Skip to main content

Full text of "Království české"

See other formats 


This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 
to make the worlďs books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. 

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the 
publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 

We also ask that you: 

+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 



at |http : //books . google . com/ 



4 



T 







i 



Boughtwiththeincomeof 

THEKELLERFUND 



Bequeathed in Memory of 

JasperNewton Keller 

Betty Scott Henshaw Keller 

Marian MandellKeller 

Ralph Henshaw Keller 

CarlTilden Keller 




•*i 



'^»i? 



*s.. 






f^'^V' 




..5,-f 





f 



0,1. 



y '- 



/" 




KRÁLOVSTVÍ České 

1. 

STŘEDNÍ ČECHY 



ZA REDAKCE Dra J. V. PRÁSKA NAPSALI: 

FRANTIŠEK BROD, ANTONÍN CTIBOR, ADOLF HEYDUK, 

LUDVÍK KOPÁČEK. FR. MELICHAR, ANT. MOHL, 

Dr. VINCENC OEHM, Dr. J. V. PRÁŠEK, 

ANT. TRÝB, OTOKAR ZACHAR. 




1907. 

NAKLADATELSTVÍ PAVLA KÓRBRA V PRAZE. 

VEŠKERÁ PRÁVA VYHRAZENA. 



5i::-y "^b^O. ^1 ( .j 



i/ 



HARVARD 

lUNIVERSITY] 

LIBf>^RY 

NOV r 1966 







Vlasti ! Vlasti ! Země reků, země bohatýrů, země Žižkova, 
země Prokopů ; země otců nadšením vyrostších a žel, svárem 
povalených, země posvátnx^h zjevů, země netušených ta- 
jemných sil a stále klíčící vůle, země slávy a síly ! Myslím-li 
na Tebe, vyrůstá v duši slunce života a záře, až nebe se 
náhle zakalí a déšt, lijavec slz krvavých zalije oči. 

Země mučenníků, země svatých ostatků reků za svobodu 
padlých, země, z jejíž prsti kdekoli nabrané a kdekoli v hrsti 
smáčknuté prýští se purpur srdcí nadšených a odhodlaných, 
násilně ubitých; země světců, země svatá! Kdo by nejásal 
při pohledu na Tebe, kdo nejásal by nad tvou krásou a vzne- 
šeností, kdo neplakal by nad tvým úpadkem, tv\^m pokořením 
a tvým povržením? 

Jaké to požehnané nivy a hvozdy, jaká velebná krása 
lesnatých skvostně safírových vrchů a usměvavých údolí! 
Vznešený je stolec tvůj královsk}^ na němž trůníš! Kolem 



- 2 - 

tebe stráž tvá odvěká : hora hoře ruce podává a pralesů věnec 
tě skrývá před závistivými zraky odvěkých nepřátel. 

• Zelená říza, utkaná z paprsků smaragdů sluncem pro- 
zářených, zdobí tvé stepilé tělo, pás domorodné zlaté Vltavy 
ovíjí nádherně tvé plné boky a drobné reky, jež k ní družně 
míří, jsou tvými náramky; jezera, plesa a rybníky jsou nád- 
herné akvamariny, jimiž zdobíš svou lahodně květovanou řízu! 

Oddýcháš-Ii, kloní stoleté kmen}^ nízko své hlavy před 
velebou tvou a bohaté štěpnice a sady zasypávají klín tvůj 
libovonným květem. 

Za noci luna jako obrovskv'^ diamant ve hvozdnatou kadeř 
tvou se vetkává a drobné hvězdy třepotně oči své bystří, ab}^ 
tě uviděly sníti sny jasné budoucnosti! A když procitneš, 
smějí se v slunci tvé nivy a háje a radují se ze zpě\ai ptactva 
a plaché srny udiveně pohlížejí z pokraje houštin na skvostně 
operlený zelen}^ háv tvůj, než zlatým jej zaměníš! 

Vše hledí na tebe s údivem! Tu rozbořená pradávná 
obydlí reků a bohatýrů, jejichž zříceniny trhlinami svými z hlu- 
boká vzdychají, v nichž za noci bouře naříká a kvílí a při 
luně semo tamo nepokojně černé stíny pobíhají; avšak z te- 
saných kamenů dávných obydlí těch, zbudoval si na blízku 
chudas skrovný útulek svůj, kolem něhož vzdělává namáhavě 
píd krví zmrvené půdy pro sebe a otužilé, jaré své potomky, 
již však, žel bohu, krev svou z přinucení vylévají v bojích, 
ne za své blaho, ale za blaho cizí, často za blaho svých 
úhlavních nepřátel a škůdců! Tam blízko řek a zřídel tvých 
rozložila se města a sídla boháčů, v nichž práce ruch a mra- 
venčí píle neustává, ba ve dne v noci roste. Tu život prchá 
v kvapu a chvatu, aby, až ubude sil, nahrazeny byly z úspor, 
na nichž často lpí mnohá slza těch, již pomáhali je hromaditi! 
A tam přitulila se k oběma stranám krásného pásu Vltavina, 



- 3 - 

zrovna k srdci, město měst, kněžna měst ostatních, sto- 
věžatá Praha, to srdce země, jež bije v každém zvlášť a ve 
všech najednou, kdo na ni mysh', Praha, ta klenotnice duchů, 
Praha, kypící myšlenkami, nadšením práce, životem života! 
Praha, již ondy oloupili a utratili, jíž zabili její obránce a strážce 
tam, kde týnské věže štíhlýma rukama do nebe ukazují; 
Praha, dlouho spící, již probudilo jen nadšení týraných věštců, 
Praha, jež žije zas a roste k nové síle velkosti a slávě, zvolna 
sice, ale jistě a krásně jako ten její velechrám tam na krá- 
lovském Hradšínu! 

A kol do kola Prahy rozběhly se kolem štíhlé věže ko- 
stelní, k nimž lahodou zvonů zváben pospíchá z blízka i z dáli 
zbožný, důvěřivý lid s hlaholem dumných písní. Ty klidné 
vesnické domky, jež kolem kostela jako bílé ovce okolo bdě- 
lého pastýře se druží! Hle ty vsi, dědiny a samoty, jež v bílých 
řízách vybíhají z temných dalekých hvozdů, i ta polou chvojí 
zakrytá osamělá obydlí lesních strážců, jež v kypré luhy 
zdaleka se usmívají! Ach ty milé českě dědiny plné ruchu 
života, na nichž práce neustává, na jejichž polích hvízdá si 
z jara pluh a přes hroudy poskakují rozsochaté brány, na 
jejichž lukách a nivách sviští hbitý srp a zpívá žencův kosa ; 
kde zlaté svazují se klasy a v mandele rovnají statné snopy, 
z nichž poslední veselý lid ověnčené při jásavém veselí do 
stodol sváží! 

O vlasti, země pokladů netušených, země tajemně klíčící 
síly a dozrávající vůle, jejíž až omlazená odnož vzroste na 
silné kmeny, seřadí se ve vojska duchů, jež ty vyzbrojíš, země 
rodná, aby dobyla meči ducha pod korouhví nadšení všem 
starých práv lidskosti, bratrství, síly a slávy! Ó jistě, jistě 
věřím, že z kostí otců tvých vstanou mstitelé páchaných na 
tobě ústrků a křivd; že odějí zlatohlavem činů bedra tvá 
a korunou slávy hlavu tvou nyní ukloněnou, že synové tvoji 



— 4 — 



jásati budou tobě vstříc, í ti, již nyní bloudí, a že hlaholný 
bude hřmíti zpěv do dálek dalekých, do končin tvých všech 
i do srdcí mladších sester tvjxh : Moravy a Slezska, z nichž 
zazní jako ohlasem na hlahol tvůj : 

Svatý Václave, nedej zahynouti nám i budoucím! 



Adolf Heyduk, 




STŘEDNÍ ČECHY. 




v přírodě i v dějinách vymezeny jsou střední Čechy určitě na 
rozdíl krajův okolních. Území, na němž za prvých záblesků dějinnjxh 
v pevných sídlech vyskytuje se kmen Cechů jako jádro a střed všech 
slovanských kmenů v zemi, jest přirozeným středem vlasti naší. Sem 
přitékají, sloučení s Vltavou a níže s Labem hledajíce, od pomezí zem- 
ského nejpřednější řeky, Sázava, Berounka, Jizera, sem zabíhají v nej- 
zazších svých v5'střelcích od Šumavy Brda rozložitá, od Českého Lesa 
Džbán se svým Podlesím, od Krkonoš vrchy na pravém břehu Labe 
od moravskj^ch hranic nejdále k severozápadu posunuté stupně vy- 
sočiny Českomoravské. Podél Labe, zvláště při pravém břehu, šíří se 
písečná nížina, pokrytá podnes ještě mohutnými lesy, avšak i pečlivě 
za našich dnů vzdělávaná. Tu odívají se výslunné stráně révou v okolí 
mělnickém a na místech, kde ještě v XVIII st. b\'valy rozsáhlé viníce, 
mezi Mělníkem a Boleslavi Starou, za dnů našich utěšeně vzkvétá 
pěstování rozmanitvxh zelin. Od Labe na západ a jih, až ke prahům 
vysočiny Českomoravské i ke Džbánu, rozléhá se planina po v5'tce 
rovná, ne vysoká, ale úrodou oplývající, na níž píle rolníkova hledí si 
pěstování všeho druhu obih', cukrovky, čekanky. Část planiny této za 
Prahou, již položená v oblasti silurského útvaru, oplývá uhlím kamennj^m 
a vápnem, k čemuž na úpadech Brd přidružuje se ruda železná 
i stříbro. A všechen tento kraj zelená se tu lesy, tu stromy ovoc- 
nými, které hojnost chutnj^h plodů vydávají a po Vltavě i Labi 
vyvážejí, v severozápadní části i chmelnicemi, kdežto břehy potokův 
i řek vroubí smavé vonné lučiny. 

Kraj tento od nejstarších dob byl dějištěm hlučných styků. Tu 
odehrávaly se vážné události dějinné, tudy braly se živé ^^tezky obchodní, 
zde potj^kaly se kulturní směry západní a jižní s vvxhodním. Kolébka 



— 8 — 

českého království stála v přirozeném středu tdhoto území, k němuž 
spěly v údolích hlubokých přední řeky, kdež nejpohodlnější byl přechod 
přes mocn,é proudy vltavské. Tu za šerých dob, jež světlo dějin ještě 
neozářilo, vznikla Praha, máti měst, hlava království. A čím více Praha 
mohutněla, tím mocnější byly i styky, které k ní od hraničních hor se 
soustřeďovaly. Za dnů našich netoliko po silnicích a přirozených 
vodních cestách, nýbrž i četnými železnicemi razí si osvětné a hospo- 
dářské styky dráhy nové, nepoměrně živější, a podél nich rychle mění 
se ráz krajiny, jednotlivých sídel i lidu. Mizejí příznačné vlastnosti, 
jimiž rozlišovaly se ještě před dvojím pokolením okresy i krajiny, prchá 
z nich všechen půvab, který propůjčuje rázovitost lidová, a nové stejno- 
měrné spůsoby rozhostují se na místě dřevní idjdly. Ovšem všestranný 
rozmach hospodářský, tržebn5'^ i průmyslový zveličuje zámožnost, roz- 
množuje prostředky vv^živné a spůsobuje rychlé soustředování se oby- 
vatelstva v místech, která poskytují ve větší míře možnost uhájení 
potřeb životních. 

Proto za dnů našich více ještě než řeky splavné jsou hlavním vo- 
dítkem pro poznání krajiny dráhy železné. Hlavní jejich směry podobají 
se významem mohutným tokům vodním minulých dob, podružné pak 
směry menším přítokům, hlavní toky zesilujícím. 

Na popraží dějin vlasti naší byly Střední Čechy sídlem mohutného 
slovanského kmene, kter\^ domáhal se prvenství nad všemi sourod\^mi 
kmeny v zemi, přirozenou hranicí od ciziny odloučené. Kmen tento, 
Čechové v užším pojmu slova, šířil se sídly svými hlavně po levém 
Povltaví a ještě hrad Krakovec u nynějšího Rakovníka počítal se k jeho 
území. Na severu památný Řip patřil ještě ke vlasti kmene Cechů, 
na jihu ukazuje jádro pověsti o Horymírovi, sprostěno jsouc smyšlených 
přídavků XVI st, že hranice české byly až za Příbramí. Užší byl 
rozsah vlasti Čechů na pravém Povltaví, kde šlo rozhraní po potoku 
Žiřině, nepochybně nynějším potoku Chudomelu u Mochova a LJvalu. 
Když vznikly po Čechách kraje, tu střední Čechy v přírodním i histo- 
rickém vymezení svém byly obvodem popravy nebo soudu hradu 
Pražského. Počínajíc XIII stoletím dělilo se někdejší úkrají Čechů, 
kromě Pražsk5'ch měst, jež nebývala později k žádnému kraji po- 
čítána, na kraje Slánský, Rakovnický, Podbrdský a Kouřimský. 
Slánský splynul s Rakovnickým, Podbrdský tvořil později část kraje 
Berounského a toliko Kouřimský uchoval VN^znam svůj až do proni- 
kavj^^ch změn r. 1848. Nov^é rozdělení zeměpanské i samosprávné vy- 
tvořilo celky menší, které již nenabudou nikdy významu někdejších 
krajů. Proto přirozeným dělidlem, které by usnadnilo zevrubné pozná- 
vání vlasti naší, zůstávají v naší době poměrj^ zeměpisné, založené na 
útvaru půdy ve shodě s hlavními směry vod. 



Fot. Brunner-Dvořák. 




ŘIP. 



I. OKRES ROUDNICKÝ. 

Ctihodná starobylá pověst praví, že praotec Cech, přišed s lidem 
slovanskx^m ze zemé chorvátské, na sever Karpat položené, přes tři 
řeky do vlasti naší, s temene hory í^ipu obzíral okolí a shledav kraj 
k ob\'vání spůsobil\% na úpatí hory se usadil a také ve vsi Ctinévsi 
pohrben byl, a sice na místě, jež pověst stále ještě v paměti udržuje 
a blíže označuje. A co praví pověst, stvrzuje v podstatné části i še- 
tření starožitnické, zjisíujíc od vj^chodu široké stop}'^ mladší jakési větve 
slovanské, která rozšířila se ve středu Cech podél středního Labe až 
za Řip. Právem tudíž lze shledávati v okolí malebné zvonovité hory^ 
nevN^soké sice (459 //z n. m.), ale volně z okolní vápencové planin}' 
vyrůstající, kolébku našeho národa. Dojmy, jež poskytuje rozkošná 
vyhlídka s temene, od románského kostelíčka sv. Jiří, založeného za 
prvých již dob křestanství, v nynější pak podobě zbudovaného r. 1126, 
na pamět slavného vítězství knížete Soběslava I nad německým králem 
Lotharem III u Chlumce, skrze slavného biskupa Olomouckého Jin- 
dřicha Zdíka, poznání tato utvrzují, néboí jest to jediné místo, odkudž 
lze zříti největší české řeky Labe, Vltavu a Ohři, any spějí k spojení 
svému v jeden mohutnv^ proud. 

Řip jest nejmalebněji vytvářen mezi českými homolemi vyvřelého 
původu a počítá se k větší jejich skupině, od Mostu a Chomutova až 
k Pardubicům rozptýlené. Vyrůstá z vápencové planin}' ve známé po- 



- 10 - 

době zvonovité, zvláště z jihu a jihovýchodu vzhledné, která vyplňuje 
jádro prostoru mezi dolním tokem Vltavy i Ohře a nutí Labe u Roud- 
nice k velikému oblouku, a má jako každý vyvřelý útvar čedičový 
velmi srázné boky, nyní doubím porostlé. Od kostelíka na vrchole roze- 
stírá se vyhlídka ve vlasti naší z nejkrásnějších, zahrnující ohromný 
prostor od Brd ke Krkonošům a Zvicíně, od homolí u Teplice až po 
Vysokou u Hory Kutné. Až do r. 1577 držel Kip klášter Strahovsk\% 
který ke kostelíku sv. Jiří podával faráře. Značný počet okolních far 
skládal obvod děkana, jenž ještě r. 1510 zval se děkanem Podřipským. 
Když klášter prodal Řip k Roudnici, zašla fara, ale lidu zůstává po- 
svátná hora stále středem okolní krajiny a v neděli po sv. Jiří shro- 
mažďují se tisícové na vrchole jeho o pouti k prv^é slavnosti jarní. 
S národním a politickým probuzením lidu českého vzrůstal i v\'znam 
Ripu. SirS" česk\^ kraj na jeho úpatí spatřuje v něm opět svůj střed, 
zve se hrdě Podřipskem bez ohledu na umělé rozhraničení novo- 
dobv^ch správních útvarův a přímětem „podři pský*" označuje spo- 
lečné své kulturní i hospodářské podniky. Mnohá hesla důležitá v ná- 
rodním našem boji vyšla z Podřipska a 10 května r. 1868 na úpatí po- 
svátné hory užil lid český poprvé práva svobodného projevu svého 
mínění, jakéž uděluje moderní zásada práva shromaždovacího. 

Zastupitelský okres Roudnickv na ploše 252 km^ skládá se ze 
47 obcí a 7 osad s 29.500 ob. většinou českými. K německému jazyku 
obcovacímu přihlásilo se r. 1900 147 osob, z nichž ři6 v Horních Beř- 
kovicích a 37 v Roudnici. Mohutný tok labsk\% obraceje se u Záluží 

Fot. Č. Baumann. 




KOSTELÍČEK SV. JIŘÍ NA ŘÍPU. 



— 11 — 

k jihozápadu, napíná veliký oblouk a dělí okres ve dvě nestejné částky. 
Na pravém břehu jest částka Roudnického okresu podobna poloostrovu 
na východě, jihu a západě Labem obklopenému, jenž na severu končí 
v mělkém údolí potoka Hoštského, jsoucího za našich dnů spolu hra- 
nicí národnostní. Většinou šíří se část tato v rovině od Lounek podle 
reky k Chodounům, Černěvsi, Vědomicům a Kyškovicům. Ze severu 
do ní vbíhá jazykovitě táhlá a osamělá výšina S o v i c e (277 m)r spů- 
sobu a složení, s jakýmiž se na pravém středním Polabí častěji setká- 
váme. Na levném břehu mezi Polabskou nížinou u Dolních Beřkovic 
a kotlinou Budyňskou, Ohří protékanou, vypíná se rozsáhlá pláň 
Řipská, zabíhající na severozápadě až za mělký úval potoka Ce- 
pela, k Labi pak spadající srázným břehem. Potok Čepel, prýštící 
u Mnetěše na jižním úpatí Řipu, rozděluje ji, zatékaje na sever a od 
Roudnice na severozápad k Ohři, kteráž tu v krátké trati dot5''ká se 
Roudnického okresu, v západní nižší a severní vyšší část. Na jiho- 
v5^chodě svažuje se pláň tato táhlými stráněmi do nížiny Polabské, 
na jihu a na jihozápadě neznatelně téměř přechází do rovin vel- 
varských a slánskj^ch. Půda celkem jest velice úrodná účinkem 
vrstev křídových, okres vyplňujících. Daří se cukrovka -a všeho druhu 
obilí; méně jest luk a lesů, které nikde neskládají celek souvislý. 
V severozápadním cípu okresu a na pravém Polabí pěstují se ve větší 
míře švestky, rovněž chmelnice, jichž jest v okrese asi 2(X) ha. Vinice 
rozsáhlejší jsou na hoře Sovici, pak u Brzánek, Kyškovic a BechUna; 
zelinářství prov^ozuje se nejvíce u Vědomic na pravém břehu labském. 
Značnj^ jest vv^krm a prodej žírného dobytka. Vedle splavné vodní 
dráh\^ labské — od r. 1887 děje se doprava vlečnx^m řetězem z Ham- 
burku až do Mělníka — probíhá okresem státní dráha Rakousko-Uherská, 
přidržující se těsně levého břehu labského, od níž z Roudnice k jihu 
odchyluje se místní dráha Roudnicko-Hospozínsko-Zlonická. Západní 
částí okresu prochází aerární silnice od Prahy k Terezínu. Okresní 
silnice prostupují okres nejrozmanitějšími směry (r. 1901 bylo ve 33 
tratech 132.843 m okresních silnic). Mostů přes Labe není: jakousi ná- 
hradou jest šestero převozů pouze pro osoby, ale nejnovější dobou 
vznikl úmysl upraviti mostní přechod na zdymadle v Roudnici navrženém. 
Dle náboženství jest obyvatelstvo přfevahou katolické; evangelíků vy- 
znání reformovaného i augšpurského bylo r. 1900 3.227 duší, z jiichž 
v Roudnici 567, v Bechlíně 226, v Bříze 166, ve Ctiněvsi 142, v Kosto- 
mlatech 144, v Krabčicích 292, v Ledčicích 127, v Lipkovicích 377, 
v Mnetěši 143, v Račicích 123, v Rovném 278. Evangelíci reformovaní 
soustřeďují se ve sborech Ledčickém aKrabčickém, evangelíci augsburští 
ve sboru Lipkovickém. Malá část evangelíků hlásí se k učení Baptistů. 
Sídlem židovské náboženské obce jest Roudnice. V okrese veškerém 
bvlo r. 1900 416 židů, z nichž 326 v Roudnici. 



- 12 



ROUDNICE, 831 domův a 7.985 obyv., starobylé město, rozložené 
malebně na levém břehu mohutného Labe, na několika pahorcích, odkudž 
nerovná jeho náměstí a ulice namnoze do vrchu stoupající, s předměstími 
Hracholusky v jihu při potoku Čepele, jenž však teprve po delším 
toku u Doksan do Ohře se vlévá, Bezděkovem Starým i Novým 
na v\Thodě a Židovským městem (nyní Havlíčkova ulice) 
při Labi na západě. Roudnice jest sídlem okr. hejtmanství a okresní 
školní rady pro okresy Roudnický a Libochovický, okr. soudu, hl. ber- 
ního úřadu, státního reálního a vyššího gymnasia v nové budově na v\^- 
šině s okrouhlým kostelíkem sv. Josefa z roku 1777, na rozhraní města 




ROUDNICE R. 1712. Die rytiny Voytovy 

1 Rip, 2 letohrádek, 3 knížecí park, 4 dvůr panský, 5 hosp. budova panská, 6 předměstí, 7 zámek, 8 pivovár, 
9 chrám u mostu, 10 neznámého určení, 11 klášter, 12 nové město, 13 (na rytině omylem 17) koňský trh, 14 ve- 
liké náměstí, 15 městská věž, 16 proboštský chrám, 17 zámek, 18 zvonice, 19 židovské město, 20 Labe, 21 vchod 

k mostu, 22 okolí. 



a Hracholusk, zemské střední školy hospodářské v nádherné nové budově 
v Hracholuskách, chlapecké i dívčí školy mesiánské, zimní školy rolnické, 
školy hospodyňské, spolu středem rozsáhlého panství, (v celkové v\^- 
měře 2.861-52 ha pozemků, z nichž 92*22 ha zahrad, vinic i chmelnic 
a 690*98 ha lesů), někdy arcibiskupského, od počátku XVII st. majetku 
nejslavnějšího staročeského rodu pánův a od r. 1623 knížat z LobkoviCj 
kteří zovou se od r. 1786 vévody Roudnicky' mi. Z doby arci* 
biskupské i novější zachovala si Roudnice úpravnou výstavnost, skládá 
pak se kromě předměstí ze tří částí. Starého města při zámku 
i řece Labi a z Nového města, r. 1378 založeného na jižních v\^- 
šinách. Poslední biskup Pražský Jan z Dražíc zbudoval zde r.1333 a v létech 
potomních kamenný most přes Labe, zničeným r. 1639 švédsk\^m voje- 



13 - 



Fot. Brunner-Dvorák. 




ROUDNICE, (POHLED VÝCHODNÍ). 

vůdcem Bannerem, z něhož toliko pilíř pobřežní zbývá. Xa skal- 
natém pahorku opodál Labe zdvihá se imposantní zámek knížecí, zbu- 
dovaný' po r. 1652 na místě starého hradu arcibiskupského skrze mistra 
Antonína de Porta slohem vlašským, s velikolepou knihovnou (více než 
64.000 sv., 12(X) prvotiskův a 5(X) rukopisů, mezi nimiž slavný roud- 
nicky^ kodex Platonův), sbírkou hudebnin i hudebních nástrojův 
a obrazárnou. Vedle zámku klášter Kapucínů, r. 1614 založený s chrá- 
mem sv. Václava na miste chrámu staršího, s hrobkou knížecí. Na 
Karlovu (dříve Velkém) náměstí, s nímž souvisí náměstí Podébradovo 
(dříve Koňskv' trh), jest radnice z r. 1664, přestavená r. 1868, okrouhlx- 

Fot. Č. Baumann. 



rfL 




ZÁMEK ROUDNICKÝ. 



- 14 



Fot. V. Soběslavský. chráiTiek sv. Viléma na počátku 

Hracholusk z r. 1726 a rozsáhlá bu- 
dova hospodářské záložny s Pod- 
řipskym museem i tělocvičnou „So- 
kola**. Mezi obojím náměstím, na 
pahorku hustě domy pokrytém, 
zdvihá se vysoko městská věž hlásná 
z doby gothické, později opravovaná, 
a na sousedním, poněkud nižším pa- 
horku rozkládá se proboštskv^ chrám 
Narození Matky Boží o dvou věžích, 
založený na místě staršího chrámu 
r. 1334 biskupem Janem IV i Dražic 
a r. 1340 dostavěn n% jako veliká 
třílodní gothická budova, která zne- 
svářena po ohni r. 1676. Při něm 
zřídil týž biskup klášter Augustiánů 
výlučně pro syny národa českého 
po otci i po matce, shledávaje, že 
národu českému jiní národové ne- 
přejí a poněvadž dvě protivy pospolu 
býti nemohou, tak i národovům 
protivným není pospolu býti; klášter 
byl rozptýlen Žižkou r. 1421, dů- 
stojenství proboštské podrželi ale 
duchovní správ^cové městští. Ně- 
kdejší nádherné budovy klášterní přestavěny po ohni r. 1676; v pů- 
vodní kráse zachovaly se velikolepá chodba křížová, se tří stran ob- 
klopující nádvoří někdejšího kláštera se skvostnou klenbou, zvaná 
„rajský dvůr**, gothická kaple v I patře, založená r. 1294 biskupem To- 
mášem z Bechyně, a kapitulní síň rovněž s nádhernou gothickou 
klenbou. 

Roudnice jest osada starého původu. Již ve XII st. byla dvorcem 
biskupským v sousedství vsi Rváčova, kteráž podnes činí ulici 
městskou. Později vznikl tu hrad pevný a rozsáhlý; až do r. 1427 byl 
hrad roudnický s rozsáhlým zbožím okolním majetkem biskupův a od 
r. 1344 arcibiskupů pražských, kteří zde častěji i pobývali. Sem zejména 
utíkal se arcibiskup Jan z Jenštejna před hněvem krále Václava IV. 
Na hradě zdejším chovány byly ve vazbě osoby, kacířstvím aneb 
i jinak proti církevním řádům prohřešilé. Tak r. 1350 z rozkazu Karla IV 
vězen byl zde Cola di Rienzi, tribun a vůdce lidu římského v boji 
s papeži. Když r. 1421 arcibiskup Konrád z Vechty přestoupil k učení 
pražskému, zůstal sice hrad roudnický jemu až do smrti (r. 1431) sídlem. 




RADNICE V ROUDNICI. 



15 - 



odkudž řídil správu české církve a kdež i žáky její světil, ále zboží 
biskupské i klášterní rozchváceno do rukou světských. V XVI st. hos- 
podařili zde polští velmoži Jan Krištof hrabě Tarnovský (1544—1567) 
a svat Jeho Janoš kníže Ostrovský (1567—1575). Tehdy byla Roud- 
nice hlučným městem obchodním, kdež dle slov Bartoloměje Paprockého 
bývali „sjezdové pro kupectví všelijaké na obilí, na víno, na ryby čerstvé, 
tunné i suché, na koně, na ovce, svině, na dobytek hovězí, na železo, 
summou na všeliké handle." vS rukou vdovy po předposledním členu 
a vladaři rodu rožmberského Vilémovi, paní Polyxeny, rodilé z Pern- 
štejna, dostalo se Roudnice r. 1603 Zdeňku Vojtěchu z Lobkovic, 

FoL Ad. K5rber. 




OCHOZ KLÁŠTERA ROUDNICKÉHO. 

pověstnému nejvyššímu kancléři Ferdinanda II a odpůrci stavíiv 
evangelick5'ch, který s chotí svou ještě za platnosti Rudolfova 
majestátu násilně v Roudnici uváděl katolictví. Tehdy i proboštství, 
dosud v rukou církve pod obojí, osazeno knězem katolickým. Pri- 
mátor Jan Kochovec, který hájil volnosti náboženské, ztrestán po 
bitvě Bělohorské vězením doživotním. Od r. 1642 vládl zde znamenitý' 
státník Václav Eusebius, kníže z Lobkovic, ministr Ferdinanda III 
i Leopolda I, za něhož Roudnice utrpěla velice od v^védů; tehdy zbořen 
byl nepřítelem i most labský. Kníže Václav Eusebius radil, aby císařská 
politika přestala hájiti nesvorného i v sobě rozpadlého Německa a hle- 
děla si přátelství s Francií, ale r. 1674 náhle svržen a odsouzen k po- 



r 



16 



bytu v Roudnici do své smrti. Kníže tento uvedl do Čech hedvábníctví, 
jemuž v roudnickém okolí dal sázeti moruše. Potomci jeho sídlíce 
v Roudnici, pečovali všemožně o povznesení města obchodem s chmelem, 
dřívím i obilím, kterj' přilákal značný počet osadníků židovsk^^ch, a prů- 
myslem, kterému kníže Ferdinad Filip r. 1766 založil v Roudnici prá- 
delnu. Knížata z Lobkovic přála i umění a poskytovala v Roudnici 
útulek jazyku českému; tak ještě r. 1806 pro v^ozo váno Haydnovo 
„Stvoření světa** česky v divadle zámeckém. 

Od r. 1850 projíždí Roudnicí Rak.-Uh. státní dráha, která spolu 
s paroplavbou labskou mocně působí v hospodářskv- rozvoj města, 
nyní sídla velkoobchodu s obilím, chmelem, ovocem, dřívím, prkny, 

Pavel K6rber. 




RAJSKÝ DVŮR v BÝV. KLÁŠTEŘE ROUDNICKÉM, 

STRANA JIŽNÍ A VÝCHODNÍ. 



latmi, šindelem. Dříví plaví se do Roudnice po Vltavě, Orlici a Labi. 
Znamenitě zkvétá i vývoz obilí, kterj- děje se po lodích z Vltavy 
přišlých. Na větší lodi, pro Magdeburk a Hamburk určené, nakládá se 
zboží všeliké, po dráze dopravené. Proti vodě k Mělníku a Praze ob- 
starávají dopravu parolodi vlečné, již pak zahájeno i jednání potřebné 
za zřízením překladiště v Roudnici. Duševní snahy soustřeďují se hlavně 
v podřipském musei, jež od r. 1904 vydává vlastní sborník svůj. Prů- 
mysl zastoupen jest knížecím pivovárem, spolkovým cukrovarem 
Podřipsk5'm, Podřipskou sladovnou spolkovou, lihovarem, parní pilou, 
továrnami na pluhy, na secí stroje, na stroje hospodářské, olejnou, 
továrnou na vvrobu koleček k dětskvm vozíkům, dvěma továrnami 



— 17 - 



Fot Bmnner-Dvofftk 




ROUDNICE, (POHLED SEVEROVÝCHODNÍ). 



na zátky, parní pilou, třemi cihelnami a knihtiskárnou. Obchod pod- 
porují: městská spořitelna, občanská záložna, rolnická záložna Pod- 
ripská a okresní hospodářská záložna. 

Velikostí a počtem duší jest Roudnice z prostředních měst českÝch, 
úpravou však a pokročilostí vyrovnává se i nejpřednějším. Chloubou 
její jsou čítárna časopisů v besedě „Řipu", kdež nejpřednější české 
listy různého druhu jsou vyloženy a hojně ctěny, Podřipské museum, 
vyndávající pravidelně „Podřipský Musejník", a závod tiskařský a vy- 
davatelský. 

Malebný jest pohled na Roudnici zvláště se strany zálabské, odkudž 
v harmonickém souladu vidí se sloučeny i zajímavá poloha po mírně 
pnoucích se pahorcích i obrazy památn^xh budov městských. 

Záhy probudilo se obyvatelstvo roudnické po stránce vlastenecké, 
nalézajíc následovníky v širém okolí. Proto Roudnice a okres její, 
chvalně známé Podřipsko, stanuly po r. 1848 v popředí ruchu českého 
a vypjaly se na stupeň nejpokročilejší vlastenectvím krajiny české. 
Této okolnosti sluší především děkovati, že nepřestává české Podřipsko 
na levém břehu labském, nv^brž že uchoval se \azyk český doposud 
v sedmi osadách pravého břehu, rozprostřen5'ch podél Labe a na úpatí 
táhlé výšiny Šovice. Osady tyto územím svým podobají se jazykovému 
půlostrovu, o nějž zadržel se příboj germanisace, od Litoměřic a Lipé 
postupující. Z nich Lounky proti Libotenicům položené hledí si chme- 
lařství. V pořičné nížině leží Černě v es a Vědomice s pokročilým 



— 18 - 



is'-:. 



hospodářstvím. Ve Velké jest farní chrám sv. Jakuba Vétš., připomínaný 
již v době předhusitské a celkem v původní podobé zachovanv% s pa- 
mátnou románskou véží. 

Jádro Podřipska prostírá se však na levém břehu Labe, na pla- 
nině s povrchem mírně rozvlněným. Obyvatelstvo jeho, bodré, uvědo- 
mělé, hledí si především zemědělství s rozšířeným pěstováním chmele 
a cukrovky. Všechny osady podřipské překvapují výstavností i spo- 
řádaností, svědčícími o vzdělání obyvatelstva, kterémuž napomáhají 
i četné rolnické besídky. Mnozí jsou přívrženci vj^^znání reformo- 
vaného, jež v Krabcicích, na sev^erov5Thodním úpatí Kipu, zřídilo 
si chválně známý dívčí ústav vychovávací, mnozí i vyznání augsbur- 
ského. Opodál Krabcic veliká ves B ech lín (162 d. a 943 ob.) s farním 
chrámem sv. Václava. Horní Berkovi ce, původiště vymřelé rytířské 
rodiny Beřkovců z Beřkovic, jsou nyní statek kolleg. kapituly Vyše- 
hradské (ve výměře 61Y) ha). Krásnj' zámek v poloze okolí vévodící 
jest od r. 1890 sídlem král. ces. ústavu pro choromyslné ženy. Z prů- 
myslových závodův uvádějí se pivovár a octárna. Dle Je nov si (Je- 
ví n ě v e s, J e n ě v e s) slově fideikomissní panství hrabat Chotků 
z Vojnína se sídlem ve Veltrusích (ve výměře 1981 ha). Ledcice 
(170 d. 959 ob.) s katol. filiálním chrámem sv. Václava z XVIII st. 
V úlehli potoka, který z jižního sklonu Řipu k Čepelu odtéká, jsou pra- 
staré osady Cti ně ves, prN' pohřebiště praotce Čecha, a Mne těš, jejíž 
jméno odvozeno jest od staročeského osobního jména Mnata. Farní ves 
Račí ně ves připomíná se již r. 1261. Původně gothický chrám sv. Havla 
byl r. 1870 rozšířen. V nedaleké Bříze vyskytují se hojné nálezy 
archaeologické. Při potoce Čepele Podlusky a Dvory Nové, blíže 

kterýchž na ostrově 
Fot. Ad. Korber. y f^^.^ Qj^fj býyalo pra- 

staré městečko Múry, 
r. 1342 povodní zničené, 
z něhož zbyl toliko 
chrámec sv. Klimenta, 
nyní odsvěcen\\ 

Na pravšem břehu 
Ohře v žírné nížině opo- 
dál ústí potoka Čepele 
rozkládají se staro- 
slavné 

DOKSANY, někdy 
bohatý královskx' klá- 
šter panenský, nyní 
VCHOD DO BÝV. KLÁŠTERA DOKSANSKÉHO. městečko se 77 domv 




- 19 - 



a 769 ob. Zde v krajině Ohří 
zatápěné založila Gertruda Ra- 
kouská, cho( knížete Vladislava, 
r. 1142 panenský klášter Prae- 
monstrátsk}^ a bohatě jej nadala. 
Přízeň mocných obmýšlela tou 
měrou klášter doksanský, jehož 
převořišemi byly dcery krá- 
lovské i z nejvzácnějších rodin 
panských, kterj^ byl nejvzá- 
cnější dívčí vychovatelnou 
v zemi, že záhy vyšinul se 
mezi panenskými kláštery če- 
skými na místo prvé a honosil 
se nádherným chrámem, zbu- 
dovaným vším umem slohu ro- 
mánského. Včele pannám stála 
převořiše, správu statků klášter- 
ních i bohoslužbu obstarávali 
kněží kláštera Strahovského 
s převorem, který od r. 1628 byl 
praelátem království českého 
a ozdoben odznaky pontifikál- 
ními. Jakkoli r. 1200 a 1278 



Fot. Ad. KOiber. 




BÝV. KLÁŠTER V DOKSANECH. 



Fot. Ad. KOrber. 




KRYPTA POD CHRÁMEM V DOKSANECH. 



- 20 - 



Fot. Ad. Kfirber. chráiTi i kláštcr vyhořely, přece 

udrželo se duchovenství doksan- 
ské na vv^ši své. Za husitskKxh 
válek byl sice i klášter doksansk}'^ 
za okolností již neznámých vy- 
pálen a statky jeho rozchváceny, 
ale úsilím rázných proboštů osa- 
zen opět pannami rozprchlými, 
spolu s chrámem obnoven a zne- 
náhla nabýval i statků ztracen5Th. 
Koncem XVI st. počal se klášter 
doksanskx^ poněmčovati a když jej 
r. 1782 Josef II zrušil, měl již ráz 
zúplna německý. Při zrušování klá- 
štera vedl si krajský hejtman Ra- 
kovnicky' Filip hrabě z Kolovrat tak 
nešetrně k praelátu Josefu z Win- 
kelburka i k pannám, že vzbuzeno 
bylo z toho pohoršení obecné. 
Klášter v nynější nádherné podobě 
z r. 1697 proměněn v zámek a 
s krásným panstvím (ve vj^měře 
1390 ha) prodán r. 1806 rodině 
Leksů, která pov\'šena byvši do 
stavu svob. pánů, počala se psáti 
z Aehrentálu. Býval\^ konventní 
a nyní farní chrám Narození 
Matky Boží zachoval si z pů- 
vodní románské své stavby toliko 
kryptu pod kněžištěm, r. 1889 
v původním slohu obnovenou, 
klenbu v lodích a absidy pi^ícné lodi. V nynější [nádherné barokní 
úpravě jest dílem mladšího Dienzenhofra z 1. 1709—1733. Dojem budí 
tři krásné věže a ústřední kopule. Vzácná jest i výzdoba malířská, 
zvláště oltářní obrazy od Skréty Brandla a fresky klenbové; velmi 
cenné jsou i sochy a skvostně řezané části nábytkového zařízení. 
Zámek jest úpraven z bývalé praelatury, zbudované r. 1692. V b\^- 
valém refektáři ze druhé polovice XVIII jest nyní panská jídelna. 
Rozsáhlá budova někdejšího konventu oddána podřízenv^m úkolům. 
Na hřbitově jest chrám sv. Petra a Pavla, původně farní, r. 1726 
barokovým slohem přestavěn\% s krásn\^mi varhanami. 

Libo te nice s farním chrámem sv. Kateřiny, zbudovaným r. 1708 
v barokním slohu namístě starší svatvně z r. 1591, na levém břehu labském. 




EPITAFIUM KRÁLOVNY GERTRUDY 
V DOKSANECH. 



21 - 



V nejzázší severní části okresu Židovnice s knížecím lobkovským 
cukrovarem a se žárovými hroby z doby císařství římského. 

Při levém břehu labském rozkládají se Po čaply, stanice paro- 
lodní, níže Hněvice. Z česlíých osad na pravém břehu Vetlá bývala 
zbožím Augustiniánů roudnických a pěstuje ještě dnes révu, 

Fot Jar. Synek. 




MĚLNÍK (STRANA ZÁPADNÍ). 



II. OKRES MĚLNICKÝ. 



Chot prvého křestanského knížete českého z rodu Přemyslova 
Bořivoje I, Ludmila Svatá, byla dcerou lecha Slavibora, který vládl 
nad kmenem Pšovanů, rozsedRm od soutoku Labe s Vltavou po 
pravém Pojizeří až k pomeznímu lesu v tak zvaném Záhvozdí. 
Středem Pšovanův a sídlem Slaviborovým byl staroslovanským hrad 
Pšov, polohy dosud neurčené, ale bezpečně shledávané v úvodí po- 
toka vodného i bystrého, který zřídka zamrzá a v tůních sv\^ch i pstruhy 
živil, podnes pak Pšovkou slově. O čest býti dědicem Pšova závodí 
ves Sopka a město Mělník. 

Zastupitelský okres mělnick}^ tvoře spolu i okres politický, má na 
4í3-44km^ a v 63 obcích 45.579 obj^v., mezi nimiž 65 Němců. Labem jest 
rozdělen ve dvě části, západní nížinatou a velice úrodnou, která však 



m(?r 



m 
/^' 



— 22 - 



y^^lv: ' ' 






^':h 



trpívá značně zátopami labskj^mi i vltavsk\^mi a na severozápadě 
ohraničena jest mírně se pnoucím svahem planiny Řipem korunované. 
Mezi Vltavou a Labem jsou místy husté listnaté lesy. Na pravém 
břehu z luzné nížiny pořičné zvolna zdvihá se planina Běl ská, roz- 
rytá širokými údolími, vodných potoků Klokoče, Pšóvky a Libě- 
chovského, na povrchu svém plasovitá, se statnými osadami, ale 
trpící nedostatkem vody. U Mše na na severovýchodě počínají vrchy 
táhlé a malebné, jimiž u Stránky na svém nejvyšším místě vypíná 
se okres Mělnický do výše 357 m n. m. Podél levého břehu vltav- 
ského a labského vedena jest Rakousko-Uherská státní dráha s místní 
tratí z Jenšovic do Lužce. Jižní částí okresu prochází Česká Severní 
dráha se spojením z Neratovic do Kralup, po pravém břehu labském 
jde Polabská traí Rakouské dráhy Severozápadní, od níž z Mělníka 
uchyluje se ke Mše nu dráha místní. Obyvatelé pěstují obilí, zvláště 
pšenici, révu, ovoce, chmel, v pořičných polohách i zeliny. Úhel 
Labem a Vltavou sevřenj^ a protilehl\> pravý břeh labský, pokud 
pronikají zátopy jarní, porůstají mohutnými listnatými lesy anebp po- 
krývají se luh}'^ a lučinami; větší lesy jsou i ve východní části okresu. 
Vltava a od ústí její i Labe oživeny jsou párníky, lodmi a vory všeho 
druhu, Labe nad Mělníkem vory, jakkoli r. 1846 učiněn pokus s paro- 
plavbou již od Obříství. Od Vraňan zřízen již laterální průplav, 
vedený kolem Hořína, kdež upraveno zdýnriadlo. Pod Mělníkem upra- 
veno překladiště i přístaviště parolodí. Překladiště dodělává se známe- 
nitj^ch výsledků, vyvážejíc hlavně ječmen a cukr. Průmysl zkvétá 
hospodářský, hlavně cukrovarsk\\ Obchod a úvěr podporují: na Měl- 
níce městská spořitelna, okresní hospodářská záložna, občanská zá- 
ložna a rolnické úvěrní družstvo, v okrese občanské záložny v Sopce 
a v Mělnickém Vtelně, pak 18 záložen Raiffeisenových. Právě vydány 

úkazy vládní, aby přikro- 
Fot jos. Tachecí. (;^[\q ge ihncd k regulačním 

pracím na Labi od Měl- 
níka do Neratovic, jsou 
však obav3% že záslužné 
a pro veškeru krajinu na 
v\^sost důležité dílo zmaří 
se aneb alespoň zdrží 
odporem majitelů soused- 
ních pozemků, namnoze 
velkostatkářsk\Th. Splav- 
nost Vltavy velice pod- 
porována laterálním prů- 
plavem Hořínským. U kní- 
SOUTOK LABE S VLTAVOU. žecího lobkovského dvora 




23 - 



Přeplatila provozuje se na potoce chov pstruhů. Z obyvatelstva 
jest 36.665 katolíků, 4.505 evangelíků (v Byškovicích 200, v Březince 76, 
v Chodci 128, v Chorušicích 80, v Citově 58, ve Velkém Újezdě 268, 
v Hostině 73, v Jelenicích 51, vjenichově 196, v Kaniné 175, ve Klích 
90, v Kokoríné 52, v Krpích 74, ve Lhotce 156, v Libiši 117, na 
Mělníce 219, ve Mšeně 99, v Nebuželi 106, v Řepíně 97, v Šemano- 
vicích 63, na Stránce 114, ve Strážnici 186, ve Střednici 77, ve Vehlo- 
vicích 71, ve Vrutici 72, ve Vtelně Mělnickém 168, na Vysoké 235 
a v Záboři 106), 398 židů (na Mělníce 148. ve Mšeně 24, v Obříství 19) 
a 11 stoupenců jiných vyznání. 

Fot. Jan Kaflan ml. 




ZDYMADLO NA LATERÁLNÍM PRŮPLAVE 
HOŘÍNSKO-VRAŇANSKÉM. 



Královské věnné město MĚLNÍK, na ostrohu položené, jímž pla- 
nina Bélská k Labi spadá, původem svým odnáší se až do X st. a jest 
s největší pravděpodobností dědicem Pšova Slaviborova. Za Boleslavů 
byl zde knížecí, hrad, na němž trávila vdovství Emma, cho( Boleslava II. 
Odtud byl hrad mělnický vdovím sídlem kněžen a královen českých 
až do dob královny Johanny z Rožmitála, choti krále Jiří z Poděbrad. 
Již v XI st. vzkvétala na hradě kollegiátní kapitula, nadaná hojnými 
statky v okolí, jejímiž probošty b5'vali též členové rodu panovnického. 
Mnozí z proboštů mělnických zaujah i biskupský stolec pražský. 
Z předhradí vyvinulo se ve XIII st. královské město, jež Karel IV 
učinil věnn\^m městem ceskj^ch královen a stal se i jeho dobrodincem, 
vštípiv na vj^slunných stráních okolí mělnického ušlechtilou révu, dle 



- 24 - 

podání burgundskou, přestavěv hrad českých královen a nepochybné 
i starobylý proboštský chrám do dnešní podoby. Čtvrtá choí Karlova, 
Eliška Pomoranská, skončila zde ve vdovském ústraní dny své. Za 
husitských válek zašla kapitula, z jejíchž statků vznikla léna hradu 
mělnického, ale ještě Barbora Celská, vdova Zikmundova (f 1448), 
a Johanna z Rožmitála (f 1475) zde dvorem až do smrti pobývaly. 
Následovala doba zápisn5^ch držitelů, mezi nimiž v XVII st. jmenují 
se hrabata Černínové z Chudenic. R. 1753 provdala se hraběnka Marie 
Ludmila Černínova za Augusta Antonína knížete z Lobkovic, jehož 
potomkem jest nynější držitel a spolu prv^ý uživatel druhého knížecího 

Fot. Jos. Tachecí. 




MĚLNICKÝ ZÁMEK. 



svěřenství (ve výměře 3.466 ha) Jiří Kristián kníže z Lobkovic, vlaste- 
necký nejvyšší maršálek království českého. 

Mělník skládá se dnes z hradu, vnitřního města, dvou předměstí. 
Pražského i Labského, a z širokého pásu osad, v poloukruhu 
k východu rozepjatém město a předměstí obklopujících, z Rybář, 
Záduši, Okrouhlíka, Podola a Blat, k nimž přidružují se ještě 
ve vinohradech rozptýlené villy a domky Chlomka a Malého Bořka. 
Město s Pražským předměstím čítá domův 273 a 2.762 obyv., s osa- 
dami venkovskými ale r. 1906 již 625 domův a 5.300 obyv. (r. 1900 
4.927). Osady venkovské rozkládají se v údolí a podél břehu potoka 
Pšovky, město a dvě předměstí jsou na v\^šině, středním Čechám 



- 25 - 

daleko vévodící. Vnitrní mésto bylo před r. 1274 opevněno, čehož 
zbytky jsou brána Pražská, véž vodárny, částky hradeb a čtyři bašty. 
Dnes jest Mělník sídlem okresního hejtmanství, okr. školní rady, 
okr. soudu, hl. bern. úřadu, školy vinařské, ovocnické, školy obchodní, 
státní školy košíkářské, chlapčí i dívčí školy mesiánské, katolického 
proboštství (obnoveného r. 1896), fary evangelicko-reformované, domu 
sester sv. Karla Borom. Průmyslu slouží cukrovar na pr. břehu 
labském, právovárečný pivovár, olejna, knihtiskárna a dva mlýny. 
Nejnověji tvoří se společnost pro zužitkování ovoce. Velmi čilý jest 
obchod, podporovaný městskou spořitelnou, občanskou a okresní ho- 
spodářskou záložnou. Na týdenních trzích kupčí se hojně obilím, ovocem 
a zelinami z úrodného okolí ; z proslavených vinic při měslě a z okolí 
po pravém břehu od Záboře a Tuhaně až za Mlazice, které dnes 
pokrývají plochu 284 ha 97 a, z nich 75 ha 80'a v katastru mělnickém, 
těží se znamenité víno. 

Pr\ým z nákladníků jest Jiří kníže z Lobkovic vinicemi Me- 
čířskou, Turbovkou a Šternberkou jihovýchodně města, Sviní na 
hradním úpatí a některými vinicemi na Chlomku a u Mlazic (celkem 
49 ha). R. 1905 sebráno na knížecích vinicích 2.(K)5 q hroznů, z nichž 
vylisováno 1.405 hl vína. Hojní jsou nákladníci měštanští. Téměř 
v každém domě jsou sklepy veliké, mnohdy troj- ba i čtyřpatrové, 
svědčící o mnohem rozsáhlejším pěstění vína v minulosti. Za našich 
dnů vývoz se vzmáhá a také již těží se vína značně více, 6.500 až 



Fot Bninner-Dvořák 




ZÁMEK MĚLNICKÝ S CHRÁMOVOU VÉŽÍ A PROBOSTSTVÍM 

(OD JIHOZÁPADU). 



- 26 - 



9.000 hektolitrů ročně, ježto zakládají se vinice nové. Knížecí hospodář- 
ství vinné provozuje se nyní v zámku mělnickém, kdež jsou v přízemí 
staré kvasírny s hydraulickým železným lisem, lisujícím tlakem 250 
atmosfér a nová kvasírna na víno šampaňské. Hlavní sklepy jsou 
o trojím ponebí. Hlavně se pěstuje víno „roučí* (modré burgundské), 
bílé a šedé burgundské, bílý a červený „tramín", ryzlink a j. Vino- 
braní počíná v polou září a trvá někdy až do polou října. Sbírky ko- 
nají se za úředního dohledu a za bedlivého třídění hroznů. Z výběru 
modrých hroznů burgundských lisuje se víno „karet", z něhož nyní 
připravuje se šampaňské. Vedle knížecího vinařství světoznámé jsou 
závody Viktoriníiv a Šimůnkův, nejmoderněji zařízené. 

Mělník jest město úpravné s pěknou výstavností, výborn5'm dlá- 
žděním, krásnými sady a příjemnými letohrádky po okolních viničných 
stráních. Přední památkou města jsou hýv. hrad ovdovělých královen 
a proboštsk}^ chrám sv. Petra a Pavla. Hrad tvoří nepravidelný čtverhran 
a pochází na své nejstarší západní straně z XV st, nejvyšší jest strana 
východní. Jižní i severní strana honosí se uvnitř dvojím patrem arkád 

nad sebou jdoucích. V prvém 
Fot. K. Polívka. patře severního křídla jest go- 

thická kaple sv. Ludmily ze 
XIV st., pr\^ na místě rodné 
komnaty svaté kněžny. Ve 
druhém patře umístěno jest mu- 
seum vinařské. Pod hradem 
jest vinný sklep o dvou pa- 
trech, v němž bývá pravidelně 
až 3.000 věder vína uloženo. Po 
jižní straně hradu zdvihá se 
proboštskx'' chrám sv. Petra, 
přistavěný ve XIV st. ke star- 
šímu románskému chrámu, ny- 
nější sakristii, ale dovršený te- 
prve v XV stol. spůsobem 
gothiky Vladislavské, s krásnou 
věží, 60 m v^vsokou, s níž na- 
skytuje se překrásná vyhlídka 
po středních Čechách. Nejskvě- 
lejší částkou stavby chrámové 
jest vzácná klenba hvězdová. 
V sakristii rukopisnj^ evan- 
geliář ze XII st. Na nepravi- 
delném náměstí, někd)'- pod- 
síněmi obklopeném, jest staro 




ARKÁDY ZÁMECKÉ NA MĚLNÍCE. 



- 27 - 



Fot Jar. Synek. 




bylá radnice s krásnou gothickou 
kaplí sv. Barbory z r. 1395 a dra- 
hocennými památkami zlatnického 
umění ze XIV st., nyní sousti^edé- 
nymi v městském musei. Vedle 
radnice jest Kapucínský klášter 
s prostým chrámem sv. Čtrnácti 
pomocníkův, obojí z r. 1750 až 1753. 
Pražská brána pod v^ysokou věží 
vede na soujmenné předměstí, kdež 
jest prostý renaissanční chrám sv. 
Ludmily ze XVII st., opodál v měst- 
ském sadu Maxův pomník Karla IV. 
Při nové silnici, která vine se po 
jižní straně městského pahorku 
*k novému železnému mostu lab- 
skému, r. 1888 zbudovanému, zdvihá 
se nová nákladná budova školní. Na 

Fot. Jar. Synek. 



RADNICE NA MĚLNÍCE. 

předměstí Labském vynikají leto- 
hrádek Viktorinův se slavnj^m vin- 
ným i ovocným hospodářstvím (mo- 
derně zařízené sklepy na 6.000 hl 
vína) a octárnou, pak nemocnice 
korunního prince Rudolfa. Opodál 
nádraží zdvihá se uprostřed vinic 
poutničky chrám sv. Trojice na 
Chlomku z XV st., častěji přesta- 
vovaný ; na výšině jest daleko vidi- 
telný chrám sv.Jana Nep. z XVIII st., 
r. 1898 vyhořelý. 

Na levém břehu vltavském jest 
ves Lužec, se 144 domy a 94Í3 
obyv., s farním chrámem sv. Jiljí, 
původu dávného, r. 1762 sličným 
barokem přestavěným, s nejstar- 
ším akcijným cukrovarem českým, 




PRAŽSKÁ BRÁNA V MĚLNÍCE. 



- 28 



Fot Jan Kaftan ml. 




ŽELEZNÝ MOST POD MĚLNÍKEM. 



s parním mlýnem, v němž vyrábějí se ^české sušenky**, cihelnou a 
rozšířenj^m košíkářstvím. — Níže Vrbno, ves s farním chrámem Po- 
v\'šení sv. Kříže, původně gothick5'm, ale později přestavovaným. — Při 
ústí vltavském jest Hořín, ves na ostrově mohutným stromovím za 
rostlém, se zámkem knížete Jiří z Lobkovic z XVIII st. S počátku 
XV st. byl tu dvůr královnin, později v tvrz přeměněn\', na jejímž 

Fot. Jan Kaftan ml. 




RŮŽOVÉ STROMY V PARKU HOŘÍNSKÉM (12.000 kvétú>. 



- 29 



E 

e 




o 



tu 

C/5 

Oř 
Z 



- 30 - 



miste n 1747 Isabella markrabénka z Weslerloo, vdova po Františku 
Antonínu hraběti Černínu i Chudenic, zbudovali dala krásný zámek, 
ukrytý ve stínu košatyrh stromů v, a při něm chrám s v. Jana Nep., 
kterýž jest od r. 17H7 chrám<-m farním. R. 1823 založila zde kněžna 

Marie Zdeňka z ILob- 
Fcrt j-ii Kaftin mL ,^^^,j^ sirotcinec pro 16 

sirotkův obé ho pohlaví, 
který r, 1848 přestě- 
hován do Rozdalo víc. 
Při Hámku jest rozlehlý 
park s vodárnou i ba- 
žantnicí. Nckdy zde bý- 
valy rozsáhlé chmel- 
nice, po nichž ještě 
zbvvají zůstatky. Níže 
při Labi VI ně ves, 
iipra\ná osada s far- 
ním chrámem sv. Jana 
Křtitele, znovu zbudo- 
vaným r. IB66 na místě 
památného chrámu ro- 
mánského tehdv zboře- 




KNÍŽECÍ HÁJOVNA V HOŘÍNÉ. 



Fol. Jan Kaftan inl 















ZIMNÍ PARTIE V HORÍNSKÉM PARKU. 



31 - 



Fot Jan Kaftan ml. 




PARTIE NA HOŘÍNSKÉM POTOCE V KNÍŽ. PARKU. 



- 32 - 



Fot. Jan Ks f tun ml 




NA HOŘÍNSKÉM POTOCE. 



Fot. Pavel KOrber. 



ného, který byl zbudován na spůsob kosLelce. \' nížině priLal>i, vroubené 
svahy planiny Ripskc. uprostrfMl rozsáhlých štěpnic a vinohratJů polo- 
žeoy i§ou Berko v i c e Dol ní, úpravná osada se 112 domy a 1.01H obyv., 
původišté vyhaslého rytířského rodu lí(Tko\^skvch z Sebírova, od r. 1627 
v držení mladší větve knižal z Lobkovic, s krásným zámkem, zbudo- 
vaným r. KHK^ na místé bývalé tvrze do podoby čtvercové a r. 185:^> úplně 
zmodernisovaným ; původně byl zámek tento na čtyřech svých rozích 
zdoben sestihrannvmi vížkami. \'elkoslatek Dolní BtTkovice má vý- 
měry 2. UUAa, ^ nichž 34Afl 
vinic, a proslaven jest vzor- 
ným vinným hospodářstvím 
i vinnými sklepy, v nichž 
uchovává se vzácné víno 
z okolních knížecích vinic, 
zejména ze Z d e ň ť i n y. Ve 
vsi jest vt^liký cukrov^ár a 
pivovár Jihozápadně odtud 
v riívině polabské položen 
Čito v, veliká ves s 219 
domy a 1344 oby v., s farním 
chrámem sv. Linharta, pů- 
zAMh:K v DHL. BEŘKOVICÍCH. vodně -othickým. 



^3- ; 


^^, * •-' * ' ' 


"^Wi 


"■mg ■'icmr 

i^-^ — ^ ^ — „ 


avrr- , 

r 



- 33 - 

Na levém břehu labském, uprostřed smavých luhů, jest ves Libiš 
s památným kostelíkem sv. Jakuba, zbudovanj^m ve XIV st. slohem 
gothickým, s věží s počátku XVI st., se vzácnou gothickou ornamen- 
tikou, starobylými malbami nástěnnými, kamennou gothickou křtitelnicí 
a skládacím oltářem. Jest tu fara evangelicko-reformovaná se zborem, 
r. 1789 vystavénj^m. Níže přepíná Labe silnice z Prahy do Lipé vedoucí 
na Štěpánském přívoze, blíže něhož jest vesObříství, původně 

Fot. Jos. Fiedler. 










VNITŘEK KOSTELA SV. JAKUBA V LIBIŠI. 



Bríst, se 1v53 domy a 1117 oby v., původu prastarého, s hroby z doby 
římského císařství, s farním chrámem sv. Jana Křt. spůsobu prostého, 
po obou stranách s obdélníkovými přístavky, se zámkem Ferdinanda 
hraběte Trautmannsdorfa, zbudovan\^m r. 1824—1826 ve střízlivém 
spůsobč na místě výborně zachovalé statné tvrze, s kollejí Redempto- 
ristův i s opatrovnou školních sester, s mK^nem a pilou; v okolí jsou 
některé vinice. Velkostatek Obříství má v5^měry 1313*5 Aa. Jihozápadně 
odtud Chlumín, též Chlomín, v obecné mluvě Klomín, starobylé 



- 34 - 

městečko se 115 domy a 671 obyv., s 8 trhy výročními, dříve samo- 
statný statek, od r. 1763 část hraběcího Chotkov^ského fideikommissu 
Jeňovsi. Farní chrám sv. Maří Magdalské byl již farním a dekanátním 
za dob předhusitských; v nynéjší ozdobné podobě rokokové pochází 
z r. 1732. V býv. zámku architektonicky bezvýznamném umístěna fára. 
Dříve, dokud tady procházela hlučná silnice Lipsko- Vídeňská, býval 
Chlumín důležitější. Nákladní vozy po této silnici jedoucí přepravovaly 
se přes Vltavu na převoze v Kozárovicích. Opodál Zálež lice 
s filiálním kostelíkem sv. Mikuláše. V úhlu mezi Labem a Vltavou, 
veleúrodném od častých zátop obou řek, avšak i každoročně téměř 
povodněmi ohrožovaném, jest knížecí lobkovský dvůr (3upor s po- 
zemky v království českém z nejúrodnějších. Jižně Libiše By šk o více, 
ves častěji jmenovaná v podání svatovojtěšském, s kaplí téhož světce 
z konce XVII st. 

Na pravém břehu labském, v pořičné nížině. Tu haň, ves s vini- 
cemi a rozsáhlým pěstěním zelenin. — Severněji, na úpatí výšiny sou- 
jmenné, Zaboř s farním chrámem Narození Matky Boží, r. 1884 na 
místě starobylého gothického chrámu znova zbudov^aným, s hojnými již 
vinicemi, zvláště u zámečku Turbovic, kdež jsou i veliké knížecí 
vinné sklepy. - Pod Mělníkem v pořičné nížině Pšovka, v obecné 
mluvě $opka, ves se 166 domy a 1305 obyv., vzniklá při ústí Pšovky 
do Labe, snad přesídlením slovanského obyvatelstva, když z předhradí 
mělnického bylo vysazeq^o město, nyní sídlo knížecí lobkovské hospo- 
dářské zprávy panství mělnického s pivovarem a mK^nem. R. 1263 
založen tu byl „pod Mělníkem'* klášter Augustiniánský, který ač ve stavu 
zpustošeném přetrval bouře husitské a zrušen byl r. 1789. Bývaly' klá- 
šterní a odtud farní chrám sv. Vavřince skládá se ze zajímavého, ne- 
obyčejně dlouhého kněžiště gothického, k němuž později přistavěna 
prostá lod. B5n^al\^ konvent s ambity obklíčeným dvorem hostí nyní 
knížecí úřady. V obci působí občanská záložna. U vsi jest zařízeno 
mělnické překladiště, v okolí pak jsou četné vinice na výslunných 
stráních, mezi nimiž rozptýlena jest malebně ves Mlazice s 267 domy 
a 1360 obyv.; obyvatelé hledí si košíkářství. Nejvzácnější víno rodí 
Troj slav, položená na soumezí tří staroby Ij^ch krajů českj^ch. Pod 
Trojslavou šiří se vinice u Vehlovic až k Labi, mezi nimiž knížecí 
lobkovská vinice Koráb s kaplí sv. Jana Nep. z r. 1728. Za Vehlovici 
jest hranice národnostní, nejblíže ke Praze posunutá. 

Nejvýchodnější osadou okresu Mělnického jest Vtěl no Měl- 
nické, úpravná a zámožná ves s výstavností a důležitostí městskou 
pro rozsáhlé okolí, se 144 domy a 969 obyv., položená na planině při 
silnici od Mladé Boleslave na Mělník vedoucí a po věžích obou svých 
chrámů daleko viditelná. Farní katolický chrám sv. Michala, při němž 
přisluhuje pravidelně děkan z Chorušic, jest ozdobná rokokov^á stavba 



- 35 - 

z XVIII st. s pěknou průčelní věží. Farní chrám evangelicko-reformo- 
V'an>' zbudován ve známé spůsobě tolerančních zborův a uprostřed 
předešlého století přistavena k němu průčelní věž se štíhlou stanovou 
střechou. Ve Vtelně jest záložna občanská. Zámožností v^ynikají též 
Chorušíce a Choroušky. K děkanskému chrámu Nanebev^zetí 
Matky Boží konávají se pouti. V poloze vévodící, uprostřed téměř 
Bělské planiny, rozkládá se daleko viditeln\'^ Řepín, ves s 226 domy 
a 1282 oby v., sídlo velkostatku o vv^měře 1383'5 ha, jehož majitelem 
jest nyní Št. Ed. Berger. Před válkami husitskými měli zde kommendu 
němečtí rytíři, kteří ve XIII st. zbudovali i farní chrám sv. Ondřeje, 
na jehož místě r. 1846—1850 zdvižen novv^ gothický chrám Matky Boží 

Fot. Brunner-Dvořák. 




ZÁMEK HR. VALDŠTEJNA V LIBLICÍCH. 

Vítězné s dvěma věžema v průčelí. V pozadí jest zámek, původem staro- 
byl5% ale zmodernisovan\\ V Řepíně jest záložna Reiffeisenská. Nej- 
vyšším bodem planiny Bělské jest Libeň Vysoká (299 m) s pivo- 
várem a záložnou Reiffeisenskou. S ní téměř sousedí Radouň s go- 
thick>^m kostelíkem sv. Havla. Po vysoké stráni, která lemuje pravý 
břeh vodného potoka Klokoče, rozloženy jsou Krpy se zajímavým, 
původně gothickým filiálním chrámem sv. Jana Stětí, se zvonem dle 
nápisu z r. 1479 a památnou kazatelnou. V Krpích jest záložna Reiff- 
eisenská, při Klokoči větší mlýn. Podél pravého břehu potoka Klokoče 
a po mírně pnoucí se stráni rozloženy jsou 

BYŠICE, městečko starobylé se 191 domy a 1128 obyv., soustře- 
clující se v nevelikém namésti a čtyřech ulicích, \r různé úhly světa se 
rozbíhajících. Na severní straně náměstí, jímž protéká Klokoč, jest na 



- 36 - 



FoL V. Jindra. 



mísLe rcnaissanční radnice s podloubím a dvěma štíty nová z r. 1872, 
proti ní, na levém břehu Klokoče, zámek knížete Jiří z Lobkovic, ze 
XVI stol., někdy úpravné vyzdobený, dosud budovou svou obklopující 
čtverhranní^ nádvoří; krásný někdy park proměněn v štěpnici. Nad 
měslerkem na výšině liliáiní chrám sv. Jana Křtitele z konce XVII stol. 
Až do n 1719 byly Bysice zvlášlnim panstvím s majiteli často se střídají- 
cími. V Byšicích jsou knížecí cukrovar, tří mlýny a záložna Reiffeisenská. 

UpodáL při silnici Mladoboleslavsko-Mělnické, jsou Liblice. Kně- 
žiště farního chrámu sv. Vá- 
clava jest gothické, lod a věž 
ze XVII stol. Krásný zámek 
hraběte z Valdštejna zbudován 
ve slohu barokovém r. 1699. 
Velkostatek liblický má výměry 
1988 ha. K Liblicům popisuje 
se veliký mlýn Lejkov^ — 
Nevysokým přívrším odděleny 
jsou odByšic Cečelice, rozlo- 
žené v úvale, na jihozápadě po- 
rostlým Cecemínem zavřeném, 
ves se zbytky středověké tvrze 
a s farním chrámem sv. Havla, 
původně románským kostel- 
cem, z něhož zachovala se ještě 
památná věž až do hrotu vy- 
zděná. Chrám přestavěn ze zá- 
kladů nepochybně r. 1721. V Če- 
čelicích jest záložna Reiffeisen- 
ská. Přívory Hořejší a 
Dolejší, se dvěma mlýny, 
položeny jsou již na pokraji ze- 
linářského úkrají staroboleslav- 
ského. 

RADNICE VE mřenL (-^p^^^j pramenů Pšovky, 

v horním toku i Vruticí zvané, 
položeno jest ve vysoké poloze Í'A5'S m) na úpatí hory Vrátenské, v kra- 
jině pov*éstně nedostatkem vody. město 

MŠENO, až do r. 1H74 prislušoé k zastupitelskému okresu Běl- 
skému. Mšeno s osadami Skramouší nebo Vaňatovem, Romá- 
novém a Šibeneem čítá ve 344 domech 2167 obyv., jest sídlem 
mesiánské školy chlapecké i dívčí, spořitelního i úvěrního ústavu 
a občanské záložnv. Na náměstí Karlově jest farní chrám sv. Martina, 




— 37 



Fot. Ant. Rázek. 




PREDVĚKÉ SKALNÍ OBYDLÍ 

zv. „nedAmy- 



po velikém požáru r. 1867 v ro- 
mánském slohu přestaven}', na 
místě bývalé gothické kaple sý. 
Václava, s věží 53 m vysokou. 
Bývalý husitský chrám sv. Jana 
r. 1785 zrušen a r. 1901 na školu 
přestavěn. Radnice s průčelní 
hodinovou věží po požáru r. 1ÍÍ67 
ze základů znovu zbudována. Ve 
staré, ale poti^ebám doby přispů- 
sobené budově školní umístěno 
museum. Mšeno vzniklo na krá- 
lovství a pi^ipadlo ve XIII stol. 
klášteru Svatojirskému v Praze. 
R. 1306 nabyli ho páni Berkové 
z Dube a nepochybně založili 

Fot. Brunner-Dvořák. 



tvrz, jež ještě r. 1528 byla obý- 
vána. Karel IV Mšeno obdai^il 
městským právem a rozsáhlými 
lesy. V XVI stol. držena část 
Mšena ke hradu Bezdězi. R.1642 
nabyl Mšena a Lobče rytířským 
rod Věžníků z Věžník. Národní 
probuzení záhy ve Mšeně 
podporováno, zvláště cesk\'m 
ochotnickým divadlem, r. 1804 
založeným. R. 1867 z největší 
části zničeno požárem, ježto 
pro nedostatek vod}^ stíženo 
bylo hašení. Obyvatelé hledí 
si vedle městských živností 
zvláště ovocnictví a v prvé 
řadě pěstování třešní, pak 
chmelařstvi. Nedaleko města 
na severní straně b5'^vala tvrz 
a později zámek Róma no v, 
r. 1724 zbořenjs s kaplí sv. 
Maří Magdalské. 

Na silnici a při místní dráze, 
jež spojují Mšeno s Mělníkem, 




HRAD KOKOŘÍN. 



38 - 



jsou Nebužely, obecné Ne- 
b.užel, ves dávného původu, 
s katolickým farním chrámem 
sv. Jiljí, připomínanS^m již za 
dob předhusitsk>xh, v nynéjším 
neúhledném baroku z r. 1735, 
s farním chrámem evangelicko- 
reformovaným, s dvéma ml\'ny 
a cihelnou. Někdejší vinařství a 
chmelařství ustoupilo péstování 
cukrovky. V okolí objeveny 
hroby žárové. Mezi Nebuželí a 
Mšenem na planině ležíKaniná 
s okolím archaeologicky i histo- 
ricky velezajímav\>m. U vsi jsou 
podnes zi^ejmy stopy staroslo- 
vanského hradiště, Hrázskem 
zvané, ve kterémž spatřuje se 
hrad Kanburg německých le- 
topisů, marně r. 6()5 vojskem 



Fot. V. Jitidia. 



Fot. V. Jindra. 





skalní utvar „hrad- 
v pastu.5í rokli u mšena. 



SKALNÍ ÚTVAR .POKLIČKY- 
V ÚDOLÍ KOKOŘÍNSKÉM. 



Karla Vel. obléhan\\ Odtud severo- 
západně na skalnaté stráni, která 
lemuje pravý břeh Pšovky, jsou 
rozsáhlé zbytky předvěk\Th skal- 
ních staveb, zvané nyní Ne dá my, 
a blíže nich zbytky středověkému 
hradu podobné, jimž lid dal jméno 
Krvomlýna. Na strmé skalině 
malebné trosky hradu K o k o- 
ř í n a, krajinn\' skvost v překrás- 
ném, divoce romantickém údolí 
potoka Pšovky, dosud se zřením 
ke krásám svN^m ani nedoceněného 
ani dosti známého. Trosek jádrem 
jest vysoká kulatá hláska. Hrad 
vzniklý ve XIV stol. drželi páni 



- 39 - 



Fot. Jos. Tachecí. 




KOKOŘÍNSKÉ ÚDOLÍ. 

Berkovo z Dube, ale již v XVI stol. byl hrad opouštěn, r. 1623 
dokonce pust\'. Okolí jest památné geo*logicky malebn\'mi krido- 
v\'mi skalami vrstev jizerských, které na mnohých místech mají po- 

Fot. Jos. Tachecí. 




SKALNÍ BYTY ,V KOČIČINĚ- U MSEXA. 



- 40 - 

dobu štíhKxh i vysok\'ch věží. Opodál ve vysoké poloze Vysoká 
s farním chrámem katolickým sv. Václava z r. 1754 a s farním 
chrámem evangelicko -reformovaným. Severně odtud Šemanovice 
s jednoduchým chrámem sv. Jana Nep. z r. 1803, od r. 1891 farním, 
a Truskavná. 

FoL v. Jindra. 




SKALNÍ ÚTVAR .MEDVĚD- V PASTOŠÍ ROKLI 
U MŠENA. 



III. OKRES BRANDEJSKÝ. 



Jizera v dolním toku svém plyne již nížinou, toliko na pravšem 
břehu nízkými vx-^slunnými stráněmi vroubenou, mezi lučinami po v\'tce 
na někdejších půdách rybnicných. Širokým pásem vkládají se lučiny 
tyto do mohutného zhluku lesů po obou stranách, zvolna na jihu 
k Labi spadajících, s nímž proti Toušeni Jizera na vždy splývá. Na v\'- 
chodě lesy tyto, příslušenství panství Brandejského, pi^echázejí v lesy 
Lyské, na západě šíří se po velikém trojúhelníkovém prostoru. Severo- 
západní drahou a široks^mi průhony silnic i cest v různ\>ch směrech 
rozděleném, Brandejskx^ les, někdy Borem zvaný, až k Labskému 
Kostelci. Les přestává tam, kde písečná prst, příhodná k vývoji vše- 
lik\Th stromů lesních, ustupuje těžké černé půdě, na vlhkých vrstvách 
spočívající. Orba na této půdě potkává se s překážkami, ale za to 
daří se výborně zelinám, zvláště okurkám, cibuli, vodnici, zelí, které 
dnes jsou hlavní plodinou krajiny. Od povýšené písečné návěje Hla- 
venecké šíří se zelinnx' kraj podél obou Hlaveň, Konětop, Dřís až 
k Nedomicům, Tišicům a Všetatům, Polabskou pak tratí Severozápadní 
dráhy získán jemu hojn}'' vývoz do severního Německa. Líně plouží 



41 — 



se krajem tímto bahnitý potok, ve mnohé luční struhy rozdělen>% který 
u Chreníka (lidově Krenek) do Labe vpadá. Na hranici okresu 
Mělnického přichází potok Klokoč, jehož levý břeh vroubí a úvodí 
od poříčí Jizerského odděluje křídová planina, nejjižnější část planiny 
Bělské, nad Hlavny i Konětopy. Osaměle od Klokoče směrem jiho- 
vjxhbdním zabíhá přívrší Cecemín (234 /n), na severním svahu po- 
rostlé hustým doubím, kdežto na jižním a západním prostíraly se 




BRANDEJSKÝ ZÁMEK R. 1800 ídlc staré rytiny Bergrovy). 



u Všetat a Nedomic až do XVIII st. rozsáhlé vinice. Někdy šířil se 
hvozd až k Labi, do písečné nížiny, řekou nanesené, po jejíž činnosti 
svědectvím jsou podnes četné tůně a opuštěná ramena. Pravx'^ břeh 
Labsky' vroubí mírně pnoucí se stráně, za nimiž zdvihá se jihozápadním 
směrem planina na Korycansk\Th vrstvách spočívající, veleúrodná, 
mělkými úlehlemi potokův a struh místy vymletá, jež nejvýše dopíná 
se vsí Mstětici (249 m) a Kuchyňkou u Starého Brázdíma 
(241 m). Labe činí mnohé zátočiny a obtéká u Čelákovic, Brandejsa 
i Kostelce některé ostrovy. 

Největší část okresu Brandejského jest příslušenstvím soujmenného 
panství (ve výměře 7055 ha, z nichž 5574 ha lesů), nyní majetku arci- 
knížete Ludvíka Salvátora, do r. 1468 rodu pánů z Michalovic; až do 
r. 1860 bylo zbožím korunním, pro příležitou polohu blízko Prahy 
k lovecké kratochvíli králů českNxh určen\^m. Tot byl slavný královskN*^ 



— 42 — 

„fořt**, za Rudolfa II po vší hranici oplocen^^ Vysoká i černá zvěř 
v něm u velikém množství chována, podle obou řek i bobři loveni a na 
hojnj^ch záspích v polohách vhodných obilí a seno zvěři kladen\\ Zle 
trpěl lid ve vesnicích zálabsk\Th zvěří, která pustošila setbu, anii^ by 
rolník směl odvážiti se obranjs ani psa, dle přísného rozkazu prstů 
na předních nohou zbaveného, do svého pole vésti nesměl. Pro pohodlí 
krále a jeho družiny zařízeny v lesích „zelené boudy", jichž jedna, 
v myslivnu proměněná, u Otradovic našich dnů se dochovala. 
VHlavencina výšině vinohrady pokryté a při dolní Jizeře v Op o čni 
byly lovecké zámečky, opočeňsk5% v XVII st. zaniklý, při krytém mostě 
toliko pro krále určeném, hlaveneck^', v jádře svém podnes zacho- 
van5% ale zpustl\\ Pro zvěř na místech hojn^^ch stáje pořizovány, do 
nichž krmě kladena. Nejskvělejší doby „fořtu"* byly za Rudolfa II, 
ještě však Leopold I. Karel \'I a arcikníže Karel s počátku XIX st. 
horlivě oddávali se zde myslivosti. 

Okres Brandejsk\' čítá ve 4 městech, 5 městečkách a 45 obcích 
v%,520 obyv., mezi nimiž 237 Němců, 402 evangelíků, 572 židův. Labe 
dělí jej ve dvě polovice, z nichž levobřehá slyne velikou úrodností; 
někdejší dvory královské v Toušeni, Dřevčicích, Ostrově a Brázdíme 
pokládány za nejvýnosnější české dvory komorní. Část pravobřehá, kde 
nezarůstá lesem, jest sídlem pokročilého zelinářství. V Zápech, Ne- 
hvizdech a Toušeni vzkvétalo a podnes ještě se provozuje kamenické 
obrábění pískovce, jakkoli nazelenalé jemnozrné druhy, z nichž mimo 
jiné budován byl chrám sv. Víta v Praze, již jsou vyčerpány. Veškera 
levobřehá část okresu jest nyní sídlem pokročilého zemědělství, pro- 
vozovaného na větších usedlostech sedlskjTh, zvláště v Záluží, Mstě- 
ticích, Svémyslicích, Dřevčicích, Poleradech, s čímž souvisí i hospo- 
dářský průmysl, po vj-^tce cukrovársk\'. Chloubou okresu jsou statné 
živnosti hospodářské, namnoze zachované ve velikosti původní, mnohé 
za dnů našich příkupy zvětšené. Ve Mstěticích bývaly dva svobodné 
dvory, jeden pod ochranou kapituly Staroboleslavské o vN^měře 172/řa, 
druhý pod ochranou panství Brandejského ve výměře 111 ha, jež nynější 
majitel Max Passer příkupy zcelil v jedin\^ rustikální velkostatek (č. 1, 
2, 9, 13—16, 18-19) ve výměře 334 Afl Vedle něho jsou ve Mstěticích 
ještě statky dědiců Karla Kratochvíla o v52 ha a Jana Zalabáka o 56 ha. 
Ve Svémyslicích statek Antonína Peyra má výměry 81 ha, Jana Svo- 
body 72 ^a, Jaroslava Hybsi (Aha. VJenštejně drží Josef Stára 112/řa, 
Josef Strach 32 ha. Josef Žert a Jindřich Žert po 33 ha. v Hlavenci 
Antonín F^rášek 43 ha, v Toušeni Anna íSvobodová 15 ha. Došek Bedřich 
6v5 ha. Došek C(*něk 45 ha. v Zápe^ch Alois Kuklík 5\ ha. ve Dřevčicích 
Jan Záruba 97 /ří7, Jaroslav Hybša 68 ha. v Poleradech Norbert Srb 44 ha, 
v Čelákovicích Alois Kellner 97 ha. Václav Knittl 44 ha. v Popovicích 
Jan Vít 42 ha. Ode dávna procházela okresem hlučná silnice Pražsko- 



- 43 - 

Liberecká, v části jihovýchodní i Královéhradecká, ale od r. 1871 pro> 
bihají jím i železné dráhy, a sice Česká severní, jež u Neratovic pře- 
píná Labe mostem, r. 1865 v>'^padem terezínské posádky zkaženým, a od 
r. 1873 : Severozápadní dráha tratí Polabskou, arciknížecí lesy pro- 
tínající, jež u Otradovic přechází železným mostem Jizeru, a křídlem 
Lysko-Pražským. Z Čelákovic vede místní dráha do Brandejsa, jiná 
z Brandejsa do Neratovic. Žádoucí spojení z Pecek Poblatných do 
Dolních Beřkovic, které by nahradilo někdejší slavnou silnici Lipsko- 
Vídeňskou, nepodařilo se dosud poříditi. Veliké naděje skládají se do 
bohdá nedalekého již usplavnění Labe. Místní doprava děje se přes 
Labe mosty v Brandejse i v Kostelci a převozy v Toušeni i Zárybech, 
přes Jizeru pak převozem v Sojovicích. Labsk\^ most v Toušeni zanikl 
r. 1821, ve Skorkově jizerský s počátku XVII st. 

Král. komorní město BRANDEJS NAD LABEM vzniklo mezi 
r. 129() až 1304. Páni z Míchalo vic, zápisní držitelé zboží k hradu krá- 
lovskému ve Staré Boleslavi někdy příslušného, v^ysadili tou dobou na 
pozemcích zaniklé v^si Li v, nedaleko odtud na jihozápadě rozložené, 
právem německx^m trhovou ves při silnici od Prahy do Lužice vedoucí 
a nazvali ji Brandejsem. Ve XIV st. stal se Brandejs městečkem. 
R. 1317 opevnili protivníci krále Jana na Brandejském břehu konec 
mostu hrádkem nebo tvrzí, podřízenou purkrabí na hradě Toušeni. 
S Brandejsem téměř souvisela ves Hrádek, rozložená na pahorcích 
při řece Labi, jíž nabyli probošt a kapitula v Sadské, po r. 1364 při 
chrámě sv. Apollináře na Novém městě Pražském sídlící. Za husitských 
válek osadil pan Jan z Michalovic i Hrádek, který r. 1454 přiřcen ku 
statkům královsk3'^m a spravován nejvyššími purkrabími Pražskými. 
Paní Johanka z Krajku a bratr její Konrád, počínajíc r. 15()8, obdaro- 
vali Brandejské mnohými v5"sadami. Za podpory jejich stal se Brandejs 
i z hlavních sídel jednoty bratrské, kteráž pořídila si záhy vlastní zboř 
a budovu pro správce duchovního. Naproti tomu chrám podobojí 
sv. Vavřince i farní chrám na Hrádku zůstávaly bez farářů. Když 
r. 1547 Brandejs panu Arnoštu Krajířovi v plen vzat a ke statkům 
komorním připojen, vypověděl Ferdinand I z Brandejsa bratří české, 
pokud nepřestoupili, a zboř jejich, r. 1541 až 1542 panem Arnoštem ná- 
kladně ze základů skrze mistra Matěje Borgorelli zbudovan\% i s domem 
správcovým daroval obci, která k němu přenesla zpustlou faru od sv. 
Vavřince. R. 1559 na žádost BrandejskjTh a pro mnohé spory, které 
byly mezi oběma sídly, arcikníže Ferdinand jakožto místodržitel nařídil, 
aby Hrádek byl spojen s městečkem; současné asi byla přeložena silnice 
Pražská, tak že procházela náměstím k mostu labskému, a tu vznikly nové 
ulice. Hrádek s městečkem spojující. Rozšířené městečko vzmáhalo se, 
když Ferdinand I a Maximillián častěji na zámku za myslivostí meškávali. 



— 44 - 



zvláště pak za Rudolfa II, který nejraději v Brandejse sídlil. Panovník 
tento r. 1581 pov5'šil Brandejs na královské komorní město a dařil jej 
hojně milostí svou. Město ozdobovalo se novými stavbami, soukromými 
i veřejnými, z těchto novou radnicí, založenou r. Iv579 v Nové ulici, 
která otevřena byla z náměstí ke chrámu sv. Pavla, jež nebyla však 
nikdy dostavěna. R. f590 odevzdal císař podací právo na komorních 
statcích arcibiskupovi, který nedbaje odporu konšelův i měšťanstva, 
i do Brandejsa sázel kněží pod jednou. Jakkoli častěji, zvláště r. 1551, 
1556 a 1615 zuřily v městě požáry, přece dobré bydlo se rozmáhalo. 
Četní úředníci císařští, namnoze cizinci, zakupovali se v městě a vedle 
nich osoby šlechtické nabývaly majetek v městě i na Dolním Hrádku, 
který nabýval rázu zámožného předměstí, struhou od města odděleného. 
Dobrý -stav utvrzován hlučným průvozem po silnici Lipské, pro niž 
obec r. 1576 zřídila a skrze stavitele Benedikta Vlacha zbudovati dala 
kamenný mostek přes potok ke konci ulice Stříbrné. Na Nižším Hrádku 
vznikla četná obec židovská, která si uprostřed XVI století zbudovala 
vlastní synagogu. Po bitvě Bělohorské mnozí obyvatelé ode statečků 
sv5'ch pro náboženství odběhli, zbj^vající pak přinutil hejtman zámecký 
Jan Cellar z Rozntálu k přestoupení. V městě počaly se zakupovati 
osoby z vyšších stavů, na náměstí hraběnka Lucie Otilie Slavatová 
a hrabě Adam z Valdštejna, v Nové ulici jdoucí ke sv. Pavlu hrabě 
Pappenheim a na Nižším Hrádku spojeno v jedné ruce patero use- 
dlostí s mlýnem potočním, jež od r. 1651 skládaly hraběcí dvůr Morzi- 
novsk\'. Město úzce souvisíc s pevn\'m zámkem a bez hradeb zůstávajíc, 
trpělo strašně vpády sask\^mi i švédskými. R. 1639 švédsky' vojevůdce 
Jan Banner porazil císařské mezi Brandejsem a Lobkovici, načež aby 
císařskv^m od Prahy útok na zámek znesnadil, město r. 1639 zapálil. 
Tehdy shořela i radnice s originály privilegií a chrám sv. Petra na 
mnohá léta zůstal sříceninou. Zámek na všech stranách znovu opevněn 
a v někdejší „kratochvilné*" zahradě Rudolfově, která s Hradčanskou 
kdysi závodila, zničeny nádherné stavby Rudolfem II pořízené, zejména 
skvostný pavillon. Také most zbořen a na Boleslavské straně zřízeno 
mocné opevnění. Až do r. 1642 bylo město téměř zúplna pusto. Když 
r. 1641 Banner Brandejs opouštěl, chtěl zničiti i zámek, od čehož teprve 
na prosby svN^ch důstojníkův upustil. Obyvatelstvo židovské, obviňo- 
vané, že se se Švédy přátelilo, opustilo město, domy jeho pak namnoze 
až do základů zkaženy. Zámek dali Ferdinand III a Leopold I poněkud 
opraviti, ale město po dlouhá léta zůstávalo v sříceninách, zejména 
domy šlechtické. Do města vložena stálá jízdní posádka, která tu zůstala 
až po naše dny. Valná část městské půdy dostala se do rukou pansk\Th, 
zejména pozemky zkoupené ke dvorům Morzinskému, Pappenheimskému, 
později Černínskému, a Valdštejnskému. Roku 1701 usilovali Jesuité 
o získání dvora Morzinského, chtějíce tu kollej zbudovati, ale úmysl ten 



- 45 - 

ztroskotal se o odpor vlády, načež obec dvůr r. 1715 pro sebe zakoupila. 
Za války sedmileté Brandejs utrpěl opět. V den bitvy u Štěrbohol, 
6 kv'ětna 1757, strhla se bitka mezi Chorváty a Prusy za St. Boleslavi. 
Prusové hnáni jsouce k Brandejsu, spůsobili požár, jímž část města mezi 
Labem, zámkem a náměstím zničena. Za válek francouzských byl 
Brandejs r. 1813 po delší dobu sídlem císaře Františka I a generálního 
štábu knížete Schwarzenberka. S počátku XIX st. trpěl velice ohni, 
zvláště 29 srpna 1827, kterého dne stráveno 45 domův a 18 stodol; staro- 
žitný ráz města změněn, zejména podloubí na náměstí následkem po- 
žárův odstraněna. Kd\'ž rozdělen byl někdejší Morzinsk}' dvůr a roz- 
prodány i druhé dvory šlechtické v malé dílce, zchudl a zpustl zvláště 

Fot. V. Prach enský. 




ZÁMEK V BRANDEJSE N. L. 



zámožný' dříve Nižší Hrádek. R. 1759 zi^ízena z nadání městky Magda- 
leny Budínské residence Piaristů blíže zámku s kaplí sv. Josefa Kal., 
kteříž vyučovali žáky ve školách latinských. Ale r. 1774 latinské školy 
ustoupily škole hlavní, kteráž r. 1785 přestěhovala se i s residencí blíže 
k chrámu sv. Petra. Při přečíslování domů r. 1828 dostalo se poprvé 
zámku s příslušenstvím zvláštního číslování a zřízení se jménem okresu 
zámeckého, načež při nové organisaci roku 1850 proti všemu právu, 
z pouhé úřední libovůle, staroslavný zámek s okresem svým ze sta- 
letého příslušenství k Brandejsu vytržen a ke Staré Boleslavi připojen, 
rovněž i ves Královice v>^chodně zámku, vzniklá emfyteutisováním 
někdejší zámecké obory. V duchovní i školské správě, jakož i ve 
zvyklostech lidu počítají se k Brandejsu stále netoliko zámek a Králo- 



— 46 — 



vice, nýbrž i zámostí až ke starobylé kapli sv. Rocha. Pozemkj^ pusté 
vsi L e b 1 o v i c na severozápadní straně města při levém břehu Labském, 
někdy příslušenství kapituly Boleslavské, byly darovány Konrádem 
z Krajku obci; r. 179S byly však zemfyteutisovány^ čímž vznikla ny- 
nější část města Mař ti no v. 

Brandejs nad Labem čítal r. 1900 s Martinovem a s částmi svými 
ke Staré Boleslavi inkatastrovan\'mi 429 domův a 4498 obyv., v nichž 
220 mužů vojska ''(politická obec Brandejs s Martinovem 343 domův 
a 4144 ob^^v.), jest sídlem okr. soudu, berního úřadu, arciknížecí správy 
velkostatku, měšťanské školy chlapecké, zimní školy rolnické a štábu 
dragonského pluku č. 7 (s okresními kasárnami a nemocnicí vojenskou) 
Z památností jeho na prvém místě jmenovati jest zámek, zdvihající se 
na srázném levém břehu Labském, v části severní a východní z XV st., 
v jižní a západní z 1. 1548— lv572, dílo vlašského mistra Matěje Borgo- 
relli z Miláaa (t 1572). Věž hodinová jest z r. 1590. V XVI a XVII st. 
býval zámek silně opevněn valy, příkopy a zdmi, jichž značné zbytky 
spatřují se podnes na severní a východní straně. Na východě zacho- 
vána podnes vysoká zděná a krytá chodba (Josefova chodba"), spo- 
jující zámek se zahradou a vysok5^mi oblouky, val i obojí příkop přepí- 
najícími, pocházející z doby Maximiliána II. Nynější majitel, arcikníže 
Ludvík Salvátor, shromažďuje v zámku ze sv\xh dalek\^ch plaveb 
vzácné sbírky archaeologické, přírodopisné a námořnické. Děkansk>^ 
chrám sv. Pavla Obrácení zbudoval r. 1V541 až 1542 pan Arnošt Krajíř 
skrze mistra Matěje Borgorelli jako zboř bratrský. Po r. 1547 dán pod- 
obojím a přenesena k němu fara od sv. Vavřince. Jest to třílodní 

stavba prostého vlašského 
spůsobu. Opodál stojící 
zvonice pochází z roku 
1753. Býv. farní chrám 
sv. Petra na Hrádku byl 
v nynější podobě re- 
staurován kol r. 1660 a 
od r. 1785 náleží Piaristům, 
kteří mají opodál resi- 
denci, na školách však 
již nevyučují. - Bývah'-^ 
městskS' farní chrám sv. 
Vavřince zbudován byl 
ke konci XIII st. na 
Nižším Hrádku v podobě 
kostelce na levém břehu 
potočním. Od r. 1v547 až 



Fot. uč. Veselý. 



^^^^^^^^^H 


^ 1 


^^^^^^k '^Mmtú'^'' 


m^ái 



BÝV. CHRÁM SV. VAVŘINCE 
V BRANDEJSE N. L. 



- 47 



Fot. Ad. Kórber. 




NÁDVOŘÍ ZÁMKU v BRANDEJSE N. L. 



17a5 byl chrámem hrbitovmm, 
načež zrušen a zprofanován. 
V podstatě své zachoval staro- 
gothický ráz ; zmény renaissanční 
pocházejí z r. 1638. Na stěnách 
lodi objeveny pod omítkou 
vzácné fresky s počátku XIV 
stoí. Na hřbitove jest kaple 
sv. Rosálie, založená r. 1887 
na miste starší již chatrné 
z r. 1680. Radnice na náměstí 
v nynější podobě pochází z r. 1740. 
R. 1905 zbudována nákladná bu- 
dova školní. R. 1906 náměstí 
a ulice označeny tabulkami, na 
nichž jsou namnoze původní 
názvy oživeny. Lidumilným úko- 
lům napomáhají městskV' špitál, 
nadaný r. 16(^3 Rudolfem II, a si- 
rotčinec založeny' r. 1905 fil- 
anthropickou družinou. 

Dříve býval Brandejs hlučný 
průvozem, nebot křižovaly se 
v něm silnit e Pražsko-Lužická 
a Lipsko- Vídefiská. Za novějších 
dob obchod i živnosti poklesly. 

Fot. Ad. KOrber. 



poněvadž bylo město hlavními 
směry drah opomíjeno. Z prů- 
myslových závodů vynikají 
Melicharova továrna na secí 
stroje, veliké labské dva mRny, 
mlýn potoční, dva pivováry, 
dílna na čerpadla, mydlárna. 
veliká olejna a lihovar za mo- 
stem. V Královicích jest pomo- 
logický ústav Letná. Od r. 1876 
česk}' ráz opanoval všechny 
stránky městského života. 




STARÝ MOST V BRANDEJSE N. L 



- 4« - 



FoL Ad. Kůrber. 




RADXíCr. V BfíANDF:JSE N. L. 



lvi ^á. Kťirlicr 






NEJSTARŠÍ ČAST 2AMKU S ARKÝŘEM 
XA SBV. STR. ZAMKLT, 



Opodál pravť^ho^ břehu 
labského, ' na po\ všeném 
hrrhu zašlého ríťnrho ra- 
mene, kteréž přeměnilo se 
v hlubokou bahnitou tůň, leží 

STARÁ BOLESLAV, 

mrslo a nf^jslavnrjsí pout- 
ničko místo české, Oí tající 
se vsí Pískem, zvanou 
jeílě s počálkLi XIX st. Dra- 
ho] ínem, 3*>1 domův a 
.■^675 oby v., z nichž 288 
mužů vojska, s inkatastro- 
vanymi částmi mé sta Bran- 
dejsa n. L. 477 domův a 
412f oby v. Jest sídlem slavné 
kolle^iíUni kapituly, založené 
r. Hí40 Břetislavem T a sklá- 
dající se podnes z probošta, 
z děkana, ze clyr kano- 
vníkíi sídelních, livou sídel- 
ních nepraebendovaných a 
z šesti čestných, má mě- 



- 49 - 

štanskou dívčí školu, kongregaci školních seste;*, jízdnou posádku 
dragonův, umístěnou v bývalé residenci Jesuitův, a státní stanici hreb- 
činskou č. 3. Skládá se z bývalého hradu, dosud částečně opevněného, 
se zdmi a východní branou z doby Karla IV, a z někdejšího podhradí. 

Boleslav Stará jest z nejpamátnějších míst království českého, 
dávné sídlo knížat i králů, kteří zde oddávali se lovecké zábavě, sem 
pokládali sněmy a zde i míru duše své vyhledávali. Boleslav Stará 
zvěčněna i smrtí slavného knížete Václava Svatého, velikého činy 
státníck5'mi i horlivého podporovatele osvěty kresfannstvím podmíněné. 

Fot. v. Prachenský. 




STARÁ BOLESLAV (OD JIHU). 



28 září 935 svatý kníže zavražděn úkladně, s vědomím mladšího bratra 
Boleslava, ve dvéřích původního chrámu sv. Kosmy a Damiána, jež 
doposud znalé jsou martyriem jeho, v XVIII st. umělecky provedeným, 
a po třech létech tělo jeho přeneseno na hrad Pražský. Ihned lid 
český jal se v něm ctíti světce a dědice své země, hrob jeho stal se 
svátostí národní, místo vraždy na něm spáchané po mnohá století 
jediným a nejpřednějším místem poutnickým, a krásná píseň, k poctě 
knížecího světce složená, jest odtud hymnem národním v dobách nej- 
vážnějších a zavznívá podnes ve chrámích českých za chvil radostných 
i trudných. Určitá historická pamět, s níž shoduje se jméno, klade, že 
byla Boleslav Stará založena Boleslavem I, dokud ještě byl údělným 
knížetem, mezi r. 929 a 935, a sice jako hrad, zbudovaný od kamene 
„spůsobem římským" na jižní straně nynějšího opevnění a při řečišti 
Labském, nyní tůní. Když Boleslav stal se knížetem zemským, přestala 



- 50 - 

sice býti sídlem knížecím, ale na hradě častěji přebývali Přemyslovci 
za mysliveckou kratochvílí v okolních lesích, a hrad sám jmín za tvrdou 
pevnost, již r. 950 obléhal Otto I („Nivunburch") a r. 1041 Jindřich III. 
Vedle hradu připomíná se již za Boleslava chrám sv. Kosmy a Da- 
miána, starší než hrad. Břetislav I založil na hradě kapitulu, jíž dostalo 
se domů na severní straně. Tu vzniklo hned při břehu Labském pro- 
boštství, mnohem dále k východu děkanství a mezi nimi nepochybně 
na prostoře dosud kapitule náležité domy kanovnické. Kapitula nadána 
mnohými lidmi v podhradí a hojnými všemi i platy v okolí a po Cechách 
i po Moravě. Probošt její zasedal na sněmu zemském. Velikx^m ná- 
kladem kázal kníže zbudovati kapitule velikolepý chrám sv. Václava, 
při němž dle pozdějšího udání r. 1099, ve skutečnosti ale mnohem 
dříve, vznikl kostelík sv. Klimenta. Ve XIII st. počali panovníci za- 
pisovati příslušenství hradní v okolí různým pánům. S počátku XIV st. 
založen dlouh}" most přes řečiště Labská i ostrovy mezi nimi, jímž pře- 
cházela silnice z Prahy do Lužice vedoucí. Na předměstí vznikl za dob 
neznámých farní chrám Matky Boží. Za husitských válek osadil Bole- 
slav odpovědník stran pod obojí pan Jan st. z Michalovic, ale Pražané 
ji vzali v prosinci r. 1420;- tehdy zničeny byly i chrám kapitulní, kter\'^ 
odtud po 150 téměř let zůstával v ssutinách, i hrad, ježto o něm již 
paměti není, a veškero jeho příslušenství i s podacím chrámu Matky 
Boží odtud náleželo k Brandejsu. Kapitula pozbyla větší díl svých 
statkův a až do konce války pob\'vala vyhnanstvím v Zitavě. Když 
se poněkud poměry uklidnily, vrátila se některá část kapituly ke pří- 
bytkům nuzně opraveným a snažila se uchrániti rozptýlené zbytky 
církve pod jednou v krajině. Poněvadž chrám Matky Boží měl od 
r. 1468 až do r. 1547 kollátory pány pod obojí a posléze bratrské, 
není pochybnosti, že bylo v něm pod obojí přisluhováno. Rázem změ- 
nil}^ se poměry, když r. 1547 Boleslav Stará s Brandejsem připadla 
královské komoře. Kapitule dostalo se v^ážnosti i podpory, takže pro- 
spívala v statcích i vážnosti a s ní učení katolické. Starj' farní chrám 
Matky Boží na podhradí byl jí odevzdán, načež k zázračnému obrazu 
Mariánskému, jejž dle podání rolník ze země vyoral, počala docházeti 
z blízka i z dáli processí, hlavně působením pražskv^ch Jesuitů. Lho- 
stejností některých praelátů, zejména probošta Václava Hájka z Libočan, 
známého kronikáře, který sídlo své při chrámě kapitulním opouštěl, 
utrpěla kapitula některé ztráty v obvodu hradním, když na půdě její 
budovány příležitosti pro královskou myslivost brandejskou. Než obecná 
horlivost katolické strany, zřejmá ke konci XVI st., nahradila ztráty 
ty a takové na jinvxh stranách. Horlivostí obou bratří Pěšinu z Horšova 
Týna, Petra a Ondřeje, kteří po sobě spravovali důstojenství děkanské, 
počaly se Stará Boleslav i kapitula všestranně zvelebovati. Chrám 
v . Václava, k němuž byla asi tou dobou přenesena i fara od Matky 



— 51 — 

Boží, nákladně přestavěn ve slohu pozdně gothickěm, a r. 1613 při- 
kročeno ke stavbě nového veUkoIepěho chrámu Mariánského na místě 
starého nedostatečného kostelíka. Po bitvě na Bílé hoře stala se Boleslav 
Stará z hlavních středisk katolické protireformace, projevující se hlavně 
zobecněním mariánskjxh poutí. Než právě tento vx^znam byl příčinou, 
že Stará Boleslav více než kterékoli jiné místo české vytrpěla za války 
třidcetileté. Již r. 1631 pobyli zde vSasové. R. 1639 usadil se zde a v Bran- 
dejse Banner pevným táborem a dal upraviti v širokém poloukruhu 
náspy, jichž zbytky jsou na pokraji velikého lesa podnes znalé. Někdejší 

Fot. Ad. Kórber. 




BRÁNA V ST. BOLESLAVI. 



podhradí zcela se zemí srovnáno. Mariánský chrám vydán zlovůli zdi- 
vočilého vojska, kapitulní chrám oloupen o severní svou věž. 20 ledna K)40 
opouštěli Švédové před císařskými Boleslav a zapálili stany své kol 
chrámu kapitulního, který i s budovami okolními do základů shořel. 
Trvalo dlouho, než se spuštěné městečko ze ssutin svých pozdvihlo. 
Kapitula přestávala pouze na děkanu, jehož příbytek byl obnoven; 
ale kanovnické domy trvaly v ssutinách, proboštství pak postoupeno 
panství Brandejskému, kteréž z něho zřídilo forštmistrovi příbytek. Ale 
lesk poutí vzrůstal každým rokem a přispěl k obnově Boleslave i vý- 
znamu jejího, čehož mají zásluhu i někteří praeláti. Kapitula sice 
zápasila i dále s nesnázemi, nemajíc sídelních kanovníků, kdežto pro- 
boštství s děkanstvím bylo namnoze spojováno, za to však zřídili si 
Jesuité residenci blíže Mariánského chrámu, z niž podnikali missie po 
širém okolí. Teprve uprostřed X\'III st. obnoveno dvojí sídelní kanov- 



- 52 - 



Fot. V. Pelunka. 



nictví a poblíž někdejšího hradu zbudovány příslušné residence. Zvolna 
dokončena i stavba Mariánského' chrámu. Za novějších dob dodělala 
se nového lesku kapitula, když navrácen jí požitek zbývajících ještě 
statků v, a upraveny trvale poměry jednotlivých členů. R. 1854 pový- 
šena Stará Boleslav na město. 

Jádro Staré Boleslave činí dosud někdejší hrad ve svém opevnění, 
těsně přiléhající k pravobřehému koncr labského mostu. Na severní 

straně zachovala se ještě v ce- 
losti hradba Karlova, o niž opírá 
se arciknížecí villa na místě 
starého probošství a opodál 
budova kapitulního děkanství 
s důležitým archivem, uchová- 
vajícím i některé dopis\^ Hu- 
sovy, a tak zvanou Svato- 
václavskou knihovnu ( pres 
2000 sv.). Východní brána jest 
podnes zachována. Na jižní 
straně, na místě někdejšího 
královského hradu, jsou re- 
sidence pro tri kanovník}^ 
z XVIII st. Uprostřed takořka 
hradního prostoru zdvihá se 
kapitulní a farní chrám sv. Vá- 
clava, třilodní původně román- 
ská basilika s kněžištěm nad 
kryptou, spočívající na 32 slou- 
pích, největší toho druhu v Če- 
chách. Z původního souvěží 
v průčelí zachovala se jižní 
věž se štíhlou báňovou střechou. 
Levá lod zakončena původním 
chrámem sv. Kosmy a Damiána, 
s velikým chrámem spojeným, 
jehož někdejší vchod ke hradu 
obrácenS^ proměněn v oblouk 
do krypty vedoucí. Nynější podoba pochází z opravy probošta Ru- 
dolfa Rodra z Polerad po r. 1650 a byla provedena ve střízlivém 
slohu barokovém, s hrubým porušením původního rázu. Při východní 
straně někdejší hřbitovní zdi hrubě pracovan\^ kamennj^ lev značí místo, 
jež dle domnění předků našich bylo středem země české. V jižní ohradní 
zdi jest památným románskx' kostelíček sv. Klimenta, pr5^ z r. 1099, 
pravděpodobně ale starší chrámu kapitulního, s nejstaršími freskami 




CHRÁM SV. VÁCLAVA VE ST. BOLESLAVI. 



- 53 - 



Českými, před krátkou dobou ob]ovenymi, Xa n(-'kdejsím predliradí 
jest n\^ní náměstí, oživené v dobA leíui Irhem poutnirkým, v jeho pak 
pozadí, na místě poněkud vyvýšeném, poutničky chrám Matky Boží, 
dokončen}^ v XVIII st., nejznamenitfíjsí barokní chrámová stavba feská. 
s dvěma krásnýma věžema, ovládajícíma v šíř i dál nížinu Polabskou, 
imposantní svými ušlechtilými rozměry i tvary. Vnitřní skvostné za- 
řízení nepřekročuje nikde 

míru barokním slohem ústa- ^^^ f* ťíitdrich. 

novenou. Zázračný obraz, 
cíl četn>xh poutníkův, umí- 
stěn na hl. oltáři. Jest to re- 
liéf z měděného plechu vy- 
tepaný a pozlacený, shodující 
se v podstatě se staročeskými 
obrazy Madonn a původem 
hlásící se do XV st. Na 
třech stranách obklopují 
chrám zděné ambity z XVIII 
st. Opodál na jižní straně 
stojí palác proboštsk5% zbu- 
dovan\^ zhruba s počátku 
XVIII st. ža probošta kar- 
dinála hr. Althána, r. 1867 
dokoncen5^ Na b\^v. hřbitově 
kostelík sv. Benedikta, na 
konci města rokoková kaple 
blahosl. Podivena z XVIII st., 
r. 1886 obnovená. Někdejší 
residence jesuitská jest pře- 
měněna v kasárna. 

Charakteristika Staré 
Boleslave podmíněna jest 
kollegiatní kapitulou, která 
pečuje též o lesk prosla- 
ven\xh poutí. Probošt ka- 
pitulní' požívá hodnosti prae- 

láta království českého, děkan Ua]>ilulní jrsl jirai^látt^m církevním, oba 
pak hodnostáři ozdobeni jsou odznaky pontifikál nimi. Kanuvníci vedlr 
obvykl5'ch vnějších znaků nosí knl hrdla na prsou numismata. Kapi- 
tule náleží panství Stará Bolcskn, vr dskárh zemsJcNch zapsán r. 
ve výměře 772*4 ha. Pouti počínají \' květnu a trvají nepřetržíte n/. 
do slavnosti sv. Václava. ProC(*ssí přirháříívají z blízka i /. dálí v ne- 
děli anebo ve svátek zasvěceny, nejvíí^e o ríyferh Mariánských 




VNITRO KAPJT, CHRÁMU VE ST. BOI.ES[.A\ 1. 



54 



svátcích, na léto připadajících. V tyto dny a ve dny bezprostředné 
předcházející odívá se Boleslav Stará v háv sváteční. Obé hlavní 
prostranství naplňují se krámy, v nichž nabízejí se různé zboží pout- 
nické a potraviny, ulicemi pak, po moste a luhem Hluchovem 
proudí tisícové. Příchod a odchod processí dodává hlučnému životu 
uličnímu rázu slavnostního. 

Z průmyslových závodův uvedeny budtež parní pila s velko- 
obchodem dřevním, kapitulní pivovár a továrna na stroje hospodářské. 
O obchod pečuje občanská záložna a družstvo košíkářů. Stanice sou- 
jmenná dráhy severozápadní jest položena opodál mésta v lese. 

Fot. Ed. Šittler. 




KRYPTA KAPIT. CHRÁMU VE ST. BOLESLAVI. 



K osadé Písku, jakož nyní slově někdejší ves Dra holin, ve 
II pol. XVIII si. založená, připojuje se uprostřed mohutného listnatého 
lesa lázeňské místo Houška, původně luh Host, odkud správný lidovv' 
tvar Hoš tk a, založené r. 1818. Xynéjší budovy lázeňské nákladné byly 
zřízeny r. 1867. \' lese jest pomník, zvéčňující pamét na návštěvu císaře 
Františka 1 r. 1824. \^ nedělních a svátečních dnech letních, když shro- 
maždují se v Houštce jak četní poutníci a lid z bližšího i vzdálenějšího 
okolí, tak i výletníci velkoměstští, proudí zde bujný rej života lidového. 

Na levém břehu Labském, opodál mostu, jímž severozápadní dráha 
přechází řeku. rozkládá se na táhlém přívrší, srázně k Labi spada- 
jícím, král. kom. město 



- 55 - 



Fot. Ad. Kčrber. 



ČELÁKOVICE s358'd. a2197 oby v, (i se sídlem Jiřinou), s chla- 
peckou školou mesiánskou, též se stanicí Severozápadní dráh3% z níž roz- 
větvují se dvě trati drah místních , k Mochovu ak Bran- 
dejsu n. L. Město toto bylo vysazeno ke konci XIII st. na místě 
dřívější slovanské osady. Nad Labem vznikla tvrz s farním chrámem 
a mlýnem, k níž jižně připojovalo se městečko, založené pravidelně 
s dvěma rovnoběžn5^ma ulicema k tvrzi spějícíma, z nichž západní 
ústila v nerovném ná- 
městí, z tohoto pak vedly 
ulice na západ k bráně 
Toušeňské, na východ 
ke Kolínské ; městečko 
bylo oplaňkováno. V\'- 
chodně městečka, u ny- 
nější vsi By š Íček, býval 
most přes Labe, ve staro- 
bylých zbytcích ještě pa- 
trný. Byvše původně zbo- 
žím královským, přechá- 
zely Čelákovice ve XIV 
a XV století do rukou 




různých majitelů, z nichž 
současník válek ^ husit- 
sk\^ch pan Aleš Škopek v 
z Dube horlivě stranil 
králi Sigmundovi , čímž 
zavinil nepochybně zkázu 
tvrze, mlýna i městečka. 
Od r. 1451 měly Čeláko- 
vice, psané tehdy ?>elá- 
kovici. s Brandejsem spo- 
lečné majitele a byly 
pány z Krajku, zejména 
paní Johankou, hojně v\^- 
sadami obdarov^ány. Za 
války třicítileté trpěly Če- 
lákovice velice, později stihány byly požáry, zejména r. 1719, 1020 
a 1850. V XVIII st. vzniklo zde košíkářství, jehož původně hlavně 
dobou zimní po domácku obyvatelé si hleděli, za novějších však dob 
vyšinulo se na živnost moderním spůsobem provozovanou, jejíž v\^- 
robky daleko do světa se vyvážejí. 

Veliký labský mlýn zdejší již od XV st. požíval mnohých v\'sad 
a hospodařili na něm i lidé rytířští. V XVI st. držela jej zemanská ro- 



BÝV. HŘBITOV MEZI CHRÁMY SV. VACLAVA 
A SV. KLIMENTA V ST. BOLESLAVI. 



- 56 - 



Fot. Ad. KCrber. 



dina Kóutsk\Th z Kostelce, již byl i svobodně vysazen, načež vystavena 
r. 1579 na místě zašlé tvrze nová tvrz Hradištko v podstatě své 
podnes zachovaná. V XVII st. zboží mlýnské s tvrzí a dvěma dvory 
připadlo komoře, načež příslušná část města samostatně popisována 
se jménem Hrádku Celáko va, správněji Hrádku Čelákovského. 

Na skále nad Labem stojí starobylý děkansk>^ chrám Na nebe 

vzetí Matky boží, původně ro- 
mánský, ale s počátku XVIII st. 
rokokov\^m spůsobem rozší- 
ren\\ Na náměstí jest radnice 
se vzácným archívem, jehož 
nejstarší zachované částky 
pocházejí ze XIV st. U ná- 
draží povstáv^á ža dnů našich 
nová čtvrt. Průmysl zastoupen 
velikou továrnou na železné 
zboží, roku 1906 budovanou, 
pivovárem, továrnou na liho- 
viny, strojírnou a velikým 
mlýnem labsk\^m. Košíkářství 
provozuje se v 5 velikj^ch 
dílnách. Obchod podporuje 
občanská záložna. 

Níže na levém břehu 
Labském proti ústí Jizerskému 
jest starobylé městečko 

TOUŠEŇ, nyní oblíbené 
místo lázeňské s hojně na- 
vštěvovanými lázněmi železi- 
t5'mi a slatinnými, osvědče- 
nými zvláště proti tuberku- 
lose kostí, a cukrovarem, se 
113 domy a 8M obyvateli. 
Na východní straně městečka 
výběžek, .na Hradišti"* zvaný 
aTna dvou stranách někdy močály obklopený,- jest- městištěm staro- 
slovanského hradiště, jehož místo zaujal ve XIII st. pevný hrad na 
východní straně městečka, na pobřežní skále položený. AJěstečko 
oživovaly dvě silnice, prastará Lipsko-Vídeňská a Polská, jež ke 
konci XÍII st. přecházela Labe převozem, od r. 1562 mostem. Hrad 
založili nepochybně páni z Michalovic, jimž r.-142l odňat Pražany, 
ale opět dostal se v jejich držení. K. KS36 koupil jej pan Konrád 




CHRÁM MATKY BOŽÍ V ST. BOLESLAVI. 



— 57 - 



,i 



z Krajku a spojil s Brandejsem. Hrad sám r. 1556 již byl pustý, 
dnes pak po něm zbývají toliko neveliké zůstatky. Mlýn někdy 
panský, později vysazený, zanikl s počátku XVII st., ale budova 
jeho zachovala se a shledána na ní za našich dnů pěkná sgraffita. 
S někdejší budovou mlýnskou spojena jest jediná zachovaná část 
hradu. Úpravný gothický kostelík sv. Floriána zbudován r. 1889. 



Fot Pavel Kčrber. 



^^y^^^-r 




TVRZ HRADIRTKO 

S MLÝNEM A CHRÁMEM 

V ČELÁKOVICÍCH. 



Pod Brandejsem rozkládá se 

KOSTELEC NA LABI, král. kom. město s 391 domy a 2602 obyv., 
s cukrovarem, školou mesiánskou chlapeckou i dívčí, lékárnou a dělo- 
střeleckou posádkou (divise polní houfnicové batterie). Kostelec skládá 
se nyní z vnitrního města na Labském ostrově, někdy opevněného, do 
něhož vedly kdysi dvě brány, Přední i Zadní, a z Pražského a Brandej- 
ského předměstí na levém břehu řeky. Původištěm města jest chrám 



58 - 



Fot. Ad. K&rber 




NOVÝ CHRÁM A ŠKOLA V TOUŠENl. 



sv. Martina na výšině nad Brandejským předměstím a při něm kostelec 
stredověkóhío spůsobu, k nejnutnější obraně kdysi urcen\^ S počátku 
XlV^st. byl již Kostelec městem, v němž opodál levého ramene Labského 
založen hrad a při něm rozsáhlé konírny k chovu koňstva. Za husitských 
válek náležel Kostelec Sigmundovu stranníku Alši Skopkovi z Dube 
i byl dobře opevněn. R. 1424 obléhali v Kostelci Pražané Žižku, ten však 
unikl jim za pomoci páně Bočka z Poděbrad na pravý břeh Labe. R. 1586 

připojen Kostelec k Bran- 
Fot. Ad. Korber. dcjsu. Za novějších dob 

trpělo město velik\^mi po- 
žáry (r. 1718 a 1820). 
Hrad zanikl ve st. XVIL 
Nejpěknější památkou mě- 
sta jest nynější hřbitovní 
chrám sv. Martina, troj- 
lodní gothická stavba 
ze XIV stol. se zacho- 
vanou skvostnou kružbou 
okenní. Ke konci XV st. 
přenesena od něho fara 
k nově založenému chrá- 
mu sv. Víta uprostřed ná- 
městí, nvní děkanskému. 




