Full text of "Jak se kdy v Čechách tancovalo; dějiny tance v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku, z věků nejstarších až do nové doby se zvláštním zřetelem k dějinám tance vůbec"

 (49—50). Průvody střeitěně tančících proti .černě 
smrti" (50—51). Odkud nasev? (52). Tanec Mudestův a svatojansko 
(52). Mylné dohady bájeslovné o tanci sv. Víta a Svantovita (58). 
Tarantísmus (58.) Svatovítský tanec v Čechách (63—54). Poaavadní 
průvody tanečníků na pouti v Epternacbn. Tance v přítomnoati bi- 
skupově v městech dalmatských (54). Jak vznikl „tanec smrti" (54—56). 
Maccaberovy tance s kostlivcem na hřbitově. Tanec MaccaberAv (56). 
„Tanec Machabejských" (57). Holbeinův „Tanec smrti" (57). Staro- 
české zkazky o tanci smrti (57). České vydání Holbeinovýeh rytin 
od Jiřího Melsntricha z Aventinu s připojenými obrázky, otiStěnými 
z původních, posud zachovaných dřevořezeb Melantrichovýoh v Museu 
království českého (57-60) 49—60 

Kapitola pátá. Tanec selský, lidový. PosměSky o tanci selském, 
bujném, nemírném. Marnotratnost při oděvu k tanci (61). Tanec 
selbký podle popisu rýmovníka staročeského (62). Český tanec ven- 
kovský pod lipou podle líčeni Bob. Hasiáteinského z Ix>bkovic (63) 60—63 

Kapitola šestá. Tanec panský. Tanec při turnsjíoh (68). Způsob tance 
panského a jeho vyobrazení (64—66). Shoda Wolfcmutovy rytiny 
tanečníků s nástěnnou mulbou panského tance na Zvíkově, tak zv. 
^svatebního průvodu pánů ze Svamberka" (67—70). Výjevy při ta- 
neční zábavě pánů staročeských (70—74). Ohrady Íe tancování, tane- 
liauzy na sloupech. Tance na Hradě Pražském (f5) 63 — 75 

Kapitola sedmá. Tanec ve zbroji (mečový) a pochodfiový. 
Tance mečové ve starověku a středověku. Mečové tance cechu nožíř- 
ského v Norimberce (76). Cechovní tance chasy soukenické v Chebu 
(76 - 77). Tance iermířské (78). Mečový a pochodfiový tanec pánů 
českých v Kolíně vedením Lva z Rožmitála (78 — 79). Tanec mečový 
ve Vratislavi r. 1620 (79). Staročeské názvy ,,tanec ve zbroji", .ta- 
nečník zbrojný" (79). Tance mečové při masopnstních zábaváich lido- 
vých jinde i v Čechách (80). Způsoby tance pochodňového (80). 
Fantastické dohady o jeho významu bájeslovném (80—81). Tanec 
pochodiiový při svatebních obřadech na královském dvoře v Berlině 
(bl— 82). Tance pocbodfiové v Čechách, na dvoře krále Vladislava 
r. 1477 (82—83) 76-88 



XIII 



Kniha tř«tf. 
Tance te věku XVL a v prmti polovici věku X VU. 



Stran* 



Kapitola prvni a drvhá- Mravokárci touži dm tHDce. Výčitky 
miavukircA cizích (84). Proti tanci broji Letopisy Trojanské, &ehoř 
Hrubý s Jelení, Adam átorm % Hranice (85), Adam Klement Plzeňský, 
Havel Žalanaký (86), Jan Robinek Pražský, Nathanael Vodňanský, 
Bartoloměj Javorský, Boleslavský (87), Kirmezer (88). Tresty žen 
tancechtivých v pekle (8SA. Marné výmluvy tanečníkA (89— .90). Stesky 
Otty z Werdmillera, Václava Dobřenského, Jana MladSího Flazia 
z Čeňkova, v Lamentací země moravské, v divadelní bře o Werwa- 
sovi a Lupnsovi (91—93). Rozjímáni Jana Tbadea Mezeríéského o tanci 
(93-95). Tresty. neposlušných taneční kfl v a tanečnic. Tomái Placaliu? 
PražskÝ o trestu nemírného tance (96). Kněz Albrecht Chanovský 
I Dlouhé Vsi zastává se tance a nezapovídá ho v čas vhodný podle 
zprávy Tannerovy (97—98) 84—98 

KapUóla třeti. Jednota českobratrská proti tanci. Zapovědí 
tanče v řádech českobratrských (98—99). Kázání českobratrské proti 
tanci ve sborníku, zakoupeném r. 1893 do Musea království českého 
(99). Co jest tanec V (100). O původu tance. Tahanec, tanec (101). 
Tance za starověku (102—108). Smí křesfan tancovati? (104). Potopa 
tance (105). Z^&povědi tance u křesfanů (106). List ilechticně staro- 
české o tanci (107). Co Je tanec? (106). Tanec lidový neslušný (109). 
Literárné- historické zprávy o tomto českobratrském traktátu o tanci (110; 98—110 

Kapitola étvrtá. Spis Šimona Lomnického z Budce o tanci, 
vydaný r. 1597. Vzácnost této knihy (110). Její charakteristika, 
plný název a vénovací list Petrovi Vokovi z Rožmberka (lil — 113). 
ťTvodní rýmování o nezpůsobném tanci lidovém (114 — 116). Přehled 
obsahu (116). Co Je tanec? (117). Ďábelský pfivod tance (118). Tresty 
tanečníků (119). Tance v neděli a svátky (120). Lidový tanec „hrách 
a kroupy**, jak se tančil, jaký byl popěvek při něm (121). Tresty 
pískačů a tanečníků (122). Lomnický kára ženy vyšňořené k tanci 
(123). Pýcha ženská bývala prý trestána (124). O nošení cizích vlasů 
z pýchy (125—126). Potupa tanečníků (127). Proti sukním ocasatým 
(s vlečkami) při tanci (128). Pekelná muka tanečníků (129i. Kiistns 
v tanci posmíván (130). Nářek tanečníků v pekle (131). Výstražné 
rozprávky o trestech tanečníků (182—133). „Předák"* v Unci (134). 
Roucho nádherné při tanci (134— 135). Jak tanečníci hřeší proti desa- 
teru přikázání (136-137). Tanec hříchem smrtelným (138). Jak dále 
hřeší tanečníci (139—140). Kdo se dívá na tanec, hbeši (141). Výmluvy 
tanečníků (142). Domluva pannám (143). Kdy tanec dovolen (144). 
Tance počestné (145). Jak má pobožný tančiti (146). Souhrn výčitek 
proti tanci (147). Doslov a omluva Lomnického (147— 149) .... 110— 14it 

Kapitola pátá. Tob. Mouřenína spis o líčidle tancechtivých 
panen a paní z r. 1594. Jeho vzácnost literárně- historická (150). 
Plný název a úvod (151). Odkud líčidlo pochází (151-153). Kterak 
se líčidlo ožívati má (153—154;. Co líčidlo působí (154-156). Proč 
líčidlo dobré jest (156). Které líčidlo nejlepší bývá (156-160). . . 1.50-160 

Kapitola šestá. Sněmovní i jiné zapovědí tance. Rád sněmovní 
v Brně r. 1526 proti tancům (161). Rád sněmovní v Cechách r. 1566 
proti tančení (161). Zápovědi venkovanům po Cechách a na Moravě 
ve stol. XVI. a na zač. stol. XVII. (162—163) 160-163 



XIV 

Kapitola sedmá. Kde se tancovalo. Tance na návsích a na náměstí, strana 
kolem stromu, kolem máje (163—165). Ohrada k tancování. Dům 
tanečný (165). Tance na radnici (165-166). Poplatek „tanečné^ (166) 163--166 

Kapitola osmá. Kdy se tancovalo. Tance v neděli a ve svátek 
(166-167). Výčitky kněžstva (168). Rvačky pfí taneční zábavě v ne- 
děli a ve svátek (168—169). Zákazy tancA v neděli v Praze ve drahé 
polovici věku XVí. (170). Tance masopustní, mj^ové, obžinkové, na 
pouti a na trzích (171). Tance posvícenské a svatební, dlouho trvající 
(172-173) 166—173 

Kapitola devátá. ZpAsob tančení. Druhy tance podle Sim. Valecia: 
ženský, mužský, městský, sedlský, lidi urozených tanec, tanec smiSený 
(173—174). Dva druhy tance podle obrázkfiv i zpráv staročeských 
(174—175). Předtauečník, skočec, předák (176—177). Tančení kolem 
(178—179). Tanec žebráků (179). Tanec selský (iSO). Panna, která 
pri tanci košíčkem dávala a vybírala si při volbě tanečníků, potrestána 
(181-182). Tanec přeruSený klekáním po modlitbě opět pokračuje 
(182—183). Tance umélé, tanečnici potulní, kočnjící (183-185) . . 178—185 

Kapitola desátá. Lidové tance. Zpráva DaČického o tanci „kotek**, 
podnes znám v Cechách, na Moravě, ve Slezsku i na Slovensku 
(185—187). Tance točivé a honivé zapovídány ve Slezsku r. 1551 
v řádech města Krnova (183). Tanec ^ovad^. Zápovéď tance točivého 
ve Vratislavi r. 1583 a v zemském zřízení Horuo-luŽickém (189). 
Tanec honivý, u Poláků tehdejších „goniony*' (190). Tanec „cenar'' 
(zfiuner) ve Slezsku a v Polsku (190—191). Tance „hrách a kroupy^, 
vrták, vrtěná (191). Tance v krčmě staročeské (192). Vyobrazeni 
tance selského při slavnostni střelbě r. 1573 (193). Tance svatojanské 
a jejich vyobrazení (194—195) 185—195 

Kapitola jedenáctá. Tance módní, vlaské, ballety. Tance módní 
zanášeny do Čech (195—196). Tance módní ve Slezsku ▼ XVI. století: 
tanec „Zw^^lřmonatstanz**, .umrlec** (Todtentanz), tanec polský, kapri- 
olový, točivý, ceoar, předcanec, holubec, ,Schmoller^ (1^6). Obliba 
unců vlaských u nás. Tance vlaské v Plzni r. 1555 (197—198). Tanec 
„gaglíarda" a „pasomezy** u nás oblíben (198 — 199). Lékař Quarinoni 
líčí tance modni y Praze za Rudolfa 11. (199-200). Chvála vlaských 
tanečníků (200). Kniha Ces. Negri z r. 1604 o tancích vlaských, cho- 
vaná v universitní knihovně pražské, bývalý majetek dvorského úřed- 
níka v Praze na začátku věku XVÍl., a vyobrazení tanců v ní (2C1 
až 202). Ballety : 1. historické, 2. mythologické, 3. poetické. Maršálek 
Bassompiorre o balletu v Praze r. 1604. Francouzský ballet (202). 
Zápisy kardinála Arnošta hrab. Harracha o balletech v Praze i po 
venkově, v bečici Ballety v Praze pořádané ve stol. XVII. od gene- 
rála Corone (203) 195—203 

Kapitola dvanáctá. Staročeská pověst o tanci, vzbuzeném 
neodolatelnou hudbou kouzelnou^ a pověsti pří- 
buzné s látkou nynéj Si lidové zkazky o Švandovi 
dudákovi. Studie Boltova o pohádce o nuceném tanci v trní t201). 
Německou skladbu s touto látkou od Dietricha Albrechta upravil po 
česku r. 1604 Tob. Mouřenín Litomyšlský a vydal tiskem (204). 
Poměr originálu německého a staročeského vydání Mouřenínovy „Hi- 
storie kratochvilné o jednom sedlákem pacholku, kterak u sedláka 
za tři groše sloužil a o poběhlým židu** (205). Otisk této bistoríe 
ze staročeského vydáni (205 — 217). Varianty povésti o kouzelném 
nástroji hudebním, jenž vábil k tanci, a pověsti o Švandovi (217—218). 



XV 

Cizi povést o hudci, jenž hrál na Šibenici sborn ctábelskému z r. 1649 stran* 

a příbuzné pověsti staročeské (219—220). Rntikovy a Krolmusovv 

zprávy o dudákovi Švandovi (221). Erolmusova zpráva o dudákovi, 

jenž nesměl děkovati sborn pekelných tanečniků ,,ZHpliiť Pán BŮh* 

('222). Jak. Malého povést o Švandovi dudákovi v nvnějii podobě a 

jeji zpracováni od Tyla v „Strakonickém dudáku** (222) 204-222 

Kapitola třináctá. Zkazky o tancích čarodějnic, přiiera 
u tancích ďábelských. Žalanského výklad o noéních tancích 
éarodějnic (223). Přiznání lidí čarodějných, že k těmto tancům zalé- 
táli (224). Skutečné schůzky lidí čarodějných k nočním tancům (226). 
Tance nastrojené cfábelskou mocí (225). Trest nevěrné panny o tanci 
svatebním (226) 223—226 

Kapitola itmáetá. Lidové zkazky o tančícím slunci. Pověsti 
lidové, že slunce o vánocích a velikonocích podle vzoru pozemšfanů 
radostí ei poskočí a výklady tohoto domnělého tance, prosté i učené 
v latinské dissertaci 226^228 

Kapitola patnáctá. Tanec v lidových úslovích, pořekadlech 

ahádankáchstaročeakých 229—231 

Kapitola šestnáctá. O hudbě a hudebnících. Studie Pra. O. Ho- 
stinského o světských písních lidu českého v XVI. stol. (231). Chvála 
hudby (231). Hudba ph vychováni děvčnt zbytečností (2H2;. Planet- 
níci a lékaři staročeští o hudbě (233). Účinky hudby (281). ZasUve- 
nlčka (235). Kapela pánů z Rožmberka a její řády (286). Instrukci 
pozounéřskémn sboru v Starém Městě Pražském r. 15^5 (236—237). 
fiády poctivého pořádku muzikářbkého na Starém Městě Pražském 
r. 1677 (237—239). Kapela císaře Rudolfa II. v Praze (239). Hudební 
nástroje sUročeské za věku XVí. (240). Lontna (241). Kytara ^^^2). 
Družstvo pro pěstování uuiělé hudby v Praze (coUegium musicum) 
r. 1616 a jeho stanovy (242) 231—242 

Kniha čtvrtá. 
Tance v druhé polovici věku XYII. aŠ do nové dob^f. 

Kapitola prvni, Mravokárci brojí proti tančení. Cizí knihy 
proti tanci (242). Kazatelé Barner, Náchodský, Táborský, Veselý a 
Koliandr proti tanci (212—243). „CHlanisirováni'' ženám podle kazatele 
Grubera. Písničky proti tanci (246). Satirické rýmování Jiřího Vol- 
ného o tanci (246). K. Rossí^noli, Kolman Hendl, J. Kleklar a K. 
Račin o hřížnosti tance (216—217). Zpráva Balblnova o soSce Panny 
Marie na Sv. Hoře v čase tance masopustniho (248). Výčitky Vojtěcha 
Martinida a Steyera (248). A. KoniáS a Klugar o trestech tanečníků 
(249). Rozjímání Alexia de Segala o hříšnosti Unce (249—250). Hana 
tance u Beckovského (250—251). Tance v neděli, o pouti, poBvícení, 
o masopustě podle sspráv n Šreyera, Jana Manricia Martini, u Fa- 
bricia, u J. Steidla a Nítsche (251). První tancovala prý Eva v r^L 
Moravská povést o tom (252). Varovný hlas Fel. Kadlinského (252) . 242—252 

Kapitála druhá. Zapovědí tanců. Zákaz tance r. 1659 na sněmu. 
Zapovědí tanců v řádech městských i venkovských (253). Zapovědí 
tance duchovním (253 — 254). Zákony o zábavách tanečních za věku 
XVllI 253—254 

Kapitola třeti. Tance módní za věku XVII. a XVílI. Výklad vSe- 
obecný o tancích oblíbených za věku XVII. a XVí II. (264—256). 



XVI 

Heslo ,A la mode*" zdomáonélo a ČechA (266—256). Biloyského 
zprávy o ovtídeoýoh modnich tancích a jejich fig^arách ▼ Čechách 
8 názvy zkomolenými: sarahandas, currantas, tracanar, boreas, g^gW- 
ardo, francouzské a Spaňhelské tance, kapriole, reverentias, repressí, 
passady, spazady, recazady, florety, bontady, cadenzae, retirady, yolti, 
pravady (256-257). ^TancA mistrové** (257—258). Vyučováni tancAm 
^258). KoniáSuva zpráva o tancich sarabande a conrante (258). Fran- 
couzské minud (minety) u nás (269). Móda podivná při tanci (259) . 254—2.59 

Kapitola čtvrtá. Cech mistrfl tanečních v Praze v XVIII. 
veku. Tanečni mistrové vůbec. „Skočootačnici** (tanečnici). Cechovní 
řády mistrů tanečních v Praze z r. 1783. Jeho členové řemeslníci, 
nejvioe áevcí. Tančili ballety a tyto tance s jmény německým! a 
francouzskými, znetvořenými: ^Winkelseeg^n ; Pražský marionett; 
Paspje vandri, sardini, spanier, burgund, lafrans, anSn; Menuet damar, 
menuett dekoU, pastorell. madlotfransélaSnrS; Schwerdttanz, Schwert- 
tobia/ francouzské, Švábské a selské tance. Čeho bylo potřeba k do- 
sažení mistrovství (261). Tance prý důležité pro tehdejší řemeslníky 
(262). Akademický mistr taneční (263). Štěpánková hra divadelní 
o panu Šldlovi« mistru tanečním. Tancovati „vymetov'' (268). Taneční 
mistři v letech třicátých a čtyřicátých v Praze, jejich ssladby a vzá- 
jemná horlivost i řevnivost (263—266) 260-266 

Kapitola pátá. Lidové tance za věku XVII. a v první polo- 
vici vó ku XVUI. Tance hanácké. DaČického popis, jak lid 
i méSťané se bavili při Unci (266—267). Honiti kota, karytona (267). 
Český tanec do kola. Tance svatojanské (268). Tance a obyčeje při 
slavnosti májové ve věku XVIU. podle popisu Jana Jeniíca rytíře 
z Bratříc (268—270). Chození s králem (270). Masopustni Unce řez- 
nické a při tom zábavy s kozí (210). Tanec řetězový a ovčácký 
r. 1750 (270—271). UsUnovení o Uncích svatebních v artikulech spo- 
lečenstva rou7.ikantův a družbu v Čáslavi r. 1725 (271—272) levačky 
při Unci (272). Len a konopí při masopostnim tanci (273). Obliba 
tanců hanáckých („hanakisch**). „Hanácké'' svatby při dvorských zá- 
bavách o masopustě. „Hanácké" opery a jejich skladatelé (273—274). 
Bílovskébo zpráva o Unci hanáckém (274) 266—275 

Kapitola Uatá Tance při slavnostech korunovačních 
r. 1791 a 1792. Slavnost venkovská v Ovenci. Tance selské (275—276). 
Posměšná skladba o této slavnosti (277—278). Korunovační bály 
(278-279) 275-279 

Kapitola 9edmá. Bály a reduty ve stol. XVUI. a v první polo- 
vici věku XIX. Bály masopustni v semináři svatováclavském (279). 
Bály společenské („societét-bály*"). Jejich uzavřenost (280-281). Bály 
privátní (281). Tance tehdejší: polonaise, gavotta, eccossaíse, galopp, 
ujazarka, contredanse, cotilion, quadrille, lándler, steirisch, valčík 
(2č2). Dvorní reskript z r. 1758 proti tancům v Cechách. Menuet, 
rejdovák na panských plesích (283—284). Básně a epigramy o zá- 
bavách tanečních (284—285). Tance na Barviřce (Žofínském ostrově, 
285). Na společenském bále na Žofíně (286—287). Ples domácí. 
V pražské redutě (287—288;. Bály panské, měšťanské a obecné. Plesy 
umělecké (289— 2i)0). Umělecký bál .v přestrojeni'* (291—292). Bál 
výboru kupectva na Hradě Pražském (292—293). Plesy ostrostřelecké 
(294). Lístky Unečoiho pořádku plesu uměleckého (295—298). Z bálů 
v letech čtyřicátých (298). Reduty u Vusínů (299). Zábava na redu- 
tách (800). Stesky na reduty neveselé (301). České merendy (302—803). 



XVll 



Bály kandidátů veikerých práv a bály dobrodioné (304—805). Bály 

détské (806) . , . 279—806 

Kapitola osmá. ^české bály* a jejich význam. Význam českých 
bálů při Siřeni českého jasyka v společenském životě po městech 
českých (806—806). Zárodek českých bálů v Kajetánském domě. 
Přípravy Tylovy k prvníma českémn bála. Posměváčkové (808). Na 
prvním bále českém r. 1840 (809—810). Nadieni z tohoto bála (810 až 
811). Přípravy k drahému bálo (812). Na druhém bále českém (818). 
Třetí bál (814—316) Bálové .Pomněnky* (817—818). Vlastenčeni na 
bálech (818—819). Český bál r. 1848 (320). Český bál v Plzni r. 1844 
(321). České besedy (822). Tyl o .českém* bále r. 1848 (323). Slo- 
vanské bály ve Vídni (324—328). Besedy ve Vídni (329). „Národní 
tance* na Slovenska (380). Merendy studentské (331). Linkův český 
salonní tanec „Beseda* (381—832). R. TyrSové vzpomínka na první 
SibHnky Sokola pražského (382—834) 806-884 

KapiMa devátá. Polka. Zprávy o vynalezeni polky. Anna Ghadimová- 
Slezáková v Kostelci n. L. (334—836). Odchylný Douchův výklad 
o původu polky (338). O .národní* hudbě teneční k polce (889). 
Polka ve Vídni, v Paříži, v Miláně (340). Srezněvskii o polce. Polka 
v Petrohradě (841), v Londýně, v Kalkntě (842). Rozmanité druhy 
polky (343). Výklady cizí o polce (346) 334—346 

I^apitola desátá. Národní tance v Čechách, na Moravě, ve 
Slezsku a na Slovensku. Tance národní (346). Žerty z tanců 
venkovských (347). Lidové tance v Čechách (848—862). Tance na 
Moravě (368—871). Tance ve Slezsku (371—372). Tance na Slovensku 
(372-877). Tance národní v nynéjSí době (377—378) 846—378 

Kapitola jedenáctá. Paběrky o huabě. Muzika nejlahodnější na sedm 
louten. Platy hudebníkům (378). Záliba Čechů v hudbě. Zastaveníčka 
(379-380). Hudba při východě děvčat (880). Hudba lidová: dody, 
kolovrátek, cymbál (380). Dudácký Roucert v Praze r. 1769 (381). 
Harmonika r. 1787 v Praze (882) Hudba „školních pomocníků*. Čáry 
při muzice (388) 378—883 

Kapitola dvanáctá, Mravokárci proti tančení v nové době. 
Moderní mravokárci proti tančení (383 — 885). Tanec hříiný a nezdravý 
(886). O masopustě (387). Básně mravokárné (388). Satira o tanci 
r. 1894 (389—891) 878-891 



Seznam vyobrazení. 

Stnoft 

Č. 1. Vojt. Král ryt. z Dobrévody, StaroruSti hudci a tanečnici. Fre- 
sková malba chrámová v Kyjevě z XI. věku 3 

Č. 2. B. Havlíčková, Kolový tanec seveřanů. Z knihy Olaa Magna, vydané 

v Římě r. 1650 6 

Č. 3. Vojt. Král ryt. z Dobrévody, Hudec a tanečnici za vlády romantismu 

rytířského. Z rukopisu knih. v Abbeville 17 

č. 4. B. Havlíčková, Tanec za vlády romantismu rytířského. Z rukopisu Ma- 

nessova 18 

č. 6. Vojt. Král ryt. z Dobrévody, Žena hrající na kobzu. Z Velisl. bible . 23 

é. 6. Týž, Hoch s kobzou. Z Velisl. bible 23 

9 



XVIII 



strana 

č. 7. Týž, ÁDdél hrající na kobzu. Z Pass. Kanhut 24 

č. 8. Týž, Žena hrající na housle. Z Yelísl. bible 24 

é. 9. Týž, Anděl hraje na housle. Z nást. malby na Karlově Týně .... 25 

ě 10. Týž, Anděl hraje na lučec. Z ni9t. malby tamtěž 27 

é. 11. Týž, Žena hrající. Z rukop. Mittelalt. Hnusbuch 27 

č. 12.— 13. Týž, Hudba andělská. Nást. malba na Karlově Týně 28 

ě. 14. Týž, Anděl hrající na rybebkn. Z Pass. Kunh 29 

ě. 15. Týž, Žena se žaltářem. Z Velisl. bible 29 

ě. 16. Týž, David hrající. Z mkop. kapit. knih. svatovítské 30 

č. 17. Týž, Ze Zrcadla lidského spasení. Rak. Musea král. 6 30 

ě. 18.— 19. Týž, Hudci ve Velislavové bibli 31 

é. 20.— 21. Týž, Hudba andělská v Passion. Kunhutině 32 

6. 22. Týž, Bronzová figurka fi^Ska dudáka. Z Neuberk. sbírek v Praze . . 3S 

č. 23. B. Kutina, Dudák staročeský. Z kane. husitského r. 1480 33 

č. 24. Vojt. Král ryt z Dobrévody, Dudák staročeský. Y rukop. univ. knih. 

Eražské 34 

lad. Peprný, Dudák slovenský v kane. senickém 34 

č. 26. Vojt. Král ryt. z Dobrévody, Anděl hrající. Nást. malba na Karlově Týně 34 

č. 27. Týž, Hudec ve Velisl. bibli 34 

č. 28. Týž, Anděl s troubou. Z Velisl. bible 35 

6. 29. Týž, Trubači. Z Velisl. bible 36 

č. 30. Týž, Anděl s troubou. Nást. malba na Karlové Týně 85 

č. 31. Týž, Trubač. Z Kutnohorské bible 36 

č. 32. Hudci v Liber viaticos. Rukop. v knih. Musea král. českého. (Snímek 

fotografický.) 36 

č. 33. Vojt. Král ryt. z Dobrévody, Žena bubnující. Z Kutnoh. bible ... 37 

č. 34. Týž, Sv. Cecilie v kapli sv. Kříže na Karlově Týně 37 

č. 35. Týž, Žena hrající. Z Kutnoh. bible 37 

č. 36. Madlenka Wanklová, Hudebníci v Olomoucké bibli z r. 1417 .... 38 

č. 37. B. Havlíčková, Tanec sv. Vita v Eptemachu. Rytina P. Breughela . . 51 

č. 38. B. Havlíčková, Tanec smrti. Dřevořezba z r. 1500 55 

č. 39.-44. Dřevořezby z českého vydání Holbeinova Tance smrti od Melan- 

tricha r. 1563 59-60 

č. 45, Vojt. Král ryt. z Dobrévody, Výjev z panské zábavy taneční. Z rytiny 

M. Zasingera 64 

č. 46. Týž, Panský tanec v západní Evropě ve stol. XV. Z rytiny Israela 

v. Meckenen 65 

č. 47. Týž, Potrestaní tanečníci štědrovečerní. Z rytiny M. Wolgemuta ... 67 

č. 48. Týž, Tanečnici při hodokvasu knížecím. Z rytiny Grfiningerovy ... 67 

č. 49. Panský tanec na Zvikově, upravený od P. Maiznera 68 

č. 50. B. Havlíčková, Lid vítá tancem vítěze. Z Kutnoh. bible 69 

č. 51. P. Maixner, Panský tanec. Nástěnná malba na Zvikově před opravou 

od téhož umělce 71—73 

č. 52. B. Havlíčková, Tanec mečový a s obručemi. Z vyd. Olaa Magna . . 77 

č. 53. B. Havlíčková, Tanec mečový. Tamtéž 77 

č. 54. B. Havlíčková, Věrné vyobrazení západoevrop. tance pochodňového 

z r. 1463. Z malby na dřevě v Tournay v Belgii 81 

L 55. Vojt. Král ryt. z Dobrévody, Šimon Lomnický z Budiče r. 1594 . . . 112 
č. 56. Šimon Lomnický z Budce r. 1614. Otisk z původ. Štočku staročeského 113 
č 57. B. Havlíčková, Tanec lidový o májové slavnosti v záp. Evropě. Z rukop. 

v Nár. bibl. v Paříži 164 

č. 58. B. Havlíčková, Tanec lidový ve Francii. Dřevoryt v knize Livre ďheures 165 
č. 59. B. Havlíčková, Tanec na venkovské slavnosti francouzské. Z knihy 

Sandrin ou verd galant 165 



XIX 



Stranft 

t, 60. Vojt. Král ryt. z Dobróvody, TaDČící fileclitic. Z Jodoci Amani Charta 

lusoria r, 1588 177 

č. 61. Týž, Tanec kolem zlatého telete. Z knihy Lomnického o tanci r. 1597 177 
é, B2. B. Havlíčková, Tanec kolem zlatého telete. Z bible vyd. v Praze r. 1570 179 
č. 63. B. Havlíčková, Tanec kolem zlatého telete. Z bible Melantrichovy . .181 

é. 64. B. Havlíčková, Tanec šaSků. Z rukop. v Oxtordě 183 

č. 65. V. Král ryt. z Dobrévody, Tanečnici. Z rokop. Mittelalt. Haasbach . 184 

č. 66. Týž, THoec o prsten. Rytina Israela v. Meckenen . 185 

č. 67. Týž, Tanečníci. Rytina Israela v. Meckenen * . . . . 186 

č. 6a Týž, Selský tanec německý. Rytina A. Dflrera 188 

č 69. Týž, Tančící sedlák. Z Jodoci Amani Charta lusoria c 1638 .... 189 

Č. 70. Týž, Tanec SaSka se ženou. Z karty Germ. Musea 189 

č. 71. B. Havlíčková, Tanec lidový v krčmÓ. Nást. malba v Basileji .... 190 
č. 72. Vojt. Král ryt z Dobrévody, Hra a tanec v krčmě staročeské. Z trak- 
tátu Pán rady, vyd. r. 1515 192 

č. 73. Týž, 8elský tanec při slavnostní střelbě ve Cvikově r. 1573. Z pamětní 

rytiny souvěké , 193 

č. 74. B. Havlíčková, Tance kolem ohně. Z knihy Olaa Magna 194 

č. 75. B. Havlíčková, Tanec „galliarde**. Z knihy J. Tabourota, Orchésograhie, 

r. 1688 • 199 

č. 76. B. Havlíčková, Tanec měšťanský v Gdaňsku. Z knihy o krojí tamějSím, 

vyd. r. 1601 • • 200 

č. 77. Vojt. Král ryt z Dobrévody, Staročeaká panna vySňořená k tanci. 

Z Paproqkého spisu Panna, vyd. r. 1602 201 

č. 78. — 85. Návody k tancAm vlaským. Z knihy Césare Negri, Naove inven- 

tioni di balil. vyd. v Miláně r. 1604. (Exemplár univ. knih. pr.) 207-210 

č. H6. B. Havlíčková, Tanec duchů Z knihy Olaa Magna 224 

č. 87. Lad. Peprný, Hudci v kancionále senickém z r. 1692 241 

č. 88. M. Wanklová, Hudci v kancionále senickém 241 

č. 89. Vojt Král ryt z Dobrévody, Tanec na svatbě staročeské. Z titul, listu 

knížky ,,SmIouvy svatební^ 257 

č. 90. Týž, Taneční mistr. Rytina Weigelova z r. 1699 260 

č. 91.— 93. Lad. Peprný, Tančící mládež. Z kancionálu senického . . 272—273 
č. 94. Vojt. Král ryt z Dobrévodv, Tančící párek. Z ryt české stol. XVII. . 273 
č. 95. Obžinkový vAz panství strakonického pH korunovaci r. 1836, rytina ve 

sbírce kustoda F. A. Borovského 280 

č. 9G. B. Havlíčková, Bálové žaty na sklonku veku XVIIL Z Almanachu GOtting 282 

č 97. B. Havlíčková, Přípravy na bál Rytina z r. 1806 283 

é. 98. B.Havlíčková, Tanec. Rytina v Alman. GOtting. r. 1801 284 

č. 99. B. Havlíčková, Schottisch. Rytina ve sbírce „Le Bon Genre^ .... 285 

č. 100. B. Havlíčková, Tanec. Rytina od Debucourta 286 

é, 101. Vojt. Král ryt. z Dobrévody, Tanec měifanský o masopustě. Z českého 

kominického práni k novému roku 1. 1837 289 

č. 102. B. Havlíčková, Společenský ples v Praze v letech třicátých. Z časop. 

Erinnerungen 290 

é. 103. — 116. Lístky tanečního pořádku k I. a II. plesu uměleckému v Praze 
r. 1844-1845, kreslené od umélcA tehdejších: B. Havránek, Walzer; 
K. Svoboda, Menuette, Mazur, Polka; A. Wiesner, Galopp; Kvido Mánes 
a B. Havránek, Galopp; Mtlller, Polonaise; Koruna, části podstatnou 
býval. VSeho toho nemfnfme tu opakovati. 
Bylo a posavad často jest o tom psáno. Ně- 
kterým se při výkladech tohoto druhu do péra 
připlétajf také dohady bájeslovné, výmysly čilé 
obraznosti, vynucené výklady, jimiž názor o 
vzniku a vývoji tance spfie bývá zatemněn, 
neili objasněn. Sloh jejich, třeba květnatý, ne- 
ozáří temna věků nejstarSích tak, aby vznikala 
představa jasná, kterak teda máme ai před- 
staviti n^staríf zpúaob tančení. 

Nemlníma tn blouditi ve starověku po sto- 
pách již značně vySlapanýth a opakovati, kde 
vinde první zmínky o tanci json zapsány. V po- 
známce ') uvádíme některé hlavní spisy, starší 
li novější, týkající se déjin tance, kdež je po- 
dán výklad o Vzniku tance v nejstarších zprá- 
vách a pod. Jiných, kde json líčeny jednotlivé 




á Kázvy: taoec, ples, gothské „plinsjan^. 

drahý tance, bndeme sie dovolávati v dalším pásmu na místech, kde hnde 
potřeba přirovnání a vysvětlení. 

Chtíce tedy poznati bez klikatých úvodů dějiny tance v českých 
zemích, zastavujeme se nejdříve u názvu — „tanec". Jdeme na radu 
k jazykozpytcům, jakého je původu. Pictet srovnávaje názvy tance u ná- 
rodův arijských, dokazuje, že slovo „tanec*^ známo je takořka všem národům 
evropským s příslušnými ovšem obměnami, jež byly způsobeny rázovitými 
zvláštnostmi řečí u jednotlivých národů. Ukazuje řadou příbuzných názvů, že 
slovo tanec je společné slovo původu pradávného. *) 

Název „tanec" podnes koluje po některých zemích slovanských, nikoli 
všude. Byl totiž v staroslovanštině znám název jiný, „p I g s y, p 1 § s b a, 
pl§sati", název podnes rozšířený u Poláků, Rusů, a neneznámý také 
u starých Čechů. Tomu nasvědčuje na př. rýítování, že byl svčtec Jan 
Křtitel sťat podle vůle tančící ženy, jejíž tanec se zalíbil Herodovi. Staro- 
český rýmovník vyčítavě dí: 

„A hlava svatého Jána 
ženě plesající dána ; 
žena otce k tomu zbudí, 
že z pravdy křivdu přisúdí."') 

Potvrzuje to také záznam slovnikářský od mistra Veleslavína, jenž 
ztotožníme slovo „plesati" s názvy tancovati, skákati, skoky provoditi. ^) 
Moderní název český „ples" dobře podle uvedeného výkladu dostihuje vý- 
znamu téhož slova staročeského a slovanského. 

Z četných dokladů slova „plesati" v památkách staroslovanských 
patrno, že věc, označenou názvem tíiňto, staří Slované znali, že provozovali 
plesy, tance již v dobách nejstarších. Významné a zajímavé svědectví o tom 
podávají tři místa v Ulfílově gothském překlade řecké bible, kdež řecký 
název tance přeložen časoslovem „p 1 i n s j an".^) O původu slova toho 
vznikly vědecké spory. Obyčejně však dávána jest víra jazykozpytcům, 
kteří tvrdí, ^) že gothský název tance „plinsjan" vznikl ze slovanského jména 
tance — „plensati" (plesati). Zjev tento dokazuje, že před koncem IV, věku 
(Ulfilas zemřel r. 381) Gothové převzali od Slovanů název tance. "O Pře- 
vzavše název, bezděky tomu přisvědčují, kterak u Slovanů tanec tenkráte, 
teda před koncem IV. století, byl pěstován a znám, a( již jako výkon ob- 
řadní při bohoslužbě pohanské, nebo také jako společenská, družná zábava. 



Taneo a Slovanfi. 3 

SyiStéDO nade vil pochyba nvedeným důkazem jazykozpytným, že tanec, 
„plea" byl starým Slovanům znám. 

O hndbé a o tanci n SloTanú zapsány Json různé narážky a zmínky 
T památkách středúTŠkých, cizích i slovanských. Z nich vysvitá světle, Je 
Slované hudba milovali, znajíce rozliíné drnhy nAstrojfl, provázejíce hndba 
zpěvem. Toho svědkem neméně spolehlivým jsoa posavad slovanská lidová 
hadba a lidové planě, z nichž mnohé prese všechny zmény, působené ěa- 
Bovým rozvojem, podnes svědči nepoplratelnon svéráznostl svoji o dávném 
původě domácím. Nechtlce opět vzdáliti se od směrn, naznačeného názvem 




této kniby, dovoláváme se Jagiéovy snůSky dokladův o hndbé a zpévn staro- 
alovanském. ^) Vzpomínáme krátce, jak podle zpráv arabských cestovatelů 
Slované v X. věkn hrávali na hasle, na osmistmanoa loatnn, na plifaly. ') 
Také u spisovatelů byzantínských zaznamenány jsou zprávy o hadbě slo- 
vanské, na př. n Tbeophylakta, n Konstantina Porfyrogeneta ve věku X. a j.*") 
Z letoplsců západoevropských vedle jiných zaslohnje pozornosti, kterak 
Ermenrícns Angieasis zmiňnje se výslovně o Slovana tančícím. ' ') Také v pa- 
mátkách slovanských roztronSeny json drobné zprávy, svědčlci o zálibě 
v hadbé a v tanci, na př. n kronikářů polských. ") 



4 Starodávné tance a nyn^SÍ hry dětsko. 

Slovné doklady o hudbě a tanci staroslovanském doplňigeme n&zomon 
kresbou hadcův a tanečníků staroroských, vyobrazených na freskách chrá- 
mových v .Eievě, z věku XI. (Viz obr. č. 1.) 

Hudci hri^í tu na nástroj na způsob harfy, loutny. Jiní troubí a 
ostatní podle zvuků hudby tancem poskakují, při čemž jeden z tančících 
píská na flétnu a druhý doprovází hru údery pokliček, kovových talířů. 
Znázornění pohybu a ruchu tančících snažil se malíř zachytiti štětcem dosti 
pečlivě a přirozeně. Starožitná, vzácná památka poučuje, kterak si možná 
představiti primitivní tanec u Slovanů ve věku XI. ^') Jiných kreseb, pokud 
vime, pro dobu nejstarší není. Z pouhých zmínek nejstarších o tanci ne- 
nabudeme představy, jak bývalo u Slovanů v ďobách nejstarších. Proto 
pokusíme se doplniti mezeru pramenů historických pravděpodobným do- 
hadem. 



Kapitola druhá. 

Dohady o nejstarším způsobu tančení. 

1^1 tom, jak staří za dob nejstarších tancovali, bylo mnoho bájeno beze 
všech důvodův, i byly také sestrojovány dohady pravděpodobné, přece 
však docela jistě nezaručené. Povšimneme si těchto dohadů cizích, jež ob- 
dobou nás přivedou k podobným dohadům o nejstarším tanci slovanském. 

Zmínky o tanci na začátku středověku poučigí, že na př. Langobar- 
dové chodili do kola, zpívajíce. Tak vypadal tanec obvyklý. ') Badatelé ně- 
mečtí, zvláště Rochholz ') a BOhme ') hledajíce stopy tance nejstaršího, se- 
znávali, že staré zprávy o způsobu tančení, chození tanečníků, seřaděných 
v kruhu, kroky posunovanými do předu, do zadu, na právo, na levo a pod. 
za zvuku písní, hudbou doprovázených, shodují se jednak s tancem posavad 
známým tam, kde lid byl uzavřen před novotářským vlivem postupující kul- 
tury, jednak že se podobili patrně posavadním dětským hrám, doprovázeným 
nesložitými posuny a zpěvem. 

Za příklad bývá uváděno, jak tancovali a podnes podle starých tradic 
tancigí obyvatelé ostrovů, nazvaných Far-oer-y (ovčí ostrovy), jižně od 
Islandu. L. Debes v knize, vydané v XYII. věku, ^) popisuje, že ostrované 
tito tanciijí o vánocích a na svatbách zvláštní, prostinký tanec. Chopí druh 



PrimltiTnf t 



drahá za rokn a tpfvajlce starodávné písně, pohybnjl se dokola. Podnes 
podle zpráv noTějitch ntvořf knih střídavá mnii a Žen^, zphajfce postupuji 
tři kroky v levo a tři kroky v praro, po té chvilku postoji a nkloni ae 
a pohybuji se inova dále spŮBobem naznačeným. *) Tomnto tanci podobá se 
tanec IslanďanA rovněž starodávného pAvodn, nazvaný „vikivaka".*) 

Jak si máme představiti tento tanec seveřanQ, vzdálených od rnchn 
vzdélanostnlho v jižni Evropě, n'kazQJe obrázek (viz ě. 2.) z knihy Olaa 
Magna, kde znázorněn dřevorytem zpflsob, jak rnniové a ieny sestoupli se 
v kolo a toíi Bfl s volnými posníiky podle zpěvů, opěvujících činy rekovných 




předkův, a podle hndcft hrajících. Dřevoryt tento je práce hrnhá, ale přes 
to zachyceny json jednotlivé pohyby kola posantglciho se podle zvukft hu- 
debních. 

Toto pohybováni podle taktu písně a přlslnBné hudby vykládají pravdě- 
podobně uvedeni badatelé za příbuzný zjev s některými hrami dětskými. 
Známo, Že knlturni biatorlkové přisuziul hrám dětským reliký význam. Ukázal 
vedle jiných Tylor, kterak dětské hry mimoděk po věky a veky udržitji ee 
v podáni lidovém jako přežitky kulturní, v nichž zračí se po dlonhých 
dobách obraz zaměstnáni, obySej6, zábav lidi dospělých za čaafl pradávných. 
Také starodávný způsob tance, popsaný v starých zprávách a podnes udržo- 
vaný na osamělých ostrovecti vlivem tradic, honievDatě zachovávaných z doby 



6 Slovanské tance nkolo", nchorovod^. 

staré a chráněných polohou země i povahou obyvatelstva, shoduje se se zá- 
bavami dětskými, při nichž děti podle zpěvu se pobybigí, podle popěvků 
starého původu si hrají, postupují, točí se. 

Pominouce podrobností a výčtu dětských her cizích, přecházíme k zá- 
bavám děti českých a slovanských. ^ Souhlasíme tu s názorem, jehož hájí 
Ludvík Kuba ve své studii o „Jihoslovanském kole'.®) Také některé hry 
dětí českých a slovanských, na př. „Hela', „branka', „zlatý most', hra 
na králku, slovenská „Hoja Dunda, hoja', jihosl. „žmurki' a také známé 
„královničky' jsou jako hry národů jiných stáří ctihodného a svojí úpravou 
celkovou podobiO^ s^ tanci, zábavě, při které se pohybuje kruh si hrajících 
určitými posuny a zpívá si při tom. O hrách těchto na konci kniby roz- 
hovoříme se obiírněji a pokusíme se podati o nich některé zprávy hi- 
storické. 

Neváháme obdobně jako uvedení posuzovatelé dětských her cizích 
pokládati některé tyto české hry dětské za přežitek starých dob, za zá- 
bavu, která bezděky zachovala takořka prvek tance v moderním slova 
smyslu, za zábavu příbuznou s posavadními tanci u těch národů slovanských, 
kam západoevropský vývoj tančení svým vlivem tolik nezasahoval. 

Dívejme se na starožitný .tanec', na jihoslovanské „kolo', na pří- 
buzný velikoruský „c h o r o v o ď, běloruský „k o r v o ď, polské tance při 
„sobotkách' a pod. Právem vykládá si Jihoslovan: „Tanac se tanca, ples 
pleše a — kolo se igra'. Je tedy kolo společenská zábava, „hra', při 
níž kruh tančících, kteří se drží buď za ramena nebo křižem za ruce nebo 
za pasy, postupuje podle zvuků hudby a zpěvu napřed volně: krok — 
sun — krok v právo, krok — sun — krok v levo. Pohyby potom bývají 
bignější, skočnější, kruh tvoří rozmanité obrazce. O to však zde nejde. 
Z popisu základního rázu vysvítá, že kolo je společenská hra, (chceme-li 
říci) tanec původu starožitného, čemuž také nasvědčuje shoda jihoslovan- 
ského kola s ruskými chorovody. ') U nás Čechů nezachovala se tato podoba 
starodávného tance. Do styků s kulturním vývojem západoevropským byli 
Čechové zaplétáni jednak již vlivem polohy zeměpisné, jednak vlivem zájmů 
politických. Přes to viak podobá se pravdě, že jako jinde, tak i u nás 
vyvinoval se tanec z prvků podobných, jejichž ohlas zaznívá v posavadním 
kole jihoslovauském, v hrách dětských a druží se souhlasné ke zprávám 
o způsobu tančení starodávného vůbec i podnes známého mezi lidem, kam 
rovněž nevnikal tak silně a účinně vliv novotářský, jak bylo vylíčeno. 



Tance pohanské a prvních křestanů. 7 

Dohad tento vyžaduje ovšem dalšího ještě pátrání a opory ještě hez- 
pečnější. Srovnáváme-li a ovažojeme, snadno ověříme, že jihoslovanské 
kolo zachovalo prastarý ráz taneční zábavy, že je můžeme pokládati za 
zárodek tanců pozdějších a nynějších, při nichž nbylo vážnosti a jedno- 
tvárných, pravidelných pohybů, přibylo skočnosti zároveň s převahou živlu 
hudebního, s úbytkem živlu slovesného, zpěvného. 



Kapitola třetí. 




Pohanské tance -obřadné, jejich zapovědí od církve a zkazky 

o neposlušných tanečnících zakletých. 

|lasatelé Kristova učení zápasili dlouho s krušnými překážkami, s hou- 
ževnatým odporem. Křest nemohl rázem z lidového podání vypuditi 
snad v určitě stanovený den všecky starodávné obyčeje, bájeslovné výklady 
a oblíbené zábavy, které nerozlučně srostly se životem a bytem národním, 
přecházely vlivem děděných tradic takořka do krve z pokolení na pokolení. 
Bóhme vhodně poukazuje, ^) že vedle jiného také starodávné tance, prová- 
zené písněmi, skladbami, udržovanými v lidovém podáni z věků prastarých, 
dlužno uvozovati ve styk s pohanstvím, ve styk s předkřesfanskými názory 
a obřady. Snadno odtud vyrozumíme, že církev neústupně potírajíc všeliké 
přežitky pohanství, brojila také s neúprosnou přísností proti tancům, zdě- 
děným z doby předkřesfanské a vyhlašovala tanec vůbec za hřích. Poohléd- 
neme se nejdříve po všeobecných poměrech, aby potom poměrům v zemích 
českých, které s poměry všeobecnými souvisely a z nich vyplývaly, lépe a 
jasněji bylo porozuměno. 

Činnost církve při odporu proti tanci byla na začátku znesnadněna 
tím, že pokřestěný lid nejen se nevzdával starodávných tanců, nýbrž snažil 
se beze všeho zlého úmyslu jimi oslavovati svátky a památky křesťanské. ^) 
Vznikla pověst, že tance mezi obřady slavností křesťanských zavedl biskup 
v Neocaesarei Gregorios Thaumaturgos v polovici věku III. Tance tyto měly 
ovšem ráz vážný, zbožný. Píše-li Theodosius, že první křesťané v Antiochii 
tancovali v kostele a při hrobech mučedníků, nesmíme si tu představovati 
tanec skočný, bujný, spíše průvod vážně a pravidelnými posuny kráčející. Při 
tom šli mužové zvláště a ženy také, v řadách při zvuku nábožných hymnů. 



8 Církevní sápovědi tanců. 

Tanec tohoto drnhu byl pokládán za obřad dovolený, a není tedy 
divá, že s?. Basilius ye IV. století pobádá k tanci, vykládaje, že také an- 
dělé T nebesích tancují. ') 

Časem viak mizel vážný, důstojný ráz ; tancováno bylo v předvečer a 
v noci před svátky. Tance tyto poklesly v poabou zábava a zavdávaly pak 
rozmanitými nešvary příležitost, aby církev je zapovídala. Roka 622 koncil 
vyhlašuje, že provázení slavností církevních tanečními průvody podobá se 
obřadům předkřesťanským, hříšným. Papež Řehoř III. r. 731 a Zachariáš 
r. 741 přísně horlili proti tancům vylíčeným. Apoštol Němců év. Bonifacius 
(t 755) zapovídá tyto tance. Roku 826 koncil v Římě znova kára zvláště 
ženy, aby na místé posvátném netancovaly a nezpívaly způsobem nekřesťan- 
ským. Koncil v Avignonu r. 1209 nedovoluje oslavovati předvečer svátků 
tanečními hrami, a již r. 1227 koncil v Treviru opět přikazuje kněžím, aby 
nedovolili tančiti v kostele a na hřbitovech. Roku 1260 na koncilu v Go- 
gnacu znova brojí duchovní proti tancům nevážným v kostele a r. 1279 
obnovena na koncilu v Pont-Audemeru i r. 1298 ve Wůrzburgn zápověď 
tance na místech posvátných anebo na hřbitovech. Jak byl obyčej zejména 
po hřbitovech tančiti zakotven v lidovém podání, ukazují další a další zá- 
kazy, na př. ještě r. 1438 koncil v Bourges horlí proti němu, ba ještě 
r. 1551 koncil v Narbonnu uznal za vhodné příkře se ohraditi proti svět- 
skému živlu, jenž stále nabýval obliby mezi lidem, proti tančení na hřbi- 
tovech. 

Dlužno tu krátce vzpomenouti, že v Xm. století tance tyto, od církve 
kaceřované a vypuzené z obřadů chrámových jako příměsky světské, získaly 
vhodného útulku v žákovských hrách divadelních, tak zv. mystériích. Příběhy 
biblické a legendy podávaly dosti příležitosti, aby k vážnému a nábožnému 
ději přidružily se výjevy veselejší, rázu světského. Na př. trest podoben- 
ství o boháči a Lazarovi rozvedena byla v líčení rozmařilosti a rozkošnictví 
boháčova, při čemž tanec mohl býti provozován. Podobně hra o sv. Janu 
Křtiteli lákala skladatele, aby znázornil půvabný tanec - dcery mstivé He- 
rodiady, kterým byl Herodes tak uchvácen, že za to dal na vybranou do- 
vedné tanečnici, jakou cenu si chce zvoliti. Pro tyto hry byly upraveny 
u kostelů, pravidelně na hřbitově plátěnné stany na ochranu proti žáru 
slunečnému a proti nepohodě, i byly nazývány podle tance — tančírny 
(choraria, ballatoria). Ukrátíme tu řeči o podrobnostech, jen ještě vzpo- 
mínajíce, kterak tance tyto ani ve věku XVI. nebyly vyhlazeny, ba ještě 



Pokuty taneěnfkfl. 9 

r. 1617 arcibiskup t Kolíně nad Rýnem je zakazoval a hrozil cirkevnimi 
pokutami. ^) 

Jako y zapadni Evropě, tak také u Slovanů záhy pokládán byl tanec 
za věc nečestnou, hříšnou, ďábelskou („běsovskou^). Dokazuje to klaso- 
braní po staroruských památkách ^) a zapovědí u Jihoslovanů, aby lid ne- 
slavil památek církevních zpěvy světskými, „tančením po způsobu ďábelském 
a chorovody,** aby netancoval u kostelů na výroční hody, na př. o veliko- 
nocích, o letnicích a o vánocích.®) 

Proti tanci o vánočních hodech církev dlouho brojila. Aby lid byl 
odvrácen od tanců vánočních a zároveň ,aby mu církev pohrozila, jaký trest 
výrokem rozhorleného kněze zachvátil rozpustilé tanečníky, kteifí rušili 
tancem a hudbou klid tichých vánočních hodů, často opakována byla ve 
středověku i zkazka, kterak tanečníci o vánocích před kostelem kletbou 
duchovního byli postiženi a musili tancovati, až arcibiskup, smilovav se nad 
nimi, zrušil moc kletby a osvobodil na smrt unavené ubožáky. O zkazce 
této proto se zmiňujeme, že vedle různých variantů cizích kolige pověst 
podobná podnes v podání lidu slovenského. 

Vypravuje anglický historik Malmesbury, jenž žil kolem r. 1 140, 
kterak prý r. 1021 o vánocích 16 opilých sedlákův a S ženy tancovali na 
hřbitově kláštera Eolbichu při řece Wipperu nedaleko Bernburgu a tančíce, 
rušili křikem a jásotem kněze Rnperta při mši a poslechnouti nechtěli. 
Kněz v posvátném zápalu s rozhorlením zvolal: „£h, tanci^gte tedy celý 
rok!* ňeJd a stalo se. Tancovali ve dne v noci, nemohouce se zastaviti, 
až arcibiskup z Kolína odvolal kletbu. Ženy hned prý klesly mrtvé a ta- 
nečníci třásli se po celý věk a nikdy již se nerozveselili. "O 

Podobně líčí zakletí opovážlivých tanečníků rukopisná kronika, ulo- 
žená v knihovně v Einsiedeln, z věku XIII. V XI. století prý ve vesnici 
Corbelie, patřící k biskupství halberstadtskému • tancoval sedlák Otbert 
8 15 muži a 3 -ženami nedaleko kostela, kde právě vánoční slavnost se 
konala. Tanečníci nedbajíce místa posvátného, tropili lomoz, zpívali si 
k tanci. Kněz Bnbertus marně napomenuv je několikráte, aby nebudili 
pohoršení, vyslovil na ně kletbu. Nemohli se v tanci zastaviti. Tancovali 
proti své vůli, až příchozí arcibiskup z Kolína Herbert jménem Páně je 
osvobodil ze zakletí.®) 

K uvedeným variantům, které přibral do své knihy BOhme, přidáváme 
další variant, málo posud známý. Shoduje se celkem s oběma, které jsme 
uvedli. Stalo prý se to ve vesnici Kolbecku na štědrý večer r. 1005 za 



10 SloveDská skazka o trestá tanečníků. 

císaře Jindřicha II. Mužů tancovalo 18 a žen 15 n kostela. Kněz káral 
je, varoval nadarmo. Prosil tedy za trest Boži na ně. Nemlnvili, nejedli, 
nepili, jen tancovali celý rok. Z daleka se chodili dívat na žalostné di- 
vadlo. Konečně vyprostila je ze zakletí horlivá modlitba nějakého duchov- 
ního. Čtyři hned zemřeli.') 

Zkazka tato byla ve středo věkn i v dobách pozdějších přečasto opa- 
kována na výstraha tanečníkům ^^) a byla provázena obrázkem zakletých 
oněch tanečníků, dřevořezbou, ^') která potom přecházela z knihy do knihy 
a 8 kterou se shoduje vyobrazeni tak zvaného „svatebního průvodu" pánů 
Švamberků na hradě Zvíkově, jak o tom bude jinde pověděno. 

Minula dlouhá řada let od té doby, kdy pověst o zakletí tanečníků 
vánočních byla zaznamenána, pokud víme, nejdříve od anglického spisovatele 
Malmesburyho ve století Xn. 

Zasluhuje pozornosti, že podnes také v lidovém podání československém 
kolige variant její, lokalisovaný. J. L. Holuby, důkladný znalec lidu slo- 
venského, zaslechl r. 1892 v odlehlé Bošácké dolině pověst podobnou. Při 
tom je zajímavé, jak lid slovenský si vypráví, že se to přihodilo r. 1892 
a udává zevrubně i den, kdy a kde prý se to stalo. Jmenována tu doba 
postní, kdy se také nesmí tančiti, nikoli doba vánoční, jak se vypravuje ve 
variantech cizích, starších. Buď jak buď, shoda zkazky slovenské s cizími 
pověstmi je patrná, třeba tu doba jiná byla udána a místo kněze přičaro- 
vala k tanci bezbožnou mládež „bílá žena". Holuby piie v ten rozum: 
„Tak se zde vSeobecně rozpráví, že tohoto roku v den Zvěstováni Panně 
Marii (25. března) v jedné vesnici u Bánovec v Trenčanské stolici, v jednom 
domě večer při hudbě tancovala mládež. Když nejvíce tancovali, vkročila 
do jizby bílá žena a tázala se muzikantů: „Hráte?" — „Hráme," odpo- 
věděli; a ona na to: „No, len hrsgte!" A obrátivši se k tancujícím, řekla: 
„Tancujete?" — „Tancujeme," odpověděli vesele. „No, len tancujte!" od- 
pověděla žena, a ztratila se. A muzikanti hráli dále a nemohli přestat 
hráti, a tancující tancovali a nemohli přestat tancovati, tak že si již nohy 
až výše článků sedrali, maz (omitka) v jizbě od ustavičného dupáni po- 
opadal, svíce hoří a nedohořívá, jizba je celá začazená : a tak hráli a tan- 
covali, až se do smrti dohráli a dotancovali." '') 

Holuby soudí, že smysl této tendenční povésti značí : aby se v postní 
čas neprovozovaly veselosti, nehodící se do klidné postní doby. Lid česko- 
slovenský opravdu se vange tance v dobách od církve zapověděných i vy- 
pravuje si o trestech, jaké stihnou tanečníka. Na Moravě na př. lid věří, 



Tance kolem ohňů svatojanských. 11 

kdo y advente tančil, že mu za trest ovoce opadá. '') Lid polský si vy- 
pravuje : kdo tanci^ge v pátek, torna nohy uschnou. ^^) Mohla tedy pověst 
slovenská s mravokárnou tendenci vyprýštiti z nábožného citu lidového. 
Srovnáme-li však její tresť s látkou uvozovaných pověstí středověkých, na- 
mane se bezděky jiná domněnka, není-li snad tato zkazka ohlasem látky, 
rozpředené již za středověku v rozmanité varianty. 

Vracíme se po nedlouhé oklice k zápovědím tanců, na jejichž po* 
banský původ církev důtklivě ukazovala. Jsou to zejména tance za doby 
letního slunovratu kolem ohňů, tak zvaných svatojanských. Pokusili jsme se 
jinde ^^) rozřešiti otázku o předkřesťanském původu evropských lidových 
obyčejů svatojanských a tam také o tanci psáno. Tuto jde hlavně o do- 
klad, že sv. Eligius (nar. r. 588, zemřel r. 689) napomíná křesťany, aby 
o sv* Janu Křtiteli netancovali a nezpívali. '®) V týž rozum r. 1024 Burchard 
Wormský vanye před tancem svatojanským. Později se snaží někteří vy- 
ložiti tance svatojanské po rozumu víry křesťanské, přizpůsobiti jejich vy- 
světlení zprávám o životě sv. Jana. Pro nás je tu zajímavý záznam staro- 
českých obyčejů svatojanských, jenž jest obsažen v rukopise ze sklonku 
věku Xiy.7 chovaném nyní v knihovně wolfenbůttelské. Spisovatel vykládá, 
že lid o svátku narození sv. Jana plesá, tancuje na památku toho, že podle 
evangelia' Lukášova mnozí se radovali, když se světec narodil. *^) 

Tance svatojanské byly všeobecně oblíbeny, zvláště mezi lidem pro- 
stým. Neostýchali se panovníci před četným sborem diváků kolem ohňů 
svatojanských tancovati. Vetchý kmet, dvaasedmdesátiletý vévoda Štěpán U. 
tancoval vesele r. 1401 se svou nevěstou Alžbětou Elevskou v Mnichově 
kolem svatojanského ohně. Císař Bedřich III. r. 1473 v Řezně v rozjaření 
při tancích kolem svatojanského ohně dal se také přede všemi do tance. 
Za přítomnosti císaře Maximiliana I. zapálila sličná Zuzana Neithartova 
r. 1498 v Augšpurku oheň na sv. Jana a tancovala kolem něho s arci- 
vévodou Filippem. Roku 1578 účastnil se slavnosti svatojanské se svými 
dvořany vévoda Lehnický^^) a pod. 

Mezi nejstarší druhy tance, jejichž původ jistě sahá do šerého dávno- 
věku, patří tanec, provázený zpěvem a hostinou, jednak při pohřbu, jednak 
v určitých dobách, kdy slavena byla památka mrtvých, tanec nad mrtvými, 
jehož významu dlužno hledati v obřadech bájesloví pohanského. Jak obřad, 
spojený s tancem, pevně byl zakotven ještě v lidovém podání lidu pokře- 
stěného, svědčí řada zapovědí církevních, kterým zbytky pohanských obětí 
a slavností pohřebních byly vyhlašovány za „dábelské". 



12 Tance pohřební. 

Yzpomináme tn krátce na doklad avedených bIoy, jak se činí narážka 
na vylíčený pohanský obřad nad mrtvými ve známém „Indicola snpersti- 
tionnm et paganiaram^ z YIII. století, jak Regino zapovídá nad mrtvými 
zpívati ďábelské písně, tropiti žerty a provozovati tance. ^') Zapověděl Karel 
Yeliký r. 785 v Paderbornn pod pokutou smrti, aby na hrobech svých ze- 
snulých nehodovali, nezpívali a netančili. ^^) Zapovědí téhož druhu obnovila 
římská synoda za papeže Lva IV. kolem r. 850, a dvě léta potom důtklivě 
arcibiskup Hincmar v Remeši vyhlašuje pitky, hry, tance tanečnic a maškary 
při slavnosti na poctu zemřelých za ďábelské. ^') Znova a opět nařizovalo 
usnesení na koncilu, aby mrtvola byla pohřbena vážně, s úctou, s bázní. 
Nikomu že při tom není dovoleno, aby zpíval písně ďábelské, tropil hry a 
tance, které vymyslili pohané vnuknutím satanovým. ^') 

Svědectví o Slovanech zapsal Arab Al-Bekri (f 1094) v XL věku. 
Radují prý se Slované a veselí při spalQvání mrtvoly, že božstvo se smilo- 
valo nad nebožtíkem. '') 

Veselé obřady nad mrtvolou nebožtíka, jehož si božstvo k sobě po- 
volalo z pozemského života do posmrtných radostí, trvaly dlouho, i když 
Slované byli pokřestěni. Jako jiní národové, tak i Čechové dlouho ne- 
vzdávali se zděděných obřadů pohřebních; nepřivykali hned obřadům kře- 
sfanským. Prese všechno horlení církevních mravokárcá, aby křestané byli 
pochováváni na společném hřbitově u kostela, dlouho Čechové pohřbívali 
zemřelé ▼ hájích, v lesích, na polích neposvěcených. Ačkoli Čechové 
v Hnězdně r. 1037 podle Eosmovy zprávy slibovali knížeti Břetislavovi I. 
a biskupovi Šebiři při hrobu sv. Vojtěcha, že ten, kdo pochová mrtvolu 
na poli nebo v háji, zaplatí do knížecí pokladny pokuta 300 peněz a 
k tomu přidá arcijáhnovi vola, '^) opětuje se přeco r. 1092 podobný zákaz. 
Břetislav 11. přísně zapověděl toho roku pohřby, které se daly v hájích a 
v polích, a slavnosti, tryzny, které lid konal podle obyčeje pohanského na 
křižovatkách a trojcestích prý pro pokoj duší, též také hry bezbožné, 
které lid provozoval rozpustile se škraboškami na obličejích na počest ze- 
mřelých. «*) 

Obyčej tohoto druhu, rozšířený snad u všech národů, slaviti tryznami 
památku pohřbeného, kára také Homiliář opatovický ve XII. století. Slova 
jichž užil, '^) shodují se takořka doslovně s napomenutím Lva IX. z konce 
věku IX., jež opakuje v poenitencialnich řádech Regino a po něm Burchard 
Wormský. ''') Eněží podle napomenutí Homiliáře opatovického mají zaká- 
zati ďábelské písně, které lid v noci nad mrtvými zpívá, a žerty, smíchy. 



Tanec ▼ Praze r. 1092. Tance se židy sakásány. IB 

jež při tom tropí. Uznal-li kazatel y Čechách za shodné, aby toužil slovy 
třeba cizími na pohanské obřady pohřební, snadno usoudíme, že kolovaly 
obyčeje tohoto druhu mezi lidem českým, a usoudíme tím spíše, že r uve- 
dených dokladech také Kosmas zmiňuje se o pohřebních hrách, rejích se 
škraboškami na tváři. Není pochyby, že k těmto pohřebním slavnostem 
družily se u Čechů, jako všude jinde, také tance. 



Kapitola čtvrtá. 




zprávy nejstarších letopisců českých o tand. 

doby nejstarší zachovalo se nám jen málo zpráv o tanci v českých ze- 
mích. Opakuje se tu znova známý zjev, že letopisci pilně zaznamenáva- 
jíce posloupnost vladařů, války a líčení podivných přírodních úkazů, všímali 
si buď jen málo a bezděky, nebo vůbec ničehož nic kulturních poměrů, 
života společenského, pokládali vše to za věc všední, bezvýznamnou. Dlužn^ge „hudecstvo** a podobně v Bohemáři roz- 
liSován „hudec ** od „piice".') Odtud vzniklo stereotypní pojmenování 
staročeské při popisu veselostí, zábav, že hráli „pištci a hudci **, že (podle 
výkladu Pavla Židka králi Jiříkovi ve Zprávovně) „piStci jsou jako hudci,** 
že obveselovala „hudba i pištba**. Pouči^ge staročeský vykladatel snfl, roze- 
znávaje dvojí druh hry, že „husle nebo pištbu slyieti — řeči marné zna- 
mená.** *) Ačkoli skladatel Desatera kázánie v Hradeckém rukopise kára 
vrstevníky, že radíiji poslouchají pifitbu, ^) 

, prázdné piščby i hudenie 

a o svatej mši netbají,** — — *) 

radí a vychvalige slavík králi v Nové Radě pana Smila Flašky z Pardubic : 

„PiStce, hudce, tjr měj také, 

od strun stroje všelikaké, 

tiem sě tvá hlava posílí, 

maje takú kratochvíli 

od výborných hudeb hlasu, 

najviec podletnieho času, 

ještof ožívá kořenic, 

veselí sě vše stvořenie, 

když již máj v rozličném kvietí, 

draze vešken svět osvietí . . .** ®) 

S radou touto souhlasí Štítný, rozlišige opět pištce od hudců. Ptá 
se: ^A malá-li je útěcha v hudbě, v pištbě, vhlasiech zpievánie ?** "O Jinde 
však určitěji a rozvláčně objasňuje sv(^ názor o obojím druhu těch, kdož 
hrigí na hudební nástroje: „Ale když sem se o hudcích vzmieníl a o pišt- 
cích, slušie to pověděti také, že také by mohli mezi dobré řemeslníky 
takoví lidé počteni býti, neb utěšení takových skrovně a v svój čas také 
bývá potřebie lidem a mohu bez hřiechu býti. Protož hudci, píštci a ža- 
kéři, kdyby kázaně a v svój čas, nepřekážejíc službě Boží a skromně Boha 
se dokládigíc, své řemeslo vedli, také by těch dobrých andělóv zde podo- 
benstvie nesli a mohli by i Božie tělo přgímati, ale že jsme tak nestateční 
lidé, jakž se s takovú 4namú věcí obieráme, tak neumieme miery sobě ulo* 



22 Buben, troubení. 

žiti. Protož hudci, piStci a kajkléři, počnúc syú marnosti těžiti lid, ne- 
umějí tomu miery Tzieti.** ^ 

Vžímáme si dále pro příklad, jak ve velikonoční hře staročeské herec- 
luciper Y pekle přikazuje svým tovaryžAm: „Berte pižce, hudce" a přidává 
k oběma druhftm muzikantft jeStě další druh — „bubeníky", tj aby čerti 
také brali. ») 

často bývá řeč v památkách staročeských o' hře na buben, o b u- 
beníkovi, o bubnování, kteréž bývalo podstatnou částí při hře. 
„Hudba", t. j. hra na strunové nástroje byla vzácnější, vyžadovala větší 
umělosti. Za to často vídáme podle dokladA staročeských tanec prostě při 
hře pisce a bubeníka. Pištbon a bubny vítali* Čechové Břetislava II. roku 
1092. '^) y Desatero kázání v Hradeckém rukopise vyčítá mravokárce, že 
tanečníci platí pišcftm a bubeník Am. ^') Podobně v skladbě o Arnoštovi ve- 
zouce sličnou Adličku „krasničku", „jedů s pisci i s bubnováním." ^') Znali 
také Čechové starodávné pořekadlo: „Trefil pištec na bubeníky."^') Také 
to potvrzuje nástěnná malba na Zvíkově, o níž bude jinde obšírněji pově- 
děno (v Knize druhé), kdež tanečníci vážně postupují při hře pištce a bu- 
beníka. Tak vídáme pravidelně i na cizích památkách tanec vyobrazen při 
zvuku píšťaly a bubnu, na př. na obrázku tance od Martina Zasingera. ^^) 
Často pištec jednou rukou píská a druhou přizvukuje na bubínek, zavěšený 
při pasu nebo přidržovaný levou rukou při konci píšfaly, jako na př. na 
známých rytinách tanečníkft od Israela von Meckenen, tance dcery Hero- 
diadiny od téhož, v známém rukopise knížete Waldburg-Wolfegga „Mittel* 
alterliches Hausbuch" ^^) atd. 

Hra na roh a na nástroje podobné, lité nebo z kovu jinak uro- 
bené, nazývána byla trúbení, a rozlišován při popisech tento zpAsob 
hry od „hudby" na nástroje strunové a od pištby. 

Byla-li teda muzika úplná, zejména při slavnostech, čítáváme o čtverém 
druhu hry, vždy jemně navzájem rozlišovaném. Pro příklad uvádíme popis 
zábayy v skladbě o Jetřichovi Berúnském, při níž 

„jeden bubnuje a druhý p i š t i e . . ., 
třetí trúbí, čtvrtý hude." 

Podobně a obdobně v Letopisech Trojanských dělo se vítání „s hud- 
bami, s trúbení m, bubnováním i s pištbú." 

Z obou uvedených dokladA světle vysvítá, že staří přesně rozeznávali 
tento čtverý druh hry a naznačovali jej názvy, jak bylo v předchozím vý- 



BodeboJri d» dToře K>rU IT. 




kladn stručni objasníao. Tfl rozdfl bývá lacho- 
ráT&n T záznamech Btaropražíkých knih méstskýcb, 
kdež podle Tomkova Dějepisn Prafay bývají za- 
psáni bodci (figellatores), plJítci (Sstnlatores) a trn- 
baii (tnbicfnÍBtae). 

Rozdíl íazem mizí. Názvy bývají laměftovány 
vzájemné a BméSováDy, ai pOvodDima, jemnému 
rozliiovánl čecbové nerazDméli, kladoace střídavě 
brzf ten a brzy jiný název. Poznamenává na př. 
sbératel přísloví staroíeskýcb, M. červenka, ") Že 
slovo ahonsti" bývá nahrazováno slovem .hráti". 
Vykládá doslovně v ten rozum: ,MÍstr Nouze 
nančil Dalibora boDSti." To alovo bonsti nooc pro 
obscoeno habetnr, ac omnins reiectnm est (t. j. 
nyní pokládáno je za íeredné, a vflbec je za- 
vrieno), nyní řikqjí: bráti na hoasle." 

Zmínky o bndebníclcb v« vjkn XIT. dosti 
Často se objevnjí. Pomiuonce dokladů o obyčej- 
ných hudebnících v Praze*') i po venkově (na př. 
TLitni/*) v Kníní, '•) v Přehořové a Lysé'") 
opakujeme tn známé zprávy, jak si váiil Štědrý podporovatel vielikých snah 
nmčieckých, Karel IV., dovedných bndebníkQ. Zachovat se list, kterým osvo- 
bozige dne 4. prosince r. 1362 majetek piStce Svacba, nazvaněho pro 
vynikajíc! umění .zlatá raka", a Jeho bratra MarSíka v Hostomicfcb od 
poplatků vielikýcb. Trabaěúm Janovi a Vilíkovi vydal Karel IV. 3. října 
r. 1360 listina, kde chválí horlivé slaiby jejich, ie líbez- 
nými zvnky naplAiuí mysl a srdce víech domácích í diích, 
kteří docházel na dvflr císařský, libozvučnými nástroji 
pftsobí velikoa radost a rozveselají dvořany aby prý se 
osvěžili ze zasmnillosti k radostnému plnčnl svých povln- 
nosti. Za to jim Earel IV. dává ročně 20 kop groíA 
pražských.") 

Z hudebních nástrojů, které jsou zaznamenány v nej- 
starílch dokladech a vyobrazeny v památkách staročeských, 
jmenqjeme nejdříve kobzu. Dějiny tohoto hndebního ná> 
Hoch s kobzoD. gtroje stmnového, známého u Poláků, u Jihoslovanů, zejména 
fiíuJ^"^ * u MaloroBŮ, u Litevcův a jiných národů, líčí na základe 



Žena br«jlcf na kobzu. 5 

z TclUlftTDTj Ubl* (Zni. Ttk). 



24 



Kobza. 




7 Anděl hrající na 
kobzu. 

2 Patiionaln KnnhntiQa 
(■««. XrV. T.). 



hojných svědectví starodávných i lidových písní 
maloraských a s obrázky ve zvláštní stadii A. F a- 
m i n c 7 n. ^^ Ukazuje, že nástroj kobos, kobza 
byl znám také starým ČechAm. Název zapsán je 
v nejstarších překladech písma sv., kdež přeloženo 
lat. cymbalnm v Paralipomenon (15, 16 a 28) hrou 
„na kohosi", zvukem „kobosným".'') Ve slovníka 
Bohemáři zaznamenán ^^) název nástroje hudebního 
„k o b e z" (koboz ?). Připojíme hned na tomto 
místě, že na kobzu hrávali Čechové ještě v XVI. 
století. Žalige potutelný Lomnický:'^) „Neníčky 
mládenci netoliko před nepravostí neutíkají, ale kde 
mohou v cizí boty se obouvají, an vezma loutničku, 
kobz íčku, citařičku, po nocích se Soulají.** Zná kobzu 
ještě Komenský, ^') uvozuje ji mezi hudebními struno- 
vými nástroji. — Název starodávného nástroje udržo- 



valo pořekadlo české o tom, kdo totéž do omrzení mluví : 
„Vždy na starou kobzu hraje." *^) Na začátku tohoto 
století tvrdí ErameriAv Čechoslav, že kobza je známa 
posud ČechAm. Píše : „Zná Čech vlastní, všem jiným 
národAm neznámý nástroj, kobzu, hobzu, jinak ban- 
dasktt jménem, který jen jediný výzvuk base se po- 
dobající vydává." '^ Neumíme pověděti, zda skutečně 
starobylý název i s věcí do té doby se udržoval. Po- 
dobá se, že tu byl přenesen název kobza za jméno 
nástroje obřadného, bukálu (hrnce, který nosívají ko- 
ledníci, potaženého kozí, s vyčnívající žíní,'*) jak 
o tom vypravuje Dlabač.**) 

Vracíme se do věku XIII. a XIV. Že hra na 
kobzu byla tehda rozšířena, svědčí zápis o činnosti 
arcijáhna, jenž r. 1370 na visitaci se dozvěděl, 
kterak byla oblíbena v Praze tato hra. Tak totiž 
podle uvedených nejstarších překladA slova latinského 
cymbalum v knize Paralipomenon vykládáme týž la- 
tinský název hudebního nástroje, zapsaný v aktech 
visitačních.>>) 

Jak si dlužno představiti kobzu, vysvitá z pře- 




Žena hraje na housle. 8 

z VeUilftTOTy bible. 



Eobu, húale. 



svédfiTého T^klada a z kreseb t stndii FamincynoTS. ^') Jak vypadala staro- 
fieaká kobza, akaznjf D&zorDé obr&zky z Yelislavovy bible z konce Těkn X TTT , 
nebo ze za£átkn veka XIY. Hoch a žeoa na vyobrazeni Cfs. 5., 6. hri^jf na dA- 
stroj opatřený stranami, na kobzn, a nikoli, jak b^alo vykládáno a jak nedávno 
Scfanltz vykládá, '*] na gnitorn, loatnn a pod. Na kobzn hraje také andél 
v PaBsionaln Ennhntiné (viz obr. íla. ?.)■ Přirovnáme -li kresby kobzy i Yeli- 
Blavovj biblo k nástroji, na který hraje »ndé1 v Passionaln Knnhntind a na 
nástěnné malbě na Karlové Týne {6. 12.) a dále k obrázkilm a popisn Fa- 
mincynovB, bnde patmo, že nvedené kresby staročeské zachovaly nám po- 
doba kobzy, starožitného ná- 
stroje hudebniho, oblíbeného 
n Čechft ve vékn XIII. a XIV., 
jehoi název ndržqjo se i ve 
stoletích dalSlch, jak bylo nká- 
láno v dokladech již uvozo- 
vaných. 

Nástroj slovanský „hú- 
ale"") doloien je v nejstar- 
ších překladech bible, v slov- 
nících i jinde. Jisto je, že 
znatil název nástroj se stm 
námi vflbec; název pftvodné 
neustálený dáván byl různým 
tvarům nástroje drahn řeíe- 
ného. Bývá na pf. v nej- 
staril dobé název „husle" za 
latinské slovo gCithara". T Bo- 

bemáři rovná se slovo „faúsle" latinskémn „figella" — „hadec" odtud 
nazván figellator. ^^) Poknd jsme íetli, nejstarší záznam nástroje hudeb- 
ního gfigella", teda (podle Bohemáře) „hoDslf zachoval badoncf paméti 
letopisec Petr Žitavský k r. 1297 při popisn veselosti a zábav o komnovací 
Václava II. v Praze.") O hře na hůale pončiije rozprávka, . vypsaná od 
J. Jireika ze staročeských Gest Bomanornm: „Giesař nzřel vodn . . . vedle 
niežto nékteraký chadý sedieie, hnda na své hásličky. I vece jemn ciesař: 
,Hilý, povez mi, kterak jest to, že z téch husliček tak sladký hlas vy- 
cházie?' Tehdy on odpověděl : „Edyžkoli v stmny ndeřlm, ihned sladký hlas 
z nich vynde.'" Že viak vedle ndeřovánl na struny vylusovány byly zvaky 




26 Lučec, kolovratec. 

z hoQsli smyčcem, jímž atrony byly smýkány, *'^) vysvitá jednak z dokladft, 
na př. u Bosáka Yodňanského a j., jednak z obrázků, z nichž dobře po- 
učuje o věci kresba ženy bndoncí na housle ve Velislavové bibli (viz 
čís. 8.), z Karlova Týna (čís. 9.) a j. v. 

Starý, ode dávna Čech Am zDámý nástroj hudební byl „lučec^. Název 
český vedle Bohemáře, ^^ kdež ztotožňován český název lučec s nástrojem hu- 
debním „chorům" (viz o něm podrobně dále), doložen jest v překladu 
bible, kdež za latinské „super lyras" dáno české „nad strojem lučcovým*'. 
Tedy latinský název nástroje „lyra" ^') podle svědectví tohoto dlužno pře- 
kládati po česku „lučec". Název je starobylý, slovanský. Zná jej již staro- 
slovanština — l%čbcB, s kterýmžto názvem české pojmenování úplně se sho- 
duje. ^^) Z dokladů vysvítá, že lučec byl oblíben a rozšířen mezi Čechy. 
Zapisuje o něm zpiávu k r. 1281 Petr Žitavský. Když Čechové vítali krá- 
lovice Václava z Branibor, hráli podle letopiscova líčeni hudci vedle jiného 
na lučec. ^') I když v tomto dokladu a v dokladech podobných nepsal leto- 
pisec docela věrně podle skutečnosti, zachováno je v záznamech jeho svě- 
dectví, že nástroj tento a jiné znal i často asi vídal u Čechů souvěkých. 
K r. 1297 píše o korunovaci Václavově, při níž hlučně a vesele hrála 
hudba, „lučec zazníval divnou sladkostí." ^') Rovněž při příchodu Jindřicha 
Korutanského do Prahy lučec zazníval vedle zvuku jiných hudebních ná- 
strojů. ^^) Český název nástroje zapsán je také v staročeské skladbě o Je- 
třichovi Berúnském, upravené z němčiny. Kýmovník staročeský vypravuje: 

„Potom pojidesta dva hudečky, 

majíce tak drahá lučečky, 

ktož by byl jeden ztratil, 

celu zemí by ho nezaplatil. 

Gožkoli jedno chtiechú, 

všecko na nich hudiechů. 

Živ nevědě, kteraký bieše, 

každý z nich se radováše . . . " ^^) 

Název slovanský „lučec" mizí. Již v XYI. století, pokud vím, není 
po něm potuchy. Latinské jméno „lyra", za něž Čechové v dobách starších 
po česku kladli slovo „lučec", jkřekládáno je místo „lučec" významem 
„kolo vra te c". Hudební nástroj pod tímto jménem zná Bosák Vod- 
ňanský ve svém slovníku a uvozuje při něm překlad latinského „liricen" — 
„kto hude na kolovratec".^^; Kolovrátek, podnes známý po českém venkově 



Cithtrt, Dabulom, nifinicé. 



37 




(nejiast^l komedianti oa Déj brojí — zn&m je 
také pode jménem „nlnéra" a na Moravi pa- 
trně podle podoby „kobylí hlaTa"), alove 
v BtarSícb tatiDsk^ch pam&tkách .organistram".") 
Podoba jeho, jak j^ posaTod vídáme, shoduje se 
úplaé B obrázky starými, a nichi nvádíme obrázek 
bodoncfho anděla z Karlova Týna (obr. ifa. 10.) 
a z cizích památek pro přirovnáni obrázek ha- 
doncf ieny z rnkopisn „Mittelalterlicbea Haas- 
bnch" (iSIs. 11.). 

Nástroj tento byl akoro vínde po Kvropí 
mezi lidem oblíben pod názvy r&znými. V Anglii 

řikáli mn „hnrdy-gnrdy", t Itálii ,1ira rostica (nebo tedeaca)" a pod. Znám 
je mezi lidem evropským podnea*^) Vzpomínáme tn, ie a PolákB, hlavně 
n horalfl karpatských, n HocnlA'') a Rnafi'") podnes nái kolovrat nazýván 
je latinským názvem, obvyklým v lat. pramenech staročeských, t. j. glyra". 
Z obrázkfl v stadiích polských a makých vyrozamiváme, ie se týi nástroj 
úplně ahodnje a „kolovratem" (niněron, kobylí hlavon), na který posavad 
komedianti hlavně za zimních veferil naSe venkovany po „komedii" obve- 
selojf a omladino k tanci vábí. 

Síranové nástroje, známé podle latinských jmen .cithara" a „nabnlnm" 
nebo „nablnm" ^'>) json dololeny a Čechft ve století XII. a XIII. Doklad o ha- 
debnfkovi „citariBtovi" zapsal totiž k 1. 1107 Kosmas.") Nástroj „nabta" 
jmenuje Petr Žitavaký k r. 1297 pfi pHleŽitostí jfž uvedené, při llieni 
hodby o komnovaci Václava II.'*) O hfe na atrcnový nástroj .cithara" 
zmiňuje ae Petr Žitavaký při líčení, jak ae r. 1281 králevic Václav vracel 
z Branibor do Prahy '*') a jak aavBtlvil r. 1290 svého tchána Radolfá 
v Erfartě, kdež byly slavnosti pořádány.**) Týž letopisec popianje pi^jezd 
Jindřicha Konitanakého do Prahy r. 1308, rýmuje po latinská, kterak 
hudec na „citharc" hrál,") a jinde vypráví, jak při aíiatkn 
Eliiky Přemyslovny s Janem Lucemburským roměž hráli 
na „cithary". Jde o íeaký název. „Citbara" bývá pře- 
kládáno po Česku „husle", někdy ,rota" — nejčastěji 
viak v npjatariích dokladech slovem „ročnice", které' 
božto názvu však ažlval překladatel bible také na označeni 
11 Žena brojfcf. zmíněného náa troje „nablum",") překládaje, ie „na rnčni' 
^itaiait. ^.g^j^ j.g^ hudiechů", „prorokovali ua račniciech", jak 



28 



EHdlo, loutna. 



„Dayid provodieše skříni s zvukem roCoičným" atd. — „Knčnici*' podobal 
se patrně nástroj rovněž strunový, nazývaný v nejstariim překlade bible 
„křídlo*'. UsQzajeme tak odtud, že tam za lat. „in citaris** jakožto sou- 
značný název český položeno „na křídlech^. Název tohoto nástroje („ala*') 
a hudce na tento nástroj („alista**) zapsal letopisec Petr Žitavský k r. 1290.*'') 
y Bohemáři české jméno nástroje „křídlo^ ztotožňováno se slovem latin- 




12 







"^ý^ 







Hudba andělská. 

NáitAaná malba na Karloré Tfué* 



13 



ským „ala**.*^) Jiné svědectví, že „křídlo* byl hudební nástroj strunový, 
zachováno ve Svatovítském rukopise, kdež v skladbě o Alanovi 

„šestá muzika pojide, 

s hrdú myslí tam pojide, 

v právej ruce struny majíc, 

v levej ruce křídlem hrajíc-..." *•) 

Dobře-li usuzqjeme, měli Čechové tento nástroj strunový upraven 
zvláštním, rázovitým způsobem, takže byl druh „křídla" takto upraveného — 
„křídlo české", kterýžto název je zapsán v dokladu ze století XIY. ^^) 

O hře na loutnu^') zapsána je zpráva v Aktech visitačních k roku 
1380.^') Kromě toho nasvědčují zálibě v tomto nástroji zmínky v měst- 
ských knihách pražských o loutnících (lautenistae), jež uvádí Tomek ve 
svých Dějinách města Prahy. Znali staří již zvláštní úsloví, pořekadla 
o loutně, jejichž ohlas na př. zaznívá z výkladu kazatele Rokycany. S pří- 
hanou přirovnává lhostejnost posluchačů při kázání: „Nuže, milí křesťané, 



KvinteniA, bařdŮD, rota, rybebka. 



29 




Andél hrající na 14 
rybebka. 

z PMsionaln Kunhutina, ruko- 
pitu T unÍT. knfii. pniaké. 



bnon-li yámi tyto řeči? Rci: Nic — právě se má 

tento lid jako osel. Hoď vosln na loutna, osel slyší, 

ale žádného kochání z toho nemá.**^') Vzpomínáme 

jii tnto, kterak podobně Krabice z Weitmile v Kop- 

pově Hegimenta zdraví'^) y pásmo řeči uvozuje 

pořekadlo: ,nmi to dělati, jako tento pes na 

lontnn housti.*' 

Vedle loutny byla oblíbena již v XIV. století 

ykvinterna^, nástroj podobný loutně, menší. '^) 

Roku 1380 zapsána stížnost v Aktech visitačních 

pražských, že hrává obviněný milovník hudby veřejně 

na loutnu a kvintemu, ^^) že ve Svémyslicích hráno 

bylo na kvintemu k tanci. ^"0 Nebyl to teda nástroj 

neznámý, když i v dědině odlehlé od hluku měst- 
ského života při něm lid tancoval. Zná jí také Ouil- 

laume de Machault, jak uvedeme dále zprávu o tom. 

Strunový nástroj, nazvaný g viola di bardone", 
známý Polákům pode jménem „bardon^,*^ znali Če- 
chové a nazývali jej „bardún". V Lactiferu Jana 
Bosáka Vodňanského zapsáno jest úsloví ,hude na bar- 
dún«.«») 

Také strunový nástroj, známý po západní Evropě 
pod názvem „chrotta*',^^) byl u nás rozšířen, překládá-li 
slovníkář v Bohemáři slovem „rota" lat. význam „ci- 
thara*^, když přeloženo v bibli latinské „in lyris^ — 
„na rotách", „in citharis" — „zvukem rotným hudúce". 
Podobně v Belialu zařaděny „roty" mezi nástroje hu- 
dební a j. v. ''^) Že to byl nástroj oblíbený u Čech A 
ve století XITT. (a snad ještě dříve), potvrzuje letopisec 
Petr Žitavský, přibíraje název jeho mezi jména hu- 
debních nástrojů, na které bylo hráno při korunovačních 
slavnostech Václava 11. r. 1297.''^ 

Jak vypadal hudební nástroj „rybebka", nástroj 
opatřený dvěma, pak třemi strunami, o němž podává 
zprávu ve XIII. věku mnich řádu dominikánského v Pa- 

15 Žena se žaltářem ^^^^' Moravan Hieronymus de Moravia ve spise „De mu- 
zy«udAT0T7 bible, sica", — ukazuje vyobrazení (čís. 13.) z Křížové kaple 




80 



Žtltň, Blavnlk, deietiitniii. 



D»TÍd lirajfd. 16 

z nkop. kaplL kolb. 
■TkloTCMk«,tl«B.A.l«. 



Da Karlově TfnĚ a t Pasitlonala Knnbntině obraz aDdéta 
(čls. 14.), jehoi nástroj podobá ee áploé náatroji anděla, 
badodcíbo na rybebkn, vyobrazenéma q Engla.^^) Český 
název ^iTl^cbka" atvofen z franc „rabébe.** a zapaán Je 
ve slovnlka Bobemáfi.^*) Že byla rybebka v Čechách známa, 
potvrzuje, jak bude dále uvedeno, Gnillannie de Machault. 
Vykládá, kterak Karel IV. choval ve av/cfa sbírkách vedle 
TÍech jiných nástrojA také „rnběbe*. ''^) 

Název nástroje v podobiS trojúhelníka harfového "") 
npsalterínm" upravili si Čechová z latinského slova — 
,i alt ář", doloiený v nejstariich překladech bible, r Žal- 
táři WittemberBkém, mnsejnfm a pod. Překladatel vymyslil 
si la název „laltáf* v Žaltáři Klementinském ěeský vý- 
znam gBlavnlk". Překládá na př.: „Tstaii, chválo má, 
TBtaň, slavnlkn, a búslei'' — „Bože, pieseň novů zpievati budu, v slavnfkn 
desetlBtrunném slaviti bodá tobě." — „V slavnfka slavte jej." — , Chvalte 
jej v elavnika a v húslech."'^ Jinde se název tento nevyskytá. V Žaltáři 
Wittemberském, jak nvedeno, bývá vesměs jmenován „žaltář" nebo dese- 
ti stran, ^i*) kterýmíto názvem 
bývá překládáno latinské slovo (de- 
cachordnm) také v Žaltáři musej- 
ním. '^) Jak vypadal „žaltář", uka- 
zuji kresby v bibli Velislavové 
(ěls. 15.), v rukopise kapitolnl 
knihovny svatovítské (sig A 10, 
vis JSfs. 16), rukopis Zrcadlo lid- 
ského spasení v Unsen obraz íís. 
17. a j. 

Podávajíce toto pokns o ustá- 
lení názvů staročeských nástrojů 
stranových, jsme al vědomi zná- 
mého fakta, ie názvy za dob sta- 
rých íasto ee vzájemně střídaly, 
zaměňovaly. Týž název byl dáván 
třeba několika nástrojům. Je ne- 
snadno přesně tn stanoviti rozdíly. 
Vhodné poinamenává Ambros, "*) že 




17 Ze Zrudla lidského spiieni. 

Siihopl* HoM* krt). «*>kAn. 



Viol&, pfítkla. 81 

ttředoréki latina mate JednotliTé n&xvj, kladouc neastáleaě bny rotta, psál- 
teri&m, triangolom, lyra a pod. 

E d&ztosIotI pFipojitJeme ndkteré kresby z památek pflvoda českého. 
Vybrali jsme řada hadoaclch na atrnnové náatroje z Velislavovy bible, 
(obr. Č. 18., 19., 23.), z FaSBionaln Ktmhntina (obr. é. 20., 21.), a sbodný 
obrázek malby náBténnů z Earlova Týna (i. 22). S obrazem ieny a maie 
hodoacích oa „ki^dlo" sfacdiije se kresba JÍDOcha t rakopise kapitolnf 
knihovny BratoTftské, Jelioi nástroj podobá se nástrojftm ve TeUstaTové bibli. 
Kresby podávají výbér ataročeakých nástrojů a jsoace dosti jemné t detai- 
lech nakresleny, podávají jasnou předstan, jak as! vypadaly stranové ná- 





stroje staročeské ve vékn XIII. a XIV. Není pochyby, ie tn kreslil nmélec 
nástroje, jaké n Čecbfl vrstevnikd vídal. 

Doklad, ie nástroj .vlola"^') byl n náa znám ve vékn XIV., za- 
chován v Aktech viaitačalch, kde2 zapsána zpráva k r. 1380 o iené hndeb- 
nika, nazvaného v latinském textn „fiolator"."') 

iPlStalami" (tibiis) vítali Čechové podle zprávy Kosmovy r. 1092 
kniiste Břetislava II. b') Nitev ,piiéel« (piitala), „piiiec" často čítáme 
v památkách staročeských, počínajíc dobon oejstaríl. Zapsal jej také slov- 
nikáf do sbírky nástrojB hadebnlch („píSčele") v Bohemáři. ") Bylo již na 
začátku nkáiáno, ie jen píjtec a bnbenlk obyčejně hrávali při tancích a 
zábavách. 



32 Šalmaj, floitna, dudy, kosice. 

Z&by CDsli ČechoTé také nástroj, známý ve Francii a odtsd po sá- 
padoi Evropě pode jméDem „clialémie''."') Aapoň Již v Bohemáři čteme 
ta lat. tilia (tibia?) íalmi e,"*) a v Alexandreidě llči rýmovnfk: 

„A to by talié naiyiai, 

z íalmějl, z babnóv hrozný lal." ^') 

EromČ QTedeoých dvoa náatrojb brali piltci gtaroíeitl již ve věku 
XIT. na „floitnn". Doklad toho Cerp&me z PopravSi knihy páafl z Rožm- 




Hndba andílgki t PasBÍonale Knnhutině. 

Bnkopli buIt. knih. pnliU. 



berka, podle kteréž r. 1389 pravil jakýsi Petr, „íe Velik, ježto nmie pl- 
akati na floitnn a rád bývá v Prčlci, jest ilodéj." ^^) Roku 1397 zapsána 
zpráva o mistrovi MiknláSi, hotovlteli fléten. ") 

Názet d Q d y neznačil n Slovanil nástroj, známý pod tímto jménem 
Čechům. Byla tak pojmenována piSCatka z kdry březové nebo vrbové a pod. 
Teprve v XV. věkn v Mammotrekta je zminka o zněni trnb a dndfl.'") 
Zdá se, ie storii název, oznaCnjici hudební nástroj s měchem, upravený 
z kůže kozlici a známý za starodávna i podnes u národů slovanských i ci- 
zích,"') byl nazýván „kozice", jakž dolomeno ve vékn XIV. ve slovníku 
Bohomáři. "") Ve vékn XVI. setkáváme se t památkách staročeských 



Kejdr, kór, trúba. 




8 a&zvy podnes zD^Unými falavDě mexi lidein na Mo- 
ravě a na Slorensku — „gajdy, kejdy". Připo- 
jeoý obrázek (čis. 23.) staročeského „dadky" (da- 
d&ks) neboli „kejdaře" (gi^doie) z kaocionaln z r. 
1480 poučuje sároveň s kresbou dnd&ka 7 OlomAcké 
bibli 2 r. 1417 (čfs. 36.), b bronzovoa fignrkon laika, 
hrajlcíbo na dudy i věku XV. (Čis. 22.) a s dudá- 
kem ze ŽlTota ST. otců z udít. knibovny pražské 
(č. 24.) o sestrojeni kozice t dobách stariich. Pro 
přirOYn&ni hned na tomto mleti přidáváme ze vzác- 
ného slovenského kancionala senického z r. 1692 
obrázek, jak gfOdoi t inlcialce O hraje na dady (viz 
obr. čís. 25.). 

Nástroj na zpilsob dad s měchem, nazvaný 
Bchorns" (chornm), doložen jest n Petra Žitavského 
pil líčeni slavnosti koninovačnich r. 1297. Tedle 

jÍD/ch nástrojů jmenuje letopisec „choří".") Tíž Bromori figarhs iwha-_ 
kronikář nvádi ná- ' '" '"" " '" "^ 
stroj ten při popisu 
hndby, vitajici Jana 

LncembnrBkébo a EliiknPřemyslovnnr. 1311 
do Prahy. ") Čechové nazývali nástroj ten 
podle latinského slova nkór", jakž dolo- 
ženo v ŽaltáJH Klementinském: „Chvalte 
jmě (Hospodinovo) v koře".**) 

Za latinské názvy „tnba, bnccina" 
bývá jméno „trúba". Latinské názvy za- 
psány jBon v nejstarfilch latinských letopisech 
íeskýcb, české v rozmanitých památkách 
staročeských. Při návratu králevjce Václava 
r. 1281 vedle jiných, jií uvozovaných ná- 
atrojft vesele zněl zvnk trnb podle letopisce 
Petra Žitavského. **) Týž letopisec zmlĎqje 
se o tronbeni při komnovaci Václavově 
r. 1297 v Praze*^ a při vjezdu Jana Ld- 
cembnrského a jeho choti EliSky do Čech 
r. 1311.'^ Podle letopisce FrantiSka Praž- 




Dudák Btaročeský. 



84 



Bubny. 





abého sladce zaznÍTala 
hudba při korunovaci 
Karla IT. r. 1347, redle 
jiných n&BtrojA zvult ^ 
tmb. •*) O „bUBných 
trúbách' vypravoje le- 
dle Jiných narážek Ale> 
xandreida, o trubici zrai- 
ňqje Bc T poT^Bti o Šárce 
DalimU^^j a t překla- 
dech bible iaato d^i se 
é,. xTiříí"^*' « .trúbách" zmínky. Vy- 
obraseny JBon náBtroje 
jmenoTané t bibli TelislaToyé, na př. andél Yy- 
obracen, jak tronbi (obr. Síb. 28.) a jinde živé 
namalována sknpina trnbačA v pestrém kroji 
la vlády mravu rytířského, kdež se poačqjeme o trojim draho tehdejlich 
trab (obr. 29.}, kteréž bs ovJem shodují s podobnými nástroji v zemich 
západoevropských. ""*) Vífmáme si také názorné malby násténná na Karlové 
Týne, kdei anděl drží tronbn, jejfž podobo čtoacf spatřoje na obr. 30., a 
dřevorytu v bibli KntnohorBké (iis. 31.). 

O bnbnecb zaznamenány JBon zprávy Již v neJBtarilch letopisech. 
Kosmas popisuje. Jak byl vítán kníže Břetislar U. rokn 1092,bndboQ, ba- 
hny. "") Nejde tn o bu- 
bny válené, kterých oží- 
vali Čechové v bitvách, 
jak je známo z íetných 
svédectvf. Kronikář Petr 
Žitavský pravidelné při 
zmínce o slavnoatecb, 
o hadbé přibírá mezi 
názvy náatroJA hadeb- 
nich babny. Bnbny vítali 
Čechové návrat králo- 
vice Václava r. 1281, '") 
bobny laznlvaly při rado- 
vánkách na poéest králi 





Anděl hrající. 



Hudec ve VelíBlavové 
bibli. 2 

Rnkopl* v LobkOT. kmih. 




28 Andél 8 troubou. 




^K^ 



čeakéma Václavovi v Erfartě r. 1290,'*'') při jeho kornnovaci r. 1297,'"*) 
r. 1380 fH vjezdu Jindřicha Korutanského do Praky, "'^) při nvltánl krále 
Jana Lncembarekého s Etiikoa Přemyslovnon v Praze r. lí-íll,""') O ba- 
bnecli zachovány jsou četné ziiiinkj také v památkách íesky psaných, v pře- 
kladech bible, v Alexandreidě, v ŽalUři Klement íuském, v Letopisech Trojan- 
ských, '") v Bohe- 
máři, v skladbě staro- 
české o AmoStovi,'"*) 
v překladech bajek 

Ezopovích,'"*) 
T skladbě o Brancvf- 
kovi ""j ald. O tom, 
že bnben byl při staro- 
české zábave dfileiitý 
nástroj bndebof, ba 
při piitbě takořka oe- 
zbytný, bylo jíí 8 do- 
statek pověděno na 
začátku této stati. 
Ukázkoo viz vyobra- 
zení z mnsctjniho n- 




J 



z BiittBDfsh mileb ni 



Z*oiikj, skroTidnicř, strmen, vtrhaDj. 



kopian Liber vialicna 2 Těko XIV. (ífs. 32.) 
a z bible Kntoohorské dřevoryt (fi. 33.). 

Ern doprovázeli atai^ dále ro srn ani tým i 
zvonky,'") kterýžto název íaato je doloien 
T překladech bible a poloíen za lat. cyrnbalani, 
za kterýžto výzoam podle pi^rovnánf Jirečkova 
Žaltář WittémberBký, Poděbradský, Olelnický a 
Uoaejof znají jméno snad totoiné „skr o va- 



dní 



") 




„Strmen", nástroj hudební, zapsaný 
v Gestech Romanoram (na př. „Třetí ochocbule 
na strmeni bila jest," „Ochocbule zpievá na 
strmen") vykládali bychom s Jirečkem, jak ná- 
zev nástroje a naznačený zplisob braní napo- 
vídá, za nástroj npravený ze železa v podobě 
strmené, na nějž hadec „bil", cinkal železnou je- ^ 1 
hlicf se dotýkaje jeho stran. Je to náatroj podnes 

známý, jehož podobn viz na obrázkn z Olomúcké bible (čís. 36.) na právo 
vzadn. Shodnje se s vyobrazením téhož nástroje v památkách západo- 
evropských.*") — Za lat. organa v nejstarsich překladech plama sv. čítáme 
„varhany". Na varhany z vládtní 
úpravy, jakou vídáme čaato v teh- 
dejší dobé,"*) hroje sv. Cectlie 
na Karlové Týne v kapti av. Křfže 
(obr. čís. 34.). Viz též dřevoryt 
z Kutnohorské bible z veku XV. 
(čts. 35-). Bývá nazýván nástroj 
tento portativ. 

Hejno jeitéjiDých, neí jaké 
jsme jmenovali, názvfl nástrojĎ 
hudebních, které prý byly na 
Hrade Pražském ve XIV. veku, 
zaznamenal dobrodružný Gníl- 
laame de Machant,"') 
známý také tím, že doprovázel 
krále Českého Jana Lncembur- 
ského, jsa jeho dvořanem. Po- 




Gnillaume de M&chaut o hadbé na dvofe Karl& IV. 




piBDJe V skladbě o králi cyperském PetroTi I. 
jeho pHchod do Prahy, na dvflr Karla IV. 
PopisQJe, co 7iděl. „Eromé jiného, hyly ta 
véecky nůatroje, á aby mi nikdo neřekl ,LžeE' 

— povfm vám viecka jich 

vlaatnl jména a pl^jmenl je- 
jich, aapoň těch, jež znám, 

mohn-li to nčiniti bez houo- 

8en{. A nejprve povim krále 

viech nástrojQ, jakf si my- 

8Í(m . . ." Vyčítá pak dlon- 

hon řado"") hodebofcb ná- 
stroji! tehdejSfch. Že jich zoal 

tolik, není divu — byl dobro- 

dražným dvořanem, pěvcem, pořadatelem zábav dvorských. 

Jiná jest otázka, chce-li se obfitmým výčtem honositi nebo 

piše-li tu pravda podle sknteínosti, zda opravdu nástroje 

ty viděl v Praze na dvoře Karl.i IV. O některých z ná- 
strojů, jmenovaných v básnické skladbé Gaillauma de Ha- 

cfaaat, bylo dokázáno v předchozím 

a bade ukázáno v dalšim Ifčeni, íe 

byly a nás v Čechách známy, na 

př. husle (vieille), r y b e b k a 

(mbébe), í a 1 1 á ř (psalteríoo), rota 

(rotě), dndy (chevrette), troaby 

(trompe, trompette, buisines), floit- 

n a (flaios), k v i n t e r n a (gnitemes), 
'J-T S Ijl bar fa (harpes), šalmaje (chale- 
\ /« f^ melle), varhany (orgnes) a pod. 
■f'' *; ■ ■ *, z nástrojů ostatních'") byly tyto 

nástroje se stmnami: lells, gut* 

g a e, cbifonie, monocorde. 

Dotýkáním prstů hrálo se na cym- 

bala, citole. Taboars a 

n a q n a i r e byl drah hnbnjl. 




34 Sv. 



Trompe, saracenský 
Salmaje (chalemetle) atd. 



'°^' Žena hrající. 

JBOn ZKntnohonUblÚ* r. 



J 



Hadrbnl sbor staročeský. 



rozmanité drnhj rohfiT a 
trub. Fonkaci nástroje byly 
flaios, fl aas tes, fre- 
tians, orgnes. Escha- 
quier je oázev n&stroje 
klávesoTého. "*) Co zna- 
mená micanons, doaa- 
BainB a moracbes, je 
nesnadno rysvétliti. I když 
Goillanme de Machaat zve- 
liČOTal pochlebifě sbírka 
hudebních nástrojft na dvoře 
Karla IV. v Praze a ptidával 
ze své obraznosti i z bo- 
haté Bvé zknienosti nástroje, 
kterých tam nebylo, je sklad- 
ba jebo pro dějiny bndeb- 
nlch n&strojQ t Čecbáck za- 
jímavá a pončoá. Není po- 
cbjby, ie vSeho si nevy- 
myslil že skutečně na dvoře Karlově v Prase, kdež se tebda vlivem politickýcb 
poměrfl BOOBtředil rncb umělecký ze vlech koněin, a o jehož hndbymilovnostl 
Jinde }ií jBne pověděli (atr 23 ) mohla býti veliká sbírka nástroji! bndeb- 
nfcb — Strněný přehled hndebnlcli nástrojů v dobách, o něí jde v této drahé 
knize snažili jsme se doplniti nékolika obrázky, okreslenými věrně z pa- 
mátek staročeských E mm přidáváme názornou kreabn z Olomúcké bible, 
jež byla dopsána podle JireCkova adánf r 1417. Jemná kresba tato je 
namalována před žalmem 80 Z bible ji laskavé okrealila slč. M. Wanklova. 
Poprvé íiniriie přlatapnym pozoruhodné vyobrazení Českého původa krabům 
nejiirSlm (viz 5. 36.). Na pruhovaném poUtáři sedl král David, dávaje takt 
sborn horlivé badoncích muzikantů. Jeden ta bobnuje paliěkami na dva 
bnbny. Jiný hude smyčcem na búsle. Jiný tronbi na křivou trubici robo- 
viton. Vedle něho dalíi bije tyčinkou strmen. Jiný vedle Davida hnde na 
loatna. Vedle něho statné nadonvá poslední muzikant měchy nástroje na 
způsob dnd. Obrázek tedy podává úplný sbor hudebníků staročeských, jejichž 
nástroje i s detaily jsou tu vyobrazeny a názorné poučují, kterak si máme 
představiti sbor tehdejSich hudců, piítcúv a bobenlků. 




Taneční misth y Praze za veku XIY. 89 



Kapitola druhá. 




Tanec u Čechů ve věku XIV. a jeho záliba u světských 

i u duchovních. 

tanci ▼ zemích českých ve yěku XIY. zachovány jsoa již zprávy čet- 
nější a zevrabnějií, než ve stoletích předchozích. E suchopárným zá- 
znamům po letopisech, kde kronikář uznal za vhodné krátce se dotknouti 
tančení při slavnostech (na př. že lid tančil při návratu EliSky Přemyslovny 
do Prahy r. 1325/) že pořádány byly') tance při korunovaci Karla IV. roku 
1348), přidružují se ve věku XIY. zmínky a zprávy také z jiných památek, 
hlavně z památek rázu mravokámého. 

Že při zábavách a hostinách, které vystrojoval ítědrý Karel lY. 
hostům z blízka i & daleka, zaznívala hudba a ke kolbč připojován býval 
tanec, rozumí se samo sebou.* Bylo to obyčejem víude na dvořích panov- 
nických. • Při péči Karlově o zevnější lesk a nádheru snadno uvěříme 
Guillaumovi de Machaut, že na př. za pobytu cyperského krále Petra 
v Praze na dvoře Karlově byly pořádány skvělé slavnosti, při nichž vedle 
turnajů se bavilo panstvo tancem.^) 

Jak se tanec rozmáhal, svědčí pozoruhodné záznamy staropražských 
knih, kdež mezi jinými měštany zapsán k r. 1375^) taneční mistr 
Henslinus („tanczmeister''), a jinde^) o něco později (v 1. 1377 — 1388) uvo- 
zován je „tanczmagister". Záznamy tyto ukazuji, že ve druhé polovici 
věku XIY. vyučovali tanci v Praze zvláštní učitelé, taneční mistři. Z cizího 
názvu patmo, že taneční mistři tito učili tancům, zdá se, cizím, z ciziny 
zaváděným. Yysvítá odtud zároveň, že znalost tance tehdejšího nebyla pod- 
ceňována, když si vyvolovali měšťané vyučování tanci za zvláštní zaměstnání. 

Přílišná tato 7.áliba v tanci nelíbila se mravokárcům. Podezřívají pří- 
lišné tančení, podezřívají krčmáře, kteří k tancům lákigí. Skladatel Desa- 
tera kázánie v Hradeckém rukopise vyčítá svým vrstevníkům znova a opět, 
že hřeší, tancigíce a k tancům svozigíce. Prozrazuje, kterak prý®) 

„Y krčmě nebo v tanci ženu 
posazují ulíčenú, 
anat obočie vztahige, 
závojíka popravuje. 



40 Rokopis Hradecký 

suknička byú ztkaničivíi 
a karnáček nžlutivši, 
k tomu do pat zpodliniySi 
a podlinky zhedyábnivSí, 
nožík, měšček, cndný paseč, 
y piesniech jejie jasný hlasec. 
To vidúce mnozí blázni, 
nemajíce Božie kázni, 
slyíiece slovce výborná, 
jelto sě jim zdějí dvorná, 
velmi milé asmievánie 
a laskavé jich vzhlédánie, 
letie jako na otržň k nim, 
nalit i bnde hoře jim, 
ano< je ďábel potrhne, 
i 8 ponožku n peklo vtrhne." 

• 
Jinde v témž rakopise'') rozhovořil se mravokárce staročeský, čeř- 

pige z církevních spisů, kterak tanečníci a tanečnice oddávigí se při tanci 
satanovi. Oběti^gí jemu tělo, jakž rýmovník dokazige s rozvláčností, pro- 
plétaje výčitky výstrahami. 

„Třetí v svaté Časy hrají, 
a na svaté nic netbaji, 
lépe by bylo orati, 
než ▼ neděli tancevati. 
Vězte, kdož rádi tancigí, 
ti své tělo ofěrqji 
ďáblu i všechny své údy, 
když proň činie také trudy. 
By to kněz dal sa pokánie 
někomu, vstanúc za ranie, 
téci k jutřní takýmž skokem, 
ale by vstonal svým bokem. 
Svój zrak ďáblu oféngí, 
když jím srdce rozněcijí; 
kolik choti v tanci slíbíš, 
tolik ďáblóv v srdce vpustíš. 
Tu dievka i žena mnohá 
nepomnieci nic na Boha, 
hledá viece i milcge 



brojí proti tanci. 41 

na jinocha i snažněje 
než na obraz tvórcě svého, 
Jezu Krista nebeského.'' 

Z dalíích slov káravých všímáme si zmínky, která v rozhorlení vy- 
klouzla z péra skladateli, totiž, že tančeni bylo provázeno popěvky, zdá se> 
popěvky ětveraěivými, milostnými, které nebyly po chnti rozvážnému opo' 
vrhovateli tančení: 

„Potom ústa ofěn^í 
ďáblu, když v tanci zpievají 
o smilstvé piesni nesličné 
a k tomu v čas nekázané. 
Uši také oferují, 
když radějSe posláchají 
zlých piesuí, zlého pravenie, 
prázdné pisčby i hudenie, 
a o svatej mSi netbaji, 
Boží službu samietají.*' 

Také jaká hudba tehda vábila k tanci, neopomenul rýmovník staro- 
český připlésti do pásma svých stesků. Byla to hudba, jejíž charakteri- 
stiku jsme již naznačili (srv. str. 22.). Pištec vesele hrál a k jeho pištbě 
pi^zvukoval do taktu bubeník. Vyčítá náí mravokárce dále : 

„Jeáče k tomu oferují 
mcé dáblu, když daruji 
viece pisce, bubenníky 
než čsnú knéží i zvonníkj. 
U tance dievky, jinoši 
ščedřejí sú nežli u mše; 
dá dobrý peniez u tance, 
chlé k oféře, ptá měděnce. 
Nesličná věc i hanba jest, 
tak dáti Bohu mamu česť, 
jiuž sě bubenníka stydle. 
Etož to činie, smyslem blúdie. 
Slyšte, žet jest u písmě psáno, 
všem lidem věděti dáno: 
,Etož hercóm dary dávají, 
ti ďáblu v čelist vkládají.* 
Nohy také oféngí 
ďáblu, když na nich tretigí, 
jakoby z smysla vystúpil, 
jakoby veí^ běs vstápil; 



42 Tresty tanečníků. 

nemúdřeje činie než skot, 
kazie podeávy i žhot.^ 

RýmováDÍ o tanci zakončeno jest obvjrkloa hrozbon, že tanečnici a 
tanečnice přijdoa do pekla: 

„Tanečníku, to dobře véz 
a též tanečnici pověz, 
co u tanečného diela 
z tvého hubeného těla 
kolik ukane potu kropí, 
tolik ďáblóv duái vzchopí 
i vnesu 8 sobů do pekla, 
ot nichž by ráda utekla." 

Aby byla akázána hříšnost tance, byly vyprávěny povésti o trestech 
tanečníků bigných, které zastihl trest Boží v zápětí. Rozprávek těchto 
je plno roztrouieno v cizích skladbách, a také čeští kronikáři zachovali 
budoucí paměti hrstkn podobných výstražných zápisův o hrozných pokutách 
za tančení. Někde zřejmě svádí zapisovatel vina na tanečníky, jindy jaksi 
napovídá, kterak trest zasáhl tanečníky. 

y Dalimilově kronice rýmuje skladatel o zhoubné povodni r. 1310: 

„Léta ot narozenie Syna Božieho 

po tisiucin po třech stech desátého 

v rozličných krajích také povodeň byla, 

jakž mnoho vsí i lindí zhubila. 

U Liutomyšle v Heřmanicích tanec i s pištcem vzala^.^) 

Určitěji vysvítá mravokárná tendence ze zprávy, zapsané v kronice 
Beneše Krabice z Weitmile. ') Léta Páně 1368 v lednu duchovní správce 
v Pelhřimově, v městě arcibiskupově, tancuje a tanec veda, t. j. jako před- 
tanečník postupuje v prvním páru, z čistá jasná klesl mrtev. „Vidíte," 
dodává letopisec. Jak mili^ge Bůh tanečníky a tohoto příkladem mravy svoje 
napravte." 

Z dokladů tohoto druhu uvozi^geme dále výstražný příběh ze Staro- 
českých letopisů. '®) Letopisec vypravuje, že r. 1503 požár na Malé Straně 
zuřil. Vykládá to za trest od Boha. „A to proto, neb Malostranští byli dali 
svobodu velikou hříchům zjevným, kostkářům, mfíanům, tancům, věncům, 
kartám a obzvláště protivníkům kalicha Kristova; Bůh nic zlého nenechá 
bez pomsty." Nedlouho potom přihodilo se neštěstí jiné pro tance. ^Toho 



Syátek bláznů. Záliba dacbovDÍch ▼ tanci. 43 

léta (r. 1509) ▼ středo před st. Tomášem paní Ledecká tancujíc na svém 
hradě v Ledči sama pátá ze zabila, propadá! dolů skrze podlaha; neb se 
dflm na dvé roztrhl." ^^) 

Přes to, že proti tančeni brojili mravokárci světští i dnchovní, záliby 
▼ tanci ve věku XIY. spíše přibývá než nbývá. Yábivéma konzlu zábavy 
taneční neodolali posluchači výstražných slov kazatelových, ani čtenáři vý- 
stražných rozprávek po letopisech. Tanec lákal světské i duchovní. 

