(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Karla Havlíčka Borovského politické spisy"

Google 



This is a digita] copy of a book that was preserved for generatioDS od library shelves before it was carefully scaoned by Google as part of a project 
to make the worlďs books discoverable online. 

Il has survived long enoiigh for the copyright to expire and the book to enier Ihe public domain. A public domain book is one lhát was nevěr subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vmy counlry to country. Public domain books 
are our gateways to the pásl, representíng a weallh of hislory, eulture and knowledge thaťs ofleo difíicull lo discover. 

Marks. notations and other niaiginalia preseiit in the originál volume will appeai' in this filé - a reminder of this book's long journey from Ihe 
publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner wilh librai^ies to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to Ihe 
public and we Lue merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order lo keep providing this resource, we háve takeD steps to 
prevenl abuse by commercial jiarties, including placing technical reslrictions on automated querying. 

We aJso ask that you: 

+ Make non-cominercial use ofihe files We designed Google Book Search for use by individuals. and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainýmm aiftomated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém; IFyou are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a laige amounl of text is helpful. please contact us. We encourage Ihe 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attiibiitioii The Google "watermark" you see on each tile is essential for informing people about ihis project and helping them find 
addiiional materials through Google Book Search. Please do nol remove il. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember thal you are responsible for ensuring that whal you are doing is legal. Do nol assume lhát just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whelher a book is still in copyright varies from counlry lo counlry. and we ean"l offer guidance on wheiher any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume thal a book's appearance in Google Book Search means il can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabiHty can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize Ihe worlďs Information and lo make il universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search tlirough the full text of this book on the web 



at littp :/ /books . google . com/ 



tlaviicevt , HÍ 



KARLA HAVLÍČKA 



BOROVSKÉHO 



POLITICKÉ SPISY. 



K VrDÁNÍ UPRAVIL 

Dr. ZDENĚK V. TOBOLKA. 

díl m. 

• SLOVAN- 1850—1851. — EPIŠTOLY KUTNO- 
HORSKK 1851. - REJSTŘÍK. — PŘÍLOHY. 



WsT ]. 



V PRAZK 
Nakladsm Jáma Laichtbra na KbAl. Vinohradsch. 

1903. 






Vetkerá práva vybrasena. 



KidbtaUna Dr. Bú. Grifr ■ Syn * Pnm. 



OBSAH. 



Stnw 

Ú»od . . 1-LVl 

1. OtnÁmeni (6. kvéiaa i. I850> ... - - . . . . t 

t. Místo úvodu <8. kvitiM r. 1S50J ... . . 5 

3. Nakc Mmtká ů%Uva <S. kvílná r. ISSO) . . . 14 

^4. Svoboda citkTe (14. kvěuiar. 1S6UI !« 

^f A. Bohuslavu Balbina ObtariA národu stovanskjho, svlibté í«- 

^ aUbo (!0. a S9. kvílná t. 1800) 33 

6i SUby a oblcieni (!9. kvitu r. tSSO) !>3 

7. ČMkiitMhta O. ierrna r. IS60) . . 5» 

8. Co to jMt byrokratie? (!<• icivna r> ISůO) 78 

e. Canauni a tivoSoda tisku (16. Itnnt r. 1850) .... 86 

to. Naia nynijU posUvenf (32. íetrna r. 1850) fil 

II. tniki lltxiiu a htabt WurmbtRnd (3$. iarvna r. iSfiO) . 97 

tS. Kotottaimut (£0. iecvna r. liUO} 100 

13. Co jMi vtaclnf konsUtuce? (3. ím-civ«c r 1SM) .... 108 

14. Voi*« («. &«rvetice r. 1860) 119 

15. ihiaové (10. eerreoce t. ISSO) 133 

16. Maoaulay o revolndob (13. í«rveR>ce r. I8a0) IS2 

17. VHatAn novinint (13. i«rv«nce r. I850> 156 

18. Slovaaski poUlika (17., tO. a 24. iarv«nce r. 1860] ... 165 

10. Kdo i«si votii idMJiala? (31. ii«rv«nc« r. 1850) .... 805 
20. Z HalbU 1.31. ÍBtvwca r. 1850) Sil 

11. Znitenl obkdtonxstl, <3. srpna r. 1850) S16 

it. VjPBUMai odpovM kVídc&skéiBU t>«aaiku> (14. Mpna r. 

ISSO) tli 

n Slav miitdtý v koiďlfliicl (21. xrpna r. 18S0> S» 

S4. DucboYenatvo v konililuei <Z4. iirpna r. 18301 . i i . • SS7 




5 



26. Spor ni> a Vídtntkjlm UMniKcna (!l. srpna r. IB&O) líi> 

£& Obecni volby v Prue (ta upna r. |8S0) 207 

Í7. Dijiny čtekě (4. UH r. 1860) . 280 

2<. Kdo pUii ntjvMI dantí (4. >iN r. ISSO S89 

2A Vládtit skliíko (7. %ií\ t. I850> 30S 

30. Pci>ii ocntroLMCi (II. úri r. 1S50) 310 

31. Miatr Jan Hu« (14. a 18. táii t. IS&Uj 3111 

33. Slu£i-li pravá obfanň vjrmčŤovab podl« dam? <3&. šiti 

r. 18S0) 3*0 

33. Strany politicko {t. a 10: Hitu, r. \ÍMi 3A3 

34. Far>-iauv4 rovnoprávrioiti nilNdnf (&. jtjaa r. ISM^) 371 

3JÍ. Pta«toríani rahouíU <9, h]na r. 1850} 3SH 

ua. i:miineipac« i.iái (12. října r. 1850> . *vi 

37. Sardttuko a Rakousko v hiUi (23. iijn^ r. tSCOf ... 40S 

38. Panu prufeuoru Janu Kulárovi (33. října r. I8.J0> . ■ 4IA 
30, Nynijii posMveni ieskč šleobiy (30. ňJM r. 1830) ... 436 
4(1. Slovo v iu o roxuiláni íawpUú po poáli (80. tiJB* '■ 

i8«> 440 

41. Nivrti Qovího ftpolku nepoUtickJtio (S. IMopadu r. 1S50) 449 

45. PMpeUi polílickt (8. Uatopadu r. I8&0) 4ftl 

43. SpiMvni juyk iia Slovensku (0., SS. ■ 27. Ilitopadu r, 

1850) 4Í6 

U. Vojna v Némcicb (13. listopadu r. I8M) . , . 4;d 

46. Nexn«bohov< (27. tlstopadu r. 18M) 4W- 

49. tnaa M Slovmaka o <«fltrili«ad a foedvicl (4. prosinec 

r. ISSOi 501 

47. Cim di), tim bít'. (7. proBincc r. 18S0) ... 50K 

48. MKbiavdůr: Panovnik (II. prMlnoa r. ISA4) . . . filS 
4«. Kuranda a íaský auvovtký výbor (14. proijiwt r. 1630) S3A 
30. Fottiriantc borii nci Tortk (23- proaioco r. iSSO) - 8:!3 
«l. l*«itM ISS. proatneo r. ]8,:>0i .US 

53. Sa poiátku roku IS&l (8. ledna r. 1&6I) . O&l 
63. Soítt kralovtui iMkčbo (15. ledna r. 1851} . SAD 
M. Člnnoat vojen^íbo aoudu v Praje (1&. Mu r. I6ŮI} . MHI 

54. ZruMni óatavy od 4. bČona (I&. ledna r. IK^ilt £71) 
a. tíiy aUtni v roM 1850 (15. Icdoa r. 1351) ATS 
&7. Usavhdf ravoluoa (32. lodoa r. 1861) . . . STtt 



« 




69. 

5v. 
W. 
«l 

Ů3. 

ta, 

M. 

»S. 

00. 
•7. 

ta. 

Ml. 

ÍU. 

71. 

ra. 

73. 
7*. 

7S. 
«. 

77. 

7M. 

71»- 

80. 

81. 

«í. 

K3. 

K4 

«.. 

M. 

»?. 

M. 

tt» 

W). 

«t. 



Žojoba c. k. tUKidiA MUspWitvt pna Stonán (U. 

ladná r. 1861) SIS 

RevDluoe (30. ledM * $. dam f. lUl) S8t 

Porto *a íuopbT (0. énoni r. lUl) . eM 

Správa lilelhoiti obeeoidi (&. a 15. ůoena9. dsboa r. 

ItSl) «10 

Mtižoré boží a aynori avěu (8. inara t. 16AI) . 6!6 
RepabKky aaerikimkě <t2. ňaora r. 1861} . . .633 

ftako«Mká oktraiovana úsura (19. ňoora r. 1861) MS 

Upomíaka na r. 1S4S (36. ňnon r. 1861) . . 433 

Proe jMa ftbiancra? (1, braná r. 1861) . SS7 

Badakca Slovana k JSanrffWva (16, br«na r. 1861) CM 

NáboteBClvJ (IS. bÍMoa r. 1861} 67^ 

K MMoni iMoáňtni (10- břena r. 18.M) ASO 

Srobodný výrob a avobodi^ obdMd (2». bíacaa a 12. 

dobna r. 1851) es2 

Naia národBi divadto (í. doboa r- 1851) eM 

Pře okoU Ofoimaki a Ukš dala (5. dubna r. ISAI) . . 707 

GI«Mias Itceh: tút illit <lfl. dobna r. t8$i} 713 

SpMcgňiBi I Vldcnslttíio DtonĎU (30. dubna r. 1851} . ~W 

Nibotn mulové a vbstenci (17. kvitna r. ISol) .... 790 
Temio vinde^ Uebo rtude, co to buda, eo tu budaf (4. 

tevna r. 1861) 73S 

Oalil vychiMiu Slovana <1S. íorvna r. ISSn . ... 743 

Vytivalost opposice (S8. íerraa r. ISSI) TiO 

Sbírky na ium Národní divadlo (1?. SerrerM r. I8A1) . 769 

Hovibntlui proobacRÍ přcdsUTCné (12. ícrveoee r.189l) i6l 

J«d<n por^craf. (10. ítrvtOM r. 1651) 767 

K iuaihtyn (39. Umenc* r. 18.51) 776 

UilleUtro a iaadafneri« (£7. licrvcnca r. IS61) ... 776 

(První Vftlraha) (37, čtrvence r. l86l> 788 

Slovan H louii s Videnskýn Dennikcni (7. srpna r. I8ál( 787 

(ProvlBěni proti uUmbúbi). (10. m^m r. 1851) 798 

Níoo o lákonaim odporu (10. trpná r. 1S''I) . .800 

KonM (14. arpoa r, 1861) .805 

lfplit»>y kuinoboraka .313 

Poiorovaiel poHllek^ . . t)40 

RakauBki polUlaké iprávy I45S 




9S. Zprávy domáei 1461 

93. Zprávy t Čech U90 

M. (Pomimky a sdělení redakoa) 1503 

95. Úřední spisy o Slovanu 15SB 

Dodatek k dUu 1. 

I. Braďi (17. bFeina 1S48) 1546 

U. Slovo v Eu (ES. břesna 184e} 1650 

Rejstřík k dílu I.— IlI 1553 

Přílohy: Snímky. 



OPRAVY. 



Str. 57. 1. řádek nahrne. Místo: Naše zemská ústava JStl 

Sliby a obležení. 
Str, 237. 1 řádek dole. Místo >sTaEku< eti >dílu<. 
Str. 240. 7. řádek nahoře. Před slova: >Známá věc jest .. .i přijde 

na okraji: >Ep{štúly 75 — 7e.< 
Str. 255. I řádek nahoře. Místo •Vládním novinami £tl >Spor nái 

s Vídenským Denníkem.' 
Str. 454. 4 řádek dole. Míato 1406 £ti 409. 
Str. 818. 9 řádek ■ hora vyneeh slova: >prvDÍ odstavec kapHolj 

dvacáté itvrtéi. 



OBSAH. 



strana 

.,..»....,.. I-LVI 

l8. května r, 1860) 1 

|u (8. května f. 1S30) 5 

úaluva (8. kvĚina r. 1850) . 14 

irkvc U-f- kvělna r. líBU) 26 

ilbina Obrana národu slovanského, zvláště če- 

I a 29. kvělna r. 1850) 33 

běženi (29. května r. 1850) 53 

bia (1. Ěervna t. 1850) 50 

IbyrokraUs? (11. června r. 1850) 78 

svoboda tisku (15. Června r. I8á0) 83 

|5Í postaveni (22. června r. IS.iOl , . 91 

bts a htabě Wurmbrand (22. června r. 1 S50) . 97 

as (26. června r. IS50) 100 

stně konstituce? (3. Ěer^^enoe r. 1850) .... 108 

(července r. 1850) ... 119 

Července r. 1850) 133 

revolucích (13. července r. 1S50) 152 

vinám (13. července r. 1850) 159 

I politika (17., 20. a 24. července r. 1850) ... 165 

|étŠi idealisu; (31. £en-cnce r. IS.iOi .... 205 

JI, Ěar\-ence r. 1850) 211 

Ileženijsll. (3. srpna r. ISóOj 21S 

odpovčcT •Vídeňskému Denníku- (li. srpna r. 

219 

Ý v konstituci (21. srpna r. 1850) 229 

'O v konstitucí (24. srpna r. IS50) 237 



vhojímh 



YMKř/:£ 



■: l i.i' •■Jihl -j: i I '-j i-l^l .1 r \, /l/"*/ M fOlrX/ V'i 
.;; : I rH'.i;l;hj //(.■; .-i' 'M - r .1 .c \>'AV/\>y. li 1Í/. I( .■,:/./ 
,.■,.-. iíi-í.JliřjV -j; t-HI .-lí ir.-l .111 .)•'. v IV.ri^y\r 




o%% iii 



PŘÍLOHY. 



SNÍMKY 

íi) I»HAŽSKÝCH.VOVLN(r !. I. ia4Bčis. 1 .) ve velikosti I : 2. 

b) NÁRODNÍCH ííOVTN (x 9./1. ! «4fl čia. 7.) ve velikosti 1 : 3. 

c) Sl-tlVANA (i 26./IH, 1851 číb. 19.) ve velikosti 4:5. 



Zaknuirim ipn*y 



y»trtl»Ui, ■ t««>rt«« m nM, M t élttluflt p wIj 
v Iff*-' »>*«U JtrUaM J£« >' U**n< a tridirt- 
lt« tlitifit itiitl •liliiU, pnt<»l jdU <*- 

, «H»>Jl»l ■(••••BIV^ r« '<•' "te •• ••>• •'•' 

ftuartU^ «1*-T Httf-^l' <jruf. t^rt^u amib-* 
•IffiJxa »• tmavl, «afv*f4 • aajfjl , Iv ■* «^ ^ 

*• I* «»-t«t »J I* rrtí fniUttUr. la Jli»act 
r)>la«I ihtHI hMIi ■liuuom, * ■•illtM t|l> 
b«iaaj , Jad «*«&»» ■«!• •iakalHl *W«*r4t h^V*. 
tlTitrl^x •!•* txj laa «0 t>lll> t^Ha*'. U Itrt 

■ taxi ■• U (tanll •r'> aW^ '••l UUII. • «l. m 
■'U MB^ H4q>. (tllUl allllUB •••'I^M irtUUM 
*hMU ■^fcftjl !*«"**■ >■*— >«■*■■«■ 
Mtin^ a (inNM anMi klH.H. - Wkl. m iiM. 
Hp xMJ li»«li«»MI]. '•4WI •• t>n>l lUxto Mllaáa 
Kmi U4(I fMM*H», li •■ O litHr u*>l. •>• *« 
Wt*. > |l*. |HI «•>*» KHto-H «■• JW IMMJ 

lHiiri^(nU«*>iMlt •rtwkiMth ■nlMt,*)t>n 
■tn. aw nwB I *! ^h H ^^ wM»»« u* ■^■-1. 

■ niw. )M Mtnf ■ *< ■■wiM HM IM* iUUtlr 

taili. . Wliltl HrW vUi rtlbrtijlllt dlant 
b alM 4pil«faaa( trail t4ka«lw»1lB>B^ J*^ 
U«««« Jfia H»fkť« C*^<fa. f«Wti^<l, >*r<*w4 ■ 



tt, • ť'' "" ""* "' ■*>' ■" " ■a 

■a«> U*i. nW MJf an UK ■■■■■' *>* ' 
pHrv>|<. T>M alinllll. njvUI lU MM 
M»>>>,iik riti«»(y«HM>t <>«*na,i 

■ ala. ■» liaLall ttlWUW IM«. ^ *— 



a *t/í I *» ^a^cM Jfe tutal 



nlanwlMI 

b*> •»! U<a' oltUI '!*ittf Tu* HKiH 

f«j(»*H<* Uda4 kvil UM, M I* ■ 

Kil. - m UlťM llllllt MIlMa MCrtl ta •• I 






■ai 



irtiMI 



■ rmvar^HB p ^^^^^m ^^i^ a ■ 

Inia Milí* (Ifta^ oIMkM »» ■«■. . 



•• uUm fnofí—t ■»III, I* •• k Uftt 

t«. > tnH H aalM a.lll.lf )M> •■ tT « Wtm- 

iinkil. w- UTniaan M» |M auy kwa/ «•, -mHh» r*- 

i—i^n-i. ••!. »•■. E*i(»<ť*i)*ia«>]it)<ik«*MiUa*4 mi 

iMaaMilr wi.a )wr«— "*v«''4»'»»wf«)a>«. >!■* r" M >i« 



ti.l, jaikjl I •4tal4* 
BM»al OHIa lUaUl. ( I 



> ihmi, (Uq! 



H>«t> MtM -4»H • lata fi^ I . - 

rwcaualt .Wla*»)fla»ť«la— ^--^W—fc- 
•M> rairMnat Sh> »i •• b> ťMtal ■»•••"•* 
knal r>M ■ •'('1 r-fw ^ tija tiiK rlianl 

-- *mL Irdl i"", lanu. H'"". *•*' ' 
- n. ití. M. rr~ >4>l M rillka. 




ba, Ml • ••>••. ■ dt . ■*>■ M, 1. lUiHM, •• •• M >aa> fl^ hu faxUa . Jtu* aaAU. . aaiMP 
aaŠWa. - KaB -r,. i> tr a> lat |a«l «■■*•• tiiaa tlt^ a.HaaJ D<li adl W a>>iH I-iaa* « I •• aiA 

aal I li I >■■■■, ■■■ Ua 1 Ma. wrt^ *»fca • -va^ la 4M b ^-aiM air** 

,^« toiaar a aa*. ■> aaaj *a »r 41 1^ ^^ IMa t4l *to aaMb «*« v*A w4 Mi M Ja-a* <a^ ta 

II M a<iM»F - fa«> aaa»T — faaM*. jfciJl^a, — ' m anal te4 • »a<i4 aa-aaaa >aaa qfi4*>ail aá^ «a 

■l^a I otasa. - | l1^Mi<«^.aaia— ■■la m , aHH !■ ill|ll |aa aa« aaa Haa H 1 II ■>••- alaaaa 

Pkaalir_lfaMaaMaalMMa— laHl MtlaiaUaM tíMa *aMa laJiiliia Hh iWw aaiKa i|> ili aa« 
a »4> la aa (lina aliaai af> nWa a*aa aaataa aarll kaf»tlKaiaa>r«> aaalka •■ ima W aaaBL n 
»a^ aa^ aa »a alf a a;^laaa ai^i m ■ MÉ^ ta a MJa IB ^ hNa a u 1 f iail a* a l ^a— T — 
^lÉ-all aaaa i aW aaajfc. .1 ■ m iMfc wt— a aaaa WwT^ vaWba laal Mat M^ lllanlllf av 

a aWlÉa. Oa a-laa IMatl al* aai*( ■■ |aa AalaaW «•> Bt kar naal pfclMI^iilll^. faM |i-a-tBH 
a».jll>«. ..»4 aaaaafaaaa llllPiail maa a»l». al- (HMa*-* IHt *4>Al - -- - 

•■■ taaf uaMa aa aa aaM Ma* BaaM >aa ■•al>4a • 

■ ii>i W aalBl, nalwaHKaaMaitodi-laaaK al 

■ M -a M U-ak iMI a a«l Mata*, «ata aa Art^ itta 
Walla— » aMaaia-^iaaaaatarikaka TMa-fM -n 
aM ar« U*t ftr^t 1* laaa 11 ■ 1 a ^aa^aal, a* !?-• 
aaala plkd *W« mw a«aaa-aa^ pa>4all w% It^ a <M 
I a aa-a Jaaa - t-^é— aallrt aUk aaaM Ir-a a .la 
■aalll '■■aa ta ftapl a ptaaj , l^naat t aaaa >4a aa* 
■aaaa. a a4a^ ^. la ar aa r-a a> 11 lila tH <aa ^aw 
laM apa Hta a tut aalaav a'4 aral la hat 

■ aaa aa aiaa# jaaa* hHSalaaa^ ■»■■<>■»» a*. 



■f aal hal aaaa aall^aM 
aa4 a (aail aaaa laaaalif 



lb'a>aia 
a.v- ň-waa. aa-a-aaa avnOaMtla. .Uaat 
at aa -at-a a. aadaa (aal t l ua. l .t, •• iM>^ 
■ataaaa a wa faa,^ am «*!'■*, a *aba >*aa iBa^ 
AM-aa, aaaada |BaB ^ araf, a taaal v «T»a<aa . lll^l 
aaaaaa a «4 *t«ai a laa aaaj aitf la a> ftf War fa** 
aaaa^ aaiaaaal, aa *a aa* •■> arWIal *a>l aa«a4 
ra'aaaf wjaa^fiaf Mm-Im araf m al ararf I ak 
14 a^aa>a««> ■ alaaa aa* > 



aha aaa>. , 



I ta */^ ^ té I III lili IBa aAaaa >iatafc*a 



vav aai^ faaa >■■■■■■■' a n iiaa ré aaaaat aa^< a4^ 
aaiiaifc aalIMai . a^ B m*9 aaaaa , aa*aa 1 




ůátl. » ptuÉ. w mtti ém i. iHm. tou 

I Há rodni Nowin y 








;rr^-.^i'rr,'r*r!=ii:ci:— -ri= 




íit:::-:— rrr.ii 


" "* "■^— *^ .«- t.rn!i'zrirT r^ur— 




crr: ■■z.rzr^-^S 














"T."'"" , , 


-■———"-■"— 




««14 <4bM- W*^ W*-B 4 *- 


SZ..J: ..•::T~rr, 


_»== ^■íJ^i-:^-^ — T :í 


rT.~.-.7:rr.rr;,7r' 




■— --r^rC-isr: 






izr.--=.'=r:=r:r; 


a::—.^^:"-- 


==.líií — :; 








kA tf4-a kV *rtM A*« M ri 


-k t k^ to kto^ M-*M 












«^ ^iV •" ^^ ^ k4 • 


**•*■•*"■*-' • ■* * 




^— ■, L1.--~' 


- . . . - L ^_ 


k ^, »aM Bm 4 ^ - 


SLTi=:S-a;= 




',^ J', li, .^ -- -v^---- 


■', 1 ^\ i^',\;.- T"— 








irrrjrz =-=.-=: 
















— — >.— —.•.__- 










■» 


■ " ■ * ■ --^ -^ l~» ••— 


1" ' **■ ^ 


-~"; — rr.rr--r.- 






-.:'_^:.'<.»'— _ 






.B- — . -_ a. — ••'•-_ — •— — _ ~ 












-_-— •^^-•ia- 






•■n^^ 




:c — ",r — "•— — --: T— 


^Á 'a' ■' 1 - ■ ■ ■ 


•■ *4 • Vi«k*«iÉ« 


IM^-^^ fc - .W*«M 


IIMII l^fc^-JI J>*» !■!■ 






■— — .-f .lili- 




• >■>•••——••—»■ 






**> •* «kf ^ H« ^>i> • iV 




*«B. I^MH VM* *■■■ ■ *■ ^ 


^řSrjř-o-"— 


^H'Mř<'^H^''^^ ^ 


^M < »^ r- B-V- ** 
















•.,—»—>.«■— •► 






•t F>« ^» • ^>^ ■ "^ m%^- 




— •*— — * — ■»— 1 1 lil É 



^:e-zH^ 


r^-t— —T ,"3,^? 




S=IHS£žíH= 












- v. .—--■, 




^^Sfl 



i 







tMl 








1 řnw. * iMtff ét ). ittM. ^ 



_|M LMl 



Há rodni Nowm y. 






=— -rtr.-rr:;-- 


*^ 


— 


— :'x'j.-siT:r — -'^ 






r=^?:;'^j^ji^.--:'^-^-ii 


Es=i==£Ť'=~ 












r.::r„-=i-^í3 


—--^"Hrr.- — — — - - 












HHC^ 




*"r:rr^r:^*\ 






r=. — :řř~^ 


^řr,--"' 




!^^:^í^ 




=33-"3H 






3=ř3rc-í£H= 


— --•^—rr 


rřJBSrl 






--l.=™~-^~ 


,.,... 




ĚHfSa- 




i^-i 


-- -^■-- — 


"" 




5-^r--- 


^•^:l^^ 


=:HHr^T£=^ 






r^£|^=:^ 


r:=^T:^T:3 


— -~— TH 


::=i^3h:£ 






zr^-^^-rir^ 












=ř:-.- — — l"--i.-jrir~-^ 


TT-^^^-.-T 


— jrn=::= 


.^ A"l^'.— '--'■ 


=:-:H=.-=.ťu=í: 




^vr'-^* vA-M ^ 







MifíHM Wiirtg W41 


















^ÍZiE 



. É> í__ _ . 






z-ni*=.;T£-^ 



'7 L I t L I * * á 















ÍHi%ÍÍ?Š~ 



sKsrja-i^s-^ 












• ~~^'. T" — tV- 



CX.T', 






itIIB 

■ •>»,• fM_ ^ p Í? 'L-'' ^ 



k^^f * «f nM>^«pk- 



Mft*fri|fl( 









jHtHri-^ 















^r:H| 








■ JljfOiM llt»lp Wl 



M 







ft 



Wiinnriii im 









or" "" 







.^■.1.*— ■ »* 



Rak IdAI. 



tith 19. 



Slovan. 

(jHfoal dts D^Uř' o dlptunaUckcin sporu pniskfr-rakiHisken. 

á«nl't llaU Udita bwlea •! psinatoiall, t« Anfclicko o Pr*n- 

nmXo 1* UrBTOali lU tmImc* vplyT Bikna«Ua r ifřmcich kibindg 

Vid>Mik«m« «d«aUI> diplanKUokM imIh, *e klM«l knií«ti Schwtr- 

tMb«rg«tl MMwtjí, U iiihdy nepřliuli k tOBu tby Rtkuasko Ho 

*Í«mI Maínt avj^i k némcck^ konfederaci píittaupílo, ponfrtdí 

'krttli lealo proti imloarA VíilM»ki> íetj • •tiopejskuu i-oi-iiavahu ruii. 

I PtIlUka lálo atak i» Mbo nic norébo; oni jliil pro Traiícouiko a 

Anglicka X pr*v«ui lajslu fUm lra<Ue(oa«Int Jas iti macnovll ní- 

iMcki Jion dle htaolně moct ■*• • lo tUdu tilaitl^sti m^meck^ch v 

rgkM drleli: fUkosiko ■ Pnuko- Ed)^by Jedna t mocnouli l«chlu 

4raU podl«liaiMU aíi*, kdyíby buď ktbind Viilenikf, buď ktbincl 

B*rUaAf «lá<lj v Hfacich «• iiuaenil, byl by utiůia konoc oné 

• Midr«b«M«U, kltri Joat Jodtioii t ntjkltraitj&ich ptitia pulitlekó bI»- 

lioitl nlaecké Nie, ktoci ■!« I&kě inientdm tnacmtké • aogtlckó 

ď plana el« prirí ihud pHehiu. 

V iiénedkfch ■ r*koD9k]ích listech bylo v potlodnicb Juach 

IR^fodiM* Tjiloreno „pínvédéoni,''' to Ulo anah« anglického a fran- 

' eMakako kabinetu )íii4ntéatii cílí ilCpUTcde; bylut Ivncno, to mni, 

Jeat filriltosti iihraaltai * R«kouMcb nyní lidi, ptts lylo píektíky 

k daoniaa paHdku ptejdo a anciih a piou Bvéma ntdvlldu vVéin- 

och pfoca p^Uti. Uy narimo Jtk daloko >• ImIo plán k« &kul«{- 

Dusti pJlblitU. Jeal alca cSbcc ubdo, ie Usu kijiictg Schwanonbcr^a 

* itimcieh nyní tóníf roíhodiije. Jet taitao, kknk pan vuij-Kaa- 

UttltcL Jannl pmili )snkroTá Jtdlé pt(d tttkolíka lyhodny barikády 

raroUoa vjtfkaU, a attrtkeuverrtUirnJ atianou co D«t"p'>>DnťJi ao 

iSBUtl ■ aréna rttkeaikion koIUgoW viad« a fa Hcai ualupoja. 

IVaséné MtDu Jwl ala Ukó, ia Bakouiko t raié eiTcpeJ>k jth val- 

I MOti ■>■( ynsin ■ ta t*M f^tt* Jiité »»«, kteii djuiíjm kabinet 

'SarliaBkf, atiioU v padliiatlB pOToluvtoi jii nsaaurcí pckrok}' utlnit, 

pfakraítU a« aeofotUL 

Kyué)U ^Í0Biacl« artopajtkl iwallaje revolaci. CbraA B&kt 
Om )wt vFetu lastavBUlkyai tak Diivtoéko ,j)olUkii a pokoje.** 
Ofta upnli tanu ala tiké nepKpwl/, aby paaíiy avcopajské byly 
tMéaiaj, tiai neduvuH. aby tiyto irrbaola, w pMcUlďcoré laji v 
fahU ■ VB VidAl n uioku <aaa b;i|l Tybslorall — c«rapej»lt 
nraorika. 

Ha dbkn bh» (Jflajcao UettUaln nima pfaUaJ Jednobo 
ilinka Apatittkyck novla ^mtmJ dn (M«^•' klafV pwoianlPa- 
Hbkika dMoalsartM « ly^ikto tliiptil u m oMU • Ia putvrdO, 

3'! 




■3 



&t4 

M ay jil ha kond ptei«šl»bo rtbu r lUtecb U«hl* j*n« 

tě IMl píllclslil Beii Praskem t Bikoukem neni Uk upiimní, 

Jtlt oaMai litly rtoa ■•caotti téchU tiila Bruslila il»kan)i. J«d«n 

klíalcfe pfinéU m\m» \o i ipriva, i* dstícn^ íliaek r«i]4kci „Joaiail 
4e* OiktW* r lákliduich lyxch mI uačho ounUtMriT* iil«iildMi 
(•hraa<^i<fc, piaa BrenJrri idílea byl. Proto U TÍk«, Jíl Pafilaké 
M) niA kUJoK' nJoorntl jm DgbcU" prari : 

^DfiT* Dfl ptncTé ltia(Miir<l ■ Schwfrtcnberg M mlooCIll, néU 
v DiáítfiBcch dlouhou t posMoi konrcrcnci, r nitla •« a«tcdnotiU a 
ntvrka, klvrak Ity «« centniat vUdi nÍBOcki ulvoKti nokli ■ r«> 
lilíTni itnniie slraii ijkasiTiai pmidanlatTÍ t«(o tU^jt odstttiili. 
nťeh*lv. J«da*lo *« Jtajcití •!«) obdrlfU poIrrMai cimJc rskl 
kíhn ■ kril* prnokéhix 

Hrti ti<* (kj ca p«n raa-UdiIrsfd v DriMi(i«cfc 
Kvé <UaU ■ STébo kril« rybledátat, nebyli jeho ptotírnad V B«rilR4 
nftfnai. Jeal ináino, t« lénla sUtnak Boall p«<bU«pill loti^ a Irr- 
Jotijirf bo), aby airand p«lia;«, htaroat tulnpajv, poJMlI tilťaalti 
nad atranoa rilky, Mranoa lo t Prnsich ■ jKea*rll4 r Berlina vrlni 
tclM* a inaaaenilou, ponéridi fjtji íel« alaji iDui«yé Dtjiei le- 
liky poRlífk]? vplyr, aoo i oani bralli kréloví. Pan UaaUirlIal ahlodal, 
i« ataJ lim TÍrl laaCné •• iini-nity a ío plíny krila byly j^né n*í 
lenkrit, kdyi irj byl npuaU. 

V napHlomoasIi pi^ii UšnlraŮlori byU paaiilo vicch attolnoali', 
htorM fcyly a lo pohyblivou ni]9l Fridiicka Vilaat pobouňli ■ cU- 
iidaal B antípatliie Jchu abnditi. Daba byla pčtinďá : Rakouako, 
npoknjarto *« *Tyn trUMlňn re Titiav£ a aJUténé Híby i Dloviowci 
AbdrtcBjfni, prepaaUla táttku ar^ch njak iomí k ailala re avjeb 
vtlefnjrh pftpraricb- Kalé státy, tito sUři a vímí spojenci PtuskOi 
ntlUúj Bic JUfbo n«l aby rDriidanecb oinhy Rafcuuika lairieny 
byly »třj M aepKralBo kjUo pttnAn. Btrop* »e míiI* pnladavkt 
Ut« nocMMi obáralL A»gfUk« t Francoaiiko, kUrct Bajprrc tadaly 
Tjat^deiii, rsloapilf Jit r oppoalc' • oarihaly pn>l(»lorati. 2e fla- 
koutho pte to riecko nepfokloh Udali, aby ae av^w alovtnsbjoil 
a BaUMAými laptěai k nemttké kunferciid píí^lo bylo, aUI« m i 
pWi« rtlml iftlelltyob. Ka4 políebyje al« Prusk« prcFp^ch aTěht 
aoka po^inruiall Moiyalie n« ''H rla^InlT Vti by M oJfeklo hti 
náhrady ijlhoj lak itllkjVb T Tyb) úraby byty opraidu aU aap»- 
lio)noB a puhybliivp nijat krllora urtniitj. Ony la^ty aiiao I* 1 
ttivk kritv^ydí Ttlikaa valut, pnnůradt Un, Jeat mu J« pJrdntíál 
B ^paiava), ;«inq letmi laiiy jeiL H; Diliivlse o papu BaďewrUa*! 
Klerf Jak w ida r tiJf DcHiotká giiarj vplyv av Oj lua deslal, aí< 
h»li «n*ti tTfJi, ic a ptavyml áaiyily krile pruakéh* talinl MU 
nimi J9*», it)i*[ajt totit, te pao <í«a RadewiU nikdy vftiwai tfa- 




£15 

jrl, <■ nUtMláiB pinč MiBtwinoT* byl* tiee idii>mi, ncí 
•4atoéH • te frapoÉlěni p*»( l)*d4wiU« í kahntlu nrbyln ni<^itn 
JMfM, Mci froulioinau k*DceWH n^iněoDU úra rii^kíau « pouho 
4NniMli, ftninit kril alifclli ia je tMae otcptl, jak mil* l» bez 
•bMl) hMiU iaa«l •tín.U. 

TyUt, owbjr Urdi, i« p»o f<ta Riilowid ncpiaxUl nikdy b^tl 
vlulnin ňéttm krllotya : jtha myňlinkáB, J*bo ijHlcmu l)ud« prý 
flrraka diiti. Dal« >• prtci, ie krti Fridrich Viláai n* rtdii pani 
tUá»wHt« mia^Anm HaaUoAoH dbíi4í1, ab; n« konr«fnci Or*í- 
4amtki IMil r» Jm^u noodvialMK tulfeh kUIA IbAtu palnícli daB. 
Tústo apaiobrm <Ut\a Ptamka fUjiti » Rakou«k*(D na drtila proto- 
kolA, ťplumaliekycb dopiat ■ nckaaoényeh vfJednáTÍni a v poth^-linott 
a>«*lf viceko, eu >e Vatáaií • OIoomocÍ ryjcdaáno byla. Pan Han- 
laufd lata inlrif;ii podporatsl, atkoli ji nfroiuiDÍl a mů%« sa Ha, i* 
ln}»ln<>al a dabrá *ira jWio )*j uvtily. 

Pf«iirM6«ii, 1« r DráítTaDcch dabls porboJIl, nptcbal pan Kan- 
kafal uiirentii xéau př«dluii(i névtkf, o mehl aa a kniieUni Schwaf- 
■aab*r|>em byl ajedaulil- Bylo aa odporídřna, i« i« imptl, ie !■• 
tareaatM praakyM iftltit ponuumtí o nivrh j«liu prupadl. To J«al 
pra puiB MaBl«afflB portikou, ipoto al« vitřittvím (••ii* R*4owib«. 
V BwUnt t laba u/li jedni radoit, dtu>j ae mri«N. Ci> ná« *a Ift*, 
■JI B«*ihaB« fMŠ t«by •áoi byla Mo, kdjrb)' |iiii ttidowlti v í«lo 
VaUMia BwlMiak^ho np^t po>&tii> byt. Hy J»iao přnrMčeiii, t«by 
tffUmú paroUná laMo aUloika ■gilaci D^mrrké n4vy poitníl dalo, 
itttf Mlva upokoj«4ia ravohifni tiňoé t [fíncicb probudila, icby dubté 
(au ^áilku v t*ié Brropé * aBjhtolu uvtdcna byl* a íoby tiUi- 
■Ivl pwliilnirti iliua lol, klor* nia lobk aimiliáni i lolik obtli nUlo, 
( Mbet^eaaMti pliňla. 

ll«ďi( *adanj« Pruiko pliUiačnu iioáhini >c Ilikouikn, vteht 
Tj^pi^ pioti pfavalM majícíma rplyru, j«}t by lato moononl * Him- 
oA rM« praioionJa, n««ftl U4*, aby v lomlo vplyvu úi'asícn>l)i 
■>U t — H Uto tmii na bad««ie p^r^toT*!!, my nu budeme da« 
daiall Byvlli mjr J« buitnao v lumihoDÍ Jcfao ptiipt/totaU ; nab Piaa- 
rauka *«lali vaImí na Um, aby Pru*i.a (lu buku lUkoBitka bylo 
■ncné a «ln«, tak jako uo aileií na lom, >liy Rukousko bylo nocsb 
t ailtia pu boka Pmaka. Diivaní prMťodků n votoni osob nent ala 
tbnatrjnii. a my byeboa nebyli bo ocpokoje, kdyby Htrana ravoluee, 
kUrt }«*1 apola alr«n«« rálky, vlídy nad osudem Proika laao aa 
[aofiiilg Uy jsme p'c*rťif<4aí, ta Prosko lálciilosli avč niiiolirm 
lipa apa^Ui aa stranou puiádko, ktarit |««t *pvlu alranou pakuje. 

Zalim p'ití]' da BcfUn* podedai náirhy Rakouska, v alchí kaiia 
Srhwananktrf- ac uialuje hlasy pfi noié <esUilní •tádé o dva roK- 
M4di«l, >vnt by se mÁj *p«leči»í roidéJÍU miii uala aUty, Tyto 
aifiby aabyty přijaly* poatvadt byly pataluiiny la nadbilaiatna^ 



SIS 



ď*n«ch picdM Tídéli, )tk« )Ma Jeho ut*>ř«ni. Jak ■• lirdi, ril«- 
huji »e iM din f tedmMy : »■ ul<rof«nt canlrtlal tUdy • na úíasUn- 
atvi u vU4* této. 

On aa lj£a piinklu prrnihit, iáda Pruitkei, aby po<al Ma*t *»- 
riaUith, Jiehl Rakausko iedenact neb tfíadet podári, na MdoiDácl 
•*étien byt; bylo by la tvítMai e iest blasA, kteréi by byly diny 
aUlfim naiyin. Obí macnonli sa tedy iibodxji * Ion, ta chUJi patet 
blatA maiiWii sUlA xvílAili ; Jidnt as tolika o ta, ta Rakoaako M 
HtaTÍri T ia»ticb, kltrtl snad Prusko pfilii prokrofoja. 

Co M tyja pankiu druhébo ttdi Pruako, aby no Bakomko 4ala 
ptára rldyi kdyt o ntiiairodoi práva nÍBacktlio ipoUu Jednati la 
bude, spolcfnj ■ nin ryjodnárall; a nim a Jako onu tokoriti o vlvcb 
ol*«hicb, kil kletém ryhoniviiii priv lécblo podnřt da, pudpiaovalt 
a nim tAtcky akty a piscnnosli som palFki. Pru»ko ledy JinJ^nl 
■Iniy iiái ouplnuii rovnost u vykonáfitii preaiddilHivi a piáví * 
Ion illati rwla nosnitr. Boj inei) obvma mocnoMmi nnmřl nikdy 
ii«l Jaden • lantyt pírdinřli Kaldl rlilřli t>upr«ciiac'> snkynl aié nej- 
pr>« ndejmouli a j> fuk sama ubdrívli. 

V pJilDmnoiti obapolnych paAadivkQ (fchlo nebude Drildanaki 
konfcreace ra aiych porsdácli lpk rychle lanci pokraíuvttti. Ona ■« od- 
toíila at k to, Oíemu, by innlili roíhodnauli or^aiiínDCi ouMifriiit 
vlídy a bia! není ani sjodiiuceiia o poíla liluů. i bitbt tdo illt- 
trik cai a o spttaobii, klerym klasy so roidvlili mají. Nkkdn iiaTi, 
kdy ahrnméldfní loto ve ará ptica sa bud4> opít nod utiiall. 

Druhá keuilaa udntla ale prpca Jedrn kcuk, a tonto krok J**t 
■kulkcin dAlaiit^m, J«Ji bydíom byli ani neofeklralL Komiai t«td 
b]ili> aluicno, iiíU v uráJ;eni oláiku ud krála Warltuibcrikélia pa- 
vibuitnou, Jcnt navrhuje, aby byl po boku nejvyňií spulkfivě vlády 
Lhien anřn láitupcli veikeralia národa ni-mťckého. Itamisac pfed- 
loiila pravé aprira avoa, návrhu krále Wllcl<:iaber|;9k('ho přitnivím 
«hroniáídíii4m ploomncníkAm. Zpráva la Jeal vypncuvánt od pani 
Biu«l(, miiiUtra láleíitailí lohraniíních v ktilovalrt aa^ktm, Vf- 
aleilík lanlo dtulnn bei« vái poebybn«sli píipsili oaobntmu pAaabcni 
krála Wurlcmber^kéhe, jehol dopla r polilickycb aalontfh Drát- 
danfk^ch ■ Berlínských (ieobtcnou poiornonl ae se ubritil. *J Jek 
ae pratí, dalknsl aa dopis lanlo velmi bliiko i krlk pruikáho, lak 
Hico teby nebyla nic dlvnahe, kdyby aa * ottica ttlo i PioUio od 
KakoMska odloučilo a k náhledům krále Bavorského, Siskěha ■ lla- 
n«vershého pFÍslo«pilo, blell r ohlodu iowlo s králem Viiiltaberg- 
abym drli. iVoce Jeti alo Jiclá, ít Rakousko nátrby kamisne na 



i 

I 
I 

I 



•) Uf ftaie lul inno tlenalStn **ý«i adllllt- 



»I7 

liiliy pili Mvrliiift Ono mi >ií v pftrUrruilkch srjfeh niiiUlr} 
iltUiii 4. BÍMH a ■■■ tom }t prjf proittiin dMt 

V Beflinf byla myiltnka nérniliiilio parlanenlu ni^mechoha ftj 
>kU Mrany p'tJiU « iclikaii iirlo>li-. ■ lilo flrtni nom, jtk jif 
dřna J«a« proÉlI. nyiii bti kreilitii. Rtali bylo prartno, /e »e jfdni 
■ J«ha mnrni iplyr na Hfdetnou títtt, tt svaMní nátodmliA «nř>nu 
tMcky lymptlbia národu probudí a lo «e Priistio v Ukovychlo dIh- 
ktch iKSini ncch*l pčfdliuoili od krllútiolii driihčho mtopnó. 

Vi4aA»ky ^iilr ••détd pŤ«d ntdirnín nakolik* dvorAm nřmv- 
dk)'a. ■ d<ir Dráldaiivky )«8l v tonilo paCtn, druhý dopii minl>lra ci- 
IttiiBHb iihMiii^iiidi tfpuUiky riancoii^hri pfoli uvcdtni leiai [Dkvas> 
hych da BpnUa nřiatck^ho. O^oby, kterdt míly píi1«tili>il du pt' 
MmneMi lila tmlilijnouli - ucía jtsl d^ťirtni oJ 8^, uiiurn — 
chtali jc4n«hU»iiť jtJiiiiduchau. pevuuu a ortllou iot pinn Brfniera. 
Práti •■, ta akuníil ■ j**nou. urttluu a Dnor|;ickoii pcolrkluei. Hy 
u U Mtnlatf oři grtluliijímo. My iioimc, palkl-ll se lib prnlMlaco 
Fftoiiata oottoii fouirooalt a ůctoo, ktoroii by byla mih Jliidf ; 
abyťlMM ftiti prirďu, ny o lom pochybajcnio; ala p. Bcaníct utinil 
■•ml pa«tiiao>l, pukixi iiin lo Júvoloraly ncila-nlné úknlno"!!. v nJchi 
Byni H laacUit, To bude t piádu ncaldali doatiuiiniinim JtlM) art- 
dani >tlw éUelKiu/'' 

TaJA „J«iirn*l dfrt Débabi'^ HrotÍTJ konoe Inholo pojednáni 
■aptek<Bp4 ujiale nikoho, kio iri, te tento liit Inleroaoy doma Or- 
baaohOlw laot^iuto a látcky nehody a nlrodí njnčjii duby nsiUst- 
no n^bltM p^pimije. Jebv ideileai |<al doba Ludiike Filip*, v 
kt*r41 dle jelio nihtedú ťrancouHko piMl celou Eiropou ódu a rét- 
aott »Í\i3. Ze n}*ni tak ne n<d^j<% tíco neiii viana republika, nfbrt 
oUtrnný praaldenl, jent nttUaatneg nahoduu v ««lo iltdy ae doatit. 



P r fl s I « V 

tlar^aa pa* AoUola SIrvbaeh. i«Utrit)i trii íokiot a «. k, f*iu' itth- 

Oifca Mata Ma><t*b*. co iKciIdcpI frrtii porolnr loud < Hradel KriJoti 

Ou* 13. bifiBs 1S3I lahilil. 

Téltia *r toafa fa tlaiU Uiitrm rt>»dt»la tichi •lilo, o nimi 
Wéf fratmraU ■••atoiT, tfiimrrii t* * toltjt přirontf Aair/c "•- 
tttm Ktka yr»€»titá i riroifar rotr iiik4-éila ■'Niny. mlíii '■Miiiiin* 
tr** ^tťt*!* jioi'!'' '* rtstli, (*t tc tdt p&todni. ulHtit hatila. 
ICrttM vylottm Vos •brai leiilo. 

Noc 1 Bpuleteoatl i>béaa>k> ku»aii apravodtooiL je»l n(pomi)i- 
ttlao prtvo karuny. Bei práta t«h« nei»i <r spulfíiiu«li ubvanské 
LÍéd*<ho rádu prlvojba. A p'"*" 1<^ praulme naái tt knite «■ ivuMr 
fiay^ aby jím byl pledeviím auudcfia tpravedlivVin. A »eř 



(>tS 






vbriUI athUhf béb éui lolo avaloiviU privo kMUSyT V pMbi 
pfialuiiftalvl HUtkÓ uniokych! T fíc. > hteraii *« ufcchoJ f«dl, ht*r4 
M pn4ÍYiU, itUtrova)*, t aii u uiilvk btil, privř Uh, J«kt •« 
bil* I kam pole, i kusu louky. A pr«tat utinil 7. «*li likar* ne- 
íestl kon«c, ■ 4. bleisn prnn««l ■• * dalDví'' fiiike k airoilAiti fU 
kťUBkyin: ^« rt«l>ká laur anuilTii Tjrhiii i tii*, is ns budí 
itny hjli nitna tUnjrh iHiiidA piIriinnfiiiilDirh.'' 

5»iB}itcl«Í, i» bjlo lim ve *U>ti ntú uie4en« cos aDtrho, n^ 
«b*ykUbo, DOÍdméhuT dlhoti! Ob«c ttut Čr«k( pAiodni tBuC 
MwIdí kUJU ilo rukou knitil trjtk. ttmi cVkt WdHcnt byU 
■■ okrM} Moudiil, ni popcoj' V kilď poprail iltaiít hrad, na 
hnit *«Hi lupin íili iprirca voltniky ■ politicky, na hradě uedíl 
tvůtt nu maaiet, oi hiad^ Mdéli oitalni ňicdoici kailtci. A H 
konali iprareillnosl lirotcú i spoluínů bc siobaita^ní objfalall po- 
pnfjr BTÍ. A hroill«-ti pFs ismi tůinki. soudit Ji nt Miai knfia, 
ičadiiK'! iMattl titiiitů a apolaíní •« «vubi)dn]liai obyMlcIl ríi leoit 
ČMké. 7^uii Čenka nomali pb>odnt Itdn^ch aBudri paliimoiiialnich. 

PKbo pícd btoiriem nebylo Inkt ládn* rornasti pted likoncio. 
Pin bM atAj t>IAilni suud, Bcillik mfl aiíij ivášlni noud. a jiní míli 
M nré itIísIiii nnuily. A jakého bylo r lom ruxdiluT Soud panáky 
byl ca B«j4kroMriéJI uprar<in. houiIcb iDimky bril tikvílA rl')}'i ba- 
Jooennal jeho, biidoiícnnil Jeho rodiny byla co najptrn^jt uJIiUnt. 
Snndca lakoij' t tidně pikuÁoni vyd&n nebyl. Za to 'Kak aoade* 
Mdbk/ UbI bído, katilíbo dne, kaidó rhiílc xo artba úfadu prepu- 
Hta bjli mnhl, Jaku kltrykulir falediii ponakf. A bylo-li se (ama 
ilňO, Jaaliiio tokor^Ui nut, aaJvíUI nuuii jsa k luiuu puten, valaba 
boJiiaé kl«<d. B>Id Id rovnoall pfad tikonant I tomu utliill 4. bte- 
KP kantc, prav j i 

„Všicfani obíarié rakonlli Jaoo aob# vaapoltk tóra), viilGbiii o^ 
líni rakoaiti sluší |>oil lniiiyi soud uiobiii," 

I 11b re rlaaU nait nic nuréhu, nic neridanřbo avedcna nebylo, 
ttirod nái miloval oJ JaktAflva niíc. Kde není télky, tam není aa 
■traii7 |adn* iádného plna, tam nsiii »« Hfrany 4tvM Udntfco elraka. 
A frolirl tfiuiel t iKiíálhu • icmi (^eoha pnd t«nl^ aoad pin ptité 
bkjtko aedJtk. Unlava íiiakt pfípaiMi^la nirnJAn rakouakfm, ia 
Fii«nÍ v* vtcack Irealnioti itleteti bude t áslnoiili, leieJiiMli, * pil 
»btaloncÍ a * aonAach pfi>i*lnyťli 

fevtdi ao Dini toho UaliB, abych Vás, pinuvé, vyhlUal. v 
tllaíi iistaaat, ietejn«M, pte oblaliiraej, Vy Jíle b>bu africi a4 
terrenoe BÍaotčho roku 

DsveUat, abydí pied Vaiioia utima roarinal obrar, btatak se 
pM Uyni Hy lety ve lUiti aaal na sooM Mřralo. Za phkM 
D*eda oMil MBthý. 

Fn avodj leBak^B aaitáral kril • i»cJir}MÍMÍ ófaibihy 



1 






519 

•Kjn * ■ lu>«tjr, Mit M sauiel i Una nůroda vytiymi. Soii4 dr- 
liitl M Myrykril u r4h prété Ui, jika aa a)iu •oudaié ph*«l- 
nfck d« reahu árlirttí badan> 

Vial-li kdo Hn tlým sknUtní Uodn sA a*é M«bé, na mvm 
imtmt: ilclil na aieho vilpAm údih u dasti Matkách, Udal Mit, 
•ky jako lliůdf* puhiitii b;t p/cd aood. 

Dm Mada ptttet. Ar^nik alamé lahijll aouri, pjlfotiilav Madit 
flvcka po«UvMl, uptiridar M«da titcka nepoctliML Komorník, 
tfkoiiaralat •oailní, ryhlá*!! fuk«ny; alrany (ttly k auwda, \*ilj v 
irtoiy, tťfnik fcU íaloby i dr^, itiiny pH UtUj, uvtďíjica avó 
ptůiod} a odrodjr, Pla liíanj ne ikoDíilo. Soadcova Ttiti v p«tti, 
ladtee ac, klenk pli coitiDati io*fi. ICdj^i ae uradili, JmonoVil 
aaji']'iii Mdi laMdiy tfi kout/, abf *)ffc«li polát. lUj-i to xe 
■lalq, bjlo po pFL 

8o<mI lap kMOl sa veřejné: ntbot Oecheré oCMudili av, Jak 
VTkttcte ConiBttaa se TírKid pia<ri, auudau tAvrcBjin, nfbrl saudea 
Bvfanjm a niHim. 

\ títnabn Uml« lidila Mnoat, ferajiuat, pli oblalovaeí: r obfain 
UbIb řídila úíaaUnalri níroda r konini apriiTfrilnMli, a práié v l«n 
Itlf poUliekf TJMWB aoado pfíavi.iych, ie v ciMaudcIch o Mkfcb 
■latiaMh AtaalaiMl n Bt}i m strany jídoé wndcoré, od koruny k 
Imu aflaaaí, aa atrany drahé porcAci iiili looddo i lAna nicodu Tyatí. 
KaUMí wadMvd, roriioal píed likonem, úalnoat, veř«jDosl ft* 
•blalovBci > útasleaslri n&rodu v kenání sptavedlnoalí, nei^oo cixn- 
krajiiá víiaaal, )Mm lo fédoré aooilní, klaiil v lilně na&kh praolcA 
f«t*l<, Jaoa l« téihté riniMJri. dacta čaakíau plibu^ni; probol as ko- 
JMI panou nadíji, i* aa opAl aJaM* t Ifioí našoha iiir udn, ta jim kidto 
briaaé a akvtU buioocnoat 

Ty ptol pafotd, Vtn proptjtil aákm twtaj ůfad, ůfad byiJ 
•podol mtfA apalnoWanA. To Tii alotil raak lákon lěíhy liíad. Se 
aUatiy J<dad do odíraný aré inaiile frriti uúlc iiciimi, necht ólok 
so tí^J odkadkaU, lo atraay dcafci Mmllo laaiii pfipouitíll, aby bea- 
IrastMal proTlailrii podkopivah léklady apoteóao<iti obíanabé. 

A klarak %tt Váa ryhovéli Unlo líik^m puiionoaltm, klsrt o<- 
atldka adinlivč ascboa polekali *c budou. Jiiuk n«, lot kdyi po- 
vtOantU ai^ floiti budele (O noj4rřdi>nilUJi. 

Illatni ffD \ii*DÍ tuitiiia pi'«J ojima Vailma llvf obrai lobo, 
(• •• aklaloranaiaa i* vliiu dávA. &U»Utl »e toho. abyalo * utirai'j 
■0*Udll pasto barry akiítí, pnico bnfvy toniDÓ. V) j*lo •«udtuv«, 
* aaodco aa*á boi uvtianí atíobot, coi obialovtiiéoiu Josl ku prospí- 
ÓM 1 aa ^^n aainali. 

Koaadta pudla liilio, klarak obiai lentu Vtii myxl * ftituia 
akoBiani dojna. Zákon na Via vjbltdttt, abyala •teek; prOvudy. 
Uaril na obt*lo>iTi«).ii iitřd(«) budou. U( I ritrky JArudy, Jlmli 




&J0 



•e obttloiaiiý hijitl bud«, co •cjbadllV^jl * c« n*j«viíilaiDÍtťJÍ ibaix 
lili, • tcprr podle lelio pfesvtdítni, |*bat nabudvU, I>l4 Aiku} 
laito ihouleJíc«i míle vyn«iU arbj «yrek o riní n«bo nevine *bta< 
loTtneho. 

TakJ nejulo k tomu tde, tbytíe leiiiili o tnin. ideli l«i>liif JeS 
fhviek, kléry lo obítlevanenui i* liím díré, neb jikyby Iretl eblelv 
vaněttD pnikilJ mři, bude-li nileitno, tt ubrelaveny jeM ttn«n. I 
tonu jtm* my Houdcove nd koruny n* to líiienl. Uy ■< prmkiiel 
nlnii o /ahďinich ii9*ltilcifh, klcitř. ubř.ilevinčha pulkaji, b<id*-| 
ni n'ia *!»> »blrd)ni. 

[(r|Me irm pnvolanj, ab}<te inid konali právo niilo«tÍ, ibysU 
■nad * neiřainibo miloirilenilvi vynéielí lyfuk, obltluvany te vi- 
nen není, líholi byite ve atén acdd pftirídčeni bytí, le j**l Vinen 

Ftiiote, Vy jiie k lumu ide, ■lj)!>le se^eudili, idall lo praidi 
jeel, mJ; le obtelovantinu i* <inu dtvt, ab)4l« lyrahen «(yui pravda 
ijednirali vilřtUvi, nehledíce k itkunniu ni>ledk''iai, klerá 0btalo< 
vancho potkají, buda-ll na n^m vina «liled&n«. 

A Jen kJyí lakti) plnili budete tiř povinnnull, ijednate soudí 
píneínycli úplnou důvěra v národu, ijcdnale mu krdinuu 3 sktélM 
budoucn o ti. 

Odevidafár* ledy do Vaiích rukou omd Mudu pliaelnyťh. ImU 
iltehy poklad íivola kon>il>t»fmbo, upfisiiié praae Boba, by ItttM 
VajeiBU poanáni. „Mluvil Jneto!'' 

Dod. Red, Sď*!*!! Juae klo leé ti!born<<he řeAMio pcOvnika ittj- 
vire i: luha ohkdu, aby ijlenafilva naše opětný diikai vidřln, klerei 
avobodn^Jií iřiieiii a Jmcnorilá dobře pcávo v naii vlaab r. i^46 
Jia obnoveay Jaoa, punívadt Jií tcIdi dárnu pléd lim i obyMji byl/ 



Potorovalpl polillcký. 



n 



a. B. Jedna t neJdtlcUMJiich vtei, o hlwé m nyní jedni, Jea' 
■■vedeni noííhn celního tariru, kléry ubayiili mínbtr Brutli. ■ d)( 
kltrého dosaiádni veliká cla ■ miinhych cuDitmikycIi pluilin ■ i^y- 
robVA iDiounilv iniáena budou. Ruinini ae ■tmo sebou, te ottt 
Umu váeoiotnó au opinji fibrihouli iniych iboii, kleiá bycbom ti 
pooud ■ Rinahem vrUioi proiprcKcni i cujcb icmi le leeluy peum 
kupevoll mohli, Viln páni kHči ailatiřicř u „<<feif^i»ei-n /rrůmfMit,' 
(ralerlandiiche Indiislno jak říká p. Kirdl v Piitc) a o Metaífnl 
ikadí pro vla>l kdy} so rla eniti leliio ale ukryiá ■« ■• luUjejicl 
nadceni pro blaho ilaMi jrn láriouIcL nad l>ui fr pru KKiteni cti 
veliká véliin* eilulnicli obínni priiiucene iicbuJe, ipalite ■ drslic tb*tl 
mWh „riMlfMiklirIi- fobrlkanlll kupovati nťUu ciioicnakrliu d.ibréhl 
a IiciBčtu) (boÍL P^itnávajiV* a* aplné h jásadini m-nbodneh^ob] 




fiCI 



tltda ■ irftByih pfq^Mu pina niotiitni Brnkorl rylmloati i Msti 
M ofOlaU 4(Am, jaottce ftotxtůini U frtvf primysl i>fc»t«JÍ 1 
fH •nibttJniH obchoJu, a £e ricltkě nii«cnó ■ riep(iroMt>d vyroxo- 
vém yriia)]r*Iii d«oicih« (JnMnoriU t*paridlníiii pfivoiu dtoxansk^ha 
l(d«^)i<i iboii antb uMííoriniai tnhoto p/ivniu vyKok^n drn) 
Jmi KékoJiXa ribriliiiiliiia axilsh ii«m, c«4ó ttmi xitk a ccltnti nl- 
mla na tkodn Wf (I own. 

— BMdrÍÍdfn«tt níktwycfc iUeltUck^e)! fuMluatO (byraiych 
irfhniMlt ktafě 4ilny iBijt) pcaU nlnl*lr« obchodu *krig aailooi cit 
|ttl Uk t rUki, i* ftý fli jMi au4ioitd P p«ii* ioIfi<(lr< tt k fttnl- 
i««ti M Mpon^lj. pléd odjcxdca J. M. d do T«rala v>->laU Ukd 
bia *lnn« itliiliu dvpirttc) rolnikO tííiiAfth kciuH, ab]' r^nloiiU 
JUC i« ikéti pHlniyi>la idetibo v Siynlm b/la by apolu ikaton 
nliiictira !! itoiuai ne xomo seboo, ie Ulo depolace rolnická j«nom 
Kln>iU Jak )1 pdni HtchUť^ri' fabtikonli niD^li, oeb«C kctdy xdovf 
tntm oahlili □á9ltih>iei dfirody i >ejlacii;«Jiibo itleia (ayroictio) 
aB|lfckelio Jeil cem ONt 46 kr. atl. (r colku xB 1 iL 14 kr. *>l/. 
kl«d«>, i • {iliiuzDin do Tento pt^de mI na 1 iL -14 kr. ccal. 2a- 
Itio ku pi. r Korutanech tyn\i*ti pnJ4e al« v Teratu na 6 aL Ut. 
eraL JM to My pr«>pécli rolnldra kdyby ku. pt. clo oa engllckó 
Utria pohtSo ao 4 iL m nnt, lak loUl abj snglickii ieliao pFišlQ 
( Tentu pieca drét nat korutauthé T 

— ^«limiiMflmad-' HiOfii v^totký To Tidni ryebiiejíci T«lica 
horli |tr«tt mktwuám úíodaikA Jmenoiití proti lirézdíčkíio, poriim 
ald, srliilé pry f rolo, it akru alojoi mtcuky liícdiiikfi a dAsInJitikA 
poaeBalila Uko a« duclt úiediitcky totiili aeii diAInjmclveni, kdello 

a plec blarot ilaictnoat dobři iif«ády niiixi bjli duch hanlovoi ! ~ 
l» fdn podiTlit, Dj M avehoalonorlika ne<<cliviiloT*Ii Jaioa léi 
tiMB •tjn anHotnj éfedaielie, a fravlli Jimo prulo, !• so duch 
kaaloioi l>n aaed Mledoktiea ntiHil A Soldalcnftcund naopak 
ae oUfá, to •• tiu dnch keaUcni u vajaha ilrsli. — ViJiato ledy 
•jai te plece bjlo iircdeni neílatim úřednických vibdů oa ihodu, 
kdyby pra ale jluho J«a protO) io Un uraieno Jcsl riůitojnlclro. 
OiUtnf pnotlo Tléda jefiU ■nohyni Jtujmi apůvoby sama k lomu, 
a&/ ai odcialla Uake rojaka tolit dialojsictre, jmenaviU iim, í,« t 
n>;t<ift'^^cfc taaecli opft relik^ podet mlitnych citoiemcfi neii dA- 
flojslctva pliJ>BÍ, ktch n>*Jic« ofcyielnř protekce a aDtatoall, velice 
pWál^ ■aiia duB^lcim iU*tqJn'k(im * axtalí. 

— TaJi4 hierarchie pratnje eama na avoe xibubu. U iiáa ka pf. 
tlperédí uU«eU nároJaiba Jatyfca pH fitiikrich cirkevnich, klér* u lida 
•ieda •Utboiiu bylo a dJe avrdcdvi moudrých knfíi vňode nlholnOKt 
fodporanlo, boio rái pfidoy ■ bei palraíha oíilko pro a«be odciiila 
W myti ttarttU Uk tkoii *« to Franceuiiclr. Arcibiskup PaHt- 




iký p*n Sltn-r eltvl TiookíCnč riiu*U pnlo, it >tTÍ ršuil* ii|i(ii 
li]F MUdl • Udám o ^racau iiáboinotl. Pral« m ab vidy ni m. 
dordi nltrtnonUaaki slfina, kl«ri náboiaattrl kiUlické >n«n u 
■MtlMiťi rc*kce lUi ptnluje. Ne<lů>Do t><I>1 trcibidkap P*řii«Wi 
IÍkI k« knřigttu, v« kUtétu jln pllfiomíiii, aby nUli úctu pM M- 
kony, Itskn k *tuU ■ 4Dbf»tíc>nMl k títoéjm. Te «!• a»^ bédisf 
Chortcnk)' iflnieny uHriinDiiUn nrbni>ri<m řeUl On vyM pr«ti 
touiilo ptiiyfsVěna littu ticÍMiliitiit n pfťdsbvončlto atrtbo ptwdkj! 
apb. Paiióadi arcibinknp pravt: ^by M vUdial dotrfí kfeslui* 
(iFitinili k lomu, ty iiouic n t>;d* ■ pNKk Mmirni ■ bnlealni n«- 
6l«Jno3l oanriii metl lidítivm ptteUmly * pt«Et(*U noMy niiyrt JcJ 
bbkap Chiil*r«ky ^iibripň^m »a<laUit«u." P»DÉvadl arcil>ákup 
pravil ke kiiíl (mi: .Vllxjít rloif na»." *áfCti4i na bi*kup Cb«f 
Uii>k]fi „te pry Mpiiblikii nikil« n«sá miliint, paniívidi J<»( «ui 
mtiuhu iJiprlleUky<i|i sliun i íe ledy dota iiL-ibii^apoM HKiiam*- 
n«Ji nio Jíiiéltu iie! : Keiilvitflo na a ttbijf jla so Tispolck ^' — Tak 
Jan hyidi hkrarcbie ullramoii Unikli sána p^d oiimé nirodJ^ ■ 
■•m&ll bicboni iiic proU lomu, kd}by lira tároTtá iieodrranh ard< 
lidu od nóbaíonitii, ntbal boliuicl ! lid Joáití posud n(«iiii ilíUi koAi 
a |eho osobu od lity. 

— 'I. Vid«iiskycli čmopiiiA davidáne so také l4 inanifoLUs okol- 
nosl, io tam n^lcrih nuviny du^tUvaji od ilůdy ^aiomo norky, tB 
Jc^t jinými ulovy, lo Je vUda itlarma roicsíli. Tak t« chc« lentit 
•vM : Slovana nftchl^ln vlůda ani m obyíojní ntrky roiMÍlal, 
pravé nedávno nu pHhodilo, 1« nim JcJ ani la peaíM po pOMA 
■e»I*li ncchtťli — a Jiné di«Apl»y roioilaji idama I Jak )Ma 
Maitné nťklprí f aioplsy ; Papír iiokupuji, tisk naji la darnw, na poálí 
jo idarma ruicaíUJi, nikdy jo neki>nfi!din)i, iidny proMS, po(4d sraty 
pukuj « ú^ady, r«diikloíi a Jrjicb potaocníd B>ji slito pl*'yi ■ ^'^t^ 
jrjicli fa»upin Jii ani iidtiy íňti n«ťliť^, pftrc a« i nldi J(iM •!>■ 
iiuK liiluiiiili hodDDslniťi kUlal. O blsUny kaUy, kt«rim« dab pK- 
roda tthofiKittn k lakotAma redtklorett ji A ca se aa TÍ«ckna In do- 
bralu ládá od IthtvAlKi redaktora T Pritá maltdiMt, bk 'ka n<c: 
Jan aby pial dl« sréliff pft^rřdíeei ; a TŠak Duni niti Io fftrtti' 
Uai, i« TJttchno dobří Jt^t, co m od >IAdy di'Je ! — 

-~ nedávno Jsme j(li iprivn, ie nyni vykupoiam od sintby 
v«j4naki u aítaftoienau lasu beio tielikého obracMiii dili se má- 
DkúI i>me se lak urHIéoD, lak neprtkniliktiiiinu niliícal, ale no- 
diilll yat M dlouho, nc^t bny na lo niňe milí ĎitUr. CerrMp. 
Baiu atoiislla „raacoM ^rý tt hms kÍoh Í4 a tfMinlt«« tř«A, tíerí 
urréti M téwiam »it*i ffei tú^tdrm t^rtUí.'* Vid>I jsme si hn«d 
ponytlIN, ta si nalc t«*aH/aM priuí vMa oeoocbá i roky padnout 
pfaalilori Ireabli advideiian aa aptoU vojéky Ukové Sdi klf/yin 
dle tákoM aedi tch<« tíMl nfjeky usevdíli t 



^ 



* 



m 






Jil drive Jutu* nlyicli i Aokrébo pr«iii«ne, ie sf pii r Čt- 

rJiicli nřtihi raltk* inčna tUU v pelJUeké MlAlBliitraci. K>iii tícae, 

[1# pf^ krajsko tUily laili v6Mhn}> sídlrli v pmií « atlli b« JmIbo- 

DTysl oMiljr nánMiiJdví. A<holl tic« ntwiiirnte Itkoié ifňrt 

véKi, fOnértói by ptBkBiwtU n* 1«. ie tlids sino upovM 

■yUwělio 4ipiríeamUlnÍh« rotd«leiu fiňe, • ie chco ric* }Mté 

•pwUU H «Té cenlriliMM : pfeea ■lMp«d t«ltk }e*l Jl«lo, t« n«Ja- 

IJeh ralkjch imíti hiU ii*b Budili m mime 

— Aag*b«niké aotlny oám pfínU«)t vnlnl lajimiri tprkty o 
Jl(U BlmiA « ČMkčck, klará »o natti nápod«bnl(i sirtRii pri>«ttM 
talmeii peJ )BÍn«a ^KnuMtilnngspirtal,'' ■ klsrnu bjchom m*lilf 
MJvkodBdfi po Ctsku ntvt</Jiár*tOH" poiflioienaii. VÚdetm rfb vUMiií 
pIvdhkAratt* lat* ítrany u nás Jast inimj hrkbd Wnrmbrtnd, kUr^ 
)áli foiU Mnii nholvD. Ch\ij\ prý nt spojili n j«dnim oddélenJ* 
•fankMMervaUrntch Maďarh a flinlkiji m ti^motaé « líitani ivUii 

nieb iMTlit ncbnt Unfd, Vidansk)' Deonik atd idaji m> jim Jottf 
i<iliá radikální. V* Vidol ckUli Oaalarr. Cotf6«|>aiii]eDla, na klar4h« 
'kyni itada baipDckjby píeaUJa nakládot, |>to i(eb« zitihali, nepodafiln 
•« (U, Ukd p*na Warrenaofl, nynijamt rtdiktorn Lloydí íinili ná- 
vrhy, »by redakci jejich noiin pfijal. poiiid ■)« bet prospdchu. 

— ?ledarotamfni a kyMkiali meii vej^ken a aafedníelven 
■Uwijr aniforem vypakly re Vlišieli «<«!• najeta. Nj-nJJ.il tajonský 
tUdat daafakj v L»mberd!iku F. Z. U. Gyulai vydaJ olrkiilář, iliy 
H dfrdiiidT* taaíjii přiínii drielo v mecích pfc<tpiiik uniforrnnlcli, 

I a aky kald^ kdn ky Je neiachortl i verejnyfli miilnosli odilranén 
bjl, eoí y*Mr« pofadito éřadaielre. Tatu liflii itYcdcn byl abyioj 
«»/rdnikli mulo korddiarie ninílf a mm a títptemi jiko důslnjníci, 
trt ie Tidy ptipltlena byla oilks biny onqhu miaíileinlvs do kle- 
f«ll* neleieli. TiU INpcOTé nejvíce ibudiK iebnrual d&Alojnihli 
*«j«n»l>)l<h. 
— lliwbnB raiiamněfit iipia, neíli poděkovati adreaa xa vdiieni 
pvkaje fodptsiij* *e nyoi t Tytntaku. Jcal lo íádott o svolaní lem- 
ftkeka an^nu. Tslo lidoal Jeat nce krilkě. Jen několik íádkíi ob- 
téhi^ín, ale amyil Tclal Jádra/, lolii aby J. U. C. podtc $ «l 
lAtrojDvana úitivy ciulili rUil aném temiky, ponetadi riectinjr 
pdtebné *jm>»ky k (oan )i«b |ti vyptoényl 

— Aďm Pflarki, hrabe poUkj. koupil nedávno dvBr blita 
Krakova a lim ámyBlem, aby lim tndil honpodářskou školu pr'i ťo- 
Itky. Taata bahal^ Polák vůbec při kaídě piitetilosli poiliv Jenl 
f*Mo«lÍII Bvd vlaaU. „Csa*" jadinv to puUké nendviili iiuvíiiy v tla- 
hwaíck vycUiaJi Jako nákladem ■ Jistí a Demiiymi obtlm', a kaidy 
mmti JÍM •Ukladnoďl p^isnati. Jik <asto jsme ni Jli itpontinali na 
lehnbt Peluchabu, kdykoti jtme elj^li néco u riegpokojenoati tilejvi 
il»Bb>, klard si Uk rada iteíuje na nadbalalak úulj d VBÍiigali v 



á 



9t» 



nltoJii, ■ pícce nikde níc u«fini, co hy ji lula viinoat, ťrtu Itvfc* 
aiskalJ mobloh T^ch nčkolrk uuHÍch řc^kydí pinii, kleři svebo rodu 
ae nfodřfkli « pH pht«í>tD^li rádi pudporuji |tgíiiiii>i k« tTri«Wni 
tUhIí s neradu iiiiFfiiJicí i hnjiiat<li sUlkii tivych, kdoi si jich oeviíiT 
Ncjflouli jijlch Jmčna aninit i oblilicnn po vele icmi T Kiji ile Ire- 
h»iy i^esky pin, a nfml »e jÍ ie tíHice (■■iďi do ruki »■ mrnosli 
jrhiii, lysliipuje nitichiil u.viceti t I« « (c necky ch !'pole{n«iclt, 4e 
Rhrycli roini po několika lUljch píl*pival, • pak clie* abjT lUfíi 
n niloila byl, aby ilechta cliina byla, kterak «« to itohremady ar»- 
viiivi T Tak mnohu !ilechUc6 rynlnupilo naschvtt u apoleínosU Č*- 
akeho UDHeun, anad prolu Hii4«did tahyit* T — Xf«li)'ii« >l« réliíMl 
Alcchly laliyne I 

— Jakolto MJimavnii (privQ nlyšcll jsioe x tcIidí hodooTÍrnčko 
pramene, le pan aiiiii>*lr Bach liita Jeat nika v tuce choditi na dvMnicli 
báleeb M tntmyia panem Batnmym. ICdo tí Jak iiríiUT^m aaf** 
vrílJTyn apdsobou «« pin Babareiy ve aiiáuiein ■pi<a Kvem preti p. 
Bicbnil Tyjédčll, musi ubdivovati »n)i')lTO«t naiclta pmia winUIra rni- 
líiiich tiitiiloiti. 




RakoDskt^ politicko zprávjr. 

— JMCii*' vyJfJ dne SI. t m. a Tidní pa Itleinicl Jo Te<a 
Spolii M fiatem Jel bratr jehn, arciltníie Ferdinand Max, j<ai M~ 
hodlA dokonale odituli nainoínlclfi- 

— Hnohfl hlokii iisdHalt o sobí la aTého íaso nboralii spo- 
leínoM «beluida (H*<(yar kere^kedtlini Itraaaí);). ZakladateU léirt 
«puIcínoHU ločll etštin upřímný tU-ilvnecky úioy^l, cblici Ubty odcialí 
MtAUém iyiloyiba ubchnda. Aiíik byli( to timér jen midi *lt«)itiri, 
kloři byn ke Tsťiuu jinénu ip&^obilejíi netli k irvUboiluí obchodu. 
Dilem ledy ned-Mpitatli jejícb podnikli, dílen tpronevťtc.-iim •• hla- 
viuhu ícditele, P. too Siab^ jeni pokladnici ■puleíno^li 9 S4,(HI0 
il. Htř. okradl, dílen nepHiiiiiymi oholaostml nšaUiiiiJicich Itt (r. IS48, 
49, 50} sVlenU apolcíaiut tah oiiko, íe fond jeji nyní nwhniii 
pieo S£0,000 ti. atí-, ■ ie ao el pa nejnoTÍJát dni praniCeho oJe)i 
éínnosli i o«ada ncjireijycbalo. Topn v lomlo níaici doe 19. sUi* 
*peleín*rt ute po dlouhěm íaio rtlnou ackiiikn, * kltií «• bH 
•mj Jrji roibodnoDlI. lli»tii 400 oiidíí aeíb M ^ch riak jecem 
•kolo 60, a podU atan4T je Iřeba, aby tíi tUitioy oadS tpeleínottl 
iidaly Jaji roiiiíini. Tdii dij oaieh M eudů byt pro roifadnuli 
M •palaůaosti, av&ak la piífia^u oocho J. »lanoiniho iitavrcla ac, 
■by rýhor po roce uddal nivrh o loo, co bjr bylo n«jradnfji>he. — _ 
Tbbee vidíme, te s» vňesi v^išin p«dBikdai ašAnkým cebltce 
tile, poněvadl Jitb pedniknlelě oeb«rélÍ ponIanU (mu^ nybtí viecht 



RS5 



— V PviU i*iti'rí lín* 17. bčein* hr«b« Jsu S<ll>l«a, c. 
iBu TMartfiiyi, ICtniny, BHhlen, váichni li p«ctitxtli i« 
8<ialhr*4«kt, o lilíhni l'l nnítb v llod*-PeltÍ. 

• 1 *• Lvoví Ja iiláAlni il4oT*k^ Bř«lu. Tu pak onehdy dti 
l>i«, kupci, > U(o ilrrít pt««UlioiiII do mé*U (orai híFatinj- í ote- 
ligli (•■ »ré kriny. To iďdilu t obacní »ddí li^vské přivinu 
k b«tiJllir^ai hlatajffl debttáin, • U^tr druhčlis dne obJrMi mif dta 
UM p*roleaf, t« «mčjl v* mi^ř po líi uímm oidati, pokud lolú 
■té Jit nikiwpcBé ibvti neryprodaji. 

— «Cws" nnié pnntsl nékltró ipriry o pdbkí emtgrad. Se 
rinny vUdy freimmJki xnkuuirii gtslgrinli politi ntusUlš pninisl«' 
4«ti*ii i •edrin* IJh«4»«, kdcby n^^liUréhe nebo nakolik PuUhú nc- 
fallttlo v7|io«4<eiu ■ Fraocom. DabJe pooftaé <>«oby plipiMuji lo 
t}*lMaill«M proftlitedoriftl Jikěma »l4rěBn liili prc>Íd«nU k Pulikúm 
pralot« iUny I nich aepodpOMral jthi inán* iTtnturmcké anihy la 
MM LaJnkí Filipa. — TikisardiatJil vllii tybariilu ieaenu«l«u ti»- 
Uhsjtcia, akr M Poliťt I rujika vdttrtnili, »l« pltli iln puloritni 
itld. Vt^nétskén r^Jako aloati milo P#ltka. Hiproli lunu krti 
Lc«p«M foaud ■laMat a4olal vielikym íadéiiÚD, «b]* ilA«l>)n<k]r 
pnlakfl a rojika belgického ndilil. G«ii«/*l ÍCra»ievaki jit od n«kolÍka 
{ W i» koaantlintea jedné jiftdeeké biijadj-. 

H 

Kki p. 



Zahnuli-ui' iprávy. 



^•flUta. ftísska hirtarchW nejňee untndU ale nejiíte *obé 
iké ^boňoTila sijIdí piitikeniL Uimet (alio novť d>a přikladjr 
' Aagbeka, kl*rí }i *ijii(é buli^a *k« škodili, iiíili prnlipapelaké 
tUMjr BM*ril*trf- T oboa pldech Jde pie o dOdicUi. Pitni pro- 
<•• jMt Uelatria reraaa Wtaenaa. hiif fr»nci>ii*ky oiaigrent ■ ufilrl 
Ml, Carr^, jent aoW aroa plUoali a tokonoMi nomola JniVni imbyl, b}I 
•a aoirtflii^ poatclí od fcetoliekeho knize, Jměocm Uoldslucka, lutik pío- 
■lovTla, abf avé JmÍhi cirkri odkiial, ni iiebuítik po dtoabém mlpt- 
láai a lepr* i pomiautnti eofalft pJedlolcnoa piMmaaiil pudepsal; 
k»t* tiak Jak mil* m^l dukut»*nl podepoany ihn*4 béial ptyé ■ 
neebal Ctrriko bot ptnlednich avilMMí. Kdairie, nijaké pKbuten- 
•to Cafré-h«, vodo ajni pli o toto dódicUi. !v>tilin*li Wiicuiaiina 
J«éii« Jaal taplelMD t procesu o dcpOMUí* váecb odkaiA * p<u- 
rpitk kiL cirkTO. — Druha pacllka atala ae va vy^icb vritfBtb. 
TatH iiMctl lady Awgs^a TatbuUva, dMicka obrasia«l>o Joivni, 
aUa sa foxUíaya aa»lniJ«BÍB kltli Japtiákon, eby p^ cela Jnéni 
pllpadla^ J*JÍ nevlasliiť oite 11} ni oe U d njimá to 
procMo. 




MU 



Fr<i<K«Bit#. Mlolatr prir Mnáiníl, i* paiiitl aliliH nda, 
Dilrotiti toliotání a lukotiu »Xrtay odpaví<lao*li fmtčtaHa ffíMiíy 
a iciniktrú lak dlouho, pokuJby se vlád* na ait<a aeD*Un«rllt. 
Tu spSioliilo * aDému oemalé podiveni ■ n«sUvé %lt*ay \otn> d*Ui 
k ininitlfiliB' — Prali udsiMni. ptufaa> Ulchrleti stili m od atud*- 
Jtcich dn« 80. bi«Mi* Duvá dtrnon^Uac*. KřkUii se lotít lAnmAir- 
dtll n» nčmviili Paiilheunitkéu, mlkod [ábli k fiof. UlelialHoil, janvt, 
Clitčlt adtfxdati a<ltehu, Jiní laaa bU ka Quincloti, tíiIaJrM J«J, •!>; 
%t fHiiail, by Kirhelrl inoia daiiaccn b)l a prafcaun. Polkw dala 
nčkolik 0!)ob lalknonti. — Osoby r Maisilii pio nepukoje, ktcrě *• 
va vyroíni d*n tcpuUik)' u4ély, intknuló, bjly od aunilu niproalo pn- 
fiiiÚny. ŽanilariDui^^ Llrh při <ioudniiu tifoiii la přitioa Mtkotfii 
•Járali Jich „anarchlťkó" fobiii: •( iijo republika! doeUll 9Í pn- 
■identu soudu la lakorit vy^ďtoi ddIdcu ^ulko. Oid Mba o«l«iiTall 
iDŠlrukccmt, Jeí od sv/ch píednlaicnych obdríelL — Touloaaka obecni 
raddo ktorá ao optlaĎ bcubě po rcpnblikiniika oivédíila, b>'l* oa 
roikaa vlůdy toipuilěn*. — Afcibiiknp Pařilak)! pohnal bííhupa 
Chorlro4-sk*hu před provincisliii dui-hurcn^kf auud, poffífadi: ty-lal 
paatjfak^ lial, ktary u«vťdi:-uj(> právo opii-iiá aafil«ni nalli paaljlf- 
Kk)l lial clihoilncho arcibi*<kopa, jriil *vá kndio iiaponinA, aby U 
cd rai poliliky vidolotali a Mai tiitat ta ntalfoj naaloatUI. — 
V Slraibufikí pimódce iiitulo ko >a poaladiii doby mnoho aamoi^aid. 
Gtncfal diiiiií Dlagnan vydal vtltlcdciu na lj dcnoi roikai, r aimt 
BKií Jiu]fni praii: „Připumioá s« tujakum, ic Ji<li ttiol neuáleiiji 
nýbil Jleli itaali, t 1« jim nikoli ixpíisluai »e av)'in Uiolem « an 
•Jiuú nalolitl."' 

5«r. Amtrika. T obou ittiťaaoinAch se>. aíálú 0B(ri<:kycb b)i 
valikoD véUídou blaaA OMiieno, aby byl pr«Hd«iit ibn«4 vyai&n, b, 
n«kl«rou t amarikíaftk)'eh fllífnich Ivdt na mu') tliodíícotnuii Dt 
UM k plapraianl Kenfa a Jeho upotctntKi «la Aairrik]. 

lWr(a«. PovJílAni r bas<!It^ko Krajmt ]«ilé poaiiil n<a*Uto aiia 
nBb)li> BOTO pnlnoati. Cali nahla Banjahcki pfidala >• k poraUní. 
ti Jaicy iTcdla a* dna 19. I. m. bllra. HJalo Jalra Icli u ouali ftk 
PlUy 4o Vcrbtj«. Tam ao iiacliáivly frike aa«oby piikar a tíit- 
tlva. Htkolik set Arnaulii, ktili UAa dJilaiila mřito liijitt nčli, po- 
nechali ba povHlaleúm, na^ct Oai«r aga Uasaiiagin ■ SiW povála 
k<a SkopA pokroéil, laneciiav Kap*f« me 600 a. v Jatce. Na walalal 
lakiiala m ciiatake vojiko blit lairíit. Kexi Pliias ■ VeibaíeB pi 
ntalen ptiálo to k bilvř, klerá 4 hodiny Iriala. Potatalci puateu 
4u oiMa xiralou 10 niuiii, aaiiby od eiMliktho fOJska pranisť 
dai^ b)lL Kmrr «^« Ujianagin duslav « b^tř tprátu. ab'tt<l ^v 
tojtko Íb«cd k Jairc. TMÍ •tinil Ale Kedi^, Lterf > Uinjaliice \i} 
Ala KeM pottná ai jakoby byl pa«D>iMk. doiaioj* vuiedniky, riHo 
«ilá roikaiy k puinUmi, Jakol jmeiMtiU do BibaCe itkóial, aby oby- 









ntaM«« ibnui m eh«p4Io a proaajky hor o Vntit obMAIii. P«- 

trratft n MU, t* 0nei^p*ii H** '^■''x* >^ B<^*" ■'>>"«' 

!lt BhoJoakéia oslrort porslalo dae ^ dnor* titraáirté ce- 
■Wmokí, kUr« okrvmnfch Ud4 n*dřlDla. V atřiU Rhsil»w «eaula 
M aBoha kUieiú, Mtíl r Mahrieh. Hťulo L«vi«si, Jcilu nčlo okolo 
1300 4MS&, docela na xpr^paJlo, při ttmi t» 600 lidi EaJijrnalo. 
Il*4 J*4mii tai ■ proatfed ontrora ■ktopilD otř«aeiu dva ooasedni rrchy 
k aoM tah, út M nyni Jako most ud vaí kleiMiii. V Uakrách }a 
patreb laml iiannoia praďhan^, ■ t léefaU prfilrfí Tyshipují daiaá 
péry. HiwImi praucníxl a polokfi docela imiicla, ale ta lo ryakylly 
M Anvc na Jinoch aiulcch. OIMúni ecbÍ pocitoTalo ne Jeilf dne 
á. WeuB. Kde kdo tMhJ, vleil u n« lodd r phalarech trojici. 




VmUi tfriij. 

K* •vfi} r«4(«ra ilrany ubaiMtbn I6. araiku SloTana obdrieli 

M náiladiijíct radiodiDti: 

No. 7ft3 SIf. 

Cia. k. kr^íflak^ aoa4 drahé alolÍM da« M I. n. i *oahron«ni 
a»i«j po ryvlyieiu da. h. atilnibir lialDpKictvi mhodl, 1^ ac ctitn«*( 
pana Karta Bavliéka dna SO. L «. ti«. TS8 Ir. prali roibodiinli cis. 
k. •krWMÍlio afeomího aoodo od 16. I. n. ^ů. 69S airany ubaToni 
IG. fiala teMpUa ^lorao" a aondsiho atiliini pana Karlo IIaiIÍ6ka 
pro fftatuptk tiakoTJ podána, a pfiéla r nxbodaoti anudu pr<RÍ ato- 
k*a aredM^h zairliaje. 

O l«ia *« patw Carloti Davtiíkor) podlo nafiiení cia. k. krojln- 
Atko amila od M. Lm ii*. 174 -U vřdonosl di>t. 

Oil. k. okrMsí oborový aoud t KnM Boh dne V9. bfcina t8Sl. 

8 c q o e n a, píodaedfií. 

— Aal k« kooa bodoocAio míH(«e dabtta ryjde kniha mívaní : 
.Omti MrrJutlt SkvIil'' Ohatborali bude okoio vAechny ňiodci ítánhy 
ti Mnéhe rtdaklanl 5án>dwct> Kevin r. 1846, IBIU o lU&O ac- 
fiiad ■ r Nlrodaídi Kftrioicb MDÚtDéoí, a vjncGliáiiiui pouio tako- 
•jfcbtUakU, kter4)«nMn pr* denní a okauillluu politbo byty aei-stny. 

Cna pMplaUl lohšlo aptau )eat I ti. 80 kr. alf., o oinaDaB- 
!•>• JI prMa lit nyni, ponAvadi myaltna, le maoh]! > oMnh ny- 
a^Neb ftnt pfsdpUtUeU Slovana had pro sebe bud pro Jin«l>n lonio 
•pla al otJ«4«al a Indy Jit p^l nyn^Jňoi plcdplaceiii na Slorann 
pabadlni Uké p'e4plalBk as tuto kniho bo« rňelikjch ůlial iDHloti raiiie. 

U» fúle ^dplareni na fH tytiahb léto hniby «^or<rt du- 
•liM kmáf fjliak Miatioa eo nibradu. Oilalné so ah nvutni sinia 
achaa, 1* ae píedplalni poDiie xaaSaJi fraoco. 



•ta 



Předplaceni nai^loTana. 



Jtiriilnr nniífon^ai pntfsltn buils Slovan cpi-l díle nrhiull, 
■ rytyviine uvi poliUcké pfilele k opřtoému pteJpliconi na budouei 
el'ttl«U, toUi 

Daben. 91^. ^rren. 

Cmm přodplalni |ol i ac li^ilkou poštovui t(nl«kiil 
étvrlletoé S fll. «tř. 

V přail«Uíio friri se Dýni nkoníujioin élrrilcti •niiili Jsu< 
pítilplslni MRU * domnvni, ic Jedním jen iibíUríd Xjioé nottliit 
IÍ((*( u iiMJiiae, caá ftlo aim Wi<t>, vyJivši Ji), po iiavím roc* a 
pQ pfijoiuli p(eilpl«c«ni navy úhon, prcknilla, ttnic BÍia duili ctlvl- 
nou škodu. Aby ledy ÍMOfiis néit iinRd > pWDy jen mtlichcmť, 
tolit pro peni-iilé téika^ti ulIiCrn byil nnmnhl, museli Jsme renu 
pítilplaťii i«Ke avíliili, obivajice le kromi! (oho, ie asUviínin na- 
SlopOviniB rlldy patel naiich adbittlelb, Jií o «íe net o tfttina 
imaamy, Jeílé snad více klesne. 0£ekiréai« ayní |eálí oslffjincti 
krakA nUdy prali Slovanu, ale tiu<liiiuia v« své Icndvnei, drticf se 
ph'ioí lákonÁ, »clfv*tl pokud bude n*^n silln inolní. 

Vjtyvámo l«Jy všechny s ndini titrjué siny«Ic)ÍC>, ivttŇU Biiie 
stmoalalni! a oil vládni oilosU nrodvi^H', aby aá« lietnym ptcdplt- 
cenioi v« vydávání loholo nyni jií. akoro oMindcho n«odťi«leho Ča- 
sopisu v Rakouiích podporovali. 

Ostatní objícjná spii.^aby ptcdpUconí J.iou iiiáná. iidáme Jen 
P. T. (lány picdplalilole, aby t,r. kdo in motná i jednoho misi* 
ekuli li itiilce předplatních pcnéi spojili (v jcdiioio piaiii), iimi 
nejen aaioi puria lúeUi. njbri i cdejši pošlí ■ D*tú eipedici ana-j 
B«ail< piára ulehíi 

Reéakce Slovaia. 



Otiah: „]aur<T*l in Uibali" u itlploi)i>lirl.^iu iťaru fdxliD-nkvutkflui. 
Proitor. foioraiild puliuct^y. Itbitniiiu iptávjr. flakaaik* 
elié ifruj. Dumin ti^rii?. 



Vjíláuo line 'ii. břfina. 






OdpOvMn^ fedtklor a vydavaltl: Karrl Uirllttt. ~ Ti»k(Q 
Prttimts v Ka(n4 Hol*. 



Ú v o D/) 



Dne 19. ledna 1850 ráno bylo K. Havlíčkovi, odpo- 
védnému redaktoru denniltu •Národní Noviny*, 
oznámeno, že jeho list se zastavuje. Sdčlctil to pHŠIo 
náhle, neočekávané a překvapilo veřejnost českou i sa- 
mého Havlíčka, Havltí«k JGst£ v den zastaveni ■Ná- 
rodních Novin*, dne 19. ledna, oznámil v •Pražském 
Večamfm Uštu*,") co se stalo, a proč *Národni Noviny* 

') Vedltt lUantvry, v úvodu tilortai, uill jsem id« výsledků 
nAe Mdáfli v potiiaulosU Kavliíltovi, Mhovmnd v muswj krá- 
tontvl C«BkJbo. ■ Drt U Quiae: Korrcspondcncc Karla KavlMka 
Borovakího. 

•) rniakj Ve£erni list z 1». lediM tSSa S. 77—75 pAnasl: 

>N« redakci •Nrirodnich Novin* k rukoum p. Karla Havltiha. 

•Károdnt Noviny* od ndaktora Kulu lUvlifko vydávtné po- 
tntmU po dlouhý iaa pevni v tendenci, kteUí n«jen ie vidorujo 
ftMtainui antíeni niradnoaii, ano i t«k^ uviděním v podcsieni 
u obeoeoaHva kaidčbo od viiáy Kaved«nJbo sríitai pb ikodu o*- 
Ubo ffloeairtlri i«hoi xAohovávánl ot>t«iiiJe. VyxvÁnitn I. ICxcell. 
MotskclM rojeniktóo poaa kemnandanta uíinéně pod výhrůikou 
lákaiB nona, tbf o uninieýcli přadnUtech (nirnčii jednal, cůaiulu 
jtín o lom do«tU<4JJ \mf tíehto novin od oné doby vydané 1i«i 
Mrftakii. 

Za poměrů ukovýcb ustanovil J. Excell. »ni«ký vojeniký 
pan koniwandant dopi>«m od 17. ledna i. &3 u dobré, ouítnkúm 
M«l»Mi : PoUiUké upUy Ul. 1 



IV 



Ktnl H4vltiek: 



Obrátil osobní žádat o povolení k vydávání í«skáli 
listu. Welden vyslechl Havlíčka. Kdyi Havlíček do- 
mluvil, odmtll jeho žádost, odůvodňuje své rozhodnuti 
tím, že je ve Vídni již časopisů dosti. Havlíček na- 
mítl, že listu takového, jaký chce vydávati, dosud ve 
Vidní není, Že se jedná o tist, který by byl orgánem 
slovanských záležitostí. Welden bez dlouhého rozmý- 
šleni odpovédél lakonicky: *Wir seyn hier Deutsche*. 
S nepořízenou vracel se Havlíček dne 17. února 
r. 1850 z Vidné do Prahy, kde již dne 12. února r. 1850 
obecné bylo známo, jak ve Vídni pořídil. (Vlastimil 12./2. 
1850.) Na Brno a KroméHž, (kde ostatně ani tiskárny 
nebylo), pom;í'š1etinyni již mu ani nenapadlo, rozmrzen 
nad Jednáním vliidy, která znemožňovala mu vydávati 
veliký list, jakým byly >Národni Noviny^, umínil si ku 
konci února r. 1850, kdyŽ i jeho přátelé jej v tom 
utvrzovali,') nevydávali Itstu žádného a Čekati doby 
pHzoivijSI.*) Havlíček doufal, že stav vojenské libo- 

') Vojtich hr. Dsyra pu\ x KaHovýoh Vtrů (du. SS/S 1850) 
HivllChoirl; >2e ve Vídni nic neipů«ob!to, Jtom př«d tím rtůH, ■ 
mim lo ta mcadry <ilo), ie Noviny n« r«nkoT nc«haeta vydávati, 
nfbri lepši íwtj trpilive očekávati.- 

*) V Pcaifckéin Veitrnim lisiu s 17. unork i. ISM. S. £34. atálo; 
• Oinámeni P. T. pi(a^ odbiratdům iNárodoich Novin* v Prue 
1 v okoli. 

Ponivadi ml m it* oblefcai tapovíseno Jm; .Nirodni Kovla 
v Pnz« vydáviti, a iidoil moje, nbych ve Vídni podobně 
vydávati mohl, od vlády ticnějií odmritéoa j»tl, • ponévMli s dcnbi 
■tmy ntaKiáTám na teiiio U» la dobří, noviny sri, j«k ttycti 
k torno dl«úsuvy pfávo mil, ntkde Jinde kfomí oblei<ni rydivatl, 
otnantu)! tylo okolnosti xvym zdejitni P. T. pánům pfodpUutetúm 
■ lim doloienim, ie sobi mohou buďto sró př«dplauiť peiuu (» od- 
rážkou jednolM si. atí, u vydaná Jtt Cista) v expedici na>p4< vtfti, 
an«b jettli mi d&věru svou popliti hodlal, tylo pfedpUlnJ fttítš 



Kovli^ 
novii^^ 



Úvod. 



vi!Ue neniĎžc dlouho nad Prahou trvali, že v)áda musí 
zavésti zatt co nejdříve svobodu tisku, kterou slíbil 
sám panovník, a tžiil se, že pak zase prjicroči k tomu, 
aby pokračoval ve vydáváni zastavených -Národních 
Novin*. 

Ale netrvalo dlouho, a Havlíček poznal neudrží- 
telnost tohoto svého rozhodnuli. Ve vůdčích politi- 
ckých kruzích českých, v nichž do té doby nebyla 
ztracena víra v opravdovost siibQ vládnfch, pravdfi- 
podobně se odhadovalo a véHlo. že vláda počne na 
podzim r 1850 plniti svoji připovčď a že začne ve 
skutek uváditi oktrojovanou ústavu z 4. března 1949. 
To znamenalo tolik. Že se pevně víHIo v brzké zru- 
ienl obleženosti a ve svolání zemských snSmů. Ná- 
rodně -liberální strana za této nálady cílila vice a vlče 
nedostatek svého orgánu, a vlče a více si píála, aby 
pro snémovnl volby mela níjaký list. A tu ve smyslu 
lužeb své strany počal se K. Havlíček na počátku 
dubna r. 1850 starali, aby mohl vydávati nějaký ne- 
odvislý list. Nemohlo se za tehdejších neutěšených 
chvil ani jednati o denník, jak z vý^e uvedených ob- 
tíži Jsme poznali (mimo hlavni město Špatná kommu- 
nikace a p.). nýbrž jednalo se o to, aby list vydávaný 
il neod Visle psáti ve smyslu zásad strany ná- 

. .._, __. rukou ztlila pontchsti, abych mohl, *1 upit ivoboda tl*ku 
^dkcísBÍshJho Blibu do iivota vstoupl, novtnr ><r« m» vtom 
Maifn ipdtobu a • Um Kamým poium předplatitele po téw ni- 
' pHtíávce dále vjrdivaii. 
1tí osnani^t. ie sobě slíbaný obiah k raíníku 1840 rNirod- 
Novhi' kaUy p. předplatit*! v axpodUi cdabratl aiiU. 

K. Havliíok. 
redaktor Nárednfeh NovUi.< 




a. tmmm r. 
ittmtaf 
formáti 9tmí o— Hlty. 



Ovod. 



vn 



Slovan. Časopis včnovaný politickýtn a vďb«c 
veffjným záležitostem slovanským, zvláštč českým. 
Odpovědný reduktor a vydavatel: Karel Havlíček*). 



•Slovan* vycházel v Kutné Hoře od 8. kvStna r. 
1850 a£ Jo 14. srpna p. 1851. Byla to doba, kdy re- 
akce vedla zipas proti revolučnímu hnutí, zachvátjv- 
iimu r. 1848 Evropu. Na vSech stranách vidíme tehdy, 
jak vlády snaží se vrátiti k tomu sinvu, který v Evropě 
panoval před r. 1848, a jak v£l§inou v snahách svých 
opírají se o hierarchii. V Prusku v únoru r. 1850 byly 
učinény úsiavni zrniny ve smyslu reakčním, v lélí a 
na podzim r. 1850, byly odslraňovény liberální ústavy 
v Sasku, Mcklcnburg-Schwcrinč, ve Virtembersku, Itá- 
lie až na Sardinsko slouží reakci, ruku v ruce jdouc í 
s hierarchií, v Španělsku jesuité jsou spřáteleni s kar- 
lis^*. Ruský cár Mikuláš I., jeden z nejúhlavnějSích 
nepřátel hnutí r. 1848, celým složením svým absolu- 
listo, na západč Evropy stává se pomocníkem reakce 
a jedním z předních činitelů v boji proti hnutí revoluč- 
nímu. On chlubí se, že odboj Maďard jeho pomocí 
byl pokořen, a na jeho zakročeni 30. kvčtna r. 1851 
uskutečnila se úplná restaurace německého spolkového 
zKzeni. A i v Anglii proti whifiskému ministerstvu, 
v jehož čele stojí Palmerston a kussell, se sympathi- 
emi provázející boje za politické svobody, vede se 
boj od toriú, kten v prosinci r. 1851 porážejí Palmer- 

') HD^fljiim Ulanim opravuji na xákUůi studia Havliikuvy 
posiUulocti niklcrč tSdaJ« K. Tiímy; Karel Havliick lli>rovi>ký. 
V lloře Kaini ISii, S. 347. i dle Tilmjr mnou opalumnú tvrzeni 
t S. 1. 




tate radoQ bC] pvMi bflun 
Ale- 
LevTbOD daU ňz 
KoOe Felix 
bpt př«iiiJa« ■Waeaoni, B^ch im- 
fditfeai vakn ■ tar. L. Tbon ■ fnfc l rgm koku a vyu- 
covánL NcbyK lo Mitnío bcs vxdéláná, sle nd)3rU to 
taki mú&. kteK by bjrfi pochopili úkol lebde^ doby 
a byli pro nq pfaoonK. SdnraBcobeis pf«s svoji 
duchaplnost a ráznost bsrt vfc« vojik neili polidk, 
uvyklý rozkazoval a b)ti poslouchán. Na jeho dlplo- 
matli pfíltft byk) patrné, ž« je iiScem ^dy M«tteml- 
chovy. Jeho zajímala diplooiatícká jednání, at« pro 
vnitřní pomíry rakouské neměl dostatečného pocho- 
p*nl. Hr. Lev Thun byl pilný, seítélý a vzdilaný 
tnut, smýšlením aristokrat, sympatiemi připoutaný 
k cirkvi katolické. Spoléhal na katolickou hierarchii 
a krááel po té (xttt, která by církvi katolické vrátila 
\tsH poRlce, od doby joseHn&ké ztracené. Bach, býva^ 



Úroá. 



tx 



niihodný libcráL svl lehdy cestou pohodlnější, než 
jbIiou jfti mus«li ti, kdo se tehdy hlásili k liberalismu. 
Sv* vzdélóní, nadáni i energii vínoval službám rcakčnim 
a enaiil se, sby germanisujicí centralismus a o hie- 
rarchii se optrtjlci absolutismus nabyly v Hši vrchu. 
A oni vSichni tri dohromady vedli tehdy Rakousko 
k absolutismu, k politice klerikAlní a némectvi na- 
diíujíd a svými íiny otupovali právní c!tční veške- 
rého obyvatelstvo. K politice, již se říditi, nebylo ani 
potfcbf pKIi§ mnoho rozumu a rozhledu, jako spi^ 
odvahy a bezohlednosti. 

Podívejme se blíže nn vládu ministerstva Scluvar- 
Mnbcrgova v dobc, kdy Havliíck vydával -Slovana*. 
Formálné míla platnost otctrojovaná ústava z 4. března 
r. IS4U. ale ve skutečnosti neplatila. Pro království 
České bj'la vyhlášena ústava z 5. února r. 1850, zřejmí 
přednost dávaj<cl némcckč minoriič v Čechách, sním 
zemský nebyl svoláván. Praha od 10. kvítna r. 1849 
až do 10. srpna r. 1853 úpÓIa ve stavu obleženi a 
vySetřovďni nerozvážných mladíků, pro jichž spojení 
s M. Bakuninem byl stav obležení nad Prahou vy- 
hlášen, bylo přes půl druhého roku protahováno. Strany 
radikální od prohlášeni stavu obležení v Čechách vlastně 
nebylo, vláda obracela se, pokořivši radikalismus, nyní 
proti liberalismu viSbec. Český venkov, (roba že nebyl 
v stavu obležen!, byl pro veřejný život mrtvý, nemaje 
t Prahy dosii popudu. Lidé, vidouce blížiti se reakci, 
počínali sloužiti vládi. V srpnových volbách r. 18^) 
dostala se representace města Prahy do nikou vlád- 
udí. V Praze i na venkove scrvilní smýjlcní projA* 
vQo se návrhy na jmenováni ministr-presidenta iest* 
ným občanem a v únoru r. 1851 návrhy na adressu 





r. 1851 

o ifiriwil 

iabeofatni 

I. laat vzdal 

smýile- 
LClSlSdrner- 
ZnňeBt ek&ufuviaé 
bylo u < niucli>lwič, Mri 13^ á*a^ r. 1S51 byl 
ryčifo iMttal o íSaká ndi, a oámc k absotubsou 
bjn bolinoa vici k^ri doe aOiapM r. 18S1 prohlisa 
pioovttK oaDMBCsmi xoopovMDgrni jcq Kocitne. 

A návnt k ■hiolullMM v BihOQiira nesl tebdy 
oČMdDou poict soch hJOTf t hkfcý dL Tbeorie o souvi- 
lIoMi tíiau ft dtfcve •toviia tabdy vKěntvi. Ministr 
ktilu « vyučováni od inrítoA r. 1850 popfivftl zř^ě 
cfrtcvi vtivti tu vyučováni a uzaviráni sňatků ■ vyho- 
voval v tichto oborech ^ánim ^«xdu rakouských, 
biikupů, v Praze 7- srpna r. 1850 c. k. voíeoská 
latanh napootlnitlo redaktory časofrisd, aby i 
Úklfcy proti náboženství, cMcvt a jcjún orgán&m, lUl' 
venkoví, zvláiti oa Moravě vláda tii>ěla a podporo- 
vaJa ptrfádioi bgurianskýcb missií, mezi tíátm pové- 
reČMMti D>kk)OÍDým byty páchány podvody, vydávaná , 




talta 




úvod. 



XI 



zázraky, a úřady nevystupovaly, aby podvody ty 
JnS vyietHly a zabránily iírenl pov£r. Nesnááelivost 
kboženská Jevila se v kruzích hierarchických lim 
' více, £ím vico ministr kuttu a vyučování spČI nábo* 
ženskou netolcranci učiniti zákonem. 

Svoboda tisku, • nejlepší méHtko pravých úmyjlů 
irlády«, byla krok z* krokem zmenšována. Naprostá 
voboda tisku, jaká vládtu v r. IS48, vzala za své již 
^tiskovým lákonem z 13. března r. 1849 (zavedeny na 
př. kauce a p.), v Praze, kde byla tehdy obleženoal, 
nemohlo se o tiskově svoboda mluvit. Listy, sympa* 
thisujicí s federalismcm a liberalismem, přes %'Šechnu 
svoji opatrnost, byly zastavovány, Jeden po druhém. 
)ne 12. listopadu 1850 zastavena byla -Union-, dne 
února 1851 -Pražský Večerní list-, od pádu -Uni- 
on* Jediný na vládé nezávislý český hlas žurnalistický 
v Praze. Na českém venkove veliké noviny pro různé 
obtíže technické nemohly býti vydávány. Od listopadu 
r. 1850 svobodnému rozvoji tisku postavena mez zave- 
dením poplatků na inserty od finančního ministerstva. 
od ledna r. 1S5I Četnější rozšiřování Časopisů bylo 
znemožněno pro zdraženi porta ministerstvem obchodu. 
Svoboda tisková ve skutečnosti přestala, když dne 
6. čer\'cnce 1851 vydáno bylo vládní narizení, dle 
něhož mistodržitel té země, kde se časopis vydává, 
mČl možnost po dvojím písemném napomenuli časopis 
na dobu Iři tn&síců zastaviti. (Soustava výstražná.) 

Postup reakce, námi stručné naznačený, došel 
v Rakousku svého vrchole dne ::tl. prosince r. 1851. 
Ústava oktrojovaná byla odvolána, absolutism rozpjal 
nad Rakouskem znovu svoje křidla. Konkordát Thu- 




xn 



K'ar«l Hftvllí«k: 




ndv Z r. 1855 otevření na oči postavil, co bylo Jii 
ve skutciSnosli: absolutismus, opírající se o katolickou 

hierarchii. 

a • 




Za tohoto boje reakce proti liberálnímu hiíui 
z r. 1848 Havlíček ve 'Slovanu- pracoval, aby reakci 
zdržoval a aby v duchu zásad, jež hlásal v •Národnich 
Novinách*, lid poučoval a v boji proti reakci upev- 
ňoval. Obdivuhodná odhodlanost a odvaha jediného, 
opučtáného ílovíka, prýSticl z pevných iivolních zAsad, 
boj ducha proti násilil 

•Slovan* byl ve své dobé jediný, odhodlaný a 
upHmný hlas český, který vedl boj proti reakčnf vlidé. 
•Pni. Večerní list* mél úsla zacpaná stavem obleze- 
nosti. a pbzdéji (1. února r. 1851) i on byl zastaven, 
►Slovan- tedy od počátku sváho vycházení až do 
ukončeni svého jediný representuje íeské, samostatn 
a otevřené smýSJeni politické. Havlíček ».SIovanem 
čeli reakčnim choutkám, krok za krokem je pronásle 
duje a odkrývá, a( pHcházeJi zrejmč nebo a( pHch&zeJI 
zahaleny v rouchu na první pohled neproniknutelném. 
•Slovanem- stojí Havlíček zásadné proti politice Schwar- 
zenberg-Thun-Bachovi, stoji proti jich politice, vedou 
k absolutismu, proti Jich politice centralistické, germani- 
sačni, klenkální a proti jejich skutkům, nešetřícím for- 
málně platného práva. Havlíček jako redaktor »Slovana- 
nedomáhá se ničeho, co by bylo v odporu s formální 
platnými zákony, sám snaŽl se bedliví zákony zacho- 
vávati, ale žádá, aby také vtáda dle zákonů, jež sama 
oklrojovala a dle nich£ občané se Hdiii majt. tte řídila. 
Havlíček proto volá stále ministerstvo k zrušení oble* 



4 



I 

ji 
i. 

11. T 




Cvod, 



^ 

m 



lenosti, k uskutečňování oklrojované ústavy, chtŽje 
s« pro tu dobu aspoň ji jako 'V hlavnlcli zásadách* 
přece demokratickou spokojiti, volá ministerstvo k svo- 
láni sněmů, k prováděni jim slíbené zásady jazykové 
rovnoprávnosti v úřadech i ve skote, odkrývá mini- 
sterské snahy centralisace, absolutismu a germanisacc, 
a( se jeví ve vládních listech, v brožurách, nebo skut- 
cích, a v>'stupuje příkře proti všem zjeviSm, dosvědču- 
jícím, že vláda podporuje snahy hierarchické. Havlíček 
karé ve 'Slovanu*, bud v článku nebo v malé noticce, 
kAidou libovůli vládni, každý čin vlády podrobuje 
kritice a vrhá na něj pronikavé svčtlo se svého Če- 
ského stanoviska. Zvtááté hled! si vždy projevů vlád- 
ních, týkajících se svobody lísku, n (u bezohledná bodá 
do každé libovolnosil vládni sméřujicí k polla£en[ svo- 
body tiskové. 

Pozoruje kroky rakouské vlády i^inil uk Havlíček 
vidy ve spojení s událostmi ZAhraničnimi. Dobře po* 
střehl, jak tehdy ti, kdo spiU k reakci, řídi své kroky 
dle ostatních vlád a jak zvláslč hlcdi na události ve 
roncii- Hned dne 29. kvétna r. 1S50 správně napsal : 
Olá evropejská řcakce nyní ve Francouzích délá 
experimenty, podah-li se to tam, podaH se to všude. ■ 
creráty o pomérech ve Francii zaujaly proto dosti 
ista v Havlíčkové 'Slovanu-. Rozumí se. Že v nich 
jevf se HavUcek nepřítelem snah Ludvika Napoleona. 
Vedle Francie hlcdi si Havlíček pilně ruského cara 
Mikuláše I., a když jeho reakčni snahy, dotýkající se 
1 západu Evropy, jsou více nežli patrné, odsuzuje po- 
Btiku ruského cara, neopomínaje pH tom upozorňo- 
,v«ll Cechy, aby nepřestávali milovali ruský národ, 
by ruská vláda .Mikulášova revoluci mohla býti 




XIV 



Knr«l Havlííek: 



I 



smetena, ovšem Mavtiček jako znalec Ruska ant chvill 
nevěřil. 

Havlíček vystupuje nejen proti reakČním snahám 
vlády, ale vj-stupuje i proti reakci, šířící se v radAcli 
českých. Odkrj-vá servilnost a obojjakost a tu nemůža 
šetřiti ani tich, kdo náleželi v dobách příznivých ka 
stranč národně liberální. Když reakce se utužovala, 
dne 19. února r. 185] dobře napsal: -V dobách lak i 
důležitých a rozhodných jako naše, velice zapoiřebf,^| 
aby každý držel svou stranu a jmenovité aby nikdo ' 
nemohl býti na dvou stranách.* Když pak pod jmény 
pokrokovými vystupovaly snahy zpátečnické, a když 
strana národně- liberální byla prohlašována za stranu 
výstřední, poučuje o politických stranách a nabádá 
občany, aby byli opatrní a nedali se klamat. Jako 
markantniho přikladu politické nemužno»ti a obojja-^ri 
kosti všimá si Havlíček orgánu hr. LvaThuna, Viděn- ^ 
ského Denníku, v červenci r, 1850 založeného proti 
zásadám, které representovaly 'Národní Noviny, a ne- 
jednou utkává se s jeho redaktory: Jos. Jirečkem a 
J. K. Votkou, kdysi stoupenci strany národně- liberální. 

Vedle této Činnosti boje ve -Slovanu- proti reakci 
vlády i proti reakci v řadách Českých úkol -Slovana- 
spočíval také v tom — a byl to úkol nejvážnější, — 
ži%'it mezi lidem i za reakce konstituČnl smýšlení, 
udržovat je, nedávat mu zhynout. Úkol ten byl tím 
tžžšl, ponívadž Havlíček musil bojovat proti reakci,^ 
zrejmi za takovou jei^tí se neprohlásívit. HavlIČek^f 
dostál tomuto úkolu nade vši pochybnost Čestnž. A ^ 
i tehdy, kdy musil ustoupiti násilí a zastaviti •Slovana*, ^J 
neopomenul napomenout, aby okamžitá reakce nepnvo*^| 
díla včeských radách promrzelost, beznadéjnost, němuž- ^ 




Úvod. 



XV 



, net«{nost s lenivost. Po privátní práci ku vzdi- 

národa tehdy volal, jako volal po ni Již dHve, 

t ve stoupajícím vsuiélánt viděl vždy zbraň proti 
reakcí a jedinou jistou a bezpečnou cestu k budoucí 
svobodf a rovnoprávTiosti. 

V zápasu proti reakci vlády i proti reakci domn a 
v utužování lidu proti tČmto snahám reakčnim HavH- 
£ctc zůstal vércn svým zásadám, svému politickému 
píosvédčem'. On tehdy smiřoval se s neblahými sku- 
te^ostmJ, pončvadž se s nimi jako reální politik smi- 
řovati musil, ale on je neschvaloval, on cestou zákona 
chtěl pracovat kjich zlep3eni ve smyslu svých zásad. 
Svým zásadám, které přinášel si do -Slovana* jako 
redaktor zastavených -Národních NovÍn«, zfistal Ha- 
vlíček vSren i za reakce, ve -Slovanu- na zásadách 
téch nezmínila doba reakJEni ani písmenky. 

Jaké byly tyto zásady? 

•Svoboda Slovanů', tak mohl by -Slovan* nésti 
eslo. Jnko v 'Národních Novinách' tak 1 ve -Slovanu* 
je Havlíček pro svobodu a pro národnost. Nechce svo- 
bodu věnovati národnosti a národnost svobodé. Chce 
■vobodu i národnost zárovei^, chce, aby ^ly ruku v ruce. 

Havliíek je pro rovnosl- 

Pracujc ustaviční pro politickou rovnosi občanů, 
,bojuje pro ni, kde se jen příležitost naskytne. 

Jo pro víeobecné právo hlasovací tak, jak se r. 1848 
'poprvé skutkem stulo ve Francii, pak v Némecku a na 
■ snem rakouský. Zavrhuje udílení obČiinských práv 

pHmi daní, nazývaje způsob ten »chylrácký způ- 
ob k udržování aristokratických předností". Důvody 

názor Bviíj shrnuje v tíchto slovech: »Kdyí se 
práva politická dle direktní dané určují, jsou tím všichni 



XVI 



Kant Kavlfiak: 






Z prostředni a nižŠi třídy zkráceni, protože veliký . 
tovník neplatí skutočnč sám tak mnoho, jak mnoho 
odvádí, u protože prostředni a nižší třída platí sku- 
tečné o mnoho více danč, než odvádí sama pod jmé- 
nem direktní.* HavHčck je také proti tomu, aby volby 
daly se dle kurií, on }e pro rovné všeobecné právo 
hlasovací. ^ 

Havlíček je zásadní přívrženec všeobecného, rov<^ 
ného práva hlasovacího a důsledně přeje si volby na 
základě něho do všech sborů zákonodárných: nejen 
na sněm říšský, ale i na sněm zemský. Také volbu 
do obecního výboru představuje si dle zásady vi&eo- 
becného, rovného práva hlasovacího a zavrhuje tudíž, 
vycházeje z tohoto stanoviska, všim právem nařfzeni_ 
ministerstva vnitra z 7. března r. 1850 é. 116 ř. 
jimž usedlí domkáH b>1i vyloučeni z voleb obecnihé 
výboru. 

Provádění zásad demokratických žádal Havlííek 
od každého. Proto nejen vládu k demokratickým zá- 
sadám volal, ale volal Ic zásadám těm také obdany. 
Zavrhoval mezí nimi třídní rozpory, zvláště rozpory 
mezi domkári a usedlými, a zdůrazňoval, že •kaídý 
musí začít s dcmokratií sám u sebe*. 

Havlíček je nacionál. 

V tom duchu, kráčeje zde za Fr. Palackým, pro 
hlasuje, že naie historie nebyla ^nic jiného, než usia-'' 
vičný boj se závistivými, cizího žádoucími sousedy*. 
Jako zastance rovnosti, svobody a jako muž prodchnu^ 
ideou nacionálni je Havlíček také proti Rakousku, na- 
držujlcimu Němcům, a je pro Rakousko, v němž by 
vbechny národnosti stejně byly oprávněny, stejné svo* 
bodní mohly se vyvíjeti. 



4 




úvod 



XVII 



I 



Havlíček, pokud se Rakouska týče, postavil se 
w .aovanu-, jako stil jiŽ v *NarcKlnich Novinách-, 
ni stanovisko Pr. Pfttackého. Přál si silného Rakouska 
s}(bo moc hledal v moci a v rozkvfitu Jednotlivých 
nlfoifó. To oviem znomenA, Že Hnvllček byl proti 
oatraliMc) Rakouska, a že byl Jako Pulacký pro 
rovnoprivnosi a foederaci. Havlíček vyslovil piWné 
italo ivůj názor ve větě: -Cesta naSe Jest foedernce 
$ tprnvdivou demokraiickou konslíiucí a a opravdivou 
tOTooprivnosti. * 

tlavlíček Je pro Cocdcrací Rakouska, žádá také 
jtdiiu chvíli Jistou samostatnost pro každou zemi ve 
ltí6n\ Gprávé a touží po rozbircni kompetence zem- 
iVýcti snímů. Tím však nenf Jc4tč řečeno, že je Ha- 
*tíek ve 'Slovanu* přívržencem programu státo- 
právního. 

V kSlovanu* Havlíček nezanechal stopy svého 
brnlího státoprávního programu, ke kterému jako 
Tit$ina českých politiků na počátku vydáváni >Národ- 
BÚb Novin* byl se přihlásil. Havlíček ve (Slovanu^ 
Ofusil prt^ram státoprávní, jako jej opustila již v čer- 
wnci r. 1848 cela núrodná- liberální strana. Havlíček 
H v 'Národních Novinách* od r. 1849 vypustil stálo- 
piirai hesla z čela tNárodnlch Novin*, v prosinci 
1. 1849 přihlásil se otevřeně k tehdejšímu programu 
íi. Palackého. V -Slovanu* na těchto zásadách trvá, 
loutfajc na dále mťniní od Tr. Pakického přijaté. 
IMček, mluvi-li ve tSlovanu- kde o -spojení všech 
tH lemi naScho kmene* , mysli tím Čechy, Moravu a 
Stovensko, ilstč ve smyslu návrhu Fr, Palackého, uči- 
Dínttio ve výboru ústavním v Kromčřiži. u není bez 
ujltaavosti, třeba že okolnost ta není pro názor jeho 

HmIIUii Polllidi* mftij III u 




i to, ie odporučuje 
r. iSSOt, ^ čadv by^ adniiiismttvni 



Voiizec 
stohe 
Bfcýefa Novisrick- 
myikhku KoOinivf 



Hivtiiek ve >Slo- 
, kMý li fUttKtU r. 1846 v •P^ft^ 
-Stovan a č«cfa-. Přijímal 
ri^e— Dfti. šle stal proti 
SkffMistva učiniti jeden 
nerad, ktví ckti^, akj vskliiB Sknrvié uživali jed- 
nofao i&zyka, $bf aS jadoa lítenturu, jedno nibo- 
ženstvi. jadno innal a tíqr bsrti všidmi v jednom 
státě. Havlíček fti t. ISI6 ^nnně dovodil, že Slované 
jsou kmen, sUádajtci se z nčk o Uk a národO, a sílu 
Slovanstva viděl již xébdy * roskvetu jednotlivých ná- 
rodů slovanských. Na oásocu tom oeoižl, co by zm£nil. 
Nebyl proti slovanské poGtice, on Jen slovanskou po- 
Utilcu chápal reilníji neiU polittčtl romantikové Čelit. 
Havlíček prohlásil Slovanstvo £a zildad české politiky 
a odůvodňoval stanovisko své: -Nirodové stejného 
rodu, ve stejných téikýcb okolnostech posUvení, nej- ■ 
lépe snbé mtdiou vs^teniDé ponihall ke konečnému 
viiézsuí.* Slovanski poHtika Havlíčkovi nebyla ničím ^ 
vice nežli společnou podporou proti společným nepra- ^Ě 
telúm & to podporou, jakou dovoluji okolno&ti. ^ 

Havlíček ve smyslu Fr. Palackého byl, jak Jsme 
již pověděli, austrosJavistou, a proto v slovanské po- 
litice rakouské vládé ukládal, aby -podle možnosti své 
podporovala v^ude snažení SiovanQ svých k utužení 
a k rozkvětu jejich národní platnosti, aby jim neza- 
branovola, nýbrž pomáhala státi se materiálně i du- 
levni mocnými núrody<. Nejlépe podporoviiti se mohou 
dle Havlíčka Čechové s jižními Slovany, ponČvadi 




Úrad. 



XIX 



I 
I 



inlersssy jsou nejbližší. Je to náEor, k némuž 
Htvliček se dopracovni již za sviho pobytu na Rusi. 

V Hjnu r. IS50 s-e Havlíček letem dotkl ve .Slo- 
vanu* slovanské politiky v Uhrách. Odporu^ov&l, aby 
tam nirodové slovanšti hájili předevátm své slovanské 
Muno^Atnofiti a. bránili se mncfarisaci a germiinisaci. 
Ale dodával: "Kdybyste již žádným zpňsobem siímo- 
statnost svou ubrániti nemohli, véztcž, že maďar^ina 
\'ám 8 vší budoucnosti nyn! tak nebezpečna není jako 
námčina. Držte tedy přede všim s námi ostutniml 
Slovany: ale držte predcc ještě, a kdyby 1o muselo 
být, raději s Maďary nežli s Némci!* 

Jako hned v -Pražských Novinách", pak v "Ná- 
rodních Novinách*, tak i ve -Siovanu- mě! Havlíček 
o Slovensku tytéž názor>-. Zavrhoval odlrženE Slováku 
a to nejen k vůli Slovákům, ale i k vQli Čcchi!ím 
z království i markrabstvi. Připojení Slováků k litera- 
tuře české, zničeni jejich separatismu, to považoval 
za životní otázku nejen Slovenska, ale i Čech a Mo- 
tavy. >Na Moiavě a v Čtichách, napsal, bez Slovenska 
nikdy nem&že se již rozvíti tuk bujný a čilý slovanský 
život, nýbrž bychom snad na vééné časy byli odsou- 
zeni k jakémusi trpěnému, proslFednímu živořeni, ne- 
podobnému ani životu ani smrti, které se nejlépe 
slovem nynější rovnoprávnosti naznačili dá.- Ale 
maje na odich Slovensko a jeho význam pro Čechy, 
nehleděl si Havlíček jen otázky jazykové, nýbrž i k tomu 
nabádal, aby Stovcnsko mohlo se duševně a hospo- 
dářsky povznášet a sílit. 

V duchu doby své, která prohlásila svobodnou 
obec za sáklad svubodného státu, hleděl si Havlíček 
vidy obce. V .Slovanu- pokraČi^e v dřívějších svých 

u* 



XX 



Káral H«v1ÍÍolc: 



tradicích a poučuje o obci. ZvláiiJ příležitost se mu 
naskytla o obci psáti, když v červenci r. 1850 nastaly 
v Čechách votby obecních výborů. Havlíček byl ^-idy 
vetebitelem správy obecní, vida v ní rozumnou, jedno- 
duchou, lacinou a obČandm pohodlnou správu. Vše- 
možní agitoval Jako žurnalista, aby v Čele obd stáli 
muži poctiví, rozumní, rozvážlivl, váženi a svobodo- 
myslní, poněvadž dobíe poznával, že jakost obce za- 
ručuje jakost občanó. Havlíček byl >pokud možná* 
pro zásadu bezplatnosti volených výborů a hájil úplnou 
ntodvlslost a volnost obci zvlášlií vzhledem k vládi. 
Chtt^e tuto neodvislost zachovat, byl proti instituci 
obecních tajemníků (placených, jmenovaných písařů] 
a praktickými pokyny hleděl obecní představené vést, 
jak by sami méli dobije úřadovati. Jeho snahou také 
proto důsledně bylo, aby vláda nespojovala mnoho 
vesnic v jednu obec a tak úřadováni neztéžovala a 
činila k svému prospěchu snad i nemožným. 

Havlíček nebyl pro řlŠský zákon obecnf, nýbrž 
odporučoval, aby obec byla předmět zákonodárství 
zemského- ^Naše mínění jest, vysvětloval dne 14. květiia 
r. 1850, že nemá být obecní zákon pro celé mocnářství 
jen jeden, nýbrŽ pro každou zem jiný, podle jejích 
potřeb a vzdélán!.* 

Ve »S!ovanu> měl Havlíček také příležitost zmíniti 
M o krajském zřízení, Byl jeho odpůrcem. Zavrhoval 
krijské zřízení jako federalista, háje mínSnf, že krajské 
zřtzení Je zřízením centralistickým. Není pochyby, že 
k tomu nňzoru Havlíčka vedla ta okolnost, že krajské 
snimy měly miti kompetenci legislativní (nejednalo 
se tudíž jen o stránky administrativní) a že měly m 
zaMOupení v horní komoře říšského sněmu. 




t)*od. 



XXT 



I 



^koi 



S liberálními xůsadami Havlfžlcovými bylo v plném 
louhlasu. že velice si cenil veřejnosti souJního říxeni, 
kier* v íervenci r. 1850 byla v praxi v Čechách uvá- 
iléna, a že s nadšením psával o instituci porot a jejich 
iednánfch. Ve veřejnosti a ústním jednání soudů viděl 
HavKiek záruku spravedlnosti, v porotách nalézal způ- 
sob, Jímž spravedlnosti nejlépe mohl se dáti průchod. 
Když 5, kvélna r. 1851 v Kutné Hoře byly zahájeny 
soudy porotni, Havlíček sám psával sj ojích proběhu 
obšírné referáty, chtěje na příkladech čtenáři ukázat 
prospěchy, které plynou z porot, a chtěje pro tuto 
instituci získávat mysl občanů. 

Jako odpůrce všech privilegii, tak byl Havlíček 
t odpůrcem privil^ií élechty. On důkladně obíral se 
jajto redaktor -Slovana* poměrem Stechly k českému 
národu. Samozřejmě v zásadě neuznával šlechtu dle 
du, ale přes to byl by býval ochoten uznávat muže 
o národ zasloužilé a byl by Šlechtě rád poprával 
•mnohé z těch předností, na které jest zvyklá a které 
jiným na Škodu nejsou-, Pomér šlechty k českému 
národu zvláště probíral Havlíček v Hjnu r. 1850, kdy 
Čechové byli beze všech styků 6 vládou a dvorem a ne- 
oiohll působiti na těchto m:stech ve smyslu svých přáni. 
Havlíček tehdy domnívaje se, že by liberální šlechta 
m^fci přístup ke dvoru, mohla dosti dobrého pro Čechy 
učiniti, řešil otázku, je-li možno spojeni šlechty s čc* 
skými liberály, a odpovídal na ni kladně: Spojeni libe- 
rální Šlechty České s národně liberální stranou je možné 
za Jistých podmínek. Liberální šlechta u dvora, opřená 
O silné politické strany, by působila proti neliberální 
a v duchu absoluiisticko-byrokratickém tkvící šlechtě 
dvorské a pracovala by v tehdejší době zvláště proti 




xxn 



Kvtl HnBA: 



centrattsmu a pro konsblud. Z« tyio služby pro ruírod 
chtíl Havliíek itechtf přisnui áhSiiaé ptírstvi v lom pH- 
paái, že by byl snim jen o j«dné komoře, ie by volby 
dle kurií byiy zrušeny • že by nedělitelných mnjoralů 
bylo jen tolik, kolik je dědičných pairstvi. Jinak vsftk 
jméni šlechty mělo býti svobodně dělitelné. HavtfSek 
také položil si I otázku, která strana měla by zaiati 
v této akci, á zodpověděl ji, že ijechta; ta měla pro- 
kázat nejprve, 'že ji na svobodě a na konstituci, na 
zveleben! národnosti slovanské tak jako nám záleži,- 
pak mělo se teprve jiti v akci dále. 

Jako dHve v •Národních Novinách*, tak i ve ■Slo- 
vanu* Havlíček pilně si v&fmá otázek církevních. Ano 
ve -SlovRnu* otázek církevních hledi si více, péstuje 
Je proníkavěji a soustsvnéji, nežli je pěstoval v -Ná- 
rodmoh Novinách*. Cintl tak proto, ne že by byl člo- 
věkem nábožensky více naladěným nežli Jeho doba, 
nýbrž proto, že Jako politik citil potíebu hledéti si 
církve, a to zvláíté v Rakousku panující cirkve kato- 
lické. Že pak si ve (Slovanu* intensivněji nežit v dH* 
véjších listech jím redigovaných všímal snah v cirkvi 
katolické, snadno vysvětluje blížící se pHchod absolu- 
tismu o hierarchií katolickou se opírajícího, Havlíček 
přirozeně byl proti církví státní a bojovat pro rovno- 
právnost církví. Nemohl nijak srovnati se svými ná- 
zoiy o rovnosti, aby stát dával některé cirkri před- 
nost před jinými, a byl proti nesnášel i vosti a zelotismu 
v otázkách náboženských. Sám cítil se přísluSntkem 
církve katolické, ačkoliv netajil se, že 'VŮbec mezi 
protestanty panuje vice vzdělanosti, pilnosti a také ob- 
čanská svobody než mezi katobky-. Havlíček smiřo- 
val se s tím historickým faktem, že Čechové stali se 




ti'rud. 



XXUI 



oárodem katolickým, a ačkoliv byl nespokojen s teh- 
dejifm stavem v církvi katolické, nijak nemel v úmyslu 
ndili k x'ysnipováni z cirkve katolické. Věřil, že cír- 
kev katolická se dá reformovat, on chUl ji zbavit 
hierarchie, aniž by při tom byl se nějak dockl dog- 
mat- Havlíček proto zrazoval již v polovici května 
r. 18S0, aby z cirkve se v>'stupovalo a tim aby se 
dáfala hierarchii v církvi úplná volnost v jednání, a 
volaje po opravách v tom směru a vida, že prott 
hierarchii kniisivo niSšf ničeho nezmůže, přál si, aby 
laici pravé lo byli, kteří by v církvi vedli boj proti 
snahám hierarchickým. Cllcm Havlíčkových snah pro 
církev bylo: dáti církvi svobodné zřízení, to jest zmé- 
niti dritcv se zřízením absolutním v církev se zřízením 
odpovídajícím liberálním zásadám doby, a cíl ten mál 
oa mysli proto, ponévadž dobře rozpoznávat, jak zfí- 
zeni církevní pHIÍg působilo a ovládalo Člováka a jak 
občan v státe dle liberálních zásad zřízeném dostával se 
do vnitrního rozporu, maje na jedné straně jednat konsti- 
tučná jako příslušník státu, na druhé stranéjako 
přjsluínfk katolické církve m^je si vésti v zá- 
sadách absolutních, tlavliček stoje na tomto stanovisku 
povídžl proto v polovici května r. 1850: 'Bez rozumné 
svobody v cirkvi nedocílíme také rozumnou svobodu 
občanskou. - 

Havlíček Jako dhve, tak i ve •Slovanu* nenf ne- 
pKtelem náboienského presvždčenl. Náboženské pře- 
ivédčeni považuje za čisté osobni a nedotýká se ho. 
Vystupuje v^k otevřené proti každé snaze hierarchické, 
aí se jcW u cirkve kterékoliv, a prohloSuje snahy 
hierarchické za ncslučilclnč s prosp^hem národa če- 
ského. -Nent žádné vyrovnáni možné, napsal 26. dubna 



XXIV 



Karel htaTlU«k: 




r. 1851, mezi českým národem a hierarchií, a každý, 
kdo mysh', viděli musí, že nelze dvčma pánům slou* 
žiti, i<s nelze byli přítelem národu českého a spolu 
služebníkem hierarchie.* Jako nepřítel hierarchie od- 
suzuje llavličvk proto každou úsluŽnost Římu a jako 
ncpiítel hteraKbie stojí zásadni proti hidu Jesuitskému 
a celé jeho činnosti, uvádvju i pro odsouzeni jeho, žo 
rád jesuitský v zemích českých byl utlačovatelcm 
■osvěty a ducha národniho*. Stoje na tčchto zásadách 
zcela dilsledné prohlásil, že národ nČ- liberální strana^ 
jíž náležel, nemůže nikdy, ■nechce-li první a hlavnf 
své pravidlo opustiti, býti pHtelkyní a spojencem hier- 
archie*. • 

Havlíček jii v -Národních Novinách- ukazovat 
na některé církevní reformy, jimiž by moc hierarchie 
byla v katolické církvi zlomena, ve -Slovanu* v statích 
■ Epištoly Kutnohorské* (Vtz zvláštní úvod v dílu I1I„ 
S. 812 ad.) návrhy své probral v souvislosti a ob- 
šírné Je odůvodnil. Navrhoval zruSeni coelibatu, za^ 
vedení národního jazyka při bohoslužbách, volbu kněžI 
obcemi a konečné, aby knéží stali se učiteli a. aby 
jim byly odevzdány školy a vykázány platy z veřej- 
ných pokladen. Jako dopintík návrhů těch byla i snaha 
lluvliijkova po zavedení civilního manželství, >úslavu 
nevyhnutelně spojeného se svobodou církve-. 



I 



I 



Ačkoliv Havlíček v •Slov«nu« bledi si nejvíce a 
především otázek rázu politického, přece všímá si 
i otázek hospodářských a sociálních, pokud souvisej 
s otázkami politickými a pokud popudy k nim jsM 
rázu politického. On tiskne na pr. populární výklad 
•Peníze* tehdy, kdy stoupá v občanstvu nedůvžra 



'4 




Ovod. 



XXV 



'vydávané papírové penize a kdy vláda neposkytuje 
možnosl v-erejné kontroly svého hospodaření. 

V£dy Ale vél^l důležitosti phkláJá oliizkám poli- 
tickým nežli hospodářským a proto zastává názor, 
ia -kaidý národ, získavSl si politickou svobodu, také 
volmi brzy zbohatnul*. 

Jako v politice tak i v hospodářských věcech 
stoji Havlíček celkem na stanovisku libcralistickém. 
Zavrhuje systém cel prohibitivních s hlásí se k těm 
úsadám svobcdnčho obchodu, kieré ve whigském 
ministerstvu Palmerston-Kussellové, Havlíčkovi I v potí- 
Uckém ohledu sympathickém, zastává Richard Cobden. 
Ktvliček není nepřilel hromadění kapitalismu, ale je 
iwpHtel toho, aby jen několik lidí mohlo bohatnouti 
{•peněžní aristokratic*), a pracuje k tomu, aby hromaditi 
ipitál mohli viíchni, kdo by chtěli. V těchto zá- 
edách vidi i veliký prospěch český, nebo( soudí, Že 
icutečňováni těch zásad dá možnost Čechům, aby 
oni mohli hromaditi kapitál a ne jen námečtí továr- 
Iníci v Čechách. 

Havlíček viimá st ve •Slovanu- také remeshvctva 
zemědělců. Duch hnutí tehdejšího v Čechách, v pod- 
rstatě buržoastického, to s sebou priná&cl. Havlíček 
laplašoval předsudky, které existovaly, proii průmyslu, 
obchodu a řemeslům, touže, aby se dostaly do Če- 
ských rukou, a radil, aby více lidi šlo k obchodu a 
na řemesla, nežli jich jde do tiřadů. Zemědělce vybízel 
It zvelebování hospodářství a volal 1 vládu, aby v snaze 
po zvelebování hospodářství byla nňpomocna. Mělo se 
lo především slátl tím, že by posílala nu studijní cesty 
niadé hospodáře, že by zřizovala dobré hospodářské 
ikdy, po jedné v každém podkrajt, již nuceni by 



XXVI 



KskI Har)La«k: 



byli dle zjlkona absolvovati vžichni, kdo by se chtiHl 
kdy ujmouti h05podá?stvi, že by uložila na pastviska f 
a zbytečné úhory IrikrAt tak velikou din, jako je i 
pole. že by rapovídčla zákonem pronájem větších re 
na kraiŽI dobu nežli na šest lei a konečné íc by zří- 
dila dobré hypoteíní banky, kde by si hospodáři mohli | 
levné vypůjčovati peníze. 

Jako ekonomický liberál nemá Havlíček ve -Slo-I 
vanu- pochopení pro vrstvy dálnické. I na ného pů-j 
sobily tehdejší události ve Francii, i on narážel při 
své žurnalistické práci na tehdejší hnuli sociální a 
kommunistické, věnoval i výkladu kommunismu čiánek,J 
ale z článku toho jesi viděti, že l-lavlíčkovi význam 
hnutí sociálního byl cizi a že komtnunismus chtěl 
chápati především politicky. 

Ačkoliv v době. kdy vycházel 'Slovan-, nevy- 
skytly se v Čechách žádné véthi bouře anlisemitické, 
jaké vyskjtovaly se r. 1848, přes to Havlíček měl 
příležitost poučovati o otázce židovské. Náboženská ne- 
snášelivost, s kazatelny Sířená, zavdala k tomu podnét. i 
Havlíček vyslovil se jako redaktor tSlovana* prott] 
antisemitismu. »Nemdžeine, napsal, být jakoí liberální I 
a pro rovnoprávnost bojující lidé proti židi5m.' Ha- 
vlíček byl proti každému utiskováni, a proto byl i proti 
utiskováni Židů. On nepopíral, že Židé mají řadu Spat- 
ných vlastnosti, ale on nepokládal vlastnosti ty za 
vrozené, nýbrž Časem vzniklé a věřil v možnost jich 
odstraněni. Odporučoval proto, aby Židé i Ncžidé pra- 
covali v této otázce k reformě. , 

Ve tSIovanui hledi si Havlíček pilné snah zříditi 
národní divadlo. Pokračuje tu na dráze, kterou Šel již 
v 'Národních Novinách*, a 3iH názory, které o vj 



úvod. 



XXVII 






M 



mamu divadla měl hned v Némeckém Brodě, před 
tlubou, nežil vůbec se stal žurnalisiuu. Havlíčelc umě- 
lecký cil divadla podtizuje národnímu. 2. dubna r. 1851 
se pHznivá: •Divadlo zn iiaiich Časii neni pouze a 
iedině ůslav umělecký, ono jest zvláště v hlavních 
městech jedno z hlavních strediSí národního veřejného 
ivota. bez řádného divadla nemdže s<i dostali národní 
ni na§e opět nazpátek do vzneŠenéjSich domů, z kte- 
rých byla posud vypovězena.- Ve smyslu těchto ná- 
zorů agituje od dubna r. 1851 lakč ve •Slovanu*, 
když doSlo úřednf povolení k spolku •Sbor pro zří- 
zeni Národního divadla- a když byly zahájeny pro 
spolek \en veřejné sbírky. 



Havlíček nenf zásadním nepřítelem instiluce vojska. 
Uznává potí«bu vojska, je pro vydržování stálého vojska, 
oltt Je proti tomu, aby se vydržovalo zbytečné veliké 
stálé vojsko. Jako nacionál nutné kladl požadavek, 
aby vojitko bylo vojskem národním, jako nepriccl ná- 
itli a reakce žáJá na vládách, aby vojsko přestalo Jim 
^ti prostředkem jich libovolné a reakčni politiky. 




Jako byl Havlíček za nevázané svobody r. 1848 
,dné proti revoluci a pro reformu, tak jest proti 
revoluci a pro reformu i ve ^Slovanu*. Odsuzuje nejen 
ty, kdo by chtěli revoluci čin:t, ale odsuzuje i ty, kdo 
lití, násilím, reakcí & libovládou chtěli revoluci ukon- 
t Touiicim po revoluci a zároveň 1 lisajicim se do 
izné vliidy a íekajfcim od ní lepil budoucnost ná- 
roda ukazuje, že mlrod ke konečnému vítězství mfiže 
říjiti jen vnitřní silou, ze jen vzdělání a zachovalost 
fva a zaji»(uje svobodu národa, a revoluce že n«ni 
nežli jen >prústredek ke zbaveni se od špatné. 



XX vin 



Ktm Havlíí«k: 



nenávidiné vlády*, — vládé, zavádSjfcl reakci, připo- 
míná, Že revoluce se •plamě uzaviri jen moudrou 
a právní vládou, poctivým vyplnínim spravedlivých 
a rozumných žádosti větviny. 

Jako nepřítel každého násil! u zvláStí Jako ne* 
pfítel revoluci byl i tehdy, kdy vláda proti n&mu ná- 
silné a libovolně postupovala, nepřítel zbrani, jichž 
vláda užívala, a odponičoval cesiu zúkonniiého odporu. 
Od ledna r. 1S51 vinovsl nžkolik statí v -Slovanu* 
této otázce, v tehdelSÍ době tak akutní. Havlííek vy- 
bízel žurnalisticky k zákonnitému odporu dvojim způ< 
sobem; jednak prakticky: sám vždy bráně se proti 
každé libovQli vládní a otiskuje o těchto krocicbv •Slo- 
vanu- obšírnó zprávy s doložením akt, jednak thco- 
retícky: vykládaje význam zákonnitého odporu, uvádéje 
z déjin jeho příklady. Tésnfi před zastavením -Slovana-, 
dne 10. srpna r. ISól pojednal Havlíček o zákonnitčm 
odporu a nazval jel: >neJtepSi prostředek k hájení 
svobod proti viihi moci, k povzbuzováni xmuŽiljho 
ducha v národu*. *Zákonní odpor, napsal tehdy, jest 
první a nevyhnutelný stupeň k dosažení pravé svo- 
body.- A dříve již v lednu r. 1851, kdy očekávala sei 
právem příkřejší zakročeni vlády proti snahám libe- 
rálním, postavil Havlíček Čtenářstvu -Slovana* na o£Í 
dva zářné vzor>' obrany práv na cesti zákona. Dne 
8. ledna r. 1S5I otiskl Článek >John Hampden* libe- 
rálního malonémce K. Welckera, přeložený pod názvem 
(Přiklad zákonného odporu* ze studnice tehdejších 
liberalistlckých názorů >Staats Lexikonu*, a dne 15. 
ledna r. 1861 z knihy liberálního velkončmce Jakuba 
Venedey-e -Irland* uveřejnil překlad kapitoly o Daníe- 
ovi 0'ConneÍovÍ>, jehož politikou obŠirní se zabíral 



i 



i 

I 




úvod 



XXIX 



^ 



tik: 
■lid 



Již v Prniských Novinách r. 1847, pokud ovS«tn s« 
ji Mbirati za sbsolutismu mohl. 

Havlíček jako přívrženec theoríe právního státu 
Í» proti každé libovdli vlády a na každém místč každé 
ovolné jednáni vlády potírá. 

J^ko politik je Havlíček realista. Odříká se vii 
R&ruživosti a stav! proti ní klidné uvažovaní. Je proti 
politickému romanlismu své doby a s ním spojenému 
uikvfvánl a kocháni se v minulosti na úkor pritom- 
ností. Havlíček proti politice ŠtúrovS na Slovensku 
prohlásil: >V politice ncsmSme nikdy dáti přednost my- 
šlenkám a plániim poetickým, nemajícím v skutečnosti 
tiklsdu*. a kdy£ v polovici ledna r. 1851 v Čechách 
sila naděje, že bude zemský snČm svolán, Havlíček 
lovoval naději, že >nikdo moudrý z naŠincil nebude 
'lidati na naSich poslancích prvního zemského sněmu, 
■by pro nijaké romantické řeči zanedbali příležitost 
ke spořádání mnohých sice velmi prosaických, ale 
nicméni velmi potřebných zemských záležitostí*. Ha- 
rlIČek citll i potřebu vystoupiti proti tehdejšímu Kollá- 
rovu historismu, z opatrnosti vyhýbajícímu se neutěšené 
^temnosti a cítit potřebu vysloviti proti jeho autoritč 
• jeho směru zásadu: •Mné alespoň jest nyní jeden 
iívý a čiperný slovanský hošik, z kterého ncco může 
býi, milejSi a dáležitíjSf. než všechny staroslovanské 
bůžky, co se jich kdy vykopalo a vykopá, ulilo ajcšlě 
ulije.* 

Jako reální politik je Havlíček proti politice mac- 
chiavelislické a odporučuje vždy politiku otevřenou, 
upřímnou a poctivou. 

Havlíček byl vždy zasiancem orjjanisace v práci. 
Již v (Národních Novinách* přimlouval se za dobrou 



^ 




XX xu 



Km^9mtlMk: 



Jako fedaktor •Slovana* dostal se HsvliČ«k, ač- 
koliv stál vždy na půdé zákona, formálně platného, 
di> prudkého konfliktu e remkinl vládou rakouskou. 
Bude dobře nynt sestaviti si hlavní body tohoto za- 
paau, pokud to lze učiniti, a přehlédnout je. 



8. kvéina r. 1860 zat>aven první svazek (Slovana* 

pro článek 'Naše zemská ústava*. 
12. kvJitnii r. 1850 žalován HavliČek pro zabavený 

článek •Na&e zemská iislava<. 
H. května r. 1850 soud tiskový v Praze potvrdil 

cabavonl 1. svazku >Slovana', a zahájeno bylo 

proti HavlÍ6kovi vyšetřování. 
IR. kvitna r. 1850 podal Havlii«k proti rozhodnuti 

tukového soudu v Praze rekurs k nejvyiSínnu 

ttmskému soudu. 

4, Čorvna r. 1850 zakázán (Stovan- pro Halič, Kra- 

ków a Bukovinu. 
19. iorvna r. 1850 zapovězen •Slovan* pro Prahu 
a okrm oblaieností. 

5. srpna r. ISJK) camítnut byl Havlíčkův rekurs z 18. 

kvitna r. 1880 k n^vyištmu zemskému soudu 

podaný. 
A, ar pna r. ISSO c. k. stálnl tástupcc odvolal žalobu 

a 12- května r ISSO, podanou pro labavaoi 1. 

«v«iku "Síovana". 
?, arpoa t. l&Kt c k. okrasaf sboravý soud v Kutné 
. Ho)« laattvM v práv4 mtaéoi véci dattl HzenL 
T «l|««a r. 1800 HavVMk taHdai sa ryóM saba- 

V«*AkO 1- svwku •9i>vmna< B& kvitna r. I890l 
8. ttrnft t l»SO b^ |lailJlli#J l i i ť aw i ii- 




Úvoá. 



xxxm 



i lili r. 1850 byl ministr spravedlnosti Schmerling 
v Kutní Hoře. Po jeho návStévÉ napsal Havifíek 
dne 12. října r. 1860 do památníku svému pH- 
tdl Petru Miloslavu Veselskému : 

•Zl«, pKtabl 3l«, 
SelunerílftK bfl Jli ide: 
J«dn*l • nivUdnioi Citrsiikcm. 
bj M fflnou jii poí«l iiákem '. 
Hfif budo n«Í slet* 

V prosinci r. 1850 tajnS c. k. niivladnicivi v Prnze 
vyietřuje, má-li Idavlíiek nijakou tajnou tiskárnu 
v Čáslavi nebo Humpolci. 

4. prosince r. 1850 >^ovan< byl zapovČzcn pro Uhry. 

9. ledna r. 1851 Je Havlíček žalován pro formální 
přestupek. 

ledna r. 1851 je v této záležitosti vyslýchán, 
ledna r. 1851 c. k. statni zastupitelství žaluje 
Havlíčka pro formální přestupek, (§ 16 a 42 tisk. 
£ák.) 

.15. února r. 1851 zubaveno 8. Číslo »Stovana< pro 
Článek íSpráva zálcžiiostí obecních*. 

[I. března r. 1851 zabaveno číslo 12. >Slovana< pro 
článek >Proí jsem občanem?* 

10. března r. 1851 je Havliček vypovězen z Prahy 
a nedovoleno mu do Prahy se navraceti. Stručné 
zaneseno to bylo do Havlíčkovu pasu těmito slovy: 
• Wird gi:mass h. Auflrages des k, k. Landes- 
.Mi!itair-(;om mando dto Prag 8' MArz Z 19í/tí von 
Prag gewiesen, und hat mít dem heutígen Posl- 
íuge Prag zu verlasscn. Prag am 10' Márz 1851.* 

března r. 1S51 zabaven ló. svazek >Slovana< 
|i*UMi : PolIttcM aplai UL lil 



Kml H*tUM: 



pro články • Novější stav nimecké záleÍtto3ti« 

>Dom4a zprá\'>'>. 
13. března r. 1851 c. k. <^cresn[ sborový soi 

mttl nivrti c k. státního zastupitelství z 29. 

1851, aby HavUček byl stihán pro přestupek U 

skový (v g 16. a 42.). 
tS. března r. 1851 byk> zabaveno 16. číslo •Sld 

vana* pro článek »Redakce Slovana k čtenářstvu* 
16. března r. 1851 podal c. k. státní návladnf žalobt 

na Havlfčka pro zabavený článek •Nov£j§Í sui 

némecké £áleÍitostÍ« v 15. sv. •Slovana*. 

15. břecna r. 1851 c k. okresní sborový soud v Kutn 
Hoře zamftl předcház^ict ialobu a zabaveni 1 
svazku tSlovana- zruiO. 

16, března r 1851 podalo c. k. statni zastupitelst 
odvoláni k vrchnímu trestnímu soudu proii náler 
e. k. okr. sborového soudu z 13. března 1851. 

18. března r. 1351 potvrdil c. k. okr. sborový soud 
zabaveni čís. 16. 'Slovana* z 15. března 1851. 

20. března r. 1851 podal řlavltiek rekurs proti za^ 
baveni čjs. 16. •Slovana* (z 15. března 1851). I 

22. března r. 1851 Havlíčkův rckurs z 20. března 
1^1 byl c. k. okr. sborovým soudem v Kutná 
Hoře zamítnut 1 

28. března r. 1851 vyslýchán Havlíček c. k. okn 
sborovým soudem v Kutné Hoře stnui tlskovéhtř 
přestupku, spáchaného nešetřením § 18. tiskového 
zákona. 

31. března r 1851 c. k. vrchní soud zemskj' v 
vyhověl rekursu c. k. státního zastupitelství z 1 
března 1851 a nařklíl nově líčeni u c. k. ok 
nibo soudu sborováho v Kutná Hoře. 



úvod. 



XXXV 



rdubna r. 1651 c. k. státní zástupce Žaluje Havlíčka 

pro Zabavený čJánek >Kedaktor Slovana k čte- 

nársivu* v 16. čísle -Slovana* z 15. března l8ol. 
8. dubna r. 1851 c. k. okr. soud sborov>- v Kutně 

Hoře |>ot\TJil Žalobu c. k, státního návladniho 

z 2. dubna Id5l. 
? Havlíček podal proti této zalobé rekurs k c. k. 

vrchnímu t>oudu zemskému v Praze. 
15. dubna r. 1861 c. k. státní zastupitelství žaluje 

HavUČka pro článek •Proč jsem občanem ?• za< 

bavený dne 1. března 1851, 
IS- dubna r. 1851 c. k. statni xastupitelstvi žaluje 

Havlíčkd pro Článek •Správa záležitosti obecních*, 

dne 15. února 1851 zabavený. 
18. dubna r. 1851 c. k. okr. soud oborový v Kutné 

Hoře rozhodl zahájiti predbížná vyšetřováni pro 

obé žntoby c. k. státním zastupitelstvím dne 15. 

dubna 1851 podané. 
■ dubna r. 1851 zabaveno 27. Čl». »Slovana« pro 

noticku o •Kytajf- v -Polit, pozorovateli*. 
S8. dubna r. 1851 zamítnut c. k. vrchním soudem 

zemským v Praze Havlíčkův rekurs proti žalobi 

c. k. státního zástupce dne 2. dubna 1851 po* 

dané a 8. dubna 1851 c. k. okresním sborovým 

soudem v Kutné Hoře potvrzené, 
). dubna r. 1851 c. k. okr. sborový soud v Kutné 

H<ň« nepotvrzuje zabaveni 27. čísla • Slovana* 

z 26. dubna 1851, pfcs to však £at>avené exem* 

pláře Havlíčkovi nejsou vydány. 
'I. května r. 1851 podal c. k. státní zástupce proti 

rozhodnutí c. k. okr. sborového soudu z 29. dubna 

1851 odvoláni. 





k pokati 10 xl. 

(§ 16- txsko- 



a. tvitoa i^ US! c k. kofMj SMd t Kmaé Hoň 

krfttsK E. taSI iiÉ4e c k. siíMf nun <l riHi o 

rro pMte «t $ 18. liiko- 

.m^^at Skmam k tte- 

l«.SUe TiiiMM X ló-liamlBSI 

ii v pfiilwif «pifeMéBte Btefvaé stitt •Domácí 

lyrity x ISl Sslt Onu— .) 

aa. kv£tn« r ISSI je Hnfiíck iiJMu ■ jro přvéín 

«B f la. tisk. sákaw k Mkitf is d. siř. « k ni- 



I IkfKefe poM prali wart» raaoAa odraláoL 
U. £«rTBa r. IflSI Je HwBi* ■ ji B ťwwi o c k. 

T Bitok nota pro 
• ttofinr, >ciii st prý dopOMl r nba- 
aiwrit> ^Sfottm xÉMima ekecarich IL«j 
« >TnÍ jKm fíkfmmmU 
2& června r. 18SI ntaVMO Ss. 45l. 

od Sáisvy* 



I 



aO. čcrraa r. 1851 c fc. okr. sbon>«Ť saoi t Kt 
IWe pocnna tatmwwň ds. 4a. »aona*- kí nt' 
Oimdt »D«pinr od Simr* a ubm^ le )e pe*^ 
ona pro ubofHM din^ flaiKka dftML 

1. Července r. 1^1 HevO&ik podliA otfvoMa! 
lOThMnuti c. k. okr. sboro* *b o soods t Kt 
Ho(C le dot 3Ql ama 1851. 

X ícrvencc r. IS5] bejský sond v KoDm Hc 



úrod. 



XXX\T1 



zamitJ Havlíčkovo odvolán! proti rozsudku z« dn« 
26. kvólna 1851. 
16. července r. I85I krajský soud v Kutné Moro 
zamítl Havlíčkovo odvoláni ze dne I. července 
IS51, podané proti nálezu c. k. okr. sborového 
soudu v Kutné Hofe ze dne 30. června 1S5I. 

16. Července r. 18ól zabaveno čls. 50. »Slovana- 

pro Článek >Jeden paragraf*. 

17. Července r. 1851 zabaveny •EpiStoly kutno- 

horské-. Prohledávání bytu a expedice Havlíčkovy 
irvá do *|^lO hodiny večerní. 

18. července r. 1851 c. k. okresní soud sborový 

v Kutné Hoře potvrdil zabavení 50. čís. -Stovana*. 
18. července r. 18ól dalSí pátrání po ^Epištolách 

kutnohorských* v bytě a expedici Havlíčkové. 
aX července r. IS51 dostal Havlíček od místo- 

držitele království Českého první výstrahu, aby 

>o otázkách politických, církevních a národních 

8 vétii mírnosti jednal-, 

4. srpna r. 1851 nekoná se, jak se Čekalo, nad Ha- 
vlíčkem porotní soud. 

4. srpna r. 1851 obžalovací komora c. k. vrchního 
soudu zemského v Prnze odkazuje žalobu, po- 
danou na Havlíčka pro přeČiny, spáchané v za- 
bavených článcích -Správa záležitostí obecních n.« 
a -Proč jsem občanem ř", před porotní soud k hlav- 
nímu přelíčení. 
'6. srpna r, 1851 odmítá kutnohorská poSta přijati 
Havlíčkem podaný, zapečetěný balíček s knihami. 

9. srpna r. 1851 dává místodrŽitel království Českého 
Havlíčkovi druhou výstrahu. 




■Eai 



- - 



i 



XXXVtlI 



Karel Htvltick 



11. srpna r. 1851 Havliikovt byla doruč«na druhá 
výstraha mistodržitelova. 