NĚKDEJŠÍ HRADNÍ MLÝN V TOUŠENl. 



- 59 - 



Fot. Ad. Kórber. 




ZBYTEK NĚKDEJŠÍHO HRADU 
V TOUŠEM. 



jenž přes četné přestavby zachoval 
původní podobu třílodního gothi- 
ckého chrámu z doby Vladislavské. 
Naproti jest radnice s nízkou věží, 
přestavěná po ohni r. 1820, s bo- 
hatým archivem. Vedle cukrovaru 
a raffinerie zastoupen jest průmysl 
velikým uměleckým mlýnem lab- 
ským, pivovárem a koželužnou. Od 
r. 1895 počíná se pěstovati rozsáhlou 
měrou zelinářství.Obchodu prospívají 
občanská záložna ve vlastním domě 
a družstva hotjpodářské i košíkářské. 
Níže opodál Labe ves Jiřice 
při někdejší silnici Lipsko- Vídeň- 
ské, s rozsáhlou někdy tvrzí, která 
zanikla beze stopy. Lobkovice 
s gothickým farním chrámem Na- 
nebevzetí Matky Boží daly původ 
slavnému rodu knížecímu, který jich 
opět za dnů našich získal (v\'měra 
289 ha). Od r. 1827 až do své 

Fot. V. Pelunka. 



smrti meškával letní dobou v zámečku 
zdejším František Palacký, který též 
odpočívá na hřbitově zdejším. V místě 
jest továrna na karbid, v okolí jsou lomy 
buližníkové. Blízké Neratovice roz- 
kvétají utěšeně, jsouce křižovatkou že- 
lezniční a oblíbeným letním sídlem 
Pražanů. R. 1869 skládaly se ze 40 čísel. 
r. 1906 již však se čítá \M\ domů, mezi 
nimi chemická továrna, továrna na 
tukovou směs (degras) i mj^dla a ple- 
tárna na zdělání rákosu i pletiv ku 
stavbám potřebnx^ch. 

Na planině, zdvihající se po levém 
břehu Labském, rozkládá se městečko 
Ne hvizdy se 102 domy a 793 oby v. 
při silnici Pražsko-Brněnské, starobylé 
sídlo v\Toby kamenické, o jejímž stáří 




CHRÁM SV. MARTINA 
V KOSTELCI N. L. 



— 60 — 



Fot. V. Pélunka. 




LOBKOVICK. 



Fot. V. Pelunka. 




HROB FR. PALACKÉHO 
V LOBKOVICÍCH. 



a rozsahu svědči veliké lomy zdejší, 
se starobyK^m dvouvéžatj-m chrá- 
mem sv. Václava. Jižněji Jirna, 
veliká osada se 177 domy a 1194 
ob3'v., se zámkem, v némž obra- 
zárna, a parkem na pokraji listna- 
tého lesa \'idrholce, nčkdy pověst- 
ného lupičstvím. Velkostatek ve 
v\'měře 508 ha jest majetkem 
Františka Zvěřiny. Jirna Nová 
jsou známým letním sídlem. Ne- 
daleko odtud veliká ves Šestá 
jovice se 136 domy a 871 oby v 
a novožitná osada Klánovice 
s cetn\'mi letními sídly Pražanů 
Záluží, iMstětice a Své my 
slice jsou zámožné vsi, Svémy 
slice s farním chrámem sv. Prokopa 
z XVIII st. Na stráních, jež vroubí 
hluboký výmol potůčka Kabelín 
ského, rozkládá se starobylé mě 
stecko Zápy se 65 domy a v505 oby v., 
připomínané již r. 10v52 jako zboží 



— 61 - 

kapituly Boleslavské. Pozdéji zde seděl vladycký rod Zápskj^ch ze Záp 
na okrouhlé tvrzi, při levém břehu potočním. Na pravém vysokém břehu 
jest chrám sv. Jakuba, pěkná rokoková stavba z XVIII st. Nedaleká 
Stránka jest rodištěm slavného českého exulanta, učeného Pavla Strán- 
ského ze Zápské Stránky (t v Toruni 1651). V Ostrově bývala až do 
XVIII st. tvrz, nyní jsou zde lázně železité a výroba strojů hospodářských. 
V Z í p c í c h byla tvrz, pustá již v XVI st. Tvrze byly i ve D ř e v č i c í c h 

Fot. Jos. Tachecí. 




ZÁMEK V JIRNÁCH. 



a v městečku V rábí (57 domův a 36+ oby v.); z obou jsou nyní sýpky. 
Ve Dřevčicích jest farní chrám sv. Bartoloměje, původně gothick\% ale 
v XVIII st. přestavěný. V městečku Jen stejně (57 domův a 364 
obyv.) jsou sříceniny hradu, vzniklého ve XIV st., kterýž však již před 
r. 1600 byl pustý; dosud zachovala se z něho vysoká kulatá hláska, 
známá „bašta Jenštejnská". Z mlýna a olejny, které kdysi k Jenštejnu 
příslušely, vznikla véska Podol ánka. Tvrz bývala i v Brázdíme, 
rovněž jako nedaleké Popovice již r. 1052 připomínaném.^ Ve Ctě- 
ni cích jest pěkný zámeček ryt. SchoUera. V úžlabí potoka Ďáblického 
položena starobylá ves Sluhy s farním chrámem sv. Vojtěcha, pů- 
vodně gothickN^m, v době rokokové ale přestavovaným. Někdejší tvrz 



- 62 - 

byla kolébkou vladycké rodiny Sluzských ze Sluh. V nedalekém 
Mra ti ně jest cukrovar. Mě šice honosí se stkvostně upraveným 
zámkem z r. 1767 a parkem hrabat z Nostic, kdež častěji léto trávíval 
Josef Dobrovský. Na střeše zámecké vztýčen v r. 1776 prvý hromosvod 
v Cechách. V místě má sídlo hospodářská správa velkostatku Pakoměřic. 
V Horo rče vsi, nyní též Ho vorčovi cích, pohřben byl v kostelíku 
sv. Jana Křtitele Jakub Fikar z Vratu, r. 1547 pro účastenství v odboji 
proti Ferdinandu I popravený. 




JENŠTEJN (dle rytiny z r. 1794). 



Na pravém břehu Labském proti Celákovicům Káraný, původně 
část městečka Toušeně, vysazená ke konci XVIII st. na pokraji mo- 
hutného hvozdu. Pro snazší myslivost byly r. 1584 vsi V esce a Otra- 
dovice, v lesích položené, vykoupeny, ale r. 1777 znova vysazeny. 
Z lesů kol Káraného ^íBhý4J zavedena spodní voda, ze země čerpaná 
do Prahy. Někdejší lovecký letohrádek královsk\^ O počeň zašel téměř 
beze stopy a městiště jeho zarůstá po obou stranách Jizery lesem. 
Skorkov na vj^slunné stráni nad Jizerou, někdy s velikou vinicí 
a s filiálním chrámem sv. Jana Křtitele na stráni nad řekou. Z bývalého 
zámečku loveckého v Hlavě nci až do našich dnů bývala s\^pka, 
ale vnitřní úprava jeho jest podnes znalá; u myslivny nádhern\^ pomník 
tam. kde Frant. Ant. hrabě Špork Karlu VI připjal r. 1723 lovecký řád sv. 
Huberta. Znamenité někdv vinice u farní vsi Hlavna Kostelního. 



-63 — 

u Hlavna Sudová, Dřís, Nedomic, O včár a Všetat v XVIII st. 
zrušeny, za to však zobecnělo ve všech těchto osadách pěstování zelin, 
zvláště okurek, zelí, cibule, česneku, vodnice. U stanic Dříské a Vše- 
tatské letní dobou bývají- hlučné trhy, především na okurky, které se 
odtud daleko do severních Němec vyvážejí. Následkem toho osady 
tyto rychle rozkvétají, Ovčárj^ čítaly r. 1836 30, r. 1869 60 a r. 1903 
již 103 domů, Všetaty r. 1836 70, r. 1869 96 a r. 1903 již 191 čísel. 
Farní chrám sv. Petra a Pavla ve Všetatech byl 1780 nevkusně ze zá- 
kladů přestavěn a r. 1886 týmž spůsobem rozšířen. '^Výslunná stráň 
u Dřís slov^e podnes „vinicí Svatováclavskou"; vštípení její přisvojuje 
zbožná pověst knížeti Václavu Svatému. 



Fot. A. Ves*lý 




PAMÁTNÍK NA LOV KARLA VI 
V HLA VENCI. 



IV. OKRES BENÁTSKÝ 

zabírá největší část dolního Pojizeří. Bystrá Jizera vine se ručím tokem 
úrodným údolím, jehož prav\^ vysoký lem, v ranním slunku se vzhlí- 
žející, až do XVIII století porůstal znamenitými vinohrady, zejména 
u Kocliánku. Odtud na západ, až po údolí potoka Klokoče hluboce do 
mělk5''ch vrstev se zarývající, šíři se nejjižnější stupeň Bélské pla- 
niny, kteráž tu zdvihá se okrouhlými pahorky (Horka u Mečeříže 288/72, 
Horní Slivno 2% //z, Řivno 265 m) tu prohýbá se mělkými úlehlemi, 
jichž jednou odděleno jest táhlé přívrší, městiště Nov\^ch Benátek. 
Celkem jest to kraj úrodn\^ obilím i ovocem, jakkoli se místy vody 
nedostává, již za jarních dešíů třeba pro dobu letního sucha uchovávati. 



-64.- 

Levý břeh jest plocha' a teprve opodál zvolna zdvihá se kraj nízkou 
písečnou krabatinou, která spadá na jihu k Labi, na v>xhodě do mělké 
úlehle potoka Vlkavy nebo Dobrovky. Tu kde Benátsko sousedí s okresem 
i Brandejskym a kde Labem odděleno jest od Českobrodská, zachovaly 

se ještě mohutné lesy, místy luhy a mýty přerušené; značnější lesy 
!t jsou i v části severovýchodní. Hospodářství polní jest na vysokém 

í stupni a hojné zachovaly se ještě větší usedlosti kmenové, jakovCho- 

tětově Anny Šulcové a Julie svobodné paní Rummerskirchové (160 Afl), 
;;, Antonína Cečelského (100 ha), v Mečeříži Josefa Richtrmoce (61 ha), 

',. v Řivně Karla Práska (97 ha), v Sušně Marie Kyselové (84 ha). 

r Jižní částí okresu probíhá Severozápadní dráha, dělíc se v Lysé v traí 

Polabskou a Lysko-Pražskou. Části severozápadní oživuje Česká dráha 
•^. severní s odbočkami ode dvora Chrástu do Benátek, z Chotětova 

^-^ na Horka a z Chotětova skrze Sudoměř a Mšeno na Mělník. Traí 

p Nymbursko-Boleslavská Severozápadní dráhy dotýká se nejzazšího 

lir severovýchodního cípu okresu. Aerární silnice Pražsko-Liberecká pře- 

^' chází mostem u Tuřice Jizeru a přidržuje se nadále levého břehu jejího, 

^; jednotlivé osady spojuje hustá síí okresních silnic, které vedou přes 

e Jizeru po mostech v Kochánku, Benátkách (železn50, Dražících, Horkách 

■y r a Hrušově. Přes Labe jsou převozy u Litole (na místě mostu r. 1756 

I - zaniklého) a u Semic. Průmysl zastoupen jest cukrovary v Benátkách, 

t" ^^^^^^^ Vrutici Kropáčov(Ov Horkách, Litoli a Čachovicích, továrnou na výrobu 
^* karborundovN^ch brouskův a šmirků v Nov5Th Benátkách, mlýny, pivo- 

váry a cihelnami; v Lysé a Benátkách provozuje se se zdarem v>'- 
vozné zahradnictví. V Nových Benátkách působí okresní hospodářské 
družstvo. Okres Beriátskv' čitá v 35 politických obcích 25.979 obyv., 
z nichž 80 Němců, 732 evangehků (v Lysé 296,"^ v Litoli 145) a 238 židů 
(z nichž 74 v Lysé). 
Město 

NOVÉ BENÁTKY rozkládá se na nevelikém povrchu malého, na 
všech stranách isolovaného a srázně spadajícího pahorku, jehož 
vvxhodní patu líbají zpěněné vlny jizerské. B5^valo hrazeno a ještě 
podnes zachovala se věžovatá brána severní. Na boku pahorku měst- 
• ského severním i v5^chodním rozkládá se podměstí Po dole c, na jižním 

jeho úpatí v hluboké úlehli osada Obodrž. Most vede do Benátek 
Starých, rozložených v nížině podél pravého břehu jizerského, k nimž 
druží se sídlo či spíše městská část Křemen. Veškera obec Nové 
Benátky čítá 345 d. a 2330 obyv., město Nové Benátky samo o sobě 
186 domů a 1245 obyv., politická obec Benátky Staré čítá 170 domů 
a 1136 obyv., Obodrž 72 d. a 418 obyv., takže Benátky po rozumu 
zeměpisném skládají městskou osadu o 587 d. a 3884 obyv. Nové 
Benátky jsou sídlem okresního soudu, berního úřadu i méší. školy 
chlapecké. Při Jizeře jest mlýn. 



— 65 - 



Benátky Staré iObo- 
drž jsou osady dávného pů- 
vodu, Obodrž jest již r. 1052 
připomínána v zakládací li- 
stině Boleslavské. Obě osady 
i se svým příslušenstvím 
hleděly ke hradu D r a ž i c ů m, 
poněvadž však byly polo- 
ženy v rovině a na silnicích, 
tudíž nepřátelskj^m vpádům 
byly snadno přístupny, za- 
ložil kol roku 1340 Jan 
z Draž i c na pahorku město 
nové hrazené a nadal v něm 
klášter Křížovníků s čer- 
veným srdcem, který však 
zašel za válek husitsk\Th. 
V XVI století náležely Be- 
nátky s Dražici pur- 
krabím z Donina, kteříž 
horlivě podporovali jednotu 
bratrskou. Bedřich z Do- 
nina po roce lvS12 zbu- 
doval na pustém klášteřišli 
nový zámek a usídlil se 
v něm na místě upadajících 



Fot. Jos. Polák. 




SŘÍCENINY HRADU DRAŽICKÉHO. 



Fot. Jos. Polák. 




ZÁMEK V NOV. BENÁTKÁCH. 



ř^ ^ 



[í; 



^°''^^^'^^''^- Dražíc, z nichž zbývá ještě 

dnes mohutná sřicenina na pra- 
vém povýšeném břehu jizerském. 
K, 15*>*í zakoupil panslví Benátské 
Rudolf 11 a vykázal na zámku 
zdejším r KrfXi pobyt slavnému 
dánskému hvězdáři Tychonu de 
Brahe u\ Hrál. ijo némz ješté 
v jedné komnatě spatřuje se do 
podlahy vsazenv^ médénný po- 
ledník. Od r. 1647 jsou opét Be- 
nátky v rukou soukromých, 
majíce výměry 4771 ha; nynějším 
držitelem jest Rudolf Ferdinand 
W^hynský hrabe ze Vchynic. 

Vedle zámku jest chrám Naro- 
zení Matky Boží s vysokou věží, 
původně golhický, ale v X\ÍI st. 
z barokovaný. Děkanský chrám 
sv. Maří Mař^ídalské při západním 
sklonu pahorku jest prostá go- 
thieká stavba ze II poL XVI st., 
bez věže. Některé domy na ná- 
městí zachovaly si staro hylý ráz 
podloubími a malí^lmými lonienicemi. Ve Starých Benátkách 
jest lilialní chrám Nanebevzetí Matky Boží v nynější podobě z n 1764. 
Před v^znikem drah t\vvaia /aIv při silnici Liberecké živá pošta. Na 

Fol. Jo5 Polák 




U ZÁMKU v NO\"- BIíNATK.XCH. 




nAmÉSTI v nov. BENÁTKÁCH. 



- 67 - 

levém břehu Jizery ještě v rovině jest městečko Brode c, nyní 
B r o d c e, mostem spojené s protějšími Horkami (dohromady 
354 d. a 1945 obyv., Brodec sám o sobě 245 d. a 1287 obyv.) na 
nevysokém pahorku, kdež zámek Marie hraběnky Nosticové a farní 
chrám sv. Mikuláše r. 1734 úhledným rokokovým slohem přestavěn}'-. 
Horka bývala původně částkou městečka Brodce a sice kostelcem, 
spojeným s věžovatou tvrzí, podnes zachovanou, jakkoli zmoderniso- 
vanou. Ke tvrzi přiléhá nynější zámek, při němž jest mlýn i pivovár. 
V^elkostatek Horka má výměry 1 478 ha. Níže Benátek Starých 

Fot. Jos. Polák. 




KAPLE A STROMOŘAD NA ČIHADLE (BON REPOS). 



jsou V pořičné nížině Předměřice s farním chrámem sv. Jakuba. 
Od Předměřic na vvxhod, na slunné výšině všemu kraji až ku 
Praze vévodící a Čihadlem zvané, na místě zaniklé vsi Osové, bělá 
se letohrádek Bon Repos s kaplí sv. Jeronýma, zbudovaný r. 1715 
Františkem Antonínem hrabětem ňporkem, který ustanovil zde stálého 
beneíiciáta a navršiti dal pahorek 20 loket vysok\% v němž byl byt 
poustevníkův. V letohrádku trávíval později léto Pražsk\^ arcibiskup 
Antonín Petr hrabě Příchovsk\' (t r. 1793) i nazval zámeček Bon Repos. 
Vjxhodněji v hlubokém úvalu Stará Lysá (v ústech lidu Staro- 
lysá), prastará ves a někdy podhradí staroslovanského knížecího 
hradu, již r. 1034 připomínaného, když na něm střehl župan Mu tiš 
svrženého a oslepeného knížete Jaromíra. Hrad tento stával nepochybně 
na okrouhlém, nj^ní lesem porostlém chlumu, nade vsí. Místo jeho 
zaujala 



— 68 — 

LYSÁ s označením NAD LABEM (dříve Nová Lysá, též 
Větší Lysá), starobylé a rozlehlé město na úpatí okrouhlého chlumu, 
příkře z Polabské nížiny vyrůstajícího, asi 2 km od Labe vzdálené 
a namnoze v nížině položené, sídlo měst. školy chlapecké, fary kato- 
lické i evangelicko-reformované, hospodářské správy soujmenného 
velkostatku a III eskadrony I pluku dragonů ; čítá v 680 domích (r. 1906 
v Lysé bez Byšiček a Dvorce již 661) 4415 oby v., kteří se živí vedle 
polního hospodářství a obvykKxh městských živností též hojně zeli- 
nářstvím a zahradnictvím na půdách písčitých a od spodu dostatečně 
vlhkých. Nad městem zdvihá se krásný zámek, s počátku XVIII stol. 

Fot. Miloslav Krauskopf. 




LYSÁ N. L. SE ZÁMKEM, BÝV. KLÁŠTEREM A CHRÁMEM. 



nov^ě zbudovanj'^ slavným osvícencem Františkem Antonínem hrabětem 
Šporkem na místě staršího hradu, původem do XIV stol. se nesoucího 
a nepochybně některou z královen českých založeného. Řečený hrabě 
Spork umístil v něm obrazárnu a sbírku rytin, vše dávno již zprodané 
a odvezené, před zámkem pak, na kraji pahorku okolí polabskému 
vévodícím, založil r. 1713 klášter Augustiniánský při chrámu sv. Desi- 
deria, kterýž i s chrámem byl r. 1812 zrušen. Široké stromořadí vede 
na náměstí, při jehož severní straně zbudoval týž hrabě r. 1719 až 1739 
krásný rokokový farní chrám sv. Jana Křt. s ozdobnou věží, v němž 
přední památností jest velikolepý pomník cis. generála Jana hraběte 
Šporka (f 1679), hlavního původce slavného vítězství nad Turky u klá- 
štera sv. Gotharda r. 1664. vStarj' farní chrám sv. Barbory byl zbudován 
uprostřed náměstí v XVI st. jako zboř bratří česk\xh prostým slohem 
renaissančním a přestavěn po velikém požáru r. U)68. Za Josefa II byl 
zrušen a r. 1879 zbořen. R. \iW> založil rytíř Horskv v Lvsé cukrovar, 



- 69 - 

působením pak prince Benjamina z Rohanu vznikly tu r. 1869 rolnická 
pojišíovna a úvěrní ústav. Cukrovar byl opuštěn, ustoupiv novému 
mnohem účelněji zai^í zenému v nedaleké Lito li, úvěrní ústav upadl 
v konkurs a pojištovna do Prahy přenesena, čímž vším těžké hospo- 
dářské pohromy v městě i okolí spůsobeny. Za dnů našich vzmáhá 
se opět Lysá a odčiňuje následky dřevních katastrof. Průmysl zastoupen 
továrnou na pluhy a továrnou na ocet, z živností zkvétají rukavič- 
kářství, truhlářství, krejčovství, strojní uzenářství. Dále sluší uvésti mlýn, 
hraběcí elektrárnu, pivovár, parní cihelny, dvě, cihelny obyčejné. Úvěru 
poskytují městská spořitelna a obnovená občanská záložna. Vinařství 

Fot Miloslav Krauskopf. 




ZÁMEK V LYSÉ N. I.. 

(VÝCH. KŘÍDLO). 



sice ke konci XVIII st. opět zaniklo, za to však provozuje se měrou 
velikou zelinářství. Prostranství a ulice nově pojmenovány, bud se 
zřením k názvům bj^valým anebo dle slavnv^ch jmen národa. Křivda 
páše se na větším tomto a pokročilém městě, že rozhodující činitelé 
důsledně jemu odepírají zřízení okresního soudu. 

Původ svůj děkuje Lysá českým královnám ve XIII st. Prvj^ch 
výsad dostalo se městu od královny Jitky Habsburské, choti Václava II, 
která zejména vysadila rychtu a založila chrám farní; správcové zboží 
tohoto seděli opodál Lysé na Červeném Hrádku, zaniklém v XV st. 
S počátku XVI st. držela Lysou Kateřina z Kolovrat, paní nepokojná 
a zavilá nepřítelkyně českých bratří, jež odtud r. 1512 zamýšlela pře- 
padnouti Brandejs nad Labem, tehdy paní Johance z Krajku náležit\\ 
Za Ferdinanda I přikoupena Lysá ke statkům komorním a tvořila 



— 70 - 



^^v 



s Brandejsem, Benátky, Přerovem, Poděbrady, Kolínem a Pardubici 
obrovské panství, bohatstvím plodin i příležitostí k lovecké kratochvíli 
v lese a na vodách slynoucí. I za komorní správy zůstali obyvatelé 
věrni učení podobojí a evangelickému, když pak po bitvě Bělohorské 
katolictví násilně zaváděno, tu r. 1625 v okolí Lysé a Brandejsa vy- 
puklo povstání lidu obecného a po jeho nezdaru r. 1626 zapálili 
měštané své domy i odebrali se r. 1626 do ciziny. F^erdinand III da- 
roval Lysou r. 1647 Janu hraběti Šporkovi, jehož syn František An- 
tonín, známý lidumil a osvícenec, zakladatel prvé zednářské lože a pro- 
tivník Jesuitův, učinil Lysou středem čilého duševního života. V zámku 
nákladně přestavěném založil bohatou knihovnu vybraných spisů stát- 
nických, íilosofickjxh a bohovědnv'ch, opodál města v lese založil špitál 
Karlov pro těžce nemocné s chrámem sv. Kříže a blíže již hranic lesů 
císařských, směrem k Brandejsu, poustevnu sv. Václava, zdobenou 
hojn>^mi sochami, jichž čtrnácte po zrušení poustevny přeneseno do 
města a zdobí odtud ohradní zed děkanského chrámu. V ulici, zvané 
Na čeřenu, zřídil knihtiskárnu, v níž velikv^m nákladem tiskl knihy 
po výtce z francouzského jazyka do němčiny avšak i do češtiny 
přeložené, jež mezi lid rozdával. Ze zámků jeho i Lysá byla sídlem 
vznešeného života a vybraných spůsobů, čímž však nebyl ušetřen 
různých protivenství ze strany církevní. Avšak šlechetným hrabě dbal 
i o hospodářské povznesení sv\'ch poddaných, obnovuje u Lysé vino- 
hrady již zanedbávané a vysadiv nové vsi Vápensko u Hronětic 
a Snepov u (3stré. Když však r. 173ř] hrabě Špork zemřel, jevily se 
za dědiců jeho všestranné stopy úpadku. H. 1756 zrušen most u Litole, 



Fot. Miloslav Krauskopf. 




BRAUNOVY SOCHY V ZÁMECKÉM PARKU V LYSÉ N. L. 



71 



Fot. Miroslav Krauskopf. 



který Lysé 2jedná\'al spojení se zámožrný^m Zálabím u Přerova a Mo- 
chova. František Karel hrabě Sweerts-Spork, zeí zvěčnělého hraběte 
Šporka, sice všemožně podporoval hospodářství, nařizuje vysazování 
ovocného stromoví i lesův a pěstování lnu, dbal též o rozvoj průmyslu, 
zvláště tkalcovství, a o pokrok řemesel, ale nákladná zařízení jeho 
predchůdre zanedbávána. Na místě obory založena ves František, 
v bažantnici vysa^^ena ves Žab o křik nebo Dvorec. V XIX st. ná- 
ležela Lysá knížatům z Rohanu. Časté požáry, jichž nejzhoubnější byl 
r, fH7:i změnily zúplna staro- 
bylý ráz města, které r. 1873, 
když otevřena I^olabská traí 
dráhy Severozápadní, stalo se 
důležitým středem železničním 
a zvolna zotavo\ ati se počalo 
z těžkých pohrom. . Část oby- 
vatelstva hlásí í>e již od vydání 
tolerančního patentu k učení 
evangelicko-n^formovanému a 
zřídila si r, \1H'4 chrám ve 
známí^rm ^ tolerančním ** spů- 
sohu. Na jihozápadě, směrem 
k Labi i Jizeře, šíří se mo- 
hutný les. bezprostředně pře- 
cházející v mohutné lesy 
Brandcjské a kdysi spolu 
s nimi Borem zvaný, kterv' 
b\"va! rovněž hledaným lo- 
vištěm všeliké zvěře za dob, 
když lA^sá byla zbožím ko- 
mory královské, zvláště však 
za panování Františka Anto- 
nína hraběte Sporka. TehtfyLysxá část Boru přeměněna v obrovskS' lesní 
park, jimž od Prahy a Brandejsa k Lysé probíhala v určitvTh občasích 
pošta Slezská. Při rozhraní hraběcího a císařského zboží zbudována záhy 
po r. I7í)í) kaple sv. Václava a před ní po obou stranách dv^ě sochy 
andělů ncsoutn Inmpy s věčným světlem. Kaple i sochy, ač opuštěny 
a zanedbány, stoji podnes na místě svém uprostřed lesa, zmizela ale 
poustevna před nimi se zahrádkou a před poustevnou okrouhlá 
budova s vysokou baňatou střechou, v jejímž přízemj obj^val stále 
ustanovený beneliciát, a v ponebí byly komnaty hraběti vj^hrazené. 
Nedaleko odtud, po pravé straně cesty k Lysé, byla veliká zahrada 
tvaru vejčitého se vzácnými stromy ovocnými i ozdobnými, do níž 
vcházelo se jiod vysokou věží s větrníkem; uprostřed zahrady byl 




SV. VÁCLAV U BYŠIČEK, 
ZBYTEK EREMITÁŽE. 



- 72 



vodotrysk, kolem něho pak rozestaveno 14 soch, výtvorů sochaře Brauna 
které nyní zdobí ohradní zecí děkanského chrámu. Odtud blíže k Lysé 
a sice tehdy na pokrají lesa založil hrabe Špork r. 1715 špitál pro 
40 starých neduživých lidí s chrámem sv. Kříže, zvaný Neugebau, 
nynější dvůr K a r 1 o v. A po levé straně silnice, uprostřed hlubokého 
hvozdu, zbudoval týž hrabě kapli sv. Františka s poustevnou. Od pou- 
stevny neb Eremitáže sv. Václava až k Labi u nynějších Byšiček 
prostírala se veliká obora, zevšad oplocená, v níž chováno až 1000 daňků, 



■'^^■-Mk .-^^S':^;---:%^ f . '1^^- -.--i- 




EREMITÁŽ SV. VÁCLAVA U LYSÉ N. L. 

(dle staré rytiny z r. 1712). 



s letohrádkem a myslivnou. Níže při Labi, na místě panského dvora 
Byšic, založil hrabe r. 1713 ves Byšick}-, složenou zajímavým spů- 
sobem z osmi domků, sestavených do kruhu, do něhož vede dvojí 
vchod. Ale po smrti hraběte Šporka zanikla i lesní pohádka zdejší. 
Již r. 1741 přeložen beneficiát do Lysé a zrušena krásná zahrada, 
načež budovy zdejší, po výtce ode dřevná jsoucí, rychle zpustly a za- 
nikly. V době Josefínské zašla eremitáž sv. Františka. K. 1804 zrušen 
špitál v Karlově i s chrámem a přeměněn v panskv^ dvůr. Nynějším 
majitelem panství Lyského jest Rudolf Ferdinand hrabě Vchynský ze 
Vchynic. Toliko kaple sv. Václava zachována. 

Od Lysé na sever, na rovince lesnatj^mi pahorky obstoupené, 
při silnici Nymburk i Benátky spojující rozkládá se posud ves Mladá, 



— 73 — 

zvěčňující jméno kněžny Mladý nebo Milady, dcery Boleslava I, s farním 
chrámem sv. Kateřiny z počátku XVIII st., již i s okolím širým správa 
vojenská r. 1905 vyvlastnila a zbořiti se odhodlala, aby získáno bylo 
místo pro cvičiště větších ^oddílů vojenskS^ch. 

Na pravém Pojizeří nedaleko Horek na planině rozkládá se ves 
Hru š o v, daleko viditelná, s dobře zachovanou věžovitou tvrzí z r. 1501. 
Západně ji jest zámožná ves Chotě to v, již r. 1057 připomínaná; byla 
zbožím královským, časem různým držitelům zapisovaným, až r. 1587 
byvši vyplacena, připojena k panství Brandejskému. Pro vzdálenost 
svou od zámku požíval Chotětov zvláštních úlev robotních. Při farním 
chrámu zdejším sv. Prokopa, jehož nynější věžovitá podoba pochází 
z r. 1546, bývali vždy za dob předbělohorských farářové katoličtí. Slušnou 
výstavností se Chotětov mile zamlouvá. Nejnovější dobou stal se i vý- 
chodištěm místní dráhy odtud do Mšena vedoucí. Zámožné i výstavné 
osady jsou též Suš no, někdy zboží kapituly Boleslavské, Hřiven 
(nyní Rivno) a Zdětín na osamělém pahorku s gothickým chrámem 
Všech Svatých, jíž r. 1260 připomínaným. 

Ve vysoké poloze jest starobylé městečko 

MEČEŘfŽ se 132 domy a 649 oby v. připomínané již r. 1052 v za- 
kládací listině Boleslavské, od XIV st. nepřetržitě příslušenství panství 
Bran(|ejského. Ještě v XVII st. bývalo placeno v Mečežíři clo z cest zde 
ústících, zajisté pamět z dob, za nichž průvoz býval zde hlučnější. 
Také půdorys dosavadní, soustřeďující se ve dvou prostranstvích, ná- 
městím podobných, z nichž jedno podnes „na rynku" slově, a v ně- 
kter5'ch ulicích, nasvědčuje větší důležitosti za dob minulých. Filiální 
chrám sv. Kříže jest drobná gothická stavba ze XIV st. 

Opodál, v nejvyšší poloze všeho okolí, jest Horní Sliv no 
s novým románským filiálním chrámem sv. Martina z r. 1873, níže 
Dolní Sliv no, farní ves s chrámem sv. Františka Ser. r. 1808 znovu 
zbudovaným, ale již chatrným. Na výslunné stráni na pravém břehu 
Jizerském rozkládá se starobylá veliká ves Kochánek s velikým 
mlýnem a mostem v nedalekém K a č o v ě a se slavnými někdy vinicemi, 
které však již v XVII st. zacházely. Proti Předměřicům jest Tuřice 
ve zvv^šené poloze, někdy s tvrzí již v XVI st. opuštěnou. 

V hlubokém údolí potoka Klokoče, který tu mohutným zřídlem 
pod výšinami Slivenskj^mi vyvěrá, jest na stráni rozložena Vrutice 
Kropáčová, statek deskový o výměře 354 ha, s počátku let šede- 
sátých majetek často jmenovaného vlasteneckého šlechtice dra Rudolfa 
knížete Thurn-Taxisa^ a cukrovar. V lesnaté a lučné kotlině, vodnv^m 
Klokočem protékané, rozkládají se Staré a Nové Kosátky, Staré 
na stráni pod lesem, Nové v kotlině mohutnými kmeny zastíněné, 
někdy zboží kapituly Boleslavské, později Krabiců z Veitmile, od po- 



- 74 - 

čátku XVI st. v držení hrabat z Kolovrat, o výměře 1313 Aa. Nynějším 
držitelem jest Leopold Novohradsky^ hrabě z Kolovrat. Starobylý zámek 
poskytuje řídký obraz rozsáhlejší staročeské tvrze, vodami kol a kol 
chráněné; jest zachován téměř všecek v původní podobě a skládá se 
z opevněného předhradí. do něhož vchází se dvojí branou, a z paláce 
s mohutnou věží, znaky býv^alých držitelův ozdobenou, s kaplí Matky 
boží v přízemí, sice zmodernisovanou, ale chovající v sobě vzácné 
obrazy ze školy středočeské. Na potoce Klokoči jest zde mlýn. 



v. OKRES ČESKOBRODSKÝ. 

Řeka Labe od Hradištka až po Sedlčánky odděluje od Benátská 
okres Ceskobrodsk5% v němž podél řeky šíří se úzký toliko pruh nížiny, 
krásnými lučinami a bujn\^mi podrosty pokrytý. Opodál křivolakého 
a stále se měnícího neupraveného toku řekj^ jehož svědectvím jsou 
četné tůně a zbytky ramen říčných, zdvihá se rozložitá návěj, nízkým 
sedlem rozdělená v díl západní a vjxhodní. Onen slově „hůrou** 
Přerovskou (234 /w), tento Semickou (224 m); na sklonech obou 
dříve pěstována byla réva. Z okresu Brandejského a Karlínského pro- 
niká do Českobrodská pískovcová planina Čakovická s velice 
úrodným povrchem, již hluboce rozrývá potok Chu d o m e 1 nebo V5'- 
mola (nepochybně Žiřina listin, označovavši rozhraní Čechův a Zli- 
čanů), zvláště příkrými stráněmi u Kozovaz. Osaměle z ní zdvihá se 
pahorek, korunovaný kostelíkem Mochovsk^^m (209 ni). K jihu a vý- 
chodu znenáhla zdvihá se tato planina, na v\'^chodě nad Bříství Horkou 
(232 /w) a nad Kounici Zálužníkem (283 ni), jež svažují se dosti 
příkře do širokého údoH potoka Žembery. Také na jihu spadá pla- 
nina u Tuklat a Břežan do kotliny se dnem rozvlněným, proti níž mo- 
hutnějšími již tvary zdvihá se severní lem planiny Černokoste- 
lecké, po vystupující imposantně Hradešínem (399 /w). Horkami 
a Klepcem (356 /w) u Skřivan. Lučný úval horní Žembery odděluje 
tuto řadu od jádra Černokostelecké planiny, lesnaté a na severo- 
východním sklonu rozbrázděné, kteráž nejvýše se zdvihá Dubinou 
(386 ni) u Doubravčice. Na v5'^chod Žembery planina tato svažuje se 
zvolna k Labi a opírá se na jihu o nejzázší severovýchodní výstřelek 
Brd, Lipskou, t. j. Lipanskou horu (364/72). Půda jest po výtce 
velice úrodná, jakkoli za časté citeln5'm se stává nedostatek vláhy. 
Pěstuje se cukrovka a všeho druhu obilí, místy i čekanka, při Labi 
zeliny, zvláště okurky a zelí. Sedlsk\^ majetek celkem ještě zůstává 



— 75 - 

soustředěn v původních větších hospodářstvích; toliko některé statky 
přešly prodejem v moc kapitalistů. Větší rustikální usedlosti jsou : Maxe 
Mendla v Kounicích o výměře 83 ha. Maxe Hellera v Dobrocovicích 
111 ha, Václava Nehasila v Tismicích 81 ha. Václava Straky v Lipanech 
70 ha, Mořice Jahna v Tuklatech 70 ha, Jana Horáka v Přišimasích 83 ha, 
V severovýchodním cípku okresu jsou značné ještě lesy panství 
Brandejského, na jihu pokrývají výšiny lesy Cernokostelecké, na zá- 
padě rozvodí mezi Labenl a Vltavou nebo potoky Chudomelem 
a Rokytkou porůstá listnatým lesem Vidrholcem, dříve pověstným, 

Fot. Ant. Rázek. 




DĚKANSKÝ CIÍRAM 

v Č. BRODE 

V DOSAVADNÍ PODOBĚ, 



nyní státní dráhou a silnicí v několika směrech prořatým. V údolí 
Chudomela a v okolí, hlavně u Vyšerovic, Kozovaz, Horoušan, 
avšak i v údolí Žembery u Tismic a Vrátková jsou bohaté lomy 
pískovce, hodného k pracím i jemnějším. Pokusy kutati na uhlí ka- 
menné daly se doposud na některých místech, ale bez výsledku. Okresem 
Českobrodským prochází Rak. IJh. státní dráha, překrocujíc mezi 
Úvalem a Českým Brodem dosti vj^soké rozvodí potoků Chudomela 
a Žembery. Silnice aerární Pražsko-Vídeňská jde s drahou až do 
Českého Brodu téměř rovnoběžně, načež postupuje směrem v\Thodním 
k Plaňanům. Od Mochova k Velence probíhá okresem aerární silnice 
Pražsko-Brněnská. Před r. 1750, než zbudována byla nynější „dlážděná" 
silnice Pražsko-Vídeňská, vedla okresem Českobrodským, od Čelákovic 
k Mochovu, Kounicům, Poříčanům a dále k Tatcům, slavná někdy 
silnice Lipsko-Vídeňská. Nyní jest okres Českobrodský' protkán hustou 



- 76 - 



sítí silnic okresních, v dobrém stavu udržovaných. Mostu Labského není ; 
přívoz, ne však silničný, jest u Litole nad Přerovem. V průmyslu má 
prvé místo cukrovárství. Obchod jest živý příčinou blízkosti Prahy, 
kamž dovážejí se hlavně plodiny hospodářské. Novější dobou vznikly 
Reiffeisenské záložn}^ ve Skvorci, Mochově, Semicích, Kounicích, Ve- 
lence, Vilicích, Přerově a Bříství. Okres Českobrodský skládá se z 46 poli- 
tických obcí na ploše 270 km^ s 28.824 obyv., mezi nimi 19 Němců, 
764 evangelíků (124 v Českém Brodě, 49 v Břežanech, 42 v Mandršejdě, 

Chrasti, 36 v Mrzkách, 54 
Fot. Ant. Rázek. y Dolních Kšclích), 305 židů 

(20 v Přistoupimi, 28 v Kou- 
nicích, 93 v Českém Brodě, 
23 v Úvale). 

ČESKÝ BROD, král. 
město s 363 (r. 1906 380) domy 
a 4.233 obyv. (r. 1900), polo- 
ženo jest hlavní částí po 
levém břehu potoka Žem- 

f^P^^^^^^^^T" ^^^1HP3 ^^^y ^ skládá se z města 

^^^gM -^^ JlHf J a z dvou mal5'ch předměstí, 

^^^^H M^ I ^' ^^^V M a I e c h o v a a B u 1 á n k y. 

^ ^^^^H'^!^'^^ ■^■■1 ^^^^ sídlem okresního hejt- 

^ ^^^^^■P^Sb ^K^^I manství a okresní školní 

rady pro zastupitelské okresy 
Ceskobrodskx^ a Černokoste- 

r^^^BlI^f^ ^^1 i^m lecký, v 1. 1868 až 1898 i pro 
1^^^^^^^^ IWI ' Říčansk\% okresního soudu, 

^^^^^^ I ^ ^ berního úřadu, měšťanské 

školy chlapecké i dívčí, 
zimní školy hospodářské a 
okresního musea. 

Cesk\^ Brod vznikl při 
brodu přes potok Žemberu, 
někdy rozbahněný. Prvé zprávy připomínají zde trhovou ves, zboží bi- 
skupů Pražských, spravovanou purkrabím. Arcibiskup Arnošt z Pardubic 
ohradil ves zdí, do níž vedly tři brány, zbudoval chrám sv. Maří Mag- 
dalské se špitálem a nepochybně i obdaroval sousedy městskými právy. 
Na počátku husitského hnutí byl Český Brod z hlavních opor strany 
pod jednou, ale 14 dubna r. 1421 přilehli k němu Pražané a třetího 
dne ho dobyli, při čemž vůdcové žoldnéřův a některé osoby rytířské 
s|)áleni se zvonicí chrámovou. Po bitvě u Lipan udělil Sigmund Če- 
skému Brodu r. 1437 právo města královského, načež prospívalo město 




STARÁ HŘBITOV. KAZATELNA V Č. BRODĚ. 



- 77 - 



Živnostmi i moudrým hospodářstvím, jakkoli hubily je veliké ohně 
(zvláště r. 1512 a 1613) i náhlé zátopy (r. 1598, kteráž mnoho domů 
pobořila). R. 1547 odňal Ferdinand I všecky statky obci kromě zá- 
dušních, r. 1623 odňat jí zbytek a prodán za nepatrný peníz Karlu 
knížeti z Liechtenštejna, kterj' jej připojil k Černému Kostelci. R. 1639 
vypálili Švédové Bannerovi město, jež zůstalo pustým až do uzavření 
míru r. 1648. 

Uprostřed náměstí jest třílodní starogothický chrám děkanský 
sv. Gottharda, několikráte zničen\^ ohněm, načež po r. 1648 obnoven 
nejapně ve slohu barokním. Právě počíná velikolepá jeho přestavba 
v gothick^^ chrám o dvou věžích průčelných. Opodál stojící zvonice 
z hrubých štuk pískov- 
cových pochází z let Fot. Ant. Rázek. 

1578-1580. Vedle chrá- 
mu jest radnice, v níž 
jsou umístěny úřady 
zeměpanské. Na vých. 
straně náměstí zrušenx^ 
chrám sv. Maří Mag- 
dalské, založený r. 1362 
arciljiskupem Arnoštem, 
ale zničen}' za ohně 
švédského, byl r. 1711 
obnoven slohem roko- 
kovým a r. 1750 založen 
při něm klášter Kapu- 
cínský, obé zrušeno 
r. 1785. Na hřbitově 
golhick\' kostelík sv. 
Trojice z r. 1560, Se- 
verní, k státní dráze doléhající část města, jejímž jádrem jest úpravná 
Sokolna, nyní se rozšiřuje moderními stavbami. Z bývalého opevmění 
zb\'vají částky zdi a renaissancní brána Kouřimská. 

Cesk5' Brod povznáší se za dnů našich obchodem i živnostmi 
Průmysl zastoupen jest velikým cukrovarem, dříve akcijným, od r. 1890 
knížecím Liechtenštejnským, parním mlýnem, právovárečným pivo- 
várem, továrnou a velkovvTobou strojů hospodářských, knihtiskárnou, 
městskou plynárnou, parní pilou, továrnou na mazadla, strojním ko- 
lárstvím, výrobou barev, tmele a ucpávek, zboží trikotového, cemen- 
tárnou, dvěma cihelnami, výrobou kočárů a zboží kamnářského. Obchod 
podporují občanská i okresní hospodářská záložna a hospodářské 
družstvo. 




KOUŘIMSKÁ BRÁNA V Č. BRODĚ. 



- 78 - 

Za novéjsich dob proudí v^ městé i v okolí čile život politický 

a r. líiíi/ konán na lukách před městem prvý český sjezd vše- 
sokolský. 

Opodál Labe položen jest v nižiné 

PŘEROV STARÝ, městečko se 160 domy a %9 obvv., do r. 1521 
majetek kláštera Břevno vského, od r. 1524 až 1547 Nového města 
Pražského, jemuž v plen vzat a statkem komorním prohlášen. Od 
r. 16HI jest spojen s panstvím Brandejským. Nékdejsi tvrz, přeměněná 
v XV st ve hrad. Labem chráněný, který v XIX st. byl již téměř 
sříceninou, byla nynějším majitelem arciknížetem Ludvíkem Salvá- 
torem obnovena \- původní podobě staročeského hrádku z XV st. Za 
dob komorních [>rovozována z ni hojnu myslivost, zvláště lovy na 
černou zvěr ve v^elkém a rokytnatém pobřeží Labském. Farní chrám 
sv. Vojtěcha pochází z n I6BL Vvx^hodněji v Labské nížině Semice 
s chrámem sv. Mai^i Magdalské z polovice XVtí st. a s rozsáhlým 
zelinái^stvím. Opodál levého bi^ehu potoka Chudomela Moc hov, 
starobylé městečko na úpatí pahorku, na němž gothický chrámec 
sv. Bartoloměje, s 820 oby v. ve toi dome, s cukro\ arem a s to- 
várnou likérů, silic a étherických olejů, V MochQvč křižuje se někdejší 
směr silnice Lipsko -\'ídeňské s aerární silnicí Pražsko-Brněnskou. 

Fo(. Ani. líázck, ' 




HRADEB. BA5TA V Č BRODĚ, 



79 - 



Bří s tví se starobylým gothickým farním chrámem Nalezení sv. Kříže 
a na úpatí pahorku, daleko znalého na vrchole po troskách osamělé 
kaple sv. Kříže r. 1714 zbudované a po r. 1764 spustlé. Bríství již ná- 
leželo k území Zličanův a bylo dědictvím sv. Vojtěcha z rodu Slav- 
níkova, jímž obdařil klášter Břevnovský. Při silnici Pražsko-Brnénské 
a na pokraji velikého lesa Kerska Velen ka s kostelíkem sv. Petra 
v okovech; opodál zašlá tvrz a ves Mračenice, nyní les. Kounice, 
původně Konice, městečko, se 167 domy a 1308 oby v., sídlo knížecí 
Liechtenštejnské správy soujmenného panství se zámkem knížecím 
a farním chrámem bez- 

slohovým svatého Jakuba Fot. jos. Fiedier. 

zr. 1773. V zámku zdejším, 
tehdy majetku Adama 
Erdmana Trčky z Lípy, 
sešel se 30 listop. 1631 
Albrecht z Valdštejna se 
saským vojevůdcem Ar- 
nimem, v čemž spatřuje 
se počátek zrady jeho: 
v místě jest židovská 
synagoga, pivovár, sla- 
dovna a cihelna. Opodál 
z někdejší tvrze T v n c e 
zřízeny sýpka a dvůr. 

V y š e r o v i c e, vlastně 
Vy šehořevice, s farním 
chrámem sv. Martina, sří- 
ceninami tvrze a rozsá- 
hlými lomy pískovcov\^mi 

v okolí. Tu klatý, původně Tu kleky, na výšině s farním chrámem 
sv^ Jana Křt. z XVIII st. a se starobylou tvrzí, nyní ve faru pro- 
měněnou. Nedaleko Českého Brodu v mělké úlehli Štol mír, původně 
Žito mi ř, s farním chrámem sv. Havla z XVIII st. Tu chýlilo se dle 
pověsti k bitvě mezi vojsky knížete Václava Svatého a Radislava Zli- 
ckého, před níž kníže Zlický se pokořil. 

Na pramenech potoka Chudomela ve vysoké poloze 
ŠKVOREČ, od r. 1497 městečko se 125 domy a 988 oby v., se sří- 
ceninami hradu, na němž ve XIV st. seděli bohatí pražští Olbramovici, 
později páni z Klinštejna, od r. 1vS32 až 1621 páni Smiřičtí, načež se ho 
zmocnil Karel z Liechtenštejna. Za kněžny Savojské v XVIII st. byl hrad 
sice obnoven, ale opět spustí a r. 1884 byl z největší části zbořen. 

V XVIII st. zbudován jednoduchý' nov\^ zámek, r. 1759— 1767 filiální chrám 
sv. Anny v ozdobném rokokovém slohu. Knížecí Liechtenštejnské panství 




ZÁMEK ŠKVOREČ U Č. BRODU. 



- 80 - 

Škvorecké nyní společné spravováno s Uhříněveským. V městečku 
jest pivovár a cihelna. 

Opodál ve vysoké poloze veškero okolí ovládající jest ves H ra- 
dě šín, původně Radě šín, kteráž jest ještě žulovým výběžkem Brd, 
se starobylým románským chrámem sv. Jiří, r. 1734 v pi^edu po- 
stavovaným, někdy budovaným po spůsobu kostelce; kruhová cihelna. 
Níže Skvorče v údolí SI u štice s farním chrámem sv. Jakuba, v ny- 
nější podobě z r. 1747. 

ÚVAL, městečko výstavné v hlubokém údolí potoka Chudomela 
s 133 domy a 1292 oby v., stanice Rak. Uh. st. dráhy, s cukrovarem, 
továrnou na zemité barvy ze železné rudy, továrnou na mazadla, dvěma 
cihelnami, občanskou záložnou a opodál starobylým mlýnem Hodovém. 
Farní chrám Zvěstování Matky boží z XVIII st. U cukrovaru dvůr Ho stí n, 
původně Hostýne, s pomníkem slavného arcibiskupa Arnošta z Par- 
dubic, jehož rodu prý byla zdejší někdejší tvrz kolébkou. Opodál na 
pokrají lesa Vidrholce spatřují se základy někdejšího hradu Staré. 

Doubek a Doubravčice projevují jmény svými, že vznikly 
na lesní půdě v nejjižnější hornaté části okresu. 

V údolí potoka, vytékajícího z hornatého vrchoviště, který se 
nad Českým Brodem spojuje se Žemberou, položeny jsou Ti smíce 
s památným románským chrámem Nanebevzetí Matky Boží s dvěma 
věžema, r. 1775 obnoveným, ale bez patrnější újmy původní stavby 
továrna na tmely a barvy. Nedaleko Tuchoraz, někdy pevný hrad 
v XVIII st. do základů zbořen\% ale krásná věž z r. 1474, již zbudo- 

Fot. Jos. Fiedler. ^ = , 




HRADEŠÍN U Č. BRODU. 



81 — 



Rázek. 




TISMICKÁ BASILIKA. 

ského hradiště dobře znatelné zove 
lid y, hradbami s\ atovácla\ skj>mi^ 
a lokalisuje zde pověst o setkání 
se Václava Svatého s Radislavem 
Zlickým. V okolí ve vrstvách ma- 
lachitem proniknutých dály se po- 
kusy otevříti báně uhelné a na 
méd, ale s nepatrným dosud vý- 
sledkem. Liblice s cukrovarem 
po r. 1830 založeným, ale před ne- 
mnohv^mi léty zrušeným. Pořičany, 
ves a důležitá stanice železniční, kde 
se odchyluje z Rak. Uh. státní dráhy 
tra( obchodních drah k Jičínu ve- 
doucí, s farním chrámem Narození 
Matky Boží v nynější podobě z r. 1760, 
s mlékárnou a sýrárnou. V mělké 
úlehli Horní a Dolní Kšel}^ 
s farou evangelicko-reformovanou. 
By 1 a n y, deskový velkostatek Anto- 
nína Formánka (ve výměře 140 ha) 
na cestě Trstěnické do Moravy ve- 
doucí, po níž zachoval se ještě staro- 



vati dal Mikuláš Zub 
z Landštejna skrze 
mistra Květoné, s dvojí 
gothickou klenbou bez 
pohromy zachována. — 
K hradu zdejšímu pojí 
se mnohé povésti o pá- 
nech Smiřických a 
o tajemných návště- 
vách z ciziny, které 
prý s osudem Smiři- 
ckých souvisely. Nad 
Zemberou Přistoupím 
s farním chrámem sv. 
Václava, jehož věž 
r. 1590 postavena, a se 
židovským hřbitovem, 
na nějž kladou židé 
z dalekého okolí mrtvé 
své. Valy staroslovan- 

Fot. Ant. Rázek. 




VCHOD DO TISMICKÉ BASILIKY. 



— 82 — 

bvK' můstek, s filiálním chrámem sv. Bartoloměje dávného původu. V okolí 
dály se znamenité výkop}^ archaeologické a odkryty byly hroby s ko- 
strami skrčenými. Ve Ls tib oři farní chrám Nanebevzetí Matky Boží. 
Vitice, farní ves s chrámem sv. Šimona a Judy na záp. svahu hory 
Lipské s opuštěnými dolovišti uhelnými. 

Na polouvrší severního táhlého svahu Lipské hory Lipany, ves 
proslavená bitvou dne 30 května 1434 („pode vsí pod Lipany u Hřib") 

Fot. Ant. Rázek. 




tuchorazskA tvrz. 



v níž na vždy zničena byla branná moc polních obcí Táborské i Sirotčí 
a zahynuli i přední vůdcové, zejména kněží Prokop Holý a Prokůpek. 
Dle nejnovějších badání položili se Táboři den před tím vozovou hradbou 
svou na výšině, tu kdež nyní kamenný pomník daleko v kraji viditedlný, 
kdežto vojska panská i Pražská, vůdcem majíce Diviše Bořka zMiletínka, 
jíBLijala stanovisko v planině až po Chráštany. Počet bratří byl asi 18.000 
s .ÍOť) vozy, panských asi 25.000 s 360 vozy. Táboři hodlali proraziti 
bitvou na severozápad ku Praze, čehož panští a Pražané vší silou chtěli 
uimcziú. Když jednání vůdců, které dalo se po poledni mezi oběma 
vojsky v poli, nemělo výsledku, zahájili* panští útok různými pohyby 



83 - 



Fot. V. Cvekl. 



vozové hradby, na oklamanou Táborů podnikanými, načež učinili 
zdánlivý útok od předního čela vozů svých na čelo ležení Táborského. 
Bratii útok odrazili a.z vozové hradby hnali se za zdánlivě ustupují- 
cími, zatím však vypadla ze zadní části panské vozové hradby jízda,, 
vedená rožmberským purkrabím Mikulášem Krchlebcem, odbočila 
mezi Tábory za panskými se ženoucí i vozovou hradbu jejich, až po- 
dařilo se jí do Táborské vozové 
hradby mocně vniknouti. Pokus 
Táborův otevříti východní bok 
vozové hradby selhal; toliko tudy 
unikla jízda, vedená Janem Čap- 
kem ze Sán a vrchním hejtmanem 
Ondřejem Kerským, na Kolín. 
Nastal boj muže proti muži uvnitř 
vozové hradby, v němž jádro 
vojska bratrského s oběma Pro- 
kopy padlo. K večeru byla bitva 
skončena a vítězství panských 
úplné. Rozhodný moment bitvy 
udal se mezi Lipany a nynějším 
dvorem Hřiby, porážka Táborů 
dovršena v rovině, kdež tra( jedna 
podnes slově „dolem zabitj^ch". 
Prokop Holý byl podle pověsti 
s podivuhodnou vytrvalostí v místě 
se udržující pochován v zahradě 
lipanského statku č. 1 a na jeho 
rove vštípen smrk. Po dvakráte 
prý byl strom stářím zvetšelý 
novým strůmkem vyměněn, až 
r. 1870 třetí smrk byl vichrem 

zkácen. R. 1882 při stavbě silnice k Viticům za dvorem řečeným objeven 
ve hloubce více než '2 /w v zemi obrovský pařez smrkový a pod ním dvě 
mužské kostry, prosté všech odznaků. Za novější doby slavívá se v5^- 
roční den památné bitvy hlučnými a četně navštěvovanými schůzkami 
lidu z bližšího i vzdálenějšího okolí, které dějí se u kamenné mohyly na 
hřebeni lysé stráně, z objetí mocně houstnoucího křoví vyzírající, která 
z peněz sbírkami shromážděných byla pořízena a v září 1881 odhalena. 
Od osamělé mohyly krásný jest pohled na tiché nyní bojiště i na roz- 
košný český kraj v Polabí a v Pojizeří. 




MOHYLA PROKOPA HOLÉHO 
NA BOJIŠTI U LIPAN. 






fe& ' 



ÍT. — 84 - 

I' ví. OKRES karlínský. 

*^ : R. 1884 oddělen od okresu Karlínského okres Vinohradský a r. 1902 

i;; vyloučena z něho Libeň, byvši ku Praze připojena, čímž nabyt zá- 

r v stupitelsk\' okres Karlínskv^ dnešní své podoby. Západní hranici jeho 

!;>' od Troje až po Máslovice činí Vltava, zarývající se v hluboké údolí 

ř- s vysokými stráněmi po obou stranách. Stráň na pravém břehu, pří- 

^ v- slušná k okresu Karlínskému, jest vyšší i sráznější a skládá se z řady 

^^r; malebn\^ch chlumů, nad nimiž vévodí Lad ví mezi Ďáblici a Kob^iis}^ 

fe; (354 /w), na plochém vrchole hájem porostlé, nejvyšší bod v okolí 

'^ Pražském. Odtud až k Máslovicům na sever šíří se planina místy roz- 

H' vlněná potoky k Vltavě stékajícími, Čimickým, Draháňskj^m, 

ll^v Přemysl eňs kým a Vodocho vským, o průměrné výši 280 /w. Na 

východ a na severovýchod rozléhá se nižší planina, velice úrodná 
ps a opírající se na západě o přlvrší, rovnoběžně s břehem Vltavským 

postupující, jehož severní cíp značí Vodolka (270/72). Tato nižší pla- 
nina o průměrné výši 220— 240 /n svažuje se mírně na severovjxhod 
k Labi, na jih pak srázně k údolí Ro kytky u Proseká (294 m) 
a Chval (280/72). Jižní hranici činí severní strmý svah hory Žižkova. 
JedinS' značnější tok vodní R o kytka nebo Rokytnice naplňuje 
větší rybník}'^ u Dolních Počernic a Hlohovce. Karlínsko trpí za suchých 
let nedostatkem vláhy. Vinoř vykazuje nejméně pršek (Hcm) v Čechách. 
Zemědělství hledí si velkostatky deskové a velmi četné dvory 
i větší živnosti rustikální. V té příčině Karlínsko překonává téměř 
všechny okresy české, uchovavši si na půdě veleúrodné hojné rusti- 
kální dvory a usedlosti o výměrách velmi značných. Jmenovány budtež 
dvor>' neb usedlosti v Bohnicích dědiců Karla Matouše (293 ha), dvě 
usedlosti v Ďáblicích (Jan Peška 125 Aa, Frant. Stejskal 125 ha), dvůr 
Xaverov (Alfons Wertmiiller 211 ha), dvůr v Klíčanech (JUDr. Opatrný 
109'3Aúf), dvůr v Kojeticích (Ferdinand. Bayer 280 ha), dvůr Hostavice 
(Viktor Riedl z Riedenštejna. 205*9 Aa), dvory v Horních Počernicích 
(Leopold Zdeborský 153 Aa, Olga hraběnka Meravigliová z Crivellů 
120 ha, Alfons Werthmiiller 93 ha, Josef Nolč 76 ha), rustikální 
velkostatek Radonice (Josef Stára 168 ha), dvůr tamže (Alois Hof- 
mann 144 ha), dvůr ve Střížkově (Jan Heller, 76 ha), dvůr Dolínky 
(Bedřich Forster \72 ha). Menší sedlské živnosti o 20 až 50 Aa jsou 
téměř v každé obci. Vedle vysoce pokročilého zemědělství po- 
vzbuzuje blízkost hlavního města i obchod a průmysl. 

Průmysl soustřeďuje se, nepřihlížíme-li ke Karlínu, nejvíce ve Vy- 
sočanech, Híoubětíně a Cakovicích. Hojnost cihelné hlíny a stavební 
ruch v Praze i předměstích podporují vývoj cihelen, z veliké části 
kruhových, zejména v Bohnicích, Ďáblicích, ve Kbele, v Klecanech, 



85 — 



Kobylisích, Líbeznících, Proseku (šestero), Radonicích, Satalicích, Stříž- 
kové, Vinoři, Vodochodech, Vysočanech a Zdíbech. Okresem probí- 
hají Rak. uh. státní dráha, dráha Severozápadní a Česká dráha severní. 
\'ysočany a Libeň spojeny s Prahou elektrickou dráhou, jež projíždí 
Kariínem. Vltava splavna jest po celé hranici okresu pro parolodi 
i lodi vlečné. Mostů pres ni není; převozy jsou v Tróji, Podbabě, 
Sedlci, Roztokách, Klecánkách, Husinci, Řeži i Libšicích. U Troje, 
Klecánek a Libšic zřízena jsou moderní zd5'^madla. Aerární silnice jsou: 
Pražsko- Vídeňská z Karlina, Pražsko-Liberecká rovněž z Karlina, od 
níž uchyluje se Pražsko-Brněnská a Pražsko-Lipská. Výborné okresní 
í obecní silnice spojují mezi sebou 
Lrméř všechna sídla v okresu. Fot. Ad. Korber. 

Blízkost Prahy, velice vy vinutS^ 
průmysl i obchod, četné velkostatky 
i letní sídla a zámožnost lidu rol- 
nického dodávají jednotlivým sídlům 
úpravného a namnoze městského 
rázu. Lesů jest velice málo: mnohem 
hnjnějšía rozsáhlejší jsou štěpnice, 
k nimž nejnovější dobou druží 
se vinice u Vysočan a u Troje 




FARNÍ CHRAM v KYJÍCH. 



(.)kres Karlínskx' čítá na prostoře 
2.\mkm^ 57.225 oby v., mezi nimiž 
3.529 Němců (mimo Karlín sám 
v Cakovicích 34, v Kobylisích 27, 
ve Vysočanech 33), 993 evan- 
gelíků (62 v Cakovicích, 32 v Tróji, 
39 na Vodolce, 49 ve Vysočanech) 
a 2.137 židů (40 v Cakovicích, 88 
vť: Vysočanech). 

Přední místo okresu jest město 
a spolu předměstí pražské Karlín, 
o němž bude pojednáno při král. hlav. a síd. městě Praze. 

V údolí Rokytky jsou Dolní Počernice tam, kde potok 
opouští velik\^ rybník (22*6 ha), velkostatek Vojtěcha svob. pána Dercseně 
(celkem 737 ha vj^měry), zámek s krásným parkem, farní chrám Na- 
nebevzetí Matk}'^ Boží v novější době přestavěn}^ (fara od r. 1896), 
okresní chorobinec, pivovár. Kyje (nesprávně K e j e) mezi rybníky, 
sv starobylým románským farním chrámem sv. Bartoloměje, založeným 
původně dle nápisu r. 1781 objeveného, ale toliko kopií ve farní pa- 
mátní knize zachovaného. Pražským biskupem Janem do spůsobu 
kostelce r. 1134 a r. 1859 obnoveným. Kol malého pahorku tam, kde 
počíná se údolí Rokytky rozšiřovati, položen H 1 o u p ě t í n (od osob- 



- 86 - 

ního jména Hlupota), od r. 1906 Hloubětín, farní v^es dávného 
původu se 103 domy a 1875 obyv., při cestě do Polska a do 
Moravy vedoucí, kdež 24 srpna 1039 kníže Břetislav I, vraceje se 
z vítězné výpravy Polské, stanul se vším vojskem, odkud pak nazejtří 
spolu s biskupem Šebířem slavnostně přenesl zůstatky sv. Vojtěcha 
na hrad Pražsk5^ Od r. 1233 jest Hloubětín nepřetržitě v držení rytíř- 
ského řádu Křížovníků s červenou hvězdou, který nepochybně založil 
i pěkný gothický farní chrám sv. Jiří, r. 1695 rozšířený, r. 1847 obno- 
ven\' a z části v původním slohu přestavěný. Výroba cementových 
tašek, továrny na margarin a na tukovou směs (degras), mlýn a lomy 
na kámen. 

Na úpatí příkré stráně, která lemuje jižní kraj planiny Cakovické 
a nyní opět vinicemi se zelená, položeny jsou 

VYSOČANY, město (od r. 1902) se 173 domy a 4406 obyv., (r. 1906 
188 d. a přibližně 5000 obyv.), při dráze Severní i Severozápadní a při 
aerární silnici Pražsko-Liberecké, původně vesnice, kterouž s Prosekem 
a s blízkj^m Podviním (nyní v Libni) držely různé mesiánské rodiny 
pražské; doposud jsou ve Vysočanech tři dvory dskami zemskými 
se řídící, dům č. 1, majetek Uominikánů ve starém městě Pražském 
(ve výměře 46 ha) se zámečkem a pivovárem, dvůr Flejšnerka 
Mathildy Pleschnerové z Eichstadtu a Jana Švejdy (ve výměře 61 ha) 
a špitální dvůr nadačního velkostatku Hrdlořez (ve výměře 118/řa). Od 

Fot. Jos. Tachecí. 




-.flFT* 



HLOUBĚTÍN. 



87 - 



vzniku aerární silnice Pražsko-Liberecké, zvláště pak když r. 1872 
otevřena byla Severní dráha, zvelebovaly se Vysočany rychle a pře- 
měnily se téměř rázem ve výstavné město tovární s rázem velkoměst- 
ského předměstí, s úpravnými domy dvou- i trojpatrovými, jež ele 
ktrická dráha s Prahou spojuje. Již vzniká (od r. 1896) i část obce jižně 
trati Rakousko-Uherské státní dráhy, která čítá r. 1906 14 domů, na- 
mnoze dělníky továrními a zřízenci dráhy obývaných, pro niž zřízena 
i samostatná dvoutřídní škola obecná. Lid zove část tu Novými 
Vysočany, kteréž označení počíná se obecně uplatňovati. Ve Vyso- 
čanech jsou mesiánská škola chlapecká i dívčí, opatrovna, lékárna, elektro- 
technická akcijní společnost, dříve Kolben a spol., cukrovar, založen\" 

Fot. Brunner-Dvořák. 




ZAMECKÉ schodiště v TROJÍ. 



již V létech 1840-1850, parní mlékárna s roční výrobou 7,000.000 I. 
mléka, 200.000 kg. másla, 300.000 kg. sýra, továrna na spodium, kostní 
moučku a klih, olejna a továrna na fermeže i laky Mořice Ehrenreicha, 
továrna na fermeže a laky Sigmunda Kichlera a spol., Pražská akcijní 
továrna na zboží gumové, nejstarší česká továrna na mlýnské kameny 
Gabriela Žižky vdovy (od r. 1795, sem z Prahy přenesená), lučební 
továrna, továrna na vyrábění střešní lepenky a dřevitého cementu, 
sladovna s výrobou karamelových i barevných sladů pro vývoz do 
ciziny, továrna na indigo, výroba essencí, továrna na stroje hospodářské, 
továrna na stroje keramické, dílna na zboží prýmkářské, cihelna, vx*^- 
roba sudů na petrolej. 

K městskému rázu nedostává se Vysočanům toliko chrámu a fary. 
Polohou svou řadí pak se mezi ty obce v obvodu Pražském, jichž spo- 



jení v jednu obec s Prahou, ve skutečně již provedené, jest z nejpřed- 
nějších hospodársk>^ch i národních důležitostí. 

Při Vltavě, a sice tam, kde se řeka mohutná k severozápadu a 
pak k západu obrací, jest ves Troj a. čítající s osadou Podhořím 
a rozptýlenými vinicemi na příkrém svahu i na planině 201 domy a 
189v5 obyv. Trója sama táhne se po úpatí stráně podle pravého břehu 

Fot. Brunner-Dvořák. 




ZÁiMECKÝ SÁL V trojí. 



řeky a zv^ána bývala dříve Dolním nebo Zadním O v e n c e m. 
V XVI st., když byla Praha stáK^m sídlem císařsk\^m, byly ve vi- 
nicích Trojských četné letohrádky, zvláště cizích poslův u dvora císař- 
ského pověřených. V XVII st. držel Tróju Václav Vojtěch hrabě ze 
Šternberka, jenž zbudovati a v\^tečn5^mi malbami na omítce, dílem 
Nizozemce Abrahama Godina, ozdobiti dal nádherný zámek zdejší 
v 1. 1680—1688. R. 1776 nabyla Troje známá z dob našeho probuzení 
rodina svob. pánův Aslfeldů z Vydři, a tu scházívali se zde vynikající 
vlastenci, také i Frant. Palacký za mladv^ch let svých. Nynějším ma- 
jitelem velkostatku ve výměře 309 ha, mezi nimiž 18-69 ha zahrad a 



Fot. Ant. Rázek. 




CHRÁM NANEBEVZETÍ MATKY 
B02Í V KLECANECH. 

skový, ve vv^meře 707 ha, 
nyní zboží dědiců Jindřicha 
Beniesa, se zámkem a vzorno 
zařízenou stanicí pro pěstění 
řepového semene o dv^ojí 
laboratoři. K 1 e c a n y, ves 
se 195 domy a 1430 oby v., 
v XVI st. městečko, s farním 
chrámem Nanebevzetí Matky 
Boží, v nynější podobě 
z r. 1784, při němž až do své 
smrti r. 1884 kaplanoval ob- 
líbený belletrista Václav 
Beneš Třebízský ; vděční 
ctitelé nadšeného Učitele ve- 
likánů husitských a trpitelů 
pobělohorských zřídili mu 
zde dvojí umělecky prove- 
den}' pomník. V okolí obje- 



14*42 Afl vinic, jest Alois Svoboda. 
R. 1871 založen v Tróji výborem 
zemským království Českého 
ústav pomologick}', od r. 1895 
ve dva ročníky rozdělen5% při něm 
pak zřízena pokusná stanice pro 
konservování ovoce a přípravu 
ovocných vín. V obci jsou i pivovár 
a mlékárna. — Bohnice (pův. 
Bojnici, Bojnice), ves opodál 
Vltavy na výšině, při níž rozklá- 
dají se některé samoty k ní při- 
psané, s farním chrámem sv. Petra 
a Pavla, založenj^m r. 1158, r. 1673 
opraveným, v nynější podobě 
z r. 1805, s továrnami na v>Tobu 
dynamitu i na strojená hnojiva 
a cihelnou. Severněji Brnky na 
hřebeni svahu k Vltavě se sklá- 
nějícího, ves a velkostatek de- 
pot. Ant. Ráze 




POMNÍK BENEŠE TŘEBÍZSKÉHO 
V KLECANECH. 



90 



veny hroby s kostrami skrčenými. U Klecan provedeny velkolepé 
stavby usplavňovací ve Vltavě, zdymadlo totiž s hradlovým jezem 
a plavidlem komorovým i vlakovým. S blízk5'^m Přemýšlením 
jsou Klecany spolu statkem deskovým o 487 ha výměry, jehož majiteli 
jsou Jindřicha Beniesa dědicové. Ke Klecanům počítají se i D r a s t y 
Horní a Dolní, dvůr a velkostatek desko v\% nyní opět majetek ka- 
pituly Vyšehradské o výměře 319 ha. Téže kapitole přísluší i deskový 
statek Větrušice o výměře 378 ha, kdež jest stanice semenářská. 

Má s 1 o v i c e darovány r. 1052 
Fot. Ant. Rázek. Kapitole Bolcslavské. 

Na jižním svahu planiny 
Čakovické, nad Dolními Po- 
černici, leží Chvály při ae- 
rární silnici Pražsko-Brněnské, 
ves s farním chrámem sv. Lud- 
mily, bývalou kaplí zámeckou, 
jenž i nyní, přes přístavbu věže 
r. 1825, jest částkou zámeckých 
staveb, a se zámkem, původně 
tvrzí zbudovanou ve slohu re- 
naissančním; se Svépravici 
a Šestajovici (viz str. 60) 
tvoří Chvály velkostatek de- 
skový o 114 Aa vvměry, ma- 
jetek českého studijního fondu. 
Ke Svépravicům připsána sa- 
mota Xaverov, rustikální 
velkostatek s elektrárnou k po- 
honu hospodářských strojů 
i k osvětlení, se zámečkem. 
Na téže silnici jsou Počer- 
nice Horní, s připsanými 
lidové výslovnosti Certousy) 
Karlem IV universitě Pražské, 




POMNÍK BENEŠE TŘEBÍZSKÉHO 
v KLECANSKÉM PARKU. 



Črtou sy (původně Trčousy, v 
156 d. a 934 oby v., darované r. 1366 
kteráž spravovala je jako část velkostatku Michle, s deskovS^m velko- 
statkem v Črtousích o v\''měře 127 ha (nynější majitel Jaroslav Stára) 
a se čtyřmi dvory rustikálními vedle většího počtu velikých usedlostí 
selských. Severně odtud Rado nice s dvěma dvory rustikálními, parní 
mlékárnou a cihelnou. Severozápadně Chval S a t a 1 i c e s továrnou na 
strojové máslo, s továrnou lučební, dvěma cihelnami, dílnou pasířskou 
a mešní kaplí sv. Anny z novější doby. Od r. 1899 vznikají zde četná 
letní sídla Pražanů. Na pramenech potoka Brandejského a na aerární 
silnici Pražsko-Liberecké položena jest 



— 91 — 

Vin oř (původně Vinaři, Vinaře), ves se 106 domy a 947 
obyvateli, s cukrovarem a cihelnou. Původištěm Vinoře jest staroslo- 
vanské hradiště, po němž jsou chudičké zbytky v nedaleké bažantnici. 
Farní chrám Povýšení sv. Kříže, v nynější rokokové podobě z r. 1728, 
byl kdys trojlodní románský; věž posud jeví stopy někdejších potroj- 
ných okének. Krásný zámek hrabat Černínů z pol. XVIII stol. jest 
stavba Františka Maximiliana Kanky. Vinoř jest středem velkostatku, 
jehož majitelem od r. 1650 jest mladší větev Černínská (nyní Otakar 
Černín hrabě z Chudenic), ve výměře 1350 ha, z nichž 1223 ha vele- 
úrodných rolí, se šesti dvor}^ Statná osada tato zvelebuje se na straně 

Fot Jar. Velínský. 




CHRÁM SV. VACLAVA NA PROSEKU. 

severozápadní, kdež vzniká nová část úpravných domků, namnoze ve 
villové podobě. Ve Vinoři soustředují se dobré silnice ze všech osad 
okolních. Aerární silnice byla až do r. 1861 zastíněna krásným stromo- 
řadím, daleko viditelným a letní dobou cestu zpříjemňujícím. Topolové 
strpmořadí směrem k Brandejsu od té doby ustoupilo třešňoví, ale 
posud uchovala se řada mohutných rozložitých kaštanů na silničně 
trati k-nedaleké vsi Kbelu s 96 domy a 1322 obyvateli, s továrnou 
na krycí lepenku, výrobky dehtové i asfaltové, pivovárem a dvěma 
kruhovými cihelnami. Odtud zachovalo se stromořadí mohutných lip 
podél aerární silnice až na půl cesty k Vysočanům. Tento přímočárný 
směr dán silnici i se stromořadím, když upravována uměle v prvých 
létech XIX století. Od polovice XVI století až do úpravy vzpomenuté 









Iv 



^.^•■V- 
l!^': 



W-* 



- 92 



brala se silnice vlnitj^^m směrem, jejž posud označuji poutnické ka- 
pličky v polích, ukazatelé někdy cesty poutníkům z Prahy do Boleslave 
Staré se beroucím, ke vsi Proseku ^nesprávně Prosík), na nejvyš- 
ším místě svahu Cakovické planiny do údolí Rokytky, odtud z daleka 
viditedlné, se 77 domy a 1628 obyvateli (r. 1900, kterýž počet ale 
odtud rychle se zveličuje). Prosek jest osada původu prastarého, při- 
pomínaná již v legendě Svatováclavské jako místo, při němž odpočívali 
s mrtvolou svatého knížete, do Prahy ji odnášejíce, později střídavé 
zboží někter5'ch pražsk\Th rodin mesiánských, obce Staroměstské a 
zadusí sv. Martina ve zdi tamže, se starobylým farním chrámem sv. 
Václava, založen5^m dle starého zápisu r. 970 knížetem Boleslavem II, 
výborně zachovanou trojlodní budovou, uvnitř pod kruchtou se zbytky 
zajímavé románské římsy, s věží nad kněžištěm z r. 1712 a s obrazem 
sv. Jana Křt. před Herodem od Karla Skréty. Chrám Proseckj^ pokládá 
se za nejstarší chrám, sv. Václavu zasvěcený. Šestero kruhovv^ch 
cihelen a sedmero lomův opukov>Th skytá výživu chudině. Pode vsí 
ll^: vzrůstá nová dělnická čtvrt. Někdejší vinice v okolí zašly. Původní 

Lužická cesta brávala se od Prahy podle Podviní k Proseku a odtud 
dále k Letňanům, nyní vsi s 55 domy a 708 obyvateli. Severně 
odtud položeny jsou na pramenech potoka Kosteleckého 

ČAKOVICE, nesprávně Cakovice Veliké, původně Čachovice, 
veliká, úpravná a živá ves takořka uprostřed planiny Vltavu od Labe 
oddělující, se 1v57 domy a 2173 obyvateli, s farním (od r. 1901) chrámem 
sv. Remigia, již ve XIV století připomínaným, ale v 1. 1878 až 1881 
zo základů v novogothickém slohu přestavěnN^m, s velikou raffinerií 
cukru, kteráž zaměstnává 9(X) až KXX) lidí a spracuje ročně až 450.(XX) q 
čištěného cukru, též soujmenného statku deskového, od r. 1863 ma- 
jetku velkoprůmyslníka V. A. ryt. Schollera, spojeného s Myškovici, 
rustikálním majetkem Třeboratici a se Ctěnici v okresu Brandej- 
ském, ve výměře celkové 1019 ha, z nichž 990 ha úrodných rolí, a se 
čtyřmi vzorně spravovanými dvory. Opodál mlýn. 

Nedaleko odtud Třeboratice s farním chrámem Nanebevzetí 
Matky Boží, původně starogothickým, ale v XVIII století barokov>'m 
spůsobem přestavěným, a s tak zvaným Slaviborovým dvorem, 
majetkem někdy Pražského úřadu zádušního, původně zbudovanS^m 
v ranném baroku, ale nejapně přestavovaným. . Na severovýchodním 
úpatí Ladví a při aerární silnici Pražsko-Lipské leží Ďáblice (původně 
Davlici, v ústech lidu Ďáblice) s 95 domy a 1256 obyvateH, mlýnem, 
třemi cihelnami a mlékárnou, sídlo soujmenného velkostatku deskového, . 
majetku řádu Křižovníků s červenou hvězdou, poprvé r. 1253 připo- 
mínaného, ve výměře s Hloubětínem 368*6 ha\ v Ďáblicích jsou četné 
a veliké usedlosti rolnické, které dodávají osadě úpravného i výstav- 



- 93 - 

ného vzhledu. Řádu Křižovnickému náleží zde pěkný zámek o jednom 
patře, v půdorysu v tupém úhlu se lomící, zbudovaný slohem barok- 
ním, s kaplí Nejsv. Trojice z r. 1755. — Severněji Březnové s, pů- 
vodně Březiněves, ves a velkostatek deskový xyt. rádu Maltanského 
o v>'měře 210 ha. Od Dáblic západně, ještě na úpatí Ladví, C habry 
Horní a Dolní (pův. Chrabří, Chrabrý), sdružené vsi s 93 domy 
a 857 obyvateli, s filiálním chrámem sv. Jana Stětí v románském slohu 
a s mlýnem Draháňským na potůčku k Vltavě spějícím. — Na jiho- 
západním svahu Ladví, při silnici Litoměřické, Kobylisy, veliká ves 
se 156 domy a 2750 obyvateli (r. 1900 135 d. a 2125 ob.), rychle si 
osvojující ráz předměstí Pražského, s velikým cvičištěm vojenským. — 
Na silnici Pražsko-Litoměřické, na povv^šené planině (295 m), položeny 
Zdiby, ves, k níž popisují se ještě sídla Brnky, Veltěž a Pře- 
líiýšlení, s 942 obyvateli v 114 domech, s rokokovým zámkem, 
filiálním chrámem sv. Kříže dávného původu, r. 1737 přestavěným 
a r. 1892 v barokovém slohu znovuzřízeným, s dv^ěma cihelnami a 
sladovnou. Zdiby jsou sídlem deskového v^elkostatku, jejž v XVII 
století držel předek známého odnárodnělého rakouského maršálka 
Ferdinand Radecký z Radce ff 1676), ve výměře 158 ha. Nynějším 
majitelem jest Josef Stejskal. Za dřívějších poměrů byly Zdiby stanicí 
jízdní pošty, jejíž někdejší budova o samotě přede vsí ještě se spatřuje. 
— Severněji na neveliké povýšenině Sedlec, k němuž popisují se 
Bořanovice a Pakoměřice (dříve Páko milice). Tyto bývaly 
středem velkostatku, nyní v Měsících (okr. Brandejský) spravovaného 
a od r. 1652 hraběcí rodině Nosticovské náležitého, ve v\^měře 2165 Aa, 
s větším pivovárem. F^ilialní chrám Narození Matky Boží býval již za 
dob předhusitských farním. — V přívětivé rovině, na křižovatce ně- 
kolika silnic. Líbezníce, ves se 173 domy a 1228 obyvateli, s farním 
chrámem sv. Martina dávného původu, r. 1788—1793 v nynější úpravné 
podobě přestavěným, s pěknj^mi malbami na omítce klenby. V místě 
jsou skladiště cukru a dvě ciheln^^ — Severozápadně Baši a Baštěk 
(nesprávně Baši V^elik\^ a Mal}'), vsi dávného původu, již v XI 
století připomínané; dle zašlé již tvrze Baštku psal se r. 1437 Václav 
z Baštku, který dal si přepsati Letopisy Trojanské; rukopis ten chová 
se v knihovně kláštera Strahovského. Lesem porostlé přívrší odděluje 
od Bašti Klíčany s rustikálním dvorem. — Severněji Břežany 
Panenské, ves a někdy zboží panenského kláštera u sv. Jiří na 
hradě Pražském, odkudž i jméno, sídlo deskového velkostatku (s Chvatě- 
ruby, Máslovici, Vodolkou a Předbojem ve výměře 1188 ha), jehož 
majiteli jsou dědicové Adolfa svob. pána Riese-Stallburka ; na návTŠí 
krásná kaple sv. Anny, zbudovaná r. 1705—1707 slohem barokním 
FiUpem Španberkem z Prahy dle plánů Jana Santina, do podoby troj- 
úhelníka s mírně vdutvmi obloukovvmi stranami a s nízkÝmi zděnvmi 



- 94 - 

lucernami nad jednotlivými úhly. Poblíž „starý zámek", bývalé lentí 
sídlo kněžny abatyše kláštera Svatojirského, s pěkným parkem. Severo- 
západně na výšině (270 m) Vodolka, původně Odolena voda, 
s 99 domy a 1439 obyvateli, někdy statek kapitulních děkanů na hradě 
Pražském, od r. 1683 kolleje Jesuitské u sv. Klimenta ve Starém městě, 
Pražském, od r. 1828 v držení rodiny svob. pánů Riese ze Stallburka; 
farní chrám sv. Klimenta, připomínaný již za dob předhusitských, byl 
v nynější ozdobné podobě rokokové zbudován r. 1737 Kiliánem Ignatiem 
Dienzenhofrem. Stihlou a ozdobnou věž jeho viděti daleko v meziříčí 
dvou hlavních řek ceskvTh. Na Vodolce jest cukrovar na surovinu. 
Sem popisují se Do línky, někdy Dolin, Do línek, se dvorem rusti- 
kálním. — Nejsevernější osadou okresu Karlínského jest Velká Ves, 
již v nížině k Labi a Vltavě se svažující, spolu statek deskový o vý- 
měře 700 ha, majetek Týnského chrámu v Praze, s filiálním chrámem 
sv. Vavřince; založil jej r. 1261 děkan na hradě Pražském Vít v ná- 
kladném slohu gothickém a zachoval se bez pohromy až do dnů 
našich. — Při malém potůčku, kter^' pod Lobkovici v Labi mizí, 
K o j e t i c e s gothickým farním chrámem sv. Víta z prostředka XIII 
století, dobře zachovalým, s bohatým obročím farním (46 ha), jehož 
patronem jest veleobec Pražská, a s velikým dvorem rustikálním. 



VII. OKRES ŽIŽKOVSKÝ, 



r. 1898 od zastupitelského okresu Vinohradského oddělený, jest z nej- 
menších zastupitelských obvodů v království českém, pokr5'vaje 
v 5 politických obcích 19*4 km^ se 62.451 oby v. (mezi nimiž 824 Němců 
v Žižkově, 1.099 evangelíků [1.050 v Žižkově| a 852 židů [838 v Žižkově|). 
Úzký hřbet hory Žižkova, jež do r. 1420 zvána byla Vítkovem, 
svým západovýchodním směrem odděluje okres Žižkovský od Karlín- 
ského. U starobylého gloriettu, proti Praze obráceného, zdvihá se Žižkov 
do výše 258 /7Z, v5^chodněji u samoty Rožmitálky do 267 m; hluboké 
údolí Rokytky u Hrdlořez odděluje jej od přívrší Smetánky (247/72), 
které jako výběžek planiny Čakovické jazykovitě se vkládá mezi ryb- 
níky u Hlohovce i Hloubětína a nutí Rokytku u Hrdlořez k velikému, 
ve svém průměru však velmi úzkému oblouku. Pražsko-Vídeňská silnice 
vystupuje za Hrdlořezy na severní svah v5'^šiny Tábora (258/72). Podobou 
úzké planiny svažuje se Žižkov na jihu (Barborky 270/72, poloha Na 
Vinicích mezi Malešici a hřbitovy Olšanskými 272 m) do mělké úlehle 
u Strašnic. Kromě Rokytky není v okrese vodotoče důležitější. Plo- 
diny a živnosti pro týž ráz půdy i pro blízkost Prahy neliší se nijak 



- 95 - 

od příslušných poměrův okresu Karlínského. Okresem probíhají kra- 
tinkou tratí Rak. Uh. státní dráha a dráha Severní, pak aerání silnice 
. Pražsko-Vídeňská a Pražsko-Kutnohorská, spojené mezi sebou okres- 
ními silnicemi. 

Sídlo okresní správy, město 

Zižkov, jest spolu jedním ze čtyř velikých předměstí PražskVxh 
i bude při král. hl. a síd. městě Praze popsáno. 

Vedle Zižkova přísluší k okresu toliko ještě čtyři obce. Strašnice 
Staré a Nové rjxhle nabývají rázu předměstského od té doby, co 
blízké Vršovice dospěly k velikému rozvoji. Strašnice Staré připomínají 
se již r. 1222 jako zboží probošství Vyšehradského. Dnes rychle vzni- 
kají celé řady domův a domků rázu villového, v nichž usazují se lid 
dělný a zřízenci drah v Praze ústících, takže žije r. 1906 ve Strašnicích 
nad 2000 obyv. ve 130 domech (r. 1900 84 d. a 1075 obyv.). V místě 
jsou dvě cihelny. — Malešice bývaly za dob předhusitských zbožím 
proboštství Vyšehradského, v XVI a XVII st. obce Novoměstské, od 
r. 1727 náležely universitě Pražské. Hrdlořezy, 56 d. a 1007 obyv., 
bývaly nadačním statkem špitálu sv. Pavla na místě nynějšího Karlina, 
po jehož zrušení Josefem II připojeny k špitálnímu fondu král. hlav. 
a síd. města Prahy i spravovány společně se špitálním dvorem ve 
Vysočanech. — Štěrboholy dvakráte při vážné příležitosti jmenují 
se v českých dějinách. R. 1608 arcikníže Matyáš, chtěje donutiti bratra 
svého císaře Rudolfa II, aby vzdal se svých panství, přitáhl s vojskem 
konfoederovaných stavů rakouských, uherskj^ch i moravských až 
k Stérboholům a odtud počal jednati s předáky evangelických stavů 

Fot. Jos. Tachecí. 




VILLA V HRDLOŘEZÍCH. 



~ 96 - 

Českých. Mezi jednáním, které dovršeno bylo mírem Libeňskv^m, utvrzena 
konfoederace Moravy, Uher i Rakous přičinéním Karla st. z Žerotína 
a Karla z Liechtenštejna, kteráž odtud slově v dějinách konfoederací 
Štěrboholskou. 6 května 1757 svedena v okolí Štěrbohol veliká 
i krvavá bitva mezi vojskem císařovny a královny Marie Terezie 
a hlavní armádou pruskou, jíž velel sám král Friedrich II. Východně 
bran Pražských, od Žižkova k Hloubětínu, bylo z rána toho dne polo- 
ženo vojsko císařské, poetem asi 60.0(X) mužů, v čele majíc Karla prince 
Lothrinského a polního maršála hrabě Brovvna. Vojsko toto mělo chrá- 
niti Prahu, již na levém břehu Vltavském Prusové vedení maršálem 
Keithem obkličovali, a očekávalo pomoc od Poděbrad, kdež stál již 
polní maršál Leopold hrabě Daun, blíže se s 25.000 muži od Hradce 
Králové. Král pruský odhodlal se napadnouti císařskou armádu, dříve 
než by se s Uaunem spojila, a poraženou chtěl zahnati do Prahy, tím 
pak delší obranu přelidněného města nemožnou učiniti. Zvěděv, že 
pravé křídlo císařských, od Hrdlořez na jih rozložené, není dostatečně 
chráněno, přešel král 5 května u Sedlce Vltavu a udeřil nazejtří na 
prav^é křídlo císařských s výběrem vojska svého. Byl sice v čas spo- 
zorován, ale pravé křídlo pro záchranu svou vzdálilo se mezi Kyji i Hrdlo- 
řezy daleko od středu, ustupujíc ke Strašnicům, čímž střed byl v^ydán 
útokům vší pruské síly. Nejzuřivější boj rozlítil se severně Štěrbohol, 
kdež marně pokoušel se polní maršál hrabě Schwerin otřásti pevným 
položen ím císařských. Když v^šak hradě Browne byl kulí dělovou do 
nohy těžce '|raněn a princ Lothrinsk\% předstíraje nedostatečnost zdraví. 

Fot. Jos. Tachecí. 




POMNÍK MARŠÁLA HRABETE SCHWERINA 
U ŠTĚRBOHOL. 



- 57 - 

do Prahy odejel, pozbylo císařské vojsko jednotného velení, Schwerin 
pak obdržev jízdnou posilu, tlačil císařské ke Praze. Padl sice v hrdin- 
ském boji, ale již u Kyj a Hrdlořez sám král podjal se velení útoku 
a zemdlené císařské vojsko hnal před sebou. K večeru bylo vítězství 
plné v rukou pruských. Toliko pravé křídlo císařské ustoupilo v čas 
k Jesenici a Benešovu, načež spojilo se s Daunem. Na císařské straně 
padlo 414 důstojníkův a 12.900 mužů mrtvých i raněných, na pruské 
437 důstojníkův a 18.000 mužů mrtvých i raněných. Místo, kde padl maršál 
Schwerin, značeno pomníkem posud zachovalým. Předvoj Daunův, 
jemuž velel podmaršálek hrabě Puebla, stál v den bitvy již u Úvalu. 



VIII. OKRES ŘIČANSKÝ 



rozpadá se ve dvě části, severní úrodnou rovinu, protékanou Roky tkou 
i Botičem a v jižní hornatinu, která vypíná se až k Sázavě. Roz- 
hraní obou částí označuje vlnitá čára od Modletic podél Voděrádek a 
Tehovce k osamělé myslivně Vojkovu. 

Severní rovina jest z nejúrodnějších končin českých. Širou plochou, 
místy stolu rovností podobnou, místy lehýnce mělk\^mi potočními úvaly 
rozvlněnou, sklání se zvolna na sever až k otáčce západní, k níž do- 
nucena Rokytka u Dolních Počernic strmv^mi svahy Cakovické planiny. 
Bohaté nivy kolem statn\Th osad, proíaté silnicemi a cestami stromovím 
osázenými, dodávají krajině rázu luzného. Na východě, za Běchovici 
a u Královic, počínají prvé prahy planiny Cernokostelecké (poloha n a 
březinách nad Koloději 312 m). Rychle odtud k v\^chodu zdvihá se 
planina, dosahujíc Hradoroštínem u Březí výše 336 m, u Pacova 
352 /7Z, již však Čtyřicítka u Strašína má výši 394 m, Strašín pak 
sám 422 m. Drahná část planiny této porůstá krásným, vyspělým lesem, 
držan5'm k panství Cernokosteleckému. S planinou touto souvisí jižně 
Říčan vysočina Sázavská, pokračování Brd na pravém Povltaví, 
soustava okrouhl\'^ch chlumův a táhlých vj^^šin, namnoze již lesem po- 
rostlých, mezi nimiž zarývaji se hluboká údolí. Výše průměrné i vrcholné 
přibývá směrem k Sázavě, s výškou pak i romantické malebnosti, 
odkudž jižní části Říčanského okresu se sousedními úděly jinvxh okresů 
dostalo se skrze turist}^ jména Sázavského Švýcarska. Vděky krajinné 
a zdravá poloha lákají letní dobou četné rodiny pražské sem k pobytu 
čímž povznáší se i zanedban}*^ posud hospodářský stav chudé krajiny. 
Výšina T e h o v u vsi soujmenné zdvihá se do 454 m. Chlum mezi 
Stránčici a Všechromy do 457 m, nad Nebřenici již do 487 m, vysoko 
pak položená Klokočna 498/72. Výšiny tyto jsou rozhraním vod Vltavsk\xh 



- 98 - 

i Sázavských. Na sever tekou Rokytka i Botič, na jih Mnichovka. Hlavní 
pramen Rokytky vyvěrá v lesích Říčanských pod Holým vrchem a 
vine se směrem severozápadním skrze pěkné luční údolí podél Nedvězí 
ke Královicům a Kolodějům, u Běchovic obrací se k západu a napájí 
veliký rybník u Dolních Počernic. Pod Běchóvici spojuje se s ním z levé 
strany potok Říčansk5% vznikající z některých lučních struh u Světice, 
načež žírným údolím, štěpy a stromovím hojně se zelenajícím, proudí 
k Říčanům, Kolovratům, Uhříněvsi ve směru severním, u Dubečka náhle 
obrací se k severovýchodu a plyne odtud širým i bohatým údolím 
k Běchovicům, žena v toku svém hojné mlýny. Pod Straší nem vyvěrá 
Chudomel, zde Zelená strouha zvaný, který směrem severním v pože- 
hnaném úvale kolem Květnice i Sluštice a pod Skvoreckou oborou 
zahýbá k Úvalu do okresu Českobrodského. Botič vzniká ze dvou pra- 
menů v, jednoho uModletic, druhého vytékajícího na Petrových vrších 
mezi Nebřenici a Genetici, kteréž oba spojují se v lese pod Dobřejovici 
na půdě okresu Jílovského a šlovou s počátku Vinným potokem. 
Jako značný potok, Botičem již zvaný, proudí krásným i úrodným 
úvalem na sever ke Průhonicům, a zesiluje se pod Kreslicí vodným 
potokem Pitkovickým, jenž vytéká u Všechrom ze severního sklonu 
výšiny Stránčické a plyne rovněž žírným údolím kolem Voděrádek, 
Kuří, Bynic i Pitkovic. Odtud jde Botič směrem severozápadním a opouští 
okres Ríčanskj' pod Petrovici. 

Jižní část Sázavské vysočiny až po Sázavu řeku náleží k oblasti 
Mnichovky, jsoucí z nejkrásnějších částí vlasti naší. Potok sám s mno- 
hými přítoky svými protéká krajem hornatým s mohutnými ještě zbytky 
dávných lesův i kyprými lučinami, proto i za suchých let mívá vždy 
dostatečný tok vody a břehy jeho i boky údolí porůstají svěžím bylin- 
stvem. Tak nabývá krajina rázu v pravdě subalpinského, s hojnými 
luhy i pastvinami. Mnichovka prýští na západním svahu Klokočny 
z lesního vrchoviska, vedle něho k východu strmí lesnatý hřbet, zvaný 
Vysoký les (502 m). V poloukruhu obstupují kotlinu města Mnichovic 
na vvxhodě malebné výšiny u Struhařova (486 m) a Myšlína (448 m), 
na západě pak jazykovitý výběžek od Stránčic k jihu zah5'bající (nad 
stanicí Mnichovskou 441 m) odděluje od něho táhlé a úzké údolí po- 
tokaMirošovského. Mnichovka pod Mnichovici nalévá dva rybníky 
v otevřeném údolí, Mirošovickj'' potok pak vine se niezi značnými vý- 
šinami (Všcšimy 436 m) ; u mlýnu Hubáčkova vstupuje Mnichovka do 
velekrásného údolí, zavřeného sráznými, lesnat5^mi stráněmi, z nichž od 
věků jarní vody odtrhují a do potočního koryta snášejí veliké balvany 
buližníkové. Pod stanicí Senohrabskou přichází z levé strany potok Miro- 
šovický, zesílený rovněž na levé straně výtokem hornatého a prameny 
bohatého údolí Lomnického. Lesův i v\^šin přibývá. U Senohrab zdvihají 
se lesem zarostlý Jež o v (426 m) a lysá Peleška (424 m\ na pravém 



- 99 - 

břehu za Hrusici vypíná se řada lesnatých vrchů, MyšlinskS^ (497 m), 
Obora (481 /w) a hora Hlavačovská (460 /tz), mezi nimiž vv^molem 
416 /7Z hlubokj^m vede od Ondřejova silnice k Mukařovu. Od Hlaváčova 
údolím, jehož břehy luhy jsou pokryt3% vine se k Mnichovce vodná 
Šmejkalka a snoubí se v ní ve villegiatuře Hrušově. Tu napříč a s pravým 
břehem Sázavským rovnoběžné postupuje vysoký hřbet, mohutným 
lesem smrkův a jedlí porostl\% k řece sráznč spadající, kterým si Mni- 
chovka vyryla úzké, svrchované krásné řečišté, oddélené na levé straně 
od Sázavy Hláskou (382 m) a nad ústím potoka pahorkem, jejž koru- 
nují troskv hradu Zlenic, na pravém břehu Babin cem (412 m). 

Povaha půdy přináší sebou, že severní část okresu Kíčanského 
jest velice úrodná, rodící u velikém množství pšenici, ječmen, cukrovku 

Fot. Bohumil Earták. 




HRADNÍ Vř:Ž A ČÁST PALÁCE V ŘÍČANECH. 

řepku olejku a rozmanité druhy chutného i jemného ovoce; jižní část 
jest chudá s převládajícím pěstováním žita, ovsa, zemákův a rostlin 
pícních. Okresem probíhá státní dráha císaře Františka Josefa od Prahy 
k Benešovu a aerární silnice i^ražsko -Vídeňská i Pražsko-Kutno- 
horská. Silnice okresní jsou hojné a ve v\'borném stavu, jsouce válco- 
vány, ale jižní část okresu, která teprve r. 1888 od ťernokostelecka 
byla oddělena, strádá dosud náležitými prostředky kommunikačními. 
Průmysl jest hospodářský, důležitým pak zdrojem výživy jsou letní 
hosté, jichž rok od roku přibývá. 

V okrese Kíčanském jest na ploše 2\i\'() krn\ 21.301 obyv., z nich 
39 Némců (15 v Průhonicích, 10 v Uhříněvsi), 145 evangelíků (35 v Krá- 
lovicích, 20 v Benicích, 16 v Kuří) a 378 židů (v Uhříněvsi 52, v Kuří 18. 
v Mnichovicích 47, v Říčanech 63, ve Všestarech 26). 



- 100 - 



ŘÍČANY, město s 2.129 obyv. ve 246 domích, položené na nízkém 
táhlém přfvTŠí, které na jihozápadě srázem skalistým spadá do údolí 
potoka Říčanského, na ostatních pak stranách obklopeno jest mělkými 
a namnoze lučnými úlehlemi, jež kdysi bylo lze zatápěti, sídlo okres- 
ního soudu, berního úřadu, okresního výboru a mesiánské školy chla- 
pecké. Město i hrad založeny uprostřed XIII st. a staly se původištěm 

slavného rodu pánů z Říčan, 
Fot. Jos. Tachecí. vclmi rozvětvcného, z něhož 

po ň 1621 bylo dvacet členů 
ztrátou statků pokutováno. Hrad 
sám zbudován na skalnaté 
Opyši, ze tří stran vodou kdysi 
obtékané, a byl typem rytíř- 
ského hradu v rovině polože- 
ného. Zachované zbytky paláce 
sv5'mi pěkně a nákladně pra- 
covanými gothick\^mi ozdobami 
ukazují na XIV st. Když na po- 
čátku husitsk5'ch válek Diviš 
z Říčan 7. pevného hradu loupil 
v okolí Pražském, oblehli jej 
4 prosince 1420 Pražané i Tá- 
boří, hrad vzali, Diviše v za- 
jetí odvezli a kněží na hradě 
přítomné upálili. Odtud byl hrad 
Kíčanskv' v rukou pražských 
až do ukončení války. Od 
r. 1491 byly Říčany majetkem 
Trčků z Lípy, za nichž hrad 
poušti již, místo pak před 
r. 1575 k Uhříněvsi prodáno, 
načež r. 1575 stalo se městeč- 
kem s právem trhovým. Za 
novějších let staly se Říčany 
oblíbeným letním sídlem. Uprostřed táhlého náměstí jest farní chrám 
sv. Petra a Pavla v rokokovém slohu XVIII st. se štíhlou věží. Radnice 
jest stavba novožitná. Průmysl zastoupen továrnou na zpracování dřeva, 
parním mlS^nem, mlýnem na potoce a cihelnou, obchod podporují záložny 
okresní, okresní hospodářská i společenská spořitelna, a hospodářské 
družstvo. Stanice železniční jest u Radošovic na severovýchodní straně 
a mezi ní i městem vznikají četné villy, rovněž na výšině za Radošovici, 
zvolna k lesu se zdvihající, již korunuje na samém pokraji lesa veliko- 
lepá budova vychovatelny dítek opuštěn5'ch, zbudovaná obcí Pražskou 




ZBYTKY PALÁCE HRADNÍHO 
V ŘÍČANECH. 



- 101 - 



z nadání šlechetného vlastence velko- 
obchodníka Aloisa Olivy. Na vj^chodní 
straně města rozkládají se rozsáhlé 
školky a zahrady Frant. Thomayera. 

Při Chudomele a na rozvodí mezi 
ním i Rokytkou šíří se veliký les Vidr- 
holec, někdy vysoký, nyní namnoze 
porostlý nízkým doubím a listnatj^m 
mlázím. Před válkami husitskými byla 
krajina tato hustěji obývána a osadami 
mnohými pokryta. Při aerární silnici 
Pražsko-Vídeňské, na povýšenině mezi 
Vidrholcem a oborou Škvorečskou, bý- 
vala farní ves Lhota, později zašlá 
i s chrámem, kdež podnes šlové Na 
kostelíku (298/72). Fara a chrám bý- 
valy i v západněji položeném Újezdě, 
který se stal za dnů našich oblíbeným 
letním sídlem. Východněji odtud Kolo- 
děje, ves někdy s tvrzí, na níž seděl 
s počátku XVI st. pověstný odpovědník 
Pražanů, Štefek Langer z Koloděj, 
škůdce zemsk5^ R. 1772 zde zbudovala 
vévodkyně Savojská nádhern\' zámek 
a ozdobila výtvory stukatérsk^^mi 
ceny převeliké, jakož i malbami před- 



Fot. Jos Tachetí. 




CHRÁM SV. PETRA A PAVLA 
V ŘÍČANECH. 



Fot. Leopold Pech. 




VYCHOVATELNA MANŽELŮV OLIVOVÝCH \^ ŘÍČANECH. 



102 - 



nich mistrů, Skřety, Brandla i j. R. 1791, když slavně přenášeny koruna 
a klenoty korunní z Vídně do Prahy, byl na Kolodějích čtvrtý nocleh sta- 
vovské deputace korunu provázející, odkudž nazejtří dál se slavný vjezd 
do Prahy. R. 1806 byl zámek Janem Josefem knížetem z Liechtenštejna 
nákladně obnoven. Farní kostel Povj^šení sv. Kříže zbudoval týž kníže 
r. 1804 v prostém spůsobu doby a založil při něm faru. U zámku jest 
veliká obora. Běchovice bývaly prvou poštovskou stanicí před Prahou. 
Nedaleko odtud poloha L i t o ž n i c e při Řícanském potoce označuje 

Fot. Arnošt Kraus. 




TVRZ V KRÁI.OVICÍCH U ŘÍČAN. 



městiště někdejší farní vsi téhož jména, která zašla i s chrámem. 
Jižněji 

DUBEC, městečko starobylé, s 929 oby v. ve 142 domích, již r. i088 
připomínané, později zboží rytířské rodiny Zápských ze Záp. R. 160B 
po míru Libeiíském sjeli se zde císař Rudolf s bratrem Matyášem. 
V nedalekém Dubečku jest pěknv' filiální chrám sv. Petra a Pavla 
se štíhlou věží, původně gothick\% ale opravovaný ve stol. XVHI. Na 
hřbitově náhrobky Zápskj^ch ze Záp. U chrámu spatřují se posud zá- 
klady někdejší tvrze, nepochybně r. 1470 skrze Uhry vypálené. 

Na aerární silnici Pražsko -Kutnohorské Dolní Měcholupy 
v poloze velmi úrodné. Jižněji po obou stranách Říčanského potoka 



- 103 - 

UHftfNĚVES, od XIV st. V obecné mluvě OUftlNOVES, výstavné 
městečko s 250 domy a 2.331 oby v., původně zboží některých rodin 
Pražských, od XVI st. střed rozsáhlého panství, jehož jádrem bylo ně- 
kdejší příslušenství hradu Řícanského, nyní sídlo správy českých kní- 
žecích statků Liechtenštejnských, s farním chrámem Všech Svatých 
v XVIII st. ze základů přestavěným, pohodlným zámkem, spolkovým 
cukrovarem, továrnou na strojní cihly a stavivo, parním mlýnem, 
továrnou na výrobu kokosových rohoží, v\Tobou lihovin a pivovárem. 

>'- r. Fot Brurtner-Dvořák. 




ZÁMEK V PRŮHONICÍCH. 



Obchod podporuje občanská záložna „Včela". Při zámku velik\^ park, 
někdejší bažantnice. Hospodářství knížecí obstarávají dvory v místě 
a v nedalekých Pnětlukách (nyní Ne tluky). Za našich dnův 
ozdobuje se Uhříněves mnohými úpravnými novostavbami, zvláště 
Viliami, které městečku hojným ovocným stromovím zastíněnému do- 
dávají vlídného vzezření. 

Mezi Uhříněvsí a Říčany, při potoce Říčanském, rozkládají se 
Kolovraty (původně Kol o vra ti). Po dvoru zdejším psal se sám 
r. 1347 prvý Albert z Kolovrat, praotec slavného hraběcího rodu téhož 
hesla. Starobylý' kostelík zasvěcen sv. Ondřeji. 

V údolí Rokytky jsou Královice s výborně zachovanou věžo- 
vatou tvrzí ze XIV st. a filiálním chrámem sv. Markéty, zbudovaným 



— 104 ~ 



Fot. Jos. Tachecí. 



r. 1740 na místě starobylého Hradiště, na výšině položeného; čtverhranná 
bašta, opatřená podivným cimbuřím a upravená ve zvonici, vévodí 
dosti daleko okolní krajině. Dle starého podání porodila r. 1296 na hra- 
dišti tomto Jitka Rakouská, chot Václava II, dceru Markétu. V údolí 
Botiče Průhonice, ves s 136 domy a 939 oby v., sídlo soujmenného 
velkostatku o výměre 993 ha, jehož nynějším majitelem jest Arnošt 
hrabě Sylva Taroucca, s krásným zámkem, zbudovaným na místě 
tvrze, uprostřed XIII st. založené a ještě r. 1770 obývané. Kd^^ž sešla, 

byla za novějších dob 
přestavována a za dnů 
našich architektem Sti- 
bralem nádherně re- 
staurována, tak že jest 
nyní z nejkrásnějších 
sídel panských v krá- 
lovství. F^iliální chrám 
NarozeníMatky boží,pů- 
vodně románský, ozdo- 
ben klenbou a íreskami 
barokními. Jižně vsi na 
návrší jest rozhledna, 
pod ní osamělý La- 
beškův mlýn. Se- 
verně Průhonic nad 
Botičem jsou Petro- 
vice s filiálním chrá- 
mem sv. Jakuba a pivo- 
várem. Východně Prů- 
honic Čestlice s farním chrámem sv. Prokopa. V5'še Modletice, 
ves a statek deskový, majetek Augusta a Rudolfa ze Schiittelsberka, 
ve výměre 182 ha. Nedaleko odtud Popovický, ves s farním chrámem 
sv. Bartoloměje, farním již za dob předhusitškN^^ch, v nynější podobě 
zbudovaným r. 1718. 

Severozápadně Říčan ves Lipany se starobylým kostelíkem 
sv. Martina. Na sklonu Stránčické vysočiny Nebřenice a Předboř, 
vsi a statky deskové, onen zboží Josefa ze Schiittelsberka ve výměře 
155 A^, tento ve výměře AW ha s pivovárem, od r. 1780 majetek Novo- 
městské kolleje Pražské řádu Piaristů. Mezi Předboří a Říčany farní 
ves J až 1 o víc e, za starších dob Žezlovice, s farním chrámem sv. 
Václava, a Voděrádky, ves a rustikální velkostatek. Na pramenech 
potoka Botiče Otice se starobylým kostelíkem sv. Mikuláše. Ve vy- 
soké poloze Stránčice s cihelnou a četnv^mi villami, jichž jedna jest 
majetkem piaristské kolleje Novoměstské v Praze. OpodáJ v lese kaple 



1 ^ 


_1E^ 


■ ■^ 


^^ 


- ■ „-^« — ^^ 

6 4^ 






^^*s^^Ss 




^fiřEgi 



NAMÉSTI A DÉK. CHRÁM V MNICHOVICÍCH 



105 — 



Fot. Jos. Tachecí. 



sv. Anny, hojné o pouti navštěvovaná. Na pramenech Mnichovky 
Všestary a na vj^šině Klokočna; Klokočna byla 16 srpna 1904 
požárem zpustošena. Severně Všestar Tehov s filiálním chrámem 
sv. Jana Krt. Ve vlídném úvale, lesnatými vrchy obklopeném, po obou 
březích Mnichovky rozkládají se 

MNICHOVICE, město s 143 domy a 951 obyv., založené s počátku 
XII st. na půdě klášterní mnichy Sá- 
zavskými v pravidelné spůsobé s ve- 
likým náměstím, z něhož rozbíhají se 
ulice ke hlavním úhlům světa. Sá- 
zavský opat vSylvestr zbudoval v nově 
založené osadě kol r. 1140 basiliku sv. 
Michalu a Všem nebeskN^m cnostem 
zasvěcenou, jejíž původní stav nám 
již neznám. Za hiisitsk\Th válek uchvá- 
ceny Mnichovice činiteli světskjnni 
a od počátku XVI st. jsou příslušenstvím 
Komorního Hrádku. Od F^erdinanda II 
obdržely výsadu tržní, Adam z Vald- 
štejna jim r. 1631 udělil právo vařiti 
pivo. R. 1754 byl chrám zdejší znovu 
zbudován v ozdobném rokoku s prů- 
čelní fa<;adou na jižní boční straně, 
oratoří, zajímavou kazatelnou a pěknou 
věží. V místě jest pivovár, parní 
mlýn, továrna na zboží uzenářské, 
hojně živností řemeslných a opodál 
mlýn Bož kov. Letní dobou přeb5^- 
vají tu četní Pražané ve vlastních 
villách i bytech najatých. 

Jižněji, při potoku soujmenném 
starobylá ves Mirošovice s mlýnem. 
Na blízku býval hrad Jež o v, jehož 
jméno uchovávají posud vrch a pod 

ním hájovna. Trosky jeho, dráhou porušené, zovou se v kraji Lipkou- 
Na výšině Senohraby, rychle zvelebující se letní sídlo se zvláštní 
villovou čtvrtí. Opodál Mnichovky v polouvrší H rif sice, starobylá ves 
s farním chrámem sv. Václava, v podstatě románským, ale v XVII st. 
opravovaným, na jehož jižní straně zachoval se památn\^ portál figurálně 
záúbený, patrně dílo slovanských ješlě mnichů Sázavských. V Hru- 
sicích jest cihelna a popisují se k nim osamělé mlýny na Mnichovce, 
Hubáčkov a Hrušov; při tomto vznikla za našich dnů hojně na- 
vštěvovaná villegiatura s velikým letním hotelem. Jižně Hrušová na 




KAZATELNA V DĚK. CHRÁME 
V MNICHOVICÍCH. 



106 ^ 



Fot. Dr. Emil Wiesenberger. 




ÚDOLÍ MNICHOVKY POD HRUŠOVÉM, V POZADÍ ZLENICE. 



- 107 - 



Fot. Jos. Tachecí. 




TROSKY HRADU ZLENICE. 



— 108 — 



Fot. Dr. Emil Wiesenbergcr. 




LETNÍ SÍDLO SENOHRABY S HRUŠOVÉM. 



osamělé skalině, nyní lesem porostlé, nad ústím Mnichovky do Sázavy, 
jsou trosky hradu Zle nic, založeného ve XIV st. pány z Dube, kteří 
drželi všechen okolní kraj, dávné příslušenství zašlého někdy staro- 
slovanského hradu Lštěni. Zde, v lesním zátiší, dalekém ryku světského, 
psal ke konci XIV st. slavný právník česk5% pan Ondřej z Dube, vzácný 
svůj „Výklad na právo zemské"*. Za krále Jiří z Poděbrad náležely Zle- 
nice vůdci vzbouřeného katolického panstva, panu Petru Konopištskému 
ze Šternberka, i byly jemu r. 1468 vojskem královsk\^m mocně vzaty, 

odkudž sříceninou zů- 

Fot. Dr. Emil Wlcsenberger. Stávají. Nejlépe Vzdo- 

ruje ústrku živiů mo- 
hutná věž nebo hláska, 
dle níž šlovou za dnů 
našich nedověcně Hlá- 
sko u i sříceniny všeho 
hradu. Jméno Zlenice 
podržel dvůr poplužní 
na protějším břehu Sá- 
zavském, který však 
popisuje se již v okrese 
Benešovském. — Les 
odtud na východ podél 
wSázavy na výšině roz- 
ložený slově podnes 




CHRÁM SV. VÁCLAVA V HHUSICÍCH. 



- i(y9 - 



po pánech z Dube Dubském av jeho obvodu položeny jsou starobylé 
vsi Turkovice, Lénsedly a Kaliště. Nejzázší osadou Říčanska 
jest Poddubí nad Sázavou s říčným mlýnem a převozem, oblibené 
vvletní a letní místo. 



Fot. Dr. Emil Wlesenberger. 




SÁZAVA POD HRADEM ZLKNICÍ. 