Pokud se týče záliby duchovních v tančení, je zjištěno četnými 
doklady, že byly kněžím ve věku XIY., XY. a XYI. zapovídány přísně 
světské písničky a tance n Polákík, u Jihoslovanů i také u národů západo- 
evropských. ^^) Byla-li záliba tato rozšířena všude po sousedstvu, není divu, 
že také v českých zemích objevují se zapovědí tanců, vydávané kněžstvu 
českému, jež podléhalo u nás, jako také jinde vlivu všeobecných kulturních 
poměrů souvěkých. 

Nezbední žáci přibírali také u nás tance mezi žertovné vánoční obřady 
o svátku bláznů čili mláďátek. Podle Husova svědectví „žáci vše opak 
kukly kožišné obrátili a tancují v kostele a lidé sě dívají a smějí a mně- 
jiece, by to tak bylo vše svatě a pravě, že to' mají v své rubrice, to jest 
v svém ustanovení.'' *') 

Mimo tyto zvláštní tance, které předpisoval čtveračlvý obřad žákovský, 
oblíbeny byly tance vůbec, jak ukazuje hejno zákazů jejich. Na př. r. 1348 
ctihodný arcibiskup Arnošt varuje kněžstvo před hrami, před turnaji a před 
tanci. ^^) Obnovuje r. 1353 zápověd a důtklivě napomíná, aby se duchovní 
zdržovali tanců. '^) Nástupce Arnoštův Jan znova zapovídá návštěvy taneč- 
ních zábav, ^') přikazijge, aby si vedli duchovní řádně, varujíce se hříšných 
tanců, a uznává za vhodné znova zápověd opakovati. ^^) 

Zapovědí starodávné často jsou zbarveny horlivostí příliš tmavé a někdy 
tedy plné víry nezasluhují. Avšak podle záznamů v soudních a visitačních 
aktech byl tanec duchovních často kárán a pokutován. Na př. slibuje 
r. 1373 Yelík, kněz z Milčína, že se bude zdržovati tanců pod pokutou 
tříměsíčního vězení.*®) R. 1380 — jak bylo udáváno — scházeli se kněží 
na tance. *') Podle výslechu téhož roku v Nehvizdech chodíval tamější 
duchovní tancovat. ^") Zprávy téhož druhu jsou zapsány o knězích ve Yše- 
radicích, **) v Jinčích, **) při výslechu svědkův o knězi Janovi ve Lhotě. •') 
Z akt visitačních patrno, že arcijáhen často slýchal žaloby na tance duchov- 
ních. Tito se hájívali proti nařknutí, dokazujíce, že tancovali jen tenkráte 
a tenkráte, nikoli tak často, jak proti nim svědkové vypovídali. Z jednotil- 



44 GírkeTní zapovědí tancA. 

yých záznamů vysvitá, že bylo tancováno o posvícení, na slavnost primiční 
a pod. '^) Není pochyby, že žaloby jednotlivých osob, pokud se týče účasti 
knéží pifi tanečních zábavách veřejných, jako v jiných případech přeháněly. 
Často v aktech visitačních pozorujeme, že rozdmychovala žalobníkovu vý- 
mluvnost zášť, msta proti nenáviděnému knězi. Přes to však při tolika zá- 
znamech, jak arcijáhen na visitační cestě vyšetřoval mezi jiným proviněním 
kněžstva tak často zálibu v tančení, podobá se pravdě, že ve druhé polovici 
věku XIY. duchovni v českých zemích i všude jinde po západní Evropě 
neodolali všeobecnému vkusu tehdejšímu, jenž vedle podivnůstek a výstřed- 
ností krojových, vedle nošeni zbraně liboval si v kolbách, v tancích a jiných 
kratochvílích a proti němuž důtklivě se opírali na synodách arcibiskup 
Arnošt a Jan, kárajice kněžstvo, že se řídí příkladem světských lidí. 

Záliba vylíčená byla silně zakořeněna. Nevyhladily jí zapovědí syno- 
dální, vydané od jmenovaných arcibiskupů. Znova r. 1379 arcibiskup Yolfram 
přikazuje, aby duchovní nehráli v kostky a vrhcáby, aby nechodili do krčem, 
zbraní nenosili, aby netancovali, hlavně veřejně. Kdo se nepolepší, bude 
trestán žalářem podle přestupku. '^) 

Na Moravě vydal r 1400 biskup Jan v Olomouci proti tanečníkům 
přísný řád. ^^) Nedlouho potom r. 1404 v synodálních řádech dotýká se 
arcibiskup pražský Zbyněk opět rozpustilých tanců. ^^) 

Duchovní vrchnoGrt; kárala tedy milovníky tance často a vyhrožovala 
důrazně pokutami církevními. S úřadními zápověďmi tance, vydávanými ve 
věku XIY. a XY. od synod, od arcibiskupů, shodují se výroky kazatelův a 
mravokárců souvěkých. 



Kapitola třetí. 

Mravokárd Milic, Waldhauser, Štítný, Hus, Rokycana, Jan z Pří- 
bramě, Koranda, Chelčický proti tanci. Tanečníkům nedovoleno 

podávati Tčlo Pánč.' 

I^ení pochyby, že tanec byl u nás ve věku XIY. oblíben všeobecně a 
'g jistě oblíben z míry. Mezi předními kazateli, kteří tenkráte napomí- 
nali ku nápravě mravů, spatřujeme zároveň horlivé karatele záliby v tan- 
čení. Jejich výklady jsou propleteny nábožným rosjímáním a příklady ze 



Milic, Waldhanser, Štítný proti tanci. 45 

87. písma; celkem však nic podstatného o' způsobu tance a pod. z jejich 
mravokárných vyhrůžek nenabereme. Důtklivě varuje před hi4§ným tancem ve 
své Postille ^) Milic. Vzpomínáme, že již v XVI. veka dovolává se mravo- 
kárce českobratrský, jak Milic horlil proti tancům. „Mistr Milic o rozličných 
stavích v knize té dí: ,V tancích přidrží se mnoho zlého, hrdost, závist 
etc. a dokládá: ,Protož svatí lidé hyzdí tance, že sou příčina mnohého 
zlého'."') S Miličem Konrád Waldhauser zle hartusí ve svých ká- 
záních na tance a tanečníky. Vytýká ostře mužům, že se starají o tance, 
nedopřávajíce sobě pro ně ani klidu, spánku. Vytýká rodičům, že záhy vo- 
dívají děti své k zábavám tanečním.®) 

Štítný uvažuje ve svých skladbách o tančení několikráte. Rozebírá, 
zkoumá, je-li tanec hřích nebo je-li dovolen. „Tancovati každému nenie 
dobré — protož-li řéci, žeY vždy smrtedlný hřiech každému?"*) 

Za hřích tanec pokládati — podle Štítného — není správné. Tanec 
jako kratochvil, zábava mohl by býti dovolen a člověku by prospíval. Avšak 
při tanci bývá podnět k zlému, k hříchům: „Tancóv také přidrží sě mnoho 
zlého: pýcha, závist . . . Protož ač by sám v sobě lidem světským tanec 
nebyl zlá věc, však lidé světšti hyzdie tance, že jsú příčina mnohého zléiio." ^) 
Tím věc neškodllvá ponenáhlu mění se v opak a dlužno potom tanec ha- 
niti i odsuzovati. Podobně tomu s kolbou. „O kratochvíli rytieřské rád 
bych psal něco, ale tak sěj' rozmohla zlosť lidská a potuchla mezi nimi 
milost, ež věru neumiem k tomu niče řéci, neb počnúc kratochvil úmyslem 
dobrým, lidé spieše proměnie ve zlé úmysl, nežli v dobré a neřku namísie 
hrdosti, ale spósobie tak, až vše bude hrdostí aneb smilstvo, jakož to vídáme 
v tancích aneb v kolbě." ') 

Štítný horlí hlavně proti tomu, že lidé nedbají, svátek nesvátek tan- 
cují, nestarajíce se o mši, o kázání, o nešpory. Pro bohoslužbu ustanoveny 
jsou neděle a svátky. „Ale ne k tomuť jsú svátci, jakož je zlí lidé obra- 
cejí, aby hřešili svými tanci." ') 

Nelíbilo se také rozšafnému milovníku tichého života rodinného, že 
hospodyně jako mladice se vyšnořovaly k taneční zábavě, „vším snaženstvím 
strojí se k skokóm, k tancóm svým ruchem."^) Rozvážně napomíná: „Móž^ 
se pěkně mieti a počestně podle statku svého, ale byť helmbrechtnicí a 
tanečníci slula, toho sě střež!"') Z toho nešváry v rodině. „Často mezi 
mužem a mezi ženu vztrhne sě nechuť, ana chce nákladu snad většiemu 
k svým tancóm a k svěj chlípe, nežli stačiti mohu jich úroci." Go vlastně 
je tanec? Zábava pomíjející, chvilku blažící. Proto „múdrý se na to roz- 



46 Hus kára tanečníky. 

myslí, že ty rozkoši skoro minu, leč jsú tanci, leč bohatstvie, leč která 
česf nebo rozkoš toboto světa. ** ^^) 

O masopustě tancovali staří nejčastěji. Vysvítá z narážek Štítného, 
že masopastní veselí bylo slaveno s tanci bujnými a přílišnými. ^') Kdykoli 
mravokárci zavadili ve svýcb výkladech o masopust, tupí přílišné tančení. 
Podle staročeského kazatele vábí o masopustě satan lidi: „Na mé sluhy 
hleďte, na pištce, na hudce . . . Neroďte tyto dny choditi ke mšem do 
kosteluov a na kázánie, ale jděte k tancuom, k frejnom.*' Tanečníci prý 
se lichotí k satanovi o masopustě: „I kto nás od tebe, pane ďáble, tyto 
dni rozdělí, zdali hlad, jenž nám jest lebek pro tě trpěti, zdali zima neb 
nahota, zdali pot v tancích vylitý, čili bolest noh v úzkých a utáhlých 
střevících?" ") 

Ostře proti tancflm kázal mistr Hus. Tanec v neděli a ve svátek 
byl tak oblíben se všemi jinými zábavami tehdejšími, že Hus v rozhorlení 
proti znesvěcování svátečního dne se ptá: „Kterakž tehdy obdržíme, co 
od Boha žádáme a prosíme, tak posměšně (v den sváteční) jsúce živi a 
mluviece oplzlosti nehodné a pohádky, jenž chylé mysl k zlému? Kterakž 
tehdy vydáme počet z každého slova prázdného v poslední neděli, rozsieva- 
jíce slova, ne k dobrému napomínajíce, ale popúzejíce k zlému, ne svatého 
písma čtúc ani slySiec, ale těm, jenž čtú a slyšie, utrhigíc a jim sě po- 
smievajíc, o vieře, o ctnostech, o spasení netbajíc, ale piesní, básní, pištěb, 
hudeb, kolby, tancóv pilni jsúc, pasúc neřku od oběda, ale od jitra mlsně 
oči plesáním, tancováním . . . ^^j Protož biedně a ohavně hřeSie, mnějíce, 
by v svátek světili, kteříž opustiec diela, obžerstvím, opilstvím, . . . turno- 
váním, kolbú, kostku, šachováním, frejováním, tancováním . . . sě toho světa 
zaneprázdnie." ^^) 

Na tance vydali se lidé bez rozdílu stavu. Se zálibou sedláci v svátky 
tancují, ^^) tancují také duchovní. Tanečníci marně se vymlouvají, jak dí 
Hus v Postille, „že nenie hřiech tancovati, ano, jakož svatý Augustin die, 
lépe by bylo ženě přiesti neb dlelo dělati, než v svátek tancovati, a zvláště 
v neděli, již jest sám Bóh přikázal světiti. O běda lidu s jich svátky, 
neřku svěcením, ale hřešením 1 I zdalif jest to neděle světiti : hráti, tanco- 
vati? . ."^«) 

Také v latinských svých spisech varuje Hus před tančením. Vidí 
všude zkázu mravfl, lásku k světským radovánkám, mezi nimiž oblíbeny 
jsou tance jinochů a dívek, krásné tance, jak Hus vysvětluje zevrubně a 
užívá při tom obrazných úsloví, přizpůsobených tendenci svého výkladu. ^^) 



Hříšnost tance. 47 

Tohoto drahn narážky o tanci často zapsal ve svých skladbách. ^^ Nenvo- 
z^jeme jich tnto zevrabně, poněvadž ▼ nich převládá stránka náboženská, 
kteráž natkala Hasa, aby svfij výklad proplétal citáty z církevních spiso- 
vatelů, aby líčil barvami tmavými hříšnost tance, ale při tom si nevšímal 
způsobu tančení. Šlo mu toliko o jméno. Právem se domníval, že poslu- 
chači a čtenáři tehdejší dobře znají, jak se tančí, kterak se tance nazývají 
a pod. Škoda, že popisy tohoto druhn uvázly v péře při nábožném roz- 
jímání. 

y týž rozum sepsal Hus, jak tvrdí zcela jasně si^isovatel v ruko- 
pisném českobratrském sborníku z polovice věku XVI., '*) rozjímání o tanci 
v podobě listu, který poslal „jedné paní** a kde uvažige o tanci takto do- 
slovně : 

„Prospěch ve všem dobrém a svaté skonání račt dáti milosrdný Spa- 
sitel, aby jsouc vedle vůle jeho živa, s nim i na věky po smrti přebývala. 
Paní urozená, slyším, že své vdovství řádně vedeš, ale v tom nemáš opatr- 
nosti, že na svém zboží her a tanců dopouštíš, jenž jest zjevné Božího 
přikázání přestoupení . . . Pakli tanečníci a tanečnice kdy tancují, svůj čas 
vešken od Pána Boha propůjčenej, zle a nehodně strávíc v hříších smrtedl- 
ných mnohých, proti přikázání Božímu mrhají, vzláště a nejvíce v neděli 
aneb jiné svátky, v nichžto by se nejvíce měli pro své spasení ke všemu 
dobrému snažně v náboženství velikém připravovati ..." V dalším snaží se 
Hus dokázati hříšnost tance citáty ze sv. otců, ze spisů sv. Bernarda a 
jiných. Potom pokračuje : „ . • . Ale jistě toho jest znamenati, že řekl by 
snad někdo: Poněvadž jest tanec oučinek nebo se brání takového velmi 
zlého a příčina hříchův mnohých, však proto mnozí dávno i nyní rádi tan- 
cují, anebo se tanci dívají, kterak jest jich ďábel tak mnoho oslepil, že 
jedni řkou : Není hřích tancovati, neb jest to obyčej dávní a starý a druzí 
dějí, že má tanec býti, neb se tady mají přátelé poznati a své děti k man- 
želství vydávati, a také dějí: však i kněží tancují, byt to hřích byl, kněží 
by netancovali, ani žáci, ale tohot by bránili I'' Námitky tyto Hus vyvrací 
a ukazuje, že tanec je hřích ohavný, dávno od sv. písma potupený. Proto 
zle touží, že, „. . . páni světští zákona a přikázání Božího nemiligíc toho 
nostavují a nebrání, nýbrž v tom rozkoš a utěšení mají a tak sou všichni 
těmi dábelskými tanci dávno přivyklými oslepeni. Ach přetěžké lidské omá- 
mení ! Ach přenemoudré a hloupé takové oslepení 1 Ach hanebné panské 
a jiných lidí ouřadných nedbání ! Ach přelenivé kněžské zmeškání, že tak 
lehce své i jiných duší váží, kteréžto Pán Kristus přetěžce na kříži svou 



48 ttokycana, Jan s Ptfbnmě^ Konnda, Chelčieký o tanci. 

předrahou kryí vykoupil . . . Někdy páni i jich oaředníci člověka některého 
snad chudého oběsiti káif, když snad pro noazi svoa koza aneb krávu 
ukradne, a to jest jeden břich, jehož ihned náhle pomstí; ale tance býti 
dopouSti, v němž se mnozí zárodové hříchův a zlosti dějí, v němž jeden 
druhému dceru neb sestru nebo ženu uloudí ... Ty jsou daleko lepši, 
dražší, nežli všecky kozy, krávy i koně ani která věc na všem světě nej- 
dražší . . . Protož tyto věci tak pověděné poznajíc, paní milá a vdovo Boží, 
ať Pán Bůh zde i po smrti na tě nepřepustí zatracení, ďábelské moci a 
bid všech duchovních a tělesných . . . Zastav hry, t^nce na svém zboží. 
Pán Bůh tě tudy zde na světě ve všem dobrém rozmnoží. Zastav, což na 
tobě jest, všecky marnosti a dá tobě Pán Bůh s tvými se všemi nebeskou 
radost. Amen." 

Mistr Rokycana několikráte se rozhorlil ve své Postille na tance 
svých vrstevníků, škoda jen, že zase přesně v rámci náboženského výkladu, 
bez narážek, jaký to tanec byl. Vyčítá z kazatelny svým posluchačům, že 
se běží dívat k tancům, ke kolbám, že kráčejí ke zlému, k tancům, frejům, 
neřádům, že se jen slabě kárají po městech hry, tance a t. d. '^) Kromě 
jména nedozvíme se z mravokárných výčitek Rokycanových ničeho. Z nich 
toliko jasně vysvítá, že záliba v tanci nikterak neutuchá, že znova a opět 
tanec je terčem důtklivých výčitek u kazatelů staročeských. 

Přisvědčuje Rokycanovi mistr Jan z Příbramě. Podle uvedeného 
již sborníku českobratrského ^^) „v knihách o zarmouceních velikých církve 
dí takto (připomínaje svatého Jeronýma a Augustina) : „Tanec jest okršlek, 
kteréhož prostředek jest ďábel a ti, kteříž stojí okolo tance dívající se, 
jsou pekelná osidla, jakož dí svatý Jeroným: A jest tanec proti desateru 
Božímu přikázání. '^ Zevrubně pak je dokazováno, kterak tanečníci nechtíce 
míti tanec za hřích, hřeší proti všem přikázáním Božím v desateru. Také 
Y. Koranda běduje, že mnoho běží v české zemi zlého. Mezi zlořády 
čítá vedle jiného tance. '^) 

Chelčický touží slovy trpkými na „rozpuštěnie, jhry, veselí» tance 
a jiné všecky poběhlosti pohanské, ** ^) „na hodovánie, rozpuštěnie, veselé, 
tance". '^) Napomíná rodiče, že při výchově dětí se starají, aby se pěkně 
lidem k oku v drahá roucha připravovali, aby chodili již od mládí k tancům 
a k jiným marným veselím. ^^) Tancují děvčata s pacholaty, *^) tancují ženy 
vdané (ačkoli podle Chelčického jen „muž bláznivý dovolí ženě tůlati se 
po tanciech"), neodolá nikdo půvabu tanečního veselí. Také duchovní ně- 
kteří oddávají se tanci. ^^) 



Pokuty a tresty tanednfkft. 49 

y ten asi rozum sonhlasně napomínají rozvážní mravokárci vrstevníky 
své, aby se varovali hříšných tanců. Čítajíce stesky Jejich, třeba místy 
příliš černě zabarvené, vyrozumíme ze slov káravých, z toho, jak tance 
zaradovány json mezi nectnosti vedle jiných zlořádů, že asi některé tance 
tehdejší skutečně svou nevázaností hlavně v nedělní a sváteční den budily 
také ve století XY. pohoršení a že tudy zavdaly podnět k výčitkám roz- 
šafných mravokárců. S nimi se shoduje usnesení církevní z r. 1436, aby 
„kekléři, pištci, trubači, budci (k tancům) ad coreas* a tanečníci (corisantes) 
nebyli jakožto lidé hříšní připuštěni ke stolu Páně. ^^ Významné toto usne- 
sení, znova a znova obnovované proti tanečníkům, tanečnicím a hudcům, '*) 
svědčí, že se obrátila proti tanci s mravokárci světskými také vrchnost 
církevní, trestajíc přísně ty, kdož hudbou rozněcovali zálibu v tanci. 

Horlila* proti tanečníkům také vrchnost světská s velikou přísností. 
Zapovídala tance v čas nedělní a sváteční. ' Hrozila pokutami těm, kdož 
by neuposlechli zákazu. Ze zapovědí vybíráme tu doklad z téhož roku, kdy 
uvozovaný církevní řád nedovolil podávati Tělo Páně hudcům k tanci, 
z r. 1435. Y Kutné Hoře téhož roku tancovaly při nějakám veselí některé 
ženy. Za to musili jejich muži složiti pokuty, podle zámožnosti, někteří po 
10 groších českých, jiní po 6, nuzní po 4. Mimo to ženy držány ve vazbě. 
„Jeden pak, jehožto žena jiné k tanci pobídla, přinucen byl bránu Kou- 
řimskou na svůj náklad s křidlicemi dáti přikryti, aneb v málo dnech 
obce Horu-Kutenské prázden býti." '^) 



Kapitola čtvrtá. 

Tanec sv. Vita a tanec smrti. 

1^1 chorobě nazvané „tanec sv. Yíta" podnes kolují v lidovém podání 
cizím i českém rozmanité zkazky. U nás říkává lid : Tanec sv. Yíta se 
dostane z náhlého leknutí. Jak lid český hojí a zaříkává „tanec sv. Yíta", 
nemohl jsem nikde vyzvěděti. Lid v Tyrolsku věří,, že tanec sv. Yíta po- 
stihne toho, kdo jídá vrabce. ^) 

O tanci sv. Yíta zmiňujeme se proto, že podnes lid český si o něm 
vypravuje. Podáme tuto pověsti o jeho původu, z nichž zejména daleko 
zabloudila smyšlenka, jako by tanec sv. Yíta vznikl z bájeslovných obřadů 

4 



to Tanec by. Víta. PrAvody inrskáčA (naháčfl)i 

staroslovanských, z obřadných tanců .a počest prý slovanského božstva 
Svantovita. 

Pověsti o původa tance sv. Yíta vznikly ve veka XIV. a XV., tedy 
v době, kteroa se obírá tato drahá kniha. Proto je sem zařadojeme. Staří 
vykládali si o tanci sv. Víta několikerým způsobeiQ. ^) 

V polovici věku XIV. zachvácena byla Evropa, jak známo, hrozným 
morem, nazývaným obyčejně „černá smrt^, kterýž s úžasnoa rychlostí šířil 
se z východa a působil všade zděšení z nenadálého, s rašného zjeva. Ten- 
kráte vyrojilo se hejno výstřelků pověrčivosti středověké. Lid nevěda si 
rady, jak se nehraniti prostředky přirozenými před smrtonosnou zkázoa, 
popouštěl azdu rozechvěně obraznosti, kteráž vymýšlela proti trestá Božíma, 
proti „černé smrti** domnělé prostředky zázračné, kouzelné, čáry, podiv- 
nůstky, mezi nimiž upoutal nejčastěji pozornost kronikářů tehdejších tak 
zvaný tanec sv. Yíta. Věřili již ve starověku i potom ve středověku, že 
kouzlem hadby hojí se nemoc, na př. uštknutí jedovatého hada, zběsilost a 
jiné choroby.^) BOhme líčí podle zpráv letopisných průvod ztřeštěně tančí- 
cích v ten rozum : 

Napřed šlo několik hudců, za nimi zástup zvědavých diváků, pak 
poloobnažení tančící mužové a ženy. Tancovali po náměstích, po ulicích 
podivně, vášnivě sebou zmítajíce, skákali s divou rozpustilostí, tancovali 
s napjetím všech sil tělesných, až smyslu pozbývali za doprovodu omamu- 
jící hudby a jásavých písní. Na konec po námaze s pěnou na rtech a utr- 
máceni na smrt, vysíleni klesali, bědujíce. Za zmalátnělosti tehdejší půso- 
bily tyto výbuchy smyslného rozčilení nakažlivě. Přibývalo diváků, z nichž 
mnozí byli přilákáni svůdným, bujným tancem do zběsilého víra. -Marně pří- 
buzní je prosili, zapřísahali, bili je, aby se vzpamatovali. Jako šílení neodolali 
tito vábivým zvukům hudby, náruživým pohybům druhův a družek, opojených 
bujným tancem, zmítaných jakoby křečovitými posunky. Není divu, že lé- 
kaři tehdejší, nemohouce staviti podivnou nákazu taneční, vyhlašovali neví- 
daný zjev za účinek moci nadpřirozené, ďábelské. Vykládali, že tanečníci 
jsou posedlí ďáblem. Proto také duchovní proti nim ostře brojili, je kárali, 
zaklínali satana a pod. Přes to nákaza vzrůstala a rozšířila se po Německu, 
po Francii, do Belgie. Někteří vykladatelé snaží se toto tančení uvozovati 
ve styk se známými průvody „mrskáčů** nabo „naháčů**, kteří při zoufán- 
livém stavu tehdejším šířili mezi lehkověrným lidem nábožné blouznění, že 
Bůh, jenž na lidstvo seslal morovou ránu, ušetíi těch, kdož své tělo hříšné 
trápí a vzájemně až do krve bičují důtkami uzlovatými, s ostny železnými. 



Tanec proti čeiai s 



.^t 



„Mrskáni" tito přiéli také v prĎvodn do Cech a r. 1349 v poaté vuliázeli 
do Prahy b koronhTičkami a a německými zpSvy a Bváďéli tu k v^atřed- 
uostem Čechy, až arcibiabnp ArnoJt přísnými zákazy je vypadil ze země. *) 
Jiato je, že prAvody „mrskáčů" i prfivody TáSnivých tanečníka vznikly 
za popndn stejného, pro ochrann proti černé smrti. Že tanec byl pokládán 
za prostředek proti morové rané, svédil podnes lidové pověsti. Že prý 
obyvatelé osady Wertheimu tancovali kolem Jedle, až černá smrt z městečka 
zmizela, ') a Že v okolí Basileje ua lonco prý vždy tancoval lid za velikých 
morfl, aby veselosti odvrátil od sebe morovou nákazu. °) 



•fe,í=?. 







BTtli 



Tanec sv. Vita v Liiteroachu. (XVI. v.) 

* F. Brenglwli Te iblrc* ardknflgt* AlbrtohU t« ' 



Z nejstarších dokladúv o průvodech tančících zmiňajeme se o po- 
flméiném prflvodu v Berou r. 1350 a o zběsilém taněeni v Čechách a 
v Kolíně r. 1374. Roku 1418 objevil se tanec v Elsasku a znřll hlavně 
v Strassborku. Podáváme vyobrazení tance av. Vita, jak je zoázornéno 
dřevořezbou. Zdařile podány jsou tu podle hudby křečovité posunky krocené 
od prAvodcQ, kteří podpírají posedlé zběsilým tancem a pak po únavě jim 
poskytují občerstvení. Pohyby rukou, svírajících se rozčilením, vyjevený 
výraz tváře vhodně jsoa vystiženy na tomto obrázku a podávají takto 
představa, jak vypadaly podobné prAvody tanečníků svatovítských (viz obr. 
Č. 37.). 



52 Tanec ModeBtftv. Taneéníci Bvatojanstí. 

Proč byl podivný zjev nazván tancem sv. Víta? Z knihy do knihy 
přecházel výklad, že městský úřad v Štrassbarkn pečoval o uzdraveni po- 
sedlých taneini chorobon. Byli donášeni do kaple- sv. Víta a tam ošetřováni 
a modlitbami hojeni. Méně známa je strojená pověst, že prý otec sv. Víta 
týral světce, když pohrdal modlami. Aby ho přilákal k obřadftm modlosla- 
žebným, kázal přivésti mladistvou tanečnici, aby půvabným tancem lákala 
k modloslnžebným obřadům. ^) Také si lid vyprávěl : Sv. Vít, jeden ze 
čtrnácti pomocníků, před svou mučednickou smrtí prosil Boha, aby ti, kdo 
se postí v předvečer jeho svátku a budou slaviti ve výroční den jeho pa- 
mátku, byli uchováni před křečovitým tancem. Tu prý se ozval tajemný 
hlas: „Víte, modlitba tvá je vyslyšena.*' Proto prý se jmenuje „tanec sva- 
tého Víta". 

„Černá smrt** přestala řáditi. Název „sv. Víta tanec" potom nevymizel. 
Byla takto pojmenována choroba, při níž postižený kroutil a sv^el se kře- 
čovitě, bezděčnými posunky. Letopiscové však ještě ve století XVI. i XVII. 
zaznamenávají případy, kterak lidé byli tancem posedlí, jako na př. prý 
r. 1615 v Basileji ^ívka byla postižena takovou tancechtivostí, že málo 
jedla, málo spala a jen jen z choroby tancovala. Basilejský úřad obecní — 
jak dodává letopisec, chtěje nezdařile vtipkovati — nařídil dvěma silným 
mužům, oděným v červený šat a s bílým peřím na klobouce, aby s dívkou 
touto ó překot střídavě tancovali.^ 

Ze staročeských podobných dokladů Štelcar Želetavský na př. vypra* 
vige: „Letha 1552 v též vsi Lisojedích užíval (satan) za nástroj svuoj ně- 
jakého Jiříka krčmáře, syna sedláka, kterýž měl příjmí Kněz, jehož také 
vynaučil čarovati, aby mnoho hostí míval, jakož u něho velmi mnoho lidí 
bejvalo, a to nejvíce bezbožných . . . Ten když v nemoc upadl, ztřeštil se 
a vyběhv na ves s dcerou svou tancoval. Potom jsa od sousedův svých 
vzat, do trůk svázán byl, v tom konaje život svůj k hodině smrti, strhlo 
se veliké povětří, v kterémž se ďáblové přeletovali, vypouštějíce z sebe 
vohnivé jiskry, jako by je z kovářské výhně sypal. On pak mezi tím tak 
dlouho na těle černal, až duši z něho vypustil, již ďáblové přijavše, hned 
se ztratili." ') 

Tanec sv. Víta byl také nazýván někdy tanec Modestův, poněvadž 
prý byl Modest učitelem sv. Víta. ^^) Jmenuji staří též ztřeštěně tančící — 
tanečníky svatojanskými a odvozuji název od tanců kolem ohňů 
svatojanských, pálených na počest sv. Jana Křtitele. 

Domnění toto zavedlo vykladatele k podivnému dohadu, při němž po- 



SyantoTÍt. TaraDtismus. Tanec Bvatovitský. 53 

stopuji asi takto : Odvozovati název „tanec sv. Vita" od světce téhož jména 
nepodobá se pravdě. Pod názvem sv. Víta taji se název slovanského boha 
Svantovita, jemuž v době letniho slanovratn stáři Slované pálili ohně a 
kolem nich zpívali, tancovali. Na důkaz toho vedle jiných pomatených zpráv 
o svatojanských ohních n Slovanů a nejapných hříček ^tymologických za- 
citoval si Bohme starý citát o tanci Svantovítově za večera svatojanského 
z roku — 1718! Dochází odtud výsledku, že tance svatojanské čili Svanto- 
Vítovy podobají se tancům Druidů a kněží bohyně Eybele v. Římě, nazvaných 
Galii. Původně byly tance tak zv. sv. Víta kolové tance na počest božstva 
slunečného, znázorňujíce oběh souhvězdí kolem slunce. Tance tyto byly prý 
divé, rozpustilé — a od nich pojmenována choroba již popsaná tancem sv. 
Víta, rozuměj — Svantovita. ") 

Dohad tento je založen na mělkém a sypkém základě. Zmiňujeme se 
o něm jen jako o kuriositě, týkající se slovanského bájesloví 

Pro úplnost dlužno dodati, že současně, ve věku XIY. a XY., řádila 
v jižní Itálii nervová choroba, podobná tanci sv. Víta a nazvaná — t a- 
rantismus. Lid si aspoň vyprávěl, že vznikala kousnutím pavouka do- 
mněle jedovatého, „tarantelly*'. Působilo prý nervosní pohyby křečovité, 
jež vrcholily v náruživých skocích a obratech tanečních. Podle lidového 
výkladu Sířila „sympathie'' nemoc od druha ke druhu. '') Upomínku této 
pověsti piý zachoval svižný tanec neapolský v % taktu — „tarantella^. 

Starých zpráv o tanci sv. Víta u Čechů doposud nemám, leda zmínku 
v Druhé Apologii stavů českých (str. 137) v úsloví, které náhodou z péra 
vyklouzlo: „Jak nejméně někdo z katolického náboženství vykročí, hned 
tanec sv. Víta počne, pokoje více neužije.^ Zmínku ze začátku věku 
XIX. zachoval ctihodný Erolmus. '^) Líčí ze zkušenosti, jak znal ženu, 
která byla posedlá tancem sv. Vita a jak také s ním jednou pustila se do 
váSnivého tance, až byl vysvobozen z jejího náručí. Krolmus píše doslovně : 

„Tancující a štěkající podvodnice vulgo Bárka z Běly 
Hrubé svatovítský tanec provozovala do kola. 

Často museje s zakletou a zavinšovanou podvodnicí (r. 1800 — 180G) 
Bárkou N. z Běly na rozkaz své matky tancovati, jenž v okolí Bělském 
peníze na mše od lidí vybírala, na Bezděz Panně Marii je nositi měla; 
ona prý sobě je nechala, sobě za ně nádherné šaty kupovala, vždycky prý 
říkávala lidem : „Když ty peníze na mše na Bezdězi kněžím a Panně Marii 
neodvedu, af štěkám za živa jako pes.*' Ono se to na ni věru vyneslo a 
i vyzradilo, že sobě je ponechala, šaty koupila a hejřjla; protož lidé a 



64 Taneční pifixod v Ecliternachu. 

knězi ji zakleli a ona se zbláznila z tolio, chodic prosit po Běli, po vsích, 
po mlejních na Podoli atd. a když to na ni přišlo, dnpala, do kola se 
točila a při tom každém dupnutí zaštěkla jako pes a koho dostala do 
rukou, musel s ní tančiti a nepustila ho, až padl. Také já jsem byl oučasten 
na Pile pod Humrovem toho tance jako žák, při kterém by mne byla uta- 
hala tato běsníce štěkající a tancující, až jí pěny jako steklému psu z úst 
kanuly. Josef Šubert, stárek z Běly, potom krupař, mne vysvobodil, který 
na Pile mlel, to vida máti a on, vyrvali mne z pazourů její. Tato osoba 
dlouhá léta až do mé smrti po okolí chodila ve dne v noci v městě, polích, 
lesích, na vesnicích tancovala a štěkala. Svědků plná Běla jestiť s veškerým 

okolím.** — 

♦ * 

Za zbytek nábožného průvodu tanečníků svatovítských bývá vyhlašován 
tanec, jenž doposud s velikou účastí domácích i poutníků z daleka udržuje 
se v úterý o letnicích v nepatrné vsiEchternachu ve velkovévodství 
Luxemburském. Je to vlastně průvod nábožných poutníků, který se zachoval 
podle středověkého vzoru až na naše časy. Účastníci průvodu (bývá jich 
dvanáct až patnáct tisíc) postupují po tři hodiny z místa, kde se shro- 
máždili, ke starožitnému chrámu, k hrobu sv. Willibroda kroky tanečními 
a to vždy třemi kroky ku předu a dvěma kroky na zad podle taktu 
hudby, která jde v čele průvodu, a za zpěvu, nenepodobného českému ří- 
kadlu: „Meltě Adam sedm synů nejedli, nepili, jenom takhle dělali.*' Ně- 
kteří pokládají tento průvod za památku na odvrácení moru. Lid tamější 
Vťří, že se to dčje pro odvrácení moru zvířecího. Buď jak buď, vidíme tu 
na konci věku XIX. prastarý přežitek kulturní, přežitek nábožných průvodů 
tanečních ze středověku, který ode dávna zajímal historiky a posud bývá 
v studiích lidovědných uvozován na důkaz, jak dlouho lidová tradice za- 
chovává starobylé obyčeje. ^*) Srv. obr. čís. 37. 

Zajímavý zbytek podobných nábožných tanců středověkých udržuje se 
v městech dalmatských. Podle laskavé zprávy p. prof. Dra. K. Jirečka 
posavad tancuje lid na den sv. Trifona před chrámem v Kotoru v přítom- 
nosti biskupově. Tanec tento nazývá se „il ballo di San Trifone". 



Často bývá psáno o „Tanci smrti^. Nemíním obšírně se tu obírati 
dějinami zobrazování tance tohoto, dovolávaje se jen letmo, že dějinám 



těm po atr&Qce literárné •hiBtorické i umělecko-Listorické byla TČnováDa 
řada knib, nezřídka nákladně vydávaných a obrazy, které by jii tvořily 
takořka ceton knihovnn. '*) Jen níkolik alov na vysvětlenou. Na zaíátkti 




středověku nebyla arort od křestanfl pokládána za hrozný, krutý zjev, jenž 
překvapí člověka, aby jej zbavit atasti života pozemského. Fodle názorn 
tehdejSiho byla smrt přeuhulem pravého kfestana do itastnéjiflio, blaženého 



56 Poyěsti o vzniku „tance smrti''. 

života záhrobního. Teprve přiSerné výjevy, způsobené morem, „černou smrti '^t 
ve vékn XIV., změnily představu o smrti strašně řádící, o kostlivci, jenž 
neúprosně seče kosou pána nepána, dítě i starce. Bývala pak často smrtel* 
nost, pomíjejícnost lidská znázorňována různými způsoby. Mezi nimi přední 
místo zaujímigí sousoší, reliéfy, malby nástěnné na hřbitovech a po chod- 
bách klášterních, knihomalby a dřevoryty, které znázorňují, jak smrt (kost- 
livec), všelijak jsouc přestrojena, s příšerným, potutelným výrazem a roz- 
šklebenou lebkou pobízí k tanci boháče i nnzáky, duchovní i světské, vzdě- 
lané i prosté a nikoho na světě neušetříc, vleče je neočekávaně z klidu 
a blahobytu života pozemského, z náručí miláčků. Jsou to tak zvané 
„tance smrti ^. 

Ukázkou podáváme dřevořezbu asi z r. 1500 z Benátek, jak si smrt 
přivádí tančícího vyšňořeného mladíka s posupným úsměvem ke hrobu (viz 
obr. čís. 38.) 

O vzniku jejich sestrojeno je několik domněnek. Obyčejně se soudívá, 
že již ve věku XI Y. brzy po vypuknutí moru bývala hrozná moc nelítostné 
smrti znázorňována v obvyklých tehdejších divadelních hrách nábožných v ko 
stele tancem kostlivce se všemi stavy lidskými. Zobrazení tance tohoto 
sochami, malbou nástěnnou i knihomalbami bylo prý pořizováno podle ko- 
stelních oněch výjevů v hrách divadelních, v mystériích a moralitách. Vedle 
toho koluje rozprávka, kdo první si vymyslil „tanec smrti*', v ten rozum : 
Roku 1424 přišel do Paříže s Angličany vyzáblý dobrodruh, nazvaný Mac- 
caber, a meškal v starožitné věži z dob asi římských nedaleko kaple na 
hřbitově. Zevnějšek jeho podivný budil u lidu pověsti o čarovné moci. Jeho 
jméno se daleko rozneslo, když uspořádal na hřbitově hru, pantomima 
zvláštního .rázu, kteráž podle něho byla pojmenována „tanec Maccaberův** 
(la danse macabre), nebo podle německého názvu „tanec smrti ^. Postava 
byla při něm přestrojena za kostlivce a pobízela davy přítomných mužův 
i žen k tanci po místě, posvěceném pro nebožtíky, po hřbitově. Od srpna 
roku 1424 až do roku 1425 byl znova a znova pořádán podivný tanec a 
přibývalo stále tanečníkův i diváků. Všichni spěchali na hřbitov a i panstvo 
neváhalo potančiti se „smrtí''. Roku 1429 byla pantomima tato se zálibou 
nově oživlou obnovena. Není pochyby, zakládá-li se tato rozprávka na 
pravdě, že byl tanec tento na hřbitově napodobeninou duchovní hry nějaké 
obsahu mravokámého, přizpůsobeného vhodně k neutěšeným tehdejším po- 
měrům, kdy „černá smrf morovou nákazou řádila, jak o tom bylo po- 
věděno. 



Chorea Macchabaeorum. Tanec smrti u Čechů. 57 

Jiní snažili se odvozovati latinský název ,yChorea Macehabdeoram** 
od duchovního divadla s avedenoa tendencí mravokárnon o bratifích Maka- 
bejských. Jiní ještě jinak usazovali. Pomineme podrobností. 

Jisto je, že se ujímali „tance smrti^ umělci a vytvoJ41i rozličné va- 
rianty pflvodní látky s mravokárnou tendencí. Pokud se týče dřevorytin, 
již r. 1490 vydáno bylo vyobrazení „tance smrti" v Basileji. Nejvíce prosluly 
dřevorytiny Holbeinovy, vydávané v století XVI. přečasto s pi4sln8nými vy- 
světlivkami, s verSíky mravokárnými v knížkách, které záhy vSude docházely 
záliby. Obšírně viz v literatuře uvedené (pozn. 15.). 

Vylíčená představa o neúprosné smrti, která* pobízí k smrtelnému 
tanci lidi bez rozdílu stavu a stáří, rozšířila se z Evropy západní také 
mezi Čechy. Nasvědčují tomu narážky v skladbách staročeských věku XYI. 
Na př. hrozí smrt '*) sedlákům nedbalým a lhostejným u víře, že jim zne- 
chutí radovánky masopustní a překazí bujné tance: „Shledáme já je po 
zálesí, žef se mne napořád zděsí ; dám jim konec masopusta, že( jim ostane 
ves pustá, jenž činí skoky telecí, kdyžto se jelit namecí. TudižC já jim 
stavím skoky, když se vsadím na jich boky." V týž asi rozum hrozí smrt 
Y písni k času mornímu opět s narážkou, jak též tanečník neodolá smrti: 
ašermíř se nevyšermuje, frejíř se nevyfrejuje, neutečet jí závodník, klesne 
před ní i tanečník." Výslovnou narážku, že zkazky a představy o „tanci 
smrti" byly u nás známy, zachoval at již bezděky nebo schválně Mikuláš 
Dačický z Heslová v Prostopravdě. Líčí rozmarně, jak se přihrnula na do- 
Yádivé masopustníky smrt a moudře jim vykládá o pomíjejícnosti světa 
i zve je k svému tanci: „Přišla jsem k vám nenadále, nemoha se dívat 
stále takovým vašim marnostem, musím býti vaším hostem. Poďtež 
k mému tanci také bez vejmluvy všelijaké . . . Dosti jste byli veselí 
mamě, pozoru neměli na mně a tak juž půjdete se mnou, těla vaše v hře- 
bích lehnou ..." 

Čechové seznámili se také s vyobrazením „tance smrti" podle způsobu 
západoevropského. Inventář knihoskladu známého Jiříka Melantricha z Aven- 
tinu poučige, že prodával jmenovaný knihtiskař „Smrti tance" tehdejším 
Čechům. '^) Byla to patrně kniha, z jejíchž obrázků se zachovaly v Museu 
původní dřevorytiny. Na přední desce původní, staročeské vazby vytlačeno 
ozdobným písmem souvěkým s tiskem „Smrti tanec". Název této knihy: 
„Kniha Erasma Roterodámského, v kteréž jednomu každému křesťanskému 
člověku naučení i napomenutí se dává, jak by se k smrti hotoviti měl. 
Létha MDLXIU." Na posledním listě čteme: „Vytištěno v Starém Městě 



58 Melanfrichovo vjdátií 

Pražském u Jiříka Melantricha z Aventyiiu.*^ Knihu tuto věnují Sixt z Ottcrs- 
dorfu a Jiřík Melantrich z Avcntinu „Vysoce urozenému Pánu Panu Janovi 
nejstaršímu z Lobkovic a na Zbiroze a Točnice, nejvyššímu hofmistru krá- 
lovství českého." Věnováni svě objasňují a odůvodňují kromě jiného tím, 
že Jan z Lobkovic přeložil do češtiny latinskou skladbu Erasmovu, jak se 
pravdě podobá, z vydání r. 1554 v Basileji. Překlad tento tedy vydávají 
s obvyklou uctivou dedikací: „Milostivý pane, když se nám knížka tato 
prací Vaši milosti z jazyku latinského v český přeložená a o přemyšlování 
smrti a budoucích věcí sepsaná dostala, a my za hodnou ji smc usoudili, 
aby vuobec všechněm k vajstraze budoucí a k polepšení životuov vydaná 
byla, nemohli sme slušnějšího prostředku mezi sebou najíti, než aby táž 
knížka tomu připsaná byla a pod jménem také toho na světlo vyjíti mohla, 
kterýž při výkladu jejím práci vedl a příčina toho byl: aby lidé národu 
našeho českého, majíce v svém jazyku takové napomenutí, uměli také na 
smrt a budoucí své věci pamatovati. A protož Vaši milosti knížku tuto 
jakožto práci vlastní a od Vaší milosti z cizího jazyku v náš český pře- 
loženou a pěknými, nákladnými figurami ozdobenou připisujíce, 
ji vuobec pod jménem Vaší milosti vydáváme, jsouce té celé do Vaši mi- 
losti duověrnosti, že práci a dar tento Vaší milosti vlastní, samými to- 
liko figurami od nás ozdobený, milostivě a laskavě od nás přijíti 
ráčíte.** 

Vysvětlují tedy, že k překladu textu Erasmova připojili obrázky, pro- 
vázené podle tehdejšího způsobu při vydávání dřevorytin „tance smrti" 
mravokárnými veršíky o neúprosné moci smrti vševládnoucí : „Nicméně 
k práci této Vaší milosti připojili jsme také některá kratičká napomenutí 
mužuov učených a doktoruov svatých, kteráž k tomu lidi vedou, aby po 
všechny dny života svého na Pána Boha pamatovali a o smrtí přemajšleli, 
ač chtěli li by životy své v povinnosti právě křesťanské zde na tomto světě 
vykonávati." 

Dřevořezby v tomto českém vydání Holbeinova „tance smrti^ upra- 
veny jsou dosti věrně podle originálů v latinských a německých vydáních, 
nejsou to však totožné kopie Holbeinových originálů. Dřevorytec připravuje 
„tanec smrti" pro české vydání, měnil při některých skupinách pozadí, 
posice jednotlivých osob, vzezření tváře, jak Baum podrobně dokazuje. Vy- 
hýbal se (snad podle přání Melantrichova) urážlivým detailům, namířeným 
hlavně proti duchovním. Dřevořezby naše nevyrovnávají se jemností obrázkům 
původním; celkem vsak prozrazují nemalou vyspělost technickou a vkqs 



Ilolbrinova „Tancfi smrti". 




^ 


^El 


^^^^ 



41 JU imital, btdB/, nab kiint pobolDfch 
DOIlďl pilTÍ, lis OMijI b«bolB«sh. 
ZUutB'1 ujlatolaii Ii4 iMmaadraill. 



^S^""^^^^^^^ 


"^'í^l^y V^t^^^^^^^ií^í^^^H 


'/íSw^£^^" iF"^í 1 


,^^^^§- l^S 








WlAllIflII 




á^KSf/H] 






ifr"^^-^«l 



Kdnl pra dirj křlT» loudlI Bhudfho, j2 

TTtTbDQ t» 1 HDdD I ■ IldD m«hD. 

Nsmuotala prlrk oandB ib/U, 



o Jiat, nannol ijftt. 



Původní ítoík; staročeských dreToreieb. 




43 KMdf fiioTik, ]ui ii> 

k mnobf m bfd4n, pio' 
tmk krtt i^ohla undi 



SUnf TodtnM •ttal« don 

■ kdf I pdjda iflníJU, přMBnol j..i<. 
Ala lairl pHJdi, oba • itUh lejm*, 
■broj, I Tto, Tid AfUl, Jim odvjna. 



omélecký, jak ae snažit dřevorytec dostihnouti pilvaba prOBlaveii;fch origi- 
nálů HolbeinoTých s mÍBtrovským zobrazením potmSSilé smrti. Napodobil 
erb na titalniin listé Holbeinova vydáni (obr. í. 39.) i ostatni výjevy, kde 
pravidelné vyobrazeny jsoa přesýpací hodiny, na nichž hodina poslední Ho- 
T£kn vyprSela, a pak smrt, jak rve nemilosrdně knlíete z čestného úl^adn, 
ze středa poddaných (obr. ífs. 40.), jak vyvádí mocí ze svéta opata (obr. 
éls. 41.), jak amoři podplatnébo sondce, Jenž si dává „palček podmazati" 
(obr. L 42), jak vle6e z chaty děcko od ohniBtě, nedbajíc nářkn a žalu 
rodiny (obr. C. 43.) a jak se potýká vítězné na bojiStt s troufalým oděncem 
i jiného přivádí rachotem bahna. váleCného rovněž k boji smrtelnémn (obr. 
éfs. 44.). Připojujeme do texta ohrázky a přísluBné k nim veriiky mravo- 
kárné z Melantrtchova vydání. Dřevorytiny tyto sem zařaděné zaslahnjf 
pozornosti vedle jiného proto, že Json pořízeny podle oríginatA staročeských, 
chovaných v Masen království íeskébo t Praze, věrným, bezvadným napo- 
dobením staročeských knihtiskařskýcb štočkQ k obrázkám do kniby Melan- 
trichovy. Mají tedy tyto naíe obrázky význam pro stadium dřevoryteckého. 
uměni staročeského. 



Tance lidové. 61 




Kapitola pátá. 

Tanec selský, lidový. 

'odobá 86 pravdě, že zprávy o lidovém tanci ve věkn XV. json pře- 
hnané, že skatečná bnjnost a tehdejší nezbednost tančícího lidu pro- 
stého je zveličována hlavně v rýmovaných památkách od skladatelů. Tito 
rádi 8 jízlivými úsměšky hovořívají o životě lidu selského, zahrávajíce si 
na stav vznešenější, mravu nhlazeného. Kde se jim namane příležitost, nle- 
vi^í si přihmblým líčením selské nejapnosti a bezuzdnosti. Tanec selský 
popisují podle tohoto obyčeje jako vášnivé, divé poskoky, při nichž tančící 
lid v rozjařenosti pozbývá všeho stáda, neohrabaně se potácí. ^) 

Tyto popisy jistě asi chovají v sobě zrnko pravdy. Tancovali tenkráte 
divoce lidé po venkově, tancovali však také i v městech neslušně se zlo- 
řády rozmanitými, z nichž nejčastěji káraji mravokárci i vrchnost světská 
nemírné, příliš vysoké skoky tanečníkův a tanečnic a obraty při tanci 
v pravém slova smyslu.^) Zlořády tyto však příliš tmavě právě u lidu sel- 
ského jsou líčeny v rýmováních věku XY. a XYL, takže to budí podezření, 
jakoby skladatelé při popisu tanečních zábav městských a šlechtických oči 
přimhuřovali a za to při tancích liďových schválně odhalovali všechnu buj« 
nost a rozjaření, nastavujíce posměšné výmysly, kde se pravdy nedostalo. 
Obdoba toho vidíme také v skladbě staročeské o tanci selském, otištěné na 
konci této kapitoly. 

Neutuchající zálibu v tanci u Čechů charakterisuje několikráte rýmo- 
vání „O manželství". Žena vyzývá manžela, aby jí koupil pěkný oděv. Do- 
volává se při tom, že i nuzný ošatí pěkně ženu, když jde k tanci. Patrně 
strojily se ženy k tanci pečlivě, nákladně, když i chudá tanečnice starala 
se tak o úpravu roucha při tanci. Muž si postyskuje, jaké břemeno si 
uvázal manželstvím, jak jeho marnotratná choť často si poroučí: 

„Kup mi suken několik sukna dobrého, 

at mám něco damaškového. 

Yšak znáš, kterak mnohý chudý 

odpustí ženu k tanci na veselé hody 

a připraví ji velmi čistě." *) 
S náruživostí vyhledává žena tance. Yšeho pomine, jen aby si mohla 
zatancovati v kole. Hořekuje totiž dále utrápený muž : 



6^ Hana tacce selskéhc). 

„Když zamyslí ona ua svatbu jeti, 

nechajíce i ySeho orání, 

baďte ihned hotovi páni — 

a byť mělo kus statku uskočiti, 

jit se jest vždy v tanci zatočiti. '^ ^) 

Jaká paní, taková čeládka. Čeledína práce mrzí. Raději se čistě vy- 
šňoří, aby si mohl zatancovati. Práce nedbá Jde k hospodáři a žádá platu, 
přiznávaje bez obalu, nač potřebuje mzdy: 

„Pane, rač mi zaplatiti, 

chceš-li, at budu slúžiti; 

pakli mi hned nezaplatíš, 

neb nebuduť dělati, to ty zvieš, 

nebo musím sobě šaty zjednati, 

abych měl v čem s děvečkami potancovati.*'^) 

Záliba v tanci teda nemizí. Lid venkovský oddával se tančeni s roz- 
koší neumenšenou. Jde jen o to, jaké to bylo tančení. Zprávu o tanci 
selském ve věku XV. zachoval neznámý rýmovník staročeský. Rýmování 
jeho shoduje se s podobnými posměšnými popisy skladatelů německých, 
o jakých na začátku této stati již bylo vyloženo. Rýmovník staročeský prý 
viděl tanec selský, byv přítomen na venkovské slavnosti. Zkušenosti svoje 
o tanci lidovém zahrnul v tato slova nevybraná, kostrbatá: 

„Divnéť mají (sedláci) tancovánie, 

kdyžt sě sberú mezi panie, 

tuť jest divné divánie 

a milé přihlédánie. 

Anť svinské kroky činí, 

vppraviu'e sobě klíny 

a z úst jemu teku sliny, 

toť vám povědie jiní. 

Když chce skočiti na pospěch, 

tuť sebú vrže jako měch, 

a já to dobře videch, 

kdyžto na jich hodech běch.** ^) 

Z přihrublého tohoto popisu vysvítá, když si odmyslíme zúmyslnou 
příhanu, že lid v XV. věku chutě se oddával požitkům skočného tance. 



Bohuslav Hasišteinský o českém taoci. hS 

Zdá se oviem, že v této skladbě rymovnfk chtěl na vmb žertu nepodaře- 
ného vyučiti tanec selský nelichotivými podrobnostmi, které prý vedle jiných 
zahlédl při tanci lidovém. 

Tanec lidn českého v XV. věku popisuje také ve zvláštní skladbě 
blavný humanista staročeský Bohuslav Hasišteinský z Lobkovic. Viděl, jak 
lid na vsi tančí pod kvetoucí lipou. Ten, jenž vedl tanec, jsa v čele, nesl 
na hlavě hubatku s vínem. Za níui postupovali staří, mladí s tanečnicemi, 
dupajíce a pokřikujíce. Máchali rukou, poskakovali, až kohoutí peří na 
klobouce sebou zmítalo. Jiný točí tanečnicí do kola, jiný tanečnici objímá 
a líbá. '^j Celkem líčí Bohuslav Hasišteinský z Lobkovic tanec pod lipou 
v týž rozum, jako skladatel uvedeného rýmování staročeského. Představcyeme 
si opět, jak básník latinský a při tom šlechtic vida pod lipou, osypanou 
květem, rozveselený lid poddaný křepčiti, díval se na taneční vřavu trochu 
s vysoká okem poety, řídícího se vzorem básníků klassických. Nasvědčuje 
tomu líčení selského tance, při němž vtěsnal do veršů sestavených klas- 
sickým rozměrem a promíšených pečlivě klassickými úslovími, jen zlom- 
kovité zprávy o tom, jak lid český za jeho doby tančil. Avšak i těchto 
zpráv dlužno sobě vážiti, poněvadž mimo uvedené zmínky o lidovém tanci 
v XY. v^ku, pokud vím, v památkách staročeských není nic více zapsáno. 




Kapitola šestá. 

Tanec panský. 

xhůzky a kratochvíle panské bývaly také v XV. věku pravidelně za- 
končeny tancem. Turnaj, kolby, tanec doporučuje králi lvu kůň 
v skladbě pana Sroila Flašky z Pardubic v ten rozum : 

„K tomu sě měj vždy vesele, 
tanec, turnej, časté klánie, 
szuova krásné panny, panie, 
ať sě tiem tvé srdce kojí, 
když sě sjedu páni tvoji." ') 

V staročeských skladbách původních i upravených z cizího čítáme 
často, že se panstvo řídilo radon Smila Flašky z Pardubic. Mezi zábavami 



66 Panskd tance a Gedifl. 

panskými skoro pokaždé jmenován je tanec. Obyčejně viak kromě jména 
neni nic zevmbnějiího zaznamenáno. Jen pro příklad nyádime, že y známé 
pověsti BmncTik „nzi^l mnoho zástnpnov na koních, ani jedni kole, drazí 
tancují, a veliké veselé mají mezi sebú*, ^) jako podobně tancigí hrdinové 
v Letopisech Trojanských. Rovněž v skladbě o TandariáSi 

„král kázal tanec něiniti, 

a viem pannám v tanec jíti. 

Taž se s ním král Artai vodil, 

mezi pannami, kterú by koli sobě zvolil, 

aby ta viec jeho byla," •) 

Jasnějií názor, jak po západní Evropě páni tancovali v XV. veka, 
podávají některé kresby. Poačají lépe než poahé slovné zmínky o tanci. 
Podle nich tančily páry asi takto : tanečník držel pravoa rakou levoa raka 
tanečnice. Tanečnice přidržovala si způsobně pravoa rakoa záhyby dloahého 
žata svrchního nebo měla pravici volně podepřenoa o bok. Hořejží část 
těla vzprožená při pohyba tanečném poněkud strnule se kloní nazad. Ta- 
nečník (někdy také tanečnice) prvního párn obyčejně předzpěvoval vhodnou 
píseň, jsa provázen obvyklou tehdejší muzikou, zvuky pižtce a bubeníka 
(srv. str. 22.). Když dozpíval sloku, zahlaholil síní sborový refrain ostatních 
tanečníkův a tanečnic, nebo byla sloka celá sborem opakována.^) Pohyby 
levice nadzdvižené doprovází tanečník svůj zpěv, pobízí tančící párky s já- 
sotem do tance. Tanec tohoto druhu nebyl ovšem sestaven z bujných skoků. 
Podle vyobrazení, která do textu připojigeme (čís. 45. a 46.), šoulají se 
páry zvolna po lehounku, jak navádí do taktu vířením bubeník. 

S předchozím popisem shodigf se další dvě rytiny. První kresbu 
(čís. 47.) zhotovil před r. 1493 známý umělec M. Wolgemut. Byla uveřejněna 
r. 1493 v Kronice Hartm. Schedla, vydané v Norimberce ^) a odtud pak 
otiskována po rozmanitých knihách. 

Wolgemut snažil se tu znázorniti pokuta» jak zastihla neposlušné, ná- 
ruživé tanečníky, kteří tancigíce na štědrý večer před kostelem, vyrušovali 
kněze z tichých obřadů vánočních. (Srv. str. 9.) Na místě trochu pový- 
šeném pištec a bubeník hrají. Tančící páry, prokleté od rozhněvaného kněze 
k tanci ustavičnému, postupují podle zvuků jednotvárné hudby. Tanečník 
v pára prvním (před hudebníky) mává rozjařeně levicí. Také tanečník 
y druhém páru činí levou rukou pohyb, jakoby tanečnici s dloohou vlečkou 



vyobr»enf tance cápadoevropikélio. 



A se lobákoritými 
stfeTfci něco vy- 
právél nebo posuD- 
kem tfm provázel 
faadbn. 

Wolgemntově 
akapiiié tanečoikfl 
podobá se rytina 
GrOnÍDgeroTa s r. 
U98. Zniiornéo 
je taoec při koi- 
fecim bodokrasn. 
Obrai čh. 48- je 
snímek s levé stra- 
ny celkové rytiny. 
Od aknpiny Wol- 
genintovy liii se 
tato sknpina kro- 
jem t doby o néco pozdějíf. Zobáky 
ae atřevfcfl tmizely. Odév mniský 
i lemíf má tn ráz kroje ze sklonkn 
veka XV. Pokad ae týle tance, opét 
tanii tn sknpina párfl krokem pro- 
cbáikovým sa zvakQ pÍStc« a bu- 
beníka. Tanečník v prvním páro 
- pozdvíhaje levou roku a přitáčl se 
dvorně k svoji tanečnici. Za nim 
poatnpnjf dva páry s tanečnicemi, 
mírné nakloněnými natad. Je to 
opět znázorněn panský tanec, shodný 
s tancem na rytině Wolgemntové. 
Rytiny avedené json pAvoda 
cizího. Právem mohlo by se namí- 
tati. Že tanec jimi znázorněný je 
vyobrazeni tančících párkQ cizích, 
nečeských. Námitka tato mOie víak 
býti sealabena, nvážime-li, íe v XV. 





Tanefaíci pH hodokvasii kiiiier.lm. 

BnlBSk ■ dfiTOim OrDningaran i roka l< 



Tanec aa Zítkově (malba niatĚnná). 




TěkD rotdfl mezi panským tancem t západní Evropě a meti tancem pánft íe- 
akfeh, ffdícfcb se roodon západoevropskou, nebjrl asi snafný. Potvrznje to jeitě 
rozbodněji zníimá náatfnná malba na starobylém liradč Zvlkoví při vtokn 
Otav; do Vltavy. Malba tato (viz ffa. 51., obrázek siné před obnovenim od 
P. Maixnera a fis, 4^., podoba nynéjSi, upravená od jmenovaného nméice) 
zdobí výcbodnf stěno síně vedle věie Markomanliy. V podáni lidovém nstálíl 
se název Jeji „svatební vesetl" pánO ze Švamberka, *) ačkoli není zjiStěno, ěl 
veseií je tu znázornéno, anebo zdali vůbec má ta býti vyobrazen prQvod 
svatební. Podobá se spfSe pravdě, íe ta vymalován tanec panský a( jii při 
jakékoli příležitosti. 

Nechtěje vybočiti z rámce této knihy, upozorňuji krátce na ehodu • 
malby tance staročeského' na Zvikově s cizími rytinami, znázorĎnJfcimi 
tanec ěfg. 47. a čfs. 48. Sboda tato vybízí ku přemýStení o poměru ná- 
stěnné malby k rytinám, hlavně k Initění záhady o nepopiratelné podobnosti 
s rytinou čís. 47. Šaiek a tančící párek, obrácený k SaSkovi, to nerozhodují, 
pončvadí byly doplněny^) zručnou rnkon malíře P. Maisncra, jenž všecky 
malby v této síni obnovil. Netroufám ei řeéiti zAhadu, jak skoro totoiná 
je pOsice bubeníka a piStce ze Zvíkova s pohyby hndebníkfl na rytině č. 47. 
Úprava latu íenského, pozdvižená mka ro^ařeného tanečníka, jakož i pohyb 
jeho nohy, poSonpnuté do zadu t prvním pára sbodujl se vzájemně na oboa 
kresbách. Malba na Zvikově odchyluje se ovSem krojem, oblíbeným u čecbQ 
v polovici věku XV. Také druhý pár tanořnikft ncliil se na obou kresbách. 



Sboda a dřerořeibou Wolgenmtovou. 69 

Oba taDGÍDlci maji levou noho pošionton ka předu a steJDým posaaem levé 
raky proT&zejf bnď zvaky hudební Debo rozprávka s tnnečnicl. Tato má oa 
oboa kresbách iat podka-aný a skoro stejně apraveoý, řasnatý záhyb ze 
předa. Třetf pár tanečníků na Zvíkové shodnje se ponéknd 8 třetím pirem 
na rytině i. 47. Zejména tanečnice na obon kresbách má rnkn pravou apnátěnu 
n mírném záhyba po bokn a iat stejně npraven, vykrojen, ze spoda rouchem 
sahalená ňadra. Čtvrtý pár ze Zvfkova shodnje se opět úplně se Čtvrtým 
párem na rytině S. 47. Prozrazuje to při tanečnici stejná úprava čepce, 
otočeného podle tehdejM mody íatkou, stejná posice pravé mky, přiléliajlcf 
k iivotQ krátkému, vlečkovitý iat. Nasvědčuje tomu také pohyb tanečníka 




8 dloubou klticl kadeřavou, jak ss tnil stejným pohybem pravé ruky k ta- 
nečníci a levici má volně svislou, jak pravou nohou jsa opřen, chystá se 
Šoupnouti levici opět o krok ku předu podle hudby. 

Sboda tato vábila by k výčtu dalSlch jeStě detailft. Nejde tu vfiak 
o rozřeienf jej! po stránce nmélecko-bistorické. Malbu zvikovskou kreslil 
umělec neznámý (nsnzuji podle kroje) na sklonku věku XT. Mobl míti vzor 
při koncepci z rytin oněch, poněvadž byly vydány tiskem a byly teda pří- 
stupny. Podrobnosti krojové, oživení kresby pestrými barvami, jemné zná- 
zorněni drahocenných látek krojových, vlajícího, průhledného ilojfře upra- 
voval si ovíem malíř samostatně. AvEak základní rysy jeví shodu nepopira- 
telnou se skupinou hlavně na rytině čla. 47., a( již shoda ta vznikla přtmo 
čerpáním z knih uvedených nebo snad teprve prostřednictvím nějakým. 



70 Výjevy při taneční zába?ě staročeské. 

Mohla by také vzniknoati domněnka, že nástěnný obraz zvíkovský 
mohl se siřiti jako vzor po jiných malbách nástěnných nebo knižných. Není 
pochyby, že naši historikové umění povšimnou si tohoto, tnším, prvního 
upozornění na podobnost malby zvíkovské a kreseb cizích, a rozhodnou, 
jak dlužno vzájemnou shodu onu vyložiti. 

Buď jak buď, vážíme si sličného obrázku zvíkovského. Umělec patrné 
snažil se pánAm ze Švamberka okrášliti stěnu vyobrazením tance, jaký 
vídal u svých vrstevníkA. Přirovnejme k uvedeným kresbám staročeský 
dřevoryt z Kutnohorské bible (obr. č. 50.), znázorňující, jak lid vítá hudbou 
a tancem vítěze. Postupují podle zvukA hudby, s posunky, jaké vídáme na 
vyobrazeních tance z této doby. Není pochyby, že rytec jsa veden textem 
biblickým o hudbě a o tanci, vyobrazil zde výjev ze života současného. 

Tanec pánA staročeských nelišil se, jak bylo již napověděno, od tance 
panstva západoevropského. Čtyři sta let uplynulo. Slavné sídlo pánA ze 
Švamberka zpustlo. Procházíme-li rozlehlé, velikolepé zříceniny, bezděky se 
zadumáme, a fantasie, roznícená historickými vzpomínkami, vykouzlige nám 
místo sklíčenosti, dojemného ticha pestrý obraz hlučného života panského 
v síních nádherně vyzdobených. Zadíváme-li re pak na malbu nástěnnou 
v síni při věži Markomance, snadno a živě si představíme, jak výjev staro- 
české taneční zábavy panské při hudbě pištce a bubeníka, zachovaný v ná- 
zorné kresbě podnes vzácnou náhodou na stěně, často ve skutečnosti se 
opakoval v těchto klenbách, nyní pobořených, jak při hodokvasech, kolbách 
a lovech v XV. věku často zval k podobnému tanci pištec veselou pištbou 
za doprovodu přizvukujícího bubeníka rozjařenou společnost, sezvanou 
z panstva sousedního, od štědrých hostitelA, pánů ze Švamberka. 

Jako na Zvíkově, tak jistě i na jiných hradech a tvrzích pořádány 
byly podobné tance a při nich se opakovaly výjevy, které líčí roztoužený 
skladatel staročeský v milostné písni o zbožňované paní: 

„Když my k tanci puojdem, 
tu kdež sú veselí, 
přesrdečné smienie 
vidúc od té panie, 
zdalif by čest učinila, 
hlavičky poklonila, 
řkúc: „Toť muoj milý jest!*' 
Což vy tu stojíte? — 



Panské kratochvíle. 71 

Učintež k tomu spieše, 
nemeškajíc dále/ *) 

V ten roznm často popisují rýmovníci panské kratochvíle. Y rýmované 
skladbě o Arnoštovi, upravené podle vzorn cizího, několikráte děje se 
zmínka, jak páni s pannami a paními tanec vesele zaváděli. Líčí rýmovník 
na př : 

„Rozkázachú pískati, 

trúbiti i bubnovati, 

rozličných by hlasóv mnoho 

od seho i od onoho. 

Tak se jechú tancovati, 

musíť panna vzhoru vstáti. 

Počechú veselé jmieti, 

a s ní tanec zavoditi.** ') 

Podobně jindy rozproudila se družná zábava, zakončená opět tancem 
podle popisu rýmovníkova: 

„By veselé na vše strany, 
ondet knieiata i páni, 
panny krásné, i panie k tomu, 
i ktož šel do králova domu, 
jim dávajíc všeckněm vftánie. 
Tuť by hrozné tancovánie; 
musichúť oni pútníci 
tu ne po své voli býti, 
neboť s nimi tancovachú 
a radostně přebývachú.*^ '®) 

Jinde živě líčí rýmovník staročeský panskou zábavu taneční. Kmitají 
se při záři pochodní nádherné oděvy, okrášlené drahokamy, perlami, zlatem 
a stříbrem za zvuků veselé hudby. Rýmovník popisuje rozmarně milostné 
pohledy tanečníkův a tanečnic: 

„Potom u večer by tanec, 
a by tu rozličný kranec 
od střiebra i od zlata také, 
i od perel a drahého kamenie. 




NiidnDé m4lb« u tTiks^l' 



74 Turnaje zakončorány tancem. 

oodeť se v zlaté zelené, 

by uzřel, ktoi chtél hledati 

a to právě znamenati. 

Tni bylo také hlasóv mnoho. 

Uslyšel by času toho, 

ondeť pišti i bubnuji, 

a trubači budečuji, 

ondeť Ludú, hyn zpievajf, 

rozličnú kratochvil migi. 

Tut rozličnú radost jméjiechú, 

a druh k druhu se smějiechú, 

svého milého každá znajic, 

družka družice ukazujic, 

8 hledánim očka svého 

prostřelujic srdce jeho, 

jakož by mohlo i dnes býti, 

kdež by se udáio býti 

tu, kdež by byli panny i panie 

a plodili tancovánie. 

Takéž by se tu vše stalo, 

tak jakž se jest tam dalo." ") 

Rádi věi^me staročeskému rýmovníku, jak si vážili hejskoviti páni 
tanečnic obratných Liči, jak byla vitána při panské zábavě. Posmívá se 
„ klopo tolovi**, záletnémn rytiři, jak 

nuzře některá děvu 
ješto nejlép tanec vodí, 
se vším dvorem v milosti brodí, 
k tej v jejie bláto skočí, 
on jí a ona jím zatočí." '•) 

Tak a podobně líčívají rýmovníci staročeští panské zábavy taneční. 
Není divu, že pravidelně turnaje byly tancem zakončeny. Panny a paní, 
které se dívaly na závody na kolbišti, chtěly se pak baviti zábavou jim 
přiměřenou. Po kratochvíli mužské při slavnostech vystrojena byla tedy po 
turnajích zábava pro pozvané i domácí panny a paní. Rozproudila se po 
hodokvasQ zábava taneční, slavnostně byly odevzdávány vítězům odměny. 



Ohrada k Unco?áDÍ, tanchaox na sloopech. 75 

Tak dělo 86 vSode jinde, a často opakovaly se zábavy podobné také u Čechfl, 
doma i v cizině, při čemž leckdy se páni čeští proslavili. Vypravují na př. 
letopisci staročeští, kterak o korunovaci Kazimíra polského r. 1447 vítězili 
páni čeští. Po korunovaci uspořádány byly rozmanité zábavy. Kromě jiného 
„byli tane o v é, kolby; však panu Kamaretovi rytieří Čechu dávali velikú 
česť v kolbě, že nad jiné všecky vyhrával; a tak darován krásnými zápo- 
nami, prsteny » koňmi a jinými rozličnými a mnohými věcmi." '^} 

Také pro korunovační radovánky krále českého Ladislava r. 1457 
byly chystány tance. Podle záznamu letopiscova „král přikázal dělati na 
náměstí na Starém Městě ohradu k tancování, aby tancovali a veselé 
to vedli, kolby a jiné ty věci světské — ale Pán Buoh to jinač změnil, 
jakž ráčil,** '^) dodává letopisec s povzdechem a s narážkou na nepředvídanou 
smrt mladistvého krále. Vykládá o tom tuké kronikář Hájek při r. 1457, 
jak nákladná byla tato ohrada pro tance na náměstí chystaná a zároveň 
tak upravena, aby nepřekážela chodcftm i jezdcům. Píše doslovně: „Bned 
potom na den sv. Brikcí opět ukázala se hvězda velmi vlasatá, a lidé mnozí 
zvláště múdíejší vidúce takové znamení, nemálo truchliví byli. Pražané pak 
kázali mnoho dříví navézti na rynk Starého Mésta Pražského, chtíce 
z něho kázati udělati tanchauz na sloupích, tak aby udělána byla 
nadevším rynkem podlaha, prkny hoblovanými podlažena, aby pod ní mohli 
s koňmi i s vozy jezditi a z té podlahy aby mohlo doluov i nahoru po 
schodích se choditi, také i do každého domu v rynku z té podlahy vjíti 
a tu aby králové a knížata, hrabata i páni své tance a rozkoše měli.** 

Jak bylo již pověděno, také u Čech& bývaly oslaveny dni památné, 
významné schAze, návštěvy tancem. Rozumí se vlastně samo sebou, že 
rozjaření hodovníci dávali se do tance. Jen pro příklad budiž tu vzpo- 
menuto, jak při návštěvě falckraběte r. 1509 král Vladislav častoval hosta 
i pány a paní české znamenitým a nákladným hodokvasem. „Po obědích 
vyšli na palác a tancovali.** '^) Podobně r. 1510 podle záznamu téhož leto- 
pisce při návštěvě knížete míšeňského vystrojen byl na hradě královském 
v Praze skvělý oběd a „po obědě tanec byl a pití nosili.** ^^) Podobných 
zpráv je mnoho roztroušeno v památkách staročeských. Kromě jména však 
obyčejně nezaznamenal letopisec obšírnějších zpráv o tomto panském tanci. 
Z jednotlivých zmínek vysvítá, že se páníim staročeským zalíbilo podle 
západo- evropského mravu zejména v tanci ve zbroji a v tanci pochodňovém. 



76 Tanec ve zbroji (mečový). 




Kapitola sedmá. 

Tanec ve zbroji (mečový) a pochodňový. 

lanec se zbraní byl znám již ve starověku. Rozjaření bojoyofci projevo- 
vali radost dovednými pohyby se zbrani v rukou. *) Tacitus vypravuje 
o Germanech, že mladici obnažení tancuji mezi meči a skupinon nastavených 
kopí. Znamenitě prý se vycvičí v tomto uměni. Byla to oblíbená zábava 
a divadlo pi4 schAzkách starých GermanA. *) 

Tance mečově nebo ve zbroji patřily mezi oblíbeně kratochvíle takě 
ve středověku. Tance tyto nikterak nesouvisí se zábavou, líčenou od Tacita. 
Vysvítá z popisA. že byly docela jiného rázu. Na př. Švédově podle zprávy, 
zapsaně od 01 aa Magna, ^) tančívali v postě asi takto: Tanečnici, se- 
skupeni v kruh, zdvihali nejdříve a mávali meči v pochvě. Pak obnažili 
meče, pozdvihli a trochu zašermovali, poskočili a druh druhu chopili se 
čepele. Utvořili šestihrannou figuru, nazvanou ^r A ž e". Rychle pak znova 
se seskupili a meče drželi, takže nad hlavami jim vznikaly z mečA opět 
podoby „rAže^. Pak šermovali s meči na plocho. Tanec na začátku mírný 
měnil se ▼ tanec divý, zuřivý. Jindy tanečníci zkoušeli svou hbitost zápasem 
a po zápase tancovali. (Viz obr. č. 52. a č. 53.) Obou kreseb dlužno si 
vážiti nejen proto, že jiných kreseb pro znázornění tance mečového, pokud 
vím, není, nýbrž i proto, že umělec, který robil obrázky do knihy o seve- 
řanech, vydané v Ěímě, nehleděl si přísně věrnosti při kresbě a jako při 
jiných kresbách v knize této zobrazoval výjevy, jak je vídal po západní 
Evropě, zobrazil asi tanec mečový, jaký se zálibou cechové řemeslničtí 
tancovali s obručemi, se zbraní v rukou. 

O tancích podobných ve středověku zachovala se řada zpráv, které 
jsou sneseny v několika podrobných studiích o tanci mečovém.^) Z nich 
vysvítá, že taneční zábava s meči byla buď každý rok nebo čas po čase 
(v Norimberce na př. za sedm let) opakována veřejně a slavnostně od cechu 
nožířského. Ustálil se totiž obyčej, že jednotliví cechové mívali svoje 
rázovité tance, charakteristické pro to či ono řemeslo. Bednáři tancovali 
tanec a obručemi, soukennici tanec s praporcem. V Chebu vedle cechovního 
tance tahávala soukennická chasa o masopustě loď a pluh, kteréžto čtve- 
račivé obyčeje posud udržely se v lidovém podání.^) Roku 1597 však jim 




1'ancc mefový a a ubtuíemi. 

Padla Utiik Uigu r. ISSO. 



rada mčstská zakázala tyto maSkarul prQvody a dovolila jim toliko cechovní 
tanec pořádati.') Nužffi, hotovitelé zbrauó vybrali si obyčejně tanec ve 
zbroji, B meJii. 

He1lwal<) správné připomíná, prou se mobly etarodávné tance mezi 
čleoy řemcáluickýcb spolefienatev, cechA dlouho udríetl, po celý středovék 




18 Tanec fteskýcb pánA v Kolíne n. Ř. 

až do doby nejnovější. Ř&dy cechovní, staré zvyklosti cechovní byly strnnlé 
a byly zachovávány jako nedotknutelné dědictví s pi^snon konservativností 
od pokolení do pokolení. Cechové dávali si rázovité tyto svoje zábavy, tance 
jako výhrada zvláštní potvrzovati od panovníkův a nedoponštěli pak na 
základě privilegia takto uděleného, aby někdo jiný mimo cech účastnil se 
tance, který chlubně prováděli, neodchylijgíce se od zděděné podoby ce- 
chovních tanců, před četnými diváky. Tím dlažno vysvětlovati, proč tanec 
mečový jako přežitek kaltnrní dlouho se udržoval a posud nevymizel ze 
zvykosloví řemeslnického. 

Nejslavnější byl mečový tanec nožířského cechu v Norimberku. Roku 1350 
udělil prý tamějším nožířům Karel lY. privilegium, podle kterého měli 
právo o masopustě tancovati s meči. Od r. 1490 do r. 1615 jsou pravidelně 
zaznamenány popisy těchto tanců v Norimberku. 

Vedle nožířů v XVI. století také š e r m í ř i pořádali oblíbené tance 
mečové, proplétajíce tane*c umělými výkony šerm irskými. Jsou o tom zprávy, 
jak tancovali šermiři v Augsburgu, ve Frankfurtě nad Mohanem a t&ké 
u nás v Praze. Y Sasku byl tanec mečový provozován společně od cechu 
nožířského a řeznického. '') 

Záhy přidružily se k tancům mečovým zlořády, které byly od úřadů 
tepány. Roku 1487 usnáší se městská rada v Kolíně, aby o masopustě 
byly tance mečové zapovídány. ®) 

Tanec se zbraní také u Čechů byl oblíben. Patrně byl do Čech 
zanesen původně se všemi jinými mravy a kratochvílemi rytířskými. Mezi 
nimi tanec se zbraní zaujímal přední místo jakožto obvyklá zábava, kterou 
býval zakončován slavnostní turnaj. Čeští páni tancovali se zbraní zvláštním, 
svérázným způsobem, který se lišil od tance na př. v Kolíně nad Rýnem. 
Očitý svědek Šašek z Mezihoří vypravuje, kterak při hostině na počest českého 
poselstva panny a paní i arcibiskup prosili českého pána Lva z Rožmitála, 
aby vedl tance po česku. Lev z Rožmitála vyhověl prosbě. Dal se do tance, 
postupuje v čele čtyřiadvaceti jinochů, kteří tancovali v odění se zbraní, 
držíce zářivé pochodně. Za nimi tančilo opět čtyřiadvacet jinochů s po- 
chodněmi. Když potom byl s pochvalou tanec ukončen, byli čeští páni hojně 
vyčastováni.' ) Šašek z Mezihoří výslovně píše, že byl žádán Lev z Rožmi- 
tála za tanec „způsobem domácím". Není pochyby, že se teda snažil dvorný 
český pán znázorniti tancem tímto, jak čeští páni při svých schůzkách 



Tahee mečoTý na počest BedKcha Falckého. 79 

tancovali ve věkn XV. a jistě také ye věku XVI., kdy rovněž v Krakově 
n soQsedA PolákA se sálibou hlavně kolem nového rokn „kj^epěili*' s raeči 
při tanci mečovém, jak zachován doklad toho, vyhledaný od prof. A. Brttck- 
nera. »•) 

Takéyli, kdyby ty cesty, kterými se k marnostem těm kráčí, 
zasekané neměli, s těžkém by se od nich zdrželi. Aeneas Sylvius v své 
historii napsal, že císař Fridrich III. velmi často říkával, že by raději na ' 
zimnici stonal, nežli bezbožně kvasil a tancoval.*' ^^) 

Vypravuje podobně kněz Jan Robínek Pražský, „správce církve 
Kristovy*" v Kovářově, v skladbě, '^) věnované panu Janovi Jiřímu z Švam- 
herka na Ronšperce, Boru a Vorlíku, jak člověk marnotratník, jenž čas 
mařil, umíral a přál si, kdyby mohl ještě žíti nějaký čas. Mudřec mu vy- 
čítavě odvětil : „Již hodiny vykupovati draze penězi chceš a nedávno^s dny, mě- 
síce, téhodny, létha jako zbytečně darmo rozsejpal, každému k vůli živ jsa, 
jednak šermířům, jednak hráčům, hudcům, pískačům, trubačům a jiným roz- 
ličným kejklířům a bláznům . . . Někdy také nelib tobě ten čas býval, 
odkudž jsi rozkoše, kratochvíle všeliké vyhledával, jediné ať by se chvíle 
krátila a den brzo minul: ono skrze zbytečné jídlo, ono skrze nesmírné pití, 
ono skrze žerty a kumštování, ono skrze hry, tance . . .** 

Honili pak pozdě bycha, vzpomínajíce na mladá léta, jak o tom při- 
pletl zmínku na začátku svojí knihy Nathanael Vodňanský, tázaje 
se: „Medle kdo jest kdy z lidí starých nalezen, v kterém by všecky roz- 
koše mladosti jeho nejinak než jako zvuk přestálého zvonění, spomínánim 
v starosti na předešlá mladá léta, přivozováním sobě ku paměti pominulejch 
bodův, kvasův, skokův, tanců v, her ozejvati neměly ?** '^) 

Jako cizí mravokárci, tak i staročeští vykládali tance za nástrahu 
ďáblovu. S nevolí odvrací se na př. Bartoloměj Javorský od taneč- 
ního reje: „Jedni pres druhé v šaty pyšné se obláčejí, aby se ne Bohu, 
nežli sami sobě líbili ..., vtancíchse objímali, když je ďábel jedny skrze 
druhé jímá a svazuje, jako ptáčník ptáky lepem a sítkami lapá.** ^') 

Javorskému přizvukuje Boleslavský ve výčtu hříšníků : „Čtvrtí lidé 
jsou, kteří pomoci hříchu cizího bohatnou, jako jsou po domích štverákové, 
hráčové, ožralci, hudci, bubeníci, tanečnici a jiná čertova rota. . . To 
opět cech ďáblův a on nad nimi hofinistrem.** '^) 



88 Kirmezer, Žalanský proti tanci. 

Kde se jen příležitost namanula, tepali staří tanec, netoliko v sklad- 
bách náboženských. Nejen v kostele, také v divadle slýchali výčitky a stesky 
proti tanci. Neopomenul na př. Eirmezer v divadelní hře položiti v lí- 
čení rozkošnickébo života zmínku o tanci s netajeným hrotem proti němu. 
Pokrčnje tam hlavou nad divnými nesrovnalostmi tohoto svéta Lámech: 

„Jak Jest zpflsob tohoto světa divný, 
a veliká nerovnost mezi lidmi ; 
někdo zde má všeho dobrého dosti, 
jiný pak nemá chleba do sytosti, 
mnozí vždycky jednostejně hodcgíi 
ve vší rozkoši sobě povolují, 
jsouce čerství, zdraví a dobrý mysli, 
hrají, tancují, jsou vždycky veselí, 
nic nedělají, avšak dosti mají, 
na Boha ani na čerta nedbigí, 
nevědouce o žádném zarmoucení 
ani o starosti neb o soužení. 
Časem jim všecka nešlechetnost projde, 
všecko se po jich vuoli šťastné vede. 
Proti tomu mnozí se nalézigí, 
že ve dne i v noci téžko dělají." ") 

Uvedený již Havel Žalanský ulevil svému rozhořčení proti tanci, 
kde mohl. Aspoň áštěpky si tropil z domýšlivých, mladých tanečníkův a 
přirovnával je ku rozvážným starcům: 

„. . . ač tělo při starcích schází, však mysl živá jest, ač hyne a vadne 
síla a krása těla, však roste a čerství krása a síla mysli. Kdyby někdo 
krásu vnitřní, totiž mysli starce vážného, moudrého, střídmého, nábožného 
srovnal s krásou těla mládence, hejska, zpěváka, tanečníka lehkovážného, 
ach, jak by tu předčila daleko krása vnitřní krásu zevnitřní.*^ ^') 

Neodpustil Žalanský také ženám, že jsou příliš oddány tanci. Opět, 
jak se příležitost namanula, neváhal připlésti do pásma výkladu svého 
výčitku. Rozhovořil se na příklad o andělském zvěstování Panně Marii. 
Při tom Havel Žalanský přirovnává rozkošnické ženy vrstevnice s Pannou 
Marií. Neušla mu vhodná příležitost pokárati zálibu v tanci výčitkou po- 
někud zaobalenou, přece však zjevnou: „Při Mariji Panně jest zvláštní 
studu a počestnosti příklad, kterým všecky panny, všecky počestné matrony 



Výstraha před tancem. 89 

8G ozdobovati, ustavičně v srdcí svém vážiti a následovati mají. Nebo když 
k ni archanjel s poselstvím od Boha přiSel, kde ji nalezl? Zdali na ulici, 
neb někde při tanci nebo při hře? Zdali na procházce se probíhající? 
Zdali na besedo, nebo ve dveřích a okně se někomu ukazující? Nikoli — 
ale doma v pokoji, bezpochyby při modlitbách aneb jiné, pobožné a svaté 
práci.** ««) 

E výstražným hlasflm, které varovaly před tancem, druží se také 
žalostné bědování panny, odsouzené do pekla pro hříšný, světácký život. 
Podle, neznámého skladatele hořekuje, napomíná svoje družky na zemi ku 
pokání : 

„Ach, panenky mé přemilé, 

kejte se mnou této chvíle, 

jenž ste ještě v světě živé, 

nebývejte tak bláznivé, 

jako sem já smutná byla, 

když sem na zemi bydlila. 

Utíkejte zlých tvářností, 

falší, pýchy a marností, 

besed, zahálek a klevet 

(lépe vám doma posedět), 

tancfl, hodfl, krčem, freje, 

marných lidí obyčeje.** **) 

Vracíme se ještě k Žalanskému. Snáší nové a nové důvody, aby 
posluchačům z kazatelny a čtenářům knížek svých podal přesvědčivý důkaz, 
že tanec je pošetilost, že přivodí záhubu duši i tělu. Posloucháme, jak se 
durdí na tanečníky, jak odporuje výmluvám jejich, tanec zavrhuje : ^^) 

„Tanec jest osidlo a pohoršení jak tanečníkům, tak divákům. Tanec 
. jest vnada a k hojnosti ponoukající nástraha; neboť se tu rozněcují srdce 
lidská, prvé dosti hned od přirození ke všemu zlému schopná Tanec jest 
okršlek, kteréhož prostředek jest ďábel a kteří okolo stojíce, tanci se dí- 
vají, jsou pekelná osidla. Svatý Ghryzostom : Kde se . . . tanec vede, 
tu i ďábel spolu skáče. A svatý Řehoř : Tance přidrží se všecko zlé, pejcha, 
hrdost, . . ., závist, vády, vraždy, křikové — smíchové, oplzlí žertové a 
posunkové, povolání svého opuštění, času dobrého zle zmaření a mnohých 
duši zatracení. Summou tanec jest sám v sobě všecek věc bláznivá a mno* 
hých věcí nepoctivých příčina. 



90 Hříšný tanec. 

Poraď 86 Děkdo sám s sebou, svým rozumem neb zkušením, pozniS 
to, že těmi divadly mysli lidské náramně se rozněcují ; poznáš to v pravdě, 
že muži ne tak dobří a ženy ne tak čisté od těch divadel domů se na- 
vracejí. 

Řekne někdo: Tak netancuji, abych ůákou zlou žádost k druhému 
pohlaví měl, ale abych ňáké znamení veselosti ukázal, v srdci zlého nic 
nemám, pokušením žádným raněn nebývám. Jemu odpovídá sv. Jeroným 
řka: Já nevěřím muži pravícímu, že bez poskvrny divadlům těm obco- 
vati může. 

Říkají někteří : Však jsou i svatí tancovali, jako David a jiní etc. 
Svatí otcové za zákona měli tance počestné; nebylo tu žen, dívek, mužů, 
mládenců smíšení, ale panny samy plesaly, muži sami skákali a těmi skoky 
radost srdce pronášeli, Bohu chválu vzdávali a jemu z dobrodiní velikých 
díky činili, písně svaté zpívali. ** 

Výčitky tyto a podobné málo prospěly. Tanec nebyl toliko pokládán 
za hřích, za ďábelské osidlo, nýbrž byl počítán mezi požadavky uhlazených 
mravů, společenského chování. Rodiče záhy cvičili děti svoje, zvláště dívky, 
v tančení, v hudbě, aby potom, až dorostou, uměly si ve společnosti po 
dvorsku vésti. Že takováto výchova se nelíbila vedle jiných také Žalanskému, 
není potřeba široce ukazovati. Při zmínce o Herodiadě v životě sv. Jana 
Křtitele odbočil od života světcova do doby svojí a již zase vyčítá, kára 
zálibu v tanci: 

„Podobní jsou Herodiadě této všichni rodičové, kteří děti své netoliko 
od zlého neodvodí, ale je sami zlým mravům a uméním cvičí, a z toho 
rozkoš mají, vidouce, an se dcery jejich v pyšném rouchu vypínají . . . aneb 
laškovati a křepče tancovati umějí, aneb syny své an ještě maličcí 
jsouce, čistě přisahati, starším se rouhati a protiviti, čistě splňovati se učí. 
Ach není nikoli potřebí těm mravům věk mladý cvičiti, poněvadž hned 
z přirození k zlému příliš schopni sme. Takoví hřeší proti Bohu, proti 
dětem, které na záhubu přivodí, proti obci a obecné vlasti, jížto zlé měšCany 
vychovávají." **) 

Honosná výzdoba žen, vypravených do tance, byla uvozována rčením 
skoro již příslovečným. Nevrle ptá se instrukcí modlitebníků vyšňořené ženy, 
spěchající do chrámu Páně, proč se tak vystrojila: „Ženo, co pravíš, že se 
Bohu modliti jdeš a ozdoby zlaté, zlatem hlavu a roucho ozdobené na sobě 
máš? A což do chrámu, do církve na tanec jdeš ?***') 



Dobřenský, Flaxius z ČenkoTa o tanci. 91 

Výzdoba tato při tanci byla mravokárcům soli v očích. Líčili barvami 
černými, jak při zábavě taneční vzniká často zárodek rodinných svárů, 
věrolomnosti manželské. Vypravuje Otto z Werdmillera, že často tanec 
bývá pflvodem svády a roztrpčení mezi manžely : „A jakž kráson některé 
panny neb ženy, kterouž v tanci viděl, popaden bývá a srdce jeho ma mi- 
lostí probodly a ranily, hned přijda domnov šeredně hledí na manželku 
svoa, těžce a zlobivě se má k dítkám svým i proti vší domovní čeládce 
hořkost nese.** ^^) V týž rozum kára Václav Dobřenský „rozmlouvání 
společné muže a ženy, dotýkání tělesné, jako objímání, líbání, tancování. '^ '^) 
Rozhorlil se také Jan Mladší Flaxius z Čeňkova na tance po všech 
koutech, pochvaluje předky, že haněli tance tyto: „Odkavadž milí staří 
takové povyky, tance a kouty jmenovali školu nečistoty.^ *') 

Drasticky líčí žalostné následky tanečních radovánek skladatel La- 
mentací země moravské. Líčí, jak se páni i lid na Moravě vydali na usta- 
vičné hodokvasy a pitky. „Co dále z toho pošlo? Tu musila býti musika a 
pacholata zpívající písně světské, nemravné a hanebné, které dobré mravy 
porušují, za které netoliko se nestyděli a že se Bůh na to dívá, zapomněli, 
ale ještě v nich kratochvil, rozkoš a potěšení své měli, smíchy, řechtání a 
poskakování svá strojili. Odkudž hned a( tanec jest,^ v kterém děly se 
rozličné nešvary.*') 

Vykládal-li nahoře mravokárce o tom, že muž při tanci staue se ne- 
věrným ženě, vysvítá z uvedeného povzdechu v« Lamentací, že se dělo často 
také naopak, že také ženy při tanci oplácely mužům svým jejich nevěru. 
Zajímavý pak obrázek domácnosti podobné popisuje v staročeské skladbě 
o ženění Lupus. Vykládá Werwasovi, jak pochodí muž, jenž je sňaC s ženou ^ 
sličnou, jak její siičnost vábí žáky a dvořáky pod okna i do domu, jak 
8 nimi tancuje, mají(* jen smíšky z muže ubožáka. Aby podařený obrázek 
tento nebyl umenšen a porušen zkráceninami, vyslechniž laskavý čtoucí 
třeba poněkud delší výklad zkušenéiio Lupusa:*^) 

„Mám za to, že by sám rád chtěl, 
abych já pěknou ženu měl. 
Jistě darmo mnoho mluvíš, 
neb mne na tom neulevíš. 
Ač to sám pak dobře vidíš, 
však vždy se povědít stydíš, 
že, kdo pojme pěknou sobě. 



92 Lupus o pékné žeiié. 

ten přichází čím dál k škodě, 
kterak k dí chodí dvořácí, 
písaři, 8 mazikon žáci. 
Tuť již mívá častý hosté 
o masopustě i ▼ posté. 
Netřeba jich nikda zváti, 
sami se v tom dají znáti, 
ležíc n něho ta tyjí, 
kde co má, snědí, vypijí. 
On mimo jiné starosti 
nemflže spáti pro hosti, 
ano( a domn zpívají, 
dmhdy pod okny volají: 
— ,Hej, slyfiíš, hospodáři náš, 
mnoho-li ještě piva máš?* — 
Tu OH dělá se neslyše, 
ležíc pod peřinon dýše, 
nedá znát na sobě mnoho, 
avšak v srdci želí toho. 
Též jestli před domem sedí, 
kuždý v/dy po paní hledí, 
když mimo jeho dfim chodí, 
divný ramrejch časem splodí, 
anť se pánn zakazují, 
velkou přízeň ukazují. 
A tuť neběží o vsedlo, 
jen by se koně uvedlo. 
To ač bídník dobře vidí, 
avšak se hněvati stydí, 
ncmhourne na stranu okem, 
shlídne všecko sedíc bokem, 
jak jest paní jeho lichá, 
nastavuje ucha zticha, 
anať vždy vesele chodí 
a s frejíři tanec vodí, 
pékničce znenáhla kroči, 
co páv, když ocas roztočí. 



bavorský, itezeříčský proti tanci. JÍS 

Nechce svého maže znáti, 
hade se ma tiše smáti/ 

Mravokárci hýli si toho dohře vědomi, že jejich výčitky nezřídka 
dachamorné a stálými stesky již auavnjícf nejsoa po chuti milovníkům tance. 
Bartoloměj Javorský hez ohala zmiňaje se o této nedfltklivosti, jak 
si karatelé hadí hněv a milovníků života rozkošného, tance: „Nejedněm se 
zdá věc hýti neslašná, afty měli prohazováni k slnžhám Božím, aneh že to 
na stav povýšených nepřipadá, ahy od koho pode vším nehem měli hýti 
ohviňováni z uepilnosti svatých modliteh a zameškávání Božích slažeh, aneh 
ahy se jim měla oškliviti sláva světa, pejcha, života stkvostnost, opilství, 
hry, tance ..."*•) 

Nedůtklivost tato ovšem neodstrašila kazatelů od horlení proti tanci. 
Výčitkami stále jsoa naplňovány vrchovatě skoro všecky staročeské spisy 
mravokárné z ohdohí, o které ta jde. Nejsoa to jen ledahylé zmínky a 
hezděčné poznámky. Spisovatelé vyzbrojili se proti tanečníkům zásohou do- 
kladů historických a citátů náboženských, ahy dokázali vratkost vývodů, 
jimiž tanečníci hájili tance a předstírali jeho oprávněnost. Nepřestávali při 
tom mravokárci na několika řádcích. S důvtipem rozepsali se dloaze a 
široce o tanci. Z hojných příkladů vybíráme úvaha Jana Thadea Me- 
zeřičského. Všech jiných obšírných výkladů podobných pomíjíme, po- 
něvadž by jejich četba anavovala. Ukázkoa jen, jak nentuchající záliba 
v tanci byla znova a znova tepána, dáváme ta místo rozvláčnéma rozjímání 
Mezeříčského o tanci : *^) 

„Neméně potřebné jest opatrným a poctivost milujícím lidem vzdalo- 
vati i nohy své zdržováním jich od stezky vedoucí k hříšnosti, tance 
a skoků bujných jednoho pohlaví s drahým. Nebo všeliký tanec i ten, kterýž 
se jmenuje poctivý, že by neměl hýti, jakž tancujícím, tak na něj patřícím 
velikým podnětem k hříšnosti a příčinou k drzosti i stydlivým k smělosti, 
kdo to může říci? Pakli řekne (jakož tomu nejedni, zvláště mladí odpírají), 
čím toho může potvrditi? Poněvadž tu všecky napřed oznámené a k pod- 
palu zlé žádosti sloužící věci se zbíhají, strany zraku, sluchu, řečí i rukou, 
skrze kteréžto smysly v přítomnosti neb i konání tance, nejinače než jako 
jiskry ohně zlé žádosti v srdce lidská k zlému schopná, uvítána bývají. 
Příklad toho mezi mnohými při onom tanci Herodiady před Herodesem. 
A Duch Boží dí : ,Proto že se pozdvihují dcery siónské a chodí s vytaženým 



94 



VýmlQTy taneiDÍkfl. 



krkem a pasoo očima protnlnjíce se a zdrobna kráčejíce, takže i nohama 
svýma lákají, okydne Pán praiivinoa yrch hlavy dcer siónských . . /** 

To znajíce maži vážní a počestní mezi křestany i mezi pohany, tanec 
v ošklivosti měli, jej haněli a tupili, jako Ghrisostom svatý nazývá jej 
býti skutek ďáblů a praví, že jednoho času také i ďábel mezi jinými tan 
coval. A Augustin dí: že v den svátečni lépe jest orati, nežli tancovati 
Sněm církevní Laodycevský, kterýž byl držán okolo léta 364 též i Der 
denský okolo léta 500 tuze zapověděl tance pifi všech veselích svadebních 
Onen Fridrich třetí toho jména císař měl obyčej říkati, že raději chce 
zimnici míti nežli tancovati. A Albertus císař k zahanbení některých knížat, 
sic jinak o své moci, síle, udatnosti i válečném umění svém vysoce smej- 
šlejících, však mezi tím nejvíce život svty mezi fraucimorem ve hrách a 
tancích trávících, a v tom onoho Sardonapola následujících, říkával, že 
lov jest mužské cvičení, tanec pak že jest ženské. Tiberíus císař všecky 
tanečníky z Říma vyhnal. A Alfonsus král slyšíc jednoho schvalcgícího tanec, 
že by k občerstvení mysli a obveselení člověka sloužil, posměšně oiipověděl : 
Tanečník, prý, od nemoudrého ničím jiným se nedělí, než že onen, pokud 
skáče, tento, dokudž živ jest, nemoudrý jest. Z těch i jiných mnohých pří- 
kladů poznává se, kterak netoliko duchovní, ale i v světě povýšení a slavní 
lidé, rozumní a soudní, poznávajíc býti tanec věc zbytečnou a hříšnou, víc 
škodnou nežli užitečnou, jej tupili a od něho odvodili. Pročež dobré by 
bylo mladým rady moudrých a zkušených následovati, i příkladem jich od 
tance nohy své zdržovati, nýbrž jej v ošklivosti míti. Ale nynějšímu světu, 
mládeži rozpustilé a bujné nelíbí se ta rada, za bláznovství a v posměchu 
u něho jest, i ti, kdož ji následují. Než jakož jiné zlé a škodné, tak 
i tanec velmi sobě libují a zastávají mezi jiným tím předně dvojím: 

Jedno, příklady některých osob slavných, starších a poctivých, že 
oni časem také tancují. Druhé, že Pán B&h nikdež tance nezapovídá. 
Odpověď na to: Kdož chce příklady lidskými žíti a se spravovati (kteříž 
sice nejsou nám za reguli a pravidlo života našeho nařízeni), ten má mezi 
příklady sobě odpornými, jistými a nejistými, pravými i pochybnými bedlivě 
na to mysliti, kterých příkladů má následovati? Bezpečných-li a pravých, 
čili pochybných a nejistých? Kteří bližší vůle Boží a slova Božího a kteří 
další jsou? Též kteří jemu a duši jeho k dobrému užitečnější a platnější 
jsou? Podobně jako když přijde člověk na rozcestí, nemyslí na to, kterou 
cestou by se mu líbilo jíti, jako více na to, která cesta pravější a přímější 
byla tam, kamž chce přijíti, nebo ze všech příkladů slavných, starších a 



Jejich vyvrácení. 96 

poctivých lidí dobré jest mladším následovati, jakž pro jiné, tak i proto, 
že i takové osoby jsou také lidé k marnostem a hříchům rovně jako jiní 
schopní a někdy, zvláště slavní a mocní, nebojíce se žádného i zřejmě za- 
pověděné zlé sobě i jiným osvobozují. Příklad toho při císaři Ealigulovi. 
Ten, jakž se píše, všecky tanečníky /. města Říma od Tiberia vypověděné, 
netoliko zase do města přivolal, ale sám také častokrát tancovával a jed- 
noho času v noci přísně poručil, aby přední osoby radní v Římě bez od- 
kladů, jakoby nějaká velmi pilná toho potřeba byla, svolány byly ; když se 
pak sešly, nic jiného jim nerozkázal, než aby tancovaly. 

Podobných vrchnosti v té věci mnoho by se i nyní nalezlo, jako zase 
jsouť ještě na světě v nižších i vyšších stavích takoví lidé obojího pohlaví, 
kteříž tanec jakožto marnou a škodnou mládeži věc v ošklivosti mají. A ta- 
kových příkladů bezpečněji nežli oněch jest následovati ; nebo žádný před 
Bohem hříchu svého nevy mluví a nezastře příklady jiných. Řekl-li by pak 
tuto někdo, že i svatí staří tancovali, jako David, když skákal před archou 
Boží, Maria, sestra Mojžíšova, když Pán Bůh Faraóna v moři zatopil, ony 
ženy, kteréž vyšly proti Davidovi s plesáním a prozpěvováním po zabití 
Goliáše. Proti tomu kdož by tím chtěl tanec zastávati a osvobozovati, jest 
předně potřebí znáti rozdílný tanec onen od nynějšího, nebo tomuto sám 
David plesal před archou Boží, též samo ženské pohlaví bez mužského. 
Ale nyní obyčejně oboje pohlaví jedno s druhým. Též onen tanec (ač má-li 
tancem nazván býti, než raději plesáním) z příčin dobrých, radosti a veselí 
nad skutky Božími a k dobrému cíli, k slávě Boží a k vzbuzení horlivěj- 
šímu tu přítomných, slavení Pána Boha konal se, ale nynější tanec bývá 
z bujnosti a zlé náklonnosti těla, k zlému cíli na větším díle sloužící, jako 
k rozmnožení tělesné milosti, k lidskému divadlu, k marnému ustání, k zá- 
visti, k svárům, pranicím, až někdy k mordům přichází. 

Pročež tento tanec se onomu vrovnati, ovšem onímno zastřín býti 
nemůže. Podobně jako zpěv jest rozdílný, dobrý, kterýž z příčin dobrých 
a k dobrému cíli se děje, zlý pak, když původem zlým a ke zlému se koná. 
Onen místo své má před Bobem, tento nikoli. 

Co se pak tkne druhé výmluvy tance, že Pán Bůh tance nikdež 
v písních nezapovídá, jestliže to pravé jest, tedy ovšem to pravé jest, že 
ho také nikdež nedovoluje. Ale když ne tak slov, jako více mínění Boží 
vůle pošetříme bedlivě, uzříme, že jej Pán Bůh ne na jednom místě v slovu 
svém zapovídá : . . . Summou tedy, kdož se chce od ohně zlé žádosti vzdá- 
lit], aby ním pálen nebyl, ten musí i nohy své od skoků a tanců zdržeti.** 



df) Pokuty taneóníkÁ. 

Když poahé výčitky neodvrátily tanečníků od tance, přibírali topitelé 
výstražné rozprávky o pokutách tanečnfkflv a dokazovali, že pokoty podobné 
zastihnou neposlušné vrstevníky, neodřeknou-li se tance. Na jiném místě 
uvedeme rozprávky, jak prý tanečníci byli trápeni od pekelných bytostí. 
Tuto již vzpomínáme, že staří Čechové znali v XYI. století známou pověst 
o tanečnících, zakletých o vánocích od kněze (srv. str. 9.)* Pověst tuto 
zaznamenal ve své kronice Hájek při r. 1005 a z Hájkovy kroniky byla 
potom často opakována i v jiných spisech staročeských, čítali staří o vý- 
stražném příběhu tomto u Hájka v ten rozum: 

^Téhož léta přihodilo se v saské zemi, v bidkupství Magdeburském, 
v jedné vsi, prostřed kteréž byl kostel postaven ve jméno sv. Magna, že 
jest farář tu v kostele svatá mši slúžil. Toho času přišlo osmnáct mládencuov 
a s nimi patnáct mladic. I začali tanec na tom krchově a vysokými hlasy 
počali výskati, knězi tomu při službě Boží překážku činíce, kterýž poslal 
k nim služebníka oltářního, jich žádaje, aby od toho křiku přestali, kteříž 
dali za odpověď, aby on své dílo puosobil, a oni že chtí svého hleděti 
tance. I řekl kněz : ,Dajž Pán Buoh a svatý Magnus, abyste tak až do roka 
vejskali, tancujíce.* I stalo se tak, že sá tu zflstali, tanccgíce bezmálo rok 
a za ten všechen čas ani rosa, ani déšť na ně nepršel, aniž jest kto 
z nich vstal, ani hlad, ani žízeň na ně nepřišel, oděvové a ráchá 
jich ni nežvetšela, aniž se jim ztrhaly střevíce. Herebertus pak biskup, 
v jehož taková věc biskupství se přihodila, nad nimi mnje lítost, na to 
místo šel a mocí sobě od Pána Boha pfljčenou, od toho svazku, kterýmž 
je Pán Buoh, svatý Magnus a farář svázal, rozvázal je, takže ní tancovati 
přestali a hned toho dcera téhož faráře s jinými dvěma umřela, někteří z nich 
pořád tři dni a tři noci spali, někteří pak brzo potom zemřeli, některým 
se nohy jích až do smrti třásly a tak všickni ne dláhý čas trvalí. ** 

Se zvláštní zálibou vyhledávali spisovatelé historky podobné, kde 
hrůznými barvami byly vylíčeny tresty vášnivých tanečníků. Vypravuje na 
př. Tomáš Placalius Pražský, jak Aurelian, syn vladaře římského, 
nutil pannu Flavii Domitillu k sňatku. Přijel na svatbu s hudci a pískači. 
„A když bylo po večeři, tak jak na svadbách bývá, kázal hráti a mužici- 
rovati, rozveselil se, až i skákati a tancovati počal a jiní tancováním ustalí 
jsouce, on předce dva dni a dvě noci bez přestání tancujíc, padl a pojednou 
umřel.'' *') Podobných rozprávek je mnoho roztroušeno po skladbách staro- 
českých. 

Čtoucímu tyto pohrůžky a výčitky v době moderní se zprotiví znova 



CliaiioTský zastává se tance. 97 

a znova se probírati pásmem všech steskfi a žalob na tanečníky. Předsta- 
Tíme-li 8i však živě vzdělanostní poměry tehdejší, není divu, kde se nabere 
tolik nářkn na tanec, kterýž pravidelně pak je vyhlašován za „čertovskoa 
ňástrahn **.*') Záliba v tanci posedla všecky stavy. Mravokárci nemohli 
tomn zabrániti. Nepřekvapuje nás, čteme-li, že bakalář Václav Knobelius 
Čáslavský, jenž byl r. 1614 v Kolíně i rektorem školy a tadíž měl vzorný 
život vésti, začal úřad sv4j pokojně a s pochvalou, potom však několik dní 
školy zanedbával a pod záminkou, že jde do Hory cvičit se v kázání, cho- 
díval po vesnických zábavách tancovat. '^) Podobných historek mohli bychom 
uvésti celou řadu. 

Ukrátíme však již řeči o horleni proti tanci a raději přidáme osamo- 
cený hlas kněze, přísného mravokárce, jenž však dovoloval tančiti, nepo- 
kládaje mírný tanec za provinění takové, jak to skoro všichni jiní jeho 
soudruhové hlásají. Byl to Albrecht Chanovský z Dlouhé Vsi 
(1645). Zastával se tance v knížce o životě křesťanském a dokazoval, že 
tančení neuí věc nedovolená, že to není přestupek proti Božím přikázáním. 
Praví o tom doslovně : **) 

„Mnozí sprostní lidé domnívigí se, že tanec poctivý lidem světským 
jest hřích, protože 1. svatí otcové tanec za hřích mají a proti němu mnoho 
píší. 2. Lid Izraelský byl přísně trestán, že tancovali. 3. Davidovi králi 
tancujícímu posmívala se Michol královna jeho. 4. Mimo to tanečníci okolo 
Magdeburku celý rok tancovali za pokutu tance svého. Já pravím, že 
poctivý tanec světským lidem žádný hřích nejní, jakž Ga- 
sistae a Summistae učí. 

1. Často v tanci mládenec k manželstvu namluví sobě pannu. 2. Skrze 
tanec mnohému zlému překážka se děje. 3. Jest také pohnutí těla k zdraví 
poctivý prostředek. 4. Při krtinách, posvícení, svatebním veselí jest jisté 
znamení obecní radosti. 

1. Svatí pak otcové hanějí tance nepoctivé, kteří za jejich věku bylí. 
2. A lid Izraelský byl od Boha trestán, že nepoctivý tanec modlářský, 
modle, zlatému teleti činili. 3. Že se Michol posmívala Davidovi před 
Pánem Bohem plesajícímu a skáčícímu, ukazuje písmo svaté, že ji proto 
Pán Bfth neplodností života jejího trestal. 4. Oni tanečníci, že na krchově 
skákali v čas konání mše svaté, a přestati z napomenutí kněze nechtěli, 
dal na ně kněz klatbu, aby celý rok tancovali, což se i stalo. 

Řekneš: Mnoho zlého skrze tanec se děje. Mfiže býti odpověď: Au 
skrze peníze a pití vína, i skrze putování i některé jiné svaté věci mohl 

7 



d8 Jednota ČeBkobratrská 

by někdo hřešiti, kdyby tobo nenáležitě užíval, protož kdo by 810*20 tanec 
věděl, že z své zlosti zhřeší, nechť tance nechá, a příčiny sobě k zlémo 
nebere. 

A co se duchovních osob dotýče, jejich stav jest svatý a vážný, 
který jim takové lehkosti nedopouští, a kdyby světští na duchovním co 
takového spatřili, horšili by se, protože by viděli, že to proti vážnosti 
stavu duchovního jest.*' 

Co tuto theoreticky dokazoval, to v praxi skutečně prováděl. Líčí 
aspoň svědek hodnověrný Jesuita T a n n e r, jak byl Ghanovský návštěvou 
na zámku Rábí u svého příbuzného. Společnosti se zachtělo tance. Poněvadž 
znali všichni přísné zásady Chanovského, prosili za radu, mohou li bez 
hříchu si zatancovati. Vypravuje o tom Tanner v ten rozum: 

„Pán toho zámku, bratranec pátera Albrechta, chtěl sobě nějakou 
kratochvil učiniti a byl toho žádostiv, aby slečny a panny, co jich tam 
bylo, poctivě zatancovaly. I šly ony před tím k páterovi, jakožto k svému 
duchovnímu otci, poraditi se a prositi za dovolení; kterýž jim sice k vůli 
pana bratrance na ten čas povolení dal, ale však jich napomenul, aby 
když při tanci budou se klaněti sobě, myslily, že ty poklony ne lidem, ale 
svatým anjelfim strážným, tam s lidmi přítomnými činí. Též aby ten poctivý 
tanec konaly, ne jako nějakou kratochvilnou věc, ale jako těžkou pokutu 
za své hříchy a tak aby jej velebnosti božské obětovaly. " ^^) 

Pokud jsem pročítal památky staročeské, jiného obhájce kromě Cha- 
novského tanec neměl. Všichni kazatelé a mravokárci ostře dorážejí na ta- 
nečníky. Nejhorlivěji vede si při tom Jednota českobratrská. 



Kapitola třetí. 

Jednota českobratrská proti tanci. 

■podali jsmp ukázky, jak se nelíbil tanec mravokárcflm staročeským. Po- 
J^ kračováním jejich budtež příbuzné doklady, vybrané z letopisfi Jednoty 
českobratrské. Keni divu, že Jednota, pečujíc o kázeň mezi bratry, neopo- 
míjela ostře brojiti proti tancAm, že je vykládala za^zárodky všelikých 
hříchů. Snadno vysvětlíme, proč zapovídá schůzky po hospodách, hudbu, 
tanec. Mezi nedovolenými zábavami kněžstva českobratrského čteme u La- 



brojí proti tanci. 99 

sitského: ^) „vespolek sobě přip^ení a splňováni jakožto věci k opilství 
vábici'', a zároveň zapovídány jsoa zde tance. Tamtéž čteme zmínka o zá- 
kaze „s drohým pohlavím tancovati aneb pohrávati a zabývati se; krát- 
kých nazbyt a prohlédacích iatfi užívati zbraňují.** ^) 

Y řádech českobratrských často bývají opakovány zapovědí tance, 
obyčejně zároveň s pitkami. Usazujeme právem z těchto častých zapovědí, 
jak i mezi vážnými přívrženci Jednoty nebyli všichni škarohlídnými pro- 
tivníky zábavy taneční, když tak často bděla Jednota, aby tance mezi bratry 
byly stavovány. Uvádíme na příklad z řádfi českobratrských, jak r. 1538 
zapovídány byly členfim Jednoty s přísnými pohrftžkami: „Opilství, hry, 
tancové a všeliké takové rozpustilosti i noční toulky, popření a posedá- 
vání." ^) Zápověd tato asi nenapravila chtivosti taneční. Aspoň brzy potom 
uznala Jednota za nezbytné, znova brojiti proti hudbě, proti tancům. 
„Tancové, pýcha v oděvu, radovánky hříšné, při tom hodování a opilství** 
zapověděny jsou od Jednoty bratrské usnesením z r. 1573. *) V týž rozum 
téhož roku zapovídáno „trubačů a muziky hříšného užívání k rozpustilostem 
a tancům.** *) 

Jak byla zakotvena nechuť proti hudbě skočné, veselejší v kostele, 
svědčí netajená výčitka rozhorleného staříka v skladbě Rozmlouvání starého 
Čecha s kněží českými ze století XVI., kde s přídechem roztrpčenosti na- 
mítá: „Já kdyžkoliv varhany slyším, zdá se mi, že sem v krčmě a když 
bych se nepamatoval, popadna některou děvčici, šel bych s ní k tanci.** ®) 

Pomineme všech jiných ojedinělých výčitek a zapovědí v památkách 
českobratrských, všímajíce si jen, jak v XVII. století, neutichají hlasy proti 
tancům mezi Českými bratry. Zle si opakovali starší Jednoty r. 1635: 
„Ondřej Fabricius často již v pokoutní popíjení a jiné nepříklady káraný, 
nedávno dovršil, že do Lešna odpuštěn jsa a ve vsi papežské nocleh maje, 
pro muziku sobě poslal a tance provodil.** '^) 

Kazatelé českobratrští brojili proti tanci slovem i pérem. Zajímavé 
doklady toho, širší veřejnosti posavad neznámé, zachovány jsou v ruko- 
pisném sborníku ze XVL století, který zakoupil na Moravě pro bibliotheku 
Musea království Českého bibliothekář p. Ad. Patera. V něm vedle jiného 
zapsány jsou také traktáty proti tanci. Poněvadž rukopis tento nebyl lite- 
rárním kruhům vůbec posud znám a obsah kázání i úvahy o tanci, o něž 
tu jde zvláště, byl širší veřejnosti nepřístupný, neváháme tuto poprvé otisk- 
nouti skoro doslovně českobratrské tyto skladby, namířené proti tanci. ^) 

7* 



lOO Co jest tanec? Kázáni o tanci. 

