vile geld (m. päzö abo päz) met: pür tü těbe ni-cä met, tdi sis nike stor
kd vrijom (přir. ds. Au fryjam).

718 Ernst Muka,

II. Zdwörliwe přeprošenje k blidu.

a) Püd zehm kaa nohss Deissco, mohss maade Jeest, Tad Jang Jad-
dan stäul, heyd zangdie! Deffca holjo Talleer Dannůu! Zehm Jang Jad-
dan Lasseitz. Tung Kohliu Jang hist Teplüh, Tůu Tühe Wüusta nie
wiedseess! Weitz taad wam Schweinew Mangsie, Taaď Jang hist zaar un
mohssco, taad stühe Peiwü pey, Neeg Tiebbe Tüh Schmacojte!

b) Püjd sem Rd nos daiskó (m. nose) ďatské), mos made jest, lad
Jů jadán stůul; aid, sade! Devka, holo(j) talér dunau! Sem jů jadan
(m. Jadna) ddzáiča; tů kolau, jů jisté) teplů, tai tuje vausta né-vůizzes
(rüzdzes\! | Faidz tad, wam seváiněv(e) (abo: swäine) mäsu, taď jů jisťe
sdr un (m. a) mosif\ko, tad stůjí patvů; paj! Nech těbe tů šmakoóje!

III. Pěkne zasady a wecy.

a) Johss zang kua Weitje heit! Johs mohm hist zittir kreyw; Johs

zang minne loch peyohn peit. Tidje sehna siete minne schworet. — »Täu
mohss wiltje wungs zau wiel wlassua!« — »»Mohm johss wlassa, tidje
mohm tock kack drůuje läudey!«« —— »Noh tühe wungss mühse hir!
drehn rühsts — »®..... heide!««

b) Joz ců ka varkd uit? Joz mom jistič) cětýr graic[ni‘, Joz ců mene

tok parjon pal; lüge, zéný, elle měné seoret. — — >Tat mos rilky cüs
sd vile vlasıj (= stsh. vlasyj!< — >>» Mom Joz vldsů, tüge mom tok kak
drauge läudaile« — > NG tüjem‘ vůslej můze dren rüst!< — »»Bu.

store bobar! Aldte!se

C. Ptaci Kwas.

a 1. b 1.
Natii mes Nika bayt? I. > Katie měs ninka bait?«
‚mn ‘ .. N. , .. 4 ...
Lolka mes Ninka bayt: M. »»Gelka mes ninka Buit!««
[zZ Al + * \ ' , , U) 5
Pelle ritzi woupak Chor: Gelka rice vapak
Ra nıimo ka dıremn: Ku natmó ka dremö:

. u . . or , = .. , ‚1%. 4
Jüs (US wrltyu yrısna Nena III. >/oz „jis vilké gruzna zena;
Nemáš Nenka bay, Nemüg ninka bait!e
Jas nende Ninka hbayt. Chor: Joz nemüg ninka bäit!

9) 2

Nuti mes Nuntik bat? Tl. » Nutů měs zatik bait?«
-, . . p... .. PŮ -o
Stress ms Nan bayt: II. »: Stresik měs zatık bát !c«
Ntresikorelz/ woapul Ch.: Strezik rice vapak

Ra setmo bt dur an: Ku nuamo ka dvemó:

I. Polobske teksty. 719

Jós gis wiltga mole tgaarl;
Nemik Santik bayf,
Jos nemik Santik bayt.

3.
Katü mes Treibnik bayt?
Wörno mes Treibnik bayt:
Wörno ritzi woapak
Ka neimo ka dwemo:
Jós gis wiltga tzórne tgaarl;
Nemik Tretbnik bayt,
Jos nemik Treibnik bayťt.

4.
Kali mes Tgauchgor bayt?

Waulzka mes Tgauchgor bayt:

Wautzka ritzi woapak

Ka neimo ka dwemo:

Jós gis wiltga glupzit tgaarl;
Nemik Tgauchgor bayt,

Jos nemik Tgauchgor bayt.

5.
Kati mes Czenkir bayt?
Sogans mes Czenkir bayt:
Sogans ritzi woapak
Ka neimo ka dwemo:
Jös gis wiltge dralle tgaarl;
Nemik Czenkir bayt,
Jos nemik Czenkir bayt.

6.
Ratü mes Spellman bayt?
Bütgan més Spellman bayt:
Biitgan ritzi woapak
Ka neimo ka dwemo:
Jós gis(?) wiltge dauge Roat;
Nemik Spellman bayt,
Jos nemik Spellman dayt.

