(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Království eské"

<^.. 



% 



.% 



\ 




království české 



II. 



JIHOVÝCHODNÍ CECHY 



ZA REDAKCE PHDra JOS. BĚLOHLAVA NAPSALI : 

JAN ČEMUS, JAN DOTŘEL, KAREL FIŠER, FRANTIŠEK LEGO, 

JOSEF LINTNER, FRANTIŠEK TEPLÝ. 




1908. 
NAKLADATELSTVÍ PAVLA KORBRA V PRAZE. 

VEŠKERÁ PRÁVA VYHRAZENA, 



JIHOVÝCHODNÍ ČECHY. 



XXVII. OKRES TÁBORSKÝ. 

Jdou léta. Ne jdou, ona letí. Vteřina přítomnosti, již sotva stačil 
Jsi vysloviti, patří již minulosti ... 

A to je historie lidstva. Vše je minulost, vše je zapomenutí. 
Vzpomeň, čtenáři, místa, jež dalo jméno starému, dávanému kraji, 
Nzpomeň mista. které můžeš nazvati v dějinách našeho národa Prahou 
Jihov\'chodu. Kolik jmen. tolik obrovitých postav t\-či se před Tebou — 
a vše to halí dnes stíny mrtvé minulosti. A je jako hřbitov všecek 
tento kraj, jehož knihu dějin a knihu přítomnosti dnes otevíráš. Tich\\ 
jakoby v sebe schoulen\'' a zakřiknutý, je ten hřbitov idei národa na- 
šeho. A celá scenerie jeho je scenerií hřbitova: chudx'-, chudičký kraj. 
jednotvárný. rov'n\', bez smělých, příkře k nebi vypjatých vrcholů, tak 
jako vyrovnává se povaha člověka dovršivšího léta života, takovvm 
je dnes okres táborsk}' svojí přírodou a sv\-m lidem. Svědek minulosti — 
štěstí, že minulosti veliké . . . 

Jsa středem stejnojmenného hejtmanství, k němuž přísluší ještě 
Mladá Vožice a Soběslav, dotýká se okres táborský, povahou kraje 
svého Českomoravské pahorkatině náležeje, v západě okresů Milev- 
ského a BechNmského, v severozápadě Sedleckého, ve v\'chodě pak 
hraničí na okres PacovskŇ'. V hrub\-ch rysech připomíná podoba jeho 
nepravidelná' obdélník; nejsevernější bod. as 49''31' s. š., tvoří ves Chlum 
ve výběžku Jistebnickém, nejjižnější, as 49" 20' s. š., ves Skrejšov, 
v jihozápadě okresu; nejzápadnějším je ves Jezviny. na 32" 8' v. d., 
nejvýchodnějším Nový Ml\''n. jihov\'chodně od Vlčovsi. na 32'^ 35',,' v. 
d. Obnáší tedy odlehlost bodu severního a jižního asi 33. západního 
a v_vchodního asi 20 km. Poloha hlavního místa okresu, zaujímajíciho 
plochu 466'<-'l km'-, je symmetrická a tudíž v ohledu hospodářském 
a kommunikačním výhodná ; ležít ono téměř na průseku obou hlavních 
os okresu, tedy v jeho středu, čímž i fysicky povaha jeho jako hlavního 
místa a střediska je založena a zdůvodněna. 



Horopisné poměry okresu táborského jsou. jako na celé Česko- 
moravské vysočině, dosti jednoduché, ba jednotvárné. Přihlížíme-Ii 
k celkové konfiguraci jihovýchodních Cech. mohli bychom o Táborsku 
líci. že ono je nejsevernějším článkem rozsáhlé rybničně pánve Tře- 
boňské, otevírající se odtud a nížící na jih po hranici dolnorakouskou. 
Základem terrainové stavby okresu je vodní r5'ha hlavního toku jeho, 
i^eky Lužnice, a blízkost rozvodní linie Lužnicko-Sázavské v severo- 
východě a v5'chodě a Lužnicko- Vltavské v severu. V nepatrném jen 
pruhu po obou stranách Lužnice klesá půda okresu na a pod 400 m 
n. m.. nejníže na 369 m n. m. Odtud směrem k severu, severovýchodu 
a vvchodu se kraj ponenáhlu v\-ší. teprve však blíže oběma uvedeným 
rozvodním liniím v\''šky jeho rychleji přib\'^vá. Vyjma však nepatrný' 
pruh půdy severovýchodně od Chočína nevystupuje kraj nikde nad 
700 m. Xa levém břehu řeky vystupuje terrain, jinak povahy rovinaté 
až mírně kopčité. nejv\'še nad 500 m podkovitým hřbetem táhnoucím 
se od Starého Tábora přes Malešice ku Třebelicům ; podkova ta, k vý- 
chodu otevřená, pokračuje v sousedním okrese soběslavském Vrchy 
Hlavateck\'mi a Krastinou u Xedvědic zpět k Lužnici. Největší výše 
dosahuje nad Třebelicemi. 530 m. V rozvodním pásmu Lužnicko- 
Vltavském je nejvyšším vrch Smrček. 642 ni n. m.. jihovýchodně od 
Jistebnice. Jednotvárnost a chudoba forem v horopisné stavbě kraje 
je však vyvážena plnou měrou bohatými. syt\'mi krásami romantického 
údolí Lužnice, jehož scenerie od Tábora po dalším toku řeky je.nepře- 
lržit\-m řetězem rozkošn\'ch. uchvacujících krajinnýxh zákoutí. 

\'stupujíc na půdu okresu u Jednot ve výši as 394 m n. m., reka 
Lužnice protéká jím. v jeho jihozápadní čtvrtině, směrem severním, 
mírně k západu skloněným, v dosti ještě prostranném údolí až i)0 
Tábor, kdež obrací se tok její k západu. Přijavši v právo Roštský 
potok, zaměřuje řeka k jihozápadu a podržuje tento směr na celém 
dalším toku okresem, jejž opouští u Dobronické papírny. Až po Planou 
bére se Lužnice tercierem. odtud tvoří koryto její, a ještě značně za 
hranice okresu po Bechyni, vrstvy rulové, od Tábora v značné části 
toku i žulové. Různost vrstev, jimiž se řeka bére, má přirozeně vliv 
i na ráz jejího údolí. Již od Plané doznává toto, dosud prostranné 
a lučinaté. velkého súženi, kteréž přechází pak pod Starým Táborem 
v úzkou úžlabinu. lemovanou příkrými, až 50—70 m vysokými stráněmi; 
úžlabina tato svírá tu vody Lužnice, které na četných místech nuceny 
jsou překonávati silně spády, mnohdy do té míry. že skály přistupují 
až k samému korytu říčnímu. Celkový spád řeky není \ šak veliký. 
mělaf ona dosti času. aby si koryto své v rulových a žulových vrst- 
vách propracovala: tak v Plané leží hladina její ve výši 394 ot, pra\ý 
l)řeh as půl hodiny pod mlýnem „\'endelák" u Tábora vykazuje 385 ///, 
Bejšoveck}' mlýn u Bečic 383 m. mlýn .Suchomel" 381 m a papírna 



- 5 — 

u Dobronic. nedaleko místa, kde Lužnice opouští okres, v369 m, takže 
celkový spád její v okresu obnáší 26 m. 

Ríčni sít okresu, kter\' cele náleží povodí Lužnice, je dosti hustá, 
přítoky však skupenv jsou tu hlavně na pravém břehu. Vnímat tu: 
nad Planou Boreck}'- potok, pramenící u Choustníka a sesílen5' z pravá 
p. Krtovsk\'m a Bítovským; u St. Tábora siln\'' p. Ch\'novsk\% v}'- 
věrající co p. Chočínskv; u Pohnance a vnímající z pravá p. Mašovick}', 
Chotovinsk\' od Hostie, z leva 'J"uroveck\' či Hrobsk\'' od Třítěže; 
u Tábora p. Košínský, vznikající z několika pramenů nad Borotínem, 
přijímající z pravá p. Řevňoxskv a napájející u Tábora znám\' Jordán; 
Roštský p. od dvora V\'rce, ústící u Matouškova ml5'na; p. Vlase- 
nick\'; Pilsk\'' p. od Padařova a konečně po značné řadě menších 
pramenů p. A^oltyňsk\'' od Svořiště, ústící nad Dobronickou papírnou. 
Na levém břehu přijímá: proti ústí Boreckého potoka p. Maršovsk\' 
s p. Bezděčínskym, a v řadě menších p. Slapsk\' a p. Malšický. 

Rybníkfi nevykazuje okres mnoho; z větších možno jmenovati 
[ordán, dále některé v povodí Chynovského potoka; Koberný a Hejt- 
manův rybník, protékané p.. Boreckým. a rybníky Jistebnické. 

Geologická stavba okresu má za základ útvar prahorní. zastou- 
pen\' hlavně rulou a ústřední žulou českou, v malé míře prahorním 
vápencem (na Lužnici mezi Slavňovicemi a Rečicemi, jihov\'chodně 
od \'elmovic a mezi Chcjnovem a Hroby) a amlibolovou l)řidlicí (vyjma 
mah' pruh severozáp. od Bezděčína hlavně v severových. čtvrtině 
okresu, severně od Chýnova). Pr\- obory representovány jsou tu as 
8 krrí' velikým ostrůvkem permsk\m mezi Chýnovem a 'J\n"ovcem. 
Tercier, v podobě pásma miocenového. zabírá (odečteme-li malé 
ostrůvky záp. od stoku p. \\)lyňského s Lužnici a sever, od Velmovic, 
jakož i onen mal\'' jihozáp. od Maršová) širok\' pruh území po obou 
stranách Lužnice. hla\-ně však na pravém břehu, od Nstuini jejího na 
půdu okresu až téměř po St. 'Jábor, šíře se tu k xýchodu až k Hrobům 
a Raděninu. Ctvrtohorv v okrese zastoupení postrádají. Pokud žuly 
se t\'ká, zabírá tato hlavně širok\' pás. celou severozápadní čtvrtinu 
od Lužnice až po ústí Pilského potoka, sahajíc v jihu až po Slapy. 
v severu pak táhnouc se v rozsáhlém pruhu až po hranice okresu 
k Jistebnici a Borotínu. 

Svrchní vrst\-y půdy jsou namnoze písčité hlíny, silně s prstí 
smíšené: v okresích čistě žulov\'ch a třetihorních jílu a hlíny přibývá, 
v oboru rul\' stává se však půda více písčitou. V celku však je půda 
většinou kamenitá, skalnatá, tudíž mělká a méně úrodná, půda pro- 
středně žitná. 

Z celkové plochy okresu 466'91 km- připadá na pole 246'I3 knf 
{52-rio), lesy 134-3.3 ^'m- (28-8''lo). luka 4\16 km' (8-9"/o), pastvy a pláně 
\9-()3 km- (4rM a zahrady 3-53 km-. 



Po stránce podnebni je okres táborskv' přechodem z pnznivrji 
položeného území středočeského do chladnějších končin pahorkatiny 
Českomoravské. Průměrná roční teplota jeho, převedeme-li ji na 
poměry ve výši hladiny moře. leží mezi 95 a IO()"C. průměrná teplota 
nejchladnějšího měsíce ledna kolísá kolem — I^^C. měsíce nejteplej- 
šího, července, kolem 20'5"C. Čtyřicetiletý průměr stanice Táborské 
(vvška 459 m n. m.), který možno vzíti za normální, ač ovšem ne 
zcela typický pro všecek okres, vykazuje tyto hodnoty: pro leden 
-3'2, únor -2'l, březen r5, duben 7"3. květen I2'4. červen 16'2, čer- 
venec I8'0, srpen 17'2, září 13'4. říjen 7'8. listopad I '5, prosinec — 2"5. 
pro rok pak 7'3" C. Co do poměrů srážkov\'ch leží okres táborský ve 
sféře ročních 600— 700 mm srážek. 




POHLED NA TÁBOR. 



Obvvatelstvo je rolnické; značnx' je tu počet velkostatků. 97 
v r. 1900. Průmyslový ruch není valn\'; celý okres, ač čítá 2 města 
a 3 městyse, má toliko 12 továren. Je .^ajímavo. že, ač životní celkové 
podminkv obyvatel nejsou právě nejle])ší. nezaznamenává okres úbytek 
jejich počtu. Tak r. 1890 napočteno v 2 městech. 3 městy šech a 54 
katastral. oijcich s 4773 domy 41.071 obyvatel (v tom 19.301 mužských. 
21.770 ženských), v r. 1900 pak v 5058 domech 42.412 obyvatel (20. 18^) 
mužských. 22.223 žensk\'ch). Zvýšil se tedy celkový i)OČet v 10ti letech 
o 3'.3°i'"; kdežto však mužského obyvatelstva i)řibylo tu o 4"6°i'o, přibylo 
ženského toliko o 2'r/o. Okres je ovšem ryze českým; r. 1890 bylo 
tu sice ještě 82 NV-mců. v r. 19í)0 však přihlásilo se nebo přihlášeno 
bylo k německé obcovací řeči toliko 28 osob. tedy úbytek o óó^lo. 

Po stránce kommuníkační je okres dosti, ba dobře opatřen; stře- 
disko jeho Tábor má dráhou císaře Fr. Josefa velmi v5'hodné spojeni 



jak s tepnou českého života Prahou, tak i s jihem. Budějovicemi 
a Vídní ; dráha transversalni, z Domažlic přes Písek do Jihlavy vedoucí, 
umožňuje dobré, ač ne právě rychlé, spojení se západem i vxxhodní 
hranicí země. Elektrická dráha z Tábora do Bechyně získá v dohledné 
době prodloužením do T\'na nad \'ltavou. čímž dostane se jí, lokální 
trati Týn-\'odňany, spojení s jihozápadní Šumavou. Také nově pro- 
jektované trati v okrese, z Tábora do Mladé Vožice a z Bechyně do 
Jistebnice a Ml. Vožice přispějí zajisté k obchodnímu a průmyslovému 
rozkvětu jeho. 

Staroslavný a věčně památn\'' 

TÁBOR, druhdy první město po Praze, k němuž a ještě více 
k jeho obyvatelstvu upjata byla v patnáctém století pozornost a údiv 
takřka celého tehdejšího vzdělaného světa, může se pochlubili slavnou 
minulostí jako málokteré město nejen v naší vlasti, ale i v daleké 
cizině. Bylof kolébkou a ohniskem hnutí, jež zachvátilo celou Evropu 
a vyvolalo bouři, před niž se chvěly tisícileté státní útvary a jež otřásla 
i dosud skalopevn5'm stolcem Petrov_vm v jeho základech. 

Kdyby byl tehdáž nepřemožitelný' národ českv' dovedl kliditi 
ovoce svých vítězství a nebyl vyplýtval svou sílu a nezdolnou energii 
v malicherných zápasech a sporech namnoze jen o formu a zevnější 
úpra\u za pravé přijatého učeni, za něž se bil. pro něž žil a umíral, 
kdo ví jak by se byla utvářila mapa Evropy a na jakém stupni by 
dnes byl národ Husův a Zižkův. kter\- ještě dnes musí zápasiti o svou 
e.xistenci a domovské právo ve vlastní zemi. 

CeK' svět shrnul se na kacířské Čechy. Rim i svatá římská říše 
sbíraly své sily a mobilisovaly veškeré své zástupy proti malému, pro 
svobodu svědomí a přesvědčeni zanícenému národu — a jeho přísluš- 
níci ubíjeli čas a mařili drahé sily. jichž bylo potřebí k boji proti spo- 
lečnému nei)říteli, vzájemným škorpením, planými i nechutn5'mi hád- 
kami a disputacemi o dogmatick\'ch záhadách, ba druhdy přeli se 
o pouhý termín, slovo neb otázku užívání obřadního roucha. A konec 
všeho V — Lipany a v jich následcích Bílá Hora! — Z celého toho 
gigantického zápasu, jemuž podobných je v světov\''ch dějinách málo, 
nezachránil česk\' národ ničeho. Xa návrších a pláních Lipansk\'ch 
ztratil svůj \ýkvět a své jádro, pohřbil na staletí svou demokracii a ze 
všeho dochoval na naše doby nevelké dvě kamenné desky, do nichž 
vtesány jsou čtyři pražské artikule, pověstná to kompaktáta, řekli 
bychom , punktace", jež Řím nikdy nedodržel a také dodržeti nemínil. 

To vše tane vám na mysli při pohledu na proslavenx' Tábor, 
jenž se svou daleko viditelnou věži dominuje celému, životem a půso- 
bením našich velikánů posvěcenému kraji. 



Tábor, vlastně Hradiště hory Tábor, obydlen byl již v dobách, 
o nichž se nám žádných písemných pamětí nedochovalo a pouze z ná- 
lezů tamn.ějších usuzujeme, že snad již v dobách římských bylo zdejší 
hradiště osídleno pro svou výhodnou a pevnou polohu, která umělým 
opevněním pro nepi^ítele nepřístupnou učiněna býti mohla. Úpatí vrchu, 
jemuž později dáno bylo l)iblickě jméno Tábor. omv\'áno jest s jedné 
strany řekou Lužnicí a s druhé strany potokem Tismenicí. Na jiho- 
západě spadají k vodě strmé stráně, jež v starších dobách umělým 
způsobem ještě neschůdnějšími učiněny byly a pouze na východě byl 




STARÁ OPEVNĚNI HRADIŠTĚ HORY TAEOR 

(dle prof. K. Ttiirai. 



k hradišti pohodlnější přistup, stížený ale důkladnými a mohutnými 
hradbami, jakož i hlubok\''mi příkopy. Jádro původní osadv. pozdější 
tvrz neb hrad založen byl, jak to u předků našich bylo zvykem, na 
strmém ostrohu na straně jihozápadní. 

Nejstarší písemné prameny uvádějí jako majitele této důležité 
])evnosti mocný rod Vítkoviců, kteří zprotivivše se Přemyslovi Otaka- 
rovi II. nechtěli mu vydati stříbrných hor na Horkách a města Hradiště. 
Sezima Vítkovec raději Hradiště zapálil a obyvatele jeho převedl do 
nedalekého Ústí Sezimova, na jehož rumišti rozkládá se vesnice, ny- 
nější Starý Tábor. Na Hradišti založen později hrad, na němž \iá(ll 
rod Vítkoviců, až roku 1420 dne 21. února Husité dobvli Sezimova 



- 9 - 



Ústí a několik dni potom i Hradiště, jehož správa svěřena Prokopovi 
z Ústí. Ježto však husitští vůdcové seznali, že Ústí vSezimovo nepo- 
skytuje jim a jich Hdu dostatečné ochrany, odhodlali se k činu, v dě- 
jinách velmi vzácnému. Zanechavše všecko, čeho nezbytně nepotřebo- 
vali v Sezimově Ústí, zapálili je někdy v měsíci březnu téhož roku 
a přestěhovali se s veškerým svým lidem na Hradiště, jež geniálním 
spůsobem opevnili a opatřili příbytky, které založili tak, aby jimi 
zevnější opevnění doplněna byla a aby obraně města nejen nepřeká- 




OBLEZENI TÁBORA R. 1621. 

(dle staré rytiny). 



Žely, ale ji doplňovaly a musíme se dle zacho\-aných dosud zbytku 
těchto opevnění a domů neobyčejnému jich důmyslu obdivovati. Spá- 
lením Ústí a opevněním Hradiště zahájili činnost svou ve velkém 
slohu. Duší veškeré této akce byl Petr Hromádka z Jistebnice, který 
poslal k Žižkovi pro posilu; ten seznav důležitost místa, žádosti jeho 
vyhověl. Tak stalo se Hradiště, nazývané pak odtud již Hradištěm 
hory Tábor, týnem a střediskem přívrženců a následníků Husových, 
jehož učení se zvláště za doby jeho pobytu na nedalekém hrádku 
Kozí a Ústí Sezimově v celé zdejší krajině, jejíž obyxatelé od dávna 



— 10 




NÁČRT HUSITSKÉHO HRADEBNÍHO 
VOZU. 



k přemítání a náboženskému 
hloubáni náchylní byli. ne- 
obyčejně rozmohlo. Zde žili 
Táboří z počátku v tuhé kázni 
a bratrské pospolitostí jsouce 
obáváni všemi nepřáteli ka- 
licha, tak že král Zikmund 
na jich vyhubeni i)Oslal Ol- 
dřicha 7. Rožmberka se znač- 
n\-m vojskem, jež ale Mi- 
kuláš z Husí. Táborsk5'm 
z Prahy na pomoc přispě- 
chavši, v divoký útěk obrátil. 

Bratři, jak se Táborští mezí sebou zvali, zřídili si obec po spů- 
sobu starokřesfanském. prohlásili rovnost stavu a pospolitost majetku 
a postavivše na rvnku kádě. do nichž ukládány peníze a veškeré 

potřeby, zaváděli a usku- 
tečňovali tak komunismus 
čtyřistapadesát roků před 
komunisty francouzsk5'mí, 
tak že lze říci, že i vtom 
předstihli Čechové dávno 
a dávno jiné národy a že 
národem tilosofů byli Če- 
chové se sv\''m Štítným. 
Husem. Chelčíckým a Ko- 
menským mnohem dříve, 
než chlubní Němci. 

Otázce sociální, jež 
zvláště za našich dob jest 
v popředí veřejných roz- 
prav a o jejíž řešení po- 
koušely se a to ponejvíce 
marně nejženiálnější hla- 
vy, věnovali Táboří mnoho 
úsilí a členové .obce po- 
lem pracující", jak se tito, 
drsným řemeslem váleč- 
ným s dostatek zaměst- 
naní bojovnici sami naz}'-- 
vali , našli ještě dosti 
času k provádění reform 




HUSITSKÉ ZBRANĚ. 



— 11 




{^^> 



a novot společenských, jež v mnohém se neh'ší od snah vůclců a hla- 
satelů nového socialismu. 

Časem však smísilo se pijvodni obyvatelstvo s jinými živly, jež 
ze všech končin Cech na Táljor se hrnuly, tak že se zvrhld a oddalo 
různ%'m vŇ^sti^ednostem. ba 
i loupeži, z čehož povstaly 
četné rozmíšky a různice, 
jež i Žižku od vN-sti^ednich 
Táborů odpudily. — Bitva 
u Lipan učinila Táborské 
moci a slávě konec a bratři. 
nad jichž válečnxmii činy 
žasl svět, podali se r. 1436 
Zikmundovi, jenž obyvatele 
různ\'-mi výsadami nadal a 
hned na to Tábor králov- 
ským městem učinil. 

Po smrti Zikmundově 
stranili Táboii přívržencům 
Kazimíra Polského, kteří ho 
chtěli míti králem a proto 
král Albrecht přitáhl se 
silným vojskem k Táboru, 
ale ničeho nepodniknuv od- 
táhl, rovněž jako Oldřich 
Celský, jenž o něco později 
uskokem a zradou Tábora 
zmocniti" se hleděl, což se 
mu ale nepodařilo. 

Další pokojná doba ne- 
svědčila nepokojným a \á- 
lečnému řemeslu příliš od- 
daným zbytkům někdejších 
Táborů, pročež činili zádavy 
na zbožích Rožmbersk\''ch, 
podnikali zájezdy přes hra- 
nice Moravské a do Rakous a přistoupili později k Jednotě Strakonické 
proti králi Jiřímu, jenž však r. 1452 Tábora se zmocnil a \- něm pokoj 
a pořádek zjednal. Z této doby máme zajíma\-()u zprávu o obvvatelích 
města, mezi nimiž původních starých bylo již \elmi málo. líneáš Svhiiis 
Piccolomini. papežskx' legát a pozdější papež Pius II., i)řinucen byl na 
Táboře, jejž , synagogou satanovou" nazval, přenocovati a vylíčil později 
ve své kronice tehdejší život na Táboře dosti živě. Za dalších panovníků^ 




BYV. PRAŽSKA BRANÁ V TÁBORE. 



— 12 



když i poslední zbylky Táboru vymřely a obyvatelé se pokojn\''m živ- 
nostem oddali, bohatlo město a těšíc se novým privilegiím a svobodám, 
zvelebovalo se vůčihledě a nabylo značného majetku nemovitého. R. 14*^)2 
založen byl rybník Jordán, čímž městu mimo hmotného užitku i lepší 
ještě ochrany proti nepříteli se dostalo. R. 1512 vystavěn nový kostel 
na místě starého, který dle popisu Eneáše Sylvia podobal se kolně, 
a v letech 1515—1521 stavěna radnice. V roce 1525 a 1532 utrpělo 
město požáry a léta 1547 zabaveny mu Ferdinandem I. veškeré statky, 
z nichž později as třetí díl opět vrácen. R. 1611 zmocnili se Tábora 
Pasovští a v roce 1618 súčastnili se Táboří odboje proti Ferdinandovi II. 
a znamenitě opevněné město setrvalo ještě dlouho po bitvě Bělohorské 




STITY ST.-VRÝCH DOMU V TÁBORE. 



ve svém odporu, tak že se jeho posádka teprve v listopadu r. 1621 
vzdala. Statky městské zkontiskovány po druhé a navráceny později 
zuboženému městu jediné jen proto, že by Inio propadlo bez nich 
úplné zkáze. Po provedené protireformaci potvrzeny obci opět b\-valé 
svobody a na posilu katolicismu založen tu klášter Augustiniánu. 
R. 1648 dobyt a vypleněn Tábor od Švédův a r. 1744 od Prusův. 
Krátce na to zmocnili se města opět císařští, v roce 1805 obsadili je 
Bavoři. R. 1751 stal se Tábor městem krajským, což s malým pře- 
rušením trvalo až do zrušení krajských úřadů. V roce 1862 založeno 
tu reálné gymnasium. V dalších letech vyvíjel se Tábor utěšeně, 
vzrůstá stále a jest dnes jedním z nejpokročilejších měst českých. 

Nynější Tábor, jenž na 1 l.CMKi obyvatelů a přes půl osma sta domů 
čítá, dělí se na Staré a Xové Město. Toto posledrií začíná u nádraží 



13 




Mil 



JtM 






mm 







STÁRKŮV DU.M V TÁBOŘn. 



— 14 — 

a ncni právě šťastně založeno, tvoříc zvláště v okolí nového tržiště 
nevkusnou a jednotvárnou část města, která jest zladěné skupině domů 
a staveb Starého Města pi^ímo na úkor. Z nov}''ch staveb v této části 
města vyniká nádraží, z něhož se rozvětvují na čtyři stranjf železné 
dráhy a směrem k Bechyni dráha elektrická, rozsáhlá továrna na tabák, 
v niž zaměstnáno jest přes 1300 pracovních sil. vkusná budova zemské 
hospodářské akademie a Sokolovna. 

Za jednotvárnou poněkud pouf novou částí města, v niž nalézají 
se dvě náměstí (Husovo a Riegrovo). jsme bohatě odměněni při \stupu 
do Starého města, z něhož přes nepřízeň doby a přes to, že i zde, 



í ?] ii i; ii j! g 








'j}..^p,V- k^^^J^, 



NAMÉSTI V TÁBORE. 



zvláště v šedesát\^ch a sedmdesát\-ch letech minulého stolen', zničeno 
bylo množství zajímavých a starobyl\'ch stavitelských památek, zacho- 
valo se na naši dobu ještě dosti ])amátek stavitelského a fortilikačniho 
umění našich předků. Platí to zvláště o oné části, jež prostírá se od 
divadla v ulici Pražské, kde stávala památná Pražská brána. i)0 le\é 
straně náměstí až ke bráně Bechyňské. Zde na poměrně malé pro- 
stoře shledáme celou sít křivolakých. na všecky strany xybihajícich 
uliček s nesčetn\'m počtem malebn\'ch a ztijímavých zákoutí, jakých 
nenajdeme nikde v P.vropě. ba ani ne v orientě. Při prvním pohledu 
žasneme nad tímto shlukem většinou mal5'ch, nepatrných domků a 
spletí uliček a soutek, ve které se nelze vyznati, však při delším pro- 
cházeni těmito místy a při bcfllivějšim studiu zajíma\-é]io půdorysu 



15 - 




i_--«jjjřri ' 



CAST NAMÉSTI SE STAROBYLOU KAŠNOU, 

ŽIŽKOVÝM POMNÍKEM A CTIBOROVÝM DOMEM 

V TÁBOŘE. 



této Části města shledáme, 
že tyto na pohled křivo- 
laké, nepravidelné , ne- 
stejně široké ulice s ne- 
sčetn\''mi zákoutími ne- 
byly založeny jen tak 
nahodile, n\'-brž že tento 
labyrint uliček, koutů a 
úzkveh fortniček povstal 
za tím účelem, aby pro 
případ, kdyby se nepi^itel 
zmocnil vnějších opev- 
nění, mohli se obyvatelé 
v uličkách a zákoutích 
zatarasiti, nepřítele zdržo- 
vati, ba jemu i další po- 
stup zabránili. Jeví se tu 
velik\' důvtip a neobyčejná vyspělost starých Táborů v uměni opevňo- 
vacím a strategickém, jež vyvrcholilo v nedostižném a geniálním vy- 
tvoření a užívání vozové hradby, jež do dnes budí obdiv všech stratégů. 
Kéž by bylo možno tuto čásf starého Tábora ucho\ati a zachrániti 
potomstvu pro památku na hrdinné předky. Lze mluviti o zázraku, 
jímž se prese všechny j)OŽáry a nepřátelská obléhání města v minulých 
stoletích tolik stavitelských památek v Táboře zachovalo. 

\" zmíněné již ulici Pražské zasluhuje zvláštní pozornosti zajímavý 
Stárkův dům po le\é straně, jenž ozdoben jest krásně |)rovede- 
n\'mi sgraffity a za nim po téže straně při ulici P ro \- a z n i c k ě dum 
Guttmannův, jenž si tak- 
řka dopodrobna zachoval sta- 
robylý svůj vnitřek. Hlavni 
náměstí, jedno z nejkrás- 
nějších v Cechách, jest ve 
svém západním rohu poru- 
šeno moderní, do tohoto 
okolí nijak nepatřící budovou 
městské spořitelny. Na se- 
verní jeho straně vyniká 
neobyčejně krásným svým 
štítem t. zv. Ctiborův 
dům (č. 6. ) a před ním po- 
staven jest primitivní ka- 
menný stůl. jediný to zbytek kAMEXNÝ STŮL U CTIBOROVA DOMU 
starvch. druhdv kol celého V TÁBORE. 



Fnt, Fr Mrskoš. 




— 16 — 



námésli pied domy rozestavenSxh 
stolů, při nichž Táboři tělo Páně 
pod obojí způsobou přijímali. Od- 
tud dále ke kostelu, proti průčelí 
hostince .na Formance" zvaného 
postaven jest pomník Zižkův 
od Strachovského. na jehož pod- 
stavci vyznačeny letopočtem ví- 
tězné bit\-y nepřemožitelného sle- 
])ého vojevůdce. Jižně od po- 
mníku, uprostřed náměstí jest 
starobylá kašna, zdobená soškou, 
kterouž považuji někteří za po- 
dobu známého Hromádky z Jisteb- 





zizKuv pomník 

V TÁBOŘE. 



DĚKANSKÝ CHRÁM V TÁBOŘE. 

nice neb Velká Koudelníka ze Zitenic, 
v jehož klíně Žižka před Přibyslaví 
skonal; jiní opět tvrdí, že jest to tak 
zvan\' Roland, obvyklé to v městech 
znamení tržního prá\a a pochází z doljy 
mnohem ýiozdější. poněvadž na jeho 
štítě lze zříti znakTál:)ora tak. jak byl 
městu dávno '])0 smrti obou hejtmanů 
propůjčen. 

Chrám Proměnění Krista 
Pána na hoře Tábor postaven 
byl roku 1512 kamenick\-m mistrem 
Stánkem z Prahy a ozdoben jest 
z věnčí kíirakteristickými renaissanč- 
ními štíty a vyniká krásnou hvě- 
zdovitou klenbou. \' chrámové. Íi4 m 
vvsoké věži. kterou obvvá dosud 



— 17 - 

hlásn\', ^zavěšen jest zvon Dominik, dle povOsli v Lužnici vv- 
loven\'. 

Z dobv. kdy v památné této svatyni podávala se svátost oltární 
pod obojí způsobou, zachovalo se velmi málo památek. Upozorniti 
sluší na starobylou cínovou křtitelnici z roku 1472. epitafium Jana 
Přehořovského z Kvasejovic z r. I.S97, dále náhrobek s francouzském 




^ A "Xl 




RADNICE V TÁBORE. 



nápisem hraběte z Joyense, jemuž patřívaly blízké Měšice, a znaky 
řemeslnických pořádků na klenbě chrámové, jakož i znak°městsk\''. 
Celá stavba d\'še klidem a nutí k přemýšlení a srovná\ání bývalých 
slavn\rch dob s nynějším stavem národa našeho. 

Pod městskou spořitelnou jest památná budova radnice, tímže 
mistrem vystavěná, jež se však v původním stavu na naše dobj' ne- 
dochovala. Původně nalézala se zde jediná ohromná síň. .palác*" zvaná, 
v níž shromaždovala se valná obec k důležitým jednáním a bývala 
při ní pouze jizba pro písaře. ^' původním stavu zachované některé 



- 18 - 



Části Léto památné stavby jsou velmi zajímavé, zvláště pak žebra 
gotické klenby, jež opírají se o konsole, zdobené hlavami (pr\'- Žižkovou, 
Mikuláše Biskupce, sestry Žižkovy atd.) a ptačími i zvíi^ecími podo- 
bami. Do místností nynějšího prvého patra vedou z malého dvora 
schody na pavlán a odtud do různ\'ch kancelársk\'ch místností. V jedné 
z postranních místností vystaven jest pěkný model starého Tábora se 
všemi opevněními. \" několika nejvýše položených místnostech umí- 
stěno jest městské museum s pečlivě srovnanými památkami na 

slavnou minulost Tábora jako : 
praehistorické nálezy a vykopa- 
niny. pečetě a pečetidla, vzácně 
listiny a autografy, originály ma- 
jestátů a privilegií městských, 
staré tisky, staré zbraně a jich 
částky, forma k p<'čení hostii pro 
]ji"ijímání pod obojí zpíjsobou, bo- 
hatá numismatická sbírka, vy- 
obrazení památnvxh, však již sbo- 
i^en5'ch budo\' Táborsk\'ch, zají- 
mavý kamennx' znak města se 
soškami Husa na hranici, Jero- 
nýma, pi^edních husitských voje- 
vůdců, adamitu a iniciálou krále 
\'ladislava (W) z roku 1516. 

Rovněž pozoruhodnou jest 
tak zvaná sbírka S v e h 1 o v a. 
v niž nalézají se předměty nale- 
zené pod ssutinami b\'valého Se- 
zimova Ústí v nynějším Starém 
Táboře. Nálezy tyto jsou toho 
druhu u nás jedině. Seznamujeme 
se tu s předměty denní potřeby, 
nástroji a- zařízeními, z nichž si 
můžeme učiniti jasný pojem o ži- 
votě a poměrech obyvatelů če- 
ského města na konci středověku. Bud úplně neb částečně jen za- 
chované klíče a visací zámky, hospodářské nářadí, zbraně, dlaždice 
a nádoby různé velikosti, některé se zaclK)\al\-mi ná])isy, pravá to 
unika, jichž sesazování mnohd\' z nesčíslných střepů vyžadovalo nad- 
lidské trpělivosti a námahy, zvon, zbytky obilných zásob a luštěnin. 
hračky, šperky a jich části mlu\í k nám řečí srozumitelnou a vypra- 
vují nám o pokolení, jež |)ro ideu svobody a čistotu \iry v rychlém 
odhodlání nerozi)akovalo se jmění i život dáti na ollář ])oznané pravdy 




RADNICKÁ ULIČKA V TÁBORE. 



— 19 - 

a obětovati vše očistě, k jejíž uskuteeněni domnívali se byli po\-oláni. 
Veškeré tyto památky dávného života našich jjfedkij s mravenči pih', 
beze vší taki^ka podpory, odkázán takřka sám jen na sebe. vydobyl 
z rozvaho a ze ssutin dávno již zarostlých prostý učitel J. Švehla. skutečný 
to česk_v Schhemann, jemuž odepřely pomoci i korporace a spolky 
jež by v prvé řadě záslužnému jeho podniku měly podati pomocné 
ruky. — Stačila by mnohdy k tomu částka \ydaná za ser])entinv 
a konfetti. jimiž po sobě házejí účastnici slavností, jakvch má stále 




HR.AD „KOTXOX'- V TÁRORE. 



ju])ilujicí a z .úspěchu" s\'ých se radující národ osm do i_vdne. — Těžko 
tu nepsati satyry I 

K sbírkám těmto pojí se nedávno založené museum památek 
z doby husitské, k nimž položen základ v roce 1906 poíádanou výsta- 
vou Husovou. Kéž by se veškerým těmto sbírkám doslalo záhy i pří- 
hodných prostorných místností! — Povšimnutí zasluhují též i starobylé 
dvéře pěkného díla. jimiž se vchází do musejních místností s důmy- 
slně provedeným zámkem, oslění při vchodu do lesního úřadu a jiné 
různé architektonické detaily v radnici. Uo musea lze se podívati v ne- 
děli a ve svátek, na požádání \' městském úřadě však i všedního dne- 



- 20 - 

K ríuinici přiléhá stará, záhy po roce 1420 založená kosouhelná 
věž, na níž je cel\' orloj o 24 hodinách, jenž b_vval na radnici. Uvnitř 
uložen jest městskx' archiv, pečlivě srovnaný školním radou Aug. 
vSedláčkcm. nestorem česk5'ch dějepisců a autorem monumentálního 
díla: .,Hrady a zámky české." S radnicí souvisí na dolejší straně 
zevnějškem svxmi vynikající dum pana \'^áclava Skocha. Na jižní straně 
náměstí jest rovněž několik starobyl\xh a zajímavých domíi. 

K posouzení majetkov_vch poměríi v Starém Táboře uvádíme, že 
dle zachovan\'ch záznamů prodával se v první polovici památného 
století nejdražší dům za 69 kop grošů a že bylo lze koupiti domek též 
za 35 grošů, tedy sotva za půl kopy. 

Jihozápadní část Starého města, původní to Hradiště, jež za- 
končena jest zachovalou Bechyňskou branou a kteréž se chybně 
říká též Kotnov. jest skupina zajíma\ vch. nestejně zachovan\'ch budov 
ze starého hradu, jenž byl jádrem a nejpřednějším místem Tábora. 
Ještě dnes v nynějším svém stavu jest to imposantní stavba a jest;co 
litovati, že úpraxoLi a různ\'mi přestavbami k prosaickým účelům pi\o- 
vársk\'m setřen byl namnoze s památné této budovy původní ráz; 
byla by se nám tu zachovala vzácná ukázka středověkého opevnt'ní 
a fortifikačního umění. jak5'ch je i v daleké cizině málo a musíjne 
býti po\(lrrni, že no\ější doba skutečně se snaží, aby pokud možná 
to. co ještě z původní stavby zbylo, příštím věkům zachovala. j 

Hrad ten vystavěn byl do čtverhranu. \' jehož každém rohu byla 
silná okrouhlá věž neb bašta znamenité síly a zachovaki se na naše 
doby pouze jediná o pěti podlahách, s jejíhož vrchu jest krásná j-y- 
hlidka do okolí a do níž jest přistup povolen na přihlášku v kanceMři 
mesiánského pixovaru. jemuž patří celá tato skupina budov. 

\' le\-o pod Bechyňskou branou jest starý kostelík sv. Jakuba 
(původně hradní kaple sv. Filipa a Jakuba), vystavěný na tak zvané 
„granáto\'é skále" a při něm hřbitov s náhrobkem kněze Hanikýře, 
zakladatele dědictví Svatojanského, od Josefa Maxe. básníka a buditele 
J. \'. Kamarýta, řiditele reál. gymnasia a spisovatele Václava Křižka. 
spisovatele Formánka-Cinoveského. učitele a zakladatele Starého ']"á- 
bora Antonína Svatoše a professora Martina Koláře, jejž možno nazvali 
hisloriografem Táborskv-m a který cel\' takřka žixot \ěnoval objasnění 
dijin Tábora a Sezimova Ústí. 

Xa stráních, vlastně bývalých valech po pravé straně za Bechyň- 
skou branou nad potokem postaveny jsou vkusné \illy \(.' svěží zeleni 
s rozkošnou vyhlídkou na půvabnou protější stráň, ve které v lůně 
stromoví a keřů skrývá se útulnx- domek, jejž si před léty zde posta- 
vilo jiroslulé české kvarteto. \' |)ravo od tohoto domku spatřujeme 
krásné lípové stromořadí, jímž vede cesta z města k rozhlášenému 
pdutnickému kostelu Panny .Marie v Klokotech. rozložen\'ch při císai"- 



21 




KLOKOTV U TÁBORA. 



- 22 



ské silnici k Milevsku vedoucí na v5'šině, zvedající se na pravém 
bi^ehu potoka Tismenice. jenž se tu pod Klokoty vlévá do Lužnice. 
Jest málo mist ve \iasti. jichž polohu by bylo lze co do krásy s Klo- 
koty srovnali. Kostel, upomíná zvláště z dáli na ruské crkve. jest 
stavěn do ki^íže a ozdoben šesti báněmi a vížkami. Kol chrámu, do 
něhož vede pět vchodů, jsou ambity, do čtverhranu postavené, v jehož 
rozích zvedají se báňovité věžičky. 

Xa Klokotech, kde stávala tvrz. vládl r. I22i) \'ítek z Klokot, 
předek pánů z Landštejna, a připomíná se zde ve čtrnáctém století 




P.\RTIE .U BREDIJ- NA LUŽNICI. 



farní chrám. Zboží toto patřilo tehdáž k Přiběnicím a přijiadlo později 
k Táboru. Uctíváni obrazu Panny Marie Klokotské jest starého původu, 
zmíňujet se o něm již Eneáš Sylvius a jest pravděpodobnou domněnka, 
že obraz ten přenesen sem byl snad z Přiběnic. Za dob Zižkových 
zdržovali se v nedalekém okolí adamité. z nichž někteří Indi schytáni 
a dle pověsti upáleni na místě za tak zvanou Kalvárií, k níž vede 
křížová cesta a kde stoji kaplička při studánce. Dobrá \'oda zvané. 
R. 1679 koupil Klokoty benediktinský prelát Didaeus a Convero a za- 
ložil r. 1702 nynější kostel, jejž dostavěli pozdější držitelé, Medličtí 
Benediktini: ambity přistaveny r. 1730. Kajilanovali zde vlastenečtí 
kněží Hanikvř a Kamarvt. 



- 23 — 

Od Táborského hřbitova půjdeme jižním směrem k nové honosné 
svnagoze a dále na cestu „na Parkánech" zvanou, s které pi^ehlédneme 
údolí Lužnice, po jejíž obou bi^ezích prostírá se předměstí Koželuhy 
s četnými koželužsk\''mi dílnami a zajímavými staveními. Přes řeku 
vede železn}' most. před nímž jest malebný ostrov a dále po vodě roz- 
kládá se ves Celkovice, na jejímž konci jsou budovy Celkovick5'ch 
lázní a za nimi na levém břehu řeky krásný les Pintovka, Táborský 
to park. jakým se hned tak žádné město vykázati nemůže a o jehož 
úpravu a zařízení získal si velkSxh zásluh veterán české turistiky Jan 
Domečka a po němž byla pojmenována i jedna ze skal při .Harra- 
chově cestě." Odtud spěje Lužnice údolím rajské krásy mezi lesna- 
tými stráněmi a skalami k Přiběnicím a k Bechyni. 

Tábor obklopen jest zvláště na severní a západní straně pěknými 
sady, zřízenými na bývaI5'ch valech, v nichž zříti jest ještě bašty a dosti 
značné zbytky bývalých opevněni. Některé kamenné lávky v sadech 
jsou někdejší stoly, při nichž Táboři tělo a krev Páně přijímali, jak 
jsme se o tom již při Ctiborově domě zmínili. S tržního náměstí při 
městských sadech viděti lze část rybníka Jordánu, jenž zaujímá 53 hektarů 
plochy, a při dostatku vody i Jordánský vodopád, vytvořený vyté- 
kajícím z rybníka potokem. Z ostatních budov Táborských zasluhují 
ještě zmínky bývalý Augustiánský klášter, nynější krajský úřad. a vedle 
něho gymnasium, z ostatních budov pak střelnice a divadlo. 

As 3 km nad Táborem při Lužnici jest vesnice Starý Tábor, 
někdejší Sezimovo Ústí, české to Pompeje, o jichž dějinách o osudu 
se stala již zmínka. Nevkusný zdejší kostel a veškeré zdejší domky 
postaveny jsou na ssutinách bývalého města, jež před svým zničením 
bylo dosti značného objemu, sestávajíc z vlastního města na pravém 
a Nového města Ústí na levém břehu Lužnice; obě části spojeny byly 
velkým mostem. Další díl města bylo jižní předměstí při potoce Koz- 
ském, přes nějž vedl menší most, a předměstí severní při cestě k Tá- 
boru vedoucí. Vnitřní město obehnáno bylo hradbami, baštami zpevně- 
nými, a přístup do něho byl dvěma branami. Ze staveb vynikal nejvíce 
klášter dominikánský na východní straně poblíže velkého mostu a kostel 
Panny Marie. Nynější osada Starý Tábor založena byla r. 1830 hlavně 
přičiněním učitele Svatoše dle nepromyšleného plánu a osazena vlastně 
samvmi bezzemky, jichž majetkem se staly namnoze jen primitivně 
postavené chýše, k nimž nepatřily kromě zahrádek žádné pozemky, 
čímž hned předem vytvořena vlastně kolonie proletářů. Až do ne- 
dávných dob nebylo žádného zájmu pro tuto v pravdě klassickou půdu 
a teprve zemřelý již professor Martin Kolář jal se bádati a pracovati 
o dějinách zaniklého Sezimova Ústí a našel ve snaze své následovníka 
v učiteli J. Švehlovi, který od let věnuje se s neúmornuu pílí bádání 
a kopání ve zdejších zříceninách, jehož výsledkem jsou pozoruhodné 



— -4 



ww ^-^^ 




t ^ '^ 




'%! .^Y^ li Iji^^^^^^^^^^^^^^^^^^^l 


^^^^^^^lÉÉi fc>-L 


U^ ^^ A l^^^^^^^^^^^^^l 


^^^^S 


^pM^^^^^^^I 




^^N^^^^^^^^^^^^^^H 


hK^ % 




^^B[ T' 


sKfl 




1 








\ 


BjP^^^^HHBP? 


1 


IHHj^^jf''* ' 




m 


"°^ 


Kém 


^^^^^^*?^¥l!ř^44^^«^^^^^2|^ft^^^^^^^^^^B 



-^^ 



JORDÁNSKÝ VODOPÁD U TÁIÍORA. 



- 25 - 

nálezy, uložené v Táborském musei co sbírka Švehlova. o níž jsme 
se již při popisu radnice zmínili. Četné nálezy a objevy Svehlovy 
umožnily, že mohl býti takřka až do nejmenších podrobností sestaven 
půdorys tohoto zničeného středověkého města, jež nebylo tak nepatrné, 
jak se někteří domnívají, poněvadž byla do něho přenesena i župni 
správa z Chýnova. Budiž zde proto ještě jedenkráte tohoto skromného 
a tichého pracovníka vděčné vz])omenuto. — Naproti Sezimovu Ústí 
na druhém břehu Lužnice nad mlýnem „Soukeník" zvaným, jsou sporé 
zbytky někdejší tvrze Sedlec zvané, r. 1420 Husity z kořene vyvrá- 
cené, jejíž majitel, pan (Jldřich z Ústí, jenž zde po dobytí Sezimova 
Ústí hledal útočiště, byl cepy umlácen, nohy mu osekány a tělo do 
ohně uvrženo; z posádky zůstal na živu dle pověsti jediný Pinta, 
když se byl dříve pro zachování života u\olil zabíti svých pět zbylých 
soudruhů a po němž pr\' nazván ncdalekx' les Pintovka, o němž jsme 
se již dříve zmínili. 

Dějiny a popis Tábora nelze skončiti jinak než vzpomínkou na 
nedaleký {5 km) hrádek Kozí, jehož nevalné zříceniny skryty jsou 
v klinu zádumčivých lesů. majetku to obce Táborské. 

Hrádek tento stával blíže Červeného dvora, majetku rovněž obce 
Táborské, v katastru nynějšího Starého Tábora (Sezimova Ústí), 
v roce 1377 označen co statek Vlčkův, r. 1387 Jana hraběte Hardeka, 
purkrabí Mailburského. od něhož jej koupil r. 1391 Jindřich z Hradce. 
Léta 1406 byl majetkem Viléma z Újezda. jehož potomci (r. 1413 bratři 
Ctibor a Jan) nazývali se Kozskými z Kozího. Teprve rokem 1412 
nabývá Kozí nesmírného v5'znamu pro dějiny naší vlasti, ba celého 
světa, nebot téhož roku uchýlil se sem mistr Jan Hus, opustiv začátkem 
měsíce října, patrně i na přání krále \^áclava. Prahu, nechtěje býti 
příčinou dalších a větších nepokojů v městě, nad nímž již vyhlášen 
byl interdikt. Zde vzdálen všeho světského ruchu sepsal některé ze 
sv\'ch stěžejn\Th spisů, zvláště proslavenou svou .Postillu". Odtud do- 
pisoval svým přátelům, jezdil do okolí kázati a lidé chodili a jezdili za 
ním z daleka i široka. Hlavně utkvělo mu v paměti, kterak kázal pod 
lípou u hradu, nejspíše v nynějším lese .Dřevném". Zdržel se zde až 
do 12. dubna 1414 a odebral se odtud do Prahy, neví se ale jistě zda4i 
se sem opět vrátil, aneb jinde přebýval, nebot v letě téhož roku zdržoval 
se v Ústí Sezimovč a po krátkém pobytu rozloučil se s krajinou zdejší 
na vždy. Po jeho odchodu dopouštěli se někteří přepjatí kněží různých 
výstředností a neřestí (Í4!6 sloužili mše ve stodole u Kozího a křtili 
děti v Kozských rybnících). Ve století XV. získala obec Táborská 
panství Kozské a hrad. nikým neudržo\'án, pustl a zbyly z něho na 
naše doby nepatrné zříceniny, jež za nedostatečné opét pomoci od- 
krývá a prozkoumává neunavn\' učitel p. Švehla. — Popluží hradské 



26 - 



drželi v X\'I. stole?ti nějaký čas Pekové z Řimku. Pamét hrádku 
udržuje se též v pojmenováni myslivny .Kozské". 

Opuštěny a zapomenuty rozpadávají se zříceniny památného 
Kozí — českého Wartburgu. Jen někdy zabloudí sem osaměK" turista, 
aby prosnil několik ch\il na památném tom místě a zatesknil pi^i 
pomyšlení na to. jak kvapem mizí u nás láska k nejpi^ednějším pa- 
mátkám a k dějinám vlasti, jichž studium a ještě více poučení z nich 
čerpané by nám zvláště v nynější době tolik ]irospělo. Jest-li kde, tedy 
na Táboře a v jeho okolí, kde každá píd země vypráví nám o české 
slávě a hlubokém jejím úpadku, jest místo nad jiné k tomu povolané, 
abychom přemýšleli o svém nynějším postavení a doznali si. kam jsme 
za pět set let po slavných dobách Tábora dospěli. 

Jan Dotřel. 




FRIKOPy 



PUDORYS HR.\DKU .KOZI-. 



ťCreslil Jos. Švehln. 



J L směr hradeb neprozkoumaný. 

ilfflByilllllllL zdivo pobořené do základů. 



1. 2 byty 

3 ? 

4, 5. 6 spodní obydlené prostory 



Vstup neb \'jezd do okresu Tíihorského a k jeho srdci —- Hra- 
dišti Horv Tábor jest velmi effeklni. Hornatá a iiahorko\ilá krajina. 
kterou od Prahy přijíždíme, klesá dosti značně, zvláště od Sudoměřic. 
Císařská silnice od Prahy k Budějovicům se vinoucí a sledující traf 
dráhv císaře Frant. Josefa vystavěna jest větším dílem v místech, 
jimiž šla někdejší důležitá zemská stezka, která dělila okres Táborský 
na vvchodní a západní polovici. Patero silnic spěje k ostrohu, na němž 
týčí se zdi a budovy staroslavného Tábora, k němuž od severu blí- 
žíme se velkole])ou slavnostní branou, jejíž z daleka znatelné a nad 




zříceniny hrádku .kozí'. 



- 28 



celé okolí povýšené vítézné sloupy tvoři dvě svatyně: Chotovinský 
farní a Kostelecký filiální chrám Páně. 

Ježto jsme se popisem Tábora již ve zvláštní stati zabývali, při- 
kročíme k popisu věčně památného jeho okolí. 

Srázný sklon od Sudoměřic k Moravci a Rzavému znamenán 
jest známým vrchem Moravečským. T\rz zdejší byla původním sídlem 
rodu, jenž se odtud psal z Moravce a jehož majetek po válkách husit- 
ských s blízkým Rzavým tvořil jediné popluží. Pod příkrou strání, jež 
se zde sklání proti lesnatému vrchu Šáchavě (též Šáchovna — 561 m) 
do údolíčka potřičku Borotínského. pak Košínským a konečně Tisme- 




ZKICENINY HR.ADU BOROTINA. 



nicí zvaného, vytékajícího ze slarozámeckého rybníka u hradu Borolína. 
ozývá se v romantické úžlabině klapot několika mlýnů. Za samotou 
u Kavrzů dostoupíme vésky. zvané R z a v \', položené na náhlém 
srázu polohy řečené ..poušt." Blízko silnice zříti lze dosud chatrné 
zbylky tvrze, rodného sídla \'itu a Lapáčkú ze Rzavého. \"ítové usa- 
dili se později na blízkém Záhoří (Červeném), k němuž Moravec 
navžd}' připojili. Jméno Laji áček udržuje mlýn téhož jména v údolí 
potoka Borotínského a dojdeme od něho za několik minut do L i d e- 
ro\-ic. Při zdejším dvoře rozeznati lze ještě dobře stopy někdejší 
tvrze. Petr Aksamit z Liderovic jako jiní někdejší hejtmane a váleč- 
nici táborští hledal štěstí svého v cizích službách jako vrchní hejtman 
bratrských rot v Thrách a dodělal se zvláště po odstoujiení Jiskry 
z Brandýsa značných úspěchů a psal se dokonce ..baronem Koši- 



29 



ckjTn", zahynul však 21. května 1458 v krvavé bitvě na Saryšském 
potoku, podlehnuv věrolomnému králi Matyáši, jemuž dři\-e k trůr.u 
dopomáhal. Rod jeho udržel se na tvrzi v Sádlech z \'ražného až do 
konfiskací pobělohorských, pak vládli tu Kořenští z Terešova, kteři 
r. 1696 odprodali zboží to k Výrci, čímž se dostalo k Chotovinám. 
Zámožnou vsí Re v novem (též Dřevnov) přijdeme po stále stoupající 
okresní silnici na Kostelec, řečený Podolský neb Zelený, jehož 
starobyK' kostel Narození P. Marie ve výši 584 m panuje celému okolí. 
I ve svém nynějším, bezpří- 
kladně sešlém stavu upoutá 
památná tato stavba naší 
pozornost. Podle věže b\'val 
původně románský', ač-li tu 
vedle znamenité věže nestál 
malý kostelík téhož slohu — 
nynější sakristie. Již ve 13. 
stol. přistavěli gotickou sva- 
tyni, jež byla farním chrá- 
mem osadě Borotinské až 
do r. 1386, kdy byla pro- 
hlášena za filiálku k Boro- 
tínu. Není hned místa, k ně- 
muž b\' lid. jenž zdejší chrám 
za nejstarší v Cechách po- 
važuje, tak lnul. Se hřbitova 
zdejšího jest čarokrásná vy- 
hlídka. SLojíme tu na půdě. 
ukrývající pr_v poklady ne- 
smírné ceny. Hledači po- 
kladů překopali celý hřbitov 
a podkopali se i do věže. 
Podnět k této horečné touze 
po zlatě zavdala ta okol- 
nost, že r. 1841 zedníci, kteři hasili \ápno při rozšiřováni potřebně 
k tíímu jámy, nalezli množství pražských grošů (2205 kusů), jež jim 
Jistcbnick\' vrchní pobral a do vídeňské mincovny odevzdal. ()d té 
doby víra v nesmírné, v kryptách pod kostelem uložené poklady ne- 
vymizela. Tvrz zdejší patřila k Borotínu, až r. 1557 se v ní usídlil 
Bohuš Malovec, jehož syn a dědic, divok}'^ Oldřich v masopustě r. 1594 
v hádce Oldřicha Skuhrovského zabil. Oldřich utekl ze země. Sestrou 
téhož Markétkou nabyl statku Heřman Ostromiřsk\'' z Rokytnika. Jeho 
bratrovci Smilovi pro účast ve vzpouře jmění konfiskovali. R. 1623 
přivtělila Kostelec k Jistebnici Poly.xena z Lobkovic, rozená Pernštejnka. 




DEK.^NSKY CHRÁM A ŠKOLA 
V JISTEBNICI. 



- 30 - 

Mezi vrchem Bukovici (657 m) a Dehetnikem (676 m) hned za 
Kostelcem novým rozkládá se ves Pykov, na západ Podolí, níže 
k v\-chodu dvě Lhoty. Chomoutová aPejšova. Směrem západ- 
ním u silnice leží dvůr Vesec, napřed popluží ke Kostelci, v XVI. st. 
samostatný statek Malovců. kteří jej kolem r. 1630 prodali Lobkovicům. 
Mozi lesy ukrývá se druh\'' dvůr Bejšov. tvrz rodu Bejšovců, kteří 
tu ještě na konci XVI. věku hospodařili. Třetím dvorem bývalo již 
uvedené Podolí, které v předešlém století zčásti rozprodáno, zčásti 
k novému dvorci Ludvíkovu připojeno. Skrze Oboru, někdejší to 
bažantnici jistebnickou. přes malý ale dosti ostr\' vrch přicházíme do 




íMUj-h^ . 



--tr 7^1 ^ 4 1 I t S^J^ 







,tVr-rtlO". 






i tttfC^^n^t^ji^ 







^ hK ( M /i' n.'^ : 



.. '^^bi^s^ 



HUSITSKÁ PISEN J\DOZ JSTE BOZI BOJOVNICI" 

(Z KANCIONÁLL' JISTEBNICKÉHO). 



Studené, otevřené krajiny jistebnické. Za hrází většího rybníka tisov- 
ského vypíná se komín lihovaru ve dvoře Tisové. Odtud pocházeli 
Slaviborové z Tisové, seděním na Oudimi (X\'. st.). 

Město JISTEBNICE (570 m n. hl.) má ve 203 číslech 1301 obyvatel, 
synagogu, obecnou šestitřídní a měšťanskou, pokračovací průmyslovou 
školu. Jistebnice rozkládá se v údolí, kolem značnými vrchy obklíče- 
ném, na obou březích potůčku Cedronu. jejž právě tady utváří v\''- 
loky ryl)níků pod Orlovém a velikého rybníka Kaplice i Nového. Jenom 
menší ale nejstarší část města s kostelem i školou sedí nad táhlým 
nesouměrným náměstím na vysoké stráni. Přísluší sem několik mlýnů 
a samot. Xa příkrém svahu Staré hory. při bystřině z Kaplice. ostrým 



— 31 - 

úskalim k městu řinoucí, založil okrašlovací spolek pěkné sady. Jisteb- 
nice známa jest velikými trhy na hovězí dobytek. Chrám farní (od 
r. 1906 děkanskx') sv. archanděla Michaela stoji na nejvyšším bodu 
města. Původem sahá do druhé polovice XIV. st. Vystavěli jej Rožm- 
berkové v 1. 1380—5 na základech podoby rovnoramenného kříže, 
z jehož levého ramene směrem k náměstí se vznáší vysoká věž. Kně- 
žiště vyniká slušnou gotickou klenbou. Zebra se sbíhají' ve d\ojim 
poli do okrouhRch svorníků. Ve staré sakristii ukazují studni, nazv- 
vanou „studnicí novoki^těnců". Pod kostelem táhne se vvsoká krvpta. 
Mám za to, že v místech kostela a děkanství stál původní hrad jisteb- 
nickv'. Tomu kromě polohy nasvědčuje již vzpomenutá studna y sakristii. 




ZÁMEK \' JISTEBNICi. 



Xa čtyřhranné gotické věži s ozdobným pavlánem kolem bytu hlás- 
ného, visíval veliký zvon Dominikal. Josefínské dekrety zničily život 
po širokém okoli proslavenému hlasateli bohoslužeb. R. 1787 jej svěže 
sfiali a na kusy rozlM\'še rozprodíili na sta\'bu školy a i:)ořizcni no\'vch 
varhan. V archivu farním ještě za naši jjaměti chovali jako draho- 
cenn}' poklad starou matriku, která obsahovala důležité zá])isy počí- 
naje r. 1618 z celého obvodu někdy nad jiné rozsáhlé kolatcry zdejší. 
Matrika nevysvětlitelným způsobem dostala se do rukou jiražských 
židů. Pro Museum získal ji zemsk\' archivář Dvorsk}'-. Již dříve (r. 1876) 
daroval j p. farář Schuller témuž Museu kancionál husitský, podle 
slov archeologa prof. Martina Koláře „památku vzácnou zai hovalosti 
a obsahem nad podobné důležitější." \' kancionálu tom zachovala se 
nám proslavená husitská píseň ..Kdož jste Boži bojovnici", jejíž pouhé 
zapění z úst vojů Táborskjxh u\ádělo nesmírné voje křižáků v nepo- 
psatelný zmatek, jenž jako u Tachova a Domažlic končil divým jich 



- 32 - 

Útěkem. Xa náměstí je pozoruhodné starší stavení „zámeček% někdy 
obvdlí majitelů panství, nyní plzeňská pivnice SN-korova. Stará tvrz 
stávala hned za mostem a z její zbytků upravili obydlí správě velko- 
statku. Za těmito budovami založil Ludvík Nádhern\' uprostřed roz- 
sáhlého anglického parku skvostný zámek, jehož stavba dokončena 
v letech 1880- 1882. Jest to jedno z nejkrásnějších šlechtických sídel 
v naší vlasti. 

Xa Jistebnici od prvopočátku vládli Rožmberkové. Po husitských 
válkách, v nichž ozývá se častěji jméno Hromádky zjistebnice, v polo- 
vici XV. st. nabyli patrně koupí zdejšího zboží vladykové z Kozího, 
kteří r. 1480 a 1506 darovali měšfanům různé výsady. Po vymizení 
rodu rozdělena Jistebnice na více dílů. na kterých zasedli různí majitelé, 
od nichž r. ^5M získala celé městečko obec Hradiště hory Tábor. Po 
konfiskaci r. 1.^47 koupil je od hrabat Gutenštejnů Ladislav Lobkovic. 
Jeho rod tu panoval až do r. 1829. tedv plných 280 let. Město sice 
v 1. 1618—47 utrpělo nesmírné ztráty od Švédů i od císařských pluků, 
takže ,na svých chudobných živnůstkách k dokonalé záhubě a ruině" 
přišedše, už měštané všichni úhrnem pryč odejíti chtěli — celkem 27 
rodin ! — kdyby jim vrchnost svobodný prodej soli a práva piva vařiti 
nebvla k „lepšímu dobru" poskytla. Xajmě Václav Lobkovic (f 1677) 
ubožákům vypomáhal. R. 1829 získal jistebnické panství Jan Nádherný, 
výborný hospodář, v jehož rodu dosud trvá. 

Asi ^4 hod. na jih na vysokém vrchu (633 m n. hl.) pni hezounký 
kostelík sv. Máří Magdaleny, s něhož jest rozkošná vyhlídka 
na celý český Jih. Jmenovitě obdivujeme se tmavé spoušti lesů příbe- 
nickvch a srlínských. nad nimiž jako temný obrovský pas v dáli táhnou 
se -liščí horv" 'u Lhenic). ostré Mlaky se zříceninami hradu Helfen- 
burka. Přes to všecko týčí svou velikou hlavu otec hor Šumavských 
Boubín. Původní kapli vystavěl Petr z Rožmberka (t 1347). ze základů 
obnovil r. 1860 Ludvík Xádherný, ozdobiv hlavní oltář obrazem Brand- 
iovvm sv. Máří Magdaleny, který mu daroval kanovník Václav Pěšina 
z Cechorodu. Místo v XVI. slulo ,na poušti na d Jistebnici u sv. 
Máří Magdaleny." Při kapli bydlíval až do časů josefínských pou- 
stevník. Hned pod horou „u Majdaleny". jak lid obecně říká. spatřují 
se dvě pěkné vesnice: Bazejovice se školou a blízkým nádražím 
transversální dráhy, bohaté, na dolíku usedlé Drahnětice s několika 
velikými cihelnami, za nimi vysoká budova bazejovické akciové 
škrobárny. 

Xa silnici od Jistebnice k Táboru leží mezi dvěma vrchy: (na 
levo) vlásenickým (632 m) a (na právo) Smrčí (642 m) véska Ldim 
(Uudim), někdy vladyčí sídlo rodu sice nemajetného, ale statečného, 
jakým byl slovutný Pelhřim z Údimě, purkrabí na Hradci Jindřichově 
(r. I4.=i3). Později seděli zde Slaviborové z Tisové. R. 1557 připadla ke 



33 




OJ 

U 



tu 



'IlJ 
> 
•< 

N 



— 34 — 

Kostelci. Nechavše na právo ves Hůrku, něco níže Mako v se školou, 
sestupujeme k Vlásenici. vsi se dvorcem a zámečkem. Velkostatek 
vlásenický koupil r. 1868 Otomar rytíř Nádherný k Jistebnici. 

Skrze Cern\' les (512 m nad hlad.) pf-irazíme k samotě Kní- 
žata, čili jak lid žertem mluví u sedmi kurlii^tú nebo u sedmi pánů, 
chatrné dědince. od níž rozevírá se rovina až k Táboru. Na levo na 
mírném návrší uvidíme ves a dvůr Paseka, jenž povstal asi zrušením 
nedaleké tvrze Leštiny v NV. stol. Nyní náleží k Chotovinám. Za 
Pasekou asi 20 minut cesty rozkládá se veliká ves Radkov s 2 ti^idní 
školou. Radkov náležel až do r. 1669 koleji krále \"áclava v Praze. 
Odtud není daleko do Radimovic. kdysi rodiště rytířů z Radirnoxic, 
kteří zde hospodařili v bytelné tvrzi, pravidelným čtyřhranným příkopem 
obehnané. Prodavše zboží táborským (N\\st. ). odešli do služeb rožm- 
berských na Krumlovsko, kdež nabyli znarnt"jšího majetku. Také 
v Nasavrkách stávala tvrz. Z Koši na nad samotou Kohoutem 
— b\-valá zájezdní hospoda nyní v zříceninách — dosti ostře nad kra- 
jinkou vyzdvihnutého, vyšel rod z Košína. dosud ve stavu rytířském 
kvetoucí. Z jejich tvrze v X\'. st. povstala véska. Nedaleko nad císař- 
skou silnici v dolince při mostu spatřujeme jednotu .Jalovci". Od ní 
údolíčkem mezi Nasavrky a Radimovicemi vejdeme do vesnice Lh o ty. 
Původně slula L h o t a K r u š n o v a. Že potom na chalrňoučké tvrzi ( nyní 
statek p. Novotného) se usadili ^'čelákové. jmenovali ji Lhotou A'čelá- 
kovou. nyní Balkovou. \'es s nedalekým Vejrcem připadla k Choto- 
vinám. \\vrec (\'ejrec) stanice transversální dráhy a dvůr s liho\arem 
stojí na místě někdejší vsi. z níž a ze kmetcích statečků _na kníže- 
ctví", čímž míněna jsou blízká .Knížata" (že stála na knížecí Lobko- 
vické půdě), utvořil v X\T. věku rod z Hozlan samostatný statek, při 
němž postavili pěkn\'' zámek, v němž bydleli po nich Malovcoxé. Po 
konfiskaci r. 1623 prodán Kořenským z Terešova. \'e selka, sousední 
to samota jest typem stavby pravé staročeské krčmy. 

Mezi Veselkou a Nasavrky leží táborsk\' dvůr Hýlov a deskový 
dvorec .Dolní a Horní .Svrabov" se zámečkem. V držení tohoto zboží 
vystřídalo se množství držitelů. Nynějším majitelem jest p. Čeněk 
\o\\a. z Tábora. Hýlov se sousedním Náchodem, malebně nad 
Jordánem položen\'m. náležely původně k panství Táborskému. 

Při císařské silnici k Milevsku vedoucí nad potokem Tismenici, 
jenž tu vtéká do Lužnice, proti Táboru rozkládají se Klokoty, jež 
jsme již při popisu Tábora seznali. — Za kapličkou Dobrovodskou 
vystoupíme západně za Klokoty na vysoké návrší Chlum zvané, 
s jehož vrcholu, osázeném lípami, můžeme se pokochati skvostnou 
vyhlídkou ke Kostelci Podolskému. Lil)ěnicum. Milčinu. na Polanku. 
Ch\-nov s Pacovou horou. Křcc. Kadcnin a Chousiník. Dále stihneme 



— 35 — 

výstavnou ves Vše chov. u ní na levo pod horou Hájkem (488 m) 
Zahrádku. Přes most nad hlubokým řečištěm potoka, jenž se za 
K v é c h o v ý m ml ý n e m vlévá do Lužnice, vystoupíme k vj^soké 
I) ráži ci, ve XIV. století .Magnum Dražíc" zvané farní to vsi, při níž 
na srázném ostrohu stojí chrám sv. Jana Křtitele. Za údolím potoka 
Vlasenického nedaleko silnice obklopuje značnou rozsedlinu ves 
Mezdřič (spríivnč Meziřečí neb Meziříčí) se zámečkem. Za Rožm- 
berků patřívala ves ta k Přiběnicům. R. 1623 prodána Lobkovicům 
k Jistebnici. \' zámečku v posledních letech o prázdninách sídlivá 
kolonie školních dítek pražsk\''ch. K severu jest ves Třemošná u trati 
transversálky. Hranice okresu na této západní straně uzavírají vesnice 




MOHYLY U DRHOVIC. 



Drhovice s proslulými, archaeologicky bohatšími mohylami, Padařov, 
odkudž pocházel odvážnV' hejtman táborský na Ostromeči — Filip, 
a Voltyně. Tato leží v útulném údolí při císařské silnici. — Malou 
oklikou přes Opařany ( \- okresu milexském). necha\še [jroti velkému 
rexíru Kašo\ickému na levo vésky Kašovice. Repeč. Hájkov 
(též Hájky), přicházíme' ovocnou aleji do městečka. 

STÁLCE (původně Stadlec), s rozsáhlým zámkem o dvou poscho- 
dích. V barokní budově vystavěl r. 1712. hrabě Jan Potting kapli 
Bolestné matky boží v byzanlinském slohu s kopuli, která však r. 1876 
z ohledů bezpečnostních musila b\'ti sňata a z celé nádherv zbvlo ve 
s\-atyňce. r. 1857 na farní kostel pov\'šené, několik bohatě článko- 
vaných řims. 