IX. OKRES ČERNOKOSTELECKÝ 



má podobu trojúhelníka, obráceného vrcholem k jihu, k řece Sázavě, 
a rozpadá se útvarem svým v severní planinu i v jižní již drsnou 
a neschůdnou žulovou vysočinou. Planina omezena jest na severu 
řadou vrchův, okresem Českobrodským postupujících, i šíří se povrchem 
lehce rozvlněným a namnoze lesy pokrytým. Jsou to památné „černé 
lesy", dle nichž hlavní místo panství i nynějšího okresu podnes slově. 
Na přič probíhá jimi ze západu k vSxhodu aerární silnice Pražsko- 
Kutnohorská, pohodlná a nyní spíše výletníkům a sportu než těžk\^m 
povozům sloužící. Krásné lesy mohutných jedlí, smrků, borovic, místy 
i modřínů, bříz, dubů, dodávají jí půvabu a jsou příčinou, že lesní 
zátiší zdejší letní dobou vyhledávají za osvěžením četné rodiny Pražské. 
Tak jsou vysoko položeny a lesem obklopen}^ vsi Mukařov (419 m, 
opodál u kříže 435/72) a Buda; odtud na sever k Hradešínu vj^šina 
Na Horce tyčí se do výše 440/72, východněji Vyžlovka 435/72. Od 
Vyžlovky směrem ke Kostelci planina mírně se sklání (kostelík sv. Mar- 



- 110 — 

tina u Kozojed 362/77, nedalek>^ les Zem bera 365/72, Kostelec sám 
^400 m)j na jih však se znenáhla zvyšuje. Tu rozkládá se od Vyžlovky 
až k Zvánovicům a Voděradům jádro lesů Černokosteleckých Na 
přezvůrce zvaných, jež Vysokým lesem, r. 1904 z veliké části 
lesním požárem zničenv^m, souvisí s lesem Říčanským. Les tento 
průměrem zdvihá se do výše 480 m a oběma směry prerván jest měl- 
kými výmoly. Jedním, ze západu na východ, vine se klikatě okresní 
silnice od Habru k Jevanům, rozdělujíc les na dvě části, severní nižší 
i rovnější a jižní vyšší i kopcovitou, ve kteréž strmí jižně Habru Či- 
hadlo do výše 533 m, druhým severojižním ubíhá lučný potok, u Lou- 
ňovic v řadě rybníků vznikající, do kyprého úžlabí pod Vyžlovkou 
pažity pokrytého, a napojiv četné rybníky, zvláštní zvíi^enou slynoucí, 
zvláště veliký rybník Jevanský, krouží se lesem k jihu, zesiluje se 
lesním potokem Zvánovickj^m a krásným horským údolím skrze Skalici 
hor stříbrn5'ch, jsa tu Propastí zván, hrne se k Sázavě, přijav ještě 
na levém břehu potok Oplanský. Půvabné lesní zátiší Jevanské pře- 
chází na v\^chod v rovinu, úrodnými poli pokrytou, v níž vévodí město 
Kostelec. Rovina tato spadá jihovýchodně až k Olešci, kdež již 
z jihu přichází široký hřbet, z části lesnatý, jejž sedlem nad Ždá- 
nici (401 m) přepíná aerární silnice Pražsko-Kutnohorská. Hřbet tento 
podobá se východní hradbě Středních Cech, srázně spadaje na východ 
do úvalu Kouřimského, B u 1 á n k o u dopíná se výše 402 m a pokračuje 
podél Kouřimě Lipskou horou až k Lipanům, kdež s ním srůstá 
řada kopců, Českobrodsko od Cernokostelecka dělících (Dobrus 
u Dobropůle, 356 777). Na severovýchod stéká z roviny této Zem bera, 
vznikající Na horce severně ilukařova a zvaná s počátku Lázným 
potokem. Žembera sama Cernokostelecka toliko se dot>'^ká, ale vnímá 
z jihu, od Černého Kostelce, potok Pekelský, povstalý sloučením 
několika vodných pramenův a vinoucí se malebným lesním úžlabím. 
Od Ždánic lesnatý hřbet, jménem V horkách, postupuje k jihu, roz- 
šiřuje se v Kachní lože (439 777), zdvihá se u Mělníka Nechybou 
do výše 472 777 a končí srázným sklonem do řeky Sázavy. 

Hřbet tento na východě a souvislá řada vysokých vrchů, které 
vroubí levý břeh Mnichovky od Třemblata až k Sázavě u Poddubí, 
uzavírají jižní hornatou část okresu. V západní řadě strmí nad Hrusici 
Obora do výše 481 m, jejíž východní pokračování Ostrá skála 
již dopíná se výše 537 m. Jižněji strmí nejvyšší vrcholek v kraji 
mezi Labem a Sázavou, Pecny mezi Hrusici a Kostelními Střímelici, 
546 777, vedle Manda u Ondřejova 529 m. Na Mandě zřízeno r. 1905 sou- 
kromé observatorium a s temene jejího přehlížejí se Střední a Vv''- 
chodní Cechy až po Vysokou u Kutné Hory, na jihu pak malebně 
rozvlněné Táborsko. Městečko Ondřejov (474 m) leží výše nad mořem 
než témě í^ipu nebo Vysoké. Na jih k Sázavě udržuje se nadmořská 



— 111 - 

v5'ška ještě po slušnou vzdálenost nad 400 m, načež náhle spadá kra- 
jina ke Choceradům, Mezi oběma kraji zaklíněna jest malebné údolí 
potoka Propasti, v jehož středu rozkládá se Skalice hor stříbrných; 
pod městem ze dvou stran vrchy Č a p í k (396 m) a Spálený (474 m) 
svírají údolí v úzkou rokli, kudy Propast hrne se k Sázavě. 

Na povaze útvaru závisí i plodivost půdy. Severní rovinatá část 
okresu, kde není porostlá lesem, jest prostředně úrodná. Hlavní plo- 
dinou sice jsou žito, ječmen a zemáky, avšak na mnohých místech 
daří se i pšenice a cukrovka. Jižní hornatá část rodí žito, oves, ze- 
máky a pícniny. Ovoce daří se veliké množství, zvláště ranného pe- 
ckového u Kostelce a odtud -na východ, na obou svazích Horek 
u Bulánky, odkudž se i hojně vyváží. Průmysl jest neveliký, přestávaje 
na obyčejné výrobě potřeb hospodářských a stavebních. Též obchod 
nevymyká se z poměrů prvobytných; dotýkat se teprve od r. 1901 
nejjižnější hranice okresu místní dráha Kolínsko-Gerčanská. Aerární 
silnice Pražsko-Kutnohorská prochází okresem ze západu k východu, 
sít okresních silnic teprve se doplňuje a v jihozápadní části okresu 
těžce se pocituje nedostatek spojení s okresy Říčanským i Jílovským. 
Přes Sázavu zřízen po katastrofě, jíž r. Í886 větší počet životů lidskjxh 
za obět padl, na místě přívozu most mezi Chocerady a Hrádkem Ko- 
morním. Zdá se však, že kyne okresu Černokosteleckému budoucnost 
obnovou dolování. V XV a XVI st. těžilo se hojnou měrou stříbro 
ve Skalici, jež odtud slově Skalicí hor stříbrných, zvláště za pánů Smi- 
řických, jichž pověstné bohactví namnoze odtud pocházelo; ještě 
v XVII st. Karel z Liechtenštejna a v XVIII st. vévodkyně Marie 
Savojská snažili se ač marně dolování udržeti; za novějších dob ob- 
novují se pokusy o těžení stříbra ve Střímelicích Hradových a u Ondře 
jova. Severně Kostelce vyskytuje se v hojném množství bohatý mědí 
malachit a mezi Přehvozdím a Přistoupimí učiněn i pokus dolovati. 
Na severním úpatí Dobruše a u Močedníka jsou sloje kamennoúhelné, 
ale těžba dosud nevyšinula se nad prvé počátky. 

Ostrov Černokostelecký čítá na výměře 200 km^ v 26 obcích 
17.743 oby v., z nichž 24 Němců, 373 evangelíků (v Chotýši 24, v Dobro- 
půli 44, v Krupé 64, v Kostelci nad Černými lesy 68, ve Svrabově 54, 
v Olešci 51) a 213 židů (v Kostelci nad Černými lesy 69, v Choce- 
radech 17, ve Vlkančicích 17). 

KOSTELEC NAD ČERNÝMI LESY, obvykle ČERNÝ KO- 
STELEC, čítá v 437 domích 3026 obyv., a jest největším českým 
sídlem toho jména. Založen jest na vysoké planině, na jihu a západu 
lesy pokryté, a byl vždy středem velikého lesnatého panství. Vznikl 
někdy ve XIII st. kolem tvrze a do ohrady její pojatého farního chrámu, 
odkudž ráz a jméno Kostelce, načež ve XIV st. tvrz v pevný hrad 



112 - 



proměněna. R. 1486 ves před hradem obdařena právy městskými a vá- 
rečenstvím. Obrovského panství zdejšího nabyl koupí r. 15*9 Jaroslav 
Smirický ze Smiřic, jehož rod panovav zde až do r. 1623, zvěčnil se 
v Kostelci hojně a zůstavil po sobě v lidu pamět podnes ještě živou. 
Od Albrechta z Valdštejna, který nabyl Kostelce dědictvím po posledním 
Smiřickém, koupil jej Karel z Liechtenštejna a potomci jeho drží panství 
toto podnes. Od r. 1712 do r. 1772 vládla zde kněžna Marie Terezie, 
provdaná za vévodu Savojského Tomáše Emanuela, paní osvicená, 
štědrá a dobrosrdečná. která po celou dlouhou dobu panství svého 
neúnavně pečovala o dobro svjxh poddan\'ch, učinila velmi mnoho 

Fot. J. Neumann 




ZÁMEK SMIŘICKÝCH 
v KOSTELCI NAD ČERNÝMI LESY. 



dobrého a zvláště město Kostelec osvobodila r. 1736 z poddanství. Lid 
po všem panství Liechtenštejnském vzpomíná ještě dnes spanilo- 
myslné kněžny a památek činnosti její. Jejím dědicem byl František 
Josef kníže z Liechtenštejna. R 1850 stal se Kostelec sídlem nejzápad- 
nějšího podkraje Pardubského kraje: nyní jest sídlem okresního soudu 
a berního úřadu, měštanské školy chlapecké i dívčí a knížecí Liechten- 
štejnské hospodářské správy. Až do r. 1904 bývala každoročně od 
15 května až do 15 července konána v Černém Kostelci veliká cvičení 
Pražské posádky vojenské, se všemi stinnými stránkami života tá- 
borového. 

Na východní straně města rozkládá se nejpřednější znamenitost 
města, velikolepý zámek, r. 1561 v hlavních svvxh částech zbudovan\^ 
panem Jaroslavem Smiřickým; skládá se z předhradí a ze zámku 
vlastního, od předhradí posud vyzděným příkopem odděleného a ve 
všech čtyřech rozích zdobeného báňovit5'mi věžemi. Se zámkem souvisí 



. - 113 - 

na východě zámeck5' chrám sv. Vojtěcha v pozdně gothickém slohu, 
jenž však býval již ve XIV st. farním. Honosí se pěknými skládacími 
oltáři a obrazy ze XVI st., hrobkou Smiřických a vysokou věží, která 
však vyhořevši za novějších dob, opatřena jen krytem prozatímným. 
Veliká rytířská síň- ve druhém patře jest pohříchu nyní zpuštěna. 
Uprostřed náměstí, mezi sady, jest děkanský chrám sv. Anděla Strážce, 
vystavěný r. 1734 vévodkyní Savojskou v ozdobném rokoku, se štíhlou 
věží lucernou krytou ; na předměstí západním jest původní farní chrám 
sv. Jana Křt Starobylá radnice shořela r. 1814 a byla střízlivým spů- 
sobem tehdejší doby přestavěna. Zámek, četné chrámy a věže dodávají 
městu dosti výstavnému malebného vzhledu. Průmysl zastoupen ve- 
likým pivovárem, továrnou na hliněné zboží a kamna, strojní pletárnou 
a sedmi většími dílnami hrnčířskými, které vzdělávají jemný jíl, v okolí 
shledávaný. Obchodu napomáhají občanská a okresní záložna. Letní 
dobou uchylují se sem četní Pražané, které vábí mohutné a výborně 
pěstované okolní lesy. 

Uprostřed lesův, opodál silnice Pražsko-Kutnohorské, jest Mu- 
kařov, oblíbené letní sídlo s krásným gothickým chrámem Nanebe- 
vzetí Matky Boží, ze základů nově zbudovaným. Rovněž oblíbenými 
letními sídly jsou Buda na silnici a východněji Vyžlovka. Opodál 
silnice jest v Kozojedech starobylý filiální chrám sv. Martina se 
zajímavou zvonicí. Severovýchodně Kostelce ves Chotýš, v jejímž 
okoH daly se pokusy těžařské. Na téže silnici, jihovN^chodně Kostelce, 
leží ves 1 e š e c s věžovatým farním chrámem Všech Svatých. 

Na okresní silnici Kostelec se Sázavou spojující jest farní ves 
Konojedys farním chrámem sv. Václava, v nynější podobě z r. 1 768. — 
Jižněji veš Op lany, do husitských válek zboží arcibiskupství Praž- 
ského, k Českému Brodu příslušné, s mešní kaplí Nanebevzetí 
Matky Boží z r. 1849. 

Na levém břehu potoka Propasti, v kotlině v^ysokými a lesnatými 
vrchy zevšad obklopené, rozkládá se 

SKALICE HOR STŘÍBRNÝCH, V ÚStech lidu SKALICE STŘÍBRNÁ, 

horní město se 190 domy a 1168 obyv., ve XIV st. hrad, na němž 
se r. 1402 zavřel rytíř Racek Kobyla, ale král Sigmund jej 
oblehl, vzal a rozmetal, odkudž zůstával sříceninou až do XVIII st. 
Část SkaHce byla klášterstvím Sázavským a za husitských válek přišla 
v ruce světské i příslušela ke Komornímu Hrádku. Okolo r. 1567 při- 
padla pánům Smiřickým a připojena ke Kostelci. Za pánů Zajímaců 
z Kunštátu a za Smiřick5^ch horlivě zde dolováno na stříbro. Když 
připadl Kostelec Liechtenštejnům, dostalo se Skalici vzácných výsad, 
aby tím hornictví bylo povzneseno, ale přes to počala těžba klesati. 
Vévodkyně Savojská také pečovala o povznesení hor zdejších a osvo- 



- 114 - 

bodila r. 1726 obyvatelstvo městské od člověčenství, ale těžba již se 
nezotavila. Na troskách někdejšího hradu zbudován r. 1730 kostelík 
sv. Jana Nep. v rokokovém slohu, při němž koná se ted pravidelná 
bohoslužba. Pravý farní chrám sv. Jakuba v původním románském 
slohu zdvihá se opodál města, nad soutokem potoka Propasti s potokem 
Oplanským, na malém pahorku a má na sobě všechny znaky původ- 
ního kostelce. Při něm byla do XVII st. původní osada. R. 1754 fara 
obnovena. V městě jsou živé vzpomínky na někdejší dolování, jehož 
obnova zdá se býti úlohou nejbližší budoucnosti. Ke Skalici hor 
stříbrných popisuje se mlýn Hruškové c. 

Severozápadně od Skalice, jsou Střímelice Kostelní nebo 
Hořejší se starobylým filiálním chrámem sv. Martina na značné výšině, 
jižněji Střímelice Hradové nebo Dolejší, zvané dle hradu, 
vzniklého ve XIV st., ale již na počátku XVI st. pustého, po němž 
uchovávají se nepatrné zbytky. U vStřímelic Hradových doluje se opět 
na stříbro, zlato a měd podnikateli soukromými. Ve vysoké poloze, 
na jižním polouvrší Mandy, rozkládá se 

ONDŘEJOV, městečko se 145 domy a 812 obyv., oblíbené letní 
sídlo Pražanův a až do nejnovějších dob stálé cvičiště vojenské, za- 
ložené okolo r. 1283 panem Ondřejem z Dube a dle něho i přezvané. 
Před husitskými válkami vykonávali podací právo nad zdejším chrámem 
sv. Simona a Judy páni z Dube na Zlenicích, městečko ale bylo pří- 
slušenstvím hradu Dube nad Sázavou; od r. 1444 patří vše ke Hrádku 

Fot. Jos. Fiedler. 




JEVANSKÝ RYBNÍK. 



115 — 



Fot. Em. Málek. 




lesní partie z jevan. 



— 116 — 



Komornímu. R. 1778 obnovena fara, chrám sám již dříve přestavěn, 
ale původní gothické tvary jsou doposud znalé. Na Mandě zřídil továrník 
Josef Fric, syn známého z roku 1848 spisovatele Josefa V. Frice, sou- 
kromou astronomickou observatoř „Žalov" na památku svého zesnu- 
lého bratra Jana. 

V kotlině lesnatými vrchy obklopené skrývají se severně Ondřejova 
starobylé vsi T ř e m b 1 a t y a Z v á n o v i c e. Na jižním pokrají lesů Koste- 

leckých rozkládají se Voděrady, 
Fot. jos. Tached. odkudž [vcdc nová okresní silnice 

skrze hluboké lesy do J e v a n (pů- 
vodně Evany), vsi téměř na všech 
stranách lesy obklopené a na břehu 
většího rybníka položené. Za dří- 
vějších dob bylo okolí hojněji oby- 
dleno, ale některé osady zanikly za 
války 301eté téměř beze stopy. 
Nyní bývají Jevany pro tichou lesní 
polohu vyhledávány v létě obyva- 
telstvem velkoměstsk5'm. Východně 
odtud, na malém pahorku, bývala 
až do války třicítileté ves Udašín, 
nyní Aldašín, též Valdašín, 
s farním chrámem sv. Bartoloměje. 
Ves zašla, ale chrám uchoval se, 
byv r. 1729 v nynější podobě vy- 
stavěn a sv. Jiří přesvěcen. 

Jižně Skalice hor stříbrných, 
v rovině při levém břehu řeky Sá- 
zavy, položeny jsou Chocerady, 
obecně Kocerady, ves a obHbené 
letní sídlo i vjMetiště Pražanů, příslušné již z konce XIV st. ke Komor- 
nímu Hrádku, s farním chrámem Na nebe vzetí matky boží, farním již za 
dob předhusitských a opět od r. 1705; zbudován jest na starých základech 
v XVII st. ve střízlivém baroku a v létě přicházejí k němu mnozí poutníci, 
řece jest mlýn. Nový most vede na Komorní Hrádek, dříve 
Hrádek Kostkův, též Hrádek nad SázaVou, rozložený na les- 
naté výšině při pravém břehu řeky. R. 1412 založil zde se svolením 
královským tvrz Racek z Dvojic, již za válek husitských držel slavn\'' 
válečník Vilém Kostka z Postupic. Syn jeho Zdeněk Kostka z Postupic 
panství rozšířil, nabyv nepochybně zboží zbořeného r. 4468 hradu Zlenic. 
Od polovice XVI st. až do r. 1733 drželi Hrádek páni a hrabata z Vald- 
štejna, nyní jest majetkem knížat Khevenhuller-Metschů. Zámek sám 
skládá se z budovy starší, již kolr. 1530 zbudoval Jaroslav z Šelmberka 




CHRÁM V CHOCERADECH. 



— 117 - 



Fot Em. Málek. 




PARTIE Z „LOMCE" U CHOCERAD. 



- 118 - 

na Kosti, nejvyšší komorník zemský, odkudž slově Hrádkem Komorním ; 
pozdější část zbudovali v XVII st, hrabata z Valdštejna, kapli obnovil 
r. 1758 Jan Josef hrabě Khevenhíiller. Velkostatek svěřenský Hrádek 
Komorní má v5'^měry" 4457 ha. 

Nedaleko odtud v lese skrovné zbytky Hrádku Čaj chánova, 
jinak Veselého, odkudž s počátku XV st. loupežil škůdce zemský 
Mikeš Zoul z Ostředka. R. 1403 z rozkazu královského oblehl hrad 
arcibiskup Zbyněk i dobyl; Zoul byl oběšen a hrad zbořen, načež 
Hrádek Komorní opodál založen. 



X. OKRES VINOHRADSKÝ. 

Rozdělením zastupitelského okresu Karlínského r. 1884 vznikl nový 
zastupitelský okres s ústředním sídlem v rychle vzrůstajícím Pražském , 
předměstí Královských Vinohradech. Než netušenj'- vzrůst Kr. Vino- 
hradů, Žižkova, Nuslí, Vršovic i jiných menších obcí v policejním obvodu 
Pražském, pokud správou k novému okresu příslušely, byl příčinou, 
že objevila se potřeba dalšího dělení. Tak r. 1898 odloučen byl okres 
Žižkovský, nejprve ve správě politické a soudní; r. 1903 zřízen z něho 
i samostatný okres zastupitelský. Další tříštění zastupitelského okresu 
Vinohradského se nezamýšlí, ale ohledem politickým a soudním vy- 
konáno r. 1904 nové dělení, když působnost dosavadního okresního 
soudu a hlavního berního úřadu určena pouze pro Kr. Vinohrady, 
ostatní pak okres přikázán tv^miž ohledy k nově zřízeným okresním 
soudům a berním úřadům vNůslích a Vršovicích, a sice k Nuslím 
připadla jižní (politické obce Bráník, Hodkovičky, Krč, Kunratice, 
Michle, Nusle, Podolí), k Vršovicům v\^chodní část (politické obce 
Hostivař, Chodov.Vršovice, Záběhlice) okresu. Nové úřady zahájily činnost 
svou v Nuslích 1 ledna 1904, ve Vršovicích 1 června r. 1904. 

Přirozenou hranicí okresu Vinohradského jest na severu údolí 
Botiče, na západě řečiště řeky Vltavy, jehož hladina u Podolí zvýšena 
jest 186 /7Z n. m. Na pravém břehu dolního Botiče a při hranicích 
okresu Žižkovského zdvihá se krajina mírně Homolí u Záběhlic a B oh- 
da 1 c e m u Michle (270 ní), na jehož severním svahu, za úvalem mělkým, 
jímž vedena dráha cis. Františka Josefa, ještě se okres šíří nevelikým 
pruhem až po hřbitovy Olšanské. Pravý břeh Vltavský provázejí po 
celé délce okresní hranice značné a namnoze malebné výšiny, počí- 
nající v jihu lesy Komořanskými, jichž sev^erní svah, ještě nad 
300 m zv>^šený, přísluší k okresu Vinohradskému. Poloha Mezi h o rami 
u Modřan zdvihá se do 266 m, nad Hodkovičky 235 m, mezi Podolím 



- 119 — 

a Pankráci 244 m. Výšiny tyto oplývají vápencem, z něhož pálí se 
výtečné Pražské vápno. 

Vnitro okresu Vinohradského útvarem podobá se Říčansku : v se- 
verní části, na levém břehu Botiče, mírně rozvlněná a velice úrodná 
planina, v jižní části hornatina tvarů malebných a značně zvýšených, 
geologicky již k' útvaru silurskému příslušná. Planina sama jest roz- 
měrů nevelikých, neboť přestává vlastně již povýšeninou u Pankráce, 
u Krče a Hostivaře (poloha nad Horní Krčí 260 /w, N a V i n i c i u Dolu 
275 /w, poloha mezi Litochleby a Prací 278 m). Na pravém břehu potoka 
Kunratického soustředuje se v lese Kunratickém (309 m), jehož 
severní částí jest Krčsk^^ háj, oblíbené výletiště Pražanů. Úžlabí 
Krčské odděluje od něho Branické skály (264 m), složené ze šedého 
vápence pásma Branického, peckami promíseného, který poskytuje 
výtečné „pražské vápno", a chránící před chladnými severními větry 
údolí potoka Kunratického, někdy vinohrady oživené, jižněji pak luzné 
údolí Zátiší, rozkošné výletiště a letní sídlo Pražanů, hodné svého 
jména, jemuž vděků přírodních dodávají hlavně vinice nově zakládané. 
Čím dále k jihu, tím více zdvihá se půda a nab\'vá rázu hornatiny, již 
rozrývají potoky k Vltavě spějící malebnými výmoly. Polohy na pra- 
menech potoka Libušského v^ypínají se do 294 a 303 m, údolí pak téhož 
potoka, pověstná Modřanská r.okle, s bařinat>^mi lukami u Libuše, 
honosícími se vzácnou květenou letní i podzimní, poskytuje již obraz 
říčných i potočných údolí, hluboce se zarývajících do plochých tvarů 
vysočiny Českomoravské; část Zátiší i Modřanské rokle přísluší již 
k okresu Zbraslavskému. Svahy v5'šin těchto k Vltavě se sklánějící 
složeny jsou z břidlic, od Bráníka k Podolí z vápencův. 

Vltava dotýká se západní hranice okresu řečištěm regulovaným 
a koňskými cestami opatřeným. Po celé délce její provozuje se čilá 
paroplavba i doprava lodní obojím směrem, po vodě pak plaví se vovy ; 
zhoubné povodně pohříchu od nepaměti pustoší ladné údolí. U Bráníka 
bývaly dříve vysoké náhony pro ochranu Prahy, které však plavbě 
překážely, aniž by val zátopních vod s úspěchem zdržovaly. Proto 
kázal Karel IV je odstraniti. Z přítoků Vltavských nejdůležitější jest 
Botič, příchozí z okresu Říčanského a zavodňující, počnouc od Hostivaře, 
četné zelinářské zahrady, zvláště u Michle. Ale nejsa dosud upraven 
a maje v horním toku svém četné přítok}^ do nichž hrnou se sněhové 
a přívalové vody z holých strání, b5'vá začasté pohromou svého údolí; 
proto naléhavé žádosti vznáší obyvatelstvo pobřežní k rozhodujícím 
veřejným činitelům za pronikavou úpravou bystřiny, jejímž předním 
členem má býti přehrada nad Hostivaří, k tomu určená, aby zachycovala 
vody náhle se hrnoucí a zdržela prv\^ příval jejich. 

Také v živnostech okresu Vinohradského rozhoduje blízkost Prahy, 
ne však měrou tak velikou, jako v okrese Karlínském, když pokládáme 



— 120 — 



Fot Jos. Tachecí. 



Nusle a Vršovice za předměstí Pražská. Zemědělství jest velice pokročilé. 
Jižní hornatá část rodí obilí, ovoce a zeleniny; menší části půdy po- 
krývají lesy v rozptýlených částicích. Podél pravého břehu Vltavy, 
zvláště v Bráníku a Podolí, provozuje se rozsáhlou měrou zelinářství, 
rovněž podél Botiče, a blízkost Prahy pojišťuje mu odbyt. Nejúrodnější 
jsou končiny při Botiči, vyrovnávajíce se nejžírnějším končinám východo- 
českj^^m. Ovocnictví se vzmáhá dobou nejnovější. Průmysl rozvinuje se 

značně, ne však tou měrou 
jako v okrese Karlínském.Ob- 
chodu napomáhají splavná 
Vltava, dráhy a silnice. Se- 
verní částí okresu probíhá po- 
státněná dráha císaře Fran- 
tiška Josefa, středem jeho 
místní dráha Pražsko -Do- 
bříšská. Po celé délce pro- 
tíná okres aerární silnice 
Pražsko-Třeboňská a k ní 
připojuje se sít silnic okres- 
ních i obecních. Úvěru na- 
pomáhají peněžní ústavy 
Pražské i předměstské a ho- 
spodářský spořitelní spolek 
pro okres Vinohradský v Ho- 
stivaři. • 

Okres Vinohradský skládá 
se na ploše IVl kirí^ ze 12 
politických obcí se 108.868 
obyv., mezi nimiž 2262Němci, 
1853 evangelíci (v Bráníku 
23, v Michli 54) a 3809 židů 
(v Bráníku 29, v Kunraticích 
15, v Michli 29). 
a Nusle s Pankráci jsou již ve sku- 
města Prahy i budou také s ním spolu 




CHRÁM v ZÁBĚHLICÍCH. 



Král. Vinohrady, Vršovice 
tečnosti částmi král. hlav. a síd. 
popsány. 

Po obou stranách potoka Botiče prostírá se Hostivař, ves 
se 162 d. a 1794 ob., připomínaná již r. 1068, od r. 1577 příslušenství 
nejvyššího purkrabství Pražského, od r. 1783 stavův a nyní království 
Českého. Za dnů našich vzmáhá se Hostivař průmyslem a četnými 
letními sídly, která rozkládají se při stanici železniční i v údolí potočném. 
Farní chrám sv. Jana Stětí, původně románský a nyní opét s části 
slohově obnovený, honosí se starj^m obrazem Mariánským. Pěkná bu- 



- 121 - 

dova školní na návrší nade vsí honosí se krásnou vyhlídkou ke Praze. 
Ve vsi jsou výroba hospodářských strojů, továrna na kartáče, moderně 
zařízené vinné sklepy. Vedle zemědělství, jemuž napomáhá pokračo- 
vací škola hospodářská, hledí si obyvatelé i ovocnictví. Za našich 
dnů vznikají v Hostivaři četné letní .příbytky Pražanů. Níže Záběh- 
lice, veliká ves po obou březích Botiče a s části i na ostrově jím 
obtékaném položená, čítající s Prací a Roztyly 173 d. a 2047 ob., se 
starobylým fiHálním chrámem Narození Matky Boží; Záběhlice jsou 

Fot Pavel KOrber. 




VÁPENCOVÉ SKÁLY V BRÁNÍKU. 



samostatným statkem deskovj^m o výměře 380 ha, rovněž Práč o vý- 
měře \M ha se zámečkem a pivovárem. Níže Záběhlic doluje se na 
měd. V širokém údolí potoka, na jižním úpatí Bohdalce, položena jest 
Michle, veliká ves s rázem osady předměstské, s 328 d. a 6144 obyv., 
s farním chrámem Narození Matky Boží, r. 1727 zbudovaným v úhledném 
slohu rokokovém, s mostárnou a strojírnou, s velkovjTobou zboží uze- 
nářského a mnohými cihelnami. Na úpatí Krčského háje, dílem v krásném 
lučném údolí, dílem na stráni a na rovině, po obou stranách silnice 
Pražsko-Třeboňské, rozkládá se Krč Horní i Dolní, ves se 183 d. 
a 2329 obyv., s četnými letními hostinci a letohrádky, s dívčím ústavem 
vychovávacím, se sanatoří pro nervy onemocnělé, s parostrojním pivo- 
várem, oblíbené výletiště Pražanů, kteří v krásném háji kochávají se 
vděky přírodními, s pivovárem a mlvmem. Krásné luční údolí potoka 



- 122 - 



Fot Pavel KOrber. 




KRUHOVÁ PEC V BRAN(KU. 

Kunratického, kdysi vinohrady pokryté, jest osazeno mnoh5'mi letními 
sídly a oblíbeným výletištém Pražanů. Při jižním konci Krčského háje, 
tam kde sbírá vody své potok Kunratický, rozkládají se na návrší 
při Táborské aerární silnici Kunratice, ves se 132 domy a 1012 oby v., 
s připsaným sídlem Libuší a paterou samotou 217 d. 1737 oby v., 
s farním chrámem sv. Jakuba Většího původu předhusitského, ale 
v nynější malebné rokokové podobě, kopulí a lucernou dovršené. 



Fot. Pavel K6rber. 




PIVOVÁR PRAŽSKÝCH SLÁDKŮ V BRÁNÍKU. 



— 123 - 



a s nízkou věží nad hlavním vcho- 
dem z r. 1736, se starobylým 
zámkem Ludvíka barona Korba 
z Weidenheiínu, pivovárem, dvěma 
cihelnami, Bartůňkovým mlý- 
nem. Velkostatek Kunratice má vý^- 
měry 944 ha a přísluší k němu vedle 
háje i dvora bažantnice a sedmero 
rybníků, největší Šeberák, z něhož 
potok Kunratickj^ hlavním svým 
zdrojem vytéká. Obyvatelé živí se 
i chovem husí a mlékařstvím. 

V létě bývají Kunratice oživeny 
četnými letními hosti a výletníky. 

V háji jsou lomy serpentinové bři- 
dlice, z nichž již y minulém století 
lámána břidlice na brousky. Pout- 
ničky kostelík sv. Jana Nep. v háji 
byl r. 1787 zrušen a takořka beze 
stopy odstraněn. R. 1410 založil 
Václav IV na návrší v lese u Kun- 
ratic nový hrad, jejž nazval Venci- 
š tejnem, lid ale zval jej vůbec 
Novým hradem. Dle pověsti li- 
dové bylo prý viděti z oken hradu 
tohoto do oken hradu Pražského. Za 
posledních svých let Václav IV na 
hradě tomto nejraději přebýval a 



Fot. Pavel Kdrber. 




KAPLE SV. KŘÍŽE V BRÁNÍKU. 



Fot. Adolf KSrber. 




PODOLSKÉ CEMENTÁRNY. 



sem byla 30 července 
r. 1419 přinesena poslem 
zpráva o svržení Novo- 
městských konšelů s oken 
radnice, po níž král 
neobyčejně zpláv hně- 
vem, byl mrtvicí raněn 
a 16 srpna i zde smrtí 
byl zachvácen. 

27 ledna 1421 však 
Pražané Nový hrad vzali 
a zbořili; nyní z něho 
zbývají toliko základní 



— 124 - 



Fot Jos. Tachecí. 



zdi, ač ještě r. 1840 značné sříceniny se spatřovaly. Lámání břidlice 
zkázu trosek nejvíce zavinilo. 

Nad ústím potoka do Vltavy, v pobřežní nížince a na blízkém 
polouvrší, rozkládá se ves Bráník s 211 domy a 3178 obyv., rychle 
zkvétající dílem plavbou a obchodem povltavským, dílem výrobou vý- 
borného vápna z vápencových skal v okolí. Také četná letní sídla 

a veliký pivovár Pražských 
sládků, moderně a nákladně 
zařízený, dodávají osadě ži- 
vosti i významu. V rozsáhlé 
míře pěstuje se též zelinářství. 
Ozdobou Bráníka jest nový 
gothický chrám sv. Prokopa, 
r. 1905 ze sbírek zbudovaný. 
V Bráníce má deskové zboží 
téhož jména klášter Domini- 
kánský v Praze o vj^^měře 
66 ha. 

Severně Bráníka, podél 
Vltavského břehu i na v5'ši- 
nách pobřežních, až po úpatí 
skály Vyšehradské, rozložena 
jest ves Podolí, obecně 
Podol, se 128 domy a 2721 
obyv., s připojenými Dvorci 
se 187 domy a 3534 obyv. Po- 
dolí bývávalo dříve důležito 
četnými vinohrady na výslun- 
ných stráních, k nimž za naší 
doby přistoupily rozsáhlá vy- 
I roba vápna a cementu v ce- 
mentárně a ve čtverých v^á- 
penkách, veliké kruhové ci- 
helny, továrna na dlaždice 
a falcované tašky z cementu, 
továrna na fermeže oleje a tuky i čistírna peří. Obyvatelstvo živí se 
vedle toho hojně zelinářstvím a plavbou. V Podolí žene se voda do 
vodáren Pražské i Vinohradské. Letní dobou hrnou se do Podolí zástupy 
Pražanů, zvláště na Vltavské ryby, stále v hostincích připravované. 
Budoucnost mnohoslibná kyne Podolí prokopáním tunnelu skrze skálu 
Vyšehradskou. Farní chrám sv. Michala, starogothická budovička ze 
Xril st., byl opraven r. 1885. 




CHRÁM sv. MICHALA SE STAROU ZVONICÍ 
V PODOLÍ. 



125 - 



Jižněji Bráníka, opodál Vltavy, rozptýlena jest ves Ho dk o v íčky, 
na počátku luzného údolí Zátiší. Nejjižnější osadou okresu Vinohrad- 
ského jest Libuš s rozsáhlým chovem husí pro trh Pražský. 



Fot. Jos. Tachecí. 



1 




podzemní obydli nad PODOLÍM. 



XI. OKRES JlLOVSKÝ 



I 



má podobu pravoúhlého trojúhelníka, jehož odvěsnami na západě a jihu 
jsou obě reky, Vltava a Sázava. Toliko při ústí Berounky^ v okoH 
Zbraslavském, vniká ze západu okres téhož jména, na jihu pak na dvou 
místech, u Hostěradic a Hradištka, přechází okres Jílovsk}^ i na pravý 
břeh Sázavy. Veškeren okres jest vysočinou, po výtce z prahor slo- 
ženou, která na některých místech, zvláště při březích obou řek, nabývá 
rázu divokého a romantického. Dolní část toku Sázavského, pokud 
Jílovskem probíhá, uchvacuje malebností a divokou krásou řečiště 
i břehů svých. Řeka stěsnána jsouc strmými břehy z obou stran, 
vine se úzk\^m skalnatým korytem, z jehož dna na mnohých místech 
za malé vody vyčnívají skalnatá bradla a přehrady, vysoké stráně 
a vrchy o stepil5'ch tvarech svírají je dílem a dílem opět vykazují řece 
klikatý tok, tam pak, kde káže skála řece, aby zaměnila cíl pouti své, 
trčí z břehů klepy rozsochaté, mnohdy i turním podobné, do vln. Sa- 
moty a místy malé pouze osady tulí se k holým stráním, lesnatými 
vrchy převýšeným, a čím více blíží se řeka ústí svému, tím pustší zdá 
se hýú skalní svět tento, širším vrstvám teprve před krátkou dobou 
pořízením Posázavské dráhy otevřený. 

Vltava vstupuje pravým břehem na půdu Jílovského okresu v se- 
verní třetině nádherných přírodními krásami Svatojanských proudů 
Z okresu Neveklovského vniká ode vsi Třepšína na severozápad mezi 



— 126 — 






Vltavu i Sázavu úzký skalnatý hřbet, srázně k oběma řekám spadající, 
jemuž Vltava až po Brunšov činí jižní a po ústí Sázavské západní 
lem ; severní hranicí jest Sázava. Toliko šíjí 2 km zšíři souvisí polou- 
ostrov tento s krajem pravobřehým, ihned však rozšiřuje se a tu zdvi- 
hají se na rozhraní dvou vodných řek malebné a lesnaté vrchy, vý- 
chodní Chlum (445 m) a severní Medníky, Velký (417 /w) a Malý, 
vzácnou květenou slynoucí. K západu hřbet poněkud u Hradištka 
(320 m) se sploštuje, načež vybíhá k severu ostrou skalinou Sekankou 
zvanou jazykovitě mezi obě řeky, přestávající ponurým, úzkým a z obou 
stran srázAým útesem, na němž viděti podnes značné stopy středověkého 
opevnění. 

Pravé poříčí Sázavské, příslušné geologicky k břidlicovj^m vrstvám 
Jílovské a Příbramské útvaru silurského, v okrese Jílovském rozr>'to jest 
hlubokými údolími potoků směrem severojižním k Sázavě spějících, ze- 
jména Mokřanského a Kamenice, čímž vzniká větší počet uzavřených 
nevelikých okrsků horských. Tu opodál Sázavy zdvihá se nad Pyšely 
Loretta (419 m), poutničkou svou kaplí daleko viditelná, a severněji 
mezi Lojovici a obojí Lomnicí Zásava (475 m\ vesměs lesem porostlá. 
Od Popovic na západ, srůstajíc s vysočinou Stránčickou v okrese 
Říčanském, postupuje řada vysokých vrchův, lysá Radimovka 504/77, 
Okrouhlík 413 m, Stiřímský 482 m, lesnaté Bartošky (466/72), To- 
dický vrch (473/72). Jižně Oujezdce prýští Kamenice, protéká v okolí 
Stiřímě trojím rybníkem, svlažuje luční kotlinku, stromovím hojně 
V' ' porostlou, jejímž středem jest zámek Kamenice, a prodírá se k jihu 

úzkou debřímezi lesnatými vrchy po obou stranách. Beránkem (397/72), 
Vlkovou (519/72) a Radesnicí (390 m) v lesích Kosteleckých, na 
levém, Hrbolí (508 m) na pravém břehu. Hrbole souvisí na západě 
s mohutnou skupinou Horopožárských lesů, v jihu Sázavou a na 
západě údolím Jílovským omezenou, v níž, z objetí rozlehlých hvozdův 
a lesních zákoutí, zdvihají se nejvýše (488 m) Knižné hory. K Sázavě 
svažují se Horopožárské lesy malebnými tvary. Halířem pak na zá- 
padě srůstají s okresem slavných někdy Zlatých hor Jílovských. 
Mezi Jílovým a Vltavou půda nabývá tvaru planiny příkře k oběma 
řekám spadající, z níž vyrůstají východně Jílového Panský vrch (432/72), 
Ďáblova hora (363 m) a Chlomek nade vsí Sázavou (320 m). Zvláště 
krásné jsou srázy pořičné u Podlučí a Pikovic, „Český Semmering" 
turistů, jimiž prodírá se dráha Posázavská, v podobě zubů, turní, skalisk 
i jinj^ch tvarů malebných, svisle do vln Sázavských spadajících. Geolo- 
gicky určují kraj tento Příbramské břidlice, prostoupené zlatonosnými 
křemenci. Proti Davli vlévá se do Vltavy Zahořanský potok, přichá- 
zející od Jirčan překrásným lesním údolím, porostlým křovinami a lesy 
listnatými i jehličnatými, raze si cestu na některých místech úzkou 
strží, naplněnou balvany, jež lesní květena a bujné kapradiny zakrý- 



— 127 — 

vají, tu kupícími se v kamenné hrady, tu ve štíhlé sloupy, tu opět ve 
srázné stěny; potok jest nyní zregulován, a na levém břehu jeho 
zdvihá se Libeřské přívrší s Holým vrchem u Psár (429 m) a po- 
lohou u Lípy nad Radlíkem (446 m), kteráž od jižní divoké hornatiny 
odděluje planinu na sever až k mezím okresu Vinohradského zabíha- 
jící. Průměrem i tato planina zdvihá se do 350 až 400 m, na některých 
místech (lesnatá Vysoká u Horních Jirčan 431 m, poloha Liber 
386 m, Jesenický vrch 366 m) i výše, celkem však .převládají rovné 
tvary a pozoruje se nenáhlý sklon k severu; toliko na západě, v sou- 
sedství Vltavy, četné bystřiny vyhledaly si krátké ale srázné strže, 
zkázou hrozící za jarního tání a letních přívalů, kteréž za dnů našich 
byly zregulovány četnými příčnými přehradami. Mezi nimi zdvihají se 
jednotlivé vrchy (Hladomor [373 m\ a Hoře [391 m], oba u Březové, 
Homole [330 m] nad Vraným). 

Kommunikaci okresu Jílovského opatřuje hlavně paroplavba na 
Vltavě. Sázava splavna je pro plti za příznivého stavu vody. Jedinou 
dráhou jest místní Posázavská dráha, připojující se ve Vraném k místní 
trati Pražsko-Modřansko-Dobříšské. Z jihu k severu prochází okresem 
aerární silnice Třeboňsko-Pražská, k níž připojují se hojné sice okresní 
silnice, ale nestejně rozdělené. Jižní hornatější část okresu jest co do 
silničního spojení velice zanedbána, zvláště končiny k Sázavě dobíha- 
jící, kterým nedostává se jak silnic tak mostů. Přívozy v Kamenném 
Přívoze a Pikovicích vyhovují jen nejnutnější potřebě. U Davle jest 
železný okresní most přes Vltavu, u Trnové přechází tuto řeku dráha 
k Dobříši vedoucí. Nejjižnější část okresu, polouostrov mezi Vltavou 
a Sázavou, jest vůbec beze všeho spojení s okresem, poněvadž není 
ani mostu přes Sázavu ani silnice. Následky toho vidí se v zejících 
nedostatcích hospodářských krásného jinak koutu tohoto. Cesty plné 
výmolů, skalisk, kdež každé chvíle lidem i spřeži hrozí nebezpečenství 
smrti — tot ráz kraje od Brunšova až k Netvpřicům na Neveklovsku, 
nepříhodná však poloha na soumezí čtyř okresů zastupitelských maří 
tužbu krajiny po silnici, která by vycházejíc z Maskovic v okrese Ne- 
veklovském, skrze Hradištko spěla k Vltavě, po navrhovaném mostě 
mezi Brunšovem a Štěchovici překročila řeku a dále tíhla územím okresu 
Dobříšského. 

Obyvatelé okresu Jílovského hledí si hlavně zemědělství, vděčněj- 
šího v severních plošších částech než v jižní hornatině. Značnější lesy 
jsou v hornatém středu a jihu, na panstvích Ringhoffrovských, Bře- 
žanském, Pyšelském a na částech, ke Konopišti příslušných. Také 
průmysl pokud jest provozován, jest s maK^mi výjítnkami hospodářský. 
V úkrají Sázavském hojně se láme žula a také počíná se tam vzmáhati 
kamenictví, v Brunšově a Hradištku hrnčířství. Proslavená někdy těžba 



- 128 - 

zlata v Jilovém nyní zanikla zúplna. Obchodu rozměry skrovnému na- 
pomáhají občanská záložna v Jílovém a spořitelní spolky pro politické 
obce Řehenice a okolí, Psárií^ a okolí, Zlatníky a okoH. 

Zdrojem příjmu jsou hojné letní byty v Jílovém a okolí, v Po- 
sázaví i v Povltaví. Zvláště chválí se poloha údolí u Jílového a Cho- 
touně, zevšad horami chráněného a toliko k jihu otevřeného, kterému 
dostává se i obrazného pojmenování '» Českého Merana**. 

Okres Jílovský skládá se na ploše 273 km^ z 31 politických obcí 
se 20.182 oby v., z nichž 37 Němců, 59 evangelíků a 153 židů (v Py- 
šelích 22, v Krhanicích a Stiřími po 16, v Jílovém 13). 

JÍLOVÉ, dříve i JÍLOVÝ, královské město hor zlatých, se 207 domy 
a 1508 oby v., s místy a samotami spolu popisovanými se 374 domy 
a 2556 oby v., rozložené v úzkém í vysokém údolí malého potoka 
a toliko od Sázavy pohodlněji přístupné, jest vlastně dvojí řadou domů, 
místy mezi středověkými haldami, zbytky někdejšího dolování. V městě 
jest okresní soud, berní úřad, mesiánská škola chlapecká. V jižní části 
nevelikého a nepravidelného náměstí zdvihá se farní chrám sv. Voj- 
těcha s gothick5'm kněžištěm ze XIV stol. a s nevkusnou lodí v nynější 
podobě z r. 1766. Kolem chrámu jest malounký park. Někdejší klášter 
Minoritu, založen}^ r. 1623 na východní straně náměstí, byl r. 1785 
zrušen. Na severozápadní straně náměstí jest starobylá radnice v po- 
době hmotné trojpatrové věže, v níž nyní umístěno městské museum 
se zajímavými památkami z doby zdejšího dolování. Dům tento, jehož 
příznačnou vlastností bývala vždy vysoká věž, odkudž i „domem s věží** 
anebo prostě Věží zván, byl nepochybně zbudován ve XIV st. jako 
dědičná rychta bohat5^m nákladníkem hor, Pražanem Mikulášem od 
Věže, a býval příkopy, zdmi i branami dobře opevněn ; také k němu 
příslušely dvůr hospodářský a pivovár. Rozvaliny, spůsobené zádavami 
války třidcítileté, daroval r. 1696 primátor Ignát Ferdinand Schonpfluk 
obci, aby si z nich upravila novou radnici. S touto radnicí souvisí 
obecni dům „stará mince*, v severní své části ze XIV stol., původně 
dům královské komory. Sousední dům, Smelcovnou zvaný, zbudován 
r. 1708 těžařstvem Dvořákovsk\^m ze sřícenin radnice, r. 1636 shořelé, 
a zřízeny v něm laboratoř i šmelcovna ku čistění zlata, odkudž jméno 
jeho po dnešní den, ale přestav^bou r. 1854 pozbyl zcela původního 
rázu. Klášter Minoritu, r. 1623 založený a r. 1785 zrušený, rozdělen 
v sousedské domy, takže téměř všechny stopy jeho zmizely. Opodál 
města, na západní straně, jest starobylý hřbitovní chrám Božího těla 
uprostřed míst, na nichž kdysi hojně Mávalo dolováno. Opodál lázeň 
a kaple sv. Václava z r. 1737, jejímuž prameni kdysi připisovaná moc 
zázračná, nyní zanedbaná. 



i 

j 



-m 



:fÚ 



— 129 - 

Minulost i význam Jílového podmíněny jsou někdejším bohactvím 
zlata, těženého ,ze zvětralé žuly a z břidlice v městě i v širém okolí, :.| 

a sice z ložisk, vyplněných křemenem, řidčeji živcem, v nichž vy- í^ 

skytuje se třiadvadcítikarátové zlato vstříkáno s peřestkem klencovým, í 

s otrušíkem a hnědeli v žilách křemenitých často s větvičkami zlat>^rai í 

srostlou. Zlaté žíly mívají tlouštku tupé strany nože a bývají obvykle ji 

60—70 cm dlouhé, někdy mnohem delší. Původně bylo zlato z písku ^ 

potočního jílováno a sice v širém likrají mezi Jílovým, Mníškem, Do- 
bříší a Příbramí. Vědeckým ohledáním zjištěno, že počíná se okres 
zlatonosn5'ch hornin jílovských v lese Spáleništi východně Radlíka 
a šíří se na západní stranu městskou v šíři asi 3 km. Na v5'chodě 
ohraničen jest žulou, na západě zlatonosným zelenokamem u Bohulib, 
v jednotlivých vrstvách zabíhá však za Vltavu u Štěchovic až k Slapům. 
Dolováno bývalo na západě městském v úzkém údolí potůčka Jílov^- 
ského, výše na dolech, níže štolami pod vrchem sv. Anny neboli pod 
,Jílovým vrchem". Tu také, kol kostelíka Božího těla, stávala původní 
hornická osada. 

Archaeologické nálezy nasvědčují, že nejsou bez podstaty pověsti, 
které kladou počátek jílování zdejšího již do dob předkřes(ansk\^ch, 
prvá určitá zpráva z r. 123v5 mluví však již o dolování, podnikaném 
horníky z Němec přivolanými. Za krále Jana Lucemburského raženy :■:% 

již ze zlata jílovského mince a za dob Karla IV vypovídají zprávy 
o nesmírném bohactví, které vycházelo z jedenácterého dolu nebo 
couku, jichž jména Cernoš, Holoubek, Pěthaléřů, Bořek, Chudoba, -^l 

Panna Maria, Křížový, Tobole, Bohpomozi, Sojko v v a Šlojiř vesměs '^ 

česká (Šlojiř od českého sluj, sloj, kteréž označení vyskytuje se JS 

v dolech i kromě Jílového a tudiž zvrací známou bajku o závoji ženy :,^ 

Rotlevovy, odjinud přenesenou) zjistují, že dolováno bylo v Jílovém í 

s úspěchem již před přivoláním horníků německých. R. 1422 vzali Jí- .; 

love Pražané i spálili, čímž dolování zdejšímu zasazena rána nezhojitelná. ;^ 

Marně udíleli králové, v čele Jiří z Poděbrad, městu v\^sad těžařských, 
marně tvořila se společenstva nákladníků hor za povznesením díla 
horního, marně přivoláváni, jako za Ferdinanda I, i cizí podnikatelé, 
aby dílo horní oživili: výtěžky neshodovaly se s námahou a doly více 
a více klesaly. Nemalém přispěl k tomu požár z r. 1vS67, který zničil 
město veškeré. Také závadou byly podzemní vody, doly zatápějící, 
proti nimž nebylo strojů dosti spůsobilých. Výtěžek býval toliko do- 
chv^ilný. Tak čte se v zápisích, že doly na Radlíku byly prohloubány 
v létech 1619 až 1629 do 90 sáhů zhloubi a vynášely slušný výtěžek. 
Ale třijdcítiletá válka také zde zhoubně působila, jakkoli dolováno 
bylo až do nejnovějších dob. Tak důl sv. Václava u Sázavy vynášel 
až do r. 1735 měsíčně 20 až 30 dukátů; r. 1735 zatopila jej povodeň 
a odnesla bechyni, t. j. komoru, do níž ukládali rudu a horní nádobí, 



^fÁ 



- 130 



s 18 centnýři rudy zlaté. Důl Kocourek a Svato vojtěšský daly od r. 1732 
do r. 1759 zisku 58.328 zl. 20 kr. S počátku XIX st. daly se vážnější po- 
kusy o povznesení hornictví Jílovského. R. 1820 vzniklo nové spole- 
čenstvo nákladnické, jež počalo dolovati v Kotlině a ve Studeném Dolu, 
na západní straně města, a 1 května 1821 objeven couk zlatonosný, 
načež otevřen nový důl sv. Vojtěcha a Pavla, na Žampachu pak 
při Sázavě řece zbudována značným nákladem puchýrna k čistění 
kamene. R. 1836 státní správa báňská dala otevříti prastarou štolu 
Svatováclavskou, chtějíc odvodniti spolu zatopené doly okolní, práce tato 
byla však teprve r. 1864 ukončena, než bez úspěchu kj^^ženého. 
Také selhaly nákladné práce, které téhož roku za odvodněním dolů 

pomocí novx^ch strojů byly 
počaty. R. 1873 prodal báňský 
aerár doly Jílovské soukrom- 
níkům, kteří pokoušeli se až 
do nejnovějších dob o obnovu 
dolování, ač bez značnějšího 
výsledku, jakkoli z kruhů 
vědeckých stále vzbuzují se 
naděje mnohoslibné. 



Fot. Em. Málek. 




ZBYTEK PUCHÝRNY ZLATA A VIADUKT 
NA ŽAMPACHU. 



Úpadek staroslavných 
hor jeví se i v životě měst- 
ském. Průmysl zastupují pi- 
vovár, továrna na stroje 
hospodářské, dvě cihelny 
a dílna na váhy. Obchodu a 
úvěru napomáhají občanská 
a okresní hospodářská zá- 
ložna.Obec městská jest maji- 
telem velkostatku, ve dskách 
zemských zapsaného, o vv^měře 239 ha, K Jílovému popisují se ještě 
C h o t o u ň, K a b á t y, R a d I í k, S t u d e n é a 2 a m p a c h. Chotouň slyne 
velice zdravým podnebím a jest i stanicí českých osad íerialních. Kabáty 
založeny teprve s počátku XIX st., na půdě bv^valé vsi a nyní dvora 
Hrádku, kterýž držel ke konci XVIII st. známý zakladatel české 
archaeologie Karel Josef z Bienenberka a zbudoval nynější zámeček 
s kaplí sv. Prokopa. Odtud zove se Hrádkem V č e 1 n í m. Přes 
důl Kocour vede místní dráha o mostě zvýši 45 m. U stanice Jílovské 
jest úpravný letní hotel Hrádek v malebné i zdravé poloze. Víska 
Radlik se zámečkem vznikla s počátku XVIII st. na šachtě téhož jména. 
V obvodu vísky Studeného, v údolí rozptýlené, jsou slavné doly Slojíř 
i sv. Vojtěch a Karel, jakož i starv^ a nový dům horní. Na Žampachu 



— 131 - 



a. 

r 




< 

< 
< 



J^ft-' 



- 132 — 

jsou továrna na výrobu šarpiové vaty pražské firmy „Fr. Hladký "", tulící 
se v krásné poloze k vysoké i divoké stráni, puchýrna a některé bu- 
dovy Korní. 

Na východe vybíhá okres Jílovský ostrým hrotem u dvora Obory 
a k potoku Mnichovce proti srícenému hradu Zlenicům, na pozemcích 
obce Pětichvost (Pětichosty, Pětihosty). Odtud jihozápadně, v po- 
výšené kotlině na úpatí lesnatého vrchu kaplí Lorettskou do dálky v5'^- 
značného a po stráni rozkládají se ve výši 355 m n. m. 

PYŠELY, město (od r. 1703) se 115 domy a 865 oby v., s úhledným 
barokov5'm farním chrámem Pozdvižení sv. Kříže, v nynější podobě 
z druhé polovice XVIII st., s kaplí Lorettskou na vrchu soujmenném, 
někdy Žabiškou zvaném, z r* 1699, s krásným zámkem a velkostatkem 
dědiců Konráda svob. pána Mattencloit o výměre 1270 ha. Jsouce na 
v5'sluní položen}', bývaly Pyšely sídlem rozsáhlého vinařství, zvláště 
na Žabišce, kdež poslední zbytek, vinařskj^ domek, zbořen teprve 
r. 1857. V XVIII st. držitel panství Jan Jindřich z Bissink hleděl zde 
vzbuditi průmyslov}^ a živnostenský ruch, zřídiv továrnu na sukna, 
povolav zručného mistra tkalcovského a usnadňovav všemožně doved- 
ným a snaživým řemeslníkům, aby se v městě mohli zakoupiti a osa- 
diti, ale tehdy nebylo ještě pro podobné snahy dostatečného poroz- 
umění. Za dnů našich bývají Pyšely v létě oživeny četn5^mi letními 
I'/;' hosti a poutníky ke kapli Lorettské. K velkostatku patří hospodářsky^ 

lihovar. Blízké vsi Nestaří ce a Božešice zanikly ve II pol. XVIII st. 

Severně Pyšel, u vsí Dolní a Horní Lomnice (v lidové v\^- 
slovnosti Lomice), jest starobylý dvůr Chlum, spolu velkostatek 
o výměře 95 ha, se zámeckém, cihelnou a lomy žulovými. Západně 
odtud, v krásné kotlině, lesy obklíčené a rybničně, uprostřed smavých 
lučin a utěšených štěpnic rozkládá se ves Popovice (někdy Ada- 
movice nebo Popovice Adamovy, nyní nesprávně Velké 
Popovice), s barokovým farním chrámem matky Boží Sněžné v ny- 
nější podobě z r. 1690 a velikx^^m parostrojním pivovárem i Hho varem 
svob. pánů Ringhoffrů. Ves sama vyniká čistotou a úpravou ; uprostřed, 
na břehu velikého rybníka, jest veliký sad s mohutnými star5^mi kmeny. 
Velkostatek zdejší o výměře 499 Aa, mezi nimiž 323 Aa lesů, jest majetkem 
Františka, Emanuela a Viktora, sv^ob. pánů Ringhoffrů. Jižně odtud, 
v rozkošném úpadu, uprostřed krásných a věkovit5xh štěpnic ořecho- 
vých, jest ves Lojovice se zámkem a kaplí Mariánskou. Západně 
Popovic v krásné lesnaté krajině, anglickému sadu podobné, leží Kame- 
nice, ves s nádhernv^m zámkem svob. pánů Ringhoffrů na návrší, kteří 
sem přenesli ze vSmíchova válcovny i hamry na měd, slévárnu železa i vý- 
robu zboží měděného a zbudovali při nich útulné domy úřednické. 
V parku velikolepá hrobka rodiny Ringhoffrovy se slavným krucifixem 



.ř>' •• 






\ 



133 - 




ZÁMEK ARCIBISKUPSKÝ 
V BŘEŽANECH. 

Fot. Jos. Tachecí 

pak jest veliký závod kamenický 
s brusírnou syenitu. Silnice sama 
stoupá směrem severozápadním na 
planinu, kdež opodál, západněji, 
rozkládají se v údolí Dolní a na 
návrší Horní Jirčany; v Dolních 
jest farní chrám sv. Václava s go- 
thickj^m kněžištěm a s lodí z r. 1877. 
Východněji též silnice, v objetí vě- 
kovitých kmenů, zvláště lip, mezi 
dvěma rybníky, jichž veškero okolí, 
hojně jsouc stromovím i ki^ovím 
])Osázeno, budí dojem anglické kra- 
jiny, jest ves Štirim se zámkem 
svob. pánů Ringhoffrův a před ním 
úpravnou kaplí Nanebevzetí Matky 
Boží. S Kamenicí, Popovici a Lo- 
jovici skládá Stiřim úkraj vnadný 



Myslbekovým, kter\' nyní v čet- 
ných odlíkách zdobí české do- 
mácnosti i školy. Chrám sv. Fran- 
tiška Ser., farní za dob předhusit- 
ských, v nynější podobě pochází 
z XVIII st. Velkostatek deskový 
Kamenice s Lojovici ve výměře 
8046 ha, jest rovněž majetkem 
jmenovaných již bratří Ringhoffrů ; 
též jest zde cihelna. V Babicích, 
Řehenicích a Vavřeticích 
při aerární silnici Pražsko-Tábor- 
ské láme se žula, v Babicích 

Fot. Jos. Tnchecí. 




sousoší V BŘEŽANECH. 



ňrt^^.- 



— 134 — 

a rozkošný, jenž jest mezi nejkrásnějšími a nejpečlivěji pěstovanými 
kouty vlasti naší. Deskový velkostatek Štiřim o vj^měře 806 ha jest 
rovněž majetkem svob. pánů Ringhoffruv. 

Na planině k severu mírně se svažující, uprostřed žírných již niv 
a lučin, po obou stranách silnice Pražsko-Táborské, rozkládá se ves 
Jesenice se 165 domy a 793 obyv., daleko v okolí vidná a výstavná, 
s mnohými zahradami a krásným stromořadím topolovým podél silnice ; 
opodáj na návrší štíhlá pyramida na místě, kdež r. 1706 neštastnou 
náhodou zahynula Maximiliána svob. paní z Alsteru. Před vznikem 
železnjxh drah bývala v Jesenici poslední poštovní stanice před Prahou. 

Fot. Jos. Tachecí. 




ZÁVIST. 



Odtud na východ v území daleko do okresu Říčanského vbíhajícím, 
uprostřed ovocných zahrad a žírných niv, stromořadím mnohým pro- 
stoupených, jest ves Dobřejovice. Někdejší tvrz •přeměněna v po- 
hodlný zámek s kaph' Nejsv. Trojice a pivovárem. Deskový velko- 
statek Dobřejovice, od r. 1763 příslušenství arcibiskupské stolice Pražské, 
má 1262 Aa výměry v kraji úrodném. 

Úrodná severní část okresu Jílovského jest řídce osazena, po- 
něvadž valná část plodné půdy zabrána jest dvory panskými. Z ne- 
mnohých osad v této části okresu jmenovány budtež severovýchodně 
Jesenice Zdiměřice s hojnými zahradami; opodál jest kaple Matky 
Boží, k níž v září putují lidé z okolí. Západněji jest Vesce s velikým 
dvorem D r a z d y, již při lesích Průhonických, myslivostí slynoucích. 
Jiný dvůr, Šatalka zvaný, jest západně vsi, při aerární silnici Pražsko- 
Táborské. Severozápadně ves Písnice s arcibiskupskou bažantnicí 



— 135 — 



při cestě k Břežanům Dolním, oblíbenému letnímu sídlu knížat 
arcibiskupů Pražských a sídlu správy soujmenného arcibiskupského 
velkostatku o výměře 4153 ha, z nichž 2245 ha lesů. Dolní Břežany čí- 
tají v 90 domích 731 obyv. a honosí se arcibiskupským zámkem z prvé 
polovice XIX st. uprostřed věkovitého sadu, s krásnou novou kaplí 
sv. Maří Magdalské, dokončenou r. 1887, péčí arcibiskupů Bedř. kní- 
žete Schwarzenberka a Frant. hrab. Schónborna; ve vsi jest pivovár. 
Břežany Dolní jsou mensálním panstvím arcibiskupským od r. 1715. 
Na západ, směrem k Vltavě, prohýbá se podél Břežanského potoka 
tak zvaný Břežan ský důl, rozkošné údolíčko, zastíněné tu listnatým 
stromovím tu zeleným podrostem, oblíbená vycházka pražských vý- 
letníků. Při břehu Vltavském, na pravém konci mostu Zbraslavského, 
končí se údolíčko toto 

villou a paroplavební za- ' ''^^ ^^ vitovec. 

stávkou Závistí, která 
jest již na půdě okresu. 
Zbraslavského, ale k Bře- 
žanům popisuje se ještě 
Zalužanka, kde pobý- 
val ke konci XVI st. prvý 
vědecký zkoumatel rostlin 
a předchůdce Linnéův, 
slavnj^ Adam Zalužanský 
ze Zalužan. Za dnů no- 
vějších rád do utěšené sa- 
motj^ lesní utíkal se Ví- 
tězslav Hálek a tu také zbá- 
snil značnou část úchvat- 
ných písní svých, krásám a životu přírodnímu věnovaných. Studentstvo 
české r. 1876 zvěčnilo lásku básníkovu k místu tomuto pomníkem. Na se- 
verní straně skalního srázu, který údolí lemuje, upra\ena pamětní dska 
přírodozpytci dru O. Nickerlovi. Nad jižním lemem údolí zdvihá se vrch 
Hradiště, plavbu vltavskou ovládající, se zřejmě znalými valy a náspy, 
nepochybně králem Sigmundem r. 1420 pořízenými. Na jižním úpatí 
Hradiště prohýbá se rozkošné údolí Káro v se vzácnou květenou. 

Mezi Jesenicí a Břežany na úrodné planině rozkládá se ves 
Zlatníky s farním chrámem sv. Petra a Pavla původu předhusitského, 
ale r. 1859 přestavěným, se zbytky tvrze, cihelnou. Zlatníky bývaly 
zadusím chrámu svatojilského na Starém městě Pražském, s nímž 
r. 1625 připadly řádu Dominikánskému. Tvrz bývala i ve Psářích, 
vsi prastaré, v XVI st. zboží koUeje Karlovy „i s tou rejží, kde se 
zlato pere**, na potoce Libeřském. Západně aerární silnice Pražsko- 
Táborské, ve vysoké poloze (428 m), jest Kostelec na Křížkách^ 




PAROPLAVEBNÍ PŘÍSTAV NA ZÁVISTI. 



— 136 - 



se starobyl5'm, původně románským farním chrámem sv^ Martina na 
volně pnoucí se výšině, někdy kostelcem, odkudž i jméno sídla. Ko- 
stelec na Křížkách byl dějištěm prvé schůze lidu v okolí Pražském 
s počátku válek husitských. Ke dni 30 září 1419 svolán byl lid husitský 
na výšiny zdejší ^k jednotě božské o svobodu zákona božího, spa- 
sitedlný prospěch a počestné dobré všeho království, aby úrazové, 
zjevná pohoršení a rozdílové byli staveni a kaženi s pomocí Pána Boha, 
krále, pánův, r}'tířův a panoší i vší obce křesíanské.** Z blízka i z da- 
leka přišli účastníci již den před tím, namnoze s ženami i dětmi, zvláště 

alePražané, pěšky i na vozích. 
Fot. Em. Málek. a tu kněží mnozí jedni ká- 

^ žali a lid k následování slova 

í božího napomínali, jiní svá- 

tost pod obojí spůsobou zá- 
stupům podávali, a tak po- 
božně a tiše ztráven den 
ceK^ Člověku chudému, 
jemuž osení pošlapáno, do- 
stalo se na místě náhrady 
hojné. Lid český tu ukazoval, 
kterak představuje si v mysli 
nové řády církevní i spole- 
čenské, na lásce k bližnímu 
založené. — Na západní 
straně, mezi Kostelcem a 
Pohořím, jest veliká obora 
Ringhofírovská, v níž chová 
se hojná zvěř. Jižně Kostelce 
na pláni mezi lesy ukrývá 
se ves Těptín.. Tu již počínají se veliké lesy Horopožárské, příslu- 
šenství arciknížecího panství Konopiště, které od Čakovic, Těptína, 
Skalska a Bořku šíří se po půdě hornaté až k Sázavě. Myslivna 
Horní Požáry, na výšine uprostřed lesa položená, jest v širém 
okruhu jediné sídlo lidské. Na jižním pokrají lesa jest ves Krhanice 
s dvojí návsí a dílnou na výrobky žulové. V nedalekých Požárech 
Dolních jest parní pila, kterouž zahajují se soustavně zařizované 
arciknížecí závody průmyslové a hospodářské. Na pravém břehu Sázavy, 
v nejjižnějším cípku okresu Jilovského, jest ves Chrást s filiálním 
chrámem sv. Kateřiny, původně gothickým, ale r. 1684 přestavěným. 
Níže nad Sázavou le/í Oujezd Kamenný s hojným kamenictvím 
a Přívoz Kamenný, již v obvodu zlatých hor Jílovských, řekou 
Sázavou ve dva díly rozdělený. Opodál levého břehu řeky jsou na 
mírném svahu rozloženy Hostěradice s nadačním dvorem métropo- 




KAMENNÝ PŘÍVOZ. 



- 137 - 

litní kapituly Pražské. V malebné horské krajině, na povýšeném pravém 
břehu Sázavském, bělá se proti ostře se rýsujícímu Medníku vesnička 
Louka (v lidu Luk a) s Podluky v hluboké a úzké debři řícné, 
níže vesnička Pikovice s přívozem. Na planině mezi oběma řekami, 
poskytující úchvatný pohled na horský kraj Jílovský i Zbraslavský 
a na okolí Svatojanských Proudů, rozkládá se ves H r a d i š t k o, 
původně Hradiště nad Sázavou, se zámečkem opatů Strahovských 
z r. 1709 a se zámeckou kaplí sv. Norberta. Hradištko bj^vávalo zbožím 
a tvrzí kláštera Benediktinův u sv. Jana na Ostrově, od r. 1638 jest 
středem velkostatku kláštera Strahovského o výměře 1442 ^a, z veliké 
části lesů. V pivovaře se již nepracuje. Vedle něho jest v obci cihelna. 

Fot, Ferd. Wanncr. 




ZÁMEK NA HRADIvSTKU. 



Obyv^atelé zdejší hledí si hrnčířství a obchodu s drobnými plodinami 
po Vltavě do Prahy, rovněž v Brunšově (dříve i Bran šo v) a Šle- 
mi n ě, véskách položených pod příkrými stráněmi již při pravém břehu 
Vltavském. Níže Šlemína jest samota Mandát, odkudž dle obdivu- 
hodně udržující se tradice vydal Žižka r. 1424 rozkaz nebo mandát 
k pochodu ke Praze. Podél pravého břehu Sázavy i Vltavy, proti 
skalnatému ostrohu Sekance a na východním konci nového železného 
mostu Davelského, ukrj^vá se mezi stromy v poříčí i polouvrší ves 
Sázava, kdež vory po Sázavě přicházející před veplutím do Vltavy 
vždy dva a dva se spojují. Na silnici odtud k Jílovému vedoucí, upro- 
střed otevřené lesnaté planin3% bělá se ves Petrov; obyvatelé v zimě 
vyrábějí z březového proutí košťata. Jihovýchodně Petrova ukrS^vá se 
ve hlubokém úžlabí, jehož stráně projevují všude stopy nástrojů hor- 
nických, ves Bohulibý, již v mezích báňského úkrají Jílovského. 



- 138 - 

Samota Kamenná Vrata a osamělý arcibiskupský dvůr Obora 
s myslivnou jsou zůstatky zašlých vsí. Severně Petrova, na mírné se 
pnoucí výslunné stráni, jest ves Okrouhlov, v lidu Okrouhlo. 
K báňskému úkrají Jílovskému přísluší ještě ves Liber v lesnatém 
údolí Záhoranského potoka s gothickým filiálním chrámem sv. Jiljí, 
v jehož sedlové vížce visí zvon dle nápisu z r. 1492. Severněji rozkládá 
se na planině ves Libeň, též Libeň Nová, jejíž zašlá tvrz b5'^vala 
kdysi sídlem zemanským. Ke vsi Lhotě popisuje se samota Jaro v 
v povýšené poloze nad Vltavou, na místě soujmenné zašlé vsi. Jižně 
Lhoty v utěšeném lučním údolíčku, které u Járova končí, rozkládá se 
starobylá ves Ohrobec s útulnx^mi domky, na návsi veliký rybník 
obklopujícími. Na pramenech potůčka, který nad Vraným ve Vltavě 
mizí, na pláni lučinami i stromovím ozdobené, jest ves Z vole s daleko- 
vidným krásn5^m filiálním kostelíkem sv. Markéty, r. 1894 zbudovaným 
v ozdobném slohu gothickém dle plánů Josefa Mockra, na místě věkem 
již vetché ctihodné gothické svatyně. 

Fot. Ad. KOrber. 




JAROV. 



XII. OKRES ZBRASLAVSKÝ. 

Proti okresu Jílovskému, kter5^ zabírá pravé Povltaví s dolním 
tokem a ústím Sázavským, prostírá se Zbraslavský okres po levém 
bi^ehu Vltavském tam, kde širokým údolím k němu spěje mohutná, 
dravá Berounka. Malebný horský kraj v úhlu mezi oběma řekami 
rozbrázděn rovnoběžnými údolími dvou vodných potoků k Vltavě 
stékajících, Kocáby a potoka Bojanovického. 

Vltava na půdě okresu Zbraslavského protéká nejmalebnějším 
a přírodně nejvelebnějším úkrajím Středních Cech, jehož nádherné 



- 139 - 

krásy, obestřené půvabem panenské, moderním ruchem dotud nehrubé 
rušené přírody, jsou stkvoucími drahokamy na prsou vlasti naší se 
třpytícími. Svým zjevem jsou pak krásy tyto v Čechách jediné. Právě 
tam, kde levým břehem Vltava vstupuje na půdu Zbraslavského okresu, 
přerývá řeka nejsevernější prahorský práh Českomoravské vyso- 
činy mohutným obloukem k východu rozpjatým a ve středu svém 
z tří menších oblouků složeným. Dno řeky svislými téměř skalinami 
zúžené přehrazeno je na mnohých místech skalnými bradly pod hla- 
dinou, z nichž tu a tam ostrá hrana nad vodu trčí, a přes tu pak 
spád pohání prudce vlny úprkem spěchající. Na této malebné trati. 

Fot. Pavel KOrber. 







^^^I^B^bj 










||[^ -'■ .^^^sSM 




HHHHl 



FERDINANDŮV SLOUP. 

mající vzdéli téměř 8 km, jest jediná malá osada Třebenice, vysoko 
na levém břehu položená; jinak viděti rozsochaté skály, rozmanitě 
utvářené, někdy i z vín vyčnívající a namnoze pokryté lesy. Na pravém 
břehu jsou některé lomy, v nichž lámou se žula i krásný štěpný porfyr. 
Veškeren břeh levý a převážná část pravého jsou majetkem velko- 
statku Hradištka kláštera Strahovského. Oblouk říčný spůsobují dvě 
rozložité kupy, na severu svahy svými až ke Kocábe dobíhající, 
Červená hora (486 m) a Chlum (448 m\ kdežto na v5Thodní 
straně vlnám cestu hradí poslední výběžky pásma po pravém břehu 
Sázavském se stroucího a Mcdníkem nad Hradištkem charakterisova- 
ného. Od nepaměti byly peřeje tyto, Vltavsk\^mi nebo Skalními 



- 140 — 

Proudy, také však prostě toliko Proudy zvané, velikou překážkou 
plavbě a vyhledávaly si hojných obětí. Zvláště pověstná byla skalina 
Hrdlo, račímu klepetu podobná, jež tam, kde peřeje počínají, z levého 
břehu daleko do řeky vnikala. Strahovský opat Kryšpín Fuk r. 1643 
nákladem svým dal vystříleti skálu a upraviti splavnou dráhu, čehož 
pamět uchovává tak zvaný Ferdinandův sloup výše Třebenic. 
Níže vztýčena n 1722 socha sv. Jana Nep., odkudž dostalo se peřejům 
obvyklého nyní názvu Svatojanských proudů. Severní konec pe- 
rejů značí úslí Kocáby nad Štěchovici. Přítele zkoumání přírodního poutají 

Fot. Pavel KOrber. 




HORNÍ SLAP. 



zajímavé horniny, vzdorující mocně účinkům větrání, kteréž zvláště 
v nejjižnější části peřejů se naskytují. 

Vltava v obvodu Svatojanských proudů zužuje se místy až na 
30 m šířky, tvoří některé velmi hluboké tůně a ubíhá průměrnou 
rychlostí 2 m zdi vteřinu. Slapy jsou devatery i jmenují se: Hořejší 
slap, UKřemelu, Strejck\% U Bednářů, U roháče, Bílá 
skála, Žižkovy peřeje, Duša a Beránek. Severozápadní hranici 
obvodu Proudů činí Kocába, příchozí z okresu Dobříšského a plynoucí 
hlubokým lesnatým údolím. Na levé straně zesiluje se vodnou ručejí, 
přitékající z lesnatých výšin u Masečína. Dříve po jarním tání a nebo 
po letních přívalích bývala Kocába postrachem krajiny, ted však jest 
vhodně upravena až k ústí svému. 



— 141 - 

Mezi Kocábou a Mlýnskou struhou neboli Mníšeckým 
potokem vypíná se rozložit\' prahorní hřbet, složený z příbramských 
břidlic hurónského útvaru. Jednotlivé části jeho jsou Děšina u Císovic 
(416 /7z), Babka nad Bojovém (397 m) a Vršky nad Klíncem (357 /n). 
Se hřbetem tímto srůstá Žižkova hora nad Sv. Kiliánem (400 m), 
obestřená vzpomínkami na slavného bohatýra táborského. 

Mezi Mníšeckým potokem a pravým břehem Berounky týčí se 
mohutné pásmo Brd tak zvanými Hřebeny, postupující z Dobříš- 
ského okresu až k Vltavě úzkým hřbetem, téměř po vší délce lesem 

Fot. Pavel KSrber. 




NA STREJČKEM. 



zarůstajícím. Na obou stranách svažují se prudce Brda do údolí, na 
jihu k Mlýnské struze u Mníška spadají však srázně, jsouce vyznačeny 
útesy buližníkovými, které spočívají na vrstvách drabovských. Na nej- 
zazším jihozápadním cípku okresu Zbraslavského zdvihá se Točka 
(503 m) nad Ky línem, mnohem výše (588 m) pne se Boží vrážka 
v Dobříšském lese nad Lhotkou, v jehož pokračování Kalvárském 
lese nad Mníškem dosahuje Skalka u památného poutnického hospicia 
téhož jména výše vS49 m. Odtud směrem severovýchodním až k Vltavě 
v\'še ubv^vá (Brdavý nebo Hlavatý kámen nad Řídkou 514 //z, 
Červená Hlína u Cernolic 465 /n, Kopanina před Jílovištčm 409 m, 
Spimberk proti Vranému 360 m, sv. Havel nad Zbraslaví 267 m). 
Barrande řadí Brda k etážím A a B útvaru silurského. Sklon k Be- 



- 142 - 




HORNÍ BEDNÁŘ. 



Fot. Pavel KSrber. 



rounce doprovází až k Rado- 
tínu traí České západní dráhy. 
Výšinu u Lipan označuje skalní 
nápis Kazín v upomínku na 
Kazi nebo Kaši, dceru Kro- 
kovu. 

Řeka Berounka vstupuje 
na půdu okresu Zbraslavského 
obojím břehem nad Řevnici 
a protéká ve směru severo- 
východním širok>'m údolím až 
k nynějšímu ústí svému mezi 
Lahovici a Lahovičkami. Nad 
Lipany odbočuje se v právo 
staré řečiště, u Zbraslavě Ra- 
sovnou zvané, jímž až do 
r. 1829 brala se reka k Vltavě 
a ústila bezprosti^edně pod Zbra- 
slaví. Tato pronikavá změna ře- 
čiště spůsobena dravým prou- 
dem vod, zvláště zátopních, 
jimiž i četné ostrovy a jespy 
jsou utvořeny nebo naneseny. 

;Fot. Pavel Korber. 




DOLNÍ BEDNÁŘ. 



- 143 - 



Berounka jest splavna pro vory, ne však v každé dobé roční, po- 
něvadž žlab její není posud upraven. 

Široké a vlídné údolí její, oživené četnými rozkošnými letohrádky 
Pražanů, vryto jest do měkkých břidlic silurského pásma králodvor- 
ského. Z týchž vrstev skládá se i mírné přívrší, ve všech částech 
pečlivě vzdělané, jež lemuje levý břeh řeky až k Radotínu, odtud pak 
levý břeh Vltavský. Menší potoky, Studený, který přichází z okresu 
Berounského a ústí v Dobři- • 

chOViCÍCh, K 1 U Č e k, přitékající Fot. Pavel KOrber. 

z lesův u Vonoklas, Š v ar- 
ea va, pramenící na lesnatém 
vrchu Hradinovském a ústící 
v Cernošicích, a nejníže Ra- 
d o t í n s k \' potok, vymílají 
v přívrší tomto mělké úlehle, 
lesy a štěpnicemi se zelenající, 
Nejvj^šší body v pořadí jsou : 
Č a b r á k u Řevnic (305 m), 
H rádi nov sk5^ vrch (390 /n), 
K 1 a p i c e nad Radotínem 
(348 m). Odtud na sever, 
přidržujíc se levého břehu 
Vltavského, až k severní hranici 
Zbraslavského okresu u Malého 
Chuchle, rozpíná se nejzajíma- 
vější Část silurského útvaru, 
pásma budňanské a chuchelské 
s četn5'mi graptolithovj^mi bři- 
dlicemi, na den vystupujícími, 
s četnými peckami vápenco- 
vými, s vrstvami vyvřelého 
žabáku, skáh^ prorážejícími, 
a s četn5''mi zkamenělinami, 
někdy hlavní obor studií Joa- 

quina Barrandea, jehož jméno zvěčňuje deska se zlacenv^m písmem, 
do skal nad řekou vtesaná. Planina rozestírající se na západ kostelíka 
Chuchelského bohatá jest vápencem, všeho druhu, u Slivence nej- 
krásnějším českým mramorem. 

Okres Zbraslavský pokrv^vá 243*4 knř plochy a čítá ve 32 poli- 
tických obcích 25.898 oby v., z nichž 40 Němců (ve Vraném 19), 51 
evangelíkův a 358 židů (v Davli 28, v Dobřichovicích 23, na Zbraslavi 
69, v Ušnici 19, v Mníšku 37, v Radotínč 25, v Řevnicích 22, ve Sli- 
venci 19, ve Štěchovicích 21). Mezi ústím Zalužanského potoka a Zátiším 




BÍLÁ SKÁLA. 



— 144 — 



u Hodkoviček přechází okres tento i na prav>^ břeh Vltavský. Oby 
vatelé živí se polním hospodářstvím, ovocnictvím a zelinářstvím, pro- 
dávajíce do Prahy a po Vltavě vyvážejíce plodiny své. Ve vlhkých 
náklech u Zbraslavě, po výtce opuštěn5^ch řečištích Berounky, jsou 
hojné prutníky, které daly podnět ke košíkářství na Zbraslavi, v důle- 
žitosti své i zřízením státní školy košíkářské uznávaným. Lesy mohutné 
jsou v jihu a v jihozápadu, na panstvích Hradištském, Slapském, 

Dobříšském a Mníšeckém. 
Fot. Pavel K6rber. -:u=Podél Kocáby bývávaly ve 

středověku mohutné lesy tisové 
na království, po nichž ještě 
tu a tam zachovávají se pařezy 
velikých rozměrů. Rozsáhlé 
jest těžení plodin nerostnjtrh, 
zvláště vápence, břidlic, mra- 
moru, s čímž souvisí i důle- 
žitá odvětví průmyslová. Splav- 
ná Vltava jest nejpřednějším 
spojovadlem okresu pro do- 
pravu osob i zboží. V pro- 
grammu Povltavské jednoty, 
která si vytkla úkolem pečo-- 
váti o náležitou úpravu Vltavy 
i přítoků, jest i usplavnění Be- 
rounky alespoň do Berouna 
a Sázavy především do Cerčan. 
Česká západní dráha, nyní po- 
státěná, vede údolím Vltavy 
a Berounky až k Řevnicům, 
přepínajíc tuto řeku mostem 
železn^^m u Dolních Mokropes. 
Podél pravého břehu Vltav- 
ského zřízena místní dráha 
Pražsko -Modřanská, prodlou- 
žená nyní až po Sázavu s jedné a z Vraného do Dobříše s druhé 
strany Vltavy, překročuje u Trnové uměle zbudovan\^m mostem se 
směrem na dvou místech v úhle se lámajícím. Okresem od ne- 
paměti prochází Pasovská silnice, přepínající Berounku mostem u La- 
hoviček; tudy dříve přiváželo se zboží od Lince, Salcburka a Pasová 
do Prahy. Četné silnice zřídil a udržuje okres, některé velice ná- 
kladné, kde bylo přemáhati obtíže útvaru půdy. Okresní jsou silniční 
mosty u Zbraslavě a Davle, jakož i mosty přes Berounku v Řevnicích 
a Dobřichovicích. 




POD HRÁDKEM. 



— 145 - 



Ve Mnišku a okolí soustřeďuje se letní dobou posádka pražská 
ke cvičením polním. ' 

ZBRASLAV, městečko se 178 domy a 1717 oby v., rozložené na 
levém břehu Vltavském v úhlu mezi Vltavou a starším řečištěm 
Berounky, v pořičné nížině, která na jihozápadní straně opírá se 
o úpatí památného pahorku Oseká, nyní H a v 1 i n a, zvaného po da- 
leko vidném chrámu sv. Havla, 

odkudž staročeské úkrají Ko- Fot. Ad. Korbcr. 

cábou svlažované zváno bývalo ,^ ^^ 

Zá ose čím, sídlo okresního 
soudu, berního úřadu, státní 
školy košíkářské, měšťanské 
školy, knížecí Óttinsko-Waller- 
štejnské hospodářské a lesní 
správy velkostatku soujmen- 
ného (o výměře 3793 ha, z nichž 
2310*5 Aa lesů). Letní dobou po- 
bývají na Zbraslavi četní Pra- 
žané, majíce tu četné úpravné 
villy a byt}^ najaté, každého pak 
dne parolodi přivážejí výlet- 
níky, kteří zvláště o krásnjxh 
dnech svátečních městečko 
i okolí oživují. 

Zbraslav jest již dle jména 
soudíc staročeská osada dáv- 
ného původu, Vltavská stanice 
do* zlatohorního okresu, který 
se odtud na jih šíří. Mohutné 
lesy po horách i stráních a 
luhy v nížinách poříčnjxh lá- 
kávaly panovníky české k my- 
slivecké kratochvíli v malebném 
zdejším zákoutí a bohatvTský 

Otakar II zbudoval zde tvrd>' hrad mezi vrchy vinohrady se zele- 
najícími, mnohými věžemi opevněný, do něhož začasté se uchyloval. 
Syn jeho Václav II, když pod Hlubokou padla pod mečem katovým 
hlava otčima jeho, pana Závise z Falkenštejna. pojal úmysl založiti 
za spásu duše jeho poblíž Prahy klášter nejpřísnější tehdy řehole 
Cistercké a zvláštní výprava, již po lodi z Prahy uspořádal, roz- 
hodla se pro Zbraslav. A tak r. 1292 v bezprostředním sousedství 
králov^ského hradu zahájeno budování duchovenství, které bohactvím 




,U OSLA- V SOVÍKÁCH. 



146 - 



a počtem mnichů záhy mělo zastíniti všechny kláštery české. Neduživý 
z mládí již král hodlal sám v něm konati náboženské povinnosti a po 
smrti nalézti odpočinek svůj, proto zbudov^al a vystrojil klášter tak, 
že závoditi mohl se slavným pohřebištěm králů francouzských v Saint 
Denis. Záhy nabyl klášter Zbraslavský velikého významu. Prvý opat 
jeho Konrád mocně zasahoval do běhu věcí veřejných a byl věrným 
strážcem práv ženských haluzí vymřelého rodu Přemyslova, František 
Žitavský proslavil sebe i klášter svůj letopisy vzácné ceny. Václav II 
i III pohřbeni byli ve zdejší hrobce královské a Eliška Přemyslovna 
dala podnět ke stavbě velikolepého velechrámu, Matce Boží podle 

Fot. Jos. Tachecí. 




ZBRASLAV. 



pravidel Cisterckého řádu posvěcenému, kterx^ sice zmizel s povrchu 
zemského, ale štastnou náhodou zachovaly se alespoň půdorys i pohled 
trosek, z nichž poznáváme, že byl nejstarším českN^^m chrámem, zbudo- 
vaným dle francouzského spůsobu kathedrálního, o čtyř podéln5^ch 
a páté příčné lodi, s kněžištěm a vysokým kůrem zvláštní čtverhranné 
konstrukce. Vedle něho ukrývaly v sobě zdi klášterní ještě dva chrámy 
jiné, mezi nimiž byl nynější farní chrám sv. Jakuba. Udává se, že ve 
XIV st. žilo až 3()0 mnichů v klášteře, jemuž rozsáhlé statky v okolí 
nejbližším i ve východních částech království zbožím náležely. Prví 
dva Lucemburkové sice na Zbraslavi nedošli věčného klidu, ale Václav IV 
za dnů bouřlivých, jimiž husitské války byly zahájeny, byl tiše a potají 
r. 1419 uložen po boku praděda a báby své. R. 1420 i slavný klášter 



- 147 



zplanul ohněm, jejž položili zástupové z Prahy knězem Václavem 
Korandou přivedení. Chrám i klášter zkaženy, mrtvoly královské roz- 
metány a tělo Václava IV toliko chudým rybářem před požárem za- 
chráněno. Statky klášterní namnoze rozchváceny. Když utišiW se bouře, 
vrátili se někteří mniši s opatem, ale strádali uprostřed trosek, nuzné 
a zvolna je opravujíce. Mariánskj^ chrám zůstal trvale sříceninou. 
Teprve ke konci XVI st. nastával obrat k lepšímu, jakkoli za války 
třicítileté klášter a městečko trpěly skrze přítele i nepřítele. R. 1640 
zažehli Švédové Bannerovi městečko, klášter pak sotva ušel téhož 
osudu. Po smíru Westfálském nastaly klášteru opět doby lepší. Zna- 

Fot Ad. Kórber. 




DAVTE. 



měniti opatové, mezi nimiž s počátku XVIII st. vynikal horaždějovskv' 
rodič Tomáš Budecius (1716— 1738), nákladně přestavěli praelaturu, 
konvent (r. 1732) i chrám sv. Jakuba (1650—1654) a pečovali i horlivě 
o potřebné stayby na panství klášterním. Vznešené osobnosti přijímaly 
na cestě do Prahy v klášteře Zbraslavském pohostinství, mezi jinými 
královna Maria Terezia r. 1743. Tehdy byl klášter Zbraslavský z nej- 
znamenitějších památek českého baroku. Ale spory mezi mnichy, 
propuklé po smrti učeného opata Coelestina Stoye r. 1785, daly podnět 
Josefu II, že ještě téhož roku klášter i s chrámem sv. Jana Křt. zrušil. 
Hrozná spousta stihla umělecké součástky budov klášterních; toliko 
konventní chrám sv. Jakuba zachován a fara k němu od sv. Havla 
přenesena. R. 1787 nabídl se císaři belgický šlechtic Josef de Sauvaigne. 



- 148 - 

Že zřídí v budově konventní cukrovar tak veliký, aby veškero králov- 
ství České cukrem opatřoval, i byl klášter veškeren téhož ještě roku 
pronajat a za cukrovar upraven. Tak vznikl nejstarší cukrovar český, 
s počátku zařízený na výrobu cukru třtinového, později burákového. 
R. 1790 byly již na Zbraslavi tři*raffinerie cukru v plném chodu, ale 
upravovacími prácemi hrozně poškozeny umělecky provedené stavby ; 
zvláště utrpěla nádherná „královská síň** v prvém patře střední vysoké 
části konventu, ozdobená na stěnách i na stropě krásnými freskovými 
malbami, jsouc ve varnu i sušírnu cukru proměněna a bezcitnou hru- 
bostí ve tři patra rozdělena. R. 1825 koupil Zbraslav i s bývalým 
klášterem Bedřich kníže z Ottink a Wallerštejna. 

Z doby slávy své zachovala si Zbraslav památky nemnohé. Bývalá 
praelátura přeměněna v zámek knížecí, z části konventu po zrušení 
cukrovaru byl upraven pivovár, z části byty úřednické; část jest 
ponechána v děsném stavu, který spůsoben, když stroje cukrovárské 
odstraňovány. Nádvoří klášterní přeměněno v park, který zabírá i okolí 
chrámu Svatojakubského, v nynější podobě krásného díla barokního 
s dlouhým kněžištěm a pěknou baňatou věží. Z doby klášterní zacho- 
vala se v něm na dřevě malovaná madonna vzácné práce, nalezená 
prý v ssutinách kláštera s počátku XVII st. Na někdejší královskou 
hrobku upomíná epitafium pod kruchtou ze XVI st., chatrně znázor- 
ňující oba poslední Přemyslovce, a tři lebky, v nichž zbožná víra 
potomků spatřuje tělesné zůstatky Václava II i III a Elišky Přemy- 
slovny. Renaissanční chrám sv. Havla se štíhlou věží, bělající se na 
výšině ze zeleného loubí lesního, jest známým poznatkem krajiny. Na 
druhém konci nového železného mostu jest samota Závist, přístaviště 
parolodí a oblíbená letní restaurace, z Prahy velmi hojně navštěvovaná. 

V ouvodí Proudů Svatojanských, na ^rázném polouvrší nad tak 
řečeným Žižkovým brodem, bělá se uprostřed mohutných lesů viska 
Tře be nice, ode všeho světa téměř odloučená; jeden z prostinkých 
domků jest někdejší zátiší Strahovského opata Jeronýma Hirnheima 
(1670—1679), kamž uchyloval se za rozjímáním náboženským. V těsném 
levém pobřeží Vltavském a v úzkém ale krásném a hojn\^m stromovím 
zastíněném údolí potoka Kocáby jsou 

ŠTĚCHOVICE, vlídní'* městečko s 88 domy a 710 oby v. (v poli- 
tické obci Štěchovickó 137 domů a 978 oby v.), na počátku Vltavské 
trati pro parochody splavné a v}^chodiště pro návštěvce SvatojanskNxh 
Proudů, s některými statnými hostinci podél řeky a s dobře organiso- 
vanou službou průvodčí do malebného úkrají okolního. B\''valy zbožím 
klášterů Zbraslavského i Ostrovského a r. 1560 Ferdinandem I pov\^- 
šeny na městečko, kteréž za dnů našich nabývá významu jednak 
paroplavbou jednak polohou na soumezí čtyř okresů, kterx^m ale dosud 



- 149 - 



nedostává se zde žádoucího mostu a příslušného silničního spojení 
V údolí Kocáby zřízeno před stoletím dvanáctero pracháren aerárních, 
které před nedávnou teprve dobpu zrušeny. Na Kocábe jsou dva mK^ny, 
v městečku ode dávna provozuje se hrnčířství, obyvatelé pak kupčí 
potravinami do Prahy. R. 1853 věnoval soused Matéj Rada 50.000 zl. 
na památku slastného zachránění císaře a krále Františka Josefa I před 
úkladem vražedlným, aby z nich nadána byla fara a zbudován v místě 
chrám, kteráž myšlenka příštím jarent má býti uskutečněna. 

Na témž břehu, proti ústí Sázavy řeky, položeno jest městečko 

DAVLE s 96 domy a 754 oby v. (v celé politické obci se 184 domy 
a 1328 oby v.). Úpravné městečko prostírá se podobou dlouhé a široké 
ulice podél řeky, část, 

zvaná R a d č a n y, zdvihá ^""^ ^'^- ^'^'^^'■ 

se mezi bujným stro- 
movím na površí. Nový 
okresní most přepíná zde 
Vltavu a budí čilý rozvoj 
na obou březích. R. 1898 
na oslavu vladařského 
padesátiletí císaře a krále 
Františka Josefa zbudo- 
vána nákladná kaple Na- 
vštívení Matky Boží, k níž 
úpravou druží se pěkná 
budova školní. V Davli 
jsou vrchnostenský pivo- 
vár, odbočka Vranské 
papírny, dvě cihelny, lom 
porfyrový, z něhož dováží 

se kámen štěpný' po řece do P^ahJ^ Obyvatelé hledí si obchodu po 
Vltavě a hrnčířství ; letní dobou pobj^vají zde četní Pražané. Před 
ústím Sázavy končí ve Vltavě dlouh\^ ostrov, nyní luhem zarostlý ; 
zde stával kdysi slavný Benediktinský klášter sv. Jana Křtitele Na 
Ostrově, r. 999 Boleslavem II jako druhý co do původu mužsk\^ 
klášter založený, uprostřed mocné řeky a mezi tich>^mi lesy i ska- 
lami, jejž téměř všichni Přemyslovci bohatě dařili přízní svou, 
zvláště Břetislav I, který klášteru daroval kapli sv. Ivana na potoku 
Loděnickém u Berouna. Klášter sám s chrámem sv. Jana Křtitele 
rozkládal se v jižní vyšší části ostrova, před povodněmi chráněné, 
severní nižší část upravena v štěpnici. Pro lid okolní zřízen proti 
klášteru na levém břehu řeky o samotě chrám sv. Kiliána, později 
farní. Na nejvyšším prostoru strmé Sekanky, mezi oběma řekami. 




SŘÍCENINA BÝV. KLÁŠTERA 
OSTROVSKÉHO. 



- 150 



spatřují se podnes základní zdi hrubého díla, nepochybně zbytky- 
klášterního opevnění na břehu pravém. Půda nynějších velkostatků 
Hradištka a Slap byla jádrem rozsáhlého zboží klášterního. V době 
největšího svého rozkvětu, ve XTV st., držel klášter Na ostrově mě- 
stečko Davli a požitky z 48 vsí, náleželo pak k němu po království 
ještě pateré probošství. R. 1420 klášter vypálen Husity, mnichové 
rozehnáni a statky jeho Sigmundem králem rozchváceny. Po ukončení 
válek navrátili se opat a mniši do poustky klášterní, již však chudičce 
toliko upravili k přebývání svému, nebot z bohatých statků zůstávala 
mu jen nemnohá zboží v okolí a probošství Záton v Prachensku 
i Skála sv. Jana. Po marných snahách obnoviti klášter přesídlil 
opat Jan V r. 1517 do Skal sv. Jana a r. 1530 pustil i ostrov se sříce- 
ninami klášterními v držení Petra Osovského. R. 1571 byl v právní 

při ostrov přiznán ve vlastnictví 
Fot. Ad. Kórber. Václavu Ústskému ze Skalska 

^ a teprve r. 1657 se zbytkem 
statků klášterních opatu u sv. 
Jana pod Skalami navrácen. 
R. 1785 zrušen klášter pod 
Skalami a zboží někdejšího 
kláštera Ostrovského prodáno 
k panství Slapskému. Podnes 
spatřuji se při vvxhodní straně 
ostrovské zbytky základních 
zdí chrámov5'ch a sklepů klá- 
šterních^ při západní straně pak 
mohutná zed pobřežní, kdež vznikl v XV st. mlýn na pustém klášteřišti. 
Jediná z budov klášterních zachovala se po dny naše. farní chrám sv. Ki- 
liána, v soujmenném novějším sídle k Davli popisovaném, k němuž mě- 
stečka Davle a podnes ještě i Štěchovice jsou přifařena. Nynější prostorná 
stavba provedena gothickým slohem ve XIII st., ale po ohni r. 1692 
lod přestavěna. Na stěně visí obraz sv. Prokopa, na němž viděti trosky 
kláštera i chrámu Ostrovského uprostřed XVIII st. Nejvzácnější pa- 
mátkou z kláštera Ostrovského jest bronzový byzantský kříž, r. 1799 
v troskách jeho nalezenv'^ a nyní v českém musei uchovávaný. 

Proti chudičké vísce Měchenicům přechází okres Zbraslavský 
na pravý břeh Vltavský a tu rozkládají se na nízkém úzkém břehu 
ves Skochovice, níže pak, při ústí potůčka Zvolského, ves Vrané, 
někdy zboží kláštera Zbraslavského, se starobyl^^m kostelíkem sv. Jiljí 
na návrší, již r. 993 připomínaným, jehož apsis a ve východní části 
i lod zachovaly si posud původní tvar románský. S počátku XIX st. 
byla zde zřízena papírna podnes pracující, v níž mimo jiné vyráběn 
byl papír na tak zvané bankocedule, před finančním patentem z r. 1811 






CHRÁM sv. KILIÁNA. 



- 15! — 

béžné. Také níže Zbraslavě šíří se okres Zbraslavský na pravj' břeh 
Vltavský, kdež rozkládají se v nížiné pořičné a na nedalekém mírném 
přívrší Modřany, veliká ves s 24v5 domy a 2516 obyv., největší sídlo 
okresu Zbraslavského, s velikou raffinerií cukru a dvěma parními 
cihelnami, zaměstnávajícími množství dělníků z Modřan i z okolí, 
s rozsáhlým zahradnictvím, zelinářstvím a vx^^robou proutěného zboží. 
Na návrší jest farní chrám Nanebevzetí Matky Boží, zbudovaný na 
místě původní románské svatyně, po kteréž na sousedním hřbitově 
ještě spatřují se základy, jež však r. 1648 od Švédů byla zbořena; 

Fot. Ad. Kórber. 




VRANÉ. 



v nynější podobě pochází chrám z r. 1754 a zbudován byl péčí kláštera 
Zbraslavského. Modřany bývávaly zbožím kapituly Vyšehradské a 
s části kláštera Zbraslavského; clo ze dříví platilo se k rychtě Novo- 
městské v Praze za náklady na dvůr královsk\\ Po bitvě Bělohorské 
dělil se o Modřany arcibiskup s opatem Zbraslavskv^m. Na okolních 
stráních bývávaly hojné vinice, v některých dílcích podnes zachované. 
R. 1729 zřídil u Modřan professor tehdejší stavovské školy inženýrské 
Jan Ferdinand Schor komorové plavidlo, nejstarší v Rakousku, o šířce 
7*58 m, které byvši nepochybně dřevěnné, úplně zašlo. K Modřanům 
popisuje se i část utěšeného Zátiší, kdež nyní, mezi vinohrady a štěp- 
nicemi, vzniká veliká letní kolonie útulných a úpravných letohrádků. 



— 152 — 

V nejjižnějším cípku okresu Zbraslavského, ve vysoké poloze 
opodál levého břehu Vltavského a počátku Svatojanských proudů, 
rozkládá se ves Slapy, obklopená košatými štěpnicemi a lesnatými 
vrchy, s krásnýni farním chrámem sv. Petra a Pavla, zbudovaným 
původně před r. 1137 a sv. Gothardu Divotvorci zasvěceným, ale 
r. 1693 opatem Zbraslavským přestavěným do nynější podoby osmi- 
stěnného barokního chrámu se široce rozepjatou kopulí o osmi žebrech 
a nízkou věží v cele. Krásné varhany pocházejí ze zrušeného klášter- 
ního chrámu sv. Jana na Zbraslavi. Deskový velkostatek soujmenný 
se zámkem, pivovárem a cihelnou o výměře 2486*5 Aa, z nichž 2214 Afl 
vzorně pěstovaných lesů, jest majetkem Bedřicha hraběte Westphalena- 
Rozsáhlé lesy po vrších oddělují od Slap přívětivé lesní údolí, na jehož 
dně v loži nyní upraveném vodná stéká Kocába; při ní jest samota 
Fafkův mlýn, popisovaná ke vsi Boja novicům, v lesním úvalu 
na levé straně Kocáby položeným. Níže, v rovině, jest ves M a s e č í n 
s osamoceným dvorem Majorkou, na blízku býv. Štěchovických 
pracháren. 

V širokém údolí potoka Mníšeckého rozkládají se Císovice, 
někdy Tisovice, vysazené ve XIV st. na místě někdejšího lesa tiso- 
vého jakožto „lhůta" královská, příslušná ke královskému zboží Mníšku. 
Tu chováno i koňstvo pro potřebu královskou, pro něž výhon zván 
^konicí**. Ve vsi bývávaly ještě dva dvory manské: Leslovskj^ 
s mlýnem, jehož majitel povinen byl ostříhati královské lesy Dobříšské, 
a Bouškovský, manství Karlštejnské, kterýž od r. 1845 zapsán se 
jménem Císovic ve dskách zemských o výměře 429 ha; nyní jest jeho 
držitelkou hraběnka Brandisová. Ve středověku bývávala zde puchérna 
na zlato, po míru VVestfálském zřídil zde bohatý Pražský koželuh a pán 
na Mníšku Servác Engel z Engelsílussu veliké koželužství při proudné 
a loužné vodě, které potrvalo přes sto let. 

V útulné kotlině potoka Mníšeckého, vrchy lesnatými obklopené, 
mezi nimiž kraluje na severu Brdská Skalka, leží při staré Pasovské 
silnici a nyní při místní dráze Modřansko-Dobříšské městečko 

MNÍŠEK se 211 domy a 1263 obyv., s hlučnými trhy vjTOČními, 
s velikým zámkem o třech věžích nárožních, nad rybníkem se vzná- 
šejícím, s pivovárem a deskovým velkostatkem o výměře 2878 ha 
(majetek Karla svob. pána Schirndinga), synagogou, se dvěma mlSmy, 
pilou, cihelnou, bažantnicí. Obyvatelé po domácku provozují hrnčířství 
a výrobu klíhu. V létě konávají se zde cvičení Pražské vojenské 
posádky. Farní chrám sv. Václava, vzniklý v době předhusitské, stával 
na náměstí tam kde nynější škola, byl ale zničen r. 1639 Švédy a 
r. 1756 vůbec odstraněn, načež zbudován chrám nynější uprostřed 
náměstí nákladem Ignatia svob. pána z Unvvertha ve vlídném slohu 



— 153 - 



Fot. Karel Vondráček. 




MNÍŠEK 



— 154 - 

rokokovém. Štíhlá véž v průčelí se střechou stanovou pochází z r. 1868. 
Uvnitř chrámu pozornost zasluhuje Prachnerův pomník rodiny hrabat 
z Unwertha z r. 1820. K Mníšku popisuje se Luck\^ mlýn. Malou 
Svatou horou naz^^vá se Mariánská kaple při silnici v lese jižné 
městečka r. 1811 založená. Mníšek vznikl při tvrzi Dubčan ech, která 
s okolními lesy byla královstvím; při potoce a v okolních horách 
dolovalo se také na zlato. S počátku XIV st. vysazeno bylo zde 
méstečko, jež i se zbožím někdy královským držel od r. 1487 rytířský 
tehdy rod Vratislavů z Mitrovic. R. 1655 koupil Mníšek Servác Engel 
z Engelsflussa, bohatý měštan Pražský, a zbudoval na místě tvrze od 
Švédů spálené nynější zámek. Sev^erně Mníška, na vrchu Skalce, 
založil r. 1693 Servác Ignát Engel z Engelsflussa v lesnatém zátiší 
kostelíček sv. Maří Magdalské, zbudovaný Krištofem Dienzenhoferem 
dle vzoru chrámu Montserratského ve Španělích do podoby eliptické, 
s bohatou krápníkovou ozdobou uvnitř. R. 1762 založila při něm 
hraběnka Benedikta Cejková z Olbramovic klášter Františkánů, za 
Josefa II v hospic proměněn}'. Na nejvyšším bodu Skalky jest -dům 
rekollekční" se vzácnou sochou Matky Boží, dílem Jana Prokova. Pod 
Skalkou, v Bartolomějském dole, těží se ruda železná. 

Opodál potoka Mníšeckého jest ves Léštnice, nyní v lidu ]>iš- 
nice. na návrší příkře k potoku spadajícím, uprostřed bývalých rybníků, 
založená a vysazená nepochybně ve XIV st. klášterem Zbraslavským, 




zAmkk barona z schirdingú 

VE MNÍŠKU. 



~ 155 — 



V jehož držení kromě XV a XVI st. také stále zůstávala. Farní chrám 
Všech Svatých, připomínán}^ již v době předhusitské, jest v nynější 
podobě dílem mnichů Zbraslavských s počátku XVIII st. a honosí se 
vysokou věží i pěknou kopulí: věž bleskem byvši r. 1883 zapálena, 
nabyla nynější střechy stanové. 

Opodál S p á 1 e n ý ml ý n. S Léšt- ''°*- ^' Vondráček. 

ničí spojena nedaleká Řídká, 
též Řítka, původně Lhota, 
ves na úpatí lesnatých strání 
a deskov\^ statek o v\>měře 
390 ha, majetek hraběnky Bran- 
disové, se zámečkem, pivovárem 
a lihovarem. V Řídce bývávaly 
dva manské dvory, jeden pří- 
slušn\^ ke Karlštejnu, druhv 
k Dobříši. V XVII st. byli uve- 
deni do Řídký osadníci němečtí, 
kteří záhy s českým obyvatel- 
stvem splynuli. Na vysoké pla- 
nině, les\' obklopené, uprostřed 
mezi Berounkou a Vltavou leží 
při Pasovské silnici ves Jí lo- 
viště, oblíbený odpočinek svato- 
borských poutníků. Na vršku 
Zvonici stával předhusitský farní 
chrám sv. Ludmily, beze stopy 
zaniklý. Jihovýchodně na planině 
mezi lesy Trnová se samo- 
tami při Vltavě L e z n i c í, kdež 
skládá se a k plavbě připravuje 
dříví z okolních lesů, a mlýny 
S t e h 1 í k o v s k \^ m o samotě 
i Holubovém. Farní chrám 
sv. Ducha zbudován byl r. 1342 
mnichy Břevnovskx^mi spolu s v\'- 
sazením vsi na místě bývalého 

lesa a byl kol. r. 1720 z valné části přestavěn. Trnová jest deskovým 
velkostatkem o výměře 419 ha, jehož majitelem jest nyní Karel 
Koštál. Před r. 1790 zřídil zde tehdejší držitel Jan rytíř Schonfeld 
prvou hospodářskou školu v Čechách. Severněji Jíloviště jsou na úpatí 
vrchu Kyjova vsi Lipany a Lipenec, již pak nedaleko Zbraslavě 
Záběhlice, k nimž popisuje se u Vltavy samota Strnady s velikou 
cihelnou a továrnou na kamenné zboží z ohnivzdorné hlínv. 




KOSTELÍČEK SV. MAŘÍ MAGDALSKÉ 
NA SKALCE. 



- 156 — 



Fot. Fr. Kulhavý. 



Na pravém břehu Berounky, plynoucí rozkošným širokj^m údolím, 
a opodál srázných sklonů Brdských Hřebenů položeny jsou 

ftEVNICE, též HftEVNlCE, útulné městečko se 176 domy a 108v5 ob., 
původu prastarého, již r. 1304 názvem městečka a trhy nadané, s farním 
chrámem sv. Morice, k němuž s počátku XIV st. přidružil se chrám 
Matky Boží. Tento zanikl beze stopy ve válce tricítileté, chrám sv. 
Mořice přestavěn v jednoduchém rokoku r. 1750. Za našich dnů staly 

se Řevnice oblíbenou villegiaturou 
Pražanů a na jižní straně městečka, 
opírajíce se o nedaleké lesy Brdské, 
vznikají četné krásné villy. Oby- 
vatelé živí se VNTobou zboží proutě- 
ného; také jsou tu lomy kamene 
dlažebního, strojírna a cihelna. Mě- 
stečko bývávalo zbožím kněžskS^m 
a v panství nad ním střídaly se 
klášter Svatojirský v Praze, klášter 
Zbraslavský^ a rytířskx*^ řád Křížov- 
níků s červenou hvězdou. Na levém 
břehu řeky jest mlýn. 

Níže, při levém brehu Berounky, 
ves Lety s pokročilým štěpařstvím 
a zelinářstvim, se dvěma cihel- 
nami a lomem dlažebního kamene. 
V krásné nížince pořičné, při témže 
břehu široké řeky, rozloženy jsou 

DOBŘICHOVICE, výstavné mě- 
stečko se 122 domy a 809 oby v., 
za dnů našich nejpřednější letní 
sídlo v okolí Pražském v rozkošné 
poloze, obklopené mírně se pnou- 
cími výšinami, s pěkn5'^m železnS^m 
mostem přes Berounku, dílem obce, 
který s městečkem spojuje část jeho 
Brunšov na břehu pravém. Dobřichovice jsou spolu velkostatkem 
deskovým se zámkem, o výměře 834*5 ha, majetkem rytířského řádu 
Křížovníků s červenou hvězdou nepřetržitě od r. 1240, kromě doby od 
r. 1420 do r. 1498, kdež byly v zápisném držení osob světských. 
Bývalá tvrz na břehu řeky zbořena za Bannerova vpádu, načež r. 1679 
velmistr Jiří Ignát Pospíchal zbudoval si zámek nový letním sídlem; 
vyhořev r. 1779, byl zámek obnoven v nynější podobě, lýz velmistr 
r. 1677 vystavěl při tvrzi nový farní chrám sv. Prokopa a Martina 




SOUSOŠÍ JANA PROKOVA 
NA SKALCE. 



- 157 



V Úhledném slohu barokním. Obyvatelé živí se zemědělstvím, ovoc- 
nictvím, pěstováním zelí a výrobou zboží proutěného ; průmysl zastoupen 
pivovárem, válcovým mlýnem, pilou, cihelnou. V okolí jsou lomy 
křemencové. Letní dobou oživují městečko četní letní hosté, přebývající 
namnoze ve vlastních úpravných letohrádcích. Z té příčiny pečují obec 



Fot Fr. Kulhavý. 




ZÁMEK S CHRÁMEM SV. PROKOPA A MARTINA 
V DOBŘICHOVICÍCH. 



a okrašlovací spolek o sady, o čistotu veřejných j)rostranství a o po- 
hodlný přístup do okolí, zvláště do blízkých lesů. Nedaleko v krásném 
údolí Studeného potoka jest samota Karlík k Dobřichovicům popi- 
sovaná s filiálním chrámem sv. Prokopa, r. IHW v románském slohu 
přestavěn\^m. Původně tu byl farní chrám osady Dobřichovické, při- 
pomínaný již ve XI \^ st., z něhož zůstala pouze sLarorománská rotunda 
s lucernou nástropní. Opodál, na vršku Hrádku, zbudoval Karel IV ne- 



— 158 - 




-ř''. 



veliký véžovatý hrad Karlík, ne- 
pochybně pro snazší ochranu hradu 
Karlštejna, o némž koluje pověst 
starobylá, že byl zbudován pro pobyt 
císařovně, jíž jakož ženě byl pobyt na 
Karlštejně zakázán. Ještě roku 1400 
o něm stavěno, ale záhy zašel, tak 
že v XVI st. po něm toliko rybník 
a pust}' mlýn zyány. 

Níže, na levém břehu Berounky, 
Mokropsy Dolní, ves s mlj^nem 
a dvěma cihelnami, na pravém pak 
břehu a při potůčku Všenorském 
Mokropsy Horní, s pěstováním 
prutníkův a v5Tobou zboží proutě- 
ného. Mezi oběma jest železniční 
most, stržený povodní 25 května 1872. 
V Horních Mokropsích býval románský 
chrám farní, jejž roku 1732 Zbra- 
slavský opat Tomáš Budecius pře- 
stavěl slohem barokovým do po- 
doby kříže a zasvětil sv. Václavu. R 
štíhlá věž se střechou stanovou. Od 
farářem. Na jižní straně v krásném lesním Brdském úžlabí, pečlivě 
vysazovaném, rozkládají se četné villy oblíbeného letního sídla Vše nor, 

spolu deskového vel- 
kostatku o výměře 
311 ha, majetku dě- 
diců Josefa Nolčc, 
jehož rodina zřídila si 
na návrší hrobku 
v novém golhickém 
kostelíku sv. Jana 
Křtit. Níže. po obou 
stranách Berounky, 
Cernošice Horní 
a Dolní, dříve C e r- 
něšice. s mlýnem 
a četnými letohrádky 
Pražanův. Obyvatelé 
hledí si i výroby zboží 
proutěného. — Mlýn 
MĚSTlŠTÉ HRADU K-VRLÍKA. vČernošicích Dolních 



ROMÁNSKÝ CHRÁM 
V KARLÍKU. 

Fot. Jan Kaftan ml. 

1870 zbudována v průčelí jeho 
r. 1813 jest spravován vlastním 



Fot. Jaromír Mářa. 




r 



- 159 - 







o 
u 

CQ 

o 

Q 



Z 

LU 

o: 
< 



— 160 - 

byl příslušenstvím tvrze Bluku, někdy manství Karlštejnského, a zůstal 
svobodným až do konce XVIII st. V Černošicích Horních jest 
kostelíček Nanebevzetí Matky Boží, původně románsk5% ale pře-, 
stavovaný, s osmihrannou věží průčelní až do hrotu vyzděnou. 
V nížině, při levém břehu Berounky a podél Radotínského potoka, 
který spěchá do pořičné nížiny z vnadného údolí, jest ves Radotín 
se 102 domy a 1273 oby v., s cukrovarem, parním mlýnem, cemen- 
tárnou a závodem zahradnickj^m. Filiální chrám sv. Petra a Pavla, 
farní za dob předhusitských, pochází v nynější podobě s počátku 
XVIII st Na návrší nad Stříbrným potokem Úněklasy, nyní Vono- 
klasy, někdy s manským dvorem ke Karlštejnu příslušným, se 
zámkem, mlýnem a bývalým pivovárem. Severozápadně mezi lesy na 
návrší ves R o blín s někdejším dvorem Strk o ve m, rovněž bývalým 
manstvím Karlštejnským. Pode vsí prohýbá se krásné údolí potoka 
Radotínského, 16 mlýnci oživené. Severovýchodně mezi lesy, s části 
na mírném návrší, na úpatí Kolivé hory, rozkládá se ves Tře boto v, 
někdy s tvrzí a manstvím Karlštejnským, s farním chrámem sv. Martina, 
r. 1865 ze základů v románském slohu přestavěnj^m. Západně Radotína 
v dolině mezi lesy Kosoř, ves a po staletí desko v\' statek kapituly 
Vyšehradské, o výměře 270 Aúf, se vkusnou kaplí sv. Anny, s mljmem 
a lomy na černý mramor. Severovýchodně na mírném svahu Loch- 
k o v, ves a deskový velkostatek V. Buldry o výměře 277 ha. s mlýnem 

Fot. Jos. Tachecí. 




KOSTELÍK NANKBEVZETÍ MATKY B02í 
V ťERNOSICÍCH. 



- 161 - 



Fot. Fr. Kulhavý. 



r 




_y 



PARTIE Z ÚDOLÍ MEZI ČERNOŠICI 
A SOLOPISKY. 



- 162 — 

a lomy na čern5' i hlavonožcový mramor. R. 1800 zřízena zde nejstarší 
továrna na náhražky kávové. 