13. srpna r. 1S51 v>'slýchán Havlíček u c. k. okres- 

ního sborového soudu v Kutné Hoře pro přečiny. 
Jichž pří' se dopusiíl v zubttvených číslech 45. a 
50. >StovanH> • v zabavených •EpiSlolAch kutno- 
horských*. 

14. srpna r. 1861 si Havl[£«k sam zastavuje >Slovana<. 
20. srpna r. IS5I c. k. okresní sborový soud v Kutné 

Hoře oznamuje Havlíčkovi, že je siihán c. k. zá- 

stupnicivfm pro některá mfsta ze zabavené knihy 

• Duch Národních Novin*. 
8. záři r. 1851 je Havlíček vyslýchán pro přečiny 

a zločiny, jichž prý se dopustil některými misty 

v -Duchu Národních Novin-. 
16. sáři r. IS.^tl komora obžalovacl c. k. vrchního 

soudu zemského v Pr«ze jedn.-i o žalobě podané 

nn Havlíčka pro zabavené články: >PolÍtÍcký píe- 

hled- v 45. čisle -Slovana- a pro zabavené -Epl- 

iloly kutnohorské-. 
22. HJna r. 1S;>1 Havlíček je vyšetřován pro dopis 

•Ze Sobislovi-, otl&tíný v 43. čísle -Slovana* 

zo dne 18. čer^'na r. 1851. 
20. Hjna r. 1801 Jest Havlíček vyslýchán pro článek 

■ Proč jsem občanem?*, dne 1. března r. 1851 za- 

bavený- 

12. listopadu ř. 1851 Havlíček stojí před kutnohor- 
skou porotou pro Články -Správa záležitostí obec- 
ních II.- a >Přoč jsem občanem?* a jest uznán 
jednohlasné nevinným. 

16. listopadu r. 1851 obžalovucl komora c. k. vrctť 
niho zemského soudu upouŠIi od dalšího soudního 



Ovod. 



NXXIX 



stíháni K. HiivlíčltA pro nikterá mísla v -Duchu 

NArodnich Novin-. 
24. tlsiopadu r. 1861 obcsílá c. k. okresni soud 

v Némeckém Brodě Havlíčka. Příčina obesláni 

není známi. 
28. listopadu r. 1851 obesílá týž soud Havlíčka 

z pHčiny nám neznámé. 
16. prosince r, 1851 byl Havlíček v Německém 

Brodá č«tmctvem zajat a zavezen do Brixenu. 



I 

I 

I 



Ze sestaveného materiálu lze dobře pozorovati. 
)ak vláda chovala se k Havlíčkovi jako redaktoru 
*5lovanft<. Nejprve proti opposičnímu redaktoru vy- 
itupt^e tím, ie zakazuje roz^Jřovánf »SIovana< v jis- 
tých končinách, <v červnu r. 1850 tSIovan' zakážin 
pro Halič s Krakovem, Bukovinu, Prahu a okres oble- 
íenosti. v prosinci r. 1850 pro Uhry) chtíjíc jednak 
siřeni zásad >SlovRncin< hlásaných omeziti, jednak 
snailc se způsobiti, aby poČct odběratelů se tak 
zmenšil, že by nebylo možno na dále tlst vydávati. 
Když tato cesta nevede k cíli a »Slovan« dále vy- 
chází, od března r. 1851 zahajuje se taktika jiná. 
Havlíček jest omezen ve své osobni svoboda tim, 
že mu je Praha 10. března r. 1851 zakázána, pak 
list jeho je Časl4ji konfiskován, a práce redaktorovi 
Milým předvolá Víinim k soudu a vedením boje proti 
neopriivncným konfiskacím jest znechucovánn. Když 
ani lim způsobem nedošlo k udolúni opposičniho listu, 
vydivi vlAda dne 6. července r. 1851 zvláštní naH- 
zeni, dle něhož jest dána mfstodržiteli možnost po 
dvojím písemním napomenuti časopis až na dobu tří 
iDŽsfcil zastaviti. Tepr\'c tehdy dosahuje vláda svého 




XL 



K«ral Hiv1íí«k: 



cíle. Havlíček >SIovana« dne 14. srpna r. IS51 si 8ám 
zAStavuje, když byl před lim dvakráte (20. července 
a9. srpna r. 1851) od mlstodržitcle písemné napomenut. 

Pokud se věci týče. Havlíček dle tehdejšího ptává 
správné byl odsouzen k pokutám (10 z\. stř. a 15 zl 
stf.) pro formální přestupky, žaloby vsak, podané na 
niho pro zabavené články, nasvědčuji tomu, Že byly 
podávány na vyšší popud, a prflběh rekursů dobře 
ukazuje, že neodpovídaly ani vždy právním názorem 
kutnohorských soudcď. 

Stojíme u otázky, nedosUt-li c. k. vládni zástupce 
kutnohorský Dr. Čermák při návStcvi ministra sprave- 
dlnosti Schmcrlinga v Kutnc Hoře dne 8. záři r. 1850 
nějaký pokyn, aby proti Havlíčkovi přisní zokročil. 
Dle veršů Havlíčkových v památníku Petra Miloslava 
Veselského, při 8. září r. 1850 výŠe citovaných, lze 
soudit, že Havlíček v říjnu r. 1850 podobný význam 
návštěvě Schmerlingově v Kutné Hoře přikládat. Pro- 
bércmc-li však celou okolnost v souvislosti s Udá- 
lostmi jinými, nemůžeme dáti podezřeni Havlíčkovu 
za pravdu. Schmerling byl dne 8. záři r. 1850 v Kutné 
Hofe a po jeho odchodu nemáme aŽ do března r. 1851, 
to jest do doby, kdy JÍŽ několik neděl Schmerling mi- 
nisuem nebyl, žádných dokladů, že by so bylo od 
úřadů kutnohorských, zvláště od c. k. státního zástupce 
kutnohorského, néjak neoprávněně proti Havlíčkovi 
vystoupilo. Havlíček sám, kter>- o návitŽvé Schmerlin- 
govž v Kutné Hoře psal ve "SiovanU", neviděl hned 
po odjezdu ministrové v jeho návštěvě ničeho pro 
sebe nepřátelského a ani nikdy později veřejně se 
nevyslovil, že by mohl Schmerlinga míti v podezřeni, 
jako by tento narfdil kutnohorskému c. k. vládnímu 



id. 




úvod. 



xu 



>ci, nby se prott -Slovanu- pHkíe zakroSIIo. Hav- 
líček až do 04Í3toup«n{ Schmerlingova vždy s radostí 
Etntňoval se o opravdově konstituČntm přesvědčeni 
ministra spravedlnosti a in^e takové míněni o ministru 
spravedlnosti, jakým Schmerling ve skutečnosti pres 
své némecké stanovisko tehdy byl, neměl příčiny 
Schmcrlinga podezHvat tam, kJe Schmerling byl ne- 
vinen. Máme zachováno, jak Huvlíček ptihe\ k podezřeni 
uvedenému, v básni, výS« otlŠténé. Přítel HavHČkíiv 
Petr Miloslav Veselský v knize: -Karla Havlíčka kutno- 
horský pob>-t a porolni soud, konaný 12. listopadu 
1851. (V Kutné Hoře 1889)« na str. 44-45. pHzndvá 
se, že on to byl, který Havlíčka na podezřeni přivedl. 
Veselský uvádi také rozmluvu c. k. vládnfho zástupce 
dr. Čermáka se Schmorlingcm, již slyšel, ale z rozmluvy 
lé nelze dovoditi, co z ni dovozuje Veselský. Z roz- 
hovoru cítíme jen (o, ie Schmerling měl o Havlíčkovi 
velice pěkné minČní, ale že by byl v>'slovil třeba jen 
nějaké přáni k dr. Čermákovi stran Havlíčka, o tom 
nenf v rozhovoru stopy, a dle událostí po návštěvě 
Schmerlingovč se sbéhnuvSích a námi výše uvedených 
nedá se ani pravděpodobné vžHti. 

Schmerling na přikrčm postupu kutnohorských 
ttudii proti Havlíčkovi krátce nemá viny. Vmu tu nese 
některý jiný Člen ministerstva v dobČ po odstoupeni 
Schmerlingově, bohužel nám pro nepHsiupnost pramenů 
dosud neznámý. 



w 



Slovan* po celou dobu, co vycházel, byl list, 
jehož ducha a směr určoval Havlíček sám. Na počátku 
vycházeni *51o%-ana« domnívali se mnozí, že -Slovan* 









Kdjjrf HOTtiíifc poial vyiiévatt • 
žsŮDí tok jca Mkiiitoa 



■t SH V pCTDC 

í«n.«i«k 

cMa atfBfiii vyrváni »Sto*MA- » ntftf ic zne 
do Pnby, abjr pokn2onl ve vydénrám >N«n>da>dt 
5ovm<. V ud^ té iil H>vfi£^ li do pohmes Bfii 
r. 185Ú a ÚDyslni prolD nmiřiJMil {rádpUlnáfao na 
ádsi dobu neiii rw miste V této vm n er vid aK i ho 
MM» it v Červne r. iSfiO bjrl -Sloraa* nUtiD pra 
HaSS s Knkovto, pro B u fcovt n n a pra ftwba • cdýra 
obleženýB oknkem Jeíti v dnibé potorici srpna 
r. 18S0 doufal, ž« )dio nad^ bbjíOB DCOpcAvnéDé a 
tcpfvc 21. záij r. 1880 poatavi ss na aaoo vhfc o. ie 
>od oyoiiší vlády tak br^ opnvAvou koaidCtlčoost 
očekávali ncmúženie*. Tdufy poiloal }ii vica si wi- 
docnovaii, ie Jeho činnost jako redaktora ■Shivaai* 
nabude bez velikých obtíži, a tehdy vidžl, že, co pnú 
*Slov«ou< od vlády bylo do lé doby o&i&no, nabyto 
nic nahodttěho, nýbrž že to byl počátek soustavného 
boje proti Iiberilnimu směru, >Slovanem< represento- 
vanému- Jestliže po dhvéjSich zákazech Dunel smiřo- 
vati se se ztrátou odbžrBtd&, musel nyní Jíti dile a 
miti na mysli, že I vycházeni >Slovana* co nejdHve 
mftže býti casuveno. Když v listopadu r. 1850 kolovaly 
v Praze povžsti, že stav oblaienl bude rozátřen nad ce- 



úrod. 



xun 



lými Čechami a Moravou, Havlíček připravoval 9« již 
tehdy na možnost, že >SIovan- bude zastaven, a činil 
úsilnéjšt přípravy, aby pro podobný pHpad vychánel 
v Praze aspoň nějaký velký denni list. Havlíček byl 
by si pťil, aby jeho strana znpočala co nejdříve v Praze 
vydjívati dennfk, a přál si, aby tak strana připravena 
byla pro všechny moiné případy. Neobával se, že by 
pak musel -Slovan* zaniknouti, nýbrž pomýšlel, Jak 
íinil v srpnu r. 1850, kdy vířil jtótí v možnost vzkří- 
siti •Národní Noviny-, aby -Slovan" jako populární 
laciný politický týdenník, hlavně pro venkov určený, 
byl vydáván vedle nového denníku. V polovici listo- 
padu r. 1850, když vládní list 'Reichszcitung* nazna- 
čoval, že by -Slovan' mohl býti zastaven, pokládal 
Havlíček situaci pro -Slovana* již za tak vážnou, že 

I pro každý případ se s Čtenářstvem svým rozloučil. 
ni: S. 119f}.) Od polovice listopadu r. 1850 neopustila 
fg myšlenka, že -Slovan* bude brzy zastaven. Nadčje 
CA obrat vlády ve směni konstítučním nedal se čekati, 
Havlíček již dobře postřehl, jak vláda je na šikmé 
J ptoie k absolutismu. Po zákazu >Slovana< v Uhrách 
I (dne 4. prosince r. 1850), Jimž počet odbČratelstva 
•Slovana- byl Kase valni zmenšen, Havlíček (13. pro- 
since r. 1650) čekal jisté co nejdříve zákaz vydávání 
•dována*, rva počátku ledna r. ISGl byl bez naděje, 
že -Slovanu* se povede kdy lépe. čekal doby horší 
I hoTÍí. Ale třeba ž« čekal trpkou budoucnost, přece 
n^evila se u něho myšlenka zanechat žurnalistické 
L^Káce a odebrati se do úiitřani, jak učinila řada jeho 
^BťlvřjSích politických spolubojovníků, 8, ledna r. 1851 
' prohlásil mužné: >držfme za jakousi povinnost svou 
dodržeti až do posledka, a ustoupiti jenom násilí,* 



t}«bft le se sonČAsní mosel přiznávati, že ve vydt* 
váni -Sloveiu* pokraČq^ nerad a že trati očividně 
vyuvalosL. 

labíeznft r. ISSl byl Hevlíčkovt vojenským veli- 
lelatiriiD po dotm, co bude tnreti v Prue obleženost. 
lakisáa pUseap do Preby. HaTti£k« toto násilné jed- 
oial tiUj ihroutBo. On, kteiý keidých itmňcte tlnf 
J«Bdil do Prahy, «by se potéiil se sv>-mi přáteli a na- 
bádal Je k saloi«D( douifku, on, který mél kus své 
domácooed v fniM, svoji koibovnu a pod., dne 10. 
břema r. 1851 opouStS vefier Prahu jako lypovézenec. 
Posdiji, dne 4. červonce r. 18ól přiznal so v Usii 
Fr. Palackcmu, >ak na nibo tato událost působila: 
■Vaánosti se, napsal, přiznati musím, že od té doby, 
co mi do Prahy dojlžd&tí zakázali, velice mne opustíte 
tiývalá dobrá mysl a xtDOCnila se mne melancholie.* 
A pres tuto náladu nqwenýilel jeSti HavUíelc uslat 
ve své Čmoosti, nýbri byl scela odhodlán držeti se 
séfconil a -setrvati, pokud bude naiim silám moiná*. 
Tolik viry ještě choval, ie vláda neodváži se proti 
ncmu iádného násilí, pokud nezborši se poměry ve 
Franci). Co Havljíka nqfvlce na jaíe r. 1851 mrzelo, 
bylo, že jeho přátelé od dníle, kdy mu zakázán byl 
pKsiup do Prahy, nesurali se o zaioŽenJ dcnniho listu, 
a Že ukrývali se, nechávajíce jebo samotného jako 
Robinsona Crusoe. Mamě je volal k povinnosti, marni 
je upozorňoval dne 30. dubna r. 18SI : >Kdo chce 
8 vydáváním novin v Praze čekat, až přestane oble- 
ženi, ten se lehce je^tě všeličehož dočká, jen ne novin.*, 
Havličkiív hlas zůstával bez ozvěny. \ 

Od března r. 1851 Havlíčkovo postaveni v Kutné 
Hoře stávalo se nesnesitelným. >Stovan< byl 





Úwd. 



XLV 



vován, redaktor j«bo \ tiskař žalováni a vyšetřováni, 
kdo z lidí, na vládi závislých, s Havlíčkem blfŽe se 
stýkali, byli trestáni. Oflcial c. k. okresního soudu 
Nevyjel byl přeložen, setník c. k. praporu tnyslivcft 
Wiltlch byl pro sympathie k Havlíčkovi udán u gene- 
ráiniho zem. velitelství, vyS«lřován a do pevnosti Jose- 
Tovské iniemován, dávný přítel Havlidkíív, bývalý po- 
sJanec, rada c. k. krajského soudu Ant. Kučera, byl dán 
do illsdplinárníbo vyšetřování. 27. dubna r. 1851 v listé 
k Fr. Palackému Havlíček sám dobře chsrakterisoval 
celou tehdejší svoji situaci: »Zdc se mi veJc lak dobře, 
jak se nyní m&ie vésti žurnalisto^'! opposičnimu, každý 
týden jednou mi konfiskuji čJslo, nČkdy je soud zase 
vydá, někdy se vede proces, kterých nyní proti mně 
pět běží, a sice dva před porotu .... Proti zdejšímu 
soudu panice největší terrorismus, hrozí se soudcfim 
přesazením a ncmilosti, a tak ubozi musejí mne proti 
svému přesvědčeni stíhati, a tak daleko lo již došlo, 
ie se do Prahy udává, kdyby některý úradnik se mnou 
mluvil.- 

Již v dubnu r. 1851 dostavovaly se Havlíčkovi 
myilenky, nemčMI by -Slovana* přestat vydávat. 18. 
iervna r. 1851 pak otevřeně ve •Slovanu* si přál, -aby 
mohl Jii co nejdříve přestat s vydáváním tohoto časo- 
pisu'. Uvě věci ještě zdržovaly Havlíčka od provedení 
tohoto timyslu. Jednak výslovné přáni Fr. Palackého, 
jemuž byl Havlíček vidy cele oJdán. jednak neiečnosl 
jeho přátel, kteří nečinili žádných krokil.abyvPraze byly 
vydávány denní noviny, »treba pro obleženosl neobsa- 
hovaly nic než dobré zprávy a zajímavé a pouČltvé 
slánky, třeba s« v nich nejevila ani přiliš patrně oppo- 
sice proti nynějši vládě, jen když by směr Jejich nebyl 




XLVI 



bHl HsTlBck: 




immo reskcionárský a proti liberáJni*. Dokavad by neb 
V)'dáván nějaký neodvislý list politický, do ti dob)' 
nechtěl Havlíček sám se svěho místa ustoupit. Toho 
minčnl byl v polovici června r. 1851, ate netrvalo ani 
celý mfisic ajeho vytrvalost, valní otřesená, b>-la tehdy 
podvrácena na dobro. Znechucen libovolnostt vlády, 
cil£ se télesnč zmoíeným a maje na loži chot s ne- 
vyléčtteltwu chorobou, dne 4. července r. 1851 se roE- 
hodl (Slovana* co nejdříve zastaviti. Toho dne psal 
Fr. Palackému o svých úmyslech, uvádije jejich dň- 
vody: ^Slovana, mám úmysl loto Čivrttetí (července, 
srpen, září) již napodcdy vydávati; viechny dQvod 
které k tomu mám, nechci zde ani vypočítali. Podotkn 
jen, že hlavni jest zbavcnost všeliké zákonní a právi 
půdy a libovolnost, která proti časoptsilm a zv 
proti mému bude vŽdy větSi. Peněžité ohledy by none 
k tomu nenutily ... Já ale myslím, že nyní jest dob; 
kde bych mohl více prospíti jinou literární činno 
nežtí žurnalistickou, a obávám se také, že by pfi mé 
vždy vice vzrilstajicl omrzeloslí Časopis můj konečné 
nejbidnéjSi smrtí sešel, totiž nedostatečností vlastní, 
vnill-nou*. 

Mezitím co tnkto Havlíček vnitrné zápasil, zav< 
děna byla dne 6. července r. 1851 lak zvaná soustavi 
výstražní. Havlíček, jakmile zavedeni této soustavy 
bylo publikováno, hned poznal, že to znamená pád 
•Slovana*. 16. července r. 1851 v -Slovanu- sdřlil 
toto své miníní čtenářstvu otevřervé a příteli svému 
Fr. Kavanovi o iH dny pozdéji (19. července r. 1851) 
napsal rozechvěn ustavičným pronásledováním: 'Že 
nyní zvláŠf, když vydali již svilj libovolný paragraf, 
nelze mi dále se ctí a se zdravím vydávali Časopis 



1^ 

lé 

M 



úvod. 



XLVlt 



poctivého smýSlení, jesi patmo. ■ Sužován úřady, vnitrně 
roz<lrésán, konut přípravy k ukoníenl »Slovana-, ne- 
dávaje již na rady léch, kdo chtčti mu dodávati na- 
duje a přáli si, aby vytrval. ^Zdc se nejedná o út6k, 
vysvětloval dne 21. íervcnce r. 1851 Fr. Palackému, 
znovu jej k vytrvalosti pobízejícímu, zde se jedná 
o lo, není-li lépe roztlučenou již od nepřátel baŠlu 
opustiti a jiným spůsobem vydatnějším bojovati. Za 
lakovou roztlučenou baštu musíme ale již nyní pov«> 
žovatl žurnAlislIku. kdežto přece Jinak svoboda tisku 
ještě se udržela.-*) Dne 20. Července r. 1831 dul 
mistodriilel království ěeského první, dne 9, srpna r 
1851 druhou výslrabu. Osud »Slovana« byl zpečetěn. 
HavUáek nemohl po druhé výstraze již váhati, aby 
provedl, co považoval za nutné prověsti, a >Slovana< 
zastavil. 12. srpna r. 1351 Fr. Kavanovi oznamoval 
konce ■Slovana* : 'Pracoval jsem k smrti — jen du- 
ševně . . . Vydám zde zítra poslední Čislo a oznámím 
co zapotřebí — a prozatím konec.< One 14. srpna 
r. 1851 vyšlo 58, číslo ■Slovana*, bylo to číslo poslední. 
■Sobě samí nyni zapovídáme •Slovana* a toto 
číslo budiž poslední jeho Číslo*, byla slova úvodního 
článku posledního čfsla 'SlovHna*, slova hlásí^íct, 
ie poslední český neodvislý list, stojící na zásadách 
práva, pokroku a zákonitosti podlehl násilí vlády, na- 
zývAJíci se vládou konstitučnl. 



•Slovan* od 8. května r. 1850 vycházel celkem 
ai oa malé nepravidelnosti dvakrát za týden, od ledna 

■) Sr. dQ Ul. S. 744— 7-M, 



XLvni 


Kkrel ai«1II«k: ^M 



r. 1851 diystal se HavUžek 'Slovana- vydávati 
iako týdBBiilk. CMI ^ X tom smyslu přípravy, 
dá\-al mí do 20. ledna r. 1851 'Slovana- týáni, ii}ě 
tiáhle byl phnocen upustili od svého pre<lsev; 
V lednu r. 1 851 biilo totiž pubiUcováno niUztni, 
£*topisy vyáiiv^ití ve s\-a2dch, knize podobný' 
Jednou tydni oetto je^tí méntlcrátc, nem^i uii\ 
ÍAMplseckých známek, tehdy novi uvedených, nýl 
mají býti zasílány jako obyčejné zásilky v křížové 
pásce a dle váhy porto od nich má býti placeno. Dne 
20. ledna r. IS51 kutnohor<^á polta byla uvědomena, 
že toto naHxení týká se také Časopisu 'Slovana*. 
Hivttček. aby pro zdražené porto nemusll zdražiti 
oenu listu, odhodlal se vydávati -Siovana' dvakrát týdnř, 
jako jej vydával již dHve. Zdražení listu svého však 
nijak se nevyhnul. Zákazy >Slovan&< do jistých mi;'t 
veřejní zasílat časté zabavovánt Časopisu, nď^leJek 
toho valní zmenšený počet odbíratclstva a vitši vý- 
daje přinutily Havlíčka, že od 1. dubna r. 1851 zvýšli 
pivdplatné na -Slovana-. Kdežto dHve mésič 
předplácelo se na -Slovana- i s poSlovným 40 kr. s^ 
obnáielo od 1. dubna r. 1851 čtvrtletní předplatné na 
•Slovana- 2 zl. str. 

Jaký pučet predplatitciíl mČI Havlíček na *SIo- 
vana*, o tom podává nám zprávu tento záznam, poří- 
zený Havlíčkem: 

'Předplatitelé 

IM0. II. =S4S0 (—500) 

)U». tu. r:SII-l (-500) aipen Ti 

%in 55 

(řiJMi 3 + :i 

1840. IV. =: 2013 (- 500j { Urtup. W v PiAm ZS7 f » 







Uvixí. 



XLtX 



1850. t. =m7i-500) J„<J"^f)vPr.«S64 + B8 
:860.Srp.„ = !5l7(-600) fS^^, IH 

únor 
brex«n £0 

f duben 12 
oiij 18 
Jarvon 33 

1851. itr. =íiat <-600)jJ;'^*« § 



Prvni tH ráJky záznamu vztahuji se na >Národní 
Noviny-, ostntnf na •Slovanu-. Vidfme, ie počet od- 
běralelů •Slovana nikdy neklesl pod 2000. Nejvíce 
předpl.iu:etQ mé\ >SlovHn« v trpnu r. 1850 (2517), 
před lastavenim v srpnu r. 1851 2)32. Klesáni to 
snadno vysvétll zákazy -Slovuna do jistých mist, zdra- 
ženi porifl, áaslé konfiskace. Zjištěný slav potvKUje 
Havlíčkovu zprávu, že by .Slovan* z peněžních ohledů 
nebyl atnikl, a dává pravdu místu jeho dopisu, dne 4. 
července r. 185t zaslaného Fr. Palackému: ^Až posud 
navzdor v£eho terrorízovám abonnentů a čtenáril mSI 
vždy okolo 2Q0O předplatitelů a v nynějším čtvrtletí, 
kde teprva předplacení v toku jest, doufám opžt, jak 
se uknzuje, na stejný počet . . . není se nikdy co obá- 
vat), že by mohl >Slúvan< z pcndžitých ohledů za- 
niknout, a mu»ím doložil, že se mi mnozi sami bez 
nejmen&f zavdané příčiny r. mé strany nabízeli písemné 
k penéíltým obětím, kdybych toho potíeboval.* 

Kedakce tSlovana* nebyla četná. Vedle Havlíčka, 
který byl po celou dobu vycházeni 'Slovana- na listu 
fl*rtU«k ■ Polliicki nbn rtl. IV 



Kwsl Harliíolc: 



uvádin jako redaktor zodpovSdný. nebylo ]mé redakčnf 
slálé siiy mtiVt mindého Jana Kodyma, Tíže redakce 
spočívala tudíž na Havlíčkovi. Spotupracovniků měl 
■Slovan- dosti, pres lo. že nenáleželo za reakce k nej- 
pKjemnějším vícem náležeti mexi spolupracovníky 
opposičního listu. Nepříznivé postavení vlád)' k •Slo- 
vanu* mělo ten následek, že vít^ina spotupracovn(kfl 
psala anonymně. Pokud přece dalo se zjistit, vidíme, 
že rada spolupracovníků zastavených >Národní:h No- 
vin* přispívala i do -Slovana*. Byli (o především: 
Dr. Jan Novotný, Jan P. Koubek, Dr. V. Gabler. Dr. 
Jan Melichar. Dr. K. Toml6ck, V. Vondra a j. Vedle 
uvedených přispívali do -Slovana-: F. DaneŠ, farář 
Perucký, A. Krása z Prahy, Fr. L. VorifČek, K. Ninger, 
Ed. Liáko, Petr M. Veselský, Jan Sluníčko a j. 

Havlíček při své redakční práci uŽIval řady novin. 
Jednotlivé rubriky vyzrazuji veliké spousty žurnálů, která 
Havlíček mitsel co den prohlížeti. NejpUnžji stopoval 
noviny vládni, dle nichž osvětloval úmysly vládni; 
Čital jich nejvíce a čítal je nejbedlivěji. Pokud bylo 
lze zji&titi, uiival při redakční práci v -Slovanu* těchto 
lietA; Consl. Blatt aus Bfihmen, Deutsche Zeitung aus 
Bóhmen (pražská), Oesierr. Correspondenz, Prager 
Zeitung, Union. Pražský Večerní list, Oest. Correapon* 
denl, Gratzer Zeitung. Auslria, Augsburger Allgometne 
Zeitung, Csas, Neue Zeit (olomoucká), Reichszeitung, 
Lloyd, Pressburger Zeitung, Wandercr, Vídenský Denník, 
Leipziger Zeitung, Kath. Blatt aus Mfthren, Presse 
(brněnská), Ost-Deutsche Post. Slovenská Noviny, VolJts* 
freund (vídeňský), Stidslavlsche Zeitung. Wiener 
Klrchenblalt, Pražské Noviny, Jugoslavenske Novině, 
Wiener Zeitung. Moravské Noviny, Jičínský' Věstník, 



4 




Poznámky rccUkee- 



U 



• 



Česku-bratrský VésRíik, Soldatenfreund, Mltlheilungon 
uber Handcl-. Gcwcrbe- und Verkehrsmíliel, bo wie 
BUS dem Gebicte der Statistik Qberhaupl, nauh Berichtea 
an das k. k. Handclsministeriutn. 

Vnéjši rozdělení jednotlivého svazku -Slovana*, 
čítajícího vétšínou dva tiskové archy velké osmcrky 
(32 síran), řidčeji jen tiskový arch (16 stran) velké 
osmerky a na počAtku barevnou nebo bilou obálku, 
pozd&jt bez nf, bylo dosti pestré. Samostatné Články 
iinlly podstatu číslo, vedle nich nižné rubnlcy infor- 
movaly Čtenáře o důležitých zjevech veřejného života. 
Mine obitmé v^mnl si Havliček, až na události ve 
Frandt, události zahraničních v rubrice ^Zahraniční 
zprávy*, vlče hledél si vnitřni polilihy rakouské. 

NejdůIcžitžjŠi rubrika po samostatných článcích 
•Slovana- byl -Pozorovatel politický- (IW. S. 940), 
po ni významem následovaly mbnky: -Raliouslíě poli- 
tické zprávy. (III. S.1-158), .Zprávy domácí* (lil. S.I4t5I), 
•Zprávy z Čech* (III. S. 1490). V tomto svazku, na 
místech v závorkách pravé uvedených, najde Čtcnáí 
o těchto rubrikách povedeno více. Menši rubriky a 
nepravidelné do -5lovann< zařazované byly rubriky: 
■Ranní zprávy*, která prináieUt nejnovéj^f události, 
pak rubrika »Rozmanitostl«. která mela býti umislčna 
ve íSlovanu- od 8. ijnora r. I85I počínajíc jednou 
lýdnS a mela •přihlížeti více k zábavě nežli k véccm 
politickým*. Na slíbené pravidelné zařazování této ru- 
briky nedoito. 

•Slovan* redakčním uspořádáním lii^i se valnĚ od 
•Národních Novin- a blíži se •Pražským Novinám*. 
•Národní Noviny* jako denník vedly Havlíčka k práci 

IV* 




LQ 



Karel Har1i£4k: 




ibéznějšf, byly v pravém bIovu smyslu noviruimi, 
»Slovan* jako list dvakrát xýáni vycházejtci pNnáiel 
Články ceny trvalejší, je to populární íeskA revue, 
Jako dHvéjii listy své, tak t >Stt>vana> řidil Kjvliiek 
liíelně. vécní, nepouštěl uzdu svým osobním píiním. 
Jednalo se mu vŽdy, nby článek měl jistý cil a aby 
čile toho dosáhl. Kde Havlíček sám nestačil na práč: 
původní, (am obracel se k překladům; kde mydli, ie 
by jeho autorita nemilá toho vlivu, jaký by si byl 
přál vykonávati při té nebo oné události, tam dovo- 
lával se hlasů vynikajících mužů ciziny. 

Jako započ^al činiti v >Národni'ch Novinách*, tak 
činil i ve -Slovanu*, a chtčje vzbuditi vzpomínky na 
důležité doby v českých déjinách, otiskoval ve ^Slo- 
VBnu\ výňatky ze staročeských kronikářův .1 důleíité 
historické akty. Pavel Skála ze Ztiore ti^il se, jako 
Jii V >Náradnich Novinách*, nejvčtsí pHzni Havlíč- 
kovi, a mnoho místa ve -Slovanu- zabral. Jiné články 
sem spadající bylo otišiéní protestu českých pánů proli 
upáleni M. Jana Husi a •Některé upomínky na spo- 
jení Moravy s Čechy*. 

Z cizích spisovatelů Havlíček ve -Slovanu* nej- _ 
raději se dovolával, jako již dříve v -Národních NovÍ-fl 
nach* V. Huga. Jeho řeči o vši:obecném právu hIaso^'a- 
cim a. proti obmezováni svobody tisku přinesl "Slovan* 
v doslovném prekladS. Vedle V. Huga tiskl Havlíček 
■ve 'Slovanu* z Tocqueville ovadíia -DclaDemocratíe 
en Amerlque' (Sta(: »0 zHzcni obecním v sevemim 
soustátí Americkém*), z Bronislava Trentowské-ho 
<Oiiskl z něho: -O vysvobozeni vlasti*), z Césare a 
fialbo-a (.0 postaveni liberálni strany u národů utisko* 



I 




UII 



váných-), z Armanda Marrast-a (-Svobodný lisk«). ze 
Staals-Lexikonu Rou«ck-\VeÍckcrova (Vedle výSe uve- 
dených statí: >Frank)in a jeho politika-) a j. a j. 




Ttctí dil -Politických spisů* obsahuje práce Hav- 
líčkovy ze vSIovana- a -Epištoly kutnohorské-. 

Jest v tomto dílu vydílno vSe. co oznafil Hav- 
buď plně svým jtněnem buď svými značkami 
H. B., Redaktor, H. Borovský anebo co dle zmínek 
z jiných řiánků jisti jesl práce Havlíčkova. Nebyly 
pojaty do tohoto vydáni HavliČko^-y Články a zprávy 
rázu konstatujícího a rererujícího. To zvlášti^ platí 
o referátech, týkajících s« porolnich soudó. 

Jako při predcház^ícich dvou dílech, tak i při 
tomto dílu platí o způsobu vydání vse, co jsem pO' 
vřdél v dílu I. S. XI. a v dílu il, S. XIV. Dodávám 
zde jen, že poznámkj' mnou přičínéné neodpovídají 
tomu, jak Jsem si je míti přál. Tuto okolnost vysvSt* 
luje nedostatek pomtícek (zvlášlé biograUckých a sou- 
časných Časopisů a brožur), na něž jsem p'rj práci 
narazil a na niž narazí každý, kdo bude pracovali 
v dobS o roku 1S4S a dob^ n.isleduiícf. 

Jest na první pohled víře nepodobno, ale přece 
je pravdivo, že v Praze nelze dostuti ani všechny 
iciké časopisy z tehdejší doby. Čísla -Vídenského 
Denníku* z r. 1850 jsem marně hledal v Praze, v Olo- 
mouci i ve Vidní, Reichszeiiung z r. ltJ5U ncize zrovna 
UUc dostati a p. T)'to křiklavé příklady, namátkou 
uvedené, budou rozmnoženy, uvedu-li, že pražská c. k. 



Uv 



K*r«l lf«vie«k: 



veřejná a universitní knihovna nemíla až do r. 1900 
Havlíčkova >Slovana< v&bcc a že od r. 1900 má -Slo- 
vana* exemplár necelý. Nepotřebuji snad vícu zduras- 
ňovati, že by bylo úkolem prednoslů našich veřejných 
bibliothek starali sa, dokud je na čase, aby če: 
lileratura z lóchto dob byia systematicky doplňován*' 
a aby četné ^mezery našich knihoven v tomto 
byly nahrazeny koupi z rukou soukromníků. 



Výbor článků Karla Havlíčka ze >Slovana< pořídí 
v době novéjši p. Karel Tůma. Jeho vydáni nese tilul: 
Vybrané spisy Karla Havlíčka Borovského. 
Pořádá KarelTůma. Dii Jruhýatretl. V Hoí« 
Kutné 1886—1887. Vyšlo po druhé jako vydáni obál- 
kové. Třetí vydání bylo vydáno bez letopočtu. 

Proč vydáni tohoto při práci své jsem neužíval,^ 
toho důvody čtenář nalezne v dílu II. S, XVIII. Zď 
jen dodávám, že p. Tůma také práce, Havlíčko%'i n 
náležející, otiskl a že nejdůležitějšího politického spisu 
Havlíčkova: »EpiŽtoly kutnohorské* do své edice na- 
poj al. 




Tretim dílem jest vydáni iPolitických spisů* 
Havlíčka ukončeno. Obsáhlý rejstřík ke všem třem 
dílům usnadni čtenáři hledáni. Rejstřík ten sestavil 
přítel můj p. JUC. Aug. Žalud, redaktor »Pichlcdu«^j 
jemuž za tuto práci vzdávám zde vřelý dik. ^M 

Konče tuio edici pokládám za milou povinnost po- 
dřkovati slavné Společnoiiti .Musea království Čeakéh< 




Úťod. 



LV 



Irterá ochotnS svolila k tomu, abych mohl prostudo- 
vali lilerárni pozůstalost K, Havlíčka, Diky mé dále 
náležejí nakladateli mému p. J. Laichterovi, který ne- 
šetí-JI nákladu, jen aby čtenáři dal do ruky dilo dobře 
vypravené. 

Na Kr. Vinohradt dne 27. srpna r. 1903. 



Dr. Zdeiiéli V. Tobolka. 



Rok 1850. 



1. OZNÁMENI. 

(Slovím X 8. tCTČlM r. ISStX Sv. I. obálki.) 

Kdyi (lr.B le. ledna r. 1850 zastaveny byly >Náro(tni 
Noviny" (vit ďíl n. S, IV.), pečovat K. Havlíček o it>, aby 
vymohl si xruicni Jich záicniu. « kdyby se mu lenio úmysl 
nex<J*KI, aby moht Nnrodni Noviny jinde mimo Prahu vydá* 
v»tl. JeŠti v lednu r. 1850 zakročil ve Bvi tiUtiitostt u mi- 
niím B«cba, a když tento krok n«m{t účinku, pomýškl na 
i-ydáránl ■Náfodnich Novin* jnko denniku bud ve Vidni nebo 
v Bmi, v místech dobře komuniknci spojených s ostatním 
ctitem. Ale úmysly Havlíčkovy rozbily se ve Vídni onepo- 
rolnost voJcnBkčho velitele, který, pončvadí Vídcí^ nalčzala 
Ec n filavu obleiení, o víccch podobných rozhodoval — 
T Bfné narazil flsvličck na bojácnosl a neochotu tiskárny. 
V dobč, kdy se toto jednáni dalo, očekávalo se v politických 
kruzích éeských, le na pódiím r. 1850 vláda dle svčho 
slibu bude uskuiečí^ovail oktrojovanou ústavu, 2e svolá 
tnCmy a ie stav obleienosti pomine v Praze i ve Vídni. 
Havlíček nechtíl, aby po otidobí voleb snímovních jeho 
strana byla bez listu, a proto, když nemohl docílili, aby 
Národní Noviny znovu vycházely jako denník, učinil opatícní, 
aby nwht vydávati ■nčkde jinde neodvlslý časopis naíí 
alTBRya. Jednal t Chrudimi a v LiiomyiU s tiskárnami, 
arSak mamč. Teprve v dubnu r. I8S0 podařilo h mu do- 
hodnouil 3« 9 tiskařem Frantiikem Procháskou v Kuinč 
IU*U«(k:P«UUcli<n>lar IIL 1 



S Ekxí HMTliíck: 

Hxe. že prereiKc tisk H«Tl;Čkor» čuopÍEU. H»Tlíěek 
přispěl rr. fVoshúitjri r.« zi:>koni]esi tiakámy a vymohl 
Ei, ie čís* zÁvodj F.-. ProiiiiiT byl« t Kutné Hirfe lu 
Kjí-oho.Tkéai predniěsí: č:s. 41Í', kde se oiléxMiM TUstní 
tJEkárr.a HarLčkova lisrx Sovy časopis Havlíček pojmenoTal : 
iSIoTan. Časopis vénoraný poHiickým « vObec 
Teře;nŤn:záJeŽ;lostem slovanským, ivlálti 2e- 
Ekvro. OdpOTědav redakior a rydavatel: Karel 
Havlíček. ■ Prvr.í sraxck >Slovana' byl vydán dne $. 
květr^s r. 1850. Na modré obi.:ce prvního svazku bylo 0ti- 
šiéno •Oznámeni* : 

Poněvadž se posud se žádnou jisiotou určiti nedá, 
kdy se zase v Praze oWeženi vyzdvihne a ústavní 
svoboda opět do platnosti navTátí, umínil jsem sobí, 
práva svobodného tisku v některém jiném místě naší 
vlasti zatím použíti, a po mnohých v této věct po- 
kusech obrátil jsem se konečně do Kutné Hory. 

.Abych zde ale Národni Noviny neb pod jiným 
jménem časopis stejné rozsáhlosti \'ydávati mohl, tomu 
dokonce nedovoluji okolnosti, a takový pokus mQj 
potkal by se jistě ne s prostředním úspěchem. 

Proto jsem si vyvolil tuto formu časopisu, která 
nyní pod jménem >Slovana< jest před očima váže> 
něho obecenstva. 

Slovan bude vj'cházeti týdne jen dvakrát avšak 
ve svazcích vždy pres 4 archy týdně, a bude v této 
rozsáhlostí své dosti místa poskytovati k obsažení 
všeho toho, co důležitého může byli pro nás 2 poli- 
tických událostí. 

Doufám, že Slovanem vyplním prozatímně tu me- 
zeru, která povstala v žurnalistice naší skrze zápovčd 
Národních Novin, tak sice že Slovan bude obsaho- 
vati vSechno to, co dnve Národní Noviny, s tím jedl- 



Otnámanl. 



ným rozdlloin, Ž« se v zahraniční politice co možná 
obm«zi a krátce držeti bude. 

Poněvadž mnozf z odbíratetfi Niirodnfch Novin 
od Jejich zákazu neměli pnležilost, stopovati všechny 
mezi tlm časem na novo sběhlé události: bude moje 
pUe, aby se tato mezera poznenáhla zase vyplnila. 

Oataině bude časopis tak zřízen, aby každý mésfc 
tiplnou knihu tvořil, ku které se též vždy zvl&štnl 
titul a obsah přidá. 

Žádám jen, aby s« s prvními několika svazky ni- 
jaký příznivý ohled vzal, než nový časopis na novém 
místě, v nové tiskárně a okolnostech zcela jiných do 
avčho pofádného běhu se vpraví. Pokud moje síly 
stačí, učtnlm jisté všechno k jeho zvelebení a doufim 
též najiti u v&ech přátel svých hojné podpory. 

Všem P. T. pánům, kieH se na počňlku r, 1850 
na Národní Noviny čtvrtletně předplatili, bude se zasí- 
lali Slovan po tři mísíce zdarma, totiž za náliradu. 

Ostatně ale jsou pie^iptatnl výminky následující: 

Zde v mlslé, totiž bez poštovní zásilky, Jest mi- 
siČnf předplaceni 30 kr. stř,;*} se zásilkou po poště 
ale 40 kr. stř. na měsíc. Jednotlivé svazky prodávají 
se po 6 kr. stř. 

Vicchny c. k. poíty přijímají předplacení takové 
bezplatně, jen když jest na adresse podotknuto: 

Expedici Slovana v Kutné Hoře 
Předplatní peníze. 

Těm P. T. pánílm, ktcH Národní Noviny v na5Í ex- 
pedici v Praze odblrali, budeme zasílati Slovana též 



•> aOkr, «(l. = l1»K;40fcr. stř.= 140 K; 6 kr. str. = 21 h 

r 



4 Rvd Hnl2A: 

do Prahy bezplatné, kdežto jej sobě u p. Stýbla, 
knthaře na Kolovratské ťrídě, vybírati mobou na [islek 
předpiatnf, který od N. N. v rukou mají. Tamtéž se 
mohou jednotlivé svazky kupovatL 

Zde v Kutné Hoře přijal expedici Sovana pan 
Hauff, obchodník, u kterého budou Slovana dostá- 
vati všichni ti P. T. pánové, kteří N. N. z pošty Kutno- 
horské odbírali, a kdežto se též místní předplacení 
přijímá a jednotlivé svazky prodávají. 

Všeliká ohlášení obchodní a jiná přijímají se též 
co ínseráQr do Slovana, a platí se za jedno otlštSní 
od řádku 2 kr. stř., po druhé 1 kr. stř. 

Delší předplacení než na měsíc se na Slovana 
přijmouti nemůže z té příčiny, abych, kdyby v Praze 
obleženi vyzdviženo býti mělo, co nejdříve zase k vy- 
dávání Národních Novin přistoupiti mohl. 

V Kutné Hoře dne 3. Kvétna 1850. 

a: Havlíček. 



2. MÍSTO DVODU. 

(StovoB s 8. krčina i. I86l>. Sv. I. S- I-&.) 

(R B.) Znamenitý muŽ národu anglického Sherí- 
d&n*) pravil: *Rftdé}i žádný sn£m než Žádnou 
svobodu tisku; rftdfiji oželfm odpovédnost 
ml nistril Habeus-Corpus-actu,*) povolování 
dani, nežli svobodu tisku, nebof touto vše- 
chna dotčená práva opčl »\ získají!* 

Pravdivost Jeho slov, skutkem osvědčená v dčji- 
nácli novŽJSich století, zakládá se hlavně na tom, že 
bez osvčiy n probuzenosti duéevni není národ schopen 
uhájiu 8vobo<Iu svou a právni zákonitou vládu proti 
libovolnosli zpan^tčlých samozištníkii, kteří vždy o to 
usiluji, brzy chytře a pokrytsky. brzy zas násilná, aby 
zneužívati mohli statků a osob spolutvorův svých, od 
Boha rovné oprávněných. 

Nemohla by z^jistá malá hrstka vládychtivých 
utiskovati ku svému prospěchu c«lý národ, kdyby 
tenio, jsa náležitě vzdělán, rozuměl váem svým 7.ále- 
žttostem a svou vůlí náležitě projeviti a provésti uměl. 



■) Rkhird Briultty Sheridui (17St-IS10) byt *a^K^ 
bitnili. řezník 4 slitnik. 

■) )l4b«M corpus ■« jest aUtoii vydaný v Anglii r. lilTf, 
kttt>'iat svU&ii lakiitiiio byto libovolné (Atřkini 




K»M ftevIBak-. 



Úk<4«m svobody tisku jest tedy pový&lti poznenihU] 
celý nirod, neb akspoA nejvíišl ÍÁit jeho k t&kovému 
vzdžtinl, a jeo tenkrát můžeme sobe dělitii nodéji fu ] 
opravdivou a jislou svobodu. Tíeba se i národu po- 1 
dařilo náhodou skrze revoluci svrhnouti se šije svél 
jařmo absolutni vlidy. jestli zároveA n«nj vétil £ást 
j«bo vzdiLaná, v brzkém času zase Jlni pod Jinými 
záminkami dovedou se zmocniti libovolné a protl> 
zákonni vlády nad národem, jako toho právŽ zu našich 
£asú leckde pnklady vidtme. 

Není zde k tomu místo a také ani úmysl, doka* 
zovati dCiležJtost svobody tisku pro svobodu občan- 
skou — zdá se mi, ie Již p?jliš přesvědčen Jest svél 
o této pravdi. 

Také náš národ uvital roku 1848 novou tuto SVO* 
bodu se srdečným nadšením a zakusil jisté, byt i na 
krátce, jeji ovoce, a aby i dále a ješté s včtšim pro- 
spěchem radovali se mohl z léto výhody, o to budiž 
hlavnĚ péče vJech. kterj-m souzeno jest, jakožto prů- 
vod<^'m, vésti národ nn obtíinýcb cestách ke stál^ ob- 
čanské rovnoprávnosti a svobodS. 

Od té doby, co Prnha. hlavni to ohnisko vyššího 
života našeho národu, pravé srdce, z kterého proudí 
již po tolik vék6 oživující žity do veškerých našich 
krajin, od té doby, co Praha skrze obleženi') zbavena 
jest (bohužel Již nyní celý rok!) vedle Jiných ústav- 
ních práv také svobody tisku, ztratili jsme téméř celou 
svobodu tisku pro záležitosti občanské. Ačkoli kromě 
Prahy a několika pevnosti v celé ostatní nail vlastí 
v ouplné mire platí ústuva a v ní pojištěné právo svo- 
bodného tisku, nepoužil nikdo za ten celý Čas tohoto 

') Vis dil n. S. 589. 




Mislo uvodit. 



práva k vydávání liberálního, záležitosti Českého ná- 
roda bezohledné zastávajícího politiokčho časopisu. Za> 
jistá no velmi chvalitebná to pro nás událost, svédílcf 
o malé posud probuzenosti naĚcho veřejného obČan> 
ského života I Pohledneme vůkol sebe! Malá naše sou- 
sední saská zemé, poíiujfcí milion obyvatelstva, čitá 
svých asi 200 politických časopisů, a není tam léměř 
ani jednoho dosii nepatrného městečka, které by ne- 
tnSlo sviSj politický časopísek. U nás ale kromě Prahy 
rveudržel se posud nikde samostatný politický Časopis*} 
a následek toho byl ten, že s Prahou klesl národ 
dobrovolná do obleženi. 

V Praze zatím, kdežto 1 tak počet naSich politi- 
ckých Časopisů skrze nový, velmi piísný zákon o tisku 
a ustanovené v ném na naše okolnosti pHliš veliké 
kauce až k nedůstatku se zmenšil, zápasily liberál- 
néjáf časopisy vSelijak s vojenskými ouřady: jaký pK 
lom byl osud mých Národních Novin, jest sice ve 
hlavních ohledech každému povédomo, zevrubněji bych 
ale mohl jen já a vojensl^ soud na Hradčanech o tom 
zápasu liberální žurnalistiky s vojenskou subordi- 
lucl dlouhé kroniky vypravovati. Snažil jsem so ovšem 
zAstAtl vždy véren zásadám, o kterých jsem přesvědčen, 
ie by mohly nejen národu našemu, nýbrž i vládé pro- 
spívati — misto díivodú ale odpovédélo se mi zá- 
ktzeni Národních Novin,*) a zanechávám každému na 
raxtouzenou, jestli tento zákaz uškodil vic« zásadám 
na&I strany, anebo vládá. 

*) [f,« oba iatapiay v Brní vyeháeeJKÍ za tunostalnit M 
povaiorati aemobon. vi každý, komu jiou >aány okolaoctl tichto 
lMoplfl4.] 

^ Vil dli U. S. IV. 



s 



Kar^ H>vltí«k: 



Podle celého až dosavadního jednáni no^' nynj^ 
vlády i opposičními novinami zdá se mi, že tato vláda 
rozumi svobodu tisku jen tak, aby všechny noviny 
Jenom !»mýšlely a psaly, jak se vládč libí, nebo( po- 
važuje Již každého za zlomyslného buřiče, který jiné 
^Sitdy zastupuje než ona. Svoboda tisku jest ale jen 
pravé k tomu, aby 9« mohlo projeviti smýšleni vlád* 
odporné, nebot Jenom tak možno Jest, aby konečné ^ 
rozličným bádáním a posuzováním tišilečná národu ^Ě 
pravda nu jevo přišla a do života se obrátila. Vláda ^^ 
proDiisledujid u ullaíuiict opposlinf noviny sama rozbiji 
(abych vhodného podobenství užil) neklamné zrcadlo, 
ve kterém by vídéti mohla pravé vady své, neboí 
v téch obrazich, kleré jí služebné její a vždy prisvéd- 
Čt^ící noviny malují, nevidí nikdy pruvou podobu svou, 
nýbrž jen klamný ídešl příznivé a uplacené fantasie. 
Neznáti ale své vady, jest slabost Skodici kaŽdéniu a ^ 
nejvíce vládám. ^Ě 

JÍŽ tomu nyní Jest přes tH mSaíce, co umlknul " 
hlas Národních Novin, a že teprva nyní opét pokra- 
íl^i ve své časoplsnf činnosti, není vina moje. nýbrž 
tižkých okolnosti, pro které mi až do této doby ne- 
bylo možná. Nechci zde tyto okolnosti vypisovati a 
kresliti obecenstvu žalostný obraz naších slabých, jen 
zdánlivé pravdivých konstitučnich práv, nechci téí 
vládé strannost vytýkali, že jen pravé proti našim no> 
vinám užila všechnu moc výmineČní, nechajíc noviny 
némecké strany ku př. »Ost-Deutsche*Post<, -Deutsche 
Zeitung a. Bohmen< pokojně vycházeti. Zastřeme ra- 
dSji rouškou zapomenulí truchlivou minulost, a po* 
kusme se véHtt přece na lepši budoucnost! 

Že nepokračti^i ve vydáváni Národních Novin, nýbr£ 



Mtcta <ůn>du. 



zcela nový časopis v jiné také formS vydávám: toho 
}cs: jedna příčina nepíihodnost každého místa kromé 
Praby pro veliké, dcnné vycházející noviny, skrze 
špatné spojení poštovní, a druhá příčina přání moje, 
oby nový můj časopis také do Prahy pKstup m£l. 
Národn! Noviny zapovédéJ vojenský úřad v Pnize vy- 
dávati, již tedy pro pouhou důslednost masll by j(m 
snad v Praze přistup z^ovědit, kdyby nikde jinde 
zas vycházely, třeba i jejich obsah nebyl veřejnému 
pořádku v Praze nebezpečný. Nový ale časopis, o kte* 
rám se ani napřed věděti nemiie, jakým způsobem 
bude veden, může zajisté vojenský ouřad f do oble- 
žené Prahy připouštěti, tak jako tam až poňud při- 
pouštěl mnohé jiné časopisy, vycházející v mistech, 
ve který'ch ústavní í^voboda tisku panuje. Neniť za- 
jisté úmysl m^j prepjatí nijak a bouřlivě sobě počí- 
nati v tomto novém časopise: nejsem ale také třtina, 
kUtíci se podle vótni, a mohu se sice s ohledem na 
tižké okolnosti v odporu svém všemožné umlmiti, 
žádná moc mne Kle nepřinutí chválili to, co jest dle 
přesvědčeni mého národu naSemu Škodlivé a neb«z- 
pečné. 

Jestli tedy skuteční vláda úmysl má, časem svým 
nechati do oprnvdivého života nastoupiti ty svobody 
a ta práva, kterých až posud máme mnoho jen na 
poplre, a jestli jmenovité upiimné chce zachovali svo- 
bodu tisku: pak ovlem nevidím žádných příčin k tomu, 
aby Slo\-anu zamezen býti musel přístup do Prahy, 
třeba on vycházel na místě, vojenským výminečným 
zákonům ncpodřlzeném a radujícím se z té právní 
svobody tisku, kterou nám nový, prozatímní ziikon 
u ti&ku ponechal. Budiž tato doba od vlády povaŽo- 




ll» 



v.ir.A zí rředsod k tonui bohdá! nedalekém , 
i'e kíers— i v Pním opět začnou plstit koř 
likor.y jl « vamA srcboda tisku. Že já a celá ta 
ku k:erí r.iůeĚmf nesnířsL tak jako nynější 
:.?í ;«»: jví^m Wc icažděmu dobře povědomá 
se d^e vlďJ^ r^ecbce drxeti za neomylnou, a jestl 
nij'^!:. re j-rsce by jednou mofal přijíti ten čas, ve 
slow »;.->ipovědoý« tnimstr nebude pouhý 
:'.£:r.a^~:.:.::: titalem. nýbri prosaickou pravdou, 
rriniena r odpovídati se ze svých rad a sí^ 
řr.i'n:'.ln'. .: lúrodům na nicb zastoupeným, jestl 
:'.y:':iVř; vIíía opravdu chce Hdití země tak, jak ' 
ii^ho vt;í:r.a niíwld přála, pak ovšem musí 
•.r.»č.:, >d ,ešíě rada býti tomu, když z oppos; 
r.ov::'. :r.úzi pomatt hl&sy lěcb, kteH s ni nejsou 
ko,;e:'.Í .1 ::.i chyby její bcx ohledu poukazují. 

.^trov:^ju ale opposični noviny aneb všetija 
jiiiyai ;růsobem utUčo^**!!, není za naších časů i: 
státnická :v.oudn>st. proio že se tím přece smýšleni 
iiccieděld .1 ie tím vláda jen patrné svou sUbo: *" 
l*ii,;ť;i objcviye. Znanit já mnohem lepŠi proslíci *' 
pri^ii oppoř-.cnim novinám, který mohu každé vli ' * 
j.iko-io :;eji'amné arcanum zjeviti a sice následuj '' 
lUidto jeít 10. co opposični noviny praví, národu škt * 
livť it l^:ivi.>. anebo užilečně a pravdivé. Jesilí to škc *' 
livť A Uivc jest. ejhle! slavná vládo, nezakazuj opp 
s\im noviny, nybri dokaž hezky srozumitelně ve svý< 
novinách národu tuto škodlivost a IžJvost opposičnít 
nuvin, a jistř se jích nikdo držeti nebude; jeslU al 
to, co opposični noviny praví, užitečné a pravdiv 
Jut, lu( Je opčt nemáte zapovídat, nýbrx pfidiiatt » 
tólu užitečnosti a pravdivosti. 



;3í 



.*)*! 



MiilA ávodu. 



11 



Vy zapovídáte opposični noviny, poněvadž prý 
vám kazí důvěru národu : kdybyste alu měli zapovždft 
rSechno to, co vám kazí důváni národu, tut byste mu- 
sili zapovědit velmi mnoho, snad také leckterý ze svých 
vlastních zákonů, přede váim ale své pBpírové peníze, 
Qr opposični noviny, jejichžto redaktorem a odpovéd- 
ným vydavatelem jest pcm ministr Kraus.') Tyto papí- 
rové ácstáky, desetníky, čivrtkj", půlky, jednotky a 
dvojky, 10 jsou ty nejknklavžjSi opposični noviny, ty 
Tám úhlavnS koz! důvéru národu : každý ten papírový 
šesták a desetník, každá ta čtvrtka a půlka volů pro* 
nikavým hlasem: nedůvéral nedůvéra! 

V tom se nyni již skoro vifchni hlasové srovná- 
vali. Že stav naSich veřejných záležitostí nemůže xů* 
Hati takový, jaký Jest nyní. »Tak to zůstati ne- 
fflůžel4 jest nyni skoro JiŽ přísloví v rozličných ze- 
ních rakouských a >esdi vlúda dokonce žádného ohledu 
nechce vzíti na tento hlas, JestU jen to považqje za 
pravé veřejné mínint, co ji mluví níkolik zi&tných, 
každého, kdo pravé má moc v rukou chválících po- 
chlebniků, pak ov^em se musí srdce každúho pravého 
Vlastimila jen désitt následků takové zaslepenosti. Dejme 
tomu, že nyní skutečné vláda naše hmotnou mocí na 
uzdi držeti může všechny nespokojence: má ale vláda 
naŠo moc, aby zabránila v jiných cizích zemích pre- 
\Taty politické, ktcn: pak nevyhnutelně zasáhnouti musí 
také k nám a uvrhnouti nás zase po druhé v ten samý 
aneb snad ještč horši nepořádek, jako byl v roce 1S4H? 

Práni vžech rozumných občanů musí býti to, 
Brbycbom se již dočkali nemuseli po druhé podobných 



*) vtai dii u. s. m. 




■arita 



IS 



Km«1 Hkvllick: 



zmatků a nepokojů jako v r. 1848, nýbrž aby se jii 
nyni pokojné a podle práva a zákonů vyvinoval dáli 
náS veřejný život, aby se po&nenáhla podle zásad ro 
umových zdokonalovaly naie zákony a naS« zH 
K tomu ale předev&lm zapotřebí Jest veřejné jlstoi 
právní, té jistoty, i« ve veřejném státním iivoti ne- 
panuje nikde libovůle. Že se zákonů musí držeti tak 
dobře vláda sama jako každý jednotlivec, ne ale aby 
Be občané obávati museli, že to, co dneska je vše- 
obecné platící zákon, zítra podle poubého uznáni jed 
noho človéka neb nékolika lidi se změní. 




PHčiňovatJ se dle sil svých k tomu, abychom k( 
neéné došli k takovému sia\*u veřejné právní bezpej 
nosti, bylo vždy hlavním mým účelem a jest jím tok^ 
při vydávání tohoto Časopisu. Chci se za těchto tasí 
kdežto velmi mnohých již obáváni se zmocnilo, 
hodlá vláda naše poznenáhla jednu naši svobodu 
druhé ztenčiti a přiblížiti se zase k starému ob^olul-' 
nimu Hzeni a bezpráví, chci, pravím, za těchto smut- 
ných časů podali důkaz, máme-ll ješté opravdu svofl 
bodu tisku. Až posud nebyl náš zákon o tisku skoro" 
nikde ve skutečné platnosti : tam, kde se vydávaly ni- 
jaké vládé nepříjemné no\'iny, zavedlo se vSude oble- 
ženi s vyzdvižením svobody tisku. Vimf ovžem impřed, 
že hlasy Slovunů, skoupé a otčfmsky odbytých Slo- 
vanů, které se v mém časopise opét ozý\'ali budou, 
sotva budou pi-íjemné vládé, vimf ováem také, že nemi 
moc protiviti se, kdyby i nyni vláda, vyhnouc se zt 
kónu o tisku, jiným násilným a libovolným způsobe 
chtilA zumezlti vycházení mého časopisu: spokojil bych 
se ale v tomto pádu alespoři tím včdomím, že jseind 



lou, 
láiÁ 



Mbto dvodu. 13 

pHqiil k tomu, al^ národ s jistotou védžl, co má 
od vlády očekávati a Jak vysoce sliby ceniti. 

A fíki se, že Jest hrstka jistoty lepší, než pytel 
nadj^ ■ 1 t^ová jistota má svou cenu, zvláště za 
naltch časů. 



3. NAŠE ZEMSKÁ ÚSTAVA. 

(Slovan z 8. května r. 1850. Sv. 1. S. 11.-17.) 
I. 

H. B. Jedna z nejdůležitějších událostí, která se 
brzy po zapovědí Národních Novin piřihodila, jest ohlá- 
šení české zemské ústavy,*) neb abych vhodnějšího 
slova užil, obecního rádu pro zemskou obec českou. 
Větší áásti Čtenářův našich bude Jíž ovšem známa, ne- 
hodláme ji tedy celou již otisknouti, nýbrž pouhým 
výtahem důležitějších míst se spokojíme. 

Poněvadž jsme byli vždy protivnicí ouzkostlivé cen- 
tralísace, a vždy jsme jistou samostatnost ve vnitrní 
správě pro každou zem rakouskou jakožto jedinou vý- 
minku opravdivé spokojeností žádali, nepotřebujeme 
zde v hlavni véci opakovati, že velice litujeme skou- 
posti, s kterou nynější ministerstvo obmezilo působení 
zemských sněmů. Ze všech stran se ozvali a ještS 
nyní ozývají hlasové slovanští, maďarští, ítalianŠtí a 
rumunští proti přílišnému centraiisování, žádajíce větší 
moc pro zemské sněmy, a v novějších dobách konečně 
i někteří Němcové a mezi nimi proslulý Andriani*) 

') viz díl II. s. eie. 

') Viktor ivob. pán Andriktii-Werburg (1813-1858), rakoaaký 
státník ft publicista, byl přívrženec centralismu « programu tcUco- 




Nai« MBiiká ůsuva 



U 



»[ň!l se proti centralisaci a navrhuji jisté zpdsoby 
k tMIriu ossmostAtnént jednotlivých zemi. 

Uilemc sobí ledy na lentolcrAt všeliké opakováni 
jii dávno znimých zásad našich u&etHli. Beztoho Jsme 
Ukí nemohli a nechtéll ani oč«kávaU, aby snad naíe 
mi nějakého privilegia uživníi mibta před o&tetn!mí, 
1% seji &n<td vétšl samostatnosti dostálo než jiným; 
Xt 1^ t^lsté bylo I nespravedlivé i nemoudré, nebof 
■i Dcoůiemc v Rnkousfch nikdy trvonllvou a pokojnou 
nttbodu a dobrou vliidu pnslibovatf, pokud bude jedna 
uni pfod Jinými, jeden národ nad jinými nijakých 
piidnosti užívati, poněvadž nebude konce závisti a roze- 
pfb. Zdá SG nám také, že se přednosti jednomu neb 
nfaerým národiim a zemím před jin>-mi neudžliijf z né- 
)«U niklonnoBli neb upřímnosti k límto, nýbrž hlavní 
pmo^ibý se vždy jisté so^nt a nepřátelství mezi jednot- 
Ifitni národy říše udrželo, a aby se pak při příležitosti 
Maoho národa proti druhému za nástroj k poražení 
Bffvili mohlo. 

Proto musíme každého považovati za nepřítele 
vntoiy, který jen pro sváj národ neb pro svou zem 
^nosti žádá: a proto jsme také hned po ohláSani 
^ch zemských ústav již napřed včděti musili, jaká 
Me též i česká ústava. Nicméně však se přece po 
OliUeiit této české zemské ústavy každé pravé České 
vinvtlice zarmoutili muselo nad tou nespravedlivosti, 
9 klerou při sestavováni chytrým způsobem na outraty 
obJi zvětšena jest moc Němčil na sněmu zemském. 



'■'MtUba. 5t 1848 byl od dalaonkmiských uavů vyslin do Vor- 
P^lMaU] v< FnnkrurtS n. M., k4« ir»li« bjl Hnafm vt smyslu 



16 KKdHnOtk 

Daleko budiž ode mne, abych snad proto nijakými vy- 
líčenými vášnivými slovy neb tnritými výfitkami stíhal 
ministerstvo: při tak veliké a zjevné nespravedlivosti, 
postaíE jen chladný dflkaz, a proto jsem st umínil 
tentokrát jenom v pouhýdi ciMch každému ukázati, 
jaká jest ve skutečnosti ta rovn(q»Avnos^ která se nám 
tak často slibovala. 

Podle nové zemské ústavy budeme míti na sněmu 
zemském 220 poslancd a sice 70 z prvni tHdy, které 
si budou voliti boháčové platící 500 zl. stf. přímých 
daní, pak 71 poslanců z m&st, a 79 z ostatního ná- 
roda. Již z toho vidi kaidý, ie to není žádná konsti- 
tučni representace podle okresd, nýbrŽ stará stavovská; 
než o tom nechceme zde slov SIHti, poněvadž tafo 
zásada vůbec při všech zemskýdi sněmích zavedena jesL 

Hlavní otázka pro nás Jest, kolik bude na iíeském 
sněmu Čechft a kolik NémcA sedati? 

Abychom se strany toho nějaké jistoty dodělali, 
musíme následovně povážiti: 

Co se předně týče 70 poslanců z první ft'dy, 
víme již napřed, že mezi nimi bude asi tuze málo 
Čechů, a jeden z předních pánů ministrů vyjádřil (»ý 
seotom: >Kdozato můŽe, že nejsou Cechové 
bohatíN My bychom ovšem mohli onomu panu mi- 
nistrovi snadno povědft, kdozatomůÍe,ženejsou 
Čechové bohatí, vít o tom dobře kaidý, kdo zná 
dějiny české od roku 1620, až do řoku 184S, ba až do 
dnešního dne — avšak nechceme staré křivdy vypočítá- 
vati, přestaneme jen na nejnovějších. Když tedy i to 
5 jistou odhodlaností snášeti chceme, že nepochybně 
málo který z těchto 70 poslanců bude Čech, potiled- 



Nai* Kcuki úsUv*. 



17 



néme tedy dále, kterak to vypadá s poslanci m(M 
a okresů. 

Praha voli 10 posUnciS, o kterých těžico jest napřed 
néco 9 Jistotou určovati ; za to v§ak strany ostatních 
t40 poslanců docela na Jisto napřed věděti se muže, 
kolik může býti mezi nimi CechQ a kolik musi 
býti Némců. 

Českých poslanců bude snad 77 a sice: 
Z okresů: Smíchovský, Jilovský, Karlínský, Ra- 
kovnický, Slánský, Mélmcký, Pnbmmský, Hořovský, 
Budéjovský, Jindi-.-Hradccký, Táborský, Milevský, Pel- 
hřimovský, Bcncšovský, Voličky, Kolínský, Čcrno- 
Kostclecký, Kutnohorský, Lcdecký, Nžmcckobrodský, 
ChotžtMrský, Pardubský, Chrudimský, Vysoko-Mýtský, 
Lttomyšský, Král. Hradecký, Král, Dvorský, Rychnov- 
ský, Žamberský, Novoměstský, Jižlnský, Hohcký, Vrch- 
labský, Poděbradský, Novo-Bydžovský, Turnovský, 
Semilský, M lado- Boleslavský, Nymburský, Rokytský, 
Královlcký. Klatovský, Prestlcký, Domažlický, Sušický, 
Vimberský, Prachenský, Pisecký, Strakonický, Bi-ez- 
nický, viech okresů 50. 

Zmist: Karlin, SUtné, PHbram, Budějovice (jeden), 
Jindřichův Hradec, TřeboiH, Tábor, Kolín. Kutná Hora 
(dva), Polná, Pardubice, Chnadim, Vysoké Mýto, Lito- 
myšl, Král. Hradce, Král. Dvůr, Jaroméř-Hoi-icc, Jiíin, 
Lomnicc-Nová Páka, Turnov, Ml. Boleslav, Plzeň (dva), 
Klatovy, Domažlice, Pisck, všech měst 27. 
Německých poslanci! bude ale jistě 61: 

Ía sice z okresů: Krumlovský, Kapličky, Trut* 
Rovský. Braunovský, Teplický, Mostský (BrQx). Žate- 
cký, KiidAi^ský*, Karlovarský, Kráslický iGrasalita), 
Žlulický (Luditz). Jáchimstálský, Chebský (Eger), 
lUniMi: PoUUUi ■plqr 111. S 



IB 



Korci Htvlliek: 



Falkcnavský, Tachovský, Plánský. Liberccl^, Fried- 
landský, JflbMský (Gobel), Dířinský {Tetschen), 
Oustský (Ausfiig), Siuckcnavský, Rumburský, česko- 
lipský, Českodubský, UlomŽřický, Plzeňsky, Horšov- , 
týnský (Bischofteinilz), viech okresu 28. H 

Z míst: Budějovice (jeden), Krumlov, Lani^^ 
Škroun, Trutnov-Hostinné (Amau), Brúx-Obcrlmtens- 
dorí (Homi LUvinov)-TepIice, Zatec, Pressmiz (PKscí- 
nicc)-VeÍpcrt, Loket, Karlovy \'8ry, Schlnggenwald 
(S]avkov)-Sch6nfeJd, Kraslice, Jáchtmslil. Cheb <<lva), 
Asch-Kossbach, Roketnice (Rochittz), Liberec (dva), 
Jablonec-Hodkovice (Gablons-Liebenau), Fríodland etc. 
DéŽin s Podmokly CTelscIwn-Bodenbach), Georgswalde, 
Schtuckenau-Ehrenbcrg, MikuláSovice s Zeidlery (Nix- 
dorf-Zaidlcr), Warnsdorf, Rumburk, Krásná Lípa (SchÓn- 
lindc). Česká Kamenice se Chhbskou (Bóm, Kamnitz- 
Kreibic), Česká Lípa, Cvikov (Zwickau), Hajda etc, 
Litoměřice, Vrchlabí s Lánovém (Hohcnclbe-Langenau) 
vSech m^t 33. Zcela pochybné jsou dva hlasy : a sice 
okresu Landškrounského, v némžlo čeSlí a némeJtí 
obyvatelé skoro v rovnováze jsou a z mósl Braunov- 
8ko-Rj'Chnovských, poněvadž vždy Ěeskč a německé 
mísio dohromady jeJnoho poslance voli. Tedy kdyi 
z pochybných dvou hlasů každé národnosti jeden pK- 
rašíme, bude 78 českých poslanců a sice 50 z okresů 
a 28 z mési, u 62 německých poslanců, ioui 
z okresQ a 33 z mést. 

PovaitmG ale, že dle ouředních zpráv <r. 1846} jel 
v Čechách (vyjmouc Prahu) 4,362.000 obyvatelů 
mezi nimi asi 2,743.000 Čechů a asi 1.619.000 NČmců, 
při kterém počtu jisté spíše menií počet Čechíl přijal 
jest. Dle tohoto poinéru vj-padá tedy jeden pi 



I 

i M 



NiS« ttmakí ÚMbvi. 



IS 



na 35.200 Čechů, «!e zn to mi 26.100 Nčmců laké 
jeden, to jest: podle rovnoprávnosti má 26.1CO Némcfi 
právfi tolik váhy co 35.200 Čechů I Kdyby se 140 
poelancfl mi 4^2.000 obyvntcló podle spravedlnosti 
razdilllo. pH$«l by vždy nn 31 .000 dučí jeden poslance, 
a tedy by méli Čechové 88 a NŽmci 52 poslanců, 
z íeho vysviti, že v nové úsiavi my Cechové jen 
při tžchto 140 poslancfch o 20, pravím dvacet hlasů 
zkráceni jsme. 

Jakým způsobem se ale stalo toto zkrácení lak 
ve vSi lichosti a nepatrní hned na první pohled? Velmi 
snadné. Český snem bude míti 220 poslanců, pKpad.i 
tedy vlastni na 20.000 du§í jeden poslanec, a kdyby 
^la řekla vláda jednoduSe; »Vždy na dvncct tisíc 
volí se jeden posUinec,* tu( by ovšem museli mtt Če- 
chové 138 a NémcI jen 82 poslanců, a zastoupení země 
bylo by poctivé n spravedlivé. Avink, Juký by to byl 
•ném, ve kterém by sedilo 138 focderalistů a jen 82 
centralistů? 138 Slovanů divokých a jen 82 civillso- 
vaných Némců? 

Nn lakový snem nemohlo naSe ministerstvo ani 
pomysliti, kterak se tedy melo zbavil alespoíi na snémé 
Českém té mrzuič a nepříjemné vétšiny, kterou Bůh 
(nud jen v nékteré své sJabšf dobé) stvoHtl ráíil 
v zemi íeské? Především zavésti třídu první SOOzIato- 
vých voliéů se 70 hlasy: bývalá pravá česká llechta 
vyhnána jest ze země a jmční její konfiskováno, statky 
rozdňny a rozprodány jsou laciné cizincům, ta část 
íeské ílechiy, která přece jeSií zůstala, poraíena jest 
u odcizena od národu, tak aby )i národ nenáviděl a 
ona se jeho zase báti musela, aby nemohlo nikdy 
vtnlknout srozumíni mezi Šlechtou a národem, skrze 



£0 



íUtM HkvIlM: 



I 



Úmyslné zanedbáni všelikého pro skutečný život po- 
třebného vzdélánl ve Školách nemohla se v zemi zmoc-J 
niti nijftkú podnikavost a průmyslnost. průmystnicí, . 
obchodnici, přicházeli jen z cizich zemi, zbohatli u nás 
v krátkém čase a poněvadž se za hranicemi na£lmi 
bohužell nikde Čechové nerodí, nemohli být tito nyni 
bghiiti a do první třídy náležící obchodnici a príl- 
myslnici Čechové a tím to jest. že z técb 70 posUnců, 
které prvni trťda voliti má, sotva 20 bude Čechů, u 
to však Jisté 50 Nčmců. 

Avšak i v tomto pádu by jisté museU býti vétiiu 
Čechů na snémé a sice 

tedy z první tHdy . . 20 50 

v Praze 7 3 

v ostbtnl z«ml ... 88 52 



115 Čechů, 105 Némců. 

To vidélo ministerstvo a pováživši slušné, že by 
tato vétšina česká snad ve své opovážlivosti mohla 
vyvoliti nékolik poslanců českých do prvni komory 
říšského snému, anebo jiným způsobem rušiti pokqjný 
chod tichého ponémČení c«Iého Rakouska: umínilo si 
tomuto hrozícímu nebezpečí důkladné všeliký přístup 
zameziti až na veky vékův. 

Jak to ale pix>v(;sti? Kfcí zrovna, žo každý né- 
mecký okres má vohti dva a každý český jen jednoho, 
to by bylo přece tuze upřímné na diplomaty, avšak 
se nemusí Jíti vždycky zrovna, křivé casty tmké 
nékdy vedou rychle k cflí. V okresích se tedy nedá 
nic dČlat, tu již se musi nechat Čechům téch 50 a 
Némcům jen 29 hlasů, jak se patří. Ale pn méstech 




Nkia s««afcá tbtera. 



« 



I 



I 



IDfl^: řekne se, že mésta zastupuji průmysl. Ovšem 
ůit nÁ\ vlastni zemské ústavy nepřichází ani jednáni 
o průmyslu na snému zemském a proto se může lec- 
komu idáti zvláštní zastoupeni průmyslu nepotřebné, 
bt Jsšlé snad nékdo bude namiuti, pro2 jsme také 
v tftné důslednosti jiné suvy, ku pr. knéze, učitele, 
obchodníky, umělce, lékaře, právníky atd. nenechali 
zvlUtnl poslance voliti, kdo ale můŽe židati dŮsled- 
acsi? Dost na tom, jestli jen Čechy o nikoiik hlasů 
pHpnvíffle a Némcům je přidáme. 

A to se ministerstvu výborné podanlo. Vizme jen 
oilulik příkladů. Český okres Smtcbovský má 84.000 
oíyvílelů, a jen jednoho zástupce, némecký okres 
Šíntoiavský má 44.000 obyvatelů a ítyry poslance 
(tobí ůi z mést a jednoho z okresu), Z iehoŽ vldime. 
i* jeden Ncmcc z okresu Šlukenavského tolik vážf, 
ji*o8 Čechů okresu Smíchovského. Ale jaká pomoc? 
pni nemá okres Smíchovský iádný průmysl? A jest 
■o tslté pravda, Smíchov nemá žádný průmysl. Kdyby 
byl Smíchov némccké místo, bylo by přece snad mi- 
lAtefstvo spozorovalo v nřm ty nesmírné vysoké ko- 
Biny parních strojů, ty velikánské dílny, ten ohromný 
pni mlýn, na sta řemeslníků atd., píece by se snad 
^io shledalo tro&ku toho průmyslu, co by zapotřebí 
byki pro némecké místo na poslance, ale tak české 
i»blo . . . nadarmo se valíš ty hustý kouři celý den 
> Wjílcánských dílen Smíchovských, až k éíchu rovno- 
l^nosii milovného ministerstva neprorazíš ! 

N^výbornéjSi ale průmyslníci musejí již bjti v Lokte 
t^bcgen). Némecké mésto Loket má 2409 obyvatelů 
a voli zvli^niho poslance na sněm, a éeský okres 
f^ihHinovský má 83.700 obyvatelů a voli také jen jed- 



» 



Kaní HnUM: 



noho poslance, x £eho vysvítá, že Jeden Loketský 
Kimec má tolUc pobúcki váhy, jiiko 35 Čechů okresu 
Pelhřimovského!! Věru nad útkovou nespravedUvosli 
by muse) každý turecký paŠa borce zplakati! — K tomu 
se musf doložit, ie Loket nemá ani stín žádného prů> 
myslu a že mohu každou chvflí jmenovat ministerstvu 
třeba 50 Českých mist vétSich a průmysl néjšich tiežh 
Loket, která dokonce žádného hlasu nemají. 

Na přiklad, jak se \-ůb«c zacházelo s českými 
míst>', uvedeme ku pr. Humpolec. Humpolec mét dle 
vládních \'i,'-kazů r. 1846: 4534 oby\'atete,*) náležel již 
tedy předně mezi ta mésta, která máji (dle zem- 
ské ústavy) proto po&lnnce zvláŠtniho. poněvadž 
méli r. 1846 více než 4500 ob>'vatelů. Av^k kdyby 
i neměl Humpolec tolik ob}'v'aleIů, zasloužit by mezi 
průmyslovými mnohem přednéj^! místo než ku př. ně- 
mecké Aamau, Trautcnau, Liebenau ald. aid. atd., ale 
Humpolec jest české a liberální mésto, a proto nemůže 
míti poslance. A ku pr. Strakonice, které přec tolik 
svého výrobku do cizich zem! prodají, proč ty nena- 
lézáme v počtu průmyslných ? Ovšem ministerstvo ny- 
nější jest ncpHtel červených čepic. TakovV-ch příkladů 
mohli bychom ještě mnoho uvésti, což se také již 
stalo v novinách Union,*) ale myslíme, že zreteln^- 
šího di^kazu již aní není zapotřebí. 

Že vlastně ministerstvu na (pravdivém zastoupení 
průmyslu měně záleželo než na nepřirozené převaze 
nímectva, poznáme z toho, kd)*ž povážíme, kdo vlasuiž 

') |Vúb«c musiine pi>di>tkn<3ul, že íitía xie uvedená jsou v.i> 
icnaiospiRu přivě ouivdni vjrduiébo: Dfttstettiuig der mil alter* 
bUebsWr Kiit»ďil)<uuns ddto. 4. Aug. 181S Renebnlften politl5«hen 
Rlnthailiuif ůti Kranluideá !Utltm«n.] 

<j Uiijon I i. ÚROn r. ISíO. til. 64. lUnaf UiL 



I 



* 




N«M ceDfká ú»U<r«. 



23 



V 



bude voliti poslance v latcových »prdmy siných* místech- 
Po odrůíc* tich několika fabrikuntů, jejichžto déU 
nicl dt« ústavy beztoho hlasu nemají, kdo bude voliti 
v lakových mtsíech poglaocc? Nechybíme tuze, "rekne- 
me-li, íe nejvíce paSerství buJc zastoupeno, a to 
jest vlastné len pro bluho státu tak důležitý intere$, 
o jehožto dobré zastoupení na snSmu se vláda postarala. 

Véru, v této budoucí české representaci tak bystře 
jest všechno rozmyšleno, ze při každé moltikoslí se 
htedilo k jednomu ú£e1u. Tak ku pr. má pít měst: 
Kutna Hora, Plzeň, Budéjovicc, Cheb a Liberec po dvou 
poslaných. Kdyby každé milo jen po jednom (a jistě 
)eat 10 nesluŠno, aby lO.OOO duší dva poslance melo 
prali 80.000, které jen jednoho moii), byli by ti-i Če- 
chové a dva Némci, ponivadí by jisté v Plínl a v Budě- 
jovicích Čecha vyvírtili. Ponívadí ale voli každé dva, 
luf skoro nepochybno jest, že jen Kuloá Hora oba 
Čvdiy vyvolí, BuJ&jovice ale a PlzeiS každé po jednom 
Niimcl a Čechu, a tu vypadne 6 nSmeckých poslanců 
a 4 Čeiti, tedy zrovna naopak ! — 

Takovým Icdj' způsobem docílilo sa, že na bu- 
doucím íeském sněmu na ncjvýS může byli 105 českých 
poslanců a že bude jistě 115 německých, a to jc^tČ 
jen s tou výminkou, kdyby z první třídy 20 a z Prahy 
7 Čechů vyvoleno bylo, což oboji dle mého minénl 
velice pochybné jest, tak že s jistotou jen asi na 90 
poslanci^ českých poČftali mužcmc. My ledy ve své 
vlasci vétima 2,742.000 du£i, budeme míti jen snad 
BÚ, a německá mensma 1,619.000 duŠÍ. bude mttj 
120 zástupců na českém sněmu! Vlc není zapotřebí 
k dilkazu, jak ^ravedltvě se s námi jedná a co se 
s námi obmýti. 




Thoa,*) ten samý puj 
:ant uk baiMvi 
m v kaiftkécb doktzovil, 
BO MĚOf bnbi Lev Thun, 
aby podepsal tuio 
■ <b)r JI JMC co 
přTnwitt sám na sete 
mĚgm i* j podepsal ■ scbvilll 
r jriaiiTtoesaad oOnil. Sne- 
aoď ponraraB jsme mezi 
sči srěfao zviašmiho posltnc* 
D«čin (Tetschen) 
Bsdcnbacb s %0 oby- 
Ara ttske čtyry ^la osm- 
line neatohli pHjiti na ně- 
hteso, až Dam konečné 
pAXSAtň rodiny Tbunovskč. 
mo s trpkými ctty. Od té 
v ičio zemi, nebyla 
BUvičný bof sa záviUi- 
f. Kdykoli se národ 
bgrkt 10 vždy Jen na 
a s arnsmĚa^mi omboí spoftoo, ■ na každém i 
wai kousku B^afao dofanbo ptáv« lp£la krev a slzel 
Beku IMS jate duha aa obloa ozáhls nás na oku- ' 
aaltei rovoopráVBos^ a sotva jsme se bažili po- 
dali p oMad— aa kpéi budoocoost, jti se jako mlba 
raaplyBUla přad aaSún zrakem. Avšak neprívádéj nás 
tato knrtoet osuJa v o&Haaé pochybováni, zoufáni 
a tipovitéoi Sibe samých. Osudy Evropy nebudou 




•) vti <ia O. s. ess. 



dM 




Niia BaBská úiUvi. 



U 



nyni jii bez roKhodnutí, nastane již Čas, kdežto ne- 
bode osud národu jií déle záviseti od lásky a protekce 
níkolika mintstrď, nýbrž pouze od pHčininí národu 
suDíbo. Leži-li v nás jeStS nijaká životni síla a bu- 
detne-li jf náležitS uŽivati, — nezahyneme v proudu 
národa. 



4. SVOBODA církve. 

(Slovan s 14. kvítna r. IS50. Sv. 2. S. SS-SBl} 

H. B. Sněm ústavní, jenž povolán byl ke zřízeni 
nového konstitučnťho života v Rakoustch, rozpuštěn 
jest na počátku března r. 1849^) a od té doby vládne 
zase ministerstvo zcela samovolně, vydávajíc na cestě 
ordonnančnf takové nesmírné množství zákonů a na- 
řízení, že již nynf s jakousi lhostejnosti čítáme ve 
vládních novinách ta veliká >nejpo níženějšt před- 
neseni věrně poslušného ministerstva* a za 
nimi se vinoucí rady paragrafiS s nadpisem proza- 
tímních zákonů, toužebně přitom vzdychajíce, kdy 
asi přestane tato prozatímnost a nastane oprav- 
divost. 

Všeobecná lhostejnost národů proměnila se však 
najednou v nejbystřejší pozornost, když v posledních 
dnech měsíce dubna vyšly prozatímní zákony *) o po- 
měrech katolické církve k státu a ke Školám s před- 
neseními pana ministra hraběte L. Thuna,') tenkrát 



') Vií dil 11. S. 354. 

') Císaíské UBrizeni, lýkajicí se poměru katolické církve k ve- 
řejnému vyučováni s £3. dubna r. tS50, bylo publikováno dne 
1. května r. 1850. 

') Viz dil 11. S. 632. 



Svoboda (átkve. 



27 



velmi zajímavými, že v nich byly obsaičeny 

výňntky ze spisu sbromá7.<Jéných ve Vidní 

apA, podaného k vládé, o jehožto pravém obsahu 

poeud nic nemohlo přejll do v«rejntí v&iomostt, 

očekáváni velice napnuto bylo. 

Mádni noviny a strnn.H s vlůdou vždy se pochlebné 

te\'ajlci nazývaly sice lyto nové ziíkony svoboJoit 

<t, vitchni ti ale, ktef-i jinak liberálními se nazý- 

horce naHkoli nad tftmlto zákony, z čeho již po- 

se soudili dá, jnkA asi to bude svoboda církve. 

Klivní ustanoveni těchto zákonů jsou následující: 

hicctum regium, lotiŽ svolení vlády, které vždy 

: ke viem krokům clrkevni rnoci potřebné a ne- 

elné bylo, jest vyzdviženo, a od nynějška mohou 

Ufové a katolíci vůbec s papežem bezprostředné 

' ipoierii stáli, a papež múžc nařízení svá bez před- 

tiibtha svoleni vlády do Rakous vydávati. 

Církevní tresty mohou se katolíkům ukládati bez 

vlády. Biskupové mohou váechny církevní 

ebniky, totiž farái-e, kaplany atd. s úřadu svrho- 

\ a příjmy jtm odebrati. 

Biskupy ale bude ustanovovati J. M. císah 

Kde jest véišina katolíků, tam se v nedSU nesmi 

od jiných vér vyznavačů hmotné práce konati 

fsl«bod provozovati. Profcssorem theologie neb 

ÍVůua náboženství nesmi býti nikdo bez povoleni 

kupa, kterýž toto povoleni vždy z^se nazpét vzíti 

Éc, v kterém pádu ale professor mú právo nu pensi 

É vlády. 
Školy nižší stoji jako posud pod dozorstvím bi- 
pů. 



28 Kwal Hnbfiik: 

To jsou tedy hlavní vlastnosti svobody církve^ 
jakou nám udělilo ministerstvo, držíc se, jak posoru- 
jeme, skoro ve všem návrhd učinínýdi od biďnip- 
ského shromáždění ve Vídni. 

My jsme sice nikdy neměli důvěru k těmto ná- 
vrhům našich pánfi biskupů, znajíce dobře ducha, který 
jimi vládne a na který jsme již při příležitostí vydání 
pastýřského listu po ukončených poradách náležitě 
poukázali: nyní tedy vidíme. Že jsme se ve svých 
předtuchách nesklamali. 

Tato svoboda církve není nic jiného než svoboda 
biskupů a největší podřízenost jak nižšího kněžstva 
tak i všech věřících. Víme dobře, že dosavadní zřízení 
církve katolické středověké jest, a na úplně samovládS, 
ba téméř despotii biskupů se zakládá a víme také, že 
duchovni despotie třikrát tužsf jest než světská: až 
dosud obmezovala alespoň vláda biskupy, nyní ale 
i toho nebude. Ovšem, že také páni biskupové mluvili 
cosi ve svých usneseních o sněmích církevních (sy- 
nodách), ale nezapomenuli hned přiložiti, že ^rady 
těchto synod, když to za dobré uznají, milostivě vy- 
slechnou.* Nebude miti qrnoda Žádnou moc na bis- 
kupa, neb vedle biskupa nebude mocí obmezovat vŠe- 
vládu biskupskou, nýbrž jenom rady bude smět bis- 
kupům udělovati. A ty reformy, které nám páni bis- 
kupové přislibují, jaké asi budou? Kromě zavedení 
liguriánů a jezovitů, s kterým se již nyní pozilenáhla 
počalo, neočekáváme žádných reform, leda snad ještě 
seminářů pro malé chlapce, aby již z mládí ělověk 
vychován byl v slušné úctě a slepé poslušnosti. 

Kdyby bylo biskupům něco záleželo na opravdivé 



Svoboda cfrkvo. 



29 



svobodi cirkvo, tu{ mčll předevíim o to dbáti, aby 
Již déle neustanovovAl.1 světská vláda biskupy, což 
Jest zcela necírkevní u čím se vlád£ svStská tuké hzeni 
celé církve do rukou dává. Biskup se má voliti, nemá-ll 
býti pouhým prebendářem, nýbrž opravdovým biskupem. 
Tuto moc tisianovovéni biskupa, které se poznenáhla 
všude rmycnily vlády a skrze kterou zneužívali církve 
ke svým svélským, ne vždy chvalilebiiým oučelům, 
hlavně k udrženi lidu v slepé p>odfťzeiiosti a k za- 
opatření mladých synku Šlechtických, bohatými příjmy 
btskupskýmt, tuto moc zanechali páni bisicupové bez 
velikých rozpaků zase vládé a byli jen spokojeni, 
když jim za to vláda ponechala úplnou moc nad 
kněžstvem a věřícími. 

Kterak ale budou používati moci své, dokázali již 
nyní, kdežto se jim sotva v rukou ohřála : již v Praze 
byla jednn exkomunikace, v Jičíně shodili gymnasl- 
alniho katechetu >) a v Haliči zupovčdčll jíž knžžfm 
nositi národni kroj. PresvéJčime se také brzy, že každý 
UberálnějŠI knéz bude od biskupQ a konsistoK proná- 
sledován, a že zvláití v niirodnim ohledu budou se 
nejvétsf nátisky od némeckých biskupů dělati. Brzy 
s« dočkáme téch časů, kdežto jen pochlebnfkŮm a 
íaf)'zeům se dobře povede pod stínem mitrj', u kdežto 
se ve jménu Páni z pouhé pobožnosti a ke cti boži 
budou poctiví, ale svobody « opravy milovní mužové 



') [KaU^ nái býrtiý ^l«Dá^ ví, kurmk smyjlitoa o P. Sido- 
aovl (Víc dil U. S. 836), gyma. k«(ech«tov) v Jiiině. Nettůjt«m* 
alfl pf«M cftv^lti tu poRwtycbiivoat hitrarehja, a kterou ha»d M- 
■MtUa Mboto knti«, proto i* aa snčiau proti ni svobodni alo^o 
praacal. iUd] 



30 Kant HavlUck: 

pronásledovali. Vidyt známe historii hierarchie — 
že za našich časů so v tom ohledu jen o málo zlep- 
šila, víme též tuze dobře. Jaká jest obyčejně vláda 
cirtcevni v dtecésích? Biskupové Jakožto magnáti velmi 
mák) si svého ůmdu všímají, a obyčejnč nékterý ze- 
lota vede za n2 cirícevnf vládu, mluví se V7dy jen 
o pravé víre, ale dbá se málo na pravé skutky a 
tak o nich plati, co pravil apoštol Pavel: «A kdybych 
mél tak velikou viru, že bych horypřenáSel, 
lásky pak kdybych nemel, nic nejsem!* (Ku 
Koř. xni. 2.) 

Jaké budou následky takového hospodařeni vcírkví? 
Žádné jiné, než že se poznenáhla rádni a schopni 
mladí lidé ostýchali budou do kněžského stavu vstou> 
piti, a že budou míti vychovanci biskupských po 
mnišku zhzených seminářů silnou viru, ale slabý 
rozum. 6m vážnost kněžstva utrpi, a že poznenáhla 
budou hodné katolíci k jiným vyznáním přestupovati, 
jako se již zil n&Uch časů děje, co ale my nikomu schva- 
lovati nemůžeme. Nemluvíme zde ovsem o takových 
lidech, kteři snad víru svou jako šat každou ch%'íli 
změniti lehkomyslně hotovi jsou, nýbrž jen o těch, 
kteří z přesvědčeni a jen proto od katolické víry od- 
stupuji, poněvadž ztratili naději, že by se z ni dalv 
staré disciplinární neduhy odstranili. ^^H 

Dle našeho mínění jedná každý katolík, Jenž z lía- 
tolické církve odstupuje, velmi škodlivě, a pomáhá 
svým odstoupením Jenom té hierarchické straně, která 
zneužívá církve ke svému télesnému zisku a parto* 
váni. Jestli véú\ Část horlivějších a upřímně a po nČČem 
lepSím bažících 1-dí z mrzutosti vystoupí z lŮna ka- 



SvvbodB eitkv«. 



31 



loltckč víry. zůstane hierarchická strana bez v§i op- 
posice s bude pak (ím vice zneužívali íčch vériclch, 
ttten slepě vití každé autoritě a málo zkoumají, a pak 
teprva ncn{ žádné naděje, že by se časem svým nS- 
|a)cé potřebné opravy v cirkvi katolické zavésii daly. 
O dogmatice nikdy nemluvím, ale mluvím o opravách 
discipliny, vlády církevní, liturgie, postaveni knČžst\-a 
4td. véci, které hluboce sahHJí da života, a. které se 
pH v5i neporušenosti dogmatiky radikálně opraviti 
mohou a máji. Knžži nnái, ačkoli veliká i^t velmi 
dobře ani vady tylo a přeje si opravy, dokonce nic 
provésti nemohou, protože jsou skrze nová ustanoveni 
docela jen nástroj hierarchie (biskupa a konsistoH), 
proti kier>'m nemají žádného práva. Jen od nás ne- 
ktiěií, kteří jsme od pomsty biskupů ncodvisli, může 
se néco v tomto ohledu státi, a jest také povinnost 
každého národomita, aby se upřímně a beze strachu 
před pomstou hierarchie uchopil zbrané duševní proti 
despotii clrkevnt; bez rozumné svobody v cirkvi ne- 
docílíme také rozumnou svobodu občanskou; nepo- 
važujeme tuto věc za málo důležitou. 

Budou ovšem proti nám soptiti hierarchové ouzkost- 
livi o svou moc a vládu, budou snad po nás metati 
ve světské zlosti exkomunikacemi a klatbami, ale když 
se opAtrné budeme varovati všeliké dogmatiky, i to jim 
bude nesnadno, aby nás za kacíře mohli prohlásiti. 
Vezměme si výstrahu ze svého šlechetného, vzneše- 
ného krajana mistra Jana Husa; on brojil hlavně jen 
proti neřestem hierarchie, proti knéžím, kteří své bo- 
batS nadané služby církevní propachlovali za malou 
náhradu chudým kaplanť^m a sami v cizině prosto- 
pášné beze VŠI práce příímy protrávilí atd. atd., on káral 




Kual lUTUBok: 



rozpustilosti vyŠŠítio kniistva a proto jen na nŽho 
zuřili; kdyby se byl ale nikdy nepouštěl na pole dog- 
matiky, nebyli t)y mohli pod tou záminkou vyliti na 
něm svou pomstu. 

Ostatní budeme obSlrnčji jednati o tfichto zménách 
církevních. 



5. BOHUSLAVA BALBÍNA OBRANA NÁ- 
RODU SLOVANSKÉHO, ZVLÁŠTĚ ČESKÉHO. 

<Slovin t SO. « t». kvitn* r. IS60. Sv. 3. ■ 5. S. T7-SS. 147- lOS.) 



H. B, Jcdtn Z velmi zasloužilých mužů našeho 
národu, klerý vlek posud málo jcštč naŠet vdéónostl, 
ba jehožto jméno lidu našemu shoru ani známo není, 
jflst j eso vita Bohuslav Elalbin, (narozen 1621, 
umřel 1688). Zůstanet to zajisté vždy podivným vý- 
jevem v letopisech, že v řádu Jezovítském, úhlavním 
to škůdci a hubiieli národu českého, v řádu, který 
(áméř jen proto do zemé naší byl povolán, aby dusil 
osvětu a ducha národního, že, pravim, v tomto řádu 
a zrovna v tč dobé, kdežto se údové téhož řádu 
chlubili, kolik tiaic knih českých který spálil, objeviti 
se mohl muž takový, jako náň Balbln, nejhortivéjšt 
zastavatel národu českého, nejpílnéjšt pčslovatel dčjin 
českých, pravý vlařitimil v nejušlechtilejším tohoto 
slova významu. Zásluhy Balbínovy tím vetší ceny na- 
' bývaji tím, že žil pravé po bitvé na Bilé Hoře v dobé nej- 
oeátostnéjši pro ná/od náš, kdežto byl duch národa zcela 
pora^n, zemé vyhubena, skoro všichni přátele národu 
ve vyhnanstvl, kdežto se provozovala nejvčiji dvspotie 
jak v církevním tak i v obČíinském živote: že pravé 
v této dobé ft co spotuoud řádu, jenž byl střediŠtém 



34 



Kuwl tfavtiiak: 



viech plklů proti £«skéfnu národu, Balbln zůstal liorlt- 
vým zosuivAlelem své vlasti, lo dává dvojitásobnoi 
váhu jťtio ilechelnýtn zásluhám. 

Že proto neměl pnzné ani u Jezovitů, ani u tehdej^ 
zemské vlády, rozum! se samo 8«bou, bylt z Prahy 
po dvakrát vypovězen a zastrčen do pokoutního klá- 
štera v« Sle2$ku, nepochybní proto, aby tam nenajel 
pomůcek pro své historické spisy, a hlavní jeho spis 
(Epitome rerum bohemicarum) Déjiny íeské zcmé 
byl po 7 let od církevní censuiy a od vlády od tisku i 
zdržován a Jenom příznivostí Petra Lambeciusa, cf^| 
sarského knihovnik.i, vyšel konečně císařským rozhod 
nutím na svétlo. kt«rýžto Uimbecius zvláštním psaním 
k císaři schvaluje tento spis Balbinův. Z dopisů, které 
Balbin p*al v této zAteiitosti k hrabiii P. W. Kyn- 
skůmu, pHznlvci svému, jevi se nejlépe duch tehdcj* 
&ího času, nebot dne 14, ledna 1674 odesílá Balbin 
panu Kynskému svflj rukopis £pilom« s lou tidostíj^Ě 
aby ho od nékoho virného opsati dal, a to Že ze dvoi^^ 
pHčin Činí. dokládá predné. aby již rukopis nemél, 
kdyby představeni vydáni jeho poručili, a za druhé, 
aby se spis pro potomky zachoval, kdyby tiyl v cen- 
sure zničen. V jiném dopisu k témuž panu Kynskému 
stéžuje si Balbin, ž« se spisu Jeho historickému v 
týká, že prý dráždi Čechy na Némce, z Že. 
pozorujeme, Že jíž tenkrát Čechové Némcům hroz 
křivdy činili jako je§té posud. Též se o lom zmiňi^c 
Balbin, Že dostal od svých předíitavuných výstrahu, 
aby iH budoucné nic podobného nebezpečneh 
ncpuU. 

Balbin se narodil roku 1621, tedy zrovna ten rok 
po bilvé bélohorské v Hradci Králové ze 6lechticki 







BatbMiovB ObraiM. 



96 



■ 



rotliny a byl syn Tomáiti ákomlce Balbína z Vor- 
li^ě. pána na Peirovfcích u purkrabí Pardubského. 
Rodinu jeho schudla ubdejSfml nehodami, a otce ztratil 
JIŽ v mUdém veku, t»k Že niAtku jeho jen podporou 
pnbuznýcj] byla v stcivu dáli mu iepši vychování. 
Studoval doma, piik v Ji6ní, v Praze a Olomouci, aí 
T. 1030 vstoupil do řádu Jczovitského. Ví se, ž« nebyl 
mladý Balbin pHvrŽenec tohoto ('údu, ale životopis Jeho 
nenf tak do podrobná povČdom, ^y sc z n&ho toto 
vstoupeni náJeiilé vysvčUili dalo, ví se vsuk. i« pravé 
toho roku, totiž 1&36, prodala jeho matka sve poslední 
Jmžnl dúm v Hradci Jczovitům, kteří z n£ho kolej 
svou uíinili. 

Balbin sepsal množ«tvi spisď ncjvjce obHidiu histo- 
rického, všechno v latine a ačkoli snad byl co do uče- 
nosti nejznamenilČjáJm oudem řádu svého v Cechách, 
nedošfil nikdy nějaké patméj^l důstojnosti ve svém 
řádu, z čeho vysvítá pomér, v jakém asi stál ke svým 
spoluřcholnikům. Umřel 27. listopadu 1688 v Prase 
•I pochován jest v krypté Jezovitské. F*n pohřbu jeho 
nebyl kromé Íezo%'llů nikdo jiný piitomcn než hrabž 
Karel Mnx. Liižanský, vémý jeho přítel. 

Takový byl osud muže, jehožto smýšleni poznáme 
nojlápe z« spisu Jeho jednoho, z kteréhožto vétši 
častí čtenářstvu posud neznámého podáme nyní výiah, 
po Jehožto přečtení si Jisti každý přáti bude, aby mohl 
úctu vzdáti Šlochetnému duchu, jenž za tichto tok 
tmchhvých časi^ z&MaI při vS«m pronásledování a beze 
VŠI odmény vércn ubohému potlačenému rodu svému, 
aŽkoU by ježte byl mohl také míti veliký podíl kořisti, 
kdyby se byl chtél přidržeti k houfu potlačitelú. Minim 
zde spis s^ftaný v latinském Jazyku pod názvem: 

3' 




ÍOK ■■» KrAlk< aac •ini£aé pojed- 
skMi* £Ui slTmasfc*>» }«>Tk* « čezbich. 



- ^I^BT' liMl^^ V^BV 



pafi AatiAB^iAéjata « 




tMblnova Obran t. 



37 



doucnost, kierá nám jeiilé sbjTá. Když nic den ode 
dne palrniji vidim, ktentk Česká zemé lsti (£cb, kteří 
czincům a vUisti nephiteltim pomáhají, se ztenčuje, 
hubl u do propasti uvádf a když jsem mnohého ne- 
v6domce » nevdítSnika chlubícího se slyšel ns potupu 
celiho národu a přvilká nnSlch: rozpálil jsem se spra- 
vedlivou, jak myslim, láskou k vlastí, a umínil J3«m 
si vS«hny ty Klomyslnoslivyvrútlti." Z konce lohoio § 
pozorujeme též, že již za Balbinových časů bylo známo 
nepřátelům naíim to, co nyní jmenuji (ovSem jen 
na nás, ne na sobe) Natíonalit&tsUeb- 
hab«rei. nebof pravi, že představení klášterů to 
jmenuji nationalilalum. 

§2. Kterak neopatrné pftjimáni vcK* 
Icého počtu cizinců do vlastí bylo hlavni 
přf£Ínou zrniny starého jazyka; mírnost a 
trpSlivost ieského národu. Tu praví mezi jiným 
Balbln-. iJvn my jediní jeme me/i všemi národy, kteří 
Bvůj jaiyk nenávidíme a v por^méchu máme; jsou za 
nnčich iasO lidé, mohlo by se na nč prstem ukázati, 
kteří tak nesmínič zanevřeli nenávisti proti Slovan- 
skému jazyku, že když koho v Čechách po česku 
mluviti slySi. uraženi se býlí domnívají, a hned ohon 
rozČepejH jako kmcanové! — Čechy jsou Španélům, 
Francouzilm, Vlachům a zvlňŠtěNěmcfim druhou vlastí,*) 
tak že, když s\'ou prvolnf, ve které zrozeni byli, buiT 
dobrovolné neb snad i pro zločin opustili, u nás jisté 
ůtočišlé a dobré přijeti nuSli. Ať se chlubí jínč zcmé, 
že ve zvláštních domech cizince po nékolik dnf častuji, 



'i [Ntriii na nHtdiviní k^Bllakovfln.iíťh puisiví moi tahdaj6i 
s ettitio tvit* ■b«blé v&dM cátFsItMa voják*.] 



m oBcolik dal. uftti p* 
■M budal « 

VKfattCM, 9tá 

■nvnostf svQt^ ■ 




§ 3. Kterak ■■•«& HMims* • tt^^i 
■•vdék«B pr*ti £«sk* sasé • <-«e t: 




BalUnova Obnaa. 



99 



» 



inkýob náltrojů proti křestanům,*} zvláště Norlm- 
Itíitl v tomto ohledu pnmic nedbají ani na náboženství 
srt, tti na vlast, kteri je zplodila, beze vii Itiostl a 
bci upomínky na milé své a spoluobčany, které na 
Wkjr opouitéji.* Jednaje pak dále o tak zvaných 
nnJnch nénteckých řemeslníků, praví; •Když se jim 
aisitylni na cesté lepil štěstí, bohatá neb hezká žena 
nb jiná výhoda lepší nežli ve vlasti, hned opustivše 
louhu po domovu, v cizích zemích se u»ad{ a hnízdí, 
(kiň by jeité bylo, kdyby se v nové vlasti ^ili 
v jedno t£lo a dr>mácími a jejich fe£ také pikali: 
■Htt takovou mají, raili mi pravdu mluvlcimu Šlechetný 
itod nčmecký odpustiti I taknvoii m^i, pravím, buď 
k Jiným národům nevážnosi. aneb nedbalost v naučení 
M ctiimu jazyku, aneb což se mi v pravdŽ n<;}po- 
<i<tei|i) zdá. takovou neolirnbanost a neschopnost 
k Muíenf se jazykům vůbec, že se so:va ze sla jeden 
•"(dí, který by dobře umel kromé svého ješté jiný 
l*^k.*i A ph tom nemohou se iČŽkosií na^ho jazyka 
dhniovati, neboť Fntncouze, Spanile, Madary >x zvlášli 
Vlichy, ktcH te |enom rok buď mezi Poláky neb v Če- 
<Mtíi zdržovuli, velmi dobře slyšíme každou chvíli 
•ofiin jazykem mluviti.* Dále dodává, Že lovnéi tak 
JWu neschopni k jiným jazykům, lak žu Némci po 
mnohá lila ve VlaSich usazení kromS si a no (ano 



' iiitkíi Í.JL , 



'} fTAdi M T«dly veliké boje • Turkjr. nooiýnii * onm l*» 
itly némedcjřoti ciMřú.] 
(?h téu pnlelilaili uvidí BaXbni na důk*i toániiau teké xa 
'^ laíA pr&poTidku : tMojo muha je t Vidné « múj «teo j« 
* ("rtu., t dolcládi, to prt to Je«l tcrí Ni-mcti, kleii in^jic* to vy- 
'^'"ili, oeM valmi aoHnibo a ]l»«ho Kkaji, > itíio poaonijcnie. í*k 
""^tti }*u« Ufboto druhu icrty.) 



a oej nic se oeoBufiilL fKáyi ttáy m lattové mnoistv 
Sémců do imÍI viasd bilmuhi, klen se jazylnt nu* 
iemu mučiti bwf aectiti. n^o oemobou, přece vUk 
skrze manžclstvt, obdiod tld. s Mmi mluvita musí, ■ 
zároveň, jkk kaSdý nám pHsvědíf, národ náí velmi 
obratný jest v neučeni •« tíximit^/k6m, ne\->-hnuteiné 
se stád musi, ie se Čechovi podte své zdvorUoui 
k jejich jezyku po<ldaji, kterďto ipůsobOosH ■ ucti- 
vosti české někteři x tňA zncuifv^lcc. k vlasd dbíí 
a slovanského jazylca sábubi ji obriiliti se snafi, žá- 
dajíce, aby se vykonávafy viccfany xáležitosti o^en 
soukromé nýbrž i veřejné v j^ch jazyku, ktctý jedloá 
znajf, což jest proti faostiteiAni ^ UMrým obyvateli 
zemským nejvčt&i nezdvoniost a nevděčnost.* 

Dále připomíná Balbin. kterak se vp^Yem néničiny 
jiné jazyky kazí. což zvlišté pnkladem slovenřny 
v Korutanech a Krajtné dotvrzuje*)- O ukrulnostech 
na poli^kých Slovanech spáchaných obsfrnijl jedná, 
a na svfdectvf uvádí nimedcé spisovatele, tak že ko 
ncčné celý tento kmen vyhuben a poněmčen jesL 
■Tyto příklady — praví B. — jakožto ze souseds: 
a zcela palme, mohou Čechy a slovanské národy 
společné nebezpečenství upomenout a velmi proapéini 
poučit, abycbom se proti hrozidmu nam zi\x opírali. 







Též uvádi jeden pamětihodný výrok cisaiv ďg- 
munda, jenž posllale zbytky Husitů proti Turícúm 
pravil: •Zvitézí-li, bude dot^, a prohrajf41, alesi 
se Jomů nevráll.* 




a tinlaky unit, di m s Mjtritii jbtoUu soedliL] 




BalbiíMv* Obnní. 



41 



§ 5., 6. Příčiny, které daly némčtnfi pří- 
stup v Čechách. Hned na počátku lohoto § uvádt 
B., že je£tč před padesáti lety vSechna skoro místa 
a mfsla v Cechách, vyjmouc Loketsko, českého ja- 
zyka uiwaln, (>bych se nezmínil o élechtě, které se 
nejpevněji drželn starého jazyku* ~ a nyn^SI Blcchta I !) 
nebot až do roku IQ20 jsou prý všechna jejich vě- 
řená Jednáni a dslty Česky psané a mezí nimi ze- 
jména uvádí: Budčjovice, Krumlov. Českou Lipu, Ústf 
(Aussig). Mo6i (BrQx), Duchcov, TepHd, Teplou. Cho- 
tciov, Kadaň, a jestli některá místa doma uživala nČm- 
činy, přece ve veřejném pivote jenom český Jasvlc pl^til 
»Čteme prý ve dskách zemských, že když hrabata 
Šlikové jakousi rozepíi méii a po némecku ji zadali. 
odtHivěvIéU minisin královští, že Jinou než českou 
žalobu nepnjim«iil. Jaká tedy Jest pričinn, že za tak 
kratičký čas takovou §ko<lu utrpél nአvlastenecký 
jazyk? tekiiu to v kralickém podobenství, nebo( se 
Icaždý snndno doviipi: >kdo chce snísti ořech, 
roKlomf 3koí'«pinu!> 

Nankaje na nedbalost krajanů v h^enf svýci) 
[»áv, dodává: >Nékteré pomátla dvorská pHzeň, né- 
Icteré podlé pochJebnlctvf a bázeň před mocnými, 
kteH všechno cizim oJevzdávajf, nČkterí, a to nejvíce 
Juchovni a řeholní osoby, omiimeni fíUeáným. e( nedim 
po&elllým obrnzem cnosii, hlavnč na to dbají, aby ve 
tioeti církevních hodnostech až do infuly s ndstrané- 
nlm Čochá cizi přednost mili, sami oni se přiznávají 
a chlubi, ž« tak přemohli náklonnost svou k vlasil, 
ie Jim víc Jedno jest, jestli černý neb bílý, neznámý 
a cizi aneb domácí a pHznivý, dojde k hodnostem, 
pfob kteréžto převrácenosti a pošetilosti vrchní moudři, 



41 Kartl IfavUSik: 

aejsvétčjif muiovi všech rárodfl, viechna království 
a obce i sám rozum povstávají.* 

Avšak nejen nedbalostí naSl se to přihodilo, nýbrž 
mnohem více píičinČním jis^b lidí a zlou vfllf jsjicb 
k vlasti, tok že nyni ubozí občané podle ntewc^cb 
zákonů, jejichžto české překlady tisknouti za- 
povězeno jest, souditi se nuceni jsou. Takovíto 
prevýbornt (? I) otcové vlasti snad z pomsty za své a 
svých předků privátní urážky^) aneb snad z jiné pří- 
činy poradili králům, že se musí seslabitl Česká zemč, 
vyssáti nesnesitelnými daněmi ubohému lidu pot a 
krev, a hlavně surý jazyk vyhubiti, nebol pokud tento 
žije, že piý nemohou Cechové německého krále sná- 
šeti a milovati, a že vždy bude věrnost jejich podiybná; 
slyšel jsem některé praviti: kdyby možné bylo. Že t»y 
se všichni starodávní obyvatelé Čwáx odnésti a do 
nejbližšího more hoditi měli, pak že bude teprva konec 
rebellantstvl, jako by byla Česká země věrnost svou 
již dávno ve vojnách Mannsfeldových, Saskýcb a Švéd- 
ských nedokázala. To véák jsou Machlavellistlcké 
kousky, pokojný život králů znepokojovati starostmi, 
a jen aby oni se zdáli t^ nějal^mi divotvomýmí a 
s nebe spadlými ministry, kaziti podezřením Bůh ví 
jakého spiknutí lásku mezi králem a národem, úctu 
a věrnost králi pHslušicí, a zase lid drážditi k nená- 
visti tím, když nevidf lásku, nýbrž strach, žádnou 
pomoc, nýbrž jen útisky. A s jakou bedlivostí, s jakou 
opatrností pasou (tito ministři) po každém kroku, ba 

') (Na tomto mtstŠ a n« iiuiohýob jiných avého apíau nuáií 
Balbin na hrab. Hkttinlae, loho £aBu správce semi t, arého, jakoX 
všech prkvých Če«hú nepřítele, kterého YÍ*k lejnéna nikdjr ne- 
jmenuje.] 




OtUbinova Obruu. 



49 



po kaiůé myálénce téch. líteré utlačuji, k íemuž tisl- 
cca o£l • uSi. II chylrústi užívají, všechny jejich 
liaysly smiřují k xáhubé, ne k prospíchu vlasli, na 
Ictmmíta J«Jich nejvét^ ne^echetnost (nebof kdo proti 
^ fktíi broji, hor^i zločin pá^, než kdyby matku svou 
■ xiAII) u na&lch (m$ů tolik mátne důkazů, že kdo to 
B 'xpcaofuje, již nic nevidi : právo a vládu michaji. krále 
W ftá likony staví, iikaji. ie rieni král k vůli národu, 
R]řb(lnirod k vŮlí králi, a ž« král může udolati všechno. 
Wílice, I proti všem božským a lidskjTU zákonům, 
'••íAi Icniba, která by králi dobře poradila, jim smrdi, 
'''Uý mocnéjšt jest v podezření, i sňatlcy manželské 
^'*chijr sJají se jim nebezpečné, zatím ale se fiscus 
<*' litho jménl zakotvi, statek žádny není právem 
lý. cizinci se volajf, ptáielé vlasit se vyháníji aneb 
bnnosti obmeziijt.< 

2« již za téch (Sasů bylo pátráni po rozvžtve- 
Uh spiknutích v mód£, dokaxujl následující slova: 
;*Spíknuti, spiknuti maJi pořád v ústech, uvidl>li 
^ opevnfiný hrad, neb níjakoit zámožnost, již mysli, 
*• »« to ke zbourení chystá, i sftmy háje, lesy a ůdoli, 
iwiy kmeny a listi na stromech se jim zdají íeptatj: 
'piknutl, spiknutlU, a proto Ž« se bourají všecky 
"wt hrady, zapovfdajf obnovovalt a spravovati hradby 
"Iftki. což se toho času skutečně dalo. 

$7. Jaká chyba ajak Škodlivý zločin to 
^J*il býti proti své vlasti a snažiti se 
H'*>iminu starého jazyka a mravů. 
V Tuto praW Balbln o tehdej^fm správci české zemfi 
" flwbítl Mariinicovi): "ó dome staiýl jak nestejní pá- 
*rt nad tebou vládnou! 6 ly výborný pastýři ovec! 
*»yví«ký reformátore státu! Surý dům, staré krá- 



Kaní HavliMt: 



lovstvi jsi TbuHl, nové'6 nezaložil; bSda tobé! potrestán 
budei od vlasti i od králů! nebo( jsí jejich didictvi, 
které, jnk vjiechni moudřejší politikové pravf, ve jtníní 
poddaných p07,ůsiává, hanebně zmaHI 1 Siechtu jsi 
utlačil, zm&si jsi udSlal mistečka, z mHteiek vsi, ze 
V3( ro£trhnné chatrče, v nichžto polonazí, hladem skoro 
lÉmořeni, véech potřebných věci zbaveni lidé bydlil 
ó ty pravý otče vlaslll žádný hospodář by nedal se 
stiukem svým nakládati tak, jak ty s královstvim 
českým, jindy kvetoucCm nakládán! jehožto vželíké 
ozdoby u zámožnosti pud kořist dány jsou. nebof jinak 
nemohu nazvati násilné vynucovunl dani, kdežto Ví- 
denský dvůr, jemuž zachutnala sladkost Českých peněz, 
ustavičné nenasycení volni dej sem, dej sem (afTer. 
affer), kdežto má být prvni pravidlo a účel všeho stál- 
nictvi blahobyt lidu, bezpečnost, mohovitost. pokoj, 
\-$ech ke iitastnému n veselému životu poti^bných věd 
zásoba, láska krále k národu, a národu ke krált.* 

V § 8. uvádí B., Že do r. 1624 ze Kcmč vyhnáno 
jest 30.000 rodin a též tolik Šlechty a vj-šštch suivů, 
Jak pr>' o tom sám SJavata podle dosk zemských udává. 

V § 9. uvádi schopnost Slovanň k cizfm JazykiSm, 
což vykládá velmi rozumně tím, ic slovanský jazyk 
skoro vSechny zvuky v sobí obsahuje, pročež také 
již za B. časó ve mnohých velikých domech na to e« 
hledělo, aby děti z počátku Jenom po česku mluvily 
a tlm k výslovnosti jiných jazyků schopnějšími se staly. 
S chloubou také se zmiňuje B. o tom, Že so v českých 
městech najde vlče lidi, znajících kromě česliny ještě 
jiný jazyk neb jiné jazyky než takových, klcri pouze 
ieeky mluviti umiji : kdežto prý v německých městech 
po Čechách íikoro nikoho nenajdeš, jenž by vedle něm- 
činy jiný jazyk jeSiě uměl. 



I 




BalMiMTa OtH-ana. 



4S 



§ 10. Jak mnoho zapotřebí jest k do- 
brému řízeni xemi a k získáni si lásky ná- 
rodu, aby král umel Jazyk poddaných, nby 
jej chránil aneb alespoň jím nepohrdal, tím 
máné nepronásledoval. 

Tuto schází celý list z rukopisu Balbina a dá se 
souditi, ie z opatrnosti byt od nSkobo vyuien pro 
nemilý obsah, 

% II. Pe2llvust všech národů o bájeni a 
pastováni svého jazyku. >Nez<Já »e mi z:ipotřebí 
— pravil B., uvádítl zde néjakých důkuzů, kdežto 
sama vic na bftednl jest; dosti toho, kdyŽ podotknu, 
ie jcšti netiyl žádný nArud, co se jich pamatuje, nc- 
vzdčlaných u divokých, vycvičených a. mlmych^ ko- 
iujjcich a usazených, kresfiinských n pohanských, 
mzuzduných a nábožných, který by byl svůj jazyk 
nenávidí! itneb nemilovcil : ule my Čechovů Jsme již 
nyní tak zanedbáni, í« se nám otcovský u materský 
jazyk na srdce klňsti musí! Snad jsme tedy mezi 
vSemi národy jen my sami moudři ! ? 

Z § 12. poznáváme, jak dobrou jfi tenkrai mi] 
BalUn védomost o příbuznosti Slovanů » ie tedy neni 
panslavismus vynálezem nejnovéj^icb dob. Uvádí, ie 
jest slovanský nároJ vyjmouc snad jen Kytajce (China) 
nejvít^i na svčli, což prý jtž z pouhého pohledu na 
mapu Hc jevi' . nehoř když oko své vedeš přes Čechy 
skrze Slezsko, FoUko, Ma£ovsk'> a£ k Xové Žemli a 
Ztalá Babi (in Novám ZemU\m zlatam Babám), kte- 
rážto jmí-nu slovanská jsou. pak skryte neskončené 
země Moslcvaní^ a Tataríi I'rekopitŮ, kteří slovansky 
mluví, ai do Cařihradu, pak Bulharsko, Srbsko. Bosnu, 
Multany, Uhry. Dilmaisko, Horv»ty, llyrsko a Be- 
nátsko, kolik tu tisíce tisíců mil napo^tá^?* 




v ■ i.± ial&. že a ifíwa áwe tunckSho se zrovna 
'.2^ ;.ij : = e * r 3 c q5*ij fc Jvorů ft a o či ny a vlaStiny užívá, 
iix i« rr.' pK&iSi. vau oié « predstaveof knjin velmi 

Sa, ser *. jj&ecaqe nké Poláky, naše přátele 
i r r i : ry. — 

; '.3, jediajt o Átemiďi pomčncb a o sv. Jero- 
n>-3i'^ co slDva.-sčéni Dalmstma, praví : >Vtdili jsme 
s^nii a s^yieli jsxc r.e jeďnoa. kterak Ibisíni (Ruthenos) 
Ě. y.rJ. 5 rtmškou zxkvi spojeni národové řeckého ob- 
řaiu, v slovanskřm jazyku všectiny sluiby boií konají, 
■:■ ferrž vypravuje Dubrava, že se topí prad 1000 lety 
u Bulharů a takě u nás r Čechách dílo, působením 
apoštolů C\Tila a Methuda, což teprva zniáili nmští 
papežově. kd>-ž dali Cechům z%iá£tni biskupy." 

^ 15. dolcazuje do5ti obiimč váženost, znamenitost 
star^ č=ské šlechta- a u\-ádi znamenité muže bojovné. 
»Ner; prý tento Lev (v českém štítu) jako jiných ně- 
kterých zemi a království náhodou, neb dédictvtm, 
neb pouhou náklonnosti knížat udřený a do štítu po- 
itav-ríý, nýbrž hrdinstvím a mnohou krví dobytý!* 

J íoho neopomenul B. dle způsobů tehdejších 
ia^u uvésti, s kterými a jak znamenitými cizozem- 
skými královskými a knížecími rodinami česká šlechta 
lil) příbuznosti vstoupila a končí takto: 

»Ó, kýž by jsme my, potomci, za těchto časů, 
kde se hrne cizí, ne vždy chvalitebná šlechta do naší 
vlasti, slávu svých předků a hrdinství dědičné, které 
nám Zachovali, uhájiti a k lepším dobám České země 
zachovati mohli!* 

í? 16. Že jest změna jazyka v každé zemi 



H«1bÍ(H>va ObruiA. 



47 



nebezpečná, v Čechácli ale zvlá&tě nespra- 
vedlivá. ■Dlouhá jest ZHJisté pamét národu do slu- 
iebnosti uvrženého a utištěného a zoufalci radéji za- 
hynou, než by se za ztrátu svobody své nepomstili, 
často jediná chyba králova o čest připraví celé krá- 
lovské potomstvo, ti v iieniWist je pnvádf u sousedních 
i v£d.ilených národů. Jakožto hmztcl svobodě všech 
zemi, jakožto ol&titele národů, zníčiijíci práva a ústavy 
lemslcč dle Ilbustky, zméAuJfci lehkovážné zákony za- 
ruceié p Isahuml před svatynf. Nu to at dbají ti, kteH 
pochlebenstvím, kazícím i nejlepší panovníky, dosvěd- 
čuji králům, že viechnu dobře chodí, aneb ti, kteří si 
utlačeni národu za čcst pokládají. Záhubu královského 
rodu připrHvuje ten a všelikou nadčji na budoucnost 
jemu ojjimá, kdožkoli národ utlačuje a radí k nespra- 
vedlivostem, zároveři s národem hyne i král, budiž si 
on zly nebo dobrý, nedá se jedno od druhého uddčliti, 
B bynoucim tělem hyne i hlava. Království jest tčlo 
králcivo a král hlava království a ani irpéni nemají 
byli ti nerozumní politikáři, kteří myslí, že všechen 
statek občanfi právem panovn ckým králi náleží a že 
p< ddani ho jenom užívají. Av&ak nnvratme se ke svčmu 
předmětu: divné to Jest, co nám předkové zanechati, 
I staH vypravuji, i dějepisem ztvrzeno Jest, a co mnozí 
ze součiisnýcli za nijaká bozi hzenf pokládají ijin&i^ 
se 10 zajisté vyložiti nedá), že se nepřátelům nikdy 
nezdařily úmysli; k utlačeni a zničení české země 
i k vyhubeni slovanského jazyka. Po smrti krále Ota- 
karu, jak velmi se nu tom pracovalo, aby česká země 
naplnčna byla Némci! K tomu sméiova! onen poručnlk 
BranJeburský, k lomu císař Rudolf 1 Albrecht, syn 
jeho, to »i přálo a doufalo veškero Německo, zdál se 



4B 



Káral HvňBMí: 



býti již konec Čechům. Tu vlak se pozdvihli nékieH 
ZA starých panů, V»r(emberiti a Hazembur^tí. k nim 
se pHd&ln n£koltk míst a brzy byl mnohem sitnčjŠi 
nepřítel nepochybné pomoci sv. českých pauonů po- 
ražen*. To samé vypravuje áUe o kráU Janu Lucem- 
burském, kieriik i tenkrát domácí strana zvltézíla. Králi 
Václavu za zlé puklitdá B., že vzal Némcům tH hltt«y 
na vysokých ikotách a dodává. Že mél piý pro slávu 
vysokých Skol Pražských n k vůl véišf návíté%-£ Jejich 
od cizozemců tytotň hlasy Némcům ponechat, za to ale 
vfce na to dbát, aby se pří úřadech a soudech nikde 
nímilna nezavadila. (Po vojnách husitských za králů 
Ladislava, Jiříka, Vladislava a Ludvika na- 
vrácena jest slovanské řeči stará čest: ale za Ferdi- 
nanda 1. zase se n&:o podobného, jako jsme dříve 
popisovali, počalo zkoušeti, nejvíce po r. 154ó a zlo- 
vé«(ná k tomu známka dala se neštostným požárem 
hradu I^«žského, kdežto dsky zemské a staré pam£t- 
noetí království shořely ; *) maloval se již tehdy a bil 
na penězích český Lev za mHžemí stoje. Jako již po 
zlrátč svobody, n^sa svým pánem v zajeti. Bližiích 
k nám Časů nechci se dotýkati: nikdy zajisté je^Ž od 
svého počátku nebylu česká zemé více utlačena <totlŽ 
po bitvé Bělohorské), nikdy jei^ti se k záhubé slovan- 
ského jazyku neužívalo ostiejších prostředků, n co JeStž 
bolestnéj^i jest. Že domácí lidé jako nřjak spikli, proti 
vlasti zuH. Čeho bychom se z toho ot>ávatl neb na- 
díti méli, učí nás pHklady předešlých včků. Moudrost 
tni obyčej lakový, s kterým se nejen na nynčJSi vék, 

') |UylD UDknlt donninf, ie oheA bfl Bucbvil xalolan, Jn 
■by deKkjr tcraské (Undutal), I, 1 tifini knihy vUeh UMdtoctí 
se válňy. Red.} 



Bdbinova OtintiA. 



4ft 



nýbrž i na minulost divá, a nejmoudíeJ$I Jest ten, kdo 
z minulosti na budoucnost umí uzavírati.* 

Dále uvádi Balbin velmi rozšířené za Jeho ČasQ 
mfnSnl, které již od starců slyšel stvrzeno prý příklady 
pres 50 jmenovaných rodin Šlechtických a sice: že se 
žádná clzá rodina třeba 1 nejbohatší neudrží v Če- 
chách ant do čtvrtého kolena, lei by se upřímní nové 
vlasti pildržela a Jazyk i národnost s láskou přijala. 
•Po bitvé bétohorské, ve které poražena Jest moc ne- 
katolických strivů naSi vlaslt (kýž by jen nešfastné 
následky télo bilvy také katoUití Čechové, kteří jsou 
bez vlny a vždy králi vími zdstali až po dnes sná- 
šeti nemuseli!)*) rozdílena jest nejvČIši část zemé 
tnezl cizince, nejvíce vojáky; jako zviře jen k jídlu 
stvořené, jako néjaký slabý zajíček mezi psy roztrhána 
Jest, vystěhujte se, staří obyvatelé, voláno po 
celých Čechách, co však se tím docílilo? Znám ii mohu 
Jmenovati velmi mnoho statki!í, které měly od r. 1626 
ůi do nynČjška (asi 1670—80) osm, devit, deset vždy 
se sindttjicich pánů, bud podle pi-ibuzenství, neb z no- 
vého královského obdarování následujících, nezane- 
chavších žádných dčdiců, kdežto zatím staré české 
rodiny, zvláSté rytířnké, třeba ovSem vo veliké chu- 
dobé, spokojeni jsouce s jedinou malou vesničkou, 
pf«cc Jcští Žiji. 

9 17. Vyvrací potupy na český Jazyk uvržené od 
dzincú, jakoby byl tvrdý, těžký, chudobný, pomíchaný 
cizími slovy, kteréžto potupy, jako sitpi o barvách 
roziiřuji prý nejvíce lidé, nemajíce punČtí o slovan- 

■) |Z toholu doduku tIa]biiM>va jeví se nejl«p«, í«jU on rot- 
wbII dobfe lotov, t* »e D«jtda«Io Ull privi o piavou vtiu, jnk 
« MotMn«zené pmovinl a o iniitiií Í«aU ústavy. Rod.] 
tmUUk: PcOIIWU tvUT lU. 4 




50 



Káral HavtJítlt : 



ských jazycfch. Velmi díSkladní hájf tu B. náš jazyk, 
uváděje všeliká potřebná svědectví jeho vzdétanosil ve 
vídách, původnosti, čistoty, blahozvučnostl a t. d., což 
vHk jako každému ji£ známé véci opakovati nechceme. 
§ 18. Ukončenf celého spisu dodáváme zde skoro 
celé v překladu: »P3aljsem tím důvěméji, dobře védn, 
že nikdo, komu Ty (T. Čechorod) tnjemství nesvířls, 
nebude tuto mou knihu Čísti. Psal jsem trochu hru- 
béji, přiznávám se, na mnohých místech, avštik proti 
hrubým. Kfiži slonovu nepronikne leč kopí se vál 
silou hozené. Af koneČnČ přestanou líbiti se sami sobe, 
a pohrdati cizím, kteréž ani neznají. Kéž bychom i my 
přestali cizí vécl obdivovati a svými, jakož jest již 
tiuchlivý osud náS, pohrdati t Snii\lf nám domácí v£ci 
a poslušné se klaníme tém, kteří nás mrski^f, vlco 
držíme na kousek dvorské milostí, než na veškerý 
pozůstatek nacích předků. Praví se, že Hkal císař Ti- 
beríus, když se vracel z kurie, kdežto se mluvilo po- 
chlebnicky a bázlivé; Ó lidé, ke služebnictví 
stvořeni! Líbilo se Tiberiovi služebnost, ale služebrU 
duchové se nelíbili. To si myslím, že také Hkál 
ten, Jehožto duchem a slovem mluví náš cetý snim. 
Ovšem, kdyby se dávalo císaři, co císařovo jest, bylo 
by to snesitelné, avšak se dédlctvl císařovo rozmrhá, 
a zemé k jeho nenapravitelné škodé se hubí, když 
sloužíme tomu (mysli nepochybné Martlnlce), o némžto 
niatka, svatá to Žena, předpovédčla, že bude záhuba 
vlasti a že narozen jest ke zničení České zemi. M£j 
si ty jméno jakékoliv, buď rndda, nebo komisař, netio 
aktuar, písař, sekretář, vlsitaČní nebo nevisitaČni legat, 
prolcgat, jestli jsi k utiskováni chudých, k vyssáni a{ 
k vysrkáni potu a krve ne&(estných sedlákií, k úloh- 




BalbliKm ObniM. 



61 



čeni níkteiýni a pritlřsni jiným buď radou nebo 
skutkem pfispél. aneb jestli jsi pro zachováni milosti 
pro uhájení se zlosti knížat, z pochlel>enství, ze strachu, 
za plat mlčel, kdes mluviti a nešfnstné vlasti se ují- 
mati měl, aneb jsi konečně 7aprod8ným jazykem neb 
pérem jí Škodil: krev utištěných přijde nu tŽ a na 
potomky tvk\ dělej si co dělej, třebas ty každodenně 
litanie odříkával, kaSdodennS zpovědníky mSl, každo- 
denně božské tělo a krev Kristovu přijímal: věčné 
zatracení, sobě ji§ a pijeŠ, zneuctivaje tělo Páně : Kri- 
stovo tělo jsou chudí na (omto světě, pravi sv. Augustin : 
Vyvrhni a odstraň dHve, ty nešfasiniku I krev chudých, 
kterou jsi vyssál, pod ranou spravedlnosti boíf stojíš 
v životě a smrti, vinen tolika htichQ, které nemůžeš 
napravili žádnou pobožrwstl, nýbrž jen vynahraženfm. 
Učiň Bože každému lak, jak sobě na vlasti své za- 
sloužil! To jesi moje žádost a jestli jest přísná, spra- 
vedlivá jest jistě a vždy bude slušná. Ty, ó obyvatelů 
íeskýťh veliké kníže Václave ! budiž nám Vratislavem ') 
a navrať za&e starou č«skou slávu ! Postav nás opět 
na ono místo, s kterého jsme vlastni netečnosti a 
křivou pomstou jiných a pochlebenstvím nevinně upadli. 
Ty národu našeho ochrano a podporo! Jestli tobé za- 
hyneme, zahyneme docela. Od jiných lidí nedočkáš 
se již té pocty, s kterou ti Čechové jiŽ po tolik věků 
milujíce Tě sloužf. Opakujeme tedy zkroušené : >N e d e j 
zahynouti nám i budoucím!**) Nechce^-li ale 
vyslechnouti pokažené potomstvo, slyš a vyslyš předky 
našo, kuH se za potomky přimlouvají a s Tebou v nebi 




■) [Esto Vnultlaus, t. ot>noviU1 slávy, viitíii sláva.) 
*} (Tato »)ovk uvddi B. po £«sku.] 

A' 



58 



Kuel HKvUeak: 



obcují ! Sv. Václave ! mučedníku Kristův, jediný dědici 
český, oroduj za nás!« 



Takovými slovy, všechny známky úplné srdeč- 
nosti na sobe nesoucími, konČf nás starý Balbin zna- 
menitou svou knihu. Bez pohnutí nebude jisté žádný 
Čech jeho slova čísti. 



6. SLIBY A OBLEŽENI. 

(Slovan t to. kvitna r. 1850. Sv. S. S. IM— isr.) 



li. B. Nebude snad nikomu pniiš divno, že my 
polilt£tí emijjranti z Prahy čas:o rozjímáme a premý- 
Šlime o obleženi, o českém sněmu, o Hžském snSmu, 
o opravdivém počátku nějakého konsliluČnlho života, 
o slibech nám daných a o jejich vyplněni, o proza- 
tímních ordonanctch, o vypisováni dani bez povoleni 
snému a:d. atd., dlouhá by totiž byU lltAnie všechny 
zármuiky a nářky konslitučnfch občanů vypočílávati. 

V úsuvi H^ké stálo, že prý zem&ké ústavy Je.Ui 
r. 1849 do života vstoupl. Co ale to jest do ži- 
vou vstoupit? Pan ministr Bach vyložili nám dal 
tento slib v t«n smysl, že se pod tyto ústavy, které 
teprvn r. 18^ vydány byly, napsalo dntum 31. pros. 
1849.') Tuk Vííloupily do Životni! — Co by tomu asi 
řekl ministr K r a u s,') kdyby se tohoto velmi vtipného 
výkladu také počali chytat kontríbuentl, a také říkali, 
že nový zákon jeho o dani z příjmů neb o luuda- 
mium') neb vůbec o kterékoli dani již tím do životn 



•) Via dit II, S- (110. 
•) vis ctil U !>. 333. 

*t IMiislm* v(c JniBOvatl Itli; jak J«st. Sa«in *y»l<ilil l«u- 
vrdmaetemU, Icuri Jen milá kdo platHi mu««l » ptit mi- 



54 



Káral HavitMc: 



n 



ii 



vstoupil, ie vytiŠlén jest. Tu páni minístH dobře ros- 
umi, co to jest do života vstoupit, totiž udéiat to, co i 
napsáno jest, zaplatit pěkné; ale o ústavách a o poS 
dobnýdi právlch občanů mají hned vymyšlený jiný 
výklad. 

Ted sice již stálo v nčitterých vládních novinách, 
že prý letos na podzim budou zemské snčmy svoliny 
a že pr>' p. Dr. Bach velmi mnoho k lomu účelu v 
svém ministerstvě připravuje. 

Teď aie má již v Rakousích každý právo býti 
Tomáš, v každém pádu, když vláda n£co dobrého 
slibuje. My Wme ze zkušenosti, že pan ministr Kraus, 
když chtěl od sněmu nějakou pfljčku, vždy sliboval 
hory doly, kterak se vSechno zjinačí a zlepší; peníze 
se vypůjčily a také šťastné do vojenské kasy odvedly, 
ale na zlepi^ent čekáme až podnes pořád s útSžkem 
dobrých nadějí. Mluvilo se nedávno zase o nějaké 
dobrovolné půjčce asi 150 milionů zl. str. a zdá s« 
nám, že se při tom slibu vfce o tuto půjčku ne: 
o snímy jedná, 

Zrovna to samé děje se jíž s obležením jak v 
Vídni tak v Praze, zvláště ale v Haliči. Halič celá je 
pod vojenským zákonem, ačkoli dokonce žádné pří- 
činy k lomu neshteJávnme, nebof se vláda samachlu- 
bívá, ie lid haličský jí vkrni oddán a spokojen Jest, 
a íe jenom polská Šlechta nepříznivé úmysle proti ra- 
kouské vládě chová. 1'u však ale každý i nejobme 



í 



nlatr Kniu» lavedl vi«obeon« Iftudcmium pod Jmíntni Uxy, 
tiilo tnxa ale trhá rioe kapif, nei «tarě laudemíum. Tak 
náhlo natiopujc naŠe tninUterstvo všude ob inisto b;#vaiych mlí- 
aotti, n bitdenM brajr v painarchdlníio a patrúnonialnJm oailte 
iTaiku.) 



.k ■uyd.^lll 




Sliby • obteicnl. 



fi& 



r«nJ^'St rozum chápe, Ic štechla povstání proti vládě 
způsobiti a ji vůbec nebezpečna býti nemůiíe, jestli 
s ni lid nedrž), a to tím více, když dosti vydatné vo- 
jenské posádky všude pohotově jsou. Když se tedy 
až podnes ústava v Haliči platiti nenechá ajenvými- 
nečni vojenský stav udržuje, musí to každý rozumný 
Člověk jen za dilkaz a za patrnou známku považovali, 
Že si naáe nynější vláda v absolutismu libuje a ústavě 
příznivá nenf. 

O obležem' ve Vfdni nechceme se ani zmiňo- 
vati, o tom se již z mnohých jiných stran dosti na- 
psalo. 

Mluvme zde jen o Praze, mluvme docela chladně 
beze vši vášně, avšak také beze všeho pokrytství. 

V Praze se z čistého jasná na počátku máje 1849 
vyzdvihla hlavni konstitučnf pr&va a prohlásilo oble- 
ženi.*) Tu noc před tímto prohlášenim zatknuto jest 
mnoho osob nejvíc študiuicich a mezi nimi i lycealisič, 
tedy skoro dáti ještě. Proslýchalo se, že prý měli ně- 
jaké spiknuti, že prý byli ve spojeni s Dráždanskýini 
a s Bakuntnem, a toto spiknuli tedy bylo příčinou 
obleženosil Pražské. Počalo se tedy na Pražském hradě 
dle vojenského obyčeje vySetřovatí a vyslýchati, svá- 
želi se k tomu lidé se vSech stran, a doslýcháme, že 
posud asi 600 (sic) osob jisté na hrade šedi, nyni když 
počítáme konec máje 1850. Za ten cetý Čoa nesly&elo se 
z úřední strany, nedověděti jsme se posud nic o spík- 
autl tomto, jak mnoho a co jest vyšetřeno, jen sem 
a Uun bylo slyšeti po hostincích t«Jnostně klepy, že 
jsou již ti a oni k smrti, ten na 16, ten na 10 let atd. 



>} Vis dli \L s. 639. 




5ft 



Kutí HivUMt: 



Odsouzen; Jen sem Um dávaln vojenská komise ve 
vládních novinách odsouzením nékoho pro neode- 
vzdáni zbrané neb pro urážku policejní stráže Život | 
SVŮJ na Jevo. 

Zatím ale trvalo pořád obleženi, a po ten celý Čas 
z&sUila ústava v Praxe bez platnosti. Kaídý, kdo 
v Praz« byl, mu3í vyznati, Že tam s ohledem na smýšlení 
občanstva ani dost málo pravé pHčiny k oblezenosti 
nenf. Podle ústavy oktrojované se jenom v čas blízké ; 
vojny a vnitřních nepokojů mžsto neb krajina dooble- 
zeni dáli můŽe, z kterýchto pHčin ani Jedna v Praze 
misia nemá. 

Každý tedy, kdo jest přítel ústavní a právní vlády, 
musí z toho pozorovali, že jenom k vůli svému po- 
hodil ministerstvo udržuje v Praze výminečný stav, 
uby se totiž vSelIkč nepříjemné opposice zbavilo. Mi- 
nisterstvo od nás žňdá. abychom vířili a dourall, ž« 
opravdu silby jeho stanou se skutkem. avSak pH ta- 
kových okolnostech, kdežto se vláda vSemožnč vyhýbá 
každé jiskře konsiltu>iního života — jaké viry Jest 
k tomu zapotřebí ? 

Každý myslí, že ministerstvo Jen proto tok dlouho 
odkládá s uvedením ústavy do života, aby se zatim 
dočkalo jak ve Francouzích včel vypadnou. Tam se 
nyní vlasiné vede boj mezi svobodou a absolutismem 
— a která strana tam zvítézf, ta zvitézl také v celé 
Evropc. 

Není to alo moudřejí a opatrněji jednáno Od vlidy, 
když se národíim patrné důkazy upřímnosti dají, a tlm 
jejich důvéra a láska k vtádč na všechny pády pojisti, 
nežil vydávali se na nebezpeč! nejistých politických 
události v cizích zemích? Aneb mysli ministerstvo. 




Haic Moaká úttna. 



57 



ie nirod nepozoruje neupřímnost takového jednání? 
V Drážďanech, kde přece bylo povstání se strtďlivým 
boj«n, jli dávno pominulo obležení a také výsledek 
vjrSetfování jest jli ohláSen, — a v Praze, kdeito se 
iádný nepokoj ani nestal, jeŠtS posud má býti z té 
samé i»riiiny obležení po^ebné? — 

Kolik se již ve veřejném mfnénl kladlo lhůt ke 
sniSení tohoto obležení, a vrchný prolily nadarmo. 
Nynf se mysli, že po zHzenf soudních úradfl se konce 
ivébo doiká — do toho £asu máme ješté měsíc, ale 
nepochylmé projde snad i tato lhůta Jako všechny pre- 
deSléll 

Víru, smutný jest to ten náS konstitučnl 
život ! 



7. ČESKA ŠLECHTA. 

>:«v4r. t 1. i«rrr.a r. IS50. Sv. 1. S. 168-181.) 

'[■„ lí. PreJ rokem :ř4S za časů zcela libovolné 
\J.i'!:i.v::i.-ke' .1 ^y^o■tri:ické %-lády počala konečnS 
; >■.,■.■::::» ;\iika. :o:-.: ibychom se lépe vyjádřili, malá 
'!!m!í; C'oski' š!i:«h:y. vés:i oppúsici proti knížeti Mettr- 
-.; >:\.'v: ■■' :í:'.o:íiy krilovsív: Českého odbývávaly se vždy 
;cl-, »'o fo;:;-..:. sl.ivr.os: be:e vŠeho významu, a a£koli 
v;,iíi!'.č r.-.č;: í;.-twve Jůle:::e právo povolováni dani, 
ltřJ\' : :;: S4;v,y;v. i rr..vo oáephii). přece neužívali 
ski'.:ke:r. r. kJy :i'h.';o pmvi svého, nýbrž sjeli se oby* 
Of"'.ť v ;::'.;:,T-;d.'h ;-cr\í~í-b:lych a řekli »ano« a 
iv-V*":! íe IV ::í .;kín rokován:, o k:erém se nci mOže 
\š;;! i':v.ví:;-. .\' ;r vi! a suvove češb mluvili!* 

^\: :. '.S-k"' :"o;-ály fí vrak nékterč osviceníjši a 
o;;:,\;;si osoM- s:.uu ra-skeh.' ^ T^lirskěho trochu roz- 
pom;:í«i: r.i :o, jo ;;s: s"ěm -i CO býd mi zastoupení 
ume pro:. v;.;jě. i p.^:■i:: uxe. ovšem jen dosti zlehka, 
Javji:: :'.íS7\^ko;e-Of: svou s vláJou na jevo a přišli 
kor.co:-.ě -.w :ř;o oeí:ř di uk dileko, že jednu ne- 
pdunoii ;\a#: per.j; r.erNíwliu. kierou však riida nic 



tttkt tl«chu. 



B9 



P 



nedbajíc na odpor stavd, přece rozepsala a nad to 
knížeti LambergovJ za jeho dne 27. května 1847 
drženou H£ písemné napomenuti dáno a přednostovi 
snímu nařízeno jest, aby prý takovo odchylky a 
neslušné návrhy budoucně netrpěl. 'I^to neslušné 
návrhy knížete Lamberga byly ale násteduJTci: 1. Aby 
vláda budoucně bez povoleni sněmu žádné 
dluhy nedělala, při čemŽ dokázal, že vláda 
při svých půjčkách velmi nezkušené si po- 
číná a od Siny, Rotschilda, Arnsteina a E3> 
kelesaznamenité předřazována byl a. 2. Aby 
se sněmu předložili každoročně státnf účty 
■ aby byla finanční správa sněmu zodpo- 
vědná, 3. Aby se panováni úřednictva ob- 
mezilo, počet a platy úředníků zmenSen 
byl, k tomu účelu aby se zjednodušilo ří- 
zeni, aby se zbytečného psáni nechalo a 
aby se místo dosavadních kolleglalních 
úřadů v administraci, ve finančni a poli- 
tické správě vžude jednotliví, schopni, po- 
ctiv! a odpovědní úřednici ustanovili. 4. Aby 
soudy jak civilní tak í trestní byly veřejné 
a ústní, a abypřed soudem byli vSichni, ani 
nejvyěšf acrár nevyjímajíc, sobi rovní, 

To tedy byly ony neslušné návrhy a od- 
chylky, pro které hniíe Lamberg ještě 6. lístop, 
1847 (postál dle intimace pana hraběte Salma, tehdej- 
šího správce zemského, výtopok, a co se za ityry 
měsíce na to v t^eznu 1848 přihodilo, ví každý, i« 
totiž vláda mnohem jeStě více než tyto neslušné 
návrhy povolila. 

Celé dosti z«Jíoiavé jednáni tehdejších sněmů zů- 



su:'-. -jétÁi části lidu tajné a. teprva r. 1849 V)'šly 
TÍecr.' v sem náležející spisy a jednání českého sněmu 
zsAi.Tr. 1 Hamburku pod názvem: >Der bohmische 
Linitag im Jahre 1847.«*) 

D<3Čúáme se v této knížce krásných slov, která 
Tz^-i-'.: mnozf ze šlechty České tenkráte proti vládě, 
i^< ii skutečné pokládáme za dobré, některé z nich 
-Mz^ uvésti, dilem aby větší část čtenářstva se dově- 
.:fěia. \íA liberálně tenkrát mnozí se chovali, které 
r.yv.: zceLa jinak mluviti a psáti vidíme, dílem pak 
ač>y :fku:ečně národ poznal některé muže ze svých 
šlechcick>xh krajanů, kteří již tenkráte hájili zem proti 
hubici byrokratii. 

L'znáváme za nejprospěšnější podati zde krátký 
v>-tah z posezení sněmu dne 30. srpna 1847 jakožto 
pokračováni sněmu postulatního dne 27. května 1847 
zahájeného, ve kterém stavové nepovolili asi 50.000 zl. 
str. příplatku na kriminální fond. 

Na to doslali ale stavové de dato 28. července 1S47 
z Vídnf oJpovŮJ tohoto smyslu: Že se JMC. tiší z do- 
bríhouirkevního života vzemi íeskč nxtohoto 
ujišlíni, ie stavové pevní setrvati chtčji ve 
SVÉ al posud zachované náboženské horlivosti, 
že JMC. vidy neunaveni pečuje o lameieni a 
ulevení veliké nouze, která z části t semi pa- 
nuje a o zlepšeni stavu pracujících tfid. že 
také JMC. vždy hotov jest návrhy starů k ile- 
pšení zemského blahobytu co nejiadrr;*,'! si 
rozvážiti a přijmouti, ostatní ale že star^vé 
velmi neiluSným zpiísobem vylučuji ic sve^v-' 
"-Oleni Jtdnu čáit dané, kterou již dfire ir ť 
it vorolill, a Se JMa na úplné suař ^jís:^- 



^J^HtaiMbeLaadlagimJahre 1547. Vsterac: ■SfaknOsiite 
I ta OwbíMcIit avuek první. Hamboti: :£4^~ í". 



I 



ČeslU U«cliU 



81 



Ittu pro r. 1848 pevni Gtojf, ■ aby JI tedy sla- 
Tové beze všech odktad& povolili, pfí Četní Jim 
Jco ivobodno stojí rozvrlení této d«ní dle 
tvého náhledu urovnati. Ost&tek ite z&stane 
pii slarčia, aby jen hned snČm ukončiti a ie 
JMC. až stavové daň povol (, Jim obyčejný revers, 
{2e totii to nemá býti na ujmu práv a svobod krilovslrí 
£csMbo) vydati fáČť, 

O tjlo císařské odpovCdl jednala se ledy v pokraSování 
sn$mu dne 30. srpna 1847 následujícím zp&sotiem: 

Karel kníic Auersberg: Tím, i« stavové dva- 
krát dhVc povolili FcČcný královský postulát, ukázali jen 
IVOU ochotnost, neudali všok svého práva a nemSie tím 
jii mlmofidnE pomUná priráíka k dani za povinnost pro 
vSechnu budoucnost povalována býti. Kdyby ale stavové 
nemjli ani právo nepovoliti dait, nýbri jen o způsob její 
vybrání rozhodovati, stali by se z nlcb jenom nijací vý- 
bbiS daní a sodali by u'm starodávné, skrze mnohá století 
zachované právo dobrovolného povolováni dani. Jsme t«dy 
na rozpacích, abychom s jedné strany neuraziti úctu k osobC 
J. M. C, s druhé ale nezadali staré k prospěchu vlasti 
uitVané právo. 

Leopold hrábí Thun (Kxcel.) myslí, >aby se 
dotčených 50.000 el. siř. následkem nejryíiího určitého 
poručení J. M. C. nejponíienfji le nohoum polo2ilo.< 

Hrabe Wurmbrand: Vidím, Se touto odpovědí 
J. M. C. stavové a! na nejzadníjli mezi tlačeni jsou, tak 
ie nám dle mého nňhlcdu nic více nezbývá, ne2 buďto gc 
Kami zavraidili (mordcn) aneb se zavraídit nechati a trpE- 
Ilvé očekávati, ai nám poslední ránu dají, aneb abychom 
se chopili silného úmysle, ten abychom zmulile provedli 
a lak náltřttou nám pGdu opét za kaidou cenu dobyli, 
Tobo ale Í« Jsou stavové sami příčina. Že se vidy podro* 
bovall a uhýbali, vlechno povolujíce, Jon aby se zase jejich 
ládosti vyplnily. Z Jejich Sidostí ale 8« nevyplnila lidná, 
ale jejich obété se vidy zdály býti malé, vláy se ješté nové 
poladavky na nČ činily, neb staré opakovaly. Jaká jest 
nyni povinnost rakouských zemských zástupÓQ, o lom ie 



62 Karel Hkvtlírt: 

nic ustanoveno není, Se te pH tom Jen na srč hlavy a 
srdce, na prívo & slušnost spoléh&tl mqjí. Stavové m&jí své 
povinnosti nejen k vládí, nýbr£ také k národu. Neučiní-li 
se zadost povinnostem k vlódí ve vŠem a po kaSdé, po- 
va£ují se, jestli ne za úhlavní zrádce, alespoň sa nespo- 
kojence, a kdyby se nijaká íádost vlády od snímu hned 
nevyplnila, ustraluje hned vláda sním takovým zpflsobem, 
Se se velmi váíení údoví snímu, slouiíci ve státní sluibí, 
ostýchají navzdor císařskému povolání do sn£mu ptlchazeti. 
Neučiní-li ale zase stavové zadost požadavkům národa, 
upadnou do nejvStSího trestu, totiS do nedfivíry a opovržení. 
Když pFed níkoltka lety stavové k novému životu se pro- 
budili, nenašli sice u národfi opovrženi, ale nevSímavost 
a lhostejnost. To bylo smutné dÉdictví, zanechané nám od 
předkfi. Nyníjií stavové nemohou ale již potomkíim svým 
toto dédictví — lhostejnost — zanechati; nýbrž budto 
důvřru a vážnost, aneb nedOvéru a opovržení. 

V takových tedy pádech, kde požadavky vlády a ná- 
rodu ostře proti sobě slojí, musejí se stavové držeti práva 
a pravdy, a nev£asné mlčení bývá nékdy horší lží, než 
nepravdivá řeč.< 

Bedřich hrabě Deym navrhuje v obSírné řeči, aby 
se stavové drželi toho, co dříve uzavřeli, totiž aby nepo- 
volili, a sice proto, poněvadž J. M. C. nerazil jejich důvody 
vyvrátiti. Neboť se zde již nejedná pouze o dotčenou ne- 
patrnou sumu, nýbrž o celé zřízení zemské. 

Nesmíjí-li stavové býti strany požadovaných od zemí 
dani nikdy jiného smýšlení než J. M. C, nač tedy se 
svolávají? jaký smysl mají slova svolání snému, labychom 
návrhy J, M, C. zrale a bedliví rozvážili a pak se na tom 
ustanovili, co by J. M. C, celému království českému 
a nám samotným nej pří míření jší bylo?* 

2e zřízení zemského jest patrno, že stavové právo mají 
jen tolik daní a takový zp&sob povoliti, co by dle Jejich 
presvídčeni zemí dobře snésti mohla. Uvádí mnoho pří- 
kladů, kdežto stavové již po obnoveném zřízení zemském 
cis. Ferdinandu II. daní žádané buď nepovolili, nebo ob- 



Če*k& šlacbla. 



•3 



iŠ, • od&vodt^jc jinak hitlorícicy právK sněmu E«m- 
lio v ^echách. 

Ervln hrnbé Nosifc: Také mne sannoutila velice 
Dvítf i. M. C, nebof: budlo rausíiiM J. M. C. býti nc< 
iluSnt, aneb puxliti od svého usUnovení dii« 27. hvíinn 
4 ilepi poslouchali rozkazy ďsaFské. Avialc porudenim 
J. M. C. nemohou s« zmíniti naic p^esvřd^nf, nýbrž jenom 
d&TOdy. Keiljem* pod hedbávnou g^firou '), nýbrí pod spra- 
Tcdlirými panovníky. J. M. C. nemohl nas poetavitl co 
pouhé figury, nýbii musí chiili, abychom podle svobod- 
ného pTČsvidČenť svého mluvili n povinnosti své plnili. 
Aby mohla míti odpovfJ J. M. C. ten smysl: >mustte po- 
■louchal, jste sice stavoví, ale bes prAva: formu chci ta* 
chovali, víc ale chci zniSiti* toho se od spravedlnosti J. 
V. C. nadíti nemfltetna. Navrhuji, abychom při svém ústa- 
soveni zfistall a v jiném spisu příčiny toho jeŽtt Jasněji 
vyloiUi. 

František htubi Thun syn:') Kaídý 2 nás byl 
ftí čtení nejvyšší odpovíSdi JMC. hlubokým zármutkem 
dojal. Máme opít dOkat, jak Špatní JMC. o naŠť ústavC 
cemikč zpraven jest a ie nejvyŠíí lííedntci JMC. si ani 
práci neberou tuto ústavu poznali, a le se byrokrattc ne- 
ostýchá JMC. «lova do list klásti, která jsou docela naproti 
píedeilým nejvyiSím slibilm. To vsak předpokládati neniQ- 
leme, že by se JMC. nechtft drleti ústavy, na kterou i^'- 
tahal.*) aneb Že by dané slovo naipít viiti, a sobí od- 
porovati ráčil. To obé se ale ii\t v nejvyšší odpovédi. 
Nechci sni na ta smutná slova t ni upozorniti, le JMC. 
rtdy hotov jest nnše návrhy přyiaouti, oot iní více jako 
po«ffl«řch n«i jako uznání. Vytýká dále hr. Leopoldu Thu- 
novl nedůslednost a praví: Skrze neifastné ustanovení 
vládní Jest nám sice cesta veřejnosti zamezena, a nyní se 
Jedná o to. abychom caJali práva zemská, která máme vířné 



■I [Roiuintj tureckou stranipilací.] 

'l {Aby snad tou llborňlnl feči, icteri nyní nialedovatl tiudi nikdo 
oylen nebyl v osob^, drlíine za nevyhnut*lné podoiknivaii, Ěe Jeat 
ta bratr ciiiiittia t.va Thtm*. přcdninia umtlcokj (i)Oleínosti. Rad.) 

*) [m korunovod, na íeskč ihzeni xenské. Red.] 



64 



Káral HmUM: 



poloimtrD Mcborntí. StsroTČ máji tyUŮto Modot, své svi- 
domll Historie prohledne tyto listy • bude se vid£t, kdo 
Wo pnvs, Jakolte Onbi áiáiari, vtmi hijU « ustával, 
■ kdo (c u strachu od pravdy a práva uchýliL Jestli 
slAvovč toto pf^jmou, postaví e« pNd očima cdého nirodu 
a ceU historie na pmtp, a atuae|l také u JMC. viechnu 
váinott stratiti. 