III. »Joz jis vílké möly Karl;
Nemüg zátik bdit!«
Ch.: Joz némůg záták bdst!

3.

I. » Katu měs tráuvník bält?«
II. »> Wornö měs trůuvník bäit!««
Ch.: Vornó rice vůpak
Kč natmó ká dvemó:
II. »Joz jis vilké córný Karl;
Némůg trauvnik bält!«
Ch: Joz nemüg tráuvník bakt.

4.
I. »Kütü měs Kauchör bast? «
II. »» Vüycka měs Kauchór bäst!««
Ch.: Väucka rice vdpak
HKü naımo ká dvemó:
III. »Joz jis vílké glupcüjt karl ;
Nemüg Kauchór bátt!<
Ch.: Joz nemüg kauchór bakt.

5.

I. » Kätu měs šenkír bdit?«
II. »>Zojäc měs šenkír bäit!««
Ch.: Zöjäc rice vdpak
Ká naimo ká dvemó:
II. »Joz jts vílké dralý Karl;
Nemüg senkir bdatt!«
Ch.: Joz nemüg denkir bäkt.

6.

I. » Kütu měs spelman bdil?«
II. »>Bütan měs spelman bäit!««
Ch.: Bůťan rice vdpak
Kä natmó ká dvemó:
II. »Joz jis(m.:mom)vílké důugý rat;
Némůg spelman bdit!«
Ch.: Joz nemüg spelman bäit.

+20 Ernst Muka,

T. 7.
Kati mes Teiska bayt? I. >» hutu měs dátska butt?:
Leiska mes Teisko bayt: II. »»Látska měs datsko but‘ <
Leiska ritzi woapak Ch.: Laiska rice& vapak
Ka neimo ka dwemo: Ku naimó kd dremo:
Risplasteite miang Peisong, III. » Růzplásťáitě miijů pátzdo.
bungde woassa Tersko, bůdě vósa datskó'e
bungde woassa Trisko! Ch.: Bäüde rosa daisko.

JI. Dokonalose a nedokonatose dolnoserbskego stowesa.

Parvos parva decent; dodis rd" ožízí 16 géár u.
(Hor. ep. 1.7. Ih) (Hm. Od. 4 zus.)

Akož w drugich stowjanskich rěcach tak teke w nasej dolnoserbšskej
réev pla stowesow formalna, svntaktiska a leksikalna strona mjazv sobu
nejžhuzčej zwisuju, tak až jo pši jich hopisanu žělene tvch tšich m-
mentow lédba možne; togodla jo teke sloweso nejsezsy žet dolno-
serbskeje reeniee. Iiduce krotke rozestajane wo dokonalosci a nedo-
konalosci perfektivnosci a imperfektivnosci! to nejlépej hobswetli.

We stowjaúskich reeach gleda se psi kuždem stowesu nic jane na
joga Aukose modalitu abo kwalitu' t. j. lée jo stoweso transitivne atd.
abo iterativne, momentanské atd., ale wosebüe tež na dřujkosé cvňenki
abo byla t.j. Iče jo eynenka abo bvše ako dokonane abo čedokonane
myslone a tak se wsvkne stowjanské stowesa do dweju redowu rozdžělije:
do perfeklienyých a únparfeklienych | (dokonalých a nedokonatlveb
skowesow.

Pxawe spozuase dokoňalosci a nedokonalosci stowesa pak jo w
serbSeine hvsťí wele waznejse nežli w tych drugich stowjanskich reeach
ako w rus ine, polscine, cescine, dokulaž wot togo we nej nic jano,
kaz we wonveh, psawe tworene psřťomnosčí ipraesens) a psichudnosi
futurum, ale tež zeholecřeneje minulosci 'imperfekta) a Aobceřoneje
zanuloscí aorista wetwisulo, Kotarejz ste) se hu nas ako nezestawja-
ne) casa tempora simplieia dospome zdzarzalej.

W nastupnoscí dokonatosei a nedokonalosci stowesow pak plase w
dolnoserbskej récv psiduee zdowne psawidka.