Nejdříve se vykládá o hříšnosti tance při mravokárné úvaze o opilcích. 
Dočítáme se především charakteristické definice, co vlastně je tanec : ^Tanec 
jest ženského pohlaví s mnžským a mnžského s ženským skákání, zformo- 
vané k zalíbení svémn vespolek a hledění i objímání jeden drahého, spolu 
frejovná rozmlouvání s pozdravováním a užívání k tomu bubenníkfi, trubačů, 
pištců k rozpálení těla hříšného k hříchům. '^ 

Zapovídá prý se tanec v přikázáních Božích, proti němu horlí evan- 
gelium a epištoly, Bůh trestal neúprosně tanečníky, jak spisovatel obšírně 
dovozuje: „Řekl Mojžíš k Josue: ,Neníť křik ponoukajících k boji, ani 
hřmot pobízejících k utíkání, než hlas zpívajících já slyším.' A když se 
přiblížil k vojsku, uzřel tele a tance (tak dí) i rozhněval se náramně. Ta- 
bule s přikázáním rozrazil, tele spálil a setřel a zbito jich pro modlář<)tví 
a pro tanec jeden den 23 tisíců/ Tak a podobně dále se dokazuje citáty 
z písma sv. o tanci, že prý „skrze něj se nic dobrého nepůsobí.^ n Svatý 
Jan Křtitel sťat v žaláři a od katanů z rozkazu Herodesova k vůli Hero- 
diadě ; neb dcera její tancovala na hodech před přáteli, tak že jsa Herodes 
pojat tancem jejím, slíbil učiniti, zač ho žádá — i požádala hlavu svatého 
Jana.** (Mat. 4.) — „Vídáme zigisté, kterak pokrytci zde na tomto světě 
po všecek život svůj převelmi šťastní bývají etc. Dítky a mládež vesele 
proti nim vybíhají, kteřížto plíší, na buben tepou, na loutny hudou, k hlasům 
varhanným rozličných strojů veselí se a beze všech starostí rozkoše vedouc, 
tancují a skáčí a v okamžení do pekel stupují.*^ V další nezáživné rozpravě 
pokračuje spisovatel, kterak prý podle Lutrova výkladu rozmlouvání a žer- 
tové nikdež více se nedějí a nebývají, jako v tancích obecních. S podivením 
že jest, kolik velikých hříchů dopouštějí se tu tanečníci. „Však. lidé se 
smějí, skáčí, radují jako v dobrých věcech, protož není svět uež holé 
bláznovství." Na konec dovolává se svědectví, jak Petrarcha brojí proti 
tancL jak tepou tanečníky svatý Řehoř, svatý Bernard a jiní církevní 
spisovatelé. 

Přecházíme k druhé skladbě o tanci, od neznámého spisovatele, ve 
sborníku českobratrském, nadepsané : *) 



» 



Kázání o tanci. 



Svatý Matouš o Herodesovi dokládá, že když hody strojil, tanečnou 
děvečku představil hodovníkům, kterážto bystřeji tancovala nežli na dobrou 
náleželo. Za tou příčinou usoudil sem nétco povědíti o tanci. 



o původa tance. Tahanec-tanec. 101 

Nejprve: O původo jeho a v jakém užívání byl n pohanů. 
Drahé: Co písma svatá nám předkládají o tanci. 
Třetí: Slnší-li člověku pobožnému tancovati čili nesluší. 

1. O původu. 

To slovo tanec Řekové choreas, od choros, totiž od radosti, jmenují. 
Latiníci saltatione a saltu anebo raději Salis Maršovým kněží nazývají, 
anebo při službách jeho na cimbály bijíce okolo oltáře s divným hýbáním 
těla svého a někdy také i po městě běhati obyčej měli a odtud saltus, 
vel saltatio totiž skákání slově, a česky tanec, totiž t a h a n e c nazývají, avšak 
kterýž by jistému počtu aneb notě poddáno bylo . . . 

A odtud o původu poněkud souditi se může ; nebo lidé vtipní, vidouce, 
kterak v věcech odporných zármutek jistým hýbáním těla a hlasem pronáší 
se, tak také i radost i milost k věcem tělesným, jichž se žádá, chtěli hý- 
báním na jistou formu podle zpěvu neb hudby prokazovati, aby přistoupila 
k té věci libost, kteráž by myslí lidskou pohybovala a až ku podivení 
přivedla. 

Odtud Plato dobře pověděl, že Pallas bohyně také i odtud své jméno 
má, nebo pallim pohnutí mysli v skákání býti hojně prokazují, vražedlná 
skákání a satyrská křičení, nestydaté hry a těch, kteříž Bachovi slouží, 
vzteklá běhání. 

Edo by pak nejprve tanec vymyslil, autores sotva kdo to vyhledati 
může. Řekové téměř původ od Orfea a Musea býti praví. Já držím proto, 
že musikové a poetové byli a všecky služby posvátné s skákáním ustanovili. 

Nejlépe tanec a nestydaté skoky podle zpívání konané (praví se), že 
by Jones nejprve vynalézti měli. 

Fidymon člověk rytířský v Delíio před modlou Phitimem hadem za- 
bitým nejprve tanec ustanovil okolo léta světa 3920 za času Gedeonova, 
jakž Euzebius píše v kronice. Rytířské pak skákání ve zbroji tentýž Ijluze- 
bius připisuje kmetinským a korybanským, kteříž město Karosám v Cretě 
vystavěli okolo léta mundi 3656 za času Mojžíšova. 

U Latiníkův praví se, že by Romulus skákání (zamyslil) v zbroji měl 
ustanoviti. Ten také kněží Maršový zřídil, kteříž skákajíce služby konali. 
Lucins však píše, že by způsob tancování od Heruškův mezi Římany uveden 
býti měl. 

Jakž pak koli jest, vidíme tento obyčej téměř mezi všemi národy 
v užívání býti a ani se to může zapříti, že křesťané ten obyčej od pohanů 



102 Tance za starověku. 

bud z vSet ečn ostí neb z pověry vzali soti. Všetečnost jest, že sou v zahálce 
a v pokoji mysl svoa pokojili a bez hodné a poctivé příčiny v to se vy- 
dali; pověra pak, že okolo oltáře podle jistého počta a míry nohami da- 
pali a písně zpívali, na cimbálky bili a tancovali a sondili to za složbn 
Boží, ješto dachem a čiston myslí a více v upokojení nežli v hýbání Bůh 
se ctí. 

Kteříž jsou nástroje Dolas (?), ti žádných slnžeb posvátných bez 
skákání a mnziky nekonají. Tolikéž také EretStí bez křestání a zvonů ne* 
slonžívali. Pertští skákali a na koních jezditi nejvíce se cvičívali a odtad 
často se toho přísloví nžívá od antorův perských skákati. A Zertobazas 
perský Hystaabe n Xenophonta z žerta dí: Lacedonští také jakožto vojně 
věc užitečnou, aby chodem složeným se chodilo, mezi jiným cvičením kaž- 
dého dne měli sou skákání. A odtnd chválí se Epaminondas, že i zpívati 
i dobře skákati jest uměl. 

Taká i barbarští národové zachovávali skákání ti, kteříž json v Indii. 
Píše se, že každého dne ráno a večer skákáním slunce vycházející a zapa- 
dající pozdravovali. A tak pilni byli skákání, že i slovy skákali a na jistý 
způsob tancovati (vyučovali?) jsou. 

SybarStí lidé, rozkošem oddaní, také i koně k toma cvičívali. U La- 
tiníků velmi jest to zjevné, že hned za času Romulova bylo jest skákání 
užíváno, čehož potomní věk mnohé má příklady, nebo Appius Glandias, 
také Kabius, M. Golius, tolikéž Licinins Grassas dobře skákati za velikon 
slávu svon to drželi sou. Také Antonín Gisar když Heliokobalo t. slunci 
slonžiti měl, povolával jest k tomu. žen Fenitských, kteréž by po městě 
běhaly, na zvonce zvonily a na nástroje hudební okolo oltáře hrály. Nebo 
Gisar netoliko skákal nestydatě, ale i mezi blázny se vmíSel. 

Z toho již jest jisté, že sou skákali netoliko Řekové, Latiníci, ale 
i barbarové. A líbilot se přidati i to, že i slony, koně, ba i vopice, jakž 
Slrabo píše, nedvědi a psy, nebo takového chvalitebného nálezku slašně 
mnohé měli následovníky. 

Již sem pověděl o původu, pokadž z toho jména se porozuměti může, 
a kteří by první nalezači toho byli. A potom se pak to od jedněch 
k druhým rozšiřovalo mezi lidi, a netoliko mezi lidi, ale i mezi hovada 
nerozumná. 

Přidávám k tomn maličko i o nžívání: 

1.) Užívali tance n Homera.. . . Na hodech bývalo tolikéž i a Fea- 
cenských (jak svědčí král Alcynomus) užíváno. 



Písma svatá o tanci. 108 

2.) Na svatbě Ulises, když se navrátil z stojenské (trojanské) války, 
naj^dil doma skákání, aby se domnívali, že svadba Jest na dvoře Penelopes. 

3.) Při smlonvách v Xenofontn. Po smloavě s Paflakonem učiněné, 
jakž se nigedli, vstali Řekové, k tanci ve zbroji přivedena byla i tanečnice, 
kteráž bystře tanec vymyšlený od Pyricba skákala. 

4.) Pohnntí těla (praví se) že by Sokrates několikráte pro samo po- 
hnutí seboa skákati měl a přátelům obyčej měl říkati, že každému náleží 
Y skákáni se cvičiti. 

5.) Při šermování a podle toho, jakž oznámeno, Persové Lacedemonští 
při šermování užívali skákání, jako věci náležité. 

6.) Z rozkoše bobyně a Hesioda .... skákají; nebo Pindams 
Apollina nazývá tanečníka, řka: A což by také neskákal i Jupiter nemaje 
nic na práci a neskákal by velbloud. O velbloudích aby spíš věřili, židé 
nazývigí ho Cyrkarotes, protože lepším a rychlým během zdají se skákati. 

Všecko pak to cvičení summovně zavru v trojím užívání, anebo : 

1.) že to při vojnách bývalo činěno a to užitečně a opravdově ko- 
náno bylo; 

2.) anebo v pokoji bývalo a v věcech posvátných nábožně stalo se; 

3.) anebo při hrách nějaké cvičení v obveselení vynaloženo. A sem 
přináleží Platonova sentencí, kterýž v své obci nařídil: 

jiné skákání válečné, jaké bylo jest Pyrrichovo ve zbroji skákání, kte- 
roužto pilně vyučovali mládež Lakonitští a Portští; 

jiné skákání v času pokoje ustanovil a nazývá je poctivé a pokojné 
skákání a toho se užívalo při náboženství. Oboje to cvičení živností bývalo 
a od Platona za poctivé souzeno. 

Třetí částku vyčítá býti hanebnou, jíž Plato nenáviděl a v své obci 
jí nikoli dopustiti nechtěl. A ta v sobě zavírá mordy, nemravné hry a Ba- 
chovo t lidí bez studu skákání, kteréžto (pravil) ne na lidi svobodné, ale 
na služebníky přináleží. 

Jiní skákání rozdělili na zuřivé a směšné. První vojně připisovali a 
druhé divadlfim a kvasftm zanechávali. A k divadlům přináleží hry, comedie, 
satyríca a zatím k hodování pak svobodné očerstvení, jakž nazývají, k němuž 
přináleží muzika . . . 

O druhé věci. 

Co písma svatá o tanci praví, pokudž budu motci, nejkratčeji povím, 
poněvadž také písma svatá nemnoho o tanci mluví ... O Davidovi dí se : 



10 i Smí křesfan tancovati? 

,A David hrál na harfa a poskakoval ze vší moci před Pánem a oblečen 
byl v roucho lněné kněžské.' (2. král. 6.) — ,Lid hrá a zpívá okolo zla- 
tého telete/ Kdež praví ,hrá\ nezdá se jiného býti než tancovati. (2. Moj. 
34.) — ,Maria, sestra Mojžíšova po otopení Faraóna na hudební nástroje 
hrála a s jinými ženami tancovala*. (1. Samnel 18.) — 

Z kterýchžto písem toto dvé nalezeno býti může : Nejprve, že skákání 
některé jest poctivé, jakéž jest bylo Davidovo, Marie a žen, o nichž Sa- 
mnel mluví. Některé pak neslušné, jakéž bylo lida, pro něž se Mojžíš velice 
rozhněval. A sem přináleží tanec Herodiady (Mat. 14. a). Druhé, že tan- 
cové rozděleni byli u starých podle pohlaví, totiž jiní tancové byli žen a 
jiní mužův; nebo David sám tancoval a ne s ženou nebo s děvečkou. To- 
likéž Maria s ženami a mezi ženami tancovala jest. Herodias (tak se čte) 
že by sama měla tancovati. Takoví jsou také bývali pohanští tancové, jakž 
z větší stránky zjevné jest, takové skákání v Lykaomii Trojide nazvané, od 
Tyrva uvedené, v němžto starců byl jest jeden zástap zpívsgících o skutcích 
a činech svých, kteréž jsou pro vlast svou a pro ctnosti činili. Drahý zá- 
stup byl mládenců odpovídajících starcům, že již takoví jsou, jacíž bývali 
starci. Třetí pak dětí, mnohem větší věci v sobě posluchačům zaslibtgících. 

Proč pak příkladové starých našeho tance neutvrzují? I proto, neb 
kteříž byli chvalitební, u starých rozdílní jsou, a kteříž jsou potupeni hodní, 
také spolu naše potupují. Což se pak o tom praví, že bystrost a křepkost 
jest dar Boží a že učením a cvičením dokonalejší bývá učiněn, rovně tak 
přijímáno býti má jako muzika; neb zlým užíváním dobrá věc bývá poru- 
šena a zlá učiněna, tak aby již více darem Božím slouti nemohla, ale zkázou 
daru Božího jako víno ne z příčiny opilství se haní, ale pro zlé užívání. 

Jestliže sou která pobožná cvičení těla, toliko aby zlých mravů a 

obyčejův nevedla, studu nevyprázdnila, pohoršení nečinila, v obcech dobře 

zpravených mohla by se trpěti, jako jsou cvičení mládeži potřebná k bojům 
a k válkám. 

O třetí věci. 

Již o třetí věci se poví. SluSí-li křesťanskému člověku tancovati čili 
nesluší? Samo z sebe skákání člověka že nezatracuje, již jest ukázáno; 
nebo se toho, což činil David, Maria a ony ženy, o nichž Samuel praví, 
nikoli nehaní, aniž také o tom skákání tuto se mluví, ale o tom tancování, 
kteréž nahoře v třetím rozdílu býti ukázali sme, jehož při kvaších a hodech 



Potupa tance. 105 

tiživali, kteréžto naprosto jest . . . zlého přikladu. A protož bodně potopuje 
se z těchto příčin: 

1.) Nejprve jest átvoá jakési mysli vzteklé a dnSe . . . velmi pohnnté, 
jakéhož hnutí mysl pokojná není žádostivá. Má se pak mysl pokojná vždycky 
ostříhati buď v věcech libých aneb pohodlných aneb zase těžkých a od- 
porných. Tanečníkův pak způsob že velmi z toho vychází . . . , skutkové 
prokazují. 

2.) Potom nepodobný cíl a konec uvozuje se ne k slávě Boží jako 
David, Maiia etc, ale k rozpalování těla a jako troudu žádostem zlým po- 
dávfljí, tancujíce proto, aby spolu mohli býti. 

3.) SmíSeně se to děje, jedno pohlaví s druhým, jakýchž tanců mezi 
starými nikdež se nenachází. Kdyby pro pobožnost v náboženství to se dalo, 
od mužů samých oblastně, mohlo by snad státi, což se o věřících v Sýrii 
od některých vypravuje, kteříž v chrámích svých zpěvem a skákáním Boha 
chválili, ale však zvláštně sami muži a tolikéž ženy a děvečky samy 
obláítně. 

4.) Činí rozpustilé a nevelmi stydlivé ženy a děvečky. 

5.) Netoliko dobrým mravům škodlivý jest tanec, ale také i pokoji 
obecnému a hned k jistým, velikým škodám přivodí; nebo jakož tanec po- 
chází z vína, opilství . . . , tak pozůstavuje po sobě . . . mordy a jiné ha- 
nebné a hrozné řeči i skutky, kterýmiž pokoj obecný bývá rušen a nevole 
mnohé a nesnáze přivodí. 

G.) Skutkové také z tance pošli hrozní jsou. Svatý Jan Křtitel pro 
tanečnici sťat, o němž pěkně svatý Ghrisostom pověděl: Záplata (prý) za 
tanec učiněná, jest hlava Janova. Lid Boží netancoval, až v modlářství 
přišel a hned skákání zaplaceno mordováním jich. 

7.) A zigisté té zlé žádosti podnět v tancování že nešťastné zklamání 
skákání jest, příkladové mnozí hned v samém přirození ukazují. Píše Adi- 
anus o rybách mořských poštynakách, že zpěvem a tancováním od rybářův 
oklamány bývají a polapány. Tentýž píše o Tryzích v Egyptě, kteréž v je- 
zeře marotským zpěvem a tancem od rybářů jsouc lákány, lapány bývají. 
Tak ďábel lovec nás lákáním svým skrze tanec oklamává a mnoho shnilých 
a velikých ryb sobě nashromažďuje — ale již by dosti mělo býti té lehko- 
myslnosti. 

8.) Muži vážní vždycky v nenávisti měli ten obyčej, netoliko mezi 
křesťany, ale také i mezi pohany. Z obojích těch některé málo připomenu 
příklady : 



106 Tance zapoTÍdtfny u křesfaaů. 

Z křesťanův. VSickni staří teologové jednomyslni hanějí tanec, takže 
ChriBostom svatý směl jej i ďábelským nazvati a praví iia jednom raístč, 
že ďábel s takovými tancuje. A svatý Angastin velmi tuze napomíná 
mravy klerikův, kteříž také mezi tanečníky chodili a s ženami tancovali, 
dokládaje i to, že by lépe činili, aby celý den sváteční kopali, nežli by 
tancovali. 

Decret. Canonové svatí velmi přísně tanec zapovídají a zvláStě pak 
kněžím, jakož viděti jest v knihách sněmovních. Conciliam Laodicenské 
tanec na svatbě zapovídá, tolikéž i Tridentské concilium. V decretě zapsané 
stojí zlořečenství Zacharíáše papeže bisknpa proti tancům na nové léto, 
jehož slova tato json: , Jestliže by kdo na nové "léto pokosil se pohanským 
způsobem světiti ten den anebo nětco nového pro nový rok neb měsíc 
s lampami zacházeti, nebo hody v domě svém strojiti a po nlicech nebo 
ryncích zpěváky voditi a tancovati, zlořečený buď.' 

V právích světských také prvé zapovídali tance přísně . . . Fridrich 
třetí císař obyčej měl říkati, že by raději zimnici trpěl, nežli by tancovati 
měl. Také se píše o Albrechtovi císaři, že sondil lov býti mnžské cvičení 
a tanec ženský. A z té příčiny Alfonsns král Sicelit pravil Francouze býti 
lehkomyslné, že, čím větší a starší byli, tím více tancovali. Tentýž Alfonsus 
když jednou nestydatě jakousi ženu nenadále tancovati viděl, řekl : ,Počkej, 
hned Sybilla prorokovati bude\ za to maje, že tanec jest bláznivý způsob ; 
neb Sybilla prorokyně neprorokovala, než když bláznila anebo vzteklá byla, 
tak tedy řekl, zdali co bude prorokovati, domnívige se, že již blázní a 
vzteklá se. 

A protož i pobožnost křesťanská i vážnost mužská hodně ten způsob 
cvičení v nenávisti míti nutí, poněvadž z pohanů muži moudřejší a vážnější 
tanec, jakž příkladem, tak slovem jsou potupili jako věc ohyzdnou a zapo- 
vídali. Platonis Scipio Afrikanský jakž přísně tanec Strafoval, široce to 
vypsal Magrobins. Též kdyby nebylo příliš dlouho, mohlo by sem vypsáno 
býti. Soudili tito muži mondfí a vážní porušené mysli býti jistý důvod a 
odtud za nestydatost při osobách tanec býti pokládali.'' Nyní následige 
řada hojných, ale suchopárných rozprávek ze spisovatelů klassických o zkázo- 
nosnosti tance. Jako v předchozích výkladech, tak i tuto skladatel pře- 
krucuje klassické názvy osobní a místní nadobro, jakoby jim nerozuměl, 
nebo snad opisoval a do češtiny upravoval text z předlohy zkomolenét ne- 
srozumitelné. Proto jeho úvahy další pomineme. 



List šlechtičně o tanci. 107 

Pak spisovatel na závěrku shrniije svoje dAvody proti tanečníkům: 
„Již jsenoi pověděl o tanci, jak se pohanům ctnostným a křestanům pobožným 
i učeným císařům velmi nelíbil, k čeranž přidám jediný příklad trestání pro 
tanec. Píše Krancíns kronikář, když jednoho časn u města Utrycha v Ho- 
landii mnoho lidí tancovalo na mostě a tedáž slažby Boží zanedbávali, most 
se pod nimi zlámal a lidí okolo dvoa set tu se jest ntopilo. Chválí se Ti- 
berins a Domicianns v historijích pro zvláštní pilnost, z nichž první všecky 
tanečníky z Říma vypověděl, drahý pak Cecillia Bufa vysadil z rady, protože 
tancoval . . . Jichžto příkladem naše knížata a pobožná vrchnost přísněji 
by měli takovou rozpustilost zastavovati, aby potom poknt Božích hrozných 
od Boha toa svou prostopášností na obec křesťanskou nebyly uvedeny. 

Cornelius Agrippa o tanci píše: Yšickni mládenci a mladice učící se 
tancovati, nejbláznivější věci a téměř vzteklé se učí, majíce to za věc nej- 
moudřejší, při čemž, kdyby toliko píšťalka nebyla a jedna marnost druhou 
nechválila, tedy by žádné divadlo mimo tnnec směšnější a nemotornější 
nebylo . . . Nemírných hodů, přílišných žertů, ohyzdných rozkoší poslední 
následovnice jest tanec a tak všech nešlechetnostf konec jest tanec. Nebo 
nesnadné jest tuto vypraviti, jak mnoho zlého rozmlouvání a dotýkání pro- 
náší, skáčíc nemotorně sobě počíná a potvorně nohama šoustá, k libým 
hudbám . . . zpěvům a . . . písním sebou hýbají. — Ó jistě taková kratochvil 
a veselé ne z nebe, ale od samého ďábla k veliké potupě Boží jest pošla 
a v lid uvedena. Ne Boží tedy sou všickni tanečníci, ale naprosto ďáblovi, 
synové a dcery, v nichž on to své dílo koná a působí. Finis. I skorigo- 
váno (r. 15)84." 

Vedle traktátu a kázání o tanci zapsán je ve sborníku také list, který 
posílá kněz šlechtičně, vykládaje v něm o hříšnosti zábavy taneční a podá- 
vaje opět definici tance se stanoviska náboženského: 

„O tanci: 

Milosti Boží a pokoje pravého v svědomí rozvlaženi Vaší Milosti 
žádám, urozená paní. Z rozmlouvání nejedněch srozuměl sem, že vůle Boží 
dobře libé a spasitedlné vyhledávati a na ni se vyptávati z oust služebníka 
neb kněze podle rozkazu Božího ráčíte ; nebo kdyžkoli k Jeho Milosti pánu 
přijedu a chvilka jaká mezi tím k rozmlouvání s Vaší Milostí postačiti 
může, o tom, což nejpotřebnějšího duši a k nabytí věčného života, rozjí- 
máni bývá, a poněvadž v nejposlednějším rozmlouvání mezi jinými věcmi 



lOe Co jest tanec? 

mnohými ráčili ste se doptávati o tanci, bylo-li by to hříchem, na to krátce, 
poněvadž času nedostávalo, odpověděl jsem. A nyní šíře pro paměť přede- 
šlého mlavení i bedlivější sond napíši, abyste čtoac, ctnost-li jest tanec 
čili hřích, Bohn«li milá a vzácná věc čili ohyzdná, rozeznati mohli. 

Přišlo -li by pak kdy koma toto mé psaní v ruce, za hodné sem 
Qsondil, abych nčitelův křesťanských sond o tom zejména položil a Je při- 
pomenul pro větší příjemnost a vážnost, když ne já první takto stéžiyi a 
za zlé kladu, ale i jiní předešlí i přítomní mnohá písma svatá tam obra- 
cují a jimi od toho hříchu i spolu se mnou odvodí . . . 

Nyní o tanci, původu jeho a zač jej svatí předešlí měli, se dotkne. 
Posouditi tehdy nejprv sluší toho, co jest tanec? Tanec jest skutek těla, 
bujnosti lidí sytých vzbuzení, v němž své chození sobě formigí a vymyšlené 
kroky a skoky, mužské pohlaví s ženským provodí k zalíbení svému neb 
jiných, 8 rozmlouváním, sobě se klaněním i respolek se objímáním a k tomu 
hudeb, troubení, bnbnův rozličných ku podnětu užívání.^ 

Podle zvyku oblíbeného vydává se nyní spisovatel na citáty z klassiků, 
ze souvěkých cizích mravokárcův a pokračige: 

„Ten tehdy skutek těla takové procházky a skoky větší, někdy 
menší a drobnější, zač Bůh v písních svatých a lidé osvícení měli jsou a 
mají, pohlédnouti a pilně toho posouditi sluší.'' Následují opět obvyklé a 
takořka jíž stereotypní citáty z písma, ze zákona starého i nového. 

„Ale řekl by někdo: ,Tyto věci přivedené nic zjevně neoznamují 
o tanci*. Odpovídám: ,Tak jest. O tanci nic zjevně nesvědčí, ale o těch 
věcech, kteréž při tanci se nalézají, jako vzhledání, nečistoty, zlé tvárnosti 
etc. Ano troud nemá v sobě ohně, však kámen ocelí vyráží z sebe jiskry, 
kteréž když v troud padnou, rosvěcuje se a oheň veliký roznicován bývá. 
Tu odejmi jedno, nebude ani druhého. Vápno ne samou vodou, ale větrem 
se rozpalaje a rozsejpá. A že tuto o tanci zjevně se nepraví, ne ihned to 
bude pravé, není hřích tancovati a Bůh proto netrestal lidi.' A když tuto 
nic zjevně se nepraví, přistupme k jiným písmům a pohledejme toho obého 
i zjevného o tanci mluvení, i svědectví, že se Bohu nelíbí." 

Spisovatel nyní rozvláčnými důvody a doklady z písma sv., ze skladeb 
Příbramových a Miličových i z listu Husova (viz str. 47.) dokazije hříšnost 
tance. Potom pokračuje: 

„Ukázav Již o tanci, původu jeho a zač jej písma svatá i lidé osví- 
cení vyhlašují, krátce ještě naposledy tohoto stromu dotknu a ukáii, co 
z tance dobrého jde a co zlého. 



Tanec lídoTý. Tanec nesluiný. 109 

Co dobrého přicházelo z tance, aniž vím, nečítal sem, ani slýchal 
o tom mnoho, než doktor Martin Lnter kdys měl říci, že tanec se někdy 
doponStí, aby se nčili mládenci ctíti to ženské pohlaví a v přátelství s ním 
aby tady vcházeli ; ta slova jak mnoho chválí tanec, moudrý sonditi můž\ 
nemají-li se kdy jindy aneb kde učiti vážnosti než y tanci." Dovolávaje se 
kazatelů německých i jiných, ukazuje spisovatel bezpodstatnost předchozí 
výmluvy a straší při tom: „Slýcháno, že nejednou ďábel v zpftsobu krás- 
ného mládence do tancfi v rouchu drahém a nákladném přicházel a někdy 
i tanečnici vzal a zmizel . . .'^ Napomíná dále, aby ženy byly doma, aby 
nechodily do schfizek, do zábav, že takto ujdou hříchu. „Nenadarmo 
u Egyptských strojiti a užívati obuvi ženám nedopouStěli, aby i tou příčinou 
učily se doma bývati." 

Y hromadě náboženského rozjímání kmitne se drobná, ale zajímavá 
zpráva o způsobu tance lidu prostého. Spisovateli se nelíbil. Odsuzuje jej 
ledabylou zmínkou: „Nemluvímť tu o lidu obecném, kterýž ze všech mezí 
vyšed, tancem více blázní vztekle, nežli jak kratochvilně hrá . . .*' Rovněž 
v dalším čteme kusou narážku o způsobu tance s výčitkou ženskému po- 
hlaví: ,,Může-li co neslušnějšiho býti ženskému pohlaví, než aby panna 
aneb žena od leckteréhos muže tu přede všemi byla točena a objímána, a 
ona tu před očima všech .aby čerstvost těla svého a hojnost ukazovala? . . . 

Tyto pak věci z tance pocházejí: oheň žádosti zlé se zapaluje, na 
povinnost a povolání své se zapomínají, ježto světu umírati a Bohu jedinému 
živi býti měli. K tomu bývají tam řeči nestydaté, slibové nerozvážení, milu- 
jících se zavazováuí, křivá přísahání, často svády, bitvy a někdy i vraždy 
hrozné odtud přicházejí . . . Proč sami muži neskákají? aneb proč samy 
ženy neb panny netancují? Proč jest, že raději s tou než 8 jinou tancige? 
Proč panna raději jednoho než druhýho tanečníka žádá?" 

Tak a podobně rozumuje nepřítel tance, odvraceje se od těch, kteří 
tancují 8 pannou, sem i tam, bujně skákajíce, se točí. Tím pokládá svůj 
úkol za ukončený: „Aj již paní Bohu milá, bedlivě čtouc toto vše, mám 
za to, že ráčíte vyrozuměti, co jest tanec ovotcem svým, jestli skutek Bohu 
libý a má-li ten člověk, kterýž miluje pobožnost, veň se vydávati a násle- 
dovati mnohých, kteříž hříchu za hříchy již k skonáni světa nemají a míti 
nechtějí ..." Po několika nábožných úslovích dodává na závěr listu obvyklé 
zakončení: „K čemž Vaší Milosti i každému pobožnost milovnému račiž 
pomáhati Otec plný milosti pro zasloužení nejmilostivějšího svého Syna 
v Duchu svém svatém Amen." 



110 Lomnického spis o tanci. 

Tento list zapsán je z části ještě v jiném rakopisném sboroiku knihovny 
Musea království Českého, sign. II. H 6 na konci pod názvem „Traktát 
o tanci**. Na předchozí sborník bratrský i na tento sborník náboženských 
skladeb z veka XYI. upozornil mé laskavě p. bibliothekář Ad. Patera. Y ruko- 
pise 11. H 6 není traktát úplný. Opisovač nedopsal. Dospěl ai k větě : „Tu 
odejmi jedno, nebude ani druhého.** Odchjlky mezi oběma texty jsou ne- 
patrné, na př. v prvním čteme „rozvlaženi", v druhém nedokončeném „roz- 
množení**, přijedu — přijdu, doptávati — otazovati. Sem tam přidáno je 
v nedokončeném opise slůvko (kámen ocelí b i t ý a pod.). Vysvítá odtud, 
že tento traktát proti tanci v způsobu listu, psaného Šlechtičně, koloval 
u nás mezi mravol<árci a že byl oblíben hlavně mezi stoupenci Jednoty 
českobratrské. Je totiž také druhý rukopisný sborník musejní, podle obsahu 
soudíc, původu českobratrského. Třeba nedokončený přepis traktátu proti 
taneční zábavě ve sborníku českobratrském podává další důkaz, o který šlo 
v této kapitole, jak totiž Jednota českobratrská brojila proti tancům vůbec 
a zejména mezi svými členy. 




Kapitola čtvrtá. 

Spis Šimona Lromnického z Budce o tanci, vydaný r. X597« 

mravokárců staročeských, kteří nejvíce pozorností věnovali, tanci, za- 
ujímá přední místo známý rýmovník Šimon Lomnický z Budce. Za- 
hrávaje si potutelně na mravokárce, káral u svých vrstevníků lakotu v knize 
Tobolka zlatá, tepal nádheru krojovou v Pejše života, rozhovořil se o ne- 
švarech s^ých vrstevníků v rozmanitých skladbách jiných a zálibě v tanci 
věnoval knihu zvláštní r. 1597. Kniha je nyní velmi vzácná. Po- 
soudiž laskavý čtenář, když jí nemají ani v universitní knihovně pražské, 
kam přece byly dodány knihovny z klášterů zrušených i také knihovny sou- 
kromé a kde jsou chovány jiné vzácné, staré tisky české. Byl proto po- 
kládán spis Lomnického o tanci takořka za ztracený, když mimo Waldaua, 
jenž z něho několik veršíků citoval, nikdo se o něm nikdy podrobněji ne- 
zmiňoval. Waldau se nepřiznal, kde knihy použil, v které knihovně jest 
uložena. Ani J. J. Hanuš, jenž pilně připisoval do Junginanovy Historie 
literatury (exemplář univ. knihovny) signatury a údaje, kde která kniha je 



Jeho důležitoBť pro kaltarni bistoríi. 111 

• 
chována, nevěděl patrně, která knihovna chová ve svých shirkách vzácný 
spis Lomnického o tanci. Jen citát z Waldauovy studie o českých tancích 
koloval z knížky do knížky. Kniha se neztratila. V hihliothece Musea 
království Českého aschovány jsou dva exempláře této knihy, které dáme 
místo v kapitole čtvrté. 

Osnova knihy jest uspořádána způsobem obvyklým ve spisech Lomni- 
ckého. Y kapitolách, pečlivě roztříděných, dovozuje hříšnost tance, jak 
škodí duši i tělu, proč není dovolen vždy a každému. DAvody vybírá z písma sv. 
a ze spisfi nábožných, i proplétá pásmo nábožného výkladu rozprávkami, 
čerpanými z kronik světských, výstražnými příběhy. Při tom však nepokryté 
čteme mezi řádky, jak hrozný nepříznivec zábavy taneční vlastně zná všecky 
způsoby tance souvěkého, obyčeje, popěvky a některá říkadla, jimiž tanec 
byl provázen, jak na konce v případech uvedených nenamítá ničeho proti 
tanci. Tím nabývá tato skladba Lomnického důležitosti pro dějiny tance 
u starých Čechů. Jako mravokárci cizí, tak také Lomnický pohrdá tancem 
lidu prostého, posmívá se bujným projevům tančících sedláků, popisuje ze- 
vrubně, jak si vedou při tanci. Vedle toho kmitne se často v proudu řeči 
zigímavé zrnko kulturně-historické, zmínky o živote souvěkém, o názorech, 
zprávy o kroji a stroji, o obyčejích. Ve výkladu mravokárném hemží se 
plno rázovitých, jadmých úsloví českých, vzatých z lidové řeči, které lahodí 
při četbě. Že se při tom vloudilo rozhorlenému mravokárci do péra také 
sem tam přihrublé slůvko, rozprávka nezáživná, nechutné rozjímání i výčitky 
ostré, není divu. Bylt Lomnický synem své doby. Přes to polozapomenutá 
kniha jeho o tanci zasluhuje povšimnutí literárních historiků českých i četby 
všech, koho zajímají dějiny tance v zemích českých a život našich předků 
ve století XVL vůbec. 

Aby čtoucí lépe poznal potutelného nepřítele zábavy taneční, jeuž 
sestavil učený traktát proti tanci, přidáváme do textu vyobrazení Šimona 
Lomnického z Budce z r. 1594 a z r. 1614 (viz obr. čís. 55. a čís. 56.) 

Kniha Lomnického má název : „ Tanec, anebo : Traktát skrovný o tancij 
bujného těla pachtování, jak jest škodlivý, pohoršlivý 
i těm, kdož tancují, i kdo se dívajíakněmii povolují, škodu 
na těle i na duši přinášejíce, z učitelův křesťanských vy- 
braný, důvody písmasvatého stvrzeuýapoku ty hrozné jeho 
mnohými starodávními historiemi ukázaný, a nyní k vej- 
straze všech tanečníkův zvlášt tohoto nepokojného, bouř- 



113 



Předmlav« Lomnickébo. 



livého a vSech neřesti plného éasn potřebné vObec Tydaný 
od Šimona Lomnického z Bnd£e. Léta MDXCXVIL Tytiitén 
v Starém Uéaté Pražském a Jiříka Nygrina." Kniha má 16 
listů Úvodu a 200 strao 8" formátu. Ozdobena je dřevořezbon, jojíí repro- 
dukci podáváme v kapitole: „Způsoby tančeni". Je to práce hrubá, při- 
rovnáme-li ji k jiným soavěkým dřevořezbám v Českých knihách: Tancitjl 
dva párky kolem zlatého telete. K tomn připojeo vhodný citát z písma: 



„Posadil se lid, 












svon aChatrnoa 


aby jedl a pil. 










^knížko a prostou 


vstali, oby tanco- 




X 






práci připisuje, po- 


vali a pobito jich 


/ 


/ 


M%)^ 


\ 


níženě odevzdává 


jeden den třime- 


/ 






\ 


a cele obětuje' 


citma tisfcnov." 


/ 






\ 


z důvodů které 


DalSl list ozdo- 






-4 






rozvláčně vykládá. 


ben znakem pana 






Mu 




. 


dovolávaje se lá- 


PetraTokazRožm- 






Wp 




\ 


povédi sněmovni. 


berka a na Českém 


\l 


WA 




Ti 


Zniufce odjinod 


Kmmlovd, vladaře 


N 


(^ 




J 


potntelnoBt Lom- 


domn Boimber- 




n|j{. 




V 


nického, 8 jakoQ 


skébo, B modlitbon 




^^ 






nmél ve svých před- 


Ceskon a lichoti- 








55 


mlnvácb a sklad- 


vými veriíky latin- 


Simon 


Lomnicky ■ Budčc 


1694 


bách zaobalovati 


skými. Pann Petra 




(Ql 


. IU9, t 16a*). 




prosba za nítě- 


Tokovi Lomnický 










dfenl „milosti", 


nedivime se, ítonce 


v tomto věnování vedle jiných důvod 


proč skladba pana 



Petra Tokovi připisnje : „Abych také tady VbSÍ Milosti k milostivé pamětí 
přivedl, kterak v službách Jeho Milosti dobré a slavaě paměti pana bratra 
Vaif Milosti nejmtlejiího, pana Viléma z Rožmberka (o Čemž jest Vaii Milosti 
dobro vědomé) dli věku mého jsem strávil a vždycky dosavad k YaSÍ Milosti 
jako k své Milostivé a dědičné vrchnosti věrně, poddaně jsem se choval a čím 
sem koli jako jeden prostý Ta§f Milosti poddaný své uctivosti a hotovosti 
dokázati mohl, o to vždy snížené sem se snažil: i ntlkaje se k té milostivé 
růži, kteráž nikdy těm, kdož jí věrně sloužiti a ji Šetřili, na tom nic ztra- 
titi nedalu, milosti neodpírala, ale památky své dobré jako nějaké vůně 
libě na véěoé budooci časy po sobě potomkům zůstaviti a zanechati hleděla, 
fádal jsem při presentováni mé přcdeilé kuíiky Ta£l Milosti pro budoucí 
památku za nějakou milost, viak pro rozliěná Tašl Milosti zaneprázdnění 



Ténovánl Petru TokoTÍ ■ Roiiiib«rka. 113 

iádné odpoTědi dusavad dostati jsem Demohl a také jsem s tlm kvapiti 
a Vaii Milosti zprudka na paty Šlapati neclitěl. Protoí touto opét knížkou 
to jako zase obnovuji, opětuji, a aby za mne mluvila a pi^mloavala se, ji 
předo&iim a Taíf Miloeti dedikuji, za to foalleaé proie, ie té a takové 




ŠÍkod Lomnický z BttAle r. ll>14. 



milosti mi odpírali a nade moou věrD^m poddaným znpomiuati se noráSíte." 
Tak a podobně prosí Lomnický za laskavé přijmutí knížky „ctiatrné'', aby 
vycházela pod jménem Petra Voka z Rožmberka a vSnde od tance odvAdéla. 
Pochlebné vénovánl datováno je „v Ševétfně na gruntech Vaší Milosti v ne- 
děli prosební dne 11. maje léta 1597." 



i 14 O tand selBk^m. 

„K čtenáři. 

Sytí lidé zvláSC opilí, 
vídáme to v každou' chyíli, 

že přivykli tancovati 

• 

a bc^ně se pachtovati, 

takže skrze dábelskon zlost, 

také zastaralon zvyklost, 

tance nechtí za břich míti, 

chtíc předce do pekla jíti. 

Divně tanec zastávají, 

na zápověd nic nedbají, 

zlý příklad jiným dávají, 

v tom svon libost, rozkoš mají. 

Mnohý jsa hmbý co osel, 

by od jiných chvály doSel, 

mrzce skáče jako kozel, 

jakoby ním sám čert házel. 

Jiní se naň dívajíce, 

bodon státi co opice, 

tak až hanba hřích mlnviti, 

že nesmím všeho praviti, 

co bývá při posvíceních, 

co při svatbách nezřízených, 

anebo při jiných kvaších, 

zvláště při opilých časích, 

jak mládenci nebo panny, 

mnži, také ženy vdaný 

tvorně sobě počínají, 

čertovou vAli konají, 

v tanci sebon zmítajíce, 

jakoby štvaly zi^íce. 

Zvlášť ten některý hrubý Chám, 

neznaje sebe, co je sám, 

skáče krokem, někdy hnpkem . . 

vrtísebon, dělákola, 

„hojsa-hojsa!" křičí, volá, 

divně ní (tanečnicí) sem i tam točí, 



KespAsoby pH tanžení. Il5 

div že ji hlavy nezatočí, 
škorněnii šoastá a dupá, 
tak jako sloM na troupa. 
Ukřivě klobouk na stranu, 
vezme sobě rovnou pannu, 
tu mní, že z něho svitá, 
co čert pytlem tak ni zmítá, 
až se do košile svleče, 
pot z něho co voda teče. 
Kdyby tak byl pílen díla, 
řekl by, že mu mine sila 
a žo mu pán křivdu dělá, 
odjímá mu zdrávi těla. 
V tanci pak toho nic nedbá, 
by ještě i naň šla klatba, 
předce skáče, k tomu vejště, 
nic sobě zhola nestejště. 
Tak jsou již hle ! prázdni Boha, 
an by i ta dívka mnohá 
u kužele dávno spala, 
v tanci přes noc neustála. 
Jiné mnohé nezpůsoby 
ději se v tanci té doby, 
až dobři lidé poctiví 
div hořem bývají živi, 
vidouc, že se sám čert směje, 
Bohu tudy křivda děje. 
Ale že snad lidé mnozí 
neznají toho nebozí, 
aby tanec měl hřích býti 
a na duši jim škoditi : 
i sepsal jsem ted! kratičkú 
o tancích tuto knižčičku, 
kdež jsou podstatné důvody, 
vystrihajíc věčné škody, 
i také hrozné příklady, 
kam jsou lidé zašli tady, 



116 Obsah spisa Lomnického proti t&nci. 

kteří tance nenechali, 
že se do pekla dostali. 
Protož čtenáře každého 
prosím z srdce upřímného, 
že mne v tomto psaní snese, 
na mne proto nehorše se, 
jestli jsem nminnl (eho 
a nepoznamenal všeho, 
čehož by potřebí bylo, 
čertu kaziti to dílo. 
A pakli tak může býti, 
prosím, hleď za vděk přijíti. 
Pán Bůh to obrať k své chvále, 
s tím, čtenáři, Bene válel" 

Šimon Lomnický z B. 

y tomto Traktátu tyto věci o tanci psáti se budou: 
L Co jest tanec a kdo jest jej nejprv vymyslil? 
IL Svědectvím Písma svatého se ukáže, že jest 
tanec zlý. 

IIL Kterak Kristus Pán v tanci bývá posmíván? 

IV. Zdali tancovati jest hřích smrtelný? 

V. Přístojící také-li hřeší, kteří se tanci dívají? 

YL O důvodích tanečníkův, jimiž se hájí, že tancovati 
hřích nen í. 

VIL Také-li kdy tanec, který bez hříchu býti může? 

YIIL Dobří lidé, když vidí jiné tancovati, co mají činiti, 
a tím ch ci zavříti. 

Začíná se skrovný Traktát o tanci^ jeho rozpustilostech^ gápovédech 
a pokutách. 

Jak jsou všecky nepravosti a rozpustilosti na nejvyšší mezi všemi 
stavy vzrostly, není potřebí o tom mnoho psáti a připomínati. Neb každý 
křesťanský a pobožný člověk, který jen jakou jiskřičku pobožnosti a bázně 
Boží v sobě cítí a má, netoliko to očitě vidéti, ale i rukama makati může. 
A mimo připomínání jiných hříchů a nepravostí jaká nemírná pití a žraní 
lidé sobě zobyčejili a več jsou se dali? Že žádná přátelská shledání a 
jednání býti nemohou, leč jeden druhého právě až do němoty trunkem 



Co jest taneoý 117 

obtíži, což jestli se kdy nestane, teda praví, že žádné dobré vflle neměli 
a veselí nebyli. Z takového potom nasycení a přeplnění hned k tomu při- 
chází a to z toho pochází, jakž napřed předložený dAvod sv. Pavla ukaznje : 
že 8 pokojem seděti a místa sobě dáti nemohou, než musejí se dáti do 
tance, do šaškování, divného laškování a bujného těla pachtování, aby vždy 
na to přišlo: ^Posadil se lid, aby jedl a pil, a vstali, aby tancovali.^ I po- 
něvadž vyšší i nižší, zvlášť ta sedlská chámovína, napera sobě to své ne- 
syté, vlčí střevo a žaludek, neumí volně svého štěstí dlouho nésti a majíce 
Pánu Bohu po přijatých dařích a pokrmích děkovati a chválu mu vzdávati, 
s pokojem poseděti nechtí, ale k marnostem vyvstanouc, čertovou vAIi ko- 
nati hledí, vejskají, tancují a všecko zlé při tom páší a provozují, za ni- 
žádný hřích sobě toho nepokládajíce : a protož jsem v tomto Traktátu 
prostě a krátce psáti umínil o tanci, jakých se hříchA lidé při něm do- 
pouštějí a v jaké při tom pokuty přicházejí. Ale však nejprve podle napřed 
poznamenaného pořádku toho kratičce dotknu, co jest tanec? 

I. 

O prvním, co jest tanec a kdo jest jej nejprve začal a 
vymyslil? 

Tanec jest zbytečné pachtování těla bujného, lidí sytých, , 

rozveselených, kteří sobě své kroky aneb skoky k zalíbení svému s ženským 
pohlavím divně formují, dolA nahoru skákají, jeden druhému se tu klanějí, 
dedkují, vespolek se objímají, stiskají, za ruce vodí, kratochvil a veselost 
svou v tom provodí, k čemuž se rozličnými hudebními nástroji vzbuzigí a 
podněcují, 

Kdo by nejprve začal a vymyslil tanec? Někteří píší, že tanec od 
sousedA Římských Getrumenských, mezi nimiž řeka Tiberis meze činila od 
Říma, za času Zachariáše papeže uveden. Kterýžto on pod pokutou klatby 
aneb z církve vyloučení zapověděl. Zase jiní praví, že synové Izrahelští od 
pohanA to vzali a pohané od samého čerta tomu se naučili. Nebo nachází 
se in Historia ecclesiastica, že se ukázal ďábel Egyptským v spAsobu býka, 
mající na hřbetě svým znamení jako měsíce rohatého bílého, kteréžto jme- 
novali mylně Seraphim, totiž Božství, kteréž Plinius viděti se pravil a jistil. 
Ten tedy dfábel vyšedv z řeky, v kteréž Egyptští syny Izrahelské ztopili, 
když jednoho dne k němu se, s všelijakými hudebními nástroji sešli, on 
86 pozdvih vzhAru nad ně v povětří, pachtuje se a tancuje a jiná divná 
hnuti a plesání čině. A tak lidé, kteří na zemi stáli a na to se dívali, 



118 Ďábelský pftvod tance. 

také podobně tak laškovali, tancovali a pachtovali se. Kdežto hle vynaufil 
je ďábel těm a takovým daremnim skokům a tancAm. A dosavad se to ani 
z lidn křesťanského vykořeniti nemAže. Ďábel pak když se tak před nimi 
dosti nakejkloval, potom hned před očima jim ztratil se a zmizel. SmejSlí 
se, že to proto ačinil, aby duše tanečníkův tady snáze v osidla svá zaplésti 
a je polapiti mohl. Nebo tu ďábel třími způsoby lidi v osidla jímá a za- 
plétá, totiž viděním, zpíváním a dotýkáním. — A jistě podiveni hodné jest 
to bláznovství lidem rozumným, tak laškovati a tancovati, poněvadž i ne- 
rozumným hovadům bylo by se co smáti a diviti. Nebo kdyby náš osel, 
buď kůn, mezek neb kozel, tak před námi na divadle skákali a tancovali, 
jako tanečníci činí, v pravdě všickni' bychom se tomu smáli a chechtali 
řkouc : ,yere confusnm est caput asini, quia sic contra suam náturám saltat. 

y pravdě se ten osel zbláznil, 
rozumy sobě vyprázdnil, 
že tak proti přirození 
svému skáče k podivení.' 

Protož kteří lidé takového bláznovství přestati a tance varovati se 
nechtí, tuto se jim svědectvím písma svatého ukáže, jak jest tanec zlý 
a mezi to klásti se budou historie některé a pokuty tance velmi hrozný. 

n. 

o druhém, svědectvím písma svatého, tuto se ukáže, že 
jest tanec zlý a pomsty hodný. 

Z svědectví písma svatého dosti býti a postačiti může těchto dů- 
vodů pět: 

První důvod. V druhých knihách Mojžíšových máme napsáno, když 
se přihlížil Mojžíš k vojsku, uzřel tele a houfy zpěvákův, i rozhněval se 
náramně, hodil z rukou dekami a rozrazil je při samé hoře etc. Potom 
pojav 8 sebou všecky syny Levi, pobil jich pro tanec okolo třímecítma tí- 
sícův. Z toho můžeme míti naučení a ten důvod : Poněvadž Mojžíš, kterýž byl 
nejtiSejší, nade všecky jiné lidi, kteří bydleli na zemi, tak se velmi roz- 
hněval a takovou hroznou pomstu nad lidem Izrahelským učinil, protože 
Boží poctivost na tele přenášeli a okolo něho tancovali, dosti může býti 
věc zřetedlná, jak by se tomu hněvati náleželo, kdožby jakou horlivost a 
péči o duše křestanské měl, zvláště vida, že se služby Boží zanedbávigí a 



Tresty tanečnikA. 119 

opouštějí a pocMvost Boži ne na tele, ale na pouhou marnost a rozpusti- 
lost se vzkládá, kteráž se skrze to tele rozumí a znamená. Tele zajisté 
jest hovado bujné. Tanec také čiui zhovadilé lidi mnohé. Nebo toho času 
kdyby méli lidé bIovo Boži slyieti neb písně chval Božských zpívati a Pánu 
Bohu sloužiti, budou raději hudcA, pištcA poslouchati, zhovadíle tancovati 
a čertovu vAli konati a pokuty Boží na sebe dobejvati. Jakož o tom po- 
ložím u dám tento historický příklad. Pi4hodilo se za času Jindřicha císaře 
v jedné vsi v Saské zemi v Magdeburském biskupství, kdež byl kostel za- 
loženi svatého Magna. Nějaký kněz mši svatou sloužil na štědrý den. Osm- 
nácte mužů spolu s patnácti ženami na kerchově téhož kostela tanec sobě 
začali, vysokým hlasem vejskali, pískali, bubnovali a jemu i jiným v témž 
chrámě modlitebnikAm překážku činili. Kněz jich napomínal, aby od toho 
přestali a odtud s tím hlukem odešli. Oni se na to nic neobrátili, ale jeho 
slovům jen se posmívali a toho přestati nechtěli. I rozhněvav se, klatbu a 
zlořečeni na ně vydal řka: „Dejž Pán Bůh a dopusť, abyste tak celej rok 
tancovali." Což se hned tak stalo, že bez přestání ve dne i v noci tanco- 
vali a vejskali. Věc podivení hodná, že po všecken ten čas ani rosa na ně 
nespadla, ani déšC nepršel, ani také nevstávali ani nelačněli, ani oděvové 
jejich nezvetšely, ani střevíce se neztrhaly. Po roce pak biskup Herebertus, 
v jehožto biskupství taková předivná věc se stala, k tomu místu přišedv, 
od té kletby a toho svazku, kterýmž byli svázaní, je propustil a rozvázal 
a před oltářem jmenovaného chrámu je smířil a z toho vysvobodil. Ale hned 
někteří tu zemřeli a duše zbyli, jiní pořád tři noci spali. Jiní pak takovou 
pokutu na sobě až do smrti nesli, že se jim ruce, nohy i všickni oudové 
jejich vždycky třásli. Tak hle Pán B6h hrozně ráčil je zpokutovati a tu<ly 
tanečníkům vejstrahu dáti, aby na potupu slova Božího takového nic se 
nedopouštěli a té marnosti rozpustilého a bujného pachtováni a toho tance 
se vystříhali. (Srv. str. 9. a str. 66.) 

Druhý důvod neb svědectví Písma svatého. Pán Bůh vydávaje při- 
kázáni svá, toto přikázání vydati a je pilně zachovávati poručil, řka: 
9 Pomni, abys den sváteční světil" . . . Ale pohříchu a nastojte, na vopak 
se to nyní všecko děje. Nebo pracujíc a dobejvajíc sobě živnosti celej 
tejden, dočekajíc svátku neb svaté neděle, díla Božího nehledíme a na při- 
kázání Boží nepamatujeme, ale vo všecky rozpustilosti se vydáváme. Ob- 
zvláště pak ty dva hříchy, ožralství a tance, nejvíce v dny sváteční průchod 
mají a nejspíše se jich lidé jsouc při prázdnosti a zahálce dopouštějí a za 
hřích sobě toho nepokládají. Ano očitě to viděti, že ta rozpustilá čeládka 



120 Tance t Deděli a svátky. 

dočokajfc svátku neb svaté neděle, maličko jak sobě drobet hlavu stočí a 
zakusí chmele, anť vejská, au skáče, an se po čertové vůli pacbtuje 
a divně sobě v tanci počíná, při díle pak pánům svým sotva sebou 
hejbe, jakoby moucha z pomej lezla, mnohý tak nejapně bude choditi, a 
v tanci čert ním hází, že by chtěl i bidlo přeskočiti ahlavon 
stropu dosáhnouti. Tak věrně na čertovým poli hledí pracovati, že 
svleče se do košile, tak ji upotí, že by z ní mohl vodu ždímati. Ješto 
kdyby nám Pán Bůh takové přikázání vydal, abychom mu tak těžce a pracně 
s takovým násilím sloužili, v pravdě řekli bychom, že je nám pekelnou 
křivdu učinil. A co pak nám zapovídá a nechce, činíme to předce . • • Dobře 
tedy svatý Augustýn takto pověděl: ,Melius est in diebus dominicis arare, 
vel fodere, qnam choreas ducere. 

Lépe v neděli vorati, 
pracovati a kopati, 
nežli bujně tancovati 
a Pána Boha hněvati.' 

Protož, kteří na to málo dbají, svaté neděle a jiných slavností a 
svátkův křesťanských neáanují, svůj rejd vodí, vejskají, tancují, marnosti 
provozují, lehkomyslnosti páší, nccht je přestraší tento přiklad : V jedné 
vsi v Kolonienském biskupství nějací lidé v neděli svatou vyzdvihli sobě 
skopce, v aksamite oblečeného, snesše se na tom, kdoby lépe z nich tan- 
coval, aby bo obdržel a sobě měl. Což uslysav farář toho místa, takového 
tance jim zbraňoval a zjevně na kázání jim jej zapověděl, pokutu a pomstu 
Boži jim předpovídaje, jestliže toho nechati a přestati chtíti nehodou. Ale 
oni jsouc zatvrzeni na to nedbali a přestati aneb zanechati toho nechtěli. 
Protož když tak tancovali v den sváteční, sghie pojednou se kdes veliké 
mrarno vzalo, blejskalo se a hřímalo a strašlivý krupobití bylo: tak že 
znamenitý příval s nebe spadl a všecka osení s prstí jim smísil. I ovotce 
nu ^troroích na vinicích té vsi všecka jim otloukl a zkazili, a ješto před tím 
znamenitý čistý čas byl, ano i všecka ta krajina, z které se lidé na divadla 
k tomu tanci sešli, touž a takovou pokutu a škodu na osení i stepích vzali 
a nesli.** 

Vypravuje dále Lomnický o dívce „v Brabantské zemi**, která za tanec 
v den sváteční byla od ďábla „vosedlána** a o strašlivém pohřbu náruživé 
tanečnice, která byla zabita lopatkou při hře míčové. „I trefilo se, že mlá- 
denci blízko tu skákali a na míč hráli. A v tom jednomu lopatka trýhranatá, 



Lidový tanec „hrách a kroupy **. 121 

kteronž chtěl míč udeřiti, z rakou se vydřela a vypadla a tu jistou ženu, 
když tancovala, v hlavu udeřila a pojednou ji tu zabila ^ Mrtvolu její na 
márách čert v podobě černého býka zohavil, jak Lomnický dlouze a široce 
popisuje. 

„Třetí důvod. Máme napsáno u Ezechiele proroka takto : Toto 
praví Pán Bůh, protože jsi plesala rukou, bila jsi nohou a radovala jsi se 
vši žádostí nad zemí Izrahelskou, protož hle já vztáhnu ruku mou na tebe 
a dám tebe v rozchvátání národům a zabiji tebe z lidi a zahubím tebe 
z zemí i zetru, a budeš věděti, že já pán. Tato prohrůžka Boží, ačkoli 
vedle litery vztahovala se na syny Ammonovy a Moabovy, protože se rado- 
vali z zkažení města Jeruzaléma, avšak se jí každý bujný a rozpustilý ta- 
nečník a tanečnice lekati a zhroziti má. Nebo se to všecko v tanci při 
nich nachází, co se teď Pánu Bohu nelíbí, totiž že rukama plesají, 
nohama dupají, a vší žádostí, md^ic v tanci své kochání a veliké za- 
líbení se radují. An to očitě viděti od rozpustilé chámoviny sedlské, když 

v krčmě vodí tanec, že se mnohý usliní , kterak nohama 

dupá, škorněmi šoustá, tluče, jednu nohu o druhou tepe, 
veleje sobě pískati: „Hrachu, hrachu, krup, krup, krup^, 
prozpěvuje k tomu: „Taný, daný, lup, lup, lup^. Takové tu 
uhlídáš nezpůsoby, že se čemu podiviti. Neb ten hnojekyd jsa syt, nažera 
se hrachu, krup, jako hňup, vezma máchnu, dává ji dobrýho všeho trýho, 
točí, zmítá, vrtí, nic jinač než co by čert pytlem házel. I není-liž 
se čeho strachovati a obávati, aby Pán Bůh neráčil vztáhnuti ruky své na 
ně a aby jich nevyhladil, z lidí nezahubii i z zemi setřel. Jakož se stalo 
jednomu pískači, o němž dám tento přiklad: 

y Německé zemi, kteráž slově Flandria, do jedné veliké a lidné vsi, 
jenž slonla Marchia, sešlo se na posvícení velmi mnoho 'lidí. Mezi nimižto 
byl jeden pískač, kterýž tanečniky, 'mládence i děvečky svým pískáním, 
křepčením a laškováním k oplzlému zpíváni a k ohyzdnému tanci vzbuzoval. 
1 zamračilo se velmi k večerou, takže každý k domoví jíti poslouchal. Sám 
toliko ten pískač svého se bláznovství nenasytiv, po jiných tu zůstal a potom 
Sel cestou k svému obydli, sám sobě pískal, skákal, vejskal, až se všecko 
rozlihalo. Dva nějací pohůnci kobyly tu pásli, a když takové blejskání a 
hřímání vidéli, do trní utekli a se schovali. A na to se očima dívali, že 
hrom na toho pištce udeřil, zabil ho a rameno mu odrazil. Po malé chvíli 
viděli, že dva černí psi nenadále přiběhli a mezi sebú to rameno pryč nesli. 
Uslyševše to přátelé, co se mu přihodilo, přišli a tělo mrtvého do domu 



122 Tresty pískače a taneČDíka. 

vzali. Na ráuo kuěz nechtěl tomu dáti místa, aby ua krchově mezi věrnými 
pohřben býti měl, kteréhož v takových zjevných a nesluSných věcech hněv 
Boži přikvačil a hrom zabil. Odpověděli přátelé : „Ačkoli od hroma z do- 
puštění Božího zahynul, avšak dobrým oumyslem na posvícení s jinými 
poutníky šel. Protož odsouzen a pohřbu křesťanského zbaven býti nemá.** 
I dovolil jim toho farář (ačkoli neřád), že byl na krchově pochován. I po- 
hleďtež, co se stalo, jaký spravedlivý soud Boží! Na ráno hrob otevřený 
našli a místo, kde byl položen, prázdné. MAže se tomu snadně rozuměti, 
jak rameno, tak tělo že sou ďáblové z toho hrobu vzali a v pekle mu 
pohřeb učinili. 

Protož znamenej, mflj milý čtenáři, není-lil to pravda, co BAh v výš 
nadepsaném svědectví k takovým dí: „Hle, já vztáhnu ruku mou na tebe 
a zabiji tebe z lidí, zahubím tě i zetru.^ O čemž dám Ještě jiný příklad: 

Nějaký mládenec když slyšel na kázání, že tanec jest brána pekelní, 
proti tomu on pravil, že je brána všeho potěšení a že v světě uad tanec 
nic veselejšího není, a co kněz o něm káže a mluví, že jsou to všecko 
slova jalová a klevety daremní. Co se stalo dále? Hle hned v ncjprvuějším 
tanci přede vším lidem, kámen uhelní naň vpadl a jej zabil, a země se 
otevřela a přede všemi jej pozřela. Tožf hle ta radost, kterak velmi brzy 
obrátila se mu v žalost, takže netoliko tělo ztratil, ale i svou milou duši 
zatratil. Neb dí svatý Augustýn: ,Omnls motus petulantiae, saltus est in 
profundum cloacae. 

Každé drzý pachtování 

aneb bujné tancování . 

jest skok do pekla hrozného . . . 

Neb kolikrát v tanci skočíš, 

tolikrát blíž k peklu kročíS . . .* 

Čtvrtý dAvod aneb svědectví jest to, kteréž čteme v Novém 
zákoně u Svatého Mathouše, kterak tanečnice, dcera Herodiady, vytancovala 
a k tomu přivedla, že jest sfata hlava milého sv. Jana Křtitele Božího 
přítele, kteréliož drahý Spasitel vlastními ústy před zástupy schváliti ráčil: 
„Mezi syny ženskými nepovstal větší nad Jana Křtitele. ** V tom předfign- 
rováno jest, jakou moc míti budou tanečníci a tanečnice k rozdělení těch, 
v kterých jest milost Boží, kteří se skrze Jana rozumějí, od hlavy své, 
totižto Krista Pána. A toho dám tento příklad, jejž svatý Řehoř in Dialogo 



Lomnický kára ieny vjiňo\ené k tanci. 128 

píše: kterak jedna panna, dokudž tance a marnosti hleděla, od oačastnosti 
Krista Pána, Panny Marie a jiných svatých panen odloučena byla, a chtěla-U 
je y jejich s?atém počta zůstávati, musila se tance a všech jiných marností 
a lehkomyslností varovati . . . 

Pátý důvod a svědectví v Zjevení sv. Jana v IX. rozdíla, kdež 
ie čte, f.e vyšel dým propasti, jako dým peci veliké. I zatmělo se slánce 
i povětří dýmem propasti, vyšly kobylky na zemi etc. Tomu allegorice tento 
se rozmn dáti a pomina málo některých slov, skoro ta všecka kapitola na 
tanečníky a tanečnice se obrátiti může ... Z toho dýmá vyšly kobylky, 
to jest pištci, hadci a tanečníci, nespravající se rozumem, ale nádherné 
kráčejíce beze všeho pořádku a studu . . . Dále v vidění svatého Jana toto 
stojí: ,}A podobenství kobylek, podobny jsou koňům připraveným k bojí." 
Tím se dává návěští, že okrášlení ženská o dlouhých vocasatých sukních, 
velkých obojcích a na hlavě čapí hnízda jsou co nějaká příprava k tomu, 
že ďábel na ně vsedá. Pánu Bohu se protiví a v nich válku s ním vede . . . 
Dále opět: „A na hlavách jejich jako koruny podobné zlatu." To se vzta- 
huje k ozdobě, kterúž mají takové ženy na hlavách, a to se tím míní, že 
mnohé ženy na hlavách svých ty okrasy nosí, jichž jsou dostaly buďto od 
umrlých koní vlasův, nebo jiných mršin a od svýcli frejiiův a neřádných 
milovníkův . . . Dále: „A tváři jejich jako tváři lidské." Ule, praví jako 
tváři lidské a nepraví jako tváři ženské. To pro ty ženy, které se líčí, 
jichžto tváře sou jako larvy, pod nimiž se kryje tvář přirozená, kterou jim 
Pán Bůh dal a ony jsouc bledé, po Stvořiteli svém, líčidlem, kotsmoudem, 
plevejsem a jinými barvami to opravují, jak je Pán Bůh stvořil, tak býti 
nechti, ale k zalíbení světa se fíflují, fermežují a líčí a tím Pána Boha 
velice urážejí. Eu příkladu, když některý malíř a dobrý írmeslník dílo 
své vejborně udělá a někdo mu pak to proti jeho vůli napravovati a pře- 
formovati hledí, kterak on proto těžce uražen bývá. Tak také může se to 
říci o Bohu Stvořiteli našem, kdo se po něm opravqje, líčí, fermežuje, že 
ho tudy velice uráží a Iměvá. Dobře tedy svatý Ambrož takto o tom po- 
věděl: ,Deles picturam Dei, si vultum taum naturali candore obnubilas (t 
exqnisíto mbore perfundis. 

Tvář tvou, přirozenou barvu, 
když teď co nějakou larvu 
líčíš, barvíš, ozdobuješ, 
tvorce svého potupuješ." 



124 Pýcha ienská trestáaa. 

Takoví v pravdě podobni sou Luciperovi, kterýž chtěl býti podobcD 
nejvyššímu, i zdařil se z něho na vejloho mrzký čert. Tak také mnozí 
chtějí pěknější býti, než je Pán Bflh ráčil stvořiti a tím sebe jen více zo- 
hyzdí. Nebo mnozí souce bledí a snědí, clitějí býti bílí a červení. Migíce 
vlasy černé, chtějí míti rusé a kteří mají vlasy rovné, chtějí míti kadeřavé, 
a jakž povědíno, umrlých koní vlasův sobě přidělávají a kadeřaví. A tak 
nechtí na tom přestati, kterak je Pán BAh stvořiti ráčil, ale hledí se jinač 
přepotvofiti, ješto Pán Bfth pro jejich dobré a zvlášť pro spasení věčné 
tak je míti chtěl. A moha všemohoucností svou tak krásné, tak stkvoucí 
je stvořiti, jako jest slunce v blesku svém, kdyby se mu líbilo a jim pro- 
spěšné bylo, i nechtěl. Neb bezpochyby jako mocný Pán to předzvěděl, že 
by jim ta krása škorlila a jako Luciperovi do pekla jim pomohla Protož, 
kteří tak chtějí míti tváře své krásné zevnitř, přijímají a berou na se tváře 
ďábelské vnitř, proti tomu, což Duch Páně dí: „Nepřijímej tváři proti tváři 
tvé.*' A znamenitou pohrůžku Pán Bflh proti takovým u Johele proroka 
vydává, řka: „Všichni obličejové obrátí se v hrnec. ^ A jistě žádný hrnec 
aneb kotel nlkda nebyl tak učerněnej, jako tehdáž budou tváře ulíčený . . . 
Ano tomu mnozí pobožní chtějí, a to pro vejstrahu jistí a praví, že tvář 
sedmkrát ulíčená tváři Boží na věky neuhlídá. I aby jak od pyšného roucha 
a všelijaké zbytečné ozdoby těla, tak i od tance a toho mrzutého líčidla 
některá poctivá panna anebo pobožná žena odvedena býti mohla, dám teď 
o tom na jedné nešťastné ženě tento hrozný příklad. Nějaký pobožný kněz 
pro matku svou mrtvou, kteráž světsky živa byla a nepříliš chvalitebně 
umřela, mnoho se trápil, často se za ni modlil a mnohé oběti činil. Když 
pak jednoho dne služby Boží v kostele vykonával a za to Pána Boha prosil, 
aby nětco o spůsobu matky své milé věděli mohl. I pozdvihv oči málo, 
uzřel matku svou v nějakém koši, an podlé oltáře visí, a dva ďáblové ji 
drží a svázanou migí- K tomu viděl, že z její hlavy ohniví hadové jako 
vlasové se prejští. A nad to zemská mrzutá žába velmi hrubá na prsech 
jí seděla a předními nohami hrdlo její vflkol všecko obklíčila a obekla, a 
ohnivé jiskry na tvář její ustavičně prskala. I stal se k tomu knězi hlas, 
že se daremně za ni modlí, protože' jest zatracena. I to mu oznámila, že 
' ona to trápení a tn pokutu z těchto příčin snáší : Za okrasu vlasů a hlavy 
že má ty ohnivé hady, za obnažení svého hrdla a prsů že trpí na prsech 
svých tu žábu každého času. Pro líčení své tváře, nechtíc se někdy fre- 
jiřflm zdáti mrzká, že ta žába ohnivým plamenem na tvář její vždy prská. 
A že ruce své vztahovala k nestydatému objímání a noh nžívala k tanci 



o nofiení ciifch vlasů. 126 

a k biynému těla pachtování, proto že trpí rnkon i noh svých ohnivými 
řetězy svázáni ... A protož toho všeho potřebí jest všem zanechati a Pána 
Boha tím šperkováním, tancem a líčením nehněvati a neurážeti, přes Pána 
Boha se nepřeformovávati. Neb se k takovým Pán BAh nechce ani přizná- 
vati. Jakž di sv. Jeroným: ,Qua fidncla erigit ad caelos vnltas, qnos conditor 
non agnoscit. 

Medle s jakon důvěrností 
mohou k nebeské výsosti 
obličeje podzvíhuti 
ti, jichž nechce Pán Bflh znáti, 
neb po něm jinač mustmji, 
líčí se a fermežují.^ 

Dále v textu: „A měly vlasy jako vlasy ženské." To se míní o že- 
nách aneb pannách těch a pro ně je to povědíno, které vlasy nosí odře- 
zané od mrtvých žen a umrlých koní a mršin a ty vlasy nejsou ženské; 
nebo nejsou ani těch mrtvých žen, poněvadž od nich odřezány jsou, ani 
těch, kteréž je nesou, rovně jako vinné hrozny, kdyby se na trní přivázaly, 
však proto ovotcem trnu nejsou. A jest věc podivení hodná, kterak takové 
ženy neb panny nebojí se nositi těch vlasů mrtvých žen a míti je v noci 
na hlavách svých, jsouce od přirození lekavé a strašlivé. Ale jest rozuměti, 
že jim ďábel pro své lepší přidává smělosti takové. Věc jest jistá, znamení 
zřejmé, že by se převelice bály a nechtěly by nositi oděvu a choditi v ko- 
šili neb v rubáSi některé ženy mrtvé, obávajíc se, že je nětco přestraší, 
kterak pak nestrachují se nositi jejich vlasy? Aby pak od toho odvedeny 
býti mohly, šest věcí tuto položím, kterýchž budou -li pilně šetřiti, budu 
moci od nošení takových cizích vlasů upustiti: 

1. První jest pokuta, kterou jim slovo Boží takto hrozí: „Lysý učiní 
Pán vrch dcer Siónských a Pán vlasy jejich obnaží/ Ano i neníčky z do- 
puštěni Božího také někdy vlasové jejich obnaženi bývají, jakož toho dám 
tento přiklad: V slavném městě Paříži přihodilo se, když lidé šli na pro- 
cesí, že nějaká opice jedné vznešené paní roušku s cizími vlasy přede 
všemi lidmi s hlavy strhla, tak že mrzká oholená jako vranka ošklubaná, 
ztrátě cizí peří, tu zůstala a nemalý smích lidem z sebe učinila. A to se 
spravedlivým soudem Božím stalo. Neb dí prorok : „Běda, kterýž jiné loupíš, 
zdaliž i ty sám obloupen nebudeš?" Byla zajisté ta žena obloupila jinou 



l26 t^roti okrase cíiíidí vlaiy. 

mrtvou ženu z ylasů jejich. A protož hodně spravedHyě opice jf to néinita, 
že jest ji zase obloupila . . . 

2. Druhé. Bláznovství veliké, kteréž jako v patách takový nedostatek 
stíhá. Čemuž se může z toho porozuměti, že bojovníci a ti, kteří se s ne- 
přáteli svými potýkati mají, vlasy své sobě ostřihati dávají, jakož to patrně 
viděti na národu Uherském a na jiných, kteří často s nepřítelem svým 
Turkem v šermích bývají a to proto činí, kdyby se z nich trefilo někomu 
sám a sám bojovati, aby za vlasy od nepřítele nemohl jat býti. Jako se to 
přihodilo krásnému Absolonovi, že ho také jeho vlasy zmrhaly . . . Bláznivé 
pak ženy vlasů sobě přičiňují, ačkoli v boji nejnebezpečnější jsou, jakoby 
nechtěly z rukou ďábelských ujíti. A v pravdě- ne velmi snadně žena z rukou 
ďábelských uchází, kterouž on za vlasy drží, totiž když má v tom veliké 
zalíbení, aby skrze takové vlasy přijala okrášlení. Item takové ženy materií 
nebezpečné nemoci, kterouž mají, rozhojňují, majíc ji raději umenSovati, 
jakoby nechtěly od své nemoci uzdraveny býti. Nemoc pak taková velmi 
jest nebezpečná, totiž pejcha, kterážto materie se rozmnožuje, když která 
žena nebo panna vlasy cizí vlasům vlastním přičiňuje. 

3. Třetí. Převrácenost veliká. Činí zajisté takové k potupě Boží a ke 
škodě duší svých, čehož by nižádným způsobem učiniti nechtěly pro lásku 
Boží a pro spasení duší svých milých. Nebo kdyby se to některé ženě neb 
panně za pokání uložilo, aby i přes noc ruku některé mrtvé ženy u hlavy 
své měla, platí, že by toho učiniti nechtěla, řekla by zajisté, že by se 
strachy zblázniti musila. Vlasy pak ženy umrlé smí i v noci míti na hlavě 
své k potupě Boží a proti vůli církve svaté, aniž se proto straší, nevím 
jakou smělost ďábel jim k tomu dává a přináší. 

4. Čtvrté. Měla by ženy od takové vady zdržovati veliká nevděčnost, 
která se tu nachází, totiž, když ony chtějí míti na tom místě, totiž na 
hlavě vlasy cizí na Boží potupu, kdež Kristus Pán pro milost jejich nesl 
trnovou korunu. 

5. Páté. Potupu Boží, kteráž jest při té ouhoně. Velmi zigisté Pána 
Boha potupují, jenž vlasy nad Boha představuji, poněvadž vlasové sou 
zbytkové člověka rovně jako i nehtové ... O svaté Maří Magdaleně čteme, 
že vlasy hlavy své, ne cizími, ale svými vytírala nohy Pána Ježíše, nebo 
jich neSanovala tak mnoho jako panny a paní naše. 

6. Šesté. Mělo by zděsiti všecky ženy od zbytku a nedostatku toho 
mnohonásobní zlé, kteréž odtud přichází netoliko jim samým, ale také i jejich 
bližním. Bližním zajisté velmi snadně přichází zlé z okrášlení vlasův. Nebo 



t^otopa tanecQikA. 12? 

takové vlasy jsou jako nějaká osidla, jimiž lapáni bývc^i nesmyslní. Jakož psáno 
stoji o Jndit svaté vdově, kterak ona vlasy své rozčesala, aby Holoferna 
oklamala. A jakož děti pletky žiněnný líčejí a z koňského ocasn je dělají, 
aby ptáky chytali, tak ďábel osidla činí z vlasů ženských, aby maže okla- 
mávaly. A tak i samým ženám velice škodí a mnoho zlého pochodí z pěk- 
nosti vlasův . . . 

A tak hle, mám za to, těmito důvody moudré ženy budou moci býti 
napraveny, cizích, mrtvých žen vlasů zanechají, odložíc je na stranu, v tom, 
jak je Pán Bůh stvořiti ráčil, přestanou. 

Dále text: „A zuby jejich jako zubové lvovi. '^ To prý se vztahuje 
k ženám, od kterýchž Duch Páně oči odvrátiti velí . . . 

„Jak jsou pak někdy ženy frejovné bývaly, toho bych mohl potvrditi 
příklady mnohými, ale aby nynější bud poctivé panny nebo ženy neřekly, 
že to o nich míním, souc při čítání knížek velmi jemné a na takové důtky, 
co se koli o ženách píše, netrpělivé, aby jich také na sebe nepopudil a 
nerozhněval a s některým se jebákem za to nepotkal, zvlášť poněvadž 
v mé knížce „Kupidově střele^ nětco jsem o tom obšírněji položil a psal, 
tuto toliko bez pohoršení jejich jedinej tento přiklad o tom přivedu.^ (Roz- 
právka o ženě, která mládence křivě obžalovala.) 

Dále. „A měly pancíře jako pancíře železné.** Těmito slovy hle míní 
se nenapravitedlnost jejich. Nebo jakož pancíř jeden kroužek s druhým se 
vize a jeden od druhého odděliti se nemůže, tak také tanečník, jeden 
s druhým se vede a žádný jich ua to nenavede, aby od tance pustiti aneb 
jedinou pejcby ozdobu upustiti měli. 

Dále : „A zvuk křídel jejich jako zvuk vozův koní mnohých, běžících 
k boji.*' Ku příkladu. Jakož vojsko veliké svým hřmotem častokráte ne- 
přátely své zahání a přemáhá, a křikem ptáky létavé na zem padati činí, 
tak vojsko ďáblovo tanečníkův samým posmíváním, pastováním a křiky svými 
přemáhá dobré lidi i ty, kteří měli křídla ctnosti, od povejSenosti života 
začatého, činí je klesati nyní. Skrze pak křídla míní se rychlost jejich, 
kterúi migí v běhání. Skrze zvuk vozův rozumí se pokřik a hluk, kterýž 
v tanci činí bez přestání. 

Dále: „A měly vocasy podobné štírům a žahadla v ocasích jejich 
byly.** To se vztahuje k tomu, že smrt věčná jest konec tance aneb tě- 
lesných rozkoši. Aneb k tomu, že tanec přivodí k hříchu, kterýž umrtvuje 
a zabiji milou duši. Aneb zase, že sobě ueničky ženy oblíbily cizí nové 
kroje a nesou sukně s dlouhými vocasy, které se za nimi po zemi vlekou, 



128 Proti sukním „ocasatým^ (s ylečkami). 

až jim to oeslaSí. Majíce nahota chudých lidí odívati, budou raději drahými 
zemi co chYoSiiStěmi umetati a těmi vocaay po domu blechy zbírati a prach 
lidem mezi oči zdvihati. Protož běda těm, kteří takové marnosti, zbytky a 
nové věci zamejšlejí a cizí kroje sem uvozují. Nebo jako ten, kdož novou 
ctnost a nový spůsob chvalitebně živu býti začíná, chvály zasluhuje a bývá 
účasten všech těch zásluh, kdož ho koli v tom dobrém následcge: tak 
zase naproti tomu potupy jest hoden, kdo nějakou novou marnost v lidi 
uvozuje, a bývá těmi všemi hříchy vinen, kdokoli v tom po něm postupuje. 
I tehdy kdož zbytečné a potvorné roucho zamejšlí, ten hněv Boží na sebe 
vzbuzuje a pokuty sobě přičiňuje. Jakož Pán Bfth skrze proroka pohrůžku 
činí a v tom se ohlasige takto řka: „Navštívím (totiž pokutou) knížata a 
syny královy i všecky, kteříž oblečeni jsou v roucho cizí.* Jest se v pravdě 
obávati, aby ďábel na takových ocasích jejich nejezdil a neodpočíval a 
místo kár svých neužíval, jako se jednomu přihodilo, o čemž dám tento 
příklad : ,Nějaký svatý viděl, že se ďábel směje. I zeptal se ho na příčina, 
proč by se tak velice smál? Odpověděl mu ďábel: Viděl jsem (přej) tova- 
ryše svého, an jedné ženě na ocas sukně vsedl a na něm se vezl. Kterážto 
když ním trhla, dolů ho svrhla, a on opadl do bláta, tak mně splodil 
smích.' Protož lépe by bylo tím zbytkem Krista Pána v jeho chudejch 
odíti, jejich nahotu přikrýti, nežli to po blátě vláčeti a daremně hnojiti . . . 

Dále: „A moc jejich byla škoditi lidem za pět měsíců.* To se může 
k tomu obrátiti, že od velké noci až do podzimku obzvláštních těch pět 
měsíců škodí tanec církvi Boží. Nebo jakž králové zemští toho času obyčej 
mají válku vésti, do boje jíti, aby nepřátelům svým to odňali, co jsou 
sobě v zimě napracovali, nashromáždili a nachovali, tak ďábel činí, jakž 
brzy pomine velkonoc, shromažďuje sobě vojsko tanečníkův a odjímá to 
církvi, co jest v adventu aneb v postě na nich sobě zejskala a dostala. 

A naposledí dí vidění svatého text: „A měly nad sebou krále anjel& 
propasti* . . . velmi mocen jest ďábel skrze ženy a tanec lidí od nebeské 
vlasti odvoditi a k věčné bídě a žalosti přivésti. Jaké pak trápeni tanečníci 
na onom světě mají a jakou pokutou pokutováni bývají, chci to ukázati 
skrze tento hrozný přiklad: 

Jeden mladý pobožný mnich anebo řeholník (tak jakž o tom se v kně- 
hách nachází) vešel Božím spflsobem do očistce sv. Patricia, maje vůdce 
anjela Božího od Pána Boha sobě daného, tam jsouc, spatřil a našel roz- 
ličné muky rozličných hříšníkův duší. A v tom uhlídal tam kruh anebo 
nějakou vokrouhlost z rozpáleného železa a v něm nabito velmi mnoho 



Pekelná muka tanečnikň. J29 

břitev, převelmi ostrých, teď i hřebův špičatých, po nichž tancovalo jich 
veliké množství a od ďábluov skropováni jsúce ustavičně ohněm, sírou a 
smůlou, jejichžto také střeva z nich táhli, hryzli a kousali jacis hrozní 
drakové. Dva pak také ďáblové jakoby vlci byli kousali a žrali ramena těch 
tancujících až právě do kosti. I zeptal se anjela Páně vůdce svého, co by 

to zuamenávalo? A on odpověděl: „Toto jsou (přej) tanečníci" ... I vyšedv 

* 

potom ten mnich anebo řeholník odtud, potomně, kdykoliv viděl koho tan- 
covati, hned nemeškal takto volati a křičeti: „Fugite, charissimi, quia magma 
poena sequitnr chorisantes. 

Pro Bůh odtud utíkejte, 
toho tance zanechejte, 
nebo muka velmi těžká 
tanečníků v pekle čeká." 

A tak hle, ó nejmilejší bratří, přátelé a tovaryši, i také všickni jiní, 
zvláště poctivé panny, paní, které se rády hrncujete, mimo všechnu krato- 
chvil nejraději tancujete, jisti, píti se vám nechce, když jen tancujete křepče, 
tance za hřích nemajíce, škody jeho neznsgice, již pak slyšíce tyto písma 
svatého důvody, i také hrozné příklady, hleďtež toho oplzlého tance a zby- 
tečného těla pachtování zanechati, ucházeti a všech příčin, rozpustilosti a 
hřícha se varovati a tak budete moci toho zlého, což jest tanečníkům při- 
praveno, ujíti a věčně se dobře míti. Dejž to. Pane Bože, nám všecbněm. 
Amen. 

* 

III. 

O třetím, kterak Kristus Pán v tanci bývá posmíván, 
a jakých spůsobů tanečníci v tanci užívají, kterýmž se 
Kristu Pánu všelijak rouhají. 

Máme věděti, že tanečníci, pokudž na nich jest, zuovy křižují Syna 
Člověka. Čemuž abyste mohli lépe rozuměti, kterak se to děje a jakých 
spůsobů tanečaíci v tanci užívají, chci tuto krátce připomenouti: 

1. Nejprve tanečníci, chtójí-li dobře tancovati a ďáblu se v tom za- 
líbiti, tedy hledí čistě vysoko skákati, a to pro tu příčinu, aby 
mohli hlouběji do pekla vpadnouti. Nebo napřed oznámeno, že tanec těla 
bujného jest skok do pekla hrozného. A protož čím vejšeji v tanci skákati 
budeš, tím hlouběji do horoucího pekla vpadneš. Jest zajisté veliké bláz- 
novství, nerozumným hovadům v tom se vrovnati, kozlů a buj- 

i) 



ISO Kristus v tanci posmíván. 

ných koňů ? tom následovati, proti napomenuti Dacha Božího, jenž skrze 
královského proroka dí : „Nebývejtež jako kflň a mezek, v kterýchž rozama 
není** . . . Nebo opravdu mnohem jest lépeji s Pánem Bohem a se vSemi 
svatými jeho v nebesích kralovati, nežli s pekelními tanečníky věčnou muku 
snášeti. Aby pak někdo neřekl (jakž obyčejně všickni se tím vymlouvogí) 
řka: ^Pro tanec já v pekle nebudu", i položím teď a dám toho příklad, 
kterak jedna panna tanečná brzy by se byla pro tanec v pekle odctla a 
do zadních hamrů dostala; takto se o tom píše in specolo exemplorum: 

Néjaká pobožná matrona měla dcerku velmi rozpustilou, těkavou 
a tanečnou, kterouž matka častokráte napomínala a trestala, aby těch 
marností přestala, ale dosti málo při ní prospěla. Nebo otec jí folkoval 
a miloval nad jiné dcerky své pro její krásu a zdvořilost. A najednal 
jí pěkných a drahých šatA, aby se všelijak mohla líbiti světu. Kterážto 
jednoho dne nedělního, jsouc od tance ustalá, šla do nějaké štěpnice a 
tam, sedíc pod jedním stromem, sobě odpočívala. A v tom ďábel nena- 
dále přišel k ní řka: „Vstaň a poď hned se mnou.** Jemužto ona: 
„Kdo jsi pak ty?^ Odpověděl: „Já jsem ďábel, jehožto vůli v tanci pro> 
vodíš a činíš. A ty jsi na§e zbroj a sítí naše, kterýmiž lapáme duše. Protož 
přijmeš neníčky odplatu netoliko sama za sebe a za své hříchy, ale také 
za jiné, a za ty všecky, které jsi ty skrze ozdobu těla tvého k zlým žá- 
dostem kdy přivedla.** A tak ďábel chtěl ji , násilně vzíti a uchopiti, ale 
ona křičela, jakž někdy od svý matky tomu naučena byla, řkouc : „Virgo, 
Maria, adíuva mc. Spomoz mi, blahoslavená Panno Maria.'' A hned pozdra- 
vení anjelskó hlasitě říkala. Zdráva Maria, milosti plná etc. Odpověděl 
ďábel: „Buď zlořečená, kdo je tě té modlitbě naučil, kteréhož pozdravení 
aby nebyla říkala, spravedlivým Božfm soudem byla by hned okamžení 
v peklo odctla a tu by se byla se všemi tobě rovnými, které jsi kdy k hříchu 
přivedla, hodně na věky trápila.** Kterážto potom potud více nikdá tancovati 
nechtěla, šaty drahé a roucho ozdobné pryč zavrhla, života svého polepšila, 
pokorně živa byla a Pánu Bohu a blahoslavené Panné Mariji do smrti 
sloužila, a není věc pochybná, že se i do nebeské radosti po svém skon- 
čcní dostala. 

2. Druhcj spůsob v tanci, že ramena aneb ruce široco roz- 
tahují a tudy tanec veliký činí. A to proto, aby Pánu Ježíši Kristu 
velkú neuctivost a posměch aneb potupu mohli učiniti. Nebo takové ramenou 
rozvržení znamená Krista Pána na kříži roztažení . . . Takovému roztažení 
velikou potupu a posměch tanečníci činí . . . tanečníci, kolikrátkoli ruce své 



Nářek tanečníků ▼ pekle. ISl 

y tanci roztahuji, tolikrát je ďáblu oferují a jich mu jako podávají, ano 
sami sebe tudy zahubuji. Jakož svatý Bernart v osobě Krista Pána takto 
ái: „Ego te acquisiví roanibus crucifíxis et tu te consumis manibus diabolo 
dedicatis. 

Já sem tě, člověče, mýma vlastníma 

rukama dobyl ukřižovanýma. 

Ty pak sám se kazíš, v záhubu dáváš, 

když rukou svých v tanci ďáblu podáváš ..." 

3. Třeti spůsob v tanci, že ti, kteří tancují, hlavu svou oby- 
čejně nahoru nesou a ji pozdvihu jí a k tomu vy sokým hlasem 
křičí a ve j skají. A tudy skrze to Kristu Pánu velikou neuctivost čini 
a jemu se rouhají. Nebo on na kříži s nakloněnou hlavou ráčil viseti a 
8 křikem velikým duši vypustiti . . . Křikem také jejich hovadským, když 
se v tanci jako teď nějaké příšery předírají a vejskaji, tím se rouhají 
Kristu Pánu, kterýž na kříži volaje hlasem velikým vypustil duši. Pro kte- 
réžto Pána Ježíše Krista takové volání tři se věci staly tanečníkův k pře- 
strašení, totiž: země se třásla, skalé se pukalo a slunce se zatmělo. Ale 
tanečnici na to nic nedbijí, nýbrž so naproti tomu neuctivě rouhají, pískají, 
vejskaji, křičí a hanebné písně zpívají. A takoví všickni, kteří se v tom 
tak kochají a v tom vrcsklavém pískání a zpívání sobě zalibují, nad jiné 
bídněji a hrozněji v pekle volati, křičeti a kvíliti mají, řkúce takto: „Běda, 
běda, běda." Pro první běda jedenkaždý zvlášť volati a naříkati bude, řka: 
„Běda^ že jsem se kdy narodil, nebo lépo by mi bylo, abych se nenarodil. 

Item druhé běda naříkati bude nad sebou i nad vlastními oudy svého 
těla řka: „Běda vám, zlořečené nohy, že jste mne nosily a k tomu při- 
pravily, že skrze zlé kroky a nestydaté tance a skoky mně jste nebeská 
vrata zavřely. Běda vám, ruce, proč jste mne skrze zlá nenále- 
žitá roztahování koruny slávy zbavily. Jíž pro vás musím do ohně jíti, 
z něhož na věky nebude žádné vyjití. Běda tobě, zlořečený jazyku, v jaké 
si mne zlé věci přivedl, protože jsi hanebná slova mluvil a častokrát ne- 
stydaté písně zpíval. Ó zlořečené oči, které ste mne skrze vyhledání .... 
. . . Boží tváře zbavily a nikda jste ani jedné slzičky za hříchy své nevy- 
lily. Již hle začíná se vám váš pláč nesnesitedlný, přede všemi ďábly a 
zatracenci kvíliti a plakati budete a tam kvílení nebude nikda konce. 
Běda tobě, i mé srdce, k čemus mne přivedlo, že pro tvé marné myšlení 
a světské daremné utěšení věčné radosti mneš zbavilo a v tuto bídu při- 



132 tresty hříšníků. 

vedlo. A tak i o jiných všech oudech etc. Třetí běda naříkati a volati 
budou tanečníci, řkouce: Ach běda pro hořkost, ach běda pro množství, 
ba běda přeběda pro věčnost muk etc. 

Tyto věci kdyby sobě chtěli tanečníci k srdci svému připustiti a na 
ty všecky bídy se rozpomínati, jistě není možné, aby netoliko od toho 
tance a zbytečné veselosti neměli se zdržeti, ale i od každé rozpustilosti 
a světské radosti hleděli by utíkati a jí se varovati. An v pravdě člověk 
když toliko to čte nebo slyší, až všecken ztrne, leč by měl nějaké srdce 
studené aneb kamenné. Co pak (čehož Pán Bůh uchovej) kdo v takové bídy 
přijde, a sám se svévolně do nich zavalí a přivede ! An by člověk netoliko 
bližnímu svému, ba ani téměř tomu psu vzteklému toho nepřál. Ale mnozí 
sou lidé v světě, že tomu zhola nic věřiti a místa dáti nechtí, nýbrž tomu 
se posmívají a rozpustile živi jsouc, tancují, vejsknjí, radost mají a potom 
okamžení než se nadějí do pekla vstupují vedle svědectví Jobova, kterýž 
o takových nešťastných hodokvasných a světských veselých lidech dí: „Drží 
buben a housle a radují se v zvuku varhanAv, vedou v dobrých věcech dny své 
a v okamžení do pekel vstupují.*' iVotož abych někomu i sám sobě posloužil, 
tanec i také jiné hříchy zošklivil, pekelní hrozné muky ukázal a k pokání 
svatému příčinu dal, položím teď tento příklad: 

Nějaký hospodář a čelední otec zemřel, i ponocovala u těla jeho všecka 
čeládka a on z milosrdenství Božího zase ožil. I vstav šel do kostela a 
Pánu Bohu z toho velice děkoval a hned cožkoli statku svého vlastního 
měl, všechno chudým lidem rozdal a sám se bral na poušC a tam sobě vy> 
stavil nějakou chaloupku vedle řeky. A vcházeje zimního času do studené 
vody, stál v ní tak dlouho, až na něm šaty k jeho tělu přimrzly. A potom 
z toho zase do horké lázně chodil a tak se jednak horkem, jednak zimou 
trápil, jakž nejvejš mohl a to činil vždycky až právě do té smrti. Když 
ho pak jiní z toho trestávali a za bláznovství mu to počítali, takovou jim 
odpověď na to dával: „Ó kdybyste vy viděli, co jsem já viděl, jisté neto- 
liko takové, ale mnohem těžší věci se mnou byste snášeli a trpěli.'' I vy- 
pravoval jim převelmi hrozné věci o mukách pekelní ch řka : ^Když má 
duše z těla vystoupila, muž nějaký stkvoucí vedl mne proti východu slánce 
do nějakého údolí velmi velikého a tu byla nějaká dvě jezera. Jedno b.\lo 
plné červA a hořícího plamene a druhé bylo ledem, mrazem a krupobitím 
naplněné. A byla ta jezera plná hříšných duší, kteréžto z ohně prudké 
horkosti byly metány do nesmírné studenosti a tak vždycky z jednoho do 
drahého, z studena zas do ohně prudkého. Potom mne vedl dále do né- 



Výstražná rozprávka. 133 

jakých převelikých hustých temností a tam jsem viděl duše hříšné jako teď 
ohnivé koule z pekla nahoru létati aneh jako jiskry ohnivé z kovářské 
výhně tak zhusta nahoru se vznášeti. A cítil jsem takový nesnesitedlný 
smrad a slyšel převelmi veliký a žalostivý pláč, jekot a křik, až nepodobné 
věřiti a lidem o tom mluviti. V tom ke mně přiběhli hrozní a šerední jacís 
muži, ďáblové pekelní, s ohnivými kleštěmi, chtěli mne do těch kleští vzíti 
a do té ohnivé pece vhoditi. Ale okázal mi se v těch temnostech převelmi 
stkvěly muž jako teď nějaká jasná hvězda a bránil mne těm ďáblům a po- 
ručil jim, aby se mne ani nedotýkali, že jest svrchovaného Soudce přiká- 
zání, mně se zase do těla navrátiti, abych činil svaté pokání. ** A tak hle 
z té příčiny tento hospodář a dobrý muž nad domnění lidské své tělo 
trápil a sužoval, aby se toliko těch a takových hrozných pekelných muk, 
kteréž viděl, uvaroval, potom pak v pokoji usnul a život svíij v dobrém 
šťastně dokonal. Snad by někdo to sobě za posměch bral a tomu, aby ta- 
kovou láznu tanečníci a jiní hříšníci v pekle míti měli, nevěřil. Kladu tuto 
obranu, že nám slovo Boží toho nejistí, aby se kdo odonud navrátil. Ale 
já pravím, že se jest navrátil Lazar svatý, kterého Kristus Pán čtyři dni 
již v hrobě ležícího z mrtvých vzkřísiti ráčil. O němž historie svědčí, že 
je se potom nikdá nesmával, ani žádného znamení veselosti na sobě neuka- 
zoval, nýbrž mnohé a divné věci, které že na onom světě viděl, zvlášť 
muky těžké zatracencův lidem vypravoval, tak že mnozí v Pána Ježíše 
uvěřili, svaté pokání činili a životův svých polepšili. A tak kdoby ten byl, 
že by tomuto příkladu věřiti nechtěl, nechť sobě přečte v knihách Jobových, 
tam týž a ten důvod najde, kdež Job vypravuje lidské nepravosti a hrozí 
zatracencům podobnou těžkostí, řka o bezbožném člověku takto : „Do ná- 
ramného horka přijde z vod sněžných a až do pekla hřích jeho." A protož, 
nejmilejší, chceme-li horka i zimy i jiné všelijaké zlé pekelné bídy ujíti a 
věčně běda nenaříkati, musíme tance a všech jiných rozpustilostí zanechati, 

Kristu Pánu se (hlasy své vypínajíc a vejskajíc) nerouhati, ale 

pokání svaté činiti, těla svá skrocovati, vůle mu nedávati a tak budem 
moci po smrti s Pánem Bohem věčně se dobře míti. 

4. Čvrtý způsob v tanci, což se obyčejně v tanci děje, že 
rukami i rameny se vespolek stiskají a jako řetězem 
se svazují, abytanec snadně roztržen býti nemohl. A to 
znamená, že chce ďábel to proto míti, aby mu jich žádný tak lehce nemohl 
odníti a on aby je v ruce a v moci své snázeji mohl zdržeti. Nebo všichni 
(praví tak doktoři svatí), kteříkoli nestoudně tancují, že v moci ďáblově 



184 ^Předák" v tanci. Příliš >á ozdoba. 

zůstávají a ten čas jemu že věrně a piávé slouží. A ten ďábel jmenuje se 
obecně v latině choragus, německy Scbickntantz. česky předák. Teda 
se tanečníci mejlí, když říkají „Můj napřed", a on bude 
nevidomě jinej vůdce tance, totiž ďábel šerednej. A tak ďábel přijímá ta- 
nečníky v moc STOU, zvlášť, kteří za ním pyšně kráčejí a k tanci jdou. 

Řekl by pak někdo, jestliže jest tanečník v moci ďáblově, proč pak 
nad ním Imed moci své neprovozuje? Odpovídám, že by to ďábel dávno 
rád učinil, kdyby inu Pán Bůh všemohoucí toho dopustil. Neb dí prorok: 
„Milosrdenství Boží to učinilo, že jsme nezhynuli." Ale koboC jest kdy Pán Bůh 
opustil, ďábel jest mu nikdá neodpustil, jakož dám toho tento přiklad : 

V biskupství Kameracenským byla jedna děvečka, která vždycky ráda 
zpívala a tancovala a skrze svuoj zpěv a krásu těla mnohé k zlé žádosti 
vzbuzovala. Kterážto jednou v tanci, když sobě tak prozpěvovala, v oka- 
mžení vítr se veliký strhl a vicher ji hned vzal a nahoru vznesl. A duchové 
zlí tak ji tam v povětří ukrutně bili, šlehali a mrskali, že každé udeření 
aneb složení bylo slyšeti. A ač ji lidé viděti nemohli, však ji plakati, křičeti 
a naříkati slyšeli. A potom po malé chvíli upadla hrozně na zem mrtvá, 
k vidění strašlivá, nebo hlavu sobě srazila a všecky ondy hanebně zdrobila 
a tak bídně zahynula . . . 

5. Pátý způsob v tanci, který se obyčejně děje, totiž že tanečníci 
pěkně se šlechtí, hlavu pěknými věnci, zlatými čepci, 
drahými čepicemi ozdobují a všecko tělo rozličnými 
oděvy odívají a v pěkné se roucho obláčejí, a to proto 
tanečníci činí, aby Pánu Bohu ohyzdnější byli a světu a ďáblu lépe se líbili. 
A tak čím se více k zalíbení světu šlechtí a ozdobují a rozličných barev 
oděvy odívají, tím větší a rozličnější v pekle muky míti mají. Nebo každá 
sukně zbytečná, a každá barva rozličná obzvláštní muku míti bude, červená 
jinú, žlutá jinú a tak o jiných zbytcích rozuměti se může. Řekne snad 
někdo toto: „Pro šatyť já v pekle nebudu?** Nevím, příteli milý, jakým 
oumyslem je obláčíš? Zdali aby nahotu těla svého přikryl? Zdali aby před 
zimou je chránil? Zdali aby podle stavu svého náležitě odín byl? Čili aby 
se v nich potvořil, jinými pohrdal, lidem i sobě samému se líbil a pyšnou 
myslí v nich se kochal? ... I tedy jest se obávati, aby i tanečníkům pyšné 
a nádherně oděným tak se nepřihodilo, a roucho drahé, bezpotřebné a po- 
tvorné, kteréž bláznivá marnost vymyslila, neškodilo a zvláště těm, kteří 
stav SVŮJ převyšují a pod takovým ozdobným rouchem smrtelnosti své ne- 
znají, ale jiné k sobě, aby žádáni b)li, nakloniti a obrátiti chtějí a tudy 



Roucho nádherné při tanci. 136 

v Bvé mysli pyšné se prooáSeji . . . Nechť jest, jak chce, proto předce 
doktoři svatí to Jistí a píší, že tanečníci se nádherně a pyšně ozdobují, že 
Pána Kristu velikon potopu činí a jemu se rouhají. 

Item roucho příliš dlouhé vocasaté mnjící a za sebou po zemi vlekoucí 
znamená bílé roucho posměšné, do něhož Herodes Krista Pána oblékl, když 
ho zase k Pilátovi odeslat, kteréž bylo delší nežli Kristus Páfi, k posměchu 
mu soucí, chtějí tomu, že proto Herodes takové dláhé roucho mu dal, aby 
náš drahý Spasitel jda a veden jsa nepokojně cestou, na ně sobě cestou 
zašlapoval a tak na zemi padal. Nebo ruce jeho svaté byly pozadu svázány 
obě, že nemohl toto roucho pozdvilinonti sobě. Ty a takové věci měly 
by na paměti míti, kteří chtějí ocasaté sukně nositi a tím se spraviti a 
posměchu Kristu Pánu nečiniti a jemu se dobrovolně nerouhati, což on 
z mušení nosil. Též také, kteří v pozlacených a stříbrných paších chodí. 
Jimi se opasují, věděti mají, že se tím provazu Krista Pána rouhají, kterýmž 
on byl opásán, k sloupu přivázán a k šibenici kříže přiveden i talsé k děrám 
přeukrutně a násilně tažen. A summou, ať zase to takto všeckokráte opáčím, 
tuto historii k tomu přivedu: 

Nějaký vznešený urozený člověk synáčka svého milého obětoval Pánu 
Bohu a dal ho v duchovní stav, v kterémžto mnoho prospěl A když jed- 
noho času vcdlé svého obyčeje vedle crucifixu, totiž vedló znamení sv. křížo 
se modlil, pfišlo mu na mysl, /e by rád věděl, která věc nejvíce hněv Boží 
vzbuzuje a hříchy rozmnožuje. A hle, když se s pláčem modlil, nějaký 
stkvoucí krásný mládenec ukázal se mu řka: ,,Krístu3 Pán nojvíco od ta- 
nečníkův bývá neučten a posmíván. Nebo (přej) ramcnou roztahování a 
rukou v hromadu stiskování a spojení znamená posměšně Krista Pána na 
kříži pro nás roztažení. Obyčejně zajisté lidé tancujíce, věnci a kvítím so 
ozdobují. A tudy Kristové trnové koruně se posmívají. Item šlechtí se a 
odívají rouchem pyšným, pohrdajíce Pánem Ježíšem pokorným, nahým a na 
kříži visícím. Vesele také zpívají, vcjskají a se chechtají, a tím pláči a 
křiku Krista Pána ukřižovaného so posmívají. Item jakož se vespolek celují 
a líbají, tím políbení Jidášovo obnovují. Tvář svou líčí a fcrmežují a tak 
se tváři uplvané a zavázané Krista Pána rouhají ctc.'' A protož nechcemc-li, 
aby tak drahý Pán od nás byl posmíván, hleďme se toho kozelského a 

beranního skopcování varovati a etřcčkování zanechati, tiše a 

krotce kráčeti a raději za to Pána Boha žádati, aby on sám naše kroky 
spravovati a po cestách dobrých a upřímných vésti a k životu věčnému 
nás přivésti a zachovati ráčil. Amen. 



136 Jak tanečníci hřeší 

IV. 

O čtvrtém, zdali taDcovati jest hřích zlý smrtedlný 
a duši škodlivý? Té otázky jest odpovéď taková. 

Tanec jest hřích přetěžký a smrtedlný, před Pánem Bohem a jeho 
svatými skutek velmi ohavný, dávno od svatého písma a mnohých doktorflv 
svatých potupený a zodpověděný a zvláště ten, který se z pejchy a z zlé 
žádosti děje. Něho tedy skrze něj jako všech Božích přikázání činí se před- 
stoupení, a lidé proti nim tudy směle z vůle z oumysla hřeší. 

1. Nejprve proti prvnímu. „Nebudeš míti Bohův jiných." Tanečníci 
pak a tanečnice ďáblovu vůli plníce a jeden druhému se klanějíce, 
to přikázání přestupují, lidi jako za Boha ctí a před fěrtouškem se klanějí, 
nepamatujíc na to, co Kristus Pán povědíti ráčil : „Pánu Bohu tvému klaněti 
se budeš a jemu samému sloužiti budeš.'* Tuto nechf se žádný nedomnívá, 
abych toho rozdílu nevěděl, jaká jest to poklona Dutia, Hyperdutia a Latria, 
která poctivost lidem, která svatým a která Pánu Bohu samému poklona 
sluší. Však se obávám, aby mnozí, kteří by o tom známosti neměli, aby té 
poklony stvoření nečinili, která náleží Stvořiteli. Protož potřebí tanečníkuom 
nato veliký pozor a pamět míti a toho se pilně varovati, při tom ta- 
nečném klanění adedkovánf, aby Pána Boha neurazili a toho 
přikázání prvního nepřestupovali. Edo to ovšem neví, že mnozí Kristu Pánu 
(zvláště když se jeho svaté jméno vyslovuje) se neklanějí, ale svým milenkám 

v tanci i jinde, dají toho hlubokého kolen skloňování dosti. 

Aby pak jich tu nebylo, když jen slyší těch madon neb milenek svých 
jména pro jich zdraví, jaké tu reverencí, jaké povstávání, jaké klanění a 
dedkování bejvá, až se může Kristu Pánu slitovati, kterýž nejmenší částku 
těch poklon od nich dočekati se nemůže. 

2. Proti druhému. „Nevezmeš jména Božího nadarmo. ** Tanečníci 
jméno Boží nadarmo berou, netoliko to, že častokráte tu při tanci lají, 
klnou, se přísahají a mnoho klamají . . . 

3. Proti třetímu. „Pomni, aby den sváteční světil ..." Proč pak by 
bylo menší zlé v den sváteční vorati nežli tancovati? Kdo by se na to ptal, 
s touto odpovědi by se potkal: Protože ten, kdo hmotné dílo dělá a pracuje, 
jednoho hříchu toliko se dopouští, totiž že svátek ruší a nařízení církve 
svaté přestupuje. Ale ten pak, kdo tancuje, téměř žádného smrtedlného 
hříchu se neuvaruje, o čemž se níže položí . . . 

5. Proti pátému. „Nezabiješ." Tanečníci neb tanečnice na to při- 
kázání nepamatují, ale předně svou milou duši a potom i těch, kteří se jen 



proti desateru přikázání. 137 

díYigí, zabíjejí a k tanci dovolují. A nad to velmi často a zhusta se to 
trefuje, že se v tanci svadí a jeden drahého v tanci pro milenka žabí. 
Jakož se to před časy trefilo v městě Brixi, tří dobří tovaryši spolu svadili 
se v tanci, čí by milenka pěknější byla, každý svú nad jiné chválil, a třetí 
sporozuměv, že jeho dva tovaryši s jeho milenkou nějaké spolky mají, 
popadv meč, hned tu jednoho zabil . . . 

7. Proti sedmému. „Nepokradeš." Tanečníci kradoa chválu Pánu Bohu 
svému, kradou sobě čas danej, život zdravej, čas marně daremně maří, tělo 
zbytečně troudí, co Bohu náleží, ďáblu to obětují. 

8. Proti osmému. „Nepromluvíš křivého svědectví.** Tanečníci sou 
křiví svědkové, neb praví, že pro tanec v pekle nebudou a že předce spaseni 
býti mohou, ale nepřejde-lif svaté pokání, zvědít potom praudu. 

9. Proti devátému. „Nepožádáš." Tanečníci vidí-li pannu nebo vdovu 
nebo pěknou cizí ženu, jestli krásnější nežli jeho, hned mu se zechce chleba 
cizího. - 

A když prvé střela naložená, hlediž, an třetí den již mu bude na- 
mluvená: „Provoď tě Pán Bůh, babičko, poď ty již ke mně, hubičko!" 
Takoví jsou již manželé, že jeden druhého velmi brzy oželí, nespomene na 
prvnější, každýmu se zdá mladá milejší a cizí než jeho pěknější. A mládenci 
tím spásobem tolikéž mnohému by manželu smrti a nebeského království 
přáli . . . 

A netoliko pak tanečníci desatero Boží přikázání tak přestupují, ale 
i všech sedmi smrtedlných hříchů se dopouštějí . . . snadně se porozuměti 
může, čí jsou synové, kteří z pejchy tancují a sobě tu kratochvil oblibují. 
Jistě z pokory lidé tancovati nebudou, ale spíše z naduté myslí a z pejchy, 
pro kterouž Luciper nebe ztratil a rád by také podle sebe pyšné tanečníky 
zavedl a zatratil . . . Nezapovídá se ovšem roucho slušné a čistotné, ale 
toliko pyšné, nádherné a zbytečné. Tím nechť se nevymlonvají vínosrkáti 
a pívokliňkáti nestřídmí, kteří chtějí všecko prožrati a nic na sebe ne- 
zjednati, z nichž mnohý kdyby někomu dal staré šaty, musil by sám nahý 
choditi. Aneb ta některá Nepilejch Annička, než by sobě nějakou kytličku 
koupila, raději by nos mezi očima propila. — Takovým, pravím, se tuto 
nefolkuje, a aby v poctivém rouše vedle náležitosti a stavu svého choditi 
neměly, toho se jim nezbraňuje . . . nebrání apoštol, aby se neměly pěkně, 
náležitě připraviti, čadsky oblícti, okrášliti, v slušném rouše choditi, nýbrž 
tomu chce, a to schvaluje, když jen při tom žádných zbytkův a nádherností 
není. Ale mnohá ta šušká, nepleska, zdraštěná Jána, ušípaná Důra, chodí 



1B8 Tannc hrichem smrtelDým. 

co uplibaná Můra, ani sobe té voplečky nevopere a roucha okolo hlavy má, 
co teď oějakoa vooaci, v čem v pátek, v tom v svátek se vomycii mohla 
by se z ni . . . strbnoDti, až by se k ni voštěpem nemohl dobyti . . . Protož 
necht se nedomnivaji pySni tanečníci, aby nemel žádný břich býti, jdonc 
k tanci, pékně se přistrojiti, afiflovati, v rouSe nádherném se honositi . . . 

Item, v tanci dopoaštčjí se závisti. Nebo jestli jedna osoba více jest 
ctěná a vážená n(*žli drahá aneb lépe odína nežli jiná, hned tu sobě zá- 
viději a kosířem na sebe hledí. 

Item, dopouštějí se tu i lakomství, nebo kteří takových šatů nemají, 
jakéž na nich vidí, by i proti Pánu Bohu a s hříchem bylo, míti je žádají. 
Synové otcům a dcei7 matkám, ženy mužům pokoje nedají, by pak i s ujmou 
jejich živnosti bylo, až jim vždy také takové šaty zjednají. Ješto někdy ta 
osoba mnohá, to vidíš na ní, co má statku, všecken nosí na svém zadku 
a předce nebude chtíti znáti svého nedostatku, toliko aby se líbiti mohla 
tomuto marnému světu . . . 

A protož, poněvadž se v tanci velmi snadně těchto všech smrtedlných 
hříchů dopouštějí. Pána Boha urážejí, ďáblu se v moc přivozují, bylo by 
dobře, aby sobě tanec zošklivili, a v něm svého potěšení neměli a této 
podobné pokuty Božské užíti mohli. Jakož dám toho tento příklad : 

Byla jťdna děvečka, kteráž v den sváteční, když se slovo Boží k lidu 
mluvilo, celičkej den v kratochvílích a v tanci strávila. U večer pak jsouc 
ustalá, přišedši domů, na prahu se posadila a tu po té kratochvíli odpočí- 
vala. A potom ještě dobře uezdřímala a očí nezavřela, až dva ďáblové ji 
vzali a do pekla se s ní brali, kdežto tak opálená jest, že ani jeden vlásek 
na jejím těle ce)ý nezůstal, a všecko tělo její velikými měchýři se nadulo 
a ncsnt sitedlný smrad z sebe vydávalo. Jeden pak z těch ďáblův hlavni 
hořící v ústa jí strkaje takto křičel: 

„To máš hle za tvé písně, zoufalá, 
které jsi nestoudně často zpívala.*" 

A ač tělo její velmi opálené bylo, avšak roucho žádného znamení spálení 
nemělo. Kterážto když se z toho probudila, velmi hrozně křičela a naříkala. 
Matce své a jiným všem to oznamovala. I jsouc donesená do špitala, zavolán 
bjl kněz, kterýž žádného jiného hříchu smrtedtného při ní nenašel jediné 
že ráda tancovala, světské marnosti milovala a kratochvíle provokovala . . . 

. . . Netoliko smrtedlny-ch hříchuov tanečníci se dopouštějí, ale i proti 
všem sedmi svátostem církve činí a hřeší . • . Vilhelm Lugdunenský dí: 



Jak dále taDečnici bheftf. 189 

Tanec jest kolo, jehož prostředek je:it ďabel, od kteréhožto dfábla všecky 
panny nebo ženy (rozuměj tanečné) vedeny badou na znamení zlosti za 
mkn levou a přijmou také za to odměnu svou a od Pána Boha pomstu 
hodnou. Jako nějaká tanečná a poměvačná baba, o ni/, dám tento příklad: 

Kněz nějaký, jménem Arnoldus pobožný, byl v jedné vsi farářem. 
I trefilo se na den svatých apoštolův Petra a Pavla, že sobě jeho osadní 
začali nějakou kratochvil a tanec, hneJ za rána pískali, bubnovali, veseli 
byli a do chrámu Páně nešli. On nemoha jich na kázání dočkati, vzav 
Cruciíix, šel tam mezi ně, kde tancovali, napomínal jich, přikazoval i prosil, 
aby to ďábelské processí zanechali, přestali a raději do chrámu Páně k slovu 
Božímu šli I když nechtěli jíti, on jim tu počal kázati, někteří, kteří byli 
vážnější, jeho kázání posloucliali, jiní s hněvem odšedse z daleka stáli a 
někteří předce jsouc v své zlosti zatvrdilí, tancovali. Mezi nimiž byla nějaká 
nezbedná baba, kteráž kolikrátžkoli okolo kněze tancovala, vždycky mu 
šňupky dávala a šeredně naň pohlídajíc, hanebným jakýmsi zpíváním se mu 
posmívala a rouhala. Protož pokuta hned v zápětí přišla, nebo z Božího 
dopuštěni, než třetí den přišel, ta baba náhlou smrtí scepeněla a bídně 
zahynula. A ten muž Boží z toho se netěšil, neradoval, ale tak jí plakal, 
želel a litoval, jakoby ji sám svou vlastni rukou zabil, staraje se nejvíce 
o to, že ji ďábel o její milou duši připravil . . . 