Po obou stranách ústí Berounky do Vltavy jsou na pravém břehu 
Lahovice a na levém La ho vičky, mostem spojené, s továrnou 
na ohnivzdorné zboží hliněné a s v^ýrobou zboží proutěného. Při levém 
břehu Vltavském, na, úpatí srázné vápencové stráně, na površí zales- 
něné, Chuchel Velký a Maiy, nesprávně Chuchle, při aerární 
silnici, pro niž r. 1741 Francouzové tu ležící vylámali tvrdé skály, nej- 
oblíbenější výletiště Pražanů, s koupelí dávné pověsti, a s kostelíkem 
Matky Boží, v nynější podobě z r. 1774. Na v5'šině jest z daleka vidi- 
tedln\^ chrám sv. Jana Nep. z r. 1729 v ozdobném baroku, založený 
prý nadáním bohatého velmože polského, kter\^ v lázních zdejších 
zdraví nabyl. Dříve bydlil při něm poustevník a také se k němu od 
konce XVII st. konávaly pouti, jež navštěvoval lid ze širšího okolí 
i z Prahy. Západně Chuchle na planině mírně k východu se svažující 
jest veliká ves S li věnec se 61 domy a 886 oby v. (v politické obci 
112 domů a 1280 obyv.), s památným starogothickým farním chrámem 
Všech Svatých, který jest z prv\xh chrámů v království slohem go- 
thickým zbudovaných, se vzácnými malbami na okenném skle, které 
n3^ní uchovávají se v klášteře Křížovníků v Praze a nahrazeny jsou 
věrn5'mi kopiemi. Ve Slivenci uchoval se svobodnický dvůr Babičkov^- 
ský až do nejnovějších dob. V okolí jsou lomy na krásný červený 
mramor, v\^borně hodící se k pracím uměleckx^m. Ke Slivenci popisuje 
se nejsevernější osada okresu Zbraslavského Holin se samotou 
N o v 5^ m m 1 \^ n e m. 

Dr y. V. Prášek. 



XIII. OKRES DOBŘIŠSKÝ. 



V^ nádherné krajině Podbrdské, v objetí luzných hvozdů, rozkládá 
sé okres Dobříšský, lemovaný na straně jihov5'^chodní Vltavou. Za 
dob zřízení hradského byly zde hranice krajů Podbrdského, Záosečí, 
Kamýckého a Bozeňského. Později dostala se západní část nynějšího 
Dobříšska k Podbrdsku, kdežto východní díl připadl k Vltavsku. 
Rozdělení krajů doznalo nové pronikavé změny r. 1714, kdy Podbrdí 
s Vltavském spojeno v nov\^ kraj Berounsk5^ 

Zastupitelský okres Dobříšský měří 373 km^ a čítá v 34 obcích 
22.898 obyv., mezi nimiž 216 evangelíků (12 v Dobříši, 18 v Malé 
Lhotě, 24 v Budíne, 71 v Rybníkách, 33 v Dušníkách, 14 v Obořišti) 
a 488 židů (v Dobříši 248, ve Kníně Novém 34, v Rosovicích 14, ve 



' — 163 - 

Verměřicích 15). Zlatonosná říčka Kocába dělí okres ve dvě části, 
^ nichž severozápadní náleží v ohledu zeměpisném k pohoří Brdskému, 
jihovýchodní pak k vysočině Českomoravské. Pohoří Brdské jest vyšší 
a pokryto rozsáhlými listnatými i jehličnatými lesy, vysočina Česko- 
moravská jest nižší pahorkatina, jen místy lesíky oživená. Nejvyšším 
bodem okresu jest Brdský vrch Studený u Dobříše (659 /w). Se sta- 
noviska geologického shledávají se tu prahory a diluvium. Na východ 
řeky Kocáby táhne se starší prahorní útvar žulový (Laurentinský), 
mladší útvar břidličný (Kuronský) dělí se zase v oddíly dva; starší 

Fot. Fr. Volyňský. 




PALÁC A PURKRABST\Í 
BÝV. HRADU DOBŘÍŠSKÉHO. 



jeho druh (fyllitových břidlic) shledává se na jihu okresu kolem řeky 
Vltavy, mladší pak (břidlic porfyrových) tvoří mocné vrch}^ Kozohorské 
a Čímské. Ostatní veškeru půdu okresu zaujímají břidlice hlinité. Di- 
luvium nebo náplav zastoupen jest. v okresu pískem hlinitým a hlinou, 
jež na četň5^ch místech v nižších polohách hojně se vyskytují. Výborné 
jakosti jest žula, jež se zde hojně obrábí, dále některé druhy břidly, 
která na štět a štuk se potřebuje, a na hřebene Brdském mocné vrstvy 
slepencův, již dávají pevný a vzhledný kámen stavební, „Hradecký" 
zvaný. — Břid^a chová u Dobříše dobrou železnou rudu (Baba, 
Ro udný) a křemence u Knína a v poříčí Kocáby obsahují kdysi chloubu 



- 164 - 

proslulých Knírískj^ch hor, vzácné zlato. V ohledu vodopisném náleží 
okres k úvodím dvou řek, Vltavy a Berounky. Vltava přichází na 
půdu okresu u osady Vesce a s krátkou přestávkou u Živhoště objímá 
okres na straně severovýchodní a opouští jej u Přestavlk před ro- 
mantickými proudy Svatojanskými, přijímajíc na své cesté množství 
drobných potokův a bystřin. Jejím nejvýznačnějším přítokem jest Ko- 
cába, jež vznikajíc u Dubna v okresu Příbramském, vstupuje na půdu 
okresu Dobříšského pod Drásovem, plyne směrem severovýchodním, 
opouští okres za vsí Malou Lečicí a vpadá u Štěchovic do řeky Vltavy. 
Z potoků, napájejících vody Kocábiny, nejsilnějšími jsou Kotenčický 
kol Dobříše plynoucí a ústící pod mlj^nem Kalouníkovem, a Voz nicky, 
jenž Kocáby u Nového Knína dostihuje. K úvodí Berounky náleží ne- 
patrnější potoky, stékající z Brdských Hřebenů k severu. 

Okres Dobříšský jest valnou většinou krajinou hospodářskou. 
Půda, až na malé výjimky (roviny u Dobříše. Korkyně a Úběnic) jest 
více méně studenou a prostřední jakosti. Dobrým jest za to chov do- 
bytka; vinařství a chmelařství. jež v dávn\^ch dobách zde sporadicky 
se pěstovala, zanikla docela. Za to utěšené vzmáhá se sadařství a za- 
hradnictví, a jako vzácnost nutno zde uvésti knížecí fíkovnu v Dobříši, 
v níž staleté smokvoně dosud rodí sladké své ovoce. Svoji proslavenou 
pověst hájí od staletí již zdejší lesnictví, a zejména jsou to lesy 
Dobříšské a Staro- i Novo- Knínské, jež pečlivě a vzorně še- 
třeny jsou. Tím i zdejší myslivost zůstává stále proslulou a Dobříšský 
bažant ode dávna jest velmi hledaným. Podobně i rybářství zdejší 
dobré svoje jméno podrželo a chválu jeho dosud Dobříšští kapři udržují. 
Za to hornická sláva okresu valně utrpěla opuštěním památných 
Knínských hor. Jedin\'m podnikem horním zůstaly železné doly 
Dobříšské. — Takě průmysl zvlášt nevyniká. Značnějšími leč ne- 
mnohN^mi závody průmyslovými jsou pivováry v Dobříši, v Novém 
Kníně, ve St. Kníně a ve Hříměždicích, lihovar a parní pila v Dobříši, 
české, umělé a parní míjeny v okrese, škrobárny při velkostatcích, 
pak rozsáhlé kníž. železárny s příslušnx^mi vedlejšími podniky ve Staré 
Huti, mnohé lomy kamenné a cihelny, továrna na výrobky koželužské 
v Novém Kníně, proslulé rukavičkářství v Dobříši a pokročilé obuvnictví 
v N. Kníně. - V okrese Dobříšském působí záložny občanská a okr. 
hospodářská, obě v Dobříši, a sedm záložen Raiffeisenových. — Zna- 
menitě zdokonalují se v okrese prostředky dopravní. Od dob pra- 
dávn\'ch bylo město Dobříš proslulou stanicí na památné „stezce 
zlaté" nebo ^Pasovské", na což dosud název ulice Pasovské upomíná. 
R. 1821 vystavěna zde úpravná aerární silnice Dobříšsko-Vimperská, 
která okresem prochází v délce M. 835 km, v době novější pak zřízeno 
jest množství dokonaKxh okresních silnic, jež koncem roku 190f) měřily 
137.974 >ř/72. Z vod splavnou jest jediná AHtaVa, po níž ku Praze do- 



- 165 - 

pravuje se náklad prerůzný. Nejznamenitějším prostředkem dopravním 
jest místní dráha Dobříšsko-Pražská, otevřená r. 1897. Ze státních úřadů 
sídlí v Dobříši okresní soud s berním úřadem. V Dobříši jsou městská 
nemocnice a ob. chudobinec. Evangelíci vyznání augšpurského mají 
svůj sbor s farou v Rybníkách, židé náboženskou obec v Dobříši. 
V ohledu vzdělávacím sluší uvésti měší. školy chlapčí i dívčí v Dobříši. 

DOBŘÍŠ, město s 416 d. (pol. obec 462 d.) a 3.532 obyv. (pol. 
obec 3.859 ob.), sídlo okr. soudu, berního úřadu, chlap, i dívčí školy 
mesiánské a velkostatku o výměře 24.369 Aa, z nichž 18.261 ha lesů. 
jest sídlem prastarj^m, jakož svědčí památné hradišté kamenné na 
vrchu Hradci (623 m). Zde záhy zřízena byla k obraně obyvatel 

Fot. V. Chaura. 




BÝV. MANSKÝ DÚM FORMÁNKOVSKÝ 
V DOBŘÍŠI. 

tvrz .,Na Dvorcích'', jejíž stopy dosud se spatřují. Průběhem věků vy- 
vinul se z Dobříše majetek korunní, a lesy zdejší pro hojnost zvěře 
byly začasté navštěvovány knížaty i králi z rodu Přemyslova. Prvotní 
osada rozkládala se na vysočině u starého hřbitova, a náležela později 
Štěpánu z Tetína, jenž r. 1321 vysadil ji právem zákupným na ves 
trhovou. Král Jan, nabyv zase Dobříše, vystavěl zde hrad (nyní s\^pka). 
jenž stojí na srázném ostrohu nad Hutským (dříve Velikx^m) rybníkem. 
Xa straně severovýchodní chráněn byl širokými příkopy a valem, což 
dosud se zachovalo. Vysoká obdélná stavba na straně jihozápadní 
bývala kdysi hradním palácem, budova na severovýchodní straně 
hradního nádvoří stojící jest bývalým purkrabstvím. Ke hradu zřízena 
byla zvi. služebná manství Dobříšská, kterými byly lenní dvory : v Do- 
bříši (Sekerkovsk\% později rozdělený ve tři manství, Sturmovské, 
Krchovské a Husákovské), v Cisovicích (Bouskovskv a Leslovskv), 



- 166 — 

V Úběnicích (Pušovský a Filipovsky), v Druhlicích (Krížovská I a II cha- 
lupa), v Hríméždicích íHouskovsk50, v Dubenci, ve Psích Horách 
u Knína, v Rosovicích (SichrovskvO a ve Skřípli. Karel IV a Václav IV 
zde meškávali. R. 1421 byl Dobříš spálen Pražany a již r. 1422 zastaven 
byl králem Sigmundem bratřím Bedřichu a Hanušovi z Kolovrat. Od 
Hanuše ml. vyplatil zboží toto král Jiří z Poděbrad a 1461 zapsal je 
synům svým Bočkovi, Viktorinu, Jindřichu a Hynkovi. R. 1530 Dobříše 
nabyl král Ferdinand I. Za správy král. komory nakládaly se na zve- 
lebu panství značné peníze, nebo vše bylo ve stavu chatrném. Městečko 
(do r. 1543) zase spustlo, a povstala nová ves na místě, kde nynější 
město se rozkládá. Její obyvatelé domáhali se v 1. 1571 — 1575 opět 
městských živností. R. 1589 dal král. hejtman Oldřich Doudlebský 

Fot. Fr. Volyňský. 




DOBftlŠ. 



Z Doudleb kostelík nový u Dobříše zbudovali (nyní hřbitovní); týž 
úředník velmi zkusil s velbloudy, jež císař Rudolf II poslal sem k chovu 
z Hradčan, odkudsi z východu je darem obdržev. — V dobách dalších 
spustí hrad docela a bydlilo se v nové tvrzi na místě nynějšího zámku. 
Konečně r. 1630 prodáno jest (s vv^hradou práva lovu a honu zvěře 
černé i červené pro krále české a dědice koruny) panství Dobříšské 
Brunovi hr. z Mannsfeldu, za něhož byl Dobříš r. 1639 od í>védů vy- 
pálen. Brunův syn Maxmilián počal panství řádně zvelebovati. R. 1666 
opravil tvrz, sídlo panství, r. 1675 vymohl městečku ztracená práva, 
opravil památn\^ hrad (r. 1676) a pobořený kostelík (r. 1688), v němž 
zřídil rodinnou hrobku. R. 1720 vyhořel starý hrad a upraven v obilní 
sýpku. — Jednou z nejkrásnějších památek po Jindřichovi knížeti 
z Mannsfelda jest skvostný barokový zámek v Dobříši, dokončený, 
r. 1765. V něm zřízena domácí kaple sv. Anny s obrazy sv. JanaNep. 



- 167 - 

od českého malíře Fr. X. Prochá;2ky a nádhern>^ sál, r. 1746 vyzdobený 
výbornými freskami Jana Petra Molitora a podobiznami zakladatele 
i jeho choti. Zámek stojí na místě staré tvrze a k němu jest připojen 
rozkošný park, zřízený dle vzoru zahrady letohrádku SchOnbrunna 
u Vidné, a ozdobený VN^ečnými sochami českého sochaře Ignatia 
Platzra. Knížetem Václav^em Janem Nep. vymřel r. 1780 rod Manns- 
feldský po meči a Dobříše ujala se sestra Václavova Marie Isabella, 
zasnoubená r. 1771 s Františkem Gundakarem, knížetem z Colloredo, 
jemuž r. 1787 Dobříš postoupila, on pak přijal jméno Colloredo-Manns- 
feld. Panství sice zkvétalo, ale městečko a vsi svírala těžká robota, 
takže Dobříš smutně byl po Cechách prosluK" příslovím „Dobříš — 
odříš". Útisky, jež na poddanvxh páchal vrchní Svoboda, daly podnět 

Fot Fr. Volyňský. 




ZÁMEK v DOBŘÍŠI. 

r. 1770 k rozsáhlému vyšetřování a pronikavému zakročení vlády. 
Útisky lidu robotního vyvolaly mnohé nepokoje a městečku byla práva 
městská upírána, takže rada- městská byla nucena dovolávati se pomoci 
až u císaře Josefa II, načež teprve r. 1787 poměry upraveny a zvláštní 
,,robotní vyrovnání*" ujednáno. 

V 1. 1794—97 vystavěn Doliříšským stavitelem Františkem Mo- 
ravcem, na místě Lorettské kaple Matky Boží, farní kostel Nejsv. Trojice. 
V sakristii vyřezávaná kredencní skříň z r. 1713 pochází z kláštera 
Obořištského. Kníže Rudolf dal opraviti bývalý farní kostelík Nejsv. 
Trojice (nyní hřbitovní Sv. Kříže ěi kaple Isabcllina), kdež svojí matce 
Marii Isabelle postavil krásn\^ pomník. 

R. 1879 korunní princ Rudolf súčastnil se zde velikolepého lovu, 
na nějž dosud upomíná kamenný památník v malebné stráni na Cho- 
tobuši vztvcenv. 



— 168 — 

Na sever od města Dobříše rozkládá se na úbočí vrchu Vétrníka, 
kde kdysi mlýn větrný stával, starodávný židovský hřbitov Dobříšský. 
který krášlí památné staleté náhrobky (nejstarší z r. 1550). Odtud kol 
rozsáhlého kníž. pivováru schází se k místnímu nádraží, a pak jde se 
se stinnou aerární silnicí kolem obory Královské stolice (s pěkným 
loveckým altánem) k hájovnám Kodetce a Ježovce a odtud k malebně 
položené vísce V o z n i c fi m, dříve Jindřichovici zvaným. Pak 
lesem pěknN^^m stád se cesta k rozsáhlé vesnici Staré Huti, se 151 d. 
a 1311 obyv., s velkolepými kníž. železárnami a s novou gothickou 
kaplí Matky Boží. Od Staré Huti vede pěkná okr. silnice podél vesnic 
Koz ohoř, Hranic, Pouští a Mokro vrat k farní vsi Starému 

Fot. Fr. Volyftský. 




KNÍŽECÍ PARK V DOBŘÍŠI. 



Knínu s pěkným dvorem, při němž tvrz kdysi stávala. Zde r, 1186 
sešla se knížata Bedřich a Konrád a v I. 1218—19 tu král Přemysl 
přebýval. Ve XIV stol. byl zde již chrám farní a několik statků vla- 
dycích. Na poc. XVII stol. sídlil na zdejším statku známý cesk\' cesto- 
pisec Václav starší Vratislav z Mitrovic, jenž zemřev r. 1635, pochován 
byl ve zdejším farním chrámu. Po něm Petr Arnošt Vratislav z Mitrovic 
prodal r. If)69 Starý Knín ryt. řádu Křižovníků s červ. hvězdou, kteří 
zde r. \(A^5 postavili znova chrám sv. Františka. Velkostatek Starý 
Knín Křižovníků s červ. hvězdou má výměry 2070 ha. 

Na východ za Kocábou rozkládá se král. zlatohorní město 
NOVÝ KnIn hor zlatých s 205 (1. a 1262 obyv. Jeho založeni 
při vsi St. Kníně byly příčinou bohaté zlaté doly, jež za králů Jana 
a Karla již slušný vydávaly užitek. R. 138f) připomíná se v .Mladém 



— 169 - 



Fot. Fr. Volyňský. 



Kníně** chrám. — Ve válkách husitských poskytli Knínští r. 1419 pout- 
níkům pod obojí podporu, a že se stranou jich se spřátelili, byl Knín 
v následujících nepokojích zničen. Bývalé výsady obnovil městu král 
Jiii r. 1461, zejména práva král. měst a aby zlato, až ho dobudou, 
horní i na potocích ryzích, odváděli za touž cenu do komory krá- 
lovské jako Jílovští. R. 1524 vyhořel Knín docela, ale brzy se zotavil. 
Ve válce 30tileté byl Knín"^ 
Švédy vypálen i s chrámem 
sv. Mikuláše, jenž obnoven 
byl r. 1652. R. 1730 byla na 
náměstí založena kaple sv. Jana 
Nep., jež zbořena byla r. 1890. 
V dobách pozdějších bylo ně- 
kolikráte působeno k obnově 
zaniklých zlatjxh hor, leč 
dosud bez úspěchu. Ze staré 
své slávy horní chová obec 
dosud dvě stříbrná a mosazné 
pečetidlo. 

Na sever Nov. Knína při 
cestě ke Mníšku leží ves Hra- 
štice Malá, kde tvrz stá- 
vala ; původně náležela kr. ko- 
moře. O/i ní na východ roz- 
kládá se obec Hraštice 
Velká, kdysi s tvrzí, zvala se 
původně Lhota Petrova, 
a náležela král. české komoře, 
od níž později postoupena ke 
Mníšku. Uprostřed čtverhranné 
návsi stojí památn}" filiální ko- 
stelík sv. Sigmunda, jenž r. 1360 
jmenuje se farním. Na věži 
jeho starobylé zvony, jeden 
z roku 1587. Odtud severo- 
východně malebně položena ves Le č i c e V e 1 k á, zboží darované králem 
Václavem II klášteru Zbraslavskému ; později připojeno ke Karlštejnu. 
Sousední Lečice Malá náležela před válkami husitskj^mi klášteru 
Sv. Jana na Ostrově. Odtud na severozápad rozkládají se obce Nová 
Ves, vSeneš nice, Zahořany aRymáň, starodávné to příslušenství 
panství Dobříšského, a ještě dále k západu obce Kytín s filiálním 
kostelem Nanebevzetí Matky Boží, pak Stříbrná Lhotka, kdysi 
statky samostatné, později ke Mníšku přivtělené. 




BYV. farní kostelík NEJSV. TROJICE 
V DOBŘÍŠI. 



— 170 



Od N. Knína na v5'^chod jest víska Sudovice, původně Zhudo- 
vi c e, původiště rodu Sudovských ze Sudovic, se zámečkem a desko v>^m 
dvorem Jindřicha ryt. z Meyersbachu o výměře 256 ha. Východněji jsou vsi 
Krámy, Dvory Nové, rozsáhlá Buš a Přestavlky, jež vesměs 
klášteru Zbraslavskému náležívaly; jižněji památná Čím (dříve Čém, 
prv. Čám), původiště rodu Cámských z Ostrého. Nade vsí v lese 
Dírné zbytky tvrze. V Čími bývaly čtyři manské dvory ke Karlštejnu 
náležící a sice Čámský I a II, Ctiborovskj" a Nozákovsk\% nyní spo- 
jené ve velkostatek o výměře 40 ha (maj. Jan Gabriel). Býv. zámek 
s kaplí sv. Víta zrušen a vystavěno nové sídlo panské. K politické 
obci Čími náleží též starodávný svobodnickv' dvůr Malčany (s ark\- 

Fot. V. Chaura. 




NOVÝ KNIN. 



řovou kapličkou z r. 1770) a památná Moráň, položená malebně nad 
řekou Vltavou (majetek Julia Zelenky). S obcí Čimskou sousedí Kor- 
kyně, kde kdysi stávala tvrz, původiště starožitného rodu českého 
Kůrků z Korkyně. Na sever odtud jest nedaleká víska Křížov, kdysi 
příslušná ke vSlapům. ^ Od Korkyně k jihu leží obce Chotilsko 
a Hněv si n, obě kdysi podobně ke Slapům náležité, s nimi i nedaleká 
Křeničná, jež kdysi statkem samostatným bývala, a osada Lhota 
Sejická, jež patřivala Pražským Benediktinům na Slovanech, později 
pak ke statku Čímskému a posléze k Sudovicům. Na západ Chotilska 
jest Záborná Lhota, kdysi Martinova, jež patřila klášteru na Slo- 
vanech v Praze. Odtud na jih leží památná obec Libšice s íil. koste- 
líkem sv. Jana a Pavla, kdysi výsadní ves nebo městečko, které později 
připojeno ke St. Knínu, jenž dosud zde má rozsáhlý dvůr. Sousední 
Lhota Prostřední (kdysi Kuncmannova) bývala starobylým 



— 171 - 

majetkem kláštera Slovanského; později privtělena ke Mníšku, a odtud 
i se dvorem ke St. Knínu. K obci této patří Kobylníky, kdysi dvůr 
ryt. řádu Křižovníků, jemuž r. 1271 darován byl královnou Kunhutou, 
dále osada Mokrsko, která r. 1381 byla jměním kláštera Kartuzián- 
ského na Smíchově, a posléze památné Smilovice, někdy tvrz. Od 
Smilovic kol malebných břehů Vltavy vede cesta ke statku Chotyni, 
býv. manskému dvoru Karlštejnskému (nyn. majitel August Ubl) a odtud 
pěknou silnicí k Č e 1 í m i. Zde b5^valy manské statky Karlštejnské 
Dejmkovský a Karhanovsk>', nyní spojené v krásn\' velko- 
statek o v5'^měre 280 ha se zámkem, vystavěným r. 1831 (maj. dědiců 
Gustava Adámka). V parku zámeckém baroková kaple sv. Jana Nep. 
(svým půdorysem zajímavá). Odtud severozápadně víska Dražetice 
a pak Hubě nov, nad nímž strmí vrch Rohatec s památným vrcholem. 
Hrádek řečeným. Odtud vede úpravná okresní silnice do starožitné 
farní vsi Borotic s chrámem x\anebevzetí Matky Boží, založeným 
r. 1253 a přestavěným v XVII st., s věží z r. 1897. V něm chovají se 
pěkná cínová křtitelnice z r. 1602 a krásné zvony Brikcí z Cim- 
perka z r. 1569 a 1586, pak skvostné obrazy českého akad. malíře 
Emanuela Dítěte, představující Nanebevzetí Matky Boží, sv. Jana Nep. 
a Bl. Anežku českou. Borotice již r. 1207 byly jměním Křižovníků Ně- 
meckých, načež dostaly se královně Konstancii Uherské, vdově po 
králi Otakarovi I. která je r. 1233 věnovala dceři své, blah. Anežce 
České, abatyši kl. Klarisek v Praze, jež r. 1238, darovala je s blízkými 
Dražetici a Županovici Pražským Křižovníkům. S obcí Borotickou 
hraničí pol. obec Drhovy, kterou skládají osady Drhovy s pěknj^m 
Novým Dvorem, s památnými vrchy Šiberným a Vartou, D řev- 
ní ky, kdysi součást arcib. panství Příbramského, Homole, Lhota 
Slovanská (se dvorem Dobříšského velkostatku Slo vansk\^m), 
zboží někdy Benediktinského kláštera na Slovanech v Praze, N e- 
c h a 1 o v a D r h o v e c, rozložené rozkošně pod horou Zelenou, L i- 
bice pod vrchem Libičn>^m a Rybníky (pův. Na rybníku), 
středisko okolních evangelíků, kteří zde od r. 1852 mají svůj chrám. 
Územím této pol. obce vede krásná silnice okresní k Dobříši. Nad 
Vltavou Županovice, kdež r. 1729 zřídil prof. Schor nejstarší ko- 
morní plavidlo v Čechách ; odtud kol krásn\'ch břehů Vltaviných vede 
cesta do rozsáhlé a úpravné obce Hříměždíc, původně Ve r měřic, 
s farním chrámem sv. Anny s některj^mi sochami, zvony a jinv^mi pa- 
mátkami ze zrušeného kláštera v Obořišti. V obci jest pěknv' velko- 
statek se zámkem a dvorem Fr. Vaňky o výměře 399 ha, jenž býval 
kdysi manstvím Dobříšským a slul Houskovský. Pode vsí u Vltavy 
rozkládají se známé žulové lomy Plachta a do výše nad nimi strmí 
rozkošnv^ vrch Bouček, s něhož skvostná jest vyhlídka přes žulové 
skály, zvané Čertovy stoly, na stříbropěnnou Vltavu. Od Hříměždic 



— 172 — 

vede k Dobříši stinná okr. silnice k Něčí ni, s pěkným dvorem, pi^í 
slušným k panství Dobríšskému. Dříve tu stávala tvrz, v jejíchž zbytcích 
r. 1825 vykopána byla cihla s obrazem jelena (nyní v českém musei). 
K obci náleží sídla L i p i n y, mající jméno od lipových hájů, z nichž 
dosud několik' úctyhodných stromů zůstalo, a Žebrák s vrchem 
Besídkou, s čarokrásnou vyhlídkou po okolí. Šumnými lesy kol 
myslivny K u r c b a d u jde se do osady Skalice, odkudž vděčný 
jest rozhled po dálném okolí: níže na Dušníky, kdysi příslušenství 
arcib. panství Příbramského, Druhliče, kdež bývala dvě manství 
Dobříšská, Křížovské dvory (I a II díl a chalupa), a Karl- 
štejnské léno Dejmičovské, nyní všecka připojená k panství Do- 
bríšskému, kromě chalupy v Podedrublicích, kterou dosud rodina 
Petráčků drží. Podobné dvory byly v sousedních Cběnicích a sice 
lenní statky Pušovský a Filipovský, nyní spojený dvůr panství 
Dobříšského. Ostrov, starodávné příslušenství arcib. panství Pří- 
bramského, jenž se dříve zval Lhotou s ostrovem (kter5'' zde 
potok Kotenčický tvořil); tu stávala tvrz, na níž r. 1522 se narodil 
známý český válečník a spisovatel, Pavel Kůrka z Korky ně. Drásov 
náležel kdysi k samostatnému statku Dlouhé Lhotě, dříve B a- 
vorovou zvané. 

Ve Lhotě Dlouhé, kde někdy tvrz stávala, nyní zámek, jest fil. 
kostelík sv. Jana a v něm krásný skládací oltář gothický s počátku 
XVI věku se soškami Madonny s Ježíškem a sv. Janů Křtitele i Evan- 
gelisty. Ve dlažbě kostelní zapuštěn}' jsou náhrobky rodiny Bechyňů 
z Lažan a v kostelní věži visí zvon z r. 1493. Severněji víska Ko- 
te n č i c e se dvorem, náležitj^m dříve k samostatnému statku B u- 
k o v é, kter}^ se dvorem a pěkným barokovým zámkem r. 1845 koupen 
k panství Dobríšskému. Odtud vede pohodlná okr. silnice k rozsáhlé 
vsi Rosovicům se 163 (v pol. obci 180) domy a 1000 (v pol. obci 
1119) oby v., náležité někdy k arcib. zboží Příbramskému, a po roz- 
prodání téhož r. 1579 k Dobríšskému. V nedalekém Sichrově stával 
památný manský statek Dobříšský s tvrzí. Zajímav\^ jest starodávným 
zdejší hostinec. Východně víska Obořiště; zde stávala tvrz, kterou 
r. 1425 i s jejím majitelem Jindrou Kolmanem z Křikavy Husité spálili 
a obořili. Po té se majitelé zboží střídali, až r. 1677 od Salomeny Cha- 
novské z Dlouhé Vsi koupil ji prosluK český historik a světící biskup 
Pražský, Jan Tomáš Pěšina z Čechorodu (* 1629, t 1680), který ji od- 
kázal řádu sv. Pavla Poustevníka, ten pak vystavěl zde v 1. 1681 — 1688 
pékn5' klášter a chrám sv. Josefa, dokončený r. 1711. Krásný chrám 
tento vyzdoben jest pěknou malbou nástropní i nástěnnou, představující 
postavy svat\^ch členů řádu Pavlinského a sv. poustevníků, jakož i v\'- 
jevy ze života sv. Josefa, jehož smrt představuje obraz nástěnný 
v oltářní architekturu vmalovaný. Ke chrámu přiléhá rozsáhK' čtyř- 



— 173 - 

branný klášter, jehož nejvýznamnější místností jest klenutá síň v prvém 
poschodí, s nástropní malbou, znázorňující oslavu řádu Pavlinského; 
kolkolem ballustrády stojí hojně postav světcův a členů řádu Pavlin- 
ského. Malba tato byla r. 1757 zhotovena malířem Janem Spitzrem; 
jiné malby pocházejí od malířů Jana Krist. Bauera a Jana Jak. Hart- 
manna. Klášter Obořištsk5' zrušen byl r. 1786 a r. 1793 prodán i se 
dvorem k panství Dobříšskému, při němž dvůr dosud zůstává, leč 
klášter s chrámem odprodán r. 1901 řádu Redemptoristů, který zde 
provedl pronikavé opravy, mimo jiné zvýšiv budovu klášterní o druhé 
patro (neslohově). Nedaleko odtud starodávná víska Svaté Pole, 
v níž kdysi stávala památná tvrz a chrám sv. Kosmy a Damiana, nyní 
sv. Alžběty, farní již r. 1352. R. 1711—21 přestavěn byl Dobříšským 
stavitelem Antonínem Škopkem; z původní gothické stavby zachovalo 
se pouze zdivo kněžiště a lodi. Na věži zvon prastarý přeli tý^ r. 1588 
skrze Brikcí z Cimperka. Na cestě k Dobříši Lhotka. 

Ludvík Kopáček. 



XIV. OKRES Příbramský. 



V střední části vysočiny Středočeské východně Hřebenů až po 
svahy příčných vrchů vybíhajících k Milínu leží okres Příbramský, 
podoben nepravidelnému kosodélníku a v jeho skoro středu jest město 
Příbram. Západní hranice okresu jde po hřbetě Hřebenů, počínajíc od 
Studeného přes Kuchyňku (635 ni) a Provazec (630 ni) ku 
průlomu, údolím říčky Lítavky za Hluboší spůsobenému. 

Za průlomem zdvihá se vrch SI o nove c, počátek slepencovitého 
pásma TřemošenskéTio. Za ním vypínají se Brda {169 m nad 
Obecnicí), načež jde hranice přes lesní polohu u „Tří křížkův" až ke 
prameni potoka Čepko vského s malým (1 km) výběžkem k severo- 
západu, a obrací se k jihu okolo vrchu Jordánu (834 /w) až k my- 
slivně Cervance na jižním svahu nejvyššího vrcholu Brdského Vy- 
sokého Toku (857 m). Od Koruny k vrchu Brdci (835 m) jde 
hranice směrem jižním, načež se zatáčí poněkud k jihovýchodu* přes 
rybník Lázecký a Horním i Dolním Lázem až skoro k Tocho- 
vicům; odtud směrem východním, pak severov\'^chodním a opět jiho- 
východním až k Vltavě. 

Útvar půdy jest na Hřebenech břidličnatý, vxxhodně na příčních 
pásmech vrchův od Hluboše až k Milínu, na Jalo vč i nach od Slo- 
novce až k Dušníkům, mezi Lítavkou a potokem Obecnickým, od 



, - 174 - 

Vysokého Toku až k Bohutínu, od Hutí až k Žežicům převládají sle- 
pence Tremošenského pásma a na v5xhod od Žežic vystupují na 
povrch prahory syenitem. Slepence tyto jsou z nejstarších útvarů na- 
plavenin zemských, utvořených z kalových zvětralin skal prahorních. 
Rozeznáváme pak dvě pásma těchto slepenců, jedno severně, druhé 
pak jižně města Příbramě, mezi nimiž táhne se po délce více jak 3 km 
jílová rozsedlina směrem od Březových Hor podle západního cípu města 
Příbramě až k vrchu Květné. Právě tyto vrstvy slepencovité pro- 
stoupeny jsou do hloubky snad nedosažitelné hojnými žilami leštěnce 
olovného, obsahujícího ^U — ^I^U čistého stříbra s doprovodem rudy 
antimonové a hojných někters^ch i vzácn^xh kovův i jiných nerostů, 
namnoze v krásných drůzách vyhráněných. 

Mezi příčnými pásmy vrchů prohýbají se mělká a dosti široká 
údolí, jimiž probíhají jednotlivé potoky do Lítavky. Vrchy od Květné 
až k Milínu tvoří předěl mezi Lítavkou a Vltavou. 

Přední řekou okresu Příbramského jest VI tava, která jest od 
Solenic až k Vesci hranicí jeho v^vThodní, vnímá potok B o h o s t i c k 5% 
od Pečic příchozí, u Dolních Lišnic snoubící se s potokem Liš- 
nickým, tekoucím od Stěžova hlubokj^m lesním údolím a ústící pod 
Dolními Lišnici. U Zduchovic pr>'ští potok Huneck\^ a ústí u Ka- 
mýka, pod Horou sv. Ivana u Příbramě vyvěrá potok Tbitský, 
zesílený z pravá potokem Kacínským, v lev^o potokem Ja- 
blonským, a ústí u Velké, pod horou Kupackou vzniká potok 
Jeleneckv^ a ústí u Dolních Tbit, pod Velkou Lečí sbírá své vody 
potok Jindrovsk5% zesílený z leva potokem Strupínsk^^m, 
a konci ve Vltavě u Vesce, nedaleko ústí potoka Křelovického, 
V lesích u Dubna pramení Kocába a zesiluje se z pravá Dube- 
,peckým potokem, prýštícím pod Horou sv. Ivana, z leva potokem 
Ostrovským, sbírajícím vody své z rybníka ve Dlouhé Lhotě. Z vý- 
vařisk u Picína a Žirová vzniká potok Kotenčick\^ Západní část 
okresu Příbramského zavírá vrchovisko říčky Lítavky, jež počíná 
v rybníce Bohutínském, teče širokým údolím západně Březových hor, 
zesiluje se odtoky nádrží na úpatí hřbetu Tremošenského pro potřebu 
příbramského dolování zřízen5Th, spojuje se uDušník Trhovjxh z pravá 
s potokem Příbramským a zatéká severně k Lochovicům. Půso- 
bení zhoubné náhlých povodní říčky této, která mění stále val vody 
své, ba r. 1885 zcela vyschla, jest otevřenou knihou strastí všeho po- 
říčí jejího. 

Okres pro vysokou svou polohu méně k zemědělství se hodící 
jest po většině dobře zalesněn. Hvozdy na západní straně okresu jsou 
pokračováním lesů Dobříšských a souvisí bez přetržení s lesy panství 
Hořovického a Zbirožského na západě, na jihozápadě pak s rozsáhK^mi 



- 175 - 

lesy Rožmitálskými. Věnec lesiiv a hájův okolo města jest majetkem 
obce Příbramské a bohaté lesy obce Bubenské ; z lesů těchto, z veliké 
části jehličnatých, až do nedávná méně přistupných a vším právem 
po bok hvozdům Šumavským stavěných, vyváží se hojnost stavebního 
drívi ; zbytku užívá se k palivu, anebo pálí se na uhlí v četných milířích, 
z nichž vystupující bělavý kouř z daleka jest viditelný. V západní 
části okresu daří se veškery plodinj'' i pšenice, za to ve východní části 
okresu jest ráz chudé horské krajiny s pěstováním žita, trochu ovsa 
a zemáků. Hlavní pramen výživy v západní části jest průmysl hornickj\ 

Okres Příbramský čítá na 334 km^ ve 44 polit, obcích 47.284 obyv., 
z nichž 105 Němců (82 v Příbrami), 42 evangelíků (10 v Nepřejově) 
a 5% židů (na Horách Březovv^ch 21, v Dúšníkách Trhových 15, v Mi- 
líně 16, v Pičíně 18, v Příbrami 415). Aerární silnice Pražsko-Vimberská 
protíná okres po délce, k ní pak druží se četné silnice okresní. Státní 
dráha Rakovnicko-Protivínská jest předním spojovadlem, od něhož 
projektovány jsou místní dráhy do Dobříše a Sedlčan. 

Stříbrné doly Příbramské nebo správněji Březohorské zahaleny 
jsou šerem dávné minulosti a ozdobeny ceK^m předivem bájí a pověstí, 
sebraných pečlivě kronikářem Hájkem. Svědectví těchto pověstí potvr- 
zují listiny, z nichž vysvítá, že bylo zde dolování již ve XIV st. v plném 
proudu. Darovali r. 1311 Konrád z Příbramě se svx^mi syny Heinzmanem 
a Mikulášem huC v Příbrami biskupovi Pražskému, i zdá se plynouti 
z této zprávy, že biskupové Pražští vidouce, jak znamenitě těžení 
stříbra se vyplácí jednotlivým soukrom\'m těžařům, pokusili se sami 
dolovati na tomto svém panství. Z jiné listiny, v které se zavazuje 
rytíř a měštan Kutnohorský Neuenhauen poskytovati biskupovi desátku 
ze všeho výtěžku dolování svého v Příbrami, po odražení správních 
vvioh, jest na jevě, že i Kutnohorští němečtí havíři pokoušeli se o své 
štěsií v Příbrami. Určité zprávy podává nejstarší ^horní kniha" z r. 1527, 
v které jest zmínka o otevřen\xh 33 dolech arci skrovného rozměru 
po celé šíři krajiny roztroušených. Žíly rudy stříbrné hledány byly 
tehdáž dle tak zvaného „železného klobouku** t. j. dle rudy železné 
na povrchu země rudou barvou znatelné. Známo jest též, že se v létech 
1536 a 1538 ročně těžilo z čistého zisku 1400 hřiven stříbra. 

Roku 1551 bylo „zamutováno" t. j. kopáno na nov\'ch 44 místech, 
ale bud s maK^m neb ze žádnX^m v\^těžkem, což podnikavost těžařů 
tak oslabilo, že za 20 let na to 1571 veškery doh^ ležely ladem. — 
Zbytky jejich možno shledávati na rozličných místech v celém okolí 
Příbramském. Marně namáhal se Rudolf II vzkřísiti činnost v dolech 
poskytnutím rozsáhlých privilegií městu. Toto sice r. 1580 přejalo 
doh^ ve svou správu, avšak pracovalo se velmi liknavě, takže doly 
živořily až do druhé polovice XVIII století. — Nejlepší důkaz o tom 



— 176 — 

podává zpráva z r. 1749, dle níz byli nad doly jen tři úředníci s ročním 
platem 707 zl. Mezi roky 1736—1764 vyrobilo se jen 13.000 hřiven ^stříbra 
= 3.600 kg a 9.250 centův olova, tedy za 28 roků jen asi desítina ny- 
nějšího ročního výtěžku. Dlouholetá zkušenost poučila těžaře, že nutno 
prohloubiti bud dosavadní doly aneb založiti nové hlubší. Práci tuto 
se zdarem požehnaným podnikl po r. 1775 hormistr z Kutné Hory Jan 
Antonín Alis, právem zvanS^ novým zakladatelem hornictví Příbramského. 
Roku 1779 založená první nová šachta sv. Vojtěšská, 1789 sv. 
Anenská, 1799 Jarošovka, 1813 otevřen důl Františko-Josefovsk5% 1820 
důl Ferdinandský, 1822 Mariánský, 1827 Štěpánský u Bohutína, 1832 
sv. Prokopský, 1836 Augustskv^ u Drkolnova, 1843 Požehnání Boží na 

Fot. F. Zahrádka. ' 




VOJTĚŠSKÝ DÚL U PŘÍBRAMĚ. 

Řimbabě u Bohutína a konečně 1857 důl Lillův. Mimo to rozšířena 
byla hlavní štola císaře Josefa II. Za odváděním vod a získáním do- 
statečného množství vody s vysokým tlakem ku pohánění vodních 
strojů zvýšeny hráze u rybníků Vysokopeckého a Vokáčovských a 
založen r. 1822 novv^ velkolepý rybník na pramenech Lítavky u Lázu 
s vodovodem {l^l^km dlouhým), spojený s ostatními vodovody spádem 
vodním 170 m. Vodní pohon strojů trval až do let šedesátých minulého 
století, načež zaveden byl pohon parními stroji, ačkoliv již od r. 1846 
vahadlový parní stroj pracoval na dole Mariánském a stoupací stroj 
od r. 1849. Přípravné práce k tomuto znovuzřížení dolů vyžadovaly 
ovšem velikého nákladu, takže v prvním pětiletí 1779—1784 pracovalo 
se s ročním doplatkem asi 12.000 zl., při v\Tobě asi 200 kg stříbra 
a 300 q olova a klejtu. 



- 177 



Odtud stoupla výroba na 2.500 kg stříbra a 4.000 q olova a čist>^ 
výtěžek r. 1820 obnášel již 80.000 zl., kten^ v následujících desítiletích 
vystoupil na 200.000 zl. ročné. Odtud až do let šedesátých pracovalo 
se při roční výrobě 15.000 kg stříbra pravidelně a přebytky z výtěžku 
nad 200.000 zl. ukládaly se pro nepředvídané potřeby. Roku 1876 
vystoupila výroba na 24.000 kg stříbra a čistý zisk obnášel 1,000.000 zl. 
Aby se tato ohromná číslice čistého v>'těžku udržela i po 13 let ná- 
sledujících do r. 1889, musila se denní výroba čistého stříbra zvj^šiti 
na 1 q denně. A na této výši se také do dnešní doby udržuje. Výnos 
však dolů klesal vždy více klesáním ceny stříbra, až objevil se schodek, 



i-^j^ 



m 



Fot. F. Zahrádka. 







'm 



STHIBRNE HUTI. 



který od r. 1898 rok od roku se zvětšuje. Mezitím hloubeny byly nové 
doly systematicky a se zdarem otvíráním nových rudných žil a sledo- 
váním jich do hloubky i ve štolách souběžných. V roce 1867 dosaženo 
hloubky na šachtě sv. Vojtěšské 400 vid. sáhů = 759 //z a za 8 lét 
na to v r. 1875 1.000 m. Počet dělnictva vzrůstal dle toho přiměřené, 
v roce 1857 zaměstnáno bylo u dolů 3.(X)0 osob, v r. 1866 4.0(KJ a v r. 1891 
5.756 osob, při tom 175 dozorcův. Když shledáván schodek, přestal 
aerár přijímati nových dělníků, staré pak dává ihned po dosažení let 
služebných do vv^služby, ba časem překládá i hornictvo na jiné s\^é 
doly. V XVI st. náležely doly obci Příbramské. Když však v XVIII st. 
poklesly a doplatek na dolování rok od roku se zvětšoval, ujal se 
aerár opuštěn\xh dolův a získal 65 podílů, kdežto obci I^říbramské 



— 178 — 

patřilo 50. V roce 178() súčastňoval se aerár na dolování mezi 124 již 
84 podíly, obec toliko 4 a těžařům Vídeňským náleželo 10; dále patřily 
měšťanstvu pfávovárecnfmu v Příbrami 2 podíly, V^ škole Březohorské 
a Vs osadníkům Lazeckým. Po roce 1898 zhostila se obec Příbramská 
prodejem 4 podílů passivních, takže aerár jest nyní skoro výhradně 
sám pánem a majitelem těchto dolův. 

Horní ředitelství v Příbrami, spojené se všemi doly sítí telegra- 
fickou a z části telefonickou v délce 21 km sil stroji telegraíick\^mi 

Fot. Fr. Ševčík. 







^^^^^^^^^■B 


1 -'■. 






M 


^ 


: 



PKiBRAM SE SV. HOROU. 



a 17 zvonky elektrickými, vede správu veškerých dolův i blahodárných 
ústavů (pokladny bratrské a nemocenské), noclehárny, polévkárny 
a obou lázní na Březových Horách i v Hutích. Domků dělnických 
s byty jest jen 7, neboí zdejší hornické obyvatelstvo jest z nej- 
většího dílu starousedlé, majíc namnoze své vlastní domky, některé 
s dosti rozsáhlými pozemky. Bratrská pokladna, vedená zvláštní 
správní radou pod vrchním dozorem ředitelství, dělí se na pokladnu 
zaopatřovací, z níž vyplácejí se ponse mužů. vdov a sirotků, které po 
katastrofě v roce 1892 vzrostly do netušené výše a k nimž ovšem 
aerár přispívá též značnou cáslkou. \a pokladnu nemocenskou již 
reservní fond tak dlouho zůstane uložen, až úroky z něho vzrostou 
na dvojnásobný výdaj roční: prozatím výlohy hradí aerár z výtěžků 
dolův. 



— ť79 — 

PŘÍBRAM, král. horní město, čítá v 940 domích 13.576 ubyv. 
Město jest rozděleno v patero okresů, z nichž k pátému přísluší 
Svatá Hora se Zdaborí a vzdálen5^m tri čtvrti hodiny cesU'- od 
města Podlesím Star\'^m i Novým, u aerární huti rozloženým. — 
Příbram jest sídlem c. k. okresního hejtmanství, c. k. horního ředitelství 
a hlavního berního úřadu, okresního soudu, okr. školní rady pro okresy 
Příbramský a Dobříšsk5^ aerárního pošt. úřadu, cejchovního úřadu. 
Poutní chrám sv. Hory jest spravován četnv^m řádov\^m kněžstvem z kon- 

Fot F. Zahrádka. 




.■5^'í 






NÁMĚSTÍ V PŘÍBRAMI S CHRÁMEM SV. JAKUBA. 



gregace Redemptoristův. Obec Příbramská drží deskový velkostatek Du- 
šníky o výměře 1.677 ha se třemi dvory poplužními. 

Právem naz\>vá se Příbram městem školskx^m. Vsedle c. k. vy- 
soké školy báňské s připojenou horní školou ku vzdělání dozorců jest 
zde vyšší g^^mnasium, reálka postupně se doplříující. ústav ku vzdělání 
učitelů, škola měštanská chlapecká i dívčí. 4 školy obecné, německá 
škola jednotřídní, opatrovna pod dohledem Školských sester, umístěná 
v sirotčinci, večerní školy pokračovací průmyslová a obchodní. O širší 
vzdělání lidové pečuje se pořádáním přednášek při extensích středo- 
školských a lidovými universitními výklady ob čas konanými. 

\^zdělání podporují veřejná knihovna obecní a knihovna měšťanské 
besedy. Arcibiskupský konvikt hostí nad RK) chovanců, žákův gymnasia. 
Na Svaté Hoře umístěna jest jednotřídní soukromá škola pro zpě- 



— 180 — 

vaky kůru kostelního. Z ústavů humanitních sluší jmenovati všeobecnou 
nemocnici, chudobinec a sirotčinec. 

Obyvatelstvo skládá se většinou z lidu dělnického, zaměstknaného 
bud v horách anebo ve průmyslových závodech, aneb živí se výrobou 
poutního zboží, jako růžencův, obrázků a p. 

Toliko malá část věnuje Se zemědělství, kteréž pro vysokou po- 
lohu okolí zdejšího (507-7 m výška n. m. u prahu pr\^ého stupně dě- 
kanského chrámu) jest méně výnosné, ačkoli daří se zde při důkladném 
obdělání rolí všechny obiliny i luštěniny. Toliko cukrovka se nedaří. 

Z průmyslovkách závodů na prvém místě vyniká c. k. horní závod 
Karlo-Borromejskj^ (dříve spolu těžařský) s připojenými závody mecha- 

Fot. F. Zahrádka. 




STARÁ BUDOVA BÁŇSKÉ AKADEMIE 
v PŘÍBRAMI. 



nickx^mi a hutnickými a v\a-obnou na drátěná lana (ročně přes 20().0(X) m), 
pracuje však za dnů našich při nízké ceně stříbra s ohromn5^m ročním 
deficitem přes 140.000 K, Hoffmannova sklárna na tabulové sklo a jedno- 
duché laciné skelné vxTobky (dříve zde hotovené korále na věnce ná- 
hrobní zakupují se nyní v Benátkách), práv^ovárecnv^ pivovár (s vý- 
robou 28.0(X) hl), průmysl šití střihan\'cl;i rukavic (zaměstknává přes 
1000 šicek) a .3 vvTobny na poutní zboží; dále jest zde provazárna, 
dílny kamenické na syenit. Uvésti ještě sluší dvě výrobny lihovin, 
výrobu ceskj^ch sušenek, jemného pečiva, zboží poutního, parní ml\'n, 
2 závody koželužské, poslední zbytek rozsáhlého někd\' koželužství, 
dříve zde na potoce pěstovaného, četné závody řezbářské, čtyři cihelny, 
dvě knihtiskárny. Ruch prům\'slov\^ probudil se ovšem teprve zlaciněním 
uhlí r. 1876 po vystavění dráhy Zdicko-Protivínské, první to státním 



181 - 









Příbramského zave- 
do stříbrných hutí. 
ho a hornatý terrain 
de Příbram nového 
městská spořitelna, 

erním břehu potoka 
pod městem; střed 

idelného a svažitého 
„U bílé růže", mezi 




. . 1^ .^ . i .: <- - . lovým hotelem Splí- 

' : . ' . ,t rné domky V ulici 

. ( ' M 1 .N ;^ly na místě bývalých 

. '. ' i i ; M. . -stí děkanský chrám 

' . . ' .\ I ' i ! ii lašich pak opraven\% 

. ' \. . 1 . . • ;• <ř mramorov}'^ zhoto- 

\ ^ : -':;;. li^ nice cínová pochází 

ite Ai v otoiv^ti, vi.vv> *^u*u j^ji jv^: jj .- - doby. V prvé polo- 

vici XIX st. působil při něm děkan Prokop Ondrák, známý překladatel 
do jazyka českého a horlivv^ buditel vlasteneck\^ vStarobyK^ dvojdílnx' 
kancionál utraquistickN' se skvostnými drobnomalbami a iniciálkami 
z různv^ch dob a od rozličných* mistrů malířských, hlavně na náklad 
jednotlivN^ch řemeslnických cechů v XVI stol. zhotovenými, jest z předních 



— 182 - 




CHRÁM S KLÁŠTERNÍ BUDOVOU NA SV. HOŘE. 

F^ot. Fr. Ševčík. 

vzácností chrámu. Opodál náměstí v ulici jihovv^chodní na břehu bV^- 
valóho rybníka býval chrám sv. Jana. Chrám sv. Kříže na hřbitove 
jest z doby novější. — V Milínské ulici zamýšlí se stavba nového 
chrámu. 

Staré pověsti o věštbě Libušině a o škůdci hor Horymírovi svědci 
o prastarém původu Příbramě. Ve XII století daroval ji vladyka Hroz- 
natá nově založenému klášteru Tepelskému, kterS' ji s mnohými jin\'mi 
osadami prodal r. 121fy biskupství Pražskému. Jsouc městečkem bez 
hradeb, trpěla Příbram mnoho v nepokojn\'ch dobách za poručnické 
vlády Otty Braniborského a teprve za vlády krále Jana byla opevněna. 

Fot. Fr. Zahrádka. 




SCHODY NA sv. HORU. 



183 - 



Arcibiskup Arnošt z Pardubic přebs^val častěji ve tvTzi na severo- 
východním konci namésti (v nynější vysoké škole báňské), jejíž 
kapli ark\Tovou ozdobil soškou Matky Boží, nyní na sv. Hoře chovanou, 
a pečoval o rozkvet panství založením četnvTh rybníků, z nichž některé 
doposud se zachovaly. Příbram jako střed panství arcibiskupského 
spravována byla zvláštním purkrabím a obdržela některé svobody, 
nebyla ale ušetřena trampot válečných v bouřích husitských. Kamenný 
pomník u silnice mezi Hluboší a Jinci označuje místo boje mezi katolíky, 
vedenými Hanušem z Kolovrat, a branným lidem ponejvíce z měštanů 

Fot. Fr. Ševčík. 




SVATOHORSKÉ AMBITY. 



Příbramských sebranS^m, pod vůdcem Janem Zmrzlíkem z Orlíka, hor- 
liv\'m kališníkem, jehož ochraně arcibiskup Konrád své panství Pří- 
bramské byl odevzdal. Po válkách husitských, přešlo město v držení 
světských pánů, jichž do r. 1510 vystřídalo se sedm. R. 1513 byla Příbram 
prodána pěti pánům Pesíkům z Komárova, kteří zvelebili těžení v dolech, 
bohužel nejvíce povoláváním německých havířů z Krušných Hor. 
Když však v dolování opět se ustávalo, povolil král Ferdinand I r. 1534 
městu výsady hornických měst se svobodným těžením. Tehdejší 
majetníci města i panství utiskovali obyvatelstv^o v jeho právech a živ- 
nostech, 7 nichž nejhůře vedla sobě Kateřina z Lokšan, od r. 1566 
správkyně jmění svých nezletilých dítek, čímž hornická živnost velice 
klesala. K. 1579 povýšil Rudolf II Příbram, v níž r. 1564 čítalo se již 
ke ,'ÍOí) osedKxh, na královské horní město, a oddělil ji od panství. 






- 184 - 

Súčastnivši se českého povstání r. 1618, byla Příbram po bitvé na Bílé 
Hoře stížená konfiskací většího dílu statků sv\'ch. Po válce napočítáno 
ze 181 domů 97 pustých a zbořených. Spustlý zámek vyžádal sobě 
arcibiskup Matouš Ferdinand Zoubek od císaře Leopolda I jako dědičný 
majetek arcibiskupský a dal jej opraviti a dostavěti, jsa nucen častěji 
dojížděti do Příbramě k biřmování poutníků Svatohorskjxh. Roku 1842 
zakoupen byl zámek aerárem od arcibiskupství a byla v něm umístěna 
nově založená horní akademie, při čemž hradby pobořeny, příkop za- 
sypán a přeměněn v sad; toliko pěkný gothick\' arkýř zachován. 

Fot. Fr. Ševčík. 



&■• 




BASILIKA SVATOHORSKÁ. 



Rychlým rozkvětem dolův a vv^těžkem z nich zvelebeno bylo jinak 
až do nejnovější doby velmi neúhledné město velice. Náměstí s bý- 
valým hřbitovem kolem děkanského chrámu urovnáno a vydlážděno, 
smrdutv' potok městem na východní straně protékající překlenut, 
rybníček Cabicar zasypán a utvořeno na něm nové náměstí, několikeré 
stromořadí lipové a kaštanové vedle cest vysázeno a nov}' sad u střel- 
nice založen. Tež vystavěny byly nová radnice, lázně a hlavně školní 
budovy; opraven děkanský chrám a vystavěna nová gothická věž, 
založeny sirotčinec, nemocnice, hřbitov ozdoben novým chrámem 
a zvelebeno bylo městské lesní hospodářství. V^eřejné tyto podniky 
povzbudily i soukromníky k činnosti stavební, čehož důkazem jsQu 
skvostné stavby v Pražské ulici a na náměstí, kde soustředuje se ny- 



— 185 — 



Fot. Fr. Ševčík. 



nější veškeren takořka obchodní a společe:iský život městský. V no- 
vější době provedena byla stavba k. a. konviktu pod Svatou Horou, 
když pak budova ukázala se býti příliš těsnou pro konvikt, byla nová 
monumentální stavba pořízena, kdežto starý dům zakoupen}' od okres, 
zastupitelstva byl obci k účelům vysoké školy báňské propůjčen. 
Ke konviktu druží se nové 
budovy gymnasia a ústavu 
učitelského. Celá řada budov 
obecných a měšfanskjxh 
škol zdobí jižní část náměstí - 
před starou horní akademií 
a jiné školní paláce pro- 
vedeny v novější době 
značn\-m nákladem, jeden 
v ulici Milínské, druhý pak 
vedle sirotčince za gymna- 
siem, odtud k severu nová 
tělocvična Sokola Příbram- 
ského. — Na náměstí vy- 
pínají se dva veliké ho- 
tely. Obec provedla dále na 
svůj náklad úhlednou ply- 
nárnu za městem stranou 
k Dušníkám, soukromí pak 
podnikatelé přičinili se o vy- 
zdobení jiných části města 
stavbami, zejména stranou 
k Svaté Hoře a pod vrchem 
sam\^m na straně jižní, jichž 
souladnost lahodí oku, po- 
hlížejícímu na město pa- 
prskovitě rozložené podle 
hlavních cest od náměstí vy- 
bíhajících. 




CÍSAŘSKÝ OLTÁŘ NA SV. HOŘE. 



Nad Příbramí zdvihá se podobou věžatého hradu (580 m) poulní 
chrám na SVATÉ HOŘE. Přístup usnadněn po cestách pečlivě upravených 
se všech stran. Z ulice Milínské lze se po kryt\'ch schodech dostati až do 
ambitu. Skupina budov chrámových a klášterních s hospodářskými ob- 
klopuje dosti prostranný čtvercov}' dvůr, odkudž poutnické označení Ma- 
riánského hradu. Čtyřhranný ochoz (r. 1659 vystavěl Karel Lurago), s ná- 
stěnnými i stropními malbami a stukatérskou prací ozdoben^', jest symme- 
tricky ohraničen v rozích čtyřmi klenutS^mi kaplemi s lucernov\^mi vížkami : 



— 186 — 



Fot. Fr. Ševčík. 



nad ozdobn\'m mohuLnv^m portálem pne se štíhlá véž, v prostřed pak 
západního protilehlého ochozu jest zvonice. Druhá brána, zvaná Břez- 
nická, otevírá se jen při návalu poutníkův a v zimě ve dnech svá- 
tečních. Uprostřed ochozu stojí poutnickv' chrám Matky Boží Bolestné 
ze XVII st„ bohaté ozdobený, zvlášté skvostným „císařským oltářem**; 
pod ochozem jsou tři rokokové kaple s bohatou malířskou i štuka- 

térskou výzdobou. Z pa- 
mátek Svatoborských 
zvlásté vynikají: stří- 
brn\^ hlavní oltář se 
soškou Matky Boží, 
nová krásná ' stukatér- 
ská ozdoba stropu a 
stěn hlavní lodi v ba- 
roku. — Soška Matky 
Boží, dle pověsti arcibi- 
skupem Arnoštem z Par- 
dubic řezaná a původně 
v Příbramském hradě 
chovaná, stala se po 
bitvě Bělohorské při- 
činěním Jesuitův a arci- 
biskupa Matouše Sobka 
z Bílenberka pro zá- 
zračnou pověst svou 
cílem přečetných pout- 
níků, zvláště 7 července, 
v den korunování Matky 
Boží, a o slavnosti hor- 
nické v den sv. Pro- 
kopa. Až do r. 1773 
měli zprávu poutní sva- 
tyně Jesuité, potom 
světští knězi, od r. 1796 
s infulovan5'm probo- 
štem v čele, od r. 1861 
Kedemptoristé. A jaký to ruch a šum panuje na sv. Hoře v době 
poutních letních slavností od začátku května do konce září, kdy 
sta processí dostavuje se sem s četn^^mi poutníky bez rozdílu ná- 
rodností, věku, pohlaví a stavu z celých Cech i z Bavor bud pěšky 
ponejvíce s hudbou, aneb dopraveno bývá četnými zvláštními vlaky, 
zvláště ovšem o slavnostech Mariánsk\Th a nejvíce o slavnosti koru- 
nování Matky Boží, slavené vždy o III neděli po sv. Duchu! Tisíce lidí 




VNITŘEK BASILIKY SVATOHORSKÉ. 



187 - 



plní nádvoří chrámové, kteréž pojíti může až 20.000 účastníků. Uchvacu- 
jícím jest tu pohled na průvod, kterýž konán bývá po ukončených slavných 
službách Božích se soškou Madonny, nesenou knéžími, v liturgická roucha 
oděnými, kteříž v nesčetném počtu sem se dostavují, a provázenou všemi 
četnými osobnostmi laiků zaujímajících úřady místní, uprostřed špalíru 
poutníků z processí sem zavítavších, jichž skvostné prapory vlají vesele 
do vzduchu. Známá Mariánská píseii .Tisíckráte pozdravujeme Tebe" 

Fot. F. Zahrádka. 




HORNICKÁ SLAVNOST O SV. PROKOPU 
V PŘÍBRAMI. 



ozývá se v nádvoří z tisícerjxh hrdel za zvuků místních kapel, sotva 
při sborovém hlaholu písně slyšitelnj^ch. Zdáli zaznívají salvy střelby 
hmoždířův. 

Upoutáno-li bývá za hlučných slavností zevnějším leskem více 
oko navštévovatele, tož v obj^čcjných všedních dnech bud při velebném 
tichu, panujícím při dopoledních službách božích, anebo pii melodickém 
zpěvu známého „Zdrávasu** uchváceno" bývá srdce city zbožnými, 
kteréž výrazu hledají mimoděk v modlifl>ě. 1 chladnému pozorovateli 
imponuje pohled na zbožné davy, vylévající srdce své- před bohem, 
a folklorista nevyjde z údivu nad množstvím rozmanitých výjevů ze 
života, zde před zraky jeho se odehrávajících, shledávaje tu hojné látky 



l^^^^-f^- 



- 188 - 

ke svému studii. Lid Pi^íbramský téží z poutí Svatohorskv^ch velice 
hmotné, poskytuje přístřeší poutníkům a prodávaje jim potřeby životní 
i všeliké památnosti. 

BŘEZOVÉ HORY, sesterské mésto hornické se 407 d. a 5.543 obyv., 
vzdálené od Příbramě asi 25 minut pěší cesty, vypíná se na jiho- 
západním sklonu návrší zvýši 55 m nad náměstím Příbramskv^m. Dvě 
silnice a dvě cesty spojují obě města; z cesty Prokopské jest vábný 

Fot. F. Zahrádka. 




KALVÁRIE NA SV. HOŘE. 



pohled na město Příbram a sv. Horu s celým malebným okolím. Odtud 
vidí se skupina budov důlních s vysokými komíny vedle obrovských hald 
vyvezeného kamení z vnitra země. Za potokem mile se vyjímají skupiny 
domkův obou osad Podlesí až k Příbramským hutím. Celé panorama 
vroubeno jest lesy až do nejvyšších vrcholů hory Třemošné a Dubové. 
Pod kostelíkem Prokopským jest malý hájek březový a opodál staré 
stavení ^cechovna", snad nejstarší na Břez. Horách. Okolo kostelíka 
zřízen byl malý park. Dva doly vedle kostelíka sv. Prokopa (z r. 1724 
až 1733) jsou v levo, hledě k Břez. Horám, Prokopský a v právo 
Annensk\\ — V ulici, ústící od kostelíka na hlavní náměstí, jsou mnohé 
stavby fopatrovna se sirotčincem spojená, nová dívčí škola, radnice 



189 - 




BŘEZOVÉ HORY. 



Fot. F. Zahrádka. 



a za ní nová farní budova). Na náměstí imposantně se vyjímá nový 
farní chrám sv. V^ojtécha, v slohu renaissančním, třílodní, roku 1889 
dle plánu architekta Munzbergra v^ystavěqy. V průčelí zdobí jej dosti 
vysoká jehlancoyitá véž. Nad hlavním vchodem umístěn polychromovaný 
reliéf sochaře Čapka, představující Matku Boží s dětátkem. Na v\>- 
chodním konci náměstí ústí ulice k Mariánskému dolu, pověstnému 
známou katastrofou horní, při které 31 května r. 1892 udusilo se po- 
žárem v dolech vzniklým 319 horníků; těla jejich uložena jsou ve ve- 
likvxh hrobech na obou hřbitovech městsk\'ch. Vedle dolu Františka 
Josefa, v Jarolímkových sadech, umístěny jsou lázně a noclehárny pro 




DOL SV. ANNY POD KOSTELÍKEM SV. PROKOPA 
NA BŘEZOVÝCH HORÁCH. 



— 190 - 



horníky. V Horách Březových mají sídlo báňský strojní a stavební 
úřad i strojní dílny, při nichž jest nejhlubší důl Příbramský sv. Vojtěšsk\'. 
U dolu Annenského jest umístěna aerární továrna na drátěná lana. Údolím 
Lítavky vede úzkokolejná vlečná dráha do hutí. 

Vznik Hor Březových souvisí se vznikem hornického bratrstva 
u dolu Matky Boží pod kaplí sv. Prokopa. Obec nově vzniklá příslušela 

k Příbrami , dostala 
r. 1592 prvního rych- 
táře a samostatnou stala 
se teprve roku 1689. 
R. 1772 zřízena škola 
v staré ^cechovně" 
u kaple. — Následovaly 
na to dlouholeté spory 
s obcí Příbramskou 
o práva a pozemky, až 
r. 1797 přiřčena byla 
jurisdikce soudní nad 
obcí aeráru, kterv' za- 
tím hlavní doly byl 
zakoupil. Roku^ 1849 
obdržely Březové Hory 
právo k odlwvání 4 v\'- 
rocních trhů a staly se 
městečkem. Chudičká 
obec nemajíc práva 
k v\'těžkům z hor, mu- 
sila z pivního krejcaru 
hraditi své výlohy až 
do r. 1875, kdy ustano- 
veno, aby z výnosu hor 
4() procent vypláceno 
bylo Březovým Horám, 
60 |)ak procent Příbram- 
ské obci. Zajištěním to- 
hoto značného příspěvku umožněno bylo obci provésti zvětšení chla- 
pecké školy a vystavění nové školy dívčí, provésti stavby sirotčince, 
opatrovny, nového chrámu, farní budovy a hřbitova, postarati se 
o řádné osvětlení a částečně i o dlažbu v ulicích nejvíce frekvento- 
vaných. Vyfařeni od obce Příbramské a zřízení expositury provedeno 
bylo v roce 1879, a zřízení fary samostatné |)rovedeno bylo roku I9(U). 
Pod vrchem, na pramenech Kocáby, jest rozsáhlá ves Dub no 
s kapli svatého Anděla Strážce, někdy městečko, s cihelnou a hor- 




DŮL CÍSAKE FRANTIŠKA JOSEFA 
NA BŘEZOVÝCH HORÁCH. 



- 191 — 

nictvím, obroubené na západě lesnat>^m hřbetem pohoří Brdského, jehož 
hvozdy nepřetržitě se šíří skoro od Zbraslavě až k Plzni. Suchdol 
s filiálním chrámem sv. Lukáše a na právo od silnice vesnička Bu- 
beneč, u samého lesa s pěkným zámečkem a mknem. 

Na jih odsud ke svahu hory Dubové ukr\^vá se osada O seč. 
Severně Příbramě jsou Dus niky Trhové s 87 d. 823 oby v., někdy 
zboží hradu Karlštejna, kdež v rozsáhlém dvoře hospodářském se zá- 
mečkem, vzniklém z bv^valé tvrze r. Iv548, a pivovárem obce Příbramské, 
nalézá se hezkx'^ kostelík sv. Trojice. Opodál na Lítavce jest několik 




VOJTĚŠSKÉ MLÝNY A PUCHÝRNY NA BŘEZOVÝCH HORÁCH 

(V LEVO ČÁST OSADY PODLESÍ S HUTÍ, V PRÁVO OPUŠTĚNÝ DÚI. ARCIKNÍŽETE FERDINANDA). 



větších mlýnů. Severněji bývalý dvůr Sk o rot ín vznikl z tvrze, jejíž 
náspy a věž jsou posud znatelný. Okolo ol)ory vede cesta na starou 
věž, s níž možno velmi dobře viděti osady Drablín a Dominikální Pa- 
seky na západní straně pod Hřebenem položené. Hlub os. vos položená 
v úpadu pod vrchem nad údolím Lítavským se pnoucím, s nov\''m ro- 
mánským chrámem Xejsv. Trojice s věží, z r. 1877. Pěkn\^ zámek ve 
slohu barokovém s kaplí sv. Kříže a parkem jest majetek knížat 
z Oettink a Wallerštejna. Hluboš jest sídlem velkostatku o výměře 
2.438 /řa; jest tu i mlýn a provozuje se hornictví. R. 1611 porazil zde 
Jindřich hrabě Thurn utíkající z Prahy vojsko Pasovské. \' údolí Lí- 
tavském pod vrchem chrámovx^m vklíněna jest vesnická Bradkovice 
s mlýn\' a cihelnami. Louky okolo Litavky od Dusník až k Jincům 



- 192 - 



bývah^ před upravením 
říčky často podkaleny 
proudy vod, otrávenými 
smíšeninami kovů z prá- 
delen BřezohorskÝch. 
Podlesí Nové a 
Staré jsou osady hor- 
níky obývané, k západu 
pak nasvahuTřemošné, 
odkud s tak zvané ka- 
zatelny jest rozkošná 
vyhlídka k severu a 
vvxhodu až daleko za 
Dobříš, rozložena jest 
osada Orlo v. U Huti 
povstala obec Němé c- 
ká Lhota. Na západe 
na silnici k lesům roz- 
kládá se mohutná ves Obecnice, do r. 1421 zboží kláštera Zbraslav- 
ského, pak příslušenství panství Liteňského a od XVII stol. Dobříšského. 
Jest zde vyhaslá, dřjve dosti čile pracující železárna, odbočka Nové Huti 
Dobříšské. V okolí olesnéné Chlumy Brdské, Tok, Klobouček, Brda. 
Severovýchodně Pičín, ves starobylá, nčkdy město pánů Bavorů 
ze Strakonic, od kterýchž ji darem obdržel řád MaltánskS^ a posud ji 

Fot. F. Zahrádka 




CHRÁM ilLUBOŠSKÝ. 



Fot. F Zahrádka. 




ZÁMEK IILUBOSSKÝ. 



- 193 




PRÁCE VRTACÍM STROJEM 
V DOLECH PŘÍBRAMSKÝCH. 

Fot. Vrat. Janáček. 



drží, s farním chrámem Naro- 
zení Matky Boží, při němž 
pozoruhodn\^ jest krásn\' portál 
hřbitovní, s mlýnem a s tvTzí 
v sýpku proměněnou. Občov, 
se starodávným hospodářskN^m 
dvorem, majetkem obce Pří- 
l)ramskě, v krajině četnými 
rybníky prostoupené a Suchý 
Do I, s malx^m kostelíkem sv. 
Lukáše, farní ves Višňová 
se star5'm farním kostelíkem 
sv. Kateřiny se zachovanou 
gothickou klenbou. 

Jihovýchodně Příbramě 
Háje; v lesích rozkošné mí- 
stecko u sv. Ivana, kde dle 
pověsti tento poustevník v letní 
době přebýval. Za vrchem 
v úpadu leží Dolní Tbity 
s krásným farním gothickým 
chrámem sv. Jana Křtitele 
z r. I89(). S bUzkých vrchů 
Chlumu a Velké Leče 



Fot. Vrat Janáček. 




TÉŽMÝ STROJ PROKOPSKÉHO DOLU 
NA BŘEZOVÝCH HORÁCH. 



— 194 - 

ujelenců možno shlédnouti kotlinu Dobříšskou až ku vzdáleným Hře- 
benům za Voznicí. 

Zduchovice s tvrzí ze XVI stol. nyní v zámek proměněnou, 
velkostatek kláštera Strahovského o v\'měře 344 ha, V romantickém 
poříčí zde v četnv^ch zátočinách plynoucí Vltavy, v krajině odlehlé 

Fot. Vrat. Janáček. 



w ^ 


*^1_- - . 1 




li 


8 


■pHMM! 1 




^■^ • í^^ ; ^*. . "* 



NÁRAZIŠTÉ 
v DOLECH PŘÍBRAMSKÝCH. 



a málo posud známé, jsou položeny Smolotely, též Smolo tyly, 
bývalé manství Karlštejnské, napotom majetek pánů Předborů z Ra- 
dejšína, Sixta Kaufunka z Chlumu, Chánovských z Dlouhé Vsi a nyní 
svob. pánů Hennigerů, o výměře l\3fia, se zámkem, kaplí sv. Trojice, 
pivovárem a čtyřmi mlýny. Opodál na jihovýchodním lesnatém chlumu, 
na v\'šině Makové hoře krásný farní a poutní chrám sv. Jana 
Křtitele a Panny Marie Karmelské, centrální stavba barokní s velkou 



- 195 - 



bání a dvěma včžema, odkud 
jest čarokrásná vyhlídka. 
Klášterní budova Karmelitů 
zůstala nedokončena po zru- 
šení kláštera 1786. V ne- 
děli po 16 červenci k nej- 
větší slavnosti poutní do- 
stavuje se pres 10.000 pout- 
níků. Na jih odtud nalézá 
se farní osada Velké Pe- 
číce s krásným gothickým 
chrámkem sv. Vavřince, za- 
loženým od Karla IV, v. němž 
obraz na hlavním oltáři po- 
chází od Karla Skréty. Rti- 
šovice se zámkem na místě 
b5'valé tvrze , velkostatek 
Jindřicha hraběte Clama 
z Martinic o výměře 203 ha, 
s pivovárem, cihelnou a 
mlýnem. 

MILÍN, úhledné město 
se 109 d. a 8W oby v., s kaplí 
sv. Jana Nep., pivovárem, 
sladovnou, ml>^nem Bolinou 
opodál a trhy výročními. 
Před válkami husitsk\'mi byl 

Milín značnou osadou. Nyní přifařen jest k samotě Slivici, zbytku 
dávné vsi. s farním chrámem sv. Petra o samotě na vrchu, v němž 




CHODBA v DOLECH V PKIBRAMSKYCH. 

Fot. Vrat. Janáček. 



Fot. F. Zahrádka. 



^S 


^^*tl ^ 


'SS 


i M "^''^^ 


^^^^|fc ^ ,^j 


m 


S^^ÉltfttMI 



PIČÍN. 



- 196 - 

na oltáři starobylá kamenná socha sv. Petra z XV st. Západně Bře- 
zových Hor na silnici k Rožmitálu jsou vsi Vysoká Pec, v levo 
Kozičí n a dále pak Bohu ti n se 180 d. a 1.775 obj^v., s četnými dol3^ 
U rybníků, z nichž prýští se Lítavka, jsou Lázce, původně Lázsko, 
někdejší manství Karlštejnské, od Bohutína směrem k jihu Vysoká, 
se zámeckém, druhdy majetkem hraběte Václava z Kounic a viilou 
zemřelého skladatele hudebního Antonína Dvořáka. Velkostatek Vy- 
soká o výměře 273 ha jest nyní majetkem Josefa Štěpánka. Odtud jest 
jen skok do farní osady Střebska (Třebska), majetku starých vla- 
dyků z Třebska, a tvrzi, která stála ve vsi, ačkoli blízk}*^ vršek jmenuje 
se Hrádek. — Taktéž v blízkých Modrejovicích stála kdysi tvrz. 

Dr. Vincenc Oefím. 

XV. OKRES HOŘOVICKÝ. 

Hřebeny Brd až k debři [Jtavky u Plešivce a hory Tremošenské 
až k severnímu úbočí Toku u myslivny Baštin Hořovickj^^ch tvoří jižní 
hranici soudního okresu Hořovického, kdežto západní jde na mappách 
od Toku k vrchu Peklu, od Skalky napříč kotlinou Hostomickou až 
k Vrané skále, iíozkládá se tudíž okres Hořovickv' na severním úbočí 
Brd a na jižním svahu hor Krušných a proh\''bá se širokými 
údolími říčky Litavky na v\'chodě a Červeného potoka na západě. 

Dotýkají se zde tudíž mohutné hvozdy středohoří Brdského s roz- 
sáhlými lesy hor Krušných a hvozdů Křivoklátskxxh, území pak okresu 
jest z dvou třetin povahy lesnaté. 

Říčka Lítavka a její přítok Červen >' potok dělí okres na 
tři nestejné části, v okolí Hořovické, Žebrácké a Hostomické. 

Lítavka, v nejnovější době poněkud regulovaná, prorvavši sobě 
cestu pohořím Brdským mezi Slonovcem a Holým vrchem, protéká 
rozkošnv-^m, posud málo oceněnj^m údolím Jineck\^m, až mezi Ostrým 
a Plešivcem vniká do kotliny Lochovické a u Libomyšle, prodravši 
se příčným pásmem vrchů vápencových, ovlažuje údolí Zdické a bere 
se směrem severním, načež obrací se k vv^chodu, přibravši k sobě za 
Zdici potok Červený. 

Cervenj^ potok prýští se na severním úbočí Toku u vrchu Hej- 
lovky a protéká údolí mezi dvěma pásmy vrchů, příčně od hor 
Třemošenských vybíhajícími, okolo sřícenin hradu Valdeka k Neřežínu, 
Matníku a Komárovu, kde spojiv se s Jalovx^m potokem, z údolí 
Kváňského vytékajícím, obrací se směrem scverovS'^chodním k Hořo- 
vicům a pak okolo Kotopck, Praskolesů, Stašova, Baboryně, ke Zdicům. 



- 197 — 

Mezi Baboryni a Zdici vnímá potok Stropnický, vytékající z údolí 
prvního pásma vrchů hor Krušných a obohacený vodstvem potoka 
Ml3>nského pod Točníkem. 

Okres Hořovický v rozměru 335'08 krn^ s 3 městy, 2 městečky 
a 36 všemi má 34.245 obyvatelů, z nichž 75 evangelíků (v Žebráce 17, 
v Hostomicích 11, ve Zdicích 15), 443 židů (v Hořovicích 75, v Žebráce 
18, ve Všeradicích 26, v Osově 27, v Praskolesích 39, v Lochovicích 
18, v Hostomicích 67) a 53 Němců (v Hořovicích 18, v Tlusticích 11). 
Lesy převládají ve třech skupinách : lesy Hořovické od vrchu Ostrého 
až ke Kváni na celém severním úpatí hor Třemošenskj^ch, lesy Hosto- 
mické na svahu Brd od Plešivce počínajíc až skoro k lesům blíže 

Fot. M. Adier. 




ZÁMEK V HOŘOVICÍCH. 



Skalky Mníšecké položeným; třetí skupina severně Žebráku náleží 
k lesům Křivoklátsk5'm. Úrodná role v kotlině Lochovické a Hosto- 
mické, v údolí Zdickém a podél Červeného potoku až ke Komárovu, 
velice se liší od chudých kamenitých políček na svazích říčky Lítavky 
u Jinec a v údolí Kváňském u sv. Dobrotivé. V Chodouni, Drozdově, 
Hostomicích, Žebráce, Kotopekách a Zdicích zachovaly se ještě větší 
kmenové usedlosti rolnické. Kromě zemědělství a s ním spojených 
odvětví (cukrovárnictví, pivovárstvi a mlynářství) pěstuje se průmysl 
železářský, jemuž při zhotovování železného a plechového kuchyňského 
náčiní, cvokařství, pilnikářství a zámečnictví jsou na podporu doly na 
železnou rudu ; jedny prastarého původu dříve vydatné, nyní opuštěné, 
u Jedové anebo Dědové (kde se dolovalo kdysi i na rumělku) a hory 
u Hořovic, pak nově otevřené na severním úpatí Krušných Hor u Zdic. 



— 198 — 

Z rozsáhlých lesů vyváží se hojnost dříví stavebního i k palivu, jakož 
i pálené zde v milířích dřevené uhlí. 

Hustá sít okresních silnic probíhá i rozsáhlým úhrnem lesním 
a umožňuje turistům shlédnouti krásné partie skrytých tišin, strání a údolí 
jindy stěží přístupných hvozdů. Od Zdic skrze Žebrák k Cerhovicům 
vede stará ,.říšská*', nyní aerární silnice z Prahy do Plzné. 

Bývalá dráha Západní fnyní sestátněná) protíná od r. 1862 od 
Zdic až k Cerhovicům na severní straně podle Červeného potoka okres 
v severní polovici, dělíc skupinu Hořovickou od Žebrácké, ve Zdicích 
odděluje se od ní trař . Zdicko-Protivínská. vedená údolím Lítavky 

Fot. M. Adler. 




FARNÍ CHRÁM SV. JIUÍ 
VE VELKÉ VÉSCE U HOŘOVIC. 



k Příbrami, a v Lochovicích připojuje se k ní místní dráha ze Zadní 
Třebáně; z Hořovic spojeny jsou huti Komárovské kolejí 2*6 km 
dlouhou s nádražím Hořovickým. 



HOŘOVICE okresní město, malebně na stráni pravého břehu 
Červeného potoka položené, má s osadou V eskou a třemi osamělými 
mlýny ve 391 domech 3.575 oby v. Jest sídlem okresního hejtmanství 
a okres, školní rady pro okresy Hořovický a Berounsk\% okr. soudu, ber- 
ního úřadu, měštanské školy chlapecké i dívčí, zimní školy hospodářské 
a kníž. Hanavského hosp. úřadu. Malé neúhledné domk}^ po výtce 
cvokařů, lemují patu stráně při potoce, po níž dosti příkrv^mi ulicemi 



199 - 



vchází se na rozsáhlé náměstí, obklopené zevšad namnoze jednopatro- 
vými domy, mimo školní budovy a dům úřední, po obou stranách 
svahu položené. Uprostřed náměstí jest chrám nejsv. Trojice r. 1674 
od Bernarda Hynka Bority z Martinic vystavěný a naproti němu, na 
východní straně, klášter Františkánský, původně pro Theatiny určený 
Na hlavním oltáři umístěn Mullerův obraz čtrnácti pomocníků, z býva- 
lého chrámku utraquistického na Dražovce sem r. 1744 přenesený. 

Na starém obecním domě znak pánů Plichtu ze Žerotína upomínal 
na zakladatele města. Na jeho místě vystavěna byla r. 1905 nová 
vkusná radnice. Na východním cípu města nalézají se oba zámky; 

Fot. Aug. Gottfried. 




ROZVALINY HRADU VALDEKA. 



starý hrad, dle místního podání rodiště prý krále Jiří z Poděbrad, 
jednopatrový", s dvěma křídly vybíhající do bývalého opevněného pod- 
hradí se zasypanými nyní příkopy a náspem proměněným v zahradu, 
nyní z části obydlí sluhů panskjxh. Starobylý ráz jeho nejvíce připo- 
míná část obrácená k severozápadu, některé staré dvéře s kamennými 
venýři (z XV stol.) a hluboké sklepy na severov>^chodním křídle, kde 
byla brána se čtyřhrannou věží a padacím mostem. Nový zámek, 
z předu i ze zadu krásnj^m parkem obklopený, r. 1709 v barokním 
slohu zbudovaný, s kopulí nad střední dvojpatrovou budovou a s jedno- 
patrovými křídly, obsahuje ve střední části prostorný sál ozdobenv^ 
freskami dle dětských kartonů Mánesových, kdežto poboční hudební 



- 200 — 



Fot. Aug. Qottfried. 




V._ 



BRÁNA HRADU VALDEKA. 



— 201 — 

salon obsahuje obraz}^ Klusáčkovy z výjevů Parcivala. Farní chrám 
sv. Jiljí nad zámkem a městem ve Velké Vésce, původní to osadě, 
býval kd\'si kostelcem, zpustl ale a na jeho zbytcích provedena r. 1687 
nynější baroková stavba. 

Zmínk}'' zasluhují ještě rozsáhlé budovy obou škol měštanských, 
pak četné letohrádky u lesa a výletního místa Dražovky nad městem, 
u níž na blízkém šibeničním vrchu stojí pěkná nová rozhledna. 

Fot. M. Adler. 




PARTIE MEZI MRTNÍKEM A NEREŽÍNEM. 



Původem Hořovic byla toliko tvrz a nad ní ves Véska s kostelcem, 
vysazená snad od nejstarších držitelů celého širokého zalesněného 
okolí, pánů Buziců. Ve XJV století byli majiteli pánové ze Žerotína, 
kteří vysadili Hořovice za město se 60 lán}' polí. Po bitvě Bělohorské 
byly Hořovice zkonfiskovány Janu Litvínu z Říčan a prodány Eusebii 
hraběnce z Martinic, jejíž ne( Tereza přinesla je věnem svému manželu 
hraběti Janovi z Vrbna. Poslední z téhož rodu Dominik prodal r. 1852 
veliké panství ve VN^měře 1 2.028 Afl, mezi nimiž 9.986 Aa lesa, Bedřichovi 
Vilémovi kuríiřstovi Hesskému, jehož potomci, knížata Hanavská, je 
posud drží. Město utrpělo mnoho častx^mi požáry, r. 1540 (kdy shořely 
městu památné listiny), 1624, 1634 a 1639 při vpádu Švédů. 



- 202 - 

Drobn\'^ průmysl cvočkársk}' a zátnečnickv^ sice valné poklesl, za 
to zavedena velkov\Toba ve dvou slévárnách na železo a ve smaltovné, 
dále jsou tu dvč sirkárny, parní pila a truhlárna, výroba brouskův 
a pivovár. Značný průmysl a obchod podporován jest záložnou ob- 
čanskou (obrat 2*5 mil. kor.) i hospodářskou (1*8 mil. kor.) a poji- 
štovnou proti pádu dobytka. 

V přírodně krásném údolí Červeného potoka jest v lesním zátiší, 
jihozápadně Hořovic, sřícenina hradu Val deka. Skrze bývalé a nyní 
prázdné předhradí, přes hluboký přikop, vchází se gothickou branou 
do prvního hradního dvora, s někdejší studní a konírnami. Na severní 

Fot. M. Adler. 




komArov. 



straně jsou zbytky mohutné kulaté věže. Na jižní straně jsou zbytky 
bývalého paláce; nyní jest vše v ssutinách. 

Hrad vystavěný kol. r. 1250 dle vzoru německého náležel pánům 
Zajícům z Valdeka, větvi rodu Buziců; nejznamenitějším z nich byl 
Vilém Zajíc z Valdeka, po smrti krále Václava III obhájce dědičného 
práva kněžen z rodu Přemyslova a osvědčeným přítel i rádce královny 
Elišky. Hrad zpustl již v XV st. za Pesíků z Komárova. Na západ od 
hradu při silnici na pravém břehu potoka jsou vesnice Neřežín 
a Mrtník, původně Brtní k, tato s farním chrámem Narození Matky Boží, 
s ml\'nem a s ložištěm železné rudy v nedaleké Dědové hoře, na 
levém pak břehu tulí se ku protější stráni malé vesničky. Malá 
V eska, Chaloupky a Ptákov. 

KOMÁROV, ves se 160 domy (v pol. obci 183) a 1086 (v pol. obci 
1228) oby v., s hutmi prastarého původu, které připomínají se listinně již 



- 203 - 

ve XIII st., děkujíce rozvoj svůj dílem rudnému bohactví okolí dílem mo- 
hutnj^m hvozdům Brdským. Ve XIII st. již připomíná se důl Dědova hora, 
o jehož objevu skrze jelena zlatoparožného a sti^íbrovlasého kmeta jedná 
krásná místní pověst. Za Václava IV již jmenují se vysoká pec Dýmá ck a 
mezi Komárovém a Osekem a tři hamry, z nichž prýštilo pověstné bo- 
hatství obou majitelův, Otíka a Pešíka z Komárova. Hartir jeden, zvaný 
Nový, byl pod nynějším příb\^tkem ředitelovým, druh}^ v Oseku, třetí na 
místě nyhějšího mlýna u železného kříže na Vystrkově. Před bitvou 

Fot. J. Svoboda. 




r 



STARÝ ZÁMEK V KOMÁROVÉ. 



Bělohorskou držel hamry Komárovské Otta z Losu na Těchobuzi, r. 1621 
pro účastenství v povstání popravený, načež připadly hrabatům z Mar- 
tinic. V^urbáři Hořovském z r. 164ÍÍ popisují se hamry Komárovské 
takto: „..huti železné, totiž vysoká pec a dva hamry. Při vysoké 
peci v časy pokojné každoročně dělávaly se dva šmelce, kterýžto 
každý šmelc trval rozdílně, někdy 14, 18, 22 i 24 neděl." Moderního 
zařízení dostalo se závodům Komárovským, když r. 1785 koupil panství 
Hořovské Rudolf hrabě z Vrbna, pán vysoce vzdělaný a pro práci tak 
zaujatý, který neostýchal se začasté sám zástěrou koženou se opásati 
a jako pomocník kovářský spolupracovati, aby tak dělníky vhodnému 
spůsobu obratnosti přiučil. Jeho ředitel Václav z Rosenbaumu postavil 
mhohem vyšší vysoké pece a zavedl úsporu díevěnného uhlí. R. 1797 



- 204 - 

od nepaměti trvající bratrské pokladně dělnické dostalo se pevného 
základu. Tehdy byly v Komárově 3 vysoké pece, 10 stanů na železo 
prutové, „cejnhamr'', kde se kovávaly ^cejny" pro kováře na hřebíky, 
pak hamry na paličky, 2 stany na vytahování železa, piechařský mlat 
a drátařský stan. R. 1824 a 1830 sestaveno zde prx^^é duvadlo truhlí- 
kové a zřízena válcovna pro vyrábění plechu, v níž ve všem Rakousku 
poprvé užito k vytápění kamenného uhlí. Hrabě z Vrbna povznesl 
i dolování na panství svém, od kteréž doby zásobují se železárny 
Komárovské z dolů : Dědovy hory, již v XV st. proslulého, Terezie, 
Petra a Pavla, Komorska, Hlavy spojené, Velké Naděje, Sv% Petra, 
EisengriJbnera, Hanzlíkova, Zuzany, Velkého Pleši vce, Sv. Augusty, 
Podlužské hory, Ostrého, Karoliny, Karla, Barbory, Prokopa, Eugenie 
a Marie, k nimž od r. 1755 dlužno počítati i kamennouhelný důl «na 
Štilci'' mezi Zdici a Cerhovici. Kurfurst Hesský Bedřich Vilém I za- 
ložil r. 1857 válcovnu r. 18v58 třetí vysokou pec na vytápění koaksy, 
r. 1865 zahájena výroba náprav pro vozy železničně, novější pak do])ou 
přibyly tři slévárny (jedna z nové válcovny), v\Tobna ocelových >,kulí 
dělov5'ch, místnost k přehlížení kulí těchto, ústřední čistírna výrobků 
litinových a těžná věž. Pro dělnictvo zbudovány 23 domky se zahrád- 
kami, pro přespolní noclehárna, pro dorost dělnick}^ zřízena povinná 
škola odborná. 





- )f 



mMif^^^^ 




PřPOVfl HORfl 

vr. 1^«3. 

DÚL DĚDOVA HORA U NEREŽÍNA. 

(Dle starého vyobrazení kreslil Ant. Aksamit.) 



205 - 




VMTŘJCK SLÉVÁRNY V KOMÁROVĚ: 

Fot. M. Adier. 

Níže Hořovic jest na témže položení ves T i h a v a ( pů v. M t i h a v a), 
kdež na miste bývalé tvrze na ostrůvku v rybníčku jest kaplička sv. Jana. 
Okolo jsou zachovány dosud mocné valy. Níže Praskolesy, ves se 
156 (v pol. obci 230) domy a 910 (v pol. obci 1.379) oby v. a zboží kapi- 
tulního děkanství Karlštejnského o výměre 307 ha. se zámečkem, jenž 
jest obvykK^m sídlem řečeného děkana, s farním chrámem sv. Mikuláše 
z r. 1714, kostelíkem sv. Prokopa, farním za dob předhusitsk\xh. pr\' 
vystavěného na památku vykopaného zvonu knížetem Oldřichem, nyní 

Fot. M. Adler. \ 




NA KOLOŠNÍKU VYSOKÉ PECE V KOMÁROVÉ. 



- 206 



V změněné podobě, kdežto zvon přenesen k nynějšímu farnímu chrámu, 
se synagogou, třemi mlýny, pilou, výrobou zlatolištův a rámů, s osa- 
měl5^m popi. dvorem Tobolkou. Praskolesy byly darovány pány 
z Valdeka klášteru sv. Dobrotivé, Karel IV daroval je kapitule Karl- 
štejnské. Dále k VNxhodu zdvíhá se zalesněný příkře k západu 
se sklánějící vrch O tmíc, nesprávně Otmíky, se starS^m hradíštěm 
u vesnice téhož jména pod ním se rozkládající, kdežto ves S t á š o v 
rozložena jest na západním svahu téhož příčného pásma vápencových 

pahorků. Naproti k severu jest 
Fot. M. Adier. y^g Ba V O rýně, kde aerární 

silnice začíná vystupovati na 
severní příčnou planinu, mezi 
Praskolesy a Žebrákem polo- 
ženou. 

V údolí Lítavky jest ves 
Cenkov, malebně na stráni 
rozložená, s krásnou novou 
školní budovou a několika Vil- 
iami Pražanův. Staré železné 
hamry, poháněné vodní silou, 
přeměněn}- byly ve filiálku mo- 
derní, nově vystavené továrny. 
Za stanicí dráhy Protivínské roz- 
kládá se veliká a zámožná ves 
J i ne e se 113 (v pol. obci 178) 
dómy a 887 (v pol. obci 1.338) 
oby v. Před r. 1750 nestačila 
tehdejšímu majiteli Františkovi 
Vratislavovi z Mitrovic k obý- 
vání stará pohodlná tvrz s jede- 
nácti obytnými světnicemi, ko- 
morou, sklepy a lázní, i dal 
na místě jejím vystavěti nád- 
herným zámek ve slohu barokovém, s velik^^m sálem, ozdobenx^m 
bohatou stukatérskou prací a s" kaplí sv. Josefa, veškero pak okolí 
proměnil v rozkošný park, ozdobený vodotrysky a množstvím mytho- 
logických soch. Po prodeji panství r. 18()6 Rudolfovi hraběti z Wbna 
zámek spustí, až po r. 1852, když i Jinecké železárny byly zrušeny, 
vysoká pec proměněna v pilu a zámek v pivovár, jehož varnou stal se 
veliký druhdy sál. Naproti na*nevysokém pahrbku jest farní chrám 
sv. Mikuláše v barokním slohu 1728 na místo starého gothického znova 
postaven^^ Náhrobní kameny a pískovcové gothické sanktuarium, za- 
zděné nyní v sakristii, jsou jedinx^mi památkami ze starého chrámu. 




VYSOKÁ PEC V KOMÁROVĚ. 



- 207 - 




MECHANICKÁ DÍLNA V KOMÁROVĚ*. 

Fot. M. Adler. 

Vodoléčitelský ústav Dra. Mosra jest mnohoslibným začátkem 
novóho lázeňského místa, odkudž lze po pékn^xh silnicích a stezkách, 
vyznačeních turistickv^m klubem, podnikati četné vjMety do rozsáhlých 
a všestrannou krásou přírody opK^vajících hvozdů Brdských. 

Níže nad Lítavkou, tam kde vytéká mezi Plešivcem a Ostr\'m 
z malebného údolí Jineckého, jsou 

LOCHOVICE, mésto s 208 (v pol. obci 262) domů a 1.44tí (v pol. 
obci 1.828) oby v., tu kde u papírny v tak zvané Oboře nalézá se jedna 
z nejkrásnějších krajinek Brdského pohoří, údolíčko sv. Jakubské. 

Fot. íM. Adler. 




PÁLÍCÍ PKCK VE SMALTOVNĚ V KOMÁROVÉ. 



— 208 



- Dle pověsti i Kosmovi známé usídlil zde r. 1035 Břetislav kníže 
zajaté polské Gdečany. Staré Hradiště na Plešivci a bronzové archaeo- 
logické zbytky nalezené v údolí Jineckéra poukazují sice, že v staro- 
věku krajina ta byla obydlena. Též starý zvon Stanislav v kostele 
Lochovickém zdá se poukazovati, že tehdejší obj^vatelé Lochovic 
zvonem tím uctíti chtěli památku slavného Polského biskupa a mučed- 
níka. Začátkem XIV století náležely Lochovice panu Vilémovi Zajíci 
z Valdeka. V XVI st. počaly zkvétati a obdržely 1574 právo městské. 
Vdova Mikuláše Valtra z Valtrsperka paní Elena z Michelsdorfu 
odkázala je druhému svému manželu Krištofovi Vratislavovi z Mitrovic, 
v jehož rodě zůstaly až do r. 1754; utrpěvše nemalé škody za války 

Fot. M. Adier. 




HUDEBNÍ SBOR ŽELEZÁREN KOMÁROVSKÝCH 
S ČESTNOU DĚLNICKOU SETNINOU. 



třicetileté, přešly pak prodejem na Václava ivazimíra hraběte Netolic- 
kého z Eisenberka. Nyní drží velkostatek zdejší o výměře 811'Aa Mo- 
ravan Josef Vykoukal. Zámecké kulaté věže poukazují na prastarý původ 
tvrze, obehnané náspy a opevněné příkopy. Místnosti zámecké pro- 
najímají se nyní na lelní byty. 

Proti zámku jest neveliký chrám sv. Ondřeje s mohutnou, ale 
nízkou čtyřhrannou věží, dosti úhledný, původně gothický, r. 1648 
přestavěný a ve vzorné čistotě chovaný. Památný kamennv^ pranýř 
dříve u chrámu postavený nalézá se nyní v zemském musei. Z prů- 
myslových závodů vyniká nyní, po shoření prádelny, továrna na papír 
a lepenku, se značným vývozem obálek na dopisy do daleké ciziny, 
mlýn s pilou, pivovár a cihelna. Na západě asi V4 hodiny od města 



— 209 — 

V pěkném příčném údolí jsou bývalé lázné, po požáru r. 1881 vysta- 
věné, kteréž sliboval}^ nékdy utěšený rozkvět v budoucnosti. Majolikový 
obraz Matky Boží nalezený v XVII století ve studánce zavěšen jest 
v kapli nad obrazem oltárním. U Lib o my šle, vsi pod Vyšebožskými 
vápencovitými stráněmi ležící, zdvihá se do výše 14 m pahorek ho- 
molovit5'^ uměle navežený, Hrádek zvaný, bývalé to staré hradiště, 
okrouhlé, malé, podobné Hradišti na vrchu Ostrém u Lochovic, na 
němž r. 1698 vystavěl Bernard Jiří Vratislav z Mitrovic malou zděnou 
kapličku sv. Jiří, zrušenou roku 1787. V těchto místech vy mlela sobě 
cestu Lítavka, spojivši se s potokem Chumavou, podél zámožné a 
výstavné vsi C h o d o u n ě nad homolovitými pahorky Studeným 
a Smutným a vniká tudy do údolí Zdického. 

Fot. V. Veselý. 




okolí chrámu sv. PETRA 
v HOSTOMICÍCH. 



ZDICE (dříve Bílý Kostel zvané), městečko s 235 (v pol. obci 
274) domy a s 2.124 (v pol. obci 2.356) oby v. Cukrovar u rozšířeného 
nádraží, slévárna a továrna na stroje jsou známkami čilého ruchu 
obchodního a průmyslového, podporovaného občanskou záložnou. 
Chrám Narození Matky Boží z XVlll st. byl prý vystavěn na místě 
chrámu staršího, dle vzoru kteréhosi chrámu Římského. V novější 
době vznikla zde modlitebna evangelická se stanicí kazatelskou. 

Dějiny městečka úzce spojeny jsou s dějinami panství Karlštejn- 
ského, Točnického a Králodvorského, k nimž byly Zdice postoupně 
připojeny. Bitvou u Zdic rozhodla se r. 1190 domácí válka mezi dvěma 
Přemyslovci, Jindřichem Břetislavem a Otakarem 1, ve prospěch 
onoho, jemuž dopomohlo nekrvavé vitézství zradou získané k vládě. 



y 



210 - 



HOSTOMICE, dříve též HOSTOMNICE, král. kom. město při potoku 
Chumavě na samém úpatí Hřebenů Brdskjxh při horském sedle mezi 
Plešivcem a Studeným se 362 domy a 2.399 obyv., vysazené za mésto 
na počátku XIV stol. skrze Viléma Zajíce z Valdeka, stávalo dříve 
^v starých městech" na jiném místě blíže nynější vesnice Skřípěl, více 
ve středu vlnité kotliny mezi Hřebeny a Housinou. 

Hynek Berka z Dube r. 1343 obnovil městečku stará práva ztra- 
cená asi v nepokojných dobách vlády Jana Lucemburského. Od r. 1406 
bylo majetkem král. komory. Rudolf II propustil jemu živnost vaření 
piva. Karel VI povj^šil je za město. Obec drží velkostatek o v\^měře 

Fot. Otto Wiesenberger. 




NÁMĚSTÍ S DÉK. CHRÁMEM SV. VAVŘINCE 
V ŽEBRÁCE. 



331 ňa. Nynější chrám, velice prostranný se štíhlou věží, zasvěcen^'' 
Stolici SV. Petra, vystavěn byl po vyhoření starého r. 1836. Památnj^m 
jest v něm obraz Kristův od Brandla. V krásné nové budově školní 
umístěny jsou vedle školy obecné a průmyslové pokračovací dvě 
trojtrídní mesiánské školy pro chlapce a dívky. Jest zde dále chudo- 
binec, vystavěný nákladem 1 5.000 K z odkazů 40.000 K Frant, Slavíka, 
mistra bednářského na Smíchově, a Karla Slavíka, měštana v Hosto- 
micích, Hostomice mají synagogu a jsou sídlem náboženské obce 
židovské. Z průmyslových závodů jsou zde dvě kruhové cihelny a 
pivovár. Drobný průmysl cvokařský klesá, za to ale vzmáhá se šití 
rukavic, podporováno jsouc živnostenskou a občanskou záložnou. 

Okolí H os to mi c ve mnohém ohledu zajímavé osazeno bj^lo 
hustě již za dob starodávných. Svědčí o tom četné bývalé tvrze, staré 



211 



chrám}' a mnohá nadání statky, učiněná jednotlivým náboženským 
řádům. Tak bývala tvrz v Bezdédicích; v Neumételích, připo- 
mínaných již v pověsti o Horymírovi, jehož koně, pověstného Šemika, 
domnělý náhrobek se tam v kameni před chrámem ukazuje, byly 
dokonce tři tvrze a sice na vrchu Košíku, na Starém zámku a západně 
odtud na Vyšebohách nad Libomyšlí. Dále bývaly tvrze ve Skřípli, 
Osově, v Chrastině u Lažovic (Hlažovic) a v dolním díle vsi 
Všeradic. PrastarS-^ jest farní chrám Narození Matky Boží v Bezdé- 
dicích, na jehož stáří poukazuje i stavba mohutné věže. Na vrcholku 

Fot. Otto Wfesenberger. 




HRAD ŽEBRÁK, 

S TOČNÍKEM v POZADÍ. 



hory Košíka stávala stará kaple se hřbitovem, odkud lid místu tomu 
posud říká „krchov". Ve Skřípli byl starý chrám sv. Jana, vystavený 
mnichy kláštera na Ostrově. Nynější chrám sv. Judy Tadeáše vystavěn 
byl ve slohu barokním r. 1794. Chrámy ve Vše rad i cích a Neumé- 
telích, původně gothické, byl}' již ve XIV st. farní. Ve Skřípli měli 
statky klášter Ostrovsk5% chrám sv. Víta na hradě Pražském a arci- 
biskupství Pražské. Bezdědice náleží dosud k děkanství Karlštejnskému. 
Po válce třicetileté zcelenj^ byly jednotlivé statky ve dvě veliká 
panství, Osovské, náležící rodině hrabat z Kounic, kteří vystavěli 
v 1. 1728—1737 v Osově krásn\' barokní zámek a farní chrám sv. Jana 
Křtitele, a L o c h o v i c k é, majetek hrabat Vratislavů z Mitrovic. V ny- 



212 — 



nější době náleží panství Osovské ve výměre 2.642 ha knížeti Karlu 
ze Schwarzenberka, který má v Osově cukrovar. Milosrdné sestry 
mají v Osově mateřskou a pracovní školu. V Neumětelích jest cihelna 
a továrna na zužitkování ovoce. 

Severní část okresu Hořovického, v oblasti potoků Mlv^nského 
a Strupínského, náleží k horstvu Krušných hor a lesní hvozdy k panství 
Křivoklátskému. Na planince mezi posledním vx^běžkem Brd a Hor 
Krušných leží lázeňské městečko 

Fot. Aug. Gotlfried. 




POD ŽEBRÁKEM A TOČNÍ KEM. 



CERHOVICE se 186 domy a 1.129 oby v. Jsou tam dva pivováry, 
občanská záložna a železité lázně, na blízku pak lomy v\^tečného 
pískovce. Cerhovice, povýšené 1516 od krále Vladislava za městečko, 
měly již 1275 právo trhové. Chrám sv. Martina b\^val již za dob před- 
husitských farním. V Cerhovicích má býti zřízen okresní sirotčinec, 
na pozemku darovaném manželi Cislerovými. Značný jest místní prů- 
mysl, soustřeďující se v továrnách na strojená hnojiva a v\Tobky 
lučební i na trest polévkovou, pak ve výrobě dřevěných obručí pro 
továrny, hospodářských strojů, náhrobků, pilníků, vah, žehliček a řez- 



— 213 - 

bářských výrobků. Po prímočárné aerární silnici od Cerhovic jde cesta, 
mezi níž a Hořovici jsou TI u štice s dvěma sirkárnami, k 

ŽEBRÁKU, útulnému král. kom. městu se 183 domy a 1.628 oby v., 
na výšině, králem Václavem IV roku 1396 za město povýšenému, 
s hezkým náměstím, uprostřed něhož nalézá se děkanský chrám sv. 
Vavřince (novějšího původu) s krásným oltářním obrazem sv. Karla 
Borrom., s čilým průmyslem koželužským, mydlářským, s továrnou 
na stroje a slévárnou, s občansko-živnostenskou záložnou a čilým 
spolkovým životem; městu toliko nedostává se potřebného spojení se 
Západní drahou alespoň tratí podružnou. 

Návrší severozápadně od města ležící, „Kraví Hůrkou" zvané, 
nad starj^m hřbitovem, jehož bránu zdobí letopočet 1613, bývalo kdysi 
pohanský^m obětištěm. V dějinách národního probuzení našeho proslul 
Žebrák jako kolébka tří úctyhodných buditelů, Šeb. Hněvkovského, 
Vojtěcha a Jana NejedKxh, Čtvrt hodiny od města Žebráka vzdálen 
jest sřícen}' hrad téhož jména, zbudovaný na ostrém skalnatém hře- 
beni drobového slepence v utěšené kotlince, pod Zámeckou horou 
a Kraví Hůrkou, obklopen jsa ze všech stran rybníky mimo stranu 
východní, kdež byl přístiíp po hrázi a mostě. Byl to hrad pevný, 
ale úzký a těsný s dvojím palácem, opevněnj'^ hradbami a dvěma 
věžemi, jichž mohutné trosky odolávají posud zubu času. Patřil v nej- 
starší době jedné větvi Buziců, byl však vyměněn r. 1336 za Zbyňka Za- 
jíce ze Žebráka za menší avšak výnosnější panství Budyňské a náležel 
od té doby komoře královské. Zde zemřel Karlu IV nejstarší dvoulet}'^ 
tepr\' syn jeho Václav, načež se císař od té doby hradu vyhýbal; za 
to častěji zde přeb^^val syn jeho Václav IV, jemuž však pobyt na 
těsném hradě byl konečně tak nepohodlným, že vystavěl na blízké 
hoře Zámecké nov\^ hrad 

TOČNÍK (1401), jehož mohutné sříceniny dodnes každému impo- 
nují. Vše, co zde posud zachováno, svědčí o královské nádheře tehdáž 
obvyklé: obě brány, z nichž východní jest zazděna, silné zdi střílnami 
opatřené, posud zachovalá kaple sv. Bartoloměje, královské pokoje 
s krásn\^mi okny a krby, podzemní konírny na 1í)0 koní, pětihranná 
královská zahrada. 

Po smrti krále Václava byly odvezeny odtud nahromaděné po- 
klady bratrem jeho Sigmundem a hrad byl několikráte po sobě roz- 
ličnj^m pánům zastavován, až vykoupil jej Jiří z Poděbrad. Od r. 1v595 
zůstaly oba hrady v držení královské komory, která zboží jejich spo- 
jila s panstvím Zbirozsk\TTi. Za války třicetileté byl ještě hrad lidu 
okolnímu útočištěm. Sříceniny opatřeny byly kol r. 1722 hrabětem 
Hartmannem, správcem komorních panství, šindelovou střechou. Ve 
vsi Točníku jest kaple sv. Bartoloměje, rnK^n a pila. 



- 214 — 



Foť Aug. GQtlfrled. 




ČÁST híRADU TOCNIKA S VÝCHODNÍ BRA:S0U. 



— 215 



Fot. Aug. Oottfried. 




POD KAPLÍ SV. BARTOLOMĚJE NA TOCNÍKU. 



— 21b 






Krásná vyhlídka naskytuje se s příkrého vrchu, proměněného 
v třešňový sad. K severozápadu vábí pohled do útulné lesní kotliny 
Bzovské, k severu na hřbet zalesněných vrchů s kostelíkem sv. Jana 
na Velizi, pod Zámeckou horou prohýbá se líbezné údolí potoka Stru- 
pínského a k jihu otvírá se panoráma celého téměř okresu Hořovického 
až ke vzdáleným hřebenům hor Brdských a Třemošenských. 

Dr. Vincenc Oehm. 



XVI. OKRES BEROUNSKÝ. 



pv" 



K(.- 



K>-í'¥,' 



Okres tento, vesměs hornatý, počítá se horopisně k Brdům, 
geologicky k útvaru silurskému, zastoupenému na levém břehu Be-' 
rounky pásmem Rokycanským s pískovci Krušnohorskými, pásmem 
Drábovským, jdoucím od Loděnic dv^ojím pruhem k Berounu, pásmem 
Trubínským od Loděnic k Vráži, na pravém břehu pásmem Drábovským 
mezi Mníškem a Řevnici, pásmem Zahořanským na levém břehu 
Lítavky, pásmem šedých břidlic Kralodvorských a křemenitých pískovců 
Kosovských, pásmem Chuchelským od Měňan ke Koněprusům, pásmem 
černošedého vápence Budňanského, pásmem bílého vápence Měňan- 
ského a Konépruského u Tetína a Suchomast, pásmem Hlubočepským 
peckovitého vápence u Karlštejna a Srbska. 

Také Brda rozdělena jsou Berounkou ve dvě hlavní skupiny. Na 
levém břehu srázně z údolí jejího vyrůstá lesnatý Plešivec Hj^skov- 
ský (458 m), s nímž na východě souvisí pásmo Veselské (399/72). 
Pokračováním v\xhodním jsou Herinky, rozdělené v Berounské a 
Svatojanské. Podél potoka Loděnického postupují a velekrásné 
údolí obklopují skály Svatojanské, namnoze lesnaté a skalou sv. 
Ivana vrcholící; severněji strmí lesnatá Boubovka (422 ni). Jiho- 
vj^chodně zdvihá se skupina Karlštejnská s Kněží horou (421 m) 
a Haknovcem (416 /w). Severovýchodní část okresu vyplňuje ploská 
planina Vysokooujezdská, svažující se znenáhla do okresů sou- 
sední<:h. 

Na pravém břehu Berounky, podél hranice okresu Křivoklátského, 
vypíná se lesnaté pásmo Drábovské s Dědem (492 /w), na jehož 
jižním, výslunném svahu za novějších dob zakládají se četné vinice. 
Severní část jest skupina Brdatecká s dvojvrcholným Ostrým (376/n), 
zakončená krásným lesním údolím téhož jména, nyní oživujícím se 
letní dobou obecenstvem velkoměstským. Na pravém břehu Lítavky 
rozkládá se vysočina Tmaňská s nejvyšším bodem horou Kouko- 



- 217 — 

ovou (470 m). Na jihu přechází vysočina tato v planinu Sucho- 
mastskou, u Bořku 417/72 zvýšenou, podél pravého břehu potoka 
Suchomastského vypíná se pásmo Jarovské s Košovém a pokračo- 
vání jeho pásmo Tetínské s Dámilem nebo Dámělem (394/72), 
srázné do Berounky spadající. Jižně Tetína vypínají se lesy Kodské, 
dvojí roklí, Císařskou a Kodskou, rozryté. V Kodské rokli jest pa- 
mátná jeskyně Capouk. Dále k východu podél Berounky srázné 
skály Korenské lemují lesnatou vysočinu, nad níž tyčí se Strážiště 
do výše 473 m. K jihu sklání se skály tyto mírně do požehnaného 

Fot Dr. Em. Wlescnberger. 




BKROUN. 



Údolí Měňanského. Mezi Dámilem a Lítavkou rozkládá se rozsochat\' 
Koledník s jihozápadním pokračováním Zlat^^m Koněm (466 m) 
vpásměKoněpruském. Na západním výběžku Zlatého Koně, Ko- 
t\'zem zvaném, jest jeskj^nč Ve vratech. V nejjižnější části okresu 
vypíná se vysočina Liteňská s Mramorem (466/72). 

Hlavní řeka okresu Berounka vstupuje mezi Novou a Starou 
Hutí na půdu okresu a spolu do pánve silurské i plyne úzkj^m údolím 
se sráznými stráněmi, toliko u Berouna se rozšiřujícím. Berounka 
u Berouna dělí se ve tři ramena, jichž jedno spojuje se s Lítavkou 
a tak stává se bezděkou příčinou velice škodnj^ch zátop říčky této. 
Od Berouna pod Tetínem ke Karlštejnu a Řevnicům vine se řeka 
úzkou rozsedlinou s namnoze sráznv-mi, skalnatj^mi břehy. Lítavka 
přichází z okresu Hořovického pod Zdici a vnímá na levém břehu 



— 218 - 

Červen 5'^ potok u Králova Dvora a potok Zahořanský, na 
pravém břehu potok Suchoraastský, protékající krásným údolím 
Litohlavským. U Srbska vlévá se do Berounky potok Kodský, 
přicházející z rokle soujmenné, v Zadní Třebani vodný potok Leč- 
ský nebo S vinařský, nahoře i Vodicí zvaný, zesilující se na levém 
břehu potokem Bělečským. Z levé strany vnímá Berounka potok 
Hýskovský, pod Hostínem Kačák nebo potok Loděnický, 
vinoucí se krásným skalným údolím sv. Ivana, a pod Karlštejnem 
potok Budňanský. 

Plodinami jest okres Berounsky dosti bohat. Z nerostů láme se 
vápenec u Koněprus, Tmaně, Málkova, Srbska a Korná, červený 
mramor u Tetína a Suchomast, černv^ v Suchomastech a Tetíně, zeleno- 
kama jíl u Berouna. Přes hornatý útvar daří se všeho druhu obilí, cukrovka, 
mák i rostliny picni. Severozápadní část okresu, část na levém břehu 
Berounky avšak i značné plochy uvnitř pokrývají lesy, hlavně držené 
k velkostatkům Berounskému, Karlštejnskému a Svatojanskému. Na 
výslunných polohách znova vzkvétají vinohrady, zvláště na Knězi hoře 
u Loděnice a Pavla, Lorenzova, Borovanská i Proškova vinice u Be- 
rouna. Na Liteňsku, Tmaňsku a Karlštejnsku prospívá chov koňstva. 
Bohactví nerostné podporuje průmysl, zvláště železářský a vápenický, 
a živnosti řemeslné. Obchod hlavně zabývá se v\^vozem obilí, dříví, 
vápna a vxTobků průmyslovkách. Okresem prostupuje aerární silnice 
Pražsko-Plzeňská nebo Říšská, někdy nejhlučnější obchodní cesta 
z Prahy do Řezná, Augšpurka a Norimberka, fc níž druží se hojné 
silnice okresní. Údolím Berounky a od Berouna Lítavky vedena po- 
státněná nyní Západní dráha, k níž připojují se v Berouně trat státních 
drah Berounsko-Dušnická, spojující ^^eskou dráhu západní s Pražsko- 
Duchcovskou, a dráha Rakovnicko-Protivínská částkou trati Berounsko- 
Rakovnické. Ze Zadní Třebaně vede místní dráha do Lochovic, kdež 
spojuje se s hlavní tratí dráhy Rakovnicko-Protivínské. Obchodu na- 
pomáhají Úvěrní ústav a okresní hospodářská záložna v Berouně. 
Veškeren okres čítá na ploše 234 km^ a ve 38 politických obcích 
32.450 oby v., mezi nimi 144 evangelíků (V Berouně 28, ve Svaté 29, 
v Utni 12, ve Dvoře Králově 11), 543 židů (v Berouně 293, ve Dvoře 
Králově 20, v Litni 29, v Suchomastech 20, ve Svinařích 14, v Mořině 
32) a 308 Němců (v Berouně 175, ve Dvoře Králově 78). 