I. Nie wsvkne stiri jadnore easy, ale jano pšecej dwa teju casowu
se wot kuzdego slowesa tworitej a to wot nedokonalego stowesa jano
prtfommene praesens! a vehnbserona minulosč (imperfektum) a wot

II. Dokoňalosé a nedokoúalosé dolnoserbakego slow esa. 791

dokoňatego stowesa psichodnose (futurum) a hobeerona minulosé (aori-
stus), tak až akle wót hobeju stowesowu gromaže wšykne styri casy
nastanu. Rowno tak ma se to tež z pózélníkami abo psechodnikami
(participia, transgressiva), na což se wót ds. spisowaselow cesto
hyšči dosé ňejžiwa: part. praes. act. móžo se jano wót verbow imper-
fektivow a part. praet. act. I jano wót verbow perfektivow twöris;
slédnejše pak jo jano hysci w górnej serbšéiňe äywe, w dolnej serb-
Scine pak se za no pódlanska sada treba:

a) Wb.impf.: gronis (sagen) stupas (treten) — hys (gehen) dus
(wehen). Fb. perf.: race resp. raknus (sagen) stupis (treten) — pójs
resp. dojs (gehen) zadus (wehen):

1, Praes, 1. sg. gronim, stupam (it.) — 3. sg. 40, dujo,

2, Fut. 1. sg. faknu, stupim — 3. sg. pójžo, zadujo.

3. Impf. 1. sg. grohach, stupach [it.) — 3. sg. žěšo, dujašo.

4. Aor. 1. sg. raknuch, stupich — 3. sg. dojžě, zadu

5. Part, praes. groneey, stupajucy — ducy, dujuey.

6. Part. praet. I. görnoserbski: rjeknywši stupiwši, došedši za-
duwši — dolnoserbski: dyž (akož) raknuch, stupich, dojä&ch, zaduch
resp. (3. sg.) dyž běšo řaknut stupit dojset zadut.

PSiklady, a) ds.: do jspy stupajucy (stupajueyno) padnu — conelave
intrans ceeidit; dyž běšo do jšpy stupit, pajže = cum conelave intrasset,
cecidit.

b) gs.: widžicy resp. widžo jeho zaplaka (plakaše) = doův aúrův
čdáxovcev (ědůzovev); wohladawši jeho zaplaka = idův awůrův čdá-
ZovoEv,

Psisp. Jano kazak (imperativus) a póžélník minutoséi II (part.
praet. act. II) twöritej se wöt hobeju stowesowu, zachowajucej pšitom
swóju kakosé: a) imp.: gron rakni — stupaj stup — ži půjá — duj
zaduj; — b) part. praet. II: gronit faknut — stupat stupit — šet pöjsel
— dut zadul.

II. a) W nastupnosci kakosdi (vids, qualitas, Modalität) ma
serbšéina sesé rodow (družinow) stowesa: 1. Verba momentanen, —
2. Verba durativa. — 3. Verba intensiva, — 4. Verba incoha-
tiva. — 5. Verba iterativa. — 6. Verba frequentativa.

Dokulaž pak su verba intensiva a incohativa jano wósebny
pódrod verbow durativow a togo rowůa verba frequentativa jano
wösebny pódrod verbow iterativow móžomy wšykne te serheke
slowesa pó jich kakosči žěliš do tšich wětšych rödow (skupinow); te
su: 1. Verba momentanea — 2. Verba durativa (-intensiya-incoha-
tiva) — 3, Verba iterativa (-frequentativa). — Kake maju tos te wša-

Festschrift für Jagié. 46

122 Ernst Muka,

korake stowesa wósebnosci w znamenanu a do kötarych rčdownow
klassow. woni po swojom tšojenu stušaju, som kradu rozpisat w » Laut-
und Formenlehre d. ns. Spr. str. 477 all. a Swela, Lehrbuch d. ndw.
Spr. str. 64 sll. a 84 all.

b) W nastupnosci dřujkoséí eynenki abo bysa pak verba durativa
a iterativa hucynaju mjazy sobu janu gromadu (skupina) napše-
šiwo verbam momentaneam: prense su gromaže imperfekticne (ňedo-
konale), momentanea pak perfekticne (dokonale). Ale teke tym pren-
sym možo se dokonalosé psidas, gaž je z pšigodnymi pšedložkams
(praepositiones. zestawjujoš. PSi tom se kněže take récniske pšawidla:

III. Přene ps.neillo. Kužde cysto-durativne (durativno-imperfektivne)
stoweso „verbum durativum-imperfektivum simplex) psehobrosijo
se do cysto-perfektivncho stowesa (verbum perfektivum) psez kakuž-
kuli psedtožku jomu pšistawjonu a zgubijo z tym celo swóju perwejsu
trajucu (durativnu; kakosé, na ps.: nedok. sl. nasc : dok. st. donast
— gnas : zegnas — huknus : nahuknus — blednus (incoh.) : zblednus —
znaš : zeznas — pisas : napisas — tSikotas (intens.) : zatsikotas — palis:
spalis — stvšas : hustvsas — jese : zjésé.