Item tanečníci činí proti svátosti pokání, nobo byvše s Pánem Bohem 
v čas postní kající smířeni a v pokoj uvedeni, takový pokoj zase po velcc 
noci skrze tanec ruší a k vojsku ďábelskému ouprkem běží, hrnou se a 
s ncpřátely Božími tovaryši . . . také činí ďábol, když chce z ise vojsko své 
shromážditi, ua stráži jen jednoho nějakého bubemka, který bude na Čertovu 
kůži práti, ihned zběhnou se k němu všickni a k předešlým rozpustilostem, 
tancům a jiným marnostem se navrátí . . . 

Protož sluší se ho všem křesťanským pannám, vdovám, mládencům, 
mužům i ženám pilně varovati, od něho utikati a ním pohrdati. Jako nějaká 
panna učinila a potom nebeského potěšení tudy zasloužila a věčného veselí 
došla, o níž položím tuto tento příklad : 

Byla jedna panna stavu rytířského, krásná velmi, kteráž nad míru 
ráda tancovala. I přišel do domu otce jejího jeden bratr duchovni kazatel, 
vyptav se ncjprv od jiných na obyčej a způsob její. Jemuž všd ko pověděli 
a pravily netajili, On pak žádostiv jsa spaseni jejího, dobrotivě, laskavě za 
to již žádal, aby mu na jeho řeči odpovídala, takto k ní řka: „Panno 
milá, kdyby vám bylo dáno voliti, abyste jedinej den od tance a veselí 



140 Tance v nebi. 

světského se zdrželi, a potom celičkej rok, vedle líbezné své vaole, všeli- 
jaké potěšení měli a rozkoše užívali. Anebo za jedioej rok abyste netan- 
covali a potom dokad byste živi byli, dle vší vaší libosti, abyste žádostivého 
tance užívali. Medle povězte mi, chtě!i-li byste na to voliti a to sobě vy- 
voliti?" Odpověděla panna, že by chtěla. Dí on: „Inu, chcete-liž tohoto 
pominutedlného tance zanechati, náchylnosti k němu nemíti a ním pohrd- 
nouti, abyste s Kristem Pánem a s blahoslavenou Pannou Marijí a se všemi 
svatými mohli věčného užívati a tím vládnouti/ I mlčela dlouho a potom 
těžce vzdechše řekla: „Pro nižádnou, v pravdě pominutedlnou věc libého 
tance odpovědíti bych se nechtěla a neodřekla, ale toliko na ten spůsob to 
bych učiniti chtěla, abych ho věčně (jakž pravíte) užívati mohla. Protož 
chcete-li mi toho skrze důvody donésti a to ukázati, že v nebi také tanccgí, 
chtěla bych k tomu svoliti a to učiniti, od tance zdejšího se zdržeti." Teda 
ten kazatel ta&to jí hned odpověděl a tyto důvody k tomu vedl, řka : 
„Panno milá, psáno jest u Jeremiáše proroka: , Panno Izrahelská, ješté 
okrášlena budeš bubny tvými a vycházeti budeš v shromáždění hrajících.* 
Item David v žalmu dí: , Předešlá knížata, spojena jsouce s těmi, jenž 
chvály zpívali, v prostřed mladic bubnujících. Tuť Benjamim mládenček' 
etc. Item v Hymně: Kamkoli obrátíš sebe, panny následují tebe. S chvá- 
lami tě postihají a sladké písně zpívají.*" K těm a takovým slovům přiložil 
ještě tento podstatný důvod řka : „Věříte-li, panno, a víte-li, že blaho- 
slavenství svatých jest a záleží ve všech žádostivých věcech hojnosti a 
užívání. Protož kdyby svatí Boží milí rozkoš v tom měli v nebi tancovati 
a nemohli by toho dostati, nemohla by v nebi radost jejich plná býti. 
Jestliže by pak čeho žádostivého tam neměli a dostati nemohli, tedy bychom 
sami tím víru naši křesťanskou poráželi." Věříc, vyznávajíc, že v nebi není 
nedostatku nižádného, ale hojnost a plnost všeho dobrého, ty věci ona 
slyševši a jim porozuměvši, ruKou daní ke cti a chvále Boží a blahoslavené 
Panny Marie slib učinila, že potud více tancovati nebude a od tance se 
zdrží. Rodičové pak její z tak šfastného předsevzetí jejího jsouc potěšeni 
k snažné žádosti babit aneb oděv klášterní jí zjednali. Protož ona v domu 
rodičův svých sonci, po tři léta Pánu Bohu nábožně sloužila, s lidmi pří- 
větivě bydlela a pokorně sobě ve všem vedla a činila . . . 

O tehdy my bídní, nešťastní a oslepení lidé jsme, kteří tento svět 
milujeme a v něm se radujeme, tancujíce, plesajíce, po nocích se toulajíce, 
chechtajíce, smějíce se, oplzlé písně zpívajíce a jiné mnohé marnosti pro- 
vozujíce . . . 



Rdo se dívá na tanec, hřeSí. 141 

V. 

O pátém, totiž o přístojicich, také-li ti lidé hřeší, 
kteři se tanci dívají, přítomní tu jsouc k němu povolují. 

Všickni přístojící (^chtějí tomu učitelové církve svaté), že tak mnoho 
hřeší, jako tanečníci. Dflvod toho tento jest, že povolující s činícími, jakž 
apoštol dí, pokutu rovnou nesou. A kdyby tu nestáli, jim nepovolovali, 
aneb na ně se tu nedívali, teda by oni snad spíše přestali a netancovali, 
aneb takové snažnosti k tomu neměli, aby skoky, kroky, mravy a všecky 
ty jiné své nespůsoby dívajícím k zalíbení a k podivení sobě formovali 
a vedli. 

Nad to přístojící v tom hřeší, že slov i všech posuňkAv tanečníkuov 
šetří a vyšetfíc je, teda potom z toho je soudí. Což jest proti sv. evange- 
lium, jakž vejs položeno: „Nesuďte a nebudete souzeni. ** 

Item máme věděti, že kteří s větší rozkoší na tanec se dívají aneb 
s větším potěšením hudební nástroje a jiná tuková světská zpíváni pošlou- 
chají, takoví hroznější ďábly viděti a přežalostivé hlasy zatracencuov a še- 
redných ďáblův slyšeti mají ...Ty staré babky, které při tanci přisedí, 
lépe by udělaly, aby do chrámu Páně šly anebo do své komůrky vešly a 
tu sobě své hříchy, které jsou za mladých let páchaly, připomínaly a 
Pána Boha za odpuštění jich prosily, nežli aby tu při tanci sedíc, na něj 
se dívaly, hříchův svých přičiňovaly a větší pomstu od Pána Boha na se 
shromažďovaly a tudy mladic jiných, buď panen nebo paní v tom potvrzo- 
valy a posilňovaly. Aby pak někdo neřekl, že žádný hřích není na tanec 
se dívati a tu přítomen býti, dám toho teď příklad: 

Sv. Damiana sestra okázala se mu po své smrti v tom spůsobu, jak 
se Pánu Bohu líbilo, a pověděla mu, že je náramně v těžkých mukách. 
I zeptal se ji sv. Damian, pro kterou příčinu takové těžké muky trpí, po- 
něvadž jest po všecken čas života svého svatě a pobožně živa byla? Jemuž 
ona odpověděla: „Bratře můj nejmilejší, tato jest příčina, že sem jednou 
v komoře své stála a plesání tanečníkův, kteři na ulici tancovali, s jakousi 
libostí, vděčně a ráda jsem poslouchala a za to jsem v tomto životě, po- 
kání nečinila. Protož za tou příčinou patnácte dní v očistci musím trpěti 
a tváři Boží zbavena býti." 

Pohleďtež tedy, nejmilejší, poněvadž tato svatá panna za tak maličkou 
chvilčičku, že sobě tanec oblibovala a v něm se kochala, těžké muky trpěti 
a tváři Boží zbavena býti musila, co pak tčm se stane, kteří den po dni, 
noc po noci tancuji, na to se s potěšením dívají, jísti, píti téměř nechtí, 



142 VýmluTy tanečníků. 

ani nespi, aby toliko při tanci byli a do sytosti se nakratochvilili . . . . 
Item jestliže kdo tancnje, te.dy na těle ustáti musí, a vedle toho uráží se 
na duii. 

. . . Ktei4 při tanci bývají, ti v tom nic jiného nehledají, než radosti, 
kratochvíle, potěšení, majíc v tom veliké zalíbení, od čehož bychom měli 
utíkati a s taneěníky nebývati. Jakž dí mudřec: „S tanečnicí nebývej usta- 
vičný, aniž ji slyš, aby snad nezahynul skrze činy její.** Příklad toho máme 
na sv. Sáře panně, kteráž o sobě takto dí : „Nikda jsem se nepřitovaryšila 
těm, ješto hrají, aniž jsem měla spolků s těmi, kteří v lehkosti chodí." 
Medle zač naši tanečníci tanec mají a pokládají, nežli xa nějakou krato- 
chvil a hru, v lehkosti chodíc, zbytečnou marnost plodíc, jiné k hříchu 
i samy sebe privodíc, onprkem jako k peklu jdou. Protož neměli bychom 
se k nim přitovaryšiti, s nimi spolku mívati, na tanec se dívati, ale všeli- 
jaké světské radosti utíkati . . . Tanečníci i všichni jiní, kdyby na to pa- 
matovali, jak krátká a pominutedlná jest radost tohoto světa, ovšem by 
před ní utíkali, tance toho zanechali a jiní co zevlové, lelkové aneb ně- 
jací sloupové tu nestáli a na něj se nedívali, ani k němu svolovali a v něm 
jakou libost, rozkoš měli ... 

Ale že tuto již snad některé panny nebo ženy řeknou: „Kdybych 
já se b y la pěkně nepřipravila, při tancích nebývala, čerstvě 
se neokázala a nechodila, byla bych se muži svému nezalí- 
bilaasnad dosavad ještě nevdala. Nebo tu přicházejí pěkní 
mládenci, scházejí sečísti muži, tusobé vybírajíce, tu sobě 
volí, že se muvezdy některá zalíbí, tak že častokráte tu se 
na mluvíc, bývají potom svoji.** Odpověď: Nikdež tomu Písmo svaté 
neučí, aby které panny nebo vdovy vdáti se chtíc, za tou příčinou měly 
k tanci choditi, při nich bývati. Nýbrž naproti tomu máme historii a 
příklad o svaté panně Sáře, dceři Raguelově, o níž málo vejš připomenuto, 
že ta, ač tance, her a těch všech marných věcí prázdna byla, na divadla 
nechodila, avšak se předce poctivě vdala a svatého manžela, totiž mladého 
Tobiáše dostala. 

Tedaf se tuto naše panny hrubě mejlí a o tomto starém přísloví 
ještě nevědí: 

„Posedej, panenko, v koutě, 
budeš-li dobrá, najdou tě, 
a pakli pěkná, vezmou tě** . . . 



Domluva pannám. 143 

I jest se co obávati, že i naše pauny, které nechtí doma pobývati, 
n jehličky, u přesličky posedati, žádného tance nezmeškati, ale vždycky se 
na toniky a na divadla beron, že by k takovémn vdáváni brzy přišly tou 
měroQ, což býti nemá, až kněz požehná. Z toho naučeni rodiČAm, aby 
dcerek svých k tancfim, k šermiclftm a k jiným neslušným divadlnom (leč 
pod věrnou stráži) neodpouštěli a je od všelijakých takových marnosti slovem 
i skutkem odvozovali. A poctivým divčičkám výstraha, aby doma pobývaly 
a rodičAv svých milých poslouchaly, raději slušnou počestnou práci se za- 
neprazdňovaly. Neni věc pocbybná, že ta panna každá spise se vdá, nežli 
ta, která dfim od domu těká, běhá, pokoje sobě nedá ... I tedy milé pa- 
nenky a poctivé divčičky, pobývejte někdy doma, ne vždycky k tanci a na 
toulky choďte, hříchu i posměchu ujdete, budete sebou bezpečnější. Pánu 
Bohu i dobrým lidem milejší, on vás neopusti, ale všeho zlého sprostí. Dá 
k poctivému místku přijíti, že se budete dobře míti . . . Naposledy tohoto 
pátého rozdílu ještě dám tento a položím kratičký příklad: 

y životě sv. Otcft psáno máme o jednom pobožném klášterníku, kterýž 
od mladosti své v klášteře byl odchován a jakživ ještě žádného tance ne- 
viděl A aby muži s ženami tancovali, o tom nevěděl. Stalo se pak, když 
s povolením vrchního svého maje s sebou tovaryše jednou z kláštera na 
procházku vyšel, i uzřel, kterak muži s ženami tancují, vespolek se objí- 
m.ijí a kratochvil spolu mají. Hned se mu to velice líbilo a k mysli mu 
bylo. Ale aby v své nevinnosti byl pochován, okázal mu Pán BAh, kterak 
vždycky když dotancovali, ďábel mužAm a ženám ruce spolu zdával, stiskal 
a jim je spojoval. Z čehož jsa uděšen, více v tanci žádného zalíbení 
neměl a dále tu státi a dívati se nechtěl, ale hned odtud pryč odešel. 

VI. 

O šestém, totiž o dAvodech tanečníkAv, jimiž se hájí, 
že tancovati hřích není. 

I. První dAvod. Tancovali lidé před sty a před tisíci lety s vese- 
lostí mnohou, protož i podnes ještě tancovati mohou. Jestližeť jim to nebylo 
hříchem, ale za malou věc a kratochvil to sobě pokládali, protož, pročež 
bychom i my někdy pro kratochvil netancovali. 

II. Druhý d A vod. Já netancnji s ženou neb s pannou tím zlým 
oumyslem, abych k ní měl býti zapálen . . . , ale abych ukázal na sobě 
znamení přátelské veselosti, nic zlého při tom v srdci nemíním. 

III. Třetí obrana aneb dAvod. Nikdež se nečte v evangelium 



144 Kdy tanec dovolen. 

aneb v epištolách sv. Pavla, aby měl tanec zapovědín býti a nikdež tak 
vejslovně napsáno není : „Nechtějte tancovati." Protož což Božím zákonem 
není zapovědíno, jest bez všelikého hříchu a nemůž nám býti od žádného 
zabráněno. 

IV. Čtvrtý důvod. David král a jiní mnozí tancovali a nečte se, 
aby pro takový tanec trestáni byli a do pekla se dostali. Protož i my ještě 
tancovati můžeme a z toho sobě těžkého svědomí neučiníme a tak aniž 
od Pána Boha trestáni pro tanec budeme. 

Lomnický učenými vývody ze sv. písma a ze spisů nábožných vyvrací 
tyto důvody. Píše vedle jiného: „. . . Nyničky pak, kdyby muži sami skákali 
a panny samy tancovaly, tomu by se posmívali, než tak jak se hnízdí, 
pár a pár, tak tancují, tak se hrncují, až někdy z mnohé panny bývá 
střep. A nejeden raději s tou než s jinou tancuje a panna jednoho taneč- 
níka viceji nežli druhého žádá a miluje ... I tedy z těch rozdílných příčin, 
Davidem ani jinými, těmi důvody svými tanečníci se zastírati a tance sobě 
osvobozovati nemají a nemohou, neb mají při svou prohranou a vejmlnvil 
jalovou, obranu mdlou a nestatečnou . . .'^ 

VII. 

O sedmém. Také-li kdy tanec který bez hříchu býti a 
někdy se propustiti může. 

Abychom pak také komárů necedili, velbloudů nepožírali, malých 
hříchův velmi netížili a velikých neviděli a neznamenali a tak lidí příliš 
nestrašili, že by někdy i za slušnejmi příčinami ani téměř pokročiti ne- 
směli: protož tuto jim drobet odtuším a položím vedle smyslu doktorův 
svatých a učitelů křesťanských i to, že tanec sám od sebe není vždycky 
hřích, ale že může někdy časem, mírně a slušně, střídmě a uctivě, med 
dobrými a poctivými lidmi, s bázní Boží, za těmito sedmi příčinami, jakž 
se In Summa Angellca klade a píše, držán a vykonán býti, šetříc propo- 
vědění duchovního mudrce, kterýž dí: „Všecky věci čas mají. Čas pláče, 
a čas veselí, čas kvílení a čas skákání. '^ A protož: 

1. Nejprve má se zachovati Tempus debitum, příležitý čas, aby 
nebyl tanec v tom času, který jest nařízen od církve svaté k modlení a 
k pokání, ale když jest v čas náležitý, totiž v čas radosti, jako při sňatkn 
poctivým, neb v času triumfu, šťastného vítězství nad nepřátely neb v času 
vysvobození člověka aneb své milé vlasti od nepřátel, aneb v příští někte- 
rého zvláště milého a dobrého přítele z země daleké. Teda pro takovou 



Tance počestné. 146 

poctívou veselost může člověk lidský vesel býti i k tanci vážoě jiti. Jako 
jsou nSinily ty pobožné ženy po porážce Filistýnských, o nichž málo vejS 
p]4pomeDato. A Římané měli za obyčej to po porážce nepřátel svých při 
radostném triumfu tance užívati. 

2. Druhé. Persona conveniens. Totiž osoba k tomu příhodná. 
Ne duchovní, ale světská, aby nebyl mnich, jeptiška, kněz etc. Nebo du- 
chovním lidem, Pánu Bohu oddaným, tanec se zapovídá proto, že oni ji- 
nými duchovními věcmi mají zaneprázdněni býti a v světské se nevydávati. 
Světští také lidé osoby poctivé, nepodezřelé, mohou k tanci jíti, o kterýchž 
by žádného domnění zlého nebylo, aby měli nač nepoctivého mysliti. 

3. Třetí. Modus honestus. Spuosob poctivý, nebo poctivost a 
spůsob mravný jest jedna regule právní. A protož bude-li tanec nepoctivým 
spůsobem se díti, hřích bude smrtedlný tancovati. Neb tu nemá býti ne- 
stoudné křepčení, laškování, . . . hanebných písní zpívání, ani v roucho ne- 
poctivé a potvorné oblíkání, ale městská uctivost, lidská veselost, mírná 
kratochvil, počestná radost. Tím spuosobem, když tu nebude Pána Boha 
uražení, z mírného glejchu vystoupení, takový tanec žádnému na škodu není. 

4. Čtvrté. Recta intentio Upřímné mínění. Nebo kdyby někdo 
tím zlejm oumyslem tancoval, aby jiné k hříchu vzbudil, aneb někomu se 
tudy zalíbil, ... a na jaký by koli jiný zlý konec to činil, smrtedlně by 
hřešil, obzvláštně jestliže by z nějaké lehkomyslnosti, pejchy, bujnosti a 
pro marnou chválu tanec a svftj rejd vodil . . . 

5. Páté. Locus aptus. Totiž místo k tomu příhodné aneb ná- 
ležité. Neb v kostele, v klášteře, v kolleji, na faře a na jiném žádném po- 
svátném místě tancovati se nemá, ale v domu ua místě obecném, k světským 
věcem oddaném. Protož také i ti, kteří posvátných míst nešetří a tancem 
je poskvrňují, vidí se, že smrtedlně hřeší. 

6. Šesté. Raritas chorizantes. Totiž nečasté tancování, aby to 
nebylo často z každodenního obyčeje, z zastaralé zvyklosti, ale zřídka, 
někdy, ve mnoha časích jednou za příčinou slušnou. Jakž příslovně říkáme : 
Semel in anno ridet Apollo. 

Jednou v roce hrušky češí, 
moudrý se tak zřídka těší . . . 

7. Sedmé. Stabilítas chorizantis. Totiž nepohnutedlnost taneč- 
níka, aby v dobrém stálý byl a k zlému se nenachýlil. Nebo mnohý tak 

10 



146 Jak má pobožný tančiti. 

křehký jest, že ačkoli dobrým oumyslem, taucovati zaóne, avšak dobrým 
oninyslem nepřestane . . . 

A protož, že ty a takové předpověděné dobré povahy a circnmstantiae 
těchto časA nynějších při našich tancích se nenacházejí, bezpečněji by a 
lépeji o mnoho bylo, aby jich zanechali, přestali, před nimi ucházeli, je 
převrhovali a zastavili, a správcové duchovni aby na ně kázali, volali, že- 
hrali, a tudy lid křesťanský před hříchy smrtedlnými vystříhali a od zahy- 
nutí věčného odvozovali a zachovali. 

Jestliže by pak někdy nemohlo i bez toho býti a udalo se někomu 
za oznámenými příčinami buď dobrovolně neb z přinucení k tanci jiti a dobré 
vůle při dobrém kvasu, mezi dobrými přátely nerušiti: tedy nic lepšího a 
chvalitebnějšího ten každý neučiní, než jakž za starodávna mezi vážnými 
a poctivými lidmi tanec býval, s velikou stydlivostí a střídmostí, aby třikrát 
neb čtyřikrát kolo obejda, na tom přestal a tak zanechal. Jako i milá 
svatá Alžběta, dokudž pannou byla, tak činívala, když ji jiné dívčičky 
k tanci pozvaly. Teda ona obešedši s nimi kolo jednou neb dvakrát hned 
přestala, takto k nim řkouc: „Sufficiat nobis unus circuitus, alios propter 
Denm dimittamns. 

Mějme na tom jednou dosti, 
přestaňme již té radosti. 
Co víc takto udělejme, 
pro Boha to zanechejme. '^ 

Tím spAsobem milá sv. Alžběta poctivé dívčičky od marnosti odvo- 
zovala a pro Boha všechněch kratochvílí sobě uskrovíiovalu a když nejmi- 
lejší hra byla, tedy přestávala. Jakož i u nás ČechA takové jest přísloví : 
Když nejmilejší hra, přestaň." 



I) 



VUI. 

O osmémkrze své vlastní ukázání nenadále 
sešel a sám sebe mimo všecku svou naději v zkázu přivedl a zahubil. Nebo 
jak se kdo vlasy, bradou, oděvem šlechtí, podlé toho soudí se a rozeznává 
o něm, a pták po peří poznán bývá, vedle onoho přísloví: 

Chratis et hinc Sybaris nostris contemimus oris, 
electro similes faciunt auroque capíllos. 

O, kdyby naše panny a mládenci měli takovou studničnou vodu, jaUž 
praví, že tam tehdáž bývala, co by čistě pili, jen aby kadeřavé a rusé 
vlasy mívali. Nebo (prý) takové moci ta studničná voda byla. 



Í68 Pižmo, balsam. 

Rovně též taková ženská a hanebná věc jest i to, že mnozí sebe 
i oděv sv4j pižmem a balsamem maži a potírají, a tady více smrada, nežli 
jaké líbezné vůně z sebe vydávají. Ano vypravuje se příklad o jednom ta- 
kovém ženském a měkém člověko, kterého když hledali, aby usmrcen byl, 
a nemohouce jej najíti, k posledku sám sebe prozradil silnoo vůní z svých 
Šatů, kilo se byl schoval a skryl. K tomn podobný příklad jest tento : Mn- 
leasses, král Tunetorum, bojoval proti synu svému Amidoví o království, 
ale poražen byl, a na utíkání prozradila jej silná vůně od balsamu a jiných 
věcí, jimiž se on pomazal a potřel, a tak jest skrze vůni postižen, a jako 
zvěř od chrta neb vyžlete vyslízen a polapen, kteréhož syn dal oslepiti, že 
nic neviděl. Nápodobně i jiný král po své dlouhé kučeravé holicí a vlasích 
od nepřítele seznán a mizerně zamordován byl. Čemuž když Arabi, Mísové 
a Curetes srozumněli, tou příčinou přední dlouhé kučeravé vlasy ustřihovati 
dávali, aby jich nepřítel po vlasích nemohl seznati a tudy jich tím dříveji 
nepobil neb nezjímal. Císaře Trojana také by byly brzy jednoho času 
dlouhé vlasy jeho prozradily, že by byl na zdi od nepřítele zabit byl, jakž 

Dio píSe: 

Quum potuit multos virtus eruare fídelis, 

malá quos voluptas perdidit. 

Ale dí někdo : Buď jak buď, vždyt někteří chtějí skrze dlouhé vlasy, 
kučeravé holíce a hrubé vousy vážnosti dojíti? Pravda jest, ale takoví 
mnozí ještě nevědí, co jednoho šlechtí a ozdobného činí. Gicero muž moudrý 
a rozumný píše, že jest dvojí způsob krásy: Jeden způsob jest mužský, 
kterýž on ctí a počestností jmenuje. Druhý ženský, a ten on pěknému obli- 
čeji přivlastňuje. A tak kdož jest na těle a obličeji pěkné postavy a sluš- 
nosti, tou sám od sebe vážen bývá u lidí. Tělo zajisté jeho, oči, ústa, nos, 
kročej neb chod, dostatečně ukazuje, zdali co zvláštního nad jiné při jeho 
přirození jest, čili nic. Neuít mu potřebí žádného sazení a vypínání s tím 
bídným líčidlem a k tomu strojenými vlasy. Nebo by pak jeden dosti se 
vysoce s vlasy vynášel a tím sebe vznešeného učiniti chtěl, však vždy oči 
přirození lidské ukáží, a co v svém štítu nese, toho člověk žádný skrze 
vlasy zakrýti nemůže, nechť se on již s nimi kučeraví a roztahuje, jak nej- 
více chce. Tím toliko vynáší na světlo své bláznovství a lehkost, hledíc 
s takovou hlavou jako schlupacený ježek, aneb co markolt s huňatými 
vlasy, aneb jako cikán, Turek, Polák, Uher, což jisté žádná stará česká 
ctnost není. Licurgus ovšem dobré ustanovení nařídil, v němž přikázal, aby 
se přidlouhlých vlasů růsti zanechávalo, kteréžby z klobouku ven visely, 



Proti vlasům a Toasům. 159 

tak aby mnohý nepříteli k spatření tím hroznější byl, jakož pak někteří 
i nyní takové dlouhé vlasy nesou, což před lety toliko samých králflv a 
dítek jejich obzvláštní ozdoba byla, jakž se z Horomana de iure regalís 
capilliti, cap. 19. spatřuje i obzvláštní od přirození ozdoba jména jest, 
o čemž Aristoteles a někteří jiní mudrci píší. 

Avšak vlasy žádného bíti nebudou a žádné udatné srdce po vlasích 
se nepoznává, ale jakž povědíno, po očích, jako oněcii udatných vojákův, 
když jim oči jejich zmužilostí a hněvem jiskřily, tak že se jich nepřítel 
zhrozil, až srdce mu kleslo. A onen z přirození po tváři tak udatný se 
spatřoval, že se ho mistr popravní ulekl a nechtěl mu hlavy stíti. Co velicí 
páni aneb jiné osoby neslušného činí, toho poddaní následovati a činiti ne- 
mají Když císař Nero měl jednu frejiřku, kteráž velmi pěkné rusé vlasy 
měla, chválil ji císař velice. Hned zvopičely římské a vlaské panny po ní, 
a každá sobě pěkné rusé vlasy strojila. Jedno kníže burgundské poručilo 
některým svým dvořanům, aby dlouhých vlasů nenosili, ale často je stříhati 
dali, jako i jiný z říšských knížat to míti chtél, aby jeho dvorská čeládka 
přistřižené brady nosili, což se před lety některým k lehkosti a ku po- 
směchu činívalo, to také při válečném běhu pod ztracením hrdla v obyčeji 
bývalo za času Alexandra Velikého, jak Athenus z Chrysyppa o tom pokládá 
toliko proto, aby jich nepřítel za takové dlouhé brady a vlasy neuchopil 
a na zem neporazil. 

To nyní téměř všickni napořád činíme i někteří duchovní a učení 
lidé, kteříž jiné dobrými příklady předcházeti máme, jen leda my divoce 
a 8 schlupacenými holicemi, jako Bachus a vinný bůh vožralcův hleděli, 
kterýž také jako Markoltský malován bývá, jakoby mu vlnsy co nějaké 
rohy z hlavy rostly, aneb jako židovské vlasy a sezamovým olejem ulíčené 
tváře nosí, kteréž v pravdě nic jiného na sobě tím neukazuji, nežli to, což 
ten rohatý Bachus znamená, totiž svévolnou, divokou, nevážnou, bezbožnou 
čeládku, kteříž jiné svými divokými vlasy pobiti a všecky požrati chtějí. 
Jakž lidé v Indii a Arabi také za to mají, že svými kučeravými vlasy a 
stočenými vousy pojednou nepřítele zastraší a pryč zaženou. A co jest pak. 
že jeden proto chce chválen, vysoce vážen a vznešený býti, poněvadž jest 
od urozených aneb sice znamenitých rodičův* narozen ? To jest také, když 
jeden chce chválen a vážen býti, proto že jest možný a bohatý? ToC chvála 
není jeho, ale Boží a štěstí, skrze něž mu to uděleno jest. Ale když jeden 
chválen, vysoce vážen a vznešený bývá skrze své vlastní způsobnosti a 
cnosti, tat, ta jest vlastní chvála jeho. Nebo ten člověk sám z sebe chválen 



IGO Záyérek spisu o líčidle. 

bývá, že to on sám na sebe avedl, sice jest směšná věc, by pak jeden 
netoliko v aksamitovém a hedvábném rouSe chodil, ale i v zlatohlav se 
obláčel. Pročež dobře onen král pověděl: kteří takové nádhernosti nžívaji, 
že mnsejí podvodní lidé býti, poněvadž rozliónon strakatou barvon lidi okla- 
mávají, a k sobě skrze výbornon vůni náchylnost způsobiti chtěji. A co 
jest pak také, že mnohý netoliko za živobytí svého, ale i po smrti chce 
vážen býti, což však někteří velikomocní králové a císařové před svým 
skončením zapovídali. Nebo píše se, že onen velikomocný král Cyras před 
poslední hodinou k synům svým řekl : Milí synové, chce-li mne který z vás 
ještě spatřiti a mně své ruky podati, ten přistup ke mně, pokud ještě živ 
jsem ; ale když pak umru, a jako mrtvý zakryt budu, prosím, necht žádný 
na mne nehledí ani vy.' A tak ten moudrý král nechtěl vytesán neb vyma- 
lován býti, když již nahý a obnažený jako mrtvý člověk se stáhne. Což 
i císař Maximilián, římského císaře Fridricha syn, před svým skončením 
zapověděl a nechtěl, aby jej po smrti lidem ukazovali. Nejsme zajisté po 
smrti takoví, jacíž jsme jsouce živi byli, proč se pak tak příliš s mrtvým 
tělem vynášeti máme, jako někteří ve Vlaších, kteří své mrtvé, zvláště man- 
želky, děvečky aneb dcery líčí a šperkují, že mnohokráte mrtvé jsouc, pěk- 
nější bývají, nežli když jsou živy byly. Co pak, kdyby nějaké děvčátko aneb 
někdo jiný s hůry z vokna dolů plil, jakž se oné císařovně přihodilo, když 
jest tolikéž tak mrtvá a ulíčená, jako zmalovaná larva k divadlu vůkol po 
ulicích nesena byla, netrvám, aby jeden proto za živa spálen býti měl, jako 
dotčené děvčátko spáleno bylo . . . Před časy dali se někteří takoví ženští 
a měkcí lidé i z stavu panny i paní učiti a od těch hanebných věcí odvo- 
zovati, v němž i napomínáni bývali, co na jejich stav a řád sluší a dobře 
náleží. Ale staří to za nesmyslnost pokládali, když se kdo s tímto bouř- 
livým světem mnoho vadil a nesnadil, zvláště znaje, že tím nic neprospěje. 
Protož i my tuto nechceme více o tom psáti, nýbrž tomu činíme konec '^ 



Kapitola šestá. 

Sněmovní i jiné zápovčdi tance. 

^mínili jsme se již několikrát o tom, že nevrlí mravokárci, horlíce proti 
taneční zábavě, přeháněli a dívali se na tanec sklem černým, líčíce 
hříšnost světské zábavy a zhoubný účin vášnivého tančení. Přes to — zdá 




áněmovni sápovědi taocé. 161 

« 

B6 — nebyly výčitky jejich jen ledabyle vymyšleny. Hlavně v XVI. stoleti, 
kdy za klidnějších trochu poměrů v českých zemích mohla se vzmáhati 
bujnost a rozmařilost v městech i po venkově, přidává se k duchovním 
mravokárcdm vrchnost světská a přisvědčnje, že záliba v tanci neměla již 
míry, že odtud vznikaly rozmanité zje^y a následky neblahé. V XVL věku 
vydávají sněmy, města i vrchnost svým poddaným zapovědí tanců. Vyroz- 
umíme odtud, že tančení patrně došlo přílišné záliby, když na př. r. 152G 
zemský hejtman moravského markrabství Jan z Pernštejna připomíná dů- 
tklivě stavům usnesení sněmu v Brně, aby dbali jeho řádův a pokynuv. 
Praví mezi jiným doslovně: 

„Také mi se toto zdálo za potřebné VMstem a Vám připomenouti, 
poněvadž ráčíte znáti, že Pán Buoh všemohoucí pro hříchy naše nás trestati 
ráčí a skrz to trestání nám to ukazuje, abychom se k němu obrátili, a po- 
něvadž jsme jej rozhněvali, zase milosti u něho hledati, pak jinače se 
k němu obrátiti nemuožem, leč svých hříchuov a nešlechetností necháme. 
A protož VMsti a Vás prosím a napomínám, račte sami najprv při osobách 
svých v toto nahlédnuti a potom při poddaných svých v městech, měste- 
čkách, ve vsecli, a což se děje proti Pánu Bohu, račte to zastaviti ; a zvláště 
ty rozpustilosti, láni, hry, tance a krčmování škaredá, která se v této zemi 
dějí najvíc na těch posvíceních.^ ') 

V království nebyly poměry utěšenější. Také v Čechách uznává r. 1566 
sněm za vhodné přísně zakázati tance, světské radovánky mimo poctivé 
tance při veselích svatebních. Dozvídáme se z usnesení sněmu, že ducho- 
venstvo, jehož výčitk> ze XVI. a XVII. věku jsme ukázkou otiskli, bylo 
vlastně vyzváno, aby lidu z kazatelnic hlásalo o hříšnosti tance, aby lid 
odvracelo od neplech při tancích a zábavách bujných. Není tedy divu, proč 
se hemži po náboženských spisech věku XVI. tolik výčitek proti tanci, 
když to bylo kněžím uloženo za povinnost od sněmu těmito slovy: „Napo- 
sledy také tomu chceme, aby v těchto zarmoucených časích a nastalých 
úzkostech a těžkostech ode všech pánuov a rytířstva, měst a jiných na 
zemi obývajících ve všech městech a městečkách, v vesnicích a krčmách 
tuto na nás dopuštěnou pokutu božskou všecky posvícení, tance a světské 
kratochvíle kromě veselí svatebních, v kteréž se tance poctivé a náležité 
dopouštějí, do konce zapovědíny a zastaveny byly, což všecko od kněží na 
kázání v městecli i ve všem království a zemích k němu příslušejících lidem 
vuobec oznamováno a při tom skrze kněží a správce lidu předkládáno 
býti má, aby se lidé od žádosti světských rozkoší . . . zdržovali."* ') 

11 



162 Tance Tenkovanům sapovídány. 

Mravokárci užívali při výstražných slovech podle pok>Du scémovního 
současných pohrom a válek, ahy jimi odstrašovali vrstevníky od tance. 
Pifiznává Žalanský, co činí vrstevníci jeho, když hrozí nebezpečí války 
a smutné časy nastávají : „Pejše jen, stkvostnosti, . . . obžerství povolujeme, 
tancujeme, lichvíme, loupíme, přísaháme, zlořečíme, jméno Boží na nej- 
vyšší v pohanění dáváme." Podobně často čítáme. Zasluhují tu zejména 
povšimnutí zapovědí mistrft university pražské v XVI. a XVII. věku, kteříž 
zakazují svým poddaným tance, že prý jsou časy těžké, že Bůh tresce lidi, 
přátelské schůzky však že jsou dovoleny. ^) 

Zejména býval tanec zakazován, když hrozila rána morová. Tance 
byly šmahem tenkráte zapovídány a byli pokutováni ti, kdož neuposlechli. 
Uvádíme příklad, jak Dorota čepčařka r. 1581, kdy po Praze zuřil mor, 
jako jindy „víno šenkovala a provozovali prý u ní hudby, tance a vožení 
na saních po městě. '^ S nelibostí to bylo vytýkáno.^) 

Bývaly tance zakazovány v městech a byly kaceřovány s nemenší 
přísností také po všech. Doklady toho jsou zachovány v tak zv. „zřízeních", 
v řádecli, vydávaných poddaným a předčítaným obyčejně o masopustě každý 
rok na schůzích lidu poddaného. Tam bylo dovozováno, jaké nešvary dějí 
se při tancích, a bylo zároveň pohrozeno těm, kdo se oddávali tančení pří- 
lišnému. Jdeme pro příklady poučné na Moravu ve století XVI. Roku 1597 
na př. přikazuje řád v „zřízení'' poddaných kláštera v Starém Brně vedle 
jiného : 

„Item co se tanců a jiných rozpustilostí dotýče, těch nedopouštějte, 
a kdožbykoli hrál jakoukoli hru buď v kostky neb karty a tomu podobné 
a v tom postižen byl, ten aby 10 kop gr. k obci dal a který by hospodář 
v svém domu hru neb jakoukoli rozpustilost, kteráž by proti Pánu Bohu 
i dobrým lidem byla, dopustil, ten aby bez milosti 1 hřivnu pokuty dal a 
šerhovní k tomu trestán byl, a pakliby starší toho zanedbávali, tedy purg* 
mistr aby J. M. P. I zl. a tovaryši jeho po 1 zl. dali."^) 

V týž rozum nedovoluje tanců zřízení obce Mezeříčské r. 1568. Touží 
na bezbožnosti při nevázané zábavě taneční: „Go se pak tanců, her, 
přástek i jiných těm podobných rozpustilostí dotejče, při těch poněvadž se 
nic dobrého nedéje, než všecka neřádná bezbožnost, ty všecky sobě zapo- 
věděné mějte a aby se u žádného zjevně ani potajemně nedaly, jinak, na 
kom by se toho co našlo, dostatečně o to trestán býti má a ouřad s rych- 
tářem takového každého, kdož by co toho v domě svém u sebe dopustil, 
do kláštera postaviti mají." ^) 



Tance kolem stromů. 168 

Také Smilovi Osovskéma z Doubravic r. 1573 rovněž na Moravě ne- 
libí se záliba poddaného lidu v rozpustilých tancich. Přibírá tedy do « zří- 
zení^ svého přísnou zápovéď tohoto rozumu: „Ta ne A a jiných rozpustilostí, 
kteréž sou proti Pánu Bohu všemohoucímu, se žádný nedopouštěj ; pakli se 
toho kdo dopustí, takový pokutou podle velikosti provinění a věži trestán 
bude." ») 

Podobných zapovědí je plno zaznamenáno v „selských zřízeních^ 
staročeských. Bývaly tyto zapovědí tanců takořka již stereotypně opakovány 
s přídatky o hříšnosti tanců a s pohrůžkami. Z věku XVII. vybírám příklad 
z mandátu Františky Hyp. hraběnky Berkové poddaným panství Richem- 
burského asi z r. 1620 — 26. Čteme tu mimo jiné zápovědi: „Láni, zloře- 
čení, hromování i všelijaké hry, tance, bitvy a rvačky, též noční povyky 
na tomto celém panství se zapovídají s tím dalším oznámením, aby rychtář 
. . . všelijaké zlolajce, tanečníky, rváče a bitce, též noční povyky činící, 
do vězení dal."®) 

Již z uvedených příkladů vysvítá, že byl tanec solí v očích také 
světské vrchnosti, která znova a znova v městě i po všech brojila proti 
němu. Brojila, horlila se zdánlivou přísností, přimhuřujíc však leckdy shoví- 
vavě oči, když se její zápovědi nezachovávaly, jak bude ukázáno v další 
stati o tancich na radnici za poplatek. 



Kapitola sedmá. 

Kde se tancovalo. 

^Pejdríve si všimneme, kde se tancovalo. ') Pokud se týče lidu, o tom 
{, jsou zapsány hojné zprávy, že se lid původně nescházel k zábavám 
tanečním do místností uzavřených. Mívali na návsi i na náměstí místo 
pro tance ustanoveno, obyčejné kolem stromu, při čemž bývá nejčastěji 
lípa jmenována. Kde nebylo stromu, přinášela mládež z lesa máj a tan- 
covali kolem něho, zasadivše jej na miste příhodném k tanci. Nemaje vhod- 
ného vyobrazení ze staročeských památek, vybírám pro jasnější názor, jak 
si máme představiti podobné tance lidové, obrázek májové slavnosti lidové 
z rukopisu v národní knihovně v Paříži (obr. čís. 57.), dřevorytů v knize 
Livre d^heures z XV. věku (obr. čís. 58.) a ve spise Sandrin ou verd galant, 



vyd. r. 1609 (obr. čia. 69.). vyobrazeni, která třeba pončkad drasticky zinkior- 
ivjí, Jak lid Tfl stfnii tfpy nebo jiaéfao stromn, kolem vyzdobené májeiky, od- 
dával se 8 váinivými posanky tanečnimn veselí, Nenf pochyb]', íe tento obyfej, 







jeai se přirozené vyTÍnal z náklonnosti k tanci u lida západoevropskébo. 
kdyí nebylo na vsi pobodtných tančiren krytýcb, prostranných siní tanečnleb, 
zdomácněl také a lidu Českého. Ostatně tomn nasvédínjf posavnd májnvé, 



Ohradu k tancoT^nf. DBm taneinj. 




letniční, obiiokoTé a po- 
STlcenaké sábavy lidn če- 
ského pod iirým nebem na 
dítbí kolem m^e nebo ko- 
lem Tékovtté lipy nebo kolem 
jiného koiatého stromo 

Při slavnostech bylo 
opravováno pro tance mUto 
zvláitnl a bývalo nékd]' 
pokrýváno. Čechové torno 
Hbali .ohrada k tan- 
cování".*) Byly pořá- 
daný tance obyčejné na náměsif. Podle KoD&ée i HodiStkova vzpomíná 
babice: ,7a mého (přej) veko mladého jedlité káláni v témdni v Prané, 
nékolik tancfl na rynka bejvalo." ') V méstech i ve všech zámoiuSjfiich 
stavěli BJ poílonjic XIV. stol. stálé bndovy pro tance, přizpůsobené pro veliký 
poíet tane£nikQ. Stavby tohoto drahá soali také Čechové. Aspoú Veleslavín 
jmenuje ve svém slovnfkn „dům tanečný aneb palác k tancOm'.') 
Zdali také a nás iidé mívali svoje zvláStni „iidovské domy tanečné" (po- 
névadi křesEané s nimi n«- 
sméli tancovati, srv. str. 13.), 
nenmim- povéděti. Zajlmavéjií 
jeon fdoklady, íe v Čechách 
rozílřil se po méstech obyčej, 
ohKhený po zapadni Evropé, 
Al-Ípš" /«Tlh^^, iftSk^í-VJÍ*^ *^ *"*'* **™> ^^^ nebylo roz- 

lehlého paláce k tancQm, tan- 
éivalo se v zasedacích slnlch 
na radnici, třeba mravo- 
kárci zle na to láteřili, že 
takto pro hřlfný tanec ment 
se radnice v tanéirnn. Divná 
snad to véc nynějšímu pozo- 
rovateli, ale pravdivá i na 
tehdejší doby vysvětlltplná. 

a venkovské slavnoMi fVancon.ské. '^"" ^^^^ "?'? "" "^""=' P"" 

iniM BudHo on v.rd fiant, vd. i«o>. řádény slavQostné při zvláit- 




Tanec o 



166 Tance da radnici 

nich příležitostech, jako na př. IfÓi Jiři Závéta ze Závětic, že při koranováni 
císaře Matyáše „večer v rathouze tanec královský aneb knížecí, 
jemuž J. M. císař spoln s J. M. císařovon a jinými knrfírsty světskými, 
knížaty, hrabaty a pány přítomen býti ráčil, se držal, a ten tanec až do 
dne za celou noc trval.*' ^) 

Páni na radnic! při tancích měStanských v místnostech radnice dobře 
pochodili, vybírajíce od tanečníků poplatek, „tanečné", jako na př. v ně- 
meckém báňském městě při hranici království českého Blatné (Platten), 
kdež r. 1555 sebrali konšelé tři rýnské zlaté tanečného (tanzbodenzins) 
za tanec v síni radnice městské. Tanec provozován byl sedmkrát a pokaždé 
tanečníci zaplatili po 12 bílých groších. K tomu připojuje dr. Winter, že 
také v českých městech se tančívalo na radnici leckde dost, ale konšelé 
čeští, jak se podobá, nejspíše při tanci nedbali zájmfl finančních. O po- 
platku tanečném v záznamech obecních přfjmfl nebývá řeč, leda že snad 
bylo „ tanečné ** zapisováno do příjmů nahodilých, do „summy případné''. 
Bud jak buď, je to jistě zjev charakteristický, že přísní páni na radnici 
jednou zakazují tance a hrozí pokutami, vedle toho však dovolují, aby v síni 
radnice rozhlaholily se zvuky skočné hudby a rozproudila se hlučná zábava 
taneční. Sudiž z toho laskavý čtenář, že záliba v tanci byla mocná a snad 
nevyhladitelná. ^ 

^zumí se na konec, že místo, kde se tancovalo, pokropovali staří 
jako nyní vodou, aby se neprášilo. Nepřipomínali bychom toho zvláště, kdy- 
bychom nechtěli ukázati, jak odtud vznikla staročeská hádanka (, pohádka**). 
Ptávali se: „Která voda jest nejzdravější, aby se mnohé nemoci uvaroval 
a zvláště těm jest zdráva, kteří jí užívají?** Hádanku tuto rozluštili v ten 
rozum : „Ta (voda), kterou půdy a paláce kropí, když tancují, aby jim 
ten prach v hrdlo neb do nosn nepřišel, neb z toho veliké nemoci pochá- 
zejí a to jeden sám udělá, že pokropí bez pomoci těch, kteří tan- 
čili.** ») 

Kapitola osmá. 

Kdy se tancovalo. 

dy bychom chtěli věřiti doslovně mravokárcům cizím i staročeským, měli 
bychom představu, že se staří dávali do tance jen z hříšnosti, z opilství. 
Přehnaným steskům tohoto smyslu dlužno ovšem náležitě rozuměti a z nich 




Tance v nedéli a re svátek. 167 

8i vybírati pravděpodobná zrnka, ndaje, kdy asi nejčastěji se rozproadila 
taneční zábava. Yyčítá-li na př. Štelcar Želetavský, že z opilství jen vzni- 
kají rozmanité a potvorné tance i skoky, zařaďaje-H tance a pití mezi ha- 
nebné hříchy, ') vyrozumíme odtnd, že tanec přirozeně vznikal v rozjařené 
společnosti při schůzkách, pitkách. Jinde se Štelcar rozzlobil na vrstevníky, 
že se mezi sebon nmlonvigi v neděli, ve svátek: „Co mám jíti do kostela? 
— však by se na mne (kněz) obořil. Pftjdu raději na pálený, nebo do 
hospody k stiídaní a pobodá vesel s tovaryši svými a zjednáme sobě hudce, 
píšťáka, bubeníka a p4jdem k tanci. ** ^ Patrně tedy v neděli, ve svátek, 
kdy lidé měli pokdy, odpočívajíce po klopotách a práci za všedních dnů, 
nehrnuli se tak do chrámů horlivě, jako spíše k zábavám, mezi něž se 
zálibou byly čítány tance. 

Nasvědčují tomu souhlasné zprávy u mravokárců světských i duchov- 
ních. Zejména často již uvedený Štelcar Želetavský neúnavně káral vrstev- 
níky pro znesvěcení dne nedělního a svátečního taneční zábavou. Prosou 
i rýmovanými výstrahami brojil proti tancům v době, která je vyhrazena 
službám Božím, nábožnému rozjímání. Ptá se vyčítavě: 

„Zdali Pán Bůh nás nemstí spravedlivě? — 

nebo svátek rušíme nevážlivě. 

y neděli vožralství, nepravost činíme, 

čehož nijakž vymluviti neumíme. 

Jeden při vožralství sobě hude, 

potom v pondělí světiti bude. 

Střelbu, zápas, tance, šerm provozují, 

i v skocích své rekovství ukazují, 

i zvlášť v neděli obecní lid jejich, 

vrchnosti nezastaví li jim, mají hřích, 

neb i z toho musí počet vydati, 

cožkoliv dopouští zlého páchati." ^) 

Ještě žalostněji běduje Instrukcí suplikantů. ^) Svádí příčinu zlých 
easů, které se přihrnuly na Čechy na začátku věku XVII., na nesvěcení 
nedělních dnů: ;,A (mám-li pravdu pověděti) větší částka lidí na tom svě- 
cení dne nedělního zakládali, aby zahálejíce a nic dobrého nedělajíce, zle 
dělati a vůli ďábelskou plniti se učili, jakož pak nikdy hříšnějších kvasů, 
mrzutějších ožralstvi se neprovodilo, nikdy větších různic, vad, mordů ne- 
působilo, nikdy rozpustilejších neřádů, povyků, her, tanců a jiných prosto- 



168 Výčitky kQéiatva. 

pááností neyykonáyalo, jako v neděli. Ach, Bože, k jakým jsi nás časftm 
dochoval." 

K mrayokárcflm dachoTnim piíhlásil se opět Šimou Lomnický z Badče. 
Často vykládá ve svých skladbách o hi4Sných tancích v neděli a ve 
svátek. Aby spiSe odvrátil od těchto tancfl nedovolených, líčí, jaký trest 
stihl krčmáře, a něhož se v neděli tancovalo. Odstrašoval vrstevníky od 
tanců nedělních touto rozprávkon: „Nějaký krčmář šenkoval víno a dobré 
i zlé vSecky přijímal do svého doma, všecko trpěl a dopouštěl pto sytý zisk, 
hráti, láti, tancovati, zlořečiti, vožírati se ... a summou všecko zlé provo- 
zovati. I trefilo se v jednu neděli, když víno před dům nosil, neb v domě 
plno hostí měl, aj strhl se náramně prudký vítr a udělal se veliký vicher 
a hned násilně toho krčmáře vzal a nahoru v povětří před obličejem všeho 
lidu ho vyzdvihl. A když tak od ďábla v povětří byl vyzdvižen, křičel ve- 
likým hlasem, zkroušeným srdcem řka: ,ó Bože, ba co se stane s duší 
mou? Poroučímt ji v ochranu Tvou.' Tehdy ďáblové upustili ho na jednom 
poli, řkouce : ,Že jsi zapomněl na všecky pominutedlné věci, na ženu, na 
děti, přátely, statek i na své vlastní tělo a Boha zkroušeným srdcem toliko 
za duši svou jsi prosil a jemu ji poručil, protož nemůžeme tě dále zdjržeti/ 
Pustili krčmáře, který se pak polepšil a po křesťansku byl živ a nikdy 
nedovolil tancovati ve svém domě.^ ^) 

Z hojných výčitek staročeských, které jsou namířeny proti tancům 
nedělním, vybíráme klasobraní výroků rázovitějších. Rozhovořil se na př. 
o tom Havel Žalanský: „Hřeší nejhůře a nejtišeji ti, kteří den Páně svatý 
Bacchovi, Venuši, Marsovi posvěcují a jej v láni, v rvaní, v žraní, v hraní 
maří a tráví, v něm obžerství, hodů, povyků hledí, v stkvostném rouchu 
se sadí, šperkují . . . tancují, šermují, hry a mrzká divadla provodí . . . 
Ty všecky věci nyní se dějí a k tomu se přiznati musíme, že nikdy žádného 
času větši nešlechetnosti se nepáší, jako ve dny svaté, v slavnosti vejroční, 
v nichž bychom se zcela Bohu a pobožnosti posvětiti měli . . .^ 

Jinde opět touží na znesvěcování dne nedělního a svátečního trpkými 
slovy: „Ve dny nedělní po kázání žádnými věcmi světskými se nemáme 
zaneprazdňovati, kupectvím, handly, svatbami, tanci, divadly, počty, pe- 
nězi neb nějakými pracemi ... V ten svatý den netoliko nesluší nic pra- 
covati, ale ani svadby strojiti . . . nad to pak marnostmi, lehkostmi, tanci, 
opilstvím a povyky svatý den*' znesvěcovati. ^ 

S Žalanským souhlasí Blažej Borovský z Borovna. S nevolí vypravuje, 
jak si vedou lidé ^ve dni sváteční, místo chrámu a slyšení slova Božího 



Rvačky pH taneční zábavě t nedéli. 160 

jdou do krčem, pijí, žeroa, pískáni, bubnování posloachaji, hrají, ťincají a 
STon rejm provozují.** ^ 

Dozvídáme se z těchto steskill, že se při tancích přestrojovali, chystali 
mumraje rozličné. Vypravuje o podobných zábavách v neděli opět Štelcar 
Želetavský, káraje posluchače výstražným hlasem: „Zase někteří v den svá- 
teční jdou v mumrají, přetvářejí se, jsouce více k čertu podobní, nežli 
k Božímu stvoření.'' ^ S nelibostí si opakuje kněz Tomáá Bavorovský, jak 
mládež nerada se chodí třeba jen jednou za týden modlit do chrámu, za 
to však si popili v nedéli a ve svátek, jak zahude někde lákavým zvukem 
hudec. Často prý při zpovědi „některý mládenec neb panna to vyznají, 
že neradi do kostela chodí, než s tím mlčí, že s chtivostí k tancuom 
běží ...«») 

Zakončíme řadu těchto stesků a výčitek výkladem Chanovského o zne- 
svěcování dnů svátečních: „Jest pak konečná věc, že netoliko ti hřefií, 
kteří hmotným dílem v den zasvěcený se zanášejí, ale také i ti, kteří ten 
čas marně mrhají v rozkošech, kvaších, spaních, hrách tancích, procházkách, 
v opilství a jiných hříších." '«) 

Dokladů podobných je veliká sila. Opakují se skoro doslovně hlavně 
v postillách, ve sbírkách kázání. Z nich se dovtípíme, jak bylo již řečeno, 
že tance byly pořádány nejčastěji v neděle a svátky. To bychom si mohli 
ovšem domysliti beze všech svědectví, roztroušených po staročeských sklad- 
bách mravokárných. Uvedli jsme přes to doklady některé výslovně, aby bylo 
patmo, jak záliba v tancích na dni svátečni a nedělské se rozmáhala, když 
bylo potřeba tak usilovně proti tancům těmto horliti. ^ 

Zacházime-li se podívat vedením archivních zpráv na tance staročeské 
v neděli a svátky, nezahlédneme tu vždy při tanci mírných projevů radosti, 
rozjaření. Kmitnou se tu také obrázky neutěšené. At objasní historické 
záznamy slova předchozí. Na den obrácení sv. Pavla na víru r. 1559 strhla 
se sváda prudká mezi Adamem Vrbčanským z Velišova a Mikulášem Jenčíkem 
z Badvanova v Zahořanech u Jana Koutského v Hořejších Koutech. Jenčík 
div že nezabil Vrbčanského. A proč? Při tanci. Pro budoucí paměť zazna- 
menáno v registrech vejpovědí: „Svědky provedeno, jaké příčiny řeči še- 
rednou on Jenčík jemu Vrbčickýmu dával, potom jím strkiýíc a kord 
namítajíc, aby v tanci upadl a jsúc k pokoji napomínán, přes to brané 
dobyl." »') 

Podobně r. 1573 díváme se na rvačku řemeslnických tovaryšů v Praze. 
Nepohodli se při tanci. Starý souvěký zápis o tom vypravuje, jak hudci 



170 Zákazy tancA v nedéli. 

pfiftli do hospody a vábili hrou k tanci. Kožidník nějaký vyprosil sobě na 
paní hospodyni tanec, aby ma toho dopřála. Ona dopřála. Zaplativ hadcům, 
tancoval. Ta vsak dva krejčovští tovaryši roznítili sváda. Ujavše se za race, 
tancovali a strkali kožišníkem. Tento prosil, aby jemn nepřekáželi. Chtějí* li 
tancovati, aby si zaplatili hadcům, že jim nebade překážeti. Hněv popoazel 
obě strany, a tovaryši se spolu seprali. '^ 

Když se opakovaly zjevy vylíčené při tancích, není divá, že se vrchnost 
světská přidružila k těm, kdož nepřáli hajné zábavy tanečníkům nedělním. 
Města vydávala zapovědí neslušných kratochvílí v neděle a svátky a mezi 
ně na místě předním s důrazem kárala hudby a tance. R. 1555 na př. 
sešli se na Novém Městě Pražském rozvážní měšťané a poradili 'se, jak 
staviti bujné zábavy v neděli. Zakázali, aby „v neděli svatů žádný hospodář 
her o peníze nedopustil ani vožralství, zlolejství, povyků ; lamfářství (toulky) 
po příkopích a k tomu zvyklých místech též aby hájeno bylo ; tanců, hudeb, 
pískání, vejskání s bubny a kobzami ve dne a v noci v neděli svaté i jiných 
časů aby zanecháno bylo.^ Kdo neposlechne, aby ho čtvrtní hejtmane a 
podrychtáři brali do vězení; vůbec aby „neděle svatá byla zachována, jakž 
i předkové toho dne neobracovali než k slyšení slova Božího a křesťanské 
bohomyslnosti ; proto všickni aby toulek zvlášť na rynku zanechali, staří 
i mladí aby v šatstvu a v chodu poctivě se drželi, chodíce bez oplzlého 
odhalování a zbytečného šperkování, kteréž jest proti Pánu Bohu i poctivosti 
městské." '«) 

V druhé polovici věku XVI. často čítáme potom podobná usnesení 
proti ^tancům. Již r. 1559 v Praze znova vydáno nařízeni: „Žádný hospodář 
nemá žádných tancův v domích neb před domem v nedělský den dopouštěti 
pod pokutou 1 kopy české." '^) Jak bylo dbáno těchto zákonů, svědčí 
r. 1584 policejní řád všech tří měst Pražských. Věnuje řádnému svěcení 
neděle zvláštní pozornost. Mimo jiné vyhlašuje s pohrůžkou, že v neděli 
„všelijaké hry a rozpustilosti, tance, bubnování, pískání a povyky netoliko 
po domích, ale také po ulicech, krchovích, příkopích se zapovídají." ^^) 

Přes to prese všecko neubývá žalob, že lid znesvěcuje neděle a svátky 
tancem. Žaloby a výčitky tyto již pak unavují čtoucího památky staročeské, 
nábožného i světského obsahu. Nelichotivě hovoří mravokárce na začátku 
věku XVII., že prý „nikdy rozpustilejších neřádů, povyků, her, tanců a 
jiných prostopášností se nevykonávalo jako v neděli." ^") Skladatel Lamen- 
tací země moravské hořce namítá pánům, vrchnosti, že dopouštěli „při 
tancích hudby, tance, hxj . . ., rufiauství, vraždy etc, a to nejvíce tčch 



TaDce masopustníi májoTé, obžinkoTé. 171 

duův, v nichž se pocty fioži díti mohly a když se sIoto Páně hlásalo a 
kasalo." *') 

Mimo neděle tančili staří se zálibou na některé svátky a slaTností 
yýročni. '^ Předeyiím o masopustě nikdy neopomenuli oslaviti čas maso- 
pnstní tancem. Podle Týslovné narážky v kázání TomáSe Bavorovského po- 
zorněji než slovo Boží s kazatelny poslouchali by lidé o masopustě v ko- 
stele, kdyby se něco o veselí, o tancích, o dobrém víně a o jiných krato- 
chvilech světa tohoto rozprávělo. '') Pomineme suchopárných výčitek po- 
dobných (podali jsme jinde '^ ukázky jejich). YSímáme si tuto jen, jak 
pan Petr Yok obyčejně o masopustě, řídě se patrně zvykem ustáleným, 
pořádati tance o masopustě, pozval se k některému sousedu do města 
Třeboně a poručil, „kteří měšťané s manželkami a dcerami migí k tomn 
přijíti. Tu dal z zámku jídla, vino nositi a byl s nimi vesel. Časem muzika 
musela při tom býti a tancovalo se, čemuž se pán svou rozkoší díval a 
kdo co na pánu požádal, všecko obdržel." '^) 

Zapsány jsou dále z dob, o které jde v této druhé knize, zprávy, že 
lid oslavoval tancem letnice, slavnosti májové, a pak že zejména 
v předvečer sv. Jana Křtitele tančil kolem ohňů na návrších. Také 
v popisech staročeských slavností obžinkových máme doklady, že 
obyčejně zakončovali ženci a žnečky přání hojné úrody hospodáři a hospo 
dýni skotačivým tancem za zpěvu písní obžinkových o práci polní a písní, 
projevujících radost, že obilí šťastně bylo sklizeno. 

Neblaze prosluly u mravokárcill tance o trzích, o poutích a na 
posvícení. Scházeli se tu známí, příbuzní a z přirozeného rozjaření při 
takovýchto schůzkách dávali se do tance. Tance tyto zavdávaly příčinu 
k výčitkám a podezření, že lid si nevšímá prvotního náboženského účelu 
při těchto slavnostech a shání se jen po zábavě, po tanci. Vykládá na př. 
Havel Žalanský^^ „o schůzkách těch, které se při toulavých poutích, při 
posvěceních chrámů a jiných slavnostech lidských dějí, kdež nic jiného 
neviděti, než stkvostnost neskrocenou, v pití a žraní svobodu, v hrách, 
v tancích . . . jarmark a všelikou rozpustilost." Stafí nepřestávali na posvícení 
jednom. Kde jaká osada, kostelík — všude slavili posvícení a takořka 
potom druh druha nestačil navštěvovati o posvicenských schůzkách. Marně 
proti tomu horlila vrchnost světská i duchovní, jak jsem ukázal podrobně 
v Staročeských výročních obyčejích. I v jedné osadě nepřestávali na tancích 
o pravém posvícení. Přidávali si, aby se s dostatek natancovali, ještě po- 
svícení mladé a znova rozproudil se taneční rej. Proti tancům na mladé 



172 Tance posvíceoské, svatební. 

posvícení ostře brojili knězi na kazatelnách, varojice vášnivé tanečníky před 
tOQto nemirností. Jako jinde, tak i tato odstraSovali od tanců posvicenských 
rozprávkami, jaké tresty stihly za to tanečníky. Vypravuje na př. známý 
Štelcar Želetavský, jak byl potrestán krčmář, a něhož lidé slavili mladé 
posvíceni a vedle jiného tancovali. Štelcar jmenuje zevrabně osoby, čas a 
místo, kde prý se to přihodilo : „Opět léta pominolého etc. 88 ▼ neděli po 
ST. Diviši na grantech urozené paní, pani Veroniky Malešické z Říčan ve 
vsi Smilovicích Mathoaš Makal krčmář, pamatujíc mladé posvícení, ráno 
žral s hostmi pálené a po páleným pivo, do několika hodin na noc na 
pondělí tancigíc, bubnigíc a jiné nepravosti provozujíc. Když pak hosté od 
něho odešli, položil se na lavici v světnici u kamen a jakž spáti počal, 
uslyšel, že se dvéře u světnice otevřely, v tom ďábel v spůsob černého 
psa skočil na něj a lehl mu na prsy, že se pod ním hnouti nemohl a po- 
lámav na něm kosti, sešel s něho, od čehož ten krčmář scepeněti musel.'' *') 
Konečně budiž vzpomenuto, že pravidelně čítáme o tancích pí i slaveni 
svatebního veselí. ^'^) Tanec byl tu pokládán za nerozlučnou součást 
svatby. I sněmovní zapovědí tancíiv a řády, vydávané od měst proti ta- 
nečním zábavám, dovoluji pravidelně s výslovnou zmínkou tance svatební, 
ovšem v mírnosti a nikoli s nevázanosti, jak vypravují opět mravokárci, 
kdy svatebních tancíi účastnili se pak i nehostě, nepozvanci. Lid těšil se 
na svatby, že si poskočí při tanci. Prozrazuje to charakteristickým, při- 
hrublým rýmováním v divadelní nábožné hře staročeské o Samsonovi na 
začátku věku XVII. prostořeký Heluo: 

„Já vím, že se dnes budu míti dobře, 
a pozbude držka má všeho hoře. 
Zdá se mi, že ji na tejden naperu, 
takét já se na tu svadbn přiberu. 
Tut jest hle jíti, kde jest co pojésti, 
nebo líná ústa — holé neštěstí. 
Dotrut já se tu vždy nějakého pána, 
aniž bude má práce ovšem marná. 
Šmakují mi husy, také slepice, 
však toho při svatbách bývá nejvíce. 
Dostanut kalfasu vína i piva, 
bude všeho s dostatkem i zouplna. 

Hojsa, hojsa, — — 

pojmu k tanci některou děvečku. ** **) 



Sim. Válecí o tanci. 173 

Není potřeba široce dovozovati, že také o svatbách lid, okusiv zá- 
bavy taneční, zase hned se neatisil. O tom bychom se zvláště jii obšírněji 
nezmiňovali, kdyby nebylo tak důtklivého svědectví, jako je patrně oprávněný 
stesk Mandalény z Hradce, že lidové tance svatební z míry dlouho trvají 
a svatebčané bez únavy by tančili bůhví jak dlouho. Postyskuje si s neta- 
jenou trpkostí panu Joachymovi z Hradce r. 1564, jak prý se ženil koželuh 
nějaký. Bral si ženu z Telče. Z Telče přibylo drahně svatebčaníi. Přišli 
také z jiných osad a oslavovali svatbu tancem. Tancovali dlouho do noci 
„až do čtyř hodin, do pěti — vod pondělka to až do pátku trvalo ten 
tanec ve dne i v noci." V Telči jim tancovati nedopustili, nesměli se o tanec 
pokusiti. „Ale Sak zdejší (v Hradci Jindřichově), tušim, kdy by směli, že 
by po hrobích svých pánů tancovali." '*) Výmluvné toto svědectví o tancích 
svatebních v listě rozvážné šlechtičny, jak víme odjinud, nikterak nepřed- 
pojaté proti zábavám lidovým, světle ukazuje, že tance svatební u starých 
Čechů potrvaly po několik dní. 




Kapitola devátá. 

Způsob tančení. 

iž u Lomnického, v traktátu o tanci, jakož i v uvedených výčitkách 
mravokárců staročeských mihne se v proudu řeči zpráva poučující, jak 
asi máme si představovati tance v českých zemích ve století XVI. a na 
začátku století XVII. Zdá se podle všeho, že neubylo při nich mnoho buj- 
nosti, skotačivosti a nezpůsobů, proti nimž horlili mravokárci v dobách 
starších. Tato bujnost a nevázanost zejména u tanců lidových přece poněkud 
(jak se pravdě podobá) byla zmirňována pří tancích městských a byla pod- 
řizována požadavkům slušných mravů při zábavách panských, ač na konec 
taneční zábavy tanečníci, rozjaření pitkou, — nechť stavu jakéhokoli — 
také ovšem nevyhověli skotačivým, vášnivým tancem mravokárcům přísným. 
Charakteristiku, jak vrstevníci tančili, pokusil se podati S i m. Válecí. 
Y rozhorlenosti proti tancům rozhovořil se, jaké tance vídá při zábavách 
sonvěkýcli. Na začátku se durdí, durdí, vyčítá, ale pnk vedle nábožného 
rozjímání neopomenul vylíčiti třeba s přídechem trpkosti způsoby tance 
souvěkého. Praví doslovně: ') „Vylívá se mysl člověka v tanci ; nebo mnohý, 



174 Drahy tance. 

dokud sedí, mlčí, moudrý jest, ale jak se več dá, to hned, co jest vnitř, 
skatkem pronáší, nadto který jako nedvěd skáče a sebou hází, pachtaje 
bez potřeby. Všecko tehdáž y tanci se spatři, jestli mens generosa (mysl 
ušlechtilá) či není, jestli moudrý čili blázen. 

Že jest tanec ďábelská hra, pravda jest ; nebo co ďábel nemůže skrze 
jiné obmysly provésti, to skrze tance svede. Mnohá panna nezná druhého, 
on ji zase, osoba osobu, tu se seznámí v řeči, v posuncích. Ze se proto 
i mordové dějí, když jedni nad druhé v tom se vypínají, když jedni druhým 
v tom ustoupiti nechtí, tu dosti zjevných příkladův mezi prostými i vyso- 
kými. Tomu dáš každý za pravé. Že jest tanec zlé užívání mysli, rozuma 
i oudíiv, jest věc zřejmá ; nebo člověk tu vyražen bývá z dobré mysli i roz- 
umu, mnohý křepčí, zapomíná na Boha, na sebe i na bližního, dělá se tím, 
čím není, vysoce o sobě smýšlí, má za to, že mu to sluší a že to jest věc 
znamenitá, ale kdyby sám na se pohleděl, zavřel by oči, zanechal by toho 
jelenům, laním, kterým to přirozeně sluší. Mnohý tu skáče a křepčí, ale 
v práci se sotva ohejbá. Mnohá se k tanci ufiflige, oblize, přifermežuje, 
ale v práci čerstvá co kráva na ledě. 

Zatím někteří i takto dělí tanec tělesný, kterýž jest hanebný hřích, 
nejvíc z nemístného opilství pocházející, totiž na dvé : 

Jeden prostý že by měl býti, k pohlaví ženskému přináležející, jako 
když panny s pannami tancují, ženy s ženami toliko. 

Mužský, kdež toliko muži a ten opět dvojí jest : městský s nějakou 
vážností a ten poněkud že by mohl trpín býti, nežli jiný hanebný sedlský, 
při kterémž se mnoho jinších spůsobů ukazqje, neb on nohy divně zdvihá, 
rukou šermujíc, křičí a výská etc. 

Lidí urozených tanec jest také dílnější od obojího: oni mají 
v tom divný řád, kterýžto se také naposledy vobrací rovně jako mezi 
sedláky v neřád a v pouhý ďábelský smrad. 

Naposledy tanec smíšený, obecný, v kterém ďábel v kole stojí 
a tu každého nastrojí, vokolo točí, k sobě bočí, na jiné sočí, až summou 
všechněm tanečníkům svým zacpává uši a zaslepuje oči, takže tancujíc, ne- 
vědí sami co dělají, lidé jsou-li čili zvířata, na to nic nepamatigí.** 

Z jednotlivých zpráv a z obrázků vysvítá, že dlužno rozeznávati 
dvojí druh tančení. 

Tanečník vedl si svou tanečnici buď po levé straně nebo po pravé, 
za ruku, nebo kolem krku a postupoval, poskakoval takto podle zvuků pištce 
a bubeníka, pozpěvuje si, mávaje druhou rukou nebo maje ruku opřenou 



Vyobrazení tance. 175 

y bok. PonČQJe o tom dobře obrázek tančícího šlechtice na dolejší části 
karty ve sbírce „Charta lasoria^, vydané v Norimberce r. 1588 od Jošta 
Ammana (viz obr. č. 60.). Komu by nebylo vhod cizí vyobrazení, prohlížej 
si laskavě českou původní dřevořezbu, připojenou na začátek knihy Lom- 
nického o tanci, vydané r. 1597. Vyobrazen je tu biblický tanec kolem 
zlatého telete. Dřevorytec nerozmýšlel se dlouho, pokud se týče historické 
věrnosti při znázorněni tance modlářského. Vyobrazil tančící párky v kroji 
souvěkém a patrně s tanečními pohyby a způsoby, jak je vídal u svých 
vrstevníků. Proto názorně poučuje třeba neúhledná dřevořezba tato o tanci 
českém ve století XVI. (Viz obr. čís. 61.) 

Také tanečnice tančily s opřenou rukou v boky, jak svědčí obrázky 
z památek cizích i českých. O ženách staročeských vypravuje, pokud 
88 týče tohoto způsobu tance, upravovatel hry divadelní, ') kdež namítá 
Werwasovi Lupus s vyčítavou zmínkou, jak světácky vychovává matka 
děvčata : 

„Ba již mi mluv, co jen chceš sám, 

kde ty myslíš, byl jsem já tam : 

některé z nich ctné bývají, 

když se s hrůzi vychovají, 

a matky je tomu učí, 

svým dobrým příkladem cvičí, 

by trvaly v víře, v ctnosti, 

v pokoře a v stydlivosti, 

nábožně Bohu sloužili, 

Adamů rozkaz plnili, 

ale již toho měsíce 

nenajdeš jedné z tisíce, 

která by s svou dcerkou předla 

a k chytrosti ji nevedla, 

než když jest stará, až zbledne, 

tut vedle své dcerky sedne; 

v čem se již sama nehodí, 

s dcerkou svou vábiti chodí. 

Nauči ji pěkně mluviti, 

za víchem dedky loviti, 

ráda by ji vystavila, 

by nad ni žádná nebyla. 



176 Předtanečník, skočec, předák. 

Bude ji torno cyičiti, 
kterak má v tanci kročiti: 
,Ujmi 86, Jožko, pod boky, 
— a ty jí hřej na tři skoky!*** 

Tančící párky postupovaly za sebou y určitém pořádka. Jeden tanečník 
byl zvolen a vyzván za tanečníka v prvním pára anebo sám se ujal tance 
a za ním se přidružovaly do řady párky ostatní, řídíce se postupem a obraty 
páru prvního. Kdo takto — jak říkávali podle Veleslavína') ^ „napřed 
tancoval**, ^ tanec vedl**, „taneční kflr vedl**, byl nazýván „předtaneční k, 
vfldce tance **, také prý (poněvadž napřed skáče, křepčí) — „skočec**, 
jak Veleslavín ve svých slovnících zaznamenává, podle Lomnického (viz 
str. 134.) „předák^ 

Doklady toho jsou roztroušeny po památkách staročeských, na př. 
u Žalanského vybízí ďábel pobožného muže Eliáše Hirsche, jenž krotil 
pannu, posedlou ďábelstvím : „Naze, Eliáši, zaveďme sobě tanec, 
a ty veď napřed neb zadu.**^) 

Jinou zprávu poznamenal Kapihorský. ^) Vybíráme ji ze všech jiných 
proto, že zároveň poučuje, jak zimní král Bedřich Falcký veda bezstarostně 
tanec, nepochodil při zábavě taneční u českých šlechtičen. Píše o tom Ka- 
pihorský: „Když paní Češky k manželce jeho přicházely a ji navštěvovaly, 
s nimi vesel byl, na paláce novým, od císaře Rudolfa vystaveným, tance 
vedla jiné kratochvíle provozoval. Ano i času jednoho, když u Boachvala 
Berky na dobré vflli byl, a mezi jiným s fraucimorem českým tuncoval, 

velice sobě stěžoval, že neví, jak jest toho zaslúžil, že mu se fraucimor 

• «- 

líbati a objímati nedá.** 

Bylo to jakési vyznamenání pro toho, kdo tanec „vedl**, kdo byl 
„předákem". Nezřídka žárlili jeho druhové na něho, záviděli mu toho, ne- 
chtíce dáti se zahanbiti před tanečnicemi. Nebyli spokojeni, když méli tan- 
covati za soudruhem soupeřem. Některý mládec raději upustil od tance, 
než by se pokořil, jako se přihodilo r. 1570 na svatbě Michala uzdaře 
v Praze. Vypravuje o tom svědkyně. Bavili se po hodokvasu v uoci tancem : 
„Já seděla na židli. Přišel, vzal mne k tanci Valenta, tancoval napřed. 
Když bylo v tanci, řekl Václav: ,Bodejž tě hrom zabil, abych za tebou 
tancoval', a hned toho tance nechal.** *) 

Nezřídka vznikaly odtud svády a rvačky, při čemž opakovaly se tytéž 
výjevy, které o naších venkovských muzikách nejsou zjevy nevídanými, totiž 



braekjr tk UaA 



Í77 




liádky o to, komu bndon hadci hr&tl. 

Vykládá ns př. na z4ČátkD vékn Xni. 

(r. 1616) Jiffk Vačkovic ze vsi Kozel 

o takoréto BTádč při tanci : *) „Když sme 

tancoTkli u Hrbka Matouše, bjli eme 

veseli. Tancoval gem napřed a panna 

mčla věnec. Já ji na néj vyžádal. Dal 

sem bodcDm českej groi. Hráli mi napřed. 

Rejtar Václav t Béloíic přiíel tam a Já 

a bndcQ atit. Cbtéli mné bráti, a Václav 

přeplácel hadcflm. Tak oni uecbtěli od 

něho penéz vzfti, ie ode dvoa plata bráti 

nemohon." Vypravige dále, jak „cbáska 

se brala k taaui na vea k rathonza" a 

jakoa výtrínoBt tropil Jan Hrobíický. TanfilcI llechtic. 

„Rychtář Václav byl taky tam, zlý vftle ^'"LaíSlíJÍ'ííd.*t*V^rt 

vyhledával, a já sem ma jeitd vAli 

Bniáel. Když sem tancoval, on taky tancoval. Řekl, abych toma flútkovi 
oepřekáiel, jak jsem včera pře- 
kážel, a dal mi Síiapka. Potom 
já tance nechal a atál sem n rat- 
hoazn, dival aem ae. Jan Hroběický 
tancoval k tanci a koněm mezi 
cfaason a zlo a vfili vyhledávali. 
Hadci potom atáli, chtěli ntéci. Jan 
Hroběický ten pak jel na koni za 
nima, vytrbl rejtharka, cbtěl stře- 
liti." Uravokárci měli odtad hned 
příležitost k výčitkám proti taočeni. 
Obrázek svády při taoeČof zá- 
bavě aelaké o poavlcenf vylíčen je 
v ataročeaké hře divadelní „Selský 
masopust." Soasedi a jonáci popíjejí 
v hospodě. Valenta by si rád zatan- 
coval, a tak posvícení zasvětil. Ni- 
komu ae nechce. Jde tn o před- 
taoečnfka. Valenta se ptá: 
12 




178 Taneční kolo. 

9 Což pak i&dný nezavede? 
Yyystaň ty sám, starý děde. 

Antoš sám pobízí Valentu, aby jen se dal do skoku napřed a za ním 
aby tancovali Bíčon a Brož: 

„Nu, ty sám, Valento, vyskoi, 
a ty, Broži, za ním poskoč. 
Bičoni, též mezi ně vskoě, 
8 pěknoQ děvkou se čerstvě toč." 

Valenta vede několik tanců napřed, pobízeje hudce: 

„Já< již počnu tancovati, 
zadělejž, mái-li dělati. ** 

Tancuje a zpívá podle uvedeného obyčeje: 

„Poskoč, děvečko má milá, 
viak's mi prvé volná byla. 
Již tě vobejmu, hubičko. 
£lj, což máš červené líčko. 
Podej mi též ruky bílé, 
poskočíme spolu mile." 

Náhle se vytrhne z milostné písně: „E, Kerharte, nepředcházej." 
Slova svá asi provází příslušném posunkem, strkaje dozadu Kerharta, jenž 
ho chtěl předběhnouti a porušiti pořádek. Ten se rozkřikne: „Válo, noh 
mi nepodrážej." Valenta znova reptá: „Proč mi pak v předek vskakujeS." 
Kerhart v odvetu se osopí: „A což ty mi rozkazuješ?" 

Skladatel poznamenává : „Tu se perou", ^) věda patrně ze zkušenosti, že 
podobně býval tanec zakončen, když se tančící párky nepohodly o postup 
při své zábavě. — — 

2. Vedle tančení po páru nevymizelo tančení kolem. Srv. str. 4. — 7. 
Při něm chopili se tanečníci a tanečnice střídavě za ruce a poskakovali, 
tančili, do kola se točíce a snad při tom prozpěvujíce písně příslušné. Jak 
vypadal tento tanec, znázorňige vyobrazení židovského tance kolem zlatého 
telete v biblích staročeských. Obraz čís. 62. představíme, jak tancují do kola 
židé v oděvu fantastickém, v jakém obyčejně byly znázorňovány osoby 
biblické. Mohlo by se tedy namítati, že tu není vyobrazen tanec sonvěký. 



Přes to JBoa ta pondné Daznačeor poskoky ro^ařeoých taneínlkA, kteřtt 
jaon T jiné btbil t r. 1549 (viz ila. 63.) odini obvyklým roncbem aoavékým. 
Všimaeme-U si podrobněji kola tui2ícÍho, přesvédčlme se. Jak neobyíojni 




peílivě JSOU pohyby taneínfkflT a taneínic při postavičkách tak drobných 
zD&zoměay Spatřujeme ta před aeboa zajímavý obr&zek společenské zábavy 
staročeské 

Vilmáme ai dále jak začínal tanec jaké zdvořilQstky byly při tom. 
Staročeská hra divadelní „Žebrákftv s knpcem hádáni" podle skatečaoati 
patmě líci ie taaec byl předeviim provázen zpfivem Vedoa iebrákori Dy- 
jad«jovi panna k tanci Pařichost ji předvádí se slovy ') 

12» 



180 . Ť«n«č sekkýi 

„Jii čas počít, pane mladý, 
hngi nohy hodům r&dy. 
Panny z kvítí věnce vyí, 
mladí skáčí, staří pijí. 
Na tě teď tance příchodí, 
ta< se tohě panna hodí.*' 

Ščidlo jda v tanec, takto si zanotí: 

„Hudečku, hřej, má milá, hej, 
a ty, Šenkýři, piva dej.'' 

Pěkný obrázek, jak tanec začínal, zachován v divadle „Selský maso- 
pusť* . Vesnický Jonák Valenta přitočí se zdvořile k děvčeti Johance : ^®) 

„Prosím, by též učinila, 
taneček se mnou poskočila.'' 

Johanka ochotně svolaje k tanci, jen když bude hudba: 

„I od toho nechci býti, 
ba chci s tebou poskočiti. 
Máš-li dudku neb piS<áka? 
Jestli muzika nějaká?" 

Valenta odvětí, že hudba hned zavzní, a pobízí zároveň druhy, aby 
nelenovalí a dali se do tance. Sám tancuje napřed. 

„He — mám(, má milá Johanko! 
Vskoč mezi mouchy, voháňko! 
Nu strojte se, bratří, k tanci, 
nech< na nás jiní popatří. 
Nesti^te jako kalousi. — 
Broži, utři sobě fousy. — 
Johanko, skoč, prosím tebe." 

Děvče s blaženým úsměvem chystá se do tance : 

„Viecko já ráda pro tebe!" 

Společnost pak vesele tancuje. 

Tanečnice nesměla odmítnouti tanečníka. Popudila by na sebe taneč- 
níky a mimo to stihl vybíravou tanečnici, která při zábavě dávala ko- 



TrMt pjinf' taneinice. 




Tanec kolem zlatého telete. 

DtnotoBba T blbli HdulrtiboT*, rji. t Piu 



ifJikem taneSoMm, trest pekelný, hrozaá mnka. Aspoň o tom r^nje skla- 
dAtel Týstraioé historie o mnk&ch pekelných, kde paana hroinfi hořekuje 



r pekle : ") 



„BtUné Boži jsem nemdla, 
nové liroje vjínýilela 
n jinými zhrdejeci, 
se za nejkrasSl majeci. 
Nosila jsem dnplovaoé, 
hnihé okrožl zbfrané. 
Kdoi nemel rovcha drahého, 
nepohledla jsem na ného. 
Zlaté pasf, též pentlikf, 
kuni koiichy, mentliky, 
na rokách drahé prsténky 
fl velmi pékoými kamenky 
bei potřeby jsem jednala, 
tfm sv&j stav obyiJovala . . . 



182 Taneo při klekání. 

Tak, hleďte, jsem se dvořila, 

když jsem v svých botkách chodila, 

kteréž byly Sňorovanó 

a po dvorská udělané . . . 

Tvář svon líčidlem líčila, 

bych se mládencům líbila, 

také abych jim vončla, 

mnSkam při sobě sem měla. 

Čímž jsem mládence přemnohé, 

bohaté, také ubohé 

k sobě chytře přiloudila 

a milostí je ranila, 

kteréž sem divně škrabala, 

sladkou řečí odbývala. 

A když mi co darovali, 

za blázny n mne zůstali. 

Také sem ten zvyk mívala, 

ne s každým jsem tancovala, 

ale k sobě podobnými, 

mladými a bohatými. 

Hloupými jsem pak zhrdala, 

od nich se odvracovala, 

řkouc: ,Nemohu již skákati, 

můžefi s jinou ohledati.' 

Tak sem chudé tovaryše 

zlehčovala, sloužíc pýše, 

divných jméd jim nadávige ..." 

Ku podivným zvyklostem tanečním za dob starších čítáme a tuto za- 
znamenáváme, jak Čechové tancovali na své cestě v záležitostech diploma- 
tických po západní Evropě v Badenu se šlechtičnami tamějšími. Zmínky 
zasluhuje poznámka v Denníku téhož poselstva, jak při marnosti věcí svět- 
ských, při tančení dbali zároveň věcí duchovních, zbožnosti Mile dojímá 
čtenáře prostoduchost vypravování, že při tanci náhle zazněl hlas zvonu 
vybízející k večerní modlitbě. Tanečníci, každý se svou tanečnicí, spolu klekli, 
sepjali ruce, pomodlili se nábožně, pokud se hlas zvonu rozléhal po tišÍDé 
večerní. Doznělo klekání. Tanečníci a tanečnice vstali a chutě dali se znova 




do arětské radoT&nky, do tance, jak o tom psáno t Denníkn: „. . . a tan- 
covali i s kněinů markrabie dceru etc. ; a v tanci klekli, kdyi na p&teře 
STonili, každý b btú klekl." ") 



Tedle nved«ných tancO kolových a po p&rn bývaly poř&dánr také 
tance vmélé, při nicbž taneíníci oavídčovalí hbitost, badili mritnými 
obraty a poaanky podiveni. Bývaly to n§kdy také tance žertovné, jimiž žáci 
na divadle obveaelovali diváky. Skladatel schválně připlétal do hiy divadelní 
výjevy, kde se roiproudíl na jeviíti tanec žertovný. Příklad podává komedie 
biblická Rttth i r. 1604. Skladatel j^i Jiři Tesák Holovgfcý připletl do 
dije nábožného, jak piHjde čert nkornifl* a vybízí babn Kantharn : '*) 

„A chcei-li, ted třebas poďme 
spolu k tanci a poskočme." 

Babička ae rozjaři a avoloje mileráda: 

, Dobře, miU milý kmocháčkn, 
má hnbičko, mlij macbáčka, 
podmež ale k tanci spoln, 
viak jest viechno víady dolA. 
Poskoífme sobě rovné, 
obejmii mne i já tebe." 



184 



Tanečníci potulní. 



Kornifl dává se do tance, vyčítaje mravokárcům, že haní tanec, pro- 
tože ho neumějí; kdyhy uměli tancovati, nehrozili hy proti němu: 

„Ho, ho, ho, to< já učiním, 
za nic se nikdež nestydím. 
Kvasničko, též i ty Špetle, 
pískejtež nám pěkně medle, 
ať se nám žádný nesměje, 
když uhlédá, co se děje 
vnaiem tanci, přemilostném 

tanci. 
Hledtež sobě na to hánci, 
jenž tance rádi haníte, 
snad tancovat neumíte; 
naučtež se teď hle od nás, 
my( máme s babkou dnes 

sv4j kvas.^ 




65 



Tanečníci. 

y rokopiiu knfiete Wftldbiirg-Wo1f6gg» .UittolalUrliolkM 

Haiubneh." 



Jaký to byl tanec, líčí spisovatel tímto doslovným návodem: „Dvý 
čertat, Kvasnička a Špetle, pískají a starý čert počna tancovat s babkou, 
upadne. Čerťata ho zdvihi^'f a znovu jim pískají; čert pak s babkou skáče. *^ 

Páni bavili se tancem fiašků, kejkliřft, kteří nezřídka v oděvu pitvomém 
provozovali dovedné i směSné posunky. Tanec tohoto druhu dobře je zná* 
zoměn na drobnomalbě v universitní bibliothece v Oxforde (viz obr. č. 64.), 
kdež poskakuje pět áaškfl v kuklicích bláznovskýcli,' pevně se drží za ruce 
a 8 rozmanitými pohyby hopkují dovádivě patrně podle zvuků hudby. 

Dovední tanečníci toulali se od osady k osadě a vyhlašovali pak lá- 
kavými obrázky, které vystrčili ze svého stánku, jak umějí obratně tanco- 
vati. Nasvědčuje tomu obrázek ve známém rukopise knížete Waldburg-Wolí- 
egga „Mittelalterliches Hausbuch*^, kdež je znázorněn život kočovních umělcň. 
Z téhož rukopisu vybíráme kresbu, aby si čtoucí představil, jak potulní 
umělci při zvuku pištce a bubeníka zároveň podivně kroutí tělem, šermují 
rukou proti sobě, vymrstigí nohy s neobyčejnou pružností (viz obr. č. 65.). 

Pitvorné obraty a poskoky podobných tanečníkův umělých se zálibou 
znázorňoval na svých rytinách Israel von Meckenen. Zejména na dvou po- 
kusil se vyobraziti, jak mládenci se suaží získati si tancem náklonnost 
sličné panny. Při těchto kresbách ovšem přeháněl. Přes to však jsou jeho 
obrázky (viz čís. 66. a čís. 67.) poučné, představujíce, jak uměli tanečníci 



LidoT^ t 



zpfisobné nikasia no 
kama cel^m tělem 
kroatiti jak se otá 
čeli nadnáíeli aby 
si zfBkali mnélými 
pohyby taueínimi 
pfisní Q panny vy 
roleoé 

Obr&sky které tu 
pod&váine json OTÍem 
pAToda nečeského 
Snadno se TÍak do 
vtípíme že nmélci 
koiomf kteří banli 
mritnýmí tanci di 
T&ky v soosednicb 
lemich mohli také 
do zemí českých na 
své poati zacházeti 
a zde rovně i jako 
v ciziné mohli si hle- 
dati výdělku doved- 
nými obraty při tanci 

pro podívanou. Uk&zal jsem v ělánku o kejkllffch n starých Čechů, **) ie 
se po krajích Českých často potulovali kočovní umélci a obveselovali 
pány i lid. Nechybíme tedy asi pravdy, domyslime-li _bí, že vedle Jiného 
provozovali při svých výkonech také podivné, strojené obraty taneční, jež 
jsou znázorněny na připojených obrázcích, třeba poněkud strojeně. 




Kapitola desátá. 

Liidovč tance. 

fdeme se nyní dívat na tance lidové. Bylo již několikráte vyloženo 
v předchozím Učení tance lidového (str. 121. astr. 174.), že mravokárci 
se dívali na tanec selský, vesnický poněkud pánovitě, tropíce si žertíky 



Tanec .kotek" u Dafickébo. 




z DCjjapných skokA a krakft, jimii 
ro^ařenl venkované projevoTali svod 
radost při taaci. Uríitějif zprávy 
čerpáme ze skladby Lomnického 
o tanci (vizBtr. 110, atd.). -Podle 
Lomnickébo byl to tanec skatefioé 
váinivý, při nimi taneSoJci a ta- 
nečnice baď se drleli za rnce, tvo- 
iice kolo, nebo tančili ^pár a pár**. 
Tanefnik při tom vysoko poska- 
koval a zaae sklánél se, tanečnid 
točil, zmítal, zatloukl noboa o noba, 
zaSonpal^fikorněmi, zadnpal, zatřepal 
rukama, zavýskal roigařené. T ten 
rozum Uč( tanec lidový, „Bedlaký" 
také jini mravokárcl staročeiU. 

Z rázovitých lidových tanců 
českých, jejichž název je dolofen 
v památkách staročeských z doby, 
o kterou ta jde, jmennjeme pře- 
devSim tanec, zapsaný od UikoláŽe 
Dačického z Heslová pod názvem 
„kote k". I^mqje v žertovné 
skladbě o Hasopnstovi (viz atr. 57.) : 

„HIfl, dfvá se i Dorotka 
a ráda tancnje kotka.* 

Dačický tedy výslovné jmenqje 
tn tanec „kotek". Doklad Dačického 
o tomto tanci doposud byl nepo- 
víimnnt. Jnngmann a z jebo Slov- 
níku jinf Qvoznjl záznam Rosfiv. 
„Kotek, jistý tanec. Kotka by nevy- 
tancoval." Srozmnitelným svíde- 
ctvfm Dačického dokázáno je ne- 
zvratné stáři tohoto tance pro sto- 



Tanec nkoť* posad známý. 187 

letí Xyn. a (právem můžeme připojiti) také století XYI., neboť nemohl 
teprve za veka Dačického tanec tento vzniknoati a rázem tak se rozšířiti 
mezi lidem českým, že jej jmenioe Dačický v Prostopravdě jako obvyklý, 
oblíbený tanec a dívky vrstevnice v Eatné Hoře. Neadává oviem arčitější 
zprávy o způsoba tohoto tance. Můžeme si však dohadem sestrojiti obrázek, 
jak byl „kotek^ tančen a starých Čechů. 

Tanec „kot, kotek" adržoval se do nedávná a místy posad mezi 
lidem českým v Čechách, na Moravě i ve Slezska. Proč se adržel až po- 
savad, do dob nedávných, snadno vysvětlíme. Byl to tanec svatební, 
tanec, jenž pevně srostl se vpřichází a mně práva „Institationes iaris^ čte, 
až do 12, tu sobě lekcí opětuji a něco sice čtu, až do 13, potom jdu na 
fechtschal, odtud do spring- anatanzschul, a v tom se až do 15 

execiraja, o 16 oběduji, po stole na loutnu se hráti učím a potom až 

18* 



196 Tance ve Slezsku. 

do 20 hodin něco sobě čta aneb píši. O 20 zase na ikoly jda a ta až do 
22 zůstávám. Potom večei^m, po yečeifi na loatna hraji, aneb sice na 
procházka s tovaryfistvem někde za brána jda." ^) Tak stadoval v Itálii. 

Jaké tance byly v XVI. století y módě ve Slezska, líčí podle staré, 
původní zprávy J. G. Bergmann. ') Pramen je psán německy. Škoda, že se 
nám nezachovaly názvy české. Při nedostatka jiných zpráv tak podrobných 
nezamítáme tohoto svědectví a vybíráme z něho poačení, jaké tance módní 
byly tenkráte oblíbeny. 

Tancovali prý se záliboa „Zw5lfmonatstanz". Dvanáct párAv 
atvořilo krab. Podle hadby dapali tanečníci pravoa nohon a třepali rukama, 
postapovali s jásotem, majíce nejdříve obličeje do kraba obráceny a pak 
odvráceny z krabu. Tak se několikráte otočili dokola. Pak seskupili se 
v čtyři čety (snad prý to značilo čtyři roční počasí), a ta se opakovalo 
točení dokola s tváří obrácenou do kruhu i odvrácenou, s dupotem a 
tleskotem. Pak si tanečníci a tanečnice podali ruce, utvořili takto řetězo- 
vitý kruh a výskali, rychle se točili. Bylo prý to symbolické znázornění 
dvanácti měsíců a čtvrtí měsíčních. 

„Todtentanz*' (totožný s českým tancem „umrlec") patřil mezi 
svatební zábavy ve Slezska, v Uhrách a j. Někteří jej pokládigí za taaec pů- 
voda slovanského. Některý tanečník nebo tanečnice je zvolen, aby předsta- 
voval mrtvolu. Stoupne si do prostřed tančímy. Rozproudí se skočný tanec 
Náhle se zdánlivou poděSeností spěchají k osobě, která mrtvolu představi:(je, 
a právě klesla na zem. Společnost snaží se ji vzkřísiti. Když je to muž, 
přicházejí všecky tanečnice a líbají ho. Při tom nesmí projeviti známku 
života. Naopak zase líbají tanečníci „mrtvolu" tanečnice. Když se všichni 
vystřídají, zahlaholí zase vesele hudba a tanečníci se točí kolem „mrtvoly*. 
Pak opět někdo jiný je vyvolen a tanec či vlastně hra se opakcge. 

Další „tanec polský" (Polnischer Tanz) byl prý tančen vážně, s něž- 
nými úklonami a velikou uctivostí. Při „tanci capriolovém" (Capriolen- 
tanz) skákali tanečníci a otáčeli se s neobyčejnou dovedností. Jmenován 
je tu také „tanec točivý" (Drehtanz), jenž je doložen ve Slezsku též 
v řádech města Krnova (viz str. 188.) a tanec „cen ar" (gCzewner", srv. 
o něm str. 190.) a „předtanec" (Yortanz) vyhrazený na začátku zábavy 
taneční osobám vznešenějším, kterým se pocta tímto vzdává. Tančili tenkráte 
ve Slezsku také tanec „holubice", „holnbec" (Taubentanz), známý 
tehda v Polsku a na Rusi. ') Byl oblíben také tanec „Schmoller", při 
němž tančící párky od sebe se odvracely, zády k sobě se otáčely a pak 



Tance Tlaské. 197 

jakoby po hněvu opět se smiřovaly, tedy tančily podobně, jako podnes je 
zvykem v lidových tancích českých. 

Nemáme podrobnějSí zprávy o zajímavém tomto líčení, jaké módní 
tance byly ve Slezska oblíbeny, abychom je mohli kontrolovati. Yěifíme tu 
tvrzení Bergmannovn, opřenému dohadem Bohmovým, že jsou čerpány zprávy 
tyto z pramene uvedeného. Pokud jim mfiieme věřiti, usuzovali bychom, 
že by se pak netýkaly jen tanců oblíbených ve Slezsku, nýbrž asi také 
tanců, které byly v XYI. století oblíbeny též v Čechách a ve střední i zá- 
padní Evropě vůbec. Nenít o tom pochyby, že ve druhé polovici věku XYI. 
čilými styky Prahy s cizinou též do Čech mohly býti tehdejší tance módní 
zanášeny. To vysvítá také z žertovného dokladu, který hned uvádíme, jenž 
pod rouchem čtveračivosti prozrazuje, že po Čechách byly rozšířeny způsoby 
tančení podle cizích tanců. Yeselé bratrstvo sv. Markéty v Lounech vy- 
svědčuje r. 1600 svému druhovi Jiříkovi Šiflovi z Yosršteina a z Yínopitky, 
že „pěkný fraucimer miloval a ve všem všudy se s námi srovnával, nic 
méněji i všecky a všeliké kozelečky, česky, německy, englické, židovské, 
tatarské a j., jakž času toho obyčej byl, jest dovozoval." ^) 

Z těchto cizích tanců nejvíce líbily se všude po Evropě i také u nás 
tance vlaské. Páni přiučovali se jim v cizině a k nám chodívali vlaští 
taneční mistři a vyučovali jim. Tance vlaské byly pravidelně zaradovány 
mezi radovánky o panských slavnostech a často byly pořádány s nimi zá- 
roveň mumraje (maškarní průvody). Z rozmanitých svědectví o tom je za- 
jímavý a charakteristický popis podobné zábavy r. 1555 v Plzni za pří- 
tomnosti arciknížete Ferdinanda. Píše o tom v listě u Březana ^) Jan Starší 
ze Švamberka panu Yilémovi z Rožmberka, jak prý „hned po večeři byl 
mumraj a v tom mumraji bylo osm osob. Jich čtyři byly připraveny co 
bohyně, majíce na tváři larvy a vlasy dlouhé žluté a na hlavě věnce zelené 
z pušpánu a sukně tykytové bílé a při nich rukávy z kůže žluté a nohavice 
též žluté, a měly v pravé ruce střely bílé a v levé okrouhlé terče postří- 
břené, a druhé čtyry měly na sobě z telecích kozí čepice a v barvách též 
u věncích pušpánových, a připraveny byly k vodním mužům nápodobný. 
Kabáty na sobě měli žluté, tak přistrojeni, co by nazí byli, a pludrhozy 
z telecích kozí chlupaté a na nohách punčochy zelené a svíce zelené v rukou 
nesli připravené, co by nachtlicht byl ; když ji vystrčil rukou nahoru, vyšel 
z ní oheň. I šli jsou spolu bohyně po pravé straně a vodní muži po levé, 
a tancem vlaským šli; když přišli před fraucimor, poklonili se; potom 
šly samy čtyry bohyně a přinesly nevěstě munšanc; podruhé šly k panně 



198 Vlaský pftvod tance, gagliarda. 

Lakiance, také manSanc přinesly ; potom odeSIy k paní z Walditeina ; 1 potom 
ili ti HjŤi maži Yodní, a přinesli panně Filipině munšanc, a ty čtyry bo- 
hyně stály ; a když po munšanci bylo, šly s pannami k tanci ; potom Todní 
mnži i bohyně samé vlaské tance tancovali. Potom když po tanci 
vlaském bylo, ti čtyři vodní maži Sli preč, a ty čtyry bohyně ta zůstaly, 
a tak ten večer žádného mamraje nebylo, a bohyně čtyry byly jsoa JMst 
arcikníže, pan Jaroslav Smiřický, pan Zajíc, pan ProSkovský. Při tom veselí 
byl tento fraacimor: nejvyšší paní hofmistrová království českého, nejvyšší 
paní maršálkova království českého, nejvyšší paní písařova, pana maršálka 
dvorského Franc von Tam žena, nejvyššího pana hejtmana brada Pražského 
žena, paní Joachimová Šliková, paní Lorencová Šliková, paní Václavova 
Švihovská, paní Jaroslavova z Kolovrat, paní Beřkovská a paní LakSanová 
s svým fraacimorem/ 

Čtoace v listě páně Švamberkově, že přestrojení tanečníci „samé 
vlaské tance tancovali", tancem vlaským šli, cítíme, jak pisatel jaksi schválně 
to připomíná a nikoli bezděčně poznamenává, že to byl tanec vlaský. 
Jinde a Březana bývá psáno jen o tanci, beze všeho označení, jaký to byl 
tanec. Podobá se pravdě, že tenkráte, teda již v polovici veka XVI. do- 
cházely a nás v zábavách šlechtických vlaské, modni tance záliby. 

Záliba tato šířila se pak i do vrstev jiných. Také a nás vlivem mody 
byli potom pokládáni Vlaši za nejlepší tanečníky a tance vlaské za nej- 
vkasnější Mravokárci neváhali při této oblibě vlaského tančení historicky 
s ačenoa neačeností dovozovati původ tance a čítali vznik jeho na vrab 
tančivých Vlachů. Rozamige o tom na př. Sim. Válecí, že tanec má sv4j 
původ „od pohanův Hetrnškův, kdež nyní Vlaši bydlejí (kteříž toho 
bláznovství, kejklířství dosti amějí a tomasehned z mládí 
a č í) a není věc pochybná, že jedni drahým toho dodali a toma se od sebe 
naačili, poněvadž blízko sebe bydleli . . . Tito Vlaši majíc své obecenství 
8 týmž národem toma se dobře vynaačili. Jakž Livias o tom píše a Plinias 
(lib. 7., cap. 4.), Vergilias, že Římané od nich to mají a že nějaký Ste- 
phanio první Togatnm vzácný měšťan a radní tanec začal. Již pak dále od 
Římanův k jiným národům to přišlo, jako i masopast bezbožný a hovadný, 
od kteréhož my nechceme apastiti, jako by v něm co dobrého bylo.** ^) 

Mezi nejoblíbenější vlaské tance za veka XVI. a XVII. patřil tanec 
zvaný po vlaská gagliarda, po francoazska „galllarde**. Záhy rozšířil 
se po celé Evropě západní. '') Není pochyby, když byl znám všade v soa- 
sedství Čechů, a Němcův i Poláků, že asi také a nás nebyl neznámým 



Goaiínonl o rlukých tendch. 



199 



zjeTem. Mezi DOtuni kapelr pánft z Roimberka lablédli Jame „pasonaiy 
galiardy tance, partes 5". Fatmě se tyto tance u ilechticů českých 
tančily. Zachovaly ae hndebnf skladby k tomuto tanci t % nebo */« takto. 
Naz^á se také po fraucoazaka „cinque pas", poněvadž při něm bylo vždy 
pět obratft. Návod k němn podává Jebán Taboorot (paendonym Thoinot 
Arbeaa) ve Bvé u£ebof knize taneční nOrchésograpbie", vydané roka 1588 
(podruhé r. 1596), a piHdává bndebni okázky i b popěvky příslnínými. Ne- 
mohoDce se ponitěti do podrobností, podáváme aspoň obrázek z této oíebnf 
knihy Tabonrotovy, jak se tančil tento rozífřený tanec. (Viz obr. čís 75.) 

Vlaský způsob zavedl do tančení sloiité úklony, zdvořil&atky, nmélé 
obraty (viz na pi^. obrázek čís. 76., kde znázorněn tanec měéfanský v Gdanskn), 
které byly ThodnS přizpilsobeny k tehdejiímn kroji mody Spanělaké . . . 
PfedstSTme si jen, jaké nepatrné poskoky a obraty mohla prováděti pi^ 
tanci panna ataročeeká, vySnořená přesně podle mody, jak ji vidíme na 
obrázkn titalniho liatn v knize Bart. Paprockého Panna, vyd. r. 1602 
v Praze. Sevřena byla přiléhavým iívfltkem s úzkými rakávy, majíc hlavu 
vityčenon faoizdoTítým, tuze naikrobeným okmžlm, a pohyb nohon omezen 
zvonovitým partikalem (kortnkalem, na způsob krinoliny). Představme si, 
jak se při zábavě taneční ovivala vějiřem, „oháňkon" v levé rnce a facalitem 
8 třásněmi v pravé rnce pohrávala. K tanci vlaakémn vhodně příslnSel úbor 
podobný, nehybný. Viz obr. čís 77. 

Za to tanečníci podle mody vlaské ee předstihovali v nmělých obratech 
a ekocick. Že byly tyto vlaské zpAsoby při tančení v Praze známy, dokazuje 
lékař Bndolfa 11. Gnarinoni. Vypravpje patrné podle ikníenosti, Jak ae ta- 
nečníci i při Bkokn ve výii hbitě obracnji. Vynikají prý vlaití tanečnici 




Tanec „galliarde* (it. gt^liarda). 71 

beta AibMO (Jm> Itbatnf), OnMngnphl* irjd. I«B. 



CliTálft Tlufc^ch lanebilkA. 




Tanec méítaoBký v Gdanaku. 

z kplhj sOanign )UtDW> tHntDal mu onutni at biHbU lubltoa 

G*daMSM>, ad ooDlo) podtl »t átmmu ab Antonio Motlaro Ibldta 

pleton*. Tjd. 1(01. 

kteři ve vzdncha kffiové caprioUe provozuji, mritoě ve vzdncho pH tanci 
jedoon, dTukr&t, třikr&t ménlce posíci noh. ^ 

Celkem se zdá, ie Btrojené, nmělé tance Tlaské vždy byly a nái jen 
zábaTOD, Tyhrateaoo pro kratochvíle panské a méitanské. Torna naavidtajl 
rozličné zmínky t pamAtk&ch Btaročeak/cb. Na př. t nábožné bře diiadelo' 
o Samsonovi t r. 1608 předvádí žalái^fk Samsona, (baveného sfly lstí zrádné 
Dálily, pj^d bodajfcf FUistiny. Acbior ee divá: 

flčietá hrdina, co o ném pravíte.* 
Porpbirina káže Samsonovi, aby tancoval pro obveseleni hodajfcleb: 

„Byl, ale již mn brky osekali, 

které se mu tak vysoce sptoaly. 

Nech n&m ta zalaikiye a poskáíe, 

necht mn zatroubí, vSak máme tmbače." 
Aehlor vyzývá žalňihifka: 

sPřimrit ma, af nohy zdvihá vejíeji, 

skáfe zvolna a tanonjs zvolnéji." 



Enilift CeB. N^ o tracích vlaikých. 



Žalářník nitépaíně a anachronistickon t biblická hře nar&ikon na 
fomirj Seaké ptá se, iná-li tance modnf, po Tlaakn, kterými b; ae zalíbil 
panstTii, jei asi podle toho d&Talo přednost tancfini Tlaakjm: 

„Umii-li, ndélej nětco po vlaskn, 
vyzeJBkáS sobe n mých pán&v lásko. " ') 

Dflkazem, íe Tloský mrav taneínf v Čechách doinával oblib;, jest 
Tedle vieho Jiného to, ie hylj také t Praze pořizovány nákladné theoretické 
knihy o tancích vlaských. T nnirersitni knihoTné pražské na př. choTána 
je kniha, pokládaná nyní od bistorikA tance za kuriosita, pod názvem : 
nNnove inventloni di balli, nella qnale si danno i ginsti módi del ben portar 
la vita et di accomoiiarsi con ogni leggiadria di monimento alle creanze 
et gratie ďamore, convenenoli á tntti i cavalieri et damc per ogni sortě 
di ballo, balletto et brando ď Italla, di Spagna et di Francia-' Kniha tato 
vydal T Miláně r. 1604 Césare Negri Hilanese detto U Trombone 
(jak se podepsat na titulním listé), famoso et excellente professore di 
ballare. Tedle této skladby json připojeny sonvéké hadebniny. Přípisek 
na začátka knihy prozraznje, komu patřívala. *) 
Namane ae tn oprávněná domněnka, že 
tance vlaské podle tohoto návodu vlaského, cho- 
vaného T Praze od hndbymilovného pána při 
dvoře císařově, byly pořádány při nákladných 
sábavách pánQ staročeských, kterým za této 
doby cizina byla skoro v celém životě, v mra- 
vech a nhlazenosti vzorem, až se to stalo po- 
věstným Podává totiž kniha tato i návody 
slovem podle připojených notových akázek, a 
zároveĎ zvySována jest cena její hojnými 
obrázky, jemné provedenými, které doplňmf 
text pokyny na zdařilých rytinách, jak se vlaské 
tance vzomé tančily ObŽímě opět vykládati 
o odborném obsahá tohoto návodu tanečního 
od Ces Negri nebndeme, poněvadž kniha je 
přístupna v nniv knihovně každémn, kdo by se 




*) gEs lib. Francisoi Qodflfrídi Troili k Cassoth, 
8. C. Halwtetis eonňliarii umo 1013." 



Staroceskit panna vcjůoreni 
k tanci. 77 

z knlhr bPhiwi' od But. PapraoUbo, 
ir7d. T Fni*, r. Itot. 



202 Ballet. 

chtěl podrobněji obírati tanci vlaskými. Za to podáváme obrázkové ukázkj 
z tohoto díla. Vyobrazeni čís. 78. — 80. znázorňuji, jak se tanečník ači 
jednotlivým krokům a skokům, obratům vlaského tančení. Na vyobrazení 
čís. 81. vidíme již tančící párek s dvornými pohyby vycvičeného tanečníka. 
Jindy mívala tanečnice tanečníky dva, kteří si ji způsobně vedli za roce 
(viz obr. čís. 82.). Vyobrazení čís. 83.-85. jasně znázorňují, jak se 
tančilo ve skupinách. *®) 



Za Rudolfínské doby uvedena byla do českých zemí zábava, známá 
v západní Evropě pode jménem „balleť^. Jak ukázal F(erd.) M(enčík), '^) 
Sířil se „ballet^, t. j. hra mimická a tanec, provázený případnou hndbon 
charakteristickou a příslušnou scenerií, z Itálie, kdež vznikl, hlavně do 
Francie i do jiných zemí. Podle Vossa^^) dělil se ballet 1. na historický 
(znázorněny byly mimikou a tancem historické zjevy, na př. obležení města 
Troje, bohatýrské činy Alexandra Velikého, oslaveny byly bitvy vítězné a 
události význačné); 2. na mythologický (látka byla čerpána z bájesloví, 
na př. rozsudek Parisův o kráse tří bohyň, Apollo s musami a pod.) ; 3. na 
poetický (důvtipné, něžné znázornění látky poetické, allegoríe, na př. 
čtyř ročních počasí, moci lásky věrné a pod.). 

V Praze vídali ballety na začátku věku XVII. Aspoň vypravuje po- 
věstný maršálek Bassompierre při popisu svého dobrodružného pobyta 
v Praze r. 1604 mezi jiným: „Několik dní na to byla krásná zábava 8 dá* 
mami u nejvyššího kancléře, kdež jsme tancovali malý ballet, který 
se líbil, poněvadž to bylo v Čechách, kde něco takového 
ještě netancují.*^ Podobně tancovali na Karlově Týně.'*) Nechceme 
tvrditi, že byl tenkráte ballet tančen v Praze a v Čechách vůbec poprvé, 
ale je jisto ze slov Bassompierrových, že byla tato zábava málo ještě roz- 
šířena u tehdejších Čechů. 

Známost o balletu se pak rozšířila. Tak usuzujeme odtud, že přibírá 
r. 1 646 vydavatel oblíbeného kalendáře Jan Erištof Daysinger do rýmované 
pranostiky o měsíci únoru, kdy se pořádaly v masopustě tance, zmínka 
o balletu francouzském. Rýmuje doslovně: 

„Francouzský ballet v smutek se obrátí, 
harfa na hřebík směle se můž' dáti, 
dobrá věc jest meč do pošvy vstrčiti, 



Ballet; y Prase i po yenkově ve stol. XVII. 208 

jestli jen můžeS pokoje ožiti. 
Pakli Delze, hleď stále bojovati, 
a na rady vojenské pozor dáti. 
Hladoletovon vzneSenoa osobu 
smrt velmi rychle nvede do hrobn. 
Hlavní nemoci budou se množiti, 
mnohý se musí dát do hrobu vložiti. ** 

Pořadatelé balletů řídili se vzory cizími. Důkazem toho vedle jiného 
je spis ívédský o balletu v Stockholme r. 1651, koupený od neznámého 
příznivce balletuí zábavy v Čechách a nyní chovaný v pražské universitní 
knihovně. **) 

Kardinál Arnošt hr. Harrach zapsal do svých poznámek, že r. 1662 
se učily pražské Šlechtičny v únoru balletu podle návodu mistra tanečního. 
I mimo Prahu se ballet tančil, na př. r. 1651 uspořádal správce panství 
arcibiskupského v Řečici malou selskou svatbu, po které byla vystrojena 
„rozličná bláznovství, komedie a selské ballety.^ Na počest Harrachovu vy* 
pravili dne 28. srpna r. 1658 paní v Řečici hru, nazvanou „Pastýři a pa- 
stýřky z Řečic*'. Skládala se z hudby a z deklamace. Nádhera krojová 
oslňovala. Po večeři byl proveden malý ballet s pochodněmi. 

Y Praze pořádal se zálibou nákladné ballety generál Corone. Dne 13. 
února 1659 vystrojil ballet se šesti osobami a dne 11. listopadu „tanec 
šesti židovských děvčat, z nichž tři za hochy byly převlečeny, a tak si po- 
čínaly a skákaly, jakoby byly pravými hochy; zejména nejmladší z nich^ 
dělala zvlášt směšné posunky.^ Tanec ukončil taneční mistr židovský, který 
rozličné kejkle prováděl. „Pastýřská hra^ byla téhož roku dne 18. února 
v paláci Morzinském; oblek byl většinou velmi krásný a úhledný, zejména 
Nymfy byly kaménky a šneky ozdobeny. Dva dny potom byla selská svatba. 
Účastníci provázeni hudbou jeli všemi třemi městy pražskými. Též 6. února 
1662 uspořádal generál Corone po bankete ballet se třemi kejklíři (mat- 
tacini), červeně a žlutě oděnými; po těch vystoupilo „6 černochů s indi- 
ckými zástěrami z peří.** Všecko se hezky podařilo a zvláště se líbilo, 
když tři sedláci podle taktu sobě poskakovali. Zábava ukončena ohňostrojem 
a rachejtlemi s rozličnými podobami, zejména koly, meči a vodními 
kulemi. **) 



204 Pohádka o tanci v trní. 



Kapitola dvanáctá. 

Staročeská pověst o tanci, vzbuzeném neodolatelnou hudbou kou- 
zelnou, a pověsti příbuzné s látkou nynější lidové zkazky o Švan- 

dovi dudákovi. 

W^ylíčivSe, jaké tance staří Čechové tančili y dobách, kterým je věno- 

vána tato část knihy, vfiímáme si pověstí staročeských, které json 

příbuzné s nynější lidovou zkazkou o Švandovi dudákovi, t. j. pověstí, které 

líčí, jak hudec vzbuzoval kouzelnými zvuky začarované, neodolatelné hudby 

tanec u každého, u koho chtěl. 