BEROUN, král. a dříve i krajské město v nížině vrchy lesna- 
tými obklopené na pravém břehu řeky Berounky, tam kde se do ní 
Lítavka vlévá, skládá se z vnitřního města, dříve hradbami obklí- 
čeného s 209 d. a 3.087 obyv., z Plzeňského předměstí se 30ť d 
a 4.682 obyv. a ze Závodí nebo Pražského předměstí se 169 d. 
a 1.924 obyv., celkem se 679 d. (r. 1907 773) a 9.693 obyv. (se 



- 219 — 

365 muži vojska) r. 1900, r. 1907 asi 11.000 oby v. Předměstí Hrnčíř- 
ské a Rybářské, dříve rozeznávaná, splynula s předměstím Plzeň- 
sk5'm, někdejší vsi Petrovice a Nižtice s předměstím Pražským. 
Beroun jest sídlem okresního soudu, berního úřadu, velitelství pěšího 
pluku a doplňovacího okresu č. 88 s voj. nemocnicí, velikými novými 
kasárnami a střelnicí, evang. fil. obce, náboženské obce židovské, 
měštanské školy chlapecké i dívčí, veřejné školy hudební, založené 
r. 1825, zimní školy rolnické, musea, veřejné čítárny; za let těchto 
jedná se již i o zřízení vyšší školy reálné. Když r. 1714 spojeny 
staré kraje Podbrdský a Vltavský v kraj jediný, stal se Beroun jeho 
hlavním městem, dle něhož kraj až do r. 1850 Berounským zván, 

Fot. Dr. Em. Wiesenberger. 





5* 


. ■ ^'ir 




* 





ZBYTKY MĚSTSKÝCH HRADKB 
v BEROUNĚ. 



jakkoli kromě 1, 1787 až 1791, za nichž krajský úřad byl sídlem v Be- 
rouně, dala se správa kraje z Menšího města Pražského. 

Původem jest Beroun sídlem dávným při brodu na hlučné ob- 
chodní cestě z Prahy k Řeznu a Norimberku; na levém břehu Berounky 
připomíná se již r. 1088 ves Brod, na pravém pak Podolí. R. 1260 
vysadil král Otakar II Brod za ves trhovou a uvedl do ní osadníky 
německé, kteří zvali ji německy Bern, latinsky Verona, odtud pak 
české Berún, Beroun. Již však za bouří po smrti Otakarově nová 
osada zpustla a Václav II přinucen znova do ní uvésti obyvatelstvo 
německé i české, s vj^slovným prohlášením, že Němci i Češi měli býti 
práv městských stejnou měrou účastni. R. 1295 bylo již osazení do- 
konáno, nové král. město Beroun učiněno sídlem cúdy a krajské správy 
Podbrdské; měšfané byli rozděleni dle národnosti na čtvrt Českou 



- 220 




PRAŽSKÁ BRANA 
V BEROUNE. 



Fot. Dr. Em. Wiesenberger. 



a Německou, při farním pak chrámu 
rovněž ustanoveni dva kazatelé 
český a německj'. Zpupnost, již 
se Némci zdejší dopustili, přiměvše 
uskokem českého kazatele, aby 
místo dítěte psa pokřtil, zjednala 
r. 1359 trvalou převahu lidu čes- 
kému. S počátku husitskS^ch válek 
stáli Berounští při straně králové;, 
ale 1 dubna r. 1421 přitrhli Žižka 
a Pražané k Berounu, dobyli se 
do města u fortny Německé a po- 
sádku, mnichy kláštera Domini- 
kánského i z Prahy a z okolí a ně- 
mecké měšíanstvo zbili anebo ve 
stodolách předměstských spálili. 
Dominikánský' klášter tehdy zkažen. 
Odtud stál Beroun věrně ke ka- 
lichu, do r. 1425 na straně Pražan, 
potom s Táborem. V XV st., když 



v zemi zavládl řád znovu, obdaro- 
váni byli Berounští cennými výsa- 
dami a prospívali v živnostech tou 
měrou, že kupovali sobě mnohá 
zboží v okolí, mnozí pak nadáni 
i erbem. Veliké požáry r. 1512, 1544 
a 1599, pokuta za účastenství v od- 
boji proti Ferdinandu I r. 1547 a vy- 
plenění skrze Pasovské r. 1611 pod- 
vrátily blahobyt tento, takže i sám 
Ferdinand II po bitvě Bělohorské 
vrátil Berounským statky pro účas- 
tenství v Českém povstání zaba- 
vené. Z obyvatelstva převahou luthe- 
ránského mnohé vynikající rodiny 
se vystěhovaly, zbylí pak ožebra- 
čeni r. 1632 vSasy a r. 1639 Ban- 
nerem, který město zloupil a vypálil. 
Mor r. 1680 opět řádil zle v městě 
zuboženém, které r. 1735 zcela vy- 
hořelo a r. 1741 — 1742 skrze Fran- 
couze velice utrpělo. R. 1773 zalo- 



Fot. Dr. Em. Wie^enberger. 




PLZEŇSKÁ BRÁNA V BEROUNĚ. 



- 221 - 

Žena v Berouně residence Piaristů, kteří při ní otevřeli hlavní školu 
a po někter5^ čas vyučovali i ve školách latinskvxh. Za novějších dob 
trpěl Beroun velice zátopami obou řek, zvláště 25 května 1872, když 
však r. 1862 zbudována dráha Západní, rozvinul se utěšený ruch prů- 
myslový i obchodní, zvláště na Plzeňském předměstí, které také nej- 
více vzrůstá (v r. 1900 až 1907 o 53 domů), a tak vyvážena zkáza 
starodávných místních řemesel, soukenictví, punčochářství, tkalcovství 
a dílem i hrnčířství, takže město, které čítalo r. 1843 2.859 oby v., nyní 
jíž dostupuje počtu 11.000 oby v. a stále ještě vzrůstá. 

Středem města zůstává stále město vnitřní, někdy hrazené, čehož 
značné zbytky podnes jsou zachovány, zvláště obě věžovaté brány. 

Fot. Dr. Em. Wiesenberger. 




NÁMĚSTÍ v BEROUNĚ 
PO VÝROČNÍM TRHU. 



Plzeňská a Pražská, jimiž vedou hlavní ulice na veliké obdélníkové 
náměstí s domy namnoze starobylými, rozsáhlé zbytky zdí hradebních 
a četné čtverhranné bašty. Jihozápadní cíp rozšiřuje se a tu stojj 
děkanský' chrám sv. Jakuba Většího s původním gothickým kněžištěm, 
s lodmi v ranném slohu renaissančním z r. 1541 — 1547 a s mohutnou 
ale poměrně nízkou věží. Znám jest krásn\' souzvuk zvonů zdejších. 
Xa náměstí jest starobylá radnice s věžkou na štítě, v severov\xhodním 
rohu vnitřního města bv^val za dob předhusitských klášter Dominikán- 
ský s chrámem Matky Boží. Předměstí Plzeňské rozkládá se na levém 
břehu říčky Lítavky, po obou stranách aerární silnice Pražsko-Plzeňské. 
Ze starších staveb vyniká hřbitovní chrám Zvěstování Matky Boží, 



— 222 - 




ČÁST NÁMĚSTÍ V BEROUNĚ 
S PLZEŇSKOU BRANOU. 

Fot. Dr. Em. Wiesenberger. 



založený r. 1520 v pozd- 
ně gothickém slohu a 
roku 1744 přestavěný. 
V býv. residenci Pia- 
ristův byly až do 
r. 1870 některé třídy 
školní, později tam uby- 
továno vojsko , nyní 
pak staví se na místě 
jejím nová dvoupatrová 
budova školní. — Za 
dob nových vznikly na 
tomto předměstí dvě ná- 
kladné a úpravné školy, 
veliká prádelna a ka- 
sárny. — Na pravém 
jest nádraží s dílnami 
prádelny, 1000 dělníků' 



břehu Lítavky, již přepíná úpravnv' můstek, 
a veliký cukrovar, vedle něhož a tkalcovny i 
zaměstnávající, průmysl zastoupen jest pivovárem, dvěma továrnami 
na cement akciové společnosti pro vyrábění vápna a cementu v Praze, 
třemi mlýny na Berounce a jedním při Lítavce, dvěma vápenkami, 
dvěma parními pilami, parketárnou, dvěma kruhovými pecemi na vS^- 
robky cihlářské, dělnickou pekárnou, výrobou vody sodové, velko- 
závodem a některými dílnami koželužskými. Na levém břehu Berounky 
rozkládá se předměstí Pražské, spojené s městem kamenným mostem 
z r. 1840, od r. 1845 však místo kamenného svršku Izy a mostnice jsou 
dřevěné. Obec Berounská jest majitelem velkostatku deskového 
o výměře 921 ha. 

^ Na levém břehu '^^^ •'"* ^'"'^• 

Berounky, na výšině 
pod lesnatým Plešivcem 
a nad těsným údolím 
řeky, rozkládá se ves 
H ý s k o v , původně 
H e s k o v, dle H e s- 
kova někdy hamru 
nebo huti, nyní ves 
se 189 ív pol. obci se 
234) d. a I.7W (v pol. 
obci se 2.103) oby v. 
Hj^skov, k němuž po- 
pisují se Stará hu( 
a K(l v r i n a (nvní 



fAflítíl 


'^H^^ivl^^^^l 




" ^-'miiwmĚV, 


wm 



ČÁST NÁMĚSTÍ V BEROUNĚ 
S PRAŽSKOU BRANOU. 



^-^^ 



- 223 - 

Zdejčina) byl až do r. 1597 prislušenstvím purkrabství Karlštejnského, 
načež se svolením stavů připojen ke Křivoklátu, ale od r. 1652 náležel 
opět ke Karlštejnu. Nyní jsou v obci dva mlýny, na blízku pak ložiska 
železné rudy a kamenného uhlí. Naproti na pravém břehu jest Hut 
Stará, rozložená na úpatíj vršku, kostelíkem Matky Boží zdobeného, od 
něhož pěkná vyhlídka ; Stará Hut má veliké železárny o 4 pudlovnách, 
6 svařovnách, s válcovnou na železa plochá a kulatá, na obruče, kolejnice 
a hřídele. Veškery tyto závody jsou majetkem tak zvané „České* 
montanní společnosti, která zde uprostřed od věků Českého kraje vede 

Fot. Dr. Em. Wiesenberger. 




PARTIE Z MLÝNSKÉ STROUHY V BEROUNĚ. 



si výhradně německv, netrpíc nikdež českého označení, ba ani ne na 
domcích svx^ch dělníků, pro než zřízena závodní nemocnice. Níže jest 
osamělý dvůr Pták, majetek A. Vyskočilové o ^51 ha výměry. 

Levý břeh Lítavky lemují výšiny lesnaté, v jichž zákoutí ukrývají 
se vsi Černín, někdy sídlo polských Hedčanů, Břetislavem I do Cech 
převedených, Svatá, kdež byly v XVI st. doly na železnou rudu, 
Trubín a Trubská. Opodál řeky, při silnici Plzeňské, jsou položeny 
Podčaply, nyní lidově Počaply, ves s barokním chrámem Narození 
Matky Boží, původně dřevěným, r. 1733 v nynější spůsob přestavo- 
vaným. Nedaleko Králův dvůr, někdy slavný lovecký hrádek králů 
Českých na popraží hvozdu Křivoklátského, na němž za lovecké krato- 
chvíle odehrávaly se začasté vážné události v dějinách. Zde zemřel 
r. 1253 král Václav I po delším pobytu, náruživému lovu věnovaném. 



- 224 - 

zde 8 května 1394 král Václav IV s nehojným průvodem odpočíval, 
vraceje se ze Žebráka do Prahy, i byl tu přepaden, nic netuše, strýcem 
svým markrabím Joštem a odbojnými pány česk5'^mi. Když přijal je 
ochotně ve slyšení, za něž pokrytecky žádali, tu pan Jindřich z Rožm- 
berka jménem přítomných příkře posuzoval jeho dosavadní vládu 
a nabízel služby své i svých přátel. Král pohněván jsa smělostí řeční- 
kovou, hrozil pokutami, ale tu již panský lid naplnil dvůr, odzbrojil 
družinu královskou a král sám vezen pod silnou stráží do Prahy. Ještě 
r. 1397 přebýval zde král, netuše ani, že právě popravováni byli na 
nedalekém Karlštejně přední jeho milci. Odtud přestala záliba králova 
na myslivosti zdejší i zapsal r. 1412 Václav IV Králův dvůr purkrabí 
Karlštejnskému Zdeslavu Tluksovi. R. 1585 zbudoval Jan starší z Lob- 
kovic zámek, který v XVII st. býval sídlem hejtmanů král. panství 
Točnického. V XV st. byly zde již hamry a huti, pročež Králův dvůr 
postoupen hornímu aeráru, od něhož r. 1860 koupil deskové panství 
zdejší o výměře 892 ha kníže Egon Fiirstenberk a zavázal je svazkem 
svěřenským. Dnes jest Králův dvůr s Karlovou Hutí, Popovici 
a Křížatkou osadou se 108 (v pol. obci se 201) d. a 1.522 (v pol. 
obci se 2.541) obyv., s knížecím zámkem, jehož nejstarší částí jest 
křídlo severozápadní s kopulovitou věží, továrnou na cement, železnými 
hutmi Karlovou a Emilovou, závodní nemocnicí, vápenicemi a mlýnem 
Litohlavským. 

V kotlince, opodál pravého břehu Lítavky, starobylá ves Lounín 
s rustikálním velkostatkem J. Wilda o &) ha výměry. Opodál Tmaň, 
ves a velkostatek deskový, majetek Edvarda a Rudolfa Nolčův o vý- 
měře 741 ha, se zámkem, v němž kaple Matky Boží, farním chrámem 
sv. Jiří při silnici opodál, pivovárem, lihovarem, sladovnou a dvěma 
mlýny. Zašlá část vsi kolem chrámu bývala duchovenstvím chrámu 
sv. Víta na hradě Pražském, v nynější vsi bývalo zboží vladyčí. Nad 
potokem Suchomastským Sucho mas ty, ves a deskový velkostatek 
dědiců Františka Marše o 520 ha výměry, s prostranným moderním 
zámkem, v němž kaple sv. Antonína, uprostřed pečlivě ošetřovaného 
anglického parku, s pivovárem, mlýnem, vápenicemi a lomy na černým 
mramor. Nedaleko Bořek, k Suchomastům popisovaná ves s farním 
chrámem sv. Mikuláše z r. 1726. Jihovvxhodně výstavná ves Bykeš. 
V pěkném údolí téhož potoka Koněprusy, ves s lomy vápencovými 
na Zlatém koni, naleziště zkamenělin, na popraží značn\xh lesů. Ně- 
kdejší tvrz bv^vala na nedalekém skalném hřebeni Kotýzu, pověstmi 
obestřeném. 

Na pov5^šené stráni, opodál pravého břehu Berounky, rozkládá 
se Tetín, osada původu prastarého, odnášející se do nejstarších dob 
národního života českého, dle pověsti sídlo věhlasné Tety, dcery Kro- 
kový, později knížecí hrad a vdovské sídlo kněžny Ludmily, která tu 



^^•^•';::/>j|| 

■ :^<^ 



- 225 



naložila r. 911 kostelík sv. Kateřiny, rotundu byzantského spůsobu, 
v níž odpočívalo tělo svaté knéžny, než bylo převezeno do chrámu 
sv. Jiři na hradě Pražském, za nových dob odsvěcenou a v sS^pku 
proměněnou, r. 1853 ale opět důstojně opravenou. 16 září 921 byla 
zde Ludmila Svatá na rozkaz kněžny Drahomíry zardousena, načež 
pr5' Drahomíra kázala zde na spásu duše své vyzdvihnouti chrám 
sv. Michala. Jin}^ chrám zasvěcenN-^ sv. Ludmile, nyní farní, ve své 
dnešní podobě ze XVII st., ježto původní chrám r. 1422 od Pražanů 




SV. JAN POD SKALOU. 



zbořen, k němuž lid českx'- podnes jcštc v den svaté kněžny putuje, 
zbudován ve hradě a také jej přetrval. Chrám sv. Michala, původně 
farní, za novějších dob zavřen, pak přesvěcen na počest sv. Jana Nep. 
Staroslovansky^ hrad, nepochybné sídlo úřadů Podbrdskj^ch, stával na 
ostrohu se tří stran přírodou chráněném. Když kdysi ve XIII st. za- 
nikl, povstal na konci ostrohu hrádek rytířskv% kterýž stal se ve XIV st. 
manstvím Karlštejnským a po válkách husitských zůstával pustým. 
I)eskov\' velkostatek Tetín o výměře 122 ha drží se zámkem Jan Vo- 
jáček; v okolí jsou lomy na černý mramor. Ves čitá 88 ípol. obec 
113) d. a 900 (pol. obec 1.048) oby v. 

Při potůčku, který vlévá se z pravá do Bělečského potoka, roz- 
kládá se LITEŇ. původně LUTEŇ, mi^stečUo se ]W (v pol. obci 148) d. 



— 22h - 



a 954 (v pol. obci í.2.^1 ohyv., 
se iíámkem a vf^lkíisLaLkrm 
Jos. Šeb, ryt. I)t mlska o vy- 
méře K297 ha. sl- syna^o^ou. 
ve[ik\^m i)Ívíj\ áiTm, lílH)\'árť^ni. 
sladovnou, vyrolHni úu-w zťiLrk. 
cihel no LL mlýní^m a lomy vá- 
pencovými v okoli. Krásny 
farní rhrána sv. Vvlnv zlíLuloval 
Karel I\' /. kilck, klrrO \ny 
xbyly při stavbě hradu Karl- 
štejna, alr r. Ifi3^> byl í: ničen 
Bannerem, teprve r. fíjí>l \ň-v- 
slavén a r. 17(*5 obnovr^n \'i:ílle 
hřbitova jf^st nádhíTná hrobka 
rodiny Díndíkovy v |KMÍ<>hr 





Hřbitovní kaplk sv. maximiliana 

(HROBKA HODlhíY KÍ:R(II-ROVVl 



KAPLE sv. KŘÍŽE 
\' LJDOLÍ SVATOJANSKÉM. 



Pantheon a s kaplí sv. Josefa. 
\' niz pohrben i sla\^n\' lékíiř 
a \'laslenec český prof. dr. Jos. 
Ham<Tník. Lileň. jiz r. I lv>n . 
při porn ínaná. byla [ířoíl bitvou 
i^clohorskou měst(M'kem. ali* 
sklc^sia na pouhou V(^s. az 
r 1H;í8 opět doslalo se jí násívu 
bý\'aleho. \Tc XI\' st. bylo 
zdí* dvojí ííboží vlády ci. of)C)ií 
s tvrzi, ValdíTktai a Mladt^- 
lovskou. což spojeno r. \ř\'Mh 
Za rodiny D<mbkovy [íi^e^mě- 
něna l.iteh všestrannou péčí 
na vzorný velkostatek. Tvrz 
MlaiÍ(*tovská byla již r. 1575 
jíUsUL \'aUlecká v \\\n st. 
přestavěna na nynější zámek. 
Severozápadně Li mě, při 
Stříbrném [lotůěku a mrzí lesy. 
\es Mě lí a n y. severně Koř n o 
se středověkým tvrzislěm. se- 
\ť TO východ ně, v úzkěm údolí 
so u j m e n n ('^ h n po to ka . ^^v\ ě . 
Na potului \ odici rozkládá se 
Leě se mlýnem a se sa- 
motou Ka\'ko\ ým nilýnem. 



— 227 - 



Jihozápadně Dra hlo V i ce, veš a deskoxý velkostatek Osv. svob. pána 
Ubelli o výméve 95 ha. Na soutoku potoka Vodice se Svinarsk\'m 
Sviň are, ves se 144 d. a 1.088 oby v., k níž popisují se ještě sídla 
Halouny, Hodyně a Lhotka, s kaph' sv. Václava, zámkem, mlýnem. 
s deskovým velkostatkem 
o výměře 497 ha, výborně p°*- -^^ '^^'*'"- 

spravovan\'m, jehož ma- ' ^^ 

jitelem jest Max Kahler. j ♦■ 

se zámkem, mlékárnou, 
cihelnou a Svinai^ským 
mlýnem opodál. Svinare 
jmenují se již r. 1088. Pri 
ústí Svinařského potoka 
do Berounky Zadní Tře- 
b a ň, ves se strojným 
mlv^nem, ve dskách zem- 
sk\xh zapsaným, továrnou 
na kovové zboží a vý- 
robou ti^ísla dubového, vý- 
chodišté místní dráhy Tre- 
baňsko-Lochovické, s pře- 
vozem přes Berounku. 
Sem se popisují Klucice 
se mlýnem a Pouč nik. 
proti Karlštejnu s pivo- 
várem. 

Xa výšině, proťata 
jsouc aerární silnicí Praž- 
sko-Plzefiskou, jest ves 
Vraž, někdy příslušenství 
hradu Karlštejna, s filiál- 
ním chrámem sv. Barto- 
loměje, dle původu pra- 
starým, v nynější podobě 
ze XIV st. \^ carokrásném 
úílolí Loděnického potoka 
rozloženy jsou Loděnice. 

též Loděnice, starobylá ves s 88 d. a 1.254 oby v., s farním chrámem 
sv. Václava původu předhusitského, v nynější podobě z r. 1725, s |)řá- 
delnou, tkalcovnou bavlny, s rozsáhlými vinohrady nově zakládanými, 
mezi nimiž Kněží hora, a ml\'nem. 29 ledna 1179 utrpěl zd(^ kníže 
Friedrich porážku od „selského" knížete Soběslava II. od Prahy se 
vracejícího. Za kruté zimy ohřívaly se přední stráže Fricnlrichovy 




skala svaiu- 
janskA 



228 - 



u ohňů, byly ale od lidu Soběslavova přepadeny a zjímány nebo po- 
bily, že ani jeden muž neušeK kter\^ by Friedricha zpravil o nebezpe- 
čenství hrozícím. A tak Soběslav mohl udeřiti na tábor svého odpůrce 
k boji nepřipravený' a ve strašné seči záhy obdržel vrch nad lidem 
F^riedrichovým, namnoze německým. Na straně Friedrichové zahynulo 
mnoho lidí vzácných, jako pan Sezima a mnoho Němců; pan Vítek 
z Prčic, praotec pozdějších \'ítkovicův, upadl v zajeti, kníže Friedrich 
včas spasil se útěkem přes Brda a Vltavu do Vltavská. Později pří- 
slušely Loděnice ke Karlštejnu. Úpravnx^ farní chrám sv. Václava 



YúL V. Krífhpr 







"^^^5^ 



^'3(r 



^ 



v-^^ 



KO^Er. sv. JANA Kk. 

S BÝV. KLÁŠTEREM. 



pochází v n^^nější podobě z r. 1725. Uprostřed vinic jest nádhern\^ 
letohrádek Cífkův. Niže Sedlec, vesnička a někdy příslušenství 

SV. JANA POD SKALOU, jenž slul někdy i SV. IVAN nebo SV. JAN 
NA SKÁLE, VE SKÁLE, POD SKALOU, ves, poutnické a lázeňské místo 
na dně divokého údolí, vytvořeného rozstoupilými obrovskými ska- 
lami, s krásným farním a bývalv^m opatskx-^m chrámem sv. Jana Křt. 
v nynější podobě v r. 1661 zbudovaným, s kaplí sv. Kříže, s krásnou 
gothickou hřbitovní kaplí sv. Maximiliána, zánikem zřízenS^m z b\'valého 
opatství, kterýž nyní upraven v hotel a dům lázeňsk\\ se vzorně za- 
řízeným ústavem vodoléčebn\'m podle methody Priesnitzovy a Žiž- 
kovsk\'m mlvnem. „Není mnoho krajin v Cechách, jež bv divokou 



229 - 




BÝV. KLÁŠTER BENř:DIKTINŮ 
S CHRÁMEM SV. JANA KŘTITELP: 

(NYNÍ LÁZEŇSKÝ DŮM). 



romantikou, která místu 
zdejšímu úp\ný ráz krajin 
Alpsk\'ch vtiskuje. Svato- 
janskému údolí se vyrov- 
naly. Jest ze všech. stran 
obklopeno lesem porost- 
lými vrchy, které pnouce 
se do výše přes 400 m, za- 
braňují přístup jak drsným 
větrům severním, tak i pal- 
civ\'m větrům jižním. Vá- 
pencový^ útvar zdejší do- 
dává krajině zvláštního 
pohledu; nejpodivnější kli- 
katé útvary skal, tu šedé. 
tu , do žluta i do modra 
přecházející, jež svá tvrdá 
bizarrní čela do znamenité vv-^še vypínají, zdají se nám bohopustými 
památníky dávno zašlých dob/ Sem klade starobylá legenda pobyt 
bohumilého poustevníka Ivana, t. j. Jana, prý syna Chorvátského 
knížete Gostimysla, který přijav křest, uchýlil se z daleka do údolí 
světa vzdáleného a tam po dlouhá léta žil v jesk/s-ni, až jej z Tetína, 
za lovem vyšed a laň pronásleduje, nalezl kníže Bořixoj. Fo smrti 
Ivanově, jejž lid okolní za svatého ctil, zbudoval pr\^ Bořivoj zde ko- 
stelík Matky Boží, sv. Kříže a sv. Jana Křtitele, kamž k(^ hrobu sva- 
tého poustevníka lid z daleka putoval. Břetislav I daroval poustku a dvě 
vsi okolní klášteru sv. Jana na Ostrově, kteříž tu založili „ve Skalách" 
anebo „pod Skalami" pro- 
boštství Benediktinské. Za 
Husitských válek zkaženo 
i proboštství, ale tělo sv. 
Ivana ukryto. Po válkách 
proboštství obnoveno a 
r. 1517 přestěhoval s(» 
sem i opat Ostrovský 
Jan V se vším konventem, 
načež počal se zváti opa- 
tem u sv. Jana Křtitele na 
Ostrově a ve Skalách. 
Poměry kláštera, ve kto 
rém r. 1583 tělo sv. Ivana 
bylo nahozeno, zhoršily 
se tou měrou, že r. 1592 NÁHROBEK SV. JA\A. 




230 



V nem bydlil opat sám jediný a po strastech, válkou ti^icítiletou spůso- 
benych, již schylovalo se k úplnému zániku kláštera. Než opat Xkitouš 
Ferdinand Zoubek nebo Sobek zBilenberka vystavěl r. 1661 znova chrám 
opatský i zámek a koupil i nektare statky okolní, tak že při zrušení kláštera 
r. 1785 v něm žilo vedle opata a převora ještě 17 knězi. Ve zrušeném 
k]ášt(M-e nejprve zařízena koželužna, později továrna na mancestr, až 
r. 1791 upraven v zámek. R. 19()4 koupil zámek i s velkostatkem 
o vvměře 720 ha František Maršner, kterv s velik\'m nákladem a vkusem 




BÝ\'. REFEKTÁŘ KLÁŠTERA BENEDIKTINŮ 

(NYNÍ JÍDELNA LÁZEŇSKÉHO DOMU). 



zámek přeměnil ve veliké moderní lázně vanové, parní, rašelinné, 
raposolní a elektrické s pensionátem , vodolécebnou i masáží. 
\' úpravném farním chrámu jest mausoleum sv. Ivana z r. 1710. 
S ním souvisící starý chrám slově jeskyní sv. Ivana, která uměle ve 
chrám byla proměněna. Zbožná mysl ukazuje četné jiné památky 
kultu Svatoivanského, zvláště úzkou svislou šíji ve skál(\ kudy prv' 
sv. Ivan vyhnal dábla pokušitele, a výborný pramen pod chrámem, 
z něhož nyní voda jako kyselka se vyváží. Na den 25 června konají 
se sem hojné pouti. Nedaleko v lese jest jeskyně Stydlé vody. Mlýn 
jest též níže ve vsi Hostím i. rovněž bývalém příslušenstvím kláštera. 



— 231 - 




JESKYNĚ SV. IVANA. 

Po levém břehu řeky Berounky jest ves Srbsko a níže pii 
ústí Budňanskóho potoka z hluboké rokle vytékajícMho vznáší se nad 
mésleékem B u d ň a n v/ na skále se všeeh stran osamocené a vrchy 




"fe^y^^llSTUDÁXKA S\'. IVANA. 



- 232 — 



Plešivcem Karlštejnským (3v58 m), Javorkou (385 m\ Haknovem i Hak- 
novcem a Kněží horou (398 m) obklopené, staroslavný^ král. hrad 
a schránka klenotů zemských 

KARLŠTEJN, též KARŠTEJN, naprosto nesprávně Karlův 
Týn, nejslavnější a nejnádhernější někdy hrad králů Českvxh, založený 

v kraji světa odlehlém a 
Fot. Pavel Korber. lesnatém, výtcčně na svou 

dobu opevněný a přísně 
st^ežen5^ Založil jej r. 134íi 
Karel IV jako schránku 
všech královských a říš- 
ských vzácností, chtěje 
,na bezpečném, za umění 
válečného té doby na- 
prosto nedobytném a 
přece snadno přístupném 
místě uchráněno míti vše, 
co Cechy chovaly v lůně 
svém nejdůležitějšíh(», dra- 
hocenného a svatého; ze- 
jména koruna a jiné kle- 
noty říšské, celý korunní 
archiv a všecky reli(|uie 
svaté, kteréž Karel již 
sebral aneb ještě sebrati 
měl . . / Avšak i ně- 
mecké říšské klenoty 
měly hý\\ na Karlštejně 
uchováván\^ Stavbu řídil 
Matěj z Arras a po jeho 
smrti až do r. 1357 snad 
Petr Parléř z (ímundu. 
R. 1337 bylo lze již na 
hradě bydliti a proto po- 
kládá se rok ten za dobu, 
v níž byla stavba Karlštejna dovršena, jakkoli o úpravě vnitřní a zvláště 
o výzdobě umělecké ještě dlouho pracováno. Správa hradu svěřena 
purkrabí, kter\> jakožto strážce koruny byl z nejvyšších úředníků 
zemskj^ch. Úřad Karlštejnského purkrabí stavu panského udílen byl 
až do zrušení svého pánům z nejpřednějších rodin, mnohdy knížatům, 
ba i členům rodu panovnického, bvval pak vyhledáván i pro značné 
důchody, které váženy s počátku XVII st. na 8.(KX) tol. ročně. Purkrabí 




PRVNÍ BRÁNA KARLŠTEJNSKÁ 
S VĚŽÍ VORŠILKOU. 



- 233 - 



Fot. Jos. Tachecí. 




.J 



HRAD KARLŠTEJN. 



- 234 - 




DRUHÁ BRÁNA KARLŠTEJNSKÁ. 



Fot. Pav 1 KOrber. 



královské i zemské shléd- 
nouti. Karel sám uchyloval 
se rád do zátiší Karlštejn- 
ského a na lákavý lov 
v okolí, když úkoly státní 
toho dovolovaly. Za Vá- 
clava IV byly na Karlštejne 
veznény. mnohé znamenité 
osobnosti, jako arcibiskup 
lan z Jenštejna r. i:^84 a 
markrabí Moiavský jošt 
r. 1396. R. 1397 kázal tu 
Hanuš vévoda Opavský po- 
praviti čtyři pány, důvěrníky 
a milce královy. R. 1420 
vSigmund rozchvátil poklady 
zde nashromážděné, nešetře 



tomuto bylo podřízeno 22 ry- 
tířů, držitelů lén Karlštejn- 
ských, kteří po šesti každé 
noci hrad ostříhali a s ve- 
liké hlásky každou hodinu 
„Od hradudále, af tě nepotká 
neštěstí nenadále** vyvolá- 
vali. Velitelem jejich byl od 
r. 1488 purkrabí stavu ry- 
tířského, po jistou míru 
místní velitel, jenž od r. 15(K) 
i s komonstvem chován byl 
na hradě skrze „staršího" 
nebo .vrchního" purkrabí. 
Tento musil bydliti na hrade 
stále, rytířsk}^ purkrabí toliko 
v době války. Při hradním 
chrámě Matky Boží založena 
a bohaté nadána kollegiátní 
.kapitula s děkanem a ctyřníi 
kanovníky. Hrad byl usta- 
noven toliko pro pobyt krá- 
lův, každ\' jin\% ba i členové 
rodu královského, musili se 
dožadovati svolení stavů, 
chtéli-li klenot}^ a listiny 

Fot. Pavel K5rber. 




HRADNÍ STUDNA 
NA KARLŠTEJNĚ. 



— 235 - 




HRAD KARLŠTEJN 

OD STR. ZÁPADNÍ (OD STUDNÉ). 



Fol. Pavel Korber. 



ani zlata ani stříbra na oltářích a obrazích ani drahokamů, čehož stopy 
podnes jsou viditelný. Roku 1422 od 22 kvétna do 4 listopadu úsilné ale 
marné dobývali Karlštejna Pražané, jakkoli do hradu vrhli přes 9.000 
velikých kamenných kulí a 1.822 soudků látkami smrdutými naplnéných. 
Hořejší části hradu, zvláště paláce, utrpěly ovšem mnoho a stopy ob- 
léhání bylo v nich lze spatřovati až do opravy nejnovéjší. V XM st. 
shledávána potřeba opravy hradu a také r. 1543 sněmem náklad po- 
volen, ježto od r. 1541 
mely zde i dsky zemské 
v přepisích býti chovány. 
R. 1579 až 1597 opět pro- 
\'ádény opravy. Po bitvé 
Bělohorské osadil kníže 
Karel z Liechtenštejna 
Karlštejn a odvezl ko- 
runu, která odtud již zí\g 
nikdy nebyla chována. 
Roku 1625 zrušil Imť- 
(linand II obojí purkrab- 
ství a zboží hradní usta- 
novil za stolní statek 
Českvm královnám, a\šak PRVÉ NÁDVOŘÍ KARLŠTEJNSKÉ SE TŘETÍ BRANOU. 




236 - 



až do r. 1705 bývalo za- 
stavováno. Od r. 1775 jest 
panství Karlštejnské ma- 
jetkem ústavu šlechtičen 
na hrade Pražském, hrad 
však jest majetkem krále 
a království Českého. 
Císař František l,navštíviv 
r. 1812 hrad, kázal roku 
1815 až 1818 nejnut- 
nější opravy na zdech a 
střechách provésti. Od 
roku 1888 prováděna spo- 
lečn\'m nákladem státu 
i království, nejprve za 
řízení Josefa Mockra a pak 
J. Hilberta, všestranná 
a věrné slohová úprava 
hradu, budov i svatyň 
jeho, tak že se nyní stkví 
Karlštejn opět v omládlé 
kráse a ustanoven jest 
za historické museum 
staroslavného království 
Českého. Kapitula Karl- 
štejská zanikla již za válek 
Husitskvch kromě děkana. 




DRUHÉ NÁDVOŘÍ KARLŠTEJNSKÉ. 

Fot. Pavel Korber. 




RYTÍŘSKÁ Sí\ S KAPLÍ SV. MIKULÁŠE 
NA KARLŠTEJNĚ. 



který stále ještě jest dě- 
kanem kollegiátním a uží- 
vá deskový statek Prasko- 
lesy (v okrese Hořo- 
vickém). 

Karlštejn zbudován 
na opyši Kněží horky 
k jihu vybíhající, která/ 
na severní straně př^ko- 
j)ána, aby na všech 
stranách hradiště bylo 
osamoceno. — Ve svém 
provedení jest Karlštejn 
vzorem velkého francouz- 
ského hradu XIV st., při 



•^ 



- 237 — 




AUDIENČNÍ SÍŇ Cis. PAI ÁCE 
NA KARLŠIEJNĚ. 



hrané a na nižší náhradí. 
Tu ohráceno jsouc k jihu, 
jest purkrabství, až do 
r. 1884 sídlo správy velko- 
statku, do r. 1625 sídlo 
nižšího purkrabí, budova 
zajímavá, zachovaná v ])ů- 
vodní podobě a pečhvé 
obnovená, zvláště dvé 
siné překrásnou hvézdo- 
vitou klenbou z dobv Vla- 



némž využito náležité ve- 
škerých vlastností půdy. — 
Vchod jest ze severu, pů- 
vodně branou Voršilkou. od 
XYl st. branou novou opo- 
dál, načež vede cesta, chrá- 
něná v právo pevnou i vy- 
sokou zdí, v levo hlavní véží 
a opevnéními kolem ní, 
značné zvýšenN^mi, ke druhé 

Fot. P. K6rber. 







■Mi 



OLTÁŘ CHRÁMU P. MARIE NA KARLŠTEJNĚ. 




LOŽNICE KRÁLOVA S KAPLÍ SV. VÁCLAVA 
V Cis. PALÁCI NA KARLŠTEJNĚ. 



dislavské, od ného v prá- 
vo, na nejnižším místé 
hradu, mohutná okrouhlíce 
nad studnou, ješté dnes 
97 m hlubokou, od níž na- 
skytuje se nejkrásnější 
pohled do vnitra hradu. 
Třetí branou vchází se 
do malého nádvoří před 
královsk\'m palácem na 
jihovýchodním výbéžku 
hradní hory, původné troj- 
|)atrovým s konírnami 
v podzemí, které nyní za- 



— 238 — 



sy[)ány, \' jiřízt^nii bývaly 
sj)ízírny, \^ pr\'<''m patrr 
[iríbylek \'rt*hnilin purk- 
rabí, sine liro many sluc- 
hu konajici a v v yýchiulni 
Oašli kajílť' sv. Mikulásr. 
nyní s rytířsky u síni >[><)- 
jcná. Vv ílrii1i<'^m palíf 
jrsl pat(*ro komnaL krii- 
lovskýrli, Lii s puvnilninií 
íli^ťn-f^nnými labulíívvnu 
sLónami a sLro|>y: pr\'íi 
]irv bývala kuchyni, (huliíi 
siní hostinskíai, irctí síni 





^^^H 


n 




^^^^^^^^^^^^^^^H 


JH^á^sdífin 




I^^^^^^^^^H 


^SBHí 




Hl 


B^^H 






^1 



CAST CHKÁMU R MARIE 
SH VCHí H)EM DO KAPLE SV. KATEŘINY. 



1 tiL P Kíirbef 



t 




KAi^l Eí SV. K \TI^ÍU^^ 



autlicMTcní se sLrnami dřr- 
vrnn\^mi Lal}uIovýnii a 
siít)\'anvm malovan\'m 
strcíprm, zlatými knoflíky 
ozdobeným, \'edle^jsí sin 
|)n(Íobne Lipra\ona jak ne- 
k(k^jsí iozniíH^ králova, 
s kai>lirkou s\\ X^áelava. 
Ve Ire Um ])atre byly 
konmaLy pro královnu a 
d\'iir její, V přístavku 
jť^dnppatrovém na severní 
stranr l>yl |)říl>ytek d Tu- 
kana KarlsLejnskéJio. — 
líovnrž S(*víTn(\ aii^ o sa- 
ni o Le a na mistr' znaene 
povýšeném, zd\'ihí'i se kol- 
legiátni ťhrám Málky Hoží, 
z jehož pří/ť'mku |)o moste 
z\<)tliténi . přii"háze!o si* 
k hradnímu vězrni í/rr- 
vene(\ v prvém pak ynúvv 
1 IV v a k' i o by d i í n v k te rý c li 
maiHL ('hrám sám jest 
\- ilruhém patře ozdoijený 
na sténílťh treskami Mi- 
kuliise \\\rrm>ra, s krás- 



— 239 - 



ným kamenn5'm sankluaricm z doby 
Karlovy a vzácnou soškou Matky 
Boží z mramoru Karrárskóho. Ten- 
kou zdí oddělena jest od chrámu 
malá, ale skvostná kaple sv. Ka- 
teřiny, v níž dle podání Karel ne- 
rušené na modlitbách trvával, tak 
že mu i jídlo a nápoj otvorem ve 
zdi podávány, s bohatou gothickou 
klenbou a se stěnami, vykládanými 
drahokamy hlazenými a do zlato 
malty vsazen^^mi. Uki^ižování Spa- 
sitele na oltáři pokládá se za dílo 
Tomáše Modenského. nade dveřmi 
jest obraz Karla IV á choti jeho. 

Hradem uprostřed hradu a spolu 
nejvyšší i nejpevnější jeho částí 
jest mohutná hlavní vez. na třech 
stranách dvojitou hradbou se stráž- 
nými vížkami v rozích obehnaná 
a po slémé střechy 57\S() //z vysoká. 




OBRAZ KARLA IV. S CHOTI 
NAD DVKŘMI KAPLE SV. KATEŘINY. 



Fot. P. Korber. 




K.\PLK SV. KŘÍŽE NA KARLŠTEJNĚ. ^ 



— 240 — 

se zdmi místy až 6 m silnými. X přízemí l)\'vala vezení, později pra- 
chárna, ve druhém patře pak největší posvcitnost hradu, kaple sv. Kříže 
s bohatým křížovx^m klenutím, mříží ve dví rozdělená, v jejíž zadní 
části bývala uchovávána koruna s klenoty říšsk5'mi a zemskými. Přístup 
do této kaple dovolovali toliko král nebo sněm. Stěny její jsou podnes 

Fot. P. Kůrbcr. 




OLTÁft KAPLK sv. KŘÍŽE NA KARLŠTEJNĚ. 



vykládány hlazenými drahokamy v maltě zlaté, větší v(* tvar křížů 
seskupené, nad drahokamy kolem stěn v několika řadách jest 131 
obrazů na lipových dskách. Dětřichu Pražskému a Tomáši Moden- 
skému připisovaných, podobizny pai)ežů, kardinálů, biskupův a všeli- 
k\Th svatých, namnoze převzácného vvznamu uměleckého. vStrop před- 
stavuje oblohu a byl pokryt tisícerými hvězdami, sluncem a měsícem z vy- 
pouklého skla spodem vystřibřeného. Kolem stěn jest 14 skříní, v nichž 



— 241 



Fot. P. Kfirber. 



r~ 



.-ífl^ 




HKAD KARLŠTEJN. 

(OD STRANY VÝCHODNÍ.) 



.J 



- 242 - 




DÉTŘICHA Z MODENY TROJDÍLNÝ OBRAZ 
NAD OLTÁŘEM KAPLE SV. KŘÍŽE. 



bývaly chovány zemské 
listiny a později i ^KaYl- 
štejnské kvaterny" desk 
zemských. 

Po Praze a Hoře 
Kutné jest Karlštejn nej- 
památnějším místem vlasti 
naší, Cechu každému po- 
svátným pro v5'znam svůj 
dějinný i umělecký. Staro- 
slavný korunní hrad tento 
jest v5'mluvným ve své 
spůsobě představitelem 
samostatného státu čes- 
kého, schránkou jeho posvátností, práv i klenotů, k němu víží se blahé 
vzpomínky na největšího krále této země, který po vší Evropě shle- 
dáv^al součástky umělecké jeho vS^zdoby, a důstojná i dovršená již obnova 
jeho jest bohdá zásvitem lepší budoucnosti. 

V úzkém údolí, na v5^chodním úpatí Karlštejna, rozkládají se po 
obou březích potoka 

BUDŇANY, dříve BUDY, městečko s 87 d. a 564 obyv., vzniklé 
z podhradí Karlštejnského, Karlem IV jako řad bud pro dělníky při 
stavbě hradu založeného, od r. 1794 městečko, s farním chrámem 
SV. Palmatia, r. 1351 založeným. K původnímu krásnému kněžišti ve 
slohu gothickém přistavěna později lod s neúhlednou věží po boku. 
Někdy chrám ten byl příslušenstvím hradní kapituly, jejíž kanovníci 

kdesi na blízku měli dům 
svůj. Za našich dnů staly 
se . Budňany oblíbeným 
letním sídlem. Železnj^ 
most vede přes Berounku 
do protějšího Poučníka. 

Severně Karlštejna 
jsou vsi Bubovice a 
Koz o lupy, někdy pří- 
slušenství kláštera ve Ska- 
lách. Vysoký Újezd, 
ves a velkostatek deskový 
J. Kreisla o vv^měře 284 ha, 
se zámkem, zrušeným lího- 
BUDŇANY varem, spořitelním a zá. 

s KARLŠTEJNEM V POZADÍ. ložním spolkcm a ložiskem 



Fot. Pavel Kórber. 




— 243 






ohnivzdorné hlíny. Nejsevernějším sídlem okresu Berounského jest ves 
Mezouň, do husitských v^álek zboží kláštera Ostrovského, pak příslu- 
šenství Karlštejnské. Při starobylé cestě, po níž jezdívalo se z Prahy 
na Karlštejn, položena jest ves Kuchaře Veliké, rovněž někdy pří- 
slušenství Karlštejnské. Blíže ke Karlštejnu Mořiny, nesprávné Moři na 
Velká, ves s filiálním chrámem sv. Stanislava, v nynější podobě ze 
XVII st., s brusírnou drahokamův a mlýnem. Mořiny byly příslušenstvím 
Karlštejnským kromě 15 živností a mlj^na, jež zahrnovány ve druhou čtvrt 
svobodníkň Berounského kraje. Dvůr Kocábovský se čtyřmi lány pozemků 
daroval r. 1359 Karel IV dvornímu malíři Mikuláši Wurmsrovi a po 
jeho smrti Dětřichovi z Modeny. K Mořinám popisuje se víska R o blín 
Dolní se dvorem Strkovem o výměře ^22 ha, někdy lénem Karl- 
štejnským, kterýž jest majetkem dra L. Melhuby. Při levém břehu Be- 
rounky jest Třebaň Přední nebo Hlásná, zvaná odtud, že dle 
ustanovení Karla IV bral z ní požitky hlásný na Karlštejně. 



BOŽÍ MUKA 
POD KARLŠTEJNEM. 




XVII. OKRES SMÍCHOVSKÝ 



zabírá veškero Pražské okolí na levém břehu Vltavském a šíří se na 
jihu daleko do Berounska, na sever proti Slánsku a Velvarsku. Povrch 
tvoří planina k útvaru křídovému a v části nejjižnější k silurskému 
příslušná, s průhledy na mnoze otevřen\^mi, místy ale prohýbající se 
úzkými i hlubokými údolími o příkrých i malebných stráních a k severu 



- 244 - 

dosti zřejmě co do v5'šky klesající. R u d 1 o š t u Ch^mice v nejjižnějším 
cípku okresu ještě se pne do výše 383 m. Škrábek u Chotče již toliko 
do výše 351 /72, Kopanina Zadní jen do 341 /tz. Rozhraním útvaru 
silurského možno pokládati údolí potoka Dalejského, někdy půvabné 
poustky kol kostelíka sv. Prokopa a památné jeskyně, nyní zničené. 
Odtud na sever šíří se rozlehlá planina s povrchem téměř rovným mezi 
Jenčem, Středokluky a Libocí, průměrem 350-360 /;z n. m. zvýšená 
(Malý Vrch mezi Ruzíní a Hostivici 375 m), poloha nad Jenčem 364 m, 
U Vervenic 355 m, střed Dlouhé míle 359 m\ která se k východu 
a severu tříští v četná, hluboce zarytá údolí. V levém úvodí Dalejského 
potoka zdvihá se vápencová planina Bílá Hora (380/72), která na 

Fot. Jos. Tachecí. 




VIADUKT A SKÁLY V HLUBOČEPÍCH. 



východ rozbíhá se dvojím směrem, údolím potoka Motolského roz- 
štěpeným. Jižní směr, poskytující množství vápence a nejvýše vypínaje 
se na Vidoví ích (365 m) u Jinonic, končí pahorkem Zlíchovským 
u Vltavy, čelo pak jeho proti Podolí obrácené jest slavn}^ v pověstech 
českých Děvín. Zajímavý kout jeho u Motola slově na Cibulce, 
na Malvazince (300 m) jest nový hřbitov Smíchovský. Severní směr 
čím dále k východu vyšší slově Petřín (na úpatí rozhledny 325 m) 
a sklání se příkře k jihu, ale zvolna k severu, přecházeje v planinu 
u Břevnova a Střešovic, mělce jen potokem Bruskou rozrytou. S ním 
souběžně postupuje od Liboce buližníkový hřbet, daleko svidn\^ na sle- 
meni syém dvorem Pernikářkou a chrámem sv. Matěje nad Šárkou, 
který končí Babou nad Podbabou v údolí Vltavském. Severním svým 
srázem spolu uzavírá malebné údolí Šárku, potokem Ruzíňským pro- 



— 245 - 



■•^^li 




ZÁMEČEK V HLUBOČEPÍCH. 

Fot. Jos. Tachecí. 

ohraničena jsouc Vltavou a na 
západě údolím Zákolanskóho po- 
toka, síří se opět planina se 
středem v Tursku a s nejvyšším 
bodem Eršem nebo K o zi nec- 
ky m hájem (340 ni) u téže 
osady. 

Z četných potoků , které 
s jedinou výjimkou Zákolanského 
východním směrem spějí k Vltavě, 
Dálejský vzniká u Třebonice, 
protéká údolím sv. Prokopa a ústí 
u Zlíchova. Potok Motolský 
po nedlouhém toku konči ve 
Vltavě na Smíchově. Brusnice, 
nyní Bruska, prýští v klášterní 
zahradě Břevnovské, protéká Je- 
lením příkopem král. hradu Praž- 
ského a ústí blíže Strakovské 
akademie, jsouc překlenuta, pokud 



těkané,^ místy (v „divoké"[Šárce) 
velmi romantické, háji a sady na 
dně oživené, po obou stranách 
rozsochatv^mi skalami zavřené a 
letní dobou obyvatelstvem Praž- 
ským hojně vyhledávané. Ne- 
daleko Podbaby splývá s údolím 
Šáreckým jiné údolí, klíčící po- 
čátkem svým v Kozích hřbe- 
tech u Horoměřic (322 m). — 
U Střední Kopaniny a Tucho- 
mčřic počíná žírné a utěšené údolí 
potoka Ounětického s celou sou- 
stavou menších bočnjxh úlehlí, 
které spK^vá s Vltavským údolím 
u Roztok. Kratší a mělčí jest 
údolí potoka Přílepského, ústící 
pod Ouholičky. Odtud na sever, 

• Fot. Jos. Bare§. 




■M 



i* 

■M 



A i 






■■v^ 



ULICE V HLUBOČEPÍCH. 



246 



Prahou plyne. Šárecký potok, v horním toku Ruzíňský i Lito- 
vický, přichází od Litovic, plní rybník Libocký a původním 
tokem spěchá soujmenným údolím k Vltavě u Podbaby. Rybník 
Libocký založen byl za Rudolfa II, aby voda z potoka byla hnána pro 
potřebu hradu Pražského a Královské Obory. Ounětický potok pr^^ští 
opodál Dlouhé míle u Přední Kopaniny a končí nad Roztoky, Zá ko- 
la nský potok počíná u Netřeb a zesiluje se vlevo Do lánským po- 
tokem, přitékajícím z okresu Unhoštského. 

Okres Smíchovský jest celkem velice ijrodn5'; pěstují i daří se 
v něm všechny druhy obilí a plodin průmyslových, zvláště cukrovka 
a olejka. Pěstování moruší, od r. 1749 v okolí Prahy a v Bubenči roz- 
kvetlé, kromě Smíchova zaniklo. Zelinářství mohutní kolem Smíchova, 
v Košířích, Bubenči, Dehnicích, pěstování ovocných stromů v údolí 

Fot Jos. BareS. 




ERB MtóHNŮV NA BÝV. MLÝNĚ 
V HLUBOČEPÍCH. 



Vltavském, zvláště třešní u Roztok. Vinice jsou v Košířích, Dehnicích, 
Roztokách, Libšicích a Zákolanech. Umělé zahradnictví a květinářství má 
hlavní své sídlo v Košířích. Lesů jest méně a v částicích rozptýlených. 
Blízkost Prahy jest příčinou, že okresehi procházejí čtyři důležité trati 
železniční: postátěná nyní Česká západní dráha ve směru jižním, kli- 
katě vinoucí se a rovněž nyní postátěná Pražsko-Duchcovská dráha 
na západ. Buštěhradská na severozápad, Rak.-Uh. státní dráha na 
sever. Z Dušník jde odbočka na Západní dráhu k Berounu, z Hostivic 
odbočka Buštěhradské dráhy do nádraží Smíchovského, z Kladna od- 
bočka téže dráhy do Kralup. Aerární silnice protínají okres Smíchovský 
mnohými směry, namnoze jako dědicové hlučných někdy obchodních 
cest z Prahy vycházejících. Tak aerární silnice Pražsko-Vimberská 
zabrala místo a vj^znam někdejší cestj^ Pasovské, Ze Smíchova skrze 
Košíře vede k Plzni silnice Pražsko-Plzeňská, skrze Břevnov ke Středo- 
klukám silnice Karlovarská, která mezi Libocí a Středokluky zove se 
Dlouhou mílí a topolovým stromořadím svým daleko viditedln^m 



— 247 — 

tvoří ozdobu krajiny, od Prahy k Horoměricům a Tursku silnice Te- 
plická. Hojné okresní silnice prolínají okres a spojují navzájem hlavní 
směry silnic aerárních. Obchodu napomáhají vedle velikých peněžních 
ústavů Pražských i předměstskj^ch záložny v Tejnce a Slivenci. Prů- 
mysl vzmáhá se příčinou sousedství Prahy a bohactví přírodního, 
zvláště cukrovárství, pivovárství,. líhovárství, mlynářství, cihlářství, 
vápenictví, výroba dlaždic, zboží keramického a porcelánů, sklářství, 
pak průmysl chemicky', papírnictví, výroba záslon a tapetů, slévárny 
na železo a kovy, strojnictví, z řemesel kovářství, z^mečnictví, výroba 
nábytku, kamenictví. 

Okres Smíchovský skládá se na ploše 246 km^ ze 52 obcí, v nichž 
žilo r. 1900 bez Smíchova 67.455, se Smíchovem 114.616 obyv., mezi 
nimi 900 (se Smíchovem 1.708) evangelíků ív Břevnově 69 [z nich 
v Tejnce 45], v Bubenči 159, 
v Dehnicích 63, v Holubicích 41 , ^°*- ^^ Kórber. 

v Letkách 90, v Liboci 38, ^ 

v Libšicích 109, v Lysolejích ^ 

40 fz těch v Podbabě 28], v Ne- 
bušicích 26, v Radlicích 20, 
v Roztokách 21, v Ruzíni 30, 
ve Střešovicích 35), 397 (so 
Smíchovem 1.562) židů (v Bu- 
benči 73, v Hlubočepích 34 
[z nich ve ZlíchoÝě 24|, v Ko- 
šířích 36, v Roztokách 27) 
a 592 (se Smíchovem 4.188) CHRÁM NA ZLÍCHOVĚ. 

Němců (v Břevnově 69 [z nich 

v Tejnce 22], v Bubenči 232, v Dehnicích 60, ve Zlíchovč 54, v Letkách 
30, v Radlicích 22, v Řepích 92). 

Sídlo správy okresní, město Smíchov, jest spolu předměstím král. 
hl. a síd. města Prahy i bude spolu s ním popsáno. 

Hlubočepy, dříve též Hlubočerpy, ves s 97 d. a 1.687 obyv., 
se Zlí chovem a Klukovici ale 183 d. a 3800 obyv., rozkládá se 
v dolní části údolí potoka Dalejského, vzmohla se za novějších dob 
rozsáhlou výrobou vápna obyčejného i saturačního, vedle čehož jsou 
v Hlubočepích pivovár, továrny na kyselinu uhličitou, na dětskou 
moučku, na cementové, hliněné i šamotové zboží a cihelny. Hlubočepy 
bývaly před husitskými válkami zbožím různých Pražských duchovenství. 
Později vznikla zde tvrz, jež náležela Pražanům Staroměstským, potom 
Jesuitům u sv. Klimenta, od r. 1773 k Tuchoměřicům. Zlíchov roz- 
kládá se při levém břehu Vltavy, podél Pasovské silnice na úpatí Dě- 
vína. Na pahorku, z údolí rozšířeného povystupujícím, zdvihá se filiální 




— 248 - 

chrám sv. Štěpána, zbudovaný r. 1713—1714 na místě starobylé kaple, 
témuž prvomučenníku zasvěcené. Ve Zlíchově jsou veliké sklárny, 
lihovar s výrobou drasla a rozsáhlé vápenky. Výšina Děvín nese 
jméno staroslovanského hradu téhož jména, kladeného pověstmi v pi^íkrou 
protivu nedalekému Vyšehradu ; za dob Kosmovj^ch byl již pust, pamět 
jeho ale žila v četných pověstech, jichž nejzajímavější pojednává 
o dívčí válce. Panny Libušiny po smrti slavné kněžny, vidouce se na 
Vyšehradě od knížete a velmožů zanedbávány, vedením jaré a ducha- 
plné Vlasty zbudovaly si hrad Děvín, odkudž dlouhj'' boj s muži vedly, 
až konečně Děvín vzat a Vlasta s družkami svými ve troskách jeho 
zahynula. 

Fot. Jos. Bare§. 




v ÚDOLÍ SVATOPROKOPSKÉM. 



Nedaleko odtud, v pi^ívětivé kotlirtě, rozkládají se Radlice, rychle 
vzrůstající pi^edměstská ves sex 118 d. a 3.399 obyv., s továrnou na 
porcelán, slévárnou kovů, velikou mlékárnou a vápenkou. Radlice, 
někdy zboží jeptišek Svatojirských, povznášejí se pro blízkost Smíchova, 
s nímž již místně jsou spojen^^ Sem se popisuje samota Vysoká, 
někdy vinice jeptišek u sv. Anny na Starém městě Pražském, 

Na planině západně Zlíchova položeny jsou Butovice a Jino- 
nice, spojené od nepaměli v jednu obec, vsi se 150 d. a 2.053 obyv. 
(v Butovicích 105 d. a 1.308 obyv.). V Jinonicích jest zámek, pivovár 
a svěřenský velkostatek Adolfa Josefa knížete Schwarzenberka (s Bu- 
tovici. Radlici a Smíchovským dvorem) o výměře 547 ha, s vápenkami 
v krásném někdy údolí Svatoprokopském, nyní krajinných půvabů 



249 



prostém ; krásné lesy, které kdysi pokrývaly malebné stráně, vykáceny 
a na jejich místě šklebí se obnažené útroby skalní, dým pak klade se 
na vnadné někdy údolí. Zmizela i známá Pražanům jeskyně sv. Pro- 
kopa, 120/72 dlouhá, pod osamělj^m pak kostelíkem téhož světce, prostou 
budovou z r. 1711, spatřují se rozsáhlé moderní přístroje na těžení vá- 
pence. Jinonice, též Ni no nice, bývaly zbožím duchovenským, pak 
tvořily několikerý statek vladyčí, z nichž při jednom byla tvrz, nynější 
zámek. Od r. 1684 jsou majetkem Schwarzenberským. Farní chrám 
ButovickN^ sv. Vavřince, jehož farář přebývá v zámku Jinonickém, byl 
původně románský, ale přestavěn r. 1571. Západněji, na svahu vj^šiny 




BÝV. JESKYNĚ A CHRÁM SV. PROKOPA. 



/ 



Xa pískách (389/72), jest ves Stodůlky se 125 d. a 1132 obyv.. někdy 
/boží Templářů, potom Křižovníků Svatojanských, za dob novějších 
příslušná ke statkům nejvyššího purkrabství. Farní chrám sv. Jakuba 
byl původně zbudován ve slohu románském, byl ale přestavěn za doby 
j.(othickě a ozdoben malbami na sklech okenných, jichž vzácný zbytek 
zachoval se až do našich dob. R. 1903 byl ze základů přestavěn slohem 
j.!;othickým. Ve Stodůlkách jest cihelna a \'ápenka a při nich pak po- 
|)isuje se i rustikální dvůr Háj o výměře 107 ha, jehož majitelem jest 
Vv. Zelenka. Již při hranici okresu Unhoštského jest zámožná ves 
'{'řebonice, od ní východně Chabý, dva dvory pospolu, jichž jeden 
o 74 ha jest majetkem dědiců Benešových ; opodál na výšině památný 
románský kostelík sv. Jana a Pavla v Krtni, dle pověsti na místě 



- 250 - 




CHRÁM VE STODŮLKÁCH. 



Fot. Jos. Bareš. 



slovanské božnice, ve skutečnosti středověkým kostelec. Z původní ve- 
lice zajíniavé románské stavby dochovaly se kněžiště a véž. Jižně 
Stodůlek, na počátku údolí Svatoprokopského. jsou Řepo ryje, 
ves se 124 d. a 1.411 obyv., s rozsáhh-mi vápencovv^mi lomy, s vá- 
penkami a cihelnami, s filiálním chrámem sv. Petra a Pavla, původně 
románským, ale r. 1772 skrze Jesuity nevkusně přesta\'ěn\'m. Reporyje 
bvvalv před válkami husitskými zbožím kněžským, od r. 1669 až 1773 
náležely Jesuitům Staroměstskv^m. Jižněji jest ves Ořech, dříve 

Fot. K. Černý. 




REPORYJE. 



- 251 - 



Fot. J. Baar, 



Oř echo V, v úrodné poloze, s lomy mramorovými, s farním chrámem 
sv. Jana Stětí, jehož zajímavá lod zbudována románsky se sloupem 
uprostřed, kněžiště přistavěno r. 1733, štíhlá věž r. 1859. Křtitelnice 
z r. 1609 a zvon, slit\^ skrze mistra Brikcí z Cimperka r. 1590, jsou 
vzácná díla konvářská. Uchovává se pověst, že stojí chrám tento na 
místě jakési svatyně 
staroslovanské. Ořech 
b\'val zbožím kňěžsk\^m 
a předním chrámem dě- 
kanátu Ořechovského. 
Od r. 1547 náležel kapi- 
tule Pražské. Nedaleko 
jest zámožná ves Zb u- 
zany, s Chotcem de- 
skový velkostatek ka- 
pituly u Všech Svatých 
na hradě Pražském 
o výměře 284 ha. s rus- 
tikálním velkostatkem 
dra. Jindřicha Šolce 
o \06 ha. Již při Rado- 
tínském potoce, na úpatí 
vrchů Medvědk\^ a 
Škrábku, jest ves Cho- 
tec, se zbytky tvrze 
a filiálním chrámem sv. 
Kateřiny na výšině 
opodál jižního konce 
sídla, v nynější podobě 
z r. 1697, áž do r. 1857 
o dvou věžích, s lomem 
mramorovým. Na tvrzi 
zdejší seděli v XVI st. 
zemane Chotkové z Voj- 
nína, předkové nyněj- 
šího rodu hrabčcího. Zá- 
padněji C h e j n i c e ves, 
kdež Vlachovský dvůr 

s ml\'nem Dubecským býval lénem Karlštejnským, ostatek byl pod 
panstvím kapitul y Vš ech Svatých na hradě Pražském. Opodál jsou mlýny 
Hladkovský a Mlýnecký. Západně Ořecha Dobříc, ves se zámeckém 
a dvorem, jehož majitelem jest císař František Josef. Do roku 1785 byl 
příslušenstvím kláštera sv. Jana ve Skalách. 




CHRÁM V OŘECHU. 



- 252 




VYKLÁDANÁ TRUHLA A RŮZNÉ PŘEDMĚTY 

NÁRODOPISNÉ Z CHOTČE. 

Fol. Jos. Bareš. 



Opodál silníce Plzeň- 
ské na pláni rozkládá 
se ves Zlejčín s tak 
zvanou „královskou stu- 
dánkou" opodál. V údolí 
potoka Motolského M o- 
t o 1, ves a deskov}^ vel- 
kostatek Křižovníků 
Svatojansk\xh o vý- 
měre 373 ha, se samo- 
tami Ladronkou a 
Šafránkou, se zám- 
kem a pivovárem a 
s krásnv^m hájem na 
stráních okolních. — 
V údolí potoka Motol- 
ského a částečně po 
rozbrázdených stráních, 
které je vroubí na stranč 
sevíTní, rozkládají se 

KOŠfŘE, město se 202 domy a 7.247 obyv., (r. 1907 již asi 
l().(K)Oobyv.) k němuž popisuje se osamělý dvůr Cibulka s krásným 
hájem a umělou sříceninou z doby posledního knížete biskupa Pasov- 
ského Leopolda hraběte Thuna. pak samoty \' býv. vinících Horní 
a Dolní Kavalírce, Kotlářce a Pocto vce, pojaté do sítí elek- 

trick\^ch drah král. 
hl. a síd. města 
Prahy, s farním 
chrámem Nejsv. 
Trojice, zbudova- 
ným r. 1831-1837 
ve stí*ízlivé spů- 
sobě s počátku 
XIX st. obvyklé, 
při němž po r. If>8() 
byl lazaret a hřbi- 
tov pro morem 
v Praze zachvá- 
cené, od r. 1786 až 
1884 hřbitov pro 
Malou Stranu a 
Hradčany, s ně- 
kterými ])ěknými 



Fot. Jos. Barež. 




íMLYN v CHEJNICICIl 



- 253 




DIABASOVÉ SKÁLY U MOTOL. 

náhrobky, jako biskupa Pasovského hraběte Thuna, s filiálním chrámem 
Nanebevzetí Matky Boží, původně románským, ale roku 1752 pře- 
stavěným, s farní expositurou (od roku 1861). V Košířích jest sanatoř 
pro lěcení rakoviny a lupu dra. S. Černého, tři cihelny, piv^ovár, 
sladovna, knihtiskárna, továrna na stroje se zařizováním ústředního 
topení, výroba likérů, deskový velkostatek dra. R. Pollaka o vv^měře 
69 Aa, lenní dvůr Salamounka a Mandolínka J. Bárty o výměře 

Fot. Jos. Bareš 




U CHEJNICKEHO MLÝNA. 



254 



\Uha, pak rustikální velkostatek J. Hcllera o výmére 85 Aa. Na ville 
Rertramce skládal r. 1786 výslovně pro Prahu Volfgang Amadaeus 
Mozart svého nesmrtelného Dona Juana. Rychlý vzrůst Košíř, které 
nyní bezprostředné souvisí se Sřníchovem a sousedí s Prahou, spůsoben 
rozvojem Prahy a předměstí. Obyvatelstvo po výtce dělnické a živnos- 
tenské hledá VN^živy v Praze a ve Smíchovsk\^ch továrnách. 

Košíře byly vsí, jež od XIII st. byla s části zbožím kláštera sv. 
íiří na hradě Pražském, s části královstvím, a dělila se v Přední 
a Zadní Košíře, v těchto se dvorem Názovským, nynější Cibulkou. 
Po r. 1420 zabrali Košíře Pražané, po bitvě Bělohorské získal jich 
pověstný Pavel Michna z Vacinova, který zmocnil se i některých 




ZÁMEK V MOTOLE. 



vinic soukromých. Od r. 16ÍL5 jsou držiteli zboží Košířského knížata 
ze Schwarzenberka. Připojením ke Praze nastane zajisté Košířům 
další perioda utěšeného rozkvětu. 

Na úpatí jihozápadního svahu Bílé Hory jsou Řepy, dříve Žepy, 
\es s 66 d. a 934 obyv., s filiálním chrámem sv. Martina, původně ro- 
mánským, ale v XVIII st. přestavěným, s kongregací sester sv. Karla 
Horrom. v ženské trestnici s chrámem Božské rodiny, r. 1865 z filiálního 
ústavu nalezinců zřízené; opodál jsou vápenné lomy. K Kepům po- 
pisují se i některé domy na Bílé Hoře, zvané tak po bělavé opuce, 
která se zde kdysi u velikém množství lámala a z níž jest drahná 
část Prahy zbudována. Bílá hora jest pláň, která srázně spadá ke 
Košířům a k Motolu, povolněji k Kepům, a nalezla světodějného jména 
událostí v dějinách Českého národa nejosudnější, bitvou ze dne 8 li- 
stopadu 1620. V nerovném sotva více než jednohodiném boji byl tu 
na staletí podryt zdravx', kvetoucí strom národa i státu Českého. 



255 - 



8 listopadu 1620, v den nedělní, stála proti sobě vojska dvou 
stran, císařské aMiguistické v poctu 50.00() mužů, jemuž velel dle jména 
vévoda Maximilián Bavorsk\% ve skutečnosti Jan hrabě TiUy, a vojvSko 
královské, čítající ne- 
mnoho přes 20.000 T' " "TT^TifTT^ ^3 t m. > 
mužů, jehož vrchním 
vůdcem l)\i Kristián 
kníže Anhaltský. Obě 
vojska dorazila na Bílou 
horu po chvatném po- 
chodu od Rakovníka; 
české teprve téhož dne 
v hodinu s půlnoci, una- 
vené a zemdlené. — 
Uherští husaři a ně- 
které oddíly německé 
pěchoty zůstaly v Ru- 
zíni. K ránu přitáhli 
císařští, kteří nejprve 
přepadli nestřežené od- 
díly v Ruzíni, v nich 
200 mužů pobili a přes 
I.OOOkoní ukořistili. Ne- 
hoda tato vzbudila ne- 
příznivou předtuchu 
v řadách česlwch, 
, k nimž se Uhři a Němci 
utekli, a poněvadž byla 
obava, že císařští pře- 
jdou ihned z rána k úto- 
ku, kázal Anhalt všemu 
vojsku, aby se posta- 
vilo v šik bitevní. Hlavní 
síla císařsk\Th stála 
z rána již kol Hostivic, 
královští ale přestávali 
na pevném jinak po- 
ložení na pláni Bělo- 
horské, již odhodlali se 
hájiti. Vojsko české 

rozestaveno bylo v trojím šiku; v prvém byla pěchota a jízda, ve 
druhém pěchota, která měla ve chvíli potřebné prvému šiku pomoci, 
ve třetím jízda uherská. Délka českého šiku činila ne celých 3.000/;?. 




UMÉI.Á SŘÍCENINA S ROZHLEDNOU NA CIBULCE. 



- 25f> ~ 



1- ... 


1 


fejl 


> 


^S^H^^ 


w-- 


^S^Bv/Ki 


^'■•■iV - •.iii? 



ČÍNSKY PAVIIJ.ON NA CIBULCE. 

Fot, Ad. KL.rber. 



l>Yln Z^ 
rísarskr 



í^chnáno, ale 
iu) \"ojska: nv/ 



zánnen 
ni ulil i 



Nej^íazsí pravr křidlo stálo v krá- 
lovské oboře Hvřzdé, střed na plání 
Bélohorské, levé křídlo zabíhalo až 
k Motolu, Pro ochranu českého 
vojska žádal Anhalt, aby byly rychle 
pořízeny náspy, ale stalo se tak 
mérou jen nepatrnou, tak že sotva 
deset dčl mohlo býti na nich umí- 
stěno. ;W> husarů stálo na křídle 
pravém a 1.5(XJ na le\ém, aby vpadli 
nepříteli v bok. \-edení mel Anhalt, 
na levém křídle hrabe Hohenlohe. 
Na císařské straně řozhodl Tilly proti 
gf^nerálu Karlu Lonquínalu hraběti 
Bouquoíoví. aby se s útokem na slabší 
a nočním pochodem i útokem přede 
dnem zemdlené vojsko České ne- 
otálelo. Bitva \'lastné již počala šar- 
vátkou předních stráží u potoka, 
dříve než byly rozkazy dány. Stráže 
České ustoupily před císařským před- 
vojem, jemuž velel baron Anhalt, čímž 
sice nebezpečenství průchodu bařinami 
předvoj císařský odtržen byl od jádra 
však Cechové udeřiti na jjrf^lvoj nepřá- 



\il KurÍTťF 




\ 



CllkÁM SV. TIÍOJICE v KOŠÍŘÍCH. 



- 257 - 




POMNÍK BISKUPA HRABĚTE THUNA 
NA HŘBITOVE KOŠÍŘSKÉM. 

Fot. A. Kórber. 

telsk\% od svých vzdálený, k čemuž radili vůdcové Moravanů mladý 
hrabě Slik a StubenvoU, vypravil již Tilly posily a tím dodal mysli 
vojsku svému. Zatím došW i ostatní části císařského vojska na bojiště 
a po deváté hodině nastaly obecné přípravy k bitvě. 

Fot. K. Černý 




VILI A BERTRAMKA V KOSIHICH. 



\ 



- 258 




PRACOVNA MOZARTOVA NA BERTRAMCE. 

Fot. J. Ba řeš. 

Císařské vojsko, vedené Bouquoiem, stálo na křídle pravém, 'Filly 
s liguisty na levém, veškery pak branné síly rozděleny ve trojí šik. 
Dél bylo toliko 12, ježto nebylo lze ostatní přepraviti přes potok roz- 
bahnéný. Čechové císařským v rozestavování se nijak nebránili, hlavně 
na radu Hohenlohovu, na nějž bezprostřední vina porážky odtud padá, 

Fot. J. B.ireí. 




POKOJ MOZARTŮV NA BERTRAMCE. 



— 259 - 




nv'brž vyhazovali 
náspy před prvj^m 
šikem ; veliká část 
vyšších důstajníků 
zatím odebrala se 
do Prahy, neče- 
kajíc v ten den 
ani boje. V císař- 
ském vojště na- 
proti tomu konány 
přípravy všestran- 

Pavel K5rber. 



NA HŘEBENKACH. 

Fot. Jos. Bareš. 

né. Po polední hodině pro- 
hlášeno po císařském tá- 
boře heslo dne ^Maria"*, 
bojovníci opásali se bí- 
lými páskami pro roze- 
znanou, načež z pravého 
křídla dva pluky péchoty 
a oddíl jízdy udeřily na 
českou jízdu, jíž velel 
Jindřich Matláš hrabe 
Thurn. Tento odrazil útok 
a zanesl zmatek do pra- 
vého křídla císařských, 
načež z obou stran ťolány 
posily. Z Ccské strany 
přivolal Thurn svůj pluk, 
ten však po nějaké chvíli 
zastavil, vystřehl do vzdu- 
chu a. dal se bez příčiny 
na útek. Na levém křídle 
Českém vznikl zmatek a 
v zápětí obrátila] se zpět 
jízda ve středu před prv\^m 
šikem postavená, již An- 
halt marně snažil se za- 
staviti. Císařská posila, 
již přivedl Tiefenbach, 




PAVILLON v KLAMOVCE. 



- 260 - 

vrhla zpět jízdu Českou i pěchotu pluku Hóhenlohova, Kaplírova 
a Žerotínova a obrátila celé české levé křídlo na zmatený útěk. 
Mladý kníže Anhalt snažil se s jízdou pravého křídla císařské za- 
staviti a v prvém okamžiku spůsobil i zmatek v řadách jejich, v němž 
pěší pluky Breunerův a Tiefenbachův byly rozraženy a povaleny. 
Chvatně spěchal oddíl Moravské pěchoty jízdě na pomoc. Zdálo se, 
že kloní se vítězství k práporům Českým, nebo v řadách císařských 
vznikal již ze zmatku útěk, plukovník Filip Breuner a mnozí důstojníci 

Fot. Pavel Kórber. 




PAVILLON V KLAMOVCE. 



i vojínové zjímáni, jiní s plukovníkem La Croix zbiti. Tu vsedli 
vévoda Maximilián a hrabě Houquoi na koně a spěchali k svým, 
aby jim dodali odvahy. Současně spozoroval Maximilián z Liechten- 
štejna podezřelé hnutí mezi Uhry, za českým levým křídlem postave- 
nými, a shledávaje, že chtí užíti zmatku ke kořistěni v táboře císař- 
ském, vypravil proti nim Polské kozáky, vedené Stanislavem Rousi- 
novským. Husaři před kozáky dali se na útěk, jedni do vinic nad 
Kosíři, kdež většinou byli zbiti, jiní údolím Košířským k Vltavě, v níž 
utonuli mnozí, hlubokou řeku přebřísti se pokoušejíce. Také vévodovi 
Bavorskému podařilo se zadržeti útok mladého Anhalta, jemuž v bok 
vrazil plukovník Kratz; hrdinský kníže raněn jsa, spadl s koně a poz- 



261 — 




ději zajat. Toliko ještě pravé křídlo české, 
kdež stáli hlavně Moravané, vedení Jin- 
dřichem hrabětem Šlikem, vytrvávalo 
v boji a k nim přidal se Thurn se zbyt- 
kem pluku svého, vida však neodčini- 
telnou již porážku, dal se rovněž na 
útěk ku Praze. Ze dvou stran byli na- 
padeni Moravané, v týle majíce zed krá- 
lovské obory ve Hvězdě, bránih* se ale 
udatně proti útokům jízdy. Konečná* 
podlehli přesile čerstvě došlé pěchoty 
s velikými ztrátami; obora byla naplněna 
mrtvolami jejich a toliko jnal\^ oddíl s hra- 
bětem Slikem upadl v zajetí. O druhé 
hodině odpoledni dobojováno ve Hvězdě. 

Fot. Pavel KOrber. 



.-•■tli 



ALTÁN V KLAMOVCE. 

Vítězství císařských bylo úplné. Cí- 
sařští měli mrtvých a raněných asi 
4(K) mužů. Cechové přes 1.0(X). nad 
to téměř veškery prápory, 10 děl, 
mnoho tisíc koní a asi 7(M) zajatých, 
mezi nimiž byl mladý kníže Anhalt. 
V té chvíli král I^Viedrich kvasil na 
hradě Preižském s vyslanci Anglickými, 
lehce váže poselství Anhaltova aThur- 
nova, že bitva neodvratná a aby pří- 
tomností svou vojsku dodal odvahy. 
Konečně po hodech vyjel k vojsku, 
ale již u Strahovské brány potkal se 
s prchajícími vojevůdci. 

Na místě, kde rozhodnut dvěstě- 
letý zápas náboženský v Čechách, za- 
ložil roku 1628 vítězný Ferdinand II 
chrám Matky Boží Vítězné a klášter 
Servitů, tento však nebyl mnichy 
nikdv osazen, později pak stal se 




POMNÍK KARLA IV 
V KLAMOVCE. 




262 



^^'■t 
S--. 



z něho hostinec. Z Prah}^ a *z okolí pořádány pouti českého lidu na 
místo jeho porážky, až Josef II pouti zakázal a chrám r. 1787 zrušil. 
R. 1812 byl však opět obnoven. Bojiště samo b\'vá v den 8 listopadu 
navštěvováno z Prahy truchlícími zástupy lidu; příslušejíc.nyní k velko- 
statku Motolskému Křižovníků Svatojansk\xh, bylo právě na delší radu 
let pronajato ke cvičením vojensk\^m. 

Na severu, tam kde sklání se Bělohorská pláň prudce do úlehle 
potoka Libockého, jest král. letohrádek Hvězda v oboi^e téhož jména, 
původně Zlatá hvězda, skvělý pomník dvacítiletého 11547 — 1567) 
zemského správcovství uměnímilovného arciknížete Ferdinanda. Chtěje 



Fot. V. íCórber. 










OKR. CHOROBiiNEC 
NA BĚLOHORSKÉ SILNICI. 



zříditi l)lízko královského hradu Pražského důstojnx^ pobyt pro tajně 
sobě oddanou cho(, sličnou Filippinu Welserovou, nar5'soval vlastní 
rukou poněkud podivný plán šestihranné hvězdy a dal zbudovati leto- 
hrádek v létech 1555—1557 nejčistším slohem renaissančním o dvou 
patrech, s vysokou střechou a mohutnou pozlacenou hvězdou na hrotě 
vysoko pnoucí se báně střechové. Místnosti přízemní ozdobeny draho- 
ccnn5'mi ozdobami štukovj^mi, předvádějícími scény z římských dějin 
a ze starověké mythologie, za jichž původce pokládá se Vlach Paolo 
dclia vStella. Letohrádek sice byl obýván a konány v něm hlučné 
slavnosti dvorské, zvláště r. 1568, pak za Maximiliana, Matiáše a Fried- 
richa Falckého, ale nebyl nikdy dokončen. Při něm zřízena a zdí 
ohrazena královská obora, která jest podnes zachována, ač se již zvěř 



- 263 - 

V ní nedrží. Po celé XVII a XVIIl st. bývaly letohrádek i obora ještř 
udržovány. V XVIII st. sem položena pout Břevnovská v neděli po 
sv. Markétě, mající s mysli lidu Pražského zapuditi vzpomínku na 
katastrofu Bělohorskou, i slavena s velikou bujností, příhodnou nej- 
krásnější době letní, až probuzené uvědomění národní ji nahradilo poutí 
na bojiště v den bitevní. R. 17v57 Friedrich II Pruský, obléhaje a boře 
Prahu, měl zde svůj hlavní stan až k odchodu na bojiště u Kolína. 
Josef II odstraniv r. 1784 prachárnu z Prašné brány, přeložil ji do 

Fot. L. Mojží§. 




BOJIŠTĚ BĚLOHORSKÉ. 



Hvězdy, při čemž vnitro letohrádku různě přestavováno a kolem něho 
zl)udována šeredná zeď se střílnami. Odtud, kromě doby Pruské okku- 
p:ice r. 1866, nebyla Hvězda nikomu přístupna, až teprve r. 1874, když 
byla z ní prachárna odstraněna. Tu se ukázalo, že drahocenné ozdoby 
štukové byly od vojáků svévolně kaženy, jakkoli jsou nejvzácnějším 
uměleckým dílem sv^ého druhu severně Alp. Hvězda popisuje se ke 
vsi Liboci se 131 domy a 1.292 obyv., která skládá se ze dvou částí. 
Horní Liboc, přiléhající ke Hvězdě, skládá se z úpravných letních 
příbytků Pražanů. Dolní Liboc v úlehli při potoce honosí se farním 
chrámem sv. Fabiána a Šebestiána původu dávného, ale v 1. 1842 — 1844 



264 - 



ze základů přestav^éného, se štíhlou věží. Obyvatelé vsí hledí si hojné 
obchodu s mlékem do Prahy. Ve vsi vyrábí ^e sodovka a jest mlýn. 
R. 993 darována Liboc s lesem Malejovem, nynější Hvězdou, klášteru 
Brevnovskému, který ji držel až do válek husitských. V XVI st. stala 
se zbožím královským. 

Na západ svažuje se Bílá hora do mělké úlehle, v níž až po b\'- 
valou bránu Strahovskou, po obou stranách aerární silnice Karlovarské, 
rozkládá se 




BITVA NA bílé HOŘE. 
Dle součisné Sadeierovy rytiny ze sbírky red. K. F*. Kheila. 

BŘEVNOV, veliká ves, citajici s Tejnkou a Malým Břev- 
novem v 317 d. (v Břevnové 127, v Tejnce 171) 7.758 obyv. (v Břev- 
nové 2.929, v Tejnce 4.180) r. 19()0, r. IW7 již však přes 9.(K)(), rychle 
rostoucí pro bezprostřední bhzkost král. hl. a síd. mésta Prahy. Břov- 

Fot P. Kfirber. 




CHRÁM MATKY BOŽÍ S AMBITY 
NA BÍLÉ HOŘE. 






265 - 



'>t^'^^í 




NÁDVOŘÍ S CHRÁMEM MATKY BOZI 
NA BÍLÉ HOŘE. 









m 



Fot. P. K5rber. 



nov jest osadil prastará, patrně vzniklá, soudíc dle jména, na půdé 
vyklučeného lesa. Kní/c Boleslav 11 po radě biskupa Vojtěcha Sva- 
tého založil zúv r. 993 prvý co do doby mužský klášter v Cechách 
pi^ísnoho zákona sv. Bon(nlikta se 12 mnichy z Říma pi^ivedenými; 
prvým opatem byl nckdíMŠi učitel sv. Vojtěcha Radla, kterým přijal 
jméno Anastasia, již ale po třech létech odešel na arcibiskupský stolec 

Fot. P. KOrber. 




AMBITY KOLEM CHRÁMU^NA BÍLÉ HOŘE. 



266 



Ostřihomský. Boleslav II i Břetislav I nadali klášter bohatými statky, 
mnichové pak vlastní rukou vzdělali chrám sv. Benedikta i konvent 
a pečovali o vzdělání okolní půdy, zvláště o vysazování vinic na vý- 
slunnjxh stráních. Za Otakara I obdrželi lesní Újezd Poličky, za Vá- 
clava I Broumov, kdež založili druhý svůj klášter; na Moravě byl nej- 

V. KOrber. 




KAPLE JERUSALEMSKÁ NA BÍLÉ HOŘE. 



znamenitějším jejich majetkem Rajhrad. Na počátku Husitských válek 
uchýlil se opat s většinou konventu do Broumova, kterýž odtud stal 
se i dle jména sídlem jeho, klášter pak Brevnovskv' s dvěma jeho 
chrámy sv. Benedikta a sv. Markéty, 22 května 1420 zkazili Táboři i lid 
Pražský, kdežto statky jeho rozchvátil král Sigmund. Po šesti létech 
dal opat Herman kopati v troskách klášterních, ale po válkách zůstalo 
zde jen proboštství při nově opraveném chrámu sv. Benedikta. R. 1545 
zbudován znoVfi i chrám sv. Markéty. R. 1674 zbudován klášter nově 



- 267 - 

ze základů, poněvadž však již r. 1678 vše ohněm bylo zničeno, svěřena 
r. 1701 nová stavba opatem Otomarem Zinkem Krištofu Dienzenhofrovi. 
Roku 1715 byl klášter i s krásným chrámem sv. Markéty dovršen 
v ušlechtilém baroku — chrám sv. Benedikta zbořen již r. 1620 — , 
načež opat střídavě sídlí v Broumově i v Břevnově, ale německ>' 
konvent Broumovský má převahu nad Břevnovským a tak nejstarší 
klášter českÝ octl se v rukou německých, ba ztrácí i jméno své, nebot 
obyvatelstvu Pražskému i okolnímu obvykle slově „klášterem u sv. 
Marky ty". Vedle chrámu a krásného parku honosí se klášter knihovnou 
o 18.000 sv. a museem; při chrámě jest i fara, spravovaná mnichy. 
Skupina soch nad studánkou Vojtěšskou z r. 1750 představuje utkání 
se obou zakladatelů kláštera, knížete Boleslava a sv. Vojtěcha. Až 
do XVIII st. byli v Břevnově nečetní poddaní klášterní, u silnice 
klášterní dvůr „stará tejnka" a v okolí hojné vinice. V XVllI stol. 
z „tejnky" a klášterní vinice Liborky vznikla ves l^jnka, opodál pak 
bojiště Bělohorského, kde bývala zaniklá ves Kúro mrtvy, později 
Břevnovek, obnoveno sídlo, zvané odtud B řevnovem Malým. 
Za dnů našich jest v Břevnově pivovár, chemická továrna, výroba ře- 
tězů v, ústav zaopatřovací; obyvatelé provozují do Prahy obchod s mlékem 
a živnost rukavičkářskou. Mnozí zaměstnáni jsou na stavbách a v prů- 
myslových závodech Pražských. Klášterní velkostatek Břevnov^ má 
v}>měry 444 /la. 

V údolí potoka Litovického, pod severním sklonem Bílé hory, 
rozkládá se po obou stranách silnice Karlovarské Ruzíň, dříve také 






HVĚZDA 




'i 



— 268 — 

Rusín, ves se 64 d. a 1.138 oby v., s cukrovarem. Kuzíň byla již r. 993 
darována klášteru Břevnovskému. Před Husitskými válkami vznikla 
zde tvrz, která r. 1429 připadla ke statkům nejvyššího purkrabství 
Pražského. Z purkrabského dvora vyvinul se nynější velkostatek de- 
skový o vj^meře 389 ha, mcijetek království Českého. Na potoce jest 
starobylý mlýn. Níže po obou stranách potoka jsou V oko více s to- 
várnou na šamotky a některými cihelnami. Rustikální velkostatek 

Fot. L. Mojžíá. 




LIBOC 



V^ 



M. Hamerníkové má vv^měry 115/řú!. Opodál na pravém břehu potoka 
Veleslavín, ves, k níž popisuje se samota Bořivojka, se zámečkem, 
cihelnou, kamennými lomy, se dvorem příslušným někdy ke statkům 
nejv. purkrabství a s rustikálním velkostatkem M. van der Oesterenové 
o A9 ha. I Veleslavín byl původně zbožím kláštera Břevnovského. Odtud 
pocházel Štěpán Adam. otec slavného ^arciknihtiskaře" a prosaisty 
I)aniela Adama (1545— 15W), kt(írý povýšen byv do stavu erbovního, 
přijal heslo ,.z Veleslavína^ Na obou svazích výšiny, jež odděluje údolí 
Litovického nebo Šáreckého potoka od potoka 13řevnovského, jsou 



— 269 — 




CHRÁM SV. MARKÉTY V BŘEVNOVÉ. 

Slrešovice a Strešovičky, původně 'Jřešovice, ves se 131 d. 
a 2.525 obyv. s některými samotami v bývalých vinicích, zejména 
Andělkou, Pa n ě n s k o ii a Kájet á n k o u. s krásným farním chrámem 



Fot L. Mojži 




KLÁŠTER V BŘEVNOVÉ. 



— 270 — 



sv. Norberta s vysokou i štíhlou věží na v\^šině, okolí Pražské ovládající, 
zbudovan5^m v románském slohu r. 1889 až 1891 nákladem kláštera 
Strahovského, s třemi cihelnami, lomy opukov\'mi, s výrobou rukaviček, 
cvoků, syt a leštidel na boty. Střešovice bývaly zbožím kláštera Stra- 



Fot. L. Mojžíš. 




PORTÁL BŘEVNOVSKÉHO KLÁŠTERA. 



hovského, který r. 1756 založil na Andělce dvůr s kaplí sv. Andělů. 
Kajetánka byla zbožím zrušeného kláštera Kajetánů nebo Theatinů 
v Menším městě Pražském. Sti^ešovicky vznikly z vinice Kocourky 
r. 1824. Na Panenské jest aerární hřebcinská stanice. Obyvatelé Sti^e- 
šovictí jsou po v>^tce dělníci stavební. 



":m 



— 271 



-..•?^ 



V širé rovinč, od úpatí Šárecké výšiny až po Pražskou bránu 
Píseckou nebo Bruskou, šíří se 

DEHNICE, nyní nesprávné Dejvice, osada předměstská, která 
skládá se z částí: Šárka Horní a Dolní, Dej vice-Podbaba, 
bS^valé vinice na jižním svahu výšiny Šárecké Juliska, Kotlárka, 
Strahovka i Šfáhlavka a rychle vznikající předměstské sídlo Dej- 
vice u Brusky, se'^278 d. a 5.109 obyv r. 19ÍX), r. 1907 v pěti částech 

Fot L. Mojžíš. 







ČÁST KLÁŠTERNÍ BUDOVY V BŘEVNOVÉ 
SE STUDNÍ VOJTÉŠKOU. 



bez samot 246 d. a přes 6.0(X) ob\''v., s farním chrámem sv. Matěje 
na v\'šině Šárecké, z daleka viditedlným, založeným již Boleslav(*m 
II, v n\mějsí podobě z r. 1771, u něhož v neděli po sv. Matěji koná 
se oblíbená pout, prvé veselí Pražanů po zimě v přírodě. Dehnic(^ 
jsou sídlem velkostatku o v\'měře 472 ha, příslušného k proboštslví 
kapituly sv. Víta; probošt má tu také krásn}^ letohrádek na úpatí 
výšiny Šárecké. Vinici Pernikářku (s kaplí sv. Michala Arch.) 
drží JUDr. rytíř íírimm. U stanice Buštěhradské dráhy jsou veliká 
skladiště uhelná, dělostřelecká laboratoř a vysoké nové budovy záso- 



272 



Fot. P. K6rber. 



báren vojenských. Část Dehnice u Brusky rychle se zvelebuje stavbami 
velkoměstského rázu, v nichž obývají četní pi^ísíušníci Pražští, zejména 
úředníci, zvláště pak nadíti jest mohutného rozvoje této části, až bude 
ku Praze pi^ipojena a dostane se jí spojení drahou elektrickou. Již nyní 

činí úpravné ulice dojem 
velmi příznivý. Dchnice 
samy podél úpatí výšiny 
Šárecké bv^valy původně 
rozděleny mezi Pražské 
nejvyšší purkrabství a 
kapitulu Vyšehradskou ; 
směnou zboží purkrabské 
připadlo roku 1320 pro- 
boštství hradu Pražského. 
Ke konci XV st. Dehnice, 
jsouce v rukou některvxh 
měštanů Pražských, zve- 
lebovaly se vinicemi, vště- 
povanými na stráni Šá- 
recké. R. 1595 purkrabský 
dvůr v. Dehnicích přidělen 
úřadu nejvyššího komor- 
níka, dva dvory někdy 
proboštské, které posléze 
držel soused Novoměstský 
Michal Vitman, roku 1621 
pro účastenství v povstání 
Českém popravený, na 
vráceny r. 1622 proboštovi, 
který r. 1796 koupí nabyl 
i dvora komorničího. — 
Šárka Horní a Dolní pro- 
stírá se s části na výšině 
kolem chrámu sv. Matěje, 
s části v romantickém 
údolí téhož jména, pro- 
slaveném v pověstech če- 
ských pannou Šárkou z družiny \'lastiny na Děvíně, která sem vlákala 
Istně dvořenína knížete Přemysla Ctirada a vydala jej na smrt pomsty- 
chtivým družkám svým. Dolní Šárka v údolí skládá se z mlýna a z četných 
osamělých dvorců, letohrádkův a letních hostinců (Sanytrovka, Satovka, 
špitálka, Václavka, Velingrovka a Žežulka), které po celé jaro až do 
pozdní jeseni za pěkných dnův oživují zástupy lidu Pražského, toužícího 




STUDNA VOJrĚŠKA V BŘEWNOVÉ. 



273 - 






jít í ^ " -, '^ 



-Á^' *^.- 



/is. 



o.*i».J 



PROFESSNÍ LÍSTEK SV. \UJiÉCHA. 
Z klášterního archivu v Břevnové. 



Fot. L. Mojžíš. 



po oddechu v úchvalnó přírodě, již charakLerisují některé zvláště zajímavé 
kouty, jako Džbán, Čertovy vidle, Čertův mlýn a p., ve vnadném stínu 
košatého stromoví a při osvěžující hře letní. Tu naskytuje se vítaná příle- 
žitost studovati povahu lidu velkoměstského. Až do XII st. byla Šárka 
pokryta mohutným lesem v údolí i na výšine, který náležel k hájemství 
hradu Pražského. Karel IV kázal osazovali výslunné stráně vinicemi. 
Část lesa byla zbožím probošta hradu Pražského. kter\^ měl v Dolní 
Šárce i dvůr. zvaný rj(*zdcem v Šárce: také tam chh^bil man pro- 

Fot. L. Mojžíš. 




RUZIN. 



274 — 




MLÝN V RUZÍNl. 



Fot. Jos. Biireš. 



bošlův, jemuž náleželo les ostříhati. Man Jan Sárek za Husitsk\'ch válek 
přisvojil si zboží proboštské, na němž potomci jeho hojné vinice zaklá- 
dali ; ale Ferdinand I zboží toto proboštstvi navrátil. Níže jest Podbaba 
Dehnická po pravém břehu potoka a podél Vltavy, pod horou Babou, 
na némž uměle z In^v. vinařského domu upravena za novějších dob 
sřícenina, z Prahy viditedlná. Podbaba skládá se z četných a namnoze 
velmi úpravných vili i letních hostinců, pro blízkost pak a přístupnost 
svou jest z Prahy po celý rok* hojné navštěvována. — V Dehnicích 




ZÁMEK VE VKLESLAVÍNĚ. 



- 275 — 



jsou Čtyři veliké závody cihlářské- sladovna, proboštskv' pivovár, to- 
várna na tapety a obč. záložna. 

S Dehnici a zvláště s částí jejich V Brusky souvisí nyní 
OVENEC, PŘEDNÍ OVENEC, nověji (od r. 1880) BUBENEČ, předměstská 
osada r. 1900 se 189 d. a 5.538 obyv., r. 1907 již se 267 d. a 9.500 obyv., 
k němuž popisují se Letná, Královská Obora, Císařsk}' nil\'n, 
Král. lovecký zámek a 

Sady Buckovy, s farním chrá- k. chaiupa. 

mem (od r. 1787) sv. Gottharda 
již r. 1320 připomínaným, ale 
v nynější střízlivé podobě 
z r. 1801, k němuž přifařena 
i dolejší část Dehnic, s chla- 
peckým pensionátem školních 
bratří sv. Václava, se sanatoří 
pro choromyslné a nerv}^ choré, 
s bělidlem, appretovnou, tkal- 
covnou a prádelnou bavlny, 
s továrnami na fosfát, zboží 
hliněné, přístroje mechanické, 
s velikou papírnou, se závody 
na nábytek, žalusie, lučebniny, 
kvasnice, úly, s deskovv^m 
velkostatkem Mořice Schlochta 
z Heraltic o 105 fia výměry, 
s obč. záložnou. Původní Ove- 
nec kupí se na jižním pov^ý- 
šeném břehu Vltavského ra- 
mene, které objímá velik}'' Cí- 
sařský ostrov, k němu .druží 
se na I^etenské pláni nádherná 
část villová, až k Dehnicům 
dobíhající. Nejsevernější část 
při Vltavě zabírají továrny a 
domkv dělnické. — Ovenec 
býval s části duchovenstvím 

kláštera Teplského, s části s mlýnem při Vltavě jepiišek Svato- 
jiřských, s části hájemstvím hradu Pražského, v němž byla obora jelení. 
Jeden dvůr příslušel ke statkům nejvyššího purkrabství Za HusitskK^ch 
válek zmocnili se Ovence Pražané, jimž byl r. 1547 Ferdinandem í v plen 
vzat. Rudolf II obnovil oboru ve velikvxh rozměrech a vystavěl v ní 
nádherný zámek lovecký, kdež choval všeliká vzácná zvířata z dalekých 
krajin, stavové pak přikoupili pro něho ostrov, jenž odtud slově Cí- 




KAPLE NA KAJETANCE. 



- 276 




CHRÁM SV. MATĚJE NAD ŠÁRKOU. 



Fot. J. Tacheci. 




SARECKE \'DO\A 
S CHRÁMEM SV. MATÉJK 



sařským. Dvůr a mlýn zůstaly 
při statcích nejvyššího purk- 
rabství. Ještě Karel VI lovivai 
v o1)oře. Toliko jednou v roce. 
když v úterý po V>liké noci 
slaven .,slamník'', národní to 
veseh' ÍVažanů, bv^vala obora 
přístupna lidu. Maria Teresia 
prohlásila ji za veřejný zemský 
sad. Při korunovačních slav- 
nostech Leopolda II r. 1791 ko- 
nány hlučn(^ slavnosti v oboře, 
zvláště lidovó svatby ze 16 
tehdejších krajů Českých. Nyní 
spravuje oboru výbor zemský. 
Po ďelý rok shromaždují se zde 
Pražané zámožnějších tříd ve 
dvou restauracích, kol rybníka 
a na veliké jízdné dráze. Lo- 
vecký zámeček jest letním 
bytem místodržitele království 
Českého. Všeliký mlýn i)ři \'lta- 
vé slově posud Císařským. Xej- 
východnéjší část obory jest za 
novější doby výstavištěm, od 
r. 1891 ozdoben\'m velikolepou 
průmyslovou dvoranou jubilejní 
výstavy a přislušnými k ní bu- 
dovami okolními. 



- 277 




SKALNÍ PRŮLOM .DŽBÁN- 
V DIVOKÉ ŠÁRCE. 



- 278 - 




Z OKOLÍ „DŽBÁNU- 
V DIV. ŠÁRCE.. 



279 



Na pramenech potůčka, kterými se Šáreck\' potok z leva zesiluje, 
JSOU Xebušice opo Jál vlícln\'rh"hájLi, ves se 157 d. a 1.332 obyv., 
k níž popisuje se tak zvaná Nebušická Šárka, totiž samoty a bý- 
valé vinice J enerál ka, (rabrielka, Pac h man k a, Veliká i Malá 



Fot. R. Holzer. 



r 


L 


^ 




1 

'i^^ 


1 




-% 






i 




1 


^^^» 


- 





„ČERTOVY VIDLE- V DIVOKÉ ŠÁRCE. 



Šedivá, Ševčice, Truhlářka, Subrtka a Vizerka. Hoi^ejší 
divočejší část údolí Šáreckého jest půdou Nebušickou. Tu r. 1680, 
když v Praze řádil strašnS^ mor, založen hi^bitov morový a opodál na 
tvrdé skalce kaple sv. Jana Nep., kteráž r. 1719 ustoupila novému 
chrámu téhož světce na hi^bitové, od r. 178v5 farnímu. Fara i farnost 
šlovou úředně Sárka-Xe b ušice. V místě jest slévárna kovů, v5'roba 
řetězův a mlýn, zvaný Dubový. Severozápadně Nebušic na svažitém 



28() 




SŘÍCENÉ SKÁLY V DIVOKÉ ŠÁRCE. 



Fot. R. Holzer, 



lemu mělké kotlinky rozkládá se ves Přední Kopanina se samotou 
Preláty, někdy tvrz a vladycí statek vedle jistého zboží kapituly 
Pražské, od r. 1572 majetek Jesuitů Staroměstských, s památnx^m 
filiálním kostelíkem sv. Maří Magdalské ve spůsobu byzantsko-románské 
rotundy a s původní čtverhrannou věží průčelní; r. 1779 sesula se část 
chrámu vetchostí věku, r. 1862 byla však opět v původním slohu i roz- 
měrech zbudována. Uvnitř jest zajímav\' skládací oltář z XV st. Hou- 
ževnatě uchovávaná tradice tvrdí, že byl kostelík ten za dob kněžny 

Fot. St. Černý. 




MÍSTODRŽITELSKÝ LETOHRÁDEK V KRÁL. OBOŘE. 



- 281 - 

Ludmily Svaté přesvěcen ze svatyně staroslovanského božství Krasiny 
ve chrám křestansky. Na západním svahu Kozích hřbetův, uprostřed 
širé a úrodné roviny, jsou položeny při aerární silnici Horoméřice, 
ves se 131 d. a 1.270 oby v., někdy duchovenství kláštera Strahovského, 
který dosud tu má zámeček s kaplí sv. Anny a deskovj' velkostatek 

Fot. Ot. Šetele. 




Z\L ŠÁRIíCKÉHO ÚDOLÍ. 



O výměře 1.365 /řfl, a s cukrovarem. Jihovýchodně odtud Lys oleje, 
původně Lysolaje, kteréž s některými samotami a s Lysolejskou 
Šárko u, sem popisovanou, čítají 129 d. a 1.467 oby v. V Horoměřicích 
a Lysolejích uchovaly se ještě některé větší kmenové statky sedlské. 
Na východním svahu Kozích hřbetů, v mělkém údolíčku po obou stranách 
lučního potůčka, jest ves Suchdol se samotami Chumberkem, Na 
andílkách a mlýnem Spálení ke m, někdy duchovenství jeptišek 



- 282 - 



••/• ' 


i 






%■■••< 


-u^ 


k^ ' '^^ 




wl^ 


^Si'Afý;' 


'^mí- 


WĚt 




9% 


•MW^'-* 


Jpf^ 


i 




B&N^ 


.'''C;í Afoí >^^J 


^^ 


Bb^^L 




fe 


*jii 



KAPLE SV. JANA NEP. IJ JENERÁLKY V ŠÁRCE. 



1 



Fot. Jos. Tachecí. 



Svatojirsk5^ch, před válkami Husitskými tvrz nápravnická, od r. 1679 
aboží kláštera Benediktinského na Slovanech v Praze, nyní velkostatek 
téhož kláštera o výměre 243 ha, se zámkem "s kaplí sv. Václava 
z r. 1704, s lomem na štérk a dvěma mlýny. Spůsobem své stavby 
zajímavá jest stará veliká hospoda s vysokou mansardskou střechou, 
rázu na konci XVII st. obvyklého. 

Fot. T. Srajer. 




CHRÁMEK SV. MÁŘÍ MAGDALSKÉ 
V PŘEDNÍ KOPANINĚ. 



283 — 



Na levém břehu Vltavy jest Sedlec, kdysi zvan\^ za Babou, 
nyní nesprávné vSelc, se starobylou kaplí nejsv. Trojice, rustikálním 
velkostatkem M. Novotné o ]\5 ha a zastáv^kou parolodní. Tam kde 
do údolí Vltavského otvírá se široké údolí potoka Ounětického, Tichým 
údolím zvané, šíří se podél Vltavy, po obou březích potočních a na 
okolních stráních méslecko 

ROZTOKY se 124 d. a 1.090 oby v., oblíbené letní sídlo a výletiště 
Pražanů, přístupné drahou, parolodí i povozem, zvláště hojně navště- 
vané v době třešňového květu, jímž halí se mohutnS^ stromořad, se 
zámkem a deskovým velkostatkem Josefa Ledra o výměře 335 ha, 
s továrnami na glol)y a na v\4ažek z barevných dřev, cihelnou, olejnou, 

Fot. J. Bareé. 




Sl ŘEDOVĚKÉ KACHLÍKY, 
NALEZENÉ V ZADNÍ KOPANINĚ. 



mlýnem, aerárni dílnou na střelný prach, četnými hostinci i letními 
restauracemi a stanicí parolodní. V Roztokách připomíná se již za dob 
předhusitských kaple sv. Jodoka pod patronátem opata Břevnovského, 
kter\^ tu měl i dům svůj opatský. Nynější farní chrám sv. Jana Křtitele 
zbudován r. 1866 z milodarů na místě obecní sýpky v moderním slohu 
gothickém. Od r. 1786 až do r. 1842 byla lokalie, později ve faru pro- 
měněná, při, kapli zámecké, až do r. 1867 při chrámu sv. Klimenta na 
Levém Hradci. V Roztokách rozvíjí se velmi čilý život zvdáště za pr\^5'ch 
dob jarních, dokud nepočne pravá doba letního pobytu. V četných bý- 
valých vinohradech na okolních stráních oživují se úpravné villy a také 
domy městečka hostí v sobě přečetné obyvatelstvo Pražské, s Prahou 
stálý styk udržující. Úzká rokle spojuje s Roztoky Žalov s Levým 
Hradcem a Podmorání, ves rozloženou jednak v údolí potůčka, 
jednak na stráni k řece se svažující. Na břehu Vltavském, na třech 



284 



Stranách jsouc hlubok\'m úpadem obklopeno a toliko na jediné sou- 
visíc s okolní rovinou, zdvihá se staroslovanské hradišté se svahy 
kdysi rukou lidskou uhlazenými, na němž stával za prvých dob histo- 
rické paměti naší knížecí týn Levý Hradec, nepochybně druhé hlavní 
sídlo knížat kmene Českého, připomínané již za boje mezi Neklaném 
Pražským a Vlastislavem Luckx^m. Tento vpadnuv vojensky do kní- 

Fot. Jos. Tachecí. 




LEVÝ HRADLC. 



žectví Neklanová, udeřil nejprve na Levý Hradec, jehož obyvatelé ale 
hrdinsky se bránili. Bořivoj I zde sídlíval a v živé paměti národa jest 
podání, že zde zbudoval po poki^estění svém prv\^ křesíansk}' chrám, 
sv. Klimentu zasvěcený. Ještě r. 982 byl Levý Hradec sídlem knížecím, 
kdež držán sněm, který zvolil na stolec biskupsky' Vojtěcha Svatého. 
Brzo potom hrad opuštěn a hradiště s okolím stalo se zbožím jeptišek 
Svatojirských, kterj^mž sice za Husitských válek odňato, ale r. 1597 na- 
VTáceno. Z někdejšího hradu zachoval se jediný filiální chrám sv. Kli- 



- 285 - 

menta; původní rotunda zničena r. 1041 císařem Jindřichem III, chrám 
ale obnoven, načež ve XIII st. poprvé a r. 1684 v nynější prosté ba- 
rokní pod()l)e přestaven. Zdá se, že Levý Hradec s okolím svým býval 
za slovanských dob velikým pohřebištěm, jakož nasvědčují i jména 
Podmorání a. Žalov. Pohříchu velepamátné místo toto nehrubě jest po- 
kolení nynějšímu známo, jakkoli památný kostelík s nízkou hmotnou 
věží svou se v/dušné výše poskytuje mil\^ pohled na rozvlněné okolí 
a vybízí bezděky k upomínkám na nejstarší periodj^ národního života 
našeho. 

Fot. T. .frajer. 




PODMORAN. 



Nejzápadnější osadou okrt^su Smíchovského j(íst zámožná ves 
Dobro ví z na mírném západním svahu zv\^š(*né polohy U A^ervcnic 
se samotami Soušovém a Krupičkou. s kaplí Narození Matky 
Boží. Na pramenech potoka Ounětického, na úrodné planině a při 
aerární silnici Karlovarské, leží Kněževes, nedaleko pak v krásném 
údolí Kněžívka. zámožné vsi, někdy duchovenství kapituly Pražské, 
s části i Vyšehradské, s tvrzi, jíž r. 1420 král Zikmund dobyl a po- 
sádku upáliti kázal. Později získali Kněžívky klášt(T Strahovský, Kně- 
ževsi Jesuité vStaroměstští. V Kněževsi roku 17,% zbudovali Jesuité 
ozdobnou kapli sv. \'áclava. Níže v mělké kotlině, potokem Ounětick\'m 
protékané a hojně štěpnicemi porostlé, jsou Tuchoměřice, ves 
a sídlo velkostatku studijního fondu království Českého o výmvi c U)^ ha, 



- 286 



se zámkem na výšině na místě starší tvrze Jesuity zbudovanv^m, s farním 
chrámem sv. Vita, zbudovaným v ranném baroku r. I66ÍÍ skrze Krištofa 
Dienzenhofra a ozdobenv^m freskami Václava Kramolína, se hřbitovní 
káph' sv. Rosalie, s domem sester sv. Karla Borr. a s ústavem pro 
rekonvalescenty, pivovárem, třemi vodními a parním mlýnem, cihelnou 
a dvěma lomy na opuku. R. 1621 koupili Tuchoměřice Jesuité Staro- 

Fot. T. Srajer. 




ZÁMEK A CHRÁM S\\ VÍTA 
v TUCHOMÉŘldCH. 



městští a rozšířili je ve veliké panství, jež drželi až do zrušení řádu. 
Z doby jejich pocházejí četné sochy svatých v místě i v okolí a pustá 
nyní poustevna sv. Františka. Před Husitskými válkami byl zde farní 
chrám sv.VLinharta, kterj^ž v XVÍ st. stal se zborem rozsáhlé obce 
bratr ské, později ale zanikl beze stopy. Pěkný les, potokem protékan>\ 
dělí ode vsi této Statenice, ves a deskovS^ velkostatek paní Be- 
dřišky Dlouhoveské z Dlouhé Vsi o výměře 4\5 ha, s pivovárem, sla- 






— 287 - 

dovnou, třemi mlj^ny a lomy opukovými, 
někdy duchovenství jeptišek Svatojirských 
a kapitul Pražské i Vyšehradské. Níže 
Ounétice a Černý V^ůl, s farním chrá- 
mem Nanebe v^etí Málky Boží, farním již 
za dob předhusitských, ale v 1. 1766 až 
1770 ze základů v rokoku přestaveným, 
s pěknou věží průčelní, se zámečkem, 
hrobkou a velkostatkem kapituly Pražské 
o v\>měře 456 ha, s pivovárem, sladovnou, 
třemi mlýny a lomem na štěrk. Ounétice 
byly vždy, kromě doby od Husilskxxh válek 
až do r. 1547, majetkem kapitulním. No- 
vější dobou objeveno mezi Ounětici a Roz- 
toky předkřesíanské pohřebiště. 

Severně Tuchoměřic na úrodné planině 
ves Lichoceves. Na pramenech potoka 
Přílepského Kamýk se synagogou židov- 
skou a dvěma lermími dvory, Svatoňovským 
M. Brože o 28 ha a Světlíkovskv^m Jana 

Fof. Vil. Friebel. 




m.\donna;ounětická. 

Fot. Jos. Ba řeš. 







M 






■M 



HRAD OKOŘ. 



"í^'- 



6.-^.y 



'^■. 



it 



— 288 - 

Ryšánka o M) ha: tento bývával lénem Karlštejnským. Níže Přílep}'^ 
Veliké se samotou Vysokou a eástí vsi Černého Vola, někdy 
duchovenství jeptišek Svatojirských a kapituly Pražské, která nabyla 
za Ferdinanda I vsi celé. Níže Ouholicky, původně Hoholice. ves 
a deskov}' velkostatek Jos. Vohanky o 155 ha, se zámkem. 

Nad potokem Dolanským ves Béloky. Níže Stredokluky, ves 
na pravém břehu potoka a po stráni, \)n silnici Karlovarské, někdy 
hlučná stanice poštovská, s dílnou na stroje hos|X)dárské, s farním 
chrámem sv. Prokopa, zbudovaným r. 1711 až 1712 skrze Jesuity Staro- 

Fot. Jos. Bareš. 




STATEK V KOVARECH. 



městské \' ()zd()l)ném rokoku. Níže Ciěovice a Ciěoviěky, v těchto 
mešní kaple Nalezení sv. Kí"iže z r. 1721; v okolí uěiněny důh^žitě 
nálezy archa(M)logickě. Níže v širokém údolí, na jehož dně potok 
rybník napájí. Ok oř, ves s mah^bnými sříceninami velikého hradu, 
zbudovaného uprostřed XIV si. nepochybně skrz(* měštana Pražského 
Fráňu Rokycanského, který s(* dl(» něho psal, již však r. 14W př(\sla- 
vovaného. R. \(>V^) |)řipadl J(*suitskému semináři u sv. Václava v Praze 
a byl již r. 1679 pustý. Za novějších dob kromě vysoké věže zbývají 
z něho toliko rozvaliny. V Okoří jest parní mlýn. Západně Okoře 
zámožné vsi Zájezd a Libochoviěky. východně Noutonice se samo- 
tami Dolským a Novým mlýn(*m. s farním chrámem sv. Jana „na 
Hůrkách \ zvaným tak od polohy na neveliké výšině, původně go- 



- 289 - 

thickým, r. 1682 v baroku přestavěným, s hmotnou věží průčelnou, 
bývalé duchovenství kláštera Svatojirského. Severovýchodně Svrkyně, 
duchovenství kláštera Břevnovského, s filiálním chrámem sv. Michala 
Arch. novějšího původu, v němž starobylá kazatelna, a s vápenicí. 
V údolí potoka Zákolanského Kováry se samotou Budcí opodál, na 
dobře zřejmém staroslovanském hradišti, zůstalém po knížecím hradu 
Budci, v němž kníže Spitihněv I zbudoval chrám sv. Petra a Pavla ve 
spůsobě byzantsko-románské rotundy s poloukruhovou absidou. Z pů- 
vodní stavby zachovala 
se lod kruhová, k níž p***- '^' ^'^^^'^ 

za románské doby při- 
stavěna hmotná čtver- 
hranná věž; absis po- 
zději ustoupila čtver- 
hrannému kněžišti. Jsa 
zbudován v poloze po- 
výšené uprostřed hra- 
diště, ovládá starobylý 
chrámek, od r. 1800 
děkanský farní osady 
Budečsko-Kovárské, ši- 
ré své okolí. Budeč 
bv^vala hradem a častým 
sídlem knížecím, na 
němž Václav Svatým učil 
se knihám slovanským; 
z toho ujala se pověst, 

že bývaly na Budči * * » '^ 

školy slavné již za dob ' 

prvých knížat českých. ~ - 

Hrad dřevěnný a valem CHRÁM SV. PETRA A PAVLA v BUDČI. 

chráněný pozbyl vý- 
znamu i zanikl ve st. XIII. Od r. 1262 byl duchovenstvím probošta a kapi- 
tuly Vyšehradské, později připadl ke statkům nejvyššího purkrabství. Níže 
nad týmž potokem, v údolí obklopeném stráněmi, v pole a štěpnice vzdě- 
lanými, jsou položeny Zákolany, ves s cukrovarem na zboží surové 
i raffinerií, se čtyřmi mlýny a dvěma cihelnami; opodál Trněný 
Oujezd, dříve Oujezdec, také Oujezdec Kašparův, nesprávně 
Trnou jezd s cihelnou a ložiskem kamenného uhlí, od r. 1672 zádušní 
zboží chrámu Týnského v Praze. V5xhodněji Holubice, ves s pa- 
mátným filiálním chrámkem Narození Matky Boží, zbudovaným jako 
románský kostelec s kruhovou lodí a poloukruhovou absidou; k lodi 
přistavěn obdélníkový v^T^^^^k, nepochybně za dob Pražského biskupa 




290 — 



Pelhřima (1224—1225). Podnes zachovány na třech stranách hřbitovních 
vysoké zdi oporné; véž jest pozdější. Nedaleko, na místě zašlé vsi 
Rusovky ves Kozinec s pěknou barokovou kaplí sv. Michala Arch. 
z r. 1739. Jako Budeč obestřena jest ctihodnj^mi vzpomínkami z prvých 
dob našeho národa statná a bohatá ves Tursko, položená na úrodné 
rovině po obou stranách silnice Teplické, s pokračovacím kursem 
hospodářským, s farním chrámem sv. Martina, původně gothickým, po 
zkáze ale r. 1632 Sasy spůsobené r. 1700 do nynější barokní podoby 
přestavěným, s velkostatkem rytířského řádu Křizovníků s červenou 

Fot. Ot. Hrazánek. 