Psispomnest: a, Verba composita denominativa su por&dne durativa
z nedokonatej eynenku: impft. hobuzyš (wot: hobuza), pokojš (pokoj),
pokusi (pokuta), porokowa“ (porok) — togo rowna : hoblutowas (luto),
hozymnes "zymny,, wotzywes 'Zywy', zwödnes (woda) atd.

b, Tez jo weliki zei tvch zestajanych stowesow zasej do verbow
imperfektivow se wrosil, kötarveliz jadnore stoweso (verbum durati-
vum simplex' jo se zgubito jim swojo město dajuce abo kötarychz
woznam jo se wot woznama jich Jadnorych (simplicia) tak daloko wót-
chvlit, až se same za jadnore měwaju: dotykaš, namakas, pomsdis,
smasas, pöderbis atd.

IV. Druge psawidlo. a) Rozktadowane: Licba jadnorych sto-
wesow iterativow /verba iterativa simplieia) jo w dolnej serb&cine
matka, ale wšak pšecej hysci wo něco wětša nežli w pölscine; jadnore
stowesa frequentativa pak w serbskej rěcy nejsu; poslédňejše su pšez
celo wsykne a verba iterativa zwetsa wsykne wót zestajanych dokoňatych
stowesow (verba perfectiva composita z momentaneow wót durativow
simplieiow wötwozowane a to poslčdňejše z pšitworkom (suffixum)
=, =, -wa, prense pak z -ora 'wót U-kmenow). Verba sterativa

simplicta su: letas dewas bywas nosys jezdäis a dr. — Verba tterativa
zovopostta su: psedamwas ipledaš : das), zaduwas (zadus : dus), Aurytoas
MITON try ntd — To. Freanontafine am: přonušámrak, pátlěloraš

Jar.

II, Dokoňalosé a nedokonalose dolnoserbskego slov osu, 723

Pšisp. I. Verba simplicia na -owas su wšykne denominativa abo
póžycone a pórědůe durativa, na pš.: Aupowas (kup), pšawowas (pšawo),
lubowas (luby), Zognowas (segnen).

PSisp. II. Verba iterativa composita pšechadaju cesto do jadno-
rych durativow, gaž se jich wóznam wót jich simplieiow jo tak welgin
zdalit, až lud jich swójžbojstwo wěcej hezacuwa, na pš.: dowéřaš se
(eonfidere) Aobrošaš (vertere), zamkas (elaudere), pomagas (adiu-
vare), psedawas (vendere).

b) Pšawidlo: Wšykne verba iterativa a freguentativa su w nastup-
nosči diujkosci swojeje eyhenki nedokonale (imperfectiva) a stawaju
se dokonate (perfeetiva) psez zestawjowaňe z hyšéi jadnej pšedložku
abo wěcej: 1. /terativa perf.: dohustawjas huzestawas, hupsepusdas,
zhukwitas, zhustarkas, zhuzamkas, zrozpsedawas, dohuzagraňas. —
2. Verba freg. perf.: dozaganowas, hupsikusowas, hupsepuscowas, na-
rozkwilowas, spsepsosowas, zhustarkowas.

Tak 2%, gaž pózwerchňe glödamy, se dere zdajo, ako by se verba
iterativa a frequentativa z durativnych a momentanskich slowesow
akle psez zestawjowane z dwěma pšedložkoma iterativno-perfektivne a
frequentativno-perfektivne scynili.