Jan brab< Laianský: Myslím, le lo Jcst první] 
akt Inichlohry, která r. 1 845 a deputací počala, a le Jsou | 
stavová blítko svého konce Jen trojí cestou ra&icme jíti, 
ale dvojí I toho není tuze ^stni: buJlA rfili JMC bez 
výminky vyplniti, aneb se po táto odpovíji u zrušená p«- 
vaiovcti. První cesta Jest servllni, druha jea Minovraida, 
proto nám nezbývá nct iMi: abychom knA pokroku hájlU i 
■vá práva Jako Šporiáni, nebot xástupcc zemský má obi^ 
v«U jměnj a livot pro svou vlast. Nestal bych s« nikdy 
rebdiem proil svému hráli, ale rád dám hlavu za svou vlast. 

Albert hrábí No Stic: Dokazuje, Jak by se stalo 
povolování daní pouhou ceremonií, kdyby snimu svobodno 
nebylo, nikterou od JMC. ládanou daň na lem nepovoliti, 
le by pak suvové byli jen nijakým úřadem a nesrovnávalo 
by se 10 nikterak s tími vtínými slavnoittmi, k kterými *e 
snfaiy konají. Takí obyčej kaÍdorob-nlho reveriu císařského 
ukazuje jii palmi na to, ie povolením jisté dané pro jeden 
rok Jlí sním vázán není také pro budoucnost tu saroou dafi 
povolili. Navrhuje, aby se tedy od eCavCk a sIcc in pleno 
druhý spis k JMC. ;»ijal, a aby se zatím Jen tolik dant 
rozepsalo, kolik mezi JMC. a stavy ve sporu není, lodi 
3 odráikou nepovolených 50.000 zl. siř. 

FranL hrábí Thun (otec, DUinský): jest docela 
srozumín s hrabCtem Alb. Nosrtccm, pon^adi tak stavové 
u JMC. jen váinost zachovají, kJyi s« povinnosti' svých 
pevní přJdrií, a ponévadt se tak uvarují toho, aby snad 
vidy t budoucní ke všemu ivolorall nemuseti, Jak by ee^ 
lo z odpovidi JMC. jii tozumítl mohlo. 

Svob. pán z Ehrenburgu: Jest toho oíníní, ab 
■e oních 50,000 zl. stř. bez odkladu ^lovolllo, ponívodl 
stavová ntmsjf ladné píí&lny k nepovoleoi. cól by Jan 



ČeiU ileohti. 



85 



• 



lenkrát bylo, kdyby icmí luto daň jii snísti nemohla. 2e 
uki ElBvovt dle ústavy právo nemiuí daní jen pod jislými 
výminkaini povolovati. 

Kranl, hrabÉ Thon (syn): Zdá se mi, fc pred- 
obfldce m&j mate pojmy výminek, u lituji toho v«lice, Se 
jeal nikdo meti iiámi, kdo chce odpovij JMC. naprosto 
pfijmoutl, »c vieai nedGslednostcin podrobili u samovraídu 
na snfiuu spáchati. 

Svob. pán 2 Ehrcnburgu: Já jsciu netvrdil, U 
M všem nedůslednostem podrobiti mátne; právo roidilcnt 
dani (rcparticc) xfistane nám vidy, a tatc£ právo nepovoliti, 
Ale Jen v tom pádu, kdyi by zemí yi tuto daň snésti 
nemohla, všechny jiné výminky jiou ale neslušní. 

Krabí Wurmbrand; Stavové proto nepovolili on&h 
SO.OOO H, ke kriminálnímu fondu, ponívadí nespravedlivé 
Jest, aby tuto sumu Jenom statkáH (roliuci) platili, kterou 
celá temC, tedy všichni kontrlbuenti platiti tMÍi. Tím ale 
ncdokiií stavové loyalnost svou, kdyby takovou neslušnost 
povolili : pravá loyalnost jest zameziti, aby král se nedo- 
pustil nespravedlivosti. 

Bedřich hrábí Deym: dodává proti sv. p. t Klireii- 
burgu, ie ani nerozumí ústavč zemské, a ie by podle 
Jeho mínění tedy so muselo tak dlouho platit, pokud Jest 
zlalka v kapse, a ie by tedy |^ povolování danJS byla Jen 
oiátka: máme-ll JrŠlé peníze nebo nic. 2e to ostatní není 
loyalnost, svoliti k nCčemu, co nám íňdnou Čest ncdílá. 

Svob. p. s EhrenburKu: opakuje zase to, co dhve 
pravil, latií, aby jen stavová diívíh>vali kňlovskánu slovu 
a toplatill. 

Rytíř z MUllerů (purkmistr pražský'): myslí, te 
odpovídi JMO. práva snímu dokonce nic neutrpéla, nebof 
lam výslovní praveno jest, te se práva stavu tím krátiti 
ncchtéjí. PHJdc Jen na to. Jak se M véc vozme. Odkud má 
vUda bráti pcnůe ne2 z daní, pokud není stát alchymistou, 
a kdybych sám byl flainEním ministrem nevtdíl bych 
jinou cestu, než buJ dané vypisovat, nebo dluhy d£lat. 



') (Jenž musel odstoupit po piobláiMÍ lUiavy. Red.) 
lUrtittk: PatltlcU ipla; ID. 5 



i^ 



66 Karel HavllS^: 

Kdyi ale stavoví SeštJ nedívno ve své spravedlivosti zruSili 
nestejnost mezi daními nistikalist& a dominikalistfi, proS 
nyní chtéji, aby jen místa nesla útraty kriminálních ústava. 
Jak k tomu piřijde místo Praha ku pf., iSe musí živiti 
všechny zločince z Berounského a ICouřimskího kraje ? 
Král má dobrý úmysl, zrušiti tuto nespravedlivost a stavové 
mu v tom mají býti nápomocni. 

Ervin hrábí Nostic: Co se týče slov sv. p. 
z Ehrenb\irgu nepřijde zde nikdy na to jak veliká jest daň, 
nýbrž na princip, a jestli jest slušná. Co se ale týče slov 
pana ryt. z MOIlerfl, nikdo z nás nepravil, íe spravedliví jest, 
aby jen místa útraty kriminálů nesla, naopak proto. Že to 
nespravedliví jest, chceme, aby se tyto výlohy ze všeobecné 
státní pokladnice nesly. Proč by ale zase jen rolníci ^to 
útraty nésti mílii Talč by se jedna nespravedlivost druhou 
nespravedlností napraviti chtéla. 

Frant. hrábí Thun (syn): opakuje to, co hrábí 
Nostic a dodává, íe by stavové onžch 50.000 z!, povolili, 
kdyby se dokázala, £e praví taková suma vypadá na české 
statkáře a rolníky, kdyby všichni kontribuenti míli útraty 
kriminální nésti. 

Hrábí Wurmbrand a hrábí BedTlch Deym 
vyjadřují se jeSlč ostfeji proti panu ryt, z MQlIerů, který teí 
odpovídá, na to. 

Hrábí Salm (správce zemský a předseda snSmu) : 
Prohlašuji debatu jií za skončenou a dám nyní o tom 
hlasovati, dříve však musím jest! podotknout tíí otevření 
a pravdiví podle mého míníní: Práva stavu nejsou odpovídi 
JMC. nikterak zkrácená, JMC. ráčil svíjj postulát svEdomití 
přimériti dle potřeb zemí, a íe jest žádaná suma opravdu 
potřebná, za to ručí snímu slovo JMC, ve které mají 
loyalní stavové zcela dS víro váti, tím více, poněvadž co 
provinciální sním nejsou v stavu souditi o potřebách celé 
řwe. Proto přistupuji docela k návrhům J. Ex. hrabíte 
Leopolda Thuna, svob, pána z Ehrenburgu a pana purk- 
mistra rytíře z MtlIlerQ, nebot štavQm není odejmuto právo 
raditi se o postulátech JMC, nýbrž Jen přísní vybídnuti 
Jsou, aby to, co potřebí jest, povolili, čími se naopak jejich 



čnlii tlachu. 



67 



Loiovad právo uznáTá. Oni sl< mitjí u£ívatl sv^o priva 
ku prospíchu zemí, sic Jinak ho xncitíiVaJl. 2e viak 
jmC. onfch SO.OOO zl. Jen na gruntovní daň rozvrhnouti 
cScť, stalo &c nepochybní proto, ponívodi by se tato ne- 
patrná Ruma snad nedala na ostatní daní dobfc rozvrhnouti. 
AlC. tiiU a£ posud jako dobrý otec se Ktavy mluvit a Jako 
olee výstrahu dávat : varujme se, a by te podiveni 
otcovo iKEininilo v nemílost pánovu. 

Franl. hrábí Thun (syn) zafiná mluvit 
Pan předseda (Salra) praví mu, Iq Jit debata úkon* 
čana Jast, a í« se jen hlasovati bude. 

Frant. hrábí Thuo (syn): Ponívadí pan předseda, 
mafc jen rckapilulovat debatu, sám své míníní a noví díi- 
I vody uvedl a tím v debata pokračoval, musi býti volno 
^^Ucho diivody vyvrátili a dále v debsté pokračovati. Kdyby 
^flo pravda bylo. co pan prednosia pravil, a kdybychom 
^^vldycky povoliti muteli víeohno, co ae od nás jakoiio 
I potřebné liái, naČ by iiátn byly platní královské reversy : 
H byli bychom Jan komedianti v uniformí, a co by nám pro- 
spClo právo, kterého bychom nikdy uřiti nesmtli. 

HrabE Salra píednosla: Snad jsem chybil, tka, 
It ukovč Jest moje mtníní, ale dfivodů nových jsem n«- 
pícdncfil. 

Ervin hrábí Nostic: Pan ptednosta myslí, ie 
z důvěry k osobí JMC. viechno povoliti máme, íeho iádá. 
Ale licty státní a rozvrhy nedflá JMC, nýbri mlnistfl, 
a pToé bychom o tích nemilí JMC. sví mínéní říci, my 
zasluhujeme u JMC. tu samou dGvíru jako minisilj. 

Hrábí Wurmbrand: J. Ex. paii přednosta chtít libe- 
rální EAStrašIti a neliberálním chtíl poukázati, kterak by hla- 
sovali míli ; pravU tíí, le ncpochopuje, kterak mohl jeden 
řečník neposlušnost k JMC. za loyalnost prohlásiti a na tu 
chtíl hned k hlasování přistoupiti. Jest ale čtien od toho 
od hrab. Fr. Tbuna a Ervina Nostice, proíei já protestuji 
proti lokovímu Jednání, Kdyí pan přednosta mezi resumci 
debaty takí své míním řekne, musí se sice s úplnou váž- 
nosti a poslušností vyslechnout, ale jest to pokračování 
dtbaiy. 



L 



tt 



Kftrel HavtfMti 



Hrábí Salm, prednottn; Nemohu přijímati pi>u< 
ani od níkterého pána ze stavfl ani od oelétio miniu, n^ 
Jen od JMC; osiaini nejjteta preli tomu, jestli kdo 
mýiD dflvodům nico namítati bud«. 

Hrab£ Wurmbrand: Nebylo moje míníni dikw 
nijaký řád snímovn{, ale vymlňujl si pro vŠcchnti 
cnost, abych smU, kdyS pan přednosta sira v dcball 
kraéovatj bude, hUsoránf se protivit i dále mluvit. 

Karel kntíe Auersbcrk: J. Ex. pan přtdm 
pravil, abychom jednáním svým neEmfiníli podivení 
otcovo v nemllosl panovu, cd£ kc vyloiiti must 
Jako bychom níco byli uzavřeli proti zKzeni temskímu a 
povinné ucti k JMC. Takový výklad přijmouti nem&. 
n já proti tomu slavní protestuji. 

Pridrtch br. Deym: Tč£ protestuji proti on 
stovfim J. Ex. pana předsedy. Buďto je pravil offlclali 
neb jako sví prlvátn: míním i v prvmm pádu bylo by 
násilí ptoti gvobodnfmvi hlasovám a prohl^ování nát 
tihlavní zrádce. Musím tedy sám pro sebe a ve jm 
ccliho snímu pana předsedu žádati, «by se vyjádHI. 
ta slova oflicialni neb jen co své privátní mín{n(. 

Hrábí Salm, přednosu: Nemohu svou o«obti od 
svího offlclalniho postaveni oddílovatl. ^i 

Fridrich hr. Deym dále na tom stál, aby se P^| 
přednosu vyjádřil, řekl-li U slova z ryJšího nařízení. ^^ 

Hrabe Salm, přednosu: Tato slova jsou mí liplnt 
pftevCdčcni, avšak musím podotknout, ic jsem je ncřekl 
ze Žádného V)'šši'ho nařízení. Ostatní jsem zde ovšem re 
dvou vlastnostech : jako Ktav zemský a jako sliiiebnik i 
královský, tnam ale jen jednu pravdu, jedno přeivídtíeiii I 
a Jedno svidomí. Toto své přesvedíent jsem vyslovil, I jako 
priváint osoba i ukí Jako v každém oindatnim posu 
ve kterém bych kdy státi mohl. 

Fridrich hr. Deym dal lody následující proteat 
protokolu : ■Protestuji a mohu hinsovati Jen v Ion 
předpokládiye totiž, te J. Ex. pan přednosu Uto slova 
pravil Jen co své pnvátní mín£n( nikoliv ale offiiciali>t.« 
K tomuto protestu se připojili, kromj stavu 



jako 

-I 




ČnU ilMhto. 



M 



liltfho a mCfilskéha a kromí J. t^x. hrabEte 
Ev^DtdAThuna, s vob. pána s Khrenburf u, pana 
tlIeitsSohónbergu, všichni ostatní píitomni 

lT.fi. >> 

HiabS Lalanský; HUsovnl bych i tcJvby (A 
Mbetpečné bylo, ponivndi vyhrúíka nemůie pfi- 
mUU na svobodnou myal. Hlasoral bych trovnu uk, 
[tdfty I bodáky Btáli pfadc dvetml 

Ervin hr. Noatic Jest Ul tóno mm{ní, n«boí 1 mne 
irMonilím hlagaTÍni ncmfiie mýliti lidská bázeň. 
Albert h r. Nottic: Ifipojil jsem »e k protestu 
pw^ U by přestalo viechtio svobodné rokováni, kUyby «e 
jjrfia tikorýtnl vyhrbikaraj na stavy působiti. 

Ttita pan pTedseda posuvll olázhu : Chl<Jj-ll sta- 
čí btrni postulát J. M. C. na r. 1848 v celosll 
HjiiOBtl, aneb nechiijj? Vyřklo se 2R hlasy 
lotlJegiii, ie iisvoví ten postulát J. M.C. ne- 
hjinajt. Kaidý vyroiuiní, i« tíchlo deset hlasS bylí: 3 ze 
ikaiMtába, -1 i mittskího n 3 tvrchii jií podotknuti pa- 
íLaopdd hr. Thun, svob. p. k Khtenburgu u kníie Schiínbutg. 

Keuznávňme potíebu, dal^í Jediuiní je£t£ zde podá- 
íiuvíd. tifl kteří beMoho nyní již prakticky nic nezá- 

O plyli VKtk pfitomiii kramt př«dMdy J, Gx« hrtihňie Salma: 
'•lUvu kniiitkílio: Pui probiji P.íllnsr, Schnlastious Joief 
^Mt^ opat Strabi>v*liy íítf'<tter. Ze stavu panského: Kdííb 
bn(Aii«nb«rt. knit« SíhAnbunt. kníIe Vineanc AucrsbetK. l.«opo1(l 
"lU Thtm. Ff. lir. Ilmn (oCecX Ri>iJolí hr. -Mortin, «vob. pin Jan 
I Eliímfrorsu. ítn hr. NoKtie, Karel hr. Rummerslurch, Vincenc 
"- ř Zc«n«r, i*n hr, Lašonshý, Fridrich hr. Darm, Krrln hr, 
SmUíí VUím hr. Wutmbrsnd. Albwt lif . Nimtic, Adolf hr. Udebour, 
h, hr. Thun («yn\ Karel hr. Altban, Fr. hr. Saint, Jan sv. pfn 
lAtranihalu, Voj, hr. Deyoi, Vincenc hr. Wald»t«n. M. W. svol*. 
f, Eon, Werner «vab. p. Ricse, Ksrd svob. p. WlJIanl. ?.a stavu 
r;iif*kthnr Kytíř Vucl. RobuA, Vid. tyt. Bergenihnl. Kuel 
líorb ryt. a Wsj-Jenhttmu, Vineere Itteshler ryl. * TioskoUe. 
7.t SÍ4VU mlbL: Ryiil t Můllerú, purktnislr, pn«l. Starého 
Mi*ta iTahy, Ant K«llcr, v<«tpurkniisir, posl. Nového M5cu, Jor«. 

j/,., -idde, poal. Malé Sírany, Jo* Rokos, raag. rndda, posl. 

Hij I s« lakc rysv3tlii)e nelitnnUni hUsovAm po>Tlancú 

M .: — ...>uk«ho, ponmdl nebyli volem, njíbri len ohtrojovanť 
yarfciwstN a radová)}. 




» 



Kutí Havlfíek: 



krotil 

becei^V 



leii : že jsme si prAci vxali u výtahu t«k obSfmém 
dáti tuto 6isl ZíLjímHvého poseiieni snímu £estcého i 
30. srpna 1847 íesltému obecenstvu, nestalo se k\ 
věci samé, o kterou se tenkrit jednalo, ale k vůli tomti, 
aby vclkč obecenstvo ieské dostalo nlespoň néj«kou vě^ 
domosto lehdejšim životí snímovním, který se v 
ve vší tajnosti držel, a o kterém se tenkrát kroo 
krátkých zpráv v zapovězených Grenzbotech obect 
stvo nic nedovidalo. Tuším, že Jsou re£i držané od 
šlechty £eské na tomto snému i nyní dosti zajfmavé 
pro nás, xvlá^tě kdyi, povážíme, že nčktcn z téchto 
v r, 1847 lak liberáini mluvivšfch pánů od r. 1848 
mnohého z mts pro podobné llberálni řeči a spisy zt 
buřiče a zaprepjatce prohlaSovnIi. Ovšem, tenkrát oni 
zastupovali zem. když ale jsme my Ji na snému KS- 
ském zastupovali, mluvil a psal mnohý z liberální oppo- 
sicer. 1847 pravé tnk proti nám, jako mluvili na snému 
českém r. 1847 pim baron Ehrenburg, J. Ex. hrabi 
Leopold Thun. president hrabe Salm a pan purkmistr 
z MQllerfi! - O dilslcJnosti svétská! Z ředí técMo 
také každý musel pozorovati, že pan hrabe Vilím W u r i 
branJa pan hr. Fr. Thun syn, tenkrát r. 1847 bj 
nejkrojnéj^i levice, pri íemž se mimochtě ka^dý n>n 
usmáti musí, kdo činnost téchto dvou hrabat od r. 
pozoroval. 

Nepiieme ostatné tento článek s tím účelem, at 
chom snad šlechtě české a Jmenovitě údům tehdejSll! 
sněmu změnu ve smýšleni předhazovali a je vůbe 
nějak urážeti chtěli. Naopak uznáváme úplnň llberál- 
nost jejich tehdejších zásad, snažení jejich k obme- 
zení moc: byrokratické a odhodlanost, s kterou se jíž 
tenkrát stavili na odpor líbovládč de9poti«k{ a jsme 




Cefki ikahlo. 



71 



přesvŽdčenf, že vitii {Ast z t£ch 23, kiefi tenkrát 
v opposlcl byli, \tlii nžjposud zúsiala věma tehdejším 
zisadAm svým. Musíme totiž podotknouti, že mnohé 
liberální a všeobecnosti skutečné užilccnú návrhy činili 
Jii v předešlých snémích, nu které ovšem vláda ten- 
krát skoro žádný ohled nebrala. Vláda se tenkrát cho- 
vala vůbi:c ke snimu Českému s nesmírnou ncvá£- 
tMisti, dobře vědouc, £v snem tento stavovský nemá 
žádného kořene, Žádné lásky v lidu. Kromé toho stav 
knéžský a městský vždy se co možná nvjpodlizavéji 
B nejserviinčji při vŠcm chovali : nebudiž to ovšem ani 
knižim ani městům na potupu řečeno, nobof nebyl 
tento sxav kněžský a městský na stavovském před- 
březnovém sněmu ani zastupitel knězi, ani zastupitel 
mést, nýbrž ve stavu kněžském sedělo jen několik 
prelátu a města zastupovali purkmistr a několik raddú 
magistrátu Pražského jon pro rurtna, ktei-i jukožto 
úrodnící ani se nesměli opovážit míti také néjaké 
mlnénl. 

Jen stav panský a rytířský vedl opposici proti 
vládé a je5t£ tu málo osob bralo podílu ve sněmovním 
jednáni, vStši část ani sněmy nenavštěvovala. Co ale 
ogpodivnějSi jest, že í Hio pánové jenom theoreiicky 
svou opposici veJU, zapomínajíce, Že sněm t>e2 pod* 
póry veřejného smýilenl Jest nulou vždy u vlády. Vy- 
hledávajíce ve starých archivech právo sněmu Českého 
nepovšimli si neb snad nechtěli povšimnouti toho, 
It tenkrát, když český sněm měl opravdu nějakou váhu 
U vlády, býval také tento sněm výkvětem a hájitelem 
českého národu. Českého národu si ale vétši část této 
panské a rytířské opposice pranic nevšímala, a byli 
1 nékieři mezi nimi, kteH spravedlivé a přirozené sna- 



Karel Havltfek: 



i«nt Utlačené národnosti č«ské osočovali, prohlašujíc 
se zjevné pro germanisiící Čech, jakožto ncvyhnulelnoi 
prý výminku pokroku a civillsace ! ! Neméli jste tedy^ 
žádné srdce k utišenému národu a n>islcdkem toho 
také národ nemohl míti srdce k vámt 

Má-li míli slovo šlechtic vůbec nějaltého roť 
umného smyslu, musf býti Šlechticové lidé pochá-^ 
zející z rodin Jii dMve o národ z«slouiI-«^ 
lých, pfl tom mohoviti, nejsouce skličováni 
staro stmi o svou výživu a majíce tudy času 
a prostředků k tomu, aby v&echny své sdyfl 
k obecnímu dobrému celého národu obéto- 
vati mohli a především obitovAti chtilí. Že 
pH tom Šlechta nesmí užívati žádného nadprávf n&<J 
národem, že nesmi národ utiskovati neb utiskovat 
pomáhati, rozumí se samo sebou, a jeví se již z toho, 
že musf být Šlechtic muž o národ zasloužilý. Ulisko- 
viitel národu ale nexůže být o národ zasloužilý. M 

Již dle této definice se jeví, že jsme my Čechové^ 
nemilí Žádnou člcchtu, vyjmeme-li nikoltk máto mužů, 
kteří jeité pamStlivi zůstali způsobil svých vlastimilov- 
ných předkiH. 

Ž« v předkonstituČní dobč nemohla být Stechta 
v lásce u lidu, jest včc již na pouhý pohled patrná: 
svazek patrimoniální nodopouštíl nikterak prichylnosbg 
mezi pánem a poddaným. Ndiyly pH tom pravé povtnfl 
nosli poddaných k vrchnostem k, pr. robota atd. n«j- 
hlavnějši závadou: mnohem nesnesitelnější, obtiŽnéjit 
byli lidu poddanému vrchnostenští úřadové, kteři 
z vétát části (nechceme všechny obviňovat) zneužívali 
viemožni moci své k vynucování rozličných platů a 
sluieb. Ačkoli vlastné vrchnosti neměly z takověhc 




CtBkí UechU. 



78 



Jednáni úfednikil svých Ž&dný užft«k, ačkoli naopak 
toto úřednictvo Jeiti t vrchnostem samým v^lljak 
důchodQ ubiralo; přece to zlé, klerč na podduné vy. 
ctiiizelo z úřadů, hodilo vždy také v oiich lidu 
vrchnostem samým, ba v5cchno dobré, které iiisH> 
i néklerc vrchností poddaným svým činili, bylo jen 
do vétni proto, že zase útisky úfedníkd všechno vy- 
hubily. 

Od té doby ale, oo zrušeno Jest poddanství a pro* 
hlA^ena jest konstituce, také se šlechta Česká n«pnii> 
niln po!^ud ničím, ziskuti sobe opčt lásku a důvíru 
lidu, ačkoli by k tomu byla nejlepší piilcžitosi. Naopak, 
vótíi iást naši élechiy svým Špainč ukrjt>'m brojením 
proti svobodám lidu a proti rovnoprávnosti všech občanů 
před zákonem, svou patrnou pi'ichylností ke všemu, co 
jen reakci zavánžlo, jcšlé vlcc popudila veřejné smý- 
šlení a utužila to přesvědčení, jako by Šlechta česká 
Jen pracovala k tomu, aby všechen pokrok v občanském 
živote se zastavil. 

Nechceme zde opét celou Šlechtu obviňovati, ne- 
bo( známe zajisté sami mezi ní i Iskové muže, kteM 
pi^ccc z ústavní svobody se upiímné radují, třeba by 
byli mnohé své předešlé přednosti ziratili, a také ani 
upírali nechceme, že kromé téchto Jest jcŠtč více šlech- 
ticA, kieří absolutismus nenávidí, třeba so oni zase 
s nátni neshodovali v tom zpilisobu ústavní vlády, * 
který my si přejeme. Nicméné však přece již povstalo 

t všeobecné minčni, jakoby šlechta všemožné si abso- 
lutismus pr.'ila a všude se ^pravdivým konstituČnfm zá- 
sadám buď zjevné nebo potají prolivovaln. 
Když se ale vAechno rozumní a bez předsudků roz- 
váží, jakou mil ílechta příčinu litovati té zrniny, kieru 



74 Kuti HAvliiak: 

se r. 1848 v rakouských občanských poměrech přiho- 
dila? Co ztratila šlechta skrze konstituci? 

Dle našeho mínění neztratila nic, na- 
opak získala velmi mnoho. Nepochybně, že 
mnohý zatvrzelý šlechtic (ač bude-li který tato slova 
čisti), zavrtí usměvačně hlavou nad timto tvrzením, 
avšak odůvodníme ihned slova tato. 

Šlechta ztratila skrze konstituci své poddané, 
robotu a své výminečni soudy. Co se soudů 
týče, budou nyní všechny soudy mnohem lépe znzeny, 
než byly dříve soudy šlechtické, a může se tedy jen o tu 
zvláštní marnost jednati, že nyní Šlechtic i nešlechtic 
pod stejný soud náleží, což ovšem nikdo moudrý za 
ztrátu považovati nemůže. — Pravda také jest, že 
šlechta za robotu jen malou náhradu dostane, kdo ale 
ví, jak se robota odbývala, musí nám pnsvéděiti, že 
i tato malá náhrada ještě větši cenu má, než měla 
dříve naturální robota, že totiž, abychom se ještě sroz- 
umitelněji vyjádřili, kdyby si šlechta za tu náhradu, 
kterou za robotu dostane, vlastni potahy držela, více 
a lepši práce tím nabude, než ji dříve robota posky- 
tovala. Robota byla pro poddané veliká obtíž, ale pro 
šlechtu jen nepatrná výhoda. Tato naše slova jsoujiŽ 
na mnohých místech zkušeností stvrzená, a presvěd* 
číme se brzy, že vlastní oekonomie, když bude dobře 
■ a bez roboty zHzená, mnohem vlče šlechtě ponese, 
než dříve s robotou, — Co se konečné toho týče, že 
již nyní nemá šlechta žádné poddané, strany toho by 
se každý rozumný šlechtic tuze snadně uspokojiti mohl. 
Poddaní beztoho měli jen pretium affectionis, 
totiž jinými slovy ta čest míti poddané, nenesla 
beztoho šlechtě žádný užitek, nýbrž jen škodu, jak 



ČMká i:«chti. 



7fi 



■ 



h 



kttždý, kdo t£m věcem rozumí, bez důkazů uv£h'« 
Jenom uražená pýcha může se z této ztráty podda- 
ných rmoutiti, nikoli ale pravý obČ&nský rozum t tím 
méni již kfesíanski láska. Beztohoto zbudou ješti 
posud Si«cbté ti poddáni, které pokud svét Je svčlem, 
vždy bude miti bohatý člověk, totiž své placené služeb- 
niky, Že nynSjSi zákony zabraňují i s icmi nelidsky na- 
kládati, loho snad přece žádný šlechtíc litovali nebude. — 

Naopak má ale Šlechta z ústavy velké výhody. 
NtíjhlavnéjSí Jest bezpeínost jejich privátních stalkŮ. 
Po Jedné generaci bude Již staré poddanství zcela 
U Udu zapomenuto, bývalé vrchnosti budou jenom zá- 
možní a sice nejzámožnéjSÍ občané, mající v rukou 
prostředky, aby sobě vážnost a lásku svjxh ostatních 
ipoluobčaníl JeSlž ve mnohem vétií míře opatřili, žádný 
nemilý závazek nebude Jim v tom vaditi, jako dříve 
byla nedijvčra přirozená mezi pánem a poddaným, 
mezi obtěžovatciem a obtíženým. NynIJiž nebude Šlechta 
nikoho obtéžovati, nýbrž naopak bude míti příležitost 
mnohým ulehčiti, mnoho srdci sobě získati. Kdyby 
byl ale závazek poddanství JeŠté déle se udržel, kdo 
mohl ručiti Šlechti za to, aby Ji nepotkal osud Šlechty 
francouzské za časů veliké revoluce, aby se svými 
poddanými i statky n Život neztratila } Která moc může 
zastaviti bouři, když se Již roznítila? 

Již tato jediná výhoda, že se nepřirozený, jeS>té 
7.C Starých slepých časů zdédéný svazek poddanství 
tak lehce, tak nekrvavé, mQž«me Kci tak laskavé u nás 
rozvázal, mohla by rozumné Částí šlechty v zapome- 
nuti uvésti viechny sny bývalé vrchnostenské nad- 
vlády. Povážíme-li ale, že za krátký čas, jestli ústavní 
a právní vláda skutečné do života uvedena bude, podle 



76 K«r«l HavUSak: 

zkušenosti jiných zemf znamenitě všechno zkvétati, 
a tudy přede všlin usedlosti rolní nesmírně v ceně 
postupovati budou; musíme nabýti pevné jistoty, 
že za krátký čas statky bývalých vrchností beze 
vSeho poddanství mnohem více platiti budou, než dHve 
platily se všemi závazky poddanskými. 

Tim vsím chtěli jsme ale dokázati, jak nerozumně 
jedná ta ěást šlechty, která všude nespokojenost s no- 
vějšími konstituČními ústavy na jevo dává, a jmeno- 
vitě za každou cenu si zase ke starému navrácení 
přeje. 

Když ale i ta Část Šlechty české, která před rokem 
1848, jak jsme z výŠe uvedených řeči poznali, proti 
tehdejšímu byrokratstvi opposici vedla, nyní se ode 
všeho veřejného života vzdaluje anebo dokonce naší 
liberální straně na odpor stoji, musi to každého pra- 
vého přítele pokroku hluboce zarmoutiti. Každý to víme 
a všichni to všude vidíme, že z celé rakouské revoluce 
r. 1848 nikdo jiný užitek neměl, než právě ta byrokratie, 
proti které vlastně Česká celá tato revoluce směrovala, 
a proti které sama Šlechta česká před rokem 1848 se 
opírala. Vy jste chtěli zrušiti moc byrokratie a ejhle ! 
padli jste sami i, 1848 a právě ta samá byrokratie po- 
silnila se ještě vašim pádem a zdědila po vás celou 
vaši moc. My též chtěli jsme zrušit moc byrokratie, 
ale zatím jsme ji jenom tím více povýšili : vizte ji nyní, 
jak chodí okolo nás vojensky zřízená, ozbrojena kordy, 
>*vi2dičkami, opestřená všemi barvami polního 
ji ani Šalamoun nevyrovnal ve své slávě ! 
jí odejmouti moc v jedné polovici Rakou- 
tthli Jsme jí zatím ještě k mocí i v druhé 
I ktari posud neměla přístupu I Chtěli jsme 




Č«*ká Čl«tiu. 



77 



ji rozptýliti, a ona se centralisovala a rozptýlila nás! 
Smutni jest lo pravda, ate nevyvratná, ie se stAla 
byrokrMie rnkouslcá dČdicem jediným revoluce ral(OU$ké 
r. 184S. 

A ty, čwVA Šlechto, kt«rd íehritS na to, žes odlo- 
žiti musela své stavovská uniformy, uniformy to ná- 
rodu Sesiíého, cht£la bys snad nyni obléci livreji té 
byrokratio, proti které jsi malomocné opponovala, chtéla 
bys snad nyn( pomáhati táhnout triumfátorský víík 
těch, kteří jsou jediní dédicové tvé ztracené moct? I 

Jest věru 6&s, aby aicspoíi ta Část české i^lechty 
která yz dHve nějakou činnost politickou projevov/ila, 
nyni nezůstávala déle se svým smýšlením ukryla a 
nevydávala se v podezření, jakoby mliením svým sna 
schvalovala ten způsob vlády, jaký máme nyní. MoSnil 
jest, íe zisady léto Šlechty ve mnohých a snad diSle- 
žitých ohledech s našimi se nesrovnávají ; avšak právnt ■ 
vládu, vládu konstituČnČ obmczcnou, ode vŠí byrokra-J 
tické a ordonnanČni libovůle vzdálenou, poskytujťcfi| 
dostatečné garantie osobní svobodč a jistotu jmČnl (ku 
které jistotě i to počítáme, aby se státní pokladnice 
libovolné a ordonnančnž do kapes občanů nezakoře- 
ňovala) — tako%'OU vládu musejí si všichni neodvlslf 
a poctiví mužové práti, ncchí jsou pak šlechticové 
aneb neštcchctcovč, mohovití aneb jen skrovné od osudu 
opatřeni. Na takovém základe jest vždy možné sroz- 
uménf, a čcstnéjší jest dle mého mínČní pro Šlechtice, 
aby se podrobil snčmu z celého národu svého vyvo- 
lenému, než libovolným dekretům kteréhokoli kance- 
láře! — 




.^s. 




Kďjrby byl p- 
rozdíl znal aiteb 



vlidnlcii 
00 as ardci. to ni 
Šili Aředolctro,* Jc^Oto 



ftsiEkýcti oovm tc 
■B o nijakém rozdilu 



^ 




Co to Jtat byrokmUa i 



n 






nebyl 



epsal 



wa t&nlto slovy, 

nim Sánek ve 134, č. svj-ch lístň dne 8. června.') 
článek tento počfná velmi pamžtihodně takto: (Za 
Jiité ]i£ zmínili jsme se o tom, jak pro- 
spíSní by piSsobitl mohly Časopisy tak ř«- 
íené opposičnf. kdyby míly do sebe ten 
řfivý ráz' — Tozumi] takový ráz, jako mají Pražské 
OMrJny, A jaký nachází libosti před očima ministerstva. 
To by ov5em byly tak řečené opposlčnf Časopisy, 
' Působily by jistí velmi prospésnŽ. xvláStS pro své 
'■•stnl redaktory, kteH by v takovém pádu nebyli 
. nikdy před vojenské soudy volivAni, nikdy zavíráni, 
Hi*J}ch£io Časopisy by nebyly nikdy konfiskovány ani 
" í>ltOí)ce zapovJSzeny, na nichSto by se také nevyplřío- 
''*Ia slova písma *& budou vás honiti z města 
^f* tnista<. Ale každý človSk má již. jak praví Ci- 
'o, svou náturu,jcdcn\'>-dáváprospíšné Časopisy, 
hý zase vydává časopisy ncprospSSné a nemající 
vlády žádnou vážnost, jak zase praví p. Picek.*) 
^ má všechno své místo a až posud dáváme p. re- 
ktoru Pražských novin docela za pravdu. 

Když nás ale dáte p. Picck poučuje, kterak má 
ti oppostčnt časopis zřízen a veden, aby měl váž- 
'^l u vlády a aby vláda brala zřetel na jeho hlas, 
'^stáváme velikou chuí opakovati známý výrok Apel- 
**flv proti ševcovi. jenž se vykládá po česku : -Nebude 
''epice učiti jestřába litat!« My víme tak dobře jako 
^■^dý. Čim bychom si mohli získati vážnost u vlády, 
' V Jakéin pádu by vláda brala zřetel na náS hlas — 

"} ČIán«k: Státní ouíadaictvo a latopls 'Slovan* 
^^nhkfch Novinách a 8. e«m» r. 1860. ČI*. 134. S. 523— SU. 

H^ 'I vu áa u. s. seo. 



J 



VO Karel HAvliček: 

kdyb>-choni raditi, aby vláda držela jeŠtč asi o 200.000 
mužů vojska více, nesvolala sněmy až roku Páni 
1890 až po vymření tohoto zkaženého pokolení, aby 
zatím \ydával;i pořád nové ajiné banknoty a vypiso- 
vala dani nejen 8 a půl procent z celého jmění, nýbrí 
zriivna 30 proirent, tak aby za 3 léta se stala kontri- 
buiíenská kassa majitelem všech nemovitých i movitých 
siiitků v celém mocndrstvi, kdybychom psali, že nás 
lili je^tc nen: na takovém stupni, aby snesl samo- 
spravvi obecní, ústní a vei^ejné jednání před soudy, 
kilybwtiom psali, že nynější tiskový zákon Jest příliš 
radik.lni. a ze jes: proto nevj-hnutelná věc dáti všechna 
mCsia. kde tiskárny jsou, na tolik let do obležení, až 
by v>ichni zunialiřlé bud se umořili aneb ze země 
iiiťUIi — m bychom mohli míti takovou vážnost 
u vliidy. jako jí má Waage, Reichszeitung, Hans 
.l.»r!U'l íiid. atd. Avšak každý nemusí mít u každého 

Vilh^iSI. — 

Ny:v vsak y.í musíme panu redaktoru Pražských 
tii'V!!i. ;íby>.-ho:'.i so dále nerdržovali, vysvětliti, co to 
}i-M byriv.:r.:;e ,; iakv if-i rozdíl mezi byrokrati! a 
iilodi-.ioivi-::!. a kier.ik ■.'ravJ,; jest. že jediná byrokratie 
m;i u>i:(\ ,- ro'-íU iS-iS .1 kterak se to srovnává, že 
r.\K' Im. \:.i::o n.i :r,;;n:;ati>rském voze, a že přece 
|\'dki.ii''i'. ui.idovt- r.;rou od pnlisného namáháni, a 
inu' luiiohi' -nedúí led :-.oí;í a nedůkladnosti* 
\ na>ťm iM,;nku (.'■esk.. í:ech:a.'> 

ltyrok!M!'i* ii-s: ic:-. -sprTorcný způsob vlády, při 
ktťřiiii so v.ViuW d-' vřcho ořč.inského života míchají, 
vii'.Iiii,i i>;v-.-.:!(Ím piťdj-iíii;-. .'-.idnou svobodnou vůli 



Co lo ]«n b)-raknitl<? 



81 



t MotMprávu Jim n«nechávajt, jest to způsob vUdy, 
pi títtita. Jak pntví Andrianl.') ani vrabec nemfiíe 
iftásowi se střechy, aby se o tom k ministerstvu 
^n nepodala, Jesi to způsob vlády, při kterém 
t kiMoetu ministra buď telegrafem neb pošlou s« 
;ňdFtsuJí veškeré zemi cesty k pohybováni. To jest 
t}TDkratle, ta získela u nás jedlnS z roku 1848. ta 
M Itala pravým dědicem Šlechty, neboí její patrimo- 
■UbI ůfiidy JeSté vtáhla do oboru svého, a zapletla 
Udjp svou předešlou veltkookou sí( mnohem drobnžji, 
lir <Hc skrze ni neproklouzto : a2 do roku 1848 mili 
fW Šlechtu za vrchnost a byli jsme jeji poddaní, od 
'- 1348 Jest naie vrchnost byrokratíe, a její jsme pod- 
^ se šlechtou, bývalou noSí vrchnosti, Byrokratie 
Jni.lKty2 si m£l£e každý mlnlster, tedy jeden čtov£k, 
pftUí okamžitého nápadu sví ho vydali na cokoli níkolik 
■flIoniS, neb až na sta milionů, které miisi zcmS, lo jest 
f^néiod zaplatiti : kdežto se v dobře znzcném právním 
•Uta Žádná nová výloha bez povoleni snřmu národu 
iMtU nesmí ; byrokratie jest, když si mfižc minister- 
>l*o držeti vojska, co se mu libí, ovšem všechno na 
ůlWy celého národu, kdežto v dobře zřízených práv- 
"(ch státech jenom sním, t. j. národ ustanovuje, jak 
oinobo se vojska držeti má, aby v)'lohy byly národu 
Wiltelné. To jest byrokrAtie, když si ministerstvo samo 
vyiUvá zákony, dnes takové, zcjlra zase jiné, a pokavad 
orbudou svolány sněmy, máme vládu byrokratickou 
i musíme až do té doby opakovati, že jen byrokmtie 

řkala náco z roku 1S48. Jestli alo nám p. Pícek na- 
tú, že zfskali rolnici a bývalí poddaní vrchnostenš!' 



') vil díl IIL S 14. 

HaiUtA^ foUUcki (0qr lU. 




Mm^ 



se zeptali oo ztekalí? 
Kdyi p np o flt i mf b>, oč dané iWtfceiy jsou • co také 
taá ceU sea ostan&iž m ip ln ých peoéxlcb, jest 
vcttá otidce. jeetf to oem zroraa utt aaeb ještě 
víc kdyi se Je$ti pfitmxi ločnl nibnda za robotu, co 
drhre obnáíely po¥ io nosli poddaných k vrchnostem. 
Co tedy ziskalt bývaB poddaní? a kdo jim za to nifi. 
it nebudou danž jeili mnohem vétil, zvltíti pustÍ-U se 
jefití ministefstvo do o^aké nepotřebné vojny k. pr. proti 
Francouzem? A kooe£n&. kdyi oelá zem má záviseti 
jen od milosti mintstril kteří sami bez sněmu zákony 
dávají, závisf to též od pouhé milosti ministrů. nevy-^H 
dají-li také snad itějaký zákon, kterým zase poddanstvl^^ 
provisorně uvedeno bude? Když mohli sami novou 
ústavu udělati, proč by také to nemohli ? Jskou má národ 
jistotu proti takové správě? Na tento čas žádnou! než 
pouhou milost ministerstva a z milosti íikolf záviseti, jest 
vždy Jen trapný, svobodného muže nedůstojný stav. 
Něco jiného jest ledy úlednictvo a něco zcela 
jlnébo byrokratie, úřednictvo musi býti v každém 
dobře zHzeném stálu, byrokratle jest m^těstl každého, 
a nynt snad každý 1 sám $piso\'atel onoho článku 
v Č. 134. Pražských N. porozumí, že se pn nejlep* 
Um květu byrokratie' přece úlednlctvu dosti špatni 
dařiti mQŽe, již proio, že také i oni tak jako celý 
národ zcela odevzdáni jsou do vůle a milosti svých 
představených. Domý&lime se ovSem, že sám asi p. P. 
spatné rozuměl naSim slovům »Že byrokratie má užitek 
z r. 1848* $nad v ten smysl, Jakobychom záviděli 
úřednictvu větSIch platil a těch uniform atd.: v ta- 
kovém pádu by ale by) na velikém zcesK, nebo( není 
snad člověka, kteiý by úředníkům veliké platy vic< 



i^Li 





Co to jMt byrokratu ; 



as 



pHl nei pravé redaktor Slovana, nebof jsem pre- 
svédčen, ie jen tenkráte může míti země dobré, schopné 
a pocdvé úřednlk>-, když se jim s\uiné pluti, raději 
víc než méné, aby příčinu neměli nit nedovolených 
a 5 důstojností úřadu nesrovnalých cestách peníze si 
dobývati, což vždy jest k vitSf Ikodi národu než 
velké platy. Právi z té samé příčiny budeme také 
vždy k tomu smČrovati, aby se i učitelům a kaplanům 
slu^é platy vykázaly, aby nemusíli §tolu, sobotálcs), 
očenádky a koláče a posnopné sbírati: při tom bu- 
díme ule vždy horliti proti jezovitslcé hierarchii, proti 
fahzejstvl, proti spalnému zrizeni lko\, proti ncvzde- 
Isností mnohých učitelů tak jako proti byrokretii. 

Jestli ale konečné p. redaktor Pražských novin, 
který také úředníkem Jest, ani nevi, jaký vlastné mají 
význam hvézdičky a kordy a uniformy a vojenské 
zKsenl úřednictva a co se tím docíliti chtélo a chce, 
— nebudeme mu to vykládati, doložiti musíme jen 
loUk, že Žádný moudrý ourcdnik se z těchto uniforem 
a z tohoto zřízení neraduje. 

Po téchto sJovich a vysvětlivkách nevidfm zceta 
nic, co bych z čliinku svého >Česká élechta* za 
nedůslednost neb ncdůkladnost drželi musel, ba ještě 
co vlče jest, nevidím také v něm nic, čim by se roz- 
umný a pravý úředník (který nemí^že býti byrokratem) 
urážeti mohl. Kdo chlét onomu Čliinku rozuměli, dobře 
vl, co |s«m tfm myslil, pravě, -že jen byrokratie má 
užitek z r, 1848 a že ona jest dědicem ztracené mocí 
šlechticko < Kdo tomu rozuměti nechce, neb koho 
jsem »e lim článkem nemile dotknul, a na jehožto 
rozkaz snad také v č. 134. Pražských novin proti 

6' 




mně psáno jest, tomu by nadarmo bylo dále se osvěd- 
čovati a dokazovati. Stát pro ratione voluntas! 

Když se mi ale od vládních novin také ještě vy- 
týká, že jsem timlo Článkem chtěl kaziti důvěru no- 
vých úřadů ještě dřív, než započali, iSejev podezřeni 
uvádfm, že prý (ó jaká poesie 1) květinu lámu drive 
než se rozvije atd., jak jsou všeliké ty frése Pražsk. 
Novin, musím se tomu jen pousmát. Konečně to přijde 
tak daleko, Že všeho zlého na světě ani prvopočá- 
teční hHch nevyjímajíc, budou jen příčinou opposični 
noviny! A( se jen naši noví úřadové chovají k lidu 
tak, jak se sluší a patří, ph čemž nemyslíme snad 
jen povrchní zdvořilost ve slovích, která je málo platná, 
nýbrž poctivé, svědomité a moudré jednání — a pak 
bych rád uviděl toho, který bude v stavu pokaziti jim 
důvěru! Naopak ještě i všichni ti, kteří by snad ta- 
kové rádné úřednictvo u lidu zlehčovati a v nedůvěru 
uváděti chtěli, sami ztratí u lidu vážnost, důvěru a 
budou u lidu brzy platiti jen za křiklouny, kteří s ni- 
čím spokojení nejsouce, všechno jen tupí a zlehčují. 
O to tedy není žádná starost! 

A co také znamenají tyto ustavičné věci o ka- 
žení důvěry ? Proti mně rozšiřují zajisté političtí a ná- 
rodní nepřátelé ze vŠÍ síly své nedůvěru, tupíce a ha- 
nobíce mne brzy co nejnesmyslnějšího radikalistu 
a republikána, brzy zas co zbožňovatele ruského 
knutu, brzy co člověka nemajícího žádné svědomí, 
brzy zas co hrubého nevědomce a není dosti na tom, 
tu rozšiřovala o mně jistá strana, že jsem dostal od 
ministra Stadiona^) 40 neb 60.000 zl. st., tu zase 



') Viz dil n. S. 233. 




Co tojwt bjitímtM) 



8S 



roďffovsl jistý komisař policejní v Praze, že jsem prý 
já udal ono májoví spiknutí, když mi zapovězeny 
t^ly po druhé Národní noviny, rozSirovatu zase o mně 
jtstá strana. Že jsem to naschvál sám způsobil, abych 
si }»ý molil nechati předplatní peníze atd. atd. Bůh 
víjeité jaké hanebnosti, které mi ani všechny k sluchu 
n^řlily — a přace se mt zdá. Že ani tím, ani vším 
jiným, coktM by si jen myďitl dovedli, nedokáži toho, 
£ehoby si pRUL 



A SVQBOOA IGKU. 



■ «.S.S»-SRJ 



wn- 
A suc: 
Ccasnra se 




kdyby byl fa* pmftj, 



^Ttajaas. 



CuMun • svobodA tlaku. 



87 



by ziL}isté také následkem toho obmezil svobodu tlstcu 
aneb volební právo. Tomu by se také ani žádný, kdo 
zná svit, luze diviti nemuset. Zkrátka tedy vydali 
v Pruslch nový zákon o tisku a ustanovili kromé kaucí 
a jiných zámečků na prostořeká ústa svobody Usku 
taká ještě i lo, Že pošla nemusí každý časopis rozc- 
sflatl, a že se tiskařAm může odejmouti jej<ch právo, 
když by toho úinó za dobré umetl To jsou ovSem 
pro toho, kdo nerozumí věcem, jen maličkosti: kdo 
ale roxumi, pozoruje hned, že to jest nejvýbornájši 
surrogat zn censuru, který až posud vynalezen jest. 
Klerý Časopis se m nistrům Hbití nebude, kicrý jim 
bude tuze uphinně na svédomi doléhali, ten nebude 
smčt rozesílati pošta a jinou cestou s« rozesílati ne- 
může: aby vSak ve hlavních a vét&ich místech takový 
z poštovní rozesilky vyobcovaný čjisopis pánům mi- 
nistrům Škoditi nemohl, budou mft v ruce tiskaře. 
Pošle se pékné policejní komisař k tiskaH s vyHzenimi 
Bud«Š-]l, milý pane! časopis ten a ten tisknou:, odejme 
se li právo liskaiská, to je«t tvá celá výživa a milžei 
jíti s celou rodinou na žebrotu, jesiti jinou živnost 
neumiS. Dá su mysliti, že každý tiskař takovým slo- 
vům v srdci svém místa propůjči, a tak poznenáhla 
nebude chtft žádná tiskárna časopisy od vlády nená- 
viděné tisknout, a časopisy pominou. A kdyby se 
přece vyskytla nčjaká tiskárna, která by, jak písmo 
pravi vlče po5>louchaIa Boha nežli tidi, a tiskla po- 
dobné vládě nepí-íjemné včci, nu tedy se ji odejme 
právo, zapečetí se presy a při nejkrásnéjši svobodě tisku 
nebude vycházet nic, co by nebylo naplnéno chvalo- 
zpfivy na dobrou, otcovskou, od Boha ustanovenou 
vládu II ~ 



88 



Kutí K«TliM(: 



Že jsou tyto prostředk)* proti svobodě tisku vy* 
datn£J£i než obležení, tof patrno na prvni pohled. 
Obleíeni na Iceždý pád dělá mnoho povyku, musí s« 
také vždy alespoň néjaké záminky a pHčiny k němu 
nijili, nebot stoji také psáno v ústavě: že obleženi 
jen v £as vojny a vnitřntch nepokojů dáti se může. 
To však by jeStě ani přiliii nevadilo, nebot když se 
věc vezme důkladně a nepřodpojaiě.jest vojna vždycky, 
když ne u nás, alespo?i nékde jinde, (íeba v AmeNce, 
a mezi negry v Africe jisié poi-Ód trvá, a kdyby se 
predcc Jednou (což za nemožné držim) phhodtlo, že 
by nikde vojna nebyla, přece budouje^tž zase vnltřn 
nepoko|e a kdyby alespoň nŽkolik občanů Jen bo 
leni bilcha mělo, Již to každý, kdo jen drobet logiku 
zná, a o potiebnosti suspendován! tjsiu%-y píesvědfien 
Jest, za vnitřní nepokoje uznati musí. O zám!nk>- 
tedy a pričiny k obleženi nebyla by tedy pravé veliká 
nouze: hlavni %-ěc Jest to, že zkušenost ukázala, 
kterak ani obleženi není ji£ za Ičchio zkažených fiasů 
posia£i^ici proti zlomyslnosti nčkterých redaktorů a 
spisovatelů, kteri místa do obleženosti daná, ve kterých 
jejich £asopis>' vycházeti ncsmily, zrádni opustivše, 
na jiných mistech své buHčské, vSeliký blahobyt pod- 
rývajicí, statni dluhy rozmnožující, a státní příjmy 
zmenfujict časopisy vydávati počali. Jakožto jsme toho 
některé smutné příklady v nejnovějšim casc sami na své 
oči viděli. Má to ale přijíti tak daleko, aby se k vůlí tak 
nehodnému tvoru Jako jest redaktor opposičnlch novin 
obležení z města do města stéhov-^lo? aby jako hro- 
mosvod mračna tako\'ý zločinec obleženi všude za 
sebou táhnutí aby takový nejpostedníjéi a nejopovr- 
ženčjši občan se mohl chlubiti řka: Kde já chci, tam 



I 



J 




Ceofun ■ ■votwdft tlaku. 



» 



bude obležení I Nikoli, Um by zjisti tak vzneSený 
■ blahodárný konstitučni ústav, jako jest obležení, jen 

Ive vážnosti utrpžll 
k Z toho tedy ohledu pomohla si nynt vUda na 
iDitách u v tiskárnách k tomu, k čemu ji mSlo dHve 
wleženf pomáhati — to jest k censuře, nebof že všechno 
m nic jiného než censura není, lehko jest dokázati, 
I Censura záležela v tom, že se bez povoleni vlády 
p-espektive úrcdnihfi k tomu ustanovených a censorů 
nazvaných) nic tisknouti nemohlo a nesmělo. Každý 
spis musel se ptod tiskem odevzdati censorovi a ten 

Rodle SVÉ libosti bud v>'trhal z něho, co se mu nelíbilo, 
ad změnil neb jinak napsal, aneb dokonce ani celý 
pis tisknouti nepovolil. Takovým způsobem ov^m 
snovala největší temnota, a lid se nemohl ničehož do- 
včdéll o veřejných zemských záležitostech a vláda 
uvarovala se všelikého posuzování občanů a vládla 
^^d nimi nejinak než co pastýř nad ovcemi. 
^P Proto také se hlavně při povstání r. 1848 dbalo 
na to, aby censura vyzdvižena a svoboda tisku za- 
vedena byla. Svoboda tisku znamená ale tolik, aby 
mohl každý to, co smýáli, veřejné tiskem vydati a spolu- 
občanům svým oznámiti, a aby se mu pod nižádnými 
záminkami zamezovati nesmělo toto svobodné ohtá- 
éeni jeho myšlének. Aneb jinými slovy, svoboda 
tisku záleží v tom, že se proti tisku nesměji užívati 
praeventivnl t. j. předcházející prostředky. Oznámiti 
tvé myšlénky spoluobčanům musí mi býti možno, 
kdo se tím ale nějak provinil budto lži rozšiřuje, nebo 
ikomu jinak ublíživ, budiž tak jako za každý jiný 
řestupok potrestán před náležitým ^loudem. Tak jako 
lichni lidé proto svázaní choditi nem^í, protože nř- 



90 Káral HavUSek: 

kteří ke krádeži rukou svých zneužfvajf, tak se nesmi 
svoboda tisku zameziti, proto že jí někteří zneužívají. 
Censura ale jest každý prostředek, kterým se nSkomu 
hned napřed nemožné činí a zamezuje, aby své my- 
šlénky spoluobčanům ohlásil, af pak se nástroj k tomu 
zamezení jmenuje censor neb pošta, neb tiskař, neb 
obležení, to vSechno jest jenom obejití, vyhnutí se 
slovům ústavy, ale predce zavedení censuiy, totii za- 
mezeni svobody tisku. 

Jakmile jsem svobodu t sku nemožnou učinil, za- 
vedl jsem censuřU, nebof na jménu censuiy nezáleží 
nic, ale všechno záleŽf na skutečnosti svobody tisku. 
Svoboda tisku nemá býti v opravdivé konstitučním 
státu ničím obmezena než neodvislým soudem, jenž 
tresce přestupky svobodným tiskem spáchané a všeliké 
přímné a nepnmné prostředky, které jínak svobodu tisku 
obmezují jsou censura, a vždycky méně neb více jen 
farizejstvf. 

PonČvadž tedy známo jest, že obyčejně to, co 
v Průších se děje, brzy na lo v Rakousích se uvádí: 
obáváme se, že i u nás též něco podobného se stane, 
tím více poněvadž již z některých sem tam po vlád- 
ních novinách proskakujících známek takový obrat 
čekati musfme. Jaké by to mělo následky jak pro 
vládu tak pro nás, nepotřebujeme dodávati. 




10. NAŠE NYNĚJŠÍ POSTAVENÍ. 

(Stov«n I 22. iervn* r. 1850. Sv. 6. S. 335 -338.) 

H. B. V Kutné Hoře, dne 19. června. Již se 
tedy zase nad Slovanem nebe koli, a bouřka ne- 
milosU mtnlslerské, kteří jeSié ncdohuíela po konfi- 
skaci prvního svazku, ') va\i se nyní ode vsech končin 
rakouského mocnářství ve způsobu vojenských zákazů. 

Sotva jsme podali zprávu o zapovÉzcn! Slovana 
v Haliči, v Krakovsku a Bukovině,*) ji£ opít Čteme 
v Pražských úředních novinách*) lakonický rozkaz: 

•Vidim Bc pohnuta časopis •Slovan* pod redíikcí Kaila 
Havličkk v Kutné Hofe v>-chizcjici pro hlavní roí«io Prahu 
a okrea obleieností tímto iapovč>díti. 

Od e. k. inistského a pevnostního komando. 
V Ptkk, dne 13. £<rvoa 1850. 

Svob. pan ron-Schtllte, m. p.« 

') Prmt iislo >Slov«na> byto dne K. kvltna r. 1850 konR- 
«k.>VBno pro ÍUnA >K«ie K«ni*ká úHuva*. (Dli lil. S. M.) VÍM 
O tooi vis v toorio vrdáni pod láhlsvim •Zprávy s Čcchi. 

*) VyhUikou polnibo ibrojnitln hnibčte Kher*nhilll«ni- 
M«U<tn d«t. vs 1.VOVČ dM 4. !*rvM r. 18Ů0 byl •Slovui. v tUbíi, 
Krakovi ■ Bukovlni lapovÍMn. Vlx o tan vím v lomto vydání 
pod xáhUvÍRi t^rivy áomíei: 

■) Pitítké Noviny a 18. i«rvna r. 18W. Cte. U8. S. 565. 



myoáa 

jii nyni z U 
fM VíJieA, pro Utny, 



idbd vv^UĚký nszpét 

'Orobutý strom 

nluKiských 

o Hawaaoiti nyn^'bo 

ie všechny tylo 

iptncBacha,*) 

okiývá: to J5ine po- 

Národotcfa Novin, 
bood do oka při 
iMfiBnirh HŠe rakousl 
banandiiji na Slovana 
doby fiekal p. Bacb, nebu- 
peéíait Baanžme-Li přece snad 
o nctaováni IconsUlučnich 
olG tikovibo neukazovali 
BsoseU Jsme padnouti 
icb itsianovenl. Nám 
OB lom, »by obecenst\-o naše 
o fanD oiinistru Bachovl, k 
Ml Iterifaé ataviti a tak krásné psáti ve svý 
tBstnikcícfa. jmixo ala scda jtoak jedná, který se 
aadtat přadsuvont iik. Jako by on sám byl JeitČ u 
po el o íhií hráx pro6 dwoln l ismu. ježto ale jest praví 
n^KhopnŽjiJm a ne j poiř e bnčjiim nástrojem k pozne- 




^t« 



terj^ 



■) Via dO S. S. Ut. 
^ Vte « a & «£■. 
•) Via rid n. S. IV. 




Kkfta ajaifii ponUraiL 



03 



náhlému obmezováni vSech konstiluínich práv. Véru ! 
mnoho se zménilo od té doby, co pan Dr. Bach táhl 
na konf proti císařskému hradu ve Vídni až do ny- 
néjíka, kdežto tentýž p. Bach co veliký vezir vládne 
vojensky nsJ véiší polovicí nešíastného Rakouska. My 
ule Jsme se od té doby nezměnili : jak jsme psali 
Národních Novinách hned na počátku r. 18^8 

*v nejbujnějších dobách, lak jeme psali také i v ob- 
tcieni, a ješté nyní tak dlouho psáti hodláme, pokud 
by právo pěstní neučinilo konec naSemu časopisu. My 

rznáme světěj§i povinnosti na tomto svété než Jest slepá 
poslušnost k nákotika ministrem, kteří v celku ještS 
ničím své schopnosti nedokázali, coÍ v plné míre platí 
zvlášť o panu Bachovi, jakožto minLitru vnitřních zá- 
ležitosti, který co Vídenák ani pončif nemá o zemích 
a národech rakouských a tcprva nyní z velikých chyb 
svých se počíná učiti tomu, co měl dávno vědět, 
chlěl-Ii svědomitě přijmout své nynější ministerstvo. 
My jsme se jíž za ty dva roky tak zvaného kon- 
stituČniho života v Rakousich dočknti té neobyčejnosti. 
Že ti sami lidé, které Jsme na počátku, když byla úplná 
>voboda a nevázanost, museli my napomfnati k mir- 

^jwstl, nyní pod kHdly všemohoucí vlády nás zit buHČe 
>rob!a§uji ; my jsme se JÍŽ dočkali toho, Že jsme v Čas 
opmvdivčho nebezpečí pro Rakousko a pro dynastii 

^byli považováni a toké od vlády váženi co rozumní 
istavatelč státu ■ svobody, co chránitelé Rakouska 
a to pH té samé tendencí, pro kterou nás nyni, když 

^nebezpeč! není, pronásleduje vláda co prepjatce a ne- 
přátele státu. Z této příčiny také nemůžeme upustiti 
dobrovolné od svých zásad, a mnohým z našich 
upřímných přátel, kteři nám nčco podobného v těchto 




vttitr. *a*ty ofa 

í ftai 4ncB 
I iirmiifili 



Zde >e>eifcii o 
'Docli kteiy ujBi jssie bíd 



jta&o. a jec£qý náš 
jel, «by akspoň 
alB jbal srnSi^e. 

Pdvstaon pna um oyiit dOst pcomko, kttn Vsn 
lak, jÉko pan radaktor E^aiakýdi Novin, 
[ ia já a vUdjr aán»du Sfcodim ptflSnm ostnatí svou. Tém 
alBállu: >Nenmimná a nesprawdUvá jtet 
^i^áda, která by pro cfaybf jednoho ďovíka mstila se 
I nad cetýra národem Kienk tedy vf, chvaliČová vlády, 
[nfliaie ae o ni aiíebo podobnOo doqýfikt?* Na to 
I ncbudoa \'ám védit eo odpovídat. 

Nastanou nyni oviem Časové xkouieni a trpkého 
Ixkotticai pro oiú, jakých jsme se ai posud nadočkali. 
Ai do roku 1848 tyU nažc strana tak nuvaných vln- 
•tencfl tak opovríena u vlády, ie si nás nikdo nfl-i 
^vfiimal, pooévadi se nás nikdo n«bal. My viak 
covaII Jsme spoleéné v lichostí a uprimnž dále k po- 
vzne£eni národu českého, jak v politickém tuk v ná- 
'rodním ohledu. N^ylo men námi tenkráte zrádťfi, 
ani odpadliků, ani zpronevčHlců, ne proto, že bychom 
[bývali všichni stáli, vérní, pevní přesvědčeni a ve 
mlnénl utužili, ale proto, že nebylo ani žádného 



Hai» nyaíjij poaureni. 



96 



pokuienf, protože tenkrát by ani nikdo byl za odpad* 
nutí a £B zrádu svou nic nedostal. Nynf se íasy zmČ' 
nUy: v r. 1648 okázala na&e stranu takovou silu, 
takový vtiv na národ ieský a na Jinč slovanské, že 
museli sami nepřátelé uznati dúlcžit<>st naši. Což tedy 
divu, že se počali všemožně pokoušeti o to, aby na§i 
stranu roztrhli a zničit, což divu, že se počali ohli^.eti 
po slabších osobách, jež by mohli vše]ik)''mí lákavými 
výhodami přivésti na svou stranu a uživatl jich za 
nástroj k našemu rozdvojení a zničeni. Že se takové 
osoby našly, a že se jich ještS více, bohužel! n^de, 
^fc tom se brzy p^esvědčfme. To viak jest v£c velmi 
^Mmutná, ale v celém světe obyčejná, která nesmi ní- 
^Bl[(«rak slubitl nade nadéje a i^ímaii nám ddvéry ke 
[ konečnému vitízstvf. Přední můžeme doufoti, že mužů 
skuteíní k néčcmu řádnému schopných nám prec« 
neubude, poněvadž lakový nezadá lehce přesvčdčcni 
pro pecen: a mé mfniní jest, že kdyby jen vždy 
z děsili jeden stále a pevni vytrval, prcce tento jeden 
úplně tolik platiti bude, co drive deset, protože platnost 
jeho lezl v zásadái;h a pravdách, které zastává, než 
v osobé jeho. Osoby se méní, osoby pomfjf, osoby 
klesají — ale pravda trvá vččné, Nebojme se tedy tŽch, 
kteH, jak písmo praví, jen t£lo zabiji, duši však zabiti 
nemohou. — 

Časy jsou nyní nepříznivé, zameseno jest nám 
spojeni jakožto celé slrané a společné pokračování 
vedle jednoho dle vůle vétšiny ustanoveného plánu. 
Jsme rozptýleni a jenom společné a stejné, srdečné 
tuleni váže nás dohromady. Jest tedy nui^c povinnost, 
uby každý iím ve svém oboru a podle sil svých vše- 
možní působil tak k prospéchu národu, Jak to dle 



96 



Kant HftTtie*: 



svého svSdomí za dobré uznává. Dle této zásady budu 
se od nynějška spravovati také já jakožto redaktor 
Slovana, a nebudiž tedy považován Slovan co orgán 
některé strany, nýbrž pouze co časopis vedený podle 
mého osobního přesvědčeni, za které beru jenom 
já sám odpovědnost před svým svědomím, před ná- 
rodem a zákonem a musMi to býti i před násilím. — 



II. ČESKÁ ŠLECHTA A HRABE 
WURMBRAND. 

{SlovM ■ SS. Utvm t. I8ůa Sr. 0. S. 34:-»3.} 

V Praiahýcli Novinách z* dne 12. června r. ISSO. 
Ch. 137. S. 54» oliikl hraM Vilím W urm bran d-Stup puch 
ltíM-1884) »6lBno dni.: Na LiblJní, dne 5. června 
' ISM, V z«sUnu nbraccl m proti člňnku lUvIiékoru 
•itúi ilechU- (Dii lil. S. 58 «d.) a dokftzovn] v ném, le 
Nbi tH47 pBtHI k nejkrnjníjií levici a ie poídíji na bývoJčm 
*ifa)i hiikém nebýt by patřil ani k levici uiij k pravici, 
"^H.Jikn by byt v Jednání svém nedijiiledný, a probloíoval, 
ít *j M •tlsickrÁtc íadřjl stal otiokem nejzufivíjlí hierarchie 
' ^Jtolcntic (Jestli by se vŠcho dourňrti pravou svobodu 
''Wjr dosáhnouti, odHci musel), nci by se stel i>odnoikou 
"A pinO, kteří byli v Čele pravice a levice.- Pokud se 
lí« (enny zsxlána, ulil hr. Wunnbrand vedle výraiQ, Jeí 
"*^^ v článku svčffl urádi, Hrází: vtipně a sprosto-hrubé 
«íi«ay Havlíčkovy, a rýinim Havlíčkův chiíl vystihnouti 
""Wm. íe Havlíček opisuje siaré kroniky (v Slovanu byly 
"SfcWy otiskovány partie l tiistoite Pavla Skály K Zhofc) 
•>iMp(Hijt všelijakí klepy. 

K. B. Pan hrabá z WunnbrandQ, který za našich 
■^ů jji podstoupil podobné avenlury, a také došel 
Uipodobné slávy jako onen povéstnýhidsigó spaní Iský, 
i^Outto nasypaly komorné pyiel koček do obličeje, ne- 
uvno 2Bse naplnil celou poslední stranu č. 137. Praž- 
>^li Novin nejo&treját polemikou proti mná a c«lé naší 
ffnni za pHČinou Článku mého: »Česká ilechla* 

Dk: l-ol.llclii itpU; III. 7 




flS 



Kml Hivtitekt 






v jednom z předených Síse) Slovuoa. LeŽ, ipi 
sobectví, lííená líska k národu, stř«ll£nost, 
neschopnostje&ítnost, vtílen&chtičksamo- 
vládČ, poloviční vzděláni, nadulosl, fale&ná 
hra, hmyz, zrádcovi vl asti svobody a lidské 
společnosti, s v ďdcovč mládeže, falešní pro- 
roci, hubitelé, zištnost, a vnsjlepšim pádu 
směšné, protinárodní nelidské fantastické 
btouznénf — všechna tato slova zpotreboval pan hmbé 
Wurmbrand jakožto titule na mne a na naši stranu ve 
svém článku, z čeho poíorujeme z jedné strany přiro- 
zený vlip Jeho Vysokorodf pana hrabete vybrouSený do- 
brí-m pozorováním národního života na zeleném trhl 
Pra;^ském; z druhé strany vŠak laké hluboká Hlologickl 
studie, která dotčený pan hrabe délá co budoucí reČnG 
— zástupce 500 zlittových volidii na českém snímí? 
Jisti vČc jesl, a také to vždycky ílkám, že se literatura 
česká nepovznese dnve k nŠjaké salónové uhlazenosti, 
pokud nenajde podobných vysokorodých péstllelá j*)nH| 
hrabe Wurmbrand. ^| 

Jednu ale hlavní chybu má celý Článek pani 
hrabete Wurmbraitda. toiiž to malé překvapeni. Že s< 
pan hrabč Wurmbrnnd míchá zcela nepovolané do 
vioi, kieré se jeho Oboby ani dost málo netýkaly. 
Jednal jsem vc svčm článku očeskč^lcchtča mlufil 
jsem kčeské šlechtě, a nemohl jsem tedy dokonce 
míniti také pana hraběte Wurmbranda. Nťbof jsem 
Českou šlechtu v témž článku svém definoval jakožto 
muže: u) s velikou mohovitostí, jejichtto předkov^^ 
spolu b) mely zásluhy o náš národ. ^Ě 

Doufém, že přece bude míli pan hrabe Wurmbrand^ 
tolik povédomosti sám o sobe, že tato definice nlkteri 





Čatki iiMbU a hr. Wan»b»nd. 



Híifuaad a ani quoad b na jeho osobu se nehodi, 
lubot jakož o zásluhách Wurmbrandfi v Čechách posud 
ffuiic vČdomo není, tak zase tim vice víme a jistých 
flunčnlch operacích pana hraběte Wlma z Wurm- 
brtndA, jejichžto výsledky jsou ve způsobu praenolac 
velni obšírné poznamenány ve dskách zemských 
pcd rubrikou téhož statku Liblinského, z kterého jest 
iUntk pitna hraběte až n^oircbnč hrdé datovaný. 
Ktchcl o těchto včcech dále a zevrubněji mluviti a 
rrcitanu pouze na tom ubezpečení : že kdykoli o české 
tlKtiló mluvim nikdy tím pana hrabete Wurmbranda 
netn/slbn ani mysliti nemohu. Jestli tedy již nyní 
'■Tňslávám ve své odpovčdi, déje se to jen proto, 
K to flo následovati bude mluvím jen k punu hrubétl 
í Wumibrandů nikoli viak k českému ilechtici (podle 
tn* dtílRice.) 

Pan hrab£ Wunnbrand mluví o mé osobě ve 
f^tai flanku s největším opovržením — na to Jest 
"'^e odpovéiT velmi krátká, ubezpeiSuji totiž pana 
titbiie též o svém ncjsvrchovanéjšim opovrženi k j e h o 
íiobé — podle ústavy jsme sobe nyní s panem hra- 
niční zcela rovni, pročež plati moje opovržení dle 
privfi zrovna tolik co opovržení pana hrabete; Či 
"ponieiú ale platí vice v živote společenském a u ná- 
rodu, o tom nechme soudit jiné, — 

PonévadŽ ale p. hrab6 W. své výčitky proti našf 
itniné ničím nedokázal a neopodstalnil, pročež se jen 
ni Jeho slovo vénti musí, já však ubezpečen jsem 
ie Jeho slovo piňlife málo platí : nedržím zapotřebí 
Dašt stranu proti takovým špinavým výčitkám jako 
jsou výčitky p. hrab. Wurmbranda ani jedním slovem 

EttStAti. 

7* 




I 



12. KOMUPílSMUS. 

(Slovan s 2H. í«rvna r. 1850. St. 7. S. 353— M7.> 

H. B. Hlavni původ skoro všeho ílťho ve veřef 
ných a občanských ríleíito&tcch svita Jest — dle mého 
miněnt ta okolnost, ie lidé budlo stejné víci Jmenuji 
rozličnými slovy aneb rozliíné víci nazývají stejným 
jménem. Komu smysl tohoto mťnéní nenf hned zcela 
jasný aneb se zdá býti nepravdivým, raí povážiti n 
sledující příklady. 

Když jeden člověk druhého, svého protivníka, z< 
bije, nazýváme to vraždou, když jeden človék dri^ 
héniu jeho Jméní násilné vezme, Kká se, že to J 
loupež, když ale jiný človék, absolutní (neobmezen; 
král neb císař na sta lldt nenévidérých pobiti dá 
jejich jménl si přivlastní, nejmenujeme to vraždou a I 
pežf, nýbrž popravou a konfiskaci. Když nékdo 
Jinému chytře a nevédomky jméní jeho uzme, Jménu* 
jeme to zlodéjstvi, když ale jiný neb jíní rozllfi* 
nými bursovními a bankovními obraty svým spolu- 
občanům velikou část jejich jmínl v jejich vlastních 
kapsách odf^mou, tomu neříkáme JIŽ zlodéjstvl, nýbrž 
agiotage (adžtotáie) a operace. Když nikáo 
s jiným nijakou smlouvu uiini a mu néco slíbí, pale 
ale slib svSj a smlouvu nedrží, jmenujeme to podvod 





Xorannjsniuft. 



101 



ileí, když 'ale vMdn n£co lakového učiní, nejmenu- 
^toe to lei a podvod, nýbrž zménu sysicmu. 
Kdyi M nčkdo proti zákonům zemským nepo'rúdniS 
1 násilné opře, nazýváme to buříČstvim, kdyŽ ale 
Wl aeb knfže samovolné tyto zAkony násilné zmčnt, 
tntb lanedbává, iienazjHráme to buritetvím, nýbrž 
Slftiisstreich, falt accompli. atd. atd. To Jsou 
icdypíikUdy, kterak stojní vécl jmenujeme rozličnými 
dny: a jaký jest z toho siraSlivý následek! Vnížda, 
iD^ci, krádež, podvod a bunčství jsou hanebné véci, 
hiTÉM trestají; ale ty druhé svrchu uvedené j^ich 
sWry jisté chlubné bývají, vážené éasem a přede- 
'Tib výnosné, a to jenom proto, že je lidé jinými 
Mcjr nazý\'ajf, a tudy se béhem času odvykli po- 
hovili je za vraždy, loupeže, krádeže, podvody a 
í«nátvlll 

Zároveň vŠak jmenujeme rozličné věci velmi Často 
"•piýtn jménem. Když se ku př. vétšina obyvatelů 
M ttmČ dobrovolně podrob! jistým pr«vidlňm, jme- 
«4iine to zákon: když ale jeden človék neb nčkolik 
M celé zemi proti jejich viili podle své chutě před- 
Niji a Vnucují priLvidItt, nazýváme to také záko- 
"*& Kdyi obyvatelé jisté zemé, nby mohli pokojné 
>btz starosti před nápady cizinců Živnosti sví pro- 
listovati, ustanov! ze sebe jistý počei mužů ve zbrani 
'"i^ých ke své obrané, nazýváme to vojsko a ob- 
Unce zemské: kdyí «!e despota, aby mohl ne- 
^Vedlívé a násilnické panováni své nad národem 
Pv^uovati, násilní si vybere pluky ozbrojených 
^Ultaíovánf tohoto národu, nazýváme to též vojsko 
■obrsnce zemí. Když clovék Boha ctj, švédo- 
"W I náležitě své povinnosti vykonává, JmenMjeme 




102 



Kaní HavUMt: 



ho nábožným £lovfikem-. když ale jiný íokiu ho- 
dinku v kostele kleči, oči překrucuje, se shrbeným 
hřbetem vSude chodí, při tom ale ncjltanebnžjdi a nej- 
nepoctivéjSi skutky provozuje, Jmentije se lé£ n á b o ž- 
ným človžkem. 

Nepotřebujeme se dále po podobných příkladech 
shánžti, najde se Jtch všude až nazbyt, přece v^k 
svit dle mlnénl mého je^lí přiliÁ málo obrátil pozor- 
nost svou na loto ikodllvé mfchání slov a vécf, aikoli 
již Často na to bylo z rozmanitých stran poukázáno. 
Vetší část hádek jak náboženských, tak politických, 
tiž t vfideckých bn dokonce i společenských nebyla 
by nikdy ani vznikla, kdyby vidy Jedna strana vy- 
kládala iimysl slov tak jako druhá. Ba moblo by se 
dokonce řfci, že Jest právž tato okolnost pHčinou 
skoro v^eho nešiésit ve veřejných záležitostech na 
tomto svété. Bojujte proti nékteré nespravedlnosti a 
škodlivosti tak dlouho, a£ konei^ní po velikých na- 
máháních zvitčzlte, dokázavi&e celému svétu nespra* 
vedllvúst a škodlivost této véci, tak Že již déle obstáti 
nemůže: myslíte. Že bude odstranéna? Nikoli, na Čas 
snad přestane, ale hned zw si počnou uiiskovateJé 
a iiditelé lidstvu uvádčtt do Života tu samou véc.jcn 
že pod jiným Jménem, a znovu musíte bojovati a tak 
to trvá nekonečné. 

Tak máme ku pr. potlačen! svobody myžlčnek, 
censuru; když jsme to jiŽ lak daleko přivedli, že zru- 
šena jest v zákoně censura, hledí Ji zase pod jiným 
Jménem obleženi uvádéti, a po obleženi zase bud 
velikými kaucemi, neb zákazem pošly, a pak zase 
konfiskacemi a potom zrušením porotnich soudu a ode- 
vzdáním tisku pod obyčejné, v moci vlády stojtci ilřed- 



KoORRlaBUS. 



103 



nilty, a pak Jesti odjimáním tiskařských privilegií « 
BAta vf, co se jcítč dále %-ymyslí. To všechno s« jme- 
nuje jinak než censura, ale není to ntc jiného. 

A naopak zase, jakmile se v>-skytne něco do- 
brého a ziská si lásku a důvěru u lidu, hned si po- 
spíší, aby pod jménem toho nŽco zcela jiného a sobe 
užitečného zavedli. Tak ku pr. si získalo náboženství 
Hvrislovo po velikých pronásledováních a navzdor všem 
Otiskům konečné důvěru a iásku lidu. Co učinili? 
F*od jménem tohoto svobodného, nikoho nenutícího, 
ivaidéha milujtciho náboženství zavedli největší ty- 
ranstvi, pálení, a mučení všech mužů, kteří se o lid 
^sastAvall a proti zlým obyčejům mocných pánů vy- 
stupovali, učinili sobě z niiboženstvf tohoto jen vý- 
věsné výdělky a příjmy, které pachtovali, zaslepivše 
K-ievzdělanému lidu literkami oČI, vybírajíce již zde na 
^Eemi clo do nebe a výplaty z očistce, vedouce ku- 
pecký obchod v milostí boží, kterou sa peníze pro- 
vdávali. A pokaždé, kdykoli se konečné po velikých 
^Mjlcb poštěstilo nějakou reformu provésti a nešváry 
'Vyto vymýtiti, zavedli je zase ?.& krátký čas již opět do 
nového u6enj. To k. pr. pozorujeme na protestantismu, 
Vterý, jsa bojem proti zkažené finanční hierarchii, brzy 
po provedené reformaci sám upadl opět do těch samých 
nešvár hierarchie finanční. 

Z toho ze všeho vidíme, jak se hraje nn svétí 
slovy, a kterak chytráci tohoto světa jinými za véci 
Jen slova sirkujl, ukrývajíce špatné věci pěknými 
slovy, a užívajíce slov brzy za lákadla, brzy za stra- 
iidla, j.ík právě toho jest okamžitá potřeba jejich. 

Jedním z podobných strašidel jest také slovo k o- 
munlsmus, které J«st již od některého Času strt- 




«H 



KmoI lUrliMc: 



Ut^ 



Sidlem proti všolikým liberálním zásadám. Jak 
siyáimc tímto slovem okolo sebe házeli Udí Jíslč s^ 
kdykoli se jim o to jedná, aby zoh>'Zdili snaženi ni- 
kteró jim odporné strany: lilo pánové spoléhajíce &e 
až přilii na sprostnost tidskuu, mysli že již porazili 
každé hbcrálnčjši snaženi, kdyŽ j«n proti nčmu vyřkli 
nadávku: komunisté, komunistickc choutky. Když se 
jednalo o zru&cni roboty, přezdívalo s« zastftvatel&m 
tohoto spravedlivého osvobozeni lidu: komunistů; 
kdyby nékdo hájil všeobecni právo hlHSovaci, nazvali 
by jej též komunistou. Podívejme se tedy lom 
slovu trochu hloubéji do očí I 

Komunismus znamená v pravém a úplnéni 
smyslu bludně učeni, že nikdo nemá míti Žádné jménl, 
nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával 
jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživé. — 
Bez všelikých důkazů a výkladů vidi tedy hned na 
prvni pohled knždý, ze takové učení jest nanejvýi 
bláznovské, a že s« mohlo jen vyrojiti z hlav nčkolika 
pomntených lidi, kteii by vždy z člověka chtéli učinili 
něco buď lepšího neb horního, ale vždy néco jiného 
než je člověk. KaŽdý ale uké vidi hned na prvni po- 
hled, že takové učeni není pranic nebezpečné, protože 
nen^dc nikdy důstateČný poi^ následovníků, aby do 
života uvedeno býti mohlo. Kdekoli se ještě toto 
uženl v malých pokusech do života uviděti chtělo, 
nikde se nic nepodařilo: nejlepší toho máme přiklad 
na klášteřích. Tam alespoň z části zaveden jest ko- 
munismus, to jest jménl jest společné všech, ale jaké 
různice, jaké nepřútelstvi panice pravé mezi nimi. 
A to nynit kdežto se jen o užívání již hotového jmiiU 
mezi nimi jedná: jaké by pak teprvt byly i 



iJU 





KomuniRmus. 



lOft 



kdyby si mSli také společná to jmSní « výžfvu vydi- 
lávm ř — Než není tu místo a také nnl úmysl dokazovati 
teprva nemožnost a nesmysl komunismu — loí Jako 
již zmlmou a dávno od nás pojednanou pravdu před- 
pokLidáme. 

Obyčejnž s« ale slovo komunismus ncbéře v smyslu 
tak úplném, a tu se každé ru§eni n dotýkáni cizího 
jménl komunismem nazývá. -Svaté jest jméni, hcilig 
ist das Eigenlhum!* slySell jsme lak ČJisto v nepokoj- 
ných dobéch r. ]843, vidouce to napsáno na krámtch 
s dveHch mezi barikádami. Co vlastně jest jménl? ~ 
— o tom rdc jednati nemůžeme, ju lo olázJca nad mini 
téŽká k rozhodnuli, která nynt nepochybné bude ješti: 
dlouho hýbati svéiem: řeklo by se snad, lo co mám. 
Jest moje Jméni, poněvadž se ale všechno, to co člověk 
má, jmenovité ku pr. co ukradl, neb moci vzal, neb 
oc jiné ošidil za jeho jméní neuznává, dalo by se tedy 
velmi mnoho o jméní jednati. 

Než, my zde skuteíné nerozkládajíce pojmu tohoto 
slo%'a, budeme se držeti jen zcela obyčejného jeho 
významu, a tu pravíme vŠem také : Každého človéka 
Jméní se musí hájiti, a kdo se cizího jméni dotýká, 
kdo (k> ciziho jménl sahá, jest komunista! Jen majitel 
tám právo má se bvým Jméním dle své vůle nakládati 
a každé mícháni se do toho odjinud jest komunismus! 

Když ale se budeme této zásady drželi, shledáme 
brzy, že komunisté nejvélši jsou zrovna na té strané, 
odkud právě v tuto dobu nejvíce proti komunismu 
kázati a brojiti slyšíme: a zpozorujeme také, že zrovna 
ti, kteH jiné vini z toho, že mají úmysl komunismus 
zavádéu, sami nejméně jméni cize za svaté drží. Po- 
važme k. pr. absolutní neobmezenou vládu : ona Jako 



první komunista béř« sobe pod jménem daní, 
konfiskací, neb expropriaci ald. jmění cize podle uzdánl' 
avého, A nikdo nesmi ani slovem se ozvati proti to- 
muto nesmirnému komunismu. Vláda absolutní bére 
celé statky některým a dává jo jiným podle své li- 
bosti, udéluje některým miláčkům svým prívilegie, (o 
jest jiným slovem, obírati své ostatní spoluobčany; 
není to nejrozsáhlejší a nej£kodlivčjš( komunismus? 
Jiik smetné musí pak na rozumného Člověka píisobíti 
dekl^mace z těchto stran proti komunismu, řeči takové 
joko se nyní vedou o vysvobození a zahíu«ni evropské 
společnosti! Jakmile někomu bez jeho dobrovolného 
svoleni aneb proti jeho vůli nějakou část jméni jeho 
odejmu, dopustil jsem se přestupku proti jminí, jsem 
komunista Proto také v dobře spořádaném právním 
státu nesměji se jinak ustanovovali a vybírati dani, 
než s povolením sněmu, nechce-li býti vláda komu- 
nistickou. Daně jsou zajisté věc nevyhnutelná a po- 
třebná. Výlohy, které k dobrému prospěchu celého 
národu (rozuměj dobře: k prospěchu!) sa státi musí, 
musí také zase národ naplatiti. Ta část na tyto vý- 
lohy, která na každého občana podle 9pravedli%-ého 
a služného rozvržení (repartice) vypadne, nazjl-vá se 
daň. Kterak ale může podle zdravého rozumu a podle 
práva nékdo potahován býlí k zaplaceni výloh, kdyŽ 
jsme se ho dříve ani neptali, chce-li tyto výlohy uči- 
niti, uznává-ll je za prospěSné neb za nevyhnutelné? 
Nemá-li tedy dafi býti rušeni jmění, přestupek proti 
jměni a komunismus, musí vždy národ sám dříve 
k dani svoliti, musí se napřed vyjádřiti, že jisté v4fl 
iohy učiniti chce, a Že ledy také je zaplatí. Pončvad^ 
se viak celý národ sejiti a raditi nemiiže, vyvolí si 



KoBuntemiM. 



107 



a sebe zástupce neb plnomocnlky (poslance), kteK 
tán ma]l ve snimu na místo námdu ustanoviti, jaké, 
tkié, J«k veliké výlohy národ učiniti chce, a ktemkj-m 
^flsobem tyto výlohy co dnné na Jednotlivé občany 
tpnvedliví fte rozvrhnouti majl. Proto v konstltučnfch 
t J. právních a ne libovolných státech bez povoleni 
nlau se žádná výloha ndélati to Jest žádný dluh na 
jtstno národu spůsobíli a žádná daň národu uložiti 
noml bez povoleni sněmu — Jinak jest to komu- 
Úmus a sice nejrozsáhlejší, nejnebezpeínéjšf komu* 
ismus, komunismus s hSiy. A když mi ánt*s bez 
■tébo svoleni naHdl plat 20 z)., co zabrání, aby ne* 
iidiilt budoucna 40, pak 80, pak 160, a tnk dúIe, neboí 
i tím samým právem (totiž bezprávím a llbovoInosU) 
nohou i celé jmSni odejmouti, aniž se budu moci 
protiviti, obzvlášté když se jc5tž právř zas z tíchto 
peníz hodní ozbrojených drži, kteří snadné zaženou 
Icaždému, kdo je platili musí, chuť protiviti so takové 
íprávé. A kdyby se JcšiS lyto peníze vynaložily svS- 
domlté k pravému prospéchu národu, zastal by sice 
rece zpťisob vybírání bezprávím, avšak mohl by se 
ždý anadnéji touto myšlénkou upokojiti. Víme však, 
kým způsobem se v absolutních státech zachází 
s penézi od národu téžce zaplacenými. Polovička roz- 
hází se povolávacím národu nic neplatným a rozdá 
ÍB pochlebnikám mizerným, vynaloží se na uplaco- 
áni atd. atd. 
Pročež pravím: Nebojte se tak příliš téch korním 
istŮ, kleří berou na groíe, těm se zajisté sa 
bránile; ale bojte se více téch komunistů, kteH 
na miliony! — 



p ře 





13. CO JEST VLASTNĚ KONSTITUCE? 

(Stovu) t 3. itr/eaot r. Í8S0. Sv. I. S. 4S9-43S.) 

H. B. íTo máte z té konstituce 1« slýchiváme 
obyi«jné mluviti od Jisté filrany k ménč vzdéluným 
kri^iwiám, kdykoli od vlády vyjde nijaké nové, lidu 
nepHjeinné nnHzenl. kdyŽ přijde nijaké zvSi§etii danS, 
silné braní na vojnu, taženi a ubytováni vojska, když 
se hemži špinavé a roztrhané papírky mfsto zemských 
dvacemikď. To vHechno máte z té konstituce I a ne- 
ostýchali by se snad i kuždé krupobití a podobné ne- 
itéstí za následek konstituce vyhlásiti. Tomu v&emu 
není se co diviti, neboí jsou lidé, kteH konstituci jako 
morovou ránu nenávidí, ponévndž sienčlla jejich pýchu, 
jejich důchody a jejich panován!, pročež také i od 
nich není co očekávati chválu konstituce. 



Slyšel jsem však i jiné lidi zrovna tak mluvili,' 
a to takové, kten by vstávajíce, lehajíce Bohu za kon- 
stituci děkovali, kdyby rozuméU, co jest: pozoroval 
jsem, že i tu a tam mezt méšfany, ktcH jinak rádi 
jsou považováni za moudřejái a vzdélaněj§f, podobní 
smýšleni se zakořenilo. Tak nedávno jistý K.t..h..ský 
řezník zuHvé přede mnou konstituci proklínal, neboť 
myslil ve své sprostnosti, že skrze ubohou konstituci 
hovézina je nyní tak drahá, a pravil velmi prostod 



Ř 



Co J«sl vlutni konaliluoeí 



1W 



U u absolutní vlády bylo přece jen víca volfi, ne- 
pKOnije ani jak urážlivého vtipu s« nevědomky do- 
fOKlI. 

Když po smrti přodeSlóho ruského císaře Ale- 
xinla*) mnozí důstojníci od gardy volali: Af Žije 
dur, at žije konstituce t pravili sprostým, že se cfsa- 
Wi iona jmenuje konstituce, načež i lito volali : a( 
IQe toitstiluce. V Neapolitánsku pHŠIo to jIŽ pdso- 
taím dvorské slmny a zkaženého odnárodnéného 
bibli-8 tak daleko, že se lidé podpisi^í nti žádost, 
% prestAla konstituce a aby král zase absolutné a 
Iftwalne vtádl jako drive. 

A uké u nás nebylo by víru divu, kdyby se 
Bonl sprostí lidi na podobnou žádost podpisovali: 
■tbofkdo by myslil, íe ta nyněj&í naše vláda a všechna 
*• nava ustanovení, která %'y5la od nynéjSlho mini- 
i!«avn, ie, pravím, to jiŽ ta slíbená konstituce jest, 
Nby zajisté dlouho neváhal prositi, aby tato konstí- 
■ucejti brzy přesula. 

Za suirých absolutních časíL považovala se z«mé 
Wb) jako nějaký statek, jako néjnké panství a jmění 
polujícího císaře, krále nebo knížete, který národ 
iptavovali nechal od svých služebníků podle své lí- 
tosti a vůle a jen s ohlodem na svííj vlastní užitek 
bez ohledu na užitek a na žtésti občanů, které svými 
poddanými nazýval. Hlavni péče lakové vlády byla 
Jen, aby se toto mocnářství panující rodiné vždy udr- 
želo, ne ale aby se občanům dobře vedlo. ZH a ne- 
rozumní králové obětovali pro své a svých dvořanů 
nomé £as!o velmi nemravné kratochvíle nesmi 



•) AlMUder 1. <l801-lgSS> 




10 



Kiml HniSbtlt: 



Itony penžz, kteréžto miliony sí ubosl v potu tviíe 
pracuifci poddaní téŽce utrhnouti museli od svého 21- 
vobitf, uby Je co danč odvedli do pokladnice mocná- 
íovy. Aby se sklíčený a utiskovaný lid bouHli a pro- 
tiviti nemohl proti midému počtu hoJHcfch utiskovatele 
svých, navedlo se ntt útraty téhoŽ utlačeného lidu 
vojsko, které sic též pocházelo z toho samého utlače- 
ného lidu, kterémuž vojsku se ale rozličnými chytře 
vymyšlenými způsoby vjitipila hrdost nade všemi ostat- 
ními a nepřízeň proti viem ostatním stavům. Nábo- 
ženstvi svaté, majEcI sloužit k útíŠe a zdokonaleni 
lidu, obrátilo se tčž jen skoro ke službě vlády abso- 
lutní: kncžstxii, 2n'Iáété v>'Š5Íniu, dali veliké statky 
a veliká práva, jen aby zas udrželi líd ve slepé po- 
slušnosti, aby učili, že všechna moc od Boha pochází, 
že jsou tito absolutní mocnářovo j^stupcové Boha na 
zemi, že se mámo takové libovolné vládi, t kdyby sebe 
ncspravedlivéjš! byla, ve všom podrobiti, že to poroučí 
Bůh atd. Ciednictvo bylo též jen sJepý násuvj takové 
libovolné vlády a majíc ve svých rukou často blaho 
jednotlivých občanů, mohlo jim zase dk své libovůle 
škoditi nebo prospívati, pročež si každý, maje při 
úřade co činiti, přižeň jeho, často I na nepocti%-é ccstč 
hledati musel. Při tjjnosti, s kterou se všechny soudy 
odbývaly, řídila se velmi často i spravedlnost podle 
libovolné náklonnosti. 

Proti ničemu tomu, proti žádným chybám Hzenl 
zemského nesmčl se nikde nnl hlas veřejné ozvati: 
vláda absolutní držela veřejný tisk skrze censům pod 
svou moci, a nikdo ncsm£l ničehož tiskem vydati a uve- 
řejniti, než co vl/ida povolila. Nikdo nevidél, jak ve- 
liké jsou př-jmy zemské a naČ se vynakládal, dajié 



: 



: 




Cojtotttalat 



lU 



tt jan rozpisovaly a vybtniy, ou£ty se 

uk ie se nikdy vSditi nemohlo, kam tyto ůěSíí 

I na£ je jich potřebí. Právo nebylo iidoé; 

to, co dnes jako právo platilo, již z^bm 

nůfieni se odvolati a jinak ustanoviti mohlo. Taková 

lid^ Jesl vláda absolutní neb neobmanoá. — 

Všeho toho opak jest ale konstitue* fil 
flA ústavní vláda. PH vládé konstiuični 
H Jli ciuř za majitele a uiívatele ceK itmi, oýtii 
jfii co apoluoud eeiébo národu. Zde aeai j4 aimá 
jn cfsaH, nýbri cisař pro nároi. Cdá 
n KdH dle vůle národu, a bez vůle a bez 
DiMa nesmi se nic důleiitého nditi. Stic jcel 
knattaínfch záMó proto, aby v ném otrfaaé 
N:f^ost svých osob a svého jmini. pofidak. aHafc 
i inbodné pohybování, pokrok a vzitíiaá . 
blilauBt. V konstiluČnt semi ncfcmi m tác Há 
ntf) hbovQle, nýbrž viechno dle zákoofi usi a noten ý c t . 
Mc nichžlo se t^ císař jako i každý paý boifei malf 
"rto vdký ve všem hdiii musí. Nikdo, ani ctar 
"iW se stavéti nad zákony, a nesmí zákony př»- 
Kupiimil. 

Tylo zákony nesmi též títaí nebo jeho vláda i 
iMuiwovati aneb předpisovati, nýbrž jenom 
7">lený z celého národu je ukládá a zákonem v koo- 
"ituínl zemi mQže býti jen to, strany čeho se dHve 
'^ ie snimem srozuměli. 

Tit hlavni moci jsou tedy v konstitučním státu, 
Mil od druhá neodvislá a sice zá!""^ 
''^viilci a soudní. Zákonodární jal: - 
Wanoviije pravidla, zákony 
*i*Ano Hditi miisi, vykoi 





111 



Ktnl HBTUi!4k: 



I 

I 



svýmfl 



vláda neb správa zemská vykonává lyto zákony a ved« 
podle nich správu zemi n soud ni moc rozsuzuje 
spory A rozepře jak mezi jednotlivými občany tak mezi 
vládou ft občany podle práva ustanoveného, a 
ty, kteH zUcony přestoupili. 

Zákonodárnou moc má sněm spole{nS s cis 
to Jest s vládou. Vládu drŽi cisar s ministry svýi 
Nebof císař sám dle konstituČntch pravidel nic usta- 
noviti aneb poručiti nemfiŽe, leČ by se některý z ministiů 
Jeho na to podepsal, kterýžtu ministr t(mto podpisem 
přijímá na sebe odpovídáni za toto ustanoveni, kdyby 
z nčho pro zem a pro národ škoda nějaká po&la. Snivá 
v takovém pádu žádá od minislra, aby se zodpovídal, 
a jestli učinil mln;str nčco proti zákoniím zemským, 
odevzdá jej snem k soudu, a byly případy v konsti- 
lučních zemích, že takoví zemi a národu zpronevénii 
ministři i smrti potrestáni bylí. Císař nesmi miti v ta- 
kovém pádu moc, uděliti odsouzeným ministríim milost,, 
kteroužto milost sm! císař každému jinému od soudu^ 
odsouzenému vinniku udělili. — Císař si vybírá a usta^ 
novuje ministerstvo sám dle vůle své a dle jeho vůle- 
mají těž Hditi vSechno, avšak na své vlastni odpoví- 
dání, tak aby to řízeni v ničem se neprotivilo zákonfim. 
aneb prospěchu zemskému. Císaři nesmí se ale z žád- 
ných chybných a Škodlivých ustanoveni vlády vina^ 
dávali, nebot osoba Jeho jest neodpovědná a zasvěcená, 
a všechnu vinu nesou jen ministři na sobč. Touto via k 
neodpovědnosti právě zmenšena jest moc císařova, tok 
Že sám bez svoleni ministra některého nemQže 
ustanoviti a když některé ustanoveni císařovo iádr 
minlsler na své odpovídáni přijmout nechce, poděki 
se ze svého ouřadu, a cisař musí jiné ministry si hledati 



tak 

J 

iad? 



Co 1«M ritttní HonMlliMe? 



iia 



M( by tuto véc ns své odpovídání přijmout chtilj, 
I nnajde-Ii žádného takového, musí cfsar od tohoto 
uuuovenl upusillt. Kde již konstilujinl vláda pevné 
akottnSna Jest. lam se z bázné pjed snémcm netroufá 
iUiý Rifníslr vžiti něco nit své odpovídání, přijmout 
1 lUUxiovil nico, co by proti smýšlen! včtiiny národu 
Mio, I vlida se tudy Hdí dle smyslu vítšiny. 

Že u nás o konstituční mosí cisnie jeStě pnli§ 
Byloi a zasuralá mfnční panuji, pozorujeme nejlépe 
tM)o.kdyí sly&imc niSkIcré mluvili, ie císař úrcd- 
t4y neb vojsko platí, í« se císař o vdovy a sirotky 
i/tA RUrá, že jest níkterý voják neb úředník v císařská 
*Aé ttd., což vSechno nevlastní tropicky se mluví, 
•W oárod platí z daní svých vojsko a úředniky. 

* i- M. Císař Pán neplatí nic ze svého, naopak, ještS 
*'« od národu ročni plat dostává ') z dani zemských, 

* úřednici a vojsko nejsou ve službč u Císaře Pána, 
'VH jsou v zemské službv. 

VŮU národu zastupuje sněm z národu \'>'V(>tený, 

* tUavnl jeho práva jsou následujíc! : Sněm rokuje 

" viech zákonech a bez svoláni snčmu nemá mtti 

*dtiý zákon platnosti. BudYo vláda učiní návrh zákonu 

* Sněm k nému svolí aneb sněm navrhne zákon a 

"^<im (císař) k nému svolí : ale bez společného svoleni 

"^wu i vlády nesmí se státi žádný nový zákon. — 

^£ povoleni snčmu nesmi se ani krejcar dané od 

*'^^nů v)'b>rati, a chce-U [vláda} nějakou novou daň 

"•t^novlU, nebo starou zvéiSití. musi to vždy napřed 

lu k povolení předložiti. Také obyčejnou daií ročni 




') [A stce u nás v R>ki>i»í«ti má S. M. C. des«t milionS 
^ v(d, & DB rok pro tebe ■ pto tviij dvůr, lo jot kaidodenni 
1^ Z7.U00 si. vid. i.} 

ll>*UMli PolllkU mplrt UL S 




114 K«nl HwrliSdí: 

musí sném též pokaždé znova povoliti, jinak je vlida 
vybírali nemá bez povolení snSmu. Vláda musí snŽmu 
klásti oučty z celé správy zemské, ze všelikých pr^mů 
a vydání, vláda nesmi bez povoleni snému žádný dluh 
udělati na zem, a musí též vždy na rok budoucí před- 
ložiti sněmu výkaz všelikých výloh, které vláda na 
ten rok učiniti hodlá, aby je sním za potřebné uznal 
a potvrdil. Samo sebou se rozumí, že sném ustano- 
vuje, jak veliké vojsko vláda držeti má, a jak mnoho 
se má vybírati rekrutů, kteřížto se nikdy bez povolení 
sněmu vybírati nemají. 

O moci výkonné čili o vládé bylo sice již 
drive jednáno, když jsme její podíl v zákonodárství 
vysvětlili. Tuto však ještě sluší podotknout, že v kon- 
stitučních zemích se jen taková vláda udržeti může, 
která jest ve smyslu a dle vůle sněmu. Výkonná moc 
má sice obyčejně právo sném rozpustiti, když by se 
některé důležité ustanovení jeho tuze příčilo vládě, 
avšak musí jvláda hned v určitém čase jiný sném 
podle toho samého volebního rádu jako předešlý svo- 
lali: jest tedy takové rozpuštění sněmu vlastně jen 
apellace vlády k národu, aby totiž národ skrze novou 
volbu poslanců příležitost měl objeviti, jestli jest stej- 
ného mínění se sněmem rozpuštěným aneb s vládou, 
která jej rozpustila. Tak se vykládá rozpuštění snČmu 
pra\Tm a poctÍv>-m způsobem, která jest také zcela 
konstitučni: něco jiného ale jest, když vláda jen proto 
sněm rozpustí, aby mohla libovolné sama zákony dávat 
a snad s tím úmyslem, aby již žádný sněm budoucně 
ani nebyl, to ovšem není žádná konstitučni vláda. 

Soudní moc musí býi v konstitučni zemi zcela 
neodv:siá od vlády, aby mohla beze vsi lidské bázié 



Co Jwt vktial koBstiRiea? 



IIS 



nauiovUi j«n podle zákonň bez ohledu koho dl« 
oicli Ddsoudi, i byf by to sama vláda bylA. Této ne- 
odvUostt soudů hledělo so v konstitučnich ztiniKl) tiin 
dMlili, U soudce vláda neustanovovala, nýbrž Že byli 
M oarodu voleni (což se i nám sdá býti nejlepíi) 
iMb ň sico viáda í tyto soudce ustanovuje, aváak pak 
(CÉVO nemá je přesaditi neb hodností zbaviti, a že ph 
(iieh dďleiitéj&ích pádech porota (volení občané) 
<ýnk <ňay neb nevinnosti pronúsl a soudcová jen pak 
aw die zákonů ustanovují. Každý nahlíží, že při lom 
pnoiviáda Veliký vplyv na soudy mfti musí, již skr^e 
)•> ie povýšeni soudců od její vůle závisí. Neodvislosi 
wvdni moci od vlády Jest ale proto hlavnč potřebná, 
iby soud z& svůj rozsudek se nemusel obávati poms^ 
M vlidy, kdyby proti ni rozsoudili musel, a aby taká 
^obžalováni ministrů samých spravedlnosti se šetřilo, 
iňbi by oni méli v rukou moc nejvyšil v zemi. 

Aby se ale správa celé zemi dle nejlepšího způ- 

^ ved!a, musi býti v konstitučnich zemích ve v^em 

veřejnoat. Jak v jednáni vlády, uk i v soudech, die 

inániho prostonárodního přísloví: Coje s íieptem, 

'ojí s iertcm, což znamená jinými slovy, že se 

HánÁ poctivá a tipravedHvá včc veřejnosti átititi nesmí. 

Kloffluoučelu musi býti v konstituČní zemi svoboda 

lišku, aby každý mohl o každé záležitosti veřejné 

své minéní pronésti, a aby tak vselikú vady zemské 

najevo př^itl mohly. Pravá konstitučnl svoboda tisku 

nuisl být ale luk zřízena, aby vláda nemela moci né* 

komu projeveni Jeho smýélenl skrze tisk jakýmkoli 

způsobem zabraňovati, nebo se někomu za to mstili, 

který by JeJi vady vytýkal. Z toho ohledu nesmí být 

také nikdo v konstilučnf zemi skrze tisk souzen od 

o" 




iie 



K»r«l H»Ilí«Ic; 



Úředníků vtády, nýbrž jen od svých spt^uobčanů skrze 
porotu, neb by se jinak brzy nazývalo v^chno pře* 
slupkem, co by se vládě nelíbilo, třeba by lo bylo 
národu a zemi nejužitečnější. Vláda, která lisk proná- 
sleduje, projevuje vždy nekonstituČnl libovolné choutky, 
a ukazuje, že nechce býti veřejně posuzována, že tedy 
má nějaké příčiny, l«jiti se s něčím před národem. 
S dobrými vicmi se ale nikdo tajiti nemusí. 

Dále jest ve vŠech konstitučnich zemích svo- 
boda spolků t. j. prAvo, aby se občímé k dosažení 
jistých větších oučcia, ku kterým sily jednotlivců ne- 
stačí, spojiti mohli. Spolky takové, zv\6i{6 politické, 
majf hlavně ten oučel, aby jisté potřebné zrniny v zemi 
provedeny býti mohly, pročež také se obyiojnč ke 
každé takové d&lcžité promŽné v konsUtuČni zemi 
spolek utvořf, který tak dlouho mysli spoluobčanů 
strany té věci objasňuje, až konečně na sn&mu skize 
zákonodární moc se co zákon platný ustanoví. Oobrá 
a svědomitá konstitučni vláda ráda vidi spolky, zvláště 
politické, proto, že z ntcb poznává (mimo sněm) 
nejlépe veřejné smýšleni lidu, aby se dle něho říditi 
mohla. 

Jistota osoby jest též jedna z hlavních známek 
pravé konstítučnf vlády t. j. flby nikdo z pouhé msty 
neb nenávisti některého úiedníka, vojáka neb ministře 
do Žaláře dán býti nemohl, nýbrž Jen tenkrát, když 
se skutečně ničeho proti zákonům dopustil, a kdyŽ 
soud jeho zabavení uzavřel. 

Jistota jméni v konstitučni zemi znamená 
zase tolik, aby nikomu bez jeho svoleni aneb proti 
zákonu od nikoho, ani od mocnáře samého, žádné 
Jeho jmini vzato býti nosmilo. Svoboda viry a 



Co letí vlulnt koBsliUica? 



117 



uísní zase znamená tolik, nby se svélská moc nemC- 
obalů do toho, co který obinn o náboženství smýšli, 
R aby nechala každému tu viru. kterA mu Jest milá, 
aby nesmál být nikdo pro svou víru a sví smýŽlení 
pronásledován, pokud se ničehož proti sákonQm ne> 
dopustil, a aby vláda nesmélu osobám, které svou 
schopnost zákonnitým zpi^sobem ukázalí, zabraňovat 
Veřejné vyučováni mládeže. 

Dále musí býti v konslitučnl zemi svoboda 
a samosprávu obcí, coÍ znamená, aby se 
vláda a ouiednictvo nemíchali do Jejich obecních zá- 
ležitosti, aby nechtěli s nimi jako poru^níci s ne- 
mluvňaty ^neházeti, nýbrž oby si ob^né sami v mezích 
zákonů řfdíli a spravovali jak své obecni jmSni tak 
i vSeliké jiné potřtby obcí svých. Vůbec se nemá vláda 
v konstitui^ní zemi do v^cho míchali, nýbrž nechati 
co možná nejvíce svobodného pohybováni Jak jednot- 
livým obíaniim, tak i obcím, též Jiným řemeslnickým, 
průmyslným utd. společnostem, neboť zkušenost uká- 
zala, Že se právč tak všechno nejlépe dnií. Vláda jen 
má nad tím dbáti, aby nikdo, užívaje svobody své, 
Jiným v cestu se neslavil a jim uíiváni Jejich svo- 
body nezamczoval. Čim více odevzdá vláda do rukou 
občanům samým, a čím menši jest počet vládních 
ourednlki!k, £im JednoduSáí jest celá veřejná správa, 
tím tcpŠI Jest řízení konstiiučnl. Dobrá konstituČnl 
vláda musí hlavně na to dbáti, aby bylo v zemi co 
možná nejméni zahalečů, to jest osob takových, kteří 
buď nic aneb alespoiS nic potřebného a užitečného ne- 
priicují, neboí sám rozum to každému dává, že se 
vSectiny tyto osoby, které si samy Živobytí své ne- 
vydjláveji, od ostatních prectijiclch vyživovati musí. 



118 



Kutí Havlitek: 



a ie tedy tím obtííníji^l jest fivot pracujtcích, kdyi 
musejí kromé sebe, ješté mnoho jiných vyživiti svou ' 
prací. Ta zemé jest zajisté nejlépe zřízená, kde každý 
00 možná nejvíce užitečné věci pracuje, a kde také 
každý celý užitek práce a pilnosti své sám zase užívá, 
a nemtisi velikou část výdělku svého jiným, kteří ne- 
pracuji, odevzdávati a s nimi se dŽliti. . 
Dalo by se zajisté ješté obSíméji vypisovati, ca 
vlastně Jest pravá konstituce, přestanu v^k pro ten- 
tokrát jen na tom, neboř jsem přesvědčen, že jiŽ toto 
zde posud řečené dostatečné jest k tomu, aby si 
každý sám zodpovídal otázku: Jestli by se jemu 
taková konstituční vláda líbila, a jestli 
by jemu a každému užitečná byla, a jestli 
JIŽ nyní v Rakouslch konstítučni vládu 
máme? — OuČel tohoto článku Jest ale ten, aby t méně 
vzděláni spoluobčané naši porozumČIi, Že nmohé ne- 
příjemnosti a nehody, které by jisté lidu a konstituci 
nepříznivé strany r^dy za následky konstituce vydá* 
valy, aby luk u múně čiperného lidu konstituci samou 
zostudily — že, pravím, tyto nehody a nepřijemnosti. 
které trpíme, nejsou následek konstituce, nýbrŽ zrovna 
naopak následky nckonstítučnosti, a že by vS«cbny 
^■to nehody a ncprijcmností pominouti musely, kdyby 
opravdivá konstituce do života uvedena byla. 



14. VOJSKO. 

{SlovM I e. ícrvmec r. IHfiO; Sv. S. S. lU-iOS.) 

H. B. Velmi zajlm»vé jeai pro myslícího ilovéka 
"stopovali vanllc a proměny ozbrojenstva u rozUCných 
národa a v rocliíných dobách vzdiliinosli a postupování 
človéienslvfl. Dví mocnosti vidinie usiavlžní na svété 
jako noc a den spolu se potýkati, právo totiž it násilt 
(moc) a vidíme je ^sto tak rozmanité spolu spojené 
a tak ZAse Jednu s druhou v odporu, Že jest již leckdy 
si těžko rozeznati dobře jejich meze a hranice, rozeznati 
právo od násilí a násilí od práva. Často stoji násilí 
proti právu, a právo proti násilí. Často musí násilí 
k právu dopomáhati, čaato zase nisi násilí práva. 

Pozorujeme zajisté, že jest celý svét jenom usta- 
vičný boj, silnéjži moc poráží slabou, znii^uje ji n 
zaujímá její místo; vidíme bojovati živly mezi sebou, 
teplo DC zimou, světlo s tmou, vlhko se suchem, 
tvrdost s mékotou, jedno ustupuje, druhé se staví 
na jeho místo, až zase seslábne a samo ustoupiti 
musí svému přirozenému protívní'fni. Zvírala též mezi 
setwu ve stálém boji stojí, slabŠI padají za obé( sil- 
néj^im. V duŠcvnim svété zase bojuje ctnost s hříchem, 
láska se zištnosti : a poněvadž člověk jakožto duševní 
1 zvířecí bytnost zároveň vlastnosti otwjiho druhu 



»0 



Kwel tUvMíek: 



V sobi spojuje, pozorujeme pfi nim též zároveA: 
hmotné, zvířecí boje (boje se živly a se zvlíaty) 
i boje duSevní. Žádný čtovík, t nejdivčjlí, nejSpat- 
néjšl není zcelu bez lásky, to jest, vždy má nékoho. 
komu prcjc : a žádný Človék i neidokonalojsf není také 
zcela bez zištnosti, nebol by byl človčk s pouhou 
láskou lak nedokonalý a nečlovecký, jako človék s pou- 
hou zištnosti beze vši lásky. Dobrá míra obou tčchto 
3ob2 protivných vlastnosti, lišky totiž I zištnosti, dělá 
pravého dokonalého človéka ') 

K boji o své právo dárut Jest Človíku dvojt moc: moc 
duSevnl, rozum, s kterým jiné o svém právu přesvédiltl 
mSže, a moc télesná, sila, s kterou násilné svého práva 
háji, když by dňvody rozumové nic platné nebyly. To 
víttk jest jenom ta krásnější stránka lidského Života: 
na druhé strané vidíme ate zneužívati člověka i dušev- 
ntch i lélesných sil svých zrovna nuopak, rozumem 
svj-m hledi upírati lstivé cizí právo a moci svou hledi 
násilné ho jiným bráti, když lstí nemdže. Clovék 
hledí jiného človčka obelhati, obelstíti, ošiditi a násilné 
obrati : a tento zase brání se proti lstí rozumem, a proti 
násilí též násilím. A konečné tak uvykl človČk tomuto 
násilí a léto lstivostí, že je ani za zlé, za bezpráví 
nepovažuje, naopak za cnosli. Chlubí se zajisté svou 



*i [Aty ml sniiJ n jkdo Špitni uvroxumél. Jako byoli lítnto níco 
tiibo XMtávali chlil. idimiib podotknout, i« ilttnost jesi 
■ tatoai axbe aldsk* starost ojliié. AtuJoBiuJIsUpovin- 
noM kaiďiho ilovika ■lartii ea také o aebe, a kdjt))' ao o sebe 
pnnlc nctlaral, cliybuje stovna piolo, t» m ncyyhnutetni Jiní 
O nlho atarall muti, klvrjíni t«dy lu oblii uratuje, kterou hy nim 
néttí »{l. Kdo se v&ak Jan vidjr o setw Mtii n nlkd<r o jiné, }Mt 
jobik betě vU lásky.) 




V<4iko. 



ISI 



chytrostí a násilím svým & najde vždy dosti hloupých, 
kteH cti jeho lstivé a názUnlclcé bezpráví jalco právo. 
A kde konsiituini by již jedna z tčchlo dvou lido- 
morných sester sama noobstálit, um s« spoji obé, 
lest zdkrývá násilí, aby svět myslil, že Jest právo. Tu 
jsme nii tom místě, kde neni žádný roicdil mezi loupež- 
níkem na silnici a mezi císařem .Mcxandrom Velikým: 
rozdíl zujisté jen v menši rozsáhlosti řemesla a v menším 
po£tu tovaryšů, pravidla řemesla jsou zcela stejná, 
totiž násili. Loupežník bére stabiímu a zabiji slabšího, 
kdyby naň přisul <iilnéjší, sám bude zjibit; a Alexander 
Veliký jako každý dobyvatel podmaňoval jen slabíí 
národy n obiral je, kdyby se byl vj-daři! nad ního 
silnější, nebyl by osud Alexandra jiný, než chyceného 
loupežníku. 

Vojsko v krásném a lleehetném smyslu toho slova 
jest mužstvo ozbrojené, hájici národ proti nespra- 
vedlivému násilí. Bohužel ale nás učj bi&torie, Že se 
posud skoro vlče zneužívalo vojska proii právu, a že 
se užívalo nejžasleji vojska zrovna k tomu, proti čemu 
býti má, totiž k násili. 

Krásně a ctihodné jest povolání vojska, když nasA- 
cuje život pro krajany své, když pro vlast naši všeliká 
[sná&l] nepohodli, když bdí na hranicích zemé. aby 
mohla zem pokojné pracovat', když srdnaté kladouc 
na váhu život a zdraví své, odráží toho nepntele, jenž 
lobé národ k služebnosti chce podmaniti, když vojsko 
proti domácím, zákony násilně přestupujícím a pokoj 
ruilcfm Jkddcům háji ústavu, zákony a právo: Čest 
a siáva pravím lakovému vojsku! 

Ale když vojsko zrovna naopak jest jenom ná- 
strojem a drábem dcspoUc. když pomáhá utiskovati 



I £2 



Karel HBvli6«k : 



svi vlastni otce a bratry, které by mSto hájiti, když 
pomihi udržovati vtustní lulrod a vlast svou v cUJ 
poddanosti, když jest vojsko místo hajitelem práva 
zastavatelum a nástrojem násilí a ziUné llbovolnosti, 
a dčlí se s utiskovateli národu o krvavou mzdu vydřenou 
na svém vlastním zotročeném národu, kdys vojsko 
samo, jsouc otrokem, pomáhá v poslušnosti udržeti 
jiné otroky ; takové vojsko neJL'nom zneužívá hodnosti 
ozbrojence, zneužívá jméno vojska, jest pouhé žoldnéř- 
stvo, zaprodavši za mizernou cenu národ svůj, právo 
a svédomi. 

Než úsiiiv vojska jest piilii důležitý v nynějším 
sviti, a budeme tedy vyvinuli tuhoto ústavu v rozlič- 
ných dobách a u rozličných národů stopovati. 

U národů na prvním stupni vzdělanosti stojících 
nenalézáme jeŠlé žádr>é vojsko jako stav: každý zdravý 
a dospélý muž jest ozbrojen, hanba by mu bylo ne- 
hájiti svůj kmen, svou rodinu proti cizím, kdykoli 
toho potřeba káže, vytáhnou všichni mužové do boje 
proti nepříteli. Lov a boj jsou jediná zaměstnáni tohoto 
lidu. Rozumí se 0%'šcm. ze wkový stav vécí jenom 
tam místa svého míti může, kde jest lid na nejntiiim 
stupni vzděfanosli, a kde posud žádná vyšit zaměst- 
náni, jako orba, prtimysl a uměni ani nevznikají. Za 
to však mezi takovým národem pozorujeme úplnou 
rovnost všech, jako jest. každý ozbrojen, tak není 
žádný sluhou a poddaným jmého a nedá sebe v pod- 
danost uvésti, leč by byl ve vojně zajat a k Jinému 
národu co nevolník zaveden. 

U národů polovzdélaných pororujeme sice též z v6t- 
&lbo dílu ozbrojeni všeobecné, přece však již mezi 
nimi obyčejné jen jeden stav výhradné se zbrani obírá, 



Vo^ko- 



ÍU 



Jtkoito kutu vojenská. Ostatnt stiivov£ orbou, Feraeslem, 
obcbodttm se obj-iejné pokojně živi, a v krátkém fik&e 
ORft kasu vojenská nade viemi ostatními panování 
do rukou dofttane, což velmi piHrozené jest. Vojenská 
kasta jsouc dobře cvičena ve zbrani, pi-i tom skrze 
své řemeslo (vojnu) navyklá každou chvíli život na- 
saditi, velmi brzy počne nad o&tntnlmi nebojovniky 
panovati, a nevydělávajíc sama ničeho, nechává se 
od ostatnich živiti, což by zcela v pořádku bylo. kdyby 
tato vojenská kasta se jen spokojila ttm, že by své 
ostatní nevojenské krajany od cizých vpádíí a nepřátel 
chránila. Toto však prvotní ustanovení kasty vojenské 
pustl se brzy z oH, ona sice též bojuje proti cizim, 
z vílSl iásti ale bezpotřebnš, činíc sama na ní vý- 
pady a obtěžujic pn tom svou vlastni zem velikými 
daačmi na tyto vojny. Krom£ toho ale utvoří se z kasty 
vojenské brzy veliký počet panujících iíníŽat a velmožů, 
kieřl sťbc šlechtou nazývají, a nejen nad o&tatniml 
ftprostými ze své vojenské tcasty. nýbrž i nad viem) 
jinými kastami (stavy) své zem£ obmezené panováni 
provozi^i, qeHdl se pH tom dle žádného jiného práva, 
než dle meče a násilí. Knéžská kasta obyčejně nejsouc 
od nich přilil vážena, přece pomáhá za dobrou mzdu 
udržovati <vými prostředky lid v poddanosti, Takový 
Slav véci pozorujeme obyčejné u východních národd, 
u kter)'ch přísnost dědičného odděleni stavů (kast) 
panuje, tak že syn vždy Jen to samé provozovati musí, 
co jeho otec. Ku př. v Indii, ve starém Egypte atd. 
Jinou zase stránku vojenství pozorujeme tam, kde 
jistý celý národ již dle jakési přirozené zpiJsobilosti svého 
kraje, a způsobením rozličných jiných pHČin zvláštČ ale 
přičlnénlm některých smělých, podnikavých a ctižádo- 



114 



Karel Hnvl>í«k : 



stivých mužů celý se na vojenské řemuslo vložil, a 
jakožto výbojný na ostatní sousední národy napadal. 
Obyčejné bývali tito bojovní národové chudi, obývající 
kraje hornaté a neúrodné, pH tom tila silného, otužilvho, 
a výpady své činili na počátku jen co loupežnici na 
jiné pokojnéjŠi a zámoinéjšt národy a spokojili se 
napřed jenom drancováním a loupením. na\TaciOíca 
s« vždy zas do své země. 

PozdŽji konečné naučlvSe se z natoupených vJcI 
pohodlnějšímu a nádhernčjšímu životu, vybojovati do- 
konce tyto sousední země a často ještč nesmírné moc- 
nářství sestavili, kdežto pak co pánové nad přemo- 
ženými v nádhero, lenivosti a v bujnosti živi bytí, ai 
tak zmalátnčli, že zase od jiného, ješté zdravčjšiho 
národu přemoženi jsou a podmaněni. Takový způsob 
věci byl při panování perském, macedonském, babylon- 
ském, chinském, mongolském, tatarském, normanském, 
saracenském, tureckém, německém ve siředovčku, ba 
též t flimitné a Špartánt mohou se v mnohém ohledu 
k tomuto druhu ndrodfi počítati, ačkoli je přece radčjl 
do li třídy stavíme, o které hned nyní jednali budeme. 
Takové vyvinutí vojenstva neneslo s sebou obyčejní 
Žádnou kastovnl šlechtu, nýbrž jen svrchovanou de- 
spotii, kdežto se z nejposlednčJSÍho služebníka panu- 
jícího velmože každou chvili druhů osoba v zemí státi 
mflže a také často stává, jako to ve východních de- 
spotických mocnářstvích ješté podnes pozon^eme. 

Trochu u^Iechulejíii, avžak vždy jen pjece hrubý 
obraz poskytuje nám vojenství u národů men^ich, pólo- 
vzdilaných neb I zcela vzdčlaných se řízením buď re- 
publlh&nským iineb palriarcbálnfm, jako byly řecké re* 



Vojsko. 



1» 



publiky a ftímané*) a jako jsou nynf ku pí. kmenové 
arabských nomádů neb polonomádii atd. Tam sice 
též byl každý neb skoro každý zdravý muž vojákem, 
nebyl však jako u divochů pouze (fm, nýbrž provozuje 
svou jinou živnost, jenom ve zbrani se vždy při tom 
cvičil a v čas vojny do pole táhnul. U téchto národů 
niéla vojenství svou velikou čest, ale i jiná zamistninl 
nepovažovala se za nečestná, hrdinská mysl, odhodla- 
nost u cvičenost v t>oji považována jest jako nevyh- 
nutelná spoluvtastnost každého rádného občana. U ta* 
kových národů zachovala se vždy obyčejné občanská 
svoboda, u nich dočkalo se vojenství vlastné nejkrás- 
n^&lch dob, vojsko táhnouc do pole bylo provázeno 
upHmným přáním vSech ostatních a vracujte se bylo 
vítáno zase s srdečnosti, každá rodina chlubila se hrdin- 
skými skutky svých spoluoudů, a odměna vojáku byla 
stálá vážnost u láska celého národu všech spolu- 
občanů. Voják táhna do pole, šel s vědomím, že bojuje 
skutečně pro blaho svých milých doma zanechaných, 
nasazuje svůj Život věděl, že tuto oběf piináši svému 
radu, své vlasti, on vědél, že co v polí vyhraje, vy- 
hraje spolu sobe a všem svým krnjanům. — Nedá se 
v&ak zaujítl, že tento způsob vojenství vedle svých 
krásných stránek měl také tu temnou, že nesl se sebou 
hojnost nepotřebných, téméř bujných válek mezi mulými 
sousedními zemíml a obcemi, které často bez všeliké 
podstatné prtčlny jenom z marnosti n pro Čest po- 
vstávaly « s ukrutnou hrubosti se prováděly. 

Opomíjejíce schválné ten způsob vojska, jakj- byl 
jtž při dalším vyvinutí římského císařství za doby 



■) {OvifiB J4n na poUiku, pokud jtšti bjrli nulým tiároduB.1 



116 



Kar«I HavliUk ; 



praetorianů a v jiných vělSích mocnářstvích podobného 
způsobu, proto že tento xpůsob již neodevzdal mnoho 
novéjšim, o Itterých jednati budeme, přistoupíme l< vo- 
jensivi alředovůkému, lytířsltěmu nebo holdovnlmu. 
Zrizenl feudáJnf, Icdežto každý podrizený man povinen 
byl 3 o7,bfY>jencÍ svými nn rozkaz vyššiho pána svAho 
do boje táhnouti, vyvedlo ze sebe květ rytířstva středo- 
věkého, o jehožto pravém pflvodu nechceme ani pnlii 
ob^mé Jednati. Byl( zajisté tento původ Časem dosti 
neskvělý, t^k jako nebyl za téch iasď misty rozdíl 
mezi usazenými na skále loupežníky, kteři okolní 
krajinu hubili a cestující kupce obírali a mezi vzneše- 
nými barony počitHJici se k prvním rodinám celé 
země. Jakožto nejhlavnější původ rytířského vojenství 
bére se obyčejně to, že vítěz po dobyti zemi mezi vůdce 
svého lidu rozdělil zem dobytou 1 s lidem v ni usaze- 
ným a přemoženým. Tito pak vystavivše sobě na ne- 
přístupných místech pevná kamenná sídla a nasbíravše 
sobě ozbrojenců (rytíři snml jmenovali je pacholky), 
každý podle své vůle a dle svých vlastnosti beze v&eho 
obmezeni provozovali své bqjné hospodářství, které 
posud jmenujeme s hroznou upomínkou >pěstnim 
právem", vybírajíce od pocestných mýta aneb je 
i dokonce drancujíce, vedouce mezi sebou a s okolními 
místy stálé čarvátky, při kterých jeden rytíř drancoval 
ubohé, bezbranné poddané druhého rytíře svého ne- 
přilelc, odkud povstalo přísloví, že sedlák vlasy půjčit 
musí, když se páni krákají; při tom pH vŠem se ale 
poddaný jejich lid ani za člověka nepovažoval, a stál 
beze v.^1 právní obrany v pouhé moci svého rytíře. 
Podobu mezi tímto věkem a našim nalézáme jen tu. 
Že jií tenkrát byli rytíři ze zcela Jmébo dřeva než 




Vqlsfeo. 



l« 



leh ozbrojenci, a že se bylo Již lenlcrát UUc tčžko 
státi 2c sprostého ozbrojence rytířem Jako nyni z« 
sprostého vojáka důstojníkem : rytin byli páni h ozbro- 
jenci (vojáci) jejich služebníci. Byl to ale ías, ve 
kterém byl celý ostatní národ na svété jen pro vojsko, 
' to jest jen pro ty rytíře, nebof tito ztrávilj sami na- 
niháni celé země. vidouce život bujný aniž bylo 
z jejich rvaček jnkčho zisku pro zem. 

Když se vSok po vynalezení prachu ručničnlho 
vojenské uméni vždy více zdokonalovalo, tak že Již 
nebylo dosti na pouhč tělesně sile a na nějekém oce- 
lovém brnéní, povstal také zas zcela jiný zpďsob vojska, 
způsob to tak nazvaných kondoitieríi, to jest cvičených 
lidi v umént vojenském, ktei^i vojnu Jako svou živnost 
provozovali a za peníze se najímali tomu, kdo vojnu 
vedl a jich potřeboval. Sestavováni takových cvičených 
pluků a houfcíj byla za toho času dobrá spekulace, 
která se velmi dobře vyplácela podnikatelům, nebof 
se na tento způsob vedly toho času všechny války 
(zvlůžf za ČASŮ reformace) a kdo víc platil, k tomu 
se hrnulo vice kondottleríi. Máme ješté posud v Čechách 
mncAé nyni velmi bohaté šlechtické rodiny, jejichžto 
předkové co \'ůdcové takových kondoilierů za času 
Ferdinanda II. bojovali na Bílé Hoře, a po vílízstvl 
nad Čechy dostaly za odménu veliké statky- Způsob 
bojováni rytířského a tudy i ryiiřství vyhynulo pozne- 
náhla, nemohouc se udržeti vedle těchto kondottierů, a 
tak má vynálezce prachu střelného také tu nahodilou 
zásluhu, že píÍKpěl k vjrzdviženf poroby a chlapstvf 
(Leibeingenschaft), pončvadž kanóny učinily nemožné 
rytířské hrady a tudy i chlapství. Když ale pravíme, Že 
bylo condoltierstvo lékem proti bujnosti rytířské, ne- 




ISB 



Kaní HavlíM: 



smíme zaplniti, že tento lék sám byl dosti trpký. Již 
samo sebou se skoro rozumi, že tito kondottíeri, co 
Ud najatý pouze vojnu jakožto řemeslo provozující, 
za plat bez ohledu na véc, pro kterou neb proti kteri 
bojovati a sloužíce dnes za peníze jedné strané a zejtn 
za větSf p«nize druhé, byli při tom z vétiiho dílu sbfó 
velmi nechviilitebnú, chováni divokého a rozpustilého, 
a že vojna od nich vedenu byla zvIá^té obtfŽná každé 
z«ml, poněvadž nemajíce jakožto cizincové žádného 
srdce k té zemi, pro kterou za penfze bojovali, oby- 
i«Jn£ nekřesfítnsky drancovati i jako přáteli i jako 
nepřátelé, takže kroniky toho Času strašlivé kusy nám 
o tom vypravuji. ZvIáŠtiS když po ukonienč vojné pro- 
pušt£ni byli a hned jinde pillcžitost k novému žoldu 
nena^i, obyčejní co loupežnici na svou pést země, 
skrze které šli, hubili a obírali, aniž proli nim bylo 
jaké pomoci. Tak nazvaná vojsko Passovské^ 
v Čechách, o némžto nepochybné čtenái^m naŠlm již 
více známo bude, nejlépe vysvitli obyčeje a způsoby 
takových kondoitíerú. 

Po kondotlieřich se teprva začalo tak nazvané sto* 
jící (stálé) vojsko u rozličných mocnářů: nebof dříve 
se po ukončené vojně obyč^né v&echno vojsko roz- 
pustilo a před novou vojnou zase sblruk) a najímalo. 
Pak ale již počali mocnáh>vé u&lavičnČ Jistý počet 
vojska, ovšem tenkráte v porovnáni k nynijitm časům 
velmi slabý, držeti stále i v Čas pokoje. Toto stálé 
vojsko se ale opatřilo na počátku jen veibovánim a Často 
j chytáním a kupováním : jeŠté za času revoluce ame- 
rikánské prodávali nétnečti mocnářové celé pluky svého 



>> Vejiko ptsoovské *trb1o 4o Č«eb r. leil. 



V<4riH>. 



120 



do boje proti americkým republikániSm. Ten 
3b rekrutováni na základe konskripcc, jaký máme 
[:nynl, jest ještě pozdéjSiho původu. — Stálého vojska 
zneužívalo se také jako koídčho jiného, zvlášté ale 
tím, re joden mocnář nad druhého se vynasnažil mití 
Ěetnéjái vojska, ktei^ch se užívalo více jen za nástroj 
osobni neb rodinné ctiiídosti a zištnosti mocnářovy, 
než ke skutečné a potfebné obraně zemsk6. Již to, že 
Se stálé vojsko drželo, zavdalo pnčinu k mnohým 
lehkomyslným vojnám, kterých nikdy zapotřebí nebylo, 
vojnám to obyíejné o kus zemé, který chtíl Jeden 
\ mocnář druhému násilné odejmout a kterýžto kus zemé 
I ani nestál ra ty útraty a bídy uvalené skrze vojnu 
F na obyvatelstvo obou mocnářství, nopočitt^íc již ani 
ty drahé životy, které padly za obét od lidí, kterým 
osobné pranic na tom záležeti nemohlo, komu onen 
kus země připadnouti má. Avšak dvořenfnové a mnozí 
mocnářové, nejJouce sami do boje a sedíce sobe po- 
kojné ve svých nádherách, málo o to dbali, kolik jejich 
v^Jákíi bude potlučeno a jaké bídy a trampoty vojska 
■ama a skrze rxé zase ly krajiny trpí, ve kterých se 
vojna vede. ZvláStí na francouzském dvore panovala 
v lom ohledu nesvédomitost a lehkomyslnost neoby* 
óejni; ví se ku pr. s Jistotou, že milovnice a frcjířky 
královy předpisovaly generálům v dalekých končinách 
bojt^íclm, kterak jednati mají. Nejvčt-^t část vojen 
vedla se o nistedovnická práva ro7.1ičných panujících 
domů, na kter>-ch národům často málo záleželo, bude-li 
Mil u nich králem Petr nebo Pavel-, a co se tu pro- 
lito krve vojsko, co se tu vydalo milionů daní, co se 
tu sneslo bidy a neStésU, co se tu pohubilo statků 
■ rodinných radosti! Tak ku př. všechny nesmírné 



180 



Kard Huvliiek: 



vojny rrancouEsJcé ku konci minulólio a na počátku 
nynéjjiho století, které uvrhly skoro celou Evropu do 
nesmírné bídy a do samých státních bankrote, vedly 
se jen proto, že mocnái-ové evropejŠtf nechtéli uenat 
francouzskou republiku, ačkoli Jim viastnč po tom nic 
nebylo, co Frnncouzové ve své zemi dělají, a jakou 
vládu tam mitl chtéji! 

Každý sob£ snadno pomyslí, jaké neštastné a ne- 
milé následky nynéjéi drženi tak nesmírní četných 
vojsk, predné již pro vojáky samé pak ale i pro zorné 
a národy míti musí. Spatné následky pro vojsko samé 
jsou příliv putrné a sice: Plat vojska při tak nesmírném 
počtu musí býti co možná nejskrovnéjSí, odkud by se 
sice nabralo pcnčz? U n&i v Rakouslch mň ku pr. 
důstojník vojenský men5l plat nei topič některého 
kancvláre, a plat sprostého vojáka jest tuk nepatrný, 
že jest skoro až tČžko pochopiti, kterak se múze zdravý 
človék za ty peníze jen uživiti : a pří všech téch skrov- 
ných platech pohlcuje jen vydáni na vojsko bez mála 
Cťlč zemské pi'ljmy, tak že skuro viechna ostatní vydáni 
jBou na dluh. Dále také při tom tak nesmírném počtu 
vojska není možno pomysliti na nějaké zaopatření vyslou- 
žilého vojáka. On obyčejné zapomene na vojné na své 
řemeslo, jestli které umel, a co hlavnčjdí jest musi od- 
vyknout práci a pak se poile domů skoro jako žebrák, Jsa 
sám sobe a jiným k obllži. Každý beztoho ví, že málo 
kdo z téch, kterým určeno Jest celou kapitulaci jako 
sprostým odsloužiti. rád na vojnu jde, kdežto pro n*ho 
žádné veliké itísif nekvete. když ale jest počet vojska 
tak četný, padne tento nemilý osud ovšem na velmi 
mnohé, Dále pak musí povážiti sám kaidý voják, jak 
veliká to jest obtiž pro zem živiti tak nesmfrná vojska, 



V<4alu>. 



131 



ktorá ovšem nic nevydSlávajf, n tiidy od ostatních 
pnciijicích živena býti musí: kterážto vidomi, že ná- 
rodu obtížen jest a že národ mrzutí na lak četné 
vojsko hledf, nemůže vojáka žádného tížiti. 

Pro Bern, pro národ vypudajf ale z tak nepH- 
méňného počtu vojska tim větší nehody: pfednS jiŽ. 
ž« velikými daními obtížen býti musí, za druhé. Že 
n odeijme tak mnoho pracovitýťh a silných rukou 
užitečné práci, dále že zom6 veliká nepohodlí ubytováni 
s převáženi vojsk při tak hojném počtu nésti musj, 
dále že vyšluuř-ili vojáci pak po vyslouženi nemajíce 
již buď schopnosti, buď chuti k práci, za obtíž padnou 
obcím, dá!c že se skrze nucený celibát, ve kterém celé 
vojsko drženo jest, nesmirně mravnost niS), hlavné 
ale, že při tak Četném vojsku tak veliký počet rodin 
étésli své domáci a často i hlavní část výživy tratí 
odvedením nejsilnžiSích a k práci nejschopnéj^fch 
mladíků na vojnu. 

Co se ostatních vlastnosti stálého vojska za našich 
iaafl (lolýíe; o tom snad nejlépe jest pro uvarování 
mrzkosti docela pomlčeti. Každý zajisté ví, kde jej 
střevíc hnétc, i voják to ví, i národ to vl. 

Jedny noviny vládni vj-jadřily se nedávno, že hlavni 
účel vojska nynéjšiho v Bvropé není jtŽ proti cizímu 
nepHteli, nýbrž proti domácím nepokojiSm, a že vojsko 
jest nyní obhájcem evropejské společnosti proti sociali- 
siilm. Já však pravím: pokud nemilžcte dát každému 
sprostému vojáku nejméné 300 zt. stř. na rok, hledejte si 
pomoc proti socialisliSm na některém přimérenějším 
místi. 

Jisto jest, že voják jest ničím zcela jiným tam, 
kde bojuje pro své přesvědčení, kde bojuje s láskou, 

8» 




13S 



Kwfll HtTlíSdc: 



kde bojuje ke svému a svých milých opravdivému 
prospěchu, nežil zase tam, kde bojuje jako pouhý 
nástroj, nevSda sám, jaké následky budou z jeho vf- 
tézstW. Nadšeni vojsk pH bitvách náboženských, ku pr. 
n^ich praotců Husitů odolavších tenkráte proti sebra- 
ným žoldnérům z celé Evropy, nadšení Francouzů 
za Časů jejich veliké revoluce, s kterým vítězili též 
nad vojskem všech evropejských mocnářů a mnohé 
jiné příklady lomu podobné podávají nám nejskvělejší 
důkazy, že jest něco jiného voják a něco jiného Žoldnér. 



15. RUSOVÉ. 

(Storan s 10. £erveM«« r. 1850. Sv. 3. S. 496-500.) 

• Rusi, kun smčřujciř — Ktod- 
p<Hr(dá. CůxtrrBým svukctn hoinoni 
svoatk, huti ki«st«vuj« tw vaJueh 
praralenjř Jtko kípttn, letf ttrosou 
vÍMhao, eokoti je« na >«ml a vy- 
b5b«J(c« >« uatupují Jí % cesty 
Mtatni národy o bosudúnvat* 
Oogta. Mrtvi Dmit, 

H. B. Znáte vSichni tu pfseA o niském knulu 
zpívá se známou notou I Rus a knut, a. knut a Rus, 
toť jsou dví myMénky, které v každé německé hUivé 
nfljblíž vedle sebe sedí, a již jsem z totio ohledu koli- 
krát litoval, že se knut, nejmenuje raději knus, aby 
se to na Rus zrovna lýmovalo, coí by zajisté byl dů- 
ležitý phspčvek a znamenité ulehčeni pro německou 
poesii. — Víme také, že každého z nás, kdo nccbcc 
byli Nimcem, cAyieJné nazývají »c 1 1 1 cl e m a z b o ž n o- 
vatelem knutu*, a nebylo by skutečné divu, kdyby 
lidé, jako jsme my, opravdu ctili knut a klaněli se jemu, 
neboť ruský kntit jest snad na svčté jeŠté la jediná věc, 
které se bojí U vclkončmcčti žurnalisté, kteří se ani Boha 
nebojí, neznajíce kromě Eíníges Deutschland žádnou 
spravedlivost a také nic svatého na svélé. Proto 1 já sám 



IM 



Kw al H«vlíi«k : 



velmi Často po přečteni nékterého ffsla >Ost-Deutsche- 
Post- a podobných Éasopisfl se srdečným utéáenfm po- 
divám se mi svůj ruský knut, který jsem si na věčnou 
památku z Moskv>- pHvezl ') » oddechnu si: In hoc 
sígno vincesl coS se vykládá po česku: Kdyby 
nebylo tč báznS před Ruskem, jak by s námi teprva 
nakládali! 

Jest ostatnS včc v&eobecn£ známá, že mejf osiatnf 
národové Evropy, zvláStě pak Nfimci, velmi Spatné a 
omylné mfnŽnl o Rusku. Rusko jest všelikým způsobem 
jak řečí tak náboženstvím, jak písmem, lak obyčeji 
od všech ostatních národů a zemi rozdtlnó a tak 
zceltt pilvodnf, že jest proto cisinci třeba 1 několik let 
v Rusku pobyl a KŠi tuto křižem byl procestoval, 
Velmi těžko míti pravě ponětí o tomto velikém slovan- 
ském národě. Cizinec přebývající v Rusku, obCMje 
výhradní skoro zase jen a cizinci, se svý-mi kn\jany, 
kter>'ch tam najde všude hojnost, aneb na neJvýS 
obcuje s níkterymí třídami obecenstva ruského, které 
z vřtsího dílu cizozemské obyíeje pHjnli: s pravým 
ruským národem nesetká ^e skoro nikdy a co o ném 
ví, ví zase jen od slyšní, od slyšní to z úst Udí, 
kteři tak málo znají Rusko jako on sám. K tomu pn- 
cházi ještě to, že včtŠí Část cizinců a jmenovitě NČmcfi 
již s jakousi závisti a nenávistí na vÁechno ruské bledl, a 
tedy na všechno jen skrze barevné sklo svého vlastního 
nepHznlvého oka hledí, a pak k tomu ještě naschvál 
starostlivě všechno zlehčuji a nenávistí svou pokalí. 



>) K. ÍU\liitii byl od lediu r. 1843 ai do 6. ittveaee t. IM4 
T Moskrě vychovif.clem. (V» Tobollu Zd. V.: Ze ilvo:* Kul« 
HavlilKa. Kvíly IB02. 7e~S3.) 




Rtiuvé. 



I» 



Odtud přichází chybné ponětí, jaké má Evropa o nej- 
vttil řiSl na východu. 

Nám ale, jakožto Slovanům nesluší prijíniati mí- 
něni Bvé o Rusku z takových kalných pramenů, pro nás 
má Rusko tim vétSí důležitosl, a máme-li chybné a 
Talc^né smýšlení o nčm, upadneme jisté také domnoh)'ch 
chybných, nám samotným škodlivých kroků, nebo( 
mylné smj-šleni jest vždy základem mylného jednání. 
Détinskójest představovati si skutečnost v£c[ lak, Jak 
se nám libí, neb jak bychom si to pfíUi: nýbrž mu- 
síme si je představovati, jak i^kulvčnč jsou. 

Předevšim musíme vždy děliti od sebe ruský národ 
od )eho vlády. Něco jiného jsou Rusové, naŽi slo- 
vanSti bfatřl, národ veliký, dobromyslný, velmi schopný 
a íjpemý, zachovalý ve staroslovanských dobrých oby- 
čejích, národ s velikou budoucnosti, od kteréhožto se 
i my i v»ichni oatalnt slabší kmenové slovanšti pro 
budoucnost jeáté mnohého dobrodiní nadíti můžeme: 
a néco jiného jest zase nyníjií ruská vláda, vláda to 
zc«la dle cizích, nechvalilcbných obyčejů ch>tfe zo- 
snovaná, jejížto nejhlavnější nástrojové jsou cizinci, 
beze všeho citu k národu ruskému. Velmi bludné 
a proti svému prospěchu bychom (edneli, velmi bychom 
lezli do pasti od našich nepríznivců a z.-ivislnfků chytře 
nastrojené, kdybychom tento rozdíl náležité nečinili, 
kdybychom se dali skrze darebnosc a chyby ruské 
nynéJŠi vlády popudiu též proti ruskému núrodu, kdy- 
bychom považovali absolutismus ruské vlády za vlast- 
nost a za vinu ruského lidu, kdybychom proto, že 
cár ruský viude v Bvropé zkaziti hledí konstitučnl 
a právní vlády, zanevřeli proti svým rodným bratHm, 
ruskému národu. Vlády pomíjejí, národy trvi^l: koli- 



I3ft 



K«r«l HirU£«k: 



kero zpilsobQ rozličných dobrých a Špatných vtad 
dočkat se Již každý nám povědomý národ? Kolikráte 
jsme jen my sami Čechové upadli z konstitučniho 
svobodného zťizeni zase do absolutismu, ze samostat- 
nosti do poddanosti? Kolikráte se u nás vláda změ- 
nila? Považme, že ku př, nynéjšf republikáni Fran- 
couzové ještě před 70 le^ měli zrovna takovou, ba 
Je&tž mnohem Špatnéjs! vládu než jest nynf niská! 
Mějme vždy slu^S na mysli stálost a důležitost nár 
rodů a pomljejičnost jejich vladl Nepřehlížejme nikdy 
onu velikou pravdu, že bylo zapocřeoi kolik lisích let, 
aby se utvořil a vzrostl ruský národ, že ale za jednu 
noc, za Jednu hodinu může povstati a zase pominouti 
každá vláda. 

Neupadejme ale z jedné chyby do druhé: umějíce 
náležité oceniti trvanlivost a důležitost národu samého 
vedle pomljejičnosti vlády jeho, nevěřme lehkovážně 
a zcela nesmyslně, jak mnozí dětinšti radikalistové 
evropští vSH a Hkaji, že snad jiŽ dnes nebo zcjtra po- 
mine v Ruších absolutní vláda, že dnes nebo zejtra 
vypukne revoluce proti cáru a za ní butf konsti- 
tuce aneb dokonce i republika; dětinskými zajisté jme- 
nuji takové řeči o všeobecné nespokojenosti v Ruších, 
o vSeobecné nenávisti proti cáru, o ruského vojska 
konsiituěniml myšlénkami naplněných myslfch atd. atd., 
dětinské jmenuji takové smýélem*. poněvadž nejsouc 
přiméieno okolnostem v Rusku, mumými nadějemi jiné 
nirody napliiuje a snad k ne rozvážil vostem a do ne- 
štěstí přivésti může. 

Kdo takové věci mluvi neb věři, ten buď nezné 
Rusko, aneb ijmyslně jiné podvádí, drže se 
jezovitské : účel zasvěcuje pru&tředk)'. Mohou se 



4 



nezná í 

zásady ^Ě 

1 



Raaovi. 



137 



Státi vbci nepředvídané a proti nadáni všelikého lid- 
ského rozumu, pokud vSak se dá soudil dte zkuŠe* 
nosti, pokud se dají předvídati budoucí včci politické : 
není ani pomýleni, uby se v nijakém Již brzkém čase 
mohl podařiti v Ruších néjuky znamenitý převrat ve 
tHzeni zemském, aneb jinými slovy, aby se po^tíslíla 
revoluce proti cáru u absolutismu. 

Jedinu Dtmna jest v Ruších, která by schopná 
byla provésti nijakou užitečnou revoluci proti absolu- 
tismu cárskému, strana totiž slovansko-pravoslavná,') 
Jsou 10 praví ruSli vlsstcncovc, kteří se obyčejné, vy- 
Jmouc professory, vzdaluji od veřejných úradQ, kteH 
se též vzdalují dvoru cárského a Petrohradu, nazýva- 
jíce Petrohrad cizozemským odnarodnčlým mČslcm, 
jsou to mužové, mající opravdové ruské vzděláni, zna- 
jící ruské dějiny, znající ruský národ, mužové, kteří 
přijalo z ciziny vzdéláni již skutečně ztrávíli a na 
prospěch Ruska obrátili, kdežto větStna obyčejných 
niských svétákŮ jen povrchně jest potřena evropej- 
átinou, brebtnjice cizími jazyky a přijav^ clzi my- 
ilénky i se v&f záStí a s opovržením proti ^-Šemu 
ruskému, Jak to u cizinců obyi^jno jest. Tato vlaste- 
necká strana zná také dobře Jiné slovanské národy 
u zřízeni professur slovanských nu ruských vysokých 
dkolách jest její dílo: a nejvřelejší touha léto struny 
Jest, aby se stalo Rusko časem svým podporovaiclcm 
a protektorem všech ostatních Slovanů proti jiným 
kmenOm je utiskujícím. Spolu se drží tito vlastencovi 
horlivé svého domácího pravoslavného (slovamko- 
Ťeckétio) náboženství, umějíce dělati dobrý rozdíl mezí 



') Ryta to stnuA t. sv. ftiavjanofilA. 




13S 



K4k1 HAvUteh : 



náboženstvím samotným a mezi pověrami od zištných 
aneb n«V£dilaných knéií přitroušenými, kdežto oby* 
iejni oetatni ručt( svStátcové, vracejfce s« z cizozemska, 
buď xJiola ncvéry aneb ním«cké)io protestanulvl se 
drží, které jest zc«la protivné národnímu duchu ru- 
skému. Tato strana, ačkoli }tst posud Jen velmi ne- 
patrnou menšinou v Rusku, byla by přece schopni 
v krátkém čase platnou a pořádnou revoluci provésti, 
neboí přfldné mezi vyšším důstojnictvem vojenským 
má mnoho pHznivcá a zn druhé by mohla při své 
upHmné lásce k niskému lidu prohlA&enim osvobození 
mužíka (sedláka) z panské poddanosti velikou vitilnu 
lidu venkovského dostati na svou stranu, a také mezi 
kupci, stavem lo v Rusich nejnérodnéjšim a nejvlaste- 
neitéjšim by na&la bohaté a upHmné spojence. Al« 
praví tato jediná strana, která by nějaké vyhlídky nn 
ifastné povstání míti mohla, nechce sama k věcí 
takové přistoupiti, a to z přičiň velmi důležitých. Tito 
ruskoslovanit! vlastencové védí dobře, že celá Evropa, 
jmenovité ale němečtí sousedé, Slovanům velmi ne- 
přízniví jsou, hledíce so zveličovati na ujmu slovan- 
ských sousedů. Kdyby tedy v Rusich nyní vypukla 
revoluce a stala se néjaká veliká změna ve vládé, 
z čehož by nastati musela nevyhnutelně na čas an- 
archie (nepořádek), a tudy slabost vlády, ne-li dokonce 
odtrženi velikých čásU od ruského mocnářství: zajisté, 
že by tetu přtležilosti použili nepřátelé Slovanstva ke 
svému prospěchu a na ujmu Slovanů. Budo-U viak 
ještě nějaký Čas způsob nynější vlády v Rusich (t. J. 
neobmezer^ samovláda), jisto jest, že taková silni 
vliida provede nejlépe jednotu všech i nové naby^ch 
iástl mocnárslvi niskěho, že se zalfm všechno pevni 




tttmi. 



m 



■ 



}{ co nerozdílný, ohromný c«I«k, že se za ten Sas 
jefité i muUrii^nČ zdokonnii Rusko a nabude vplyvu 
viude, aby pak již na dlouhou budoucnost pojiitíno 
mu bylo první místo mezi národy tohoto svita. Ač- 
koli tedy rusko-slovanšii vlastencové nejsou přívrženci 
absolutní vlády, drží ji přece (a jak myslím, s dobrými 
důvody) v nynčjších okolnostech za dobrý nástroj ke 
zveličeni s utuženi ruského mocn^ství. Svoboda po- 
litická se pak snadno dobude, a moc a vplyv zijstanou 
nové s%'obodomyslné vládS co dědictví po bývalém 
absolutismu. 

Rusové měli také skutečně to ^těsti, ie v dosti 
krátkém čase po sobe méli nékolík schopných, činných 
a energických mocntirů, jejichžto duchu dikovatt mají 
nynřjíi moc své Hie, která by zujisté nebyla nyní 
první mocnosti evropejskou, kdyby nebyli v krátkém 
čase po sobí nad ní panovali Pcír \''eliifý,') Kateřina U., 
Alexander I Mikuláfi. Komu povédomo jest, jak ne- 
patrné Rusko bylo před Petrem Velikým a co jest nyní 
za Mikuláše Pavlovice, lení zajisté vida tak neslýchaný 
pokrok, vyznati musí, že múli Kusové ze své absolutní 
vlády kromé zlých také velmi mnoho dobrých následků. 
Jenom na ten zpťSsob bylo všechno to možné, kdyŽ 
v jednéch rukou ležela celá moc ruského národu, a 
když podle jedné hlavy řídilo se jednáni jeho. 

Nesmi se vůbec mysliti, že jest ruská vláda tak 
nesmyslná a tok tatarská, jako se jevi v popisech, 
Trtéit německých cestoviitelú a žurnalistů, nesmíme 
si také ruskou vládu představovati tak, jak nám ji ma- 




■} Prtr Veliký (ISSft~l7i&}: KiitKna ti, (I7e3-in>e]: Ale- 
xindcr I. (I80I-I82G): MUroUÍ I. ll88&-tl)U). 



140 



Kwd thHBit: 






lu)i PoUd, Jichžto turvy jsou jen poafaá iluč : naopak 
ruský absolutismus }e»t moobem snesitelnéj&t, než n- 
kouďcý absolutismus před r. 1848, proto ie Jot poh)^ 
livý, ži\-ý, ponivadi zamezuje sice národu x^ecben 
podil v politice a ve %'ládě, ale otvírá mu za tO ne- 
smírné pole pokroku v každém jiném ohledu, ■ stari 
se tak skutečně o ustavičné zvelebeni a smocnéol 
Ruska. Rus vidi očihledč viast svou zkvéUtti a adW 
se, a to mu podává alespoň jakousi úlccfau za nedS- 
statek politické svobody. Cár není snad, jak by nikdo 
myslil, od lidu nemivjdén, naopak musíme ři^ že jest 
v celku velmi ctén ba milován, nebof car nevystupuje 
nikde u tldu Jako utiskovatel, a sprostý národ nevidi 
nikde »e strany oira nijakou obtíi pro sebe, 
zlé pHčJtá obyiejni jen ouřednlkám. 

Abychom lo, co by se snad mnohému podf 
zdálo, lépe pochopili, iapod(A( bude rozličné navy a 
Části oby\-atelá Ruska po sobě probrati. Dajlí se lotii 
pozorovati tyto ncjpalmřjy hlavni rozdtly v ruském 
obyvatelstvu: L Národové neruští, podrobeni. 2. Ruské 
mu^^ictvo, poddané rozličných pánů. 3. Cárili muříd, 
L J. svobodnícL 4. Kupectvo. 5. Duchovenstvo. 6. álechta. 
7. Cizozemci. 

Co se předně jiných, neruských národít dotýČe, 
kteH v mocnářství ruském obývají, a kterých jest velmi 
mnoho rozmanitých druhů, ti ovšem nemají pražádnou 
přičínu ke spokojeností s ruskou vládou. Jsout oni jak 
v národním tak v politickém, Uk náboženském ohledu 
poddaní a podrobem' a v^možným zpiUsobem se zni* 
iíuji- Počet jejich jest ale v porovnáni k počtu Rusd 
velmi nepatrný, a skrze rozdrobeni jejich co do původu 
kmenového 1 co do zeměpisného sídla nemohou býti 



4 




Rhntí. 



Ul 



I 



nikdy Rusám nebezpečni, osud jejich neodvolatelný 
Jest utonouti časem svým ve velikém moři ruského 
národu a při chytrých a energických prostředcích, 
kterých k tomu vláda ruská užívá, stane se poruštím 
Jejích v krátkém čase. 

Lid poddaný ruský (mužíci), jenž jest nej&tnéjšl 
stav. jest pravý nositel vSech břemen a otrok v pravém 
smyslu toho slova, který se za peníze může kupovati 
a prodávati. Právě tento lid ale skoro nikde nepřijde 
dohromady s vládou, a nemůže nikde cítiti obtíže od 
císaře, naopak vidí v císaři jeJté ochrance svého proti 
pánům svým, proti Šlechtě. DanČ odvádí šlechta, a co 
nejobtížnějšího jest. služba ve vojsku, i to před oíima 
lidu poddaného neuvaluje naA císař, nýbrž Šlechta, po- 
návadž šlechtíc ustanovíme ze s%'ých poddaných ty, 
kteři do vojska odvedeni býti mají. Když se ale pováži, 
že Rusko posud jest v celku málo obydleno, a pH tom 
zem£ úrodná, íe tedy t nejchud&t ólovík má živobytí 
materiální dobré (neznají ku pr. Jei^tČ ani brambory 
co obyčejnou stravu, nýbrž záživnéjíich pokrmů užívaji), 
a Že dále £lovék na nízkém stupni vzdélanosti jiných 
vyiiich potřeb uai nezná, když dále povážíme, že 
v celku ruská Šlechta nezachází tak kruté se svými 
poddanými jako ku pi. zacházela polská, že ruské obce 
mají na jejich okolnosti velmi dobré zřízeni a samo- 
správu, a ačkoli jest moc vrchnosti dost neobmezená, 
přece Již panuje jíslá tradice, jisté starobylé obyíeje, 
proti kterým se ani vrchnost opírati nemůže: musíme 
uznati, že ncmúžc panovati v lidu tomto taková ne- 
spokojenost. Jako |by] se snad mohlo mysliti. Ostatné 
máji tyto vesnické obce v Ruších ještí zřízení staro- 
slovanská, patriarchální a témér komunistické: totiž 



Í4S 



Kartl Havlttek : 



každý dorostlý muitský spoluoud obce dostane stejný 
kus zcmé, a kdyby se počet oudů (sousedů) zvřtiU, 
stane se nové rozdílení zemé. Takovým způsobem 
má každý svou usedlost, která po jeho smrti zase obci 
ptipadne, a kdo se narodí, narodí se již také s usedlosti, 
kterou mu obec před doi^étosli jeho odevzdá. N'eni 
zde mistu, abychom obšlmíji rozkládali foto zajisté 
jinde ve svStž neobyčejné zHzení obecn! v jeho podrob- 
nostech a v dalším provedení: dosti n« tom, když 
z (oho již řečeného každý pozoruje, že neni v Ruších 
Žádný tak nazvaný proletarjál. 