Základní látka této pověsti rozšířena je skoro všude po literaturách 
evropských, jak ukázal v důkladné studii „Das Márchen vom Tanze des 
MOnches im*Dornbusch*' (Berlin, 1892) a v dodatku k ní (Archiv f. n. 
Sprachen, XC, 289—295) J. Bolte. O Na základě bohatého materiálu, 
pilně sneseného z památek starších i z nynějšího lidového podání, podává 
společnou tresť pověstí těchto: Chudému mládenci (pacholkovi, pastýřovi) 
daroval žebrák (přestrojený duch, skřítek, sv. Petr, Kristus) odměnou za 
dobročinnost píšťalku čarovnou nebo housle, čarovnou hrou donutí muže, 
8 kterým se potkal na cestě (mnicha, purkmistra, žida, nebo svého skon- 
pého pána), aby se popíchal bezděčným tancem v trní, chtěje zvednouti 
zastřeleného ptáka. Za to jest odsouzen k smrti. Na řebříku šibenice ještě 
si vyprosí, aby směl naposledy si zahráti, očaruje hrou všecky k tanci a 
zachrání se. 

J. Bolte rozeznává dvě skupiny těchto pověstí, jejichž podkladem jsou 
dvě básnické skladby z věku XV. a XYI., jedna anglická, anonymní (The 
Friar and the Boy) a pak německá, složená od Dietricha Albrechta. 
Usuzuje, že tyto skladatelé čerpali látku z podání lidového. Rozebírá pak 
jednotlivé prvky pověsti, na př. zkazka o hudbě, která očaruje k tanci, 
rozšířena je všeobecně v lidovém podání, jak dokazuje citáty snad ze všech 
literatur evropských. O to nám zde nejde. Zajímavější je, jak skladba Die- 
tricha Albrechta, vydaná r. 1599 v Erfartě, záhy byla překládána a upra- 
vována v cizí řeči a jak r. 1604 — teda brzy po prvním vydání německém 
r. 1599 — byla upravena a vydána po česku od Tobiáše Mouřenína 
Litomyšlského. (Srv. J. Bolte str. 24—25.) Jediný známý exemplář 
prvního vydání německého choval Dr. Reinhold EOhler. Bolte otiskuje z to- 



MoařenínoTa Historia o sedlském pacliolkn. 206 

hoto exempláře celon rýmoYanoa skladba německoa a přidává napodobeninn 
starého lista titalniho s obrázkem, jaký účin zázračný měly honsličky če- 
ledínoTj. 

MoařeninoYO české vydáni z r. 1604 patří rovněž ka vzácným pa- 
mátkám literatury české. Bylo pak toto rýmování vydáváno častěji, někdy 
adán letopočet (1773, 1775), jindy, hlavně ve vydáních stariích, bývá adáno, 
že knížka byla tištěna „roka tohoto^. Srovnával jsem jednotlivá vydání a 
přesvědčil jsem se, že vydání pozdějSí byla skoro doslovně (až na jazykové 
změny, přizpftsobené době novějií) otiskována ze starších. 

Tob. Mouřenín překládal dosti věrně. Místy jen vplétal česká úsloví, 
leckde pro rým činil nevalné změny. Hlavní odchylkoa českého rýmování 
je, že Moařenín dal za mnicha v německé skladbě — žida a přizpůsobil 
pak k této změně podrobnosti příslaSné, na př. o šata (srv. str. 213.). Za 
krkavce, kterého střelí pacholek čarovnon kaší, dal Mouřenín vrabce, 
ačkoliv opět se snažil napodobiti originál, kde je vložena „ptačí řeč** 
krkavcova (viz str. 214.). 

Otiskuji Mouřenínovo rýmování v této knize, poněvadž je to první 
ijištěný záznam pověsti o čarovném tanci, kteráž kolovala také mezi lidem 
českým v různých variantech, z nichž nejznámější je pak pověst o Švan- 
dovi dudákovi, jak bude ukázáno. 

Název knihy Mouřenínovy, upravený podle názvu německého:') „Hi- 
storia kratochvilná o jednom sedlském pacholku, kterak 
u sedláka za tři groše sloužil a o poběhlým židu,^ vyd. r. 
1604. 

„Osoby rozmlouvající^ jsou tuto vyjmenovány : „Skladatel. Sedlák. 
Pacholek. Chudý člověk. Pocestný muž. Poběhlý žid. Rychtář. 
Popravec. Lid obecní. Závěrek. 

Skladatel: Historíji chci začíti, žádal svého hospodáře, 

novou, divnou věc praviti aby mu službu zaplatil, 

o jednom sedlském pacholku, sedlák pak se pryč obrátil, 

jak sloužil sedláku bez spolku, chtíc, aby mu darmo sloužil, 

celé tři léta dělaje, Tu teprv pacholek toužil, 

žádné smlouvy s ním nemaje, vida, co má za sloužení, 

co by mu měl za rok dáti, počal bráti odpuštění, 
nechal za ním všeho státi. Pacholek: Slyš, sedláče, kam chceš jíti, 

Když ten čas vyšel po jaře, já nemíním víc sloužiti. 



206 



Pacholek odchází ze slaiby. 



Dosti jsem dloaho pracoval, 
voral, dvůr tvflj opatroval, 
vyháněl ovce i svině 
a víechno dělal upřímně, 
po tíi léta, dobře víš, 
proč tehdy mi nezaplatíi? 
Nechci být déle a tebe, 
jináěet opatřím sebe, 
když mi zasloužilou mzda dáš, 
piUdu svou cestou, uhlídáš. 
Pohledám pána jiného, 
jináó nežli ty vtipného, 
kdež budu mít lepší vůli. 
Sedlák: Slyším, pacholče, tvou vůli, 
že chceš jinam vandrovati, 
svou hlavou se spravovati, 
hledat jinde pána sobě, 
kterýž by lip hověl tobě, 
z ruky na ruku předkládal, 
jen koláče jísti dával. 
Povíš mi pak, jak se zdaří, 
sedneš-li hned na polštáři, 
budon-lit lahůdky dávat, 
s tebou co s dětmi pohrávat. 
Chceš užít dobrého bydla, 
hleď, aby chuf neustydla. 
Mníš, že jinde s medem jedí; 
doptáš se těch, kteří vědí 
a zkusili toho dosti, 
jak horká mouka v sytosti, 
tak ty, daří-lif se jistě, 
můžeš vejskat, skákat čistě, 
paklit se kola zmotají, 
jakož v přísloví říkají : 
že se všechno může snésti, 
krom dobré bydlo zlé jesti. 
To vše tebe u mne píchá, 



z něho tvá mysl pospíchá, 
protož chceš, a£ bych zaplatil, 
nevím, co bych na tom ztratil, 
aneb na tvé mzdě přidržel, 
bych ji pak krásně zadržel, 
ale nechci, hnedkyť ji dám, 
co dávno na tobě chovám, 
bodejť pak pryč neodcházel, 
vem sobě, teď jsem nasázel 
tři groše stříbrná litá, 
neb jsi mně sloužil tři léta. 
To já mohu vysvědčiti, 
umíš jiné v tom předčiti. 
Dosti máš groš za jeden rok, 
ty by si jej utratil v skok. 
Snad můžeš na tom přestati, 
svážíc filec, vandrovati. 
A tak jíž rozuměj tomu, 
buď mi prázen toho domu, 
pravím to upřímo a hned. 
Pacholek : Zle bych to, sedláče, doved, 
abych hned tak odšel z hloupá, 
však by mne měli za troupa. 
Děkujif prv z dobrodiní 
i s tvou milou hospodyní, 
že jste mi dobrého přáli, 
svou službu zouplna dali. 
To skoro jest na mne mnoho. 
Nevím, kde bych dostal toho. 
Mnohý umí čísti, psáti, 
a nechtí mu tolik dáti ; 
spíš mu ještě přičtou dluhu. 
Již já víc neptydu k pluhu. 
Mám na čas peněz dosti, 
mohu užiti radosti, 
než ty utratím s milými. 
Pán Bůh nadělí s jinými. 



kn Tlukfm UDcAm. 




z koih; Cea Negň o vlagicých tancích 




t^aekolek daroje první groft iebrákoyi. 



2il 



Více mlnvit chvili nemám. 
Jdo pryé, b vámi se již žehnám, 
než mina Taiich pravě, 
poskočím ▼ zelené travé, 
bndn mít veselou cesto. « 

Pospíchám, než přijdu k městu. 
Dám odpuitění vSem rolím. 
Zdá mi's, žeC sobě povolím, 
ano ve mně žíly hrají, 
když svobodnou vůli mají.** 

Chudý člověk : Předivná věc, milý Bože, 
tento světskou roakoS hloze, 
dá se přemoci marnosti; 
mní snad, že má vSeho dosti. 
Vida jej, musím se smáti, 
jistě s ním umí svět hráti. 
Piijdu blíž, budu se ptáti, 
snad má jeitě živou máti. — 
Pozdrav tě Bfth, milý bratře. 
Divím se teď, na tě patře, 
že's tak vesel v této době, 
skáěei, prozpěvuješ sobě. 
Z čehož nabyťs té radosti, 
pověz medle v upřímnosti 1 

PadMeh: Abys mohl rozuměti, 
chci toho hned povědíti: 
byl jsem tři léta sloužící 
v této nejbližší vesnici. 
Za ten čas dal mi můj sedlák 
hned celé tři groše jednak. 
Cožt se z nich nemám těžiti, 
můžeS mi toho věřiti, 
že ve mně hned srdce skáče, 
jak migí zarmoutit hráče, 
peníze tesknost odvracují, 
tak i mne obveselují. 

Chudý Hovik : SlyS mne, milý tovaryši, 



však žádný jiný neslyší. 
Když jsme se teď sešli v poli, 
učiň mi to medle k vůli, 
dej mi z těch peněz groš jeden, 
nebude nadarmo zveden. 
Dostaneš za něj odplaty, 
jako jiný dárce svatý, 
neb jsem chudý, potřebný muž, 
že ti vypraviti nemůž*. 
Za to tě prosím velice, 
co může býti nejvíce, 
na mne toho ztratit nemáš. 
Bůhf odplatí, potom shledáš. 
K němuf já hned be^ prodlení, 
za tě učiním modlení. 
PtMcIíolek : Poněvadž jest ta věc jistá, 
tvá žádost užije místa. 
Dánif ten groš bez odpornosti, 
však ještě budu míti dosti. 
Na dvouch já mohu přestati, 
i tiť mi budou chřestati. 
Tu ho máš! Již měj se dobře, 
ne každý se toho dovře. 
Jáť proto nechci stejskatí, 
moha jako prv vejskati, 
když jsem mél peníze v celosti 
Poskáču sobě s bystrostí. 
Ano mi samému milo, 
že se mi tak polehčilo. — — - 
Ale co jest to nového? 
Hen vidím obět jiného 
vycházet proti mně právě. 
Jest mi nač mysliti zdravě, 
mám-li k němu pravě jíti, 
svou příhodu oznámiti. 
Vidím, že jest ctná osoba, 
seznámíme-li se oba. 



212 



Pacholek daruje pocestnéma oba groše. 



Ztratím to s ním po troše, 

připraví mne o mé groše. 

Toho se bojím nejvíce 

jako nějaké palice; 

neb mne samo srdce praví, 

že mně veselosti zbaví. 
Pocestný mue : Hej, počkej medle, příteli. 

Co chceš, abychom zmizeli, 

prve nežli dojdem sebe. 

Neboj se mne, prosím tebe, 

neht přeji všeho dobrého. 

Líto mi tě ubohého, 

vidouce, že^s prv byl vesel, 

žádný smutek na tě nešel* 

chválil jsem tvou mysl jistě, 

dívajíc se7na*tom místě, 

až mi ku podivu bylo, 

co tě pak^obveseluje 

na té cestě tak samého. 
Pacholek : Pane. slyšte mne sprostného. 

Všecko mi se šCastně vedlo. 

Jak jsem mínil, tak mi sedlo. 

y onen o vsi službu oraje, 

tři léta byl* jsem dělaje. 

Potom vzavše odpuštění, 

žádal jsem hned zaplacení. 

Sedlák nemnoho mne prose, 

dal mi hotově tři groše. 

Ty mi se tak zalíbily, 

vší^radostf naplnily. 

Pak teď potkal jsem jednoho, 

chudinku, měl nouze mnoho. 

Proč jsem tak vesel, mne se ptal ; 

já mu na] to^odpověď dal:. 

„Mám tři groše. Co bychtouMl? 

Jsou mé; neb jsem je vysloužil." 

Pí on: -Dobře se míti máš, 



věř, jestliže mi jeden dáš. 

Dáe milý Bfth dlouhé zdraví. 

Snadno tě neštěstí zbaví. ** 

Tu jsem toho zaradoval 

a jeden groš mu daroval, 

jsouce v své mysli veselý 

více než chvíle prvnější. 

Ale jak jsi ty teď vyšel, 

hned na mne zármutek přišel. 

A tak jest mi již veselo, 

že mi srdce zkamenilo. 
Pocestný muš: Milý bratře, co to myshi, 

prve nežli mne vyslyšíš. 

Já jsem jasná světlost v noci, 

tobě poslán ku pomoci. 

MámC oznámiti novinu. 

Měj dobrou mysl v tu hodinu. 

Přišel jsem z daleka k tobě. 

Dáš' li mi též groš v té době, 

chciC tu novinu praviti, 

že se z ní budeš těšiti. 
Pacholek: Byť mne to mohlo potkati, 

uměl bych poděkovati. 

Však ten groš teď budeš míti, 

jen nemeškej povědíti. 

Budu- li já pravdu znáti, 

mohuť třebas oba dáti 

Snad někde jiných dostanu. 
Pocestný ntní: Příteli, máš mít ochranu, 

poněvadž tak milosrdný, 

poznáš v pravdě skutek divný, 

dokudž živ, pro tu štědrotu 

nepřijdeš nikda v žebrotu. 

Mám též poručeno sobě, 

i to oznámiti tobě, 

by sobě tři vinše skládal 

a po třikrát, co chceš, žádal, 



Pacholek potkává se se židem. 



218 



za každý groi jednu žádost. 

Má se státi viemn zadost. 

Tof jest má odplata cele, 

protož žádej, co chceš, směle. 
Pacholek : Dejž to Bfth, af zle nežádám. 

Yinšuji předné a žádám, 

aC mám hlasité housličky 

pro mladé milé hubičky. 

Druhé, prosím, pokud sluší, 

za šípy a dobrou kuši; 

však aby ▼ ni skryto bylo, 

po čem by se vystřelilo, 

toho abych nechyboval, 

ani darmo natahoval. 

Též housle at jsou spravené, 

strunkami tak natažené, 

aby, kdo by je jen slyšel, 

s čerstvýma nohami vyšel, 

pokud na ně budu hráti, 

dotud musel tancovati 

každý třebas do úpadu, 

spraví někdy i mou vadu. 

Třetí pak sobě vínšuji, 

buď že chci mít neb zkušuji 

o peníze aneb zboží, 

af mi ty každý hned složí 

beze všeho prodlévání, 

v čem bude mé požádání. 

Když toho trýho dostanu, 

jiný položím na stranu. 

O větši dary nestojím, 

nebo z těch sobě ukrojím, 

jestli mi se nedostane. 

Za ty prosím, milý pane. 
Pocestný muš : Zač jsi žádal, máš to mi ti 

můžeš to hned sebou vzíti: 

te^ housličky, Sfp^, kuši, 



tobě to nejlép již sluší. 
Měj se dobře, jdi bezpečně, 
přijdeš vděčně i nevděčně. 
Sám sobě teď věci hlídej, 
jdi, za mnou se neohlídej. 

Pacholek: Nevím, kde se ten muž podil, 
dobrou mne živností >odil. 
Rád jsem toho dostal^jistě, 
budu teprv vesel čistě. 
Ano mi se cesta krátí, 
ach kýž mám někomu hráti, 
abych zkusil těch housliček. 
Hen vidím jakýs rybníček. 
A kdož jde tam po hrázi? 
něco myslí,^hlavou hází. 
Zdá se to žid, máf kolečko.*) 
Půjdu dále vždy pro Všecko 

Žid: Co tou kuší, Jovaryši, 

tuším, střílíváš na myši 

Dostif jest hrubého díla. 

Také-li by se chybila? 
Pacholek: Nestřílím myši nijptáky, 

jen vás židy, velké smradáky, 

kde jen kterého uhlídám, 

nechybím se, připovídám. 

Žid: Hen sedí na trní vrabec, 
černý, jakoby krkavec. 
Vytáhl krk, volá na tě, 
ví snad o některé ztrátě, 



*) T. j. na šatě, jak bylo přede- 
psáno židftm nositi. V originále > Die- 
tricha Albrechta: „Da sab er einen vor 
ihm geha. Ala er nu gar hart bei ihn 
kam, da hatte er ,cio Kutten an gleich 
einem MQnch,^a]^ er denn ward . . .'' 
(v. 288—241 na str, 64.). 



214 



Pacholek zkoiidf čarovné housličky. 



slyší, se Tyznává: „Krad, krad, 

krad." *) 
O zastřel ho, byl bych ma rád. 
Trefifi-li, hnedky se zigi, 
a to( pod hrdlem slibaji, 
žef přes ten celý rybník poplcgi, 
T tom trní ho vysliznji; 
bych se měl slíci do nahá, 
vynesnť Ten toho Traha. 

Pacholek : Již jsem na néj, jako sluší, 
natáhl tnto svon kuši. 
Hleď, jestliže se ho chybím — 
cos dolů padlo, já vidím. 

Žid: Střílej bodej ve sto fleků, 
ját se proň věm nesvleku 
A ty bys tou hrubon kuší 
na katu vystřílel duši. 

Pacholek: Žide, darmo ji nenosím. 
Jen se svleč, a( tě neprosím, 
dobrovolně neb z mušení, 
mohl by mít zlé posvíceni. 
Připověděťs, slovo váží, 
však tě trní nerozdráždí. 

Žid: Ach ne tak se vody bojím, 
neb před ní spíše obstojím, 
než trní se vtlmi lekám. 
Již jdu a šatův tn nechám. 
Daleko ten pták padl v tmí, 
musím proň lézti pod tmí. 

Pacholek : Na pěkný's mi palác vyšel. 
Snaďs mých housliček neslyšel. 



*) V originále Dtetricha Albrechta : 
„. . . sas gleich dort uber dem See ein 
Rab in einer domichten Hecken, da 
thet er seinen Schnabel strecken nnd 
schrei immer: Greck, geck, geck** (v. 
248—251, str. 64*). 



Již čas přišel na ně hráti. 
Zvím, jak umíš tancovati. 

Žid: Ach nemoha rovně jíti, 
musím skákat, se točiti. 
Ach jak to housti pospíchá, 
což mne trní bode, píchá 
po všem těle na vše strany, 
jsem jako larva zedraný. 
Jak se ho mám dovolati, 
aby přestal více hráti. 

Pacholek : Ha, ha! zahrámt ještě, zídka, 
abys tancoval po bříšku. 

Žid: Ach přestaň hráti, mň) milý, 
pohleď, jak jsem již zbarvily, 
po všem těle není místa, 
tu mně krev ujde dočista, 
tak jsem od tmí podrápán, 
ach nehřej, budeš bohdá pán. 
Sámť slibuji na tu ztrátu 
dát sto uherských dukátů, 
kteréž jsem před morem pobral 
a mnohé křesťany vobral. 
Chtěl jsem s nimi pryč ujíti 
a jiné povětří míti. 
Právěf mám odplaty za to. 
Dokud živ, chci pomnět na to. 
Ach, prosím, nech toho hráni, 
aC jsem sproštěn tancování. 
Dámf zlatý, jak k tobě přijdu, 
ach nech, at z toho trní vyjdu. 

Pacholek: Nevyjdeš mi tak na hole 
Nuž ještě jednou vokolo. 
Znovu pěkný tanec zahrám, 
dokud housličky v rukách mám- 

Žid: Nehřej, hleď raděj přestati, 
m(U milý pacholče zlatý, 



Židova žaloba, pacholek odsouzen k smrti 



215 



jistě že 86 již zadosím, 
po tom tanci nmřit masim. 

Pacholek : NebadeC nic, milý bracha, 
neumřeš od toho strachu, 
a ty se sotva prochladíš, 
však když mi škody nahradíš, 
odpočinu, nechám hraní, 
měťs na svrchní ci drbání; 
poď, no vomej se v lázni zas, 
a vosQŠiš se, již jest čas. 
Vidíš, jak'8 se pěknč vrátil, 
protož chci, abys mi zaplatil. 
Kde^s pak nechal toho ptáka? 
TnšímC, ti výpad s visáka. 

Žid: Ach počkej jen malon chvíli* 
až se oblečn v košili, 
2A tak nahý tu nestojím, 
medle necht se prv ustrojím. 
Tu máš zlaté, sázej sobě, 
ctí a darem dám je tobě. 

Pacholek : Totof jsou věru pěknější 
než mí tři groše prvnější; 
dobřef jsem je vynaložil, 
lép, než bych je v karban vložil. 
Již mám bližíčko do města. 
Žide, jak se ti líbí cesta. 

Žid'. A což mi se má líbiti, 
když nemohu s tebou jíti. 
Jdi napřed, poptej hospody, 
přistrojíme dobré hody. 

Pacholek: Nestojím o tebe nyní, 
však mne tam potěší jiní. 

Žid: Takét mi se něco zdaří, 
já p(Udu třebas k rychtáři: 
„Zdař vám Bůh, m(U milý pane. 
Ach prosím, slyšte, nastojte. 
Jest jakýs lotras zde v městě, 



který mne potkal na cestě. 

Skrz něho mám velkou ztrátu, 

vzal mi s měšcem sto dukátů. 

Jděte při něm je najdete, 

jen brzy smělo ho jměte. ^ 
Rychtář: Hej, bej, počkej, dej se, jsi jat, 

od kohos do města přijat? 

Ukaž hned, co za ňadry máš. 

Kdes to vzal, rád mi se přiznáš. 
Pacholek: Od onoho žida je mám, 

který tamto pospíchá k vám. 
Rychtář: Třeba-li vysvědčování 

mimo tvé vlastní přiznání. 

Yem ho, mistře, a veď z města, 

kudy k šibenici cesta. 
Pacholek: Ach, což jest zde právo tuhý! 

Nešel bych já sem podruhy, 

byl bych věděl, ani nyní — — 

nu nechf se mnou, jak chtí činí, 

sámf odolati nemohu. 

Všecko to poroučím Bohu. 

Divnou tuto půtku mívám, 

však před smrtí si zazpívám. 
Žid: Co jsem rád tomu orteli. 

Hle, pacholče, tvé fortely 

k čemu tě přivedu zase, 

proč nepovíš při tom čase, 

jak mi jest vzal skrz tvou hřivost, 

mohlať by se státi milost. 
Pacholek : An pozdní tu milost bývá, 

kde právo tak kvapně bývá. 
Popravec : Nu pacholče, vstup na spryšel, 

právo našlo, abys visel. 

Vylezem nahoru spolu, 

než nesejdem oba dolů. 

Pověz, na tom-li umíráš, 

což'8 vyznal čili odpíráš? 



216 



Kouielná bra pacholkova na popravižti. 



Pacholek : Nic ty nevíš, jak se zdaři. 
Počkej a kaž sem rychtáři, 
jemu já chci poyědíti. 
Což se nemůž' sem dotříti, 
tndyž bych já pláč ndělal. 

Bychiář : Pacholče, proč'8 mne povolal ? 
Což chcež, slyšet nemohn — 
jen poruč daši tvon Bohu. 

Pacholek: Nechci se nic protiviti, 
nebo vim, že mám umříti. 
Také nic nežádám tedy, 
než jedno věc naposledy. 

Rychtáři Prav, nemám darmo svíček. 

Pacholek : Půjčte mi jen mých hon- 

sliček, 
ant na ně před smrtí zahrám 
na památka těmto drahám. 

Žid: Ach na jeho žádost hloopú 
přivažte mne rychle k slonpo; 
vímť, kterak on omí housti, 
nahrála jest mi v onom houští. 
Jak jen počne šmytcem hráti, 
musím skákat, tancovati. 

Bychiář: Nupřivažtež toho břicha, 
co pak ta zem (ho) tak píchá? 
Pacholku housličky dejte, 
jak bude hrát, poslouchejte. 

Pacholek : Již to mám, co jsem chtěl 

míti, 
nebudnť se víc prositi. 

Lid obecni : Kdo se nemá tomu smáti, 
nemůžeme na nohách státi, 
všickni skákati musíme, 
kdy přestaneme, nevíme. 
Dokud housličky slyšíme, 
dotud se nepotěšíme. 



Popravec : Co se to děje po hříchu, 
nikda sem nespad z hřebříku, 
až teď mi přišlo, s radostí 
skáči těm houslím k libosti. 

Žid: Věděl jsem já dobře o tom, 
co nám př^de z toho potom, 
když vy mu housličky dáte, 
dobrou chvíli poskákáte, 
an já přivázaný jsouce, 
odtrh jsem se, k tanci jdouce, 
byt nebylo těch housliček, 
moh již viset ten mužíček; 
ale jižf má při vyhranou. 

Bychiář: Hej pacholče, poslyš stranou. 
Medle přestaň více hráti, 
mát se za to milost státi. 
Svobodného tě pustíme 
a, cožf vzato, navrátíme, — 
jen nech již toho hudení. 

Lid obecni : A my skáčem do umdlení, 
až již nikam nemůžeme, 
o! nehřej, však spomůžeme, 
aby dostal všeho svého. 

Pacholek : Neslyším já z vás žádného, 
až mi dobře ustanete, 
a všichni na zem padnete. 

Lid obecni : Běda, co budem činiti, 
již nelze nám než umříti. 

Pacholek: Nuž již odpočinu s vámi; 
bude pokoj mezi námi. 

Žid: I já bych pokoj vinšoval; 
neb jsem jíž dvakrát tancoval. 
Yrafte mu, prosím, ty zlatý, 
však jsou peníze proklatý. 
Já jsem křesťany obloupil 
a dva t^nce za né koupil. 



PoTést O kooieloé base. Povést o Švando?!. 



217 



Sám jsem vinen tím všim dvorem, 
ntekSi z domn před morem. 

Byehtář : Poněvadž jest věc taková, 
divná, neslýchaná, nová, 
vemte žida do vězeni, 
do delSího poručeni. 
Ty, pacholče, přistup bliže sem 
a co jest tv^ho, sobě vem. 
Tim's poctivosti neztratil, 
jdi, aby se Šťastně vrátil. 

Pacholek: Já mám, pane, na tom 

dosti. 
Děknjiť vám z spravedlnosti. 
Na ten skutek chci pomněti, 
že jsem si uměl přispěti. 
S tím se vždycky dobře mějte, 
na mně pak nezapomínejte. 

Závérek. Již pak se nepravosti kryje, 
znát jak z této historie, 
ač bývá někdy zacpaná, 
vfiak zas trefí svého pána, 
jak se teď při židu stalo, 
na samého vyhledalo. 



Chtíc jiného k oběšení 
přivédsti, sám do vězení 
jest jako zločinec vhozen, 
pacholek pak vysvobozen. 
Tak každý můž* z toho znáti, 
že má 8 pravdou přímo státi ; 
neb kde bývá podvodná lest, 
tu jistě malé Štěstí jest. 
By< byl tento žid tomu zvykal, 
a moru jinam neutíkal, 
křesťanům v lichva neloupil, 
byl by těch tanců v nekoupil, 
ani se v tom trní zdrápal, 
moh míti sen, až by chrápal. 
Yěmáť jest pravda: čiň právě, 
tak zažiješ všeho zdravě. 
Ta rada jest povědína 
od Tobiáše Mouřenína.*) 



*) v originále Dietricha Albrechta : 
„Das man also pflegt sni sagen : Handele 
recbt, so gesehieht dir recht! Ein selig 
Nacht wdntseht euch Ditterich Alb- 
r e c h f (V. 434—436 na str. 69.) 



Knížka Mouřenínova byla častokráte vydána a se zálibou čítána od 
lidu českého. V lidovém podání posud kolují rozmanité varianty pověsti 
o kouzelném nástroji hudebním, jenž vábil k tanci. Na sklonku věku XYIII. 
a na začátku věku našeho oblíbena byla pověst podobná o base čarovné. 
„Kdo ji slyšel, hned co vzteklý skákal, bouřil, výskal, vůkol rukou flákal, 
skákal, byť i pot se z něho hrnul, skákal pryč, až každý oud mu ztmul,**') 
jak o tom v>pravuje Silorad (Patrčka). Z pověstí tohoto druhu nejvíce sho- 
dige se s koncem pověsti Mouřenínovy rozprávka, podnes známá v lidovém 
podáni českém, o Švandovi dudákovi, jenž jsa veden na šibenici, vyprosil 
si milost, aby ještě naposledy směl měch nadmouti a spustiti dudáckou. 
Bylo mu to dovoleno. Hrál, až se všichni roztancovali, diváci, soudcové 
i kat se svými holomky, a nemohli přestati. Tím se zachránil. Známo, že 
pověst tuto přioděl rouchem básnickým AH. Heyduk, podrobně vyčítaje 



218 Cizí pověst o muisikantovi na šibenici. 

B vtipem jména všech tanců, které lid tančil kolem šibenice, nemoha odolati 
lákavé hudbě Švandově. 

Všímáme si ještě jiného výjevu z nynější pověsti o Švandovi dudákovi. 
Známa je zkazka o jeho dobrodružství, jak všecek jsa omámen, vyluzoval 
přepodivnému sboru tanečníkův a tanečnic skočnou ze svých kouzelných 
dud, až konečně obvyklým křesfanským poděkováním za zlaťáky klam po- 
minul a Švanda v udivení místo v nádherné síni taneční, plné záiHvýcb 
světel a rozjařených tanečníků, probudil se na šibenici. 

Vymyká se z rámce této knihy obšírnější studium nynější české po- 
věsti o Švandovi dudákovi. Ukázali jsme jen upozorněním na Mouřenínovo 
rýmování, že již staří znali některé prvky této pověsti, totiž o kouzelném 
tanci při popravě hudcově. Znali staří také pověsti, jak hrál hudec čertům 
a jak se z toho probudil. 

Nejdříve si všímáme pověsti cizí v knize, která byla u Čechů (soudíc 
podle hojných exemplářů) rozšířena. Pověst tuto otisknul totiž Bart. Anhorn 
v knize Magiología, Christliche Wamung fttr den Aberglauben und Zauberei, 
r. 1G74 v Basileji. 

Anhorn vypravuje: Roku 1649 pozvaly si nějaké dámy hudebníka 
(Spielmann — o dudákovi se nemluví), aby jim v noci hrál k tanci. Jak se 
muzikantovi zdálo, byl veden do krásného hraběcího zámku, kde byla právě 
pořádána v nádherné veliké síni slavnostní hostina a tanec. Muzikant hrál 
a dlouho hrál ; nikdo si ho nevšímal, ani nápoje mu nedali. Jsi mořeo ne- 
snesitelnou žízní, povídá konečně: „ Sedlákům je dobře housti; aspoň mu- 
zikantovi také připíjejí.^ Jak to řekl, jde k němu zakuklenec a podává mu 
pěkný stříbrný pohár s vínem. Muzikant okusí a pak plným douškem vy- 
prázdniv pohár až na dno, oddychne si: „Požehnej ti Pán Bůh — ale tohle 
je dobré vínol'' Nedomluvil — vše zmizelo — dívá se kolem — poznává, 
že sedí na šibenici, pod níž před několika dny čarodějnice byly upáleny. 
Vše zmizelo — z kouzelného snu zbyl jen stříbrný pohár, ve kterém bylo 
mu od zlého ducha víno podáno. Rozhlížeje se, na jakém sedadle se to 
uhostil, stále muzikant držel ještě pohár v ruce. Seskočil pak se šibenice, 
hodil pohár do tlumoku a s bázní pryč odtud utíkal. Doma se notné ze 
všeho vyspal a probudiv se vyňal pohár z tlumoku. Byl opatřen vyrytým 
znakem vznešeného pána tamějšího. Nikdo se však jakživ po něm a muzi- 
kanta nepídil. Byl mu tedy upomínkou prožitého dobrodružství. 



Pověsti starotoké o hudci při tanci ďábelském. 219 

Čtenář vyrozumívá z Anhornovy pověsti, že má nái strakonický 
Švanda dudák v cizině ve století XYII. soudruha muzikanta s osudem po- 
dobným. 

Rovněž v XVII. věku vyprávěli si také Čechové o hudci, o pištci, 
který hrál k tanci sborn tanečníků ěertovských. Doklad o piitci je zapsán 
v záznamu o „vidění**. Dorota, dcera Anny Bláhové ze vsi Březí, žala 
trávu dne 23. května roku 1629. Tu k ní přiilo pacholátko v bílém oděvu 
a řeklo: »Důro, pojď se mnou!** Děvče odpovědělo se strachem: .Kdež 
mám s tebou jíti a já ještě nemám trávy?** Pacholátko odvětilo: „Nestarej 
se, budei míti trávy s dostatek.** Vzalo Dorotu za pravou ruku, poodvedlo 
ji maličko — a hned se jim dvéře otevřely a vcházela tam, spatřila množství 
hrozných příier, hrozně křičících a hltících, a jednoho uprostřed nich se- 
dícího a při něm Hanzle pískaře z Kodova pískajícího, prašivcův 
pak vůkol tancujících a říkajících : „Nechme tuto neb onuno děvečku, však 
již ustala a nemůže tancovat, onano lépe tancuje.** A z tancujících oheň 
vyskakoval, pentle, krajky a špice při živůtkách viděla ohněm plápolati. ^) 

Jinou pověst zapsal kardinál -arcibiskup pražský Harrach. Jel z Budě- 
jovic přes Milevsko dne 5. dubna r. 1646. Jak poznamenal ve svém denníku, 
viděl kdesi u Milevska podivný dub. Na něm prý jednou za bílého dne 
seděl čert a hrál na dudy. Kolem dokola tancovali čerti a čarodějnice. 
Od té doby na tom místě, kde se dotékala půdy noha tanečníků, tráva ne- 
roste a mimo to vedle těchto prokletých stop tráva se nezazelená, jen stále 
černá. ^) Přeptával jsem. se v Milevsku a v sousedstvu Milevska, nekoloje-li 
snad podnes uvedená pověst mezi lidem tamějším. Pokud jsem se ptal, ni- 
čeho jsem se nedozvěděl. Netvrdím nikterak, že pověst od Harracha za- 
psaná souvisí úzce se zkazkou o strakonickém dudákovi; toliko se mi 
zdálo, že narážku na dudáka, budoucího tanečníkům satanům a jejich ob- 
vyklé družině, čarodějnicím, možná přirovnati k ději známé české pověsti 
o Švandovi dudákovi. 

Na sklonku věku XVIU. kolovala již mezi lidem českým pověst přímo 
o dudáku zakletém od poustevníka nábožného, jemuž při hře na dudy 
k hříšným tancům ve svátek a v neděli satanáš pomáhal. Pověst tuto upravil 
v báseň Šebestian Hněvkovský r. 1798. ') Bezbožný dudák tropil si smíšky 
z poustevníka, škádlil ho hrou na dudy, až jej svatý muž zaklel. Kletba 
byla vyslyšena: 



220 O zakletém dadákovi. 

n Prvního m^e, když čarodějnice, 
černoknéžníci a koazédloice 
lítigi krbami z stavení ven, 
slavíce výroční výleta den, 
na hřeblech, pometlecli, křepčiti počnou, 
masí jim drčeti na kejdy skočnou, 
zmítají kozelce, driejí roj, 
provádíc v povětří veselý boj. 
Luciper do sjezdu v půlnočním času 
přivábí vybranou rohatou chasu: 
počne tu chumel a sirnatý blesk, 
rejdění, výskání, mňoukání, vřesk. 
Hrůza se podívat na ten dýchánek, 
zima jde po zádech od radovánek: 
brzo jsou v povětří, vrazí se v klín, 
tvoří se co vicher, mizí co stín 
Skákají v směsici okolo kola, 
bečejí, smějí se, výskají „holá** ; 
v prostředku dudáček musí pak stát, 
čerstvě jim zároveň s třeitěním hrát. 
ŠaSki^í Šeredně, berou ho tuze, 
nelze mu postačit dudati luze; . 
sypají všecku naň pomstu a moc, 
sotva že v stavu jest přečkati noc. 
Hudci co loutničkou, kobzíčkon, kejdy, 
kytarou, haríičkou hledíte Šmejdy, 
mějte se v pozoru, milujte stud, 
příběh se netýká samotných dud! 
Na duše šumařů čerti jen pasou, 
nevěří, dokavad s cymbálem, basou 
neuzří v povětří bratránka nést: 
či se jim zalíbil hudebný trest?" ^ 

Látku k tomuto rýmování čerpal Hněvkovský z česká tradice lido?é- 
Jména Švandová neuvádí. Teprve Jan Rulík ve své skladbě o „zakleném 
dudákovi'' zmiůQJe se o Švando vi. Byla by to snad jedna z nejstarších 
zmfnck o něm v památkách tištěnýcbi 



o SvandoTÍ dudákovi. 221 

Bnlfk znal dobře české lidoré podání i poTéstí starožitné, jak od- 
jinud známo. Mohl tudiž zapisovati o Švandovi pověsti, kterých se doslechl 
mezi lidem tehdejším. Podává, o ndm tyto zprávy:^) „Byl pak Švanda 
tehdáž nejznamenitější dndák v celém kraji Prachinském, kdež se také 
zrodil, a nebylo daleko iiroko žádného, který by se mu v knnsta jeho vy- 
rovnati mohl. Zprvkn větším dílem mívali dudákové jen toliko maličké 
dndky aneb kejdy, jakž místy podnes vidíme a na Karelšteině v starém 
malování ještě dnes viděti můžeme, a tehdáž slonli kajdoSové, a bylo jich 
nejvíce v tom kraji, protože tam první znik sv^j měli. Švanda vida, že 
kejdy více dachn migí potřebí, a že za celou noc ustavičně duchem vítr 
hnáti do měchu, není věc lehká, i vymyslil hrubší dudy o dvou stýblech 
neb píšťalách, způsobiv větší měch, z něhož hrubá z rohu trouba šla dosti 
prostranné okrouhlosti, takže když menší píšťalou dosti duchem dal větru 
do měchu neb koženého měchýře, nemusil tak ustavičně foukati, nýbrž sobě 
za dosti dlouhou chvíli oddechnouti, na druhé pak píšťale pr^ty melodii 
peboli píseň pohodlně formoval. Ten nález netoliko silnější zvuk a bručení 
dud působil, nobrmutku etc. prozpěvuje, tehdy oblastního 
potěšení nabývá . . . nebo muzika smutek zahání, veselí přináší, hněv krotí, 
radost zbuzuje, mysl lidskou buď k boji neb ku pokoji ponouká, etc. a 
vždycky, když k dobrému užívána bývá, chvály jest hodná . . .'^ ^) 

S tím souhlasí Jiřík Strejc ve svém návodp mravoučném. Yybízí rovněž, 
aby mládež pilně pěstovala hudbu, poctivou kratochvíli : „Yiděti pak máš, 
že jiných kratochvílí všech poctivých muzika jest nejslušnější, ano i nej- 
rozkošnější, buďto na hlasy zpívati, aneb na nástroje hráti, v čemž se 
mládež s ochotností cvičiti má hned v mladosti místo jiné kratochvíle.^ 



232 findba při Tychovánf děTčat. 

Proti tomu jiní pohrdali znalosti hudby, hlavně u děvčat, kdy ilo 
o ydavky. Prosaický mrayokárce ptá se raději po znalosti hospodářství, 
kuchyně. S úsměSkem odbývá podobnou znalost hudby Havlík Srnovec z Var- 
važova:^) „O těeh pak nemluvím, kteréž se v pokojích zdržigí a umějíce 
čisti, zpívati a na ledajakési instrumenta hráti, nechtívaje nikda do kuchyně 
přihlídati, zanechám jich nešťastným jejich manželům, kteřížto s tak uče- 
nýma ženama ... na mizinu v svém hospodářství přicházejí . . . Dobře pra- 
víte, pročež kteří by rodičové dcery své vdáti měli za osoby, které zvaku 
muziky a okrase veršů zalíbení nemají, mají je cvičiti raději v přízi hed- 
vábí a v díle hospodářském, nežli aby na instrumenta hráti se učily. ^ 

Žalanský neschvaluje hudbu, zvláště hřmotnou, v kostele, ale jinak 
nesoudí tak příkře o znalosti hudby jako Havlík z Varvažova: „Nejsou 
ozdoba církve a chrámu nesrozumitedlná a hřmotná muzika trub, houslí, 
pozounů, varhanů, bubnů a jiných hluků . . . Muzika se tuto netupí, jest 
dar Boží vzáctný, má své místo a užívání a toho nám Pán Bůh rád přeje, 
abychom se počestně a mírně veselili. Za tou také příčinou chtěl Bůh, aby 
muzika hned při začátku světa od Jubala nalezená byla.** ^) 

Přísnější odpůrci hudby namítali, že se hudbou vluznje do člověka 
zženštilost, nedůstojná muže. Měli namířeno hlavně proti písním lidovým. 
Horlí na př. Rvačovský: „odvrci se naprosto mají písně ty frejířské, mrzké, 
neb ty čistým myslem více škodí tím, čím se pod libějšími muziky zpíváním 
snáze v mysli do srdce loudí." ^) Přisvědčuje tomu Šimon Lomnický, vy- 
kládaje, kterak písněmi světskými, instrumenty a nástroji hudebními, tancem 
lidská srdce se obměkčují, „zženkylejí'', ke hříchu povzbuzují. ^) V týž 
rozum navádí Žalanský s příchutí vyčítavé trpkosti, chtějí-li rodiče, aby se 
rozmáhalo rozkošnictví, zženštilost, „ať syny své dají učiti bráti na loutny, 
citary." •) 

Hudbou vábily po šenkovních domech ženy marnotratné mládence. 
V skladbě „Yejstupný syn" od Tobiáše Mouřenína láká pochlebník Ramýnko 
zhýralého syna Ruprechta, jak prý v šenkovním domě tři sestry pěkně 
hrají „na instrumentu, na citharu, na loutnu." Páni v městech nezřídka 
brojili proti hudbě, na př. r. 1571 v Lounech, jak svědči zápis: „Filipka 
dána z vězení na rukojmě Adamovi Yoplatníku na ten spůsob, aby hned 
hudců, které u sebe přechovává, odbyla a více jich v domě svém nefedro- 
vala, pakliby se z čeho přes toto poučení pánů se dopustila a to na ni 
uznáno bylo, aby rukojmě hned 10 kop gr. č. pokuty ve moc JMsti panu 
rychtáři povinnen byl." *") 



Planetnfci a lékaři o huábé. 2d8 

Přes to hudba ještě stále měla u nás také svojo zastance. Bez obalu 
OBopuje se Jiří Earolides z Earlsperka na ty, kdož opovrhuji znalostí hudby : 

,Budete-li dále chtíti není v nich žádné ylídnosti, 

v takém předsevzetí žíti, plni jsou zhovadilosti. 

naučíte se i muzice, Nebo jak může těšiti 

kteráž těší smutná srdce; lidi aneb zarmoutiti 

tím uměním kdož zhrdají aneb obojím prospěti, 

a je za hřbet pokládají, kdo chce muzikou zbrzeti?** ^^) 

Podle víry lidové, čerpané z knížek planetních, byl některý člověk 
již předurčen planetou, aby miloval hudbu. Kdo se na př. narodil v hodinu 
Venuše, „člověk ten je střídmé a poctivé řeči, žertovný a šprýmovný, mu- 
ziko t. uměni zpěvnov miluje, na hudby, harfy a na oděv snažnost velikou 
vynakládá." ^«) 

Také lékaři staročeští nesouhlasili docela s výčitkami mravokárců, že 
hudba je věc hříšná, ba doporučovali nemocným i zdravým, kteří se chtěli 
uchrániti před chorobou, aby se rozveselovali hudbou. Radí na př. spisovatel 
návodu při mornich nemocech : „Měj zpěváky, hudce, pištce, mysl svú vínem 
potěšení poskrovnu podněcuoj.^ ^') 

Doporučuje hudbu též Martin Earchesius (Kraus z Krausenthalu) ve 
své knížce o městském stavu, uvozuje některé rozprávky, jak prospívá hudba 
městu, odnímá obyvatelstvu měst těžká myšlení. Též podle nápisu na hradě 
Opočně „Víno a muzika obveseluje srdce lidská. '^ '^) Karchesius píše: „K tomu 
slouží libá muzika, kterouž se vedle cti a chvály Boži člověku všelijaká 
těžká myšlení odnímají. O jejichžto platnosti od Filippa Gameraria, města 
Norimberka slavného senátora^ v jeho knize Operae Succisivae řečené, 
v kap. 18. některé příhody aneb historie, obzvláštně pak o císaři Theodo- 
siovi se přivozují; že týž císař Theodosius jednoho času na obyvatele v městě 
Antiochii těžkou berni za příčinou nastávající války uložil. Nad čímž oni 
nemalou stížnost měvše. netoliko o císaři zle mluvili, důstojenství jeho tupili 
a zlehčovali, ale také jeho vlastnímu i manželky jeho obrazům nevážnost 
činili, je tloukli a rozsekali. Porozuměvše pak, že to císaři velmi za těžké 
a protivné bylo, anobrž že nejtěžší nemilost na sebe uvedli, a jim nic jiného 
očekávati nebylo, nežli všeho města zkázy a vyvrácení, srdečnou lítost nad 
takovým svým zlým skutkem měli a Pána Boha za odpuštění prosili. Při tom 
také tento velmi potřebný prostředek nalezli, že biskupa svého Flaviana 
k Jeho Milosti, aby za ně přímluvu učinil, vypravili. Čehož také týž biskup 



284 . Ůčin^ hadby. 

jím neodepřel. Když pak se ke dvora dostal a srozaměl, jak velice císař 
rozhněván jest a že se při Jeho Milosti nižádnou proshoa nic nezjedná, 
tedy k císařskému kapelmistrovi a pacholatům k mazice nařízeným šel a 
měšťanův Antiochenských supplikací poníženou rýmovně v písnička složiti 
a před císařem při tahali zpívati dal, kteroužto písní Jeho velehnost tak 
se pohnula, .až ma slzy z očí do koflíku, kterýž v rakoa měl, padaly. V tom 
hned takovou nemilost a rozhněvání své mimo sehe pustil, hiskapa také 
s milostivou odpovědí, že to největší ublížení císaři a manželce jeho od 
nich učiněné moří, kazí, a v nic ohrací, a že jim nikdá více zpomínáno 
býti nemá, oznámiti dav, od sebe propustil. Tak i o Timotheovi Milesiovi, 
Alexandra Yelikého kapelmistru se čte, kterak pána svého muzikou hned 
pojednou pohnouti uměl, tak že se s nepřítelem potkati velikou chuť a 
žádost měl, a hned zase, když již ve zbroji byl, jinou písničkou ho oblomil, 
že zbroj s sebe složil a se spokojil. Z těchto příkladův patrně se poznává, 
kterak v městě na vyzdvižení muziky velmi mnoho záleží. Jakož i Plato 
a Cicero za to drželi, že obec městská, rovněž jako kantorie v sobě se 
mění, anobrž kdež se při muzice vážnost zachovává a k lehkomyslným 
písničkám chuti a náchylnosti není, tu se z toho v jistotě poznati můíe, 
že tolikéž k lehkomyslným mravům a hanebnostem žádné libosti nemají. 
Čehož také Lacedeuionští s pilností šetřili, když Timotheovi Milesiovi muži- 
kovi svému slavnému toho dopustiti nechtěli, aby více strun na své loutně, 
harfě a instrumentu, nežli sice na nich bylo, měl, nýbrž jemu to, aby se 
tudy mládež nepokazila a k lehkomyslnosti příčin sobě daných neměla, do 
konce zapověděli.*' 

I v nebesích rozléhá se hudba, která vyniká nad nejlepší hudbu po- 
zemskou, jak vykládá náš rýmovník patrně se znalostí tehdejšího zpěvu a 
hudby staročeské. Nebešťané prý velebí Hospodina, chválí *^) 

„hlasy vysokými, rozličných hlasů potřebí, 

jednostejně znějícími, jenž by libě sstupovaly 

s zvláštní jakousi libostí a k sobě se formovaly, 

a náležitou čerstvostí; Obzvlášť se pak srovnávají, 

nebo jakož při diškantu když zpěv sobě rozdávají, 

má se užívati altu^ a to takové zpívání 

k tomu bas, tenor přivzíti, trvati má bez přestání, 

jestli zpěv má pěkný býti. Žádný nemůž* písně také, 

tak též k tomu zpěvu v nebi by měl dary všelijaké. 



2aBtaTeD(čka. 235 

zde na světě sformovati, tak náš zpěv proti onoma 

nad to pak sladce zpívati. skřípí zde v emrtedlném doma. 

A ač mnozí slavní páni Ba náš zpěv hned zde nic není, 

bývají vychvalováni, by vydával větší znění, 

že muziku pěknou mají neb často zmrzí jednoho, 

a v ní se časem kochají, jak se mnoho vídá toho. 

viak to jich slavné umění Mnohý dí: ,Až do ustání 

zigisté ani stín není šetřil sem toho zpívání, 

proti andělskému hlasu, nemohu dél poslouchati, 

kterýž vzni každého času, Musím se již k lůži bráti.' 

neb jakž husy křičení V nebi svatí tak nepraví, 

hanobí muzické znění, ale Boha zpěvy slaví. ^ 

Hudbou doprovázeli mládenci milostné písně pod okny svých krásek. 
Tobiáš Mouřenín r. 1604 rýmuje, jak stařec osmdesátiletý vzpomíná s po- 
vzdechem na mladost: „Ach kdes veselá kratochvíle chutně, kterouž jsem 
měl před lety padesáti, moha se tehdáž za frejíře psáti. Ještě nejednu noc 
o tom sen mívám, že se kdes s pěknou růžičkou obírám. Když procejtím, 
tehdy jsem na omylu, an padesát let víc mám na svém dílu, jak jsem mi- 
lence své k její libosti pod okny hráti dal písně milosti, na loutnu, harfu 
a housle s pískáním, ,hopsa, hejsa, hopsá, i o' — s vejskáním." '^) 

Bezstarostný jonák u Paprockého ''') pochvalige si veselé druhy, kteří 
pěkně zazpívají a s děvčaty zatancují. 

„Již mi nechval, kterýž při besedě 
s vítězstvím na plac a s válkami jede: 
toho radče mám, jenž zazpívat může 
a jenž s pannami tancovat pomílže." 

Bručivým mravokárcům ani písně, provázené libou muzikou, nebyly 
po chuti. Namítá nevrle zase pfi tom Havlík z Yarvažova, že prý „často- 
kráte některé verše zdají se velmi pěkné, příjemné a plné ducha poetského 
býti, když je slyšíme .od některého hudce při harfě aneb citeře zpívati, ale 
když je poručíme vypsati, poznáváme, že ani vůně ani vomastku v sobě 
nemají. ** *®) 

V XYI. století bývaly také v Čechách, jako jinde zvláštní sbory hu- 
debníků, kteří byli vydržováni od bohatých šlechticův a od měst, řídíce se 
instrukcemi sestavenými podle potřeby a povinností jejich. Přední místo 



286 Kapela pánů s Kožmberka. 

zaujímá ta sbor hudební pánů z Rožmberka. Zachovaly se o něm podrobné 
zprávy, o jeho nástrojích, vzácných hudebninách, o jeho členech i o službě 
jejich. Zachovala se také instrukce kapely rožmberské, kdež stanoví 
pan Vilém z Rožmberka řády hudebníma sborn. Z instrukce této aspoň 
některá zajímavá nařízení tuto uvádíme : ^') 

„Item přes pole kdy kde jsou, aby se nevadili spolu, než svorní souce, 
aby raději pochvalu měli, že jse pěkně snáSejí. Item předkem toto mají za 
práci, aby každý den krom soboty a pátku vždycky po zvonění k stolu 
k vobědu i k večeři na věži, jakž vobyčej jest, troubili podle slušnosti. 
Item každý nedělní neb jiný osvěcený sváteční den aby byli pohotově, když 
J. M. pán v kostele býti ráčí a figurovati jse mělo, tehdy voni všichni 
s instrumenty v kůru pomocni býti mají. Item kdyby J. M. pán neb Jí M. 
paní neb nějací znamenití hosti odněkud přijeti neb odjeti někam odsud 
ráčili, aby bez zvláštního jich obsíláni na to slušnej pozor měli a při od- 
jezdu jako při příjezdu, tak jak k obědu i k večeři každej den činí, tron- 
bívali. Item toto obzvláštně J. M. pán ráčí jíniti, aby pěkné mu tety a 
francouzské a vlaské kusy troubívali, a co tak krátkých a pěkných 
kusův jest, aby se jim ven naučili. Item aby společné cvičení v^ech pusou- 
náfův třikrát do téhodne vždycky bývalo, kdež jim příhodiio bude, totiž 
v pondělí, v středu a v pátek, a to vždy celu hodinu, aby sejdouce se 
vo dvanácte hodin až do jedny ve spolek troubili mutety a jiný a jiný 
kusy, neb J. M. pán ráčí jmíti nad tím stížnost, když jednostejný kusy 
často troubí." 

Také Staré Město Pražské mělo svůj sbor hudební, *^) pozonnéřský, 
jemuž byla dána r. 1585 zvláštní „Instrukcí po zounaruom^, kdež 
jsou přesně stanoveny jejich povinnosti. Čteme tu vedle jiného : ^^) ,Edož 
by koii k práci pozounarské přijat a za předního vystaven byl, jest povinen 
tobo šetřiti, aby k témuž povolání svému tovaryše, lidi dobře zachovalé a 
v témž umění vycvičené k sobě připojil a kteréhož by koli tak ku pomoci povin- 
nosti té vykonávání přijal, na ten spůsob má jeho k též službě připustiti, aby 
připověděl, pokavadž v též službě bude, že v poslušenství panu purgkmistru 
pánům státi a všelijak pokojně a uctivě i také k témuž přednímu poslušně 
a povolně chovati se bude. Který by pak jsa v té práci, chtěl nějakou 
spouru prokazovati a neposlušen býti, ten kdož za předního přijat jest, má 
o takovém panu purgkmistru pánům oznámiti, aby ztrestán býti mohl. Po- 
vinnost pak týchž pozonnarův tato jest: ode dne slavné památky vzkříšení 
Pána Krista až do památky svatého Michala archangela předně v den Páně 



Instrukce hudebníků pražských z r. 1686 a 1677. 287 

nedělní, tolikéž i y každý svátek yejroční covat doma učila, jak za ruku bráti, jak očima házeti, jak měkké kročeje 
činiti, jak slovem mládencům ve všem má se líbiti.^ ^^) 

Horlivým odpůrcem tance byl na Moravě kněz Táborský. '^) Kde 
prý je rozpustilost v tanci, tam Bůh nepřebývá, nýbrž satan. Opakuje oblí- 
bené výroky kazatelské o hříšnosti tance a rozjímá: 

16* 



244 Táborský, Veselý a Eoliandr proti tanci. 

„Šalamoune, králi jerazalemský, já rim, že sy. Jarolím praví, že při 
muzice žádná bázeň Boží není, když takto píše : Kde vlaský bubny a trouby 
zvučejí, na kolovrátek se hraje, cimbál břinká a musika zní, jakáž medle 
tam bázeň jest Boží? Ja, Šalamoune, synu krále Davida, já vím taky, že 
sv. Ephrem praví: Kde harfa zní, kde tanec, a kde milé ruk podávání a 
pleskání jest, tam< zajisto truchlejí anjely a radují se dábly. A proto nás 
takto ten blahoslavený otec napomíná: Nebludfte, bratří moji, ale věřte, že 
žádný nemůže dvoum pánům sloužiti. Bohu i mamoně a s ďáblem tancovati. 
Pročež napomíná jednoho každého dále sv. Ephrem takto : Nečiň toho, abys 
dnes s anjelami zpíval a Boha chválil a velebil v kostele a zejtra skákal 
v krčmě s dfáblami ..." Jinde Táborský s trpkostí posílá náruživce do 
hospody: „Pravíš, že jsou svátky k tomu, abys pro vyražení do Senkn iel, 
při muzice sobě poskočil a dobrým trunkem se občerstvil. Jdi, neSfaatnej 
ožralče, do hospody ! ale ne k červenému koníčku, kdežto zbilci řehtají . . . 
Jdi do hospody, ale ne k červenému nedvědu, vysoké sklenici, neb zelené 
lípě, kde je to nejohavnější opilství, tanec ..." 

Kazatel Veselý kára rodiče, že vodívají své dítky záhy „do baalů, 
k nočním schůzkám", že tanečníci „do baalů v půl noci běhají, nic jim tu 
těžko není." Touží na ty, kdož svých domů propůjčuji tanečníkům : „Talcoví 
jsou baaliatové, kteří když sobě jinač pomoci nevědí, aby předce k pro- 
středkům přišli, pro baaly, pro dfábelské schůzky . . . připravují a píyčnjí 
domy své." ") 

S přídechem čtveračivosti vyčítá Frant. Koliandr, když ai ho 
pozvali do Prahy, aby kázal při jakési slavnosti, že tehdejší ženy všude si 
osobigí první místo, vedle jiného také přední místo v tanci. Volá s kaza- 
telny: „Komu ale po králi první mezi lidmi čest dána býti má? Největší 
sice cti žádost na sobě viděti dává pobožné pohlaví ženské, aneb jak jej 
nynější politici vzáctnej, vznešenej, veleslavnej Frauenzimmer, aneb jak jej 
Němci Anbethens-wůrdiges Frauenzimmer jmenují, a k tomu sobě (j^ěligí 
starou ihned z r^e praetensi : Budete jako bohové, a ten cti-kouř, tou hadí- 
čmoud tak se toho dobrého pohlaví přidržel, že ještě po tolika tisících 
letech až podnes nemůže vyvětrati. První místo praetendingí při tabuli, 
první místo ve voze, první místo na procházce, první místo v tanci, první 
místo v regirunku v domě, a bojuje mnohá panička 10, 15 let s manželem 
o regirunk, dá se bít, za vlasy rvát, se schodů šmejkat, až manžel vším 
tím unavenej posledně ustoupí, a to činí, co jeho regentka poroučí, a muselo 
by to capitalní chyba býti, aby manžel v domě mimo vůle paní něco nařídil. 



o ženách ctižádostivých a „calanisírováni^. 245 

ke všemu mosí miti consens své milosti, své vrchnosti, ale kdo je tý tak 
veliké chyby příčina? Pán Bflh ne, neb on praví k ženě v 1. knih. Mojží- 
šových v 3. kap.: Pod mocí maže budeš, a on bude panovati nad tebou. 
Sv. Pavel ne, nebo on píše k svému Titovi v 2. kap., o ženách : Poddané 
mají býti ženy mužům svým, aby nebylo rouháno slovo Boží. Nota Bene 1 
Paničky, to je spasitedlná pro vás lekcí, a zase l.Korint. v 2. kap.: Není 
stvořenej muž pro ženu, ale žena pro muže. Kdo je tehdy té chyby vinen, 
že všechno s ženama na ruby se děje? Ony paničky taky nejsou vinny, 
nebo když se jim ten klenot zlaté první cti obětuje a mocí strká, byly by 
pošetilé, aby k němu ruce nestáhly a jej nepřijaly. Kdo tehdy? Odpovídám, 
že sami mužové, kteří tomu pohlaví tuze pgchlebují a s ním časem i mo- 
dlářství provozují, říkajíce: ,Mio idolo, má modlo, můj bůžku!' O sženilí 
Sardanapalové! Ale milé paničky! ta je politika převráceného světa, není 
tomu tak, jak vám pochlebujou vaši Šalamounkové. Ale manum de tabula, 
abych snad caraphinku nepřevrh, ocet iierozlil, a ty amasonky i jejich mi- 
lovníky proti sobě nepopudil, aniž jsem já do Prahy přijel s ženama bojo- 
vati, ani k tomu schopný nejsem, neb kdyby jedna každá toliko špendlík 
na mne hodila, musel by hrob můj vyšší nežli Lorentz-Berg býti. Komu 
čest, tomu čest, i paničkám buď jejich příslušná čest . . ." ^*) 

Také hýřivým a tancechtivým mladíkům, kteří pokládali za svůj úkol 
jen dvořiti se, ^calanisirovať' krásnému pohlaví, dostalo se příslušné lekce 
s kazatelny od Y. Grubera: „Znamenám : to jest ta louka široká, po 
které se protulují nečistého světa toho Libertini, svobodníci, rozkošníci, ve 
dne v noci voligící: He! mladost, radost, užívejme dobrých věcí, dokud 
jsou. I)yť i člověk stvořen jsa, do ráje rozkoše vnesen byl, nepochybně 
proto, aby svého pohodlí ožíval, ptáci aby mu musicirovali, kozlata a 
kamzíci aby mu skákali a skopcovali. Ach, laskaví posluchači, jestliže 
v mladosti své a v prvním věku, který byl tak rozpustilý světa Libertin, 
tehdy zigistě ten jest byl jeden jediný Augustin, teu měl svět, jako květ, 
a protož jen do světa, jen do světa, jen do radosti. Myslil sobě: Ech! 
v mladosti radosti užívat, kamarádů se přidržet a je milovat, s nimi se 
procházet a pohrávat, musicirovat, skopcovat a calanisirovat, z noci den, 
ze dne noc učiniti, a tak řkouc všecko na ruby obrátil, haec Libertinorum 
regnia morům: Z toho poznají hloupáci, že jsme my švarní jonáci . . .'' '^) 

Z hojných rýmovaných skladeb proti tanci v tomto období uvedeme 
aspoň ukázky ze dvou písní o tanci „ohavném''. První z nich je zapsána 



246 Písničky proti tanci. 

ve sbornikn písui světských le XYII. věku. '^ Snchopárným, nezáživným 
způsobem opakuje skladatel známé výčitky sv. otců a jiných: 

„Považ každý v svém srdci, jehož dfábel prostředek 

co se bude o tanci a ti, jenž stojí okolo tance, 

v tejto písni zpívati, Kolikrát v tanci skočí, 

všem vejstrahu dávati, do pekla vkročí, 

aby se vždy varovali tance. kolikrát se pokloní, 

Nejprv věděti sluší, dfáblu tu česC učiní — 

jakož doktoři píší, hudec vůdce k peklu. ^ 
že tanec jest okolek, 

Dokazuje potom, jak tanečníci hřeší proti desateru přikázání. Eárá 
jejich výmluvu: 

„,Proč bychom veselí nebyli, 
v tomto světě nebyli, 
dobrá mysl půl zdraví, 
smutek holé nezdraví/ — — 
tak říkaji bezbožníci tanečníci.** 

Druhou rýmovanou skladbu proti tanci sestavil vrchní ovčák v Krato- 
nohách Jiří Volný (f 1745). Delší tuto písničku uveřejnil jsem a jinými 
skladbami ve vydání musejního sborníku jeho rýmovaček. *'') Ukázkou podá- 
váme, jak Volný líčí tance lidové v hospodě, kde se tanečníci a tanečnice 
zbůhdarma lopotí a unavují, pozpěvují, horlivě se ženou do zábavy taneční. 

„A tuť v rychlosti kráčí V hospodě stoji (děvče) v klidu, 

zas do tance nejradši ; okazuje se lidu ; 

řiní divné skoky, netřeba prositi: 

podpírají boky, kejvejl budeš míti 

pod ruku se otáčí. Eáču, Bětku neb Lidu.** 

Kazatelé a mravokárci snažili se tanečníky odvrátiti od tance také 
rozprávkami poučnými i výstražnými. Na př. E. R o s s i g n o 1 i dokazige 
nerozumnost zábavy taneční historkou, jak tři mládenci Mancius, Michal a 
Julian přišli s poselstvím z Japonie do Evropy. „V jistým městě jednoho 
velikého knížete ve Vlaších (spisovatel příběhu nejmenuje ho), když tato 
II. zařaďovány 
v taneční pořádek při zábavách panských. 

Tance tyto byly oblíbeny také u Čechů. Také u nás měla vliv móda 
francouzská. Od začátku věku XVII. Francie řídila směr a postup kultur- 
ního rozvoje evropského. Řídila vkus v umění, v literatuře, vkus společen- 
ských zdvořilůstek i zábav. Vláda vkusu francouzského došla za Ludvíka XIV. 
vrcholu. „Á la mode^ stalo se heslem takořka všude po Evropě, také 
v českých zemích, napřed ve vyšších vrstvách, a odtud vnikalo heslo »á la 
mode' do života společenského vůbec se všemi podivnostmi a výstřednostmi . 
Jak alamodování také u nás zdomácnělo okolo prostředka XVII. věku, svědčí 
rukopisná skladba milostná, kde smutný kavalír Lipiron zkormouceně hoře- 
kuje a svěřige Kupidovi vzkaz zbožňované panně, propletený podle tehdejšího 
zvyku četnými frasemi alamodovými: 

„Oznam jí mou velkou věrnost, oznam jí, jak každé chvíle 
nezměnitedlnou upřímnost, obligirovaný k službě 



256 Tance módní n Čccfaá. 

chci býti a ji amare, pojdou a ven z nebo zase. 

krásné líčko basiare. Za tím pak v té patíenci, 

Já z tak yelik milosti maje t tobě ta speranei, 

badn vždy tvé yelebnosti bnda čekat spomožení, 

děkovati a chváliti, mého srdce potěfienf; 

doknd mě slánce svítiti coť mám v srdci svém donfánf, 

hade, dokud řeky v moře že dosáhnu milováni/ 

Později utrápený kavalír Lipiron popuzen jsa řeěí Audaciae aneb 
Smělosti stroji se k smrti a naříká žalostně vedle jiného se zmínkou o své 
bývalé zálibě v tanci a v hudbě: 

„Všecky věci, které mně 
potěšovaly prvé, 
ty mne obtěžqjí: 
muzika i tancové, 
zpěvy i trubačové 
již mne zarmucují.*' ^ 

Přímý d&kaz, že uvozované alamodové tance byly u ČechA známy na 
sklonku věku XVII. a XVIII., podává bezděky kazatel Bílovský. Zprávy 
jeho jsou vetkány do pásma vážného výkladu náboženského. .Očisdme-Ii je 
od příměskA, jimiž kazatel po tehdejším obyčeji svíU výklad na kazatelně 
pečlivě vyšperkoval, zbude nám plno zajímavých, odjinud naprosto neznámých 
názvA a zpráv o cizích tancech u ČechA za doby řečené i o jednotlivých 
obratech tanečních, skupinách, poklonách, pojmenovaných technickými názvy 
od mistrA tanečních. PAvodní názvy jsou tu ovšem zkomoleny. 

Vykládá Bílovský, *) že také David podle starého zákona tancoval, ale 
jak tancoval! „Medle jaký tanec tancoval? Skákal sarabandas? běhal 
currantas? tancoval tracanar? poskakoval boreas? — — — 
nic takového! Nebo ještě tenkráte tak bláznivě uetancovávali ; ale dělai 
z hlubokosti reverentias a stále jednu za druhou křížovou ca* 
priol řezal. ^ Jinde rozhovořil se Bílovský^®) o tanci svatebním: .Při 
svatbách a na veselích nejvíce bývá muziky a tance. Proto dí přísloví: 
,Žádný není sAateček, kde by nebyl taneček.* Ty pak všechny tance, cur- 
ranti, sarabandi, gagliardo, tracanar, francouzské a 
špaAhelské skoky přes jakékoliv figury a kříže, capriole a re- 
fressí ženich, a by třebas měl v tanci padnouti z veliké lásky k nevěstě 




své a ji k liboBti aí do potu a 
uDavenl vykonává. Pro milébo 
nic těíkébo." 

Jak vypadal; tance o české 
svatbě ve stol. XVII., nkaznje 
(iíB. 89.) připojení dřevorjt 
z knfžk; „Smloovy svatební" 
(zač. etol X\ UI.), kdež tanciyf tti 
párky. Json to znázoroSn; dosti 
jasné způsoby tance, který horlivé 
braji dva hudebnici na mlsté po- 
výšeném. 

Vracime se k Bilovskémn. 
Mluvě o posvátné osobě, ro^imá 

Bllovský a vyčítá sároveíi podrobné obvyklé názvy poklon a obratA ta- 
nečnfcb:**} „Cbci vjdéti, jaký tanec tancoval? Zdaliž francouzský, 
anebo ipaAhelský anebo český, a žádám znáti figury toho tance. 
Zdaliž byly a jaké byly reverentiae? Jaké p a a s a d y, jaké s p a z a d y, 
jaké recazady, jaké flor e ty? jaké bontady, cadenzae? réti- 
rady, capriole, jaké v o 1 1 i? nebo técb a jicých tancfi mistrové podle 
inflry json vycvičeni. Jaké tehdy figury v svých tancích ndélalP Volti a 
capriole, nebo ty se nejvíc dělají přes kříž a jmenuji se C r e n t z- 
Capriol, křížově capriole." 

O kfižovýcb kapriolicb rozhovořil se Bilovský ještě několikráte. Opčt 
v prondn nábožné ůvaby zakmitne se zmínka, že kdosi „Bamé kfižov 6 
c a p r i o 1 i sekal, a když největší p r a v a d n jednfm skokem ukázati chtěl, 
v skoku závrat dostal." Ze snaby vykládati v kázání vesměs obraznými 
slovy, vzatými z tančeni, pověděl Bilovský, chtě opsati osudy lidi po smrti, 
důmyslné, Že by „o prab nebe jednou nohou zavadili a tak figuru taneční 
recazadu a nazpět candeuzn za luciferem snadno udělali." ") Opét 
názvy uvedených již figur tanečních. 

T nábožném výkludu jmenovaného kazatele dozvídáme se souhlasné 
z několika zpráv výslovných, Že cizí tance u Čechů zdomácněly, že znalost 
jich byla pokládána za požadavek tehdejšího vzděláni. Kdo tance nové za- 
váděné uměl tancovati, všem se Ubít, vedl si ^h. la mode". Z ciziny při- 
cházeli mistři, aby po českých zemích vyučovali novým tancům, jímž při- 
bývalo TŠDde záliby. Čechové nazývali je tehda „tanců mistrové" 



258 Vyačování iancAm. 

nebo po německo ^tantzmeister'^. ^^) Tito již odmalička učili dó ti tanci, 
jakž to líčí opět BíloYský živě, poněkud drasticky těmito jizlivými slovy: 

„Tento jest nejenom velkých pánflv, ale i sprostých lidí malých dítek 
obyčej, že difívěji umějí tancovati než Pána Boha znáti. Holla, co jest to 
za tanec? Pojďme do nějakého zámku a co uhlídáme? V tom paláci vidím 
tam krásnou slečenkn a mladýho pána jako anjelíčka, co dělají? JeStějim 
ch&va nos utírá a hle, to mladé paňátko drží klobouček v ruce, roztahuje 
ramena jako netopejr křídla a točí se jako čamrdka. Slečenka naproti němu 
drží po stranách prstíčkama sukničku a spolu obadva dělají kaprioli, 
spacady, rekazady, floretty, repressí, volty, retirady, reve- 
rencí a tak dále. Než urozená slečenko (nesmím řícti ,panenko*), vašnost 
mladý panáčku (musím vašnostovati, sice bych rozlil polívku), umíte-li také 
v kostele takové reverencí a poklony Pánu Bohu dělati? Ano nmíte-li ru- 
čičky vaše, jak je zde v tanci roztahujete a sobě podáváte, pi^d oltářem 
spínat! a vyzdvihovati? Aby uměli francouzské minue tancovati, o to 
se rodičové starají; aby um6Ii před Bohem poklonu činiti, na to nedbigí.^ 

Tak vychovávají prý vznešení páni svoje děti. Mládež se cvičí, sotva 
kolébce odroste, učí módním tancům. Měšfané podle káravých slov Bílov- 
ského nevedou si lépe a rovněž učí děti již za mlada tancovati. Vybízí 
kazatel: „Podme dál do toho neb onoho města ... A tamhle zase vidím 
dva malé tanečníky, a ještě jsou v košilce a co dělají? Tancují, běhají, 
ruce sobě a hubičky podávají. Vidí to máma, hledí na to táta — odpusfte, 
měl jsem říci ,pantáta, panímáma* — a co k tomu říkigí ? Směji se, k tomu 
jim sami zpívigí.'' Jako v městě, tak skotačí, tancuje rozjařená mládež i na 
vsi, až to není vhod nevrlému mravokárci, jenž do třetice pohádá: „Poďme 
na posvícení do té nebo jiné dědiny. Tam najdeme okolo hospody dětí jako 
smetí, tancují, skákaje křičejí, vejsktgí . . ,^^*) 

Mohlo by se namítati, že třeba Bílovský znal názvy módních tancá 
z ciziny a že jich nevídal u Čechfl. Proti tomu svědčí Ant. Koniáš. Varuje 
před hudbou a tancem, hrozí mukami pekelnými: 

nUši, kteréžto v muzice v naříkání, stěžování, 

libě svou rozkoš měly, pláči svůj content migí, 

harfy, loutny, cytařice sarabanty a korán ty 

velmi rádi slyšely, smutně jim čerti hrají." ") 

Taneční obraty kapriole zná J. H. GallaS, nazývaje tímto názvem 
skoky bujných jehňat: 



Minue, minet. 269 

„O vizte pak kapriole 
těch strakatých a stodole 
skotačejicfch telátek 
a neodkojených jehňátek.*' ^*) 

Rovněž tanec ^menuett^ n nás zdomácněl. Bflovský nvádi v pásma 
výkladn náboženského, pokud víme, ponejprv název tance mennetn, nvádí 
„nejkanstovnějSi baletí, nejlíbeznější minne, tance francouzské, 
špaňhelské a co já vím.'' '^) Jinde ^^) toaží, že děti již za malička 
nmějí tancovati „francouzské minne^. Ve století XVIII. bývá „mennett*' 
po česku jmenován také „minet^. Rýmuje Tablic o marnosti tohoto světa, 
jak radost brzy se mění v žalost, tanec v zármutek: 

^Ráno Bětka milostná Nánka s krásným ženichem 

v tanci ještě skáče, k oltái4 dnes jede, 

večer mátě žalostná na svatbě ho se smíchem 

nad nemocnou pláče. do mi ne tu vede: 

Na zejtří pak truchlivá ale sotva jasná zář 

jí již hrana hlučí, zemi vrátila den, 

na hřbitovu plačtivá růžová jí zbledla tvář, 

písnička jí zvučí. smrti sklíčil ji sen." '^) 

Zdali s módními tanci zdomácněly u nás také všecky způsoby i ne- 
způsoby ze Španěl a Francie, neumím pověděti. Jako zvláštní zjev v oboru 
mody jen tuto zaznamenávám pro příklad španělskou prý zvyklost po- 
divnou, jak „největší tyranka a při tom i pošetilá třeštilka je bezpochyby 
— móda. Jakých nesmyslů tato panovnice často vyvedla, viděti na př. 
z toho, že r. 1679 španělské dámy jinak do společnosti nechodily, nežli 
8 malým selátkem čili podsvinčetem na rukou. I k tanci je s sebou nosily, 
a když musely s tanečníkem do kola, nechaly ta roztomilá zvířátka po sále 
běhati, tak že se jich rochání pak lahodně s taneční hudbou mísilo. ** '^) 

Módním tancfim vyučovali taneční mistrové. Jaká síla jich u nás bý- 
vala, nejlépe ukazuje cech mistrů tanečních v Praze. 



17* 



.Skoioolainici" (taneínfci). 



Kapitola čtvrtá. 



Cech mistrů tanečních v Praze v XVIU. věku. 



tiž BiloTský se zmínil DČkolikráte o miatrecb taDeínlcb. Podobných oa- 
rážek je plno roztroašeDO v náboženských skladbách soarěkých, na př. 
u Jana Libertina.') Píše: „Ti, kteří tancovat nčl, neoí dnati na tom, aby 
tancovat okazovali, ale sami také tancovati masi.' Jak vypadal taneční 
mistr alamodový, nkazoje Weigelova rytina z r. 1699 (viz obr. í. 90.)- 

Taneíol mistrové, tanečnici, Čili jak zuboženou telidejSÍ češtinou byli 
nazýváni „skočootaČDiď' byli pokládáni za stav, rovný cechům, po- 
řádkům řemeslnickým. Jako jinde,") tak i a nás vyučovali nejen tancům, 
také vůbec způaob&m, jak se má elegantně choditi, Šatiti, jak ai vyšlapovati, 
iňnpati, oknláry dvofDě přidržovati a pod. ') 

TT nás zařaďnje v XVIII. veka Seeliako tanečníky mezi viecky jiné 
řemeslníky při výkladu dětem o lidském zaměstnáni ve zpŮsobn otázek ■ 
odpovědí: „Otáíka: ki mně jmenujou ty mechanické neb řemeslnické umí- 
loati, které pHjemny jsou? Odpovécf; To jaou ty, ktoré provozojon hodináři, 
muzikáři (hudbáři. hudci, 
muziko-cvičenci v muzice 
zběhli), tanečnici, (skočo- 
otafnici), soQstružnlci, ítaflři 
(zlato- ozdobolci), kmmplíři, 3ma- 
kýři, knébaři, paStikáři (krmo- 
ktadči), cukráři (sladovinháři), 
parukáři (vlasopletové), ívadleny, 
mečiři neb polirníci (bleskoči- 
stiči), ttoíelnfci a zlatnici a jiní 
víc, které nméloati k ozdobě a 
k DtéSení slonžeji." *) 

Jak mnoho těchto .skoěo- 
otačniků" v Praze bylo, dokazuje 
přesvědčivě cech taneíních miatrů, 
o němž jsou zachovány podrobné 
zprávy z r 1788.*) Zprávy tyto 
jsou důležité pro dějiny tance 




Cech mistrA tanečních v Praze r. 1788. 261 

y českých zemích. Spisovatel praví o tomto cechu asi v ten rozam : Kromě 
obyčejných tanečních mistrA, kteří ve zvláštních hodinách — obzvláště šlechtn 
— tanci vyučovali, byl v Praze také zvláštní taneční cech, jehož členové jediné 
právo měli veřejné tančírny držeti. Tito mistři jsou od dávna pouzí řemeslníci, 
nejvíce š e v c i, kteřížto spolu řemeslo své provozují. Jen v neděli a ve svátek 
a v tak zvaný modrý pondělek, kterýžto prese všecky zákazy posud ještě 
se držívá, v krčmě řemeslnické chasníky a dcerky sprostého lidu za nějakou 
maličkost tauci vyučují, až k večeru, kdežto každému volno, při houslích 
v tanci se súčastniti. — Druhé, čímž od ostatních mistrA, kteří se jmenují 
akademickými, členové cechu se rozeznávají, jest množství podivných a všude 
jinde neobvyklých tancA, počtem devadesáte. Jsou to tance na zpAsob bal- 
let A čili vlastně směs prudkých nesouvislých skokA, beze všeho směru a vkusu. 
Maji divná, z větší části znetvořená německá a francouzská jména, na př. : 
„Win kelseegen" ; „Pražský marionett"; „Paspje vandri", 
„sardini", „spanier^, „Burgund^, „Lafrans^, „A nšu*^ ; „Menuet 
Damur'', „Menuet DekolP, „Pastorell**, „Madlot fransé 
Lašurš**; „Schwerdttanz^ a „Schwerttobia'' (při těchto dvou a 
ještě při některých jiných se též šermovalo, při čemž někdy i mnohá žen- 
ština obratnost svou najevo dávala), francouzský a švábský selský 
tanec atd. Těmto tancAm naučí se však jen někteří, a ty je pak pouze 
pro zábavu obecenstva provozují. YAbec je zavedeno, že taneční mistr, 
vyvoliv si jednoho ze žák A svých, v umění tanečním soukromě a zvláštně 
jej vyučuje. Tento nazývá se před tanečníkem, řidívá společenské tance, 
místo mistra svého tanci vyučuje atd., nebot mistrové bývají k tomu buď 
příliš staří nebo příliš si hledí svého pohodli. Za to však má takovýto před- 
tanečnik naději, že časem svým i sám tanečním mistrem se stane. Ostatně 
se k takovémuto mistrovství požaduje: 1. aby, kdo tanečním mistrem býti 
chce, byl pražský měšťanský synek ; 2. aby při veřejné zkoušce dovedl oněch 
devadesát tancA tancovati; 3. aby kopu do pokladnice vložil; 4. aby při 
zkoušce celou hudbu na své útraty vydržel a ctihodnému kollegiu veške- 
rých mistrA velkou tabuli dal. Ostatní slavnosti při tom byly: V určitý 
den shromáždili se skuteční mistrové v tanečním sále. Tu jim předveden 
kandidát od svého učitele, kterýžto mu chvalořečil; pak kandidát tancoval 
s každým mistrem některé z oněch tancA, kteréžto losem se určily a z nichžto 
mu každý několik mohl prominouti. Když bylo po zkoušce a kandidát vět- 
šinou hlasA do cechu přijat byl, tu všickni do kola jej obstoupili. Dvě 
dívky vyvolené za družičky, stojíce mu po boku, držely talíře a citrony, 



262 Dfiležitosi tance pro řemeslDÍky. 

v DÍchžto v každém byl zastrčen proutek rozmarioy. Dva mlAdenci drželi 
sklenici s vínem, kteréžto nejprv mistrům a potom ostatním mužským k při- 
pití podávali, pifi čemž ženským citrony se dávaly. Sklenice byly při usta- 
vičném voláni vivat vyprazdňovány; kandidát zahrnován byl gratulacemi, 
až pak konečné k tabuli se zasedlo. Můžeme si snadno domysliti, že tako- 
véto mistrovství stálo mnoho penéz. Za to však tento kapitál i hojné ouroky 
nesl, jednak tím, co taneční mistr za cvičení dostával, což při velkém počtu 
žáků hodné mnoho vynášelo, jednak nékterými jinými výhodami jako na př. 
taneční mistr od majetníka sálu, kterýžto za tančírnn si zvolil, v nedéli a 
ve svátek večer dostával zdarma jídlo a každodenné i zdarma piti. Roku 
1788 bylo deset takových mistrů v Praze, z nichžto jich jenom pét mívalo 
tančírny; mezi témi bylo sedm ševců, jeden rukavičkář, jeden mlynář a 
jeden jehlář. Ti méli svého staršího, svou pokladnici a své čtvrtletní schůzky 
čili kvartály, kdežto každý šest nebo sedm grošů do pokladnice dával. Tyto 
peníze byly obzvláštné určeny k zapravování exekučních útrat způsobených 
zakročením proti tém, kteří do jejich privilegií sahajíce, chtéli míti veřejnou 
taneční školu. 

Do cechu tohoto prý se hlásili zejména řemeslníci, kteří nemohli na- 
bytí mistrovství v néjaké roéštanské živnosti, nemohli si poříditi samostatný 
krámek. Jako ve Vídni, tak i v Praze přihlašovali se proto nejvíce Sevci. 
Spisovatel nepodceňuje důležitosti, kterou prý má cech tanečních mistrů 
v Praze. Tanec nemírný ovšem škodí, ale to se nesmi čítati na vrub tance, 
jako spíše na vrub téch, kdož tancují vášnivé, bez rozumu. Otužilému tanec 
prospívá. Prostý človék nepije při tanci horký punč a čokoládu, jen pivo, 
a nezná obyčeje elegantního, jak chodí vznešená společnost z tančírny rovnou 
do kostela; dobře se vyspí a druhý den chuté beze vší únavy se dá zase 
do roboty. Tanec zachovává prostého človéka přede hrou, před rozmařilostí. 
Prospívá hlavné tém řemeslníkům, kteří při své práci sodí, jako Sevci a 
krejčí. Při tanci pak si to vynahradí pohyby a obraty skočnými. Ještě i to 
zasluhuje prý úvahy: Všude v zemích sousedních mezi blouznivci, výstřed- 
niky, pomatenými, kteří vídají duchy a pod., nejvíce bývá krejčí a ševců. 
y Čechách tomu tak není. Taneční zábava chrání jmenované řemeslníky 
před výstřednostmi. Přimlouvá se tedy spisovatel na konec, aby se řeme- 
slníkům po šestidenni práci dopřálo trochu zábavy při schůzkách tanečního 
cechu. 

V tomto řádě cechovním dozvídáme se ze jmen třeba znetvořených, 
jaké tance byly tančeny ve stol. XVIII. v Praze při zábavách. Názvy zko- 



Akademický mistr taneční. Tančiti „Tymetov''. 263 

• 

molené snadno si upravíme v pravá jména, na př. mennett damnr (ďamonr) ; 
paspje značí ^passepied", starý původně námořnický tanec z Bretagne, 
o jehož zpfisobu tančení zevrubně vykládá BOhme i s udají historickými. ') 
Byly pak pojmenovány jeho druhy : Anšu (Anjou), lafrans (La France) atd.. 

Vedle těchto tanečních mistrA čítáme v památkách věku XVIII. hojné 
zmínky o tanečních mistrech stavovských, o tanečních mistrech akademických, 
nezřídka cizincích, nejčastěji o Vlaších, kteří vyučovali tancAm a vystrojovali 
o masopustě skvostné plesy, také reduty. Tanečním mistrům, kteří vyučovali 
tancům po domácku a pořádali také taneční zábavy pro kruhy měšťanské, 
pro známé svoje, nedařilo se asi valně. Obrázek jejich života vylíčil Jan 
N. Štěpánek v divadelní hře „Masopustní žert aneb pan Sídlo, 
taneční mistr.^ O Nejde nám tu o děj této hry. Pozorujeme jen, co 
charakterisuje způsob života v domácnosti mistra tanečního v Praze na 
sklonku věku XVIII. Domácnost mistra Sídla rozebrali věřitelé. Mistr se 
vrací unaven z bálu, který řídil, a honem chystá zábavu novou v bytě svém. 
Hudec Vlček zvěstuje mu neblahou novinu, že mu v 7 hodin roznesli vě- 
řitelé všechen nábytek. Sídlo podotýká, že právě zakončovali bál: „V 7 
hodin? Tu jsme právě tancovali vymetov!^ Mistr si nezoufá. Bál je 
na dnešek oznámen, std^ co stůj — bude pořádán. Sousedky již se nemohou 
bálu dočkati. Přichází uzenářka a drůbežnico. Každá nese 2 zl. a hromadu 
jídla a piti. Uzenářka z touhy po tanci obrala komín. Všecky uzené jazyky 
daruje. Přinášejí jiné účastnice 10 mázů piva atd. Vlček jde asi pro 5 hu- 
debníků. Příbytek Šídlův je slavnostně ozdobován jedlovými haluzemi, po- 
zlaceným papírem, svíčkami, věnci. Hosté pak se scházejí a dají se do tance, 
do „minetu". Po tanci tleskají, aby sehrála „skočná*'. Z děje vysvítá, 
že mistr Sídlo měl všelijaké trampoty a život neutěšený. 

Taneční mistrové čeští na konci věku XVIII. prosluli v cizině. Vy- 
pravuje o tom J. SchOnfeld, že již není pokládán za nejlepšího tanečníka 
pouze Vlach, Francouz neb Angličan. Synkové pražští osvědčují prý doved- 
nost taneční po celé Evropě při společnostech kočujících i jinde- Ba mnohý 
zbohatnul tancem v cizině a vrátiv se do vlasti, žije tu spokojeně. ^) 

V letech třicátých a čtyřicátých setkáváme se v Praze s několika 
tanečními mistry, kteří se snaží o překot, aby nové tance vymýšleli, tance 
módní do Prahy přiváželi z ciziny. Noviny tehdejší podávaly zprávy o jejich 
činnosti. Chválily i někdy také haněly, zejména nesouhlasily s tím, aby se 
vydávala za „národní^ tance směsice ledabylá, umele složená od mistrů 
tanečních. V Květech r. 1842 (č. 84, str 333.) posuzuje na př. „Starý 



264 TaneÓDÍ mistH t letech třicátých a čtyHcátých. 

tanečník*' nový tanec tohoto drahá „SloTankn* : ^Stavovský tanečni mistr 
p. Raab, známý pro mnohé společenské tance, ježto tuty poslednf léta dle 
vzorů francouzských na zdejších plesech zavedl, vynašel, jak se pravilo a 
psalo, český národní tanec (?), jejž (nevíme proč?) Slovanka nazval 
a nákladem Hoffmannovým čisté na světlo vydal. Nemámeť o schopnostech 
p. Raabových žádné pochybnosti, ale Slovanka se mn nepodařila. Yidéliť 
jsme ji tnty dny dobře prováděti, ale zajedno neshledali jsme na ní kromě 
kročeje z polky ničeho, co by jí právo dávalo, jmenovati se českým 
tancem národním, a za drahé nemá do sebe ani jinak, co nečeský tanec, 
tolik půvaby, aby snad pěknoa kadrila vytiskla. Ne, ne! Národní tanec je 
něco jiného, nežli míchanice z mazurky a polky, propletená francouzskou 
příchutí.'' „Slovanky ** se njímaly jiné listy chválíce mistra Raaba, že vedle 
toho bode vyučovati rovněž novému tanci maďarskému nEórtancz*', slo- 
ženému od pešťského tanečního mistra Szabo s ohnivou také „národní'' 
muzikou maďarskou Budou prý tanci tomuto též vyučovati mistři taneční 
Feigert, Lenners, Link, Pohl a Schmidt. Květům se „Slovanka" i potom 
r. 1843 nelíbila. V č. 3. (str. 12) bez obalu znova vytýkají: „Slovanka, 
kterouž p. Raab, taneční mistr v Praze a po něm i některé žurnály za 
nově vynalezený národní tanec vydávají a jemuž o příštím masopustě 
velkého rozšíření slibovaly, nezdá se velké obliby nacházeti; alespoň byl 
o hudební zkoušce dne 1. t. m. velmi nevlídně přijat a bezpochyby se mu 
povede tak, jako kadrile, nazvané „Union-Quadrille'' ve Vídni, kterou šest 
mistrů skládalo, kteráž ale předce nikde ujmouti se nechce.'' 

Také při skladbách tanečních mistrů tehdejších na jevišti kárávali 
leckdy „nevkusnosti" ; na příklad České Včele roku 1842 (stránka 72.) ne- 
líbil se nejapný „tanec kominíků". Ukázkou referátů tehdejších budiž 
zpráva z České Včely téhož roku (str. 60.) o velikém, „komickém, panto- 
mimickém" balletu od V. Ilametuera „Lov na medvědy a hloupý Petr ja- 
kožto rekruta aneb kratochvíle v Ukrajině", při němž se z tanců líbily 
nejvíce „židovský od pánů Lennersa a Pohla, mazurka od panny Šmídové 
a Kneislové, pas de deux á la mazur od dvou ušlechtilých dítek, Niny Krá- 
lové a Karla Linka, velký ruský tanec a dokončení od veškerých oudů 
baletu." 

Taneční mistři uměli si reklamou vábiti žáky, oznamujíce, že se vy- 
dali na výzkumnou cestu do ciziny pro nové tance. R. 1843 v létě na př. 
listy pražské zvěstovaly, že mistr taneční J. Link sbírá po cizině zajímavé 
tance, aby z nich svým vytříbeným vkusem a zároveň z tanců domácích 



HorlWoBt taneónich mistrů. 265 

připravil na masopust pochoutky pro milovníky nových tanců. *) Hned za 
několik dni potom překvapily noviDkon, že také mistr taneční Raab odjel 
do Polska a do Rnska pro nové tance slovanské, ^°) a zase že baletní mistr 
Thiessen již vyučuje překrásným slovanským tancAm a pak že složil nový 
tanec „Haňte volée Quadrille." *') V České Včele r. 1847 (č. 84. str. 336.) 
čteme v týž rozum o mistru Feigertovi: „Pražský taneční mistr p. Feigerr, 
věrně se stará o pokrok a nové výjevy v tanečním okresu. E tomu cíli se 
odebrav na cesty do Paříže, přinesl odtamtud nový tanec „La Parisienne 
ou Quadrille royal^ nazvaný, který od té doby již na mnoha místech pro- 
vozován jsa velmi se zalíbil. P. Feigert též tak věrně o to pečuje, aby jeho 
žáci dokonale se naučili vSem nejnovějším tancům, jak se o tom z nyní 
počatého učení přesvědčiti možná/ Hned potom v č. 86. (str. 344.) do- 
zvěděli se čtenáři, že „stavovský taneční mistr p. Raab přinesl novou ma- 
zumí kadrílu (vynalezenou od Lvovského tancmistra BoUowodského). Také 
bude letos učiti ilirské kolo/ >^) 

Kdo se přiučlH tanci, vyhlašovanému v časopisech za novinku, ne- 
nadali se, že třeba za několik dní novinka bude zastíněna tancem ještě 
módnějším, zbrusu novým. Čtenáři České Včely r. 1845 (č. 92., str. 373.) 
dočetli se na př. : „Ontlé nožky našich Pražanek trmácejí se učením „ka- 
drílly Štýrské**, pro letošní masopust z Vídně přenesené, jaká ale bude 
jich žalost, když se dovědí, že letos tato tak nazvaná Štýrská kadrílla sotva 
tím nejmódnějším zůstane, nýbrž že taneční učitel p. Gorski z Paříže jinou 
ještě novější kadrillu „La Parisienne" přinesl, která ve Francouzích a zvláště 
v Paříží velmi v módě jest; figury její vyznačují prý se jednoduchostí a 
grácií, ovšem dvě velmi důležité vlastnosti při kadrille.'* 

Kronika masopustní každého roku oznamovala, jak mistři taneční chy- 
stají v jednotlivých tančírnách zábavy a reduty. Ukázkou opět, jak vypa- 
dala masopustní kronika asi před padesáti lety, budiž zpráva ve Květech 
r. 1848 (č. 1. str. 4.): „K masopustu jsou již následující bály a taneční 
besedy oznámeny: v žofínském sále totiž bude 19. ledna bál mladších práv- 
níků a 26. ledna společenský bál tanečního mistra Pohla, kromě obyčejně 
tam držaných bálů k dobročinným účelům. Také stavovský taneční mistr p. 
Raab zřídí 2 bály a sice jeden společenský a jeden pro děti v kostumech . . 
V konviktním sále budou po celý masopust vždy ve čtvrtek od sboru prív 
městských ostrostřelců a každého outerku od tanečního mistra p. Feigerta 
taneční besedy dávány. Taneční mistr p. Lenners uspořádá v sále lázeňském 
bál společný a jeden pro děti , , ,^ 



266 Havličkův epigram o lanečním mistra. 

Nemíníme tu vyčerpati všech zpráv o mistrech tanečních v první po- 
lovici století XIX. Jen jsme chtěli několika črtami znázorniti jejich činnost 
při vyučování tancAm módním a slovanským. Tak zle, jak Štěpánek líčí 
(str. 26$.), nebylo těmto snaživém a vynalézavým mistríim tanečním, o jejichž 
blahobytu si zarýmoval Karel Havlíček (?) v České Včele r. 1846 (čís. 27. 
str. 108): 

Professor a taneční mistr. 

^Na nohy jen tento hledí 
a přec v ekipáži sedí; 
onen budí vlohy duše, 
přece viak jen pěšky kluše !** 



Kapitola pátá. 



Lidové tance za věku XVIL a v první polovici veku XVIII. 

Tance hanácké. 

K ozumí se bez dlouhých výkladů, že i v dobách, kterých se týká ka- 
"^^ pitola tato, lid prostý při svých schůzkách prese všecky útrapy te- 
hdejšího věku chutě dával se do tance. Ukázali jsme, že se páni pitvořili 
po cizině, napodobujíce tance cizokrojné. hlavně tance vlašské a francouzské. 
Podobá se pravdě, že se lid přidržoval svého způsobu tančení, nemaje ^ten- 
kráte takových styků s vyššími vrstvami společenskými, kde by se byl mohl 
účastniti panských zábav a přiučiti se tancům složitým, nezvyklým, módním. 

Lidovou zábavu taneční z první polovice věku XVII. vylíčil Dačický 
v Prostopravdě v uvozované již skladbě o Masopustovi. Pan Bacchus shání 
se tam nejdříve po hudbě: »Kde jsou pak ti bubeníci, trubači a varhaníci, 
též kejdači a pískači, ať sedláci také skáčí!" Hudba zaznívá. Blázen svolává 
do kola: „Jsouc masopustu povolný, budem v sobě všickni rovni. Jděte! 
k tanci a já s vámi, nebudet bez objímání, od stěny k stěně běhání, ská- 
kejtež, blázni i páni, i pan čert tancuje s námi..." Pobízí pak přítomné: 

„Nuže, chaso, také zhůru, Havle, vezmi k tanci Důru, i tu Mandu, 
línou můru a ty, Janku, chyt Johanku, což jí neznáš, však jest z Kaňku — 
přivedla i Marjánku, jest i SaliČka botová, přišla sepi pfischvál z Hlízová, 



Tarec masopuBtni. „Honiti kar} tona*'. 267 

stoji tamto i AHna, přiběhla také z Malina, s Marton z Starého Kolina, 
též krčmářka z Hodonina, připitež jim také vina — panně Bité a Jadytě 
i tý Markétě, šumpljtě, . . . tamto za kamnj KeniSe vzala pěknon sukni 
na 86, vytáhni! ji, vSak jest naSe. Hlel divá se i Dorotka, a ráda tan- 
cuje kotka . . .^ 

Podobně vyzývá dále k tanci. Zatim přifiel pan Sváda a podněcuje 
tanečnika Hynka: „Pohled tamto, pane Hynku, derou se na tvou Alinku, 
Zdeněk s ni vždycky pohrává a něco ji přiSeptává. Ty pak na to nedbáš 
ani, . věř mi, že tak předeš o ni, dobře znám na jeho očí, že tě při ni 
vždycky' soci, prve jse s ni divně točil, dvakrát tě v tanci přeskočil, medle 
cos mu pak učinil? . . . prve ti ani nesplnil! Pan Bjaěv přikvapil k Hyn- 
kovi ; Hynek dal baňku Zdeňkovi. Po té do kordu vše vesměs, pan Mars se 
tu vzal hnedky kdes, připlichtil se, i nesmířil, nic sobě toho nestižil, nedal 
jim rftzno nikoli, stalo se po čertové voli. Purgmistr při Zdeňkovi stál, 
také hned dvou šrámů dostal, křičic: ,Kýž jsem doma ostali* Řikali mu 
,Pan Nezmeškal* — pan Čert se pak radostně smál ..." 

Tento výjev ze zábavy tanečni asi liči Dačický podle skutečných při 
pádů, jež se udály při tancich masopustnich i jindy. Při líčeni vyklouzl 
mu z péra název tance lidového kotek (srv. str. 186.). Vedle názvu tohoto, 
dobře-li usuztgeme, udržoval se mezi lidem českým v XVII. století název 
zkomolený, nejspíše totožný s úslovím „honiti kota", podnes obvyklým 
— totiž „honiti karytona". Dohad tento opíráme d^ěma svědectvími. 
Poličanský r. 161;í popisuje, jak opilci skotačí v krčmě, jak „okolo stolu 
po lavicích honí karytona". ^) Ještě určitěji čteme v Rozmlouvání 
Petra s Pánem, ^) jak na přástce rozjařená mládež tropí rozličné neřády. ' 
Skákali* rozpustile s lavic a se stolů, „trhali smolu, též karytona honili", 
zpívali písně světské milostné. Souvislost, v jaké čteme o této zábavě na 
přástkách, nepřipouští výkladu,') že zde značí toto úsloví tolik co dáviti, 
„honiti kocoura''. Z obou těchto uvedených dokladů staročeských spíše vy- 
svítá, že to byla zábava, při niž skákali s lavic, se stolů, tropili asi žertíky 
podobné, které se podnes udržely v lidovém zvykosloví českém o svatbě 
(srv. str. 188 ) Byl by to tedy název zábavy staročeské. 

O tom, že lid český měl v těchto dobách svoje tance rázovité, od- 
chylné od cizího způsobu tančení, není pochyby. Nasvřdčhje tomu na př. 
výčet druhů tance u Bilovského (viz str. 257.), kdež mezi cizími tanci vý- 
slovně je jmenován také tanec „český". Ještě výmluvnější svědectví za- 
chováno v Sobotních pražských novinách poštovských z r. 1723 ze dne 



268 Český tanec do kola. Tance svatojanské. 

30. října, kdež oznamováno, jak byly oslaveny narozeniny ovdovělé královny 
španělské Marie. Paní hraběnka Lažanská, rozená Černínova, na poračení 
císaře Karla přivedla své dva mladé pány hrabata a dvě slečny. „Hráli na 
ílétny, 8 jinými výborné concerty dělali. Na to ti dva mladí páni dílem sami, 
dílem svými slečnami sestrami deset rozličných pěkných tancův vykonali a 
posledně JGMst slavně pannjící římská císařovna pomčiti ráčila, po česku 
do kola tancovati, nad kterýmžto tancem JGMsti velké zalíbení míti 
ráčily.*' *) Podobně r. 1721 za pobytu císařovny Alžběty na zámku hraběte 
Černína z Chudenic Kieshttblu o sv. Janě Křtiteli byly zapáleny na podí- 
vanou vznešenému hosti na zámeckém nádvoří „dva velké svatojanské 
ohně, okolo kterých při houslech a dudech sprostější chasa tancovala^ 
patrně obvyklé svoje tance.*) 

Mezi oblíbené tance lidové také v této době čítáme dále zábavy při 
slavnostních obřadech na prvního května, kdy byly stavěny máje a kolem 
nich tančeno. Věrohodnou a, pokud vím, jedinou obšírnou zprávu z věku 
XYIII. zachoval nám Jan Jeník rytíř z Bratříc ve svých Pamětech.^) Po- 
pisi^e tyto májové slavnosti s tanci takto: „Dne prvního máje. Na ten 
den býval ten obyčej, že se ve všech vesnicích i v městách, uprostřed vsi 
pókný, vysoký máje stavívaly a kdež vrchnost v tvrzi neb v zámku svém 
v té vesnici bydlela, postavily se též dvě na dvoře proti zámeckým oknfim. 
Takový miije pozůstávaly z vysokých, pěkně zrovna rostlých stromfl, oby- 
čejně dřeva jedlovýho. Od dolejška nahoru ufaly se všecky větve pryč, a jen 
koruna nahoře neb svršek nechal se v celosti pěkně zelený, což tuto barva 
zelenou ještě mnohem více vyvyšovalo, bylof jest příčinou, že se celá kůra 
* téhož stromu až k svršku vodloupla, a ta jedle teď bělounká až ke koruně 
vzala jest na sebe pohled pěkný! Postavení těchto máji činilo se časně 
ráno přede dnem. A jak se rozednilo, skákalo všecko z loží svých na po- 
stavené máje se dívati. Tento starý obyčej zachovával se vesměs i v městách 
i též při vojenském stavu, kdežto vojáci svému obristovi neb půlkovníkn a 
companií svým hejtmanům před jejich quartýrama máje stavěli. Což, jak se 
spatří, darmo se nekonalo. Hned odpoledne sešla se na návsi mladá chasa 
a volila si tu z prostředku svého nejvonačejšího hocha z nich za krále, 
kteréhož přikrejvajíce od děvčat s vypučenými hedvábnými šatkami, jemu 
též z vypučených pěkných pentlí rozličné barvy zformirované mašličky na 
jeho oděvu sem a tam přišpendlovali a tudy hleděli jeho pěkný zrost tím 
více okrašlovati. Po ončinku tom slíbili králi svému ten den slušnou po- 
slušnost a vyplnění všech jeho královských rozkazů na vlas. Majíce již pří 



Tance m^joTé. 269 

sobě ^edDanoQ hndbu, obyčejně d n d y a h o a b I e, šlo se tam spryn, kam 
král táhnouti poručil, kteréhožto nařízeni arcit jest bylo, aby se k jeho 
milence napřed táhlo. Při této slavnosti mívala děvčata outraty, neboť kam 
a do kterého staveni, kteréhožto střecha jakousi dívčioku kryla, přitáhli, 
musela ona hned ze setnice vystoupit, je laskavě přivítat a pak se s penězi 
vyplatiti, k čemuž ji jeden z nich nastrkoval pokladničku, do který ona mu 
několik groiíčkA neb krejcarů vpustila. Tomuto vyplacení (pro uvacování 
velkého neštěstí) nesměla se žádná vystříhati, protože jest bylo ostře usta- 
noveno, že s tou dívčicí, jež by se v ten čas odstranila, a chtěla se tak 
tomuto vyplacení svývolně vyhnouti, žádný z sousedských hochů, byť by 
třebas její milovník byl, celičký rok tancovati nesmí a nebude. Táhnouce 
8 hudbou, zpěvem a vejskáním od jednoho stavení k druhému, stávalo se 
to všudy tak, jak se řeklo. A že každá, co se vyplatila, též ráda sebou 
táhla, tak jim ovšemť na tej veselej cestě tanečnic přibejvalo. Jsouce na- 
potom 8 svým tahem hotovi, odebrali se na náves, kdež se okolo posta- 
vených máji vesele tancovalo. Zde se však dlouho nezdrželi a táhli teď 
hlačně k zámku své vrchnosti. Tu pak počali na pláce dvorním něco s pů- 
sob nějc tancovati. I také neopominuly všecky panské služky, té/ i ze 
stájích dvorské děvečky k jejichmu vyplacování předvolávat. Což oni radostně 
učinivše, skákaly pak do kola tanečního a točili se vespolek všichni. Na 
kteroužto veselost koukala jest vrchnost milostivá z okna ven přívětivě. Až 
pak napotom po dosti dlouho trvalém tanci a rejdění jemnostpán z okna 
poručil, aby jim sládek půl sudu piva vyšrotoval. Za kterýžto milostivý dar 
hned tato společnost dva hoši do zámku nahoru odeslala, aby jemnostpánu 
povinované a slušné děkování jménem všech skládali a v hluboké poníženosti 
ruku Jejich Milostí políbili. A teď se všechno pro ten půlsud piva k slád- 
kovi neb, jak se říkává, „k panu starému'' hrnulo. A že se tomu panu 
starému taky jedna máje před jeho pivovarem postavila a oni teď též okolo 
ní ňákou chvíli tančili, tak jim pan starej ze své tak nazvané baby veliký 
korbel piva přinesl. Po vyprázdněni téhož milého korbele pospíchalo se teď 
s tím obdrženým půlsudem piva do hospody, kdežto pak se hodně bumbalo 
a tancovalo až do rána, s divem tím, že se při té hlučné slavnosti neoby- 
čejně ta nejmenší vada aneb pranice nepřihodila, protože jejich na čas 
zvolený král hned všecko v počátku ukrotil a zamezil, aby se milostivé 
vrchnosti žádná mrzutost neučinila. 

Tento starodávní obyčej zachoval se až do léta 1776, kdežto dle vy- 
daného královského patentu od 28. června téhož roku se zapovědělo máje 



270 Tanec řeznický v masopasté. Tanec řetézoyý. 

stavěti, to sice z příčiny zachování lesův, protože se na takový máje samí 
v pěkném rosto mladý stromové sekali a tudy lesům měla přej se veliká 
Skoda činiti. Trest na přestoupení té zapovědí byl předepsán za kaidý ta- 
kový strom 3 říšský tolary pokuty zaplatiti. ** 

Obšírná zpráva Jeníkova podává jasný obraz, jak si máme představiti 
v XVIIT. včku tyto obchAzky při májové slavnosti s lidovými tanci. Zároveň 
je v ní zachjván starý dokla 1 o chození s králem, o kteréžto slav 
uosti jsem zevrabuě pojednal v Českém Lidn IL, str. 105. a d. 

Zařadíme mezi lidové tance v této době také tance, které provo- 
zovali u nás obyčejně o masopustě řezníci. Podle účtů, chovaných v ar- 
chivu jindřichohradeckém, dávali často zpropitnébo řezníkAm, když chodili 
o masopustě s kozí, když házeli na kůži před panstvem. Určitěji tato řez- 
nická zábava je popsána ve smlouvě konventu kláštera kladrubského s Pře- 
štickými r. 1734, kdež ustanoveno, aby řezní i jindy, kdy se konventu zlíbí, 
provozovali před pány masopustní svoje kratochvíle: « Kdyby někdy vrchnost 
pro vzácné hosty chtěla kratochvíle zříditi a k toma. řezníky dožádala, v té 
kůži, v níž o masopustě tanec provádívají, json povinni se dostaviti a 
jak dlouho vrchnosti libo, za přípitek piva tuto kratochvíli provozovati. ** ^) 
Jaká to byla kratochvíle a tanec, který provozovali řezníci s kůží, poučige 
názorně obrázek na pamětní rytině z r. 1573, kde jsou vyobrazeny zábavy 
při slavnostní střelbě ve Cvikově téhož roku (viz str. 193.). Tam jsoa vy- 
obrazeni řezníci (s nápisem „Die Metzger mit irer Kuehaut^), jak jich 15 
drží kůži nevydělanou, obdélníkovité podoby a touto kozí ncijspíše podle tempa 
hudebního vyhazují vzhůru svého druha, jenž na obrázku právě byv vyhozen, 
s roztaženýma rukama, pozbývaje rovnováhy, vznáší se nad kůží za pozor- 
nosti řezníků, ktefí oběma rukama pevně napínají kůži, aby ho zase zachytili 
a rázem vzhůru vymrštili. Uvedený nápis i dosti jasné zmínky v dokladech 
staročeských o kratochvíli řeznické, jež se shodují se způsobem zábavy, 
vyobrazené na rytině, nasvědčovaly by tomu, že byla u nás známa v XVI. 
až XVIIL věku rázovitá zábava řeznická, při které řezníci házeli na kůži 
svým druhem a zároveň při tom podle hudby postupovali krokem tanečním 
a rozličné obraty taneční provozovali i pak obchůzku a kratochvíli tancem 
zakončovali 

Z názvů lidového tance, zapsaných v této době, doloženy jsou dva, 
„tanec řetězový" a „tanec ovčácký** v nařízení ze dne 27. 
července r. 1750, jak má lid selský vítati císařovnu Marii Terezií, příchozí 
do Čech.*) Měl se postaviti v šatě svátečním k cestě, děvčata vypentlená 



Tanec oTčácký. Tanec svatební. 271 

taneeřetězový a oyčáci b holemi tanec ovčácký provozovati, 
pacholata do povětří klobonky házeti, děvečky, pacholci s podávkami, lopa- 
tami, srpy a kosami a cesty státi a na ně cinkati, do věnců ženských se 
strojiti, kytky z kvítí a klasů držeti, pacholata na beraních a kozlích jezditi, 
na robotířské bubny babnovati, slonhové na pastýřské tronby troubiti, na 
kolovrátky hráti, na dudy a na píštaly pískati, svatební veselosti zpěvem 
provozovati a na ozdobném voze jeti, volům rohy pozlatiti a na ocasích 
pentle zavěsiti a je do plen přistrojiti, praporcemi točiti, bacchusy strojiti, 
jim břicha vycpati a podle nich meněí bachnskové jíti neb na sudech seděti, 
dobytek na pastvy vyhnati a tak dále na nejvýš kratochvíle a radosti, též 
veselosti provozovati msgí a „Vivat Maria Teresia!" vykřikovati. Jaký to byl 
„tanec řetězový **, nevysvítá z pouhého názvu. Pokud se týče tance ovčá 
ckého, vzpomínáme tu, že také v německých zemích byly oblíbeny tance 
ovčácké (Schftfertftnze). Rovněž ve Vratislavi tančili ovčáci na trhu, kde 
prodávali vlnu, zvláštní tance ovčácké. *) 

Lidové tance vyobrazeny jsou v kancionále senickém z r. 1692. Umělec 
samouk pokusil se znázorniti, jak se lid slovenský veselí při zvuku horlivě 
budoucích muzikantů, jak šuhaj s děvuší bohatě vyšňořenou v kroji lidovém, 
podrobně načrtaném, tančí, k sobě se tulí při tanci i s rukou podepřenou 
v bok si vede tanečnici. Viz obrázky čís. 91., 92. a 93. 

Jiné vyobrazení tance českého z doby, o které píšeme, vybíráme z ry- 
tiny z věku XVII. (čís. 94.). Obrázek je drobounký. Přes to dosti názorně 
ukaztge, jak se tančilo n nás v těchto dobách. 

Při tancích bývaly také u nás zvláštní zvyklosti, přesně stanovené 
řády, proti nimž se nesměl nikdo prohřešiti, zvláště při tancích svatebních. 
Přiklad podávají artikule společenstva žváčů, muzikantů, družbův a mládenců 
v Čáslavi r. 1725, kdež vedle ustanovení o způsobu hudby určen byl podle 
pražského příkladu tento řád pří tancích svatebních : '^) Po přípitcfch 
o věnec „družba s pannou nevěstou tanec jeden sám začnouc, hned panu 
ženichovi odvésti a tak předním pánům hostům zavésti, po vypořádání mlá- 
dencům s družičkami teprv tanec dovoliti; neb ten chvalitebný způsob 
v hlavních městech Pražských i v jiných královských mě- 
stech se zachovává. Kdyby ale přespolní aneb domácí hosti své zalí- 
bení dále v tanci měli, mládenci se vší uctivostí, byt i některého zalíbená 
panna byla, s ochotností plac k veselosti postoupiti, po vykonané přespolních 
i domácích hostí veselosti majíce k tanci plac prázný v tom pěkně pořádek 
následigíce přespolní i domácí paní i panny, jak bohaté, tak chudé, k tomu 



Síjt 



BnCkj pK tanci. 



, síiatkn svatabnlma pozvané s v&inoatl 
provádějte, an by které pani jejf pan 
maniel ta přítomen b;l, od jeho pani 
dovoleni s jeho pani manželkou k tanci 
jiti, B nctivoatl iádati, jeden drahému 
iádné proti mysl noati nečiniti a k ťíý 
vůli přičinu nepodávati. DopuBtil-li hy 
Bo který toho proti tomnto artikuli, 
drní ba pfi šlaftrnnku vedle oučínkn 
provinění a stálého pohorienl vineaosce 
na fflozikanty a mládence dle oTáienl 
k příkladné pokutě do matkj poklad- 
nice přivésti se zavazuje." 

Jak vypadal; lidové zábavy ta- 
nefni na začátku veka XVIIL, vtipné 

vyllfiil vrchni ovíák Jiří Volný (vis atr. 251.). Nezapomněl s výčitkon p»- 

znamenati, jak při zábavě taneíni 




„též v radě n kamen sedí 
mnohé staré báby, 
po celé světnici hledí 
na každého rády : 



tam podle oul^dn svého, 
jim od vyiiicb svéřeného, 
nešannjlc ani svého, 
pfesoadf kaidého." 



Tanečnici a taneínice nemohon se nasytiti zábavy při tanci. Ba matky 
samy navádějí dcery, aby ily k muzice, aby ae s někým seznámily a pak 
se vdaly. Vyíftá jim Bilovský : „Vy pak matky mnohé, 
dcery své k tomu máte, řkouce: ,Co pak nep&jdei 
do hospody? Bndefi-Ii ty doma seděti, do smrti se 
nevdái ... Jdi do hospody k tanci, tam se prodáí.'" 
Naproti torna rádi Bilovský : „Aněičko, Marinko, sed 
ty v kontě; bndei-li dobrá, najdoa těl"") Mládenci 
vSak prý nehledají dívek nikde jinde nei při muzice, 
při tanci a ěasto k vůli nim ztropí pračky, rvačky. 
Někteří schválně se toulají po tancích, jen aby sváděli 
pranice. Vypravnje o tom Bilovský:") „A co se 
Častokráte mezi bezboinoa chasou a mládeži přitre- 
fuje, na body a dobron vCli se zQvI, na svadbn a 
posviceni, na poctu, aneb jak oni říkají, na zavdanou 




Taníicf mládet. 



tiea ft koDopě při maiopiutQfin Unci. 




Toliúl, veseloD tváří Titajf, cAtim bleď ae, neb 

niDOzl seo a tam mlčí, ale na tebe, ne jako 

křestanahýlidé, ale jako zlobicl psi vrčí. Jenom 

jdi : Pokus se pfed muzikou jim stiti, a aknali 

apřfmDost jejich líbesnébo pozdraveni, káyí tobd 

ivaĎčarami (sekerami), střelbon, kameofm a 

šavlemi Uk lahraji, ai kusy i tebe lítati bndon. 