CHRÁM V HOLUBICÍCH. 



hvřzdou a s dvěma rustikálními velkostatky (Antonína Hegenomela 
a K. Hrazánka). Historická pověst česká klade sem místo bitvy 
mezi útočníkem, knížetem Vladislavem Luckjmi, a vojevůdcem kní- 
žete českého Neklaná Čestmírem, kteří oba v boji padli, Čechové 
ale zvítězili. Místní pověst hledá hrab Čestmírův tam, kde jest staro- 
lívlý kamenný kříž za samotou Těšinou. O prastarém původu 
I urska svědčí bohaté popelnicové pohřebiště v háji mezi Turskem 
a Chejnovem. Od roku 1237 jest Tursko zbožím Křižovníků. Na 
levém břehu Vltavském v krásné poloze jsou Letky, ves se 104 domy 
n Í.'í59 oby v., s továrnami na zboží šamotové a hliněné, na lučeb- 
ním' a s železárnou. 



Dr. J. V. Prášek, 



— 291 - 

XVlll OKRES KLADENSKÝ. 

Z okolí Pražského od Bělohorské výšiny na západo-západo-sever 
šíří se, zvolna stoupajíc, úrodná krajina ke hranicům okresu Kladen- 
ského, který byl teprve r. 1878 oddělen od Unhoštského. Není vedena 
nijakým poříčím, ani pohořím, nýbrž, chce-Ii kdo jíti snadnj^m přímým 
směrem, dej se od Prahy po trati Buštěhradské dráhy. Na Kladensku 
není pohříchu hybné síly vodní ; krajina ta právě před věky byla oblastí 
stojatých vod s bujnou vegetací odontopteritu, lepidodendra, kalamitu 
a sigilaríe, jejichž rostlinný život a energie zkameněly v ohromná 
ložiska znamenitého uhlí. Zeměpisná výška jest 391 m n. m., a tento 
přírodní poměr vtiskuje krajině u Kladna ráz charakteristick5^ : chlad 
nější vzduch, menší tlak vzduchový a volnější i střídavější pohyb 
vrchních větrův. Krajina ihned ze stanice Kladna (dříve Výhybka) jest 
zarostlá jehličnatými lesy, jež se střídajícími se poli prostírají se až ke 
hranicům království. Byla by lesnatá snad nepřetržitě, ale oblast Ža- 
tecká vyklučila lesy docela ke cti výborné chmelové révy. 

Největší výšiny zdvihají se v jihozáp. cípku okresu (Na Cimr 
manském 423 m. Malíř 412 ni), odkudž kraj zvolna směrem k vý- 
chodu klesá. Naděje nad Dubím 364 m, Sv. Máří u Uřetovic 292 m. 
Největší vodotočí jest potok Tj' necky, který vzniká u Kladna, teče 
směrem severovýchodním, vnímá v právo potok Uřetovsk5% v levo 
Kolečskýau Zákolan splývá s po to ke m Záko lánským. Předním 
spojovadlem jest dráha Buštěhradská se svými odbočkami v okolí Kladna 
a traí Kralupsko-Kladenská. Okres Kladensk^^ má plochy 47 km a čítá 
v 7 obcích 41.478 oby v., mezi nimiž 24v5 evang. (v Dubí 35, na Kladně 79, 
v Kročehlavích 44, ve Štěpánově 32, v Rozdělově 17), 477 židů (v Buště- 
hradě 36, na Kladně 388), 49 jiných vyznání (na Kladně) a 489 Němců 
(v Újezdě 143, na Kladně 250, v Kročehlavích 29, ve Štěpánově 44). 

KLADNO, pokud se týče vývoje v posledních 4()ti létech, lze 
nazývati Benjamínem mezi vzmohutncKnni městy českými. Jest krásně 
položeno na hřebeni výšin\% táhnoucí se od Rozdělova až k Rapicům, 
a okolí jeho na vše strany se vyplňuje nov5'mi a novými stavbami. 
Na východním cípu města, na rozlehlé ploše rozkládají se Kladenské 
huti. Úchvatný pohled skytá Kladno s . perspektivy ptačí, ležíc jako 
hnízdo staveb v polokruhovém rámci lesův, a zvláší dojemně působí 
za večera nebo za noci, když nejen v městě a okolních vesnicích, 
nýbrž jmenovitě v hutích a okolních dolech vše osvětleno sty inten- 
sivně zářících obloukových lamp, světlj'^ dílen, žárem pecí a občasným 
plamenem vyřinoucí se lávy strusek, k čemuž hudební doprovod skytá 
hukot pohonů, pískot vlakův a dunění strojův. 



£>'»'> .T'*'.'-'> 



202 



> 

O 

O 




293 - 




NÁHROBEK JIŘÍKA ŽĎÁRSKÉHO 
ZE ŽĎÁRU A NA KLADNÉ. 

stanici, dříve zvanou Výhybka 
(upomínka na vx^hybku koňské 
dráhy), musí asi 20 minut sil- 
nicí ku městu Kladnu, Po 
pravé straně uzří rozsáhlou 
obec ;, K r o c e h I a v y - ÍS t ě p á- 
nov s 9000 obývat., jež zdá 
se souviseti s Kladnem. Nej- 
půvabnější |)ohled skýtá Kladno 
se strany západní, a lze po- 
hodlně panorama města pro- 
hlédnouti od Buštěhradské 
dráhy, z Kladna ke Kralupům 
po pravé straně. 

Kladno jest město pra- 
starého původu. Uvádí se po- 
prvé r. 973 jako vesnice, pa- 
třící rodu pánů z Kladna, jehož 



Kladno rok od roku se rozvíjí. 
Okolí jeho stále více a více dává 
vzrůstati šachtám. Od r. 1842 počalo 
se dolovati přímo u Kladna, založením 
dolů Václavky, Hergetky, Layerky 
a Amálky , patřících společnosti Pražsko- 
železářské, a založením šachet Týn- 
felda Kiibecka Bressonu, Engertu, 
Ronny a Barré, patřících státní společ- 
nosti; nyní postupuje se s dolováním 
uhle stále do okolí ke Slanému, ku 
N. Strašecí, k Zákolanům, a jako šachty 
dávají typický ráz okolní krajině, 
tak zase Kladenské huti a pece žele- 
zářské repraesentují průmyslové město 
samo, jež den ze dne těší se většímu 
rozkvětu, návštěvě i obchodní důle- 
žitosti. 

Návštěvník Kladna, přijeda na 




SOUSOŠÍ PANNY MARIE 
NA NÁMĚSTÍ V KLADNÉ. 



- 294 - 




PEČETIDLO MĚSTÝSE 
KLADNA Z R. 1648. 



Členové často sfe uvádějí v dějinách českých, 

a jejichž náhrobky se zachovaly ze starého 

chrámu. Tehdy byly v Kladně dvě tvrze, hořejší 

a dolejší, na nichž seděly samostatné větve 

rodu zemanů Kladenských. Pánové z Kladna 

měli osadu v držení do r. 1543, kdež přešla na 

spřízněný rod Ždárských ze Ždáru a vytrvalo 

v rukou těchto majitelů do r. 1670. Doba vlády 

Ždársk\Th utkvěla Kladnu požehnané paměti, 

neboí za viády jejich r. 1561 povv^šeno Kladno 

za městečko, nadáno právem ohraditi se zdmi 

a užívati pro své příslušníky práv měš(ansk\xh. 

Kladenští ihned zbudovali si novou radnici i lázeň obecní. V nových 

hradbách byly tři brány : Pražská nebo Rakovnická, Unhoštská a Slánská 

kromě jedné fortny. Poslední z nich, Slánská, zbořena teprve r. 18v50. 

Z b\^valé dolní tvrze vznikl zámek. 

Největší přízní svých pánů těšilo se Kladno od r. 1578, když 

přešlo dědicky v majetek Ctibora Tiburcí a manželky Sibylly. roz. 

Hradištské z Hořovic, anyí založeny cechy, špitál pro čeled i lazaret 

a nadány školy ; mimo to život pana Ctibora, jenž byl úředníkem a pur- 
krabím Karlštejnským, povznesl město Kladno jako sídlo jeho nebývalé. 

Po jeho smrti r. 1615 utrpělo 
Kladno v obratu doby reformační, 
ale poněvadž syn Ctiborův Jan 
Jiří povstání r. 1618 se súčastnil 
měrou podřízenou, nezakusil rod 
jeho krutosti persekuce, ba naopak, 
podařilo se Janu Jiří Ždárskému 
[ako cis. komissaři koupiti kon- 
(iskovanv^ Ždár. Nástupcem téhož 
byl poručenec Jana Jiří Jetřich 
Zífársk\% jenž, jsa katolíkem a 
zetěm Bořity z Martinic, musil se 
uchýliti do Bavor, ale vrátil se 
r. 1622, založil v Hájku kapli 
Lorettskou a byl povýšen do 
stavu panského. V Kladně založil 
r. 1630 kapli sv. Floriána. Syn 
jeho František Adam Eusebius 
nadal kapli Hájeckou a zemřel 
neženat, odkazuje panství Saské 
protestanské větvi svého rodu, 
přestoupí-li dědic na katolictví. 




KOSTEL sv. FLORIÁNA. 



- 295 - 

Z toho vznikl dědický spor, jenž se vlekl po 16 let a skončil na- 
rovnáním. Dědictví pánů ze Ždárů dostalo se pěti sestrám Františkovým 
a díl Kladenský připadl paní Marii Maxmiliáne Evě provd. šlechtičně 
z Hieserlů, kterážto panství Kladenské r. 1701 prodala Anně Marii 
velkovévodkyni Toskánské, a tato zase r. 1705 kněžím řádu sv. Bene- 
dikta v Břevnově, v jehož majetku se zámek a panství o v5'měře ^090ha 
dosud nalézá. 

Řád sv. Benedikta věnoval Kladnu péči i náklad k povznesení 
panství i města a sluší zaznamenati zejména, že opat Benno Loebl 

Fot. Fr. Novotný. 




RADNICE S CHRÁMEM NA KLADNĚ. 



(17v38-1751) dal opraviti chrám, r. 1740 přestavěl zámek i zvonici, 
dal proslulým stavitelem Janem Kiliánem Dienzenhoferem postaviti na 
náměstí pěknou sochu Matky Boží a opraviti chrám sv. Floriána. 
R. 1769 počaly stavby nové v tak zv. Bukovce, namístě bývalé dolní 
tvrze. Pozoruhodné zmínky zasluhuje ještě opat Štěpán Rautenstrauch 
(1772-1785), jenž u Kročehlav založil obec Štěpánov, po něm se 
zovoucí, a u Kladna obec Rozdělov, a zavedl z Broumovska hojně 
německých řemeslných rodin do zmíněných obcí, které se však za krátko 
zcela počeštily. R. 1805 spojeno s městem předměstí Rakovnické, roku 
pak 1814 zničil velikou část města zhoubný požár. 



- 296 -- 



Epochálního vj^znamu nabývá Kladno nejen pro okoh, nýbrž i pro 
veškero království i říši od r. 1842, když císař a král Ferdinand Dobro- 
tivý nařídil 30 června gubernii království Českého, aby znova a dů- 
kladně byla konána zkoumání v jednotlivých královstvích i zemích ve 
příčině složení úhelných ložisk a téhož roku 17 srpna přiděleny země 
koruny České, a ovšem i úkrají Rakovnické, Buštěhradské a Kladenské 
báňskému kutacímu úřadu v Příbrami k šetření. Ředitelem téhož úřadu 
stal se Michael Layer a příslušelo jemu v úkrajích řečených zkoumati 
vrstvy zemské a dávati o tom zprávu ústřednímu úřadu kutacímu ve 

Vídni. To( první krok k objevu 
Kladenských ložisek a k nyněj- 
šímu průmyslovému významu 
Kladna a okolí. Již r. 1772 nale- 
zeno bylo uhlí u Rapic v čerstvé 
krtině, odkudž daly se stále po- 
kusy kutací. R. 1842 z jara přišlo 
na Kladno prvých 12 horníků 
z I^říbramě, r. 1846 objevena 
prvá ložiska uhlí, když bylo ně- 
kolik společností ve více místech 
štěstí zkoušelo. 1 listopadu t. r. 
podnikavv^ horník Jan Váfía objevil 
nové značnější ložisko, z něhož 
vznikl důl Kateřino -Josefinslw. 
O rozvoj Kladenského dolování 
zjednali si potom zásluhy pod- 
nikatelé bratří Kleinové a Vojtěch 
Lanna. 

Kladno povýšeno bylo r. 1870 
na město a r. 1898 obdrželo titul 
král. horního města, jest sídlem okresního zástui)itelství, politického 
úřadu, soudu, notářství, berního úřadu, okresní školní rady pro okresy 
Kladenský a Unhoštský (české a německé) státní rcálky (od r. 1900), 
stát. řemesl. škol\^ (od r. M\86), soukr. ústavu pro vzdělání učitelek, 
měší. školy chlapecké i dívčí, šesterých českv^h obecných škol a jedné 
nčmecké — na ústavu ku vzdělání učitelek, na dívčí měštanské škole 
a třech dívčích obecných školách vyučují chudé školní sestry — opa- 
trovny a čtyř hud. ústavů, klavírní školy, školy na housle, školy pra- 
covní, sester sv. Karla Borrom., evang. filial. zboru, okres, nemocnice, 
závodní nemocnice, chudobince obecního a velkostatku, ústavu za- 
opatřovacího, velilelství IX oddělení čelnického, okres, stravovny. 

Kladno a přiléhající ohcc Kročehlavy jest osvětleno elektricky 
z Kladen, elektrické enUrály. a město jest opatřeno zdravou pitnou 




ZÁMEK NA KI.ADNÉ. 



297 - 



-^ 





íIh^' r| 




^H Wt^ ^ v 


:S 


■ - '«'' >ui^^ 


f. 




'~^J 




1 




'i^H^^H ^ 1 


^T^^i.C^ 




«*:» 4 i 




l» ^f S^ 


ř% - ^ "^ 1 



Q 

< 

< 
Z 

CO 

o 

O 

CL 
cn 

CO 

>a:r 

»N1 

'UJ 
\^ 

CO 

< 



3 
r 



^^- 



,J 



r^jT-^^-r- 



— 298 - 

vodou vlastního vodovodu, r. 1889—1900 zařízeného, spádnou kanalisac í 
a kamennou dlažbou, i jatkami. 

Z hlavních budov vynikají starý zámek, fara a nov5' imposantní 
chrám sv. Vavřince na hlavním náměstí, jejž r. 1897 až 1900 dle návrhů 
Ludvíka Láblera zbudovali prof. Frant. Novotný a inž. Frant. Zvěřina 
v krásném spůsobě románském s vysokou věži průčelní. Proti chrámu 
stojí nová radnice dle návrhů Josefa Vejrycha provedená prof. Frt. 
Novotným a inž. Frant. Zvěřinou r. 1897 až 1898 v české renaissanci, 

Fot. Ant Kóhler. 




ŽELEZÁRNY NA KLADNÉ. 



O dvou patrech, rovněž s krásnou věži. Rytíř na slemeni modellován 
Poppem. Zmínky hoden kostelík sv. Floriána z r. 1748. Z novo- 
staveb ještě reálka, okresní nemocnice, okresní hejtmanství a rozsáhlé 
budovy škol doplňují se úhlednými a výstavními budovami soukromými 
i hotely. 

Z průmyslu vévodí železárny Pražské železářské spol. a Leopol- 
dina huí na tovary ocelové, částky zbrojní a náboje. Bylo přirozeno, 
že uhelné doly dalj^ se výhodně spojili s výhní vysokých pecí, zvláště 
když nedaleko Načic odkryta byla ložiska železné rudy, a také krátce 
po objevu uhlí v Kladně byly r. 1850 založeny nynější huti, jež od 
času založení nestejnoměrným ale postupným rozmachem se slále 
a stále zveličují. Jmenovitě sluší doznati, že se od r. 1880 stále roz- 



- 299 - 



šiřují nikoliv pouze výroby, nýbrž i netušen\' zisk, jenž ovšem jest 
opět následkem rozvoje uheln\^ch ložisk, z nichž některá přímo patří 
nynéjší společnosti Pražsko-železářské (doly Max, Mayrau, Scholler). 

V hutích železářských zaměstnává se nyní 3.500 dělníkův a 100 
úředníků a v Leopoldině huti (zal. r. 1889) 1.200 dělníků a 50 úředníkův. 
Obě společnosti jsou pohříchu vedeny duchem německým a tudíž 
nejsou nijak našemu národ- 
nímu životu nakloněny. Fot. Ant. K^hicr. 

Mimo tyto dva hlavní 
závody jsou na Kladně paro- 
strojní pivovar (roční výroba 
50.000 ht), dva parní mlýny, 
pila soukromá (česká), to- 
várna na litinu, koželužna, 
tři knihtiskárn3% vjToba cu- 
krovinek, cikorky, drátu, ma- 
trací drátěných, likérů, pil- 
níků, prádla, sodové vody, 
sucharů, velocipédů, parní 
pilníkářství, kovolitectví, vý- 
roba ohnivzdorn\^ch cihel. 

Pozoruhodný jest Kla- 
denský pouliční život a soci- 
ální ruch v městě i v okolí, 
což jest pochopitelno, po- 
něvadž jest Kladno ústředím 
pracovní třídy uhelné i hutní 
a tu lze čítati přibližně 15.000 
pracovníků, kteří Kladno po- 
kládají přirozeně za svůj 
střed. Dle toho jest i v roz- 
machu duchovní život, jenž 
se obráží v publicistice šesti 
samostatných žurnálů poli- 
tických stran (živnostenské, státoprávně -pokrokové, sociálně -demo- 
kratické, realistické, křesíansko-katolické, národnč-dělnické) a ovšem 
v hojném počtu spolků podpůrn\^ch i zábavn\'ch a organisací poli- 
tickj^^ch různého zbarvení. 

O náhlém rozvoji Kladna poučuje tuto srovnání. R. 1814 bylo na 
Kladně čísel 156, r. 1835 165, r. 1850 277, r. 1857 504, r. 1863 671, 
r. 1870 782. r. 1880 1.168, r. 1890 1.363, r. 1894 1.379, r. 1900 1.4W, 
r. 1907 již 1.577. 



1 






n 


li 




* i 


í 


id 


v. \ 





VYSOKÁ PEC ŽELEZÁREN 
NA KLADNÉ. 



S^ir^T- 



- 300 - 

Obyvatelů dtalo se r. 1814 655, r. 1835 1.570, r. 1850 2.361, r. 18v57 
5.292, r. 1863 8.281, r. 1870 10.199, r. 1880 14.188, r. 1890 17.215, r. 1894 
18.400, r. 1900 18.573, r. 1907 19.997. S tímto rozvojem pokračuje 
i rozvoj vnitřní. R. 1850 zřízena prvá huí, 5 června 1870 pov\'šeno 
Kladno na město, r. 1878 zřízen okr. soud, r. 1886 škola řemeslnická, 
r. 1893 okr. hejtmanství, r. 1900 realka. Dolů jest 13 (Ludvík, Kate- 
řina, Vítovka, Marie Anna, Václavka, Kateřinsko-Joseíinsk3\ druhv^ 
Václavka, Layer, Thienfeid, František, Prokopka, Bresson, Kubeck 
a Průhon), kromě hejtmanství Kladenského 10 (Michal, Ludmila, Marie 
Antonie, Layer, Ferdinand, Barré, Mayrau, Ronna, Max, sv. Jan u Dubí), 
z nichž mnohé již opušlénó, nejhlubší (527 m) \íayrau. Na cestě do 




DUL MAYRAU. 



Di^íně ,, Váňův kámen" ukazuje místo, kde Váňa počal kutiti. R. \l\55 
ot(ívřena nejstarší železniční tra( do Kralup. R. 1894 vytěženo 18,500.(KX)(7 
uhh'. Hlavní podnikatelé dolů jsou Buštěhradská společnost. Pražská 
železářská společnost a Společnost Rak. Uh. státní dráhy. Ráz města 
namnoze moderní, ulice úpravné a pravidelné, budovy škol, úřadů, 
hotelů namnoze nákladné. Pro dělníky jsou zřízeny útulné a pohodlné 
domky ve zvláštních koloniích při dolech Engertově, Thienfeldově, 
\'ánově, Bressonově a Kúbeckově. 

Přibližně pravého dojmu o obcích okresu Kladenského lze nalézti, 
když uvažuje se o nich v úzké souvislosti s městem Kladnem. A tu 
dlužno vytknouti, že i obyvatelstvo těchto obcí pečuje ze všech sil 
o povznesení svých sídel, čímž získává okolí Kladenské ne toliko rázu 
průmyslově pokročilého, nýbrž i kulturně, zdravotně a po stránce kommu- 



— 301 — 

nikační novodobého úkrají. I místně již souvisí takorka s Kladnem 
ves Kročehlavy, čítavši se Štěpánovem a samotou Vejhybkou 
(stanicí železniční) 545 d. a 7.764 oby v. (r. 1907 9.(X)(); Štěpánov 
sám r. 1900 171 d. a 2.376 obyv.), s mesiánskou školou chlapeckou, 
s pivovárem a sladovnou kláštera Břevnovského, soukromou nemoc- 
nicí, školou k vyučování dívek dělníkův a dozorců Pražské železářské 
společnosti v šití, mydlárnou, třemi lomy opukovj^mi a dvěma čedičo- 
vými, s výrobou umělých květin. R. 1814 čítalo se v Kročehlavech 
22 čísel a 141 obyv. Překvapující rozvoj jejich spůsoben pokrokem 
báňsk5^m i průmyslovým. Na místě Štěpánova šířil se do r. 1783 les 
Skalka. Když Břevnovský opat Štěpán Rautenštrauch, pověstný^ rádce 
Josefa II u věcech náboženskv^ch, část dvora Kročehlavského rozdělil 
v dědičn\^ nájem, vznikla zde osada, dle něho přezvaná. Kongregace 
chudých sester vyučuje od r. 1899 v Kročehlavech na pětitřídné dívčí 
škole obecné. Nejzápadnější osadou okresu Kladenského jest Roz- 
dělov, ves r. 1900 se 228 d. a 2.967 obyv., vzniklá r. 17a3 rozdělením 
poplužního dvoru Nového nebo Veteřova, tepr\é r. 1763 založeného, 
mezi lesy podnes zachovan5^mi, s třemi cihelnami, lomem rozpukovým 
a pískovnami. Severovýchodně Kladna jsou spojené vsi Oujezd pod 
Kladnem, Dřín a Dubí, skládající obce Dubí r. 1900 se 413 d. 
a 6.168 obyv. (ve Dříni 126 d. a 1.881 obyv., v Oujezdě 109 d. 1.675 
obyv.), s doly Prokopkou, Marií Annou a Františkem Josefem, s Pol- 
dinou hutí, slévárnou, závodní nemocnici. V lese blíže Dubí na malé 
VN^šině stála až do svého zpuštění r. 1450 ves O u jezdec neb Oujezd 
nad Kladnem, po níž zbývá osamělý nyní filiální a před válkami 
husitskými farní chrám sv. Jana Křtitele „v lese**. Po\ěst místní praví, 
že kníže jistý lově, pronásledován byl divými muži, před nimiž do 
třetího dne skrýval se v dubu, načež v sousedství stromu vystavěl 
chrám. Starobylý chrám byl r. 1526 a 1612 obnov^en; r. 1861 zbudo- 
vána při něm věž. Mezi Dři ní a Dubím bývala ves Močidlany, nyní 
zaniklá. Východněji ves Rapice, drive Vrapice, s doly, dílnami 
a nemocnicí Buštěhradské dráh\\ Ves zašla v XVI st. a byla obno- 
vena teprve, když ke konci XVIII st. počalo dolování na uhlí. Toliko 
starobylý farní chrám sv. Mikuláše uchoval se a r. 1858 při něm fara 
obnovena. Každý druhý rok slaví tu horníci ze všeho okolí Kladen- 
ského slavnost Svatoprokopskou. R. 1851 až 1853 zbudovány zde domky 
dělnické. Nad potokem Vřetovickým Stelčoves, dříve Stehelčeves, 
ves se 149 d. a 1.743 obyv., s doly uhelnv^mi Stelčovsí, Ludmilou 
a Vítovkou Buštěhradské dráhy, dvěma mlýny a cihelnou. Níže Vře- 
tovice, dříve Dřetovice, ves se 109 d. a 853 obyv., s osamělým 
dvorem a mlýnem Brodcem, se mlv^nem, cihelnou a lomy pískovco- 
vými. Opodál na vršku starobyK'' kostelík sv. Václava, pod nímž na 
svahu kdysi se rozkládalo městečko Královice s tvrzí a dvorem. 



- 302 - 

které bylo již r. 1545 pusté. Chrám, farní za dob předhusitských, byl 
r, 17:^1* v nynější podobě přestaven a r. 1858 obnovena při něm fara, 
úíedné zvaná Vřetovskou. 

Jižně Stelěovsi BUŠTĚHRAD, dříve BUŠTÉVES, Buckov, mě- 
stečko s 293 d. a 3.510 oby v., s farním chrámem sv. Kříže od r. 1899, 
s hudelnií školou, sídlo správy deskov^ého velkostatku císaře Františka 
Josefa o \ ýměře 3.072 Aa, s krásným zámkem a parkem, s pivovárem, 
s bohatými kamenouheln\^mi doly Buštěhradské dráhy. Na mísíě Bu- 
st ř hradu stávala tvrz a ves Bustě ves. IVrz od XV st. zvána Buště- 
hradem, ves r. 1497 na městečko povýšená Bůčkovém. Za husitskj^h 




SOKOLOVNA NA KLADNĚ. 



Válek usedla zde jedna větev pánů z Kolovrat, z nichž Jindřich jako je- 
dnolnik Strakonický byl zde r. 1450 bez úspěchu obléhán. Po r. 1548 
dr/f*l Buštěhrad Zdeněk z Vartmberka, kter\> jal se tvrz nákladně v po- 
hodlný zámek přestavovati. Za války třidcítileté zámek sřícen, ale po 
r. 17()i) obnoven. R. 1680 mor pohltil veškero obyvatelstvo. Od r. 1805 
nálí^žel Buštěhrad rodu Toskánskému, od něhož přešel v držení císaře 
a krále Ferdinanda V. V létech třicátých minulého století hostil zámek 
vypuí^eného krále francouzského Karla X se dvorem jeho. R. 1880 při- 
jalo i městečko jméno Buštěhrad. R. 1830 zahájena vozba z Prahy do 
Lán drahou koňskou, kteráž r. 1852 obdržela právo zbudovati z Vej- 
hybky odbočku do Buštěhradu, načež nazvala se Buštěhradskou že- 
lezniční společností akciovou. 

Ot. Zachar 



- 303 - 

XIX. OKRES UNHOŠŤSKÝ. 

Okres Unhošísk\^ hraničí na severu s okresem Novostrašeckým 
a KIadensk\^m, na východě s okresem Smíchovskj^m, na jihu Berounským, 
na západě s Křivoklátským a Novostrašeckým. 

Zevnější povaha půdy jest mírná vysočina stoupající pozvolna 
z v\'chodu k západu a ze severu k jihu. Západně města Unhoště, jež 
rozkládá se ve středu okresu, pod Horním Bezděkovem zdvihá se 
horsk>^ hřbet Brdce (444/72), naproti němu na pravém břehu potoka 
Kačáku vystupuje půda tak, že tvoří odtud k Chv^ňavě značnou vý- 
šinu, z níž vypíná se nejvyšší bod v okresu Velký vrch do výše 
481 m. Mezi Ch5'ňavou a Železnou táhne se skalnatý hřbet Kamenná 
(457 /w). Od Líbečova k Dol. Podkozí a Nenačovicům snižuje se půda 
zase ku pravému břehu Kačáku. Mezi Svarovém a Hoř. Ptiči jde ze 
severu k jihu skalnatý hřbet Karabina (437 /72) a mizí v Chrbinách, 
Nad Toskánkou, na hranici okresu Unhošíského a Kladenského, vy- 
píná se do v5'še 450/72 vrch Kozová. Nejnižší bod jest nad Chruste- 
nici (260/72). 

Lesy pokrývají pouze jihozápadní a jižní část okresu po obou 
stranách Kačáku, počínajíce na pravém břehu nad Poteplím, a šíří se 
až za Chýňavu a od Líbečova až k Nenačovicům. Na levém břehu 
počínají za Družcem nad Dol. Bezděkovem, šíří se k Hor. Bezděkovu, 
odtud k Poteplí a dotýkajíce se území města Unhošti, pokrývají stráně 
Kymáňské na Dol. Podkozí, dosahují téměř až ke Svárovu a odtud 
dále až na hranice okresu. Lesy tyto jsou vesměs jehličnaté; listnaté 
stromy lesní jsou tu jen řídce zastoupeny. 

Značnějším údolím plyne toliko potok Kačák. Počíná pod Žeh- 
rovici, prorývá krajinu ze severoseverozápadu k jihojihovýchodu a po- 
vstalo roztržením skal, jako mohutná památka převratů zemských. Jest 
úzké a jen pod Chrbinami rozvírá se v široký úval údolí Nenačovického. 
Břehy Kačáku provázeny jsou (lobr\'mi lukami. Jiné lučnaté údolí po- 
číná u Dolan a táhne se odlud podle potůčku dále na sever k Bělokům. 
Třetí jest údolíčko podle potůčku Lidického. 

Co do vnitřní povahy půdy znamená se v okrese Unhoštském 
dosti velká rozmanitost. Část západní a jižní pokryta jest vrstvami 
útvaru silurského, na sev^erovN^chodě jest opuka a pískovec útvaru 
křídového a na severozápadě jest malá plocha, pokrytá pískovcem 
kameno uheln \^m. Širokým pásem táhnou se z lesů Křivoklátských 
z jihozápadu k severov\'chodu mezi Družcem a Chýňavou tvrdé kře- 
menné břidlice bez otisků v a dosahují až k Unhošti. Na nich leží osady: 
Ch5'ňava, Podkozí, Dobrá, Bezděkov, Braškov, Kyšice a Svárov. Město 
Unhošt leží právě na kraji těchto břidlic. Z těchto břidlic vystupuje 



— 304 — 

Karabina nad Svarovém. Půda na této části, kde není náplavy, jest 
žitná. Týmž směrem z jihozápadu k severovýchodu postupují dva 
rovnoběžné, úzké, ale dosti vysoké hřbety křemencové, severní 
pruh kolem Železné přes Kamennou na Líbečov k Chrbinám, kde pře- 
krocuje údolí Kačáku; u Hor. Ptič ukrývá se pod opuku. Jin\^ pruh 
táhne se od Plešivce přes Lhotku kolem Chrustenic k HořeUcům. Oba 
pásy křemence provázeny jsou vrstvami zelenokamův a červené rudy 
železné, krevele. Její ložiska odkryta jsou u Svarová a u ústí Kačáku 
pod mlsaném Podkozským. vS křemencovými pásy rovnoběžně táhnou 
se dva široké pásy drobivé břidlice, náležející rovněž k vrstvám spod- 
ního siluru, jeden přes Železnou, Nenačovice a Ouhonice, druhý přes 
Vraž, Nučice a Jinočany. Také tato břidlice jest provázena vrstvami 
rudy železné; zvláště mohutné jsou sloje její u Nučic, kdež při- 
cházejí „v háječku** na den. Ruda tato dováží se do hutí na Kladno 
a do Králova Dvora. Půda v této části jest převahou žitná. 

Jihovjxhodní cíp okresu u Tachlovic zasahuje do vrstev svrch- 
ního útvaru silurského. Nalézá se zde v\^borný vápenec, mezi 
jehož vrstvami vyskytují se také vrstvy tenkolupenné břidlice. Ve vá- 
penci zdejším nacházejí se zkameněliny mnoh\Th mořsk\'ch zvířat: 
zvláště pamětihodný jsou otisky raků trojlaločnatých nebo trilobitů. 

Opuka leží na širokém prostoru mezi Unhoští a Bílou Horou. 
Přichází na den také u Přítočna, Dolan, severně Jenče a Hostivic. 
Většinou jsou vrstvy opukové pokryty naplavenou hlínou, jako u Pa- 
vlova, Hájku a Hostouně. Půda na těchto místech jest velmi úrodná, 
většinou pšeničná. — U Netřeb, Hřebce, Lidic a Makotřas podél potoka 
Lidického prorážejí opuku úzké pásy tvrdé břidlice spodního siluru, 
kteráž jest opukou přikrytá. Osady Jeneček, Hostivice, Litovice, Ch\'íi 
a S()l)ín leží na pískovci útvaru křídového. Pás tohoto pískovce táhne 
se také přes Dol. Ptice, Drahelčice, kolem Dušník, přes Chrášíany ke 
Stodůlkám. V opuce a pískovci zachovány jsou zkamenělé zbytky 
zvířat podobných našim hleniýždům, tak zvané ammonity. 

Vrstvy útvaru kamenouhelného pokr\'vají části okresu Kladen- 
ského a zasahují do okresu Unhošfského jenom u Družce a Dokez. 
Uhlí zde není, nýbrž pevný pískovec kamenouheln5% jehož se užívá 
k výrobě mlýnských kamenů („žehrováků"), schodů a p. Láme se 
v okrese našem u Dokez. Časem jsou v něm zkameněliny rostlin, až 
i celé kmeny. Malá osamocená pánev kamenouhelná, již vyčerpaná, 
jest též mezi Malými Přílepy a Železnou; nyní se zde uhlí jen pa- 
běruje. Z tvrdého pískovce zdejšího dělaly se mlýnské kameny, kterým 
ještě před několika léty říkali Pražští kamenníci „přílepáky**. V těchto 
místech dolovalo se na uhlí již ve století XV. Listina vydaná Zdeňkem 
ze Šternberka, nejvyšším purkrabím Pražským, ze dne 6 května 1463 



— 305 - 

uděluje Vád. Hanukovi z Bochova, Mikuláši Dalekodomovi a Hanušovi, 
zedníku z Malé Strany, „kteří z daru božího nalezli sú zboží uhlí ka- 
menné v Přílepích," povolení, aby směli dolovati též na zboží arci- 
biskupství Pražského jménem Železná. 

Krásami přírodními okres Unhošfsk}^ bohat není kromě údolí po- 
toka Kačáku. Nejrozkošnější kout jest úzké údolí od Podkozí k No- 
nacovicům, škoda, že pohřešuje kommunikace. 

V háji Hůrce u Dobré bývalo pohanské pohřebiště, bylo zde přes 
30 mohyl, z nichž asi polovice byla prozkoumána; ve dvou nalezeny 
popelnice a různé bronzové předměty. Polovice mohyl jest posud ne- 
dotknuta. 

Největší okresem tekoucí voda jest potok Kačák (Lodě nicky 
potok), protékající v nevelikých oklikách jen asi čtvrtinu okresu ze 
severoseverozápadu k jihojihovj^chodu. Vstupuje do okresu u Žehrovic 
a vystupuje z něho pod Chrustenici. 

Do Kačáku ústí na levém břehu nad Dol. Podkozím mezi Čer- 
venj^m a Markovsk\'m mlýnem potůček Švarcava, jehož pramen 
j^st pod Kozovou. Do Švarcavy teče potůček Čeperka, jenž vzniká 
pod Hor. Bezdékovem a spojuje se se Svarcavou pod Kalvodov\^m 
ml5mem. Pod vrchem Kozovou se strany severní vzniká jiný potok, 
jenž vine se dále na sever okolo Pleteného Oujezda skrze Malé Při- 
točno, Dolany a odtud dále lučnatým údolím skrze Běloky, potom 
chvíli po hranici okresu k Čičovicům a Zákolanům. Z Karabiny vy- 
téká potok Radotínský. Rybníků dosud napuštěných jest 22, větší 
z nich Litovický, Břevskj^ Gala u Brvu a Baštu nad Ch}^ní, jež zá- 
sobují od starodávna hrad Pražskj^ vodou. 

V okresu Unhoštském spadá nyní ročně nejméně deštů v zemích 
Rakouského mocnářství. Ale nebývalo dříve tak. Bývalo zde více lesů 
i rybníků; vždyí r. 1845 napočteno skoro 40 rybníků vysušen^^^ch ; 
s vypuštěnými rybníky a vykácenými lesy zanikl i mnohý potůček. 

Obyvatelstvo živí se po veliké většině zemědělstvím a řemesly. 
Průmyslovkách závodů jest v okresu málo pro nedostatek tekoucích 
vod. Na Kačáku jest 20 maljxh mlj^nů. Železná ruda dobývá^ se nad 
Xučici směrem k Jinočanům. Snad nejstarší železné huti v Cechách 
byly huti v okresu Unhoštském v Chrbinách; nejstarší zpráva o nich 
pochází z r. 1410; zanikly ve válce třicetileté. Peněžní ústavy jsou 
v okresu tyto : okresní záložna, okres, hospodář, záložna a městská 
spořitelna v Unhošti, Reiffeisenky v Hostivicích a Chýňavě. 

Jediná aerární silnice protíná jihovj^chodní cíp okresu přes Chrá- 
štany, Dušníky a Hořelice k Berounu; okresních silnic jest 40. Zá- 
kladem Buštěhradské dráhy, byla traí z Lán do Prahy, vystavěná 
r. 1826 skrze akcijní společnost, v jejíž čele byl slavný hrabě Kašpar 
ze Šternberka; r. 1834 přešla v majetek Karla Egona z Furstenberka. 



- 306 - 

Byla koňská, ale od r. 1863 jest parní. Nučická traí slouží jen k do- 
[jnivé železné rudy do hutí Kladenských; obě její křídla spojují se 
u Hořelic. Dráha Pražsko-Duchcovská vstupuje před Velkým Jenčem 
fio okresu a opouští jej pod Jinočany. 

Okres Unhošíský skládá se ze 37 obcí a obývá v něm na ploše 
*J4í) km^^ 28.996 duší, z nichž 89 evangelíků (ve Hřebci 15, ve Vel. Pří- 
turnr 21), 211 židů (v Dušníkách 14, v Hořelicích 25, v Hostivicích 16, 

V HnsLouni 36, v Unhošti 34) a 29 Němců ív Dušníkách 16, v Hosti- 
vicích 9). 

UNHOŠŤ, město se 293 (v pol. obci 337) d. a 2.562 (v pol. obci 
2/>22) oby v., jest sídlem okres, soudu, berního úřadu, okresní hospodář. 
iiáložny, okresní záložny, městskě spořitelny, školy měší. chlapeckě 
a clívťu Z průmysl, závodů jsou zde 2 pivováry, parní mlýn s pekárnou 
a olejna. Jako jest průmysl nepatrný, rovněž tak i obchod. Unhoší za 
niístys byla povýšena v I pol. XIV stol; za město prohlášena byla 
v UHpvh 1785 — 1790. Farní chrám sv. Petra a Pavla pochází ze třetí 
doby rilohu románského z let 1180— 12v50. Unhoší patřila jako šosovní 
městečko a později město hradu Křivoklátu pod ochranu krále a po- 
zději té vrchnosti, která kdy v držení zmíněného hradu byla. Vyroslši 
na gruntech králov^ských, b3Ía městečkem svobodn\^m pod ochranou 
královskou a řídila se sv5^m vlastním magistrátem dle obdarování krále 
\latlislava II. z r. 1489. V XVI a XVII st. daly se pokusy mnohé se 
strany zástavních a později zpupn\^ch držitelů Hrádku Křivoklátu, aby 
Unhošt byla uvedena v poddanství, ale pokusy tyto byly vesměs 
šfasině zažehnány. K Unhošti popisuje se i villová osada Nouzóv 
a mlýny na samotě Dědek, Káli vodu v, Markův, Suchý, Nový 
i Červen}'. 

iNad potokem Kadotínským jsou O u honíce, ve XII stol. ducho- 
\enství kláštera Strahovského. Starý chrám farní pocházel z r. 1615. 
Nynější Zvěstování Matky Boží byl zbudován ve slohu gotickém 
v I. IÍÍ97. Nedaleko chrámu stojí kaple, v půdorysu osmiúhelník, b\'- 
\ ala hrobka mnichů Strahovských. Dnes čítají Ouhonice 1 lOd. i 804 oby v. 
a jsou Lam parní mlýn, pískovny, lomy opukové a vjToba kamenných 
trícíi. Severně objeveno bylo staroslovanské pohřebiště. 

Ntže Drahelcice od r. 1366 statek učení Pražského, které je 
postoupilo i se zbožím v blízk\'ch Nenačovicích nad Kacákem 
i\ Dolanech Karlu Jáchymu hraběti Bredovi za Malešice a Štěrboholy. 

V Nímaěovicích jest potocni mK-n a na samotě Kalousův mlýn. 

']'am, kde přechází potok aerární silnice Plzeňská, leží Hoře lice, 
fiřiponifnané již r. 1052 v zakládací listině Boleslavské, ves se 112 d. 
n I.II5 oby v., v XVI st. prvá stanice od Prahy na nově zřízené pošle 



- 307 - 

říšské. Nyní jsou tu lomy křemencové a zámek, zbudovaný r. 1734 
na místě starší tvrze. 

Níže N učíce, ves se 115 d. a 1.205 oby v., od r. 1295 s Dušníky 
a Stodůlkami zboží kapituly u sv. Víta. V XVI st. připomíná se zde 
tvrz pustá. Nad Nučici jsou doly Stará Šachta a Šachta čís. 3 
na dob5'vání železné rudy a ve vsi jsou také pece na pražení rudy, 
parní válcový mlýn, dvé cihelny. Dolování na rudu zahájila knížecí 
Furstenberská správa po r. 1840. R. 1878 zavedeno ve vjTobě Thoma- 
sování a bessemerovaní, načež těžilo se v i 1880 až 1894 34,000.000 q 
rudy, která se nyní praží v 52 rutovnách a vypražená odváží do Krá- 
lova Dvora. 

Již při hranicích okresu Smíchovského jsou Tachlovice, dříve 
Tah lovíce, ves s 88 d. a 938 oby v., připomínaná již r. 1234. 
V XVI stol. patřily pustá tvrz a pustý dvůr poplužný Zdeňkovi 
z Kladna a pak Ždárskj^m. R. 1670 staly se Tachlovice panstvím 
samostatnx^m, které v XVIII st. nabylo nynějšího značného rozsahu. 
R. 1732 koupila Tachlovice Anna Maria velkovévodkyně Toskánská, 
po níž dědili je falckrabí Zweibriickenští. Od r. 1847 byl majitelem 
císař a král Ferdinand V, po němž je dědil panující císař František 
Josef I. V Tachlovicích jest farní chrám sv. Jakuba Většího, dva mlýny, 
lomy vápencové, pískovny, hliník na jíl hrnčířsk\'. l^aké jsou sídlem 
velkostatku o vS^mčřc 4.753 ha. 

Tam, kde přichází Kačák z okresu Novostrašeckého, leží Dok z y, 
kde byla v XVII stol. dvojí vrchnost. Jedna část patřila s Dobrou 
Ždárským a druhá část Zejdlicům ze Šenfeldu. Oba díly nebyly nikdy 
spojeny. Tento připadl ke Smečnu a druhý připojen s Dobrou k pan- 
ství l^achlovickému. Nyní čítají Dokzy ve 126 d. 1.072 obyv., s mlýnem, 
lomy na íwráý Žehrov^ský pískovec a doly na rudu železnou. K nim 
popisují se samoty Nohavice a Krahujec. 

Níže v příjemné kotlince Družec od r. 1466 zboží pánův a po- 
zději hrabat z Martinic. Ke Družci patří mlýny Nový, Tůmův, Vo- 
trhánkůvaŠvejcarův. Farní chrám Navštívení Matky Boží honosí 
se zvonem z r. 1486 od mistra Hanuše z Prahy. V Družci jsou tři 
mlýny, cihelna, pískovna a lom na štěrk. 

Pod Družcem nad potokem Kačákem leží Dolní Bezděkov 
s velkostatkem Jana Bap. Nebeského rytíře z Vojkovic o 99 Aa a výše 
v lesích Křivoklátsk\^ch Horní Bezděkov s mlýnem v Poteplí a 
Malými Kyšici. V rozkošném údolí, kde potok Kačák do okresu 
Berounského přetéká, rozprostírají se Chrustenice, jejichž obyvatelé 
byli dle pověsti za knížete Bořivoje strážci kaple a jeskyně sv. Ivana. 

V XVI st. byla zde tvrz; k ní patřila také Lhotka (dříve Březová.) 

V jihozápadním koutě okresu, opodál velikých lesů, jest Chýňava, ves 




- 308 - 

s 239 d. a 1.527 oby v.; byla hned při založení hradu Karlštejna přidě- 
lena ke zboží jeho, až r. 1585 s povolením sněmu byla připojena 
k panství Křivoklátskému. V Chýňavě jest starobylý filiální chrám sv. 
Prokopa, farní za dob předhusitských, tři mlýny, dvě cihelny, báně na 
rudu železnou, výroba řebříkův a zboží železného. 

Jihovýchodně rozkládá se Železná, někdy duchovenství kapituly 
u sv. Víta, s farním chrámem Nanebevzetí Matky Boží, se dvěma cihel- 
nami, parním mlýnem a pilou. Za Železnou směrem k Berounu jest 
Líbe č o v, jenž patřil v XV stol. klášteru sv. Jiří a v XVII stol. pánům 
Ždárským. Východně Železné jsou Malé Přílepy, jež byly též ducho- 
venstvím kapituly sv. Víta v Praze; nyní se tu těží v menších rozmě- 
rech kamenné uhlí. Východně Dokez na silnici Karlovarské jest Malá 
a Velká Dobrá. Nedaleko jest v háji Hůrce staroslovanské pohře- 
biště s více než 30 mohylami. V Dobré jest sídlo cis. lesního úřadu pro 
panství Tachlovické a vodárna král. města Kladna. Kdysi zde bS^valo 
dvojpanství s dvojí tvrzí. 

Jihovýchodně jsou Kyšice a maličko dále Braškov, obec původu 
prastarého; v obou byly tvrze. Opodál Bráškova na Karlovarské sil- 
nici Toskánka, osada novějšího původu, založená od velkovévod. Tos- 
kánských. V obou osadách jsou lomy opukové. Od Toskánky maličko 
k severu jest Pletený nebo Plotěný Oujezd, malá ves, jež patřila 
Bezdružickým z Kolovrat. Mimo to měla zde zboží kapitula sv. Víta. 
Na silnici Kladenské leží Malé a Velké Přítočno, Velké s cihelnou. 
Část Mal. Přítočna patřila v polovici XV stol. k záduší špitala sv. Pavla 
před branou Poříčskou v Praze a připojena koupí r. 1672 s druhou 
částí ke Kladnu. Nedaleko jsou Dolany. Na počátku XV stol. patřily 
Janu Bečkovi, s počátku XV st. darovány kolleji Rejčkově při univer- 
sitě Pražské. Severně jest ves Hřebec, též Re beč, někdy s tvrzi, 
nyní s 1.074 obyv. ve 117 d., k níž popisují se Netřeby, vesnička 
nedávno povstalá. Nad potokem Lidickým, v nejzazším severovýchod- 
ním cípku okresu, jsou Lidice, zámožná ves, s deskovým velkostatkem 
Ant. Westfála o 67 ha, někdy hrad, do něhož za neblahé vlády Jindř. 
Korutanského někteří měšían^ Pražští a Kutnohorští zavezli několik 
nejvyšších úředníků a jiných pánův. Nyní jsou zde mlýn a cihelna. 
Filiální chrám sv. Jakuba pochází z r. 1732. Nedaleké Mako třasy 
honosívaly se znamenitou tvrzí zbudovanou na břidličnaté skalce nad 
vesnicí; pod ní byl veliký rybník, se všech stran byla obehnána širokým 
příkopem, přes nějž po svoditém mostě byl jediný přístup. Dnes jsou 
z ní nepatrné zbytky. Ve vsi, k níž popisuje se samota Koníček, 
jest mlýn, cihelna a lom opukový. 

Jižněji rozkládá se městečko HOSTOUŇ se 181 d. a 1.320 obyv. 
Zde bývaly za starodávna tři tvrze a tři dvory, totiž tvrz a dvůr pro- 



- 309 - 

bošta kapituly sv. Víta, tvrz a dv^ůr téže kapituly a tvrz se dvorem, 
jenž od dávna zván jest Safra nov; nyní jest Šafránov velkostatek 
deskový dědiců Danešovych o vj^mčře 73 ha. Farní chrám sv. Barto- 
loměje býval již farním za dob předhusitských. V Hostouni jest zámek 
kapituly Pražské, pivovár, lihovar a cihelna; též se tu provozují kože- 
lužství a výroba podešví. O samotě jest mlýn Koryntov. Mezi Unhoští 
a Hostouni leži velkostatek Nový Dvůr a vesnice Pavlov. Ve starých 
dobách byl zde jen poplužní dvůr, který patřil ke statku kapituly v Ho 
stouni. Ferd. Kustoš ze Zubří a Lipky, majitel statku kapituly sv. Víta, 
přivtělil ke dvoru pivovar v Unhošti, mlýn v Poteplí, 10 čísel v Hostouni 
a utvořil z toho zboží velkostatek Novodvorský, jejž prodal r. 1744 
Voršilkám v Praze. Od rodiny Kratochvílovy koupil jej r. 1896 Josef 
Daneš s chotí Kateřinou a nyní náleží jejich dědicům. 

Jihovýchodně Unhoště jest Červený Oujezd, též Oujezdec, 
ves se 114d. a 86v5 obyv. Ve XIV stol. patřil Hanuši Milheimovi z Par- 
dubic, zakladateli slavné kaple Betlémské v Praze. Zámek zdejší, jenž 
r. 1612 hostil císaře Matiáše a chot jeho Annu, když se vraceli od 
korunovace z německé říše, byl před válkou třicetiletou pěkně od ka- 
mene vystavěný, ale r. 1622 byl ^hrubě spustí}'". Opodál jest Hájek, 
klášter františkánský a hojně navštěvované místo poutnické. Dříve 
než klášter byla založena zde r. 1623 kaple Lorettská. K ní uvedl 
Františkány r. 16v59 Frant. Adam Eusebius Ždárský ze Zdaru. Až do 
ř. 1663 přebývali v dřevěné chaloupce vedle kaple; téhož roku byl 
položen základ ke klášteru; do r. 1668 zbudována byla část vvxhodní 
s věží a hodinami. Od r. 1670 konány přístavby až do polovice XVI II st. 
Podle staré cesty od Prahy do Hájku stálo 20 kapliček v době od 
r. 1720 do 1726 od rozličných šlechtických dobrodinců zbudovan\'ch. 

Jihozápadně pod vrchem Karabinským jest Svárov, prastará 
osada, jejíž jméno odvozuje K. J. Erben od slovanského boha Svaroha. 
R. 1249 jmenuje se Svárov mezi statky, které patřily klášteru Břev- 
novskému. Bývala zde tvrz, jež byla potom sídlem rytířů ze Svarová, 
kteří zde sídlili asi do konce XV stol. Rod Karlů ze Svarová zastával 
v XVII stol. dědičný úřad zemských strážců vrat. Farní chrám sv. Lu- 
káše honosí se četnými náhrobky býv. majitelů, zvláště Ždárských ze 
Zdaru. Ke Svárovu popisuje se Rymáň, nyní pouze panskK' dvůr, 
druhdy vesnice se dvěma dvory a pivovárem. Na širé planině, severo- 
východně Červeného Oujezda, jsou vsi Jenč a Jeneček, Jenč se 
117 d. 1.046 obyv. V Jenči bS^valy dvě tvrze a některé zboží vlády čí. 
Ve XIII stol. měly zde statky klášter Kladrubský, řád Křižovníků 
s červenou hvězdou a Menší město Pražské. Po válce třicetileté jme- 
nuje se pouze jedna tvrz, jež byla od kamene vystavěna. Nyní jest tu 
veliký pivovár, parní mlýn, strojovna, cihelna, vše soukromý majetek 



— 310 - 

císařský, lomy na štérk a opuku. Ke vsi popisuje se osamělá hospoda 
při silnici Černý Koníček a samota Dolík. 

Nedaleko Bílé Hory, na potůčku, jenž se tudy vine do hradu 
Pražského, leží Hostivice se 133 d. 1.221 oby v. s císařským zámkem, 
v němž domácí kaple; u zámku rozkládá se vonný sad. V Hostivicích 
jsou parní a vodní mlýn, cihelna, lomy opukové, pískovna, osamélj' 
Peterkův mlýn (na místě zašlé vsi Hradiště) a aerární prachárna. 
Vesnice tato vznikla nejspíše hned r. 1257, když Otakar II, zakládaje 
v podhradí Pražském nynější Malou Stranu, vykázal některým mě- 
šťanům zde pozemky. Tak povstalo zde několik dvorů ; jejich majitelé, 
jsouce lidé svobodní, řídili se ve všem rychtářem a později i knihami 
Menšího města Pražského. V XVI stol. byla Hostivice majetkem král. 
komory. R. 1697 koupil Hostivici, Jeneč a C. Oujezd Jáchym hrabě 
Breda a přidělil k Tachlovicům. Nynější zámek zbudován byl Annou 
Marií velkovévodkyní Toskánskou na místě bývalé tvrze r. 1734. Později 
přistavěna k zámku kaple. Chrám farní sv. Jakuba připomíná se již 
r. 1277; fara obnovena r. 1733. Na pramenech potoka Šáreckého nebo 
Litovického Litovice, dříve Letovice, před bitvou Bělohorskou 
statek Jana Kutnaura ze Sonenštejna, r. 1621 popraveného, načež prodán 
byl r. 1621 Krištofu Šimonovi hraběti Thunovi s podmínkou, že kupující 
a jeho dědici povinni jsou z rybníka, zvaného Gala, vodu dle potřeby 
na hrad Pražskj> a do bažantnice propouštěti. Tvrz Litovická, nyní 
sýpka a kancelář c. k. hospodář, úřadu, byla z tvrzí rozsáhlejších, 
třípatrová z tvrdé opuky, která do pažení dveří a oken otesána byla 
v hmotné skoro hlazené štuky. Zdi prvého patra mají zšíři 145 cm^ 
druhého ještě 120 cm. Ve druhém patře byla veliká síň rodinná se 
šesti vysokými gothickými okny. Odtud vcházelo se do nevelké mo- 
dlitebny a z té jakož i z přízemí mohlo se vystoupiti do okrouhlé věže. 
Tvrz tato jediná v Unhoštském okresu uchovala se v podstatě své až 
do dnů našich. Nedaleko Litovic jest C h ý n ě. Zde bývala pěkná 
tvrz, uprostřed vod, objatá 6 rybníky, dvůr se 2 poplužími, s krásnou 
ovocnou zahradou a se 3 jinými rybníky. Patřila a patří dosud klášteru 
Strahovskému. Zvláštním příkopem vede se voda z rybníka, ze- 
sílená výtokem rybníka Bašty blíže vsi Chýně, k Liboci, odtud do 
podzemního vodojemu a po trubách do hradu Pražského. Do nedávná 
bývala tu bažantnice. V Chvěni, jež bývala duchovenstvím kláštera 
Strahovského, jest cihelna. 

Při aerární silnici Plzeňské rozkládají se vsi Chrášíany a Duš- 
ní ky, obě r. 1228 statek kláštera u sv. Jiří na hradě Pražském. R. 1654 
prodal je Frant. K. Libštejnský z Kolovrat kapitule sv. Víta. V Duš- 
níkách jest 109 d. a 1.062 oby v., státní stanice hřebeční a cihelna. 
Nade vsí zdvihá se vrch Homole a na něm kostelík sv. Jiří ; dle po- 



- 311 



věsti jest prý kopec ten mohyla, kterou nasypali Čechové jistému 
Saskému vůdci. V Chráštanech jest zámek a deskový velkostatek 
kapituly Svatovítské o výměře 742 ha. Jinočany byly r. 1547 pro 
odboj od Ferdinanda I zabrány Starému městu Pražskému. Nyní jsou 
tu doly na rudu železnou a pískovny. 



Franí, Melidiar. 



Fot. K Klegna. 




HRAD KŘIVOKLÁT. 



XX. OKRES KŘIVOKLÁTSKÝ. 



V ty stráně nade Mží, porostlé hustými lesy, které jako bohaté 
koberce schodiště pokrývají, v ty stráně Křivoklátské již od pradávna, 
kde kdo rád se uchyloval. Mát naše vlast hojně krásných koutecků, 
pestrých měst a romantických tišin — ale v údolí u Křivoklátu vinou- 
cím se v úkrytu zarostlých pohoří, shledává se na jednom místě i di- 
voká romantika, spojená s jemným půvabem idyllického zákoutí, mo- 
hutnost lesních velikánů prokreslenou něžným ornamentem březových 
lesíků. A v luhu dole kolem šepotající bystřiny slyší sluch povolaných ta- 



- 312 - 



jemné písně ticha, melancholické jako šalmaje a plné touhy jako srdce 
mladistvé. Tak bloudí tady neznámý chodec, zmámen jsa sv>^m okolím, 
a třeba byl už bhzko, blízounko, hnidku přece dosud ani nespatřil. 
A přec jest dnes obklopen kol dokula domky a villami jako pastýř 
sladem bílv^ch ovci. Až kont ( ne ro/ hrnou se větve habrův a buků 
a mezi nimi jako v živém rámci vyhoupne se hrad se svými červe- 
nými střechami a ozubenými 
valy. Co let přeletělo nad 
jeho hlavou! 

Od dávných dob pa- 
třívala lenní povinností celá 
tato zalesněná krajina kolem 
soutoku Mže a rakovnického 
potoka ku Křivoklátu. Dnes 
přináleží k okresu tomu 29' 
obcí s 18.798 obyv. Z celé 
této rozlohy zaujímající 346 
km^ připadají skoro úplné 
dvě třetiny na lesy, 70"/,, 
půdy pak připadá velko- 
statku Křivoklátskému, k ně- 
muž se druží 24 dvorů. 

Obyvatelstvo jest pře- 
vahou české a katolické 
kromě 30 evangelíků, 149 
židů (18 v Hudlicích, 18 na 
Křivoklátě, 17 v Roztokách, 
24 ve Zbecně) a 51 Němců 
(34 na Křivoklátě). Roz- 
vlněným povrchem svým 
čítá se okres Křivoklátský 
ke Středočeské palaeozoické 
kopčině, geologicky v ji/ní 
části k pánvi silurské, v se- 
verní k útvaru křídovému, 
zdvíhá pak st^ Javurkmi {44H m\ a Požáry (433 /w). Jižní část 
má již ráz značné hornatí ny s pů\abem mohutných hvozdů v a ma- 
lebně zarvvajííMch se útloli, v níž vévodí Krušná. Hora (606 /t?), 
nf^jvyss! bud Středních Cech. a v jiho:íápadním sousedství jejím Veliz 
{Ť>X\Ť\m\. ^íápadně Spálený vrch (52íJ/7ř), Špička (528 ni). Obloukovilým 
a křivolakým tokem protéká okresem Berounka, příkrými stráněmi 
po obou brezieb se vrcená, v údolí hlulíoce do měkkých břidlic se za- 
rývajieím, hoi^ký to host í;a časlýrli [íovodní. nízké polohy pustošící. 




HLAVNÍ BRÁNA KŘtVOKLÁTU- 



- 313 - 



Na pravém břehu vnímá u Skrej potok Zbirožský, hraniční proti 
soujmennému okresu, potok Sk rejsky níže Oupor, ústící pod sříce- 
ninami Tejřovskými, Klučnou a Hudlický potok, v levo potok 
Nezabudický, mocný potok Rakovnický, ústící pod Křivoklátem, 
Klíčavu příchozí z okresu Unhoštského a vlévající se u Zbečna a 
Ú ž n i c i proti Nížboru. Pře- 
vahu má hospodářství lesní ^°** ^' ^^^«^^- 
a luční vedle zemědělství. 
Průmysl jest hlavně žele- 
zářský, ve druhé řadě dře- 
vařský. Údolím Berounky 
a potoka Rakovnického ve- 
dena postátěná dráha Ra- 
kovnicko-Protivínská. 

V hlubokých lesích 
Křivoklátských vyhledává 
mnoho cizinců útulek v let- 
ní době. 

Na skalnatém pahorku, 
kolem něhož k nedaleké Be- 
rounce spěje potok Rakov- 



nický, zdvihá 
lesního 



se z úkrvtu 



KŘIVO 
KŘIVO 

pak 



me- 




HRÁDEK 
KLÁT, prostě 
KLÁT, pod ním 

stečko téhož jména, skládající 
se z prastaré částí Bud pod 
hradem podle potoka a z ho- 
řejší části A m a 1 í n a, dříve 
Camrdová zvané, a ze sídla 
Ca sto nic (od r. 1864), vše 
se 125 d. a 808 oby v., s do- 
mem Chudých školních se- 
ster, školou košíkářskou a pracovní, všeobecnou nemocnicí, zaopatřo- 
vacím ústavem pro starce ve správě sester sv. Hedviky, pivovárem, 
sídlo hosp. správy íideikommissního panství Křivoklátu s připojenými 
statky ve výměře 39.618 ha, jehož majitelem jest nyní Max Egon kníže 
Fúrstenberk. V místě i v okolí zkvétá výroba zboží proutěného a sla- 
měného, v okolí jsou ložiska rudy železné a kamenného uhlí. Za našich 
dnů jest Křivoklát oblíbeným letním sídlem. 



ČÁST I. NÁDVOŘÍ SE ZÁMECKOU VĚŽÍ. 



— 314 - 



Hrad Křivoklát jest z nejpamátnějších a nejslavnějších hradů Če- 
ských, vedle Karlštejna nejznamenitější hrad královsk\^ v němž s po- 
čátku Husitských válek uchovávány byly koruna Česká, klenoty korunní, 
majestáty í dsky zemské, kdež ukrýval uměnímilovný zeměsprávce, 
arcikníže F^erdinand, štěstí svého života, ve krásné choti Filippině Welse- 
rové vtělené, kdež v pozemních žalářích úpěli zacasté političtí provi- 
nilci. Zbudován jest na skal- 
Fot. K. Kiegna. natém trojhranu, na každém 

rohu mohutnou véží utvrze- 
ném, z nichž nejvyšší ve 
východě obecné baštou se 
zove. 

Nynější hrad jest se- 
skupením několikerých částí, 
které se různí jak věkem 
tak i svými původci. Nej- 
starší částí hradu jest malé 
nádvoří, obsahující okrouhlou 
věž, hradní kapli a vězení 
Augustovo. První ci velké 
nádvoří jest novější a jeho 
původní stavby pocházejí 
z dob Vladislavských, čemuž 
nasvědčují známé Vladislav- 
ské lilie a monogramm krá- 
lův na štítcích portálů. Cel- 
kový ráz hradu jest gothi- 
cký, jehož nejjemnější ukázky 
viděti lze v hradní kapli, 
stavěné mistrem Benešem 
z Loun. Prvé nádvoří jest 
celé z části obydleno, z části 
jsou v něm místnosti kance- 
lářů a druhé jest zpoJa po- 
bořeno. Levá část prvého 
nádvoří, kde nalézají se kní- 
žecí kanceláře a pivovár, byla 
dj*uhdy obydlím štolbův s konírnami a komorami pro jízdecké náčiní. 
V pravé části, nad gothickou branou vedoucí do druhého nádvoří, 
vj^plňuje celou budovu ohromná rytířská síň, naplněná archivem ob- 
sahu velice vzácného, bohužel nyní pro nespolehlivost některých náv- 
štěvníků téměř úplně nedostupného. Chovány jsou zde památky pra- 
staré, některé pr^^ až z dob Václava Svatého. 




ČÁST PALÁCE NA 1. NÁDVOŘÍ 
S DRUHOU BRANOU A STRÁŽNÍ SÍŇKOU. 



- 315 - 




MALÁ RYTÍŘSKÁ SÍŇ 
NA KŘIVOKLÁTĚ. 



které nijak s dobou sta- 
vební této části s(* neshodují: 
bylat pořízena za usnad- 
něním přechodu pro jistého 
úředníka z jeho bytu do 
kanceláře v dobé nejnovější 
a použito při tom za ozdobu 
přední kamenné desky se 
znaky, která až dosud ležela 
odkudsi odjinud pohozena. 
V zadní části nádvoří 
jest stará, ve skále vrtaná 
studna, mající hloubku přes 
40 m, 7.^ ní vybíhá hrad 
v ostrý úhel, jehož vrcholem 
jest čtyřhranná véž Hu- 
derka, nalézající se při 
bývalých hradních mučír- 
nách. Aby nebylo slyšeti 
křik mučených, hrála prý 
na této véži hudba — odtud 
její jméno. Malé nádvoří, nej- 



Další pravá část velkého 
nádvoří, dnes obx^vaná úřed- 
nictvem, byla za dob Vladi- 
slavských kuchyní a cukrár- 
nou královskou, odkud se 
také zachoval název oné části 
podhradí, která se přímo pod 
touto části nalézá : „pod ku- 
chyněmi''. 

Při starobylé gothické bráně, 
vedoucí do malého nádvoří, 
jest ve \ý%\ prvého patra ga- 
lerie, odkudž pronášeny bývaly 
rozsudky nebo veřejná ozná- 
mení vůbec. Pavláčka v rohu 
nádvoří při hlavní bráně ozdo- 
bena jest prapodivnými znaky, 

Fot. K. Klegtia. 




VELKÁ RYTÍŘSKÁ SÍŇ NA KŘIVOKLÁTĚ. 



— 316 — 

starší to část hradu, obsahuje kapli a vězení Augustovo i Bílkovo, po- 
zadí tvoří okrouhlá véž a zbytek stržených královských komnat. Kaple 
jest památkou nejcennější. Gothické její výzdoby pořízeny mistrem Be- 
nešem někde až s přepychovou nádherou. Péci knížete Maxe z Fursten- 
berka opravována kaple v době nejnovější přesně a věrně ve staré 
původnosti. 

Fot K. Klegna. 




ZÁPADNÍ ČÁST II. NÁDVOŘÍ, 

S GALLERlí, ODKUD VYHLAŠOVÁNY BYLY ROZSUDKY. 



V přízemí, zpola v přísklepí, nalézají se pod kaplí vězení, z nichž 
v nejpamátnějším byl trýzněn biskup Jednot}^ bratrské Jan Augusta. 
Na dveřích vězení nalézá se ornament, jejž prý sám Augusta při- 
ostřeným kaménkem vyškrábal. 

V kulaté věži nalézá se nyní knížecí museum, jehož některé 
zvláště přírodovědecké památky jsou velice zajímavé. Hrad několikráte 
vyhořel; po posledním ohni r. 1826 poškozené pokoje královské mu- 
sily býti strženy, ježto hrozily sesutím, a tak jest nyní ona část v roz- 



— 317 - 

valinách. Nicméně hrad sám působí dojmem neodolatelným, a kdo 
navštívil jednou tato místa v době, kdy úbočí jeho a okolní stráně pro- 
kvetly hojným šeříkem, nezapomene toho nikdy. 

Původ hradu Křivoklátu odnáší se do dob dávných. R. 1109 stál 
již Hrádek, zvaný Křivoklát, nade vsí Budy a poněvadž byla právě 
potřeba jej opravovati, byl zajisté původu staršího. Knížata a králové 

Fot. P. Kčrber. 




ČÁST II. NADVOHÍ 
SE VCHODEM 1)0 ZÁMECKÉ KLENOTNICE. 



na něm věznili vznešené vězně, králové z rodu Přemyslova učinili jej 
oblíbeným svým sídlem. Otakar II zbudoval palác a vysadil nepochybně 
četná manství, za jichž držení konána služba na hradě. R. 1316 až 
1317 zde chován a později i vězněn v útlém svém mládí Karel IV, 
který jako markrabí později zde sídlíval. Také Václav IV rád prodléval 
zde, oddávaje se kratochvíli lovecké. R. 1422 Křivoklát vyhořel. Později 
b5^val dílem držán přímo ke koruně, dílem zastavován. Vladislav II 



— 318 — 

rád tu a často přebýval a také hrad ozdobil a zvelebil. Ferdinand I 
dal v ném vězniti vzácné osobnosti, politicky provinilé, zejména Jana 
Augustu a soudruha jeho Jakuba Bílka. K. 1592 vyhořel hrad opět, 
byl ale ihned obnoven a pokládán s počátku XVII st. za státní vě- 
zení. Ve válce třicítileté trpěl velice běhy válečnými ar. 1643 vyhořel, 
takže docela zpustl. Komora královská hrad i panství dávala v zá- 

Fot. P. KSrber. 




VÉ2 HUDERKA. 



stavu hrabatům ze Schvvarzenberka a r. l68vS jej prodala Arnoštu Jo- 
sefu hraběti z Valdštejna, s jehož vnučkou Marií Annou, provdanou 
hraběnkou Fúrstenberkovou, připadl této hraběcí a nyní knížecí ro- 
dině. Knížata Karel Egon a Emil z Fiirstenberka hrad z části v 1. 1856 
až 1873 obnovili, v další pak obnově se pokračuje. 

Údolí pod hradem, jímž vine se Rakovniclw potok, vyplňuje pů- 
vodní část městečka Křivoklátu, která se nazývá Budy. Její část nej- 



— 319 - 

zazší pod hradem nese názQv „pod kuchyněmi''. Druhá část městečka, 
rozložená na návrší nad hradem, naAmáliině hoře, nazývá se nyní 
Amálín a honosí se krásným chrámem sv. Petra, u něhož z dávného 
hradního kaplanství zřízena r. 1856 fara, zbudován byl r. 1886 dle ná- 
vrhů Josefa Mockra se zachováním kněžiště, pocházejícího z doby Vla- 
dislavské, a ozdoben výtvory vynikajících sochařův i malířů česk5'ch. 

Fot. K. Klegna. 




HLÁSKA POD VÉŽÍ HUDERKOU. 



Štíhlá věž s vysokou střechou zavírá průčelí. Od nedaleké kaple sv. 
Eustacha šíří se čarovný rozhled na hvozdy Křivoklátské. 

Rozkošnými procházkami kolem pomníku Karla Egona knížete 
z Fiirstenberka, jednoho ze zakladatelů „Král. České společnosti nauk**, 
vede cesta na ostroh skalní, který ční nade Mží příkrým srázem. Na- 
proti leží obec Roztoky se 67 d. a 943 oby v., se zámkem Leontini- 
ným, opodál s mlx^nem a s továrnou na železo, plech a drát. K Roz- 
tokám popisuje se dvůr Karl o v. Při samé řece rozpadávají se zvolna 
opuštěné budovy bj^valých železáren montanní společnosti. Proti proudu 



- 320 - 

lze přijíti do čarovného labyrinthu údolí, z nichž vynikají vedle sa- 
motného údolí Mže ješté Klučná a poblíže trosek Tejrovských ústící 
Oupor. Není romantičnéjších, divočejších strží vnáší vlasti nad údolí 
Oupořské, jímž prodírá se nepatrn5% za velk5'^ch deštů však divoký 
potok soujmennv. Vysoko nad jeho ústím do Mže ční pobořená věž 
trosek hradů Tejřova. Neurčitá historie nedává o jeho původu žádných 

Fot. K. Klegna. 




VCHOD DO BÍLKOVA VEZENÍ 

Pftl SCHODIŠTI NA II. XÁDVOftí. 



zpráv, pouze se domnívají někteří, že založen za Vladislava I. V roce 
1685 v inventáři uvádí se zpustlj^ hrad Tejřov. Dnes ční tato sřícenina 
tiše nad lesy, jako rozpadávající se pomník. Trosky Jenčova a Jivna 
které se nalézají v lesích, kolem rozkošného údolí Klíčavského, jsou 
dnes skoro se zemí srovnány. Vše to byly as pouhé hrádky lovčí, 
o nichž kromě zmínek v dějinách nic se ncdovídáme. Jivno bylo již 
r. 1551 v rozvalinách. Vzácnou archaeologickou zajímavostí kraje jest 



321 



Hradiště u Strádonic na pravém břehu Mže. Byío to r. 1879, když 
jistý rolník při kopáni nale/1 popelnici plnou zlatých penízků. Z ná- 
lezu toho mnoho se sbírkám nezachovalo, ale do dnes nachází se 
zde, když déší půdu opláchne, tu a' tam zlat\^ neb stříbrný penízek. 
Výsledkem zavedeného šetření byly veliké objevy mohutných základů 
zdiva, a hromadné nálezy zbraní, ozdob a šperků. Bylo patrno, že 
v místech těchto nacházelo se kdj^si veliké hrazené město a prof. 

Fot. K Klegna. 




KAPLE ZÁMECKÁ NA KŘIVOKLÁTĚ. 



Dr. J. L. Píč shledal v něm slavné Marobudum, středište a sídlo Marko- 
manů. Nalezen5'ch předmětů páčí se přes 30.000 a zachováno z nich 
mnoho v musei království Českého, Vídeňském i knížecím na Křivo- 
klátě. - 

Než nejen na Hradišti, nýbrž i jinde v lesích zdejších vyskytují 
se stopy, dle nichž soudí se, že krajina zdejší přes lesnatv' svůj ráz 
záhy byla zalidněna. Tak poblíže vesnice Nezabudic jest v lese místo, 
kde říká se „na Blokhause", kde jsou mohyly a zbytky staveb. Než 



— 322 — 

nepodařilo se nic zjistiti, pouze četné povésti poutají se k tomuto 
místu. 

Poblíže Křivoklátu, směrem k Rakovníku leží vesnice Městečko, 
se 106 d. a 826 obyv., s prastarj^m farním chrámem sv. Jakuba. Jméno 

Fot. K. Klegna. * 




oi.tAk Zámecké kapi.e na Křivokláte. 



se odvozuje odtud, že to bývalo oblíbené „místečko*" české královny 
na Hrádku prodlévající. 

Na levém břehu Mže leží stará vesnička Ne z a budiče, která 
svým původem spadá daleko v doby předhusitské. Už tehdy byl zde 
nynější farní chrám sv. Vavřince, kterv^ má krásnou kazatelnu a dva 
staré zvony s českými nápisy. Dnes úplné už vymizely stopy tvrze 



- 323 - 

Nezabudické, která teprve kolem r. 1600 připojena ke Křivoklátu lénem. 
Přifařen jest nedaleký Bran o v, po jehož tvrzi pánů z Branova již 
není též ani památky. 

vStarobylostí a mnohými historickými památkami vyniká ves 
Zbečno, ležící v malebném údolí Mže po levé její straně. O něm mluví 
se už kolem roku 1300 a praví se, že při zdejším chrámu bývávalo 

Fot. P. KSrber. 




KOSTEL SV. PETRA NA AMÁLÍNĚ. 



Šest kanovníkův a osm kaplanů, jichž působnost prý sahala až za Ra- 
kovník. Zámeček Zbečenský býval útočištěm lovumilovných panovníků. 

Letopisy české zaznamenávají, že Břetislav II zde zahynul rukou 
najatého vraha Lorka. Malá kaplička na dně rokliny poblíže hřbitova 
naznačuje pr\^ místo, kde se vražda udala, dle jinvxh ale je to místo, 
kde ubili stihatele vraha. StarobyK' farní chrám sv. Martina obsahuje 
mnoho zajímavých nápisů na deskách náhrobních i na zvonech. 



1 



- 324 — 

Podobně jako u Zbečna najali Vršovici Lorka na českého kní- 
žete, usilovali i ve hvozdech kolem Velí z u o bezživotí knéžice Jaro- 
míra. Než tento zachráněn družinou věrných Pražanů od jisté smrti. 
Velíz je poutnické místečko, skládající se z chrámu sv. Jana Krt., 
fary a čtyř domků. Tvoří obec spolu s Kublovem, jenž jest v nej- 
jižnější části okresu na úpatí hory Krušné a čítá ve 133 d 927 oby v. 
Velíz vyniká nejen krásnou polohou, nýbrž i svojí historií: bylat to 

Fot P. KSrber. 




VNITŘEK KOSTELA SV. PETRA NA AMÁLÍNÉ. 



bašta pohanství, kde obětováno „věčnv-m ohněm" ještě kolem roku 
1000, čehož dosvědčují nalezené spousty popele a bronzových i jinx^h 
ozdob. 

Při trati Rakovnicko-Protivínské, na pravém břehu Mže leží pod 
zámkem Nižborem obec Nová Hu( se 138 d. a 1.131 obyv. Jméno 
svoje odvozuje od zaniklvxh železáren při řece. V zámku Nižboru pak 
jest chrám Povýšení sv. Kříže, od r. 1857 farní, kde drahocenná mon- 
strance je vyzdobená zlatými dukátky Hradištskými. Ve chrámu jest 



325 - 



knížecí hrobka a zvláštní náhrobek Karla Egona z Furstenberka ; 
Nižbor vznikl někdy ve XIII st. jako lovci zámek a zván původně 
Miesenburg („hrad nade Mží"). Do roku 1312, patřil rádu Templářů, 
r. 1349, připadl ke Křivoklátskému zboží korunnímu, nicméně byl ně- 
kolikráte zastaven a prodán přerůzným pánům. 



Fot. K. Klegna. 




POMNÍK KNÍŽETE Z FORSTENBERGÚ. 



Když zastaveny byly práce v hutích, byla v Nové Huti veliká 
bída. Právě v tu dobu počalo se nacházeti na Hradišti veliké množství 
kostí, tak že chudý lid chopil se toho horečně a drahocené památky 
ty odvážel houfně do továren na umělá hnojiva ku spálení. Horlivostí 
tou vzalo mnoho za své, než dán tím i podnět k vypátrání základu 
starého města. V obci jest též lučebnická továrna jež zpracovává po- 
nejvíce dříví na ocet (suchou destilací) a dehet. 

Nový Jáchymov vynikal těžařsLvím železné rudy a továrnou 
zboží emajlovaného, nyní však ruda Nučická utlačila zdejší úplně, tak 



- 326 - 

Že se jen tesařskou prací doly udržují, aby nevzaly zkázu úplnou. 
Kudy je však dostatek a zajisté se zase jednou práce v zdejších dolech 
obnoví. 

Největší politická obec okresu jsou Hudlice se 204 d. a 1.686 
obyv., rozložené při silnici Křivoklátsko-Berounské. Nepatrná původné 
obec vzrostla hlavné za rozkvetu dolů Novojáchymovských. Jest zde 
veliký farní chrám sv. Tomáše. Památností chrámu je ohromn\^ obraz 
Matky Boží Snéžné, na jehož dolní části zobrazeno jest vyměřování 
ku založení chrámu Santa Maria Maggiore na Viminále v Římě. Rodnj^ 
dům Josefa Jungmanna jest majetkem národním, uprostřed vesnice 
postaven jemu pomník. 

Na pramenech potoka Oupoře jest veliká ves Broumy se 167 d. 
a 1.131 obyv. Nedaleko Tejřova po pravé straně Mže leží vesnička 
Skreje, založená v dobách pradávných, chovající starý farní chrám 
sv. Michala Archanděla. Kolem Skrej a naproti na levém břehu ležících 
Tejřovic uloženy jsou vrslvy siluru jako u Jinec a částečně i kambria, 
prozkoumané Joaquinem Barrandem. Celá řada předpotopních ráčků, 
trilobitů, jablkovcův a ramenonožců vystoupila z těch němjxh břidlic 
a dosud kladívku snaživého geologa se objevuje. 



Ant, Trýb. 



Fot. K. Klegna. 




RODNÝ DOMEK JOS JUNGMANNA 
V HUDLICfCH. 



- 327 - 




HUDLICE. 



Fot. K. Klegna. 



XXI. OKRES NOVOSTRAŠECKÝ. 

V průměrné nadmořské v>^ši více než 400 m rozprostírá se Novo- 
strašecko po pláních a údolích, jež činí přechod od věkopamátnjxh 
lesů Křivoklátských na jihu, k zelenému chmelařskému Podlesí Loun- 
skému na severu, a od červenav\'^ch permských lánů Rakovnicka na 
západe k rozbrázdéným plošinám Slánská na východě. Zaujímajíc 
prostor 254 >ř/72^ vykazovalo r. 1900 ve 27 obcích obyvatelstva 21.251 
duší, mezi nimiž 37 evangelíků (v Novém Strašecí 14, v Rynholci 11), 
172 židů (v Novém Strašecí 72, v Rynholci 14, v Řencově 23) a 29 
Němců (v Lánech 14). 

Nejjižnějším místem okresu jest hradiště Jivno, nejvýchodnějším 
myslivna Mraková (někdy ves Mrakov, nyní zaniklá), nejsevernějším 
kaplička a studánka* Královka nad Líským, opředená vlasteneckou 
pověstí o Elišce, poslední Přemyslovně, Benešem Třebízským vzdě- 
lanou, a nejzápadnějším Kroučová v katastrální poloze Hýža (sz. od 
obce) zvané. 

Nejvyšším bodem Novostrašecka jest vrch Louštín jihozápadně 
Řenčova (534/72 n. m.), nejnižším pak poloha -Mladiny pod Pozdní 
(278/72). Uzlem horským v krajinách těchto jest vrch Čbán, stejné 
výše s Louštínem, ležící však již mimo území Novostrašecka na roz- 
hraní Lounská s Rakovnickem. Od něho vybíhají hřbety vysočin na 
několik stran jako trs. Tři taková mohutná pásma, zvaná rozsocha 
Kroučovská, prostupují sever Novostrašecka směrem východním, 
poněkud k severu nachýleným. Severnější jest planina Borsko- 
Líská s vrchem Voskovým sz. Bdí na (471 m), V jejích rozstupech 
ukrývá se několik půvabných údolí, z nichž nejznamenitější jest sv.- 



— 328 - 

Gotthíirdské. Jižnější pásmo, začínajíc vrchem Králkou (514 /w), zdvihá 
se nad Kalivody vrchem Dokem a strm\'m hřbetem Pozdeňskými 
Bory (418/72). Třetím pásmem jest planina Mšecká s nejvyššími 
vrchy Sušicí (506 m) a Kopaninou (504 m) západně Třtic, Hájem 
(539 m) u Mšece a Kačickou Kopaninou (414/72). 

Příčně ze severozápadu k jihovýchodu Řenčova vyplňuje okres 
náhorní rovina Strašecko-Stochovská s již jmenovaným Louští- 
nem, Hrobkou u Stochova (459 m) a Lánskou Horou (477 m). 

Jihozápadní část okresu prostupuje vysočina Křivoklátská 
s několika vrškj^ porfyrovými a buh*žníkovými. Kde se pramení potok 
Červený (u Malkovic) a kudy proplétají se jeho přítoky, náleží Novo- 

Fot. v. Cvekl. 



^wi|i 



*«V1ÍV ^ 






NIŽBOR S NOVOU HUTÍ. 



strašecko do povodí Vltavy. Největším z přítoků jeho jest potok 
Kalivodský či Pozděnskv', pr\^štící se na východním svahu Králky 
a tekoucí okresem o délce 16 km. 

Ostatní území patří do povodí Berounky. A tu jest nejdůležitějším 
potok Loděnický či Kačák, hlavní to voda okresu, protékající jej 
na přič v délce 25 km. Pramení se u Kroučové a napájí rybníky 
Třtický, Punčochu, Mlýnsk5% Pilskjs Cerven\^ a Loděnický. Mimo to 
podobným směrem od Třtické hájovny k Jivnu teče také potok 
Klíčava. 

Nejstaršími vrstvami geologickými v okresu jsou drobové silurské 
břidlice u Lán a Žiliny. Kamenouhelný útvar vystupuje u Hvězdy, 
Kenčova, Kroučové, Srbče, Hřešic a Pozdně. Permský zvláště zna- 



— 329 - 

tělně v údolí Srbečsko-Pozdeňském. Nad ním pak na některých místech 
spočívají mohutné vrstvy křídového útvaru, nejsilnější ve Cbánských 
rozsochách Kroučovskj^ch. Opuka z těchto skal jest výtečným sta- 
vivem, ale na venek nerada na sobě podržuje omítku. Kvádrový 
pískovec Kamenno-Žehrovický proslulj'^ je značnou tvrdostí. U Rýn- 
holce jeví se také rašelina. 

Novostrašecko náleží mezi české krajiny, lesy nejbohatší, jichž 
jest U 322 ha. 

V úvale Pozdeňském pěstuje se řepa a chmel u Mšece, Srbče, 
Pozdně, Třtice, Řenčova, Kroučové, Bdína a v katastrech přilehRch. 
Tato část Novostrašecka ve mnohém podobá se a má i mnoho společ- 
ného s Lounským Podlesím. V létě tu všude bujná zeleň, lesy odstínem 
tmavším, chmelnice světlejším. Ovocného stromoví všude dosti. 

Také mnohé ze starodávnj^ch zvyků se tu zachovaly, zvláště 
pálení a práskání čarodějnic 1 května (v sousedním Lounsku večer 
před sv. Janem Křtitelem). O rarášcích koluje více pověstí. 

Zimní a jemu příbuzné počasí trvá na Strašecku asi 185 dní. 
R. 1903 bylo 539 mm srážek dle stanice ve Mšeci, kdež se spustilo 
14 bouřek, kdežto Žilina jich vykazovala jen 6. Mimo to Žilina s Mra- 
kovém a Hradečno s Novou Vsí náleží do vikariátu Slánského. 

Okres z vj^chodu na západ probíhá dráha Buštěhradská dotýkajíc 
se Lán a N. Strašecí. Skoro rovnoběžně s ní vede aerární silnice 
Karlovarská, vzorně upravená, od Hvězdy na Mšec a Řenčov. Sít 
okresních silnic vytvářena tu v posledních létech tak, že spojuje všecky 
končiny Strašecka. Před 35 roky tak nebj-^valo. Pro neschůdnost cest 
za jarního tání stalo se zvláště údolí Pozdeňské pověstným. 

Závody báňské a průmyslové jsou: Kamenno-uhelné těžařství 
v Rj^nholci, Kroučové, Pozdní a Jedomělicích, továrny na dřevěné zboží 
v N. Strašecí a Pecinově, patero větších parních mlýnů a parní pily v N. 
Strašecí i Kam. Žehrovicích. 

STRAŠECÍ NOVÉ, město se 428 (v pol. obci se 506) d. a 2.561 
(v pol. obci 3.029) obyv., sídlo okr. soudu, berního úřadu, měst. školy 
chlapecké i dívčí, úvěrního spolku, r. 1880 založeného, okr. hosp. zá- 
ložny a náboženské obce židovské. 

O Strašecí ještě jako vsi jest první zpráva z r. 1143, kdy čtvrtý 
díl zdejšího popluží dán byl klášteru Strahovskému. 1334 král. ko- 
morou zastaveno jakožto část panství Křivoklátského. Na městečko 
povýšeno králem Janem r. 1340, R. 1450, když táhl král Jiří na Roky- 
canské, bylo Strašecí vypáleno. Majestátem krále Vladislava II z 24 
srpna 1503 povýšeno na město, byvši již 1480 ohrazeno pevnými baštami 
a hradbami, jimiž do vnitř vcházelo se branami Pražskou, Řenčovskou 
a Rakovnickou; brány ty v čtjŤicátých létech předešlého století bez 



- 330 - 

rozmyslu bylj'^ rozbořeny. R. 1554 město vyhořelo, jakož i za krále 
Matiáše, kdy celé nově postaveno, odkud na rozkaz tohoto panovníka 
nazváno Nové Strašecí. Do těch dob znamenáno všude jen Strašecí. 

Chrám Narození Matky Boží byl farním již 1344. Hned od válek 
husitských byli při něm knězi pod obojí, což trvalo až do 1614. Tehdy 
královský hejtman Křivoklátský, Ondřej z Otěšova, poslal sem kněze 
pod jednou, však měšíané jej do kostela nepustili. Událost tato jest 
předehrou náboženské války v Cechách, byvši považována za vzpouru 
proti králi Matiášovi, který za to 6 února 1616 odňal NovostrašeckS-m 
všecka městská privilegia. Dále odsouzeni ku ztrátě hrdla primas 
Chládek, purkmistr Hlaváček, písař Nosek, měštan Turek a podruh 
Strunka, původci vzpoury, dána jim však milost s podmínkou, aby se 
do čtyř neděl vyprodali a město na vždy opustili. Poněvadž poslední 
utrakvistický kněz, Jan Popel, již se sem nevrátil a Ondřeje Molitoria 
měštanstvo netrpělo, zůstalo město bez kněze a vůbec duchovní správy 
až do 1658. Většina privilegií byla časem vrácena, ale nejdůležitější, 
totiž právovareční, nikdy. 

Za války třicitileté město nesmírně zkusilo. Pochody válečnými 
bylo sužováno hned na počátku, zvláště postupem od Rakovníka na 
Bílou Horu, jenž předcházel osudnou bitvu 8 listopadu 1620, což dle 
podání připomíná kříž kamenn}' v Rynholci, označující tam vojenské 
pohřebiště. Po té následovaly požáry celého města 1628 a 1639 (tento 
při vpádu Švédů), jakož i rány morové. 

Pomalu jen zotavovalo se Nové Strašecí z pohrom XVII věku. 
Však při počátku předešlého století 39 května 1811 vyhořelo tu zase 
73 domů, a jako v zápětí 8 srpna 1812 70 domů a 28 stodol i s chrámem, 
při čemž zvony se rozlily. Tomuto chrámu nezaručené zprávy připi- 
sují veliké stáří; byl prý již 1158 biskupem Danielem u přítomnosti 
krále Vladislava I a králové Jitky, vysvěcen. Nynějšího vzhledu nabyl 
v létech čtyřicátých předešlého století. Hlavní oltář slohu barokového 
jest z r. 1747, křtitelnice z 1555. R. 1525 ukradena odtud monstrance 
a nalezena u žida v Budyni. 

Před kostelem směrem k faře a na náměstí jsou sochy sv. Jana 
Nep. z doby před jeho svatořečením — prvá z 1710, druhá 1688. Na 
radnici jsou pěkné a zajímavé sbírky musejní. 

Na jihovýchodním konci města stojí kaple sv. Isidora, založená 
v polích 1700 měštany zdejšími. 1782 byla zrušena, ale 1829, když 
k ní od farního chrámu hřbitov přeložen, opět obnovena. Město 
N. Strašecí má obecní velkostatek se 152 ha pozemků. 

Vzhled nynějšího města s prostorným náměstím nepřipomíná jeho 
stáří. Čilý ruch národní jest mu však ozdobou. Průmysl zastupují' 
pivovár, továrna na zboží dřevěnné a výroba lihovin. 



- 331 — 

2 km na jihozápadě leží ves Ruda s cihelnou, třemi mlýny, doly 
kamenouhelnými a s popi. dvorem Amaliin\^m s lihovarem, za hodinu 
cesty téměř za lesy na jihozápad vzdáleným, od něhož na východ jest 
dvojí samota Brejl s pilou a myslivnou.' Patří sem ještě více samot. 
Majitelé bývalé tvrze konávali manské služby na Křivoklátě. Myslivna 
.,u tří stolů v" a památné tři stoly v jedné řadě upomínají na král. hony 
v lesích Křivoklátských. Také se v Rudě připomíná jakési klášteřiště. 

Jihovýchodně N. Strašecí jest Pecinov Strašecký a Rynho- 
lecký. odtud pak nedaleko Ryn holec, kdež uprostřed vsi stojí kříž 
kamenný, nepochybně na rove českých bojovníků, kteří zde od Plzně 
k Bílé hoře ustupujíce, v půtce s císařskými padli. Od zdejšího dv^ora, 
Vj^km na jih vzdáleného, na východ na stranu k Vašírovu, jest 

Fot. Brunner-Dvořák. 




ZÁMEK V LÁNECH. 

tvrziště Sobin, o němž okolní lid mnoho si vypravuje, zvláště o kou- 
zelnících, kteří měli velikou knihovnu. Písemných zpráv o tvrzi této není. 
JihovNx-hodně jsou Lány, ves se 156 d. a 1.291 oby v., sídlo panstva 
Křivoklátského, se kterýmž hradem spojeny králem Rudolfem II 1589. 
Té doby byla stará tvrz rozšířena a přestavěna. Nynější loveck5^ zámek 
vystavěn v XVIII stol. a nynější podoby nabyl r. 1825. Jest v něm 
47 pokojů, moderně zařízených. V nádherném parku kol zámku, mezi- 
rozkošnými skupinami rostlin všelikj^ch, šumí vodotrysky a stojí umě- 
lecké kovové sochy i figuríny. Na rod Fiirstenberský přešly sřiatkem 
Marie Anny z Valdštejna, kteroužto paní vystavěn byl 1750 ve slohu 
rokokovém zdejší chrám Jména Ježíšova, od r. 1850 farní, proveden\' 
ve střízlivém rokoku do podobj'^ kříže, s rohy otupenými. Sem náleží 
10 samot. V Lánech jest dům Chudých školních sester. Tu již jsou 
hradby proslulé Křivoklátské obory, v jejímž nitru, na levém břehu 
potoka Klíčavy, ukrývá se v lese hradiště Jivno. O minulosti jeho 



- 332 - 

neví se ničeho určitého. Dle všeho byl však přede důležitým hrádkem 
českých králů vedle Křivoklátu. Zbytky jeho jsou nehrubé, čehož pří- 
činou Křivoklátský hejtman Jan Ždárský ze Ždáru, který hledaje tu 
pokladů, hrad r. 1551 rozkopati dal. 

Východně Kamenné Žehrovice s 222 d. a 2.009 obyv., s pro- 
slulými lomy pískovcovými. Víska Srby založena ke konci XVII století, 

Fot V. Typolt. 




STARÝ PAMÁTNÝ DUB SE SOCHOU SV. VÁCLAVKA 
VE STOCHOVĚ. 



když nedaleká osada Německá Lhota morem byla zpuštěna. Místa 
tato patří farou do nedalekých Tuchlovic, vsi se 196 d. a 1.533 obyv., 
kdež chrám sv. Havla byl již 1352 farním. Po válce třicítileté neměl 
kněze, až 1787 zřízena při něm lokalie, která 1854 proměněna ve faru. 
Ze staré stavby gothickě zbyla jen presbyteř. 

Na severozápadě přívětivě se rozhlíží památný' Stochov, tradi- 
cionální rodiště sv. V^áclava, Dub, dle pověsti v den jeho narození 
vsnzen\% stojí tu dosud, udržován jsa pohromadě mnohými již .jen 



- 333 - 

Železy, a pod ním pěkná socha z r. 1887. Starodávné hradiště spatřiti 
lze na severní straně obce. Tvrz s deskovým statkem zdejším spojena 
byla 1581 s panstvím Smečanským. Chrám sv. Václava, ve středo- 
věku již farní, po válkách husitských byl filiálkou Smečanskou, až 
1787 při něm zřízena lokalie a 1854 opět fara. Presbyteř jest ještě ze 
středověku. Nad jeho vítězným obloukem stkví, se nápis: „Zde se 
narodil sv. Václav 1. P. 903". 

Na severovýchodě jsou Kačice, kdysi s tvrzí, po které dnes není 
ani památky. V křestních matrikách Smečanských 1624—68 vyskytuje 
se pod jménem Nemravná ves. Jsou tu sochy sv. Blažeje a sv. Voj- 
těcha, převezené sem ze zaniklé osady Německé Lhot^^ 

3 km na sever u vískjí^ Hradečna bývala také tvrz na ostrohu, 
utvořeném dvěma potůčky. Tu stával hrádek v XI až XIII stol., po 
jehož zaniknutí dědina pod ním nazvána Hradečnem. Dle ní dostala 
opět jméno vodní tvrz, v XIII neb XIV siol. v témž místě vyzdvižená. 
1542 byla již příslušenstvím panství Smečanského a pustá. Obcí do 
Hradečna náleží nedaleká Nová Ves, za stará Nové Hradečno 
naz\'^vaná, a Nová Studnice nad Kačákera, založená hrabaty z Mar- 
tinic r. 1726, 

Pověsti lidu zdejšího vypravují, že u Drn ku, k němuž patří 
samoty Hlína a Martinice, stávalo město S vidná, správně ves, 
zaniklá již v XV st. Nyní jest na blízku zámeček lovecký. 

Malkovice, k nimž popisují se Ča novice s farním chrámem 
Všech Svatých původu dávného, ale r. 1826 nevkusně přesta\^ěn\'m. 
Tvrz bývalá přeměněna v sýpku, v níž uchovávají se ještě krásně pra- 
cované venýře. 

Z daleka viditelná jest víska Hvězda, prodaná 1611 Fridrichem 
z Donína Jaroslavu Bořitovi z Martinic na Smečně. Také nedaleké 
Je domel ice, v jejichž západním katastru ukrývá se v lese, květenou 
bohatém, hradiště Ostrov, k témuž panství r. 1^599 spolu s Malkovici 
připojeny. 

Z Hvězdy vede silnice Karlovarská do 

MŠECB, městečka se 171 d. a 1.083 obyv., sídlo íideikommisního 
velkostatku knížete Adolfa Josefa ze Schwarzenberka o výměře 4*065 ha, 
se zaopatřovacím ústavem. Zámek zdejší původně jako tvrz vystavěl 
Albrecht z Kolovrat, maršálek čtvrté manželky Karla IV, a nazval jej 
dle tehdejšího způsobu „Kornhaus", poněvadž uchována tu byla lovecká 
tenata Václava IV (dle jiných Garnhaus), kteréžto jméno udrželo se 
v lidu až do dnes ve formě Kornou z. Za krále Václava IV ztrestán 
tu loupežný rytíř zdejší, Ješek z Kolovrat. Po bitvě Bělohorské byl 
Janu Jindřichovi ze Štampachu zkonfiskován a Vratislavu z Fiirsten- 
berka prodán, od jehož rodu 1662 koupí přešel na rod Schvvarzenbersk5' 
a dosud náleží primogenituře Třeboňské. Hrad zdejší zemskému 



— 334 — 

Škůdci Ješkovi z Kolovrat zbořen r. 1394, nákladně však obnoven 
v XVI ^t. Nynější úprava zámku jest z časů 1760-1833. 

Farní chrám sv. Kateřiny, připomínán}' již 1352, shořel 1681 
i s farou, která proto přeložena do Srbče, odkud až 1759 zase dána 
zpět. Nynější chrám vyhořel r. 1776 a byl vystavěn r. 1780. Věž 
5 června 1811 shořela a zv^ony se rozlily kromě největšího. U chrámu 
stával kamenný pranýř, nyní u obecní kašny. V zámku jest bohatý 
archiv a patří k němu cihelna, obora, bažantnice, sýrárna a nedaleký 
poplužní dvůr Háj. V městečku jest parní mlýn. Fideikomissní panství 
Mšec o výměře 3.527 ha jest majetkem Adolfa Josefa knížete zeSchwar- 
zenberka. Opodál Pilský mlýn. 

S panstvím zdejším osudy sdílely zvláště ve válce třicítileté 
Loděnice, Žehrovice Mšecké a Čelechovice. V Žehrovicfch 
Mšeckých bývala tvrz, pustá již v XVI st. Nyní jest tu kaple sv. Martina 
z r. 1774; opodál opevněný středověký tábor, nepochybně z dob 
Husitských. 

Třtice dříve Tr štice, někdejší kostelec, má starožitný filiální 
chrám sv. Mikuláše s památným velkým zvonem z r. 1607. Nynější 
úprava jeho jest z r. 1840. Po dávně tvrzi není památky. V místě 
jest cihelna. 

Na západě jest největší ves Novostrašecka Řenčov, dříve Řev- 
ničov, s 233 d. a 1.641 oby v. s farním chrámem sv. Petra a Pavla 
od 1857, zbudovaným v jednoduchém baroku a připomínanK^m již 1352. 
Lokalií učiněn 1791. Patříval k panství Krušovickému; nyní jsou tu 
parní mlýn a dvě cihelnj'. 

V malebném údolí Kalivodského potoku rozkládají se Kal i vody 
a Přerubenice nebo Červen ice se zaniklými středo věk5'mi tvrzemi. 
Na severozápadě od nich stávala ves Zulezlice nebo Cuřelice 
a nedaleko na severovj^chodě vísky Dučice (pův. Dubčice) a západně 
^Stolu Vácslavova** Cupkov, obě zaniklé ve válce třicítileté. 

Bdín měl od poč. XVII stol. společné osudy s Mšecem, jakož 
i k vysoké opukové stráni tulící se Milé. 

Nad touto strání na chudičké kamenité planině skromná víska 
Bor, jejíž obyvatele v zimě v létě obživuje les. Jahodáři, brusináři, 
houbaři a koštištáři Borští známi jsou ve valné části sousedního 
Lounská. 

Údolí Kalivodskému vévodí Srbeč, někdy So hro beč, s pěkným 
třílodním farním chrámem sv. Jakuba, v nynější novogothické podobě 
r. 1877 až 1880 upravený- m^ V starém presbyteři na evangelijní straně 
spatřuje se velmi zajímavv^ a historicky významnv^ votivní obraz rodiny 
rytíře Adama Hrušky z Března, jehož vypouklá podoba vidí se i na 
protějším, umělecky provedeném mramorovém náhrobku jeho. Paní Eva, 
v právo na kraji stojící, ovdověvši, provdala se za Matiáše ze Stampachu 



- 335 — 

ve Mšeci, odkudž oba statky spojeny. V předešlém století v dědinách 
rozlehlého údolí zdejšího bydlili potomci v třicetileté válce schudlého rodu 
toho, Štampachové ze Štampachu. V Srbči jest továrna na kávové 
přísady. 

K statku Srbečskému patříval^^ blízké Řečice (ob. Hřešíce), 
v nichž až do XV stol. také stávala tvrz. 

Pouí Novostrašeckem ukončuje se Pozdní, nad níž charakteri- 
sticky vyjímá se farní chrám Stětí sv. Jana Kř., v prostém slohu baro- 
kovém r. 1854 až 1860 vystavený na místě starého kostelíka, kdež na 
vítězném oblouku naznačen byl letopočet 1289. Uvnitř od 1879 je umě- 
lecky Achtermannem pořízený hlavní oltář z rozličných českých mra- 
morů, který býval od 1770 v kapli Moravské velechrámu Svatovítského. 
Ceněn na 44.000 zl. I postranní dřevený vysoký oltář jest dílo umě- 
lecké, oku zvláště mile lahodící. Krásný velký zvon r. 1560 připomíná 
tehdejší patronku kostela, Dorotu z Krumlova, abatyši Týneckou. Po 
třicetileté válce patřila osada se zdejší farou do vzdáleného Vrbna nad 
lesy, až 1718 hr. Jan Filip Clary z Aldring faru zdejší obnovil. Jeho 
dědičky a dcery prodaly statek Pozdeňský, k němuž i Líské patřilo, 
r. 1754 metrop. kapitole u sv. Víta, jíž dosud náleží. Půvabný jest 
pohled do Pozdeňského údolí zvláště na jaře, když kvete ovocné stro- 
moví, tvořící tu rozsáhlé zahrady a dlouhá, četná stromořadí. Celá ves 
jako ze sněhu vyhlíží. 

Okolí zdejší jest nejčastějším předmětem tklivých novel bělo- 
vlasého kaplánka Klecanského, Vácslava Beneše Třebízského. 

F-r. Brod. 



XXIL OKRES RAKOVNICKÝ. 

z národní písně známo, kterak Rakovničan pyšně hlásí se k užší 
své domovině — třeba skrovné, přece po staletí již úctyhodně světu 
známé vlastní pílí zemědělce, průmyslu oddaného měštana i vynikajících 
rodáků — literátův. Také přirozené, dosud daleko ne dosti využitko- 
vané bohatství země, jako malebná, geologicky pestrá její tvářnost, 
historií bohatá, vrývá se příslušníku nezapomenutelně. 

Na severu střežen . jsa mocnou, místy zcela příkrou zdí bělavého 
Žbánu, někdejšího to rozhraní Lucka a Rokycka, kde na příkrém 
ostrohu nad sam^^mi „Vraty** pomezný rozkládal se strážný hrad jediné 
cesty, spojující tyto vlasti, poskytuje odtud malebný pohled na největší 
část celého okresu, lemovaného po východu a jihovýchodu černými 
lesy Křivoklátskými, na jihu strmými břehy Mže, na západě hřebenem 



- 336 - 

Petrovickych skal a rovinou rozbrázdénou, přecházející v Jesenicko, 
Podboransko i Žatecko. 

Jak pestrá ta jeho líc ! Z prahornin vycházejí na den žula u Přílep, 
obnažené syénitové lomy u Petrovic. U Rakovníka, Pavlíkova a v jižní 
části okresu prahorní vyčnívá břidla kyzem prostoupená, skytající 
druhdy suroviny v5Tobě kyseliny sírové, po níž temné zbytkj^ dodnes 
tu teskní. U Kostelíka v břidlu vtrousen leštěnec antimonov5^ 

Pozdějším vy vřením hornin povstal ostrůvek žlutošedého živcového 
porfyru u Rakovníka a dioritu „Na skalce" u Lubné. 

Značnou část celé rozlohy zabírá uhelná pánev Rakovnická, tá- 
hnoucí se z východu k západu, s mírn5'mi severními sklony od Kladna 
přes Moravci, Spravedlnost, Krček, Lubnou, Brant, Hostokr\^je k Petro- 
vicům a Zavidovu, kdež spojuje se s uhelnou vrstvou, jdoucí od Jese- 
nice ke Žihli, Plasům a Plzni. 

Severně této pánve jsou malé uhelné ostrůvky u Kněževsi, Ve- 
clova a dále u Mutějovic, Hředel. Vrstvy uhelné, prostoupené lupky 
a kamínkem, t. j. lupkem vypáleným či chamotem, který dříve u Lubné 
nyní v Krčku a Moravci se téží, požívají s četnými vjTobky rozsáhlé 
dílny pověstí světové. 

Toto dosud blíže nepoznané bohactví kryjí silné vrstvy pískovce 
uhelného, skytající širokému okolí známé lomy na Hoře Senecké 
a zvláště v Přílepích v různé kamenické zboží obráběného. Důkladným 
probádáním těchto vrstev pamět zvučnou, trvalou zůstavil prof. J. Kušta. 
Zejména severní části okresu rázovitým jest perm, jdoucí v několika 
mírných údolích směrem ze západu k v>Thodu. Spodní jeho vrstvy 
složeny jsou z pískovce slídou bohatého a slepence, místy i z lupků, 
různě zbarven\'ch jílů, ba i vrstev vápence (u Krupé, Hředel, Mutějovic, 
Lišan, Kněževsi). KřídovS'^ útvar řídce ^krj^je perm na ostrůvku u Kru- 
šovic. Za to mocný hrubozrný i jemnozrný pískovec tvoří podklad vy- 
sočiny Žbánské, vycházející u Hředel a Mutějovic. Na něm vysoko 
trůní terrassovitě vyzdvižené vrstvy opuky Žbánské, rozlévající se v ně- 
kolika proudech do okresu Rakovnického, Lounského i Novostrašeckého, 
rozbrázděné v hluboké až do permskjTh pískovců sáhající údolí. 

Nemá-li Rakovnicko- třetihor — až na jediné, téměř plastické jíly 
na Bendovce u Rakovníka, z nichž po věky již živeno rozvinuté 
v městě hrnčířství, — tím štědřeji obdařeno naplaveninami. Starší ná- 
plavy skytly vrstvy složení nejrozmanitějšího: od jalov\Th a chudých 
štěrkův a písků (u Hlaváčova, Krupé, Olešné) až do nejúrodnějších 
půd těžkých několikometrových hnědých žlutek a červenek (u Mutě- 
jovic, Milostína, Pavličína, Kněževsi, Krušovic, Hředel, Rakovníka, 
Senomat, Šanova, Lubné atd.). Jsou to hlinitky a jílky s příměsí je- 
mného písku a vápna (nezřídka s okrouhl\^mi vápennými peckami, 
„cicvary" či zázvorky) natěsněné v údolích, než i po úbočích okresu 



337 




CHRÁM SV, VÁCLAVA VE STOCHOVÉ. 

Fot Fr Duras. 



Rakovnického, Loun- 
ského i Novostrasec- 
kého často dosti vy- 
sokN^ch, povstalé smésí 
zvětralých vrstev siluru, 
kamenouhelnj^^ch, ze- 
jména ale permu a 
útvaru křídového. 

Obdobně proslulého 
anglického „Malmu'' a 
krajiny Špaltské sky- 
tají typické chmelně 
půdy, rodící nejlepší 
světové jakkosti chmele 
českého, staleté základy 
a krajinám nevelkým 
ěhlas v světě celém. Znalec dobře si povšimne, kterak tyto ^ pravé* 
české chmelně půdy nejvíce rozšířeny jsou právě v česk\'ch obcích. 
Skoro 9(J proč. všech chmelnic české chmelařské oblasti nalézá se 
na těchto náplavách, kdežto v obvodu obcí německých sotva 40 proč. 
chmelnic má stejné stanoviště (ponejvíce v údolí Zlatého potoka). Di- 
luvium Lubenské vešlo ve známost učeného světa zásluhou prof. Kušty, 
který zde zjistil jsoucnost člověka již v době nejstarších naplavenin. 
V jižní třetině okresu jako mocná clona obloukovitě z východu k zá- 
padu zdvihá se Se ne cká hora a Petrovickj' les, k severu příkře, 
k jihu ku Mži a Slabcům se táhle svažující, děHce okres Rakovnický 
v(^ větší část severní, Údolí P o d ž b á n s k é, pd jižní vyvýšené, mírně 
zvlněné, severním větrům otevřenější, tedy chladnější Rakovnické 
planiny. 

Údolí Podžbánské, rozčleněné několika mírně vzedmutými vlnami 
v úvaly potoků Černého, Nesuchyňského, Červeného a nej- 
hlubšího i nejužšího, jímž plyne potok Rakovnický, jest nejúrodnější 
a proti severu nejlépe chráněnou částí chmelařskou. Z bán přichází ze 
sousedního Novostrašecka širokým, téměř vodorovnj^m hřbetem, pro- 
rvaným u Mutějovic ^Ve Vratech"*, po severních hranicích okresu, načež 
svažuje se, do Žatecka se ztrácí. Nejvyšší jeho bod leží 534 m, K němu 
přidružují se kotlinou Krušovickou s vévodícím Lou stínem 
{5\\A m) lesy Křivoklátské s volným sklonem k Červenému 
potoku, srázné u Hlaváčova a konečně s příkrv^mi svahy potoka Ra- 
kovnického. Nejvíce v strže a rokle rozbrázděné okolí Šanova, Hostokrej, 
Lubné, Senomat i Nouzová jest nyní vzorem upraven}Vh strží. 

Rakovnická planina mírně zvlněná a četnými úvaly potoků čle- 
něná, ohraničena jest na jihu Mží, východně Rakovnick\^m potokem. 



-' 338 - 

severně Lesem Petrovickym, Horou Seneckou a Pavlíkovskymi vršky, 
rozdělena pak jest údolím Tyterského potoka v chladnější vyšší část 
Pavlíkovskou a jižní Slabeckou. Od sráznjxh břehů Mže zdvihá vse 
mírně krajina k údolí Tyterskému, odtud stoupá náhleji k své severní 
hranici, dosahujíc nejvyšších bodův u Malinové (537 /w), nad Ždáry 
{535 m\ nad Pavlíkovem (503 /w), kdežto. na Slabecku dosahují v\'šky 
kopce: Ostrý 450 /w, Čertův Kopec 407 /n, Bílý Kámen 417/72, 
Stráž 407 /w, ve střední pak části planiny Remízský Kopec 472 /w, 
Čepiny 465 m a jižně Pavlíkova se zdvihající Na Stráži 41S m. Se- 
necká Hora s nejvyšším místem Nad Ždáry (535 /tí) v části západní 
končí vjxhodně Březovým Kopcem (471 m), od něhož východně 
obloukovitě běží Pavli kovské vršky, omezené po straně severní 
a východní potoky Rakovnick\^m a Krčelským. 

Velkých tokův okres nemá, jen Mže v hluboké pror\'ě zcela 
krátce dotýká se jižního úzkého cípu jeho. Potok Krakovský, prý- 
štící západně Malinové, má příkré, hluboké břehy, poceluje památné 
sříceniny hradu Krakova, spojuje se s potokem Šipským a u Jan- 
kova mlýna s potokem Zhořsk\'^m i spěchá jihovvxhodně v Krá- 
lovickou Javornici Mži vstříc. Tato, sotva Rakovnicka se dotkne, po- 
sílí se u Rybárny potokem Modřovickým, z hlubokého údolí siln5'm 
spádem spěchajícím, a po krátkém toku, když opouští okres tento, 
přijme potok Slab e c ký, tvořící středním a dolním tokem svým roz- 
hraní Rakovnicka a Křivoklátská. Nad Hvozdem se počínající potok 
Tyterský, oživený odtokem rybníka Na Vlčí hoře a četnými jar- 
ními praménky, prochází roklinou k V. Újezdu, Tytrám, pod kterými 
s pravé strany pojme potok Skupský u Skřivane a z levé strany 
stálou vodou svou Všetatské rybníky pilně napájející potok \'še- 
tatsk>% východně Pavlíkova se pramenící, aby společně pak u Neza- 
budic snoubily se se Mží. Největší potok Rakovnický vzniká v ryb- 
níce Jesenickém, postupuje severovýchodně nad I?>anovem do okresu, 
krátce na to přijme z pravá potok Režský, u Čechova núýna v údolí 
širokém a lučnatém pojí se s potokem Petrovickym, nad samým 
městem vnímá v upravené své břehy potok Černý (druhdy napájenv^ 
vodou Lubensk\'ch dolův uhelnj^ch). Potok tento, do nedávná dravostí v\'- 
sokých vod celou krajinu, zejména město ohrožující (na př. 1872), dnes 
v klidné, jakby bázHvě spěchající spoután vlny, v obvodu města plyne 
mezi krásně upravenými na nejvyšší vodu břehy. Pod městem přijímá 
Červený potok, vyvěrající nad Hředly v úpatí Žbánu, v katastru Kru- 
šov^ickém regulovaný, a pak potokem Milostínskj^m zesílen\'. 

Jednou z nejstarších a již v XVI stol velice živou silnicí jest 
Pražská, jdoucí přes Lišan\% Mutějovice k Žatci a v opačném směru 
k NovH^mu Strašecí a Praze, s odbočkou z Lišan do Rakovníka. — 
Plzeiiská silnice vychází z Rakovníka přes Senomaty do Jesenice. 



- 339 - 

Dnešní nejživější silnicí jest aerárni silnice z Prahy přes Krušovice, 
Křupou na Vary Karlovy, témér prímočárně s vyvýšeninou do údolí 
a zase opačně na samém povrchu krajiny ležící, v době válek Napo- 
leonských na rychlo postavená. Ostatní silnice jsou vesměs okresní 
v délce asi 114.000 >&/72, 

Hlavní drahou okresu jest sice Buštěhradská r. 1867—71 vysta- 
věná, s odbočkou Lužné-Rakovník r. 1871 otevřenou v délce 9*9 km, 
ale p3^šně míjíc obce a hlavně středisko obchodu i průmyslu jako 
uražená dáma, krátce prodlí v okresu k nevelkému jeho prospěchu. 
R. 1874 až 1876 postavena traí státních drah Rakovník-Protivín, r. 1897 
otevřena místní dráha Rakovník-Blatno, r. 1899 Rakovník-Mladotice 
a 1904 Rakovník-Louny, i zdá se, že tato pokračujíc až do Berouna 
a na druhé straně přeš Libochovice do Lovosic, stane se hlavní tepnou 
zdejšího ruchu a obchodu. 

Soudní okres Rakovnický má plochu 301*24 >&/72^ 39 obcí a 29.778 
obyv., 2 nichž 42 evangelíků (21 v Rakovníce), 458 židů (v Rakovníce 
332, \' Mutějovicích 18) a 762 Němci (v Rakovníce 18, ve Svojetíně 522, 
ve Včelově 206); Veclov jest všecek obýván Němci, Svojetín většinou. 
Obyvatelé živí se zemědělstvím, průmyslem hospodářským (hlavně 
líhovárstvím s dvěma pivováry). Cukrovar zanikl. Teprve v posledních 
desítiletích nabývají nových směrů v a světové známosti chamotka 
i Linhartova továrna na sušírny chmelové. Krom toho pozoruhodnou 
jest léžba chamotu a uhlí, na různých místech po okresu roztroušená, 
a lomy pískovce. V Rakovnicku rázovitým jest chmelařství prastarého 
původu a světového jména, zboží nejlepší jakosti. 