Cárští mužíci, to jest ubývající na statcích cáiu 
samému náležících, a dle počtu skoro tí«tina víSedi 
ostatních mužiků jsou nejstatnijŠi £ást ol^atelstva, 
Ponévadž se v Ruších mezí osobními příjmy císařskými 
a mezi pokladnici zumskou žádný rozdíl nečiní, ne- 
ttuJI také i tito jen jedny danČ, které jsou zároveň 
jejich povinnost vrchnosti i císaři. T^-to dané jsou 
Jako vůbec dané ruské, velmi mfrné a neobtČiuji do- 
konce lid tento, který užívaje volného obočního zřizeni, 
svobody obchodní a pcůmyslné, (v Ruslch je svobodn 
promyslu a každý může dle Dbostt své provozovati 
řemeslo a obchod, jaké chce)r " nemaje nad sebou 
iádrwu vrchnost kromé obyčejných státních úíadů, 
obyčejné jest zámožný, přičinlivý, pracovitý a (Kř«de< 
vším velmi průmyslný. Nikde není pravá sociální theorie 
tak zdraví a užitečné do živom uvedena, jako praví 
v Kusich t mnohý francouzský *iocialista, který vy- 
mý&lj podivné a nemotorné plány k provedení svého 
učeni, m<^l by se podívati do Rus, do zcmé vlků 
a mrazů (i»k on m>-8ll), a uviděl by tnm socialismus 
zdravý pod kHdly ruského orla v nejpéknéjálm roz- 



Ruwvé. 



H3 



kvetu, sociiilinnius, pru l<ter>' [by] Jej ve francouzslté 
: republice do včzenl uvrhli. Uvidil by tam, jnk celé 
'vesnice vtdlc svého hospodářství dle komunistických 
zásad rozdčlcnčho. zase dle socialistických zásad pro- 
vozují fabriiné (obyčejné v zimŽ) některé řemeslo. 
Jedni kupuji zásoby materiálu, jiní dělají jedny částky, 
druzi jiné, u tam zas jiná, až jest véc hotova, jíní je 
zase po svété na prodej rozná^jl, a o užitek se všichni 
dle itásluh déll. Socialista francouzsk>' uvldél by, klerak 
artčie (Uk se Jmenuji v Kusich tyto socialistické, 
průmyslové neb ohchodni spolky) rozličných řemesl- 
níků pfejtmi^l stavby, délfce se společné o výdilek, 
kterak kas jiné ortele na celé léto se ke spoleiiné práci 
spoji, dohromady se po ten celý čas stravují s pak nu 
zimu, rozdélh^e se o výdČlek, domů se navracují. Tak 
se uhýbají Spekulantům, aby jim do rukou nepadli 
a z polovice zdarma pracovati nemuseli. Socialista 
francouzský vidél by artéte ruských obchodnických 
mládenců, kteří majíce společnou pokladnici, sami ze 
sebe ob;hodnlkiim mládence k lomu, k čemu je p(>- 
trebqjf, schopné dohazuji, za jejich správnost a vérnost 
penéžlli stoji, kteří pak, když si svá léta odsloužili, 
od spolku pomoc dostávají, aby se mohli samostatná 
usaditi. Zkrátka nikde snad neni vldéti tolik praktió- 
inosli ve spoliováni, a spolu tolik svobody k tumu 
(vyjmouc ov^em politické spolky), jiJco právč v kuších, 
a v iadné jiné zemí není rozumný socialismus tak 
v životě, jako pravé lam. Prává ta svoboda a samo- 
statnost obcí, která so v Ruších udržela, a ony ži%'é 
zárudk>' moudrých a praktických sociálních zřízeni, 
proroki^i Rusku velikou budoucnost v pozdéjšfch leiech. 
Nei^ uchýlil jsem se od předmětu a musím dolo- 




144 



Ktnl HavUMí: 



Ěiti, Že kdo by si náležité vyobrazeni o stavich v Rusku 
dJHatl chtil, musí sobi tyto cárské mužíky my^Liti asi 
jako u nás usedlé sousedy a řemestniky; a mužiky 
vrchnostenská zas jako u nás služebný, nádcnnický, 
žádnou usedlost nemající lid, jako ast nejchudší třídu 
vesnldcou a mésiskou.') A v takovém pádu jest ovšem 
osud tohoto lidu v Rusich dle mého mlniní lepši než 
u nás : mužik musí sice též pro svého pAnn pracovati 
jako u nás Čeledín neb nádennik, avšak vlče £usu mu 
zbyde pro sebe než u nás, pak ale má pojisténČj&f Ži- 
vobytí, má svou usedlost, svAj vlastni domov a Jest. 
když odbyde svou práci pro pána, zase přece také 
sám svým pánem. 

Skutečný méSfanský slav Vlastni Jsou jak Již 
praveno cárští mužici, (svobodnicl), oni totiž nem^ii 
kromi cárá žádné vrchnosti nad sebou a Jsou úplni 
pánové svého jménl a svého času, a provozuji také 
vedle OTby silné prílmysl, Jsou též dosti zámožní*). 
Méjťanský stav podle Jména jest v Rusich nový Ještě 
a neveSel téméí ani pořádné do Života, nebot dříve 
se v Rusich neznali jiné stavy, než mužik {nevolník). 



') [Sluii lotlí vidiú, M ineil cuikýntl inuiUcjr iicní jU kiÓBJ 
mdli lUrú. j»ko kq př u nás bylo ve vsícb j«l(ž ■« i«su pad- 
diBEtva toiift M<lUcÍ, P&I-. ífnQiaiei, domkáři, chalupaiel, podni- 
bore • kon«íni 2el«dinav^ V RuhííA jsou vrotuioMaaM nniiiel Jli 
poaMni (tav a jsou al noil sabou Eocla rovni.] 

■) [Kdyi M nikterAiD uhorého svobodníka. <«r«kUio niuiika. 
ktařj sa obrícjai v kntji od jiných nenaaináraji, MpUě, Jako jast 
v RusMi obyí«j: tči í»l. Jak sa Jmennja tvflj pAaí< — odpovi 
a bidým litmichatn : •Cospodina Romanora*, (pana Romiao*a, 
přijmtei eisaíakj rodiny niskí, Jtfcu u Dis Habsburn), klcfýtnito 
laňaa dává brd) a Uboatl na aioaumínou, la vrehaoatl ncmA a I* 
•vabodnlk Jaai.] 



4 



4 



4 



Ibuové. 



I4S 



kupec, knéz a dvoranín (SlechW). Tcprva v novčjŠich 
iias«ch provedeny jsou strany císařských mužiku ta- 
kové raformy, které z nich učinily slav prostředni, 
rovný niž£imu méšíanstvu, tak že nyní obyvatelé mést 
(lak zvaní méštaniné) s témitúsvubodniky as kupci 
dohromady střední stav tvon. 

Kupcové ruští ješté posud jsou jako nČjaký způsob 
kasty a jsou obyčejní velmi zámožní, ncboí obchody 
Jsou tam jisté velmi znamenité a výnosné. (Židé ne- 
smijí se v Ruších zdržovati, vyjmouoe zemé k bý- 
valému královsh'! polskému náležející). Tito líusové 
vj-xnamenávají se proti obyčejům v jiných zemích 
zvlňStS svým patrioíismem a nesmírnou obětavostí pro 
[Všeobecné jak státní tak t církevní dobré. 

Duchovenstvo jsouc naskrze ženaté, tvoři však 
[též uzavřenou kastu, jest zcela podřízeno mocí .cárské, 
' nebof cár jest spolu jako papež řecko-slovanské církve. 
Kromé toho v nejnovější době vláda naskrze to pro- 
vádí, aby krtěŽslvo bylo placeno z dflchodů státních, 
a ustanovila také slušné platy, kdežto drive byla vý- 
živa kněžstva jen chatrná. Z toho se dá posouditi, jak 
dniece se knéžstvo drži a držeti musí cara. a není 
snad nikde jinde příkladu, aby absolutismus světské 
vlády tak chytře a s takovým prospČchem byl použil 
církve ke své podpoře, ke svému užitku jako v Ruších, 
a může s« říci, sprostý étovék skutečně drii cara za 
plnomocntka Božího na zemi. ■- Ostatné až posud 
nestálo v Ruších knéžstvo na takovém suipnl občan- 
ském jako ku př. u nás, nýbrž na mnohem nižSfm, 
a n&leži í stran vzděláni i stran váženosti jenom k nižším 
stavům, \yjmouc ovšem vyšši ddstojcnsiva. 
I<*«UÍ«k: f^tÉiKHi ipMj lU. 10 




14« 



Karel Havliíek; 



Šlechta má ovŠ«m vctikó přednosti, aviUk jest 
proto snesítelnéjŠi, že není dědičnou') ani žádnou 
uzaWenoii kastou; ilechlicem se stane ^ždý, kdo 
jistého stupně buď v civilní nebo vojenské státnt službé 
dojde a sice tak, ie již každý oficír a kaŽdý student 
na vysokých Školách jest šlechtic, tak ie ovSem jest 
snadno šlechtictvf dojiti. MQíe se tedy Hel, ževRusicti 
Šlechty v nn§em smyslu ani žádné nenf. Šlechta ob> 
sáhuje v sob& spolu c<lou tak nazvanou inteUlgencl 
a dá se dSliti n.t Iři hlavni druhy, lotiŽ ou?ednic(vo 
civilní, vojenské dQstojnictvo a pamčštíky (majitelé 
panství). 

Oufednlclvo civilní bohužel! jest vlastné obyčejné 
pravá metla ForaonskA, a mfižcme je nazvati skutečné 
ncjvétsí bolesti ruské Hše. Jsou to jedním slovem pravé 
pijavice, a jméno činovník (úi-ednfk) má již v sobe 
u ostatního lidu jakýsi přlzvuk, jako by řekl zlodij. 
Ne snad jako by nebylo i mnoho dobrých a svědo- 
mitých, ale ti jsou v mnohém ohledu prcce jen vý- 
jimky. MajK také civilní ouředníci obyčejné velmi mate 
platy, nékleH skoro jen nékolik zlatých až k neuvě- 
řeni, A proto Jsou jit témSř na nepravé a nepoctivé 
\'ýdélky odkázáni, a béda tomu, kdo má v úiadi co 
dělat, vlastné béda jeho kapse 1 Avšak 1 to neŠkod) 
vlostné cáru a vládě v očích lidu; kdyby mČli úřed- 
níci dostávat vétSi plat)-, musely by být také vétSí 
daně, a tak tedy lid nejsa stísněn daniimi říká: O což 
císař a vláda, ti jsou hodní, ale ti úředníci ti nás 



i 



■) (áíKlilielví {irejd* jM ■ oK« na a)-ii«, vauk ilochtica, 
JmI Jali hotano muii sobě um i^Uchllclvi ■ pnivo s ntho f>o«l 
■a)iol vjnlouiití, Hal Ptut V. chiil phnullll ilicl^tu (l>ol«r7 ata 
k alulbóBi xátolio.] 



RuMvé. 



147 



olcridijf. Cfsiř ovS«m musí o tom véd£t, žcsobSjeho 
úíednlcl sami od lidu vydimt musf (o, co se jim k ži- 
vobyt! nedostává, hIc pH tom dovotf sem tam ruská 
censům proti úředníkflm hoJní ostře psát*) & dost na 
lom, jen kdyŽ císai' ziístiine hezký. 8( si pak proti 
úrednlkiim trochu lid pohubuje. — Že jest oslalné 
civilní líředniclvo císaři slepé oddáno, nepotřebujeme 
snad ani doložiti. 

pAstojnictvo vojenské jest jíž zcela jiného druhu. 
Od dQstojniků jiných vojsk déli se hlavné tím, že nej- 
vitSf část ruských důstojníků jsou lidé samostatni, 
kteH majíce své vlastní statky, neslouží za mzdu, nýbrž 
jen nélcolik let pro zkušenou a proto, aby si jistou 
hodnost vyslouífit, naČež obyčejné ze služby v>'stupuji 
a na svých statcích co pomé§tícl žijí. Důstojnictvo 
ruské jest v celku ne)v<ce váiený stav v zemi a jest 
v celku vzdélané i svobodomyslné a způsobů vlídných, 
nedélic se dle obyčeje v nékterých jiných zemích co 
zvtáStnl kasta od ostatních spoluobčanů. Osutné jest 
chováni ruského důstojnictva jeSté ?. časů války 
uherské u nás v dobré patnÉti. n nepotřebujeme tedy 
' dále slov Sířiti. Ačkoli subordinnnce vojenská jest 
velmi přísná, přece s vojskem zacházejí důstojnici 
ru^ti mnohem srdečnéji, než kdekoli jinde, a může se 
zas naopak říci. že také od strany vojska jest veliká 
oddanost a srdečnost k oficirúm. Ostatné so v Rusich 
nepozoruje nikde néjaká nenávist mc2t vojskem a lidem : 
lid miluje a váží si vojáka, a voják nepovažuje se za 



■) [T«, co ku př. G^gol e ii?«dnfciel> nnk/eh vydal, nebylo 
tty H nilidy amiio v RkkouoCdi iliktMut.] Nikolaj Vuiljevii Gogol 
1)B09-1S5S) ronaiKipiwc OI«e nisktto rMHnnu. 

"" 10* 




láK^-i 



148 



Ktrd Havliiek : 



nic lepšího a vySšfho než jsou Jiní občané, ft co zvltíti 
jest výborná vlastnost vojska niského, patrtotísinuB, 
vědomi ruské a. soucit pro fest a slávu svého národu. 
Mnozí evropejSti tcřiktounové ani o totn nevědí, kterak 
praví oni sami upevřiuji moí cAra a jsou pHčinou, že 
se uzavírá srdce kaídého Rusa a zatvrzuje proti celé 
ostnlni KvropČ. Nebol jest známo, ia se ve vŠech 
evropejských zeniich a zvlášf u Némců ustavičné jen 
Jak v knihách tak v novinách při každé příležitosti 
ruský národ tupi a zlehčuje: niská vláda, které se 
veliká chytrost upfiti nemůže, nechává tato zlehčování 
zase v ruských časopisech překládati a mfižeme si 
pomyslit a vysvětlit, s jakou nenávisti n mrzutost! 
hledí pak Rus na oíttotnl Kvropu, od které neslyii 
nikdy o sobi nic než potupu, opovržení a zostuzovénl. 
Že tento cit Rusů proti Evropě cár dovede ke svému 
prospéchu použiti, kdo by o tom pochyboval ? >Za každý 
ten potupný článek rozboiímc vám časem svým jedno 
město, a za. každuu potupnou knihu vezmeme vám 
jednu provincii!* siyšci jsem po přečtení takových 
nadávek v hostinci se zapálenou myslí vykřiknouti 
jednoho ruského důstojníka. 

Šlechta usodlá (pomž5t(cÍ) jest velmi Setná, neboť' 
nejsou v Ruších majoráty obyčejné, a sUlky s« délf, 
a nejvétií část statků Šlechtických pozůstává jen z jedné 
vsi. Každý ourcdnik i ouredniček hledí si nakupiti za 
čas svého vezirství mnlý knpítálek, aby si mohl néjakou 
třeba sebe menM vesničku s nékollka potldunými koupiti 
a konec svého živobytí co ruský bárln (pim) na svém 
statku ztrávití. Že nem.\ tato Šlechta žádnou pHčínu 
býti nespokojena se svým osudem a že se jí nejlépe j 
vede pod absolutní vládou, nepotřebl^jeme oviem 



Rwovi 



U» 



lokuovat. Přece viak prívi v ní jest jediní vydatná, 

''OViena Jen tichá opposice proti absolutismu, a jisto 

Je3l, že zrovna od ní ve spojení s dúsiojnlctvem vo- 

L-jenským ČAsem svým vyjde proména ruské vlády. 

I Kdy tento čas nastane, nedá se ovSem napřed vypo- 

F^ftati, nemyslím však, Že by to bylo dHve než za 

30 — 60 let možná, le£ by se nějaké neobyčejné věci 

pnhodity. A kdyby s« i dHve néjaká taková proména 

stala, nemyslím, že by mohla býti stálá, a pochybuji, 

ie by také byla opravdu k prospěchu ru&kého národu. 

Mýlil by 96 lalcé vet:ce ten, kdyby myslil, že c i z i n c í 

Iv Ruších obývající, klei-ých jest velmi mnoho a ode 

[v5«ch evropejských narodil nejvíce Némců, zvtáSté pif- 

^eplvaji k rozSifeni lam svobodomyslného a proti-cár- 

tekého srrý^ieni. Naopak se musí v)'znatl, Že nej- 

I vétSI íást z nich jsou lidé velmi sprostého a výdíltcár- 

ského smýšlení, kieH se před každou kopejkou, před 

každým grošem jlŽ od zdnleka klaní, ■ jen proto do 

i-Rus pHill, aby si kapsy brzy a hodní nahniti mohlf. 

Od takovýcli lidi ale je^té v>-Slo ve svété málo llbe- 

rálnosii. Cizinci tito jsou velmi čitsto nejhorši nástioje 

absolutismu, tak ku pr. jsou cizozemští důstojnici a 

generálové právě nejpodlejší a nejslužebnější, což platí 

v rovné míře o ouřcdnícich atd. 

Probravše tyto rozličná (hdy ruského obecenstva 
mohli jsme se přesvědčiti, jak mnoho jest mezi nim 
živlů revolučních a proti- carských. VidČli jsme, ze 
posud velmi málo. 

Řekne ule někdo: pi^ed nedávným časem prozra- 
zeno jest v Petrohradě spiknutí a což Poláci, také-li 
oni nemysli na povstilni proti cáru? — Co se prvního 
^Če, nebude moci arci nikdo zameziti, aby niíkolik 



190 



Kml teM*: 




cUiých ■ mladých děti, sljr^ce o ravoludch v c«l^m 
sviti, jti z pouhého optUcxvi také nějakou doma míti 
nechtžlt, umž)i<:e sobe málo vypočiuii a tMstarajicc se 
ani tuze o lo, j«stU se podaří. CHUtně neuptrám, že 
by se Uk nasvaná palácová revoluce, skrze kterou 
téi MilculáS Pavlovic pH&el natřen místo Konstantina. *) 
koidou chvíli podařiti tnohla: nemluvím zde ale o 
revoluci, která by místo jednoho despoty druhého na 
trůn přivedla, nýbri o revoluci proti despotistnu. 

Co se víak Poláků tyie, ti Jsou nynf ruské vládi 
málo nebezpečni : zaJež máji Poláci co d&kovat papežská 
curii ajezovitům. VŽtsi iást téch zemi, které z pozů- 
stalosti bývalého království polského připadli Rusům, 
jest obydlena od Rustnů, vyznavačů řecko- slovanského 
křesCanstvi. Ti byli xa £asii polské vlády od Jezu- 
itů a neapoitolských hierarchických biskupů véeltkým 
i ukrutným a nepoctivým způsobem pod vládu Hm- 
skěho papeže (it unii) přivedeni. Historie nám vypra- 
vuje strailivé včct, kterých se dopustila polská vláda, 
ve své od jezuitů zakorenéné papežsko-bierarchické 
prolJ-kfesfanské zaslepenosti proti Kusinúm a jejich 
vire. Nynt pod ruskou vládou Jest ale zase jejich stará 
a jim velmi mltá vira panující, a Rustni považuji tedy 
připadnuli své k Rusku za osvobozeni od polsko-jezo- 
vitského pronásledováni. — Avšak i sedlád polští 
v tak nazvaném kongresovém t. j. vlastním královblvi 
nebudou s« pozdvihovat proti Kusům ještě tak brzy : 
polská dechla zacházela vždy z vetší části velmi špatné 

■) MlkulÁtL (182&-1f)U) nuioupU ai trúo, kdyi ■tariiJ«tio 
btllr KonMantlfl (t 1^1) byt m xMíI JU r. 18SB právai 
a lo pnrtok iby •« an«l oi«niU ■ braúnkoa Cradnakoa, 



I 



I 



n MůiektíM, I 



Ri)l«<r4. 



I&l 



s« sedlákem, a toho umél chytrý ruský despolismus 
Ikc svému prospíchu proti Polákům dobfc použití pod- 
poruje všemožné sedláka proti šlechté, a získaje si tím 
tak d&véru toho lidu, že nyní praví: Wolcm Moskala 
JAk pana. (Rítdéjl mim Rusa než naŠi Šlechtu). Proto 
si tukč Poláci v novčjálcb časech ani netrourali v líti^ku 
povstali. 

Doufám ostainč, ie nikdo čtoucí tento mňj článek, 
nebude mi tak spatná rozum<3ti, aby myslil, že zastávám 
a chválím ruskou dcspoiii. ÚČcl můj zajisté byl jenom 
ten, abych ukázal, jak marné j^ou naděje, jak špatni 
[jsou vypočítány plány tČch, ktefi již blízkou konstitucí 
v Ruších prorokuji, a na tu se pří krocích svých poli- 
tických spoléhají. Vždy však jest při každém polÍ(Í4:kém 
Jednáni hlavní zákUd dobré znání okolnosti. 

Nechci zde vyvádčti Žádné dalSí politické následky 
z toho a žádná pravidla pro nak jednání, leč jako 
jedno vyznáni ale vcimi dSležlté a sice vyjádření jednoho 
Jihoslovana: Jsem ni'pntel a proiivník vSí despotio a 
budu až do poslední krůpěje potu hájili konstituci: ale 
kdybych se despotíe nikterak již uvarovati nemohl, 
jest mí ruská deí>potie nejmilejší. 



16. MACAULAY O REVOLUCÍCH. 

(Slovu t 13. íarvanec r. |8S0. Sr. 4. S. 518—517.) 



H. B. Právě vychází nyni v Angiiianech: Díje 
Anglicka po nastoupeni Jakuba II., sepsáním Tomáše 
Bftbingtona Macaulayc,') kniha to u anglického národu 
nesmimé oblíbená. Macaulay jest vysoce vážený státnik 
anglický, a jeden z výmluvnájšfch oudů snSmovny 
dolejší, A kniha jeho jest nejvíce dQležilá tím, že v ní 
nacházíme velmi jasnž vyložený původ nyn^SI anglické 
konstituce, boj anglického národu s králi Stuarty o svo- 
bodu svou a vftézslvi národu. Za nynSJSlch ^íl, kdežto 
v celé Evropí konsiitufinl strany s absolutními naproti 
sobě stojí, není bez dobrého ponaučení, povSImnouti 
si dobře léto štastnč revoluce anglické za Jakuba [I., 
která se skončila útékem krále Jakuba 11.*} do Fran- 
couz, a vj-vulením Vilíma Hollandského za krále angli- 
ckého a takovým upevnčnim práv národu anglického, 
že již od té doby to jest 160 let v pokoji jich národ 
užívá bez néjakého outoku od strany vlády, a že nyní 
již jen na pokojné ccsté bez všech revoluc pokračuje 
hlasováním ve snémich v dalSich potřebných opravách 
svého veřejného zHzení. 



■) Thonu tkbiniMa UKWiUy lil v L IKK>-18W. 

>} Jtkub II. [ItWS— 1088); VlUtn lU. Ottlaký (ieB»-t7««). 



Muutay"^ r«T«|u«*cti. 



163 



Pftinalujeme se, že nedávno Vídenská Reichszei- 
lung") podala z Macaulayovy historie krátlcý vj-ňatck 
o revolucích, hledíc z tohoto výňaiku vytrženého z celé 
knihy néco dokázati a osvédíiti ve svůj smysl. Sou- 
díme, že nebude nikterak mi Škodu jesUl i my podáme 
ten samý výriatek jako Reichszeitung, avšak o nSco 
dclái, zasahujice totiž trochu dále ku předu, aby se 
smysl slov spisovatelových tlm lépe porozuinČI, n í4by 
spolu i porozuméki naSe Čtenářstvo, jak dalece jest 
Macnulay stejného smýšlení s Reichszeitungem ra 
kouským. 

Porovnávt^e totiž revoluci anglickou z& Jakuba il. 
s Jinými praví: 

•Revoluce v 18. ů 10. století vypukly v ottalní Evropě 
Jen v takových remich, kje Jií byla vytřena kaltdá stopa 
cbmotcnč slfcdovi^kí monarchie. V tCchto zemich Jlí po 
kolikero holeno ncupiral nikdo mocnótům právo zákony 
dávati a danf vybírali. Veliké, slálé vojsko hájilo Jejich 
V&n. Jejich vláda neamila se bez ncjvitšiho nebezpeče nst ví 
ani dosti mimi pohaniti. Jejich poddaní netiiívali <ví oiobní 
svobody na jiném tákladé ntA no jejich libosti. Ani Jediný 
ústav nezůstal, k(er>- by pokud sáhala pamfif nejsiaršího 
muie, nijakou ziUliiu byl podol poddanému proti nejhorší 
bujnosti tyranstva. Veliké sbory (snťmy) které kdysi králov- 
skou moc na uzdi drt«ly, byly Jií v lapomcnuti, jejich 
sestaveni ■ práva sňaly JiJt Jenom zkoumatelé «laro2ilno«tí. 
NrmíliciDe se tedy diviti, jestli lidé, nad nitnii se takto 
vládlo, kdyi se jim podařilo vlňdi jii dávno potjgi nená- 
vidfné nejvyšší moc odejmouti, plni netrpítivosti Ixďlll, ne- 
schopni jsouce k staveni, jestli se dali zaslepiti kaUou 
blýskavou novotou, jestli všechny titule, c«remonic a zpíisoby 



■) Vidniaká RehliKeiiuag nent oni v prolakýeli oni nd«n- 
akjřdi veíejnýcb kntbovnóeh. NemoU )tam Mdii udati, m ReMii- 
MHuig s Maeaukye otiskla. 



IM 



KmcI fUvlUah: 



uilurcnf, které na statou vládu Ufominaly, vyhubUI, uieb . 
Jcsttl odviátivšc se ode meh svých vlastních nárájnfchj 

k úslavií ificb s nevidomým a ncjajMiým pítvofcníni niA 
p<KlobnÍli vlastence, starorímshí a itaroathenské. T^i se nt- 
múícme diviti, ie xa prudkým hýbámm revolučmlw ducha 
následovala nvril lak prudká reakce, • ie itepoNdek brzy 
tpl<Klil )i<iri( detpoiiímui nelli byl phedeilý. 

Kdyby M u nás (v AngUčanech) byla provedla úplni 
deipotle SlrafTordora, kdyby st mu byto poítěatilo čelní a 
dobTe uspoíáJané rojslco si zařídili, kdyby byla vláda Tiabyia 
moci k vybíráni dan£, kdyby bylí soudoví kaidého, kJo 
hlas svfij proii vlidi povznesl, na penCzich neb na (f Ie ntb 
vízemm polrestalt, kdyby byl lísk v Angličanech tak tlplnij 
zotročen býval jako ve Vidní a v Neapoli, kdyby si byli 
naši králové poznenáhla celou lákonodámí moc pKvIaslnili, 
kdyby bylo proilo ie«tero anglických kolen b<«c snérau, a 
kdybychom se pak byil v níkter^m okamieni prudko proti 
naiim poruíníkflm pozdvihli. Jaká by lo byla bývala botiíeř: 
S Jakým Sramolem slyšným a cililelným ai do nejvzdéle- 
nljšfch končin svfu, byto by se tboHk> celé stavení spole- 
čenské I KolUc IÍSÍC& v>-povfzcncfi, dHve nej£(astnCjších a 
ncjváicníjštch občanfi, byli by hledali chleb svůj v cizích ! 
místech nncbo siTcchu tvou pod chýši temných lesfi ameti- ' 
kánských! Kolikráte bychom byli dUÍ2bu Londýnskou vytrhali I 
nu barikády, kulkami pokryli sUechy a iUby naplnili kr«i| 
Občanskou I Kolikráte bychom byli od Jedná krtjnosti k druhuj 
pfeskoíill, před anarchií (nepořádek) hledajíce sáStity v de-j 
spotil, á tase skrze despotii hnáni jsouco k nové anarchii! 
Kolik krvavých a zmalcčnýdi tet by nás to bylo stálo, nei 
bychom se naučili první pravidla moi»dr4 vlidy. 

VSechna lato neStésií odvrátila od nás na£e revoluee. 
Byla lo Jen obranná revoluce, m^Jic staré právo a poFádclc 
na své straní. U nás a jenom u nás udriela se obmeietii 
monarchie iNnáciého století at do sedmnáctého. Na$c parla- 
mentámi zHzeni bylo v plni síla. Hlavní sásody naSí ústavy 
byly dobré. 

Tato právi nebyla ovšem xcela pravldelnt napsáni : 



MiCAutajr o revohicícb. 



ISS 






■ 
pi 



vfiak se porí^inti v našich sUrých, dávných ziUtoncch 
Itsta, » co dOleliiíjši jeti, byla jii po -tOO let dn srdcí 
inglických upsňiui. 2e m bei svoleni zástupců národu 
(•nímu) n«smi iidný lákon vydati, íidni dnnf vypsati, 
iiútié vojsko drleti, íe se nikdo dle pouhí vůle královy 
ani na den uvíinlií nesmi, 1« iádný úfedmk rušeni nija- 
kého práva 1 nejmenšího poddaného krdlovikým rozkazem 
od&vodňovali nesmi: to platilo vš«m politickým stranám 
kons«rvatÍvním ink liberálním za uhladní právo Mše. A Hše, 

(erň míla Ukorá ^nkladnt pravá, nepoiiebov-ala íÁdnou 
,povou úiUvu. 

Ak ačkoli nebylo zapotřebí norč ústavy, přece byly 
promény patrná nevyhnutelné. Spatná vláda Stuarlú (krá< 
lovskí roiUny> a zmatky povstalé z této Spalné vlády, do* 
kasovaly patrní^ ic jest nfjak<^ nedílsiatck v našem stáUum 
zKum, a ten se musel najiti a napraviti. 

Strany níkietých dSlciiiych véci byly jcSlí rozepíe. 
Naá« \Ssuva tačala se v Časich, kdeílo slálnikoré nebvU 
jcsti zvykli všechno určovati nnleíiié. Povstaly ledy mnohé 
nepravidelnosti nebezpečné, a proto se musely práva lidu 
lak iřetdni vysloriti, aby byl viíem ro^epřim kone«, 

Pa diouhý čas u^iU bohužel církev imic mitod, íe di- 
dlčná monarchie le všech našich práv jediná jest bolikého 
pAvodu a nezruMtclná, le právo snému v zakonodántvi Jest 
uze lidský zákon, le ale právo krále na poslušenství 

:du z nebe pochází, te Magna Cnorla (hlavní svobody ná- 
f(Klu) jest sákon, Jení múlc býti od tich, kleli Jej udílali, 
tase vyzdvižen, 2< ale pravidlo dle klorého králoršii prin- 
cové T panoviní po sobí nÁslcduji nebeského jest p&vodu, 
■ že kflidé uslanoveni parlnmeniu ruŠici loto pravidlo ne- 
platné jest. Patrno jest, ie v kaidč společnosli, kde ta- 
kové povéry panuji, listnvní svoboda vidy mučí býti ne- 

stá. Mocnost, která se pouze za liJské ustanovení dríí, 
rtcmGie bj^tl ryzou mocnosti, která se za bolaké ustanovení 
povaíujc. Marná jest nadije, le i nejlepší zákony budou 
vidy na uidé dríeti krále, který dle svého mínéni a dle mí- 
néni veliké éásti lidu má moc mnohem vyššího původu, 
tttt iett ona moc, která tyto zákony ustanoTUa, Bylo tedy 




IW 



K*ttí HftHCÍck: 



pro ubcipeÓení nMioh prnv n svobod ncvyhnutelno, aby U 
králov«kn moc svKtcU z tichUt ujnotiných vlnslnostt, aby 
M u právo UKUnoviJo, ie hrúlovč nevliidnou z jiné moci 
ntl z t£ tamí, která poslance n« sním vyvoliU, a dtc kt«ré 
souilcoví výroky své vydávsjí, (lotli t v&le lidu). 

Musely se tedy pfťdnS ústavní pravidla ode vSi neur- 
čitosti vyčistiti, a za druhé t mysli jnlc panujicicli, lak I pod- 
fiEcných nepravá a škodná myšlenka vyjmouti, jakoby krá- 
lovská práva n4ko vj-ššiho a svatíjEiho byla neí práva ná- 
rodu. A všechno to provedlo se v nejlepším pořŘdku se 
uchováním všech xvnrých Torem a obyč«já a ■s pfíkladnou 
mírnosti v recích, fíečnicl svobodomyslná strany i>ezmlnl1i 
se o pHrocené rovnosti viech Udi a o neírulltelné suvere- 
nitě (svrchovanosti) tidu. Kdyí se Jim fekto, te koruna dle 
angliokého práva na nejbllltiiho dědice plfjtti musí, ') odpo- 
vMíli, le dle antického práva tivý ilovtk nem&í« mitl 
didlce. Kdyí so Jim íeklo, ie není ještě pHkladu, aby se 
byl trůn co uprázdníný prohlásil, vynesli t Towni listinu 
pergamentovou 300 let starou, na které podivným písmem 
a v barbarské latine zaanamenáno bylo, kterak slavoré 
jednoho nevěrného a tyranského krále t rodiny PIanUg«net& 
za nehodného k trůnu prohlásili. Nám, kleH jsme lili 
r. 1848 musí s« to zdáli skoro znmlivánim slov, děj 
s tolik rozvóilivostt a S tak určitým zacbovávánJm oby- 
čejné etikety provedený, jmenovati slraSUvým Jménem re- 
voluce, 

A pfeoe byla tato revoluce nejméně násilná ze všech, 
spolu n^uiitečnějii. Ona rozhodla dočista velikou otázku, 
máli býij livcl národní v anglické zemí od iivtu monir- 
Ghického zniicR, aneb máli se svobodně vyvinovati a ko- 
neční pole opanovati. Boj mezi oběma iivly byl dlouhý, 
silný a dlouho pochybný. Trval za čiyr vladařfi po sobě. 
Způsobil povstáni, processy, pobotirení, bitvy, oblďeni, vy- 
povězení a popravy. Někdy se zdálo, ie Jil svoboda hyne. 



4 



■j (Jakub II., král anglický, jenž vctrai 4patné vlidnul a tUri 
privs národu M)Bllck«bu zruilli chiúl, uprclil toUi do Franconx 
pH povsUni, a >edaalo S« o to, aby sněm Jej trůnu tbavil co na- 
hodBÍho a jinttio král* (Vilíma Haílandskábo) vyvoUL] 




icr 






UM Ic toilovsm. UMdcaíai krále VUíba tu iHb, 
fikonSco Jest UMO boj M Tldy. Od t< doby panuje >ll 
BVtwTMMt med UŮDcn • waémm, « itará prira ofamecujicr 
moc knUoni, Jmu Krona tak svatá Jiako Ulo moc sama, 
od té dobj w J3 zoMká rlida antí Kovaáratl se smý- 
šlením poaUndk národaieb. a kfáljii tvrdolyní t)«odpotvjc 
Sádflé Dpnri, ktcn ed ab«a ■nta ww m po dobřím rocrá- 
ni ta patMmou utnána hjU. Tň poloicn }e^ zirodch 
i«ch pozd(Jiích i:iaatRftých svobod, srobody viry pro 
novifoc, neodvlstoiti coudcA, itstanovou trváni sní mu, 
ivobody tlaku, trukní obchodu • olroky. rovnoprávnosli 
kalolilcú, ') ttformy luloupetii Kmskťho, ■ riech tich 
dobrých ukon6, kteří jii po 160 let nsUnoveny byly, a 
které JcM budoucné Jakotto pothfané k Uahu obecnému 
K \í uspokojeni poUJavck vď«joího smýšlení uinány 
budou. 

Nejvitši divila, která se revoluci naší od r. I6S8 Játl 
m&ic, jest, že to iryLa naše poslední revoluce. Mnohá po- 
kolení Jil přeila od těch ča«& a iádný moudrý a vlaste- 
necký An]^iían nesmýšlel jti o nijakém povttnní proti 
Iddt. Ve viecb pocUrých a myslících duších jest presvřd- 
cnf kaidotlenm' zkušeností potvrxené, ic kaídý proiircdek 
k opravrnt naílch likonú j«sl jii v tíchlo lúkonccti sa- 
lOtaých- 

Nyní právi musíme nejvíce uznntl velikou dobrotu 
onoho odporu, který zdvihli naŠi předkové proti rodioJ! 
'Stuartikf. Kotem okolo nás rotbouřc: jest svít louranli- 
v^i boji velikých niroái. VUdy, které jeŠti nedávno 
xdály ce míti nod^i na staleté trvání, rázem olřewny n vy- 
zvraceny jamj, V ncjpyšníjsich hlavních mísiech zápndní 
■'vropy tekla občanská kier potoky. Viechny náruiivosli, 
htí£ iliku 8 chtíč pomsty, nenáviiti stavu proti slávu, ne> 
návist národu proti náro-Ju, spu.itily se uzdy božského a 
lidského práva. Strach a hrůza zatemnila miUioni!im obličeje 
a larmoudU srdce. Obchod se zarazil, pri^mysl hyne. Bohatí 
scAudU, chudi o2ebra£eU 



I) (V AngliioDech katolíci nebyli pHpuitěni dříve k mnohým 
hodnostem.] 




158 



Ku«l HavlRek: 



Zatím ale na našem ostrovu pokojný a pravlctelný chod 
vlády ani den se nezastavil. A na otásku, co Ep&iobilo 
onen rozdíl mezi námi a jinými jest odpoviď: Se jíme ne- 
ittratili nikdy to, co jiní chiSjí divoce a slepé zase dobýt. 
PonĚvadž jsme mčli v 1 7. Btolelí revoluci budující, neměli jsme 
v 1 9. století iádnou revoluci bourající. Ponívadi jsme milí 
svobodu, kdyi byta jinde poroba, m£li jsme zase poiFádek, 
kdyiS byl jinde nepořádek.* — 

Tak končf Macaulay vypravováni své o zbaveni 
despotického Jakuba II. trůnu, a o ustanoveni Vilíma 
Holiandského za krále anglického. TuŠím, že nikdo 
tato jeho slova bez poučení čisti nebude. 



17. VLÁDNÍM NOVINÁM. 

(Slorta I Vi. ttrfWQ* t. 18M. S*. 4. S. »23~5Se.> 

H. B. Moravské Noviny přijaly v Čísle svém od 
0. Července dopis z Vidné od obyíejného korrespondcnta 
svého, ve kterém stojí mezi jiným o nových českých 
novinách Dcnniku Vídeňském tato slova:') 

•Podle ilmyslu vydAVnlelA mílo( ae s vy- 
davánfm počnouti jií 1. července, ít vink se 
Jednáni siinny povoleni' k nímu mimo nuJiji 
L protáhl o, nastalo lolo opožděni. Ttylif túlÍ2 
[vydavdielé se tádoiii svou od clvilnfho i vo- 
ienikého velitele odmriKnI, a (eprv v ná- 
aledku ii^ln^nč obrany obdrieli iádaního po vo- 
lení. Toto Taktům budit odpovídi Itm, Jenžto 
se neostýchali, nejmladší toto dítko žurnali- 
eUky aloranskí Jií co nemluvní!, ba pfcd po- 
irodom u obecenstva osočovali, robttcm gou- 
' vcrnemcnlálnim mu pícvzdívnli a Jinak mu 
ceatu do vlasti zakrooovali, budíce nedůviru 
'V poctivost jeho původu. Ono však pokárá ne- 
Iprfznivce své í nepravdivosti a ijcdnň sobí, 
'aamo průchod volný k milým rodákilm svým, 
^bobdá ku jich prospichu*. 

Ačkoli tam ncstoji moje jméno, ví přece každý 
se tylo predhúzky nemohou jiného týkali nežli 



•) Moravské Noviny x 6. Července r. ISSa Čís. t!>2. S. 6t0 



IM 



Kar«l Havli&ek: 



mne, nebot jsem jenom já tyto zprávy o Vídenském 
Denníku mezi obecenstvem rozšíri). Moravské Noviny 
tedy vytýkají mne, *ie jsem se neostýchal osočovati 
lyto noviny jako guvernementalnt (vládni) a viní mn« 
Jedním &lovem co lháře. Když jsem já v Časopise 
svém') zcela určité pravil, Že Vldei^ský Denník bude 
vládním časopisem, z:islouJiil jsem si nlespofi inllk 
vážnosti u Moravských Novin, aby si byly pomyslily, 
že nemohu lak z čisla jii&na, snad jen xt své domnénky 
podobné véci mluvit, a žu mu:tim dobré a jisté 
zprávy o tom milí. Tak to 1 skutečné jest, a mohu 
každého ubezpečil, že mí okolnosti tohoto časopisu, 
jeho vznik, osoby, které v jeho zakládáni účastenství 
měly jak v Praz« tak i ve \'fdni jsou známy — ostatnc 
ale nač se hádali, za nékolik méslci^ aneb již za né- 
kolik neděl ukáže se beztoho před celým světem, jestli 
jsem pravdu mluvil, a pak pHpomenu ještě jednou 
Moravské Noviny a jejich pana dopisovatele nu tuto ne- 
milou véc — doufám že k jeho a ne k mému zahanbeni. 
Nepochybní se asi vlastenci naši VídeMtí, kteH 
tnm dobře védi, kdo zakládá Dcnnik Vídenský, Čtouce 
tento Článek, budou velmi smáti, kterak já zde ještě 
dokazovali musím, že to budou vládní noviny 1 Abych. 
toi;ž jcStě jednu tajnost svéiil obecenstvu, musím do-| 
ložiti, že já vlastně nemám pražádnou příčinu mrzeti' 
se na vycházení Vídenského Dennlka, nebot jeho 



'} Vi Slovanu s 2(i. {ervM r. lUO. S*. 8. S. 416 aipsa) 
Havliíek o VMeňakéro Deoniku nioio jiné: fStm i tam ravíihija 
M puvint, i« iKaJi b^li lyto nav« novii^ *« Vídni orgaiiein šteditr. 
Tmdu viak Mtit tak, n«l»oit organeai ládoé Mowsuiaá stfany,^ 
in>«apeíujeme kaidttio, ic Jsou vUdnf noiiny Mk jako kal4í Jiní,] 
jakoi M o (on kaii^ hny fi*á\i4ii.t 




VIAdnim noTlnim 



lei 



tVvdAvAfiim díje se mé osobí právž ncjvítšf íest — on 
í vycházf jen proti mně, jak se jeho redakinri & 
vydavatel* satnf v Pníte I ve Vfdni na mnohých 
mhlecli vyJRdřtJJI. Ejhle! tedy. kterak má 080l>a jest 
drahá, nebof bude stáli ony >zcelft neodvjslé* 
mitifl, kteří Denník Vídenský vydávají rodné asi 
IS.OOO z!, str. To( tedv jest pro mne ienom velice 
pochlebné, a moje poléŠcní by nemělo mezí, kdyby 
EstemňovAno nebylo tím obávánfm, ie budou dílchody 
nSkler>'ch tich 'Zcela neodvislých* mu?,íl pHlI^ 

(blízko u siáml pokladnice a že se z ní snad mnoho 
jřimíchá k oním IS.CXX) zl str. 

Neí. oAhýti tukovou véc Žertem, zdá se ml přece 

'^nedfistateíiné, a považuji témér za povinnost svou 
o svém nynfijSlm posiAvení v krátkosti se zmíniti. 
Bohužel! Že v nyníJSím okamžení osoba moje 

"^v přiíiS tísném fest spojení s veřejnými osudy celého 
národu, n že se již lémíř jakousi odpovědnost míti 
idám za tyto osudy. Tak alespoň mně jíž v>'týkali 
nékteří z naSich předbřeznových vlastcncfi, kteří r, IS49 
se přidali ke stranŽ vládní, že já prý si/ým od- 
porem proti vládé mnoho jsem pokazil. Kdyby tato 
předhfizka vycházela od lidí, klen vedle své oddanosti 
k národu také by byli dokázali skutkem nějaké schop- 
nosti svá, znepokojila by mne snad tak dalece, f.e 
bych snad přestal ve své časopisecké Činnosti a do- 
konce nechnl všeho veřejného vystupování alespoK 
na nijaký řas, aby tilo mužové beze vSelIké překážky 
7. mé strany mohli dávati veřejnému mínění nai^eho 
lidu ten směr. který oni za dobr>' drží pro národ. 
Nebof nemám zajisté na sobi té pověry, abych se za 
neomylného držeti mohl a pokládal bych si to za ve- 

Maillíeh: Pvlltlekt nlir lU. II 



lU 



Km«I HavlJíek: 



likč ncStistl, kdyby Bn«d skrze mne &b nevědomky 
národ naíi nějaké zlé následky pojili mŽIy. 

Na šléstf ale jest svédomí mé v tomto ohledu 
zcela upokojeno a odpovídám lém. kleří mí takové 
predhůiiky Činili následovně. Nemůže nikdo dvéma 
pánům najednou sloužiti, aby jednoho nezanedbával. 
Rozdíl tedy mezi mnou a viimi, milí pánové ! jest len, 
že vy sloužíte vlidé a já národu. Já Strany svého 
postaveni vidím zcela Jasně a nostojim také v dvojím 
světle, nevydávám se za služebníka a přítele vlády, 
který nejsem; vy ale nevidíte jasně a stojíte v dvojim 
světle, jsouce skuteinž jenom služebníci vlády m>'slíta 
o sobě aneb vydáváte se alespoň před lidmi také spolu 
za služebníky národu. To však nepři pouštějí nynějSi 
okolnosti, kdežto mezi národem a vládou j« spor 
o moc a správu v zemi a o práva, aby někdo mohl 
obima pánům, vládě i národu najednou věrné slou- 
žiti. — Tolik pravím těm z vás, o kterých jako ku 
př. o redaktoru Prniských Novin. p. Plckovi, ') 
přesvědčen jsem, že jen z dobrosrdeČné slabosti, chtíce 
se v$em stranám šachovati, takto smýSleJÍ a mluví. 
Ti vSak. ktei-i jen svou drahou osobu pH víem na 
mysli mají, n hned vSude do služby zaběhnou, kde 
pravé buben nejsilněji a nejvitézníji voiii, ktefi v ten 
čas, když myslili. Že národ jlŽ zvítěsí, kHklounským 
způsobem volali: Všechno pro národ; » nyní, když 
váhu národu v nejistotě se houpá, když zvítězivši 
vláda milosti rozdává, zase opustili národ a piebéhli do 
druhého ležení, kde slunce svíil : ti oviem slušně o sobě 
praví, že slouží vládě i oúrodu, totiž vládě, kd] 



') vis díl D. s. 9eú. 




VlUnfin novlnáiB. 



I0S 



I 



vvhr&lA vláda, « n&rodu, \táyi vyhnije národ, nikdy 
vSak obíma zároveň. 

Tím ale, kteH mysK neb nlespoň praví, l« bych 
já odporem svým proti vlAdí národu škodili mohl. 
poukaziiju na novijší udá1t>sti. Ejhle! Chorváti, kteH 
r^ádí pomáhali proti revolucí, a Vlachové a MadaH, 
kteH tuto revoluci proti vládé způsobili, dostanou nyní 
stejnou odmínu (t. }. stejná práva. vžt51 než my ostnlnl 
máme): ba odmCna Vlachů a Mavfaríi za jejich revo- 
luci bude snad jeMi vétii, než odménn Chorvntů a Srbů 
za Jejich pomoc! Co nn to odpovíte vy, kleřf radíte 
národu, aby hledal protekci u svých ministrů? Mlčíte ř 
— odpovím vám tedy sam, co nás uč( historie celťho 
svita, žo totiž vlády odjakživa více práv národu Šetřily 
z bá!:ně než z lásky. 

Moje príČiníni směruje tedy k tomu, abych po- 
niihol národu k té vážnosti u vlády, která působt 
bázeň. Báti se nebude ale vláda jiného národu než 
dospSláho v politickém smýšleni, a proto musí být 
naiie první péče k t»kové politické zralosti všechny 
tHdy národu poznenáhla pHvésti. Jen taková vláda 
bude zachovávati ústavu, která presvždčena bude, íc 
by mohl národ každou chvílí revoluci provésti, kdyby 
chtél. že ale jen proto národ revoluci nechce, ponívadž 
na pokojné cesté bez nepořádků provésti si troufá 
vSeohno to. co ke svému blahu za potřebné uznává. 
My alespoň vždycky jsme se pKznávali k tomu mínéní. 
že se všechen pokrok na cestř pouze rozumové a bez 
náslh' nejlépe déje ; af každá strana své návrhy před- 
nese a co nejlepšího z toho národ pro sebe vybrati 
chce, aí si vyvolí, Proti důvodům a( bojuji zase důvody» 
ne ale zbraň, násilí, zákazy a pronásledováni. 

II' 





1M K<ir«l KavlfEelt: 

Vláda naše bude mfti nynf troje veliké noviny: 
Vídenský Denník a Slovenské Noviny^) ve Vídni 
a Pražské Noviny v Praze, kromě toho jsou ie5tě 
troje jiné polovládní: máf tedy vláda dosti příležitosti 
k vyslovení a obhájení svých iimyslfl a krok3. Ne- 
velikomyslné jest ale ze strany vlády, kdyŽ opposici 
odjímá pHležltost k rovnému boji, vytisknuvši nás 
z hlavních měst, jediného to příhodného působiště pro 
veliké a každodenně vycházející noviny. Tím projevuje 
vláda sama slabou víru v pravdivost a oblíbenost 
svého jednání. 

Af ale i zákonité opposici otevře cestu do hlavních 
měst, a( nechá platiti zase ten zákon tiskový, který 
si sama udělala, af sobě neosobl nezákonní a proti- 
konstitučni moc nad tiskem, af odevzdá tisk pod 
náležité soudy: pak se teprva může říci, že nastal zase 
konstituční život, že nestala kontrola národu a veřej- 
ného mínění nadvládou, která v konstituČnf"'' emích 
nevyhnutelná býti musí. 



■1 Vil dli II. S. 639. 



18. SLOVANSKÁ POLITIKA. 

t&lovan K 17^ 2U ■ £4. íonuncc r. ISÚo. Sv. i, 0. ■ 7. S. &SZ oi 



H. B. Otá:íka máme- li se stáli Némci an«b chce- 
me-li zásUt (im, čim nás Búb sivoril, totiž Slovany 
u Cechy, Ji^t jiŽ dávno rozliuJnuta. Byla zajisté jedna 
duba jmenovité cd císaře Josefa*} 1780 až asi do pádu 
Napoleona, ve které se již umrlci truhla strojila pro 
staroslavnjr národ český, domnělý dědic stál již ne- 
dockinvé u skonávajícího a Čekal až očí zavře. — 
Aváak jako vojny Napoleonské vůbec otřásly celou 
Evropou, [ak oiivnul jimi duch našeho národu; moc- 
náíově, bojujíce proti velikému cisari francouzskému, 
který je chtěl všechny pod své komando připraviti, 
musvli ii«v^linu[elnú povzbuditi duclui mezi svýmt 
národy, na vyš^ rozkaz mluvilo a psulo s« toho 
^su v novinách o svobodě a samoatatnosti národu, 
o svrženi cizího jha, i u ná& v Čechách četlo se ten- 
krát ve spisech pod rakouskou censurou vydaných 
O-') o velikém hrdinovi čížkovi, pro něhož neměli až 
[wsud jiítého jména iicž lupič, tuk ž« i sprostý český 
iid tomu již uvěřil, že tento vznešený obhájce české 



■) JoMf II. I7S0-17Í<\ ei«. «il r. 17U. — H*pol«on Boiu- 
ftiu kil v L ireo-isíi. 



106 



Ktrtl HkvUfiek : 



svobody byl nějaký sprostý vružednfk a ikádce, i jméno 
Husa došlo ke cti ■ vá«cbny slavné ft ieatné upo- 
mínky z české historie vyvolány jsou z hrobfi zapo- 
menuti, do ktciý-ch je rakouská vláda ve spolku s je* 
zovjty od bilv)' bělohorské starostlivé byla uložila. — 
Takovými zoufalými pro<iIi'edky bojovali absolutní 
mocnářové evropejšti proti lomu, oby oni sami nepřišli 
pod ttt>solutni vtádu Napoleonovu, a poStéslUo se Jim : 
avíuk pnrozená véc to byla, že myšlénky od ntcl] ku 
pomocí svolané neupokojily se pádem Napoleona, 
nýbrž žily pak je&lé dále, zakořenily se a nesly ovoce 
nemilé t£m, kteří je na počátku rozesíti poručili. Ná> 
rodové poíali skutečné od té doby myslili na své vy- 
svobozeni z absolutní vlády, a jesté posud žijeme 
v {ose pracováni národa evropejských o svou svobodu. 
Nás Čechy zastala tato doba v dvojnásobné porobi: 
v národním ohledu bylí jsme poddaní Němců, v poli- 
tickém ohledu byli jsme pod absolutním císařem. Okol 
náš byl tedy dvojnásobná téžký; v nárudnim ohledu 
museli jsmo bránit némčině, v politickém museli jsme 
hledět, abychom proměnili císaře absolutního v kon- 
stitučniho. Na papíře se nám nyní již obojího dostalo : 
jsme pod vládou konsiituČní, listina ústavní prohlá- 
šena jest, na svoláni snémů se čeká, národní rovno- 
právnost pojiStína jest nim slavnými sliby, na ouřed- 
nlch pečetích, v zákonnících stkví se vedle němčiny 
nÁi jazyk nyní již co brair předešlé pani své. V ži- 
votě samém ale máme až posud absolutní vládu, a 
němčina všude jeJté i v pouze českých krajích jest 
panující. Úkol ná^ ledy jest, abychom obojí jak kon- 
stitucí tak národnost skutečně do Životu přivedl), ne- 
dujíce se nikterak másti od svých národních i poli* 




Slovftntká polillka. 



IS7 



tických protivníků, z nichžto jedni (absoluitstó a arí- 
8totcr«iÍ) slibují nAm, jestli od svobody upusiime, ná- 
rodnost, a druzí (Nimci) jestli od národnusti upu- 
stíme, svobodu. My vSak, jsouce Slované a demokrati, 
ani od jcilnohu ani od druhého upustili ncmúžcmfl, 
nechceme mití ani národnost bez svobody ani svo- 
bodu bez národnosti, což se také skutečné ani od 
sebe déltit nedá. Nebo( demokriitická svoboda bez ná- 
rodnosti jest nemožná a lživá, protože vdiká vétiina 
národu, když jiný cizí jazyk jest panujici, vyloučena 
jest od podilu svěho ve veřejných záležitostech, vy- 
loučena jest ze všeho vzdélánl a nevyhnutelné se stane 
služebnou té menšiné, která cizího jazyku mocná jest 
a Km poručntctvi má nad ostatními. A naopak zas 
kdybychom pro rvárodnost zadali svobodu, kdo nám 
za to stoji, }.e Ié absolutní vláda, do jejichžto rukou 
jsme podali, zejtra nebo pozejlři zas nám i národ- 
nost nevezme, iiniŽ se budeme moci brániti, odevzdav^ 
dobrovolné všechnu moc ubsoluiní vládé? 

Proto považujeme vSechny řeČi a všechny hádky 
o tom, niámc'li se vfce svobody nebo vlče nťirodnosti 
držeti, je-li národnost důležitější než svoboda neb 
naopak svoboda prednéj^ než národnost, všechny ta- 
ková fcii považujeme za marné a již v prvním zá- 
klade za chybné. (Jpust od národnosti slovan- 
ské a dám ti svobodu aneb kdo mí zas řekne: 
upus{ od svobody a demokratie a za to 
bude národnost (vá panující, jest zrovna lak 
míj nepřítel jako ten, kdo praví: vezmu ti národ- 
nost i svo bodu. 

Lehce se ovšem řekne, jaký nአouíel býti má: 
ala tiž jest udati prostředky, kterými bychom nejlépe 



Idtl 



K«r«l iravtilakt 



a nejjÍst£ji^toho4o ou£ele dosáhnouti mohli. Máme-liftlc 
tyto prostředky vhodn£ vybírati a dobr* voliti, mu- 
sfme také zcela jasn£ a určité oučel sám před očima 
miti. Sluva národnost a demokratická svoboda jsou 
ale neurčitá, a každý si do nich mflže klásti jiný 
smysl. Smysl, který my s nimi spojujeme jest násle- 
dující : 

Národnost znamená u nás, aby tam, kde národ 
ná$ bydli i vláda byU česki, ■ aby s« užívalo jak 
při soudech tak při oařadech a pN všech veřejných 
pi-lleŽilostech jazyka národního, Dby Češti ouřadová 
nejen k IJdu, nýbrž také vždy mezi sebou až do nej- 
vyŠái Instance uživnll národního n«šeho jazyka. Když 
to bude, ro£umí se všechno osiatni, totiž užíváni ná- 
rodního jazyka ve školách, v cfrhvi, v občanském Ži- 
vote, v literiituíe sumo sebou. Tuk to jíž nyni mojí 
Chofvttté, proč tedy i my bychom nemyli? Slova, 
všude kde náš národ bydli, béíeme V6 smyslu 
slušném a poctivém, nemajíce píi tom žádnou jezo- 
vitskou reservationem mentolem (tolli podvod za 
lubem), ne snad abychom chtéli všude, kde nékulík Čechů 
bydlí, neb v každé odtrženu české vesnici míti české 
řízení vládni, zpilsob lo, kterým Usl Ocuisohe Post 
a Deutsche Zeltung a jím podobní lidé chtčji v Ka- 
kousfch rovnoprávnost národní přiváděl ad absur- 
dum a činiti Ji nemožnou. Jakož my se údHkáme 
každého ostrova národního a sanecliáváme jej té ná- 
rodnosti, ve které obklíčen jest, tak 1 Žádáme zjis, aby 
se jiní toho samého odřekli, a aby se národnosti k po- 
třebě zemské správy slušným způsobem arrondovaly 
(zokrouhllly). Dle té zásady zanecháváme ty krajiny 
v Čechách, ve kterých NSmci nepřetržené pohromadě 



4 

4 




Slovanská poltlOta. 



lea 



bydli, pod sprivou nčmeckou. Dle této zásady pova- 
zujeme ku pr. Prahu za české město a, Libcrvc za 
nSmecké, aCkoll v Praze tAké Němci a v Liberci laké 
Cechové bydli. Rozumí se pří tom, že nechceme být 
ani tak nesnášenliví, abychom netrpéli ku pr. Němcům 
v ťraze pro jejich potřebu německé školy a chrámy a 
všeliké, ústavy, které by si k prospéchu svému xn- 
ložitl chtěli, abychom se snad nutkí chtéll k přijimánf 
Českých ouřednlch spisů atd. Nedá se ovíem vSecko 
tli do nitky vypočítati, ale dosti na tom. Jestli pravíme, 
že chceme slušnost a vzájemnou sousedskou lásku 
a shovívavost, slavice zti první pravidlo: Co nechceš, 
uby ti Jiní činili, neěij^ jimt 

Demokratickou svobodou aJe rozumíme 
pokojné u zákonnitě duláí prováděni ústavy od 4. března.') 
Tato t^tava jest ve svých hlavních zásadách 
přece jen demokratická, proto že neuznává žádné dČ- 
diíné přednosti a ačkoli v ni just mnoho chylmého, dá se 
to přece všechno cestou zákonodární pli stálém po- 
kroku vicch národů v pokoji premČniti a opraviti. 

Těmito výklady spotu odpovídáme těm, kteři nás 
ustavičně viní z toho, že nale slova národnost 
a svoboda mají neurčitý smysl. 

Mužové ledy vlusleneíti, kieř! co duševní vůdcové 
národu úlohu mčli vyhledávati cesty příhodné k do- 
saženi naši národní apolitické svobody, což se jednini 
slovem samostatnost jmenuje, uhodili velmi ^(astné 
na myšlénku Slovanstva čili panslavismu. Na- 
illf oni národ náá j ž léméi' v posledním tažení, 03la> 
bený a zmrzačený všelikým umSním duchovni a světské 



') VlK dli IL 5. $54. 




170 



Ku*i Ht-rtíUk; 



despotie, '« zvltítž V nArodnim ohledu Jli byli smrt 
takřka » plecemi. 

Jednalo se tedy o to, povzbuditi zmalátiičlý, ci* 
zínstvem pokiižený, v otroctví si llbi(Jíci, bn svou lion- 
bou se jeilé chlubící bídný lid. Zapotřebí bylo ubo* 
hfímu Čecháčkovi, jenž se po všecli předpokojich 
plazil, cclú Rakousko sebou vymésti nechal, a Boha 
i svých vlastních rodičů by se byl odřekl, jen aby se stal 
neplaceným praktikantem: zapotřebí bylo tumutozmr'! 
začelému pokolení ukázati obraz velikých předků, 
kteří se nebáli ani tyranských zesvčtačílých papežů 
ani zeměchtivých, německých cfsařů. ZApotřebt bytoj 
pH otiivfdné slabosti své obručeli se po spojencích,' 
ne tak v politickém ohledu, nebot tu všichni náro- 
dov<í stejné po svobodi biiží, vlče v^k v národními 
ohledli, kdeilo se jevil mocný protivník. Vlastencové 
naši oživili tedy znovu roySlénku Slovanstva, myšlénku 
společného původu a národního bratrství vžech Slo- 
vanských kmenů, kicrú myšlénka sice v Čechách nikdy 
nepiišlak zapomenuli, avšak nikdy nevedla tak do ce- 
lého národu jako za nynějších časů. Slovttnstvo zů- { 
stalo již od té doby hlavním slředlštČm n zůkladcm 
české politiky, a zůstane jím také nu vždy, protože 
obsahuje v sobe vclmt zdravou a pravdivou myšlénku, 
íe národové stejného rodu, ve stejných téžkých okol- 
nostech postavení, nejlépe sobu mohou vzájemné po- 
máhati ke konečnému vítězství. Pravdivost a užilcč-j 
nost myšlénky Slovanstva ukázala se v nejnovější | 
dobé na Chorvalech : nikdy by byli nedosáhli toho, 
co jii nyní mají, kdyby se nebyh drželi pevně my- 
šlénky Slovanstva, kdyby byli zůstali těmi obmezenýmij 
provincial- krotily, kterými byli drive. 




Slovinska politiku. 



171 



Nedá se nikdy sabránili, aby mySlčnka nová a 
veliká vedJe mnohého užitku, který národu přináší, 
nevedla také s dnihi strany ku krajnostcm (exccntri- 
dtám) a k pí'epj(itoslem. Tuková piepjalosl akrajnost 
Jest u mnohýťh touha a přáni po jednotvárnosti (uni- 
fonnltii) slovanské, kterou oni jednotu jmenuji, chtice 
totiž, aby se všichni slovanšti kmenové v jeden národ 
v každém smyslu toho slova slih, aby toltž všichni 
Slované méli jednu vládu, jeden jazyk, jednu literaturu. 
Jedno náboženství a jedno zřízení. 

Jest to vůbec již smutný osud Človika, Že chlŽje 
sobe pomocí od jednoho zlého, Um hlouběji do dru- 
liéhi> upadá; clnSje si pomoci ode imy, spálí se, a 
^htéje si ulehčili od přílišného horka, zmrzne. Tak 
se Slovanstvem. Vidouce mnozí, že Slované mají 
rozličná náboženství, jedni pravoslavně, jiní římské, 
jint Lutherovo, jiní Kalvínovo, jiní Muhamedovo, a vi- 
I douce, že proto jedni na druhé so<^i a nepřátelství 
k nim chovají: myslili si, že by bylo nejlépe, aby 
^^šichni přijali jen jedno náboženství, Neuchopill se 
^H^dy proti tomuto sočeni a nepřátelství náboženskému 
^Bcjbtižšího a nejsnadnéj^iho prostředku, kterýž jest 
^^rivodeni všech náboženských společností k vzayemné 

Í lásce a snášenlivosti mezi sebou, nýbrž chtěli radéjí 
^echny pod jeden klobouk přivésti, což jest de- 
Mtkrát tiiii a nemožnéjíi než ono docílení svor- 
jjosti. — 
t Zrovna tak jest to i s přítelem jednoho jazyka, jedné 
lileraiury. Jaké by tu rilznice povstati musely mezi 
jednotlivými kmeny slovanskými, než by se rozhodlo, 
který jazyk se přijmouti má za spisovní, jak by pravé 
nejdříve se mohlo zplodili nepřátelství a sočeni 




172 



Karct^HavlíJWi 



mezi bratrskými kmeny. A jaké pak obtíže a ztrá' 
6asu, než by se toto tiUeil uvedio do tlteratuiy a d 
wielnétio života ostulnich kmcniil Okolnosti jsou jii 
nyni lakové, Že £iyry slovanské nářečf loliž ruskě, 
polské, ifíské a jihoslovanskč staly se nevývratné sa* 
mostatnými a spisovními a snadněji jest zajisté mczt 
těmito utvoj-jti přátelský svazek jednoty nežli so zni- 
čením tři učiniti jeden panujícím a jediným. — 

Kovněž tak by to bylo, kdyby sa chlélo všem Slo- 
vanům vnutiti jíž nyni jen jedno zřízeni statni andi 
Jen jediná vlÁda. 

Rozumíme tedy váeslovanství, slovanskou vzá- 
jemnost a jednolu slovanských narodil zcela Jinak, a 
myslíme, že se luké ani jinak přirozeným n pritkllckým 
způsobem považovuii nemůže, a sice t<ik, že není žádné 
jednotvárnosti uni v náboženském, ani v poiilickém, an 
v literatumlm ohledu zapotřebí k téio slovanské jednotě 
a vzájemnosti, nýbrí jenom společné podpory pro 
společným nepřátelům a to sice té podpory, jakou okol- 
iiusti dovoluji. Rozumí se tedy samo sebou, Ž« ná&, 
Rusko podporovati ani nemůže, ani nebude v politickéi 
ohledu k dosažení konstilučních práv, za to ale nú 
podporuje svou rozsáhlou literaturou zvlášté v prisn« 
védeckých oborech, jakož nás 1 podporuje v národním 
ohledu již svou impo&antní velikosti. Tak každý slo- 
vanský národ dává druhému to, co má, n co tentaj 
druhý potřebovati může. 

Co se píední líieraturnl vzájemnosti týČ«, J 
Jesl, žu při podobnosti a pi-íbuznosti slovanských Ja 
zykii každý vzdělaný Slovan nanejvýš za rok se vi' 
ostatním slovanským (jazykům) tak daleko tiaučiti může, 
aby jim rozuměl a knihy v nich sepsané Člsu mohl, 



:i 




Sla*ansk< po)ilfta. 



tM 



I 



» 



II tím je^t dle nynij5ich okolnostf tolik docíleno, jnko 
hy vSichnt Slované uřívaH jednoho jazyk*. Rozma- 
nitost fozliíných fiJovrtnskych niřcíí téř mé svou 
zvlái^Iní cenu. nebof má každé n&ře£i své zvláštn'. 
krásy, které by se nikdy do jednoho smSstnali ne- 
daly vedle ficbe. Když tfrjy vidíme s jedná strany 
nesmírnou obtíi, ba nemožnost s odstnfenfm vSech 
ostatních nářečf jen jedno učiniti pantijicfm: s druhé 
«tranv ale netmírnou snadnost bez takové JednotvAmosU 
docílili skoro tich samých úČelS. kdoi by se jeSté roz- 
mýílrl. která cesta jest užitečníjíí a praktiČnéj%{ ř Ůovík 
méní vzdělaný beztoho ani nepotřebuje pro sebe tak 
rozsáhlou literátům, jemu postačí vždy literatura jeho 
zvláSlnfho nářečí, a vzdél.inému stoji beztoho, jak jsme 
již podotkli, s malou prac! všechny slovanské lítern- 
lury otevřené, a také v ústnfm rozhovoru, jako ku 
pr. na snSmtch může se típlné ta sami cesta nastoupili, 
každý Slovan mluví v nářečí svém, a vSichni zástupcové 
ostatních SlovuniS, náležejíce beztoho jen ke vzdělá- 
n^Slm mužům svého kmene, budou mu dobře roz- 
umžlf. — Mislo. co bychom tedy utopické plány 
tvořili, jaké nářečí a jakj-mi prostředky uČinime ja- 
zykem spisovním, vSesIovan skvrn, nastupme cestu 
mnohem kratší a nám docela snadní otevřenou, stara- 
jíce se tol-ž o to, aby naše mládež nejsnadnéjšim 
Epftsobem a skoro hravé naučila se rozumSti na gy- 
mnasiích neb na vysokých Školách vŠem slovanským 
nářečím. 

Co se vSak politického spojení a politické vzájem- 
nosti všech Slovanfi týČe, o lom nedá se bez hlubších 
základů nic určovati, a zapotřebí jest nejdHve probrati 
nynéjŠf stav viech Jednotlivých kmeníl. 




r7e 



K«r*) H**lil!ek: 



svému pravému r jistému |>rosp2chu rozumStl chtilo 
A iKxtle toho se chovaJo, mohlo by s« státi domovetn 
n milou vlftstí tH velikých slovňnských kmcníl, lotiž 
čechoslovanfi, Jihoslovanfi dojisla. a pak na vybfánl 
buď Polákfi neb Rusínfi, jak by se totiž k té neb jiné 
straně chtČIo nakloniti, M>'slilijsme jii, také, že Rakou- 
sko po zkuš^enostech roku 1 848 tuto politiku zachovávati 
bude, obzvlá-^tě když se lak patrní přesvědčila vláda, 
£e Vlachové i N^mci radSI jinde než v Rakousťch slře- 
di^tě ítvé majf a k nému vždy se chýliti budou. Ra- 
kouská politika ale držela se a drž( se posud té politiky, 
která se nejlépe vyjádřiti dá sadou: Ex omnibus 
aliquld. extotonihill Nejsem horký ani stu- 
děný, chci se zachovati každému trojku a 
nezachovám se nikomu. Tak sobi jc^ti posud 
nechává vláda ni^e dvéfe otevřené, aby se mohla 
buď německé neb slovanské politiky áriet', Némcfim 
ukatuje z daleka vyhlídku na budoucf poněmčení a 
kolonisovánl celého Rakouska, ale zároveri zastrašuje 
je svými stálými řečmi o národní rovnoprávnosti a (u 
i tam skutečným uvádénim jí do Života. Slovanilm dělá 
nadSje skrze rovnoprávnost na dalSí pokojné vyvino- 
vání jejich národnosti, a spotu je straní nadsazováním 
všude po straně němčiny, návrhy, aby za několik let 
všichni ouřednfci německy uměli, ustanovením něm- 
činy za řeč v ouřadech uřívanou. 

My jsme sami alespoři očekávali, že vláda naSe 
upřímným zachováním se dle přání Jihoslovanů získá 
sobě silné sympalhie mezi Jihoslovany tureckým), a 
připraví tak cestu k budoucímu připadnuti větil dásti 
evropejských tureckých zemi k Rakousku, hojni lo 
náhrada za nuceně spojené Vlachy ; myslili jsme. Že 



i 



* 




Slonnsliá iMlIUlut 



177 



' Rakousko, držíc se liberální slovanské politiky, stane 
se úhluvníin &okem despotické ruské vlády, u tt>óloí 
z«jtstč(a máještč pusud) Kakousko, vydatnó prostředky 
v rukou, jak dáltí ukážeme, pnndyi^ovutl a v Šachu 
držeti moc ruského cara; míbto toho ale vedlo své 
záležitosti tiikov>'m způsobem, že s« stalo témčí ochran- 
,nou jeho zem:. 

Slovanská politika v Rikousích ale iiezntunená 

[snad tolik, aby vláda chtěla váechny ostatní své ne- 

I slovanské národy nisilím nebo chytře, hned aneb bu- 

' duucné poslovaniti, stoviinská politika znamená tolik, 

aby vláda podle možnosti své pixlporovata všude snaženi 

Slovanů svých k utužení a k rozkvětu jejich národní 

platnosti, aby jim nuzabraňovala, nýbrž pomáhala gláti 

se materíainé i duscvné mocnými národy; a to proto, 

poněvadž z léto mocnosti Slovanu svých pravé sama 

vláda nabude ncjvétší sily a trvanlivosti, nebo( prospěch 

Slovanů rakouských neni nikdy odtrhovati se od Ka- 

kouiika, naopak prospěch jejich jest vábiti a táhnouti 

Lza sebou do Kakouska ještě jiné své spolukinenovcc, 

le tou ovšem výminkou, kdyby živobytí pod rakouskou 

Lvladou skutečné takové bylo, oby mohlo někoho vá- 

Ibiti, což ale dokonce jest na. vůli zase jen vládě 

[ rakouské. 

Slovanská politika v Uakousich tedy předeváťm 
žádá, neplodjli rúznko, záŠtl, nedilvéry a podezření 
' Jednotlivých slovanských kmenů proti druhým ani 
naschvál, ani chytrosti, ani z nevědomosti, nedávati 
ku p. niuKhvál Ce&ké Spalné ouredníky (odpadky z toho, 
^co se již doma potřebovati nemůže) k jiným Slova- 
nům, aby lak dostali zóaf proii Cechům; nebof zrovna 
v té vJicl neplatná jest stará z/.sada rakouská: Uivide 
Uivliliii; ruIMMfci >pi«j tu. 13 




Kw«l MavHítl;: 



et irapera (rozděl a pak panovati budcS), a zrovnn 
nwpak, Jen svornost a hratr^i náklonnost mezi 
slovanskými kmeny Jest nejpevnější páskou rakouského 
mocnářství. 

Slovnnská politika dÁle žádá, aby se napomihalu 
k bliičimu spojeni posud roztrhaných dásif Jednoillvýdi 
slovanských kmenu v Kakousich, totiž Č«chostovanů 
a JihoslovaniS. 

Čechoslovanské země, Čechy, Morava, část Slezska 
a Slovenska v UhHch jsou již dávno v líterámfm a du- 
ševním živote jednim národem, a véxií Hat jejich hvta 
Jii i jednim státem. Znamenitější duchové jak z Čech, 
mk z Moiav>-, lak i ze Slovenska od jakživ:i směro- 
vali k úplnému spojení těchto zemí jednoho národu, 
a považovali sebe vždy za oudy jednoho kmene, na co 
svěděf jména a spisy nejznnmenitějSích mužŮ ze vŠecb 
těch krajin. 

Předsudky sprostého, zaslepeného lidu, podporo- 
vány n podpalovány vždycky od našich nepřátel ■ bo- 
hužel! v novéjSich dobách i od ttékterých chybu- 
jících našinců, nesměji nikoho mýliti. Zdiiž nepanuji 
rovni píedsudkové soíení, nepřátelství a nadAvky mezi 
Jednotlivými provinciemi německými, ba i mezi sou- 
sedními vesnicemi, a přec lo nezabraAuJe jim pova- 
žovati se za oudy Jednoho těla? chybná politika p. 
Stůrova,') který vždy, nedbaje nic na národy o to 
usiloval odtrhnouti Slovensko Ittersturní od nás a za- 
ložiti lam novou a zcela samo<jtatnou národnost slo- 
vanskou, ukázala se nejlépe v r. Jd48. DHve vždy 
Hkal p. Štúr, že jen lakovou cestou, jakou on na- 



•> vtx da L s. a. 



Snmnkd pallilM. 



IT» 



Moupil. dá M oživiti A povzbuditi kmen slovenský, 
a nckollh s«t povstalců národnfch proti Macfarům byl 
celý resultát politiky p. Štúr|ov]y. Jak zcela jinak by 
bylo vypadlo národní povstání na Slovensku, kdyby 
se byl stálý svazek s Moravou a s Čechy nezruStl, 
na tisíce smélé a sloviinskýml zásadami rozhárané 
mládeže z Čech a z Moravy 3 velikou podporou m«- 
lenalni h>lo by vtrhlo přes Tatry do ví<ch končin 
1 Slovenska, a celé spící dosud Slovensko strženo jejich 
enthuslatimem, bylo by stálo jako jeden muž v boji 
ke svému osvobození od Maifará. a — lu( by tam 
jistí nemilí maďaronskč komisary jako je nemají 
i mezi itebou Chorvaté. V politice ncsmime nikdy dáti 
; pfednost myšlénkám a plánům poetickým, nemajícím 
' v skutečnosti základu. Při v§ech dobrých vlastnostech, 
které má slovenský lid, nesmíme zapomínati, že až do 
poslední (tob>- byl v tuhé porobí maďarské šlechty, 
a Že VAechna skoro intellígence, jak to již uherské 
zHzeni sebou neslo, přiznávala se k Mňifaronům, že 
ledy by skutečný div býti musel, kdyby okolnosti na 
Slovensku bylv jiné než jsou, a kdyby se lid slovenský 
vlče o své vyšší záležitosti staral a vý£e se nad pouhé 
hmotné žádosti povznášel. Nechme jen nějaký čas uply- 
nouti ve svoboda lidu od poroby panské, a uvidíme, jak 
se celý slovénky kmen povznese, jak staroslovanské 
I dobré vlastnosti udušené maďarskou porobou zase se 
objeví. Veliké nadíje mQžeme míti na Slováky, ba od- 
tamtud z Tater musíme očekávati nové sily, zmlazeni 
I našeho celého českoslovanského národu. Jest též i na- 
déje. Že žildný viSdce ratolest! slovenské nebude již 
nyní opakovati chybnou politiku p, Štiirovu, a že 
kdyby se i chifilo opakovali, nenajde ve vzdélani^jii 



uo 



c«ri n»n«k: 



odidexi slovenské iádnébo sUicbu ■ ohUsu. — Jeden 
mVtim^títíb nedftstalků mezi Slováky i«st slabý poícl 
tak nuvané I ncriH g fOCf. k odsttaoéni Jeho musime se 
ucbopiii dvou oest; pMoé, aby schopni a řádní, slo- 
vansky snýil^id ndadBcové x Moravy a z Čech usa- 
BOVaU se na Stovensku co úřednici. prolassoH, uiHe- 
lové, technikové, u druhá ale s to djlleiitčjii jest, 
abychoa si hladěli rfskati pro sebe uk nazvané ma- 
darociy. Xlatlaroofl (L j. SkmkA rodilých dritcich s« 
jLUdkrsiva) jsou dva dtuhy. jedni držclj se Msdaríi 
z fh^a podlých a chlebahďtých, dfieU se totiž panu- 
iicich. aby s eiaú nfiB podíhi v panováni ><9icfa a zra- 
dili národ sv^ pro kus chleba. Ka tich nic oenE tá- 
MfcBno, ti M banobo cas pMaif ke kaidému, kdo 
vj-hrajc. Jini aie drií s Madkiy z pffiin Šlecbetných, 
vidouc* totii v Uaduicb xasttqioa svobodoinystnosU, 
a Slovtícy nujloa za nástroj daspotie. yfkan Jobře, ie 
jak Nimd tak i Madiaři prati nám Skivaafim' mezi it> 
nými také lé nechvahtdmé. ba ďábelské uktiky uif- 
valí, ie nás představovali co lid pod^. v despota si 
libující, a jmenovitě nám vidy jakési ti^taé qmipathie 
k rudému cáru popisovali. Coi iSvu tedy, že mnohý, 
jsa pntd sv(dx>dy a neuuje naie saaieni ajsa již od 
mUd( v lakových báchorkách vyp i stov á a, jako slepý 
áavel bojoval s Maďary proti své vlastni krvi. Naše 
stAro6l tMidiž n>-ní, aby se t mnohých ticb Slovan* 
sk>-ch Šavlil Pavlové suti, a tiskáme si uk amoho 
dobrých sil. Nebot nepochybuji, že mužové, kteh z« 
Šlechetných (oviem bludných) ohledů propiji Mar 
dár^m beznad^^nýin sil a duii tvých, lim livéil »e 
uchopi mnohem xdrtvijSi. mnohem oadijaiill. mno- 
bcm vétŠt m) ilenk)' Slovanstvo, jen když jim dopoaú' 



I 




StovMshi politik* 



ISl 



■ 



2em« li lomu, řiby jasné vidŽH k čemu smžhijímc, aby 
po^innli ^lectietnost, velikost n krásu n&Uch oučciů! 

Kdyby I*raha leŽela nsi na lom mfsifi nn Morava, 
|kd« jest Hradiíllč. nemuseli bychom velikých starosti 
Unftí o konečné s(>ojeni vSech tří zemi na^tlio kmene : 
avšak s druhé strany zase slu^i uznati, že by snad 
^jiŽ mnohem vůtSí část Čech ponéniácna byla, kdyby 
pravé Praha nebyla co veliká pevnoi^I národního ducha 
[českého na blízku. A co s« oJporu Moravy proti 
užšímu svazku s númi dotýie, myslíme, že ias sám 
nejlépe odstraní viecliny dosavadní překážky, každé 
nucení a silné přemlouváni bylo by nyní zbytečné a 
vedlo by zrovna k protivným následkům. Nedime 
jenom Moravu pokračovati ješt£ nějaký č.-is ve slo- 
vanském živote, jenž tam tGpr\'a v prvních počátcích 
nastal, a uvidíme, že touha Moravaníi samých pro spo- 
jeni s námi bude zrovna taková jako byla na<U r. ÍS48. 

Postaveni Jihoslovanů jest na ten čns s ihledem 
na liberální a politickou jednotu mnohem obttžnéjSi 
než naSe. Přední jest již v Jazyku samém vátíi roz- 
drobenost a vžiŠi také roídíl mezi jednoill^-ýmí pod- 
nářečími neŽIi u nás, za druhé myšlénka literární Jed- 
noty tcpfva asi od 20 Icl ř.idné povst.ilft, v politickém 
ohledu jest též veliká strakatina rozličných zemiček 
pod rozličnými poicntáty a roíličnými zjikony, a kdyby 
se vSechno dobře vedlo, zůstane přece naposledy ne- 
bezpečný a jednoté protivný dualismus latinský a řecký. 
Jenž se na literaturu i na náboženství rovnou mťrou 
vztahuje. Při tom Jsou Jihoslované, co se vzdéláni 
lidu obecního a literatury lýČe. je5té mnohem pozadu 
za námi: za to ale mnjl v sobe více mladistvého 




IS2] 



Karel lUvtlíek: 



Života, více sily, za (o mají lepSÍ zeměpisně položeni 
při moři. 

Pět literatur panovalo až do posledních dob mezi 
Jlhoslo%-any a sice srbská, dalmaticko-dubrovnicki, 
Glagolitická, Chorvatská (provinclalnO a krajinská (slo- 
venská),') pH čemž jegtč ani nebereme ohledu ani na 
Bulhary ani na rozličné velmi znamenité odchylkj- 
v pravopise, strany kterího si Jihoslované víru již 
dobyli korunu mučednickou rozhčnými pravopisními 
sektami. Od té doby v&uk, co Chorvalé pŮMibentm 
Dr. Gáje*) opustili svdj provlnclalnf dialekt a př^clí 
náFeii dubrovnické, Jií diive dosti hojnou literatura 
mivSI, za svCg jazyk spisovní, opraviv&e toliko pravo- 
pis dle vzoru českého, stal se nesmírný krok k lite- 
rároEmu spojeni víech JihosiovaniJ. Sluši ledy vídíti, 
že se dubrovnické nářečí od srbského skoro v ničem 
nclísf, a že to jest vlaslné *<rbitin& psaná jen latinskými 
literami. U ChorvalA již přijeti tohoto spisovního jazyka 
stalo se nevj-vratným skutkem, a tak vlastně již mají 
Jihoslované jen jediný spisovní jnzyk, s tím toliko 
■rei velikým nepohodlím, že vyznavačové recko-slo* 
vanskč církve, Srbové pi5í literami í-ecko -slovanskými 
(cyrillicou> a vyznavačové rimsko-katolické víry latin- 
skými. Strediité prvních jest srbský Bělehrad, slfe- 
di&tčm druhých až dosud Záhřeb.'} Slovenci, totiž oby- 
vatelé fclovanStí v Koroši (Korutanech), v KrajinS, ve 

') [Káiev Sloven«ký l«i trodiu n>«ln.í. ítebof Slorďd uherití 
iiu^raji iči nihíi uvé •toveRským, Uk Jiko ohyrauté Krajiny ■ 
lyrika nebe Slovenci a »v2j Jaayk storcfiak^in ouývajl.] 
•) Víz díl [. S. :ii 

*) [Od Gáje pftjatn luin*kci-Jlhaiilavwi»ká Itterntura JnéiM 
ilyrski, ptoU kterému ale co pnjmenovlBi apole^ému c«lílw lU- 
rodu veliká oppoake povalila.] Vli (Ml L SL SI. 



4 



Slovtndká iMliiika. 



m 



k 
k 



V; 



Scýrsku a vůbec v lak nnzvaném král. ilyrském msj! 
ovšem nařeží velmi znamenilě se od spisovního jazyka 
srbsko-ilyrského liiífci, jakoř. vůbec tento kmen jsa 
více podroben hubícímu vplyvu némčiny také v každém 
jiném způsobu se liší od Jíhoslovanú: v novújších 
dobách ale panuje mexl všemi vzaélanéjšimi Slovenci 
a jmenovité nie?,j mladším spisovalelslvem chvalitebné 
pričinční, přibližovati s« poznenáhla vždy více k hlav- 
nímu spisovnímu Jazyku dubrovnicko srbskému a spojiti 
se s nimi ínsem ^vým zouplna. Již nyní piljal jest 
zouplna pravopis záhřebský, místo předešlého ncsmírnú 
neohrabaného, a kaídou dobou vidíme rdsti téméř 
pudobnost slovenčiny k srbštinč. - Glagolská literatura, 
jakož pouze církevní mizí také od dne ke dnu ze 
živou fi vstupuje do htdy starožitností- V Dalmatsku 
konečné drži se Je^tč nékteři pedanti aneb alespoň 
drželi se ai do poslední chvíle starého dubrovnického 
pravopisu, nemajíce ani tok mulo cílu slušnosti v sobS, 
aby přijali nékoUk nepatrných zmčn v pravopisu k vůli 
Chorvalům, kteří jejich nářečí celé přijali místo svého. 
Již diíve jednou před několika lety tuSím, r. 1846 
podotknuli jsme, že vlastní: mezi námi Cechoslovany 
a Jlhoslovany nejlepší a ncjprospčšnéjši pro obě struny 
panovati může spojení, a pravdivust toho ukázala 
zvláit r. 1848. kdežto my a Jihoslované zůstali 
■Jíme si vérni v duJevnlm a v hmiítném odporu proti 
Maďarům, tui^im že je^lé budoucně svlášté setkáme-li 
ie kdy na řídkém snému pohromadé, ukáže se veliká 
[KÍbuznost našich Iníeresů a potřeb. To v^ak jest 
hlavni základ celé slovanské politiky a jediná cesta 
ke skutečnému vítéz«tvi, abychom se Jedni druhých 
n«5pouětěli, ani tenkrát kdyby skutečini z néjakého 




184 Kuel HavIRM: 

jiného spojenf vysvítal okamžitý prospSch pro jednoho 
nebo druhého. Zásada naše musí býti : Buď všichni 
budeme svobodni nebo všichni upadneme! 
Proti této zásadé prohřešili se Poláci, bojujíce v radách 
macfarských proti Jihoslovanům a Slovákům ; proti té 
samé zásadě bychom se byli prohřešili my Čechové, 
kdybychom byli svolili k návrhu maďarskému, že nám 
české koruně chtějí pojistiti ta samá práva v Rakoustch 
jako má (neb vlastně měla) uherská, jestli upustíme 
od spojeni se Slováky a s Jihoslovany ; proti té samé 
zásadě byli by se prohřešili Chorvati, kdyby byli při- 
jali od Maďarů neodvislost své země, obětovali za to 
Srby a Slováky maďaronské nadvládě. — Jediná moudrá 
a i pro budoucnost vydatná politika naše jest ono po- 
učeni, které dalo kníže Moravské svým synům na 
svazku hůlek spojených nerozlomitelném, ale na křeh- 
kosti každé jednotlivé hůlky o sobě. Co by nám po- 
mohlo, kdyby jeden z našich kmenů opustiv a zradiv 
ostatní, dosáhl něčeho pro sebe: přišel by Čas a zase 
by se mu to odňalo, a kdo by se zastal pak toho 
osamotnélého kmene, když by zatím ostatní kmenové 
již snad byli zničeni. Jenom solídárnost všech slab- 
ších kmenů slovanských v dobrém i zlém dává nám 
pevné naděje. 

Tu však přicházíme k truchlivému výjevu Slo- 
vanstva k mrzuté otázce polsko-rusinské. Jest jisto, 
že mezi Poláky a Rusíny panuje nepřátelství nezhojitelné, 
neboť mezi nimi jest boj o život a o smrt, rozjedovatělý 
ještě k tomu náboženskou nenávisti. Jak známo totiž po- 
važují a vydávají Poláci Rusíny ustavičné jenom za ves- 
nický dialekt (nář^ečí) polštiny a nechtí je uznati žádným 
způsobem za národ slovanský. Litujeme velice, že 



Shtnnská politika. 



196 






tom ohledu nemůžeme ani my, ani tntcé skuteínost 
sama dáli Polákům z& pravdu. Gramatické důvody 
nejsou v takovém pádu rozhodné, ncbof ku př. jest 
portugezský jazyk mnohem bliž^f španělského než tak 
nazvané plattdeutsch jaxyku sprostého Rakuiáka, přece 
však Rakušák i Hanoverán máji dohromady jeden spi- 
sovní jazyk, ale portugalská literatura je5t od španžiské 
docela oddělena. S tim samým právem jako Poláci mohli 
l>ychom i my Čechové vydávati nářeči rusinské za 
dialekt na$«ho jazyku alespofí každému, kdo {eátinti, 
poUiinu i molomStínu zná, vždycky vitšl příbuznost 
maloruštiny (msinskóho nářečí) s češtinou níž s polšti- 
nou do očí padnouti musela. A kdyby byly okolnosti 
historické jiné, kdyby ku př. Čechové byli za časů 
Husitských se svými liberálními a svobodomyslnými 
zásadami zvjtézill, kdyby v jisté mfře zůstavujíce nebyli 
mezi sebou dnll vzniku tolika přepjatým sektám, 
kdyby pak byli od tohoto Času ustavičné duáevné 
1 materijilné postupovali : kdož v], jestli by nyni ne* 
byla čeMlna spisovním jazykem v^ch Slovanů a jestli 
by se vAechny ostatní nírcčl nepovažovaly z<i dialekty 
itiny.' — Kdyby se ku př. Poláci pH técli samých 
ikolnostech. ve kterých žili, byli pi-iznávaii mfsto la- 
insko katolického ritusu k slovansko-unltsko-kaioli- 
ckému jisto jest, že by Rusíni ftž do dnešního dne byli 
dialektem polštiny a že by se od ni nikdy netrhali. 
Poláky vůbec xabiln, jak to nynt Již osvícenější 
mužové jejich sami uznávají, slepá úslužnost k Římu, 
kterou oni drželi mylné za katolickou viru, místo 
pravých katolických křesťanů stali se sluhnmi zkažených 
papežů a jezovitů a tim se vlastně zahubili. Když 
totiž Poláci za té doby, ve které Rusíni na množství 




IW 



ÍCu«l Havliíek: 



menších knížcLstvi roztrháni byli, dobyli viechny skoro 
zemi od nich obývané a ke svému královstvi je při- 
pojili: toho času přiznávali se vMchni Rusfni ke kře- 
stanství katolickému rítusu recko-slovanskúho a Poláci 
k latinsko-rímskémii. Známo jesl, že beztoho panovala 
vždy mezi léniito jinak v podstatných věcech dogma- 
tických skoro stejnými vírami veliká záSt, která sv^j 
hlavni pramen mile v nenasycenosti římské kuiie po 
svétském panování. Slované jihoslovan&ti, o které se 
též oba tyto ritiisy pokou^li, a Poláci s Rusíny stali 
se oběti tohoto nekrcsfanského soieni. Poláci zvláílě 
podali se zcela za nástroj Jczovilů, vyslaných od pa- 
peže k obráceni Rusinů k iimskému rítusu, a vykoná* 
váli slepé, myslíce se tím Bohu zuvdČiiti, všechny 
ukrutnosti a hanebnosti proti svým slovanským spolu- 
bratřim, a přivedli je konečně k tak nazvané unii, to 
jest, že uznali papejte římského za hlavu, ale zůstali pH 
svém ^ovanském rilusu a při ženatých knéžfch. S touto 
unii nebyli v^ak Jezovité nikdy spokojeni, považujíce 
Ji jen vždycky za přechod k úplnému latinskému rítusu 
i s bczženslvím knéiským, a všelikými podskoky hle- 
dí!! vždy tohoto účelu svého konečné provésti. Témllo 
náboženskými rozmiškami, při kterých se iíusinúm 
skutečně největší bezpráví od PolákiJ dalo, při kterých' 
proti nim dle známých jezovitských zásad jakožto 
proti kaciřům každý podvod a zrušení slova, každý 
prostředek dovolený byl, zakořeněnu jest taková n' 
návlst Rusínú proti všem Polákům, která se ]iř, skoro 
nedá asi vyplemeniti. Šlechta rusínská dílem přistou^ 
pila zcela k Polákům 1 dle vír)' i dle národnosti an< 
vyhubena Jest, lak že konečné pán, katolík a Polák, 
nevolník a Rusln b>-ll JÍŽ stejné významy a zaki uii&ko- 



4 

I 

4 



4 




SloviwBká imIIiAr. 



I«7 



iné\w nevolníka spojila se se xáSlí utiskovaného 
^kfe^faru. .'šlechta jest posud ve všech rusinskýcb 
krajiniich kutollcká n polská, lid ale posud recko-sJo* 
vanskAbo ritusu u vitide tum, kde k Kusku připadli, 

ipicsioupilí Rusini zase najednou ke své prvouii a jim 

^welmi milé vire nazpét. 

^Ě Ole toho pozná každý, jak marné, ba donské 

V}sou řeči Poláku o restituci (navráceni) Polsky v prvot- 
ních hranicích; nebof každý, kdo zaslepen neni před- 
sudky, musí viděti, že zemé rusínské navždy jsou 
ztraceny pro Potúky. To viak Poláci nahlížeti nechtéji 
a v tom jest dle mého minéní hUvnl chyba jejich 

t:lé politiky. 
Jisto jest, že Kuslni nemnji velikou příchylnost 
il k cáru ruskému a absolutní vládé, ani k Velko- 
isúm samým, pod jejichžto panováni nynf piiáii. 
usini jsou v každém ohledu, i v jazyku, i v obyčejicht 
i v historii samostatný slovanský kmen asi 12 milionu 

Illlný, bydli v jižní části Kuska, v Haliči a v Uhřich, a 
■čkoli se mezi nimi pod rus. vládou již nyní silné po- 
hnA zakoreiSovatl literatura u rei velkoruská, přece ještě 
posud zachovali upomínky své samostatné literatury. 
Posud ježlě vychózcji v kuších knihy některé v malo- 
^^Wtlíétn Jazyku, a v Haliči pěstuje se od r. 1848 velmi 
^horltvi rusinský jazyk, a kdyby okolnosti byly příznivý, 
^■lylo by vždy ješté možná, že by se Rusfni jakožto 
^^úiý samostatný slovanský kmen mezi ostutní píidru- 
žiti, ačkoli se upříti nedá, Že již mnoho v tom ohledu 
promcikáno jest. 

Strany Rusíníl jest tedy trojí vyhlídka do budou- 
cnosti: prvnt jest, kdyby rakouská vláda v^možné 
zvelebeni národnosti fusínské v Haliči a v Uhřích pod- 




tSR 



Kinl lUvllfelc; 



31Q 

áyM 



pórovala, s tím oucelem. aby se co samostatný svobodný 
slovanský kmen se všemi historickými upomínkami 
své minulosti ustálili, a jako vfor následovÁnt hoJny ^ 
svítili sv^-m spolukmenovcům pod ruskou vládou <)tu-S 
jlcfm, lákajtce je k sympathíim a ke spojeni, Vp^-v 
OTobodné ruslnské zemi s asi 4,500.000 obyvatelů 
v Haliči a v Uhřlcli, na Rusko by byl velnil důležitý, 
s když povASÍme, ie by kromé kmenové hrdosti je£ti 
i emancipace sedlúkA rusinských v Hniiíi púsobilttJ 
silnč na spolukmenovce za ruskými hninicemi, JindyJ 
volné Kozáky, nyní mužiky poddané s lílem ■ s dui 
vrchnostem svým: nedá se upříti, že by Rakousko 
mílo silnou zbrnf^ v rukou proti ruskému santovIadaN, 
K tomu úíelu minela by se ale národnost rusinská 
upřímně a s bystrým rozumem podporovati, aby co 
možmi nejdříve rozk\'étu dosáhla: ne ale tak poloviční 
jako jest již vůbec způsob v Rakousích, íc se jednou 
rukou dává a druhou bére, ne tak jako se děje posuda 
v Haliči a v Uhi^fch, že vláda na papíře RuslnŮm a 
Sluvňkilm pniva dává, ve skulečnčm živolé «le Jim 
je od polské a maďarské šlechty zabrniSovali a zkra* 
covttti nechává. Neboť by ani nikdo nevěiil. ž« polská 
i maditn^ká šlechtn při v^m pronásledováni od vlády 
rakouské přece je^té posud v zemi drží vládu nad 
Rusíny o nad Siováky d!e starého zvyku a na základ 
sociálních poměrů. Pil vJcch nepříznivých instrukcích 
které snad vláda proti polské ii madar^ké čechle dává, 
umřji si tyto přece vždy oiiřednictvo svým sociálním 
vply%'em na svou stranu dostati, a tim všechny instrukce 
na jinou stranu obrátili. Slav KusinQ ale jest takový, 
že bez di>bře provedené podpory vládni nemohou se 
vlastními silami brzy povznésti: nemají kromé svých: 



1 



^ 



Slovanská politik*. 180 

knéžf Žádné intelligence protože Slechts vrchná « 
s ni celá tak nazvaná intelligence k Polákům se drii. 

Nct>U(le>li Hle vláda rakouská svému prospicliu 
rozuméti, upadnou Kusíni rakouštt buď pod vplyv národ- 
nosti polské, což jest druhá jejich vyhlídka, jak Jsme 
ale již svrchu pravili, vetmi málo pravdě podobná: 
anebo pD. I vplyv VeikorusiS.k čemu se také dle nynějsiho 
nepraktického jednání naSl vlády všechno nakloňuje. 
Že se osintné laké Rusíni pod ruskou vládou nikdy 
nemohou udržeti co samostatný kmen, leč kdyby do- 
sbivali k lomu od svých rakouských spotukmenovcú 
posily: rozumí se samo sebou, a nepnšiéslMJ se tedy 
utvoHti y. líuslnů ha]ií<ikých sitný, vzdíluný a samo- 
stnlný kmen slovanský, rozhodnulo jest již tím scsileni 
Vcikomsů o 12 milirmů Huslnů. DiilSí následky z toho 
zanecháváme každému myslícímu na uváženou: jakož 
i lo, jestli by Poláci mnohem více neuškodili absolutismu 
ruskému, kdyby podporovali snaženi Rusiníi o samo- 
statnost literám! a národní, a kdyby jmenovité polská 
ělcchM mezi Rusy bydlíc! sama se k ním přiznala, a 
na fflfslo osočování radéji jlni pomáhala, jsouc beztoho 
kost z jejich kosti. 



Zbývá nám ješté v krátkosti zmíniti se o Slovanech^ 
krotni Rukouska obývajících, a sice o Slovanech pod 
ruskou, tureckou a německou vládou. Pod německou 
vládou vede se nyni Slovanům nejhůř, a zřejmě se 
Již ukazi^je chuí i pru»kě i saské vlády k úplnému 
ponémčeni nejen Lužičanů, nýbrž i Polákíj pozííanských 
a biczských. O Slovanech pod tureckou vládou nedá 
se nic kratceji a spolu dťikladnéji povědlll nei to, Že 
&c Kusové všemožné snaží zakotviti mezi niriil vplyv 




I*> 



Káral HMTltMc: 



svflj a zru^iH tak koneční H5i tureckou, co£ se vidy 
vfce připravuje. Rusko samo ovšem Jest stát xccia 
slovanský, mýlil by se ala ten, kdo by myslil, že nj 
níjSí vlida ruská skiiteíně již všeho toho použila 
použfvá, co by z myšlénky Slovanstva pro sebe ukt 
íistiti mohln. Ruská diplomatle. )ak uznáno, nejchytřeji 
obyčejné jde při vŠem cestou velmi dlouhou nle jistou*^ 
ruský orel nczarazl tak lehce nikde svoje drápy, alf 
kde je zarazí, lam již obyčfjné také zaraženy zíistanou 
A jflkí jsou opravdivé mySIénky a plíny cárá 
hradského a jeho diplomatik o konečném uspofádin 
zapletených evropejských záležitostí, kdoŽ to mQj 
viditi? Historii nazval onen timský mudrc učitelkou 
iivota, ■ historie nám pravi, Že Rusko napřed také 
začalo Polsku pomáhat, a z toho pomáhání vyžlo j 
konečné rozdíleni Polska a připojení ncjvét^t čás(^| 
k Rusku. To budiž za výstrahu IČm, kterým Rusko^^ 
v novějších dobách také pomáhalo. Avšak mluvme 
zřejmě, dobře míněná rada a výstraha najde snad | 
svého místa. Dle na^ho mfněni Rnkousko jen v po- 
ctivé konstituČni vládě, a rovněž tak v poctivém 
drženi svého slova o rovnoprávnosti národní najde 
platné zá&lity n ziklad pro budoucnost. Jlnnk se nedá 
zameziti, aby dříve nebo později při prvním nijakém 
převratu v Evropě nepřipadla větii Část Rakouska 
k Rusku. 

Rakouská vláda nem&že býti tak dalece zaslepena^^ 
aby nenahliželn, že na&e slovanská politika úpln^H 
směrovala k prospěchu Rakousku, o nepochopiijeme oŽ 
podnes příčiny, pro kleré se vlida naŠe sama vzdala 
vieho toho prospěchu a nepřijala ruku slovanskou 
v upřímnosti Jf podanou, Nebof nyní jiŽ nikomu tajno 




StovmU politika 



101 






91 



lýli oemňž*. íe minf&tcrstvo n«Se drífc se centrnlt- 

ace, úplně nastoupilo politiku německou aneb lépe 
jeŠté řečeno maďarsko-niímcckou. Politika maďarsko- 
némecká jest ate slovanské zcela protivná a pfx)(o 
nevyhnutelně musí býti vSichni Slyvnné v opposici. 
Účel naši slovanské politiky Jest přivésti všechny 

ápadnl a jifnf kmeny slovanské do spojeni, a skrze 
(Oto spojení pojistiti každému z nich svobodu, samo- 
slotooft a rozkvet života národního. Ponévadž již větší 
iáaf tíchto slovanských kmenů skutečné v Rakouském 
mocnářství pohromadě jest, usnadněno jest tím zna- 
menité dosaženi nasehu účelu, musíme totiž k (omu 
směřovat, aby se zKzeni Rjkouska tak pretvoHlo, jnk 
-toho zapotřebí jest k naším potřebám a hlavně k tomu, 

by i jíní naši spolukmenovci, posud kromě Rakouska 
bydlící, přáli sobě mohli spojení s námi, Poněvadž 
ale nyníjSf vláda nejen k dosaženi našeho účele ne- 
pomáhá, nýbrž naopak jesté překáží: musíme tedy 
hleděti na cestě opposiční dosáhnouti proti vládě svého 
dle. Cesta, na které vláda nynější jdo, jest centralj- 
sace se zdánlivou stavovskou konstituci a zdán- 

i v ou rovnoprávností : cesta na!>e jest Toedence 
opravdivou demokratickou konstitucí a s o p r a v- 

ivou rovnoprávnosti. Tyto cestj- jsou sobě zpříma 
protivné, a nemůže ledy nikdo ziroveřt s vládou a 
s námi držeti, tak jako nikdo ncniiíže býti spolu v ohni 
a ve vodě. 

To jsou ty jediná v Rakouslch možné politické 

trany, to jsou ti rakoušll toiries a whÍRS, kteří se 
'V budoucnosti potýkati budou n panování v Rakouslch. 
Tu píestávd víeliké chytráctví a stavení se na obé 
strany, které právě nyní u nás v Čechách módou t>ýti 




103 



Kaní H«vllMc : 



7ačfná; kdo není s námi. Jest proti nám, mu»t 
každá stnna takovým spekulantům do oii povídíti, a 
nenechat nikdy plaitti ty mimi již výmluvy o prostředni 
cestě, o mírnosti atd. Mimost nezáleží v lom, abychom 
s nikým zcela nedrželi, nýbrž s každým trochu, 
abychom opatmČ čekali, až která Btrana vyhraje, a 
proto se se žádnou docela nespojili ale také si sa 
žádnou úplné nepníielstvi nezpůsobili, mírnost nezáleží 
v tom. abychom nemiíli žádné zásady a Žádné pra- 
svédjenf: mírnost záležeti může jedini v tom, ž« své 
piesvWČcni nikomu násilnickými prostředky vnucovali 
nechceme, že své zásady tut ccsti rozumové skrz« 
poučení a důkazy rozšiřujeme ald. 

Máme-li vŠak na cestě oppo<>ičnÍ k nčjakým vý- 
sledkům dojiti, zapotřebí jest především dobré organi- 
sace a souměrného, dobře vypočteného působení. Ai 
posud může se rfci, drŽel nás pohromadě vfce instinkt, 
cit společného nebezpečenství a společné náklonnosti. , 
zt^iotřebl ale jest, abychom nyní již s úplným včdomim ^Ě 
o účelu svém a o prostředcích společně dále praco- ^1 
váli. jakožto dobře orgtinísovAné strany: Jmenovité ale 
abychom jako posud nebytí jeden kmen od druhého 
odloučeni, nýbrž abychom si hledali prostředků, kterak 
bychom udržeti mohli mezi sebou stálé spojení, řťdtce 
se jeden podle druhého ve svých krocích a nepočinajice 
jeden kmen nic důležítíjšiho bez včdomi a bez schvá 
Icnf ostatních. 

Ne dosti na lom. abychom jen my, 8lov.initi'i 
kmenové, mezi sebou ve stňlém spojeni byli, zapotřebí 
jest, abychom též i s neslovanskými národy, s kterými 
máme společný osud a společné snaženi, se srozuměti 
hleděli, a svazek přátelství a podpory uzavřeli. PředďvŠUn 



I 




Slovmtki polínka. 



toa 



sem náloii Rumunové, pak i Vlachové a z části tuké 

Co se nic v (omto ohledu nám samotným čecho* 
sloviinítm zvlá^ié na srdce klásti musi, jest předevžim 
^Jisté disciplíně strany. Ovi chyby se v tomto ohledu 
mezi némi zvládli pozoruji: toti£ někdy příliš lehko- 
myslná důvěra a někdy /.as pHliš zbytečná nedijvéra. 
Obuji jsme v r. líHtt a 1849 bohužel velmi custo 
pozorovali. Jak mnohým, kteří posud nič^m nedokázali 
. ani schopnost svou ani obětavost néjakou k národu 
|a péď o jeho blaho, věftlo se tenkrát neobmezení, 
Ijen proto, že hodně radikátné křičeli, a přesvédčili 
^ jsme se nyní, že mnozf z nich v čas nebezpečí docela 
umlkli. Aneb dokonce veliký skok od nejostřejšího 
[ rKdikiilstvf až k vládni služebnosti učinili, aneb pH 
|vScm svém dobrém minčnf svými nemotornými kousky 
Jenom ostudu celé strané způsobili u nám uikodili. 

Na druhé straní nle jsme zase museli v těchto 
'^letech Bly&el ostudil i od upiimných naáinců muže, 
kteří ]\i po Celý svůj život neúnavně pro národ 
kprucovaU, s kteří by s velikými schopnostmi svými 
fciiluubou byli kitžděho mlrodu, a proč? — protože 
' iiékicré jejich myšlénky byly jiné než ty, které se 
lehdá podle panující módy za samospasitelné poklá- 
daly! Věru v tom ohledu nemůžeme dosti důlklivé 
naif straně na srdce položiti následující pravidlo : Když 
pozorujete, že některý muž, mujíci Jíž zásluhy o národ, 
a dokázavíf již mnohými způsoby své upřímné vlaste- 
nectví, v některé víci jiné projevuje smýšleni než vy, 
Varujte !>e, abyste ho hned proto za nějakého zrAdce 
nepovažovali, abyste hned nějakou hanebnou neb 
sprostou pHčinu této jeho myšlénky nehledali. Pícjte 

Havlíček . rwllIKlit apUy lil, 13 



194 



KmM Hmvtiíek: 



každému jeho osobní presvédóení v některých vécech, 
nebo( možná není, aby všichni lidé smýšleli o vSech 
vécech docela stejné a jako podle komanda! Vidíte 
ze všech stran, jsk se štědře protivníci naSi odměnili 
l£m, kteří Jim pomihi^I: my tedy nemohouce takovýtďi 
odmin dAvuti, alespoň aehAzejme na sv£ dobrodince 
kumenim a neoplácejme jim nevděkem a urážkami, a 
nepotvrzujme staré přísloví a pravidlo: že národové 
jsou obyčejně nevděční ke sv^m zasloužilým mužům. 
OvSem jest pravda, že se rádný vlastenec a opravdový 
syn svého národu ani žádným nevděkem odehnati a 
odslrěitl nedá od plněni svých povinností k národu. 
AvSnk pomyslete ai, jak trpký musí být cil ukového 
muže, který beze v&í odměny jen z pouhé oddanosti 
pro vás tak dlouho pracoval, a kterému pak za to 
zapUtite místo lásky a vážnosti nadávkami a hrubými 
podezřeními ! Mnohé slabií du^ ale opr.ivdu nevd 
podobný na vždy nám odcisf. 

Nechceme, nby iČmto našim slovům někdo ^pal 
rozuměl, jako bychom snad Žádal' slepou důvěru 1 
Slepá důvěra nesluji žádnému rozumnému mail, a 
ani v Boha nt-má míti slepou, nýbrž rozumnou důvěru, 
totiž přesvědčení, že s námi Žádný zlý úmysl raiti 
nemt^iže. Tím měně sluSi tedy míti slepou důvěru 
i v nejlepšího člověka. Veliký ale jest rozdíl mezi slepou 
důvěrou R mezi lehkomyslným osi>L'ovánim zaslou- 
žilých mužů proto, žo v některé věci jsou jiného minění. 

Na to takč zvláště nikdy zapomenouti nesmíme, 
že kolikráte nerádno jest své mínění o každé věci 
zcela, jak Hkáme, na krám vyložiti, a že také ntni ani 
zapotřebi ani užltečno, aby protivnici znali vždycky 
každý náS timysl, skrátku, že jsou kolikráte pilčlny 



4 





SlovanAá poltUka. 



108 



^ 



^ 



nikceré, které se vytrubovati nedAjl a nemusejf, a ie 
se vůbec nechodí na ptáky s tureckou muzikou; n 
proto také, když nikdo hned nevidf, k čemu by mohlo 
něco být clohré a proč se n£co řeklo tak n neJřoAk, nemá 
Již hned bouřit u podezření míti, nýbrž doikati času. 

Nevyhnutelno Jest nám iile. abychom co nejdříve 
zřídili si spolek politicky- národ ni, jenž by jakožto 
hlavní sbor na čele stá] všelikého národního počínáni. 
Jeslli obleženi*) v Praze již brzy konec svůj nevezme; 
musíme viru prozatím zříditi takový spolek nikde 
jinde, kdo zákon associaČní platnost má. My co nejdříve 
podáme v listech svých návrh k podobnému spolku 
na uváženou celé nazí strany. Bez takového strcdištS 
jest celé naše působeni jen roztrhané a nemůže vésti 
k žádnému vydatnému prospěchu. 

Druhé naše přičiněni musí pak býti, aby naŠe 
politické časopisectvl nějak iádnéjt zřízeno bylo. a 
vjce podpory nalézalo nejen hmotné penéžilé, nýbrž 
čehož více je^tě se nedostává, duševní, spisovatelské. 
Také stnmy toho dovolím &i co iieJdHve podati návrh 
svůl obecenst\'U našemu na uváženou: důležitost Jeho 
neupře nikdo, kdo pozoruje, jak se vládní české časopise- 
ctvo pořád zmáhá a ze viíech stran k sobí spisovatelské 
síly vábi a nám jich ubírá. Považme, Že nyní Slovan 
a Večcmi List jsou alTa a omc^ta celé české ncodvislé 
žurnalistiky t! Považme, že na Moravě a ve Slovensku 
nemáme ani jeden pollltcký neodvislý Časopis! A to 
pH svobodě tisku, při konstituci. Nezapomínejme, jak 
daleko jsme tu již za r 1843 a 1849 nazpČt, kdežto 
jsme měli tolik časopisů! 



■) Vis dU U. 5. &3lf. 




tv 



IM 



Kutí H*«tí{<k: 



Emancipace od nStnccivi musí být v každém 
ohledu naše heslo, a proto budiž studium jaxykA a 
literatur románských, zvláště pak anglické a fran- 
couzské, hlavní péče v^ech naSich nadanějších a vzdila- 
néjSich mladíkfl. Toto studium přesvědči každého. 
kterak nejv^tSi část vzdělanosti německé a veškeré 
té zásoby knih a myšlének, 5 nimiž se NSmd naproti 
nám tak rádi chlubivujf, vážena jest od Angličanů a 
Francouzá, a kterak pro nás velice prospé^no bude, 
nabírati zrovna z pramene lam. kde se nám nabfránf 
milerádo popřeje beze velikého vychlubot'ájií a vy- 
čítáni. Politováni hodno jest. £e ani nemáme jeslí 
pomocných filologických spisů v našem jazyku k na- 
učeni se angličiny a frančiny. a že musíme obyčejně 
zase jen skrze velikou okliku totiž z německých slov- 
n(kii a mluvni-: k poznání těch jazykiH přicházeli, 
ačkoliv Rusové a Poláci mají v tom ohledu velmi 
dobré práce, kterých i my použiti můžeme, a dle 
kterých by téměř jen hračka byla česko-angllcké a 
česko- francouzské mluvnice a slovníky sestaviti, kdyby 
se jen nčkdo v tu pnící uvázati chtěl. V tom ohledu 
must se na$í Matiď) spravedltvií predhilzka činiti, že 
ve vydáváni spisů svých pHWh náhodou » pjssivně se 
Hditi nechává, a málo kdy activnž na vypracování a 
vydáni jistých potřebných a užitečných spisií pQsobi. 

Co se ostatní svazku mezi slovanskými kmeny 
týče, byl by ovšem ideál, aby Čcchostovanč, Jihoslované, 
Poláci, Rusfni vííchnt dohromady docela stejnou rJdilt 
se politikou, a jdouce všichni jednou cestou, v ničem 
loden dnihčho neopouŠtili, majíce dohromady stejné 



n 



4 



*> RosumíJ ttikv Milici. 




Sliinnskd politika. 



107 



Spojence a stejné n«pHltele. Bojim se vhak, že juko 
aí posud tuk ještó na ncjaký čas Poláci tomu budou 
na závaiii, Že nebudou totiž chtit jeJiti upustiti oá 
své zcela chybné a neslovanské, nám v^m a jim 
umotnýin zvláilč škodlivé politiky. Poláci totiž už 
posud pKliS je§t£ přeceňuji své sily, a abychom se 
lak vyjádHli, slydf se ve své šlechtické pý$e vstoupiti 
s námi do spojení. Za krátký Čas ale přijdou Poláci 
na tu misla, kde t my i JIhosJované budou dále v moci 
neí oni a pak jisté se s námi spojí, jen nby to nebylo 
pozdél Poláci museji upustiti docela od všelikého 
panováni nud Rusíny a třeba to bylo pod firmou 
bratfBtví cum rc^crvalione mentali; oni mujf uznat 
RuHÍny za zcela sobě rovný slovanský kmen, a jeŠté 
více, oni se lak dalece zapříti musejí, aby odreknouce 
u na vždy krajii od Rusfnil obývaných, je4té i Rusíny 
sami vžemožné podporovali ve zvelebováni jejich ná- 
iwči a v povznášeni národu, oni sobe musejí z RusínQ. 
Iiteré až dosuvnd jen zn své sedláky ve veliké nachové 
paxiii považovali, učiniti sobč pevné uphmné spojence; 
to Jest dle no^bo presvédčení, kteréhož piiČiny ostatné 
zevrubné zde vykládati za potřebné neuznáváme, jediná 
ce<^ta, na které Pohicitaké sami k ničemu dojiti mohou. 
Poláci se presvéJčili už posud s velikými škodami, že 
vidiké spoléhání se na pomoc jiných národů bylo 
marné, a že se Jich jen vSude nelítostné zneužívalo za 
prostředek Jak od Francouzíi, tak od Němců, tak 1 od 
Maďara. Pomoz sobě sám a Bůh ti pomůže! budtž 
tedy od nynéj^ka jejich heslo. Jen v nezištném a 
braU-ském svAzku s námi kyne jím pevná nadéjc najisté 
budoucí, tfeba ne hned okamžité Wlézství. Svazek vzá- 
jemné podpory a ochrany mezi Poláky, Cechoslovany, 



198 



Kird llavIlM: 



Jihoslovany (t Rusiny jest jediný pravý základ svobody 
slabších strcdoťvropejských národfl, jest to amphyction- 
ský spolek k hájení práv proti mocným škůdcům a ná- 
sílnikům, on nemůže býti zůIož«n na žádné ziStnostl 
jednollivých, nýbrŽ jen na společné poctivostí ii bratrské 
lásce, na tomcitu, žeconcordia res parvae cres- 
cunt t. j., že svorností malé váci vzrSstí^l. 

Dejž Bůh I aby konečně jednou Poláci nabyli tolik 
duševní síly a připustili k srdci sv^mu radu na§l strany 
Kusiníi. Nahifžfme ovSem, Že jest k lomu veliké zapřeni 
sama sebe zapotřebí, ale Poláci již tak mnoho uirpfiU, 
tak mnoho ob^tí přinesli, tsk mnoho pokusů uítnili 
pro osvobozeni svého národu: a( ledy je^td zkus! tento 
poslední prostředek. Snad mí namítne některý: >Umlte 
vy, Čechové, nám dobře raditi, ale sami též prohlašujete 
kováky za nářečí své a chcete, aby s vámi jednu 
spisovní rc£ mčli,' Na to odpovídám: Okolností jsou 
zcela jiné, my. Cechové, nikdy jsme ješté politicky 
nepanovali nad Slováky jako Poláci na<l Rusiny, a 
národ slovenský po^ud nic zlého od nás nezakusil, 
ovSem ale leccos dobrého. Avšak kdyby jciié nyni 
veliká vétšina Slováků na tom stála, že chtíji býti 
Slováci zcela zvláštním slovíinským kmenem, že chtéjl 
založit a mít svou zcela zvláštní lilcratuni : budu já, 
uékoliv jsem zcela jiného přesvědčeni, přece prvnf, 
který tuto vi2li jejích za pravidlo pro sebe uzn;ím, a 
jim, jakožto samostatnému slovanskému kmenu, ke 
společnému bratrskému svazku a k vzájemné podpoře 
zase ruku podám, nebofjsem sobe naučil vůle každého 
a svobody nade všechno jiné vážiti. — 

Na £lánek •Slovanská petillka* doslal HavliJtk ze Slo- 
venska odporM. Uveftjnil ]i vt Slovanu t 31. í«rv*nce 




Stomiuki poUdka. 



1W 



r. 1)>5l>. Sv. ft. S. 473-678 pod náivtm *PnllUk« Slovákft 
před r, 1846. (Odpověď na clónck: Sk^vanshd (Klitika)* 
Ok M teJakci tiv«dl v potnimc«; 

■Jeden dobře ním povědomý horivý Slovák zastal 
nAm námflky své proti tomu, kter.<k jsme &c v článku 
svém (Slovanská poliltkn* o slovenských poměrech 
vyJáJHli. Nemáme žádnou pHčinu (yto námithy uiu- 
jovAtl obecenstvu, aíkoli proti nám samotným ^If. 
DoufAme, Že p. spisovatel tito odpovédl nic proti 
lomu m!tl nebude, Že jsme jen začátek j«ho vyne- 
chali, který ostatní nic jiního neobsahoval, nei jeho 
vlastní omluvu. My vSak jsme toho minéní, že takové 
omluvy zapotřebí nen*. a že každímu volno býti musí, 
svě smýšlení veřejní pronésti v nn^em Časopise, Jestli 
jen loto smýSleni upřímné a poctivé jest. Red.- 

Plsaul polemiky, podepsaný * Jeden Slovák- tvrdil: 
• Krok posdviíeni SloTenikdho nářtli na fe£ spisovní', j^i 
■chybnou politikou p. Sliirovou nanýváte, jako 
krok k ntšlístí pro Slovensko odsuíujctc. Proti lomuto, na 
kolik se on snad vztahuje na budoucno;) nni Jii ani mnoti 
Jiní ncmáfne nic; Ic by ale v minolOKti tnk nel>«ip«čnýni 
l>yl býval, jako lam dokládáte, ano, ie t>y ae nctdařeni 
povitáni Slováhiiv proti svým utisk o válel um iniiďarským 
politice této — podle vaieho domniní Siilroví — pH* 
psalJ muselo, s tím se — znajíce dobře láleSilosli Slo- 
venska v n«JnoTÍjším íase — nikterak srovnati nemfiieroe 
1 nciiTíiine, « Své tvrzení dovoloval a kon£il mimo jiné 
omluvou, aby Jeho •£ hloubi důle slovansky cílici vyňel« 
úvahy* nikdo nepovazoval *sa jiskry nových hádek o li- 
lefky-. Havlifck k élánku pfipojil •Dodatek Hedakce*. 
iSlovan s 31. července r. 1850. S*. ». S, 678-681.) 

Váiený pan zasilatel nebude nám za zlé poklá- 
dati, i« I my v přátelském spiisobu n^o dodáváme 



soo 



Kard lUvIttck: 



k Obhájeni svého článku. Majic« před sebou pfedméi 
přlliíi ob§imý (Slovanskou po!tiiku<, museii Jsme &e 

každé jednoilivú věcí co nejkrotčeji vysloviti, n lim 
povstala vžtšl Čús( ncdorozumčni mviíi námi a p. do- 
pisovatvlcm. Zajisté jsme ku pr. včdčii, že na Slovensku 
nepanovala nójaká dikuiura p. álúrova, nýbrž ie 

1 ostatní byli účastníkové té politiky na Slovensku. 
která chtéla způsobiti ze Slováků zcela neodvislou a 
samostatnou literaturu a národnost slovanskou, avšak 
k vůli krátkosti nazvali jsme: toio snaženi jménem 
p. Štúrovým, jakožto jménem redaktora ďovenských 
Novin, organem tohoto snaženi. 

Hodinjice nyní nČco obšírněji odůvodniti nazvání 
naSe chybnou politikou, musíme především vy< 
stovltt své přesvědčeni, že objektivní důvody v takové 
záležitosti málo bývaji platné, a že tu vždy rozhoduje 
jenom dobrá vůle. Kdyžby Slováci chtéli utvořiti zcela 
neodvlslou a zvlá^tnf literaturu, bylo by docela nadarmo 
uváděti I na sta nejsilnéjSJch phí\n proti tomu. V ta- 
kových záležitostech rozhodili více cil, pak osudy 
&amé, nežli všechny důkazy. Pan dopisovatel praví sice 
iám, že nyni Již uznává potřebu nejužšího pojeni 
Slovenska s Moravou a s Čechy, a tudy by vlastně 
hádk;i mezi námi de praeteritts zdála se býti 
marnou a de lana caprina: poněvadž ale toho 
míněni jsme, Ž« otázka tato strany budoucích osudů 
Slovenska je^té ncnl rozhodnuta, ponivadž myslítne, 
že jeSlě nyní bude dosti silná strana na Slovensku 
proti literárnímu a časem svým i politickému (Jak 
doufati musíme) spojeni s námi a s Moravou, uznáváme 
přece za prospěšné důvody své netajiti. 

Pan dopisovatel zdá se národní neiečnosi a zrna* 





SlovMiki politiko. 



SUI 



Unétost na Slovensku jittcsi lomu pripisovttl, ln Slo- 
váci užÍvhIí nx^i re^i ztt spisovní ') s že nepsali svým 
nářeilm. Totnu vSak naprosto odpíráme. V Cechách 
nii Moruvé pnnovahi okolo 1820 Ut sami noteČnost 
lórodní, juká panuje na Slovensku, ačkoli Jsme nejen 
300 let, nýbrž vždy psali stejným nářečím; a pnk 
p. Hollý*) a katolici na Slovensku psali ji?, od dávna 
^^tárečlm slovenským, pfecc v.ŠAk evangelíci na Slo- 
^wcnsku zrovna byli probuzenéjšt, ačkoli právě oni se 
^Blrželi Českého spisovního jazyka. Palmo tedy, Že se 
^T>hčiny netečnoslt na Slovensku néVde Jinde hledati 
musejí, a ž« proti ní nemohlo býti psaní ve vlastním 
naieii speciálním proslředkein. Důsledné by se ku pí. 
^^en^í probuzenost Raku^áků a Tirolců proti ostatním 
^Blimciím též hledati mohla v tom, že se nepi^ v jejich 
nářeď, což jistí nikomu nenapadlo. Když nám ale 
p. dopisovatel uvúdí za dSkaz pásobení slovenčiny 
p. átúrovy noviny, praví, že kde se čtiy tyto noviny, 
viude duch se zmáhal: namítáme proti tomu. Že by 
naopak rlct mohlo, kde duch b\'l probuzeníjSí, tam 
lo čtly noviny p. ifítúrovj', a nemůžeme se nikterak 
přesvědčiti, že by dobré noviny v české reČi psané. 
Je okolnoitem Slovenska pfímérené nebyly ten samý 
Ičinek způsobily, oviiem condltiosinequa non, 
kdyby byli vlastencové na Slovensku tyto noviny 
rovnou mčrou podporovali, jako podporovali noviny 
p. álúrovy. PH £cmí jeSti důležité Jest nůsledi^ici 



') jNeviKitlné pr«vítne n«ši řííi, BÍkolí vImWí niř*ťí. kuřím 
[lijísme, n«jblii>i jest i«ii Slovdkú nir>f«v«kých, n«b'>( xniiiTM, ic 
V Ctiháeh (c«la jinili vystovuj« itdli pi>emc. Rod.] 

•) J«nNoUy {|;k.'í-184V), nDjl«])Ai hánmk slovoMttý le ikoly 
UeraoUhovy, pMl biiní t rodném srcni niitii t4(HidoKtov«tiikěin. 




m 



K«r«l ir«vl)!«h: 



uvážení: Známo totií, íe v tíchio rockh před ISW 
v Uhífch panovala zcela jiná mnohem svobotlomysl- 
nřjif ccnsura než u nás, ponřvadž tam vždy byl alespoň 
jakýsi spůsob konstituce, což my, řlťlivšc toho insxi 
v PfBíe České noviny, nejlépe jsme pozorovali; kdyby 
t«<Jy byl p. Štúr té<o okolnosti použil, s jsa přeJ námi 
v politické svobodé o mnoho napředu a ze £v>-ch 
Slovenslíýcli Novin (ovšem ve spisovním jazyku) b>'l 
učinil organ vSeobecný pro Slováky, Nforavany a Čechy, 
kterýžto organ mS! zcela volný pHstup k nám do Cech 
i do Aloravy, mohl jta lento das n«jcn doma na Slo- 
vensku, nýbrž i u nás zcela jinak působili. Z Jedné 
strany byl by odpor jeho proti MatTariSm bývnl mřvohem 
výdňinžjŠi a impoEanindjsi, kdyby se byl opírnl o celý 
kmen Česko- slovanský, z drtihé strany ale bylí by 
Slováci za ten čas, jsouce pied Moravou a Čechy 
napřed v politické svobodě, postavili mezi námi na 
vyiSí slupei^ důležitosti, pak ale, což také veIeJŮIež<té 
jest, byla by se Morava mezi Ochy a Slováky víc« 
k životu byla probudila, a na každý spUeob byl by 
celý náš kmen v r. 1848 na jiném stupni stál a skvé- 
lejSfho mfsla mezi ostatními rakouskými národy nabyl 
než má nyní. Politická a národní vážnost naše nebude 
nikdy — jak p. dopisovatel praví — dle spravedlno<.ti 
nám pHméřena, nýbrž dle naši moci : to jest hlavni 
pravidlo v politice, a kaŽdý jest v bludu, kdo na néco 
jiného doufá. Jediná pravá a neklamná cesta v tomto 
ohledu jest, přičiiSovatl se vSemoŽné, aby národ nkh, 
Jak duáevné tak i materiálně vét^l moci zEskal, dle té 
pah se I řídili bude uznání nuče u vlády a u jiných 
národů. Proto také jsem pravil, i« by osudy Slováků 
byly zcela jlnák vypadli, kdybychom byli s hodnČ 



Slovutká polítikt. KM 

ietnými sbory r Moravy ■ z Čecli vlrt)IÍ ns Slovensko 
a zaHdili tam podobní povstání proti Maďarům Jako 
Srbové dole, col nám vláda toho Času nikterak za- 
brániti ani nechlíla ani nemohla. Pan dopisovatel ovšem 
pravi, že bolestné jest, jestli snad Cechové pro lite- 
rární hádky menSlho účastenství brali v podpoie SIo- 
vákií : proii tomu ale dovolujeme si zcela z praktického 
stanovisku mUledovné se vyjádřiti. Hádky mezi námi 
a Novůflováky (stranou álúrovou) nebyly, Jak p. do- 
plsovatel se vyslovuje, jen literní hádky a nijaké po- 
hařtefení: bylyf to rozepře o nejdůlež téjSf véc koždého 
národu, o Jeho politickou a naroJni budoucnost. Néco 
Jiného Jest zaj-sté mysllil sobe Jen lak neurčiti osudy 
Slovanstva, a jak Hkáme Jen na náhodu se při tom 
apoléhatl, mysliti sobi : ^n é ja k o bylo, nijako 
bude, my Slované pfecojsme veliký národ :« 
a néco Jiného zase jest dle nijakého určitého, dobré 
rozmyšleného, okolnostem přiméřeného plánu pracovati 
k vžiší budoucnosti Slovanstva, a nespoléhajíc se na 
dobrou náhodu, z vlastního pHČinSni očekávati Jen 
nijalrou spásu. Dvoj! itle může býti plán nái: bud\o 
očekávali zcela pasbivné, aby Rusko nás vytrhlo časem 
svým z rukou nepřátel našich, coŽ jest velmi pohodlné, 
ale málo čestné, a budoucímu duševnímu vývinu Slo- 
vanstva málo prospěšné; anebo zas, aby západní a jižní 
Slované bez materiální pomoci Ruska sami si společné 
proti nepřátelilm svým pojistili svobodu a národnost 
svou, a časem svým vyvinuvše mezi sebou neznámý 
v Rusku živel polltickú svobody prospéšni pi!tsobiti 
mohli v tomto ohledu i na Rusko samé, Chc«me-li s« 
ale léto druhé cesty držeti, lu( ani neni zapotřebí 
dokazovali, že každý jednotlivý kmen co možná nej- 
více se seslliu muef, a že každé zbytečné rozdvojeni 




t(M 



Karel KavUíek: 



n kouskování mezí námi jenom v^em 4kcKU4vú býtc 
musí. Na kmenu česko slovanském l«ži v ohledu Uimto 
nejt隊i úkcň, on nejvíce vystaven jest do boje s n^- 
vilŠím nepntctem Slovanstva: ncmilSe býti tedy Iho-J 
stejno, jeslli tcnl(t kmen 4 neb 7 milltonú Ju5i pocíuJ 
nemůže býti lhostejno, jestli Slováci trhajíce se btx-, 
(túle^iti|-ch potřel} od nás, samí tím nesešili se, nás 
mle též oslnbí, ii obč roztržené Části do většího nebez- 
pofenslvf uvedou. Nebyla to tedy hádka jen o literky,! 
itýbrž (1 iivot, o bytf neb nebytí Česko&lovanskčbo 
nirodu, a Jeiitli se tedy m>'flli n srdci mnohých proti, 
původcům toho rozhol-íili, kteréžto rozhoHeni nejisiýmlj 
ti cum reservnlione meniall dČUnýmí sliby nn sic 
vanskěm sjezdu v Praze nikterak zcela vymizeti oe^^ 
mohlo, jest to zajisté sice bolestné ale přirozené. To 
přec dle zAsady, že jest koáile bltžčí nežli kabát, kai 
uznati musí, že při vši slovanské \'zájcmnoBii oudoví* 
jednoho nerozdílného kmenu slovanského více se pod- 
porovati a více sympathie k sobe míli musi, než 
k oudQm jiných slovanských kmervij : zajisté bychom 
jednali proti přirozeným zákonům, proti rozumu: proti^ 
Slovanstvu viibec, kdyby oudové jednoho kmenu xmÍ 
nedbávajice své vlastní záležitosti vdechnu silu svou 
propůjčovali jiným. 

Ku konci lohotú pojednám obracíme pozoraos 
zvláMé jeitlč na to, že Mnďuri nejen drive nýbrž 
pofiud zvtá^i£ .si na utvořeni samostatné literatur) 
slovenské a na odtrženi Slováků od spojeni s námi 
zňleieti dávají, a přcbvčdčíme se brzy že budou véct 
jeÁlé svým vplyvem a svými peniízi podptirovati, nej- 
lepší to poukázka, jestli jest to npravdivý proHpŽch 
Slováků. Madari alcspui^ nikdy pravý proapSch Slováků 
nevyhliiell, 




\ÍK KUO JKST VĚTŠÍ IDEALISTA? 

(Slovtii z VI. iotrmuM T. 11160. .Sv, 0. S. ttBI-SM.) 



H. B. Briidnská I'r«ssc jedná ve svém i. I?7. 

v ilopUu z Vidně o ttašem <^lánlfu pod náiívcni 'Slo- 

■ v.ins((á polilika- ') vo Sloviinu uvorejněněm, a jak 

[se již íumo &ebou rozumí, iiemůža byli s námi skoro 

v ničem, iJespoň v ni£em hlAvnim stejného smýšleni. 

Nebude nikoho tajno, že Pressc pM v&i své liberální 

a pruti nynéjbimu ministerstvu opposični tendenci, 

liřece nim zwe nebezpečná jest svou nesmírnou a 

[noUDtupnou centralisACl, n za ni ukrytým, rovnSi tak 

[ticustupným nSmectvim, které právi proto nám nebez> 

pe^éjšlm Jest, že n«ní tak nemotorné Jako ku př. 

rpárii Kurundovo^ v Ost-Dculsche Ho;.!. Jakož jest 

Ivúbcc Pressc v k&ldčm olilcdu schopný it rozumné 

fvodcný iasupis, tak též umí i svou německou tendencí 

vždy jen na náležitém mislč a na dubrý způsob 

.projeviti pod svou vďbivou korouhvi : >Oleichcs Recht 

[fúr AUel* 

Držíme zapotřebí odpovéditj tedy na nikiorá mí- 
něni, proncJcrui pn této příležitosti proti naší »Slovanskč 
^liticc", Prcsftc praví: •Pun Havlíček drží se 

•) Vb dli lil. S. 105. 
•) Vb ilil a. S. HJ. 



^ 



nw 



Kar<l Kkrlí«A: 



opatrní Jenom lilerárnlho panslavismu; 
jeho strana se začasů souzk os tlivou rych- 
lostí odřekla nešfastnriho Rusa Bakunina, *> 
poněvadž panslavismus ^imélo n horoucími 
slovy do politického a pratcijckého pfe- 
IožÍl.« Nevim sJcutcčně, nevyloÍÍI-H Jsem jií dosti 
íaslo, ř^chtějlce zňstail Slovany, nechceme býti Rusy, 
což zajisté Jest smýšlení Poláků, Čechů i Jihoslovanů, 
které nevyslovujeme z opatrnosti, nýbrž z oprav- 
divěho přesvědčeni. Na důkaz ale, že z pouhé opatr- 
nosti a tedy snad ze strachu před kýmsi tak nemlu* 
vime, pravili Jsme již nejednou, že radéji přece budeme 
Rusy, než bychom se dali nutit k némectvi! Oťřem, 
že by nás mnozf n«§l příznivcové vidŽIi nidéji taní, 
kde jest nyní Bnkunín, ceslujki zakladatel ruské re-i 
publiky, pročež nám to jcité posud odpustit! nemohou. 
že jsme všichni ncřekli o p. Bakuninovi; •Tcní jest 
náS milý syn, v němžto se nám dobře zalibilol* — | 
Pes, který mnoho §těká, nekouše! praví naše přísloví, 
které se roku 1848 n^ jednom velikém národu ve střední 
I!vropž k nn^if výí.traze a k našemu poučení, zase 
potvrdilo, jenž nám jednom svou a velikos: hlásní na 
vAech fla^inetách. ve všech novinách a t^é na velkém 
snimu, a který jest nyni zrovna lak roztrhaný a! 
zrovna tak malý, ba menSf ještě než r. 18471 — j 
►Česká demokratie* — praví Prease dále — i 
»po8louÍivSi vířné u poclivŽ dyniislii, za-' 
loživ^i v Holomouci časopisy k podpore 
knížete Windischgrátzc*) n vlády, naříká 



■> vfi d>i ti. s. sm. 
^ VU díl lu s. &i 



Kdo}eM vitU UfUttnt 



e07 



si nyní, í«Jest Spatniodoiéněna. a žeChor- 
vaté vůboc a ve všech kanceUřtch mohou 
užívati svého jazyka, kdežto v Čechách 
úradovéjense stranami, nevisk mezi sebou 
česky Jednajf.* V léto krátké sadč jsou th chyby 
a lži historické a jcšté k tomu vdiký blud politický. 
Česká demokratie nezaložila v Holomouci žádné časo- 
pisy, tedy také žádné pro vládu a pro Windischgratze, 
kaidý vi, že Ocster. Correspondent a Holomoucké 
noviny byly časopisy vládní. Česká detnokratie ne- 
sloužila dynastii, nýbrž sobe, » Jestli, sloužíc sama 
sobi, posloužila také zároveň dynnstil, Jest to Jen 
jjlíastne sesuivení okolnosti, že se právi interesy dynastie 
l« na^mi setkávaly. Nebyli Jsme nikdy toho mlnéní, 
}te jsou národové na svété Jen pro dynastie, nýbrž 
naopak, což laké pH vH sluinč úcté k naŠi dynastii 
> přece Jsme již vícckráte vyslovili: Za trcti jsme iúc 
^nenankali nikde a nikdy, že Chorvati více dostali než 
my, neboť hlásáme vždy slovanskou solidárnosl, 1. j., 
r že síly jednoho kmene slovanského jsou zároveň 
[] sily všech ostatních. 

Blud ale politický Jest, jeslli Presse opravdu 

Fmyali, že my Čecliové (neb J^k nás Jmenuje, Česká 

IdemukrAtie) najíkáine, ž« jsme od vlády dostali špatMíiu 

Jodménu za svou podporu. Nedá se ovSem zapHt, že 

Ijsme podobni slova často již vyřkli, ale — drž! 

nás snad Presse jeŠté za lakové nováčky v politice, 

ktflíi by neviděli žádný rozdíl mezi diplomatickými 

slovy a skutečnými vécmi? Drží nás Presse za 

tak naivní politikáře, abychom skutečné očekávali 

lodminu od diplom a tfi za skutky, o kterých oni 

dobře v&l(, Že Jsme Je učinili vlče sobč než jím 



t09 



Kuní Havbiak: 



k váli? Jest Presse snaJ vůbec jcštč žačkou th 
idyllické školy, která si zakládá v politice nico rui 
pravé a na srde<iných citech, jako jsou vdůČnost aUJ. 
My alespoíH dobře viaie, že se národům pritniKiJI 
práva jejich jen podle té míry, ve které se shlcJalit 
moc A sila tíchto národd. 

Uabcii niU KAtb und guW L«hrcn, 

Uobsrsehiilt.-tda mleli niU Khnn, 

ÍMgten. dna* <ch nur WHrivn »oW, 

llnben mich pfotegiren gewollL 

Aber bai *ll' ihrem iVutaginii) 

lUiť Uli konnen vcjf Hungar krepireii, 

WAt lucht BdcgRimen «in btavcr Maim 

I)ar nihin sicli taeinw wackar ui : 

HiHVor Maiinl or gub mii xu ebBcn 

Will M ílini iú« und ninoiar vcrKa»MiL 

Scbtde, due kh Ihn aictit kúsato lunn: 

Dean Icb bin eolbat dlasar brav« Maniil 

Podltt lako^'ýoh zásad ÍAdim<i Pr«sse, aby bi 
'doucni posuzovula českou a každou Jinou skivaofiltoi 
dvmokratii. 

Pre&sc nazývá mou slovanskou politik' 
z Oásti Ideální, sáhající prý do daleké biittoiícnoHti, a vy- 
kládá na to &VOU vlastni politilíu tčmilo slovy : • Prol 
slovanské politice V Rakouslch slojf al« 
j«st«vgeobecná politika rakouská, svobodo 
myslná, osvícená, opravdu veliká a mucn 
politika, která chccproka id ý národní kmen, 
pro každého občana v kaídč části, v kaž* 
dém kouti ílše stejnou míru politlckýc 
občanských a národních práv, která n 
nČJiíobjem řf£e za nevyhnutelnost uznáv 
a na tum, co jest, zkouši zásady svobody,* 



'■M 




Kdo ]•« i4tii idulisM? 



£00 



^Krásná je ovšem tato rakouská politika — na 
papíře, škoda ale jen, že pan spisovatel léchto krásných 
Hslov zapomenul podotknout, kterak by se to všechno 
^takó tak krásné do skutečného Života uvésti dalo? 
Jakým způsobem se Rakousko zaříditi musí, aby 
každý kmen, každý občan v každém koute 
riSe užival stejnou miru politických, ob- 
čanských a národních práv? ČÍ snad chce onen 
I srdečné dobrotivý pan spisovatel v Presse, pro nás za- 
řídit v$ude i ve Vlaších u v Sedmihradsku České Školy, 
divadlu, ouřady ahorrendum dietu: Slovanskou 
Upu,') abychom v každém koute celého Rakouska 
mohli užívati stejnou míru politických, občanských a 
národních práv? My jsme ve své slovanské politice, 
kterou nazývá Presse Ideální, alespoň zřejmí vy- 
■slovili celý plán, dle kterého se rovnoprávnost usku- 
^tecniti má: je-li tedy již naše politika ideální, musí 
Ee ona v Presse vyslovená rakouská politika nejen 
ideální, nýbrž i fantastickou, a nejenom to, i mysti- 
ckou nazvati. Každý občan v každém koutč Rakouska 
stejnou miru občanských, politických a národních 
privl H«rz! was verlangst du mehr? — Či jest 
snad onen p. spisovatel v Presse podlitá liška, která 
myslí, že nebude mít iádný kmen a žádný obČan 
žádná práva, a že tedy to bude ta stejná míra, asi 
tak Jako hrob vyrovná všechna nedorozumění? Ideální 
politika jest taková, která nehledí na skutečnost : 
skutečnost tít v Rakousích Jest taková, že každý 
JfldnoUlvý národ rakouský chce zachovat svou indí- 
iriduiUnost, a nechce utonout v tak nazvaném >Oester- 



■) Viz díl II. s. «u. 
H*>lií«K: P«luick« *fi*; nt. 




14 



SlO 



KtnlHgvUMí 




reichischen Bewusstsein*, čímž j istá strana 
euphonicky jmenuje své némectvi, taková skutečnost 
byla v Rakousech a bude tak dlouho, pokud nebudou 
národy tyto v>-ht:beny. Která politika tedy zasluhuje 
více jméno ideální, naše, jenž založena jest na této 
skutečnosti, nebo tak nazvaná rakuiiská v Presse, která 
se nezakládá na ničem podstatnS^lm než na srdeč- 
ném přáni jisté, velmi slabé strany? Kdo jest tedy 
vétU IdMlista? 

Koneční jeSti jen mimochodem musíme upozorniti 
Presse, že ještě v jedné véd se zmýlila, pravic totiž 
•io nás vedly zásady naŠe do rukou pana 
ministra Bacha,^ který nás prý potupní od- 
hodil, když vldél, že jsme zpotíebovány.* 
Každý vi. Že jest to naopak, a že naopak ministerstvo 
Dobblhof-Bach do nažich nikou přišlo ve Vidnt, coŽ 
každý mohl z jeho pozd^ch kroků pozorovati, a Í« 
nám k vůli odložil pan Bach svi^ frankfurtský trícotor, 
• že jen Hitová revoluce ve Vidní, kterou ještS p, 
Bach nezpAxobU, miStla vplyv naši strany. Kdo oslatné 
jest nyni více opotřebován, jesUi oafie strana nebo p. 
Bach, o tom ze skromnosti souditi nemůžeme. 



1 



'} VU dd IL S. ItS. 



i__aUiv 



20. Z halíce. 

iSLoran > St. íarvMce r. ISSa Sv. 0. S. 007—000) 

Moravským novinám') piiSe se ze Lvova ná- 
leduvnč: 

•Oiekávtt se ustanovení, dle níhoi u bciních úřodlt 
v4 marky la vykonanou práci co aequivalcnt 
idy lavcdcny býii maii. Marky budou na tři áidy ros- 
eny: na lOhrcjcarorč ta míní den, SOkrcjcnroré ta 
vouspfcin), 0. SOkrcjcarové v stříbře la čtvírospMní den. 
nom stotkárSm dovoleno bude za udanou plnou cenu 
iipovati marky, kterými vypláceti btidou nudu vesniianůra 
k prúci zjednaným. Dále bude pr^ kaidý statkář porinnován, 
polní a leini pfác« a k Její vykonání sílu pracovníka a Bpídt* 
ve zvláštních výluzcch poliitckčmu ouřadu z?cjm£ uvésti, 
který oni výkoiy j-řisnč zkoušce na zá kládí zkušenosti 
podrobí, a lak Icdojokým tvévolným poiadavkQm tlatkářfi 
ptilri uiMni. Vcsničan&m zas nebude dovoleno, u cizí vrch- 
nosti i na její vyzvání práce pnjtinati, dokud se obec u před* 
Btuveného úřndu nevykáie, lů bývalé tvé vrclinostl práci 
le výkitzu na ni připadající nevykonala. Za odbytou prácí 
rl> kaldý pracovník od svíího bývalého dídice (statkáře) 
^méřené marky, ktcfé konlrl bubenská pokladnice za peníze 
obJhu Jsoucí promíní, oprávníným ale na marku deieť 
nikorou jen osm, ns marku dvacetnikovou šestnáct a na 
rku iřidcctikrcjcarovou jen dvadcet čtyry kr^oary vyplatí. 
Iiytck upoiřcbovali se má na zapravení kapitálu z vybavení 
gruntfl a na vydrženi iandarmcrle v stejných Částkách. 

>} Moravské Noviny a iS. éervenc* r. 1850. Čts. 171. S. 71& 



ZlZ 



Kual tUvKíak: 



Osnova iiio povísll obsahuje nové vydám vlcni 
káinné a v krátce odroUn^ (nucené práce*. Jtouce ne- 
pHznivci vScbo nuceni, nemohli bj-smc pM nyníjŠÍ lenosti 
vesniÍAna povsulč, po cclč HalIČI vico a vicc se smáhajlci 
drahoif, uvedené nucené prače (kdyby k lomu pTtŠIo) za- 
tratiti, kojíce se píesvUčcnim, ie by rláda ncobmcškaU, 
po uplynutí jisté určiič Ihflty (na pf. ai do vymieni tohoto 
pokolení) stav xákon)iitý obnovili. Kdo neoblomnou Ivrdo- 
šljnoft I ncchut s<dlika k Irvanlivé práci tna, kdo pro- 
hlédnul jeho bídnou lepenku, v které bydli a d&ličnou 
chudobu, klcrou umírnitl aneb docela zapuditi jemu ani na 
mysl nepřijde, Jlsií s námi souhlnsitl bude. Se uvedeni 
nucené práce pro vládu ulitcčné, pio nuceného a pra 
tem dobrodiním slouti mfiSe.> 






To by lak byla kriísná správa, aby se stát) 
nico z toho, co tento p. dopisovatel nám oznamuje t 
To by bylo přkné zrušeni poddanosti a roboty t Kdo 
to jak íiv slylel, aby v svobodné zemí jeden ob^n 
nucen býti smčl proti své dobré vůli jinému občanu 
za jistou ustanovenou a k tomu jeŠti nepatrnou 
mzdu pracovati? Co si svčt vzdčlaný pomyslí o naší 
vládé, jestli skutečně níco podobného uČinl> RokU^J 
184f$ použila hrubých v&ini rolníkCi haličských proti ^^ 
Šlechté a šlechta byla zviřecky potlučena, roku 1850 i 
použije zase zištností šlechtické proti lidu a lid bude 
znovu robotovat! 

Praví se ovšem, že veliké polnosti álechty hallČaké 
ladem leži, ponévadž rolníci buď dokonce ani ea 
p«nize pracovali nechtéji aneb příliš mnoho žádají. 
Tomu vžak neni tak. Vyjmouc nékterč pády, kdežto j 
lid pamétliv na tyranství své bývalé vrchnosti, nyní 
Ji zlé zlým odplácí, a ani za žádnou cenu jí pracovati 
nechce, slyšeli jsme ze všech stran z Haliče, že lid 
pracuje, ovšem za slušnou a za větši cenu. Šlechta 



z Haliia. 



tli 



tn zvyklá jsouc na phedeálé hospodářství, kdežto 
echnu práci buď zcela zdarma neb alespoň skoro 
zdarma tnila *. přece celý výnos statků svých lehce 
zpotřebovftld : nemůže tomu nynf arci snodnS ph- 
vyknoui, aby za viechnu práci, jak sluši a patří, pla- 
tila, iimi výnos jejich statků velmi se ztenči, zvtáŠtč 
. v Haliči, kde Jest málo pracujících tríJ a tudy práce 
^^ porovnání výnosu drahá. Což tedy divu, že Šlechta 
^Kršelijaké spůsoby vymýtí, kterak by se zase pod 
^BiŽjakým Jiným spůsobem stará jim pohodlná robota 
^Xavésii dolď? Že by ale vláda naše k takovým plánům 

WUechty hali^ké přivoliti mohla, tomu posud nevíříme. 
í Společnost a stát nemá nikoho právo nutiti k práci, 
leč tenkrát, kdyby sám společnosti k obtíži byl, ne- 
^oracuje nic a nemaje nic od společnosti vyživován 
^Býti musel. V takovém pádu ale nejsou rolníci HaliČti : 
^oni se poctivě se svými rodinami živí a své role vzdě- 
lávají, nikdo jim nic na jejich výživu nepřidává. Oni 
takt, jak z dobrých pramenů víme, svá dané mnohem 
pořádnčji odvádéji, než Slechla. A jestli rolnici tito 
kromě práce na svých rolích žádnou jinou konati ne- 
, chtějí, kdož je má právo k tomu nutiti i Proč pak stát 
také šlechtu haličskou nenutí, aby pracovala? Má 
někdo právo, nazývati mne lenochem, když se svou 
prací jak náleíi iivlm.' Ovšem, Čím víc pracuji, 
tim více vydilám, av^k má někdo právo nutiti mne, 
abych mnoho vydělal? 

Dejme tomu (co vlastně pravda není), že by Šlechtě 
jialičskč nikdo její polnosti ani za veliký plat vzdělá- 
vati nechtěl: puk ale jsou ještě v okolních chudých 
a silně zalidněných zemích Jitko ve Slovensku i u nás 
lidé, kteH si rádi vydělili a nenechají bohatou ha]IČ< 





Fkil(mS> 



tmmá *idl. Se 



^WlBilt S. 



z Hftliee. 



SIS 



příklad dává nerobotU)íc? a proto snad se tam chce 
pod nijakou slušnou formou zase robota uvésti? 

To jsou špatná znamení na budoucnost: jak se 
nerado na staré časy zapomíná, a jak se všude, kde 
jen by to trochu projíti mohlo, zase staré zavádí, 
twsonen aber entschieden! E. B. 






■~™ 33LŠ 

3 3ar: 



r-= 3n JťC - raT ^aroOBi : 



- "-^ še eai a= Ele-i — -"jt- í -mníř-i -j-mj .:uca : scitx 
ifflnMiii io«w . riiK: Tríc^niiacs 7n.Ti:endči: ?aii£Ekih<} 



f.-.V.fin 'Vhieían ■viiu:.il jetíaiíeci. jOiliTa;! 3i:c::Jř i txLx 



'/ Vm dli ff. S. 3%í. 




ZniiaBi ebJelaDMti. 



817 



Dovolujeme si na tato slova z vládni strany 
oJpovédit nékolika slovy oposičnimí. Myslíme, že 
by řeči takové velmi dobře byly slušely na£t vlftdé 
hned po uitšení revoluce Vídeňské, ne vŠak nyní skoro 
o dvč léta pozdéji, dvé léta to, kterA se nedají %-ymazatj 
již z historie, dvé léta. za které my desetkrát více 
vládě vyiiiaii múine než ona nám. VUida, která své 
vlastní zákony neiuichovtívá, není zf^isté schopna k tomu, 
aby u občanů utuiila myel pro zůkonnítý pořádek: 
vláda, která ví, že se jedním rázem nedá nic dobrého 
docititi v životě občanském, prcce vsak sama beze vši 
příčiny chtéla jedním rázem všechno přetvořiti, vláda, 
která pHli§ zřetelné nám dala na srozuměnou, že by n&s 
občany ráda vyloučila ze všeliké politické činnosti, která 
obmezila právo assoctačni (spolkové) tak, Že učinila 
důlelité spolky polkické skoro nemožné, vUda, která 
nepochybné pracuje nyní na tom, aby také tiskový 
zákon pi^pruvovnla tak, aby skoro nemožné bylo, za- 
vatj tiskem jiné mínéní než předepsané : kterak 
ďže (ato vláda mluviti o tom, že trvanlivé práce za- 
otřcbí jest ke šťastným politickým výkladům? kterak 
docflitne ale jinak štaslné Činnosti občanské ve státu 
konstitučním, než skrze tisk a skrze spolky ř — Též 
ly ledy a myslím s vétžim právem si práti musíme, 
ly se naše vláda za dvč léta oktrojované činnosti 
lěčemu (dobrému) byla naučila, a néco (zlého) byla 
zapomnálat 

A sice přejeme si, aby se byla vláda naše naučila 
uznati vedle sebe JeštŽ Jinou moc totiž zákonodárni, 
která přísluší z hlavni Části poslnncům národu, a aby 
zopomnéta považovati sebe za všechno všudy ; přejeme 
aby se vláda byta naučila zachovávali především 



záh 

do 

ko 

■nč 




22. VYNUCENÁ ODPOVĚĎ •VÍDESISKÉMU 
DENNÍKU*. 

(Stonn B 1-i. sípn* r. 1850. Sv. 3. S. 788-788.) 

■Moito: Kdo ehcc krnn, 

Pomočme mu lamí 

H. B. Obecenstvu našemu bude znAmo, že jsem 
si Již dávno umínil a také ohlásil. Že se s VfdeiSským 
Denníkem do žádných hádek pouSlčti nechci, pokud 
obleienl vyzdviženo & mně tím možnost podána ne- 
bude v Praze každodenní vycházející noviny zase 
vydávati. 

V čísle 28. Vid. Dennfka nacházíme však násle- 
dující vyzváni: 



Panu redaktoru Slorana. 

Na uríilč naše vyiváni v č. 10. Videnskcíio Donníka, 
ab^Mc řcfi své, kterými jste podniknuli naše pfcd obecen- 
stran naHcnul a cli naší, a( nejmírněji dímc, ipfisobem 
nejrýš nešetrným m dotknul, důkazy téí vtíejné na soud 
obecenstra vystavenými dotvrdil, usnal jste ta dobré ve 
čtyř svazcích svého časopisu od tč doby vyšlých stále mlčeli. 

Mu«me tedy mlč«ní toto vykládati » primáni, íe 
dlikazb nemáte a nikdo nám nemQie zutliti, kdyi se k Vóm 
ehovatl budeme jako k původci a zúmyslnému rozšiíovateli 
nepravdivých povfslí cti nali na újmu. .— 



? - 1 ;- i bt TT -eaufcss "i Demiku. ad aš 
ic:r- - ítlc; =í«n ^nnisrš jsprm. ~"w» nevažsost 
t se js:z±. " 'sní ''^ — z'scš± jvca mc jineim do- 
jiÉii -líš š zzrš xk=r i:- saťŠPl igmiše aa važ- 
Tosei i ii izsrr saii :íbO - Jo* .'.riiíi-' i o. 
~ Jtij." 3ii-::±i "-"í*^-: -. ssí: jsj:lcs šsw vycio- 
■ran la -aš 3ra:n* .se zíjs atc-s = -:ai!n saiL Midi 
3;im auncs si-nňo. - isvtz; iccaizi x.e tas Jiouscli 
i i vy-:affl:eši írr:u:i\- io aiiŤř-- se óaii atcii aáai. 

Zí, iriji T^.- -ntiíiia. :mí:- .-'•■a-i.ika smmeaac 

sr^ccinc jest j. 3Eiě 2y e: ~sicu 3yá súiiiú. ro- 

seSOii::. 

Zx z-iz J^ Jbicm 3iic_is-. Tvnniika rec snysL 
a=7 -nna jTUiíi ^red :cgi:5rsr753i rraisciTia lo Huwáka 
Tzzéiř^^-.dhc ^isv^iné -e:m-.-iivi rovésa x ta siai 
z ::rÍBál néiaiy^ neia^-;:. Jea acu) řsc pod aut. 

pnr.ucer- b^/í v73Cj;uc".i zrzc réait: i pročlaad ím za. 
viiii-; rjjvjíy =;--U pc-isama. ."ísCj ^esL že saíe strana 
po zák«zu Nar. N-jv.- =ei;bé cirli r.edúsuiec deonš 
vycháMjícícti í^ětšici novir.. r::rr.e5A se najednou 



O 1m ií;, Vntíca :i25 — láOC, ítjíjti; prÍTi. u.-aKr.:: *e 
hn>itr /. 1449 T Pru« ■ pmk od r. '.:ó>: *i ^ - t£»4 b;l niú- 
feir«ni víds^tlíýeh .líidnísli iutío. Posdčji rstoupil ča Í3Í^ ;cse:- 
•k«ho. 




OdpQvíd Vjden. Denníku. 