Ze Stálce kolem samoty na \'orlice (na právo zůstane ves 
Křída se šesti rybníky a myslivnou Ploli-if pod silnicí, jež tu vede přes 
Lužnici k Dobřejicum) skrze vi s Slávo ň o více přijdeme do hlubok5'ch 
li^sů Kašo vi c k\'c h. v nichž: s _■ za časů Zižkov\'ch potulovali nábo- 



- 36 



ženští blouznivci, svedeni naukami l<neze Martinka, řečeného Loquis, 
Petra Kániše a jinycii. kteří učením o rajské nevinnosti stali se původci 
sekty adamitů neb naháčij. Martinek a Kúniš zaplatili své učení smrtí 
upálením v Klokotech, stoupenci jich pak byli vyhubeni mečem na 
ostrově v řece Nežárce blíže mésiečka Stráže. \' těchto místech, kde 
se Lužnice zatáčí prudkým obloukem proti B e č i c ů m založili mocní 
Rožmberkové na strmých výšinách pověstné Přiběnice. Byly to 
\lastně dva hrady: I'íil)ěnicr na levém a Přiběničky na pra\ém břehu, či 




POD PRIBÉNICEMI. 



jak lid říká. Hrad a Hrádek. Obě. na ten čas nedobytné pevnosti spojoval 
přes řeku v závratné \'ýši pnoucí se most. Kromě hlavního účelu, 
aby totiž za vzájemné pomoci a sou\-islosti staly se oba hrady nedo- 
bytnou pe\'ností rožmberskou na českém jihu. měla stavba i význam 
hospodářsk}'. Xáleželit do Přiběniček sedláci a poddaní z \esnic na 
pravém a do Přiběnic z osad na levém břehu Lužnice. Byla tu na 
hrádku kaple, od r. 1417 farní kostel sv. Jiří. -Z Přiběniček uchovaly 
se na naše časy jen nepatrné zříceniny a z hradu (Přiběnic) neza- 
chovalo se o mnoho \íce. Lz;^ jcšlě rozeznali přcdhradi. městiště někdy 



- 37 - 




^ 



ZBYTKY BAŠTY HRADU PRIBĚNIC. 



- 38 — 

Živé. však nevelké tržní osady při samé řece, čtyřhranné základy paláce, 
zbytky siln\ťh hradeb s otvory pro bránu a branku, některé ozdob- 
nější architektonické detaily, místo, kde stávala kaple sv. Vojtěcha 
a na příkrém kuželovitém vršku základy a kusy spodních zdí velké 
bašty či hlásky, šestihranného půdorysu s článkovanS-m římsovím na 
rozích. 

Ve zdech svých hostila tato celému okolí vévodící věž mnohého 
znamenitého vězně: krále Václava IV. v květnu 1394. slavného hrdinu 
Bohuslava ze Švamberka (r. 1422), Menharta z Hradce, kněze Korandu 
(r. 1420). jenž poslední hradům přinesl zkázu. Všichni hledívali asi 
úzkvm okénkem na velikou lesní poušf kolkolem, spatřujíce \'e tmavé 
zeleni l(,'sů tu a tam chumáč velikých buků. dubů. nad nimiž ])od 
modravou oblohou vysoko vznášel se ostříž, krabuj a dole do zpěvu 
lesního ptactva hučela úprkem pádící řeka. Kdo jednou sem zašel, 
nikdy nezapomene na útulné lesní zátiší, v němž mezi štíhlými kmeny, 
přes skalní balvany a rokle jako hádata vinou se nedávno nově zří- 
zené pěšinky, vedoucí ku krásným \vhlídkám velikého, romantického, 
přirozeného parku přiběnického. Kdyby vkusná restaurace hral)ěte 
Harracha svým nápisem, kdyby zelenavým mechem porostlé kameni 
samo neupozorňo\alo. nikdy bys ncrckl. že stojíš na půdě hislnricky 
proslulého Táborská, ale myslel, že (l\'ch;iš voln\' vzduch rozkošného 
zákoutí české Šumavy . . . 

Přiběnice se připomíná jako hrad r. 1243. Zajisté že osada ta 
stávala dříve. Petr z Rožmberka (t 1347) přivedl ji do rozkvětu. Měla 
na každém hradě purkrabího, čeled. písaře a urbáře. Oldřich Rožmberk 
věznil zde husitské kněze (r. I420). Jeden z nich. \'áclav Koranda. 
zlámav kládu, nevysvětlitelným spůsol)em osvobodil ostatní, svázal 
strážné a pomoci pověžného Udolena přivolal Tábory. Ti 13. listopadu 
přichvátali s hejtmanem Zbyňkem z Buchova. Jakmile Koranda a sou- 
druzi příchozí přátele poznali, seděvše dosud na věži tiše. najednou 
do překvapené hradní čeledi metali kameny, které urvali na věžní zdi. 
Tábor hrr . . .. volali, ukazujíce shůry, kudy Táboři na hrad nejsnáze 
se dostanou. (Jbojimu \nitřnímu i útočícímu nepříteli purkrabí se žoldnéři 
neodolal, snad Táborům i stranil — a tak padla nej\ětší pevnost rožm- 
berská za chvilenku. Posádka na Hrádku se vzdala. Yilěz ukořistiv 
nesmírné poklady, které sem byly sneseny z okolních klášterů, spálil 
klenoty na nádvoří a utopil v řece miličinského faráře Heřmana, suf- 
fragana pražského, poněvadž husitsk\-m kněžím. ač je prve světil. 
nadával lotrův. Táboři drželi Přiběnice 17 let. Uzavřevše r. 1437 po 
bitvě u Lipan s Oldřichem z Rožmberka věčný mír. postoupili je krum- 
lovskému pánu zpět s podmínkou, že hrady i městečko rozboří a nikdy 
neobnoví. Sutiny ukazují, že Rožmberk slovu dostál, v čemž mu byl 
pomočen okolní lid. kter\'se s neobyčejnou horlivosti ničivého díla podjal. 



- 39 - 

Z Přibénic můžeme jíti k Tátjoru pohodlně upravenou cestou na 
levém břehu Lužnice. Projdeme romantick\''m údolím, plným podivnŇxh 
scenerii, skalních útesů a debří, z nichž s hukotem několik bystřin 
vpadá do řeky. Proti lesu Osyka řečeném, mezi veskami Dražičky 
a Lhotkou se rozkládajícímu, uvidíme mlýny: Matoušovský 
a K věchů, za nimiž na právo pod Táborem k Celkovicům vine se 
Pintovka. výletní místo měšfanův. Dražičky po zániku Přibénic 
připadly k hradu Dobronici, od něhož r. 1542 je koupil Jan z Polko vic. 
Roku 1658 spojeny se Zelčí. Od Přibénic můžeme pospíšiti na stanici 
elektrické dráhy bechyňsko-táborské v Malšicích. Od hradu stoupáme 
stinným lesem kolem dvora Karolína (486 m nad hl.) mezi poplužními 
d\'or_v : V y s o k 5' "^ ^ C e r v e n %' m — na právo ves Lány a za \ y- 
sokou v poloze Obora pod lesem Kukla nedaleko hájovny ležela 
v husitsk5'ch válkách zašlá ves Potu lov — k jednotě u Kosíka. Xa 
levo vrch Bubeníčka. Za nedlouho přijdeme do městyse 

MALŠIC. Kolem velikého náměstí v podobě podkovy stojí 143 čísel 
s 993 oby v. Z budov vyniká kostel Nejsvětějši Trojice z r. 1 746. fara. 
pěkná pětitřidní škola, radnice a občanská záložna. Malšice patřily k Při- 
běnicům, v XVIIL st. hrabatům z AIthanu, Lobkovicům na Zelči. 

Z Malšic vycházejí dvě silnice na východ. Jedna vede přes Cen kov 
kolem cihelny a Podolu k Bezděcí nu, při němž pod vrchem 
Společnice leží Skrýchov, západně Třebelice, na levo Obora 
a pod horou Pahorkem (472 m) velká ves Marš o v. (Jdtud po mar- 
sovském potůčku přijdeme k Oustrašicům. někdy samostatnému 
statku. \ XVT. st. zde vládli Hozlau(M-ové. Druhá silnice od Malšic 
skrze Lom}' aZhoř borov\'mi lesy oustrašick\'mi sejde ku plánskému 
mostu. Třetí na sever postupuje smutnou, pahorkovilou krajinou do 
vysoko položené dědiny Slapy (507 m): Od školy otevírá se pěkná 
vyhlídka k Táboru, Chýnovu a Choustníku. Kolem hory Hýbačky 
(525 m) leží Větrov. Hůrky (Horky). Libějice a Radimovice (ře- 
čené Zelečské). Xa Hůrkách se dolovalo na stříbro již v XIIL st. a pře- 
stalo v roce 1854. Za Babí horou při Lužnici jsou Celkovice se 
starožitn\'-mi lázněmi pana Venduláka (srv. Táborl. s druhé strany 
samoty B u r i á n k a, S e d 1 o ň. \'ýše proti proudu pak K o 1 d o \- k a. 
P r á c o v a mlýn L o u k e n í k, o němž jakož i o tvrzi Sedlci bylo 
již dříve vypravováno. 

Druh\' díl okresu směrem od jihu začíná dlouhou, po obou stranách 
císařské silnice rozloženou vsí Planou (nad Lužnicíl s chrámem 
sv. Václava. Xáležela původně Sezimům z Ústí. ve válkách husitských 
dostala se k Táboru, jemuž roku 1547 konfiskována a rok na to se 
Strkovem a Košicemi k Zelči odprodána. 

Jižně od Plané na silnici Táborsko-Hradecké leží Strkov. Při 
severozápadním konci vesničky, hned vedle silnice, povznáší se nevy- 



- 40 



soky. v pravidelném čtverhranu dosud znatelným příkopem obklopený 
pahrbek, porostlý hustým trávníkem, uprostřed s kamennou sochou 
Matky Boži. Zde stávala tvrz pánů ze Strkova. jichž majetku, když 
tvrz válkami zanikla, ujali se Táboří. Od r. 1547 sdílel Strkov osud 
Plané. V nejnovější době přesídlil sem ze Zelče hrabě Otto Harrach 
do nově vystaveného moderního zámku. 

Okolí Plané a Strkova náleží k nejpůvabnějším v Cechách. Pří- 
jemná koujiel v Lužnici, blízké lesy. v\hodné železniční spojení a četné 
villv zpříjemňují poiiyt a Planá s okolím hemži se najmě o prázdninách 
pražsk\'mi výletníky. K zamilovaným místečkům náleží samota na Ko- 
pečku, na silnici k Roudné. Kybníky: Strkovský. Košický. Koberný 




.HŮRKA' U PLANE. 



a Hejtmanův tvořící souvislý celek, poskytují s obklopujícími je luči- 
nami a stromovím, nedalekým lesem Hůrkou a ostrůvkem v Hejtmanu 
milv oddech v klidném zátiší. Za Planou rozkládají se k východu veliké 
přístupné lesy. Protéká jimi Hrobský, Tůrovecký a Kozský potůček, 
jenž dle osad mění své jméno. Mezi polohami v Jezeře, na Březině. 
Doubravou a rozsáhlým Tůroveckým lesem kolem křižovatky 
dvou silnic leží zámožná \ es Tůrovec (památka na někdejší vzácné 
lesní obyvatele — tury), za vrchem (iazdou Nová \>s, na právo 
Bitov a za lesem Hájkem Dlouhá Lhota se samotou Pilou, 
mlýnem Blažkovým, od něhož kolem staré kapHčky půjdeme do 
Krtova a Tereziana. Dalším pokračováním této horské krajiny 
nachází se ještě v enklávě za hradem Chústníkem. jenž se však nalézá 
již v okrese Soběslavském a jemuž lid říká P^úsník. vesnice Chubonín 
a Vlčoves. Xa znamenité zdejší tvrzi, jejíž zbytky dosud patrný, vládli 
původně páni z Choustníka a po nich různí rodové, až dostala se roku 



- 41 - 

1750 k Radenínu. Nedaleko Vlčovse při Cernovickém potůčku na 
Moučkově stávala proslulá papírna. Ve zdejší drsné krajině za ně- 
kolik minut směrem ku Křeči (okr. Pacov) octneme se na rozkošné 
oase: u Sv. Anny. Hned vedle starožitné kapličky, pod níž vytéká 
pramen léčivé vody, uprostřed rozsáhljxh lesů v malém přídolí stojí 
moderní lázeňský dům a níže myslivna. Kolkolem značně stoupající 
lesy chrání před větrem a mrazy; k jihu otevřená krajina propouští 
sluneční paprsky! Jako bys přišel do jiného kraje! Pověst lázní Svato- 
anensk5'ch, které i z ciziny již v XVII. stol. navštěvovány, povznesl 
b5'val\' řiditel gymnasia Táborského, proslulý Křížek. Dnes, najmě 
v létě přichází sem hosté z daleka, převahou vídeňští Češi. Ze Sv. 
Anny kolem jednoty na Liškách překročíme příkré temeno lesů 
chrboninských k Radenínu. 

Z panských, obývan^xh sídel na Táborsku leží Radenínský zámek 
nejv\'še (562 m). Vysoká dvouposchodová budova přečnívajíc staro- 
byl5' filiální chrám sv. Markéty s báňovitou věží, z daleka kývá na 
pozdrav, zejména blížíme-li se od Tábora. Slaveni stoji na místech 
veliké tvrze, jejíž hradby a zdi dosud viditelný. Xese ráz sice novější, 
leč spodek upomíná na stavby XVI. stol. Po odstěhování se domácího 
rodu na Krumlovsko vystřídali se na Radeníně různí okolní rodové : 
Tučapští, Jedlanští. z Xemyšle, Smrčkové a Homútové. Z těchto po- 
cházela panna Zuzana, jež vdala se za Jana Černína z (rhudenic. s nimž 
na Choustníku. Radeníně za časů válek třicetiletých trudné sice. leč 
přece s výsledkem hospodařila. Je to táž Zuzana Černínova, jejíž české 
dopisy (v archivu hradeckém) prozrazují šlechetnou mysl staročeskou, 
poctivost, lásku k rodině, k zemi a lidu. Píše-li synu, známému Heř- 
manu Černínovi, žaluje: „A nyní v Cechách za té bídné vojny neslyšíš 
než pláč a naříkání:" navštíví-Ii lístkem dceru, sličnou Elišku Myslí- 
kovu. napomíná ji: „I nad sedláky se smiluj, budete míti pochvalu od 
lidí a odplatu od Boha." Jak takovou matku děti i poddaní ctili, do- 
svědčuje přání dceřino z ciziny : „Za největší štěstí na světě bych 
sobě' pokládala, kdybych nejmilejší, nejmilostivější paní mamičku na 
rukou k sobě přenésti mohla" ... A sedláciV — Poroučejíce se její 
přízni, prosí o modlitbu : „nebot víme. že \'ašnostiny modlitby pánu 
Bohu jsou příjemný." Že pamět její nevyhynula po staletí i na Radeníně. 
o tom svědčí mnohá pověst o dobré paní Zuzaně. R. 1675 koupil 
R. hrabě Spork. 1754 po Desfourech hrabě Kolovrat Krakovsky''; nyní 
drží celé panství René hrabě Baillet de Latour. vnuk ve ^'i(ini r. iH48 
zavražděného mistra Latoura. Oú Radenina klesá terrain k farní vesnici 
Hrobům. (Jd západu dosti srázny- vrch. na němž stojí starý- chrám 
Nanebevzetí Panny Marie, plny- kamenných náhrobniků. fara a zámek, 
podobá se ohromnému rovu. (Jdtud asi název osady. Xa t\Tzi (lid říká 
dosud jednomu místu „na Hrádku") bydlela v XV. stol. rodina Hrobských 



— 42 - 

ze Sedlce, \' XVI. věku Smrčkové, kterým r. 1621 konfiskována. Po 
čast\Th přeměnách držitelů r. 1753 koupil ji hrabě Leopold Kolovrat- 
Krakovský. jehož rod měl ji s Radenínem a Obhajovicemi do nedávná 
společně. Xvní drží panství hrobské vdova Klotilda Kolovrat-Krakovská. 
Kolem Hrobů leží vesnice : K o z m i c e, X u z d 1 y, L a ž a n y a Z a- 
hostice. 

Za hodinu jsme odtud v 

CHÝNOVÉ. Právě s této strany ze silnice hrobské poznáváme, že 
župní hrad Ch\'nov (Chejnov) na své časy měl nedobytné položení. 
Chránily jej půlkruhem močály s potůčkem Chočinsk\'m, odtud 
Ch\"navským naz\'van5'm, na severu hluboký příkop mezi kostelem 
a němějším zámkem. Xa děkanské zahradě lze pozorovati, že podhradí 
(nynější město) bylo také dosti zpevněno. Pozdější hrad. řekněme zámek, 
stál na nejvyšším bodě bývalého hradiště. Budova, jsouc stavbou ba- 
rokové doby, nevykazuje nic pozoruhodného. 

Xa náměstí zříme novou budovu měšťanských škol a děkanství, 
star\' kostel Xejsvětější Trojice, o němž nezaručené podání tvrdí, že jej 
vystavěl sv. Vojtěch. Za lesem oborou překvapí nás pěkn\' pohled na 
Chýnov, přes údolí ..Močítka" až k viaduktu transversalní dráhy. 
V Chýnově má atelier znám\' sochař ř>antišek Bílek, od něhož po- 
chází pieta ve zdejším kostele. Ch\'nov čitá 136 domů s 1326 oby- 
vately. Za městem u velik5'ch vápenn\Th lomů ^vyrábí ročně 120.000 q 
vápna ) v Pacově hoře těší se veliké pozornosti turistů hluboká jeskyně 
Ch\'novská. Po „čertov\^ch schodech" přijdeme do chodby schwarzen- 
berské. z níž na levo se rozbíhá chodba Siavníkova (60 m dlouhá), 
v právo chodba Malovcova (66 m). Chodby zšiří 2 — 4 m jsou 4—7 m 
vysoké. Stropy a stěny pokr\'vají pěkné krápníky a kusy amfibolitu. 
Za podívání stoji : Chlebová pec. Purkyňovo oko. Dračí hlava, Záho- 
řovo lože, Čertova porážka, Chrámy sv. Víta a sv. \"ojtěcha. — 
Chýnov, původně zboží Slavníkovců, byl sídlem župním a k děkanátu 
chýnovskému náleželo 55 far. Panství samo jako mensalní statek 
patřilo arcibiskupství pražskému. Po husitských válkách nabyli ho 
Malovcové, kteří se potom psali z Ch\'nova a Winterberka. R. 1623 
daroval císař Ferdinand Ch. knížeti z Eggenberka. jehož potomek Jan 
Kristián, nemaje dětí. odkázal jej choti Arnoštce, roz. Schwarzenber- 
kovně. Po smrti této připadlo zboží rodu schwarzenberskému. 

Xa v5'chod uzavírají okresní hranice Kladruby se stanicí transvers. 
dráhy. Hořice horní a dolní, tyto s pěknou školou a starým záme- 
čkem. \' této vsi vzal původ rod z Hořice, od r. 1431 na Selmberce 
usedlý. Xa dobré tvrzi hořické vládli potom Smrčkové z Mnichu (větev 
hořická). v XVII. stol. smilkovští Talmberkové, ^V)račičtí. R. 1747 při- 
padly trhem k Chýnovu. Také v sousedních \'elim o v icích (původ. 
Vilémovice) stávala tvrz ještě r. 1438. V 16. věku přivtělena k Ch\'- 



- 43 - 

novu. Na této straně mezi lesy na Vrchách, v Adamově kopci 
a Homoli ukrývají se vesnice Mašovice, Choěín, směrem k Horám 
(Ratibořským) Kloušovice a Dobronice. 

Bohatými lesy. v nichž se spojují potíjčky Podolský s Horským, 
přijdeme hlubokým údolíčkem za hodinu do 

HOR RATIBOŘSKÝCH, někdy živého horního města. V celé zdejší 
krajině se dolovalo na stříbro: u Vřesce, Hlasivá, Vožice (staré) 
a Ratibořic stříbrných. V Rati bořicích dolovali hned ve XIII. st. 
páni mocného rodu Hronoviců. kteří zde založili chrám sv. apoštola 
Bartoloměje, nyní fihalní k Horám (("t\rt hodiny). Po nich dobýval 
stříbrnou rudu měštanský rod Měděnců z Ústí Sezimova. kteří přijali 
Ijřídomek z Ratibořic. Měděncové seděli na Ratibořicích, \'řesci 
a blízkém Podolí ještě v XVI. st., kdy němečtí havíři založili novou 
osadu Ratibořice nové, nyní Hory Ratibořské. Štědré důlv: 
Tří králů (označen soujmennou kapličkou) a Dorota stříbro zrovna 
chrlily. Kromě císaře a Rožmberků ve stol. XVI. pokusilo se o .stříbrné 
štěstí" neméně než 25 různých rodin (také Windischgrátzové, Vora- 
čičtí, Lichtensteinové a j. v.), kteřížto podnikatelé všechnu půdu shora 
dolů velikými šachtami (počtem 150!) rozryli, hledajíce stříbro, zinek, 
olovo a železo (u Dubu). \'eliké duly (pod S t. Vožicí): Pomoci boží, 
u sv. Anny. na Lopečku. založené \'ilémem a Petrem \'okem z Rožm- 
berka, zkazili r. 1618 vojáci pasovští. Za třicítileté války dolování 
velice pokleslo, ač nikdy nepřestalo. Zkázu dokonali r. 1645 Švédové. 
Kněžna Anna Marie Eggenberková udělila r. 1654 Novým Ratibořicům 
výsady města a odtud nazý\'ala se osada Horami Ratibořskými. Sláva 
dolů však již hasla. Nové šachty zklamaly naděje a pokleslá cena 
stříbra, zvláště v naší době učinila další pokusy zbytečnými. Město 
svou výstavnosti činí dojem veliké vesnice. Kostel sv. Vojtěcha po- 
stavil r. 1720 kníže Adam Schwarzenberk. V místech kaple sv. Jana 
Nep. z roku 1818 stával protestantský- hřbitov s modlitebnou pro ne- 
katolické havíře v XVI. stol. zřízenou. Y malé kotlině nad Horami 
vyčnívá knížecí dvůr a ves Dub, kde stávala rodná tvrz rytířů z Dubu. 
\' XVI. století postaven tu zámeček. Asi půl hodiny odtud pod sráz- 
ným vrchem Homoli (680 m) mezi vysokými vrchy jako hnízdo sedí 
knížecí dvůr Polanka. Při něm stojí zachovalá stará tvrz, stavení 
čtverhranné, vysoké a pevné. Dvůr obklopuje silná zed s mnoha opě- 
racími pilíři, mezi nimiž vyrostly vysoké topoly. Odtud pocházeli vlá- 
dykové z Polanky. \" XVI. věku vládli tu Voračičtí z Paběnic. 
S Malovci připadla Polanka k Chýnovu. Od Hor .po silnici k Táboru 
l)ři potůčku Chotovínském leží ^'řesec a nedaleko romantická samota 
ve Skalách. Výše na právo proti potoku za lesem Hájkem jest 
ves Podol, rybníkem na dvé rozdělená. U jednoho statku dosud 
znatelný jsou stopy tvrze. Za Vřescem stoupá poloha lesem Bradačkou 



4+ 



ke Hlinici. Ves a za rybníkem ležící dvorec Boubín náležival od pra- 
dávna Sádlům z \'ražného. jsa součástí nedílných statků Vražného 
a Liderovic. Asi za čtvrt hodiny odtud přijdeme k Záluží. I zde 
míval rod Zálužských svou tvrz. která kolem r. 1456 přešla na Miku- 
láše Smysla, vladyku ze sousedního .Smyslová, po němž se psal silné 
rozvětvený kmen panoši ze Smyslová, dosud ve Lhotských ze Smy- 
slová kvetoucí. 

Za Smyslovém pod kapli sv. Anny (476 m) z daleka viditelné, 
rozkládají se Mě šice ze zámkem, v němž nalézá se kaple sv. Anny. 
Tvrz povstala zde až v XV. století: před tím náležela ves k Ústí Se- 
zimovu. Držitelů Měšic. kteří se stále střídali, jest nepřehledná řada. 
Nyní patří baronu Oskaru Nádhernému, potomku to sotva sto let sta- 




CH0T0\'1XSKY ZÁMEK. 



rého šlechtického rodu, jehož zakladatelem byl prostý, však vysoce 
intelligentní. obezřelý a přičinlivý mlynář z Jistebnice. Z Měšic na 
právo přijdeme údolím potoka Kozského známou cestou na hrádek 
Kozí. o jehož vx-znamu pro dějiny české pojednáno bylo ve zvláštní 
stati při Táboru. 

Poslední čásf okresu navštívíme drahou. Jedeme po levém břehu 
klikatého Jordánu mezi Č e k a n i c e m i a N á c h o d e m se samotou 
Jalovci. U hájovny Brad áčky zůstane na le\ici Lhota S t o- 
klasná. na pravici dvůr a vesnička A'ražná se Lhotami Jení- 
čkovou a Broučkovou. \'ražná ( \'ražný ) vydala rod Sádlu 
z Vražného, který na konci X\l. stol. vládl na pěli okolních tvrzích. 
Po konfiskaci r. 1623 spojena A'ražná s Liderovicemi. s nimiž se do- 
stala k Chotovinám. Lhota Jeníčkova původně Puskartova. dostala 
pojmenování od někdejších majitelů svobodnického dvorce. Jeníčků 
z I3ratřic; nebot bydleli zde kromě majitelů tvrze svobodníci. Zámek, 
při němž vařili pivo. po různých osudech konfiskovali Kašparu Kaplíři. 
Roku 1648 nabyl ho císařský plukovník Myslik k Pacovu. Roku 1841 



45 — 



^ 




u 

o 

O 

Q. 
•UJ 

O 
JÍ 

< 

2 

'tu 

N 



V.- 



.J 



- 46 



odkoupil jej Jan Nádherný. Za B r o č k o v o u Lhot o u na mírném 
návrši, na místě tvrze stoji dvůr Oudičov (staročesky Uzditov. Údišovj, 
\'vchodiště rodu, jenž se psal z Uzdičova, jako zase při Beranově 
Lhotě po dvorci Jí sově, původně Vvšově (Vejšov) se naz\'vali 
vlad\'kové z Víšova (Yý-šova). V této straně nachází se veska Po- 
lanka, někdy samostatný deskový statek Polaneck\'ch z Polanky. 
Kolem r. 1584 držel jej Kašpar Menšík z Mensteina. bakalář svobod- 
ného umění a táborský měšťan. R. 1595 koupil Polanky \"íta ze Rzavého 
k Chotovinám. 

Ze stanice Chotovinské přijdeme za několik minut do dvora Čer- 
veného Záhoří, položeného před vesnicí téhož jména. Záhořská 
tvrz patřila až do r. I6(t9 rodině ^'itů a Lapáčků ze Rzavého. \'' 18. 




CHOTOVINSKY Z.4MEK. 



století hospodařili tady l)\-mové ze Střiteže. kteří Záhoří nabyli trhem 
od hrab5te z Ladronu r. \(/)3. V zámku slá\'ala domácí ka])le. Obojí 
utrpělo ve válce sedmileté, kdy z budovy u])raven vojenský špitál. 
Terrain od Záhoří (490 m n. m.) náhle stoupá ku šp^xharu uprostřed 
lesa. při němž vede silnice do vysokých Chotovin (559 m n. m.). 
Pohled na nynější Chotoviny ukazuje, že splynuly ze dvou osad. Ona 
ke kostelu sv. Petra a Pavla se tulicí část jsou pů\odní Chotoviny. 
dolejší kolem zámku slula dříve Vlkančice. Prostrannv chrám vy- 
stavěli kol r. 1380 Rožmberkové ve slohu gotickém, o čemž vnitřek 
dosud svědči. \' XMII. stol. hr. Migazzi nevkusnou opravou původní 
ráz znesvářil. Povšimnutí zaslouží oluiřní obraz svatých apoštolů od 
Felixe Leychera a na dřevě malovaná .Madonna. dílo starožitné. pr\' 
přes 700 let staré, jež sem daroval z rodového jiokladu r. 1785 vídeňsk_v 



— 47 — 

arcibiskup Migazzi. V kostele bx-valy ještě za naší paměti náhrobník}' 
Vítů ze Rzavého a Sádlu z Vražného. Ve farní barokní budově na- 
lézá se olejov\' obraz vzpomenutého biskupa ]\Iigazziho. 

Chotovinský zámek s báňovitou věžičkou a krásným anglickým 
parkem jest příjemné letní sídlo panské. Nepřehledná takřka jest řada 
dřívějších majitelů tohoto zboží, jež nyní náleží rodině baronů Nádher- 
n\'ch z Borotína. 

Pod Chotovinami v údolíčku Jezera stojí přívětivá kaple Panny 
Marie, oblíbené poutní místečko. Odtud níží se poloha k údolí potoka 
Koštického (nejposléze kozským naz5'vaného), v němž za Kaká no- 
vem (původně Koktanov) a ml\'nem Ž ah ou rk o vým v mírném sedle 
pod dědickými lesy rozkládá se ves J e d 1 a n y, někdy xýchodiště 
vladyk z Jedlan. Tvrz patřila v XV. věku Sádlům, od nichž r. 160.3 
zakoupena k Chotovinám. Xad Jedlany západně leží Sedlecko, 
Z á h o ř í č k o, vesnice to kdysi svobodnické. S blízkého židovského 
hřbitova (575 m n. m.) přehlédneme farní osady hoštickou (okres vo- 
žický), borotínskou (okres sedlecký), jakož i větší část krajiny táborské, 
hlavně chýnovské až k Choustníku a rozloučíme se tu s památn\'m, 
však dosud ještě málo znám\'m a oceněn5'm Táborském. 

Fr. Teplý. 



XXVIII. OKRES SOBĚSLAVSKÝ. 

Řeknu Ti. milý čtenáři, jedno jméno, a jsi-li od Soběslavi, jistě 
Ti v srdci zjihne. Znáš SvákovV Les je to, plný líbezné vůně a po- 
silujícího klidu, jehož konejšivý šepot doprovází řeka Lužnice šumným 
svým hovorem. Kdo dal se někdy ukolébati jeho tklivou harmonií, rád 
se opět k němu vrací. 

Na Svákov, malou půl hodiny cesty od vSoběslavi. na západ za 
za řekou Lužnicí, na skalnatém ostrohu se rozkládající, uvedu Tě také 
dnes, abych Ti ukázal náš kraj. Odpočinuvše si v lese u kapličky 
Panny Marie, u pramene opálové vody, jíž pověst přisuzuje moc zá- 
zračného uzdravení, vystoupíme výš, na volnou rozhlídku, až k samé 
vesnici Nedvědici. 

Téměř celý okres náš leží tu před námi jako plastická mapa ně- 
jaká. Pod námi, podle řeky Lužnice, šiří se rovina Třeboňská. 
U Soběslavi jest to již jen severní cípek (prům. 40(» m n. m.). zabíha- 
jící mezi výběžky vysočiny Českomoravské, ale k jihu rozevírá se ne- 
dohledná pláň. již na obzoru lemují vrcholy Novohradských hor. Tato 
pláň bývala kdysi močálovitá a nezdravá, avšak páni z Rožmberka 
svedli stokami vodu v rybníky a půdu vysušili. 



— 48 



Také Soběslavští, napodobujíce svou vrchnost, koncem XV. a za 
čátkem XVI. století zřídili od města na jih četné rybníky, jež nadS'-- 
mali vodou z potoka Direnského. Nyní však jest většina těch rybníků 
vypuštěna, a zbyl tu toliko rybník ,Xadymač". za ním ..StarS'' a nad 
městem .Nový", původně .Hospodář" zvaný. 

Rovina Třeboňská zabíhá podle potoků Direnského a Cernovi- 
ckého k východu do vysočiny : na západní straně okresu za Zálužím 
a Vlastiboří tvoří rašelinnou pánev, , Blata", v nichž rýpou se .borky", 
rašelinové cihly, které jsouce suché, slouží ve zdejší krajině vedle 
dříví za laciné palivo. Však připravují se již plány na vysušení .Blal" 




KAPLIČKA PANNY MARIE VE SVAKOVÉ. 



Soběslavských, zregulováním potoků a odvodněním rašelin. Projekt 
dělí se na část regulační, která vztahuje se k úpravě vodstva v délce 
50 km, a na část meliorační, jež obsahuje návrh na kultivování čistých 
rašelin (750 ha), luk rašelinných (250 ha) a k\'selých luk minerálných 
(500 /řfl). Xáklad 1.670.000 K vyvážen bude zajisté velikým prospěchem 
hospodářským, způsobeným proměnou neúrodných lad v úrodné louky 
a pole. 

Od údolí Lužnickéhd na východ půda stoupá a to u Soběslavi 
dosti náhle. Xa jihov\'chodní straně hned nad městem zdvihá se Račí 
hora, o níž tu jde povést, že bývala vrchem šibeničním, a na \\'chodě 
za Chlebovém povznáší se vršek Kvasovickx' s kostelíkem sv. Anny 
v lípovém háji. Celá ostatní krajina v\-chodní až k Dirné jest vlnitá 
pláři 450—480 m nadmořské výšky, v níž si proryly potoky Cernovický 



49 — 



a Direnský malebná údolí. Ale asi 2 hodiny cesty od Soběslavi za 
Dirnou vypnou se kopce značné výšky u Vicemíle (SchnejperkK u Cho- 
těmic a Tříklasovic. Podstupský vrch (610 m), pod nimž za Budislavi 
černá se lesnatá Budislavská hora (555 m) a od ni na sever strmi 
Choustnik (672 m), na němž za jasných dnů dobře rozeznáváme zří- 
ceninu hradní i ovčín. Náhorní planinu SoI)ěsIavskou na severu le- 
muje táhlý hřbet, za nímž skrývá se ves Radenin; jihozápadním vý- 
běžkem jeho jest návrší u Janova íod Soběslavi na sever), zdobené 
kostelem sv. Jana Nepomuckého. Od kostelíka otvírá se pěkná \v- 
hlídka k jihu, do Soběslavská, i k severu, do kraje Táborského. 




PARTIE NA LUŽNICI. 



Levý břeh Lužnice provází vrchovina, vysílající k řece několik 
ostrohu. Xa jižnějším vypíná se kostel veselský. na bližším strmí tvrz 
Dráchovská. nyní sýpka, a podál ní kostel farní. 

U Soběslavi dotXiíá se vysočina břehíj lužnických , Pilátem" (se 
starodávnými lomy rulovými) a Svákovem. (Jdtud na sever sice trociiu 
odstupuje od řeky, tvoříc _kozí roh" v kraji kozáčkem, nad nímž vé- 
vodí ve výši 480 m ves Zeleč („Vrch" u Zelče 530 m). (Jd Zelče na 
východ běží táhlý lesnatý ostroh, na jehož cípu nad samou řekou 
Lužnicí zdvihá se kostel Skalický. Dále na sever shlédne bystré oko 
Tvé město Tábor a zrak Tvůj rozletí se po vrších u Stupčic, Choto\ in 
a Chýnova. 

Na východě je obzor náš velice omezen a musíme postoupiti 
za Medvědice, kde vypíná se Chrastina 5\2 m nad mořem, abychom 



- 50 — 

i v\'chodni cíp okresu přehlédli. Tu spatříme, že krajina svažuje se do 
bohalých Blat. ale za nimi opět se zdvihá mírný hřbet, nad nímž vlní 
se vrcholky Blanského Lesa u Krumlova a Šumavy. 

Rovinou 0(1 jihu k severu nese tiché vody své ladná Lužnice, 
rybníky třeboňskými zxodnéná. pro plavbu vorů upravená. S pravé 
strany, proti ml\nu (ejnovu přijímá Dirensk\' potok, jenž protéká 
několika rybníky. Od Choustníka spéchá potok Č e rn ovic k n- k Sobě- 
slavi, jejíž příkopy městské druhdy napájel; i ten plní u Tučap několik 
r\ bníků (nej\čtší „Pokoj"). Pod Choustnikem temeni se potok Borecký 
a dá se po svahu na západ k řece, čině velikN- oblouk k severu. S levé 
sírany ])řijímá Lužnici- u Veselí potok Rytíř (Bechyňský). jenž vznikaje 
\- rvl)nicích u Hlavalcc. protéká Blaty. Nejvíce rybníků je na Dirensku, 




,U PANSKÉHO MLÝNA" NA LUŽNICI. 



Tučapsku, u Krasejovic a Hlavatec; že druhdy město Soběslav vyni- 
kalo rybníkářstvím. již jsme pra\ili. 

Sledujíce hranici okresu našeho, vidíme, že jde na jihu údolím 
pod Cerazí a překročivši řeku. že běží zároveň se silnicí řečičkou až 
za Višňové; v\'chodní část její tvoří návrší za Dirnou a Tříklasovici; 
potom otočí se kolem Choustníka a zamíří na severu k \elik\-m ryb- 
níkům pod Planou a přejdouc Lužnici táhne se podle silnice zelečské 
k rybníkům u Hlavatec. Západní hranici značí potok Bechyňský. 

Od Soběslavská na jih rozkládá se okres veselsk}-. na východ 
kamenický, na sever táborský a na západ bechyňsk\-. 

Rozloha okresu měří 2-\-'A'l\5 km'-, z čehož připadá na plodnou 
pudu 95'2I"„: polí je 49'41"/o. luk 8"67. zahrad 0'65. pastvin 6'7I a lesů 
2<r75«/o. 

Prahorní vysočina rulová zvětráním vytvořila půdy písčitohlinité, 
na návrších mělké, v nižších polohách hlubší, na nichž pěstují se žito. 



— 51 - 

oves, brambory, v jílovitější půdě i pšenice, ječmen, řípa. zeli a jetel. 
Rovina — ti^etihorní to pánev — je úrodnější, zvkišté pi^i blatech. Zně 
počínají se v druhé polovici července, nebot podnebí je tu drsnější 
a vlhčí než v středních Cechách. V Soběslavi je průměrná roční teplota 
8° C, množství srážek 6.34 mm, větry západní převládají. ^' lesích — 
jež pokrývají skoro Va půdy, převládá smrk a l)orovice. méně pěstují 
se jedle, dub a bříza. 

Hlavní výživu celému okresu, městu i vsi. dává polní hospodářství 
více než průmysl. Soběslav sice vynikávala soukenictvím ; naši ře- 
meslníci známi byli na trzích domácích i v Linci a jinde, ale nejdouce 
s duchem času, zanikli a s nimi ztratili práci valcháři, barvíři a man- 
dlíři, postřihači, tkalci a přádelníci. \"ynikajíci l)yl též cech kožišníků 
a punčochářů. ale i ten zašel změnou kroje. Nyní drží přední místo 
průmysl hospodářský: vaří se pivo ve 4 pivovarech, z bramborů pálí 
se líh v 6 lihovarech, vyrábí se škrob a syrob. Sýrárna zřízena je ])ři 
velkostatku v Zelči. 

Textilní průmysl zastoupen je hedvábniclvim. jež zaujalo místo 
bývalého soukenictví. Od r. 1849 vzniklo v Soběslavi mnoho faktorství, 
pracujících pro firmy vídeňské; úpadku, který hlavně nezřízenou sou- 
těží v pozdější době nastal, zabráněno aspoň částečně tím. že r. l"J(ll 
zakoupila Pražská , Česká společnost pro obchod a průmysl" v Sobě- 
slavi ml5'n a zřídila z něho továrnu hedvábnickou. Kromě té pracuje 
se v Soběslavi pouze ještě ve 2 dílnách pro tirmy cizí. 

Z nedostatku obživy domácí nuceni jsou naši lidé. zvláště z xy- 
sočiny, odcházeti na letní práci do \'ídně. 

Kommunikaci slouží erární silnice od Tábora k Veselí jdoucí 
a četné silnice okresní, v úhrnné délce 113"9l8/&/7/ (r. 1900). Okresem 
probíhá dráha cis. Frant. Josefa, při níž jest stanice v Soběslavi a za- 
stávka v Roudné. V Soběslavi zřízena je těž stanice telefonická. Z pe- 
něžních ústavů vyniká městská spořitelna Soběslavská s filiálkou 
v Mezimostí. Vedle tohoto blahočinného ústavu jest v Soběslavi okresní 
hospodářská záložna a Reiffeisenky ve Vlastiboři, Choustníku a Budislavi. 

Obyvatel bylo v r. 1900 napočítáno v 40 politických čili 49 kata- 
strálních obcích (v tom I město. 1 městys) 18.186 ( 18.167 Cechů), z těch 
je 8.764 mužů a 9.422 žen. 

Lid náš náležel kmeni Doudlebů a zachoval si do nedávná svoje 
z\ láštnosti ; nářečí, zvyky, kroj i sloh stavební. Účinkem doby moderní 
však vše to zmizelo, a je velikou zásluhou purkmistra soběslavského 
Josefa Mrázka a ředitele m. školy K. Lustiga, že ještě v čas založili 
v Soběslavi museum, aby zachováno bylo aspoň to, co se nedostalo 
do světa. Také ředitelka m. školy Em. Frischová sebrala s obětavostí 
velikou množství v\''šivek lidovXxh, jichž použila k vydáni svého „Orna- 
mentu blatáckého'. 



- 52 - 



Podle kroje dělilo se obyvatelstvo na Soběslavsku ve dvě : na 
Blatáky a Kozáky. Národopisný okrsek Blatácký vůbec je ovšem širší; 
náleží k němu vedle Soběslavská i okresy Veselskv', Lomnický, Ti^e- 
bořiský a částečně také JindřichohradeckN'-. Na severu dosahovaly 
hranice národopisného okresu blatského za Soběslav k vesnici Roudné. 
na západ k Lišovu. na jihu k Suchdoiu. na východě pak šla hranice 

až k národnostní mezi 
smíšeného Jindřichohra- 
decká. — V pradávných 
dobách byla celá tato kra- 
jina jediným ohromným 
močálem, jenž se táhnul 
od Chlumce přes Treboři 
až k \'eseli. Zbytky jeho 
jsou ohromné nynější ryb- 
níky chlumecké, třeboň- 
ské a lomnické s četnými 
rašeliništi. Zeměpisný po- 
jem Blat (krajiny blátivé, 
močálovité) kryje se tu 
způsobem až překvapu- 
jícím s tímto okresem 
národopisným, jemuž dle 
toho od dávna již také 
dáno toto jméno. 

Blatáci na Soběslavsku 
usedli byli v úrodné kra- 
jině při rašeliništích, táh- 
noucich se od Veselí na 
sever ke Komárovu. Byl 
to lid rázný, zpěvu mi- 
lovný. ale řeči měkké: 
pjivor= pivo. bjilo = bylo. 
bujil = bud. slobodný = 
svobodn\'-, vochce ^ ovce 
a j. zvláštnosti jsme druhdy 
slýchávali v řeči jejich. 
Nejvýznačnější částí kroje 
mužského byly dlouhé, 
šosaté kabáty , župany" 
zvané. Nezapínaly se kno- 

SEDL4K- Z BL.AT <1'1^^'- ">'b'"^ ^^^^'y ^ ^f] 

(TL.AMPAč PEROUTKA Z i'LAVsKA). kami. Limcc zupanu byl 




— 53 — 



stojatý, vyšívaný. Blaták míval dva kabáty : sváteční tmavozelený, 
v předu knoflíky posázený, zvan\' .stojedenáctUa" od 3 varhanů po- 
dlouhlých na zádech; všední kabát b\'val pláténý, na švech hedvábím 
zdobený. Vedle toho nosívali „kazajky". Koženky blatácké (nohavice) 
bývaly široké _že by se ještě 3 podruzi do nich mohli vžiti.' Nožiny 
byly pod kolenem svázány řemínky, uměle z kůže střihanS^mi. Pravv 
Blaták chodil ve shrno- 
vačkách a jen v létě obou- 
val se do střevíců; pun- 
čochy nosíval modré ; od- 
tud přezdívka jejich „mo- 
drohnáti". 

Na zimu odívali se 
bud v dlouhé žluté ko- 
žichy ovčí. vyšité na švech 
řemínky zelenj^mi a červe- 
n\'mi, nebo v pláště o ně- 
kolika límcích. Na hlavě 
nosívali vN^šňořené cilin- 
drové kastory, též „tcho- 
řovice" s mašlemi po stra- 
ně. Také vydrovka, nízká 
to čapka, byla na Blatech 
oblíbena. Vnitřek tchořo- 
vic byl podšit beránkem. 
Jako ukázku kroje tohoto 
uvádíme tu vyobrazení 
ženicha z Libořez a se- 
dláka z Plavska. 

Zeny blatácké stro- 
jily se bohatě a pestře. 
Kytle (sukně) mívaly do 
varhánků skládané, sou- 
kenné či šerkové, vět- 
šinou tmavozelené, zdo- 
bené prostřed dokola kvě- 
tovanou stuhou, ..babor- 
kou'. .Spodničkami drženy 
byly dole do znamenité 
šířky. Zástěry měly hed- 
\-ál)né nebo bílé vyšívané. 

K muzice odívala se děv- 

^ , , . , . , , , SELKA Z BLAT 

cata do snerovacek, kve- (starosvatka z plavskm. 




- 54 



továnim. dracouncm a penízky zdobených, brala si tenčíce s nad\'cha- 
nými rukávy a pestrými .vejkladky" kolem krku. 

Nejvýraznější a nejnádhernější částí oděvu ženského byla plena. 
Byly to veliké šálky bílé. nádherně vyšívané, jejichž hlavní velk\- cíp 
po zádech dolů splx^val. Druhé dva cípy bNiy pod bradou otočeny 
a na temeni pak v uzel svázány (viz obraz selky). U vdaných žen 

vynikal zpod pleny ještě 
čepec, svázaný širokou 
.rouškou", páskou to per- 
lami a penízky pošitou. 
Přes to pokrývala hlavu 
ženy svatební roucha, již 
byla jako nevěsta při tak 
zvaném zavíjení či čepeni 
nevěsty zahalena. — Nej- 
pestřeji okrášlila se dívka 
jako nevěsta. Vrch hlavy 
ozdobila si korunkou po- 
zlacenou, ve vlasech třpy- 
tily se jí skleněné jehlice, 
-vínek' slavnostní ovíjel 
se kol hlavy, vzadu na 
mašli svázaný : zadní rulík 
pokrýval hedvábný „pro- 
středek" koraly a zrcátky 
])ošit\^ (Viz obraz blatské 
nevěsty v úboru svateb- 
ním a nevěsty očepené). 
Bývaly venkovské s\atby 
hlučné, když jely k od- 
datvím. Plné vozy diu- 
žiček, stejně ustrojených 
jako nevěsta, mládenců, 
svatebčanů, a všichni ve- 
sele zpívali střídavě s mu- 
zikou, dudami, klarinetem 
a trubkou : _Už mou milou 
do kostela vezou." Zaví- 
jeni čili ..čepeni" nevěsty 
konalo se o půlnoci za 
zvláštního obřadu a pri 

hostině, k niž mělv jen 
ZKMCH Z BLAT . .. ^ ^. ' ,. ,. 

(ZLiBoftEz, >^eny přistup, lato ^la\- 




nost nazývá st- zaviječkou. — V severnějši části okresu soběslav- 
ského bydli -Kozáci". hlavně u Zelče, kteréž krajině říkali jsme 
„Kozí roh". 

Kroj kozáck\> nebyl tak pestrý, nádherný jako blatácký; příčina 
toho byla jistě ta, že Kozáci poddáni byli vrchnostem chudším a cílili 
tudíž tíhu poddanství více než Blatáci, jejichž osady náležely městu 
Soběslavi, Schwarzenber- 
kům, ^^ratislavům a j., 
kteří poddan\'ch svých 
tolik netiskli. — Ženské 
sukně na Kozáčku byly 
kanafasky pruhované, ka- 
bátky bez ozdob, fěrtochy 
mřížkované, čepce dra- 
counem a penízky pošité 
vzadu s naškrobenou ho- 
lubinkou. Přes čepce za- 
vazovaly se pleny, pouze 
bíle vyšité. Mužští měli 
na nohou , bakančata" 
(polobotky) zapínací nebo 
šnčrovaci, punčochy bílé, 
praštěnky přiléhavé, takže 
by „zůstaly ve dví", kdyby 
se byl Kozák sehnul. Vesta 
šla až ke krku, jenž býval 
ovázán šátkem. Přiléhavá 
kazajka vybíhala na zá- 
dech v malý lalCiček, — 
„ohon. jako má koza." 
Pláště i kožichy, kratší 
než u Bialákíi. nikdy ne- 
byly zdobeny „tulipány" 
a j. květy. Klobouky ko- 
zácké měly tvar obráce- 
ného kužele komolého jako 
„měřičky". 

Vzděláni lidu dle v\'- 

sledku sčítáni v r. lOíHt 

jeví se takto : čísti a i)Sáti 

umí 14.7.37 osob, jenom 

čísli 217 osob, ani čisti dt a-tci^-á mci-čc-t, 

BLATSKA NE\ ESTA 

ani psáli ,'52,32 osoby. ve svatebním úboru. 




— 56 



ovšem to jsou hlavně děti školou nepovinné. — O školství na Sobě- 
slavsku dobře je postaráno. V Soběslavi jsou 2 školy měšfanské, chla- 
pecká doplněná 4. třídou, též ústav ku vzděláni učitelů se školou cvičnou, 
v okresu pak 14 škol obecných. Vzděláni učřiů vede pokračovací škola 
v Soběslavi. — O lidové vzdělání pečuje Soběslav četn}''n;i spolky 
a knihovnou, spojenou s čítárnou, na venkově pak zasluhuje pochvalj' 

vzdělávací činnost jednot 
hasičských. 

Město 

SOBĚSLAV, stře- 
(liště okresu, leží v kotlině 
nad řekou Lužnicí při 
dráze cis. Frant. Josefa. 
Skládá se z vnitřního 
města. Táborského a Ve- 
-elského předměstí. Ve 
442 domech žije tu 3771 
obyv. Výstavností svou 
|)oskytuje vzhled úprav- 
ného města jihočeského. 
Ši)l:)čslav bývala ohrazena 
])řil<(ipy a zdmi. jež z části 
se zachovaly ; vězné brány 
\šak byly zbourány v sto- 
Irlí minulém. Z budov 
na prvním místě vyniká 
;;i)lick5' chrám sv. Petra 
a Pavla, dvojlodní. se 
xzárnou ideni)ou sklíp- 
k()\'ou. Prav}- oltář ozdo- 
Ijen je Hrandlov\-m obra- 
zem Krista na kříži. \'ěž 
kostelní, již Táboří po- 
bořili jiři jednom vpádu 
>vém do Soběslave, vy- 
zd\-ižena byla do výše 
nvnější r. 1485 od stavi- 
telů Beneše z Trhových 
Sviň a Burky z Tábora. 
Cibulovitá báň nynější po- 
chází z r. 1750. V jiho- 
BLATSKA NEVĚSTA , . , .. . - ,- 

ZAVITÁ (OČEPENÁ,. západním koule namésti 





>• 

—1 

OJ 

> 

< 

N 
>- 
C/2 S 

Z á 

-4* 

co > 



aa 



u 

O 

2Í 



'^_ 



_^ 



- 58 - 

Stojí -Starodávný gotický kostelík sv. \'íta. nesoucí nad triuťnfálním ob- 
loukem štíhlou osmihrannou vížku. Kostelík ten zrušen byl r. 1785. ale 
nyní koupen je spolkem pro obnovu jeho. Xa hřbitově dal postaviti 
boháč soběslavský Zachariáš Marek Markovskx' kostel sv. Marka, kterx- 
r. 1651 posvěcen byl Arnoštem z Harrachu. A' kostele visí památné obrazy 
Markovského a příbuzného jeho Petra Hofmanna. Hrad. jejž posud hlídá 
okrouhlá věž. určen byl Petrem \'okem za gymnasium bratrské, ale 
r. 1534 Ferdinand III. věnoval jej městu, kteréž tu zřídilo pivovar. Xa 
náměstí poutá pozornost naši dům .U černého orla", vystavěný r. 1564 
majetníkem jeho Řehořem Smrčkou. 

Museum zdejší, umístěné ve vlastním domě. bývalém Rožm- 
berském, vystavuje pěkné sbírky nerostů, peněz, památek archeolo- 
gických, výšivek blatsk\xh. kozáckxxh i třeboňských, má síň selskou, 
městskou, obrazárnu i oddělení uměleckého průmyslu, a zasluhuje 




SOBESLAX'. 



povšimnutí i plného uznáni. \' radnici městské uložen je bohatý a zaji- 
mavv archiv. Soběslav je sídlo okresních úřadů, ústavu učitelského, 
školy měšťanské i průmyslové pokračovací. 

Obec Soběslavská je vlastníkem deskového statku o výměře 
1036 ^fl^ což jí umožňuje, aby tolik učinila pro pohodlí a poučení svých 
občanů. 

Osudy města zajímavý jsou zvláště v dobách husitské a pobělo- 
horské. Soběslav dostala se snad již ve XIII. stol. v majetek pánů 
z Rožmberka, kteří tu vystavěli nejen kostely.,jale i hrad a povýšili 
osadu za město. Jindřich z Rožmberka věznil nashradě zdejším (1394) 
krále Václava IW. ale musel se sám o Sobéslá# obávati, neboí četní 
odpovědníci jeho ukládali o ni. 1 Jan Zižka .zdržoval se tu v okolí. 
Založením Tábora vznikl Rožmberkům mocný nepřítel, jemuž těžko 
odolávali. Soběslav byla pr\ni na ráně a bratrstvo táborské ji něko- 



59 



likrát přepadlo a vypálilo. Oldřich z Rožmberka zase mstil škody své, 
kde a jak mohl. Za Jiřího Poběbradského nastaly boje v okolí Sobě- 
slave na novo, nebof Jan z Rožmberka přidržel se krále Jiřího proti 
jednotě Zelenohorské. Ale po mnohých škodách a domluvách opustil 
Jiřího, ba postoupil i hradů svých Choustníka a Soběslavi Zdeňkovi 
ze Šternberka, aby z nich vedl válku proti straně královské. Za dob}' 






lé^hljH 




"! f 



h.\8 :,g .^.V 




DĚKANSKY CHRÁM SV. PETR.^ A PAVLA V SCEESLAVI. 



Jagejlovské i potom vzmohl se ve městě blahobyt a statky soukromé 
i obecní utěšeně se množily. Soliěslav koupila r. 1480 ves pustou 
Lhotu na Lejči. 14% Radimov. 1514 půl vsi Záhoří. 1594 Ťjezd Nedvě- 
dický. 1597 Lhotu Rybovou a 161.3 Zvěrotice. Válka třicetiletá však 
uvedla město do- zkázy. Ustavičně průchody vojska různ\'ch zljraní 
a národů, ožebračily měšfany a zpustošily město tak. že v něm ze 118 



— 60 - 

domů bylo 21 pust\-ch a na předměstí z 92 domů bylo 10 pohořeK''ch 
a 55 push''ch. R. 1660 přešla Soběslav v moc rodu SchwarzenbersUého, 
jenž pečliv byl o zvelebení živnosti městských, ale bývalý blahobyt 
už se v Soběslavi neuhostil; zvláště, když i soukennictvi a j. řemesla 
zanikla. 

Vydejme se nyní na cestu okresem ! Ze Soběslavi zamíříme k v\'- 
chodu a za malou půlhodinku dojdeme do Chlebová, vesničky to ze 
24 domů o 155 obyvatelích. Několik honů na jih od ní, u ml\'na Chle- 
bovského podnes spatřuje se val věžovité tvrze. Oldřich z Rožmberka 
věnoval Chlebov r. 1390 obci Soběslavské, aby užitky z ní vycházející 





KLENBA CHRÁMU SV. PETRA A PAVEA \' SOBÉSLA\ 1, 



obracela k užitku svého špitala. Za Chlebovém zelená se lipovN' háj 
a v něm stoji kostelík sv. Anny. na konci X\'II. stol. založený. Od 
kostelíka na právo podle osam.ělé školy táhne se stromořadí k parku, 
v němž ukrývá se zámek a za ním ves Přehořov (3H8 obyv.). Jednou 
do roka. o pouti Annenské, oživne háj i park. Je po žních žitných, 
rolníci oddělali si hla\'ní práci a rádi zaputují k sv. Anně. odpoledne 
pak se cesta netrhne výletníky městskými. \' ten den majetník velko- 
statku otevře obecenstvu zámeckx' park, aby se tu mohlo uhostiti 
v příjemném stínu, nebo pobaviti tancem a procházkou. K panství 
Přehořovskému náležejí 2 dvory: Přehořovsk\- a Kvasovický; kromě 
toho je v Přehořově pivovar a lihovar. 

Podle Přehořova psali se Přehořovští z Kvasejovic, erbu ptáka 
sedícího na ratolesti, kteří i okolními statky některvmi vládli, ale obv- 



— ř,l — 




KOSTEL SV. MARKA V SOBĚSLAVI. 



čejné na Táboře by- 
dleli. Jan Sfastný Pře- 
hořo\'sk\' prodal r. 1627 
Přehořov manželce své 
\>ronice Castolárové 
7. Dlouhé Vsi, a ta zase 
r. 1629 Václavu Proké- 
ciusovi ze Schneeberka. 
zbohatlému měštanu so- 
běslavskému. 

Od kostelíka sv. 
Anny na se\er leží ves 
i\ \' a s e j o \' i c e , mající 
ly? ob. ve 34 domech. 
\'e vsi stávala tvrz, dle 
níž psali se Babkové 
z Ivvasejovic. sloužící pánům Hradeckým nebo Hožmberkíjm; koncem 
X\". stol. přešla na pány Přehořovské. Janu Ivábovi z Rybňan byla 
r. 1623 zabavena a prodána Janu Řepickému ze Sudomeře. později 
přikoupil ji Prokécius ke í^řehořovu. s nímž od té doby sdílela osudy s\é. 
Podle několika rybníki]! přijdeme k Meznému. které s Novou 
Vsí tvoří jednu obec se 380 obyv. v 59 domech. Z držitelij Mezného 
zajímá, nás zvláště Benjamin Fruwein z Podolí, jenž súčastniv se po- 
vstání proti Ferdinandu 11., jirojjadl jmění. Statek Mezenskv koupil 
r. 1650 Václav Vratislav z Mitrovic a připojil jej k Dirnému. 

Dáme-Ii se od .Mezného jiodle Zlatého dvora k potoku Diren- 
skému a proti vodě, přijdeme do Zářiči (2U9 ob., 39 d.) a na druhém, 
jižním břehu, na únati 
Záveského vrchu, s])a- 
tříme Třebějice.- ma- 
jící s blízkým Závsím 
393 ob. a 70 domů. 
Však tu jsme již u I) i r- 
ného, vsi rozprostírající 
se malebně na táhlém 
ostrohu. Ze směsice 
stavení vypíná se mo- 
hutná věž kostelní, pro 
niž není ani viděti sta- 
rodávného kostela sv. 
Vavřince. Zámek Di- 
renský, jejž dal ze staré 
tvrze upraviti hrabě 




DÚ.M .U ČERNÉHO ORLA" V SOBĚSLAVI 
Z ROKU 1564. 



62 



Frant. Adam Vratislav z Mitrovic v 1. 1757—9. vypíná se na po- 
sledním výběžku skalnatého ostrohu. Zámek obtékají dvě stoky, ze 
Zámeckého rybníka jdoucí. Zvodnila-li se hrázi voda v obou stokách, 
stál zámek v rybníce, jako se to podnes vidí v blízké Červené Lhotě. 
Tvrzi zdejší vládli vladykové z Dirného; koncem XIV. stol. však 
přešla v držení rodiny Rútíj. užívajících v erbu plotu zlatého. Růtové 
seděli na Dirném, pokud v Cechách byli. Poslední z toho rodu byla 
Barbora Růtová. která provdala se za Adama ml. Vratislava z Mitrovic. 
Přínos její na Zálší konal se ve středu první v červnu r. 1607, k čemuž 
pozv^áni byli i páni Soběslavští, aby jej v bázni Boží okvasiti pomohli. 




W^ 



^^>i^ 



j^?i8í^^^fr> 



HRAD \' SiJBESL.AVI iWM pivovaRi. 



Rodina \'ratislavu posud na Dirném xiáilne. Památku Václava \'rati- 
slava hlásá i ted veliký zvon z r. lool na věži direnské. Eugcn hr. 
Vratislav (naroz. 1855). dědičný kuchmistr král. Českého, vynikl jako 
vlastenec i dobrý hospodář a lidumil. Jeho obětavost při požáru při- 
pravila mu předčasný hrob. 

V Dirném (500 obyvatelů) je 3třídni škola, poštovní úřad a sídlo 
obvodního lékaře. Krajina, vysoko položená. (477 m n. m.). je chudá; 
obvvatelstvo kromě několika řemeslníků hledá výživu v polním hospo- 
dářství, v práci při velkostatku nebo ve \'idni. 

Na jih od Ďirného uprostřed četných ryl^niků je ves A'išňové 
ana sever ve vrších Chotěmice. jež mají s osadou \'icemily 4^'<» obyv. 
v 78 domech. 



— 63 - 




ČÁST Náměstí v Soběslavi. 



Silnice Direnská činí 
oblouk k jihu notné vy- 
pjatý, na jehož vrcholu 
leží Lžin. zajímavý tím, 
že příslušel ve XIII. stol. 
k biskupskému panství 
na Chýnové. Ke Lžinu 
připojena je Hrušová 
Lhota, tvoříc s nim kat. 
obec. Obojí drželi v XVII. 
století Vrchotičtí z Loutka ; 
nyní náleží statek Ižínsks' 
princi Jano\i Schonburg- 
Hartensteinovi. 

Po silnici Choustniťké 
přijdeme ze Soběslavi nej- 
prve do Zvěrotic, jež rozkládají se po svahu k potoku ('ernovickému, 
ke mlýnu Zárubu. před nímž vypíná se v údolí osamělý chlum Libouš, 
oblíbené výletní místo Soběslavanů. Zvěrotice koupila r. 1613 obec Sobě- 
slavská od Jindřicha Opršala z Jetřichovic. Za Zvčroticemi jest planina, 
a tudíž pohodlnou cestou stinným lesem dostaneme se k samotě Kro- 
tějovu. Odtud přehlédneme již kotlinu Tučapskou. kolkolem lesy lemo- 
vanou, nad niž strmí dumavv Choustnik. Překročivše potok Cernovickv, 
\- jehož malebném údolí ukrývá se rnlvn Zmrhal, vejdeme do Dvorců. 
Za starodávna stávala tu tvrz, do níž se přiženil Kuneš z Olbramovic, 
a rodina jeho zvala se pak Dvoreckými z Olbramovic. 
Po malé chvíli dojdeme do 
TUČAP, méstyse, 
jenž rozkládá se při po- 
toce Cernovickém. při 
ve kém rybníce Pokoji. 
Obyvatel žije v Tuča- 
pech 9()7. Xyni jest 
v celé farnosti zdejší 
vedle 1711 katolíků 
l)ouze 66 židů. ale druh- 
dy bývaly Tučapy vedle 
Přehořova, Myskovic 
a Koloděj u Týna n. 
\'lt. hlavním městem 
židovským. \'rchnosli 
přechovávaly židy na 
svých statcích, protože PALACKÉHO TKÍDA v SOBĚSLAVI. 




64 - 



co 

re 

co 

>■ 

— 
Z- 



c 

cn 

m 

C 

C/3 

O 

> 

< 

c/: 

m- 




- 65 - 




•UJ 

> 

< 
J 

C/5 

•UJ 

oa 
O 
v: 

D 

UJ 



tu 
u 

z 
> 

co 

CO 

Z 

< 

■cn 

•ClJ 



66 



dobře platili, a židé se tu drželi, ježto v městě Soběslavi, kde měli 
své obchody, nesměli bydleti, ba ani přes noc zůstati, nýbrž museli 
za brány vyjiti ; kteréžto privilegium dal Soběslavským Petr Vok 
z Rožmberka a jež i cisař František II. r. 1793 schválil. 

Po roce 1848 mnozi židé vystěhovali se z Betléma svého — 
Tučap, přece však tu mají svoji náb. obec se synagogou. 

Kostel zdejší, zasvěcený sv. Jakubu Vel., chová zajímavé náhrobky 
šlechtické: r. 1721 obnovena byla při něm fara. Místo nynějšího zámku 
stávala tvrz. sídlo Tuěapů z Tučap: na začátku XVI. stol. přiženili se 
na Tučapy Špulířové z Jiter. Poslední z toho rodu Jiřík zemřel r. 1678: 
dcera jeho vzala si za manžela Antonína Josefa (Jbyteckého z Obytec. 
jenž pořídil do kostela velký zvon r. 1691 : v druhém manželství měla 
Josefa Frant. Matyášovského z Matyášovic. za něhož obnovena fara. 




CERNO\'ICKY POTOK. 



Za Tučapy u rybníka Zámeckého leží Budislav. ves čilého života, 
s 618 ob. v 98 domech. Kostel Nanebevzetí P. Marie, od starodávna 
farní, byl za časů válečných opuštěný: avšak r. 1754 fara byla opět 
zřízena. Zámek zdejší vystavěn byl též r. 1754 Janem Václ. hr. z Mille- 
sina: před tím seděli na Budislavi Doudlebští a Tučapově. 

Však to jsme trochu odbočili: chtěli jsme zajisté k Choustniku. 
jenž nad námi — jak se zdá — stále bdí a po nás se točí. 

Od kostela Tučapského dáme se podle kovárny, pestrými květi- 
nami vyzdobené, alejí \išňovou k myslivně. a prošedše rozsáhlým 
lesem, ocitneme se na úpatí Choustníka. ' 

Tu každ\' zajisté zastaví kroky své při pohledu na zříceninu 
hrdého kdysi hradu. Dáme se však před sebe hlubokým úvozem, 
mineme visku Kaje ti n a podle rybníčku Močeného přijdeme do 
Choustníka, vesnice to (obyv. 674. domů 99) j)o městsku upravené, 
s náměstím a ulicemi. Západní stranu náměstí zaujímá zámek, rozlehlá 
sice, ale obyčejná to budova, jejíž vnitřek ozdoben je množsvim krás- 



— 67 — 

ných parohů a starými zbraněmi, po stěnách ladně rozvěšenými. Po- 
staven byl od Černínů v 1. polovici XVII. stol. Nad zámkem na vvšině, 
jako kostelec nějaký, stojí chrám sv. Václava, obnovený r. 1687 hra- 
bětem Janem Sporkem. Ve zdi hřbitovní zachovala se památka z dá- 
vných dob, náhrobek se znamením íebi^íku. Erb tento dostal prv pán 
z Poděbrad od císaře Bedřicha Rudovousá za to, že první přelezl 
hradby Milánské r. 1 158. V polovici XIII. stol. táž rodina vyhlédla si 
chlum zdejší, aby na něm vystavěla tvrdý hrad, Choustník". jenž dal 
i jí jméno. 

Hrad sestával, jako mnohé jiné, ze tří částí: z podhradí, z dolní a horní 
ohrady. V podhradí zahrnuta byla asi nejstarší část vesnice bližší hradu. 




HRAD CHOUSTNÍK. 



od vsi nynější zcela oddělená. K hradu ubíráme se po svahu srázrěm, 
ol^rovskými balvany pestré žuly posetém, podle ovčína, k bývalé biáně, 
nyní sesuté. Nad samou branou na vysoké, strmé skále postavili dů- 
myslně velikou věž hradu horního, aby se odtud snadno mohly brániti 
most i brána. Nádvoří dolní, balvanité, ale rozsáhlé, obklíčeno je posud 
vysokou zdí. Při levé ruce spatřujeme zbytky světnic hlásných a |)od- 
branných. komor chlebních i pivních a stájí. Do horního hradu vy- 
stupujeme nyní strmou stezkou; druhdy se šlo po mostě, z něhož iu 
zbyly pilíře. ;\Iineme druhou věž. která chránila horní bránu a vstou- 
píme do nádvoří nevelikého. Západní a jižní stranu zabíral palác hradní; 
goticky tesané okno značí místo, kde asi bývala hradní kaple; také 
podzemní sklep tu najdeme. Vchod do veliké věže vylámán je nyní 
při zemi. klíč od něho půjčují v panském hostinci .U hradu". S vrchu 



- 68 — 

véžf spatříš širý kraj. plný barvitosti a lahody, a podiváš-li se na západ, 
na Tábor, pi^ed zrakem Tvým \ vnoří se známé postavv z dob husit- 
ských a rozvine se před Tebou ohromný zápas kalicha a růže. Choustník 
objeví se Ti jako pravá tlapa medvěda Rožmberského, jehož hlavou 
byla Soběslav a Příběnice tlapou levou. Táboří levici — Příbčnice — 
ochromili, ale na Choustník se neodvážili. Ten sešel sám, když Jiřík 
Hohmut z Harasova. jenž koupil jej od posledního Rožmberka, Petra 
Voka. přestěhoval se odtud na Radenín. A kdož by neznal páně Jiří- 
kovy dcery, pani Zuzany Černínové z Harasova. upřímné Češky, vzorné 
matky a starostlivé hospodyně; ale i otec její jeví se v dopisech sv\'ch, 
cho\aných v archivu Soběslavském, jako pán staročesky upřímný 
a sousedský. 

Dojati loučíme se s krásným rozhledem a rozvalinami bvvalé moci 
a slá\-y. 

Pod Choustníkem od Předboře (327 ob., 54 domu) na zái)ad 
mezi lesy ukrývá se vesnice 'Jříklasovice. která náleží katastrcMii 
ke Psárovu; obě mají 514 ob. v 74 domech. Za horou na vx-cliud 
jsou Ml\'ny {354 oh.. 54 d.) s iiliálním kostelem s\-. Kateřiny, r. If.n') 
obnoveným. 

Bílá erární silnice, zastíněná košat\''mi lipami, vede nás od Sobě- 
slavi na sever do Klenovic (377 ob., 68 d.), Blatácké dědiny, z niž 
rod Petrů vydal známého spisovatele \'ác!ava Petrů, ředitele gymnasia 
Pelhřimovského. Severněji při řece Lužnici jest osada Roudné 
(ob. 238. (lomů 38). se zastávkou dráhy cis. l"rant. Josefa a dvorem 
poplužním hr. \'ratislava. Uprostřed \'esnice \ypiná se pěkný hostinsk\' 
dum skladatele hudebního Jind. Kaana z Albestu. 

V právo odtud, silnicí rázně stoupající, přijdeš do osady Jano\a, 
vzniklé při kostele sv. Jana Nep. Při chrámě tom. jejž dal v 1. 1712— \(> 
vystavěti Frant. Leopold Voračický z Pabčnic. zřízeno bylo r. I72f) 
kaplanství, a 1858 fara. titulem Myskovická. Ve škole Janovské stávala 
kolébka Studničku, z nichž zvláště vynikl P^rant. Jos. Studnička jako 
matematik (* 18.36. ý 1903.) 

V blízkých Myskovicích čítá si- 111 domu se ()3I oby\-ateli. 
kteří se většinou nosí po městsku. \' .Myskovicích je zámek dědiců 
Eugena hr. Vratislava, jenž koupil to panství (výměry s Roudným 
5.39 ha) od Jos. Mayera, starosty okresu Soběslavského. Při \elkostatku 
je též pansk\' lihovar. Sejdeme-li od Myskovic na jih. spatříme na 
svahu vísku Sedlecko (198 ob.. 36 domů). Za ní \- údolí |)Ot()ka Cerno- 
vického jest samota .Dobrá Voda" s kapličkou. 

Od Roudné na sever prochází silnice rozložitým lesem .Hůrkami", 
druhdy zle pověstným; za ním ukrývá se vesnička Doubí (139 ob.), 
zvaná dle doubrav. jež tu stávaly. Na právo odtud na výšině. ])ři 
důležité silnici z Planě k Hradci Jindř. vedoucí, nalézá se ves Košice 



— 69 - 

(771 ob.. 105 d.), druhdy z většího di!u k Táljoru příslušná. K. I«84 
postavena byla v Košicích kaple sv. Anny; oltářní obraz maloval i da- 
roval B. Kamarýt, děkan v Deštném. 