RAKOVNÍK, král. město se 617 d. a 6.622 obyv., z nichž j(' 
v Plzeňském předměstí 381 d. a 3.721 obyv., rodiště kancléře Pražského 
Sixta z Ottersdorfu, Mistra Tomáše Rakovnického, rektora vys. škol 
pražských, Jana Grylla z Gryllova a j. historicky významnvxh mužů, 
poslední dobou utěšeně všestranně se rozvíjející v hlavní části na levém 
břehu potoka Rakovnického; toliko Plzeňské předměstí a část nádražní 
ulice přechází na pravý břeh jeho. Celé město rozloženo jest směrem 
ze západu k východu v hlubokém, úzkém údolí, jsouc ze strany severní 
a jižní jeho náhl>^mi svahy sfěsněno a příchozímu z těchto stran téměř 
po samý vstup zastřeno. Skládá se z vlastního města, po jehož hrad- 
bách dochovány zbytky po straně severní, zvláště město vjTazně zdo- 
bící brány, Vysoká, do výše 52 m vztýčená, tato po straně severní 
a Pražská po východní, jsou za posledních let velmi zdařile renovovány. 

Hlavní náměstí s radnicí nesoucí vděčící desku Rakovnického 
rodáka a věhlasného řečníka, „ozdoby zlaté dobj'** XVI stol. Sixta 
z Ottersdorfu, zdobeno sousoším Matky Boží a stromořadím, zakončuje 



— 340 - 



ve vj^chodní části před hlavním gothick5'm chrámem sv. Bartoloměje 
v původním slohu dle návrhu architekta Mockra obno\en\'m. u pro- 
střed malým parkem, přecházejíc v hlavní úpravnou část, rozloženou 
po jižní a jihovj^chodní straně chrámové, v levo (na sever chrámu) 
v namésti Chlumčanského s pravdě malebnou věrně staletími docho- 
vanou památkou dřevěné zvonice a s jedním z největších zvonů v Če- 
chách „Žebrákem^. Náměstí toto východně střeženo branou Pražskou, 
po severní největší části budovou děkanství a nejstarší české nyní se- 
státněné reálky, na niž již r. 1816 vděčné paměti Pražský arcibiskup 

Václav Leopold Chlumčanský, rytíř 
Fot. Fr. Mrskoš. ^ Přcstavlk a Chlumčan/ složil 

140.000 zl. stř. 

Větší ještě vzácností znalci 
cizinci obdivovanou jest na hřbitově 
u kostelíka Nejsvětější Trojice se- 
verozápadně města a severně před- 
městí Svatojilského ležící dřevěná 
zvonice, r. 1585 vybudovaná. Zá- 
padním směrem z hlavního ná- 
městí vybíhající silnice Kakovnicko- 
Kněževeská projde předměstí Svato- 
jilské, končící z pravá rolnickou 
achmelařskou školou, z leva parním 
ml\'nem, po krátké mezeře stihne 
nově vystavenou skupinu domů 
Transvál, dále okresní nemocnici 
a konečně na polní vypnulině dle 
pověsti nejstarší kostelík sv. Jiljí, 
tklivého to svědka krvavého počátku 
konce svéprávnosti české. 

Od města východně proti silnici 
Pražské a od brány Pražské roz- 
kládá se předměstí stejného jména 
zakončující hořejší svou villovou částí, stejného mládí jako rychle po 
severní straně města vyrůstající předměstí Vinohrady. 

Jižním směrem z hlavního, Husova náměstí vybíhající ulice Lu- 
b.ínská, přecházející v silnici Rakovnicko-Zbirožskou na předměstí 
1'lzeňském, zakončená družstevním hospodářským skladištěm, Linhar- 
tovou slévárnou a téměř sousedící mydlárnou. 

V opačném směru z pravého boku předměstí tohoto vyrůstá 
nová část města Kréta. 

Z východní části náměstí souběžně s ulicí předcházející vychází 
lílice Nádražní, přerušená náměstím Na vSekyře. z větší části v sady 




VYSOKÁ BRÁNA V RAKOViNÍCli. 



- 341 - 




PRAŽSKÁ BRÁNA V RAKOVNÍCE. 

Fot. Fr. Mrskoš. 



upraveným, a zakončuje ústřed- 
ním velkým nádražím péti se zde 
sbíhajících směrů drah do Proti- 
vína, Loun, Luzné, Mladotic a 
Blatné. 

Rakovník jest sídlem okr. 
hejtmanství, okresního soudu, 
vyšší školy reálné, rolnické a 
chmelarské školv, dvou škol mé- 
šfanskvch, chmelně * ;ínám!;ovnv 
a obchodu, velké exportní lo- 
várny na zboží chamotové, paro- 
strojniho právovárečného pivo- 
váru, slévárny a továrny pro 
stavbu sušíren chmelových, ho- 
spodářského družstevního liho- 
varu, hospodářského družstevního 
skladiště, strojní mydlárn\% to- 
várny na zboží cementové, ti- 
skárny, parostrojní i rukodílných 
cihelen, městské plynárny, par- 
ního! vodních mlýnů, dvou parních pil, vyvinutého průmyslu kamnář- 
ského a j. řemeslných závodů. Obyvatelstvo zaměstnáno v těchto zá- 
vodech a obchodech jakož i zemědělstvím, zejména chmelařstvím, 
jehož jméno po našich vlastech i mimo ně těší se zaslouženou nej- 
lepší pověstí a jednot- 
livci i vlády jiných 
států i zemí vysílají 
sem na školu chmelař- 
skou často, některé 
i pravidelně své zá- 
stupce, aby zde chme- 
lařství se přiučili, ceníce 
zdejší chmelařský po- 
krok výše než v ze- 
mích a obvodech jiných. 

Opodál Mže Ko- 
stelík, zvan}^ druhdy 
C h 1 i s t o v, s Modřo- 
vici v jednu polit, obec 
spojen5% při silnici Ra- 
kovnicko-Zbirožské. — 
Druhdv bvl osadou far- CHRÁM sv. BARTOLOMĚJE v RAKOVNÍCE. 



Fot. Fr. Mrskoš. 




fW^jrT'-' 



- 242 



ní ; dnes přifařen fil. chrám sv. Maří Magdalské ke Slabcům. K němu 
patří samota Kočkův mlýn. Slabce, pěkně rozložená ves na mírném 
svahu na silnici Rakovnicko-Zbirožské. Zde jest zámek, krásný park 
sídlícího tu knížete z Croy a pěkný románský chrám sv. Mikuláše z XII st. 
Ob}' vatelstvo zaměstnává se zemědělstvím. Sem patří Německé Slabce 
a samoty: Slabecký mlýn, Rybárna, dvůr Sádlno a Bor. Velko- 
statek jest o vj^měře 2A25 ha. Svinařov, čistě zemědělská obec, 
s prastarým poplužním dvorem a krčmou na zaniklé cestě Rakovnicko- 

Radnické. Něm. Slabce r. 1784 ba- 
Fot. Fr. Mrskos. roncm Fr. Hildprandtem založené 

. . ^--^ — ^ a přivolanými sem Žateckými chme- 
laři osazené. Chmel se však zde 
neudržel. Skupa, ves při silnici 
Rakovnicko-Zbirožské. — Obyva- 
telstvo zaměstnává se zeměděl- 
stvím. Severněji Rousinov, polit, 
obec spojená s Novou Vsí a há- 
jovnou zvanou Vinice, dle pověsti 
založená lidem z Červené Rusi 
knížetem Břetislavem do Cech uve- 
den\''m, čemuž pr\' i nasvědčuje zdejší 
Polský rybník, Polskj' ovčín, názvy 
dosud obecně užívané. Jest zde 
pěkn\^ farní chrám Narození Matky 
Boží. V lesnaté krajině Krako*v, 
dědic to jména historicky památného 
hradu, po němž na severní straně 
dosud zachovány sříceniny. Při- 
fařen k Petrovicům. Od r, 189í) 
má vlastní školu. 

Poblíž jest Zámek Červen \\ 
správně Krakovec. Zámek tento 
původně byl předhradím památného Krakovce, jehož sříceniny na 
ostrohu stoku potoka Šipského a Krakovského tu dosud čnějí. K nim 
poslední léta lid z velkého okolí koná pouti k výroční paměti pobytu 
mistra Jana Husi. Po zániku Krakovce přezděn zámek v Červený 
zámek. K němu patří samoty : Jan kov ic mlýn, Zhoř, Nový Dvůr, 
Ovčín a cihelna. Skrovná, ale v planině Rakovnické daleko viditelná 
jest osada Zhoř při potoku téhož jména. Někdy zúq byla tvrz, na jejímž 
místě stojí dnes lihovar, vodní mlýn a cihelna. Oujezd na silnici Ra- 
kovnicko-Zbirožské a poioku Tylerském skládá se ze dvou částí: z Vel- 
kého a Panského O u jezd a. Při dvoře panství Křivoklátského, 
spojeného s lihovarem, zachován správou slalku obývaný zámeček. 




starA zvonice na Hřbitově 

v RAKOVNÍCE. 



— 343 - 

Chrám farní Nanebevzetí Matky Boží byl již v XIV stol. farním. 
Samostatná školní budova vystavena r. 1767, nově postavena r. 1843. 
Na silnici Pavlíkovsko-Křivoklátské po svahu úrodném rozkládají 
se Vše ta ty se dvorem panství Křivoklátského a lihovarem, sýrárnou 
i rybničným hospodářstvím. V místě jest vodní ml5'n a cihelna. Pa- 
vlík o v, na silnici Rakovnicko-Zbirožské, sídlo pošty a telefonní sta- 
nice. Ůpravností, zemědělskou vyspělostí radí se k předním obcím. 
Zemědělství, všímající se jak chmelařství tak ovocnictví, jest hlavním 
zaměstnáním obyvatelstva. Hvozd, jehož obyvatelstvo živí se země- 
dělstvím. Severněji Ždáry na planině Rakovnické, nejv\^še položená 
osada, r. 1777 rozdělením stejnějmenného dvorce Vzniklá, se samotou Di- 




ZÁMEK KRAKOVEC 

(dle staré rytiny). 



vínem. Opodál Senec, bývalá tvrz. Obyvatelé živí se jednala země- 
dělstvím, jednak i prací v blízkých uhelných dolech a lomech pískov- 
cových. V nejzápadnějším cípu okresu jest Za vid o v, neveliká ves, 
jejíž obyvatelstvo po zániku uhelných dolů hledí si jen zemědělství. 
Příčina při silnici Rakovnicko-Královické. Kdysi stávala tu tvrz, 
manslx í to Křivoklátské. Obyvatelstvo zaměstnává se zemědělstvím 
a v uhelných dolech. Ke Příčině popisují se Ždáry, část Kolonie 
a samota Divín. Petrovice, ves s výstavným zámkem v^elkostatku 
Furstenberského, spojeného s lihovarem, s pěkným pozadím zalesně- 
ného hřebene Petrovického lesa. Obec na svažině jmenovaného lesa 
dělí se vo dvě části: v Petrovice Dolejší, rozložené podél silnice 
Rakovnicko-Královické, a výše těchto Petrovice Hořejší s farním 



- 344 - 

chrámem Navštívení Matky Boži. S v\'šiny před hlavním vchodem 
chrámovým rozkošný naskytuje se výhled do údolí Podžbánského. Od 
několika rokův opětně počíná se těžiti kamenné uhlí. Východně obce 
nalézá se lom syčnitov5^ 

Severněji Ho stok ryje, jejichž obyvatelstvo zaměstnáv^á se země- 
dělstvím. Mocné vrstvy uhlí tou dobou netěží se. Okolní četné strže 
po léta vzorně se upravují. Sáno v na potoce Řežském s chrámem 
Nanebevzetí Matky Boží již ve XII stol. doloženým. Oby v. živí se 
zemědělstvím, četně chmelařstvím. Lubná při silnici Rakovnicko- 
Královické. Obyvatelstvo živí se zemědělstvím a v okolních uhelných 
dolech i lomech. K Lubné patří samota Krčel s uhelnými doly 
a cihelnou, v druhé Lubenské cihelně odkryty prof. J. Kuštou bezpečné 
pozůstatky člověka diluvialního. Starobylý farní chrám zasvěcen sv. Jiří. 
Nad potokem Rakovnickým jsou Se no maty, druhdy kvetoucí mě- 
stečko s prastarým farním chrámem sv. \''avřince a filiálním chrámem 
sv. Stepána, nákladem českých bratří vystavěným, se dvěma vodníir.i 
mlx^ny. Vynikající obec chmelařská. Zde žil jako tkalcovsk}' pomocník 
básník samouk Frant. Chládek. K Senomatům patří samoty: Davidův 
ml\'n a Na Ob čině. 

Na úpatí Žbánu KNĚŽEVES, po městu Zatci nejchmelařštější osada 
v celé říši (r. 19()5 měla 33.670 kop chmele) ležící na silnici Rako- 
vnicko-Kněževeské a dráze Rakovnicko-Lounské i Krupsko-Kolešo- 
vické, s 227 d. 1.688 oby v. Od r. 1897 jest krásně upravenV^m mě- 
stečkem s památným farním chrámem sv. Jakuba u prostřed ry- 
bníčka a obce. Od r. 1861 povoleny městečku dva výroční trhy. Od 
r. 19()5 značným nákladem zařízena měštanská škola. V katastru 
zdejším jsou dnes opuštěné, dosud nedotěžené uhelné doly. Pestr}*^ a ne- 
vídaný jest tu život do tisíců jdoucích z celé vlasti v čase chmelobrání 
se tu každoročně scházejících česáčův všech povolání i stáří. 

Veclov, převážně německá obec s dosti rozsáhlým chmelařstvím, 
s prastar5'm chrámem Všech Svatých. vS v ojetin, smíšená obec chme- 
lařská. Někdejší uhelné doly zanikly a obyv. živí se dnes výhradné 
zemědělstvím. Chrá stany, vynikající obec chmelařská. Jižněji Pří- 
lepy, s parním mlj^nem, cihelnou a mnolwmi velkými lomy pískovco- 
vými. Sem přísluší samoty: Mrázkův mlýn a Bělidlo. Obyvatelé 
živí se zemědělstvím, chmelařstvím a dílem obráběním i lámáním 
pískovce ^Přílepského.'* Olešná, se samotou Cihelnou a hájovnou Na 
Borech. V místě nalézá se velkostatek knížete Fiirstenberka s liho- 
varem a dosti mocn\'m rašeliništěm k hospodářským účelům těženým. 
Obec zemědělská s vyvinut\'m chmelařstvím. Nou z o v, nevelká obec 
zemědělská, jež mnoho příslušníků vysílá do zaměstnání y Přílepské 
lomy pískovcové. Nesuchý ně na potoku stejného jména se 120 d. 
a 817 olm'., velká chmelařská obec požívající v oboru tomto jména 



- 345 - 

velmi dobrého. Po vlčin, s Milotínem spojen v jednu polit, obec, na 
pěkném površí rozložený a bohatN^ historickou minulostí. Obec, živí se 
zemědělstvím, především vyvinutým svým chmelařstvím. Křupá, při 
dráze Buštěhradské a silnici Karlovarské, s památn5^m opodál vsi na 
návrši nad potokem v sousedství vrchu Stráže (383 m) stojícím pra- 
starým chrámem sv. Gottharda, někdy farním, sídlo rozvinutého chme- 
larství. Mu tě jo v i ce, ves pěkně rozprostřená pod strmv^mi svahy 
Žbánu v malé kotlince, sevřená daleko se rozkládajícími výbornými 
chmelnicemi, hlavním a vynikajícím to pramenem zaměstnání v5'- 
síavnc velké této obce se 158 d. a 1.096 oby v. Leží na křižovatce 
silnic k Zatci k Lounům, Žbánskými vraí\' procházejících i k Rakovníku 
vedoucích, s farním chrámem sv. Václava a parním mljmem. Velhota 
jest jedinou obcí ležící na severním úpatí Žbánu; při silnici Mutějo- 
vicko-Lounské. Dříve dolovalo se tu na uhlí, nyní jsou zde velké lomy 
opul^ovc. Obyvatelé zaměstnávají se zemědělstvím a chmelařstvím 
velmi rozsáhK-m i zvučného jména. Hředle leží na úpatí Zbánu, při 
silnici Rakovnicko-Lounské, se 131 d. a 939 oby v. Patří k nejlepším 
chmelařsk\'m obcím; chmelu a vůbec zemědělství velká věnuje se 
pécc. Část obyvatelů zaměstnána v uhelných dolech, v parním mlýně, 
dvou cihelnách. Farní chrám zasvěcen jest Všem Svatx^m. R. 1829 
dne 23 srpna narozen tu básník samouk Frant. Chládek. Krušovice, 
sídlo fideikommissního velkostatku knížete Fúrstenberka, s chrámem 
sv. Trojice, pivovárem parostrojním, lihovarem, cihelnou a rozsáhlým 
sadařstvím. Středem obce teče potok Cerven\% v katastru této obce 
pěkné upraven\\ Sem patří samoty: cihelna Ovčín, myslivna Ba- 
žantnice, mlýn Rabasův. Oby v. živí se rolnictvím, hlavně chme- 
lařstvím a v závodech velkostatku. 

Jižněji Luzná, na pokraji lesů Křivoklátských, se 192 d. a 1.448 
obyv., s farním chrámem sv. Barbory, s četnými obytnými dom\' úřed- 
nictva a zřízenců dráhy a s hostincem na nádraží, na pokraji mo- 
hutných lesů, oblíbené to letní sídlo s blízkou Měrko vkou nakrásně 
dolině, U tří stolů, Štilovnou, Belišankou a Kateřinkou 
u chamotové továrny. Obyv. živí se zemědělstvím, v Rakovnické cha- 
motce a při dráze. 

Lišany, na Červeném potoku, na němž tu dochovány dva vodní 
mlýny, s farním chrámem Nanebevzetí Matky Boží. Obyvatelé živí se 
zemědělstvím, najmě chmelařstvím. 

Opodál potoka Rakovnického jest ves Chlum. Zde stávala tvrz, 
obehnaná příkopy a valy. vSem popisuji se samoty: myslivna Haná, 
Hájovna, Podchlum a kamenouhelné doh' na Chladné Stráni. 

Ant Mohl. 



- 346 — 

XXIII. OKRES SLÁNSKÝ. 

Celé území Slánského okresu má svah dle tekoucích vod, jež 
ubírají se ze západu k východu, aby se slily v potocích Červeném 
a Zákolanském, ústících do Vltavy. Vransitý, Zlonický, Bakov- 
ský, Červený a Sv. Jirský či Knovízský potok, jež se véjířovité 
sbíhají, rozdělují území okresu na větší nebo menší planiny s mírnými 
svahy a většinou s velmi úrodnou řepnou a pšeničnou půdou. Zá- 
padní část okresu je značně vyšší a má lesnatý ráz sousedního okresu 
Novo-Strašeckého, severozápadní pak má povahu Podripska, k němuž 

Fot. Fr. Duras. 




SLANÝ. 



se i obyvatelstvo této krajiny svým občanským, národním a politickým 
vědomím ode dávna hlásí. Převážný díl okresu prostoupen je útvarem 
kamenouhelným, jenž také určuje spůsob života, sociální paměr\' a za- 
městnání obyvatelstva jižního nejlidnatějšího území Slánská. 

V okolí Zlonic vystupuje útvar permský a valnou čásl kameno- 
uhclné pánve pokrývají opuky i pískovce útvaru křídového. Xa dvou 
místech vyvřely čedičové vrchy Slánská Hora a Vinařický Vrch, 
je/ dodávají výborný štěrk a dlažební kámen. Jehličnaté lesy rozklá- 
dají se souvisle jen po zapadni a jižní hranici, kdežto ostatní území 
je téměř bezlesé. Luk jest málo a chmel pěstuje se ojediněle u Zvo- 
leněvsi a Řisut. Nejdůležitější plodinou je cukrovka, která sí- dodává 
nejen do čtyř cukrovarů v okresu, nýbrž i do některx^ch cukrovarů 



— 347 



V okresích sousedních, a pak ječmen, jenž stal se již v obchodě obil- 
ním proslulým. Ovocnictví pěstuje se soustavněji jen na velkostatcích, 
kdežto rolnictvo nevěnuje tomuto důležitému odvětví hospodářské práce 
pozornosti, jaké by zasluhovalo. Většina obyvatelstva okresu zabývá 
se zemědělstvím, malým průmyslem a obchodem, v jižním a západním 
území hornictvím a ve větších obcích průmyslovvxh věnuje $e práci 
tovární. Obchod podporují dráhy a to Pražsko-Diichcovská, která pro- 
bíhá celým okresem a k níž 

připojuje se u Zlonic od- ^"*- ^'' ^""'• 

bocka do Roudnice, pobočná 
státní dráha z Kralup ke 
Smečnu a Buštěhradská drá- 
ha vedoucí z Kralup do 
Kladna, jež se dotýká jižních 
hranic okresu Slánského na 
více místech. Celá soustava 
silnic aerárních a okresních 
(těchto je 226 km) usnadňuje 
spoj^'ní všech částí okresu. 
Zámožnost obyvatelstva 
možno posouditi dle úspor 
uložených v pěti peněžnícli 
ústavech (tři v Slaném, jeden 
v Zlonicích a jeden na 
Smečně), které spravují více 
než l«,0(K).000 K jmění. Že 
bylo území Slánské již od 
nepamětnj^ch dob hustě za- 
lidněno, o tom svědčí četné, 
namnoze vzácné nálezy 
archaeologické, učiněné té- 
měř na všech místech okresu, 
jež pro praehistorii Čech 
mají neobyčejnou důležitost. 
Za úsvitu dějin českých bylo 

Slánsko obýváno kmenem Českv^m, jehož sídla sousedila s kmenem 
Lučanů na severu usazených. Město Slaný bývalo sídelním místem 
kraje Slánského a když se tento r. 1714 pi^ipojil k Rakovnickému, 
zůstalo jím dále až do r. 1849, kdy kraj Rakovnický splynul s Praž- 
ským. Okres Slánský náleží k nejrozsáhlejším a nejlidnatějším okresům 
v Cechách, nebot zaujímá plochu 295 Jtm^ a má v 58 obcích 56.761 oby- 
vatel, z nichž 199 evang. (v Hobšovicích 18, v Libušině 19, v Moty- 
číně 17, ve Slaném 46). 357 židů (v Libr.š:::ř 18. ve Slaném 15v>. ve 




RADNICB v SLANÉM. 



- 348 — 

Waném 17, ví* slonicích 44) a 122 Xcmců (v Libušině 28. ve Slaném 
fo. \e Mnařicíťh Í2k 



Fot. Fr Dum*. 



Král. mésto SLANÝ jt st z nejstarších měst českj^ch, rozložený 
na návrši sklánřjiríni sr k (vrvmómu potoku pod Slánskou Horou, 
mú v f>43 domech *^4Mr obyv. (r 19(K)). V r. 1W7 je 669 domů a asi 
líLSOfí oby V. 

Slanv^ jest sídlem okresního 
hejtmanství, okres, soudu, hlav. 
berního úřadu, revírního horního 
úřadu a okresního zástupitelstv^a. 
Z ústavů vyučovacích jmenovati 
sluší vyšší gymnasium, zimní 
hospodářskou školu, mesiánskou 
školu chlapeckou a dívčí, prů- 
myslovou pokr., obchodní pokr. 
a městskou hudební školu. Město 
je i)ravidelně staveno. Do hlav- 
ního náměstí obdélníkového tvaru 
ústi ze šesti stran ulice, jež jsou 
hlavními tepnami života měst- 
ského. Ještě dnes jsou patrný 
obrysy starého města, jež b\do 
ohrazeno dvojitými hradbami a 
četnými baštami. Bývalá před- 
městí splynula v nové době úplně 
s vnitřním městem. Slaný bjd 
založen na předhistorickém sí- 
(Ihšti. o čemž svědectví podávají 
četné nálezy na všech stranách 
města. Dle všeho vznikla tu osada 
na důležité obchodní cestě ze 
středu země do Německa při 
„slaném prameni**, kde také za- 
loíeri hospic a při iirni chrám sv. Gottharda (snad r. 1136). Osada 
stala se brzy mislr-ni nho^yin a sídlem cúdy Slánské, příslušné ke 
kraji Pražskénni. IV\'ni urritá zmínka o Slaném jest v listině papeže 
krhoře IX z r<Hui \2'.V). lUcrtm se potvrzují statky kláštera Kladrub- 
ského v kraji Slánském. íínku 1305 byl Slan\' povýšen na město 
a opatřen hraílbanii. jež sv slaly městu a obyvatelstvu osudnými, 
10 května 1:í7I. \n-ú\v o irhii. \yi:ukl v městě požár a zničil nejen 
všecky domy. nýbrž i 2.(mh> liťií domácích a přespolních uhořelo. 
V tlobě HusitsUr slál Slan\ v popředí událostí. 




VELVARSKÁ BRÁNA V SlAMíM. 



- 349 - 

Hned r. 1420 vypuzeni byli z mésta Benediklíni a na jejich místo 
dosazen kněz podobojí. Když Slánští s Lounskými a Žateckj^^mi po- 
bořili klášter v Postoloprtech a odtáhli ke Praze, přitrhl pan Vilém 
Zajíc z Házmburka k Slanému a položil se na Slánské Hoře. Před- 
stíraje, že Praha poddala se králi Sigmundovi, zastrašil mčštany tak, 
že jej vpustili do mésta. Za nedlouho přitrhl sem z Mělníka sám král, 
v jehož družině byl i papežský legát Ferdinand, biskup Lucky, jenž 
nejen dal ze chrámu sv. Gottharda odstraniti vše, co souviselo s boho- 
službou kališnickou, ale spůsobil. že dva z obyvatelů, kteří se nechtěli 




PRAŽSKÁ BRÁNA S CHRÁMEM SV. GOTHARDA V SLANÉM 
ídle staré rytiny). 



vzdáti kalicha, byli upáleni. Město však brzy vzdalo se vojsku Praž- 
skému, když táhlo od Chomutova skrze Slaný. Ve si)orech mezi Pra- 
žany a Tábory dobyt byl Slaný po krvavém boji od Táborů a od té 
doby, až do bitvy u Lipan r. 1434, zůstalo město věrno Táborům. 
I v pozdějších dobách Slánští činně se súčastnili všech událostí v zemi. 
Poslové jejich byli r. 1451 při sněme v Benešově a o rok později 
v Praze při volbě Jiří z Poděbrad za správce zemského a měšťan 
Slánský Bartoš Ptáček byl zvolen i do rady páně správcovy ze stavu 
měslského. 

Jiří Poděbradsky^ prokázal městu mnohé milosti, za něž Slánští 
přikazovali se vděčnými tím, že na čelných místech postaviti dali 



3:o - 




PARTIE Z OKOLÍ CHRAMU SV. GOTTHARDA V SLANÉM. 

Fot. Fr. Duras. 

sochy tohoto krále, jež se v mésté podnes zachovaly.. Y r. 1547 sú- 
častnil se Slaný odboje proti králi Ferdinandovi I a byl ^ato pokutován 
ztrátou statků sv\'ch. Téžce dolehla na mésto doba Pobělohorská. Za 
své účastenství ve vzpouře potrestán byl Slan\^ snad nejkrutěji ze 
všech českvxh měst. Statky městské byly r. 1623 Jaroslavu Bořitovi 
z Martinic za 2(X).0()0 kop zastaveny a později prodány. Jen pětadva- 
cátý díl dosavadních pi^íjmů byl městu k uhrazení potřeb obecních 
ponechán a ten později ještě téměř o dvě třetiny ztenčen. Slan\^ byl 
zbaven i práva měst královských a ^lal se poddanv^m městem hrabat 




CHRÁM SV. GOTTHARDA V SLANÉM. 



— 351 — 

Z Marii nic. Mésto drancováním různých vojsk, jež z Německa ke Praze 
táhla, bylo během třicetileté války téměř úplně zničeno. Noví majitelé 
těžce zkoušeného města hrabata z Martinic byli nuceni obyvatelstvu 
ulehčiti, městu některé svobody vrátiti a o zvelebení jeho se starati. Ber- 
nard Ignát z Martinic založil r. 1655 klášter Františkánsk}' a o tři léta 
později Piaristskou kollej. V druhé polovici XVIII stol. stal se Slaný 
důležitou poštovní stanicí na nově zřízenvxh silnicích ke Karlovým 
Varům a Lipsku. Probuzení národní bylo patrným v Slaném hned 
záhy, nebot se zde již v prvních letech XIX stol. hrálo divadlo česky. 
Zmáhající se průmysl, objevení ložisk uhH v okolí Slánském, zřízení 
dráhy Pražsko-Duchcovské a rozvoj školství působily v rozvoj obce 
blahodárn5'm spůsobem, žel, že tento rozvoj v posledních desítiletích 

Fot Fr. Duras. 




FRANTIŠKÁNSKÝ KLÁŠTER S CHRÁMEM NEJSV. TROJICE 
V SLANÉM. 



znacnc byl zadržen. Obyvatelstvo Slánské stálo vždy v popředí života 
národního a již záhy chápalo se svépomoci, jíž vybudováno mnohé, 
co Slaný v popředí českých měst stavělo. Již r. 1864 založena byla 
obe. záložna, r. 1871 akc. plynárna, divadlo, museum, tělocvična, ve- 
řejná knihovna a čítárna. Neméně záslužnou činnost jevilo i okresní 
zastupitelstvo, jež zřídilo nemocnici, chorobinec, sirotčinec, okresní 
školku a postavilo krásnou okresní radnici v české renaissanci dle 
návrhu arch. Vejrycha, v níž umístěno jest též městské museum. Toto 
obsahuje mnohé cenné památky ze Slaného a okolí, zvláště díiležité 
starožitnosti předhistorické, ukázky krojové, cechovní, sbírku mincí, 
některé pozoruhodné obrazy a ukázky staré keramiky. 

Z bývalého opevnění města zachovaly se ještě některé zbytky 
bašt se znaky a nápisy z XV stol., se sochami krále Jiří z Poděbrad, 
a Velvarská brána z r. 1460. Z bývalé Pražské brány, zbořené r UU1, 



- 352 - 



k^ř?" 



zazděny jsou některé ozdoby a poprsí krále Jiříka na budově městské 
opatrovny. Gothický děkanský chrám sv. Gottharda při bývalém Bene- 
diktinském kláštere byl původně románsk>\ V nynější celkové podobě 
postaven byl v XV stol., z kteréžto doby pocházejí i cenné nástropní 
fresky v presbyteři, při poslední opravě chrámu odkryté. Hlavní vchod 
má bohatě řezaná dvojitá vrata gothická. Na vnější straně presbyteře 
jest mnoho zajímav\>ch nápisův a letopočtů červenou hrudkou a epi- 
tafia z XVI stol. Při rozsáhlé budově kláštera Františkánského jest 
chrám Nejsvětější Trojice ze XVI stol. s několika slohovv^mi oltáři 
a cennými obrazy, z nichž dva se Skřetovi připisuji. Na hřbitovech 
ke chrámu přiléhajících jsou některé pozoruhodné pomníky z novější 



Fot. Fr. Duras. 




SLÁNSKÁ HORA. 



dob\'. Město honosí se značným průmyslem, který jest zastoupen od- 
bočným závodem akcijné spol. dříve Breitfeld, Daněk a spol., Schein- 
pílugovou továrnou na výrobky měděné, kovové a železné, akc. továrnou 
na strojená hnojiva a lučebniny, prádelnou, tov^árnou na motocykly, velo- 
cipédy a slévárnou, třemi tiskárnami a j. V dolech uhelných se od 
nějaké doby nepracuje. Zmínky zasluhuje značný' ohchod s obilím, 
zvláště s ječmenem. Peněžní ústavy občanská záložna, městská spoři- 
telna a okr. hospod, záložna spravují téměř 17,000.000 vkladů. Nad 
městem vypíná se čedičová Slánská Hora, 326 m vysoká, na jejímž 
temeni bývalo předhistorické sídliště. Popelová vrstva až 3 m silná je 
důležitým nalezištěm hojnvTh starožitností kostěných, kamenných, bron- 
zových, hliněn\Th, pazourkových a jiných, z nichž největší část ucho- 



- 353 - 



vána jest v zemském a ve Slánském musei a ve sbírkách rodiny Za- 
hrádkový. 

Čtvrt hodiny od Slaného na východ jsou Ovčáry s chrámem 
sv. Václava a pozoruhodn\^m sloupem vinařův" i rybářů Slánských asi 
z r. 1600. Maličko dále jsou Blaho ti ce, jež se připomínají již v XI stol., 
s allod. statkem, dvěma dvory a zámečkem. Dále při Červeném potoce 
Vítov, Žižice a Lunkov. Při všech těchto obcích učiněny byly hojné 
nálezy starožitností z různých 

dob. Při potoce BakoVSkém Fot. Fr. Ouras. 

Hobšovices farním chrámem 
sv. Václava, o němž jest zmínka 
již ve XIV stol., a severně 
odtud při Zlonickém potoce 
Skůry, odkud pochází zvon 
s českj^m nápisem z r. 1400, 
chovaný nyní v zem. musei. 
Od Slaného severových. je ves 
Dolin s filiálním chrámem 
sv. Šimona a Judy, jenž býval 
již ve XIV stol. farním. Přímo 
od Slaného na sever Že- 
le včice. kde stávala tvrz, a 
dále Ba kov, ves, jež se při- 
pomíná již v XIII stol. a kde 
stávala výstavná tvrz, z níž 
před několika lety objeveny 
byly zbytky cenných renais- 
sančních sgrafit ze XVI slol. 
V úrodné krajině při potoce 
Zlonickém jest městečko 

ZLONICE s 2.053 obyv. 
a 256 domy. Allodiální panstvi 
kníž. Kinského má 4321 24 ha 
půdy, z čehož tři čtvrtiny jsou 
pole, 21 dvorů, dva cukro- 
vary, pivovár, sladovnu a pilu. Osada vznikla při hradu Staufu, 
jemuž lid říkal Stáf; jeho držiteli byli králové Čeští. V zámku sto- 
jícím na jeho místě jsou byty úřednictva a kanceláře. Farní chrám 
Nanebevzetí Matky Boží, jenž byl již v dobách předhusitsk5^ch farním, 
jest z nejkrásnějších barokových staveb v Čechách. Byl postaven 
r. 1732 dle návrhů Kil. Ign. Dientzcnhofra a ke konci XIX stol. arch. 
Ohmannem restaurován. Chrámu odkázal Bohuchval Valkoun z Adlaru 
r. 1623 statek Uhy u Vel var. Také pěkná baroková fara vystavěna 




SLOUP VINAŘŮ A RYBÁŘŮ U OVČAR. 



- 354 - 

byla současně s chrámem dle návrhů Dientzenhofrových. Zlonice jsou 
důležitou stanicí na Pražsko-Duchovské dráze, k níž se připojuje od- 
bočka do Roudnice. Obyvatelstvo městečka zabývá se většinou země- 
dělstvím, avšak i průmysl se zde v poslední době vzmáhá. Vedle 
panského cukrovaru a pivováru je zde továrna na kůže, továrna na 
obrábění dřeva a vjTobky cementové. Od Zlonic na sever jde se dvo- 
jitým stromořadem do Budenic s pěkn\^m parkem a zámkem knížete 
Vchynského. Zde stávala tvrz, již hrabata z Martinic začali počátkem 
XVIII stol. přestavovati v zámek, který r. 1748 nový majitel Fil. Jos. 
hrabě Vchynský dokončil. V barokovém zámku jsou některé pozoru- 
hodné malby, zvláště portraily hrabat Vchynských, kamna, nábytek, 
nářadí a j. Na cestě ke Zlonicům jest farní barokový chrám sv. Isidora, 

Fot. Fr. Duras. 



4 






ZLONICE. 

ke konci XVII stol. postavený, při němž jest nákladná hrobka rodiny 
Vchynských z r. 1840. Nejsevernější obec okresu je Lukov s fil. chrámem 
sv. Jiří ve spůsobu románské rotundy. Na blízku městečko 

VRANÉ s 185 domy a 1.104 obyvateli. Stará tato osada je sídlem 
panství kapituly sv. Víta na hradě Pražském s 8 dvory a ] 879 ha 
půdy. Farní chrám sv. Jana Křtitele postaven byl v slohu barokovém 
r. 1761. V jeho kněžišti umístěno jest bronzové epitafium Petra Chotka 
z Vojnína z r. 1571, zhotovené zvonařem Brykcím z Cimperka. Ba- 
rokový zámek z druhé polovice XVIII stol. chová drahocenný' gothick5' 
zlatý kalich pocházející asi z XV stol. 

Na silnici do Zlonic jest Velký Páleč se zbytky tvrze někdy 
Hrobčických z Hrobčic. Ve filiálním gothickém chrámu Narození Matky 
Boží, který byl již ve XIV stol. farním, jest gothická opuková křtitelnice 
ze XIV stol. a četné náhrobky bývalých majitelů tvrze. Od Vraného 



- 355 - 

k jihu jsou Vrbičany a nedaleko Klobuky, které se již v XIII 
stol. připomínají. U Klobuk učiněny byly četné nálezy starožitnické; 
tu také stojí v poli menhir z červeného pískovce, jemuž obyvatelé 
okolní říkají „kamenn\' muž." Farní chrám sv. Vavřince byl postaven 
r. 1729. V obci je akcijný rolnicky cukrovar. Blízko jsou Čeradice 
a Malý Páleč, lépe Paleček, s pohanským pohřebištěm. Filiální 
chrám Navštívení Matky Boží. kierý byl v dobách starších farním, má 
znak Kekulů ze Slradonic. Na zvonici je krásný zvon, litý Brikcím 
z Cimperka. V nedalekých Stradonicích stávala tvrz Kekulů ze Stra- 
donic, jichž potomci dosud žijí v Německu. Čtvrt hodiny od Slaného 
na sever jsou Lidice (Menší), dříve ves, nyní allodiální statek 
s chrámkem sv. Jakuba Většího, pak Votruby, Trpoměchy a 
Královice. Na silnici k Lounům je Písek a nedaleko Neprobi- 
lice, kde stávaly dvě tvrze a chrám zbořený v XVIII stol., z něhož 
zbyly náhrobní kameny Pětipeských a starobylá dřevěná zvonice. 
V levo od silnice jsou Kvilice, jež se připomínají již r. 1211, s novým 
farním románským chrámem sv. Víta, silnice pak protíná Třebíz, 
rodiště povídkáře Václava Beneše Třebízkého, jehož pomník od Pro- 
cházky a Hergesella stojí „nad skalami". V Třebízi b5'^vala tvrz s bílou 
věží, jež náležela Křižovníkůni Svatojanským a v níž pr}^ bývaly věz- 
něny jeptišky z kláštera v Pan. Týnci. V severozápadním cípu okresu 
Slánského jsou Malé a Velké Horešovice, v jejichž blízkosti uči- 
něny četné nálezy archaeologické, nejcennější z nich zlatá mince římská 
z doby císaře Valentiniana. Při vsi byla tvrz a chrám sv. Petra a Pavla, 
který byl již ve XIV stol. farním. Nejzápadnější obcí okresu je Bi- 
li chov na pokraji rozsáhl>'^ch lesů botanicky zajímavých. 

Od Slaného na západ, při důležité Karlovarské silnici, jsou Tu- 
řany s menšími uhelnými doly a s poutnickým farním chrámem Na- 
nebevzetí Matky Boží, kde za oltářem ukazují pouta a ostruhu, jež prý 
zde Odolán Pětipeský zavěsil, když se vrátil ze zajetí tureckého. Ne- 
daleko odtud je Byseň, se zbytky tvrze. Půl hodiny k jihu leží 
Studněves s cukrovarem a velkým mlýnem hrab. Clama z Martinic 
a na hranicích okresu Řisuty, naleziště Starožitností i koster Ounéti- 
ckého typu. Filiál. chrám sv. Jakuba hýval farním. U vsi je tvrzišté 
s patrnj^mi valy a příkopy. Půldruhé hodiny od Slaného na jihozápad 
vypíná se 352 m vysoko hrad a město 

SWEČNO o 236 d. (r. 1907 již 257 d.) a 2.531 oby v., jehož připomíná 
již Kosmas. R. 1510 povýšena byla ves Smečno na městečko a o pět 
let později na město, ale jméno jeho změněno v Muncifaj (z Mons 
Fagi). Od r. 1832 jmenuje se opět Smečno. Město bylo dosti* chatrně 
ohrazeno a mělo tři brány, z nichž však na naše dny žádná se neza- 
chovala. Smečno bylo několikrát stíženo ohněm. Starobylý zámek 
hrabat Clamů z Martinic tvoří pravidelný obdélník s příkopem, v němž 



356 — 



chována Iwvala zvčř. Mohutná stavba založena byla v nynéjších roz- 
měrech Boritou z Martinic a jeho manželkou Annou Dražickou v. Kun- 
valdu ke konci XV stol. a znovu přestavena r. 1586 Jiříkem Boritou 
z Martinic, takže má ráz staveb XVI stol.; jen goíhická věž v5Thodní, 
v níž je kaple, odnáší se rázem do XV stol. Do zámku vchází se nyní 
po kamenném mostě branou, nad níž zdvihá se mohutná věž o čtyřech 
poschodích s pěknou gallerií a dvojitou bání. Uvnitř zámku jest zmí- 
něná již památná kaple sv. Anny s krásným skládacím oltářem a ji- 
x\ým\ pamětihodnostmi, dále obrazárna, knihovna, důležit}'^ archiv, ro- 
dinný nábytek hrabat z Martinic, kamna z r. 1603 a j. V zámeckém 
parku jest zahradní pavillon, navržený Dientzenhofrem s temperovou 




ZÁMEK VE SMEČNÉ 
(dle staré rytiny). 



nástropní malbou. Před zámkem stojí bohaté pískovcové sousoší Nejsv. 
Trojice od Ig. Platzra z r. 1744. Děkanský chrám Nejsv. Trojice byl 
ěastěji opravován a má ráz golhicko-renai.^sancní. Pozoruhodný jest 
cistě renaissanění portál a uvnitř chrámu náhrobky pánův a hrabat 
z Martinic. Panství Smecanské má 17 dvorů, cukrovar, piv^ovár a 
5548'87 ha půdy. Nedaleko Smecna jest lázeňské místo Šternberk 
(dříve Bílý Újezd). Zde stávala dříve tvrz. V lázních hledali úlevy 
na sklonku svého života Jos. Jungmann, který tu psal své známé 
zápisky, a Karel Havlíček. Západně odtud jest ves Ledce, naleziště 
hrobů s různv^mi starožitnostmi. V obci je kaple sv. Jana Křtitele a 
na domě c. 3. pozoruhodný^ kamennj^ reliéf ^Kladení Krista do hrobu**. 
Na cestě ze Šternberka k Slanému je ves Přelíc, naleziště starožit- 



- 357 - 

ností, s filiál. chrámem sv. Petra a Pavla, kter\' byl již r. 1361 farním; 
z původní románské stavby zbyl ozdobnj'^ portál. Na starobylé dřevěné 
zvonici je památný zvon s nejstarším českým nápisem z r. 1336. Jižně 
od Smečna je velká obec Libušin s 275 d. a 4.087 oby v., nad níž 
se rozkládá Hradiště; na něm patrný jsou trojí valy a o bývalém sí- 
dlišti svědčí četné nálezy starožitností. Starožitný chrám sv. Jiří*) se 
hřbitovem chová cenné obrazy dvanáctera apoštolův. Naproti hradišti, 
na druhé straně hlubokého úvalu, říká okolní lid, „na starých zámcích,** 
kde prý stával původní hrad Libušin, jenž dle pověsti s hradištěm 
spojen b5'val koženým mostem. Libušin vzrostl rychle z nepatrné 
osady, čítající před objevením ložisk uhelných 85 domů a 780 obyv., 
na obec, jež r. 1907 má 320 domů a asi 4.600 obyv. a obě obecné 
školy zdejší mají po 16 třídách. V katastru Libušínském jsou trojí 
uUelné doly (Janův, SchOllerůx a Maxův), které dávají ročně 1(),(KX).000 q 
uhlí. V nedalekém dolu Mayrau u Vínařic dobývá se 4,500.000 q 
ročně. Xad Vinaříc i, jež mají ve 154 d. 1.585 obyv. a v jichž okolí 
nal(»zeny cenné starožitnosti, zdvihá se 410 m nad hladinou moř. mo- 
hutný čedičový Vinaři cký vrch, nejvyšší to místo okresu Slánského. 
Čtvrt hodiny odtud jsou velké obce Moly čin s 358 d. a s 4.026 ob. 
a Hnidousy se 197 d. a s 2.467 obyv. Tř el)ic ho vic(% konečná 
stanic(* dráhy Kralupsko-Smečanské, jsou známy nálezem lidské lebky 
v hloubce 2 m v diluvialnim nánosu. Na leže dráze jsou Saky i Je- 
mní ky a nedaleko dvě lidnaté (jbce Pchery a Humny, mající do- 
hromady ve 222 domech 2.416 obyv. Při všech těchlo osadách nale- 
zeny slarožitnosti. Farní chrám sv. Štěpána ve Pcherách byl již r. 1352 
farním. Směrem k Slanému jsou Netovice, kde dle mínění archaeo- 
logů bj^^valo pohřebiště lidí usedKxh na Slánské Hoře. Tam, kde dráha 
přetíná silnici od Prahy, jest ves Knovíz, jež se připomíná již v XI 
stol. U vsi, „na Hrudném,** nalezeny byly různé předhistorické nástroje, 
kadluby na slévání kovův a roztříštěné zbytky lidských kostí s patrn5'mi 
známkami lidožroutství. Filiální, původně gothickj' chrám Všech 
Svat5Th, b\'^val farním a obsazovací právo náleželo královnám českým. 
Na křižovatce dráhy Pražsko-Duchcovské a Kralupsko-Smečenské jest 
ves Podlešín (Potleštín neb Padlešfn), kde bývala tvrz, dále 
Zvoleněves, mající jméno od vladyky Zvolena. Také zde je bohaté 
naleziště starožitností, z nichž zvláštní zmínky zasluhují kamenné ka- 
dluby na sléváni bronzu. Tvrz stávala na místě nynějšího zámku, po- 
staveného počátkem XIX století. Farní chrám sv. Martina chová ně- 
které náhrobky z XVI a XVII stol. V obci čítající ve 130 domech 
1.203 obyv. jest cukrovar a sídlo panství náležejícího k soukromým 
statkům císařsk>^m, jež má 8 dvorů, cukrovar, pivovár a 1962.74 hn 



*) Viz obrázek na str. 327. omylem opatřený podpisem „Hudlice". 



- 358 - 

půdy, z největší části orné. Na návrší k jihozápadu jsou Zeleníce (Želu- 
nice), naleziště starožitností, z nichž nejvzácnější je velká bronzová 
spona z VIII neb IX stol., r. 1843 vykopaná, chovaná v zemském 
musei. Ves uvádí se již v X stol. a filiál. chrám sv. Jakuba Většího 
byl původně románský. Na jižní hranici okresu při Buštěhradské dráze 
jsou lidnaté obce Volšany, Brandejsek a Cvrcovice, celkem se 
2v55 d. a 3.121 oby v., s uhelnými doly Rak. Uh. státní dráhy. Při 
dráze Pražsko-Duchcovské v jihovj^chodním výběžku okresu Slánského 
je Kolec se 147 d. a 1.094 obýv., s dvorem, náležejícím k soukrom. 
císařským statkům, který se připomíná již r. 1135. Po bývalé tvTzi není 
již památky. Zámek nemá nic pozoruhodného. Ve farním chrámu 
Nejsvét. Trojice z r. 1714 jest cenné kostelní barokové nádobí z po- 
čátku XVIIl stol. a obrazy, připomínající školu Skřetovu. Na faře chová 
se cenný obraz sv. Maří Magda ské od Brandla. Pod nedalekou Budci, 
jež je již na půdě okresu Smíchovského, jsou vsi Mozolín a Tý- 
nec se studánkou, k níž dle pověsti chodíval sv. Václav z Budce 
pro vodu. 

Ant. Ctibor. 



XXIV, OKRES VELVARSKÝ. 

Velvarský okres má na území 216*85 knf 39 obcí a 16 osad, 
v kterých bydlí 29.885 obyvatel, z nichž jen 28 osob bydlících v Kra- 
lupech a nejbližším okolí přihlásilo se k obcovací řeťi německé* Vět- 
šina obyvatelstva je náboženství katolického, 6v57 evangelíků (v Chržínč 
34, v Budohosticích 30, v Kralupech 35, v Lobci 72, v Mikosicích 33, 
v Mlcechvostech 67, v Sázené 43, ve Vel varech 61) hlásí se ke sborům 
v Libšicích a Ledcicích. Židů je 359 (v Ješíně 23, v Kralupech 127, 
ve Velvarech 81). 

Vltava vstupuje na území okresu Velvarského právě v těch místech, 
kde ji přehrazuje zdj^madlo postavené mezi Libšici a Dolany a mocnj^m 
obloukem zahýbá se mezi Vepřkem i Dušníky ze směru severního na 
západ. Tok Vltavy dělí okres na dvě nestejné části, z nichž část na 
pravém břehu je menší a méně úrodná, ježto má půdu lehkou, pro- 
niknutou pískem a štěrkem. Východní část okresu zachovává ráz 
ostatního Podřipska, k němuž náleží, tvoříc úrodnou planinu, jež se 
při potocích Hospozínském, Zlonickém, Bakovském, Červeném a Svato- 
jirském mírně snižuje v údolí, jsoucí z nejúrodnějších krajin všeho 
království. Téměř horský ráz má však údolí potoka Zákolánského, 
kleré je na pravém břehu vroubeno sráznými, z větší části zalesněnými 



- 359 



stráněmi původu silurského, na levém pak končí se kamenoúhelná 
pánev Slansko-Kladenská, jež je zjevná vrstvami uhlí, zde na den vy- 
cházejícími. 

Okres Velvarskj' jest z nejúrodnějších krajin Českých a rodí obilí 
zvláště ječmen, cukrovku, jež zásobuje pět cukrovarů v okresu, a něco, 
chmele, kterx^ se u Vepřku a Ouholic pěstuje. Hojné jsou zahrady 
podél Vltavy, jež rodí jablka a proslulé švestky. Vinic není. Lučin 
a lesů je málo. Jen ojedinělé háje, jichž převahou listnaté siromoví 
kryje úvaly a stráně neschopné k orbě, dodávají na mnoh\'ch místech 
krajině poněkud rozmanitosti a malebnosti. Zemědělství je velice po- 

Pot. Fr. Duras. 




-»♦ 










-*^#-- — ' ^-*t M 



CHRÁM S\'. KATEŘINY A RADNICE VE \EL\ARECH. 



kročilé, podporováno jsouc příznivou polohou, výbornou půdou a intel- 
ligencí obyvatelstva, jež je známo svojí občanskou probudilosU a mo- 
hutně vyvinutým vědomím národním. 

. Že bylo Velvarsko již v dávných dobách zalidněno, o tom svědčí 
četné nálezy starožitností z doby praehistorické. V dobách kmenového 
rozdělení Cech náleželo obyvatelstvo zdejší ke kmeni Čechův a v první 
době křesťanství přiděleno Velvarsko z větší části k děkanátu Řip- 
skému, z menší pak k Chlumínskému. 

Obyvatelstvo severní části okresu zaměstnává se většinou země- 
dělstvím, jižní část však nabývá čím dále tím více povahy průmyslové. 
Četné železnice, jež se sbíhají ve vlastním kommunikačním středisku 



- 360 - 



okresu Kralupech ze šesti stran, 
pak spojovací dráha ze Zlonic do 
Roudnice, jež prochází severozá- 
padním koutem okresu, a splavná 
řeka Vltava podporují rozvoj prů- 
myslu i obchodu, jemuž třeba jen 
více podnikavosti a iniciativy se 
strany českého obyvatelstva. Silnice 
jsou hojné a v dobrém stavu. Železný 
most se zdymadlem kombinovaný, 
postavený nákladem říšským, vede 
přes Vltavu u Veltrus, železniční 
most Severní .dráhy u Kralup a 
devět přívozů na Vltavě umožňuje 
spojení obou částí okresu, rozklá- 



Fot Fr Duras. 





PRAŽSKÁ BRÁNA 
VE VELV ARECH. 



HŘBITOVNÍ CHRÁM SV. JIŘÍ 
VE VELVARECH. 

dajicích se na obou březích Vltav^y. Peněžní 
síla okresu parrna je v sedmi peněžních 
ústavech (3 ve Velvarech, 2 v Kralupech 
a po 1 v Hostíni i Kmetněvsi), jež spravují 
celkem 8 a půl mil. korun jmění svěřeného. 

VEL VARY, král. město čítající ve 
280 domích 2.392 obyvatel, sídlo okresního 
zastupitelstva, okres, soudu, berního úřadu, 
měšťanské školy chlapecké a dívčí a prů- 
myslové pokr. školy. Je to zemědělská 
obec, jejíž vzrůst v posledních desetiletích 
značně ochabl. Průmyslové podniky za- 
stoupeny akciovým cukrovarem a chemickou 
továrnou na ledek i ledek draselnatý, zří- 
zenou na místě, kde před lét}*^ anglická 
společnost učinila pokus s dolováním na 
uhlí, třemi mlýny, třemi strojnými dílnami 
zámečnickými, výrobou sodové vody a elek- 
trárnou. O založení osady a původu jména 



— 361 - 



mnohé smyšlenky byly bájeny. Jisto je, že zde v dávn\xh dobách při 
Červeném potoce v krajině úrodné vznikla tvrz Málo vary, r. 1302 
připomínaná, a při ní založena byla osada, jež vj^hodně jsouc na cesté 
z Prahy do Saska položena, během doby vzrostla a stala se střediskem 
okolní lidnaté krajiny. Za Karla IV byla povýšena osada tato na mě- 
stečko a za Vladislava II r. 1482 na město, r. 1593 na měoto královské, 
jemuž sázel rady sám nejvyšší purkrabí. Město nemělo pohnutých dějin, 
nebot položeno jsouc v rovině 

a pohřešujíc důkladného ope- po^í^^ ^""""^ 

vnění, nemělo zvláštního stra- 
tegického významu. R. 1639 vy- 
páleno od Švédů. Poblíž města 
nalezeny starožitnosti prae- 
historické. Z památek dob mi- 
nulých sluší uvésti děkanský 
chrám sv. Kateřiny ze XIV st., 
kterK^ roku 1620 shořel a ná- 
kladem pražského měšťana 
Tůmy z Podbořan a rodin 
Hrobčických i Pětipeských 
znovu vystavěn byl. R. 1701 
opraven byl v slohu baro- 
kovém a 1906 í přestavěn byl 
v půťodním gothickém slohu. 
Po levé jeho straně stojí věž, 
původně mnohem vyšší. — 
U chrámu stojí velmi cenná 
baroková socha sv. Kateřiny. 
Hřbitovní chrám sv. Jiří je za- 
jímavá stavba z přechodu go- 
thiky do renaissance, zbudo- 
vaná r. 1613 až 161ř, nákladem 
Jiřího Pechara, který založil 
a nadal též u chrámu špitál 

pro 6 chudých. Ve chrámě jest pozoruhodný krásně řezaný oltář z r. 1678, 
v jehož bohatém rámu obraz sv. Jiří od Petra Maixnera. Na náměstí 
socha Panny Marie z r. 1718. Zde je též radnice, pocházející z první 
polovice XVIII stol. Z bývalých opevnění zůstala jen Pražská brána 
s pěknou trojpatrovou věží a v západní části fortna. Západně města 
jest chrám Všech Svatých původně románský, stojící na místě, kde 
stávala tvrz Hrádek se zaniklou osadou Malovary, jejíž jméno nesla 
dříve Malovarská neb i Slánská brána a připomíná dosud Malovarský 
rybník. Městské museum chová některé obrazy snesené z místních 




MARIÁNSKÝ SLOUP NA NÁMĚSTÍ 
VE VELVARECH. 



— 3<>2 - 



chrámů, chrámové nářadí, památky cechovní a j. Před radnicí jest 
mohutný a v bohalóm rokoku vypravený Mariánský sloup se sochami 
českých patronů z r. 1716. 

Zapadne Velvar na potoce Zlonickém osada Nabín s íilial. 
chrámem sv. Barbory, který býval již v dobách předhusitských farním. 

Na hřbitove starobylá dřevená 
Fot. Fr. Duras, zvonicc. Výšc na témž po- 
toce Bratkovice, Bradko- 
vice, dříve Bratrkovice, 
kde stávala kdysi tvrz s kaplí 
Matky Boží z r. 18()8, válco- 
vým mlv^nem a cihelnou. Se- 
verně od jmenovaných osad 
při potoce Hospozínském nej- 
větší katastrální obec okresu 
{\063ha) Černuc, ves se 157 d. 
a s 1.()02 oby v. nekd\^ majetek 
Vršovcův, od r. ^^43 nepře- 
tržité příslušenství kláštera a 
pak panství Doksanského, 
s kaplí sv. Linharta z r. 1884 
a válcovým mlýnem. H o s p o- 
zín, ves se 121 d. a 1.055 obyv., 
s cukrovarem a velikým po- 
plužním dvorem knížete Vchy n- 
ského. Zde stávala tvrz, jež pře- 
stavěna okolo roku 1670 na 
zámek zbudovans' do ctver- 
hranu; zámek tento roku 1836 
přeměněn v dum, kdež nyní 
bydlí panští úředníci. Filiální 
chrám Sletí sv. Jana Křtitele 
v nynější pozdně gothické 
podobě s renaissancními pří- 
měsk\^ z roku 1595 má krásný 
rcnaissanrni portál zajímavou ka;;atelnu z pískovce a náhrobky pánů 
lln)l>rirkýf1i z Hroběiť- V Ilosfíozině jest knížecí, cukrovar, mlýn, 
ťihelna a ověín. \'elkDstatek deskový téhož jména o výměře 750 ha 
jest majetkem knížete \'ehynského a slyne výtečným štěpařstvím 
i ovoeniehím. A' l>lízkí'* bohatě vsi Kmetiněvsi jest farní chrám 
sv. Váťlava v nynější podobr z r. 1730. Nejsevernější osada okresu 
jest Par sen k (líergschenkeK která vznikla u zájezdní hospody na 




PORTÁL CHPAMU sv. JANA KlíTiTELE 
V HOSPOZÍNÉ. 



- 363 - 



říšské silnici, s kaplí sv. Jana Nep. z r. 1711 v krásném a hojně ozdo- 
beném baroku. 

Na severovýchod Velvar je bývalé sídlo zemanské a od r. 1696 
svobodná ves Budohostice dříve Buděhostice, jímž naproti ma- 
lebně na pi^íkré stráni rozložen Chrží n se 157 d. a 1.073 obyv., s farním 
(od r. 1723) chrámem sv. Klimenta na návrší nade vsí, v nynější podobě 
z r. 1691. Na hřbitově chržínském je pomník Ant. Strnada, proslulého 
hvězdáře a professora pražské university, který zde byl r. 1799 po- 
chován. Doleji u Červe- 
ného potoka Sazená, ves p°*- P'- D""*- 
a kdysi příslušenství klá- 
štera Doksanského. Spust- 
lý zámeček má ještě ně- 
které renaissanční ozdoby, 
jež svědčí o bj^valé vý- 
stavnosti jeho. Nad týmž 
potokem jsou Nové Ou- 
h o 1 i c e, jež založeny byly 
obyvatelstvem Starých 
Ouholic, když tyto byly 
povodní 28 února r. 1784 
téměř úplně zničeny, l^ři 
ústí Červeného potoka do 
Vltavy je ves Vepřek 
na výšině se starobylj^m 
farním chrámem Narození 
Matky Boží, který se již 
ve XIV stol. připomíná. 
Ve vsi jest mlýn. Na mno- 
hých místech učiněny dů- 
ležité archaeologické ná- 
lezy, z nichž zvláštní 
zmínky zasluhují kadluby 
na slévání bronzu. Zbytek 
tvrze zašel r. 1810. V okolí 

pěstuje se chmel. Níže, při Kak.-Uherské státní dráze při Vltavě Ml Če- 
ch vos ty, důležité naleziště archaeologické. 

Nejdůležitějším kommunikačním, průmyslovkám i obchodním středi- 
skem okresu Velvarského jsou 

KRALUPY NAD VLT., které jsou také nejlidnatější obcí okresu. 
Město Kralupy vzniklo spojením dvou sesterských obcí Kralup a Lobče. 
Obě obce byly před r. 1850 nepatrnými osadami majícími asi 40 čísel, 
avšak štastnou polohou staly se během padesáti let jedním z nejdůleži- 




KAZATELNA CHRÁMU SV. JANA KŘTITELE 
V HOSPOZÍNÉ. 



-- 2(y\ - 




KRALUPY N. VLT. 



Fot. Karel Kaplan. 



tějších průmyslovxTh míst v král. Českém. V Kralupech, jež leží na 
trati Rak.-Uh. státní dráhy vedoucí z Prahy do Podmokcl, sbíhají se 
dráhy: Buštěhradská dráha z Kladna (r. 1855), Severní dráha od Ne- 
ratovic (1865) a místní dráhy z Velvar (I8řil) a ze Smečna (1882). 
Ležíce pak u splavnč Vltavy, mohou se Kralupy vyšinouti mezi nej- 
význačnější průmyslová a obchodní místa v království, bude-li dostatek 
podnikavosti v kruzích tomu povolaných. Minulost Kralup nepřipomíná 
význačnějších událostí. První zmínka o Kralupech děje se v listině 
Brevnovskč r. 993. Za času krále Václava I. uvádí se Francouz 

Fot. Karel Kaplan. 




-A,- j _ 



CHRÁM P. MARIE A SV. VÁCLAVAW KRALUPECH. 



._.J 



— 365 



Fot. Fr. Duras. 



Champnois, podkomoří královny Constancie jako bezprávný majitel 
vsi Kralup. Po jeho smrti byly Kralupy dědicům odňaty a vráceny 
Křižovníkům Pražským (před r. 1253), jimž již dříve patřily. Tvrz, jež 
stávala v místech nynější chlapecké školy, zanikla nejspíše již v XV st. 
Různé nálezy archeologické učiněny na všech stranách města a jsou 
důkazem, že byla krajina zdejší záhy osazena. Kralupy nabyly vý- 
znamu teprve postavením Buštěhradské dráhy z Kladna do Kralup 
r. 1855. Hned v tomto roce založena zde první chemická továrna, která 
koupí přešla do rukou Rakouského spolku pro chemickou a hutnickou 
výrobu a vedena je jako íiliálníizávod továrny v Ústí n. Lab. Kralupský 
závod postaven je na 
ploše 8 Aa '56 a a 87 nř 
a zaměstnává přes 300 
lidí. V roce 1865 prove- 
deno bylo železniční spo- 
jení z Kralup do Neratovic 
a do Turnova a o čtyři 
léta později postaveny 
byly v místě dva akciové 
cukrovary. Vedle uve- 
dených průmyslovNxh ná- 
vodů jsou v Kralupech 
dílny Severní a Buště- 
hradské dráhy, pivovár 
(vaří 24.000 hl roč.), sla- 
dovna, továrna na smalto 
váné zboží, továrna na 
zpracování dehtu, raíline- 
rie minerálních olejů, to- 
várna na motory a hospo- 
dářské stroje, továrna na 
součástky automobilův a 

motobicyklů, pět cihelen, z nichž tři kruhové, a dva velké mlýny. Také 
menší průmysl, zvláště zámečnický a strojnick5% je zde čestně zastoupen. 
Z obchodních odvětví zasluhuje zmínky obchod s dřívím a uhlím a obchod 
obilní, který je podporován plavbou na Vltavě. Kralupy měly při po- 
sledním sčítání lidu 4.722 obyv., (2403 muž., 2319 žen., 107 evangel. 
127 židů) a 378 domů. Ke konci r. 1906. dle soukromého sčítání, měly 
již v 450 domech 5.600 obyv. Krásný nový farní chrám, zasvěcený 
Matce Boží a sv. Václavu, zbudován byl nákladem probošta hradu 
Pražského dr. E. Terše v moderním slohu gothickém skrze architekta 
Rudolfa Štecha r. 1895 a samostatná fara při něm zřízena r. 1906. 
Chrám jest elegantní stavba se štíhlou průčelní věží. O vzdělání ml<l- 




^VEČEKE PÁNĚ- v CHRÁMU NAROZENÍ SV. JANA 
KŘTITELE V ZEMÉCHÁCH. 



— 366 - 

deže postaráno měšťanskou školou dívčí a chlapeckou, která má též 
zvláštní učebnj' kurs a průmysl, pokr. školou o šesti třídách. Město 
mile dojímá úpravnou moderní výstavností svou. 

Na západní straně s Kralupy bezprostředně souvisí Mikovice, 
též Minkovice, velká obec se 158 d. a s 1.344 olwv., jež se připo- 
míná poprvé r. 1337. Naleziště starožitností z doby Ounětické. Výstavná 
tvrz někdy v místě nynějšího dvora, příslušenství císařských soukro- 
m\^ch statků, byla v třicetileté válce zpustošena. Býval zde pivovár 
a vinice, jež připomínají dosud rozsáhlé sklepy při dvoře. V blízkosti 
nad Zákolanským potokem Mi nice s farním chrámem sv. Jakuba, 

Fot. K a rei;, Kaplan. 






J;?i^ 



ZÁMEK V NELAHOZE\SI. 



V nynější podobě z r. I6C)8 až 1678 a mlýnem. Směrem k Tursku 
v poli učiněn hromadný nález bronzů. Výše nad potokem v Rusavkách 
hradiště na vrchu 267 m vysokém, tedy na nejvyšším místě v okresu. 
Blízko při Buštěhradské dráze v malebné krajině jsou Votvovice, 
ves se 120 d. a 966 obyv., s kaplí sv. Prokopa z r. 1715, se sklárnami 
a uhelnými doly. 

Půl hodiny od Mikovic při potoce Svatojirském jsou Zem echy 
s farním chrámem Narození sv. Jana Křtitele, vystavěn\>m na sříceninách 
dřívějšího chrámu r. 1723 skrze velkovévodkyni Toskánskou Marií 
Annu F^rantišku, majitelku panství Zvoleněveského. Ve chrámě jest 
zajímavý obraz Večeře Páně, pocházející asi z konce XV století, který 
býval v Betlémské kapli. Je řezán z lipového dřeva a jest pozoru- 
hodná^ jak uměleckým provedením, tak místem odkud pochází. R. 1786 



- 367 - 

byl v Praze dražbou při zrušení kaple Betlémské prodáván, jistýni 
rolníkem koupen a sem darován. Nad t5'mž potokem Volovice, 
dříve Olo víc e s pivovárem a někdy tvrzí, JS^ou měřice, dříve Ne- 
umiřice, kde se narodil r. 1539 Martin Bachácek Nouměřický z Nou- 
měřic, proslulý rektor university Pražské, též někdy s tvrzí, a Ka- 
menomost, původně Most Kamenný, kde stojí předhistorick}'^ 
menhir z hrubozrného pískovce, naproti němu pak objeveno předvěké 
sídliště. Na cestě z Kralup podél Vltavy k severu, vroubené pískov- 
covv^mi skalami zajímavvTh tvarů, jež proráží průkop Rak.-Uh. státní 
dráhy, rozkládá seNelahozeves se slavným zámkem, jejž zbudovali 

Fot Karel Kaplan. 




VCHOD DO ZÁMKU V NELAHOZEVSl. 

1'Iorián a Blažej Gryspekové z (iryspachu. Původně tu stávala tvrz, 
někdy zboží kapituly Pražské, již r. 1552 zakoupil důvěrník Ferdinanda I 
Florián Gryspek z Gryspachu a jal se ihned budovati náhradou za 
zpustlou tvrz nový nádherný zámek v nejčistším slohu renaissančním 
a ozdobil jej nákladně v5^tvory uměleckými. Po smrti otcově r. 1588 
pokračoval ve stavbě Blažej Gryspek, ale nedostavěl ho, načež vdova 
jeho panství stavbou zadlužené prodala r. 1621 paní Polyxeně z Lob- 
kovic. Zámek zdvihá se malebně na příkré skále nad Vltavou a má 
podobu pravidelného čtverhranu, s diamantovou rustikou a sgraffity na 
vnějších stěnách, uvnitř s bohatj^m sloupením a značně povystoupilými 
římsami, krásnou branou v jihozápadním risalitu a nádherným vlašským 
krbem. Nad střechou vznáší se štíhlá hodinová věž italského spůsobu. 
Skvostná někdejší zahrada jest spustlá. Památn}' zámek tento jest nyní 



m 



mm^fí^n^ 



m 



- 368 - 



mK 



Ek 



^% 



velice sešlý, dosud však mohutná stavba a některé zbytky zachovaných 
okras svědčí o neobyčejné výstavnosti a nádheře tohoto šlechtického 
sídla. Zde byla Gryspekova veliká knihovna a obrazárna, v níž cho- 
vána i prastará podobizna Jana Žižky. Od r. 1623 jest Nelahozeves 
majetkem Roudnické větve knížat z Lobkovic, ale zámek nebyl jimi 
nikdy obýván. Fideikomissní panství má 108773 ha výměry. Zámek 
utrpěl velice v třicetileté válce, neboí byl vojskem několikrát vydran- 
cován a co zbylo cenného, odneseno bylo na zámek Roudnický, kde 
dosud krásně vyřezávané dvéře zdobí některé skříně. Budova jest jen 
částečně spůsobilá k obývání. Do prostranného nádvoří vchází se od 

Fot. Fr. Duras. 




SkŠ^ 



NADVOKÍ ZÁMKU V NELAHOZEVSI. 



západu po mostě pěknou branou. Jižní strana nádvoří není zastavena. 
Nejzachovalejší je strana severní a má pěkné sloupy, gallerii a ně- 
které zbytky sgrafíit. Vnitřek zámku, aby byl k obývání spůsobilý 
částečně opraven byl německými jeptiškami, které zde měly až do 
nejnovější doby pensionát. V některj^ch místnostech jsou ještě kasse- 
tové krby. Celý zámek vyžadoval by nákladných oprav, jež by tuto 
stavitelskou památku zachrániti mohly, aby se nestala v nejbližší době 
smutnou sříceninou. Park na jižní straně na srázném svahu k Vltavě 
založil dr. Stelcinger, který zde asi uprostřed XIX st. bydlil. Ve vsi 
pod zámkem gothický farní chrám sv. Ondřeje, který má presbyteř ze 
XIV a náhrobky z XVI a XVII stol. Níže nad Vltavou jest osada 



- 369 - 



Fot. Fr. Duras. 



Miřovice s pivovárem. Zde stával dřevěnný most, kter\^ r. 1755 na 
kamenném podkladě postavil Jan Pantzenberger, načež byl povodní 
r. 1784 stržen. O něco výše než tento stával, zřízeno jest na Vltavě 
zdymadlo spojené se železn5^m mostem, vedoucím po staré říšské sil- 
nici do 

VELTRUS, od r. 1899 městečka se 194 d. a 1.397 obyv., známého 
výletního místa a let- 
ního sídla při rozsáhlém 
parku, majícím 116 Aa 
rozlohy. U Veltrus v ci- 
helně byla nalezena 
keltská mince. Ves při- 
pomíná se poprvé v li- 
stině z r. 1226. Farní 
chrám sv. Jana Křtitele 
jest u velmi chatrném 
stavu a bude v nej- 
bližší době nahrazen 
novým. V parku je lo- 
vecký zámek v roko- 
kovém slohu, vystavěný 
Janem Rudolfem hra- 
bětem Chotkem z Voj- 
nína na počátku XVIII 
stol. Zámek, jsa nápo- 
dobením zámku ve Fon- 
tainebleau, byl původně 
stavěn do podoby kříže 
s kruhovitj^m středem, 
ale r. 1744 byla hvěz- 
dovitá křídla prodlou- 
žena, tak že nyní z mo- 
hutné rotundy čtyři 
křídla paprskovitě vy- 
bíhají. Zámek bývá obydlen a chová velmi cenné kusy nábytku, 
nádobí a rodinných památek hrabat Chotků, z nichž zvláště pozoru- 
hodný jsou některé obrazy. Zde pořádána byla při návštěvně císařovny 
Marie Terezie r. 1754 první vj^stava českých výrobků. Podnes pěknv 
pavillon opodál zove se pavillonem Marie Terezie. Veltrusy jsou sídlem 
správy fideikommisního panství hrabat Chotků z Chotkova a Vojnína, 
které zabírá 9 dvorů, cukrovar, lihovar, pivovár a 2.064*97 M půdy^ 
z níž větší část jsou role. V parku, nyní dosti zanedbaném, jsou ně- 
které zajímavé chrámky a pavillony v různých slozích provedené. Za- 




J 



NÁDVORNÍ PORTÁL ZÁMKU V NELAHOZEVSI. 



— 370 — 

jímavý jest i Červený mlj^n, opodál vsi, v gothickém slohu z cihel 
zbudovaný s krásným portálem a římsovím. Ve Veltrusích vznikl 
novou dobou klášter německých jeptišek Sester křestanské lásky 
s dívčím pensionátem a německou školou. S parkem souvisí daňci 
obora s četn\^mi koloniemi vran, jichž melancholický skřek daleko jest 
slyšeti. Pod vrchem Drínovsk>'m 243 m vysok>^m, z něhož je pěkný 
rozhled po šíré nížině mezi Vltavou a Labem, ves Dři no v; opodál jest 
rozsáhlé staroslovanské hradiště. Severně leží Hostin, druhdy Hostina, 
s farním chrámem Nanebevzetí Matky Boží, který byl původně ro- 
mánsk\% ale za prvých dob gothiky byl přestavěn. Z té doby pochází 

Fot. Karel Kaplan. 




ZÁMEK VE VELTRUSÍCH. 

kněžiště a stará věž v průčelí. Na hřbitově baroková kaple Božího 
Těla, centrálně osnovaná, r. 1736 Filipem knížetem z Lobkovic po- 
stavená, s pěknou nástropní malbou. Na dráze Kralupsko-Neratovické 
jsou Oužice s cukrovarem. Jižně Kralup na levém břehu Vltavy jsou 
Do lany někdy s tvrzí, s hojnými zahradami, kde se daří znamenité 
švestky. Na pravém břehu na svahu k řece rozloženy jsou Chvatě- 
ruby (Chvatoruby), ves s farním chrámem sv. Petra a Pavla, v ny- 
nější podobě z r. 1538, a s hradem, r. 1467 zbořeným, jejž rodina Vo- 
racických z Paběnic v XVIII stol. přestavovala, ale stavbu nedokončila, 
nyní namnoze v rozvalinách. Nedaleko odtud jsou vsi Zlončice 
a Postřižín, někdy zboží proboštů Boleslavských, a Kozomín, kde 
stávala kdysi tvrz. 

Ant Ctibor. 



I 



- 371 




ČERVENÝ MLÝN VE VELTRUSfCH. 

Fot. Fr. Duras. 



XXV. OKRES LOUNSKÝ. 

Lounsko jest přechodem z pahorkatiny severozápadních Cech 
do Středohoří, majíc se sousedními okresy na západě a východě svém 
(Postoloprtským a Libochovickv^m) účinkem Ohře, jimi protékající, 
mnoho podobného. 

V rozloze 358012 km^ mělo r. 1900 41.850 oby v. skoro vesměs 
českých v 59 katastrálních obcích (1 město, 5 městysů, 54 vesnice 
s osmi místy). Dle pohlaví 20.583 mužů a 21.267 žen. Lounsko činí 
pro sebe politicky' okres, náležející obvo^lem ku kraj. soudu v Mostě. 
V církevním ohledu jest od r. 1631 rozděleno na 3 vikariaty, jejichž 
hranice odpovídají třem bývalým krajům, k nímž až do r. 18v53 území 
okresu zdejšího náleželo. 

Nejjižnější místo v okresu jest v lesíku 1 km na jihovýchod hory 
Džbánu, nejvýchodnější za Cernochovem, nejsevernějším jest rozcestí 
na severozápadním svahu Štrj^mplova Vrchu severozápadně od Křtěna, 
a nejzápadnějším Kapucínský les na jihozápadě Netluk. 

Nejvyšším bodem Lounská jeví se hora Džbán (534 /n), důležitý 
to horský uzel na českém severozápadě, od něhož vychází na území 
toto směrem severovýchodním mohutný horský trs Hvíždalsko-Týnecký, 
který naz5'^ván jest dále vysočinou Džbánsko-Peruckou, průměrné výše 
467 m, od níž k severu před Toužetínem se odštěpují nad údolí Oharské 
Bytiny. Na sever od Džbánu za úžlabím Trebockým táhne se trs Ro- 
čovsko-Selmický s nejdůležitějším vrchem Borem, nad Konětopy, a na 



- 372 - 




CHVATÉRUBY. 



Fot Karel Kaplan. 



severozápad několikráte lomený trs, jehož nejdůležitéjšími vrchy jsou 
Roviny (526), Pravda (491) a Markvarecká Bašta. Sever okresu pro- 
stupuje České Středohoří Litoměřické, jež tu začíná již na pravém 
břehu Ohře Chlumem PšanskS^m a V^rchem Chlumčanským, na levém 
pak Chlumem Zájezdským nad Lenešicemi a mohutnou Ranskou Horou 
(410). Nejvyšším bodem vStředohorsk\'m na Lounsku jest hora Oblík 
(509), v dnešních dobách od severu po staré, od jihu po nové turistické 
cesté pohodlně přístupný. Vyhlídka s něho zaraduje se mezi nejzna- 
menitější v Středohoří. Na východ jsou ještě vrchy Srdov a Brník, 




m: 



HŘBITOVNÍ KAPLE BOŽÍHO TĚLA 
V HOSTÍNI. 



— 373 - 

zvané také Predníkem a Zádovém, Chlum Tjineck>^ (také Chrabřecký 
řečený), kupa to velice podobná Oblíku, táhlý Kožovák a Křtěnský 
vrch. Na jih a jihovýchod naproti Oharskému údolí jsou nejdůležitějšími 
v5^šinami Černodol, vynikající pěknými otisky rostlinnými v pálených 
jílech, a Vršovický Chlum, za ním pak Hladoměř a Trlávek. 

Nejnižším místem okresu jest hladina Ohře za Volenicemi při 
výtoku jejím z okresu pod polohou Dobrockou. 

Údolí Oharské jest nestejné šíře, ale celkem velkolepé. 

Řeka Ohře, protékajíc severní částí okresu, sbírá téměř veškeré 
jeho vodstvo. Výjimku činí tu pouze údolí pod „Týnečkem"", před- 



KresUL R KŮrbťT, 




LOUNY. 



cházející úval Úherecký, sv. Blažejské s úžlabím Jezíreckým, Zicho- 
vesské a úval Telecký, odkud vodstvo spěje k potoku Červenému, 
čímž ona končina náleží k povodí Vltav\'. 

Ohře činí na Lounsku tolik oklik, že přímá vzdušná délka v tomto 
území k délce skutečné se má jako 1 : 1'67. Následkem toho jeví se 
pomalý spád vodní, kterj' na sedmihodinnou cestu po řečišti činí pouze 
14 m. Tím stává se, že na jaře spousty vod od Smrčin, Krušných^ 
a Doupovských Hor, prudce ženouce se do Ohře, způsobují povodně 
náhlé a veliké, poněvadž rychleji přitékají, než spodní voda odchází. 

Největším přítokem Ohře na půdě okresu jest u Obory potok 
Džbánsk>% pramenící se na severozápadním sv^ahu Džbánu nad Tře- 
bocí, a přijímající pod Smolnicí s pravé strany potok Vinařickv-, pr5'- 
štící nad Pochválovem. 



- 374 - 



Dále na pravé straně ústí do Ohře nad Kystrou potok^Slavětínský 
a v Pátku Dýbeřský. 

Výše ještě, než • do okresu se dostane, pod Skupicemi naproti 
Postoloprtům přijímá potok Hřivický, soutok to dvou pramenů, Ve- 
iTiotského až z Rakovnicka a Domousického. 

Na levé straně kromě potoku Lenešického tekou do Ohře jen 
některé drobné potůčky. ^ 

V geologickém ohledu 
shledáváme naLounsku jako 
hlavní útvar křídový, v nej- 
větší části okresu, zvláště 
v soustavě Džbánské, spo- 
čívající na útvaru Permském, 
v údolích Podlesských na 
venek značně vystupujícím. 
Mohutné vyvřeliny čedičové 
v Siředohoří mají podkladem 
třetihory. — Nejdůležitějšími 
horninami okresu jsou bělo- 
horské opuky, perucké a 
korycanské pískovce, loun- 
ské a černčické řasáky s čet- 
nými zkamenělinami a otisky, 
a čedič, jehož se užívá na 
štěrkování silnic. Lomy jeho 
jsou zvláště na Pšanském 
a Chlumčanském vrchu a 
na hoře Ranské. 

Okresní město LOUNY 
leží v severozápadní části 
území; katastr jeho dotýká 
se na západě již hranic ci 
zího — německého okresu. 
Město rozkládá se na pravé straně Ohře, jen několik stavení jest na levém 
břehu tam, kde před válkou třicítiletou stávalo předměstí Benátky, 
Dnešní Louny mají od západu na východ 3 km délky a r. 1907 11.185 
obyv. českých. Vojska bývá okolo 70ti i více mužů. 

Nad západní třetinou výší se velkolepé, mistrovské dílo králov- 
ského kamenníka, Benedikta Rieda z Pistova, Balbínem Benešem 
Lounským zvaného — děkanský chrám sv. Mikuláše v překrásném 
slohu Vladislavském z prvé polovice XVI století. 




CHRÁM sv. MIKULÁŠE V LOUNECH. 



- 375 — 

Stihlé věže jeho druží se v ladnou, charakteristickou skupinu, 
bez níž Louny vůbec si ani představiti nemůžeme. 

Stavitel a tvůrce jeho směl5xh pilířů a klenbových rozpjetí v něm 
odpočívá — kde však, nevíme. Za protireformace a vandalismu na 
počátku XIX století na sta mramorových náhrobků v Lounech bylo 
zničeno ! I vápno z nich pálili ! 

Znalci shodují se v úsudku, že chrám tento jest nejskvělejší pa- 
mátkou rozkvětu pozdní gotiky. V severozápadním rohu jeho zacho- 
vána jest mohutná čtyřhranná věž, památka to po původním ještě ko- 
stele, připomínaném již r. 1384. Nad čtvrtv^m patrem má ochoz, z venku 
ozdobený kalichy a znaky. Uvnitř ochozu jest obydlí hlásného, a nad 




NÁMĚSTÍ v LOUNECH. 



ním t5^čí se lepá, štíhlá s.třecha sedlová s třídílným vikýřem po dvou 
stranách nahoře, a dole na každém rohu štíhK^ jehlan. Odtud rozvírá 
se čarokrásn^^ pohled na město a jeho okolí, zvláště do zelen\xh luhů 
Ohře a malebných skupin vStředohor. 

Nad schodištěm, vedoucím na kruchtu (a^ dále až k umělé vazbě 
krovů nad chrámem, odkud z polo'.cmného přístěnku teprve se vstu- 
puje do druhého a třetího patra velké věže), vypíná se taktéž štíhlý 
jehlan. Celá pak střecha budovy v pravdě uměleck\'m způsobem vy- 
vedena jest do tří jehlanů, z nichž prostřední, jtjn o metr nižší velké 
věže, upraven na věž sanktusovou. 

Vnitřek chrámu překvapuje rozměry. Šest štíhlxTh sloupů a přes 
metr silné zdi nesou bohatou sítovou klenbu v stejnoměrné výši 18 /72 
na prostoře 800 /7^^ jejíž díl nad kruchtou sbíhá se ve visutý svorník. 



- 376 - 



S rozkoší sleduje oko umělé žebroví, tvořící pékné obrazce jak v klenbě, 
tak v kružbě oken, kde zvláště zajímavými jsou obrácené lilie. Na 
kruchtě nacházíme ještě zachovalé starodávné lavice literátské, a na 
patce, založené na rohu věže, hlavici, kterou mnozí považovati chtějí 
za podobiznu Benešovu. 

Na epištolním druhém pilíři jest pětihranná opuková kazatelna, 

stejného stáří s kostelem. 

Kreslil P. Kflrber. V jchoŽ V^^chodním ČelC 

stojí velkolepá skulptura tři 
krásných velikých oltářů — 
arcif slohu jiného, renesanč- 
ního — však díla umělec- 
kého z r. 1700-1708 s něž- 
nými akantov5'mi vlysy a 
přebohatými rozvilínami. — 
Vůbec náleží chrám tento 
mezi nejpřednější svatyně 
naší vlasti. V létech 1885 
až 1892 byl celý opraven 
architektem Mockerem. 

Na Pražském předměstí 
nacházíme nyní v^e smutném 
stavu spuštění kostelík Matky 
Boží asi z r. 1500, kolem 
něhož rozkládá se zrušený 
hřbitov s památnými ná* 
hrobky, kde leží mnoho 
mužů, o město a vlasť za- 
sloužilých. Na Žateckém 
předměstí jest hřbitovní 
kostel Čtrnácti Pomocníků 
z r. 1718 a kostel sv. Petra, 
nejstarší to budova celého 
města, skládající se z pre- 
sbyteria a starší ještě lodi, užívanv^ ted za evangelickou modlitebnu. 

Z městských hradeb, druhdy znamenitN^ch, zachovaly se dnes 
pouze zbytky nad Ohří, Žatecká brána z doby Vladislava II, dnes 
gothické střechy zbavená, a z části tři fortny. 

Památnými stavbou a vzpomínkami dějepisnými jsou zvláště domy: 
Sokolů z Mor v Pivovarské ulici z r. 1470-80, architektem Mockerem 
1890 renovovaný, s lepým arkýřem, jejž kryje štíhlá sedlová střecha, 
v Pražské ulici dům pánů z Bilejova, v České (Dlouhé) třídě dům 
pánů z Černcic, na náměstí dům, nyní řečený „Daliborka". 




ŽATECKÁ BRÁNA V LOUNECH. 



— 377 -- 



V nové radnici, vystavěné v létech osmdesátých předešlého sto- 
letí na místě architektonicky a historicky památného domu „U tří lip**, 
uloženo ve dvou přízemních místnostech museum, obsahující značnou 
snůšku praehistorických nálezů, středověk\'ch památek, více obrazů, 
sbírku numismatickou, znaky, fragmenty z oltářních řezeb, rozličných 
stavitelských ozdob atd. Zvláště pozoruhodné jsou modely oltářů dě- 
kanského chrámu, český kancionál Jana Táborského z Klokotské Hory 
z r. 1563 a latinskj^ Pavla 

Mělnického z r. 1530. k^^*'" p- ^orber. 

Dnešní Louny mají že- 
lezniční spojení na pět stran : 
ku Praze, Libochovicům, 
Mostu, Postoloprtům a Ra- 
kovníku. — Taktéž silniční 
sít sestředuje tu paprsky 
z celého okresu. 

Nejpamátnější silnicí je 
nynější erární od Slaného 
a Týnce, vedoucí směrem 
dávné zemské stezky Kra- 
lupsko-Lipské, jejíž stopy 
až dosud v polích lze zna- 
menati. Nazj^vána byla obec- 
ně via regia a po vystavění 
od r. 1799 „královská sta- 
vovská silnice". 

V novějších dobách 
prosluly Louny jako sídlo 
značného průmyslu cukro- 
varského, jehož jsou tu dva 
závody mezi největší čítané. 
Přerozsáhlé železniční dílny, 
kotlárna, mlýny, Švarccn- 
berský pivovar a jiné ještě 
závody opravňují město k ná- 
zvu „průmyslové**. 

Z peněžních ústavů v celém okresu nejdůležitějšími jsou vesměs 
v Lounech : spořitelna král. města Loun, občanská záložna, okr. hosp. 
záložna, severočeská a j. Povšimnutí zasluhuje báječný takřka v;írůst 
města za posledního čtvrtstoletí. Mělyt r. 1869 pouze 3.800 oby v. 

Louny jako dědina připomínány jsou v pověstech již za panování 
knížete Vojena. Dle jiných založeny byly až kněžnou Boženou. Histo- 
ricky připomínají se po prvé r. 1088. Staré tyto Louny stály piivodně 




DUM SOKOLU z MOR V LOUNECH. 



- 378 - 



prý v poloze, kde dosud 
ve Vísce se říká, a po- 
šinovaly se po té dále 
k východu okolo ko- 
stela sv. Petra. Kolem 
r. 1260 zdviženo v ny- 
nějších místech krá- 
lovské svobodné a hra- 
zené město, k jehož 
založení potřebné po- 
zemky odňal král Pře- 
mysl Otakar II Sršům 
i Loun a dle některých 
i Plichtovi z Žerotína. 
Při tom hned u Pražské 
brány založil a hojně 
nadal klášter Domi- 

Fot. J. Borl. 





KAPLE sv. VÁCLAVA VE VLČÍ. 



RODNÝ DOMEK JAR. VRCHLICKÉHO V LOUNECH 
NA PRAŽSKÉ ULICI. 

P. KSrber. 

nikánský. — Město vysazeno 
bylo nejspíše právem Mag- 
deburslwm a obydleno osad- 
níky německými až na je- 
dinou ulici. Každý měl dě- 
dičně lán pozemků o 84 
korcích, z čehož odváděl 
vždy o sv. Martině do král. 
komory 28 grošů, od čehož 
veškeré louky byly osvo- 
bozeny. Tak nacházíme to 
v potvrzení krále Jana z r. 
1325. V předměstí Benát- 
kách založil Lounský rychtář 
Bero roku 1330 klášter Mag- 
dalenitek ku cti sv. Anny, 
nadav jej vesnicemi Necichy 
a Trhlavou a mnohými po- 
zemky v Dobroměřicích, 
k čemuž sám král ještě ji- 
ného zboží přidal. ^\z pa- 
novník r. 1335 udělil městu 
právo vybírati poplatek ze 
všeho zboží průvozného na 
dlažebné. Privilegia měsla 
rozmnožili dále i příznivci 



- 379 - 

jeho Karel, Otec vlasti a Vácslav IV. Nejvíce prospěla rozvoji města 
výsada z r. 1376, dle níž v okolí jeho zapovězeno bylo provozování 
řemesel, obchodu a vaření piva. 

Již za prvního hnutí husitského Louny ocitly se v předu tehdejšího 
ruchu, což bylo příčinou, že sám Hus obyvatelstvo zdejší zvláštním 
dopisem pochválil a vyzýval k neoblomnosti. Jaké as bouře byly ve 
městě po upálení jeho, ukazuje zvláštní napomenutí Zikmundovo 
Lounským, k němuž se odhodlal ještě za živobytí krále Vácslava IV, 
což však je více ještě podráždilo a snad bylo největší příčinou, že již 
r. 1420 oba kláštery zdejší byly domácími lidmi zničeny. 

O statky kláštera Magdalenitek hlásil se za 61 roků rytíř Lev 
z Divic, potomek zakladatele jeho, rychtáře Berona. Nároky jeho byly 

Fot. J Borl. 




CHLUMČANY 

(S ČÁSTÍ STftEDOHOŘÍ V POZADÍ). 



sice uznány, však dán mu jen doživotní plat a za pokání a na památku 
zničeného kláštera vystavěn městem kostel sv. Magdalen}^ u mostu. 

Spolu s všeobecným hnutím na počátku válek husitskvxh po- 
tlačenj'^ tu také všecky zbytky dřívějšího Némectví a město jeví se od 
těch dob jako obec česká mezi nejpřednějšími, tak že dostalo se jí 
názvu luny měst husitských, jako Zatec jmenován sluncem a Slaný 
hvězdou. 

R. 1422 na radnici zdejší, stává vší na místě nynějšího úředního 
domu zeměpanského, obšírně vyjednáváno bylo mezí Zikmundem Ko- 
rybutem a vyslanými Saského kurfiřta. Od srpna 1424 byly Louny při 
straně Táborů a účastnili se s nimi všech podniků. Na konci válek 
husitských zvláště prostřednictvím Matěje Loudy z Chlumčan smířili 
se se Zikmundem. Však jeho zetě a nástupce nechtěli za krále uznati. 
V krvavé bitvě u Zeleníc padlo mnoho Lounských a mnoho jich z celé 



-- 380 - 



Fot. J. Boří. 



krajiny dostalo se do zajetí Míšňanů. Jakoubek z Vřesovic přitáhl 
k městu s vojskem, které se na Pšanském vrchu rozložilo. Když však 
učinil útok na Pražské předměstí, poražen od Václava Cardy z Petrovic 
a Bedřicha ze Strážnice. 

V Lounech scházelo se také vojsko pod vedením Alše Holického 
na prospěch věci Poděbradské. R. 1451 byl tu sám Jiří jako zemskj' 

správce se Sask>'m knížetem. 
Však za nedlouho pro odvod 
berně královské se s ním Lounští 
znepřátelili, tak že v září 1452 
vojensky na ně přitáhl. Však 
bez odporu se mu poddali. V lednu 
1454 byl tu Jiří opět a 2. února 
.téhož roku přijel sem i vévoda 
Vilém. 1456 uzavřeři tu mír mezi 
králem Ladislavem Pohrobkem a 
Bedřichem Saským po četných 
půtkách se Sasy, kteří byli zá- 
stavními pán}^ Mostu. 

R. 1459 musili Lounští vy- 
dati králi Jiřímu statky zničeného 
kláštera Postoloprtského, za to 
však jim potvrdil jakožto nadání 
špitálu statky obou domácích klá- 
šterů. 

Když Jan Zajíc z Hazmburka 
přidal se ke straně Matyáše Uher- 
ského, zmocnili se Lounští na čas 
jeho městečka Slavětína. 

Středověkým ráz měsla setřen 
25. března 1517, kdy celé i s ko- 
stelem sv. Mikuláše a předmě- 
stími vyhořelo. Jen několik domů 
na Pražském předměstí obstálo. 
Za 30 let po té zasazena městu nová rána zkonfiskováním statků 
a všech svobod, jakož i pokutou 5.0(X) kop gr. míš. pro účastenství ve 
v/pouře stavů proti Ferdinandovi L Od těch dob nad ním zřízen byl 
královský rychtář s mocí rozhodující. Později přijato na milost a vrá- 
ceny mustatky zádušní za dalších ještě složených3.1(K)kop. Potom utěšeně 
rozkvétalo, zdobeno tehdejším uměním, až do 1620. Z těch dob mnoho 
slaveb ještě se nám tu zachovalo, více však jich padlo za obět vanda- 
lismu let pozdějších. Nejvíce litovati jest proslulé kašny Strašrybovy 
na náměstí z r. 1576, která r. 1762 roztlučena, že nechtěla prý vody 




CHRÁM SV. JAKUBA V CITOLIBECH. 



- 381 



držeti, dále již uvedeného domu „u tří lip", zbořeného až — 1887! — 
a domu ^u zlaté růže", na jehož místě 1880 vystavěn hotel „Union". 
„1619 v pondělí na den s\\ Šimona a Judy po 23. hodině přijel 
do města Luna Fri(hich falckrabě, volen5^ král česk5% s manželkou, 
kteráž jest kráh; Anglického dcera, as mnoha knížaty; hrabaty a lidem 
jízdním i pěším. Bytem se vším fraucimorem byl u Vácslava Užidila. 
Při vjezdu knížete stáH dva muži na nejvyšších makovicích kostela, 
jeden práporem fechtuje a druhý bubnuje. Uvítán byl za zadní bran- 
kou, co pod Mělce se chodilo. Tam Václavu Vopozdilovi, primátoru, 
Řehoři Kladrubskému, písaři a Řehoři Šafařovic, purkmistru, pravé 
ruky podal. Potom Řehoř Kladrubský jeho latinsky vítal, a kníže 

Fot. V. Bláha. 




ZŘÍCENINA HRADU „PRAVDY". 



V krátkosti německy odpovídal." Tof zápis očitého svědka Pavla 
Mikšovice, měštěnína Lounského, z kroniky jeho, která nepovědomj^m 
nám způsobem dostala se do zámeckého archivu v Duchcově a jest 
dle výroku Palackého důležitým pramenem k dějinám českým v první 
třetině XVII století. 

Po roce však jiných událostí dočkaly se Louny. V neděli o všech 
svatých 1620 sedláci přespolní i nádenní chasa domácí za vojsky od 
města se hnali a jim na zámku Novém Hradě jeden sud a půl druhého 
věrtele vína s mnohj^mi jin>^mi věcmi pobrali a do města přivezli. Tu 
se opili — a takto opět na novou vS^pravu se vydali. Ale s vršku nad 
Balasy se na ně spustili rejthaři, kteří jich do 70 pobili. Na zejtří vo- 
jáci zapálili obě předměstí a drancovali. V úter\^ plukovník, Albrecht 



- 382 — 

z Valdštejna, vyzval město ku vzdání císaři Ferdinandovi II, což od- 
loženo na středu. Po úřadě měštané prohlásili, že na psaní, v nichž 
za pomoc prosili Žatecké, Mostecké, Litoměřické a Slánské, od nikoho 
nedostali odpovědi, a sami že se ubrániti nemohou. Proto ve středu 
4. listopadu se uzdali. Albrecht hned s velikou silou lidu vojenského 
do města vtrhl, obci 30.000 kop výpalného uložil, poručil odvésti mu 
půl osma sta sudů vína a dobytka hovězího i skopového za 6.(XX) kop. 
Jaká úzkost v městě nastala, vysvítá z toho, že po vzdání teprve 
25. listopadu opět se tu zvonilo klekání a poledne. 

R. 1631 vydrancováno bylo město opět Sasy a 1639 Švédy. Po 
třicítileté válce zbyl ze starých Loun sotva osmý díl. Mimo to zasa- 
ženy 1680 a 1714 strašlivým morem — a tu není divu, že v stol. XVIII 
jevily se jen malým městečkem. R. 1813 sídlili tu po delší čas císa- 
řové rakouský a ruský s králem pruskv^m. General Moreau tu na vá- 
lečné rány zemřel. 

V novějších dobách jsou Louny nejdůležitější baštou národní na 
českém severozápadě. Získaly mnohými novými monumentálními stav- 
bami, z nichž třeba vyjmenovati tři školní budovy, sokolovnu, více 
domů měšťanských a j. Známý majitel knihtiskárny, Theodor Venta, 
kter\^ do průmyslu tiskařského zavedl řadu originelních novinek, vy- 
stavěl v Lounech dva domy (na náměstí a „Na valech **), vyznamená- 
vající se krásně provedenou architekturou, jejíž tvůrcem byl známS^ 
stavitel sv. Vítského velechrámu Hilbert. 

V kulturních dějinách národa našeho náleží Lounům místo z nej- 
v>^značnějších ; zde stála kolébka nejzářivější, vedle Svatopluka Čecha, 
hvězdy českého básnictví, Jaroslava Vrchlického, v jehož pře- 
ol)sáhlé tvorbě vyvrcholuje česká poesie, zde působilo více o vlast 
a národ zasloužilých mužů, z nichž přede všemi třeba jmenovati ři- 
ditele škol Ant. Jos. Volfa, paedagoga a profesora Jana Kuštu, archaeo- 
loga a palaeontologa. 

Školství v Lounech a okresu vykazuje od r. 1896 vyšší realku, 
zimní školu hospodářskou, hospodyňskou, mesiánské chlapecké a dívčí 
o 12 třídách, obecné o 20 tř., v okresu pak 2 školy pětitř., 4 čtyř., 
6 troj., 23 dvou a 4 jednotřídní. V XVI století prosluly Louny po celé 
vlasti školami tak, že Daniel Adam z Veleslavína svůj slovník latinsko- 
český jim připsal. 

Vůbec v době humanismu platilo o Lounech známé rčení, že 
sedláci tu za pluhem četli řecké' a římské klasiky. 

Přes Ohři vede ted železný most na místě krytého dřevěného, 
který tu až téměř do konce předešlého století stál, jakž b5''valo i v Li- 
toměřicích až do let čtyřicátých. 

Za „Střelnicí" u tak zv. ^tůní" jest dlouh}'^ kamenný most přes 
louky pro erární silnici o 40 obloucích. Prvotně byl stavěn r. 1605; 



- 383 - 



Fot. J. Boří. 



r. 1814 byl odstraněn a po té nynějším nahrazen, aby za povodní 
s břehu na břeh nad lukami se mohlo přecházeti. 

Na východ odtud za drahou Pražsko-Duchcovskou, vedoucí tud\'^ 
po vysokém náspu s mosty, jest samota Bužehrady (Lužehrad), pů- 
vabné vjdetní místo s mnoh\^mi popelovými vrstvami. 

Blízké Dobroměřice mají starobylý fil. kostel sv. Matouše, 
r. 1331 farní. Pod svrchní omítkou nalezeny tam vzácné malby středo- 
věké, ale tak poškozené, 
že obnoviti je asi nebude 
již možno. Na severo- 
východě jsou Ne čichy 
s mešní kaplí sv. Anny. 
Pole kolem pokryta jsou 
z velké části tmavou prstí 
se střípky nádob neoli- 
tických.Západně odtud stá- 
vala značná ves Trh lá- 
va, ve válce třicítileté za- 
niklá. Opět západně odtud 
za erární silnicí spatřu- 
jeme největší ves okresu, 
Lenešice, s 1.900 obyv. 
Má cukrovar, továrnu na 
"kávové náhražky a jiné 
ještě závody. Nynější 
farní kostel sv. Šimona 
a Judy s úpravou z r. 1800 
má věž z XII stol. se za- 
jímavým nápisem ještě 
z dob, kdy patřil ku klá- 
šteru „Porta apostolorum**. 
Lenešice byly zachráněny 
před germanisací zásluhou 
Postoloprtského děkana 
Vačkáře a zdejšího učitele Karla Jos. Nedaleko jsou samoty Bažantnice, 
Poustka, Nový Dvůr a Zájezd, odkud za půl hodiny pod mohutnouRanskou 
Horou přijdeme do národně smíšené osady Ranné s farním kostelem 
Všech svatých, již r. 1384 připomínan5^m. Náleží pod patronát král. 
města Loun. Vláda česká zašla zde jen ztrátou statků, které z českých 
rukou dostaly se Němcům. Německá příjmení vyskytují se tu po prvé 
r. 1732, když vlivem německých úředníků města Loun, tehdy silné po- 
němčených, česká příjmení překládána na němeclcá. Louny vyvázly 
z germanisace již v létech šedesátých předešlého století, Ranné však 




ZŘÍCENINY HRADU ŽEROTÍNA. 









- 384 - 

v ní vězí dosud. Půda kolem, ač kamenitá, bohatne předce neustále 
větráním vulkanického čediče. 

Pod soujmennj^m vrchem na vj^chodě jest dvůr Oblík (Hoblík), 
za starodávna množstvím skřivanů proslulý. U bývalé kaple sv. Jiří 
|> ; na vrchu hlučné pouti se konávaly. 

U nedalekých Chrabřec na jihu obce nalezeny řadové hroby 
se skrčenými kostrami a předměty rázu únětického. Sev^erovýchodně 
za Chlumem ležící Týnec Mnichovský teprve před nemnohými 
léty vyrván byl germanisaci. Blízké Křtěno honosí se ve sbírkách 
na Ohradách u Hluboké krásnými bronzy. Na severu chráněna obec 
řadou sedmi vrchů před větry severními. 

Farní ves Kozo v (Chodžov) pod soujmenným akátovým vrchem, 
o němž více pověstí koluje, má kostel sv. Michala z r. 1839 zcela jedno- 
1^ ^' duch5^ na místě bj^valého gothického. Náhlavním oltáři obraz patrona 

^^^\. chrámu od Petra Brandla. Směrem k Počedělicům stojí socha Ma- 

donny Rožmitálské. 

Počedělice nad Ohří mají zvláště půvabné okolí samých 
takoi-ka jen luk a luhů s četným stromovím. Zdejší gothický filiální 
kostel sv. Havla býval v 14. stol. farním. Výše na Ohři jsou Vršovice, 
původní sídlo známého staročeského rodu. Zdejší zámek, v nynější 
podobě z r. 1736, má dvoupatrovou věž a mešní kapli, při níž je zvláštní 
kaplan ustanoven. 

Pod Počedělicemi jsou na levém břehu Ohře ještě Orasice 
s nově, již v tomto století postaveným fil. kostelem sv. Mikuláše, 
r. 1356 farním, a Vole nice, v jejichž katastru nalezeny řadové hroby 
ze začátku křesťanství a kostrové hrobx'^ laténské. 

Na pravém břehu Ohře hned pod Louny jsou Černčice s ko- 
stelem sv. Vavřince, jehož vysoká poloha a široká, románská věž, 
krytá cibulovitou bání, jsou zvláštní charakteristikou tohoto krásného 
koutku našeho Poohří. V Oboře spatřujeme farní kostel sv. Kateřiny 
z r. 1731. již 1363 připomínán}'. 

Za hodinu po pravém břehu řeky dojdeme odtud na Kystru, 
na jejímž nejvyšším místě, kde dnes pansk}' ovčín stojí, býval v době 
předhusitské farní kostel se hřbitovem. Vysoká stráň, drobící se rok 
od roku do Ohře, odkrývá stále nové a nové kostry. Nedaleko stávala 
tvrz v dějinách našich známého Prokopa Dvoreckého z Olbramovic. 

Radonice dnes zdobí nov\% lepý gothický farní chrám sv. Kříže, 
již r. 1273 praemonstratem spravovaný'. Za půl hodiny jsme na Pátku, 
poslední obci Lounská na pravém břehu Ohře. Jest tu zámek ze za- 
čátku 18. stol. s mešní kaplí nar. P. Marie, v níž více uměleckými 
předměty se potěšíme. Na řece jest mohutný renesanční mlj^n z r. 1567 
s pěknými sgraffity, vkusnou rustikou a rozkošnými rozvilinami s ptáky, 
zajíci, psy a jinými, i fantastickými zvířaty. 



- 385 



B5'valý kaplan Radonicko-Páteck\% náš Boleslav Jablonský, o této 
končině napsal: 

„Krásná dcero české vlasti, 
ráji rovná krajino, 
blažen, komu přáno slasti 
k tobě volat: otčino!" 

Půl hodiny na jihovýchod jsou mohutné kulturní vrstvy s neo- 
litickými předměty, hroby 

se skrčenými kostrami rázu ^°^ ^^^- stří^^^ný. 

únětického a hroby a pře- 
četné nálezy laténské, z nichž 
v přilehlých Stradonicích 
i jinde jsou pěkné sbírky. 
Nade vsí zdvihá se výšina 
„valy", mohutné to prae- 
historické městiště. 

Pod táhlým hřebenem 
Bytin, jejichž severní svah 
kryje půvabný háj, nachá- 
zíme starobylý městys 

SLAVÉtIn, s památ- 
ným kostelem sv. Jakuba. 
Hlavní lod jeho jest ještě 
z dob románských, vedlejší 
z první gotiky a presbyteř 
v krásné gotice polovice 
14. století. Celé toto kně- 
žiště jest vymalováno obrazy 
z konce 14. stol. Nepochybně 
v dobách husitskjxh byly 
zabíleny a nahrazeny mal- 
bami ve způsobu jakéhosi 
národního vyšívání. Po od- 
krytí r. 1881 byly P. Maix- 
nerem obnoveny, a jsou 
vzácným předmětem studií 

života středověkého, nebot biblické příběhy tu představeny v krojích 
konce 14. století. Skládací hlavní oltář s nápisem „Vácslav Sokol 
z Mor 1531**, nesoucí na sobě již oblouk lomený, 26 šlechtických 
znaků a jiné ještě památnosti ukazují, čím Slavělín v minulosti býval. 

Hluboce pohnuti jdeme odtud kolem pěkné sochy sv. Jana Nep. 
z r. 1761 a kaple Navšt. P. Marie z r. 1677. Cestou k Veltěžům 




ZBYTKY STAVBY KLÁŠTERNÍHO CHRÁMU 
V PANENSKÉM TÝNCI. 



- 386 



V právo v polích zbytky kamenného pomníku označují morový hřbitov 
z r. 1713- 14. V rozsáhlém katastru zdejším časté udávají se nálezy 
neolitické, bronzové a laténské. 

Nedaleký Pšanský zámek s vížkou upomíná nás na lidumilnou 
paní Magdalenu z Príchovic, která toto zboží 1682 odkázala na nadace 
pro chudé šlechtičny a staré ženy z lidu. V blízkém Vlčí v nej- 
novější době postavena byla 
Fot. K. ooiier. ve Vytříbeném uměleckém 

vkusu moderním slohem 
francouzskx^m překrásná 
mešní kaple sv. Václava. 

V sousedních Chlum 
č a n e c h , ležících v ma- 
lebné poloze na úpatí les- 
natých vrchů, vroubených 
k severu typickými kupami 
Středohoří, jest fil. kostel 
sv. Klimenta, prastarého pů- 
vodu, v nynější podobě 1774 
vystavěný. Na západě roz- 
kládá se v novější době utě- 
šeně vzrůstající městys 

CITOLIBY. Rozkvětu 
jeho přispěla nejvíce kon- 
centrace švarcenberských 
panství ^ Toužetínského a 
Vršovického se zdejším pod 
jedno řiditelství. Farní chrám 
sv. Jakuba, již r. 1384 při- 
pomínaný, v nynější podobě 
vystavěn 1717. Z téhož roku 
jest i zámek a přilehlá 
okrasná zahrada s mnohými 
sochami a alegoriemi, r. 1765 doplněnx^mi. 

Přifařený a přiškolený Brloh má kostel z druhé polovice 18. st. 
r. 1355 farní, při němž o prostředním sv^átku svatodušním koná se 
hlučná pout, ku kleré dostavují se účastníci z celého podlesí, Bytinska 
aPoohří. Na jihu a jihozápadě b\^valy předbělohorské vesnice Hrádek, 
Újezdec a Ne vezeni ce. 

Lišíany s mešní kaplí při dvoře Področovského konventu v ná- 
horní poloze, Sen kov taktéž s mešní kaplí a malá Kocanda leží při 
frekventované silnici Hočovsko-Rakovnické. K východu spatřujeme 
Brode c, kde bývala tvrz se samostatnj^m deskovým statkem, teprve 




BOŽEMNA STUDÁNKA NA PERUCI. 



- 387 



1664 s Citolibským panstvím spojeným. Výše na Džbánském potoce 
jsou dědiny Břinkov a Oulovice s bohatými chmelnicemi a ovoc 
nými zahradami. 

Západně Kocandy mezi vrchy Karhancem a Borem ukrývá se 
myslivna Selmice s hájovnou, r. 1894 ze zrušeného kostela sv^On- 
dreje přestavěnou. Jest to zbytek dědiny, ve válce třicítileté téměř 
vylidněné, v sedmileté pak na dobro zaniklé. Nade vsí stávala tvrz, 
která ještě r. 1667 o poschodí zvýšena byla. Nejbližší sousedství, 
Zbrašín a Hořany, do nedávná tonuly v němectví. Škola německá 
zanikla tu teprve rokem 1906. Z objetí Germanie vyrvány i nedaleké 

Fot. K. Oozler. 




ZÁMEK NA PERUCI. 



severozápadní obce Ze mechy a Touchovice. V Hřivicích byla 
tvrz, původiště Hříčů, ještě r. 1587 obývaná. Kostel sv. Jakuba z r. 1724 
připomíná se jako farní již r. 1363, jímž je opět od 1845. V přifařeném 
Markvarci dle tvrzení zkušených není vrabců, což přičísti lze tomu, 
že v okolních lesích mnoho dravců se zdržuje. U Ne tluk (Pnětluk), 
kdež je íil. kostel sv. Matouše z r. 1765, r. 1v363 farní, jeví se dosud 
základy bj-^valé tvrze. Soujmennx^ rod uvádí se již r. 1172. 

Na severovýchodě pod náhlým svahem mohutného Boru s jedné, 
a pod táhlou patou Pravdy se strany druhé při potoce Hrivickém roz- 
kládá se útulná dědina Konětopy. Na Pravdě založen byl r. 1380 
Albrechtem z Kolovrat soujmenný hrad, jenž největšího lesku dočkal 
se za Jana Maštovského z Kolovrat, který' jakožto krajskv' hejtman 
Žatecký tu měl stálé sídlo. Po té užíváno ho již jen jako zámku lo- 



— 388 - 

v^eckcho. V zemském deskovém vkladu z 25. června 1593 připomíná 
se již jako zámek pust\^ 

Na jihozápadní protější vj^šině, oddělené odtud hlubokým táhlým 
údolím, spatřujeme rozsáhlé praehistorické hradiště, odkud kolem my- 
slivny Roviny dojdeme ke kostelíku sv. Vojtěcha, kde dle pověsti 
tento světec tvrdošíjn\'m Lučanům evangelium hlásával. Překvapeni 
jsme tu rozkošnj^m pphledem do Rakovnicka. 

Za hodinu směrem východním dojdeme do Do mou sic, kdež od 
r. 1802 jest ústřední lesní správa pro dolejší panství Švarcenberská. 
Před tím patřily s Citoliby a Lenešicemi Jakubu svob. pánu Wim- 
merovi, známému lidumilu a pověstnému siláku. V 1. 1599— 1754 byly 
statkem metropolitní kapitoly Svatovítské. Nad přiděleným místem 
Filip o ve m, založeným 1785 u zaniklé vsi Kr chleb (Rychleb), výší 
se farní kostel sv. Martina z r. 1754. 

Hodinu na severovýchod jsou ve zvláště půvabné poloze, se 
všech stran lesnými a chmelnými stráněmi věnčené, přívětivé Solo- 
pisky, pro mírnější povětrnost pochlebně zvané Meranem Lounského 
Podlesí. 

Středištěm tohoto Podlesí jest ROČOV, městys polohy vysoké. 
Lounské Podlesí vyznačuje se vůbec zvdáštní rázovitostí jak geo- 
grafickou, tak i lidovou. Červená permská údolí i opukové stráně 
nad nimi osazeny jsou převážnou většinou chmelnicemi, mezi nimiž 
stromoví ovocného v hojnosti. Vyšší pak svahy a pláně z velké části 
pokryty jsou lesy, mezi nimiž táhnou se rozsáhlé tabule polí. Ze staro- 
dávných obyčejů zachovalo se tu již zcela maloučko. Také lidové 
písně — zavedením prý hospodářských strojů — vymizely až na 
skrovné zbytky. Však něco tu zachováno přece, jak bývalo před 
dávnem: láska lidu k domovině. Rolník zdejší nevypravuje rád dětí 
svých do kraje, nýbrž nejraději je opět osazuje v Podlesí na chmelní 
půdě. Podlešák libuje si v kraji svém a velebí jej jak pro zdravé lesy, 
tak i pro onu plodinu, bez které by nemohl býti — chmel. A od chme- 
laření neodstraší ho ani protivy v cenách jeho — ač bývají v některých 
letech velmi značné: 60—400 K za cent. jest to pravá bursovní plodina. 

Na Ročově byl r. 1878 vystavěn farní kostel P. Marie v slohu 
gothickém, již r. 1358 připomínan5^ V Področově (Dol. Ročově) jest 
znamenitý chrám Nanebevzetí P. Marie, vystavěn}^ 1746—50 Kiliánem 
Ignácem Dienzenhoíercm při klášteře Augustiniánů, jehož konventní 
budova nynější pochází z 1. 1750—65. Klášter založen byl panem 
Albrechtem z Kolovrat, již výše řečenj^m, proslaveným hrdinstvím při 
obraně Karla IV za povstání v Pise, a jeho manželkou, Annou ze Ze- 
berka r. 1373. Válkami husitskými zpustl a byl r. 1520 Vácslavem 
Bezdružickj^m z Kolovrat znova zřízen. Roku 1631 spustošen Sasy. 
Upraven opět 1641 Jindřichem a Oldřichem z Kolovrat. Zvláštní podiv 



- 389 - 



Fot. K. Qozler. 



tu budí smělá kopule nad hlavním oltářem. Kostel jest bohaté vy- 
malován Lounským malířem Ant. Smichaeem 1760. Hlavní oltář má 
vzácnou opukovou sochu P. Marie ze 14. st., z kteréžto doby jsou tu 
ješté sochy sv. Kateřiny a sv. Barbory. Celková vv^zdoba chrámu, 
jemuž před několika léty hrozilo veliké nebezpečí před sesouvající se 
strání, jest stkvěla. 

V konventní budově vidíme krásně vykládaný' nábytek a pěkné 
obrazy. V knihovně jest nejznamenitějším dílem graduale s původními 
listy ze 14. stol. s jem- 
nými inicialkami a roz- 
vilinami. 

Na jihozápadě v ro- 
mantické poloze pod 
horou Džbánem jest ves "" 
Třeb oc a na jihový- 
chodě na začátku Vi- 
nařického údolí Po- 
chval ov s íil. koste- 
líkem sv. Prokopa, kamž 
obcí patří i Smi lo- 
více Nové a Staré 
s předvěkou zaniklou 
tvrzí. Pod nimi spatřu- 
jeme K o z o j e d y, v je- 
jichž katastru výší se 
věkopamátný Dřevíc, 
po Libušině od 10. do 
13. stol. župní hrad, pro- 
slulý 1004 vstupem kní- 
žete Oldřicha. Slavné 
tu bylo také opatství sv. Prokopa, ještě 1405 připomínané. Hrad za- 
cházel přenesením župních úřadů odlud do Slaného. Žel, že i starý 
kostel sv. Vácslava, poslední to zbytek slávomoci-jeho, byl 1694 zbořen 
a na jeho místě vystavěn nevzhlednN^ kostelík nynější, jemuž r. 1890 
ještě celá lod byla ubourána. Na valích a stráních přerozsáhlého tohoto 
hradiště vykopává se mnoho kostí lidských a koňských, železné hroty 
a zbraně, jakož i jiné starožitností, svědčící, že tu kruté a urputné 
boje sváděny bývaly. Naproti jižnímu cípu, kde dosud v „Železné 
bráně" se říká, nacházíme zbytky hradu Rychvaldu, manského to 
druhdy zboží kláštera Týneckého. 