Nynéjíf nepoboinl pacholci, kteří od jedné 

slavnosti do dmhé, od jednoho posvíceni do 

drahého, od jednich bodflv do drahých, často- 

krite pro daremní příčina, pro jeden tanec, 

pro bidné rukon, noboa aneb loktem strčení. 

pro bnojnon a kravskon dívka, takový bnév i„i„„^'"í|l'<.i"«ií'«i>iA«hf 

v srdcích svých proti sobě lachovávajii io celý ■ '- "*'- 

rok na spůBob pomsty mysli." 

Odvrátíme zraky od divadla nentéieného, jak Ifií Bilovský taneční 
tábavy lidové na Moravě, a raději si vSimneme, ie již v dobách, ' kterým 
je tato kapitola vénována, vykládal si lid český, jak vysoko tanečnici a 
tanečnice o masopastě skáči, tak vysoký ie bnde len. T Selské pra- 
nostice z r. 1710, přetiíténé ze etaríl skladby, čteme: „Len a konopě 
pékné se obrodi, feny skákat věji bndon, co staří praví, v outerý ten 
právě masopastnf." Podobně svědči starý pověvek slovenský o masopustě: 

„Třeba jaká stará baba. vyschlá jako trieska, 
bj( byla jako šopách čierná, poskočí si dneska, 
aby jej konope nariastly vysoké." ") 

Názor tento byl n nás vSeobecně roziiřen. Na začátku naSebo věku 
,^^ rýmnje o něm Patrčka v básni na mnsopust, 

juk vybízí matka dceru k tanci: 

„S dcerou matka o tanec se rndf 
a jak s OČI spustí se jen jen, 
B nehybným se otcem křičí, vadl: 
,Vídyt nám ani neporoste lení'" '*) 

Z lidových tancá českých rozSířjly se v ci- 
zině ve věku XVII. a XVIII. tance „í-jhíícAv;". 
i'ři masopustnfcb zábavách o Šlechticův i na 




274 tance tianácké. 

dvoře cídařském yo Vídni byly pořádány tak zvané „selské svatby*' a při 
nich vedle sedlákAv a selek francouzských, Švýcarských, vlaských — vídáme 
někdy také českého sedláka se selkon, pravidelně však hanáckého 
sedláka a selku. Hanáckou selkou při zábavě masopustní na dvoře ve Vídni 
byla na př. r. 1724 slečna z KonnicA, a v outerý masopustní byl přestrojen 
tamtéž za hanáckého sedláka Karel hrabě z HarrachA. Někdy byly vystro- 
jovány také vAbec „hanácké^ svatby. Páni bavili se též „hanáckými^ ope- 
rami komického rázu, v nichž byl líčen idyllický život lidu venkovského. 
Skládali je na Moravě učitel Schreyer (okolo r. 1760) a mnich ráda prae- 
monstr. Mauritius. Jak hověly tyto selauky s malebným krojem moravským 
v hanáckých operách vkusu tehdejšímu, svědčí, že podle zachované zprávy 
r. 1748 na počest císařovny Marie Terezie a císaře Františka na Moravě 
byla prý sehrána rovněž opera „hanácká** ze života lidu moravského. '^) 
Není pochyby, že při těchto „hanáckých** svatbách i operách osoby, pře- 
strojené za hanácké sedláky a selky, snažily se napodobiti mravy a zvyk- 
losti venkovské i zatančiti po „hanácku**. Snad vlivem těchto svateb a oper 
šířila se známost o lidu ^.hanáckém** a zároveň záliba v tanci „hanáckém**. 
Jisto je, že mezi oblíbenými tanci v Německu čítáme pak ve stol. XVIII. 
často o tanci „hanakisch**, a že se přiznává r. 1783 Anton, jak Němci 
napodobují po Slovanech tance kozácké, polské a — hanácké. ^*) Bývaly 
tyto tance zaradovány v Německu na program zábav panských a přirovná- 
vány s polonaisou. ^'^) Ještě r. 1842 přibírá spisovatel návodu ku „plesAm 
elegantního světa** Er. v. Saldem mezi tance uherské, polské, kozácké a 
mazurské také skočné prý, veselé tance „hanácké** (hannakisch). '^) 

Podrobné zprávy, jak byly tyto hanácké tance tančeny, jsme se ne- 
dočetli. Vždy to bývá jen zmínka pouhá, jen jméno, jako na př. r. 1780 
Hanke poznamenal, že Hanáci milují tanec. '') Zdá se, že pod názvem tanec 
„hanácký** zahrnováno bylo pojmenování tancA lidu českého na Moravě 
vAbcc, tedy také tancA z krajin slováckých a jiných, které se jistě vyrov- 
naly svou pAvabností tancAm, tančeným jen a jen na Hané. Stalo se 
však již zvykem, jmenovati tyto tance „hanáckými**. Řídil se zvykem tímto 
také Bílovský, když na kázání přirovnával pohyblivé postavičky při vodo- 
trysku v Brussciu k tancAm hanáckým, jež ovsem také mohl znáti, poaěvadž 
na Hané farářoval a horlivě si všímal tamějšího života. Vykládá s kazatelny: 
„V městě Bruxellis v královské zahradě mužíčkové z mědě, skrze vodní 
trouby pohnutí, vesele tancigí, jako Hanáci a Hanácky v tanci do 
kola se točí. Ten tanec jmenuge se sedlský tanec, v kterém, zdá se, že 



ŤaDce lidové při koranoTaci r. Í792. 275 

tancují a se radují, zatím ale sem a tam jenom ti mužíčkové jako sedláci 
se motají a bez pravé rozkoše se do kola točí." ^®) Škoda, že kazatel ne- 
pověděl více o těchto tancích! 



Kapitola šestá. 

Tance při slavnostech korunovačních r. 1791 a 1792. 

I^odle starodávného obyčeje byly oslaveny korunovace Leopolda II. r. 1791 
a Františka I. r. 1792 tancem panským i lidovým s různými radován- 
kami a slavnostmi. Zajdeme se nejdříve podívat na lidovou slavnost v Krá- 
lovské oboře r. 1792. Zachovalo se několik popisů této nákladné slavnosti, 
při níž měl tanec hlavní úlohu. ') Průvodčím bude nám souvěký svědek 
Rulík, jenž popisuje slavnostní ob/inky v Ověnči těmito slovy : ^) „Nazejtří, 
totiž 12. toho měsíce páni stavové čeští k uctění král. dvora v Ovenci, 
jinak Bubenči blízko Prahy za Pruskou bránou, kdež před časy králové 
čeští své vyražení mívali, zřídili venkovskou slavnost, ku kteréž i sedláci ze 
všech krajů království českého, jakož i selští ženichové a nevěsty, jenž 
skutečně toho času do stavu manželského vstoupiti chtěli, pozváni byli. 
Tato slavnost zasluhige toho, aby tuto naším potomkům hodnověrným vy- 
psáním na památku zanechána byla. Bubeneč aneb Ovcnec leží v dolině při 
Vltavě, kdež mimo stavení nachází se rybník, kterýž však nyní vysušen a 
na pole vzdělán jest, a vynáší v okolí půl hodiny cesty, maje kolem okolo 
358 kusů pevného stromoví. Tento rybník byl vlastně k této venkovské 
slavnosti určen. Do polovice toho rybníka bylo 24 povýšených placů 
uděláno, a při každém byla podle obyčeje krajů muzika, na 
kterýchž z Ifikrajů pozvaní sedláci tane ováli a veselí byli. 
Také tu byly pro vyraženi houpačky, ptačí střelba, placy k hraní v ku- 
želky atd. Okolo rybníka byla ohrada zeleným větvovím obložená; kolem 
bylo veliké množství lamp a výše lucerny rozličných barev. Čtyry slavné 
brány, každá vysoká jako dům, zelenými větvemi obložené, na každé ně- 
kolik tisíc lamp se počítalo, a nápis tento : Vivat Franciscus Vivat Maria 
Theresia. Od první brány daleko nahoru byli kredenční stolové pro veškeren 
lid a tito stolové také mezi branami třetí a čtvrtou v dvojím alée se na- 
lézali. Dolejší stavení dali páni stavové novým rozšířiti a sál nákladně zří- 

18* 



276 Obiinky pri korano?aci r. 1792. 

diti a tQ bylo místo k tanci pro císařský dvůr, komonstvo a kdož k té 
veselosti patřili. Y půl sedmé hodině n večer přijel cis. král. dvůr s ko- 
monstvem, a tu hned na vrcha podlé Troje za vodou hlučné stříleli a pří 
první bráně bubnovali a troubili. Na to v pěkném pořádku táhli svadebníci 
z té strany od Holešovic skrze dvoje alée; před nimi šel počet granatyrů 
8 tureckou muzikou a městské gardy též s svou muzikou. Pak jel vůz 
triumfu čtyřmi voly zapražený, kteříž měli pozlacené rohy. Na voze křížem 
byli položeni snopové všelijakého obilí a z obou stran vinné keře stály. 
Na témž voze v zeleném loubí byly dvě figury aneb polní bohyně a při 
nich pozlacené rádlo leželo. Hned jeli s dvěma pluhy a všecko polní ná- 
řadí, jako hrábě, cepy, kosy nesli. K těm připojeni byli zpěváci a muzi- 
kanti, zpívajíce píseň českou, kteráž na ožínky směřovala. Při muzikantícb 
šlo 17 párů ženichů a nevěst a za nimi pozvaní hosté ze všech krajů, 
každý v svém kroji, jakéhož doma užívá, i s svou muzikou. Tato svadba 
šla okolo J. Gis. Král. Milostí na rybník, kdež lid každého kraje na svém 
místě se shromáždil, a počali tancovati. Nevěstě prvního páru Její M. 
královna svou vlastní rukou věnec na hlavu dala a zlatý peníz na hrdlo 
zavěsila, a lužecký rychtář Jan Plícko J. M. krále českým jazykem v po- 
níženosti vítal, načež mu mocnář zase v české řeči poděkoval. Při tom také 
bylo zpívané na velikém lešení Gantate od 104 hlavních zpěváků a muzi- 
kantů. I sešlo se tu lidu množství veliké ; toliko samého sedlského lidu přes 
8000 se počítalo, a vozů bylo tu na 1500. Byla pak hostina pro venkovské 
hosti tato připravená, totiž : hovězí, pácované pečené 883 liber, naloženého 
1235 liber, vepřových kejt 250, skopových 2332, šunek 900, uzen. klobás 
509, koláčů a buchet 8000 kusů, žemliček 6412 kusů, chleba 100 bochníků, 
kmínových bochníků 2076, piva 200 sudů. Také pro vznešenější hosti bylo 
tu množství pečitého, tort a paštét; vína rozličného 3076 flaší, limonády 
650, punče 300 a jiného nápoje 200 mázů.** 

Pořadatelé slavnosti při návalu ohromném nemohli uJržeti pořádek. 
Ze zmatku vznikly krádeže a pak vřava, při níž unavený lid špatně po- 
chodil. Zásoby pro něho nachystané, jak líčí Rulík, byly rozkradeny a ven- 
kovanům se nedostalo ani pití ani jídla. Vypravuje o tom ve svých pa- 
mětech Jan Jeník rytíř z Bratříc a připojuje zároveň žertovnou, satyrickoo 
skladbu, kterou složil neznámý rýmovník po slavnosti, vyčítaje pořadatelfim, 
proč si lid pozvali: „K větší slávě této korunovace nařídilo se taky, aby 
z každého kraje celého království českého několik párů sedlského mladého 
lidu k tomu korunováni se odeslalo, kterýž by v takovém krojí neb oděvu 



Sa'yri o bodech v Bubeučí. 277 

8c najiti dali, jak kde se ten chvalitebný obyčej zachoval, po starodávnu 
se šatiti. Že každý krajský hejtman, tejkaje se zrosta a tvářnosti, ty nej- 
pěknéjšf dívčinky a hoši z celého krajo vyvolil, vyrozumívá se. Majíc tento 
mladý pěkný lid, každý pro sebe, tak jak v svém okrSkn ohyčej jest, svou 
hudbu, hyloť jest ovšemť slyšeti tu dudy s houslema, tu zas cimhal, tam 
zase na strunové a foukací nástroje hudbu vyváděti. Tyto lidské hody bylyť 
jsou v Bubenči provozované. Ahy ale tento mladý venkovský lid k tanci 
neh k rejdování větší chuti nabyl, bylyC jsou pro něj mnohé prkenné houdy 
a kolny vyhotovený, v kterýchžto hojnost nápoje a pokrmu se nalézalo a 
zdarma se mělo rozdávati. Z ohledu kteréhož na každý boudě a kolně visel 
malovaný ohraz, co by z ní zdarma se dostalo, na př. kde se uzený maso 
vynacházelo, tu byla na tahulce vymalována šunka, kde nápoj, tu byl na- 
malovaný sud s pivem, a kde byla kořalka, tu bylo vědro k spatření atd. 
Že ale nenadále náramná nepořádnost povstala, při kterýž ty všechny s po- 
krmem a nápojem naplněné boudy a kolny v jednom momentu vykradené 
byly, tak sice, že pro ten hladový a při velkém parnu velmi žíznivý lid 
nic nezůstalo a že zrovna u toho smutného příběhu taky ještě jedna fortna 
(Triumpfbogen) se zapálila, bylaC jest ta roztržitost a nepořádnost mnohem 
větší, nad čímž se jeden z téhož venkovského lidu ostrovtipný sedlský hošík 
tak velice rozhorlil, že ihned potupné verše o těch v Bubenči držaných 
hodech peprné složil, jenž se napotom v obecnosti všudy rozšiřovaly a 
kteréž takto zněly: 

Hody v Bubenči. 

„Poslechněte, mládenci, mezi stromky nás rozdělili, 

co se stalo v Bubenči. Páni dobře hodovali. 

Byli jsme tam pozváni, řkouce, bychom tancovali, 

ze všech kraj& svoláni Janku, tancig, trouba hučí, 

A to byla regrací, co jest plátno, hlad bručí, 

malovaná traktací. Ani vody nám nedali, 

jen malované šunky chřtány prahnout nechali, 

a k jídlu ani bžunky. Zapálenou fortnou nám svítili. 

Malováno všeho dosti bysme tu nouzi lépe spatřili — 

a piva, vína v hojnosti — a tu slávu hody lidské nazvali, 

ale prázdné sklenice, na tisíc lelků k tomu pozvali, 

větru, prachu, nic více. Pěkná rozkoš, pěkné hodyl 

Jak medvědy nás vodili, Ani piva, ani vody!** • . * ') 



278 Koranovačni bál r. 1791. 

Při korunovaci r. 1791 i r. 1792 pořádány byly kromě uvedené slav- 
nusti 8 tanci lidovými četné bály v nádherné vyzdobených síních a zahra- 
dách šlechtických, jak o tom sonvěké zprávy zevrubně vypravují. ^) Z nich 
utkvěl v paměti všech zejména bál, který byl pořádán r. 1791 od stavů 
ve zvláštní místnosti, upravené od ředitele staveb Fr. Hergeta, malíře hi- 
storického Jahna a ing. Sechtera z divadla (nynějšího německého). Vyslech- 
neme o tom pamětníka opět Jana Jeníka rytíře z Bratříc: ^) „K zadní stěně 
divadla pražského (nyní stavovského) přistavilo a spojilo se s ním v dýlce 
až skoro k templu velikánské stavení z prken, kteréž tak vyhotovené, při- 
pojené a bohatě vyšpalirované jest bylo, jakoby jedinký sál neb síně zde 
v celosti a v jednotě bylo. V kterýmžto pak vyfintěném, velmi okrášleném 
sálu stavové čeští monarchský, přeskvostný balí dali, ku kterémuž se daleko 
přes 6000 hostův pozvalo. Stěny téhož sálu byly skoro celý s velkými 
zrcadlami pokryté a na těch v náramném počtu tak nazvaných lustrů, se 
řpytících, sem tam po stěnách zavěšených svícnův hořelo přes 7000 svíček 
voskových. Tu všechni v tak velkém počtu přítomní hosti byli se vším, jak 
lahodným nápojem, tak i s rozličným pokrmem, co jen srdce žádalo, až 
přes míru ochotně poslouženi. Aby se pak na tolik jídel a tolik boateliích 
rozličného dobrého a drahého vína, mandlového mléka, lemenady atd. jakési 
pohodlné místo opatřilo, bylaC jest ze sálu do Karolina z prken ndélána 
cesta v celosti, přikrytá, kdežto tam v Karolíně ta velká síi^, v kteréž se 
akademické promoce stavívají, též i auditoria neb školy práv a lékařství 
posluchačův, s těmi mnoliými pokrmami a nápojem výborným docela na- 
plnily. Což vše pro čerstvé a ochotné posloužení hostův vrchnostenský ku- 
chařové, kuchyňský, cukropekaři a sklepníci, též i věrné a schopné služeb- 
níci pod svou správou měli. Tak jak se tehdáž obecně soudilo, vydalo přej 
se na ten tak elegant provozovaný balí přes 170.000 zl." Vedle jiných 
popisuje Debrois, že byl tančen po příchodu Leopolda 11. a jeho choti 
„kontretauz" s figurami od 32 tanečnic a tanečníků. Granátníci při tomto 
tanci udržovali pořádek, aby se obecenstvo netísnilo a nedralo na místo, 
vyhrazené oněm párkům tančícím. ') 

V týž rozum čítáme o koimnovačních bálech, nákladně vystrojova- 
ných. Rulík popisuje bál, který pořádali stavové při korunovací, takto: ') 
,,U večer páni stavové čeští v nákladném a k této slavnosti nově vysta- 
veném sálu v karolinské ulici JM. krále a královno co nejstkvostněj 
ctili a bál takový zřídili, že se tu do 6000 lidu nalézalo. Týž znamenitý 
sál u všech vznešených i také cizích hostů veliké chvály došel, ano i sám 



fialy ▼ semináři o masopuste. 279 

mocnář těmito slovy se prohlásil : „Kdo uvnitř tohoto stavení nespatřil, nic 
y Praze pamětihodného neviděl.^ V tom sále, jenž na způsob římského pa- 
láce zřízen byl, král. dvůr a panstvo na místech 18 k tomu určených ve- 
čeřel a muzika, mimo znamenitého při večeři cantata, na 6 kuřích libě 
zněla; nápoje i pokrmu pro obecný lid bylo až příliš mnoho a co hrdlo 
ráčilo. Vedený náklad na to staveni, jakož i na bál a hostinu vztahoval se 
na jedenkráte sto a padesáte tisíců zL'' 

V popisech korunovačních slavností r. 1836 dočítáme se také o tan- 
cích, které lid z různých krajů českých podle svého obyčeje v Praze tančil. 
Jak si máme představiti taneční párky tyto i hudbu příslušnou, ukazuje vy- 
obrazení obžinkového vozu z prachenského kraje, jenž přiváží v průvodu 
ze strakonického panství dudáka a hou<Jka 1 párky taneční (viz obrázek 
číslo 95.). 




Kapitola sedmá. 

Bály a reduty ve stol. XVIII. a v první polovici včku XIX. 

masopustě pořádány byly v městech bály a reduty, veřejné i soukromé. 

Zvyklost tato byla zachovávána i tam, kde tanec nepožíval zvláštní 
obliby ; na př. v semináři svatováclavském pod správou Jesuitův bylo o maso- 
pustě také prese všechny přísné řády dovoleno, aby se chovanci maskovali 
a zatančili si, když všude jinde o masopustě se rozproudilo taneční veselí. 
Vypravuje o tom bývalý chovanec Jan Jeník rytíř z Bratříc z vlastní zku- 
šenosti:') „Vo masopustu, vzlášC ty poslední 3 dni masopustní bývalo 
v semenarium našem veselo, neboť pozvav si P. Regens vznešené hosty 
z města, držíval se balí v refektáři. Tu bylo opravdu mnoho k vidění. Na 
maškarády z těch 160 několik ztrávníkův vynaložili mnozí veliké peníze. 
V zrostu ti menší bývali co nejčistějc za osoby ženské pěkně přistrojený. 
Ti druzí větší představovali bohatě oblečené Turky, neb jakýsi zamilovaný 
párek z dalekých cizích národův. Jiné pak maškary spatřovaly se rozličného 
podívaného i ostrovtipného nápadu. Při čemž' k pokrmu mnoho pečitého, 
tak i k občerstvení mléka mandlového a lemonady bývalo všeho dosti. Tento 
veselý tanec neb rejdování trval až do půl noci." Podobně dámy v ústavu 
šlechtičen na Hradě Pražském směly choditi, když se aspoň tři umluvily. 



280 Spoleíi-nsktí bálj t XVIIT. Hol. 

do lábav nemaikovaných, které aDobleasa" pořádala, a mohly se tara do 
11 hodis baviti. 

Při técbto zábavách masopastnlcb bylo přesné zachováváno podle mody 
tebdejSi kastovnictvf Jednotlivých vrstev spoleCenekýcfa. Neblaie prosluly 
v Praze ve století XVIII. tak zvané „společenské bály' (Societáts- 
Balle), které pořádala podle svědka sonvékého ') noblessa tehdejif. Přísné 




se dbalo při nich, aby nebyly znesvěceny přítomnosti třfd domněle niiiich, 
měitanských, aby se panstvo moblo nenucené baviti v kronfkn důvěrném. 
Za Tyziiamenáui bylo pokládáno, Je smél syn měSfanský, jsa důstojníkem, 
Dcbo dcera z krabů měifauskýcb, jsouc choti důstojníkovou, nahlédnonti do 
tanefinlho veselí vioeiené společnosti, uzavřené před tvědavjoi trakem mé- 
itaostva pralskébo. ') 

Není divD, íe pak tyto paoské nsocietét-bály" vzbniovaly svou ne- 
přlstopnostf a nadutostí v méStanskjch kmzicb úsmév pobrdlivý a ie se 
brzy staly terčem vtipů a pořekadel. Zajímavý příklad podává poiměíná 
báseĎ, složená r. 1803 o tehdejším plesa společenském v Praze. (,Anf den 
A děli ch ■ Soci etítts- Balí za Prag.) Nebyla pro urážlivý obsah nikdy otiiténa. 
Kolovala jen potiymD v četných opisech, z nichž jeden původní exemplář 
mám tn před sebon. Jsou to ver£e, které složil neznámý rýmovnlk o zábave 



Bály ^privátní". 281 

oa plesu jmenovauém, prozrazuje křehkosti a vady přítomných dám i pánů 
a neSetrně odhaluje všeliké pletky zákulisní, zejména milostná dobrodružství."') 
Podána tu charakteristika tehdejší zábavy o společenském bále i s věrným 
napodobením plesové řeči tehdejší, se všemi oblíbenými frasemi módními, 
vplétanými z cizích řečí v hovor s dámou. Hemži se tu slova: amusiren, 
favorislren, • nia foi!, appetissant, complaissant, cavalier servant atd. Dozví- 
dáme se, kdo byl „královnou plesu". Skladba tato způsobila vzbouření 
v panských kruzích. Byla totiž od neznámého zasílatele rozeslána všem 
účastníkům plesu a při tom vždy byly vynechány urážlivé verše podle toho, 
komu byla zásilka adresspvána. Dámy jednotlivé měly radost, že jich skla- 
datel ušetřil před výsměchem a jiné že týrá vtipem. Se škodolibostí spě- 
chaly ke svým družkám, vyslovujíce jim s přetvářeným žalem soustrast, že 
tak nemilosrdně byly uraženy. Zatím navzájem byly překvapeny, čtouce 
o sobě neméně ostré veršíky, které byly vynechány v listě jim zaslaném. 
V Praze dlouho se mluvilo hlavně v rodinách měšťanských o tomto „spo- 
lečenském bálu** a o sutyřc, kterou si každý hlcdél opsati. 

Vedle těchto bálů byly oblíbeny t. zv. „bály privátní". Podle zpráv, 
zapsaných od účastníka r. 1787,*) účastní válo se těchto zábav až 600 lidí. 
Podnikatel se postaral o hudbu a světlo. Aby si útraty vynahradil, rozprodal 
lístků tolik, že se pak účastníci nemohli vejíti do místností tanečních. Jídla 
a pití kupoval si každý zvláště. Páni a dámy chodíce kolem těch, kdo 
jedli a pili, uštěpačně klevetali, kolik lahví punče nebo vína ten či onen 
vypil, co prý toho snědl. Proto se každý hleděl občerstviti někde v zákoutí, 
aby nebyl rušen dotěravými závistníky. Náš pozorovatel všímal si také roz- 
hovoru a zachytil některé zlomky společenské zábavy, na př. že chřest 
(^Spargel") je pěkný vynález, že Praha ještě není tak osvícena, aby se 
společnost dovedla repraesentovati příslušným leskem pfi veřejném veselí 
a pod. Byl také vedle tančírny upraven zvláštní pokojík ;,Seufzer-Allee", 
kam se uchýlili, kdož neměli na zábavě svých známých a chtěli si klidně 
poseděti, nebo byli rozmrzelí při zábavě. E ránu se noblessa usadila po- 
hromadě a dívala se velkopansky na měšťanský dav, jak se ještě pachtí 
v tanci. Po tomto privátním bále rozlétlo se plno pomluv. Podnikatel lá- 



*) Na pK „Weh mirl Wena ich vergessen bátt das schdnc Weibchťn die 
Laogett, sie tanzt so elegant einher, als ain alter Zeiselbár . . . Die Baron GoUart 
á propoB, tanzt auch cech vergiiagt und froh mit Monsicur THehrenj der aus Gnad 
sich ttber sie erbarmt hat . . .** 



aS2 Oblíbené (auce. Vaieik. 

teřil Da skrblictví a ikrobenost boBtú. Ti, kdoi nebyli na zábavě, ptali se 
pak jizlivé ůfaBtnfkfl, jak se vjspali a jak se bavili, .divertirovali". 

Z taDců oblíbených na sklonku veka XVIII. a na zaíňtkn věku XIX. 
v cizině a k nám zanášených módou ze soasedstva, jmenajeme polonaisn 
obyčejné nazaíátku bálu, gavottu, původem tanec staro francouiský, S cb o- 
tiscb (EcuBsaise), (jalopp, Hazurka, Contretanz (Coatredanse 
fran^aise), Cotillon, rAzné druhy tance Quadrille a Liiudler, Stei- 




rísch, pak rOzné druby příbnznáho valřfku (Walzcr, Walse). Kdy 
který z těcbto tancft vznik), jak se taněil a při jaké hudbě, obfifrně a zna- 
lecky vykládá BShme. K němu tuto odkazajeme, kdo by snad chtěl o věci 
zevrubněji se poučiti. ^) Jak tylo tance vypadaly, ukazoje připojených pět 
vyobrazeni ze aonvěkých památek (čis. obr. 96. — 100.). 

Z těcbto tancfl byl u nás rozilřeii hlavně valfifk. Pochválíme české 
tanečnice v Praze cestovatel ve druhé pol.ovici veka XVIII., jak mfrně si 
vedou, že nepokládají za krásný tanec nejdlvějSt točeni jako v německých 
krajích. Je prý pi^jemno dívati se na četné párky taneční pi^ tomto tanci, 
jak vzájemně se neruSf, točí ae pofadem za sebou. U vzneienéjjích tanči 
se valčík jeité s vétif, pečlivějii „akkuratessou". ^) Komu máme věřiti? 



TanefDi pořádek x r, 1 



Zahlédneme v téže dobé ateaky, jak íkodi valčík a kozáčky tanec. Že tedy 
(iráveni dvorní reakript ze dne 18. března r. 17Dtí zakizal přísné 
v Čechácli tanec, íkodlivý zdraví, i při tom tanec hříiný, totiž valElk 
(Walzen). ^) Zápuvěď tato ho nevyfaladila. Na začátkn věku XIX. divi se 
v Konvikte v Praze cizinec Reichardt na tancčni zábavu. Diví se, ie vedle 
desitilet^cli, jedenáctiletých dévéat chutí tancuji valčík ženy čtyřiceti a pa- 
desátileté, ale prý beze vší ^grácie", něžnosti, jako bc tančí vulčik ve Vídni 
a T Hoichově. ^) Valčík podle Griealovy zprivy byl nejobllbenéjilm tancem 
v Praze. V Praze bylo 16 tančíren, ? okolí 15 tančíren, mimo to v lio- 
stinclcb, kde se lid scházel na pivo, hlavně v Dloabé třfdě, na Koňském 
trbn, na Dobytčím trhu, na Peritejně, na Onjezdé v neděli a ve svátek za- 
znívala bndba a mezi tanci přední místo vidy zatulmal valčík. *) 

Podle Jangova „nářkn starého ex-taneěnfho miitra", vydaného v Praze 
r. 1811, zatlačovala na začátku věku XIX. „urozený" menuet i „pyioou" 
polonaisu Skotská (.écossaise"), viade dochizejic obliby.'*) Ponenáhlu 
vyskytují se na tanečním pořádku „společenských" bálů také některé ná- 
rodní tance české, v letech dvacátých skoro pravidelně „re jdo vák". 

Mám tu několik pozvání a dám- 
ských vstupenek k těmto společen- 
ským bátjim v Praze. Ukázkou, jak 
vypadal na př. taneční pořádek 
r. 1831 na bálu v Platýze, vypisuji 
z německé vstupenky dámské : 1. od- 
děleni : Polonaise, Deutsch, 
Gallop, Lándler, Reydowak, 
Walzer. 11. oddělení: Cotilton, 
Deutsch, Gallop, Lándler, 
Reydowak, Scblussdeutscb. 
Tak se tedy v Praze a patrně také 
jinde po českých zemích tančívalo 
na začátku věku XIX. 

Již tenkráte uvědomělí Čechové 
se těiili tonin, že české tance jsou 
vitány mezi cizími tanci v tančírnácb 
panských i měSranských. Libqje.si 
čtverácký spisovatel masopastnibo 
čtení r. 1833, ie tance české a slo- 




Zlliba v luDcjcb í<'skjcti. 



-ŤSii 



vanské ucjsoa zavrbovóuy ze E&bav 
masopastnlch. Vzpomíná nedávných 
dob: pKainkoli Jsem se hnnl, tan- 
covdIí Walzor a £ccosaÍB; 
sJkT\J9^'--''^^^ kamkoli jsem ucho naklonil, dekla- 

/fOÍ'''-'J.\, .1 movali básně Kastclliho nebo Sa- 

pbira; kamkoli jsem se vrtnul, zpí- 
vali : Dl tanti pulpiti nebo Wollmr 
ollewail! — Jii mi bylo k zonfáni, 
ubobéma čccbáíkovi ! Tu ale nálilc 
jakoby na nevéHci byla metla Boží 
dolehla, hrozná změna se diti po- 
čala. Zde onde so víttOf s Ha- 
zarkoa, a kolkolem se objímají 
8 volným Rojdovákem a choti 
jeho potrhlou RejdoTaíkoo; zde 
onde BQ obroselnji Elicperovon Opi- 
l-kou n Pivečkem ; zdo onde se oz^vá: 
, Bratří, pimc nápoj jeímenov^', a 
co nevidět budou se rozléhat! Va- 
řákový ětvcrohlasoě zpěvy. Nu, tedy 
"" lanFc gg jjj vcaelte, veselí Čechové, veselte 

Bj^n* T AlDUitebu OaillBS. 1(01. 

SO po česku! Hovoi^e, zpívejte, 
deklamujte a tancujte po č«gkn. 
Čas k tomu nastal — dlouzí, zimní veČerové jsoa vesolůstek přátelé." ") 

V éasopjGcch éeských kmitujl se zmínky o češtině na tchdcjjícb bálecb, 
vlastenecké i milostné básně o zábavě taneční, epigramy o tancích. Příkladem 
bndiž básci), v níž Fr. B. Tomsa r. 1822 Ifíi pávaby „Děvčátka v plesu": 




„Navnif se. o přerozkošná chvíle, Sotva lehkokroká žo nožinka 



opoj mne blahosti svou, 
v nižto jsem se zab.tvoval mile 
s dívčinkou pří plosa ctnou. 
Lehounce co nebes milostrnka 
po boku mém plynula; 
ozdobně co Apola milenka 
průřadim se vinula. 



zemi dotknouc, vétrem výi se vine, 
v prondaý let muo sebou vznáší 
sluSné jfjl outlinká rněinka. 
O ji farabosuědá zem netííí; 
uebeitauky vůkol ni se snáfií, 
lehounce co zefir v plesu plyne, 
hlasem libým k aqjelám se blíil." '") 



g>á tanéfriift na BsrTÍfcc (Zofii.Bký oitroT). 



Z rozmanit^cb epigramOv o tanci, o toneČnfiUb z této doby vybfr6me 
z r. 1821 omliiTU tanefníce, proč dala gDeobrabanérautaneínikOTi" hoSliibem 
(epigram složil F. A. Rokoa) : 

.Odpust, v skočnou ie pak ae teboa jsem necbtěla jiti. 
Od tebe mám — nebo vIS — již nohy poSlapané!" ") 

Z tanečulch místnosti y Praze zejména od let tficátjcb byl oblíben 
nynějll Žofloský ostrov, čili jak tenkráte se nazýval, ostror Barvířský, 
Barvífka. R. 1837 byl na ném znova npraven vkusný, prostranný taneční 
súl, jehoi chválo Čteme v novinách r. 1837. ") „Co nového? Ano byli 
jsme na Barvlřce — Barvifkal — nenif to vlče onen sprostý ostrůvek, 
ODO rejdiité vétroplarhA a fiflenek, oj, zacbranii B&h I Maloninký ráj, a íe 
v ráji ples, tudíž i na Barvlřce, na tom malinkém ráji tančírna! O poskočte 
aobí, ontlé nožky tanečnické! Není to sál oby£<Jný. By možná bylo, snadno 
by sedm a i deset tanečniklk jeden nad drahým ve vetru znáieti se mohlo 
v této vysoké, dvojnásobnou fadou oken a krásnou galerii obehnané tančírnč. 

Maličko jen sečkejte, a Uhu května otevře se Barvfřka, na Barvířce 
otevře se tančlrna, v tančlrnč ote- 
vrou se srdce a v máji je£tč budou 
plesati krásotinky praíské nad Bar- 
vlfkou a Barvlřka bude plesati 
s nimi. Nebol čeboŽ nelze nadíti 
se do vlastimilnvného, podnikavého 
ducha pana Rabskébo, jenž nové 
zfizený ostrov s hostincem a tan- 
čirnon viestranné najav, každé Žá- 
dosti vzácných navitévovutelA, jakož 
povždy činil, vyhověti se vynasnaží. " 
Zachovalo se dosti podrobných 
zpráv, roztroušených po knihách a 
časopisech, jaké bývaly bály spole- 
čenské, reduty i bály privátní na 
začátka včkn XIX. Pomíjíme drob- 
ných zpráv ft raději místo svého 
Učeni, zosnovanébo z různorodých 
ad^jQ, dáváme tu misto znameni- 
tému „kukátku", kdež J. K. Tyl 




SpoIeíenBhri bály tu Žoflnikém oitroTl 




akatuje obrázky z maaopnstofcli 
zábav v Prazfl patrné na základe 
bedlivého, oatrovtipDébo pozorovánf. 
Obrázky tyto jsou živé kresleny a 
podávili jasný názor o tom, jak se 
Praha bavila tanvem vlče neí před 
padesáti lety. ") 

Tyl vede nejdi^ve na ulici k ná- 
rožníma domn, kde z ránu cedatář 
8 batikem cedalf pod paidi pfílepiije 
řadu ttloketnich a pftl sáhových" ná- 
véSti. Dva tovarySi si libnjl, fe bude 
osm bálů. Pekař s panem starým si 
nmlouvajf domáci zábava. Praktikant 
a kupecký mládenec polovic íesky, 
polovic némecky umlouvojl BchQzku 
v taneíof hodi:ié s děvčaty. Z ulice 
provází Ty! do zastavárny, kde bo- 
100 Thiicc. dina ářednf jli se cliýlf ke konci 

Bytl.L. uj D.bn«.a.l., ^ ^j^j^ j^jjg (,^j( ^^ j^^ donáíoček, 

dobazovaČek, slaiek a iejdiřá. Švihák 
zastavuje drahocenný obrázek svého otce. Vlečko jon, aby o magopuíté in£ll 
dost penéz k radovánkám. Vstupujeme nyul s Tylem na Ž o f f n s k ý 
ostrov: 

„Sál na barvířském ostrávku. SpulcEcnský bál. Po aténách skvostné 
draperie, kolem drahá oranícrie. Z náramných lustrQ dennf zář. Dva tisice 
hostů. Podivné hemíenf. Leaknoncf se atlas, lebýnkýgas; briliantů lesk po 
Šijlcb a na blavácb, květinové sady ve vlasech a po Šatech. Šumot bovo- 
ffcfch a hlahol padesáti hudebníků. 

Nalf^ná dáma se třemi dcerami. Dáma: Mon Dlen! Jen zrovna, 
Mino, hlavu [inpni, okem slřllej — lákej, lapni. Kozo — Mino I poslechněte 
rady! Oi ste zapomněly, proč jsme tady? Mina: Já mám uloviti úředníka 
Rota: Já bych ráda duktora. Lina: Já důstojnika. 

Hejskové se potkuji. Přeni: Servo! Jak je? Druhý: Jako v ráji, 
třetí kUrn zamluvil sem s Minou. Prvni: Dá ji? Druhý: Bože, a jak ráda I 
VÉecka hoři! Primi: Šťastný chlape! dévíe jako poupátko, vtipná též — 
Druhý : 1 třeba bylo housátko ! Srdce mé se čtvrti milionn koří ! Ton-li 
nebude mým dluhům opravy, nic mi nezbyde, než kntka do hlavy. 

On a ona. On: Bůh mě slyší! tona vrozkoáil Ona: I jděto t On: 



Bály ^domácí". 28? 

S vámi chtěl bych, mina zemi, lítati, tam, kde slanci od východu svítati — 
Ona: He, he! On: Blažen, kdy se usmějete — Ona: He, he! On (stranou) : 
Probůh, co sem to vzal do ruky ! ToC je loutka, ze soustruhu hříčka, šité 
tilko. nalíčená líčka, nástroj z dřeva, celý bezzvuký ! Šťastný, kdo si dívku 
zamiluje, jenž mu dobře aspoň zatancuje. (Nahlas.) Pfljdem k tanci? Ona: 
Třeba. On : Nebo posedíme. Ona : Také. On : Tedy jděm, ať — nemluvíme. 

Výbor pánů bál pořádajících. První: Kéž by se to naplnilo; všude 
husto. Druhý: Jenom v kase pusto! Zdarma pozvaný se vždycky dostaví — 
outraty ať výbor, jak chce zapraví. Třetí: Za to se mu slávou nahrazuje, 
co zde měšec uškoduje. Švihák letí kolem: Bravo, páni! Co je Praha Prahou, 
nevyvedla se vší snahou bálu, jak ste vy ho spořádati! Výbor: Vždyť sme 
dvanáct roků študovali.'' 

Po mravokárné episodě díváme se s Tylem na „Ples domácí. Tančírna 
= pokojík čtyry lokte široký, půlpáta dlouhý, na každé stěně skleněný 
svícen, na svícne papírová rflže a dvougrošová svíčka. Po levé straně ještě 
jeden, ale ještě menší pokojíček, v něm řada seslí a staré kanape. Po pravé 
straně také jeden, ale také menší pokojíček, v něm stůl, sklenice a mísa. 
V tančirně, ve výklenku u okna, celí tři muzikanti: dvě skřípavé housle a 
falešná flétna. PČt párfl lítá, vulgo : tancuje ; pět jiných oddychuje, a patnáct 
jich kolem čeká. 

Dva hosté přicházejí. První: Neměj starost — za pětku to stojí: 
jídla, pití dost i tanečnic. Všecko se tu s veselostí pojí. (Přistoupí k do- 
mácímu pánu) Tuhle, pane, ještě hosta vedu. Domácí: Těším se! Host 
druhý: I já se těším. Domácí: Dobře tak; n mne přejde pánu radováním 
zrak. Strojím bál ten bez ohledu, k vflli známým; a co z toho? Nic! (Tajně 
hostu prvnímu.) Podíl váš rád tratím. Host: Však já bez toho nic neza- 
platím! Za to sem vám jiných pět do té pasti sved. 

Hudba přestala. Tanečnice (se fofruje): Pane, to je horko — k za- 
lknutí! Domácí dcera: Líbí -li se — máme pro příhodu cukrové a čerstvou 
vodu. Tanečník 0'inému) : Zůstaneme aspoň při chuti. Druhý : Já bych hladem 
hřeby polykal. První: Já se dosyta již prachu ualykal. Tanečnice: Žádné 
kafé? žádnou limonádu? Druhá: Já sem dala punč a čokoládu. Třetí: Já 
poslala krůtu — ba/anta — Čtvrtá: Já sto koblih za sebe i amanta. 
Pátá: Já šest kuřat — Domácí syn (s talířem, na němžto krajíčky venkov- 
ského chleba) : Slečny ! páni ! prosím — něco k zakousnutí — již to nosím. 
Jako doma — žádné zdráhání. Máme toho, věru, k plejtvání! Host první 
(nosí za ním mísu s tenkými odřízky tvrdé uzeniny). Domácí pán a pani 
opodál: Ona (jemu tajně): Na pět neděl máme jídla dosti! On (posvědčí 
radostné a rukama tleskaje běží mezi společnost) : Alou, páni, jenom do té 
veselosti!" — 

V dalším „podívání'' předvádí Tyl obrázek tehdejší pražské reduty: 
„Plno světla, plno hudby — ale málo hostí, a ještě míň maškar. Několik 
kalenderů, v každém koutě dvoje domino, zde onde některá zahradnice a 
zahradník, Turek, citronářka, Tyrolan, Harlekín a Kolumbina. Kolem na 



288 • V rcdatŽ. 

lavicích vyšperkované dámy, jako loutky — — — jenže Óascm ifvigí; 
uprostřed sála pánové kolem zevlcgíce. Jedni by to ySecko rádi bánili, 
(irnzf chválili. 

Harlekfn mezi né vjede: Holá, fikrobenáči! Hnete ondy, sice dostanete 
š Harlckfnem soudy! Na rednté nejste na postánf, k výsméchn a pro cn- 
cháui; uechte moudrosti své před vraty — sic vás střelím do paty! (Ně- 
které plácačkou lehýnce ndeří.) Host : Dnmmer Spass ! Jiný : Jemeiner Wicht ! 
Harlekin (se obrátí): Bu bist aneb been Samet nicbt! 

Mladý Praian se svým strýcem js venku. Strýc (když se byl as 
hodinu díval): Hezké je to - ale smutné troclin. Mél bysi být u nás, 
hochu, když se jednou přestrojíme! To je křiku, smíchu, kutění, škádlení 
a vrtění, čert by neobstál, když rozpustíme: slovem, jak se na maškary 
sluší. Ty tu, jako zmoklé, klopí uši. Praian: V Praze, strejčktr, na bon ton 
je dbáti. Strýc: I jdi, chce-li člověk na blázna již hráti, nesmi na tóny se 
ptáti, nccht se to má venku nebo v Praze státi. 

Ciironářka (s košíkem plným vlaskélio ovoco a rozličných kornontků, 
kolem houtu študentů): Kupte, páni! Kdo mé zboží jídá, moudře večeří a 
chytře snídá. Kupte, vám je toho třeba, jako káznice a všedenního chleba. 
(Rozdává jim kornoutky; študenti je otvírají — všude psáno): Seďte a přec 
po světč se ohlížejte, mimo školu mnoho v něm se děje; aneb smutek na 
klobouk si dojte, nevítc-li, než co školský trychtýř vlcje. 

Dáma v domino, švihák ji provádí. Kolumhina (kolem tancujíc): Nevěř, 
o čem mladý galan kváce — doma čtyřnedělní děcko pláče ; nech tu ženo 
věrná, všeho státi — do dne se ti s cesty manžel vrátí! Harlekin (obská- 
kuje kolem hosta v černých šatech — člověka vyzáblého. jemuito z každé 
vrásky kovaný pracccptor vykukuje): Salvě, asine! Host: Jak? Víš kdo 
jsem?! llarlekin: O jistě! Dosti dlouho činil si mně muky, nežli's velkou 
věc mi vtloukl do paruky — kde je .jautem** a kde „vero** na svém místě. 

JDvě skvostné Tttrkyně vejdou do sálu. Hejskové je hned houfně obklopí, 
takže jednu lidstvo na právo, druhou na levo zanese. Panáček (novomódní 
vousiska si hladě) : SchOne Mnske, darf ich^s wagen, mein Geleit' dir anzu- 
tragen ? Turkyné se lekne toho množství opovážlivých dotěravců, neví hned 
co odpovědíti a mlčí. Šedivý mládenec: Posílá tě z ráje Mahomed, by nám 
v Praze hlavy spleť? Turkyné chce odpovědít: ,Tobě se to stalo, nežli 
jsem přišla' — neví ale, jestli by nepohoršila, a opět mlčí. Švihák: Škoda 
íigury, že nemá řeči ! Snad ji na cestě i s vtipem ztratila. Kdyby jenom 
o vlas byla větší, dobře by se vedle Turka na most hodila ... Turkyné šťastně 
vyklouzne, u dveří druhou zastihne, a obé na to pospích^í — domů.** 
Tyl pak líčí jiné ještě žertovné výjevy z reduty i potom žalostný konec 
masopustních radovánek vůbec. 

Tylův obrázek tanečních zábav v Praze doplňigí připojené dva obrázky 
z let třicátých a čtyřicátých, vyobrazení tance měšťanského (viz obr. čís. 101.) 
a tance společenského v Praze (viz obr. čís. 102.). 



Pleaj puiskř, niiUatVé k obecné. 



ASkolJT sUrodávné roiděleol I 
bUi na p A n B k é (spolefienské), ' 
měifanskč a obec[ué'*) )ec- j 
kde se je&U ndriovalo, blatmé po 
renkově ieaíim, přece jií chodívá 
panstTO do zábav méitanských, a 
aevylnčitje, jako nasklonka XVIII. 
vékn ze STýcb zábav hoatft z vrstev 
méátanekých. Kromé uvedených 
tři drahfi bývaly pořádán; bály 
od jednotlivých spolků, drožstev. 
Z nich nabjlj zvaíného jména plesj/ 




Prval z nich pořádán byl r. 1844. ") O znamenitém úspécbn jeho 
referovaly noviny ieské i německé. Taneční pořádek dámský t6chto plea&v 
nméleckých v néžné úpravě ozdoben byl pAvodnimi kreabaml tehdejílch 
umélcfl B. Havránka, E. Svobody, Q. Uanesa, Komny, Bei^manna, Vacka 
a Mflllera (viz obr. Sis. lOS.— 116). 

Jeitfi Bkvěleji se vydařil ples nmélecký rokn 1645. S nadienim piíe 
referent:*^) „Ve středa, dne 15. t. m. byla v sále na ostrově Žofinském 
slavnost, jli se zajisté málokterá v masopastě tomto vyrovná; toho dne 
totiž slavil se ples nmělecký. Již loňský bál, spořádaný od statných 
naěich vlasteneckých nmělcA, ziskal ei, a to vSim právem, vSeobecnoa oblibu 
naieho v tom ohledu zajisté sondnébo obecenstva; letotnl ples ji zajisté 
jenom zvětiití máte. Od pp. pořadatelů, jichfto stadia bohyním krásného 
améni zasvěcena jsou, bylo se příjemného, opravda vkasaého ozdobeni bá- 
leěnlch prostor nadití ; to viak, co jsme spatřili, překvapilo jeitě o6ekávánÍ 
naáe, by i té skvělostí při tom nebylo bývalo, kterái se vSnde v míře tak 
plné na odiv dávala. O tom pannje jen jeden hlas, a dámy mohly si viím 
právem v toaletě, od pp. výborů jim přichystané, libovati. Osvíceni téměř 
čarovné zvySovalo jeité vieckn kráso, a květin k ozdobě sáln byla taková 
hojnost, že bys se byl v zimnf této době do jara překouzleným býti do- 
mnival. Co byl ale vSecken ten lesk, co byly nejlibějSl ty jara kvítka proti 
oněm pAvabům, ježto se jako výbor Květeny zemských krás v prostomilých 
vdécich Qtěienosti po samém sále pohybovaly! Vira zdálo se, jakoby byla 
staroslavná Praha vlečko, co nej krás něj tibo má, na toto jediné místo sou- 
středila. Každý stav, který se k vzdilanosti dniži, byl zde v radostné har- 

19 



3M 



PlM mnělecký r. ISO. 



monii a oatatnimi zastODpen ; předevilm dok4E«l& ale naie ilecbta, jakoo 
cenu na podobné poiloánf kl&sti, a kterak bí snahy ušlechtilých těchto, 
vlastimiloTDých nmělcA Táiiti nmí. Taneční pofádkj pro dámy podávaly se 
se skvostná Táianým alhnm, záleiejlclm z celé roitomilé sbírky bystře a 
důvtipně mySlenjch a pěkně Tyfedsnýcb rrtinek, na jeduotlivé tance se 
vztahujících; netřeba přidati, že vynalezeni a vyvedeni jich pp. pořadatelAn 




plesu toho samjni náleží. Návltěva byla, jak se sonditi dá, velmi hiněná, 
a k poctě shromážděného zde obecenstva musíme Flci, že obojima jazyka, 
Q náa mista m^jicimn, ěeskémn i némeckěmn, v krásné svornosti stáného 
práva dnpřáno ; jsont posud ovlem chatrnějií báleční vyraženi n nás, kde 
by se lide uráželi, kdyby se vedle jiného jazyka, }^i nmí a íasto téi 
i ncaml, vzdělaní blaholorě krásné mateřitiuy naSÍ ozvali. Zde arci mohlo 
by platiti staré přísloví: Ars non faabet osorem, nisi ignorantem. Tim větií 
čest pro pp. výbory uměleckého bála, že podobné předandky zvrtnouti a 



tlmělecký bál „v přestrojení'' r. 1848. 291 

YŠech práv i přízní ufietřiti dovedli. Již zvaci jich lístky — dámské byly 
pravým vzorem krásné i nákladné práce — okázaly spanilé jich snažení; 
české neb némecké slovo mohl si každý podle srdce svého na nich vybrati. 
Tak ovšem slaSi ; zde nás to ale tím více těšilo, jelikož jsme z toho poznali, 
že dorůstající naše umělecké pokolení, hodné to následovnictvo Mutinů, 
Skřetů a Brandlů, obracnjíc se opět k národníma živlu, postavení a určení 
své uznává, že vidi, že snahu svou v národě zakořeniti musí, by prázdného 
všeobecná se uchránic, zlahoztgíc svou moci na pevný, faktický podklad 
působiti a z něho opět naopak nových a nových duševních i materiálních 
sil a podnětů nabývati mohlo. Jen tam toliko, kde umění vlast má, má 
vlast také umění. ^ 

Po vlídněna uvítání uměleckých plesů ve všech kruzích společnosti 
pražské odhodlali se po úmluvě spisovatelé a umělci uspořádati veliký ples 
maskovaný. Po dlouhých přípravách překvapili Prahu. Čteme o tomto plesu 
chvalořeč: „. . . co se bálu v přestrojení v neděli 5. března r. 1848 
v sále na Žofíně dotýče, to je jiná — to byla koruna všech bálů nejen 
letošních, ale všech bálů, pokud naše paměť sahá. Spořádali jej ondové 
spolku, spisovatelé a umělci, a velmi vkusnými českoněmeckými lístky byla 
též nejvyšší šlechta, jakož i všecky notability hlavního města sezváni. Vý- 
sledek převýšil každé i to největší očekávání. Každý, kdo do sálu vstoupil, 
neobyčejně skvostným výjevem, který se před očima jeho odslonil, dlouho 
celý u vytrženi trval. Již uspořádání sálu bylo nádherné. Celý byl zavěšen 
bílým musselinom a mezi sloupy pod galeriemi spatřovala se starožitná ry- 
tířská brnění, pancíře, kopí, ratiště, partizány a s galerií visely praporce 
všech barev. Na stěnách zase skvěly se v heraldických barvách český lev 
a znaky svobodných umění a nauk, pak erby přednějších měst českých. 
Největší znamenitost ale záležela v kostumech četného shromáždění, které 
kromě několika starých matron (ani posluhovače a služky v kuchyni ne- 
vyjímigíc) naskrze v přestrojení větším dílem tak bohatém a vkusném se 
sešlo, že toho posud v Praze ve veřejném bále příkladu nebylo. Ačkoliv 
v celku charakter kostumů byl všeobecný a ideální i národní kroje v pestrém 
pomíšení po sále se hemžily, přece vynikaly nejvíce české kroje a kostumy 
historických českých osob. Mnohé z nich nalézaly se již v maškarním tahu 
(t. j. průvodu) na první redutě. Záboj, Závis z Růže, Dalimil, Václav III, 
poslední Přemyslovec, Hynek z Poděbrad, Lomnický, Škréta a Benda, jeden 
Táborita, dva Husité, nejvyšší zemský písař království českého ze XVI. století , 
více českých pánův a rytířů z časů Ferdinanda I. a Rudolfa II. atd., všickni 

10* 



d92 «Bál Týboru kapectTa*^ 

zigimali jak věrností historických podob, tak bohatstvím a dobrým Tkasem. 
Mezi cizími kroji nejvíce oči na sebe zvracel klenoty a zlatem celý posetý 
perský princ (kn. Kamil R.), potom dva Šlechetní Skotové v nádherném 
národním kroji (bratří Soběšti-Stnartové, potomci královské rodiny, v Praze 
žijící), Abd-el-Kader, Richard Lvísrdce, polský šlechtic s polskou dámou 
ve skvostném malebném národním kroji, neobyčejně mnoho jiných Pol^flv 
a Polek, Hucul, Kozáci, Tataři, Rusky, Srbové a Srbky, Černohorci, Maďaři, 
Cikáni, potom Španělové, Španělky, Portugalci, Francouzi ze všech krajin, 
Vlachové i Vlasky, Hollanďanky, Řekyně a Turci. Mimo to se tu nalézaly 
všecky charakteristické kostnmy historických osob, básníkAv a umělců všech 
národflv a časfl ze zmíněného maškarního tahu v první redutě; mezi kroji 
ženskými líbily se kromě národních zvláště některé dámy «ze středověku a 
bohaté rokoko, které dosti četně zastoupeno bylo, konečně také některé 
v ideálním přestrojení. Abychom ale nezapomněli, musíme tu hned všem 
dámám učiniti poklonu a říci, že se zdálo, jakoby si jen ty nejkrásnější 
slovo byly daly, že se tu sejdou, pročež také dojem, jejž v těchto svých 
přestrojeních na mužský svět učinily, byl velikolepý. Setkal se tu živel 
český s německým, a konversace nebyla tak živá, jako bývala na našich 
merendách, ale — bylo též více pastvy pro oči a k rozprávkám, mnohému 
i k tancflm ani času nezbylo. Hudba byla od pluku vévody Wellingtona 
pod osobním řízením kap. mistra p. Schuberta; hrály se samé od pražských 
na slovo vzatých skladatelů složené tance, totiž od Alex. Dreyschocka, prof. 
Němce, dra. Ambrože, direktora Kittla, Deutsche, Neumanna, Jana a Fr. 
Škroupů a od Veitha. Mezi tanci nejvíce nás zajímal mazur, ku kterému 
zvláště četné polské kostamy slušely. Společnost teprv k ránu se rozcházeti 
začala, a byla by ráda kdo ví jak dlouho ještě pohromadě zůstala. Ku 
konci ještě poznamenati musíme, že pozvání na hudební zkoušku k tomu 
bálu byly také české, jakož i programy k ní." '^) 

K slavným plesům, pořádaným od spisovatelův a umělců, přidružil 
se r. 1845 ples v místnostech Hradu Pražského, který byl 
pořádán na oslavu zahájení státní dráby v Praze dne 21. srpna 1845 od 
výboru, sestaveného z kupcův, obchodníků pražských. Obrázek, 
jak vypadal tento skvělý „bál výboru kupectva,** náhodou je za- 
chován na litografovanéro programu slavnostního tohoto zahájení. Z originálu 
podávám snímek (víz obr. čís. 117.), jenž poněkud poučuje o uspořádání 
tohoto plesu. 

Účastník tohoto plesu kreslí nám v referátu obraz ještě důkladnější: 



na Hrade Pražském r. 1846. 298 

„U vchodil vítal hosty výbor mladšího kupectva, jenž byl ndržování pořádku 
v tancích na sebe vzal. Vcházeli jsme do sála dlouhou chodbou rozmanitým 
zahradním křovím po obou stranách ozdobenou,, kterouž vedle dámských 
toalet velmi přívětivé dekorovaných k nejkrásnějším přímětAm plesu toho 
počítáme, jelikož všem, kdožkoli ve žhoucí temperatuře naplněných sálů po 
volnějším vzduchu zatoužili, mírný, blahodějný chládek a v nepřetrženém 
pořadí jižních rostlin jako v chatě zahradní po měkkých kobercích vele- 
příjemnou procházku poskytovala. Oba sálové, německý i španělský, planuly 
takořka leskem světel, jenž se bylo po všech stěnách až do stropu roz- 
prchlo. Zvláště tento druhý sál dojímal způsobem téměř kouzelným, jelikož 
zrcadla, jimiž jedna strana jeho vyložena, jasný obraz celé nádhernou roz- 
manitostí se skvoucí společnosti v odblesku nesčíslných světel podávajíce 
všecko jako zdvojnásobovaly, tak že se sál ten, kterýž je již bez toho 
největším v Praze, nekonečným býti viděl. Báječné paláce vil sotva větší 
jasností se mohou zářiti, jako ten sál toho večera. Na dolení straně sálu 
naproti obrazu zeměpána, jenž pod nebesy čelo sálu zaujímal, pleskal 
uprostřed vysokého bujného křoví vodotrysk a nad ním roznášeli se po sále 
veselí zvukové hudby, na jichžto vlnách se houpaly kolem sotva prohlíd- 
nutým krasavice naše jako v zahradě Krakonošově květiny, kouzelným 
slovem jeho oživené. Co tu bylo blesknavých kamenAv a ještě blesknavějších 
očí. Co různobarvých, nevídaných uniform vojenských a civilních. Chladný, 
rnsovlasý Albion a ohňozraká Itálie, živá, vždy kjpici Francie i řádohojná 
Rusie — všecky kroje světa byly poslaly repraesentanty své a všecky téměř 
jazyky evropské ozývaly se zde v přátelské svornosti vedle sebe, mezi nimiž 
také a zajisté neposlední drahý náš vlastenecký. Jeho C. K. Výsosti arci- 
knížata František Karel, Štěpán a Karel Ferdinand poctili také tento bál 
svou přítomností a setrvali nějaký čas v lAně společnosti, kteráž v tu dobu, 
an tu vedle Jich Výsosti tak mnozí mužové toga sagoque inclyti rozličných 
národA stáli, vrchol skvělosti své dosáhla. Tancovalo se v obou sálech, a 
v každém hrála kapela hudební jednoho pěšího pluku zdejší posádky. Oba 
tyto sály spojuje jediná komnata, kdežto byla hojně opatřená kredence. 
Mohlo by se říci rozpojuje, neboť tu bylo těžko prodrati se z jednoho sálu 
do druhého touto úžinou, kdežto se ku zřídl Am cukrářských sladkostí 
s dychtivostí zajisté větší než kdyby to byli sami pramenové moudrosti, 
tak maozí žíznivci dobývali a nemohouce se jich nikterakž dotříti, Tantalova 
muka snášeli. Nenapadliť zajisté Francouzi u větším tlaku a zmatku na led 
Bereziny, jako tuto hosté z obou sálA na led cnkrářA. Šfastnou náhodou 



294 Plesy pražských ostrestřelců. 

nepřiiel oikdo k onrazu — a viickni hosté rozcházeli se po pAlnoci šťastné 
a vesele, neboť již o dvou hodinách hudba přestala. Nelze nám množstyí 
hostAv nrčité udati, ale sondé dle množství vozů, jichž toho večera bezmála 
pAl osma sta do hradn vjelo, muselo jich býti přes dva tisíce.^ ^®) 

Podle vzom j^éeshých^ bálů, jimž je vénována dalíi kapitola, i^ímá 
se v Praze i po venkove ponéknd při tanečních zábavách česká řeč, na- 
bývajíc rovnoprávnosti s némčinon. České časopisy s radostí to zazname- 
návají, na př. r. 1842 pochvaluje si referent: ^^) , Ve svém zpAsobn neméné 
pAvabný, arciže skrovnéjfií bál plitkostřelcA (Bolzschfltzen) držel se den před 
tím v Konvikte, a rAznil se od mnohých jiných hlavné tím, že v ném z vét- 
iího dílu jenom česká konversace a uilechtilá srdečnost panovala. ** 

Také ples pražských ostrostřelcA se přihlásil r. 1843 mezi 
zábavy českého rázu. Čteme o ném:^^) „ZvláStní zmínky zasluhiye bál, 
kterýž na den 18. minulého mésíce (t. j. ledna) sbor zdejších méstských 
ostrostřelcA ke cti vážného velitele svého, p. rytmistra Jindřicha, na pa- 
mátku 201eté služby jeho uspořádal. Celý ten ples podobal se krásné besedé, 
kterouž pouzí přátelé mezi sebou strojí. Hezounké byly taneční pořádky, 
jimiž dámy své poctili, obsahiyíce následnou básničku „ Vlastenkám "^ : 

„Hvézdy naše, zavítejte A ta ústa! — rozkoš plyne 

do přátelské besedy, ze rtA medem slazených, 

milostně se usmívejte žel a péče vámi hyne 

kouzelnými pohledy. v dobách láskou blažených. 

Zavítejte, děvy české. Vstupte v kolo, české paní, 

vyť jste ráje zlatý květ, vámi živne každý ples, 

oči vaše jemno-leské ?ám se všechna srdce klaní, 

ojasňigí temný svět. — mějtež tady vládu dnes.* 

Vzorem ostrostřelcA pražských ostrostřelci po venkově se všude neřídili. 
Při vzrAstajícím uvědomění národním není divu, co se pak přihodilo kdesi : 
„V jistém zcela českém městě uspořádali tamní ostrostřelci taneční ples. 
Vypadl velmi dobře, mnohem hlučněj, nežli před krátkým časem tamtéž 
držená beseda česká! Taneční síň byla nabita honorací městskou a 
úřednictvem okolním. A proč by dobře tento bál nebyl vypadl? Vždyť páai 
ostrostřelci po vojensku osobně v městě a v okolí celém pozvání činOi, 
a sice jazykem německým, a kdož by do bálu německého nepopílil? Ples 
trval po dva dni. První den nesměli ostrostřelci svých rodin do bálu uvésti, 
aby snad se vznešení hosté neurazili konversací českou. Až na druhý den 



Taneínf pořádek pleau unéleckAo. 
3 




Tineenl pořidek pleta luiélcdtAo. 





íf^" 


^ 


i 


jII 


' ^^ 


iiJ^A 


» 


A§ 



Tuefinl pořidek pl«*u nméhckAo. 




z U1& T letech e^Hcátých. 




KtnIUK. erolKKlk. 



pozv&oa bf la niiif 
třída na zbytky; 
tedy mé&tanky se 
BTýini détmi mn- 
Bflly drohý den 
T méjtanské be- 
sedě kosti OkDBO- 
Tati, kterýchí jim 
glaTná bonorace 
od prvního dne 
nechala. Pml den 
ale se stalo Toř^né 
pohorieai, kdeito 
jeden ml;niř mé- 
SCanfim zrak dro- 
bet Tytřol. Pfiíel 
totiž se svou mladou dcernikoo do bálu. Nei strái n dveH stojící nocbtéla 
žádným spflsobem dcernikn do sině taneční pnatiti, nunftaje, že lejtřejíibo 
dne teprv přijít může. Mlynář se lastával o své dítě, dokládaje, že on také 
méítan jest, a pročež do měitanského plesa své dítě nvésti m&ie, nic vlak 
naplat, vchod mn zamezen, a proěei abiral se nbohj měitan k domova, ne- 
opomíná v&ak apoloměifa- 

aflm se poděkovati něko- -.; 

lika zdravými prApověd!mi 
a malou argumentací ad 
hominem et animalia." **) 
Nepochodili tedy ostro- 
střelci se starým, překona- 
ným obyěejem, tHditi při 
zábavě taoeění jednotlivé 
stavy, jako se potázal se 
ipatnon domýžlivý hejsek, 
chtěje zahanbiti při plesa 
měiíaaskoa dcera pocti- 
vého řemeslníka. Hned se 

j„=».i -„ tn j» _»»!.,. Lístek unečnlho pořádku dámského k I. plesu 
dostal za to do novin: uměfcekénm r. 18«. IH 

,0 posledním masopaeté imiii Biifian. 




Reduty a Vnsinů. 299 

dávali mladí panáčkoYÓ v P. bál, majíce za pravidlo, že žádnou dívka 
z méiťanského doma nepozvoa. O bále stalo se ale, že jeden z podnikatelů 
dívka zahlídnal, kteráž tam, dle d&minky jeho, nepatřila. Chtéje tedy 
hrdinský koasek vyvésti, přistoupiv k ní, tázal se jí hezky nahlas: ,Edy 
pak mi udělá váS pan otec ty nové boty?' — ,Až mu ty staré zaplatíte,' 
odpověděla dívka bez rozmýšlení. ** ^) 

Podrobné IKení „bálA" po letech padesátych vymyká se již z úkolu 
našeho. Připojíme za to obrázek, jak české »bály* tyto vypadaly na Žofíně 
v letech šedesátých (viz obr. čís. 118.). 



Ve století XVHI. byly v Praze nejhlučnější reduty u „YusínA'' 
na Starém Městě Pražském. Jan Jeník rytíř z Bratříc popisuje zábavy tyto 
obšírně ve svých pamětech : ^^) 

„Yeselé mysli je už Čech hned od svého narození. Zpěv a tanec mi- 
luje nade všecko a pročež nezřídka spatříme se, kterak v případnostech 
tanečních leckdys také staří lidé, otec neb matka z upamatování na své 
mladý léta se svými dorostlými dětmi, ano i kolikráte s vnoučaty svými 
při hudbě vesele skáče a rejdi. Skoro každou neděli a svátek v roce, vzlášť 
v čas masopustní tančilo se v Praze všude, ku kterémužto cíli nemálo bý- 
valo tanečních síň neb sálů pro možnější obyvatele pražský připravené a 
světlem řpytícím přichystané. Nejhlavnější z nich bývaly: ,u starého 
Racenbeka** v Truhlářské ulici, kterýžto dům napotom koupili sobě pro- 
testanti českého jazyka, učinili z té velké síně neb sálu chrám Páně, kdežto 
do dneška služby Boží se koni^í. V čas masopustní byloť jest najveselejc 
v redoutě u BusinA tak nazvaném domě. Dva vedle sebe tamější sály 
neb síně bývaly každou neděli a ty tři dni masopustní po každý s maška- 
rama až do tlačenice tak naplněný, že se ani pohodlně tancovati nemohlo. 
V obou sálích byla v každém hudba jiná a když kdo v jednom sálu místečka 
k tanci nenalezly šel do drahého, kdyby ho zde našel. Jak vyšší tak nižší 
osobj stavu rozdílného vynaložovaly veliké sumy peněz na své maškary. 
Mnohokráte po dvanácti a víceji párů v spolku přišlo jest jich velmi skvostně 
maSkarýrovaní. Těm se zdvořile, co jen možné bylo, ihned vyjednalo místo, 
protože se znamenalo, že by to velké vrchnosti byly, kteříž pak dosti po- 
hodlně své kontrtance aneb quadrily provozovali. Všecko se na ně 
dívalo, žádný pro sebe netancoval. Vsak ale musí se v pravdě řícti, kterak 
mnohá jiná ne tak draze a nákladně vyfintěná maSkara pro svíU vtipný a 



800 Zábava na redutách. 

gpoln žertovný nápiul mnohem větií podivení a vychvalování a všech pří- 
tomných vzbudila, nežli tyto tak bohaté 8 brilianty, s zlatem a stříbrem 
třpytící maškary v stava byly spůsobit. Pročež se taky na druhý den mnohem 
více o takovým ostrovtipným nápadn po městě všady rozprávělo. Ostatně, 
kdyby se ty, jak vtipný, tak i směSný nápady, též i příběhy pěkné i še- 
redné měly upřímně popisovat, potřeboval by se náramně dlouhý ěas.^ 

Zapsáno je mnoho zpráv o redutách v Praze na sklonku věku XVIU. 
a na začátku věku XIX. Byly pořádány po celý masopust v neděli od 9 
hodin večer do G do rána. Všecky zprávy shodují se s uvedeným líčením 
Jeníkovým, že u YusínA bývaly reduty nejlepší a reduty „privilegované*'. 
Tančily prý se obyčejně tance: menuety, německé tance (ntajče**), 
éccossais, quadrilly a „contra- tance". Účastniti se směl toliko 
maskovaný. Také v Konvikte a na Malé Straně v „Lázni ** hlučně se tan- 
čívalo. Rovněž reduty, které pořádali baletní mistrové v divadle, byly četně 
navštěvovány. ^*) Od roku 1835 pořádal oblíbené reduty v stavovském 
divadle pravidelně ředitel StOger. *'') 

Čilá zábava na redutách, jak o ní píše Jeník z Bratříc, ve stol. XK. 
ochabuje. Ňesršel tu vtip, nebylo pravé nálady. Cizinec diví se r. 1822, že 
na redutě v Praze našel jen „malpropreté** a nevkusnost úborfl maškarních, 
že tam slyšel otázky a odpovědi všední, nezáživné nebo neslušné, nikde 
čtveračivý, břitký vtip. Ptal prý se masky „Panny Orleanské** : „Welcher 
Oriflamme, meine Jungfrau, folgst du diesen Abend?'' Panna Orleanská od- 
větila prý podrážděně: „Mlč, nezpůsobo!^, nevědouc, že Oriflamme značí 
prapor. Reduty účastnily se nejvíce dámy z divadla. Zdálo se pozorovateli, 
že na ten večer zanesly do reduty celou šatnu divadelní. V zábavě, kterou 
taneční mistr Brunetti pořádal, bylo rovněž slabé účastenství. ^^ 

Také české noviny toužily na nemluvnost a nevtipnost při redutách. 
Referuje na př. spisovatel masopustního ro^imání roku 1837: „Všecko je 
nyní veselo, všude zpěv a hudba, tanec, skoky .... Praha jest nyní 
samý tanec — všecko se točí, všecko tancige. V neděli bývá Praha bály 
říkaje celá strakatě polepena, že člověk neví, na které návěští dříve okem 
zamířit. Každý hostinec — kde jen poněkud možno — zřiziye bál, a po 
domácku bývá při zvuku fortepiana dnem i nocí poskakováno. Pražané však 
netanciyí pouze k svému obveselení, nýbrž i pro chudé, pro sirotky a jiné 
chvalitebné ústavy. V neděli dne 22. ledna se i stavovské divadlo ve 
skvostný taneční sál proměnilo; bylať tam reduta držána. Po desáté byl 
s^l zcela naplněn, po půlnoci však se již prázdniti počalo, a o pfll třetí 



stesky na reduty. dOl 

prý bylo po yiem. Bylot to rozkošné podíváni na množství lidn přerozlič- 
ného. — Dfvčinky v bálovém oděvu, k tanci chnť dodávajíce — k nemaž 
ale nepřišlo — a pánové dílem ve frakách, dílem ve dlonhých zimních 
kabátech, všichni ale s klobonky na hlavách, napořád stejným kolem se 
procházeli ; s nimi i mnoho maškar, mezi nimiž ale velmi malá rozmanitost 
a málo vtipného bylo hovora. ** *') 

Účastenství tedy nebývalo veliké. Ukázkon statistiky redutové buďtež 
udió® z r. 1842. Pořádány byly čtyři reduty. Y první bylo 292 osoby, 
v poslední o masopustě v sále 2103 a na gallerii 972 osoby. Maškar bylo 
prý málo a to ještě zamlklých. '®) Roku 1845 byla pořádána v stavovském 
divadle jediná reduta. Y sále bylo 1347 osob a nagalleriích asi 1172 osoby. 
Ytipu prý zase nebylo nazbyt. ^') Stesky podobné se opakcgí. Časopisy 
vzpomínají, jaký to rozdíl mezi bývalými redutami u „Yusínfl" ve století 
XYIU. a redutami nynějšími. Roku 1844 čteme tuto vzpomínku ve Květech : 
„Letos měli jsme jenom jednu redutu, o masopuatním úterku a ta nebyla 
tak hlučně živá a strakatá jako jindy toho dne bývají, byť i prvnější byly 
mrtvé zflstaly. Bylo by věru škoda, kdyby tato částka společenské zábavy 
u nás cele na zmar přišla, a k tomu to vskutku směřuje, porovnáme -li ny- 
nější reduty s bývalými v starých sálech Yasinových." '^) 

Těchto skoro již doslovně opakovaných steskfl na reduty použil Tyl 
ve svém kukátku masopustním (srv. str. 285.) a Ijčí, jak v redutě .Dva 
recensenti postaví se do prostřed sálu a vyhrnují pysky. První: „Co 
jsem řekl? jenom žádné hádky! Praha není pro redatu; Praha nemá ducha, 
nemá smělosti k této všeobčnnské slavnosti, myslit hnedle na pokata ; jednou 
skočí — a hned má dech krátký . . .^ Pokračuje pak s pánovitou lhostej- 
ností, aby ukryl, že nemá peněz a že i vchodní kartu zadarmo dostal: 
»A bab! Dnes mi není do kuráže; k čemu také blázny dělat pro jiué? 
Buďme rádi, když to všecko pokulhává; aspoň se nám o tom ostřej psává. 
Pak i bez nás maškaráda zahyne — ^ 

Harlekín strčí mezi nč hlavu a plácačkou zařehtá. » — a vy zů- 
stanete bez blamáže!^ Skočí blízkému Tyrolanu na hřbet i sedne mu na 
týl: „Podrž, brachu! Široké tvé záda budou mojí katedrou; máť je také 
vrchnost tvoje ráda, neboť ví, že mnoho unesou.'' Maškary všeho druhu 
staví se houfem okolo něho. Načež on tónem kazatelským spustí a časem 
řehtačkou poklepává: „Paničky a páni — uši do rukou, ať se vám má 
slova k srdci dotlukon! — do reduty pražské mnoho není! My to 
víme — takéť právo máme k jadrnému pohanění, protože je naše rozma- 



Š02 Óeské meréndy. 

zlené dítko, z našich sadA stobaremé kvítko, pro něž my si hodnoa práci 
dáme. Že se nám vidy nepovede ? Boiinkn I I maSkary json křehké ; snadněj 
také bez laryy se na bál jede, naše dílo není příliš lehké; víme tedy, 
kde a jakou koma dáti, žádný sejí také nebude z nás báti. Jsou tn ale 
— — holobradí panáci, kteří všechno očmochají, — a kde čouhá chy- 
bička, jako povzteklí se ženou; sami ale ani slovíčka nedovedou podat na 
zlepšenou. Znáte je? O to je divná třída lidí — zač se hodný člověk 
stydí : za potupu, hanbu, za týrání, zlomyslné posmívání, veřejné, ba potají 
a z koutku — to vše mají oni za pochoutku. Škrábnouti a pošplíchnouti, 
zkáleti a utrhnouti — to jim voní, to jim lahodí! Jářku ale — (při tom 
začne plácačkou na dlaň poklepávati) nežli někoho svým kordem uhodí — 
jářku, co zde rozum káže? Máme hryzu takového hmyzu na svém kvítku 
trpěti? Pánové, mne začíná již dlaň másvrběti! Uhodím -li — " Becensenti 
prodrali se davem a ze sálu vyklouznou. Harlekín je zahlídne a zvolá na 
sbor podřimujících hudebníků: ^Hrajte, muzikanti!" Hudba začne „Labického 
nejnovější galopadu.** 

Z přátelských zábav úzkého kroužku vlastenců vyvinuly se maškarní 
plesy soukromé, proslulé „české merendy". V referáte o merendě dne 
3. února r. 1845 *') čteme o skvostné výzdobě místností. Mezi maskami 
byli cikáni, kutnohorský perkmistr z r. 1495, lovec ze XVn. stol., děvčata 
selská od Plzně, od Hradce, Berouna, od Čáslavě, Paleček, vojáci Wald- 
steinovi, Leporello, sultán, Hanák, Slovák, Hucul, Krakovanka, Černohorec, 
Dalmatinec, vlaský šašek Pierot, Samiel, magister Bacháček, šašek Learův, 
ministr Bolingbrock, poutník, Nacíček v bílých kalhotách, řeholnice, ,Jan 
Šťastný Kutnohorský alias Gutemberg", Tyrolák, starofrancouzský kavalír, 
příbramský kovkop, Vlasta atd. Merenda se všem líbila. 

O merendě navštívené od předních literátů a vynikajících mužů roku 
1846 rozepsaly se noviny s pochvalou; jen vytýkaly, jako při redutách, že 
by prospělo zábavě trochu svěžesti, čtveračivosti. Čteme v referáte : ,|Smáli 
jsme se ondá, že si u nás také učení pánové na merendě pobláznili. O fran- 
couzských učencích dočítáme se horších věcí. Na slavném bále u direktora 
velké opery v Paříži Leona Pilleta sešlo se množství proslavených mužů 
ze světa učenců, k němuž tam i ministry jako Guizot a j., kteří tam 
přítomni byli, počítají, z básníků, umělců, doputovaných, advokátů atd. 
Tančilo se velmi mnoho. Mezi všemi tanečníky ukázal se býti nejsetrvaieiším 
slovutný historik Louis Blanc; ten tančil tak divoce, že mu div šosy ne- 
ulítly. To se naši, k tomu ještě mladší historikové na merendě chovali 



Zábava při sicti. 




Ples (dne 21. srpna r. I64&) pH BlaTHOBtnlm zahl^cof 
BtátDÍ dr&h; t Prftie v silech Hrarlii Pražského. 

Okz«il«iio ■ lltograFoTUkého progrubii Ula tlaTooiti. 11 



maobem modeatDÍji . . . 
Dmhý tančil sice, als 
jak tsníil? Dflstojsé, po- 
Tižné, roziafní — b on> 
plD^ Dietřenfm iosů 
— sloTem pr&vě ioi4- 
ckj." •*) Jiný referent 
o táže redatč y r. 1846 
přid&T& podobní len po- 
chvale trocho trpkosti 
na konec : „Tiborové 
merendy, známé co 
vzácný soakromý ples 
jii dvě létahvalu výborům 
prvního (a k tomu ještě v tom nejkratším čase, v pěti dnech uspořádaného) 
bálu našeho vzdáti a zachovanou pří něm dvornost, mírnost a šetrnost všem 
podobným podnikáním za vzor postaviti slušno; i zdá se nám, že krásněj- 
šího a pochlebnějšího soudu o celém bále pronésti nelze, nežli jsou dámy 
pronesly ujišťujíce, že tento bál s veselosti a nenuceností besedy domácí 
úpravnost a tón bálu veřejného spojoval — a jen aby se brzo ještě jiný 
uchystal. 

Těšilot pp. výbory ovšem toto vyznáni, ale větší rozkoš byla je dříve 
již pojala, an mezi veškerými stavy tolik podílnosti na věci nalezli. BAh 
dej, aby jich idea zase neutuchla, alebrž aby se i po kraji cii podobné 
besedy české zřídily; pak bychme snad v krátkém čase uviděli, zdali život 
společenský k národnímu vzniku přispívá, a zdali sme tuto zprávu psali 
nadarm.ol'' *) 

Velikého úspěchu tohoto bjrli si vlastenci tehdejší vědomi. Čteme o tom 
plno vzpomínek, úvah v listech soukromých i v pamětech. Uvažuje na př. 
Tomáš Burian, učitel češtiny na vojenské akademii v Novém Městě u Vídně, 
ve svých rukopisných „Pamětihodných věcech**: , Protože v Čechách všecka 
umění a všecky vědy jen jazykem německým se vyučovaly, nemohl nikdo, 
kdo jen pouze svým přirozeným mateřským jazykem mluviti uměl, za vzdě- 
laného člověka považován býti; kdo tedy veřejné čt^sky mluvil, platil za 
nevzdělance, z té příčiny zdála se Praha býti německou, protože český 
hlahol jen v rodině slyšán a pěstován. Aby se českému jazyku alespoň 
nějaké vážnosti u veřejnosti zjednalo, usmyslili sobě vlastencové 1. 1840 
o masopustě zaříditi bál, do kterého jen vzdělaní lidé přístup obdrželi 
a ve kterém se výhradně česky mluvilo, ačkoli němčina a jiní jazykové 
z hovoru vyloučeni nebyli. Tento bál odbýval se 5. února 1. 1840 v sále 
konviktském na Starém Městě Pražském, jakož se o tom v časopise Květy, 
č. 8 od 20. února 1. 1840 dočísti lze. Jistý přítel, spoluvýbor při tomto 
bále (t. j. J. Pospíšil), takto mi o něm psal: „Příteli! byla to věru sláva, 
ten náš český bál! . . . O jak bych Vám byl přál tomu národnímu veselí 
přítomen býti ! Uprostřed plesu jsem nejednou zpomněl s p. baronem Vil- 
laním, jak by Vás ta noc okouzlila. Jakoby se shromážděných hostů ty 
dávnoleté, zdědčné předsudky, ten nepravý stud byl mocí čarodějnou spadl, 



Taneční pořádek. Český „potravui'' lístek. 811 

vše, vše se přiznávalo k mateřštině. Přistup mčli poaze ti, co zváni byli 
— nu a ovšem tedy zváno bylo poaze tčch, o kterých se vědělo, že ne- 
návistníky našeho počínání nejsou. Zváni byli také nejvyšší purkrabí hrabě 
Cbotck, městský hejtman Muth a měšfanosta Maller, i slíbili bál navštíviti, 
avšak žádný z nich nepřišel. Nejvyšší purkrabí prý skrze náhlé úmrtí Clam- 
Martiuice a dvorský smutek; že měl oumysl přijíti, soudíme z toho, že 
sám kromě darované sobě ještě pro jednu billeti do bálu toho si poslal. 
Škoda, i nám tedy smrt Clam-Martinice ujmu učinila. Ostatně byl proto 
bál předce d v o r n v Čili nobel. Vězte také, že i já jsem byl oudem výboru, 
Týl. Vrťátko Píchl, Sabina, Nebeský, Picek a jiní. První myšlénka 
bálu toho byla Týlová a ještě jiného Týla (Branimíra), 
měšťana a horlivcc.^ Na památku prý přikládá ve svých zápisech 
úhledný originál tehdejšího pořádku tanečního. Vypisujeme z něho pro ty, 
kdo by rádi věděli, co se tančilo na prvním bále českém: „Taneční pořádek 
na bále společenském dne 5. února 1840. Oddělení I : Poloneza. Valčík. 
2. Gullopada. 3. Polka. 4. Valčík. 5. Polka. 6. Quodlibet. Oddělení II.: 
Cotillon. 2. Polka. 3. Valčík. 4. Gailopada. 5. Polka. 6. Sousedská. 7. Quod- 
libet ..." 

Zajímávaje zmínka Pospíšilova, jak při zábavě český „potravní** lístek 
byl překvapením pro tehdejší CVrhy v Praze. Jídelní lístky české byly od 
hostů se stolů hostinských dříve pobrány, nežli se k jídlu přisedlo. „Kell- 
nerové pak prodávali prý několik uchvácených po desetníku až i po dvacit- 
niku hostům, kteříž jo sobě na památku vlasteneckého vyražení brali." 
Burian také připojil na památku do svých paměti originál tohoto lístku tak 
vzácného při tehdejších poměrech. Neváhám u nynějších labužníků vzbuditi 
laskominy, jak bohatý byl podle lístku výběr na prvním bále českém: 
„Restaurací v sále konviktském. Celé rodiny a vétši společnosti o sjed- 
naných bálech a besedách žádají se uctivé, aby své soupée aspoň nf^jaký 
čas před odpočinkem zamluviti ráčily, Vorlík. — Oleum, krupovka, káva, ko- 
bliha. Zadělávané: Kapoun s mušlemi, nadívané šneky, kadeřávka s kotle- 
tami. Zvěřina: Bažant, korotev, sluka, srnčí od hřbetu, od kýty, zaječí 
hřbet, no^ka, ptáčky. Pečité: kapoun, I kuře smažené, pečené, skopová, 
husy, kachny, telecí kejta, ledvinka, jehněčí, smažené jehněčí, boeufsteak 
dušené hovězí, vídenské ří/ky, karbanatle, kotlety, holub vyslaněný, nadívaný. 
Jídla studená: Uzená kejta, jazyk, želatin s aspikem, šalami. Kompoty: 
pomerančový, višňový, švestkový, jablkový, hruškový. Saláty : polní, celerový, 
andivie, hlávkový, s vejcemi, ze zemčat. Nápoje teplé : šokolada, chaudeau, 



312 Přípravy k drahému bálu „českému^. 

panč, voda s vejcetem, čaj, rnský čaj, grog. Nápoje stadené: mrazené, 
mandlové mléko, limonáda, pivo slazené, voda cukrovaná, pivo venkovské, 
zbraslavské. Pálenky: kmínka, mm, slivovice, hořká. Vina: české (1 láhev 
žernoseckého, mělnického), rakouské (falkensteinské, meidlinské, griinzinské), 
uherské (nesmélské, adelsberské, budínské, šoproňské), samotoky (šoproňský, 
menišský, rustský, cyperský, malaga), rýnská i jiná vzácná cizozemská vina 
(laubenheimské, wUrzburské, hochheimské, moselské-pisport, moselské-muskat, 
nierensteinské, liebfrauenmilch), šampaňské (sillery grand moussenx)." 

Malou episodou při prvnim bále českém bylo vyvedeni vlásenkáře 
Kapičky ze sálu. Ze zvědavosti, nikoli z vlastenectví chtél prý se mermo- 
mocí, nebyv pozván, do bálu dostati. Podařilo se mu to, že odevzdával při 
vchodu Pichlovi lístek, který mu přepustil professor Koubek. Byl vyveden 
násilně od granátníkfi, kteří tu konali čestnou stráž. 

U všech si získal přízně Fr. Zach, známý potom generál srbský. Přišel 
z Paříže návštěvou do Prahy a jsa dvorným společníkem, řídil dovedné 
tance na prvním bále českém. 

Pořadatelé mčli za to opletačky, ^) že chtěli jen česky vytisknouti 
pozvání a návěští. Zejména při druhém bále r. 1841 odstříhali tehdejší 
členové plesového výboru Dr. Píchl, Frant. Lad. Rieger a AI. Prav. Trojan 
drobný text německý, a tak se náhle objevily na rozích jen české plakáty. 
Kancelář plesovou upravili jmenovaní hlavní tři pořadatelé v Liliové ulici 
u Morgensternň. Také druhý bál r. 1841 se vydařil skvěle. S nadšením 
píše o něm jeho áčastník: „Dne 3. února byl dáván bál společenský na 
ostrově barvířském. Kolem celého ostrova plápolající ohně v železných 
koších vítaly příchozích hostA již zdaleka. Na sta kočárů stálo dlouhou 
řadou až k novým alejím. Posléz ve skleněném sínci z kočáru slízáme, 
vstupujeme na předsíň — a již zc«slécháme hovor líbezný. Vítají nás vý- 
borové bálu po česku. Odloživše povrchní šat, kráčíme do sálu. U vchodu 
rozdávají se malé, ouhledné taneční pořádky — pánAm červené, dámám 
zlatě na bílém tištěné. Poslední jsou vloženy do skrovné knížečky. Jesti to 
sbírka lyrických básní „Pomněnky na r. 1841,** nedávno vydaná ke cti 
vlastenek našich od 20 básníků, mezi nimiž nejoblíbenější jména v litera- 
tuře naší se nalézají. Přiměřenějšího dárku — smí-li se tento skromný 
přidánek tak nazvati — nemohli podnikatelé voliti. Bůh dej, aby všechny 
ty spanilé ponpátka matek českých něžný úmysl skladatelů poznaly a uznaly ! 
Nyní v právo do sálu -— v levo do toalety pro dámy. V sále viselo o dva 
veliké lustry více, nežli posud při každém jiném bále; skleněné koule na 



Na druhém bále českém r. 1841. 313 

lampách byly červeně a bíle pruhované, čímž jakési polorůžové světlo kolem 
plynulo. Stěny byly okrášleny oponami barvy národní, a v průčelí skvěla 
se od p. Maxe uměle pracovaná socha bohyně vlasti, pnoucí se do výšky 
z hustéiio keře živých a kvetoucích květin. Toaleta pro dámy obsahovala 
u veliké hojnosti vše, cokoliv luxus a móda vkusného a skvostného pro 
pohodlí krásné pleti poskytnouti mfiže. Ozářena byla velikou lampou z čer- 
veného skla křišťálového a přicházelo se k ni čtverou řadou bílých a čer- 
vených, velikými, mnohoramennými kandelabry osvětlených sloupQ, nad nimiž 
troje oblouky se klenuly. A což máme říci o společnosti, ježto se v těchto 
ozdobených prostorách a po večeřadlech hemžila ? Zámožní a vážení městané, 
úředníci, doktoři, umělci, študující mládež, korifeové naší literatury, vojenští 
dAstojníci — mezi tím i vysoce urozené panstvo a Jeho Excellenci milovaný 
zeměsprávce p. hrabě Ghotek, na něhožto se všecky zraky s vděčnou radostí 

upínaly! A pak tyto řady krásných panen, paniček — ach! oko 

nevédélo, kde se dříve zastaviti, kde se dříve spanilosti české nabažiti I 
Skoro pAltřetího tisíce lidu — a ti andílkové se přece čtverou řadou po 
tančíme lehko vznášeli! Myslímet, že si nebude žádná stěžovati: Já se 
uevytančila ! Páni výborové zasluhují všechnu chválu za svou péči o krásný 
pořádek v té podivné směsici ; oniť so vůbec hlavně přičinili, že v ní vládl 
libý rozmar a utěšení ! Rozdílnost stavu zmizela, ostýchavá upnutost jiných 
plesů roztála v českou srdečnost — a když posléze po odpočinku, po 
francouzské, pěkně vyvedené quadrille z orchestru národní hymna: „Bože, 
zachovej nám krále'' zazněla, tut se zdálo, jakoby v závratném plesu ve- 
škerá duše česká rozplynouti měla ! Třikráte musila se píseň opakovati, 
provázena jsouc obecným zanícením, křikem a tleskáním! Ještě k ránu byl 
sál plný tanečníků. Jedno kouzlo tohoto neobyčejného pozdržení byla sama 
společnost — druhé výborná hudba vedením kap mistra p. Procházky, 
kterýž byl k tomu večeru i nové hudební kusy uchystal. Skoro za bílého 
dne rozcházeli se poslední hosté — a všickni zujisté s tím přáním, aby 
se napřesrok zase v tak radostné besedě shledali." *) 

Jaký význam tehdejší vlastencové přičítali také druhému bálu českému, 
nasvědčují vzpomínky Tom. Buriana, jenž poznamenal v uvedených pamětech 
svých : „Jistý přítel (J. Pospíšil) psal mi o tomto bále takto : V důležité 
\ ám tenkráte píši době, v době, kdy se živel národní zde mocně zmáhati 
počíná, kdy se mu ale také odpor v cestu stiví, usilujíc jej zklátiti. Avšak 
on již nepodlehne, ano čím více utlačován, tím mocněji se z dřímoty své 
probuzovati, tím zdárněji rozšiřovati bude. Bál český to jest, jenžto 



814 Přípravy k třetímu bálu „Českému'*. 

ním tak valuč pohnul a k činnosti povzbudil. (V listě, otištěném od Čen- 
skélio : ^J „Všude, všude, milý přítelinku, to utěšeně puči, kvete a tu i tem 
jíž dobrého, užitečného ovoce přináší. Naše české besedy, naše české plesy 
jsou takó jednou z těch mohutných pák, které žitím naším tak valně po- 
hnuly a nás k činnosti vzbudily ...**) Den 3 února, o kterém se bál náš 
slavil, je znamenitým v historii našeho jazyka mateřského ... Od té doby 
valně již zachází nepravý dávnoletý stud za jazyk český, ba nyní již, 
doufám, s jistotou fíci můžeme: že jazyk náš nezahyne!. . .'^ K torna při- 
pojuje Burian: „Od tohoto roku pak se každoročně český bál v Praze 
slavíval, a že mu ouřednictvo, zvláště od příchodu arciknížete Štěpána co 
zeměsprávcc do Čech nijakých překážek a odporů nekladlo, přijal podobu 
obyčejných skvostných bálů, ku kterému se zvláště krásné pohlaví pro jeho 
roztomilé uspoi^ádání a nenucenou veselost rádo najíti dalo. Nicméně však 
působili takoví bálové vždy velmi na zmáhání se národního citu, jak v Praze, 
tak i vůbec po celé zemi, anto se i v krajských městech takové bály zří* 
dívaly. Mčš£uustvo pražské zvláště uvědomilo se býti české, a národnost 
i národní počínání o blaho vlasti den ode dne se zmáhalo.'' 

Burian přilepil do rukopisu svých paměti „lístek vstupní ** k tomuto 
bálu s poznámkou: „Podepsaný na lístku výbor byl uákladníkem (sládkem) 
v I 'raze a jmenoval se vlastně Múouček, kteréžto jméno však vždy rád na 
Vnouček převracel." Ctihodný vlastenec tento posud žije v Praze, a jak vím 
z rozmIu\y s ním, vzpomíná rád na bály „česKó''. 

Nákladně chystán byl (íeti bál český r. 1842. Pořadatelé již jmenovaní 
o překot se snažili, aby ples tento nádhernou výpravou překonal posavadni 
české bály Veselá nálada byla trochu pokažena, když byl zatčen v lednu 
horlivý člen výboru Uieger. B\l obviněn, že pomáhal polskému emissaři při 
dopravě zapovězených knili, které polská emigrace posílala % ciziny přes 
Čechy do Ilaliče. Byl vězněn 17 dní. Český bál byl ve středu, a Rieger 
byl propuštěn teprve v pátek a nemohl tedy přijíti na bál, k němuž tolik 
připrav v} konal. Za to mu darovali druhové z výboru jednu ze čtyř soch 
(Psyche), kteréžto byly postaveny při bále ve čtyřech rozích Stdgrova re- 
dutního sálu, jak o tom bude hued povedeno. ^) 

Třetí bál v) dařil se opět znamenitě: „Pochvalná pověst, jakovou dvě 
léta 1)0 sobě společenské bály získaly, na kterých se jazyku českému v po- 
spolním hovoru prvního místa vykázalo, jnkož i příznivé schvalování tohoto 
podniknuti ode všech nestranných, kteří se ze všelikého pokroku jazyka 
mateřského radují, ustanovilo podnikatele jeho, aby se i letos o podobný 



Na třetfm bále českém r. 1842. 316 

ples postarali, a jsoace té naděje, že n veliké části obecenstva pražského 
srdečné sdílnosti naleznou, zvolili k tomu cíli prostranný sál ŠtOgrAv (rc- 
dutní sál) v Růžové ulici. I nezklamali se ... . Přišel určený večer. Již 
o sedmi hodinách začaly se kočáry sjíždéti a v dlouhé řadě stály skrze 
několik ulic až do desáté hodiny. Vešli jsme do nákladného stavení. Ba- 
revnými pokrývkami zastřené a cizozemskými květinami a zrcadly ozdobené 
schody vedly nás skrze několik menších pokojů (inczi nimižto zvláště jeden 
svou krásnou bílou a červenou draperii se skvěl a za cukrárnu sloužil) 
okolo šatnice do sálu (J vchodu podávaly se tanečnicím skvostně vázané 
a pěkně tištěné, vkusnou vinětkou a titulem ozdobené knížečky, obsahující 
sbírku z oblíbených našich básníkův a nazud přiložený taneční pořádek. 
Nyní jsme stáli v sále. Velkolepé to podívání! Sál o třech galeriích, 
z uichžto prviií a druhá pro hosti uchystána byla, skvčl se více nežli ti- 
sícem svíček, plamenajících na 23 lustrách, ježto na bílých a červených 
šňůrách visely; na čtyřech jiných, a sice nárožních, hofcly arguutické lampy. 
První galerie byla okrášlena čtyřmi, křížem proti sobě upravenými lóžemi, 
a čtyřmi na robách, jako v červených mušlích, rozstavcnými bílými sochami 
řeckých bohů a bohyň. V levo ze sálu Šlo se v tuk nazvanou strojní 
komnatu (Česká Včela nazývá ji „Š p e r k o v n u, nakažlivého. Kdekoli jsou dva neb tři mužové 
národa svého, vlasti a řeči materské milovní, táhnou rychle mnohých za 
sebou, ba takořka i k sobě povyšují. Země česká chová v lůně svém mnoho 
ctných, ušlechtilých a vzdělaných mužů i paní, do jejichžto srdcí ještě ne- 
padla božská jiskra vlastenectví ; křesne-li apoštol pravý mezi ně, rozežehne 
se i v nich oheň svatý. Svatý pravím; neboť pravá, horlivá láska k vlasti 
a národu zasluhuje toho jména zajisté. Nevím, abych se byl kdy tak srdečně 
potěšil, jako dne 7. t. m. v staroslavné Plzni. Nemoha pro vzdálenost i jiné 

neméně důležité příčiny přijeti k vám do Prahy, zajel jsem do bližší Plzně, 

21 



622 «6e8ké besedy^. 

kde v týž den společnost městských střelců dávala český bál. Český -^ 
tážete se ? Ano ! Zvací lístky (pražským na vlas podobné), taneční pořádek, 
hovor, hudba, tváře, vše bylo české. Prostranný sál v hostinci „Hamburkn*' 
byl barvami českými vkasně ozdobený; znak města s emblémy ostrostřelcfi 
a nápis český skvěl se v ohni nade vchodem do toalety pro dámy. Škoda, 
že jsem si ten pěkný nápis dobře nepamatoval. Znělť asi takto : 

„Světoznámou věrností se oslavili 
naši statní předkové: 
abychom jich hodni byli, 
buďme my též věrní Čechové.*' 

I hemžilo se ta veliké množství uniforem a to nejen střelců zdejSích, 
ale i rokycanských, pražských od jízdné gardy atd., mezi nimiž bylo spatřiti 
i důstojníky linie, husarů a císařských myslivců. Pestrý to dav, pomyslíme-li 
si k tomu hojný počet vyššího úřednictva a honorací, květ spanilých dám 
a hezký sbor zdejSích měštanek. Veselost nenucená, která hned od počátku 
ve všech prostorách panovala, vznesla se na nejvyšší stupeň, když po půl- 
noci zavzněla s vysokého orkestru „Sousedská**. Tancovaloť se ve třech 
kollonách a přece ještě nebylo místa pro všecky, kterýmž lákavá hudba 
8 mocným kouzlem do starých noh byla vjela.** ^') 

Z českých bálů vznikaly „besedy české**, při nichž se scházela 
společnost česká, zpívalo se, deklamovalo a také tančilo Vedle zábavy ta- 
neční a požitku hudebního, věnována byla péče poučení, přednáškám. Ze 
schůzek těchto „besed** vznikala stálá družstva, „České besedy**, kteréžto 
spolky potom horlivě se účastnily vlasteneckého ruchu. ^^) 

Bylo již na čase, aby láska k vlasti také jinde a jindy se osvědčovala, 
než při bálech českých. Vlastenci varují, aby pořádáni bálů českých neza- 
bředlo v jalovém nadšení. S netajenou nevolí omlouvá se Tyl, proč nere- 
feroval o pražské besedě v kostumech, soukromé zábavě, že nedošel referát 
od přítomných pánů. „Či měli jsme sami referovati? Pak se arci kajícné 
v prsa bijeme, ačkoli bychme rádi řekli, že jsme se vůbec ve Květech již 
dosti o bálech namluvili, a že bychme si již jednou přáli, aby národnost 
naše i z jiných stránek propukávala, nežli jsou české masopustní kousky 
v pouze českých místech.** ^') 

R. 1846 vtipkuje Tyl, jak jsou Čechové uznalí. Hned vyhlašqjí každého 
s hlukem za vzorného vlastimilá: 



Tyl o „t%Bkim^ Ule r. 1846. 828 

„Pozor, muzikaDti! sem ty věnce 1 vodí slečny na výlety, 

podejte mi honem sáhodlouhý meč, Žofin i Václavský sál, 

chci ho pasovati na vlastence, besedu i český bál 

že té cti on hoden — o to ani řeč: navštěvuje a tak dále . . ." ^^) 
Drží Včelu, drží Květy, 

Uplynulo osm let od prvního bálu českého. Tyl vyčítá bez obalu zby- 
tečné již pořádání bálů v Praze s výslovným pojmenováním, že jsou „české **, 
a přirovnává je k českým bálům prvotním: „Bál český v sále Lázeňském 
dne 1. března. Zdá se nám věcí nudnou bály popisovati, a obáváme se také, 
že se tím našim venkovským kriganům nehrubě valná zábava poskytuje, 
jakož naopak i nás Pražany zprávy o venkovském tanci a zpěvu jen tehdáž 
zajímají, když patrně na jistý pokrok u vzdělanosti neb národnosti pouka- 
zujou anebo se zvláštní dobročinností spojeny jsou — a i tenkráte jen ve 
stručnosti co možná největší. Nadzmíněný bál však byl co český ohlašován, 
pročež nelze o něm se nezmíniti. Především musíme pány novináře prosit, 
aby žádný bál napřed jakožto „českým nevyznačovali, byt i páni podni- 
katelé sobě byli heslo „český'' a třebas i přídavkem „národní'' (! !) na 
lístek přitisknouti dali. V Čechách český bál! — je-liž v tom vůbec smyslu? 
Ovšem, před 6 — 8 lety nezdálo se nám v tom naznačení nic protimyslného 
vězeti, když v podobných schůzkách galantního světa téměř pravidlem slova 
českého slýcháno nebývalo ; zdálo se nám to jako pozbuzení, jako provolání 
k ospalým — od té doby se ale časové valně změnili, zvuků mateřských 
slýchá se a pomalu přibývá již na všech bálích, nižšího i vyššího druhu. 
Co tedy tenkráte se dobře hodilo, opaknjem, že nyní je nesmyslem. Prosíme 
však, by nám dobře bylo rozumíno: opíráme se pouze zřejmému vystavení 
znaku .,č€iský'', nikoli proti pozváním a lístkům v českém jazyku vy- 
dávaným, jichžto patrné množení se v našem hlavním městě jakož i po 
krajích nás pěknými nadějemi naplňuje. Aby se nomysliloj že učiněná tu 
výčitka zaměřena jest i proti podnikatelům bálu dne 1. t. m., podotýkáme, 
že oni svými vkusně ozdobenými českými lístky nezvali na „český'', nýbrž 
na „společenský" bál — a věru, velmi dobře učinili, neboť jazyk náš tam 
neměl převahu. Ačkoli bysme neradi komu ukřivdili, nemůžem se tomu 
zdání ubránit, jakoby jistá částka obecenstva s tím škodochtivým oumyslem 
české bály navštěvovala, schválně ne po česku, za to však hodně hlasitě 
po němečku se baviti. Nicméně, jakoby se cizinský živel od české srdečnosti 

byl nakazil, byla zábava utěšená, a nenucená veselost na všech tvářích, 

21* 



824 „Slorantké bály'' te Vídni n 1844—1846. 

k iemaž přispěla i nad mim ietná společnost rozmanitých, vzdělaných tříd. 
Sál, za posledních let málo používaný a přece takT velmi příhodný a pří- 
větivý, byl tak uměle a bohatě draperíemi vyzdoben, že ani místečka holé 
stěny nepozůstalo; ostatní úprava též výborná; líbezná hudba na velkém 
díle z národních našich písní sestavena. Taneční pořádky (zvIáSť u přirov- 
nání k někdejším „Pomněnkám") byly příliš jednoduché. Sklepníkům a 
cukrářům mělo by se vždy přísně nařídit, aby na české otázky české od- 
povědi dávali." ") 

České haly pořádané v Praze a pak podle vzoru pražského také po 
městech českých povzbudily Čechy, Poláky a Jihoslovany ve Vídni, aby se 
sešli k družné zábavě na „bále slovanském". První bály slovanské byly 
pořádány r. 1843 a 1844. Účastnilo se jich asi 300 osob všech národností 
slovanských. Gharvatek a Polek bylo více než žen českých. Do pořádku 
tanečního byl zařaděn polský mazur, illyrské kolo a česká polka. ^^) S týmiž 
tanci setkáváme se dne 4. února r. 1845 na slovanském bále „na Jozefově" 
ve Vídni. Referent si pochvaluje: „I byltě to v pravdě krásný, skvostný 
bál. Sál, ačkoli ne tuze prostranný, byl velmi hezky ozdoben a společnost 
vybraná. Češek tam mnoho nebylo, tím více Horvátek a Polanek. Arciť 
byste byl také mnoho německých zvuků poslechl, zvláště z úst krásného 
pohlaví; ale největším dílem se předce jen slovansky mluvilo, i byla to 
zvláštní rozkoš, poslouchati tu libozvnkou směsici jazyka našeho, polského 
a horvatského. Nejvíce mě těšilo, že Miloš, bývalý kníže srbský, a hrabě 
Kolovrat-Erakovský tento bál svou přítomností poctili. Z polského šlech- 
tictva jsem poznal hraběte Zamojského, z ilirského hrab. Padziče. Také tu 
byl Vuk Stefanovič s překrásnou dcerou, dva důstojníci černohorští v ná- 
rodním oděvu a j." *') 

Na bále slovanském v roce následujícím (r. 1846) dopřáno bylo če- 
štině místa význačného. Bál tento byl pořádán dne 10. února „v sále grácií". 
Tancovaly se tance: „česká a srbská polka, srbská kadrilla a ilirské kolo." 
Ředitel tanců prý po česku „komandoval". Účastníky těšilo, že „mezi pří- 
tomnými nacházeli se kníže Miloš, knížata Adolf a Bedřich Švarcenberk, 
hrabata Lev Thun a Černín, pak umělci : Alex. Dreyschock, Ernst, Dessauer, 
paní z Peche a j." ^®) 

Úspěch těchto bálů slovanských pobízel Slovany, žijící ve Vídni, aby 
vystrojili ples ještě nádhernější. O příštím bále slovanském ve Vídni r. 1847 
rozepsaly se skoro všecky noviny vídeňské i jiné, neslovanské. Účastenství 
bylo veliké. Pamětník tohoto bálu líčí skvělou úpravu v sále Žofínské lázně 



Bál „BloTanský"' r. 1847. 325 

i veselou nálada při něm. Přiroynáyá pražské bály české k vídeňským bálům 
slovanským, při nicbž podle vzora pražského byly rozdávány dámám „Po- 
mněnky" : „Jako se měl první český bál v Konvikte k onomn v sále Stoe- 
grově, takový též rozdíl mezi prvním slovanským bálem „a Kytky** a le- 
tošním třetím. Sál Žofinské lázně jest kromě redatního a onoho v Odeonu 
největší (o třetina širší a delší nežli Pražský Žofínský sál) a ze všech nej- 
krásnější ve Vídni. Hlavně to děkovati energii p. Gntmannsthala, že bál 
v tomto velkolepém sále držán byl. Hlavní výbor sestává ze 3 našinců, 
z 3 ilirské strany, a mimo to bylo 12 výborův (doktoři, úředníci, študenti). 
U každých dveří stáli dva v zlatě a stříbře odění myslivci, schody zeleným 
suknem pokryty, a po stranách nejkrásnější exotické rostliny; vstoupíme 
do předsíně : zde nás přivítají „spanilomyslní a vlastimilovní*' páni výborové ; 
dámám podány byly podlouhlé knížečky: „Pomněnky S. B. Uspomena 1847**, 
skvostné, jen že chatrně vázané ; obsahojít kromě tanečního pořádku násle- 
dující slovanské písně s nápěvy ... To jest : česká, moravská, slovenská, 
polská, maloruská, bulharská, srbská, chorvatská, krajinská. Nesnadno by 
bylo něco příhodnějšího k takovému účelu vymysliti, jako tyto Pomněnky. 
Pokročíme několik krokův, a tu se nacházíme ve velkolepém sále, osvě- 
tleném asi 500 plameny plynovými! Stěny pokryté tapetami červenými a 
zlatými. Kolem sálu na několika suknem pokrytých stupních dvě řady divanů 
pro dámy. Po stranách sálu večeřadla, též i s jedné strany na galerii, i tyto 
menší síně osvětlené plynem, vesměs nejvíce 600 plamenů. Před desátou 
již se všichni sešli, více než 2.000 osob! a z těchto jistě tři čtvrtiny 
Slovanů ; mezi nimi mnoho z vysoké šlechty : vládyka černohorský s poboč- 
níkem, knížata Miloš, Lichtenštein, Auersperg, Esterházy, Ghika, Paar; 
hrabata: Leo Thun, Eug. Černín, Frant. Šlik, Ferd. Kolovrat, Dojmové, 
Karel Pergcn, Pavel Médem, Yrbna, Poljanský, Stanisl. Mniszek-Bazenin, 
Moric Sandor a mnozí z nejvyšších úředníkův. Go se týká krásné pleti, 
tvrdí sami Yídeňáci, ta prý nebyla na žádném bále ještě tak repraesento- 
vána jako na tomto. Jmenovitě dvě Srbky (v národním oděvu), tři Češky 
a jedna Polka svou švarností, spanilostí a veselostí všech nás pozornost na 
se obrátily. Konversace byla hlavně česká a srbská, méně se mluvilo polsky, 
a zřídka kdy zaslechli jsme zvuky německé, a to jen od pouhých Němců. 
Jak jinak to bývá v Praze, uprostřed Čechů; právě na českém bále vy- 
značovali se Čechové němčinou, a jen Němci snažili se mluviti česky ! Orkestr 
dirigoval Strauss (otec) osobně; a není tedy třeba poznamenat, že se vý- 
borně hrálo. Počátek učinil o 9. hod, ilirský marš „liepa maca** ; pak se 



826 „Taneční besedy*" to Vídni. 

tančilo 5 polek, 2 kola, 2 mazurj, 5 qaadríll a 3 valčíky. Páni Gntmanns- 
thal, Tieftrunk a Winter pro bál zvláště komponovali, první Miladn polku, 
drahý Kochanku polka a p. Winter Sláwaqaadrilla : hlučně byly tyto tři 
kosy přijaty a musely být každá as čtyrykrát opakovány. Zvláště se líbila 
quadrilla Wintrova, ze šesti písní výborně sestavená. Tance pořádal pomoci 
výborův Polák p. Górski, první taneční mistr vídenský. A ačkoli bylo plno, 
mohl se každý dosti vytančit. Veliké obliby došlo horvatské a slovanské 
kolo (asi od 90 párů provedeno) a dva mazury. Po páté hodině, když 
hudba již umlkla, nacházela se velká část publikum ještě pohromadě. Ze 
šlechty mi ještě poznamenat dlužno hrabata: Harrach, Hardegg a Kinský. 
Mezi tancujícími spatřili jsme l^ké mladého Bosňáka v národním krojí; 
a byl to utěšený pohled viděti jej s nadzininěnou spanilou Srbkou (dcerou 
p. Vukovou) mezi námi zfrancouzštělými tancovat. Jak jsem již pravil, 
teprva k 6. hodině z rána vraceli jsme se domů, vesměs spokojeni, a to 
budiž podnikatelům bálu nejradostnější odměnou a spolu také pohnutkou, 
by nám na jaro nějaké besedy spořádali, kde bychom si opět pohovořiti, 
pozpívati a se vytancovati mohli. Tolik tedy o našem bálu, o kterém i zdejší 
časopisy obšírné a pochvalné zprávy podaly . . .** '^ 

„Besedy**, pořádané v Praze a pak po celém venkově (srv. str. 322.), 
byly pořadatelstvu bálů slovanských ve Vídni vzorem k „besedám** víden- 
ským, po nichž touží referent slovy právě uvedenými. Účastník těchto 
„besed** referoval do Prahy o první besedě r. 1848: „Ve středu dne 
2. února byla v sálech u Sperla první taneční beseda držána; pravím 
první, poněvadž doufám, že toho druhu beseda nezůstane poslední . . . Tato 
taneční beseda byla tak spořádána, jako za slavné paměti besedy letní a 
podzimní v Praze, jenže se nám dříve umělecké lahůdky dostaly a pak te- 
prva se tančiti začalo, a tím tedy stran výboru veškerému přání pánů hostí 
zadost učiněno jest. Výbor byl sestaven z 19 bodrých švarných Slovanů 
všech kmenův, a bylii to právníci, technikové a umělci; výbor netán oč- 
ních besed čítá však nejvíce ouředníků . . . Beseda byla velmi četně na- 
vštívena, a viděli jsme mnoho osob z vysoké šlechty a z ouředňictva; 
zvláště ale sešlo se mnoho spanilých dam z kmene slovanského, a to jme- 
novitě polského. Také Palacký, Presl a Šafařík oslavili tuto besedu 
svou přítomností a pobyli na ní až do půl noci. Na to začal Straussův or- 
kestr hrát, a my tancovali polky, quadrilly, mazury, kolo a valčíky. Pořádek 
panoval v tanci vzorný.** ••) 

Blížil se další bál slovanský ve Vídni, který překonal všecky před- 



Bál TO Vídni r. 1848. 827 

chozi plesy. Tento nSlavjanský" bál pořádán byl dne 9. února v Žofínském 
sále. Účastník nám jej popisuje za čerstvé paměti nadšeným líčením: „Již 
14 dní před bálem rozeslal výbor po Vídni as 2000 dopisů, t. j. pozvání 
v řeči české, ilirské, srbské, polské a dole v německé . . . Konečně se při- 
blížila 8. hod. a my se ubírali do bálu ; byl jsem rád, že jsem se tak časně 
z doma odebral, neb kdo vyjel teprva před devátou, mobl býti rád, když 
se dostal o půlnoci do sálu, vozy stály ve třech řadách od Soienbadu přes 
celé glagis, Wollzeile, Stephanplatz až do K&rthenstrasse, tedy přes půl 
hodiny cesty. Počítalo se 1500 vozů. Jak jsem pravil, byl jsem rád, že 
jsem se pohodlně do sálu dostal, tím jsem také nabyl času, že jsem si mohl 
vše náležitě prohlídnouti. Schody, jenž do sálu a na galerii vedly, pokryty 
byly kobercem!, v levo a v právo exotické květiny, u každých dveří stáli 
dva myslivci, v stříbrné a zlaté livrée. U vchodu sálu stálo 12 výborů, všech 
kmenů slovanských, trochu dále skvěli se v levo dva Seřezáni, v právo dva 
Srbové — chlapíci jako skála — v úplném a skvostném národním kroji; 
stalo se to hlavně přičiněním p. hraběte A. Nugenta a p. Nováka. Sál je 
osvětlen plynem, velikého nákladu obětováno na zevnitřní okrášlení sálu 
a zvláště toilety pro dámy, jenžto vše obsahovala, co si luxus žádá. 
U kredence nacházala se v malém sále krásně zřízená zahrada, kolem 
vodoskoku stály tu květiny a stromky všelikého druhu: kaktusy, myrty, 
aloe, cypřiše, jívy a jiné. — O spořádání sálu pečovali hlavně tři Čecho- 
sl ováné a tři Jihoslované pp. Bílka, Gutmannsthal, Jenko, MaleSevié, Meda- 
kovič a Suchánek. Na bále vsak bylo 24 výborů; za znamení měl každý 
lípový list stříbrný, též stříbrné žaludy s červenou stužkou. Taneční po- 
řádky pro dámy zasluhigí zvláštní chvály; jsou velmi důmyslně sestaveny 
od p. A. Danka, jednoho z výborův. Taneční pořádek představuje vějíř 
z 12 listů, na prvním stojí „Siavjanski bal^ a pod tím cis. orel, na 
posledním vytištěny jsou tance, na každém z ostatních listů vyobrazen jest 
párek tancující všech kmenů rakousko-slovanských, totiž: Slovák, Ghorvát, 
Srb, Moravan, Rusín, Dalmatinec, Polák, Čech, Slavonec a Krajince, a pod 
každým erb jeho země. Kolář to lithografoval a Rauh barvami tiskl. Pan 
Daněk osvědčil tímto pořádkem svůj umělecký vkus; sotva by byl kdo jiný 
něco tak skvostného vyvedl. Později budou tyto taneční pořádky také na 
prodej. Sešlo se na bále přes 3000 osob; z vysoké šlechty pak následující: 
Knížata: Čartoryski tři, Gustav Lamberg, Rud. Liechtenstein, Karel 
Lobkovic, Miloš, Richard Metternich, syn ministra, SchOnborn, Adolf a 
Pedřich Švarcenberg, Trubeckoj čtyři, i 9 kněŽQami, K* Wrede též s kQěžnoq, 



328 Na bále ve Vídoi r. 1848. 

Hrabata: Badeni ; Art. Bathyani ; Baworowski Wlad. ; Eagen, Herman, 
Jaromír, Otakar, Rudolf Černín ; Draikovič ; Ant. a Ferd. S sterhazy ; Fanf- 
kirchen; Goes; Hardegg; Rad. Kinský; Kolovrat HanaS; Eorytowski; La- 
dron; Ant. Ledochowski, Lažanský, hraběnka Lanckronská, Lanrencian, 
Stan. a Alf. Mniczek, Macedo, brasilianský vyslanec, Montecacoli, Nemeš, 
A. Nagent, Podstatský, Lichtenstein, Pergen, Konst. Plater, Rad., Loais 
a Frant. Palffy, Reval, Rzysczewski, Strachwicovó tři, Soltyk, Seilern, Szasz- 
kiewicz L., Troyer, Yecsey, Rud. a Dom. Vrbna, Waldstein, Frant. a Alfons 
Wimpfen. Dále byli přítomni: Khali-Bej, princ egyptský; turecký vyslanec 
Šekib Effendi; vyslanec Toskánský Senzoni a ruské vyslanství; svobodný 
pán Talacko z Ještětic ; Ertička z Jaden a dvorní radda a policejní direktor 
Muth. Hlavního rázu slovanského dodávali bálu hosté naši z Uherska a 
z Chorvátská, kteří se v dosti valném počtu jmenovitě z Prešpurka sešli. 
Většina jich přišla v kroji národním; však i někteří vídenští Slované a 
Slovanky objevili se v národním oděvu; tu jsme spatřili knížete Miloše, 
hraběte Nugenta, tam Slováka z Gemerské stolice, a i několik Ilirů výborů 
byli ve svém kroji. Roztomile vypadaly Srbky, Chorvátky a dvě Dalmatinky. 
Tance řídili hlavně Górski a Rabensteiner, první taneční mistři vídenští. 
Hudbu spravoval dvorní kapelní mistr J. Strauss. Pět tanečních kasů bylo 
schválně k bálu složeno : Polonaisa od Picliowského, Koleda-polka od V. č. 
Gutmannsthala, Beseda- quadrilla od A. Wintra, Rusalky Dunajské, valčík 
od F. Suchánka, Vídenka-polka od V. Tieftrunka ; k oběma polkám použili 
skladatelé českých národních písní; Beseda- quadrilla, sestavená z písní viech 
slovanských kmenů, nejvíce se líbila. Teprva mezi pátou a šestou bylo bálu 
konec. Po zapraveuí všech ne nepatrných outrat zbývá v kase ještě as 
6800 zl. stř. Jak doslýcháme, ustanoveny jsou tyto „slovanské peníze" na 
podniknutí všeličeho. Praví se, že se část onoho výbytku uloží co jistina 
pro budoucí bál a besedy; co se s ostatkem stane, není ještě ustanoveno. 
Někteří myslí, aby se zde zápůjční slovanská knihovna zřídila, jiní zase, 
aby se vydávala sbírka sborů, písní a tanců všech národů 
slovanských, jmenovitě těch, jenž se na besedách a bálech zde pro* 
vozovaly. Toto poslední zasluhovalo by zvláštního uvážení ; vydáním takovéto 
sbírky vyhovělo by se veliké potřebě a mnohostrannému přání. Zvláště by 
měli Jihoslované tento návrh podporovat, an podobného pranic nemají." '^) 
„Pomněnky" i vějířovitý taneční pořádek (dar rodiny Hanušovy) chová 
ve svých sbírkách Museum království českého v Praze jakožto upomínka na 
tyto bály ve Vídni, Kroje tančících párků z Čech, z Moravy a ze 3lo* 



Bsfed* ve Tfdni r. ie4& 829 

vensket jaan dosti vdniě ryobrazeny. Také úprava „Pomněnek" je na tch- 
d^il doba velmi sličná. 