Od Košic na východ rozkládá se kat. obec Krátošická (35() ob., 
54 domů), pojímající v sobě 2 osady: násilnici Chabrovice se školou 
a podál Krátošice. Poblíž Choustníka leží Skopytce (214 ob.. 33 
domů), kdež je zřízena škrobárna. Dámedi se odtud cestou k Sobě- 
slavi, přijdeme do Bran dlí na (249 ob., 41 domů). V té vsi bývala 
tvrz. na níž chlebili Olbramové ze Štěkře, erbu 3 zlomenxrh dřevců 
klacích. S nimi jako se služebníky Rožmberskými často se shledáxáme 
na Choustníku, v Soběslavi i v Třeboni. 

R. 1602 koupil od nich Brandlín Jindřich Hozlaur z Hozlau. Jeho 
rodu odňato bylo panství při veliké konfiskaci statků, a po některvch 
změnách přešlo i s Dvorcem a Kvasejovicemi na klášter Zlatokorunský. 




ZÁMEK V MYSKOVICICH. 



Na levém břehu Lužnice, hned u Sob.Jslavi, rozkládal se Újezd 
Nedvědický, jenž. neznámo kdy, dostal se v majetek kláštera Louňo- 
vického pod Blaníkem. Když Táboři vypálili Milevsko (23. dubna 1420), 
dobyli hned potom i kláštera Louňovického a statky jeho uchvátili. Tak 
dostali se Táboři až k samým bránám města Soběslavi, jehož jako 
nepřítele hlídali, ležíce na Kostelci Nedvědickém. Bitva Lipanská osla- 
bila sice bratrstvo Táborské, ale přece i potom bylo dosti mocné, že 
Oldřich z Rožmberka i Zikmund král rádi po dobrém s nim se smlu- 
vili. R. 1436 zapsal Zikmund Táborům zboží Louňovické, načež násle- 
dovala i úmluva o „věčný mír" a pominutí všech záští mezi Tábory 
a Rožmberkem. Klášteru zbyly tu pouze platy ze dvora Petřína 
(nyní návrší u Ceraze), jež kn. Jan, probošt Louňovický, prodal r. 1436 
obci Soběslavské, kteráž za časů pokojnějších rozprodala Petřín v sou- 



- 70 — 

kromou držbu sousedům na zvelebeni živností jejich. Táboři netěšili 
se však z hojných statků svých dlouho, r. 1547 bylo jim zabaveno 
jměni jejich, i Újezd Xedvědický. kterýž přikoupili poručnici sirotků 
Rožmberských (\'iléma a Petra Voka) ke statkům jejich. Petr \'ok, 
poslední ratolest rodu Rožmberského, prodal r. 1594 týž statek městu 
svému Soběslavi, totiž vesnice : Klenovice s Ovčínem, Skalici, Ceraz 
s mlýnem Cejnovem. Vesce, Mokré, Debrník, Nedvědici, Záluží. Vlasti- 
boř, Svákov. Řípec a Roudnou za 20.000 kop gr. míšensk5'ch. 

Nuže, podívejme se ještě do Újezdu Nedvědického ! Ze Soběslavi 
dáme se po mostě „panském" za Lužnici a potom úpravnou cestou 
ke Svakovu, b5'valé vsi. jejíž dědiny zarostly jsou nyní lesem. 
\' něm ukr\'vá se na výšině nad řekou Lužnicí staroslovanské hra- 
diště se škvárovými valy. Kousek výše na severním svahu vrchu 
Chrastiny rozkládá se vesnice Xedvědice (287 ob.. 46 domů). 

Kostel sv. Mikuláše, nad šírým okolím se vypínající, má podnes 
vzhled kostelce a chová v sobě prastarou kamennou křtitelnici. R. 1786 
zřízena byla při něm lokálie : od r. 1855 je farním. K Nedvědici při- 
fařeny jsou: Mokré (lo7ob.. 19 d.), Vesce (165 ob., 30 d.). kdež zří- 
dila obec Soběslavská dvůr poplužní, když za válek vesnice zpustla: 
Záluží (86 ob.. 12 d.). \'lastiboř (383 ob", 63 d.) a Debrník (198 ob., 
32 d.). Ceraz ( 100 ob.. 19 d.), skrytá za návrším Petřínským, náleží 
farou ke Bráchovu. V těchto vesnicích bydli Blatáci. zanášející se 
polni:n hospodářstvím a chovem dobytka, což poskytuje jim tu dosti 
prostředků k spokojenému životu, že nejsou nuceni vyhledávati práce 
v cizině, jako lidé z protější \-ysoěiny. 

Od Nedvědice na sever ubiráš-li se rozsáhlými lesy, majetku to 
Soběslavských, přijdeš do vesničky Radimova, od níž na právo je 
Lhot;i Rybová, tím památná, zeji držel koncem X\'L stol. Jeroiiým 
Makovský z Makově. znám\' komorník Rudolfa II.. jemuž se zalicliotil 
svými známostmi alchymistickými, ale , spáliv pečeni" (pro různé pod- 
vody) byl jat a vězněn. Soběslavští koupili od něho Lhotu r. 1597. 

.\ad Lhotou na návrší, kde příkře k Lužnici spadá, strmí skalický 
kostel sv. Simona a Judy. poblíž chudých zbytků b\'valé tvrze. A' ko- 
stele zachoval se starodá\n\- obraz umučeni Páně. jenž nyní uložen je 
v museu Soběslavském. Po ostrohu vedle kostela rozložena je ves 
Skalice s .354 ob. v 53 domech. Náležela pánům z Růže (bílé. potom 
čer\(né) a konečně Soběslavi, ale i drobná šlechta mívala tu dvorce 
své. Četné mohyly kultury Hallstatské, ano i nálezy z doby kamenné 
svědči, že krajina zdejší byla již na úsvitě dějin obydlena, jsouc důle- 
žitou cestou z Podunaji do vnitra Cech. Od Skalice na severozápad 
přes Třebíšf (142 ob.. 25 d.) dostaneme se do Zelče (848 ob.. 1 17 d.i. 
jejíž vrchnostenská sýpka z daleka široka v oči bije. Jet vesnice ta 



— 71 — 

vysoko položena (480 m n. m.), ale nad ní ještě vypínají se jako vlny 
lesnaté kopce. V Zelči stojí pěkn\^ zámek, upravený z tvrze, a při 
něm zřízen je pivovar, cihelna a s\Tárna. Proti zámku bělá se škola. 
Přifařeni jsou však Zelečtí k Hlavatcům, blízké to vsi s 511 ob. v 92 
domech, v níž se nachází kostel sv. Ondřeje. 

Panství Zelečské, náležející hr. Ottovi Harrachov!, koupili (kromě 
Strkova) před nedávném Frant. Mašek a Frant. Vodňanský za2,050.00(J K. 

Jos. Lintner. 




ZELC. 



XXIX. OKRES BECHYŇSKÝ. 



Jako Táborský, tak také Bechyňský okres má svoji historickou 
a politickou tradici, ba starší ještě a rozsáhlejší než onen. Již ve 
XII. století mluví se o 'kraji Hcchynském. jakožto území příslušejícím 
k hradu Bechyni, ač rozsah tohoto území ze zpráv oněch dob vyme- 
ziti nelze. Za krále Jana tvníí Bechyňsko poliiickou jednotku s Ch\'- 
noxskem a Doudlebském, ba r. 1.365 pripominá se k němu i část 
Písecka. Pozdější politický vývoj povýšil Bechyňsko za středisko celé 
východní polovice jižních Cech, což trvalo až do r. 1751. kdy toto roz- 
děleno na kraj Táborský a Budějovický. 

Maje podobu, v povšechných rysech vzato, obdélníka, jehož hlavní 
osa směřuje od severozápadu na jihovvchod a osa vedlejší od jiho- 
západu k severovýchodu, mezuje okres Bechyňský v západě na okres 
PíseckS', v severu na okres Milevský, s kterým tvoři dnes jednotnx- 
politickv' celek, ve východě na okres Táborský a Soběslavský, v jihu 
pak na \'ltavotýnsko, dotýkaje se mimo to v jihov\'chodě úzkým 
pruhem i okresu \"eselskčho, vklíněného tu malým ostrohem mezi 
Tvnsko a Soběslavsko. 



— 72 — 

Vlastní hranice okresu, v jihozápadě proti T\'nsku. počíná \ňi 
ústi potoka Borovského do Lužnice, sleduje odtud na sever v nevelké 
vzdálenosti lev\' i^řeh téhož až po vtok jeho do ryljnika Šternberského, 
odkudž zahýbá k západu a po značném oblouku mezi Chráštany 
a Dražicemi k severu vypnutém, na jihozápad ke korytu \'lta\y, jež 
stihne u mlýna Rysikovského; mlýn tento je st\'čným místem troj- 
okresí Piseckého, Týnského a Bechyiiského. Odtud sleduje hranice 
pravý břeh Vltavský až po ml\'n Dolnolipovskx', odkudž vrací se opět 
do středu okresu na v\''chod ku Dražicům. Od Dražic zaměřuje hranice 
na delší traf k severozápadu a podrží tento směr. sledujíc tu v celku 
rozvodní linii A'Itavsko-Lužnickou (až na dva veliké oblouky k západu 
u Rakova a hned na to k v\''chodu u Bilinky vypnuté), až po jednotu 
Soudný severně od Křenovic. 

Zatím co politická hranice vrací se odtud opět na západ k \'Uavě. 
zaměřuje okresní hranice k severovj^chodu k Rábu. odkudž sestoupí 
na jihov\''chod až po Srlín, aby hned na to vypjala se v trati d\akrát 
tak dlouhé k severozápadu ku Zálší. Xad tímto mění se směr její až 
ku Podhoří ve v\'chodní, v němž pak po oblouku u Skr\'chova k severu 
vypuklém dostihuje jižně od Nového Dvora politické hranice Táborské, 
s niž odtud na dlouhou traf splývá. Celkovj' směr od severozápadu 
k jihovýchodu mění na soumezí Soběslavská a Týnská, kde jihový- 
chodně od Komárova, obrací se na západ a stihne po velikém oblouku, 
jimž na jih obchází rozsáhlý revír Kozelecký. u Vel. Čeňkova přítok 
Lužnice, Židovu strouhu. Od Čeňkova zaměří hranice k severu a severo- 
západu k Rosinu, a podrží tento směr až k uvedenému rybníku Štern- 
berskému. Úhrnná délka této hranice činí asi 120 km: takový je tedy 
obvod okresu, jehož plocha vykazuje Zi\'í)l km-. Viděli jsme. že hra- 
nice neprobíhá v jednotné linii, ale že činí četné a značně veliké 
(iblouky. Dejme tomu, že by okres měl podobu kruhu o ploše 23r(i7 km'. 
jeli známa plocha kruhu, vypočteme snadno jeho obvod; obdržíme, že 
činí v našem případě 53'9 km. Tak získali jsme dva obvody: onen vy- 
měřen\', skutečný o I2() km. tento ideální, z plochy kruhové získan\'% 
v délce 53'9 km. Porovnáme-li nyní dělením obě tato čísla, o kolik ono 
je větší než toto, obdržíme tak zvaný v\-\oj hranice nebo členitost její 
jež je nám měřítkem i)ro velikost, její záhybů a zákrutu. \' našem 
I)řipadě obnáší členitost tato 2'2 : 1, což znamená, že délka její vzhledem 
na četné oblouky je 2'2krát větší než jakou by měla býti, kdyby při 
]jředpokládané kruhové podobě okresu všecky záhyby její odpadly 
a ona měla tvar pouhé kružnice. 

()dlehlost nejsevernějšího a nejjižnějšího místa okresu obnáší asi 
(»"I2' čili 23 km, odlehlost nejzápadnějšího a nejvýchodnějšího asi ()"lfi'2n" 
čili 22 km. Byly by si tedy obě osy jeho rovny. Za vlastni dělnou osu 
míižeme však považovati linii Komárov-Bernardice o délce 19 km. za 



73 








osu příčnou pak linii kolmo onu protínající a jdoucí severně nati Hvož- 
(lany a Cernešovicemi, v délce 9V2 km\ délkový poměr obou 2:1 
svědčí tu právě o obdélníkové podobě okresu. Jen něco málo jiho- 
vxxhodně od průseku obou těchto os leží hlavní město ; možno tedy 
považovati polohu jeho za centrální. 

Hlavni vodní rýhou okresu je řeka Lužnice. Tato vstupuje na 
půdu jeho nad Dobronickou papírnou (369 m), majíc již tu směr od 
severovv'chodu k jihozápadu, kterýžto směr zachovává po celý jjrůtok 
okresem, jejž opouští u jed- 
noty Kosínské (.350 m). Až 
po Bechyni je rulové údolí 
její úzké, divoce romantické, 
provázené skalními stěnami, 
jako všech vodních r\'h 
v okresu, pokud vyryly sobě 
koryta v rule ; od Bechyně 
šiří se v poddajném útvaru 
tercierním na 200— ,30(l ///. 
jsouc však i zde vroubeno 
s obou stran vysokými, les- 
nat5'mi stráněmi, neztrácí ni- 
jak na svém pův^abu. Úhrnn;i 
délka. Lužnice v okresu ob- 
náší I6'2 km; přímá vzdá- 
lenost mezi Dobronickou pa- 
pírnou a Rosínem toliko 
1 I 5 km ; zvyšuji tedy zá- 
hyby a zátoce délku řeky 
o 4'7 km. takže vývoj její, 
poměr to obou délek, činí 
1-4: 1. 

X^eliké přítoky v okresu 
má Lužnice na pravém 

břehu: Smutnou a potok Borovskx'. Smutná, sbírajíc vody s\é u Xa- 
dějkova (okres Sedlecký) a vstupujíc na půdu okresu nad Srlinem (304m). 
protéká jím až po ústí své u Bechyně (332 m) v černých oklikách směrem 
od severu k jihu, rovnoběžně se směrem rýhy Vltavské. Přítoky její jsou 
nepatrné: z leva jen bezvýznamné strže, z pravá pak potůček od Rábu. 
ústící u Srlína, struha z rybníka Levišfata, skrovná rýha pod mlýnem 
Viktorou a stejně nepatrný nad Bechyní se vlévající potok Plzina. 
Vzhledem na četné zátoce obnáší délka Smutné v okresu I.S'8 km 
(přímá linie 10 km, vývoj \'6:\), s přítoky (dvojpotok od Rábu 9"6, 
výtok z Levištat 22. potok pod Viktorou 0'8, Plzina lYi: strže z leva 



.■^' 




PARTIE ZE .ŽIDOVY STROUHY'. 



- 74 — 

Úhrnem \'l km) dohromady 3r7 km. Borovský potok vyvěrá z ryl)- 
niků jižné od Milevska, vstupuje do okresu pod Bílinou (460 m) jako 
íalový potok a protéká jim, měné jméno v p. Borovskx', stejným 
směrem jako Smutná, ač v korytě daleko rovnějším; pi^i výloku z ryl)- 
nika Šternberského odchyluje se tok jeho od hranice okresu, k níž se 
vrací teprve pi^i samém ústí (352 m). Délka jeho v okresu I0'6 km 
(přímá linie 10 km), s jediným přítokem od Křenovic (z pravá nad 
Bernardicemi) I2'l km. Z leva přijímá Lužnice více potoků, avšak 
daleko menších: směr toku jejich, až na Židovu strouhu, jde od v}'- 
chodu na západ. Hned u Dobronické papírny vnímá dva bezejmenné 
ručeje: nad papírnou z lesa ,V oborách*" přicházející (2'1 km), pod ní 
p, ze „Zádušního lesa' u Třebelic (3'2 km. s přítokem z pravá 3 8 km). 
Po struze pod Dobronicemi (r5>&m) přijímá nad Hutěmi p.\'šechlapsk\' 
od Všechlap (48. s přítokem z leva 6'7 km) a p. Smolečský z dvou 
pramenů od Šmolce a Sudoměřic. ústící u jednoty Švestky (i s přítoky 
8' I km). Židova strouha, od Hor. Bukovska a Bzí, vstupuje do 
okresu u \'el. Čeňkova a protékajíc jím v délce 8'7 km ústí 2 km pod 
Bechyní; hluboké, romantické koryto její, vzácné krásy přírodní, jeví 
se býti pokračováním r5'hy Smutné, s druhé strany do Lužnice se 
vlévající. Z pravé strany sesiluje ji odvodňovací kanál od Nové vsi ; 
s tímto obnáší délka Židovy strouhy v okresu 14'3 km. 

^'ykazuje tedy veškerá vodní sít v okresu 96"4 km. to jest na 
km" plochy 042 km délky vodní rýhy (:= hustota vodní sítě). 

Tak jako v sousedním Táborsku, i zde základem reliéfového obrazu 
okresu je tok Lužnice, k níž se jakožto nejnižšímu místu s obou stran 
cel\' kraj pánvovitě níží. Nadmořská v\'ška nejbližšího okolí Lužnice, 
po celém jejím toku i přítoků obnáší 400 m. A'\-šky 500 m dostihuje 
krajina jen v severovŇxhodě. v lesnatém pásmu, táhnoucím se od 
Malšic z Táborská nad \'šechlapy a Smolčí. Celkový ráz kraje při 
průměrné výšce 450 m je mírná, povlovná kopčina, hojně zalesněná, 
jen v rulov5'ch korytech toků povahy horské a di\oké nabývající. ■ 

Útvar práh orní zastoupen je v okresu vlastně jen rulou, nebof 
žulový pruh v západním Rakovském ostrohu je plošně bezv5'znamný. 
Velmi rozsáhle zastoupen je však tercier, tak celý jihov\'chod okresu, 
od A'yhnanic, Smolče, Režerovic a Březnice náleží tomuto útvaru 
(oligocen a miocen) a skoro ceK' pravý břeh Lužnice (až po Sedlec 
a Zběšice v severu 1. mimo to i celá střední třetina ])Otoka Borovského. 

Svršek pudy jsou písčité hlíny. \- rule písčitější, v iřetihorních 
vrstvách hlinitější až jilovilější; v těchto také je půda hlubší, v oné 
více kamenitá a skalnatá. Z plodné půdy připadá na role l()6"36, lesy 
89-92. luka 13-87, pastvy 9*38 a zahrady r64 km-. 

Klimatický ráz kraje při nepatrných rozdílech v\''škových je dosti 
vvrovnanv: je to průměrný'- typus středočeský, s ročním průměrem 



75 - 



teploty 8" až 9" C v nižších a 7° až 8" C ve vyšších částech a se 
srážkov\''m úhrnem 600 — 700 mm. 

Budiž vzpomenuto klimatu zdejšího i ])o stránce hygienické; je 
zajisté účelno uvědomiti si, že okres Bechyňský náleží k okresům 
s nejmenší úmrtností v Cechách; zdravé podnebí, hojnost rozsáhlých 
lesů, nedostatek průmyslovkách, vzduch otravujících závodů, nádherné 
scenerie Lužnice, Smutné, Židovy strouhy — jen trochu více pochopení 
pro cenu zdraví a trochu více citu pro krásy pi^írodv, a v lirzku bude 
míti okres více svých „Libušiných lázní." 

Obyvatelstvo okresu je v\'hradné rolnické; značnou část půdy 
vlastní tu velkostatky, počtem 3.1 Ti^eba pak že v konečných číslech 




PARTIE ZE „ŽIDOVY STROUHY^ 



vykazuje okres vzrůst obyvatelstva, možno i^íci, že tohoto zde ubývá. 
R. 1890 napočteno 1,3841 ob\'v. (bez vSkr\''chova, kter\' pak připojen 
k Milevsku), v r. 1900 (v 32 místních obcích, v tom I město. I městys) 
toliko 14047, tedy plus 206 oby v. čili sotva \'5''l„. přírůstek za 10 let 
jistě daleko stojící za přirozeným vzrůstem, zejména uváží4i se vzpome- 
nutá tu již malá úmrtnost. Povšimnuti pak zaslouží, že mezi místy vy- 
kazujícími úbytek obyvatel (Bežerovice 29, Bojenice 36, Cernešovice 46. 
Dražíce 28, Komárov 30, Rákov 32. Srlín 2.3, Sudoméřice 31, Svatkovice 
41 a j.) nalézá se také hlavní místo okresu, kdež zajisté úbytek, třeba 
nepatrn\' (9), padá velmi na váhu. Naproti tomu překvapuje vzrůst 
někter\'ch míst. obnáší-li na př. u Opořan (r. 1890 čítaly 1148 obyv. ). 
hned celých 23'47o- Průměrem připadá v okresu na /:m- toliko 61 obyv.. 



— 76 - 

])rávě o polovinu méně než kolik obnáší průměr zemsk^v (122 obv- 
\atei). — Skolshi národní (2 školy meštanské, v Bech3'ni a Bernardicích) 
čítá úhrnem 42 tříd. to znamená jednu ti^ídu na 335 obyvatel (v zemském 
úhrnu na 346 obyv.) a na 5'5 km" plochy (v zemském úhrnu na 2.9 km-). 
Mimo to honosí se Bechyně r. 1887 zřízenou c. k. odbornou školou 
keramickou, jedinou českou školou toho druhu. 

Nepočítáme4i silnice, vodní dráhu Lužnice, jen pro vory splavnou, 
a Vltavy, jíž se okres úzk\'m krajem dotýká, je okres po stránce 
kommunikační na tom dost neutěšeně. Transversální dráha. .Milevskem 
probíhající, nedot^ýká se vůbec jeho hranic, elektrická pak traf z Tábora 
do Bechyně nabude jistého v\'znamu hospodářského teprve prodlou- 
žením do T\-na nad \'ltavou. 

Okres BechyňskS' počítá se mezi nejlesnatější okresy v království. 
Ze strany soběslavské za rozsáhlou vesnicí Svinky, Komárovém 
(se školou a pěknou kaplí). \''vhnanicemi. někdy sídlem proslulých 
Roubíků z Hlavatce. při řadě rybníků, z nichž největší Vyhnanický 
a Rytíř (s mlýnem), rozkládá se velkolepá obora Cernická. Povstala 
r. 1586. Břežan vypráví: Toho také času obora pro zvěř při vsi Sudo- 
měřicích v lukách a dědinách, všechněch osedlých na též vsi se dotý- 
kajících, na panství bechyňském nákladem pana Petra \'oka z Rožm- 
berka udělána a zvěří osazována ... R. 1590 Vincenc tesař z Jílo- 
vého udělal v oboře ohradu pro bažanty ku hnízdění. R. 1592 Jiřík 
Homůt z Harasova. hejtman bechyňský. zjednal Jana Vlacha o udělání 
sUulnice v oboře sudoměřické zhloubí čtyř sáhů, zšíří zespod tří 
a navrchu čtyř loket. Původní obora — naz\'vaná nejprve sudomě- 
ři;kou — měla rozměry mnohem větší než nynější. Kdežto tato (X) 
ruce 1781 zaujímá než 2()68'84 Aa (včetmo 6 rybníků), začínala ona 
revírem kozeleckým kolem dvora Němce (rybník), rybníka Rožm- 
berka a rybníka Naděje (z r. 1591 ; nyní dvůr) u Komárova, potom až 
•k vesnici Cernešovicím v délce asi 11 km,, v šířce asi 4"4 >^/« na ploše 
a;-i 451)0 /zň. Poněvadž z\ěř obyvatelstvo vesnic Černic, Benešova 
a Ubroxky sužoxala. zrušil Petr \'ok ty tři dědiny, rozsadiv některé 
poddané do okolních a ])ro zbytek založil Novou \es. Také k vůli 
pokoji za těžk\' peníz j^řikoupil r. i58íi statky Březnice a \'yhnanice. 
Obora leží na mírném, k jihu se nížícím lázu 500 m nad hladinou. 
Dobu založení pamatují obrovské duby (odhadnuté na 25.000 m^) a stará 
hájo\na cernická, stojící v místech někdejší tvrze vladyk z Černic. Rožm- 
berský nadlesní — první Václav Kapřík se uvádí v 1. l,S9í— 93 sídlil 
na samotě ..u Pousarů v lukách" nedaleko Sudoměřic. R. 1766 po- 
stavil hrabě Paar h\'ězdovitý zámeček lovecký, r. 1792 byt pro nad- 
lesniho při hájovně v Černicích. Stav vysoké zvěře kolísá mezi 
150 — 200 kusy. černé přes 2(X) hlav. Nad oborou bdí myslivci na Cer- 
tovně. v Sudoměřicích. na Marunce pod správou nadlesního 



- 77 — 

V Černicích. V revíru marunském stával velkv díevěnv pa\iIon lesní 
nazývaný „Paní Anny vulgo Paňanín. kteréžto jmřno i)íenesli po 
zámku stavby na nejbližší rybník. 

Cernická obora pro útulnou polohu, vzorné lesní hospodářství. 
úpravné cesty, různá nádherná zátiší náleží k nejrozkošnějším místům 
v království. Kolem velikých rybníků vyhnanických. obejmutvch svtou 
zeleni tučných luk a houpavými vrškv vvsokvch borovic." kráéíme 
okresní sdnicí, která ji protíná, středem lesních "velikánův. Smrk. bo- 
rovice podrůstá bujným jahodiním a maliním, z něhož veliké žluta\-é 
kapradi \-ytycuje rozeklané listy, prastarv dub s obr^zki^m .Matkv Boží 







HR.AD DOBRONICE 



kývá šedivou hlavou nad miliony trpasličích sousedů-květinek měňavé. 
rozi)odi\né barvy, mnohdy i učeného výletníka svým druhem překva- 
pujících, tisíce zpěváčků božích rozlévá za krásného jarního jitra 
mocný a přece lahodný hymnus daleko široko, až se zastavíš u ma- 
linkého ručeje. namáhavě se deroucího \ysokou travou ku shromaž- 
dištím , vysoké" nebo ..černé'" zvěře, která nebojácně, lidem zvyklá, 
velikým okfem mezi pastvou o tě zavadí, dál si nikoho nevšímajíc, 
a mimoděk vydechneš: Krásný vzhled je na ten český svět. Jako 
křišfálový palác svítí do zeleně bílý lovecký zámeček, podlouhlá 
-iesovna", při samé cestě uprostřed ovocné zahrady, a přes sudomě- 
řickou hájovnu jako hrot obrovského kopí k nebesům i)ní věž staro- 
žitného, gotického kostelíčka \'šech svatých v Sudoměřicích. 



- 78 - 

Na jih od obory po kopcovitém terrainu bělají se vesnice — pro- 
slulá Blata. Z těch do bechyňského okresu patří: veliká a bohatá ves 
Hodě ti n. v\'chodiště válečníků Hájků z Hodělína. se školou a čistou 
kaplí, při uměle založeném, odvodňovacím potoku na obou bi^ezích 
vysoko položená Bi^eznice. taktéž se školou. Zde stávala pevná tvrz 
.Majnušů z Březnice. níže Cenkov. Xedaleko .Židovy strouhy" za Vtj- 
skokem a Borem (416 m) na levo Xuzice, na právo Hodonicc. 
jádro pozdějších blat tvoří Jamník. prý po českobratrské sektě 
Jamníků tak řečen\', a Blatec. Od něho směrem k Soběslavi spatřuji 
se známá rašeliniště blatecká. kde kopají „borky". Část půdy blatské 
najmě v oboře a u Sudoměřic útvaru třetihorního obsahuje množstxi 




NA LUŽNICI POD BECHYM. 



těžké, kamenu prosté hlíny, v níž nachází se zvláštní kamenně koule 
duté. řečené .bechyňskě" (správněji ovšem sudoměřické). 

.Mezi Lužnicí a oborou nad farní vesnicí Sudoměřicemi s pěknou 
-^kolou. \vsla\nou farní budovou leží vesnice Bežerovice, vedle ní 
u samé řeky na ostrožně starožitnicky zajímavé návrší Hrobko v, v\''še 
\es Hutě. 7Ait stávaly veliké ^hamr}' bechyňskě". proslulé v XVIII. st. 
na celém Táborsku. Xa pravém břehu pod Sibeničn\'m vrchem jednoty 
Trojáček a Smíšek s řadou domků pro dřevaře, kteří zde na obou 
březích skládají prámy. Xa právo k oboře za pěkn^-m hájem a širo- 
k\'mi lučinami kolem v\'stavné kaple kupí se stavení vesnice Smolče. 
za oborou pod Božími muky .u sv. Jana" samota Lfisy a ves Dudo\-. 
Za \'šechlapy při potůčku Všechlapskěni v údolíčku ves Cernešo- 



- Ty 



vice se školou. Odtud za půl hodinky přes most přistoupime ku vsi 
a hradu Dobronicím. 

Trosky dobronického hradu stojí na vysokém, jako náhle se- 
seknutém, ale značně příkrém skalním ostrohu, jejž obíhá Lužnice. 
Vchod do nich je obtížný, ba nebezpečný. Skládal se v dobách své 
slávy z nového a starého hradu. Dosud zachovala se okrouhlá věž 
a v přízemí jedna síň. Ačkoli pevnost nenabyla nikdy rozměrii veli- 
kého hradu panského, byla dobře spevněna, že považov^ána za nedo- 
bytnou. Vice proslula stářím. \" okolí nachází se přemnoho slovan- 
skS-ch mohyl ve velikých skupinách, někde (u Dobronic samých 
a u Senožat) podivuhodného rázu ; archeolog Hraše objevil nedaleko 



íf- 




^P3Sí~^, 




BECHYNĚ. 



hradu rozsáhlé polosesuté valy nějakého dávnověkého vojenského 
táboru, kterému záda kryly veliké rybníky. U prastarého dobronického 
kostelíčka P. Marie na blízku školy nalezli zlaté římské peníze z dob 
císaře Tiberia — není tudíž neodůvodněna domněnka, že před pří- 
chodem Čechů pro oljranu dolejších držav a také obchodní cesty za- 
ložili tadv Římané značnější vojenskou hlídku, ve které v čas nouze 
se mohly brániti celé legie. 

R. 1230 setkáváme se s rodem pánů z Dobronic. Hlavně o Vlč- 
kovi z Dobronic z polovice XIV. st. zachovalo se hojně listinných 
zpráv. Ačkoli jeho rod nevyhynul, držel hrad Dobronický v husitských 
válkách Oldřich z Rožmberka. Veliké důležitosti nabyly Dobronice 
1)0 zániku nedalekých hradů příběnických. jsouce shromáždištěm výpra\- 



- 80 - 



proti Táboru. Po smrti Uldi^iciiově (1462) přišly Uobronice do rukou 
Vít\' ze Rzavého. V jeho rodě zůstaly až do r. 1534, kd}^ polovici 
dobronického zboží trhem získali brati^í Hozlauerové, jejichž potomci 
])0 r. 1592 i druhou polovici na se potáhli. R. 1621 konliskovánv 
Bohuslavu Hozlauerovi. Po několika změnách majitelů koupil r. 1691 
Dobronice řád jesuitsky u sv. Klementa v Praze. Po zrušeni řádu při- 
padly r. 1773 studijnímu fondu a r. 1825 po veřejné dražbě spojil je 
kníže Karel Paar s Bechyní. 

Xa západ otl Dol^ronic nedaleko 
říčky Smutné v pěkné krajince s ko- 
stelem Nejsvětějši Trojice Boží na- 
chází se farní ves Rataje, kolébka 
rytířského rodu z Rataj. Posledně 
známý Mark\art z Rataj stranil Jirí- 
kc)\i z Poděbrad. Podle náhrobku 
chrámoxých vládli ratajskou txrzí 
vXM.st. \'ílové. ])o nich di> r. U)21 
Hozlauerové. kter\mž k ruce Adama 
ze Šternberka na Bechyni Rataje 
konfiskovány. V Ratajích se narodil 
Jan K. Hraše. ěesk}' spisovatel 
(2. dubna r. lH4n. t v Xáchddě 
22. května 1907). 

Přes Šibeniční vrch (4.')1 /// ) od 
Senožat přiblížíme se ku staro- 
slavné 

BECHYNI. Má 344 domů s2109 
oby\'. čes. Bechyňská předměstí 
slují Zařečí, Lišky a Pražské před- 
městí. Xejlepší pohled na město je 
s návrší sudoměřické silnice nade 
mlýnem SmidinLíro\'_vm. Xa \ysoké 
a rozsáhlé ostrožně, kterou tvoří spojeni Lužnice s říčkou Smutnou, 
od jihu na velikém balvanu vystavenou „Katovnou" počínaje. \e výši 
60—70 m vypíná se malebnx'- hrad. za nímž níže kolem prostorného 
náměstí město s kostelem sv. apoštola Matěje, škola keramická, pro- 
slulé lázně Libušiny. Nad Lužnicí na samém břehu z bujné zeleně 
ovocné zahrady vztyčuje své souměrné gothické tělo skvostný- chrám 
někdy minoritský (založ. r. 1241. obnoven r. 1491 od Zdislava ze Štern- 
berka), nyní Františkánský Xa nebevzetí P. IMarie. Blízké lesy. panská 
obora dančí s oběma řekami jako temný pás půlkruhem od jihu sví- 
rají bělavé městečko. Xáleží mezi nejstarší a nejromantičtější v Krá- 




HLÁSKA .KUHOUr- ( KATOVNA i 
\' BECHYNI. 



— 81 — 



lovství. První zmínku o Bechyni uvádí listina v r. 993. Kosmas r. 1 125. 
Podle toho. že ve XII. stol. sídlel zde arcijahen bechyňského. nad jinc 
obsáhlého (7 děkanátů) arcidiakonatu, dá se dle analogie souditi, že 
Bechyně náležela pražskému biskupovi. V XIII. století stala se krá- 
lovskou — sídlem soujmenné župy. Jedna větev pánů z Benešova se 
psala z Bechyně (1284—1360). Jsou po ruce zprávy, že Jan Lucem- 
burský dal ohraditi město novou zdí, silnou k severu, slabou nad Luž- 
nicí i říčkou Stebnicí (n. Smutn\'' potok). R. 1397 patřil bechyňsk\' hrad 
Joštovi . moravskému markraběti. 

jenž jej r. 1406 postoupil Herbartu j "I 

z Kunštátu. Roku 1410-20 seděl ^ 

zde známý oblíbenec krále Václava 
Jindřich Lefl z Lažan, po jeho smrti 
— raněn byv smrtelně v bitvě u \'y- 
šehradu pobožně skonal na Be- 
chyni po Všech Svatých r. 1420 — 
syn Hyncík z Lažan. příznivec Husův. 
Zdá se, že z návodu Hyncikova od- 
bývali husité své první hromady pod 
šir\'m nebem v okolí Bechyně. 
Aspoň hlavní taková schůze ko- 
nala se pod vůdcovstvím Mikuláše 
z Husí na den sv. Máří Magda- 
leny (22. Vil.) 1419 na vrchu ře- 
čeném Holý mezi vesnicemi Chráš- 
tany a Koloměřici něco přes hodinu 
od města. Místo obdrželo biljlickí- 
jméno ,hora Tábor", kteréž po- 
jmenování po vzniku nynějšího Tá- 
bora z lidské paměti vymizelo. — 
Hyncík. stav se hejtmanem vrati- 
slavsk5'm, odřekl se husitství. Za 
to Prokop Velik\' po udatném čtyř- 
měsíčním odporu posádky dobyl Be- 
chyni v listopadu r. 1428. R. 1471 získali zboží bratři Zdislav, Jan a Ladi- 
slav ze Šternberka, po nich r. 1528 Krištov ze Švamberka. Od r. 1572 až 
1595 vládl panstvím Petr Vok. poslední Rožmberkovec, jenž starý hrad 
skoro celý přestavěl. Potvrdiv r. 1594, 15. srpna bechyňským měšfanům 
stará obdarování (již r. 1444 naz\>vají je starodávnými) prodal r. 1597 
Bechyni se Zelčí p. Adamu ze Šternberka. R. 1700 jediná dcera Jana 
Josefa, hraběte ze Šternberka. Marie Terezie, přinesla Janu Leopoldu 
z Paaru Bechyni za věno. Poknéžněnv' rod jeho drží 5977 ha čítající 
aliodni panství zdejší dosud. Nyní Karel kn. Paar. Město Bechyně má 




DĚKANSKY KOSTEL SV. MATĚJE 
V BECHYNI, 



— ai — 



obecnilio majetku 166 ha. — Uprostřed náměstí stojí ve výši 407 m 
nad hladinou (z r. 1884) kašna, proti ní dékansk_v kostel, původu román- 
ského: ale r. 1613 manželé Magdalena a Ondřej Holušický skrze sta- 
vitele Jana Schutze z Ces. Budějovic dali na místě staré budovy postaviti 
gothick\', jenž r. 1740 barokov\'mi opravami byl znesvářen. V kněžišti visí 
velik\' obraz Sv. tří králů od Petra Brandla. Pověsil jej sem r. 1780 z ko- 
stela ve Smiřicích Jan \'áclav Paar. Ve svatyni si povšimneme cínové 
křtitelnice z rukv konváře Jana Mrkvičky (XVI. st. ), věčné lampy, při 
Nenyři mramorové kropenky (počátek XVII. ' st.), v panské oratoři 
kachli (ze X\'I. století). Xa děkanské budově hlásá pamětní deska 
(z r. 1888). že v Bechyni jjůsobil kněz-buditel, výborn\' Cech. spiso- 
vatel František J. Sláma od roku 1841-1844. 

Z jihovýchodního rohu 
náměstí přijdeme do bechyň- 
ského hradu. Procházíme 
starožitnou branou do ná- 
dvoří, v němž na pra\'o. 
v místech někdejších před- 
hradních příkopů, spatříme 
slušnou jízdárnu, pivovar 
s kamennou kašnou (r. 1660) 
a tři bašty. Proti jízdárně 
zvedá staré čelo dům Hoz- 
lauro\ský (XM. st. ), kdysi 
zimní sídlo ]iánů na Dobro- 
nicích. nyní kanceláře pan- 
ství. V zadu za domem sýpka 
vysokého štítu, s kamennými 
ozdůbkami na oknech i dve- 
řích, silně české tvrze přijio- 
mínajíci. Původ sýpky sahá do X\". st. V zahradě u sýpky stával 
kostel sv. Ludmily, o něco dále kostelíček sv. Jiří, patrona rytířů. Není 
známo, kdy po\'stal — snad to b\'val původní zámeck\- — ; prv\' sv. 
Ludmily (\lastně obyčejná modlitebna) jMý vybudoval Petr \'ok 
Rožmberk pro české bratry. Oba rozbourali r. 1792 — 95. Císař Josef II. 
je zrušil. Zámek nynější podoby, jak již řečeno, povstal štědrostí ])0- 
sledního vladaře krumlovského z rodu Rožmberků. Přední část zcela 
nově. zadní ]iřestavbou. \' přízemi nachází se staročeská kuchyně. 
A' prvním poschodí \-(' světlém korridoru <z let 1587 — I.S<)0) vyobrazeny 
luzné hony a zvířata. Tamže s]iatrime zbrojnici s nádhern^vm stropem 
( r. 1600). Xa stěnách \isi obrazy českých králů a majitelů Bechyně. 
V „soudní síni" umístili starožitnosti, nalezené \' mohylách ratajských 
a jinde. Za novým zámkem leží staiý s bránou lX\'I. st. ). |)odle erbu 




VN1TÍ<EK DĚKANSKÉHO KCSTEL.A SV. MATĚJE 
V BECHYNI. 



— 83 - 



původu rožmberského. Podivíme se zbytku čtverhranné věže Jelenici" 
t. j. velikému průjezdu, v němž stojí veUké dělo, řečené dietrichstejnské 
(r. I544j. 

Pod městem na stráni k Lužnici v malebné poloze třpytí se klášter 
Františkánsko'. Paměti jeho vypráví: Anno Domini 1490 v pátek mezi 
oktávou sv. Františka (8. října) byli uvedeni do města Bechyně bratří 
minores de observantia skrze ctihodného kněze br. Antonína z Lipčic, 
téhož řádu místoprovinciala v Čechách a to vůlí pánů ze Šternberka. 
R. 1501. 29. dubna položen základ kostela toho skrze pana Zdislava 
ze Šternberka a na Bechyni, příznivce a otce bratři nejhorlix ějšiho . . . 

Klášterní chrám je stavba gotická 
o dvou lodích s klenbou líbezného 
útvaru řeč. diamatora. V presbytáři 
nalezneme dvě staré řezby: Ukřižo- 
van\'' Kristus a Panna Maria, držící 
na klíně Ukřižovaného, z 15. a 16. stol. 
( )brazy na pobočních oltářích : sv. Fran- 
tišek Serafinský, sv. Antonín, maloval 
Karel Skřeta. Renaissanční chórové 
lavice, bývalé bratřiny literátů mají 
letopočet 1711. Xa křížové chodbě klá- 
šterní vedle dveří do kaple sv. Karla 
Boromejského zaujme naši pozornost 
kamenná kazatelna gotická. Ve ve- 
likém a vzdušnéin refektáři konvenlnim 
kromě i)ěkného portálu nalezneme al- 
legorické obrazy, v knihovně dva 
staré rukopisy (z X\'. stol.), z nichž 
vyniká: \'vklad na řeči Boží. 

V městě samém až na Paškův 
a Burdův dům není zajímavější stavby. 

Za to vyniká na předměstí budova (roku 1883—87) školy keramické 
(renaissanční) se stálou výstavkou žákovských prací a proslulé Libu- 
šiny lázně. Již r. 1728 uznány jsou za velmi dobré s konstatováním. 
že pramen hází vodu arseno-lithnato-železitou. 17 Bechxně • při silnici 
Opařanské založili r. I66,S hrabata \'áclav. Jan a Ignác Sternberkové 
hřbitov s kostelíčkem sv. Michala. Okolo židovského hřbitova, u něhož 
viděti zbytky bašt a městských zdi hradebních asi za čtvrt hodiny do- 
jdeme do milého zákoutí lesního ,na Poušti" se star\''m kostelem 
a myslivnou. O zdejší skupině .kamenného stáda" koluje pověst, že 
zkamenělo pro zločin pasákův. Znak města: Hradby stříbrné s cimbuřím. 
ve zdi otevřená brána s nadzdviženou mříži. Za hradlwmi na oboi 
koncích dvě věže s červenvmi střechami — mezi nimi černv orel 




VCHOD DO BhXHYŇSKEHO ZÁMKU. 



— 84 



s rozpjatýma křidloma, na prsou \e štitku modrého lva ve stnljrném 
]ioli nesoucí. Znak daroval městu král Vladislav r. lóll. 

Za dančí oborou (obůrkou) pod vrchem Babinou rozkládá se pěkná 
\cs Hoždany. u nich hájovna Dubov}' vrch. na západ Dražice 
s Wanovem a samotou ..Zelená hospoda". A" Dražících je zámek 
^^ kapli s\-. Mikuláše. Xa zdejší tvrzi seděli: Vítové, Zářečtí, Svatkovšti 

z Dobrohoště. Lipovští 
(1623-1720), Puttingové 
z lamu. z Klenové, od 
r. 1806 rodina Paarovská. 
Skrze vésku Kar lov na 
sever přistoupíme k Svat- 
ko v i c ú m. Nedaleko osa- 
dy stával farní chrám. \es 
a tvrz I) o b r o h o š t 
íř ini#B (r. 1384). Od obou míst 

^^ ■,■,!'.«• ])ojmenovali se vIad\'kové 

Svatkovšti z Dobrohoště. 
kteří tu hospodařili až do 
r. 1621. Při konfiskacích 
získal to zboží kníže I^ob- 
kovic kjistebnici. R. 1637 
připomíná se pustá tvrz 
Svatkovice. Dvůr. o\čín 
a myslivnu přikoupil liaron 
Josef Bretfeid k \'ese- 
liěku. 

.Mezi Borovany a ve- 
likou vsí liaděticemi 
rozkládají se hluboké lesy 
\- X\'f. století nazývané 
Blata, jakož část u Ba- 
biny (hory) dosud sluje. 
Později pojmenovány re- 
vír ne|iomuck\'- podle vésky Nepomuku s pohodnicí. nyní jim iikají 
ratajské a hemrovské. Nejvyšší místo v nich pod Zběšicemi nazývá 
se na Padělkách. Borovany a Zběšice tvořixaly jedin\'' statek, 
na němž seděli drahně času Bechyňové z I^ažan. straníci česko- 
bratrské jednoty. I^oslední z nich Ondřej prodal rodovou državu 
roku 1623 opařansk\''m Jesuitům. U Borovan nad rybníkem stojí 
kaple sv. líosalie z r. 1682. Bechyně sousedí s Bojenicemi, někdy 
\sí kláštera milevského. V XVI. stol. ji osedli Svatkovšti. roku 1610 
Lipovští. Z těch Adam na Dražici daroval Bojenice pražsk\-m Jesuitům. 




WXllREK KLÁŠTERNÍHO CHRÁMU V BECHYNI. 



— 85 — 



V Bojenicich narodil se r. 1792, 16. května kněz-buditel Franl. J. Slama- 
Bojenickx', spisovatel, prosluly svou obranou jazyka českého. Zemřel 
jako bechyňslu' děkan v Marianskj^ch lázních r. 1844, .5. srpna. Celé 
krajince vévodí svou vyšší polohou (469 m) městečko 

BERNARDICE, stulené ku prostornému chrámu Páně sv. Martina, 
v němž budí pozornost pěkn\' poboční oltář sv. Františka Xaverského. 
Kolem velikého náměstí táhne se k vNxhodní straně pořadí farní budovy, 
škol, ostatek, kromě ještě výstavné pošty, sam\'' domek přízemní, byty 
to 1)0 někdejších proletářích, kteří tu v letech 1870—80 dobře řeme- 
slovali. Bernardice založili klášterníci milevští. Ještě r. 1574 vládl zde 
podacím právem opat milevský, r. k588 však již Jan Bechyně z Lažan. 
Ještě v XV. stol. stával v Bernardicích druhý samostatný dvorec, 
majetek rytířské rodiny ..od 
Dubu"; na něm píi vodné sí- 
dlila chudá větev rožmberská 
Bernard ( 1293). Bušek a Dobeš 
(— 1365) erbu růže. R. 1606 
koupili pražští Jesuité od Anny 
Puchfelderovy zámek a půl 
městečka Bernardice se vsí 
Podolském. V době refor- 
mační nabyli druhé části a po- 
stupně i jiných okolních statků: 
1621 blízkého Ivolíšova. 1623 
Borovan a Bojenic. 1669 Opa- 
řan. 169] Dobronic. K. 1773 
připadly Bernardice studij- 
nímu fondu, od něho r. 1823 

veřejnou licitací Karlu knížeti Paarovi k Bechyni. Znak Bernardic se 
vypisuje takto: Městské hradby stříbrné řídkého cimbuří se 4 otevře- 
n_vmi branami, v nichž visí nadzdvižené mříže. Za hradbami též 4 věže. 
v každé okno a pod oknem lev. I. a 3. modré barvy ve zlatém poli 
hledí k levé, 2. a 4. zlaté barvy v modrém poli ku pravé straně. 

Po císařské silnici na východ příjemnou lesnatou krajinou, v níž 
na levo leží Ráb a Popovec, dojdeme za hodinku k Srlínu při 
potoku Smutné, někdy tvrzi s dosud znateln\-m mčstištěm. Ze Srlinu 
pocházel soujmenn\' rod, z něhož v dobách husitských smutně proslul 
panoše Pěša srlinský. R. 1477 Rynart od Dubu držev Srlin ku dvorci 
bernardickému, prodal majetek celý Burianovi z Lažan na Borovanech. 
R. 1575 koupil část Srlína od královské Koruny Krištof ze S Vamberka, 
r. 1578 cel\' Srlín Jan Hozlauer k Dobronici. Jaroslav Hozlauer obdržel 
sice r. 1623 pardon, ale r. 1636 ujala zboží král. kom^ora. od ní později 





NÁHROBKY NĚKDEJŠÍCH DRŽITELŮ 
V KLÁŠTERNÍM CHRÁMU BECHYŇSKÉM. 



86 — 



Ferdinand Prugger z Griinburku. Nedaleko u Srlina leží ves Staré 
Sedlo, kde pr\' na vrchu .Strážniku" někdy stál hrad, však dle pravdy 
staroslovanská hlídka, kde se zapaloval poplašný oheii. 

Okres končí Opařanskem. 0'pořany (vlastně od slova opar — 
Opařany) ves 118 čís. se 1417 ob. čes. náležela od pradávna k Be- 
chvni jakožto středisku statků pražského biskupa, až do válek husitsk\'ch. 
Po těch nabylo statku město Tábor. Po koníiskaci r. 1547 prodal je 
král Ferdinand Vítovi ze Rzavé na Stadlci, vnuk jeho Jan roku 1594 
Chrtům z Dlouhé vsi, od nichž r. 1623 přešly na Jana Vité z Lilien- 
thalu a r. 1628 na Hozlauery. K Opařanům patřila tvrz místní a v Pod- 
hoří vsi Držkajov, Přeštěnice. Zalší se Skrejchovem. R. 1656 koupila 
Opařany hraběnka Františka Slavatova, která r. 1667 postoupila zboží 
trhem Jesuitům Jindřicho-hradeckym. Po nich r. 1773 ujal je studijní 
fond. r. 1825 kníže Paar. 

Hraběnka Slaxatova. rozbořivši r. 1657 schátralou tvrz opařanskou, 
postavila na získaném prostoru kostelík sv. Františka Xaverského. 
Jesuité svatyni zrušili a roku 1732 postavili od základů zcela nový 
nvnější pěkn\' ])yzantmský chrám s residencí, které lid říkal zámek, 
budovu rozsáhlou. d\oupatrovou. v niž nyní je ílliálka zemského ústavu 
pro choromyslné. Panství opařanské čítá 2663 ha. Pod horou Chlumem 
(534 m) v údolíčku ukrývá se Po db oři s blízkým mlýnem a viskou 
na Hano v ě s kaplí sv. Františka. Podhoří s tvrzi náleželo k Příbě- 
ničkám. r. 1459 Matěji z Dubce. 1533 Černínům, 1558 Bechyním z Lažan, 
1575 Těmínům z Těmic, 1579 Vchýnským na Vitanovicích, 1593 Cábe- 
lickým ze Soutic. r. 16.38 Hozlauerům na Olší a Novém dvoře. 

Fr. Teplý. 




U KOSTELA SV. MICHALA 
V BECITYNL 



XXX. OKRES MILEVSKÝ. 

Sledujíce hranici Milevsko-Bechyiiskou západně od Borovského 
potoka, shledaH jsme, že se tato děh' severozápadně od Bernardic ne- 
daleko jednoty Soudn\'': okresní Bechyňská zaměřuje k v5'chodu, 
vlastní politická hranice Milevská k západu k potoku Jetětickému, jejž 
sleduje pak na jihozápad až k ústí jeho do \']tavy. Odtud až po Tech- 
nice v trati téměř 35 km tvoří hranici tok Vltavskx'. jehož koryto má 
tu směr od jihovýchodu k severozápadu. Od Těchnic po oblouku k se- 
veru vypnutém, jímž při ústí Hrachovky ještě jednou dotkne se vod 
vltavskjxh, vrací se již hranice k jihovýchodu k Lašovicům, Před- 
bořicům a k Malé Chýšce, u níž zaměří ještě více k jihu ke Stříteži 
a Radhošti, kde sejde se s hranici Táborskou. Po silném oblouku 
u Olší k VNxhodu vypjatém obrátí se u Nového Dvora k jihozápadu, 
jakožto společná hranice Milevsko-Bechyňská, v kterémžto směru do- 
stihne pak podél Skrýchova. Podboře, Zběšiček, Popovce a Bíliny 
opět jednoty Soudn\-. 

Mimo uvedené Táborsko ve v\xhodě, Bechyíisko v jihu, stýká 
se tato hranice v jihozápadě s Píseckem, v západě Mirovickem. severu 
Selěanskem a v severov\'chodě s okresem Sedleck5'm. Délka její ol)- 
náší \2() km\ při ploše okresu 3~1'~8 km- činí tu vývoj její I '74: I. 

Okres Milevský honosí se velmi pěkně vyvinutou síti vodni. ač 
žixotni význam má proň z celé řady těchto jinak mal\'ch toků toliko 
mocná tu již vodni dráha \'ltavy, již se okres téměř celou svou zá- 
padní hranicí dotýká; délka její v okrese obnáší 33'2 km. Značnou 
závadou plnému \-yužitkováni vodní dráhy této je neupravenost jejího 
koryta; toto vroubeno jsouc s obou stran vysokými, příkrými stráněmi' 
a skalami je dosud pro četné proudy, slapy a peřeje ( Přerostix-. So 
horské kroucení. Masopust. Baba. Jelen, u Zbořených, u Piřinku. pod 
Laxičkou a j. v.) volné piavl)ě dosti nebezpečno. Přítoky z okresu 
přijímá tu ovšem Mtava toliko s pravé strany, z nichž jako větší možno 
uvésti: pohraniční Jeté tirký potok (2'9), H r e jk o vic k}', z rj-bníka 
Zdiru u \'epic, ústící u Červené (I7'6. s přítoky 22'9). Sobédražský 
(69), Žebrákovský (Dalejský) od Lašovic (7'0, s potokem od 
Capko\v myslivny 92), \^ o 1 1 í ř o v s k v ( s přítokem 40 ). K ř e s i n s k ý 
od Kamenice f3"5). Hrachovku od Klučenic (4'7) a Jahodn}'- od 
Kosobud (4'5). Délka všech toků přímo k ^^itavě náležejících obnáší 
i s touto ÍOO'3 km: mimo to z téhož úvodí vyvěrají tu přítoky Břiny: 
Předbořický (4'8) a Petrovick}- potok (4'5). s nimiž přímá sít 
Vltavská činí 109'6 km. Milevsk}- okres náleží však značnou částí své 
plochy také povodí Lužnice, an největší přítok této v Bechyňsku do 
ní se vlévající, Smutná, sbírá tu své prameny. Úhrnná délka této 



- 88 - 

V okrese i s přítoky jejími: Vlksickým (z rybníků pod Tetourovou 
Lhotou. 3'9), Milevským (též Branžovickým a Hrůzou zvaným, od 
Ratiboře, ústícím u Hanova; I7'0. s Rohosovským. Držkrajovským. 
Lišnickým a j. 47'9 km). Cedronem a j. v. obnáší 78' I km. }ilimo to 
má tu své vrchoviště i p. Borovský (Jalo\ý. 4'6) a vých. cíp okresu 
protéká p. Voltyňský (3'9), takže veškerá vodní sít Lužnická vyka- 
zuje 86'6 km a okresu \'ůbec \96"1 km čili (r52 km na každý km'- plociiy. 
Náležeje ku dvěma velikým úvodím, Vltavskému svým západem 
a Lužnickému východem, má okres Milevský, jehož geologickým zá- 
kladem vyjímaje malý rulový pruh v jihu je žula, podobu vzhledem 
na celkov\' tvar své půdy střechovitou. Hranu střechy představuje tu 
rozvodní linie obou hlavních toků. od níž se jakožto nejvyšší polohy 
kraj k západu a východu sklání. Linie tato vstupuje na půdu okresu 
východně nad Jetěticemi a postupuje jím téměř od jihu na sever přes 
01)oru (569 m). Zvíkov (5A0 m. západně od Milevska), Jenšovický vrch 
{556 m). Klisinský (603/72) a Xalesský (663/72), tudíž s tendencí od jihu 
na sever stoupající ; ještě téměř při samé hranici, ač již ne v okresu, 
dosahuje v Ko^lovském vrchu 703 m. 

Sklon půdy není oběma směry od této linie stejná'; kdežto v zá- 
padě klesá ona při korytu \'ltavském až pod 300 m. svažuje do údolí 
Lužnice sotva pod A5u ni. (relkový ráz její je však více hornat\' než 
kopčitý. Při žulovém svém základu má půda dosti jílu a hlíny (až 
32%). Xa lesy připadá tu z ní poměrně méně než v Bechyňsku. toliko 
29-3% (z toho vlastni 41 velkostatků na 4800^0). Z orné půdy (.5 17%) 
zužitkovává se průměrně na žito, ječmen a oves 56% rozlohy, bram- 
bory 18%, na pšenici však sotva 7%. I v tom je patrná méně příznivá 
poloha okresu. 

Větší nadmořská v\''ška uplatňuje se ovšem i v celkovém snížení 
[jrůměrné roční teploty (7*'C až 7'5"C) a větším množstvím srážek 
(7()()/72/72). na druhé straně pak, jak bylo již při Bechyňsku vz])omenuto, 
zvýšením zdravotní úrovně kraje, zde tím více, že okres je vůbec bez 
průmyslu. 

Tato okolnost, nedostatek průmyslového ruchu, má však na druhé 
straně opět nepříznivx' vliv, a to na poměry demografické. Připadá tu 
sice ještě průměrně na I km- plochy 63 obyvatel proti 61 oby v. v Be- 
chyňsku. za to však zde již vysloveně oby\-atelst\a ubývá. Kdežto 
r. 1890 čítáno tu 24.704. se Skrýchovem později ijřipojeným 24.946, na- 
l)OČteno r. 1900 toliko 23.809 obyv.. o 1137 t. j. o 4-6% méně. Úbytek 
ten. na němž účastní se se 1.30 obyvately i hlavní místo okresu, je 
tak všeobecnN', že z 58 místních obcí (i město, I městys) 43 t. j. 74% 
všech jej vykazuje! 

Transversální dráha, která probíhá okresem, nemá tu takového 
významu, aby mohla podnítiti život ])růmyslov\'. a vodní dráha Vltavy. 



- 89 — 



jediná k tomu způsobilá jal<ožto laciná síla hnací i dopravní, odstra- 
šuje opět svojí neupra\eností. A tak okres, ač leží téměř ve sti'edu 
země, dobře může se i po stránce hospodářské počítati k zapadlému 
našemu Ceskomoravsku. zapadlému však spíše nečinností lidi než 
nepřízní přírody, která jen v malebném údolí vltavském rozhodila 
štědrou rukou svoji tolik krás a půvabů, nanesla tolik jásavých barev 
života, že na ni věru stěževati sobě nemožno. 

Školství v okresu: měšťanské školy nalézáme jen v Milevsku 
(chlapecká i dívčí), obecné v 25 místech čítají úhrnem 63 tříd (3 pěti- 
třídní, 2 čtyřtřídní), tudíž jedna na 378 obyvatel a 6 knř plochy (v Be- 
chyňsku na 335 oby v. a 5-5 kmr). 

Jak vylíčeno již, má terrain okresu dvojí ráz. Od silnice Ždá- 
kovsko-\'oltyňské na jih prostupují mírnými návršími zvlněnou rovinu 
hluboké lesy najmě při pravém břehu ^'ltav\^ jež od Podolská až 
k Těchnicům slouží za hraniční čáru. na sever však zdvihá se půda 
na příkrou pahorkatinu, končící pohořím Chýšecko-Petrovickvm. Dolejší 
a úrodnější část okresu začíná na východě městečkem 

SEPEKOVEM, proslulým místem poutním. Má 175 čísel s 1027 obyv. 

V Sepekově od pradávna stával hrad. na němž seděla větev Vítků 
z Prčice, potomní Rožmberci. V letech I22()— 1277 připomíná se Vítek 
ze Sepekova, patrně otec a syn, erbu růže. Na Budivoji ze Sepekova, 
jenž přesídlil na Skalici (u Soběslavi), odkudž se nadále psal, neznámým 
způsobem získal Sepekov biskup pražský Tobiáš (1279-1290). jeíiož 
nástupce Jan IV. (I3UI-1343) zboží toho (město Sepekov, Skalici 
a půl vsi Radětic u Bechyně) obhájil soudem proti Hynkovi z Lichten- 
burka, jenž dokazoval, že je zdědil po svém tchánu" Záviši z Falken- 
stejna. R. 1307 vyměnil biskup za Sepekov s vesnicemi hrad Křiv- 
soudov a Herálec od Jindřicha z Rožmberka. Náleželo tudíž městečko 
opět k rozsáhlým državám rožmberským a když vladaři r. 1432 nabyli 
i zboží kláštera milevského, podržel Sepekov od té doby s Milevskem 
stejnou \rchnost. Za Rožmberků spravovali statek purkrabí z Přibenic. 
po jich zkáze hospodáři (hejtmani) v místě. Odtud pocházel proslulý 
mistr Petr ze Sepekova, učitel vysokých škol pražských (1410—143-1.). 

Starý kostel sv. Mikuláše (r. 1350 farní) byl r. 1788 zavřen a prodán 
za obydli. Dosud sličná gotika volá. aby budo\a odevzdána byla pů- 
vodní službě. Nad městečkem na protějším vršku stojí nynější" chrám 
P. Marie s farou. Někdy tu bývala kaple. Tu r. 1730 zbořili a vystavěli 
novou, svatoborské basilice velmi podobnou svatyni, do mi x. 1733 
přenesli starobylou sochu P. Marie, řečené Sepefvovské. Ivanovník 
kláštera strahovského Liard Nosecký. dobrý malíř, kostel vymaloval. 

V 1. 1761-67 zřízena kolem budo\y zděná ohrada s klenutým loubím. 
která má ve svých čtyřech úhlech po kapli (sv. Linharta, Augustina, 



- 90 - 

Jana Nep. a Norberta). Pod horou Bečoves (586 m) leží veliká ves 
Božetice s pěknou dvoutřidni školou. Božetice náležely ku klášteru 
milevskému podle gruntovní knihy benešovské; r. 1589 žil tu rod \'i- 
léma Lužanského z Luzné. Proti potoku Smutnému mezi Radihošti 
(Radhost) a Mlékovém pod vrchem Dobřemélick\'m (589 m). nad 
něž z leva se vj-tyčuje hora Strašák (610 m), bělá se vesnička Vlk- 
sice. Na někdejší tvrzi, nyní šp\''charu, vládl rod rytířů z Vlksic. jimž 
kromě dvorce (nyní ves) Vra tiš o va náležela véska Voleveé 
s tvrzí, nyní úplně zaniklá. R. 1497 seděli na Vlksicích Telaurové. 
R. 1546 drželi v okolí kromě uvedeného ještě: Lhotu řeč. Tetau- 
rovu ves a tvrz, Klokočov tvrz. a Bohuslav Tetaur koupil po 
Arnoštovi Smrčkoví z Mnichu r. 1548 Dobře melice ves s tvrzí. 
R. 1572 vešly Vlksice v držení Těmínů. po nich Mičanům, na kterémžto 
rodu s Dorotou, dcerou Janovou, vyženil je Přech Hodějovskx' na Mi- 
levště. Při konfiskacích r. 1622—3 přišel statek k rozdělení různým 
rodům. R. 1687 koupili klášlerníci milevští jeden, r. 1689 druh\- díl. 
čímž zboží zapadlo do panství milevského. Nedaleko Vlksic leží dvůr 
To skán k a (panství nadějkovské) proti němu Pře stě nice se školou. 
Část Přestěnic (5 lánuj patřila od pradávna klášterníkům milevským, 
ostatek Rožmberkům k Sepekovu. Nejstarší osadou v těchto končinách 
bude s Modlíkovem Držkrajp\% ves již v NUL stol. připomínaná. 
Ze Sepekova přes milevský potůček, nechavše na právo pod vrškem 
Planinou dědinu Lišnici se školou, skrze Zálší kolem hory Sádské 
(513 ml na Křiž a nov, nebo zacházkou kolem dědinky Rábu — 
nedaleko leží Zběsičky, veska s dvorem (147 ha), někdy svobod- 
nick_vm statečkem — skrze Jestřebice přijdeme do útulného \'ese- 
lička. kdež uprostřed parku stojí moderní zámek s poplužím (2AA ha). 
Veseličko. též ^'^eselí bechyňské jmenované, náleželo původně rodu 
z Lomnice, později Sternberkům na Bechyni. Od r. 1635, kdy nabyl 
ho Alexandr z Gůnterthalu (t 1658), vystřídala se zde řada majitelů, 
z nichž za naší paměti baron Nádhern\'' prodal velkostatek Ferdinandu 
Přibylovi a J. Horákovi. Na Veselíčku vymřel rod Chlumčansk\'Th 
z Přestavlk Vojtěchem, c. k. plukovníkem, r. 1820. Z někdejší kapličky 
zámecké vystavěla r. 185! náboženská matice pěkn\'', nynější chrám 
sv. Anny, od r. 1857 farní s vesnicemi: Veselíčkem, Bílinou. 
Křížanovem, Stehlovicemi a Bránicemi, kterážto poslední 
nabyla stanicí dráhy transversální pro krajinku značné důležilosti. 
Mezi ni a vsí Okrouhlou rozkládají se veliké rybníky panslxí mi- 
levského: Libeňák a Ostrov. v\'-še rukavečský. 

Od stanice Veselíčka velik\-m obloukem kolem Stehlovic a j e- 
tětic, ležících na úpatí Obory 1.^69//;) v rukavečském revíru proii 
Křenskému a Císařskému lesu u Podolí, běží železniční trat ku pro- 
slulému mostu přes \'ltavu ..na Červené", skoro 8(» m nad hladinou 



— 91 - 



řeky, nejvyššímu v celé říši. S něho na pravém břehu řeky zakmitne 
se farní osada Červená s chrámem sv. Bartoloměje. Staré listiny 
uvádí ji pode jménem Rufa ecclesia. Sem patři : V u s í, za lesem Bra- 
níkem při hoře Chmeláku (448 m), Kučer se školou a mnohými sa- 
motami a na potijčku Hrejkovickém u, lesa řeč. Buben pěkně položená 
ves Květ o v s kostelíčkem 
sv. Jana Křtitele ze XVI. st. 
V této krajince při řece leží 
Podhradí s malebnými zří- 
ceninami Zvíkova (okres Pí- 
secký ) . \'ýše J e k o v i c e. 
S o b ě d r á ž. Ve 1 k á, Ose k, 
na východ Rukávec. Hor- 
natá část okresu začíná hned 
u Milevska. 



MILEVSKO (Milena, 
Milovicium) město a sídlo 
okresního hejtmanství čítá 
419 čísel S2693 ob. Dělí se 
na dvě části : město a klášter 
či zámecký okršlek. LI města 
stávala tvrz rodu z Milevska. 
R. I 184 pan Jiří z Milevska 
založil při svém sídle pre- 
monstrátský klášter, jehož 
prvním opateni se staljarloch 
((lerlacus). Časem vzrostl 
klášter na mohutnou, rybníky 
a močály dobře zpevněnou, 
příkopy a baštami obe- 
hnanou pevnost, která po 
zániku rodu zakladatelova 
převzala vůdčí roli v celém 
okolí. Mile\'ští opatové, kteří 
se psali také z Týnice. jakž 
původně osada \ místech 
kláštera slula, kolonisováním 

krajiny, obezřetným hospodařením domohli se značného bohatst\'i i vli\-u. 
jsouce podacími pány neméně než 12 far sousedních a více jiných \zdálc- 
nějších. Vystavěli krásný klášterní chrám sv. Aegida, driihý Xa\ští- 
\<'ni P. Marie, budovy to, jimž nádherou, vkusem i úpravou v těch 
doliách vyrovnati se nemohla žádná jiná s\'atyně na českém jihu. 







STARÁ Z\'ONICE PÍU KLÁŠTERNÍM CHRÁMU 
SV. .AEGIDA \- MILEVSKU 



92 



Po dobytí Přibenic ztratil řád hotové jmění i — Milevsko. Král 
Zikmund dal klášterní statky do "zástavy pánům ze Svamberka. 
R. 1581 ujali je Hodějovští z Hodějova, kterým byly r. 1622 konfis- 
kovány. Strahovský opat Kašpar Questenberk vymohl si na císaři 
Ferdinandovi r. 1623, 23. ledna v Řezně restituční edikt, mocí jehož 
klášter Strahovsko' nabyl kláštera i panství. Než všecko „zelo chu- 
dobou, bídou a lidským pláčem", poněvadž město při obléhání Zví- 
kova (r. 1621—22) od vojska utrpělo nenahraditelné škody. Ještě 
r. 1670 teskní klášterní písař v urbáři: ... dříve až 18 šlechtických 
rodin zde přeb\'valo a všechna obecní břemena snášelo . . . nyní stoji 
Milevsko zcela pusté a není tu iří — čtyř měšfanův, kteří by svého 




děkanství S chrámem NAVSTIVEN'1 P. MARIE V MILEVSKU. 



chleba do nového měli. tím méně \iastni dobytek drželi. Jiniiy bý- 
valo 137 osedl\-ch, nyní jich není více než 45 a nejlepší domy stojí — 
poustkou . . . Strahováci měli tu kruté začátky a to tím více, že ze 
závisti okolní šlechtici měšťany proti opatům štvali — leč všecko 
vzalo na se přátelskx' ráz. při vlídné vládě okřálo město, klášter i pod- 
daní tak. že v 1. 1780—90 ..na ])anst\i milevském panoval dobr\' řád 
i blahobyt." V městě pozoruhodný jsou budovy: radnice, záložna 
a chrám sv. Bartoloměje ze X\'I. stol. Xa cestě ku dvoru Staňkovu 
v příkopě stojí starožitný kříž cyrillo-methodějský. 

Z Milevska vybíhá do hořejší části okresu několik dobrých silnic. 
Po úpatí Netušila (531 m). s nímž Zvíkov (540^) tvoří městu ochranné 
pohoříčko proti západu, vedle korunského rybníka, proti němuž též 
k západu z lesa bělá se u Přeborova zámeček, kdysi ves a tvrz Jen- 



93 — 



šovice. stoupáme ku Zbyslavi, Osletinu a Blehovu. Xa právo 
zůstane T\'nec. v levo Zboř s dvorcem. Hnévanice, Branišovice 
a Záluží. V divoké a hornaté krajince leží Rohozov a Střítěž. 
Střitéž se Zálužím tvořívaly samostatný stateček, jejž v XVI. st. držel 
rod \'rchotick\'c'h z Loutková, po nich Buzičti z Buzic. ktei"í měli ve 
Střítěži slušnou tvrz. Také v sousední Lhotě řeč. Tetaurově pi^i 
nemalém popkiží stávala tvrz Tetaurů z Tetova. od nichž kolem r. 1568 
Di\iš I)oudlebsk\'' to zboží přikoupil k Chýšce. Ch\'še či Chýška 
malá. nejvýš položená osada ((u'A r?i) má v 68 č. 444 ob. Starožitný, 
nyní sličně uvnitř opravenx'. farní chrám sv. Prokopa ukazuje svvm 
románským slohem i patrociniem na julivod z první jjolovice XIIL stol. 
tedy z doby, kdy Prokop, první opal sázavského kostela, byl za sva- 
tého vyhlášen (I2()4) a rok na to patronem země české jmenován. 




NAMÉSTI S CHRÁMEM SV. BARTOLOMĚJE V MILEVSKU. 



načež k jeho poctě počali Cechové stavěti kostely. Založili jej páni 
z Rožmberka, kteří ze Sepekova od nepamětn\'ch dob hospodařili na 
Chýšce ,na krásné lesy přebohaté" až do r. 1480. kdy ji prodali rodu 
Doudlebských z Doudleb. Z těch Jindřich, vystavěv při kostele kapli 
Xejsv. Trojice Boží pro svůj pohřeb (1610). odevzdal r. 1613 celé 
jmění na milosrdné skutky k ruce obce města Písku. Píseckým Chýšku 
konfiskovali r. 1622 pro Jana de Greyzaga na Xeustupově. Od té dobv 
až na naše časy vyměnilo se zde 22 majitelů. Obtížná chýšecká du- 
chovni správa vztahuje se na 21 dědin a vesnic, z nichž k okresu 
milevskému náleží: v útulném údolíčku ležící Čičovice, Dobřemě- 
lice. Hrachov, Klokočov (kdysi tvrz), Lhota. Xová ves, Rohozov 
Střítěž a Záluží. Asi za hodinku na západ přijdeme z Chýšky do 
větší vesnice (43 č. 303 ob.) Ratiboře a Ratibořic. které s Póre- 



— 94 - 

sinem. Nálesím přísluší farností do nově upravené fary Ol) denic, 
dříve Petrovic. pražské diecese. 