211 






^ 

W 



ivA, S« p. Jos. J(re£elc a p. Votlca budou ve 
Vídni takovti noviny \'y(Iávsl(, zniímo bylo, íe oba 
byli dKve spolupracovnici v redakci Nár. Novin; 
Vídenský Denník chytře vydal takový program, z kte- 
rého se na Jeho smér nic Jistého nedalo uzaví- 
rati : což cli%-u tedy, kdyby byli mnozí s námi politicky 
stejné smyšlejici zvláště vzdálenéjši na počátku myslili, 
že Vídenský Denník Jest vlastni časopis od naši 
strany vydávaný a jen snad s ohledem na obleženi 
poníkud se s pravým a s celým smýšlením svým 
ukrývi^Icf. v Čemž každého zvlášiS nepatrná sice, 
av&ak v takových pádech významná okolnost potvrzo- 
vati mohla, že Vídenský Denník co do zevnitřností 
až dopodrobna napodobnil Národní Noviny, tak že 
na první pohled zrovna tak vypadá jako ony. Až do 

lynéjška zachoval také Denník skutečné své politická 
incognito před velkým obecenstvem, a jenom zku- 
šenéjšf mohli leckde již pravý smér v rozličných 
Článcích mezi řádky čísti a to JeŠiŽ vjce o tom, co 
zamlčet, než o tom, co napsal. 

Aby tedy naše obecenstvo tím mýleno nebylo, 
pravit Jsem hnědna počátku zcela ziejmč, že jest 
Vídenský Denník vládní časopis, zřízený 
hlavnČ proti nám.') 

Musím se tomu již pousmáti, když redakce Vídeň, 
Denníku mne néjak chytrácky chytati chce ve slovech, 
,A proto jen na tom stojí, abych jf dokázal, že ze 

tň tni pokladnice potají penéžitou podporu 
dostává. Což pak neví tato milá redakce, že -se ta- 
kové v&ci nikterak dokázati neduji? A cožpak mne 



>) Vix díl ui. 5. leo. 





Odpovíd VitUn. Denníku. 



sn 



dobra však víme, že jich teprva bylo asi 100 subskribo* 
váných, ledy v celku asi 2500 zl. str. kapitálu, což 
ani na čtvrt léta pro Vídenský Denník by neposta- 
čilo. Dobře též vime, íe] osoby, vzavší tyto akcie, 
jsou nejvíce bývali vydavatelé a podporovatelé Vlasti- 
mila.*) 

tNcž, to jsou samé vČcí, po kterých nám ostfttně 
ic ncnf, my jsme jen pravili, že jest Vídenský Denník 
ladní časopis, a to dokážeme nyní zcela jiným způ- 
}bem než jeho redakce m^-sU. 
Hlavní redaktor a vlitsinč direktor smýšleni jest 
h Vídenském Denníku pan Dr. Beck,*} ouredník 
v ministerstvě vnlti'nich záležitostí u tu^ím sekretář 
p. Bacha.') Druhý pravý redaktor, který vlastnŽ nejvíce 
practíje, jest p. Jos. Jireček, ouřudnfk v ministerstvě 
p. hrabite Thuna, *) o kterém všeobecně jest známo. 
ie již dávno jest jakýmsi faktorem téhož pana hraběte. 
Pan Volka, který na listě co odpovědný redaktor 
Jmenován, stoji teprva nu lietim místě a dává jenom 
vlastně jméno proto, že ouredník není. Pan Votka také 

Kak nám z Časfi jeho spolu pracovnictví při NAr. Nov. 
obre povědomo), ani schopen není k lakové redakd 
již pouze pro nesbShlost v jazyku a proto že není 

^B •) Čtaopit Vlastimil ziíal vfoházcti v biesnu t. 1S49. NakU- 
^fatMm by) E4. P. ŠUttaf. Red. Jan JarocU* Jívůrek. Vlastiiiill 
B%)1 vydAvia it«iiná odpoledne, poeději třikrit la lýden. (Č. t. M. 
1840. n. S. 133.) 

*) Ot. JarosUv Antonín Beck ť 18IS}b)-l poslancem íJiskebo 
■Dtnui úaUivodireílM, posději le «Ul micUtarským MkreUřem a 
|rlo mu tvITcM f«dí(Oviiií jwkého vjrdini niUkíha cikonnlke. 
•) Vlí dO II. S. I2ř, 
*) Vis díl n. 5. 631. 




St4 



Kant fUvliíckr 



vůbec schop«n rychle pracovati, coi v žurnál 
jest hlavní potřebou. Kromi loho jsou jeSté jini spolu- 
pracovnici v redakci ouPednict, jednoho alespoň mohli 
bychom jeSté hneJ jmenovati, 

Koid^mu ale jest známo ono ministerské nařízeni, 
dle kterého zakázáno jest viem ourediUkům proti vlódó 
níco rrtuviti, nikteré ustanovení vlády haniti a ne- 
schvalovati. Tím méné tedy ouredníkQm dovoleno jest 
v novinách toto činili, a tudy vysvitá již, že všeliké 
tvrzeni redakce Viděn. Dcnnlka o neodvislostl její 
jest nepravdivé a jen mámení obecenstva. A jestli 
vůbec si Vídeň. Dennik až posud dovolil v nékteT^'ch 
vtcech býti jiného mtnéní než vláda, musi se to po všem 
svrchu dotčeném považovati z.t pouhé augurstvl aza 
komedii před svitem, uby se totiž 1 hojné nasypaná 
chvála vlády zdála býti neodvisle mln&mi a nestranná. 

A( tedy nyní redakce neb vůbec vydavatelstvo 
Vídeň, donnfka zase mluví a nám upře ck> oi\ onu 
okolnost o oučostcnství a hlavním vedeni redukce ze 
itrony p. dr. Bečka a p. Josefa Jirečka! 

Co jsme o Vídenském Denníku psali, psali jsme 
na tomto základe, a mohli bychom jeáté vice psát', 
kdybychom to dri«li za potřebné. Vfdmský Denník 
piSe v Čísle 10.: 

•To< ale poTaiujeme xa hanebnost, vydá* 
vatl se za organ neodvislý od vlády a poiajmo 
tt státní pokladnice peníiHou podporu vjaké- 
koli formi přijímati. Jednáni takové jcitíjtenl 
• klam, jeni zasluhuje obecného opovrteni. 

S timito slovy jsme docela srozumínl, myslíme 
vŠnk, Že je dotčená redakce Jen proto napsala, po- 
nivaJŽ vČdíla, že tajné pTíjImáni peněžitých podpor 



' 




OdpovM VkIwi. OmuuIuj. 



tts 



I 






z« státní pokladnice nemůže býti předmětem veřejné 
hádky. My však, Ink nyní ona si. reJakce vtdčtí ráží, 
loéili jsme na zcela jinou stranu a dokázali jsme 
jiným způsobem, že se nepravé za neodvlslý 
d vlády orgán vydává. Jestli jsme si. redakci 
neobyČejností našeho důkazu iroctiu nemile překva- 
pili ■ se při tom nikterých osob nemile dotknouti 
muslli: proč nás samu k tomu nutila! Za to si musi 
ncdiat Ubil tuto naíl sofistiku! 

S tímto bych se mohl si. redakci Vid. Dennika 
^BŽ na dal§l shledání po zrušeni obleženosti uctiví 

I poručili, avíak jeilě slovo. V článku v č. 10. proti 
nám napsaném, praví Vid. Dennfk: >že prý by 
podle toho na míst£ ze státní služby mu- 
Beli vystoupnout! St robách,') Safari k, Kolár 
■ množství jiných, o národ zasloužilých 
muŽů< atd. Zdá se tuto, ie Vid. Denník nechce 
^job nuumi činiti rozdil mezi službou a. službou. Néco 
^Bináho jest sloužiti státu a néco jiného sloužiti mini* 
^slerstvu áiii vládé. Sloužiti státu jsko činí Strobach 
co soudce, Šafařík co knihovník, Kolár co učitel a 
jako jíní co ouřcdnfci činí, nebylo nikdy a nebude 
I také nikdy hanba, nýbrž naopak jestí čest, jestli se 
^■to svědomité a horlivé děje. Také ministerstvu sloužiti, 
^Pbení žádná hanba, nýbrž čest, ale jen tenkrát, kdyŽ 
ministerstvo opravdu s národem dobře smýšlí a dobře 
I vládne. Každý poctivý a národomilý človék musí hledět 
, lakovou vládu co možná nejdéle udržeti a všemožné 
I ji pomáhati, nedbaje při tom nic na marnost lid(, ktefl 
jen v ustavičné opposicí néjakou čest hledaji, a od- 



■) D<t II. S. 37, 271. — Da L S. ti. — Dil L S. S8. 
lUoUítb: FoUIMIií ariiJT m. 1$ 





^ «taj»« «. M 



Odpoviď Videa. Denmku. 



tS7 












k obhájení svémo. a že ná« musela zcela násilným 
způsobem z Prahy vytlačiti, ') a naše opposiČnl noviny 
nemožnými učiniti, aby ziskala novinám sob^ oddaným 
zalim v Čas nedůstatku jiných novin některé odbiratele 

čtenáře. 
Každý musí uznati, že lakový způsob boje neni 
iHlil hrdinský, a ie také ani Vídenskému Denníku ve- 
liká chlouba z toho nepovstala, Jest-ti si za ten ion získá 
nějakého mista, nebot nebude moci ffci, že nás z něho 
vytlačil, nýbrž že jen zai|jal místo na Čas opuštěné 
a prázdné, z kterého Čttsem svým s pomoci pravdy 
vidy platné zase vytlaiien a na ono působiště ob- 
mezen bude, které zaujímal jeho předchůdce Vlastimil. 
Národ náš již dále postoupil, než aby si dal irebn za- 
Itrj-tSjSim způsobem pravý prospěch sv^ eskamotovatj. 

kdyby se í, což snad možně jest. podařilo, získati 
stranu takovému smýSlení, které zastupovati bude 
Vídenský Denník, přece pochybujeme, že si tato 
•trana kromě nějakých milosti od vlády získá jeiité 
také nějaký vplyv u národu, a myslíme, že strana sku- 
tečné a upHmné blaho a slávu národu slovanských 
na srdci nosící, byť by třeba sebe četnějšími politickými 
prebéhliky seslabena byla, přece si udrží vždy stejný 
vplyv a stejnou důvíru u národu. Svůj vždycky ke 
Bvému a již jakýmsi tajným přirozeným citem pozná 
každý svého přítele a svého soka. 

2e ostatně p. Josef JireČckap, Votkit jesté 

světla nejsou, která by dovedly nás ve Vídni proti 
našemu prospěchu zcentralisov.it, a naše domácí stře- 
diště života veřejného zniČít. o tom dovoleno nám 



'} Vis díl ID. s. 1. 




IB* 



2S8 



KétbI HkTlIíak: 



bude jakožto znalci ve všf slušné uctivosti k velil^^ 
novS obráceným prorokům vládním prozatím podobo- 
váti. Čas, který nyní co veliký stroj tvorcův ostřejším 
bžhem ku předu se žene, po^ebuje ještě mnoho po- 
dobných proroků na kolomaz, aniž po jejich činnosti 
zůstane jakého sledu. 



23. STAV MĚSTSKÝ V KONSTITUCÍ 

<Uovui a 21. nrpM t. 185a S*. S. S. BSOSM). 

H. B. Ai do roku 1848 mSli Jsme již tři sUtvy 
v právích od scb« rozdílné a sice šlechtu, svo- 
bodni mJiíanstvo a lid poddaný šlecht Č. 
Jak každému známo, mČI každý z (échto tH stavů 
své zvláštní úřady a z Části i soudy, což ovsem skrze 
ústavu pominulo. Na néjiiký čas pominul 1 ováem 
všeliký rozdfl v právích občanů vůbec, tenkrát totiž, 
když dle všeobecného hlasovacího práva na H&ský 
sním se volilo bez vielikého censusu. Nyní ov&em 
vláda nynéjší z.ise nčjaký základ k jakýmsi třem 
staviim položila, a skrze celé zákonodárství Jej pro- 
vedla, *) totiž ustanovením, aby poslancové na snimy 
zemské volení byli podle tri druhů a sice předné 
z tak nazvaných SOO zlatových voličů jako by řekl 
ze šlechty, druhá třída z měst a třetí z ostatní zemS, 
z každého druhu obyčejně asi třetina; pak dále roz- 
délením voličů obecních též na tři druhy podle dani 
direktní, čímž se též zase uroji rozměr práv usta- 
novuje. Nebof o rovnoprávnosti nemůže být žádná 
Hi tam, kde Jednotliví občané vét&I právo mnií na 
veřejné záležitosti, jmenovitě, kde ku pf. S— 10 občanů 

>) Vis dli 01. S. 14. 



Km«I HftTlIM: 



tolik práva má, jako 100 jlnýcti, kde ku příkladu n6- 
,kolfk set občanů třetinu v^ech poslanci! na snim 
[voli, a tudy na všechno řízení třetinu vpiyvu mi. 

Nu jiném místí žosem svým ukážeme, kUnk 
vSeliké vymířoviní občanských práv podle direktní 
daně veliká nespravedlivost jest, a jmenovili uká- 
žeme, že právč chudší lid vlastné mnohem vitŽi ůaiiÍ 
platí než bohučovč, a že vlastně největší daň pla- 
tící jsou právě ti, kteri dle nynějších na£Ich zákonů 
buď žádných neb velmi malých politických práv do- 
sáhli, což se všechno samo jeví z rozvrhu Jndirekt- 
ních dsnt. 

Zde jenom podotknouti chceme tolik, že tyto roz- 
dily tH stavů, které se nynéjSi vládě tiik zalíbily, dle 
našeho mínění se udrželi nedají, ponivadí jsou naSím 
iasůrn již zcela neprimóřcny ; že JíUc lakové rozvriení 
velmi nebezpečné jest, poněvadž zbytečnou pHiinu 
podává k roztržkům, nepřátelstvím a sočením roz- 
ličných občanů mezi sebou a že proto v nejbliž^m 
již říšském sněmu pH revisi ústavy nepochybní za- 
vrženo bude a uveden len způsob representace, kteiý 
za jedině moudrý uznán jest, totiž s rozdělením celé 
země nu jistý počet okresů podle počtu obyvatelstva, 
z kterýchžto okresů každý svého poslance na sněm 
volí. 

Při prové konstituci nemůže se žádný stavovský 
rozdíl před právem udrželi, a tak jako šlechta pomi- 
nula a pomine co oprávněný stav, tak pominouti 
musí větší oprávněnost stavu městského. 

Stav městský skrze konstituci nic neztratil, ovšem 
ale nabyl velmi mnoho novj'ch práv, prcce v5ak by 
nebylo divu, aby mnozí pošetilejší ze stavu bývalého 



Suv mitUkf v toontiUuci. S:il 

tnžstského s mrzutosti nehledéU na jednu okolno&l, 
o které se hned zmíníme. Každý zná ono podoben- 
ství z písma, kdežto pán vinice v rozličných dobách 
dne na rynk chodil a dělníky do vinice posílal, pak 
ale bez rozdílu všem stejnou mzdu vyplatil i těm, 
Kteří Jen hodinu, 1 tím, kteří 3, kteří 6, í kteii' 12 hod;n 
byli pracovali. A co se stalo; i ti,' kteří jen 3 ho- 
diny pracovali a přece za celý den mzdu dostali, 
reptali jeiti na to, že tti pracovav&i jen Jednu hodinu, 
dostali s nimi mzdu biejnuu. Toto podobenství nás 
učí, žc i mnuzi ze stavu mčtiiskéhu, ačkoli jejich stav 
veliká práva obdržel, přece se zase na to horSi, že 
bývali poddaní, tak nazváni sedláci, zrovna tolik též 
obdrželi a nyní Jim rovni jsou, kdežto drive pod 
nimi stáli. 

Neskončená jest marnost človéka, a jsem ubez- 
pečen, kdyby nikomu z tŽcbto právo dali nositi krou- 
žek skrze nos protáhnutý, velice se na to pyšniti 
bude, jen kdyŽ jiným 10 samé nebude dovoleno. 
MŽStan velice žehral na to, že Šlechtic stojí nad ntm, 
a nyni žehrá zase mnohý na to, že sedlák již nestojí 
pod ním. Každý Je demokrat, když se to jedná 
o nikoho v>'Ššfho než on Jc^t, a každý je aristokrat 
vedle nižšího. Ta pravá demokratie ale nezáleží 
v lom, abychom se rovnali vyšším, coŽ lehká jest, 
nýbrž abychom se nevypínali nad nižší, než jsme 
sami; každý musí začít s demokrati! sám u sebe 
a pak to půjde. 

Aikoli se však mnozí ze stavu městského (ne- 
mluví s« ovšem nikdy o všech než jen o těch, koho 
se to týká, což vlaslnů ani zapotřebí není dokládati) 
nikdy pHltí nad jiná stavy povznášejí, zase na druhé 




t>2 



Kaní HtvlUM 





stran« rovnou měrou a tii tak nepotřebně sami své 
hodnosti a důstojnosti přiliS za málo neb za nic sebe 
nepovažuji. A přivě tenio nedůstatek vážnosti k sobě 
samému jest nejhlavnější příčinou úpadku a 
lého stavu našich měsl. 

Komu se zdá toto tvrzeni naSe nepravé, af 
sleduje v následujícím uví>žen[, a a( pak sám a sebe 
si řekne, pravda-li to, co dime, čilí nic. 

Zimoinijii měifan stydl 3« obyčejně za svou 
livnost, Je>ll řtmeslnik, a má-U déti. jest hlavni pMt 
)eho, aby ze $ynú udělal ouředniky, kněze atd., dctrr 
aby dle toho saměho pravidla provdal za outcdniky. 
důstojníky a jiné tak nazvané honorace. Jaký jest ale 
náslodek této marností, toho pošetilého neváženi st 
sama sebe? Následek jest očcvidný ten, že ve všech 
našich městech upadly řemesla a pnímysl vůboc až 
pod nullu, a tím také zkrátily se živnosti, lak ie 
vit£l počet našich nynějších měst a městeček již skoro 
hlavně polnim hospodářstvím se živl, což vlastně pred 
oučelu niěsca jest, které se má vidy hlavní drfteb 
obchodu, průmyslu a řemesel. Řemesla chépaji le 
obyóojné jenom iHiUdSí, kteH burf docela ijidné, neb 
velmi hubené vzdělání ve školách si dobyli, a oby- 
čejní krom psáni a čteni se více nenaučili, kteří dil 
nemnjl příležitost a prostředků, aby hodně mnoho dzlch 
z«mi projití a ve svém uměni se juk náleží zdoko- 
naliti a viechny novější vynálezy a pokroky Jeho 
íádně poznali mohli, dilem vSak, když pak samostatně 
živnost svou provozovati počnou, dúsuieěných kapitálů 
zase nemají, aby mohli řemeslo své ve větái míre s 
s lepSlm prospěchem provozovati. Tím nevyhnutelně 
klesají řeme&la a obchody, a táhnou se vidy více jen 



rub 




Stav mteiký v korttitucí. 



*S» 



■ 



do hlavních mést, pnAoía v menŠfch méstech ani m 
penfze řidnA práce obyčejné se neudélá, a řidne 
zboží v náležitém výbíru se nedostane; a i ve hlav- 
ních mčstech Jsou zase právě ncjvýnosnŽjží řemesla 
a obchody obyčejní v nikou cizozemců. ktcH rychle 
bohatnou, kdežto našinci jenom tak tak se klepají a 
nuzni se živi. 

To ale všechno pochází jen z toho, že u nás 
femesla a prilmysl nejsou ješcS ve vážnosti. Pohled- 
neme do cizích, dále pokročilých zemi. Tam každý 
si za Čest pokládá býti především samostalným mužem 
a Živiti se svým vlastním umíním. Nejzámožnéjší muž 
stará se sice o to, aby syny své, jak náleží, vzdělati 
a užitečným vídomoslem naučili dal, pak ale se 
za to ani on ani jeho synové nehanbí, chopiti se 
toho noh onoho průmyslu a řemesla a s nabytými 
většími včdomoslmi tuto svou živnost s vétSim pro- 
spěchem provozovati, 

U nás ale již slovo řemeslo v jakési jest ne- 
vážnostt, a jak často slyšíme Hkati a hroziti otce 
synovi: Net>udeS-li se uČit. dám ti na ře- 
meslo, V tSch slovech leží všechna pHčIna neskvíš 
lého stuvu naSich měst. Když jen toho. který se nic 
učiti rtechce, na řemeslo dáte, kterak se mají řemesla 
a Živnosti zvelebovat? 

Nemohu upřít, že jsem s bolestí jakousi na to 
hlcdél, kterak v Čas uvádéni nových úřadil a soudfi 
vSechnn naše mČsta skoro jakousi vojnu spolu vedla, 
aby jen každé ulovilo néjaký liřad, čím piý se má 
zvelebit Živnost jeho. Nedá se upřít, že úřad v miste 
v leckterém ohledu přispívá ke zvelebení města, dílem 
že úředníci platy své ve městě stráví, dílem že mnoho 



lAi 



Ku«l Havběck: 



přespolního lidu do mssta přichází : ale v žádném 
porovnání takov>' způsob zvelebování mést neelojí 
k prijmyslu. Pohledném na Liberec (Reichenberg), 
který jest nyní palmě druhým městem po Praze a 
v krátkém Čase se k tomu zmi^l. Kolik krajských 
úřadů a krajinských soudů byto by muselo v Liberci 
sidlo své míli, než by se byl povznesl na len stupen 
zámožnosti jako nyní? A zalim nebylo v Uberci až 
do nynéjií doby ani úřadu ani soudá kromi patrimo- 
nialnfho, a nikollka čiperným, visdčlaným a spekula- 
tivním průmyslníkům, kteri se tam usadili, dékuj« 
toto mcsto za celou svou skvilosl! 

Příčiny předešlého stavu věci ležely hlavně ve 
zřízeni zemském, v de:>potícko - byrokratické vUdi, 
která každé hnutí ducha utlačovala, hojíc se ustaviční, 
aby se její zastariilý systém nerozbořil. 2a staré vlády 
bylo úřednictvo všemohoucí, a proto se všechno tlačik) 
do jeho řad, kdežto jako v nčjakém hospilálu každý 
schopný i neschopný, pilný i nepilný, když jen tJ*k 
tomu řikaji) dobře smýšlel a nějakou protekci si našel, 
byl bex starosti a obyčejné i bez práce zaopatřen. 
Občan nebyl v žádné vážnosti a proto ztratil vážnost) 
také sám k sobě. 

Nyní se véci jinak obrátily: skrze konstitučnl 
vládu dosáhli občané předně jiŽ samosprávu ve svých 
obcích, jsouce osvobozeni od poručenslvi byrokra- 
tických magistrátů, za druhé ale vplyv důležitý na 
zKzeni záležitosti celé země skrze sněmy. Tim osamo* 
statněn a do vétšf vái.no3ti uveden jest každý občan. 
Nyní ov^m tolo žijící koleno jcšté pilliš hluboce vézi 
ve starém způsobu a mnohý se ježtě rád pntre ke 
každé unifonné, pnjdou viak Časy, kde bude každý 







Slav měaUk]^ v konáuuioi. 



236 



hlavně Jen po tom touiitl, aby by) samo&tatným, od 
nikoho než od zAkonů neodvislým občanem, tak jako 
10 jii jest ve vSech svobodných 2*mich, 

To vSak jesl úkol a prospéeh naSeho mřĚían»tva, 
kleró nyní veliký vplyv na váechny zemské ziležiiosti 
míti bude, aby tylo budoucí <íasy připravovalo. Skrze 
svobodu obci dosáhla mčsta prlIežitosU, založiti si 
dobré a pro opravdiv>' život užitečné školy, (že na»c 
doMvadnt ikoly malé jako velké pro život nobyly 
a posud nejsou, vJmc všichni), kdežto synové jejich 
ne stredovčké školní šprýmy, nýbrž skutečné věci 
Kniti se nauél. aby se z nich stati schopni obchod- 
níci, průmyslníci, řemeslnici, technikové aneb jaké 
vůbec jména tyto vécl mají. Za polovičku téch let, 
které až dosavad musel každý než (lak říkali) všechny 
školy absolvoval, ztráviit. může se každý v takových 
dobře zřízených školách nččemu zcela jinému a 
opravdu potřebnému nauíiii a pro celý íivot jak ná- 
lež! vzdělati. Kdyby pak tu druhou polovičku obitoval 
na přiučeni se nčkterčmu iemestu neb obchodu a 
pak nn cesty po cízich zemích, jak zcela jiným člo' 
vékeni navrátí se domů, než se drive navrátil po nfi- 
kterém doktorátu, kdežto přines! fSru vysvédČeni 
o samých vědomostech, ale se všemi jimi ani pět 
groSů si vydělati v stavu nebyl, leč jestli se nad ním 
některá vyŠŠI mocnost smilovala a u některého stát- 
ního neb církevního žlibku mu skrovné místečko 
vykázala t 

Nemysli vŠak nikdo, že kdyby zámožnější a vzdě- 
lanější lidé řemesel a průmyslu se chápali, tim by 
chudší snad o zištnosti své pHUi. Zrovna naopak. 
Jisto jest, že jedno řemeslo pomáhá druhému, jeden 



23S 



Karel HavUteli: 



způsob obchodu a průmyslu zdvihá zase jiné ; kde se 
vice peněz a rozumu na vedeni řemesla vynakládá, 
má i chudší vice příležitosti něíemu důkladnému se 
naučiti, a něco těch vědomosti, kterých si jiný s vět- 
ším nákladem z ciziny a ze škol přinesl, lehkým 
způsobem pochytiti a tim svou budoucnost založiti. 
Jakmile se jen průmysl zmáhá, pak již jeden druhému 
cesty připravuje, jedno kolečko do druhého sahá, 
všechno se hýbe, všude jest život. Přičinlivý a schopný 
vždv se zmůže. 




24. DUCHOVENSTVO V KONSTITUCI. 

■ Slovan I ». wpna r. 18M. Sv. 0. S. 87l~8;iL) 

H. B. Jakožto hlavní pravidlo a základ celého na- 
ieho snaženi o zvelebeni národů slovanských považo- 
vali Jsme vždy drženi se pevní svobodomysl- 
ných zásad, a jsme přesvědčeni, že jinak ničeho 
platného n In-snlivého docttiti nám nel^^e, a že ztra- 
ceni Jsme, Jakmile bychom korouhev svobody opustili. 
Proto jsme byli vidy proti vSem tím, klcH bud dobro- 
myslně neb z jiných ápatných ohledů radili nám, 
abychom odřeknouce se zásad liberálních skrze ně- 
jakou protekci Jistých vyiéích privilegovaných tříd 
■neb vlády hiedřli pro národnost naSi něčeho si dobýti. 

2e tato miSe cesiu jediné pravá jest, nechceme 
Ede dhve dokAEovati, ponívadž se to jíž vícekrát topr\-a 
stalo, a poněvadž předpokládáme, že všichni přátelé 
ntSi lak dobře Jaku my tuto zásadu za hlavni své 
pravidlo vidy považuji. 

Jakožto nevyhnutelný následek této naíi zásady 
stalo se ale v nejnovčjšim čase, ie Jsme protJ hierar- 
chickým pokusům ostře vystoupiti za. svou povinnost 
pokládali,') a poněvadž by se leckomus zdáti mohlo, 

') St»li> »t v Epiltolich kutncAorsIcýeli popnó vydAných 
v Stotwa r. ISSO, EpLilolir Iniuotiorskt Jmu oti&itay r ivmim 
•vaxkii lohoto 17 dáni. 



s» 



Kaní HavlHok: 



jakož nám také již z několika stran napověděno Je 
že tím strana naše jakéhosi seslabenf, jakési i^my 
utrpí, protože veliká část duchovenstva tfmto naSftn 
horlením proti hierarchii rozdráždína jsouc, snud by 
naši liberálně- národ ni Htriinu opustiti a proti nám 
s protivníky našimi spojiti se mohla: pokládáme za 
sluinč, abychom o celé této záležitosti a Jmenovité 
o poměrech duchovenstva katolického k naii straní 
ietrni sice avšak i upřímní a bez vSelikých ohledfi 
mínžni své pronesli a dosavadní Jednáni před očima 
celé naší strany ospravedlnili. 

Nákteří a mezi nimi hlavní nyníjsi ministr hr. 
Lev Thun') vytýkali nám velmi prudkými slovy, 
že národnost a politiku dohromady mícháme, a žádali 
od nás, abychom jen dle politických zásad strany 
utvoHli. Předhůzlca tato, ale zcela jest neslušná, každý 
ví, Že jsme se vždy nazývali stranou liberálné-národňt, 
tudy Jinými slovy llberálně-českoslovanskou, a Že jsme 
tedy liberálnost v politiclcých zásadách za hlavtri 
známku sví strany vŽdy považovali. Jestli eŽ posud 
mnozí Čechové ze starého z^7ku k nám se počítali, 
kteří liberální nesmýMel), nýbrž strany politického 
smýšleni svého buď I: výstředním kHklounům neb 
k reakclonářCim náleželi, jest toho vlna staré tak na- 
zvané vlastenectví jeítí z dob absolutních, kdežto 
všichni, kteří národnost a jazyk český pěstovali, bez 
ohledu na politické smýšlení, ba mnozí ani žádné 
politické smj-šleni zhola nemajíce, do jednoho cechu 
se počítali, nazývajíce se vlastenci. 

Do cechu vlastenci! náleželi tenkrát lidé nejrozmanl- 



•) Vis d<i II. 5. ess. 



t>uelwv«n«lvi> v konllHtiei. 



sev 



TtJSlho smýšleni politického i náboženského, kterážto 
rozmanitost se tenkráte ov&em u veřejnosti zjistiti ne- 
mohla z té jednoduché příčiny, pončvadž před r. 
1848 se v Rakousich vQbec žádné smýšlení nesmžlo 
ve veřejnosti ukazovati ani tiskem ani ve spolcích. 
Od té iloby vsak, co jsme dostali svobodu tisku a 
svobodu ve smýšlení, muselo se ovšem objeviti, jaké 
rozmanité živly cech vlastenecký v sobě choval: nej- 
větší ultramontáni. protestanti, iníliferenlislě byli vla- 
stencové, nojvétšť kriklouni, reakcionán a podliza^ové 
byli též mezi vlastenci. To vsak se upříti nedá. Že 
i tenkrát přece nejvěi^i ^ásl vlastenců v politice n 
v náboženství liberálně »mýšlelti, a že takové sm>^ent 
víJy přece bylo smérem celého předbřeznového via* 
sienectvi, a proto Iftké I nyní ve zménŽných okolno- 
stech zase nastoupila strana liberálné- národní v každém 
ohledu na místo předbřeznových vlastenců, jak to 
každý, kdo na naše veřejné xáležitosU nepředpojalým 
okem hledí, ze v^ech okolnosti uznati musí. 

Jen k prospéchu věci samé to ale jest, aby se co 
nejdříve z této narodné-Uberální strany vyčistily všechny 
živly, které v ni ještě zúsialy co zbytkové ze siarého 
vlastenectví, nyní váak již do ní nenáleží, myslíme 
totiž lidi liberAlné nesmýšlející. Žádný nf nemyslí, že 
by vystoupením tíchto strana libenllné-národní něco na 
síle neb na íemkoli utrpéla: naopak jenom lim získati 
muže, 8 dfm dále se takoví živlové ve stranS nnšl 
udrži, tím vtec nebczpcícnství a zir.it hrozí proU 
straně v budoucnosti. Ostatné se v tomto ohledu okol- 
nosti samotné o nás výborné postaraly: cas od roz- 
puštěni sněmu říšského až do nyncjSka byt pravým 
Čisticím ohněm pro stranu liberálnč-národní, všechno 




140 



KArel HAitOck: 



CO do nt nenáleželo, vytrktUo se poznenáhla a stoji 
Již ayn\ pod jinou korouhvi, a co až posud zůstalo, 
o tom alespoň s včlsi pravdě podobnosti důvíířovKti 
můžeme, že jest upřímné. 

To všechno předpokládajíce, můžeme se nyní obrA- 
tlU k vlastnímu předmětu, jemužlo vlastná vénován Jest 
lento Článek, totiž ku katolickému duchovenstvu. Zníani 
véc jest, že naše duchovenstvo kutolické bylo vždycky 
nejhlAvnéjSí silou českého vlastenectví, t>a může se 
zrovna Hel bez pochybnosti. Že vlastni duchovenstvo 
katolické bylo počátkem a zakladatelem ctiého našeho 
vlastenectví. Největší část tich pokroků, které náš 
národní jazyk v životě vzdělanějších tříd učinil. Jest 
jistě zásluhou duchovenstva. 

Událost tato, kterou nikdo upírati nesmí 
a nebude, vykládá se dílem sama z okolnosti. 
V předbřeznových naSIch dobách nebyl ani jeden vzdí* 
lanéjšt stav, který by k povolání svému nějakou po- 
vědomost jazyka Českého byl potřeboval kromě du- 
chovních : kromě toho společné píebývánl v semtnářteb 
zavdalo dobrou příležitost k rozšiřováni zásad vlaste- 
neckých mezi kněžstvem, které se tím vlcc ujaly, 
protože největší část našich knéží právě z rodičů rol-] 
nlck>'ch neb z menších mést pocházela, mezi kterými^ 
je^lě cit národní nebyl vypuzen a utlačen, a tudy tim. 
větší soucit ve mladých mužích se nacházej k pěs 
váni a zvelebeni své utlačené národnosti. K lomu jiŠtiS] 
přidejme, že kněžstvo vůbec nikdy nebylo oJ germani'! 
sujici vlády lak odvislé jako ouřednictvo a jiné stav}',í 






*) Ronnnci; •Upilloly kuinohonké.* Stpntní od H. d. Onh* 
toun&aicaě rydiai. V Kutn4 HoU 1861. 




ItaehorfMtvo v iconiiliuoi. 341 

n mamě všechny přirozené příčiny lolio úkazu po- 
hromadž, ie knč£slvo naŇe bylo hlavním pžsiitelem 
národnosti. 

Již samo sebou se rozumí, ie mezí limto ^5*i'' 
národnost a vlastenectví pěstujícím kněž- 
stvem s ohledem na politicko- národní smýfileni byly 
takové rozdíly jako mezi vlastenci vůbec. Byli( ku pr. 
velmi znamenití a po celé Esmi povístnl vlastencové 
a spisovatelé, kteří ve svých osadách co Isráři a dika* 
nové %'elmi málo byli od lidu vážení, jsouce přílišní 
pěstitelé tek nazvaná ňnancnl theologie, jíní naopak 
byli zase u svých uvčiček nad míru obbbeni, tak že 
by za ní byli duěi dali, poněvadž byli skutkem i slovem 
praví rádcové, přátelé a pastýřově lidu; bylt( mezi 
vlasteneckým knčžsl\*em liberální i scrvilnl mužové, 
ultramonláni i osvicenčjŘÍ mužové, kterým skutečné 
mnoho na náboženství záleželo a mužové, kterým 
bylo nát>ožcnstvÍ jen prostředkem rozličných výdělků. 
Zkrátka, byh hodní i špatní, lak jako v každém stavu 
a může se krátce říci, že sice každý hodný český 
kněz byl vlastencem, ale ne kaŽdý vlastenec-knčz byl 
bodným knězem. 

Jakmile viak nastala politická svoboda, fř*"«'T "- 
zavdánR jest mnohá pHČlna k mrzutostem mezi býva- 
lými vlastenci laiky a některými kněžímt. Celá libe- 
rální strana byla toho míněni, aby váechny dávky, 
které věřící pod jménem desátku, áloly atd. zpříma 
kněžim do rukou odvádéji, přestaly, nby se důchody 
kněžstva zregutovaly, a zpříma z pokladnic buJ zem- 
skýcb, buď náboženských, buif c^ecních knéžlm odvá- 
děly, tak aby knéz od svých véncích Již budoucné 
ničeho rovnou cestou nedostával. Úmysl tento nebyl 
tUvUttk: Poiiiiai apiajr lil. 10 








pravnvýcti 

s 9 Hs fivobytl 
ie JkMM im 

' pnd ^nii^''' 
adá, idvbjr se n n i b o iem l r é (miksi 
n .poě «boii- VsdfiAoy človik ovfcm , 
CD koéii B* pokM^ KM wii mid. pUti, ^M 
iíBika, Dýtarě dávi st p^ 
kiy/iilvu ocvjrnDoKlBy pf opí rak o> jeho uviibyt^ 
UBTé K £istí ku pt. kfliM l vo . zceU jen z 
t < iiy£ » fc6 iW nusí: nerxdéluiý 31 «Ic předsti 
tyto rid soda itnak, « ponž^-adž se skrze takové 
plMy Tdmi často jen pHIežHost k rozephro a oemílým 
výlovům mezi kněžstvem a véHcími Kavdává, oož vidy 
konečně jen nábožens^i škodí, jest a lousi byt touha 
kaiděbo pravého phiele náboženství, ab>- takové vid 
co Boioo nejdříve přestaly- 

Na sněmu Moravském byly desátky zcela '■r^ 
xřejni vyzdviženy, a na sn6mu říšském 
též byl úmysl hlasujících pro zákon o zruSenl pod- 
dannosU Ukový, vláda viak v pozdějších výkladech 
tohoto zUonu desátky kněžské uríitě vyjmula. Aviok 
pnčinji k nemilým výjevům byln již zavdána. LU 
skoro nepoiád se zptíoval desátky dávali, a byl 
v tom vorejnymi novinnmi a od mnohých poslanců 
potvrzen, a kjyž pozdější výklad vlády vySel, nechtěl 
lid tomuto ustanoveni rád věřili. Mnozi rnrářové poěali 
s pomoci vojenské exekuce desátky v)-blrati, coŽ z^ 
jisté bylo nepnstorálni, neboC by, poSk^jIce něj: 
dobu jifttě t po dobrém a bez exekuce byli ke av\ 




Duchnvffistvo v konÍtitu<L 



S« 






pn§li, až by s« byl Itd přesv£d{il,£e opravdu vtáda tnkové 
narÍ7.eni vydala, kterému vzdorovati nelze a knč/^tvo 
by si bylo u3etřllo mnoho mrzutosti a rozdvojenf se 
svými vfiřlcími. které byly vidy na ujmu jcJiiak lúsce 
ke kníistvu, jinak I náboženství, nebo( lid pHliá Často 
}e$tí knéze i niiboŽenstvfm ztotožňuje a míchá. 

Tak byla zavdána první a hlavni pH- ^piiioiř n. 
Čina k nesvornostem mezi laiky a. knižfmt: hlavn£j£í 
ale rozdil učinily v poměrech těchto církevní ordo- 
nanco p. hrabfite Lvn Thuna, ') který-mi 7x:cla se pro- 

» měnil suv v6ci. 
Skrze tyto ordonance — nazvané Ironl* 
cky svobodou církve • ! — dostala se víechna 
moc v církvi zcela absolutním a despotickým zpdso- 
bem do rukou biskupů, klcfí od té doby mohou témír 
neobmezené vládnout nad knčžíml. Af si Človčk smýšlí 
o hierarchii katolické tak neb onak, to přec nikdo 
poctivý, Jestli pravdu mluviti chce, upříti nemňže, že 
naSl nynéjSI biskupové ani známky na sobě nemají 
pravého apoštolství. Vláda ustanovovala a ustanovuje 
ai posud katolické biskupy, což zajisté jest sicela ne- 
církevní, že se v$ak až posud biskupství nejvíce Jako 
néjoká uiopatřeni synkům Šlechtickým, neb bUrokra- 
tíckým kníŽfm uditoval:i, Je^t kužilému známo. Vláda 
ustanovuje a svrhuje biskupy, biskupové neobmezené 
mohou vládnout nad knČžími: tím tedy přišlo veJkerč 
knéžsivo do rukou vlády, a náboženství stalo se zcela 
proti svému prv-oinímu oučelu jakýmsi nástrojem vlády 
a abychom so ježte zrejmžjí vyjádřili, nástrojem poli- 
tické reakce. Nebof jak naSi biskupové o politice a 




Vu dli III. s. 2«. 



!•• 



t44 



ICmI ffavtOakt 



národností snýlH, o tom dslí Již dosti dAluzfi. které 
přBh- před veřejnost 

NaslaU ledy potřeba opatřiti se proti Sí^ífV'*- 
takovému neslutému %-p4yvu hierarchie, která nim 
dostř zřetelní již na srozuměnou dEtta, kam fde jep 
cesta. Nemalí náboženství i^scm svým u tidu skrse 
přechvatj' hierarchie o všechnu vážnost pnjflí, z ídioi 
by smutné následicy pro celou zem vyplývaly, zapo- 
třebí jest, aby se uďnil rozdíl mezi hierarchii a n^ 
božen5t%'!m, mezi nik:erými Spatnými knSzi a med 
UČentm Kristovým. 

Knižstvo samo, ačkoli jistě vdká část «i««*r™^ 
z nfóo s nelibosti hledí na celé hierarchické a mdtcio- 
nárské snažení, nemůže přece do veřejnosti se svým 
smýšlením vystoupiti, jsouc odevzdáno na milost a ne- 
mDost do rukou biskupů a jejich konststoH. a nemate 
před oíima řádně jiné vj-hlidky nežli mlčení a podrobeni 
s«, aneb v>'obcován! z knčžstv!. V takové době nastala 
povinnost pro nás katolíky a neknfze, kteH jsme od 
hierarchie naŠl neod\>ÍsU, abychom otevřeli Udu ofi 
strany toho, co jest opravdu u£em' Kristovo, a 5lrany 
toho, co Jest nedrlcevnl pénovitost a zes\*fita£{to« 
híernrchlc- Čím rychleji a ostřeji vystupuje hierarcble 
samn se \'Šeml svými Již z dávných časfl známými 
a vidy se opakujtcfml prostředky: tim ostř^^l byl nál 
proti- I kazijed proH jeí'm snahám. 

Jestli nžkieři knéii. kterým jde vlče s»tt»<'r» 
o tlsluinost k biskupům a o jejldi protekci, než o praví 
kaioltcké náboženství, na nás se proto horil, nám 
všelijak vyhroži^. ncKmSni to nikterak ttaH cestu. 
Kněz vzdělaný zná dobře díjiny církve katoBcké, a 
ví ledy dobře, jestli pruvdu mluvíme, íUi nic: koáz 





Iia(iliov«nitv<> v konJUiiuDi. 



:45 



I 



iový uzná iJobíe, ie se lhostejni na to divnU Jiie- 
ňžeme, nby hiontrchic, jsouc služebnici liobic po- 
vědomých reakcionňííikých kust, poznenáhla ;^aláhlA 
síle temnosti nad nu^m Itdem, aby z knčžstva učinila 
rozkazy svými místo učitele zutemňovalcle lidu. uby, 
jttouc až posud jcii ochotnou služebníci vlády, cusem 
svým až se moc její {hierarchie) pcvnčji zakotví, jako 
vždy jindy, tvořila stát v státu, nechtčla se podrobo- 
vali zňkonům a plodila ve jménu nebe munice na 
zorni o záležitosti zemské: knč:^ V2:dělaný takú uzná, 
že co praveno jest o špatnýcli, neplatí o dobrých 
knéžich, a že jest jen prospěch řádného kněžstva, aby 

e Čistota učeni krestunského od světských a ziStných 

Hvfisků zachránila, 



Proto mj-slímc — poi>évadž jsme vCbec vždy 

ID náboženství snmém s nejvélSí íetrnostf se vyjádřili 
íi jen vždy opravy ve věcech světských pM církvi na 
Eřeieli měli, že řádné kn&žstvo nemůže neuznávati uži- 
tečný a dobrý smSr nalích procihierArchických článkt), 
3d kterého směru ostatně upustili žádným sptlsobem 
ťiemfižeme, nechceme-li proti svědomí svému jednali, 

tNumiHeme u sebe nikdy připustiti tu "ír-íiuiy 
muinou mySičnku, Že by vétSina našeho du- 
hovenslva náležela k lé bcBsrdečné hierarchické straně, 
:leré )est od jakžtva náboženství jenom svétsltým ná- 
Irojcm: nýbrž věříme posud, že většina našeho kněž- 
tva ve svém srdci luho pravidla v plsmč se drži: 
Vlce poslouctiatl Boha nežli lidi ! Myslíme také, že se 
eokctonáhiká strana velice mýH, jest-li očekáv/i od 
£tSl iittí našeho českého kněžstva tak protinárodnt 
lýilenf, aby se, upusiivSe víechno liberální smysleni, 




ut 



Karel HbtIIM: 



dalo potřebovati zn poutiý nástroj reakce proti svo> 
bodám lidu. 

Povinnosti k Bobu a povinnosti k ílové- Kpiiwty 
íenstvu u n&rodu nemohou býti od sebe od 
dfileny, a kdo praví o sobč, že Bohu slouží, lidu 
viak škoditi chce, len( lže, cfrkev není na sv£t£ k vflll 
sobí, nýbrž k vůli lidstvu; tyto zásady, mysHm, ie 
musejí být pravidlem života pro každého liberálnilio 
knéze. 

Myslím ledy, že li velice se mýlí, "ipi^inV •«■ 
kleii se obávají, Že by celé kněžstvo niiáe mohlo lu 
síranu hierarchie přistoupili, a snaženi llberálni-národnl 
opustiti, ba jeStě nnopnk ve spolku s hierarchii, která 
nikdy nebyla iiní svobody ani žádného národu pHteL 
proti nám působili, s použitím toho vplyvu, kterého kniž- 
stvo u národu má. Pravý vplyv u rozumného a vzdila* 
nčj^iho národu má jenom řádný a liberální kniz — 
vplyv zajisté, který jezovítská strana na siaré panny a 
na puJubnč obecenstvo skrze rozličné růžencové a Jii^ 
spolky má, ani počítati nemůžeme, poněvadž ud la- 
kových nic důležitého Ve svčlé veřejném a politickém 
nevyjde — jsme ale ubezpečeni, že by řádný vplyv 
u rozumného obecenstva každý knčz hned zlraliti musil. 
jakmile by se Mal nástrojem a slulwu známých snah 
hierarchie a uhramontanismu. Jest-H Čechové jíŽ přeJ 
,400 lety se nedali zaplésti do sílí hierarchických, ne- 
učiní to jistě ani v 10tém siolelí, a každý, kdo by k né- 
čemu podobnému pomáhal, s hanbou jen propadne. 

Liberální část našeho knižstva má tedy Vf\naij 
Jenom volbu mezi dvřma; buď s námi ve "-"■ 
spolku pom&tiali Ic lomu, aby nevyhnutelné dle potřeb 
iasu reformy v ústroji církve katolÍc)(é v naSi vlatti 




IhiuliorciiMva v kuntWocl. 



;^ř 



zavedeny a (im úcta k církvi samé a k náboženství 
obnovenu ii upevnčna byla, aneb ve spolku se zasle- 
penou hierarchii slrtrý způsob véct udržoval a všeliké 
ostatní snahy Její poJporovnl a tedy napom&but k lomu, 
aby církev a náboženství vžJy více vAínosii tntlllu 
pPeJ vzdélanŽJ^ím). Volbu nenf téiká pro poctivého 
(ilovéka, který ví, oo to řnamená, kdyí v>'SSí ii vzdéla- 

■ nájSí stavy jenom tak povrchně jakousi šetrnost k církvi 
chovají, jinak ale jen s jwkýinsi politiijictrn úsměškem 
na sprostý vénd lid a na knČzc jako na nijakiiho uu- 
gura hledí. Takové postaveni se ncmilžc líbiti iíádnému 
řádnému knězi, tak daieko to ale jistě piívcdc u nás 
krátkém čase hierarchie, bude-lí pokračovati tak, 
/^počala. 

Dáváme tedy na uváženou každému i^ri^i^iy )s. 
ozumnému, jesl-li ten vílíi jest přilc! církve a nábo- 
enslvi, kdo proti převráceným cestám hierarchie horlí, 
leho ten, kJo ji v jejich snaženích podporuje a zastává. 
Uvíem, ř,e i hierarchie sama uznávajic všeobecně 
řánl oprav, nčjaké opravy a reformy sama také sli- 
Uje : jestli v&ak tyto mlssie u exercície, dětské semt- 
t)Mře budou tyto rcfonny a snad jesle nějaké nové 
verSiíky v lltanllch, a nanejvýš snad jakési synody pro 
inéno. jejichžto radu pan biskup, jestli Jeho otcovská 
lysl za dobré uzná, přijme, nebude loho zajisté t> nic 
vlc a nic lepšího. Že hierarchie sama pravé a potřebné 
reformy zavésti nemůže a nechce, poirliopí se snadno 
Již z véci samé. Nebude hierarchie sama sebe zničo- 
vati, a bez zrušeni nynéj&í hierarchie žádná reforma. 
Absolutismus musí tak dobře v církvi pominout, 
ku v státu, to musf být snažení každého liberálního 
človéku. 



^ 




w 



KmcI HmCB*! 



Proto Utkč nemflie nikdy Dberálné^árodm stram, 
nectvce-li první a tikvnl ^vé pravidlo opustili, ciBcdy 
býti pHtelkynl a spojencem hierarchie, a netnŮie lobo 
nikdy llio-.**!), opusti-ti jí mužové hierarchicky «ný- 
slejld. Toki nás, jakožto Časopis libermtni-nirodnl, 
nemůie žádný ohled, bud^i jakýkoli zdriovati, abychom 
tak Jako absolutismus v státu nebořili hierarchii') 
v cirkvt. My beztoho co nejdříve ohlásíme ty reronny 
s opravy, které dle naSeho mfnini potřebné jsou 
v nyn^šich Jobách v ústroji církevním : pak bude mit 
každý přiležtiost, poznati z nich, Jestli jsme na páde 
katolické čiti nic, a jsou-ti ta ustanoveni, která zmí- 
nili chceme, i dle učeni církve božského ČiU lidského 
původu. 

Až do té doby ale rilisuneine véml vidy svým 
zásadám, a( si strana protivná jeSti s vétifm vztekem 
proti nám zuby cení aneb je^té horitm! jmény nás 
častuje. Vidoml, Že dobrý úmysl máme a druhé vždoml, 
že moc strany hierarchlckénikdymocnáoeni 
své vyhrůžky proti nám ve skutek uvésti, 
posilňuje nás v tomto boji. 

My sice známe i z historie i z čívota jedovatost 
té strany, proti které zde stojíme, přece v^k se chceme 
vémě pokusiti o to, jestli jest možná, aby zdravý 
rozum a pravé čisté učeni v naStch častch zvitizlly 
nad syny temnosti. 



■) [Stává M ÍMtc^ i» oěklaK UcU oAscliTál ranuDÍi. n«cMiJ>; 
pnMo DUisltt* podDtkaoat, i* vidj sloTa bietarchte t>říeM «« 
MV*'" ab«i>latni liibavUdr aktevní, • l« ná* při ion nlkJjr n*«a- 
|i«di ntyiHU. I* iff fiiikw base «^edi pňdcUTcnýdi, bwe vU 
vU4X *Í^ "**** ***^ '"^^'^ ^'^ 1 



DoohovMiitvo v koniiituet. 



U» 



* 



ť 



Přátdílm však našeho smíl^Slení se kp*'"*!" 
struiy nekněži tuto jcštč pripujiti niusime žádost, aby 
nerjipominnll na téžké okolnosti, vc kterýťli žije nyrti 
od £uSU nových církevních ordonanci naSe liberáJnj 
kn&Žstvo, jsouc dokonce na milost a nemilost ode- 
vzdáno do nikou biskupů, aby tedy nežádati od knižstva 
VĚCÍ nemožných, aby hned neodsuzovali na pn*n! pohled. 
Liberální smýálenl má mezi na$tm knéžstvcm mnoho 
přátel, ačkoli se snad nyní leckterý tajiti musí. Pročež 
ncni radno všechny. Jak iikáme, do jedné mísy házeti, 
a tím ještě straně hierarchické oběti téměř do rukou 
nadháněti. Pokrok ve věcech náboženských musí nyni 
vycházeti od nás nekněži, jest-It se nám poštěsti jen 
dosti malou samostatnost nižšímu duchovenstvu vy- 
moci a od libovůle hierarchie je osvoboditi: přesvědčíme 
e zajisté, že velký počet z nich jest přítel svobody 
a prnvé osvěty, a íe se tedy srovnávají také s našimi 
ziutdaml. 




25. SPOR NÁŠ S VÍDENSKÝM DENNÍKEM. 

(Slavui s 24. srpnk r. 185Ů. Sv. 8. S. 8S7-801.> 

V Čísle 36. Vídenského Dennika byla dlouhá od- 
púvéď na náš článek v 3. srpnovém svazku,') ve které 
Vídenský Dfinnik sice o hlavni véci se ani nezmiňuje, 
nýbrž několika dosti těžkými žertovnými skoky tuto 
hlavní věc jaksi zabarviti chce. Sami jsme, radujíce 
se vždycky s maličkými, měli z toho radost, kterak 
Vídenský Denník s rozveselenou Jako o posvícení tváří 
se ze svých vtipů raduje a asi desetkrát každý opakuje, 
aby si jen obecenslvo toho povšimlo, a sobě v nich 
konečně tak libovalo Jako celá veřejná a tajná redakce 
V. D.! Když jsme se konečné z Vídně dověděli, že 
tohoto čísla, ve své neskončené spokojenosti a radosti 
lOOO vytisknouti dali, kdežto jindy se jen 500 tiskne 
(nerozesílá se ale ani posud 400) Jen aby prý tyto 
výtisky všude rozeslati a tak radostný den, kterého 
porodili všichni dohromady přece několik vtipů, po 
celé vlasti zvěčniti a oslaviti mohli : tu jsme opět 
pocítili srdečné potěšeni asi tak, jako když vidíme 
děti pouštěti draka. 



') Viz dil III. S. 219. První fisla Vídenského Denníku c r. IBSO 
nejaou ani v pniakých, ani vídenských ani v olomouckých TeNjnýdi 
knihovnách. 



spor nii B Vid. Demiíkein, 



M 



Jest vQbec Je&té veliká otázka, jestli by páni redak- 
toři V. D. nebyli !épe uíinili, kdyby celý lísIc svých 
výtisků byli slepili na velikého draku, a jej pak se 
ál£pánskč vlie byli pustili na ukázku v^em národům 
rakouským jakoito cenirallsutčnf koroiihev, kleréŽto 
konsiiluČni vyraženlíko by jim byl p. Velden') snnd 
dovolil rovníí tak milostivě, jnko Vid. Den. vůb«c: 
účinek tušim byl by len samý. 

Hlavni základ a komora vŠecli jejich vLipfl jest 
nlu jedna chyba lišku v našem článku, z které prolt 
naií prý Kutnohorské matematice se srdečným vyra- 
žením harcuji, kdežto nám nikdy nenapadlo z jejich 
ctiyb tisku (ku př. mullatis mutandis, zrovna v tom 



lítíe 36) proti jejich lllolotfli me£ tasiti. 



I ' 

^K Vid. Den. praví, ž« by nám lími samými důvody, 
^Bterými jsme my jej za vládni noviny prohlásili, tCž 
^Bokázuti mohl, že prý Slovan od Pařížské propagandy 
^WeniŽilou podporu dostává. Ovsem tak málo by nám 
'inohidokázati.jestlí j:ikou podporu od ni dostáváme, jako 
my jemu, jcslli dostúvá jakou od vlády, s lim nepauným 
io/.diIem, le by nám nemohl dokázali, že niJkleri ou^ed- 
iiiťi 1'aHžské propagandy jsou redaktorové Slovanu, 
lále jeStí s lim vdikýni nepainiýni rozdílem, že by 
Id. Denniku lakovou věc o Slovanu nikdo nevčřil, 
•Jczio naopak velmi mnozí je^tě diívc, než jsme my 
pravili, již včdéli, že Vid. Den. jest časopis vládni, 
že také ostatni neodvislé časopisy naši strany se 
lovanem (o samé mlnénl o Vid, Den, mají a prohlásili. 
Vid. Den. mysle, že prý by p. Havlíček všechno 



>l Vntmitk Ijuilvik svob. \>iu WaidMi 0^<2— 1863} od 13. 
bftni T. ISW foiai tbr«jMi«r ■ p«lc cuvirMr n Vidot. 




-m. 



KubI HAflIJaK 






4 



dokázati dovedl, pravi, že prý si ani netroufá vyzvttf 
ná& k dokázáni: 

1. >Že Vlastimil byl předchůdce Vli 
Dennfka.* — Že osoby, vzavSÍ akcie na Vid, 
Den., jsou nejvíce bývali vyduvalelé a poil- 
porovfltelé VUstlmila. — Aby tedy Vid. Den, 
vidil, že nedovedeme vSechno dokázati, pHjIcmimfl 
tato dvě dogmata jeit nn svůj kredil, to Jest, ctice-U ' 
je totiž kdo jen na na$e slovo u%'žrltj, a čekati 
zaltm, až se za nikolik ncdi^l pravda z obsahu Vid^H 
Den. sama uk;iže. ^^ 

3. 'Aby prý jsme dokázali, že Dr. Beck I 
Jesl lirednlkem u pana Bacha,* o tom budeme 
Jednat pozdžjl a 

4. že jest nSco jiného sloužiti státu 
nico Jiného sloužiti ministerstvu*, což do- 
kážeme hned per absurdum, tážíce se Jen slav. redakce 
Vid. Den., Jestli ona mysli, že Člověk, který nSklerému^ 
ministru ku p'r. boty čisti h ledy mu slouŽi, také tía^Ě 
slouží stálu? ~ ^^ 

Zcela charakteristické pro Vid. Den. Jest to, M 
pravi, že on proto ncni vládní časopis, proto že pr 
si on (Vid. Den.) trourá proti nám vystupovati, kdožtd 
prý jsme pravili, že vláda si netroufá obstáti pr 
nabi opposlci! Že prý si tedy on Denník troufá vEc 
nei vláda! — 

A jeSlí krásníjSi jest dSkaz ve Vid. Den,, že 
časopis nomá vplyv žádný, proto prý, ponSvadŽ by bylí 
museli v Praze nového arcibiskupa, kardinála Schwarzen- 
berga, ') se sykotem a piškotem přijmout, podle toho 

■) IMřieli ;anSep. Sdiwiin«nberg(180O-188á) byl 19. pr 
•iiiM T. livMI imenovúi aralbiikupein fttiakým, tO, kvilní t. If 





Spor nič « Vid, DenalkMii 



993 



|Co my v epištolách Kuinohorekých ') proti biskupům 

pijeme, kdež byl prťcc skvile « srdeční pHvitán. 

Tento důkaz jest zrovna jako onen zn&mý nůŽ Lichten- 

be:^ův, totiž nůž bez želiska, na kterém chybí střenka. 

ifřeiJně Slovan iini do Prahy nejde, za dtuhé jest již 

^■Dd lé doby v Praze zapovézen, co epištoly vycházejí, 

Hsa třetí jsme »e o kardinálu Schwarzenbergovi Je£tž 

™bray před vjezdem pochvalné zmínili,*) za člvrté 

nebylo od jakžíva naše tendence nikoho namlouvat 

k tiličnickým demonstracím, za páté atc védí v Praze 

^—nejlépe, kterak byl pMvItán. Onen (Vtip*, ale ve Vid, 

^P>en., -že pan Havliček od učedlníků svých na oslici 

nikde v Hloupětlné vypůjčené s halleliya a ho- 

sanna do Prahy uveden bud««, jest sice od redakce 

Vid. Den. dost dobrý pro všeobecnou potřebu, ale 

přece osel a Hloupflín se zd^í být trochu silné 

IniíTedicnce do jednoho vtipu. 

Ostiitné můžeme Vid. Den. ubezpečit, že redaktor 

lov-jina k tomu, aby od svých přátel srUečnč pi-ivítán 

byl, žádných komedii zapotřebí nemá, a ž« nemusí 

ke dráidčni pozornosti rozličná nevítaná zvirata z ce- 



^ 






yU vjrkoniíM v ftmí pradcoeiMMt a lA. ^r^Mia r. IKSO v}ti »li«n£ 
do Pr«hy. 

t') F.pjittoly kutnohonké vU v dílu IV. totiolo vfdini. 
*) Slovm I 3. cfpna r tRSO. Sr. I. S. 729 aapM): (Kníú 
e1iwiifX«Rberg, věřimeli Něm. Norinim ptaítkýni, v raaličných 
Dnrereaci<h s vyalii>c«tn paptískjm •rjjááiil *t urílli pnrii po**- 
iáaima tyMíaia v Hjně ■ vyslotil anáiji, ie ptpfifU vláda ne- 
látané pOBsdu la přiktodMn Rakounka. Kaltooiká vUda ptý chM. 
tbj T llatli, kd« afiii ttnmi S«nIÍo»ka boapodaK nejmsoetítedt- 
ntiil STÍtali;^ I hi«farohkk)F absolutiumu, upevAoval m potidak 
na tásadl pokruku.' 




SS4 



Kwd lUvUZak: 



lého svčta svolati, jako toho nékterá jiná slrant ne- 
dávno potřebu uznala. 



optsM 



To jest všechno, co na dlouhý článek Vid. Dea. 
odpovédítl £a potřebu uznáváme. Redaktoři jeho nemilí 
vSak na lom článku dosti, nýbri zasJalt nám téhož satníbo 
dne s jednou po&lou ávi odpovédi, 9 tím vyzvindai, 
abychom Je na zakladu § 17. ttskověho zákona do 
Sovana přijali.') Nemáme žádnou pHčinu vyhýbati te 
tomu, a proieŽ zde stoji obn dopisy od slova k stovu, 
Nikdo se ovsem diviti n^ude, že to samé právo, 
p. Dru. Bcckovi a p. JtrcČkovi ve svém časo; 
dáváme, i sobČ samí osobujeme, totiž Že jejich objasnM 
líi my objasnfme. 

Zde tedy jest pHpis Dra. Ant. Bečka.*) 

VeleciSný Pane Rird&ktofe ! 

Na odpor rluindnu slovu, ie nedfivíh^íc v ladný 
Tam, Jen podle skuUcu chc«(c soudili, dotýkáte se v sUlím 
^tlehíováni Vídenského Dcnnilcu míslo obuhti jeho výhr&dnč 
Jen osobtiosli dileni ani u veřejnost neryslouptvĚKh. Mcii 
osobami, jiťhí se re Slovanu nešetrným zp&aotwm dolýkiic, 
nalézám laki jméno sré; vidím ce tedy donucena, títUli 
Vás za pHjctí následujidho vyjádieni do pHltitvo svátku 
Vašeho časopisu. 

Najtýváte mne příručním úhednikem ininiRlra Buhs 
a spolupracovníkem DcnnJka; poulíji wkfdiřem téhoi Ml 
nistra, hlarnim redaktorem a ředitelem smýíleni tohoto listu 
mají se snad i ivíkterá uráilivá misla v Slovanu Uúcé 
mne vzuhovati: aňak ubezpečen jsa dobrým vtdoraím, b 



1 




^ 



■) [TmIo i 17. wlť odporidi od priváialeb osob. pokud ob* 
Jiná \-7l{í<ni událoMi. do íuopisu pHjaiotiU.I 
•) Vis dil IIL S. »3. 



Vládním ROTlnifl. 



sae 



smýilent národní a poltilcké, dte níhoi se od mládí svího 
ipraviOl. iódnň posud pHpadnost nezménilA a bohdi i hu- 
douoné netoriní, tušira nemám potřeby ohraíovsU s« proU 
naKení, Jei na s«t>e nikler&k vztahovati nemohu. 

Jelikož al« etobu moti uvddfie u vefejnust, připisujíc 
Jí vlutnotli, jimif chcete dokáiall, le Oennťk Vfdenskjí Jest 
orgánem vládním, ze Hlátni pokladnice uplaceným, 
pokládám iobé za povinnost, opraviti liché jlSiíní Vsiíc, 
lýknjíc) le m^ osoby a ukázali, nemáie-li pcvnijšich důvodů, 
velmi sypkou půdu, na které zaklidáte své n«}č«ní Dennika. — 
Já nejsem ani ptiručni liícdnik ani s«kretáf v ministerium p. 
Schmcrlin^a, byv jen na krátký čas potFebou okamiitou po- 
volán do ministerium vnitro, a vrátiv se odtud jií opil k pii- 
vodnímu zamístnáni svému. Jakoí nejsem oni pHmčnim úřed- 
níkem ani sekretářem p. Bachovym, ani náhončím klerého- 
k»li ministra, taktici nej^^em ani hlavním redaktorem 
ani jakýmsi ředitelem smýšlení Denník n, nýbri jen 
M své peníze spoluzakladatelem a prostým spolupracov- 
níkem. Kdyby úiEastenstvi některého úlednilta v novinách 
jit bylo pKilnou a diíkatem, íc noviny ty jsou prolo vládni, 
le státní pokladnice uplacené, byly by musily Národní No- 
viny mnohem více vládními a uplacenými býti, rcili jest 
nyní Denník. Uvedením do vcfcjného života českého tako- 
vého zpfisobu, bojovati proti soupei^i, totii kydali na níj 
hanu, kde není třejmých důkazů, otvírá se tuium široká 
brána bezpečnému prznční dobrého jména, jen kdyby utrhač 
ph lom Sethl jisté opatrnosti. DůvCřuJi v pi'ímost Vašeho 
charakteiu, že nechcete býti původcem tohoto způsobu v lltcra- 
tufe n politice české. AČ se nemohu od V'ás nadíti vélší 
důvěry, nejti Jtný poctivý človčk, nemáte tuším také íáJnč 
phciny, slovu mému mčnČ dfivčfovati nežli slovu kteréhokoli 
zachovalého muíe. Co ólovík takový a co vérný syn národu 
svého od mnohýdi let růbcc tnámý, ubezpečuji Vás a beru 
na to čest svou, le vláda k vydávání Vídenského 
Uenníka ani penéti ani jakýmkoli způsobem 
nepMopirá. Jestli jste posud liché povSstl o uplacení 
Dennilca roiiihtval ze skutečného přesvídčení, mile tustm 
dosti příčin, upusbtl od křivého nařčení^ JcMlI ale jlitJní 




tM Kftrel HavUítck: 

Vale poubi liklikA noviniíská proti Mbeipeíníinu wu- 
pcM, h jchoí xniÓení se ksíái sbnni uHvi, pak lisliottc 
pevné na svém a učiníte si k tomu podle Db/Seje — u 
mne jen smích. 

Nicméně dobráni upfímné v ncpodjalost & soudnoit 
vétií Části Dbecenjilva a v sdravy smysl i vlastního étc- 
tíBístva \'a£eho, ic prottá obrana lato dojde ii niho atospoti 
lollk viry, jsko prosté nařknuli Vaše. 

Ve Vídni, dne 18. sri}na 18S0. 

Dr. Anionin B«ok. 

Naše odpovíď na to. Rozumí se samo sebou. 
že p. Dr. Beck nic z naieho čUtnIcu na sebe vztaho- 
vati nemusí a také nemá, než to, co o jeho osobé 
bylo zřejmé řečeno, & Jmenovité se predházka politíckétio 
přebéhtictvi nevzlahovnla nikterak na p. Dr. Bečka, 
jenž byl vždy při minlstemí straní, ačkoli při tom, 
pokud to v jeho moci bylo, vidy příznivec byl Slo- 
vanů. Vyznáváme také, že nám velmi nemilé jest. 
že jsme jeho osobu v obor léchio vysvÉllení potahovati 
mustli: stalo se to v^ak jen nu bujni vyzváni Vid. 
Den. Pří vši Šetrnosti ale, kterou jsme k p. Drv. 
Beckovi Co privátní osobé vždy chovali, nedovoluje 
nám přece postaveni naše veřejné mlčením přejíti 
nékteré okolnosti, které schopny jsou podati obecenstvu 
nějaké světla strany poměrů, o které se hádáme. Dr. 
Beck praví sice sám, že jest jen prostým spolu- 
pracovníkem Vid. Den. a dodává že spolupracovnictvf 
ouředniků pří novinách není ješté pHČinou a důkazem, 
že jbou noviny vládni, sice že by Nár. Nov. také byly 
musely byt vládni. Z těchto slov vyrozumíváme, 
ie p. Dr. Beck oučastenstvi své ve Vfd. Den. poněkud 
jinak naznačuje než skutečně jest. Zdá se totiž 




JĚtt 



spor s Vid. Dennikcm. 



!*í 



^ 



» 



p. Oř, B. slovo spolupracovník zde v tom smyslu bráti, 
j«koby znnmenitlo dilvati někdy některý sviSj článek 
do onich novin — coí z přlrovnilní s N.^^r. Nov. vyrozu- 
míváme, ponívadž sice v Nár. Nov. l>ývi»ly vytiStíny 
články od mnohých úrcdntkď i s jejich jmény, přece vŠsk 
žádný ourednik nikdy nebyl oudem redukce (v burenu) 
Nár. Nov. Jestli tedy p. Dr. B. set>e prostým jen spolu- 
pracovníkem Vid. Den. nazývá, nemá to onen svrchu 
řečený smysl, že totiž Dr. B. jen nékdy své člňnky 
do Vid. D, dává nýbrž chccmc-U nechat slovo spolu- 
pracovník platili, musíme doložit, že p. Dr. Beck podle 
na&tch zcela neklamných vidomo&ti pH Vid. D. In- 
kovy spolupracovník jest, který pravidelně s bureau 
Vid. D. ve spojeni J&a, určuje jaké články se pHjimati 
mají neb nemuji. My jsme lo nazvali hlavni redak 
torstvf R Hditelsivi smýšleni, p. Dr. B. lo nazývá spolu- 
pracovnictvl. — na Jménu nle nezáleží. Pan Dr. Beck 
stujlmá při Vid. Den. to síímé místo, které dříve při 
Ofterr. Correspondcntu v Holomouci, a pozdčji při 
Sloven. Nov. ve Vídni zaujímal, u snad posud při 
tichto posledních isajímá. 

To sami nedorozumnéni asi panuje mezí námi 
strany pomčrú p. Dra. Bečka k ministerstvům vnitrních 
a právních záležitostí. Víme sice dobře, že p, Dr. 
ofFicialné ve statutu vidy byl veden v ministerství 
práv, a sice v oddéleni i^íšského zákonnika, že vSak 
českou translaci pp. Rybička') a pror. Sembera*) 
skutečné vedli, jest faktum nepochybné. Jakož jest 
rovnéi nepochybné Taktům, že p. Dr. B. zaujímal 

') Antonia RybUka, bUtorioký »pÍsovit«l £«rt]ř <!8ie-l8d9> 
dM v bodnoctl vr«hiiilio rady při najvjr^liia soudě. 

^ Vis dli I. 5. 343. 
lUtlIfek: PoUlkkt iplir lil 17 




tSB 



Kartl lUvttlah: 





V tninistcrstvě p. Baclia ne mtsto obyčejného kancciái 
ského úředníka, nýbrž dQležitŽjší vSci na starosti tňi\. 
Tak jmenovité záležitosti novinářské, a p. Df. 
zajtsié upírati nebude, ž« ku pr. v čas pHtomností 
E^cha s J. M. C. v Praze též liim spolu byl a stran; 
%'liiilnich novin tam u p. Hiiase vyjednával, pK kieré 
přiložilusti též mé osobč učinén byl skrze jistého 
prostředníka, kterého jmenovali nechci, ve jménu p 
Dra. Bečka návrh, nechtěl-li bych jístč spolčen 
(pravilo se lu^fm Lloydu) Národni Noviny pi 
s nabídnutím za né 4000 zt. stř. Onen návrh i' 
ovšem přijmouti nemohl. ^ p. Dr. Beck ale ve ei 
vání n>«Hčnýoh slovanských vládních novin oučasWn 
štvi mél, a íc jmenovité Slovensko Noviny, klcrč přec 
vládní jsou, i-idll. jest jisio, a že takové v£cl nenáleží 
do oboru ministerstva p. Schmeriingova,') nýbrž 
Bachova, jest nepochybné. PonévadŽ mi vŮbec tuké 
z mnoha jiných záležitosti znám byl pomér p. Dra. 
Be.-ka k vládé vůbec a k p. Bachovi zvláštř, nazval 
jsem jej příručním úředníkem a sekretářem jeho, ne-, 
bera to ve smyslu oňicialním, nýbrž jen Ule skuteíno: 
Uvedená fakta, za jejichž pravdivost svou cif njČíi 
podají obecenstvu příležitost, vybrati si ze všeho pra' 
stav věcí. . 

Slova p. Drn, Bečka, že vláda k vydávání VldJ 
Den. ani penízi ani jakýmkoli způsobem" 
nepřispívá, v celém našem sporu nic neznamená)!, 
poněvadž při všf pravdivosti své připouí-lijí vždy ouča 
stonství jednotlivjch ministrň, a lak že i vetllo tíchto s\oi 
nai^ tvrzeni, "že Denník není časopis neodvísli 



XI 

4 

a. 

val 

ne-j 



•) Vil dů ti. s. era. 





Spor s Vid. DenRikem. 



269 



» 



nýbrž vládní*, mflžc zůstat státi, Vzpomínáme si 
zde na maličkou stec, ale významnou okolnost. Když 
Vfd. Den. vycházeti poČal ;i jeílé své zvláStnl obálky 
vytištěny nemel, rozesílal se pod obrácenými obálkami 
Slovenských Novin, na jejichž prázdné druhé straně 
byla psina adresa. My sami dostávali jsme Vid, Den. 
na počátku takto. Slovenské Noviny jsou ale vládni, 
a (edy jejich tiStiné obilky též od vlády zaplaceny. 
Čím 10 jest, že orgán neodvlstý žádný jiný papír na 
obálky pohoiovi nemel, aneb co asi dali vydavatelé 
Vid, Den., vládě za ty staré ohálky? Vsadili bychom 
se o mnoho, že mezi v)'dáním Vid. Den. až po tuio 

obu, kdež toto píšeme, ncstojf žádná rubrika: Za 
staré obálky Slov. Novin tolik a tolik .... 

Odevzdávaje tedy moje i p. Dra, Beck* vyjádření 

dravému smyslu a soudnosti obecenitva, ne- 
mil bych již nic k podotknutí, než strany »nebez- 
pečného soupeře.* Slovan ve své nynějSÍ formž 
nemůže být soupeř Vid. Den., kterým by býti mohli 
jenom Nár. Nov. Ostatně «Ie i Unie i Več. List po- 
dobným způsobem jako my o Vid. Den. smýšlejí, 
10 kterých se též neinůžc Há, že jsou soupeřové jeho. 
I Přejdeme tedy k dopisu p Jos. J i re £ k a '), jenž zní : 






F«nu redaktorovi časopisu Slovana, Karlu Havlíčkovi. 
Pane redaktore ! 



Vy i«lc ve 3. arpnovém srazku Valcho časopisu, oiluvi 
D Vidcnském Denníku dotknul se mne zpQsobem, který mn*. 
■£koll jsem o«obf srč iidnč rclkč důlciilosli pokládati 
ncuvykl, donucuje, abyoh le oival, Já jsem čtovík mladý, 



■) Via dil lU. S. ZSO. 




ir 



SOO Kai«t HBvKít* .- 

na díjUtč vtřejnílvo iivota toiva vk^oč^jícf, a MIBOM 
loho zodpovťditl [>íeJ srým RvMomťiU. fcilybych Čcsl trou 
od kohokoli pnntti ml£hy dopouitíl. Žndám Vás icdy, oA* 
volávaje se im S 17. tikonu tt tí«ku od 1S. hřetna 1840, 
iibyťte (<i[u tni osvídóeni celým obuhem a b«ie rií pranínjr 
do ^ejbli^^ího phStťbo svulcu Vaketio časopisu rytlikouL 
Vy mne vlnila E polilickího přebífilictví od VdU 
Btrany, která prý mne vychovala, a z li hanebnosti, it jHin 
Vás — své vychovatele — v tíík>'ch dobácli opustil n k vj-- 
nosniJSÍ korouhvi do slviby proti Vám se hnnl. 

Níkollk slov postačí k mě obraní, S uznalosií pH- 
jímám knidč poučení, nech pHcIiáií ndki>dkoli. Ze sptao- 
vatclslva českého vsak, které jedině Vaší stranou míniti 
mfiictc, nevím nikoho, komu bych u podstatnou pomoc 
u vzdílňní svém mil píiČinu dekovati, teč dva inuile, jichl 
laskavost ke ninč vidy s vdíčnoilí budu Tr.pomínntí, tt kicrýcb 
ale tároven jsem bctpeČen, ie by se htx TOzmýHlcnf proti 
lomu opícli, kdyby je kdo chtíl ryhlaiovati i« privríeiioe 
VaSc neb Vaši sírany, jsou to pp. Šafařík a Tomek. 
PHuill-ll Jsem se ^emu od Vás — £<ho i< mnoho býti 
ncm&íe, sám nejlépe víte, — však js«m se Vám doail sa 
to odsloutil, pracovav na Vašich noviniíských podnítích od 
létl r. 1846 al do konce kvdna IB48, nejednou aí Jn 
svého onemocníní, AČkoti iádným bohatstvím neoplývaje, 
besmďa zn darmo. 

Co te týče přesvídčcni mého politického, bude na tom 
dosti, abych Vám xktálka uvedl k painéli pomér svflj k Vaibn 
Novinám od dubna 184^. Kdyi Jste se na poíálku tohoto 
mísicc vydal ni cesty, odevzdal jste Národní Noviny doooU 
mé spraví, i vedl jsem Je až do návratu Vašeho ku konal 
kvJítnn 1848, kdclto jsem odešel proto, že Jste s mýin 
oxvňním. kterými jíem pod vlastním srým jménem proti 
záhubnému Videiuičcni l*raiských altKlcnlů vystoupil, no- 
tajenou nespokojenost na jevo dal. Na to jsem néoo poxtlilfl 
uúl pracovati s p. Tomkem nn >I>okfoku< ft v Čcrvau) 
přijal jsem redakci -Pra^.skýoh Novin*, kleréljiem tákonnJeli 
let ncmuje, pod odpovídností p. Ii^rbena al do kance láH 
redl. Tehda jste mn* Vy bos mého k lomu pfiSlnént vy- 



i 




S|>OT a Vi4. OcRiilkenw 



Ml 






skrse Dfo. l^kblera, abych se xa Vasulio pobytu 

hiskétn aníniu S|mIu s nrcm. Gablerein v redakci 

Kar. Novin uvixal. Vida. íx l>TaÍ3kýini N<t^-innmi při nej- 

rftiífni namáhání mnotio prospí^tíího nesvedu a maje v mír- 

mní povMotném smýilenf p. Dra Gabl«ra a v tiu- 

ráilirSJiiin toho ínsu Jednáni Vaiem dostatefnc rukojemsivi, 

iiQ nic neposlslupuji, cn by bylo ptoU inčmu prcsvúJccnt, 

fijal jficm, ačkoliv v£lií a jUtíjši píijniy opi>ušt£jc, vybul- 

Jli Vaše. V jakčm dui:hu Nňr. Noviny ichda by:y psány, 

vi kaidý, kJo t»£h jejich zná. KJyi jste puk po odchodu 

ze Hnímu, a jmeiKrviič po tozpušUni snimu Kroměíiiskčho 

ubodtl na tmír, s kterým jsem EOuhlotiti, docela souhlntili 

ncmcihl. obmexil Jmri cinnutl svou v redakci na prdtlád^ni 

a vysvílktvint likonA, al jxetn posléie, neclitčjc dde ani 

prost}«dož liiasten byli toho, ^elioi jsem schvalovali nemohl, 

v £ervcnd 1S4& Vám Jal výhost. Že jtom !>myi;lem' srétio, 

Cd jscni byl v redakci Valí ncsmlčoval, totio nejlcpiim svi- 

declrtm jesl Vaše o mní minEtu, kleti}, jste nin( do oCi 

i ptátetfim Vašim Jjiko vCc obyčejnou vyilovoval, iíc nalciím 

ncjkr^nijilí pravici. 

Po wUlupu od Nár. Novin iíl jsem v souktomi Kvým 
Uudiim. Teprve v únoru t. ISfiO přijal jfcm podanou mi 
^«a éas phležitoHt k praktickému rycvlceni u Hi:eni úředním 
^■r mlnl^ilerium vyučováni. Ve Vidni seznámil jitem se s p, 
^Brcm. Beckcm a chutí pH&toupil jsem k návrhu Jeho, 
^^bychom hledill latotlii mirn^ české noviny ve Vidní. Ú£a- 
"srtMtVi v tomlo podniknuti jsem nikde nelajl), anií ml toho 

(bohdá jest lapotiebi, jnkoí Jsem Vám samimii v Pra», 
bšim it 15. GcrviVB v phtomnosti p. Dra. Šcbks celý nái 
Bnysl vyhdil a tim um prvni opalíii Vám Jůkaiy, s kte- 
Hmi nynf proti DenniKu vystupujete s lakovým hlukem. 
C-o le ttřče hnibilc Leona Thun;i, ryznávám jako 
jiem lo vidy činil, £e ho ctím co muíe šlecheiního, o kterém 
jsem pevní pfenvíídčcn, ie mu binho národu našeho opravdu 
^^a inlci leii, a Ie ho ctim n e teprve od těch časů, kde se 
^■tnl ministrem. Jeilllie úsÍu2nosl k niuii šleoheinému, jcho2 
^^ásaJy veřejné vysloven* národu povaluji tá protpíšni, 
Jmenujete roktorslvim, miletád lo přijímám. 







Karel ItavliSekr 



Z toho ráe)io ra£tei posouditi, xd&ll JKm kdy od Viiii 
sírany přebílil anebo SeMi JHCm spi'3e vidy tou ce$Ir>u, r.i 
kterou mne přeavídíení mé vedlo. Co jsem pH Naro>lnidi 
Notrlnách pracoval, nemám i^íčiny Eapírali I Jsem hawv 
Icaidý Článek svfij IchdcjSi i nyní podepsali. 

Druhou výčitku na rent vrienou, jakobych, co dílim, 
dfiíal E nijakého zisku neb e úplaiku, prohlaSiiji zhola u 
mnkou klevelu, vyzývaje Vás samého úsilní, abyste, laije 
mne osobní z tak dlouhého obcováni, vytknul mné Jedbími 
itpatnoftl, která by dobrou mou porčst v iivotí soukroBin 
neb vehjném mohla pokaliti. 



Ve Vídni, dne 20. srpna 1850. 



Josef JlreCek. 



Odpověď na to: Neuznávaje zde ani potřebu 
pHliS obšfrné odpovídali na lu velmi obnilni sasta- 
venou autobiografii mladého sice, ale Jak pozoruji 
dosti chytrého muže, podám jen, abych obecenstvo 
osobními a došli Špinavými vécmi mnoho nenudil, 
následující krAtké v>-svétlenf: Bezmála zadanno zna- 
mená zde tolik, že dostával p. Jos. Jire^k jsa toho 
času študent na mísíc 40 zl. str. a pozdíji ňO zl. sťr. 
Nejcdnouaždosvého onemocněni zaznamená 
zase, že ten celý Čas nikdy ani nemocen nebyl, a že 
kromé sv)'ch studií právnických a posloucháni Jmých 
neobligalnich predmétů, a zaměstnávaje se jeétč jinými 
pracemi nékollk hodin denné v redakci nejvíce me- 
chanické věci pracoval. OdjiždŽje na počátku kvitna 
(a ne dubnu) na tri neděle za pHčjnou Slovanského sjezdu 
na cesty,') odevzdal jsem p. Jos. Jirečkovi vedeni 
mechanické časti redakce, řízeni sněmu ale prijaU jiní 
mužově z našf sírany, jak to z pohledu na N. N. 



<) Vis dil II, S 28. ■ loia. 



Spor 9 Vid. D«nnilMn. 



MS 



w 



toho misíce každému je patrno. V ziH 1848 odevzdal 
J8«m Dru Gablerovi ') redakci N. N. Pan Jireček odei^el 
proto k redakci Pokroku, vládních novin hr. Thuna, ') 
že k tomu vybídnut byl u ne proto. Že jsem mu svou 
nelibost nu jevo dai, nýbrž nnopak proti mé radé. 
Pravda jest, £e jsem ku konci záři 1848 p, Jir. vybídnul, 
ttby zat vládni noviny opustil, o zase k N. N. prešc), 
coi luká učinil, ie ostalné příchody a odstupy p. J. 
od opposice k vládé a ttaopak v dobr<:m jsou spojeni 
s bihem události a Jmenovití s osudy hr. L. Thuna, 
pozná každý bez na^ho výkladu; že je vsak obecen- 
stvo na N. N. nikdy nepozorovalo, v tom nám každý 
přisvědči. Že však p. J. Jlr. o hrabétí L. Thunu 
vždy tnk nemluvil, juko nyní, jest mi nejlépe povidomo. 
Že bych se byl od p. Jos. Jir., poprvé o Vid. Den. byl 
dovědŽI, není pravda. 

Jest-li jest ledy p. Jos. Jirečeh politický prebčhlík, 
neb není, vidí každý z tčchto (akt. Jestli ale Šelrn6 
jedná, potahuje bez potřeby jméno p. Safaříka, ') jenž 
ncctitčjc se do politiky míchati, jen svým vědeckým 
pracím žije a především pokoj mtli chce, a proto na 
vzdor všem nabízením žádný úřad od vlády přijmout 
nechtíl — to zanecháváme soudu obecenstva. 

Konečně prosím jen p. Jos. Jir., aby nikdy ne> 
Hkal, Že by se byl ode nuie něiemu nau<ítl, — po- 
nžvadž bych si to dle mého subjektivního náhledu 
kdy za čest pokládati nemohl. &*■ HaulUtk. 

Tiiaio itánkcm apor Jcáti nebyl ukončen. Slovan £ 4, %aii 
r. ISIÍO. St. i. S. 990 pHnáiel: 

'} Vlx dli II. S. V. 
>) Vlj( dil II- S U33. 
•> Vis dil I. S. 41. 




JU 



M4 



Kml Uav»t«k: 



V záležilosuch Vídenského Dennika dosUili Jsme 
opít niisledujtci pHpis, který uveřejniti musíme: 



Pane redaktore! 

DoJalek k oirídČení mimu od VaSnoslJ připojený mitl 
mne, bycli ulívaje opiH práva láknnera UUcovým mne dintho. 
iÁútl Vás o vloleni do neJtiliHtho svttku Vweho časopisu 
lěclito fiidkúiř. 

t nyní po Vašem Jodtlku problaii^í, it vie co jtein 
v osvě>l£etti svita uvedl icst Sirá pravda, doklidaje se v toe 
«vídeclvi nyníjšiV redaktora Unie, pmin Dra V. (!il>lers 
a mého bratra Hcnnen^ilds, ktcHi bytt ustavičnými svédkjr 
pomírů mých k Vám a kterým bohdá Vy sám víryhodMMl 
upírati nebudete. Fakta od Vát uvedená překvapují mne 
proto, It Je poprvé slyším od Vás tvrdili, i mjsim )e 
pHčilati icda Vaší ne dosti titné pamíli. Za důlcai, jak 
ipatnS Vám Uio slouti, pMpomínám jen, Iň jsem pfcd 
koncťm xáří 1848 nikdy stále, nýbrl vidy jen Itíidi 
k Vaší rvice pracoval, kdyS jste mni 2a své nepniomnostl 
neb jiniíbo saneprázdníní k vedení Vailch novin net> k po- 
máhání při nich dotadoval, a (o bývalo ďídka kdy v 
íkolni nibti JmenovUt o p:nxnlnách. 

Ve Vídni 28. srpna 18S0. 

Josef JireJek. 

Dodatek ReJ. Čtenářstvo na&«, kterému beztoho 
tylo vécl }ií nemilé býti musi, nahlíží ziijistó, že by 
při takové vytrvalosti pánč Jírečkoví odpovědi repliky 
a dupliky táhnouti se mohly jei^lč snad áé\a iwi 
obležení. 

Proto již ani slova nedodáváme a Jsme s tttn 
velmi spokojeni, jestli koidý, komu na tom žáleil 
přesvědčiti se o charakteru mém a páné J. Jlreíkovto) 
a o našich bývalých pomčrech, zeptá se osobni u na- 
vrženého záe p. Dra Gáblera neb vAbec u kohokoli 




t 





Spor M V(d. D«nRÍlMni. 



!Sr. 



P 



V PrBZ«, komu jsou povčdoniy tyto důležitosti. A iiyn! 
myslím, že již uni ziíkon tiskový ani nic jiného v celém 
svžiž vůbec nedá jií p. J. Jireikovi práva, octnouti 
S9 jeitě Jednou s« svým jménem ve Slovanu. 

A'. HavHltk. 



^ 



Sporem Bvýin s ViJenskjím Deoniketn uhýv«I se K. lU- 
vlí2el( Jeilé jeilnou. Ve Slovanu i 14. liH r. I8S0. Sv. 4. 
S. lOCI — 10(14 otlakl tDlIi pod názvem -Moravské No* 
vlny ■ Vídenský Dcniiik* člÁnck Moravských Novin 
X 10. ÚN r. 1850. Čis. 207. S. 863— 8&4 « lívodem tam 
píetlcslal : 



Spor, který isme my s Vídenským Denníkem 
započali strany tolio, 2e jest vláJním <iasopís«m a že 
nepravé a Istnfi se vydávi za iasopjs neodvislý: tento 
spor přišel již nyni na jinou půdu. 
^H Moravské Noviny, jejichžto mimou tendencí každý 
^Eď na zbyt zná, na které také proto zanevřelí mnozí 
^liailnci, nazývajíce to bázlivostí a bezbíirveností co 
vlaslné jest jen následek dohlídky Moravského zem- 
ského výboru, tyto Moravské Noviny obsahuji proti 
Vídenskému Denníku v Čísle 207 ílánek, který z toho 
ohledu. Že Moravské Noviny u nás málo rozšířeny 
jsou, tuto celý tiskneme spolu na ukázku, že také 
Jint našinci o Vfd. Den. smýštf tak jako my, a na 
ukázku též jak již Vid. Den. poznenáhla svou pravou 
barvu ukazovati počíná, což ostatně již také Články 
p. hrabete Wurmbranda') umísiéné nyni v Denníku 
^jifsto bývalého Vlastimila dosti jasné projevují. 
^B K vysvétlenf dodáme zde tolik, že Morav. Noviny 
^nély od svého pražského dopisovatele (o kterémž 



•> Vit díl m. s. fi7. 




366 



Karel Havlííek ; 



skoro každý ví, že jest profesorem na vysokých školách) 
článek o Pražských volbách, psaný docela ve smyslu 
našem. 

Proti tomu přinesl Vid. Den. (který jak se samo 
rozumí drží stranu sedmaSedesátnickou ') velmi hrubý 
ďónek na onoho pražského dopisovatele Morav. Nov. 
a na to odpovídají Mor. Nov. 



') Vií M II. s. «i. 



20. OliliCNI VOLHY V PRAZE. 

(Slaran ■ 28. urpiu r. 1S»0. Sv. 7. WW— «ll.) 

H. B. Den obecních voleb Pražských ustanoven 
niide vdechnu pocliybnosl jii na 29ho t. m. Ne- 
chybné tedy již zAixjvcti s Umto naájm svazkem 
obdrií velíkA část našeho čtenářstva z Prahy vSdomost, 
která strana %t stala vitézem. 

Na obecni volby Pružskč hledí celá zem s nejvŽtSim 
napnutím, nebot rozhodne se s nimi mnohem více než 
nČJaki jen obecni a domácí záležitost Pražská. Kdo 
ví. Jaký vplyv Prahu v každém ohledu měla na vyvinutí 
veřejného života v Cechách, kdo ví že Praha od jak- 
živu vždy byla Jako srdce a středl^tž naií vlastí, kdo 
dále uvážiti dovede, Jaký vplyv při nynéjších okol- 
nostech svobodných obci výbor obecní a radda Pražská 
nu Prahu a skrze ni na celou vlast míti musi, ii jak 
důležité Jest (edy pro nás, aby mužové svobodé a 
národnosti Česká oddaní stali se zástupci hlavního 
másta českého, na které i veškeré Slovanstvo s pozor- 
nosU hledí. 

Jestli ale obecní volby v Praze vždy jsou dfiležité, 
Um více váhy mají v nynéjSich okolnostech, kdežto 
musíme s velikou pravdé podobností očekávati v dobách 
zdánlivé konsti tučnosti tuhý boj s vládou o pravou 



26S 



Kuel lUvIlíek: 



svoboJu a pravou nárotlní rovnoprávnost. Nechceme 
Kde (entokrát nic připomenout, než že od volby mcs'.3ké 
nddy záležeti bude i volba celé poroty v Praxe, u 
že tudy tisk, kdyby naSi protivnici v obecním výboru 
Pružském většinu dosáhli, ixlevzdán bude do jejich 
miiosti, v kterýcbžto okolnostech by bylo nebezpečno 
pro nás v Praze noviny vydávali, i kdyby obleženi ') 
vyzdviženo býti melo. Jsou v$ak i Jiné jinenovitč okolní 
záležitosti, ve kterých by nám nesmírní obtíženo bylo, 
kdybychom nemilí výbor Praiský stejného a nám' 
smýšleni. 

Jako usnůvúme my důležitost técbto voleb, tak 
jí uznávají i naši političtí a národní protivnici. Strany, 
které si v tomto ohledu v lYaze naproti sobi stoji, 
jsou ctyry, z kterýchžto ale jen dvě mohou sí dělali 
naděje na vítězství. Tyto strany jsou : Německá, Mittel- 
partei, Liberální-Národní, a ČeŠtí exultados. 

Německá jest pilliS slabá a neprovede ani jednoho 
kandidáta, a čeští exallados jsou takoví, kteH se od 
strany líberálně-národni, ZAstoupené mesiánskou be- 
sedou, odtrhli a sice hlavni £ásf jejich kandidátů přijali, 
s některými vSak nejsouce spokojení Jiné ustanovili. 

Odtrženi toto stalo se, jak jsme se dověděli (eprva 
proto u nejvíce z tě příčiny, že v návrhu kandidátil 
iibcrálně-národní (naši) strany jisté osoby z důležitých 
pněin vynechány jsou. a že něklecé osoby navržené 
od výboru měStanskč besedy zdály se některým prud- 
čejitim lidem příliš málo rázné. Aěkoli skrze toto ne- 
včasné odtrženi naše strana ještě nějakou ztrátu utrpi 
tt několik svých kftndídi'itů neproraxí, přece v celku 



>) Vi> dli II. S. 639. 



OtMcní mlbr t I'rue. 



» 



^ 
^ 






j«$t$ múšemc mJt naději, že prosadíme nsl ilvé třetiny 
svých kandidňtil. 

Nqvíce by ováem bylo bolestné, kdyby skrze 
loto roítrženi národní ict^kč strany. Mittelpartei pro- 
razila o nékolik sv)'ch kamiidátú vicc, což velmi 
možná jest. 

Mittelpartei, která povede s naSí stranou při téclito 
volbiích hlavni z&pun, jest vlnslni sinina vládni, a 
v jejich kandidátní listiní, která v Const. Blat') vy- 
tiétčna byla, pořorujeme rwjhlavnijší poáel tak nazva- 
ných scdmaicdesiitníkťi, *) Adkoli lato strana praví, 
že v národním i politickém živolé u prostředku stojí, 
ví přece v Prue kaidý co vlastně tato slova znamenají, 
totiž že jsou v národním ohledu Němci, a v politickém 
•dobře smýilejIcU a vypravuje se strany loho po 
Praze, kterak jislá sprostá žena Čtouc na rozích v pro- 
htáŘetií Miltelpartaje slova: lAf si je Čech, nebo 
Némec* pravila, »Ano aí si je Čech nebo Némec, jen 
když je Němect* 

Z cela zřejmé jest, že Mittelpartei jest vjddnl, " 
IberálnS-národnf opposiční stmna. 

Kdyby se volilo v celém mčstě zÁroveň bez ohledu 
na rozliční Části mčsta a kdyby nebylo rozděleni na 
třídy, zkrátka kdyby Jen podle nejvyššího poctu hlasů 
[cdnollivt oudové do výboru voleni byli, není žádné 
pochybnosti, že by výbor Pražský až do jednoho by! 
yvolen ze strany naši, jakož toho jest důkazem ny- 
nější výbor. Nedá se vink upříti, že nyiiŽjši spiisob 



■) Can«ihDiíane1U« BUK aus Bohmw. Ranní vydáni t 35 
pnft r. IHAO. Cb. KOI. 
•) Vit M U. S. 91. 




a ie Hedmy 






TnSimmi siBt*-. 



Ptw L 



Tra a •kM' wlvk*^- 



1L afc » 



=1 






tfe«lfM>< 



rt« t •»«« ■^■»ai7 



I 



Pr* K. sb*i vatebsi: 



CHieoni mlby v PrtiS' 



271 



A Dr. [>niv; Kunc VMítv, kvfsti; Maier Václiv, Or. pnív; 
Kiant., Dt. pirtv • IUusofí« ; Simek iCKrol, ieleiiúk ; Zdckauer 
^iian., kupec. 

Prolil, sbor volební; Ccclmo!- loaef mladší, teiník; iUtger 
Max-, mitifu • BUikáh lUuMt timmtá. krejii; Floum Jotel, pua 

Ichiij; lloMek Václav, knipní: JnroA rmnL, ^lokryTaí; Jodliíka 
tam., kMBealk; Kuíik ICarel. obdiodntk s dřitimi Resck IVantlšek, 
iMbodnit * díiviiB: Vávia Mate), miyaií. 
ešíi 



Pro Malou stranii- 



l*to I. abur volební: Khoin Hynek, mujUel domu, pekař, 
ešínu Sotrl, nMÍilel doma, klobouSiiík ; Šeíb Perd, míjiul dumu, 
tmeíiiik; WaltUloin <_'hríMÍaji, hrabě. 

Tro IL sbur volební: Carda Jan, l)r. lékatilví; Chrísteii 
Jos«(. kupec: Demartini Kajetán, liíetní raila; richn Václav, krejčí, 
Vyakiiítl Jakub, inajilel donu a hrníir, 

fru lit. abor vulební: Pínkat Adolf. Iii.piiiv; Slnvik Jar; 

[iF; Trojan Aliití. ienliijŤ mřáfan; Vyiin Jan, ubuvniU. 
J. *bor: Ehm, (UmilolT, Jotlnuroiec nUrňi. llBlminger, H«txner, 
HoSkiann, obcbodnik ve sklu; Ki«inanii, Jita; KuSere, núhladníki 
Pl<*«hiier, Veselý, čalouník; Zdekauer Fridriah. 

0. «bor: Broadic; Eichler; Friese; Jindřich, kupce; Kam- 
bunký; Haase Rudolf; Jelínek Jaii; I.oschner. MOr. ; Pak starŇí; 
Sentler; Urftu. 

IH. abor: BÍIský. JUD.; Boielt. Fůrst, Itaniik, Helly. Horník, 
Joflouiok, ronil, Pr«Í8s, ScliMiRier, Wiaiei, /tělisko Aug-, ŽelÍEiko Vend. 



!'(« Hradčany. 

l'fo 1. sborvolcbní: Žík rnvel, majitel domu a sámeinfk. 
Pro II. sbor volební: S/dek Vúclav, huiipudskj^ 
Pro IIL abor volební: Čubarf Jan. hedváb, tkadlec. 

Kandidáti .Miuelparuje jsou: 

Na Starém misií. 




zn 



HaNek. tunui, Rt- 
StanMk. TwMký. Vítem. 

•k*r-. JMC ft^v. Uj Mil. fUlMrt. Kolby. Knan*. 
Mali tiraaa. 



L s^r: Aaicr. Hnvrt. SAtfbert, Sekobtl. 

>. •b*r: l^tv. Bdn, Hltili. Voltaum, Wonnka. 

OL cbAr. bwt Pttt. FWadMqttr, Sdwih. 



I. sb«r: 



Hr*díanj. 

n. sbaf: FrcfersUfcvn. Ul. »bur: Ttádl. 



Jak pi z licltíta pouhých iměn pozotovatt můžeme. 
Jsou ide med kandidáty střední, v národnosti pr>' 
neulrmlni strany, také nejvíc řuHvcf nžmečtf. Dvanáct 
kandidáta máji obé strany společných, kteří se v^h 
xa kandidáty naŠI strany povalovati musi, proto U 
naš« strana dHve své kandidáty ohlásila. 

Volby byly vykonány dne 20. srpna r. 1880. V« 
Slov«nu s 2. láH r. 1850. Sr. 8. S. 945—948. pHnwl 
K. Harltfek k výstedku Toleb lich pod nadpisem -Ptaiiki 
volby* tuto úvahu: 

H. B. Výsledek obecních voleb v Praze vypadl 
proti nám. vétáina ve výboru bude z Miltelpttrtaja ! - 
N«5e strana bude miii ve místském výboru asi A>\ 
MitteipartaJ asi 50 oudfi. PHiina tohoto pro nás ne- 
očekávaného a smutného výsledku jest přední volební 
řád, la druhé ale musíme bohužel! vyznau lehko- 




CnisU volbf. 



V» 



N 



irážnost a pHli^ná dAvera na^I strany, klcrá nevyvinula 
^iei volbami tolik činnoMi jako Mittelpartaj. 

Nyní ovšem není ohlášeno celé hlasováni, ubychum 

itčho Již molili dokásati, jak veliká vítSina Vbcch 

}lii:ú dohromady jest tia nníi slruiid, k<Jyž iie ohted 

na třídy nebere; pokud jsme si jen béžně jsouce 

v Praze (^itomni, zaznamenali počet hlusú na obou 

stranách, ukázalo se, ic vždy na tri voliče Milici- 

partaje phálo 7 voličů nacích, lak že tedy my s dvoj- 

tiíásobným počtem voličů propadli jsme v celku proti 

'Millelparlnjl. PiiČinou toho jest volební řád, jenž proti 

demokratickým zásadám voličům první a, dnilié Iřídy 

udéluje mnohem včt^i politická práva, totiž vic zá- 

t&tupcú než voličům tK'! třídy. — 
Av^k i pH tomto volebním rádu, ačkoli nám jest 
Velmi nepříznivý, přece bylo velmi možně vHérMvi pro 
nás, ncbot v prvních třídách na Novém a Starém místě 
Kvítéztla protivná :>trana jenom nikoHka hlasy proti 
nám, kdežto naopak jsme my v třetích třídAch všuda 
s nesmírnou větSinou prorazili, tak že hlasy Mitlcl- 
parlBJe vedle našich ani jména strany neznsluhujf. To 
nim podává jistotu, že í při lomto nynějším %'olcbníni 
řádu budoucné zvité/.ime, jmenovité v prvních třídách 
Starého a Nověho měsUi. V druhých (řidich jest pro 
oAfl 00 opposici Již mnohem nejistější volba, poněvadž 
do druhé třídy v Praze tak nazvaná intelligence ná- 
leíf. mezi kterou se poíitá též veškeré ouřednictvo. 
Zku^noet při tělo volbě ukázala. Že Mittelpartaj 
má hlavni svou sílu na Maié straně v první a druhé 
tHdi a na Starém městě v druhé, kdežto se ihned 
juolby s patrnou většinou pro ně ukončily. NnŠe hlavní 
jla byla zase ve vkch třetích tHdúch, ostatní tíldy 
H»iM«h: rolUWlM tpiwj Itt. IQ 




274 Kaiel Havliiek: 

byly nyní asi stejné a nikde se volba najednou ne- 
ukončilH, poněvadž nebyl na žádné straně důstatečný 
počet hlasíi. 

Mittclpartaj zvítězila konečně v těchto tndách 
proto, že její volební agitace byla lépe spořádaná než 
naše. Nesmíme ovšem zapomenout, že Mittelpartaj co 
vládni strann užívala mnohem vfcc prostředků než 
my. Tak ku př. bylo ouredníctvo písemně k volbě 
komandováno, a ačkoli se ovšem zřejmě naříditi ne< 
mohlo, s kterou stranou hlasovati mají, ví se přece, 
že se jim dalo na srozuměnou, aby dobré věci ná- 
pomocni byli. Že ale jest Mittelpartaj a dobrá věc 
na tomto místě stejná, tomu porozuměl jistě každý 
ouieiinik. Skrze ouředniclvo a pensíonisty měla již 
vládli druhé třídy skoro ve svých rukou. 

Každému jest bez toho povědomo, že naší straně 
kladeny byly dříve pod rozličnými záminkami pře- 
kážky, kdežto Mittelpartaj již dávno před tím se zi-fdila 
a působila. 

Také duševní pomoci užila Mittelpartaj od vlády 
a vypravuje se od dobře zpravených mužů, že návrh 
kandidátů čili volební listina Mittelpartaje na poli- 
cejní direkci v Praze dělána jest. Známo totiž, že 
p. Ondřej Haasc, jenžto nyní pod jménem preses*) 
v celé Praze do pověsti přišel, oznámil, že výbor 
Mittelpartaje čili vlastně on sám nebude sestavovat 
žádnou kandidátní listinu, nýbrž že každý oud Mittel- 
partaje ve schůzkách dle svého míněni zvláštní listinu 
podá, a že pak se ty osoby za kandidáty Mittelpartaje 

') Jako preses byl O. Haase podepsán na kandidátní listině 
r'lí^lěi<.č v Conslitulionellcs lllatt aus Uohnien z 25. srpna 1B50, 
čls. 2i.ll, ranní vydání. 




IVfti*ki volby. 



27r. 



přijmou, klcré od nejvíce spoluoudťt navrženy jsou. 
Bude Se též kftždý ale pamatovul, že pak pozdéji p. 
Hease ohlásiti musel, kterak prý nebylo možná drželj 
se tohoto návrhu, poněvadž ji^té osoby navržené prý 

I neposkytovaly dústatcčné garuntic. To jest asi jinými 
Bluvy, ž« neprošli censuru p. náméstnika it p, polU 
cejniho direktora. 
;;inamenlté také Jest, že výkaz všech voličů byl 
sice v rukou výboru Mittelparlaje, která tedy jiŽ na* 
před mohla na rozličné osoby ve svém smyslu půso- 
biti; že se ale výboru naii strany nikterak podařiti 
nemohlo opatřili si tento výkaz. 
■ Co se ostatní týče jiných podpor, velmi podivně 
Hchuvitla se ku pr. volební komise v druhé třídě Novo- 
^uiiéi.ibhé. Bylo všeobecně oznámeno, že se jen od 7 
Háo 11 bod. budou přijimati volební iistlcy. Ačkoli za 
^Hcnto Č4S ku pr. votebnf komise ve třetí tridé Novo- 
'■I Staroměstské přes SCO listkil přijala, priveillit to 
svrchu dotčená komise jen asi na 300, k najvétžfmu 
promrzeni voličů, ktcri se po ten čas tlačiti museli 
i_v nepohodlné místnosti. Pravilo se, že po II. hod. již 
itté líbtky piijímany nebudou. Pak když již velký 
voličů s nepořízenou odeéel, oznámila zase 
lise, že bude až do 2 hodin listky přijímati. To 
Mmé dělo se mi vlas u této komise druhý den (30lio) 
H|;ii druhé volbé. 

Zvláslni činnost jevil také pH volbách náš p. 
Jelen, jenž >sloužÍ státu co archivář říšského 
sněmu*, takto ale ss v rozličných ministerstvách 
k rozličným vécem putrcbuje a jmenovitě často do 
Prahy jezdi, *ovšcm ve věcech archivářskýc ti < 
Tento znamenitý muž ku př. mezi jiným u volebních 

18" 




!7« 



Kuti lUvUeol: 



mifitnořili stAl a iičkteiým voliŽúm z naši í^lrany volební 
listky s našimi kandidáty z rukuu binl, n Jtm x.a to 
kitididiUy sedtn»šcdcsátnické tArany nisirkoval, a Uk 
daleico ^c v ičlo své horlivosli zapomnil, ic mu dno 
;)(>lio pil votbé v celnici jeden slarý muž z nnši struny, 
kterému t«ké lístek %'yii')il, jistou limotnnu odmžnu 
imbidnul, jestli liii«d lisl«k nevríitl, natci p. Jelen, 
pun Arcliiviů Hískí-ho sněmu, opustil l>ojiJíiÍ. 

Přitomno&l p. Jelenn v Prnzc bude viUk snad 
nfývlM škodil p. Ilaasovi, neboř jest dle našeho mintiil 
jisto, že p. Jťlcn navrátiv eo do Vfdnó, veliký dil 
dobréliu pro vládu \'ý»Icdku !>yim »obč za zásluhu 
pllpojtc, Umi p. Maase ha svých z/isluliacli mnohou 
ujmu utrpi. Sic van non vnbis, iimira Icrtis bove»! 
Byl to viiik íilý iivoi při léchlo volIjAch v Praze, 
SMd ani jednu jiné mvsto ncprt>ievilo porud Inkovou 
polllicicou Ixirttvosl. Ani čtvrtina voličů nczůi^talfl 
domn, íilost to, která se iini v VnriřA pii votbč Suet 
noukáZAlA. Mužov6 sKiaU, opouStčjtci matokdy svůj 
pnkoj, neiamti^knli osobni odev/.datí kvou volební 
llítlnu, jeden »o mi volební misto skoro doni-sH daL 
(J kaidébo votcbnilio mislit stáli jednatele obou stran 
p^em^>uvllj{ce ncodbodlAnó voliče, aby blosovali s nimi. 
V tieiich trldácli ovšem byla tak veliká a patmi 
Ji5t0ta pro nás, že si ani jcdnalclc MiltolpniKiJe nO' 
tnmfatl Utm agtlovat a nčkulik z nich bylo, jak se 
ii\ií. vyVíh*. OsiatnS se vJak pH volbách samých iw- 
alNln iadna výirinost, a ačkoli po městé byl:t wt- 
llFvnn povist, ie volba třetí Iridy starotnžítské zruiena 
bude pro ncprťividelnost, ncpnklád;tme tř " ti, 

aCkull jl>té eecla vymyšlena není, pitdce z__ ,. . ry. 
jBdin4 CO naE)'X':ui nepmvidelno&t, ktcri nim v tom 




PrtlBké volbj. 



377 



uhleJii známn jesl, priho^Iilo hc s p. K. tlr.. klerý 
ifchitje •ie tam co agent Mítlelpiirlaje do voleb, oJ 
íoWiú nei!Í( sirAny obslniipen jest, pri iem od někte- 
rých přes piitik horlivých mluveno jest o vyhozeni. 
^SUi^i vinic podotknout, ie tento p. K. Br. není voli^m 
v iL^tu tiidi » že tedy tímto iáóná nepravidelnost ve 
volbií it ncstnia. 
H Den před volbami ale se tušim slrtily v núktcrých 
Khoslincich hmotná neilorozumčiii mezi něklerýini 
trochu lozpáluntSj^imi muži obou stran. 

Ostatně se neukazovaly v Praze nikde neÁ dvž 
Strany, lotíii na-^e a seJmašedesátnická čili Miilelpartei, 
Némectco- liberální slraiui ani se neobjevila, jak jitine 

Í\Í piedpovédčli tt skoro všichni Némci volili s Mittel- 
lartaji, vyjmouc nékteré liberňlni, kteí! píece radéji 
>ro naše české kandidáty hlasovali neŽ pro nčmeoké 
z Mltlclpůrtiije. Z celé agitace ale bylo všude pntnio, 

■ že Beseda jest zástupce českého živlu, svobody a oppo- 
ftice, n ÍM .Milielpiirt.ij jest zástupce Némců. vlády n 
reakce. Dost smutná ž« tomu Jest luk, ale tipirntl to 

k nikdo nemtV.e. 
.Mezi liberíilnfmi Úcchy nebyla ^dná roziržkn; 
Jedna strana nu§lnci1, která dříve chtčla proti návrhu 
bcMdnfmu nckter<: jiné kundidáty postavit, upustila 
pozdiji docela ud svého úmyslu a držela svorně 
s besedou, což jisté vácchnu chválu zasluhuje. 

Za (o vsak se stala naší straně jiná veliká ujma, 

■Icterú vinou jest, že jsme v prvních u druhých tridácti 
nsprorazili. Jeden oud besedy, jenž múl ouoaslenství 
na pomdách, vydal brzy před volbami jinou listinu, 
do kteró sico přijal největší počet kandidátu besed- 
ních, aviak též značný počet Mittelpailaje. MU prý 




sn 



Kard IIhvICM: 



pfi tom tlobrý úmysl, smfřlti obS struny, av^k velice 
chybil, mysle, že oheň s vodou spojovnti možné nď 
dobré jest. Mysli se také. íc nékteH lajní nepřátelé 
použili jen jebo dobroty, nby naSi simnu roztrhli, coz 
zvláStě proto jest velmi pravda podobno, že tato novii 
listina od p. Jar. PospíSila zcela lak jako listiny 
besedni vytištěna Jest. tok že ji z poWlku mnozf Ka 
pravou besední drželi. Panovalo skrze to veliké po- 
horšení proti púvodcflm a též proti p. Pospíšilovi. 

Výsledek tedy celý voleb jest. že \'>'volanÍ jsou 
vi^ichni naši kandidáti ve všech tfetích třídách; kromě 
toho pp. Palacký, Dr. Horáček. Etigelmeyer, Em. 
Zdekauer, Hamburský. Porih, Piitross. Holý, Berger. 
Mimo to patii jejté .isi tn vj-volenl z Mlttelpartel více 
k nám dle smýšlení svého, a tri volby budou ježiiS 
později, poněvadž tri osoby na dvou místech vyvoleny 
jsou. Z těchto tří voleb doufáme s jisioiou dvě pro- 
vésti a nepochybné přijdou tedy pp. Frií a Roz- 
košný také je^té do mistské raddy. Ze zástupců 
Židovského (Joserova) mésta jsou také dva liberální, 
zvlásté Dr. Jičin. 

V celku tedy budou stát obé su-any v novém 
výboru proti sobe jako 40:50, 40 našich a SO Mlttel- 
partaje. Volbou touto, ačkoli pro nás Špatni vypadla, 
získali jsme piece zas v jiném ohledu mnohem vlče 
než německá Mitlelpartei, ukázalo se totiž, že česká 
strana má velikou nepřemožitelnou sílu v méŠIanslvu 
samém (do třetí třídy náleží plntící 8 z), str. dani), 
a že nám protivná strana v prvních a druhých tfidách 
přece jen s téžkostí proti nám ivítézila. Že jest Praha 
české mčsio, nesmí již po této volbé nikdo upírati, 

Oviem ale jinak mnoho ztraceno jest : ztraceni 




Pražské vnlhy. 



2711 



jest porota, jejíž volba od městské radiiy nejvíc závisí, 
ztraceno jest nové obsazeni a regulování nových 
městských úřadů, ztracena jest reorganisace nižších 
škol atd. atd. 

Dobré naučení z toho ale jest, že ve věcech po- 
Ulických nikdy se nemá příliš důvěřovati, že se má 
vidy všech možných a dovolených prostředků ke 
svému prospěchu použití, třeba se toho ani nezdálo 
zapotřebí. 



27. DĚJINY CESKE. 

(SluvAn e 4. září r. lSi30. Sv. I. S. 959-964.) 

H. B, Právě vyšel v Praze nákladem knihkupce 
p. Řivnáče druhý sešitek: >Déjů království če- 
ského*, kteréžto sepsal p. V, V. Tomek*). Známo 
jest, že p. Tomek již dříve vydal nákladem Matice 
krátký dějepis český, jenž byl brzy rozebrán. Dilo 
nynější Jest vlastně druhé vydání onoho předešlého 
a však mnohem rozšířenější a také v každém ohledu 
důkladnější. Můžeme říci, že tímto spisem máme po 
prvé celou historii našeho království rádně zpraco- 
vanou před rukama. Spis p, Tomkův nevyniká sice 
uměleckou formou v pi^edneŠenf, za to ale tím důklad- 
nější jest v pravdivosti popisu samého. Dobu odtud 
kde skončil p. Palacký ') své dějiny až k nejnovějším 
dobám vidíme zde od p. Tomka po prvé z pramenů 
samých zpracovanou. 

My jsme vždy hlavní přátelé dějepisu a přede 
vším dějepisu naší vlasti, jenž nám ze zkušeností 
našich předků nejlepší poučeni podává, kterak se cho- 
vati máme ve věcech politických. Ačkoli p. Tomek 
ve své knize zcela jen chladně události vypravuje, 

") Vií dn U. S. 44. 
') Vis díl 11. S. 854. 




IMlIfly fifské. 



S81 



é 



mluví přece Již pouhé tyto události našich českých 

I dějů lak uhnivé <Jo srJce kuždOho nepokaSeného Čechn, 
íc pouhé rosvážlivii přečteni jejich povužujeme ni 
hejlcpši prostředek k rozehráli a utuženi vlasteneckých 
citů. PiičiťíuJ s« každý naSincc horlivé o to, aby vě- 
domost tžchto dějť^ co nejdiive lozšíHla se vŠude mezi 
lidem naálm a zvlášlč mládeži! Na ukázku ale díla 
p. Tomkovji, aby každý co nejrychleji toužil po pře- 
i\ini jeho, uvádíme zde Jeden paragraf 7.\ ') jenž Jedná 
o n<^bližSÍch následcích bitvy Bělohorské za Ferdi- 
nanda 11. 

• P»ráikou Čcchd na Bílé hof o dosáhla slrana^spanllsko- 

esuilská konečného cíle svého, píjleiitosii lotií k ouplntmii 

'ykoFcnéni protesianisiví v zemí a zavedení neobmezcné 

movtády na místo starodávního xJíieni zemského. Jen opa- 

IrnoGl ukládala jí jeiií iííhtcré ohledy, aby všechnich úmysliV 

•vých nevytlovila najednoti, nýbri s níkterýiDÍ oklikami pFi- 

atoupila k Jislíjiímu jich provedení. 

ttned po níkollka dnech po bitvé BÍTohorvké ustanovil 
c(«ar Ferdinand kníletc Karla i Lichienšieini, jízlivého ne- 
phiele protcslaniQ, la svého plnomocného kommísiare v krá- 
jovstvi. S ním navrátili se lase Jesuité do Prahy a jiných 
lést, kdci míli své kollejc, léi arcibiskup Lohellus a Jiné 
joby duchovní, kleréí byli o<l stavů vypovřdény k «mř. 
ábolenslví protestantskému nedaly se mezitím ladné píe- 
kiXky, kromi íc nikdo ncbrinll neváianým tlupám vojen- 
ským v Praie i ve mnohých jiných místech, chodili od 
domu k domu, bniti obyvatelTim bible a jiné knihy jejich, 
híieli jako kacířské na ohďi. Pokud Iklďnsreid s vojskem 
ým jeJtí ridy (tál v umi. co tatím vetší díl vojska cí* 
.kéh« pod Buquojem odtáltnouii mntil do Uher proti 
Gabrieli Bellenovi, bylo ovKem radno, unechávaií stranu 
pfemolenou v nadiji, že se cisaí nedotkne tvobody nábo* 



F 

ki 

Sk 
dc._ 
1^^ hi 

Kvý. 



'I TMnek, W. WlaJiwo], ()éj« linUuvsIví ;«ak<l>o. V Piiie 
IKMl S. 4I7-4S». 




■ifc 



9BS 



Ktr«l Havlí£«k' 



vlteH 



itmivi, K tontu xákSelo dvoni na MchovÁni pí^lelstrí 1 1 
lintein «oskýni, kUrýi pomáhal císoii j<n poii ubcxpcčcnid 
It se jedná toliko o phmoiení vxpotir>- poULkké, niVoU 
o potlačeni viry, ku kutél on um Ne ptii.nával. Ani k la 
nad původy povsiáni proit císaíi n«\lály >e linnl iiii 
pravý, tak íc viúi díl, spoleh^Jice se da slovo Mnxli 
vívody bavorského, tíiauivali v Prase ve vii be/peínosllj 
níktcH, utekle prví le zernC, t«H se navrrilili. 

Tcprv po uplynuti tíí mísicQ od pí^ezdu knn 
z Lichicnáteina pHšiy itýni rozkaxy i Vidní k satítnJ vl 
nékdejikh dcfcnsorQ a direktorů i jiných snameniltjtŇli* 
06ob filrany pod obojí. Jedním dnem a jednou ho>llni>u, u 
večer dne 20. února 1821, vlichni, ktcH se zdrítovali v Prut. 
zjímáni jsou v byiech wvých, jiní r málo dnech na to crt- 
leni í celé xemí a vsnieni do rozličných víieni. 1*0 oiO- 
bácti, kterv byly utekly ze zemí, vydány jsou verejni obsilk}', 
aby se postavily před soud mirooHdně £řiietiy- v Pnut, 
jchoí pícdnostou u£inín kmie z Llchlenkeina. Vltch 
jatých bylo 48, obeslaných 30. Aby sjímáni ncjpícdní; 
muifi v národu nespSsobilo z nenadání nijakou boutk 
v hlavním misii, postaral se plnomocný kommissaf cis 
jii prvé o všeinoíné odsUaníní bojovné chudiny s misla i 
o jiné pro>^lfcdky policejní, nad nimií pilni bdfli nové u."*- 
zeni heilmanovc ciuHli. Za prvního ohromeni celého ná- 
rodu ilou touto novinou vyicl mandát ctsaTův, jimi vyfo- 
vSděni jsou viíchnl kazatelé kolrinítí a bratN le zemí, ]■- 
koito ti, jejichiL víry kurflrst saský se neujimal, nýbii tis) 
v zemí své byl Jejich protivníkem. Vyznavači víry evanec- 
lické ukolébali se líni více v nadijl, Í« proti nim podobni 
rozkaz o vé nevyjdou, 

Mtzllim povolá! cisat znovu pomocná vojska véro 
bavorského a kurflista soekého do Čech proti zmáltajici 
vidy moci Mansfetdovi, Tílly, postaviv sa v jítlo jejla 
phpravil posádku Ma/iEfvldtkou v Plzni ke vzdání se 
jistou summu peníz, nacei i ostatních míst od ního ob 
zených dobyl a táhl la nim do Falce. 

Nyní vydal císař po krátkém soudu orlel nad zAJAlji^t 
hlavami povstání. Sedm a dvacet osob tlavu panského, ty- 





DÍHny inki. 



n» 



Klíího II mSulsbíhn odsouzeno bylo na smrl, oslalní k Jiným 
^Hkým pokutám. Rino v .'■ hodin dne 21. června 1021 
láno inomcni' níkolíka ranami z dil na liradS Prai«li<m 
upočctí krvflv^ exckitcí. Viichnl odsoincni byli jii na 
loc svezeni na radnici suromcslitkou, pftd ktcfoui pKpra- 
rono bylo hieni, černým Biikncm pokryté, fíriny rařslvkií 
byly laríeny, ulice na mimřilí eitni oflaxeny voj«kem, nej- 
Hlricc satkým, Jclioí lest Řvndron jťtdných piiiáhlo dO mista. 
^■la akání pled radnici sedčli soutJcovč a koniitnři cíiaBlí, 
^wřcd Jajichk očima vodJnl jsou véxňové jeden po druhem 
^^ radnice na leitení. První sfat Joachlm Ondřej Slik, jemuí 
po «mrti pravá ruka ufsta, po ním VúcUv z Budova, Ha- 
^^nl 7. 1'oliic, Kaipar Kaplií KC Sulcvic a tak druzi dle po- 
^■ádku stavu svčho. Doktoru Janovi Jc^cnskímu, výtečnému 
^nfkali n rektorovi university, ryícxin ncjpm- jaiyk t úst, 
^kotom hlava «(Ata, tílo čtvrceno pod šibenicí a na kolich 
^Bm ulicích ro2«trkáno. Jan Kulnauer. purkmistr Staroměstský, 
^% Simon Sušický obíiieiil jkou na brevrč vystrčením Z okna 
radnice, Nallvanael VodiSanský na šibenici postavené na ná- 
mětí. Sixtovi z UtlersdofCa. kJylt jíž na leieni byl, oxná- 
mcna milost a zaveden Jest nazpit do vfieni. Pokiiil po- 
prava ir%'ala, tlučeno ustavičná v bubny a troubeno, aby 
nebylo slyšeti řeČí odsouxených, klcK všichni lil na smrt 
s mysli veselou , jako mučedlmci pro práva svého národu, 
^^lavy dvanácti pfedníeh vystaveny jsou v lezných Icrabi- 
^^ch na včil mostské Staromtcuké na postrach okolo cho- 
diciin, lila lanec hana vdovám a tirotkiím k pochnviiní. 

^^ tlnihých potom dní vykonána byla pnkuta nad ostat- 
^nm), ktehi nebyli odsouzeni ke smrti; t nichtlo jedni 
^Hnrvkánl Jsou metlami po místé a vypovčdínl z krélovitvj, 
^Bniii buď na líla bud na věčné Čaiy uvrienl do jtalarij. 
^■ména uteklých, kteří se nedostavili, káial císař jií dříve 
^Bla Čeinýfh tabulích na psaná povčsltl na šibenici ruknu ka- 
tovou. Statkové všech odsouzených jsou zabaveni, a přU 
vlaslntnl komoře královské. Císař obdaroval Jimi srd vo- 
jenské hejtmany a drořcníny, jak domácí lak cixoicmce, 
Vlachy, £ipan£ly, Kčmce a i jiných zemi, kdoíkoll pracovali 
X* času války neb jií dávno pted tím o zkázu národu če- 




2$i 



K«r«l Havlittk: 



■kiho. Díl obrácen byl na hojnfjij iMdání nrclblsk listin' 
PraÍHkčho, Jesuitu a Jiných duťiioťních úslnvtl, klchl po- 
čali lase SiíeJI rozkládali moc svou. 

Vykonini kiv.ivé tito pomsty ipAsoMlo veliký Br»rt 
a zmatek všech Btavfi pod obojí. Nilcdo necílil rc ji«t nVm 
íívotem n Jminím; nebo vškhni byli za jcJno iiáll pmi 
ctgofl, pročež kaidčmti bylo <e obdvtli osudu podobntho. 
Komi^si na «oucl \i«azená pokračovala Uh£ dale » vyšttln- 
váni viny » vinnikň. Pod záminkou spoluviny pH po\-slim 
sUvovském vypovčdĚl kniie Liuhientiein adnilní^lral<'i3 ■■ 
OBliitni ondy konsisioře strany pod obuji, loiií všecky evatv 
gelickú faráře Prai^é ze »m£ (1021). K domluvám ílnJ 
ným t pHČiny lilo od kurllrBU uského odkaiováno *UJ 
na to, le se to nedtje pro núboícnství, nýbrž pro ijcaileii 
»lví pH tebcUi. Pod touí záminkou ryhnani jsou (.i 
gell^í kanalelá a fnniíi i e níkicrých misi králov 
universita Karlova proressoiQm protestantským vzaia, » si 
ková i privilegia jeji darovány potom JcEuiiům (1632). 

KonečnE vy^e] matirfnt obecný ke všcchnim obyraKlI 
kfilorství (1022 3. tin.) $ oxnňmením, ix sice víicbni, ki 
ohavně rebelií proti králi ou£ostiia se uČinitt, sialky, 
i hrdla Bvá jsou propadli; nicméně }e chce J. M. C»* 
všechním. en se cli a hrdel doiýce, iiclnill milost, kdylt 
toliko v jistém čase k lomu určeném umi k vině své U 
pHinnli : kdoii by tak n«u£lnll, nad lim ie dte phsnoi 
práva souzeno býti má. Tedy ohlásilo s« 728 osob slai 
panského a ryliŤského, témťř všichni slavové strany 
oboji, i obJríeli ujištíní, ie jim cíuf iivol a čest doi 
a loliko na statcích je IresUti mtni. Tu jsou nřklml 
všichni slatkovč Jtjich pobráni, jiným polovíw. Uclina oi 
Jiná Čási jmEní, tak ic cena všech staikA pobraných pi 
Mla se na 24 milttnnft kop miienských. 

l'okulovám toto bylo léžká rána, zasazená samimu livoiii 
národa. Neb vělíi počet starých šlechtických rodQ čeakýclt 
přiveden byl ludy na mizinu, a v sintky jejich uváxali >t 
na mnoze cizí do brnd rubové, obdiúv^c Je >niJ darem u 
sluiby své ve válce, bud tncinou koupi dle piítné od ko- 
mor}- královská. 



iMjiny £«!>k«. 



S8G 



dyi vticckn xcmt tixplntna byla horem a •Iroslmi, 
1^ otlc iltiD hruiiKji íc miioííciml, |>hjcl král rcrdirund 
ftczn*. kJeí n.i nntmu hUkčm odbyl nejdiikíitčjii své 
leitlnMi niniccke, ponejprv Jakoito pjini^tcí krÁI íevký do 
fraliy I1U23). Jiit prvá byl kniíclc Karla k Llchtcnšidna, 
ptcd Um plnoinocního komissaic, jmenoval svým mislo- 
držitiin v království {Hi22 17. led.); nyní obnovil utktcič 
ulrady xxntsM>:, Oil časti pnvsl.ini ncobsaiKiiř, a pobyv králky 
in v bidle svém nii liriilí \'i»í^Ukit>, ndjcl lasc do Vidně. 
Sti1>il uJuvUným lixlcm ke všem ffhyvnicifim království jeŠtč 
ttUr\í tuku přijeti pudnilvč. u položiti iním icmský ; ;i vsak 
vyi»ln{iii phpovídi lélo poněkud polčitielnu, odkládáno potom 
)>u ticc kl; incti klcrymt ěAgem ukládal cisnr vysoké bcrnií 
ii pointKt vnlcínc dlť svc libosti. Místo snímu dle star<^ 
djvnilto /.^izcni /ctnskchu povolovali mu je ncjvyi.si úřed- 
nici zcin.«b, ivolávajtťc k tomu na radu obyčejně takč kiajikě 
hejtmany. 

Ochuzeni proKal.iniů vicmi Ičintto sjíusoby slouiilo la- 
tDVVi) za pro&lí^edGk k snailnějšimu přinuceni jicti, aby ía- 
icliali Hvčho nálvíensiví. Nebo pokud zůstávati pri Icpšim 
vu jměni, obávali se itúltrovč cisniovi, že by st buif mohli 
noví protiviti, btiď raději vyslěhovtiti ic xemě, nei by roz- 
katu uposleclill, ÍCalim však i jiné okolnosti obrátily tc, 
kicič poiiiid .cdríovaly provedeni toho iitny»lu. Válka v Uliricti 
pfot) Itclknovt skončila se mircm s ním tičitiiSným v 1'rcš- 
purku (I6^2>, v Němek') pak, kdci Man;^lcld povzbudil né* 
kolik kniíat protekla niských k brannému odporu proii dsah, 
sktonovjlo se vidy vicc k vitízslví zbraní ci^ařských. Kur- 
Itnlovi saskému, potud věrnému svému pomocníku, zastavil 
ťerdmnnd k nabrdženi útrat válečných cele markrabství Lu- 
iidcě v ů millionech zlatých (1624); odtud však, kdyí nc- 
poilcboval dčle (l^io pomoci, odtožil poslední ohledy r ěettení 
ovnnKcliukčhD niit><>žcn'itvi. 

Jako prvé proti knéžim kilviiiíkým a bratrským, tak 
vyŘd ^^l manilai, Jimi le v^cko kníiitvo nekatolické v&bcc 
vypovídalo le země (1424). Všecky iluíby kostelní dle rádu 
orjngelickěbo naboienství jsou zapovídány pod přísnými 
pokutami, vkcky kostely odevzdány kněžtm katolickým, a 



Irov 




tn 



Ku>l thviietk : 




pnnCvadi počet navilévoiralclft Jich byl z podálltu ninnut 
skrovný, vychizcl toikai la rotkucm k donuceni plDl^ 
klanlQ, aby bc obrátili miisili. ŽňinĚmxi. kdol by nttiyl kt- 
lolickčho nábobntivi, ncitmflo povoleno byli právo laHldii 
tki, provozováni řeine»U n«b jakékoliv íivnotli, kntii hiU- 
li£ti iivi;<dil..vall osob nekatolických anií dopoušiíll pohřtm 
na h>bUoviclv \ei K«mrelým v katolickém náboienstvi. K: 
ncínt nalízcRo svíooni svátků katolických, zachováváod 
mQ, &t t chodíní na m^ pod pcníhtými pokutami. 

Koskaiové lito vztahovali se toliko na obyvai 
mišlakč. O obráceni lidu sedlskiho staialy b« metl 
vrchnosti katolické dle své libosti, hiiim, zaviranim, iBOcnýfi 
hončnim do kosIelO dle níkdejšilio spúsobu Slavaty a Ntutl- 
ntce. Kdyt %c OČinck roxkaxů neukueovsl hned dle očcii- 
vůni, phhtoupeno i ve městech ku prostředkům nástin; 
Z Prahy, kdď vítií dil obyvateUlva z&stával vidy ncpohn^ 
vy po vidí ní jsou nejprvi; Čtyfi t nejváicn£jňich 

potom jiných vii:« po &0, 70, aby m druzi '>Jstruni: 

pHkladem. Do jiných míst královských posláni Jsuu uthi 
Tírj-, obyčejní mnichové X roiliČných Ndú noví do 
uvedených, s prQvodem dragonů. Ti se vloiili do du;nú n: 
štanských. nakládali s niuli i cenami dle zhovadilé li 
své, A týrali Ink dlouho, ni lidé buiT se roiutikali x mtai 
bud pHxnali se ku katolickému náboř^nslvj. V L}sé, i 
Zprávu o pncliáiejicim vojsku cisartkécn, míštnné vnmt 
.piUili domy své, a odebrati se s tim, co kaídý odn 
dů Vyhnansivi. V nikterých ktajinách zdvihli se svu . 
katolickým knéiim a vrchnostem; nikolik zámku vypálili 
vyloupili; a vlak vojsko pioti nim vyslané btxy pokrot: 
je, načež pokoj utvrscn vú«nim, siinanim, kolem lamini 
íxzánim nosG a ui^í i jinými pokutami podobnými. 

Konečné, po všem tomto znuzeni a slrýin(tii rozličných 
ihá obyvatelstva, vydal cisat patent dotýkajici se obsvi 
Rtavfi vyšsich, jimi projevil vAli srou, íe tádných obývat 
v kráJovstvi irpiti nemini, kteří by »c a nim nechtěli irn' 
nati ve vire. (1427 31. Července.) KnUéinu, kdo se p: 
dríol jindio vyznání, dáno nm na vQll, v šesti mésica 
buif obránu se It náboienalvi katolickému, anob pro< 




Dtilqy e«rté. 



287 



ilky tri a vystihovati se ze xemt. ZrlňŠIní komniissi 

duchovnicK i svíitkých byla tíittnií, aby bdíU nad 

phtnjíni vykonAnim toho rozhiuu. Tedy nyni teprv byl* 

.dovriena mirA ubecnifdo nářku a uirmutku; 36.000 todln, 

klerým náboicuství Jejich bylo ůnHÍ nel poKcmSti statková, 

Uneehaly vUsi svou, a vyslíhovdy se do okolních biíílich 

vzdóleníjiich zemi', kdcí k4o niohl najiii jokfho úiočíŠIí. 

Cdo iiikdeí ncmél útulku, muail se aspoí\ na oko pfiznati 

kniolickíiDU niboicnství. Tak byla těmi opušlěnn od 

šlcclitilcjši čňsii národu; statky jejich, spíšní a u velké 

áci prodáx-Miýnií, <ri>ohatÍli se lehkým sp&sobem j.ik domňci 

píívriicnci nového tpSsobu vlády, tak cítí roilov^ niřií 

lí, kterým se lak pohodlná cesta .spfisobila do zemC. 

' Ješif pfed vydáním távírečného loholo roikatu ve v(- 
MCh virj- vydal ci*ař ve Vídni z neobmeřenť moci své 
nové čili 'obnoveť-č* ztiztni zemské (1627 15. kvélna). 
Vl«oko co s« v posavádních Mdeuh a svobodách zemských 
ílivovalo samovládné v6li pBi>ovni'k«, bylo novým tímto 
Ktcním zrušeno neb zmínino. Království f«ké, na ktcréJt 
^ývRll pivoroiení tiynovč posavádr.ich králů voleni ČÍH pří- 
Jtmánl ta náflupce ru iiidosl olcfi svých, pmliUšeno nyní 
la dMičné v rodu KabsburEkém ni do posledních potomků 
nuiského i íenvké^io polilaví. K posAv.iinim tliivíím lícm, 
leh M snímích vykonávali sákonudúrní moc spnle^iii 
knitem, pNdán čtvrtý, dle pfcdnostl v^ak co první, slav 
luchovní iill praclalský. SnímSm byla ale moc záhono- 
' Jámí odíiaU « zflstavena výslovní králi samému, tak M 
napctom o nliScm nemílo na sníinícl^ býlí jednáno, ncŽ 
coby nt stavy o dobré zdání jícli sncš«no bylo v propo- 
sici královské. Toliko berní nemít král i napotoin ukUdatí 
tree p^edcházejícíl>o povoleni snřmu, však s pfísným dolo- 
t«ním, ie povoleni lakové n«smi vátano býti na iádné vý- 
minky. Dk pHvIaxInSní sobí všeliké moci zikonodárni 
preitnSnil král lýml zHícním také dosavadní řád soudu 
zemského, odejmuv Jemu pícdeSlou moc zákonodárnou a 
zanechav toliko moc soudní. N'a místo posavádniho jed- 
náni vcíqného a nejvíce oustnťho ustanoveno Jednáni lajné 
■ piBCintié, Jako nikdy ph soudech duchovních. Ponívndi 




388 



Kvel H>vlíaak : 



pak velikou část stavu panského « rytiiřského činili oori 
do zemč přišli cizozemci, nařídil císař, aby napotom pii 
soudech a v deskách zemských alivino bylo Jazyka nime- 
ckého jak českého bez rozdílu. 

V několika mísících po vydání nového tohoto záklid- 
ního zákonu přijel Ferdinand 11. konečně do Prahy, a iilů 
první sním dle vyměřeného v n£m pořádku. Na snému 
tomto oznámil stavům, že uzavřel prvorozeného syna svého 
Ferdinanda 111. jakožto dědice dát korunovati na království; 
což stalo se ovšem bez všeliké námitky. Po osmi mísících 
odstěhoval se zase císař s celým dvorem svým do Vídní, 
a pončvadž ješiě před příjezdem jeho Karel kníže z Lichten- 
stejna byl zemřel (1627), odevzdal správu zemč nejvyšším 
ouředntkGm a souUům zemským jakoho místodrŽícím krá- 
lovským (I628J. 



28. KDO PLATÍ NEJVĚTŠÍ DANÉ? 

(SluvM s 4. %ih IS&O. Sv. 1. S. 9e8~V7».l 

H. B. Mnohý plall dané, a nevi proČ. Mnohý ptaU 
'dani, a neví n^i. Mnohý pluti daiiř, a ncvi komu. 
Postavíme zde ledy článek o danich, o klením dou- 
áme, že jej snad i mnohý s pozornosti prcéte, který 
třeba ví proč, nač a. komu danS platf. 

Veliký rozdíl predevSím jest meni dan! v Mmích 
konstitučntch od snčmu povolenou a dobře zouétovanou, 
a mezi daní v zemích absolutních od vlády libovolně 
uloženou a rovněž tak libovolní spotřebovanou bez 
kJádáni ouČtů. V článku svém o komunismu, rovnali 
isme, tuSím spravedlivč, lakové libovolnč uloženo a 
libovolné spotřebované dané komunismu.') t. J. své- 
volnému saháni do cizího jméní. 

Dané tedy v rozumném a užitečném smyslu, 

příplatky jednotlivých občanů na veřejné a po* 

jbné výlohy státu. Potřebné výlohy stálu nemohou 

však býti jiné, než bez kterých by občanům buď škoda 

vstala, neb z kterých patrný užitek majf. Z toho 

pravé řečeného vysvitá, že malé daně nejsou vždy 

>tt pro občany a že velké daně nejsou vždy ne- 



' li 
^voln 




') Vií dil ttl S 110. 
[(••Ilttli 1 rolmckč aplay IR. 



10 



K«*l HavUeek: 



itistí- Přijde vždy jen na to, kterak se Jich užiirá. 
ZvláStní svžtlo podá zde pfiklitd ze života pnvátnOio. 
Kdo lacinou víc koupí, ale bud Špatnou neb nepo- 
třebnou, vydal více a uškodil si více net ten, kdo 
koupil 9ui vetší cenu včc dobrou a potřebnou. Jestb 
se tedy daně, byť i sebe menSí byly, \7dáv^( na víci 
pro občany nepo^bné, aneb dokonce jim Škodlivé, 
jsou i tyto malé daně vyhozený peniz a vléda Jeil 
Spalná: naopak zase milerád každý ob£an třeba došli 
veliké daní zaphiti, když vidí a přesvídíl se, že je ne- 
vydal nadarmo, nýbrž í« tyto vydané danč jen jcmu 
samému zase k prospichuj^KmanajinéccsIČ k nimuse 
vraci. Vláda, která upřímně a schopně k lomu pracuje, 
aby se živnosti občanfl vždy zvelebovaly, jinak ale 
účty své před nikým netají, nemá nikdy zapotřebí 
obávati se, že by si občané na veliké daně stěžovali. 
Tak jako každý milerád vydá za dva korce dobré 
půdy jednnu tolik peněz, než za Jeden Spatný: tak 
také občan pod dobrou vládou nebude litovati dani, pře- 
svědčí-li se, ře je nadarmo nedává, nýbrŽ íe z nich , 
zase on sám užitek mltl musi. m 

V každém ohle^tu Jest ale nejhůř platiti za Spalnou^ 
vládu veliké daně, tak jako jest ncjhúi- koupiti draze 
jankovitého koně! 

Při daních se tedy hlavně na to hleděti musí, 
k čemu jsou a kterak se jich užívá : avšak též i druhá 
věc nesmi se opominout, totiž kterak se tyto potřebné 
daně vytyírajf. Ku pK vláda poti^ebujc na jistou věc tři 
miliony zl. stř. a nikdo ncupirá, že by jich zapotřeM 
bylo a že věc, která se jimi zaHdi, přo národ skutečně 
užitečná bude. Jedná se ledy o to, kterak tyto 3 
miliony vybrati. Dejme tomu, Že by vláda přišla na 



i 




Kdo pUti n«ivět!>i dAiiiř 



301 



působ ukový, kdežtu by se z»s asi dva milkuty výloh 
působilo, než by ty Iři poliromadé byly, to jest, io 
by outrsta za vybírání tčch 3 niii. (Čilivýbčrné) dělala 
2 miliony! Kdož tedy tjrtu dva mil. ^'ýbérného za- 
platí? Zas« aátod, a místo 3 potřebných mil. musi 
dáti 5 mil. dani, Z toho tedy vysvitá, že se při da- 
nich hkvné na to hleděti musi, aby v-ýběrné <to jest 

koutrata za vybiránl) bylo co možná nejmenší. 
I S ohledem na zpi^sob rozvrženi a vybíráni déli se 
Obyčejně dané na direktní (přímé) a indJrektnl (na- 
přtméj. (J nás v Rakousích počítají se k pi^imým daním: 
áaň gruntovní, domovní, dnfi živnoslní (Krwerbsteuer) 
atd., nyní tcí novč zavedenu duň z pHjmů, Vůbec se 
oazývajf phmými Čili direktními dan&nl ty, které od- 
vádí zrovna bezprostředně ten, kdo Je státu platí; 
■■cddílo naopak índirektní čili nepřímou odvtídi někdo 
Hpný za jlnv osoby, kterú vlastně tuto daií státu platí. 
K tndírektním daním se v Kakousích počítají akcis, 
clo, aolni a. labáčni rcgal, kolky, taxy, lotto, po&tovnl 
vynoi, mejlu atd. Ku pi-ikladu sládek, jenž z každého 
sudu piva státu určenou daií oiivádi, neplatí tuto daň 
sám, nýbrž platí jí ti, kieH pivo pijí, proto že sládek 
daA k ostatním výlohám svým připočte a to pivo své 
dráž prodává. 

K nynějšímu naSemu rozbíráni, ve kterém dle 
záiuid demokratických zvrhnouti chceme jistý, za na- 
šich časů a zvláště v Kakousích velmi obyčejný ne- 
způsob, vyměřovati totiž občanům právu dle mtty od 
nich placených direktních dani, hlavně nám na tom 
zaležeti bude, abychom veliké druhy daní direktních 
a indirektnich probrali s ohledem na to, Jestli tyto 
daní dává sláiu skutečnu ten, kdo Je odvádí, neb někdo 

tti* 





ÍK 



Ku«t )Uvlit«k: 






jiný. DychtinJ artslokratické připadlo totiž za nsii-ďi 
ČasQ, kdežto již přednosti rodu před sviUcm v€ku 
novéjsiho ustoupiti musely, ziise na jiný dosti chy- M 
trácky způsob k udrženi aristolcraiických přednosti, " 
totiž na různčni občanů dle velikosti direktní danč. 
Zdálo by se ovšem na prvni pohled velmi spravedlivé 
n sluÁné, aby ten, kdo vlče k outratám stňtu phspivá, 
tflkó včtbího vplyvu na vedeni státnich záležitosti m&. 
a aby tedy blas jeho více platil než hlasy jiných. Ni 
tomto 7.ákladé utvořila nám hned naSe nyneJSi vtádi 
novou kiistu lak nazvaných nejv>'i£í daří platiddi 
čiti 500 zlatových vcrii^, ktei'ú sedati má v hoř^Si 
snČmovnČ néské, a která mň ti«tinu hlasů na zemském 
sněmu: bídný to suTTOgat za bývalé ^cchtické príri- 
Icglc! Na lích samých zásadách utvořila nám vláda 
dvc neb tři třídy voličů obecních, užívající velmi ne- 
stcji)á práva. 

Všechny tyto přednosti jednotlivých občanil za> 
kládaji se na jich direktní dani: dokážeme však nade 
všechnu pochybnost, že diřektni daii u nás v Ra- 
kousku neni žádné spravedlivé méritko důstojnosti, 
zásluh a tedy práv občanil. 

Kdybychom skutečné chičli nediat platit pravidln, 
že se občanům v ló samé míre politická práva vytne 
řovati máji, které ke všeobecným výlohám přisplvaj 
a že tedy ten, jenžto 500 zl. stř. ročné na státní outrai 
plaii, také některých práv zasluhuje, museli bychu 
především vyšetřiti, jestli len, kdo nyní v Rakousici 
500 zl. stř. direktní danČ platí, skutečné pHsplvi t^ 
svého jméni na státní výlohy 500 zl. siř., aneb J' 
vůbec on platí vétši daň, než ku př. jiný, kdo jan 
10 zl. stř. ročně dává. 



_sa 





KJo pluti navalil duiž? 



293 



ProjdSme ledy všeliké druhy našiuh daní a pá- 
trejme při tom, kdo Je vlastnČ platí, to jest, kdo Škodu 
tíohto dajil nese, činíce v^ude slušný ro?^il mezi 
o&obou daň odvAdéjici a dari platící. 

Vezmeme /.n přiklad sládka, jenž loini asi 20U0 
£i. stf. accisu ,z piva udvúdi, a gnintovnfka, jenS 
30CX) Kl. itř. údvádi kontribuce. Jtiký jest mezi nimi 
rozdíl ? Ani onen slAdek, uni onen gruntovnJk nepři- 
sptvjjf ztt sviho toiní nu výlohy sUlni po 2000 zl,, 
nýbrž oba oni odvúdéjí jen stiílni dari, kterou ne oni 
sami, nýbrž ti plutí, kteří pivo piji a ot>íl! anédi. Tak 
dobře jtiko si sládek accis přirazí na pivě, t»k dobíe 
si gnintovnik pnruí kontribuci na obili. Kdyby álďJek 
pivo nevařil, nebude platili dnií, a kdyby gruntovmk 
kus pole odprodal, nebude již on z njho platit, nýbri 
ný. důkaz tu, že ne on, nýbrž pale dan odvádí, 
ontribucc rozvrhne se tuk dobíe na každý korec 
obilí, jako accis nu každý sud piva. Kdyby nebylo 
kontribuce, bylo by obili zrovna tak lacini^jsi (pří 
Uifitatnč stejných okolnostech), jako by pivo lacinější 
bylo bez accisu. <JruntuvnÍk ledy jenom lulik z grun- 
ivni daně sám opravdu platí, kolik obilí sám spotře- 
buje, ostatek ale jenom za jiné odvádí, to jest grun- 
tovniku, který 200U zl. str. ručni kontribuce odvádí, 
neubydc ročnč 2OO0 zl. str. píijniů, poněvadž by. kdyby 

daně nebylo, zase tak mnoho za obilt neutržil, 
rálka on nepláli 2000 zl. str. dani, nýbrž odvádí je 
jen z větši Osti za jiné, totiž za konsumenty. 

Aékoll tedy není Žádný rozdíl mezi sládkem od- 
vádějícím roíně 'JOOO zl. str. nccisu a mezi gruntov- 
nlkem, odvádějícím roěnč 2000 zl. str. kontribuce, 
přece patH gruntuvník do třídy neJvStíf duň platících 



■ne. 



■bi 

to 

neu 




SH 



Ku«l rUvlCM 



a sládek nepatři, ačkoli nepřináší gruntovnik sUtu vót^ 
obit, nežli slťuJek.*) 

Jeslí paiměji jvvi se topH dani domovní. 
Jest jisto, že neplatf dan domovní ten, či dám fesi, 
nýbrž ten, kdo v něm bydlí, a domácí pán neplatí 
domovní daň sám, nýbrž odvádí jen dati z oby«5li 
od nájemníků placenou, on $ám zde Jen tolik Jiui« 
domovní platí, kolik místnosti sám obývá. Zkrnikt, 
dafi domovní obsažena jest jlŽ v S\nii nájemníků a 
zcetn nespravedlivé jest pHpisov.tll mnjemiku dumu 
zásluhy, které vUstné nesou jeho myjemnicí. 

Dari živnostnl (Krwerbsteuer) ptati ale 9ku- 
teinú ten. který ji odvádí, neboť tinřt jeho jcsl slejnil. 
mí-li v!ce neb méni výdílku. on podává lemo pn* 
spévelí ze svého íislého výnosu. Pít kupcích mútenw 
nejlépe pozoroval, co to jest, platili sám dari a odvi- 
dČtl daň ZA Jiné. Kupec platí sám dart z živností, a 
odvidi pod jménem cla dané tajině, kteří jeho zbuii 
spotřebuji. Clo kupec též odvádí státu, ale pnráiky 
luk jako jiné útraty ku př. dovozné k cené svéhn i;boíÍ, 
tak jako se kontribuce přiráží k cené obili. Ale živ- 
nostnl svou daií kupce ncpriráži k cené zboil, tu Od 
sám platí ze svého čistého výnosu. 



■} IMohl by nikdo n«m!i*li, íe se idt na Ma^iUWm lilrdl. 
Aviak gruniovniku ploticímu 2OO0 >l. si?, ncniul. Jak loko pNUhd)' 
múinc, ani šindel na alieie oáleieli • prcce se Uk dUiulio, pMvd 
v knihách Sloji, M SOD tutového vollís prvni iKd>- pov^iujo, P*l« 
by niúlil někdo namíltunil, i« girtinlavnA iliiň pluti' bri oIiIaIu im 
^m úrodu a io mi udy vMí rialco nnč ku p. slúlfk. Avitk urud* 
^^^ neb neiiTxtda vyrovnl s« um ob>'.!«}(iě cciwiu nbtlt, a «Uilsk cm 



te Mvé siiany tel inn>nemtuu olv-t ucelsu i>NiiáU, 
kdyby m acaiícm pivg ii«Z4lr*itllo, nuiuhem vím sa 
A iKi tedy miMh«ni ríoe by vydéliO, Retl ] 





Kdo pUU n«]vílii A*ah} 



Sflft 



n 



i 



Dan z přijmň nové nyní iiveJcr.á jest léř ta- 
ková, kterou skuteční platí ten, kdo Ji odvádí, to jest 
on odstupuje jistou Část svého čistého přijmu státu 
na jeho výlohy a piaiícímu ubyde na pi^ijmcch, čímž 
tedy má opravdu zásluhu o stát takovou, jak mnoho 
ptati. 

Vidíme tedy, že z tak nazvaných direktních dani, 
lenom dané z živnosti a z pHjmi^ skuteční také platí 
ten, kdo je odvádí, a že ledy jun vlastné z tich jemu 
nďleži celá zásluha, kdeř.to naopak du5 gruntovní a 
domovní, ten kdo ji odvádí, pluti jen z malé Části za 
sebe, z včllí části ale ji odvádí jen za jiné, lotiŽ za 
ty, kteH Jeho obili ztrávi a v dome jeho obývnji, lo 
jest jinými slovy, že jemu neubude z či&Iých příjmÚ 
tolik, kolik áixné platí, a že tedy se jemu spruvedlivé 
nemá počítati celá suma za ziisluhu. 

Pii daních, kterč se pud jménem inJircktních za- 
hrnuji, jest ov^em mnohem patmějsi, žu je neplatí 
vždy ten, kdo je odvňdí, nýbrž obyčejnč ten, kdo věc 
dani obloženou spotřebuje. 

Vii dani potravní a nápojní putrnc ten, kdo 
via dani obtížené buď robi, neb na prodej přiváží, 
odvádí z nich daíí ne za sebe, nýbrž jen za ty, kteří 
tyto potravy a nápoje spotřebují, a tito konsunienli 
Jsuu skuteční platitelé této danč, kteroužto daí) jíž 
dříve odvedenou jim prodavač k cené pHráží. 

Při clách rovnčž lak kupec jen odvádí dafi za 
konsumenty svého zboží » přiráží jim dan k cené jctio. 

Néco jinak jest to v t«It nazvaných monopolách, 
[uko jsou U nús sůl a tabák, v RusIch Inkč pAlcnka. 
Stát, uby lehkým a jaksi pro lid příjemným u nepo- 
zorovaným způsobem vybral liodnrtu část daní, pro> 




2tf't 



Kutí lhvlU«k; 



t. 



hlásí jisté zbo/J sa monopol, to jest, ic nikdo finý 
kromé státu toto zboží robili a prodiivati nesmi. Vdechnu 
sůl, která se ku př. roČné u nás spotřebuje, může £C 
asi z& :s mil. zl. str. outrat dobýti. Stát ale nedovoluje 
nikomu sůl dobývat, nýbrž dobývá ji jen sám na 
vlastni outraty a prodá pak lu sůl, kterou nákladem 
usi ;i mil. zl. dobyl, asi za 16 mil. zl., čímž tedy slil 
roínis asi 13 mil. zl. str. vydUá, a toho výdělku k la- 
praveni jiných státních outrat užije, na které by jinak 
jiné daně uložiti musel. Fatriio tedy, Že kdo ku fK. 
za 10 kr. soli spotřebuje, platí pii lom v^.dy 8 kr. 
dani, neboť by <u, kdyby nebylo loho monopolu, právě 
tolik soli za 2 kr. opatřiti mohl. 

To samé jest s tabákem. Tabúčnl monopol vy- 
náší stiUu ručni iisi 11 mil, a ouiraly přitom obnáieji 
Bsi tí mil., patrno tedy, ž« kdo za 3 kr. tabáku spo- 
třebuje, vždy t!m 2 kr. daní platí, což ostatně jen tak 
na okrouhlo jest řečeno, ponévadž člm sprostní tabák 
Jeitt, ttm větáí dali, protože outraty za připraveni jsou 
mnohem menši. Žádný by to ani neiekl, že nékter)' 
chucTas ročně jen 8 zl. stř. daně platí, jest-h tullž. jsu 
silný kuMk, denně paklíček sproslélio tabáku vykouří. 

Ostatní Indirektni daně jako kolky, taxy, loiio ntJ. 
nejsou dle výnosu svého pMlíš palmě. 

Nyní učiníme následující uvážen!:'} VSediny 
příjmy očekávané na r. 1849 dvluly asi 101 miL zl. 
stř. Tuk nazvané indírcklní dané ale dělaly v télú 
sumě jen sumy asi 60 mil. k1. sir. a jmenovitě po- 



't|V^(chiia xJg uirCtlerut dúu Ťeqiáme t iJIlS stiUiifil', uíidně 
oliU^vnýeli r. IS4V « siuny i<Je uváděné Ijtkall sa Jnnvn «eiui U«- 
ktix na iišikim iitduii uttaupanýoli.l 



* 




Kdo |>latl nfjvitat daní' 



Sff7 



1^1 



travní daň, clo. labiik n tQl k t&chto 00 milionů zůse 
asi 50 mil. zl. sii'., z Čeíio vÍKlime, že jen tyto člyry 
rubriky polovičku veíikerií dané vynúiejí. VeSkerá 
direktní dnň ale džJala diihroni&dy jen asi 27 mil. zl. 
stf. Vtdime tedy, ie c«lň direklnf daň dvlá jenum asi 
čtvrtou Část veškerých příjmů. 

Jaká jest v tom tedy spravctllnost. když se jenom 
a luio čtvrtinu při vyměřováni politických priiv ohled 
bere? Kdyby kontribuenti skuteční sami ze svych 
čistých příjmů lolík na výlohy státní plispívall, kolik 
jejich kontribuce vynáší (o čem jsme v&ak svrchu 
ukázali. Že to pravda nent), přece by teprva celiV tu 
suma dělala jen Čtvrtinu v^ch příjmů, a má tedy 
jenum tuto čtvrtina uŽivatl předností? 

Chceme-li vůbec politická práva vyměřovati podle 
příspěvků na výlohy státní (podle daní), museli bychom 
zcela jinak počítati. Kcjvíce daní plat! ten, který v po- 
ni£ru ke svým čistým příjmům nejvíce na stát při- 
spívá. Tu se ale obrat! váha zcela na jinou stranu, a 
j!t«m piesvSdčen, že vČlSi části na.^eho čtenářstva ani 
nennpadto nikdy vypočítati si, tcoltk asi platí chudý 
človčk dané. Vezměme na př. obyčejného ženatého 
j«meslniku, asi tak tesaře, neb zedníka. Dejme tomu 
(ani pravdu není), ie by ročnč iSO zl. stK, denni 
30 kr. vydčlal. 

Tisnlo človžk puticbuje pru svou rodinu roóné asi 
půl centu soli (libru na týden, jisté málo počítáno) 
plsti tedy jen solní dané asi :S zl. :íO kr. stř. 

Kdyby potřeboval ročnč jen sud piva, to jest 
denně jen asi půl pinty, ptali duné usl 3 zl, — kr. stř. 

Dejme tomu, že by, jak u lidí toho druhu obyčej 




2as 



Kir«l HavlUcli: 



jest, denní vypil jen <!tvrtku páleného, platí roČni ut 
I zl. 30 kr. str. 

Kdyby byl jen slabý kuřák neb ^ňupúk, plati tsi 
4 zl. — kr. str. ^ 

Z cla a z potravní dané, která dohromady asi2.'íl 
milionu zl. str. vynášejí a tedy na 18 mil. du$(, (fcn 
v zastoupených na snčme zemích, %'y;mouc uherslič 
země a Vlachy) asi st«^nciti měrou se rosvrhnoub 
mu^i, počítejme tedy nit jeho rodinu jenom asi (do«ti 
m&lo) :í zl. — kr. &tř. 

Z gnintovni dani, která 19 mil. zl. obnáší, a 
klerA Jak svrchu povědČno na konsumenly a sice 
prává na konsumenly spruslcjší stravy nejvíc se roz- 
vrtine, počítejme též nu jeho rodinu jon 3 zl. — kr. sti. 