Te úemtoge verba iterativa simplicia: begas létaš měňaš chdjzis
góniš jézdžiš lazys nosys wozys — dawas slawas se měwas bywas TOZ-
chaduju se w nastupnosci swójogo nabysa dokonalosci do dweju
rödownow: póslčdňejše z psitworkom -wa hupadaju celo na verba
iterativa composita a psiběraju akle z dw&ma psedioökoma möc doko-
ňakoséi (pft. spůdawas; impf. pöodawas; zhudawas : hudawas; pónasta-
was; nastawas; dohum&was : huměwas; zezabywas : zabywas; zrozpše-
dawas : psedawas), prědnejše pak psestupuju do redu durativnyých slo-
wesow a zbywaju južor z jadnej pšedtožku perfektivne (hunosys, zawozys,
zgönis — impft. k nim su: hunosowas, zawozowas, zgönowas); jo, něko-
tare z nich su južor ako simplicia do jadnorych durativow pšestupili
rowno ako w pólskej rěcy (psir. Soerensen, Poln. Gr. I, 254 sl.): blužiš,
brozis, wloeys (z wóznamom »eggen«, z wóznamom »hin- und her-
schleppen« pak jo iterativne zwöstalo). Pödobno su žinsa pšecej jano
durativnego zmysta perwejše iterativa ako Ausas pšašaš piskas (pft.
zakusas, hopšašaš, zapiskas) a same někotare freguentativa, kótarychž
iterativne clonki su se zgubili, ako Aulicowas (narrare) zdychomas
(suspirare), wösebne gaž jo se tež jich wóznam pšeměnit,

Howacej pak verba iterativa perfectiva a fregnentativa perfectiva,
löerowno2 su z tyma dw&ma pšedložkoma zname dokoňalosči dostali, podla
psecej swóju iterativnu a frequentativnu kakosé (modalitu) hobchowaju.

46*

124 Ernst Maka,

V. Dolnoserbske wosebnosdi eynenki. Wot frequentativnych slow esow
jo w dolnoserbskej rčey w nastupnosci eyhenki welgin žiwna wósebnos
huchadala, na kotaruž som ja we swojej »Laut- und Formenlehre-
str. 576 sIL a 589 sll. /pšir. Swela, Gr. str. 58 a 60) jažor pokazat. kóta-
ruž pak cu a deju ja tuder dokladne rozpomnes a kradu hobswetli-.

a) W pšitomnosci /praesens) frequentativnych stowesow na -uyu.
-ujoš, -ujo formalny a syntaktiski princip wojujucej sebe nap<esiw‘
stupištej, tak až prensy pšedoby a poslednejšy bu zajspjony. Psedtozki
predku psedstawjowane poraju, ako smy wizeli, sloweso do perfektiv-
nos“i eynenki a pšitworki zezady psistupujuce, woósebne -Wa a -owa,
pak do imperfektivnosci, tak až verba iterativa a frequentativa juzer
dwe psedložee poderhe, aby perfektivnosé dostali. Ale pšitomne formy
fregentativow na -u/u, -ujos atd. wsykuym pšedtožkam klubu a napse-
siwo imperfektivnosé eynenki nepusciju, a jano te formv, kenž su wet
infinitivnego kmena wotwozowane, stawaju se perfektivne; potakem su
nezestawjone casy /tempora simplieia, freguentativow na pšiklad
take: praes.: woda hustupujo, zhustupujo, zhupšestupujo (das Wasser tritt
zu verschiedenen Zeiten bzw. an verschiedenen Orten iganz, ganz her-
aus) über die Ufer) — ‚fut.: bužo hustupowas, zhustupowas, zhupšestu-
powas. —— čepf.: hustupowaso — aor.: zhustupowa, zhupsestupowa. —
-— praes.: jabluka wotpaduju {fallen nach und nach ab, zwotpaduju
fallen nach und nach alle ab, dozwotpaduju {fallen nach und nach ul

his anf den letzten ab}. —- fol: jabluka buda wotpadowas, zwotpade-
was, dozwotpadewas. -— Zupf. 3. se.: wótpadowašo. — aor. 3. 8g.: zwut-

padowa, dozwotpadowa.

b Celo tu samu wosebnosc maju rerba ineohatica kl. TIT na -6
inf. -es): pSitommostna forma hobehowajo woznam pšitomnosci teke,
až jo zestawjowana z psedložkami a jano hobeerona minulos« hu'i-
sčuje perfektivnu eysienku. pSichodnose pak, gaž ju nocos ze zestajanku
hobpisas, maju zastupowas verba ineoh. comp. Kl. II na -nus abo reflexiva
kl. IV A na A: praes. 3. set stabejo & hostabejo ‚wird schwach‘,

zhostabeje w. ganz schw. - hobležejo erbleicht), huhobléžejo /erbleicht
voli- - Iumoenejo X zhumoenejo erstarkt). —- fut. 3. sg.: hostabno.
zhostabno: hostabi se, zhostabi se: buzo stabes, buzo hostabes. — ho-

bledno, buzo hoblezes. - humocní se, bužo humoenes. — (impf.1.2.3.8g.:
<babeeh, stabese, sešo: blednech, bledrieso: moóeňach se, mocnašo se. — aor.
l. 2.9. < hostabech. bei hostabnuch, -nu: zhostabich se, -bi se. —-
hoblezeeh. -202 zhoblezech, -205 hoblédnuch, -nu. — humocnech, -ne;
bumoenich se -ni se. - Jo, zdazlem se w ludowvch hustach pokazuju
none drugeredewe forms imperfekta za píitomnostnyými formami huzt-