Druhá silnice z Milevska dělí se od ch\'šecké u Přeborova, 
vedouc skrze vesky Bi'ezi a Kojetín dále k Petrovicům a Krásné 
hoře. krajinou kopco\'itou a jednotvárnou, leč s tučnými jjastvisky, 
na nichž vykrmuje se pěknN' druh hovězího dobytka, známého pode 
jménem ,,ch\''šeck\' nebo petrovick\-" chov. K této oblasti počítati 
dlužno celý' kraj od Chýšky na západ až ku \Mtavě, území, které na- 
plňují farní osady : Ivovářov. Kostelec n/Vltavou a Lašovice. Kovářov 
(540/72 n. hl.. 63 č. 454 ob.) s kostelem Všech Svat\-ch byl od pra- 
dávna sídlem vladyk z Kovářova, kteří ve stavu rytířském se psali Bru- 
sové z Kovářova. Příbuzné jejich .Brúmové z Chotěřiny a Kraselovští 
z Kraselova" uvádí kostelní listiny jako dobrodince zdejšího chrámu, 
jehož podací v jedné části náleželo milevskému opatovi. R. 1497 za- 
koupili se na Kovářové erbovní str\''ci Jan Orel a Jan Hruška z Trkova, 
kteřížto poslední vládli zde ještě r. 1580. Na sklonku X\'I. dostala se 
tvrz se vším příslušenstvím skrze Svamberky k Orlíku. K pozdějším 
děJLim osady druží se smutná upomínka na r. 1771. V čas velikého hladu 
na farnosti zdejší pomřelo do konce prosince z .'3006 duší 2180 hlav. 
číslice stav smutného blahobytu selského lidu příšerně vyličující. 
Kolem Ivovářova rozesety vesky a vesnice: Březí, Uobrošov, 
Hostin, Pechoxa Uiota, Radvánov. Vepice, v\''chodiště rodu 
z Vepic, \'esec se zámečkem Slavaňovem, Záluží, Řenkov. I\li- 
sinec, Radešín. Zahrádka, Předbořice a Choteřina. Zahrádka sluje 
Mladolova. podle rodiny Mladotu ze Solopisk, kteří na velkostatku 
(328 /la) dlouho hospodařili. Nyní náleží Čestmíru Langovi. V Před- 
bořicích nalezneme star\' kostelíček sv. apoštolů Filipa a- Jakuba, 
který postavili rytíři Bůžkové z Předbořic. Nejzajímavější minulost 
připnula se na Choteřinu (Kotejřinu), vesku o 17 číslech s 126 obyv. 
Zde stávala pěkná tvrz. na níž od r. 1474 zasedl rod Hodějovsk_vch 
z Hodějova. Jady narodil se r. 1496 syn Rousa a Anny z Drachkova 
své doby nejznamenitější Cech a mecenáš české literatury, ušlechtilý 
Jan Hodějovsk\''. míslosudí království (t Iv566), jenž ,v Chotayřině 
t\rzi. k níž sluší dvůr poplužní s jjoplužím. ves tudíž, dvory kmetcí 
s rybníky, jmenovitě Slavoňovským a Hořejším a tím na vsi Chotay- 
řinské s sádkami a haltéři" shromaždoval známou družinu literátů- 
humanistův. Jeden z nich učený mistr Matouš \'olín. dosáhnuv pří- 
mluvou pana Hodějovského r. 1542 nobilisace, zvolil si přídomek 
„z Chotěřiny" (a Choteřina). Na uštěpačné poznámky, proč zvolil 
česk5' predikát, napsal Volín, že se mu německv' nelíbil proto, poněvadž 
„jsem zrozen z otce Čecha". I^ro mnohé rozepře se sousedy prodal 
Jan z Hodějova r. 1542 Choteřinu Dorotě ze Smolová, rozené Hruš- 
kovně z ']"rkova. 



— 95 - 

Nejsevernější čásL okresu zaujímá osada lašovická: Lašovky, 
Zahořany, Chrást, Lhota Koubalova, Milešov (se školouj, Žlučín. 
Zebrákov. Lašovice původně Hlazovice, Hlašovice, s kostelem 
Navštívení P. Marie, jenž se připomíná již ve XIV. st., ves o 15 č. 
s 103 ob.. někd\' tvrz, náležela králům česk5'm, kteří faru nadali ..dvorem 
záduší lašovického, jež spravovali kostelníci", r. 1547 Martin Mareš, 
člověk svobodný. Ku tvrzi měli právo kolem r. 1400 kanovníci kostela 
pražského, později patřila rodu, jenž se psal „z Lašovic". v polovici 
XM. st. rodu Nahorubských z Nahorub. R. 1589 vedle Nahorubských 
hospodařil tu i Burian Zachvastkv ze Zachvaštan, ačkoli od r. 1575 
p. Krištof ze Svamberka provozoval na L. právo podací „i s tím platem. 
kter\^ se připlácí z Kosobud". Krajina mezi hrady Orlíkem a Zvíkovem 
slula Újezd vltavsk\' a příslušela komoře česk\'ch králův. Polovici 
jeho na pravém břehu Vltavy obdržel v nepovědomé době klášter 
břevnovský řádu sv. Benedikta, založenX' r. 993. Klášterníci založili 
při úpatí Zeleného lesa (457 m) na značně vystouplém návrší farní 
kostel s obranou tvrzí, pak ovšem i ves dle kostela Kostelec (nyní 
n/Vltavou) naz\'vanou. Jdou zprávy, že v Kostelci existovalo pro- 
bošství. k němuž do duchovní správy dosazováni knězi břevnovští. 
Starožitná svatyně Narozeni blahoslavené Panny Marie byla r. 1350 
farní, od r. 1622 filiální ke Kovářovu. Věž postavena r. 1763. Podle 
sídla přezvali mniši Újezd vltavskS' kosteleck5'm. V urbáři z r. i4i)4 
čteme, že sem náležely dědiny: Slaviiov, Radvánov. Zábrodí. Za- 
hrádka, Hradiště, Předíčko, Zebrákov, Ickovice. Když r. 1420 husité 
Břevnov zkazih, přešlo zboží kostelecké jako zástava do světské moci. 
trvale ale až r. I,S34, kdy klášter břevnovsk}'- prodal kromě všech uve- 
dených vesnic Újezdu ještě také Krsice a Zlelovice bratřím ze Svam- 
berka, kteří je spojili navždy s Orlíkem. V Kostelci „u Slouků" na- 
rodil se universitní professor a bibliotekář musejní Dr. Č. Zíbrt. 

Na Ivostelecku, Lašovicku a Kovářovsku mluví lid nejčistší, všech 
germanismů prostou češtinou. 

Fr. Teplý. 



XXXI. OKRES MLADOVOŽICKÝ. 

Mladovožický okres, politicky k hejtmanst\'í fáborskému přičle- 
něný, rozkládá se mezi 49" 27' a 49° 37' severní šířky a mezi 32" 16' 
a 32" 37 '30" východní délky Ferrské. Nejvýchodnější l)od nalézá se 
severovýchodně od Holejšova za jednotou Pohodný, nejzápadnějším je 
vrch Dobřec (607 m): nejsevernější v lese Višetickém, nejjižnější pak 
v Soudním lese jihozápadně od Domamyšle. Hranicí svojí přimvká se 



— 96 — 

okres, měřicí 267'94 km-, v západě k okresu Sedleckému, v severu 
k Voličům a Vlašimi, ve východě k Pacovu a v jihu k Táborsku. 

Tři veliké řeky naše sbírají tu svými přítoky vody: Vltava. Luž- 
nice a Sázava. Úvodí prvých dvou je však nepatrné: k Vltavě nále- 
žející Mastník. pramení v rybníku Stupěickém, má v okrese toliko 
1"8 km délky. Cholovinský potok, u Hošlic vyvěrající a k Lužnici 
na jih se beroucí, měří tu 4 km. Je tedy .Mladovožicko vlastně cele 
Posázavím a to jednoho z mocnějších přítoků Sázavy, říčky B 1 á n i c e. 
Tato vyvěrá v Domamyšlském lese jihovýchodně od Blanicky, bére se 
zprva na severozápad k Pohnání, u něhož obrací na sever až severo- 
vSxhod k .Mladé Vožici a Kamberku, pod nímž, as v polovici trati mezi 
Kamberkem a sousedními Louňovicemi, opouští po toku 23'2 km okres. 
Pravé přítoky Blánice jsou: dvojručej od Rodné (Tó). Mostecký 
potůček (I), potok od Lomné Krchovy (1). Xahořansk\' potok 
ústící u .Mladé \'ožice (6), Bčlečsk}- potok (3'6), J alo ve čský (2'6). 
Vilický (2'6), Hrnčířovsk_v ze severovýchodního svahu Hůrky 
(6'4) a struha u Kamberka (I); Dámě nicky potok, zde pramenící, 
vlévá se mimo okres (2'9). Úhrnem pravé přítoky 287 km. Z leva 
vlévají se do Blánice: Hlasivský potok <3'4). Zhořsk}'-, sbírající 
vody co Luční potok nad Petrovicemi (8'6) a vnímající z leva potok 
od Žhoře (0"9). Stupský potok z rybníka Neustupovskěho, vstupuje 
do okresu nad Vrcholtovicemi. jjrotéká jím od severozápadu k jiho- 
východu a ústi po toku 8 km u Šebířova, napájeje se z leva u \'ita- 
novic potokem Skalickým {2'ž)) z Táborská. Úhrn levých přítoků 
Blánice činí 24"5 km. tudíž celá její vodní síf 76"4 km. V jihovýchodě 
okresu sbírá své vody na samých hranicích téměř, v Domamyšlském 
lese proti pramenisku Blánice, rnocný přítok Zelivky Trnava, zde 
pode jménem potoka V o d i c k é h o (v okresu 6"2) s rodnými prameny: 
X o v o m 1 \ n s k ý m (od Bradáčova, ústí u Staňko\-a mlýna : v okresu 
5"8, s přítoky 1 3-8) a Těchobuzský potok z východního svahu 
Holých vrchů nad Smilovými horami (v okrese 4"5, s přítoky 143). 
Celková síf vodní v okrese vykazuje 116-5 km, to jest při ploše jeho 
267-94 km- 0-43 km délky na I km- plochy (v Sedlecku ()-44 km). 

V ohledu orogralickém představuje okres Vožický, odpočteme-li 
v jihozápadě povodí Chotovinského potoka a v západě povodí Mast- 
níku. typicky vyvinutou jednotnou kotlinu se všech stran věncem hor 
a vrchů uzavřenou, jen s mírným celkovým sklonem od jihu na sever 
podél Blánice a to vlastně ještě takřka i)ři samém toku jejím (most 
pod Vožici 417 m, hladina Šebířovského rybníka 405, ústí Vilickéhu 
potoka 397 m). Západní hranici lemují hory Milčinské směrem od jihu 
na sever a průměrné výšky 650 m (Šibeničný vrch nad Zahořím 658, 
Kalvárie nad Milčínem 698, Babí Hora 695, Vrata 712 m). které se 
jižně od Milčína dělí ve dvě větve: západní na Stupčice (Hladiny 



— 97 — 

628 m) a východní, značně již nižší, na Hlasivo postupující (Farsk\' 
les 603. Kaiiovka í)l 1. Malenínsk}- vrch .%3 m). Od Maleninského vrchu 
se kraj opt-t výši a dostupuje nad Pohnáním více jak 7()U m. Severní 
odnož těchto vrchu, lemující odtud \ýchodni hranici okresu. táhl\' 
hřbet Smilohorsk\'-. roxnoběžný s protilehl\'-m pohořím Milěínským a 
k západu značně příkrý, dosahuje rovněž Ijezmála 700 m, tak Holé 
vrchy 659, Hůrka 686, KřísnickŇ' \-rch 683 m. Severní lem kotliny je. 
jak zmíněno, nižší, přece však nalézáme i tu značnější výšky: Cikán, 
severozápadně od Křísnickěho vrchu, 608 m. Pravětelný vrch .548, 
Hrnčířská skála .520, Vinná hora .544 m. 

Nalézajíc takto v severu měně ochrany proti studen\'m \ětrům 
a jsouc naproti tomu v jihu, \ýchodě i západě uzavřena vlivu větrů 
teplých (zimních západních), jeví se krajina zdejší méně VN^hodně 
klimaticky položenou. 

To zřejmo opět i v způsolui hospodářství. Proti žulovému základu 
v sousedním Sedlecku má nad to veskrze rulový kraj zdejší, druhdy 
četnými nalezišti kovů iiohat}'-, lehčí i písčitější půdu. Z veškeré orné 
plochy toHko 32% připadá na setbu pšenice (v Sedlecku nalezli jsme 
12' 1%). za to však žito a oves zabírají zde samy .%% veškeré orné 
půdv. Lesů není mnoho, sotva 20% plochy; z ,54' 15 knf této připadá 
však cel\'ch 40 km' na malé, nesouvislé dílce. 

Ani Vožicko, majíc v celku tytéž poměry jako Sedleck}' okres, 
to jest postrádajíc úplně dráhy — vyjímaje nejkrajnější jihozápadní cíp, 
protnutý při samé hranici trati Františkovou — a tudíž také možnosti 
založení a rozmachu |)růmyslového ruchu, nemůže se ubrániti úbytku 
svěho obyvatelstva, jemuž propadají i obě města. Mladá Vožice a iMilčin 
(.Mladá Vožice r. 1800 čítala 2157. r. 1900 jenom 1948. úbytek 209 obyv. 
to jest 9-7%; .Miičín r. I8'>0 vykázal I6(tl, r. 1900 pak 1492, úbytek 
109 r= 7%). Celková ztráta v deseti letech nedosahuje sice oné v okresu 
vSedleckém, přece však je dosti značná, an počet obyvatel klesl tu 
z 19330 r. 1890 na 18475 r. 1900, tedy o 8.55 to jest o 44%. Spočívá-li 
však úbytek tento v nedostatku vhodných podmínek pro založení 
a rozvoj průmyslu, any dopravní prostředky scházejí, bude snad dosa- 
vadní stav brzo změněn, až získá okres spojeni s drahou Františkovou 
a to hned ve dvou směrech, na západ a na jih. i)rojektovan\'mi tratěmi 
z Vožice do Jistebnice a z \'ožice do Tábora a v opačném směru na 
Kamberk. s připojením odtud na Vlašim. 

.Mesiánská škola a to chlapecká je v okresu jediná ve \'ožici. 
Obecné školy čítají úhrnem 47 tříd, to jest jedna třída na 5'7 knr a na 
393 obyvatel, poměr to nepravě nejutěšenější. 

Kráčíme-li po císařské silnici od Votic k Táboru, vystupujeme 
lesnatým Opálím až k věsce Oldřichovsi. při niž na levé straně vypíná 
se nejvyšší bod pohoříčka voticko-milčínského tak řeč. Vrata (718 m) 



- 98 



s pěknou vvlilidkou přes Maíim. Blaník až k Polabí. Od Oldřichovse 
pěšinou skrze les Prášily přijdeme na malou planinku ozdobenou 
uprostřed starou kaplí. Na tom místě svedl r. 1420 Žižka bitvu s pány, 
jež přemohl. ])ouživ ponejprve dřevěn\''ch, obručemi spevněn\xh děl. 
Na právo za kapli táhne se dosti hluboké údolí od Xuzova (na místě 
zašle vésky Záskali panská, ve Sv\-carském slohu postavená myslivna) 
až k potoku Mastníku. Údolí oži\ují vesnice Střetužel. někdy po- 
plužní dvůr střídavě k Milěínu a Smilkovu náležející, za ní pod něko- 
lika rybníčky ves Ješetice se samotou .u \'áňu". Ješetice b\'valy 
na polovic svobodnické, ostatek tvořil nemal\- dvorec, majetek to 
původně rodiny z Radíce, posledně Františky Zásadské z Gamsedorfu 




MILCI N. 



(t 1760). Proti Ješeticům na západ leží hora Deboreč se zbvtkv 
chatrného opevněni. Sem nejspíše v úzkostech utíkal selský lid za 
třicetileté války. Odtud k jihu proti potůčku pilskěmu dojdeme do 
roztroušené vsi Horní Bořek se dvěma mlýnci a přes návrší nazv- 
vaně .na Kapli" do Stýrova a přes les Hejloxy do Žibkova. Stýrov 
bude nejstarší sídlo v těchto končinách. Patříval ku znamenitému 
beneíiciu kostela miličínského a uměle opevněná jioloha na kapli 
nasvědčuje, že zde stával původně ochranný hrádek slovanský. Než 
po této odbočce vraťme se na .Žižkovské bojiště". Po hřebenu lesa 
vystoupíme na horu Kalvárii (do r. 1741 slula Holý vrch) s kaplí 
1'trpení Páně. Odtud se nám otevře přerozkošná \yhlídka na celý 
český jih. Za jasného počasí letí oko naše k západu přes hrad ^'v- 
soký a homolovitě Brdy na mohutnou baštu šumaxskvch hor. ze 



— 99 



kter5'ch poznává Jezerni stěnu. bavorsk\- Javor, za bání kašpersko- 
horského Džbánu temné pásmo kvil(Isk\'ch lesů a utkví na tatíku těch 
velikánů — Boubínu a k němu tulícímu se Schreineru s Libichovem 
u Prachatic. Minouc Liščí hory (u Elhenic), pádí ku Kleti a Novo- 



východě zří historicky proslulý Choustník. 



hradské vysočině. Na 
bájemi slavný Svidník 
(u Cernovic), starožitné 
Hradiště (u Pacova) 
a zastaví se, pi^elétnuvši 
táhlou planinu smilo- 
horsko - říšnickou na 
dvojitém Blaníku, za 
kterým se bělá vesni- 
cemi a městečky bo- 
hatá krajina vlašimská 
a ledečská. A v údolích 
i rovinách mezi vzpo- 
menutými horami co se 
třpytí rybníků, modrá 
lesů a probleskuje věží 
a domů, jednotliv\'ch 
osad. Najmě imposant- 
ním je pohled na Tábor! 
( )ko nerado se trhá od 
takové snivé krásy téhle 
boží české přírody, opět 
a opět se k ní vrací, až 
ústy pohne historickými 
vzpomínkami naplněná 
pamět: Stůj noho, po- 
svátná místa jsou. kam- 
koli vkročíš. Stojíme 
na i:)roslulé půdě rayonu 
nejstatečnějších husitu- 
táborů, kteří odtud bou- 
řili a bojovali proti celé 
Evropě. Kdyby Cechové 
milovali více otčinu než 

cizí lázeňská a letní sídla, věřím, že by z Kalvárie (696 m) a Milčína 
mohli udělati pražský — Semering. V sedlu mezi Sibcnným vrchem 
a Kal\-arií při „babinném koutě' rozkládá se starobyl\' 

MILČÍN, původně Miličín, město památné pro vysokou polohu 
i obchod, při někdy živé zemské stezce. Na silnici se MlHčín narodil. 




VNITŘEK KOSTELA V MILCl.NE. 



— 100 — 

žil a se silnicí umírá...: snad z města již r. 1284 připomínaného 
zbude někdy iiorská ves. plná rožmbersk\cii památek. Zde končilo 
zboží krumlovsk\-ch králiiv — proto zdědivše osazené městečko po 
p. Heřmanu z Miličína. jenž poslední svého rodu hrdinsky bojuje po 
boku českého krále Jana z Lucemburka r. K)46 u Kresčaku padl. vy- 
zdobili je nádherným gothickým chrámem sv. Jana Křtitele (stavěn 
r. 1380 — 84). prostranným hradem a nocležním domem při silnici, která 
prot\-kala dosti srázně pod kostelem vybíhající náměstí. Kamenná 
věž chrámová a farní budova, někdy ])ři hradební zdi ležící, ukazuji 
svými střílnami dosud na vojenskou zdatnost Miličína. Při kostele 
farářovali ve XI\\ a na začátku XV. stol. pražští suffragani, generální 
\ikářové. Za neš(astn\xh válek pobělohorských spálen Miličín. zašel 
chrám, vypálena fara (r. I6,3Q). později pobořen hrad. Kostel sice 
r. 1740 se ztrátou všeho jmění opraven, po létech zase v I. 1896 — 8 
pečlivě vyzdoben, leč někdejší nádherx' a krásy nikdy nedosáhne, 
třeba že slynul jako neobyčejná, osmi freskami dvorního malíře Alillera 
i pražského mistra Jana Si)itzera uvnitř (r. 1754) posetá budova, třeba 
že měl oltářní obraz Narození P. Marie od Brandla. Barbarská ruka 
otloukla uměl\- sanktuař. něžné výstupky bohatého sedile, kamenné 
pruty a kružby oken. venýře, vyházela a rozšantročila kamenné go- 
thické sloupy, lodní rozpěráky, zastavivši portál sice praktickou, ale 
nevkusnou předsíní, nacpavši do sličné gothiky obhroublé barokní 
oltáře s nesčetnými přívěsky. Miličínu i kostelu ze staré slávy zůstaly 
smutné trosky, vzpomínky: Milčín je stín starožitného Miličína. Z no- 
vějších budov v městě vyniká radnice a nákladná škola (r. 1896). Po 
vymření Kožmberků držel milčínské panství znám\' direktor českých 
stavíj Kašpar Kaplíř ze Sulevic na Xeústupově se svou chotí řlvou. 
rozenou líadimskou ze Slavkova. Ivdyž byl Ivašpar stát, připadlo 
napřed .Marradasovi. potom Huertovi a konečně po smrti dědičky 
tohoto, Anny Marie baronky Varrenspachovy. jako královská odúmrf 
dáno Františku Eusebiu hraběti PíUtingovi na Rumburce. Potting po- 
máhal městu i měšťanům jak mohl. Od něho vzali městská i cechovní 
privilegia. Jeho syn Josef prodal Milčín Františku Ferdinandu hraběti 
Kuenburkovi, kanovníku solnohradskému. jenž učinil zboží toto sou- 
částí vožického fideikommisu. Předměstí Milčína nazývají se Bezdě- 
kův a Homolo v. Homolo\- trval až do r. \í\5i) jako obec samostatná — 
byl to vlastně zprvu dvůr svobodnický. r. 1780 — 90 na několik familií 
rozdělenx'. Pod Bezděkovem povstal r. 1850 nový dvůr milčínský. 
majetek rodiny Rombaldů. nyní Pilzů. 

Z Milčína. jenž leže olom nad hladinou, má 2.55 čísel a 1280 čes. 
ob., přehlédneme celý Vožický okres. Zaujímá kotlinu někdejšího Újezdu 
královského mezi Blaníkem. Milčínsk\'m pohořičkem. \'rchy. Pohnáním 
a pahorkatinou smilohorskou. Nedaleko již vzpomenuté císařské sil- 



- 101 — 



nice dále k Táboru leží na svahu .Hájku" úrodná ves Lužany 
s Novou hospodou, pod ní smérem vychíjdnini na neveliké rovince, 
oživené lažanským potůčkem, farni osada hošLická. K té pi^ísluší 
Mitrovice naz\''vané na rozdíl od nedalekých sedleckých — táborskými. 
Zdejší dvůr náležel rodu Mitrovsk\'-ch z Nemysle, dosud v hraběcim 
stavu na Moravě kvetoucímu. \' X\T. stol. patřil Žehartům z Nasavrk. 
v třicetileté válce známé paní Zuzaně Cerníno\é z Harasova na Rade- 
nině, která v Mitrovicích se 
zdarem pěstovala krásn\'- len. 
jakž vzpomíná ve sv\'ch do- 
pisech k dceři Zuzance My- 
slíkové z Hyršova a na Pa- 
cově. Na levo v lesích mezi 
„farářskem (^ lesem) hu- 
štickým a milčínským" ukr\'- 
vá se v\'stavná ves Nasa- 
vrky, východiště rytířského 
rodu Zehartů z Xasavrk; na 
právo od Mitrovic v háji Li- 
pinách zase prý dle pověsti 
stál hrad s kostelem, prvotní 
to Hostíce. Hoštice (staroč. 
Hostětice) náležely Litošům 
z Lazic, kteří tu vystavěli 
gothick\'' kostelíček. Po vy- 
mření toho rodu seděli na 
rozděleném dvorci c. k. svo- 
bodníci, nejposléze Pecli- 
novští. Nedaleko leží dvorec 
Oulehle, někdy ves _na 
Lázu". \' O uraze dolovalo 
se za star\'ch dob na zlato. 
Odtud pocházela rodina Ku- 
to vců z Ourazu (XVI. stol.j. 

Dědičky, véska nad Setkov\-m mlýnem a rybníkem, povstala po 
válkách husitských emfyteutisovánim panského, nemyšlenského dvorce, 
jako zase dědinka A'rchy z ovčína. Dědice, starožitná ves. honosila se 
v XV. dvěma svobodnick\''mi dvorci, z nichž obci zůstaly slušné lesy. 
V Zahoříčku hospodařili rovněž až na naše časy rodiny svobodnické, 
jako Šiškové z Jamolice. Křemenově. Z jich statečků narostl nynější 
dvorec. Z Prudíc, nepatrné osady, vyšel rod pánů Špetlů z Prudic 
na Xáchodě. Někdejšímu sídlu jejich dosud říkají ..na Zámečku". 
\' rytířské tvrzi Nemysli — má s Mitrovicemi 752 ha — po zániku pu- 




Z.4MEK NEMYSI 



- 102 - 

vodního rodu z Xemyšle brzo v XVI. stol. se vystřídalo více majitelů, 
najmě Malovcové. ^Iillesimo a j. Nyní náleží více než sto let hraběcí 
rodinč Devmů ze Střítéže. Renaisanční zámek uprostřed anglického 
parku s několika rybníky má prostornou kajili P. Marie. Sudoměřice 
na dráze Františka Josefa I. s blízkými .Černými lesy" a hlubo- 
kými rvbníkem _Cerným" počítají tourislé k nejlíbeznějším zakoulím 
českého ráje. Xení divu, že tady pražští výletníci hlavně v neděli na 
vzduchu -jako křen' setřásají velkoměstský jirach. Hned v květnu 
stěhují se do Sudoměřic celé rodiny, aby pookřály \' lesích a vycház- 
kami do romantického údolí, v němž dominují trosky hradu Borotína, 
vysoké Chotoviny a Miličín. ^' poslední době povstalo ve vesnici 
několik pěknvch \il. — Pokračujeme-li na cestě od Milčína k \'ožici. 
hned u Zahoří, nazývaného ve starých listinách miličínským (nyní 




SUDOMERICE. 



nejajině — německým) rozvirá sr nám údoH stupského potoka s něko- 
lika dědinami, majícími v pozadí bájemi proslulý Blaník (ma]\- i \elk\') 
s Mřivou před \'eliši. 

\' Záhoří pod Miličínem seděl na nemalé tvrzi, ku které též 
[joplužní dvůr sexinsk\' dosud patří, rod Záhoríj ze Záhoří. V době 
husitské vynikal .Mikuláš ze Záhoří. \' .\\'l. \ěku náleželo zboží Pechi- 
novským. od r. 1575 k Miličínu, s nímž až na krátké období vlády 
\'iléma Václava z Talmberka ( lfo2- 1675), dosaváde osudy sdílí. Po 
potfu"ku kolem ml\'nů Halas a po d m a 1 o v i i' k ě ho přicházíme 
k .Maidvicum. vesnici od i)radá\na z \clkč části svobodnickc Druhý 
díl zaujímal dvorec řečený .M a I o v i č k y (PodmaUnice). později 
Skalice. Roku 1420 Hanuš ze Skalice sloužil králi Zikmundovi od 
r. \řiA'A. kdy Přibik \'ilanovský z \'lčkovic a na \'ilan()vicích jirodal 
dvůr v nedalekém Chlislově Undřejo\i z Hojšina a ves .Malovice (část) 
i s tvrzí \'á(iavovi z Miličína. vystřídala Skalice mnoho majitelů: Šišky 



- 103 — 

z Jamolice, Malovce z Malovic, Vrchotické z Loutková, kteřižto nevalný 
stateček v XVIII. stol. rozparcelovali někter\'m svobodnickým rodinám. 
Za Malovicemi v právo ukrývá se les Kahlovice s jednotou Lhotou. 
Ze Lhoty psali se Lhotkové, kteří drželi obě tato místa ještě před 
válkou třicetiletou. Jedna větev jejich ovládši Smyslov přijala přídomek 
ze Smyslová a uvázala se brzo v majetek Podlesí s bohatými lesy 
mezi Oldřichovsí u Miličína a Xeústupovem. Ve Chlistově kázával 
mistr Hus, maje tu mnohou šrůtku s katoIick\-mi vesničany, kteří 
nemohli pochopiti, proč oblíbený kněz tolik bije do církevního zřízení 
a papeže. \' horském útesu Perek (od něm. Berk, snad tu někdy 
dolovali) leží malebně postavenx- Dolní Bořek, nad ním Věc o v. 
Bořek náležíval vladycké rodině Bořků z Bořku, z níž proslul r. 1420 
válečník \"áclav a r. 1558 komorník zemských desk Tomáš, jenž byl 
jiřijat do stavu rytířského. Věcov (strčs. Zvěcov, Vícov), njmí smil- 
kovská hájovna, uvádí se již r. 1285. 

Po Lhotcích ze Smyslová spravovaly tvrz rody: v X\'II. století 
Kelblové z Líhvengrimu, Hautlově, Treverso\-é z Wolfenburku, všickni 
poštmistrové z .Miličína, v XMII. století František Dvořák z Boru, po 
jehož smrti (r. 17 18) připadla ku Smilkovu. Xa b\valém tvrzišti i)0- 
chováno mnoho lidských kostí, patrně vojínů zde někdy padISxh. Za 
Chlistovem v i)ěkné kotlince rozprostírají se dědinky: Za ho říčko, 
Barčov, Hojšín s Xov\'m .M15'nem, nad nímž na příkré ostrožně 
spati^iti lze ruiny liývalého hrádku Háje. po němž se psal slavn\' 
český válečník František z Háje. Xěkdy v druhé polovici X\T. století 
posta\'ili ze zřícenin hrádku dvůr Zahoří Pechovo, do nedávná 
součást panství neustupovského. Pod Zahořím, tam kde cesta za 
potůčkem se ohŇdjá k silnici na pravé straně, stojí uměle otesaný vršek, 
jenž měl jistě obranný účel. Lid tu říká ,na vartě" také „na homoli", 
ale nikdo více neví. Z toho památníku starých dob — nedaleko před 
Xovým mlýnem směrem sem stojí kříž cyrillo-methodějský — uvidíme 
vesnice Javor. Z a h řádku, samotu S p á 1 e n i š tě. J í ř e t i c e. . X o v \'' 
dvůr. dvorec Sla\ín, Céčko v. Kříženec a nade ml\'nem 
Kopeck\'ch starožitné Rchútovice nyní Vrcholtovice se staro- 
byl\'m. celému okolí vévodícím gothickým kostelem Xejsvětější Trojice 
Boži. Jeho kněžiště vykazuje primitivní ráz staré stavby — z patera 
uhlů vybíhají žebra do jediného svorníku — stol. WX. Xa věži visí 
maK'- zvon „který Brixius Pragensis au.xilio divino fecit" s touto bojovnou 
legendou; Setrzis a zruss Hospodine mocz przeukrutnau neprzalel 
Czyrkwe Twe swaté krzestanské a racz gi(; dáti \v rozptylenj. aby 
poznali, že sy Ty sám gediný, kterŇ' bogugess za nás Pane Bože nass 
Wssemohaucy. Léta Panie 1566 . ." jediná to památka českobratrské 
sekty bratří vitanovsk\'ch, po Janu Koláři z blízkých \'itanovic jmeno- 
vané, jež potom přidavši se k Jednotě ovládala celé okolí, majíc 



— 104 - 

V kostelíčku vrchollovickém kněze .tohoto pobožného, křestanského 
rzadu podle prwnj cjrkwe Panie." Tam kde nyní farní budova, stávala 
tvrz rodu Otradů z Vitanovic, kteří se psali ,z krchútovic". V XVI. 
století poroučeli na zboží Mčkovští z Vlčkovic, od nichž je roku 1595 
přejali: Vončátko z Radkova, po té rod Kořenskvch z Terešova 
a konečně r. 1612 znám\- právník česk\'' Jakub Menšík z Menštejna, 
kterS' Vrcholtovice potáhl k \'itanovicům. Nesmírných škod utrpěl ce!\' 
kraj od Švédů po bitvě u Jankova r. 1645. Boj měl dohru u samých 
Vrcholtovic. odkudž do centra zápasu v lese ..Hartmany" není celá 
hodina. Zde na planince dobíjeli vítězové část utíkající pěchoty . . . 
Z památek svatyňky vrcholtovické dlužno uvésti řadu náhrobniků 
Špuliřů z Jiter, Vítů ze Rzavého na Odlochovicích a star\'. polo- 
vvpoukle ve dřevě čistě řezaný votivní obraz znázorňující skupinu 
osmi osob kolem Krista Pána ve hrobě, dar to rytíře Bohuslava 
z Těmic a Esthery z \'lčko\ic pro hlavní oltář. Na severu při temném 
lese Černínech v syté zeleni ovocného stromoví proběluje zámek a ves 
Vyš etice, jmění někdy rožmberské (k Miličínu). Potom se tu 
zakoupili Spánovští, Kapliřové, Malovci (1685—1699). Údrčtí z Údrče 
(- 1722), Deymové ze Střítěže ( — 17.38). Od té doby se na dvoře 
vystřídalo přes 20 majitelů. Od r. 1886 drží Vyšetice (velkostatek) 
Gustav Pilz. Slupsk\' potok protéká za Spáleništěm rozsáhh'- rybník, 
jehož levý bok dot5'kal se proslulé, bytelné tvrze Vitanovic. výcho- 
diště nad jiné vzácného rodu Otradů z \"itanovic. ^' čas potřeby své 
sídlo chránili — vodou, kterou mohli vésti do hradebního přikopu. Cas 
pohltil všecko: zanikly bratři vitanovští. zmizela vodní ])evnost. \-ymřely 
rody. padly hluboké lesy vitanovské — jen vzpomínky zůstaly. A ty 
mluví, že u velikého zeleného kříže při cestě do ^'rcholtic roku 1594 
o masopustě divok\' Oldřich Malovec na Kostelci podolském smrtelné 
v bitce posekal rytíře Oldřicha Skuhrovského ze Skuhrova na Louňo- 
vicích. tak že ve dvou hodinách vypustil duši — a již před tím r. 1565 
nějak}' Šlechta z Cakovského ml\-na zabil Mikuláše ^'itanovského, 
vraziv mu korbel do hrdla a sekerou ho dosekav. poněvadž mu opilému 
piva nechtěl dáti. Rok na to probodl zde Jan Těmín z Těmic Buriana 
Měděnce z Ratibořic. — Po Otradech dostali \'itanovice vladykové 
z Vlčkovic. později A^itanovští z Mčkovic. Těmínové. A^chýnští. Mičanové 
a Spulířové z Jiter. 

Nejposlednější vymřeli Jiříkem. Náhrobník v kostele vrcholtovi- 
ckém dí: Zdetky odpocziwá urozenv' a stateczn\- rytirz Jan Girzy 
Ssteffan Spulirz z (iiter. jján na Witanowiczích. Wrcholtowiczich 
a Tuczapech. Žnvot dokonal 2. Aprilis Lcta 1678. ]'án Buchl!) racz 
geho dussi milostiw beyti a weselého z mrtwých wstání poprzíti. — 
Následovala vdova Zuzanka roz. Malovka, po ní Běšínové z Běšin, 
z nichž Jan Josef držel \'itanovice do své smrti r. 1702. Roku 1715 



— 105 



ukoupil je ku svěřenství vožickému arcibiskup pražský řVantišek Fer- 
dinand hrabě Kuenburg. Zákupem tim klesla důležitost i sláva krajiny 
kolem A^rcholtovic. Tam kde di^ive zněla veselá píseíi, někdy vášnivá 
hádka a bi^inkot ocele hodujících, sebe milujících a hned se peroucích 
vladyků, kde velikým palácem a širokou zahradou vitanovskou šuměl 
nádherný šat paní a zvonil smích urozen\xh slečen, kde občas roz- 
léhaly se zvučně smutné fanfáry lesních rohií při pohřebním průvodu, 
nebo vesele při bohatém honu, tam od r. 1715 na opr5'skané zdi tvrze 
usedal ])ředchůdce brzké zhouby — zelenavx' mech a opuštěn\'-mi 
komnatami bloudila čeled nelO])\Ťí : do pustnoucích altanů vrážel vítr — 
všecko spadlo a více nepovstalo. Vitanovice stihl osud skoro všech 
českých tvrzí a jen lisiina (desky zemské) zachovala, jak xvpadal 




VOZÍCE. 



v plné sile pyšn\' zámek: nachází se v dolejším „stoku" sině, sklepy, 
větší a menší, jedna kuchyně, 4 pokoje, za nimi malá síně s jinými 
2 sklepy, z nichž jeden obrátili ve vinopalnu s mědén\''m kotlem. 
Tento celý stok je klenut5' a pod ním sklep na tré rozdělený. V ho- 
řejším stoku síně, při ní kaple a 2 pokoje; dáleji velkv' palác a jiné 
2 pokoje, též malá sině s jednou světnicí a komorou . . . Blíž zámku 
stojí jiné stavení od kamene, v něm světnice pro čeled, pekárna, 
sklípek klenutý a za ním pokoj, kteréhož zimního času se užívá za 
spilku. Podle toho 2 maštale pro potahy a panské koně s klenutou 
řezárnou. též s komorou zahradníka na zelené věci. Nad vjezdem byt 
správce, totiž pokoj, komora a mazhaus, pod tím pokoj zahradníka 
a syrník . . . Tak vypadaly jihočeské tvrze a zámky! 

Z miličínského Zahoří za půl hodinky přijdeme k Petrovi cum. 
Na místě nynějšího zámku stávala tvrz Mrakšů z Petrovic. V XVI. stol. 



■ 10b — 

náležela Malovťum. z nichž Jan ji přenechal Elišce Lobkovicovně, 
manželce Jiříka z Talmberka na Nemysli. Od Nemysle odprodala ji 
r. 1718 Johanka vdova po MikuUiši Franchimontovi z Frankenfeldu 
znovu provdaná Millesimova \'iklorii Morelové z Letin. Do r. 1829 se 
tu vvsiřidalo lOdržilelů; tehdy nabyl velkostatku (se Slapském 322 Aa) 
stavovsk}' pokladník Peche, v jehož rodu dosud zůstává. Ku statku 
náleží pěkné lesy u Moravce, Leštiny a Slapská. V Leštině nachází 
se zbvtky tvrze soujmenného rodu vladyckého, z nichž Jindřich z Le- 
štiny podepsal r. 1415 známý stižný list. Na to se zde setkáváme 
s rvtíři z Říšnice, příbuznými s Těmíny, kteří také ,pansk\'' dvůr" 
v Lešlině zdědili. Dvorec Slabsko (nyní Slapsko) hostil v XV. stol. 
rodinu ze Křtěnovic, nápadníky původního rodu ze Slabště. R. 1.544 
prodal Přibík \'itanovský z Vlčkovic tvrz Háj s Leštinou Janu Mdlá- 
kovi ze Slavkova, od kterého toho statku nabyl Bohuslav Těmín. 
R. 1740 seděla na dvorci Alžběta Lausekerová, rozená Chřepická 
z Modlíškovic. S Rašovicemi připadl Karlu hrab. Kuenburkovi (r. 1812), 
od něho prostřednictvím vrchního Jakuba Schustra r. 1832 rodině 
Pechů z Petrovic. Mezi Těmicemi a Novou vsí na západ od kapličky 
u silnice na mírném lázu rozprostírala se ještě v XV. stol. vesnice 
s tvrzí Lazice, rodiště rytířů Litošů z Lazic. Pro nedostatek vody po- 
stavili po válkách husitsk\'ch vésku níže a nazvali ji — Nová ves. 
Kromě nádherných náhrobníků rodu Těmínův a starožitného sanktuaře 
v ííotickém kostelíčku sv. Kateřiny nemá nic pozoruhodného. Těmice 
dvůr (207 hď\, někdy ves s tvrzí, vydala v českých dějinách známý 
kmen rvtířů Těmínů. Ti vládli v rodišti až do roku 1597. kdy jedinačka 
Bohuslava Těmína Estera. manželka Jana Vchýnského, spokojivši 
druhého dědice Štěpána z Bulvan. dédictví oteckého se ujala; však 
oba manželé v brzku (kolem r. 1600) smrti sešli. Po té náleželo zboží 
do r. 1678 k \'itanovicům. Špulířovny Evy, provdané Malovky, syn 
Jáchym Malovec .zfrejmarčil" Těmice Sabině baronce Swerlsové. roz. 
Šporkovně, která je roku 1692 prodala kanovníku Ferdinandu hrab. 
Kuenburkovi na Vožici. Za Těmicemi zdvihá se ves 01 dři chov 
veliký (512 m n. hl.. 517 ob.) s kostelem sv. apošt. Filipa a Jakuba, 
nyní filiálka k Nové vsi. Svatyně patří k nejpěknějším stavbám ven- 
kovské gothiky Xn'. věku. Budova ale tolik schátrala. že hrozí sesutím. 
Povstala nejspíše štědrostí p. z Rožmberka v téže době jako svatyně 
miličínská; aspoň část Oldřichova náležela tomu rodu. kdežto na t\'rzi 
(ještě r. 1790 -dobře viditelné") seděl rod Provázků z Oldřichova, po 
něm vladykové z Leštiny, z Broumovic. R. 1560 při pranici v Táboře 
zabit jest Jindřich Žehart z Nasavrk na Oldřichově V. a Muticích. 
Dvorec rozprodán mezi dědinníky. jichž potomci královští svobodníci 
měli své ústředí v sousedních .Muticích jako druhá svobodnická 
čtvrt kraje táborského (až do r. 18.50). Kromě jiných ])()čítali se k nim 



— 107 



též Křtěnovice se dvorcem Boubinem. Ze svobodníků, kteří zde 
hospodařili, Jan Rěrkovec ze Křténovic povýšen byl r. 1609 do stavu 
rytířského — poslední Běrkovec Jiří připomíná se tu r. 1687. Po něm 
drželi stateček Jenšíkové, Rěpičtí, Malovci, Šiškové, \^rchotičtí, Tun- 
klovxN Deymové, Velverseni; od r. 1830 přivtélen k Rašovicům. Rašo- 
vice (dvůr zdejší a Křténovickv' čítá 358 ha) jsou kolébkou rytířů 
Rašovců. Jan Rašovec prodal r. 1566 dva díly dědictví svého Martinovi 
Helmoví z Orlova. kter\'ž rok na to získal i třetí díl od Jana Lapáčka 
ze Rzavého a na Zahoří. Na to sdílel statek osudy dvorce Křtěnovi- 
ckého. Nyní obojí náleží Čeňku šemberovi. Na cestě z Rašovic do 
Vožice dojdeme do Bukové, na levo do \'ražné. Proti ní přes 
louky rozkládá se Zhoř, výše samota Bouřilka. Před městem' nad 
velikým špýcharem z časů joselinských na návrší, od východu značně 
srázném, spatříme uprostřed stromoví farní hřbitov vožický s mno- 
hými pěknými pomníky. Hřbitovní kostelíček sv. Mikuláše nazývají 
listiny „vždy věrným", 
poněvadž se udržel při 
něm katolický kněz 
i tenkráte, když \'šech- 
ny vůkolní svatyně ří- 
dili knězi kališní nebo 
českobratrští. 

VOŽICE, touristy 

česk\''m Solnohradem 
nazývaná — a podobá 
se tomu městu nejvíce 
okolím a hradem, — 
okresní město s před- 
městími: Pod hradem, na Po n délce, za Rybn i kem a Pavlovem 
má 276 domů a 1730 obyvatelů. Z budov vyniká zámek, vystavený 
v druhé i)olovici NVII. stol. hrab. Prant. Jos. Kuenburkem na místě 
někdejší tvrze. Renaisanční sloh prostranného panského sídla s ko- 
stelem sv. Martina (postavil r. 1581 .Michal Španovský z Lisova) 
a mansardovou střechou děkanství (z r. 1666) tvoří se zelení okolních 
zahrad oku dosti lahodn\'' celek, jenž dominuje celému městu, líše se 
nápadně od kasárnického stylu škol měštansk\''ch i obecních a najmě 
gothické stavby bývalé solnice, potom radnice a nyní zvonice městské. 
V zámku b\''vala obrazárna, bohatá knihovna s někter5'mi rukopisy 
a pěkn\-m pergamenov\'-m kancionálem. Nachází se tu kaple sv. Karla 
Boromejského. Kostel honosí se sličn\'m obrazem : Ježíše na kříži 
v rozmluvě se sv. F^rantiškem z Assisi od Brandla, hornickou kapli 
sv. panny Barbory, v níž stoji náhrobník r\'t!ře Václava Paběna A^ora- 




ZAMEK VE vozící. 



108 



čického z Paběnic a na Polance (t 1565). Ve zvonici ukazují ,siň 
Žižkovu." kde prý po dobytí Vožice se ubytoval, a staré zvony. Xy- 
nějši nákladná ozdoba budovy vzešla péčí měštanů a podporou voži- 
ckého rodáka i mecenáše p. císařského rady Kavky z Královských 
Vinohradů. V nové radnici nachází se veliký, starý dvojsečný- meč 
nazývanv .Bdinkovým." Kromě c. k. okresního soudu, starobylého 
.zámečku" na Pondélce, pozoru zaslouží ..allodní dům v ulici" a star}'^ 
pivovar pansk\'-. Ten prý stojí na místě i na zbytcích původního ko- 
ítela vožického. Stavba vykazuje četná klenuti s čist\'mi rozpěráky. 
Okolí daleko široko vévodí .Hrad." otec Vožice. někdy královský, 
pevnv hrad, z něhož zbylo jen pojmenováni a ze trosek kaple Na- 
nebevzetí Panny Marie. Kaplička stávala zde již v XMI. stol., nynější 
podobu vzala přestavbou r. 1827. Majoratni pán Karel hrabě Kuenburg 




KOSTEL SV. MARTINA VE VOZICI. 



vystavěl si v ni hrobku. Kanienn\' pomník jeho tutéž postavený, 
představuje téhož dobrého pána. při jehož smrti (1832. 21. června) dle 
matričního zápisu ..všickni poddaní žalostně plakali." — což svědčí o 
vzácném poměru lidumilného šlechtice k českému lidu — v ži\otní 
velikosti římskou togou oděného, jak drží v levé ruce kotvu, pravici 
ale kříž. Druh\'- pomník zobrazuje též v životni velikosti jeho manželku 
Marianu roz. hraběnku z Kufsteina (t 1824). Postava ženská majíc 
pravici vzhůru vztýčenou, drží urnu s nápisem. Příkrov z černého 
mramoru uprostřed stavební rotundy vysokou lucernou naznačuje 
vchod do krypty, kde odpočívají jenom těla obou jmenovaných man- 
želů. S .Hradu" (4.S8 m) rozvirá se romantická vyhlídka na Janov, tři 
mlýny, několik rybníků a přes Seliřov, Kamberk ku Blaníku; na západ 
k hoře Kalvárii a Miličínu. Vožice povstala z potřeby okolních dolů 
na zlato i stříbro: v Kamberce. Roudném. na \'vlejvech. u Ratibořic. 
Když hornici ])()třei)ovali střediska v podobě hradu, ožehli příkrý vrch 



- 109 



nad Janovem, kterémuž podle toho a také dosavadního sídla \'ožice 
staré dali jméno Ožice — Vozíce mladá. Knížecí hrad potom sou- 
sti^edoval všecky zeměpanské úřady nad jiné lesnatého Újezdu mezi 
župami úietovskou, ch\'novskou a vltavskou. V moci královské, ač 
zastavován, zůstal hrad až do r. 1579. Pod hradem vznikla osada, 
obchodem i příznivou polohou k trhům valem rostoucí i Ijohatnoucí. 
\'ládli zde páni z Janovic. Hubr z Orlíka, z Okoře, Maternové z Ro- 
nova. Za nich měšfané obehnali se zdi a plaňkami, odkudž V ožice 
slula .plaňková". R. 1420. 5. dubna pobil Zižka ve \"ožici , železné 
pány," za 8 dní dobyl i hradu, marně stihav Mikše z Jemništé. řeč. 
Divůčka, jemuž se podařilo uniknouti. Nově opraveného hradu v listo- 
padu r. 1425 dobýval Jan Hvězda z Vicemilic. Při vítězství ztratil život. 




HRAD NAD VOZÍCÍ. 



V držení následovali Trčkové z Lípy. \'oračičtí. po r. 1579 dědičně 
Spanovští, baron Jan Bernart Fúníkirchner. Tomu pro „rebellii" panství 
odňal r. 1621 Marradas. Koupí r. 1629 přešlo na rodinu Přehořovských 
z Kvasejovic, r. 1678 do rukou Ferdinanda hraběte Kuenburka, kanov- 
níka solnohradského, jenž přikoupiv mnoho okolních statků s povo- 
lením císaře Leopolda, zřídil z nich panství svěřenské pro svůj rod 
z potomků bratra Jana Josefa. \'ožick\' hdeikommis má 12 dvorů 
s 3689 hektary. K děkanství vožickému jsou přifařeny vesnice : No s k o v, 
VN^chodiště rodu z Noskova (Jan Mrakeš z Noskova proslul jako di- 
plomaticlvN' jednatel Ferdinanda L) a Jano v s filiálním kostelem \'šech 
svatých. \'es ukazuje ctihodné stáří a byla tuším, nejstarší osadou na 
Vožicku, ovšem původně jiného staroslovanského pojmenování. Nad 
Janovem při S tan i měři cí ch, kde terrain dosti značně sloui)á, na- 
lezneme v lese několik zachoval\''ch hrobů zde pobit\'-ch Francouzů 
z napoleonsk\'ch válek. Skrze Dolní a Horní Ivou ty přes Bos to v 



— 110 — 

vystoupíme ku zbytkům větrného mlýna radvanovského. Rad vána 
statek (143 ha) a ves vydal vlasti několik zemanských rodů. Xejzná- 
mějši jsou : Jenšíkově z Radvánova, Ustajovri a Pravětičtí těž z Rad- 
vánova. Zdejší nevalná tvrz hostila od r. 1698— 1770 Jeníky z Bratíic. 
Zde také spatřil světlo světa (r. 1756. 6. ledna) slavný Cech a spiso- 
vatel T*amětí Českých Jan Nep. Vojtěch Baltasar Ignác Jeník z Bratříc, 
poslední svého starožitného rodu (t 1845. 26. srpna). Pod Radvánovem 
leží svobodnická véska O us tě jo v. v\''chodiště ryt. Pechů z ( )ustějova. 
krátce Oustějovci nazývaných. Seděli zde až do koníiskace r. 162! ; po ní 
Jenšíkově, Lhotkové. Sobětictí. Ragersdorfové. nejposléze Růžkové 
s Krchy a Bárty. Blizounký mlýn Dubina uvádí se jako zemansk\'- 
statek již v XV. stol. Kolem prastarého filiálního (gothického) koste- 
líčka sv. Václava po nové silnici přicházíme ku knížecímu schwarzen- 
herskému d\-oru (3(» ha) Blanici. rodišti Blanick_vch z Blaníce. Na 
levo u olšověht) údolíčka rozprostírá se Zahoří Bendovo. Xa něm 
hospodařili Sulkové ze Zahoří, v XVII. st. Benedové z Xečtin. po 
ktervch i sluje. Stateček rozkoupili později oustějovští svobodníci. 
Xedaleko. vvše do hor leží Lomná, někdy samostatný statek s tvrzí, 
sídlo Benešů ze Stříteže (Zadní), později Malovců. Arcibiskup Kuen- 
burk skoupil r. 1717 sekvestrací obtížené statky: Střítež, Lomnou 
a Domamvš! k \'ožici. Od Lomně počíná farní osada Pohnání a sice 
Mostkem, Dolními a Horními Hrachovicem i. Horní od stará 
jsou ves svobodnická (III. čtvrt táborská I. rodiště Sudliců z Hrachovic. 
Dolní má zámeček s poplužím {302 haj. jež držívali Mazaní ze Slavětína, 
Jeníkové, Kapouni a mnoho jin\'ch. nyní továrník Reisenzahn. Z mo- 
stecké tvrze vyšli Žibřidové z Mostku. Xa vysoké planině (632 m). 
kolem kněžiště u starého kostelíčka sv. I^rokopa rozkládá se po celém 
kraji daleko viditelná farní, na zad krásnými ch_vnovskými lesy vrou- 
bená ves Pohnání, jako protějšek na druhém konci okresu ležícího 
Miličina. Rvtířové Pohnánově z Pohnáni chlebili na pěkné tvrzi ještě 
v X\'I. stol., po nich Oldřich Malovec kol r. 1530 Pohnání i Pohnánec 
připojil k Chýnovu. Za hodinu dojdeme do Rodné, vesnice uprostřed 
pěkných lesů ležící. Xad ní leží Bradáč o v. někdy pevná tvrz podiv- 
nN'ch osudův. Mezi Pohnáním a Dědicemi v útesu povlovného poho- 
říčka jako ptačí hnízdo nad rybníkem sedí Hlasivo s kostelem 
P. Marie. Ze zdejšího, nyní na statky emfyteutisovaného dvorce, po- 
cházel rod z Hlasiva. jenž se později usadil v blízkých Jedlanech. 
V X\'l. stol. náleželo Gáslanům z Podolí, na to Voračickým na Po- 
lance ve spojení s Blanici. Po konfiskacích získal celé panstvíčko 
Eggenberk k Chýnovu. Xedaleko Hlasiva spatřujeme horu Beránek, 
na níž lid učením Husovým nadchnutý konával schůze .k jednotě 
božské o svobodu zákona božieho a prospěch spasitedlný i počestné 
dobré všeho království." Xvní místu tomu říkají .na \'oboře". Za Hla- 



III — 



sivcm uvidíme vysoké „haldy" to jest vyvážky v. dolu u \'yleinu lik;- 
sivských a řemíčovsk\^ch. Jako klín do lesíi vražená ves Kemíěov 
(původ. Řevníčov) nese ráz starých vesnic českých „do podkovy" 
stavěných s rybníčkem v předu. Řemíčov uvádí listiny již v XIII. stol. 
Hned přes mez u vsi leží Lhotka, někdy deskový statek se zbytky 
hornických staveb. Zde při potůčku \ypirali kov. Posledně se zde 
dolovalo před francouzskými válkami. _ Revír" řemíčovský patřil 
k nejvýnosnějším v Cechách. 

Za Vozící k Sebířovu i 
z temna lesního za bělavým 
dvorcem vynořuje se vysoká 
kulovatá věž, zbytek hradu 
řeč. Krásná hora nyní 
všeobecně Selmberkem 
naz\'vaného. V zelenavé ro- 
mantické oboře, kterou půl- 
kruhem obíhá bystrá Blaníce 
a v níž šplouchá velik\' ryb- 
ník do šumného hovoru 
mocn\'ch dubů a lip na skal- 
natém návrší, posetém křo- 
vím, kapradím a bodavxmi 
ostružiním, spí nerušen\' sen 
velké zříceniny hrdého sídla 
panského. Xásilím, vichři- 
cemi prorvané zdi, někde 
ještě 15 — 20 m vysoké, mo- 
hutná hlídka (32 m) s cim- 
buřím, s něhož uvidíš celý 
okres, svědčí o někdejší pev- 
nosti stavby, zašlé, jak si 
lid vypráví, jen pro ženskou 
marnivost a p5'chu. Bázlivý 
zajíc, plachá srna, divoký' 

ostříž — tof jediní obyvatelé jindy živého hradu, k němuž jMustup 
střeží malý, pěkný barokový zámeček lovčí. Kraví hora též Křimin 
stal se kolébkou panské rodiny Šelmberků, kteří odtud ve sto- 
letí XIV. přesídlili do Xačeradce. Husitské vlnobití doléhalo marně 
na tvrdé stěny Šelmberka a přece až změna pánů jeho po smrti 
Albery z Těcholuze i do těchto zdí vnesla kalich. Panoxali tu 
rytíři z Hořic, Radejšína, Mračtí z Dubě, od nichž r. lóíjť) „zámek Scn- 
bergk" Michal Španovsk\' přikoupil k Vožici. Šelmberk opatrovali 
všickni majitelé Vožice jako oko v hlavě, nešetříce žádného nákkuhi 




HRAD ŠELMBERK. 



— 112 — 

na jeho udrženi. Jsou zprávy, že ještě \^ r. 1629—30 hradní budo\-y 
bylv obvdleny ; potom po rozkazu císaře Leopolda, aby šlechta na 
hradech více nebydlela, spadla střecha, klesl krov, okolní sedláci vy- 
lámali okrasné ven\Ťe, kamenné rámce okenní, z celé nádhers' zbyla 
skálopevná hlídka, o níž Schaller dí, že dělila tři kraje: bechyňský, 
kouřímsk}' a čáslavský. 

Za vvletní místo a letní sídlo zvolili Kuenburkové Elbančice 
(pův. Líbančice). Pod kaplí sv. Antonína vyvěrá pramen léčivé vody, 
k niž od pradávna přicházeli nemocní. I malá budova lázeňská pro 
né postavena. Xa místo ní lesku milovný František Josef Kuenburk 
kolem r. 1740 zbudoval pěkn\' zámeček na zpijsob současně po Evropě 
se šířících francouzských pavillonů — pro sličnou chof svou Marii 
Teresii Firmianovu. l"čel vyjádřil xěnovacim dopisem: , Chtěl bych. 
má nejdražší, aby sv. Antonín elbančick\'- Ti daroval bývalé zdraví. 
Xechf kolem Tuskula Tvého šeix)tající listí a jásavé ptačí zpěvy mluví 
o lásce mé k Tobě, nechf hnědooké srnky, které z rána v\H)íhají z lesa 
pro sladkou potravu z Tvé bílé ruky, přináší Ti každodenní míij 
vroucí pozdrav ..." \'e válkách pruských léčili se ve zdejších lázních 
poraněni rakouští důstojnici. Nedaleko zámečku pod mírným návrším 
rozprostírá se ves B ě 1 č, za ní Bzová, někdy tvrz a původiště vladyk 
ze Bzové. kteří v XV. stol. měli v držení statek Kočov, nyní ves. 
Kolem bývalé hospody _na Jalovci" vede pěšina k židovskému 
hřbitovu v Záluží. Záluží stálo ještě v XVIU. st. jakožto ves svo- 
bodnická. Při Záluží rozkládá se vesnice Vilice s hájovnou na Bo- 
zejnách (XVI. st. svobodnický dvorec) na právo pod příkrou horou 
.Cikánem" veliká, podobu staročeské vsi dosud nesoucí dědina D a- 
m n ě n i c e. na levo Iv ř í ž e n e c s P a n i n \' m d \- o r e m. \' Damněnicích 
stávaly dvě tvrze, v jichž držení po zániku vladyk z Damněnic či Da- 
mianic. vystřídaly skoro všecky svobodnické rody na \'ožicku : Rad- 
vánovští. Mazaní. Jeníkové, posledně Jenšikové a Lhotkové. Tvrz Kří- 
ženec hledati dlužno v místech Paniného dvora (Frauenhof). Proslula 
r. 142:-!. kdy úsilno a přece marně jí Pražané dobýti chtěli na TáborskS'ch. 
R. I.S46 připomíná se Jan starší JankovskS' z Talmberka na „pusté 
tvrzi Křížcnečské". Xad Elbančicemi táhne sí; z této strany příkré 
pásmo hor. řečených smilohorských neb říšnických, vystupujíc nedaleko 
dědinky Horšila skalním výběžkem, jejž lid podle pověsti nazývá 
„skálou Smiloxou". Tudy přicházíme ku SmilovN-m Horám (541 m) 
s farním kostelem sv. Bartoloměje. Panošové z Hor hospodařili na 
Horách jrště po válkách husitsk\-ch. po nich Říšničtí z Říšnicc. kteří 
tu Janem jiíim luilcm r. \(>(>6 vymřeli. R. 1677 koupil je opat strahovský' 
Jerolým z Hirnheimu od ryt. \'áclava Budkovského z Budko\a. Jedno- 
duchý kostel má pěkn\' mramorovN' oltář. Pod Horami leží .Stoj sla- 
více někdy pěkná tvrz soujmenného rodu. Uprostřed lesů leží Blat- 



- 113 — 

nice, bývalá tvrz Blalnických z Blatnice. Nelze opominouti Ježov 
malý a velk\'', odkudž pocházejí Jenšíkové z Ježova, Obrátice (pů- 
vodně Obraltice) s deskovým statkem, na němž sídlivali „starší tábor- 
sk5'ch svobodníků" až do r. 1850. Také v Radostovicích uzříme stopy 
vladyckého sídla Podveck5'ch. 

Stinn\'m „Borem" po silnici od Vožice přicházíme za hodinku 
k Sebířovu. Kostel sv. Havla stojí na pohanském žárovišti a pohře- 
bišti, čemuž nasvědčují četné nálezy bronzov\'ch kroužků. Na bytelné 
tvrzi sedící vladykové ze Sebiřova, kteří potom prosluh pode jménem 
Beřkovsk\'Th ze Sebiřova, vystavěli útulnou svatyňku venkovské go- 
thiky na začátku XI\'. si. Kromě d\'ou starSxh zvonů (ze XIV. a XV. 
století) není v Sebířově žádnNxh starožitnin. Vsí a tvrzí vládli Sebí- 
řovští z Křekovic, Vidlákové, Skuhrovští, Dvorečtí, Malovci, od r. 1674 
Krištof Přehořo\sk\' z Kvasejovic, jenž zboží spojil s Vožici. Zdejší 
tvrz rozbořili r. 1719. Pod Sebířovem při řece leží Skr\'šov s pobo- 
řenou t\rzi. Proti ni v lesnaté rovince starožitná ves svobodnická 
Osná, v\'chodiště Macků z Osné, kteří v rodné vesnici měli ])evnou 
dřevěnou tvrz s vysokým srubem. Po nich sedělo zde mnoho šlech- 
tick\'ch rodin, posledně Machtové z Lowengrimu, kteří dvorec rozdělili. 
R. 1820 nacházelo se v Osné 7 svobodníků, z nichž dva patřili ku 
třetí čtvrti táborské, pět ku druhé čtvrti kouřimské. Rovněž v Zářiči. 
Popovicích a Kře k o vících bS-valy chabé tvrzky rodin po nich 
se píšících. 

I*ři velikém rybníku, jimž probíhá Blaníce, rozkládá se poslední 
farní osada okresu \'ožického 

KAMBERK. Městys má l(JU čísel. 600 oby v., jednoduchý kostel 

sv. Martina, hřbitovní sv. Anny. pěknou školu, malebně (z někdejší 

tavírny) nad rybníkem položenou farku. O zlatých dolech kamberských 

činí se sice zmínka až ve XIA'. st., je však jisto, že se tu dolovalo 

dříve jako v nedaleké Roudné pod Blaníkem. Rod Kambersk5'ch 

z Kamberka postoupil otecké dědictví po r. 1480 Zruckým z Chřenovic, 

ti zase Oušovsk\'m, až r. 1621 Lukaveckx-m skoníiskováno. Po několika 

ještě změnách přikoupil je arcibiskup Kuenburk r. 1700 k Vožici. Na 

blízkém Elhejšově. ()tradově a Hra jo vících žily rodiny svo- 

bodnické. 

řrantišek Teplý. 

XXXII. OKRES SEDLECKÝ. 

Náležeje politicky k hejtmanství Selčanskému, stýká se s nim 
okres Sedleck\' v severozápadě hranici, jdoucí od Kozlovského vrchu, 
na pomezí Selčanska, Sedlecká a Milevska, k Mokřanům, Ředicům, 
Čachovickému dvoru, Lidkovicům a Divišovicům v délce 19'5 km. Nad 



- lU — 

těmito obrací se hranice k jihovýchodu a k jihu na Novou hospodu, 
Kvaštov a Červen\'' Újezd, jsouc tu v délce Vi'() km mezníkem proti 
\'oticLim. rovněž se Selčany v politickou jednotku spojenj-m. Xa vý- 
chodě dotvká se okres kotlinou Borotinskou Vožická hranici 10 5 km, 
v jihu pak délkou 23 km okresu Táborského, jehož hranici opouští 
jihozápadně od Svořiště; zbývající jihozápadní traf, v délce V2'5 km. 
připadá na soumezí Milevska. 

Celková podoba okresu připomíná čtverec, jehož osy k sobě 
kolmé probíhají od severozápadu k jihovNxhodu a od jihozápadu k se- 
verov\''chodu. Vzhledem k jjrůběhu těchto os nemá okres vlastně 
svého typického centra: hlavni místo má polohu příliš výstřední, ležíc 
v jeho severovýchodní čtvrtině. Mimo to trpi ono po stránce hospo- 
dářské mnoho svou značnou vzdáleností od jediné tu a to ještě okresu 
ani se nedotýkající dráhy F~rantiškovy. Tato nev\-hodná poloha země- 
pisná způsobuje, že se tu význam hlavního místa jakožto střediska 
veškerého života okresu tříští a přenáší na několik více míst. jako 
na př. v jihovýchodní čtvrtině okresu na Borotín, jež se pak stávají 
sama hospodářskými centry svého okolí. 

Tím si vysvětlíme úbytek obyvatel v hlavním městě (r. lí/^U 
napočteno ještě I 182. r. Í90U jenom 1072 oby v.), a uvážíce dále na- 
prostý- nedostatek moderních kommunikačních prostředků \- okresu 
a přílišnou odlehlost jeho od nich v okresích sousedních — na západ 
až k \'ltavč žádné dráhy není. Iransversální dráha v jihu v Táborsku 
a lokální z Votice do Selčan v severu jsou tu pro okres úplně bez- 
vS^znamny — nebudeme se rovněž diviti tomu, že i celkovx' počet oby- 
vatel tu stále klesá: r. 1890 vykázal okres 13785. r. 1900 pak 26 míst- 
ních čili 36 katastrálních obcích s 2033 domy ( I město, 3 městyse) 
12819 obyvatel (při ploše celkové \6(y9V, km- 11 obyv. na 1 /('m'-\ tedy 
úbytek 7%. téměř dvakráte více jak v sousedním Milevsku. 

Jako Milevsk\- také Sedleck\^ okres náleží dvěma úvodím : pří- 
mému \'ltavskému svým severem a Lužnickému. jen o málo menšímu 
onoho, sv\'m jihem. \'ýznačné body rozvodní linie obou. probíhající 
téměř středem okresu od západu k východu, jsou: Kozlovský vrch 
703 m, Vilinsk}' 688, v Zadvorském lese 697. Ivený 695. nejv\-šší 
v okrese Ounozský 719. Čertovo břemeno 715, jihovýchodně od onoho, 
vrch severozápadně od Libenic 676, Větrovský 640 a Stupčick\'- vrch 
607 m. Oběma směry od této linie kraj spadá, daleko rychleji však 
k severu. Sedlecký potok opouští okres ve výši 380 m. než k jihu 
(v\'tok Košínského potoka z okresu 470 m). Téměř veskrze žulo\é 
kupy tohoto kraje vyznačují se živ\''mi, malebn\'mi tvary, lišícími se 
výhodně od jednotvárné východní českomoravské kopčiny. 

Z veškeré půdy okresu, těžší a úrodnější než v sousedním Mi- 
levsku, a mimo to těšící se i výhodnějšímu podnebí, připadá toliko 



115 



23-7% (39-53Á:m-} na lesy. Zlepšené poměry hospodářské patrnv jsou 
tu zvláště v procentech osevu orné půdy jednollivvmi plodinami: lak 
na pšenici připadá již I2-|% (Milevsko 6-9%), žito" 29-5. ječmen II.S. 
oves 14-8 a zemčata 1 5-7% veškeré orné půd v. 

Celé zmíněné přímé úvodí Vltavské zabírá v okresu potok Mast- 
ník či spíše jeden z vřídelných jeho pramenů potok Sedlecký. Vy- 
věraje mezi Hor. a Dol. Dobřejovem protéká v délce W5 km okres 
směrem severozápadním přes Červený Újezd, Prčice, Sedlec, Mněšlice 
a opouští jej 2 km pod těmito pod Strnadovým mlýnem. Z pravá při- 
jímá potok prýštící na sever, svahu Vápenky {ř>'>2 m) v délce 2-(Uyi! 
a ústící nad Prčicemi, Divišovický p. od .Mrakoiic {4 km) s přítokem 
od Chotětic (1-4) ústící u Strnadova mlýna: z le\a: p. Božetínský, 
pramenící nad Včelákovou Lhotou a ústící po toku 42 km u .\Iitro\ici 
a p. Jetřichovický od Záhoří (5 km) s přítokem od Šanovic {\-4) 
ústící v Selci. Také některé přítoky jeho mimo okres se vlévající, 
mají tu prameny: Jesenický u Matějova (24). přítok tohoto p. AÍal- 
kovický (0-6), Slabá od Branšovské myslivny (4»). Sám Mastnik 
vyvěrá na půdě okresu u Stupčic (2 km). Z přítoku Břinv. hlavního 
toku v okresu Selčanském, pramení tu p. PodčepickÝ v západě 
u Mezného (2-2). V^eškerá přímá vodní sít Vltavská činí 42' I km. 

Jižní část okresu náleží |)ovodi Lužnice, jejíž některé pravé i)ří- 
toky zde vyvírají, jako p. Košínský od Černotic (7-2) s přítokem od 
Kamenné Lhoty (3-4). Chomoutové Lhoty (2) a Sudoměřic (\-8km), 
Voltyňský p. (Ló). nebojím protékají jako Cedron z rybníků jisteb- 
nických (4-4). Xadějkovský rybník napájí p. Chlistovsívv (7^2. s pří- 
toky z pravá 1 1 km). 

I s Lužnickou (3 1 '4) obnáší tudíž vodní sít okresu 73-5 km, to jest 
0'44 km vodní dráhy na km'' plochv. 

Jak bylo již zmíněno, je při isolované poloze okresu od doprav- 
ních i)rostředků průmyslový ruch tu sám předem vyloučen. Na této 
okolnosti nezmění ničeho ani v budoucnu projektované trati: z Mladé 
Vožice na Borotín a Jistebnici, která konečně protne jen nejjižnější 
jeho cíl), a traf z Neveklova na Selčany a Krásnou Horu. jež bude 
od něho stejně vzdálena jako lokální dráha Votice-Selčany. 

Ani však v ohledu osvětovém není na tom okres nejlépe: měšťan- 
ských škol vůbec není, obecné pak nalézají se toliko v 8 ze 26 míst- 
ních obcí, ač zase třeba doznati, že polovina oněch má školy pétí- 
třídní. Při úhrnném počtu ,32 tříd v celém okresu připadá tu jedna na 
5-2 km- plochy a na 401 obyvatel, kdežto v Milevsku již na 378. 
Bechyňsku pak dokonce na 335 obyvatel připadá. 