Brzy potom, již dne 28 února téhoi rokn bjU pořádána , slovanská 
beseda" ve Vfdni, opět v sále Žofínské lázně Seílo se přes 2000 osob. 
V popise této besedy'*) vSfmáme ai taneínOio pořádka „O 10. bodiné 
počal tanec s polkoa Dvorni kapelnf mistr Strnnss řfdil bndba, GÓrskí a 




Rabenstetaer řidili tance. Tauěili jsme pak jak obyčejně polky a qaadrílly, 
pak dvé slavonská kola, dva maznry a rojdoráka; maznr tancovalo přes 
sto párů, mnobo Polábil; byl to velebný pohled na skoro 300 osob, které 
s přiméřenoa grácii a takovým obněm rázný tento tanec provozovali. Kolo, 
zvláitě slavonaké vSem tanečníkům, jmenovitě taneěnlm mistrům v Praze 
opětné odporaěajem ; *) kdekoliv se zde tančilo, všady nalézá veliké obliby. 
V odpoěiaka tančilo asi 30 párů, nejvfce Jihoslované v krojí, kolo národni, 
B průvodem dad, na které mistrně bral Slovák z GemerBké stolice. Dámy 

*) ,E^ by jen, ti Bkateíné v Prue uvedeno bnde, nevypadalo Uk k o z I o- 
vité, jiko naše Pralské mazary!'' dodává k referňtn Redakce „T^'']}''. 



830 ;,Národiií taDce^ na Slovensku. 

obdržely Jednodaché tanečni pořádky, ale mimo to ještě v pěkných otiscích 
dvě qaadrilly v něžném formáte, jedna nazvaná „Zvnky z vlasti^, vlastenkám 
věnuje Fr. Hlaváček, a druhá „Ilírcki quadrille iz Siska", složen od Ant. 
Nerada. Obé jsou z národních písní velmi dobře sestaveny.^ 

Z uvedeného již světle vysvítá, jaké ovoce přinesly české bály pražské 
po venkově českém a ve Vídni. Jejich vliv objevuje se i na Slovenska. 
Podle pražského bálu českého téhož roku 1840 uspořádali Slováci v Liptov- 
ském sv. Mikuláši „národní slovenský tanec**, kdež uvedli do kruhů měifan- 
ských zavržené lidové písně a tance slovenské, jako v Praze při schůzce 
k zábavě taneční budili cit vlastenecký. Vypravuje o tom dopisovatel 
Květů:") „Jako v Praze dne 5. února 1840 vlastenecký bál zřídili, tak 
i zdé dne 2. března letos v stoličné síni (sálu), kdežto se stoličná zasednutí 
držívají, a téměř vždy jen maďarsky úsilně a s namáháním mluvívá, národní 
slovenský tanec držán jest, na němžto všickni přítomní rozličného stavu, 
povolání a věku lidé, duchem nevinné maiopustní a národní radosti projatí, 
podílu brali, a polsky a slovensky tancovali, zpívajíce při tom veselé slo- 
venské, plesu přiměřené písně. Děvčata pak pochytivše se za ruce do kola, 
kolozpěv „Točí se mi točí'* (v II. dílu KoUárových Zpěvanek na str. 46. 
vytištěný) s některými proměnami zpívaly. V původním národním kroji slo- 
venském tancoval i sudí vrbičky p. Michal Málek a hudebníků k témuž 
tanci hrajících obdaroval; potom slavné vrchnosti i stavům jménem všech 
obyvatelů, na znak vděčnosti a uznalosti, že síů k této národní veselosti 
propůjčili, přání učinil." 

Úspěchy této zábavy a jiných podobných „slovenských tanců národ- 
ních"* vzbudily úštěpky časopisů Slovákům nepřátelských. Chystaný, bál 
r. 1842 byl zohyzďován, posmíván a osočován.**) To však neuškodilo hor- 
livosti vlastenců slovenských, kteříž se odhodlali r. 1843 pořádati dvě zá- 
bavy taneční, slovenské — v Pešti. Podle popisu z Pešti : „Jako v jiných 
městech, tak také u nás masopustu letošního všecko se veselilo, všecko 
tančilo. I Slováci sobě dvakráte slovensky zatancovali, uspořádavše sobě dne 
6. a 20. února soukromé zábavy. Společnost pozůstávala téměř ze samých 
měšfanů, řemeslníků a několika žáků z vysokých škol, ze samých Slovákův. 
Některé tanečnice byly co Turčanky perlami na hlavách ozdobeny, a zase 
některé co Oravanky oblečeny. Někteří tanečníci, oblečeni v národní slo- 
venské roucho, t^pcoví^li „po slovensky od země". Plesání rostlo 
od počátku až do konce, a zvláště po půlnoci zpěv slovenský na vš^ch 



Mereody studentské. Linková ^Beseda**. 



331 



stranách se rozléhal, takže mimojdoncí jii soadití mohl, že tu zpěvaví 
Slováci ples mají." **) 

Slovenský zpěv a tanec vlivem těchto záhav nehyl již jako popelka 
vystrkován ze zábav vznešenější společnosti slovenské. Byl vítán i ve spo- 
lečnosti německé a maďarské. Dosvědčuje to pamětník poměrů tehdejších 
na Slovenska: ^Tyto dvě charakteristiky národní (slovenský národní zpěv 
a tanec), ona čistě duchovní, tato více tělesná, přestěhovaly se již ze sel- 
ských chatrčí i do vyšších komnat. Před tím by i měštandká dcera za sní- 
žení své vyfintěné hodnosti byla pokládala, kdyby se rychlou nožičkou 
k slovenskému národnímu tanci byla připojila. Tedf se slovensky tančí i tam, 
kde bysme se toho nejmíň nadálí. Tak byl na př. před čtyřmi roky 
v Starých Hradech (Ungrisch-Altenburg) slovenský národní tanec „od 
země** při veřejném, od hospodářských praktikantů dávaném bále s takovým 
tleskáním přijat, že ho na všeobecnou žádost p. K. Maroši třikrát musel 
opětovati — a to uprostřed samých Němců a Maďarů, mezi nimiž zpome- 
nutý tanečník sám jediný Slovák byl. Není na Slovenska ani jednoho plesu, 
i mezi vyšší, pro nás odcizenou šlechtou, který by se naším slovenským 
tancem neokrášlil.** *•) 

Mimo ffbály české ** šířily po venkově českém uvědomění plesy, 
merendy studentské. ^^) Podle vzoru „Pomněnek" pražských byly 
k nim vydávány sbírky příležitostných básní a povídek, v nichž často vedle 
hříček poetických zahlédneme slibné prvotiny spisovatelů pak známých. 
S pochvalou byly přijaty na př. vkusné knížečky „Vínek, Upomněnka ze 
študentské merendy v Chrudimi r. 1861", „Pomněnka na Jaroměř dne 
21. července 1861". Ukázku z těchto studentských nezabudek vybíráme 
z „Kytice, Upomínka na študentský ples v Březnici, 1861" báseň „Hrajte" 
od Aloise z Drahejšova (na str. 21.): 



„Jen hrajte, hudci, hrajte jen 

ty staré písně, známé, 

při nichž se lehce v kolo jde — 

my jiných nehledáme! 

Nám svaté jsou jen národní 

písně a obyčeje. 



při nichž se srdce vlastenců 
v tlukotu ponsměje. 
Má milá též jiB vlastenkou, 
ctí písně Čechům známé; 
nuž, hudci, hrajte, hrajte je, 
my jiných nehledáme." 



Nezbytným číslem tanečního pořádku na těchto studentských zábavách 
byl nový „český salonní tanec" Beseda, složený od Karla Linka. 
„Posedu" Sířili po zábavách zejména studující, přicházejíce z Prah^ nc^ 



382 R. Tyršové yzpomfnka 

prázniny. Jak yjsvětluje její skladatel v knížce, vydané r. 1863 nákladem 
Slovanského knihkupectví (viz snímek s obálky tohoto návoda č. 119.)* 
byla sestavena z národních tanců českých, ze sousedské, furianta, rejdováka, 
polky, dvojité, kalamajky, obkročáku, hulána a řezanky. Link tu podává 
podrobný návod i choreografícké náčrtky, kde vykládá figury taneční. Hudbu 
k Besedě upravil na základě národních písní a jmenovaných tanců českých 
Ferd. Heller se vzácným porozuměním svéráznosti českých písní a 
tanců. Proto Beseda, tančená poprvé dne 11. listopadu r. 1868, záhy 
došla obliby všude, a byla pak zařaďována již pravidelně do tanečního po- 
řádku zábav, které se chtěly repraesentovati za plesy, věnečky české. 

Mezi tyto zábavy vedle oblíbených merend „Umělecké Be- 
sedy^ přidružil se nový ples kostumní „Šibřinky Sokola Praž- 
ského**. Poprvé pořádány dne 25. února 1865. Místo jiného popisu, jak 
vypadaly tyto první Šibřinky, otiskuji vzpomínku, kterou mi laskavě napsala 
o prvních Šibřinkách pro tuto knihu pí. Renáta Tyršova: „V pamět 
dítěte vtisknou se nesmazatelným dojmem některé chvíle a události, tak že 
stačí slovem vyvolati vzpomínku, aby se vybavil po letech obraz živých 
barev, plný podrobností, arciť podrobností takových, jež dětskou mysl za- 
jímaly a dětským názorem byly přebarveny. Jakž bych nepamatovala prvních 
Šibřinek ! Byla to doba, kdy všichni s upřímným úsilím hledali českou formu 
pro český život, formu originální, jen nám vlastní. Byli jsme pyšní, že máme 
tanec národní — Besedu — zábavy zvučely národními a znárodnělými 
písněmi; čamara nebyla jen všeobecně přijatým krojem salonním, nosila se 
často i na ulici, a Sokolové k ní pravidlem čapku na hlavu si sázeli. 
Také dámy chtěly šatem své nové vlastenecké vědomí osvědčovati. Nosily 
jsme tehda podivné ošňůrované jupičky, i sokolskou kazajku a červenou 
košili jsme oblékaly, a červená šněrovačka na bílých plesových šatech ne- 
byla vzácnosti. Vyskytlo se dost naivních a nevkusných nápadů, ale i mnohá 
vážná snaha v tom hledání národuího rázu zevního svůj podnět vzala; ani 
umělec jako Mánes se ne vy mykal z ruchu všeobecného, a komponoval 
i vymýšlel kroje na základě svých hlubokých studií národopisných. Ale to 
nepatří k Šibřinkám. Či přece patří, nebof i tento staročeský název krato- 
chvíle, zábavy vznikl z téže snahy, naznačiti již jménem český ráz první 
taneční a maškarní zábavy sokolské, kterou chystal starosta Sokola FQgner 
r. 1865. Dr. Tyrš tehda právě sestavoval a doplňoval české názvosloví tělo- 
cvičné a vojenské. Celým pokladem jazyka, složeným v slovníku Jungman- 
nově, probíral se bedlivě za tím účelem* Vynesl 9 Jun^mannova díla též 



na pnmf „ŠibHnky** Sokola Praisk^fao. 883 

jméno pro chystaný ples sokolský. Za souhlasu starosty podle návrhu Dra. 
Tyrie nazvali jej po staroiesku Šibřinkami. 

Nové jméno pro novou zábavu. Směs lidových mumrají masopustních 
a elegantního plesu kostumního. Ples soukromý, k nemaž jednotlivec, sta- 
rosta Sokola Fttgner zval, ale zároveň ples v místnostech spolku, tehda 
již v Čechách nejpopulárnějšího, v nové tělocvičné v prvním naSem domě 
národním v době, kdy jsme neměli ještě ani prozatímního divadélka na ná- 
břeží. K plesu zval starosta Fttgner jako k slavnosti vlastně domácí. Podivné 
lístky, na nichž nekaždý hned rozpoznal obrácené slovo neznámého dosud 
zvuku, napínaly zvědavost. Tělocvična byla tehda právě dostavěna, sál na 
tehdejší nároky krásný a prostranný, každému stačilo za všechnu dekoraci 
chvojové věncoví od pilíře k pilíři rozvěšené, a oba spolkové prapory via' 
jící s galerie. Také pohodlí nebylo tu mnoho — dole v šatně přistrčeny ke 
zdi řady skřínek, a postaveny stoly a zahradní židlice, nahoře v sále pod 
hodinami z nábytku vyneseného ze starostova bytu uspořádán kouteček 
pro pohov známějším dámám. Dr. Tyrš vedl poíonaisu, kterouž ples zahájen, 
a jež jako sokolská rej tlumem návštěvníků se proplétala. Tančena horlivě 
Beseda a mazur tou dobou u nás tak oblíbený. 

Živě pamatuji pestrou směs návštěvníků a náladu ovládající první ty 
Šibřinky, v níž povaha starosty hostitele Rittersber- 
kovy. Je to patrně rukopisná sbírka, o níž piSe v předmluvě, vzdávaje díky 
Frant. Ant. hrab. z Kolovrat Liebsteinskémn, jeni jsa nejvyiiim purkrabím krá- 
lovství českého, dal sbírati po krajích pisně lidové: „Již přede dvěma lety způsobil 
sbirku Českých nár. pisní po včech krajích království našeho. Vydavatelům bylo 
milostivě povoleno použiti jí, a ona byla základem sbírky této, ježto pilným paběr- 
kováním znamenitě rozmnožená milovníkům zpěvu ve zvučné Cechíi tuto se po- 
dává." Veikerého materiálu, sebraného v této sbírce rukopisné, vydavatel nevy- 
čerpal. O hrab. Kolovratovi srv. Bartoi, Nár. písně mor., 1889, III., IV. 

Waldan = BOhmische Natiooalt&nze, Culturstudie von A. Waldau, I.. II., 
Prag, 1860; Geschichte des bOhmischen National tanzes, Prag, 1861. 

Vycpálek =r České Unce. Sebral Jos. Vycpálek. áada prvá, druhá, třetí. 
Český Lid, I., str. 182 a d., 468 a d., II. 662 a d. 
Ambit. N e r u d a, 27. Srv. Kaplanaká, 



360 Tance v Čechách. 

BáJba. W a 1 d a o, IT., 13. 

BaJboráky Baboračka, Neruda, 25 (píseň). Srv. Štajryš, 

Břitva. N e r u d a, 25, 27 ; E r b e n, é. 708, nápěv č. 508. Slově též Polbirská 
z něm. Barbiertanz. Srv. V o s 8, Tanz nnd seine Gesch., 1. c, 319. V letech tři- 
cátých byl zanesen český tanec ,,břitva'' do ciziny. Srv. Jar. Langre r, CČMas., 
1837, 1., 61, 

Budějovická. W a 1 d a u, II., 8. 

Btikota. W a 1 d a u, II., 17. 

Cibulička. E r b e n, č. 717. 

Cukrabant W a 1 d a u, I., 55. 

Cvrček, Napěv ii R i 1 1 e r s b e r k a (r. 1825) v příloze ě. 6, 22. Podle Rkp. 
Mus. z kraje kouřimského (č. 18; a čáalavského (č. 243). Srv. Č. Včela, 1842, 
8tr. 184. 

Čepeni. Neruda, 27. 

Čert. W a 1 d a u, II , 33. 

Čočka, hrách. Píseň, nápěv a návod Hajný, Č. Lid, II L, 438. 

Čtyrpárová. Piseň, nápěv a návod Vycpal ek, Č. Lid, II, 672—673. Srv. 
Zahradniček. 

„Do kolečka*". Píseň a nápěv L. R u b a, Č. Lid, III., 126 a d. Písně viz též 
J. B a a r, Č. Lid, II., 587 a d. Srv. zpráva BoŽ. Němcové u Wa 1 d a n m, 1L, 25. 

Vouiky. W a I d a n, II., 25. 

Dudačka. Neruda, 24. 

Dudák (DuásiikH). Nerada, 26; Waldau, L, 42; Helfert, Voikalied 
nnd Tanz, 191. 

Dupák, Piseň a nápěv n Rittersberka č. 14. V Rkp. Mas. č. 41 „Dupák 
8 tancem", pozn na str. 34: „V této následující písni jest spflsob starobylý, kde 
ta pausa přejde, od vSech tancujících dvakrát s nohou dupnout." (Z kraje plzeň- 
ského.) Č. Včela, 1812, č. 20, str. 80; Waldau, 1 , 23. Srv. Dupavá. 

Dupavá. Jan J e n í k rytíř z Bratříc, Bohemica, I. 1838, 427—428. 

Důtky. Waldau, II, 8 

Dyi ei mé nechtěla. Píseň, nápěv a návod Hajný, Č. Lid, III., 440 — 441, 
442—443. 

Fasunék. W a I d a n, II , 8. 

Furiant. Viz Neruda, 26 ; K r o 1 m u s, IL, seě. 7., 361. Srv. Sedlák, 

Hatnbalky. Nerada, 24. 
Hanácká. Erben, č. 729, nápěv č 133. 

Holka nesnámá. Píseň, nápěv a návod Hajný, Č. Lid, IIL, 437. 
Honeiček. Píseň, nápěv a návod V y c p á 1 e k, Č. Lid, I., 459. Srv. Jeniček. 
Hoptáč. Waldau, II , 8. 
Houpačka. Waldau, II., 16. 

Houpává Tak lid počeitil název Walzer. Viz Jindy a Nyní, 1833, II., 19. 
KvCty, 1835, 19. Název houpává ustupuje později názvu „ooZ^A;''. C. Včela, 1842, 184. 
Hrachová. Waldau, II., 31. 
Hulán. Jan Jeník rytíř z Bratříc, Bohemica, 1838, I., 31: 



Tance ? Cecliácb. 361 

»MěIa jsem milého halána, hulána, 
mela isem ho ráda. 

Já měla prstýnek stHberný, střiberný, 
)á jsem mu ho dala." 

Srv. Č. Véela, 1842, str. 184; Erben, č. 731, nápěv c. 379. Píseň, nápěv i.návoil 
H a j n f, Č. Lid, IIL, 506—507. Srv. též Neruda, 26. V jarmareěni pisní „Ouěinek 
mnxlky'', tidtěné r. 1786: 

„Hrajte, aC se vMckni toěíme, 

vesele tancovat musíme, 

tu vrtáka neb ulána, 

byť to trvalo do rána !* 

Husar. Erben, č 730; Waldau, II, 19; Krolmusovy zápisky, 1859, 
1. 9 (tanec na Boleslavsku) ; Helfert, Volkslied und Tanz, 207. Srv. Ma^ar. 
Husička. Waldau, I., 37. 

Chodovská. Erben, č. 7*25, nápěv ě. 326; Wal dau, II.. 20. 
Chytavá. N e r n d h, 27 ; W a I d a u, 1 , 52. Srv. Kaplanakáy Motáb, Motovidlo. 
Já mám vyšitou* Píseň, nápěv a návod podává Hajný, Č. Lid, lil., 436. 
Já ty voly nepoienu. Píseň, nápěv a návod Hajný, Č. Lid, III., 443. 
Jeníček. Viz V y c p á 1 e k, Č Lid, 1 , 459. Srv. Honziiek. 
Ječmen. Waldau, II, 8. 

Káča. Píseň, nápěv a návod Vycpal ek, Č. Lid, L, 136—137. Srv. tanec 
Utikíij, Eáéo. Neruda, 27. Srv. též Knplanská, Chytavá, Viz Hajný, Č. Lid, 
HI , 505. 

KadHee, viz Tkadlec. 

Kalamajka (Pepik.) Neruda, 25; Erben, ě. 733, nápěv č. 231. Viz též 
v dalším mezi tanci lidovými na Moravě. Na zadátku věku XIX. byla oblíbena ve 
Slezsku, na Moravě a v Čechách, odtud se dostala do Německa, kdež kolem |r. 1830 
všeobecně byla oblíbena s popěvkem (viz B G h m e, Geschichte d. d. Tanzes, I., 
str. 228, nápěv č. 268): ) 

ffKalamajka tanz ich gern, 
mit dem schOnen, jungen Herm ; 
noch viel lieber ist es mir 
mit einem schOnen Gardeoífízier.'' 

Kalhoty. W a 1 d a n. I., 30. 

Kdlup, Počeštěný název Galoppu. Srv. Vtikavá. 

Kalupád z něm. Gallopade. Srv. K. T h á m, Zpěvy z nejvýb. zpěvoher 
českých na c. k. pražském vlast. div. představených, v Praze, 1799, str. 16—17. 

Kaplan. Erben, č. 724, nápěv č. 691. Hudba a návod Hajný, O* Lid, 
III . 508-509. Srv. Kaplanská, Pusltanec. 

Kaplanská. Neruda, 27. Podobně se tanči Ambit, Kuželka, Motákj Mo- 
tovidlo. 

Kaprál Waldau, II., 12. Píseň, nápěv, návod Hajný, C. Lid, III., 442. 

Kapusta. Waldau, II., 8. 



Titnlni list abfrkr Rittenberkotry. 




854 Tance ▼ Čechách. 

Kedluben, Nerada, 24. 
Eiatovák, Sry. Salát. 
Klékavá. Neruda, 26. Srv. Pualtanee. 

Klempák. Nápěv uRittersberkaCr. 1826) v příloze & 20. Podle Rkp. 
Mas. (é. 241) z knge éáslavdkého. 

KlauMák. Nerada, 25; Waldau, I., 23. Klowfaéka (tanec), r. 1845 Ji- 
říček, Zpěvník, I., 827—328, č. 404; II., 186—188, 6. 98. Srv. III., 249. 

Kocour, Nápěv a návod V y c p á 1 e k, Č. Ud, II., 667—668. Srv. tóž Ba j n ý« 
Č. Lid, III., 507. 

Kohout (ve MSeně se tancuje). Krolmnsovy zápisky, 1859, 1. 9. 
Kohoutek. Waldan, II., 18; Helfert, Volkslied und Tanz, 207. 
KoUéko. Viz ^Do koUčka''. 
Koíibavka. N e r u d a, 27. 

Kolo (svatební taneo na Blatech). Podle Fr. Lega Vykoukal, Česká 
svatba, 1893, 93. 

Kolomaená. W a 1 d a u, II., 8. 

Kolovrat Píseň, nápěv a návod Hajný, Č. Lid, III., 447. 

KomárM. Nápěv a návod V y c p á 1 e k, Č. Lid, II., 665—666. Srv. též 
Neruda, 26. Píseň, nápěv a návod Hajný, Č. Lid, III., 500. 

Kominík. Píseň, nápěv a návod Hajný, Č. Uú, IIL, 509. 

Korbel (tanec svatební). W a I d a u. I., 50—51. 

Kostelák. N e r u d a, 25. 

Koiti, Helfert, Volkslied und Tanz, 215. 

Kovář. W a 1 d a u, IL, 12; H e 1 f e r t, Volkslied und Tanz, 206. 

KoMáeká. Helfert, Volkslied und Tanz, 186. 

Kozačka. Neruda, 26. 

KoMók. Erben, ě. 732, nápěv č. 133 ; W a 1 d a u, I., 67. Srv. Tyl, Jindy 
a Nyní, 1833, I., 201—202. Srv. Helfert-Hostinský, Volkslied und Tanz 
der Slaven, 1. c, str. 477. Pod názvem „Kossak** roz&íHl se tanec u Němcfl. Viz 
B 5 h m e, Qeschichte d. d. Tanzes, IL, ě. 269. (Musikbeilagen.) 

KoMét. Nápěv u Rittersberka (r. 1825) v příloze č. 14. Podle Rkp. Mas. 
(é. 180) z kraje bydžovskébo. Srv. Kosly u Hajného, Č. Lid, III., 486 a d. ; 
N e r u d a, 26. 

Krakovec (Krakoviak). Neruda, 25 ;Helfert, Volkslied und Tanz, 214 

Kráva. Neruda, 25. 

Krocan. W a 1 d a u, II , 26. 

Kroena. Viz Kruena, W a 1 d a u, II., 32. Srv. Putna, 

Křepdka. W a 1 d a u, II., 8. 

Křiiák. W a 1 d a u, II., 27. 

Kucmoueh. Píseň, nápěv a návod Haj n ý, Č. Lid, UL, 498—499. 

Kudlička. Waldan, IL, 8. 

Kukavá. Jan Jeník ryt z Bratřic, Bohemica, 1838, I., 427—428. Piseft, 
nápěv H návod Hajný, Č. Lid, III., 503-504. 



Tance v Čechách. 355 

Kuieíha, Brv. Kaplanská. Nerada, 27; Waldan, I., 53—54; Helf ert, 
Yolkslied uod Tanz, 208. 

Laskavee. W a 1 d a a, II., 81. 

Latavák. Nápěv u Bittereberka (r. 1825) v přiloze č. 18. Podle Rkp. 
Mas. (č. 179) z kraje bydiovského. Nerada, 26. 

Leiák. Waldau, II., 8. 

Liháni, Neruda, 26. Srv. PusJtanea. 

LUnehavská. Pisefi, nápěv a návod Hajný, G. Lid, III., 508. 

LiiamiHeká. Erben, 6. 727, nápěv 6. 767. 

Maďar. W a 1 d a u, II., 19. Srv. Husar. 

Madéra, Erben, č. 735, nápěv č. 618. Srv. Nimra. 

Maniestr. Piseň, nápěv a návod V y o p á 1 e k, Č. Lid, L, 460 ; H a j n ý, Č. Lid, 
III., 508. Tanee tento byl v letech 1829—30 obKben ve Vidni i s popěvkem českým, 
prý neslušným. Přes to se tanec líbil a byl pak tančen na předních plesech. Viz 
o tom B 5 h m e, Gescbichte d. d. Tanzes, I., 205—206. 

Marjanka. N e r u d a, 25 ; W a 1 d a u. I., 55. 

Má gíaiá maminko, PiseĎ, nápěv a návod Hajný, Č. Lid, 111.^ 441. 

Majsurka. Viz Kocour, Hajný, C. Lid, IIÍ., 507. 

Menuety srv. Minet, 

Minet. Menuet staročeský (píseň i nápěv) viz Rittersberkovu sbírku 
z r. 1825 (č. 1. v textu i hudební přiloze). Podle Rkp. Mus. (č. 4) z kraje kouřim- 
ského. Č. 8 u Rittersberka provázeno v Rkp. Mas. (č. 14) poznámkou: „Menuet, 
při kterém spflsob jest zpívati: VSecko to krakuři . . .^ (Z kraje kouřimského). 
č. 9 (tance) a Rittersberka v Rkp. Mus. č. 54 provázeno poznámkou: „Sedlský 
minueti**, z kraje plzeňského. Č. 11 u Rittersberka (pisné) ^v Rkp. Mus. č. 23 
8 poznámkou Jako menuet^. Č. 67 (písně) n Rittersberka v Rkp. Mus. s poznámkou 
č. 128: „Menuetto^ Srv. Jar. Langer ČČMus., 1884, III, 268: ^Staročeský 
minet..."* Krolmus, I., 11; Helfert, Yolkslied und Tanz, 20Í. Píseň, nápěv 
a návod Hajný, Č. Lid, III., 505. 

Mlynářská. W a 1 d a u, IL, 30. 

MotáL Srv. Kaplanská, Neruda, 27. 

Motovidlo. Srv. Kaplanská. Neruda, 27; Erben, č. 709—710, nápěv 
č. 508, 570. 

Mrkvička. Waldau, I., 15; Helfert, Yolkslied und Tanz, 215. 

Myika. Neruda, 26; Waldau, I., 48—44. 

Nabíhaná. Píseň a popis Jar. Langer, ČČMus., 1834, I., 62—63. 

Na hoře v Táboře. Píseň, nápěv í návod podává Hajný, O. Lid, III., 504. 

Nimra (název polky). Waldau, Gesch. d. b5hm. Nationaltanzes, 230—231. 

Obkroéák (Rozkročák). Neruda, 25. Jan Jeník ryt z BratHc (Bohemica, 
1888, I., 80—31) zapsal piseň: 

„Hop, holka, slíkni kabát, 
my si dáme vrták zahrát, 
po vrtáku obkročák, 
já dám za něj dvougroSák, 

23* 



866 Tance ▼ cechách. 

t j. ie dá muzikantům dva gro&e. Tyhle tance aayiraly v aobé divné fignry." — 
PMlišné tanéeni obou zavdalo vrchnosti podnét, že prý byly tance tyto ostře za- 
povídány od kn^ských Ařadfi. 

Obrok. N e r n d a, 25, 26 ; H e 1 f e r t, Volkslied nnd Tanz, 197. 

Obtulány. W a 1 d a a, II., 8. 

Osmička. W a 1 d a a, II., 15—16. 

Otče nái. Píseň, nápěv a návod Vycpálek, Č. Lid, I., 184. 

Oves. Erben, č. 715, 716, nápěv ě. 592, 218; Krolmnsovy zápisky, 
1859, 1. 9 (tanec na Boleslavsku). Yiz Voves. 

Ovéák. Waldaa, II, 8. 

Pančava, N e r n d a, 25. 

Pasačka. Píseň, nápěv a návod V y c p á 1 e k, Č. Lid, I., 185—186. 

Pelikán (tanec?). Rkp. Mas. mezi tanci, str. 228, č. ?56, z krige čáslavského. 

Pepík. Viz Kálanu^ka. N e r u d a, 25. 

Pláeavá (Trnky). Píseň, nápěv a návod V y c p á I e k, Č. Lid, I., 132. 8rv. 
Neruda, 27. 

Placek (tanec svatební). W a 1 d a n, I., 50. 

PlačHvá. Helfert, Volkslied und Tanz, 213. 

P[>jte, 7u>H, na pimei. Píseň, nápěv a návod Hajný, Č. Lid, IIL, 501—502. 
Srv. Trnky, Pláeavá. 

Počkiií, hoHčku. Píseň, nápěv a návod H a j n ý, Č. Lid, IIL, 487. 

PMírská, W a 1 d a u, II., 15. Srv. Břitva. 

Polka. Viz Kniha čtvrtá, kapitola 9. 

Poznám, posnám. Píseň, nápěv a návod Haj ný, Č. Lid, III., 439. 

Praskač Waldan, II., 8. 

JFVoso. Píseň, nápěv a návod Hajný, Č. Lici, III., 502. 

Proti sobi. Waldau, II., 18—19. 

Prúáiod. Waldau, II., 27. 

PieHiéka. Píseň, nápěv a návod V y c p á 1 e k, Č. Lid, I., 188. 

Pasltanec. Neruda, 26. Ylz Kaplan 

Putna. Waldau, II., 32. 

Hak. Waldau, II., 11. 

BákoH. Waldau, II., 16. 

Begruta Píseň, nápěv a návod Vycpálek, C. Lid, II., 678. Srv. ŠavliBsa. 

Begrutýrka. Viz Savliéka. 

B^dovačka a r^dovák. Jan Jeník rytíř z BratHc (nar. 1756) vypravuje 
o těchto dvou tancích (Bohemica, 1888, I., 84—35) : „Mělyf jsou stejnou hezounkou 
melodii hudby a byU jest mezi nima jedinký rozdíl, že se rejdovaěka zdlouhavě, 
rejdovák ale zčerstva od muzikantův hrál a tak se dle taktu hudby tancovalo. Ty 
tak nazvaný figury v témž tanci bylyť jsou velmi příjemný. Když se pak vrchnosti 
z Prahy na svá panství odebrali, a jejich synkové neb mladí páni na veanieich 
v hospodě ty dva tance viděli od poddaných svých tancovati, lalibil se Jim ten 
rejdovák nade viecky tance jiný. VyučivSe se jej, vycvičili též v témž tanci své 
slečenský sestřičky. Což oučinkovalo, že se napotom od pánAv stavu vyššího a od 



BejdoYačka, RejdoTák, Bedowa. 867 

Uk nazvaných honorationibas nikdy jakýai bál nedal, aby se na nSm rejdovák 
neUneoval.' Doklady toho jsem podal nastr. 283. Jenik iBratfio piée dále: K této 
hadbé patrici ipév v textu zni takto:. 

„Dejme my si, má Terinko, rojdovaékn zahrát, 
po ni třebas rejdováka, třas dostali závrať. 
Ty tak umii hezky sem tam kroutit, 
kaidá, kteráž to tak nezná, bnde ji to rmontit.' 

Z českých bálA zaveden byl rejdovák s rejdovačkoa do ciziny jako polka. Jak 
piše Jar. Langer, ČCHas., 1834, I., 61: „Sotva le se Rejdovák se svoa drahoa 
Rejdovačkon v Praze ukázal, již ihned ho pozvali do Hamburku, do Vídně, do 
Francouz, Angličan, ba i do Ameriky.'' Neni tedy divu, že básnik Schiessler v oblí- 
bených svých epigramech „Tanzvignetten** vedle veráikfiv o Menuettn, Polonaise, 
Quadrille, Masurn, Galopu, Cotillonu, Ecossaise také si zavtipkoval (Carnevals- 
Almanach auf das Jahr 1880, Prag, str. 297, Č. 7) pod názvem „Reydowak 
und Reydowaczka: Wenn mein Name nicht schon verri^be, welch' Land 
mich geboren, wahrlioh, ich wQrde mích scheuen, ihn zu verktinden der Welt.** 

V témž almanachu vedle tanečních návodfi a připojených choreografických náčrtkfi 
k módním tancům tehdejším zahlédneme „Kegel- Quadrille von A. Kdpfel, Ballet- 
und Kammer-Tanzmeister", kdež při poslední 6. figuře je náčrtek, jak se bude 
tančiti „Reydowak" podle hudby, zvláfité složené od kapelníka J. Triebensee. 
Tamtéž pod č. 6. otiStěna hudební skladba „Reydowak sammt Reydowaczka von 
S. W. Scbieszler." Nasvědčuje to, jak byly tyto lidové tance oblíbeny při zábavách 
panských. JeStě více byly oblíbeny mezi lidem. Čítajíce o tanečních zábavách 
prostého lidu, na př. na Štvanici v Praze, pravidelně vídáme rejdovačku mezi 
tand. Srv. Květy, 1835, str. 58 Vypravuje o zálibě v tanci rejdováku Elsner 
v Auslandu r. 1835 (erv. Květy, 1835, č. 45, str. 447): „Přijde-li řad na taneční 
kousky, obživne opět celé množství, dívky počínají poskakovati, a mladici při- 
tloukají takt nohama, chvilka — a bál jest zde; neboť Cechové milují tanec téměř 
tak náruživé jako hudbu. Ale jakož mistrové v hudbě jsou, tak a nejinak prokáži 
umělost svou i v tanci. Obzvláštní vSak obratností a půvabností tancují svfij tanec 
r e j d o v á k*a. Vida, kterak zde prosté dívky sedlské umělost a vnadnost takovou 
projevovaly, jakových bych se byl jaktěživ do nich nenadal, pomyslil jsem si, jak 
by as nosek křivily, kdyby týž tanec viděly, jak se na bálech vyiSÍ třídy tanco- 
vává.'' Píseň a nápěv rejdováka a rejdovačky r. 1845, Jiříček, Zpěvník, I., 
153-154, č. 165; I., 175, č. 87; II., 171, č. 81. Píseň a nápěv u Erbena, rejdo- 
váka č. 704—705 (č. 345—346), rejdovačky č. 706-707 (č. 342); Neruda, 25. 

V cizině pojmenován byl „Rejdovák'' názvem pozménéným „Bedowa'* a pod tímto 
mé nem byl oblíben hlavně v Německu a ve Francii. Viz B 5 h m e, Gesehichte 
d. d. Tanzes, I., 228, hudba II., 168, č.270: „Redowa (Rejdovák, czechischer Tanz, 
Rflck- und Vorw&rtstanz in langsamer Walzerbewegung.'') Slavní skladatelé na- 
podobili hudbu českého tance, na př. Ferd. Beyer (Le Belles de New-Tork, 3 Re- 
dowa), Fr. Burgmflller (La Sicilieqney Redowa ; Mondschein-Redowa), J. H. Doppler 
(Pepita-Redowa), H. Rosellen (L' Oríentale, Redowa), Ch. Voss (Rosalie, Redowa 



868 Tance v Čechách. 

élégtnte), A. Wallerstein (Redowa célěbre). Srv. W a 1 d a n, I., 35. O domnělé 
totožnosti rejdováka a tancem atředovékým viz str. 16. 

Bokyeanská. Erben, č. 728, nápěv & 643; W a 1 d a n, I., 29. 

Boveňaika. Písefi, nápěv a návod Yycpálek, Č. Lid, I., 461. 

Bogkroěák, viz Obhroéáh 

Buehadló (Rheinlftnder.) Waldau, I., 69. 

Bu8ák. Nerada, 26. 

Řepa, Pisefi, nápěv a návod Yycpálek, C. Lid, II., 669—670. 

ŘetiM. W a 1 d a n, II , 27- 28. 

Řetanka (Tacboměřická). Plsefi, nápěv a návod Yycpálek, Č. Lid, II., 
665. Yiz též K e r n d a, 25, 26. 

Ěezničeh Piaefi, nápěv a návod Yycpálek, Č. Lid, I., 134. Srv. Skoónáf 
THnoika. Neruda, 25. Srv. též „jSei^nU'', zapsáno „a muziky na Práčově" r. 1845, 
Jiřiée k. Zpěvník, I., 874, ě. 214; 376, č. 216 (Řetnieká,) 

Salát Erben, ě. 713, 714, nápěv ě. 5*23, 525, 526; Krolmusovy zá- 
pisky, 1859, 1. 9 (tanec na Boleslavsku). Píseň, nápěv a návod Hajný, Č. Lid, 
IIL, 440; Walťau ztotožňuje s tímto názvem Klat<nfák, 

Sasák. Neruda, 25. 

Sedlák. Nápěv uBittersberka(r. 1825) v příloze č. 16. Podle Rkp. 
Mus. (č. 178) z kraje bydžovského. Píseň, nápěv a návod Yycpálek, C. Lid, 
I., 458. Srv. N 6 r u d a, 26. Yiz též FuriarU. 

Skákavá, viz Skočná, K r o 1 m u s, Staročeské pověsti, L, 13, 573 a d. 

Skoéná (Skoéavka.) Neruda, 25. Srv. Řegniček. Název »sko6ná« byl zto- 
tožňován 6 názvem „Walzer*. Srv. K. T h á m. Zpěvy z nejvýb. zpěvoher, 1799, 
1. c, 16—17. Ye Yídni se ujala pod názvem „Zfipperlpolka". Yiz obiírně Waldau, 
L, 20—21. 

Slepá. Waldau, IL, 8. 

Slepička. Helfert, Yolkslied und Tanz, 215. 

Smfyka. Waldau,!., 42. 

Sousedská, Píseň a nápěv L. Kuba, Č. Lid, III., 128—129; Waldau, 
I., 24, 46—47. 

Sprosíák. Waldau, 11.', 33; Helfert, Yolkslied und Tanz, 207. 

Stolička, Helfert, Yolkslied und Tanz, 215. 

Str€ika. Helfert, Yolkslied und Tanz, 215. 

Strašák. Jiříček r. 1845, Zpěvník, II., 171, č. 82, nápěv str. 153; Erber, 
č. 721, 722, nápěv é. 472; Neru da, 25-26; He Ifert, Yolkslied und Tanz, 206. 
Jak byl nevinný český tanec podezříván, vypravuje r. 1844 dopisovatel z Vídně 
(Květy, 1844, č. 20, str. 80) : „Dne 6. února měl zde jistý český úředník avatbu. 
Při oddavkách zpívali jsme české kvarteto — posléze ale byl v nějakém hostinci 
na Yídni držán český báleček. Mezi jiným tančili jsme straSáka a zpívali zase 
kvarteta. Ale ten milý straSák byl by nám málem straiákA nadělal. Některým 
pánům, kteří by naše nejnevinějái kroky rádi na křivo vyložili, zdál se to býti 
tanec plný tajného významu. Měli jsme povědít, co to dupáni, tleskání, 
otáčení a li rození prstem znamená. Když se nái milý, starý straSáček 



Tauce t Čechách. 859 

z vesnic da Prahy stehoval, zigisté si nepomyslil, še nékdo y jsho nevinné, do- 
yidivé hfe jenom stin toho pohledávati bude, co by snad páchlo nebezpečným ta- 
jemstvím. ** 

BímUti, Nerada, 25. 

Siřečák. V letech třicátých zanesen do ciziny, Jar. Lang e.r, ČČMns., 1834, 
1 , 61. Srv. Třasák. 

Swidba (tanec?). Nápév uveden s tímto názvem mezi „národními tanci v ho- 
spodách** I Icraje kouřimského v Rkp. Hus* č. 21 (str. 19). 

Svit Nový. Waldan, II., 11. 

Šcmdff. Nápěv a návod Hajný, Č. Lid, III., 499. 

Saryvary. Erben, č. 786, nápěv 6. 710. 

Šáteček. Neruda, 26; Wal dau, L, 51; Krol muso vy zápisky, 1861, 
1. 44. Srv. Puatanee, 

Šavlička. Pisefi, nápěv i návod Vycpal ek, Č. Lid, II., 678. Srv. Regruta, 
Begrutýrka. 

Šeueovaká, Píseň, nápěv i návod Hajný, Č. Lid, III., 502—508, 507. Srv. 
Seveoveká, 

Seveoveká, viz Švec. 

Smikoranda. Hndbn a návod Hajný, Č. Lid, III., 500—501. 

Smitee. Waldau, II, 25-26. 

Soufék. Waldau, I, 15; Ilelfert, Volkslied und Tanz, 215. 

Šoupák (Šonpavá.) Neruda, 25. 

I^Micírka. Píseň, nápěv a návod Vy c pálek, Č. Lid, II., 668—669. 

Stojryi. N e r n d a, 25. Srv. Baborák. Při étajryěi zpíval se na začátku naieho 
století popěvek (podle laskavého sdělení p. A. Bradky, pens. plukovníka): 

„Podívej, podívej, 
jak se kroutí, 
podívej, podívej, 
jak si jde, .... 
jak S t a j r y S tanccge.*' 

Svee. Píseň, nápěv a návod Vy c p á 1 e k, Č. Lid, IL, 662-668. Viz též 
Neruda, 26; Erben, č. 728. 
SvÁák. Waldau, II., 9. 

T(^é. Waldau, I.. 64—65. 

Tidian, Nápěv uRittersberka(r. 1825) v příloze č. 5; Neruda, 25 

Tetka. Píseň, nápěv a návod V y c p á 1 e k, Č. Lid, I., 460-461. 

TkadUe, Nápěv uRittersberka(r. 1825) v příloze č. 17. Podle Rkp. 
Mus. (č. 242) z kraje čáslavského. J iří ček r. 1845, Zpěvník, L, 875, č. 215. Nápěv 
a návod Vycpálek, C Lid, II., 666-667. Píseň Neruda, 25. Srv. KaéUec. 

Toiák. N e r n d a, 25. 

Trákař. Waldau, I, 45. 

Třaeák. Viz Neruda, 25. C z e r w i n s k i, Brevier der Tanzkunst str. 224 
dokazuje, že český tanec třasák pod mylným názvem „englische Polka** nebo také 



Tance t Čechách. 




Alranl P. Il4Íxaw* tauj. 



Skoiai. 

|. p. gíi. ndf B 



pod náiTvm (Polka trém- 
blante* byl t letMh dtyfloá- 
t^ch laneMD e čoch do dxiny . 
B. 1B44 vyaéoval tomato tanei 
v Pařfil taneÍDl mlítr Cella- 
riua. Stt. W a I d a n, I., 18 
ai 19. Srv. Sthiák. 

TřtboHiká. Erben, Oa. 
7SG, Dápiv e. 4B4. 

IWtioiia. Vil Neruda, 
26. Hrv. SJtdtoRi (SkoCná.) 

TitehoméHeká. Via ^- 
aoniu. N e r a d a, SG. 

Vlán, vil HuUm. 

OmtIm. Waldan, II., 
28—21. Srv. Unee starodeaký 
podgbDý iia Btf. 196. 

Utíkavá. PočeitSoý oiiev 
Galoppu, Srv. 2GiIiij>. 

UMc^, Káio. Neruda, 
27 Srv. Káia. 

Valadi. Waldan, II., 36. 

Váihy. Holfert, Volka- 
lied and Tana, 216. 

VHm. Waldan, II., 13 
až 14. 

FoaA<U.NipfivuRltt o re- 
belka (r. I82A] v pHIoie 
é. 8, 6 a d. Pudle Rkp. Hna. 
(é. 16 a SO) a kn^e kooHm- 
gkAho. £ r b e n, é. 718, lU^t^T 
i. 18. Waldau, I., tS. 

Volatla. Nerada, 86. 

Votaxa. Waldau, II., 
11—12. 

Vowi. PImíí, nipév a uá' 
vod Bájný, Č. Lid, III., 
448. Srv. Ořu. 

Yrkoó. KrolmDBovy 
cáplaky, 1868, I. 113. V ůterf 
masopnntDi tancuji prý mli- 
deoci a dévCaty v boapodé 
okolo Nioboda, Nového Hiato 
a Krilové Hradce .fnM*. 



TuM pojmenovali po- 
dle peďva, BTanébo 
iVrkoů". Je to rěnec 
pleteoý, do něboi jaoa 
napichiu dokols dHv- 
b& I jibličkj A a oido- 
boQ viel^Akou. Peílvu 
tuto oesou déviata 
Bvým mil^m do ho- 
spody k mmice. 

Vrták. Nápér i pl- 
aci a Bltteraberks, 
6. 82. Podle Bkp. Hub. 
z krale bydiovakého 
(£. 152) ft 1 iáolavskébo 
(6. 219). Erbeo, C. 
719, 730, DipěT 6. 126, 
472; Herada, 26. 
Zprávu ryt. Jeníka 
I Bratříc, jak byl 
tento tanec od ůNdA 
sakáiin, vi£ Obkrolák. 

Vieha, a^Utv- Pi- 
Hfl, Djipev a návod 
Uajn^, Č. Lid, III., 
486-439. 

ZahradnicJcá.Víal- 
d a u. I., 54—66. 

Zahradniiek. Plaett, 
nápěv a návod V y- 
opálek, Č. Lid, IL, 
670—671. 

ZákoUuuká. Plaeít 
a nipév r. 1846 Jiří- 
e«k, ZpévDlk, I, 189, 
t. 210; Neruda, 26. 
Brv. Č. Péela, 1842, 
i. 20, ati. 80-, Květy, 
1813, í. SI, ati. 866. 

ZákoMfi. K e r u- 
da, 36. 

Zattaeovand- Wnl- 
dau, II., 16. 




Tanec ubkro«ák (koiář). 

AkTUal P. Malziun (b«|, p. nU. r«d; B. Boodfbo). 




TtBM IM nvIUnoD da, Frkntiába I. r. 1 



Zbraalavák. NApSv u BÍtt«rabeTka (r, 1836) r pHIoie íls. 4. 

Zekiták. W « 1 d II o, II., 9. 

Zouvat. WaldKu, I., .6; Helfert, Tolkalled nnd Taní, 216. 

ZpAUlná. K e r n d », ^. Srv. Zpdttinieká- 

ZpáUinická. W a 1 d a d, I, H. 

Žába. WaldaD, 11., 26. 

Žabařilcá. N e r a d a, 25. 

Že nevité, pane kmotře. Piseft, nápív i iii?o<l podává H a ) n }, Č. Lid, HL, S06. 

Žeihutíika. Waldan, I., 41; Helfert, Vutktlied nod Taui, 190. 

Žid (Žfdovaki). Neruda, 26. 

Z nTedeného gezaamu vysvitá, jak rotmanité tance míval lid v Če- 
chách. Typravaje o nich Jar. Langer r. 1834: „. . . kaidi krajíDka, ba 
skoro každá víska má avá tance obsvlá&tni, které ae toiné rodf a ročnS 
nmirigf ; větéí dil jich pak ze starých se zachovalo věkAv, zvláité takových, 
kterů se starými obyčqji onžeji spojeny byly. K novým nápěvAm najdog m 
ihned nové skoky, k novým skokilm vymysli se nová slova ..."*) 

Nové tance vznikaly mezi lidem Českým zejména v bouřlivých dobách 
r. 1848. Byly to tance politického ráis. Neilo ta asi tolik o nový 
způsob tančeni, jako spifie o roiličné názvy, jimiž lid projevoval svoje 
smýilení i náladn při jednotlivých jevech. Vznikaly tance pojmoBovaná 



Tance aa Moravé. 868 

Eon i ti tu c e, P arlamen t, Copařská, Barikádnická, Koii- 
iinářská, Garda. Podle časopisů tehdejiich byly poJmenoTány také 
tance Brejle, Šotek, Slovan, a podle snámých mužů nazvány byly 
▼ Čechách tance Eošot a Ealibardi (Garibaldi) a jiné tance Landon, 
Napoleon. Historické tradice daly roko osmačtyřicátého podnět k názvům 
tanců Has a Žižka. Překvapuje mezi tehd^Simi názvy tanců také jméno 
pověstného Babinského. Strojený výklad o tanci Husitské, jenž 
prý byl náboženským tancem starých Husitův a udržoval se ze začátku 
věku XV., nepodobá se pravdě. Je to dohad beze v&ech podstatných dů- 
vodů. *) 

Ukázkou, jak se tančivaly tance hulán, skočná a obkročák 
(kovář), připojigeme malby od P. Maixnera (viz obr. č. 126., 127. a 128.). 

Z tanců příležitostných vybíráme ukázku, jak byl uspořádán r. 1833 
tanec dívek při slavnosti chmelařské na počest císaře Frantiika I. a jeho 
choti Karoliny, když se slávou v Praze jezdili po krajích českých, jsouce 
vSude vítáni (viz obr. č. 129.). 

Lidové tance na Moravě. 

Přehled lidových tanců na Moravě poučtge, že lid tamějií má také 
hojné a rázovité tance, jimiž se rád bavívá. Z první polovice tohoto století 
nemám zevrubnějších zpráv o tancích moravských, jako jsem uvozoval ně- 
které zmínky historické při tancích v Čechách. Pozornosti zasluhuje popis 
„z a v á ď k y** na hodech (posvícení) v Pavlovicích od Y. Bozvahy z roku 
1843.*) Líčí zábavy na hodech moravských: „O 12 hodinách, jakmile 
totiž velké služby Boží odbyty jsou, nastávají ceremonie hodů. Po dědině 
ozve se hudba a čtyři stárkové vyjdou s ní na náves. Oblek jejich byl: 
gatě do bot, dlouliý kabát, obyčejně namodralé barvy s řadou vypuklých 
knoflíků, pod nímžto kordule čili vesta vykukuje, na hlavě klobouk, tak 
jak se zde vůbec nosí, s iiehrubou krempou čili střaškon. Zvláitní ale 
znak stárkovství je, krom dlouhých kabátů, vonička, fedro a strakatý Šátek 
na levém rameně upnutý. Vonička je puketka z kvítí strojeného, jižto si 
po 3 zl. stárkové z Brna schválně donésti dali. Tuto voničku mají za 
kloboukem, kdežto i krepinek ^(šňůrky do kola otočené) iperkovanějSÍ dnes 
vypadá. Fedro je bílá hůlčička, na nížto uvázaná je vějička, z drobňoun- 
kých krouženin čili soustružin dřevových sestávající, a pak červený fábor. 
Jako velcí potentáti žezlo, tak nesou v pravici stárkové fedro. Povinnost 
stárkův jest bdětí a pořádek držeti zvláSt dnes o hodách, a tak i při všech 
muzikách, které až do hodu budoucího roku držány budou. Chasa celé 



864 „Zaváděni*' na hodech ▼ Pavlovicích r. 1848. 

obce YoU bí Je 8 dorozaměnim rychtáře a vrchnostenský úřad je pak po- 
tvrziye. YyiedSe na náves berou se rázným krokem, hndboa stále provázeni 
jsouce, a počnou dědinu dům od domu obcházeti. Před stavením sejmou 
klobouk, obyčejně se však jenom hrdě nahnou a klobouk je již dole, nebo 
mladí hoši, kteří je četně provázejí, pokládají si za čest, mohou-li stárkovi, 
dokud se nevrátí, klobouk před domem držeti. Stárek (z nichžto jeden 
pokladnici a ostatní flašky, vínem stále doplňované, s sebou nosejí) vejde 
do světnice a žádá hospodáře, zdali s hudbou vejiti volno. Po obdrženém 
povoleni zavdává domácím vina a zavolá hudebníky do nitra. Tito vejdou 
a stárek vezme hospodyni, dceru nebo jinou přítomnou osobu ženskou a po- 
tancovav s ní málo, zavede ji hospodářovi nebo jinému domácímu neb 
hostu. Na to druhou ženskou k tanci vezme a taktéž druhému, třetímu 
atd. zavádí, až se vSickni vystřídají a potancují. Hospodář dá pak 
nějaký příspěvek do pokladnice, nebo stárci mají nejenom hudbu, po tři dni 
trvající, ale i mnoho vína na vlastní útraty vypláceti. Mimo to který hospodář, 
čili vlastně hospodyně, něčím od materiálu, jako o hodách koláče jsou, při- 
spět! chce, stojí za dveřmi zvláštní nosič s velikou putnou na zádech, jemužto 
se podobná štědrota do ní ukládá. Na to stárci odcházejí, posadivše před 
domem klobouk opět na hlavu, jdou hudbou provázeni do doma vedlejšího, 
a tak pořád dále, dokud colou dědinu neobejdou . . . 

Na návsi před hospodou stálo již lešení ratolestmi pokryté, uchystáno 
jsouc pro hndcbníky, a před ním urovnána tu pod širým nebem prostrannost 
pro tanečníky . . . Hudebnici vylezou na své hambalky a čtyři muži, notnými 
kyjemi opatření, odtlačuji dolezavé, zvlášt mladší diváky, kteří se nedo- 
čkavě na tančírnu vtlačili. Na čtverhranném, obšírném, nyní ušlapaném 
prostranství vyskytnou se pojednou panny stárky s putýnkami a hrnečky 
v rukou, vodou, aby se neprášilo, kropice. Každý stárek má totiž svou 
volenou tanečnici, obyčejně svou milenku, která o hodnosti té zpravena 
jsouc, za stárka se vystrojí. Mimo obyčejných zdďkorďulek, obojků, kana- 
fasek, fěrtochů, rukávcův a na místě jindy zde užívaných červených punčoch 
a střevíců nyní. naskrz obvyklých vysokých bot, nesou stárky co zvláštní 
známky kytky strojené, jako nějaký nimbus v polokruhu na hlavách od 
jedné skráně ke druhé se pnoucí • . . Jakmile tančírna pokropena jest, 
začne hudba hrát a první stárek vejde dokola a začne volně a vážně do 
čtyř úhlů do kola rejdovat, v každém úhlu se otočiv. Přijda takto opět 
až před hudebníky, smekne hrdě klobouk, an hudebníci mezitím nahoru 
hrají. Daje klobouk na hlavu, koná tu samou túru sám a sám po druhé a 



Tance na Moravě. 866 

po třetí. Na to Teame stárka svon do kola a ty samo túry se opakuji, 
s tím jenom rozdílem, že on ka předn, jako prvé, stárka ale před ním 
pospátkn rejdiye. Mesi tím vejde i drahý stárek do kola, a rejdiu'e ?ážně, 
jako stárek pryní, z počátka sám, pak se svoa stárkou. Za ním jde třetí 
a čtvrtý stárek, a když .vSecky čtyry páry v kole jsoa, nastane drahý díl 
tak zvaného zavádění. První stárek zastaví totiž stárka svoa a vyvolí 
si některého Sahaje, zvláit z hostů přespolních, jako se zde na př. BilovlStí 
hojně sešli, a avede jej se stárkoa svoa do kola, a tito pokračiyí nyní 
v rejdovánL Stárek osamělý vyhere si hned některé jiné děvče a porej- 
dovav s ní do kola, ostaví ji a opět drahého šahaja jí zavede, a tak stále 
nejenom on, ale za ním drahý, třetí i čtvrtý stárek nové a nové tanečníky 
i tanečnice zavádí, až konečně ani místa, ani snad osob tancechtivých více 
nestáčeje. Nevím, je-li to v obyčeji, ale o jednom děvčeti přesvědčil jsem 
se, že zavedena nebyvší, všeho tance pro ten den a snad i celé hody se 
odřekla. Po akončeném zavádění ozve se tleskání a ozve se i jiná hadba. 
Šahají po šesti i po osmi sestoapnoa se, každý ry kozy piaty cap!' 

gajdy diubémn do hrsti soti: 

ej, ty že brat, už buk si lap! 

A bybajl skočí do prostřed kola, 

radost zajásá okom sokola, 

až zem pod nim podimieva, 

okolo kola kolesa láme, 

a piesne bystrým valachom známe, 

len sa tak ozývá, spieva . . . 



S prvým skokom buňku zhodi, 

s druhým skokom si iiráČik přihne, 

s tretim opažfok nový podvihne: 

nigprú voťným skokom chodí ; 

zrazu sa uhne, hor sa vyšvihne, 

a tak do třech vrhov skočí, 

po Stvrtý raz sa k pažiti přihne, 

zavrtí sa a zatočí: 

na prstách nohy zase sa vystrie, 

klobák pKtisne na oČi bystré — 

a voKoo si poskacqje ; 

a vielijako od výmyslu světa 

vala&kou medzi nohy prepletá 

a nad hlavou překrucuje: 

A zas sa uhne, valašku vrhne, 

ch matné za ki^niec poriska, 

rukou Žilnatou nad hlavu trhne, 

sekerka v povětří blíska — 

on sa znkrůtne dvaraz okolo — 

a, sfaby ináč bolo nebolo, 

DŽ obuSCok drží v hrsti; — 

a. zase voPbo si poskacufe, 

a valašku si len překrucuje 

po medzi obratné prsty.** 



Pro názvosloví důležité jsou zprávy P. Dobšinského. ^*) Vypravíme, že 
„tance započína kolo mužských a len potom keď mdžskí sami potancovali 
si, volajú, ba dos( korní Čne zakývnu prstom ku sebe tanečnice, abo i za- 
hvizdná na prste na nejédnu. Výraz tanec a tancovat zdá sa mi byt 
novejfiieho p6vodu. L^nd hovoří radšej : točit sa, vykrúcať sa, 
křepčit, pokreskávat (t. j. vlastně podkovkami sb^at), vrtit s a, 
svíjatsa; ač vzťahujú sa tieto a podobné výrazy i na zvláitne pohyby 
v tanci. Ni^dávnejií a eite dosiať užívaný výraz o tanci vidi sa mi byt to : 



Tance da Slovenska. 876 

ihraC» ihranie, ihra. Naň ponkazitjú piesničky; ,Teraz som sa rozi- 
hrála, teraz že mi hrajte; keď si sadnem pod praslicQ, pokoj že mi dajte/ 
fSviečky horia, dievky stoja, a nevěsty i h r a j ú, bo tie mužov tn májá/ 
Totiž dievky bez tanečníka* stoja a neihrajú, t. j. netancnjú; podčím 
nevěsty ihrajú, t. j. tancnjú; bo tieto tu majúc přítomných mnžov, majú 
i ktoby jich do ihry zaviedol." Zajímavá tato zpráva Dobšinského shoduje 
se s tím, co bylo uvedeno o názvech tance na začátku této knihy (viz str. 
5. — 6.}- Podáváme nyní opět přehled tanců slovenských: 

Bárto 1. GOm. z: Lad. Bartolomaeides, Indy ti superioris Uogariae comí^ 
tatus GOmOriensis notitia, Loutschoviae, 1805. 

Dobfiinský zz Prostonirodnie oby čaje, pověry a hry slovenské. Uspu- 
riadal a vydal Pavol Dobiinaký. Ture. sv. Martin, 1880. 

Kollir = Národnie zpievanky, díl II., v Budíne, vyd. r. 1836. 

Sborník =z Sborník slovenských národních piesní, povésti, přísloví, po- 
rekadiel, liádok, hier, obyčajov a povier. Vyd. Matica Slovenská, vo Viedni, 1870, 1. 

Friíký (bystrým rezký tanec). Dobšínaký, 80. Srv. Rud. Pokorný, 
Z potulek po Slovensku, v Praze, 2. vyd., 1883, 1., str. 234. 

Hajduchy tanec. Dobfiinský, 30-31. Srv. Od seme. 

Kaierwý tanec. B a r t o 1. GOm., §. 24, str. 450 ; K o 1 1 á r, II , 86—87 ; Sborník, 
1., str. 146-147; Dobšinský, 30. Srv. Kot, str. 188. 

Kalamajka, Šafařík popisuje zábavy huralA tatranských: „... Horalé 
jako SlovMné vůber, kde národní jich ráz a povaha dosud nepokuleny zAstaly pA- 
sobením cizincfi, milují zpěv a tanec, jenž jejich jsou nejmilejší zábavy. V písnich 
jeví se mnoho síly ducha a mužnosti, jak to ráz a povaha jich veSkorého života 
sebou nese; viak i néžné milostné píané, obzvláště pH kolomyjce, tanci u nich 
vftbec obvyklém, nejsou jim neznámé. Tanec tento s obzvláitní mistrností provádějí. 
Mládenec v jedné ruce drže dívku, v druhé sekerku, věrnou společnicí svou, točí 
se do kola, hned k zemi přisedaje, hned zase poskakuje, sekerku do výše metá 
i lapá ji v povětří s tou největší rychlostí, při tom písně milostné prozpěvuje. 
Kolem pak stojí dívky, čekajíce, až na ně (anec dojde. Tato nevinná zábava osla- 
zuje život a spolu ten prospěch do sebe má, že se mladík takto nad míru obratným 
stane « (Světozor, v Praze, 1834, str. 147.) Písně viz K o 1 1 á r, II.. 87, č. 49 a, b. 

Kohútový tanec. B a r t o 1. GOm., § 24, str. 460. Při tanci k. prý napodobo- 
vali kohouty hudbou i skoky. K o 1 1 á r, Sláva bohyně, v Pešti, 1839, str. 173—174, 
snaží se dokazovati, že se udržuje přežitek pohanské slavnosti májové v kohoutovém 
tanci, ffkterý obzvláště mládež v zahradách a na loukách provoznje.** Srv. Dob- 
šinský, 30. 

Kolo. Viz K o 1 U r A v Výklad ku Slávy D. eH, str. 379. Srv. Sborník, I., 146. 

Kolomyjka {Kolom^ka). Viz Kalamajka, 

Lopatkový tanec, B a r t o 1. GOm., str. 450. Tančíce podle ^vukft hudby, 
vzájemně prý se lopatkou potřepávaji. 



v-H 











nlustrace Job. Midabl 



Tance oa 81o*eD>kn. 877 

Makový (Studiový) Uoec. Bsrtol. OOm., str. 450. DobiJDský, 30: 
.Tanečnici 1 taneíntoa predaUvujú Mjbn, plelie, sbleraDiu, drvenie i jedeoie maku 
posúAhuni kj hlawm." 

NimeeJcý tattee. K o [ I i r, II., 87—88, i. 50. 

OtUmt (Oátemek). Tiz Htr. 330. Do bí i oaký, 30— 81. Srr. Po ko r dj. 
Z potnlek po Slovaniku, II., v ťraie, 1885, str. 68-G9. Stv. pjtabuiky. Hajdúditf 
Unec 

JPodulkový aneb vaniuiiný tanec. .Tincaje se a Slovákův pH avitbé. Pisatel 
(oboro vial táta ve BVé mlídoiti v turéanaké stolici 6utokráte podlí na uém. Po- 
zdfiií vldíl jej tancovati i v pesfioská atoHci na Hslé Tar«i a jinde.* K o 1 1 á r, 
Sláva bobynS, v Peiti, 1839, 8tr. 190. 

Foiabuéky. D o b i i n a k ý, 30-31. 

Buiníkový tanec (avatebaf). D o b S i o a k ;, 22, 30. 

Straiiak. D o b i I n s k ý, 30. 

Slupkový tanec. Via Matový tanec. 

Vankmiový tanec. Via Foduikový. 

Z přehledn lidovýcb taocfl t Čech&eb, na Horavé, re Slezskn a na 
SloveDsko vysvitá, ie nékteré tance jsov známy v Čechách i na Moravě, 
na Horavé i na Slovenska a pod. Dlalno také připomenoati, že v rAsuicli 







378 Pabérky o hudbě. 

krajinách týž tanec bývá pojmenován názvy rozmanitými. Nerada viak také 
zjistil, že často dva, tři i více tancA mají totéž jméno, a přece jsoa docela 
rozdílné, a že se leckteré tance pozměňojf, přizpAsoboji novým písním. '*) 
Mnolio jmenovaných tanců již vymizelo z lidových zábav. Škoda je 
jich! Žaluje již Jnr. Langer na vrstevníky svoje r. 1834: „To( Již tajným 
želem, ba zřejmou zlostí naplňuje duši mou, že vesničané naši, od nichž 
jejich tancové národní do mést uletují, oni opět cizotu z měst odnárodnilých 
do svých vítají dědin, a to tance netoliko cizí, anobrž i škaredé velmi. ^ '*) 




Kapitola jedenáctá. 

Pabérky o hudbé. 

dočítajíce nábožné i mravokárné skladby z dob, o které jde v knize 
čtvrté, leckde zahlédneme drobty k dějinám hudby, vylíčeným od J. 
Srba-Dcbrnova, dočteme se příspévkfl k názvosloví, zmínky o rozličných 
zvyklostech, pokud se týče hudby. Na př. Fel. Kadlinský v životě sv. Lid- 
mily vzpomíná si mezi nábožným rozjímáním : „Na tomto světě má se za 
to, že ta nejlepší a nejlahodnější muzika jest, když se spolu na sedm louten 
hraje.*' ^ Dan. Nitsch při kázání vykládá poslnchačAm : ') ^^My tedy objed- 
nejme sobě takovou muziku taky a budeme světiti Domlnicam Laetare. 
Než, jaká to má býti muzika? Muzika s hlukem, nevím jakým křikem, 
s vejskáním, plesáním přílišným a poskakováním není dovolena v tyto časy 
postní. Musí tedy býti střídmá a skrovná, kteráž mírnost a prostředek 
chová. I jaká je pak? Němci říkávají ,sti11e Musik', Vlaši říkávají ,piamo, 
adagio\ my Češi říkáváme ,po lehoučká, po tichu*.*' Podobných zmínek, 
paběrktl máme hodnou ijrstku. Neuvádíme jich, aby objem této knihy příliš 
ještě nevzrflstal. 

Jak se platívalo hudebníkům nu začátku věku XVIIL, pončige záznam 
Jeníka z Bratříc ^) o „renovaci neb obnovení slavného magistrátu Pražského 
dne 10. m^je 1723.'* Vedle jiných útrat zapsáno, kolik se dostalo .muži- 
kantům neb hudbařům. Jeho Milosti pana hraběte Morczina mnzikantAm, 
kteříž v sálu n pana Kunczc při místodržické tabuli první den muzicírovali, 
dáno 30 zlatých. Item muzikantflm městským, kteří druhý den při tabuli 
muzicírovali, na propiti dáno 6 zlatých. Samma 36^ zlatých/ 



Píině národní. ZasUveníčka. 379 

Jak byla hudba o Čechův oblibena q jaké byly poměry hudební u nás 
ve veku XVIII., popisqjí dosti podrobné cestovatelé po Čechách t minulém 
století. ^) 

Na začátku tohoto století všímají si tehdejSí vlastenci lidových písní 
a hudby, upozorňují na jejich dflležitost, na jejich rozmanitost Rozhovořil 
se na pr. Kramerins v Knize zlaté: „Čechové rádi jsou veselí, a protož 
hudbo a křepčení neboli tance velmi sobě zalibují. Každoročně a víckráte 
také za rok mají veselky vSelikeré, kdež dle možnosti a příležitosti veseli 
jsouce, na všecky bídy a Btrasti rádi pozapomenou. Nelze nám vypsati ve 
viech krajinách obyčejného všelijakého obveselování lidu venkovského . . . 
Nejobyčejnější a nejveselejší jsou: obžinky, posvícení, krtiny a svadby, 
jejichž rozličnost tak mnohá snad jest, jako se vesnic a městců nalézá/ ^) 

y Hromádkových Prvotinách r. 1814 vybízí spisovatel, aby byly sbí- 
rány české písně národní : „Žádoucí by bylo, kdyby se některý pán vlastenec 
vynasnažil, aby nám naše líbezné národní písně sebral, tak aby Čechové 
opět ku slovanskému zpě?u přivedeni byli, od kterého se, Bohu žel! aspoň, 
v městech, tvrdými zvuky a následováním německých písní velmi vzdálili, a 
naše staré písně toho zajisté zasluhují, aby za vzor nynějším novým skla- 
datelům vystaveny byly, neboť který národ nám velebnější, vznešenější a 
svatější písně vykázati může, než jest „Otče náš, milý pane** ?. Kde najdeme 
milostnější a žertovnější na onu „Má panenka hezká je?" a „Kdybys měla, 
má panenko, sto ovec?^ Čechové tak rozhlášení v hudbě a rozptýlení po 
celé Europě ve všech hlavních městech u každého dvora, měli by také onen 
poklad starého pění netoliko svým potomkům, alebrž všem národům za- 
chovati." *) Na str. 349 jsme ukázali, že byla zásluhou hraběte z Kolovratu 
pořízena sbírka písní a tanců, po níž Hromádkovy Prvotiny touží. 

O hudebním ruchu v Praze ua začátku století tohoto vypravují domácí 
spisovatelé i z ciziny příchozí. Líčí Schiessler, jak odevšad v Prase zaznívá 
hudba z nádherných síní panských, v soukromých koncertech, všude a všude. 
Zejména jsou prý oblíbena noční zastaveníčka na veřejné ulici. '') Tomu 
přisvědčíme Jeník ryt. z Bratříc, vzpomínaje na své mládí, jak bývalo v Praze 
všude živo: „Ze všech stran, zvlášť na Koňským trhu, na Perkštejně a ve 
všech nákladnických domích bylť jest ve dne v noci zpěv a dokonale ob- 
sazená mu7ika neb hudba neustále slyšeti. Začasto (ke cti měsíce) prochá- 
zeli se mladé lidi a zpívali krásné quartety, někdy skoro až do rána. Každý 
něco mohovitý milovník, jak svěj milence, tak také její mateři ten večír 
před jejich svátkem dával to tak nazvané s t a n d r 1 e silně obsazenou 



880 



Hudba při výcbovč děvčat. Lidová hudba. 



muzikou pěkně provozovati. Ten pak večír před tím dnem, v kterém nejvíc 
děvčat svůj svátek slavily, jako k. p. na svatou Annu neb Kateřinu, prota- 
hovaly se ty v tak velkém počtu dávané štanderlata od 11 hodin v noci 
až do bílého dne. Že pak tato na mnohých místech tak zajímající krásná 
muzika veliké mnostvi lidův nemálo vábila, po ulicích až do rána se tou- 
lati, vyrozumívá se." ®) 

Ozývaly se také hlasy nepřátelské proti přílišnému pěstování hudby. 
Vyčítali opět (srv. str. 232.) nevrlí mravokárcí, že při výchově děvčat tolik 
času zbytečně se maří hudbou. Nelichotivě r. 1847 píše K. Stefan. Jaká prý 
to rozkoš pro matinku, když slečna dceruška sedne k fortepiann, lahraje 
nějakou polku neb quadríllu, zazpívá nějakou árii, a celá společnost hlučně 
zvolá: „Bravo! Sehr scbOn! Eine prftchtige Polka ! Eiue kOstliche Quadrille! 
Briliant!" Blažený tento cíl jest nepostižitelný a dosáhne nejvyššího stupně, 
když vítězoslavná dceruška ku chvalořečivému pánu zašveholí: „Vous étes 
trěs-bon, monsieur!" O té převrácenosti!" ^) V týž asi rozum líčí v Koubkově 
skladbě „Rokoko" stařičký polesný Doupnák na štědrý večer svým vnukům 
a vnučkám, jak bývalo v Čechách za starých časů : 



„Holka městská tehdáž netýrala 
celinký den klavi-cembalo, 
ale prací potřebnou si hrála, 
aby věno její zrůstalo. 



Nezpívala ona bez ustání 
vlaské rulady neb árie, 
v sobotu jen pěla za svítání 
písně ke cti Panny Marie." *®) 



Z hudebních nástrojů byly mezi lidem nejvíce oblíbeny dudy, kolo- 
vrátek (niněra) a cymbál. ^') R. 1775 popisitje vedle jiných překladatel 
latinských básní takto lidovou hudbu : „Tento sobě zpí?á, jinčí sobě kejdy 
uadejmá, v píšťalu ten dejchá, a onenno na šalmaji vejská. Trouby znějí 
rohový a hučí nadmejchané dudky, housle zvučí tanečný, břinčí kolovrátky, 
moldánky." *«) 

H. Gallaš hájí hudby venkovské proti hlučné muzice městské : 



„Třeba naše hudba veská 
tak mistrně nehlučí 
jak jejich muzika městská — 
nám v uších liběj^ zvučí 



dudy, cymbal. Salám aje 
zvlášť když s námi tancuje 
při jarní slavnosti máje 
chof, jenžto nás miluje. *^) 



Dudy nejčastěji zaznívaly při vesnických zábavách tanečních. Jejich 
oblíbenost nejlépe je dokázána, že i při kapele vojenské bývali dudáci. 
Y Praze na začátku tohoto století proslul svojí pěknou hrou dud&k, o němž 



Dudy. Dudácký koncert v Prate r. 17C9. 581 

pffie Krameriův Čechoslav, že je „rozený z vflkolí strakonického, za našich 
časů yelmi oblíben při hudbě n pěchoty cis. král. téma šlechtice z Trappa.*^) 
Jan Rulik se přeptával starých dudáků, kdo asi jejich nástroj zavedl 
do Čech. Vyprávěli mu o tom nezaručenou ovšem pověst o Šikulášoví. „Kdo 
první uvedl do Čech, jistotně se neví. Slýchával jsem od starých dudáků, 
že měl býti jakýsi Šikuláš. A poněvadž nevěděli nic více o tom Šikulášovi 
co povědíti, tak zdá se mi, že se v tom mejlí . . . Ten tedy liudebný nástroj, 
jakkoli jest vlastni nález slovanských pastýřů, jest předce mistrný a českým 
dudákům od svých předků dědičný. Pamatuji se, že z vůle jistého pána 
vojenského přes dvadcet dudáků z venku do Prahy bylo povoláno, kteří 
nočního času procházejíce ulice, na jeden a týž způsob dudali, až se každý 
nad tím spolu libým zněním podivil, zvláště na Staroměstském rynku, kdež 
jeden po druhém a zase všickni pospolu dudajíce, mistrně se zachovali. Stalo 
se to dne 25. července roku 1769 . . . Znal jsem sám zde v Prazo jednolio 
dudáka, jménem Jozefa Hubra, vysloužilého vojáka, jemuž jinač, zvláště 
scdláci na Poříčí hospodou ležící neříkali nežli „Veselý Kubíček'' ; on byl 
dudák veselý a mistrný, a proto vůdcem a ředitelem byl všech těch dvadceti 
dudáků . • .^ ^^). Tato zpráva Rulíková není vymyšlena. Vzpomínka jeho 
patrně se týká koncertu dudáckého v Praze, který nastrojil hrabě Harrach, 
jak o tom vypravuje zevrubně ve svých pamětech Jan Jeník rytíř z Bratříc: '*) 
„Pan hrabě Harrach, c. k. hejtman od regimentu knížete Ullricha Kinského, 
kterýžto regiment tehdáž několik let v garnizonu zde ležel, v provozování 
svých žertovních kusův nešetřil žádného, ani osob z nejvyššího stavu. Ku 
příkladu: Když se paní manželky jeuerala Ullricha neb Voldřicha knížete 
Kinský, proprietera téhož regimentu, při kterémž Harrach jakožto hýtman 
sloužil, té kněžny svátek křtícího jména přibližoval, vyslal jest Harrach 
10 vojáků od své compagnie na mnoho mil okolo Prahy až do Prachy n- 
skýho krt^e, aby mn všemožně veliký počet dudáků s dudama ve vesnicích 
vyhledali a sem do Prahy přivedli, s tou připovídkou, že těm dudákům 
jejich cesta a jen jedenkrát jejich dudání bude dobře zaplaceno. Též i také 
vychování jejich jak na cestě, tak i v Praze bude se štědře udělovati. Vrá- 
tivše se ty vojáci, jeden po druhým do Prahy, přivedli sebou 35 dudáků, 
pro který Harrach již u Fabiánů na Koňským trhu velikou setnici najmul a 
spolu jejich vyživení u hospodskýho objednal. Mi^e teď Harrach dosti veliký 
počet dudákův, vypučil sobě z mnohých domův města 35 luceren takové 
velkosti, aby se mohlo v každý té lucerně na nejmíň dvě svíčky rozsvítiti. 
To vše maje pohotově, očekával teď tu noc před svátkem té kněžny Kinský; 



882 Cymbál. Kolotrátek. Harmonika. 

nebo< tnto doc okolo 11 hodin bylot jest předsevzato, tej kněžně na:r]rnkQ 
staroměstským před jejim palácem s toliko dndami, tak řmotnoa hftdbn 
neb tak nazvanon kassací. prováděti. Tato noc tedy před 11. kodinon 
přivedl jest kn konci Železný ulice jeden kaprál ty vSechny dadáky. Kdežto 
již taky ty lucerny na zemi v pořádkn přihotovené stály. A jak ae ted 
jedna po dnihej rozsvítila, přivázala se pevaě na hlava každého dudáka. 
Což ov8ém< nemalé světlo. vydávalo . . . Přiveda pan kapelmistr svůj hudební 
lid až před samý dům kněžny Kinský, zastavil sé. A teď se ta tak nazvaná 
kassací d takovým řmotem vyváděla, že se to na vše strany ulic daleko a 
široko rozlíhalo.^ 

Koho by zajímaly podrobnosti o dudách a hudbě dudácké, upozorňu- 
jeme na ělánlíy od V. Krolmusa, '') Fr. Bartoše, **) K. V. lUisa, *•) L. 
Kuby^®) a Dra. Hostinského.^') Pří pojigeme sem obrázek Mánesův, illustrací 
písně národní „Zadudej, dndáčku, zadudej"; kteráž svědčí o zálibě lidu 
českého v hudbě dudácké (viz obr. čís. 133.). 

Jako dudy, tak i cymbál v Čechách jsou jíž skoro vzácnosti při zá- 
bavách vesnických. O domnělých příčinách toho zmiňuje se r. 1837 Dr. 
Amerling krátce pud tímto doslovným názvem ^Anthropologické pozorování 
příčin a ouj^nku klesnutí cymbálu a harfy ku konci XYIU. století v Čechách, 
tak jako oblíbení ílaáinetlu čili kolovrátku v XIX. století. "^ **) Rovněž kolo- 
vrátek v původním slova smyslu (srv. str. 27.) ponenáhlu mizí. Jen ještě 
komedianti hrávají na kolovrátek po vesnicích při tanci. Vyobrazení jeho 
viz na připojené kresbě £m. Salomona sv. p. Mírohorského (čís. 134.). 

Za to na Moravě udržuje se posud starodávná muzika, jak o tom 
vypravuje Bartoš v předmluvě své druhé sbíricy písní moravských. Jak vy- 
padtgí tito hudci, ukazují připojené obrázky muzikantův a tanečnic z Velké 
Vsi na Uhersko Hradištsku (viz čís. 135. a čís. 136.). 

Mnoho hluku natropil v Praze ve druhé polovici věku XVIIl. nový 
hudební nástroj — ' harmonika. Čteme o ní r. 1787 chvalozpěv, jak 
již prý zaznívá také v Čechách tento ^příjemný" nástroj, upravený od 
nesmrtelného Franklina, zejména od té doby, kdy profesor Gron v Praze 
při veřejné akademií ve prospěch chudých měl veliký koncert na tomto 
nástroji) jsa vhodně provázen od sboru hudebního. Hrál prý s podivuhodnou 
zručností a hlubokým výrazem. Působí to zasloužilou čest Čechovi, že ve 
hře na „cituplný" tento nástroj dospěl tak daleko, že se mohl odvážiti na 
veřejný koncert za doprovodu plného* orchestru. Známý skladatel Mašek 
upravil do koncertu na piano kadence na harmonika. Hudební umělec 



HadUa ^ydkolnícii pomocníků**. Čáry pn muzice. 388 

Kachař rovněž prý hrává rozkošně na týž nástroj. Prof. Henner první 
v Praze sám si zhotovil harmoniku a hrává na ní. Harmonika došla zálihy 
také ve šlechtických domácnostech, kdež se záliboa šlechtičny a šlechtici 
hrávali pro zábavn na tento nástroj. '^) 

Všímáme si na konec ještě zvláštního zjevu, jenž byl zděděn v tomto 
století z věků předchozích, že totiž učitelé, zvláště mladší, „školní po- 
mocDÍci** účastnili se hudby při veřejných zábavách tanečních, aby si takto 
k nepatrné službě trochu výdělku vyhledali. Nedůstojné toto zaměstnání 
bylo zapovídáno nejv} ďším dekretem dvorské komise nad studiemi dne 6. 
prosince r. 1811 a nařízením gnbernialním dne 16. listopadu r. 1816, 
č. 42241, dopisem bisk. konsistoře královéhradecké dne 7. října r. 1824, 
č. 791, a v Instrukcí pro učitele a pomocníky jejich §• 8. Zajímavou stať 
o tom napsal r. 1839 Jan S. Řepka pod názvem „Co pochází učiteli 
z hudení po hospodách **. ^*) 

Y XYIII. století lid věřil, že se může muzice učarovati. Zachovat se 
návod, jak se „sváže*' hudba kouzlem nepříliš složitým : „Muzice adělat. 
Vezmi kost z kaprovy hlavy, ukradni nůž a tahej jím po kosti, ale aby tě 
žádný neviděl Dokud tahati budeš, nebudou moci muzikanti hráti**. ^^) 




Kapitola dvanáctá. 

Mravokárci proti tančení v nové době. 

sme a konce. Aby byl vylíčený obraz dějin tance v českých zemích 
z dob nejstarších až do nové doby úplný, připojíme na závěrek knihy 
ukázky, jak v nové době hlas mravokárců proti tančení neutichá. Jako za 
starých dob mravokárci staročeští, ukazují v nové době mravokárci na zlé 
následky tanečních zábav, na zbytečnost i nepro spěšnost tanců. Přirov- 
náme-li tyto výčitky k steskům staročeským, přesvědčíme se, že v podstatě 
se s nimi shodují. Totéž, co vyčítají tanečníkům mravokárci moderní světští 
i duchovní, jinými slovy a po staročesku, někdy také trochu jadrněji a 
bez obala pověděli jejich pradědům nepřfznivci taneční zábavy u starých 
Čechů. Vysvítá odtud, jak mocným kouzlem vábil a vábí posud tanec prese 
všecky výčitky a pohrůžky, které čítáme v památkách staročeských a které 
v nové době proti tanci bývají opakovány. 



jHudci I Velkrf vst 




i UherskoLrtdiílahu d> Morarř, 




il 



si 



S86 Tanec hříšný a nesdravý. 

Hříšnost tance dokazuje na př. Raymann t skladbě o posledním sonda, 
kde líčí příchod žen, které milotaly tance. ') Že je tanec nebezpečný pro 
mládež nezknSenon, napovídá žertovně Michal Sílorad Patrčka v Dobro- 
slavn. ') V Poutníka Slovanském líčí Patrčka v ^divotvorném kakánka' 
tanec posměSkem, jak strany pří hře nadchnoa tanečníky ke skokAm: 

„Jaké tam zas fintění, 
vrtění a křepčení, 

* 

jaké vypínání bokfi, 
hovora a divných skoků, 
od večera do rána 
tvoří střevo z berana — 
pěkné podívání i"**) 

Jiní nebrojili proti tanci se stanoviska náboženského. Snažil se na př. 
hrabě Frant. Kinský okázati, že při tanci přílišném a dětí dospívajících 
mění se prospěšné cvičení těla v záhabné účinky při vzrůstá.^} Ka ne- 
zdravota při tanci v místnosti uzavřené naráží slovenský skladatel písní 
pro mládež rolnickoa J. Bohoni pobídkou ke hře: 

„Slunce svítí jasně 

a pažit se zelená, 

ven, sestřičky, včasně, 

chvíle je utěšena; 

když jiní k své škodě 

tancují v hospodě, 

my se zabávejme venku, po slobodě.** ^) 

V Hýblově časopise Hyllos rozvažiye r. 1820*) „Matěj DobřemáS" 
o neblahých následcích masopustní veselosti a varuje před tancem, kterýž 
škodí zdraví i tobolce, jak o tom podobně rozumovali až do únavy mravo- 
kárci staročeští. 

„Předně bývá nynější, skoro mezi všemi stavy panigici zhejralost 
v lákavých masopnstních příležitostech příčinou, že z poctivých lidí nepo- 
ctiví se stávají ... a z mladých lidí marnotratníci se dělají. Chceme-li se 
z pravdy toho přesvědčitit nahlídněmež jen do zástavních ouřadA v tom 
čase. Tu přijde šatstvo, hodinky, drahý nábytek, ano i nejpotřebnější prádlo 
do zástavy. A proč právě v tom čase nejvíce? Ženuška chce být veselá, 
protože celý rok na to čekala; chce si kafičkem, rozolkou, ponšem a ca- 



b máBopaíiéi i&t 

)stOYÍm T klBvetné společnosti svých sousedek dobrý den učinit, aby se od 
nich nančila, jak svémn maži zlé dni dělat má; maž pak chce si zahrát, 
v společnosti mokrých bratří své trampoty zahnat atd. K torna jest ovšem 
mnoho peněz potřeba ; následovně když doma nejsoo, vydlažit neb zastavit. 
Tu se hraje, skáče, zpívá a — v tom přijde popeleční středa. Běda námi 
kapsa jest prázdná, věci zastaveny, jsme nnavení, hlava nás bolí, a krejčí, 
švec, kupec a jiuí více chtějí být vyplaceni ... O ty svatopostní čase ! ty 
máš nás k; pokání povzbudit? I to< přijde samo! Ale ovšem, děvčata se 
o masopustě seznámí, mladíci přijdoa do domu, tot může svadba způsobit. 
Nešfastníci, běda vám! jestli na vlastnosti své budoucí manželky z jejího 
tance soudíte. Onat může dobře křepčit, hezky se nosit; ale jsou to ty 
vlastnosti, které hodného muže oblažit mají? Jděte raději do kuchyně, při- 
hlídněte k jejímu praní a přesvědčte se, zdaž vaše křehotinka také vařit, 
šít a prát umí ; přesvědčte se, zdaž hospodáifství rozumí ; zdaž jaký zdravý 
úsudek má, a zdaž z ní někdy moudrá manželka a dobrá matka býti může. 
Nebo snadnější jest se fintiti a způsobně v tanci otáčeti, než dobrou ho- 
spodyní býti. Fintivá žena uvádí muže na mizinu^ a která tu chybu do 
sebe má, ani ďábel jí nenapraví. Co pak poctivému muži v takové případ- 
nosti pozůstává? Aby se postil a za své přespěchání pokání činil. Dlouhé 
pokání! jakožto následek — masopustu. Ale i vy, mladice, tentýž smutný 
následek z masopustu mít můžete, když svého milovníka jen dle jeho obrat- 
nosti v tanci a pochlebování vám posuzujete; když na to nehledíte, zdaž 
také usedlý rozum má; zdaž moudrý a rozšafný jest, aby vás někdy do 
neštěstí nepřivedl, a zdaž také tak pracovitý a pilný jest po všecken čas, 
aby nejen vás, ale někdy také větší rodinu vyživit mohl. Ale což to před 
sebe beru Ženským kázat? která pak v té případnosti uposlechne? Jen když 
jest chlapíček dle mody vyšňořený, jen když na velkého hrát umí a peníze 
hodně utrácí, při každé veselce jest a ženským lichotit a ru ičky líbat umí : 
ó to bude s ním nebe na zemi! Ale to nebe trvá jen tak dlouho jako 
masopust; pak se pojednou otevře peklo, anjelíček dostane růžky a s ním 
nastane její věčné pokání — za masopust. Což mám těm ještě říci, kteříž 
se o masopustě docela o zdraví připravili? Těm ani nechci větší lítost dělati 
a raději je tím potěším, že to skoro lepší jest, když se člověk k hrobu 
dotancuje, než aby se k němu jako starec o třech nohách dovlíkl. Jen at 
to jejich pokání dlouho netrvá, a když jím na tomto světě lékař rozhřešení 
víc dát nemůže, ať raději dříve, než by se dlouho trápili, spát* jdou — 
8 masopustem.*' 

25' 



Íň8 



fiásné mravokárné o tatici. 



Někdy brojili ylastenci proti tancům, y nichž si Čechové hlavně po 
městech libovali, a jinde však něosvědčovali svého národního ovědomění. 
(Srv. str. 320.) Varuji před ustavičným tancem, jako skladatel „Žertovné 
domluvy dvěma sousedům (z Boleslavská) po plesu pi4 zaslání zprávy o c. k. 
novinách českých^ v Erameriově Čechoslavu r. 1822:^) 



„Aj, rozmilí sousedové, 
vy mamfci, světákové! 
Co pak to má býti does, 
Se vás mrzký schvátil ples? 
Tu v HrfidiSti, tu v Zourově, 
tu zas v Běli, v Vystrkově 
Bachus 86 z vás raduje — 
ale umka běduje. 
Umky na vás budou láti, 
Český svět se bude smáti! 
Kam vás zaveď krkavec? 
poSli na vás popelec 
Neznali jste snad mudrona, 
kajieího Šalamouna? 



Nevíte, jak v příkrosti 

pozdě želel marností? 

Vlast i již nad vámi kvílí ! ~ 

obrafte se v tuto chvíli! 

Přestaňte se v plesu bříat, 

hleďte raděj česky číst 

Čecbie vás pozdravuje, 

odpuštění pHslibuje, 

dáte-li jen maličkost, 

zapomene vSecku zlost 

Peněz — volá — nemrhejte, 

raděj málem mně přispějte, 

by od vás lísteček 

Český získal věneček.'' 



Podobně asi tonží na zábavy masopustní J. Michal r. 1843.®) Vamge 
mládež před tancem, poukazuje na zbytečné i zdraví škodlivé radovánky, 
nedůstojné pravého Čecha vlastimilá: 



„Proč, Čechové, proč jásáte, 
proč vás blaží tento čas, 
proč radost nyni hlásáte, 
vesele proč zní vአhlas? 
Snad vítězný český lev 
nepřátelskou zkazil krev? 
Chyba! masopust to jest, 
jemuž platí tato Čest. 
Proč jsou sály osvětlené, 
co znamená tanec, ples, 
proč jsou hlavy ověnčené, 
Čechův nepřítel snad kles? 
Chyba! masopustu moc 
v den obrací tichou noc! — 
Proč za tvář svou Čech se stydí, 
proč se strojí v cizí kroj? 



Proč se Turkem raděj vidí, 
snad chce vejit v krutý Doj? 
V krutý boj to, kde bez meěe 
celou noc pot s těla teče, 
v krutý boj to, kde bez seče 
ráno chromé ondy vleče! «> 
Patřte tam na svatém poli 
hroby kráSlí tolik věnců, 
hroby panen a mládenců, 
otci, matce srdce holi; 
masopust jich svým plesem 
časně uveď v chladnou zem ! 
Ty, mládenče, panno Švarná^ 
zdraví svého nekaz svět, 
na vás čeká vlasti věrná, 
na vás církev, na vás svět.** 



Proti vodění mládeže k tanečnímu veselí horlí důtklivě A. Stránský 
r. 1845:*) „Mezi nevšední, na překážku a na ujmu mravopočestnosti, ve- 



Satira o tanct s r. 1894. 889 

řejné i domácí blaženosti roziiřené rady naSeho věku patří zajisté ten ná* 
ramný shon po vyraženích a radovánkách. Mezi těmi se nejvíce vyhledává 
tanec, k tanci se i nejvíce láká, a to nejen v městě ale i venku, tak že 
v mnohé vesnici vedle hostince ještě schvální tancovnu vystavenou a 
ozdobenou nalézáme, a snad se i dočkáme, že jako jindy tancovní školy 
jen v městech bývaly a dosad jsou, brzo i ve yesnici pan učitel tanc- 
mistra za koUegu dostane. Svět jest nyní tak roztancován, že se zdá, jakoby 
sám sebe omámiti chtěl, by na svou mnohonásobnou, duševní i tělesnou 
bídu zapomenul, a tudy k vykoupení tohoto, ač velmi pomíjejícího vyražení 
ani Času, ani nákladu nelituje. Příčiny tohoto neduhu, ač tichého pozoro- 
vatele do očí bijí, ani zkoumati, ani odkrývati nechceme, ale jelikož toto 
po tanci bažení zvlášť mládež zachvacuje, tak že by rodičAm k obtíži jen 
bály strojila, bály a tančímy navštěvovala, rušíc tak dobrou. kázeň, od které 
šlechetné vychování závisí, předkládáme rodičAm tu otázku : má-li tancování 
neb do tančíren chození dětem dovoleno býti . . .'^ Dokazuje důvody čerpa- 
nými z písma sv. i z historie, jak hříšný je tanec, jak škodí duši i tělu. 
Zakončuje pak rýmováním, co prý jsou bály: 

„Hody přemilé a slavné duchů zlých, 
jsoutě škola pekla, v nižto puch 
jizlivých zaráží nepravostí; 
vše tu jde na zkázu duše: kosti, 
nohy, ruce, ústa, srdce, zrak i sluch !** 

Ukrátíme již těchto a podobných stesků proti tanci z první polovice^ 
tohoto století. Prese všecku přízeň a oblibu i v době nejnovější ozývají se 
proti němu výčitky téhož rázu, jako v knihách staročeských. Ukázkou 
z četných těchto hlasů, nepříznivých zábavě taneční, budiž zde uvedeno pro 
přirovnání se staročeskými mravokárci líčení z letošního (1894) roku, kde 
spisovatelka v časopise „Ludmila^ satiricky líčí, jak u nás vypadá tanec 
pozemský vůbec a plesy s účelem dobročinným zvláště, když se přišla na 
ně podívat bytost s měsice, proměněná v mušku. Muška tato pak vypravuje 
o svém pobytu v zábavě taneční: *•) „Letěl jsem nad širokými schody, po- 
krytými skvostným kobercem aksamitovým barvy karmasínové, po stranách> 
byly kamelie a mnoho jiných květin. Na stupních stálo služebnictvo v. černých 
oblecích a bílých kravatách k obsluze pozvaných pánův i dam, kteří při- 
cházeli u veselých zástupech. Jak vylíčiti mám obyvatelům luny skvělou 
úpravu oněch krásek? záplavu démantů, krajek, atlasu, per a brokátu? 



lidb Satira ó unci k r. IsM. 

Jisti že Všecky tyto krásné dámy a páni shromáždili se t salónecih těchto 
za nějakým účelem vzneieným a nfilechtilým. Snad zabývati se budou věcmi 
vlasteneckými neb rokovati o nměni a literatuře ; snad hotovi se vyslech- 
nouti nijakou pochoutku hudební • . . A nemýlil jsem se ; z prostoru za 
nádhernou květinovou stěnou, kde ukryta byla hudba, vyloudily se zprvu 
nesmělé jednotlivé akkordy, a pak vyřítil se najednou celý proud zvukii 
veselých, jásavých. Ale co se přihodilo, dobrý Bože t Mnozí z pániiv a dam 
vstávají kvapně a podávají si ruce, rozhlížejíce se kolem s rozpačitým 
úsměvem. Pak ... Je to možno? Mám věřiti svým očím? Potomci fiomérovi, 
Fidiovi, Dantovi a Michelangelovi otáčejí se rychle kolem sebe beze vši 
příčiny, jakoby jim někdo šosy připálil. Ba nespokojují se neslýchaným 
křepčením, ještě se klanějí, kroutí a hledí na dámy, které činí podobně a 
usmívají se při tom pošetile s tak vznešeným klidem, jakoby byly vyplnily 
Búh ví jak důležitou povinnost. Omámen vším tím, co se dalo kolem mne, 
žádal jsem za v> světlení komára, kterého náhodou jsem zahlédl poletujícího 
kol zářící lampy anglické. „Co se, prosím tě, stalo těm lidem?* táži se 
starostlivě. Komár podíval se na mne tak posměšně, že jsem se zarazil. 
„Odkud přicházíš?" tázal se mne, „S měsíce," odpovím. „YždyC jsem si to 
mohl pomysliti podle tvé otázky. Tážeš se mne, co se těm lidem stalo? 
Nic neobyčejného. Je masopust, a lidé tančí." — 

Komár nyní poučuje zvědavou mušku, že je tanec projev radosti, 
proto prý pozemšfané běhají, poskakují, ukláaějí se až k zemi, stoupají 
na špičky prst(i. Někdy jsou uvnitř smutni, nešťastni, přece však podle 
požadavků společenských křepčí nemoudře až do rána. Muška líčí další 
zábavu pozemšťanů: 

., Mnoho pánů posadilo si na hlavy pozlacené papírové koruny, jiní 
zavěsili si na prsa řády a křížky, a dámy také tropily takové pitvorné 
věci. ,To je kotillon," pravil vážně komár. „Co to je?" „Jí^ě cvičení, ve 
kterém starší páni a vážné — mnohé z nich ženy a matky — tančí a 
dělají rozmanité hlouposti." „Poslouchej, milý komáre," pravil jsem plačtivě, 
^^kdybych byl věděl, co na zemi uvidím, byl bych se s luny ani na krok 
nehnul." „A byl bys moudře udělal. Ale něco ti povím. Co děláte vy na 
měsíci, kdož je mezi vámi nějaký chudák, který nemá co do huby a co 
na sebe?" „Co děláme? Dáme mu potravu a šaty." „Jakým způsobem?" 
„Odepřeme si nějaký požitek, uskrovníme se trochu ve svých vydáních." 
„Tady se to děje jiným způsobem. Páni a dámy nádherně se ustrojí, tančí 
celou noc, uzavrou slavnostní zábavu skvostnou hostinou a po nijakém čase, 



SMira o UDci c r. 1694. S9I 

když si odpoiioon, poSlon výtěžek zábavy chudým ; a to, milá moje maiko, 
oaiývajl z&baTon k dobrodiDoémn ůčeln." — 

„Neoi moinil To tedy bade oebe plno taneínikft a tanočnic, a Pán 
Bflk posadí je na pravici svoji, řka: Pojdlte, blaboslaveni ! Vy jste zpívali, 
vy jste tBDéili, vy jste ae opíjeli ve prospícb cbndýcb. Buďte fitaBtní po 
věky věkft." 




F ozjciLÁ jcri. Is 3r. 



Kniha první. 

Kapitola první, str. i. — 4. 

') B o D n e t, HUtoire de la danse sacrée et profane, Paris, 1723 ; M. d e 
CahuBao, La danse aocienne et modeme ou Traité hiatoriqae de la danee, 
I.— III., La Haye, 1754; M. Habbathier, Lee exercices da oorps ebez les 
anciens, Paris, 1772, L atr. 9.-82. (De la danse); G. Bel lan o, I pregi della 
danza primitiva, VeDezia, 1814; A. Baron, Lettres et Entretiens sar la danse 
ancienne et modeme, religiense, civile et théátrale, Paris, 1824; hojnon literatnru 
o tanci snesl G. S e i d e I, Gharinomos, Beitrfige zar allgemeínen Tbeorie nnd Ge- 
scbichte derscbOnen Kttaste, Aíagdeburg, 1825, L str. 485—550; Gastil Blaze, 
La danse et les ballets depuis Bacchus jusqďá M. Tsglioni, Paris, 1832; Adrien 
de La Fage, Histoire generále de la musiqae et de la danse, Paris, 1844; 
F. Fertiault, Histoire anecdotiqoe et pittoresque de la danse chez les peuples 
anciens et modernes, Paris, 1854; F. L. Sebabert, Die Tanzmusik in ibrer 
bistoriscben Entwickelung, Leipzig, 1867; studii „O Taňoach polskicb** napsal 
Kaz. Brodziúski; A. Gzerwinski, aator spisA O taúcach narodowych, War- 
szawa, 1860 — Gescbicbte der Tanzkanst bei den kairivirten VOikern von den ersten 
Anffiiigen bis aaf die gegenwftrtige Zeit, Leipzig, 1862. — Brevier der Tanzkanst, 
Die T&Dze bei den KultnrvOlkern von den áltesten Zeiten bis zuř Gegenwart, 
Leipzig, 1879; Rud. Voss, Der Tanz und seine Gescbicbte. Eine kulturbistorisch- 
choreograpbische Studie, Berlin, 1869, nové vyd., Erfurt, 1881; A. Diringer, 
Die Tanzkunst, kulturhistoriscbe Skizze, Leipzig, 188S, s 5 obrázky; Ed. Rei- 
singer, Die Tanzkanst und die Tanze, Wien, 1889; Dr. £. Veckenstedt, 
La musique et la danse dans les traditions des Litbuaniens, des Allomands et des 
GrecB^ Paris, 18S9. — Z práci českých uvádíme knížky od A. Waldaua, 
BOhmiscbe Nationalt&nze, Prag, 1859— 18Í60, a Gescbicbte des bOhmiscben National- 
tanzes, Prag, 1861. Pěkné studie o českém tanci národnim napsal Neruda 
v Obrazecb Života 1869 a ve svých Feuilletonech. Přehledný je spisek, ps-iný 
poutavým slohem, ,0 historickém yývoji tance a jeho kulturním význame", v Praze^ 
1880. od Fr. Dlouhého. Dr. Jos. Král napsal d&kladnou studii O tencí 
řeckém, v Praze, 1886. V nejnovější době věnovány jsou hlavně na Moravě přiči- 
něním Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci lidovým tancům 
hojné studie. h)lovník C a m p a n, Dictionnaire de danse, znám jen podle názvu. 

') Srv. Les origines Indo-Européennes ou les Aryas primitifs, Paris, 1859, 
II. 470: sanskr. tad, tand, pulsare, verberare; skand. dans; cymbr. dawns; 
armor. dans; irl. dambsa; ersk. dannsa; franc. danse; itel. danza; 
nittelbod. t a n z e n ; niederd. d a n z e n ; polsky t a n i e c ; illyr. t a n a c atd. Srv. 

1 



II Poznámky ke str. 2.-7. 

W. Boguslawski, Dzieje Slowiaúszczyzny pólnocno zachodniej do potowy XIII. 
w., Poznaň, 1889, II. 904, pozD. 127. 

») Vyd. J. F e j f a 1 i k, SitzuDgsbericbte der Wiener Akudemie, svaz. 39, str. 708 

*) Silva quadrilinguis, vyd. 1592, 1559: exulfo, tripudio. 

») Ev. Mat 11, 17: ,,plin8idetnth*< ; Ev. Mař. 6, 22: „plinsjandein^' ; Ev. Luk. 
7, 32: „plinsidetuth*': Srv. Bogustawski Dzieje Slowianszczyzny, 1. c. II. 904. 

*) M i k 1 o 8 i c h, Radices linguae slovenicae, Lipsiae, 1845, 65. Srv. B 5 h m e, 
Geschichte des Tanzes in Deufschtand, Leipzig, 1886, str. 5. Srv. též n Euhna Zeit- 
schrift XI. 172. 

^) Srv. Krek, Eínleitung in die slaviscbe Literatnrgeschichte, 2. vyd, Graz, 
1887, 8tr. 258, pozn. 1. 

*) GradJH za Slovinsku narodnu poezyu I. Hístorijska svjedoóanstva o pje- 
vanju i pjesničtvu Blovinskiho národa, Rad jngoslavenske akademye znanosti i nmjet- 
nosti, n Zagrebu, 1876 kn. 37, str. 33 a d. 

') Srv. ^. A. XHa-^bcoHi, HasicTifl o . . . GjianflHaxi h Pyccax'b, G.-IIerep- 
óypPB, 1869, str. 31; A. H. rapRasH, GKaaaHifl Mycyj!ibMaHCKHZ'b nncaTejieň 
o GjiaBflHax'b h PycRHX'B cb hojiobrhii vil. ^o kohi^ X. stiea, G.-neTep6yprL, 
1H70, str. 90, 265: KyuHR-b h 6ap0H'b Po3eu'b, HastcTL^i ÁJi-GeKpH h ^pyraxi 
aBTopoBTb o PycH H GjiaaHuaxi, G.-IleTep6yprL, 1878, str. 5ó; KocTOMnpoBi- 
CTpeKajiOBi, PycKÍa HcropR^iecKia o^enc^u, C.-IIeTepóyprL, líí77, 1. str. 20 — 21 
(s ubrázkeni). 

'®j Doklad u Faroincyna, GieoMopoxH naPycH, G.-neTep6ypr&, 1889, str. 11. 

") Pertz, Monumenta Germ., Scriptores, 11. str. 101: „ťu psalteriuin arripe, 
puto non alicuius mimi ante ianuam stantis, sed neque Sclavi saltantís*'. 

'') Srv. Boguslawski, Dzieje Slowiaňszczyzny pólnocno-zachodniej du 
poíowy XIII. w., 1. c, II. str. 887-903 o hudbě, na str. 903—909 o tanci. 

'*) Vyobrazeni éasto bývá reprodukováno na př. u Z a k r e v s k é h o, Onn- 
canie Kiesa, 1868, tab XII. Srv. Famincyn, Gkomopoxh ua PycH, 1. c, str. 10. 



Kapitola druhá, str. 4.-7. 

') Doklad u Pfannenschmida, Germanísche Erntefeste im heidniacben 
und christlicben Gultus, Hannover, 1878, str. 490. 

^) Alemanniscbes Einderlied und Einderspiel, Leipzig, 1857, str. 370 a d. 

') Gescbichte des Tanzes in Deutschland, Leipzig, 1^, str. 13-14: .Wie 
baben wir uns den iiltesten Tanz der Germanen ▼orzustellen*', str. 192 a d.: „Fort- 
ieben der alten Yolksreigeu im Einderspiel.^ 

*) Ffiroa reserata, Kodaň, 1673, str. 251. 

^) K. Weinhold, D. d. Frauen im Mittelalter, 2. vyd., Berlin, 1881, II. 160. 
Srv. BÓhme, Geschicbte des Tanzes in Deutschland, 1. c. str. 13, 14. 

*) W e i n h o 1 d, Altnordisches Leben, Berlin, 1856, str. 465. 

^j Srv. péknou studii E. A. Pokrovskébo, ^tTCBÍH urp&i, MocRBa, 1887. 

*) Feuilleton „Národnicb Listů", 1890, 15. prosince. 

*) Srv. studii Fr. H. Ruha£e, Ples in plesovna glasba, Zagreb, 1893. 



Kapitola třetí, str. 7.— 13. 

') Gescbichte des Tanzes, I. c. str. 15. 

') Srv. Gh. K. Br5mel, Festtanze der ersten Christen und darauf erfolgte 
alte und neue MissbrSucbe . . ., Jeua, 1701; Iselin, Gescbichte der LelbesUbungen, 
vyd. Dr. P. Mayer, Leipzig, 1886, str. 75. 



Poznámky ke str. 8.— 12. III 

') Doklady i popis čerpáme z knihy BOhmovy, Geschichte des Tanzes, 
1. e., Btr. 15 a d. 

*) Doklady podávaji: Blnterim, DeiikwUrdi^keiten der chrÍBt-kathol. Kircbe, 
Mainz, II. (1826) sv. 2, 8, B'r. 77; Phillips, Uber dle Ursprung der KatzenmusikeD, 
Eine kRnonistísch-mytholoj^sche Abhandlang, 1849, Freibarg i. B., str. 19 a d. ; 
A Q II i t z ID a n n, Die heidnische Religion der Baiwaren, Leipzig, 1860, str. 220 ; 
BOhme, Geschichte des Tanzea, 1. c., str. 16^18; Ortoli, Lea Conciles et Sy- 
nodea daos leiira rapports avec le Tradttionniame, Paris, 1890, str. 27, 86, 88, 95, 96, 97. 

3 Doklady podává AeaMacbeB'b, IIoBTH^ecKifl B033pi»uiA GjiaBflE'B Ha nps- 
ocKBa, 1831, I. 845 ad.; ^aHEui^UHi, Ckomopoxe Ha PycH, C-IIerep- 
Cypri, vyd. 1889, atr. 162—161. 

'; Srv. Dr. V. J a g i é, Gradja za alovinaku narodnu poeziju, Kad jugoala- 
vanake akademije, znanoati i umjetnoati, av. 87, atr. 46; S. Ljubié, liad jugoal. 
akad., av. 40, atr. 137. 

*) De Geatis Angloruin., lib II. str. 67. Pověst otištgoa v Beckinannově 
Anbalt. Historie, Zerbst, 17 10, III. 465. 8rv. BOhmo, Geschichte dea Tanzea, 
1. c., atr. 20. 

*) Cituje Schubigcr SpecilegÍM, str. 152: „Ut auÍ9 diaaolncis cantibas di- 
vioiím ofíicium noD impedircnt, nec vellent acquieacere, ipse presbyter uoiuine Bu- 
bertiia imprecatua eat eia, et maledicam congreaait ... Ibi XVIII. coream duxerunt 
aaltantea in eodem ipao loco et cantantea inceaaaiiter quo iiaqae archiepiscopus 
Colonienais nomine Uerbertus tuiaeiicordia inotiis venit iliuc et ipsos io nomine 
doniini a táli vinculo coreae liberaviř.'' Srv. B5hme, Geschichte des TaoKes, 
I. c, atr. 20. 

•) Vypravuje vedle jiných Beckenroeyer, Vermehrter curieuser Antiquarias, 
Hamburg, vyd. 1711, 1. str. 519—520. 

*') Srv. J. F. Hec ker, Die Tanz^uth, eiue Vulkskrankheit im Mittelalter, 
Berlin. 1832, str. 14—15. V^vcd spisovatelův, že něntecká bytost bájeslovná 
„Knecht Kuprecht** aouvisi a knézem Kuprechteaa v povéati, nepodobá ae pravdd. 

") Srv. F15gel-£beling, Geschichte dea Grotesk-Komischen, Leipzig, 1862, 
str. 243—244. 

**) Časopis vlasteneckého muzejního spolku Olomuckého, 1892, Čia. 35, 
atr. 99-100 

»') Fr Bartoš, Moravský lid, 1892, str. 8. 

*') S. Udzieía, Zbiór wiadomosci do antrop. krajowej, XIV. (I890j, atr. 126. 

*') Srv. můj Článek „Lidové zábavy, obyčeje a povčry na den av. Jana Křtitele", 
CČMua. 1891, atr. 252 a d., hlavné na atr. 268 -269 a atudie o vzniku obřadů avato- 
janakých: Joh. Reiskius, Untersachung des bei den altea Teutscben gebráuch- 
lichen Nodf> rs, ingleichen des Ostcr- und Johannis-Feuers, Frankfurt, 1696; Zeumer, 
Diisertatlo de igne Johanneo, Jenao, 1699; B 1 o n, Da igae (ut vocatur) Joanneo, 
Kudolatadr, 1707; Khautz, De ritu ignis in nalali sancti Joannia accenai, Vindo- 
bonae, 1759; A. IIoTeÓHJi, O KynajubCKExi orn^xi h cpo/^HHxi ci hhmh npe;^CTaB- 
jieHLflxi, MocKBa, 1867; H. Kluge, Uber dle uraprilngliohe Bedeutung und Geatalt 
der Johanniafeale und der damit verwandten Feiern, MOhlhauaen, 1873. 

*') „. . . Nollas in festivitate S. Joannis vel quibua líbet aanctorum solemní- 
talibus aolatitia aut ballationos, vel saltationes aut coraalas aut cantica díabolica ex- 
erceat.^ Srv. Flógel Ebeling, Geschichte der Grotesk Kooiischen 1. c, str. 283. 

*') U. U seňor, Religionsgeachichtliche Unterauchungen, Bonn, 1889, II. 82: 
jiQainta conauetudo, qnod hominoa coriaant et laetantur in aignum illius, quia 
in nativitate eina multi gaudebant, ut dicitur Lucae (c. 1, 58)." 

*•) Si v. citovaný můj článek, ČČMus. 1891^ str. 261. 

^*) Viz A. Saupe, Der Indiculus superstitionura et paganiarum, Kin Ver- 
zeichniss heidnischer und aberglaubischer Gebrauche und Meinungen aua der Zeit 
Karls dea Grosaeo, Leipzig, 1H91, str. 6—7; Zibrt, Seznam pověr a zvyklostí 

1* 



IV Poznámky ke str. 12.— 14. 

DpbanBkýcb z VIJI. věkn (lodiculns saperstítíonam et paf^aDiaram), Rozpravy 
Xleské akademie, III. r, I. tř., d. 2., v Praze, 1893, str. 16, 83 a d. 