K tomu domovní neb bytní daň ... 40 kr. sú. 

Pročež platí tonlo človúk roČnč asi 18 zl. 'Jtí kt. 
sti-. daní, tu jeH tolik ze svých přijmu (150 zl.) otl- 
vádi ročné na potřeby sLňtni, on platí osmou iis-l 
celých svých pHjmú dnni. — Každý, kdo tento ntii 
počet rozv;ÍžlÍvč projde, uznati musi, že jsme vSude 
JL-n nejnižší sumy udali, a ie kdyby ku př, svrchu 
dotčený dčlník několikrát do tolerie vsadil, neb v lobiiku. 
v půleném a v pivč néco více spolrebuvul, již tato suna 
budu hned zniímenitž vyšší. 

A takový človék, který osmou část svého či&téhii 
příjmu obétovati mus! stútu, nemá ani ncjmenSibo 
pulttJckého práva, nejen ix nevoli na žádný snem, ale, 
ani tuho hlasu v třetí trídé v obci nemá, tet! kd]i 
platil 1 zl. takové daní, která se jmenuje díreklnil 
('tiuJa.s, mél by sice, ponévadž 18 zl. platí, právc 
i na řf&ský snem voliti, ale ponévadž jednu jeho 
vybira a odvádí obchudntk solní, drtihou trallkar 



Kda pUlI iwivMi itaMt? 



!t»9 



ti vinopal, čtvrtou sládek, pátou kup«c, šestou gnin- 
tuvnllc aid., prolo nemú hlusu ani v titsli liíMč ve své 
vesnici! 

O kterém alo z těch, jimž právo 300 zlatových 
voU£Ú <Jo hořejší snémovny říšské dáno jest, kluH též 
na zemské snčmy třetinu všech hlasů máji, a v obcích 
též rovného vplyvu mají, o kterém z ních múze se 
^'icl, že by osmou éást svých příjmů platil dani? 
^B Proč trafikant, jenž také odvádi ještc více neé 
^■00 z>. dnně, lak jako jiný 5(X> zlatový volič odvádi 
^^biň gruntovní za ty, kteři jeho obili spocřehuji, proč 
[ také docela stejným právem tento traDkiint tedy nevoli 
' do horej5I snémovny? Ať se nikomu nezdá toto pH- 
rovnáni jen Ironické, myslíme to zcela opravdu n neni 
mezi obíma žádný rozdíl, oba oni jSúU jen nástroje 
(orgány), skrze které konsumenti svfU prfspévek na 
•vtátnl v>-Iohy odvádéjí. 

Kdyby se chičlo v«d£l, kolik opravdu mnohý nyní 
tflk nazvaný ncjvySJí daň platič! nn státní výlohy pH- 
spivit, museli bychom pí-í ném t<:n inmý počet učínilt. 
který Jsme svrchu učinili s dělníkem, a shledali by- 
i'hom, že rozdíl mezí oběma neni v sunič tak příliš 
zdilný, zo ale na každý pád v poměru k příjmům 
ýni tolik nepinti, co nižší a prusticdn! třída. 

Největší Kuma daní jistě přícliázi do státních po- 

ladnic od tak nazvané prostřední třídy, jak každý, 

o jen hlavni prameny státních pííjmů s životem 

vná. lehce vyrozumí. Skoro všechna daň rozvrhne 

Bo nciposledy na konsumenty, a sice na konsumenly 

roslcjífch a obyčejnějších potrav a nápojů, a tu 

tč nejvíce doni třeli prostředni i nižší Irldu, a každý 

měiían neb venkovan může sí dle daných svrchu 



MW 



Karel lUrlLíek: 




nu I 

I 



příkladů vypoitslí sám, jak mnoho on ke stitnlm vý- 
lohám pnspívá. Kontribuci ov&om af neposílit celou 
na seb«. at z ni po6'tá jen tu čúst na seb«, kterou 
část plodin svých sám pro dům spulicbuje, iit ale ynk 
pHrazi domovm' daň (nemá-li nájemníky žádnč), pak 
tabák, sůl, pivo, horké nápoje, jak mnohu č«ho $po- 
tíebuje, aí pak počítá cla a potravní dané nu Každou 
osobu svého domu nsi I zJ. stř^ k lomu je^i ii 
nostni dnň, plall-ll jukou, pak snad loterii.') kolky, 
taxy, poštu,') mýlB, klCTl-chř-to vŽci již prostředni 
tnda vice spotřebuje: a vypojte si kaxdý sniulné, co 
ze svých prijmil dává roíné na výlepy státní, 
svčdčj se, tuším, že t.tto sumu jeSté mnohem vél^í 
než jeho kontribuce. 

Při tčch ale, ktcH velikou kontribuci plntí. jmen 
vité pn tak zvaných 500 zlatových voličích vypadne 
véc zcela naopak, ukáže se totiž, xe ta daň, kterou 
skutei^nč platí, není tak veliká jako suma kontribuce, 
kterou odvádějí. Pončvadx totiž jen nulou část svýcti 
plodin samí opotřebují, ostatek ale prodají, odpadne 
jim (direktní) gruntovní daň ze vSeho, co prodali, a 
indirckiní jim nepi-íbude tolik, kolík jim ubylo direktní. 
V příkladu gruniovník. platící asi 1000 zl. Knintovní 
danč, nestrúví nnj desátou Sáit svých plodin iiiim 
v domd, proi^ež na njho padá jen 100 kI. h MX) na ty, 
klcH jeho obili stniví. Ta indirckiní daň. kterou on co 
konsumenl ze svrchu uvedených vícl plall. nemůže 
ale nikdy obn&^ti í)00 zl. 




fci.,^i' v>ii!i 



') |P?i sixea\ ďi laieri* <l«vň kiU) < i<H' * <»' 
ftsi kf«íon auii. IM.\ 

*> |ťH plalKÉl poilúVIlleb (IHRMi) jnl ii't prKin .Ilíiic] 




a 



Kdo platí nejvítsi dané? 



301 



Zkrátka, když se práva politická dle direktní daně 
určují, jsou tím všichni z prostřední a nižší třídy 
zkráceni, protože veliký gruntovník neplatí skutečné 
sám tak mnoho, jak mnoho odvádí, a protože pro- 
středni a nižší třída platí skutečně o mnoho více danč, 
než odvádí sama pod jménem direktní. 

Tím tedy dosažen jest oučel našeho čiánku, do- 
kázali jsme totiž, že direktní daň jest docela Spatné 
a nespravedlivé měřítko na politická práva. 



29. VLÁDNI sklíčko. 

(Slovan z 7. záři r. 1850. Sv. 2. S. 1002-1006.) 

H. B. Just známo, že člověk v opilství aneb v ra- 
dosti upřímnější bývá než obyčejné, a z toho ohledu 
bude snad leckomu užitečno dověděti se, kterak vládní 
naše noviny vyjadřuji svou radost nad vítězstvím při 
obecních volbách v Praze, ') Dlouho jsme čekali, až 
o tom přinese Reichszeitung nějaký úvodní článek, až 
konečně č. 209. upokojilo naši touhu. Spěcháme tedy 
svému čtenářstvu sděliti tento pamětihodný Článefe 
Reíchszeitungu, sice ne celý, avšak v dosti obširných 
výňatcích. 

Reichszeitung píše z Prahy dne 31. srpna*); 

• Přede včirem tedy byla důležitá volební bitva, ve které 
se sila každé jednotlivé národnosti a rozličnébo politického 
smýšleni ukáiati musela.- 

Ejhle tedy, alespoň z vládního pramene víme (což 
ostatně v Praze není žádné tajemství), k jaké národ- 
nosti se Mittelpartaj počítá, pravicí, že nic nedbá ní 
národnost. 

• Navzdor strašlivé agitaci České strany (besedy), ktetí 
také, ač několik placených emisařú mela, jenžto po domech 

') ViK dli III. S. 272. 

') [fro ušetřeni opĚlného uváděni pr«vime již napi^cd, ie vicehw 
menšim pismem tištěné jsou slova Rcichszeitungu.] 



Vládni ttkliíko. 



ao8 



i 



rolebníml lisUnamJ ehoctlK, « tslcí nt volebních mtst- 
noslcch od komissrú vi'c<krátc k pořádku [lapominani hýli 
muficli, ponívadS ntktcti z nich volíčíím líslky hráli, čtii 
a tfhjili, když našli jir.f nci svoje a pak jim tylo vnuco- 
vali, douhla pTec Mitlclpofta} tak shvflého viičzstrí, Ic le 
tomu aama diriti musela; 51 zastupcň vyšlo z Mittdparlaje, 
27 X četkf strany.* 



Nflpotř«buJemQ ani doložiti, že tento zde udaný 
poíet pouhá a holá lež jest, jak líaždý. kdo návrliy 
kandidátů oliou stran a jména vyvolených při ruce 
mi, beztoho vědíti musí, ale což jest vládním novinám 
o jednu lež, Druhá rovnii taková lež jeí.t o placených 
emisařích (! !) miši sininy, ncbot naSc strana kromí 
Ultžných kandidátních listin a ohlášení na rozleh ani 
krejcaru na volby nevydala, kdežto naopak Mlttelparlaj 
nejlépe bude včdčt, jak mnoho asi joji vítčzstvi na 
pcnizlch stálo. Nepravíme to zde o naŠi slranČ snad 
proto, jako bychom ji tím chváliti chIČli, naopak máme 
ji za, zlé, Že skutečné takové placené agenty a emisarc, 
o Jal^h se zde zdá něco Reichszeitungu, sobe ne- 
zřídila, což jest úpinč dovolená a chvalitebná agilacc. 
Ž.C ostatnS několik dorái^lívých cmisařti Mittctpartajc 
^z rozličných volebních místností odslianéno a vyhnáno 
^^blo, jest v Praze každému povédomo, o některém 
^Kiiinct ale žádný nic podobného neví. 

*JmI (O veliké a výtnoraně viiřiství pro tu Hronu, 
která jde » vládou ruku v tuce b která chce pokoj, pořádek 
a bohatství na proti protivné r Unionu ;■ 

to jest jinými »lovy řeČeno, že naše strana chce 
nepokoj, nepořádek o chudobu! Jestli jest podlízavost 
pokoj, ubleženi pořádek, a jestli v papírových roz- 
trhaných desllnikách a ^está<3kách a ve 100 milionech 




904 



Karel Harlifek: 



ročních státních dhlhů bohatství, pak ováem nn 
strana chce nepoWoj. nepořádek « chudobu, lo jes 
my nechceme podlizavost, obležení, papírové Šesb 
a lOu mil. zl. ročních dluhů, a nechválíme proto vládd 
nejdeme ruku v ruce s vládou, za které se Již 
v ouplném pokoji taková správa vede. 

"Kdo věsme lisiu vyvalených do ruky, vidi hii 
jmCnl a InteitiKencc volili s Mjttelparuji, ponžvadf 
vyvolení pr\-niho a druhého volebního sboru naskrze z MiD 
rarlajc *) v tfetim sboni ale naskrze z kandidátů 
vy^l. Jest Knicná vCc, ie beseda s protetáH a 3 ffitítamtvt 
nijtiich tfid kokeli^e a mezi nim) hledá svi pHvrtencc 

Dekujeme zde přednč ve jménu viech Pražsl 
voličů třetí třídy, platídch od 8 až do 20 íl. stí. 
rektnf (to jest nejvíc živnostnO dané za titul prole- 
tářů ve jménu »otcovské vlády* jim udélený, a ne- 
pochybujeme, í« se takovýmto způsobem náklonnott 
Jejich k nynější vládČ Jenom tužiti musí. Tážeme M 
jenom Rcichszcitungii, jestli by se titul proietáiů, mi 
se již takových slov užívati, mnohem lépe nehodil 
jistý druh voličů z druhá třídy, kteři dle koma 
pro Mittelpartaj hlasovali, kteří se Jen z dani dotčené 
iřcti třídy živi, a ktcři by bez svých nynéJ5ích prebená 
ani sebe ani své dčti uměním svým uživiti ncmohL 

Ostatně musíme upamatovati vládni noviny, 
v prvních třídách na Novém a Stářím mčsté, jak' 
i v druhé Novoměstské*) všude se na první vi 
nedosáhlo absolutní vČtšiny, poněvadž naŠo str^i 
skoro stejné byla silná s Mittelpartaji, a že pak Milte' 



'Id 

'1 

<n4 



') [Tatu iei {«!ii jako nnchvát v Rcí^h»Mlluii$u ríniai, 
pisnicm u4iírtA. Rad.) 

*) {tjrodirioivo niloii v lYaM do druhé líidy,) 



VUdflí tklilko. 



aos 



ij jen s malou většinou proti nám prorazila, z čehož 
svttá, že my mohovttost v Praze tak dobře na své 
straně máme, jako Miuelpartaj. Co se ale Intelllgence 
tyče, nestojí, pokud nám vědomo, fntelligence Mlttel- 
paiuje posud v žádné povésti, 8 zjednáni nové volené 
raddy ukáže se, která strana v ní mň více íntelltgence ! 
Miltelpartaj má sice vlastnosti, s kterými se my rovnat 
nemůžeme, jmenovitá déilnskoit důvčru a posluSnost 
ke každé vládé » ke každé autorité ku p'r. laké ke 
Svornosti r. 1848: co se ale intelligencc týče, pustíme 
u s ní v každé dobé do zápasu. 

Dále podává Rctchszeltung Mittclpartajt naučeni, 
aby, m«JIc ve výboru vétšinu hlasfi, jenom >erprobte 
I a gestnnungs-túchtige- muže do raddy vyvolila, 
^^ozumi se nikolio z rutsinců. 

^P Tuto radu s velikým vdékem přijímáme, a slyšeli 
^jsme beztoho již v Praze, že z naŠl strany ani nikdo 
' \'y\'oleni do raddy nepřijme, poněvadž mnohem tépc 
jest vyvolené Mittelpartajské většině celé řízeni v rukou 
nechati, aby ukáznla svou horlivost, intelligencí a ná- 
rodní a politickou nestrannost, a aby vůbec měla pří- 
ležitost recomendovati se skutky svými pro bu- 
doucnost. — 

řE Dále píSe Relchszeltung : 
* >7fclí stH» iDAlostrniiíký vyvolil lasc Dr. Plnkwa a 
Jurii kandidita(?) Trojana, první a dnihý 5bi>r'prý chce ve 
jninu obyvkielitva Malé slraay proti této vt^bt protest podat.c 

Totiž tedy prvni a druhý volební sbor Malostranský 
chce bezpochyby ve jménu toho obyvatelstvo, které 
naše kandidáty vyvolilo, podati proti nim protest ! Ncbof 
naěi kandidáti mčlí v Iřetfm sboru více hlasů, než 
kandidáti Miiielpurtaje v obou prvních sborech dohro* 

IU«IU«k: roUUck* aru; Ul. IQ 




«os 



Kar*! Havtifek^ 



mady! Z toho pozorujeme, že by snad, kdybychom 
my dostali všude vllžinu, také bylo onéch povist- 
ných 8«dmaSedesát rytí?ů ve Jménu obyvatelstva 
Pražského proti volbě podalo protest! Z toho se tak 
Již jeví celá povaha Mittelpartajská, — Nyní ale 
nejkrásnéj§f místo: 

•Hluboká lamoucenost panuje v táboru radikální stnn^, 
ncbof mnohf z Jejích ncjmllejitch plánfi, ku pf. drahá slavbi 
ibytecněho českého divadla, Trojanova slneoura (<m riB, 
luGim jediný Jakoíto odminu svých velikých tčituh SOO il. 
stř. platu a byt v domÍ obci nilclicím) odpadnou nj^ni', 
poněvadž ■^sinnungsiQchtige* mulové veslo do ruky vanu 
a Resláblým místským d&chod&m mixlo obtřiování, radí: 
nadlehíovaii budoiL* 







Vidíme vládu rovnoprávnosti milovnou, která 
viechny své národy otcovsky a mateřsky stejní 
miluje! České divadlo jest tedy nepotřebné, a kdo 
chce míti české divadlo, jest redikalísta! A Trojanova 
sinecura! Pan Trojan ') totiž co oud zemského výboru 
zastupujíc! Prahu, bére za tento úřad plat obyčejný, 
který brali všichni jeho predchiSdcové, za byt s 
ale platf obci iinŽi, tak Jako všichni ostatní nájemni 
ve obecních domech I A jaké tu krásné spojeni čeakého 
divadla s důchody Pražskými. Každé malé dité vi, íe 
se divadlo ieské nebude stavélí na outraty Pmiské, a 
jenom &edmEt5edesátnÍcká *) intellígence mfiŽe néco po- 
dobného ve !^vč hlnvé splésti. O té hluboké zarmou»- 
nostl v táboru nalem čili radikalistS (přijitnáme od 
Reichszeitungu s vděčnosti tento titul, ncbof véHme 
jistě, že se takové statni hospodářství. Jako 

•) Vi> áil II. S. 8S6. 
*) vis dli U. S. 9t. 



ořu 

nic^l 
ého^ 




VlMlni Atiiko. 



BOT 



až do kořene zmínili musit, sice mnoho nevíme, 
nač by jsme se rmoutili my, kteří jsme se 
přesvédčUi volbami, že nesmírná většina obyvatelů 
Pražských jest s námi stejného smýšleni, Že třikrAl 
tolik voličů Pražských s námi hlasovalo ne s Mittcl- 
partají. Af se rmoutí radéji tř, kteh' své vítězství jenom 
volebnímu zákonu co děkovati mnjf, » kteří se patrní 
přesvědčili volbami, ie skoro vííechen lid jest s námi 
spojen proti nim. Nu^e přirozená většina přečká snad 
jeilě mnoho nepřirozených volebních zákonil, a to 
právo, dle kterého neváži hlasy našich 3 voličQ, ani 
loltk co hlas jednoho z Mittvlpartaje. nebude trvati 
věčně. Pročež má vŽdy více pKčiny k zármutku len, 
jehož naděje všechny se zakládají jen na provisorním 
zákonu nynější vlády, než len, kdo má svflj základ 
ve skutečnosti samé a ve smýšlení národu. 

Pfed volebním místem u PlAieisa shronuíMlIo se nJkoHk 
len z nejntišich tříd, a volaly nu voliče, aby nevolili laie 
Jako dříve, aýbri malt, kteří jim mohou dát práci a výdilek. 
ťonívadt lamo křik byi k oblf£Í, vloiiln se do toho policie. 

Toto mislo v Reichszeitungu jcsl sice jen holá 
Itíí m vSichni staroměŠIí páni voličové jsou svědkové, 
jestli ee nčco podobného tam přihodilo. Ale kdyby to 
opravdu bylo pravda, do jaké nesnáze by Reichszettung 
s touto svou nemotornou fantasii prlš\a, ani sama nevi. 
Dříve se chlubí, že jen mohovitý a intelligentni lid 
dril 8 Mittelpartaji, a že na naši straně jest proletariat, 
a htwd na to nechá v)'5loupil hokyné před Plateisem 
Jakožto volební agitátory slavné Mittelpartaje, a přiznává 
se {i poietllostl jen), že tedy Mittelpartaj, v osobách 
jkyfi r«pres«ntovaná, lak veliký nepořádek způsobila, 
se policie do toho vložiti musela. Tak daleko přijde 




Ku«l flavUíak: 



človík M líi. Osialné ale každý čipernťjSf jiS E (oh 
nejlépe pozná prAvý stav včct, jak ráda by totiž Mittel' 
partei v lidu samém míla nSjaký souhlas. Jak to v 
padá ate s tlm dáváním prací a výdělku není téžk 
pochopiti: v Mictelpartaji jsou nejvíc lidi oizl, 
Prahy bez groše pHSli. kteH zde u nAs íasem svý 
Jmini si vydobyli. Nen{ tČžko rozhodnout, pHSii-li 
do Prahy 2iviti nás, aneb pri^i-li živili sebe mezi námi 
8 z mis! 

Jako ale konce bývá všude nejlepSf, tak i zde 
Reichszeitung pravi: 

■Dvanáct m£š(aníi Vídeí^ských bylo zde, aby si povšiml 
spAsobu a vjísledku voleb. Mezi pnlomnýmt, kl^ <r«I: 
ou&nllvi pro vlňdni strnnu a k poučeni innoíiých zaslcpc(i)'di 
miilanft pflsohili, pozorovali Jsrie lukč iiyiiějtilio trchivih 
fíitkiho stiĚrau pana Jelena, jehohti zde (v Praze) laátni 
populárnost se jeil£ zvýšila, Jakoitlo důkaz, jak otvtiben tdc 
jeti, budit re&eno, íe Jej míifan&ký osuostlelecký sbor u 
Ííe«tného setníka vyvolil a i^ mu spolek oiistrovaký čcslnf, 
siJibmý pokál podá. Je ed« va slu£b£ pHtomcn k obohac< 
řipského snJSmovního archivu a Jeho knihovny a poidrti 
zde k tomu oučelu jeslí několik dní.> 

Kdyby naš« Čtenářstvo mohlo vldSti rukopis tichlo 
předešlých řádků, muselo by pozorovat, že se spiso- 
%-Hteli nČkolikrát smíchem ruka třái^la! Pan Jelen, nái 
pan Jelinek přijel do Prahy obohatiti archiv Hšskébo 
snčmu a jeho bibliotéku, a zrovna k volbám! Kdyí 
tentýž p. Jelen archivář HIského sněmu za pHtomnosti 
p. Bacha v Praze komornické služby konal a dvéře 
do pokoje p. Bacha příchozím, mezi nimi i spisovat 
tíchto slov, otvíral, ncpochybnii též obohacoval arch' 
řipského snčmu a jeho bibliotéku. Starostlivý p. Jdei 
A jak jest oblíben v Praze, a mrzíme se skutedni tu 



ih 
mi 

tdc 
u 

1 



i 



VUdní Bklifko. 



soft 



Reichszeltung, že píše, kterak se jeho populárnost 
ještS zvýšila. Jelenova populárnost v Praze se již ani 
zvýšiti nemůže, proto že jíž na nejvyšším stupni stojí. 
On jest otec vlasti a přede vším dobrý muzikant, jenž 
dovede hráti do každého tónu. Jestli pak má ještě pan 
Jelen tu svomostskou čepici, kterou si před volbami 
do íeského sněmu od p. bar. V. vypůjčil, když co 
komisař národního výboru po Čechách jezdil? Af si 
ji pečlivě schová, nemůže vědit, k čemu se taková 
věc ještě Časem svým přihodí. I svornostská Čepice 
bude míti snad ještě jednou svou dobu I 



30. PROTI CENTRALISACI. 

(Slovan t II. iW r. iHIsa Sv. a. S. 1033— IMT.) 

H. B. Roznáži se zprá%'« — a nemáme pHi-n po 
chybovati o jcji pravdivosti, — ie budoucí zfizem 
Haliče jíž ustanoveno jest v ministerské raddé t ís 
celá z«mč rozdělena bude na tří kraje, jeden polslcý, 
jeden ruslnský a jeJen míchaný, že dále se v Haliči a 
Žádné snČmy zemské držeti nebudou, nýbrž jen snimil 
tcrejské. 

Kdybychom již ze vSeho jiného nepozorovali. V: 
vlastné sméhije konečné nynéjSi ministerstvo, museU 
by nám tato událost předevSim oči otevHti. Zavedeni 
skutečného departementálniho systému a hrubou c«n- 
trulisací. komandováni v^h národQ z Vidné ski 
telegrafy a zničení včelitcého čisté národního života, 
všech tak nazvaných korunních zemích, poznenáhl' 
ale jisté zavádénf němčiny všude, kde se jen potí 
nějakou zdánlivou pHČinu uvésti dá — to Jest úČel 
celé správy, která Stí nyn! vede ve Vídni. Cokoli se 
při tom národilm mluví o rovnoprávnosti, o samo^tať 
nostl jednotlivých zemí s potřebnou silnou střední vládou, 
o rozkvětu u zvelebování víech rovni^právnéných ni 
rodnosti — jsou právě jen slova, proti kterých zjevné; 
smyslu vidíme noviny ministerské ktiidodenné m 



.rz^i 

Ji™ 




Proti erninJfiMt. 



Sil 



ti 



brub£[m způsobem brojiti. Pořád se nám niBlMJe rovno- 
právnost, rozkvet naSl národnosti, kdykoli ale néco 
cticeme, čím bychom motiii opravdu rovnoprávnost 
doctllt, neb národ svój platnĚ zvelebil, nikdy prý lo 
n«ni na dase, rwb jest to UibergrilT, radikálnost, Ultra- 
č«£6tvl ntd Náf) pM v^m tom j«nom nejvice boti to. 
že si nás vládni strana představuje srovná tak hloupé, 
abychom neprohliŽeli celou tuto praktiku. Slovo rovno- 
právnost pHjJc vůbec za nynžjSí vlády v kakousich 
jen k vSeobecnimu posmfchu. Máme rovnoprávnost a 
přece ku pr. jeden i!lovek má právo přehlasovati 
£tyry jtné rovni oprávnčné v obci, a na sta jiných 
tii rovni oprávněných ve snimu. 

Máme rovnoprávnost národní a přece — abychom 

e Jen o maličkosti zmínili — celý úredni list zemských 
novin jest takový skoro, jako byl před březnem r. I84S, 

eřejná ohlášeni, která se na útraty českých stran, 

české krajinč ouředně d£jl, jsou skofx> napořiiď nžmecká, 
aniž si toho povšimnou vládni orgány, které přec Jinak 
velmi dobře védt, kolik dní jistý český redaktor v Praze 
byl bez pasu a bez ohlá^ni, a nelenuji si strany toho 
nikolik úředních spisu semo tamo rozesílati. Když 
chceme vidíl, vidíme i komára na siřeSe sediti, když 
nechceme, nevidíme ani velblouda, třeba do nás vrazil. 
Máme rovnoprávnost národni a přece se u soudů vyížích 
jenom nimecky jedná, čim strana česká zbavena jest 
vjlelik>'ch výhod appelace, protože zase jen z pouhé 
milosti pana relerenta závist, O každé sousto té, beztoho 
jun hubené rovnoprávnosti, musíme se s nejvét§f Čásll 
ch úřadů svých v pravém smyslu hrdloval), a 

luiltl se při tom proti všelikým ultra, přemrSténcům, 
fanatikům, rusonianům, proletářům atd., kteh se na 





31S 



Kaní HavlíM; 



nás za to sypojí, že nechceme být Nimcj, Sábý 
ďovSk to beztoho ani nevydrží a irpi raději, nei by 
takové nesnáze podstoupil; avšak { nejsiInŽjSf iconeiné 
se z toho omrzí a. zatna zuby, trpi všechno s reslgnuci, 
čekaje na dobu, kde by se mohl za to alespoň pomsttL 
Takový asi Jest nynéjšl stav všech národnosti rakou- 
ských, vyjmouc Némce. Přece však vláda buď špatni 
zpravená, buď snad sily národfl nenčoieckých za přiB 
nepatrné povaiiujic, nevidí tak Špatný stav smýšleni, U' 
ko!'et^ujic( se vŽJy v[c« a vice. Hlasy proti tomu se 
ozýv^íci, považuji se v^k Již dle ziikořenélého zl^ 
obyčeje za přemrštěné, neb dokonce za tajné nepritde 
líakouska. 

Když se vSak za naSich ziSlných, a ve zlém 
smyslu jen príimysltiých časti přece jeitč ukazuje 
néjuká vzncženi3J^i snaha, láska k národů, mysl, vá' 
žicí sobč dědictví předků a chovající k ncmu nijakou 
zboinou úctu: mčla by sí moudrá vláda takových 
^lechctnčjšich živlů jenom vážiti a kořistiti z nich opit 
v dobrém smyslu, nikoli vSak pronásledovati a hanobili 
je. Kterak může potřebná důvžia národů k vládě po- 
vstati, když národové vidf jen samou neupřímnost, 
když pozoruji, že je vláda jen za néjakou obtiž pova- 
ži|jc, a že vědomě pracuje k tomu cíli. aby vSechny 
čilejší sily těchto národů časem svým zničeny, a Ja- 
kási nešťastná Jednotvárnost suvedenii byhi. 

Vláda nynější praví, že oučelem Jejím jest vzbu 
diti u rozličných národů svých vědomi rakouské, 
lásku tedy a snad i pýchu na jméno rakouských ob- 
čanů. Ale cesta, kterou vláda jde, vede zrovna k opač- 
nému čili, Kterak může Čech, Slovan vŮbec, Maďar, 
lialÍAn atď.. cítiti nijakou lásku k Rakousku, kdyi 



:4 



i 





IVoU MnUkliMd. 



SIS 



pAlrni vidi, že vSeclino v Rakousku smčrujc jenom 
k poznciiiltilému seslabenj j«lio národů, když musí 
považovali líakoiuko celé Jen za nějaké vezeni, ve 
klerécn s« chylře a nĎsllni pr«méňuj{ všeliké národy 
poznenáhla v Némce? Rakousko, ve kterém povoleno 
Jest novinám, o nichž keŽdý ví, že na útraty vlády, 
tedy na útraty národů vycházejí, posmívali se hrubým, 
jen ^luviku v livcrcji slujícím zpiÍ»obem vSemu tomu, 
co svatě a m\l6 jest limlo národům, osočovali, v pode- 
zření uváděti a tupiti v&eliké národní snaženi; takové 
Rakousko mohlo by hýti tSinlu národům míluti vlastí, 
ke které by se s pýchou hlásili před svčtem? Nikoli, 
pokud vlci sloji tak, neuslyšíte od žádného řádného 
Slovana, Madura, VUcha atd. nazývali se Kakušaiieni I 

Vláda na^e ustavičné mluví o Jediném silném 
a mocném Kakousku, ule zapomíná, že sice silné 
a kvetoucí Rakousko Jest pikná včc, která se bude 
Ubíti leckomu, jen ne tomu. kdo se niú nechat spotře- 
bovat za mrvu a materiál tohoto kvetoucího Rakouska. 
Rakousko nemá a nebude také nikdy kvésti na útraty 
národů jednotlivých, k nému náležejících : jenom kdyby 
tito národové samí kvetli, můžo býti léž i Rakousko 
kvetoucí. V tom leží celý rozdíl mezi námi a nynéjší 
vládou. 

Vláda hledá moc Rakouska v slaboté a V spotře- 
bováni Jednotlivých národů a chce je k tomu pab'ni 
jen co materiálu užívati: my myslíme, že moc Ra- 
kouska Jediní se hledati musí v moci a v kvetu jed- 
notlivých národů. V podobenství dalo by se to asi 
následovně vysvětliti : Jeden praví, já jsem mocný, já 
mám deset služebntkiS, a ukazuje při tom na jeskyní 
temnou, ve které Jeho deset služebníků se svázanýma 




314 



KémI Hivtiíek: 



rukama a nohama leží. Druhý praví, já jsem mocný,] 
a za n!m stoji deset svobodných, jeho milujících, 
šíaslných prátelů, hotových vidy k jeho pomoci. Klcrý 
ztíchtodvoujest mocnéjií? — Kdo má oči k viděni, vizíl 

Mluvme bez pochlebenství a bez obyčejnýcli for- 
muli v oddanosti k Rakousku. Jakých má až posuvtiJl 
Slovan, MaJar. Vlach atJ. přirozených phčin milovatlj 
Rakousko? Co užil až posud v Rakousích dobríhaíj 
— Velmi málo. tuk ž« každý mnohem pamčtlivq^r 
jest nesnázi, pronásledováni a úliskii zažitých nci I 
dobrodiní. Buďto byli národové tito mocí zbranč procij 
své vůli ke služebnosti přivedeni, aneb moci absolutďi 
též ve slepé poslušnosti udržováni. O néjaké tedyj 
přirozené a dědičné náklonnosti a lásce ke státnímaj 
spojení rakouskému nemůže tedy byli žádná reČ, což] 
beztoho zkušenost ukázula v roku 18-18 a 1849. Kteií 
národové v těchto dobách podporovali Rakousko, 
činili to jen proto, že dourali na zmčny dobfé a na 
lepií budoucnost. Z nějaké přirozené lásky k Rakousku 
nemohl to jistě žádný učiniti. 

Vůbec dle našeho míněni — podporovaného ostatni 
zkušeností dějepisnou — láska nějaká občanů kjtgtému 
stálu nikdy se nedá vyváděti z nějakých povinnosti ni.- 
učených, nýbrž zakládá se vŽdy buJ na pnrozenétn 
citu, Jenž slově národnost, dle kterého člověk se 
svými rodáky milerád zlý i dobrý osud nese, aneb 
zakládati může na chladném rozumovém přesvědčeni, 
ie přivé v tomto státu nejlépe jest žiti našemu 
rodu, Že státní spojení, ve kterém ž(jeme, nt^e 
užitku a výhod núm poskytuje. Pochtebnid zn*)Í Jeili 
mnoho jiných přičiň oddartosti k státu, které 




Prati euitralJMci. 



»l» 



^ 



É 



nýml jmény Jmenují, nn kleré vSuk «ni (Ho pochk-b- 
ici sami potají nevéH, tím mini ledy kdo jiný. 

Kde tedy obé lylo pHíiny: cit národnosti « pře- 
svíd£ení o ilobroté státu spolu zároveň působí, tam 
zajisté náklonnost obCanů k státu čiti pau-iotismus 
velikého stupné a pevnč vytrvalosti nabude. Zfisla- 
vt^ame v&ak pánům ministrům našim, aby si sami 
mezi dvčma oíima kaŽdý pomyslili, jak dalece až posud 
v ItRkouiiich mají místa a platnosti obé ty pHČiny, 
vedoucí k patriotismu ! Jakých užitků z toho má ai 
posud rakouský ob&nn, že jest rakouským obíanem, 
o tom snad se nedá mnoho mluviti, a jisto jest, že 
nám mi&e rakouské občanství ai posud nikdo nezá- 
vidél, n« snad abychom myslili, jen nějaké obrany 
anglické, francouzské, belgické, sardinské, amencké 
i &triny vétiiho po6lu tureckých se v tomto ohledu vsá- 
ti vidy hotovi jsme. Jestli nás ale koho cit národností 
posud k Rakousku poutati mohl, k Rakousku, jehožto 
>láda své časopisy o našich národnostech bez slova 
ultrn, fanatismu a podobných ani mluvili nenechá, 
ačkoli jinak ufficielnč vždy (rovnoprávnost' se ješté 
trmiici — o tom má celý svél již dávno hotový nc- 
zménlelný úsudek. 

Považujme jen tyto okolnosti výhradné z českého 
stanoviska. Nás Čechy se »lovem a slibem rovnopráv- 
nosti nikdo nepotSSt a neupokojí, nebot Jsme v tom 
ohledu Jii, jak řik.ime, jednou zpraženi. Po bitvé na 
Bflé Hoíc a po vitézstvi Ferdinanda 11. a jezovilské 
Mrany') nad českým povstáním, zaručena jest nám 
byla místo předešlé ústavy a panující naŠf české tiár 



') Vli ÓH IIL S. tSO. 




314 



Xvtí Ibviieek: 



I 



rodnosti ve xhíieni zemském a odpHsáhnuta nékoliítr 
rovnoprávnost národní a také Jistý způsob konstituce, 
tolíž povolováni dani. Jak daleko to ule s tim slibem 
doSlo, vfme všichni tuze dob're. M 

Nyní nam Jest národnost n ústava opSt zaruíena : ^^ 
od té krAtké doby však jlí vychází k této zaruiené 
rovnoprávnosti )edna vysvětlivku po druhé, s kterými 
tato ubohá rovnoprávnost den ode dne více pelichá. 
Přadné řeklo se, ') že mezi vicmi českými úřady jest 
Jednací řeČ německá. Dále řeklo se, že soudy vyŠii < 
též po němečku jednaji i v českých rozepKch, a apel- ' 
laci Pražské, která již byla počata ve zvláStnfm českéni 
senátu, jak so sluSl a patH, věci Českých stran pojed- 
návat, zamezilo se to. KasaČni dvůr t. j. neJvy&Sl soud 
jest ve Vidní pro nás, a budeme pH nčm s českými 
přemi odevzdáni Jnko u vS«ch vy$$fch soudů vůbec 
do milosti referenta, čtm se pro nás v&echny vyiSI^ 
instance místo sborových soudů stanou soudy jednot- ^ 
livých osob. Ponévadž se u v>'iších soudů nebude 
i^ky jednati, budou brzy sedat v naSich českých 
soudech mužové, Jejichžto celá ČeStina bude záležeti 
v néjakém vysvédčenl '), 

Ve ákolácb nebyl p. ministr Thun, ') bývalý český 
vlastenec, až posud nikdy v stavu, kromŽ nŽkteiých 
hraček, zavésti néjakou rovnoprávnost. Jak se pfi drive 
navržené organisacl a centrallsaci obd zamýšlelo od 
ministerstva vnitrních záležitosti n^i rovnoprávnosti 



■) Vil úa II, s. 730. 

*> (V Ptaie ku pr. tUl sb j«dea pAd, i« kovkn.í Htmto, 
ourediukiinécDiilcoVkMmuNiiDd, niiiimu ouMniku, dal plitliti Ty- 
fvédíeni, t« unii ie»kf. Red.) 

•) Vil dil D. S, 634. 




Pmtl ««niralj*aci. 



817 



posloužiti : toho se snad dovtípil Icaiídý z naíí pole- 
miky proU tomu. Citicc od zdaleka nepřítele, doráželi 
jsme lAk dlouho, až konečně p. ministr přece upustil 
prozalim od svého plánu. Že volební řád Českého 
sněmu tak vSdomě sestaven jest, abychom my Čechové, 
přirozená veliká vitrína, měli ménS poslancQ it hlasfi 
nu českém sněmž než Nčmci: to jsme dokázali hned 
v prvním svazku Slovana*) až k nepochybnosti, a vláda 
pohnavSi nás proto k soudu, upustila dobrovolně ode 
všeho, a vydala nám svazek zabavený na díikaz, že 
si netroufá obstáti proti na£im pravdivým výčitkám 
před soudem. Zařízeno to tedy tak, abychom se ani 
na Českém snřmu nemohli hájiti o svou národnost, 
jsouce tam v menSiné. při Čemž vš^k jeSté naději 
^_inlU musíme, že z vyvolených 130 NémciS bude alespoň 
^■blik spravedlivých k nám a liberálnicb, abychom alespoň 
^\*c spojení s nimi mohli hájiti své právo. 

Z toho všeho jest ale patrno. Že u nyníjSi vlády 
neni naSe rovnoprávnost v dobrj-ch rukou, a Ž« jestli 
se jiř nyní z počátku takové pokusy dějí, dále ještě 
^^měUjšI se podniknou. 

^r Podle rD::d£lenl Haliče v tři kraje s vyloučením 
' sněmu zemského, podle německé kolonísace Uher od 
vlády horlivě zamýšlené, podle zřízení vojvodíny srbské 
I atd. Btd. utd., vidíme ze v£«ho, že vláda předně všechny 
národnosti co možná rozkouskovati a seslabiii, kk 
, druhé je všude Měmci jak náleží proložiti a |' i 

' zamýšlí, aby se pak pod firmou rovnoprAvq^|y^g^)„a 
všude vedle jbiých jazyků uvésti mohla k 
potf-ebám. Ku pHkladu buJe vycházeli 



•) VU dil lit S. 14. 



sto 



Kattt tUvHtak 






ni]il soudce ičž co úhlavni zrádce a buhče do ňláiů 
ft k šibenicím. 

Tuto úvahu museli Jsme předeslat slov5m nikte- 
rým, ježto chceme vžnovat muži, kterého pokUdinte — 
dle naSeho minčni — za jednu z prvních hvizd nu 
obzoru Českého národa, kterého alespoň, pokud nim 
popřáno bylo, okem od předsudků protřelejším h\t 
déij na dějiny naSe, piede všemi osiAtnimi nejvíce 
milujeme. 

Známo jest, že až posud strana Jezo- b***'"1 "• 
vitská v církvi velikým způsobem hleděla pokaBU 
u našeho lidu jméno a památku muže toho, a poda- 
řilo se Jí skulečnč tak dalece, že mistr Jan Hus, jení 
umiel pro svfij národ a pro svobodu, a kterého 
vzděláni mužové všech národS, právě u svcho v 
nfho lidu, pro kter>' lak mnoho učinil a pretrpěl v ne- 
vážnosti byl, Že se jméno od nevědomé sprostoty jen 
s jakousi oSklivostl x-yslovovulo. Tak daleko byl m- 
kořeněn onen chytře rozšířený předsudek, že si aí 
posud málo kdo iroufal s úctou piisluŠící zásluhám 
& obětem tohoto mučedlníka o nSm mluviti, boje se 
stnré nepiitelkyné jeho, až posud panující hterarchtt 

Není úěel tohoio našeho ílánku, podati nějaký živo- 
topis mistra Jana Husa, dokonce by s« také mýlil len. 
jenžto by očekával, ie budeme veškeré cirkovn! uéei 
Husovo zastávati, a snad dokazovati, že se od katotic 
dogmatiky v niČem neuchýlil, a že se zde pouštěti b 
déme v rozbírání otázky, zasloužil-lí právem Jméno 
cfi^e, čili nezasloužil : samé to včci, na které my z naŠebi 
stanoviska ani zřetel nemáme, spokojujice se strany 
toho jen neomylnou pravdou, že jest v každém ohledu 



Mltlr Jmi Hus. 



ttl 



leňSf vina uchýliti so v néčem od dogmatiky kato- 
lické, nežli páUtí a mučiti svého, byt i chybiOícího 
uč«m bližního ! 
Zdi se nám vSak, ie až posud mistr Jan Hus 
pHIlš obmezené n Jednostranné považován byl jen se 
stanoviska katolicko-dc^matlckého a Ž« se zanedbá- 
valo považovati jej se stanoviska národního, politického, 
literárního, na kterémžto stanovisku se hlavní my nyn! 
postiivlme. Až posud byl obyčej n᧠pH vyslovení 
jména Hus Jenom mysliti na rozepře cirkevm', na půlky 
hierarchické: my v^k chceme okázati. Že pro náa 
Čechy byl Jan Hus dQležitéjši Ještě v jiných ohledech, 
n«í přiví v církevním, a že jeho zásluhy o vlast 
v národním, politickém a literárním ohledu, Jsou 
v každém ohledu veliké a zasUihujíci především naŠl 
veliké úciy a vdéČnosti. Mýlil by se ostatní velice, 
kdo by myslil. Že osud Husův a Jeho ohavné usmrceni 
pocházelo hlavní z příčin náboženských, píesvédčímc 
s«, že mnohem více tu Jiné a jmenovitě nirodní a 
politické pričiny působily. 

čas, ve kterém se vyskytl v národu niiSem tento 
znamenitý muž, dal by se asi v krátkosti takto po- 
psati. Za císure Karla IV., krále na^ho, velmi pečli- 
vého o zvelebeni národu Českého, nabyla vlast naŠe 
zvlá£té veliké váhy naproti Jiným zemím. Karel IV, 
hlede] ze všech stran vábiti do zemé užitečné včdo- 
mosti, tím a zvlásté založením vysokých Skol v Praze, 
stala se Praha střediStém jakýmsi nejen Cech, nýbrž 
i ostatních okolních z«mí. Praví ale tím počal se 
v zemi české a zvláJlí v Praze zmáhati velíce vplyv 
cizinců, zvližtě ale Némcíí, již dhve do zemí hojnými 
privUegfemi vábených, kteH počali velmi na újmu býti 

Itaiiltdi: P»UU«ft« tun tXL t\ 





■le jlĚ ifiiM prád 
Ittn neoiilefnost podefaqýA 
a ofnvé 
VoMbSHan * áotlĚáo toto 
ptavi oriitosb, v nistni Janu Huson spojD se 
ftoA nt^tíňaian vpIjrTtt Nfiatců, touha po 
a g wtaban i íiihého lidu, osmbOLevi jeho od 
zbogralá a nsvxdAiDi hjerarcUe %- jadan určitý a 
vědomý celek, jakoí vůbec tenkrát ani jedno bez ár» 
tiěfao obstáti nemohlo. 

Nic Deai DOvibo pod sluncem a visi M uatanírt 
opakuji: tak vkUme v mtstru Janu Hu5o\'i lnijiiiiÉl 




Minír )ui Ha*. 



339 



liberální a národní vSc zs jeho casfl, a skoro ve 
stejných okolnostech, jako I my nyní zase bojujeme. 
Mistr Jan Hus byl hlavnf původce toho, že Cechové 
dostiili převahu na vysokých Školách v Pn«e, on při- 
vedl lid k vidomi své národnf dfistojnosti, mistr Jan 
Hus Jest jeden z htnvních zakladatelů literatury Seské, 
on jest ten, jenž porazil v Čechách moc hierarchie a 
uvedl lid k pravému rozumént křesíanského učení ve 
hlavnich vécech,") on jest hlavní bojovník pro svobodu 
slova A učeni, ovSem ne v nyníjSfch formách, poné* 
vadi tenkrát ani tisk vynalezen nebyl, nýbrž oustnfm 
rozšiřováním pravd co vůdce na vysokých školách, 
co kazatel Pražský a cestující kazatel po rozličných 
krajích zcmČ a koneční i co spisovatel, Pružnost, 

Í kterou za líchto časů projevil národ český, a duševní 
Bila, kterou vynikl jako jedním rázem nade všechny 
ostatní okolní niírody, ukazují nám nejlápe velikého 
ducha mistra Jana Husa, jehož musíme patrnč uznat 
s považovat za původce víech tčchto pokroků. 
To co nyní až posud pozorujeme v Praze, totiž 
že Čechové jak v náboženských tak í politických 
vícoch liberální strana jsou, Němci naopak vždy z vét^í 
části reakce se drží, to bylo zrovna tak za času Husova. 
Tak na vysokých Školách byli všichni tri cizí náro- 
dové proti reformám Husovým, a spolu s jejích ode- 
jitím z Prahy, zvítězila hned na vysokých školách libc- 
rálni myMénka strany Husovy, a proti Husovi žalovali 
Již tenkrát nepřátelé jeho zrovna jako až posud proti nám 

') (NamyntiíM xde inul )ednoUÍvč ntlichernč odchylky. Jtko 
Ku př. pKjinulni pod oboji spúiobou atil., tcterč vU*lná ani Hus 
n«MUI. • lcl*r« uké bylj iím j«n snÁiiitiou iMt pouhou podst«tou 
laaU reforiMM.] 




Km) HMliíak: 



I 



žalují, ž« pfý toti£ svým kázáním plodí nenávist mexi 
Čechy a N6mci, Tedy ta taktiki^ s kterou se Nimci 
v drženi nadvlády a nadpráví svého udržet) cht^i. 
jest již velmi stará. A když stranu Husova se rázní 
opřela proti nekrestanskému vytuzování peníx ta od- 
pusiky, a nikteH mladí lidé dále než stuSno se v« 
své horlivosti pustili, dal tri české mladíky odprant 
tehdejSÍ staromžstský obecnf výbor, který byl toho 
času nSmecký. Hus sám se vyjadřuje o jedné sch&KC 
toho Času na radnici slAromi^tské proti nímu držoné, 
kterou přirovnává dle bible shrornáždSni knížf a mi- 
strA. Taryzeů a zákonnfkQ a starších lidu, >že lehko 
tu bylo Pálci vésti svou p>i s hrůzou zbraní a pomocí 
vSech praelátii a vSech Nímců, protivných 
pravdí Kristovi.* A po odejití nŽmeckých pro- 
fessori n studenti z Prahy. kdyŽ totiž Čechové na 
vysokých Školách tri hlasy již obdrželi, kázal Hus 
lidu ve svém chrámiS Betlémském : •Dftky, pochválen 
bucT Bůh všemohoucí, žeí jsme zapudili Nímce a 
máme, oČ jsme se zasadili, a jsme vftSzl. n zvlá&ti 
dijcujte panu MikuláSi Lobkovickému, ponévadž jest 
to vymohl ku prosbám našim u krále.* Že vSak to 
nemluvil Hus jen co slepý nijaký nepřítel Némcfi, 
nýbrž proto, že tím poražena jest moc utiskující nárad 
český a nodadoucí vsnikat liberálníjlSf mySIénce, to 
vidíme patrné z odpovřdi, jakou dal Hus na pfedhfizky 
svého sočení proti Némcům : Nená\isl mezí Čechy a 
Nimci Jsem nikdy nepopouzel, netwf zajisté jest mi 
dobrý Nímec milejSI, než Spatný Čech a byt by ten 
byl vlastni bratr mflj. 

Že se ostatné celá záš( Nimců pro hurtivé usikn 
viní mistra Jana Husa o zvelebeni Cechů a pro jeho 



Mlítr Jm tln*. 



3ta 



» 



Uberálnost proti jeho ostíbi obrátila, vidíme z toho, 2e 
si ani neuouíal Jo ftima jíti, aby nebyl někde na 
cesté od nich přepaden, íe též, když r. 1412 na Husa 
byU vj-dána hrozná exltomunikace papežova s naři- 
zenim, aby Jej véíicl jali a spálili, aby též chrám 
BetJ&inský, jakožto hlavní stredištá liberálního kníž- 
ttva zbořili, když puk Hus nicméně přece v Praze byl 
a kácal, jenom Nřmci Praížtl chtill vykonat loto pa- 
pežské narfzeni. V bist. univer. Pražské, vydané od W. 
W.Tomka,') z které tato data vyjfmáme, stojí o tom: 

■Nímcl Pralčtt cbtíli dle rozkuu bulty sáhnouti také 
na Husoru ofobu, 1 sebrali se svolcmm koaŠctů bluČnJE 
o samém posvicvni (2. Kjna) všichni v edini a s meči, 
■amoEtřdy, ludliccmi i jinou ibranf. Tež sbitili se Ic OeUíniu, 
kdyi právě Hui> káial a chiíli jej jmouti; neí lid na kótání 
ihromáidiný, ač betbranný, s takovou prudkosti se jim 
opM, le M zahanbením tpiání museli u<!toupilÍ. T«ly shro- 
máidlU se brzy na to na radnici a uzavřeli buUe ladoit 
uŽinltl, co se týk^o roibofem kaple Betlítoské, česká obec 
však oboHta se a phvoliti nechtěla, naSet oni o své vůli 
toho uSiniti ned&rířoratl se.« 

Z toho si nejlépe mďže vybrati každý pravý stav 
včel, a jestli nynújši ncmcčtí spisovatelé pravdu nu^i. 
když praví, že Nčmci u nás byli rozšiřovatcič kultury. 
Musíme totiž védčl, že právě stránka Husova vŽdy 
hlavné dt>ala o poilčeni lidu, že též HU9 hlavně si 
sakládal na kázáni, kdežto toho času u katolíků více 
na Jiné ceremonie se drželo it kázáni s« zanedbávalo; 
jevi se tedy samo, kdo byl rozáiřovutel a kdo utlačovatel 
VZdžIAnl. 



■) W. Wladhwoje Tomka Dije ualversiljr PraiakČ. V Prasi 

isia LWft, 



atň 



Kktft Hnlifak: 



4 



že vSak Hus kone&ií na snčmu Kostnickém 
upálen j«5t navzdor cisar^ému bezpečnost jeho xa- 
ručujícimu slovu, toho byli, jak se v tom vMM 
svédectví srovnávají, opét hlavní příčinu jeho národní 
nepřátelé, kteří se ze všech stran na snfim sjeli i 
proti Husovi tam z veliké čósii Tate^nS svídiill, meii 
jiným i tak IŽivi^ a nemotorně, £e sebe vydával Hus 
xa Čtvrtou osobu boískoul! 

Stí z tčchto nékolika okolností vidi každý, jak 
velikou rolí hrála při náboženských rozepřích tichto 
nářOdnl ziU, a každý ncprcdpojatý a dále hledící vidí 
v tom pořád se opakující boj naších přcdkij o svou 
národní bytnost a samostatnost. Jak dalece ale byl 
Hus zastavatelem a bojovníkem pro svůj národ, jc\'( 
se nejlépe z toho, Že jsa brzy před udělením Čechům 
tri hlasů na universitě těžce nemocen, své tehdejší 
piátele u něho shromážděné prosil, aby, kdyby on ' 
umřel, věrně stáli o spravedlivost a osvobozeni svéhoH 
národu, Že to nebyla jen pouhá slova, dokázat pak ~ 
později pH smrti své, že ještě vždy jen na svou vlust 
myslil až do poslední své hodinky, jak se to ukaztjjc 
z jeho psaní, z kterýchž tuto některé výjimky podáme. 
Piše( mistr Jan Hus k pánu českému Janu z Chlumu,^ 
jenž 5 nim do Kostnice byl táhl: | 

Nejmilejší příteli a příitní milj nejvěrnSjSi Jene, 
za tvou upřímnou služuu já U dosti děkovati nemohu; h 
ale Bůh ti to hojně odplatí; prosím té neodcházej, aifl 
má pře skončena bude. Mě bude tišiti, když mne 
sami na hranici jití uvidíte, nežli abyste mtlí sly&et^H 
ie jsem podvodné a lstivě pravdu zapřel. — Pozdrk^^ 
vuju všecky mé přátele v Čechách, a vyřiď jim ode 
mne, aby se za mne modlili k Bohu, jenž by mně 



- -■ 





Miati J«n Ihif. 



«ST 



dodul k pFetrpĚltvému sn&ieni všech obtížnosti 
Eal&hí, abych také bez replinl mou hotkoa smrt o2e* 
kával. — Mimo to tukč všecky učitele a. společníky 

Í přátelsky Ž4dúm, aby v poznané pravdě stAll setrvali. 
I Pak jiné psam' ke v^cm kr<uunfim: >Jan Hus, 
učitel písma a v nadějí služebník BoŽ(, louií, aby 
v&ickni vénd v Čechách, jenž Boha z celého srdce 
milují, ustavičnž v milosti Boži přebývajíce v ni život 
svůj skončili, a po smrti věčného blahoslavenství do- 
sáhli. Statí se ! V Elohu nejmilejší věřící ! nejen vás, 
kteří jiným přikazujete a nad nimi vládnete, ale také 
vás, kteří jim poslušnost povinni jste, bohatí i cbudi, 
vás vžecky prosim a napomínám, abyste nejvyššímu 
Hospodinu poslušní byli, slova jeho v uctivosti měli, 
je rádi slySeii, a s živobytím be^ ouhony pilné za- 
chovávali. Přosím vás. nespusftež se pravdy slova 
ťožlho, kterou jsem vám podie psaného zákona jeho 
výkladu Otců nejen oustnČ kázal, ale uké písemné 
vykládal. — Prosím vás, ctěle a milujte knéžl, jenž mají 
mravy bez ouhony a šlechetný život vedou; zvláŠté 
ale ty, kteří na vinici Páně hodnž pracujíc, čisté slovo 
Božt zvěstují. Ale varujte se lstivých lidi, nejvíce ne- 
šlechetných a necnostných knéží, o kterých sám 
Spasitel praví: že zevnitř m^l oděv ovčí, vnitř pak 
Jsou draví vlci. Vrchnosti a pány přOsím, aby s svými 
ubohými poddanými milostivě nakládali, spravedlivé 
• nimi jednajíce. Měštany prosím, aby povinnosti svého 
stavu svědomitě plnili. Řemeslníky prosím, aby Jsouce 
v bázni Boži živí, pilné svůj obchod vedli, čeládku 
žádám, aby svým pánům věrné sloužila. ~ Předeviloi 
ale nejvíce prosim učitele a kazatele, aby nejprve sami 
počestně a šlechetné Živi bylí, pak Um příkladem svým 




»S8 



Kare) HiivIScki 




uticdlniky své k cnosti veiilí. Jim príslusf uiedlnlk)- 
vyučoval, jak se mají umvní oddat, ne pro tikomstvi 
a marné důstojenství, nýbrž ke cti a chvále Boii, 
k užitku obcť a svému vlastnímu btahoslavensn^ ; ne- 
více ale v nich vštípit mají bázeň Boží, kteráž Jest Káklnd 
moudrosti. Všecky studenty při vyšších škoiách. í laké 
všecky jiné Školáky napomínám, aby svým mislrilm 
ve všech Šlechetných vécech poslušní byli a jejicti 
přikladu následovali ; oni se majf pilní v uminí cvi^t. 
kterým by po čase cest Boži rozmnožili, sobě a svému 
bližnímu prospéénou službu prokazovati mohli. — Pii 
tom vás také všecky žádám, ab>'ste vysoce uTOzenénu 
pánu z Dubě, Janovi z Chlumu, Jíndřichúví z Plumlova, 
Vilémovi !!ajeci, Mtkulá£ovi a jiným zemanům českým, 
moravským a polským, zvláště ale ončm dvoum 
prvním vděčni byli, že tak snažně o mé vysvobozeni 
pracovali, pravdu Boži zmužile zastávali, a kolikráte 
také celému shromúždéni tomuto na odpor se stavili. 
Jim všecko můžete vcHl, co vám budou vypravoval; 
oni jsou očití svědkové všeho 1 Oni pH každém vy- 
slýchání přítomni byvše slyšeli, co Jsem nepřátelům 
mým na články mnč pnčténé odpovídal. Oni dobře 
ví a budou vám nepochybné vyptavov&i, kteří z Čecti 
byli moji žalobnicí a Jak bezbožné lži proti mné před- 
nášeli. Od nich se dovíte, s Jakým povykem celé 
shromáždéní na mne pokHkovalo; co a jak jsem na 
otázky mni dané odpovídal. Jen se ptejte téch svédkíí, 
oni vám jeSté více véa' vypravovali budou. — Koneiní 
vá$ prosím, abyí>Ie se za římakého a za vašeho krále 
(Václava IV., jenž byl vždy jeho podporovatel), Jakož 
i za jeho manželku, královnu vaŠi, horlivé k Bohu 
modlili, aby ten milosrdný Bůh s vámi a s ntml aa 



I 



< 



Mi«lr Jin llu*. 



3žfí 



vžky vSků přebýval. Amen. Toto psaní jsem psal 
v ijilkH n» rukou a nohou poutamí skličený, očeká- 
vaje po Ifech dnech ortel smrti, jejž sněm na mne 
vj-nese. Věřte, ie se té t«k ukrutné sentence ne- 
strActiuji, mimt k Bohu důvěrnost, že mne noopusti, 
aniž dopustí, ahych pravdu slovu zapřel, nebo bludy 
mnČ falešně přičtené odvoliti. Jak mttustivé Pán Bfih 
M mnou nehodným služebníkem svým nakládá, a mne 
v nejnebezpečnějším pokuéení pomáhá, někdy zřetelné 
poznáte, až se po smrti ve věíném blahoslavenství 
sejdem. — O doktoru Jeronýmovi, mém milém a věr- 
ném tovarySi nic jiného neslyiím, nežli, že také 
v bídném žaláři leži, oíekávajc urtel i^mrti jako já, a 
to pro čistou viru, kterou vám Čechům náležitě vy- 
kládal. Nicméně ale, někteří ČeŠi byli naši nejhorší 
nepřátelé, jenž nás do rukou nepřátel vydali a do 
okovů vrhli. Vy pak ale modlete se za ně, aby jim 
Otec nebeský odpustil. — O to vás také, zvláště Pra- 
žané žádám, Abyste se o kapli nebo kostel Betlehem 
bedlivě starali, by v něm, jak dlouho se Bohu líbiti 
bude, slovo bozi se kázalo. Satanáš se nejvíce na to 
místo rozhněval, znsmenav, ie v něm panstvi a moc 
jeho největší škodu trpilo; proto také všecky jiné Ta- 
niře a kanovníky proti tomu místu popudil. Já ale 
doulám, že Bůh ten svatý dům sv^ zachová, podle 
své nám nezpylatelné vůle, a také udělí, aby v něm 
budoucně svaté slovo jeho Jesté více užitku skrze 
jiné přineslo, nežil se s mým slabélio člověka pHčl* 
něnfm stalo. Tato pak jest má poslední žádost k vám: 
milujte se ve spolek, pravdu žádnému nezame2t)}te, 
pečujíce, aby nábožní a nevinni násilně utiskáni ne- 
byli. Psáno v pondělí v noci před sv. Vftem, t. j. 
10. června a věrnému příteli dané.* 




880 



Kuti HavUiak : 



A psaní ke svému pHtali Jindricbu konď témtía 
slovy: >Nejmil«jšt Čechově! budiž s vámi i se mnou 
Búh, pro Jehožto ^ákon nyní trp{ tv^, nqlmit^ 
Jindřichu, opravdový pHtel, Jtin Hus.> 

Již mfsto ono v dopisu mistra Jana, aby vdiíi 
byl) í polským pinŮm, kteH se ho na snému Kostní 
ckém i^imali, upomínA nás na jednu vážnou, aŽ po 
mulo vytknutou okolnost, že totiž liberilni národnli 
strana česká. Jejížto hlavou byl Hus, Již toho Usu 
míla vždomi slovanské b že též se této myšlénky 
tenkrát prakticky uchopila. Jisto jest ku př., že si 
denti polití a uherští (a Jak se zdá ubersko-slovanM), 
kten byli éástí cizích národů na vysokých Sk<Aá 
v Praze zůstali i po odtaženi německých, Že Mf 
s tím spokojeni byli, že Čechové na vysokých ákolácli 
v Praze vládli a že se s nimi dobře srovnávali. Že se 
ostatně v Praze zakládaly lltevskč a polské b' 
Jest povSdomo. 

'ťaké již 7.6 žaloby, kterou zpátečnlcká 51 
knéžů, vidouc, že král Václav IV. opravám nadržuje; 
že též lid a velká £ást liberálnčjšiho kněžstva s Husem 
držf, podala v kimé u papeže, a kdežto praví, ž< 
Hus své škodlivé zámysly rozšiřuje po rot- 
líČných krajinách království Českého, pol- 
ského a uherského, též markrabslvl morav- 
Kkébo, vidíme patmý důkaz o praktickém již spojctti 
slovanských kmenů. Uo Němec se nic z toho ne- 
rozšířilo. 

Mistr Jeroným dokonce cestoval po slovanský 
zemích, jmenovitě v Polsku a na Litvě mezi Rusin/^' 
kdežto kázal a disputoval o opravách a přátelsky se 
choval k církevním řádům řecko-slovenským. 



lUrtj^i 

iiul«1 



le- I 

it I 




M\ttt Ji8 Haf. 



m 






Z Vidní konečně dávali výstrahu biskupu a ka- 
pitole Záhřebské před českými mistry a studenty, 
z Čehož patrně vysvítá, ie bud naéi měli úmysl pů- 
sobiti i na Jihoslovany, aneb že již to dokonce učinili, 
ačkoli nám o tom známé dájtny nic nepraví. 

Kejzrejmžjšt svddectvl ale jest dopis Jeden uni- 
ersity Pražské k hejtmanu zcmé moravské, panu 
t.ackovl z KrAvar, příznivci Husitů, ve kterém žalovali 
na Némce Holomoucké, kteří roku 1415 jednoho ouda 
university, Jana, pro vir\i upAlilí. Jmenují to ve svém 
dopisu ktivdu sobě a v&emu národu českému a 
moravskému, ano 1 slovanskému učiněnou. 
Patrné to tedy vědomi Slovanstva. 

Abychom působeni Husovo se stanoviska liberál< 
nllto náležité mohli objasniti, musíme jíž zasáhnouti 
na půdu církevní, ačkoli ani tu nebudeme se dotýkati 
dogmat samýcli, nýbrž jen hierarchie a discipliny. 

Nechceme vůbec ani tvrditi, že by se 
Ihift v nič«m nebyl uchýlil od učeni církve 
katolické: to však jest jisto, že v hlavních vícech na 
kterých Husovi a jeho slraiié pravé nejvíce záleželo, 
docela čisté a dobře katolicky uČil a že jeho tehdejší 
protivnici, klei-f tenlcráte za pHsné a pravé katolíky 
považováni byli, právě byli kacíři pudle tiynéj^ho 
Učeni v^ch moudrých katolíků. Tak ku pí. deflnici 
cirkve katolické, kterou tenkrát Husovi protivnici po- 
stavili, totiž tcirkev katolická, jcjižto hlava 
Jest papež a tílo sbor kardinálů,* nebude nyní 
Žádný moudrý katolík za pravou uznávati. Musíme 
ku pr. védčt, že dlouhý čas panovalo mezi nejvét&i 
£á»ti katolíků to hrubé kacířství, žepapežneomylný 
jest, což si nyní jenom ještě nékteri ultrahterarchové 



KpIJIMIr «t. 




!I3£ 



Kftrd Havltitk: 



a ultramontáni a to jen s obalem učiti trouraji ; v onich 
kosech ale by byl mnohý nevířící v neomylnost p« 
pežovu £a kacíře platil. 

RovnéŽ tak ast jest to s neomylností ';p'*»'r 
církve katolické, která vlastně pmnic ne> 
znamená, protože není nikdy na Jisto a zcela sroz- 
umitelně určeno, cojest církev a kJoJest církev, 
Zvláště kdy tato neomylnost církve má [ficj do n^iké 
souhlasnosti uvésti s hierarchickou autoritou. Jest 
ku př. jisto, že tehdejší papež Jan XXIII. byl v kaidéra 
ohledu špatnější katolík nct Jan Hus. Od té doby, 
co církev katolická ve správním ohledu despolicko- 
monarchického řízeni se držS, jest patrné možná, že 
na poručeni hierarchie právě kaciístvi za pravovároost 
držáno býti musi, a že nejpravověméjSI katolík, kdyby 
tomu představení církve chtéli, za kacíře se vyhliisk 
Všechno to vidíme ncjjasnéji na mistru Janu Husovi 

Hlavni véc. která zavdala příčinu k vše- 
likým tém událostem smutným, byly od- 
pustky vydané toho £asu od papeže na vojnu pi 
králi neapolitánskčmu. Zkažení papežové tehdej^d 
ia&t zneužívali vilbec moci církevní k v£cem vtH- 
ským a jmenovitě vymý^eli všelikýxh prostředkil na 
sehnáni peněz, k čemu zvláité jím dobře slouiQo 
tehdejší prodávání odpustků sa peníze. Tehdejší papež 
ledy, jsa s králem Neapolltán^ým, s jehož zemími 
papežské hranici, ve sporu, exkomunikaci (kletbu) noA 
prohlásil, vyzval proti němu křižácké taženi, a dil 
každému odpustky, kdo by proti neapolitánskému kfáb 
táhl neb penézi na tu vojnu přispél. 

To jest tedy asi tak, jako kdyby nyní "^^^ 
nijaký farář, maje hádku se sousedem svým 



Kpltlotj 3t 



fOtt^ 




Mlslr Jm Hu. 



snfiradu, tohoto souseda nechlil do kost«U pustttl, 
srnu svátostmi posluhovAtl, kdyby kázal, aby se ostalnf 
jeho ovilčky na onoho souseda sbéhty, jemu vybily, 
římí hHchQ svých odpuštění dojdou. Jestli pak by 
který katolfk (nni tiguriány nevyjímám), nyn( za naiícb 
&tsů jednáni takové nékterého Tará^ schvalovati »e 
opovážil? To samé ale učinil tehdejší papež (byl to 
však tehda v^becný způsob celě hierarchie, zneužívati 
moci církevní ke svým privúinlm neb vůbec svhekým 
oučelfira), náš mislr Hus se ale proti tomu co nejrázn^i 
opřel, a učil rřcjmi. £e víríct nejsou povinni poslouchali 
rozkazu papežských. pokuJ se nesrovnávají s učetiim 
Kristovým. 

Hlavni věci, které mistr Jan Hus namítat Wfcoiy 
proti této bulle papeže Jana proti kráJi nc- 
apolitánskému a proti papeži ftehorovi, vyjímáme zde 
2 Tomkovy hist. univ. pražské následující: Pfedn£, že 
jmenuje papež Ladislava a Řehoře kacíře spravedttvýra 
soudem božfm zatracené ; kde že jest důkaz, ž« je za- 
tratil Bůh? Za dnthé, že je zatracuje papež i s potomky 
jejich až do Čtvrtého kolena, tedy i lidi jeŠlí nenarozené. 
Dále, Že povzbouzí papež k boji proti kfesfanům, což 
nesrovnává se s mírným evangelium Kristox-ým. Ž« 
udiluje bulla odpuáténi hHchů, nečiníc rozdílu, Jsou-U 
Li toho hodní, kteří se odpustků činí účastný, ježto 
v tom způsobu žádný s jistotou včdétl nemůže, tsou-U 
jemu co platný. Že žádné modlitby, žádné milosrdné 
skutky, nni kázáni slova božího, ani Čteni mŠI mísu 
v táto bulle nenalézá)), než jediné peníze za odpustky. 
Že kdo nic nedá, bytby jakkoliv byl dobrý, neobdrif 
téch odpustků ; av^k prý to velmi dobře ; rteb že pra- 
vým vnuknutím božím spravedliví se vynímají z těchto 



Kartl HftTliMt: 



liJvých odměn. Mimo to, že všichni, kdož co 
stejnou msjí odmSnu, totiž úplné zbaveni pokuty a 
viny. Že bulla plat vysazuje za odpuStínl hHcbi 
proti rozkazu Kristovu : darmo jste vzali, darmo dAvc^b 
Že ncnj žádnu zminka, aby se lidé vystříhali hnchft 
aneb živi byli dobře, nýbrž že znčji odpustlcy pouze' 
v^m, kteří hříchy své vj-znají a )Íoh lituji, což k f>d- 
pušténl hříchů není dostatečné. Také že touto bullou 
ruif papež všecky předeSté odpustky, meEÍ kteréž path 
ku pr. odpustky od papeže Alexandra V., teprv nedávno 
na pét let, posud neprošlých, udélené ; což jaký ne- 
smysl, nby jedno odpu^tínf hřfchii mfilo druhému pře- 
kážeti na tom samčm ilovíku. Koneční sni obyčejni 
zavírka papežských bull neušla posméSnému vtipu 
Husovu: •Protož žádnému člověku nebuď dovoleno 
tento níí list rušiti, aneb skutkem opovážlivým jemu 
na odpor se postaviti. Kdož by pak zkusiti toho se 
opovážil, ve spravedlivý hr.čv boha všcmohoudho > 
svalých Petra a Pavla apoštolů, viz. ze upadne 1< Coi 
kdyby Kristus, pravý Člověk, aneb nSkteiý svatj- s nebe 
' sstoupil, a těchto lakových véct v butle obsažených 
všech neschválil, zdali též upadne ve spravedlivý hněv 
boží a svatých dvou apoštolů ? Naproti tomu bulla pře- 
dešlého papeže Alexandra o odpustcích. že rovni 
zavírala se oněmi slovy, a tento člověk, papež, miSi 
ji novým svým listem, že se neostýchali 

Hus ostatně napomínal i v kázáních "!"*••'» 
často lid, aby za tyto odpustky pentze nedávali. Ktci 
katolík by za našich Časů nedal ve v£em tom úplní 
za pravdu Husovi prolí papeži, přece v^ byl za lu 
do strašlivé klatby dán 

a sice -aby vSichni věřící od 



i 



SiB 



:a 



Kiftr Jut Itm- 



fana Hil&a v jtdlc, pití. mluveni, koupi a prod«fÍ. 
ibcováni, do příbytků pnjímáni, ohnč n«b vody po- 
skytování u všech jiných milosrdných skutdch veřejné 
i soukromě &« vystřihali, a nejen jeho, nýbrž i domácích 
čili íeledi jeho, aby W sluihám božím DepHpouitěli, 
pod trestem též klatby na každého, kdož by jini£e 
učinil. KJyi by Jan Hus aneb tovar>'9i jeho dvacet 
dni v tomto okresu setrvali a se neobríLtiU. má tato 
klatba ode vSech správcij kostelních znovu býti ztí- 
žena oznámením v kostelích každou nedéll a svátek, 
svfiky rozsvítíc a na zemi uvrhnouc. Také kdeŽ by 
se pak Hus neb tovaryši jeho zdržovali, v tom místi. 
místečku, vsi, hradě, majf tak dlouho, pokud by tam 
byl, i (aké ještě den po jeho odjiti služby boží býti 
zastaveny. Když by k novému napomenutí i pak ve 
1 2 dnech se neobrátil, má taková zépověď služ^ bo- 
iich je^t£ jednou býti obnovena, tak aby po odjltl 
jeho z místa jeSt£ tri dni trvala, v kterýžto Čas nemi 
svátostmi býti posluhováno krom večere Páni nemoc- 
Tiým, a služby boží přt zavřených dveHch býti držány. 
vyobcovaní pak od nich býti vzdáleni. KdyŽ by Hus 
v té klatbž zemřel, nemá mftl cfrfcevniho pohřbu ; pakli 
by byl pohřben, aby use byl vyhrabán, aby Husovi 
žádný v kaciřstvf jeho nenadiioval ani jeho podpo* 
rova), nýbrž aby jej věřící jali a k soudu odevzdali 
arcibiskupovi Pražskému nebo biskupovi Litomyšl- 
skčmu, aneb aby jej sami soudili a upálili; dále aby 
pak knple Betlémská zb;jřena byla a se zemi srovnána, 
by v rU kacíři své doupě míti nemohli, poněvadž 
v ní Škodlivé uČení se rozsívalo a odtud velké množ- 
ství věrícicb zprzněno kacířstvím.* 

Kdo vůbec porovná tuto strašlivou a nelidskou 





399 



Ku* HavUÍ«4i: 



Kpiltolx H 



klatbu s nařízením pána JcžfŠe, abychom mil 
i své nepřátele a jim dobře činili, má jisté pékný 
obrázek o kresfanském smýšleni a rádénl hierarchie 

O sprostnosti tchdej&lho smýšleni mezi 
kKtolIky 1 knéži samými podává nám dosta- 
tečnou svžtlost to, že Hus opHti se musel proti knižlm 
vychloubfijícim se, 2e oni každodenní dúlajf Boha, kromě 
toho vytýkal jim Hus ve svém spisu o ^esti bludech, 
ie chti v pannu Mbiíí neb v jiné svaté neb v papeže 
tak vířiti jako v Boha, že mysh', jako by méll starSlch 
svých biskupa, pánu a jiných vladařů duchovních 
i světských ve vŠcm poslouchati, cožkoli pHkáži bui 
si to dobré neb zlé, což se ale s vflll boží nesrovnává, 
kterou musíme a máme více poslouchati neŽ vSechny 
lidi z celého svéta, dále že hříchy neodpouští knéi, 
nýbrž Bfih, a knéz že jest jen toho ohlafiovatet. 

Při každé příležitosti snažil se též Hus r.piit^yj 
papeže jen co Člověka představiti, neb sku- =^-* 
te£né toho času se papeži néjaká skoro božské ůOa 
proukozovola. Vůbec má celé snažení Husovo ten ráz, 
Ž« chtěl zničiti slepé posluSenstv! k hierArchii, kterého 
talo jen ke svému světskému zisku z otupeni lidu 
zneužívala, nepovažujíc toho Času náboženství za nic 
jiného než za svou dojnou krávu. Proto také byl Hus 
u celé hierarchie v uikové nenávisti a to jest jediná 
pHčina jeho ohavného usmrcení a mučednictvi. 

Pravé proto musí mistr Jan Hus v očích 
každého liberálního a poctivého člověka tím 
vét^í úcty nabýti, j^ožto zastavatel liberálního smýá' 
leni a osvČly lidu. Despotte jest jen jedna na ccténi 
světě a( si má roucho náboženské neb vojenské, neb 
byrokratické neb aristokratické: ťičel její jest vŽdy 



• 



i 



EpiIlMtyl^ 



I 




MMtr Ju Hul. 



J37 



jeden a ten samý, totiž zneužívati lidstvo jen za oistroj 
své Ubovjile a svého Špinavého prospěchu. Despotie 
ale v rouchu náboženském jest ze ii^ech nejhorší a 
nejnebexpednéjíí, neboť zneužívajíc rouhavým zpiSso- 
bem jména Božího, ukrý%'á WdomotTiÝ jed sv&j do sva- 
tyni B saslepuje nevzdilaný lid. Proto vidimCr Že de- 
spotie svitská vidy považuje despotii náboženskou za 
iiejprospéšnžjSiho spojence svéhij, vidíme, že vždy, 
když počne s« v lidu ujímati nějaké liberálnžjší smýš- 
leni, hned despolte svétská vyšle jezovitj' a liguriány 
na honbu proti takovým svétlejíim zásadám, aby zase 
poznenáhla zastřeli všechno svým £«mým rouchem. 
Považme jen pozorným okem Časy naU, tyto ni všech 
stran icb se vyskytující misionáře, tyto nové zázraky; 
vrafme se něco nazpét v naSi České historii, kterak 
po porážce Cechfl přiŽIi hned jezovilé, sbírali knihy, 
drželi missionárské kázání a hlcdČli všelikou upomínku 
na předešlou svobodu utopit sv^-m kcjklířstvim: ejhle 1 
všechno jest pořád stejné, všude ten samý úmysl a 

ř'ude ty samé prostředky. Despotie cfrkc-ni jest vždy 
stra despotie svétské, jedna bez druhé neobstojí a 
lna taki klesá s druhou. 
Proto také obč tylo despotie tak velice KpUwIí" 
nenávidí Husa a snažili se jméno jeho u našeho lidu 
nevzdélančho a v historii nesečteného lidu co né- 
jakého zlosyna zohyzdili, myslíce, že s osobou jeho 
porazí též I blahonosné myšlénky od ného do národu 
vicfpené. Nám ale, kteH se snažíme o spravedlivost a 
svobodu Jak duchovní tak i světskou, kteří chceme 
pravé a čisté, človéka u§lech(jj)Cl náboženství a pocti* 
x-ou dle viJle lidu a k blahu lidu zařízenou vládu, nám 
vslce na tom záležeti mus!, aby se lidu strany tohoio 

IU»U«cl> : PoltllcM (plij Ilt. 32 





RIU 



Kar«l HiTll««k: 



n 



velikého muže, kterého nám všichni VKdíUni njli 
bodní národové závidí, oČi otevřeli, aby náš celý národ ^ 
v mistru Janu Husovi poznal zase svého nejvJrnéjiiho fl 
pntele a otce, jenž lásku svou k národu českému a " 
k pravdě ncjvétši lidskou cenou se svým Životem ochotní 
naplatil. Jako takového, ctili jej naši předkové pres 
200 let, A Jen zase dvoustoletá duchovní ■ svétská 
despolie mohla tuto zakorenélou a saslouienou údu 
zniéitl. S časem svobody navrátií se zase stará úcta. 
Obraz mistra Jana nemíl by v žádném obydli pravého 
Čecha chybéti, a každý predstaviž jej mládeži, co při- 
klad nejhodnější k nástedovám', co pravého ctitele Boha 
a pHtele lidu. Nehleďte mnoho na zlostné řeČi zn3l^»- 
ných a zaslepenců, kteri vám snad budou Husa dle 
obyčeje z absolutních časQ malovali co kacíře: Bilh 
jest svédek, že by to jinak stálo s katolickou vírou, 
kdyby byl každý tak hodný katolík, jako byl Jan Hus! 
On sice učil, že se má kněžstvo odřfci zbytečných 
statku, kázal prnii jejich hrdostí, ctižádosti, lakomství, 
urputnosti, obžerst\-í atd., prohlásil vybíráni plntQ za 
udělování svátostí za kacířství, učti, že máme poslou- 
chati více Boha, než Udl — a zaplatil toto své nebez- 
pečné učeni smrtí. Kdo jej proto tupiti chce. budiž 
tak, tuším ale, že nás bude více, kteH Jej budeme 
to ctltl. 

Kdo v&bec zdravého ponětí o v3ech těchto vécech 
nabýti chce, tomu radíme, aby si přečetl v Džjich 
universityPražské vydaných od W. W. Tomka 
(nákladem Matice r. 1849) od str. 134 až do strany 
242, tam zajisté najde nejlepli a zcela nestranné se- 
stavení všech události a mďže si pak sám dle vlusi- 
niho rozumu pomysliti, kdo byl mistr Jan Hus, a kdo 







MlMr Jmn Hub. 



jsou jeho nepřátelé a tupiči. I životopis jeho, který 
sepsán jest od katolického kněze Z i 1 1 e *) za časů 
císaře Josefa II. a nyní přeložen od Sotnmra vysel ne- 
dávno česky v Praze, dobře v tom poslouží: nejlépe 
arci historie Palackého,') až bude totiž vydána, což 
snad nebude již dlouho trvati. 



') Obitrný ilvotopis miitra Jana z Husince vůbec Hus zva- 
ného. Ula Aug. Zitte vzdělal J. V. Somnisr. V Prase 1650. 

*) Fr. Palacký: Dijiny národu Českiiho v Čechách a v Muravé. 
Uílu III. iástU 1. Od r. 1403 do 1424. V Praze I8SU. 



32. SI.UŠÍ-LI PRÁVA OBČANŮ VyMfeŘO- 
VATI PODLE DANÍ? 

(Slovan I U. sin t. 1B60. Sv. 7. S. llflO— 1167.) 



K. B. Z některých prfpisfi mŽli jsme pHIeŽItost vy 
rozumíti, že n&i v Jednom z předešlých svukú Slo- 
vana vydaný článek o daních: >Kdo plati vlastni 
největší daně?*') nebyl jcštč dosti jasný a pře- 
svědčující, a íe jmenovití mnozí plece ješté nepocho- 
pVJi neb uenatl nechtějí pravdu tam od nás ztvrzenou, 
Že totiž gruntovní daň neplatí celou ten, kdo used- 
lost drží, nýbrž z nejvČtSÍ Částí ti, kterl jeho obili a 
Jiné polní plodiny kupují « zpotťebi^í. 

Tato sice až posud ne všeobecné uznaná sadu 
vyjasňuje se nejlépe tím, že dříve pokud ješté slity 
neměly tak mnoho v>'Ioh skoro kromě daní gruntov- 
ních jiné danfi ani v obyčeji nebývaly, z čeho vysvitl, 
Že se již tenkrát gruntovní daň považovala Jako za 
vSeobecnou Živnostní, která, ačkoli se vlastni nevy- 
bírá ode v^ech občanů, nýbrž jen od mi^itfil^ gruntů 
přece se konečně vy^í cenou oblil n« váechny konni* 
menty ((. j. poťrebovatele) přirozenou cestou rozdélf. 
Mnozí scitoici navrhovali je&tč v nejnovfijilch časich, 



á 



4 



*} Vis áů tu. s. trn. 




SluiMI prén »b£«i& vfmiioitxi poli* dnnn 



341 



I 



aby přestaly všeliké Jiné dani, a «by stát celou svou 
potřebu roEVihl jen na půdu, t-j. na grunlovnlky, tak 
íe prý se na nejIacIníjSl spůsob daní vyberou a Uké 
nejlépe na veškerý lid rozvrhnou. totiiS přiražené zcela 
přirozenou k cené obilí. Takový návrh — jehožto pro- 
vedeni ovšem nemůžeme schvalovati — povstal arci 
jen z hlubokého přemýšleni o nejkratším a nejlaci- 
nijifm ipůsobu vybíráni daniS, ') aviak již, že navr- 
ženo 10 jest, svédíi ppo pravdivost toho, že celou 
gruntovní dafi neŠkoduje ze svého ten, kdo ji státu 
odvádí. 



') [Pro lepil vjrroKimtní Mhomusime podotkamtl, Ic utai pro 
obSuy IbonUjM, >tlt]řin tpúsobam ■« polltbní pro aut výlotir tů- 
prftvu)!. l>cJaM loma, i* ku pf. jMu kmisKí výlohy IDO alL xL 
•tr. rotaí. Kdybr stát moM cal/ch lích 100 nlUodA opMHU Jan 
s d«n4 gniDlavni, domovní, IívdosIbí, t kdyby tuto d«A obt<tii př«d- 
•Ikvcni vybírali * fta áo stáloieh pokladnic odvidíU, soimmI bjr 
ktát kromě nulého poítu karavnich úrednjkíl iUat Jini yjMlf m 
uopMliMí tóebto lOO oriUopíí uClalti. - D^im torna ale, !• bjr 
atát ail 30 nIL M své roínj po^bj? opaiřiii ebtěl dani potnrai 
(akoisaai): Ml jU(o ]mi, I4 ku pruved«BÍ tobo bIuím, na dotilidtu, 
koatroln atd, valni tmuanaty poUl úředalkú a itriiiuki paútbnf 
iot, k(«rý bf M íinik, kdyby Uto dané nebylo, Mpatfabaval, 
a dejme tomu, le by udrženi těchto iiředBÍkÍ a feSdiU račni Ml 
10 BiL tták), ta( jii palmo, ie ImI 40 mft iL platU máti mM» 
patfebajab 30, I j. ie vyblrini oofi* 90 potfebi^ ad. lUfi opit 
10 jiných aiilionú. ktwč beatobo um Hd Mplstlll máti, • huň by, 
kdyby m daň jbák rotvrhl*. Dšetnil motil. Kdyby al* is pl. ^ii 
M potlabnycfa 100 siL výloh roini Jn ec ntt. pH|árf «4i,ftAf«». 
Jioiafa 40 mil. M ryp«jiil. nahliži kaidý, fa Jfi « ■-- mfa n«B 
potleby ktitni při oicjn^cb okolnnilaffc b«dM lOS aA, pMMá« 
UuenMy «a vyfrCjc^ných 40 nrU. k Mátnte výkbta ifliuMLi . - 
M«ni lady ll»»Hjoo pro obiaoy, m jaký (piao* ac lýloMy «.f. 
iipalhiji, a proto )il nimi amňtm m paldUtMé aaflMjHwt . '.. 
\,fUm a pra obfiaoy n^UubáHlm ^4Mtoi Mnrtn. Jm. : 




343 



Kwel H«<rlií«k: 



OsUtnž je»t známo, že pH každém ho«po<]ÍTShň, 
když jeho výnos vypoíítati se chce, vždy se k ostat- 
ním výlohám i dané (kontribuci) počflajt, nadež po 
odnižce tichto se procenta výnosu jevi. Jest oviem 
lH\(o udati, v jakém spdsobu se kontribuce k ceni 
oblil sama přiráží, proto že na cenu obiU mnoho ji- 
ných okolností vplyv má, jmenovité úroda, pofiet oby- 
vatelstva, dobré s Uctn6 pi-fvozy, úroda v okolnich 
zemích, dobrý chod průmyslu, totiž dobré výdélk)' 
délníkií atd. Živnustni daně, akcisy a monopoly treft 
jistč vždy toho, kdo je platí, tuf není žádné pochyb- 
nosti. Když koupim nyní libru soli, mohl bych, kdyby 
monopolu a dani^ nebylo, mfslo Jedné libry za ty samé 
peníze 5 liber koupiti. Pří kontribucí j»ou ale možné 
pády, že by někdo víc kontribuce platil než celý jeho 
roční příjem obnáší, ku pr. kdyby veliké hospodářství 
držel, a je celé zadlužené mél, tak že by jen nepatrná 
část vlastni jemu náležela. Tu( pak Jisté celý výnos 
jeho části Jest men^í než kontribuce: zhola ale a na- 
prosto jest nemožné, aby nékdo více dané platil, to 
jest více ze svých příjmů státu odstupoval, ncž sám 
téchto příjmů má. Že v5ak véntelové tohoto kontrl- 
buenta, kterému vlastně vét^l část jeho statku nálcži. 
za něho tuto kontribuci ncnesou, jest proto palrno, že 
t(tk mnoho interess dostávají od ného, jako kdyby 
svůj kapitál nikomu jinému, ku pK Tabrlkantovi neb 
obchodníkovi byli zapůjčtli. Patmo tedy, že nejvítii 
£ást kontribuce konsumenti vlastně škoduji a pláli. 

Jak jsme v»ak již v předeMém na&em článku po- 
dotknuli, nevztahuje se vyvozený od nás následek na 
men5í a prostředni kontribucnty, kterým pH víl pravdi- 
vosti tohoto výroku přece nic neubyde z jich 2ásluli 



n 




S1uii-li práva olri«nJI vpntlovati podle datiií 343 



^ 
^ 

w 

w 
^ 



o stit, protože ješlo vždy jiných indirektnlcti dani tak 
mnobo, ba ještě vi<:« platí^ než obaá^ti může ta 2á$t 
jejich kontribuce, kterou vlastnž Škoduji konsumenti. 
Strany tolio se každý hospodář velmi snadné sám 
přesvédčitl miUe, jestli si dle poJuných od nás ve 
předešlém článku přikladli sami ze známých potřeb 
své domácnosti vypočtou, jaké sumy dani indirektnich 
na niS připadají. Při velkých kontribuentcch, jmenovitě 
p?i tak zvaných voličích 500zlatových, kteri dle naši 
nynější iistavy tak velikých práv a předností nad ji- 
nými užívají, vypadne ale již počet zcela jinak, a ukáže 
se, že lu sumu jich kontribuce, která se na konsu- 
menty rozdiJI, nikterak nenahražitjí a nedopIAqji jejich 
indireklnl daně, a Že tedy vtastné tolik dané oni sami 
nepláli, Jak velikou sumu odvádéji kontribuce. Příčina 
toho jest patmá, proto že na&e Indirektni dané dle 
predkonsUtučniho aristokraticko-absolutnlho systému 
nejvíce na sprostější potravy a nápoje a vůbec na ta- 
kové véci rozvrženy jsou, kterých bohatý v celku ne- 
spotřebuje mnohem více než chudý.') 

Chtéli jsme tedy jen dokázati, že nespravedlivé 
jest, vyměřovati tak nazvaným největší daň platícím 
takové přednosti, proto že pHČina na to udávaná jenom 
zdánlivá jest, totiž zdá se jen, že tolik dané platí, 
\-skutku ale za né škoduji tuto daň z veliké části jíní. 
Tenkráte jsme pravili, že by se spůsoliem vyšetřiti > 
vypočítati mohlo, jak dané kdo skutečné sám platf, 
kdyby se dle velikosti téchto dani chtěly vyméřovatJ 
přednosti a právu občanů. Nynf však pokročíme o něco 



') [XtUmc k«t p}.. tf M pn prodtjl acbhJbo suUiu lenkrit 
dumI Vliti Waltk uk niOtf Jiko pH prodeji n^vitlibo puiivi.] 



SM 



Kttti ll«vlif«k: 



dáte a pokusíme se o áůkai, ic vlutnS práva ob< 
(JIc daní vyměřovati se nemnjf. 

Nezáležif nám o\-šem na tich, ktcH se zásadami 
vyslovenými v onom článku nikdy se srovnávati ne- 
budou, proto že jejich zatvrzelá hrdo^^t snad a páno- 
vilofil, pHIU to obyčejná necnost lidská, Jim nikdy ne- 
dovolí Hditl se ve viem jenom dle spravedlnosti a 
bez ohledu jeslti by tím ^ba i nSco ustoupiti muslli 
od přednosti až posud nad jinými uiívaných. Aristo- 
kratická smýileni nepomine na sviti nikdy, pokud 
jest álovřk Človíkem, totiž tvorem marným, pohrda- 
jícím jinými a vznášcjfcim se nad né, aristokratie 
mčni časem jen svoje jména, vic ale v Celku zůstane. 
Pokud užívala Šlechta, knížata, hrabata, iMroni, hen^ 
vonové atd. předností n«d jinými, nazývajic je zákon- 
ni^m spíHsobem svými poddanými, ukládajíce j(m 
roboty a povinnosti, u vládnouce nad nimi každým 
spíJíobem, tu každý arci z tich, kdo poddanými bytí, 
velmi dobi-e viděl nespravedlivost taková aristokrata, 
a rád vařil každému, kdo řOcal, že tak to z&stati ne- 
mAže. Nyní vŠnk, když to pominulo, za to ale zase 
nastal jiný spůsob aristokratie podle peněz, nyní iii 
snad bude mnohý z tichto bývalých poddaných velmi 
téiko chtít pochopiti, že jest nespravedlivá, aby 
platí néco vlče tak nazvané direktní dané, uii 
váechna práva v obci i v celá zemi, aby on sám měí 
ve veřejných záležitostech vice práva neŽ snad iOO 
jiných dohromady, a aby lito se museli nechat od 
nábo v obci strkati a komandovati, aby jen poslou- 
chati musili zákony, která poslancově jen od voU 
válSI kontribuci plntJcich vyvolení na sněmu ustsni 
zkrátka aby néktef-í byli vŠim a oautní ničím, 



slml 

iinC^ 



•fliU-M pfiva obUaí vyaířov«tl podU duM? $4& 






fraUckou nespravedlivost (oho pravím budou mnozí 
féžko cbttt pochopili z bývalých poddaných, kteii velmi 

dobře chápali nespravedlivost předešlé anstokratic. 
A proč chápali drive dobře? protože sami byli utlačeni 
a cítili, jak lo boU: a proč nebudou chtít nyní chá> 
pati? protože ont sami jsou utlačitelé a neboU je, nýbrž 
nékoho jiného. Spravedlivý muž cítiti má ale nespru- 
vedtivoftt vždy a všude, a( st se déje jemu aneb n6* 
komu jinému, v lom se musí a má každý držeti pH* 

iloví : Dnes mně a zejtra tobŽ, co nechceš sám tipéti, 
'nečiň jinému. Jako ty nechceš před jiným býti zahozen 

ta odstrčen, išk nezahazuj u neodstrkuj sám jiného. 
L Než iievžHme tomu, aby vit&ina z tčch, kteři 
jeití r. 1848 cítiti sami na sob£, jitk bolestná jest 
poddanost a arístokratíe, již za tak krátký ias bylí na 
to zapoměli, a í« by již nyní byl cit jejich otupen 
proti tomu samému bezpráví, které nyní jinf trpéti 
mají, a myslíme, že jenom proto neodvracují se od 
tohoto nového spůsobu anstokratic, ponřvndž nemohou 
hned na první pohled poznati podobu jeho s předešlým, 
protože nynéjif spůsob zavoděné penéžité arístokratíe 
na první pohled jakousi slušnou pHčinu se míti zdá, 
nebot by se leckomu snad ani nezdálo nespravedlivé 
býlí. aby ten, kdo vlc« pHspívá na zemská neb obecni 
vydáni, také včtŠího hlasu mel při řízení zemském a 
obecním, to jest, aby se voličská práva dle dani vy* 
mžrovala. Na zdánlivost tohoto důvodu zdálo se ny- 
níjií naíe ministerstvo spoléhati se hlavnč při se- 
staveni nynéjiiho prozatímního zřízeni Rakouska, dle 
kterého občané skuteční jako v Kytigí (Chiné) na 
Jisté kasty rozdíleni jsou. ÚČel ministerstva nebyl při 
jisté jiný, nežli rozdvojiti a rozkouskovati vSechny 




ni 

•t á iofc w Bcký. po- 
utvrdil M 



KttM T prtvlcb 
m jlslé iHdy I vttlliBi 
fiUKiBvý A oecbvilv 
■e vptoA ft poctlvA mso* 
obcAO tttjni 
a při viech ost^nfcb ve- 
iMjiprKtuflivtfi a pH tom i také 
m pm oMK iM)uiMBg(JJII jBSí spAsob iřiícfii 
Mifi Hkk již býti o^iký census, lo jesl 
kýli ikifiúij pofitidŤch prav lu jistou somu 
ňxiao (ooi ofitamS la potřebné a ani sa ůoM 
e): DcbiKKi ak^oň jti potom iidný Jiný 
iradB « SidDá přednost, Udné ^"yiii a nižší tniiy. 
Djbd inqtB jii pak v^ctam, kteří census dosáhli, n 
vfem ^Ddjr st^ný hlas a stejná práva. 

Dftvody. kterými své míoini opodstalniU, a tiy- 
o^ náS od nria te tefstvn zavedený, rD\*noprávno5l> m 
pHiki spAsob Jakoito nespravedlivý a neužitečný před- 
staviti můžeme, jMu násiedtljlcf : 

Především slu&i povážiti, k čemu jest vUstné C(M 
řízeni obecní a státní. Zajisté Jen k lomu, aby v nin 
nalezli občané co možná nejlepší btnžeiiost a spoko- 
jenost, tu( j&ou ale náležitosti malélio a chud&iho pro 
něho tak ddlciité jnko pro vMího a botial£iho. Ci 
záleží chudšímu mini na jeho dobru než bohaténut 
Má tedy bohatý miti všelikýdi prostředkil k vysloveni 





S)ušl-li práva ob£anii vymřřoviii podle áuúJ 



347 



i 



f^rovedcni svých poSsdKVltíí a chudý zcela žádných 
neb jen veimi nepatrných? Aneb vj bohalŠJ lépe, co 
chudého hnete, a kterak by se mu nadlehčovati a po- 
áhuti melo, než tento chudý sám? Hodi se tedy 
jen bohatil k tomu, aby všeliké potřeby zemské dle 
vého náhledu a dle své vůle zařidil? Není chud&imu 
Jeho malé Jménl neb jeho malý výdčlek tak důležitý 
neb Jefité d&)eiitéj$i než bohaléímu jeho velké jméni 
a velký výdélek? Nezáleží tedy jednomu jako diuhému 
na tom, aby stát jeho potfeby znal a aby se náleži- 
tých prostředků k upokojeni jích užívalo, a nedovede 
každý nejlépe sám za sebe mluviti a své potřeby vy- 
sloviti ř — Naopak právě pro chudšího jest mnohem 
vice z«poti«bi, aby obec a stát na ného náležitě dbali, 

ného pečovali a o něho se ujali a zastali, kdežto 
se bohatil maje vice prostředků v rukou mnohem 2a- 
stájl a snadnéji sám o sebe se zastane. Jest to tedy 
moudré a pro všeobecnost užitečné, když se všechno 
řidí jen dle náhledů a vůle bohatšího? — 

í£a druhé ale uvážiti sluino, že naši chudší spolu- 
občané, tieba jejich direktní daň nebyla velká neb 

1 žádná {indirektnich, o kterých ani sami nevčdí, platí 
bez toho dosi) přece zas naproti tomu až posud pn- 
náŽell státu nejvfce sami dai^ jednu, kterou bychom 
daň z krve nazvali, jejich synové totiž nesli skoro až 
posud jen sami to nesmírné břímě, které Jest u nás 
v Rakouslch (neb vlastně bylo) býti sprostým vo- 
jákem. Tato daň, tato obé( státu přinesená není za- 
jisti v žádném ohledu menši než peníze a kdyby jich 
bylo nu tisíce. Chudší občan, jenž bez toho po celý 
život klopotiti se musí a svoje déti jen s tižt vycho- 
vává, musel je pak, kdyŽ si je odchoval, když by 





ie občut pUtc 

a» úilBij itiuit 

•B ^i>^< itangr, které n 

íbb • •< eécc uitnji prtai- 

prÉvu hl*- 

iádastiv >ňt UDÍti 1 

ia nemá v« váinoill 

kdybr ttDtů lid vplyvu J^ 

acvjrhoutelnŽ velilcá ;Kj^ 

aUMljr. Prali loiaud*- 




SlaiMI priva oUanl vyiii«řov«li podle duií 



34t 



Lijeme si ntmltnoutl pivdní ze zku&enostl 
ncjnovijilch Časů, ie ku př. tconsttiujici Hsský snřm 
byl léi volený beze všeho censuau r £e přece vítiina 

eo byla velmi pováŽlivA, pak že nynéj5í snžm fran- 
izský volený zcela dle všeobecného práva hla-sova- 
ciho beze všelikého obmczeni přece jest velmi kon- 
dcrvativni a v mnohých ohledech docela reakclonář- 
ský. Za druhé nnmitáme pouze důvody, le chudý, 
tak zvaný malý hd obyáejné ') mnohem poctivéjsí jest 
než bohatý, proto že nemil tolik pHležitosli nakysati 
chytrosti a zkažeností svétskou, a ponSvadi vi, jak 
ti£ko se každý krejcar, každé jmění vydilává, umí si 
zajisté cizího jmini nejlépe vážiti. Nenacházíme iéi 
mezi našim lidem tu mravní zkaženost, aby se snad 
ve Všelikém uživúni vyrovnati chtél boháčům, v tom 
ohledu zajisté nái lid prakticky smýšlí, véda, že ne* 
může být na svété ve l:ÍH\ a majetnosti jeden dru 
hému roven, a že ten. kterého snad nékdo chudžl, za 
velmi ^(astného pokládá, zase s tim samým cilem na 
nikoho jiného jeŠté mohovitéjiího a SfastncjSiho hledí, 
a že zase naopak ten, který sám se svým osudem 
nespokojen jest, vždy najde mnoho jiných, kteri mu 
přece jeStí závid! a na jeho místé by si býti přáli, 
Mohovitost aneb vlastni rovnost v mohovjtosti jesl 
véc, která se nedá dodlitt žádným lidským ustano- 
vením, a kdybychom nyní vilchnl byli stejná moho- 
K, již za chvíli bude jeden chudil a druhý mohovi> 
i. Hrubé komunisticicé a hrubé socialistické zásady 
nikdy nepokali smýšlení naieho lidu, který má váž- 



*) [H*intuviin Ed« n fií)«ká skaicitj luie, njbti o rcliké tbU 
•iftí nafiieb raéni ii>olM>vit;řch obíanA.] 






Mf9i, aiio káf 

CBCS IBOCi 

obohKtoí. kdeiu 
pOfŮHttt FDStiioé bo- 

p oliiickýrfi k 

■ obor U f iÉdosIiT bjl 

9É DlRBtU fK" 

fc U méat OMbovi^ rditc 
vládu. • ie k docflan' 
ibotor Jflst: to vlak 
ifBBna. Kd»lfp( od Spatné vlá#? 
aotovttý U Bohštý aajde si lebko 
. piDti nnr i |«ir i it rrtWŤŤ aoeb dorede j^ti M 
viidjr sáv FtD sebt (tořistiti a uiitek táhnouti. 
: g p a l nfcli apcadifných úraJň lu sirou strana; 
dmdý ■!• vMy ivpi oe ap c m reJBvosd. Dejte tedy lidu 
dobrou a poctmm vládu a t^stá n«bude po zať 
oécb loučiti. 

Ostatní ale vidfaae ku pf. v Atnaríco severní a vt 
SvýcaHcii pH relmi demokratíckych ústavách veliký 
pokoj občansky panovati a pocorujeme Um vitŠi úctu 
k ditett) jmžflí neiJi v n^abeolatoiiiicb a v oejamio- 



dtOM 




SblItU piivA obÍAnů rynirá*«ti podle daní ? 



351 



tiČnřj^ícli zcmicli, praktický to dňkaz, že nevede 

opravdivá občanstcá a demokritická rovnoprávnost 

k lém véccm, před kterými nepřátelé rovnoprávnosti, 

z«b.U«n( to nrÍ9tokr«té, lak ou7,ko<itUvS umijť vnrovati, 

^«f) aby přednosu své zachránili. 

^B Strana nrístokrAtická nazývá stce ovSem Kastu- 

^Ktde všeobecného hlasovacSbo pniva a úplně demo- 

PVrnt^cké rovnoprávnosti obónské rozličnými pnhanli- 

I vými jmény a ráda toto snaženi jako nčjakou výstřed> 

nost představuje. AvŠak každý, kdo rozumné a ne- 

predpojaló k této věci bledí, uznati musf, že právČ 

v tam všeobecném právu hlasovacím leží jediný možný 

« také neklamný základ svobodné a pokojné vlády. 

Tak Jako v zemích absolutních plat! viSle mocnářova 

ZUL zákon a pravidlo pro c«Iý národ, tak zase ve svo- 

ných konstituČnich zemích platí vi^le vétšiny za 

kon. Tato vůle většiny projevuje se na snímích. 

však jest lo vůle většiny? Co jcsl to většina? Jsou 

oje větš;ny, jedna zdánlivá (umčlecky utvořená), 

Iruhá skutečná. Když z 8 niilionů dospělých obČanti 

jenom snad asi jeden milion právo má vůbec voliti 

pcMlance ve svém smyslu a skrze né vůlt svou pro- 

■■ivUi, když z tohoto jednoho milionu zase nikolik, 

PVftic (pod jménem nejvčiíl dané platících) tolik práva 

a hlasu mají jako zas ten celý milion dohromady: 

Jast pak to, na čem so vétčí počet od téchto vyvole- 

^dých poslanců na sněme usnese, vůle většiny skutečné 

^^1 jen zd:inlivč? Na to není téžká odpověď. Jest pak 

I moiná nějaká trvanlivá spokojenost v zemi, když tato 

zdánlivá vétSina vládne nid skutečnou, když, řekneme 

to zrovna, bohatl vládnou nad chudými? Tak jako se 

nwnohlj udržet absolutie, kde jeden vládnul nade 




33. STRANY POLITICKÉ. 

(Slomi I i. ti>iM T. I65U. Sr. I. S. IS3Q-1S3S.) 

H. B. Ačkoli jsme jii jednou v Národních Novinách') 
tuším - o tom samém předměte jednali, nezdá se 
přece zbytečné ještČ jednou zvlá£tč v nynějších 
okolnostech obrátiti pozornost našeho obecenstva ns 
věc, které se pravé nyni z Jistých stran velmi zneužh-á, 
totiž na jména rozličných politických síran. V zemích 
konstituČnfch ^ jsou totiž vSIchni občítné dle smýSlenl 
svého rozdileni na jisté politické strany, které budto 
v keidé zemi zvláltnl svá jménu m^í jako Whigs, 
Tories, Locoforos ald, itneb jistými, jlí v celém světe 
zdomácnily mi názvy, jako jsou konservativni, libe- 
rální, aristokraté, demokrnlé. absolutisté, republikáni, 
kon^tituční, radikální atd. se poznamenávají. Takové 
utvořeni stran jest nevyhnutelné, protože při tak velikém 
poctu obyvatelstva dokonce ani možná není, aby každý 
ob£an osobné svoje mínčnl a svou vůli o každé zále 
žltosti projevil, pročež ledy vždy vetší poČet stejné, 
neb alespoi^ podobné smýšlejících občaníJ dohromady za 
Jnu stranu se považuje, čímž se celá věc velmi zjedno- 




•) vi> m II. s. 1 1&. 

*) (komimilm* lotli takové xemč, kd« konstituint vUda jii 
dloob^ {«■ trrá ■ ve lakýUenJ n^odu j«»t upevořiiu.) 
H«*UM : PaimeU •plir lU. 13 



S54 



Kir«l HuUMt : 




I 



duši tak, že místo mnoho milionů lednotlivých osob 
jen níkoUk rozličných stran proti sobe stoji, z nichžio 
kaidá se vSemoř.nS priČfňuje, aby včtšf počet ob&inA 
přivedla ke s%'ému mínČní a tlm pnk, aby se stalo 
minéni jej( zákonem pro veškerý národ. Každá takovi 
Mmna politická představuje jako jednu osobu a celý 
národ t(m představen jest jako v nikolika osobAch. 
z nichito každá Jisté od ostatních rozdílné mfnínl před- 
stavuje a zastupuje proti ostatním. 

Kdyby byli vítchni občané náležité vzdílanf a 
rozuměli vSichni dokonale vScmu, co se týká veřejných 
záležitostí : bylo bv všechno strannictví politické mnohem 
jednodušší, nebof hy přestalo veliké podvádSnf občanfi. 
Nyní však, kdežto veliký poíet občana buď velmi málo, 
neb docela nic nerozum! záležitostem politickým, na- fl 
bývají mnohé politické strany tím příležitost Sidib ™ 
mnohé občany a proti jejich vlastnímu prospfichu 
vábiti Je k sobi. To se ov^em jinak díti nemůže, neŽ 
že lakové strany udávají před veřejnosti zcela jiný 
úmysl, ni:ž skuteinč jsou, a užívají vSbec mnohých 
chytrosti, čímž mnohé občany tak daleko přivedou, 
že pomáhají sami sohČ škoditi a teprva velmi pozdě, 
když již pomoci není, blud svAj pozorují. 

Zvláštní pKležJtost k podobnému matonl a zavádinl 
občanů podávají jíž jména jistých politických stran, 
slova totiž, za která nepřátelé pokroku a svobody oby> 
čejní ukrývají pravý svfij úmysl. Ačkoli se dobře ví, 
ře Jistá strana pracuje na lom, aby zase stará llbovláda 
íili despotie, totiž komandování celého národu skire 
úřednictvo nazpět uvedena byla, aby všechny r. 1848 
vymoícné svobody poznenáhla zase zničeny byly : ne- 
pozorujeme přece žádnou stranu, která by podobný 



! 




Stfidy pelJtidíj. 



166 



útnjrsl zrejmS vyslovovala. PKSina toho jest velmi jedno- 
duchá. Ti, Icteri onen hanebný a lidozrádný úmysi majf, 
dobře v5di loliž, že Jich jest velmi málo proti celému 
nArodu. jenS si svobodu a Ubovládu přeje, a Že by 
tedy úmysl svůj, kdyby jej zřejmí vyslovili, nikdy 
Hprovčsti nemohli, ponévadž by se celý národ ve v§em 
' a všemožně tomu protivil. Zahaluji tedy obyčejné 
úmysl svůj do rozličných na pohled hezkých a lidu 
pHjemných pláštíkfl. Brzy říkají: my chceme pokoj 
a pořádeW; pokoj a pořádek jsou vžci kaidému 
■ poctivému íloviku milé, což divu tedy, že mnohý 
Bsprostičký na duchu občan za Jejich korouhvi bČŽ[ n 
Bpod jménem starosti o pokoj a pořádek pomihá plésti 
" karabác a pouta na své vlastní oudy, neznamenaje 
totiž, že u těch znamená pokoj a pořádek tolik jako: 
buď z ticha, nech mné, co jsem ti vzal, nedéle] rď- 

I zníce, ncchtéj nazpět, co li náloží. Brzy zase říkají : 
tny jsme mírni, my jdeme prostřední cestou, 
my nechceme nic náhlého a překvapenéhOj 
my víme, Že jistá strana chce zavést abso- 
lutii « Jistá strana zase chce všechno pře- 
kotit, my tedy chceme mezi nimi býti pro- 
středníky! Samé vSci, které nejsou Spatné, mysli 
£a&e mnohý sprostičký na duchu obínn a béžl za 
Jejich korouhvi, všeho moc škodí, s mimosti nejdál 
dojdeí, i n medio virtus atd. jak jsou všechna ta pří- 
sloví, která si opakuje táhna za korouhvi střední Strany, 
ale nic nepozoruje, že tato střední strana jde vlastní 
tam, kam absolutisté, jenom že ne docela zpříma, 
nýbn; oklikami, a že dokonce není prostřednicí mezi 
dvéma výstřednostmi (excentricitaml), nýbrž tajná přílcl- 
kyne despotie a nepřítelkyní svobody n rovnoprávnosti. 

88* 





356 



Káral HavllM: 



Brzy zase prav! : my jsme konservativnf, slovolo, 
majict v sobě jakousi taktickou tisazenost ■ proto 
milé mnohému dobrému ílovČku. JetiS se hned ke 
korouhviicc té pntovarjrSf. Ale konservativni znamená 
zachovávající, ten tedy, kdo sebe konservativnfm jme- 
nuje, dává na srozuménou, že chce zachovati to. co 
jest Jestli tedy to. co jest, dol>ré jest, tedy i konserva- 
tivra'm býti a toto dobré zachov-évall a brAnUi. jest dobré 
.a chvalitebné: jestli ale to co jest, špatné jest, pek 
1 konse rváti vr!m býti, totiž toto j^patné zastávati a 
lepšímu brániti, Spalné a nechvalitebné jest. Vezmeme 
za přiklad Rakousko. Kdo se osmilí tvrditi. íe nyníjií 
náš stav, vezmeme to v jakémkoli ohledu dobří- o 
užitečný jest? Což tedy souditi máme o tom, jenž se 
nazývá nyní konservativnlm? 

Jiní zase na jiný zpílsob chytře pracují na zmateni 
a mámení svých spoluobčaniS. Jsouce sami t^nl piU 
vrženci a služebníci libovlády, hledí vSechny ty strany, 
které se o pravou konstltu£ni čili právní vládu, o samo- 
správu národnf, rovnoprávnost politickou i národní pK- 
čiftujl, zohyzditi a nezkušenému Hdu před nimi jakousi 
bázeň vštípiti. Nejobyicjnéjší zpSsob jest v>-dávati 
všechny liberální za jakési premrstínce, výstřcdníky, 
ktiklouny, nespokojence, nepřátele jméni, komunisty 
atd. Na to obracíme zvláště u nás pozornost obe- 
censtva, a sice, aby to tím pochopitclnČjši bylo ve 
přikladu každému našemu čtenáři známém. Kdo totiž 
čte vládni noviny, zvláštS v novSJŠIm čase Víd. Oen. 
mohl pozorovati nejednou, že naši stranu a nnŠe r>o- 
vlny tam nyní nazývají ^-ýstřednf, radikální, přepjatou 
ald. Každý ale ví Že naše strana hned od března 
r. 1848., jak nastala svoboda tisku, až do tiynéjŠka 



< 





Stf«ny politiolLÍ. 



1167 



I 



vždy tSch sfiRijch zis&d se drží, a k&ždý zajisté dobře 

lom vl, že jeété za námi jest jedna jinalc než my 
stnýátejlcf stnna, která nyní zcela umlkla, které jame 
ala pravé my sami dříve, když ještó panovala úplná 
svoboda tisku a assocíace, mnohdykrát vytýkali prili£- 
nost a výstřednost; každý také vf, ie jeité nyníjěl 
vláda nám vytýkala, ž« této suani neumime dosti 
mužnč se opírati, na důkaz. Že nás tenkrát tato ny- 
n£jši vláda za přemrštčnce nepovažovala. My jsmo 
prcce své zásady od tčch dob v ničem nezmínili, Čím 
to tedy jest, Že nús nyni vláda jiným jménem jmeni^e 
než árivei — Tím to jest, že dnve. pokud je^lé se 
nedtíla tak mocnou, nesméla dát na sobe potorovati, 
jako by zásady na£e za pravá a dovolené nepovažovala, 
nyni však, když ukcte libovládnl vystupuji v celí Evropí, 
dává nás vyhlazovati za pi^emr^ténce a za vý-slrcdntky. 
Jest v tom celém velmi patrný postup: napřed se 
jmenovali přemriténci ti, kteří skutečné žádali véci 
nemožné aneb vůbec nelegálním způsobem chtilt po- 
kračovati. Nyni se Jmenuji pfemrštčncl všichni liberální, 
klerl tlačí na svoláni sněmu, ru ukončeni obleženosií, 
nu skutečná provedeni konstituce v Živote, na změn* 
Seni výloh jmenovité vojska, na ukončení ordonanČní 
vlády, na poctivé provedeni slíbeno rovnoprávností a 
na drženi slíbu viíbec. Každého, kdo to chce, nec.há 
nynéjii vláda již vyhlásit za radikalístu a výstředníka. 
A kdyby se jtm vedlo ješté tip, kdybychom se ku pr. 

1 my v prilii^né mrzutosti dali svésti k nějakému ne- 
zikonninu kroku a tím zavdali příčinu vítanou, aby 
nejčinnéjSf z nás nékam zavření neb vyhnáni ze zemé, 
nebo jinak na onen svít připraveni byli; pak hy šli 
JeŠlá o krok dále ii vyhlásili by ku př. Pražskou Mittel- 




3S8 



Kwd Navli6ek: 



partaj') (pokud v ni totiž nejsou samí Udě ke vŠemu 
pHsvédČujíci), tak za radikální a pr«mr3ténou Jako U 
nynf nám Činí. Vidyi pak také ku ph považoval knize 
Wlndlschgr&tz ') hrable Sudiona za radlkalistu c 
demokrata, a p. Haynau") nedávno dal naším mini- 
slr&m dosti zi-etelni na srozuměnou, it jsou dema- 
gogové. 

iřroiei nedej se nikdo, komu opravdu na dobrém 
a pořádném stavu vlasti néco záleži, (k jiným beztobo 
ani nemluvíme) svádéti podobnými praktikami. Jmeno- 
vité také služebnici nynéjžiho ministerstva velmi iasto 
použtvaji k prospěchu joho to, že Jistá hrubi abso- 
lutní strana (ku pr. v Krcutzzeitungu Berlínském) 
proti nynéjiimu ministerstvu brojí, vytýkajíc mu pH- 
lUnou svobodomyslnost, z Čehož pak tito služebnici 
ministerstva vj-vozujl, jako by nynéjSi ministerstvo 
zrovna tak svobodomyslní byto, Jak náleži ; ponJvadž 
prý s druhé strany my mu vytýkáme, že nepHtelem 
jest svobody. Také lim nedej se nikdo mýliti, Ďejme 
tomu, že by skutečné to, co Kreutzz«itung proti nažemu 
ministerstvu píše, opravdu tak mínéno bylo, co z toho 
následuje? Že jest mezi nekonstitučnS sm>'ile)icloil 
také jedna strana sbrkl^, která svou překvapenosti jím 
Skodl, ponivadž jejich úmysle před íasem vyhlašuje. 
To přec každý nahliži, Že strana, která svou absoluti- 
stickou choutku zcela na hlas vyirubii}e, a Jako se 
střech hlásá, méni nebezpečná Jest svobodé a kon£li- 
luci, než ta strana, která sice ustavičně slovy za kon- 
Ítitu£n£ smýšlející se vydává, skutícy ale ustavičné 

>) Vis díl UL <;, 2e». 

>) V» dl) IL S. 51. - IL S. 233, 
*> Vit dil n. S. 779. 



4 
4 



4 



Sinutr poUilcké. 



SM 



Druhý čUnek. 

(Slown X 1«. Kju r. 186a Sr. 5. S. l35S~l.ieir.) 



líbovolnS vládne a všude v jiných zemích ke zničeni 
konšdtuc nápomocna jest, a poznenáhla doma jednu 
podporu svobody po druhé kácí a znÍ<Suje. 

Tolik o rozličných taktiktích netconítitučnfch stran: 

roxWráni síran samotných dle jmen ponecháme si nm 

j budouci svazek. 

^V H. B. Probravše v předešlém Článku některé pod- 

skoky, kterých obyčejné strany nepKzniví svobodě a 
rovnoprávnosti občanské uživaji k omámenf méné 
vzditaných občanů, aby Je totiž proti jejích vlastnímu 

b prospěchu k sobe přivábily: budeme nyni prohlížeti 
Jména a významy rozličných politickýcli stran, 
Predeviim musime zde opétovatí svou již dříve 
nékohkrát vyslovenou hl&vnf zásadu, ie totiž vlastně 
jsou Jen dvé politické strany : jedna totiž poctivá a 
spravedlivá, žádostivá svobody, rovnoprávnosti, veřej- 
nosti, pevného práva, druhá zase milovnice nad- 
práví, despotie, líbovolností a tajnosti. Ona první strana 
svobody dri\ se pravidla: co nechceš siim trpěli, nečiň 
jinámu ; druhů stranu despotická drží se pravidla : ber 
Jiným a hrab pro sebe. 

Dle povahy vécí samé jest patrno, že strana despo- 
tická jest na počet mnohem slabší, neŽ strana svo- 
body: neboí jisto jest, Že musi býti více ovci než vlků, 
vfce ryb než r>'bárí3, více holubů než ostfižií. Av^k 
z porovnáni tohoto nesuil snad někdo. Jako bychom 
stranu svobody milovnou rovnali ve všem bezbranným 




360 Káral H««W«k: 

ovcím, rovnáme ji zajisté jen v tom, žejastutúkovina 
a šizena, ne ale v tom. Že by se nemohla ubrinitL 

Jděte jen dům od domu a ptejte se jednotlivýeh 
občanů: Chceš ty, aby od tet)e mohli vybírati daní, 
kolik se jim líbí, kdy se jim libf, aby s tímito daněmi 
mobil hospodařiti, jak se jim libí, aby je mohli vy- 
házeti, nač se jim libí, chceš, aby mohli dSlati na 
celou zem dluhů, co se jim líbí? Chceš ty, aby tí 
mohl) chytit a zavHt, kdy se jim zlíbí, aby té mohli 
soudit potají, jak se jim líbí? ChceŠ ty, aby ti dávali 
naiízení v Jazyku tobě nepovédomém? Chce5 ty, aby 
mohlo několik ministrů dělat s celou zemí a s celým 
národem, co se jim líbí, aby všechno Hdlli potají, bys 
nikdy nevěděl, na Čem jsi, aby mohti vést vojny pro 
každou maličkost, aby mohli vybírat vojáků, jak mnoho 
se jim libi? Chceš ty, aby několik ministrů a Jejich 
úředníků mohli vydávati každý den jiná nařízeni a sotva 
Že Jsi se o nich dověděl, již Je zase zrušiti a jiná 
vydati, tak že ani neviŠ, co dělati dovoleno a co za- 
povězeno ř — Jděte, pravím, dům od domu a ptejte se 
jednotlivých občanů takovým způsobem, a počítejte je 
pak, kolik jich řekne, ie to chtějí, a kolik řekne, že 
nechtějí. 

Jděte ale po druhé a ptejte se Jich jinak, ptejte 
se: Chceš, abys ty sám právo měl s ostatními spolu- 
občany dohromady voliti si muže rádné, cvičené, ve 
které se důvěřuješ, aby tito vyvoleni mužové ve sněmu 
shromáždění ustanovili, jak veliké daně platiti máS, nač 
se mají tyto sebrané daně nakládati? Chceš, aby bez 
povolení tohoto sněmu nesměla vláda dluhy dělati, 
daně vybírati a výlohy dělati? Chceš, aby všechny 
zákony, dle kterých se spravovati musiŠ, sestavovali 



SMny poltUckč. 



Ml 



od tebe~vyvolent muJíové na{sniinu,fa aby bez 
Jejich svoleni vláda žádný zákon nový vydati ne- 
tfflila? Chc«^ abys jen verejni mohl býti souzen od 
poctivého, neodvislého soudu a abys bez vyřknuti soudu 
nemohl býti od žádnčho úředníka neb vojáka týrán 
a pionisledován ? Chceš, aby s tet>ou úřadova vždy 
jednali a dopisovali v Jazyku tvém přirozeném? Chceš, 
aby mohli býti ministr>' jen takoví mužové, kteii mají 
dúvini od snému, a aby nesmél nikdo miii v rukou 
vládu zemi, kdo od sněmu za schopného k tomu a 
za poctiviho se nepovažuje ? — Sáitejtc dohromady 
véechny ty, kteH na tyto otázky řeknou : ano, o h c i I 
n uvidíte, že jest jtcli nesmíme množství, kteri to tak 
chtéjl — a li v&ichni náležejí ke straně svobody. 

C'im 10 ule jest, že strana svobody, ačkoli doza- 
jista nesmími četná, přece obyčejní, jak to okolo sebe 
vídfine, přemožena jest od strany svobodí protivné, 
kdežto by se přece nn první pohled zdáti muselo, že 
potřebuje tato nesmirni četná strana Jen slovo pro- 
mluvili, jen chtíti, a že hned do všech čtyř úhlů svČU 
se rozpráší protivnici svobody n práva; — í'ričiny toho 
|sou rozmanité. Dílem, že strana absoluttsiická. ačkoli 
na počet slabší, dovoluje si užívati proti straně svo- 
body všelikých i nepoctivých prostředků, kdežto strana 
svobody jen zpřfma ke svému čili kráčí; dilein Že ve- 
liká, ba nejvétši část poctivého lidu, který iini sám 
utiskovati ani utiskován býti nechce, ani za mák se 
o veřejně záležitosti nestará, nýbrž jako pravá ovce 
v lichosti 6« od každého, kdo právě nůžky v rukou 
drží, střihali so nechá, oni by sice všichni rádi měli 
dobrou vládu, malé daně, spravedlivost, veřejnost, 
dobré hospodářství se zemským jměním, ale ani palcem 





* ■ * '■ 

letio 

dři koootj 

iTU. jitiy 

Bmilsám. 

itím 

dnihý, ia 

,avÍBM se zkute-j 
safichco svoboJonqrsl-' 
■^ itf •rotedorayBÍnt.i 



swDbodomysbiýcb, a il 
w v^«dbny srovnávají 
jeu svoboda, právo « 
mezi nimi povMá- 
ecsl. kterými kaidi 
Idnmbo účele. Jtž itJy 
šit^ aby rieámy svobody tni- 
dotfooiidy spojeni jednaly. 
Tiedi absolutistil a ncpřául 
■ofaost, aby dle vůle většiny lú- 
Iqr^r vfivdKiy i41«ttosii : pak teprva ini 






Sirtnjr potHickí. 



, oby každá z tíchto svobo<.tomy$Iných stran hle- 
'dila porazili lo, co za dobré uznává, jestli totií dovede 
ke svimu rafnéni naklonili \-žtšinu občanstva. Zvláilé 
za naiich itksň a v nynějších okolnostech bylo by 
takového svorného působeni vscch milovnitců svobody 
n práva nanejvýš zapotřebí, aby nikdo nikoho pro jeho 
osobni náhledy nekaceroval, jakmile jen jislo jest, že 
upHmně chce právo a svobodu, a ukazuje se také 
skuteínž, že nyni již jen dvá strany proti sobě stoji, 
strana despotická a strana konstituční. 

Prohlídneme ledy, z jakých živlQ jest každá tato 
struna sestavena. Co se despotické sírany týče, nedá 
se lépe rozdélltl než za zjevné a na tnjné tibsolutisty. 
Zjevní absolutisté jsou mnohem méné nebez- 
ptini než tajnf, a také by, kde již jednou lid svobodu 
okusil, nikdy nedovedli zavést nazpét starou libovládu 
bez pomoci oních tajných absolutisttl. K strané zjev- 
ných absolutistů náleží u nůs duchovni hierarchie, 
jedna část vyššího vojenského důstojenstva, jedna část 
byrokratů a vět^f dil šlechty. Smýélenl lídf těchto po- 
znali jsme opět nedávno ze spisku p. Babarczyho. ') 
Tato strana, jak již praveno, nikdy by samn nepro- 
vedla úmysl svůj, neboť má k tomu — abychom se 
zkrátka vyjádřili — málo rozumu, a proto jest pH všf 
své zlé vůli svobodě málo nebezpečná. 

Skutečné nebezpečni svobodČ jsou jenom tajni 
ubsolulislé, a proto budeme o nich obšíméji jed- 
nati. Znamenali sluŠI, že svoboda a konstitučni vládu. 
kde Již jednou zavedeny byly, nedají se nikdy tuk 



íi 



') Em«rteh Babnivir vydal r. I8M) ve Vídni Anonymni npiatk: 
•ll«k«ii«Uij«8« tían SuldatM:* Vu v Unuo il>b íl 36. 



8$4 



tCarwl Havl>!«ik: 



snadno jedním ráMcn zničiti a odstraniti, a proto také 
msji tajní absolutisté tím vicc příležitosti ukrývali m 
se svými pravými úmysly. Tajni abaolulisté vždy 
mluví a slibuji, že budou zavádétí ústavu, «le pozne- 
náhla podiinajl ji jednu žilu po druhé a čekají vi4y 
jen na dobrou příležitost, aby konečné mohli 
Není ústavyl a aby se jlŽ nitido tomu protiviti 
mohl. Pokavad jen připravuji poznenáhla tento i>vi 
konečný úmysl, odbydou každého, kdo tento jej. 
úmysl prohlednul a lid naň pozorná £ini výčitkou, 
je uvádí jen zlomyslné v podezřeni, když ele již 
mohou promluviti své poslední slovo, jest oviem fOtái 
jim to vjtýkAti, nebot již učinili nemožné kuždé Aa-o 
proti sobe. 

Tajní absolutisié mluvi vždy tak, jak jsme jii 
v předešlém článku podotknuli, tle krok za knjk< 
přibližuji se k absolutismu. Oni poznenáhla v menšil 
včcech pi-ivykají lid k slepé poslušnosti, vytni 
se při tom ustavičné, že ješlé okolnosti nedovi 
zavésti ústavu do života, čas po čase, když jtž je 
příliš netrpélivý, hodí se mu zase nijaká nadéje, a 
jde pořád stejným dobře rozmyšleným béhem Uto 
konslilučni komedie, která není nic než přestrojeny 
absolutismus. Hlavni známka tfe^to tajných absolulii 
jest také chováni jejich ke stranám svobodomyt^In; 
Z počátku uji£fuji, že oni tak jsou pro svobodu | 
kdo jiný, ale že jenom srozumíni býti nemohou s 
kterými prcpjatými radikalisty. Když tito rodlkaliilé 
jsou přemoženi a odstraněni, daji se pak tajní absoltl- 
tisté do liberálních a vytýkají zase tčm, že jsou pít- 
pjati, a kdyby i ty odbyli a porazili, budou rovnU t^ 
i liberálni-konscrvativni muže a všechny vfibec, kleřt 



Jeny 

I 





StTMf potítklcc. 



MS 



nechiSji pouhý absolulismus, zase tak pronásIednvAtí 
jako radlkaliaty. Takovým jednáním rozdéll si tajnf 
absolutisti chytře nebezpečné protivníky své na více 
dflA a každý dil o sobe snadněji přemohou. Tito lajní 
absolutisté ukrývají se pod rozličnými jmény jako 
ku př, konservfttlvnf, mírni, pravý prostředek 
(Juste-mlllieu), strana pořAdku, nneb i dokonce 
liberálnč-konservativní, liberální a konsli- 
tučnl. ba i národní, která Vbok slova v tomto pádu 
pninjc i>e7,nBmena}F. 

Strany konstitucnf, svobodu a právo mitujíct roz- 
llinými jmény se téi od sebe děli a nejobyčejnéjSJ 
z nich jsou nyní liberální, národní, radikální, 
demokratové, sociální demokratové, repu- 
blikáni, konstituinl. mírni llberallsté. libc- 
rálnČ-konscrvativnf atd. Již z pouhého vyčtení 
lichlo jmen vidéti jest, že mnohá jména stejná jsou 
při stráni svobody se stranou tajných absolutistfi, co? 
se viak ícela jasně vykládá tím, že tajní absolutistě, 
chtSjíce mnohé nezku^né » nevzdélané občany pod- 
vésti a na svou stranu přivábiti, zneužívají k tomu co 
lákadlo rozlííných jmen obyčejných při liberální straně, 
kdežto zatím jejich úmysle se nikterak 8 pravým vý« 
cnamem těchto jmen nesrovnávají. OstatnČ se vůbec 
uprfti nedá, že tato rozmanitá jména jsou vlastné ve- 
liké, ačkoli nevyhnutelné neštěstí ceté svobody, ncbof 
se s nimi jenom ncdurozumční a zmatky plodí. Kdo 
jen ponČkud zná záležitosti politické, musí včdčti, že 
skoro v každé zemi tato jména nčco jiného znamenají, 
a ie strany jmenované v rozličných zemích tím samým 
jmcnem, ku př. demokrat, radikální, liberální, nikterak 
nemají stejné politické smýšleni, nýbrž často se velmi 






■au 



Strftnr pelUkki. 



an 



obyčejně strany svobodé náchylné poznáme* 
ij(. a žádné z nich není tak urítié. aby již nazna- 
čovalo iasah smiř * úmysle sírany té, aneb, aby do- 
konce nepKpouŠIJIo i Spatný smysl. Probereme tato 
Jména po pořádku. Liberální pocházi od latinského 
slova liber (svobodný) a užívá se obyiejnS pro krát- 
kost co pojmenováni všech, kteří Jsou pro dobrý po- 
krok a pro politickou t^vobodu. Av^k Jaké rozmanité 
stupně Jsou tu možný, které se tedy všechny napořád 
jedním Jménem zahrnuji? Za knížete Mettrnicha') Jme^ 
noval se leckdo liberálním, který nyní nejvčtSim Jest 
reakcionářem, a snad považovala Hmská vláda za Ře- 
hoře a Neapoliiánská knížete Metiemicha jeSté za příllá- 
náho liberalislu. Praví se, že si hrabe Khevenhilller,*) 
bývalý komandant v Praze, na nynéjsího prvního mini- 
stni Schwarzenberga ') ztěžoval co na demokrata, a Jisto 
jest, že Haynau *) vyhlásil nynéjšt ministry za dema- 
gog)' atd. Ostatnfi se však nejobyčejněji se slovem 
liberální spojuje smys\ rozumných a povážlivých přátel 
pokroku a svobody. Přijde ^e zas všechno na to, 
co kdo považuje za pokrok, svobodu, za rozumné 
^j povážlivé 1 — 
^B Národ n( Jmenuje se obyčejné ta strana, která 
^S»mu chce, aby se řeči přirozené jejího národu doslalo 
Vhista ve všelikém veřejném a soukromém jednáni: 
taká tu ale můŽe býlI (a jest jak vidíme) mnohý spo- 
kojen s dosti málem, Jiný zase vice žádá. Když ku 
pr.my si jméno národní strana přikládáme, znamená 



■I Vis dil IL s. !a 

■y Víc díl n. s. u». 

•i Vit (lil ii. s. saa. 

Vit díl II. S. 776. 






!a^iÍ.kaeHcbiiÍfi 

dle pAvoda i(»' 
IldevUdu, kdežto sloiro 
M aBaflka má ostiinlini vy- 
t ale počito slovo dcraokni 
lidi. kteff eMHl zniHli lud- 
H i Tily a pfili sobř rovnost v$ech 
'T\i viák zas všechno zákti 
TpKtm SBvjnhi s« Mře slovo rovnost : nikdo 
á^ to rovnoftí víech před uLkonem, když jeden 
li do obce nevoli, jiný zu mÁ vyhrndni právo 
ttfi do bof^ sněmovny, bn mnozí se neslydl nt- 
ijnd I to rovnoprá\-nos[[, když občíni J«ko nS^b 
iteii o* tri sorty extrafein, fein, ordinftr 
^SOD. Tak ledv ani slovo demokrat nemá zcoU 
ičbo smyslu. 



Suaay poHiicb^. 



nAA 






Socislnl demokraiovéjsouti, kt«Hchtíjf zlep- 
5fti stav chiKlšiho prncujfclho lidu. avšak i hi je neurči- 
tost nesmírná, neb se tímto jménem zároveň naznačují 
mužové prepjatf, kteří by nemožnou vře, jakousi rajskou 
rovnost ve jmění a ve Štéstf zaváděti chtěli, jako též 
i mužové moudří, kteří uznávají. Že nespravedlK-é jest, 
aby nfikolík kapltAlÍst3 vyssálo celý národ. 

Republikáni, jsou ti, kteří nectíti mfti v zemi 
Žádného dédičného panovníka, nýbrž jen na čas vole- 
iho přednostu, vycházejíce od té zásady, ž« mocnář 
a Jeho dvA' vždy jen proti svobodě lidu pracuji a 
k tomu jeSlí zemi k veliké obtižl jsou. 

Konstltuínf, kteří nechlííl republiku, nýbrž jen 
monarchickou, ale zákony obmczenou vládu. 

Mírní liberální jsou ti, kteH by sE přáli, aby 
opravy potřebné v dobrotě a beze vSech zmatkQ se 
slnly. Ostatně ale loholo jména velmi časlo zneužívají 
ujni absolutisté. aby se za nfm ukryli, a slu5i ledy 
dobrý rozdíl činiti mezi opravdovými mírnými sice atc 
poctivé svobodomvslnými muži a mestt témi, kteří 
v srdci svém protivníci svobody jsou a jen se za toto 
pro ni příhodné slovo schovávajt. 

Slovo Uberální-konservativni jest již do- 
konce taková Moha tajných reakcionářil, ačkoli samo 
v sobe připouStf velmi dobrý smysl, totiž naznačujíc 
ty, kteH sice svobodě a pokroku jsou zcela oddaní, 
pH tom ale všechno, co dobré jest. zjichovati chtijf. 
Z neurčitosti ledy téchto zde uvedených slov viděli 
jsme. Že velmi snadno jest másti jimi jenom občany 
méni vzdělané a prodávati jím pod krásnými slovy 
Spatné věcí. Podle jména nelze nikdy poznali, která 
strana Jest opravdu svobodomyslná, a které bychom 
lt»IU4lií: Pollilckt ipl*; lil. 34 




370 



Kaní HavUiak: 



se přidržeti mžli : chceme-li to poznati, musíme hlediti 
vždy k tomu, co která strana chce, jaká zřízení uvá- 
děti a jakému se protiviti úmysl má. 

Pročež budeme v budoucím článku pátrati pu 
jistých nějakých a neklamných znameních, dle kterých 
bezpečně možná jesl poznali přátele svobody a práva 
od absolutistfl. 



•Í4. FARYZEOVÉ ROVNOPRÁVNOST 
NÁRODNÍ. 

(Slonn t S. (ÍJM r. ItAO. Sv. 2. S. 12S0— 1!6S.) 

I. B. Nedávno jsme ílli ve Vídenském Denníku 
(i. 69) ílAnek o rovnoprávnosti národní, který velice 
stoji za objasnJSni z naší strany. Vídenský Denník a 
jemu podobná dvorní drílbež má již jaksi zakořenélý 
obyčej užívati proti nám zbraní velmi laciné, Že prý 
totiž vtipy jenom zakrýváme nedostatek důkazů, Že 
místo přesvédčení, jen v posmčch uvádiváme protivníky 
své. Obecenstvo naSc sice dobře vi, že neužíváme zbr«ně 
satyry proti pravdé, nýbrž že obyčejné ji jen co pepfe 
nasýpáme do ran dobrými diívody na nepříteli naseká* 
nych. A již dávno Jest ostatní známa svétu ona bajka 
o lišce, která hrozny dosáhnouti nemohouc, pravila, že 
prý J«ou beztoho kyselé a ž« o ní nestoji. 

Tentokrát ale chceme Vídenskému Denníku to 
zvláštní potíiení učiniti, že jeho dotčený Článek o rovno- 
právnosti zcela prosaicky beze všeho stylistického okrá- 
šleni vystavíme na odiv obecenstva, aby z toho poznalo, 
co znamenají Klova v ohlášení tohoto íasoptsu umlstíná, 
že prý ct>ce národnost slovanskou zastávati. 

Vídenský Denník zaciná od všeobecné sady; že 
pr ýjednaznej ví lžích vad našehožlvotajest 



372 KbtbI HkvICEek: 

nedostatek důvěry v sebe a ve své právo. Dq 
Bože ! aby to byla pravda a aby nedůstatek důvčry v sebe 
ave své právo byl největší n^í vadou! Než na tom mnoho 
nezáleží. Vid. Den. po takovém vyřknutém sice, ale ne- 
dokázaném moudrém výroku přichází na naše >oppo- 
sični časopisectvo* (kdyby náhodou Slovan ne- 
vycházel navzdor všemožným nesnázím, vztahoval by 
se tento šumný titul >opposiční £asopisectvo« již jenom 
na Večerní Lístek a muselo by se mluvit in numero 
singulari >náš opposíční časopis*, kdežto nyní 
vládní strana má Čtvero velkých novin Českých) *) toto 
■naše opposiČni časopísectvo* tedy, kterému 
seještě, aby titul byl větší, pndává název rádi kál ní ho, 
ustavičně prý naříká na to, že vláda rovnoprávnosti 
nepřeje atd. Vídenský Denník sice prý nic proti tomu 
nemá, když se lid k ostražitosti na své právo pobádá: 
přece prý ale velice pochybuje, jestli to jest přiměřené 
a k cíli vedoucí!! 

Kdo prý práva svého jest sob£ povědom, kdo ví, ie 
k tomu, neb onomu má právo nepopiratelné, že kaidé sna- 
žení na ní cizou rukou poháněti míjže k pokutč a k napraTcní, 
tomu prý jístS dobré vědomi nedá, aby právo své nářkem 
o ně uvedl před světem v pochybnost. — Kdyř prý veřejné 
budeme naříkati, kdo ví piý zdali se nám našeho práva 
dostane, kdo vi, zdali nám ho nepříznlvci naši neuprou, jeat 
to tolik, jako bychom prohlásili, že nevíme, zdali naSe 
právo dosti jest pevné, aby samo se udrželo, íe zachování 
jeho záleží na v&li nékoho jiného nežli naši, a jestliže tento 
nebude chtit, aby se nám dostalo, že o ni mí^enie [ďijiti. 
Není-Iiž to veřejné prohlašování sebe za nedospčlé, za osoby, 
kterým zákon k vůli opatření jich práva dává poručnika, 
neni-iiž to nejvílší rouhání se síle mravní národu našehol 



>) Viz díl 111. S. 104. 



,.| 



ParyxMví ravnopWlvanMl nJrodnl. 



37a 



Ifiíe-tl s< nam vJHáí hana u{infU, nei kdyby nim nikdo 
ío očí řekl : vy( jste takoví sUbochovč, íc atii pHrozcné 
své privo neumíte pfed svitem opatHi, vydivAjSee Jistotu 
J«bo každou chríli v pochyben* t vť ř ille tolik jest rozumu 
v usUvičnych nnřikdni o rovnoprávností. Toto jmenují 
pohnáni národu k dsIraiitoKtl o xré priivo! Kdyby vláda 
rovnoprárnojitl nepřila, víru nemusela by daleko chodili 
plit M, zdoU jest doba pHhodni. Jedním rázem ji zmilll. 
KHIcy tyto samy mohly by jí sloužiti £a nejvýmluvnfJSÍ 
dfikaz. Jak právo wé zn slabí ceníme, a Že bu okolkQ 

Ěmu udetiktl konec* 



Tak právnicky ostrovttpiié rozjímá Denník a d(lá 
pn lom jako by ne\*étlfil, co jest prúvo a co jest 
Než poslechneme ješlč vétSl jeho moudrosti, 
nebof takto nadšení ukončuje svQj článek: 



Právo nároJnoxti naši Jest iraté. Provedení jeho nezd- 
letí nn vládf ani na kom jíním, nébrž jediné na nás samých. 
Jednejme jen my vSude podle práva svého, ovíera vidy se 
alušnou á«tm09tí k právu Jiných národovcQ, neutírejme ve 
svých sbrontáldiních cizčho jazyka, obcujme mezi sebou 
v soukromí pomocí svého jnzyk.i, liíad&m nepodávejme splsň 
Jiných neílí českých, zastupujme zÁlcžitistí sví všude a ve 
všech poUebách pnroieným svým jazykem, snažme se, aby- 
choni uitíi dosti ceikýoh učiieiíi způsobilých na gymnisis 
a na university a úfedníkA ^sky vzJélanýoh do úrad& 
rwjvyiifch, a jisti s pomoci Boií právo ivé provedeme bez 
kHk& a náíkú, jak na muie slu^' i kdyby se prutl nimu 
stavily brány pekelné.* 

hBrt silný výt&z, ilovík hned pozoruje, že slyší 
luviti utrženého hrdinu, jehožto mužnč presvědČent 
I nezvrátilo a nezvrátí ani auskultanlstvi u hrabete 
Thuna *) ani brány pekelné. Jak okřeje ubohý člověk, 



<) vii M U. S, <ai. 




874 



Kud HBVtiíek: 



i 



moba svou již politickým mrazem křehnoud duíi 
ohřáti na takovém čistí vtiistcneckým ohnira pl&iioU' 
cim Vídensko- dennlkovém Spartanul Ne, dobřs mái 
bratře Vídenský Denníku, ty poslední sloupe rovn* 
právnosti a konstituce rakousko, nepopusifmc, brm! 
t kdyby se brány pekelné stavěly proti nám, ba tni 
kdyby nám prislibovalt 2000 zl. stř. na role! Nepo 
pustíme I 

A utuženi lakovým vzneseným příkladem Vttlea. 
Dennika jdeme jestč o krok dále a obraíme celf 
důkas Vid. Den. tuké ještž na konstituci v&bec. Ni 
kteri (Slabochové* lidé to •rouhajíc! se h*- 
nebnž mravní síle na&eho nirudu« bojí m 
také n nestydí se vyjevili svou bázefi, že na^ konitl- 
luče a svoboda vůbec poznenáhla se dusiti bude, 
ponSvadŽ pozorují, že ministerstvo svobodný tisk usu- 
vičnč více obmezuje všelikými prostředky, ponivaJi 
pozoruji, že obleženi ve vSech důležitých místech R*-^ 
kouska, odkud vychází nějaký vysŠI život, bez« \'Ílfl 
pHčiny zamezuje slíbenou svobodu, snČmy svolali o^ 
chtéji atd. atd. atd. K takovým *slabochům< voUom 
ale slovy Viděn. Dennika: -Právo konstituce naí>i J«A 
svaté. Proveden! jeho nezáleží na vládé, nýbrž jediof 
na nés samých. Jednejme jen my v^ude konStituiní, 
snažme se, aby naše učitelstvo a professoretvo konili- 
tuČné smýšlelo. Jakož i všechno úřednictvo vyšit 
i nižši: a s pomoci Boži konstituci svou provedemi 
bez křiku a nářku jak na muže sluši i kdyby se proti 
naii konstituci stav&ly brány pekelné!* Vláda tlee 
jako posud bude držet obleženi, ') bude obmezovati 

') Vn dU (L S. 53». 




KujrtMví rovnoprivnoMi nán>dni. 



S75 



K 



neb vlaslnS zamezovat) vSelitcou konStttuífní svobodu^ 
Je usunovovAlt zu učitele a prafeísury u za úřed- 
níky jen lidi >(lobř« smý&iejkt* nesvolA sním řipský 
■td.: ale pončvudž noSe konstituce jest svaté prúvo, 
jehož provedeni jen na nás a ne n& vládi záleži atd. 
Ktd. atd. 



P 



Než Viděn. Dennik mohl by dle obyčeje svého 
icl, ie jenom zas áprýmovné s nim jednÁme. musime 
leJy zcela mathematicky pokračovat, a ten krásný 
min:st«rláln( ořech o rovnoprávnosti, který náni Vfd. 
Den. k sv. Vácslavu daroval, před celým P. T. obe- 
censtvem zcela rozloupnout, a podívati se veřejné na 
Jeho jádru. 






Tedy provedeni národní rovnoprávnosti nezáleží 
na vl&dí, nýbrž jediné na nás samých — 
praví Denntk, a udává nám také je&té způsob a pro- 
středky k provedení svého práva totiž, 'abychom 

ždy dleného jednali, vs svých shromáždí- 
nich, soukromé jiného než svého jazyka 

eužfvall, úradiim jen české spisy podávali, 
é záležitosti viude a vždy jen česky za- 
stupovali, abychom méli dosti českých 
učitelů zpíJsobllých na gymnasia a univei^ 
šity, a úredníkií česky vzdělaných do úřadů 
nejvyšších.* NuŽe ledy! bratře Čechu, rovné- 
oprávnéný občane Ifastného Rakouska, vezmi si loto 
ponaučeni Vid. Den. do kapsy, podej ml ruku, a pů- 
jdeme spolu ts pomoci Boži bez křiků a nářků 
jak na muže sluM i kdyby se prott nému 
stavély brány pekelné*, provádéti dle toho re- 
ceptu naši rovnoprávnost, jejíž provedeni >jediné na 




»e 



h'ar«l Httliíek: 



nás samých záleží.* Kára chceS nai^«d, jest to 
všechno jedno. Půjdeme tedy na c. k. poStU v Cechách 
neb na Moravě a poneseme tam psaní s nápisem ^- 
ským (neb musime všechny záležitosti své sastupov&t 
svým jazykem) do Bma. Poštovní expeditor N^ec 
kovaný zabručí na nás a i-ekne nám po němečku, ^4^1 
to jsou bláznovské nápady a zvIáštnůSstky dávat na^^ 
psjínf íeské adresy atd. My stojíme na svém, on přijme 
psaní a polle je — do Bernu ve ŠvýcaHch. (Factum!) 
Odtamtud sice přece pošlou konečné psaní do Brna 
(nebot ve Švýcařích česká nťirodnost má vlče právA 
než doma, a přece tam nékdo vf, kde leii Brno), ale 
již je pozdé, tys obchodník a přišel Jsi opozdénlm tím 
k veliké ztráté, ') Nic si z toho ale nedžiej, nepopusí. 
i kdybys na mizinu přiéel, ncboí provedení rovno- 
právnosti jediné na tobé záleŽi. Véiši dil sice kn^tnfl 
t\'ých, aby se uhnul škodě, bude radéji adresovat psaní 
némecky, z čeho pak hned soudit budou, že lid český 
sám nechce íeské adresy a ledy nepotřebuje Č«ské 
úředníky na poštách: ty aJe bratře nepopust, nech se 
vysmát, týrat, za svornostu a připjatého NémcoŽrouta 
vyhlazovat, a opakuj si vždy, když nijaké tvoje psáni 
s českou adresou nepřijde v Čas na místo. Že pfx>- 
vedení rovnoprávnosti jediné na tobé záleží a dokonce 



') písdivno jsms vidíll Jedno pianl x rrahy poslué t adra* 
mou: Can N N. tnalit v K. IL Pod tím «talo jinou rukou: >ln MaUa 
bein N. N. lu nnden,* « Mk šlo ptaní nupíL Tam nl« se |riipulo 
teprva: •Keln MiHn. «ber niRlir hojtst Mahler.< Nyoi koneini doUa 
psioi do rukou adresito. — Mf ■uni )tine ku pí. pKooceoi byli 
potňibou pH roiestliai Nár. Nov. poltu vidy níoiwky upuU. ae- 
chtčli-U Jsme, abjr noviny Bůh *) kady etiodlly « tata itprvA 
nókoltk dni adrtsiiuvi do nikou pHHy. Red.] 



I 





FU7l«ove rúvnoprávnooti niroďnli 



377 



ie na vtddé. KJyž ale Již dokonce ti přejde (rpStivost 
\tpň přece fiirneckú Adresy >nekri£ anenařikej, 
ale Jak na muže sluii< dones si radíj sám svoje 
ieské ps«nl, kam chce£. — 



\ k. 



I 



Nu, knm chceS nynf jít proviid£t rovnoprávnost? 
a c. k. poStu. vím, již nemiii chut£, ale Einmahl ist 
keinma))1, pojcfme tam jeSl£ jednou, vidyf se nám to 
snad po druhé lépe podaří. Aneb nemál-il cliu(, po- 
díváme se na tamhle tu bnbi£ku Českou, která nese 
pro svého syna vojáka ve Vinších několik zlatých nn 
poltu. Vrací se u má v ruce německý recepis, ii ne- 
rozumí ani jednomu slovu, které na něm stoji. Na£ 
j&ou recepisy? rojíštční písemná, že se to u lo nu c. k. 
poltu odevzdalo. Pojiitčnl ale tuším musí být hlavně 
srozumitelné tomu, kdo jej dostane, jinak není k ni- 
čemu. Na iádné c. k. poStč v Čechách a na Moravě 
a ve Slovensku není ale ani jediný Český recepis. Alo 
Vid. Den. praví, že na vládě nezáleží provedeni rovno- 
právnosti, nýbrž jediná na nás samých — proč si ne- 
nosíme na c k. poStu sami české recepisy. — 

Pojd tedy, bratře, na železnici, pojodcmc do Mo- 
lelnice. Okénko je otevřeno, žádejme po česku (ne- 
smíme nikdy jinak než Česky dle rady Vid. Den.) 
o lístky, a ptejme se, co se ptati. Wohiní kHkne na té 
ekrze okénko pán se žlutými jak pomeranč výložky. 'Do 
Mohelnice!* odpovíš skromně, (Nach Biechowítz?* táže 
se zamračeně žlutý výložek. >Ne, do Mohclnicel* od- 
povíš. »l3t keln Station nichtl* zavrčí žlutý výloíck. 
Nastane ledy hádka, z piitomných neví nikdo, jak se 
jmenuje Mohelnice r\a německy, já sice vim, že MU- 
glltz, ale učinil jsem dle rady Vid. Den. slib, že ne- 



378 



Kaní tUr1»!«k: 




I 



popustím od výhradního užíváni Češtiny před úřady a 
proto ti to nepovím. Zatim minulo nékolilc minut, vlak 
zapíská, KEtroubi a odjede, ty sedlá se svou rovně opráv- 
něnou češtinou na suchu a opakuješ si po tichu vzíw-^ 
Senou pravdu Vid. Den., >žc provedení rovnoprávnostl^H 
nezáleží na vládé, nýbrž jen na nás samých.* Ne-^ 
popusť ale příteli, jak na muže sluš!, nýbrž nnmaž si 
boty a běž pešky za lokomotlvem, abys den n^ro- 
meškal, a přičiň se budoucn!, aby všichni úředníci 
byli česky vzdčláni, to záleží také jediné na lobÍ 
samém — pravi Vid. Denník. BČžme tedy ; však coi 
plamo, se vší >pomoci BoŽi* slíbenou nám od Vtd. 
Dennlkn (jenž jest přece dobře známý s panem bisku- 
pem Brněnským) k provedení svého práva, nedoho- 
níme Již přece jak pozoruji lokomotivy p<^ky, tů- 
stařime tedy nu nejbližším stanovisku, počkejme na 
budoucí vlak, a zkusme svého šlČsti. Hr! na ně z ko- 
nopll — naši vyhráli. Vídenský Dennik má přec jen 
pravdu, provedeni rovnoprávnosli nezáleží na vládí, 
nýbrž jediné na nás samých. Tu máme nejlepší díl- 
kazy; na tomto stanovisku jest úředník Čech, hodný 
pán, byl taky u Svorností, on vi, kde tezi Mohelnice, 
i o Břeclavi ví, také o Ústí, všechno ví, nosí pod uni- 
formou vestu šj^ůrovanou, a když neni ve službě, 
slovanský Černý kabát se šňůrami, on Jest zakladatel 
Matice n bývalý Starosta jedné již také zkácané Slo- 
vanské Lípy na venkove. Dal nám hned lístek, též 
nám vydal bez hrubosti několik krejcarů drobných 
nazpátek, a jeli jsme vesele, rozjímajíce po costŽ o ve- 
liké nelečnosti a pošetilosti českého národu, že touž 
neumí dle rady Vid. Den. % pomoci bozi providi 
své právo bez kHků a nářků, jak na muŽe sluŠi.* 2íde 




Puyta»vf rovnop«ávni>9il niiodoi. 



37fl 



^ 



lito šMci Jflst Úředník iegicy vzdilaný, proi^ tedy 
o tom ncvidi viichni Čechové a Moravané, aby Jen 
vždy z této átace odjiždžii: neboí právo nirodnostt 
naši jest svaté — praví Vid. Denník, a raduje se z toho, 
když nčmečtl sedmaŠedesátnlci ') v l^raze při volbách 
vyhraji. — 

Po cest£ tedy šlo to vesele, na každé štaci přišel 
pan konduklor do vozu a vždy německy volal ku pr. : 
■Wildenschvert 4 Mlnuten Aufenlhalt!< na každé štaci 
bylo to samé na tabulce némecky napsáno — nebof 
právo národnosti naSi jest svaté — praví Vid. Denník — 
až jsme koneinč prfjell na jednu, kde stálo •MUglitz* 
a konduktor pravil »4 Minuien." Já ovSem zas vídél. 
že jsme jíž v Mohelnici, ale puiiévadŽ jsem si již jednou 
dle rady Vid. Den. umínil nepopustiti, dAvěroval jsem, 
ie ani -brány pekelné* nezamezí, aby se mtlj krajan 
nimecky nerozumějící nedověděl za své rovněopráv- 
néně penize oíTIclalné, že jest již na konci své cesty. 
Neřekl jsem ledy nic, zapískali, zatroubili a jeli jsme 
dále jeSté několik štad, až se můj společník sám, 
nevím jakou náhodou dopátral, že jsme jiŽ dávno Mo- 
helnici přejeli. Musili Jsme tedy dle pravidla doplatit 
jeJté ten kus cesty, a pak pešky zas n&zpét do Mo- 
helnice klusati s Um pevným přesvědčením, že provedení 
rovnoprávností nezáleží pranic na vládí, nýbrž pouze 
na nás samých. Sto jiných Čechů by se po takových 
trampotách odřeklo na vždy užíváni řeči své na želez- 
nici: ale krajan a spolucestovník můj, tvrdá to česká 
hlava pravil, že se přece na vzdor všemu německy učiti 
nebude, a kdyby si ho zavezli třeba na Splelberg místo 




') Vit dtl III. S. -Mi. 



aso 



K*r«l HirtCM: 




do Českčho Brodu, — nebot prúvo národnosti naít 
jesi svaté a vSude musíme své záležitosti jen česky 
zastupovat M 

Než, nač pošly a železnice pro takový sprost)- ^ 
lid jako jsou Čectiovč, af si své psaní sami donesou, 
neumfiji-li německou adresu napsat, a a( chodí péfiky, ^Ě 
nevédi-Ii, jak se jmenuji všcdiny štace na železnici ^ 
po nžmecku. Ale kdyby tě ku pť. odvedli na vojnu, 
což se přece nejvice sprostému člověku prthodi, jak H 
daleko bys asi tam pn^I s radou Vid- Den., dle které 
•ve všech potiebiich jen přirozeného svého 
jazyka užívati máme, ponévadž provedeni 
rovnoprávnosti neeáležf na vlád 2, nýbrt 
Jediné nu nás samých.* Khknou tam na tebe. 
»Httlb rechls, halb links!* ly jako by nic, co lobi j« 
potom, ty jsi jednou c. k. rovnéoprávnéný Čech. a 
provedeni rovnoprávnosti záleži jediné na tobě samém. 
Dostaneš tedy kulaté a podlouhlé napomenuti. Volají: 
•Hahn in Arm!« ty zase nic a Čekáš na rovnoprávnost, 
ate dostaneš >5pomocfBožiabezkÍ'Íkua nářku 
25, jak se na muže sluší* a pan kapfál neslevl 
ani jednu >l kdyby se proti nžmustavély brány 
pekelné*. Tedy patrně nezáleží provedení rovno- 
právnosti na vládé, nýbrŽ leži jediné na tobé samém 
a sice pod zády. - Že ostatně tebe co rovněopravněného 
Čecha neudělají, kdybys mel N^p<^>leona v kapse, ani 
kaprálem, když neumiš némccky, ale Němce, který 
ani slova česky neumí, udělají nad tebou tiebu gene- 
rálem, to víš dávno ze zkušenosti, nezálež! to ale — 
jak pravi Vid. Den. — na vládě, nýbrž jen na tobé 
samém, nebof máš poslechnout radu Vid. Den. a snažil 
se, abychom měli Česky vzdělaných generálů t — 





Vuy%ea<ii rovnopránuatí mrodní. 



3RI 



Ve vojsku se nám tedy trochu nepodařilo prove- 
dení rovnoprávnosti, vrafme se aase do civilu, a sice 
■do škol. Ačkoli sice provedeni rovnoprávnosti pranic 
ne7:ilež( na vládě, nýbrž Jediné na nás, a ačkoli tedy 
bychom tai sami mohli vi^echna gymnasia v Česká pro- 
roínit, píece — jak přísloví pravf — ani dobré silnici 
kolomaže neŠkodi, a tato kolomaŽ jest v tomto pádu 
příznivost zvláštní niJieho vys. ministerstva osv6ty, 
která nám od nynJ^Ska jedno České gymnasium zařídila. 