Okres Sedlecký zaujímá trojí polohu: nadějkovsko-myskovickou 
vysočinu, kotlinu borotínskou a nížinu sedleckou. Z nejjižněji vysoko 
položené dědiny Brtce (626 m) spatříme u potůčku Cedronu od jisteb- 



— 116 — 

nice tekoucího ml\'n Kolaškův, ves Petřikovice, Hodkov, Plechov, 
Křivošín, Nehonin, Podol. Stružinec. Zbelítov, Zvěstonín. 
všechny na farni osadě Jistebnické. Na právo zůstane za vrchem 
Dlouhým Svořiš. jejíž jméno připomíná slovanského boha Svaroha. 
dole Pohoří s poplužním dvorem. Odtud vyšel vladyck\' rod „z Po- 
hoří". Samostatný' statek koupil k Jistebnici od Jindřicha rytíře Jen- 
šíka z Ježova r. 1839 Jan Nádherný. Rovněž vNehoníně ještě r. 1.542 
b}'dlel vladyka Jan z Nehonina, jako zase r. 1589 Mikuláš Vozský 
z Plechová seděl na Plechově. Ve Stružinci dosud ukazují 
-tvrziště". Ještě v X\'I. iioroučeli tu Trčkové z Lipě, po nich .Mikuláš 
z Kornic. V zadu bělá se vysoko položená veska Chlum, někdy 
deskový statek, rodiště rytířů ze Chlumu. ."-íestoupímc-li po příkrém 
svahu k potoku Smutnému, dolehne k nám veselý hlahol ml\'nů: 
O z drakova. Štědrý' ho či Hromado va u Mycásků, přísluší- 
cích ku svobodnické vesce Modlíkovu. kdysi majetku milevského 
kláštera. Proti proudu přijdeme do útulného, po ohni r. lo'U úpravně 
vystaveného městyse (od r. 1848) 

NADĚJKOVA. \' schátralém kostelíčku Nejsvětějši Trojice kromě 
pomníku (v podobě sochy) polního maršálka Antonína Feuersteina 
není nic pamětihodného. Slušný panský zámek míval kapli sv. Anny 
a nákladně zařízený skleník. Na hřbitově při velkém pomníku odpo- 
čívá první český romanopisec Prokop Chocholoušek, jenž u vlaste- 
neckého faráře Cechoslava Fikara umřel (1864 5/7). Na zdejší tvrzi 
seděli od nepaměti rytířové Nadčjkové. kteří v X^^ \ěku se odstěho- 
vali na Drácho\-. Jejich sídlo zaujali rytíři z Dúdleb až do r. 1693. 
Panství koupil potom pražský měštan Jan řVanc. od něho Kinšlí a po 
r. I73() Deymové ze Střítěže. Od r. 1761 usadil se v Nadějkově \-zpo- 
menutý válečník Feuerstein. Po jeho smrti (r. 1780) prodali synové 
velkostatek Janu Toskani-mu. jeho dědicové zase v letech čtvřicát\'ch 
předešlého století Karlu hraběti \'ratisla\u z Mitrovic na Kaladějích, 
jehož vnučka Karolina \'ratislavovna. vdova Kokořova z Kokořoxa 
celé panství (9 dvorů o 1202 ha) dosud drží. Za zámeckým parkem 
při cestě ku Hronové Vesci' stoji starožiln}' kříž cyrillomethodéjský 
s nečitelným nápisem. Za Mozolovém u |)oplužního dvorce Větrova 
v tichém ústrani lesním ukazují místo staré tvrze \'ol('več, ještě 
v XV. slol. připomínané. Přes kopeček „u jezevce' přijdeme do my- 
slivny P>ažanlnice, kde se nalézají zbytky velikého remisu se střílnou. 
Mezi dvorcem Kaliště a rybníkem Majelovským i)0 táhlém pohořičku 
„Homole" ])rojdeme k Hubovu, na levo Nepřejov (dříve tvrz) až 
obloukem ku Starcově Lhotě. Ve Lhotě stávala menši tvrz. R. 1699 
prodala ji Barbora La'Cronova Wolfovi z Kierbecka, od jehož nástupců 
přešla r. I72(J k Nadějko\u. U nedalekých Křenových dvorů na- 
chází se pěkný velk\' statek ..na P>oučí". za nimi malebně v horách 



- 117 - 

uprostřed lesů položená veska Businy, na levo pod vrchem .Drtí' 
ves Pohořelec, památná vnáší době bouři zničenou ohromnou .lipou 
Husovou". Dle pověsti Hus pod ni kázával. Mezi staročeskými vesničkami 
Chlistovem a Bezdékovem smrkoxvmi lesy přistoupíme kolem 
„Pařezitého" rybníka k Růžené, někdy bytelné tvrzi s rozsáhlým po- 
plužím. Madykové z Růžené uvádí se ještě v XV. st. Po roce 1726 nabyl 
statku sňatkem s Josefou Chlumčanskou z Přestavlk František Ferd. 
Radecký. děd slavného vojevůdce. R. 1764 prodal R. rytíř \"áclav 
Netvorský z Březí baronu Feuersteinovi k Xadějkovu. Smutně pohlíží 
sutiny poschodové tvrze do hladiny rybníka — blizounké smrkové 
mlázi za hřivého jarního slunéčka snad těm holým zdím — mrtvolám 
šeptává: Z prachu nepovstanete nikdy více! Podobný osud zastihl 
Květuš a sousední Kvaštov. Vladykové z Květuše vystěhovali se 
v XV. věku jedni do Tábora, druzí usadili se v Práchensku. Z jedné 
tvrze stojí dosud bývalý svobodnický statek u Hrdonu. z druhé, 
vlastně ze trosek postavili židé synagogu. 

Z Květuše skrze Nosetín zajdeme hned za „Perculi" do temnvch 
veletinských lesů ,na Kozlovech" (708 m) knížete Lobkovice na Vy- 
sokém Chlumci. Za hájovnou ve strmé skále nalézá se .poustevna" 
vlastně útulek někdy českých bratří při pronásledováni .pikhartu". 
Dře vaří časem přijdou na mnohou starožitnost, zejména u \'ratkova 
a Matějova. V této lesní tišině ukrývají se mnohé samoty a ves- 
ničky: Hustilař. Chvalov. Branišov, na vršku ležící Březí. Radi- 
kov, Rážkov, \'ilin. \'ratkov, Hodkov, Ounuz, při potoku seli- 
kovském Mezno, Kozlov. Ředice a .Modřany s jednotami: Setíkov 
a Hlín o v. V Ředici žili svobodnici. ostatek patřil ku statku Trkovu. 
Mokrány vydaly vladyky Řídely (Řidly) z Mokřan. z nichž Jan kolem 
r. 1460 zasedl na Medrahovicích. Od Diviše z Nechvalce nabyli mokřan- 
ského statku (dvůr a 4 vesky) r. 1.502 bratři Václav a Ladislav z Lob- 
kovic na Vysokém Chlumci. A' .Myškově mají pěknou školu. Xové 
Dvory chlubívaly se tvrzí, kterou po vymření původního rodu osedli 
v 15. věku Měděncové z Ratibořic. \ konfiskacích r. 1623 dostala se 
k panství Chlumskému. Z Řediček navštívíme Čachořice, někdy 
rytířské sídlo. I tady pro účastenství ve stavovské vzpouře ryt. Hanu- 
šovi Měděnci vzat stateček s veskou Křemenicemi ku Chlumci. Xa 
tvrzním městišti stoji myslivna. Po hřebenu lesnat_vch hor nad (Junuzí 
dostoupíme nejvyššího bodu, na „Čertovo břemeno". Skupina jako 
uměle a přece přirozeně na se sestavenSxh balvanů (715 //z) slouží za 
podnoží místu, s něhož dychtivému oku začíná půvabná vvhlídka do 
sedlecké kotlin\', poseté mimo dvou měst bělavými vesnicemi, jež na 
levo vroubí zádumčivý hrad Vysoký Chlumec s nižšími zříceninami 
Zvěřince, naproti amfiteatralnč nad výšinou bolechovicko-chotětickou 
s báňovitým Ostro mečem se vypínající vzdálené hory neveklovské. 



- llř 



na právo po volném návrší Loudilk}- borové lesy Kvaštovské, Deboreč, 
na nímž ve tmě lesnatého pohoří miličínského jako hvězdička třepotá 
se vysoká, lesklá kaplička Utrpení Páně nad Miličínem. Obrátime-li 
se k jihu. vidíme moře lesíi na Táborsku. Rozkošné panorama Sedlecké! 
Neméně než třicet osad. dvorů, nesčetně ovocnxxh sadíi sedí uprostřed 
úrodných polí. zelenav\'ch luk ve stínu panských zámků a zámečků — 

všecko tulí se jako kuřátka ku 
kvočnám ku dvěma svatyním 
štíhl\''ch věží v Sedlci a Prčici. 
A z Cunkova vidíme ten libezn\' 
celek před sebou jako malebné 
panorama. Čeští touristé. kteří 
sem o slunných dnech letních 
rádi pospíchají, říkají kotlině se- 
dlecké — český Meran. Nějakou 
podobu skutečně má. 

Z Ounuze můžeme se pu- 
stiti sráznou a směle vedenou 
silnicí kjetřichovicům (465m): leč 
pokračujme zatím ještě v okružní 
horské partii. Z Cunkova až ku 
„sloupu", kde se protínají dvě 
silnice (od Xadějkova k Stupči- 
cům. od Sedlce k Jistebnici) 
mineme Alinovu Lhotu, na 
ievo Javor a Monín se Lho- 
tou Včelákovou. Monín před 
husitskými válkami mival cha- 
trnou tvrzku — Táboří i se Lhotou 
se ji ujali a až do r. 1623 drželi. 
Kolem myslivny Brtna skrze ves 
Ostrou — na právo viděti Orlov, 
jako orlí hnízdo na útesu skalním 
— po hrázi u dědinky Brabe- 
niště octneme se v Libčnicich 
s dosud zachovalou tvrzí (462 ha). 
Na mohutn\'ch pilířích spočívají 
silné zdi. nesoucí nyní po našem 
spůsobu upravené dvorské byty. Po zániku vladyk z Libčnic panoval 
tu rod \'r('hotických z Loutková na Uhřicích. V XVII. st. přešly 
Liběnice na .Měsíčky z Výšková, r. 1616 Oldřichovi z Bílé, jenž přijav 
úřad stavovského direktora po bit\ě na Bílé hoře byl sfat. Po ně- 
kterých změnách dosáhl zboží toho r. 1726 Jan Malovec. který je 




V 



y 



VYSOKÝ CHLUMEC. 



- 119 — 

spojil s PrtMcemi. Na blízku Libénic se nalézají vesničky a samoty. 
Poradkov, Předbojov, Borotínek, Sichrov, Násilov a Hatov. 
R. 1542 pi^ipomíná se Vavřinec z Hatova. K Hatovu se pojí vísky 
Dobřejov hořejší a dolejší. Na právo od silnice spatříme Cernotice 
u lesa .Krkáčku", Boukovice s dvorcem, na levo za starožitnou 
kaplí Větrov a Milostice fstaroč. Milhostice) s barokovým zámečkem 
(205 ha). Odtud se psal široce zvětvený rytířský rod Vojkovských 
z Milhostic, kterv otecké dědictví před shořením zemsk\''ch roku 1541 
desk ponechal Mitrovsk_vm z Nem\'šle. Od r. 1697 změnilo se tu 1H 
majitelův. Poslední, lékař v Píštanech AIUDr. Kučera prodal je r. 1907 
hospodářskému řiditeli Trejbalovi. Kolem Milostic pod farní osadou 
Červen \' Oujezdec (okres Votick\'0 v olšoví při potůčcích ukrý- 
vají se dědinky Záběhlice, Dvorce a samota Milkov, „na Hvíz- 
dalce". Za půl hodiny dojdeme do Střežmíře (staroč. Střezimíř) se 
starobylým farním kostelem s\'. Havla. Gothická budova z XIV. stol. 
má v presbyteři slušné žebroví s krákorci lidsk\'ch hlav. Na hřbitově 
stojí památná lípa. Ze zdejšího zámečku kdysi tvrze vyšli panošové 
ze Střezimíře, příbuzní Vrchotických a Přibíka z Mitrovic (na \'ožicku), 
jehož potomci Střezimíře zdědili. R. 1545 seděli zde Mitrovští z Nemysle, 
r. 1670 Vratislavové z Mitrovic (u Sedlce). Po Vratislavech fod r. 1685) 
mimo jiné přes 50 let (1706—1756) drželi Střezimíř Straníkové z Ko- 
pidlna, nato Malovci a po r. 1790 také krátk>' čas slavnx- Cech Jan 
Jeník z Bratříc. Majitelé se měnili neustále. R. 1806 dal zde na Vě- 
trově a vrchu Chocholouši vévoda z Hessenkasselu marné dolovati 
na stříbro. Od r. 1816 hospodařilo na dvorci neméně než 13 pánů. 
nyní spisovatelka \"lasta Stránečka. 

Nedaleko nádraží dráhy cis. Františka Josefa (nejvvšším to bodu 
trati 585 m), překročíme-li po kamenném mostě hlubokj' železniční 
zářez, uhlídáme na levé ruce při lesíku vystavený vodoléčebnx' pen- 
sionát MUDra Krouského s rozsáhlŇm parkem. Hned za mostem jsou 
Stupčice hořejší, pod nimi svobodnická véska St. dolní. Z oněch 
vyšli vladykové Nosákovci ze Stupčic. Tvrz ob\>vali v XVII. století 
Šiškové, po nich Sobětičtí ze Sobětic, Ragersdorfové. Nyní na dvorci 
hospodaří dědicové p. Bendj'. V Mez nu. kromě nové školy najdeme 
starobylou kapličku s dřevěnou, velmi pozoruhodnou vížkou (XVIIl. st.). 
Pominuvše samotu Modrák a Novou Střezmíř skrze „Černé lesy'", 
v nichž malebná myslivna nad mKmem a rybníkem Seborem. přichá- 
zíme do úrodné kotliny borotínskč, kolkolem lesy a vrchy obklopené. 

BOROTÍN sluší rozeznávati dvojí. Bóro ti n městečko (lOOO oby v.) 
a Borotín hrad. zříceniny a dvůr se ml\'nem. či jak lid říká: Na 
starém zámku. Městys měl tvrz na blízku kostelíčka Nanebevstou- 
pení Páně, jenž až do r. 1384 byl liliálkou chrámu Páně na Kostelci 
Podolském. Ve jmenovaném roce se poměr obrátil. Kostelec stal se 



— 120 - 

filiálkou Borotína. Na tvrzi v nepamětné době se usadili Mtkovci 
2 Prčice, kteří se psali „z Borotína", později také z Landštejna. Zá- 
možnému rodu nestačila tvrzka, kolem které zatím narostla velká 
osada, a tudíž na pi^íkré ostrožně nad rybníkem založili tvrd\'' hrad. 
Ještě ze zbytků lze poznati, proč Táborští hradu vícekráte (posledně 
r. 1434 v květnu) tvrdošíjně a přece marně dobv^vali. Zrovna v lý\e 
seděl jim bojovn\' ^likuláš Landštejnský z Borotína, nesetřásli ho; on 
také s Krchlebcem v bitvě u Lipan první se vetřel do otevřených 
vozů táborsk\'ch, čímž bitvu rozhodnul. V XV. století ovládli hrad 
i městečko Alalovci, po nich Cernčičtí, od roku 1548 — 1552 ušlechtilý 
mecenáš české literatury Jan Hodějovsk\' z Hodějova na jedné polo- 
vici, na druhé potomci Kateřiny Malovky, provdané opět Malovky až 
do r. 1602. Rozdělení přineslo zkázu hradu. Už r. 1618 připomíná se 
zříceninou. R. 1623 po konfiskacích získal celé zboží borotínské rod 
Lobkoviců kjistebnici. s níž roku 1829 zakoupil je Jan Nádherný, jehož 
syn Karel, byv r. 1865 nobilisován. přijal přídomek ,z Borotína". 

Ruiny ijorotínské náleží k nejpěknějším, nejpřístupnějším a 
proto k nejnavštěvovanějším (ze stanice Sudoměřic pohodlnou lesní 
pěšinou za 'Z., hodinky) v královsl\'í. Strmí asi ' , hodiny od městečka 
na skalnatém ostrohu, ze tří stran |)ůlkruhem obemknuté rozsáhlým 
rybníkem ., zámeckým", pod jehož hrází v hustém háji olšovém mezi 
ovocnými sady skrývá se ])arní ml\'n a pila. Na zbořeništi znáti dosud 
hlídku, místo hradní kaple (měla vlastní věž, jež spadla roku 1811) 
okrouhlou věž. palác, znamenitě založené střílny a část hlavni lirány. 
Palác se svými zdmi ( 15 — 2() m vysokými I. jsa podepřen siln\-mi pilíři 
až k zemi dosahujícími. zro\-na visí nad mlýnskou budovou a cestovatele 
při pohledu zachvátí pocit: ted se sřítí a běda mlynáři! Leč zdivo stojí 
jako skála a čiperný ,.pan otec" zastraší obavy potuteln\^m úsměvem. 
že ještě mnoho vody uteče a pivečka se vypije, než „to slítne". Ně- 
meckého básníka Grillparzera star\' zámek borotínsk\> nadchnul ku 
známé báji „Pramáti". 

Městečko Borotín po strašném požáru r. 1863 přišlo o všecky 
starožitnosti; jen gotická presbytéř kostelíčka (XIV. stol.) přetrvala 
všecko. Nádherná budova školní (z r 1896) okrašluje vchod do Boro- 
tína ze strany sudoměřické. 

T'řes louky nad Borotínem k západu proti .Šibeníku" pod strmým 
L)ehetníkcm (676 mj na povlovném svahu rozkládá se Lhota Kamenná, 
velkostatek (163 ha) a ves s mlýnem u Přibíka. Za stará sídleli tu 
Bojanové ze Lhoty Kamenné (vymřeli po r. 1850). v XM. stol. Malovci, 
v X\T1. st. Straníkové z Kopidlna, po r. 1773 Kfelířové. Za minulé 
století vystřídal statek 15 majitelův. V nedalekém Smrkově stávaly 
mimo selské též dva svobodnické statky, které r. 1785 Ludm. Deymová 
při\tělila ku Lhotě. 



— 121 



Od Smrková sloupá terrain až ku „přednímu vrchu liběnickému" 
(581) m), za Liběnicemi náhle klesá, tvoře úzké údolíčko horské, více 
průrvě podobné, až k Záběhliců m. odkudž se rozšiřuje na údolí pode 
Dvorcem ku vsi Výšce a dvoru Kvaš to vu. Silnice však od 
Liběnic vede do příkrého vrchu „Zadní liběnický'" (650 m). Jako se 
střechy sjíždíme po lesnaté severní stráni jeho k romantick\'m \'rcho- 
ticům. které romanopisec Chocholoušek líčí v povídce: Pan Simon 
z Vrchotic. \"rchotická tvrz fodtud pojmenovaná, že na vrchu stojíc, 
přezírá celý kraj) vydala rytíře Vrchoty, po nichž Janovice u \'otic 
sluji .Vrchotovými". Po nich seděli zde již od r. 1462 panoši z Lútkova 
(u Hořepníka). kteří se psali Vrchotičtí z Lútkova. R. 1596 prodali 
tvrz Bechvním z Lažan. tito zase r. 1613 ^'elemvšlskvm na Mitrovicích 





JI 'Bii m 




ZÁMEK .MITROVICE. 



až konečně r. 1660 Jan Černín prodal je \'ilému Milrovskému z Ne- 
mysle k Jetřichovicům. Ze tvrze zbylo několik světnic a čtyřhranná 
bašta s věží při části někdejšího parku. Za Vrchoticemi níže leží 
Pře sta vlky, východiště vladyk a rytířů z Přestavlk. kteří se psali 
také Chlumčanští z Přestavlk. Tvrz měla pohyblivé osudy: až do 
r. 1710 František hrabě Černín postoupil ji trhem Josefu hrál). Vrati- 
slavu. kter\'- pevnůstku „jednoho poschodí s věžičkou" pobořiv, statek 
spojil s blizounkými .Mitrovicemi. Na právo od Vrchotic za ostr\'-m 
kopcem, na mírné rovince sedí véska Bozetín, rodiště panošů Červů 
z Bozelína, kteří zde měli slušný dvorec. R. 1630 koupil jej od nich 
Sádlo z Vražné, r. 1640 připadl i s mlýncem Náhlikem k Jetřicho- 
vicím. odkudž v 1. 1780—90 byl rozparcelován. Na západ od Bozetina 
spatříme ves .Šanovice, kde až do r. 1708 na svobodnickém statku 
hospodařili Sichošové, jejichž předci se psali „ze Šanovic". František 
Mitrovský z Nemysle jej potáhl k Jetřichovicům. Z Bozetina úzkým 



122 

Úžlabím dojdeme do Mitrovic star\'ch. vsi a dvora. Obojí zacho- 
valo starožitnv' ráz. Dosud znatelný přikop}' někdy pevné tvrze mitro- 
vické, na níž od nepameti vládl rod z Mitrovic, dosud s pi^ídomkem 
hrabat Vratislavů z Mitrovic kvetoucí. Od r. 1584—1626 hospodařili zde 
rytíři Velemyslští z \>lemvšle, po nich, po změně několika majitelů 
od r. 1670 původní rodina \'ratislavův. Z nich František Ignác opustiv 
starou tvrz, založil při homolovitém kopci poblíž Sedlce, Mitrovice 
nové, jedno z nejpůvabnějších pansk\xh sídel v Cechách. Jedno- 
patrová stavba, nesouc po stranách pavillony v bohatém slohu vlašském, 
na střeše ozdobena arkvŤi, s bářiovitou vížkou, vše přesné, souměrné, 
opírá se na straně silnice o vysokou alej štíhlých topolů — pravé to 
aristokratie stromové — v pozadí vystupuje vrch jako velikánsky- lesem 
porostK' bochnik chleba, jehož úpatí kryje pečlivě ošetřovaná, zámek 
kolkolem obíhající zahrada rozpodivn\'xh stromů a květův. na západ 
pohled do půvabné krajiny sedlecké, kterou uzavírají dumavé zříceniny 
z\ěřinecké s ponurým hradem Chlumeck\' — takové jsou Mitrovice 
nuvé. K panstvíčku (535 ha), jež nyní drží rodina Blaschkova, náleží 
kromě již vyjmenovanvxh obojích Mitrovic dvůr Kvaštov s Řadičem 
(okr. votick}'). V údolíčku k Prčici za samotou Brandírou vesele kle- 
pají ml\''ny : Kužel a Jezerský. Na Kvaštově s pěkn5'mi lesy stá- 
vala vladyčí tvrz KvaštovskNxh. V XVI. stol. seděli tu Byšicti z Byšic, 
po nich \'oračičtí z Prčice. R. 1670 získal statek od Petra z Říčan 
Petr Vratislav na Mitrovicích, k nimž dosud přísluší. Ku Kvaštovu ná- 
ležíval nedalekx' Rohov. někdy dvůr nyní ves, v5'chodiště Domaslavů 
z Rohoxa. 

Od mitrovického zámku topolovým stromořadím kolem starých 
Božích muk do 

PRČICE netrvá cesta ani čtvrt hodiny. Vitá nás nad městečkem na 
kopečku se zdxihající vysoký farní chrám Páně sv. Vavřince se štíhlou 
věží, jejíž nejstarší část nese stopy původní stavby románské z XII. 
století. Svatyně chová plno náhrobníků A'rchotických z Loutková. \'ele- 
myšlovských a Malovcův. O Vítu Malovci (Ý 1769) dí kamenné písmo: 
byl dobrodinec kostela, otec poddaných ... O nábožné mysli svědči 
zachovaný „kšaft" Alaxmiliana z Velemyšle (t 1615): ...Tělo mé 
žádám, abj' v kostele prčickém ... od mých milých přátel pochováno 
bylo řádem křesťanským, pobožným, beze všech nádherných a ryčných 
ceremonii, nebo tělo o to nestojí, než do země žádá . . ., aby mohlo 
pokojné odpočívati a .. . oslavení svého očekávati! I tomuto |)ánu 
zvonil památný zvon Prčický P. Marie z první polovice XIV. stol., jenž 
dosud jest na věži. Xa hřbitově nalezneme starou kostnici s věžičkou. 

Na západní straně městečka na mírném výběžku skalním pnul 
se před časy prčický hrad — kolébka mocných králů českého jihu 
pánů z Růže či Rožmberků. Stál ještě v XVI. stol. Xyní po něm zbyla 



— 123 — 

malá část t. ]. přizemí táhlého západního křídla s vysokou klenutou 
jizbou. Nov\' zámek povstal po r. 1591. Později na poschodí přistavěli 
druhé. Čtyřhranná budova nevyniká ničím. Jen pěkn\'' anglickx' park 
ji zdobí. Listiny vypráví, že za vladaření A'íta Malovce umělecký za- 
hradník Tobiáš Hanka vypěstoval ze zdejší zahrady park slohu fran- 
couzského. Na samých chodbičkách, po obou stranách přistřiženými 
stromy obklíčených, šuměly kolem kiosků mnohé vodotrysky, vyska- 
kující ze tlam kamenn\'ch zvířat báječn5'ch, jejichž podob}' stály na 
terasech, ve křoví, na schodištích ku stinným jeskyňkám, mezi ovoc- 
nS'mi stromy i dlouhými řadami červených jiřin a bělostných lilií. Po- 
stavme k té mrtvé kráse pány v parukách, se škrobenými náprsníky, 
dámy v pompadourských kloboučcích, v šatech mírně vystřižených, 
v pasu stáhnutých, však hedvábnou sukní široko se rozbíhajících, 
všecko sametové, bílé, napudrované, francouzsky šveholící ... a čas 
podivného, idyllického rokoka, čas dávný vynoří se před námi jako 
přelud .... 

Z budov prčických vyniká nová fara, radnice, škola a klášter 
milosrdn\''ch sester se špitálem a kaplí sv. Karla Horomejského. Založil 
jej prčický rodák František Pištěk. arcibiskup ve Lvově (f 1846). Při 
městečku a jio okolí nalézá se mnoho starých l)ožích muk. některé 
z XV. století. 

R. 1220 ^'íl(■k z Prčice, jenž se psal také Witko de Plinkhinberg 
(Břežan myslí, že má zníti: Blindenberg), úřadoval za Přemysla L jako 
purbrabí na hradě Zvíkově. jsa synem pana Vítka staršího z Prčice, bý- 
valého nejvyššího číšníka (1169— 1177) krále ^'ladisIava. Od onoho se 
všickni Rožmberkové odvozovali. Jeho pečef vykazuje primitivní pěti- 
listou růži (archiv na Orlíku). Ve XIV. st. ujali Prčice na nějaký čas páni 
z Chouslníku. ale hned na začátku příštího věku setkáváme se tu 
s mocnou haluzi rožmberskou, pánů z Landštejna na Borotíně. Po 
r. 144.Ť zavládly zde rody Mrack5'ch z Dube, Voračičtí z Paběnic, od 
r. 1599 Černínové, z Talmberka na Smilkově. r. 1725—1835 Malovci 
z .Malovic. Prčice viděla záhubu rodu i jeho jmění. Roku 180,3 v září 
2lliletý Jan Malovec při cvičeni v šermováni a tělocviku nabodl se na 
ostrou žerd. Po velk\'ch bolestech skonal jako poslední linie prčické. 
Matka jeho Johana, dcera prčického učitele Jiříka Olivy, vdala se po- 
třetí za měšfana pražského Karla Burku. Burka stavěl a stavěl . . . 
Mimo jiné pustil se do zřízení kamenného (25(3 m dlouhého) mostu 
přes bařinatou louku mezi Prčicí a Sedlci. Pravda, stavbu dokončil, 
dvěma sochami sv. Jana a sv. Floriana vyzdobil, leč nákladem své 
jmění dotrhl. Panství (s Uhřicemi 1 184 ha) náleží nyní rodu rytířů 
z Eisensteinu. Městečko 4\7 m nad hl., čítá 897 oby v. 

Proti Prčici hned za vzpomenutým mostem na rovině (411 m) 
rozkládá se útulné okresní město 



— 124 - 

SEDLEC, řečené na dráze Frant. Jos. I., se 159 domy, 
1072 obvv. Kolem ])rostranného. nesouměrného, leč jako stul rovného 
náměstí, jež na severní straně uzavírá farní kostel sv. Jeronýma, kupí 
se 4 skupinv Lipravn\-ch domů, z nichž do očí padne jeti^ichovská 
pivnice, budova soudní, hostinec .na rychtě" — někdejší radnice 
a vzadu skvostná školní budova, za kostelem nová fara. Krásn\- farní 
kostel poi^ízen byl na místě starožitného kostelíčka r. 1898 pi^ičiněním 
městské rady a t p. faráře Jos. Motla. 

Z minulosti Sedlce až do XIV. stol. není skoro nic po\ědomo. 
Zdá se podle názvu, že místo v této krajině zalidnili slovanští .usedlíci" 
nejdříve, šíříce se odtud po celé kotlině, nad kterou si vystavěli pro 
ochranu dvě pevná sídla. Zvěřinec a Chlumec řeč. \'ysoký. Páni chlu- 
mečtí ovládali Sedlec až do konstituce. Byli to: Janovští z Janovic erbu 




SEDLEC NA DR.\ZE FRANT. JOS. 1. 



orlice, v XV. st. Ojířové z Očedělic, od r. 1474 Popelové z Lobkovic. 
Z těch Ladislav daroval místu r. 1545 pečet a výsady trhového městečka. 
V Sedlci se narodil r. 1819 18. února první český romanopisec Prokop 
Chocholoušek. Opodál silnice do Xadějkova stojí při rodném jeho domku 
stodola, ve které tehdejší vládou (v 1. 1854—1866) pronásledovaný 
Chocholoušek, od rodiny odloučen, nemaje přístřeší, psával některé 
povídky svého slavného .Jihu". Xebýti okolního duchovenstva, najmě 
nadějkovského faráře Fikara. u něhož i umřel, byl by nadaný Prokop 
trj^ěl největší bídu. Za živa ho nechali vlivní páni ubíjeti 
a po smrti mu postavili — desku a nádherný pomník. Tak 
to v Cechách obyčejně chodí. 

Za Sedlcem na právo od silnice jetřichovské v dosti značné úžla- 
bině uprostřed ovocných zahrad sedí ves Uhřice se zámečkem, liho- 
varem a dvorem. Odtud podle tvrze psal se panoší rod ,z Lhřic" Za 
krále Jiříka držel ji Přibik Tlu.xa z Cechtic, jenž jako hejtman králov- 
ského vojska r. 1468 dobyl pevného hradu konopišfského. V X\'I. st. 
měli Uhřice Vrchotičtí z Loutková, po nich Měsíčkové a Bedřich 



— 125 



z Bílé, jemuž, jak již vzpomenutn. r. 1621 s Liběnicemi konfiskovány. 
Zboží nabyl na krátký čas rod Mědénců, později rytíři Radečtí i Radce. 
R. 1726 prodali je dědicové Krištofa Radeckého k Prčici. Stinnou 
ovocnou alejí bílé silnice proniká malebnx' zámek Je třichovice, vy- 
staveny- r. I (557— 59 podle plánů profesora Niklasa v romantickém slohu 
hradů normandských s osmistrannou věži. vybíhající v cimbuří. Před 
budovou z bohatého záhonu květin zdvihá se socha zakladatele dra. 
Kaňky. Zvláštní kontrast k této sličné budově tvoří nedaleko v parku 
mezi mf)hutn\'mi tisy jako stařenka shrbeně ku blízkému návrší se tulící 
star\' zámek (XVI. st.), obyčejné to těžkopádné stavení mohutných 
zdí a šindelové střechy beze všech stavitelsk_vch ozdob. Někdejší zdejší 





ilfflffil 



ZÁMEK JETRICHOVICE. 



tvrz, rodiště rytířů Opršalů z Jetřichovic, týčila se na v\'šince při ryb- 
níku po jižní straně vesnice. Části příkopu a náspu dosud viditelný. 

Kolem Jetřichovic (465 m n. hl.) půlkruhem jako římský amfiteátr, 
jehož jevištěm ves i zámek, zdvihá se lesnaté pohoří, zvěři bohaté 
lesy cunkovsko-ounuzské (640—650—715 m). Na pravém úpatí pod 
rozlehlou vsí Sušeticemi v údolíčku leží starobylá ves Bolešín, 
nesoucí dosud ráz staročesk5'^ch vesnic se selskými živnostmi doškovNch, 
netřeskem se zelenajících střech, s osmi až dvanáctihrannými špičatými 
stodolami dřevěnými, opírajícími se o mohutné lípy a klenky. Přícho- 
zímu se zdá, že zabloudil nazpět do XVI. století a maně čeká, brzo-li 
potká sedláka v kožiše tulipány protS-kaném, s pangrotkou (čepici 
z vydrové kůže) na hlavě, nebo mihne-li se nějaký dívčí zjev pestrého 
kroje řásnatých širokých sukní, s vyšívan\'m živůtkem, nad nímž 
,v paušatech" z temna kaštanov5'ch vlasů zpod stříbrem či zlatem 



— 126 — 

ošité -prefundy' (holubinky) prokmitnc zářivé oko venkovské krásky. 
Zatím však spatří krasavici, ale — kamennou, na protější straně údolí 
při levém úpatí hor k Vrchoticům příkřeji spadajících, vesele jako svět- 
lušku se usmívající kapli bolestné Matky Boží, svatyňku nad pomyšlení 
oku i srdci líbeznou, čistého a přesného románského slohu. Z čela jí 
vyrůstá čtyřhranná vížka, vznášející se jako \ztvčenv prst nad bohatě 
prsteny ozdobenou rukou ! Vnitřní úprava odpovídá zevnějšku. V oblacích 
mezi skupinami rozkošných andílků z obrázku hledí na tě pieta Matky 
Boží. jíž za podnoží slouží svatí a světice boží, sv. patronové češti. 
Pod oltářem v apsidě prostranné hrobka pohltila (t 1865) zakladatele 
Jana Kaňku, proslulého doktora vešker\-ch práv, někdy rektora pražské 
university a pána na Jetřichovicích, který vystavěl kostelíček na místě 
staré kaple pro památku svého věrného přítele slavného M. Pešin\' 
z Cechorodu (t 1859). Na epištolní straně stojí mramorový- pomník 
kanovníkův s významným vlasteneckým nápisem, zakončen}'m apo- 
strofou: 

K trůnu Boha skládám prosby své 

za lid. za vlast, za přátely mé ! 

Xa Jelřichoxicích (441 ha. s Uhřicemi 588 ha) po Opršalech od 
r. 1500 hospodařil rod ryt. Bohuslava Mitrovského z Nem\'šle až do 
r. 1718. kdy ženitbou na1)yl jich Jan ^'áclav hrabě (Jpersdorf. R. 1770 
koupil panstvičko Karel hrabě Clary. r. 1784 František Lobkovic, jehož 
syn Ferdinand je postoupil 1829 JUDruJ. Kaňkovi. Nyní drží Jetřicho- 
vice rodina Neuwirtů. Vracíme-li se z Jetřichovic do Sedlce, leží přímo 
proti nám přes celé údolí pod dědkovsk\-mi les}' vesnice Mrákotice 
a Divišovice. Z oněch pocházeli vladykové Mrakotičtí. \'yhynuli 
v XA'l. věku a tvrz přivtělil k Prčici Jan Voračický. Nedaleko Divišovic 
panský dvůr A'ršovice, někdy ves. s mlýny Sova a Strnad. Při 
potůčku sedleckém na ostrém ná\rší stávala tvrz Do br o šo\i ce. \v- 
chodiště soujmenného rodu. V XVI. st. zde hospodařili Dědřichovšli 
z Lomné. Malovci a nejposléze Měděnci. jimž r. 1621 konfiskována 
a k Uhřicům prodána. Městiště tvrzní dosud znatelno. Mezi Dobrošo- 
vicemi a Sedlcem na okresní silnici vejdeme do Městic (Měsetic), 
vzdálených asi čtvrt hodiny od nového hřbitova (r. 1872) sedleckého. 
Dědina (5() čísel) od pradávna má dva poplužní dvory. Jeden náleží 
k Vysokému Chlumci, druhý s blízkými Lidkovicemi tvoří samo- 
statný' velkostatek (415 Ao) s pivovarem. Hod xJadyk ze Měšetic vymřel 
záhy. Zasedli tu rytíři z Koutů (u Smilkova). po nich v XM. stol. Sa- 
mechovšlí. \'oračičlí. Počátkem XVIIl. stol. získali Městic rytíři Sme- 
chovští. kteří z někdejší bažantnice pod horou Ježovkou vystavěli 
novS' zámek se jménem svého šlechtického přídomku — Lidkovice. 
\'^elkostatek přešel r. 1762 na Kunáře z .\lachovic. po nich na Bčšiny. 
\' XIX. stol. vystřídal 10 majitelů. 



— 127 — 

Za Ježovkou (516 m), kde podle ústního podání r. 1420 sedlčanští 
řemeslníci se na odpor postavili Žižkovi, či jak náš lid řekne „sedlčanští 
ševci se zježili," leží ves Kvasejovice, o které máme zprávy již 
r. 1042. Tenkráte ji daroval • kníže Břetislav břevnovskému klášteru. 
V XV. stol. povstala tu tvrz. V XVI. st. až do bitvy bělohorské ovlá- 
dali ji Mčděncové z Ratibořic a na nedalekém N. dvoře. R. 1630 
připadla k Uhřicům, s nimiž r. 1726 zapadla do panství prčického. 
Vedle Kvasejovic, s nimi skoro spojená, rozkládá se véska S t u- 
chanov. Odtud vybíhá bystřina řeč. Úlezskv' potůček, s nímž přichá- 
zíme ku starožitným Málko víc ům, tvrzi a poplužnímu dvoru. Na ze- 
• manské tvrzi seděl r. 1205 Přibyslav z Malkovic. svědek na listině 
kláštera milevského, jehož potomci ujavše Hostíšova u Votic se psali 
.Hostišovští /. Malkovic". V XVI. st. rozdělili dvorec Žehartové z Na- 
savrk na dvé svobodnických čísel. Obě připadla r. 1612 k Prčici. Nad 
.Malkovicemi a nedalekou Ulehlí vypíná se les se zříceninami proslulého 
Zvěřince. Na posledním skalním a příkře vyhouplém útesu pohoří 
cunkovského, jenž nemálo se podobá velikánskému zubu, v temném 
lese zřídili pevnost rytíři ze Zvěřince. První znám\'' předek toho rodu 
Mareš (Mariin) uvádí se r. 1363 patronem kostela chvojnovského 
(u Konopiště). Jeho vnuk rytíř \^áclav ze Zvěřince vroucně se přivinul 
k mistru Janu Husovi, jehož r. 1413 po nějakv^ čas na svém hradě hostil. 
l^ověsli a památné stromy v té krajině dosvědčují, že betlemsk\' ka- 
zatel pilně své učeni šířil i v této krajině, zejména v Sedlci, kde \ira 
podobojí brzo začala a nejdéle trvala. V domácích válkách za krále 
Jiříka zanikl Zvěřinec. Nyní dosti značné pozůstatky hradeb (546/7/ n. hl.l. 
jsouce odděleny 'od nízkého horského sedla dvěma zanesen\'mi pří- 
kopy, vábí milovníka boží přírody pro pěknou svoji vyhlídku. Z bašty 
uvidíš panorama cunkovské zcela na blízku s užším obzorem: vesnice, 
dvory, samoty, pole. zahrady, lesy, vrchy, kolem nichž jako stříbrné 
nitky obíhají bystřiny, někde do širok\'ch rybníků se ztrácející a zase 
silnějším proudem vytékající — to vše leží pod nohou. Nahneme-li se 
z bašty nebo zdi hradební, můžeme dosáhnouti rukou vrcholky mo- 
hutnj-ch smrků a jedli, které k nám tyčí ze tmavé, závratné propasti. 
Na sever před námi vítá nás kostelíček jesenický pod modravou hla- 
dinou rybníka nedrahovického, za ním stoupající terrain planiny kosovo- 
horské. která proti hradu Chlumci spadá v kotlinu plnou luk a ryb- 
níků. Za ní červenají se domy sedlčanské s bílou Cirkvicí ... Na těchto 
místech spřádal snivý básník Hynek Mácha myšlénky svého krásného 
.Máje. Jako studující trávil prázdniny v rodišti otcově — Městicích 
u str\'ce. Odtud často zatoulal se na Zvěřinec. Ještě za naší paměti 
před 15 lety vyprávěl stařičký hajný, že ,ten pán z Prahy, co psal 
pěkné písničky a měl rád každého ptáčka," sám celé dny prochodil 
v lesích kolem hradu, kdež nejednou ve skalním výklenku přespal 



- 128 - 

letni noc . . . Xeni tudiž divu, že četba genialniho Byrona, romantismus, 
divokrásná zátiš lesní na Zvěřinci vytvořila zde onu báseň s líčeními 
dosud nepřekonané krásy. 

František Teplý. 



XXXIII. OKRES VOTICKÝ. 

Ač téměř v srdci země položen, nezdá se býti okres \'otický 
účasten svojí historií nejstarších osudů jejích. Aspoň nenalézáme tu 
ničeho, co by svědčilo o tom, že již v doliách pohanských byly kon- 
činv zdejší osídleny. Dokud žírná údolí řek a mírné svahy lemujících 
je pahorků stačily výživě usadivšího se v zemi naši národa, mohla 
dobře zůstati pannenská zeleň hlubokých, nedostupných hvozdů uše- 
třena ničivé ruky lidské. Kolonisace na území nynějšího Votického 
okresu nastala teprve v dobách, kdy již símě učeni \'elikého Galilej- 
ského, nalezši u nás půdu úrodnou, vypučelo v mohutný strom. Že 
teprve v této době, křestanské. začaly ln'li na Voticku zakládány 
osady a bydliště, tomu nasvědčuje, jak správně A. N. Vlasák soudil, 
ta okolnost, že veliká část pojmenování osad je odvozena od křest- 
ních jmen našich, tak na příklad Otice, Janovice, Martinice, Olbramo- 
vice, Jankov. Alběnice. Tomice. Arnoštovice. Heřmanice. Oldřichovec 
a j. v. 

Historické zprávy o území nynějšího okresu datují se teprve ze 
XIV. století. Z nich se dovídáme, že již tehdy dělilo se toto území 
na patnáct farních obvodů, z nichž každý měl vlastní chrám, a pří- 
slušelo skrze ony třem rozsáhK-m děkanátům : \'ltavskému, Benešov- 
skému a Stěpánovskému. Uvedené farní chrámy, ačkoli obvody jejich 
během dob značně se proměnily, zachovaly se až na dnešní časy. 
Nalézají se pak tito mlčenliví a přece tak v5'mluvní svědkové pohnu- 
tých dějů našeho národa v místech : Votici. Martinicích, ( )Ibramovicích, 
Janovicích Vrchotových. \'ojkově. Arnošto\icích. Červeném Újezdě. 
Neustupově, Oldřichovci, Jankově, Katmiřicích, Bedřichovicich. Štěpá- 
nově, Ouběnicích a v Tožicích. \>liké náboženské hnuti husitské, 
toto obrozeni národa našeho, nalezlo v okrese úrodnou půdu; až dosud 
nalezneš tu četně památek na velikou osobnost Mistra Jana Husa. 
\'šak jako každý vývoj má svoji' dobu rašivého, ideálního klíčeni, 
dobu vzrůstu a zrání a konečně dobu starol)v. tak i v náboženských 
poměrech našich zlá. ])ohodiná. za požitky se honící povaha lidská 
nasela koukole a bodláčí mezi símě zaseté Mistrem Janem a tak již 
sklonek XVI. a počátek XA'II. století dává nám tušiti konečný osud 
církve kališnické. Záslužná reformace Českvch Bratří nemohla sta\iti 



- 129 - 

sama nezvratnx' vývoj události, kolo osudu národa našeho blížilo se 
již valem hlubmám katastrofy, zaviněné obecnou nekázní a opuštěním 
prav5'ch cest, katolicism vyhrál Bílou horu. Kdo tu nezahynul nel)o 
neodešel do ciziny, přijal bud dobrovolně nebo násilím katolictví. 
Dějiny vrženy opět tam, odkud se bylo vyšlo; leč oběf nového vy- 
koupení byla tak krvavá, tak bolestná, že bylo třeba valných dob, 
než-Ii se kraj i národ opět vzpamatovali. Však základ národa, drobná 
šlechta vladycká a zf^manská, ta se již nevrátila, jen rozvrácené zbytky 
tvrzí a sidlišf upomínají tě, jdeš-li tímto krajem, na doby zašlé slávy. 

Dnes obraz okresu valně se změnil. Tam, kde druhdy duněla 
půda pod kopyty koní husitských hejtmanů a vzduch chvěl se hymnou 
„kdož jste boží bojovníci" za pravdu nadšených zástupů, letí dnes 
kolesa rychlovlaků a rachotí hospodářské i tovární stroje. Nenáleží 
sice okres Votický v pravém slova smyslu ještě dnes k okresům prů- 
myslovým, avšak příznivá geografická poloha a životní tepna moder- 
ního života, dráha císaře Františlva Josefa spolu s dráhou Voticko- 
Selěanskou zaručují mu i po této stránce slibnou budoucnost. Ovšem 
budoucnost teprve. Nebot přítomnost není ještě valně příznivá, ba ani 
ne tak dalece, aby obyvatelstvo okresu nebylo nuceno vyhledávati 
lepší existenci za hranicemi jeho. A tak i v okresu Votickém nuceni 
jsme zaznamenati smutnou skutečnost, úbytek obyvatel. Tento sice 
nepostihuje hlavni město a větši místa (r. 1890 měia Votice 2I4'j, 
roku 1900 čítala 2206 obyvatel) a není také tak velikv' jako v okresích 
na jihu a jihozápadně s Votickém sousedících, leč přece ještě obnáší 
tu více jak 47b původního (r. 1890) počtu; bylot napočteno r. 1890 
v okresu 19422 duší, r. 1900 však toliko 1861 I ). Že pak je to jedna 
z nejdůležitějších složek národa, stav rolnický, který tímto úbytkem 
je v prvé řadě postihován, netřeba zajisté siřeji doliěovati. 

Obyvatelstvo okresu, nazvíce ovšem rolnické, je české; jen ne- 
patrň}' zlomek procenta vyznává tu ještě za „obcovací' řeč německou. 
Zajímavo je čísli dnes, jak před třiceti pěti léty charakterisoval zdejší 
lid výborný znatel tohoto kraje, vzpomenutý již A. N. Vlasák. Píše 
ve svém popsání okresu Votického; „Národnost jest česká, mluví se 
tedv skoro jen česky; židé mezi sebou hovoří německy. Obyvatelé 
jsou od přírody silné postavy, povahou srdnatí, poněkud k zpouře 
náchylní, pevní, přičinliví, uznalí, dobročinní, pohostinní, k učeni liter- 
nímu, hudebnímu i k řemeslům schopní. Mimo nepatrné — nejvíce 
lesní krádeže — nenaskytuje se zločinů. Lid zaměstnává se nejvíce 
rolnictvím, any pilné ruce nutí otčímskou půdu vydati užitek nejmož- 
nější; i strojů hospodářsk\'ch nalézá se hojně." Z plna „otčímskou" 
ovšem půdu zdejší nazvati nelze: přece však sotva kde na celém 
území povznáší se na prostřednost, kolísajíc svoji hodnotou dle po- 
vahy svého základu. V rulovém, spodku — je to ústřední rula česká. 



- 130 - 

zde u saiTi5'ch Votic počínající a prostírající se odtud v mohutném 
loži na sever, východ a na jih — je půda lehčí, písčitější, západ okresu 
má na žulovém základě půdu o něco těžší, hlinitější. Co zde, tak jako 
ještě ve většině našich okresů, schází do zdárného vS^nosu půdy. je 
spíše malá racionelnost hospodařeni. Lesů je sotva 19"57o veškeré 
plochy, z těch pak ztěží jedna ti^etina připadá na větší, souvislé díly. 
Orné půdy je Í46"62 km- a zužitkovává se z 38"47o na setbu pšenice. 
z 257o žita. lO-ó^/o ječmene, 24"57o ovsa a z iT^ó^/o na zemčata. 

Znamenitý je rozsah zdejších místních obcí; citát jich okres 
(r. 1900) toliko 20 (v tom město Votice a městyse Jankov, Janovice, 
Neustupov), kdežto katastrálních všech je 125. Z místních až na dvě 
mají všechny školy. Votice nad to obojí školy měšfanské. Úhrnem 
čítal okres v r. 1900 tříd 61. takže tu připadala jedna třída na 3().S 
obyvatel (v Sedlecku na 401 obyxatel). 

Bylo již zmíněno o geologickém základu půdy. Poněvadž okres 
z největší části náleží rule. vysvětlíme si snadno, že říční sít jeho je 
tak málo bohatě vyvinuta: jsou to po většině jednoduché vodní rýhy. 
bez zvětvení v horních sv\'ch částech. Jich vznik založen patrně již 
tektonickou povahou kraje. Okres sám náleží svojí říční sítí dvěma 
úvodím: Sázavskému, z největší části, a tu zase hlavně přítoku téže. 
říčce Blanici, a přímému Vltavskému svojí jihozápadní třetinou. Jsou 
to pak levé přítoky Blaníce, které tu sbírají své vody: Stupský potok. 
l)rameníci jihovýchodně od Neustupova. teče na jihov\'chod a opouští 
okres po výtoku z rybníka Bělského pod Jiřcticemi: také prameny 
přítoku tohoto, potoku Skalického, jsou tu položeny; Zvěstovsk.v 
potok, z dvou pramenů od Radiměřic a Xosákova, směr toku v celku 
vvchodní. opouští okres as Vé hodiny pod Zvěstovem; vnímá z leva 
potok Hřinskv s potokem od Cerkovického dvora tvořícím spolu vý- 
chodní hranici okresu; silný potok Ch otesánka z rybníků Kralov- 
nických. teče přes Jankov na sever a protékaje hojně rybníků a přijav 
nepatrnv ručej z rybníka nad Strženeckým mlýnem, míjí hranici pod 
Pičínem. Vlastní Sázavě náležejí: Bystrv'. v pozdější části toku 
Konopišlskvm zvanS'. vyvěrá jižně od Votic u Hostišova a Mysletic. 
bére se až po Srbice, kde z leva vnímá potok od Beztahova. na 
severozápad, odkudž obrací se k severov\'chodu a přijav v ])ravo 
potok Semlinský a Jiřinský. opouští okres hned po průtoku velkým 
rybníkem Podhrázským; Janovický potok pramení u \'elké Lhoty 
jižně od Janovic, teče v celku na sever a odchází z okresu u Hůrec- 
kého dvora, vnímaje z leva potok Voračický. K povodí Mtavy [iřísluší 
v okresu jediný potok, druh\' vřidelný to pramen Vlastníku, potok 
Radičský: vyvěrá v okresu Sedleckém z rybníka Stupčického, krátce 
na to vstupuje do okresu u Spáleného mlýna, protéká jím na severo- 
západ. Opustiv okres pod ^^ojko\■em zaměřuje k Selčanům. kdež se 



- 131 - 

spojuje s potokem Sedleckým. Přítoky jeho jsou malé: v právo Smil- 
kovsky potok ústící pod mlýnem Trasíkem, s přítokem od Jestřebic, 
Vranovský potok od Vranova a Bezmířský, v levo pak potok Křeno- 
vický od Křenoviček. 

Rozvodni čára Sázavsko- Vltavská dává okresu dvojí svah, k severo- 
východu a jihozápadu, při čemž však celý kraj směrem od severu 
k jihu se zvolna výší. Tak na uvedené linii vykazuje v severu vrch 
jihov^ýchodně od Sledovic ležící 522 m nadmoř. v\'šky, Červená hlína 
nad Bezmíří 570 m, Ohraženka jihov5'chodně odtud 578 m, Babičky' nad 
dvorem Facandou 590 m a Mezi vraty, západně od Podlesí, 7\2m. 
\'eškeren kraj má ráz mírné pahorkatiny, údolí potoků jsou dosti pro- 
stranná a nehluboká. 

Okres Votický, politicky k hejtmanství Selčanskému náležející, 
hraničí s tímto na západě; k témuž hejtmanství příslušející Sedlecko 
tvoří mu jihozápadní hranici. V severu stýká se s Neveklovem a Be- 
nešovem, ve východě s Vlašimí, v jihovýchodě hraničí na Mladou 
Vožici. Nejjižnější bod okresu tvoří ves Vestec, nejsevernější osadou 
jsou Zahořany; v západě nejdále položen Vojkov. na vxxhodě osada 
Lastišovská. 

Nejen politick\'m a hospodářským, ale i geografickN-m střediskem 
okresu možno nazvati jeho h!a\ni místo, starobylou 

VOTICI. Okolo roku 1252 Boleslav z Ředhoště, později zvaný 
ze Smečna a z Martinic. založil prý pro svého syna Ottu z Otic hrad 
VotickN'. Brzy založen rodem tohoto blíže tvrze i farní chrám sv. 
Václava. Z roku 1398 známi jsou bratří Jan starší Racek z Javora 
a Jan mladší, všichni z rodu Otic. Roku 1437 postoupil Chval z Otic 
sídlo své v Otících Janovi a Vackoťi z Otic. Až do bitvy bělohorské 
měl sídlo své ve Voticích zvláštní řád Mikulášenců, domnívajících se 
požívati od Boha zjevení a osvícení. I sám Jan Burian VotickS' z \^otic 
byl jim nakloněn. Jsa poslední rodu svého dal statek Votický rytíři 
Krištofovi ze Skuhrova, kter\'ž obdaroval obec právem, aby směl každý 
statek svůj volně odkázati. Ze synů KrištofovS^ch dostal se statek Vo- 
tick\' dědičně Mikulášovi, který jej roku 1569 bratru Václavovi Sku- 
hrovskému ze Skuhrov prodal; od toho koupí r. 1574 přešel na Jana 
ze Šternberka na Konopišti. Roku 1576 vdova Anežka postoupila 
Votice Jiřímu ze Šternberka, od něhož je roku 1600 koupila Johanka Hra- 
nová ze Sulevic na Vidími. Avšak již roku 1604 koupila Votice Eva 
Radimská ze Slavkova, manželka Kašpara Kaplíře ze Sulevic; oba 
manželé potvrdili roku 1605 všecka privilegia a výsady města. Eva 
Kaplířova ze Slavkova zemřela roku 1618 jakožto poslední rodu Radim- 
ských ze Slavkova; manžel její odprodal brzy na to statek Votický 
rytíři Pavlovi Osterskému Kaplíři ze Sulevic. Záhubná třicetiletá válka 



132 — 



byla příčinou úpadku bývalého blahobytu m»''Sta. Koku 1620 Kašpar 
Kapliř na staroměstském namésti byl stát, Pavel Kapliř pak roku 1632 
přinucen se svvmi druhy opustiti vlasf českou a konfiskované statky 
panství Votického koupil roku 1622 Sezima z Vrtby na Janovicích. 
Koku 1624 stal se hrabětem a ustanovil nad sv\'-mi statkv rvtíře Bohu- 
slava Kuřenského z Terešova hejtmanem. 

Město \^otice s okolím bylo dle kroniky klášterní toho času .hu- 
sitstvím nakvašeno" a první péčí hraběte bylo poddané v lůno cirkxc 
uvésti. Následkem neuposlechnutí a pro nastavší tužší poddanost, 
opustilo více rodin město \'otice. \' letech*'í627— 1629 vystavěti dal 

hrabě Sezima klášter řádu sv. 
Františka. Město i klášter 
v těch zlých dobách mnoho 
protivenství zakusily, ano mniši 
častěji nuceni byli město opu- 
stiti. (_) památné bitvě u Jan- 
kova vypravuje zdejší klášterní 
kronika. Hrabě z Vrtby zemřel 
roku 1648 a pochován jest 
\- rodinné hrobce kláštera \'o- 
lického. Panství obdržel syn 
zemřelého Fedinand hrabě 
z Vrtby. 

Z veliké bídy. jež té doby 
panovala v městě i okolí, po- 
vstal roku 1680 veliký hlad 
a mor. Nicméně za tohoto 
držitele panství mnoho k lepšímu se změnilo. Roku 1669 farářoval ve 
\'oticích P. Gaudenc Sádlo, rytíř z \'ražného, a od roku 1679 rytíř Jan 
Jetřich Šlechta ze Všehrd. Koku 1685 zřízen proti klášteru od Maric 
hraběnky z Heissenšteina Boží hrob dle vzoru Jerusalemského. Za hra- 
běte Ferdinanda z Vrtby povstaly k rozšíření města osady .Karličko v" 
a „Ferdinandov." Po smrti Ferdinanda z Vrtby roku 1712 připadly Votice 
synovi téhož Arnoštovi hraběti z Vrtby. Koku 1750 zemřel hrabě 
Arnošt, jeho syn a dědic téhož jména roku 1791 ; po něm následoval 
syn Adam hrabě z Vrtby, kterýž roku 1807 zemřel co poslední člen 
větve hrabat z \'^rtby na Voticích, odkázav statky' své Františku Jose- 
fovi Vratislavovi z Mitrovic. který byl v držení jich do roku 1849. Za 
tohoto vedeny dlouhotrvající krvavé rozepře s poddanými o odbývání 
roboty, až konečně roku 1836 zvítězilo právo násilím. Roku 1872 
koupil zadlužené statky Maxmilián svob. pán z Ergeletu a Karel svob. 
pán z Lippe. 




ZÁMEK \"E \'0TIC1CH. 



— 133 - 



Město Votice čítá 2206 obyv. a jest sídlem okresního soudu, 
berního úřadu, dvou záložen, vzdělávacích i zábavních spolků a obec- 
ných i měšfanských škol. F^arní chrám sv. Václava stojí na mírněm 
návrši a pochází z dávn\''ch dob. V přistavěné kapli sv. Jana Nep. 
jest náhrobek Jana Šlechty ze \'šehrd. Starý zámek stojí při jižní 
straně kostela; zachovala se pouze západní část, llorentinskými štíty 
ozdobená. Náměstí tvoří téměř pravideln\' čtverhran a je ozdobeno 
uprostřed zděným sloupem, na jehož hořejším oddílu jsou obrazy sv. 
Floriána, sv. Vojtěcha, sv. \'áclava a P. Marie Karlovské. Sloup ob- 
klopen kamenným zábradlím, po jehož rozích na sloupcích jsou sochy 
sv. Barbory, sv. Rosalie, sv. 
Pavla a sv. Šebestiána. Ná- 
městí obklopují pěkně vy- 
stavěné domy, mezi nimiž 
radnice a j. Ku klášteru 
Františkánskému přiléhá ma- 
lý kostelík svatého Františka 
Seraf. v původní podobě 
z roku 1631. Po levé straně 
postaven jest oltář P. Marie 
Spomocnice Pasovské. o kte- 
ré šla pověst, že u přítomnosti 
velik5'ch hříšníků měnívá 
svou barvu. Po pravé straně 
hlavního oltáře visí obraz 
nejstaršího předka rodu Vrt- 
bovských — blahoslaveného 
Hroznatý, zakladatele klá- 
štera Teplského. 

Vyjdouce sobě z města do rozkošného údolí k jihu se táhnoucího, 
spatříme blízko za městem po levé ^traně horu , Větrov" zvanou, na 
jejímž temeni stojí starobylá poutnička kaple sv. Vojtěcha, od hraběte 
Jana Jetřicha Šlechty ze Všehrd as roku I68U založená, při níž do- 
mnívá se lid náš spatřovati zbytky .Huso\v kazatelny". S temene 
.Větrova" naskýtá se oku rozsáhlá uchvacující vyhlídka. Dole při sil- 
nici v levo stihneme vísky Lysou a Ohrady, Větrov, M3'sletice. 
samotu Horu, vísku Hostišov, samotu Buchov a osadu Oldři- 
chovec se samotou a dvorem Zálesím. Roku 1360 činí se zmínka 
o Blažeji a Janu z Oldřichovce. Roku 1398 navrhli patroni Zdeněk 
Oldřichovec a Zbyněk z Buchova kněze Přibika z Netvoříc ke kostelu 
zdejšímu. Roku 1589 P2va Kaplířová ze Slavko\a |)rodala Oldřichovec 
Bernardu Hodějovskému z Hodějoxa na Chotěli;ich. kterýž ])ak roku 
1601 dostal se i k sousednímu panství Smilkovskému. 




KAl LIČK.V SV. VíJJTĚCHA „NA VĚTROVÉ'. 



- 134 



Smilkov, rozkládaje se v pékné úzké kotlině honosí se krásným 
zámkem, obklopeným rozkošným parkem. Smilkov jest bývalým 
sídlem rytířů _ze Smilkova'. z nichž pocházeli: Vrativoj a Ctibor ze 
Smilkova. po jejichž smrti připadlo dědictví Smilkovské bratrovi jejich 
Bohuňkovi ze Smilkova. Součastníkem jejich byl pověstnx' rytíř Jan 
Sádlo ze Smilkova, přední důvěrník a milec krále Václava IV. O synu 
jeho Sádloví děje se zmínka ještě v roce 1463, kdy zde sídlil. Později 
se však o rodu jeho zmínka nečiní a Smilkov vešel v drženi soused- 
ních rytířů \'ejháků z Koutů. Roku \ř>'M za])sal Jan \'ejhák z Koutu 
tvrz a ves Smilkov rytíři Bohuslavu Tčmínovi z Těmic. jehož svn Jiří 

'l\"niín z Těmic prodal je 
roku 1572 rytíři Silvestrovi 
•Mlazovskému z Těšnice a 
ten rok na to Jindřichovi 
Šaškovi, Vojířovi z A^ácovic, 
kterýž však o])ět roku 1590 
Smilkovjanovi Berko vskěmu 
ze Sebiřova trhem postoupil. 
Po téhož smrti prodán jest 
roku 1596 Mikuláši \'ora- 
ěickému z Paběnic, a ten 
postoupil statek roku 1599 
Stěpánu Jiřímu ze Štern- 
berka na \'otiťich. Od tohoto 
koupil jej i se statkem Cho- 
lětickým Jan z Talmberka 
a na Riesenburce, jehož dě- 
dicem stal se r. 1634 Václav 
Vilém z Talmberka, týž, 
kter\' vyznamenal se r. 1648 
statečným hájením Prahy proti Švédům. Po Janu Ma.xmiliánovi a A'áclavu 
^'ilémovi z Talmberka. který sešel smrtí roku 1697 bezdětek, získal pak 
Smilkov Krištof Karel \'oračický z Paběnic a na Božejově, po jehož 
smrti roku l7Ui přii)adl při děleni Krištofu Norbertovi \'oračickému 
z Paběnic; ten pak i)rodal jej roku 1721 Emerichu Karlovi hraběti 
.Meternichovi z Winneburku a ten jej roku 1725 odstoupil Karlu Pecc- 
liovi z Adlersheimu. Týž zemřel roku 1734 bezdětek, odkázav Smilkov 
svému sestřenci Janu Jindřichovi svob. pánu z Bissingen. kterýž opět 
nemaje dítek, odkázal jej synovci svému Jáchymu Jindřichovi \'oračic- 
kěmu z Paběnic. po němž připadlo zboží jeho šesti dcerám. 

V sousední vsi Koutech jest dvůr, pod kterým v nížině na 
ostrově zámeckého rybníka čněla kdysi rytířská tvrz. Nejstarší známí 
držitelé zdejší byli rytíři Jarohněv a \'ilém Vejhákové Koutští z Koutů, 




HUSOVA KAZ.ATELN \ 
NA „VĚTROVÉ-. 



— 135 - 

počátkem asi 16. století. Po smrti Jarohněva synové jeho Jan, Oldřich 
a Svatomir dělili se o dědictví otcovské, při čemž připadla větši polo- 
vice tvrze zdejší Oldřichovi, Svatomírovi připadla druhá část. Oldřich 
získal později i díl bratra Svatomira a nechal celek dceři Elišce, man- 
želce rytíře Jana Voračického z Pabčnic na Prčici. Před smrtí roku 
1573 odkázala tato tvrz Kouty dceři své Elišce z Paběnic, manželce 
rytíře Bořka Nepoliského ze Záchrašfan, jemuž po smrti Eliščině Kouty 
připadly. Avšak t\>ž již roku 1599 prodal je rytíři Jiřímu Vítovi ze 
Rzavého na Stadlci, který je před smrtí roku 1604 syníim Bohuslavo\i. 
Janovi. Vilémovi a Mikuláši odkázal. Nejstarší bratři Bohuslav a Jan 
prodali roku 1606 Kouty Kunce z Talmberka, rozené z Říčan a na 
Smilkově a Chotěticich, a ta spojila je s panstvím vSmilkovskvm. 
Tvrz zdejší zašla během XVH. století. 

Nedaleko Kout jest víska Líštěnec a Lhoty: Hlaváčová a Ka- 
rasova. OdSmilkova k jihu leží Baňov. v právo Jíví. Řadič, bvvalé 
sídlo vladyk Holubů z Radíce; při silnici samota Ješetice, osada 
Nov\' Dvůr a Cerven\^ Újezd, původem svým sahající as do 14. sto- 
letí, s farním gotickým chrámem sv. Matouše. V Ř i kove shlédneme 
ještě dnes bývalou tvrz, na niž vládli vladykové z Řiko\-a; dále k se- 
veru stihneme vísky Jiříkovce, Loudilky, s překvapující vyhlídkou 
do kotliny Sedlecké, s dvorem Chotěticemi, původním sídlem vla- 
dyků z Chotětic a dvorem Vozerovsk_vm, při němž stávalo sídlo 
vlády cké. Za další pouti okresem stihneme záhy malou osadu Cisto- 
vice; při železniční trati pak Herma nicky, se starým zámečkem, na 
němž vystřídalo se mnoho majitelů, až roku 1750 bvlv od hraběie 
z Bissigen k Smilkovu připojeny. Při silnici do Sedlčan leží ves Heř ma- 
níce, dále Dědkov, bývalé sídlo rytířské a osada Křenovičkv. 

Z Heřmaniček projdeme osadou Ar neštovicemi, s farním chrá- 
mem sv. Šimona a Judy, pocházejícím z doby přechodní ze slohu 
románského v gotický, asi ze Xííí. století, se zajímavým vnitřkem. 
Arnoštovice přináležely ode dávna pod patronát rytířů z Ivoutů. Patro- 
nátní právo to zůstalo při vrchnosti Ivoutské do roku 1546. kd\' při 
dělení dostalo se Janu Vejhákovi z lÝoutů, kter\' zemřel roku 1.556. 
Poručnik jeho jediné dcery Johany, rytíř Markvert Věžník z Viníku, 
prodal roku 1558 statek Arnoštice rytíři Smilovi Hodějovskému z Ho- 
dčjova na Chotěticich. Potomci jeho roku 1599 prodali je Štěpánu 
liřimu ze Šternberka, a od toho koupeny roku 1601 Janem z Talm- 
berka. Od toho času zůstala vrchnost Smilkovská patronem chrámu 
Arnoštovického. 

Severněji dále projdeme vískou Jestřebicemi, v levo spatříme 
Střelitov a osadu Beztahov (za stará Beztuhov) se zříceninami 
staré tvrze, b\'valým to sídlem vladyk z Beztahova, kteřížto drželi se 
tu do konce XV. století, načež přešla v držení pánů z Říčan. Vilém 



- 130 - 



r' 



-> 




ZÁMEK VE \RCHOTOVYCH JANOVICÍCH. 



— 137 — 



Lev z Říčan na Beztahově, súčastniv se vzpoury sta\ovské roku 1618. 
zlratil statek Beztahov, kterýž prodán pak roku 1623 Sezimovi z Wtby 
na Vrchotových Janovicích. V Beztahově jest stanice železniční na 
trati z Prahy do ^"ídně. 

Západně odtud jest osada Martinice, s filiálním kostelem ve 
slohu gotickém, při němž zříme ještě nepatrné zbytky b\'valé t\-rze 
proslulých páníj a hrabat z Martinic. Boleslav z Redhoště počal se 
první psáti ze Smečna a z Martinic. Roku 1415 připomíná se ještě 
Aleš z Martinic. Později dostali se Martinice jiným držitelíim. ač ještě 
během XW století k pijvodnímu rodu se vrátily, z kteréžto doby pii- 




VCHUU UO ZÁMKU Vii VRCHOTOVÝCH JA.\U\ ICICH. 



pomíná se Hynek z Martinic. \"šak již roku 1528 měly Martinice jiného 
pána v osobě Jaroslava Komárovského z Libanic. Brzy potom byly 
Martinice rytířem Václavem Předborem z Radešína na Janovicích kou- 
peny a se statkem Janovickým sloučeny. K osadě přiléhají vísky 
^'ranov, Xezdice, Budčovice, Peklov. Zochov a Košovice: dále 
malé osady Nazdice, Durdice a k západu ves Zahrádka. 

Po potoce Mastníku jdouce, projdeme vískou Podolím, v\^še 
spatříme farní osadu Vojkov, kdež stávala tvrz, nyní zámek se dvorem. 
Z rodu \'ojkovsk5-ch z Vojkova známi jsou : Bernard a Heřman z \'oj- 
kova, roku 1372 Bernard a Jaroslav z Vojkova, roku 1415 Jaroslav 
2 A''ojko\'a. Roku 1450 dostali se v drženi tvrze \'ojkovské rytíři 
z Milhostic a z \"ojkova. Xa začátku XVI. stol. sídleli zde bratří 
Albrecht AVjjkovskx' z Milhotic na Vojkově a Křtěnovicích a Mikuláš 
na Řadiči. Roku 1551 prodali synové Albrechtovi \'ojkov s jin\'mi 



- 138 - 

ještě statkv Janovi z Říčan na Kosové Hoře. po jehož smrti pi^ipadl 
Vojkov Hanušovi z Řitan r. 1518. Roku 1622 byv konfiskován, dostal 
se Vojkov nejprve Albrechtovi z Valdštejna. rok na to Sezimovi 
z Vrtby, jehož syn prodal statek tento Karlu Leopoldu Carettovi 
z Millesimo. Roku 1725 držel statek Jan Yií Malovec z Malovic. Man- 
želka jmenovaného prodala Vojkov rytíři Janu Martinovi Bťšínovi 
z Běšín. Dcera jeho. Marie Anna. provdaná za Rudolfa hraběte Vrati- 
slava z .Mitrovic. nemajíc dětí, odkázala Vojkov bratru Františkovi 
Janovi z Běšín. Po něm získal jej František Adam svob. pán Hoch- 
berk z Hennersdorfu a dědila jej dcera jeho provdaná za Matiáše 
Františka Riese. Nedaleko opuštěná samota Klokočov, v právo odtud 
vísky Lhota veliká. Lhota malá. ves Bezmíř, osada Radotín, 
a při železniční trati Voticko-Sedlčanské osada Křešice se dvorem, 
při němž stávala tvrz pánů z Křešic. Později jsou Křešice s Janovi- 
cemi spojeny. Xa právo jest železniční stanice Votice-Veselka. 