^*) Srv. PfanneDBobmid, GerroaDiscbe Erntefeste im beidniscben und 
obristlichen Cultus, Hannover, 1878, str. 166. 

'^) Doklady uvádi Saupe, Indiculns superstitíonum et paganiarum, 1. e. str. 6. 

^'j Srv. Hartzheim, Condlia Germaniae II. 500 str.: „Nullus sibi prae- 
■nmat diabolica carmina cantare, non ioca et saltatioues facere, qiiae pagani 
diabolo docente adinvenerunf." 

^') KyHHRi H óapoM-B Poaeifb, KastcTiH An-BespR h ^pyraxT> anTopOBX 
o PycR H CjnaBiiHaxi, G.-UerepÓyprb, 1878 (IIpHJio»c kb XXXIL t. 3an. HMnep. 
AKa/(. Hdysi), II. str. 55. Srv. ^aHHHi^uH'B, CicoMOpoxH ua PycH, G.-IIeTep- 
óyprb, 1889, str. 81. 

**) Fontes rerum bohemicarum II. str. 74, 75: j^Simiiiter et qui in agris sivá 
in sil vis Buos sepeliant mortuos, buias rei praesumptores arcbidiacono bovem et 
300 in fificam ducis solvant nummos; mortuorum tamen in poliandro fidelium humi 
condant denuo". 

*') Fontes rerum bobemicarum II. str. 136, 137: „. . . item sepnlturas, qnae 
fiebant in sil vis et in campis, atque scenas, quas ex gentili ritu fnciebant in biviis 
et in iriviis, quasi ub animarum pausationem, item et iocos profanos, qnos super 
mortuos snos, inanes cientes maneš ac induti faciem larvis baccbando exercebant. 
Has abominationes et alias saerilegas adinventiones dux bonus, ne nitra fierent in 
populo dei, exterminavit.^ 

*') HOfler, Goncilia Pragensia, 1864, str. XVI.: .Garmina diabolica, qaae 
super mortuos nocturnis horis vulgus facere solet et cachinnos, qnos exercet, in 
conlestatione Dei omnipotentis vetate.** 

*') Labbei Goncilia T. VIIl. str. 117. Srv. A. Sanpe, Indiculus paganiarum 
et superstitionum, 1. c. str. 6. 



Kapitola čtvrtá, str. 13. — 15- 

') Fontes rerum bohemicarum, vyd. Dr. J. Emler, II. 132: «. .. quem 
advenientero in urbem Pragam laetis clioreis per diversa compita dispositis tam 
puellarnm, quam iuvenum modulantium tibíis et tympanis . . .'' 

*) Fontes rerum austriacarum I. str. 104: „Item omnibus christianis istius 
provinciae et civitatis Pragensis et eiusdem dioecesis sob poena excommunicationia 
districclus inhibemus, ne Judaeos vel Judueas secům ad couvivendum recipiant vel 
cum eis manducare vel bibero audeant, aut etiam cum ipsis in suis nupciis 
vťl neomeniis vel ludis saltare vel tripndiare praesumant . . .** Srv. 
Dr. J. Emler, Regesta. 11. str. 1175. 

*) Fontes rerum bohem. vyd. Dr. J. Emler, IV. str. 20>21: „Exercendo 
chorům congaudet plebs Buhemorum, quilibef exultat, voz leticiaeque resultat. In 

f^yro terrae quis posset, dio mihi, ferre gaudia cunctornm, si scripta forent, popu- 
orum . . . Tympana tanguntur, citharae quoque percuciuntur, voxque tubae resonat 
Bonitum, lyra tacta retonat, mox mimi saltaut, gaudet chorus, organa cantant, arridet 
genti veniens rex . . .** 

*) Fontes rerum bohem. lY. str. 42- 43: „Pocula fundentes coguntur adesse 
clientes, mox convivatur, mox ludus coutinuatur, noctes insompnes daount, saliunt 
siinul omneš indulgendo choris, letantur et omuibus horis: alludit merito socero 
gener atque marito lilia congaudet regis, dic quaeso, qnis audet gaudia diatruere 
n-galía vel prohibere, iliic psal místa, mimi saltaut et alista tangit alam, resouant 
citharae vocem quoque donant tympana . . .*^ 

') Fontes rerum bohem. IV. str. 75: „O quaata hic leticia et tripudium exul- 
tantis populil . . Tunc plebs exultat, clamoribus aula resultat, fit totnsqne chorus 



PoBDimky ke str. 14.— 18. V 

clero psallente sonorns, hii tnno exaltant cantns, alii qnoque saltant . . . Non est 
platea, quae noD sit plena corea, Ista Bohemornm, sed et altera Theatnnicornm. . . 
Omne genus ladi fnit hic: cnrrant ihi nadi, iit fiant babilea, pngiles non sant ibi 
viles, hic t<cit cant^re, qaidam carmen recitare, talia snltare, manibus scit et ille 
meare ..." 

*) Fontes reram bohem. IV. str. 146: -Qaiescere pnella volnit, sed aliorom 
omniam exultancium gaudíum sibi incominodnm excitavit; cantabant, clamabant, 
saltabant dle quoque et nocte, plnrimís ympnis dulcisonis, ohoreia et in.tripudiis 
peraonabaot.* 

'') Srv. BObme, Gescbischfe des Tanzea in Deutschland, 1. c., str. 64. 

*) Fontes rerum bohem. IV. 114: „Hinc fit exaltaus plebs ista, canitqae re- 
saltans, omneš letari querunt, surgunt epulari et per plateas longas duxere choreas 
pellifices ac carniíices, carmen recinere caapones et pistorea hilaresque fuere, ven- 
dens afque pira vel porna penestica mira gandia gestabat, se felicem repntabat, 
ipaaqne stultizat, licet invetereta chorizat.. .** 



Kapitola pátá, str. 15. — zg. 

*) Srv. E. O n 1 1 s, Scenes and characters of the middle ages, London, 1872, 
str. 267 a d.; d'£l vert, Geschichte der Musik in Mahren und Oesterr.-Schlesien, 
Brtliin, 187B, str. 73, 153; J. Stosch, Der Hofdienst der Spielleute im dentschen 
Mittelalter, 1881 ; Weinbold, Die dentschen ťrauen im MitteUlter, 1. c., 11. str. 265-, 
W. Angerstein, Volkstanze im dentschen Mittelalter, Berlin, 1868; F. Iselin, 
Geaobichte der Leibesflbnngen, vyd. Dr. Pavel Meyer, Leipzig, 1886, str. 117, 118; 
Fr. M. BOhme, Geschichte des Tanzes in Dentschland, l;c, I. 28—40; A. Schnltz, 
Das bOfische Leben zur Zeit der Minnesinger* Prag, 2. vyd., 18S9, II. 36; A. Le- 
dien, Les vilains dans les oeiivres des trouvéres, Paris, 1890, str. 7 a d ; B. La- 
voixfils, La musiqae fran^Hise, Paris, 18^1, str. 25—26, 48; K. Stecker, 
Všeobecný dějepis hndby, I. 1892. str. 128 a d.; Leon C 1 é d a t, Les Troubadonrs 
de Tamour conrtois anx Xll-e et XII I-e siédes. Revue de philologie fran^>tise, 1892, 
VI. 2. 8rv. též V. J a g i é. Gradja za slovinská narodna poezija, I. c, str. 72 a d. 

^) Viz Henne am Rh^n, Knlturgesch. d. d. Volkes, 1886, I. 202. 

') Czerwinski, Die Tftnze bei den KoltarvOlkern von den iíltesten Zeiten, 
1. o., str. 45. 

*) Reimchronik, 1841. 

') Hrv. W ó i c i c k i, Zarysy domove, W^arszawa, 1851, I. 244 a d. 

<) Fontes reram bohemicarnm, vyd. Dr. J. Emler, IV. str. 301: ^Gantaa 
fractis vocibus per semitonium et diapente modulatus, olim 'tantnndem perfectis 
mnsicis usitatas iam in coreis ubiqae reaonat et plnteis a laicis et phariseis." 

'') Fontes rernm boheuiicarum, vyd. Dr. J. Emler, IV. str. 401: „Cantna 
fractis vocibns per dicessaron et diapente modulatns iam in choreis ubiqae resonat 
et plateis. Choreae magistralea morosae et delicatae iam non cnrantur, sed lagii 
cursorii et breves nuno freqnentantur.'^ 

•) Vyd. Erben, str. 242. 

*) Erben, Regesta, I. 139 : „quam (terram) pater meus ioculatori sno, 
nemine Dobrieté in villa Zalasaz dederat,^ 

'*) Erben, Regesta, I. str. 157: ,)Praeterea dux praediotus Sobezlana, que- 
rimoniae h tratribus depositae satisfaciens et iustitiae, circuitum, qui vooatur Do- 
breiin, a Koiataioculatore comparavit.'' 

'*) Erben, Regesta, I. 610: «Chanradu8 cognomine loeulator..., 1. c. : 
„Zungelo i o c u 1 H t o r.^ Srv. D a d í k, Dé|e Moravy. IX. str. 35. 

''j Na př. u E m 1 e r a, Regesta III. 142, r. 1316: „Item iociilatoribus et vectori 
pro expensis P/i sex. Item eisdem ioculatoribna 1. sexag. pro tunioia.** 



ví Poznámky ke str. 18.— 24. 

*') PreSpurský slovoik, vydal Ferd. Men6ik, 1892, sir. 42: „žerte ř 

ioculator, iakéř ait gesticulator.'* Srv. Lactifer, 1511, 1.82 b.: „kajkléř, žertéř**. 

'*) Fontes rerum bohem. IV. str. 21: „. . . mimi saltant**; totéž 1. c, str. 43. 



Kniha druhá. 

Kapitola první, str. 20—38. 

^) Srv. J. Jire6ek, O hudebních nástrojích staročeských, Pam. Archaeol. 
X. 423 M d. Prešpurský slovník, vyd. Ferd. Menčík, Ke, str. 60, v. 50, 51. 

^) Vyd. V. F 1 a j á h a n s, Listy filolog. 1. c, str. 490, v. 881, 885. 

*) Rukopis udív. knih. pražské, sign. 17 D 10, 1. 239. 

*) Štítný praví: „Když nepiští, nechce sé mléiec tancovati." Vyd. Vrfátko, 
str. 29 J. 

*) Vyd. Ad. Patera, str. 279, v. 183. 

•) Vyd. Dr. J. G e b a u e r, str. 146. 

') Vyd. Vrfátko, str. 241. 

•) Vyd. Erben, str. 271. 

*) H a n u i, Die lateinisch-bOhmisobe Osterspiele, v Praze 1864, str. 81. 

'*j Fontes rerum bob. II. str. 132. 

»•) Vyd. Ad. Patera, sír. 277, v. 178-179. 

") Vyd. Dr. A. Brttckner, Archiv IQr slav. Philologie, 1888, str. 499. 

'») ČCMus. 1829, IV. str. 62. 

'*) Viz reprodukci v knize Schultzové, Dentsches Leben im XIV. and XV. 
Jahrhundert, Prsg, 1892, obr. 510. 

'*) Vh reprodukci v knize Schultzově, 1. c, obr. 506, 509, 586. 

*') ČGMus. 1829 II 46 

*^) Srv. Tomek, Déjepis mésta Prahy, II. str. 379; AcU visiUtionis, I. 18 b 
(k r. 1380): ^cum quadam marita fiolatoris vel fístulatoris uxore*'; 1. 25 a: „Et 
dieta mulier Mandnssie habet quendam fistulatorem in maiitum^ atd. 

'*) Acta visitationis, I. 42 a (k r. 1380): „Sorun fístulator." 

^') Acta visitationis, I. 48 a (k r. 13bO): „. . . culdam fistulatori, dieto Beran.^ 

'*) Acta visitationis, 1. 117 b (r. 1.H82): „Item dixir, qaod Bastyn fistulator 
manens in Przehorzov . . .** 

»') Srv. Virtuosové z doby Karlu IV., Pam. Archseol., VIII. 148; Dr. J. Ka- 
lo u sek, Karel IV. Otec vlasti, 1878, str. 146; Srb, Déjiny hudby v Cechách 
a na Moravé, 1891, str. 1:5-19 

^*) ^OHpa H cpo;^Hue ež uyauieajibHiie HHCTpyueHTBi pyccKaro Hapo^a, Baňa- 
jiaftKa, Koóaa, BaH^iypa, TopóairB, FHTapa, UcTop. o«iepici», G.-HeTepoyprB, 18^1, 
str. 87^109. Srv. J h g i é, (iradja za Slovinsku narodnu poeziju, Uad jugosla- 
venske akademije znanosti i umjetnosti 1876, kn. 87, str. 108; viz též podrobnosti: 
Kuhaé, Prilog za povjest glasbo južnoslovjenske, Rad jugosl. akad. zn. i um. 
1877, kn. 38, &tr. 52; H. B. JlHceHKO, O Top6aut h Myauíct otceH^b BH^opra, 
KiescKaji CTapHHa, Kienii, 1892, str. 882 (s obrázkem); U. ^Ketoi^kíě, TBop^u 
H nisivu Hapo^BBixrb HajiopyccKHxi ^wb, Kiescicafl CTapuHa, 1892, str. 224. 

") J. Jire6ek, ČCMus. 1864, str. 140; týž, O hudebních nástrojích sUro- 
českých. Památky Archaelogické, X. str. 428 a d. 

") Vyd. Hanka, str. 63. 

«•) Kupidova Střela, 1690, str. 46. 

*') Janua linguaram. 

") Juugmannflv Slovník, s. v. 



»•) Cechoslav, 1824, str. 33. 
»•) Viz o ném Český Lid, I. 



str. 411, a srv. mou staf „Ze studií o vánoéních 



Poznámky ke sir. 24.-27. YII 

ob>Čejich/ Hlas Národa, 1892, 25. prosince, kdež ukazuji příbuznost „bukaČe^ 
8 cizími nástroji podobnými. 

'*) Etwas ttber die Instrumente der slaviscben VOlker besonders der Bóhmun, 
Materialieu zur alten und neuen Statistik von BOhmen, VII. 1788, str. 94: „Die 
Kobza oder Bandaska, eín nur in B()hmen, so viel ich weiss, bekanntes Instru- 
ment. Sie besttíllt aus einem gemeinen Wasserkruge, der mit eingegossenem Wasser 
nacb Erforderung des Touš gestimmt und auf diese wird dHnn eia Stttck Leder 
gespiinnt, in dessen Mitte eioige Haare hus einem Pferdeschweífe befestiget wird. 
Die Haare zieht derjenige, der darauf einen bassahnlichen Lant hervorbringen will, 
mit nnbefeurhteu Fingern liin utid wieder.** 8rv. Famincynovu stuJii o kobze, 1. c, 
str. 108—109 ua konci stati: »nepeHeceHÍe hmobh koósu Ha HucrpyMeHTU ^pyrHxrb 

BE]lfiBl> H ^a»Ce pO^OBIm. 

'M Acta visitatiouiSv 1. 1 b: „. . .cum quibusdum saepius cum cimbál o et 
in^itrumeutis musicis saepius convivatur**. 

'*) ^oHpa H cpo^puie efi My3£iKajQ[bHue HHCTpyM6HT£i, I. c, str. 96^97. 

*>) Deutscbes Leben im XIV. und XV. Jht, 1892, obr. čís. 631. 

**) O jihoslovanských hnslícb viz Fr. Š. Kuha6, Prilog za povjest glasbe 
južnosluvjenske, Opis a poviest gusala, Rad jugosl. ak. znanosti i umjetnosti 1877. 
kn. 48, str. 1 a d.; o ruských guslíoh viz studii Famincynovu: rýcjui, pyccidá 
Hapo^HBiň MyauKajibHLiň HHCTpyMeuTrb, HcTopHqecKÍfi onepKi, C.-IIeTepóyprb, 1890; 
pozornosti zasiubuje studie C. Engela, Researches in to the £arly llistory of the 
Violin Family, London, 1883. 

»*) Listy filolog., 1892, str. 490, v. 881. 

'^) FoDtes rerum bohem. IV. 77: „. . . hic et enim musae propriis šunt artibus 
usae . . . figella . . .^ 

") Doklady viz u J. Jirečka, CČMus. 1864, str. 140 a v studii od téhož, 

hudebních nástrojích staročeských. 1. c , s. v. husle. 

'*) Listy filolog., 1892. str. 490, v. 882. 

'*) O nástroji lyra viz K. Stec ker, Všeobecný déjepis hudby, 1. c, 1. str. 135 
(s obrázky). 

*^) Srv. doklady v studii Jireékově, 1. c. 

*^) Fontca rerum bob. IV. str. 20: „lyra tacta resonat^. 

") 1. c. IV. str. 77: „. . . lyra tacta resonat dulcedine mira''. 

") 1. c. IV. 114: „ille lyra resonabat**. 

**) Vyd. A. Brtickner, Archiv fUr slav. Phil. XIII. str. 18 (v. 1460—1467). 

*') Lactifer, 1511, 1. 976 

**} Srv. Ambros, Gescbichte der Musik, Breslau, II. 1864, str. 84; Stecker, 
Vieobecný dějepis hudby, 1. c, I. str. 135—186. Srv. A. Schuitz, Dentsched Leben, 

1 c, obr. 536; Jiil. Ruhlmann — Rich. RUblmann. Die Gescbichte der Bogen- 
instrumente insbesondere derjenigen des heutigen Streichquartettes von den frQhesten 
Anlangen an bis auf die heutige Zeit, Braunschweig, 1882, str. 66, obrázky tab. V.; 
Aug. Reissmann, lUnstrirte Geschichte der deutschen Musik, Leipzig, 1881, 
str. 51—5:^; W. Lang hans, Geschichte der Musik des 17., 18. u. 19. Jhts, 
Leípzig, 1882, I. str. 20; E. Naumann, lllustrirte Musikgeschiehte, Berlin, 
1885, 1. 186. 

^^) Srv. text a obrázky Engel, Essay on the History of Musical Instruments, 
1. c, str. 102 a d., 116, 233—234; A. J. Hipkins, Mudcal Instruments historie, 
rare and unique, Edinbourg, 1888, tab. XXXI.; H. Lavoix fils, La mudíque 
frau^aise, 1891, str. 133, č. obr. 43 (vyobrazen tu lidový hudec na kolovrat). 

'•) Srv. Kol ber g. Lud, Mazowsze, I. 323; WisU, 1888, II. str. 435 (sobr.); 
W. Boguslawski, Dzieje Slowianszczyzny pi^lnocuo zachodniej, II. str. 895—896 ; 
Wisla, Warszawa, 1894, 407 (s názorným obrázlLem). 

*^) Viz popis a dva obrázky (lira otevřená a zavřená) od A. Gruzinského 
9THorpa*HHecKoe 06o3ptHÍe, MocKpa, 1891, é. 4, str. 155—157. 



Vm Poznámky ke str. 27.-80. 

**) E n g 6 1, Essay on tbe History of Musical Instraments, 1. o., str. 92, obr. 
6, 74, str. 113, obr. 6. 99. 

*') Fontes remm bohemicarum, IL str. 157: ^, . . Don trapezita, dod citarista 
fait., qni non oonferret invitas aliqaid duoi de sna apotheca^. 

'•) Fontes reram bob., IV. str. 77. 

") 1. o., IV. 43: „. . . citharae quoqae percutiuntnr''. 

**) 1. c, str. 43: .resonant citbarae.'' Srv. tamtéž, atr. 144. 

*^ 1. c, IV. str. 114: „. . . alins citbara citharizat"; 1. c, IV. str. 177: ,in 
cvtharis^ 

*•) Srv. J. Jireček, CČMos. 1864, str. 140. 

*^ Fontes rer. bohem., IV. str. 48: „alista tangit alam.*' 

*") Listy filolofcickó, 1. c. 

*•) Vyd. Ad. Patera, 1886, str. 16. 

*^ CHncellaria Johannis Noviforensis, vyd. Ferd. Ta dra, é. 128, str. 103, 
104: „De solempnitate nnpciaram, qaae nuper in Cbremsir de persona carissimae 
consaguineae nostrae Clarae celebratae šunt, mittimus vobis P(bilippam) figellatorem 
et I(esconem) ludentem in ala Boemica, familiares commensales et aomesticos 
nostros." 

*^) O loutnd viz Dr. K. Stec ker, Vieobecný dějepis hudby, I. 243. 

<*) Acta visitationis, 1. 64 b. 

•») Srv. Dr. Jar. Goll, CCMus. 1879, str. 203. 

•*) Vyd. 1636, str. 115. 

**) S tecker. Vfieob. dějepis hudby, 1. c, 1. 244. Obfiírnon zprávu o kvin- 
terně podává Famincyn s doklady o stáří tohoto nástroje v knize ^OBipa 
H cpo^HKe ei MysfiiKajiBiaie EBcrpyMeuni, 1. o., str. 187—188. Srv. též B n g e 1, 
Essay on tbe History of Musical Instrumenta, 1. c, str. 247, 825; A. J. Hipkins, 
Musical Instruments historie, rare and unique, 1. c, tab. XXlIi. 

'*) Acta visitationis, 1. 64 b: ,. . . transit per vilIam tangendo lantnam 
etquinternam...* 

") Acta visitationis, 1. 83 a : „inveoit ipsum ... quinternam tangentem 
ad publicam coream**. 

**) Srv. Engel, Essay on tbe Distory of Musical Instruments, 1. c, str. 264 
ad; ^aMHHi^iiHi, ^oupa h cpo^me ei M^UBajibHue HEcrpyneHTU, 1. c, 
str. 40—41 ; A. S o wi n sk i. Les musiciens Polonaís et Slavea, Paris, 1857, str. 46 ; 
K n b a ě, Prilog za povjest glasbe južnoslovjenske, Rad jugoslav. akademije zna- 
nosti i uirjetnosti, 1- c. kn. 89, str. 95. 

*') Srv. J. Jireček, O hudebniob nástrojích staročeských, 1. c, s. v. bardún. 

^*) Srv. H. Lavoix fils, La musique fran^aise, 1. e., na str. 30, obr. 6. 5; 
Engel, Essay on tbe History of Musical Instruments, 1. c., str. 96 a d.; Kub ač, 
Prilog za povjest glasbe južnoslovjenske. Rad jugoslav. ak. znanoati i umjetnosti, 
1. c, sv. 38, str. 72 ; RQhlmann, Geschiehte der Bogeninstrumente, I. c, str. 87 
a d., tab. VI.; S tecker, VSeob. déj. hudby, 1. c, I. 136; Ambro s, Oeschicbte 
der Musik, Breslau, II. 1864, str. 29—31; Langhans, Geacbichte der Musik, 
I. o.; I. 87 ; Bol. W i 1 c z y n s k i, Historia muzykf, Warszawa, 1894, str. 82. 

*') Lbty filolog. 1892, str. 490, v. 884. Doklady z památek sebral J. Jireček. 
O hudebních nástrojích staročeských, 1. c, a. v. rota. K nim pHdctj svědectví 
z Jungmannova Slovníku s. v. rota. 

") Fontes rerum bohem., IV. str. 77: „rotta . . ," 

^"í Srv. o Hieron. de Moravia K. Stecker, Vfieobecný dějepis hudby, 1. e., 
1. 132, 133, 134; Srb, Dějiny hudby v Čechách a na Moravě, str. 13. Rybebku viz 
u E n g I a. Essay on tbe History of Musical Instruments, 1. c, str. Il7 č. lOl. O názvu 
tamtéž str. 142. 

^*) Podobá se pravdě, jak tvrdí J. Jireček v studii o hudebních nástrojích 
staročeských (1. c, s. v. rybelka), že dlužno čisti „rybebka" a nikoli rybelka. 



Poznámky ke str. 30.— d5. IX 

^*) Viz str. X pozD. 116. Srv. o tomto nástroji Rtthimann, Geschicbte der 
Bogeninstrnmente, 1. c, str. 34 a d. 

^') Srv. obrázky, En^el, Essay on the History of Musical Instraments, 1. c, 
str. 91; K. Stec ker, Všeobecný déjepis badby I. 138; J. Ed. Bonnert, illu- 
sttirte Gescbichte der Zitber, Luxemburg, 1887, str. 17—18; Reissmann, Ge- 
schicbte der Musik, 1. c, str. 49; Naumann, Iliustr. Musikgesch., 1. c, I. 187. 

") Vyd. Ad. Patera, 1890, s. v. ve slovniku. 

»•) Vyd. Dr. J. Gebauer, 1880, str. 151, 198 a j. 

^') Doklady u J. JireČka, 1. c, s. v., žaltář. 

**) Gescbichte der Muf^ik, Breslau, 1864, II. str. 81. 

•") Srv. Stecker, Všeobecný dějepis hudby, I. c, I. 817—318. 

*>) Acta yisitationis, 1. 18 b. 

") Fontes rernm bohem. II. 132. 

•*) Listy filologické, 1892, str. 490. v. 886. 

'*) Vi/. (s obrázkem) Gay, Glossaire archéologique du moyen-áge et de la 
renMÍBsance, Paris, 1887, I. str. 308; Engel, Essay on the History of Musical 
Instruments, 1. c, str. 117, 226. 

**) Listy filologické, 1892, str. 490, v. 888. 

•n Vyd. Patera- Hattala, str. 29, v. 1200-1201. 

•») Vyd. Fr. Mareš, 1878, str. 2 

••) Srv. Tomek, Dějepis Prahy, II. 376. 

•0) Matzenauer, Cizí slova ve slovanských řečech, v Brně, 1870, str. 28 ; 
J. Jireéek, O hudebních nástrojích staročeských, ). c, s. v. dudy. Srv. též 
pěknou studii N. J. Nikiforovského, O^epuH BHTeÓcieoft 6tjiopyccÍH, 2. /(y^^áprb 
H MysKiKa, 9THorpa*HHecKoe 06o3ptHÍe, MocRsa, 1892, kn. XIII— XIV., str. 170—202. 

•*) G ol 9 b i o w 8 k i, Gry i zabawy róžoych stanów . . ., Warszawa, 1831, 
str. 220; Wójcicki, Pieáoi ludu Bialo-Chrobatów, Mazurów . . ., 1836, II. 205; 
Žegota Pauli, Pleáni ludu polskiego w Galicyi, 1838, 62; Kailuwiczova Wisla, 
1890, str. 187; Ad. Vladimirskij O aaicoHaz^b MyauKanbHOŽ rapMOHÍH m Ha- 
qioH. My3UKaabH£ix'B HHCTpys[eHTax'B v pěkné publikaci CóopHHirb auTpon. h 
dTHorpa*. CTaTei o Poccíh h crpaHax^L eft npHjiesaii^Hxrb, MocKsa, 1868, 1. str. 165; 
Kuhai, Piilog za povjest glasbe južnoslovjenske, Rad jugoslav. akad. zn. i um., 
kn. 37, str. 46; Engel, Essay on the History of Musical Instruments, 1. c, str. 125; 
A. J. Hipkins, Musical instrumenta historie, 1. c, 1. IV. V. — U nás Krolmus, 
Staročeské pověsti, zpěvy, hry, 1845, I. 138 ad.; Erben, Písně národní v Cechách, 
nové vyd. 1890, str. 97; BartoS, Národní písně moravské, 1889, str. GL. a j. v. 

•») Listy filolog. 1892. str. 490, v. 888. 

") Viz o chorům Engel, Essay on the History of Musical Instruments, 1. c, 
str. 105, obr. č. 88—90; FontťS rer. bohem., IV. str. 77. 

**) 1. c, IV. str. 177: „ipsos quoque per civitTttii utriusque medium ueque ad 
ecclesiam beati Jacobi fratrum Minoium canens in . . cboiis et ín omni geuere mu- 
(ticae laetabuuda concio deducebat^. 

•») Vyd. Ad. Patera, 1890, žalm 149, 3. 160, 4. 

") Fontes rernm bohem., IV. str. 21. 

•') I. c., IV. 77. 

•«) 1. c, IV. 177. 

") 1. c, IV. 418: „Hinc sonus buccinarnm et diversorum ínstrnmentorum 
musicorum suavifer resonabat.*' Srv. I. c. str. 144: „cum tubis . ., bnccinae**; 1. c, 
str. 150 (k r. 1310): ,tubae et buccinae*. 

'*) Vyd. J. Ji r oček, Fontes rerum bohem. III. str. 30. 

*'*) Srv. Engel, Essay on the History of Musical Instruments, I. c, str. 108; 
Hipkins, Musical instrumenta historie, 1. c, 1. 39. 

'*') Fontes rer. bohem., II. 132: 9. . . tympauis*'. 

'®*) Fontes rer. bohem , IV. 20: „Tympana tanguntur . . ." 

**'} ). c, IV. 43: „. . . vocem quoque donant tympana . . ." 



X Poznámky ke str. 35.-39. 

'•*) I. c, IV. 77, tympaua. 

**') I. c, IV. 8tr. 114: „tympana pulsahat hic . . .** 

'••) 1. c, IV. 8tr. 177: „tympanb". 

*") Doklady tyto a českými názvy a .lireČka, 1. c , a. ▼. bnbny. 

***) Vyd. Dr. A. BrOckner, Arcfiiv fUr aUv. Philolo^e, XII. 848 str. 5105. 

'••) Vyd, Dr. A. BrUckner, Archiv Itir alav. Philologie, 1888, 487. 

»»") Výbor II. Btf. 70, 71. 

*") 8rv. Engel, Essay on the History of Musical Instruments, I. c, sir. 112, 
113, obr. 6. 99. 

' '^) Doklady uvádí J i r e č e k, 1 c. 

**') Viz na př. obr. é 71, atr. 249, Lavoix fils, La musique fran^ise, I. c. 

'^') 8rv. ^aMHHi^uH'b, ^OMpa h cpo/^Hue eň Mysuicajibuiiio HHcrpyHeHTM, 
1. c, str. 27, obr. 6. 16. nebo A. Schultze, Deutsches Lebeu im XIV. und XV. 
Jabrh., 1892, obr. é. 523. 

>>») O ném napsal článek Dr. Konst. Jíreček, CCMus. 1878. Misto cito- 
vané nad Čarou na atr. 88 — 89. 

^**) Otiskl Dr. Konst. Jireček, 1. c. 

„Orgues, viellea, micanons, 
ruhebes et psalterions, 
leii8, morafhes et guiternes, 
dont on joue par ces tavernes, 
cymbalea, citoles, naquairea, 
et de Amíos plus X paires, 
c*eat á díře do XX manierea, 
tant des fortea com des Icgíerea, 
cors sarrHHinois et doussainnes, 
taboiirs, flatiaies traverselnnes, 
deini doussainnes et flaustea, 
troinpes buiaines et trompettes, 
guigues, rotes, harpea, chevrettea, 
cornemuHea et chalemelles, 
musea ďAusaay, richcs et belles, 
et les fretiaua et monocorde, 
qiií á fous instrumeiits aVocorde, 
unsH de blě qu'on prent en terre, 
trepié, TeschMquier cl'Engleterre, 
cbifonie, fliaioa de saus.** 

»'') Názvy vysvětluje Dr. K. Jireček, I. c, 89 v poan. 17 podle Viollet- 
le-Duca, Dictiunnaire raiaonné du mubiiier fran^ais, II. 

*'") Srv. K. Stecker, Všeobecný dějepis hudby, 1. c, 324. 



Kapitola druhá, str. 39'-44. 

') Kontes rťrum bohem. IV. str. 272: ». . . in adventu ipains tripudiat po- 
pulus univeraua."* 

*j Fontes rerum bohem. IV. str. 448 8rv. Palacký, DAjiny národu 6e- 
ského, II. 2. str. 83-84. PM letopočtu oprav 1317, nikoli 1318. 

•) Dr. Konat. Jireček, C C. Mus. 1878, str 90. 

*) Archiv král. města Prahy, č 988, 1. 278 a (k r. 1375): „Henslinum ta ne z- 
meia ter.'' 

*) Srv. V. V. Tomek, Déje mésta Prahy II. str. 379, kdež citován „Unes- 
magisrcr*", teda rovněž tanečni mistr (r. 1377— 138S). 



Poznámky ke str. 39. — 44 XI 

^) Uukopis Hradecký, vyd. Ad. Patera, v Praze 1881, sir. 285—287. 

^) Rukopis Hradecký, vyd. Ad. Patera. 1. c, str. 275 a d. 

*) FoDtes rerum bobem., vyd. J. Jíreček, III. str. 221 (kap. GV.). 

') FoDtes rcrum bohemicarum, vyd. Dr. J. Emler, IV. str. 536: „Anno 
domini MGCCLXVIII de mense Janaarii plebana^ ecclesiae ín Piigremo, oppidu 
domini archiepiscopi, corizando et coream diicendo, subito mortaua est. Videte, 
cleiici, qaam diligit Deus corizantes et bnias exemplo mores vestros corrígite." 

'<") SUH letopisovč čefiti, 1829, str. 323. 

'Ó Stáři letopisové češti, 1. c, str. 265. 

'') Srv. dokiady»u Dra. V. Jagiče, Gradja za slovinská narodna poeziju, 
Rad jogoslavenske Akademije znanosti i nmietnosti, 1. c. (1876, 37 sv.), str. 44, 45. 
Vedle jiného uvozuje zprávy z kniby Montbucb, Statuta synod. Vratisl., Vrati- 
slaviae, 1855, str. 40, 52: P. W. Fa bis ze, Wiadomuáci o synodách, 1861, str. 53, 
65, 89 a j v. 

'*) Srv. více o tom v mém článku „Ghozeni s klibnou (koněm)'', český Lid 
II. str. 349. (Zviástni otisk pod týmž názvem, 1893, str. 22.) 

*^) F a s 6 e a n, Golleotio synodorum et statutorum dioecesís Olomucenae, 
Režii, 1766 II. str. 10: „Alearum et taxillorum Indos fugiant^ corearnm, tornea- 
mentorům et hastiludiorum et aliis publicis spectaculia non mtersint.^ 

**) H5fler, Goncilia Pr^igensia. str. 3: ». . . praecipimus et mandamus, 
quatinos omneš clerici nostrarum civitHfum et ditiecesium, qiii gaudere volunt pri- 
vilegio dericali ..., a choreis et ludibriis abstineant.^ 

") HOfler, Concilía Pragensia, str. 11: „. . . visítacione tabernarum et 
chorearum omnino non utanlur.** 

'*; Fasseau, Collectio synodorum, 1. c, II. 58: „Item mandát omnibus 
praeljttis, decanis et plebanis, ut in virtutum operibus et sanctimoniae vivant conti- 
uenter, sicnt decet sanctos Dei, seque a noxiis operibus tenebraram cohibent cum 
effectu, quae šunt ...choreae..." Srv. Fasseau, GoUectio synodorum, I. c, 
11. str. 64. Srv. HOfler, Goncilia Pragensia, 1. c, str. 16. 

**) Soudni akta konsistoře pražské, vyd. Ferd. Tadra (Histor. arch. 
Geaké akademie č. I.), 1893, č. 199, str. 39—40: .Iiem die praedicta A. g. completoiii 
Welico presbyter de Miliczin promisit ad manus m. Borssonis, quod a coreis . . . 
abstinebit sub poena carcerali triům mensium ..." 

*') Acta visitationis, 1. 20 a: „Item dicit, quod plebanus sancti Johannis in 
Vado . . . invitat plebanos sancti Egidii, sancti Philipi et Jacobi, sancti Andreae 
ad domam dotis . . . et dicit, quod faciunt c o r e a s . . ." 

*®; Acta visitationis, 1. 83 b : „Item dicnnt, quod Maretham . . . duxit . . . dis- 
coperta capite ad choreas.'' 

*') Acta visitationis, 1. 42 b: „Item dicit ^dominus Jacobus plebanus), . . . quod 
in die sancti Martini proxime praeteriti ... corisavif 

*') Acta visitationis, I. 46a: „Item dicic de domino Gilkoue, quod est . . . 
c o r r e u s.** 

'*) Acta visitationis, 1. 4Gb: „Item dicunt, quod idem Johannes plebanus 
(in Lhotta) in taberna ibidem in Pieczina libenter corisať'; 1. 47a: „Item dicif, 
ut audivit, quod pltibanns in Lhotta Bauari . . . libenter corisat et e^uitat per 
coreas . . .''; 1. 47a: „Item dicit, quod (týž kněz) . . . eo vidente saepms co ri- 
savit hic (in Pieczin) et in Przibram. Slawko campanarius . . . dicit, plebanus de 
Lhota praedicta corisat libenter ibidem in Lhota et hic in Pieczin et alibi '^ ; 
1. 47 b: „Item dicit (plebanus Johannes), quod ipse corisat interdum '^ 

^^*) Acta visitationis, 1. 55a: „Laurentius et Mauricius laici parochiani dictae 
eeclesiae (in Tynecz) iurati et interrogati dicunt, quod dominus Adam plebanus in 
Kostelec ... corisat interdum"; 1. 55b: „Item dicit (dominus Adam), quod die 
dominico post festům Omnium sanctorum proxime praeteritum corisavit in dieta 
villa Kodtelecz in corea publica et dicit, quod raro corisat.. .*'; 1. 56a: „Krziz et 
Wlczko consul villani ibidem interrogati dicunt, quod nisi semel viderunt eum 



Xn Pomámky ke str. 44.-46. 

corisare ibídem in villa.* — Tamtéž 1. 66a (r. 1380): „Item dicit (Mauricins 
prosby ter de Perutz), qnod dominus Sulbo de Telecz est corisator maximus, 
eontinne corisanB, nt audit, et Benedíctiis vicarias suns hoc idem facit et publice 
in pubiicis coreis anno praesenti in Rziedhoacz in nova missa.'* „. . . Benedíctas de 
Jarpícz, presbyter (vicarias ecclesiae in Telecz) . . . dicit, quod ipse teatis in Tiaecz 
coriaauit m fesfo sancfi BHfthoIomaei anni praesentis, alibi niisqnam corinaiiit. 
HeririctiB de Telecz compatronus ibidein iuratns et interrogatus dicit, qnod plebanus 
et vicarina praedictus ac frater germanns plebani . . . coriaant . . .'^ Knéz Salek popíral 
(„qnod non corisavit"). Nyeczko presbyter, frater germanus dicti plebani et con- 
veritor frucrnam ecclesíae ibidem interrogatus dicit, quod ipse una cum fratre ano 
et vicario oirca dominům Henricum, patronům ecclesiae coriaaverunt circa quartale 
unius anni, -nt dicit. '' — I. 68a: „Item dicit (Paulus de Duben presbyter), qnod 
plebanus iu Telecz hic (in Uziedhoszcz) publice in dedicatione coriaauit in těsto 
Egidii/ -- Tamtéž, 1. 66 b (r. 1B80): „Item dicunt (Wenceslans et Gilko cousulea 
in Wranij), quod plebanus in Lukow . . . libenter corisat.^ — Tamtéž, 1. 80 b 
(r. 1880). Konšelé v Kostelci nad Labem: „quod (plebanus in Sworezewicz) interdnm 
libenter corisat in pubiicis coreis." — Tamtéž, 1. 87b (r. 1B80): „Item ^Jacobus 
de Zap presbyter in Rlecan) dicit, quod ipse testis . . anno praeterito in nova 
missa corisavit" 

«) Vyd. Dr/jos. E m 1 e r, Věstník král. č. spol. nánk, 1889, str. 298— 299: 
^Item Yos domine decane mandetis custodíbus cbori et aliis ministris occlesiae et 
clericis, qnod in stubis communibus ludos et aliss insolencias et lascivias non ez- 
erceant, prout interdum facere consueverunt, et probibeatis eis alias distriote ludum 
taxillorum et alearuni et vieitacionem tHbernarum, praesertim uoctis tempore, et dela- 
i ionem armorum et quod non coreisent, maximě in publico et si aliqui essent 
ineorrigibiles, eosdem carceribus curiae nostrae tradatis pro demerifis ipsorum debite 
et canonice puniendos.** 

'*) Fasseau, CoUectio synodorum et statutorum almae dioeoesis Olomu- 
cenae, I. r., str. 37: „Insnper statuimus et mandamus, ut omneš praelati, plebani 
et beneficiati in nestra dioecesi tales clericos inordinatos, non servantes privilegium 
clericale, tabemarios, lusores et choreas publicHS exeroentcs non foveant sub 
pněna excommunicatioois et a nostra dioecesi, ne sint in aliorum scandatum, pro- 
tinus expellantur." 

'^) UOfler, Concilia Pr^tgensia, 1. c, str. 54: „oohibeant se a lasciviis 
coreis.** 



Kapitola třetí, str. 44—49. 

') Rukopis utiiv. knih. pražské, sign. 12 D 1, 1. 62 a, 1. 96a. 

*) Českobratrský sborník ze sbírky prof. Sporera v HoleSové, zakoupený 
pro museum královstvi Českého, 1. 70 b. 

') Srv. Ferd. M e n é í k, Konrád Waldhauser (Poj. Král. i. spol. nauk II. 11), 
v Praze, 1881, str. 4. 

') Vyd. Erben, str. 143. 

») Vyd. V r fát k o, str. 93—94. 

«) Vyd. Erben, str. 166. 

') Vyd. Erben, str. 108. 

») Vyd. Erben, str. 102. 

») Vyti. Vrťátko, str. 60. 

••) Vyd. Erben, str. 198. 

'*) Rukopis univ. knih. pražské, sign. 17C15, 1. 118a, 120b. Srv. moje Sta ro- 
řeské výr. obyčeje, 1889, str. 23. 

>') Rukopis univ. knih. pražské, sign. 7 H 18, 1. 36, 86. 



Poznámky ke str. 46.-49. XIII 

») Vyd. Erben, I. str. 127. 

»«) Vyd. Erben, I. str. 121. 

«») Vyd. Erben, I. str. 31L 

»•) Vyd. Erben, II. str. 409. 

") Joannis Hus et Hieronymi Prai^ensis Historia et Monumenta, vyd. 1555, 
Norimbergae, 1. 427, 428, kap. XLVI : „Ego, qui baec scribo, vidi et valde video, 
Domini veritate me iHustraote et audeo et video miraii supor tr»n8itu bestiae et 
praeterridone ipsíus velocitata inhabitantis terram secunduin expositionem superius 
annotatam, qaorum nomina non sont scripta in libro vitae, id est, non habent spi- 
ritiim Jean, et nen diligant fídeliter Jesum crucifíxum, a oonstitutione mundi videntea 
bestiam, id est, memorantes gloriam, divitias ct voluptatum abundanti.im, et se- 
cundum istam dispoeitionem Bplendidam atrepitamqiie in mundi amatoribus Christi- 
anis, et ipsorum prosperos suecesus et felicia et magna opera secundum hoc sae- 
colum muititudinem armatomm fortium, multitudinem nummorum, maltitudinem 
actunm Bolemnissimornm, singolarium persooarum et communitatum, ut šunt tornea- 
menta, hastelndia, gloriosae et famosae choreae ludentium iu- 
venum et puellarnm . . . Haec, inquam, omnia recordantes ante in bestia, 
id est, bestiali populo Cbristiano praecessisso celeberrime et publice et ubique 
commnniter et in parvis et in magnis, videntesqae iam ea non esse, et considerantea 
earum reliquias vehementer deorsum flaere in intoritam, admirantar valde moventes 
capita sna et dicentes: „O quo venerunt iam tales solemnes homines pulehri, largi, 
laeti et floridi, quoa in diebus nostris vidimus? Quomodo iam cessarunt choreae 
pulchrae, laetiliae communes, roagni viri, illustres et fortes? Qaare ceaaarunt 
lam minui artificiosisaimi regea et inilites strenniasimi, et multa similia, quae ipsi 
carnales amaverunt? — Sed qnia tempus eat iam et iam venit et ecce vetiit tem pus, 
in quo adhuc amplius et velocius haec omnia ibnnf, et splendor faciesque meretricia 
huitts mundi ibunt et decurrent in iuterítum a populo Cbristiano. Imo huius mundi 
amatores amplius adhac mirabuntur, videntes, ani erat et non est . . .^ 

'*) Historia et monumenta Joanois Hus, Norimbergae, 1715, I. 545a: „Exer- 
citia insnper Inxuriae aut carnalis amoris, utpote šunt choreae et conventicula 
iuvennm, ita excuaare et dignificare, ut non nisi in ecciesia Dei velut sit in Galiia, 
Francia et Italia et in íestivitatibns Dei et sanctorum eius et in actibus solemnibua 
conventuum chrÍ8tÍMnorum, debent talia honeste et saacte exerceii et expierí, haec, 
inquam, fídeiiter conspicieiis fíeri in populo christiano, qui aliaa templům spiiitus 
sancti debuerat esse, bene tunc aine labore caput quartnm reperies in bestia" ; 
II. 26a: „Tu in albis vestibus tripudians et ego pro te derisus fui ab Herode 
in vestě alba. Tu t r i p u d i a s cum pedibus et ego cum pedibua labornvi. Tu in 
c h o r e i 8 bracliia extendi^i in modům erucis et ego mea in cruce babui extenaa 
et clavis confixn**; li. 158: „Quod triplex est tactus mulieris et viri similiter, plu;i 
detestabilis scilicet chorea, osculum et amplexus . . .** atd. 

") Zakoupený pro Museum král. Českého, 1. 71 a Hd. Srv. str. XII., pozn. 2. 

»•) Postilla, 1. 8b, 10a atd. Srv. Dr.Jar.Go.il, Č. Č. Mua., I87i), str. 202. 

'') V knihovně Musea král. Českého, 1 c. 

'>) Manuálník, vyd. J o s. Truhlář, 1888, str. 11. 

"j Postilia, I. 32. 

") 1. c, 1. 31. 

«) 1. c, I. 83. 

") I. c, 1. 161. 

«') 1. c, 1. 175. I. c, i. 201. 

") Přípisek na přideŠti rukopisu univ. knihovny pražské, sign. 9 B 9. 

**i Rukopis univ. knihovny pražské, sign. 5H27: „Item allen Tanzern und 
Tanzerin und Ffeuffern, alle dy darzu helfien.^ 

'*) 8rv. Kořínek, Staré paměti Kutnohorské, vyd. 18^, atr. 167. 



XTV t^oznámky ke str. 49.-55. 

Kapitola čtvrtá, str. 49 — 60. 

■) Z i n fc e r 1 e, Sitten, Brfinche des Tiroler Volkes, 1857. str. 51. 

') ZvUŠtni historické studie o Unci sv. Víta napsali J. F. C. H e c k e r, Die 
Tanzwath, Eine VolkskraDkheit itn Mittelalter, Berlin, 1832; W i c k e, Versaeh 
einer Monographie des Veitstanzes, Leipzifl^, 18U; J. P. Lange, Uber die relí- 
giOsen 6ei;)8ler- und Tánzerzfige des Mittelalters, Barmen, 1861. 8rv. též FO rst e- 
mann, Die christlichen Geisslergesellchaften, HiUe, 1828, str. 236; Yoss, Der 
TAn% und seine Geschichte, I. c, str. 86—93; FlOgel, Údschiohte des Grotesk- 
Koroiscben, vyd. W. Ebeling, Leip^Jg, 1862, str. 244; BOhme, Geschíehte des 
Tanzes in Deutschland, 1. c, str. 40HÍ4* Dlouhý, O historickém vývoji tance a 
jeho kulturnim významu, 1. c, str. 19 — 20. — Zajimavý jest též vedle jiných starii 
spis medicínský od Btlckmana, Enumeratio choreae sancti Viti, Francofurti , 
1786, a pro Českou literaturu lékařskou pozoruhodný spi) od Jos. Bernta^ 
Monographia choreae sancti Vití, P r a g a e, 1810, kdež je rozebírána otázka o tanci 
sv. Yitti s tehdejšího védeckého stanoviska lékařského. 

*) Srv. doklady u Meyera, Abergiaube des Mittelalteré, Basel, 1881, str. 
108—109, 294. — Srv. hojné dokladj^ též v studii od J. W. Albrechta, Trac- 
tatns physic. de effectibus musices in corpus animale, Lipsiae, 1734, a B e r n t, 
Munographia sancti Viti, 1. c, str. 47, 104 — 105. 

*) Tomek, Déjepi^ Prahy, II. str. 13—14. 

*) Srv. Herrlein, Spesehart-Sagen, 1851, str. 39. 

<) Srv. R o e h h o 1 z, Alemannisches Kinderlied und Kiuderspiel, Leip^ig, 
ia57, str. 377. 

^)Joh Gross, Basler Chronik, str. 241. Cituje BOhme, Geschichte des 
Tanzes, str. 43. A g r i e o I a, Deutsche SprichwOrter, c. 497. 

*) Citát n BOhma, Geschichte des Tanzes, 1. c, str. 43. 

9) Kniha Dachovuí. vyd. 1588, 1. PÍ, P2, P6. 

'*) Srv. citát: Heinsius. Kirchen-Historia, 111.370 u B5hma, 1. c, str. 43, 
pozn. 2. 

*') Geschichte des Tanzes, 1. c, str. 162 — 164. Cituje: Scriptores rernm Ger- 
manicarnm, Frankfurt, 1718, p. 50S: ,De Chorea Swante Witi. Fterí aolet 
annnatim in festo Joannis O^iptiotae, ubi scamna in circum, quae transilinnt, pro- 
ferunt, et serio cautiim, ne quis rnbro amictus conspiciatur, qaam invadunt. Toto 
mense praecedente Joannem šunt timidi et choreas duoentes timore liberantur. Add. 
Bodin. lib. T. de republ. c. 5.*^ — Srv. též A. O. IIIennHHrB, Cs^bTOBKrb, str. 12, 
kdež je podobný dohad. 

**) ObSírné pifie o tom v uéené dissertaci A. Peterman (praes. Chr. A. 
Schóngast) Énkurek Persarum morsusque Tarantulae, Lipsiae, 1668, 1. a 2 b, 1. a 3 a. 

*') Sbirka rozličných zákonfl církevních i svétských i pověstí národních 
(Zápisky Kroloiusovy z r. 1832), str. 428 -429. 

>*) Samostatnou studii napsal o tomto tanci Binterim, D3 saltatoria, quae 
Ehternaci quotannis celebratnr, DQsseldorf, 1818. Srv. A. Harou, Contributions 
au folR-loru du Grand-Duché de Luxembourg, v časopise La Tradítion. Paris, 
1892, str. 169; týž, Contributions au Folklóre de la Belgiqae, Paris, 1892, str. 
8—5. ÍUkadla při průvodu: „Troisi fois en avant, deux foii en arríére — '^ „Adam 
avait sept fíls . . ." 

'^) Literaturu viz El. M a s s m a n n, Die Litteratur der Todtentauze, L^^ipzig, 
1810; téhož pHdnvek „Todtentanz in Ilolzschnitten des XV. Jahrbunderts** ve 
spise Die Baseler Todtentanze, Stuttgart, 1847; G. Kastner, Les dnnses des 
morts, Paris, 1852; W. B a u m k e r, Der Todtentanz, Eine Studie, Frankfurt, 1881 ; 
srv. též B 5 h m e, Geschichte des Tanzes in Deutschland. I. c, L 45 ad. Nej- 
důkladněji pojednal o tancích smrti W. S e e 1 m a n n, Die Todtentanze des Mittel- 
alters, Materialien nebst Literatur- und Denkm&ler Ubersicht, Leipzig, 1893. 



t^oznámky ke str. 55.-66. XV 

'*) Hrdáni smrti 8 Člověkem, v Prostějově n KnSpara Aorgn, 1557, 1. B 2. 
Písničky k času mornimn velmi potřebné, v Praze, n Jiříka Dai^ického. 

*») Archiv král. roésřa Prahy, čís. 1173, I. 82a: „Tance smrfi in 8' 13-; 
1. 83a: „Smrti tance S''. Srv. Baiira, Pam. Arch. VIII. 118 a d. 

Kapitola pátá, str. 61—63. 

') UkAzku ze skladby jihonémeckého básníka Heinricha Wittenweilera podává 
B 5 h m e, Geschichte dee Tanzes, str 90. 

') Doklady podává B5 h m e, Geschichte des Tanzes, str. 40, 80, 89, 102 a d. 

») Vyd. V. Hanka, str. 145 

*) 1. c, str. 146. 

*) I. c., str. 142 

') Vyd. Jul. Fejtalík, Sitziingsberichte Wiener Akadomie der Wissen- 
schaften, svazek 39., str. 712. 

'') Bohuslai HasistPÍnii a Lobkowitz Farrago poematnin, vyd. T. MitiR, 
Pragae, 1570, str. 268—239: „De chorea riistica. 

Vidimns agrestcm tnrbam gaudere chorea 
et iuvenes mixtos teneria saltare puellis, 
florentem villa tiliam, Silenus ea ipsa 
optaret spectasse puer convivia, pexns 
ductabat prioceps restem, repleta Lyaeo 
pocula, crine ferens, qnidam venorandas et nnnis 
pone ťerebatnr, sociatus coniuge, pabes 
caetera tum seqnitnr, senibusqne aetate mínoros 
coníuncti, pedibus terram, clamoribas astra 
pulsabant, habitu vario viridiqae galéro 
velafns capat hic blandum arridebat amicae, 
pilleolu eristas alius gailii^ue recurvam 
imposuit pennam, laevam lactabat in auras. 
Alter et in gyrum charam torquebat amicam, 
amplexus alius dominae captabat et ipsa 
oscula, diverso saltu, varii^que puellis 
quin etiam mores aderant et corpora, vastis 
haec humeris cotilnm fesso portaret AI taňte, 
haec movet arte nates et limis spectat ocelli<) 
dilectos hominum vulttis, spargitque sxgittafi 
in moll es animos Veneiis lasciva, papiliae 
semipatent aliis teretes, digirique procaces.'' 



Kapitola šestá, str. 63 — 75. 

') Nová rada 1. c. vyd. Dr. J. G e b a a e r, str. 91. 

'j Dr. J. Polívka, Kronika o BruncvíkoTÍ v ruské literatuře, 1892, str. 
141- 142. 

») Vyd. Hanka, str. 74. 

*) Srv. BOhme, Geschichte des Tanzes in Deutschland, 1. c, str. 229; 
A m b r o 8, Geschichte der Musik, Breslau, 1864, II. str. 229. 

') Hartmann Scbedel, Neue Weltchronik, Nllrnberg, 1493. Viz o knize 
a Richarda Muthera, Die deutache Bflcherillustration der Gothik und Frílh- 
renaissance, MiincheD, Leipzig, 1884, I. str. 58, staf 4'^4, H. str. 121. 



XVI Poznámky ke str. 66.-78. 

*) Srv. popis P. Frant. Tyla, Paměti Z vikovské. v Praze, 1888, 8tr«22— 28. 
Spisovatel soudí, že snad tu vyobrazeno svatební veselí Hynka, syna Bohuslava 
ze fivamberka, r. 1475 s Kunhutou ze Šternberka. 

*) Znal jsem z vlastniho názoru dobře malbu před znamenitou opravou Maix- 
nerovou. Z rodiStě svého mám blízko na Zvíkov. Když Maixner kresby obnovoval, 
b^val jsem tam přítomen. Vím, že po Saékovi nebylo ani potuchy ve zbytcích a 
rysech vybledlé malby. Maixuer chtěl jaksi motivovati obrat párku, s nímž Saáek 
laSkuje. 

*) Vyd. J u 1. Fe j f a 1 i k, Sitzungsberichte der Wiener Akademie, 39. svazek, 
str 704. 

•) Vyd. Dr. A. BrAckner, Archiv fUr slavische Phílologie, 1889, XII. 
str. 329, v. 8285—3292. 

»•) Tamtéž, str. 357, v. 5886—5895. 

*>) Vyd. Dr. A. Brfickner, Archiv iUr slav. Phílologie, 1888, str. 500. 

'') J o 8. Truhlář, Klementinské zlomky sborníku epických básní světských 
XIV. věku, Č. Č. Mus., 1893, str. 338. 

■•) Staří letopisové čeátí, str. 147. 

^*) Staří letopisové čeStí, str. 167. 

'») Staří letopisové čeátí, str. 322. 

'<) Staří letopisové čeští, str. 323. 



Kapitola sedmá, str. 76—83. 

') Srv. Gzerwinski, Brevier der Tanzkunst, 1. c, str. 17 — 18. 

') Germania, cap. 24. 

') De geutium septentrionalium variis conditionibus, Romae, 1555, lib. XV., 
cap. 23, 25. Srv. též popis Taubertův Rechtscbaffener Tanzmeister, Lnipzig. 
1717, str. 46: „Ibr Vortanzer hSlt erstlich den Degen ungeblOsst empor und raacht 
einen dreidoppelten Kreis. Hernách ziebt er vom Leder und spriogt mít blanker 
Spitze herum. Dann strecken Alie, liand in Hand, die Klingen vor sich und nimmt 
einer des andern De^en bel der Spitze oder dem Gefáss und machen die Ordnung 
Bolchergeatalt, dass eine sechseckíge Figur daraus wird, so aie Rose nennen. Bald 
hal ten sie íhre Schwerter in die UOhe, dass einem jegUchen eine gevierte Rose 
Uber dem Eopfe w&chst. Endlich schlagen sie die Schwerter seltlings uud tanzen 
sehr ungestQm bald von einander und mnss sich der gesammte Haufe nach der 
Gadenza des Sing- und Pfeiífenschalles hurtig wenden, schwingen und fechten.'' 

^) K. M Q 1 1 e n h o f, Uber den Schwertertanz, Berlin, 1871 ; téhož doplňky 
k jmenované studii v Zeitschrift fQr deutsche Alterthumskunde, 78, 9, 20; Voss, 
Der Tanz und seine Gescliichte, 1. c, str. 73 ; J. B I o c h w i t z, Kulturgeschicht- 
liche Stiidíen, Bilder aus Mythe und S^ge, Glaube und Brauch, Leipzig, 1882, str. 
214—215; Friedrich von Uellwald, Ethnographische R5sselsprttnge, Kultur- 
nnd volksgeschichtliche Bilder und Skizzen, Leipzig> 1891, strana 146 a d.: Der 
Schwertetanz im Mittelalter. 

*) Srv. Mannhardt, Baumkultus der Germanen und ihrer Nachbarst&mme, 
Berlin, 1875. 

«) Archiv civit. Egrae, Stadtbuch 1596-1597. 1. 64: „Tu chkna p p en, 
Dero pitten ihnen die Fassnacht mít den schiff und pflug zu halten zu vergunstigen, 
ist abgeschlagen, doch ihnen der tanz verlaubt worden.*^ Na opis v Zemském ar- 
chivu upozornil mé laskavé p. Dr. Z. Winter. 

^ Doklady uvádí B 5 h m e, Geschichte des Tanzes, 1. c, str. 65. 

*) E. W e y d e n, K51n vor 500 Jahren, str. 223. 

*) „Ea die, qua baec spectaoula edebantur, iussit dominns illustres matronas 
et puellas convocari. Convenere magno numero, si ullo in looo, tum in eo convivio 



Poanámky ke str 78.-84. XVII 

multa8 coDspexi. Conviviam variis IndU et choreis celobrabatur. Interea matronae 
et puellae dominam adeunt atqtie episcopi nomine submisse orant, at dominus epi- 
scopi ^ratia iina cum comitibus choreas more patrio daccret. Domino adnuente 
choreasqae ducere iocipiente viginti quatuor iuvenea sÍDguli integris armis circum- 
dáti facesque tnana tenentes, praesiiltabant. lios armatos alii viginti qaatuor praece- 
debanf, ibidem singuli faces mnnibas gercntes. Choreis peractis varia domino allata 
8unt ciborum et potionnm munera. Deindi; dominus comitesque honorifíce a pnellis 
et matronis usque in diversoriam deductus est.^ Vyd. r. 1844 (Bibl. d. liter. Vereins 
in Stuttgart, Vil.), str. 18, 19. Srv. české vydání Slavíkovo. 

''') Dr. A. BrUckner, Archiv ítir siavische Philologie, 1892, XV. sv., 2, 
str. 318. 

*') Doklad otiskuje Miillenhof, Uber den Schwertertanz, I. c, str. 121. 

") Nomenclator quadriliognis, vyd. 159H, str. 610. 

*') Srv. J. Biochwitz, Kulturgescbichtliche Scudien, Bilder aus Mythe 
und Sage, Glaube nnd Brauch, Leipzig, 1882, str. 214—215. 

'*) J. Gebhart, Ósterreichiscbes Sageobuch, Pěst, 186B, str. 464—465: 
„Schwerttanz im Salzkammergute^; Schiest), Schwerttanz der DQrrnbergeť 
Knappen in Hallein, Salzburg, 1865; A ug. Ua r t m a n n, Volksschauspiele in 
Bayern uud Oesterreich, Leipzig, 1880, str. 126 a d. : „Der Schwerttanz zu Idallein" ; 
E. Frischauf, Schwerttanz und Wettlauí, Zeitschrift des Vereins fiir Volks- 
kunde (red. Dr. K. Weinhoidj, Berlin, 1894, I. 88. 

'^) A. S c h 1 o s 8 a r, Osterreichische Kultur- und Literaturbilder, Wien, 1879: 
„Der Schwerttanz in Obersteiermark'' ; týž, Kultur- und Sittenbilder aud Steier- 
tuark, Graz, 1885, str. 100 a d. 

'*) Popisuje zevrubné J. J. Ammann v Mittheilungen der Anthropologíschen 
Gesellschaft, V^ien, XVI., a potom pod názvem ^Der Schwerttanz in sUdlichen 
bdhroen'' v Mittheilungen des Vereins f(ir die Geschichte der Deutschen in B5bmen, 
XXVJ. (1888) str. 35 a d. 

*^) Srv. zajímavý popis J. Zítka, Koledni hry jihočeské, Český Lid, II. 
str. 521 a d. 

*'; Srv. V 088, Tanz und seine Geschichte, 1. c, str. 114 ad.; BOhme, 
Geschichte des Tanzes^ 1. c, str. 77 a d.: Der Fackeltanz, str. 188; S e p p, Inter- 
nationale Hochzeita-, Taut- und Todtengebráuche, MQnchen, 1891, str. 91: Der 
Fackeltanz. 

*'; Srv. Durmayer, Reste altgerm. Heidentums in unseren Tagen, Níirn- 
berg, 1883, str. 60. 

^®)v. Rohr, EinleitUDg zor Ceremonialwissenschaft der grussen Herren, 
Berlin, I7ii9, str. 788—789. 

^') F. v. Raumer, Der Fackeltanz bei hohen Vermáhlungen im kOnig). 
Preussischen Kurbrandeburgischen Hause, Berlin, bez letopočtu; Czerwinski, 
Geschichte der Tnnzkunst, str. 187; B d h m e, Geschichte des Tanzes, str. 78—79. 

") Letopisové staročeští, str. 212—213. 



Kuiha třetí. 

Kapitola prvni a druhá, str. 84.-98. 

') Viz podrobně BOhme, Geschichte des Tanzea, 1. c, str. 91 ad.: Urtheile 
und Predigten flber Tanz im Mittelalter bis zur Neuzeit. 

') Kin Rathschlag wider die gutlosen Tentz, 1525. 

') Hebreischer zungen Lerer wUnschet aller tantzern und tantzerin ein schneli 
umbkeren am Raien, ein keUchend hertze, mttde lUss, trlibe augen, schwiessiges an- 
gesicht . . ., Augsburg, 1532. 

2 



JCVIH PozDámky ke 8tr. 84.- 9a 

*) Vom TaDtzeB, Urtheil aus heiliger Scbríft nnd den alten chriBtlichen 
Lerern gestellt, Frankfurt a. M., 1543 a potom častéji. 

*) Der Tanzteuffel d. i. wider den leichtfertigen, unverschempten Welttanz 
und sonderlicb wider die Gotszacht und Ehr vergessene Naehttentze, Frankfurt a. O., 
1567 a častéji potom. 

') Gottaeliger Tractat von dem ungottseligen Tanz, Herborn, 1594, 2. vyd , 
str. 1602. 

') Tantzteuflfel, 3 díly, 1677. 

*) Letopisové Trojanéti, vyd. 1468, str. 96. 

•) Vyd. r. 1601, 1. 31a-33a. 

'*) Přídavek mravů pro dlecbetné panny, vyd. 1600, 1. C 12 a d. 

*') Rozkoá a zvůle panenská, 1613, 1 £ 2. Na hríinost tanců stesky také 
na 1. B 6. 

'*) O druhém Eliášovi, totiž o Janu Křtiteli, vyd. 1614, 1. T 8, U. 

'^) O nemocech duše i téla^ vyd. v Praze, 1612, 1. E 2. 

**) Knížka o posledním dni soudném, 1. K 10 — 11. 

'^) široký plac neb zrcadlo světa, vyd. 1605, dedikace, list ^ 3, 4. 

'*) Berla Ježífie Krista, v Praze, 1617, 1. E 2. 

'^j Kákání o bohatci pekelníku a Lazarovi nebeském měšťanu, v Praze, 1570, 
I. P 3. 

**) Komedie nová o vdově, v Litomyšli, 1573, I. C 4. 

") Knížka o starosti aneb věku sešlém a šedivém, v Praze. 1610, I. H 3. 

'•) Knížka o cnosti anjelské (1. vyd. v Praze, 1605), vyd. V. Kleych, 1724, 
str. 104—105. 

^ *) O nebi a o pekle, knížka, v níž se byt budoucí všech vyvolených v nebi 
i tolikéž zavržených v pekle v>pi6uje a zavírá, s pilností sepsaná a vydaná léta 
1620, v Králové Hradci, str. 108-109. 

^^} Knížka o cnosti anjelské, 1. c, vyd. V. Kleych, str. 207—219. 

^^) O druhém Eliášovi, totiž o Janu Křtiteli proroku velikém, v Praze, 1614, 
1. S 5. 

^') Instrukcí suplikantův a modlitebníkův, bez roku, 1. D 3. 

^*) Klenot o potěšení a pomoci ve všeliiakých zármutcích, 156S, 1. D 8. 

") Pramen vody živé, v Praze, 1581, I. H 12. 

**) K vejstraze všem věrným Idresfanům o hodování a opilství, v Praze, 
1618, 1. M 2. 

*'') Lameutací země moravské, 1605, 1. 23 b. 

^*) Skladba o Werwasovi a Lnpusovi, I. A 7—8, tištěná v XYI. věku. Mám 
před sebou zlomek bez litttu titulního. Byla přeložena z polštiny (podle ústního 
sdělení prof. A. Brtlcknera). 

'•) Berla Ježíše Krista, v Praze, 1617, 1. I 5. 

>*; Vysvětlení o stavu manželském artikulů některých, jako o původu, pří- 
činách, požehnání a kříži stavu manželského, v Starém Městě Pražském, vyd. 1605, 
I. K— K 6. 

**) Obora panenská, v Praze, 1634, str. 201. 

**) Léto milostivé a list Božských odpustkův, v Praze, 1541, 1. fi 5. 
Ó J. V á v r a, Dějiny král. města Kolína, 1888, I. str. 196—197. 
') Správa křesťanská s krátkým výkladem podstatnějších věcí, které kaž- 
dému křesfauu věděti hodné a náležitě přísluší, vyd. Jan Tanner, v Starém Městě 
Pražském, 1678, str. 197—198. 

'*) Muž apoštolský aneb život a ctnost ctihodného pátera Albrechta Cba- 
novskébo Dlouhoveského, vytištěno v Praze v impressí Universitatis Karlo-Ferdi- 
nandové To v. P. Ježíše, 1680, str. 87—88. 






IPozBámky ke str. 98.^166. XIX 

Kapitola třetí, str. 98.— ixo. 

') Historie o původa a činech bratN fteskýoh, vyd. v Hali Magdebarské, 
1765, Btr. 66. 

«) 1. c, 8tr. 60. 

') Dekrety Jednoty Českobratrské, vyd. Dr. Ant. 6 i o d e 1 y, str. 156. 

*) 1. c., str. 240—241. 

») 1. c, str. 241. 

<) Výr. zpráva král. české uč. spol. naak, 1880, str. 231. 

') Dekrety, 1. c , str. 292—293. 

') O mrzutém břichu opilství soud z písem svatých i z starých učitelův kře- 
sCanských, a k témuž i o tanci a rozličné bre, léta 15H0. 

•) 1. c, 1. 20—32. 

'•) 1. c, 1. 61—83. (Pozn. patři k listu „o tanci" str. 107.) 



Kapitola pátá, str. 150.— 160. 

') Viz Zibrt, Listy z českých déiin kultnrnich, v Praze, 1891, str. 1—21: 
„O líčeni a filechténi tváři u starých Cechů.'' 

') Dějiny kroje v zemích českých od počátku století XV. až po dobu bělo- 
horské bitvy, v Praze, 1893—94. 



Kapitola šestá, str. 160. — 163. 

') Archiv Český, XI., str. 36(*— 368. Vyd. Dr. Fr. Kameniček. 

<) Sněmy České, III., str. 301. 

*) Z rukopisu Oeconomica v zemském archivu českém sdělil p. Dr. Z i k m. 
W i n t e r. 

') Z archivu král. m. Prahy č. 1060, 251 cituje Dr. Z. Win ter, Kulturní 
obraz mést českÝcb, II., 1892, str. 215. 

') Vyd. C fi 1 u m e c k ý, Archiv fttr Kunde Osterreichischer Geschichts-Quellen, 
Wien, 1857, 17. sv., str. 108. 

•) I- c, str. 95. 

') Časopis Matice Moravské, 1876, str. 20, vyd. V. Houdek. 

•) ČČMus., 1843, str. 165'; 1885, 163; Pam. Arch. XVI. I68. 



Kapitola sedmá, str. 163.— 166. 

*) Srv. B 6 h m e, Geschichte des Tanzes in Dentschland, 1. c, str. 82 — 83. 
Cituje studii „Vber Tanzplátze in Stadt und Dorf^, Mone, Zeitscbrift fílr dle Ge- 
schichte des Oberrheins, XI. 256. 

«) Staří letopisové čeStí, str. 167. 

') Kniha o hořekováni a naříkáni spravedlnosti,, vyd. 1639, 1. AI. 

*) Nomenclator quadrilinfcnis, 1. c, str. 610. 

*) Korunováni Matiáie, 1611, 1. O. 

*) Dr. Z. W i n t e r, Kulturní obraz českých měst, v Praze, 1892, II., str. 570. 

') Velmi kratochvilné pohádky o rozličných věcech, v Holomouci. Výběr 
viz v článku Z í b r t o v ě, Staročeské sbírky poháiek (hádanek), Č«»ký Ud, III., 37. 

2* 



XX PozDároky ke str. 116.— 185. 

Kapitola osmá, str. z 66. — 173. 

') Kniha duchovni, 1. c, 1. H5, K5. 

') Tamtéž, 1. K 4. 

') Knižka o pravé a falešné církvi, v Praze, 1589, 1. £ 7. 

*) Instrukcí suplikantAv a modlitebníkův, bez roku, 1. B5. 

*) Výklad proBtý na nejsvětějSÍ modlitbu Otče náS, v Praze, 1606, str. 223-224. 

') O posluchačich sv. evangelium, v Praze, 1613, 1. H2, 1. 6 7. 

7) Vejklad řeči epištolních nedělních, vyd. 1617, n., atr. 71. 

*) O pravé a falefiné církvi, v Praze, 1589, 1, E 3. 

*) Kázání o bv. pokání, vvd. 1552, 1. m 2. 

'*) Správa křesťanská s krátkým výkladem podstatnějších věd, v Starém 
Měnté Pražském 1678 str. 19. 

>>) Registra vejpovědí bílá obeslaná 1. 1552—1570, sign. UJ, 1. 202, 203, 
204 Výpisek Dra. Z. Wintra. 

*«) Kniha archivu král. m. Prahy, c. 1067, 1. 76. Výpisek Dra. Z. Wintra. 

•») Archiv král. m. Prahy, č. 332, 1. 87. Viz Dr. Z. Winter, Kulturní 
obraz Českých měst, II , 79. 

'*) Protokoly v archivu král. m. Prahy, č. 19, str. 26. Výpisek Dra. Z. Wintra. 

**) Z Lib. rer. memor. v archivu král. m. Prahy, é, 326, 1. 6. Dr. Z. Winter, 
Světozor, 1887, 6. — Srv. Právník, 1862, str. 170. 

'•) Compelle intrare, 1. b 5. 

'^) Rukopis univ. knih. pražské, 1605, 1. 24 a. 

^*) Rozmanité doklady viz Zíbrt, Staročeské výroční obyčeje, v Praze, 1889. 

»») Postilla, vyd. 1557, 1. 636. 

'*) Viz Zíbrt, Staročeské výroční obyčeje, 1. c, v stati ^Masopust'. 

«') Č. Č. Mus. 1858, str. 364, 366. 

'') O posluchačích sv. evangelium, 1613, v Praze, 1. 1 3. 

'*) Knížka o pravé a faleSné církvi, v Praze, 1589, 1. E7. 

^*) Srv. Otto zWerdmillera, Klenot o potěšení a pomoci ve všeli- 
jakých zármutcích, v Praze, 1566, 1. D8. 

'*) Historia duchovní o Samsonovi, v Praze, 1608, 1. D5. 

*«} Archiv Jindřicho-hradecký. Výpisky p. archiváře F. Tischera. 



Kapitola devátá, str. 173.— 185. 

') Kázání krátká a prostá o napravení života křesCanského, 1614, list 
L 3 a d. 

V Skladba o Werwasovi a Lupusovi, 1. C2. 

') Nomenclator quadrilinguis, I. c, str. 610, Silua quadrilingais, vyd. 1598, 
strsna 1560. 

*) O anjelich, vyd. 1618, str. 100. 

*) Historie kláfitera sedleckého, 1630, str. 106. 

•) Kniha archivu král. m. Prahy, č. 1050, 31. Výpisek Dra. Z. Wintra. 

') Lounská kniha sved., 1. 1606—1622 Výpisek Dra. Z. Wintra. 

») Staročeské divadelní hry, vyd. J. Jireček, 1878, str. 156—157. 

») Jireček, Staročeské hry divadelní, 1 c, str. 80=81. 

•») I. c, str. 137—138. 

") O nebi a o pekle, 1. c, str. 103—106. 

•») Vyd. Dr. J. Kalousek, Archiv Český VIL 431. 

'•) Staročeské div. hry, vyd. Jos. Jireček, 1. c, str. 63—64. 

") Světozor, 1888, str. 603. 



Poznámky ke sir. 185.— 208. XXI 

Kapitola desátá, str. 185.— 195, 

2 Viz Moravská svatba (Knihovny Geskébo Lidn II.), v Praze r. 1892, 
8. Srv. SaSil, Moravské pisoé, vyd. 1860, str. 618—620; Bar to i, Nové 
nár. písné mor., 1882, str. 124; Světozor 1882, 628, 576. 

*) Vlastivěda slezská, v Opavě, 1888, I. str. 96. 

') Viz A. Hajný, České tance, Český Lid, IIL str. 509. 

*) Bartoš, Moravská svatba, str. 63. 

') V. Prásek, Vlastivěda slezská, II. 1. Historická topografie země opavské, 
v Opavě, 1890, A— K, s. v. Krnov. 

') Viz Geschichte des Tanzes, I. 112 a d. 

^) Eines erbaren Ratbes der kaiserlichen Stadt Bresslaw newe aofgerichte 
Hocbzeitordnang, 1583, 1. B 2 a d Laskavé upozornil Br. Z. Winter. 

*) Doklad uvádi B5hme, Geschichte des Tanzes, I. 115. 

") Viz B5 hrne, Geschichte des Tanzes, L 185, 207. 

*^) Srv. Dr. A. BrAckner^ Archiv flir slavische Philologie XV. strana 
318-319, 

'*) Viz BOhme, Geschichte des Tanzes, I. 55 — 56. 

'*} Brousirna lidského jazyka, vyd. 1637, str. 6. 

*') Reg. purkm. Jindř. Hradce z r. 1487, 1. 74. Výpisek Dra. Z. Win tra. 

'') O druhém Eliáňovi, totiž o Janu Křtiteli, vyd. 1614, 1. B5, 6. 

■») Staročeské divadelní hry, vyd. J. Jireček, I. c. str. 23—24. 



Kapitola jedenáctá, str. 195. — 203. 

>; Lumir 1853, str. 1194. 

*) V élánku „Schlesische Modetanze'', L. v. Ledebur, Allgemeine Geschichts- 
kunde des Preuss. Staates, 1830, L str. 270—280. Srv. BOhme, Geschichte des 
Tanzes, L str. 60—62; Brflckner, Archiv f. slav. Phil. XV. 319. 

') Goí^biowski, 6ry i zabawy róžnych stanów, 1831, str. 319. 

^i Sborník českoslovanské jednoty, v Praze, 1887, str. 87. 

')Váolava Březana Život Viléma z Rosenberka, v Praze, vyd. 1877^ 
strana 90. 

') Kázáni krátká a prostá o napravení Života křesťanského, vyd. 1614, 1. L. 

') Viz o něm zevrubně i s notami Bóhme, Geschichte des Tanzes, I., 
str. 128—129. 

*) Die Grewel der Verwttstnng Menschlichen Geschlechts, Ingolstatt, 1610, 
str. 1189 — 1190: ,|Die rundt Fecht- und Tanzsprueng, sein dieselben mehr ganck- 
lerísch nud fQrwitzig, als nntz, jedoch auch zn starcker Cbung tanglich, in dem dle 
FUss mit uberauss starker Macht und Glencke ansetzen mflssen, damit sie den 
Leib nicht allein in die hOch, sonder auch in LQften nmb und umb trehen, in 
welcher Ubung die Welschen Tantzer aussbundig, wie auch in dem andern, so man 
den Creutzsprung nennet, allda man die Fuess in LUfften ein, zwei, dreimal ver- 
wechselt, und die Gabriollen bei ihuen geuennet werden etc.'' 

') Historia duchovní o Samsonovi, v Praze, 1608, 1. J 2. 

") O knize Ces. Negri srv. Ambro s, Geschichte der Mnsik, IV. 1878, 300. 

'') Něco z dějin balletu, Feuiileton Národních Listů, 1890, 1. září. 

*') V os 8, Tanz und seine Geschichte, 1. c.^ str. 54-55. Srv. též H. Lavoiz 
fils, La musique íian^aise, 1891, str. 74 a d. 

'*) Mémoíres de Bassompierre, vyd. 1666, str. 115 a d. 

'^) Název: Parnassns triumphans, Ballet, Stockholm, 1651. 
Uvádí Ferd. MenÓík, Něco z dějin balletu, 1. c. 



:? 



XXII Poznámky ke str. 204.— 227. 

Kapitola dvanáctá, str. 204.-222. 

*) Za upozorněni déknji p. prof. Dr.- A. Brflckneroyi v Berlíne, jehož pH 
tíněnim byU mně knižka od autora laskavé poslána. 

') Éine kurtzweilige Históría, welcbe sich hat zu getragen miteinem Bawren- 
kuecht und einem Milncne, wie der Bawrenknecht den Mflnch in eine Dornhecke 
bringt, das er nacket darin muss dantzen, und sich so hesslieh znkratzt nnd zareist, 
in Reimweise zusammengesetzt, gantz kurtzweilig und lastig zn leten: durch Die* 
ferich Albiechten, Anno 1599, gedrnckt zu Erffurdt, bei Martha Hertzin. 

') V KramericYé Čechoslavu, 1820, str. 257—258. 

*) Ferd. Menčlk ve feuilletoně „Něco o proroctvich v XVII. stoleti**, Národní 
Listy, 1891, 18. řijna. 

') Srv. Rezkovy Déie Čech a Moravy za Ferdinanda III., 445. 

«) Nové báiné, vyd. A. Puchmajer, v Praze, 1798, ITL str. 37—43; 
Hnévkovského Básné drobné, v Praze, 1820, str. 130—137. 

^) Báseň tato byla pak otiskována, na pr. od Rulika. 

*) Veselý Eub^k aneb v horácn kasparských zaklený dudák, v Praze, 
1799, 43-45. 

') Staročeské pověsti, zpěvy, hry, v Praze, 1845, I. 151. 

**) Staročeské pověsti* zpěvy, hry, 1. c. I. str. 151. 

• •) Vyd. 1845, I. 63-72. Srv. K. V. R a i s, Dalibor, 1880, str. 267. 

") Tak a podobně psaly noviny tehdejSí o Tylově Strak. dudáku. 



Kapitola třináctá, str. 223. — 226. 

') Viz Zibrt, Staročeské výroční obyčeje, I. c; týž. Lidové zábavy, 
obyčeje a pověry na den sv.Jana Křtitele, C. č. Mus. 1891. 

>) O zlých anjelich neb ďáblich, r. 1618, vyd. v Praze, 139—141. 

*) Jar. Palliardi, Časopis vlast. muz. spolku olotnuokého, v Olomouci, 1894, 
č. 43, str. 108. 

*) Květy, 1846, č. 133, str. 536. 

^) Karwovrski, Roczniki tow. przyj. nauk poznaúskiego, 1892, XIX. str. 200. 

<) Srv. F. Menčik, Feuilleton Národních Listů, 1891, 13. ř(jna: „Něco o pro- 
roctvích v XVJI. Btoleti." 

') Karchesius, Historia o životu Dr. Jana Fausta, znamenitého čarodějnika, 
vyd. v Praze, 1611, 1. J6— 7. 

*) O zlých anjelich neb ďáblich, 1. c, itr. 100—101. 

') Brousírna, i. c, str. 331. Historku tuto opakuje Třebofiský, Kniha 
naučení a pHkladúv, v Praze, 1758, str. 262—263. 



Kapitola čtrnáctá, str. 226.-228. 

') Wuttke, D. d. Volksaberglaube der Gegenwart, 2. vyd.. Berlin, 1869, 
strana 69. 

*) M. Busch, Deutscher Volksgrlaube, 2. vyd., Leipzig, 1877, 48. 

') Srv. poznámku Scheiffele, Mythologische Parallelen, EUwangen, 1865, 
strana 60. 

*) Ulrich Jahn, Volkssagen aus Pommern uod RQgen, Berlin 1890, str. 
46, číslo 60. 



řoznámky ke str. 227.--231. XXIII 

^) Vernaleken, Mythen and Bráuche des Vulkes in Oesterreicb, Wieo, 
1869, 803-303. 

*) Busch, D VolksgUube, 1. c, atr. 49. 

^) Doklady sebral A. A. noTe6Hfl, O KynajiBCKHxi oriuni h cpoAiuix'& 
vb HHHH npe^craBJíeHijixi, MocKBa, 1867, str. 4, 5. Srv. H. Q. C a x a p o b i, Gica- 
aaiiifl pyccfcaro napo^a (Qpaa^HHRH h o6£maH), C.-IleTep6yprb, vyd. 1885, str. 
173-- 174; B. A. BojibTep-B, Maxepiajibi ^jia 8THorpa«ÍH JiaTumcsaro lueMeHii 
BflTeócKoi ry6epHÍH, G.-nerepÓyprb, 1890, str. 44 a d., hlavné 54, 55. — Srv. též 
Df. H. Máchal, Nákres slovanského bájeslovi, 1891, str. 42. 

') Reinsberg, Dttriugsfeld, Festkalender aas BOhmen, Prag, 1861, 
strana 138. 

*) Krolmus, Staročeské pověsti, zpěvy, hry, 1845,1.536—537; Fr. Bárto ř, 
NaSe déti, 1888, str. 32; F. V. Vykoakal, O kosmických názorech naSeho lidu, 
Světozor, v Praze, 1890, str. 547. Srv. A. A. 11 o x e 6 h a, O MH^HnecKOsrb anaHeiiiH 
iriiROTOpuxi Q^T^s^ofUt H noB^pift, MocKBa, 1865, str. 224. 

**) Zingerie, Sitten, Brfiuche und Meinuugen des Tiroler Volkes, 1871, 
(2. vyd.) Vlil.— IX ; Quitzmann, Die heidnische Religion der Baiwaren. Leipzig, 
1860, str. 129. 

*^) Blockes-Berges Verrichtang, Leipzig, 1668, str. 519. 

*') Hier. Obr. Laaterbacb praes. resp. J. Fr. Jensen, De tripudio solis 
paschali, Helmstadt, 1706. 

'*) Paal Gh. Hilschor, Wegen des zař Fasten- und Osterzeit eingerissenen 
Aberglaubens bemercket etw^s . . . , Dresden, 1708, str. 27—33. 

'*) Srv. 6. A. Eberhard, Neueste Ansicht der Geschichte der Sonn- und 
FestUge, Erfurt, 1799, str. 185—187. 



Kapitola patnáctá, str. 229.— 231. 

*) Archiv Třeboňský, Faui. Šternberk, 1537. 

*) Plachý, Paměti plzeňské, str. 123 (k r. 1519). 

') Petra Glasera Čelední ďábel, vyd. Veleslavín, 1586, 1. F4. 

*) Mladistvá oliva, v Litomyfili, 1606, 1. a 2. Srv. Žalanský, O nemocech, 
1. c, 1. £ 4. 

*) Věk člověka, pův. vyd. 1604, vyd. 1723, 1. D 3. 

'} Obora panenská, v Praze, 1634, str. 61. 

'') Brousírna, 1. c. str. 44, 285, 347. 

*) Pohádky velmi kratochvilné o rozličných věcech, vyd. 1626 v Holomouci, 
1. a 6. 

>) Pohádky velmi kratochvilné, v Starém Městě Pražském, 1695; 1. B 6. 

'*) Duchovni pohádky to jest ukryté otázky z písma svatého s odpověďo.! 
kratičkými, v Jindřichově Hradci, u Františka Petra Hiigartnera, 1738, I. D 5, D 6. 
(Otisk ze starSi předlohy podle zmínky v obiírném názvu.) Srv. Staročeské sbírky 
pohádek (t. j. hádanek), v Praze. (Otisk z Českého Lidu 111.) 1894. 

'*) Aesopovy fabnle, vyd. 1579, íab. XIX. 



Kapitola áestnáctá, str. 231.-— 242. 

*) Viz J. Srb (D e b r n o v). Dějiny hudby v Čechách a na Moravě, v Praze, 
1891, str. 26 a d., kdež uvedena přísluSná literatura. 

*) Viz na př. Cantiones evangelicae ad nsitataa harmonias, qnae in ecclesiis 
boemicis per totiui anni circulum canuntar, accomodatae, praecipue Ghristi bene- 



XXIV Poznámky ke str. 281.-242. 

ficia breviter complecteDtes, autore VeDceslao Nicolaide Yodniano, 
reipublicae Latecensis notario, Wittenber^ae, 1554: „unde apparet veterea Boemos 
rousicae valde stodiosoB fnisse." 8rv. též Martin Gerber t, De cantn et musicH 
sacra a prima ecclesiae aetate usqae ad praesens tempas, 1774, II. 372 a d. 

') Muzika, to jest zpráva k zpíváni náležitá, vdeohném zpěvům se učiti žá- 
dostivým ku požitku ode mne Jana Josquina jazykem českým v nově sepsaná 
a vydaná, létha 1661, 1. Ad. 

*) Mravové aneb naaěení potřebná, vyd. 1600, I. b9. 

^) O ctném a chvalitebném v světě obcování, vyd. 1618, ). 279 b, 282 a. 

') O posluchačích sv. evangelium, v Praze, 1618, 1. M 4, M 5. 

^) Výklsd na modlitbu Páně velmi utěSený, v Praze, 1585, 1. 165. 

•) Knpidova Střela, vyd. r. 1590 v Praze, 1. 167. 

') O pokoji a válečném nepokoji, vyd. v Praze, 1611, 1. G7. 

'^) Registra purkm. lounská, I. 1571, 20. Výpisek Dra. Z. Wiutra. 

*') Navedení mladistvého věku k poctivým mravům a svobodným literním 
uměním, v Praze, 1606, 1. A 8 — B. Navedení toto otiskl jsem v časopise Květy 
mládeže, v Praze, 1894, č, 2.-8. 

'*) Planety, pod kterouž by se člověk narodil, a co mu se budoucího skrze 
planety vyznamenává, v Bolomůci, 1558, 1. 8 7. 

") Krátký vejpis o nemocech morních, v Starém Městě Pražském, 1582, 
1. C 3. 

'*) Knížka obsahující stav městský, v Starém Městě Pražském, 1602, str. 
405-407. Nápis na Opočnu viz a S e d láčka, Hrady, II. 37. 

■*) O nebi a o peklu, 1. c, str. 36—37. 

••) Věk člověka, 1. c, I D 5. 

") Nové kratochvíle, vyd. 1698, 1. Q 3. 

'*) O ctném a chvalitebném v světě obcování, 1. c, str. 108. 

■') Viz pěkný článek Frant. MareSe, Rožmberská kapela, CČMus., 1894, 
str. 209. 

") Viz Dr. Z. W i n t e r, Pražské muziky. Světozor, 1887, str. 58. 

'■) Archiv král. m. Prahy, čís. 326, I. 80; statuta z r. 1677, čís. 994, 1. 
403—405. O družstvu hudebním (srv. str. 242) viz W. W. Tomek, Dalibor, 
1860, str. 3. 

") Viz Srb (Debrnov), Dějiny hudby v Čechách, I. c, str. 42 a d. ; 
Ant. Rybička, Hudební kapella Rudolfu 11., Pam. Arch., 1832, XV. str. 685—686 ) 
G. Pazourek, Mittheilungen des Vereins fiir Geschichte der Deutschen in I55hmen, 
1893, XXXI. str. 281. 

") Česká Včela, v Praze, 1847, č. 19, str. 76. 

'^) Nomenclator quadrilinguis, 1. c, str. 846 a d.; Silva quadrilinguis, 1. c, 
str. 164. 

«) Archiv král. m. Prahy, čís. 1174, 1. 4 b (r. 1598). 

"j Tamtéž, 1. 130 (r. 1601). Srv. Dr. Winter, Světozor, 1887, 1. c. 

*') C a r c h e s i u s. Historie o životu doktora^ Fausta, vyd. v Praze, 1611, 1. C. 

>*) Viz Fr. Maře S, Rožmberská kapela, ČCMus., 1894, str. 234—286. 

«•) Knížka zlatá, v Holomouci, 1577, W 7. 

••) Srv. Srb, Dějiny hudby v Čechách, 1. c, str. 87. 

•') Nové kratochvíle, I. c. 

»») Vyd. Fr. Dvorský, 1886, str. 106. 



Poznámky ke str. 243. - 252. XXV 

Kniha čtvrtá. 

Kapitola první, str. 243. — 252. 

') Srv. BOhme, Goschichte des Tanzes, 1. c, I. str. 110. 

') Was yom Tantze zu halten sei, Halle, 1697. Srv. Pozn. 3. 

*) Was von dem weltUblichen TautzeD zu halten, Halle, 1697. 

*) Cbristliches und erbauliches Gesprách vom Zechen . . ., Tanzen, Halle, 1698 . 

^) Kurze Vorsteilung, was von dem weltfiblichen Zechen und Tanzen nach 
der Regel Gottes Worts und nach Beschaffenheit des wahren Christenthums zu 
halten, Leipzig, 1700. 

') Von liederlichen Sonntags-Tantzen, Leipzig, 1701. 

^) Der hOllische Kain oder die unglUckseiige Freude der Tantzer, Augsburg, 
1705. 8rv. též Lange« Yom Tantzen, Giessen, 170é. 

*) Von der Nntzbarkeit des Tanfzens, Frankfurt, 1713. 

') Viz důvodjr y dissertaci: J. GrUneberg praes., resp. J. Statins, Dissertatio 
de saltatione Christiano licita, Rostochii, 1719. 

*') K a u z i D, Dvůr svatý aneb křesťanská naučeni, přel. J. Barner, v Praze, 
vyd. 1700, I. 151. Srv. I. 46, II. 465. 

") Náchodský, Sancta curiositas, v Praze, 1707 I. 187, 188. 

*') Tria tabernacula in monte Thaboreo, v Olomouci, vyd. 1738, str. 12—13, 
249 11. 

'») Kázáni, v Praze, vyd. 1724, I. 107, 587 ; vyd. 1730, II. 91. 

^*) Trojí čest od trojnásobní zásluhy splozená, v Praze, 1748, 1. A2— A3. 

»*) Dva halíři médénní, v Praze, 1719, 1. D2— D3. 

'*) Kukopis universitní knihovny pražské. 

*') Jiřího Volného Písné kratochvilné. Vydává Dr. C. Z i b r t, v Praze, 
1894, str. 67 a d. 

•») Zázrakové Boží, v Praze, 1718, str. 192 

'>) Den spolunedélní a sváteční, v Praze, 1709, 1. Bd. 

^°) Semeno slova Božího, v Praze, 1701, str. 603. 

^') Robota církevní v nedělní den netoliko dovolená, ale taky od církve 
svaté katolické přikázaná, v Praze, 1720, str. 191. 

'^) Viz Bohabojní a svatí cechové, z vyd. r. 1630 otiskuje Dr. Č. Z í b r t, 
v Praze, 1894, str. 5. 

^^) Prepodivná matka svatoborská Maria v zázracích a milostech svých, 
v Li torny 6li, 1666, sír. 91—92. 

") Uzda duchovní, v Praze, 1702, str. 391—392. 

") Postilia katolická, v Praze, 1695, str. 184—135. 

'') Vejtažní naučeui a vejkladové na všecky nedělní i sváteční epištoly, též 
evangelia, v Praze, 1740, str. 991. 

") Crttechismus, v Praze, 1746, str. 302, 154—155. 

^'j Bezpečná cesta do nebeského ráje, v Starém Městě Pražském, vyd. 1718, 
str. 179—192. 

^') Třetí sloup nepohnutedlnýho základu katolického živobytí, v Praze, 
1708, 210-219. 

»•) Trojí chléb, v Praze, 1727, I. str. 84, 

»') Postilia katolická, v Praze, 1695. str. 61-62. 

*^) Jádro naučeni křesťanského, v Král. Dvoře, 1789, str. 261. 

**i Mravná naučení, v Praze, 1763, II. str. 5. 

'*) Lauretanský domeček, v Praze, 1723. 

"} Duchovní sedlský regiile, v Hradci Králové, 1740, str. 20 21. 

••) Berla Jezu Krista, v Praze, 1709, str. 105 a d. 

*') Srv. J. Dyrckynk, Regulae aneb pravidla dokonalosti, v Praze, 1706, 
str. 27—29. 



XXVI Poznámky ke str. 262—260. 



^«) Siclns sanctnarii, vyd. 1713, 1. G4. 

") Srv. Mat. Václavek, ValaStjká svatba, v Telči, 1892, str. 50-51. 

*"j Život 8v. Lidmily, v Praze. 1702, str. 209—211. 



Kapitola druhá, str. 253. — 254. 

') ČČMus.. 1846, str. 473. 
^) Vyd. r. 1671, 1. 56, 67. 

=»; Z i b r t, Staročeské výroční obyčeje, 190—193. 
') Pražské Poštovské Noviny, 1724, č. 97 (2. prosince). 
*) Synod. arch. pragensis, vyd. 1605, str. 123. 

^) Fasseau, Collectio synodoram et statutorum dioecesis Olomucenae, 1. c, 
str. 144, 157, 



Kapitola třetí, str. 254.-259. 

') Srv. B O h m e, Geschichte des Tanzes, I. c, I. 120 a d. 

*) Viz Světozor, 1879, 71; Gořebiowski, Gry róžnych stanów, 1. c, 
str. 317. 

*) Viz Czerwinski, Geschichte des Tanzes, 1. c, 131. 

^) Viz K 1 e m m, Katechismus der Tanzknnsť, str. 56 a d. 

^) B 5 h m e, Geschichte des Tanzes, I. 136. 

*j Srv. spis lat. „De saltatione'* (v univ. knih. praž., sign. 22 J 68), str. 67 

^) B6hme, Geschichte des Tanzes, I. 126. 

") Discursus Lipirona, to jest smutného kavalíra de amore aneb o lásce per 
potentias et passiones animae suae vedený, 1651, I. 16 b, 17 a, 38 b, (rukopis univ. 
knihovny pražské). 

») Coelum vivum, 1724, str. 236. 

•") Coelum vivum, 1. c, str. 237. 

") Coelum vivDm, I. c, str. 233. 

«») Coelum vivum, I. c, str. 236, 237. 

'») Coelum vivum, 1. c, str. 288, 242. 

'«) Siclus sanctnarii, 1. D2, D3. 

• ) KoniáS, Cytara, vyd. 1746, str. 561. 

••) Musa Moravská, vyd. T. Fryčaj, 1813, str. 152. 

^^) Doctrina Christiana, 1721, str. 164. 

' *) Siclus sancturii, 1. D 2. 

'•) Poezye, 1806, I. str. 60. 

»•) Tylův Pražský posel, Sbírka užitečného i kratochvilného čtení, v Praze, 
1846, I. str. 86. 



Kapitola čtvrtá, str. 260. — 266. 

') Jeden v zákoně zběhlý, v Praze, 1730. 

') Viz Dr. G. Steinhausen, Kulturstudien, Berlin, 1893, str. 92-93. 
=^) Srv. Von Schlesien vor nud seit dem Jar 1740, Freiburg, 1740, I. 333. 
*) Kniha pro dítky, v Praze, 1771, str. 116. 



Poinimky ko Btr. 260.— 274. XXVIl 

*) Viz R i e g f? e r, Materialien zuř alten and neuen Statistik von B5hmen, 
1788, VI. Btr. 193—195. Překlad čeakv podán v Lumíru, 1853, str. 140— Ul bez 
výslovného udáni pramene („spis r. 1788 v Praze vySlý"). 

^) Gescbichte des Tanzes, I. c, I. str. 137—188. 

^) Masopustni žert aneb pan Šídlo, taneini mistr, fraška v 3 jednáních, 
v Praze, 1813. 

<") Die alte Hilfe der BOhmen und Máhren, Prag, 1808, str. 57— 5S. 

•) PrHg, Beiblatter zu Ost und West, 1843, 6. 187, str. 747; č. 116, 22. čer- 
vence, str. 464. 

'•) 1. c, 6. 119, str. 475. 
»•) 1. c, č. 161, st!-. 644. 

*^) Na ukázku, jak vypadal zvací lístek, kterým vábili taneční mistrové 
v Praze žáky, vypisuji text z originálu z konce veku XVIIL: „Nacbricht Ittr Freunde 
der Tanzkunst. Ěinem hohen Adel, sowohl als dem verehrungswilrdigen Publikum 
macht der Endesgefertigte bekannt, dass er gegen ein billiges Honorár mít der 
gr5s8ten Bereitwilligkeit Jedem, dem un der Ausbildung geiner kOrperlichen Ge- 
wandheit uud des darans entspringenden áiissern Anstandes gelegen ist, in Kammer- 
und Gesellschafts-Tánzen auf leichtfHSsliche, grilndliche und daher bleibende Me- 
thode Unterrícht sowohl in- als ausser seiner Wohniing zu geben gesonneo ist. 
Anton Zachi 8 ta 1, befngter Kammer- und GesellschaftB-Tanzmeister, Wohnhaft 
in der Spornergasee, im Knoppischen Hause, N. C. 171. 



Kapitola pátá, str. 266. — 275. 

') Pokuty a trestání prestapníkAv zákona Božího, vyd. 1613, 1. H. 
«) Vyd. 1590, 1. C8. 

*) Srv. Z í b r t, Staročeské výroční obyčeje, 1. c, str. 191. 
*) Sobotní pražské poštovské noviny, 1723, 30. října. 

^) Nová správa král. českého skrze příjezd Alžběty Kristiny, 1721, str. 14. 
«) BohemicH, I , v Praze, 1838, str. 405—410. 
'> Viz Řič Hk, Dějiny mésta Přeštic, 1864, str. 95. 

*) Z aichivu Kutnohorského J. Ledr, Déje panitví a města Nových' Dvoř A, 
1884, str. 141, pozn. 340. 

^) Viz BOhme, Gescbichte des Tanzes, 1. c, I. str. 174. 

••) Viz K. Čermák, Český Lid, II. str. 655 a d. 

") Coelum vivum, 1. c, 526, 527. 

'*) Pia quadragesima, 1. c, II. str. 16-18. 

'») Viz Erben, Písně, č. 676; Zíbrt, Staročeské výroční obyčeje, 1. c, 
str. 44. Srv. též Grube, Flachs m Sitten und S^tgen ; Kolberg, Lud, XVI. 
114; Zbiór wiadomoáci do antr. Ind., VIII 265, IX. 23; Fedorowski, Lud 
okoíic Žarek, Síewierza i Piiicy, Warszawa, 1889, str. 155. 

'*) Podám o tomto obyčeji obSirnéjěí výklad v Č. Lidu. 

**) Viz o tom podrobně Zíbrt, Památník vid. spolku „Pokrok". Srv. o témž 
D' E 1 v e r t, Gescbichte der Musik in Máhren und Oesterr. Scblesien, BrQnn, 1873, 
str. 194. 

'^) K. G. Anton, Erste Linien eines Versuches ttber der alten Slaven Ur- 
sprung, Sitten . . .. Leipzig, 1783, str. 147: „. . . wir Teuschen ahmen armselig den 
Kosakischen, polnischen und hanakischen nach. Sich swenken, aufstampfen, 
in die HOhe springen, die Glieder verdreheu, nur mít einer andern Perseu allein 
tanzen, dieses ist das Karakteristische der slavischen Tanze.** ' 

3* 



XXVm Poasnámky ke str. 274.-285 

'^) Srv. S c h i 1 1 i D g, Geschichte der neueren Musik, Carlsruhe, 1842, III. 435. 

'*) Die Bálle der elegaDten Welt, Nordhausen, 1842, str. 75. 

^^) Bibliothok der mábrschen Staatskuade, Wieo, 1786, I. str. 2—3. 

^®) Coeluin vivum, 1. c, str. 672. 



kapitola šestá, str. 275. — 279. 

') Viz skladba „Děvée 8 růžovým věncem ze Vsi Ovenče na ožínky JMstem 
Františkovi a Marii Terezii, králi a královně éeské, dvanáctý den měsice srpna 
léta 1792, v Priize, a J. G. Kal ve, 1792 ■, Bescbreibting des Aernte- und Rosen- 
festes, welches in Gegenwart S. M. Franz I. und Marian Tberesiens, KOoigs und 
Kdnigin von B5bmeu durcb die Landesstande veranstaltet von dem ím Parke Ba- 
bentsch bei Pra^ versammelten b5hm. Landvolke den 12ten Au^utit 1792 gefeíert 
wurde, Prag, 1792; Kttnigskrttniing in Prag i. J. 1792, Prag, 1792, str. 276-285; 
Tagebuch der bóhm. ROnigskrOnung i. J. 1792, Prag, str. 201—206. 

») Kalendář historický, 1797, I. str. 181—184. 

») Boheroica, díl V. str 414—418. Srv. Lumir, 1862, 62. 

*) Viz Albrecht, Kr^^nungsjoarnal fUr Prag, 1791 (popu bálu v divadlo 
na str. 487 — 492); KrOnungsbegebenbeiten Kaisers Leopold II. als KOnigd von 
B5bmen, wie auch der Kaiserin Maria Ludovica, Prag, Budweis, Leíp^ig, 1791; 
Job. Ferd. von Bock und Pollack, Krónungs-Ceremonie des Kaisers Leo- 
pold II. und der Kaiserin Marie Louise als KOnig und KOnígin v. BOhmen, Wien, 
1791; Bóbmische Krónungsťeier 8. M. Leopold II. und Maria Louise, Wien, 1791; 
Tagebuch der b()bm. KrOnungsurden, Prag, 1791; Job. Debois^ Aktenmassige 
Urkunde uber die KrOnung des KOnigs Leopold II. und Maria Louise, Prag, vyd. 
1792 (1804, 1818). Popis bálu v divadle na str. 153 a d., vzadu znázorněno na 
příloze, jaká byla úprava architektonická. 

») Bohemica, v Praze, 1838, I. str. 532—533. 

«) Kalendář Historický, v Praze, 1797, I. str. 163-164. 



Kapitola sedmá, str. 279. — 306. 

') Bohemica, díl V. str. 133—134. 

*) Beobachtungeh in und ttber Prag von einem reisenden Auslánder, Prag, 
1787, I, 143—144. 

^) Tvrdí to spisovatel uvozované knihy „Beobachtungen''. 

*) Beobachtungen in und Hber Prag, 1. c, I. 121 a d. 

^) Geschichte des Tanzes, 1. c, 1. (viz v obsahu přisluSné stati). 

«) Viz Beobachtungen in und Uber Prag, 1. c, 11. 73—75. 

') Riegger, Materialien zur Statistik von BOhmen, 1787, III. 601-606. 

•) Vertraute Briefe geschrieben auř einer Reise nach Wien zii Ende des 
Jahres 1808 und zu Anfang 1809, Amsterdam, L str. 183—134, 402. 

») Neuestes Gemalde von Prag, Prag, 1823, str. 163—164. 

'") J. J u n g, Klagen eines alten ExTanzmeisters, Postbtichlein oder Versuch 
die lóblichc Correspondenten-Schaar zu bewegen, deiu Authorischcn zum neuen Jahr 
etwas her zu geben, Prag, 1811, str. 8—10. 

»•) Jindy a Nyní, v Praze a v Hradci Králové, 1833, 1. str. 12—13. 

'^) Krameriflv Cechoslav, v Praze, 1822, str. 61. 

") Krameriův Cechoslav, 1821, str. 303. 

»*) Květy, 1837, ě. 19, str. 152. 



Poznámky ke str. 285.— 314. XXIX 

>*) Květy, 1839, d. 6, Btr. 44 a d. 

••) Srv. Českou Včelu, 1842, é. 16, str. 66; Gerle, Prag, str. 62. 

>^) Srv. £d. Herold, Světozor, 1885, str. 134. 

'>) Česká Včela, 1845, č. 6, str. 24. 

•») Květy, v Praze, 1848, č. 30, str. 131. 

»•) Květy, 1845, 6. 102, str. 408. 

»») Květy, 1842, č. 6, str. 23-24. 

»») Květy, v Praze, 1843, ě. 10, str. 44. 

») Česká Včela, 1846, str. 364. 

«*) Květy, 1842, č. 49, str. 196. 

*») Bohemica, 1. c, I. str. 328-330. 

'*) Viz S c b a 1 1 e r, Beschreibung der kOo. Haupt- und Residenzstadt Prag, 
1796, III. str. 556; Scbiessler, Prag und seine Umgebung. Prag, 1823, li. 
94—97; Griesel, Neuestes Gemálde von Prag, Prag, 1823, 164; Seidlitz, 
Wanderungen darcb Prag, str. 153. 

") Srv. Kvéty, 1885, str. 31. 

^*) Adolph von Schaden, Meister Fucbs oder hurooristiscber Spazier- 
g;ing von Prag ttber Wien nnd Lioz nach Passau, AUerneuestes Capriccio, als 
diittes Tableau in die Gallerie der Kater- und Bockspriinge, Dessau, 1822, str. 
16—18. 

») Kvéty. 1837, č 6, str. 40. 

»•) Česká Včela, 1842, č. 12; Květy, 1812, č. 8, str. 28, 32. 

*') Květy, 1845, č. 17, str. 68; Česká Včela, 1845, č, 12, str. 48. 

") Květy, 1844, č. 27, str. 107. Srv. Gerle, Prag, str. 68—69. 

") Květy, 1845, č. 19, str. 73-74. 

") Česfcá Včela, 1846, č. 18, str. 72. 

»*) Květy, 1846, č. 25, str. 100. 

**) Česká Včela, v Praze, 1847, č. 15, str. 59. 

»') Srv. Květy, 1841, c. 52, str. 415. 

'*) Viz Meine Einsamkeiten, Eine moraliscbe Wocbenscbrift, Prag, 1772, str. 
324-328. Srv. Tyl, Jindy a Nyní, 1833, II., č. 19, str. 144. 

'') Tomsúv Dopisovatel pro Čecbý a Moravany, v Praze, 1825, č. 8. 

^*) česká Včela 1845 č. 1. str. 4. 

*■) Prag, Beiblfitter zu Ost und West, 1843, č. 194, 6. prosince, str. 775 -776. 

*^) Rozličnosti Pražských Novin, 1828, č. 15 (dne 21. února). 

**) Scbiessler, Prag und seine Umgebnngen, Prag, 1813, IL str. 97. 



Kapitola osmá, str. 306. — 334. 

') Viz Dr. V. Řezníček, Národní beseda. Idyllka /. pražského Života. 
(Oiisk ze Světozora, 1885.) V Praze, I886; AI. Mattuáka, České báiy, Květy, 
1885, II. str. 3S5 a d. Srv. též M a 1 ý. Vzpomínky a úvahy starého vlastence, v Praze, 
1»72, str. 95—96, 116—117; téhož NaSe znovuzrozeni, v Praze, 1880, 1. str. 63. 

') Tylův Pražský posel. Sbírka užitečného i kratochvilného čtení, v Praze, 
1846, 1. str. 95—96. 

*) Vlastimil, Přítel osvěty a zábavy, v Praze, 1840, III., sv. 1. str. 149. 
*) MattuSka, České bály, 1. c. 
») Květy, 1840, str. 65—56. 

•) Rukopis Všelijaké pamětihodné věci, počato 1. P. 1836, str. 129 a d. List 
otiskuje také Ferd. Čenský, Z dob nafieho probuzení, v Praze, 1875, 95 — 9tí. 
') Viz J i 1 j í V. J a h n, František Ladislav Rieger, v Praze, 1889, str. 11—13. 
•) Květy, v Praze, 1841, č. 6, str. 47. 



XXX Poznámky ke str. 314 --340. 

')Ferd. Čeněk ý, Z dob naSeho probuzeni, 1. c, list PospišilAv Tom. 
Burianovi, str. 109-111. 

") Viz Riegrův list faráři HuŠkovi u Jahna, Frant. L<id. Rieger, 1. c, 
»tr. 13—16. 

•") Kvéty, 1842, č. 9, str. 36—36. 

") Česká Včela, 1842, č. 12, atr. 47—48. 

") AI. MattuSka, České bály, Květy, 1886, II. 389. 

»•) Květy, 1837, é. 6, str. 87—38. 

'») Čeiká Včela, 1842, č. 12, str. 44. 

") Květy, 1842, d. 89, str. 351. 

") Viz Ferd. Čenský, Z dob naáeho probuzeni, str. 111 

'•) Česká Včela, v Praze, 1842, str. 176 a d. 

") Květy, 1843, č. 18, str. 62. 

»») Kvéty, 1816, č. 15, str. 60. 

^•) Česka Včela, 1846, č. 10, str. 40. 

«') Květy, 1844, č. 20, str. 80. ^ 

"j Viz Tomsovu zprávu v České Včele, 1843, č. 20, str. 79—80; Jnhr 
bíicher iUr slawísche Literatur, Kunst und Wissenschaft, 1814, II. str. 257: „BOh- 
mische Besedy^. 

") Kvéty, 1844, č. 28, str. 112. 

") Česká Včela, 1846, č. 37, str. 148. 

««) Kvéty, 1848, č. 28, sir. 119. 

") JabrbUcber fUr slawische Literatur, Kunst und Wissenschaft, Leipzig, 
1844, II. str. l82: „Ein slawischer Balí.*" 

") Kvéty, 1846, č. 20, str. 80. 

») Kvéty, 1846, č. 21, str. 84. 

3") Česká Včela, v Praze, 1847, č. 10, str. 39—40; č. 11, str. 43. 

•») Včela, v Praze, 1848, č. 12, str. 47. 

»») Včela, v Praze, 1848, č. 13, 14, str. 61, 6t. 

"} Včela, v Praze, 1848, č. 20, str. 79—80. 8rv. Kvéty, 184S, č. 20, str. 82 
až 83, str. 122. 

»•) Kvéty, v Praze, 1840, č. 16, str. 119—120. 

»^) Viz Kvéty, 1842, č. 21, sir. 83—84. 

»«) Květy, 1843, č. 23, str. 92. 

»Í Kvéty, 1845, č. 48, str. 191. 

") Srv. o tom Květy, 1846, č. 124, str. 496; č. 127, str. 608. 

^*) Víz Mtlllerúv článek První Šibřinky v Památníku, vydaném na oslavu 
dvacetiletého trváni tělocvičné jednoty Sokola pražského, v Praze, 188'^, str. 89 a d. 



Kapitola devátá, str. 334.-346. 

*) Waldau, BOhujísche Nationnltunze, Pra^, 1869, atv. IG. Srv. též zprávu 
Dlouhého, O hiátor. vývoji t«nce, 1. c, str. 40—41. 

*) Životopis jeho viz ve Světozoru, 1876, str. 290. O Hilmarovi viz článek 
C r h fi v, Fr. Hilmar a jeho poměr k polce, D^ilibor, 1860, str. 73 a d. 

») Květy, v Praze, 1840, č. 50, str. 400. 

*) A. Fahnrich, PalUs Athéno, Ein etymologisches Taschenbuch, Jičín, 
1846, III. str. 495. 

'•) Česká Včela, 1845, č. 3, str. 12. 

•) Česká Včela, 1846, č. 37, str. 148. 

') Kvéty, 1848, Č. 28, str. 117. 

*) Kvéty, 1840, str. 312. 



Poznámky ke str. 340.— 379. XXXI 

*) W R I d a u, BOhmische NationaltaDze, I. str. 18. 
»•) Viz JKHBaa CTapHHa, C.-Iló., 1892, str. 46, 78. 
»•) Květy, 1842, 6. 5, atr. 20. 
") Cefká Včela, 1845, č. 11, str. 44. 
") Kvéty, 1842. 

»*) Květy, 1841, č. 41, str. 326. 
'*) Květy, 1845, é. 59, atr. 236. 
'«) Česká Včela, 1842, č. 61, str. 201. 

'^) Srv. Czerwinskí, Brevier der Tanzkunst, Die T&nze bei den Kultur- 
vOlkern von den áltesten Zeiten bis zuř Gegenwart, Leipzig, 1879, str. 221—2*24. 
*') Tanz and seine Geschichte, 1. c, str. 294. 
»») Geschichte d. d. Tanzes, I. 221—222. 



Kapitola desátá, str. 346.-378. 

*) České národní písně, vyd. 1825, str. V. 
») Květy, 1846, č. 46, str. 182. 
») Bnhemica, v Praze, 1838, I. str. 427-428. 
v. *) řČMus., 1834, 1. str. 61. 

s) O těchto tancích viz Waldau, BOhm. Nationaltánze, lí. 20 ad., 33— 'ft; 
Dlouhý. O histor. vývoji tance, 1. r.» 70—72. 
•) Česká Včela, 1843, str. 372, 376. 
') Květy, 1846, č. 10, str. 39. 

') Inclyti superioris Ungariac comitatus G5m5riensis notitia, Leutschoviae, 
1805, str. 459, §. 24. 

») Poezye, ve Vacově, 1806, I., str. II.— III. 
v ^'*) Lad. Bartolomaeides, Memorabilia provinciae Csetnek, 1794, str. 57. Srv. 

j téhož Cooiitatus G5nQ5i'ien8Í8 notitia, 1. c, str. 447. 

I *') Obrazy ze života slovenského, Sebrané spisy, III. 308—309. 

''') Prostonárodiiie obyčaje, pověry a hry slovenské, Turč sv. Martin, 1880, 
str. 29. Tamtéž, str. 31—32 báseň Sladkovičova, otištěná z Nitry, 1853, V. str. 
19-21. 

»») Obrazy života, 1859, 23. 
»*) ČČMus, 1834, I. 61. 



Kapitola jedenáctá, str. 378. — 383. 

») Život sv. Lidmily, v Praze, 1702, str. 206. 

^) Berlu kráU^vská Jezu Krista, v Starém Městě Pražském, 1709, 196. 

*) Bohemica, III. str. 136. 

*) Viz řadu feuilletonů od Frant. Klímy v Nár. Listech 1894. Z nich upo- 
zorňujeme na feuilleton II. (dne 27. ledna), kde líčen posudek Burneyúv (Karl 
Burney*s, der Musik Doktors, Tagebuch spiner musikalichen Reisen, III. Theil, Durch 
BOhmen, Snclisen, Brandeburf? . . ., Hamburg, 1773). Phebledně vylíčeny jsou též 
poměry hudební v Praze v publikaci Jahrbuch der Tonkunst von Wien und Prag, 
1796. Inn von SchOnfeldischen Verlag, str. 101—194. 

^) Kniha zlatá anebo nový zvěstovatel všeho dobrého a užitečného pro národ 
slovenský, v Praze, 181 7, I. str. 36. 

•) Hromádkovy Prvotiny pěkných umění, ve Vídni, 1814, str. 121. 

') Prsfr nnd seine Umgebungen, Prag, 1813, II. 97—98.