■TV te*íy bydlíS na Slovensku nřkdc u KoSic, máš do 
Prahy asi lOO mil cesty, přece vĚak svého syna ne- 
chceš dáti na jiné než české gymnasium, a vydáš se 
na ce<it>'. Poněvadí ale pranic provedení rovnopráv- 
nosti nezálež! na vládé, nýbrž všechno jen na nás 
samých, nařízeno jest, že se na žádné Prnžské gy- 
mnasium, tedy i na Staroměstské, více než 80 Žikíi 
do jednoho roku přijmouti nesmí. To záleží zase jen 
nn nás samotných, aby se vSichn) Študující Slované 
z Čech, z Moravy a ze Slovenska na toto gymnasium 
jVeSlL Dejme tomu (quod est d«mon»tr«ndum), že by- 
shom luk žikovnl byli, abychom všechny své studu- 
ifci s)'ny do po£tu oněch 80 ro£nÍ smčstnatt dovedli, 
Eož pak až vystudují, když ve všech úřadech jest 
Jnací íci nimecká. které se oni sice též učili, přece 
ik v ní tak sbčhh' býti nemohou, jako jiní, kteří 
eclé g>*mnasium jen německy 5tudm'ali ? To zas i^šechno 
cáleži jen na nás samých, všichni ČeSi (žádný o loni 
nepochybuje, a ministerstvo to jlstČ očekává) buduu 
tak obě.ovnf, že své syny raději v úřadech odstrčit 
^lechagi, než by je dali na némecké gymnasium! 
■ Co se nle vysokých Škol týče, starejme se Jen, 
abychom mezi sebou méli způsobilé České professory, 




38i 



k'ii«t Hvutítek : 




4 



Vláda sice nemSže iídnému svomostovi svéril vedeni 
mládeie na vysokých školách, a bude tedy z v-íiŠibo 
dílu jen takovým dávat profcssury, o kterých se vl 
napřed, žs česky přednášeti nebudou; ale ponžvadš 
provedení rovnoprávnosti nezáleSi pranic na vládě, 
nýbrž jediné na nás samých, buďme ubezpečeni, že 
•s pomocí Boži právo své provedeme bez 
křiků a nářků atd. 

Ve Školách tedy to půjde jak pozorujeme samo 
sebou, podívejme se tedy do úřadů. Pon$vadÍ, Jak 
známo a kolikráte jíž opakováno, provedeni rovnopráv- 
nosti nezáleží pranic na vládá, nýbrž jediná na nás 
samých, jisto jest, že všichni úřednici umřji dobře 
Česky mluvit a psi^t, itčkoli se o to vláda pří obsaco- 
vání nic nestarala, nýbrž jeSlé i takové úředníky, kteří 
sami do německých krajin Žádali a svou neschopnost 
k českému úřadování uznávali, přece dala na česká ^ 
místa. Tim se ku př. také stalo, že manipulační úř«d- ^M 
níci a kopisté (opfsovači) obyčejné neumčjl český ^ 
pravopis a i dobře sepsané úredni spisy fh opisováni 
pro obecenstvo tak zohyzdi, že nt^sou ani k svétu 
podobné, nebof pÍ1 obsazování mčl každý mladý člověk, 
který česky dobře umí, jakožto svomosia a obyčejně 
i spoluoud některé Slovanské Lípy ^) tak nebezpečné 
pro stát smýšleni, že se nemohl státi ani koptstou 
u některého soudu, kdo totiž může takovým lidem 
věřit, jestli by při opisováni néjakčho spisu nějuk státu 
a společnosti lidské nebezpečnou Tormu pismen neza- 
vedli? Dle zásady Víd. Dennika tedy vláda vědouc, 
že provedeni rovnoprávnosti nezálež! na ni, nýbrž 



•) Víc <lil U. S. »U. 



jediné na nás. rj-l» isi rrssraiiis';:!. is ližtr^i irs. 
ustano\i za úredriky c £:-rt£T : t^šoi: řln .Emm 
lidi nemající ani p;-«t c žsšk zi-t-lzcs i rai."ii;'5i - 
a kromě toho i nškisrí !^=l:s. z^sh: 3t7 ?xwB«r' 
provedení mvnocrivoosz. jic 2a :a; r.;jfš, ošac 2;- 
zračné těmto *->-v-o!er-rÍ=; rlr^-ae š; lutr TeaisascH;^ 
se jim vědomos- a d<ifcr>- vl^ rrz-^ zí.Z£ oisxnr: 
až po dnes l:dé če=ť iji čřiii p:i:~i3fr=r sl . ic 
soudů německé pHpís;-. k=sré se Ťa. třTT^ je learr- 
jali, také dle g 5. řSslcé úsav>- =a rrsra r ř i sŤí H3er 
alespoň s pribitini m hrcri. R:-z=: se ixsai seoui. 
že ne ouřadové, nitri zas ;-s3:r= r:.. iLŠe ;s>n:: a^nn 
vinni, že t>'to něme:ké rrfríij ioř-i-rtr, 3^ k lar 
rodili v Rakousich, kde ;e r:v:::cri.TTj:K žúett^š ±ui:et& 
a zamčena' 

Avšak Vid. Der., o '.-j-=. z:.z :»h.íi, i; -fr^jn-,^ 
od úřadů jiné spisy než iesse r'^~'~ biS^iicr^-rr 
zapomněl jenom, r.eboí kčyž m t* jtí^ — ••-. ..-t- 
zastáváni nírodnosť slívanské nsbz-j. ir_ •:rt* rs- 
kelnych", snad by se r.ebál s.a\T-ýcÉ z. í. _TidL 
a snad by tjto nedržei za hoři; a 2ec>s::^*icč,5-. raš 
brány pekelné. Nu ale af jest tomu ji uc --tr ,"j-ť 
ale jisto jest, že \'íd. Den, jenom radL Ěbychoa. fi:y 54=1 
nepodávali k úřadům nic jinak, než po šakiL C^ú 
Bohu, že nám ještě p. Bach ') neb jiný miaša* aeoa- 
ndil, že máme jen německé spisj- podávat, ačcw br 
to — dle theorie Vid. Den. — n*š: ro-.TMfráíTiiK 
také nic škoditi nemohlo, protože nezj^cs prjvedeů 
její na vládě, nýbrž jen na nás samých. I^ecc viú 
ku pK kdo politickónu úřadu nějaký spis podiri. 



Vil díl 11. S. 12!. 



SM 



Kaní Havltíck: 



obyčejně něco žádá, a záleží mu n&. tom, aby se 
žádost příznivě neb alespoň brzy vyplnila. To však 
Jest více v moci si. podkrajského úřadu než v moci 
Boží, a na mnohé včci zadané hned při zrizení pod- 
krajských úřadů jc^tČ podnes občané s naději odpověď 
íekají. Dejme tomu, že by ku pí. pan poJkrajský nel> 
komisar na spis český, který beztoho mnohý s mrzur^ 
tostí do ruky bére, obyčejně nedal asi několik měslc^H 
odpověď, ale na německý velmi brzy, což doceUt íá' 
visí od jeho svobodné vQle: kdož by o lom pochybovtl, 
Že vSickni občané. Jakmile to zpozoruji, Iined budou 
všechny spisy podávali jenom po česku ř Z Čehož opít 
vidíme, že n« vlildé pranic nciáleií provedeni rovni 
právnosli. 

K soudům, ute bude též každý Čecb jen české 
spisy podávati, zvláiti od té doby, co víme. £e m 
u víech soudň vylSích Jen nímecky Jedná. Mám ku 
př. soud o několik tisic a vím, že písemnosti mé česki 
jenom pan referent čísti bude, a že tedy, kdyby jim 
také pan referent dobře rozuměl*), přece jen budu 
odevzdán do jeho mih>stt, že by v§ak, kdyby pisem' 
nosti mé německé byly, celé kolegium soudců )t 
slyšeti a nade mnou rozhodovati mohlo. Vídenský 
Denník nepochybné myslí, že všichni občané jsou 
lak nezifitnl n obětovní pro národ a vlast jako on sám, 
že též všichni čeští občané jsou vždy hotovi občlovoli 
jměnf. život ba i více svému přesvědčeni jako to mu- 
žové Vfd, Dennika učinili a každodenně óinl: a protood 
nás žádá tnk velikou obětavost, abychom raději pro- 



ké 

I 

se 
íu j 

:mV 
lu 1 



■> [ZkU9«ni>M ala výpravu)* nám ItchUrJ jféáji, n ktaiýikl 
pio tptíni raiumíní «pla& soud byl jirohriiti ■ velikou ikolw.1 




ParyKiní nKmapritwyití airmU. 



MB 



S' 



ánt procesů svých snesli, než bychom nimecké spisy 
k souddm podivnli. My však. ačkoli velikou úctu 
máme k obectnstvu, nepředstavujeme si plece tolik 
národní a oManské cnosli u každého Čechn, jako 
cnostný Vid. Denník, a bojfme se, že v tomto pádu 
skutečné mnozí radČjl jednou právo své národnosti 
zadají, než lOO korců poU. Bude to ovšem jen jejich 
vlastní vin.i a vláda může jnko Pontius Pílatus iimýll 
svá ruce v nevinnosti, neb na nf v tom ohledu pranic 
lezáleií. 

A£koll tedy, jak ze v^ho toho patrno, leckde 
svou vlastni vinou a při úplné nevinnosti vlády 
mnohou škodu své národnosti utrpíme, přece n*m 
ibývá ještě nejvydatnější prostředek k provedení rovno- 
právnosti, totiž život soukromý. Se svou milou £cnou, 
se svými nadíjnými ditky, se svými vémýml pfálall 
a vůbec 8 každým, kdo nás bude chtít neb musst 
poslouchati, můžeme mluvit jen £eskyt Ó pface |Mt 
dobíe žiti na tom svétí, krásné jest nai« obcováni 
pod sluncem! Díky za to předevšfm nati mitottivé, 
vietn národům stejnč přející vládi, díky za lo po druhá 
tob2 vznešený obre vlasti Vídenský Denníku, Jenž )iM 
nám tento v&ini prýitéjfci pramen živý na^l rovnopráv- 
nosti první ^'ynalezl a nás naii opatrné pozorný učlnUt 
Zaplaí ti to, o neohrožený hrdino a palront vi«<1i 8I»> 
vanfll nebe dlouhým panováním a po iCsMaé •Mfll, 
{které Jsme všichni podrobeni), budiž za Vj shromáidAn 
mezi družinou sv. Václavskou, Jenž £«ká v dlanflni fM 
vysvobozeni vlasti! Užívejme tedy mdIIs ■ »r4nšlé 
tvého práva svatého, mluvme m ženou a • d4lnil J«a 
£esky -ale bez křiků a náfkŮ Jak n« multa 
Kluilf* se slušným ohledUB ne huttttnmH. e ént 




m 



KmcI Havliiek : 



brány pekelné naší národfwsti neuškodí. Kdyby vŠAk 
časem svým, ponSvadž dnové n«št Jsou spoČtSnl v Imtze 
Života, a tudy nepochybní i Vídenský Denník jednoho 
dne shromáiídčn bude k otcům svým v Pánu zesnulým 
(Vlastimilu* '> a »Pokroku« *) (pomodleme se za pokoj 
duší Jejich třikrát Grundrechty a Jednou v^roklaniacl 
p. Khevenhilllerovou *) od loňského Májet) čímž tedy 
ztrab'mc silnČho orodovnika za národnost naši ve Vfdni ; 
kdyby tedy potom vláda po ztrátž tohoto našeho moc- 
ného orodovnika chtěla nám třeba { zakazovat se ienou 
a s dSlmi Česky mluvili, a kdyby nám dokonce p. mi- 
nistr Kraus*) na žádost p. Bachovu každému zlatým 
a stHbrným zámkem (všechno jt^st možné) naše rovné- 
oprivniná ústa zavříti dul : vČřmc přece v nadéji 
slovOm Vid. Den., Že ani to provedení naSi rovnopráv- 
nosti Škoditi nemi^žc, ponSvadž nezáleží pranic na 
vlád&, nýbrž jedině na nás samotných I — 

Když jsme tedy Již vSechno, co Vid, Den. prav), 
tak nevývratnými dfikazy ztvrdili, do%'oleno nám budiž 
pro slabší čtenářstvo, které důkazňm mathematickým 
dobře nerozumí, připojiti jedno velmi srozumitelné 
podobenství. 

Dvn mužové, jeden jménem Vašek, druhý Michl, 
usnesli se, že spolu pobžhnou o závod. Nc&trann 
soudce, Jménem Jidáš, kterého si zvolili a který je 
oba stejně miluje, v ustanovený k běhu den takto 
oba opatřil: Michla posadil do kočáru a zapřáhl mu 
silni a mrštné čtyry koně a postavil ho na dobrou 



1 



■) Vb dil Dl. S. tS3. 
*) Vií díl H. S. 44. 
») Vw dil ir. S. S3B^ 
') Vis dil II. S. Mt. 




FuyMové rovnopráTnostl národní. 



SB7 



silnici. VaSkovi svázal nohy, přivázal ho k silnému 
kůlu s narovnal na n£ho asi půl sáhu štěpinek. Nyní 
dal znamení k běhu. Michl jede až se kouH, Vašíček 
ale v zuřivosti se sebe strásá polena, trhá sebou, 
bručí a kleje, leží však pořád vedle kůlu. Nestranný 
soudce a přftel stoji u něho se sladkým ůsmSchem a 
volá na nSho: *VaŠfČku, bčž honem, jen na tobě 
samém to záleží, abys doběhl k cíli, já ti v tom ne- 
mohu pomoci, na mné pranic nezáleží; vždy( přece 
já sám nemohu za tebe běžetN 

Mravné naučeni: Právo národnosti naSí jest 
svaté. Provedení jeho nezáleží na vládí, 
nýbrž jedině na nás samých. Jedna jest pravda 
a zvěstovatel její jest Vídenský Denník! 



íi' 



35. PIÍAETORIANI RAKOUŠTÍ 

(Slwra a 9. října r. 1650. Sv. 3. S. I»7-I80«). 

H. B. Již dHve zminíli Jsme') se o jlsiém spi* 
vydaném (ajnostlivým způsobem ve Vldrti pod jmétiea 
>VyznánÍ vojákovo* a vytištěném jenom v m- 
palmém počtu v>'tÍ8ltŮ, jenž na sebe obrttil velice po- 
zornost všech myslících občanQ hlavné proto, Že v totnio 
spisu vyřknuto jest beze vSeho obalu to, o íem dévoo 
víme, že jest to sladká naděje rozličných patriarchál- 
nich potentátů, za druhé ale proto, ic za spisovatele 
všeobecné se udává major Babarczy, uherský šlechtic, 
jenž jest spoluoudem nynější nejvyŠši vojenské kance- 
láře a tudy v nejbližším okoli císaře. Zle by byly 
opatřeny naŠc konsliluční svobody — mysli si tedy 
mtwhý — jestli p. major Babarczy se chtěl takovým 
spisem ve vysokých sborech zavděčiti! 

Ačkoli tedy onen spis Jen v nepatrném počtu vý- 
tiskd byl vydán, přece se doslal do rukou redakce 
Presse a v>'dán jest v Jejím feuilletonu. Spis celý, 
který nyni před rukama máme, nestojí ovsem ra to, 
abychom jej předkládali, ale zajímavé a poučné bude 
mnohému dověděti se alespoň nějaké výňatky z něho 
a poznati odtud smýšlení Šavli břinčící aristokratie. 



>) Vis díl m. S. 963. 



PrMtiHkal rakoulli 



Hned ruL počátku vyzradil nim (nepochybnS jen 
pfokvapeni) p. spisovatel, který jsa v nejbližším ob- 
' cováni se dvorem, asi dobře zná všechay podr<^nostÍ, 
velmi zajímavou okolnost z prvních počátků naší kon- 
stituce, totiž ie prý JCV. arcIknHni Žofle. matka ny< 
nžjáiho clsitře a JCM. manželka císaře Ferdinanda 
radily k pKsnosti, že ale císař Ferdinand přece nccbižl 
nechal na lid stříleti. Pan major má císaři Ferdtnan- 

Idovi tuto dobrotu velmi za zlé, my však jsme ovSem 
zcela jiného minénl. Také o arciknížeti Albrechtovi 
mluvi p. mi^or tak, že to není schopno, učiniti jej 
prtliá populárním. 
Že ostatné p, Babnrczy o revoluci r. 1848 jen 
I nejvitši hořkosti a s opovržením mluví, s druhé 
strany ale osobč JMC. až pHIis zřejmě a podle po- 
chlebuje, (jmenuje ku pr. JMC. perlou atd.), (o cha- 
rakterisuje zcela neobyčejného dvořana, spekulujícího 
rui vyii\ místo, a ne vojáka, neb vimý voják pochle- 

Ibovat A plazit se neumí. 
Celý spis ukazuje nám, jak z výAatků z nČlio 
{uznáme, p. spisovatele jakožto ouda šlechty a sice 
Šl«chty dvorské a služebné; tato slřana mluví viude 
stejné, 
■ Pohledněme do Francouz — praví — které 
'si tak rádi la přiklad bereme: bylí jednou 
svorní, mocni a ifnstní. Od té doby ale 
co zakusiti toho jedovatého ovoce, nazva* 
naho omylem svobodou, která se nerodí na 
božském stromu poznání, nýbrž na zkrvá- 
ceném stromu vzbouření') od té doby co se 

■) [Pu ap4K>Tat«), lit«rý •« Jin^ <11« mody Mlé }«lio atniay 
lUlá Báboln^ai, fítnvt «• td« tiiARifnlié m iiv3Ím porovninlm, 



380 



K«rc] Hftvtilek; 



napili z ošklivé £(§e panováni luzy: od 
doby nemohou přijít ku pokoji. Francouzové 
byli totiž tak slastní, nebol míli tak bujnou £lectitu 
a lak bujr.ou monarchii absolutní, že nemohouce již 
to velikč Stěsti vydržet, všechno to ze země vyhnali. 
Poněvadž s« ale toto jejich štésti pořád Ještů sase 
k nim mormomoct vrátiti chce, oni ale jií mt své ny- 
nSjéí konstilučni a republikánské neStŽstl tuze zvykli 
a si v nim zalíbili, a proto se proti onomu dotčenému 
átístf nohama í rukama bráni a opín^l: proto panuje 
ve Francouzích u&taviáný nepokoj. Museji ale být 
I Francouzové velicí milovníci (nového ne^tfsti, nebo( 
již dvakrát se jejich bývalé štěstí k nim docela vrátilo : 
jednou pomoci rusko-prusko-rakouských bodákíl a jed- 
nou liščí chytrostí Ludvika Filipa, ') přece však byli 
tak zatvr;!elí a zaslepeni, že to Stěstl brzy zas ze 
zemé vyhnali a radíji se zase k onomu jedovanému 
ovoci navrátili. 

Následujícím způsobem Jeví p. spisovatel svou 
aristokrat íčko- roederativnf politiku: »Národové ra- 
kouSti si opčt podají pfálelské ruce k pev- 
nému spolku, nebudou co jeden národ, ale 
budou co národové jednoho srdce a jedné 
mysli pokojně vedle sebe bydleli, své upo- 
mínky zachovávajíce neporušené, a jejich 



1 



tUv£ loilí strom poznání jakoAlo neon dobríbo Mpr<H) •Iroim 
vzbouřeni, eo sl« vici. Jik xnimo byl ttram poxnini v rili (dte 
u£«nl ki«i(aiukího) priítnou ri«ho ilčho na ■vStl, oeboí bei nČho 
bylJ b)- Adiím a. Eva n«fhř«iill, my bychom byli jak nnge\é • tudy 
bychom snftd Uké iicdílall iUni rvvahiM ■ snad liytligm ani 
n^eblili liiaau Iconaiitud. Red.] 
>> Vit d(l I. S. 290. 



Prcetoríani nihoutti. 



»1 



př&nl se setkávají u trůnu milovaného amoc- 
ného mocnáře,* Známo toliž, že jest v Itakousich 
Uké Jedna strana foederaiivní, jejížto foederace s« ale 
od na5i focdcrace nesmfrnř dftlí a kterou bychom na- 
zval! nejlépe aristokratickou neb stavovskou foedc- 
raci, která totiž tak jako my se opírá proti byrokra- 
tické ccnlralisaci nynŽjiiho ministerstva, ale docela 
z jiných příčin než my, a také néco zcela jiného Žádá 
než my, žádá totiž, aby jednotlivé ttm& asi podobné 
stavovské ústavy dostaly jako před r. 184S, neb aby 
se zavedla anglická ansiokratickď hořejší snčmuvna; 
a abychom zkrátka se vyslovili, tito Toederalisté žád^í, 
aby se jim za ochranu národnosti zachovala aristo- 
kratická privilegia. Jak pozorujeme ze spisu p. Ba- 
barczyho, must býti také toto starostech tické smýilenl 
znamenité rozšířeno ve vySSÍch vrstvách vojenských, 
nebo jeSté zřetelnéji se vyslovuje, mluve velmi ostře 
proti odpuvůdriosti ministerské, kterou pouhým má- 
midlem nazývá a pravf: »Cl)cc ministr i to zod- 
povídati, když chtéjc říši priformovati do 
rámce své fantasie, dotýká se ncšclrn&dSjln 
národů, práv siavfi a jménl rodin?* Kdož zde 
nepozoruje, kterak šlechtická botes:nČ ztracená práva 
a > patriarcha lni poddiinost a robota* eskortována jsou 
od citu národního, aby společně s n'm vklouznula zase 
nikam do Života! — 

Starý Maďar však se jevi v panu spisovateli 
patrní tam, kde mluví >o novč utvořených ná- 
rodnostech*, které nazývá *nespokoJQná ple- 
meni*. A pnslechnéme také moudré slovo o sněmu: 
•Jak smutné jest myslili si sbor mužŮ, zvo- 
lených nejrozmanlléjiími prostředky pře- 




aoi 



KAnl HavUMi: 



2 



mlouvánf, omúmenl a uplácenill (v líakouticli 
tu§lm jestč žádný poslanec na snim nedosiUil tělo 
hodnosti 2 uplaceni) jakožto ziLstupce onich 
národů shromážděný, jejichžto potřeby tak 
rozmanité dokonce neznají. Pan spisovatel modli 
se tedy 2 toho ohledu takto: 'Bože, jenž jsi nám 
dal tak šlechetného a statečného mocnáře, 
učiň jej zase našim jediným mocným panov- 
nlkemN Vidíme z toho, jak nerozumný sobě jeité 
představuji podobni pánové lid, aby si n&co podobného 
od nich namluviti dal, jako jesl to, že by poslancové 
od lidu volení neznali lépe potřeby tohoto lidu, nei > 
znají lidé jako jest spiso%-alel této broiurky, obct^i 
obyčejné více s koňmi a se psy než s člověčenstvem 

Rozumí se, že p. Babarczy, jakožto zvliitni pro- 
středek proti všemu konslituČnímu zlému udává jenom 
vojsko, které dle jeho popisu jest tak anjclské, že 
se zrovna domýSleti musíme, jakoby ani pocházeti 
nemohlo z té samé krve, z které pochází ostatní zka- 
žená cívilni čelecf, kteroužto p. Bubarczy pH kitŽdécn 
setkáni poznamená néjakým přihanllvým sloviČkem. 
Na žádný způsob nepoČitá vojáky mezi národ, neb 
praví : 

>Vojék podá piemozenému nepHteli přátelsky ruku 
v prsou národu tlí ještě posud oheň nenávisti. Národo' 
a stavové vedou spolu vojny; panovníci alo a vojs 
spojují se vždy úžeji páskou obdivováni a lásky 1 Viech 
vojska jsou ozbrojena projeden princip, pro princip p< 
řádku, a armády nadchnuté stejným duchem rytlréi 
discipliny n cti nejsou k tomu, aby svou již £1 
dokázanou zmužilost proti sobe měřily, nýbrí k tomu 
jsou, aby mravnost člověčenstva na šplcich bodáků 








Ri pro lsp£l budoucnost . . Kaidý boj, ktvry 
avatelž poHdlcu, dvě annád)- spolu bojuji, 
>68t |li lupřed vltézství struiy pf«vratné, která so n* 
Júsini na to diviti bud«, když budou ochnncovč 
triinu krváceti.- To jest pfece velmi srozumÍt«ln& hi 
lolji; vojáci nejsou proti nepříteli cizímu, nýbrž jen 
lt konstituci a k tomu účelu jsou všichni mocni- 
>vé a v^hna vojska spojena ! Divíme se jen, odkud 
má p. B. plnomocenstvi takto mluviti! 
H Zajímavé jest, kterak p. Babarczy po takovém vy- 
Hehvalovinf n nadsazováni vojska vzpomíná si na po* 
Fffstáni uherské, a na to, kterak ncjvčt^i část vojáka 
maďarského pi'ebéhla k povstalcům a bojovala proti 
JMC. Pan m^jor to však — rozumí se ~ připisuje sla^ 
botě tehdejší vlády a nikoli nevérnosti vojska, píoce 
v5ak sám praví na jiném místS: 'Před nškollka lely 
se vojsko nesUiralo o provinciální záležitosti, o přáni 
jednotlivých národnosti. Jinak jest nyni. Rakoudl ná* 
rodoví dilí se nyni na vítŽzo a na pl'em(>žené, na 
kmeny povstávajíc! a hjnoucí ; nectitfc se kloni voják, 
jenž s mečem i zást zastrčil do pochvy, k onomu 
národu, v jehožto středu stála Jeho kolíbkn; vtlináí 
si srdečné, ačkoli mlčky osudQ své zemí a nejen Híe t 
jeho sila, ráme, zbraií, jeho rozum pntrí neobmeMni 
vládé, ale srdce — to se kloní k národu svému! A btu 
^Brdce vojákova stane se konečné ozvénou náfkO jelio 
^Biárodul Upomínka na vzbouřeni, hospodáíMvl bujných 
^Rytíříi, tě neb oné dietni klasy (narAžka na nenávUiná 
úřednictvo) pohled na zločince nepotrestané, zntuitl' 
vání úsuvy (! I posud Jsme jí ani neuilvallf) zd«m'>- 
raltsujl konečné v Icthargíi pokoje pnže vo)«ka zv/falé 
na čln.< JcŠtS ale zretclnéjl mluvi pan major IlaLraiu,}' 




3M 



Kaní H«vlie«k : 




dále, kde pravf: 'Pokud zastavatelí absolutní vlády 
kráálí řady vojska, zachovají v nčm ducbu, Jen£ uíi 
zticha trp&t, zticha vílézit, ducha poslušnosti; tle 
ncchme přejit nžkolik let, a vojsko bude záleželi z vo 
jáků, kteri užili nebezpečných svobodí obecních,') 
kteH to drží za svou povintwst býlí přísnou konlroliM 
svých představených. Tato materiiilni Část vojska (scois 
novč vynalezené pojmenováni spro$l>'Ch vQjilcú) bude 
Skrze upomínku nn spolu vládnouc! miSfanstvo uve 
děna k porovnáním, která je pH přísných pruvidledi 
8 nedůstatcích nového svého stavu naplnf mrsulostl. 
Vyisi stupně vojska budou taká z části zajímali m 
držici se za •vzdělanci ofioirovč, kteíi již v predeštýcfa 
letech z Části bylí zachváceni •od ducha Času.* 



4 



\ 



z těchto od p. Bttbarczyho neopatrně prone^ých 
slov pozorujeme, že prcce jsou ve vojsku mnozí dů- 
stojnici, ktei-í na konstituci drži a nepochybně myiíll, 
že JMC. slovo své národům dané držeti bude, a klň) 
laké nepovažuji nepochybní vojsko jen za nnitni 
\ k provedeni rozličných aristokratických choutek, nýbrl 
za obránce zákonu a vlasti, za obránce cisařakéh.' 
tr&nu, rovněž tak jak za obránce konstituce a šlé^:. 
národu. Kozumi se, že takoví důstojnici nejsou po | 
chuti p. Babarczymu a jeho soudruhíim, doufánte vlak, 
že jich jest prcce dosti znamenitý počei, a že umiji ^ 
náležitý rozdíl činili mezi nesmyďnými buHtí a meti^ 
zastavftteli rozumné, konstitučnt a právní vlády, lakové 



■> [Tím. 1« p. IlMh (vis dli IL S. 1S2> vflauiil vicchnj I 
Mř. 4lÍr<kUií daoc nepUtíci s bUtoviní v obcích, ■anwiil to, <«h 
M p. Batinrcsy obává: vojáci budou •« bráti )«ii s t£c4 iKd, 
Dexakustli svobody obca. tUd.J 





w 




>H tom iUstnl i 

Dile jeSti 
obávání : 

od *|jduinilovnaio 
nou ') — k • 
v pokoji tkne 
od vojenskt nod 
při povstání skna 
yitsti* dobře plaoMii 
obranu) odstiteon, 
bUženi* 5 d yMBiai 
I obávánJm dlnb c 
trůn Jindy na 
se oyni svěřil zrádi^B 
lidu atd.< O konstknd 
IriarcháJni stav mezi 
a podJan^in (l]«diloa m 
upomínky rodinné (L j. 
práva stavů dle vxdíUai a 
vymazati, a tím i^irad 
pHrodž pozonijcaia. ^ S 

>) [Abr lotíi tnjáa JM 4 
uk oMvf, poeividi bjr pak 1 

óoih; Itierf je od Ttafci r fto 

•í ITu «l]ri>a 

pořid vím nHiMD mei ajt okyfaýH j l *i ^ » £ - <te to^ ktan ai 
^^MUd I otlim K¥itě B* dófafý AAk Z«k>. B«d.] 
^K *) (K* d«tl M tom, l«dr ilecMB ^rt dk alieDi p. S. MtMM 
^^^]F Itupfň (iroríl iwi Rf Mtaoif, c d^šl pwanj^^ jA 
^Ho ona atruia, lcl«rá na náa nfiri poaAi I 

■ pravým tcfcafanalviiK, kleré aia míÍ, Íc jase rUcbil bmji a af- 
Jadnobo praotce. Red ) 





3Dft 



Karel IUv1»«h : 




dále — pozná vojsko, v nčmž rytibký duch jeUč 
žije, ie se šlechta, jejížto iJiplomy nejvíce na tHJďu 
krvi zpeČetiny jsou, ') za potrestaného zločince pori 
žuje ald. 



* 






Pochybujeme ostatní laké, že by vojsko t nt- 
kvašením nepozorovalo, kterak vySsí důstojnosti vo- 
jenské jenom obyčejně se pro šlechtu scbovivijl, 
kdeiíto ostatní buď jen sprostými zůstali neb níAifal 
místy při všech schopnostech a zásluhách se spokojU 
musí: co by se ale tuálm p. B. tuze nelíbilo, že 
ostatnS i p. Babarczy vídf v celém libenUnloi stu- 
žení jen komunismus, neni nic nového, v tom jemu 
nezadá pranic celá jeho stntnn, která již dávno zvyk! 
jest touto lucmou zbraň! proti svobodí a právu boj* 
voti. Pro zábavu koneín6 uvésti musíme je^tí jedno 
místo: 'Odpusťte vojákovi, když na poli >^'^ 
pasu politického rozvážlivé napomíná n>vfl 
zpáiek, kdežto hajitele »svobody* l«k od^ 
hodlané ku předu ženou; — na poli cti, ni 
bojišti, kdežto 'žoldnéř* ku předu se žene. 
vidíme ony oblažovatele lidu >odhodlnné 
do zadu* táhnout, (Život jest přece tak 
péknýl)< Historie povstání maďarského neslvtzuje 
prilis slova p. Babarczyho, leč bychom chtílí od Kf 
polny') k PreSpurku jmenovati ku předu. Než nechm^ 
takových mrzutých upomínek. Jisto jesl, že vice hrdtifl 
ské myslí a více pravé zmužilosti jest zapotřebí k tomtlT^ 



•) [Ku pí. Lol* M«nlis, brabfnkaUi»(<!ld9lU.Re4.| T«Mt- 
nlM UU Monte2(lS2ú-)8ei)«sl»l« «( r. I8i6 v Mnioltovi pJtstA 
Vf«« t^dvíka I. a obdrfata posdtíl lllul hrabfaUQr 

*; VIS <Ul II. S. MB. 






h^Morianl rakouští. 



S07 



abychom mlniní své, Jsouce zcela bez zbraní, zastil' 
v»U proti ozbrojencům podobnS smj-slcjícím joko p, 
Biibarczy, než k tomu jest hrdinství zapotřebi, k<iyž 
někdo kanóny bombarduje z« zdaleka mČBlo, neb 
s regulovaným cvičeným, dobře ozbrojeným vojskem 
a s kanóny porážf špatné ozbrojené, nepořádné, bez- 
kunonové ziistupy lidu. Či snad nepochází vojsko 
z té samé krve, z které my, z nAs s.imých, nejsou 
oni bývali hrdinové opit mezi nimi, a nejsou budoud 
hrdinové též mezi námi, či vČzí snad tcprva ve vý- 
ložku ono hrdinství? 

Jest to ov^m stará taktika té struny, ku které 
náleží p. Babarczy, oddéluvatl vojáka zcela od ostat- 
ních obČ^inil a drážditi ho proti nim: tuším, že ale již 
nejsou časy lak daleké, kde nebude v stavu červený 
neb zelený výloíok délili bratiy od bratrů a syny od 
Olcfl, zvlášté až přijdou všichni k poznání, že rozumná 
konstliuční vláda Jest Jejich všeobecný stejný pro- 
I »pžch. — — 

^H Důležitéjš) ale jest spis p. majora Babarczyho 
^B následků svých než sám v sobe. Že jest jedna slr;ína 
1^^ Rakousích, která ke hrubému absolutismu nazpét 
vesluje a ráda by dynastii strhla s sebou na vzdor 
četným slíbiím daným a na vzdor vlastnímu prospSchu 
dynastie, že tato strana má zvláSlé přívržence své 
cnezi tak zvanou služebnou dvorní šlechtou std., vč- 
déli jsme již dávno, a slyíeti jsme véechnu moudrost, 
kterou obsahtíJe spisek p. B. Jíž dříve leckde vy- 
ti. 

Důležité ale jest, že p. Baburczy. c. k. major, 
spuluoud c. k. nejvyáál vojenské kanceláře, po boku 





^aú této bmSvne a šcb SUnA osný. 

X ktailia tand vjpfiiflqr podáme, ie pnnrfm, v tom 

Mwa fi^ ffiiiihiBiiiimii čtené vudu doslmai 

Uo zpňvn, BBpodqptaS tc SnldUwfr e uri ilu : tV !i- 

t«opt>eeb kolnje xpriva, ic v neJvySlin 

jceatrÁInín) k«ncctirt komaodov&ný majoi 

^Emericb v. Babarcxy. spisovatel >Vyxnini 

vojákova*, kterýžto spis se jisté strtfli 

oviem nelibí, dle nejvyššího rozkazu kt 

svému pluku (E. H. Max. eheveauxlegcrs) 

odeslán jest Jsme splooraocnéni vyslovili 

£e tato zpráva zcela nepravdivá Jesi, ai 

naopak major Babarczy v komonstvl 

na cesté v Tyrolsku se nachází'. 

Známo osiatnŽ, že s JMC. jen malé komo: 
jen nčkolik osob na cestu se odpravilo, vidití 
ž« p. major Babarczy jest v okolí JMC pKlU obyi 
a potřebná osoba. 

Nemůžeme se tedy uvarovaU my^énce, že si 
rcánění spisu tohoto nestalo bez plánu na&( despoticky 

*) Hnibi Karel LitdTlk GrflnM von Pmefaud (* IHOH 
r. ItW fhŮĚUvtným c k. Mjvylií vo>tt)sk« kwctUI 



i 




Pra«(orliRÍ rakoaili. 



3M 



Strany ■ snad jmenovité z toho ohledu, aby se tak 
veřejné mínění zkoumalo a snad na budouci plány 
této strany připravovalo. Doufati musíme ovSem, že 
JMC náš konstilučnl císaí, který dobrovolnŽ trůn 
J)2 kúnslituČní nastoupil, dHve JeStS než dle posloup- 
nosti řada na ním byta, a kter>' také ústavní vládu 
B sice ve formí oktrojoví ústavy od 4. března téí 
dobrovolní nám potvrdil a zaručil, nedá se nikdy od 
známá této po lmi ctiodfcf strany despotické ve svých 
slibech mýliti a na jiné cesiy přiváditi. 

Slyšme ostatné, kterak Rcichszeitung pf§e o tomto 
spisku p. Babarczyho: 

•KáUed (I. spi&ovateJc, ic ke ilastné vládě poitaílttiiiý 
pf oBlhdek Jest. míti velikou armádu, jest ai luze Jednoduchý : 
MadiiarcUi sám nejsa pFtc Joktrlnéřem, u:nával pNce drženi 
suDOvlády xa vitSÍ a lilii Okol, Rakousko jeilfi nezasloužilo 
pfeoe tolik ostudy, kolik mu díla p. spisovatel této l)roiury. 
Hnutí tihtnovi nebylo pftce. &( si mluví kdo chce, co chce, 
pouhým obyčejným vzboutením na ulici : byl to výbuch dávno 
chovaných a utlačených snaicní a píáni. Knlie Mctternich sám 
nřco podobného očekával, ačkoli si to nemyslil tok blixko, 
K abcolutní vládí v Rakotisích bylo by zapotřebí soustavy 
aspofi takové, jaká jest v Ruších. Ale Uková soustava vlády 
Jest spojena * nevyhnutelnými pfukáihami : jsme v srdci 
Evropy, duch západu tlačí se k nám všemi celtami, a 
■tvoíU mocnost, která se v Evropč šestou velikou mocnotli 
mcnovatl mQíe, míníme veřejné mínéní. Kdo chce naď těmi 
i nad myslemi vládnout, muai míti ohled na veřejné ramém. 
VcT^né mínínj žádá, aby mílo občantitvo podíl v zákono- 
dárství, a to jest onen duch svobody, který nezabiji ani 
broŠury oni bodáky. Census menSÍ, ty neb ony přednosti, 
iP lo se nejedná, noc t>tKlou míti v rukou vřdy nejmoudlejli *), 




*) (l^niMujie »1 tolMly, a imujte ikoly, abyst« byli moudnl 



400 



Kuel TUvIRek: 



ale Jisto J«Bt, ie J«st lo myšlénka skoro bláxnovskí. ebtití , 
se jen na pouhí násilí spolifutti. 

Coi myslí pan spisovatel, ie slav Evropy jesl takový, 
aby mohly býti armády pouhou íandarmeríi doma? Byli 
bychom iUdoitlivi zv2d£il, jak si rayalí p. tipísovAttl zhztni 
vojska, které by docela nemSIo naElchnouti duchem fani? 
VMOi Jame i niski vojsko tímto duchem nadechnuté, a sotva 
mohl suRan turecký vidilil) janliáry od ducha Sašu. Ra- 
kouská armáda jest zvyklá na poslušnost ve voJn( i v pokoji, 
ale neJtiiSf zkouiLka, a myslíme, ie se jcšlí nikde nepovedla, 
byla by udržeti vojsko neustále v prolivenstvi s ob^nstvcm, 
8 nťhoíto povstává, a takí koneini vidy íc sebe tvoít 
ilvly moci. Pan spisovatel obrací se ve srfm malém spisku 
relml Zasto k osobě JMC. samé ; líto nám, ie se toho do- 
tknouti musíme, ale icho slova ruší Saslo povinnou úctu. 
Rakousko vldHo s pýcliou svého mladého panovníka hrdinsky 
na bojišti, ono oJ!ekává od Jeho vlády všelikou nnešenost, 
všelikou cnost, a ponívadi Jeho vznešené jméno jii se 
Jmenovalo, budtí nám dovoleno pouíitl zde jednoho místa, 
které pravil Cicero k Juliovi Cacsaru: »Zc všech tvých 
cností, Cacsare! jest pravdivost nejp£kn^št, smnelitíd 
se skrze ní stanou rovni boh&m. Ve tcé vznešenosti není 
nic vyššího, neí íe m&icš býti pravdomluvným, a v tvé 
přiroícnosti n«ní nic škchetnljšíbo, nei tvá vftlo, ic Jin 
chceš býti,* 

Takto píSe skuieČnfi Reichszeitung v Č. 238, ve, 
kterč jisté by nikdo podobni fe£i nehledttl. Jest 
pak mnohému z naSich ílcnáříl ítoucfmu toto nezdilo^ 
se jako by četl z hrobu vstalé upovézené Hé 
Noviny? 

OvScm minisieretvo muselo nás nechat strany 
pHIi^ upřímného spisku p. Babarczyho upokojiti, k tomu 
jeStě dává p. Babarczy prfliŠ zjevní nechuť svou k ny- 
néjŠim některým »demokraticko-plebejským' ministrům 
a vfibec ke vSemu lirednlctvu na jevo, kteté od té 




PraMoriuil lakouitt. 



40t 



doby, co unifonny a kordy nosí a veliké p!aty do- 
s^vá, není ve veliké lásce u mnohých (Ochruncil 
vlasti a pořádku*: a proto muscta Reichszeitunf; 
vypAliti sv^ Itberálni článek proti p. Babarczymu ve 
Jménu ministerstva. 

My vlak musíme se ve svém srdci tázati, jaký 
Jest vlasuii rozdit mezi p. Babarczym a nynžjMm 
ministerstvem í Pan Babarczy praví zjevní, uby se za- 
vedla absolutní vojenská vláda, ale aby £C jednotlivým 
zemím ponechaly jejich zvláštnosti. Naše minister- 
stvo mluví sice o budoucí konstituci, skuteční ale 
vede posud %'£ily absolutní vojenskou vláJu bez vy- 
hlídky, kdy by asi přestati méia, a k tomu jcété celou 
Hil bez ohledu centralisuje a vitschny národy proti 
sobi popouzí. 

A jaký jest mezi občma stranama rozdíl v moci > 
S panem Babarczym drži alespoři upnmniJ část dů- 
stojnictva vojenskího, Šlechty a vyšžiho kněžstva 
a vySSlho úřednictva: s nynéjším ministerstvem ne- 
drží jen Jistý druh lidi, který s každou vládou drŽí 
a proto se nepohltá upřímná ale nikdo. Tak stoj! 
vžci — co bude dál, jen Bůh sám védétl může. — 



IbvUM: PMItÉoM iplvir IIL 



M 



36l emancipace ŽIDŮ. 

(Slovan s IZ. ři>> r. iBSO, St. 4. S. 18!&-13£S.> 

Tyto dni dostali jsme následujíc! pHpiszeSoutlc: 

■Napomínáme vás, abyste, kdjrž máte hudbu neb mu- 
liku, ncpHpouštili mezi sebe iidního lida. Musím vito Ifd, 
ít se tomu velice divím, ic se nynijíího čatu dírčtla ne- 
stydí se itídem tancovati. Zn mých éfte6 lo bylo jinače, lo 
si pohládnU holka la velkou necest, Itdyi jí vul žid k tanci, 
A není tú laké slulnf. Ptoleí vám i tohoto posvÁinííio 
miita oznamuju svou ládost. Pfijde-U 2id do Ivospody, kdyt 
mate muziku, zeptejte b« ho: co tu chcelí muzika je pro 
nás, a netrpte ho v hospodé. Naproti tomu rám mibie hi 
to samé Hel, kdyí J« JUdOTSki muzika a vy se mezi ní 
vuráte: co tu cltcelí muzika Je naie. Nechtfji ml nikdo 
namítati, Se Jsou rovnoprávní; nřco jiného jest, kdyl po- 
zvete íida na veselost, aneb Icdyi jest tiXkáo z vás potvín 
na í Jdovskou svatbu ; tenkráte jest hosteiB a hosUnsivi m. 
má clíti.' 

V ten asi smysl mluvil soutický p. farář s kaz«teln) 
na den sv. Václava letošního roku. To jsou slova dobríha 
pastýře, sluhy božího, j,cni má tozsirnii aímS snášenlivosti^ 
svornonti a li«ky. risntel (íchto řádkfi, jsa piáv2 přítomen 
nevi^dít v prvním okamžení, sni-li níkde v blanickém 
se lavřenými lam rytíH, aneb íije v některém zapřál 
iloleií bujné hierarchie a rczatých předsudkfi; totaviv se 
riiak A vida, it mnohý t posluchaífl nad tťm jadrným na- 
pomenutím jaksi hlavou hroutí, lasnul nad ostro vupem 
p. farářovým, o jakými posluchačfim svým vykládal paicni 




rovnoprávnoitii israeliiů a. oíekivtl, ie horlivý kuakJ 
prohodí také je.ítí nfco o koScrovánf bum a o b&rctKsu> 
[imiMl poctivý limsko-katollcký křesfan takových ildorských 
|ídel p<^v«tl £iti ne. Tak daleko to tedy přivedli chuJa* 
yré íidi v soutickí kolaluív, ie si ode dne sv. Václava 
[Ittoéniho roku nebudou ino«i proskofiti b rušitni veicsJav- 
|oýmÍ dívkami, ncbot ie pan farář vlastni! jenom ns iidy 
nčl inmířino, leU na btlědni, ponfvadS ví, ic tito ni;jvíce 
'dvaknit, iHkrálc do roka miviuí sv^j taneční ples, jmeno- 
vití o posvícení a o mnsopustí, anio pravovi!rící Soutickí 
obyvaietslvo beimála kuidou nedJíli tanČí, obivlásli letos. 
Bylo by vím zňaluino, aby idejíi dívky podaly p, fariri 
podíkovBcf adresu, že se o ní tak peíllvé stari, a nenechá 

I: v náruč lecjakémus iidovl klesnouti, k £emu2 oviem 
ifleo nejtepij podává pHIelltoat. 
Z toholo zákaiu pini farářova lze íerpatl následujíc 
válení: Zákonem obdrtel tld rovnoprávnost, to jest, on 
má tich výhod polivali, kterých my dle práva políváme, 
a má také ty bíemena nísil, kterými jsme podíleni, naie 
občanskí pomíry Jsou tedy stejné. Žid a nám) lije, on 
vede ob^liod s námi, on je píii3ínlivý, a dávi výJCIck chudým 
našincům, jc lijen trochu zdmoitnijií, — a hicdi-ti na svOj 
lisk, kdyi tapfijČÍ tomu neb onomu v nouzi postavenému 
n^aký pakalýlek, inu kaídý má sám sebe ncjradčí, a správný 
dlu2nlk neirpí také iidnou ikodu. Vítif arci je.4t! mnohímu 
Itniý pNdludek v tvrdí palici a sa cBSlé jeílí slýchati 
bohulel neslušných náivisek. jich! aproalnost neb svévol* 
nost lak ráda udilt ubohému hausírníku, avSak JeSti ni- 
komu nenapadlo, abj' kdyi sám se veselí po denních tram- 
potách, V) loudil iida íe svc společnosti, jako to kázal Sou- 
tický p. farář. Myslí-li pan (ariř, že tím trpí dobrý mrnv 
evířcných Jemu oveček, mýlí se velice, neboť nmcn pravím 
Jemu : že Jistíjši dívka tancující se lidem v hotpodt, n«i 
v rukou hfesíanskího chasnikn i\ hospodou. 

Téhoi dne byla na vybídnuli pnna fkrňře dnEina tak 
natvaná ofíra ve prospích etávojicího v Suuiicích Marián- 
ského bratrstva, a i* naJfleníčko muselo býti hojní, Itc 
Moudlli s loho, ie slavná Mariánská jednota usjednotlvil 

Í6' 



401 



Kwsl Ifcvttitk: 



le v biinl bóii t. pro roiiireni oivíty do jftyr hodin 
rána butnbatt ráSila. B&h ji poillnlí. 

Suuin culquc. VSechnu chválu zasluhuj' Soutlcký 7. 
iiíitel, mladý, nadfjný to muS, který nejen íe ve iltote 
povinnostem uíitclským zsdostl £lni I poladavh&fn nyníj- 
áího £asu a národnosti naši, nýbrS i také s irellkou abllbou 
.1 pilnosti dtke*.-n{ hudbC se oddává, lak ic by Jii nyní 
se svVmi mladými cvíČcncl zahanbil mnohjho ze svých 
kollegíl. třeba i i místa. IF. W. T. 

Píípis tento zavdává nám pHIe^tost v krátkosU 
zde ú této jisti u nAs dosti d&ležité véci min&ni svoje 
proné^^ti, o kterémž douráme, že nebude nadarmo pro 
nesené. 

My nechceme nňtcžcti do poctu on£ch, ktert se 
varuji obecenstvu něco nemilého, byt I pravdivé bylo 
Jo očí pověditi, a kteří se jistým zakoíenéným a ob- 
líbeným piedsudkQm vždy vyhýbt^i, obávajíce se, aby 
snad okamžitou náklonnost n£ÍI neztratili. Dle naieho 
mínSní jest nejvítŽI politika a. spolu největší chyu-osl, 
držeti se vždy dle svého dobrého přesvědčeni, a ne- 
ohližeti se nic na to, jestli nékdo Časem svým & tfm 
nespokojen jest a byt by si I časem nČkdo zn^e! 
lionečni pravá pravda zůstane vždy na vrchu. 

Tak to jest i s emancipací Židovskou. Jisto jest 
a upírati to nebudeme, Že veliká vét^ína naieho lidu 
proti léto emancipaci židů jest, a že jen s nottbostf 
nesla stejná práva, která židé skrze oktrojovanou 
ústavu od 4. března'} obdrželi: dodati můžeme i to, 
Že se ješté I posud mnohé obce vŠemožni bránf, aby 
se mezi nimi usadili nemohl navzdor nabyté rovno- 
právnosti žid. Ba připouštíme ješté vfce, a řekneme. 



i 

4 




■) Via dil a. S. a54 a 8«S. 




EmUNjpaec Židů. 4W 



*ie ani takovým obcím za zlé poklidnti nemňžemc 
jejich bránčnl se proti židiSm, když totiž povážime 
činnosl obyčejnou židA jednotlivých (výminky jsou 
ov^ooi i zde) usazených mezi křcsfany. Jak známo, 
považuje žid dle svých náboženských predsudkíi kaž- 
lého Jinovirce za nepřítele svého M a dovolíme $1 
'proti nimu všeličchož v obchodu, čehož s) proti stejno- 
vérci nedovolí. Obchod a živnosti Židovské na talco* 
vémto základu vedené, ovšem musí býti na íkodu 
celé obce, ve které se žid usudi a známé jsou již 
v tom ohledu stesky, že Žid všemožnu lid na dluh 
plti neb kupovati láká, aby k lichv£ příležitosti nabyl, 
že v&echno kupuje bez ohledu a tudy zkaženému slu* 
i«l>nému lidu ba i manžcliini lehkomyslným pf-flcžitost 
podává doma věci odnášeli a do židovny za špatnou 
cenu prodávali atd , dále že žid nikdy skoro Živnost 
■"neprovozuje, píi kicré by silní pracovali musel, že se 
vždy jen čachrovánl ald. drží. Jest to v celku véechno 
pravda, ale přece po dobrém, rozumném u poctivém 
rozváženi celé vécl nemilžeme být jakož liberální .1 
o rovnoprávnost bojující lidé proti Židíím. 

Když bez víelikých predsudkil a trochu protře- 
lejším okem ze známosti totiž dějin člověčenstva ny- 
néjií sldv židiJ povážíme, shledňme hned, že pravé 
poroba Jejich bývalá a nedůstatek stejného a námi 
práva přivedl Je na nynájsi stupeí^ jejich obyčejů a 
zpAsobů a že oni sami bucT jen málo buď docela nic 
vinni ncjíou své nynéjSi pokužcnosli. Vlády staré oby- 
čejní dřely židy v pravém smyslu toho slova, žádaly 

'} [V £«in otlAtot se jii mší liaioliíii ulliamoiitini taki tidiím 
ronu^l^ tak 1« by diru nabylo, kdyby iak« proli kncifúin do pol« vy- 
Uhli ■ Ja poUau«i chtíti ýiko v surdm tikmu lidé ťtliUiMkýeh.j 



4oe 



KdTcI Havlí.'«k: 




na nich daní Uk veliké, že skutečné na poctivý zpň- 
sob nelze bylo tolilí vyiíišili, neboí tyto vlídy pova- 
žovaly Židy jako nSjaké živé stříbrné a zlaté doly, 
z kterj'ch sů ustavlčfnč tčžiti dá ; kromě toho byl žid 
dle nekřesCanských a pravému duchu Kristovu zcela 
protivných tehdejších předsudků z nejhlavníjšfch lid- 
ských práv \7l0ucen, nesmál kupovati statky n po- 
zemky, nesmél provozovati jisté živnosti, ba i právo 
k Ženěni muset koupiti za nesmírnou penSžitou cenu, 
a pH tom znkouSeti nejvČlšf potupy « odstrkování 
v Životi. Jest divu, že pH tom neměl žid žádné lásky 
ke křesťanům takto nekřcsíaosky $ ním Jednnjicím? 
Jest divu, že užíval, jsa slabý a utiskovaný všelikých 
tajných cest k iibližovAni svým nepřátelům a ze driel 
proti nim všechno i nejhorší za dovolené? Jest divu, 
že nemaje žádného práva, žádné cii ve %'eiejném ži- 
vote, hrabal jen dovoleným a nedovoleným způsobem 
penize, aby za né mohl alespoA pokoutné upláceii'm ^ 
dosáhnouti něčeho lepšího pro sebe ? — Ba neni to ^| 
všechno nic divného, a strany židů můtc se říci vžlm ™ 
právem: Jak jste si Je udělali, lak je mate -- 

Nelze vSok pochybovati, že židé dosáhnuv5« stej* 
ného práva s námi 6asem svým velikou éásl necností 
svých odloží, ponévadž tyto necností neleží snad již 
v povaze kmene israelskcho (každý národ zajisté jest 
stejné cnostný a necnostný), nýbrž ja v okolnostech, tak 
jako každý svétem prošlý a zkušený človék dobře o lom 
vl, že ty samé způsoby, které mají židé u nás ') na- 



'> [Rozumí se Rámo Mboti, i« nikdy ntmyttína v&ecbny IMy, ] 
njřbri jen vítii čáii, ponívidí kaidý ji»i£ t« evj ilniíiaBMU 
HTRelil)- tnó, c* kl«iych objícjnč nccnosU tiiU6en<:íi (oela 
son^eme Éádně, a kteří Iti vieobMnou viinou po2iv«JÍ ] 




EnBncipate ŽidS. 



407 



< kzáme též ku pr. u Annenů a fí«ků v Turecku n 
tvůbec v menSi neb vetší míťe u viech utUienýcIi 
národů, klen mezi ulJa^vaicli svými bydlf. 

OvSem, Že očekávati nelze, aby snad po pouhém 
prohtáSeni rovnoprávností bncd jak by utíznul, všichni 
židó svého starého Adama svlekli a všemi cnostmi 
svobodných a rovnéoprávnéných obfanCi svítili: co 
tolik věků zplodilo v charakteru tohoto kmene, to 
jeden rok neb jen jeden den nepromění, ale co ias 
zkazil, zase čas napruvl. PPÍspívejme jen i my sami 
k této reformě Židovstva, cho%'ejme se také skutečné 
i v životě ke sv>'m israelitským spoluobčanům tak 
jako k rovnéoprávněným, netupme je, nesnižujme 
je, nesužujme Je Žádným způsobem, a zůstaly-li na 
nich lpěli JeStě mnohé známé obyčeje z předešlého 
^<£asu, snášejme je zatim, jsouce pamčllívi příčin jejich. 
)8tatně mají to krestané vždy jen ve vlastní moci, 
|aby se proti všemu tomu, co se obyčejně nechvali- 
tebného židiSm pnpisi^e, ubránili. Nedej se ošiditi, 
nedělej lehkomyslně dluhy, bud opatrný : lo jsou skoro 
všechna ta pravidla, s kterými se ubráníme, a prolo po- 
važujeme všechny řeČi, jako by emancipace žídú 
mohla všem ostatním tak velice uškoditi, za marně 
A přepjaté. Jestli jsme skulečně tak bídný a ničemný 
národ, aby nás nčkolik tisíc židŮ ve v£«ch obchodech 
ntd. přehnalo a předělalo: věru nestojíme ani za po- 
litováni! 

Avšak neni tomu tak a přesvědčíme se brzy, £e 
emancipace židů v celku nám ani dost málo neuško- 
dila, nýbrž prospěla ještě, jakož musí prospěti každá 
spravedlivá věc. A af sí mluví kdo chce co chce, nc- 
epravedlivé jest každé politické utiskováni! 



408 



Ktral Hkvljiak: 



Že ostatně též i židé ze své strany podle toho, 
co TOvněoprávnžnl občané se chovati majf, užívajíce 
opatrné svých novénabytých práv, a nedráždíce nikde 
lid proti sobě, rozumí se samo sebou: zvláště vŠak 
by větsl náklonností k zemi té miti měli, která jest 
Jejich otčtna, a nechovali se k ní vždy co pouzí ci- 
zinci, což by jim zajisté dopomohlo ještě dříve k uznáni 
u ostatních spoluobčanů. H. B. 



w 



TARDINSKO a rakousko v ITALU. 

(Slevui s 13. října r. 18S0. Sv. e. S. I8S7— t:i90.) 

Sloranu ze dne 23. ř^na r. iSfiO. St. 0. S. 1376 — 1378 
ollskl K. Havlíček pTeklad článku sepsaného rcdakloreni 
uirinských novin ; •L'0piniont«. V sUli té se probíral pomér 
fl vViv Rakouska nu krále Ncapolakího, papeže a vclkovívodu 
Toskánskího a dokazovalo se, ie Vlaij Icpéi budoucnost 
mohou si phsIilMvati od Sofdinska a ne od Rakouska. 
Slovjr í >BSh tbar jeho (I. j, Rakouska) rady Viktora Ema* 
nnela*, čláiiek byl ukončen. 



H. B. Zrovna jako viuinou protivu k Čiánlcu 
■Reakce v Itálii* sepsanému od znamenitého Ha- 
Uanskčho publicisty a umlsléném v tomto svazhii pH< 
nálí nejnovéJSi 6'slo (2-18) Reichseeltungu takč článek 
porovnávající vplyv Rakouska a Sardinská v Italll. 
Dle naSeho mínfiní posloužíme znamcnitfi k lomu, aby 
čtenářstvo o pravdivém smýšleni nynéjSího naSeho 
ministerstva se náležitě presvčdčilo, když z dotčenéhi\ 
článku ReichszeJlungu podáme některé výňatky, strany 
kterých upozoriiujeme na to, aby je čtenářstvo po- 
rovnalo s článkem *Reakce v Itálii*. S touto zname- 
nitou sadou počiná Reichsseítung svůj článek: 

• Dvoje snaícni objevuje se nyní v ItalíJ, a 
lastupuje Mi hlavni smCry dvouiystémCi boju- 
jících meii sebou po celé £vropÍ o vitisstvi. 




410 



KoKl lUvlia* I 



Bojornik renVcc, obsolulisUokého ■mžru ]til 
nejjíiníjší stát Ncnpolitnnsliý: »mtr nctiililé 
revoluce zastupuje Sardlnitko: oS ic mail i 
ottalni stiity Italiantkéjesl prarýprostteilek.j 
Dirnoprý it pravé v Sardlnsku,kde Iconsilmínf-j 
vláda povstala pokojni, přece nyní rercvIucaJ 
pod několikerými ministry ve aruzumini ■ moc-1 
nářem posud trvá a nikde konce Jcji vldili neni.) 
Při vlcch prý patrných známkách navracujícího 
se poíádku v cele Itálii, přece prý vláda Sar- 
dinská chtěla si si sl<«ij pro budoucnost moc nos 
posud stranu liberální. 

Na těchto nékolika říUlcich ma vérti knžJý 
kousky oWun dost co roijimatl, když je čte ve vlii 
nich novinách.') 

Tak tedy nynéjšf sWv včcí v Sardinsku jménu 
se revoluce? V Sardinsku ncdíje se nlo Jiného m 
pravidelná konstítuční vláda, ta samá vláda, která by 
se děla v tíakousfch, kdyby se nám drželo to, co sllbsfvo 
Jest v ústave, a kdyby nám nMc ministerstvo neuka- 
zovalo s« v$:m konstitučnim Jen us:avi£ně ilál u dilel 
do budoucnosti, nepochybní tak dlouho až nŽJuký po-\ 
dařený kongres zasc všechno do -pořádku* přivede,,r 

Že vládu Sardinská nevybírá bez povoleni »n&(iitl 
danž jako na£e, ze vláda Sardinská ncdŽlá sama zá- 
kony, nýbrž vládne dle zákonů od snému vydaných;^ 
to nazývají na^ vládni noviny »revoluct, JejlJ 
prý konce není posud vidétN Oviem snad by 
rádi vidéli již naše vládni noviny také v Sntditislcu tei 
konec, který se dle rady našeho miniateritvi 



)) [Sltiil poiununall, íe v podabnín laiytlu o Sardlnax 
Riluvf I oatatni vUdní nafeo novin;* a meii niint talcé Vid 
I>«naik. R«d.] 




S«rdin«ko a Rnkousko v ItalíL 



411 



Toskánsku, v Uímc a Hessenkasolsku sut.') Co 
fůk ale Je&t len od Reichszeitungu oblíbený pravý 
prostředek a navracojjci se pořádek v ostaln] 
Itálii totiž v Lombanlsko-Benálsku, v Parmi, Modení, 
v Toskánsku a v Římě? Snad že pan mocmii- v Parmí 
karabáčuje vlaslnoruČnS své poddané na veřejné utlci 
a dilá notné dluhy? Ž« pan mocnář Toskánský vy- 
zdvilil *na neurčitý čas* (to Jest až do budouci re- 
voluce) konsiituci, ie v Uímé zavedli také zcela ab- 
solutní vlídu s ponechiinim všech bývalých ncSvarř 
^-A jAký jest v nail rakouské Itálii ten pořádek a pravý 
^brustrcdck, to víme viícbni. Poněvadž ale Sardinská 
^Brláda nechce to samé učinit, ponévadŽ se upřímně 
^^rŽi pravc konstituce a nechce uposlechnout jisté ji 
pořád cpané rady, aby zavedla alespoň též nějakou 
Tartzejskou zdánlivou konstituci na papifc a absoluili 
v skutku i proto tam jest dle mfnéni Reichszeilungu 
revoluce.'! U Jak si musí Reichszeitung ješič předsta- 
vovati občany rakouské hloupé, že by jeálé podobným 
nemotorným způsobem se voditi dah. Každý, kdo no- 
viny čte (pravíme noviny jakékoli, bud liberálni neb 
reukcionárské, rveb se náni jen o lakia jedná), musí 
^kidéti, že v Sardínsku nejvétsi pořádek a nejpravideť 
^■ičjái konstltučni vláda panuje; viděli jsme, kterak tom 
^pdsou^eny jsou k trestu časopisy hanobící nábožen- 
^stvf a spolu odsouzeny Jsou ultramontanské časopisy, 



H 



*) (Sám rojeiuký vditel v HesMaUauelilni. p^ Haftuu. vy- 
iiilfit ■«, íe Rakouiko prý konitilui:! II'- 
■ ie ( p. lUssenpIlugCRi byU r^n^e vln 
každý. Red.) Kurliesiiký gcnvf-: 
./nau (I7r»-l«3«>. — Kmi:-- 




41! 



Kartl llkvlileh : 




zascávajici pyšnou a neposlušnou k zákonAm hlenr' 
chU, vidéli jsme vládu Sardinskou zcela beze strachu 
a spravedlivů trestali naduté arcibiskupy, kieH mysti, 
že zitkony zemské nejsou pro nČ, a vid51i Jsme spolu 
tu samou vládu Sardinskou zameziti pHsným sp5- 
sobům vSellkou nezákonní libovůli lidu, který ros- 
tiorlcn sAm chtíl se ičmto hierarchiím mstili. Nenf to 
nojvétŠi poíAdek? Jest to nSjaký revoluční stav zemí? 
A všaJc poslechneme ješté dále řeči Relchszeitungu : 

• Aby prý ale roadíleni politiky sardinsko 
od osiatnieli mocnáfG tiAlianských iccla ni 
sleiJlclným se stalo, chopili se v Sardinsk 
nesíastné my&lčnky oddiliti se nejen v poll«' 
tickčm, nýbri i v náboienskčm ohleduod octal- 
nich (ilal.) vlád, Sardinská vláda dricla se la 
povolanou, nby všechny protikalolictcé mult 
Ecclých Vlach pod svou korouhvi shromátdlU 
a prápor nevěry na vládním paláců v Turín 
slavnf vzty£ila.< 

Kdo chce těchto spasitelných slov, jak mUeil, u- 
žíti, musí si pomyslit, že p. redaktor Keichszeitungu 
jest iidovské viry, a že většina spolupracovnikú tií 
Jsou toho samého náboženství, pak teprva dovede 
každý oceniti, jakou horkost srdce tito ctihodná ro 
dakce Reictiszeiiungu cítiti musí nud praporcem kato 
licki nevČry, jenž prý vlaje z vládního paláců sardi 
skéhol Pánové, pňsám Bůh I dost již té komedie, 
chcciclj, aby již konečně lid zcela byl domorallsovin 
nezneužívejte alespofi náboženství ke svým účelům 
a uíeirte nám alcspoi^ ty bolestné slze, kterč pláči 
izraelité v Keichszeitungu nad katolickou nevěrou 
vlády Sardinské ! Či myslíte, že lid nás ješté ani tak 
daleko nedospél v roxumu, aby umal činiti rozdíl 



:í4 

a 

% 








SanUntko a lUkoutko v IIaUÍ. 



413 



mcíi panováni chtivou hierarcKií a mcKl pravou virou ř 
Myslíte, že lid jeSlí nedovtfpil se toho, knm smélujf 
všechny ty nové zizraky. které se nyní díjl u nás, 
ty gumtníarabikové kapky, kicrč se namalovaly Panné 

Í Marii v (Rétové, ty divy Mcelské,') které se úřodnó 
Dtuitaty, ty sázraky panny áleimbašské, které se 
Ututlaly ve Vídni v ncmocnioi? Myslíce, že již o tom 
nevíme, kterak po bitvě na Bílé Hoře, když ss mél 
udusiti duch národu Českého, aby zapomněl na bý- 
%'alou svobodu, a v jiných podobných Saších též po- 
dobné zázraky se všude dčly? Aneb bychom snad 
nevSdéll, odkud pochází tak veliké pHtelsivi vlád 
s biskupy a Jejich nesmírná pobožnost? Myslíte, že 
jeSti za našich časů po vicch zkušenostech vám bude 
vířili lid, že Sardinská vláda proto jest ncvČncí, po- 
něvadž drží konstituci? Pominuly již ty časy, kde 
sebou lidé nechali na světe die libosti strkat za na- 
ději, která se jim na onom svété s chytrosti ukazo- 
vala, a pobožnost již nyní jest něco jiného, než slepá 
poslušnost a poddanost pod každý kftrabáČ. My jiŽ 
ncvérlme, že všechna moc na zemi pocháBÍ od Boha, 
nýbrž vfme, že mnohá moc od ďábla jest, jmenovité 
zlá moc všech násilníků, ullnČovatelů a §iditelů lidstva, 
od loupežníka na silnici počínajíc, až k absolutnímu 
mocnáři, který lid jen za néjaké stádo ke svému pro- 
ftpéchu považuje. 

■Jisif jest Rakousko — praví dále Relehszel- 
tung — skrxc své vlaské province první moc- 
nost v Itali), a žádný Jiný stát vyjmouc Sar- 
din sil o nemohl by na to pomysliti, aby sním zá- 



*j Vis dD a. S. S4S. 




4U 



Kwel H«vli2«k: 



paafl o prvni místo ns poloostrově ililskiK. 
Rakousko ale chce srobodu natodů, ovícm ne ^M 
tu, klerii jeti nevátaností Jcdnich t oiroetvln ^^ 
druhých, jednomu stavu dňvá prospěchy, dru- i 
bému Kkodi.a ^J 

To prý spojeno se Seimoslí, kterou Rakousko^ 
k duchovenstvu chová, beze v5f pocliybnosli prý zjedná ^ 
Rakousku pro budoucnost prvni vplyv v Itálii — mysli H 
Reichseeitung. Rakousko prý chce svobodu národů — ^ 
ovšem tu pravou svobodu, která žádnému stavu ne- 
dává prospěchy a žádnému neškodí, proio ta.ko máme 
500 z), voliče, abynemčl žádný stav prospčch, 
a kdo neplatí 1 zl. direktní dani jest hclot zbavený 
všech politických práv, aby s« žádnému stavu 
neškodilo. TéŠme se tedy když nesvolávajt sněmy, H 
když vydávají ministři sami zákony, sami vj-plsujtHj 
dani, sami dělají ve vSem, co chtěji: ie přece máme 
tu pravou svobodu, jinde tomu sice fikají absolu- 
tismus, v Rakuuslch ale se to jmenuje pravá svo- 
boda, k rozdílu totiž od jiné svobody jako jest v Sar- 
dinsku, kde snčm vypisuje danS, sněm dává zákony 
« ministři je jen vykonávají, a kterážto svoboda s»^J 
Jmenuje nevěrou a revolucí. H 

Jedna jest jenom divná a nepochopitelná vic t 
sice tato : Nikdy jsme o tom nic neslyšeli, io by si 
někdo v Sardinsku přál náležeti pod vládu rakouskou, 
ačkoli piedce jest v Sardinsku neustálá revoluce a 
v Rakousfch pnivá svoboda panuje; kdežto naopak 
mnohonácle (isícď lidstva z Rakous do Sardinská 
Uleklo a posud jcStí utíká? Čím to jest? — Žátiní^ 
jiná pHěinu než zaslepenost lidu; oni tomu ne 
rozuměti, ic jest v Rakoustch pravá svobo<U a ne 




Ssrdinsko ■ Rakousko v Itálií. 



41& 



skončené štestf, a mermomocí ženou se do Sardinská 
kfl své vlastní záhubě! 

Jak ostatnž Rakousko velice oblíbeno jest ve Vla- 
ších, o tom by se mohl každý snadné přesvědčiti, 
kdyby tak celou Itálii projel a s lidmi o tom pro- 
mluvil. 

Kdyby ale naše ministerstvo jenom trochu bylo 
podobno ministerstvu Sardinskému, pokládali bychom 
se za štastnél 



38. PANU PROFESSORU JANU KOLAROVI. 
Odpovíd od H. B. 

(Slovu t 23. řlJna r. IBAX Sv. «, S. I40S— 1408.) 

VStov«nuic(lr.c7.záíÍr. 1850. Sr. 2. S. lOU-lOIÍ 
v nibricc Pozorovxul politický napsal K. tUviíčck o Jiu 
KoUórovi (Vix di) L S. 2S}: 



\ 




Reichszeitung uvádí prý nám na pouČent výfla!ek 
z přátelského dopisu p. Jana Kolára, nynf professon 
slov. archneologie ve Vídni, který prý zpAsobt meii 
uUračeskou stranou mnoho kontroverai, a jmenovlií 
prý u tčch, jenž tak rádi každého Nétnce za rozenétio 
nepřítele Slovanů a za usurpatora považují. Jak znůnto 
byl p. Kolár povolán do Meklenburku prohlódnouu 
tam jisté slovanské bCižky a čtlí jsme již od n2bo ve 
feulUelonu Vid. Den. dopis jeden odtamtud, ve kterém 
mezi jiným praví p. Kolár, Že Střelíce Meklenburská, 
mésto, kde tyto figurky se nyní chovají, stane se ft^ 
pro Slovana tím, 6'm jest Meká pro Muhamedány, 
tedy mi&tem svatým, a že tedy nepochybné tam 
>k bohovóm spásim< putovali budeme a modliti se 
8 tváři k Meklcnburské Střelící obrácenou. V tom s: 
jcvt na každý spi^sob mnoho fantasie I Ve výňatku 
však podaném od Reíchssteitungu (znamenité v Jaký 
orgiínech musíme nyní Čisti slova pivca Slávy ď 



Pum pni: $. KólUrovl. 



417 



dúčfiáme se v jislétn ohledu ješté podivniJSlch viei: 

řes: prý tam v museu Novo-Střelickém «si 200 kusů 
lužských a ženských bůžků, nádob k obětováni a 
jiných stsrožjlnostf opatřených pamětihodným j mlplsy. 
JdZyk tíchto nápisů jest prý výborně tvořený a če- 
štině nejbliMf. Pan Kolár již - jak praví - všechny 
ty bůžk)' přisně « kriticky zkoumal, a žádný moudrý 
zkoumáte! o jejich přesnosti a nepodvrženosti pochy- 
bovati nemůže. Pan K. déh' všechny ty bohy na tři 
druhy podle dosu » oděvu: totiž na nahé. polo- 
^bahi a zcela oblečené. První jsou prý nejstarší, 
^Bl předkové naii přinesli prý je z teplé Asie a Indie, 
H^e je£ti tyto bohové šatstva nepotřebovali, druzi 
^■bou s časů, kdežto již Slované přecházeli do chlad- 
nějších zemi a tudy, jak oni sami tak i jejich bohové 
již alespotí nějaké ialstvo potřebovali. Tčeti zcela 
oblečený druh bohů a sice úplné v českoslovanském 
kroji, jťst již ncjnovějSi z tich dob totiž, kde Slované 

I otkali již chladné podnebí, a kdež tedy patmé i jim 
i jejich bohům byla zima. A nyní pricházJ vlastni 
hlavni víc, kterouž z dopisu p. Kolára doslovně po- 
dáváme: >Na některých bůžkách jsou dvoj! 
nápisy, na jedné strané slovansky, a na 
druhé německy, což jest nepodvratný dů- 
kaz, že oba tito národové Slované a Němci 
ve snášenlivé lásce a svornosti meiti sebou 
žili, ba že společné chrámy a bohy měli, a 
ženeSfastné národnf sočeni teprva později 
_n«8ialo násilným uváděním kiesfanstva.* 
To Jest vlastně ono místo, na kterém Reichszeitungu 
ik mnoho záleží. — 

Kdybychom chtěli uštěpačně psát, mohli bychom 

IU*tl«tk: PolKkU IMVT lil. 37 



418 



Kant MnIiMi: 



říct, Že dalii áůksay toho všeho pfAtelstvi nacházíme 
v páné Kolárových Vysvillivkách k Slávy DceH ave 
Slávy Oceře samé. Víru nikdo by z nás neřeW, í« 
již za těch £asŮ •za starých bohS, za boha Peruna* 
panovoln Uková rovnoprávnost, Jakou nynf pozorujeme 
ku př. nad vrjily Pražské policie. Rádi bychom jen 
vědéli, jeslli se již tenkrát Slované hádali s Němci 
o to, který jazyk má být v nápisu na pravé stranč 1 
Věru kdyby p. Masch neb nSkdo jiný kdo v pode- 
zření jest, že tylo domnělé bohy nedávno t^rva na 
spekulaci ulil a dobře prodal za starožitnosti, který je 
zhotovil lak opatrné. Že jiŽ na hřbete má každý svůj 
signalamcnt a Pcrsonsbeschrcibung, vcru kdyby nékdo 
z téch ještě se toho byl doěkal, že tyto bohuvé budou 
jednou dákazem pro starobylost c. k. rakouské rovno- 
právnosti, R že ješt£ tito bohové zuřivého pévc« Slávy 
Dcery přivedou na jiné smýSlenf, věru že by se musel 
sám zasmát podanlosti svého díla. 

Pokud p. Kollár, nechav se od své tantasie nud 
slušnost dále zavésti za hranice skutečnosti a empirie, 
nasazoval jen Slovany do celé Itálie a aŽ k moti do 
Francouzska atd. nedovolili jsme si nikdy ze slušné 
úcty k jeho zásluhám veřejné se dotknout této Jeho 
slabosti, a nanejvýš jsme soukromě mezi přáteli si 
někdy zažertovali z jeho veliké fantasie: nyni viak 
kdežto již zučiná býti p. K. z apoštola Slovanského 
prorokem Reichszeitungu, ěinime jej ve Jménu jeho 
pravých ctitelů pozorná, aby si dobře rozmyslil než 
učiní krok, kterým zničí všechna bývalá snaženi svého 
nejpéknéjšiho vi-ku. Nic netrvá na světě věční, vi' 
sláva potnl tráva! 

J. Kollir odpovídal na sta( HavlfČkcru ve Vii 



i 




?tnu prer. ). Kollórovi. 



418 



i 



Denníku (He. SS). K. HavliEek vínoval mu rw to čldnek; 
kPanu professoru Janu Kollirovii v Slovanu olÍit£ný dne 23. 
Hjna r. 1850. Sr. d. S. 1405— 1408. 

Snad se bude jeété mnohý náá iicnii pamato- 
vati na jeden článek v 2. sv. záři sir. 1014 našeho 
Slovana pod rubrikou Pozorovatel umísi&ný a ode 
ran« sepsaný, který se týkal p. Kollára, jmenovité 
Jeho dopisů z Meklenburska o staroslovanských bo- 
zích, a ve kterém jsem vytýkal p. K. nékteré pnliš- 
nOftti. Pnn professor navrátiv se nyní do Vídnč, vclmí 
obálrné mné zii lo ite pod ndzvem: Opravy text 
ive Vídenském Denníku. Hned na počátku pravi p. Ko- 
lár, ie (vlastni jeho slova) >musel po přečteni 
toho mého článku hlasité zalkati nad ne- 
Atastným osudem našeho národu, poněvadž 
prý opit jedna z nadčjcpiných hlav pro 
Jeho Čest a štfistl ztracena jest, a na blud- 
nou cestu se octla, nu které nenf více na* 
provcníl* Véru, že bych nemusel ani více uvádélí 
z Uprav p. Kollárových než toto misto, aby každý 
ponéti dostal o nesmírném pře<2eiSování sebe sama, 
ké tuto vldtme na p. K. Pan Kollár tedy patrnd, 
nejen sám ve svém srdci drŽí sebe, nýbrž i veřejné 
vyht&^ijje zn čest a š testi českého národu: nebo( 
od té doby, co jsem si dovolil Jednu stranu proti p. K. 
napsati, přestal jsem být -nadčieplnou hIavou<, jsctn 
na včky ztracen pro čest a štístí národu, jsem na 
bludité cestě a jako z pekla neni odtud žádného vy- 
koupení! Doufám, že mnč prcce alespoň nčktcráútrp- 
néjif duše v tomto hrozném ncštěsli polituje! A to 
vjíechno že nevéřim na Střetickou Mekku, na signa- 
lameniy dvojjazyčné na hítetech bohů Retranských, a 

ZT 




4S0 



Karet tUvliíck: 



ž* mne mrzelo, proi právS p. Kollárův dopis Jenom 
v Reichsx«itungu vyšel, a proÍ mil jistou tendenci. 
Pan K. sice uvédť ve svých opravácli, se za lo vy- 
ttStini nemůže, ponžvadž nemČl jeho přátelský 
dopis veřejnost za cil: ale dost na tom, kdyi mi 
p. K. nyni }\Í přátele, kleH jsou zase přátelé Reichs- 
zeitungu, nebo( proč právž jeho přítel Jen o Reichs- 
zeitungu vědci, a ne o jiných ctthodnčjSích novinách í 
Když ale p. K. také praví, že jsem já jeho dopis zp> 
tvořil, s-yzývám jej, aby udal v čem? Vyjmouc ironi- 
cké obraty, kterým bez toho každý ítcnář rozumí, 
uvedl jsem nejdůležitíjšl sady tohoto dopisu v do- 
slovním překladu. 

Fan Kollár musí míti o žurnalistech velmi středo- 
věká ponétf, když mne chce uůili, ca jest fantasie, a 
drit nás v&btc ta piilú mélké hlavy, které by snad 
ani nesnesly hlubších psychologických véd, pročež 
nepochybné mi též k poučeni podává nikterá de- 
mentn archaeologie. Co se viak dobrotivého ale trochu 
samolibého přáni p. K. týče, abych já mél vice fan- 
tasie a >povznesl se z Častého blátu nlx- 
kosti ku vzne^enéjilm, obratům i vý- 
ra z ům<, chtél mi nepochybné p. K. limio i hned 
také dát přikittd jednoho z téchto vzneienžjSich 
>i obratův i výrazů v«, musim ale rovnéŽ tak 
hrdé podotknouti, že v redakcí Slovana, nčkoli se um 
pfše jenom próza, vždy jc§tČ tolik fantasie a vzne^- 
nostj se mezi ostrížky vymítá, CO Jich nalézáme rý- 
movaných v posledních zpévich SlAvj- Ucery. a 
p. Kollár mi nedovede ve všech mých pHIi^ mnohých 
a velmi rychle psaných prozaických spisech dohromady 
ukázati tolik >blála nízkosti', kolik já jemu na 



4 





Paoa ptoL i. KoIUtotÍ, 



431 



fpoíádanf V jeho zniUcách v posledních zpívích Slávy 
Dcery. Či zapomněl již p, Kollár na své rýmované 
hromady nosů. které íeni lopatami předhazují, na ten 
smrad z nich, a na podobné »vzneSenčjií i obraty 
i výrazy?* 

Í Trochu nemístné jest, když p. Kollár v celém 
Slánku svém ke mné mluví jako učitel k dítěti : jsem( 
Blce ovéem mladSí než p. Kollár, ale proto přece jsam 
|tž v tom mužském včku a v tčch okolnostech ve- 
řejné a známé činnosti, kde jsme odrostli všelikému 
^ kaniorování. a kde muž vedlo muže sloji v radč jako 
■rovné oprávnčný. Zkušenost se dle mého mínéní ne- 
' dosvědčuje z matriky, a rád bych včdél, Čeho bych 
ze zkušenost! p. Kolárových také byl nezkusil? Na- 
rodil jsem se, učil jsem se, prošel jsem trochu sváta, 
sepsal jsem množství spisů, o nékterých pravili lidé, 
Že stoji za něco, o mnohých pravím já sám, že ne- 
stojí za mnoho, byl jsem pronásledován vic než p. K.. 
a jestli Jsem nebyl pastorem, potýkám se za to již 
mnoho let s celým svétem, a jestli nerozumím bfižkišm 
retránským, kouřím za to nesmirné silný turecký tabák, 
a divím se velice, kterak muž, jako p. K., spisovatel 
Slávy Dcery, Slovák, v nynéjšl důležité a rozhodné 
době tolik »otil< má, aby mohl prohlížeti tyto Stre- 
Ucké skřítky ■ hospodáHčky. Mni alespoň jest nyní 
jeden živý a Čiperný slovanský hoJik, z kterého nČco 
mQže být, milejSÍ a důležitéjši, než všechny sturo- 
stovonské bůžky, co se jich kde vykopalo a vykopá, 

rilo a jeiti ulije. 
Jen jednu zkušenost p. Kollárovu nemám, totiž 
jak by vypadaly moje články v Reichszeitungu aneb 
Vídenském Denníku, kdybych byl dřivé sepsal Slávy 




4S2 



KkMl IUr-.iÍ4k: 



Dceru : jestli ule to jest ta jediná zkušenost, kterou |en 
ve stáří nabýti lze, prosím Boha, abych se velkého 
stáři nedočkal! — 

K svému sporu s J. KolUrem vrátil se K, Havlíček 
jeiti jednou: bylo to ve Slovanu z 2. littopadu r. I8S0. 
Sv. I. S. 1488— HdO. Tehdy Um otisk) clinek *Ze Slo- 
venska*, v nCmi spisovatel, neuvedený jménem, stavél se 
na stranu HavliC-kovu a psal <§tr. (480): ■Dan Havli&tíc, 
00 byl odcpirol Slovanstvu reálnost, a scb« s hrdosti sice 
Cechem, nikoliv ale Slovanem jmenoval, oá té doby, pravitn, 
ku předu pokročil, nniž ve najde, kdoby roxumni upírali 
chtíl, ie se nyní na zúkUdé slovanském pohybuje*. J. Kotlá- 
řovi vytýkal autor, ie se postavil proti povstání sloveiukéflu, 
a zvUUtJ £a M mu míI, že troku 1848 v Kossulh Hbtapl 
povstání Slovenské za trůn a svaté právo mieliD národs 
podujaié, jakoito protizákonné a nespravedlivé vyhlásil, na 
kterým svou opovrienost a zatracení pTcd svřtem vyř«knid.> 
K. Havlíček k článku pHčinil dodatek redakce: 

Pan dopisovatel naráží ?.áe tiepochybné těmi slovy : 
*že Havlíček odpíral reálnost Slovan- 
stvu a že od té doby ku předu pokro£il< 
na Jeden náš Článek vytištěný před několika letj' 
v Pražských Novinách *) tušim pod titulem Slovan a 
Čech, a musíme litovati, že jak pstrno jest tomuto 
ilánku docela jiný smysl podkl&dá. Smýšleni moje 
o Slovanstvu není zajisté až posud jiné než bylo pH 
spisováni onoho článku, jíl totiž tehda jako nyní stál 
jsem na tonv, že chlčjice býti dobi-i Slované, musíme 
napřed pěstovati dobro svého vlastního kmene a it 
Slovanstvo jen tenkrát se upevni, když jednotliví jeho 
kmenové jmenovitě Čechoslované, Jtho&lovaně, Polici 



4 

4 



■) Vb dli L S. S8. 




Panu pní. J. Kolliravl. 



429 



^ 



« Rusové, každý »e vzmůže a mezi sebou ve vzá- 
Junni přátelské podpore o závod půjdou. Tehdejší 
mďj článek smčřovul proti Jistému, zvláátč v Čechách 
a na Slovensku tenkrát velmi obyčejnému neprakti- 
:čmu obyčeji, kdežto se velmi mnoho mlHdých mužů 
učilo jlnoslovanským nářečím, neuméjfce ani pravopis 
svého vlastního, kdežto se blouznilo o jistém vscslo* 
vtnském jednom společném nářečí a zanedbávalo se 
vzdčláváni vlastního kmene. Já neodpíral Slovanstvu 
reálnost, nýbrž dokazoval jsem jen, že reálnost Slo- 
vanatva založena jest na reálnosti jednotlivých kmenil, 
a slova moje, >že s hrdostí í^knu: já jsem Čech, ale 
nikoli: jA jsem Slovan* nemohou se tak rozumétí, 
Jokobych snad Slovanem býti se toho času by) siydél, 
nýbrž Jen v tom smyslu, že Slovanství jest teprva 
Ideal, ku kterému sméřujeme, že tedy nemožné jest 
v praktickém živote již nyní se opírati na len tdeal, 
■si Uk Jako ten kdo vydélává a šetři a bohatým býlí 
chce, již napřed se svým budoucím bohatstvím se 
chlubili nebude. Jisto ale jest, že vědomi společného 
piívodu a jistého bratrství není posud Je&ié obyčejné 
u slovanských kmenfl, a každý tedy uznati must. že 
nico jiného jest pracovati k rozšíření tohoto védomf 
na nyníjái praktické púdé a néeo jiného předpoklá- 
dati néco co by melo být, co si přejeme jíž Jako 
skutečné a stavétí na tom JIŽ základy. 

Já jsem tedy, abychom to zkrátka řekli, nemluvil 
mnoho o Slovanství, ale Jednal jsem vždy jako Slovan 
a sit venia verbo — jako panslavista, což zajisté i před 
sepsáním onoho Článku i po ném vždy každému pa- 
trno býti muselo. 

Zcela naopak ale — zdá se ml — bylo chováni 




4E4 



KkKt Hk*ll£ek: 



Uk zvanýcb Novo-Slováků;') oni vždy nadřeni mla- 
vlU o všeslovanstvi, ale jednali zřejmé proti němu, 
poněvadž vystoupením svým a uvedením nareči míst 
nílio do literatury mfsto dosavadního s námi společ- 
ného Jazyka seslabili pravé ten kmen slovanský, který 
má nejtčHI boj s nejv£tšfmi a s nejnebezpein^jšitsi 
nepřiteli Slovanstva. Nebude nám jistě nikdo poklá 
dáti Ka nijakou kmenovou vypinavost, když řekneme, 
že osud Čechoslovanfi rozhodne také osud celého 
Slovanstva, u že jestli my pudnemc v duševním « 
snad i materiálním boji proti NSmectvu, také polský 
a jihoslovanský' kmen téžcc ponesou následky naieho 
pádu. Speciální ceskoslovanská province Čechy po- 
padá nám jako bašta u mostu, pres který vede cesta 
do srdce slovanského, a tuto baštu, ve které nአslabý 
kmen již př<» tisíc let vodě boj se silnějším nepnte- 
lem, máme všichni ve společném interessu upevňoval 
a hájiti, nikoli slabiti. Jestli Čechy padnou, jisté 
ani Momva ani Slovensko neudrží. 

Co se ale vlastni věci totiž p. Kollára týče, ne- 
potřebujeme pro obecenstvo, které mezi řádky či 
umí, ani doložiti, že se nám nejedná ani o b&žky 
transké ani o archaeologii, nýbrž o vétSí véci. Pan 
Kollár náleží do počtu téch, kteří nyní vidouce vellkoa 
moc ministerstva, uznali za prospéSné a uži- 
tečné (pro sebe) připojiti se k nému, a obarviti 
před světem zmínu korouhve své tím, jako bychom 
my ostatní, kteří jsme důslední a svým předeilým zá- 
sadám věrni zůstati, nějací přcpjaici a nesmyslní zi- 
řívci bylí, a oni jen ili tou pravou prostředni ce- 



I 



1 

>anfl 



«) Vií díl L S. 88. 



Panu pní. J. Kollárovi. 



4M 



Stou. Svét ale za našich časů není již talc krátkozraký, 
aby nerozumél, že my (mluvíme jen o Slovanu) zů- 
stali jsme takoví jako dHve o nic nejsouce jinačí, a 
že jestli proti vládé ostřeji vystupujeme, není příčina 
tuho v nás, nýbrž jen ve vládé, která se od časů 
r. 1849 zcela proměnila. Že se my, kde toho zapo- 
třebí jest, ovšem ne z podiízavosti, mírniti umíme, 
dokázali jsme nejlépe r. 134S u všeobecné prepja- 
tosti. 



39. NYNĚJŠÍ postavení ČESKÉ ŠLECHTV. 

(Slovm s 2& řijiw r. tSSO. Sv. 7. S. l4in-MS4.) 



H, B. V nejnovéjSim čisla Unie') Čili jsme — 
musíme Hci velice překvapeni — dlouhý pHpis k rt- 
daktoru od jednoho (nejmenovaného) íeského §lechli«, 
jenž jest v obsahu svém znamenitě rozdílný ode všeho 
toho, co se AŽ posud všeobecně za smý&ieni české 
^ecbty bohužel! považovati muselo. 

Nežli se íimkoli o tomto pHpisu a o smfiru jisu 
strany České šlechiy zmíníme, považujeme za nevy- 
hnutelně podati zUc u výtahu tento připiš, jehož patmy 
a také vyslovený účel Jest síranu liberálně- n^irodni 
sroKuméli 8 Jistou liberální stranou éeské álechty. 

Hned na po&itlcu vyslovuje přesvědčení, že redakce 
Unie a celá sirana nepovaži^je šlechtu za nevyhnutelnou 
překážku všelikého užitečného pokroku, a odvolává 
se na liberáJnost předbřeznových Muvovských sněmil, 
kieiým vSiik nedala vzniku byrokratie, s tlm doložením. 
Že by na teto cesté reformy v K^ikousku snodnéji 
provedeny byly bývaly neŽ na zmatených cestách 
r. 1848-1350. Že pr>- se stavové čeíti v březnu r. l8iS 
Jakožto korporace nepřipojili k žádostí cně&tana 



>) Union 1« v e. k. unlvvr. kBiborai v Prax« )en bí do 
440 n <lna 31. *tpn» r. IMO, 



KyníjBÍ poitavaii i«aké iteehly. 



4tr 



Praisk^o, nepochází prý ze smýSlení jejicb, nýbrž 
jest vinft pí«dsuvenstva, za to ale ž« všichni tenkrát 
v Praze pHiomni žlechticové luto žádost osobnč pode- 
psali, >a jeUi po dnes při všech utrpěných porážkách 
jest značný počet šlechticů v Čechách, ktcH pochopu- 
jíce nutné potřeby času, uznávajf práva Českého národu 
a vždy budou hotovi brániti je. Tato strana musi se 
oddilovatj od frakce Šlechtické, která jeŠtč posud nic 
slyšeti nechce o společných záležitostech ílechly s ostat- 
ními stavy, pončvadi jeítí nikdy ncvidČla a nepoznala 
svél v pravé podobě, nýbrž se vždy jen oddělovala 
a se šlechtou ostatních zemi se za zvlňSmí, dohromady 
sloučený druh lidstva považuje.* Dále s« připomíná, 
kterak česká šlechta před bitvou na Bílé Hoře na čele 
národu ne pro sebe, nýbrž pro národ, pro vlast a pra 
vfru bojovala, trpéla a krvácela, od kata odpravcna, 
jménf svého zbavena a vyhnána jesi z vlasti od vltéze 
dsi^e Rakouského. >Ano, miiý pane I upominám Vás 
na tyto obéti, které právě Šlechta Česká vlasti přinesla, 
připomínám Vám, že pravé tyto mezer>-, utvořené 
vypovězením a staUcá zbavením, cizinci vyplněny jsou, 
mezi témito nanejvýš najdete onu stranu nepříznivou 
niradnimu snaženi a konstitučnimu pokroku a na- 
klončnou absolumi vládé a její resuuract, sebe však 
• mnohé stejné smýjilejíclch spolusiavů ohrazuji proti 
podezřen! jako bychom se i my drželi lakových hříš- 
ných a nesmyslných směrů, jako bychom my neuzná- 
vali, že by se prňvé na této cestě to připravovalo, 
čemu chceme zabrániti,* Dále projevuje p. spisovatel, 
že sice i on znamenitých škod utrpél zrušením pod- 
in&tva, ie v5ak nevyhnutelnost toho uznává, jakož 
' potřebu lychlým způsobem do skutku uvésti v>'va- 





Kw«l KavltUL: 



zení gruntů třeba t to iednoUivcům škodilo, a že proto 
neschvaluje, kdyŽ jistá strana Šlectio' právi proto vy- 
snipl^e proti nynéj^ímu ministerstvu. »Loyalnl filectit* 
jteská bude držeti za povinnost svou, stitl při národu, 
nechtě j[ ale za to právo, aby aila upomínky na své 
předky, jejichžto jména vyznačili se v déjlnách vlasti, 
nechtě ji právo poukazovati na lo, že to samé Jmtoo 
Jejti podnes toho se držf, £eho se píed sta lety &I»vné 
drželo, nechtě ji za to krásnou přednost, aby mohia 
vČlSich občti přinésti pro dobro cemč n tak připravo- 
vati krásnou budoucnost nai^j krásné vlasti. V £em se 
zakládá vaše spravedlivá a svatá horlivost pro ná- 
rodnost, nezakládá se prodevším v uvědomení, v upo- 
mínce na rodí Co sami v celku bráníte, nechtě nám 
té£ v menším rozméru, také myjeme pyini, že mámt 
Jméno a rod, který povstal z onoho národu, kterému 
nynf pomáháte a pomůžete ke spravedlivému uznáni, 
a který budeme my s vámi brániti a zastávati. Pročeš 
.nezoufejte již napřed nad šlechtou českou, opojen! jcsl 
zvláSté u nás lehce možné a pro celek zajiMé veltni 
vítané: ovšem jest k tomu vzájemné pHbliženi se nt- 
vyhnutelné. Kýž by to byl dobrý duch vlasti popřál, 
abychom všichni společné k Ideálu lep^i budoucnost, 
přibližovati se mohli, a aby šlechta Česká jako k 
starých slavných časJch, opét stála na předu českéh^l 
národu!* ^^ 

Nikdo nebude upírati, že jsou to moudrá sh>va, 
která zasluhují v nyn&j3i dobé též moudrého uvai< 
rovnéž tak vzdáleného od piedsudků proti ^leslin 
jako pro šlechtu. My jsme se jiŽ d/tvno před tím o . 
podobného pokuslh v článku včeská štechla* *} mďe- 



•) Vti díl IIL S, 58. 



tijnijtí pMUMnl inké ilecfaiy. 



490 






itném, a ponivadž ledy tnké ze šlechtické 6(r«ny 
ni 8e ozval hlas, povážení velíce hodný, vracíme 
80 Jeité jednou k tomu samému předmitu, Očekáváme 
jen, aby dtenářstvo mi5c mínřnf s rovnou nestrannosU 
pHJalo. s Jakou vysloveno jest. 

Jistá pravda, kterou nikdo ani šlechta sama upí- 
rati nebude, jest to, že celé novřjšf snaženi na^ 
O zvelebeni národu českoslovanského od šJechtícd 
samých nejen nebylo podporováno'), b« že naopak 
nám spise překáželi, ne jen u veřejnosti ný-brž I celým 
životem soukromým. Jak se může povznésti národ, 
jehožto nejvyšší stavové, kterým pHrozené pěstování 
vyišího duševního života a pokroku náleží, kteH ne- 
mají nlŽM stavy utlačovati, nýbrž jim pomáhati, je 
velebovaii, když pravím tito vyHÍ stavové se chovají 
o cizinci? Jak se mohl povznésti rychle český jazyk, 
když vyiH stavové jeho mezi sebou neužfvalí, nic 
česky nenapsali ani nečtii, když pfistovatele národní 
literatury za blázny a přepjatce považovali a vyhlašo- 
vali? Takové ale bylo chováni české Šlechty, a tím se 
ona sama vzdala hlavního práva ŠlechticQ, totiž vůd- 
covství národu. Šlechta sama vyloučila se z českého 
národu, kterak mohla očekávati, aby národ ji ctil, s ni 
držel? Po len celý čas, co se pracuje na vzkříšení 
našeho národu, byly poméry zcela jinaké, čestnou po- 
vmnost, které se nale Šlechta sama odřekla, čestnou po- 



*) (NMtillrj nám oikdo namtutí jednotlivá joUna ilvchlloS, 
laámýeb nejMi n^. nýbri «elčau národu pra stou podporu vMío 
BMiMliului B dllvni t llbtfilBlbu smýšleni : al« r oelku kdyi ai npom*- 
n«ntg na ni*d4i«hou, na polikoo. na vlukou it«chlu, maainto axiMi. 
Jt« CflCKovJ ai pMcd od UtloharsiK bitry ládaé tí*<ttty nemíli, 
iMb n«bt UmIiu — bjlt Stmai, Rwj.) 




4ao 



Kuvl tUvtiíek: 




vinnost pTAvlm bez odmČny pracovati pro národ a vésti 
J^ k lep&í a slavn£:j&i budoucnosti, tuto čestnou povin- 
nost převzali u nás místo šlechty vlastenci rodu ne- 
šlechtického, k nim obrátila se za. to dtívéra národu 
Že( ovČem při skrovném sociálním postiivenl tichU' 
vlastcncůt z kterýchžto mnozf dosti trpce o své živo- 
bytí se starati musili a při tom přece vétáí díl síly hiátu 
svého nflrodu obětovali, nemohlo se tak lychle po> 
kračovati pro nedďstatek prostředků patmo Jest, U 
bychom jíž dávno dále bytí pokročilí, kdyby byk naU 
šlechta dle čestné povinnosti své hojným jmániro i 
vplyvem svým spravedlivé snaženi naše horlivě podporo 
vála, rovněž tak jest nepochybné: avšak léé jisto jesi 
a nyn! již nikdo upírati nemůže, že jsme pH vším 
obmezeaf a při vši skrovnosti svých materiálních 
a prostředků přece již v celku cíle svého doi 
u že již nyní dolši trvání a pokračování národu noáel 
pojl^téno jest, a že bychom nyní i bez pomoci Slechly 
a ti«ba i navzdor jejímu překáženi vždy dále po- 
kračovali. 

Na druhé stranč ovšem také pravda jest, že SlediM 
česká k tomuto bídnému stavu napHšla docela svou 
vinou, nýbrž Že despotle ta'< dobře zničila ji a je)i 
ducha, Jako zničila vůbec celý český nártxi. Pan spi- 
sovatel onoho pHpisu k redaktoru Unie právem se 
odvolává na slávu české šlechty před bUvou na BUČ 
Hoře, kdežto ona hájila svobodu zemS česká a za U 
pak těžce trpřlo. Dopis onen, který vitŠina česk; 
i moravských šlechticů z« příčinou nespravedltvél 
upáleni mistra Jana Husa ke koncillum Kostntckái 
učinila (uveřejněný též v Slovanu), M ukazuje nim sta- 

') Byl otišlČn pod náxv«cn lUpominkA na atar»£eiikou ilottiui' 
v Slov4i»i s It. í«rvn« r. 1850. Sv. 3. S. 2S&-2a7. 



vším^ 
:hs^| 

:Sábfl 



itiM 




Nrrijií pMUVoai ieaki iledt^. 



«l 



nést české ilech^, která nemá tak snadno piíkladu 
déjinicb jiného národu. Že byl také žižka šlechtic 
snimo Jest, b ačkoli vždy byly mezi českou Šlechtou 
ilvé stnmy jako v každém stavu, přece z vžtiiho dílu 
bylo více liberálních. 

Netze tedy mysliti, že by potomstvo tak slavných 
p?edků tak náhle se bylo zvrhlo bez příčin ddložitých. 
a tyto pnčiny jsou vyhnání ze země velikého po^U 
ncjriizndj^tch šlechticů, pobráni i^tatkú jejich, usazeni 
v Čechách velikého počtu nájemnických cizích Slech* 
ticŮ. machiavellislické přivj-kánl šlechty české k dvorní 
služebnosti, a umělé odcizováni od vlastního národa. 
Z tichto příčin vidíme nyní českou Šlechtu v tom 
slávu, který se velice rovná ncdobité mrtvole. Jméno, 
podoba jest ještě, ale duch a pravá bytnost již zmizela- 

Pan spisovatel onoho pilptsu zdá se nám býti na 
omylu, mysli-li. jeko by pHčinou nynějšího postaveni 
České šlechty bylo jakési nopiátclství a sočeni proti 
Šlechtickému listavu vůbec, a myslí-li vůbec, že by ně- 
jaké pouhé přiblíženi strany llberálnč-národni ke šlech- 
tické již mohlo vyrovnati dosavadni mezeru mezi 
šlechtou českou a českým národem. Nám se zdá, že 
Jen šlechta sama může okolnosti tyto změniti a že 
od ni musí vyjit nSjaká Inlttattva. Kdj^ž se zmčni 
česká šlechta, zméní se I okolnoíiti t)'to, a jestli jme- 
novité ta strana šlechty, která podobné smýšlí jako 
p. spisovatel onoho pHpisu, bude se tak jako čás( 
Českého národu chovali, nestavíc sebe nad národ neb 
vedle národu, nýbrž považujíc sebe za syny jednoho 
kmene se vSemi námi: pak jisté se smýšleni obecni 
k jejímu prospěchu zménlti musí. 

Jestli Jeme slovfkm p. spisovatele, ač dosti diplo- 




432 



K«nl Hwltaak; 



maticky prone^ným dobře rozuměli, praví k 
Považujte nus za českou élechtu, nechtě nám upo- 
mínky na naše předky, dopřejte nám jakožto synům 
vznesených rodá českých čestná místa na čele ná- 
rodů; a my zajisté budeme horlivé pésiovati dobro ■ 
slávu Českého národu 1 — Na to ale pravíme zase my 
k této České Slechté: Postavte se Jen sami v čelo 
všelikého dobrého počínáni pro vlast n národ, cho- 
vejte se, jak sluSl na potomky tak slavných Čechil 
jsouce neodvisli a opatřeni hojnými statky, nebuďte 
služebnici nýbrž svobodní mužové a zastavatelé svého 
i naSeho práva, své i naši svobody: a uvidíte, že 
národ s vdééiwsti vaše vůdcovství prjjme a ctitf vis 
bude tak, jak ctil vaše předky! 

V tom tezi asi celý rozdil mezi námi a p. sptso- 
vatelem připíšu k redaktoru Unie : on mysli, aby národ 
ilechtu uznal co ^echtu a přál jí nějaké přednosti (>í 
ne škodné národu) a Že pak i šlechta bude ujímati se . 
národu; my myslíme, aby od šlechty v>-šel poiátelc^B 
aby ona se ujímala národu, aby ukázala, že jí n«^ 
svobodě a na konstituci, na zvelebení národnosti slo- 
vanské tak jako nám záleží, a že pak jistě národ rád 
jí popřeje mnohé z léch předností, na které jest KV>-Wá 
a které jiným na Škodu nejsou. 

Pomysleme si ku pK Jiný vývin nailch domácích 
záležitostí, dejme tomu, že by byla filechta naie od 
bitvy Bělohorské, kdežto přestala v Čechách koniti- 
tučni vláda, až do nynějška vždy zůstala pH národu, 
že by byla společní s nimi bojovala o lepil práva o 
o navráceni naíl národní samostatnosti : komu by ny 
když bychom byli došli svého cilc, bylo napadlo 
přátelsky se chovati proti šlechtě? 





Nynltii pMM««af baké Ueeh^. 



4U 



Známo jest, ž« liberální strana 6eské šlechty sice 
pcvnč ústftvni vliidy se drží a proti všelikému nazpět 
uvodím absolutní vlády se opírá, že též vzbuzeni ná- 
rodnosti Česko-slovanské všemožni podporovati hodlá, 
ie viak chce, nby při revisi ústavy zavedeno bylo 
mfsto voliíú 600zlutových dždtčné panstvo. ') Zdá se 
Edy jako by tato strana šlechty s ostfttnimí llberál- 
'nimi spojiti a smluviti se chiéla k lomu účeli, aby 
tito ji ono panství (lordství) pojistili a phznali a za 
to ona sptriučni s nimi pomáhala konstituíni svobody 
A slovanskou nůroUnosl hujiti. 

Vyslovíme o tom 2d« své vlastni osobni mí- 
něni. My sice tísti demokratickou úsuvu a represen- 
lad nade všechno jiné klademe a nepochybt^eme, že 

Ij v této možná jesi každému nynéjéiniii šlechtici vy- 
knačitl se a toho dosáhnouti, čeho v lordství dědič- 
Déni hledají, totiž vážnosti a vyznamenáni u nurodu. 
Každý národ zajisté váží sobě služeb jemu prokázA* 
ných, a mužové mohovid, které starost o výživu ne* 
obtěžuje, muji nejen vzdibni a íasu. nýbrž prosiředkú 
Hk tomu, sby mohli prokázati národu a vlasti mnohé 
Hužitcčnc služby. 

^B Vyznáváme ale, že bychom, jak nyní věci stojí, 

^^rozumění naše s onou stranou liberální české š)echt>' 

na onom svrchu dotčeném základu nepokládali za ntc 

Škodlivého, nýbrž pod jistými výminkami za prospěch. 

^ K aahlídnutJ toho račiž každý s námi učiniti ná* 

■) IPanatvo tde búfcn* tt naytUi Uákim UtlariOUn, kát 

anaauttáta tolik oo Myllckí loril ■ (itaeouiAé palt: loul vj-Ui 

celitu k roxdihi od otttl. V Čechách, >ik uúto tiial« lcml«, tu»bi 

itď. teprvK miMhcra posději ■ cUlny uvedeny j»ou, a dtÍTc )ea 

titule Pia iMkf se uiivalo. Rtd-l 

lU>llieli : P«ll(lck« tfbj lil. ZA 



K 




434 



Kkrel HivlUtk: 



stedující uv&Seni. Nespoléhajíce se struny dalSfbo vy- 
vinutí (aneb vlastně i uskuteČnfini) našich lístavntch 
svobod na žádné náhody neb na nSjaké $ nebe spadlé 
pomoci, Icleré jsou sice při nyníjším stavil politiclcýOi 
záleíitosii evropejsttj'ch vždy možné, na které ale moudiý 
a činný Člověk jakožto na vžci nejisté veliký ohled 
míti nemůže: považme, jak stojí naíe víci, kdyby sí 
skutečné ústava od 4. března *) se všemi k nf nik- 
žejiclmi organickými zákony do života uvedla, — 

Zemské snSmy jsou od nynéj^iho ministerství 
tak zřízeny, že si od nich nemi^žeme pranic slibovati. 
S jak chytře vypočteným plánem se k tomuto účelu 
pracuje, vidíme nejlépe z porovnání volebního řadu 
jednotlivých zemi. V Haliči, kde šlechta jest liberální 
a foederalistickáj a kde lid venkovsky ještč velmi málo 
jest vzdélaný, a kde ještě naděje jest zneužívati sle- 
pých váSní tohoto lidu proti Šlechtě k duSenl slovan- 
ské národnosti : tam vSude jest na sněmu více depu- 
toviiných z lidu než ze šlechty a z měst dohromady. 1 



i 



>} Vit dli IL 5. 8M. 

■) (Co obavliiti nám oluiuja pravý límysl vládf ttyaij^ 
tttnn rOTnopntvnosU, jwt jeden S v teniitké úsU*i tUlií«kě, kd«ŠW 
stojí, íe ndrodnost polská I niníriská jakoíto i oaintní v mu 
obyvajiei národaosti Jsou rovní oprávněny, to}eM jinými story, tt | 
Kímítna má v Holííi lolík přivá oo poUtúiA « niiUoa, itkAll 
Němci jen oo kolonistč ■ eo ůi«dniai jsou v Haltil ronrouiml. lí- 
ných národnonli v H>U£J není, k uvarováni tLiIc onoho slov* •ni«i' 
tiayt fflusi >d« >osta(ní národooitu bwt jnéna BiiiJ. Oj*i' 
diytřel Coi necBsluhuvoly tyto •o(l«tni< aái«Uia«ti Wdy ani li ei> 
od niliilBt«nlvB, aby aejtnčaa vypDíl«ny bylý? Anab snad ul p. 
Bseh (Vil dit IL S. I2Z.) tak daleko pofud to nepfivedl r« tnl-l 
moali Halli«, aby Jnína tiohto •ostainloh nÍradDO»tJ>I 
vidilt — Činíme oatalně Jll napřed obsccmtvo posofno na otrfaiy.] 





NjmijU ptMUvtnl Utíti ilMhtj. 



4» 



m 
zr 

SI 

í 

IC 

i 



TOlsku, kde léž obecný lid Jest je^té pHiiš za- 
slepen od ultramontánů, rovnři mají venkovské obce 
převahu na snčmu. V jiných korunních zemích, kde 
lid již jest vzdělanější, zase obyčejni kaidý stav asi 
třetinu hlasů má. V Čechách, kde obzvláitž jii lid 
Český rozumi svému prospěchu, zase tak ťríztn Jest 
voleni Hd. abychom nemohli mltt vit£inu na snéini, 
nýbrž abychom byli prehl.-tsov&ni od NémcQ. KromŽ 
toho jest také census je^té do&U veliký, a i ten nám 
ubéře níkolik hlnsQ. Z toho ze viebo vidíti, že od 
snímŮ remských nic oíekávati nesmíme. Avšak co 
hořčí jest, následkem toho ani od sněmu říšského 

noho očekávati nemfižeme. Sněm říšský jest dvou- 
Itomomi: dolejSi sněmovna, ačkoli jest census jisté vy- 
soký, přece snad ještě, pújde-H v^chno Šíostné, může 
míti Liberální a proticeniralístickou většinu, avSak což 
nám plátno bude i to, když bez svolení hořejSf ko- 

ory nebude moc) žádné uzavřeni dolejší vejiti do 

ívota. Hořejší sněmovnu ale budou volit právě zas 

zemské sněmy, a když tedy bude vétšína zemských 

sněmů serviliii a centralistická, nemůže z ní pojíti Jiná 

než také taková hořejSÍ komora H&ského snému. 

Z toho tedy vidíme nesmírné obtfŽe, ba skoro 

emožnostt, abychom proti ccnlralisaci nyníjSlho mi- 
nisterstva a ve smyslu opravdu liberálním vůbec 
legální cestou na snčmích nhca provésti mohli, jediné 

té příčiny, že toto volební zákony oktrojírující miní- 
iterstvo umělo vSuile udělati ze skutečné menšiny 
:vét£inu na snémé. 



k jakým nepochybné m uživali bude tid& baliíakfeh: Jsnc nUi 
fSttiiábttti, i«MJi<A, ktU )ea močili, uilvatibsde xa fontvunlito 
NlineA, ponte>4l Qt>7£«jiié tiodie oimMdtj nintvajf. a lo fen pn*o> 
aby H pod lou ximlBkou v KaliSI Dbnítiia uvádčti mohla. Red.| 

28* 




430 



Kaini lU«U6«k: 



Aby se tedy nynijSi oklrojovanó ústavy jak zém- 
iké tak i Hiiké ve smyslu UberáJnéjšim a protiuRtrs- 
Itstickém zmínily na zákonní cesti, bylo by krom6 
vétšiny rut snčmich též i císařského svoleni (sankce) 
zapotHbl. Ačkoli jak již podotknuto skoro k nemož- 
nosiem náleží proraziti na snímícb takovou vženou: 
zdá se nám jeitč ncmožnéjfii dosáhnouti cUnhké 
sankť«. Nelze totiž upírati, že šlechta až posud phUí 
velikého vply\'u u dvora má, a tam jakýsi způsob 
smýileni udržuje. Kdyby se tedy podařilo tuhoto vplyvu 
šlechty pro libcrálnčjSt a náro:ItJm priměrenějši ústavy 
použiti, to jest kdyby liberálnější šlechta opřena na 
silné politické strany a od nich podporována působila 
u dvoru proti neliberální a absolutiiuilcko-byrokratlcké 
šlechti: nelze přiliš pochyboval), že by i pH dvoře, 
který jinak smýšleni Ifdu nepKstupen jest, mnohem 
llberálníj^f zásady se vlcořenily. Dle našeho oilnini 
nemá totiž dynastie na&e ani dost málo příčiny brojili 
proti liberálním a foederalistickým zásadám, ba zroviu 
naopak soudíme, že tyto zásady dynastii jeitž velice 
prospčáné jsou: a jestli s« tedy z mnohých kroků do- 
mýšleti musfme, že dvůr jenom s jakousi nechuti h 
k novéjSfm konstítučnlm ústavům chová, musíme loi 
připisovati jediné té neliberální šlechtické strana, která] 
majíc v rukou dvorni služby, všelikému Upiímu 
znáni okolnosti v ce<>tě stojí, a jen ke svcmu vIaM-I 
nímu prospéchu a k nebezpeč! dynastie u dvoru JUtá' 
neliberální smýSlení udržuje. 

Ole naieho mininf by v nynčji^tch okolnc 
nebylo naši vSci na ákodu pod jistými 
kami (uHak ne jinak) spojiti se s o 
stranou Šlechtickou. Výmínky, pod to 



dlL 





N)rBl|ir po»lav«nl ÍMk« ílecht/. 



4S7 



svoliti k dědičnému pair«lví (lordství) byly by 
'tyto: Přední, aby zdstala na snimu zemském jen 
jedna komora, ve které by sedéla asi čtvrtina (nanej- 
výš !) didičnýcb pánů a tři čtvrtiny volených poslanců. 
Aby však voličové nebyli již rozděleni na žádné třídy, 
nýbrž nby pH velmi zmenšeném censusu (lak asi, aby 
každý samostatný nčjakou daň direktní platiči občan 
voličem byl), celá zem jen dle počtu duŠI na st^né 
volební okresy rozdílena byla. Tak ku pr. kdyby celý 
snem český mil 200 oudů, bylo by mezi nimi 50 dí- 
dičných pánil a 150 volených poslancfi, mcri kterými 
by dle počtu duši nevyhnutelné muselo býti asi 95 Če- 
chův a 55 NémcQ. PK zíHzovánf dSdtČných pairstvi 
tmusel by se ovsem len samý pomér Českých a nčme- 
rckých rodin zachovati, totiž asi dvé třetiny českj-ch 
a asi třetina německých. 

Aby jen tolik nedělitelných majorátů zůstalo v zemi, 
koHk Jest dédlČných pairstvi, a o&tatnl jmční Šlechty 
aby se proměnilo ve svobodné dčlitdné statky jako 
jiné obyčejné. Aby téi dle způsobů anglických kromČ 
pairů nebylo již zcela žádných privilegovaných ob&anď, 
B aby tedy mladil synové pairů tak vstupovali do 
ostatního obyčejného občanstva, jako to jest v Angli- 
čanech. 

Každý nahliži, že by pH takových okolnostech, 
kdyby totiž výminky tyto se zachovaly, oprsvdlvá 
rovnoprávnou jen získaLi. Dédlčnf pairovč by ovícm 
užívali znamenité přednosti před jinými občany, za to 
ale by byli kromé téch &0 pAirů viichni oslatni občané 
flobé rovni, a snem takto Hfsiavcný byl by mnoln;ra 

liberálnírjšf, než podle — -■' -i.-;..- ..i..^.,^y_ 

Dle mého nevývrAlného adíjf 



jam 




Kard M«wUt«k: 



didiiné p«iry r)«ž zastupitele 500 ti, 
*i)l£(L Ditbfioý p«Ír rouši na každý pád painatovttl 
také při viem, oo dni, Da č«st své rodiny, on vidy 
96 cti sré rodiny máti musí před veřejnosti za vS»- 
efano, 00 nm snimu Hiú, kromě toho maje veliké dů- 
dxxjy viůj pouštěny, nepodá se |lsté k lecjakýms 
ift uK tým Spďnďadm n« újmu semé: kdežto naopak 
voMové 300 tiatovt po vyvoleni svého poslance piti 
tth ^ iosů se ukryji a vždy dosti lidi zn poslance nt- 
idon, kioi se nebudou siydčti za olc, co ve jinémi 
svýdi voUíA na taimh mluviti a jednati budou, št- 
va vicm vicc svůj vlastni mřšec než dobro 



O ddfikb xminádi, které by pak následkem zH- 
■Bol pairů v celé ústave jak hšské tak i zemski ná- ^ 
sledovati musUy. byfci by zde nj-ni pii\ii obifmi vy- ■ 
plMiTatt. Rosumi se \-iak samo sebou, že by pak otii ' 
lOMrélní straaa šlechty podporováni dědičného paiistvi 
s aftil strany sase tím samým zp&sobcm podporovati 
iiillillia niS bQ) proti cenlralisaci vfibec, v kterémžto 
pAdu by tiraro nepochybné bylo naše vitézstvi. Že by 
pák laŇrálai strana české ilechty přilnouti musela do- 
oda k dosavadní stovansko-rakiHiské politice, kterou 
Jsme ai posud my zastupovali, rozumi se samo sebou, 
a <est \'úbec jen k podiveni, ž« naáe átechta vidouc 
před sebou phidady madarské a polské &lecbty <5elid 
ovtera proti Rakousku) tak dávno zůstati mohla zcela 
DOiinnou a bezbarevnou. 

2e ostatné velice, ba včechno na tom záleží, kdo 
jMU oáí ilechticové, ve jménu kterých se ozval hlu 
v Unii, abychom dle toho vtdéti mohli, jak dalece 
upHronž jest my&Iena Jejich koníUtučnost a J^ich iId* 





Hjn^ii poMivaní ímIú HwAlf. 



tíO 






anství: to se rozumi samo sebou, s práti si musíme, 
Aby brzy vystoupili do veřejnosti Že za nynějších 
časů, jak opravdivé konstituČni smýšleni beze všelikých 
tajných a neupřímných úmyslů néjakou jistou vy- 
hlídlcu má do budoucnosti, jest rovnéž tak nepo- 
chybné, a že každé paJrstvl, které se nezakládá na 
svoleni lidu a na veřejném smýšlení, málo platné ba 
jen uŽlvatelňm samým nebezpečné jest, by( by I de- 
setkrát bylo okirojov&no, nemusíme tuSim také do* 
kládati: pročež nepotřebujeRic dodávati, že šlechta 
naSe j«n opravdivč liberálním a národním duchem 

lůŽa sobj ziskati zase ztracené místo v národu. — 
Tfmto jsme tedy pronesli o důležité véci své 
osobní mínění, a přejeme si, aby každý ovšem bez 
předsudků rozvážit sobe, jak dalece by nám za pravdu 
dáti mohl, pH čemž ovjem povážiti sluší, že jsme 
mnoho (zvláSti strany dynastie) nemohli tak bez obalů 
napsati, jak si (o mysliti musíme. Velmi nám bude ví- 
táno, když nám stran> této včci každý, kdo by po- 
volání cítil, v tom neb onom smyslu své smýšleni 
vysloví, které s vděčnosti přijmeme, byí se 1 s naším 
nesrovnávalo, poněvadž nám upřimné záleží jen na 
prospěchu naší dobré véci. 



SLOVO V ČAS O ROZESÍLANÍ ČAS 
PISU PO POSTÉ. 

(Stovu I sOl hju r. I8&0. Sv. 8. & t4tt— I4M.) 

H. B. Slyšeli jsme Často a zkusUi jsme již také, 
že ;^l. ministerstvo obchodu, áo jehožto oboru Ultó 
náleží Hzeni po^t nejvíce ziz vscch ministerstvi všímá 
si veřejného hlasu, a proto doufáme, že i tentokiit 
naSe veřejně pronesená stížnost nsjde im nilelttín 
miMž slušného vj-íUySeni. Dále jii akuteini trpě- 
livost tia^ trvati nemůže, n nepochlebujeme si jutí 
vyreknoucc, že teto na^ trpělivost phhiná bylA. 

Od to doby, co vydáváme Slovana v Kutt>č Hoň >) 
zkoužime skutečna od c. k. po^ mučedníctvi. Ze viecb 
stran se nám sypou nářky a reklamace na&icb odbi- 
ratolů, žo buJ náš časopis dokonce nedo&tav^ bui 
velnu pozdČ. 

Znamenitý počet na^o Časopisu zxiíd se nt 
c. k. poruch k naži veliké Mcod^ nebo( nejen i< 
chybigici svazky xdanaa aahraiovau, nýbrž i porui 
u ni dv-ikrát platiti musíme. Dle p(»emnébo poJOlíai 
idqit mlstnl c k. pošty, kolik svaxků Jsme kdy poW 
odwďi, dtlo by se patinC dokixati, it jsme pro 
Wo^taqy odbtraHle své oakittá tísla postí odevtdall. 

*v vistfi n. s. u 



I 




o ntMOáai ia-Mpiin po pt>»lč. 



441 




přece vSaIc neprojde uil tlen, abychom nedostávali vfce 
reklamac, z čehož patrná vysvitá, Že se na poítách 
oáft časopis v dosti patrném počtu ztrácí. Jak se to 
di}e B kde, oviem udati netnúžeme, ale faktum jest 
nepopiratelné. Zdá se ovšem, že se snad nékde chybná 
kartiruje a že pak svazek, když na nepravé místo 
přijde, tam se podrží a adresátovi neodešle. Každý na- 
hliif, že takové nakládání s časopisem jest pro před- 
platitele mrsuté, pro vydavatele ale zvlaží svazkového 
Časopisu velmi Škodlivé. Žádný by ani nevéřil, o jak 
znamenitý pořet svazkfi podobným spůsobem p"richá- 
ime. 

Kromi toho stéžují si naSi odbíratele na velmi 
mí dodáváni našeho Časopisu ; tak ku pf. přichází 
na ml&to odsud osm mil vzdálené (jmenovité do 
'áni) pravidelní teprva pátý neb Šestý den!! 

Nékten páni poštovní nachléji předplatní peníze 
pro nás franco přijímati. 

B NékteH zase dovolují si neJvétSf svévole. Tak 
^ftu pr. pravé nyní dostali jsme celý paket Slovana 
^Dd 23. října), který na uherskou poštu Okollcsno 
adresován byl, nazpět s lakonickým německým ná- 
pisem : >NichI ertaubt daher retour nach Kuitenbcrg* — 
a to b«ze všeho podpisu, beze všeho poštovního znaku 
a bez veliké známky, dle které bychom soudili mohli, 
kde se t&to llbovolnost déje, an( náš časopis v celých 
(Jbrách dovolen jest. Ostatně se nám podobný pád 
s tou po^ou Okollcsno již vícekrát stal. když 
jsme ale časopis sase nazpět tam poslali, nevrátil se 
nám, a z mlčení odblratelď musíme souditi. Že jim do 
ou při^l. Zdá se tedy, že zrovna jen nějíiká polí- 



^ďi 




442 



tUral HavUfiA: 



tická stranická zášt nějakého poštovního úředníka tuto 
s námi si zahrává. 

Nebyl by konec našim nářkům, kdybychom vŠectmo 
vypočítat měli. Že by se zrovna takové protivenství 
jenom našemu časopisu dělo, to si přece mysliti ne- 
můžeme. Musime tedy tam, kde se náleží, sluSné upo- 
zorniti na to a žádati, aby se nějakým způsobem 
tento šlendrián přetrhl. 



u. nAvrh nového spolku nepoliti- 
ckého. 

(SloTM > z. llMopadu r. 11(50. Sv. t. S. 1471—1475.) 

_ H. B. Véeobecná jest stížnost. Že obležením 
v Praze *) celý pokrok náš v literárním a národním 
ohledu zastaven a přetržen jest. Čekáme ustitvi<^n£ na 
zrušeni obleženosti, čekáme již půl druhého léta a 
budeme snad JeSté déle čekat, — vSechno nadarmo. 
Z«tfm ale ve všem půjdeme nazpátek, nejen v tom, 
co se od r. 1848 tcprva rozvíjeli zaíalo, nýbrž i v tom, 
na iem jsme jíž dávno ješti za absolutní vlády pra- 
covali. Jisto jest. že každý, kdo nepokračuje, jde na- 
zpět, nebof nečinná se chovali, jest již nazpět jiti, 
protože nevyhnutelné pozadu zůstati musíme, když 
jmf ku předu kráčejí. 

Zmfinami nastalými od rozpuitínl sněmu h^kého, 
to jest, abychom se zřejmé vyslovili, reakci jak poU- 
tickou tak i národní stalo se také, že strana naSe, která 
r. 184S jako řeka v povodní se po celé zemi rozšířila, 
opit obmezena Jest skoro jen na počet t£ch vlastenců, 
kteri jimi byli jíž před r. 1848. Co slabého, neupřím- 
ného se mezi nás zatím přimísilo, odklidilo se opět, a 
jen v lidu samóm nabyli jsme piLtrné podpory. 



') Vil du u. s Utt. 




Ktni HavUíek: 



Chceme-li vS«k účele svého, toiii zv«1«bMÍ 
rodu slovfinského vilbec a česko- slovanského zvláflj 
docíliti, chceme-li udržeti a zvitSovati vplyv svůj v Ra- 
kousích, nev>'hnu(elné jest, abychom všemožné htedíli 
rozmnožovati inteUig«ncí, duševní schopnosti a védo- 
mosti mezi sebou, nebo( rozum a převaha duMmi 
musf konečně všude zvftézJU. Dále uipotfeU JcA 
abychom síly své spojili, společní dle Jednoho pUau 
a pořádné působili, nebol činnost jednotlivců roi- 
kouskovaná a nepořádná nikdy neprovede totik, m 
spořádaná. K tomu účelu by ov^em nevyhnutelné u- 
potřebi bylo nějakého spolku politického, jenž by od 
národu uznán za vůdce, Hdil všelikou na.li polUkftO' 
národní činnost. AvSak okolnosti nynČjSí nejsou poJIe 
toho, aby takový spolek založen a s prospěchem ve3en 
býti mohl; obložení v Praze činí jej nemožným. 

Jestli v^.ik jedno nelze, nepomíjejme také vitfto 
ostatního, nýbrž řiďme se dle okolností a dělejme, «> 
možná. Jestli tedy nelze nyní sily spojiti, možná Jtal 
přece rozmnožovati je a připravovati pro budM:' 
nost. 

Že nám nechybí schopných hlav, jest 1 od d- 
sinců uznáno ; že ale mnohý, jenž by národu naSenni 
k dobrému prospČchu a časem svým i ke cti sloidiii 
mohl, pro nepriznlvé okolnosti zakrní neb pHnuccn 
jest těžkými starostmi o chleb dalSI vzděláni své m- 
ncdbati, že mnoho dobré vůle jest mezi mladíky u- 
Simi, ale obyčejně málo prostředků k provedení: «^ 
jistě každý Již mnohdykráte sám Žalostné pozoronL 
Kolik našich schopných mladíků moř! se proti vlsitnl 
vůli v seminářích, a voli s) Jen z nedůstatku prostřbftt 
gtav, ve kterém na pólo ztraceni Jsou pro národ a ne- 



i 




Nárrh ipotku nepoUltokitia. 



445 






spokojeni na c«lý život ; kolik bychom získali tlm, 
kdyby mnohému, jenž v bídných okolnostech velmi 
nevýnosnými kondicemi se živiti a tim včisi díl času 
tratiti musí, příležitost se poskytla, aby mohl sám 
Sobe dle libosti vzdělávati; jak by se rozmnožil po£et 
áši imeltigence, kdyby leckterému mladému muži 
patřila se příležitost vidétl cízí, dále pokročilé země, 
jak by prakticky vzrůstala slovanská Jednota a vzá- 
jemnost, kdybychom opatřili našim mladíkům přfležj- 
^tost, ž!tl nijaký čas mezi jinými Slovany, a jlnoslo- 
^Kranským mladíkem zase žíti u nás v Praze? Osud 
^RievŽdycky spojil s schopnosuni it s dobrou vdli také 
B^středky, a proto sapotíebi jest napomáhati tam, 
kde jsou schopnosti spojené s dobrou vfilí. 

U jiných národů, kdežto i ncjzámožnijil sebe 
s chloubou počítají k národu, lehko jest mladíkům 
schopným najíti podpor^', ba kdekoli se tam jen vy- 
skytne schopný a po néČcm vyáSfm toužící mladík, 
hned se vyskytne i více takových, ktcn za chloubu 
si pokládají pnspéti podporováním jeho k rozmnožení 
^■ntellígence národní. Vzpomeňme s] jen na maďarskou 
^^lechtu, jak ona velikolepě podporovala vSeliké umělce 
a učence národu svého a dopomáhala jim k vétŠl 
výieČno3ti na nastoupené cesiě. 

U nás, kdežto chybí živel velmi zámožných a ob§D- 
vých národovcú, dalo by se přece to samé a snad i mno* 
hem lépe a prosp^^néjl docíliti skrze spolek, ajlž dávno 
chovul isem v mysli sv£ návrh ke spolku, jenž ,by 
podpíToval lakové mladíky, o kterýchž nadéje jent, Že 
by časem svým národu k prospíchu a ke cil postou- 
;itl mohli. 

Nyní tedy vystupuji se svým návrhem píed ve- 



MO 



Kuti HavlIMc: 



Njnost a doufám, ie najde účastenství u v$ech tSdi, 
kterým opravdu na tep^f budoucnosti našeho národu 
néco záležf. Abych snad nebyl chybně rozumin, tnuďm 
hned napřed podotlcnouti, ie se zde nejedná snad jen 
o nijaké podporováni chudých studentů: to Jist6 d^e 
se i tak. a nemáme u nás nikterak nouzi o studenty. 

Účel spolku, který zde nav^h^ji, jest takový, ilsij 
se mladíkům, o ktcr>'ch jistá nadčje jest, ž« by časem 
mohli v lom neb onom (buď uméleckém, neb priS- 

tmyslnlm, neb vSdeckém) oboru něco výtečného pro- 
vésti, podala pniežitost k lepštmu zdokonalení. PH1^ 
žitost a podpora tato mohou býti dle okolnosti m- 
manité: časem nent více upotřebí pro mladíka oú 
seznámili se 3 muít, Jejichžto rada a příklad za krilltý 
Čas Jej dále přivede, než mnoho let osamotnělé pilnosti, 

I časem jen eapotl-ebi zjednati mu pflležltost k funt 
knih, opntHtl místo v nějakém vétším dome bud lit 
neb v cizině, aby seznal jiné pomíty Života, íww 
zapotřebí Jest arci nnproslo také penčžité podp<»V' 

Dle nynéj^lch našich okolnosti dala by se Čínnosi 
takového spolku rozdčlití na tři hlavni oddélenl, itíai- 
I. Domáci podporováni výtečných mladíků. 2. Opatitni 
našim mladíkům pHteř,Ítoslí k poznáni osobní jm» 
slovanských kn^ů a Jínoslovanským ku poznáni nai^o 
3. Podporováni naSich mladíků výtečných a již dňlc 
pokročilých, aby mohli poznati cestováním cizí zemí. 

Of:ganisace (vnitřní zřízeni) spolku mohla by býti 
ssi následujicj : Celý spolek by spravovalo ředitelstvo, 
sestavené nejméné z jednoho hlavního ředitele a z th 
ředitelů (každý pro jedno oddélenl) a dle potřeby iv<ce 
osob. Dále má spolek víude, kde zapotřebí jrát, sv4 




-rf 



Ntvrb tpoiku nepolltiekébo. 



447 



Jednatele, IcleH jsou ovSem lak jako ředitelé jen no- 
plAcenl oudové spolku: konečně jsou oudové, totiž 
mužové tAkovf. kteří se zavazují k provedení účele 
spolkového Toiné jistou část penéz buď sami ze svého 
d&li neb jinak sebrati nneb Jínék úč«l spolku činné a 
obitovné podporovali. Blížil zřízeni a stano^-y spolku 
ovietn by se musely podrobnéji a určítéji s«siavit, 
jakož již k lomu návrh mťim, n jenom na mínění 
osutnJch krajanů čekám, abych dle toho svůj návrh, 
kde by zapolřebl bylo, opraviti a zjinačitl mohl. Jsem 
totiž ubezpečen, že lak jako jú i velmi mnozí jini díl- 
IeŽlu>st n velihou prospčiitost tukového spolku, jaký 
navrhuji, uznávají a ke zHzenl a udrž«ni joho hotovi 
JSOU spolu působiti. Já alespoi^ pevné předsevzetí mim 
spolek ukový butf v nienáím neb ve včláím rozméru 
(dle sil spolupilsublcích) stůj co stůj provésti, a ohlásil 
jsem návrh tento jen k tomu účelu, aby ml každý 
komu na včci zaleží, své mínění, svůj návrh a svou 
radu o tom laskavé sdélil (neb vice očí více vidí, a více 
hlav má vice smyslu), abych dle toho svůj návrh zdoko- 

fitl a pak již ukončený k provedení obecenstvu našemu 
dl ožiti motu. 
K lepiímu vyrozuméni účcie mého přidávám ještÓ 
nékterá objasnčnl o jednotlivých odděleních spolku a 
O spoluoudech. 

První (domád) oddélcní bylo by o^-Šcm nejdůležiléjSf 
ajako základ vsebo ostatního. Do jeho oboru by náleželo 
vSfmati si viude mladíků, ukazujících na sobi nevsedni 
schopnosti, opatřiti takovým, kteří by pro chudobu svou 
Jinak nemohli na cesté svého vzdělání dále postupoval, 
prostředky a příležitost k lomu. Jiným, kteW sice pro- 





MB 



Káral HbvUM: 



Středky i dobrou vúll mají, ktcH by alo bei povžlmmiu 
a bez přátelské rady snad zakrnéli ve všednosti aneb 
neprAvou cesiu nastoupili, mus«lo by se tím zp^btin 
na pomoc phjíti. Rozumí 5« samo sebou, že pole činnosti 
pro toto oddáleni bylo by neskončené, a že se uu 
veliké způsoby a cesty k tomu zde v krátkosti 
psali ncdaji. K tomu účelu by musel míti spolek v kaidés' 
nažem mistč, kde se néjaké vy^^i učlltšté (jako gytnnai<| 
situn, realka atd.) nacházf, zvláštního jednatele, 
by tam dilcm dle vlastního náhledu, dílem dle po^ 
záni ředitelstva účele spolku zastupoviil, to jest sctiupcrj-n' 
mladíkům, kde možná radou a také skutkem na táiti 
pomáhal, a kde mlsml prostředky nestačí, u řcdiiclsivt^ 
o pomoc spolkovou nůvrh učmil, aby vůbec spolku »" 
Hditelstvu mladíky podpory hodné a naJéjné pfx> budou> 
nost oznamovnl a navrhoval. Blahodíjná Činnost tako- 
vých jednatelů, kten by ovSem byli duSe spolku, ntii 
se ani vypsati, oni by byli jako dohliiitu!*;. abysežiJni 
schopná hluvu pro národ neztratila, nýbrl je£ti uvíis 
zachovala a zdokonalila. Vezměme pro pHklad jen 
jednu stránku této činnosti: jak iinámo, rwhledi rodi- 
čové u nás pranic na to, kam svého syna oa 8tuili<^ 
daji, gymnasium jest jim jako gymnasium, a lok h 
stane, že mnohý ztrúvl mnoho let na ústave, Ictcfi 
léta patrné jako by byl ztratil. Proběhne &koly, dosUnt 
klassy a málo se naučí. Jak by se posloužilo mnohé 
dobré hlavé, kdyby je^tě v čas přtiel na jiné dokoni- 
leját gymnasium, oč dále by to pHvéstl mohl, kdyby 
hned prvních let studil svých náležité použil pol 
dobrj'm vedením! 

Rovnéž lak museli by zase v druhém oddAeni 
býti Jednatctové ve hlavnéjšich m&siech jlno«lovtfh 




Návrh ipolliu itvpoUtiekého. 



440 



H^ch*), kteří by rovnii tak búili nad úi«iein lipolku 
v tomto oddélení, jako svrchu dotčení jednatelově v do- 
tnácim oboru. Jeden z velmi snadných prostředků byla 
by zde zámČna (posUd u nás jen mezi českými 
a némeckými rodiči v obyČvji) totiž aby jínoslovanSti 
rodičové dávali své studující syny na rok, na dvé létu 
■td. k nám, a za to přijímali zase naŠ« synky k sob£, 
což by Jednatelova tito velmi lehce sprostred kovati 
mohli. Kromé tolio by mohli tito jednatelové noSim 
dospélejiim mladíkům opuúovati u znamenitějších rodin 
Jinoslovanských místa vychovatelská, ku kterým by 
ovJcm takový spolek nejschopníjsí lidi vidy pohotové 
mži, a nejen témto mladfkiSm, nýbri 1 ončm jino- 
slovanským rodinúm dobře se zavděčiti mohl. Kromč 
toho by zase museli jednatelově navrhovat spolku 
schopné jinoslovanski mladíky, ktcfi by chu( měli náš 
národ poznati a v Praze se vzdélávati, a kterým by 
spolek k tomu účelu dle potřeby nápomocen byl. 

Kdyby sHy spolku k tomu postačily, bylo by 
oviem hlavní věc, nby v Praze zjednal naáincúm pří- 
leiJtost naučiti se prakticky j Ihoslovansky a ru- 
sínsky, což by se snadno docíliti dalo, kdyby se 
vzdélančjší a k tomu schopný mladý nékterý Jiho* 
Slovan R Rusín v Praze nijakým obstojným platem od 
spolku nadali, kteréžto místo by v Praze jistž mnohý 
rád na čas př^al. 



') [Kdyby •poUk jli vitSích •!) nabyl, nef^inilo by se ani 
knížeetví Srbska ani v^bcc turcckaslovanshc lemí vjluím-ail tl«bo 
SiaoMti. ov&cin al« tlm dSltilUJii by bylo iproatFadlcoviti rycbvri- 
vAni Wc* unD^íicli mladíka •> Praae, a Depodiytnijeme, it by i vUda 
•rbaká nápomocna v tom byla spolku, jakoi doufáme, i« by nai« 
vlida oaprekáicla.] 

Harllíak: FoltlUU tri*r HX. SO 




4S0 



Karel lUvUiak : 



Co se třetího odJilcní tý£«, nahlí£i kaidý 
žitost cestováni pro mladého človilca, a my polclá- 
Ldáme to za nejplatnější prostředek k poznenihlé 
emancipaci naSi od němcctva, když se hodně mnoho 
luSlnců dokonale seznámí zvlástč s Frajicouskem, 
Anglickem, se sev. Amerikou Aid. 

Co 3« oudá spolkových lýče, rozumí se s«ii>0 
sebou, že by každý z nich musel ve svém oboru, kde 
by se pnležitost naskytla, celý ú£el spolku na zfeti 
míti a j(;mu dle sít svých napomáhati, ostatní doufánvl 
že by při tak chvalitebném účelu snadno bylo pcO 
spolek dosti príspévkA sesbírati 

Ke cli našeho proslulého paedogoga Amosa Ko- 
menského,') ktcfý též již pied 200 lety jediní ve xle* 
^obecném vzděláni národu vidél pro nás nijakou lepši 
budoucnost, avSak bohužel! nenašel tetikrát možnofO 
k reformě našich škol, navrhuji ještě, aby spolek ten 
pryal jméno Jednoty Komenské neb Spolek Komensk)-. 



i 



•} Vis dil 1. s. tss. 



¥ 



42. PŘEDPEKLÍ POLITICKÉ. 

(Stovtn t «■ littopadu r. ISW. Sv. £. S. I61»— 1SS3.) 

H. B. Nevim Jestli v&tchni naši íten&řové, slýcha- 
jíce itslo v k&tcchismu mluviti o ptedpekli, náležitá 
ponétl sobi utvořili o tomto strašlivém slovu. Co jest 
peklo, co je£t nebe, ví zajisté každý, a třeba si někdo 
představoval nebe ve způsobu jedčnl samých peč«ni a 
peklo ve spÚsobu smaženi duší ve veliké peci, ve které 
je ďábel hroznými vidlemi obrací, přece v celku m& 
každý o obou míslech pro svou osobu dost dobré ponéti. 
Co jest oíistec, ví alespoň každý katolík, véii totiž, 
že tam na Čas duŠe v jistém způsobu jsou v karuntýim 
a v oČisténí, než m^jl pHstupu k radostem nebeským. 
Dobře jest tomu, kdo jest v nebi, dobře jest tomu, kdo 
jest v očistci, neb ví, že po Čase mu přece nebe ne- 
ujde, ft v jistém způsobu Jest (dle mého mínění, já 
totiž pravím, a ne Pán, Jak říkává sv. Pavel) i dobře 
lomu, kdo Jest v pekle, neboí alespoíH ví, na čem jest, 
a nedčlá si daremné naduje, a človék konečné všemu 
přivykne. Ale z« všech nejhůř jest tomu, kdo Jest 
v předpekli — a proč? proto že nevi, přljde-li do 
cícia nebo do nebe. 



Nemyslíš ale nikdo, 2« se strany toho s našimi 
učenými dogmatiky do néj^tkých hádek poustéli mí- 




29" 



mm: m* 




paéabBfaú vicmi hUvu 

U BOh, Ictefý moi jkl 

■feto postBvíl, zase hidc 

po ^vfi Mjk|w bodin, a p»- 

ksostilučnfi vládne,') jua 

ie sa al lAnU a nespravtdliiwi 



: jednali Jenom o imdpektl pofr 
• UMÉB flke rthifié pond nic roltt¥ano ani 
tmbjla. hiert vlak tatoďmc nyni v Rokousích 
p» dvi Mil. ftMdté naba jaai ipnvt&á 
íMb, kda ID nk Biovolného, nk pretl 
oie pntl prán ncd^e; peklo polliíekt 
Meilo calý nand jest odevzdin do 
lAaika Mt kteřf s jebo Joiinla 
afivoten db utatfif Uavjr boapodaN; otetee pelr 
tieký phstili jsme si roku IS18, kdaito Jsem HnAfít J 
natfkr. TieOá ncpotodH nutostni (rptU v nadOt, U ^ 
bny Jt£ nastane opiavdň-á konstimént v!áda; v pM' 
peU poUckřm jsna ale nyní, a Jak dioulio v ním 
ieM poaedjtne. nevíme posud. 

že stav, ve kterém oynl bez nad^e na spasittí 
změny itjeoie, borSI Jest než absolutismus, pochopi 
snadno fcaždý z následujiciho uváženi. Stnv náí nU 



jeat 



Tláda na ODcm fvfd tiljak ibaolrtni « Hbevolaoa pMRaiWl 
■by^ pák cDt tote píiklMla I na iciaí oo oámiainfal Boii iMaMat 
■ fibevalni w ottovstl aoUt, ptípoakiiia^ U I a^waU km- 
Oáamm nán pmi ie B&h není aeabmeHnýn mocnáfoB, fotMÍ 
JtdM vfaalBoU drabou obmeiiqe kn pr. Ttemo h aitcaoi ohwnM 
J«t fpnMdbMti ■ dobRAou, aprtradlnOM debroMa, doferoU tfO- 
vedlnom' atiLJ 




PftdpAU pettkU. 4S» 



^m>tli vSecltny zté vlastnosU absolutismu, ale cfaybf oni 
^nase právě Jediná dobrá vlastnost absolutismu, totfi 

zřejmosL 

Proti zFejmimu, neUj«nému &b«olutismu prohlásí 
se kaidý, kdo má at pro právo, a proto by takový 
zřejmí vj'slovený absolutismtis nemiJ íb nyníjŠích 
SasA dtoubčho trvání. Nyní viak mají to páni ministři 
tak dobFe xanitno, ie v každém zpitsobu vládnou dle 
své libosti; když něco chtžjf, hned si na to vydají 
zákon, a když se jim zas nÍ:o nelibí, vydají nový 
jiný zákon, neb nějaké >objasn4n[ a doplnéni* 
k předešlému zákonu. Takovým zpfbobem mohou 
patů mlntstH jednat vždy dle zákonů, af si dilnji co- 
koli, a jestli přece nyní íasem svým nezachovají se 
Wnákdy dle níktvrého tfirého vlastního zákona, déje se 
|t) jen z pFespKliiné pohodlnosti, ž« si totiž nékdy 
ani tu malou práci vzíti nechtějí, aby jeslž pfed tim 
ten zákon dle potřeby své změnili. 

K tomu má jeSiě nyníjlí stav pro pány ministry 
to pohodli, ža mohou velmi dobře odbýt každého, kdo 
jim vytýká nekonsUtuinost. Počkáte jen — praví — 
až bude vSechno v po?ádku, tď \'yd.ime vSechny 
organické zákony, až upokojíme a spořádáme všechny 
zemé, které Jsou Ještě rozkva^ny od revoluce, počkejte, 
až také se srovnáme s ostatními evropejskými moc- 
nostmi, &Ž bude zase v celé Evropě normální, pokojný 
život : pak po\'oláme sněmy a začneme vládnout 
koostitučnč ! ~ 

Dokažme ale potom pánům ministrům, že nemají 
úmysl sním ii&ský opravdu povolati! — tof dokázat 
není nikdo v stavu, a kdyby okolo sebe viděl iwbe 
více patrných pKprav k upevnění staré vlády, přece 



4b4 



Kuti KavlUW : 




musí vířit, že lo všechno nic nsznamoná, sica ještě 
se vydá na ncbezpcii jakožto rozSirovatel nedůvěry 
býti potrestánu. Vidíme sice patrnč, že král Neapoli- 
lánský ') již nyní po dmhč zcela zrušil dstavu, kterou 
slavní slíbil a zaručil, vidíme, že to samé učinili 
vláda papežská a toskánská, vimc, že naše vláda 
B IČRiito vládami v nejlepším jest přátelství a že stoji 
tyto vlády pod vcliky-m vplyvem, ano takřka pod ponií- 
nictvím naší vlády; přece vŠak musíme a mamě ví- 
řiti, že naše vláda upřímné konstitučnl jest. Vidiine, 
že v Hessensku podporuje naše vláda zřejmé rušeni 
lístavy, vidime, že pod svou ochranu vzala Hossen- 
pfluga, vidime, ie se pod plážt rakouský chtijl »kry- 
váti všechny ty vlády némecké, které by se rády 
zbavily konstituce : přece viak máme a musíme vě- 
řiti, že na&fl vláda dle jiných pravidel se Hdi dotu 
a dle jiných za hranicemi I Vidime, kterak n&ie vliídni 
noviny, of:gány ministerst\-a slovo konstituce síct 
v ústech mají, avšak všechno, co opravdu a ve akulku 
konstitučnl jest, jen zlehčují, prechvaty, demagogii) 
buřictvím atd. nazý\'ají, že drženi se konstituce jm^ 
nuji v Hessensku rušením monarchického principu 
■ v Sardtnsku zase neznabožstvím, vidíme, že suvre* 
nitu lidu, komunismus, anarchii, alheismus 
a materialismus co stejné vedle sebe staví, jako 
to nedávno učinil Vid. Den. č. 90 •) : to viechno vi- 
díme a přece máme vířiti na upřímnou konstitučnostl 
Z tíchto příčin jest patrno, že nejen lidé dcma 



4 



>} Via ti. 87. dil IIL S. HOC 

■} [Zniflio tútii, i« surreDÍU v koaslIlnioJ canl bmI Bhw' 
n^ a lid rozdílena Jut, lak ie ani mtocnir ani ttinů sám fn 
Mb« cuvrcctiiu ntmá. Sad.] 



I 



„iJSanM 





PMpcklf polltIcM. 



4fi6 



'gogického smŽru, kteří proti kaidé vládě vždycky bro- 
jiti obyčej máji, nýbrž i všichni vůbec, kterým nn 
spr&vné konstituční vládé n^co xáležl, jenom s ne- 
pokojnou ft starostlivou mysli hledSti musí najednání 
nynější vlády, jsouce v£dy v tom neblahém zřízeni 
ducha, kterým je naplňuje nejistá budoucnost. 

Tento trapný stav, ve kterém vždy jen před se- 
bou vidíme ústavní vládu, ale jako Tantalus nemů- 
^feeme ji nikdy dosáhnouti, tento stav nazvali jsme 
predpeklím politickým. Tento stav, tato nesmírná ne- 
jistota jest také hlavní pričinou všeho zlého, které 
Rakousko nyní zakouši: Žádný neví, jak budou stát 
xáležitosti na$e za rok, za mŠstc, ba ani za druhý 
den skoro předvídati nemůžeme, jak bude s námt. 
Proto hynou obchody, není smélosti k žádným prů- 
myslnim podniknutím, víecbno jest jako na váhách, 
všechno žije jen od dneška na zejtrek. Každý, kdo 
by néco podniknul, musí se obávati, aby se zatím 
okolnosti nezmínily, a aby tím podniknuti jeho, zalo- 
žené na nynějšku, nevzalo zkázu. Země naŠe chudnou, 
cizina kořistí z našeho neštěstí: a prcce na žádné 
straně neprokmitá ještě světlo nějaké urěítosti a jistoty. 
Jak dlouho jeŠtě budeme kvíleti a rmoutiti se v tomto 
Ťedpekli.' 



. SRSOVXI JA2\"K NA SLOVENSKL'. 

■ t. a B. tm^té^ c tísa. Sr. 8 a a. lS46-lUt. 1«M 

dOfQfw^ £s spor pfed rokfn 

OÉSIoreaaka^ jii ukonicnjeti 

atSdw splsovniho nář«či, á U 

pfMtali Již uváděti RdsMi 

1 juyk tu Stovensku. Zdi se to nlespoA 

dosti tícjmé vysvitati; SlonUi 

« BiBf apotečaé h o jednobo Jazylca t ú- 

vUdni aovtnjr, kteří ve Vídni zvU^ 

, ta ntínií našefao společetto 

které přitelé pina štůn a 

jBtjt b^ pfijatl, oevycUsi íldný iasopA.*) 

o *«"»*^. ktCTÍ by v tomto niStU rj- 

vtee s jistotou o velikém puta 

Novwiovikii a mezi nimi o vtliai 

omtlcb. kteH nytti cřejmi od 

: » Amtoru ostoapUl ■ spolefnj 

s Oiclqr Jiqrlc spisovní za nejprosptí- 

Hrt V M0 »rc>iáwjl«i •Zora pro hoapottoM* »• 
•bwaikj. kurá ■■ v«lml peM* 





1 





SplaoTiM Jujk DA Slovcntku. 



4&7 



^. 



nejlf nástroj k pozdviženi budoucnosti Slovenska uzná- 
vají. Vime lakí, že nove ustanovená gymnasta slo- 
venská v Praze o Školní naše knihy se ucházela, a 
vjce podobných úkazA. 

Nicméně zdá se nám jei>t£ phecc býti trochu pře- 
tápěný soud tčch, kten z navrácení se Slováků k spo- 
leznému spisovnímu jazyku se raduji : tu i lam ozý- 
val se přece Ješté hlasy nepmtclfi spoIcSného spisov- 
ního jazyka, slyieli jsme, že p. Štúr zamýšlí vydávali 
noviny opét v nifeči a z mnohých zpráv ze Slovenska 
nás došlých souditi musíme, že ani p. Hurban') ani 
^p. štúr posud ješiž se ncnaklonIU k staré spisovní 
^■ednotS celého kmene ieskoslovanského. Pokud mu- 
^Hové jako p. Hurban a Štúr upřímné nenahllžej! po- 
^nřebu této literami jednoty s námi, nemůže se jcěté 
považovali lato pro celý národ, ano pro všechny Slo- 
vany veledfileíltá véc za ukončenou, a právž důlciilost 
jej! nutí nás, abychom zde je4té jednou dohromady 
sebrali všechny své důvody, kterj-mi jednotu literární 
mezi Čechy, Moravany a Slováky podporovati můžeme. 
HojnéjŠI účastenství, kterého nyní náš >Stovjin4 na 
Slovensku nalézá, podává nám nndéji, že slovu naie 
i^em upnmným vlastencům pod Tiilrami podají příle- 
žitost tuto životní otázku jak pro Slovensko tak i pro 
Čechy a pro Moravu v myslích svých opét poznovu 
rozbírat) a ve smýšlení s\'ém bud se utvrdili butf po 
upKmném přesvédČení jiný smír nastoupiti. 

S opominutím všech obyčejných a generálních 
důvodů jako jsou : concordia res parv»e 
c r e s c u n t atd. budeme jednati jenom o nynějších 



') Via dil L S. 38. 




4U 



Kaní HavU!«k: 



poměrech. ZAjimnvé jest zajisté pováiení tich btftl 
zemí, ve kterých národ náš i«skoslovanský bydli, loď] 
Čech, Moravy, Slovenska a Slezska. V« všech čtjrtehj 
jsme v boji s jinou nás utiskujíc! národnosti, v : 
nebydli národ náš sám v plné čistotě^ bez pomtchánl.) 
Pohled na mapu ukazuje nám podivuhodnou udAIosI, 
že pravé v té našf zemi, míníme Slezsko, která te 
nejvíc krjtá zdá proti Némcfitn, jsouc skoro ze víecb 
stran obstavena slovanskými krnjinami, že pravé v l 
zemi nejméné se vyvinul duch slovanský a ie tBnl 
nejspiStí klesl národ náš a již skoro vyhuben jesl. po-f 
stoupiv mísu svá vítézným nepřátelům. Pníina lohaj 
jest, že ve Slezsku vždy panovala politická rot 
nuiit na vice malých knížectví, dále pak že nejv 
část přišla (za Marie Thoresie) do rukou tak energiď 
německé vlády, jako jest pruská, která nyni jsouíjií 
s punémČenim skoro celého svého Slezska húlon,^ 
s tim samým úmyslem vrhla se na Poláky. 

Zrovna naopak v Čechách, v který-chžto náš Čcik 
slovenský kraj napřed a nejvíce jest vystaven náf 
némeciva, který nyní jiŽ skoro kolkolem (vyjtDOUCOiJ 
moravské strané linii asi 15 mil) od NémcS jesl o^- 
klížen, přece se nejvíce vyvinul národní životapowlj 
také stoji v ncjvétií platnosti. Nelze upírati, ieČec 
navzdor vSemu tomu ustavičnému boji, navzdor vi 
kému, pokud jen pamatuje historie ncsmlméniu 
pěni a útisku, piecc jsou nyní nejpokročilejší kr 
nejen mezi Čechoslovany, nýbrž i mezi Slovany vdbcc- 
Jediná okolnost, že v Cechách již léméř celý Ihl li^ 
vanský béie účastenství v literámich. politických * 
náboženských záležitostech, svÉdií jiŽ o tom, kdeí» 
v jiných slovanských zemích buď jen lak zvaná 



SptsoTRi jRtyk sa Slorcnsku. -ISO 

ttUigcnce aneb jen nepatmA Čás( lidu samého v lite- 
rárních a vůbec ve vySSicli pohybech Života podílu 
mi. ') Za to ovScm setřel se jiŽ z liJu českého ústa* 
vičnými těmi návaly cizího žlviu starobylý ráz islO' 
vinský va mnohých ohledech a ustoupil uniformč v£c- 
evropejské. 

Morava, Jxko jest v zemépisn^m ohledu prosci^ed- 
kem celého kmene, tak i v duSevním ohledu jakýsi 
ráz prostředku na sob£ nese. neni sice v duševním 
slovanském živote posud diUeko pokročilá, pomalu se 
také vůbec pohybi^je, 2b lo ale zachovala v sobe dosti 
prvotních a základních vlastnosti, 

ZceU obzvláitní pomčry panuji nyni na Slovensku. 
Kdežto v ostatních úl našich krajinách jen živct ní* 
mecký pokouši se jen o utlačeni našeho slovanského 
žtvoin, nncházf se Slovensko zárovei\ v boji se dvéma 
n«přátehkýnit živly, s němčinou a maďaHttnou, kte- 
réžto nepHznfvé postaveni ale naproti tomu zmfrnéno 
jest zase tou prlxnívou okolností, že na Slovensku ani 
Nžmcl ani Maďaii posud nezískali a neopunuvult tolik 
půdy jako ku p?. v Čechách a na Moravé, kdežto 
nyní již skoro třetina jsou domácích obyvatelů, čím 
již po všechnu budoucnost nabyli priv obČAtiských 
a stali se vĚčným sokem slovanského života. Na Slo- 
vensku ale jest to zcela jinak, tam vyjmouc nepatrné ko- 
k>níe Némcú ve Spíží pak po městech vůbec, a vyjmouc 



'} (Jislo Jmi • nOcdo upirttl it«n)^ío. ic obacn^ lid iiitnKli^ 
v Č«ehi«Ii d«lcko pouJu ]«it u tloTuinkym va vidílanasU ot>- 
fuiaU. Kdeilo letVý rentcnvan t vilij íiSiti rozumí nyníj&im poli- 
tfokýn píevMtúin ■ iitiitira knib n í^Mplsúv sa obíri, pneonijcmfl 
to UBČ }ea po řidkti mtti tidein nénMlcjfin, na který díileiiti 
oidsky aúsbo víku nálo nfb nic nepSwbJ.] 




■ 



460 



Kaní NaTlCM: 



zmaďaniou šlechtu a. honoreci, která se ovSsm z mi 
neb z politiky maďarStiny uchopila, avink přece jdtě 
slovenčinu nezapomněla, neusadil se JeátČ nepňie! 
uvnitř ve vlastnim srdci, nýbrž posud jen odjinud 
z venkova své útoky činí. Ovšem že Slovensko i» ten 
&as v uvSdoméiil slovanské národnosti n co do samo- 
statnosti domádho života ba konečné v čilostl veřej- 
ného života (ne álechty nýbrž národu), daleko lest 
nejen za Čechy, nýbrž i za Moravou *) ov^cm že cu 
ten Čas maiTariina a nčmčina na Slovensku v dri4nl 
jsou témír celého veřejného a vy^iho duševního ži- 
vota, mujice na své slrané skoro celou šlechtu, ba 
skoro celé inéš(anst\'0 : precc při tom vš«ai má Slo- 
vensko vetší a lepši nadčji pro budoucnost než Cechy 
A Morava, ba při všech téch nyni tak nepříznivýcti 
okolnostech stalo by se přece Slovensko časem svýai 
prvni zemi českoslovanskou, odtamtud by vyšlo znovu- 
zrozeni Cech a Moravy, odtamtud vůdcovství a SiU 
celého kmene Českoslovanského ! 