Po silnici odtud k západu přijdeme do 

JANOVIC (\'rchotov\'ch). obce spojené s městečkem soujmenným 
a pijvodištěm staroslavného rodu pánů z Janovic. Nejstarší proslulý 
rodu toho byl vladyka Jan roku 1224. Druhý předek toho rodu jme- 
nuje se Kunrád z Janovic roku 1234. Z doby Karla IW připomíná 
se Herbard a Petr z Janovic. Rod ten vládl současně na Chlumci. 
kter\- vystavěl, jakož asi i farní chrám sv. Martina. Roku 1376 byli 
zde Jan a Smil z Janovic a roku 1,391 Purkhart z Janovic. Sňatkem 
Jitky z Janovic se Slavatou z Chlumu a z Košumberka dostaly se 
Janovice v drženi toho rodu. Okolo roku 1455 přešly v držení rodu 
Vrchotů z A'rchotic. dle něhož se naz\''vají \^rchoto\'ými. Roku 1474 
sídleli tu vladykové Štěpán a Oldřich \'rchotové z A'rchotic a Janovic. 
Poslední toho rodu byla Ivristina z Vrchotic, provdaná za rytíře 
Václava Předbora z Radejšína. Roku 1538 prodala Kristina z Vrchotic 
statek Janovick\- Janovi staršímu Říčanskému z Říčan na Maršo- 
vicích. Syn jeho \'Iachyně z Říčan na Janovicích prodal statek 
Hynkovi z Roupova na Janovicích, po jehož smrti roku 1603 koupil 
jej Jan Prostiborský z \'rtby na Červeném Hrádku. Roku 1609 obdržel 
Janovice Sezima z Vrtby, po smrti téhož roku U)48 dědil statek jeden 
ze čtyř synů jeho Ferdinand František hrabě z Vrtby na ^'oticich 
a Janovicích, zanechav dědictví své roku 1712 synu Arnoštovi Fran- 
tiškovi z Vrtby, kterj' roku 1750 zemřel, načež uvázal se v dědictví 
Arnošt František II. hrabě z Vrtby. Adam František hrabě z Vrtby 
syn předešlého, odkázal statky své Františku Josefovi hraběti Vratisla- 
vovi z Mitrovic. kter\- zemřel roku 1807. Od dědiců tohoto koupil Jano- 
vice s ostatním zbožím roku 1872 Maxmilián svob. pán z Ergeletu 
a Karel svob. pán z Lippc. \' krásně zařízen\''ch zámeckých pokojích 
nalézá se mnoho pamětihodných podobizen z rodu ^'rtbovských. Rovněž 



139 — 




ZADNÍ ČÁST ZÁMKU VE VRCHOTOVÝCH JANOVICÍCH. 



- 140 — 

chová se v zámku rodokmen rytířů Markvartů z Hrádku. V sousedství 
samota Babice. 

S Janovicemi sousedí viska s dvorem Voračice. Madykové 
z Paběnic usadili se v XV. století na zdejší tvrzi, od níž jméno Vo- 
račick^ých z Paběnic přijali. Na počátku XVII. století koupil statek 
Sezima z Vrtby a spojil se statkem v Janovicích. Severněji jsou ves- 
nice Minartice a Sledovice, v>'chodně osada Mrvíce, b\''valé sídlo 
vladyk z Mrvic; dále přijdeme do osady Slavkova, rodinného to sídla 
vladyk ^MdlákLl ze Slavkova: severněji zříme vísku Zahradnici 
s blízkými Božkovicemi, s osadou Rudolticemi a vískou Brašti- 
cemi. při rozsáhlém rybníku ..Zrcadlu" zvaném, odkudž za krátko 
stihneme sídla rytíříj z Tožic. později Trmalů zvaných, osadu Tožice. 
se starožitnými filiálním kostelem sv. Martina, v jehož blízkosti nalézají 
se stopy zaniklého sídla panského. Tožice byly již ve XIII. století 
vladyck5'm sídlem. Nejstarší známý člen rodu Tožick5'ch jest Jan 
z Tožic. Roku 1318 připomínají se Lev a Rač z Tožic; roku 1415 Jan 
a Vilím z Tožic. Bohuslav Trmal z Tožic koupil roku 1520 sousední 
tvrz Drachkov, spojiv ji s tvrzí Tožickou. Na cestě k severu jsou osady 
Radošovice a Drachkov, sídlo b\'val\-ch vladyk z Drachkova; nej- 
severněji pak jest malá osada Zahořany a dvůr Hůrka. 

Dáme-li se z Votic silnicí na sever, projdeme samotou Srbicemi, 
vesničkou Mladoušovem, v právo zříme vísky Kochnov a Mokrány 
a ihned potom stihneme v úrodné pláni osadu Olbramovice. s tiliál- 
ním chrámem sv. Trojice, dávné sídlo rytířů z Olbramovic, z kteréhož 
rodu nejstarší známí předkové byli roku 1368 Odolen a Přech. jjanoši 
z Olbramovic. jichž tvrz čněla na západním konci vesnice. Rytíř Kun("š 
z ( )lbramovic býval milcem krále \'áclava IV. Bohuchval Bořeck\' 
z Olbramovic prodal roku 1580 dávné sídlo rodu svého Olbramovice 
rytíři Adamu \'elemyšlskému z Velemyšlevsi na Olbramovicích. Ten 
r. 1609 odkázal statek sNmu svému Janu Tobiášovi Velemyšlskému. 
kterýž opět prodal jej hraběnce z Fůrstenberka, rozené ze Šternberka, 
která jej s panstvím Leštensk}>m spojila. Dcery a dědičky její prodaly 
statek Olbramovický Ferdinandu Františkovi hraběti z \'rtby na \o- 
ticích. 

Dále odtud k severu leží víska Sem ti n malý a vesnice Semtín 
velk5', s bývalou tvrzí pánů ze Semtína; o něco dále pak zříme osadu 
Tomice, s velikým rybníkem: východně na táhlém úbočí osadu 
Ouběnice (Alběnice), s farním chrámem sv. Markéty, pocházejícím 
ze XIII. století, v němž pochováno jest mnoho členů rodiny Radecké 
z Radce. Nedaleko samota Krsov. Na silnici z Ouběnic do Jankova 
přijdeme do vísky Stržence. od níž na právo spatříme osadu Jiřin, 
vísku Jeleneč a vesnici Kaliště; projdíjme Jankovskou Lhotou 
a za několik minut jsme v městečku 



— 141 — 

JANKOVĚ, na soujmenném potoce u paty vrchu Chrastišova, 
s farním chrámem sv. Jana Křtitele, v němž hrobka pánů z Talmberku, 
kteříž na tvrzi zdejší, jejímiž zakladateli byli nepoch3'bně páni z Wa.- 
šimi, vládli. Při tvrzi stávala kaple značící místo, kde generál Gotz 
ve známé bitvě 6. března 1645 padl; nyní postaven tam železný kříž. 
Rod pánů 7. Talmberka vládl na Jankově téměř po tré století. R. 1702 
Rudolf z Talmberku prodal panství Jankovské Janu svob. pánu Ivořen- 
skému z Terešova. T\tz Jankovská trvala až do roku 1785. Půl ho- 
diny odtud k severu jest samota, druhdv sídlo rj-tířské. Jitra zvaná. 
Na silnici mezi \'olic('mi a Jankovem stihneme vesnici Otradovice, 
Cerven\'mi zvané, se zbytky tvrze rytířů z Otradovic, severněji i)ak 
osady Budenín. Pičín a dvůr Lažany. Z Otradovic po silnici dojdeme 
za krátko starobylého městyse 

NEUSTUPOVA, se starožitn\''m farním kostelem Nanebevzetí P. 
Marie a zámkem (dvůr. pivovar, lihovar a j.). sídlem to pánů Neustu- 
povských. Známý rodu toho jest \'ladyka Xeustup (Xeostup) z r. 1185. 
\ dobách husitsk\-ch bouří vládl tu rytíř Unka z Xeustupova. Po- 
čátkem X\T. století vládli statkem dva bratří Kuneš a \'áclav Ra- 
dimští ze Slavkova. \' roce 1600 připomíná se tu jako držitelka paní 
Eva Kaplířová ze Sulevic. Po tragické smrti manžela jejího statek 
postoupen cizinci dobrodruhovi Martinovi Huertovi. Spustošený vál- 
kami měnil potom rychle své vrchnosti. V právo zříme vísky Boře- 
tice. Vrchy a Podlesí, v levo Slavín, dále přijdeme do Sedlecká 
a Jiřetic. Ve \'lčkovicích, mezi Xeustupovem a Jankovem. nynější 
zámek přetvořen ze staré tvrze pánů \'lčkovic, kteřížto roku 1759 vy- 
mřeli. V roce 1857 koupil statek Otto Chotek hrabě z Chotkova 
a Vojnína, pán na Ratmiřicích. 

V nejkrajnějším vv^chodě okresu v polohách dosti malebných 
rozkládají se Broumovice, Xosákov, Podolí, Cečkov. Zinice. 
ves Lohov' a farní osada Šlapán o v, kdežto sídleli vladykové ze 
Slapánova. Kostel nav^štívení P. Marie stojí na mírném návrší a po- 
chází ze XIII. století. \' místě samém nalézají se stopy staré zašlé 
tvrze. Poblíže samoty Hójšín a Svojšice. Severozápadně odtud 
stihneme vesnice Odlochovice, se zámečkem a bývalou tvrzí vladyk 
z Odlochovic. Roku 1534 připomíná se rytíř V^áclav Xosákovec z Odlo- 
chovic; po tomto synové jeho Jan a Mikuláš. Roku 1651 přešly Odlo- 
chovice na Karla Adama Levu z Říčan a roku 1674 na rytíře Adama 
Jindřicha Radovského z Hustiřan. Již roku 1678 dostaly se rytíři Krišto- 
fovi Božkovi Dohalskému z Dohalic, načež stále měnily majetníky 
~své, až konečně roku 1786 dostaly se manželům \'áclavovi a Anně 
Rombaldov\'m a roku 18 II synovi jich Václavu Rombaldovi. 

Při samé pak silnici do Jankova je osada Zvěstov, se zámkem, 
přetvořeným ze staré tvrze, sídla to pánů zeZvěstova; vpravo odtud 



— 142 — 

^^ěstec a Vlastišov, severněji Ondřejoves. v levo pak při silnici 
na mirně táhlém návrší pod vrchem Hory osada Ratmiřice, s filiál- 
ním kostelem sv. Havla, hraběcím zámkem z roku 1706 a památnou 
studnou Svato-Anenskou. V XVI. století vládli tu rytířové ze Sku- 
hrova. načež spojili Ratmiřice s Vlašimi. Roku 1665 dostaly se Ru- 
dolfu z Talmberka a roku 1702 Janu Antonínovi Kořenskému z Tere- 
šova. kter\'žto zde nový zámek vystavěti dal. \' minulém století při- 
padl statek zdejší Ottovi hraběti Chotkovi z Chotkova a Vojnína. Xa 
cestě z Ratmiřic na sever přijdeme do bX^valého vladyckého sídla 
Skrýšova. vvchodně zříme Češtin, dále vesnici Bedřic hovíce, 
s filiálním kostelem sv. Vavřince a bývalou tvrzí. Z podacích držitelíi 
zdejšího chrámu známi jsou z roku 1361 r\'tiř Drška z Xesper a Zdislav 
z Bedřichovic. Během X\'. století vešli v držení Bedřichovic vlady- 
kové z Lomné a psali se odtud Bedřichovětí z Lomné. Roku 1600 
uvázal se v drženi statku rytíř Alikuláš Chobotský z Ostředka. načež 
prodány Bedřichovice Janovi z Talmberka, kter\- je spojil s Janko- 
vem. Tvrz zdejší stála při statku Jakuba Sladkovského. 

Čtvrt hodiny jihovýchodně od Bedřichovic jest dvůr Čerkovice. 
býval sídlem vladyk řečen\''ch Crkovští ze Zahrádky. Připomínají se 
z rodu toho roku 15,'U Ctibor ze Zahrádky na Crkovicich, roku 1556 
Zdeněk ze Zahrádky na Crkoxicich a A'áclav v Lejšově. Později dostal 
se dvůr k panství Ratmiřickému. 

Jan Čemus. 



XXXIV. OKRES SEDLČANSKÝ. 

Stříbrný pás řeky Vltavy, proplétající se celou severozápadní 
hranicí okresu, odděluje jej s této strany od okresu Příbramského ; 
v severu hraničí Sedlčany na X^eveklovsko, kdežto ve v\'chodě mezuji 
s ním oba k hejtmanství Sedlčanskému slušící okresy Votice a vSedlec. 
o jižní a jihozápadní hranici pak dělí se Milevsko a Písek, tento však 
jen zcela nepatrn\-m pruhem území jeho se dotýkaje. Xynější okres, 
zaujímající úhrnem 3.'57'7 km'- ploch}', tvoří jihozápadní část b\''valého 
kraje Berounského, k němuž tu příslušely dominie: Chlumec. Petrovice, 
Zahrádka s Chlumem. Třebnice, Xalžovice, Řadič, Kněvíz, Suchdol, 
Osečany, Štětkovice, Dobrohošt, Kosova Hora s Červen\'m Hrádkem, 
Bolechovice a jistá část svobodníků z prvé a druhé čtvrti kraje 
Berounského. 

Ráz kraje představuje vlnitou, poměrně dosti nízkou pahorkatinu; 
nejnižším místem okresu je přirozeně vodní rýha řeky Vltavy, od níž 
se všecek kraj povlovně k jihozápadu v\'ší. Koryto říční samo je lemo- 



- 143 - 

váno příkrými stráněmi, místy skalistými. jež se tu až k samé vodě 
svažují; malebná romantiěnost údolí Mtavského odměňuje vrchovatou 
měrou námahu turistovu, zavítavšího v tyto končiny. Žel, že dosud 
krásy údolí toho nejsou na tolik pohodlně přístupny, na kolik by bylo 
třeba a na kolik toho ony zasluhují. Ráz nízké pahorkatiny doplňují 
nehluboká údolí někter5^ch potokíj, jež tu a tam rozvinují se v širší 
dolinu, na příklad u Sedlčan, Xalžovic, Krásné Hory, Kosobud. Petrovic, 
Krašovic. Skutečn\' charakter údolní, pěkně vyvinut\', nalezneme zejména 
při potoce Mastníku a Brzině, u Proutkovic a Předního Chlumu. Co 
do základu půdy nutno tu rozeznávati od sebe žulový západ a převahou 
rulový východ; žulu provází křidlicov\' kámen, tak zejména u Voři- 
kova, Hrabří, Plesiště, Tisomnice. Mokřan. Krašovic a Radešína; vá- 
penec vyskytuje se u A"ápenic, Tynčan. Skoupu a Doubravic, odkud 
hojně je používán. Žulově lomy skýtají znamenitN- sta\el)ní materiál, 
kter\' až do Prahy se plaví; viadukt státní dráhy. Františkovo nábřeží 
jsou vybudovány z kvádrů zde nalámaných. Druhdy shrnul kraj. ještě 
ve století X\'I.. nalezišti zlata, tak zvláště u Selčan a Krásné Hory. 
Půda okresu je většinou písčitá hlína, silně pískem a kameny promí- 
šená, se žulovým podkladem, silně zvětralým v polohách nižších, ka- 
menitým až skalnatým \' polohách vysokých; odtud také směrem do 
výše hloubky ornice ub\-vá. Z veškeré plochy okresu zaujímají nej- 
větší díl, 2U2. 1 knř, pole. vSeje se nejvíce žito (28"/„). ječmen ( i2'7"/„) 
a plenice (!2'5"/o); ovsem osívá se i3'3"/'a plochy polní, na zemčata 
připadá 16'9"/o půdy. Ostatní plodiny, vyjímaje snad ještě íepku (U'2"/o) 
velkostatky (počtem 16) pěstovanou, slouží hlavně domácí potřebě ho- 
spodářově, jako mák, zeli, řípa a j. Malá racionelnost českého hospo- 
dárst\í našeho patrná je nejlépe v tom. jak málo dovede náš člověk 
využitkovati ladem jinak ležící půdy pro pěstování ovocných stromů. 
Jaký je tu rozdíl ve \-zhledu krajin mezi českým středem země a mezi 
německým severem! Jak\- to utěšený. lahodn\' obraz naskýtá se oku. 
jdeš-li zjara těmito končinami, ty bezpočetné stromy a stromky tonoucí 
zrovna v záplavě květů! A u nás V Xěco stromů podél silnic, při 
velkostatcích, nejspíše ještě v zahradách při stavení založených, tot 
obraz českého venkova. Z ostatní půdy. mimo pole. připadá nejvíce 
na lesy, jež tu zaujímají 7237 km- plochy, dále na pastviny a pláně 
{2\\W km-), luka (2r37,) a zahrady (3-657o)- 

Hlavní vodní rýhou okresu je řeka A'ltava, která, jak uvedeno 
již, omývá jeho severozápadní hranici: k přímému povodí jejímu také 
tu celý okres náleží. Vltava, vstupující na půdu okresu v katastru 
-Předního Chlumu a opouštějící jej po toku plném oklik a zákruhů 
u Řadiče, kdež vstupuje na půdu okresu Neveklovského, náleží a ná- 
ležela zejména dříve k důležitým tepnám hospodářského života okresu. 
Ovšem až po dnes neupravenost divokého toku jejího brání plnému 



— 144 — 



využilkování trto laciné dopravní síly. což je pro okres tím závažnější, 
že o moderních dopravních prostředcích, drahách, nemůžeme tu téměř 
mluviti, kdyžlě odpočteme jedinou dosud v okrese stávající lokální trat 
2 Votice do Selčan. Proto také průmyslový ruch je tu zcela nepatrn\', 
vvkázalf okres při sčítání v r. 1900 úhrnem celé dva průmyslové 
podniky. 

Xaše doba je dobou průmyslu : v něm hledá a nalézá největší část 
obyvatelstva svoji obživu. Je tedy přirozeno. že stahuje se ono z ven- 
kova do středisek průmyslov\'ch a nenalézá-li dostatek v\'živy doma, 
stěhuje se. A tak i v okresu Sedlčanském setkáváme se s ubýváním 
obvvatelstva jeho ; v deseti letech ubylo ho tu o 757 osob. Úbytek 

ten není sice ještě značn\'-. ale 
je přece důležitý uváží-li se. že 
přirozen\- vzrůst nemůže jej pa- 
ralysovati. Koku 1890 napočteno 
bylo v okresu 26.258 oby\'atel, 
roku 19(10 ])ak 25.501. Obyva- 
telstvo je ovšem vesměs české a 
nepočítáme-li nějaký zlomek pro- 
centa židů. vesměs katolické. 
Sídlí v dvou městech, hlavním 
a spolu sídle hejtmanství stejno- 
jmenného, Sedlčanech (2662 oby- 
vatel, roku 1890 však 2692) a 
v Krásné Hoře (946 obyvatel) 
a v dvou městysech: v Kosově 
Hoře (1043 oby v.) a Kamýku 
(471 oby v.). Obcí mísíních je 27, 
obci katastrálních 128. Z těchto 
22 míst může se vykázati ško- 
lami, střední školy v okresu není, 
oboji měštanské mají Sedlčany. 

Prvým cílem naší pouti okresem bude ijřirozeně hlavní místo jeho. 

SEDLČANY. Starožitné město toto. již roku 1294 jako .trhové" 
připomínané, rozkládá se v mírné nížině, obklopené k západu vrchy 
Šibenným a Cihelným, k východu vrchy Koledovskými. V městě sa- 
mém stékají se potoky Sedlčanský a Mastnick}'. Roku 1,3,37 král Jan 
zastavil Petru z Rožmberka mimo jiné zboží také zlaté doly v Sedlča- 
nech a právo královské ve Vltavské župě. (Jd té doby drželi mocní 
Rožmberkové město v zástavě a majíce [)odací právo zdejšího chrámu, 
slušícího před tím od nejstarších dob k probošství \'yšehradskému. 
skvostně znovu jej vystavěli. Ustavičn\'mi válkami s 'Jábor^' a později 




FARNÍ CHRÁM V SEDLČANECH. 



— 145 



s liejlmany královsk\'mi vzali páni z Rožmberi^a veliké škody na 
sv\'ch statcicii lak, že nuceni byli tyto zastavovati. Tak také roku 1481 
postoupil Vok z Rožmberka zboží Sedlčanské bratřím Popelijm z Lob- 
kovic na Chlumci v zástavu. V rodě Lobkoviců zíistaly Selčany až do 
r. 1579, kdy je opět pan Vilém z Rožmberka složením zápisné summy 
k državám domu svého pí'ipojil, aby je však hned na to postou])il 
regentovi sv\'rh statků Jakubu Krčinovi zjelěan. Ten listinou z r. I.S.".2. 
stvrzenou panem \'ilémem. udělil městu znamenitou \-ýsadu v tom 
smyslu, že všecky stálé platy jim všem v městě, nynějšmi i budoucím 
se odpouští. Bohužel, že netrvaly tyto časy ..budoucí a věčně" lak 
dlouho, nebof ještě sám Krčin v\'- 
sadu onu odvolal, ba město v ne- 
vídanou dotud porobu a poddanství 
uvésti usiloval. Po jeho smrti (r. 1600) 
Sedlčany spadly dle kontraktu na 
rod Rožmbersk}'. vdově po Vilému 
z Rožmberka Poly.xeně roz. z Pern- 
štejna, která provdala se za pana 
Zdeňka z Lobkovic na Chlumci a 
Jistebnici. Tak zůstaly Sedlčany až 
do zrušení patrimonialnich úí-adů 
spojeny s panstvím Chlumeckým. 

Sedlčanští vyznávali po d\ě 
století víru pod obojí. Teprve za 
posledně jmenovan\'ch pánů zboží 
Sedlčanského hleděno uvésti pod- 
dané do lůna církve katolické. Město 
bylo po válce tncetilélé ve stavu 
velmi smutném, jjole pustá, lidu 
málo a všichni chudí. Tak hynula 
řemesla, obchody, vzděláni; za to 
tím více přibývalo poroby od vrch- 
ností. Během času přilnuli Sedlčanští k víře katolické. Avšak jen ])0- 
malu hojily se těžké rány, lidnatosti přirůstalo, řemesla i obchody se 
zvelebovaly. Nynější podobu svoji nabylo město v době \- celku ne- 
dávné, po velikém požáru dne 21. dubna 1828. který \c dvou hodinách 
schvátil na 185 domů, mezi nimi i radnici. děkanst\i a školu. Xovvmi 
stavbami mnoho ovšem na vzhledu a významu získalo; jsouc sidlem 
okresního hejtmanství, okresního soudu, berního úřadu, okres, vvboru. 
poštovního úřadu, škol obecných i měšfanských s pokračoxací prů- 
myslovou, soustředuje v sobě veškeren hospodářský i politický ruch 
širého okresu. Čítá 2662 obyvatelů, kteříž živí se polním hospodář- 
stvím, různ\-mi řemesly a obchodem. Při potoku Alaslníku. přes nějž 




KOSTEL P. MARIK V SEDLČANECH, 
ZVANÝ .CÍRKVIČKA-. 



146 



vede kamenný most, stojí několik niKmíi. V městě odbývá se 8 v\'- 
ročnich trhů. Náměstí zdejší jest prostranně, urovnané a domy obstu- 
pují je v pravidelném čtverhranu. 

Uprostřed náměstí týčí se od roku 1713 na vysokém sloupu 
socha P. Marie, na úmysl od města odvráceni morové rány postavená. 
Na jižní straně opodál náměstí stojí děkansk}' chrám sv. Martina biskupa, 
s nově přistavenou kaplí sv. Cyrila a Methoděje. důstojná památka po 
staroslavném rodu Rožmberků. Chrám byl nepochybně ve XI\'. století 
v nynější podobě vystaven. Prvotně pohřbívalo se na hřbitově kolem 
tohoto kostela, v době nové zřízen hřbitov při kostele Nanebevzetí 

P. Marie. „Církvička" zvaném, vysta- 
: věnem r. 1734 na návrší severně od 

města na místě svatyně, dle podáni 
ještě starší než chrám sv. Martina. Jak 
bylo již zmíněno, pochodí podoba rad- 
nice zdejší z doby celkem novější, 
ana pro časté požáry doznala častého 
přestavování, zejména i)0 roce 1828. 
\' městě nalézá se lékárna, nemocnice, 
občanská záložna a m. j. Ve znaku 
má město pětilistou červenou růži 
v bílém poli. od pánů z Růže mu udě- 
lenou. 

Kráčejíce po pěkné silnici ze Sedl- 
čan k východu, dojdeme za čtvrt ho- 
diny vesničky Lhotky ( l()2 (ib\'\'.) a 
Ě' '""'"'" A ' I'*' železniční trati Sedlčany-\'otice, 

asi malou hodinu východně Sedlčan, 
spatři oko cestujícího rozkošný Cer- 
ven\- Hrádek, jenž péči barona Mla- 
doty ze Solopisk středověkým slohem 
nákladně vypraven, náleží nyní mezi 
přední zámky \- Cechách. Druhdy býval zámek ozdoben červen\'mi pruhy, 
od nichž i jméno Cerven\' Hrádek obdržel. K západu iirostírají se 
(^hatrče vesnice, druhdy městyse Podhradce. Na Červeném Hrádku 
vládli pánové z Landšteina. Za vlády Jiřího z Poděbrad dostal se 
Hrádek v drženi rytířům Břekovcům z Ostromeče, kteří jej drželi do 
roku I56U. kdy jej odkázali svému strýci Sigmundovi Valkouno\i 
z Adlaru. kterýž Hrádek manželce své Mandaleně. dceři Jana z Ričan 
a na Kosově Hoře, postoupil. Skrze tuto přešel pak na druhého 
manžela jejího Jana Prostiborského z Vrtby k doživotnímu užívání 
s poukázáním, aby po jeho smrti nejstaršímu synu Sezimovi dědičně 
l)řipadl. Tento odkázal Cerven\- Hrádek, Kosovu Horu a Vojkov synu 




RADNICE V SEDLČANECH. 



147 




UJ 

Q 
■< 
0£ 

■>> 
2 

UJ 

> 

ta 
•a 




— 148 — 

svému Janu Františkovi, říšskému hraběti v. Vrt1)y, který r. 1667 prodal 
Hrádek Karlu Leopoldovi hraběti z Miliesimo a Mikuláši FVanchi- 
montovi z Frankenfeldu. z jichž rukou po krátké době přešel trhem 
na Annu Zuzanu hraběnku Khunovu z Lirhtenberku. Tato však ne- 
mohla platebních lhůt dodržeti a tak ujal Hrádek, zatím ohněm silně 
poškozen}', opět Mikuláš Franchimont. Potom dědil jej starší syn 
Antonín Alexandr. Dcera tohoto Kateřina, provdaná za Václava An- 
tonína svob. pána z Golče, místosudího království Českého, prodala jej 
roku 1732 Veronice, svobodné paní Radecké z Radce, roz. Bzenské 
z Prorub. a ta jej postoupila r. 1736 své matce Anně Marii, ovdovělé 
Bzenské z i'rorub, roz. Stračce z Nedubilic. Z rukou Petra Eusebia, 
hraběte Radeckého z Radce, získavšího Hrádek od neteří jmenované, 
dostal se statek v držení hejtmanu kraje Budějovického, Karlovi svob. 
pánu z Eben, který jej r. 1788 poruěenství nezletilého knížete Josefa 
z Lobkovic prodal. Toho času byl Hrádek s Kosovou Horou. Vysokou, 
Pojezdcem a Lověicemi v jedno panství spojen. R. 1834 nabyl jmeno- 
vané statky Františkem svob. pánem ze Solopisk zmíněný rod Mla- 
dotu. Jen v nejhrubších rysech upomíná nynější budova na starobylé 
sídlo, jehož obrannx' úkol v dávn\'ch dobách připomíná nejen jméno 
samo, ale i k západní straně zachovaná hráz, část to hradního pří- 
kopu, kter_v jak to zhusta i jinde shledáváme, mohl býti v čas hrozi- 
vého nebezpečenství naplněn vodou z přelehlého na východě rybníka, 
Mastníkem napájeného. Moderní doba učinila takováto hradiště zbyteč- 
nými, panská sídla dnešní mají již úkol zcela jiný. A tak na místě 
l)ývaléh(> příkopu, záhubu nepříteli přinášejícího, spočine oko tvoje se 
zálibou na uměle rozhozené zeleni vkusného anglického parku, kler\'' 
jako živoucí stuha zámek obtáčí. Nedaleko Červeného Hrádku při 
potoku Mastném a při silnici okresní nalézá se tři čtvrti hodiny na 
v\Thod od Selčan, starobyl}' městys 

KOSOVÁ HORA. Zakladatelé její byli pánové z Landšteina. Znám 
byl jmenovitě Jindřich z Kosovy Hory. Kostel zdejší, od pánů z Land- 
šteina ze 13. století založeny', [iřipominá se r. 1350 mezi farními děka- 
nátu Vltavského. R. 1416. koupil Heřman z Hrádku od Jarohněva 
Vejháka z Ivouta t\Tz jeho v Kosové Hoře. Začátkem 16. stol. drželi 
ji pánové z líičan. kteří se odtud i „Kosohorskými" zvali. Jan Koso- 
horský z Říčan prodal s bratrem svým Bohuslavem str\>cům Hanušovi 
a Janovi z lííčan Ivosovu Horu. kterou r. k^78 dostal syn Janův Heř- 
man, po němž r. 1612 připadly statky synům Janovi. Krištofovi, Ada- 
movi a Vilémovi. Vilém koupiv díly od bratří svých, ujal se sám 
hospodářství. Učastnivše se neštastného odboje, uvedli pánové z Říčan 
rod svůj v úplnou záhubu. Kosova Hora a \^ojkov dostaly se Albrechtu 
z Valdštýna, kter\'' je hned na to prodal Sezimovi z \'rtby na Jano- 
vicích, \'oticích a Červeném Hrádku, po němž při ilělení mezi syny 



- 149 — 

připadla Kosova Hora s Vojkovem a Hrádkem Janu Františkovi 
z \Ttby, kter5^ držel je na to po pět let. V dílci smlouvě mezi bratry 
shledáváme se s tímto popisem Hory : , Zámek Kosovskv'^ jest ve čtyry 
úhly, vprostřed něho věž vysoko vyhnaná, stará; vtom zámku i věži 
nachází se pokojův velk^-ch i malých 13, komor 14. tafclstuben I. 
plac 1, pekárna I, kovárna I, špižírny 3, kolna I, marštaly na 12 koni, 
kašna I, i jině příležitosti s pivovárem." — Jako další držitelé násle- 
dovali po tě: Františka Alžběta Fellnerova z P^eldeku. Augustin Matouš 
svob. pán ř^llner z Feldeku, Karel Leopold Carreto hrabě Millesimo, Anna 
Susana hraběnka Khunová z Lichtenberku, Ladislav Přibík ^'ršovec 
Sekerka ze Sedčic, Václav Štěpán Halánek z Hochberku. R. 1713 
dědila po něm vdova Alarie Kristina Halánková roz. Kleinerová z En- 
geishofu. Zasnoubením se jejím s Václavem Vojtěchem Karvíňsk\'m 
z Karvině, dostal se tento v držení statku Kosohorského. Později 
klesla Kosova Hora rozličn\'mi svizely na pouhou ves; císařovnou 
Marií Teresií práva městská, jakož i držení čtyř v\Toěních trhů obno- 
veno a potvrzeno. Po několika ještě držitelích získal Kosovu Horu 
r. 1818 trhem František svob. pán Mladota ze Solopisk. 

Znak mčstyse jest modr\' štít a v něm stříbrná hradila městská 
s cimbuřím, z níž vyrůstá věž čtyřhranná s cimbuřím, s cihlovou stře- 
chou a zlatou mako\icí ; ve věži viděti dvě čtyřhranná okna vedle 
sebe. V hradbě jest otevřená brána a v tě spatřujeme na zeleně hoře 
černěho kosa se zlatým zobákem a zlatýma nohama. Obyvatelstvo 
(r. 1890 čítalo 1092. r. 1900 jen 1043) zaměstnává se rolnictvím, obcho- 
dem a řemesly. ^' místě železniční stanice, poštovní úřad, synagoga, 
pivovar, lihovar, továrna na kůže, dvůr. Od dávna provozovalo se zde 
právo hrdelní. .Starobyh' farní chrám sv. Bartoloměje asi z prvé polo- 
vice XIIL století, stojící při náměstí, založen byl pány z Landšteina 
v jednoduché podobě lodi, tradiční archu Noemovu a lodici Petrovu 
připomínající. Zámek, na východní straně náměstí, tvoří od r. 1838 ve- 
likou moderní budovu, dnes toliko svým mohutným založením na 
starobylé sídlo upomínající. 

Při silnici z Kosovy Hory na jihovjxhod rozkládá se ves L a- 
vičky, blíže samota Pojezd ec. Vysoká aDobrohosf, příhraničích 
okresu Votického, víska se zámkem a dvorem. Sídleli zde od dávna 
vladykové z Dobrohoště. Čtvrt hodiny západně vesnice Lovci ce 
(163 obyv.), někdy zde stávala tvrz vladyk Lovčick\'ch z Lovčic. s ní 
sousedí malá víska Hulín (59 obyv.) a o něco jižněji vesnice Bole- 
cjiovice. (230 obyv.) V místě jest zámek s dvorcem a kaplí sv. Jana 
Nep., od rytíře Jana Karvínského z Karviné r. 1 775 založenou. Stávalo 
zde sídlo záhy vymřelého rodu vladyk z Bolechovic. Blíže Bolechovic 
dvůr Podhoří, druhdy sidlo vladyk z Podhoří. Směrem k Sedlčanům 
polními cestami přijdeme k Radci, na v\'šině vystavěné, severněji 



- 150 — 

spatříme Lhotu a v levo Přibýšku. nepatrné to vísk}-. Xa jih od 
Radce rozkládá se malá ves Mezné a o něco jižněji při silnici k Se- 
dlci přivitá nás větší vesnice Jesenice (255 obyv. ). prostírající se 
částečně na výšině, částečně při potoku Sedlčanském : jest to vesnice 
v\'stavná. má pětitřídní obecnou školu, mlýn s pilou a j. Farní chrám 
Narození P. Marie pochází původem svým z dávných časů. opraven 
r. 1799. V jižní zdi lodi chrámu historickou památkou jest krásný 
mramorový náhrobek. Čtvrthodiny cesty západně leží Xedraho vice 
(353 obyv.) na potoku Trkovskěm. se zbytky starého zámku. 

Hledíme-li od Jesenice k jihu, spatříme před sebou malebný vrch 
Zvěřinec, při jehož úpatí stojí malá vesnice Martinice. s kterými 
sousedí vesnička Boudy. Při silnici z Jesenice do ^'ys. Chlumu roz- 
kládá se víska Podhájí a na potoku Trkovském Kamenice, opodál 
pak víska Trkov. Někdejší tvrz byla původem vladyk z Trkova. As 
půl druhé hodiny cesty jihozápadně od Jesenice přijdeme do Křeme- 
nice (161 obyv.), a zamčříme-li si dále k jihozápadu, dojdeme za krátko 
do malé vsi Libčic, rozložené po stráni Setěkovského potoka, dále 
do vsi Bratřiko\ic a Brodu, k niž přiléhá ves Radešice ( 16<) 
obyv.j. Při jižní hranici okresu Sedlčanského a Bechyňského v kra- 
jině hornaté stojí ves Nálesí: na cestě z Xálesí do Petrovic zasta- 
víme se ve vesnici Obd ě ni cí ch. ležící v hornatém úkrytu, s kostelem 
a shořenou tvrzí, na níž seděli prvotně vladykové z (_)bděnic. Filiální 
chrám, dříve farní, pne se na návrší starou hradbou obklopen. V hla\- 
ního oltáře, po straně evangelia, nalézá se náhrobní mramorový' kámen 
Jakuba Krčina z Jelčan. 

Blíže Obděnic vypíná se ve vysoké lesnaté krajině vrch Králov. 
s něhož jest rozsáhlá vyhlídka. Na úpatí jeho jest víska Ohrada 
a malé půl hodiny západně od Obděnic prostírá se v úrodné planině 
městec Petrovice (526 obyv.). s farním chrámem a zámkem, od pra- 
dávna sídlo vladyk ..z Petrovic". Petrovice. které bývaly městysem, 
klesly během třicetileté války na pouhou \es, nabyly však později 
opět vlastnosti městce. Farní chrám sv. Petra a Pavla pochází z dáv- 
ných dob; v nynější podobě z r. 1721 byl od Jesuitů v renaisančním 
slohu nově založen. S Petrovicemi sousedí malá osada Lhota A'ila- 
sova. Okolí její jest drsné, poseté velikými žulovými balvany, z nichž 
zejména jeden svou zvláštní podobou se zove .Husova kazatelna". 
Severněji pak Lhota Žemličkova. a při křižovatce silnic Bratřc- 
jov; v právo jiná vesnice Nechválíce, kdež stávalo sídlo vladyk 
z Nechválíc. Farní chrám sv. Mikuláše sahá původem svým do dávno- 
věku. V okolí nalézá se mnoho rybníků. Na cestě z Nechvalovic do 
Sedlčan projdeme samotou Ve sel í čke m. na úpatí pak Chlumu zříme 
Sk uhro v. se\erněji Roviny. Při silnici Chlumecko-Sedlecké jest 
víska Ouklid se sousední \ískou Borem; na cestě pak z Chlumce 



— 151 - 




"> 



- V_ 



_y 



NKCHVALICE U SEDLČAN. 



— 152 - 

do Sedlčan osada Libin a zabočíme-li odtud liiatší cestou Iv Sedl- 
čanům. i)ozdravime ves Doubravice. Západně Sedičan nalezneme 
osadu Sol o pisky, po níž Mladotové se zvali, s vesnicemi Příčo- 
vem. Bořkem. Babinou vsi, Hrachovištěm a části Dub- 
lovic. () něco k jihu rozložena Třebnice. Ve století 16. vládl tu 
známý rytíi- Jakub Krčin z Jelčan. Petr Euseb II. Radeckx* z Radce 
v\'stavěl zde nynější zámek. Z druhého manželství jeho pochází slavný 
polní maršálek Jan Josef Václav Radeck\' z Radce. 

Xavštivíme as po hodinu trvající cestě ze Sedlčan k jihozápadu 
jeden z nejijamátnějších hradů středověku, jemuž dosud zub času ne- 
setřel přívodní jeho ráz; jest to starobylý hrad \'ysok\' Chlumec. 
Zámek strmí na temeni homolovitěho kopce, pod nímž kolkolem roz- 
ložen jest pěkný městec téhož jména, jinak také Podhrad zvaný, 
tvoře malebnou ozdobu dalekému okolí. První držitelé a nepochybně 
zakladatelé hradu byli pánové. z Janovic, zvaní _z Chlumce". Poslední 
z původních držitelů Chlumce byl pan Jenec z Janovic a na Petršpurce, 
nejvyšší purkrabí pražsk\''. Od něho přešlo panství na krátký čas na 
rytíie Ojíře z Učedělic. Od r. 1474 jest v držení knížecího rodu Lobko- 
viců. kteří nešetři nákladu, aby tento věkovitý památník dá\'ných dob 
byl co nejlépe ošetřen a od zkázy uchován. Se zámku skýtá se lač- 
nému oku poutníkovu rozkošná vyhlídka do šírého kraje: k jihu a vý- 
chodu shlížíme na osady Počepice. Xechvalice, Jesenice, v jihov5'chodě 
můžeš zalétnouti až k Sedlci a Prčicům, v severov\'chodě stihne oko 
tvé Kosovu Horu a A^ojkov ; jako malebné panorama leží tu vešker\' 
kraj na několik mil z dáli před tebou. Pokud místností zámku bylo 
lze užíti k obývání. neutr])ěly tyto věkem. \'še ovšem zachráněno býti 
nemohlo. Poslyšme, jak ještě i)řed třiceti roky popisuje jej věhlasný' 
znatel zdejších končin : ..Jest to znamenitá, starožitná budova, prostá 
všeho souměru i \ šech stavitelsk\''ch okras, ohrazená kolem hrubou 
zdí. z části i |)řikopy. Se strany západní vine se z městyse cesta k dol- 
ním vratům, a ty vedou do skrovného dvorku, obklopeného zdí s úz- 
k\'mi. střelnými otvory, který sloužíval k hájení hlavního vchodu. Zde 
slojí v právo zámecká pekárna. Před sebou ale vidíme ve zdech hra- 
debních hlavni l)ránu. na níž se posud spatřují kolečka, slouživší řetě- 
zům při zdvihání a spouštění padacího mostu, který jest nyní klenutým 
mostem nahrazen. Při bráně se vypíná po pravé straně čtyřhranná 
bašta, bývalá to hlídka vrátného. V předhradí k jižní straně nalézá se 
podlouhlé, jednopatrové stavení, jindy příbytek panského komonstva; 
v přízemí jsou stáje a kolny. Hlavní branou \-stoupí poutník do úzké 
uličky, tvořené po jedné straně hradbou, po druhé vysokým zámeckým 
stavením na žuhnýrh balvanech vyrůstajícím: a tou se dostane k třetí 
bráně, vedoucí se strany východní do vnitřního dvora — k vlastnímu 
panskému sídlu čili j)aláci. Po pravé straně vznáší se zde vysoké, 



- 153 - 

trojpatrové stavení, oběma boky do chorá povystouplé. Y jeho pod- 
zemí rozprostírají se v celém objemu ze skálv"vvtcsané sklepy. Pří- 
zemí obsahuje obydlí domovníka, kanceláře, kuchvné. spižírnv. komory 
a jiné vesměs klenuté místnosti. První poschodí slouží vlastně za obydlí 
knížecí rodině, kdykoli své panství navštíví, a nalézá se v něm sedm 
prostranných, vkusem středověkým nově i skvostně zařízených komnat 
V druhém poschodí je totéž rozdělení prostor, avšak někdejší nádhera 
odtud dávno již zmizela. Také nízké komnatv třetího poschodí jsou již 
ode dvou set let zanedbané a zpustlé. Z hořejšího poschodí vedla 
jmdy krytá chodba, spojovavší obě oddělení zámecká. Protější, po levé 
straně se pnoucí stavení ozdobeno je vysokou věží; po točen\'ch .scho- 




VYSOKÝ CHLUMEC. 



dech v ní dostaneme se do zámecké kapie Xejsv. Trojice. Xalézá se 
zde také archiv knížecí. Prostředni část zámecká jest až k zemi po- 
bořena. Mezi oběma částěmi zámeckvmi je nvní založena malá za- 
hrádka." 

Na sever od Chlumce při silnici jest starožitná osada Vořikov 
a \ orikovec. Násilnici Chlumecko-Sedlčanské leží Vápenice- 
na jihu k Chlumci přiléhá Víska; níže v příjemném údolí osada Po- 
c epice. Při dvoře zdejším stávala tvrz. bvvalá kolébka rvtířů Poěe- 
pických z Počepic. Roku 1609 koupen statek Poěepickv paní>olvxenou 
Lobkovicovou, načež po vždy s panstvím Chlumeckvm zůstal spojen 
Zdejsi kostel zasvěcen je sv. Janu Křtiteli. \- archivu farním nalézají 
se staré latinské kancionály a jiné \-zácné staré knihv. Při dvoře stá- 
vala tvrz. Jih a jihozápad tento je bohat na četná půvoiliště rvtířských 



- 154 

rodů. Tak severozápadně od Petrovic, pod starobylými Tynčany, osady 
Kuní a Kuníčky. Krchov, Zahrádka, prasidlo rytím ze 
Zahrádky. Ra d e ší n. kolébka to rytířů Pi^edborů z Radešína. Později 
dostal se Radešín k panství Chlumeckému. Poslední osadou v nejzaz- 
ším jihozápadě je Zadní Chlum a Přední Chlum. Zadní 
Chlum má starý zámek. kter\' byl původně ve způsobe hvězdy vy- 
staven ; poblíže jest samota H r a d o v a malá osada K o s o b u d y, 
k v5'chodu pak osada Aíokřec a k severovýchodu vesnička ^"r biče. 
Při silnici z Petrovic do Krásné Hory zříme Krašovice. Zdejší 
dvůr bvl za císaře Josefa II. rozprodán. Stávala při něm tvrz rytířská. 
na niž seděl r. 1219 vladyka Naniše z Krašovic. U paty malebného 
vrchu Strážníku, ne bez důvodu pro svoji polohu tak pojmenovaného, 
stuleno je druhé město okresu, 

KRÁSNÁ HORA. Je to Starožitné horní město, kdež se před časy 
jílovalo zlato. Královna Eliška, chot Jana Lucemburského, postoupila 
dědictví svého v Krásné Hoře havířům a měšťanům, kteří se zde 
usaditi míní, což po její smrti i král Jan r. 1341 potvrdil. Roku 1576 
spojena Krásná Hora s panstvím Chlumeck\'m. .Město Ijývalo dle po- 
věsti druhdy velmi znamenité a zámožné. vStopy šachet tu a tam posud 
se nacházejí. Obyvatelstvo (počtem 946 v r. 1900) živí se polním ho- 
spodářstvím a řemesly. Ve znaku má město stříbrnou věž s cimbuřím, 
s otevřenou branou a čtyřhranným oknem v ni. vše v červeném poli. 
Farní chrám sv. .Mikuláše, původem s\ým prastar\'', v roce 1839 se 
zbořil. R. 1850 položeny základy k novému chrámu, jehož stavba do- 
končena byla po pěti letech. Západně odtud na výšině osada Pod- 
mokly. uváděná druhdy jako statek kláštera Ostrovského, při stoku 
Březiny a Sotěchovského potoka při silnici obec VI etice, se sou- 
sední vesničkou H o s t o v n i.c e m i a I)lízkou obci Mez i hořím. Vle- 
tice s Mczihořim slušely klášteru .Milovskému. Před samými Sedlčany 
spatříme vesnici Pořešice. kdež se roku 1.396 piinoniiná Markvart 
z Pořešic. 

\' starém rozděleni země České zaujímala župa Kamýcká důležité 
místo, sáhajíc v západě od Vltavy až po pohoří Brdské a řeku Mži. 
kteréž tu tvořily hranici její proti župě Telínské a župě Pražské. Stře- 
disko její hrad a přilehK' městys 

KAMÝK, po obou březích \'ltavy se rozkládající, připonuná se již 
v listině knížete Fridricha z roku I I8f). Malebný, romantický kraj 
zdejší skýtal veškery podmínky, aby stal se knížatům česk\-m. k jichž 
statkům ])řislušel, sídlem letním. Že aspoii za krále A^áclava hostil 
Kamýk [)o jistou vždy dobu královský dvůr. o tom vydávají nepo- 
chybné svědectví některé listy téhož krále z let 1236, 1240 a 1247. 
Jako tak mnohá a mnohá zboží komory královské, také Kamýk přešel 
záhy zástavou v ruce jiné. měně na to velice často své dočasné ma- 



— 155 — 

jitely. Prvým z nich byl Petr z Rožmberka, kter5^ jej spolu s Krásnou 
Horou 1341 zástavou na králi Janovi získal. V XIW století připomíná 
se KamS'k jako zboží kláštera Milevského, po jehož zkáze ve válkách 
husitských přičleněn k Hluboké, s kterou opět jako zástava královská 
přešel r. 1496 v držení \'ilčma z Pernštejna a r. 1562 Jachima z Hradce. 
Syn Jachima, nalezšího tragickou smrt ve vlnách Dunaje, Adam, prodal 
Kamýk s některými vesnicemi r. 1569 Janu Vojkovskému z Milhostic 
a na Řadiči; skrze sjma tohoto dostal se 1580 Alyškům ze Žlunic. 
Oldřich Myška byl horlivý luterán ; při tehdejším úpadku strany pod- 
obojí setkávala se jeho snaha o osazení luteranství s dobrým výsled- 
kem, takže již 1610 nové víře dřevěn\'' kostelík při řece a 1617 i škola 
Oldřichem jsou zdviženy. Bělohorskou katastrofou změnil opět Kam\-k 
majitele, dostav se v držení přehorlivé katoličky paní Polixeny z Lob- 
kovic, jejímž úsilím a znám\''mi prostředky, jimiž všeobecně v celé 
ubohé zemi k nápravě pracováno, obyvatelstvo opět přivedeno k víře 
katolické. Válkou třicetiletou a ohni trpěl městys hrozně a sešel tak, 
že koncem XVII. století toliko 40 obydlen\'ch domů tu připomínáno. 
Nový požár 1775 obrátil znovu místo v ssutiny a drahně doby trvalo, 
nežli se mohlo obvvatelstvo z těchto ran vzpamatovati a ze zřícenin 
a ssutin nová obydlí sobě vyzdvihnouti. Unes je Kamýk se sv5'mi 
malými, chudými domky, s obou stran Vltavy rozložen5'mi, toliko 
historickou památkou druhdy kvetoucího městyse. Obyvatelstvo, na- 
mnoze rolnictvím, řemeslem a plavbou po Vltavě se živící, stěží na- 
lézá tu ukojení životních potřeb a není tudíž divu, že ubývá; r. 1890 
napočteno v 72 domech 504 obyvatel, v deseti letech na to 471. Je 
tu knížecí d\ur. mlýn s pilou a některé menší závody, na protějším 
břehu vynikají synagoga, loděnice, bohaté lomy žulové. Z bývalého 
hradu, Vrškamýk jmenovaného, jsou dnes pouhé zříceniny. 

V levo při silnici z Kamýku do Sedlčan rozkládá se vesnice 
Skr5'šov. druhdy s rytířským sídlem. K zámku zdejšímu, roku 1762 
od Norberta Kfelíře ze Zakšova založenému, sluší dvůr a pivovar. 
Blíže kostela jsou zbytky hradu Jedle zvaného, na němž dle listinj' 
z r. 13.% seděl Hynek z Jedle. Rovněž v Dublině stál kdysi hrad. 
Kozí Hřbet, na hřebene horském „Hrádek" zvaném. Zbytky hradu 
dosud jsou patrný. Jasně viděti odtud údolí Mastnického ])otoka, k yý- 
chodu táhne se lesnat\'' ostroh a vysoko nad nim čnějí příkré balvany 
I)rotějšího břehu, přecházejíce v pradivně útvary, vedle nichž Křečický 
potok do Mastnického se vrhá. Překvapující však jest vyhlídka do 
dálí, ježto se s příkré horní sráze, strmící proti ostrohu, pozorovateli 
otvírá. Kd}^ a od koho hrad Kozí Hřbet byl založen, nedá se určiti. 
Ve 14. stol. drželi jej rytíři Břekovci z „Hrádku" zvaní; dle pověsti 
skrýval hrádek ten veliké poklady, o nichž dodnes v okolí se bájí. 
V blízké obci Řadiči jest zámek, pivovar, dvůr a mlýn. \'ladyka 



15r) 



Kondrád z Radíce připomíná se k roku 1376. S Řadičem sousedí na 
potoku Masiníku víska Tsuší (Ousoší). Stálo zde sídlo rytířů z Usuší; 
západně odtud jest obec Zdar se samotou Vesce, s níž téměř sou- 
visí obec X o v á V e s. 



Hodinu severozápadně Sedlčan prostírá se po návrši i v údolí 
vesnice Chlum. l-"arni ciirám sv. Václava původem z časů nezná- 
m\'ch l)yl roku 1707 od hraliěciho rodu A'ratislavského v nynější po- 
době vystaven a stojí na 
mírném návrši ; se strany 
západní usnadněn k němu 
přístup kamennými schody. 
Před vchodem zasazeno ně- 
kolik náhrobních kamenů 
rodu Vratislavského. U])ro- 
střed lodi chrámu kryje ká- 
men vchod do podzemní 
krypty, na němž je znak 
svobod, pánů z Astfeld-Vydři. 
V sousední obci Nalžo ví- 
cích (Nelžejovicích) stávala 
za dávna tvrz, na jejímž 
místě nový zámek byl vy- 
stavěn. Tvrz Xalžovická slou- 
žívala za sídlo zemanského 
rodu dle ní jiojmenovaného, 
z něhož známí však pouze 
Václav Rožeň z Nelžejovíc. 
Od Nalžovic směrem k Vltavě 
přideme za krátko do ves- 
nice Kře pěnic, s dvorem, 
ml\mem a samotami M u z i- 
k o u a C e r \- e n \- m m 1 \'- 
nem. — Nad Křepenicemi 
býval zámek .Krčin'". Kře- 
penice náležely ke zboží pro- 
bošství \\všehradského. od něhož po vypuknutí rozbrojů husitskxxh 
dostaly se v zástavu pánům z Rožmberka. Zámek Krčínův zachoval 
se 'až na naše doby, jsa nyní ]>roměněn v sýpku. Návrši, na 
němž zříme tuto starožitnou stavbu, vystupuje na jednotvárné 
pláni. A' jedné z prostranných jizeb zříme na obmítce stěn malované 
obrovské |)cstavy; v pozadí jizby jest v úkrytu začazená kuchyně, 
v niž prý Krrín oblíbenou alchymii provozoval. 




w^m^ 



OSECANY. 



- 157 — 

Za malé půl hodinky, smÍTcm severozápadním ze Sedlčan, do- 
jdeme do vesnice Příčova, kdež nalézá se zámek a dvůr. Nynější 
zámek a kapii sv. A'ojtěclia vystavěl Ferdinand Ignác Schoníluk. Ne- 
daleko odtud k západu viděti je Dui)lovice. se starožitným farním 
chrámem Nejsvětější Trojice, a ves Chra mosty. Při silnici vedoucí 
ze Sedlčan do Neveklova stihneme při potoku Mastníku osadu Ose- 
čany, se zámkem, kapií, dvorem, olíccnou školou, pivovarem, liho- 
varem a ml\'nem. Usečany jsou pCuodni sídlo rytířů Osečanských 
z Osečan. Zámek Osečanský strmí na západním konci příkrého ostrohu 
a poskytuje s jižní strany velkolepý pohled. Xa Osečansku slála 
kdysi tvrz Březí, kolébka to \ ládyk z Březí. Při téže silnici, již při 
samé skoro okresní hranici Neveklovské. navštívíme starobylou osadu, 
již v XIII. století v listinách připomínanou. \'elběhy. kterou daroval 
roku 1222 Přemysl Otakar I. Jiřímu, synovi Jindřicha z Maršovic. K vý- 
chodu zříme malou osadu Přišejov a dále Such do 1. tento se zám- 
kem, bývalým to sídlem rytířů Břekovou. Xa jih od Sedlce jest ma- 
lebná vesnice Prose nice. s bývalou tvrzí, sídlem vlády k .z Prose- 
nice"*. Severovýchodní cíp vyplňuji katastry obcí Lhoty. Luhů. Klí- 
mětic a Štětkovic. Stětkovice. se zámkem, dvorem. ])ivo varem 
a lihovarem byly s Kosovou Horou spojeny pod pány z Řičan a 
pány z Vrtb\'. Počátkem 18. stol. držel Stětkovice Mikuláš Bzensk\' 
z Prorubě, kter\' je odkázal dceři, provdané za Václava Leopolda Há- 
deckého z Radce. Hrabě Radeck5' prodal je Františku Mullerovi a ten 
roku 1784 rytíři Josefu Lipovskému z Li])ovce. po němž zdědil statek 
roku I8U9 syn jeho Václav Lipo\ský. Od Lipovských přešel statek 
na Dr. Heimbergera a ten prodal jej roku 1874 baronovi Skallovi. 

Jan Čemus. 



XXXV. OKRES NEVEKLOVSKÝ. 

Komu by dnes nebyly známy úchvatné krásy břehů Vltavských 
nad Štěchovicemi. zejména pak romantické scenerie Svatojanských 
proudů? Shlédl jsi je jednou a stále a stále vracíš se k nim ve vzpo- 
mínkách, k tomuto živému obrazu české duše. poutané tolika ska- 
listými překážkami, jako zde vody \Mtavy spěchající pozdraviti ma- 
tičku země, vznešenou Prahu. A ty vlny zaraženy náhle v radostném 
běhu navalenou hradbou horskou, vzeply se vysoko, vzdorně a šíleně, 
udeřily v boky černých skal a rozrazily vítězně nepřátelské nástrahy — 
pro příklad české duši. Kam pohlédneš, všude stopy tohoto odvěkého 
zápasu, stopy, které jako mosaika skládají tolik známý ti obraz břehů 



— 158 - 

Vltavských, obraz plii}' živoucí sily a romantické divokosti. A boha- 
tým věru miiže se naz\-vati ten. kdo muže se k takovému obrazu 
jako majetku svému hlásiti. A tak i ten kus země české, ta široká 
ostrožna >«"eveklovská om\'vaná vodami obou družn\''ch i^ek \'ltavy 
a Sázavy, kraj chud\'. jakoby ztracený, násilím, řekl bys, odpuzovaný 
od všeho života kulturního a hospodářského, může se jako náhradou 
za vše to honositi zase vlastnictvím tolika krás. rozhozen\''ch po bře- 
zích \^ltavy. že v\'važují ony nepříznivý los. který je jinak Neveklovsku 
údělem. Tvořit tu řeka Vltava od Poličan až téméř po Štěchovice 
západní hranici okresu, oddělujíc jej v této straně od okresu Dobříš- 
ského a Zbraslavského, takže skoro cel\' prav\' břeh Vltavský Neve- 
klovu zde přísluší. Stejně krajinně půvabnou je i severní hranice 
okresu, proti Jílovsku. pokud se ona dotýká vod Sázavských. Jižní 
a východní hranice nemá již přirozeného dělítka, jako obě uvedené: 
v jihu stýká se Neveklov s okresy Votickým a Sedlěanským. na v\'- 
chodě pak druží se k okresu Benešovskému. s nimž tvoří jedin_v 
politický celek. 

Orograíická povaha okresu založena je jeho příslušností ku dvěma 
povodím Sázavy a Vltavy a soutokem těchto řek poblíže severozápadního 
cípu okresní hranice. Tím nab\'vá reliéf kraje jakési střechovité po- 
doby, svažující se do údolí obou hlavních vodních rýh. tedy směrem 
k severu a k severov5'chodu s jedné, k západu a k jihozápadu se 
strany druhé. Ano spojeni Mlavy a Sázavy děje se, jak uvedeno, 
poblíže severozápadního cípu okresní hranice, probíhá rozvodí obou 
také ve směru od jihov\'chtidu na severozápad a tím dána je druhá 
složka reliéfu: všeol)ecný sklon půdy směrem severozápadním. Nej- 
nižší mista okresu ležeti ovšem budou při hladině ^"ltavy a Sázavy: 
Ústí, nad nimž Vltava vstupuje na půdu okresu. 230 m, pravý břeh 
vltavskx' pod severozápadním svahem Homole 216 /n. pravý břeh as 
2 km pod Svatojanskými proudy 200 m: na Sázavě: levý břeh v Tý- 
nici 252 m. Rybář nad 1'jezdcem 231 m. Polohy nejvyšší representuje 
pak rozvodni linie obou povodí, na niž některé v5'znaěné body budtež 
uvedeny: R\'>ovka nad Zádolíra 532 /«. Dubí .5()U /«. Hůrka Novákova 
478 m. Holý vrch nad \'ysolv.ým I jezdem 5\<i m. hraniční Chlum 44,S m. 
Od hlavního rozxodniho pásma oddělují se menši, probíhající bud 
k němu kolmo nebo ro\noběžně. mezi nimiž vybrázdily sobě koryta 
svá čelné potoky a prameny. Údolí jejich jsou zpravidla stěsnaná, 
takže pak celkový ráz kraje činí při značné differenci v\''škové mezi 
hladinou \'ltavy (průměrně as 215 /«) a rozvodní linií (průměrně as 
■500 m) dojem kraje typicky hornatého. Jen některé širší roviny, jako 
u Jablonné a Dalešic. me,á liorovkou a \'lkoviccmi. nei)n mírná pa- 
horkatina u Lešan zmirňuji v jisie míře tento horský charakter okresu 
Neveklovského. 



— 159 — 

Možno říci, že hlavni komunii^ačni tepnou oiš.resu vedle silnic je 
řelva Vltava, poněvadž okres až dosud nemohl se dovolati zřízení jedi- 
ného kilometru nějaké třeba lokální dráhy. Avšak při dnešním stavu 
řečiště Vltavského dovoluje ono toliko dopravu nákladů vorov\'ch 
a lodních, a to ještě při značn5'ch obtížích pro četné peřeje a nebez- 
pečné proudy. Xa prodloužení osobní dopravní linie Pražské paro- 
plavební společnosti za Štěchovice proti vodě není ovšem možná 
mysliti, a lak setkáme se v nejbližším okolí Prah\', ve vzdušné linii 
nějakv'ch jen 25 km vzdálené, s okresem připomínajícím sv\'mi pro- 
středky dopravními a cestovními idyllické doby prvé poloviny XIX. 
století. Jako Vltavská, stejně ovšem i Sázavská vodní dráha do\'oluje, 
a to v míře ještě skrovnější, toliko dopravu nákladovou, najmě pla\-bu 
vorů. Ostatní vodní sít okresu. |)(>měrnč dosti vyvinutá, má přirozeně 
v\'znam jen potud, pokud jde o využitkování vodní síly na hnaní 
mlýnů. Z větších potoků v okrese budlež tu uvedeny Mastník s po- 
tokem Křečovick\'m, ústící pod ml\mem Borákovem do Vltavy, potok 
MaršovickN' s potokem Chrášíanským, ústící do Sázavy u Tjmce. 

V^ základu půdy, více méně skalnatém, převládá namnoze žula, 
vystupující na den v podobě větších jednotlivých balvanů zejména 
u Stranného. Hořetic. Sebano\'ic. Jablonné. Hlaženic. Újezda, Větrova a j. 
U Větrova obklopena je mohutným ložem rulovým, u Krchleb, Neve- 
klova, Neštědic, A'atěkova a podél i)oloka Chráštanského provází ji 
četná lože křidlice a břidlice, u Třcbsína i zelenokámen. Svršek půdy 
tvoří písčité hlíny, ležící na vrstvách hlinil\'ch a jilovitých, vodu nepro- 
pouštějících, takže tu pole snadno močálovatějí. Průměrná hloubka 
orné půdy je velmi skrovná a náleží tedy v ohledu hospodářském* 
okres Neveklovsk\' k okresům málo výhodně položeným. Z celkové 
plochy jeho, 2\2'11 km" měřící, připadá více jak polo\'ina {\23'AA km^) 
polím; lesů je 52'16 kni\ pastvina plání \2'21 km'\ luk WHii km'~ a za- 
hrad 2'64 km"^. Pokud se t\'ká ploch osevu, připadá nejvíce ovšem 
na žito (25'4"/o) a oves (2,3'4"/o). z ostatních plodin vykazují: pšenice 
l337o, ječmen 8'57o, zemčala li'7'Vn. jetel 7'4"/o, směska na píci 4'.37o- 

Okres Neveklovsk\'' je výhradně okresem hospodářsk\''m. Prů- 
myslový' ruch není žádný, sčítáni z r. 1900 nevykázalo tu jediného 
továrního podniku, ač přirozené podmínky pro vznik jeho by zde ne- 
scházely, leč zmíněnx' již výše naprostý nedostatek komunikačních 
prostředků znemožňuje přirozeně jakoukoli nápravu v tomto směru 
a obrat nějaks' v dohledné době sotva lze tu čekati, ovšem že k nej- 
větší škodě okresu samého. Jak bylo již zmíněno, tvoří jedinou komu- 
nikační tepnu, pokud by šlo o levnou dopravu, vodní dráha A^ltavy 
a částečně i Sázavy. Ale i tato vvdioda převážená je s druhé stran\' 
opět tím, že obě řeky při známé sráznosti svvch břehů jsou okresu 
spolu i nepřekonatelnou skoro čínskou zdí. oddělující jej v západě 



— 160 — 

a severu od ostatního světa. Všecek hospotlářsk}- sklon musí tíhnouti 
tu pak na vvchod do sousedního Benešovska. ku trati c. k. státní 
dráhv císaře Františka Josefa. K tomu schází mu jediné: spojovací 
lokální dráha. A k vybudování této. má-li se jednou okres z dosa- 
vadního stavu vymaniti, musí obrátiti veškeren zřetel. 

Dnešní hospodářsky- stav okresu je ovšem takov\'. že nedovede 
zabrániti tomu, aby obyvatelstvo nenalézajíc dosti obživy doma, ne- 
bvlo nuceno se stěhovati. Roku 1890 čítal ještě okres na 14500 duši, 
za deset roků na to zredukoval se počet tento na 13900 duší. Potěšitelnou 
okolností však při tom je, že aspoň hlavní město zůstává tímto úbytkem 
obyvatelstva ušetřeno, baže naopak může se vykázati i jistx-m vzrůstem: 
tak v r. 1893 čítalo samo I 102 osob, s připojenou Duhovkou i 167. 
v r. i9()(» pak zvvšil se tento počet v městě na I 170, s druh\-m místem 
na 12.39. 

Z celého okresu, čítajícího 86 místních a 24 politických obcí, 
může se toliko 14 vykázati školami. Z těchto má fitřídní školu Ne- 
veklov. 5třídní Křečovice, Maršovice. Netvoříce, Týníce, 4třídní \y- 
sokv Újezd. 3třídní Bělice. Lešany a 2třídní Hodětice, Chvojinek, 
Jablonná, Xahoruby a Zivohošt. 

V pahorkaté krajině, 12 km západně Benešova leží starobylé 
okresní město 

NEVEKLOV. naleževší od dávna slavnému kdysi rodu pánů 
z Rožmberka, kteří však ponechávali jej vladykům zde usedlým v zá- 
stavě. Z těchto připomínají se ve XI\'. století: Majnuš z Neveklova, 
Jeniš, Ctibor a Jindřich z Neveklova. Ještě roku 1444 připomíná se 
Ctibor z Neveklova: ale brzy potom větev ta vymřela a Neveklov 
obdržela větev Tloskovská. která pod jménem rytířů Řepu z Neve- 
klova vynikala. Poslední mužský člen toho rodu byl rytíř Adam Řepa 
z Neveklova a na Tloskově, tentýž, který Neveklovu daroval svůj 
rodinnv erb, jehož se posud užívá, a vymohl právo, držeti výroční 
i tvdenní trhy. V roce 1573 odkázal nyní spojené statky Neveklov 
a Ťloskov svému švakrovi rytíři Bernardovi Hodějovskému z Hodě- 
jova na Chotěticích a Lčovicích. Po bitvě bělohorské pan Smil z Hodě- 
jova. súčastniv se odboje protestantských stavů, ztratil za pokutu 
veškeré statky své, které roku 1622 Pavlovi Michnovi z \'acinova byly 
prodány. Protireformační činnost jeho je známa a příslovečná. Kališ- 
nické obyvatelstvo zdejší potrestáno vzetím všech dřívějších výsad. 

Neveklov trpěl tehdy morovou ranou a zhoubnými požáry, teprve 
v době novější novými slušnými stavbami a uspořádaností získalo 
město toto. Dnes čítá na 1200 obyvatel, živících se namnoze polním 
hospodářstvím a řemesly. (R. 1900 napočteno 1170, s Duhovkou 1239 
obyv.l. Z budov městských zasluhují pozornosti: na pěkném, čtyř- 



— 161 - 

hranném náměstí okresní soud. berní úi^ad, záložna, radnice a škola. 
Na vyvýšeném místě na jihozápadní straně města stojí děkanský chrám 
sv. Havla, v němž a na přilehlém k němu býv. hřbitově nalézá se 
náhrobek rodu Kepů z Ne\eklova. Chrám sám je stavba jednoduchá; 
byvši původně jako gotická založena, doznala v nedávné době značné 
přeměny ve slohu renaisančním. Tvrz Neveklovská stávala na jiho- 
západním konci města: poslední zliytky věže rozebrány obyvatelstvem 
na stavby po ohni r. 1814. 

Stinným stromořadím k severu přijdeme do vesnice Tloskova, 
s pěkně zařízen\'iTi zámkem, dvorem a pivovarem. — Zámek 
vystavěn na místě bývalé tvrze, nepochybně od Tleská z Neveklova, 
čemuž by aspoň nasvědčoval náze\' Tleskov', ve starých lisiinách 
se objevující. Rod rytířij Repů z Neveklova' sídlel tu až do svého 
vymřeni. Za krák; Jiřího připomíná se rytíř Jan Řepa z Neveklova. 
Arnošt Řepa z Neveklova a na Tloskově odkázal statek Tloskov 
synům Mikuláši a Janu Adamoxi. Poslední rozšířil jej i)řikoui)ením 
jin\'ch. Avšak nemaje dítek a jsa posledním mužským potomkem rodu 
svého, odkázal roku \57'A statky své švakru svému rytíři Bernardovi 
Hodějovskěmu z Hodějo\a na Chotěticích a Lčovicích. kterv opěl čet- 
nými koupěmi zděděný majetek zvelebil a rozmnožil. Děti jeho: synové 
Přech. Jan a dcera Anežka rozdělili se LW8 o rodné statky. Jan 
však zemřel nedlouho po otci, zůstaviv jako dědice svých statků syna 
Smila Hodějo\ského. Smil a strýc jeho Přech prodali roku 1599 ně- 
které ze statků, o ostatní rozdělili se tím způsobem, že Tloskov. Mar- 
šovice a \'lksice obdržel Smil, ostatní Přech. Smil byl horIiv\' pro- 
testant a jako tak\' odsouzen po bitvě bělohorské ku ztrátě veškerých 
statků, jež roku 1622 zmíněnému již Pavlovi Michnovi z Vacinova 
prodány. Tento zemřel roku 1667 bezdětek, ustanoviv za dědice bra- 
trance svého Sigmunda Norberta hraběte Michnu z Vacinova. Michnům 
však lacino nabyté statky nebyly požehnány. vSigmund následoval 
záhy svého bratrance a pozůstalá vdova prodala zadluženS' statek 
Tloskovský Václavu Karlovi Čabelickému svob. pánu ze Soutic na 
Skrýšově. Ale i pak střídalo zboží rychle své majitely. Jan Václav 
hrabě Cabelický ze Soutic, syn a dědic předešlého, prodal je r. 1707 
hraběti Jeronýmu Ivolloredovi z Wallsee, po němž roku 1727 přešlo 
v držení Jachima hraběte Pachty z Rájová, za kteréhož držitele Tloskov 
velice získal. Dědicem panství byl šlechetný syn jeho Arnošt Karel 
hrabě Pachta z Rájová, který však marnotratností své páté manželky 
' o všecko jmění byl připraxen. Tloskov koupil pak Jakub svob. pán 
Wimmer. Na více jak 60 let živilo pak zboží Tloskovskě prušácké 
pány Jana a Bedřicha hrabata z Pourtalés. až zase rokem 1872 přešlo 
v majetek český. 



— 162 - 

Po silnici od Tloskova na sever jirojdeme druhdy sídlem ryU?- 
ským. nyni dvorem H er o u ti c e m i. viskou Borovkou a samotou 
Ratimicemi: v levo odtud zříme osadu Mlíkovice se samotou 
Plhovkou. projdeme obci ^"šeticemi. kdež sídlel ve 14. století 
vladyka Otto ze Všetic; k západu viděti jtst ves Dále šice. s ne- 
dalekN-m dvorem Radě j o vickým. od něhož k severu viska Tu- 
chy ně. Roku 1318 seděl tu Albera z Tuchyně. Stranou jest samota 
Koi)anina a víska Lhota. Zabočivše pak na právo, přijdeme do 
starobylého městyse 

netvoříc, s farním chrámem Nanebevzetí P. Marie. O městě 
činí se zmínka v listinách z roku 12(i.ť. Roku 14.32 držel Netvoříce 
vladyka Chval z Chotěe. Roku 1443 usadil se na zdejší tvrzi rytíř 
Svatomír z Březí a Břežan, který odtud rod svůj _Netvorsk\''ch z Březí" 
pojmenoval. Syn jeho Jan Xetvorský z Březí odkázal Netvoříce Ber- 
nardovi Hodějovskému z Hodějova. Hodějovští drželi je až do roku 
1622. I\ok potom koupil je s panstvím Konopištským Pavel Michna 
z \'acinova. Netvoříce čítají dnes řU.Ť oby\'atel. s připojen\''mi osadami : 
Lhotou (54). Maskovicemi ( lol ). Tuchyni (67) a Všeticemi ( 1U4) úhrnem 
I 171 obyvatel. Farní chrám, na se\ťrni straně města, v šedesátxch 
letech XVIIL století v renesančním slohu opravena', má několik na- 
hrol^ků b5'vah''ch držitelů zdejšího, zboží. Jako všade jinde, tak i zde 
šetrná ruka pozdější užila zbytků bývalého sídliště jejich k vystavění 
hos|)odářských stavení. Pod b5'valou tvrzí jest samota Sopice. Při 
samé severní hranici okresu přiléhá k silnici osada Nová Ves. od 
kteréžto k západu zříme ves Krňany a Třebšín. 