Pěknou polohou v širokém údolí vynikají Vinaříce s farním 
kostelem sv. Jiljí, již r. 1356 připomínaným. Ve věži jeho visí veliký 
zvon velebného zvuku s nápisem: ^Rzehorz Hauíla Rychtarz z Kozo- 




SCHODIŠTÉ ZÁMKU NA PPiRUCI. 



- 390 - 

ged wlastním nákladem swym tento zwon zgednal a zaplatil léta 
Pánie 1576/ Pověst vypravuje, že tak učinil z pokladu, který na Dre- 
víči našel. Na východní straně dědiny spatřuje se na vrchu valiště 
starého hradu Vinařického. 

Směrem severním kyne nám vstříc typická věž Divická, sta- 
věná proslulým rytířem Lvem I. z Divic dle vzoru věže Karlštejnské. 
Jest s částí okolních stavení, jimž dosud se říká „na paláci**, jediným 
zbytkem b^^valé mohutné tvrze. Před půlstoletím bylo v ní zabíleno 
36 znaků rodových. 

Na severovýchodě nad bujn5''m lesem s výšiny shlíží Nová Ves, 
založená 1347 Lv^em z Divic pod jménem „Větřín**, náležející farou 
do Smo lnice, kde jest s návrší daleko viditelný kostel sv. Bartolo- 
měje, již 1386 jméno van5% v jehož gotickém svorníku nad hlavním 
oltářem a v křížové klenbě jižního portálového přístěnku spatřujeme 
v opuce v^ytesaný kotvovx' znak široce rozvětvených staročeskjxh 
Hříčů. Na jihu vidíme velikou obec Hříškov s mešní kaplí nejsv. 
Trojice. Mezi ním a Novou Vsí stávala v dobách předbělohorských 
ves Březí, již připomínají dosud tu zachovalé sklepy a jméno této 
místní polohy. Na jihu dívá se s vysoké stráně do malebného Vina- 
řického údolí malá Hvíždalka (Arnoštov), od níž, minuvše hájovnu 
a myslivnu s villou Herberštejnskou, směrem východním ladn\^mi 
lesními partiemi dojdeme na zříceniny hradu Žerotína, původiště to 
soujmenného českého rodu panského, znaku černé orlice s fialami, 
proslulého v dějinách našich bohatými pány Plichty, Habarty a Jaro- 
slavy. Poslední zemřel za Jiřího z Poděbrad. V sporé nynější zříce- 
niny počal klesati hrad po vydrancování Švédském 1639. Zkázu jeho 
urychlili také obyvatelé podhradní, kteří odváželi odtud stavivo. 

Zdá se nám, jako by vysoký pilíř Žerotína namáhal se spatřiti 
chovance svého, klášter v 

TÝNCI PANENSKÉM, založený Klariskám blah. Anežky Přemy- 
slovny pány zdejšími. Nedostavěn}^ chrám kláštera toho, r. 1783 zruše- 
ného, dle výroku české akademie „uměleckou hodnotou řadí se k nej- 
dokonalejším památkám království Českého jak velikolepou monumen- 
tálností celku, tak vysti*ibeností a vkusem umělecké výzdoby a mistrným 
technickvMTi provedením."* Stavbu přerušily války husitské a smrt 
posledního pánů z Žerotína, jejichž kosti z rozmetané hrobky v letech 
50tých f:)ředešIého století zakopány byly pod novým zámkem v místě, 
kde stojí vysok\^ smrk pod balkonem na straně vj^chodní. Na hřbitove 
T}'neckém jest empirová hrobka Tuscaniův z r. 1800 a náhrobek 
cestovatele jihoamerického Benedikta Roezla. 

Na aerární silnici směrem k Slanému v soujmenném údolí pod 
velikánskou lípu tulí se kostelík sv. Blažeje, známý z povídky B. Tře- 
hízkého ^Ilynář Pacovák". Vedle pramení znamenitá železitá voda. 



391 — 



Fot. K. Gozler. 




MOTIV Z PODPERUCI. 



- 392 - 



Fot. Mir Střibmý. 



U nťdalekych T herec, středověké to vsi vinařské, r. 1893 od- 
kryto bylo rozsáhlé pohřebiště z dob krále Vratislava I. Na severo- 
východe za návrším Kokoviclwm široce rozkládají • se Telce-Skály 
s filiálním kostelem sv* Anny, 1779—86 vystaveným, 1358 famim, 
a zaniklou tvrzi, 

A již severně na pochod k 

PERUCl, 0[>redené idylickou ipovcstí o divukrásné Boženě Kresi- 
nové, jejíž studánka pod úhledným a prostorným zámkem, kolem néhož 

rozsáhlý sad s fíkovým sklenníkem se 
rozkládá, až dosud největší část městyse 
vodou zásobuje. Při zdejším farním chrámu 
sv. Petra a Pavla z r. 1724, již v XIV stol, 
připomínaném, po 52 roky působil bu- 
ditel národa českého, P. Frant. Daneš, 
zemřelý a pohřben}^ tu r. 1892. Na se- 
verovýchodě jest dvůr Chrastin s ně- 
kolika lesními samotami a na východě 
Cernochov s fil. kostelem sv. Václava 
z r. 1779, 1384 farním, jemuž za sakristii 
slouží původní gotický presbyter ze 
XIII století. 

V lesích Peruckých nacházíme mnoho 
znamenitých partií přírodních, z nichž 
zvláště třeba jmenovati Krásnou V^y hlídku, 
Mácovy Doly, Oldřichův a Boženin dub, 
u Makaly, neumělé to podoby, ve skále 
vydlabané, a na Dlouhé Louce, odkud 
hlubokým údolím kolem osady Dýbře, 
jejíž jméno jest staročeským názvem 
rokle (debř), dojdeme do Drivčic (st, 
Hřivčic), kamž také patří v právo se bě- 
lající dvorec Miloňka. Před námi zelená 
se báň ve Vrbně nad lesy, zřízená 1904 nad věží Mariánského ko- 
stela, již 1321 farního. Zdejší fara s Področovskou v dobách přeď 
bělohorských ](*díně zůstala katolickou v území nynějšího okresu. 
Presbyter kostela je ze XIII století. Obraz Madonny z XVI stoletL 

Za 12 minul po \ákované silnici směrem západním dojdeme do 
Donina, původiště sou jmenného rodu, znaku čírky. Nade vsí u samoty 
Větrníku stojí Boží muka na místě dávné Touželínské šibenice. Roz- 
hled odtud překvapuje nesmírným rozsahem obzoru. Celé Doupovské 
a Litoměřické Stredohori s Krušnými Horami a až Ještědem na vý- 
chodě v pozadí zjevuje se ti jako nevídán}^ kouzelný zjev, myslil bys. 




BOŽÍ MUKA NAD DONÍNEM. 



- 393 - 

že jen v pohádce možný. Za tebou opět viní se středočeské plánč, 
v jejichž středu valí se sloupy kouře ze závodů Kladenských a Libu- 
šínsk5Th. Jsme tu na rozlehlé pláni vysočiny Džbánsko-Perucké, na 
jejímž severním kraji jako přilepeny jsou vísky Bedřichoviče, rozlo- 
žené dle všeho v druhé polovici XIV stol. Bedřichem z Vinaříc, 
a Sulec, vystavený 1797 knížetem ze Švarcenberka, tehdy markrabím 
Sulzským (severovýchodní cíp Badenska), odkudž jméno dédinky. 
Pod ní u křižovatky silniční vedle staré lípy jest pomníček šarvátky 
z 19. dubna 1759 v poloze Roháčové, kde 23., 24. máje 1420 také tábo- 
řili Husité pod vůdci 

Závišem Bradatým, Pe- p°^- ^ir. stříbrný, 

trém Obrovcem a M. P. 
Špičkou. 

V bujném stro- 
moví, z něhož vysoké 
topoly zvlášt charakte- 
risují celou krajinu, 
ladně jeví se na v}'- 
chodě To užetín v cel- 
kové pěkné poloze vý- 
stavným mlýnem a ně- 
kolika význačnS^mi sta- 
veními. Náhorní údolí 
kolem má hluboké 
vrstvy kypré ornice. 
Zdejší r. 1698 na místě 

staré tvrze a v jejím rozměru a tvaru na pilotách vystavěný zámek, 
k němuž vede most přes dosti ještě zachovaný příkop tvrze, jest od 
r. 1692 zbožím Švarcenberků větve Třeboňské. Panství bylo 1622 kon- 
fiskováno Bedřichu Hruškoví z Března, jehož rytířský rod v době 
předbělohorské na nynějším Lounsku byl velice rozvětven. Škola 
Toužetínská jest 1877—78 vystavěna dle plánu, vyznamenaného na 
světové výstavě ve Vídni 1873. 

Pout Lounském končíme vycházkou na táhlý hřeben Bytinský 
(335 m) nad luzným údolím Ohře. Na dolejším mírném svahu spatřu- 
jeme slušný barokový kamenný kříž zřízený tu 1812 Toužetínským 
purkrabím vejkou na rozhraní tří tehdejších krajů : Litoměřického^ Ža- 
teckého a Rakovnicko-Slanského. 




VCHOD DO TOUŽETÍNSKÉHO ZÁMKU. 



řn Brod. 



^ 



- 394 - 

XXVI, OKRES LIBOCHOVICKÝ. 

Okres Libochovický rozprostírá se na dolní Ohři při úpatí Středohor 
a na východním svahu vysočiny Džbánsko-Perucké ve 207 knř, maje 
17.012 (ibyvatelů česk^^ch. 

Na severozápadě charakteristickj^m bodem území tohoto jest mo- 
hutný a malebný Hazmburk, jehož začernalé, omšené věže s věží ko- 
stelíka sv. Jiří na Řípu stojí v pravidelné přímce. 

Protilehlou charakteristikou na jihovýchodě jest opět starožitný, 
a význačně na nejvýchodnějším výběžku vysočiny Džbánsko-Perucké 
položený kostel Charváteck\\ 

Celkem, rozčleniti lze Libochovicko ve tři krajiny: údolí Ohře, 
Ha^mbursko a povlovný v\xhodní svah vysočiny Džbánsko-Perucké, 
kléry má různá jména v jednotlivých polohách: „V houslích "^ u Pod- 
bradce. Loučky u Ředhoště, Holinka u Loucké, Vinice u Radešína, 
Ma^kov^ký u Mšena, Hrušky u Vrbice a Bílý Vrch u Charvátec. 
Sklon léto půdy k východu jest znáti zvláště mezi Radešínem a Ra- 
doěínkrm (onen 265 /tí nad m., tento 234 m ve vzdálenosti Z krti). Nej- 
výše pc^loženými obcemi v těchto místech jsou Hůrky (310/72) a Evaň 

\rj vyšším bodem Libochovicka vůbec jest Hazmburk (417 /w). 
Jemu na sever jako odlukou Sedlecký Planík (277) a na jihozápadě 
někoiik menších vršků. 

Na Libochovicku celkem převládá útvar křídov5^ Jen Hazmburk 
(zde prkné čedičové vyvřeliny) a okolí náleží době třetihorní, údolí 
Oharské pak útvaru naplavenin starších i novějších. Půda celkem 
velmi úrodná. Z polních plodin převládá tu řepa, pšenice a ječmen. 
Lt*sÍT jt*sl skrovně. Na pravém břehu Ohře Šebin, Budyňský háj a lesík 
I^islský a bažantnice u Chotěšova. 

Pud Hazmburkem až do dnes udrželo se vinařství a víno Hazm- 
Ijurskr vyniká chvalnou pověstí. 

Tepnou celého okresu jest Ohře. Přitékajíc do něho nad Košti- 
(1 mi vf^ výši 166 m, opouští jej pod Brozany o 14 /7Z níže. Přímka 
me;!i trmito dvěma body vydá \1 km. Celý tok řeky okresem dle ve- 
škerých četných zátočí činí 24 km. Mezi Libochovicemi a Bud\mí sví- 
nijí ramena její rozsáhlý ostrov. Menší utvořen mezi Hostimicemi 
a Bruisan}', zvaný Klementsk5'. Nejnižším místem okresu je hladina 
Ohří* liod Brozany (152 /tz). 

Xrj|\'ětším potokem okresu jest Klapsk\\ pramenící se v Středo- 
linrí jííid horou Ostrým v nadmořské v\'ši přes 500 /7ř a tekoucí od 
Dřevrů na Skalický mlýn, Staré, Granátku, Třebivlice, Solany, Lkán 



— 395 - 

a Klape, vlévající se pod Radověsicemi do Ohře a přijímající cestou 
několik potůčků. 

Podnebí na Libochovicku jest mírné. Krajina zdejší nepociťuje 
největšího ostří severních větrů, jsouc chráněna proti nim věncem 
Středohor. Vodní srážky vykazují 485 mm průměrem ročně. Nejvíce 
vody spadne tu v červenci (v Budyni 1903 až 120), nejméně v únoru. 

Z původní svéráznosti lidové zachováno tu nejvíce na severo- 
západě okresu, což bylo také příčinou, že vlny germanisace do tohoto 
území vniknouti ani nemohly. 

Do nedávná byl okres velmi odlehlj^m. Dnes jej spojují dvě lo- 
kálky na sever s drahou Pražsko-Dráždanskou, na západ s drahou 
Pražsko-Duchcovskou. 

Dějiny krajiny této jsou co nejúžeji spojeny s minulostí Klap- 
ského velikána, mohutného Hazmburku. Libochovicko bez Hazmburku 
a jeho tmavých v^ěží představiti si vůbec nemůžeme; pohled naň jest 
korunou krás, jimiž na více místech honositi se může útulná kra- 
jinka tato. 

Libochovicko jest okresem naskrze rolnickým, proto se tu více 
svéráznosti národní zachovalo než na mnohých jiných místech, o čemž 
jsme již napověděli. 

Hlavní město 

LIBOCHOVICE (s 2.171 obyv.) jest přirozeným a skutečným 
středem okresu. Jsouc již od XVI století sídlem panství Hazmburského, 
potáhlo po tragickém skonu slávy a moci Hazmburku na sebe i úkol 
a význam do té doby mohutnější Budyně tak, až samo stalo se pánem 
a velitelem jejím. 

Nad střechy města význačně vypínají se dvě ověžené budovy: 
zámek a děkanskS^ chrám Všech Svatých, vystavěnj' od Jana III 
Zajíce z Hazmburka, r. 1700 v nynější podobě zřízený. Na místě nyněj- 
šího zámku stávala až do válek husitských tvrz. Věž a kaple jsou 
z r. 1560, zb vtek to starého zámku, ostatní části z konce XVII věku. 

Podél Ohře táhnou se rozsáhlé anglické sady s velik5^mi duby. 

Pro národ náš nejpamátnějším jest rohový pokoj přízemní, kde 
17. prosince 1787 narodil se světov>^ učenec Jan Eý. Purkyně, jehož 
pomník stojí na náměstí právě proti oknu pokoje tohoto. Jest to poprsí 
Purkyňovo na mohutném podstavci, v němž vyryta jsou hesla oslaven- 
cova: Věren bud vlasti, víře a příteli'', „Volá-li vlast, ve vlast se vrat, 
čiň a rad** atd. Postaven byl z Hořického pískovce od Strachovského. 

Městečko Libochovice 1v560 na prosbu tehdejšího pána zdejšího, 
Jana z Lobkovic, král Ferdinand L na město povýšil. Vyhořelo za 
války třicítileté, 1661, 1677 a 8. června 1800. 






-'jftVfAÍ* »'-.'■'.'" 



1;r- 



- 396 — 



^ >* . 



Íí'V'^' 






t 



Zajímavou jest lidová satyra z minulých již let o Libochovicích, 
že tu zámek bez základů, pivovar bez střechy a pres řeku zdvihací 
most. Vařívalo prj^ se totiž pivo v přízemí pod zámkem. Starý, dře- 
vený most, stávavší na místě nynějšího železného, musil býti při oče- 
kávání povodně rozebrán. 

Na západě města spatřujeme v\'stavnou budovu obecnxTh a mé- 
štanských škol. Na Libochovicku jsou celkem 2 měšťanské školy (zde 
chlap, a dívčí), obecné 3 pětitř., 2 ctyřtř., 3 trojtř., 7 dvoutř. a 5 jedno- 
třídních. 

Dějiny Libochovic těsně spojeny jsou 6 Hazmburkem, kam 
odtud směrem severozápadním kolem hřbitova s kostelem sv. Va- 
vřince, r. 1601 vystavěn\'m, za hodinu dojdeme. 

Vrch Hazmburský má nadmořské výšky 413 m. Vystupuje 
z žírné Oharské nížiny a odměňuje se turistovi za vystoupení na 
temeno své rozkošnou vyhlídkou. Na západě i východě zří tu pože- 
hnané lány údolí Ohře s městy a dědinami, na severu malebn}' věnec 
Středohorský, zdobenv"^ celou řadou zajímavých zřícenin, na jihu a jiho- 
západě východní v5'běžky vysočiny Džbánsko-Perucké se zelen>^m 
všebínem a předhořím Bytinou. 

Nefelinový čedič zdejší s krásnx^mi kolmými sloupov\-mi útvary 
jest jediným tohoto druhu zjevem v Cechách. 

Zvětralé přiléhající třetihorní vrstvy mají podklad nejist\% proto 
již dvakráte v předešlých létech (1882 a 1898j utrpělo novověké zdejší 
podhradí, obec Klapí, neočekávaným sesouváním půdy, škody velmi 
značné. 

Zříceniny Hazmburku obetkala lidová fantasie pověstmi nádechu 
melancholického, a to tak romanticky různými, že by člověk za noční 
návštěvy hradu očekáv^al tu zjevy hradních pánů, hospodárných ma- 
tron, zamlklých slečen, ohařích sluhů a bujné, rozpustilé hradské čeledi. 

Vácslav Beneš Třebízský napsal oněm: „Naše Poohří chová do 
dneška celé kytice nejrozmanitějších zkazek. Vždyt sám ten čern\% 
zvětraly- Hanžburek (lidový název krajinný) vypadá v tom kraji zdejším 
jako zkamenělá pohádka z dávno zapadlých let.^ 

Nejstarší pověst o nynějším Hazmburku jest v kronice Hájkově 
a dle ní v knize „Prodromus gloriae pragenae** od Hammeťschmieda : 
,Roku 747 jistý urozený Košál (jinde Koš(ál), manžel Běly, dcery 
Biv^oje a Kazy, sestry Libušiny, hrad Košíálov vystavěl. R. 754 dva 
bratři urození, Kalboj a Veleslav, z rodiny Košíálovské pocházející, 
hrad Hasenburg, dříve Klopey řečený, vystavěli." 

Dle výkladu Jungmannova značí .Klepy** nachýlené skály; „skle- 
pení** a „klenutí** s tím se dobře srovnati dá. 

První listinná zpráva o Kle pich, vesnici pod horou ležící, vy- 
skytuje se v závěti zakladatele kláštera Tepelského, Hroznatý, kterážto 



— 397 - 

listina uveřejněna r. 1854 na str. 26. v „Památkách arch.'' Tu Hroznatá 
jakožto prv^ní historicky' pán Klep, ves tuto odkazuje milému svému 
klášteru. 

Na počátku stol. XIV vyskytuje se tu pánem Hynek ze Žleb 
a Lichtenburka a po té král Jan Lucemburský, od r. 1336 pak 
Zbyněk Zajíc z Val deka. To vše dovídáme se z listiny Karla IV ze 
dne 10. března 1350, v níž obsaženo potvrzení kupní výsady, kterou 




zříceniny hradu hazmburku 

(dle staré rytiny). 



někdy otec jeho, král Jan Český, Zbyňkovi Zajícovi z Valdeka na 
prodané jemu zboží, totiž hrad Klepy a vesnici Klepy, pod tímto 
hradem ležící, pak tvrz a městečko Libochovice, dále vesnice Rado- 
věsice, Lhotu a Poplzy 26. prosince 13v36 udělil. 

Odborníci naši shodují se v tom, že hrad zdejší vystavěn byl po 
římském způsobu na sklonku prvé polovice století XIII, a to asi sou- 
časně s Osekem a Rožmberkem. Dle nápadné vzájemné podoby 
těchto tří hradů domnívají se, že vyvedeny jsou jediným stavitelem. 

Rod Zajícův, (ze vsi Zajecova, hodinu na západ od hradu Vaí- 
deku v horách Brdských) usídliv se trvale na Klepích, nazval toto 



- 398 - 

nové sídlo své dle tehdejší rytířské mody Hasenburg, od kteréžto 
doby říká se již jen vsi, pod hradem ležící, Klepy nebo Klapí. 

Zbyněk Zajíc I., z Valdeku a na Budyni, kterj^ první psal se 
^z Hazmburka**, rozdělil ještě za živobytí svého zdejší zboží na dva 
díly, Hazmburský a Budyňský. Hazmburk dal synu svému Vilémovi, 
Budyni pak vnukovi, Mikuláši, jehož podobiznu spatřujeme mezi votiv- 
nimi obrazy proslulých freskových maleb Slavětínských ze XIV stol. 

Ku hradu Hazmburku přizděno bylo také městečko Podhradí, 
jehožto stopy ještě dnes pod hradem na straně jižní spatřujeme. Mě- 
stečko to bylo však již na konci XVI stol. pusto. 

Úkol jeho převzaly Libochovice. 9. září 1474 veškero zboží Hazm- 
burské opět právem dědičným spojeno dohromady Janem Zajícem IL 
z Hazmburka a Kosti. 

Za předcházejících válek husitskjxh r. 1431 byl hrad Hazmburk 
Táborj' a Sirotky z části dobyt a zkažen. Byl opět obnoven, ale dří- 
vějšího lesku se mu již nedostalo. Proto již r. 1451 Zbyňka Zajíce III. 
pobyt na hradě netěšil. Vystavěl si z bývalé tvrze v Libochovicích 
zámek a přebýval jednak tu, jednak v Praze v domě „u Pelikána", 
který r. 1454 koupil, na Hazmburský přezval a skvostně zařídil. Týž 
(Iňm nejdéle zůstal v majetku Hazmburku. 

R. 1514 nastoupil tu vládu Jan IV., manžel Markéty, dcery Karla, 
knížete Miinsterberského, pravnučky tedy krále Jiří z Poděbrad. Jan IV. 
bydlel již stále na Budyni. Tu r. 1551 vybuchl ve velké věži prach, 
neopatrností hlásného, který tam svíčku zapomněl, při čemž 11 osob 
usmrceno a zámek roztržen. Nejmladší syn jeho, Kryštof, prodal pak 
Hazmburk s Libochovicemi, Radovesicemi, Klapím, Lkáni, Sedlcem, 
Vojnicemi, Křtěném, Dubany a Poplzy r. 1558 panu Janu nejst, z Lob- 
kovic na Zbiroze a Točníku a tak přestal býti Hazmburk majetkem 
rodu, jméno jeho nesoucího. 

Třetí syn Jana IV., Jiří, dostal pustý Sebín s Horkami, Levousy, 
Křesínem, Kostelcem a Lhotou. Druhorozený, Mikuláš III., Budyni. 
Syn tohoto, Jan Zbyněk, byl posledním pánem z rodu Hazmburku, 
proslulý velice učeností, štědrostí a stykem s nejpřednějšími osob- 
nostmi své doby. Štědrost jeho a alchymie, jíž byl náruživě oddán, 
připravily ho téměř o veškero jmění, takže na konec nucen odebrati 
se do Prahy a žíti tu toliko z příjmů svého úřadu, presidentství nad 
appelacími. 

Stav hradu Hazmburku byl ještě r. 1569 dosti dobrý, ale za 
37 roků po té r. 1606 připomínán již jako zámek pustý. 

Š e b í n ukrývající se na jihozápadě odtud na pravém břehu řeky 
Ohře v soujmenném lese, připomíná se po prvé pustým o 34 léta dříve 
než Hazmburk. Jalw rozdíl v obou zříceninách! Ze Šebína jest již 



— 399 — 

jen valiště — kdežto zříceniny Hazmburské vévodí jako památník 
časů dávno uplynulých, veliké části naší vlasti na severu! 

V panství nad zříceninami Hazmburskymi po r. 1607 vystřídala 
se komora královská (po konfiskaci zboží známého Jiří Popela z Lob- 
kovic), Zikmund Bathory, pretendent Sedmihradský s rod. 1613—1676, 
Šternberkové, po té až do r. 1858 Dietrichsteinové, od kteréžto doby 
patří Hazmburk hrabécí rodině Herbersteinské. 

Při Ohři proti toku nad Libochovicemi jsou D u b a n y se staro- 
bylým kostelem sv. Petra a Pavla, v němž se nachází skládací oltář 
s velmi pěknými soškami obou česk5'^ch Jagellonců. Na zátoči výše 
jest osada Křeší n, připomínající nám ve jméně otce Boženy Oldři- 
chovy z nedaleké Peruce na Lounsku. U řeky stojí památný chrám 
sv. Vácslaya, při němž farářoval nestor české archaeologie, Krolmus. 
R. 1741 nalezena byla za trámem kostelního stropu hstina Jana ze 
Šebína z r. 1362, kterou svým kmetům v Křesíně 20 lánů polí pod 
úrok vysadil. 

Za Ohří spatřují se naproti Li vousy a nad Šebínem, již vzpo- 
menut5'm, Hůrky. Někteří nazývají Sebín také Libušiným hradem. 

Ještě výše po toku řeky jsou Želeje v i ce a Koštice se starou 
tvrzí, přestavěnou v hospod, stavení a v obydlí lokalisty při zdejším 
kostele sv. Antonína Pad. z r. 1752. Východně odtud viděti nad Křc- 
sínem vrchy Rohatec a Jeřetín. 

Na severu jsou vísky Velké a Malé Vojnice a Loukořany 
(Loukohořany), a dále vSolany s kostelem sv. Martina (v XIV stol. 
farním) a zaniklou tvrzí Solanských ze Sulevic. 

Kolem Hazmburku kromě již jmenovaných Klep (s far. chr. sv. 
Jana Křtitele) rozloženy jsou ještě vsi Lkán, Sedlec a Slatina 
(s chrámem sv. Jana Nep.). 

Minuvše v levo Černi v o, dojdeme do Chotěšova, kde je 
lok. chrám Nabeb. P. M. pův. ze XIV stol. Na severovýchodě odtud 
leží Rochov a při Ohři 

BROZANY s farním kostelem sv. Gotharda dvouvěžním, z části 
gotickým, z části renesančním. Křtitelnice zdejší má tvar Božího 
Hrobu v Jerusalemě, na pamět pouti Jiří Brozanského do Svaté Země. 

Král Vladislav IL r. 1482 zapsal tvrz zdejší se vsi, podacím ko- 
stelním a dvorem poplužním s nedalekými Hostimicemi a Ro- 
chovem Litvínovi z Klinštejna, r. 1487 Vojtěchu Tvochovi z Nedvíd- 
kova a 1509 Jindřichu z Vresovic, jenž odtud přijal další praedikat 
„Brozanský".* Vácslav Brozanský z Vresovic prodal r. 1601 Brozany 
Janu Zbyňkovi Zajíci z Hazmburku na Budyni. Z těch dob dosud spa- 
třujeme na severní straně městyse Brozan na kulatém návrší zbytek 
druhdy velkolepého zámku, jejž Švédové za vpádu ve válce třicítileté 
spálili. Po úmrtí manželky pána Budyňského, Polyxeny z Minkvic, 



- 400 - 

velice zadlužený statek tento prodán paní Polyxeně z Lobkovic a spojen 
s panstvím Roudnickým. 

Kromě jmenovanxxh již Hostimic jsou v Libochovicku na levém 
břehu Ohi^e ještě obce Radovésice (Radovesnice), Žabo- 
vřesky a Břežany. Pod Hostimicemi stávalo v středověku mě- 
stečko Múry na ostrově Oharském r. 1346 povodní smetené. Zbyl 
z něho farní kostel sv. Klimenta, cis. Josefem II zrušený. Na pravém 
břehu řeky jsou v okresu posledním místem na Ohři Písty s kaplí 
sv. Anežky P., odkud za tři čtvrti hodiny směrem jihozápadním do- 
jdeme do staroslavné 

BUDYNÉ, v dávných dobách hradu a zboží korunního, jež si král 
Vladislav I., když r. 1173 vládu svému synu Bedřichovi odevzdal, po- 
nechal na výživu. Král Přemysl Otakar II. sídlil tu dvakráte, což do- 
svědčuje datum několika listin, zde vydaných. Vácslav II. Budyni po- 
výšil na město a zastavil. Král Jan, usadiv se 1310 na Budyni, spojil 
se tu s lidem biskupa Pražského, Jana z Dražíc. Panská strana Jin- 
dřicha z Lipé, na T\TOvě uvězněného, dobyla r. 1315 Budyně. Však 
král Jan za pomoci měšíanů Pražsk^^ch ku konci února 1316 města 
i hradu nazpátek dobyl. Za pět let zastavil vše to Albertu z Licníku 
a Jindřichu z Valdenburka, až r. 1336 směnil Budyni se Zbyňkem Za- 
jícem z Valdeka za hrad Žebrák. Panství Budyňské koupil 1613 za 
150.000 kop míš. Adam ze Šternberka. Vojtěch hr. ze Šternberka po 
r. 1672 spojil je s panstvím Libochovickj^m, a obojí prodal 31. července 
1676 hr. Gundakarovi z Dietrichsteina za 480.000 zl. rýn. Památky 
slavné minulosti města, přetrvavše podivuhodným způsobem litici 
třicítiletou, zničeny byly válkou sedmiletou. Záznam o tom jest v pa- 
mětní knize fary Char\^átecké. Pisatel sám jen útěkem se zachránil 
před surovostí Pruského lidu, kterj'^ podněcován majorem Šafgočem 
proti měštanům a děkanu Leopoldu Janu Lausekrovi, 18.— 20. dubna 
r. 1757 spálil hrad a město i s mostem. Poslední zbytky bran a hradeb 
starobylé Budyně zmizely teprve v minulém století. 

Děkansk>' chrám sv. Vácslava má ještě některé památky z doby 
Hazmburské. Na radnici ukazují vycpaného krokodila, opředeného ro- 
mantickou pověstí lidu našeho Poohří. 

Vzhůru po potoce dojdeme ku hřbitovnímu kostelu P. Marie 
Sněžné, který má zvon z r. 1550, a po té do Vrbky, odkud jsme za 
půl hodiny směrem jižním v Martiněvsi, kde r. 1863 zrušen cukro- 
var, vystavěns' ze starého zámku, bývalé tvrze. Na severovýchodě 
jest osada Po ho řiče, na jihu pak nám kyne na pozdrav s výšiny 
památný farní chrám Charváteck>% vzácná památka středověká. 
Zbudován byv původně v prvotním slohu románském, byl ve XIV. st, 
slohem gotick\^m přestavěn. Žel, že staré nápisy ze XIII. století ve 
věku předešlém tu byly zničeny. 



- 401 - 

Za čtvrt hodiny západně s vršku dojdeme do lázní Mšenských, 
jejichž železito-solno-uhličnatý pramen „Karlův'' prozkoumán byl již 
r. 1797. Od r. 1803 po vyléčení tu Josefa Horstepa, vjxhovateJe Karla 
Egona kníž. z Fíirstenberku, uvedeny v širší známost a dnes vynikají 
moderní úpravou a četnou návštěvou. Také rašelinné koupele jsou tu 
upraveny. 

Na západě se Mše nem souvisí Podol a Vrbice, na jihozápadě 
pak na výšině spatřujeme Loučkou, odkudž za půl hodiny jsme 
v Redhošti, kde je prastarý romansk^'^ fil. chrám sv. Jiljí a zaniklá 
tvrz, sídlo rodové. V těchto krajinách ve středověku vládli potomci 
zpět z Polska se vrátivších Vršoviců. Farní kostel jest v Ječovicích 
(od 1855, od 1763 lok.), zasv. sv. Barboře, dostavěný 1783. Na jiho- 
západě vidíme místo Bohdal, o němž v okolí satjTa, že prý tam 
chléb jen po jedné straně pekou. Stojíí tu domy pouze po jedné straně 
cesty. Severně přijdeme do Podbradce (s kaplí sv. Floriana), od 
něhož na severozápadě směle nad znamenit5'm srázem do Oharska 
se dívá Evaň (v obecné mluvě Nejvaň). Odtud na východ jest 
Brní kov a dále ještě Roudníček. Při Ohři spatřujeme chrám sv. 
Petra a Pavla v Kostelci. Za hodinu směrem západním dojdeme do 
Popi z, abychom na rozloučenou s okresem se tu ještě pokochali po- 
hledem na město Libochovice, východiště naší cesty tímto územím. 

Věže, pěkné budovy, hojnost stromoví a vysoké komíny pivo- 
varu a cukrovaru tvoří ladný celek, na nějž upřeně pohlížíme, abychom 
pěkný tento obrázek hodně hluboko do duše si vtiskli, když odjíždíme 
některou ze zdejších lokálek, aí již směrem k Lovosicům nebo Lounům. 



/r. Brod. 



1 



OBSAH 1. DÍLU. 



SLOVA ÚVODNÍ - Adolf Heyduk 7 

STŘEDNÍ ČECHY. 

1. OKRES ROUDNICKÝ - Dr, /. V. Prášek 9 

2. « MĚLNICKÝ - Dr. J, V. Prášek 21 

3. . BRANDEJSKÝ - Dr. /. V. Prášek .40 

4. „ BENÁTSKÝ — Dr. /. V. Prášek 63 

5. „ ČESKOBRODSKÝ - Dr. /, V. Prášek 74 

6. „ KARLÍNSKÝ - Dr. /. V. Prášek 84 

7. , ŽIŽKOVSKÝ - Dr. /, V. Prášek 94 

8. „ ŘÍČANSKÝ - Dr. /. V. Prášek 97 

9. „ ČERNOKOSTELECKÝ - Dr. /. V. Prášek 109 

10. , VINOHRADSKÝ - Dr. /. V. Prášek . . 118 

11. „ JÍLOVSKÝ — Dr. /. V. Prášek 125 . 

12. „ ZBRASLAVSKÝ - Dr. J. V. Prášek 138 

13. „ DOBŘÍŠSKÝ - LudMik Kopáček 162 

14. „ PŘÍBRAMSKÝ — Dr. Vincenc Oehm 173 

15. , HOŘOVICKÝ - Dr. Vincenc Oehm 196 

16. „ BEROUNSKÝ - Dr. J. V. Prášek • 216 

17. „ SMÍCHOVSKÝ - Dr. /. V. Prášek 243 

18. , KLADENSKÝ - Ot Zadiar 291 

19. „ UNHOŠŤSKÝ - Frant. Melichar 303 

20. „ KŘIVOKLÁTSKÝ — Ant. Trýb • 311 

21. „ NOVOSTRAŠECKÝ — Fr. Brod 327 

22. „ RAKOVNICKÝ - Ant. Mohl 335 

23. „ SLÁNSKÝ — Ant. Ctibor 346 

24. « \'ELVARSKÝ - Ant. Ctibor 358 

25. . LOUNSKÝ - Frant. Brod 371 

26. „ LIBOCHOVICKÝ - Frant. Brod 394 



"^W^ 



INDEX MÍSTNÍ. 



(Číslice v závorkách znamenají příslušné ukresy.) 



Aldašín, Udašin, V^aldašín 

(9), 116. 
Amálín (část Křivoklátu) 

(20). 313. 
Andélka, samota (17), 269. 

Babice (11), 133. 

Baboryné (15), 196, 197. 

Bakov (23), 353. 

Bartůňkův mlýn (10), 123. 

Bašt (6), 93. 

Basték (6), 93. 

Baštiny Hořovické, mysl. 
(15), 196. 

Bavoryné (15), 206. 

Bažantnice, mysl. (22) 345. 

Bažantnicř, samota (25), 383. 

Bdín (21), 327, 329, 334. 

Bťdrichovice (25), 393. 

r^echlín (1), 11, 18. 

Belišanka (22), 345. 

Benátky Nové a Staré (4), 
64 a n. 

Benice (8), 99. 

Beroun (16), 216—220, 246, 
305, 308, 339. 

Berkovice Dolní (2), II, 32. 

Berkovice Horní (1), 10, 18. 

Bezdédice (15), 211. 

Br-zdékov, Horní a Dolní 
(19), 303, 305. 

Bezdékov, predm. Roudni- 
cké (1), 12. 

Běchovice (8), 97, 98, 102. 

Bélč (16), 226. 

Bělidlo, samota (22). 344. 

Bělokv (19), 303, 305. 

Blahotice (23), 353. 

Blata (2), 24. 

Blatno (22), 339. 

Bohdal (26), 401. 

Bohnice, Bojnicc (6), 84, 89. 

Bohulibý (11), 129, 137. 

Bohutín (14), 174. 

Bojanovice (12), 152. 



Bojov (12), 141. 

Boleslav Stará (3), 48 a n., 

92. 
Bolina, mlýn (14), 195. 
Bor (21), 334. 
Bor, dvůr (22), 342. 
Bořek (ťl), 136. 

„ (16), 217, 224. 

, Malý (2). 24. 
Borotice (13), 171. 
Boranovice (6), 93. 
Borivojka, sam. (17), 268. 
Bouškovský mlýn (12), 152. 
Božešice (11), l32. 
Božkov, mlýn (8), 105. 
Bradkovice (14), 191. 
Brandejs n. L. (3), 43 a n., 

91. 
Brandejsek (23), 358. 
Bráník (10), 118-120, 124- 

125. 
Branov (20), 323. 
Brant (22), 336. 
Braškov (19), 308. 
Brašov (19) 303, 
Bratkovicc (Bradkovice, Bra- 

trkovice 24), 362. 
Brázdím (3), 41, 42, 61. 
Brejl, sam. (21), 331, 
Brloh (24), 386. 
Brníkov (26), 401. 
Brnkv (6), 89, 93. 
Brod; ves (16), 219. 
Brod Český (5), 75, 76, 80. 
Brodec (Brodce, 4), 67. 
Brodec, mlýn (18), 301. 
Brodec (25), 386. 
Broumy (20), 326. 
Brozany (26), 394, 399, 
Brunšov (Branšov, 11), 126, 

127, 137. 
Bruska (viz Dejvice. 17), 271. 
Brzánka (1), 11. 
Břevnov (17), 244, 246, 247, 

264, 267. 



Březí (8), 97. 

« (25), 390. 
Březinka (2), 23. 
Březnoves (Brezinéves, 6), 

93. 
Březové (11). 127. 
Břežany (5), 74, 76. 
n (26), 400. 

Dolní (11), 135. 
Panenské (6), 93. 
Břínkov (25), 387. 
Bříza (1), 11, 18. 
Břistvi (5), 74, 76, 79. 
Bubeneč (Ovenec, 17), 246, 

247, 275. 
Bubovice (16), 242. 
Buda (9). 109, 113. 
Budet\ sam. (17), 289. 

. (23), 358. 
Budenice (23), 354. 
Budín (13), 162. 
Budňany (Budy, 16), 231, 

242. 
Budohostice (Budéhostice, 

24), 358, 363. 
Budv (část Křivoklátu. 20), 

3ť3, 319. 
Budyně (26), 394, 395, 400. 
Buková (13), 172. ^ 
Bulánka, předm, C, Brodu 

(5), 76. 
Buš (13), 170. 

Buštéhrad (Buštěves, Buc- 
kův, 17), 291, 302, 
Butovice (17), 248. 
Bužehrady (Lužehrad, 25) 

383. 
Bylany (5), 81. 
Bynlce (8), 98. 
Byšice (2), 35, 
Byšieka (3), 55. 
(4), 72. 
Byškovice (2), 23, 34. 



— 405 - 



Cerhovice (15), 198, 212,213. 
Cervanka, mysl. (14), 173. 
Cibulka (17), 252, 254. 
Cihelná, sam. (22), 344. 
Císařský mlýn (17), 275, 276. 
Citoliby (25), 386, 388. 
Cténice (3), 61. 
n (6), 92. 
Citov (2), 23, 32. 
Ciiněves (1), 9, 18. 
Cupkov (21), 334. 
Cvrčovice (23), 358. 

Čachovice (4), 64. 
Čakovice (6). 84, 85, 92. 
Čanovice (21), 333. 
Častonice (20), 313. 
Čečelice (2), 36. 
Čechův mlýn (22). 338. 
Čelákovice (3), 41, 43, 55. 
Čelechovice (21), 334. 
Čelím (13), 171. 
Čenětice (8), 98. 
Čeňkov (15), 206. 
Černčice (25), 384. 
Černěves (1), 11, 17. 
Černín (16), 223. 
Černivo (26), 399. 
Černochov (25), 371, 392. 
Černolice (12), 141. 
Čeraošice (12), 143, 158. 
Černuc (24), 362. 
Červený mlýn (19), 305, 306. 

„ (24), 369. 
Čestlice (8), 104. 
Čičovice (17), 288, 305. 
Čičovičky (17), 288. 
Čím (Čém, Čám, 13), 170. 
Čisovice (Tisovice, 12), 141, 

152. 
Čisovice (13), 165. 

Črtousy (Trčousy, Čertousv, 
6), 90. 

Ďáblice (Ďáblice, Davlice 6), 

84, 92, 93. 
Davidův mlýn, sam. (22), 

344. 
Davle (12), 126, 127, 143, 144, 

149, 150. 
Dehnice (chybní^ Dejvice, 

17), 246, 247, 271, 272, 274. 
Dejmičovské manství (13), 

172. 
Dejmkovský statek (13), 171. 
Dejvice, viz Dehnice. 
Dedek, mlýn (19), 306. 



Dědova (Jedová, 15). 197. 
Dévín (17), 244, 247, 248, 
272. 

Divice (25), 390. 
Divín, sam. (22), 343. 
Dobrá (19), 303, 305, 308. 
Dobročovice (5), 75. 
Dobroměrice (25), 378, 383. 
Dobropůl (9), 110, 111. 
Dobrovíz (17), 285. 
Dobrus (9), 111. 
Dobrejovice (11), 134. 
Dobříc (17), 251. 
Dobi^ichovice (12), 143. 156, 

157. 
Dobříš (13), 129, 144, 162- 

166, 172—175 181. 192. 
Dokézy (19), 304, 308. 
Doksany (1), 12, 18. 
Dol (10), 119. 
Dol Suchý (14), 193. 
Dolany (19), 303 - 306, 308, 

358, 370. 
Dolík, samota (19), 310. 
Dolin (23), 353. 
Dolínky (6), 84, 94. 
Dolský mlýn (17), 288. 
Domousice (25), 388. 
Donín (25), 392. 
Doubek (5), 80. 
Doubravčice (5), 74, 80. 
Drablín (14), 191. 
Drahelčice (19), 304, 306. 
Drahlovice (16), 227. 
Drásov (13), 164, 172. 
Drasty (6), Dolní a Horní 90. 
Dražetice (13). 171. 
Dražíce (4), 64-66. 
Dražovka (15), 201. 
Drhovcc (13), 171. 
Drhovy(13), 171. 
Drnek (21), 333. 
Drozdov (15), 197. 
Druhlice (13), 166, 172. 
Družec (19), 303, 304. 
Drevce (26), 394. 
Dřevčice (3), 42, 61. 
Dřevíc (25), 389, 390. 
Dře vniky (13), 171. 
Dnn (18), 301. 
Dřínov (24), 370. 
Dnsy (3), 40, 63. 
Drivčice (Hřivčice, 25), 392. 
Dubany (26), 398, 399. 
Dubčany (12), 154. 
Dube (9), 114. 
Dubec (8), 102. 
Dubečko (8), 98, 102. 
Dubečský mlýn (17), 251. 
Dubenec (13), 166. 
Dubeneč (14), 191. 
Dubí (18), 291, 301. 
Dubno řl3), 164, 174, IW. 
Dubový, mlýn (17), 279. 



Dučice (Dubcice, 21). 334. 
Dušníky (13), 162, 172, 173, 

179, 185, 246, a58. 
Dušníky, ves (19), 30(í, 310. 
Dušníky Trhové (14), 174, 

175, 191. 
Dvorce (10), 124. 
Dvory Knžovské (13), 172. 
Dvory Nové (1), 18, 

. (13), 170. 
Dvůr Králův (16), 218, 223, 

224, 304. 
Dvůr^Nový (13), 171. 

„ (= Veterice, 18), 

301. 
Dvůr Nový, velkostatek (19), 

309. 
Dvůr Nový, samota (22), 342. 
„ (25), 383. 
Dýbre (25), 392. 

Evaň (26), 394, 401. 

Falkův mlvn (12), 152. 
Filipovsky statek (13), 172. 
Flejšnerka, dvůr (6), 86. 
Filipov (25), 388. 
František, ves (4), 71. 

Gabrielka, samota (17), 279. 

Habr (9), 110. 
Háj, dvůr (17), 249. 

n . (21), 334. 
Háje (14), 193. 
Hájek (19), 304, 309. 
Hájovna, sam. (22), 345. 
Halouny (16), 227. 
Haná, mvsl. (22), 345. 
Hazmburk (26), 394, 396 a n. 
Hladkovský mlýn (17), 251. 
Hlavačov (8), 99. 

(22), 336, 337. 
Hlavenec (3), 62. 
Hlavno Kostelní (3), 40, 41, 

62. 
Hlavno Sudovo (3), 40, 41, 

63. 
íllína, sam. (21), 333. 
Hlohovec (6), 84, 94. 
Hloubétín (6), 84-86, 92-94, 

96. 
Hlubočepy (17), 247. 
Hluboš (14), 173, 183, 191. 
Hnévice (1), 21. 
Hnévšín (13), 170. 
Hnidousy (23), 357. 
Hodkovičky (10), 118, 125, 

144. 
Hodov, mlý^n (5), 80. 
Hodyně (16), 227. 
Holin (12), 162. 
Holšovicc (23), 347, 353. 
Holubice (17), 247, 289. 



- 406 



Holubov (12), 155. 

Homole (13), 171. 

Hora Bílá (17), 244,254.264, 

267, 304, 310, 330, 331. 
Hora Svatá (14), 179, 185. 
„ Malá (12), 154. 
Iloriia (4), 64, 67. 

. (9), 111. 
(26), 398. 
llorv Březové (14), 174,175, 

188, 190, 196. 
Hory Psí (13), 166. 
Horomérice (17), 245, 247, 

281. 
Horoušany (5), 75. 
Horany (25), 387. 
Horelicc (19), 304, 305, 306. 
Hořin (2), 22, 28. 
Hořovice (15), 196—198,201, 

202, 205, 213, 294. 
Hospozíň (24), 362. 
Hostavice (6). 84. 
Hostěradice (11), 125, 136. 
Hostím (16), 230. 
Hostimice (26), 394, 399. 
Hostin (2), 23. 

dvůr (5), 80. 

. (16), 218. 
Hosiíň (Hostina, 24), 360, 

370. 
Hostivai' (10), 118, 119, 120, 

121. 
Hr.stivice (19), 244, 246. 255, 

304-306, 310. 
Hostokryie (22), 336. 337, 

344. 
Hostomice (Hostomnice, 15). 

197, 210. 
Hostouň (19), 304, 306, 308, 

309. 
Housko vsk v statek (13). 171. 
Houška (Hoštka, 3), 54. 
Hovorreves (3), 62. 
Hrnd Nový (Venclstejn, 10), 

123. 
Hrad Nový, zámek (25). 381. 
Hradec Levv (17), 283-285. 
Hradečno (21), 329, 333. 
Hrádek, ves (3). 43. 

sídlo (20), 322. 
tvrz (24), 361. 
Cajchanův (9), 118. 
Celákův (3), 56. 
Komorní (9), 111, 

11.3, 116, 118. 
Hrádek Welní (11), 130. 
Hradešín (Radešín, 5), 80. 
Hradiště (19), 310. 

u Strádonic (20), 

321, 325. 
Hradiště na Plešivci (15), 

20S. 
Hradištko, v Čelákovicích (3), 

56. 



Hradištko — Hradiště, ves 

n. Sázavou (11), 74, 125- 

127, 137. 
Hradištko, velkostatek (12), 

139, 150. 
Hracholusky, predm. Roud- 
nické (1), 12. 
Hranice (13), 168. 
Hraštice, Malá, Velká (= 

Lhota Petrova, 13), 169. 
Hrázek (2), 38. 
Hrdlořezv (7), 86, 94-97. 
Hronětice (4), 70. 
Hrusice (8), 99, 105, 1 10. 
Hrušov (4), 64, 73. 
(8), 99, 105. 
Hruškovec, mlýn (9). 114. 
Hrebeč (Rebeč, 19), 304, 306, 

308. 
Hředíe (22), 336, 338, 345. 
Hřešíce (21), 328. 
Hřiby, dvůr (5), «3. 
Hříměždice (Verměřice, 13), 

164, 166, 171. 
Hříškov X25), 390. 
Hřivno (Řivno, 4), 73. 
Hřivice (25), 387. 
Hubáčkův mlýn (8), 98. 
Hubáčov (8), 105. 
Hubenov (13), 171. 
Huderka (na Křivoklátě, 20). 

315. 
Hudlice (20), 312, 326. 
Humny (23), 357. 
Hůrky (26), 394, 399. 
Husinec (6), 85. 
Hut Králova (16), 224. 
Huť Nová (14), 192, 217. 
„ (20), 324, 325. 

, Stará (13), 164, 168. 

„ (16), 217, 222, 223. 
Huté (14), 174. 
Hvězda (17), 261-264. 

ves (21), 328, 329, 

333. 
ílvíždalka (Arnoštov, 25), 

390. 
Hvozd (22), 338, 343. 
Hýškov (Heskov, 16), 222. 
Hýža, viz Kroucová (21). 

Chabrv (6). Horní a Dolní 93. 
(^habv (17), 249. 
Chaloupkv (15), 202. 
Charvaice (26), 394, 400. 
Chejnice (17). 251. 
Chejnov (17), 290. 
Chlomek (2), 24, 25, 27. 
Chlum, dvůr (11), 132. 

r, (17), 345. 

. (25), 384. 
Chlumčany (25), 386. 
Chlumín ((^hlomín, Klomm, 
2), 33. 



i Chocerady (Koceradv, 9), 

111, 116. 
: Chodec (2), 23. 

Chodouny (1), 11. 

Chodouň (15), 197, 209. 

Chodov (10), 118. 
; Chorouškv (2), 35. 

Chorušice (2), 23, 34, 35. 

Choteč (17), 244, 251. 

Chotěšov (26), 394, 399. 

C:hotétov (4), 64, 73. 

Chotilsko (13), 170. 

Chotouň (11), 128, 130. 

Chotyň, statek (13), 171. 
iChotýš (9), 111, 113. 

Chrabřec (25), 384. 
! Chrást (5), 76. 
. (11), 136. 

ChrasUna (15), 211. 

Chráštany (5), 82. 

(19), 304. 305,310, 
. 311. 

t hráštany (22), 344. 
■ Chrastin (25), 392. 

(^hrbiny (19), 303, 305. 
IChrustenice (19), 303, 304, 
; 305. 

Chržín (24), 358, 363. 
I Chřeník (Křeněk, 3), 41. 

Chuchle (Chucheí, 12), 143, 
, 162. 

Chumberk, samota (17), 281. 
1 ( hvaly (6), 84, 90. 
' Chvatěruby (6), 93. 

„ ( Chvfltoruby, 

24), 370, 

( hvri (19), 304, 305, 310. 

( hýnava (19), 303. 305, 308. 

(^hýnice (17), 244. 

Jáchymov Nový (20), 325. 
ijamníky (23), 357. 

Jan sv. pod skalpu (16), 228. 

Jankovic mlýn, sam. (-2), 342. 
I Jankův mlýn (22), 338. 
'jarov (11), 138. 

lažlovice (Zezlovice 8), 104. 
I Icčovice (26), 401. 

jt^domělice (21), 329, 333. 

lelence (14), 194. 
j denice (2), 23. 
ijenč (19), 244, 304, 306, 309. 

Icnčov (20), 320. 

Jenet^ (19), 310. 

Jenecek (19), 304, 309. 

jenerálka (17), 279. 

lenichov (2), Xi. 
IJenštejn (3), 42, 61. 

Jeňoves (Jeviněves, Jeněves, 
I 1), 18. 

Jesenice (11), 134, 135. 
(22), 336, 338. 

Ješín (24), 358. 
ijevany (Evany, 9), 110, 116. 



- 407 - 



Ježov (Lipka, 8), 105. 
Ježovka, hájovna (13), 168. 
Jílové (11), 126, .128, 129. 
Jilovišté (12), 141, 155. 
Jince (15), 183, 191, 197, 206, 

326. 
Jinočany (19), 304—306, 311. 
Jinonice (Ninonice, 17), 244, 

248, 249. 
Jirčany, Horní a Dolní (11), 

126, 127, 133. 
Jirna (3), 60. 
Jirice (3), 59. 
Jivno (21), 320, 327, 328, 331. 

Kabáty (11), 130. 

Kačice (Ves Nemravná, 21), 
333. 

Kačov (4), 73. 

Kajetánka (17), 269. 270. 

Kalivodův mlýn (19), 306. 

Káli vody (21), 328, 334. 

Kaliště (8), 109. 

Kalouníkov, mlýn (13), 164. 

Kalousův mlýn (19), 306. 

Kamenice (U), 126, 132, 133. 

Kamenomost (Most Kamen- 
ný, 24), 367. 

Kamýk (14), 174. 

Kaniná (2), 23, 38. 

Káraný (3), 62. 

Karhanovský statek (13), 171. 

Karlík (12), 157, 158. 

Karlov, dvůr u Lysé Í4), 72. 
. (20), 319. 

Karlštejn (16), 216, 218, 223, 
227, 228, 232, 242, 243, 308. 

Katennka (22), 345. 

Kavkův mlýn, sam. (16), 226. 

Kazín (12), 142. 

Kbely (6), 84, 91. 

Kilián Sva^ (12), 141. 

Klape (Klepv, 26), 394, 396, 
398 399. " 

Kladno (18), 246, 291, 293, 294, 
296,298,299,300.301, 304, 
308, 336, 347, 364. 

Klánovice (3), 60. 
Klecánky (6), 85. 
Klecanv (6), 84, 89, 90. 
Klícanv (6), 84, 93. 
Klínec' (12), 141. 
Klokočna (8), 105. 
Klučíce (16), 227. 
Klukovice (17), 247. 
Kly (2), 23. 

Kmetinéves (24), 360. 362. 
Kněževes (17), 285. 

(22), 336, 344. 
Knězi vka (17), 285. I 

Knín Nový (13), 162-164,1 

168 169. 
Knín 'starý (13), 164, 168, Í 

170, 171. i 



Knovíz (23), 357. 
Kobvlisy (6), 84. 85, 93. 
Kobylníky (13), 171. 
Kocanda (25), 386, 387. 
Kočkův mlýn, sam. (22), 342. 
Kodetka (13), 168. 
Kochánek (4), 63. 73. 
Kojetice (6), 84, 94. 
Kokohn (2), 23, 38. 
Kolec (23), 358. 
Koloděje (8), 97, 98, 100, 101. 
Kolonie (22), 343. 
Kolovraty (8), 98, 103. 
Komárov (15), 196. 197, 202. 
Koněprusy (16). 216, 318, 224. 
Konětopy (3), 40, 41. 

(25), 371, 387. 
Konice (5), 79. 
Koníček, sam. (19), 308. 
Konojedý (9), 113. 
Konopiště (11), 127, 136. 
Kopanina (17), 280. 
Korkyně (13), 164, 170. 
Korno (16). 218, 226. 
Kornouz, zámek (21), 333. 
Koruna (14), 173. 
Koryntov, mlýn (19), 309. 
Kosor (12), 160. 
Kostelec Labský (3). 41. 43, 

57. 
Kostelec (26). 398, 401. 
Kostelec Černý (9), 77, 109- 

113, 136. 
Kostelec na Křížkách (11), 

135. 
Kostelík (Chlístov, 22), 336, 

341. 
Kostomlaty (1), II. 
Kosátky, Nové a Staré (4), 73. 

Košíře (17), 246, 247, 252- 

254, 260. 
Koštálov, hrad (26), 396. 
Koštice (26), 394, 39^). 
Kotenčice (13), 172. 
Kotopeky (15), 196, 197. 
Kounice (5), 74, 75, 7(>, 79. 
Kováry (17), 289. 
Kozárovice (2), 34. 
Kozičín (14), 196. 
Kozinec (17), 2^ 
Kozohory (13), 168. 
Kozojedy (9), 110, 113. 

(25), 3ÍJ9 
Kozolupy (16), 24i. 
Kozomín (24), 370. 
Kozovazy (5), 74, 7.^. 
Kožov ((Jhodzov, 2.5), H84. 
Krabčice (i), 11, 18. 
Krakov, zříc. hrad (22), 338, 

342. 
Královice (3), 45, 47. 

(8), 97 -TO 103. 

(18), 301. 



Královka (21), 327. 
Kralupy (24), 246, 293, 300, 

347, 358, 360, 363 367, 370. 
Krámy (13), 370. 
Krč, Horní a Dolní (10), 118, 

119, 121. 
Krček (22), 336. 
Krčel sam. (22), S44. 
Krhovnice (11), I28, 136. 
Krchleby (Rycjileby, 24). 388. 
Kročehlavy (-Štěpánov, 18), 

291, 293, 295, 301. 
Kroučová (21), 327, 328, 32^). 
Krpy (2), 23, 35. 
Krtně (17), 249. 
Křupá (9), 111. 

„ (22), 336, 339, 345. 
Krupička, samota (17), 285. 
Krušovice (22), 336, 339, 345. 
Krvomlýn (2), 38. 
Křeničná (13). 170. 
Kresín (26), 398, 399. 
Kreslíce (8), 98. 
Křivoklát (20), 223. 311, 312, 

313, 314, 316,317,319.321, 

322, 331, 332. 
Khžatka (16), 224. 
Křížov (13), 170. 
Křtěno (25), 371, 384, 398. 
' Kšely, Horní a Dolní (d), 

76. 81. 
Kublov (20), 324. 
Kuchaře Velké (16), 243. 
Kuchyňka (3), 41. 
Kunratice (10), 118. 120, 122. 
Kurcbad, mysl. (13), 172. 
Kuromrtvy (Bi-evnovek, 17), 

267. 
Kuří (8), 98, 99. 
Kváň (15), 197. 
Kvétnice (8), 98. 
Kyje (7), 85, 96, 97. 
Kystra (25), 374, 384. 
Kyšice (19), 303, 308. 
Kyškovice (1), 11. 
Kytín (13), 141, 169. 

Labeškův mlýn (8), 104. 
Ladronka, samota (12), 352. 
Lahovice (12), 142, 162. 
Lahovičky (12), 142, 144, 

162. 
Lány (21), 302, 305, 327. 328, 

329, 331. 
Lázce (Lázsko, 14), 196. 
Lažovice (lllažovicc 15), 211. 
Leblovice (3), 46. 
Leč (16), 226. 
Lečice Malá (13), 164, 169. 
Ledce (23), 356. 
Ledčice (1), 11, 18. 

(24), 358. 
Lcjkov, mlvn (2), 36. 
Lenešice (25), 372, 383, 388. 



408 - 



Lénsedly (8, 109. 
Leslovský mlýn (12), 152. 
Léštnice (12, Ušnice) 154 155. 
Letky (17), 247, 290. 
Letná (17), 275. 
Letňany (6), 92. 
Lety (12), 156. 
Levousy (26), 398. 
Leznice, samota (12), 155, 
Lhota (8), 101. 

n (11), 138. 

„ (26), 397, 398. 

„ Dlouhá (Bavorova, 13), 

172, 174. 
Lhota Malá (13), 162. 

n Némccká (14), 192. 
(21), 332. 

r, Prostředni (13). 170. 

„ Sejická (13), 170. 

„ Slovanská (13), 171. 

„ Záborná (Martinova, 

13). 170. 
Lhotka (2), 23. 

. (12), 141. 
. (13), 173. 
. (16), 227. 
. (19), 304. 

Stříbrná (13), 169. 
Líbecov (19), 303, 304, 308. 
Libeň (6), 85, 86. 

„ (Nová, 11), 138. 

, (Vysoká, 2), 35. 
Liber (11), 138. 
Líbeznice (6), 85, 93. 
Libice (13), 171. 
Libiš (2), 23. 33. 
Liblice (2) 36. 

. (5), 81. 
Liboc (17), 244, 247, 263, 264, 

310. 
Libochovice (26), 339, 377, 

394, 395 a n. 
Libochovičkv (17), 288. 
Libomyšl (15), 209, 211 
Libotenice (1) 20. 
Libšice (6) 85. 

n (13), 170. 
„ (17), 246, 247. 
„ (24), 358. 
Libuš (10), 119, 122, 125. 
Libušin (23), 347, 348, 357. 
Ličice Velká (13), 169. 
Lidice (19), 304, 308. 
Lichoceves (17), 287. 
Lipany (5), 75, 76, 110. 

n (8), 104. 

r, (12), 142, 155. 
Lipenec (12), 155. 
Lipiny (Něčín, 13), 172. 
Lipkovice (1), 11. 
Lišany (22), 336, 338, 345. 
Lišnice (12), 143. 

Dolní (14), 174. 
Lištany (25), 386. 



Liteň (16), 218, 225, 226. 
Litochleby (10), 119. 
Litovle (4). 64, 69, 76. 
Litovice (Letovice, 19), 246, 

304, 310. 
Libožnice (8), 102. 
Liv (3), 43. 
Livousy (26), 399. 
Lkán (26), 394, 398, 399. 
Lobeč (24), 358, 363. 
Lobkovice (3), 59, 94. 
Loděnice (16), 216. 218, 227. 

228. 334. 
Lochkov (12), 160. 
Lochovjre (15), 174, 197. 19$. 

207, 208, 20<>, 211, 218. 
Lojovice (11), 126, 132, 133. 
Lomnice, Dolní a Horní (11), 

126, 132. 
Loucká (26), 391. 401. 
Louka (II). 137. 
Louk oraný (Loukohořanv, 

26), 3W. 
Loumín (16). 224. 
Lounky (1). 11, 17. 
Lounv (25i, 339, 341, 345, 

374—383. 
Lstibor (5), 82. 
Lšténí (8), 108. 
Lubná (22), 336, 337, 344. 
Lucký mlýn (12), 154. 
Lukov (23), 354. 
Lunkov (23), 353. 
Lužec (2), 27. 
Luzná (22), 341, 345. 
Lysá n. Lab. (4). 64, 67, 68. 
Lysoleje (17), 247, 281. 

Majorka, dvůr (12), 152. 
Makotrasv (19), 304, 308. 
Malcany (13), 170. 
Malechov, predm. Č. Brodu 

(5), 76. 
Malešice (7), 94, 95. 

(19), 306. 
Malkov (16), 218. 
Malkovice (21), 333. 
Málo vary (24), 361. 
Mandát (i1), 137. 
Mandolínka, dvůr (17), 253. 
Mandršejd (5), 76. 
Markovský mlvn (19), 305. 
Markův mlvn (19), 306. 
Markvarlice (25), 387. 
Martinéves (26), 400. 
Martinice, samota (21), 332. 
Masečín (12), 150, 152. 
Maskovice (11), 127. 
Máslovice (6), 84, 90, 93. 
Matník (15), 1%. 
Me(Vnž (4>, 64, 73. 
Merkovka (22), 345. 
Mezouň (16), 243. 
Méchenice (12), 150. 



Mécbolupy (8), 102. 

Mělník (2), 11, 16, 23, 110, 

349. 
Méňany (16), 216, 226. 
Městečko (20), 3J2. 
Méšice (3), 62. 
, (6), 93. 
Michle (10), 90, 118—121. 
Mikosice (25), 35a 
Milé (21), 334. 
Milín (14), 173—175, 195. 
Milotin (22), 345. 
Mikovice (Minkovice, 24), 

36ÍJ. 
Milostín (22), 336. 
Minice (24), 366. 
Mirošovice (8). 105, 
Mirovice (24), 368, 
Mladá (4), 72. 
Mladotovská tvrz (16), 226. 
Mlazice (2), 25, 34. 
Mladotice (22), 339, 341. 
Mlčechvosty (24), 358, 363. 
Mivnecký mlýn (17), 251. 
Mríeiěš (1), 11, 18. 
Mnichovice (8), 98, 99, 105. 
Mníšek (12), 129, 141, 143, 

145,152,154, 169, 171, 216. 
MocVdník (9), 111. 
Močidlanv (18), 301. 
Modleiice (8). 97. 98, 104. 
Modřany (12), 118, 151. 
Modrejovice (14), 196. 
Modřovice (22), 341. 
Mochov (5). 55, 75. 76, 78. 
Mokropsy, Horní a Dolní ( 1 2), 

144, 158. 
Mokro vratv (13), 168. 
Mokrsko (13), 171. 
Moráň (13), 170. 
Moravec (22), 336. 
Morín (16), 218. 
Mořiny (16), 243. 
Motol (17), 244, 252, 254. 256. 
Motyčín (23), 347, 357. 
Mozolín (23), 358. 
Mračenice (5), 79. 
Mrákov (21), 329. 
Mraková, mysl. (21), 327. 
Mratín (3), 62. 
Mrázkův mlýn (22), 344. 
Mrlník (Brtník, 15), 202. 
Mrzký (5), 76. 
Mšec (21), 328, 329. 333, 334, 

335. 
Mšeno (2), 22, 23. 36. 
, (26), 394, 401. 
Mštétice (3), 41, 42, 60. 
Mukarov (9), 99, 109, 1 10, 113. 
Múry, býv. městečko (26), 

18, 400. 
Mutějo vice (22), 336-339, 345. 
Mvškovice (6), 92. 
Myšlín (8), 98. 



- 409 - 



Ha andílkách, sam. (17), 281. 
Nabín (24), 362. 
Na borech, hájovna (22), 344. 
Na občině, sam. (22), 344. 
Nebrenice (8), 97, 98, 104. 
Nebušice (17), 247, 279. 
Nebuželv (Nebu/.el, 2) 23, 38. 
Nečině (13), 172. 
Nečichy (25), 378, 383. 
Nedámy (2), 38, 
Nedomice (3), 40, 41, 63. 
Nedvězí (8), 98. 
Nehvizdy (3), 42, 59. 
Nechalov (13), 171. 
Nclahozeves (24), 367, 368. 
Nenačovice (19), 303, 304, 

305, 306. 
Neprejov (14), 175. 
Neratovice (3). 43, 59, 364, 

365. 
Nerežín (15), 1%, 202. 
Nestahce (11), 132. 
Nesuchyně (22), 344. 
Netluky (25), 371. 
Netovice (23), 357. 
Netreby (19), 246, 246, 304, 

308. 
Netvoříce (11), 127. 
Neumétely (15), 211. 
Nevezenice (25), 386. 
Nezabudice (20), 321 , 322, 338. 
Nižbor (20), 313, 324, 325. 
Nižtice (16), 217. 
Neumérice (Neumirice, 24) 

367. 
Noutonice (17), 288. 
Nouzov (19), 306. 

, (22), 337, 344. 
Nový mlýn, sam. (12), 162. 
, (17), 288. 
, (19), 306. 
Nučice (19), 304, 305. 
Nusle (10), 118, 120. 

Obecnice (14), 192. 
Občov (14), 193. 
Oblík (Hoblík, 25), 384. 
Obodrž (4), 64, 65. 
Obora, dvůr (11), 132, 138. 
Obora (25), 373, 384. 
Obora Královská (17), 246, 

275. 
Obohšté (13), 162, 171, 174. 
Obnství (Bríst, 2), 22, 23, 33. 
Ohrobec (11), 138. 
Okoř (17), 288. 
Okrouhlík (2), 24. 
Okroublov (Okrouhlo, 11), 

138. 
Olešec (9), 110, 111, 113. 
Olešná (22), 336, 344. 
Ondrejov (9), 99, 110, 111, 

114. 
Oplany (9), 113. 



Opočna, býv. zámek (3), 42. 
Opočen (3) 62. 
Orasice (25),. 384. 
Ořech (Orechov, 17), 251. 
Oseč (14), 191. 
Osov (15), 197, 211, 212. 
Osová, býv. osada (4), 67. 
Ostrá (4), 70. 
Ostrov (3), 42, 61. 
. (11), 137. 
n (12), 149. 
„ (13), 169, 172. 
r, (21), 333. 
Otice (8), 104. 
Otmič (15), 206. 
Otrádovice (3), 42, 43, 62. 
Ouholice, Nové a Siaré (24), 

363. 
Ouhoiičky (Hoholice, 17), 

245, 288. 
Ouhonice (19), 304, 306 
Oujezd (22), 342. 
Oujezd Červený (Oujezdec, 

19), 309, 310. 
Oujezd Kamenný (11), 136. 
Pansky (22), 342. 
Pleteny fPloléný, 19), 

305, 308. 
Oujezd Trněný (Oujezdec, 

Kašparův, 17), 289. 
Oujezd Velký (22), 342. 
Oujezdec (11), 126. 
Ouiezdec (= Oujezd) pod 

Kladnem (18), 301. 
Oulovice (25), 387. 
Ounětice (17), 287. 
Oupor, dvůr (2), 34. 
Oužice (24), 370. 
Ovčáry (3), 63. 

« (23), 353. 
Ovčín, samota (22), 342, 345. 
Ovenec (6), 88. 

Pnchmanka, samota (17), 279. 
Pakomerice (Pakomilice, 6), 

93. 
Páleč Velký (22). 354. 
Panenská, samota (17), 267. 
Pankrác (10), 119, 120. 
Papršenk (24), 362. 
Pavlíkov (22), 338. 
Paseky l)ominikální(14), 191. 
Pátek (25), 374, 384. 
Pavličín (22), 336. 
Pavlíkov (22), 336, 363. 
Pavlov (19), 304, 309. 
Pec Vysoká (14), 196. 
Pecinov (21). 329. 

Rynholecký(21),331. 
Strašecký (21), 331. 
Pečíce (14), 174. 

„ Velkč (14), 195. 
Peruc (25), 392. 
Peterkův mlýn (19), 310. 



Petrov (11), 137, 138. 

Pelrovice (8), 98, 104. 
(16), 217. 
(22), 336, 343. 

Prtichvosty (Péiihosty, 11), 
1 32. 

Pchery (23). 357. 

Pičín (14), 174, 175, 192. 

P.kovice (11), 126, 127. 137. 

Pilswý mlýn (21), 334. 

Písek (Draholín, 3), 48. 54. 

Písty (2ř>), 400. 

Písnice (11). 134. 

Pitkovice (8), 98. 

Planany (5), 75. 

Plasy (22), 336. 

Plzeňské předměstí (u Be- 
rouna, 16), 217. 

Plzeňské předměstí (u Ra- 
kovníka, 22), 339. 

Pnětluky (8), 103. 

Počáplv (1). 21. 

Počedéiice (25), 384. 

Počernice, Horní a Dolní (6), 
84, 85, 90, 97, 98. 

Podbaba (17), 85, 244, 245, 
246, 247, 274. 

Podbradec (26), 394, 401. 

Podčaply (Počaply. 16), 223. 

Poddubí (8), 109, 110. 

Poderubice (13), 172. 

Podhoří (6), 88. 

Podhradí, býv. městečko (26), 
3<)8. 

í^odchlum, sam. (2^), 345. 

Podkozí (Dolin, \% 303, 305. 

PodkozsKý mlýn (19), 304. 

Podlesí, Nové a Staré (14), 
149, 179, 188, 192. 

Podh šín (23), 357. 

Podlučí (11), 126. 

Podluky (11), 137. 

Podlusky (1), 18. 

Podmorání (17), 283, 285. 

Podol (2), 24. 
.' (26), 401. 

Podolánka (3), 61. 

Podolec, předměstí Novo- 
benátské (4), 64. 

Podolí (Podol, 10), 118, 119, 
120, 124. 

Podolí (16) 219. 

Podr.psko (1), 10, 17. 

Podviní (6), 86, 92. 

Pohoří (11), 136. 

Pohorice (26), 400. 

Pochválov (25), 373, 389. 

Pole Svaté (13), 173. 

Poleradv (3) 42. 

Poplzv (26), 397, 398, 401. 

Popovice (3), 42, 61. 

„ (Velké, Adamov^', 

11), 126, 132, 133. 

Popovice (16), 224. 



vV^- 



410 



Popovický (8). 104. 
Poríčany (5), 75, 81. 
Postrižín (24), 370. 
Poteplí (Id), 303. 
Poučnik (16), 227, 242. 
Pouště (13), 168. 
Povlčíh (22), 345. . 
Pozdeň (21) 328, 329. 335, 
Požáry, Dolní a Horní (11), 

136. 
Práe (Prací, 10), 119, 121. 
Praskolesy (15), 196, 19i, 

205. 206, 236. 
Pražské předm. u Loun (25), 

376, 380. 
Preláty (17), 280. 
Prosek (6), 84, 85, 86, 92. 
Průhonice (8), 98, 99, 104. 
Predboi (6), 93. 
Predboř (8), 104. 
Predméřice (4), 67. 
Prehvozdí (9). 111. 
Přelíc (23), 356. 
Přemýšlení (6), 90, 93. 
Přeplatil, dvůr (2). 23. 
Přerov (5), 76. 78. 
Přerubenice (Červeníce, 21), 

354. 
Prestavlky (13), 164, 170. 
Pnbram (14), 129, 173, 174, 

175, 179, 181, 191, 193, 198, 

296. 
Phčina (22), 343. 
Přílepy (22), 305, 336, 344. 
Přílepy Malé (19). 304, 308. 
Přílepy Velké (17), 288. 
Přistoupím (5), 76, 81. 

(9), 111. 
Přišimase (5), 75. 
Pntočno, Velké a Malé (19), 

304, 305, 306, 308. 
Přivoř5% Horní a Dolní (2), 36. 
Přívoz Kamenný (II), 127, 

136. 
Psáry (11), 127, 128, 135. 
Pšanský zámek (25), 386. 
Pšov (hrad, 2), 21. 
Pšovka (Sopka, 2), 34. 
Pták, dvůr (16), 223. 
Ptákov (15), 202. 
Ptice, Horní a Dolní (19), 

303, 304. 
Pušovskv statek (13), 172. 
Pyšely (11), 126, 128, 132. 

Rabasův mlýn (22), 345. 
Račice (1), 11. 
Račinéves (1), 18. 
Radc^any (část Davle, 1 2), 1 49. 
Radešín (26), 3<>l. 
Radlice (17), 247, 2-48. 
Radlík (11), 127, 12^), 130. 
Radonice (6), 84, 85, ^K). 
(25), 384. 



Radošínek (26), 394. 
Radošovice (8), 100. 
Radotín (12). 142, 143, 160. 
Radouň (2), 35. 
Radovésice (26), 395, 397, 

398 400. 
RakoVník "(22), 322, 330, 336, 

338^ 339. 340, 341, 345, 377. 
Ranné (25). 383. 
Rapice (Vrapice, 18), 2%, 301 . 
Redhošt (26), 394, 401. 
Repos Hon (u Předméřic, 4), 

67. 
Roblín (12), 160. 
Roblín Dolní (16), 243. 
Ročov (25), 38a 
Rochov (26), 399. 
Rosovice (13), 162, 166, 172. 
Romanov (2), 36, 37. 
Roudnice (1), 10, II, 12, 16, 

347. 354, 360. 
Roudníček (26), 401. 
Rousinov (22), 342. 
Rovné (1), 11. 

Rozdélov (18), 291,295, 301. 
Roztoky (17), 85, 245, 246, 

247. 283, 287, 312, 319. 
Roztylě (10), 121. 
Roždalovice (2), 30, 
Rožmitálka, samota (7), 94. 
Rtišovice (14), 195. 
Ruda (21), 331. 
Rusovka (17), 290. 
Ruzíň (17). 244, 247, 255, 267. 
Rváčov (i\ 14. 
Rybáma (22), 338, 342. 
Rybáře (2), 24. 
Rybníky (13), 162, 165, 171. 
Rychvald (25), 389. 
Rymáň (13), 169. 

(19) 309. 
Rynholec (21), 327, 329. 

Ře(Mce (Hřešíce, 21), 335. 
Radhošť (26), 394, 401. 
Rehenice (11), 128, 133. 
Renčov (Řevničov, 21), 327. 

328, 329, 334. 
Repín (2), 23, 35. 
Řeporyje (17). 250. 
Řepy (Žepy, 17), 247, 254. 
Řevnice (12), 143, 144, 156, 

216, 217. 
Řež (6), 85. 
Říčany (8), 97, 98, 99. 100, 

103. 
Řídká (12), 141, 155. 
Řisuty (23), 346. 
Řivno (4), 64. 

Sádlno, dvůr (22), 342. 
Sakv (23), 357. 
Satálice (6), 85, ^X). 



Sázava (11), 126, 137. 
Sázená (22), 358, .363. 
Sedlčánky (5), 74. 
Sedlec (Sele, 6), 85, 93, 96, 

283. 
Sedlec (26), 398, 399. 
Selroícf, mysHvna (25), 387. 
Semanovice (2), 23. 
Semice (4), 64. 

, (5), 76, 78. 
Senec (22), 343. 
Senešnice (13), 169. 
Senkov (25), 386. 
Senohřaby (8), 98, 105. 
Senomaty (22), 336, 337, 338, 

344. 
Sichrov (12), 174. 
Skalice (13). 172. 
Skalice Stříbrná (Hor Stříbr- 
ných, 9), 110, 111, 113. 
Skalsko (11), 136. 
Skochovice (12), 150. 
Skořkov (3), 62. 
SkoroUn, dvůr (14), 191. 
Skramouš (2), 36. 
Skreje (20), 313, 326. 
Sknpel (15), 166, 210, 211. 
Skřivan (22), 338. 
Skřivany (5) 74. 
Skupa (22), 342. 
Skupice (25), 374. 
Skůry (23), 353. 
Slabce (22), 337, 341, 342. 
Slabce Némecké (22), 342. 
Slabecký mlýn, sam. (22), 

342. 
Slaný (23), 347, 348, 349, 350, 

351, 353, 356, 377, 379. 
Slaný (12), 129, 150, 152, 170. 
Slabina (26), 399. 
Slavétín (25), 380. 385, 398. 
Slaviborův dvůr (6), 92. 
Slivenec (12), 143, 162, 247. 
Slivice, samota (14), 195. 
Slivno, Horní a Dolní (4). 73. 
Sluhy (3), 61. 
Sluštice (5), 80, 98. 
Smečno (23), 347, 355, 364. 
Smíchov (1 7), viz svnz. l^raha. 
Smilovice (13), 171. 
Smi lovíce. Staré a Nové (25), 

389. 
Smiřice (9), 112. 
Smolnice (25), 390. 
Smolotely (14, Smolotyly), 

194. 
Sobin (19), 304. 
Sobin, Tvrz (21), 331. 
Sojovice Í3), 43. 
Solany (26), 394, 399. 
Solenice (14), 174. 
Solopisky (25), 388. 
Soušov (17), 285. 
Spáleník (17), 281. 



- 411 -^ 



Spálený mlýn (12), 155. 
Spravedlnost (22), 336. 
Srbeč (Sohrobeč, 21), 328, 
329, 334, 335. 

Srbsko (16), 216, 218, 231. 

Srby (21), 332. 

Stará (26), 394. 

Staré, hrad (5), 80. 

Stašov (15), 196. 

Statenice (17), 286. 

Stauf (Stáf, brad, 23), 353. 

Stehlíkovský mlýn (12), 155. 

Stelčoves (Steheičeves, 18), 
301. 

Stěžov (14), 174. 

Stiřim (II), 128. 

Stodůlka (t9), 304. 

Stodůlky (17), 249, 250. 

Stochov (21), 332. 

Strádonice (20), 321, 385. 

Slránčice (8), 97, 93, 104. 

Stránka (2), 22, 23, 61. 

Stráň Chladná (22), 345. 

Sirašed Nové (21). 293, 327, 
329, 330, 331, 338. 

Strašín (8), 97, 96. 

Strašnice (7), 94, 95, 96. 

Strážnice (2). 23. 

Strkov, dvůr (12), 160, 243. 

Strnady, samota (12), 155. 

Stniharov (8), 98. 

Strebská (Ťrebská, 14), 1%. 

Střednice (2), 23. 

Středokluky (17), 244, 246. 

Strešovice (Přešovice, 17), 
244, 247, 269. 270, 

Střešovičky (17), 269, 270. 

Strimelice (Hradové, Kostel- 
ní. 9), 110, 111, 114. 

StHžkov (5), 84, 85. 

Studené (11), 130. 

Studnice Nová (21), 333. 

Sudovice (Zhudovice, 13), 
170. 

Suchdol (14), 191. 
.. (17), 281. 

Suchomasty (16), 216, 218, 
224, 

Suchý mlýn (Í9), 306. ' 
Sulec (25), 393. 
Sušno (4), 64, 73. 
Svárov (19), 303, 304, 309. 
Svatá (16), 218, 223. 
Svatoňovský dvůr (17), 287. 
Svémyslice (3), 42, 60. 
Svépravice (6), 90. 
Svétice (8). 98. 
Svétlíkovský dvůr (18), 287. 
S vidná (21), 333. 
Svinare (16), 218, 227. 
Svinarov (22), 342. 
Svojetín (22), 339, 344. 
Svrabov (9), 111. 
Svrkyné (17), 289. 



Šafránka, samota (17), 252. 
Safránov (19), 309. 
Salamounka (17), 253. 
Šanov (22), 336, 337, 338, 344. 
Šárka, Horní a Dolní (17), 

271 272 273. 
Šárka, Lysolejská (17), 281. 
Šárka, Nebušická (Šárka-Ne- 
^ bušíce, 17), 279. 
Satalka, dvůr (11), 134. 
Šebín (26), 398, 399. 
Šedivá, Velká a Malá (sa- 

mota, 17), 279. 
Šcmanovice (2), 40. 
Sestajovice (3), 60, 90. 
Ševék:e, samota (17), 279. 
Šibenec (2), 36. 
Škvorec (5), 76, 79, 80. 
Šlemín (11), 137. 
Šncpov (u Ostré, 4), 70. 
Sopka (2), 21. 22. 
Šternberk * (Bílý Újezd, 23), 

356. 
Štěchovice (12), 127, 129, 140, 

143, 148, 164. 
Štěpánov (18), 2^)1,295, 301. 
Štérboholy (7), 95, %, 306. 
Štilovna (22), 345. 
Stinm (11), 126, 133, 134. 
Štolmír (Žitomír, 5), 79. 
Šubrtka, samota (17), 279. 

Tachlovice (19), 304, 310. 
Tatci (5), 75. 
Tbity (14), 174, 193. 
Tehov (8), 97, 105. 
Tehovec (8), 97. 
Teinka (17), 247, 267. 
Tejřov, hrad (20), 320, 3^^. 
Telce-Skály (25), 392. 
Tetín (16), 216. 217,218,224. 
Těptín (11), 136. 
Tésina (17), 290. 
Tihava (Mtihava, 15), 205. 
Tismice (5), 75, 80. 
Tišíce (3), 40, 
Tlustice (15). 197, 213. 
Tmaň (16), 218, 224. 
Tobolka, dvůr (15), 206. 
Točník (15), 213. 
Tochovice (14) 173. 
Toskánka (19), 303, 308. 
Touchovice (25), 387. 
Toušeň (3), 40, 42, 56. 
Toužetín (25), 393. 
Trhlava (25), 378, 383. 
Trnová (12) 127, 155. 
Troia (6), 84, 85, 88. 
Trojslav (2), 34. 



Trubín (16). 223. 
Trubská (16), 223. 
Truhlářka, samota (17), 279. 
Truskovná (2), 40. 
Třebáň. Přední a Zadní (16), 

198. 218, 227, 263. 
Třebenice (12). 139, 140, 148. 
Třebichovice (23), 357. 
Trebivlice (26), 394. 
Treboc (25). 373, 389. 
Trcbonice (17), 245, 249. 
Treboratice (6), 92. 
Třebotov (12), 160. 
Třemblaty (9), 110, 116. 
Třepšín (11), 125. 
Trtice (Trstice, 21), 328, 329, 

334. 
Trtická hájovna (21), 328. 
Tuhaň (2), 25, 34. 
Tuchomérice (17), 245, 247, 

285, 286, 287. 
Tuchoraz (5), 80. 
Tuklaty (5), 74, 75, 79. 
Turbovice, zámeček (2), 34. 
Turkovice (8), 109. 
Tursko (17),*247, 290,366. 
Turice (4), 64. 
Týnec, dvůr (5), 79. 
Týnec (23), 358. 
Týnec Mnichovský (25), 384. 
Týnec Panenský (25), 390. 
Tytra (22), 338. 

Ůběnice (13), 164, 166, 172. 

Újezd (8), 100. 

Újezd (18), 291. 

Újezd Velký (2), 23. 

Újezd Vysoký (17;, 242, 338. 

Újezdec (v Šárce dvůr 17), 

273. 
Ujezdec (25), 386. 
Úherec (25) 392. 
Uhříněves (Ourinoves, 8), 98, 

99, 100, 103. 
Uhy (23), 353. 
Unhošt (19), 303, 304, 305, 

306 309. 
Uřetovice'(18), 291. 
V tří stolů (22). 345. 
Úvaly (5), 75, 76, 80, 97, 98. 

Yaldek, hrad, (15), 196, 202, 

397. 
Vanatov (2), 36. 
Vápensko, u Hronětic (4), 70. 
Vasírov (21), 331. 
Vavřetice (11), 133. 
Veclov (22), 336, 339, 344. 
Vejhybka, samota (18), 301. 
Vehlovice (2) 23, 34. 
Velenka (5), 75, 76, 79. 
Veleslavín (17), 26a 
Velhota (22), 345. 
Velíz (20), 324. 



- 412 - 



Velká (1), 18. 

Velká (14), 174. 

Vf Itéž (6), 93. 
. (25), 385. 

\^eltrusy (24), 369, 370. 

\'ťlvary (24), 353, 358, 360, 
362, 364. 

Veprek (24), 358. 363. 

Vermérice (13), 163, 

Vervenice (17), 244. 285. 

Ves Dlouhá (17), 286. 

Ves Malá (15), 202. 

Ves Nová (13), 169. 

, (21), 329, 333. 
« (22), 342. 
, (Větrin, 25), 390. 
. Velká (6), 94. 

Vcsce (3), 62. 

„ (11), 134, 164, 174. 

Véska (Velká, 15), 198, 201. 

Veilá (1), 21. 

Védomice (1), 11, 17. 

Větrník, samota (25), 392. 

Vétrušice (6), 90. 

Ve visce (25), 378. 

Vinaříce (23), 348, 357, 389. 

Vinice, hájovna (22), 342. 

Vinohrady Královské (10) 
viz díl Praha. 

Vinohradv, prcdm. Rakov- 
nické (22), 340. 

Vinor (Vinaře, 6), 84,85,91. 

Vitice (5), 76, 82, 83. 

V^itov (23), 353. 

Vizerka, samota (17), 279. 

Vlachovskv dvůr (17), 251. 

Vlčí (25), 386. 

Vlkančice (9). 111. 

Vlnéves (2), 30. 

Vodérádka (8), 97, 98, 104. 

Vodéradv (9), 110, 116. 

Vodochody (6), 85. 

V'odolka (Odoíena voda, 6), 
85, 93, 94. 

Voikov, mvslivna (8), 97. 

Vojnice (2é), 398, 3^)9. 

Vokovicc (17), 267. 

Volenice (25), 373, 384. 

Volovice (24). 367. 

Volsany (23), 358. 

Vonokfasy (Unéklasv, 12), 

143, 160. 
Votvovice (24), 366. 
Voznice (Jindrichovice, 13), 

168, 194. 
Vrábi (3). 61. 
Vraíianv (2), 22. 
Vrané {\2), 127, 138, 141, 143, 

144, 150. 

Vrané (23). 348, 354. 
Vrata Kamenná (11), 138. 



Vrátkov (5), 75. 
Vraž (16), 216. 227, 304. 
Vrbice (26), 394, 401. 
Vrbka (26). 400. 
Vrbno (2). 28. 

„ nad Lesv (25), 392. 
Vršovice (10), 95, 118, 120, 

384. 
\'^rutice (2), 23. 

„ Kropáčová (4), 64, 

73. 
Vretovice (Dretovice, 18), 

301. 
Všechromy (8), 97, 98. 
Všenory (12), 158. 
Všeradice (15), 197, 211. 
Všestary (8), 99, 105. 
Všetaty (3), 40, 41, 63. 

(22), 343. 
Vtelno Mělnické (2), 22, 23, 

34 
Vílí Černý (17), 287, 288. 
Vysočanv (6), 84, 85, 86, 87, 

91, 95.' 
Vysoká (2), 23, 40. 
. (14), 196. 

samota (17), 248, 288. 
Vyšehrad (17), 248. 
Vvšerovicc (Vyšehorevice, 

5), 75, 79. 
Vyžlovka (9), 113. 

Záběhlice (10), 118, 121, 155 
Zaboř (2), 23, 25, 34. 
Záduš (2), 24. 
Zahorany (13), 169. 
Zaiečov (15), 397. 
Zájezd (17), 288. 
Zájezd, samota (25). 383. 
Zákolanv (17), 246, 289, 291, 

293, 305. 
Zálezlice (2), 34. 
Zalužanka (11), 135. 
Záluží (3), 10, 42, 60. 
Zámek Červený (Krakovce, 

22), 342. 
Zaosecí (kraj, 12), 145. 
Zápy (3), 42, 60. 
Zárvbv (3), 43. 
Zátiší (10 a 12), 125, 151. 
Zátoii (12), 150. 
Zavidov (22), 336, 343. 
Závist (11), 135. 

samota (12), 148. 
Závodí (Pražské předměstí 

u Berouna. 16), 218. 
Zbecno (20), 312, 313, 323, 

324. 
Zbraslav (12), 141. 143, 144, 

145. 
Zbrašín (25), 387. 



Zbuzany (17), 251. 

Zdabor (14), 179. 

Zdejěina (Kdyčina, 16), 222. 

Zdětín (4), 73. 

Zdiby (6), 85, 93. 

Zdice (15), 196, 197, 198, 209, 

217. 
Zdiměrice (11). 134. 
Zduchovice (14), 174, 194. 
Zeměchy (25), 366, 387. 
Zhoř, samota (22), 342. 
Zípce (3), 61. 
Zlatníky (11), 128, 135. 
Zlejčín (17), 252, 
Zlcnicc (9), 99, 108,114.116, 

132. 
Zlíchov (17), 245, 247, 248. 
Zlončice (24). 370. 
Zlonice (23), 346, 347, 348, 

353 354, 360. 
Zulezlice (Curelice, 21), 334. 
Zvánovice (9), 110, 116. 
Z vole (11), 138. 
Zvolenéves (23), 346, 357. 

Žabokrik (Dvorec, 4), 71. 
Žabovresky (26), 400. 
Zalov, observatoř (9), 116. 
Zalov (17), 283, 285. 
Žampach (11), 130. 
Zdánice (9), 110. 
Ždár (18), 294. 
Ždáry (22), 343. 
Žebrák (15), 172, 197, 198, 

206, 213, 225. 
Žehrovice (19), 303, 305. 
Žebrovice Kamenné (21), 329. 

33J. 
Žehrovice Mšecké (21), 334. 
Zelejevice (26), 399. 
Zeleníce (Zelunice. 23), 358. 
Zelevěice (23), 353. 
Železná (19), 303, 304, 305, 

308. 
Železnice (25), 379. 

Žerotín, hrad (25), 390. 
Zežice (14), 174. 
Zidovnice (1)» 21. 
Židovské mésto (Předměstí 

Roudnické, 1), 12. 
Žihle (22), 336. 
Žilina (21), 328, 329. 
Žirov (14), 174. 
Živhošt (13). 164. 
Žižice (23), 353. 
Žižkov (7), 95, 96, 118. Viz 

díl Praha. 
Žižkovský mlýn (16), 228. 
Županovice (13), 171. 



SEZNAM VYOBRAZENÍ I. DÍLU. 



(Qslice v 2iivorce značí příslušnost místa k okresu, dle poradí v Obsahu uvedeného.) 



Strana 

BENÁTKY NOVÉ (4) 

Zámek v Nových Benátkách .... 65 
U zámku v Nových Benátkách ... 66 
Namésti v Nových Benátkách . . 66 

BEROUN (16) 

Beroun, celkový pohled 217 

Zbytky městských hradeb v Berouně 219 
Pražská brána v Berouně ..... 220 

Plzeňská brána v Berouně 220 

Náměstí v B. fPo výroč. trhu) ... 221 
Část náměstí v B. s Plzeňskou branou 222 
Část náměstí v B. s Pražskou branou 222 
Partie z „mlýnské strouhy* v B. . .223 

BEŘKOVICE DOLNÍ (2) 
Zámek v Dolních Berkovicích ... 32 

BOLESLAV STARÁ (3) 

Stará Boleslav (od jihu) 49 

Brána v St Boleslavi 51 

Chrám Sv. Václava v St. Boleslavi . 52 
Vnitro kapitol, chrámu v St. B. . . 53 
Krypta kapitol, chrámu v St. B. . . 54 
Bývalý hřbitov mezi chrámy Sv. Vá- 
clava a Sv. Klimenta v bt B . . 55 
Chrám Matky Boží v St. B 56 

BRANDÝS N. L. (3) 

Brandejský zámek r. 1800 41 

Zámek v Brandejse n. L 45 

Bývalý chrám sv. Vavřince v Bran- 
dejse 46 

Nádvoří z«':mku v Brandejse .... 47 

Starý most v Brandejse n. L. . . . 47 

Radnice v Brandiíjse n. 1 48 

Nejstarší část zámku s arkýřem na 

sev. str. zámku 48 

BRÁNÍK (10) 

Vápencové skály v Bráníku . . . .121 
Kruhová pec v Bráníku 122 



Strana 

Pivovár Pražských sládků v Bráníku 122 
Kaple sv. KHže v Bráníku 123 

BROD ČESKÝ (5) 

Děkanský chrám v Č. Brodě ... 75 

Stará hřbitovní kazatelna v C. B. . 76 

Kouřimská brána v Č. B 77 

Hradební bašta v Č. B 78 

Viz též : Skvoreč, Hradešín, 

BŘEVNOV (17) 

Chrám sv. Markéty v Br 269 

Klášter v Břevnové 269 

Portál Brevnovského kláštera ... 270 
Část klášter, budovy se studní Voj- 
těšskou 271 

Studna Vojtěšská v Břevnově ... 272 
Professní lístek sv. Vojtěcha (z klást, 
archivu v Br.) 273 

BŘEŽANY (11) 

Zámek arcibiskupský v Břežanech . 133 
Sousoší v Břežanech 133 

BUDEČ (17) 
Chrám sv. Petra a Pavla v Budči . 289 

BUDŇANY (16) 
Budňany (s Karlštejnem v pozadí) . 242 

BYŠlCKY (4) 

Sv. Václav u ByšiČek. Zbytek ere- 
mitáže. Viz Lysá n. L, 

CITOLIBY (25) 
Chrám sv. Jakuba v Citolibech . . . 380 

ČELÁKOVICE (3) 

Tvrz Hrad^štsko s mlýnem a chrá- 
mem v Č 57 



414 — 



Strana 



černoších (12) 

Kostelík Nanebevzetí Matky Boži v Č. 160 
Partie z údolí mezi C. a Solopisky . 161 



ÍIHADLO 
Repos. 



(výšina, 4) viz Bon 



DAVLE (12) 
Celkový pohled 



147 



DOBŘICHOVICE (12) 



Zámek s chrámem sv. Prokopa a 

Martina v D 157 

Románský chrám v Karlíku .... 158 

Mésiišté hradu Karlíka 156 

Partie u mlýna v Dobřichovicích . .159 

dobříš (13) 

Palác a purkrabství býv. hradu Do- 

bríšského 163 

Býv. manský dům formánkovský v D. 165 

Dobříš, celkový pohled 166 

Zámek v Dobříši 167 

Knížecí park v Dobříši 168 

Býv. farní kostelík Nejsv. Trojice v D. 169 

DOKSANY (1) 

Vchod do býv. kláštera Doksanského 18 

Býv. klášter v Doksanech 19 

Krypta pod chrámem v Doksanech . 19 

Epitafium královny Gcrlrudy v D. . 20 

DONlN (25) 
Boží muka ilad Doníncm . . . 



dražíce (4) 
Sríceníny hradu Dražického 



392 



65 



HAZMBURK (26) 397 

HLAVENEC (3) 
Památník na lov Karla VI. v Hl. . . 63 

HLOUBĚTÍN (6) 86 

HLUBOČEPY (17) 

Viadukt a skály v Hlubočepích . . 244 
Rámeček v Hlubočepích ...... 24,S 

Ulice v Hlubočepích 245 

Erb Michnův na býv. mlýne v Hl. . 246 

HLUBOŠ (14) 

Chrám Hlubošský 192 

Zámek Hlubošský 192 

HOLUBICE (17) 
Chrám v Holubicích 2W 



Strana 
HORA BlLÁ (17) 

Bojiště Bělohorské 263 

Bitva na Bílé Hoře 264 

Chrám Matky Boží s ambity na B. H. 264 
Nádvoří s chrámem Matky Boží na 

B. H 265 

Ambity kolem chrámu na B. H. . . 265 
Kaple Jenisalemská na B. H. ... 266 

HORA dědova (dul) viz A^iř/*^i//i. 

HORA SVATÁ (14) viz Pnbram. 

HORY BŘEZOVÉ (14) 

Březové Hory, celkový pohled ... 189 
Důl sv. Anny pod kostelíkem sv. Pro- 
kopa 189 

Důl císaře Františka Josefa .... 190 
Vojtěšské mlýny a puchýmy . . .191 
Mariánský dul u Příbrami*) . . . .176 

Stnbrné Huti 177 

Práce vrtacím strojem v dolech l^rí 

bramských 193 

Téžný stroj Prokopského dolu na 

Br. H 193 

Nárazišté v dolech Příbramských . 194 
Chodba v dolech Příbramských . .195 

HOŘIN (2) 

Zdymadlo na laterarním průplave 

Horínsko-Vraňanském- 23 

Růžové stromy v parku Horínském . 28 

Knížecí park se zámkem v H. ... 29 

Knížecí hájovna v H 30 

Zimní partie v parku H 30 

Partie na H. potoce v kníž. parku . 31 

Na Horínském potoce 32 

HOŘOVICE (15) 
Zámek v Hořovicích 197 

HOSPOZlN (24) 

Portál chrámu sv. Jana Křtitele v H. 362 
Kazatelna chrámu sv. J. Křtitele v H. 363 

HOSTlN (24) 
Hřbitovní kaple Božího Těla v H. . 372 

HOSTOMICE (15) 
Okolí chrámu sv. Petra v H 209 

HRADEC LEVÝ (17) 284 

HRADEŠÍN (.5) 
Hradešín u Č. Brodu 80 

HRADIŠTĚ NAD SÁZAVOU (11) 
Zámek na Hradíštsku 137 



*) V textu omylem : Vojtěšský důl. 



— 415 - 



Strana 

HRADIŠŤSKO (3) 
tvrz, viz Čelákovice 

HRDLOŘEZY (7) 
Villa v Hrdlorezích 95 

HRUSICE (8) 
Chrám sv. Václava v Hnisicích * . .108 

HRUŠOV (8) 

Údolí Mntchovky pod Hrušovom . . 106 
Viz též: Senonraby, 

HUDLICE (20) 
Rodný domek Jos. Jungmanna v H. 326 

HVĚZDA (17) 267 

CHEJNICE (17) 

Mlýn v Cbeínicích 252 

U Chejnického mlýna 253 

CHLUMČANY (25) 379 

CHOCERADY (9) 

Chrám v Choceradech 116 

Partie z „Lomce" u Chocerad . . .117 

CHOTEČ (17) 

Vykládaná truhla a různé předměty 
národopisné z Ch 252 

CHVATÉRUBY (24) 372 

JAN SV. POD SKALOU (16) 

Sv. Jan pod Skalou 225 

Kaple sv. Kříže v údolí Svatojanském 226 
Hřbitovní kaple sv. Maxmiliána . . 226 

Skála Svatojanská 227 

Kostci sv. Jana Křtitele s býv. klá- 
šterem 223 

Býv. klášter Benediktinů s chrámem 

sv. Jana Křtitele 229 

Náhrobek sv. Jana 229 

Bývalý refektář kl. Benediktinů . . 230 

Jeskyné sv. Ivana 231 

Studánka sv. Ivana 231 

JAROV (11) 138 

JENŠTEJN (3) 62 

JEVANY {^) 

Jevanský rybník 114 

Lesní partie z Jevan 115 

JIRNA (3) 
Zámek v Jirnách 61 



Strana 

KAJETANKA (17) viz Střešovice 

KARLlK (12) viz Dobřichovice 

KARLŠTEIN (16) 
První brána Karlštejnská s véží Vór- 

šilkou 232 

Hrad Karlštejn 233 

Druhá brána Karlštejnská 234 

Hradní studna na Karlštejne . • . . 234 
Hrad K. od strany západní .... 235 
Prvé nádvoří K. se třetí branou . . 235 
Druhé nádvoří Karlštejnské .... 236 
Rytířská síň s kaplí sv. Mikuláše . 2ó^ 
Audienční síň císař, paláce .... 237 
Oltář chrámu P. Mane na K. ... 237 
Ložnice králova s kaplí sv. Václava 

v cis. paláci 237 

Část chrámu P. Marie se vchodem 

do kaple sv. Kateřiny 238 

Kaple sv. Kateřiny 238 

Obraz Karla IV. s chotí nad dveřmi 

kaple sv. Kateřiny 23^) 

Kaple sv. Knže na K 23^) 

Oltář kaple sv. Knže 240 

Hrad Karlštejn, od strany východní 241 
Détřicha z Modeny trojdíl. obraz nad 

oltářem kaple sv. Kríže 242 

Boží muka pod Karlštejnem .... 243 

Viz též: Badňany, 

KILIÁN SV. (12) 
Chrám sv. Kiliána 150 

KLADNO (18) 

Kladno . . - .^ x- • • 292 

Náhrobek Jiříka Zdárského ze ZcTáru 

a na Kladné 293 

Sousoší P. Marie na namésti K. . . 293 
Pečetidlo méstyse Kladna z r. 1618 . 294 

Kostel sv. Floriana 294 

Radnice s chrámem na K 295 

Zámek na Kladné 296 

Hutě Pražské Železářské Společnosti 2^7 

Železárny na Kladně 298 

Vysoká pec železáren na Kladné . . 299 

Dul Mayrau .300 

Sokolovna na Kladně 302 

KLECANY (6) 

Chrám Nanebevzetí Matky Boží . . 89 

Pomník Beneše Třebízského v Kl. . 89 
Pomník Beneše Třebízského v Kl. 

parku • 90 

KNÍN NOVÝ (13) 170 

KOKOŘlN (2) 

Hrad KokoHn 37 

Skalní útvar „Pokličky** v údolí Ko- 

kořínském 38 

Kokořínské údolí 39 



- 416 - 



Strana 

KOMÁROV (15) 

Komárov 202 

Starý zámek v Komárové 203 

Vnitřek slévárny v Komárové . . . 205 
Na kološníku vysoké pece v K. . . 205 
Vysoká pec v komárové ..... 207 
Pálící pece ve smaltovné v K. . . .207 
Hudební sbor železáren Komárov- 
ských 208 

KOPANINA (17) 

Chrámek sv. Máří Magdalské v Před- 
ní K 282 

Stredovéké kachlíky ze Zadní K. . 283 

KOSTELEC N. LABEM (3) 
Chrám sv. Martina v K. n. L. . . . 59 

KOSTELEC N. ČER. LESY (9) 
Zámek Smiřických v K 112 

KOŠÍŘE (17) 

Umélá zřícenina „na Cibulce** . . . 255 
Čínský pavilon „na Cibulce** .... 256 
Chrám sv. Trojice v Košířích ... 256 
Pomník biskupa Thuna na hřbitove 

v K 257 

Villa Bertramka v K 257 

Pracovna Mozartova na Bertramce . 258 
Pokoj Mozartův na Bertramce . . . 258 

Na „Hřebenkách** 259 

Pavilon v Klamovce 259 

Pavilon v Klamovce 260 

Altan v Klamovce 261 

Pomník Karla IV. v Klamovce . . 261 
Okresní chorobinec 262 

KOVÁRY (17) 
Statek v Kovárech 288 

KRAKOVEC (22) 
Zámek Krakovec 343 

KRÁLOVICE (8) 
Tvrz v Královicích u Říčan . , . . 102 

KRALUPY N. VLT. (24) 

Kralupy n. V|t 364 

Chrám P. Marie a sv. Václava v K. 364 

KŘIVOKLÁT (20) 

Hrad Křivoklát 311 

Hlavní brána Křivoklátu 312 

Část I. nádvoří se zámeckou véží .313 
Část paláce na 1. nádvoří s druhou 
branou 314 



Strana 

Malá rytířská síň 315 

Velká rytířská síň 315 

Západní část IL nádvon 316 

Část U. nádvon 317 

Véž Huderka 318 

Hláska pod véží Huderkou .... 319 

Vchod do Bílkova vezení 320 

Kaple zámecká na Křivokláte ... 321 

Oltář ;?ámecké kaple 322 

Kostel sv. Petra na Amálíné ... 323 
Vnitřek kostela sv. Petra na Amálíné 324 
Pomník kníž. z Fiirstenbergů . . . 325 

KYJE (6) 
Farní chrám v Kyjích 85 

LÁNY 21) 
Zámek v Lánech 331 

Líbíš (2) 

Vqitřek kostela sv. Jakuba v Libiši 33 

LIBLICE (2) 
Zámek hr. Valdštejna v Liblicích . . 35 

LIBOC (17) 268 

LIBUŠIN (23) 
Chrám sv. Jiří u Libušina*) .... 327 

LIPANY (5) 

Mohvla Prokopa Holého na bojišti 
u Lipan . . . . ! 83 

- LOBKOVICE (3) 

'.obkovice, celkový pohled .... 60 
Hrob Františka Palackého v 1 60 

LOUNY (25) 

Louny 373 

Chrám sv. Mikuláše v L 374 

Namésti v Lounech 375 

Žatecká brána v Lounech 376 

Dum Sokolíi z Mor v Lounech . . . 377 
Rodný domek Jaroslava Vrchlického 378 

LYSÁ NAD LABEM (4) 

Lysá se zámkem, býv. klášterem a 

chrámem 68 

Zámek v Lysé 68 

Braunovy sochy v zámeckém parku 70 

Eremitáž sv. V^áclava v Lysé ... 72 
Sv. Václav u Byšiček. Zbytek Eremi- 

táže 71 

MATĚJ SV. (17) 
Chrám sv. Matěje nad Sárkou . . . 276 



*) V textu omylem označeno co Hudlice. 



417 - 



Strana 

* MĚLNÍK (2) 

Mělník, strana západní 21 

Soutok Labe s Vltavou 22 

Mělnický zámek s chrámovou věží 

a proboštstvím 25 

Arkády zámecké na Mělníco .... 26 

Radnice na Mělníce 27 

Pražská brána v Mělníce . . . • . . 27 

Železn^^ most pod Mělníkem .... 28 

MNICHOVICE (8) 

Náměstí a děkanský chrám v Mn. . 104 
Kazatelna v děkan, chrámě v Mn. . 105 

MNÍŠEK (12). 

Mníšek 153 

Zámek barona z Schirdingů . . . .154 
Kostelíček sv. Máří Magdalské na 

Skalce 155 

Sousoší Jana Prokova na Skalce . .156 

MOTOLY (17) 

Diabasové skály u Motol 253 

Zámek v Motole 254 

MRTNÍK (15) 
Partie mezi Mrtníkem a Nerežínem 201 

MŠENO (2) 

Radnice ve Mšeně 36 

Skalní útvar „Hrad** v pastuší rokli 

u Mšena 38 

Predvěké skalní obydlí „Nedámy" . '^'^ 
Skalní byty v „Kočičině** u Mš. " . . 
Skalní útvar „Medvěd** v pastuší 

rokli 40 

Kokorín, viz t. 

NELAHOZEVES (24; 

Zámek v Nelahozevsi 366 

Vchod do zámku v N. . . . • . . . 367 

Nádvoří zámku v N 368 

Nádvorní portál zámku v N 369 

NEŘEŽÍN (15) 

Dědova hora (důl) u Nerežína ... 204 
Viz také: Mrtnik. 

NIŽBOR (20) 
Nižbor s Novou Hutí 32 i 

OBORA KRÁLOVSKÁ (17) 

Místodržitelský letohrádek v Král. 
Obore 280 

OKOŘ (17) 
Hrad Okor 287 



Strana 

OŘECH (17) 
Chrám v Ořechu 251 

OSTROV u Davle (12) 
Srícenina býv. kláštera Ostrovského 149 

OUNĚTICE (17) 
Madonna Ounětická 287 

OVÍARY (23) 
Sloup vinařů a rybářů u Ovčar . . 353 

PERUC (25) 

Boženina studánka na Peruci . . . 386 

Zámek na Peruci 387 

Schodiště zámku na Peruci .... 389 
Motiv z Podperucí 391 

PIČÍN (14) 195 

PODMORÁŇ (17) 285 

PODOLÍ (10) 

Podolské cementárny 123 

Chrám sv. Michala se starou zvonicí 124 
Podzemní obydli nad Podolím ... 125 

PRAVDA (25) 
Srícenina hradu „Pravda" 381 

PROKOP SVATÝ (17) 

V údolí Svatoprokopském 248 

Bývalá jeskyně a chrám svatého 
Prokopa 249 

PROSEK (6) 
Chrám sv. Václava na Proseku . . 91 

PROUDY SVATOJANSKÉ (12) 

Ferdinandův sloup 139 

Horní Slap 140 

Na Strejčkem 141 

Horní Bednář 142 

Dolní Bednář 142 

Bílá skála 143 

Pod Hrádkem 144 

„U Osla- v Sovíkách 145 

PRŮHONICE (8) 
Zámek v Průhonicích 103 

PŘÍBRAM (14) 

Příbram se svatou Horou 178 

Náměstí v P. s chrámem sv. Jakuba 179 
Stará budova báňské Akademie . . 180 

Svatá Hora 181 

Chrám s klášter, budovou na Sv. Hoře 182 



418 — 



Strana 

Schody na Sv. HorU 182 

Svatoborské ambity 183 

Basilika Svatoborská 184 

Císařský oltář na Sv. Hoře .... 185 
Vnitřek basiliky Svatoborské . . . 186 
Hornická slavnost o sv. Prokopu 

v Příbrami 187 

Kalvárie na Sv. Hoře 188 

Viz dále : Březové Hory, 



Přívoz kamenný (ii) 

RAKOVNÍK (22) 

Vysoká brána v Rakovníce 
Pražská brána v Rakovníce 
Chrám sv. Bartoloměje . . 
Stará zvonice na hřbitove . 



136 



340 
341 
341 
342 



REPOS BON (4) 

Kaple a stromořadí na Čihadle (Bon 
Repos) 



ROUDNICE (I) 

Roudnice z r. 1712 

Roudnice, od východu . . . 

Zámek Roudnický 

Radnice v Roudnici .... 
Ochoz kláštera Roudnického 
Rajský dvůr v býv. kláštere 
Roudnice, od severovýchodu 



67 



12 
13 
13 
14 
15 
16 
17 



RUZIŇ (17) 

Ruzíň, celkový pohled ..... 273 
Mlýn v Ruzíni 274 

ŘEPORYJE (17) 250 

ŘÍÍANY (8) 

1 Iradní věž a část paláce v, Ř. ... 99 
Zbytky hradního paláce v Ř^ ... 100 
Chrám sv. Petra a Pavla v Ř. . . , . 101 
Vychovatelna manželu Olivových v R. 101 

ŘÍP (1) 
Svatý Jiří na Řípu 10 



SENOHRABY (8) 

Letní sídlo S. s Hrušovém (v. t. 
Hrašov) 108 

SKALKA u Mníšku (12), viz Mnišek 

SLANÝ (23) 

.Slaný, celkový pohled 346 

Radnice ve Slaném 347 

Velvarská brána ve Slaném .... 348 
Pražská hránn s chrámem sv. (i'^t- 

harda 349 

Partie z okolí chrámu sv. Gotharda 350 



Straaa 

Chrám sv. Gotharda 350 

Františkánský klášter s chrámem^ 

Nejsv. Trojice 351 

Slánská hora 352 

SMEÍNO (23) 
Zámek ve Smečné 356 

STOCHOV (21) 

Starý památný dub se sochou sv. 

Václava 332 

Chrám sv. Václava ve S 337 

STODŮLKY (17) 
Chrám ve Stodůlkách 250 

STŘEŠOVICE (17) 
Kaple na Kajetánce 275 

ŠÁRKA (17) 

Šárecké údolí s chrámem sv. Matěje 276 
Skalní průlom „Džbán" v Divoké S. 277 
Z okolí „Džbánu** v Divoké S. . . .278 

„Certovv vidle" v Divoké S 279 

Sřícnné'skáiv v Divoké S 2«0 

Ze Šáreckého údolí 281 

Kaple sv. Jana u Jenerálky v Šárce 282 
Viz také: Sv. NíatěJ, 

ŠKVOREČ (5) 
Zámek Skvoreč u Č. Brodu .... 79 

ŠTĚCHOVICE (12), viz Proudy 
Svatojanské. 

ŠTĚRBOHOLY (7) 

Pomník maršálka Schwtrina .... % 

TISMICE (5) 

Tismirká bnsilika 8l 

Vchod do Tismické basiliky . . . . 8t 

TOČNÍK (15) 

Pod Žebrákem a To^níkem . . . .212 

Část hradu T. s východ, branou . . 214 

Pod kaplí sv. Bartoloméje na T. . .215 
Viz také: Žebrák, 

TOUŠEŇ (3) 

Nový^ chrám a škola v T 58 

Někdejší hradní mlj^n v T 58 

Zbytek nékdejšího hradu v T. . . . 59 

TOUŽETlN (25) 

Vchod do zámku Toužetínského . . 393 

TRÓJA (6) 

Zámecké schody v Tróji 87 

Zámecký sál v Tróji 88 



— 419 - 



Strana 

TUCHOMĚŘICE (17) 
Zámek a chrám sv. Víta v T. . . .286 

TUCHORAZ (5) 
Tuchorazská tvrz 82 

TÝNEC PANENSKÝ (25) 
Zbytky stavby klášter, chrámu . . 385 

VALDEK (15) • 

Rozvalmy hradu Valdeka 199 

Brána hradu Valdeka 1200 

VELESLAVÍN (17) 
Zámek ve Veleslavíne 274 

VÉSKA VELKÁ (15) 
Farní chrám sv. Jiljí 198 

VELTRUSY (24) 

Zámek ve Vellrusích 370 

Červený mlýn ve Veltrusich . . . .371 

VELVARY (24) 

Chrám sv. Kateřiny a radnice ve V. 359 
Hřbitovní chrám sv.» Jiří ve V. . . . 360 

Pražská brána ve V 360 

Mariánský sloup na namésti ve V. . 361 

VLČÍ (25) 
Kaple sv. Václava ve Vlčí ó78 

VRANÉ (12) 151 



Strana 

ZÁBĚHLICE (10) 
Chrám v Záběhlicích 120 

ZÁVIST (12) . 

Závist, celkový pohled 134 

Paroplavební přístav na Z 135 

ZBRASLAV (12), celkový pohled 146 

ZEMÉCHY (24) 

„Večeře Páně" v chrámu Naroz. sv. 
Tana 365 

ZLENICE (8) 

Trosky hradu Zlenice 107 

Sázava pod hradem Zknicí . . . .109 
Viz také: řirašov. 

ZLÍCHOV (17) 
Chrám na Zlíchově 247 

ZLONICE (23) . . : 354 

ŽAMPACH (11) 

Zbytek puchýrny zlaUi a viadukt • . 130 
NaŽampachu, celk. pi.hltd .... y'M 

ŽEBRÁK (15) 

Náměstí s dek. chr. sv. Vavřince . 210 

Hrad Žebrák 211 

Pod Ž. a Točnikeiii • . . 212 

Viz' také: Točnik. 

ŽEROTfN (25) 
Sřiceniny hradu Žerotín^ 383 



NAKLADATEL PAVEL KÓRBER. 
KNIHTISKÁRNA BINKO A ZIKA. 



lívV 



^íí S^^é^if-H 



^'\M 








Umi 




j^«>l 



^^M' 



'*"♦ 




řa 



* 




i 



^^^^^Xt 



This book should be returned to 
the Ltbrary on or before the last dáte 
stamped below. 

A fine is incurred by retatninE it 
beyond the specified tíme. 
Please return promptly. 



I 




^!7a9 



u^--,