Toť jest velmi snadně pochopltelno z ná^ledujf- 
ciho uvážení. ACst se v Čechách a na Moravé stbt 
více snaífme, at si dobudeme sebe více svých phro- 
zených práv ntzpít, přece se nikdy jií ncmfiŽem* 
dopracovati k úplné výSt jiných samostatných narodili: 



.^ 



*) (Paktiun toto, klvTÍ ttpjnitl ntlM, poutuj* nit opit a un, 
juk mami jast BvoboJk bes národuMti a Jak mamá bjrta vibw 
hývtiá uh«r«kd úKava. Aikoll SlovaMfco ((totu t oautafa UM'- 
sK«ni po »n c«lý iat, co jaíM my oatéxai podrabeai byli abaolaiiu 
vUdí, tito v konitilucl a ačkoli v celých Uhnch ±Uý vcrájný li*» 
panoval; ^«ae s toho necnčti SIorÍ«i Židnébo oni nauhalníba cu 
duíavnlbo ii>ku, proto io raecbua dtbrodini táto svobody tiiU-* 
iBiUmu poJtu DMifatonů, jaouo obnaiana Jan na madarekjř |u;ťi 




SplMvel >U]rk n« Sloveniku. 



Ml 



thtínaNěDicó v z«mi buda véčnýmtižkým závažim, 
které nás slrhne s k&idého vySSiho národDibo vzletu, 
mjvitšl Část všech našich vereiných it národních záleži- 
tostí musíme pFece jenom vésti privátná sami a ve- 
re>ná representice zemská buďsi na snímicb, buďsi 
v nejvyiiích úindech, buďsi v čemkoli, nebude nikdy 
jen nůše, nýbri vždy Jen n» polovic, ve vŠem. co se 
ve Jménu zem£ dttl bude, nu viini časy jsme již od- 
souzeni býti rozdvojení, býti netopýří. Tušim, že bez 
obiiméjiího provedení a bez uvádění příkladů každý, 
IkIo o vcřcjnýcli našich poměrech promýšlel, uzná 
tuto Jíž nyní nevyhnutelnou rozžiípenost našeho verej- 

tého života v Čechách a na Moravě. 
Na Slovensku jest to ^e zcela jinak. Aí se tam 
in podaří živlu slovanskému zpit si vydobýti svá 
pHrozená a nyní i na papíře pojištěná práva, bude 
lam nevyhnutelná také panovati, bude tam sám ve 
svém domové. Do té doby nepodaří s« již na Slo- 
vensku při nynéjŠtch okolnostech usaditi vhM počet 
Némců a Maďarů, aby se skrze nč mohl na véčné 
časy zploditi takový zlostný, na celé budoucností ná- 
rodu jako červ hlodiO>^'Í duili&mus, jnko v Čechách 
a na Moraví se podařilo po porážce Béloborské: ne- 

Éktmý počet ve ápi£i a jinde usazených NčmcŮ uto- 
lUti musí v proudu bMJarěho života slovanského, a 
kdy si osobití nesmějí stejná práva, nýbrž spokojiti 
i musi 8 pouhými výhodami dobrovolně přijatých a 
obyčejům zemským se podrobujicich kolonistíi. — Že 
ostttn& Slovensko ve svých horách prvotních, starý a 
Čistý riz naSeho kmene Českoslovanského nejvíce za- 
chovalo a že tedy Jen odlud cizotou načichlé Čecliy 
a Morava zase rovni Životní sily do sebe vsáti a tak 




AOt 



Kttrcl H4Vtníclc: 



V jistém zpfksobu omlAdnouU mohou : Jest \éc již 
krátě opakovaná a žádného důkazu nepotřebujíd- 

Dle zřizeni přírody jest jii Slovensko zemft 
liké budoucností, oplývající viim, co může niroJ uí^ 
niti výtečným, všeliké látky k průmyslu položila 
roda v hojném prcrozmanitóm množství do lůna Moll 
pod Tatrami, hojnými úrodami a pěkným podncbla'^ 
žehnány jsou krajiny pod patami hor, a tam, kde mezi 
prudkými horami neposkytuje země na povrŠt svém 
tuto hojnost, zdá se, jako by tim samým pohyblivého 
a čiperného obyvatele Jen byla chtĚln donuuii k prii' 
myďu, dadouc mu k tomu dobré přjležitosii a bof 
ných látek. Jest-li Slovensko aŽ posud nestolo se ve 
srovnolosti s tímto naznačením přírody krajinou aspoA 
v té míře prům)'SInou jako ku pr. Čechy, nese toho 
jedinou vinu nepořádná, polofeudální vláda madarsU, 
jakož i utištěn! všelikého ducha slovanského tu pn- 
spéch MaďarstvB. 

Hlavni ale faktor, který by dle naSdio mlnfof^ 
Slovensku brzy získati musel přednost mezi ostatninl 
kmeny Če:>koslovanskýml a učiniti Slovensko bny 
vůdcem celého národu československého v politických 
i literárních i vůbec veřejných záležitostech, jest jedea 
zvláátni živel, který nám v Čechách a na Morsvi 
schází buď docela neb z vítšl části, — jest to tútíi 
Šlechta slovenská Čili zemanstvo. Patrno jest již z okol- 
ností samých a zkušenost také to ukazuje, že v la- 
mích, jako Polsko a Uhry, kdežto Jest velmi hojná 
nižíi šlechta, opatřená statky pozemními, ne pMti^ 
rozsáhlými, avSak přece postačujícími k tomu, abjHJ 
majiteli bezstorostnost o výživu poskytovaly, že, pra- 
vím, v téchlo zemích jest niŽ^I šlechta stavem sestře- 



I 




SpiÉOrni J«rk na Storeiuku. 



488 



ďujlcím v sobě vS«liký národní j politický a literární 
život národii. Zvlá^lé nyní, když pominuly již všeliké 
nespravedlivé, jeStč ze zutemnČIých časii pocliázojlcí, 
závazky poddanstva, které musely udríeli jistou nc- 
' důvěru a sočení mezi obecným lidem a mezi Šlechtou 
(nižšf i v>'šš(), musf se jcáié rozmnožili bývalý du- 
I £evn( vplyv tčlo niž^i šlechty. 

V Uhnch a v Polsku kromě toho zastupovala 

' tato niiši šlechta spolu místo zámožnčjsího a vzdSla- 

níj$ího méSfanslva a považována byla v krajinách 

I téchlo vidy více dle staroslovanského obyčeje jenom 

^■to zúmožnéjšt zcmanstvo (statkářstvo), ne vŠak co 

^■akýsi privilegovaný stav jako u nás, pročež také 

^^vlá^tní poznamenáni von, rytir dtd.: Jako u nás 

nenacházíme pH nižší šlechté v UhHch a v Polsku, 

nýbržjenom prosté jméno: Dvemickt, KoŠut, líeva; atd. 

Takováto třída obČaníI, nejsouc obtížena ž.idnými 

Starostmi o svou v>'Živu, může se obírati a obirá se 

také vScmi veřejnými a literárními, mujíc obyčejné 

dobré vychováni, jsouc seznámena s déjínami zemé 

národu a při tom dosti zámožná, aby leckterých 

iti pro všeobecnost přinésti mohla, při tom nepo- 

nášcjic se tak jako vyšší Šlechta pHIiš nad ostatní 

d, jsouc ale přece skrze statky své neodvíslá, 

se nižší šlechta výbornČ za oživující živel ná- 

a to tím více, že nemohouc jako vysŠÍ šlechta 

po velkých městech neb dokonce za hranicemi 

život tráviti, rozsetá Jest po celé zemi a tudy schopna 

na každé slranS vésti lid a opatřovati svobodu a dobro 

zemí. Aí jen si vzpomene každý na obétovnost 

a vznešenou vlasteneckou mysl nlž^í Šlechty polské, 

která se žádným protivenstvím, žádným ncŠ'.éstim 





4M 



Kml HavUStk: 



nedá odstrašiti od hájeni svobody, národnosti k samo* 
statnosti polské: a jisté nátn za pravdu di, ž« po- 
dobný iivel schá^ nám bohužel v čect»ái:)i i u. 
Morav£. 

Na£e šlechta nižsf zcela punčjnčilá a zůilxiitíxiý- 
Sela Jest a ncnese na sobe skoro již nižádného rázu 
Siimostainých, vlascimilovných a obítovných stalkáiiJ 
(scmanň), ktořl v Čechách a na Moravě až do Bělo- 
horské bitvy ve všech chvalitebných pokrocích tiali 
na čele národu a rozmnožovali s bájili slávu jména 
českého. Tento stav jest již pro oás v Čechách a lu 
MoravČ ztracen navždy ! Vyšlí Šlechta ale, z které se 
ovšem něco zachovalo, jest JÍŽ zcela nico Jioélio 
a ncm&že nikdy nahraditi místo ony nižii Slechy. 
Zámožnéj^í méšfnnstvo, které u nás Jediné nahraiu)e 
pončkud tuto núm chybující tridu, nepostačuje léi 
úpUiŠ, ponívadž se pn nčm obyčejní (nemluvíce o vý- 
minkách), nenachází tolik ubéiov-nosU pro všeobecnost, 
nebot jbouc obyčejně vázáno ke svému obchodu 
a Jsouc odkázáno k vyděláváni, nemá všeobecně ani 
tolik Času, anj tolik prostředků ani konečné tolik ville, 
&by mohlo v celku Života národního zastupovati místo 
onéch neodvislých a zámožných statkáHÍ a zemanů, 
kteH majíce již pokojný a pHjemný život pojištiný, 
obyčejně si na rozmnoženi statku svého aní nenyslt^ 
a tudy sily a schopnosti své duševnímu životu a pch; 
kroku věnovati mohou. 

Na Slovensku sice v léto době Ještě největší 
téchto nižších slovenských zemanů jest smýi 
madarotiskěho, jakož vůbec celý pokrok Madarstvn 
a viechaa ta sila liberálního a národního snaženi 
maďarského, kterou v poslední době s podivci 



í 





SplMTni Ja^k H Slovmakv. 4W 

Idél svit, skoro veskrze jest jenom pusobenttn Inko- 
víh" zeman štva.') jsou provedeny (K<jšut 'I sám jcsl téi 
z niž^f slovenské šlechty) : avšak stav tento neni ješti 
od své původní a vlastnt národnosti tak odcizený, aby 
se k ni zpil vrátiti nemohl, nebu pomaďareni netrvá 
je&té tak dlouho, aby se již bylo usadilo pevně a vy- 
hubilo vScchny zárodky slovanské, nýbrž zůstalo oby- 
^^Jné Jenifn co burva au povril nalepená. Veliká část 
^bžfii šlechty (nemluvíme zde také o Meclité tak zvané 
^BuČkorové élli ?^hunkové, jnk JI i'utú;í nazývají), je^ti 
P^M>sud dokonale po madarsku neumf. Tito piid&vali 
90 k Maďarům nejvíce proto, Že v nich vidéli represen- 
tanty liberálního smýšleni u pokroku vóbec, pončvadž 
byli léž zaslepeni stavou budoucího velikého a mocného 
Madarstva. Proč by nepodporovull ule3poi\ rovnČž tak 
horlivé své, jako podporovali cize, kdyby jenom né-, 
jaký veřejný a národní život na Slovensku zaéal^ Či 
nemá kmen česko«k>vanský alespoň takovou váhu již 
nyní t takovou budoucnost jako Maďaři ? Neni ko- 
nečné mnohem vdéčnéjsi u nidoslnéjii úluhou praco- 
vati na vzmkajiclm nyni pokroku Slovanstva, kterému 
určeno jest smid éasem rozhodovati osudy svéta, 
nežli namáhati se mumé o udržení nespravedlivé 
v budoucnosti nemožné nadvlády cizího a osamě- 






[Rolami se auio Mbou, f« op&kujíc luto íasto tlova 
itt, n«niÍRii siU M KttUti stKv il«ehly co Ukavý co ptiilItKo- 
njíbri pil vímb Hícntoi sál«ii nám, Jak bAMoho pumo, J«b 
■ia}ite1i«ti vMieh Matku ipo clar»íesku lenanč natiriJiýchr. 
kteřr itu co takoví sobou miii vlaiuioati od nia (vrchu vy- 
pofímc ; J«ou-IÍ píi tom ilechlleovj &U oto, rta lom sit« ilokor.«« 
nic noUleií.] 

•) \1» ďl II. S. ÍM. 
|la>ll£<k. PolUickl xrlqr Ul 30 




«w 



Ktítl H«vl[i<k: 




\6ho národu maďarského nad národy mnohem 
néjšimi? — Nepochybujeme nikterak, ze slovenské 
zentanstvo, až jen se po strai^Uvých událostech raku 
1S48 a 1849 zpamatuje a po nynéjStch okolnostech 
dobře ohlidne, jistČ s úplnou horlivosti přilne k nj* 
rodu svimu, nebof zemanstvo toio chová vsobijeáti 
životních sil a způsobilosti, hoditi se do tohoto veku. — 
Slovensko nyní jako onen mladý Herakleii stoji 
na rozhodném rozcestí a posud se neodhodlalo s urČi* 
tosti, kterou cestu nastoupiti chce. Rozcestí toto Jest 
přijmutí lidiniiivnl a neodvolatelné spisovního Jikzyka. 
Nikdo zajisté nebude tak krátkozraký, aby považortl 
véc tuto jen snad za nijakou formálnosi, na které 
mnoho nezáleží, zo nějakou hádku o literky: my 
alespoň upřímné vyznáváme, že krok tento držíme u 
nesmirnř důležitý, za životni otázku nejen pru Slo- 
vensko samé, nýbrž i pro Čechy a Moravu. Celoo 
budoucnost, nejen Slovenska, nýbrž uiké Čech a Mo- 
ravy mají nyní v moci své ti, od kterých to závity 
jestli na Slovensku skuteéné bude přijat jeden a spo- 
leíný spisovní jazyk s námi ostalnimi Čcchoslovany. 
aneb bude-li dále jeité trvati rozkouskovanost a polo- 
viíatost, uvedená tam snažením o uvedení vlastnibo 
krajového nárcií do literatury a odtržení se od bývalé 
s námi literární jednoty. Nemíním tfm ov^em tolik, 
jako by snad Čechy a Morava po odtržení se Slo- 
vensku n vystoupeni jeho z literární jednoty naŠI jíž 
snad zahynuly, ale strany toho se přece nikterak šá- 
liti nemůžeme, že na Moravě a v Čechách bez Slo- 
venska nikdy nemůže se již rozviti tak bujný a čilý 
Slovanský život, nýbrž že bychom snad na vččné 
byli odsouzeni k jakémusi trpěnému, prostřednímu 



i 



Spla»vni jAifk aa Slorrasku. 



«a7 






ivofeni, nepodobnému ani íivotu nni smrti, kterj se 
nejlépe slovem nyn&jsi rovnoprávnosti naznačiti dá. 
TI, klen až posud samostatnou a zvláStnf litera* 
se zvláštním spisovním jazykem na Slovensku 
uváděli chtěli neb ješlo posud chtéjl, odvolávají se pH 
tom hlavnč na ^rto důvody. Predné praví, že náreči 
lidu slovenského znamenité se od našeho spisovního 
jazyka odchyluje a že tedy lid slovenský našemu spi- 
sovnímu jazyku málo rozumí. Za druhé, že již celé 
Slovensko sicrze tak dávno politické oddélení od Mo- 
ravy a Cech, jsouc živo v docela jiných okolnostech, 
přijalo také na sebe ráz zvláštní, od nás ostatních 
Čechoslovand znamenité se odchylující. Za ^eti, že 
jen vlastni nářečí za spisovní jazyk přijaté, schopno 
Jest povznésti lid slovenský k čilejšímu a vyŠŠimu du- 
ševnímu životu a vytrhnouti jej z nebezpečí zmada- 
řeni, a že by nአspisovní jazyk již jakožto néco ci- 
zího a nesvého považovaný tolik nepůsobil. Konečně 
snad i to platilo u mnohých za důvod, že nářečí slo- 
venské blahozvučnČjší jest a více praslovanského rázu 
v sobe zachovalo ncžU spisovní biblický jazyk česko- 
slovanský. 

Žádný z těchto důvodů nezdá se nám ale miti 
tolik pŤesvédčitelnosii v sobe, abychom jej za platný 
uznalí. Známo jest z historie, že Slováci s Čechy a 
Moravany vždy jeden kmen tvořili, vždy ve starých 
časfch za jedno se považovali, známo jest, že až 
posud vždy uživali Slováci jenom našeho spisovního 
jazyka. Katolický lid na Slovensku jisté málo Čítal a 
protestanti, kteří jíž mají nevj-hnutclnou potřebu lite- 
ratury, užívali vždy našeho společného spisovního ja- 
zyka a nikdy jej nepovažovali za cizí, za nesrozumí- 

30* 




468 



Kord HrvIiMc: 



lelný. že ostatně spisovní jazyk a byt by byl ten neb 
onen, přece vždy od mluvy obyčejné rosdilný 
mu3Í, tof jisté patrno z toho, že ):teraturní jazyk ne 
vyhnutelné v sobi obsahovati musi mnoho pojmi 
vyšších, nepotřebných ve sprostéai každodenním žtvoi 
kterýmžto pojmům se přece zase lid naučiti musi, 
chc«-lt spisům rozumčti. Odtud ku pí*, přicházejí nuky 
na tu i^sokou, nesrozumitelnou Češtinu od lidi, kteči 
chtéji se slov>- v kuchyní a na mlate postačiteln; 
porozumčti každému spisu, pojcinávajíclmu o nej 
vzneácnéjiích záležitostech člověčenstva. Tak ku pr, 
jisté obyčejný slovenský venkovan, který od té doby, 
co se čísti a slabikovati naučil, ještě ničeho ne&Pl 
jisté bez návodu rozimiél novinám od p. átúra preJ 
r, 1846 vydávaným tak málo, jako by byl rozooiíi 
novinám redigovaným tenkrát ode mne. 

Dále ačkoli Slovensko skutečné vc mnohých ublo- 
d«cb zvláštní od ČechŮ a Moravanů dosti rozdílný ráz 
bíhem času na sebe přijalo, nedá s« přece tvrditi, že 
by se nějak podstatně od nás dělilo, ovšem ale jii iw 
první pohled každý ve Slovácích a Valaších na jtžnd 
a východní Moravě bydlfcich poznati musi přechod • 
sice přirozený, poznenáhlý přechod k rázu Slováki 
uherských, kterýžto se jeví i v řeči í v kroji i T oby- 
čejích a povaze. A pravé mluve těchto Slováků mo- 
ravských jest nejbližší to nářeČl, kterého nyní V Če- 
chách a na Moravě co spisovního iiživáme, tak íe K 
tedy vlastně tito moravští Slováci jakožlo pravá siř«- 
diŠté celého národu česko-slovanského považovati musi. 
Jestli ostatně jest mezi Čechem někde z hor a Ha* , 
nákem menši rozdíl nežli mezi Čechem odkudkoli ^H 
uherským Slovákem též odkudkoli: to zanecháváme^^ 




SpUovnl Ju^k lut SlovMSku. 



400 



inestrftnnénm roxsouzenl každému, kdo všechny tyto 
Fratolesti našeho kmene dokonale zná a tuším, že nikdo 
vitáiho rozdílu nenajde. Když tedy mohou tito spo- 
lečné miti jeden spisovní jazyk, proč ne i onino? 

Strany blahozvučnosti ovšem si netroufáme nikoho 
pfesvíd^ovati. jest to věc dle vkusu a chuti a každý 
má jiný vkus. De gustíbus non est disputandum. Vždyf 
přece znumo, Že to, co jeden národ za okrasu drží) 
jiný zn nejvélSí ošklivost považuje. Oslalné i ovšem 
Já sAm v mnohých ohledech mf&tnf nářečí slovenská 
ZA bUhozvuČnéj^í držím a. také za člstéjiif než náá 
spisovní jazyk : což ale bráni nám béhem Času po- 
znenáhla toto do spisovního jazyka uváděti, coŽ 9e 
beztoho přirozeným zpQsobem státi musí, čím více 
i rozdílnýcíi Slováků přisioupí mezí spisovatelsivo naŠe. 
H Hlavni důvod zůstane vždy Jen to, co se pravf 
^Btrany působení slovenčiny aneb blbličiny nA Slo- 
^rensku. pročež se pH něm néco v(ce pozdržíme. Za 
předešlých časů maďarské nadvlády mohli ovSem pá- 
stovatelé místního náreči uvádéli pro sebe platný diivod, 
že se slovenčinou více působili dá, toiiž v tom smyslu, 
ža vládnoucí toho času Maďaři spíše trpáli místní 
dialekt na Slovensku, poněvadž jim Slováci sami 
o sobě nemohli být nikdy tak nebezpečni, jako ve 
spojeni a v jednotě s Moravou a Čechy co mocný a' 
poctám Maďary převyšující národ. V takovém pádu 
mohli vždy Slovád duševnf bojiště své položiti v pádu 
poiřaby do Cech, do Moravy na místa maďarskému 
vplyvu zcela nepřístupná, kdežto co pčstovaielé svého 
mistnlbo nářečí se vši mocí svou byli v rukou a v mi- 
losti maďarské. Maďaři se z těch samých přičiň pro- 
tivili jednotě Jihoslovanského nářečí, poněvadž jim protj 




470 



KArel Havlífck: 






Jednotlivým SrbSiD. Šokcům, Slavoncům, Chorvatfiin 
atd. ovSem snadnčjšj bylo vftézstv! než proti spoje- 
nému velkému jihoslovanskěmu kmenu. Podpon, 
kterou jednotliví v literatuře své odděleni kmenové 
slovanšti vespolek si Činili mohou, nemAže jisté b)ii 
tak vydatná, jako jest vzájemná podpora jednotlivýc 
v jeden spisovní jazyk, v jeden kmen spojených slo- 
vanských ratolesu. SiySeli jsme 5;ce nejednou výčitku 
o jakémsi sobectví ČechQ ii Moravanů, jest-U prý totii 
Slováky od nich oddélené a samostatný kmen se svým 
vlastním spisovním jazykem tvoHcí, nechtt v té míre 
a tak horlivé podporovati, jako by Je podporovtli, 
kdyby s nimi jeden spisovní jazyk méli: av^ak každý 
praktický muž vidi na prvni pohled překvapenost a 
marnost takové výčitk>'. Mažeme ku pK my Čechové 
literaturu nářečí slovenského pésíovati, knihy jim 
psáti? Když jsme v jeden spisovní jazyk spojeni, jest 
každý duševni plod bud si vyjda na Slovensku, neb 
na Moravě neb v Cechách, jměním všech, každý krok 
ku předu v tom neb onom, který se učiní ku pr. na 
Moravě, jest již učiněn spolu pro Čechy a pro Sto- 
-vensko a naopak, nic nemůžeme žádný z nás činiti, 
ftby to spolu nebylo k prospěchu i ostatním obéme. 

Kdyby bezpečnost národního života našeho byla , 
nade viechnu pochybnost, kdybychom neměli žádnydi|^| 
nepřátel bojujících s námi o bytí nebytí, usilujtcicb^ 
o to, aby nás z poctu národů vymazali a sami jakožto 
materiálu k rozmnoženi své vlastní moci použdi; 
kdyby, pravím, všechno to nebylo, pak by arci nebyla 
v&c priliS důležitá, iname-H ojeden spisovní jazyk vic, 
nýbrž Jeéti by snad vŽtšl rozmanitost vŠeslovandcA 
jistým způsobem více se ceniti mohla než veliká Jedno- 





Spfiovni Jixyk na SlftvensScu. 



471 



'tvimosi. Ale uk, J«k nyní věci stoií zvliiH pro Čechy, 
Moravany a Slováky, kdežto se pořád jcŠtí jedná 
o život a o smrt, v tukovém pádu jest každé drobení 
nepotřebné vraidou, a nejen vr<iždou, nýbrž také samo- 
vraždou. 
I Dejme tomu, že by kU př. ta strana na Slovensku, 
'která místním nářečím psáti chce, zvUézila. a že by 
se ledy stalo Slovensko zvláštním, nejvíce na sebe 
saima odkázaným slovanským kmenem. Budou mocí 
odporovat platné Macfanlm a Némcúm? Oviem že 
odpovi někdo, že rovnoprávnost mime poji^ténou a 
že tedy ani pochybností býti nemůže o panováni slo* 
v«nČin>' na Slovenko! To jest urči odpovéd idealisty, 
kicry nezná svét a kterj- tedy neví. že máme ovšem 
rovnoprávnost pojišténou, ale jen pod tou (nevyšlo- 
vénou sice, ale potají mínínou) výminkou, kolik st 
totiž této sve rovnoprávnosti sumi vlastmimi silami do- 
budeme. Viímejte si jenom rozličných národů rakou- 
"ských 5 ohledem na platnost jejich národnosti a řeái 
uvidíte brzy, že stupen plainosii jejich vždy se rovná 
íle a nikdy nezávisí od pouhého práva. Na papíře 
a v konstituci jsou vSichni národové a jazyky ra- 
kouské sobě rovni, ve skutečnosti ale každý dobře 
vidi, jak veliký rozdíl jest mezí prá%-em němčiny, ma- 
ďarátíny, vlaštiny a ku ph Češtiny; ano ani mezi sio* 
vanskými nářečími není rovnost, pozorujme Jen Ru* 
_EÍny a Čechy, Čechy a Chorváty atd. 

Jestli tedy vUstnl síla každého jest zase méřítkem 
Bho platnosti a práv, tuf snad rozumní Slováci ne- 
budou tuším považovati za urážku, ř«knu-li, že jejich 
^■ynijšf síly v kterémkoli ohledu nedávili jiin hrubi 
^nkd^, aby zvítézili mohli sami co zvláštní nářečí 



1^° 

Sk 



BIU 





H72 



Km«1 (ta«l{í«b:: 



proti Vplyvu maJarštiny a němčiny ve svých krajinách 
Nynéjii zkušenosti mohli jislé o tom kuidého Slováka 
dobře přesvědčiti, který neklade tvrdohlavost a ne- 
ústupnost od předešlého jednáni \'yie než skutečný 
prospěch svého národu: ovšem že by pro nárečf slo- 
venské těžko bylo shledati lolik potřebných Jak lilC' 
rárnlch tak sociálních a pohtických pomůcek, kolik 
jích nevyhnutelně samostatnost vyhledává. Vždyt pak 
přece my v Čechách, kdežto již jinak stojíme, sotva 
>smG vstavu udržeti svou rovnoprávnost v platnosti a 
opatřiti slovanštině průchod : kterak mohou í nej- 
sanguiničiějáí stoupenci zvláštního nářečí na Slovensku 
očekávati ve svých okolnostech šfastnČjiich aneb snpoli 
stejných výsledků? 

Něco zcela jiného ale bude, když Slovák s Mo- 
ravanem a Čechem v jednotě literární užívali budou 
ve všem společné každé kÍIv a silky, která se vysl^rlne 
u jednoho u druhého nebo u třetího; když kitidv 
mohutnější duch urozený na Slovensku, rozmnoiovul 
bude sily české, tak jako každý český sily sloven- 
ské! — Nechceme tnto ve všech podrobnostech dále 
prováděti, jsouce přesvědčeni, že každý praktický po- 
litický duch tuze dobře si umi představiti a vypoůtttti 
vrchný společné výhody léto jednoty a všechny oboj- 
stranně škody rozdělení. 

Cokoli ale většina Slováku pluině pro budoucnosi 
ustanoví v tomto ohledu : to vŠak nevyhnutelné Jesc, 
aby se již konečně platné a jisté rozhodnutí sulo n 
aby viichní Slováci na jednom se ustanovili a tobu 
pak již pevné a neodvolatelné se držeti : ncbof rwH 
záhubnějSi pro né jest, kdyŽ své beztoho nynf slabé 
sily Ještě na dvé děli. O skvílé budoucnosti Sloventka 



i 



4 




spisovní JAxyk na Slweii*ku. 



4» 



neni iiáné pochybnosti, jestli se Jim podaří jen n>-n{ 
v rozhodné dobí uhájiti se miufarčmé a n£m£ini. a 
to dla nušelio mJnéni jC3t neJjislájSt úplným nle upHm- 
r.ým také spojením s nkmi v jeden spisovní jiizyk. Již 
to Jak zuřivé Maďaři tomuto spojenf odpírají, mohlo 
by Slováky skoro přesvědčiti, jak užitečné by pro nfi 
lakové spojeni b>ti musilo: Maďaři jistě nahlížejí, 
kterak by Jim snadnéji bylo odolati osamotnčlému 
kmenu slovenskému nežli spojené moci celého česko- 
slovanshého národu! 

Voláme tedy z hloubí duše s\'é ke vŠem Slo- 
vákům, kteří povoláni jsou vésti svůj lid k leplím 
právům a ke ^(asinčjšf budoucnosti, aby, zanccliavia 
již nerozhodnost svou, uchopili se všemožně, energicky 
lé cesty, kterou většina jejich jiti se ustanoví. A jestli 
se podaH, aby i ti, kteří posud nespustili se m>'šlénky 
zviáátního náfeč!, s námi se bratrsky spojili: pak 
teprva budeme moct zvolati vaichnt v důvěře: Kdo 
proti nám spojeným?! 



11. 

(SUk-rb z 27. liuofMdu r. 1860. Sv. 7. S. 1671—1674.) 

Ja'íožto vhodný dodatek k pojednání pod takovým 
názvem předešle uveřcjnínému přikládáme zde v^'- 
ňaiek z úředni zprávy p. Dra. Radlinského, redaktora 
vládního véstnlka slovenského, kterou tento o své 
cestě v té 3;imé záležitosti vykonané podal p. baronu 
Gehrinsrovi, vrchnímu komissari civilnímu v Uhřich. 





474 



K>r<l Havtiíek: 



Vale Excellence! 

Úřední cestou, Icterou mnS vysoká pfizth a miloH Vftti 
Excellence ivSil) ráíiU k tomu cílí, abyc^i vyikoumát 
■ lorenské mluvy, v košíčkem vojcnslcčmokreiu 
bižné, a je porovnal se Glovcnskan osnovAU 
tálconntka zemského, aríxtnika vládního fro 
□ árod (loveiitíký, vykonal jícm zí itu týdníi, JeJítU 
dflleUtou úlohu odbýval jsem v 118 okollcccli brskýú 
apliskí, Sdrifiskí, KempUnsVí, ungvarské, bcicckí a sbujvtňkí 
siollce spůsobcm následujícím: 

Jsa toho přcividčení, íe vlststnosli a duch slorcnihyct 
mluv, u obcoDčho lidu bčžných, nikomu r.ejsti tak tnimy, 
jako patíičným duchovním pa^lýHIm, klenuto jich ulír:il!' 
i v každod«iiném obcoviiiii a lidem, i pfi urýďi ófadnjrh 
povinnostech, a proto aj JBÚ v sUvi s prospěchem pracorvi 
na pravím vzděláni a osirecovini svých vřHooh, cbrin; 
jsem se na cestí 3v£ váude a výluční na patMčných farsríi'. 
V potozumCni s Ivmilo zavolal jsem do Cary dvú, ntbo 
třech vážníjštch a vzdílnníjšich muiS z ohce, ot)'£c)iil 
r>-chtáíe, notáre a uatcie; přednesl sem jim. v phiomniMii 
Jejich faráře. pHčInu a cíl cesty své a abych vyikúmal Jtjici^ 
náleíi, shox'4ral jsem se x nimi púze o J^ich hospodóHkych. 
domácích a obecrých zálcíiloslcch a pomirwh; o polhlekýti 
vicech pak j»cm se s nimi do ládnčho shovoiu ncpúitěl, 
aby se tím nezavdala . . . pnčina a pHlcBtosf maJaronOn: 
mne u vlády denuiícovali. Že jsem at;íloval i naposledy, tbjcfi 
vyakúnial, ci totvimčjú spisovnu řeč, v nífto se vydává ú- 
konník zemský a v£stntk vládný, íltal Jsem )im nXkUti. 
jejich spfisobu mydlení a pochopu pHmčíené Slánky h 
Slovenských Novin, anebo x náboini modlitebné knihy, ed 
mne pfed nedávném v ičíe spisovné ieéi vydané; poton 
Jsem jim vysvétloval nékteré kuty le lákonnika zemskcb«;^ 
při ívml jsem nabyl toho přesvídčeni, iíe dokonale rozuinfjA^| 
icé slnroslovenskú. Po takíto lkúic«, na zahladí úsinítio" 
sc osvidčeni pFciJniJiích í obce, vydal paiřiirtý farář iv*' 
dcctvo v té samé řcČi, v které tamníjii lid hovoH. Takových 
svídectví jcul 110 zde ve sbírce A) připojené, ohuilefiýcli. 
které obyšejni znějú jako příloha dod. B). 




SpiMvní josyk 1141 Slovetwlni. 



47& 



(Z ifchto úř«dných skúmáni, nadFeíeným apScobem 
nilmo^cb, a tt skúienosti, odlud nabytých, vyplýrajú 
□wicdt^ici výshdky: 

1. it lid slovenský v přcdjmcnovaných stollcech koŠl- 
ckiho Tojentkého distriktu icn jsdno & to sam^ niítii slo- 
L^cnikí hovoH; někteří pak nepntrné Toadily a úchylky, 
^K ním se nacházející', neJílajii ř.ůdných zvlňštruch náreči. 
^ilúzdily a úchylky tyto nepozústávajú v podstatS řeči, al« 
Jen v akccnií, ve vyslovováni a uiiváni' níkterých maďar- 
ských slov nn místech, kde Slováci s MaJary hranici; přj 
čcmi pak lid i čisto slovenská slova rozumí. Výsledek tento 
patrný jesl i poroTnáni Kvídectvi, ve všech mluvách, kterých 
86 v Itošick^ vojenském distriktu uiírii, vystavených ■ 
sdfl v pHlciici 3búc« obsažených. Mohu tedy dle své zkuíc- 
Rostf a známosti mluv, v ostatních stolicích slovenských 
pant^jtcioh, právem tvrditi : íc mezi vŠcmi '} Slováky v Uhersku 
jen jedno nářečí slovenské panuje, s malými, jak vý| 
^Doxnamenáno, nepatrnými rozdíly a úchylkami : 
^B 2. íe se výše zminčné rozdíly a úchylky súsliedňujů 
^^r tak řečené staro- anebo česko-slovanské spisovné řeči na 
tolik, íc tuto národ slovenský napospol, před vieml jinými 
aloTcnskými spisoi-nimi ícčmi, kterě od časúv lllcramibo 
roskolnictva, Antonem Bcmolakem roku I78I> spúsobeného. 
vznikly, nejlépe rozumí, kteráíio byU Slovákům i Čechlem 
od více století spotežná, v niito byl těl uibár Muia-Teresi- 
anský vydán, i všecky náboženské a školské knihy, jak 
1; evangelíkův, lak 1 u katolíkův, se v ní vydávaly a ulí- 
valy, a kierú «j c. kr. ministerium záležitostí vnithiích, vy- 
sokým roztiodnutim z počntku tohoto roku, na úfmdnú 
povýiiti ráčilo; následovní: 

3. le se MiinoMi ntklerých c. úředníkův, proti nesroz- 
tunltclnosti •Slovenských Novin*, nemohu potahovati na 
staro- aneb česko-slovcnské nářečí, kterě je každému Slová- 
kovi srozumitelné a známé, ale že se ony muscjú potahovati 
jediní na obsah, vnHFnú podobu osnovy, na vyiiší, obecnému 

'I rVcl. pan dopisovatel tu, jako vidno, hovoří o srotuinilelnostl 
lé Mi nt Slovcniku, ne pak o phllologických tnámklcli jednoi- 
ch podná{«S).] 





4řfl 



Kud. Hivltčefe: 




iloviku Msrozumíulný kurinlný sloh, lim vice, nn í nimediý 
9 miilarak}- sedláK r.ifiiecké a tnidaraké nsnnvě tóJcannilň 
zeaukúho nerozumí: k Čemuí aby » sákunník TotvaA, 
poOiňini jest ob£ťrn(jšt snimost osnovnč spisovní íiíl, ■ 
Icuríninčho slohu a právných výnzír, pKlom znamo«t všech, ™ 
itich v£iÍíinidilctnabtUaktniích, obecnému člověku neinámych 
pfedmítův. — Z loho. ís neuíený, obecný človfk slovuikí 
Oftnovi íikonnika nerozumí, ncmúi« nlkull náslodoratl lo^ 
«by se pro nJiho Jakuby to níKtcfí páni chOOcáh clttfH milí, 
misto slovenského niaJacský z-ikonmk vydávat], anobo, it 
by se národu slovenskému lípe tento, nei tamten líbil Ani 
to nemQíc odtud následovati, aby it, pro vitii sríiiiumitdnHt. 
mislo n£mecké:^o prvopisu zákonmka, maJarský piMtd 
k slovenskému přidal; nebo neroxumi-ll slovenský abtaf 
notár, rycMai' aid. sluvenskímu túkonnťku, tedy tím mM, 
ba nič nebude iozum<hl ma^íarsktímu. Dále: maiijrský phUid 
□íjak ntmisie nahraditi nímecký prvopis, kdyiby nfjiká 
pochybnost o smyslu niktcičho slora povstolm. 

Ze všeho toho následuje jediní potřeba subjek- 
tivné známosti slovenské spísovnč itíi, Jejibe 
privného názvosloví a přeim^t&v, v osnovl «t 
n a c Ii á e cj í c I c h, ktcri^tto známosti m&tc sobe roMný Slovák 
dobyti mnohem snadniíji v maicHnskf tré itii, jemu si 
od dítinttva známe, netli v cum majariké, které se aiMbn 
nikdy neučil, anebo se s ní neskfir ien povr>:hn£, a co hnal 
aj dobře obtruimil, a která se jen jeslí leroz v prámiako- 
politickém odvitvi vzJílávall musí, budell k tomu útoioi 
2avúz;in. Tomu. aby slovenské obce Slovensku osnovu moi- 
Bktho zákonnika rozumviy, podle mtho chairnébo tdání 
bylo bv spomoženo tím. kdyby najvyšší vláda kaidétnu 
cts. úřndmkovj, ku pK služnému, r užším stisknutí se ito- 
venským lidem podávenému, ta povinnost ulolila, xenuký 
sákonnik. po úbíhu jiitého, k naučení se spisovní r*či tto' 
venské a j^iho právnického náivosJovt vytknutého ia» 
rozebírali a vysvítlovatl obcint slovanským. JestUte se aoUl 
mnozí stoličnt úfadnícl. Slováci to jako íepa, u panováni 
samospastiedlnc maifkróiny, za krátký éat naučiti dokonale 
řeči maiarské: teraz, na základi říšské ústavy od 4. Marc» 



I 



4 



Spisoval }«iyk na SlovcaKkn. 



477 



iB40, kterii >fe£ slovcnftiú znroveň micTanlcé orovnopntv- 

lli]j*«, mohu se dm snadněji a rj'cMeji zdokonalili v jazyku, 

jim oil mallčkn ináměm, mRtcHnském slovenském, rak, 

budii v uavi vyEtvčiIf>vaii s proap^hem lákonmlc zemský 

cJm, utbi podřízeným. Oncr. dosavad ciiin>' nedosiatek 

■dnoilivcův, ukto vzdííftných, mohel by se snadno zapraviii 

BBXcnťm na politicko lifady slovmskjích miiífiv, i lile- 

ritni, i vídocky vidlloných; al« dosarnd, bohužel, vbrze 

ilctichy a útoky níkterých moif aroma n.ikých úradníkfiv, 

opovricných a lunedbaných a zal<denim dobře iKzenýth 

_náfodr)ých &lovenfkých ikol. 

2e národu stcvcnskému není vSecko jedno, jako to 
^{klefí Jeho nenňvlslnícl najvySši vládi dokázali se usilujú, 
či se bi:dú v Hti maďiuské a čj v slovenské vy^í naKiení, 
rozkazy atd. posílati olKÍm slovenským, jako se to ještí 
potud, bohužel, v některých slovenských stolicech, jmenovití 
v zempliniké, abaujvÁrxkf, unKvárikí (vyjímajíc relko-bere- 

Í banský okres) a Jiných, na přck rovnoprávnosti, hS.ikou 
SUTOU o<l 4. Marce 1849 pojlttínč a slovem cís^ký po- 
rícefté sláva: palrno jest z ualaričných trpkých ponosfiv 
bohého slovenského lidu. ktcrf, od nesvídomitých, za ma- 
miinu zaujntých liradníkAv zatlačené nemohu se dostali 
před súd ;t>r.tvedlivé cis. Vlidy; ano nSkierí tiřadnici vy- 
hroiujti Bc bitkou « íaliřem obcsm tím, klcrí so cMJly proil 
^^ÓBtlrému naijsháni maJarČlny vyšSímu místu poíalovati, 
^Bko se tomu nico povlobního stalo v Barcí, v abnujvárskč 
^^olici nedaleko Kočíc. kdeito Čisto-slovenský lid, svému nnj- 
josnijšimu mocnáři (ělcm i duši oddaný a vířný, apoitol- 
ským horlením svěho Taráře katolického, Ondřeje TakaČe, 
takové pokroky re vzdflanosti, a jmenovití v spisovné reil 
slovenské činí, »ie, tak řečeno, kaMý sedJák foiumi ncjcn 
slovenské Noviny, ale i Icterékolí vyšší nafízení, v slovenské 
piiovné řeči vydané.* — Že ani rzdílanéi$im, národ svfij 
Dilujicím Slovákům není všecko jedno: či se maďarské n či 
|l0Tcniké roikaiy, narítent atd. pesíUjú obcím tlorenským. 
limo jesl z lích iKMkých zlilnosti, které se ustarl£n< 
^edú v Slovenských Xovinich iproti křivdám a nespravedl- 
nostem, v č«s popisu obyvatelstva, od madiromanSv na ne- 





478 



Kard H«Tlií«lt: 



volném narodí- slovenském píehanýint, pN kterém popisu i 
•Uni poupisovány byly, Čisto-slovenské obce za maďtnkč:* 
patroo jt to též s< sbirlcy slovenských tviácctvi, tát pod 
A) pHIelíci, kdcžio ee lid, 1 t duchovenstvem, zk slovcaAó 
spiiovnO řeč osvědČMJc. Ano k«£da vysoká přiteň, stoventké 
řeči I její lilerstuie přeukazaná, jako to bylo pH oéB 
úřftdnéra vyslání, bývá od vi«ch dobfv sniýilejiach a sso- 
náH svému vždy vířných Slovákftv s radosti a viUénoaií 
vítána a pHJaU, klcřiílo (crsz, pH mém úíadném c«stoviiu,| 
povdíčným cílem puzcnt, poděkovad list na Vaši ExMilendj 
poniiení oddAl, doničJli, který, fc této mé úrodné (prarjj 
prUoiený, nech ričt Vaie Excellence milostiví přtjati. 

4. Co se lýce nisínských obcí, ustfed t po hranlCMt 
výi^menovaných slovenských stolic klících, oporaittju le 
s hlubokou uctivostí pomamtnati: ie, ponívadi Jest ba 
řeč slovenská i rusínská vespolek setkána, tak, le jest inds 
skú mající mu pozorovateli rozeznati, která vétšmi pítnli. 
t pončvadi v líchže obcích, ačkoli se obíadmctvo (littusUí 
v ruitini odbavuje, obecná u lidu běfná řeč přece tt nu 
k slovenské blili a lidu jsú písmeny jak slovensko UH 
t cyrlllské znimy, byl bych toho mintní, jako to 1 ratioili 
kníií v svideclvích svých íádaji, >aby tc obcím ukýa dn- 
Jaký iákOflm'k: nuínsko-nímccký totii a slovensko-nínieck/. 
pco vítší srozumitelnost poiilal.* 



4 



44. VOJNA V NĚMCÍCH. 

(Stovoo z 13. ItMopodn. r. 1850. Sr. 4. S. 1567_l57a> 



Prosko r. 1849 s 1850 Jevilo silnou snahu provésti 
l«k sr. program malonímecký. R. i84í učinilo v lom smíru 
pokus, který vítk se n«xdařil, n na jaře r. 1850 svolalo 
parUment tiiÉí iednoty nimttké v Crrurtí, kdei bylo jed- 
náno o ůstavč nového spolkového t^táiu ni^racckého. Rakousko 
•ittte Pruské poflUvlIo se do cesty a svolalo do Frankfurtu 
n. M. suré spolkoví shromáž^tní. Prostlednictvim car* 
mského Mikuláše sešli se ta účelem dohodnuli na sjezdu 
v« Voráavf za stranu rakouskou kníže Kelix Schwarzenberk 
a xa prudtou korunní princ pruský; ale jednání nevedlo 
k cíli, 1 zdálo se, ie válka jest nevyhnutelnou. Co se toto 
dalo, v Hessensku za ministersivi Hasscnpfluga (viz díl III. 
S. 411.) rouuHl se ústavní boj uk prudký, Ie stavově 
Xtrniti stiiovali si na kurhrsiB u vedeni ulší jednoty n£- 
mecké, a kurArst Je domáhal se proti stnvfim pomoci u spol- 
kovčlio thromáidčni ve Frankfurtě n. M. Obě dožadovaná 
strany poslaly své vojsko do Hessenska. Jix schylovalo se 
k válce, kdyi tu car Mikuláí postaviv se na stranu Rakouska 
a hroze Prusku uilnil konec nepřálcUtvf potud, i* Prusko 
na qezdí v Olomouci v listopadu r. 1850 svých plánQ se 
vzdalo, a Rakousku pak na dále v Nímecku ponecháno jeho 
dNvfjii posuvení. 

H. B. Jestli uí posud skoro nikdo při vícch ny- 
níjíích vyhrůžkách a písemních hádkách mtzl Pruskem 
a Rskouskem nevČHl prcce na možnost vojny mezí 
Jto mocnostmi, dčlala se tím jen Čest zdravému 




480 Karel HavUíak: 

náhledu obou těchto vlád, nebot se rorumným spů- 
sobem očekávati nemohlo, že by, jsouce tak zadlu- 
ženy, při tak nepokojných a z veliké části i zarytě 
nepřátelských myslích vlastních obyvatelů (což oboji 
ve větší míre plat! o Rakousku) pomýšleti mohli na 
tak drahou, na tak sobě samým nebezpečnou vojnu. 
Zkušenost ale ukazuje nám nynf zcela naopak a dle 
nejnovějších zpráv zdá se býti již vojna skoro nevy- 
hnutelná mezi Rakouskem a Pruskem a mezi starým 
Bundestagem a novou Unii. Ovšem že při nynějších 
velmi nejistých a pohyblivých časích každá hodina 
zase všechno změniti může, přece však již v našem 
vlastním presvěděent stala se tato vojna tak možnou 
věcí, že za potřeb! uznáváme některé myšlénky o ní 
tuto projeviti. 

Příčina této vojny není žádná jiná než rodinné 
souperství domu Habsburského (rakouského) a Hohen- 
zoUemského (pruského), kteréžto dvě panovnické ro- 
diny již dávný čas proti sobě stojí a o panovali 
v Němcích zápasí. Patrno jest, že dosavadní stav Ně- 
mecka již příliš dlouho trvati nemůže, veškeré mínění 
veřejné osvědčilo se proti nynější roztrhanosti a ne- 
pochybné jest, že alespoň menší země a knížectví po- 
znenáhla se tratiti a s většími spojovati budou. Jisto 
jest, že větší mocnosti chtějí z této okolnosti pro sebe 
konstiti, chtějice každá na sebe co možná nejvíce při- 
trhnout těchto menších zemi a zemiček německých. 
Národ německý by zase nejraději viděl úplnou a co 
možná největší jednotu celého Německa a brzké po- 
minuti všech ostatních německých suvrénů. 

Tomuto vřelému a nejrázněji r. 1848 projevenému 
přání národu německého nejvíce překáží ta okolnost, 



Vojnft T Nímclch. 



481 

0ti™ 



-^ 



ie dvě v mocnosti skoro stejně německé vlády toti 
pruská a rakouská v tomto ohledu co sokové naproti 
sobi stojt a Jedna druhé ze závisti nedá sestřediti 
v Eobč moc a sfiu celého německého nArodu. Po mno- 
hých (bohužel velmi špatně poduřenýjh) pokusech, 
ustanovila se tcone^nž nejv^délan£j§i a nejmocnější 
strana v NSmecku na tom, aby, kdyí všechny od 
Némcíi obydlené zemé pod jednu vládu spojiti nelze, 
alespoň tolik se v tom ohledu pro jednotu NČmccka 
stalo, kolik v nynéj^Ich okolnostech možno jest. T: 
tak zvaná malo-němccká strana opírajíc se zcel,t 
Prusko, chce především docíliti u n i j, t. j. spojení 
ostatních menších zemí něneckých, které částku s 
suvrenity odstupují, s Pruskem jeden společný n 
mecký snem míti máji, rakousko-nómecké zamí n 
mají do tohoto spolku náležeti. Naproti této mal 
nímecké straně stojí zase velko- německá pod vfl^lcov-' 
stvlm Rakouska. kierA chce, aby všechny zemé býva- 
lého německého Bundu a kromé toho i celé Rakousko 
(s Uhry, Vlachy, Haliái) do nového nSmeckého spolku 
nileiely, vSah .tle na ten spůsob, aby žádný sněm 
nemčly, nýbrž aby jenom poslancové těchto německých 
vlid tvořili nejvyá&f organ toho spolku, to jest vlastní 
star^' Bundes^ng. K této velko-nčmecké stríiné náleží 
kromé Rakouska také ostfitni v^tSi mocnosti němcvké, 
klcré by neřády ztratily svou suvrenitu, jak by toh 
ovžem k pravé německé jednotě Jlc smyslu máto-' 
némecké strany zapotřebí bylo. Hlavní tedy rozdíl 
mezi stranou máto- n velkonémockou jest vlastně to 
že nwlo-němeoká str<ma chce skutečnou a Uprímm 
jednotu Ncmacka v konstilučních formách, a aby 
možná byla, raději se s mcn^lm Némcckem spokojMje: 
JUiliíek : roIUickí ifriiy lil. »| 



:dll 

i 




4SS 



K*nl Kavlltek: 



naproti tomu velko-némeclcii straiin jen zdánlivou jed 
noul y.iiin>^il, ve bkuiečnosti ale jen brojí proti kon- 
stituiíním z^tsadÁm n protivíU &e chce pokroku Nimedu. 
Sftmo sebou se tedy roxumi, že vSichnl uprimni Nimci 
k milo-némecké straní náleif. 

S každou sVAnou jest spojena Jedna z blavnJch 
vlád, která od ni pro sebe nijaký proftpich oitícívk: 
pruská vláda s mAJončmeckou stranou hledá pro sebe 
Časem svým cfsnfsivi celých Nímec, rakouská vUdu 
s vclkonémeckou stranou spojeni, hledi to samé neb 
alespoň přednost a vp))-v v Německu, a kromč tohu 
očekává též od Německa v pádu potřeby pomoc proti 
svým ncnČmecHým národnostem, Jakož s druhé stran)' 
chce pomáhati v Němcích utlačovat svobodnijší živoL 

Až posud vedlo Rakousko s Pruskem ustaviční 
hádky a výhrůžky, a nyní se zdá, jakoby vyhrůik)' 
pieméniti se mčly v opravdivé skutky. Než nebudeme 
zde o tom rozjímati, jak dalece pravdě podobno jest. 
ž« by ke skutečně a takě opravdivá vojně pflfilo, nán 
zÁleli více na nestranném a sŤfzlivém uváíenl toho 
sla^Ti. ve kterém by se v pádu vojny obě nepřátetsW 
mocnosti nalézaly. 

Co se přednČ Pruska lýce, nelze upiniti, ze 
ono melo při vojně na své straně sympathte nejen 
videch PruSnnů, nýbrž i velikého počtu os'^tnich Némcfi; 
I^rusko by bylo v tom dvojnásobně přiiinivém poto- 
iunl. že by vedlo vojnu předně samo pro svůj pro- 
ipŽch, ke svému zveličení, za druhé ale také v prO' 
gpich celého Německa. K tomu jest stav pruských 
flnancl dosti dobrý a vojenské zřízení jeho výborné. 

Naproti tomu jest to s liakouskem zcela jlnAČ a 
naopak. V'ét£ina rakouských národů nepřeje si tob<S 



1 

i 

1 



V«)na Y Mmeicb. 



483 



se míchalo Rakousko do zálcžttoslí německých, 
jm méné aby !ic stalo spoluoudcm nub dokonce píed- 
Rostou nijakého númeokčho Bundu. Jesilt si v Rakou- 
sfch málo kdo pfcjc vojnu, již dokonce nikdo si pí'áti 
nemůže vojnu tak zt>>tcčnou, tak proii xdravé a pri- 

Í rozená politice Rakouské čclfď jako vojnu s Pruskem 
b primát v Němčíc)). Rakouská vláda tedy výpovidl 
rojný jedná ířejmč proti vůli a proti smý5teni svých 
národů. Že jsou Dnancc nnie v tak šputném stavu, 
který dokonce žádné vedení vojny nepřipouStí, jest 
^eovnči tok známo a strach před bankrotem tlm ne- 
PRdviděnijSf činí tuto vojnu v očích občanstva. V Ném- 
cích samých má ale Rakousko (at se naSe ministerstvo 

fc^ally toho sumo nesáli) tím méně sympathie, a již 
>uhé slovo Bundestag. který chce Rakousko obnoviti, 
BChopno jest u kiíždého pra%-ého Němce \'Zbuditi oškli- 
vost. Kromě loho považují NČmcI v rí^i vludu ntkou- 
skou za duši reakce v celém Némccku, což ovScm 
potvrzuje se vystupováním naší vlády v alllanci s Has- 
enpnugcm') a přátelstvím jejim se všemi lěmí vlá- 
německými, které ukazqjl nechuí ke konstituci. 

Ve veřejném míněni světa ale musí býti též naŠe 

imislerstvo odsouzeno, poněvadž vlustnČ ono s« uka- 

^e rušitelem miru; pruská vláda zajisté po konfe- 

snci Varšavské učinila dosti veliký krok vstříc, ministr 

Rsdowitz odstoupil a Prusko přijalo návrhy k práict- 

«kému porovnání. A když každý již myslil, že jest vše 

ukončeno, tu najednou bezc vŠi pnčiny z člsta jasná 

vystoupila naše vláda s vyhrožujicim manifestem proti 



') Vis da UI. S. 411. 




81* 



4H 



K'«r«l Havliiek: 



Prusku. Což divu, ie tedy Prusko přinuceno bylo do 
odporu se poslaviti? 

Velmi lehkomyslná by ale byla od nažcho mini- 
sterstva tato vujna, když se pováži, že vČtži dil lU&i 
říše teprva nedávno byl upokojen, když se ví, že kra- 
jiny moci pokořena jistě chovají utajenou starou zišt, 
tfm vic«, když vláda ukrutnčji než zapotřebí bylo 
S poraženými nakládala a žádné příležitosti nepoužita 
smířiti a naklonili sobi rozkvaSenó mysli. Bylo by 
tedy cos velice divného, kdyby tyto kraje s radosti se 
uchopili příležitosti k novému odporu. Že vojna s Pni- 
skem započatá o přednost v Némclch nezdstane Jen 
vojnou némeckou, nýbrž nevyhnutelně se proměniti 
musí brzy ve vojnu vJUevropejskou, o které, jak se 
skoníi, asi nikdo nemůže nyní nic předvídati; to snad 
přece nebude nu^í vládé zapotřebí ani p'ipominatL 
Jestli by ale v tomto p:idu slíbená snad pomoc ruská, 
na kterou se asi naSe vláda pK svčm příliš smělém 
vystoupeni v Nímcich nejvíc spoléhá, Jestli by pravím 
v tomto pádu pomoc ruská bylu docela postačitclná, 
o tom dovoleno jest alcspoi^ pochybovati. 

Zkrátka ministerstvo naše počnouc válku s Pra- 
skem svalí kámen s hory, ale není v stavu předvídali 
a určiti, kam se povalí ta lavina tímto kamenem 
vzbouřená, a nikdo ncmiíže vidil, jnk bude vypadati 
Evropu po ukončeni této války, jaké zcme budou na 
mapé evropejské a s jakými hranicemi. 

A jestli již každý občan rakouský se starostlivou 
m>'slí musi očekávati takovou válku, l!m více my 
Čechové, ktcH jisté vJeho neSiěsti v ncjúplnčjši mfře 
zažijeme, ncbot naie krajiny stanou se asi smutným 
dijIStčm této tiagedie. Žo ve vojné utrpíme, vlm« na- 



I 



I 



Veju v Němcích. 



tíS 



^ 



píej, a co z nás buJe po vojnS, kdoŽ lo mi^že jen 
pfedvid&ti? Místo co bychom méli požívati dobrodiní 
nových svobodnjjiích zákonů n vyvinovali íílejdí ná- 
rodnf život po 20Oletém spánku, stane se naáe krásná 
země rejdištdm koťSskýoh kopyt a kolejí&lim tcanonfi, 
■ proii - proto Že nenasycená my^l viádnl nemá 
dosti k panováni lak velikých krajin juko jest Ka- 
kousko, nýbrž bažiti musí jeStc po moci jinde, kde ji 
nechtijí 1 

Kdyby v5ak přece k vojně nepřišlo, ncni piece 
nic menši lehkomyslnost a bezohlednost, která pou- 
hým a planým vyhrožováním vojny všeobecnosti a 
jednotlivcům nesmírné škody plodí, nežli ta, která 
celou Evropu do nebezpečné vojny uvaluje, nemajíc 
sama ani groŠe na jej! vedenf. 

Že oslalné musíme každou chvíli Čekati prohlášeni 
obleienosti na cule Cechy, jest patrno pro každého, 
kdo vi, jak se ráda chápe naše vláda každé pfileži- 
tosti, kde by se ústavní vlády zbaviti mohla na dobrý 
spjlilob. Když v Praze příležitost oble^enosti se stropu 
strhla*) Gsk Hkáme), neopomine jistě bud při hrozícf 
buď pH skutečné vojní tiiké celé Čechy ústuvnich 
svobod na Čas (ale bez konce) zbaviti, při čemž se 
arci taká nnpomlnalele tak nemilého, jnko jest Slovan, 
lehce zbaví. 



*) Vlx J(l U. S. S30. 




45. NEZNABOHOVÉ. 

(Slovwi s 27. tistop^la t. tSSO. Sv. 7. S. 1674- IBSt.) 



V Slovanu t 2. listopadu r. 1850. Sv. t. S. UKú 
1494 v nibríce •Rakounkč politické ipriry* otislil HaiIKdi 
tuto potnáraku: 

»V ministerium záležitostí duchovních rokov»lo « 
o zavedeni tak reíeného manželství civilního, kteiíia 
by se nejdříve dala docíliti snúsclivost nábožcruki. 
Jaký výsledek porada tato talia, se nev(; min. tu. 
Thun ') (tak piíe Vfd. Den.) v>'iidHI prý se ale pH 
piíležitosli líto v ten rozum, íe listuv civilního maníeistvi 
se zamítnouti musí se slanovíSlé vidy, ze slanovliti 
mravnosti a politiky, a proto také že pf^- k zavcdenr 
ho nikdy se ncpropájčí. Rádi bychom znali ty vídecké 
důvody p. ministra; ostatnČ ale nepochopujeme, jak 
se v ministerském kanceláři smcjí pouitíti do konlro- 
verÉÍ včdcckých, když ústava jií stanovila. Také Vid, 
Denník jakožto nohsleda pana ministra Thuna má u 
to, že by to byl jeden z nejvýdatníjších prostředfcfl. 
Jichžto se s úspčchem užíti mšže k rozSíreni indtfTeren- 
lismu v náboženství, který prý se bez toho jlí u ni* 
za posJcdnich časů tak valnii rozmnožil, že prý B 
konečné na véem, co svatého a pravého jest 5po)ečn< 



I 



■> Vit di n. & 032. 




Keiruibobo*^. 



At7 



, IkJ; 



_UJské za jediný r^klsd dobrého bytu sloužiti můž«. 
Pak ai upře nikdo, že se obrací svit: svobodný 
llosof stavii se ouzkoprsým dogmfttisiou.« 

Na lulo fozniimkii odpovídll Vídenský Dtnoík v 1. lOS. 
^ tiavliček vinoval odpovédj Vídensfcího Dirtimku vjc« irísIa 

Í Slovanu s 27. Ijilopadu r. 1850. Na obáloe toho svnsku 
ikl toto: 
Známo, že Vid. Den. v poslednžjŠich £asích zcelc 
vrhnul do náručí ullramontanílm, což ostatní při 
sopisu sloužícímu hrabéii L. Thunovi není velký 
div. Ponívadž v dncSním svazku máme článek čelící 
proti jednomu Článku Víd. Den. umínili jsme si zde 
celý onen článek Víd. Den. na obálku vytisknouti, aby 
si naše obecenstvo samo přečísti mohlo, kt<:rak píši 
a aby nám v článku dnešním •Ncznabohové* všeliké 

Iltace uSetreny byly. 
Vídenský Denník tedy v č. 102 píše: 



Ve Vídni, 4. listopadu. 



p ro 



Zde^ť NetiIglMltibureau pFInesIo pTcd níkollka dny 
sprá\-u. kttrak prý se ministr hrábí Uo Thun pH jedné po- 
radí v ministerium vyučováni o civilním moniclBlrí iJrÍan£ 
irohlásil, ic k zavedeni ústavu toho nikterak ncsvoli, ponívadí 

se civilní manielstvi ic stanoviiitf politiky, mravnosti 
víiiy tamitnouti musi. Nevidouce ant kolik na líto zpnivž 
co do Tormy i do ot>sahu poJscalného jest, a kolik nic, vzali 
jsme ji do Víd. Dtnnilca, pHpojIvše k n( potnameniní. Se 
uvedení civilního msníclsivi poíiiáme mezi nejvýdainfjši 
prostfcdky k rozĚířcni indílTercniisniu vt vfcech náboienslví, 
který se la posledních časů u niis bez loho tuk valní rox- 
šíFil, le M již ani neostýchá hlodali na vŠcm, o sralého 
a pravého Jest a spoIečnoiiU lidské za jediný tákUd dubrého 
bytu slnuUtl m(\le. 

Toto poznamenání naic zavdalo Slornnu Kutnohorskému 




4S8 



ICud HttvinSek: 



ileiilofit k vynaleiení nového matlicmaiiclcého jQtuuu, di 
svěi obrací ;« nebol prý se •svobodný filuscif stává útko- 
'pfsýra Jí>gmktistou,> coÍ vlastní vtipnou naráikou býti má 
na to, že my Jsme se Jednou mimo Jliič zuiáScli tahf sto- 
(lium cíni liierutuf)' a fliosofie. 

Za to se ale tuŠím stydtli nemuiíme, jaltoS nám iftbi 
nebude, abychom se z toho omlouvali, £e jsme slud^jice 
dfjepia Rbsofie v některém systému aihdslíckém, pinthtí- 
stickéro, aneb RiateriAlliitickém, nezabředll jako » cos podob- 
iiélío spisovateli Kutnohorských ^álol se studium Uattické 
literalury pK hodili mu silo, 

Kdo spisy prostopášného satyríka fim>kčho Luciant 



I 



Samosaty, klurý se s učením kře>(angkým jen ta lou píičinou 
seiniímil, aby proti nému ptati • ci z n!j šprýmy dílatl 
molil, poněkud jtn iná, kdo Je s Kutnohorskými RpiitiUml 
porovná a vptyv okolností rozličných, ve kterých onen ill. 
a tenlo dosud iije, uváit, — shledá zajisté. Jak usilovní 
p. spisovatel Kutnohorských Epillol na lom pracuje, aby le 
Lucianem Českým Mni. Možná, íe by ac mu to snad úplnt 
pošlČstilo, kdyby potnfry nage takové byly, jako pomčrj 
Nm«kú v drtihvm století p» Kristu Fánu, a kdyby p. spisovatel 
Kutnohorských Kpiiitol tolik vídomosti jako Lucianus mB. 
My bychom mu té slávy a tiích sixluh, kterých by ii 
tím vydobyl, nikdy nezávidéli, ntbol lo zu velmi smulir]' 
a trpký osud máme, býti lilautelem a podporovatelem Opadlui 
národního, jako jím byl Uicianus u kímanQ, Volulrt 
u Francouzi!!, a kterým je tuším Heinc u NčmcCi. Mutika 
tímlD se ale p. spisovatel Kulnohotvkých Mptštol díj co iH 
jií nevyrovná; mbof tneii námi Cechoslovuny nebylo a tKci 
poíud pĎdy, n» ktiré by takovýto duch v.'.rvii.ti niohl, II lu* 
se ai posud v Boha véri, lid nb% má aí posud úctu k oi 
bo£enílvt, a pioto ví laké ai posud zlé od dobrého íozeinstl;.| 
a pokud se lo nczméní, dotud se ncmuíctc nad^í kojiti, h] 
se vám podobných lidí dostane. Ku tmlni toho mdteie ■: 
tím pHspéli, kdýi si za píílibdem spisovatele Kutnoli. Epiíi 
veimtle I.uciann, Vottaira la vzor své činnosti, kdyí pUnf 
tíugcna Sue, Dumasa, Cřcorg Sand ald. do Češtiny phváitU 
a lidu odponiťúiali budete, kdyi sociálními iheoricmi lid ft| 



« 



4 




Keen&bohovi. 



-WO 



i}, a IcJyE índífllBrentismus v nibol^nslví ta zdklad ivo^oJy 
átní, jako to np. Union díla, prohlníovati buJete aid. stcl.< 

Vadle toho uvnití sviuku rSloranu' z 27. lulopndu 
uvefejnil Havlíček Článek s hkvou •Ncinabohovč*. 

^ft Člúnek sepsiiný místo obrany proti Vídenskému 
^fccnniku, který mne nazval v i. 102 atheistou, 
P^on thelstou a materialistou, vytýkaje mi spolu 
£eské Luctunstvi. 

MuUo; Ve JiiMnu nejmitosrdní^i-jho Boha. Rcir 
O >y n«vitťd, jů nectím to, ea vy eillc 
« ry neeliu to, co já ctím ■ také nebudu 
akdy ctíti la, co vy ctite, a vy nebudole 
aikdiy ctili lo, co ií clioi. Vy máte sv< 
Rábuieeistvl a já evé. 

Alkoran. lOV »uin. 

H, B. O Luciane') Samosatský ! ty biči boží, seslaný 
Iik)i30fické a theologické komedianty tohoto svétu, 
lyžs spisoval zimmenltý článek >0 nájemnicích 
sluibe uvolkýct) p&nů* jisté jsi tim nenoríižel 
i toho Času n« Vídenský Denník. Krásná n pravdiví 
slova tvoje: ►Sírany ostatní čeledi, ku pr. léch 
nevédomých poehtebniků a mulých od při- 
rozenosti duševních chuďasů, nestojí to 
víru za práci, zrazovati je z takového živo- 
bytí, poněvadž b«z toho neposlechnou, 
Jsouce jl£ k tomu stvoření a takového ži- 
vota docela hodní. .\cobytaké požiti mel i, 
dyby se toho (pochlcbnictvf) spustili: 



n 



) (ttcký ■plsuvalot l.iiklacios narodil M t. Iti pu Kr. v Snno* 
«at« v SyrtL ^pMl Utne N[>l»y lilMoflck^ rhacoríckó a Hiyrickě. 
Zemřel r. IW. 




490 Karel HavUSek: 

bylifby zajisté, kdyby tohoto řemesla za- 
nechali, okamžité bez všelikého zaměst- 
náni, marná a nepotřebná tíže země<, prav- 
divá dim a krásná tato tvoje stova nemá jistě redakce 
Vídenského Denniku právo na sebe potahovat, neb jsi 
již umřel skoro před 1700 lety. A pi^ece se obávám, 
že je drží snad za nějakou špičku na sebe, nebof 
jinak nepochopuji, proč by ještě, znepokojujte té v hrobě, 
tupila tebe před svými nesmrtelnými abonenty? Nepo- 
chopuji, proč by tě jinak byla denuncírovala co kacíře 
a nepřítele křesfanstvf před pány biskupy a uvalovala 
tím na tebe nebezpeči exkomunikace, kdyby totiž ně- 
který (což velmi možné) myslil, že jeŠtě živ a zdráv 
jsi a nějakým tajným spolupracovníkem Slovana? 

A ty Voltaire!') »hlasateli a podporovateli 
úpadku národního ve Francouzích*, který 
jsi se již nedočkal těch dob, kdežto národ francouzský 
[K>razi! celou Evropu, kdežto Napoleon na čele jeho 
shazoval a usazoval krále, který Jsi se také nedočkal 
riašich časů, kdežto se jeŠtě posud třesou potentáti 
před tvým francouzským národem, čím jsi ty uvalil 
na sebe nemilost p. Votky,*) hlasatele a podporovatele 
vzrůstu a slávy národů slovanských? 

Avšak vy ot>a nemáte toho zapotřebí, abych vás 
proti Vídenskému Denníku zastával, nejste z^isté oba 
v takové pověsti na světě, že byste neuměli sami za 
sebe promluvit; pročež jest-li tam v pekle také Ví- 



■) Franfois Marie Arouet Voltaire, Trancouzský spisovatel a 
filosuf, iil v 1. 1694-1778. Havljiek vydal překlady z Voltaire-a 
r. 1851 anonymně pod názvem; (Některé pověsti. (Překlad s Tran- 
couEského.) v Kutné Hoře 1S51.< 

'} Vis dil 111. S. 220. 



NaiMbobovi. 



4»l 









iský Oennik iftAie (jAkož jist« nepochybuji, i« to 
k osUtnlm vailm mukám připojiti p&ni biskupové n«- 
opominuli), můiete si sami x&slt\i nějaké rázné >Osv^- 
£enl<, které vám dle § 17. rakouiikého zAkonu Ví- 
Jenský Dennik zdurma píijmoulí musí. Pakli bysto se 
ale stydéli áo Vid. Den. néco psiít nneb se obávali, 
že by Vás pak ku konci ruku násleJkem tčchto obran 
mezi svými spolupracovníky jmenoval: »tojÍ vám ze 
zvláštní šetrnosti k vn&emu vtipu třeba celý Slovan 
grali3 k disposici s tlm doloŽeiWm, Že jestli tam v pekle 
laková přísná rovnaprÁvnost juko zde u nás posud 
uvedena rjeni, tyto vaše zastane ilánky také v jiných 
jttsycídi přijaty a do ieStiny též gratis přeloženy budou, 
yice pro vás učiniti nemohu, a dovolte tedy, abych 
k hájení své vlastni osoby prikročíL 
Vídenský Denník ml dává velmi zřetelně na sroz- 
uménou, Že Jsem buď atheista, pantheista, 
a materialista zárovefi, aneb alespoň na nejmíň 
ňfico z toho. Aby tedy mnohý, jenž není pevný v ci- 
zích slovech, mysliti nemohl, že snad atheista, pan- 
theistii, materialista jsou nčjakého způsobu řemesla a 
obchody jako ku př. pozamentýr, nebude snad na 
ikodu vyložiti smysl tčchto slov po česku. Atheista 
jest tedy ten, kdo nevén v žádného Boha, p a n- 
b e i 5 1 a zas, kdo včH, že colý svét a všechno co 
n něm jest dohromady, je Bůh, materialista 
konečné, kdo nevčH na žádné duSe. Slavné obecenstvo 
uvidí brzy, jaká to pro mné bude hračka dokázati, že 
nejsem ani jedno, ani druhé, ani třetí. 

I. Že nejsem atheista, dokážu na dvojí zpfisob a 
ice predné z bible a za druhé z Vídenského 
enn Ikn: 




40S 



K*r«l Hkvlllek: 




s) V bibli samotné a sice ve stArém zákonu 
zřejmí stojí, že já Atbeistn nejsem, tieboí tam psáno 
jest: »Pruvil poSetilý v srdci svém: Není 
Buh!< Pozorujme dubre; poietilý, lam stoji, coi 
poviiSuji ZA pntrnou a jasnou narážku na Vídenský 
Dennik, tuk že by se vlastné z tohoto textu dle KutnO' 
horské mathemaliky je$ii dokázati dalo, že právi Vid. 
Dei. musi být athtísta. 

b) DfLkaz pravé uvedený svSdČi pro mne tak jasní 
jako slunce. PonSvadi viuk na bibli starého zákoai 
včil jen židé a křea(ané, mné ale na lom záleii. ab>' 
mne ani Muhamedáni, Konfucejísté, Lanmistč. Budd- 
histé a ostatní pohané a kacirl za atheistu nadrieU, 
uvádím zde jelti druhý dQkaz a sice z Videnskáho 
Dennika samého, jmenovité pak prúvé z toho článku 
č. 102. který jest vytiStén na obálce. Tam totiž sloji: 
U nás (v Čechách) se aŽ posud v Boha vŽí'i, 
lid náš má až posud úctu k náboženstvf* 
atd. Z toho místa jevi se ute patrné, ie já také véHn 
v Boha, a jeví se to následujíc:m způsobeoi : NedKl< 
se chlubit, ule lo pravím, £e Já smýšlím jako íeský 
lid a že č(;ský lid smýSli tak juko já. Jcst-li Vid. OeiL 
mysli, y.tí tomu neni tak, a( to vj-může na panu 
Schwarzenbcrgovi, ') aby z Čech odstranil obležani. 
vojsko a kanóny a pak uvidíme. Když tedy Vid. D«n. 
sťtm se přiznává, že lid český v Boha včh, pilznal 
se tím nechtíc, že i já véHm a tedy athetsta býb ne- 
mohu. — Ale na neštésti jcvi se z tohoto místa JeM 
v!c, jeví si; totiž zase, že Vid. Den. jest sám ntheista; 
a to sice dle Kutnohorské malhemutíky takto. Doka* 



4 

4 



*) Vis dfl II. S. S33. 




Ncenafcohově. 



4W 



inii věc J'ist, íe lij íeský zcela naopak smýŠII než 
Vid. Den., a že Vid. Don. zcela naopak smýšlí než 
itský lid, když se tody Vid. Den. sám přiznává, £« 
lid ieský vúri v Boha, dokázal tim, že on Vid. Den. 
v Boba včHti nemilže a tedy athcista jest Quod erat 
demonstrandum ! 

II. NujsnadnČjši vic jest mi ale dukázuti, že ne< 
Jsem pantheista, a to sice opit z Vid. Den. Kdybych 
totiž jfm býti m£l, musel bych věřiti, že celý svct a 
v^chno, co na něm jest, je dohromady Bůh, Vídenský 
Denník jest ale také na světě (.ispoň snad do nového 
roku 1851 na svěié bude), musol bych ledy jakožto 
pantheista tak^ věřiti, že Vid. Den. jest část Boha!!! 
Kdo však prosím v Čechách také na Moravě, na Slo- 
vensku i v Slezsku, avšak viibec v celém sv&té, naíel 
by se tak nestyda^, aby si jen tu myšlénku potají 
připustiti, neřkuli zřejmě vysloviti, nadtož tvrditi opo- 
vážil, ie bych já H. B, mohl dríeti Vídenský Denník 
za část Boha? Boha! A taká tebe samého Vídenský 
Denníku ! vyzýv.im, aby jsi se po dobrém rozváženi 
věci přiznal, držiš-li to sám za možné, že bych tebe, 
pravím tebe, za čásiečku, za tu nejmenší ^•itičiČiéi- 
Čičku Boha držeti a tudy pnnlheistou býti mohl?? Nu 
vidíš, sám to tedy teď mihlížiš! — 

ni. Co se týče tfellho obvinění měho z materialismu, 
jAko bych to^iž na žiidné duše nevéi-il. nezapírám. Že 
by snadno bylo do toholo bludu padnouti, kdyby byli 
na svitě jen samí tidé á la Vídenský Denník; jak 
snadný by tu byl omyl. prehlídnouti dokonce jejich 
malé duše a držeti je za nic. Kdo ale na svou du^i 
přcce ještě něco drží, na ni si 7,akládá a proto také 
svou duši, své piesvédČeni jinému zaprodati jnko zboží 




i-** 



Káral HavIlMt: 



schopen není; lomu zajisté bylo by příliš Ifžko včríti, 
že Ž&daou du&l nemá, býti mater alístou, nebot by se 
lim odHci musel sviho nejlepšího ba svého jedinctia 
n« tomto světě. Jakožto upiímný člověk musím se tedy 
ovšem přiznati, že z tohoto třetího obvinění mal«ri> 
alfsmti tak důkladně a úplně se očistiti nemohu, 
jflko z obou picdešlých. vyznávám, že za mažně držím, 
že jisti lide (které zde pro krátkost jmenovati nechci), 
buď žádných duši ncmajf, buď lak Špatných, bti 
horši jsou ještě než žádné, a v lom ohtcdu tedy neJGen 
docela prost obviněni z materialismu: za to ale tin 
vice věiim na duše ostatnich poctivých a liberálnlci 
lidi a JIŽ Jediné spisy ku pr. Lucíuna SamosatenskěM 
svědči mí nevývratné proti ma críalismu, ncbo( rt2< 
takového bez duše sepsati nelze. 

Tak tedy jsem i athcismus i pantheismus i matcP' 
alismus šfastnč s beder svých setřásl, a zbývd mf jeiti 
přece sil brániti se proti ostatním meniim výčitkám Vid. 
Den. On totiž myslí, že bych se rád českým Lucianem 
stal (což soudí z mých Kutnohorských Epištol), do- 
dává ale, že ptý mi k tomu schází vědomosti. Strany 
prvního mohu ale Vid. Den. zcela upokojiti lim ujl£lin{in, 
že ačkoli si l.uciana velice vážím, přece bych sobě 
za žádnou velikou Čest nelcliidl jeho neb kohokoli ná- 
podobiiovati, jakož také žádný moudrý člověk, kte 
spisy I.ucianovy zná, nemůže podobnost Jejř 
s Kutnohorskými Epištolami žádnou najíti. Co se mých 
vědomostí ^če, nesluší mnč samému nikterak svídectvl 
o sobě vydávati: za to ale mohu dát Vid. Den. tu 
přátelskou radu, aby po druhé, když bude chtít někoi 
nevědomost vytýkati. alespoA sám při takové piUi 
losii svou nevědomost lak přilil na Jevu nedáVi 






Neulibahovi, 



«6 



Vídenský Oennlk nasývá Luciuna proslopilŠným 
utyríkem Hmskýtn, klerý se s uČenim kře- 
»fun8kým, jen za tou pHčinou seznámil, nby 
proti nému psáti n si z néj šprýmy déUti 
mohl. V tom ale vézi tolik nevSdomosti. kolík slov; 
kdo tak o Lucinnovj piše, dává na jevo, Že ani poníll 
nemá o tomto spisovateli a dle toho »ouditl musfm, 
že všechny včdomosii Vid. Den. o Lucianu pocházejí 
jen odtud, když jsem jednou nynijŠímu panu redaktoru 
Vid. Den. jedon svazek svého Luciana ku čtení schválil 
a půjčil a že jcĚtí p. Votka uni tento svazek nepře- 
četl. Hlavní ráz Luciana zajisté jest len^ že so posm vá 
velmi vtipně apřcsvččitelné bohům pohnnským, cičným 
za jeho Času, jakož i rozličným filosofickým sektám 
a ačkoli se na nékolika místech (tuSím na dvou neb 
na tři) také o křesťanství xmiňujc, ukazuje se prévÉ 
z těchto mist, že ani ponětí nemSl o křesíanství. Jak 
by se asi Lucian smáti musel, kdyby slyšel, co o n£m 
Vfd. Den. mluví, a kterak jej nařývá také římským 
satyrikem. Epitheion prostopášný též docela jest 
vynález Vid. Den., ncbot Lucian zajisté sám kára velmi 
ostře všelikou prostopášnost. Osiatnž smýšlel Lucian 
o pohanských bozích zrovna tak, jak o nich ku př. 
smysli pan biskup Bménský, a celý rozdíl mezi obéma 
v tomto pádu jest (vyjmouc Lucianův vtip a rozum) 
jediné ten, že si Lucian dovolit lak smýšlet a psát 
hned tenkrát, když lid jcšlé všechny ty báchorky viSřil, 
kterým se ovšem již nyni vSichni jen sméjeme, divíce 
so velice, kterak mohli míti lidé za těch čusil takové 
náboŽenfrlvf. Poněvadž ostatné Vid, Den. o Lucianu 
jit zminku učinil, přivedl mni jen na tu myilénku, 
abych pHležiiostní níkteré výborné výňatky z jeho 




4M 



Karil Htvlllfh : 



spisu na ukázku podal a na důkAX, že Jeití mo 
v nich až po dnes jest velice poučné pro nis, yu 
ku pi. jeho články Alexander podvodník,') Za- 
líbení v zázračných Ižich, pak mnohé rozmJuvy, 
pohanských bohď a fllosofů. 

Av^ak má ČUinek tento Vjd. Den. kromi (comtckél 
stránky také Jestž velmi smutnou. Nemůže nám ovkm 
ani napadnouti, bychom smýSlení mužiS, jako jsou 
Lucian a Vo!taÍr«, v celku a v každé JeJnotlivosti za- 
stávati s za pravé držeti chlčli. To však jest jisto a 
od celého vzdéUiného svítá uznáno, žo VoUaire má 
vcdie svých mnohých vad tu nesmírnou a všechny 
jeho chyby víc než nahražujtct zá«luhu, že porazit no- 
odoliilclným vtipem svým duševní hierarchickou de- 
spotii a tak učinil možný pnstup pravdé a svobodí. 
Kdyby to již nevysvitalo z véci samé, učila by nás 
zkušenost našich nynějších dob, že jest despote ■ 
obskuransivl duchovní hlavní a nevyhnutelný základ 
politické absolutistické libovlády: či nevidíme s-aml, 
kterak nepřátelé poctivé, právni a ústavní vlády spo- 
jují se s liguriany a hierarchií podporujíce je vše- 
možně, aby pak jedna ruka myla druhou? Htnc 
illae lacry mael to jest ten u;íel nenávisti Vid. Ocn- 
proti Voltairovi, onomu hlasateli a podporovateli úpadku 
všeliké despotie ve Francouzích, kterého nle Vh 
Den. Šikovně nazývá zccU jinňk. Ubohý konlkt 
zapražený do tčžkč káry obskurantů 1 jdi do Francoul 
a zeptej se tam na Voltaira, ji;stli ho tam drží u 
hlasatele a podporovatcSe úpadku národního; vyjmoiic 
několik z tuku země nabobtnatých *burggravů*, bra- 



■) Otlilíno v >Slovaiw* B lú unoHi. IBOaČttlaS.S. Sll-ue. 




K«nibúh«ir& 



«7 



triinků tvých podle ducha, nennJdeS asi mnuho sou- 
lilAsu. — A co se Lucisna lýie, nahliži nyní ovSem 
každý nemotornost viech tčch b^ek, které z« (3*sA 
jeho mexi pohany xn náboženství se držely a clily: 
kdyby ale byl vycházel VIJ. Den. za Časil loudaná, 
byl by asi zrovna tak srdnaté a horliví zastával svatost 
Jupitoni, mystérie podobného kalibru, jako když 
lentu Báh v býka proménčný unesl pannu mi ostrov, 
aby s ní tnm tělesné obcová], kdyŽ rozliční bohové 
kradli, prali se, ŽidJi se, rtžíruli se, když rozliční de- 
spot! po smrti Hncb i dokonce za Živobytí co boží od 
zatemnělého lidu ctiu se nechali: to všechno by byl 
Vid. Den. asi tak horlu-é co nepochopitelnou 
pravdu zaslúvul a s Ičmi samými důkazy, s jakými 
ku př. nyiil zastává absolutní moc biskupů, misio- 
nářské komedíanství, nucený coelibát kn£ži aid. atd., 
aneb by byl, nemoha již zastávati, alespoň asi lak 
mlčel. Jako nyní mlČí o lalešných, lid v tuposti po- 

(rzujlcích, zištnosti hovících zázracích. 
Vždy mne to pobouzí k Jakémusi bolestnému 
Díchu, když vidím, kterak lidé podubni jako Vid. 
en, ujímají se proti mně Boha, víry, Krista, církve! 
Múj bože ! pomysleme st jen tak pro pi'íklad ten pád, 
že by již za živobyt! pána Ježíše byli Slovan a Víd. 
Denník v Jerusaleme vycházeli. Kdo jen trochu ducha 
obou časopisů zná, ani na okamžení pochybovati ne- 
může, že by věci stály zrovna tak jako dnes. Vid. 
Don. byl by zase organem vlády, organem Piláta, 
Herodesa, Anášc a Kajtášc, organem světské a du- 
chovni libovlády, a Slovan ujímat by se jistě, jsa 
uppúsici, nového učení Pána Ježíše a jeho spasitel- 
ftb raform, čelících proti bpráchnivélé židovsko- 
H*<tU»b. 1'oliiKké iriar 111 &z 




500 



Ku«l HftrlCU: 



Boha, Í)ojle se, ít Btlh každého, kdo své spolubřsf 
na tom!o světč šidi a utiskuje, Šiditi & utiskovati 
niáhá, trestati bude. držlo své sktvo a své slib/, ho* 
spodařte dobře a ne lehkomyslné se jménlm bnuH 
svých, net>Tejie je zbytečné a libovolné! Kdyi vy 
chcete celému svétu ve jtnénu Boha a místo Boha 
předpisovati, co činiti má, když ale pH tom svit viitTiJ 
Vi^s délfltl, co jen samí chcete: kterak uvéH, £e va 
nábožnost upHmtiá jest? Aneb myslíte, že neni JiJ 
svŽt nyní tak daleko, aby védél. Že ii.^boi«nstvi pnvi 
nevézi ve vacích ligurianech, tnitisiích, růžencích, v U'^ 
tiné, iineb v knsárnickéro cocllbAtu od vás uk sy- 
chvalovaném atd.? 

Pročež nesuďte, abyste nebyli souzeni! a amon 
prHVím vám, nestarejte se pranic o moje í.paiení,í 
které já sám dokonce na starosti mám, Ijík ia vy u 
mne nnl v nebi nni v pekle nebudete. Či usuinovctii 
jste za prostředník)' mezí mnou n Bohem mým? Kde 
iráte na to od Boha credltlvy a plnomocenstvl? Aneb 
myslíte, že Báh poti«buje na tomto svétč n£jekvu 
policii, a dtfte k tomu tak silné povoláníř 

\'Í/.te, že vás nikdy za hodný neuznám, abydíJ 
před vámi skládal svě úplné vyznňiil vír>', mohu-fl ' 
vám ale kratičkou formuli po^ouž>tl, véztež: že vi*. 
i-im váechno, co pravda jegt. milujf vSechnyJ 
poctivé lidi a nenávidím vňechny iibaly, s 
douTám. že poctiví líJé dojdou odményalt 
sibalovó l)y(by byli sebe mocnéj&i, neOjdeu 
zaslouženému trestu! 



(Slovui s 4. pranincc r. tSAO. bv. I. S. 1760— KAS.) 



46. HLAS ZE SLOVENSKA O CENTRALISACI 

I A KOEDERACI. 



H. B. Tyto dni byl vytištěn ve Vid. Den. článek 
^filmi obšírný pod tftnto názvem bez všelikého udáni 
Jména spisovatele. Redakce Vid. Den. nazývá len článek 
•důležitý dokument k poznáni obecného 
smýšleni na Slovensku* a praví, že jest psán 
■od jednoho z nejpřednéjšich obránců ná- 
rodnosti slovenské.* Důležitým dokumentem na- 
zývá red. V'íd. Den. tento článek nepochybné jen proto, 
že vlastné neobsahuje v sobe mnoho jiného než »amé 
nadávky na redaktora Slovana, a zajisté nese článek 
Již na sobe paímS ráz pouhé osobni zá&ti a žluče, 
nebof so um jméno Havlíček asi 1 10! I opakuje, a totiž 
asi 90 celé vypsané, tak že na prvni pohled se to zdá 
být néj.iký rodokmen rodiny Havlfčkovskě. Co se 
obecného smýšleni na Slovensku týČe, nemáme 
ováem žádný biiromelr neb thermometer, ponévadž ale 
Slovan dle bezpečných statistických védomosti iisí deset- 
krát tolik odbfratciů nn Slovensku má neŽ Vid. Den., 
ilo by se podle toho, že Sluvan vke a lépe může 
luvit o obecném smysleni na Slovensku než Vid, Den, 
Z celého Článku čpi vlastné jenom jedovala nechut 




ItaralHnlIM^ 



proti jednomu spoleJSnérou episovnimu jtizyku na 
vensku^J a chamkterisiickč jest pro Vid. Den., ie tento 
ilinek přece phjal, uSkoll také Vid. Den. jest pro 
společný spisovní jazyk b 2e tedy v tomto ohledu 
raduji svou tendenci za obit přinesl, jen když za tu 
mohl jméno H. hodnČ smradlavou horáckou bryndzou 
nechat poházeti. 

Pan spisovatel házt sice ve svém Článku tak usta- 
vičné Icrvi prolitou atd, že si jej čtenář jinak pí^- 
stavili nemaže neŽ nosícího na pasu samč skalpy a 
lebky potlučených Maďarů, spícího na matraci vycpaní 
jenom kníry vlastnoruční zaškrcených KoŠulú a píšícího 
jen na kožfch vlastnoruČné zastřelených madarskýclij 
generálů ; divno tedy nanejvýš, ie takový hrdina alespoň 
tolik zmužilosti nemi, aby se pod to, co napiše, nebi) 
neb nestydél také jméno své postavit. Pochopujeme 
sice, že na tom pranic nezáleží, která osoba sepsaU 
myšlénky včdecké m-b zábavné: ale nepochopujeme, 
kterak pořádný člověk potají Jinému vdeliké hanebnoetil 
připisovali a vlastniti miSŽe. Nebotviním-Ukoho, musím 1 
se mu co muž naproti postaviti, a ponivadž spisovatel 
tohoto Hlasu ze Slovenska nevede se mnou poiRc 
politickou hádku, nýbrž také osobé mé vSelikjct 
ncctných vlastností piiplsuje, pročež jej vyzývám, abf^ 
veřejné své jmc:no udal. Potom budu jisti vstavU M 
celý jelio Článek dokonale mu odpovčdit, a zvláitil 
v tom pádu, jeslli spisovatelem jeho jest skuteční ten, ■ 
o kterém se s velikou jistotou toho domyšlim. 

Na len čas vyvrátíme zde jen zcela v krátleostG 
hlavn5j>t sady Jeho článku, který se. ji\k se dovídána 
ve zvlúStiilch otiscích má na Slovensku roziiř 

■j Vil .111 I. S. as. a 103. 



FUu xe Stovcaikd o eentrtllMd * ro«derici. 



SÚ3 



^ 



^ 



Již brzy na po<!álkii stojí tato pamětihodná stova: 
>Pan Havlíček házi mítostným okem po 
Slovensku a na Slovensku všelikdojest, 
kdo svůj interes v tom pohledu vidí: 
odtud to atd,< Kdyby byl p. H. nčjakým vele- 
mocným cárem nebo Rothšildem, aby si mohl na Slo- 
vensku neb kdekoli uplatili svou stranu, byla by snad 
slova tato na svém místě ; (akto ale nemi5že p. H. na 
len Čas nikomu nu Slovensku nčČIm jiným leč svými 
nfiy^lénkaml posloužiti, více tedy než smfiSné jest, 
mluviti o tom, že by nikdo na Slovensku v m !• 
lostnéml pohledu p. H. svůj užitek vIdStí mohl. 
a jestli kdy může se v tomto pádu říci, že kdo s námi 
na Slovensku neb kdekoli jinde ve smýšleni sympa- 
thisuje, jisté to jenom pro véc 7,niimou n beze všeli- 
kých ohledů Činí, nebo( nemáme moc činiti jej neb 
dohoditi za úředníka, za professora aid. Jako se lo 
s pčstovateli jiných časopisů stávťi, kteřiŽto časopisové 
přece proto jen souchot inářský život vedou. 

Celé umSnf nejmenovaného pána jest eskamotáŽe 
slov foederace a maďarstvf, která u nčho synonima 
Jsou. Napíed si sám udila ze slova foederace tako* 
v£ho hastroSe a siraJáka, Jak se mu libí (ku př. pravf, 
ie foederace musí býti zosnovaná na historických prá- 
vech jednotlivých zemí a konin t!) a potom slraši 
Ifmto vlastním produktem — politické déti I Třetí 
'O jeho jest vždycky, žc p. H. s MaJftry sym- 
thisoval v roku 1849, že radil Slovákům, 
aby drželi s Maďaryl (totiž raději s Maďary neŽ 
s Némct, když jiná pomoci není), že nazval Ma- 
ďary šlechetným národem! tak že by včru 
nékdo, který Národní Noviny a Slovanu nikdy nečetl, 



604 



Kar.1 HavUiali : 



ještS m>*sliti mohl, žo p. H. jest jen nŽjaký za svoi- 
nosUi přestrojený Maďar neb z Kiutahie vyslaný Injny 
Spehoun neb agent. A celá véc jest, že p. H. nikdy 
není lak dalece znslepený vztekem na Miuíary neb 
Nčmce, aby proto nepozoroval ruku, sáhAJIcl poma- 
loučku na nai^l svobodu a konstitucí. 

Jestli jest někdo, jenž nnt Maír«ríim ani Némcám, 
ani vůbec kterému jinému národu nad svým národem 
praiadná nadpráví nikdy nepřizná, jsem to z.>ji«^ Já 
a ver^ králodvorského rukopisu: >Mrzkost jest 
poroba Hospodinu, hřích v porobu sa- 
mochtíc dát $iju« byly vždy a Jsou jeítti posud 
liliivnlm pravidlem mým. 

AvSak každá politika, aíkoli vždy smihiío ke 
svému pravému účelu, vždy se také Hdili musí dle 
okamžitých okolností. K okamžitým okolnostem niletl 
nynt na Slovensku, že vláda centrální pod pláiižm 
rovnoprávnosti chce germantsoval, t. j. vytrhnout Sk^ 
vaky z vplyvu maďnrisace a hoditi do proudu némectvi, 
kteiý již přes 2O0 let dfisledné ale pomnlu jiné nórody 
v Rakousich podemllá. Nedejme se povrchnosti iálit, 
nnhltžejme, Že vlastné teprv.-i nyní po porážce moc- 
ných MnďArů. o kterou se vláda jiŽ několikrát nadarmo 
pokusila, otevřena jest pravá brána germunisace, Vludí 
nyni předevSim na tom záležeti musí, seslnbili Ma- 
ďary: že se na Slovensku u také u Jiných narodil 
v Uhřich usazuji madaconi za -.úředníky a vůbec mA- 
Jarsti-u jakoby nadržuje, dfije se dílem proto, aby se 
tito národové ze vzteku a strachu před zmukínřonim 
nadhánéli lim jlstějl na žádoucí ponímčcnl (viz Ku- 
sinyO Dílem vjak také skuteéni sem tam staré ma- 
Jarství dovede centrální vládu obelstíti a tu í tnot 



É 

i 



lilu x« Slovantka o «miiBllsÉ«i u íonlenieí, SOS 

sobfi kus starého pole zachovati. Kdyžby ale Slováci, 
rozumujíce (éio taktice, co ti^ka nad li^ku díluli sem 
lam demonstraci, že radájl chtí pomaďnřenf než po* 
němčení; tii předce jest patrno, ž« by vláda desetkrát 
radSjf nechala Slovákům Slovanství jejich, než by do- 
pustila zmaďaíeni i skrze to posllnénl Madard. a tím 
patrnou nemožnost germanisace v budoucnosti. 

Jest lo sice smutná véc. když must člověk svou 
politiku po lúpatĚ podávat a Km vlnstnč účinek její 
sám pokazit: nv^iik za to alespoiH neznámý pán vldf, 
pro£ my kaiídeho M.-idara na potkání nekamenujeme. 
Viechno marné láni neznámého pána proti foede- 
raci zacpeme tim jediným vyřknutím, Že foedcruce žádá 
pokud možná nejvétii samostatnost každého ve svém 
domové; a viechny jeho ipinavé řeél o naSi éesko* 
korunní kmenové pýíe a ziílnosii poradíme zase tlm 
jediným vyřknutím, že jakožto praví íoedcralisté a 
ctitelé každé vlastni vúlc nic proti tomu nemáme, ba 
toho si žádáme, aby Slovensko bylo zcela samostatnou 
korunní zímí a focderativni jednotkou, tak jako by- 
chom i Mofavé dle našeho individuálního přcsvédícnf 
to samé právo rádi uznali: neboť jediné na té ccsIé 
mňŽeme míli pevnou naději, že se časem svým ve 
vSech téchto tří zemích národu Česko-slovanského lim 
vřelejái touha po spojení ukáže, což se stane tenkrát, 
až pomine sesláblý již beztoho vplyv jistých agitátoru, 
ktarým se vicc libi, aby oni sami hráli v malém role 
jistých mohikánských kaciků, nežli aby jejich národ 
sám se stal mohutným a opravdivé neoJvislým. 
^r Výčitka neznámého pána, že jsem tupil Slovensko 
^Ksiovenské muže, že jsem jejich zásluhy zmenšoval 
^Wd.. Jest mi pfávé velmi vhod, nebot dokazuje, že jsem 



soe 



Karel HavUa*k: 



SlovúkSm nepochlebovttl, nýbrí upMmnS s nitnijed 
a jim třebii i nepniemnou pnivdu povíJíti se neostý- 
chal, jatcoí jsem vždy podstatnými díkvody sví mlninl 
opíral. Ostatně vi beztoho každý, co na víci jest, ne- 
znimý pán považuje nepochybní sebe a níkolik svých 
kftmarádŮ za slovenský národ: mni alespoň nikd)' 
nenapadlo vytýkati nikomu, když mne tupil, že ti^i 
ieský národ! 

Že naio foederaceještS nikdy ilvott 
nezakusila a nevidfila, jak pravi nemám' 
p&n, jest pončkud svatá pravda, jen že se ta námii 
mfiře dělati každému novému pokroku, pokavad jeW 
do života nevstoupil. Vidíme ve svobodných státech 
mnoho let strany politické bojovati du^vné o jisté 
nové zHzení, až sa konečné provede. Neznámý pán 
zdá se býti tedy nějaký qutetista, johož zásada jeil 
nechati svét běžeti, jak béži, sice by nemohl tvrdili, 
že to, co ještě života nezakusilo, také nikdy Život* 
nezakusí. Kdybycli védět, jak on stár jest, mohl bych 
i jemu udati tu dobu, ve které on jeitě Života ne' 
zakusil a to přec upírati nebude, Že nyni Žtjell 

Takové řeči, jako, že nikoli the oři e, aýbri 
jen meč mohl navrátiti Slovensku práv 
jsou pouhý vítr: me£ ncni bez theorie nic než kuf 
železa, Napoleon a Žižka nepremáhall nepřátele iM' 
Čem, nýbrž theorií, svým rozumem, jenŽ uměl meíe, 
jak náleželo a kdy náleždo použiti. 

Tvrzeni časté neznámého pána, že Já Si 
neznám, bylo by snnd více na svém. kdyby S'i 
vensko leželo nékde na měsfci: aneb snud tn; 
on, že žádný jiný Slovensko znáti nemiliže, nežil K< 



ttam 



KUf M Slov«oilu o eeBUalisRoí • foederad. 



907 



itn Jest v některé vesnici evnng. farářem? M& snad 
|cn sAm neznúmý pán monopol známosti Slovenska? 
Pro lu Část obecenstva, ktcrú nemá příležitost 
př«d{sU si tento lílas ve Vid. Den., dodáváme jen pro 

Íharakterístlku neznámého p. spisovatele, že se bojí, 
estli prý národ na Slovensku ke kon- 
tituČnosti, jak náleží pHpravenJest a 
azývá naše zásady velmi opovržlivě nezralými 
rancouzsko-némeckými theoriemi. EJ! 
milý barangulsto studentstvu Pražského v Červnu 1848! 
tuk hluboko již spadl tliermometr tvého liberalismu? — 
Na ostatní tedy odpovíme až neznámý pán udá 
irerejné své jméno, kterému se jisti všichni velice po- 
diví. Prozatim napovíme obecenstvu, že jméno loto 
}&abqie Šest písmen.*) 

') Dl« nariiok, ie pitatet ílinku v« Vid. 0«nnilcu Ja tni. hrtí 

v niktífí v»ni«i, ie mň neohiif pn>u j«dnoma apolcliwmu cpUov- 

oitnu )Bi}'ku, i* hral ruli iimxí ■Uidentnvem Praiikjřm v čenrnu 

t. I64S a i« jebo Joidno obsobuja ieU piartita, sdá trn mi, Ž4 

aviiítk mytlil, Ie ílónek v« Víd. Denníku pial Smeí Milu-tUv 

aa. (Vil dil I. S. -JS.) 




47. ČÍM DAL. TÍM HUŘ! 

(Slov&n B 7. prosince r. I85i>. Sv. 8. S. 1774—17}!) 

H. B. Formule, kterými zapovídnji vojenSíi n- 
litelové noviny, jsou již den ode dne kratši — spatní 
[o znamení — již se dělá pramálo ceremonii ph la- 
krouceni kikii některého z orgánQ svobody tisku. 
Dne ^iho prosince četli jsme v Pražských vládních na- 
vinách') následujici lakonické ohláSenl: »C. k. pr*- 
sldium zemského vojenského velitelstvy 
shledalo vycházejici v Praze od pana Dra 
Mnkovidky redigované noviny »Deutscbe _ 
Zcltung* zapovéditi a od dneška tlsknullfl 
jejich na ias obleženosti zakázati. V Praze ~ 
2. prosince I860.« 

říik.'i se obyčejní, že hrob vScchny nesrovnalosiil 
vyrovná, nj-ni spuitína tedy byla brzy za Unit takij 
Deutsche Zeitung do hrobu, a tento hrob pulltÍď:J 
svobody vyrovná nepochybné vjechny rozepře mei^ 
poctivými Cechy aNómci. Tak ledy jii stoji V P«i 
•Constituttonelles Blatt luis BOhmeii- '^T 
to pánů Mausíi sám na poli, to jest nyní rep>^ 
svobody tisku v Praze) Večerní Usl proto ;:de au 
počítati nemílžcme, ic po takovýchto událaitscb JA 



■) IVkiské Noviny s 9. protlnor 





6lm m. tím tai\ 



«og 



záhnz Unie aDeulsche Zeitungu vycházeni jeho vidy 
jen na vlase vist, a poněvadž není (co se nakladatelů 
ft Vtastniků jeho týče) v rukou takových, na které 
bychom se v každém pádu spoléhati mohli, a po- 
něvadž tedy každou chvílí buJ zákaz jeho buď změnu 
tendence (ne ze strany redakce, nýbrŽ ze strany vy- 
davatelů) očekávati musíme. 

Tak ledy jíž jest tisk Časopisový v Praze skoro 

zas tlo surých koleji! pi^ívudcn jak byl před r. 1848, 

formule -na čas oble/.enoslÍ< znamená joku ad 

graecas calendas, to Již víme. Naše ministerstvo 

zdi 8« dobře viděli, že svobodný lisk nejmocnijži 

pákou jest konslitučnl svobody, sice by s tak pro- 

Hfli.v^lenou a dilslednou železnou rukou nesáhalo na 

^■HiH>pi!iy. Počet Samostatných č.isopisů v Rakousku 

^■jrekle a indlrekte od vlády ncodvislých, dal by se 

^jií nyni na prsty spočítati a den ode dne klesá jeden 

^o^inihčm do hrobu. 

^^^VKaždý se bude pamatovati, že dle ohlástrní vlád- 
ních novin brzy za sebou máji vj-jiti řád divadelní, 
zákon o národní obraná a doplňky a vysvčU.vky k zá- 
konu o tisku. Divadelni iád již vyšel, musíme ledy 
jeiitŽ před novým rokem očekávali též i ony vysvět- 
livky a dopli^ky. Jaké budou, to nám již ukazuje 
zákon divadelní : my se iiL-připravujcme míníc lepšího, 
než na podloudní zpál uvedení ccnsury (asi na len 
siWb, že na hudou mus". časopisy o nŽco dříve 
tadkláJuU úřadům než vyjdou), pak na potřebné 
povolaní k vydáváni časopisů. To se alespoň dle 
itsvu v6ci zdá býti celá no^ naděje. 

\t nyniJJU vlády není jiný, než zavésti 



ftlO 



Kutí HftTiliak: 



mlsio p«vných zákonních norem vlude jen llbovút- 
nost — smér to ab&olustický. 

Jest tedy nepochybné, že v nynřjSfch okolnostech 
ministerstvo nenajde žádných mocných prekáiek na 
cest^ k uvedeni úplně libovlády menSfm neb vétilm 
konstilučnfm rouchem Kahnlené: ale Jiná otáekA jest, 
jnk dlouho v>'drŽí tento stav vid pro budouaiosL 
Kaidý nepredpojntý vidi zřejmí před sebou, že nai« 
vládft buď upHmnŽ konstitufnfch zásad se držeti aneb 
poznenáhla do úplniho poručniclvf sousttdni vlády 
ruské padnouti mus(, ponivadS při tajném odpora 
v^ch svých narodil nebude moci časem svým Jlnák 
nežli hrozbou intervence ruské udržeti takovou IfiM- 
volnost. Af 5Í nyníjSí vláda skrze své služebné orgány 
nechá každého konslítučné smýšlejícího za radikallstu. 
£a přepjatce, za komunistu a Biih ví z» co jeítě i.t- 
hlásiti, neudusí tím přece samostatné smýllent vítsinr* 
které v Rakousku již dávno rozhodnuto Jest pro právní 
vládu, řidfcl se dle vyřknutého smýSIení snémfl a za- 
stoupených tám náradiS, Co docdf nynéj^í vláda svým 
systcmcm, jest jediné tuhé spojeni viech liberálních 
v jednu kompaktní sh-anu. a vSemi svj-mi policejními 
mezemi nezabrání přece srdeinou nechuf vSech t&ch, 
kteří poznavše v sobS jiŽ důstojnost Čiovííf, nehodWI 
se nechat Hditl Jako nevolnlcké stádo. Naše nynijŠÍ 
vtádA mdže na £as do spánku položiti vSechnu konsti- 
tuinost: na vždy ale to nemďie provésti již žádni 
moc svétská. 

A( si ale vláda se uchopf prostředků jakí-chkoli. 
af si nám zabráni direkte neb indirektc svobodný tisk 
i s ostatními svobodami konstituíními : nemá přece 
nikdy tolik moci, aby nám mohla zameziti dftlil vy- 



^^ 



tím dil, tím húM 



Ut 



vinovAní nucích národntch sil a skrze ni v budouc- 
nosti pevnou vyhlídku n« konečné vltČzslvi zásad rovno- 
právnosti i svobody. Privátní působení nemůž« 
nikdy žádná vláda zabrániti, a kdyby jen koŽdý z nás, 
klerý jtž dospěl k povidomosti potřeb naScho národu, 
který má pevntiu viili opatřiti národům slovanským 
rovnou důstojnost s ostatními svobodnými národy, 
kdyby, pravím, každý takový ve s^-tjm otwru, vo svém 
okolí pnčtrioval so o roilíreni smýšlení svého mezi 
ostatními, dojdeme brzy na ta místa, kdežto 1 ve ve- 
řejném živote nám nebudou moci tato práva ubírali. 
Čim v!ce nás tedy obmezuje ve veřejném životS vláda 
nepříznivá naŠim zásadám, tim více povinnosti má 
každý z nás v privátním živote zásady naŠe rozšiřo- 
vati a stranu naši získáním jiných rozmnožovati. Jen 
nikdy, a a( se vede sebe hůř, netratiti nndSjl v bu* 
doucnost, nikdy z mrzutosti tiad nynéjšími nehodami, 
neházeti všim a zanedbati sám povinnost svoii k bu- 
doucnosti. Poučováni lidu, otvíráni oČí jeho, přivykání 
ke čteni ald,, nenese sice hned veliké následky do 
očí bijici: ale ve skutečnosti jest to přece jen jediná 
jistá a bezpečná cesta k budoucí svobodé a rovno* 
právnosti. Pročež budiž každý, kdo již k poznání 
přišel, učitelem téch, kteři ješté v temnosti vizí a to 
nám nikdy nemůže vláda zameziti. 




48. MACHIAVELOV: PANOVNÍK. 

(Slovaii ■ n. pnaiiux t. l&Ht. S*. 3. S. imi-tGDR.> 

H. B. Nase Čcskoslovanská literatura Jest veW 
chudá, ne proto, ž« bychom mih málo knčh, bI« ptw>, 
že mezi našimi knihumi ncni náležitý v>-bor. Mustnw 
5c vyznati, že by pfi stavu nynčjsim naši litemiary 
jcšté nikdo u nás bez známosti cizích jazykQ jen pauK 
v češiini a pomoci česky psaný^'h knih ke znamtoi' i 
lějšimu vzdělám prijitÉ nemohl. Nemluvíme zdeotini'^ 
hách původních, nýbrž o knihách vfibec i přeložených ^H 
e. k;iždý, kdo zásobu našich knČh, maje při tom int- ~ 
mosti literatur cizích, přehlíží, želeti toho musí, žo m 
u mls až posud zcelu bez plánu a na zdar Bůh lilfr 
ratuni pSsiovala. Ojest tu znamenitých spliů u roť 
llčných národů, r. kterých by se národ nái vdl' 
vzdělati mohl. kdyby mu v českém jazyku po. 
byly a posud se n^naSlo těch hlav, které by je bylf 
vyhledavše přeložily ! Příčina toho jsou dUem jistu tu 
chvalitebná marnost mnohých lépe nadnnějÁich splM- 
vatelů, kteH za větši čest si pokládaji prostředni ipiiy 
piSvodné spisovati, nežil cízt výborně p?ck:i> ' 
že se potom piekladatelstvi uchopí jen spiso'. 
sledních schopnosti, kterým zas obyčejně ' 
známost cizích literatur p' 





Machlu vel] fi v rdnovnllc 



SIS 



mktc 



iítleíHé spisy k preklád.ini vybrati, dílem však také 
'to, Že u nás se posud neiitvohl Žádný spisoviitelský 
spolek, žádná spisovatelská Škola, jako to u Jiných 
národů v čilých dobách Jejjoh literatury pozorujeme, 
ctcrýžto literární spolek by dle Jistého plánu a pu- 
Tídlťu do známosti íeakého obecenstva uvádíl všeliké 
výborné spisy u Jiných národů v rozmanitých dribách 
sepsané. 

tNa myšlenky tyto přivedl mne znamenitý a v česhé 
tcraíurc posud zcela nepovédomý $pís,') kCer)'žto se- 
sal Italian Mikuláš Machiavelli ve vlašském JaK.yku 
od názvem: Panovník (Prini;ípe), Mnchiaveili (vyšlo- 
ujo se MakÍAveli), xnamLnítý slálník, žil mezi I46t> 
až 1527 a věnoval tento svůj spis Lorencovi McJičt, 
knížeti Florenlinskému. Tiskem vySel teprva po smrti 
aplsovAtele r. 1532. Jest jisté máto spisů na svétě, 
které by tuk veliký vplyv měly na osudy lidstva jako 
■tento; kýž bychom urči mohli Hel, že vplyv jeho byl 
Bobry! 

^f Spis tento, jenž přivedl jméno spisovatele svého 
k Jisté smutné a oi^klivé znamenitosti, jest poučítíni pro 
panovníka absolutního, jakými prosiredky by mohl své 
neubmczeně panováni nad lidem udržeti a rozmnožiti 
a sepsán jest s jistou ďábelskou schopnosti, kterú bez 

^-■-'Bdu na dobré a zlé, na spravedlivost n na zlosyn- 
Jenom se železnou důslednosti k dosaženi svého 
le hledí a která ani nejhanebnéJSích prostředků se 
tlil. Jen když Jimi úmysl svůj provede. Může se 
. že po 30<.) lei sloužil již tento spis Špatným a 

*} (M doh, kdy Havlii«lc pul tento ÍUiwk, vji«l >Knii«> 
Páaovidk) v J.-oJiiu pfckudu, R. iS73 vRoudiijci pfckUdb.PA- 
O V Pfu« pieklad JUDk JoMfa 2«lÍikA. 
iHkkt «rt(r tu. 33 




614 



Káni ItevUMt: 




nesvSdomilým panovnlkďm za pravidlo, podle klerého 
hledétt svou neobtnezenou vůli nnd lidstvem provo- 
zovat. Proto uznal jsem tu prospěšné nejznnmenltžjií 
místa tohoto nepHliŠ obSirného spisu zde v překladu 
vířném ve znAmost uvésti naScmu obecenstvu, aby 
poznalo všelikou hnusnost absolutní vlády a nuuíilo 
si tím více vážiti vtády právni, vlády konstitu£nl, kUri 
nám slíbena a zaručena jest. Budou tu čtcnárovč za- 
jisté slyšeti hanebná a ďábelská poučeni a ^, kteří 
znsji historii posledních tri století, činím na to po- 
zorný, aby člouce rady a poučeni, které zde dával 
Machiavclli již pi^ed 300 lety panovníkiSm absolutním, 
vzpomínali si, jak dalece kde bylo téchto rad a tobolo 
ponaučeni použito od vlády a jak dalece snad jeslí 
posud nékteré vlády jich použfvojf. 

Knižka snma rozvržena jest na 26 kapitol a jest 
psána 3 tukovou schopností, s takovou zkuSenosti, 
které jen préti jest, aby &c jí bylo k nijakému pocti- 
včjsimu ouielu použilo. 

První velmi krátká kapitola jedná o rozličných 
způsobech vlády (které déll Machiavelli jen nu repu- 
bliky a na mocnářství) a pak o rozličných cťstich. 
jimiž se k panováni přijíti m&Že. 

Kap. 2. o déiliČných panovnicích též jest velmi 
krátká, rádi se jim jen, aby žádných zmČn a novot 
nikdy neuvádéli, chtéjí-li se vždy na trůnu udritti. 

Kap. 3. nadepsaná >0 s m I Š c n ý c h mocnář- 
stvích* jedná hlavně o tom, jakými prostředky se 
má udržeti panovník novČ nabyté zemé a Jest zvláMi 
důležitá, když povážíme jak staré již ty rudy }soi 
Pro nás jest zvláiilé důležitá ta část této kapitoly, v 
které radí Mechíavelli, jukými prostředky »e udrž 



4 
4 



í 




M*ch!a vcítiv Ptinovnili. 



515 






jn& panovilni v nová nabyté zemi, jeJISto obyvatelé 
Bou jiné národnosti. První pravidlo jest, aby silm pji- 

'novnííc sfdlo své přeložil do novS dobyKi zemž; druhé 
pravidlo jest, usaditi v nov£ nabyté zemi kolonie 
svého lidti A sice na dfíleSltíjSích místech. To prý 
jest lepSi než veliká vojenská posádka. »Nebof — praví 

ÍMachiavelli — bez výloh obsadí, a panovník jen urazí 
ty, které vyhnul z jejich statků, aby uáinili místo no- 
Irým obyvalcIiSm. Těch však vŽdy jest jenom menšina. 
Tito uražen: žiji rozstřiskanú a jsou chudí, (kdyi; se 
jim totiž statky již odebrali) a proto nemohou Škodili 
panovníkovi; ostatní ale upokojí se brzy, aby se jim 
nestalo jtiko onČm, kdyby se hnuli. Znamenati slu§f, 
ře lidi buiF k pokojnosti po dobrém ukonejšiti aneb 
zničili mitsi. Nebof pro malé křivdy se mstí, pro velké 

RBe mstíti nemohou. Každá křivda se tedy musí učiniti 
tak, aby se pomsty obávati nemuselo. Velkou po&iídkou 
nic se vžlchni rozhořči, protože každý cítí ubifž uby* 
:ování a vydržování vojska.* 

Kap. 4. jedná o tom, proČ nové dobytá Dariusova 

íše po smrti Ale-tandra Velkého proti jeho následov- 

ílcfim neučinila povstání, a dokazuje, že Hšc zřízeně 

la Kp&sob turecké t. j. kde nejsou dždičně důstoj- 

IJosti. nýbrž vSichni jsou jen jako služebníci mocná- 

vi, tHce jsou k dobyli, za to ale Ifm lehčeji pak 

opjinovánl, ponévadŽ celá ř!§e, zvyklá na neobme- 

zené panováni, ani žádného rozdílu neciii pH zmSné 

panovníkň. Za to ale HSe, ve kterých veliké hodnosti 

jsou (IČdičné a kromé nejvy^Siho panovníka jeSté více 

ít poloneodvislých alespoA neobmezené jemu pod- 

laných pánů, lehce se dobývají, protože snadno jest 

ňikterého takového nespokojeného vasaia na svou 

3a* 







516 



Katd Hv/iaOt I 







stranu dostati a pomoci Jeho do íi&c vniknouli, u 
to ale Jen velmi télko jest dobyti panování v nich 
udržeti, 

Kap, 5. Jnk se má J&dnnti s místy a l(nížect\-ifnijl 
které míly před dobytím svou vlastní ústavu. Machiaf 
vcUi udává Iři prostředky, buď předné je doknncej 
zničit, buď v nich své síďlo postavit aneb koneinj 
ťistavti jim nechal, s malou daní se spokojit a vjáduj 
v nich svěřit více osobám. Při této pHleiitosti p'*vf' 
Machíavelli, za Jehoí,to Óasů byla Jtalle právŽ roidé- 
lenn n.i množství malých republik a knížectví, a kdeílo 
pnnovnl ustavičný boj mezi republikou aabsolutismcfn:. 
• KJo opanuje nějaké (republikánské) místo, kieré' 
zvyklo Jest ve svobodí Žft! a nezniií Je docela, ten 
nf jen očekává, že sám od nich zničen bude. Nebol 
v republikách jest více zóStl, více mstivosti u upo- ^ 
minka na starou svobodu nedá Jim pokoje.* ^Ě 

Kap, 6. jedná o mocnářstvich nově dobytých ^ 
zbraní a srdnatostí, a znamcnllé jcsl, co prL.vÍ zát 
Machiavelli o zakladatelích nových říši pomocí nověbo 
náboženství aneb Wibec pomocí nějakého nového sy 
stému. Machiavelli df: *V£ichni ozbrojení prorokové 
zvítězili, všichni ncozbrojení pnšli v nic a lo za při- 1 
činou vrtkavosti lidu, jenž se sice dá snadno k nf 
čemu přemluviti, ale jen s Ifži v tom souvA. Pn)to 
musí být plán tok zaveden, aby, kdyžby preslitU ví- 
řiti, moci a násilou k tomu mohli být přidrJtenl.* 

Kap. 7. Jedná o mocni^íitvich nabytých cizí po- 
moci a štěstím a neobsahuje pro nás mnoho zajinu- 
vého, ponívadž se týká Jen současných okolnosti. 

Kap. 8. O lích, klen se skrze své zloílny itall 
pinovniky. Již samo se rozumí, Že jest až úíUÍTd 



I 

I 

i 

4 



MicblaTcIlJiv pMDOvnik. 



517 



ť 



tuto kiipitolu Sfstl, mezi jinými rsdi: >Znamenej. že 
kdo se panování násilni zmocniti chce, všechny ukrut- 
nosti najednou vykonati musí, aby se na né mnoho ne- 
myslilo a mnoho o nich nemluvilo, a aby so talc téžce 
ncncstt. Dobrotlinl musf ale džUti poznenáhla jedno 
za Jruhym, aby lidé o nich ustnvičné mluvili.* 

Kup. í>. O panov&ni od lidu samého svííeném, 
Machiflvelli pruvi : Takoví panováni nedobývá se pouze 
schopnostmi neb šlSslim, nýbrž jenom šfustnou a 
chytrou šikovnosti. Přijde se k tomu bud náklonnosti 
lidu neb šlechty. Nuboí v kaidé HU jsou dvojího 
druhu snažení, totlŽ lid nev:hce panování a utiskování 
ilechty Irpét, šle:hla alo chce lid opanovat a utiskov;Lt 
Ze zápasu tohoto mohou tří víci povstali, buď libo- 
vUida, buď svoboda, b^id bezuzdá nezákonnost. Libo* 
vládu zavede buď lid neb í^lechta, podle toho, jaké 
k tomu má která strana ph£iny. Nebot když šlechta 
vidt, ie nemQSc lidu odporovat, hledí jednomu ze sebe 
udilali veliké Jméno n učiniti Jej panovníkem, aby pod 
ochranou jeho mohli lid utiskovat. Též tak i lid, když 
vidi, že ^Icchté nemůže odolat, uJčlá niíkterého vzne- 
ného panovníkem, aby chránil lid proti šlechté. 

Koh» šlechta učinila panovníkem, tomu se Jest 
ťž udržeti, než kdo od lidu učmSn jest. Nebof jsou 
okolo něho mnozí, kteří sebe za siejné považují a 
s kterými nemůže dle své vůle jednat • Jim poroučet. 
Ale kdo se stol náklonnosti lidu vladařem, stoji sám tak 
vysoko a Jest s molýml výminkiíml s.imými lidmi ob- 
klopen, kteří hoiovi jsou posloiictiíiti jej. Krumč toho 
Jest nemožno zachovati se Šlechté bez ublížení Jiným, 
ov>em nle lidu, neboí žádosti lidu jsou mnohem spru* 
vedlivéjši a slušnéjší než žádosti álechty. Tuto chce 




518 



Ktnt tUvtiC«k: 



Utiskovat: lid ale }esl již spokojen, Myí Jen aun 
uti^tén nent. Kromé lolio nemůže ponovnik před ne- 
příznivým lid«m s« uh^tll, ponévadi Jtch j«st přiUS 
mnoho: ov^m ale před šlechtou, která nen( čelnL 
Kdo s« slnl skrze lid panovníkem, musi hledét, aby 
mu lid síistal naktonČn, což snadno Jest, ponžvadž spo- 
kojen jest, jen když se neutiskuje. Kdo se ale proti 
vůli Iklu skrze šlechtu panovníkem stal. musi prede- 
v£im hledJU lid st získati, což velmi lehké jest, Jen 
když lid do ochrany vezme. A pončvadŽ lidé Jobro- 
dincoví, od nČtiož jen zlé očekávali, lim vdiín^if 
jsou : bude mu lid ještě více podroben, než kdyby si 
jej sám byl vyvolil, A( mi nikdo nenamítá sUré pK- 
slovf : že kdo t>enalid spoiehá,naptsku 
staví. To jest jen tenkrát pravda, když některý občan 
lid proti úUskům vlády neb jiných nepřátel do zbrani 
volá. Panovník ale, který umi poroučet a srdnntý jtet, 
a( jen v neŠtŽstí neupoušti a jistá lid pH něm s^ 
trvá.* t ! 

Kap. 10. učí posuzovat moc Jednolinrých 
nářství. 

Kap. ti. jedná o duchovních panovnících (papež, 
suvrénnl biskup:) a jest velmi clmtrná. 

Kap. 12. 13. O rozličných způsobech vojska a 
o kondotČHch (niúntýcl))- »Hlavní moc v^ch slátá jest 
dobré zákomilctvi a silné vojsko.^ 

Kap. 14. Kterak s« má panovník zachovati stnny 
vojska a tutu kapitolu počinů Muchidvelli takto: »?*.• 
novnik nemá na nic jiného dbáti, na nic jiného mysliti, 
ničím jiným se obírati nežli vojskem a jeho zřízením: 
nebot to jest jediná vlastní věc toho, kdo porouícti 
chcc.« •Nerozumné Jest očekávati, aby oxbrojoný po- 



í 



mS^^t 



I 




MachiavelliSv Panovník. 



SIB 



w 



Blouchftl neozbrojcného a aby neozbrojcný jist byl 

'^miizi svými ozbrojenými služebníky." "Své muíslvo 

musí panovník vžJy v porádlcu a v cvičeni držeti, kromž 

toho teto své honbou tužiti.* Že tato rada ai podnes 

(se zachovává, vidíme všichni. 

Kap. 15. Čím si lidč a zvláště panovnici chválu 

neb hanu zpÚsobí. Machíavelli praví: >Kdo by vždy 

jen morálni a dobře Jednati chtíl, musi zahynouti 

mezí takovými, kten se toho ncdr£Í. Proto musí pa- 

^btiovntlc, chcc-li se udržeti, také vždit, kdy příležitostné 

Vnico zlého učinili má, a Činiti neb nechati to, jak po- 

Hihsba ká£c.« 

H Kap. 16. ĚtSdrost a lakomství. Snad bude doRt 
Vk poznáni obsahu této kapitoly, kdyŽ uvedeme jenom 
'n^ledi^ict slova: >CJz( jmčnf rozmrhat, to nedČIá 
špatné jméno, nýbrž naopak. Jenom rozmrháni vlast- 
ního jminl ákodf.< 
^ Kap. 17. O ukrutnosU a dobrota a je-li lépe, aby 
Blldé panovníka milovali aneb se ho bílil: •Panovník 
nesmi se búii platit za ukrutného, chce-ll zachovati 
poddané v posluEnosti a v jednotí. Nebof se všeobecní 
o lidech říci může, io jsou nevděční, nestálí, podvodní, 
bázliví v nebezpečenství a Žádostiví zisku: pokavad 
jim dobře Činíš, jsou ti zcela oddáni, chtějí za tebe 
dáti krev a statek a ži%'0t obítovat, jest li jest nebezpečí 
jeSté daleko; prijdc-lj ale nebezpečenství blíže, opustí 
ti. Lidé si z toho méně dělají urazili toho, kdo dobrotlv 
Jest, než toho, koho se boji: nebof náklonnost lidu 
spočivA na vdéčnosii, která dle i^patnosti lidské pomine, 
když by pH tom vlastni zisk utrpél; ale strach p^ed 
sstem trvii vždycky." 

Kop. 18. Jak dalece panovník sliby své 




fiSO 



KudI lUvliMk: 




d ržeti musí. Tato kapilola jest nejdůležitější ze váedi 
rt zasluhuje pilného uvážení. 'Každý vi — poítná Mach»- 
aveili — jak chvatitcbnč jest. když panovník slovo svá 
diži A poctivý jest, beze všelikého ouskoku. Přece víok 
vidíme ze zkušenosti, že pravé ti pAnovnfci, kteH si z po- 
ctivosti a drženi slova pmnic nedělali a ouskokem lidi po- 
dejiti um£lí, nejvic« provedli a koiie<lné přemohli ty, kteři 
se v« vSem poctiví zachovali, Včzmež tedy, že Jest dvofl 
spůsob boje ; jeden dle z^konti n dnihý násilím — první 
jest lidský, druhý zvířecí. Často v«ik pr\-ni nepostačují 
a Riusi se drulK-ho použiti. Panovník ledy musi se 1 cu 
Člověk i co dravé zvíře chovati. Pročež musí brzy býlí 
lvem brzy liškou: neboí lev neujde síti a liška zasese 
neubrání vlkům. LiŠčmy jest ledy zapotřebí k poznáni 
osidel a Iviny k zahnáni vlků. Opatrný panovník nesmi 
tedy a ncmíiže slovo své držeti, kdyby držení jeho pnxi 
jemu samému se obrátilo, aneh když pjiciny, pro kt«fí 
slovo dul, jíž přestaly. Kdyby byli všichni lidé hodní, o^ 
stála by taio rada za mnoho. Poněvadž nle za mnoho n^ 
stojí asiovosvé lobé nedrží, nemusiSjim tedy také drželi; 
a panovníkovi nikdy nemůže chybiti záminku néjaki, pn>í 
své slovo nedrží. Avšak zapotřebí jest rozuměli tomu. 
kterak se to zabarví a musí míti iimčni ukrývati se » 
pi^etviirovatl. Lidé Jsou tak sprostní a tak závislí od ok*- 
mženi, že každý, kdo je ošiditi chce, vždy najde dosti la- 
kových, kteří mu vérl. Jediný prikhtd uvedu. Papež Ak- 
xandr VI, nic jiného neprovozoval než šizcní a na oÍc 
Jiného nemyslil a přece vždy našel lidi, ktcn se dali 
ošidit. Panovník tedy nemusí mití žádné cnosti, ale jenom 
dělati se, jakoby je měl. Osmělujl se říci, že jest vdmi 
škodlivé býti vždy poctivým: ale zdáli se pobožným, 
věrným, lidským, bohabojným a poctivým jest viiy 



I 



4 



4 




MMhUmllúv Fonovrak. 



631 



jiiteSné. Panovník a zvIAžtČ nový panovník nesmí se 
t/Ay Hditi lile toho, co jlni lidé za, dubré uznávají: 
on musí iasto, aby se U(lri>.el, vimost, poctivost, lásku 
k bližnímu a náboženství zanedbali. Musi tcJy míli srdce 
schopné stavétj se t.ik, jak toho právč vitr a mčnivč 
okolnosti iÉáiJajI a nesmí sice rovnou cestu vždy opu- 
stiti, když k tomu pHležitosI je, ovšem ale na křivou 
cesiu vždy so dáli, když toho jej^I zapotřebí. Každý 
panovník se tedy musí varovati, aby nikdy nevyšlo 
z úst Jeho slovo, které by nebylo napliiéno nóstedujícími 
cnostmi : citlivosti, \ črnosti, lidskosti, poctivosti, nábož- 
nosti. Nejpotřebnější ale jest zdáti su pubožnym. Neboť 
lidé soudí v celku více dle učt nežli dle citu. Očí má 
každý otevřené: málo jich itle má schopný cil. Kajídý 
vidi, co se býti zdi^ž: málo jich ale pozoruje, jaký jsi 
skutečné a tito se jeité zřídku opováží opírali se proll 
mfnénf sprostého lidu, kierému vŽdy lesk veliké dů- 
stojností zaslepuje oči až k podiven!. Při jednáni lidi a 
zvláété panovníkíj, kteří žádný soud nad sebou nemají, 
hledí s« vidy Jenom nu ú£«l. Aí tedy jenom panovník 
iivot »vój a moc si pojistí ; prostředky k tomu budou 
se vždy považovat za čestné a každý Je pochválí, nebot 
obyčejný lid hledí v^ídy jen na zevnějšek a drži s tím, 
kdo vyhraje. Celý svét jest naplněn luzou a téch né- 
kohk moudrých pnjde jen ke slovu, když oněm, ne- 
majícím v sobč žádné síly, schiízf podpora. Mnohý 
panovník naíí doby, jehož jest nejlépe nejmenovat, 
(zdá so však, že myslil Ferdinanda Airagonského), ne- 
mluví o ničem než o pokoji a o vémosli, a byl by 
přec byl pKSel o svou moc a důstojnost, kdyby se 
dle ieii svých byl zuchoval.^ 

Z léto ofiklivé kapitoly, kterou jsme skoro celou 




itt 



K*r«l Hntiíok: 



přeložili, pozná íStenáí nejlépe, jak nebezp«<Sný jest 
zemi ft náro^Ui neobmezený panovník, který se dl« 
této rudy Muclilavelské Hd( it vidíme skutečné z 
storie, Že na^l dosii poslušných úředníků!! Prou 
také jtíst tuk výborná pruvá ústavní vtid«, kde 
mocnář bez odpovědného ministra a tento z«8 bex 
vůle snému a národu nic důležitého učiniti netndie. 
a při které vSechny tyto zlopovéstné rady raomé jsou. 

Kap. 19. Opovrženi a nenávisti má se vystHhAli 
(panovník). Tu rádi Machiavelli, aby panovnici Jmíni 
11 žen poddaných se nedotýkali. >Pokavad se nedo- 
tkneme — praví — jmční a cti poddaných, jsou zilchn 
a jenom se ctižádostí nékoUka jest co bojovati, kteri 
sfl mohou vŠclíký-m způsobem na uzdé držeti. Do 
opovržen! padne panovník, který se považuje za vrtka- 
vého, lehkomyslného, zženštilého, málomyslnóho a n*- 
rozhodného; toho se musí jako úskalí varovati pi- 
novnik a snažiti se, aby ve svém jednáni ukazovil 
jistou velikost, srdnatost, vážnost a sílu. Ve všelikém 
Jedniinf s poddanými musi o sobS hledět VEbuditi my- 
šlénku, že jeho rozhodnuti jsou neodvolatelná a vu- ' 
kové vážnosti se držeti, aby se nikdo neopovážil pod- 
vádétí jej.* ^Ě 

•Nejsilnější moc proti spiknutí — praví Machi**^ 
velli — jest varovati se vSeobecné nenávisti a opo- 
vržení lidu.< Dále radí: aby panovník všeliké nt^- 
jemné vécl od jiných provésti nechal a jen miloeli 
sobS siím zanechal.* »Znamenati sluSí, že se nenivlM 
tak dobrými skutky vzbuditi může jako zlými. Pa- 
novník tedy, jenž ?e na trůnu udržeti chce, nesní 
často, jak již podotknuto, dobře Jednat; ncbof kdyl 
včtéina jeho lidu neb vojska aneb Šlechta, kterýell 




UuhUvellilv pMKlTluk. 



St3 



potřebuje k Udrženi svému, zkaženi Jsou, musi se H- 
áití dle jejich smyslu aneb upokojiti je, k £emu se 

I£a£to poctivost nehodí.' 
Kap. 20. (jedná o pevnostech atd.) >Když pa* 
novnfk novou zem nabude, která se s jeho staiýmí 
zcmémi spojiti m&, zapotřebí jest tuto provinci od- 
zbrojiti, s výminkami jen těch, kteří se při dobývání 
na jeho stranu dali. A také ty jest rádno £,ísem svým 
a pH dobré pHiežtiosIl oslabili a tak si to zaříditi, 

Íaby všichni vojáci byli jen ze sutrých zemi.* 
Kap. 21. Jak se má panovník zachovati, aby si 
zjednal velkou slAvu. Hlavni smysl celé té kap. jest 
asi, aby panovník néjakýml neobyčejnými skutky 
o kterých se hodné mluvi, obracel na se pozornost, 
aby nezůstával nikdy neutr&Jním, ku konci nle nachází 
se skutečné prevýhomá lada: >0n musí poddané své 
povzbuzov<il, aby se jak náleží ve svých živnostech 
přičinili bu(f si to v obchodu, v orbě nebo v jiném 
řemesle: aby se nemuseli obávat, že neužiji ovoce 
své přičinil vosii, aby nezanedbávali usedlostí své 
z bázné, že o né přijdou, aby nenechali obchbdú pro 
^veliké daně. Musí ukazovati vážnost a náklonnost 
Bk znamenitým schopnostem* atd. Zde vidime, že naši 
"nynějSí páni ministři, kteří jistě tento sprš Machlavellův 
dobře zniyi, velmi Spatní si pamatovali tuto dobrou 
rodu stranu jistoty obchodů atd.: zajisté u nás nyní 
pro nesmírnou nejistotu peněžitých záležitostí vSechny 
skoro obchody hynouti musi! 

Kap. 22. O mrnistřfch, Machiavelli dělí zde duchy 
lidská na tři druhy: První, jenž všemu sám od sebe 
rozumí, druhý, jenž roiuml, když mu jiní věc vysvélU 
třetí, když nerozumí nic um sám od sebe ani po- 




634 



Ku«l IUrtif«k: 



moci jiných. Pnnovnik mň alespoň náleJietl Jle rozumu 
svého do druhfi této třídy, aby totiž mohl posoudili 
jttsUi jeho sltižebflicl a minislH dobře vládnou a Jeho 
nešidí. 

Kap. 23. Pochlcbniků &e varuj! Tuto djivá M. 
velmi ch>trou radu panovníkAm : *Nent( jiného pro- 
středku proti pochlebenství, nežtt ukázati, že se nAni 
pravda říci může bez urážky: kdyby ti ale zas kuždý 
pravdu říci smil, bylo by to proti slušné ucti. Chytrý 
panovník musi se tedy jiné cesty uchopiti; b( si vy- 
bčle rozumné lidi a dovolí jim pravdu mluvit, ale Jen 
n v£cech, na které se jich zeptá : musí se jich ale tu 
vkahno ptáti, jejich mlnéni vysly^i a pak se sim 
n« něčem ustanovili. S těmito rádci mus( ale tak u- 
cházet, aby každý védčl, že jest lim váž«néj&, £iiR 
upřimnéji mluví. Kromě těch ale na žádného nic dřji 
nesmí. Jest ostatně jistá věc, že panovník ncmai'd 
žiidiiý rozum, také nemůže př^mout dobrou niil. 
vyjmotic ten náhodný pád, kdyby jim samotn)'Oi 
vládnul zcelu nějaký rozumný muž.« 

Kap. 24. judná o tom, kterak panovnici v luJii 
piiŠh o vládu svou. 

Kap. 25. Jak mnoho vpl>-vu má Štěstí (nůhoda) lU 
o^iUdy lid>ikč a kicrak se proti tomu jednati můíe. 
Machluvelli vychází zde od té zásady, že obyji^ní 
asi polovička osudu člověka záleží od vlastního jeho 
pHčinění, druhá polovička od nuhody. 

Kap. 2fi. s nadpisem: Provoláni strany osva- 
bozent Itatie od panování cizinců, ukazuje 
nejen veliké scliopnosti Machíavellovy v řeČnictvl, nýbrž 
také velikou ziit jeho proli ctztncilcn a lásku k vUili 
své Itálii. 



i 





MaehlavellSv Ponovnllc- 



bii 



Takový tedy jest obsah spisku nevelikého, který 
však po 300 let jiŽ znumcnitého hluku způsobil ve 
svStí. O pravém účeli, ktcr>' m6l spisovatel, panuji až 
posud mnohé hádky a platí až posud rozličná mínční. 
Někteří myslí, ie Machiavolli co horlivý republikán a 
nepHtel v^ch panovnikfi nesepsnl svého •Panovníka* 
00 radu, dle které by se Mdili mél, nýbrž jen co popis 
způsobů, dle kterých se panovníci obyctjní řídí, aby 
tak uvedl monarchickou vládu do ošklivosti. Jiní Kase 
myslí, ie jen z Usky k Itálii a z nenávisti k cizincům 
sepsal svďj spis Mechiavctli. vida na této ceí^tČ Jedinou 
možnost, aby se IlaUe rozdrobená na množst\*í malých 
republik a knížectví spojila cdá a tudy teprva se od 
panování cizinciS vysvoboditi mohla. Poněvadž tedy 
myslil, Že nejinak neŽIi skrze silnou absolutní vládu 
moino Jest toto spojení celé Italle provésti, že sepsal 
pro nndéjného pána z rodiny znamenité Medici tuto 
svou radu. Jiní dokonce myslí, že Machiavcllí Jen 
pouze z pochlebenství k dotčenému knížeti z rodu 
Medici tento spis sepsal, aby pak skrze toho doSel 
k vysokým di^stojnostem a tohoto posledního náhledu 
zdáli se býti t krnjané Machiavellovi, Rorentinsti, kteH 
osvobodivše se éfastnou revoluci a z«raziv§e zusc na 
£bs svobodnou republiku, Machiavella na vzdor váemu 
usilování a při váech jeho nesmírných schopnostech 
a zkušenostech přece do žádného úřadu v nové re- 
publice pnjmouti nechtSli. ničíce jej v oSklivosti co 
známého spisovatele této knihy. 




49. KURANDA A CKSKY STAVOVSKY 
VÝHOR. 

iSlQVMi t 14. profluico r. I8S0. Sv. 4. 5. |i!3.S-lS4l.) 



V zpráví, kterou (lne 12. listopadu r. 18&0 pcdínl 
Fr, Palacký (ri2 dil il. S. 864) umskfmu vybonj o stjťi 
prncech Jaho liisioríogr&f království českého, poxnamcnjl, í« 
vzhledem na (vč vcfejn^ pfisobcní v r. 1848 a IS-tD b"dc 
Dijiny ittkě, dosud nímecky jím sumým psaní, na Jiie 
psáti jen česky a ne nímecky a it prcklud do nfmčiny ii 
porJKOVfttl c. k. ^ulftim radou a spUovaielťin ťCtkým Jpwftn 
Wensieem (1807—1876). Palackého sdílení potkalo se r u- 
sení zemského výboiu s odporem I bylo na PaUckím iiiioa 
.výnosem zemského výboru z< dne 30. prosince r. ItVi, 
■aby své dílo v dosav&dní formi sptsoral. Spor skon&l k 
lim zpCsobcm, íc Palacký vynechal předmluvu k nímcclt^ 
svaíku díjin, kde jeho úmysl byl ohlášen, a íe čsský uxt 
Díjin vycházel současní s textem nímeckjím, úplní »•- 
hlasným, tak It na venek nebylo palmo, Í« text rtíraetkf 
Jest p^cklnd. Palacký sví dějiny od té doby psal česky, ní- 
mccký jich překlad pak pfohhlel a opravoval. Uvwknt luU- 
losti týká se tento llavlííkíiv Článek. 

H. B. Ost-Dcutsche Post') má v posledním svím 
Sfsle dopis z Prahy od nijakého až posud v ni nO' 
obyčejného dopisovatele (alespoň znamení joho jesl 

>} Časopi* >0«ldculsche VmU takÁO t. 184(1 ve Vidní Ipk 
Kuranda (vic dil II. S. £I,X diuUvid lakladatel nÍBMho-btanW 
iurnalisUk^r vidtňiké. 



4 





KufaadJí a Utký suvovskjí výbor. 



SS7 



Ec«U nové), klerýžto dopis ZASluhuJe v úplné mire, 
abychom pozornost našinců naň obrátili. Sloužiť za- 
jisté k úplnému přcsvéJčcní, že jistá strana a řekneme 
zrovna bez obalu jisti Nčmci, nezhojitelní jsou vc své 
slepé záSti proti Slovanílm s že jim žádný itni nej- 
ipatnčjsf prosli-cdck, žádná lež dosti splnuvú není, 
když Jim jenom poslouží k tomu, aby nám uškoditi 
neb nčklorého z našinců hyzditi mohli. Dopis tento 
jedná o posledním dílu dějepííiu p. Pabckého a obsa- 
huje doslovné následující véci: >Mezi dějepiscem Pa- 
lackým a nařim (rozuméj: Českým) stavovským vý- 
borem povstala nedávno rozepře, o které udali nelze, 
kterak ae skončí. Kdežto Palacký předešlé d(ty svého 
dějepisu v némecké řeČi sepsal, a po némeckém vy- 
dání teprva Český překlad vydal, sestavil nejnovéjšl 
dil v ČeStlné a způsobil jen skrze třetí osobu, prof. 
Wcnziga, překlad niSmecký. Český originál předložil 
stavům, kteří převzati vydání jeho dčjepisu na úlraty 
domcslikalnlho fondu a odvolal so při (om jednoduíe 
na nCmecký překlad prof. W^ciiziga.* Nyní vypravi^jo 
p. dopisovatel, že se prý ve stavovském \'ýboru ozvali 
nespokojení hlasové, dílem proto, že p. Palacký proti 
^dosavadnímu zvj-ku podal český origirml místo nime- 
táho, dílem pro to, že si p. Palacký ani tu práci 
nevzal, aby sám svíij spis do némčiny přeložil, dílem 
pro to, že prý překlad prof. Wenzijja jest nad míru 
špatný »až vlasy vzhůru stávají*, jak praví p. dopi- 
sovatel. Až posud prý 30 stavovský výbor na ničem 
neustavil, a doISÍ jednání o tom odloženo jest. Nyní 
píše dále: "Néjaký jistý důvod, kterým by pan Palacký 
nucen býti mohl nčmecký originál předložiti, nena- 
chází ae nikde v úmluva mezi ním a stavy, kterou 




a28 



Vvtí HitTlíM: 







mu asi před 20 lety sepsání Českého dějepisu proii 
ustanovenému ročnímu pintu odevzdáno bylo.*} Po- 
nSvndž tenkrát jeSti hádka Jnzyková nevypukla (!!{ 
a. v tomto ohledu Žito se Je$tÍ v dobách ncvinnc 
(rozuměj němectví). nemyslilo se ani na to, aby strany 
jazyhu nžco ustanoveno bylo. ve kterim džjcpis sepsán 
býti má. Okolnost, Že PalAcký první díly německy, 
sepsal a Je stavfim předtoiííl. jest zřejmý dŮkaz, š«^ 
nímčinft jakožto prostředek pro vyŠši du^ 
šcvni vzdSlanost v Čechách jíž sama s«bo 
rozuměla.* Dopisovatel tedy m>'sti, >£e stavovský vj 
bor právo má nutiti p, palackého k předloženi nČmft-l 
ckého originálu k vydáni od Českých stavů, naČei by' 
pak p. Palackému jen svobodno bylo, Český prekbJ 
neb přepracováni na vlastni útraty vydati. Kdy- 
bychom prý se ale postavili na stanoviště rovno- 
právnosLl. utvořené roku 1849 a připsali ji právo na- 
zpSt působiti na límluvu mezi p. Pal. a Českýo 
stavy, vyplývala by z toho pro nSho jen povinr 
dvA originály, německý a český předložiti. Jiná otáiki! 
by ale byla, jestli by stavové útraty obou vydáni fu 
sebe vzíti povinni byli, což prý jest velmi pochyb«. 
Tolik ale jest na každý píd jisto, že se stavové s p&u* i 
hým německým překladem spokojili nemusí. Výnos-^^ 
nČjší v peněžitém ohledu pro p. Pala-" 
ckého to ovŠcmjcst, nechati fieskýipis 
od stavfi vydati a německý sám sobí po- 
držeti. -Me roxumí se, že peněžitý zisk p> 
Palackého zde nemůže rozhodovati.* 



p na- I 
inostH 



■) Dne 7. bFeuiB r. 1831 uiinwU te stavové na mM !«■ 
sktm^ ie uklíidBji Fr. falsckénu tepatni cetjrch dijiu ínkých • m 
prád tu, i« ■« mu t>uil« áiráti jako tiiMioirif a ůtralj nimi lOuOiL 





Kunoda ■ í«*t# Rlavovaký výbor, 



a-ifí 



ZvtňStž tato poslední slova ultazuji nám nejpBk- 
l&Jt nevČdomou slepou zkU níjukého Nžmilkn, který 
svou národni RiSf provozuje se ztivizBnýina oj^ma. 
fKftřdy chlapec Již skoro o tom vf. že onen nový český 
lil dčjepisu p. Palackého již dávno vyšel (nákladem 
Tcmpskóho a pomoci MatSce) a se zdarma rozdává 
idilm nft5i Matice, ano co jeSlé nejzábavnŽjfif jest, že 
v samé Osi-Dcutsche-Post nedávno se do p. Paln- 
ckého dali pro jeho předmluvu k tomuto českému dílu 
nynf vyiýkaji zase p. Palackému Jakoby tento český, 
již od Jiného vydaný díl byl předložil slavům k vy- 
dáni, aby sobi nčmccký překlad jakožto výnos- 
IlléjSí sám ponechati mohl. Pravý slav vid jest ale 
len, že p. Palacký odevzdal již po vydáni svého čc- 
Bkého originálu stavovskému výboru německý překlad 
k vydáni skrze výbor. Ubohý p. dopisovatel jest svým 
némectvfm a čechoírouLstvím lak zaslepen a myslí, 
,íe snad by Palackého český déjepís néjakého dobro- 
Jince potřeboval, aby jej vydal na svQj náklad!! a 
Eije tedy jeSlé s« svou nfimeckou fantasii v blažených 
lobách asi před 30 lely, kde již jistí dobrodinci my- 
|[UI, ie míše stará ČeStina od nich doražená jen 
chlívech a na pastvách se jeStí nžjaký čas potá- 
^ceti bude. Z.-ítim jsme ule po len čas lak statečnč 
k z mrtvých vstání zvonili, že Jii opčt sedí ta n«^ 
milá matcrtina v uníform& u nejv>-Š^ích soudď a na 

■ikathedrách nejvyšších škol a nehodláme popustili, hž 
be zas všude lam vrátí, odkud ji xrádnS vytlačili, Již 
dávno pominuly ty časy, kde by dobrý český spis 
žebrati musel o vydáni, a ubezpečujeme p, dopísovstelc, 
I že by vydáni českého dějepisu Palackého jmenovité 
^ka dlouhý Čas zaopatřiti mohlo nikolik literárních ná- 
^^denníkiS, kteří v Lipsku hlady umírají. 

lUdlúk: PMlIlck* apisj 111. 34 




A90 



Karel HvvlRtk: 



Co se při této vicl nsSeho slnvovstcého výboru' 
týče, véřfme ovSem, ie to, co tát onen ilopisovatet 
o ním prnvf, pravda jest. Vídyf JeSli víme z nejno- 
vijilcb £asd o tom, s jakou ochotou se pniiňoval tento 
výbor, aby p. Pinkasu') a Trojana,*) kieH byli 
zastupitelé čtvrtého stavu, vytlačili z výboru a dostali 
místo nich opět dva stejně smýšlejíc), jakou jsou ny- 
nijšl vyvolenci městské rady p. Walther a Worovka, 
oba Němci. Nynéjéi stavovský výbor (aby každý o tom 
vědíl, kdo vlastně jest nyní zastupitelem České zemé) 
jest sestaven zpřednosty nyni hraběte Mlírovského, 
presidenta nejvy$Íího zemského soudu, osmi osob, 
totií dva zastupitelé stavu kněžského (prelatskčho) 
nyni : Scholasticus Rauch a pan velmistr Hdu kHžov- 
níckého Beer, oba Němci; dva zastupitelé stavu pan- 
ského: nyni jen hr. Albert Nostlz (Němec), druhý, 
kníže Auersperg Wlašimský vystoupil a místo jeb 
nenf obsazeno; dva zastupitelé stavu r>-tíř8kého nyní 
pp. Bergenthal a Bohu$; dva zastupitelově stavu 
městského a nyní vlastné celé ostatní země, Walther 
a Worovka, obaNémcI. Tojestiak zvaný uzi^i výbor, 
který vlastně celou správu zemských záležitosti vede 
až do svolání českého sněmu (ad calendas graecas). 

V celém výboru není nyní nnl jeden odhodlaný 
oMi&jce Čecha a Jenom o t^ech (totii předseda a páni 
rytí?. Bergenthal a Bohu&) může se Hcí, že jsou ůptně 
nestranní. Tento výbor tedy zastupuje záležitosti země 
naií, ve které Jsme my veliká věiilna. 

Že by teprva od r. 1848 'Utvořena byla rovno- 



1 

til 



•) VU da IL S. 984. 
*) Vta díl IL S. 9S«. 



Kunuida ■ ietkf suvovslcý vj^bor. 



&ai 



^^ne 




rávnost* to sice může mluviti takový dopisovatel 
do Kursndovy Ost-Dcutsche Post, jakého tuto před 
rukama máme: ale zemský výbor královstvi če- 
ského, v jehožto od Ferdinanda II. vydaném zřízeni 
rovnoprávnost již pojištěna byla, zemský výbor, který 
SI býti obhájcem přirozeným tohoto naSeho zřízení, 
nemůže ovšem tak mysliti, nechcc-li tupiti sebe sám. 
Dost smutno, že mohly býti časy, ve kterých zemský 
výbor království Českého, od svého ustano- 
veného dějepisce žádal jen německy sepsaný dějepis 
ylasti, dost smutné, že od počátku vydáváni tohoto 
:ia až do nejnovéjSich dob na útra^ celé země naái 

lázel dějepis jen pro Němce: ale tohof bohdá! ne- 
bude, aby se zemský výbor český ještě nyní odvážil 
hrdlovati se s dějepiscem, že druhou polovici dějepisu 
spisuje a vydává napřed česky, kdežto nikomu z nich 
nenapiidlo žádati od něho neb svoliti jen k tomu, aby 
vycházel dějepis jeho laké po Česku! Tak smutno to 
9 námi ještě přece nestojí, abychom takovou urážku 
snášeti museli. Ovšem že jisti vysokorodf pánové, kteří 
r. 1848 každijho přfvélivé na ulici chytali, ruce tiskli 
atd., znamenitě se jiŽ vyzdravili ze svého bohutýrského 
strachu a že se do nich poznenáhla zase počíná na- 
zpět vraceti všechno to. co vymeteno jest r. 1848; 

miížeme jim píec« proto velmi chladnokrevně 
ivatl: 

>Víechno mA svSj jac 

A co Jume my Icdoou býttíi 

Budem pHe« xa>.< 

Nezdá se tedy moudré chystati si ze lva podešve, 
pokud lev je^lě po lese ohodí. Okamžitý terrorismus 
I se, že příliš zaslepil jistým nenapravitelným kastám 



532 



Kml M«vUi«k: 



rozum, sice by přece nahlíželi, že rakouská vláda v čas 
potřeby snadněji se obejde bez >stavů< nežli bez Slo- 
vanů, jakož se to r. 1848 nejlépe ukázaJo a že tedy 
na každý zpfisob tím budoucnost Slovanů na >solid- 
nčjších* základech leží nežil budoucnost 'Stavov- 
ská*. Rozdíl to znamenitý: stavové potřebuji 
rakouskou vládu, ale na druhé straně musí se 
říci naopak, že rakouská vláda potřebuje 
Slovany. Přijde čas a hodina, kdy zase tato stará 
pravda lépe poleze do hlavy, až totiž zavěje zase ně- 
jaký velký vítr od západu. 

To jsou tedy iy příčiny, pro které navzdor tomu, 
co se nyní s námi děje, přece tak chladnokrevné a 
důvěrně hledíme do budoucnosti. 



^ 



50. POTURČENEC HORŠÍ NEŽ TUREK 
aneb klubíčko Ariadnino vedoucí po tma- 



ých katrtkombách Vídenského Denník a. 
(Stovui t U. prOBÍno« t. ISBO. Sr. O. S. I89»- IS90.> 



I 

^H M. B. Aby se mohli čtenářové naši o sválcfch 
• trochu zasmát (k zlosti zajisté již ani tyto věci nejsou), 
přivazujeme tuto k lutošnim jesličkám jednoho dopi- 
sovatele Vid, Den. ze Slovenska. Jest to ten skvostný 
cictfmplář, jenž t&m dopisuje pod znamením mathemati- 
ckého koHnku, a proti kterému již dr(vc jeden náš do- 
pisovatel vystoupil, jenom že jsme tenkráte, nemajíce 
zd6 v tiskárně ono znitminko, latinským V jej pozname- 
nali. Doufáme, ie nám vážené čtenářstvo naše učiní tu 
radost, aby si s pozornosti přečilo dopis onoho hrdiny, 
klerý umislán jest po zákazu Slovana na Slovensku 
v č. 130. Vid. Den a kletý tuto celý doslovnč klademe. 
2:n[ takto: 



k 



•Ze Slovenska, Zapoviď >SlQVflTu< na Slovensku po- 
^!ujeine my Stovitci za niilnou potřebu nyníjíka a wi dfi- 
sledný účinek politického sysicmu nnší vlády. ŽáJný mho 
tajiti nemúie, ie zvUítS v piMlednícti úsicFi >Slúviin> nejiniik 
sobe počínal nei jako známí radikální iasopity před říjnem 
I8-i:ítým ve Vídnia maJánké a ><l(n-áckč« tiovitiy, před vy- 
puknutím majorského odboje. KctfelM nim an! 2i'sii m«zl 
ky; nebot ^cvní prohlašuje >Slovan< ncmoínost siitniho 




534 



Kafcl H*vtn!*k: 



byli' Rakouska, kuMi hnutí vUdy co r«akcl, muí&m o udr* 
lení moenáhtví usloužilým se posmiVi. Zjevné a neF«oc1irí 
revolitcionáTe poukaiuje na cestu propasti. DAkai to, kam 
v«dc vrhnuti se v náruč tásadám boncím, Havličtcori tejU 
nic nelibí; kaidý, kdo n£jakí miici potťvá — zdi se mu 
býti nepíitelcTn slobody, odpůrcem Slovanstva, sridcera pria- 1 
dpu liberálního. On vMy hlásá, ie chc« a Esstává pnvdu. 
jakoby mitno ního nastiralo jIS praiádni pravdy, nijakfho 
práva a >Slovan« jakoby novým mil so státi zákon«m stoleli 
devatcnáctího ! — I uv(íil by snad ní-ktcrý duchem slabý, 
ie povítal apoitol nový no české piídě, kdyby náhledy 
■ Slovana* nebyly titk jeJnostmnné, jeho výrazy mnohdy lak 
sprosté a cynické, jeho kríllka co ptsek mělká a nade vše 
to, kdyby ncprovival viecky posud vySlé svaiky £asoplw 
tohoto duch nadutosti a opravdové despotické litravolnesil 
[^i tom všem lichotí to p. Havlíčkovi, íe se opírá vUda 
xásndám jeho klamným, k jakým se i Maeziní i Ledru-Rollin 
i Kosuth i vflohni despotové noví pHinávali a posud pči- 
tnávnjí; — vidí v tom p, H. muScJníctvi, kdyí jej tcnoa 
z města do mtsia, by nepustilo símS jeho p^dy v lidu, 
k vi^iii vidy dokonalosti duchem íagu p. Havlíčkovi protivným 
pokračujícím. Ihned se odvolává na onen vék Žití Kristova, u 
dobu prvního křcstanství, tak Jakoby jeho výroky arovnávaly 
se fi pravdou Kristovou, s pravdou apo&tolakou. I víiie 
p. llavlíČkii, £e jest pravda starší ncit Vy a Vose brojen: 
toliko podkopávání její! '/.a časO oni:ch. kdyi k^ttonsiri 
do iivota bylo uvádéno, moítié ano pnrOEené bylo proná- 
sledování uiitelú božských — lak jako za naiich Sasfl fh- 
rozené jest proti vensivi proti Taleíným pron>k&m a klamným 
hlosatelíim pravdy. Nebo( vySlnouc se čloréčenstvo }«denkráu 
na diihu osvfty a pravJy kTťifanské, pokračujt a vyvh)u)t 
u v duchu tom i ncmoíno lody, aby v nynJU^< dob( stilo 
se protivníkem pravdy a její ias'avatclQ. jtourati nesmíme 
na ducliu křesfanstva — a všechny Špamprnády, Jakých Jii 
►Slovan* nn sviSt pHvedl nebudou v sUvi, zdravou myil ná- 
rodu čcíkoslor inckého opiti a silu národní jeho zniítti. — 
Co se nás týče, nezapovidali bychom Slovana, ponévadl H j 
sám poiáií. Kaidý vyálý svauk zabije pfcdcSlý. Co národu 



PoturSmce horii nci Turak. 



686 



prakticky prospívá, to u nfiio nenalecá obliby a Jestli m 
p. H. vidy vychloubá, U &t jeho >Slovan« hojné odebírá a £ta 
mSíc být iijiŠtín, ín nepůsobí ani ta, mák, leda íx v ne> 
lospílčm politickém roi^umu tu onde rozeseje nespokojenost 
& lehkováŽnoirt ; tJík jako kniJii komedie ^'ice lidí piNvabí, 

eili kalda jinii váŽnú a lichá demonstrace obČnnskň. 

My Slovád máme váiníjší úlohu neíli hašteřit r«