Kráčíme-li nyní po pravém břehu \'lta\ském k jihu. zůstane 
v levo osada Teletin. s bývalou tvrzí. Na místě samoty Kročá- 
kova stávala prý tvrz. Opodál spatříme samoty Mareš. Bučí nu 
a Kolatov. Jižněji při Vltavě stojí Rabín, se samotami B a b o- 
rakem a P o d h o r á k e m. xýchodně A' ě t r o \" s blízkým poplužním 
dvorem Ch listovém. O něco málo k jihu v hornaté krajině na 
mírném návrší osada A'3'Sok\'' Újezd, s gotickým chrámem Narození 
P. .Marie ze 14. století. Zakladatelem byl v sousedství usedlý rod ry- 
tířů Nedvězských z Nedvězi. jehož jedna větev po nějalíN' čaj i \- Újezdě 
usedlá byla. Rytíř Jan Nedvězsk\- zemřel roku 1586. jako poslední 
potomek svého rodu a byl zde pochován. Působiště rodu tohoto, ves 
Nedvězi, shlédneme východně odtud. \' listinách ze 14. století 
uvádějí se Filip. Ješek a Heřman z Nedvězi: roku 1410 Reinhard. 
V 16. století připomíná se Zdeněk a Jan Nedvězský na Nedvězi. Tento 
nemaje vlastních dědiců, odkázal Nedvězi příbuzným svým Janu Cho- 
botskému z Ostředka na Nespekách a Vilému Chobotskému z ( Jslředka 
na ("hotýšanech. Zemřel roku 1.585 a byl \-e zdejším kostele pochoxán. 
Po smrti Nilémově synové a dědicoxé jio Janovi Chobotském z (3stř(>(lku 



- 163 — 

dědictví na ně připadlé prodali Dorotě Hodějovské rozené Hřánce 
z Harasova na Konopišti. Paní ta spojila Nedvězí s panstvím Kono- 
pištským. ale roku 1683 dostalo se koupí kapitole svatovítské v Praze. 
O něco málo na jih víska L o u t ě, a blíž k A^ltavě Stranec; při 
samé skoro A^lta\-ě osada AI ě ř í n se samotami K r á 1 o v s k o u, M o- 
rání [ablonskou a blízkou vískou Nebřichem. 

Takto dostali jsme se zase k Vltavě ku starožitné osadě Ži vo- 
li oš ti, po obou březích řeky se rozprostírající, kdež na levém břehu 
na pláni mezi trnavými lesy pozdraví nás farní kostel Živohoštsky 
sv. Fabiána a Šebestiána. O původu jména Živohošf vyj)ravuji se 
různé pověsti. Tloskovský rytíř i)oruěil svým služebníkům, aby jeho 
paní, kterou z nevěry vinil, v lese zabili. Nebohá, nevinná paní marně 
prosila, aby byla zachována na živu. I nabídla vrahům, že na důkaz 
své nevinnosti přejde bez úrazu řeku Vltavu. Tito svolili, vědouce, 
že se utopí a zbaví je tak sama vykonání ukrutného rozkazu pánova. 
Leč pani skutečně řeku bez pohromy přešla. Sluhové se vrátiH a 
zvěstovali, že ortel provedli. Paní nalezla pak úkryt v jeskyni a po- 
vila tu dva chlapce. Leč les, v němž žila, nemohl skytati ji dosti po- 
tra\-y, a tak byla nucena prositi o ni plavce, kteří tudy ku Praze se 
plavili. Tito uvykli sobě na ubohou a její dítky tak, že přijíždějíce 
v místa jeskyně sami již zdaleka volali: jsou živi hosté? Odtud jméno 
místa, na kterém rytíř později tu manželku nalezší a s ní se smířivší 
dal vystavěti kostel, zasvěcený' patronům, dle nichž byli nešťastnou 
matkou oba hoši její pojmenováni. O osadě činí se zmínka již roku 
10.^7, kdy náležela koruně české. Roku 127! darovala královna Kun- 
huta kostel zdejšímu řádu křižovniků s červenou hvězdou. V roz- 
brojích husitských dostala se Zi\ohošt k blízkému hradu Ostromeči 
a s tímto konečně roku i 570 k panství Tloskovskéniu. Na v\''chod 
vesnice Blažím a samoty Kolanda. Chlum a S kaliny; dále na 
jih Lhotka, ves Kr chleby se zámečkem, druhdy tvrzí rytířů 
Krchlebců z Krchleb. K západu jdouce, dojdeme visky Poličan a 
osady Nahorub. kdež sídleli ve 14. století Nahorubští z Nahorub. 
Odtud silnici k západu ]3ři samé A^ltavě stojí osada Dští, v jehož 
okolí nalézá se místo, kdež roku 1419 zrosena byla ])ůda krvi „prvSxii 
mučedníků" husitských, beroucích se tudy z jihozápadních Cech 
ku shromážděni pražskému na den 10. listopadu rozepsanému, a 
přepaden\-ch v těchto místech jízdním lidem královským pod Petrem 
Konopištsk\'-m. Blíže stával nad ústím potoka Mastníka do \"ltavy na 
nedostupné skále hrad Ostromcč, nyní pouze hradiště, s něhož je 
dosti půvabu \- rozhled. 

O původu hradu Ostromeče děje se zmínka již v 8. stol. (Hájek.) 
Vť 14. století sídleli na Ostromeči mocní rytíři Břekovci. Největší 
znamenitosti nabvl hrad ve válkách husitskvch, za držitele rvliře Bo- 



— 164 — 

huslava Břekovce z Oslromeče, který co horliv\- katolík a přívrženec 
krále Sigmunda. chrániti musii hradu před Tábority. ale neubránil ho. 
Ostromeč osadil hejtman Zákon. Později se připomíná Mikuláš z Pa- 
dařova jako hejtman na Ostromeči. Po něm dostal se Ostromeč asi 
roku 1430 v ruce hejmana Fili])a z Padařova. Z té doby pochází 
psaná skvostná bible, nyní ve dvorní knihovně co ^Strakovská bible"' 
chovaná. Roku I4.'?5 obléhán hrad zemanstvem celého okolí a teprve 
po dlouhé době hrad posádka táboritská oi)ustila. načež tento poliořen 
a vvpálen. Hrad zůstal ve zříceninách a zboží jeho připadlo Zdeň- 
kovi Konopištskému ze Šternberka. kter\-žto spustošený hrad roku 
1450 zase opraviti dal. Po smrti krále Jiřího roku 1471 zemským 
vojskem obléhán, avšak nedobyt. Ostromeč v pozdějších dobách zase 
opuštěn a pobořen. Roku 1.^42 koupil jej s jinými osadami Hanuš 
z Říčan ; brzy po tom opět Jan ze Šternberka na Konopišti byl jeho 
držitelem, a týž roku 1570 prodal jej se všemi vesnicemi rytíři Ada- 
movi Repovi z Neveklova. kter\' jej ku svému panství Tloskovskému 
připojil. Xa ceslě z Neveklova do Sedlčan projdouce vískou Spol i 
spatříme v levo Hůrku, ves Zádolí. vísku Brdečné, osadu Sta- 
žovice a při silnici Víko nice. Dále k jihu dojdeme osady K ř e- 
čovic. za stará sídla rytířů Křečovských z Křečovic. Z patronů tam- 
ního farního chrámu s\'. Lukáše známi jsou : Jarohněv z Křečovic, 
Busek z Křečovic, Jarohněv mladší z Křečovic. Baltazar z Křečovic. 
Synové Jarohněvo\i drželi statek společně. Rytíři Křečovští z Kře- 
čovic sídleli na tvrzi zdejší až do bělohorské bitvy. Potom v době 
neznámé dostaly se Křečovice k panství Tloskovskému. Jižněji odtud 
zříme Skrýš o v. s býval\'m svobodnickým dvorem Lhotkou \' še- 
ro vk o u. a nejjižněji vesničku Zhorný. 

Východně Neveklova, as čtvrt hodiny cesty leží Břevnice a 
osada Stranné; k severozápadu pak obec Bělice, s farním koste- 
lem sv. Maří Magdaleny. Bělice náležela od nepaměti benediktinskému 
klášteru na Ostrově. ^' bouřích husitských dána osada v zástavu 
vladykám na blízké tvrzi Xetlucké sídlícím. V roce 1522 jmenují se 
patrony chrámu Bělického rytíři Bechyňové z Lažan na Netlukách, 
kteří však obsazovali faru faráři kališnickými. Teprve roku 1723 jme- 
nován zde opětně katolický farář. Opodál na návrší jest samota Pně- 
ti uky; při zdejším dvoře stávala tvrz, sídlo pánů z Pnětluk. Připo- 
míná se z rodu toho v roce 1382 Ješek Kozíhlava z Pnětluk, a roku 
1;M5-I40í Jarohněv Chrt z Pnětluk. ^' letech 1520—1622 drželi Pně- 
tluky rytíři Bechyňové z Lažan. Po bitvě bělohorské doslaly se 
\- držení .Albrechtovi z A'ald>tcina a od toho roku 1623 Pavlu Mich- 
novi z \'acinova. Dědic tohoto. \'áclav hrabě Michna z Vacinova. 
prodal roku 1665 Xctluky \'olfgangovi Hennegkovi. po němž roku 1668 
Karel Leopold rytíř z Hennegku následoval. Dcera jeho Anna Zu- 



- 165 — 

zana ovdovělá Knotová odkázala statek dceři Isabelle Lucii, ovdovělé 
Tamové, jejíž syn a dědic, František \'áclav svob. pán Tam, statek 
roku 1732 Leopoldovi svob. pánu Lowenehrovi z Griinwaldu prodal, 
od něhož jej roku 1751 hrabě Jan A^áclav Caretto z Millesimo koupil 
a k sousednímu statku Jablonskému připojil. V Jablonné shlédneme 
zámek s dvorem. Stávalo zde ode dávna rytířské sídlo, v němž roku 
1318 sídlel Eberhard z Jablonné. Ku konci 14. století drželi Jablonné 
rytíři z Korkyně a kolem roku 1432 Petr Bebta z Jetřichovic na Ja- 
blonném. Potom sídleli tu rytířové Netvorští z Březí až do roku 1729. 
Vojtěch Netvorsk\' z Březí prodal statek tohoto roku Josefu Janovi 
hraběti Kinskému. načež rychle po sobě měněny tu vrchnosti. Be- 
rouce se z Neveklova ku Kosové Hoře, zříme v levo vesničky Mstě- 
tice a Rehovice, kdež připomíná se roku 1399 Jakub Jenec z Ře- 
hovic. Jižněji viděti nepatrnou vísku Tik o více, dále pak kráčejíce 
dojdeme obce Hodětic, s filiálním kostelem sv. Petra a Pavla v go- 
tickém slohu vystavěném a nejspíše od usedl\''ch tu na tvrzi rytířů 
Břekovcův založeném. 

Rytíři Břekovci na Suchdolu roku 1512 spojili hojné statky své 
v okolí s Hoděticemi. Ku konci 17. století spojeny Hodětice se statkem 
Osečansk5'm, jehož však majitel Karel Michna z Vacinova nucen byl 
ve veřejné dražbě prodati Joachimovi hraběti Pachtovi z Rájová a na 
Tloskově, čímž sloučeny Hodětice s panstvím Tloskovským. Opodál 
Hořetice, v levo při silnici víska Sedlecko a osada Sebanovice 
se dvorem, kdysi sídlem vladyků ze Sebanovic. K severu jdouce, 
projdeme malou osadou Strnadíce mi a zakrátko octneme se v pří- 
jemném údolí potůčku, při němž rozložen městec Maršovice, s far- 
ním chrámem zvěstování P. Marie. Tvrz i osadu zdejší založil některý 
vladyka ...Mareš", po níž psali se držitelé její z „Maršovic". Byl to 
staro/itn_v rod vladyck\>. o němž již v listinách z roku 12U5 děje se 
zmínka. Ctěme tu jméno Jiříka z Maršovic, a z roku 1222 znám jest 
syn jeho Jindřich z Maršovic. Roku 1370 jmenují se tu Jindřich Jícha, 
Přibyslav Hroch. í'urkhard a Bohuslav z Maršovic. V 15. sloletí vy- 
skytují se z rodu toho Hroch, Hanuš a Hanuš z Fricsteina a z Mar- 
šovic. Po vymření rodu tohoto střídali se tu četní držitelé, až r. 1589 
koupil Maršovice Bernard starší Hodějovsk\^ z Hodějova na Tloskově, 
kter\' je k panství Tloskovskému připojil. S místem sousedí dvůr 
Podmaršo vick\>. Poblíže osada Zder adice, kde druhdy stával hrad 
„S tajíce" na němž sídlel soujmenn\' rod. Hrad Stajice vzal za své 
,za krále Jiřího ; vrchnost zřídila novou tvrz ve Zderadicích, na níž 
sídleli na počátku 16. století rytíři Karlíkové z Nežetic; v sousedství 
víska L i b e č. Za čvrt hodiny stihneme osadu Zahrádku při .Mar- 
sovském potoku, opodál po silnici Bystřicko-Neveklovské ves Dlouhou 
Lhotu a v levo od této Zaječí. 



— 166 — 

Na cestě z Neveklova do Benešoxa zříme v právo visku D u- 
b o v k u, o něco dále u paty hory Neštětické v rozkošné krajině osadu 
N estetice (Neštědice.) Hora Neštětická krášlí celý kraj; majíc po- 
dobu sedla, a jsouc lysá skytá utěšený, volný pohled do dalekého 
okolí. Polevé straně silnice stojí Chvoji nek (Chvojenec) s filiálním 
kostelem sv. V^áclava, v gotickém slohu stavěném. Xa zbytcích zdejší 
tvrze nalézá se hluboká studna. Za králko dojdeme do malé osady 
Cernikovic a sousedících Doloplaz. od kter\'chž v levo zříti lze 
vísku Lipku a osadu (Justice, s blízk5'mi Bynicem. i (Benice). 
Při dvoře zdejším stála tvrz. sídlo vladyků „z Bynic". Zabočíme-li 
odtud na silnici Benešovsko-Netvořickou, dojdeme osady C h r á- 
šfanské. od níž vpravo spatříme Hrušice se zemanskx-m dvorem, 
na němž chleljil r. 1318 vladyka Trojan z Hrušic. K východu od K ru- 
sí č a n. b\'va!ého zemanského sídla. D u n a v i c. C h á ř o v i c a C h 1 e b íj 
rozkládá se před námi půvabná planina podél řeky Sázavy. Xa mírné 
výšině při levém břehu Sázavském vítá nás stará osada Týnec nad 
Sázavou, s farním chrámem sv. Simona a Judy. Z b\'valého zámku 
dochovala se na naše časy hradní kaple v románském slohu se za- 
jímavou čtyřhrannou věží, asji někdejší to hláskou hradní. Týnec jest 
stará osada, v níž stávalo sídlo vladyk zvan\'ch ,z T\'nce". Xejslarší 
známý předek rodu tohoto, ze 14. století, jest Oldřich z Týnce. Za 
krále Václava IV^. sídlel na T\'nci rytíř Oldřich Medek z Valdeka. 
Syn jeho Zdeněk na T5'nci zemřel roku 1434 zůstaviv po sobě vdovu 
Ofku a syny Oldřicha a Hynka, z nichž Oldřich jako starší dědictví 
na se potáhl. Roku 1483 připadl T_vnec rytíři Mikuláši Trčkovi z Lípy 
a ten jej ipostoupil roku 1510 Litvíno\i z Klinšlejna na Hořovicích. 
Ucera jeho Ludmila z Klinštejna prodala zboží Týnecké s některými 
vesnicemi rytíři Bernardovi z Baršova. Sňatkem dcery tohoto. Anny. 
s rytířem Janem Velemysk\'m z Velemyšlevsi dostal se T\'nec v ma- 
jetek rodu \'elemyšlských. po němž skrze Hodějovské z Harasova 
přičleněn ku Konopišti, při němž pak zijstal již trvale. 

Kráčejíce z T\''nce po levém břehu Sázavském k západu, projdeme 
vískou Poděvúsy (Podělusy); o něco dále na levo zříme osadu 
Břežany, kdež z tehdejší tvrze zbyl podzemní vchod, o němž kolují 
různé pověsti. Xa tvrzi Břežanské sídlel za válek husitských rytíř 
Ondřej z Petrovic. postoupiv později Břežany \'áclavovi z Břežan. 
Koku 1443 byl v držení Břežan a Xetvořic rytíř Svatomír z Březí a 
Břežan. Při bratrském drlcní roku I.=i21 připadly Břežany Přiijíkovi 
Xetvorskému z Březí a ten roku I55U odkázal statek synovi Albrecht- 
ovi Xetvorskému z Březí. Jeho syn a dědic Aleš zemřel roku 1602. 
zůstaviv syny Jana a Přibíka. Přibík. jemuž Břežany dědičně při- 
])adly. prodal je Pavlu Michnovi z Vacinova na Tloskově a Maršo- 
vicicii. který je s panst\'im Konopištsk\'m s|)ojil. Koku 1673 kou])il 



167 — 



Konopiště. Tloskov a Břežany Jiří Lu(i\ik hrabě z Singendorfii a od 
jeho děciiců koujMla Břežany pak (1685) kapitola svatovítská v Praze. 
Ku statku Břežanskému náleží též sousední osada Lešany, se zám- 
kem a dvorem, kdež sídlil ve U. století Oldřich Medek z Lešan. Roku 
1412 klášter sv. Tomáše v Praze uvedl se v dědictví v Lešanech, ale 
v bouřích husitských zapsány jsou Janovi z Bezdědic a Ondřeji z Pe- 
trovic. Jan z Bezdědic postoupil statek zdejší Záviši z Klinštejna. Po 
smrti jeho roku 1454 uvázal se opětně klášter výše jmenován}'^ v držení 
Lešan, ale později proměněn statek ve spupné dědictví, jež ser. 1578 
dostalo v majetek rytíři Alljrechtovi Net\-orskému z Březí. Netvorští 
prodali zboží zdejší 1612 \'áclavu Mladotovi ze Solopisk, z jehož rodu 
převedeno r. 1623 Pavlem Michnou z Vacinova ku Konopišti a odtud 
r. 1683 v právo kapitoly Svatovítské. 

Jan Čemus. 




TÝNEC NAD SÁZAVOU. 



XXXVI. OKRES BENEŠOVSKÝ. 



Okres Benešovský v b\''valém kraji Berounském ohraničen jest 
na východ okresem Vlašimským a na západ okresem Neveklovskvm, 
s nimiž tvoří obvod okresního hejtmanství Benešovského. Na severu 
přiléhají k němu okresy Cernokosteleck}' a Jilovsk\'', na jihu pak 
okres Votický. Celková rozloha okresu, k němuž patří 42 místních 
a 49 katastrálních obcí, obnáší 31735 hektarů, z čehož jest 18825 /^í? 



— 158 - 

poli. 1805 /zfl luk, 316 ha zahrad, \920 ha pastvin a 141 \ ha lesů, jež 
jsou z největší části majetkem čt^Ťicíti velkostatků. Obyvatelů čítá 
28696 (proti 27769 v roce I89U), kteří bydlí v 3362 domech a z nichž 
se přihlásilo pouze 132 k obcovacimu jazyku německému: náboženství 
katolické převládá, bylof při posledním sčítání v roce 1900 napočteno 
27483 katolíků. Okres tvoři přechod z českého jihu do středních Cech, 
tak že setkáváme se tu nejen se zuboženými poměry našeho jihu. ale 
i s poměrnou zámožnosti a blahobytem v severnějšich jeho částech. 
Proto neubylo tu celkem obyvatelstva, naproti tomu ale přírůstek ani 
ne celého tisíce obyvatelů a 184 domů není příliš značný, z čehož lze 
souditi, že rozkvět a pokrok na severu a ve středu okresu paralysován 
jest trudnými poměry na jihu. což způsobilo již dosti starosti a pře- 
myšleni našim národohospodářům, kteří nepřestávají stále ukazovati na 
nejbolavější naše místo, na český jih. kde doznáváme stále noxých 
a nov\'ch ztrát. 

Co do útvaru půdy převládá nížina, prostoupená mirně se zveda- 
jícími pahorky, nad něž tu a tam vystupují vrchy dosti značné výšky. 
Půvabná jest nižina po obou březích Sázavy a mírně zvlněná pahor- 
katina v oblasti Benešova. Konopiště. Bystřice a pokračující na jih 
k Sedlčansku. Pahorkatinu zdejší rozděliti lze na dvě souběžná, od 
severu k jihu prostírající se pásma, a to: nižší, přes Bukovany, Pece- 
rady. Chlistov a Chvojno se táhnoucí a u Nesvačil s předešlou pahor- 
katinou se stýkající a k A^oticům se rozkládající a druhé, mnohem 
vyšši a rozsáhlejší, obsahující mnohdy zcela holé vrchy kol Mezihoří, 
Soběhrd. Mrače, jakož i výšiny u Okrouhlic. Struhařova, Nové Vsi atd.. 
stýkající se s pahrbkovinou kol Jankova v okresu Votickém. Nejvyš- 
ším bodem tu jest 530 m vy^ok\' Chlum nad Cerčany. 

\'odstvo mimo několik rybníku u Konopiště a Bystřice není 
značné. Keka Sázava protéká a dilem na severu ohraničuje okres 
Benešovský a vlévá se do ni u Poříčí i)Otok Bystrá neb Konopišfský 
a potok Mračsk\'\ 

Zmíněným již útvarem půdy jest podmíněno poneijí. jež jest v ní- 
žině mírnější a pěstování všech druhů plodin dopouští, kdežto v osa- 
dách výše položených dostavuje se zima mnohem dříve a trvá déle 
a nelze tu v drsnějším tom ponebí choulostivější hospodářské ])lodiny 
pěstovali, což platí hlavně o půdách ve vyšší poloze, sestávajících 
z písčité hlíny, povstalé zvětráním jMahorních zdejších útvarů. Z té 
příčiny pěstuje se pouze v nížinách kol Benešova, Konopiště a Tvore- 
šovic ovoce, věnuje se mu ale dosti značná péče. Průmj-sl není do- 
statečně vyvinut a obmezuje se téměř jen na Benešov a nejbližší 
jeho okolí a bylo napočítáno při posledním sčítání celkem 14 továren. 
Také nerostného bohatství zdejšího nebylo dosud, hlavně pro nepří- 
stupnost a značnou odlehlost dostatečně využito. V šestnáctém století 



— 169 — 

dobN^valo se na hoře Chlumu blíže Chvojna stříbro, nyní však páH se 
jen z výborného prahorního vápence vápno, hlavně v Mezihoří — 
Soběhrdech a v arcivévodsk5'ch rozsáhl\'ch lomech v Podmráčí láme 
se žula znamenité jakosti a zpracovává na dlaždice, jichž značným od- 
běratelem jest Praha. O komunikaci jest velmi dobře postaráno, tak 
že si hospodáři i průmyslníci po této stránce stěžovati nemohou a jest 
jim zapotřebí jen větši podnikavosti. 

Hlavním komunikačním prostředkem jest od severu k jihu okresem 
projíždějící dráha císaře Františka Josefa, která o dvojích nyní kolejích 
dvacíti vlaky sprostředkuje spojení s hlavním městem a usnadňuje do- 
pravu na česk\' jih a do Dolních i Horních Rakous. Z Benešova od- 
bočuje též místní dráha přes Vlašim do Dolních Královic a z nejbližší 
stanice Čerčan umožňuje poboční dráha spojení s půvabným Posázavim 
a to dvěma směry: I. k Zlenicům, Choceradům a Ratajím a odtud bud 
přes Uhlířské Janovice ke Kolínu, aneb přes Šternberk, Kácov, Ledeč 
s Německ5'm Brodem a 2. přes Poříč-Pecerady, Týnici atd. k Jílovému 
a odtud přes Luka a Pikovice k Davli a Vranému n/Vltavou. — Ze 
stanice Votické vede poboční dráha do Sedlčan. V poslední době 
projektováno jest pak spojení Benešova s Xeveklovem pomoci auto- 
mobilů, čímž získal by nejen Benešov, ale i stále odstrkovan\' okres 
Neveklovsk}\ Toto v\''hodné železniční spojení doplňují dvě říšské 
silnice (Pražsko-Linecká a Pelhřimovsko-Jihla\ská), jakož i celá sif 
podružn\''ch. v dobrém stavu udržovan\'ch silnic. 

Jsou tedy veškerá místa okresu, z nichž mnohá jsou historicky 
památná a přírodními krásami hojně obdařena, velmi snadno přístupna 
a budeme se při dalším popisu okresu říditi hlavně tratěmi železnič- 
ními, čímž vyhovíme i do jisté míry požadavkům čtenářú-turistů. 

Za zastávkou Pyšely dráhy cis. Fr. Josefa zatáčí se traf přes 
most, jenž se tu nad Sázavou rozpíná, a spěje do Cerčan přicházejíc 
tu na půdu okresu Benešovského. Xad Cerčany vypíná se do výše 
530 m hora Chlum, na jejíž vrcholu již z daleka zříti lze osamělou 
borovici, kteráž značí nejvyšší bod okresu Benešovského. Chlum sám 
jest velmi dobře přístupný a stával ještě do nedávná na jeho vrcholu 
altán, s něhož otvírala se vyhlídka do Posázaví, na stranu Bene- 
šovskou a daleko až do Českomoravské pahorkatiny, kterou se ještě 
i dnes kochati můžeme a jež odmění hojně námahu, s vystoupením 
na vrchol a hledáním příhodného stanoviště spojenou. S prostředního 
ze tří vrcholů, jimiž jest Chlum korunován vidíme na jih přes les 
Tužinku Benešov a za nim na obzoru rýsují se pahorky a kopce 
Milčinské, na levo památný Blaník, na právo pak zámek Vysok\'^ 
Chlumec, Konopiště a Konopištskx' Chlum, Xeštědická hora a Třemo- 
šenské hory. jež se prostírají již za Příbramí. Na západě vystupují 
lesnatě boky a stráně Brd a Hřebeny se sv\''mi v\''běžky. jež se táhnou 



— 170 — 

až do Berounska: na východě spatřujeme blízké pahorkaté okoli 
Ostředka, Třebéšic a Jemniště a nad úbočím Sázavsk\''m vyčnívá 
z bujného lesního pozadí Komorní Hrádek a za ním při vrchu „Manda" 
zvaném městečko Ondřejov, do něhož vidíme jako bychom se dívali 
na plastickou mapu. K severu prostírá se zlatonosné pohoří Jílovské 
a za ]esnat\-mi kopci v\'Stupují Pyšely a nad nimi Loretánská kaple, 
dále pak směrem ku Praze památnS' Kostelec na Křížkách. V údolí pod 
Chlumem nad vesnicí iMezihoří, která se odtud na jihozápad prostírá, 
jsou známé lomy, v nichž láme se krásný prahorní vápenec, z něhož 
pálí se znamenité vápno ; až do nedávná dělo se dosti primitivním 
spůsobem. Mezihoří s Pchovem, Přestavlky. Zahořanami a ještě 
několika viskami a samotami přifařeny jsou keA'ranovu. jehož kostel 




HRADIŠTĚ. 

založen byl někdy v XIII. století od pánů z Dube. kter\' se ale ve 
své původní podobě nezachoval. 

Jižně od Pchova při silnici, která vede od Benešo\a přes Vranov 
ke Komornímu Hrádku leží Soběhrady (správně Soběhrdy) s modli- 
tebnou evangelíků helvetského vyznání; b\'\-ala tu tvrz pánů ze Sobě- 
hrd, po níž není již téměř ani památky. Zde rozdvojuje se silnice 
Benešovská a její východní část vede ke Kozmicům. starobylému 
to sídlu někdy pánů z Kozmic, s památným chrámem sv. Jakuba, 
jehož původní stavba se v celku až na naše doby zachovala a v jehož 
presbyteři zachován}- jsou staré znaky Benešoviců a pánů z Růže. 
Za Kozmicemi ve vzdálenosti tří kilometrů leží ves Ostředek se 
zámkem, ze staré tvrze přestavěními, v němž narodil se Svatopluk 
Čech. Původní tvrz byla sídlem rytířů z Ostředka. z nichž znám jest 
zvláště Mikuláš Zúl z Ostředka. k roku 1395 připomínaný, loupeživý 
to rytíř, který hubil krajinu s blízkého Hrádku Komorního, tehdáž 



- 171 — 

Hrádek Cejchanův zvaného, a jenž popraven byl v Praze. K smrti 
připravoval ho mistr Jan Hus. jehož domluvám podařilo se pohnouti 
odsouzeného k lítosti, kteráž vyzněla v prosbu k shromážděnému lidu 
kol místa popravního: „Svatá obci proste za mne Pána Boha!" 

As 3 kilometry severovýchodně od Čerčan směrem dráhy k Choce- 
radům vedoucí na levém břehu Sázavy vypíná se na temeni vrchu, 
362 m vysokého, osaměK^ kostelíček sv. Klimenta. Jestit to památné 
Hradiště a ves pod ním při samé Sázavě zove se Lštění. Je to 
jedno z nejpamátnějších míst naší vlasti. Již samo založení kostela 
ke cti sv. Klimenta svědčí o jeho starobylosti. Stávalt zde po spiisobu 
staroslovanském zbudovaný' a dle tehdejších pojmů přepevn}'^ hrad, 
v němž r. 1055 vězněna byla co rukojmí manželka olomúckého knížete 
Vratislava, bratrem Spytihněvem II. přemoženého. Strážcem jí byl 
iMstiš čili Alstislav, jenž s ní nelidsky nakládal a pro jistotu v noci 
nechal poutati nohu svou k její. Později přece poslána byla za man- 
želem svv^m do Uher, přemožena však dřívějším týráním a strádáním, 
neodolala útrapám cesty a zemřela před shledáním se s chotěm. Hrad 
pak brzy zanikl a nebyla známa ani jeho poloha a zjištěna teprve 
v minulém století. Nedávno prozkoumal Hradiště znám\> archaeolog 
a badatel professor Píč, nenalezl však tolik památek bývalého staro- 
slovanského sídla, jak se očekávalo. — Příkrá kamenitá cesta vede 
úžlabinou ke kostelu, vystavěnému na ostrohu, jenž na severu spadá 
příkře k Sázavě, oddělen jsa roklí, kterou jsme nahoru vystoupili, ode 
dvou jin\'ch vrchů. Kol kostela rozkládalo se hradiště. jehož širší 
konec vystupuje na jihovýchodní straně do výše a tu star\'', již méně 
zachovaný val v délce as 150 m odděluje celý ostroh od připojující se 
k němu planiny a uprostřed něho znatelnS' ještě do něho vchod. 
Ostatní prostoru zaujímá pole a při stavení kostelníkově ovocnj^ sad. 
To jest vše co zbylo z památného tohoto místa, tak jako na Levém 
Hradci a Tetíně. 

Kostelík sv. Klimenta, prastarého založení, v původní své podobě 
se nám nezachoval. Sestává ze čtyřhranné lodi a připojené k ní polo- 
okrouhlé apsid\' a vj^stavěn byl as původně ve slohu románském. 
Podací právo při něm mívali páni z blízkého hradu Dube a po různých 
osudech připadl kostel a přifařené někdy k němu vsi k panství kono- 
pištskému. Časem chrám velmi spustí a obnoven byl hrabětem Janem 
Josefem z Vrtb3^ Vnitřek nevykazuje žádn\'ch památek kromě dře- 
věné sochy sv. Klimenta prostřední ceny a oltářního obrazu téhož 
svatého, jenž též ničím nevsmiká. Ve věži. původní své podoby na- 
prosto zbavené, visí dva pěkné staré zvony. Při kostele jest hřbitov, 
který stal se památným proto, že pochován byl na něm nedávno ne- 
ohrožen}' starý bojovník za práva českého lidu Dr. Eduard Grégr. 
jenž po dlouhá již léta pobýval v létě v protější vísce Ctyrkolech 



— 172 - 




na pravém břehu Sázavy. Pod Hradištěm spěje po levém břehu sá- 
zavském dráha a v krátké době dostihuje stanice Zlenice, poplužního 
to dvora, patřivšího ke hradu Zlenici, známému nyní pod jménem 
Hláska, jehož zříceniny jsou na protějším břehu Sázavy a nepatři již 
k okresu Benešovskému. 

^' Cerčanech (vlastně Cerněanech) kromě nádraží, poplužního 
dvora a výstavného, tak zvaného Spáleného ml\'na. patřícího známé 
pražské rodině \^ávrově není nic pamětihodného, za to však tím pa- 
mátnější a shlédnutí hodnS' jest městys Poříčí, sotva 3 kilometry od 
Cerčan vzdálený, na stoku potoka B^^stré a Sázavy, kde jest též sta- 
nice varianty Sázavské dráhy, vedoucí k Jílovému a kde v létě mnoho 

Pražanů přeb\'vá. Nynější Po- 
říčí skládá se ze dvou osad. 
Větši z nich, v\'Thodní to část 
s farním kostelem s\^ Havla, 
nazývala se původně Balko- 
vice a neužívá se tohoto názvu 
již dávno, menší pak a vzdále- 
nější část, při níž jest filiální 
kostel sv. Petra, byla jádrem 
spojen\''ch těchto osad; stávalo 
tu při řece u nynějšího mostu 
panské sídlo a zde bylo vlastní 
městečko Poříčí. V držení jeho 
vystřídaly se různé panské rody, 
lak páni z Ledce, Karlíko\é 
z Xežetic, páni ze Sellenberka. 
z Valdštejna, za nichž patřilo 
ke Komornímu Hrádku, hrabata 
z Martinic a z Vrtby, za nichž 
připojeny ke Konopišti. Z dějin 
městečka připomínáme jen, že je v r. 1620 vydrancovali a i s kostelem sv. 
Havla vypálili Lisovčíci, obávaní to jezdci polští, vycvičení po způsobu 
kozáčkem, které Sigmund III. poslal na pomoc Ferdinandovi II., jeden 
to z četných důkazů přízně a vzájemnosti pobratimského národa pol- 
ského. V městečku, jež jest 5 kilometrů od Benešova vzdáleno a pěk- 
n\^m svým vzezřením se návštěvníku zamlouvá, vynikají hlavně staro- 
žitné dva chrámy, jež přátelé umění a starožitností často vyhledávají 
jakožto zajímavé památky románského slohu v Čechách. 

Farní chrám sv. Havla stojí na poloostrůvku, utvořeném Sázavou 
a Bystrou uprostřed obezděného hřbitova a vzdor požáru, jímž byl 
r. 1620 zachvácen, zachoval v hlavních rysech starobylý svůj ráz. 
Vystaxen byl as na sklonku XII. neb na počátku XIII. století a z doby 




PORÍCl. 



- 173 — 



tú zachována jest původní krypta, kteráž jest umístěna pod presbyte- 
riem zakončeným polookrouhkju apsidou. Klenba krypty, do které se 
sestupuje z loďi po třinácti stupních, spočívá na čtyřech sloupích. Od 
vchodu do krypty vedou dvojramenné, do oblouku postavené schody 
do presbyteria, které jest tím as '2\l^ m nad lodí povýšeno. Celé toto 
zařízení upomíná živé na kryptu v basilice sv. Jiří \- Praze a v kostele 
sv. Václava v Staré Boleslavi a jest ještě s kryptou klášterního chrámu 
Doksanského jedinou památkou tohoto druhu v Čechách, líši se však 




VNITŘEK KOSTELA SV. HAVLA V POŘÍČÍ. 



od nich svými malými rozměry. Lod chrámová, stejné vysoká a široká 
jako presbyterium obmezena jest co do prostory ještě širokým hudeb- 
ním chorem, který ji po straně přepíná a jest dílem osmnáctého století, 
v němž byl chrám obnoven a vyzdoben. Úprava ta, ač slohu chrámo- 
vému není přiměřena, jest přece velice krásná a stojí za prohlédnutí. 
Pracoval o ní většinou plzefiský řezbář Lazar Widmann po více než 
jedno desítiletí (1740—1751). Zvláště pozoruhodný jest hlavní oltář 
zdobený sochami krásné práce, což platí hlavně o postranních skupi- 
nách soch, z nichž jedna představuje sv. Jana Nep. dávajícího almužnu 
žebrákovi a druhá sv. Liboria, u něhož nohou klečící hříšník prosí za 



- 174 



rozhřešení. \' hříšníkovi zobrazil umělec sebe sama a v žebrákovi tru- 
hláře Daniela Piláta, jenž znám byl co flovedn\'- řemeslník a zde v Po- 
říčí za dozoru Widmannova na ozdobě chrámové pracoval. Plastická 
v\''zdoba obou postranních oltářů, kazatelny a oratoře jest téhož původu. 
Sochj'^ a okrasy pracovány jsou s nevšední pilností z lípového dřeva 
a lze něco podobného z těžká nalézti. Obraz na hlavním oltáři (sv. Havel 
opat) jest dobrá práce pražského malíře Frant. Luyxe z Luxenšteina 
z první polovice XVÍII. stol. Památná jest i cínová křtitelnice z r. 1629. 
Ve věži při jižní straně presbyteria jsou dva zvony, z nichž větší 
z roku 1620 má latinský nápis, vztahující se k osudnému vpádu Li- 
sovčíků, o němž jsme se napřed zmínili. 

Druh}'- filiální a pohřební kostel sv. Petra zachoval jiůvodní svůj 
románsk}' tvar skoro neporušeně a stojí na pahorku při silnici, tudy 
k Linci vedoucí, uprostřed hřbitova, obehnaného massivní zdí. sesíle- 
nou opěracími pilíři. Z daleka viditeln\^ působí velmi milým dojmem. 
Kostelík ten jest prostý, orientovanv-, sestávající z jednoduché čtyř- 
hranné lodi. k niž přimyká se polokruhová apsida. Věž v průčelí 
chrámu má ve své spodní části širokou emporu s valeným klenutím, 
přikryta jest jednoduchou střechou a opatřena jest na všech čtyřech 
stranách dvěma řadami okének, jež svůj původní románský tvar, 
hlavně dělicí je sloupek, znamenitě zachovala. Všech okének jest 32. 
\e věži visí 2 zvony z r. 1599. Až do roku 1677 stával prý na 
vrcholivu štítu kamenný kalich, znamení to někdejších, pod obojí přijí- 
majících osadníků. Lod osvěcována jest po každé straně třemi, v oblouk 
sklenutými okny, z nichž obě prostřední na úkor slohu a celku rozší- 




KOSTKL v POKÍČÍ N. S. 



— 175 - 

řena byla. Vnitřek jest dosti zanedbán a bylo by na čase, aby byl 
rozumně, bez porušeni původnosti opraven, hlavně aby byl jeho 
zevnějšek, skládající se z hrubě pi^itesanS^ch žulových kamenů, jež se 
s menšími útesy lomeného kamene střídají, zbaven veškeré omítky 
a nátěru, čímž by se svému původnímu stavu značně přiblížil a okrasou 
celého okolí se stal. Kostelík ten jest památným i tím, že v jeho 
okoH dne 19. května 1420 Žižka obrátil na útěk pány Václava z Dube 
a Petra Konopištského ze Šternberka, kteří proti němu. as 10000 
jezdců silni, polem V3'táhli. 

Z Poříčí vede cesta údolím podle potoka až na Konopiště. Půvabná 
tato partie bývá nazývána „Poříčským Sv}'carskem", není ale v po- 
sledním čase turistům vždy přístupna. Směrem jihovýchodním ve vzdá- 
lenosti 2 km lze se dostati vozovou cestou do Dolní Mrače, malé to 
osady, ležící v údolí potoka Benešovského; na západ od ní tratí dráhy 
císaře Frant. Josefa oddělena jest Horní Mrač, osada to většího roz- 
sahu. V Dolní Mrači na malém žulovém ostrohu stoji v hlavních 
svých částech dosud zachovalá a za obydlí upravená tvrz s pěkným 
idylickj^m nádvořím, kterouž lze z oken vlaku na levé straně trati při 
jízdě z Cerčan do Benešova dobře viděti. Bývala sídlem několika zná- 
mějších šlechtick5'ch rodů, hlavně Mračsk\'ch z Dube a pánů ze Sellen- 
berka a patřívala těž pánům Trčkům z Lípy, z Valdštejna, hrabatům 
z Martinic. hrabatům z \'rbna a z Vrtby, za nichž připadla ke Kono- 
pišti. Tvrz jest se tří stran obemknuta příkře k potoku spadající skalou 
a byla přístupna jen na východní straně vysokou branou; odděloval ji 
od planiny, na této straně se prostírající, hluboký, nyní již valně za- 
rostlý a zasypaný přikop. Pod tvrzi jsou sporé již jen zbytky někdej- 
šího pivovaru a dva sklepy. Z toho lze soudili, že tvrz tato nebyla 
příliš rozsáhlá, však i lak. jak dnes se nám jeví, stojí za prohlédnutí, 
zvlášf nádvoří se svou nynější úpravou se návštěvníku zamlouvá. 
Opodál na východní straně jest panský dvůr. na jehož západní straně 
zříme rozvaliny obdélného stavení. Jsou to zbytky zámku. kter\' na 
začátku 18. století počali stavěti hrabata z Vrtby, čímž nemálo poškodili 
starou tvrz, ze které brali stavivo k nové budově, jež dospěla jen do 
polovice vj^šky přízemních oken a den ode dne víc a více s povrchu 
mizí, tak že ji stará tvrz ještě dlouhá léta přečká. V okolí tvrze v tak 
zvaném Podmráčí jsou velkolepé žulové lomy, patřící následníku 
arcivévodovi Frant. Ferdinandovi z Este. 

V Poříčí řeky Sázavy jsou ještě některá památná a zajímavá místa, 
jež patří do okresu Benešovského a o kter5'ch se ještě musíme zmíniti. 
Za stanicí Poříčskou, směrem k Jílovému, jest další stanice Sázavské 
dráhy osada Pecerady (správně Pecirady) a odtud vede vozová cesta 
směrem severozápadním k řece Sázavě, která tu tvoří značn\^ záhyb, 
v němž rozložena jest vesnice Kostelec a naproti ní na pravém břehu 



r' 



- 176 - 



'It^i.^í. . 




.V 



ZBOŘENY KOSTELEC. 



- 177 - 

řeky rozloženy jsou na temeni skalnatého vrchu Hradnice (307 m) 
zříceniny královského někdy hradu Kostelce nad Sázavou, nyní 
všeobecně Zbořen_v Kostelec zvaného, při ústí potoka Kamenického 
do Sázavy, v krajině neobyčejně krásné. Na jihu a západu omývány 
])yly nepřístupné jeho stráně vodami ladné Sáza\'y a na severu obklo- 
povaly jej hluboké hvozdy, jež bylo lze zásekami nepřístupn\'mi učinili. 
Méně chráněné partie hradu, hlavně na východní straně byly od planiny 
odděleny ve skále tesanými příkopy, hradbami, baštami a jinými 
pomůckami opevňovacího umění. Takto vypraven patřil Kostelec zajisté 
k nejpevnějším hradům a b\''val v něm, jak tomu již jméno jeho nasvědčuje, 
chrám, k němuž byly některé okolní vesnice přifařeny. Nebude as 
nesprávná domněnka, že chrám zde povstal dříve než hrad a že teprve 
vznikem opevnění a později hradu dostalo se chrámu názvu Kostelce 
t. j. opevněného chrámu (z latinského castellum), kteréž pojmenováni 
přeneseno později i na veškeré okolní profánní stavby. Hrad byl 
původně statkem korunním a byl dáván různ\-m pánům do zástavy, 
později byl, ale ne dlouho, majetkem církevním a patřil též rytíři Janu 
Sádloví ze Smilkova, jehož 20. října r. 1421 konšelé pražští dali stíti. 
Roku 1450 dobyl Kostelec Jiří z P()děl)rad na odbojném rytíři Kunšovi 
Rozkošovi z Dube a odevzdal jej panu Zdeňkovi Konopišlskému ze 
Šternberka, kter\' z důvěrníka a přítele stal se zapřisáhl\'m protivníkem 
Jiříkov\''m. tak že král roku 1467 musil Kostelec opět obléhati, načež 
jej dobyl a ztroskotal. Od té doby hrad z rozvalin nepovstal a stále 
víc a více upadá. Rozhlášeny jsou také krásné a rozsáhlé Kostelecké 
les}' prostírající se na sever od hradu. 

Jdeme-Ii po pravém břehu Sázavy proti vodě, octneme se v pů- 
vabné krajině, jakých jest i na proslavené Sázavě málo. a dorazíme 
v malé půl hodině k poplužnimu dvoru a tiliálnimu kostelu sv. Barto- 
loměje, při němž rozkládala se někdy farní ves Ledce, v niž blíže 
nynějšího dvora stávala tvrz, rodinné to sídlo vladyk z Ledce. kteří 
podávali kněze ke zdejšímu kostelu, jenž se již r. 1350 mezi farními 
připomíná, a byli pán}' na blízkém Poříčí. Ves spustla v třicítileté 
válce a kostel ztratil svého kněze. Má klenuté presbyterium, jehož 
žebrovité klenby zakončeny jsou hlavami různ\'ch zvířat. Hlavní oltář na 
spůsob druhdy oblíben\'ch arch upraven\' pochází z roku 16,50. Filiální 
a památný' tento kostel, k němuž patří značně mnoho pozemků, sluší 
k TSmci nad Sázavou, a byl by již málem propadl úplné zkáze, čehož 
důkazem jest, že z blízké kamenné zvonice dílem ukradeny, dílem 
jinam přeneseny byly nalézavší se v ní tři zvony. — Tvrz zdejší stávala 
kdysi při zdejším dvoře a poloha její označena jest drnem porostlou 
a i na mapách jenerálniho štábu znatelnou výšinou mezi dvěma rybníky, 
tak že bylo lehce celé její okolí zatopiti: při kopání v minulém století 
podniknutém odkryly byly základy pevné věže. Samota na protějším 



— 178 — 

břehu slově Pašovka. As 2 km dále. při pravém břehu Sázavy a po 
obou stranách silnice leží ves Dne špeky (staré Xespěky) v krásné 
krajině s lesnat\'m a kopcovitým pozadím a odtud malý kousek cesty 
při hlavní, stromovím vroubené silnici vesnice Městečko, přifařená 
k Poříčí. Tím odlnii jsme okolí Čerčan a Poříčí a budeme sledovati 
směrem jižním dráhu Františka Josefa, jejíž nejbližší stanicí jest 

BENEŠOV, sídlo okresu a hejtmanství, jež jest velmi příznivě 
situováno, rozprostírajíc se v úrodné planině, ve středu vj-hodně za- 
loženjxh komunikací, tak že mu k zdárnému rozvoji ničeho neschází 
a proto rok od roku utěšeně se vzmáhá. Svědči o tom počet obyva- 
telstva, jehož jest dle posledního sčítání 6788 v 422 domech oproti 
5589 obyvatelům v 367 domech roku 1890. V roce 1870 čítal Benešov 
pouze 3800 ob\'vatelLi v 305 domech. Osada zdejší jest prastarého 
založení. Stála pr\' již v XI. stol. jsouc opevněna a ohrazena ploty 
v místech nynějšího Karlova a již r. 1070 byl tu posvěcen kostel. 
Zakladatelem města byl bezpochyby Beneš, jenž přinesl z Vlach 
bibli a passionál a kostelu zdejšímu věnoval. Mezi dalšími držiteli 
z tohoto rodu byl Dobeš, potomní biskup Pražsk\' a známý Milota 
z Dědic, smutně prosluK' zradou, spáchanou na králi Přemyslu Ota- 
karovi na Moravském Poli. Týž. snad na smířeni své viny. založil zde 
klášter Minoritův. Jeho nástupci Beneš a Dobeš založili hrad Kono- 
piště, kter\r se odtud stal panskN^m sídlem a osudy a dějiny Benešova 
spjaty jsou od té dob}' s Konopištěm. Za pánů ze Šternberka zkvé- 
taio město, však r. 1420 vypálen a zničen byl zdejší klášter od Tá- 
borův, při čemž i město vzalo značné škod\'. R. 1451 držán tu voln\' 
sjezd a rokováno na něm o vydáni mladého krále Ladislava Pohrobka. 
Na sněmu tom řečnil znám\'' kardinál Eneáš Sylvius (potomní papež 
Pius II.) a přičiňoval se, aby LÍlisn\'mi slovy a intrikami vydání Ladi- 
slava zamezil. Zde došlo také k pamětihodné rozmluvě Eneáše Sylvia 
s Jiříkem z Poděbrad, jejíž obsah Palack\'' ve svých dějinách uveřejnil. 
R. 1473 sněmováno tu opět v pustém klášterním chrámě, však pro 
nastaK' mor rokování o záležitostech zemsk\'ch nedokončeno. V osud- 
n5'ch dobách českého povstání patřil Benešov Hodějovsk\''m z Hodě- 
jova. Bernard Hodějovslw z Hodějova přidržel se zimního krále 
Bedřicha ř^alckého a byl mu Benešov konfiskován, načež stal se r. 1622 
majetkem Albrechta z Valdštejna. R. 1623 nabyl města i panství po- 
věstný'' Pavel .Michna z A'acinova. jenž hned kněze pod obojí z Bene- 
šova vyhnal a katolickou protireformaci známým a bezohledn\'m sv\''m 
spůsobem prováděl, tak že venkovský lid r. 1627 se vzbouřil a Benešov 
vybil. Další pohroma stihla město r. 1648, kdy švédsk}'' jenerál Wit- 
tenberk je vyplenil. Město s kostelem bylo zapáleno, ba i podzemní 
hrobka spustošena a zkáza Husity vypáleného Minoritského kláštera 



- 179 - 



dovršena a dobyt před tím i hrad Konopiště. Tenkráte zachránil Wit- 
tenberk život jistému mladíku Zdeňkovi, kterx- dle pověsti zavraždil 
před oltářem svou nevěstu i jejího miláčka a byl jMoto veden z Be- 
nešova na popravu na vrch Sibernu (proti nádraží, kde nalézá se 
nyní myslivna, z někdejšího známého hostince upravená], kde měl 
býti oběšen. Na rozkaz jenerálův b}'! popravní průvod rozehnán a od- 
souzenec, jenž znám byl co výtečn}'^ střelec, přidal se ke Švédům, 
kteří ho vzali sebou ku Praze a zřídili mu nedaleko hradeb u Žitné 
brán\' srub, s něhož sv^ou střelbou působil obleženým znaěn\'ch škod. 
nebof každého z obránců, kdo se na hradbách ukázal, sestřelil, tak 
že na jeho hlavu cena desíti 
dukátů vysazena byla, kterou 
si zasloužil jeden voják pluku 
Colloredova, jenž Zdenka 
zastřelil. Pozdější majitel Jiří 
Ludvík hrabě ze Sinzendoríu 
snažil se zmírniti bídu zu- 
boženého města, avšak hra- 
bata' z Vrtby byli Benešovu 
opět krut5'mi pány. R. 1800 
vykoupilo se město z pod- 
danství a rostlo vůěihledě. 
Z pamětihodností a budov 
zdejších zaznamenati sluší 
(1 ě k a n s k 5' chrám s \'. M i- 
k uláše, jenž stojí na výšině 
Karl o v zvané ve středu 
hřbitova, s něhož jest pěkná 
vyhlídka do okolí a na něm.ž 
pochován jest zasloužilN- pra- 
covník v oboru archeologie 




ZŘÍCENINA KLÁŠTERNÍHO CHRÁMU 

V BENEŠOVÉ. 



České Karel VI. Zap. — 

Chrám bvl původně mnohem větši a měl dvě věže. z nichž se pouze 
jedna zachovala a doznal zkázy v letech 1420 a 1648. Sestává ze tří 
lodí a presbyteria s opěrnými venkovskými pilíři, mezi nimiž ]inou se 
štíhlá gotická okna. Obě nižší poboční lodi odděleny jsou čtyřmi pilíři 
od lodi hlavní. Průčelí kostela jest střízlivé, za to na jižní straně chrá- 
mové jest krásný gotickv' portál. Nejvzácnější památka chrámu jest 
starobylý, na dřevě malovaný' obraz madonny na hlavním oltáři 
a pochází pr\' z někdejšího klášterního chrámu. V hlavni lodi zavě- 
šeno jest dvaadvacet obrazů ze života sv. Klimenta papeže a byly 
sem získány koupí z někdejší jesuitské koleje na Starém Městě Praž- 
ském. Jeden z nich představuje odevzdání Klementina pod ochranu 



— 180 - 

sv. Klimenta. Dále jest v kostele několik náhrobků a jeden z nich. 
v podlaze zasazen\\ kryje hrobku rodu Hodějovských z Hodějova. 
v niž nalézá se patero cino\ých rakví, z nichž dvě Švédové porouchali. 
V nedaleké zvonici jsou krásné starožitné zvony, nejstarší z r. 1430. 
j\Ialv kousek odtud na západní straně spatřujeme imposantní dosud 
zbvtkv dvou vysokých gotických oken chrámov\'-ch, jež jsou z daleka 
viditelný. To jest vše co zbylo ze slavného kdysi kláštera Mi nor i t- 
ského. jenž stavěn jsa do čtyrhranu obstupoval prostrannv- rajskN- 
dvůr. obklopený ambity a jenž přiléhal jednou stranou k chrámu 
Pannv .Marie, z něhož zbyly pouhé pilíře a ze kterých lze soudili, že 
chrám i klášter byly na ten čas stavba velkolepá, na což poukazuje 
i ta okolnost, že v konventní síni odb\'vány byly sněmy a že musila 
bvt tudíž velmi prostorná. Cel\' komplex klášterních budov byl opevněn 
hradbami, z nichž vedla do města na jižní straně úzká ulička, dosud 
Minoritskou zvaná. Zdiva z rozvaleného kláštera, zvláště pěkně tesa- 
n\''ch kamenů užito bylo co vhodného stavebního materiálu ke stavbě 
domků, jež postupně bez ladu a skladu povstávaly na ploše, již druhdy 
klášter zaujímal. Roku 1799 byl v rumech jeho nalepen krásn\'' zvon 
z r. 1322. který by dle mínění známého archeologa a historika Ant. 
N. Vlasáka patřil k nejstarším a nejvzácnějším památkám toho druhu 
v Cechách. — Piaristská kolej založena bjia r. I7U3 Františkem 
Karlem hrabětem Přehořovským z Kvasejovic, stavba její však dokon- 
čena teprve r. 1717 Janem Josefem hrabětem z \'rtby. kterx- k ní při- 
stavěl kostel sv. Anny a ústav ten bohatě nadal. — Gymnasium 
zdejší trvalo až do r. 1780. bylo pak zrušeno a v r. 1819 opět otevřeno, 
r, 1833 zavřeno a v r. 1860 opět otevřeno, což charakterisuje nejlépe 
péči jistých kruhů o duchovní povznesení našeho národa. Zde působil 
též Josef Schallcr. kněz řádu pobožných škol a otec topografie české, 
jehož dle jednotlivých tehdejších krajů sepsaná topografie Cech jest po 
dnes hledanou ])omůckou. Poslední opat kláštera Sázavského Leandr 
Kramář, rodák líenešovský, byl odchovancem zdejší koleje. Chvalné 
pověsti požívá též zdejší okresní nemocnice, zvláště pak její zvláštní 
odděleni, zřízené pro nemocné stížené tuberkulosou, která pod pečli\ým 
dozorem .MUDra. Teunera utěšeně prosjjívá. Hospodářská škola, různé 
peněžní a průmyslové závody jsou této ])okročilé obci k nemalé okrase 
a užitku, přispívajíce k oživení města, jež jest známo i svými hlučnými 
trhy. jakož i celého okolí. V Benešově působil též dlouhá léta co 
městský lékař nedávno zesnulý Dr. Emanuel Engel, vzor nezištného 
vlastence a ušlechtilého člověka, jakých jest již po řídku. Vydával 
též a inspiroval zdejší list: , Hlasy od Hlaníka". 

As 2 km jihozápadně od Benešova strmí na vysokém žulovém 
\rchu jeden z nejkrásnějších a nejpamátnějších českých hradů: 



r' 



- 181 




H 

o 

2 

O 



v._ 



— 182 — 

KONOPiŠTĚ. Příroda i lidské umění obdařily tento krásny' koutek 
české země svými dary a výtvory. Obklopující je dumavé lesy a nád- 
herné sadv zvvšují dojem imposantní jeho stavby a utvořily z něho 
pravý pohádkový zámek, namnoze i jako v pohádce nepřístupný. 
Chodívalo se k němu přes Šibernu úpravnými lesními cestami, jež 
však nejsou vždy obecenstvu přístupny a proto k jeho shlédnuti zá- 
hodno voliti kratší píjlhodinnou cestu silnicí. Proč Konopiště a jeho 
půvabný park nejsou již obecenstvu jako dříve přístupny, to byla by 
obšírná kapitola, jež pojednávati by musila o ničivé vášni a bezcitnosti 
jisté části o!)ecenslva. která pozbyvši veškeré vážnosti před cizím ma- 




SOUSOŠÍ .\'A TEKRASSE ZA.MKU KONOPIŠTSKÉHO. 



jetkem a nejprimitivnějších takřka pojmů o slušnosti, zavinuje, že 
majitelé sadů. lesů a památných budov většinou jen pro nedostatečnou 
v5'chovu obecenstva majetek svůj uzavírají a před invasí takových 
návštěvníků střeží. — Z té příčiny musí se turista spokojiti pouhou 
zevnější prohlídkou hradu namnoze jen z dáli. 

Konopištský hrad náležel druhdy k nejznamenitějším opevněným 
sídlům v Cechách a o rozsáhlosti obranných jeho staveb lze si učiniti 
pojem z toho. že mimo hluljoké příkopy a hradby, do nichž vedlo 
I)alero bran. zpevněn l)yl ještě sedmi věžemi neb baštami, z nichž 
v roce 1746 bylo pěl shořeno a věLší část příkojjů zasv|)ána. v sady 
proměněna a zdsihací most při hlavním vchodu r. I72.S kamenným 
nahrazen, což zvěčněno nái)iscni nad přední branou, hlásajícím, že 
úpravu a ;)rc:navbu tu ])ro\-cdl nejvyšší |»urkrabi Jan j()S(>f hrabě 



183 



Z Vrtby. O rozsáhlosti hradu svědcM i to. že jsou v něm dva dvory a 
množství místností, různým účelům sloužících. Hrad v nynější své po- 
době nepovstal najednou, různé doby a slohy zanechaly na něm stop, 
zvláště pak v době poslední doznal pronikavých změn a úpravy, jež 
však dojem celku neporušila, ba spíše ještě původní jeho ráz obnoviti 
se snažila. Nejstarší část hradu na severovýchodu, jež pochází ž dob 
Šternberků, vyznačuje 
mohutná okrouhlá ba- 
šta, k niž pojí se slabší 
věž. Obě jsou zpevněny 
opěracími pilíři a opa- 
třeny pavlány, spočíva- 
jícími na kamenných 
krákorcích. Při severo- 
východním rohu jest 
malá okrouhlá věž s o- 
chozem, v níž r. 1394 
vězněn byl král Václav 
IV. V této části nalézá 
se gotická zámecká 
kaple, sv. Jilji zas\ě- 
cená, kterou r. 1747 
známý nám již z Poříčí 
Lazar Widmann třemi 
oltáři ozdobil a někdejší 
hradní síň, jež promě- 
něna byla v divadlo a 
množství jin\'ch, hlavně 
obydeln\'Th místnosti. 
K této skupině staveb 
pojí se část zámku, pány 
Hodějovsk\'mi vysia- 
vená a upravená v le- 
tech 1605, jež pro po- 
hodlnější své zařízení 
v pozdějších dobách 

byla výhradně obývána. Na straně jižní prostírají se stavby z doby Vrt- 
bovské a sady, úpravou bývalých hradních příkopů povstalé. V letech 
sedmdesát5'ch minulého století bylo v zámku mimo kapli a divadlo 2 velké 
sině, 50 pokojů a komnat, H komor a 3 sklepy, studna a jiné prostory, 
což vše za nynějšího majitele bylo zvelebeno a rozšířeno. Půvabnému 
a imposantnímu zevnějšku odpovídá vnitřek, jehož výzdoba a celé za- 
řízení prozrazuje nevšední vkus, smysl pro umění a zvláštní pořada- 




LOVECKE TROFEJE 
V CHODBĚ ZÁMKU KONOPIŠTSKÉHO. 



184 



telsk\- talent, kterým docíleno, že části výzdoby a předměty, většinou 
nesmírné ceny, nevtíraji se pozorovateli okázale, tvoříce iadn\' celek 
a doplněk starobylých, skutečně královských místností a síní. Zdařilá. 
s neobyčejnou \ěrností a vervou provedená dvojice psů. kterouž pso- 
voda ztěží ovládá, zámecké chodby, vyzdobené parohy všech možných 
druhů zvěře, veskrze vzácné exempláře a abnormity. jichž cenu do- 
vede posouditi pouze zkušený lovec, poukazují k tomu. že majitel od- 
dán jest s celou duši ušlechtilému loveckému sportu. Zámecké salony. 




S.\LON V ZÁMKU KONOPISTSKEM. 



opatřené drahuccnným náljytkcm různých slohu, skvostné \-ykládané 
skříně, četné starožitnosti a umělecké památky, zbrojnice a v ni přetl- 
mčty velké umělecké ceny a krásy. \ětšinou unika, vybraná obrazárna, 
ve které zvláště vyniká Sv. rodina od Palmy Vecchia. to vše skýtá 
neobyčejnou podívanou a k shlédnuti toho všeho bylo by potřebí dlouhé 
doby. -Mnoho předmětů, získaných nynějším majitelem, následníkem 
trůnu, arciknížetem Františkem Ferdinandem z Este. na jeho výpravě 
kolem světa, j(V zde byly cho\'ány. odxczeno jxizději do zvláštního 
musea do \'idně. .Xesmirného niikladu xyžádal si skvostný zdejší park, 
jenž ro,<šířen byl několika |)řikoupenými realitami a zrušením někdejších 



185 



průmyslových objektů. Malebnost hradu zvyšuje zvláště na západní 
straně se nalézající rybník, v jehož vodě se omšené hradní zdi zrcadlí. 
Skvostné skleníky se vzácnými k\rtinami ze všech dílů světa a pře- 
krásná vyhlídka s hlavní věže zámecké pati^í těž k přednostem tohoto 
hrdého panského sídla, v němž následník trůnu, vzdálen hluku velko- 
města, větší část roku tráví. Komu netane tu na mysli idylické zátiší 
Křivoklátské s arciknížetem Ferdinandem a h^ilipínou Welserovou. 

Fot. Brunner-Dvořák. 




ZBROJiRNA NA KONOPIŠTI. 



Rozhlášena jest též rozsáhlá Konopištská obora pro krásné své 
lesní partie, malebná zákoutí, skvostné a pečlivě hleděné skupiny 
stromů s vodní štafáží a hlavně pro četnou lovci i všeho druhu zvířenu, 
jež ji oživuje. Něco podobného jest nyní i u nás, v této klassické zemi 
lovu a honu pomalu již vzácností a musili bychom zajeti až do Anglie, 
kde jsou ještě obory „velkého stylu". — Medvědí jáma. jejíž obyvatelé 
l)řipominají nám živě Bern a obveselují diváka nemotornými sv\'mi 
pohyby a budí xzpomínky na medvědy, jež co , erbovní zvířata" rodu 
Orsini neb Ursini. chovali páni z Rožmberka, kteří se s rodem tím 
l)říznili. na svých sídlech a o nichž nám Břežan různé historky 



I8h 



zachoval. — A' podzimní dobé rozléhá se. oborou říjení krále lesů 
našich — jelena, jehož rod tu četně zastoupen a mlčelivé hvozdy 
bývají často svědkem zápasů rozzui^ených soků o ztepilou laíi. jež podá 
se pak vítězi v krutém tom zápase. Jeleny, kteří za dne málo vycházejí, 
lze dosti zřídka spatřiti, tím spíše však téměř zcela zkrotlé daňky 
s lopatovými parohy a skxrnitou srstí a zahloubáme-li se v pozorování 
jich na pastvě, neb když s místa na místo se stěhují, zdaž netanou 
nám tu na mysli vv^jevy Mařákovy ze světa lesních samot, jak je sotva 

Fot. Briinner-Dvořák. 




PARTIE Z OBORY KONOPISTSKE. 



kdo před nim a ne hned tak po něm \-yliriti l)yl a je s to. A kdo 
nezamyslil by se nad idylou z Konopištské obory, jak ji v našci^.i 
obrázku předvádíme a komu nezželelo by se jiři tom smutného fakta. 
jak se stále a stále odcizujeme přírodě, tomuto nevyčerpalchiěmu 
zdroji krás, jež s takovou ochotností a důvěrou rozvirá stránkv své 
věčně svěží a pravdivé knihy tomu. kdo \- ni čisti do\ede. — 

Když nastanou pak podzimní dnové a s nimi doba honebni. 
oživnou opět památné Kono[)ištské místnosti a síně. oživne i celé okolí 
starosiaxného sídla a JoNccká družina, jejíž členové |)atří k nejpřed- 



187 



nějším šlechtick\'m rodům z Cech. z mocnářství a i daleké ciziny, 
shromáždí se kolem vznešeného hostitele, aby holdovala a oddala se 
loveckému veselí, jež snad nikde na kontinentě nekvětlo tak, jako 
v této Bohem a přírodou tak požehnané zemi, do které přijížděly 
korunované hlavy, slávou české myslivosti a neobyčejn\'m bohatstvím 
zvěře přilákány. Loveck5' a lesní personál, svou zdatností a vjxvikem 
na slovo vzíííý vítá nejvyššího lovčího pána a vznešenou jeho družinu 
a když po skončeném honě hostitel a družina obcházejí a prohlížejí 
vyloženou ulovenou zvěř všeho druhu („štreka"), tu veselé fanfáry 
zakončují šfastnx'^ lov a připomínají zašlé dávné dny lovecké slávy. 
Však nutno již rozloučiti se s památn\m hradem, jehož dějin)' jsou 
úzce spjat}' s dějinami Benešova, kamž čtenáře poukazujeme. Dodá- 
váme jen, že Konopiště koupil arcivévoda následník od knížete Frant. 
Eugena z Lobkovic, jenž nabyl panství toho od knížete Jana Karla 
z Lobkovic. kter\'' je zdědil r. I8.'^0 po Františkovi Josefovi, hraběti 
z Vrtby. 

K panství Konopištskému patří několik poplužnich dvorů, z nichž 
zasluhuje zmínky dvůr Pecí nov (též Peclinovj, jihovýchodně od Bene- 
šova při cestě, spojující silnici Lineckou s Pelhřimovskou. Několik set 
kroků nade dvorem bývala tvrz. na níž seděl za krále Václava IV. 
Ondřej z Dubě, jenž měl za manželku dceru Jana Žižky a zahynul 




MEDVĚD V OBOŘE KONOPIŠTSKÉ. 



— 1í 



A- bitvě u Malešova r. 1424, ve které po boku svého tchána bojoval. 
Není tudíž pravda, jak tvrdí Vlasák, že byl protivníkem Zižkovym a že 
y bitvě u Malešoval bojoval v i^adách jeho protivníků. Vyvrátil to s ob- 
vvklou svou důkladností Tomek. A'e vsi. která v třicítileté válce zanikla, 
scházeli se za panování Rudolfa II. sektáři, kterým říkali po jich zakla- 
dateli bratří Mikulášenští neb bratří Pecinovští, též bratří plačtiví, 
poněvadž při svj^ch shromážděních plakávali. Byli to většinou lidé 
prosti, čítali však ke svX-m přívržencům i osoby šlechtické. Neměli 
kněží a správcové neb jich učitelé byli lidé neučení, nebof se odvo- 
lávali na vxTok sv. Pavla: .Litera zabiji, ale duch obživuje." Vedli 
život pobožnŇ' a prostný. zamítajíce veškery přepych v oděvu i jídle 
a pro svou neškodnost nedoznali pronásledování jako čeští bratří 

Fot. Brunner-Dvořák. 




"^'jí^y 



DANCl \' OBORE KONOPISTSKE. 



nebof i sám fanatický \'ilém Ski\ala \\dal jim ve svých pamětech 
vzácné u něho vysvědčení zachovalosti. Sluší též dbáti toho. aby lato 
někdejší ves neb\ia zaměňována s Pecinovem na Novostrašecku. 

As tři kilometry severovýchodně od Konopiště leží prastará farní 
osada, někdy město, nyní ves Václavice. původně po svém zakla- 
dateli Vladislavice zvaná; patřivala na začátku jedenáctého století 
klášteru Kladrubskému a byla snad i střediskem župy neznámého 
jména, jež se prostírala mezi župami Vyšehradskou a \'ltavskou a za- 
ujímala oblast .Újezdu Vladislavska\ Později připadla ke koruně 
a stala se majetkem kapitoly \'šech Svatxxh v Praze a dostala se 
])ozději ke Kostelci nad Sázavou a s ním ke Konopišti. Leží v pů- 
\abném údolí nad potokem Janovickým, v této části Kozlovským 
zvan\'m. Jihozápadně od vesnice vypíná se do výše 503 m vrch Chlum, 
na němž shledati lze zbytky někdejšího dolování na stříbro a který 
s věncem vrchu a pahorků tvoří malebnou ohradu kol starobylého 



18^ 




•UJ 

co 
.'Ji 

O 

z 

o 

o 

OQ 

O 



Z 



— 190 — 

tohoto sídliště. Chrám sv. Václava, obklopenx' hřbiloxem. jest jednn- 
íiuchá. prastará gotická stavba, v níž však není nic pozoruhodného. 
Na poli zn farou nalezen byl vzácný bronzový křížek, jenž darován byl 
českému museu. Zde farářoval též o českou historii zasloužil}'- badatel 
Václav Roman Voříšek, jehož jméno bývá často uváděno při roz- 
pravách o tak zvaném rukopise Zelenohorském. Mezi vrchem Chlumem 
a Chvojenskou horou v divoké a romantické úžlabině. kterou se prodírá 
potok Kozlovskv. jsou lesem porostlé a již sporé zbytky někdejšího 
hradu Kozli, na němž vládli páni z Dube. kteří b\di též pány blízké 
osady Ch vojno zvané, as 4 km na jihozápad od Benešova vzdálené, 
jejíž filiální kostel sv. Jakuba, postavený na vrchu 407 m vysokém, 

Fot. Brunner-Dvořák. 