II. Dokonalosd a úedokoňalosé dolnoserbskego slowesa. 725

lane, ako: hoblěžejašo, honimejašo (er verstummte allmählich), za-
zymnejachu (sie wurden nach und nach kalt).

c) Tos ta wósebnosé pSitomnostnych hukoncenow -7u, -708, -Jo, sko-
wesoju psitomnostnu kakosé zdžaržaš, möchaso se hupšeséěrajucyno se
po dolnoserbskej casownice (konjugacyji) dalej a naložujo se něto welgin
cesto a rad, aby se z perfektivnych (zestawjonych) stowesow kl. IH
2 A a & kl IV A (Šwela, Gr.: kl. VI & VII) nowe (sekundarne)
praesentia z wöznamom psitomnosci hustworili; pšiktady: praes.: ho-
gledaju (ich besuche), -ajoš, -ajo; hobžětajom (ich bearbeite), -ajoš, -ajo;
namakajom (ich finde), -ajoš, -ajo pödla namakuju, -njoš, -ujo & zna-
makuju, -ujoš, -ujo. — psistupijom (ich trete hinzu), -ijoš, -ijo; pólo-
žyjom (ich lege hin), -yjoš, -yjo. — fut.: hoglödam, -aš, -a; hobžělam,
-aš, -a; namakam, -aš, -a. — pšistupim, -iš, -i; póložym, =yŠ, -y. — aor.:
hoglédach, -a; hobžětach, -a; namakach, -a. — pšistupich, -i; pótožych,
-y.— Imperfektum zastupuju tuder formy freguentativow: hoglödowach,
-wašo; namakowach, -wašo; psistupowach, -waso: pölozowach, -wašo.

d) Tak daloko toš to zjaweňe w rěey ludu wótpocujo a južor
Hauptmann (gled. Gramm. p. 261) jo znajo a wo ňom pišo, lčerownož
úejo we wšych stronach dolneje serbščiny jadnak cesto hužywane; Fryco
pak pši swójom pšestaweňu Starego Testamenta (1796) žěšo hyšči dalej a
pšeňase toš to twörene teke na te zbytne slowesa stwórteje rědowůe
(kLIV Ba «b) tak až nastawachu take drugorédowne (sekundarne) prae-
sentia z wóznamom pšitomnosči, ako su: 1. sg. pšešerpejom, 3. pl. pše-
šerpeju (po analogiji stowjesow kl. III 2 A b: rozmejom -eju, hozymnejom,
-eju) a hušišéajo (er verdrängt; fut. hušišči, aor. hušišéa; pšir. L. u. F.-L.
str. 591). A Zinsa styšyš teke z ludowych hust we mtlogich stronach
gdyžlem podobne formy, na pá. 3. sg. zagorejo se, er entbrennt (fut. za-
goro se, wird entbrennen); huhobwijajo zezabijajo (fut. huhobwijo zeza-
bijo, kl. III 1 A); jo, same celo úepšawe (anorganiske) formy, ako zam-
knijo (er schließt) město zamka (fut. zamkno, er wird schließen).

* *
*

Mloge drobnostki dla krotkosdi casa a huzkosdi města úejo móžno
tudy hobspominas, ale ze wšom wšykne se pöraju pód toš te pödate
pšawidla a mogu dosta$ z nich swójo huswětleňe, gaby se rowno na-
psesiwne a úehuswětlowne zdali, úejsu-li rowno wen zmölena dolnoserb-
skich spisaselow samych, kenž cesto rče swójogo ludu dere dosé ňe-
znajachu abo swóju mašeršéinu běchu spozabywali. Ja pozdžej raz něco
wo nich do Casopisa Mašice Serbskeje napišu a je teké wšykne we
swójom dolnoserbskim stowniku na swójom měsče zapišu.

Freiberg. Dr. Ernst Muka.

Druck von Preitkopf £ Hártel in Leipzig.