J. V. ARCIKNIZE-NASI.EDXIK SE ŠLECHTICKOU DRUŽINOU. 



dominuje celému okolí. Hrad Kozlí, jenž lni r. 1467 majetkem Jana 
Libúna z Dubě, věrného přívržence Jiříka z Poděbrad, byl lidem 
Zdenka Konopištského ze Šternberka dobyt a zůstal od té doby v zříce- 
ninách a památka po něm stále víc a více mizí. Byl vystavěn na 
ostrohu, se tří stran potokem omývaném a na nejužší své straně, jež 
s planinou souvisí, opevněn byl dvěma ve skále tesan\''mi příkopy. 
Zbytky lesem zarostl\'ch jeho zdí s divukrásnj-m svým okolím a \y- 
lilídka s blízkého Chlumu neb Chvojenské hory vynahradí hojně 
námahu, spojenou s návštěvou těchto zajímavých míst. 

Xa místní dráze Benešovsko-Vlašímské jest ])rvni stanice Stru- 
hařov a nedaleko ní as 5 km východně od Benešova vesnice téhož 
jména a tvrz, z níž se zachovaly praskrovné zbytky. K severovýchodu 
odtud ve vzdálenosti as 1 km na vysoké planině jest malá vesnice 
Jezero s poplužním dvorem, při němž stávala tvrz, na které seděl 



Fot Brunner-D\ ufák. 



191 



r- 



"\ 










V- 



.J 



IDYLA Z KOKOPISTSKE OBORY. 



192 



Beneš z Jezera, jenž r. 1415 podepsal sližn\- list ke koncilu Ivoslnic- 
kému. Na sever odtud vede cesta do blízkého Střiž kov a. vesnice 
s poplužnim dvorem a zámkem, kter}' nedávno vyhořel, čímž zničeny 
bvlv mnohé památky, zvlášté pak upomínky na českého básnika Karla 
Alarii barona A'illani-ho. jehož rodině zdejší velkostatek náleží. Jmeno- 
vané zde osady patří farou k ( Jkro uhliců m. jež patřívaly k hradu 
Zlenickému a dostaly se po mnohých dobách a změnách k velko- 
statku Jemništskému. Zdejší již v roce l.^i.SO co farní připomínán}' kostel 
byl v roce 1740 tak důkladně přestavěn, že se z původní jeho podoby 
ničeho nezachovalo a nechová ničeho pamětihodného. Severov\'chodně 
od Okrouhlic a as 2 km jižně od Kozmic prostírá se vesnice Teplíšo- 

Fot. Brunner-Dvorák. 



/'^^i4^.i: 





J. V. .aiRCIKNIZE-NASLEDNIK VIT.^N LESNÍM PERSONÁLEM. 



vice a za ní na jihu ve v\''ši 465 m stojí filiální kostel sv. Havla, jenž 
býval původně farním a byl v roce 1756 rovněž tím spůsobem opraven 
jako kostel Okrouhlický. tak že se při něm pouze dva staré zvony 
zachovaly, jež jsou nejspíše dílem slovutného Brikcí z Cimperka. 

Další stanice jest Jemniště. sídlo býxalěho panství, malá to ves- 
nička se starým a novým zámkem, z nichž star\'' stojí skutečně za 
shlédnutí, poněvadž jest to vzor zachovalé tvrze, na jak\''chž sídlivala 
po cel\'ch Cechách v hojném počtu zastoujiená drobná šlechta. Dle 
Balbína bývalo po Cechách .1377 podobných tvrzí. Zdejší byla obklí- 
čena na severovýchodu rybníkem, který vodou z něho unikající pří- 
kopy kolem tvrze naplňo\al. Po zvoditém mostě \chá/elo se do čtyř- 
hranného dvora, různými staveními obklopeného, v jehož západním 
křídle nacházelo se obydlí panské s piízemnimi klenutými místnostmi, 



— 193 — 

jež se architektonickou výzdobou, zvláště pokud se týče ostění a ve- 
řejí a lomených kamenných oblouků od ostatních, většinou hospo- 
dářsk\'ch místnosti lišily. R. 1724 vystavěl hrabě Adam z Trautmanns- 
dorfu několik set kroků od staré tvrze jednopatrový' nov_v zámek, ob- 
klopen}' krásným stromoxim. s pěknou mansardo\ou střechou a s kaplí 
sv. Josefa s freskami Rainerovými. Na jihov5'chodnim konci zámecké 
zahrady jest kaple Nanebevzetí Panny Marie s hrobkou některých 
držitelů zdejšího panství, k němuž patří 10 dvorů, bývalých to samo- 
statn\'^ch statků. Zdejší tvrz patřila za krále Václava IV. Mikuláši I)i- 
vůěkovi z Jemniště, mincmistru a nejúhlavnějšímu nepříteli Husitů, 
kteří ho a jiné ještě pány pod vedením Žižkov_vm r. 1420 u Sudoměře 
a později u \'ožicc porazili. V bitvě pod \'yšehradem byl hlavní pří- 
činou porážky Sigmundovy, dav se první na útěk. R. 1421 dobýval 
na Husitech Chotěboře a vytištěn od nich do Moraxy. zemřel tu v r. 
1423. \" držení Jemniště střídali se pak často různí majitelé, až r. 1699 
prodáno hejtmanu Starého města Pražského Ferdinandovi Františkovi 
z Říčan, kterS' k ostatním sv5'm statkům Struhařovu a Jezeru přikoupil 
i Postupice a spojiv je s Jemništěm, prodal vše r. 1717 Františku Ada- 
movi hraběti z Trautmannsdorfu; nyní jest jeho majitelem Filip hrabě 
ze Šternberka. Jižně od Jemniště při silnici, kterou traf místní dráhy 
Benešovsko-Vlašímské takřka na dvě stejné polovice přetíná, as 12 km 
jihov\'chodně od Benešova leží městys 

POSTUPICE v úvale při potoku Chotýšce, jenž od Jankova přichází 
a též Jankovským se zove a částečně při velkém rybníku. Zde při ny- 
nějším panském dvoře stávala tvrz, z níž zachovalo se jen několik 
bezvýznamných místností. Odtud pocházel slavný rod pánů Kostků 
z Postupic, znaku zlatých hrábí. Nejslavnějším z tohoto rodu byl slavn\' 
válečník, státník a pozorovatel všech ušlechtil5'ch snah, pan Vilém 
Kostka z Postupic, jenž bojoval proti Táborům v bitvě u Lipan, padl 
však záhy na to 9. listopadu 14.% v bitvě u Vysoké u Hradce Králové, 
kterou svedl s obleženými od něho Hradečany. Bratr jeho Zdenek, 
alter ego krále Jiřího, prokázal tomuto a vlasti mnohých služeb. Zdařilá 
současná jeho podobizna na dřevě malovaná chovala se na zámku 
Opočenském a později v paláci knížat Colloredo-Mannsfeldů ve Vídni. 
Skrovné toto původní sídlo slavného rodu dostalo se v držení různ\'ch 
šlechtických rodů, až konečně, jak jsme dříve podotkli, spojeno bylo 
s panstvím Jemništským. Z původního farního kostela sv. Martina bi- 
skupa zachovalo jen presbyterium starou svou podobu a není v něm 
mimo některé staré náhrobky nic památného. Roku 1794 postavil tu 
tehdejší spolumajitel Jemnišfského panství, hrabě Jindnch z Rottenhanu 
továrnu na kartouny a bělidlo na místě někdejší papírny, což vše po- 
zději zaniklo. Jižně od Postupic jest bývalý městys, nyní farní ves 
Popovice. jež byly po bitvě u Jankova r. 1645 tak zpustošeny, že se 



— 194 — 

od té dobv více úplné nevzpamatovaly. Byly v drženi různ\'ch šlecli- 
tick\'-ch osob. z nichž pi^ipominá se nejprve k roku 1358 vladyka Otik 
z Popovic. \' listopadu r. 1420 dobyl tvrze znám\' Mikuláš z Husince. 
Po mnoh\-ch změnách koupil toto panství r. 17.32 rytířskx'- íád křížov- 
níků s červenou hvézdou, jenž je držel až do r. 1797, kdy bylo hrabětem 
Jindřichem z Rottenhanu koupeno a kjemništi připojeno. Nevzhledný', 
v roce 1761 vystavén\' farní chrám sv. Jakuba jest bezv\'znamn\', zato 
jest zajímavá zdejší starožitná tvrz, prav\'- to typ starÝxh vodních tvrzí. 
z níž se přes zlobu času a nevšímavost lidskou dosti pozoruhodného 
zachovalo, ač starobylému rázu budovy v 18. století podniknuté zmoder- 
nisování dosti uškodilo. Založena a opevněna byla podobně jako její 
Jemništská družka. 

Tím ])opsali jsme téměř celý okres Benešovsk}' a zb\''vá nám 
jeho poměrně nejmenší část. kterouž navštívíme drahou císaře Frant. 
Josefa a jejíž první stanicí směrem k Táboru jest 

BYSTŘICE, městečko nad Bystrou, as 7 km od Benešova vzdálené, 
při silnici Linecké; založeno bylo v druhé polovici XIII. stol. pány z Dube 
a Leštna. K. 1420 dne 6. čer\-ence byli tu u velikého rybníka upáleni 
kněz husitský \Viclav se svým kaplanem, třemi sedláky a čtyřmi pacho- 
laty, že se nechtěli odříci kalicha, na rozkaz biskupa, jenž nacházel se 
\'e vojště rakouského vévody Albrechta, kter}'' táhl na pomoc Sigmun- 
(lovi ku Praze, jehož lidé tyto nešťastníky zajali. Později sdílelo mě- 
stečko osudy blízkého panství Leštenského. k němuž patřilo, bylo 
l)0zději na dva díly rozštěpeno a dostalo se roku 1800 k panst\ i Floskov- 
skému. Farní chrám sv. Simona a Judy na jihovýchodním konci mě- 
stečka zachoval v presbyteriu pt^ivodní svou starou podobu ze 14. sto- 
li'ti a na jednom ze svorníků, v nichž se žebra gotické klenby sbíhají, 
vytesán jest znak páníj z Dube. tak zvaný odřivous (střela), jediná to 
památka na zakladatele starobylé této svatyně. Chrámová lod zbudo- 
vána byla r. 1 666 Josefem Priamem, baronem z Rovoratu. V neúhledné 
zvonici visí dva starožitné zvony. Čtvrt hodiny od Bystřice na severo- 
v\'xhod vypíná se hrad. vlastně zámek Leštno, jedno z nejpamátnějších 
míst naší vlasti, jež dle Hájka založeno bylo pr\' již r. 772. Nejstarší 
jeho známí držitelé byli jjáni z Dubě, kteří se psali odtud i z Leštna. 
z nichž proslul pan \'áclav z Dubě na Leštně. jenž provázel Husa 
ke sněmu Kostnickému. Roku 1420 dobývali hradu Táboří, pak patřil 
pánům ze Šternberka, z nichž Jan Holický ze Šternberka na Leštně 
a Českém Šlernberce r. 1,536 vystavěl hraď Leštno tak, jak se až do 
druhé polovice minulého století, ovšem valně již sešl\\ zachoval. Maji- 
telé jeho se však později stále měnili a byl mezi nimi i Kristián z |llova. 
jenž zavražděn byl s Valdštejncm a jeho důvěrníky v Chebu r. 1634. 
až konečně j)0 různých osudech přešlo r. 1872 v majetek známého 
velkojM-ůmyslníka Čeňka Danka, šlechtice z Esse, jehož rodina jest 



- 195 — 

dosud majitelem Leštna a panství Tloskovského. Polosesutv již hrad 
šlechtic Daněk zachránil od zkázy, podrobiv jej důkladné opravě a 
proměnil jej v skvostné panské sídlo, získav si tím vděk všech milov- 
níků českých dějin a památek. 

As 5 km severozápadně od Bystřice jest ves T voi^ešo vice, 
všeobecně Tvoršovice zvaná, sídlo velkostatku a někdy tvrz, jež stá- 
vala kdesi v místech nynějšího poplužniho dvora a odkud pocházeli 
vladykové z Tvořešovic. Panství zdejší přecházelo stále z jedněch 
rukou do druhých a bylo též majetkem Radeckých z Radce, až je 
r. I8()8 koupil známý podnikatel staveb Jan Šebek, jehož synu dosud patři. 

Jižně od Tvořešovic a západně od Bystřice při silnici, vedoucí 
k Neveklovu, jest farní ves Ne svačily s filiálním chrámem Nalezení 
sv. Kříže, jenž byl dříve a to již v roce 1350 farním a roku 1700 roz- 
šířen, čímž jeho starožitný ráz byl setřen. R. 1706 koupil Jeroným 
hrabě Colloredo z Walsee Nesvačily s Drachkovem a Tosnicemi a při- 
l)ojil je k i)anství Tloskovskému. Na panství Jemništském. v okolí 
Bystřice a u Konopiště jsou větši rybníky, jichž hráze při nedávné 
povodni se protrhly a valící se z nich spousty vod nezměrných škod 
způsobily, nádherný Konopištský ])ark zpola zničily a i oběti na lidských 
životech si vyžádaly. 

Tím skončili jsme popis památné krajiny Benešovské s přáním, 
aby i tomuto dosti zkoušenému českému kraji zasvitly lepší dol)y 
a štastná budoucnost. 

Jan Dotřel. 



XXXVll. OKRES VLAŠIMSKÝ. 

úvodím střední a dolní Blaníce — s vyjmutím horního a středního 
toku potoka Chotýšanského — mohl by se pojmenovati okres Vlašim- 
ský. Pruh země od jihu k severo-severovýchodu položený, asi 25 km 
dlouhv a průměrně \()-\2km široký, jímž po celé délce Blaníce pro- 
téká, jest jádrem; přimyslíme-li si k němu na východě různoběžník 
o 12 kilometrové základně 8 km široký, cele úvodím potoka Zdisla- 
\ického vvplněný. konečně na severu k levé polovině toho pruhu při- 
lehlý trojúhelník s 10 km základnou a 5 km výškou — máme tak v hru- 
bých obrysech podobu okresu vystiženu. Celý okres sám jest částí 
levého pobřeží řeky Sázavy, která jest mu na severu přirozenou hra- 
nicí; jen na dvou místech Sázava patrněji od hranic poodstupuje : 
katastr obce Kácovské zatlačuje hranici na západ od velikého ohybu 
Sázavského, a rozloha panství Šternberského posunuje hranici až na 
2 km od Sázavv k vvchodu. 



— 196 — 

Rozloha okresu Vlašimského obnáší 353"48 km"-, na nichž žije 
26.648 (dle sčít. r. 1900) ob\'vatelů, čili průměrné asi 75 duší na 1 km-. 

Co se tkne reliéfu půdy. nejeví obě poloviny stejného rá;íu. Vv- 
chodní část po pravém břehu Blaníce jeví se jako vzedmutá ijlanina. 
z niž vystupuje poměrné více osamoceních vrcholů, tu xětších, tu 
menších. Nejvíce vyzdvižena jest krajina jihovýchodně od Xačeradce 
jakožto rozhraní mezi okresem Vlašimsk\'m a Pacovsk\'m, kde hora 
Říšnická u Daménic 688 m n. m. dosahuje. Odtud horský tento hřbet 
zahýbá severně přes Pravonín vyzdvihnuv se zase na hranici okresu 
Dolnokralovického ,Na skalkách" ještě do 600 m. odkudž jednu odnož 
vysílá na sever k Zdislavicům, druhou pak východně. al)y svvmi 
bystřinami na území Dolnokralovickém napájela silné proudy potoka 
Sedlického. Směrem k Louňovicům má pohraniční hřbet Xačeradeckv 
náhl\- sklon, s něhož hrne se dolů kol Xačeradce potůček Brodec, 
na v\'chodním a severním úpatí Blaník obtékající. Údolíčko jeho — 
spíše jest úžlabina — po krátkém toku 6 km u Křížová klesá již na 
440 m. Tak se stává, že Blaník sám. jehož vrchol má jen 638 m nad- 
mořské v5'šky, a jejž ted\' sta jiných vrchů českomoravské vypnulinv 
daleko převyšuje, vyčnívá tu nad své okolí jako docela imposantní 
temeno horské. Tímto směl\-m vzestupem Blaník liší se nájiatlně od 
četných i vyšších vrchů českomoravských, které obyčejně jen pone- 
náhlu ze své široko rozložené základny s\-ůj vrchol vyzdvihuji. Blaník, 
• o němž tuto řeč, jest tak zv. ,Velk\'"; od něho lesnat\'m sedlem. 
kLerým ražena jest silnice od Xačeradce k Louňovicům, oddělen jest 
jižně položený Blaník Malý. vysokx' 564 m. Xa opačné straně proti 
Blaníku \'elkému na sv. trčí taktéž dosti náhle vyzdvižená Hora Kří- 
žová 582 m vysoká. Skupina těchto tří dosti směle vystupujících vln 
se svým bohatstvím lesní zeleně, omývan\''ch šploumajíci horskou 
bystřinou Brodcem. jenž místy jen roklemi na úpatí těch hor se pro- 
dírá, dodává této jižní končině \'lašimska rázu svrchovaně malebného, 
ba nádherně romantického. Tu snadno lze si vysvětliti, proč krajina 
tato vábila k sobě pozornost již dávného ob\^vatelstva, a že duše lidu 
Blaník sv\'^mi pověstmi opředla. Putuje-Ii cestovatel zvláště směrem 
od Xačeradce po běhu Brodce a za Křížovém sestupuje do horské 
rokle mezi V. Blaníkem a Horou Křížovou, neubrání se pocitu, jakoby 
\stui)oval do kraje začarovaného; opravdu dřime tu něco velkolepě 
tajemného. Xeméně mocný dojem činí Blaník cestou od Kondrace 
k Louňovicům. 

S Blaníku otvírá se krásná vyhlídka na všechny strany. Xa nej- 
vyšším vrcholu strmí příkrá skála tvarů podivných; na jednom místě 
má podobu jakési brány lomeným obloukem sklenuté, kterážto okol- 
nost zavdala asi příčinu k pověsti, že jest to brána vedoucí do vnitř 
hory. v níž dřímají blaničtí rytíři se sv. Václavem, dle jiné povésti se 



— 197 — 

Zdeňkem Zásmuck\'m, čekajíce doby, až bude naši vlasti nejhůře. 
O rytiřích blanických vypravuje si hd také jiné povésti, hlavné jak 
lidem do Blaníka přišl\'m dobře činili. Historicky jisto jest jen tolik, 
že na Blaníku od starodávna stával hrad knížecí čili korunní, poněvadž 
až do XV. století nelze vyhledati žádného soukromého majetníka. 
Na temeni V. Blaníka spatřuje se dosud násep z hrubých kamenů 
beze všeho spojidla; po tesaných kamenech, cihlách nebo maltě není 
žádné stopy, z čehož lze souditi, že hrad b\'val dřevěný. Zbylý ka- 
menný val jest as 25 m dlouhý' a 8 m široký; pod ním bývalo nádvoří 
přes 40 m dlouhé, 33 m široké, do něhož vcházelo se z předhradí, jež 
obkličuje mohutný kamenný val rozlohy neobyčejně veliké. Král Václav 
IV. postoupil str5'ci svému Prokopovi 40 hradů, mezi nimiž se i Blaník 
připomíná. Když pak Václav r. 1402 ve vězení ve Vídni držán byl, 
vylákal Sigmund Prokopa z hradu Bezděze, před jiné královské 
a Prokopov}' hrady táhl, až i před hrad Blaník přitáhl, kdež pr\' Pro- 
kopa na taras přivázati a k němu stříleti kázal, až se hrad jemu vzdáti 
musil. R. 1407 jak5'si muž lid obecn\^ naváděl, že na horu Blaník se 
sbíhal, aby divy spatřil, čemuž arcibiskup Zbyněk z Hasenburka na 
pohádání Husovo přítrž učinil. 

Zboží Blanické připadlo klášteru Louňovickému; po jeho zničení 
r. 1420 drželi je s Blaníkem Táboří, od r. 1547 Jan z Pernštejna, od 
r. 1548—1652 rod rytířů Skuhrovsk\'ch ze Skuhrova; pozdější držitel 
Karel Adam z Říčan odkázal je r. 1672 arcibiskupství pražskému. Na 
Malém Blaníku zřízena kaple sv. Maří Magdaleny, na jejíž vystavění 
týž pán odkázal 300 zl. V jeskyni pod sakristií bydlel poustevník. Za 
cis. Josefa II. kaple i poustevna zrušena. Arcibiskup hrabě Schonborn 
dal kapli opětně upraviti. 

Z nesouvislvxh kup ve vS'chodní části \'Iašimska nutno ještě 
uvésti některé. Nad vesnicí Javorníkem zdvihá se jz. Hůra (583 m), 
jv. Horka (527 m) a dále na v\'chod Hol\' vrch (511 m)\ všechny tři 
vrchy jsou pohraniční. Pozorují-li se další vrchy severovýchodním 
směrem od Blaníka, jeví se tyto jako přetrhávanj' řetěz, který před- 
stavuje zároveň rozvodí přítoků řeky Blaníce a Zdislavského potoka. 
V tom pořadí vystupují: Na sv. od Kondrace Zižkov (503 m). dále 
Spálen\'' vrch (5()5 m) s kaplí Loretánskou nad vískou Bolinkou při 
silnici Pelhřimovské od Vlašimě vedoucí ; nad vsí Kladrubami vy- 
zdvihuje Kladrubská hůra (533 m), tak zvaná Kostelík, poněvadž na 
ní stávala kaple zasvěcená mistru Janu Husovi, od niž směrem k Ště- 
pánovu vynikají vrcholy Kosina a Paseka, oba málo nad 500 m. Asi 
téže v\'še dostupuje Klásek u Psářů a vrch Vlkonáč nad Zdebuzevsi. 
Čára těmito uvedenými vrcholy tažená znamená zároveň rozvodí xe\íy 
Blaníce a potoka Zdislavického a částečně i řeky Sázavy ; na tomto 
rozvodí rozloženy jsou osady: Bolinka, Rímovice, Rataje. Tehov, Psáře. 



— 198 — 

Chochol. Na svahu západním směrem k Blanici spatřují se : Kondrac. 
Dub, Pavlovice, Kladruby, Petřiny, Nemíž, Radoňovice; na východním 
svahu rozkládají se : Bolina. Zdislavice, Chlum. Štěpánov, Dalkovice, 
Duhovka, Střechov, Lhota Štěpánova, Lhota Kácovská, Soušice, Ticho- 
nice, a na svahu severním při pobřeží Sázavském Kácoves. Nejvj-chod- 
nější kout okresu Vlašimského na pravém pobřeží potoka Zdislav- 
ského vyplněn jest osadami, jež následují od jihu k severu : Javorník. 
Sedmipany, Dubějovice, Kalná, Soutice, Černýš. 

Aby místopis pravé části Vlašimska byl úpln\% budiž uvedeno, 
že oba Blaníky i Horu Křížovou obstupují : Louňovice. Krašovice, 
Křížov, Karhule, Lesáky. Na severozápadním svahu hřbetu Naěerade- 
ckého hledí ku Blaníku : Bozejn, Daměnice, Pravětice. Hrajovice, Na- 
ěeradec s Olešnou a Vračkovice. V dalším pokračování téhož Vraco- 
vice a Malovidy. 

Jest samozřejmo, že vyjmenované osamocené vrchy mají svůj 
původ ve zvláštní povaze geologické; jsouce podstaty žulové, nesklá- 
dají souvisl5'ch pásem, ale jeví se jako vyzdvihnuté kupy se zakula- 
cen_vmi vrcholy. 

Levé poříčí Blaníce, v němž žula nevystupuje již v takové míře, 
jeví pro svou rulovou podstatu ráz poněkud jin\'. V něm lze již zna- 
menati skutečná pásma souvislá. Nejprve jest tu se\-erní širok\' hřbet 
Divišovsk\>, složený ze širokých ploch5'ch homolí, z nichž největší 
a spolu nejzápadnější jest Kopanina (542 m) u Lbosína, Vrch Liticho- 
vick}', oba vrchy, západní a jižní, u Divišova, Kopec MněchnějevskS' 
(532 m), dále k severu Hatka u Drahňovic {503 m) s dalekým roz- 
hledem vůkol. Xa západě proti Sáza\ě a nejdolejší Blanici nesvazuje 
se hřbet Divišo\ský nenáhle. nýbrž jest tu vysazena řada kopců. 
v celku nižších v^OO m. a\šak poněvadž v uctivě vzdálenosti 1—2 km 
od řečiště nad údolím obou řek vysoko se zdvihají, dodávají krajině 
té rázu nad míru půvabného. Z nich uvedeny budtež aspoň A^okáč 
stojící proti Šternberků a Pokoř mezi Divišovem a Blanici; více men- 
ších vrchů tuto se vyskytujících nemá jména. 

U paty severního sklonu Divišovského hřbetu vine se téměř při 
samé hranici okresní potok Křešick\'', sázavský to přítok, nad jehož 
vlnami po levém břehu rozkládají se vesnice Křešice a Třcmošnice, 
a jehož ústí doprovázeno jest na témž pobřeží při nejsevernější hra- 
nici okresu břidličnatým pohořím, rozložen\'m mezi tímto potokem 
a Sázavou, v němž vrch Ceřenický, Alani Hora a Žákov stojí jako 
vysoké stráže nad vlnami Sázavskými, od Ratajů se valícími. V jižním 
jednom zářezu tulí se osada Čeřenice. Ve vrchovině Divišovské, jež 
vyplíiuje plochu mezi potokem Křešickým a Dolní Chotěšankou. a to 
v hlavní ose její, rozkládají se osady Čenovice, Lbosín, Třeběšice, 
Litichovice, Divišov, Mněchějev, Šternov, při západním svahu Dalov, 



— 199 — 

při severním Drahňovice, na jižním svahu, většinou poblíž potoka 
Chotéšanky BS^kovice, Sv. Jan, Takonín, Bilkovice a Slověnice, při 
východním nedaleko Blaníce Všechlapy. 

Dolním tokem potoka Chotýšanského, jenž u Libeže do Blanice 
vpadá, oddělen jest hřbet vrchů Domašinsk5'ch, které nejvyšším 
vrcholem Kalamajkou 513 m n. m. dosahuji. Hřbet obstupuje na vý- 
chodě rybník Smikovsk}' a tu část Chot\''šanky, která z něho vytéká. 
Od starodávna jest zalesněn. Kromě Kalamajky, na níž spatřují se 
zbytky knížecího domku (glorietu), vystupují ze hřbetu Domašinského 
ještě vrchy nižší, a to Zlatá Skalka, čtverhrannou zdí obroubená, 
OstrS' a Jelení vrch u Onšovic, s nichž na všechny strany krásný 
a vn\\ý pohled se otvírá. Zalesněné Hory Domašinské bN^valy nepří- 
stupné a jen jediná cesta od Benešova k Domašínu je překračovala. 
Kromě několika mysliven a hájoven a malé vísky Onšovic v části 
severní nemají obyvatelů; jen pozvolné svahy k severu, v5'chodu 
a jihu osazeny jsou význačnS^mi bydlišti. Jsou to Radošovice. Lipina. 
Ctibor, Lhota hrazená a město Domašín. 

Potůček ČelivskN' odděluje vrchy Domašinské od třetí, jižní, části 
levého poříčí Blanice, kterážto část má ráz mírně zvlněné planiny. 
Nejvyšším vrcholem jest v ní Křivá (519 m), nad údolím Blanice mezi 
Světlou a Ostrovem. Planina tato jest vlastně v5'chodnim pozvolným 
svahem hřbetu Neustupovského, jenž na Voticku a Benešovsku do- 
provází prav\' břeh Chotýšanského potoka až k Postupicům. a jehož 
pokračováním Hory Domašinské pokládati lze. Osady v této části 
jsou Hřin, Sedlecko, Lipina, \'elíš, Nespery, Chobot, Lhota Nesperská 
a Libouň u Louňovic. 

Velik}' ostrov středočeského žulového pohoří zabírající krajinu 
Benešovskou a dosahující ve směru sv. až k Sázavě vysílá své vý- 
běžky i do \'lašimska, jakým jest především krajina kolem Chot\'šan 
s vískami Pařezí a Městečkem. Na hranicích okresu zdvihá se ně- 
kolik vyšších kopců, z nichž Vápenný vrch jest nejvyšší. (518 m). 

Do nejjižnějšího cípu Vlašimska na levém poříčí Blanickém za- 
bíhá od jihozápadu táhl\' hřbet zlatonosného vrchu Roudného. na jehož 
úbočí položeny jsou vísky Bořkovice a Laby. 

Téměř čtvrtina plochy okresu Vlašimského pokryta jest lesy, což 
.jest poměr asi takov\' jako ve většině okresů českomoravské vyso- 
činy. Také poměr pastvin a plání, jež tvoří jen 7"/o povrchu Vlašim- 
ska, zůstává v celku podobn\''. 

Vlašimsko tvoří značnou část levého Posázaví a má proto též 
podíl na slavné pověsti tohoto panoramatu půvabn\'ch partií. Ještě 
před ústím Želivky dot5'ká se Sázava okresu, kde u vesnice Čer- 
nýše má její hladina výšku 318 m n. m., u Pelíškova Mostu .307 m. 



— 200 — 

při ústí Blaníce 304, pod Slernberkem 301 au Ratajíi Hrazenxxh 293. 
Spád vody jest tedy povlovnější, ale přece ještě dosti znaěn\''. Povaha 
jejího údolí má týž skoro ráz jako všechny toky. větší i menší, na 
českomoravské vypnulině. Tu příkré, skalnaté břehy zužují její koryto 
a vlny zdají se prorážeti sobě cestu, a šumot lesní obruby na těchto 
skalách a stráních mísí se v hukot vody : tam zase náhle rozjasňuje 
se krajina, skály a stráně poodstoupily a měkký lučnatŇ' koberec roz- 
prostírá se podél stříbrné vodní stuhy. Toto střídání soutěsek s ma- 
i\'mi údolíčky způsobuje přečasto překvapující přechody a jímá kou- 
zlem zvláštní romantiky. K tomu přimysliti si tichou, milou náladu 
moderním ruchem ještě takřka nedotknuté krajiny, která zdá se hýřili 
přirozen\'m bohatstvím zeleně a takřka koupati se ve vonném, svěžím 
vzduchu — a tu snadno vysvětlí se. proč obyvatelé městští ze sv\''ch 
fádních kamenných ohrad prchají do těchto zátiší, která je přírodě 
navracují. 

Hlavní tepnou vodní v okrese Vlašimském jest Blaníce, jak již 
bylo uvedeno. Prameni se na Baíkovyxh vrších u vísky Blanicky 
v okresu Mladovožickém téměř ve v\'ši 700 m nad mořem a vstupuje 
pod Kamberkem na půdu \'lašimska. Nad Louňo\ncemi má její hla- 
dina v\'šku 377 m: potom teče podle vísky Světlé k Ostrovu, ku 
Hradišti. Polance a Znosimi. kde probíhá \e výši 343 m. načež váli 
se k Vlašimskému parku a odtud pod \'lašimi odnáší vody ku Hrádku, 
u něhož má již jen 328 m. na to obtékajíc Libež po větších oklikách 
ve výši 304 m dospěje Sázavy. Přítoky Blaníce po obou březích jsou 
jen krátké potůčky a horské ručeje ; toliko potok Chotěšanský. jejž 
u Libeže s levé strany přijímá, a kter\- v okolí Votickém vyvěrá, 
jest značného toku ; okresu ^'lašimskému náleží jen svým dolním 
tokem. Kromě Blaníce přijímá Sázava z okresu \'lašimského ještě 
potok Zdislavick)' (či Stěpánovský) a Křešický. o nichž již při líčení 
terrainu byla řeč. Zajímavo jest. že Želivka. sebravši všechny tekoucí 
vody téměř z veškerého rozsáhlého jádra vysočiny českomoravské, 
uchyluje se s nimi do malého koutku okresu Mašimského. aby je tu 
svému mocnému lennímu pánu jako povinnx'- tribut odvedla. 

Říčka Blaníce se svj^mi přítoky, jakož i ostatní pobočné vody 
Sázavské ve Vlašimsku ženou na 80 mlýnův a pil a naplňují více 
menších i větších rybníků, z nichž největší jsou Smikovský u ^'ěžnik 
(.Vlěstečka) s 28 ha, Ostrovsk\> s 18 y^a \ýměry, Strašík u Libouně a j. 

V krajině tak zvlnité. jako jest okres Vlašimský. nelze hledati 
rozsáhlejších rovin; přece však na mnohých místech půda uroxnaia 
se tak. že ne-Ii o nížinách, aspoň o rovinkách a plochých ponenáhh^ch 
svazích mluviti lze. Tak hned zmíněné již svahy hor Domašínských 
ráz rovinný j)řijímaji; rovinu připomíná krajina jižně \'lašimi ke Kon- 
draci a Znosimi, dále pláně kolem Libouně, Takonina a Divišova. 



201 



Celý severov5'chodní okraj okresu, z hlavni čásLi to pobřeží sázavské, 
vyznačující se mírn5'mi a zvolna se sklánějícími svahy pahrbkovin od 
Tichonic až k Sedmipanijm a Chlumu rovině lze přirovnati. Skuteč- 
nými nížinami, ovšem jen malých rozměrů, pokládati jest pruh od Labů 
přes Louňovice k Ostrovu, pak od Olešné pod Načeradcem přes 
Křížov k Blaníku. 



Fot. AI. Štěpán. 



Různotvárnost plastiky 
půdy dává tušiti, že Vlašim- 
sko v ohledu geologickém 
není všude jednostejno. — 
V podstatě své jakožto sou- 
částka vysočiny českomo- 
ravské jest to hlavně rula 
a žula. Rula převládá ; žula 
vystupuje z ní na mnohých 
místech jako ostrovy vyv5'- 
šené, a to více v pravě po- 
lovině okresu, tvoříc za- 
obleně kupy, které této části 
dodávají jiného vzhledu než 
jak se jeví polovina západní, 
jak o tom bylo již mluveno, 
ačkoli i v této levé části vy- 
nořuje se žula dosti v\'- 
.ínačně na př. vrchy Doma- 
šínskými a oněmi, které vy- 
vyšují se při samé západní 
hranici okresu. Z žulových 
vrcholů dlužno především 
uvésti Blaník. Od permského 
ostrova u Českého Brodu 
a Černého Kostelce táhnou 
se ostrovité stopy permské 
přes Divišov, Vlašim a Tábor 

až k C. Budějovicům. Jihozápadně od Vlašimě u vesnice Chobotu 
a severně od Divišova dva malé takové ostrůvky permské se obje- 
vují. V\'skyt jejich dokazuje, že veškeré vrstvy permské této oblasti 
svého času souvisely, avšak později vrchní vrstvy byly odplaveny. 
Vlašimsko stalo se v nejnovější době světoznám\^m jakožto naleziště 
zlatých rud. Sice již v dávném středověku na plochém horském hřbetu 
Roudněm. který se táhne od osady Bořkovic ku vísce Labům směrem 
k Libouni u Louňovic (proti Blaníku), hledáno a nalézáno b\''valo zlato; 
tak zdá se, že starobvlv románský kostelík v Libouni vystavěn byl 




KAPLIČKA SV. MAkl MAGDALENY 
NA MALÉM BLANÍKU. 



— 202 - 



ve 12. stol. od horníků, z čehož by se dalo souditi na v\-nosnost teh- 
dejších dolů. Dobýváni zlata obmezovalo se tenkrát ovšem jenom na 
vyplavování zvětralé v\'plni žil podél Blaníce a při rybníku Strašíku. 
V husitských válkách doly zpustly a později byly docela zapomenuty. 
Teprv^e ve století XVIII. , kdy zboží Libouňské přešlo do rukou hrabat 
z Aueršperka. hornictví porozkvetlo znova. R. 1797 vystavěna byla 
v Louňovicích puchýrna. r. 1801 přibyla druhá. Zachovalá listina 

v pražské mincovně svědčí, že 
''°'- •^'^'^''^"- výnosnost nebyla valná a tak 

dolování r. 1826 zašlo docela. 
Teprve r. 1892 berlínská íirma 
Stanlien & Becker obnovila do- 
lovací práce, ale nepodařilo 
se jí rozhojniti výrobu zlata ve 
svém revíru, jenž jí byl r. 1896 
xykázán. R. 1903 dostal se celý 
hornický podnik na Roudném 
do rukou anglického finančního 
družstva, jež representuje Dr. 
Albert Fischer a Herbert Stan- 
ley Sugden v Londýně. Zlato- 
nosné rudy na Roudném vy- 
skytují se v žilách, jež proni- 
kají rulou. Mohutnost rudních 
žil jest různá, od 10 cm až 
k 8 m. ba na jednom místě, 
z\aném ..Černá kuchyně", měří 
až 20 m. Dle dosavadních zku- 
šeností bohatost rudy na Roud- 
ném i)áčí se na 10 g zlata 
v jedné tuně žiloviny. Dobytá 
žilovina se rozdrcuje, na prach 
rozmělňuje, plaví, amalganuje 
rtutí, ale též se nechá na ni 
působiti louh cyanodraselnalý. v němž se všechno zlato rychle roz- 
pouští, načež šlicha odváží se ku zpracování do Saska (Freiberku) 
a do Uher (Stávnice). V roce 1905 pracovalo v rudonosn\'ch dolech na 
Roudném a v závodech poblíž něho 495 dělníků: v\'-těžek v tomto roce 
páčí se. pokud jen zlata se týče, na 900.000 korun. Výsledek jisté 
skvěK'. 

Co do plodivosii orné půdy nelze okres A'lašimsk\' počítati k bo- 
hatým. Půda z největšího dílu hlinitá, jemnějším nebo hrubším piskem 
promíchaná, jest mělká a spodek nepřipouští hlubšího orání; poměrně 




I-ORETA U VLAŠIMI. 



203 



nejúrodnější pruhy země vyskytuji se kolem Mašimě, Načeradce, 
Louňovic, Měchnčjeva a Soutic, kde vrstva ornice dosahuje značnější 
mocnosti, majíc také živnější spodinu. V rozsáhlých poříčích řek 
Sázavy a Blaníce vyskytuje se půda písčitější a spočívá nejvíce na 
naplaveném štěrku říčném. Máme-li však na zřeteli agrikulturní 
poměry veškeré vysočiny českomoravské, předči Vlašimsko výnos- 
ností půdy přece ještě leckteré okresy jiné. Hlavními hospodářskými 
plodinami jsou žito, oves, ječmen, pšenice, brambory, pícnin\', méně 
luskoviny a len (tento hlavně v okolí Načerace). Ovocnictví se dosud 
malá péče věnuje; třeba že podnebí není zdaru ovoce ve vyšších 

Fot. AI. Štěpán. 




KOSTEL A RADNICE \' NAČERADCI. 



polohách vždycky příznivo. přece leckter\' druh ovoce s nejlepším 
zdarem by se mohl pěstovati a utěšeného výsledku by se docílilo. 
Ku zvelebení hospodářských poměru zřízeno jest ve Vlašimi hospo- 
dářské družstvo. 

Více než 3 1 "/o půdy náleží velkostatkům. 

Průmyslu se při rolnické povaze okresu \alně ovšem nedaří, 
zmínky zasluhují pivovary \e \'lašimi a Načeraci. lihovary ve Štern- 
berků a Načeraci, továrna na samet v Divišově, škrobárna v I)o- 
mašíně. 

Hlavní tepnou obchodu bývala do nedávná erární silnice od 
Prahy přes Benešov do AHašimě a odtud k Pelhřimovu a Jihlavi 
i dále Moravou až do Vidně vedoucí: vystavěním dráhy transversalní 
r. 1888, potom odbočné dráhy BenešovA'lašim-Dolní Královice, a ko- 



204 



nečně dráhv pos;izavsk(- silni:e lato pozbyla své b\'\'alé důležitosti, 
která nvní spíše pi-jpadá silnicím z Vlašimi do Louňovic a odtud bud 
k ^'otifům nebo k Načeradci, Mi. Ycr/Aci a dále k Táboru vedoucím. 
Obchodu i živnostem napomáhají také některé peněžní ústavy. 
\' přední i^adč sluší vytknouti občanskou záložnu Mašimskou, kteiáž 
jest první a nejstarší v Cechách, založená r. 1858. Roku 1873 vznikla 
tamtéž nová spořitelna. Záložny jsou ještě v Souticích. Louňovicích, 

Xačeradci, Štěpánově, Cho- 
Fot. AI. Štěpán. t\'šanech, Střechově, Ticho- 

nicích. Třeběšicích a druhá 
záložna (okresní hospodář- 
ská) ve Vlašimi. 

A'lašimsko náleží ku 
Krajinám, jež v Cechách nej- 
dříve byly osídleny ; na- 
svědčuje tomu nález pohan- 
ských popelnic u Domašína. 
Zachovalé iiamátky stavi- 
telské ])ak dokazují, že také 
křesCanství v krajině této 
záhy kořeny zapustilo. — 
\' těch dobách domohl se 
ŠTÉPÁNO\' ve svém 
okolí značného významu: 
r. 1295 jmenuje se trho\-ou 
vsí. I37'> městečkem. Býval 
statkem biskupským. ])0- 
zději arcibiskupským. Byl 
zároveň sídlem děkanátu 
Stěpánovského, který ná- 
ležel do archidiakonatu Kou- 
řimského: r. 1350 obsahoval 
64 far. mezi nimi všechny, 
které až dosud na Vlašimsku se nalézají. Byly to fary: Chotýšany. 
Radošovice. D i v i š o v. S o u t i c e. ^' e 1 i š. Štěpánov. Z ú c- 
b u z e v e s. Hrádek. Z d i s I a \- i c e, K o n d r a c, \' 1 a š i m. D o- 
mašin, L o u ň o v i c e. X a č e r a d e c, T ř e b ě š i c e (tenkráte U e- 
brník zvané); tylo fary za různých proměn zachovaly se až podnes. 
Mimo ně b\'valy ve XI\'. stol. ještě fary v Mněchnějové, Psářích 
L iboun i. Tehově a Hradišti, které potom v bouřliv\'ch dobách ná- 
boženských válek zanikly, takže zachovalé kostely nyní jsou toliko fili- 
álními. R. 1280 pražský biskup Tobiáš z Bechyně dal na sv\'ch statcích 
chrámy čili církve vysokými zdmi na způsob tvrzí nebo kastellů ohraditi, 




KOSTEL V KONDRACI. 



205 — 



aby jich před loupežením Braniborů uchránil ; takovr hradby kolem ko- 
stela Stěpánovského až do doby nové se uchoval}'. V starožitném chrámu 
sv. Bartoloměje, jednoduché gotické stavby, nalézá se vzácná ki^titelnice 
kamenná. V městečku žije 1145 ob. ve 210 domech (r. 1900). 

V zrušených farnostech jMnéchnéjevské. Psářské a Libouiíské 
zachovaly se pravé nejstarší stavitelské památky doby románské. 
Nejkrásnější a zároveň nejstarší jest kostelík v L i b o u n i. Již z da- 
leka spatřuje se uprostřed vesnickj^ch domků mohutná čtyřhranná věž 
kostela na nevysokém, avšak strmém vrchu. K věži připojuje se 
rotunda, o průměru 7' 16 m. k níž na \'vchodní straně přiléhá okrouhlá, 

Fot. AI. Štěpán. 




LOUNOVICE 

S VELKÝM A MALÝM BLANÍKEM. 



překlenutá nižší apsida. Zdivo jest neobyčejně silné. Původ kostelíka 
klásti jest do 2. pol. XII. stol. 

Filiální kostel sv. Martina v M n ě c h n ě j o v ě nepozbyl v ničem 
své původní rázovitosti a zachován jest celistvě. Lod jest pravoúhlá, 
rákosovým stropem přikrytá; pěkně překlenutá apsida polokruhová 
vyzdobena jest jednoduchým, ale vkusným oltářem se starým kamen- 
ným stolem obětním. Střecha apsidy opírá se o zděn\' štít lodní. Věž 
byla později přistavěna, čemuž nasvědčuje jin\' materiál i slabší zdi. 
Původem asi z poč. XIII. stol. 

Kostel sv. Trojice ve P s á ř í c h má při pravoúhlé lodi choř 
(kněžiště) pětiúhelníkový, jenž upomíná na vzor stavitelství Raven- 
ského. Kdy byl zbudován, nesnadno určiti; zajímavo jest. že tento 
kostelík má tutéž podobu i tytéž rozměry jako pověstný' kostelík sv. 



- 206 

Václava na Brůdku v průmyslu Všerubském. o němž jest bezpečně 
dokázáno, že jej založil kníže Břetislav v polovině XI. stol. Jest však 
možno, že byl staviteli kostela Psářského toliko vzorem. 

Zachovanou románskou věž a původní lod i kruchta v témž 
slohu má kostel sv. Petra a Pavla v X a č e r a c i, pocházející nej- 
méně ze stol. XII. ( ) tom svědčí letopis Jarlochův. v němž uvedeno, 
že v Loufiovicich r. i 184 zemřelý ZelivskS' opat Gotšalk vezen byl 
do Želiva a na cestě zastavil se prů\od v kostele Načerackém. Práce 
na této stavbě románské jest místy pěkně ozdobná. Teprve později, 
ale ještě v době ranné gotiky, přistavěna byla gotická delší pres- 
byteř. 

Věž obdélníkovou má kostel sv. Bartoloměje v K o n d r a c i : 
z mohutného s])odku na obou bocích věže vystupují spanilé a vzdušně 
věže okrouhlé, vyzdobené dvojnásobnou řadou podvojných oken ke 
čtveru stranám čelících, jimiž svršek věže oživuje se tou měrou, jako 
na žádné jiné stavbě románské v zemích koruny české; prostor mezi 
oběma věžkami \yplněn jest však nevkusnou, vyšší, prkny pobitou 
zvonici. Lod románská se taktéž dobře zachoxala, a soudě dle jemné 
práce kamenické lze klásti původ tohoto kostelíka do konce XII. stol.: 
jen gotickx' choř byl arci v době pozdější přistavěn. 

Románského ])uvodu jsou ještě jiné kostely na Vlašimsku. na 
nichž však jen málo původního se zachovalo. Sem klásti dlužno kostely 
v T ř e b ě š i c í c h (dříve sluly D e b r n í k) z pol. XIII. stol., v C h o- 
t5'šanech z XII. stol. a v Sou ti cích ze XIII. stol. 

Mluvíce o nejstarších stavbách nemůžeme pomlčeti o bývalém 
klášteře L o u ň o v i c k ě m. \'znikl za nedlouho po založení kláštera 
Želivského na podnět prvního opata (iotšalka. jenž chtěl míti v blíz- 
kém svém sousedství klášter panenský. Jeden jeho spolubratr Jindřich, 
učený lékař, koupil lesní pustinu kol Blaníka ar. 1 149 založil tu 
klášter, do kterého přivedl panny řehole praemonstrátské z Uunne- 
waldu, diecěse Kolínské n. R. Záhy zvelebil se tento útulek tak, že 
odtud v lirzku do (1\ ou nově zřízených klášterů, a to Berneckého 
v D. Rakousich a Kounického na Moravě, mohly býti jeptišky převe- 
deny. Během času získal tento klášter znamenitého jmění nejen na 
nynějším Vlašimsku a Dolnokralovicku ale i v krajinách vzdálenějších 
jako u Červené Řečice, Pelhřimova a Soběslavi. Farní kostel Louňo- 
vick}', sv. Václavu zasvěcený, stával před klášterem; právo podací 
k němu, jakož i ke kostelu Libouňskému náleželo opatům Zelivským. 
Tam, kde nyní stojí zámek, bývalo proboštství. Xa počátku husitských 
bouří vzal náhle klášter zkázu. Dne 23. dubna 1420 přepadli Táboři 
nejpr\e klášter Milevský, v němž byli usazeni mniši praemonstratšti. 
a hned na to i klášter Louňo\ický. oba spálili a rozbořili. Panny 
utekly s [uiklady a listinami na 



L07 — 




3 
O 
> 

< 
ts) 

■< 

W2 



Qí 

aj 
ca 

Z 

Ďí 

uj 

>IZ! 

Q 
< 



208 - 



listopadu byl od Táborů ztečen, zničeno všecko. Osud klášterních 
pannen jest neznám. 

Statky zrušeného kláštera připsal král Sigmund svému věrnému 
rytiři Janu z Chotěmic a na Vlašimi, ale Táboři zboží toho užívali, 
připojivše je k nové založenému méstu Táboru. R. 1437 postoupil 

tvto 



císař Sigmund 



Fot, Jaroslav Juhn. 



Statky v zástavu obci 
Hradišti hory Tábor. 

Klášter zůstal v su- 
tinách. na jeho zříce- 
ninách vzniklo nynější 
městečko 

LOUŇOVICE, kostel 
sv. \'áclava v menším 
rozsahu obnoven a za- 
svěcen P. Marii, obydlí 
l^roboštovo proměněno 
v zámek. Po vzpouře 
král. měst r. 1547 bylo 
město Tábor potrestáno 
tak. že mu panství Lou- 
ňovické bylo zkoníisko- 
váno a postoupeno pa- 
nu Janu z Pernštejna, 
jenž je po roce prodal 
rytíři .Skuhrovskému. 
Rod tento lnul k \'íře 
pod obojí, a ])roto po 
bitvě bělohorské byl 
potrestán tak. že za 
odhadní cenu statky 
jeho byly mu postou- 
peny jako léno. R. 1624 
farář protestantsko' od- 
tud vypuzen. Po smrti 
Oldřicha Skuhrovského připadlo zboží Karlu Adamu Lvovi z Říčan, 
jenž ve své poslední \uli r. 1672 panství své odkázal arcibiskupství 
pražskému, při němž tr\á. Starobylého zachováno jest pramálo. Z klá- 
štera zůstaly zbytky zdi. k níž i)řistavěn jeden domek. Ve farní za- 
hradě přišlo se na podzemní základy bývalého kláštera, jenž dle toho 
býval rozsáhlý. Zámek pochází z doby pana z Říčan; ve svých čtyřech 
rozích měl okrouhlé bašly. které v novější do!)ě sníženy až ke střeše; 
jižní křídlo bývalo původně jjrobošlstvím. Pozoruhodným slavením jest 




ŠTERNBERK K. SÁZAVOU 

(POHLED OD MOSTUi. 



— 209 



Fot. Jaroslav John. 





~ÍS 



šnvchar z r 1601 s vvsokvmi gotickými štíty. V Louňov.cich narodil 
e r I69I Jan Disma^ Zeíenka. znamenitý svého času hudebm sk a- 
datel jenž zemřel r. 1745 v Dráždanech jako kapalní mistr dvorn. kapely. 
Byla již zmínka o tom. že v době založeni kláštera Luně v.ckeho- 
V Načeraci bvl již farní chrám. Kdy Načerac vzmkl. nelze zj^tUu 
není také zcela jisto, byl-li Načerat, o němž se zmmka deje za pano- 
vLí knížete Soběslava I. r. 1 140. jakožto muži duchem . l-hatstvírn^ 
vvnikajicim, jeho zakladatelem, ale jest to pravdě vehce podobno. \ 1 se 
však, ie Vitek z Naěerace byl strýcem Závise z Falkenstema. s n.mz 
proti králi Přemyslovi II. ne- 
přátelsky povstal. R. 1391 
uvádí se Načerac ve spojení 
s panstvím Vlašimským a 
to až do r. 1546, kdy od- 
prodán rytíři Přechovi Dvo- 
reckému z Olbramovic. — 
V době českého povstání 
Načerac mnoho vytrpěl. R. 
1622 město obsazeno od- 
dílem jízdního pluku Dam- 
pierrova, jenž tu téměř rok 
dal se vyživovati, k tomu 
ještě město vypáleno. Chrám 
dvakráte byl vyloupen. Po 
bitvě u Jankova r. 1645 jedno 
oddělení vojska švédského 
přepadlo Načerac a vydran- 
covalo úplně. Město takřka 
úplně zničeno, že jen čtvrtý 
díl sousedů v něm zůstal: vše ostatní leželo pusté a ladem. 

Poslední mužskv potomek Dvoreckých z Olbramovic zemřel 
r I63! t r - j"ho udrždv statek až do r. 1682, kdy jej koupd Václav 
Marek'zGehardu; potom často měnil majitele. Při ,.amátnem chrámu 
ies mi ál^a pergamene psaný z Kl nebo 14. stol. neúplné zacho- 
^4nv Chrám Načerackv bvl asi r. 1278 vysokou pevnou hradbou 
;:něn S^ tvrz; v jihozápadu .m rohu hradby ^staver^h™ a 
bašta- to bvlo opatřeni proti loupežným Bramborům. Hadb> b>i> 
T^ Il^ní, ^ebašta^které jest urváno též ^^^^^^^^^^^^ 
ponurý pomník starých dob podnes \ystavnosU ^^ ^^J^^^^ 
zámku takřka není: vadí velice nepnzmvv tenam zd^hajici se pnh. 
příkře od jihozápadu i od severozápadu. 

Skvělvm pamětníkem starých časů na Vlašimsku jest hrad 



i 




RYTÍŘSKY SAL NA ŠTERNBERKŮ. 



210 



Fot. Jaroslav John. 



ŠTERNBERK, pyšné sidlo pánů ze Šternberka. Nejstarší znám\^ 
předek rodu toho jest Diviš, jenž žil na počátku stol. XII. Syn jeho 
pravnuka Petra, také Diviš zvan\', zdá se b\'ti zakladatelem městečka 
Divišova, po němž se od r. 1218 psával; zemřel r. 1240. Syn jeho 
Zdislav slově v letech 1235 — 4! z Chlurn.ce (n. C), ale již r. 1242 ze 
Šternberka, nebot na svém panství Divišovském vyzdvihl hrad, jemuž 
dal jméno po svém erbu, zlaté šesticípé hvězdě na modrém štítě. Za 
statečné hájeni Olomouce r. 1253 obdržel od krále Přemysla kus ne- 
vzdělané země severně toho města, kde založil druhý hrad Šternberk. 

Rod Šternberků se brzy ve- 
lice rozvětvil, a členové větví 
těch nemaK' podíl na utvá- 
ření českých dějin mívali. 
V XV. věku znamenitou 
úlohu hrál Zdeněk z větve 
Konopištské; on to byl. jenž 
při volbě krále českého 
r. 1458 prv}' hlas dal Jiřímu 
z Poděbrad, a t\''ž pak odboj 
proti témuž králi zase osno- 
val a v čelo jeho nepřátel 
pod pláštěm víry se postavil 
za to. že král nechtěl jeho 
osobním choutkám býti po 
\ůli. Posádka Zdeňkova na 
Sternl)erku obležena voj- 
skem královským, musila 
se vzdáti r. 1467 a statky 
ke koruně královské připo- 
jeny. Teprve když král Yki- 
dislav s Matiášem uherským 
se smířil, vyjednáno také vrácení zboží Šternberského prav\''m dědicům. 
R. 1712 větev Holická, které Sternijerk náležel, vymřela po meči, od 
kteréhož roku panství měnilo své majitele, až r. 1841 koupil je Zdeněk 
hrabě ze Šternberka, J. M. císařské skutečný komoří, čímž hrad dostal 
se zase do rukou starého rodu Šternberského. 

Šternberk jest jedním z nemnohých hradů českých, které zacho- 
valy se až do naši doby tak. že mohou býti obývány. Přistupuje-li 
k tomu ještě krásné, malebné okolí, pak není divu, že jest pro turisty. 
kochající se v krásách ladného Posázavi. znamenitou attrakcí. Zvedá 
se nad soujmenným skrovným městečkem (sól domy a 540 oby\-.) 
na hřbetě úzkého ostrohu, utvořeného bystřinou, jež klikatí se divokou 
roklí na levém břehu Sázavv. Po stráni nad touto úžlabinou vede 




ZÁMECKÁ KAPLE SV. ŠEBESTIÁNA 
NA ŠTERNBERKŮ. 



211 - 




JIŽNÍ BAŠTA NA ŠTERNBERKŮ. 

Kot. Jaroslav John. 



choval svůj starý ráz : \'še ostatní je 
za lod zámecké kapli, jcjižto presby 
V sále i v jiných komnatách rozvi 
rodu Šternberského i jiných. 
Jinak není mnoho zvláštních 
pamětihodností. Jen staré 
švihovky, postavené v dlouhé 
chodbě, zasluhují povšim- 
nuti. Okolo nich pi-ijde se 
do zahrádky k hrubé, ku- 
laté baště, za níž pne se 
most přes hluboký piiko]"- 
čímž dosaženo přístupu ku 
hradu i s této strany. Most 
jest novější. Za příkopem 
skalnaté temeno pahrbku 
zdvihá se výše hradu, a na 
něm věž v podobě klínu sla- 
vená tak, že ostrá hrana 
ven jest obrácena. Ve věži 
jest památné vězení a bývalá 
lidomorna. S vrchu této bašty 
otvírá se překrásná vyhlídka 



z městečka k hradu vozová cesta, 
střežená kdysi čtyřhrannou hru- 
bou baštou, na jejíž zbytcích lze 
poznati ještě zbytky podkopu 
z dobv, kdy hrad vojskem krále 
liřihobyl dobýván. Bývalá přední 
"brána již dávno zmizela, druhá, 
v levo hájená kulatou věží. vede 
do předhradí čili dolního zámku, 
kde jednopatrové budovy a hra- 
dcl)ní zed nevehký dvůr obklojjují : 
nad ním k jihozápadu slrmi vy- 
soko stavení horního zámku. Do 
něho vchází se někdejším parká- 
nem po kamenných schodech. Na 
místě horního hradu bývalo pů- 
vodně několik mohutných věží. 
jež nyní v jediné stavení jsou 
sloučeny. Uvnitř jest malý. úzký 
dvorek, jenž se svým okolím za- 
st přestavěno. Rytířský sál slouží 
terium jest od ni dveřmi odděleno, 
šcny jsou obrazy četných postav 

Fot. Jaroslav John. 




HLADOMORNA NA ŠTERNBERKŮ. 



— 212 



na romantickou krajinu i na hrad. S památného místa toho mysl zalétá 
ku středu AHašimska. zámku i městu 

VLAŠIMI. Rod pánů z Vlašimě připomíná se teprve koncem 
XIII. st.. ale hned ve století následujícím vydal dva muže. kteří mezi 
postavami té doby nad jiné vynikají. Jsou to Jan Očko z Vlašimě. druh\'' 
arcibiskup pražsk}' (1364— 1379). kterj-ž měl v\'značn\' vliv v radě císaře 
Karla IV . po něm pak synovec jeho Jan z větve Jenšteinské co třetí 
arcibiskup. známS^ prudk5'mi spory s králem Václavem IV., jež vedly 
ke konečnému poděkování se z úřadu toho r. 1306. R. 1413 jmenuje 

Fot. Dr. Wiesenberger. 




NAMÉSTI SE ZÁMKEM \'E VLAŠIMI. 



se pánem na \'lašimi a Xačcradci rytíř Jan Svídnický z Chotěmic od- 
jinud z \'kišimč. věrny stoupenec krále Zikmunda, avšak již syn 
lehož. Tomáš l)yi hejtmanem liralří Táborských, s nimiž i vpády do 
Rakous podnikal. R. 1442 dostal se hrad \'lašimsk\'' s městečkem, 
Načerací a městem Pelhřimovem dědičně rytíři Mikulášovi Trčkovi 
z Lípy na [Jpnici. v jehož rodu panství zůstalo, avšak několikrát roz- 
dělené, až do r. 1.546, kdy jeho část s Vlašimí a dědinami koupil rytíř 
Markvart Stranovský ze Sovojovic. od něho pak r. 1552 vlad^ita 
(Jaliriel Klenovský ze Ptení na Psářích. Manželka jeho syna Alše. 
Johanka Klenovská zcelila zase celé panství, ale \5H3 ])rodala jednu 
polovinu svému liratru \'ilémovi Ostrovci z Královic. Jeho syn Jan 



- 213 



Fot. AI. Stepán. 



po odboji stavovském r. 1622 k věčnému vězení odsouzen byv, na 
Zbirov zavezen, a není známo ani. kdy život skončil. Panství jeho 
prodáno Bedřichu z Talmberka. Tento bydlel v Praze a správu panství 
svěřil Oldřichovi Skuhrovskému. sedícímu na Louňovicich. R. 1627 
zámek Vlašimskv i Domašínský byl vypálen od vzbouřeného lidu, 
jenž nechtěl k víře katolické se navrátiti. R. 1665 koupila panství 
Vlašimské Božena Dobro- 
tivá, kněžna z Porcie, od 
kteréž doby nebylo prodáno, 
nýbrž přecházelo dědičně 
na nástupce. Panství bylo 
zpustlé, město Vlašim po 
vyhoření: jen ponenáhlu 
hojily se rány po válce 
třicetileté. Roku 1744 jedna 
z dědiček, Marie Josefa, ro- 
zená hraběnka z Trautsonu 
a Falkenšteinu, provdala se 
za Karla Josefa knížete 
z Auersperku, vévodu Miin- 
sterberského — a takto do- 
stalo se panství Vlašimské 
držení tohoto knížecího rodu. 
Zámek Vlašimskv leží na 
západní straně města na i)ra- 
vém břehu řeky Blanire. Za 
starodávna b\''val hrad oi)- 
kiopen příkopy s mostem 
zdvihacím a vysok\''mi ná- 
spy, opevněn několika okrou- 
hlými baštami a dvěma vě- 
žemi, z nichž po požáru 
r. 1627 zachovala se jen jedna 
nárožní, dole kulatá, nahoře 
osmihranná; také bašty až 

na jednu zmizely docela. Příko])y v druhé pol. min. století jsou zasypány 
a na rozvezen^xh náspech táhne se nyní podle zámku Novovídeňská 
silnice. V druhém patře věže jest kaple r. 1771 zřízená. Hlavní dvou- 
patrové průčelí zámku jest obráceno k severozápadu, od něhož po 
stranách vybíhají dvě křidla pravoúhelně. 

Na západě k zámku přiléhá prosIaven}'^ anglický park. z největších 
v Čechách, k jehož založení íkoncem XVIII. stol.) krajina bohatá 
krásami přírodními všechny půvaby poskytla. Příkré skály v rozma- 




bR.4NA ZÁMKU VLASIMSKEHO. 



- 214 - 



Fot. Ur. Wiesenberger. 



% 



nit\'ch skupeních strmí tu nad zelen\'mi lučinami a oljmezují s obou 
stran rozkošné údolí Blaníce, jež tu ve dvou ramenech protéká, udr- 
žována jsouc několika jezy v plném řečišti. Tři mosty spínají oba 
břehy. Některé zvláštnosti činí park tím zajímavějším. Jsou to čínskv' 
pavilon sady obklopený: lázeň u paty příkré skály na břehu mlýn- 
ského potoka; krásná vyhlídka s v\''šiny uprostřed vysokého lesa, 
kde na vysoké, příkré skále zbudován nápodobením zřícenin „starv 
hrad" s okrouhlou baštou; maurská besídka; socha Samsonova a j. 

Mnohé z těch podivnůstek v no- 
vější době již byly odstraněny. 

Město AHašim řekou Blanicí 
rozděleno jest na dvě části, z nichž 
^ ' každá má své podlouhlé náměstí. 

Cásl na návrší mezi kostelem a 
zámkem jest původu novějšího a 
také nejvýstavnější. Z budov ze- 
jména vyniká budova školní a dům 
úřadu. Jinak jest patrná snaha po 
zvelebování, čistotě a úpravnosti, 
l)yf leckterx' zevnějšek nesvědčil 
o blahobytu obyvatelů. R. 1900 po- 
čítalo se 323 domů se 3042 obyva- 
teli českými a 19 německými. Zají- 
mavý jest starobyl}' děkanský chrám 
sv. Jiljí. vystavěn}' ve slohu gotickém 
na \ýšině k jižní straně města; 
nynější stavba pochází z r. 1522, 
vyvedená na náklad Mikuláše Trčk}^" 
z Líjiv. Má jen jednu lod a nižší a 
užší presbyteř. Zvenčí ji podpírají 
|)ilíř('. mezi nimiž jednoduchá okna, 
púťodně gotická, nyní však poka- 
žená. Tvnitř však jest krásné žebroví gotické klenby. Při kostele cho- 
ván psaný misál ze XIV. stol. a jiný tištěný r. 1489 v Bamberku. Na 
velkém náměstí jest kašna, v niž na sloupě stojí socha Zábojova 
s městsk\''m znakem, kterou dal postaviti Frant. Šebek, stavitel a rodák 
Vlašimský. Pul hodiny od města na ..Spáleném vrchu'" kaple Lore- 
tánská z r. 1704 jiochází od mistra J. J. Erharta. ^'e Vlašimi narodil se 
r. Iř')l2 A. .\. \'lasák. znamenit}'- topograf a historik, jenž vydal cenné 
monografie několika okresů svého okolí; zemřel r. 1901 jako farář na 
Hrádku. \'c \'lašimi stála též kolébka českého romanciera S. Hellera, 
syna vlasteneckého učitele. \'lašim náležela záhy k probudilým městům 
venkovským, a také nyní snaží se držeti krok s postupujícím pokrokem. 




CIXSKY PAVII ON 
V PARKU VLA.ŠI.\1SKÉM 



- 215 - 

DOMAŠÍN, tvoří s Vlašimí dvojměstí. nebot domky obou se takřka 
stS^kaji. Městečko, cMlajicí asi 10()(l obyvatelij ve 155 domech rozloženo 
jest na svahu v\'chodního táhlého v\'běžku hor Domašínských, jenž 
na třech stranách stráněmi do údolí potoky svlažovaných klesá; jen 
na sz. po šiji vede od Benešova stará cesta do původní osady. Nej- 
starší zpráva o Domašínu z r. 1352 uvádí Domašín již jako farní osadu 
na zboží Louňovického kláštera, s nímž sdílel také pozdější osudy. 
Dle pověsti, kterou nepatrné stopy zdiva a přikopu pot\rzuji, stávala 
v dobách pradávn\-ch v horách Domašínských osada, které zvykem 
dáváno jméno ..Starý Domašín". Jméno ..Nový Domašín" vyskytuje se 
teprve ku konci XVI. stol., kdy po vyhoření za Smila Skuhrovského 

Fot AI. Štěpán. 




MAURSKA besídka V PARKU VLASIMSKEM. 



znova bylo vystavěno a samostatným panstvím učiněno. Po smrti 
téhož pána r. 1601 koupil statek Jan Ostrovec z Královic a na Vlašimi, 
od kteréžto doby zůstal s panstvím Vlašimským spojen. \'e vzpouře 
utrakvistů proti katolickým znásilňovatelůmi r. 1627 byl i zámek Do- 
mašínsk\'' vypálen, ale vzbouřenci za to potom krutě potrestáni. Tvrz 
r3'tířů Skuhrovsk\'ch stáv'ala severně od kostela přes silnici : n3'ní jest 
přestavěna na obyčejnj' panský dům se zbytkem okrouhlé, vetché 
bašty v jednom rohu. 

Po novovídeňské silnici z podlouhlého čtverhranného náměstí 
domašínského, po dobré hodině přijde se do Chotýšan. větší to 
vesnice se 450 obyv. v 56 domech, se starožitným kostelem a pěkným 
zámkem. Před válkou 30 letou b\''valy městečkem, jehož náměstí b5'valo 
na místě nynější panské zahrady. Rytířská tvrz stávala severozápadně 
od zámku, z níž dosti místností, náležejících k bývalému pivovaru se 



— 216 — 



Fot AI. Štěpán 



zachovalo. Opodál při rybniče stávala tvrz Krabice, dle niž jedna 
větev rodu z Veitmile zvala se Krabicův z Veitmile. Chotýšany jsou 
rozloženy v právo od silnice; při silnici po levé straně stoji známá 
zájezdní hospoda. Malou hodinku cesty na sever od \'lašimě nad Bla- 
nicí na příkrém levém břehu leží malá víska Hrádek s poutním 
chrámem, v němž na velkém oltáři vystaven jest krásný obraz sv. 
Matouše od malíře Petra Brandla. Na Hrádku, v tom půvabném, 
romantickém zátiší, farářoval Ant. Norb. ^'lasák, zabývaje se tu zami- 
lovanvmi studiemi historickými. Západně od kostela na příkrém břehu 

stávala tvrz. Na této 
tvrzi žil vladyka Jan 
z Hrádku, jenž r. 141.S 
přivěsil svou pečet 
k stížnému listu pro 
upálení mistra Jana 
Husa; po válkách hu- 
sitských byl Jan \e 
službách .\Ienharla ze 
Hradce, kterého také 
společně s Arnoštem 
z Leskovce vyprovázel, 
když ze zajetí Podě- 
bradského od Jiřího 
byl propuštěn a potom 
— cestou onemocněv — 
v Říčanech zemřel. Ry- 
tíři z Hrádku byli potom 
spojenci Zdeňka Kono- 
pištského proti králi 
Jiřímu. Po dobytí Štern- 
berka byl i Hrádek zrii- 
čen a zboží připojeno 
hod. ceslv od \'iašimě 




KOSTEL N.A HRÁDKU. 



k panství \'lašimskému. \' úzké kotlině asi 2 
leží město 

DIVIŠOV, jehož zakladatelem jest některS' z předků hrabat ze 
Šternberka. Na místě sídla pánů z Divišova stojí nyní děkanství. Ne- 
bývalo asi značné, neboí jak již bylo praveno, vyzdvihli si pyšný 
hrad nad řekou Sázavou. \' Divišově však v době nepovědomé zalo- 
žili chrám sv. Bartoloměje. Obyvatelé od bouří husitsk\''ch po 200 let 
drželi se náboženství pod obojí. Při vzbouření r. 1627 přepadli a vy- 
pálili zámek Šternberský. Byvše násilně utišeni, obdrželi faráře kato- 
lického, který z nedostatku duchovenstva ještě pět jiných okolních 
farních osad spravoval. l)i\išov má 206 domů a 1700 oby v., prostranné 



- 217 - 

náměstí, chrámem na dvě části rozdělené a slušn\''mi domy obstoupené. 
Páni ze Sternl^erka b\'vali v tomto chrámě pochováváni. 

Posázavsk}' turista, který četl rozkošné memoiry „Budu-li sed- 
lákem", nelituje odbočiti trochu od řeky stranou v levo, aby se po- 
díval, jak vypadá vS t ř e c h o v. rodiště belletristy i dramatika Václava 
Vlčka: poloha vesnice není arci zrovna vábná, ale s romantikou údolí 
kontrastuje zcela pěkně. A neškodí odskočiti také do údolí Zelivky od 
jejího ústi do Sázavy proti proudu podívati se, jak vypadá nejv\'stav- 
nější a nejlidnatější ves okresu, rozložená v úrodné jiláni k v\''chodu 
k Želivce skloněné. S o u t i c e mají 87 domů se 700 duší. Úpravný 

Fot AI. Štěpán. 




DIVISOV. 



chrám r. 1864 nově vystavěný s velriii čistým vnitřkem a \kusnou 
věží mohl by leckterému městu l)ýli k ozdobě. Uprostřed ná\'si proti 
kostelu zdvihá se mohutn}- křiž umělé práce ze slévárny Hořovické 
s tělem Kristovým v nadživotní velikosti. Na svahu půvabné krajiny 
k břehům Zelivky uprostřed vkusného parku stojí dvoupatrový zámek, 
z jehož oken otvírá se utěšená vyhlídka do údolí Zelivky. V dolejší 
části Soutic na tak zv. Podolí jest přes Želivku důkladný' most okráš- 
lena' Hergesellovou sochou sv. Jana Nep. U ÍSoutic bývaly dvě tvrze. 
Dolní tvrz stávala blíže nynějšího zámku, horní na západním konci 
vesnice při silnici Vlašimské opodál hřbitova; mohutné náspy a hlu- 
boké příkopy obklopují čtvrhranné. ovšem nyní prázdné tvrziště. Obě 
tvrze zpustly v 16. stol. 

Aby pamětihodné na Vlašimsku bylo vyčerpáno, budiž ještě 
vzpomenuto míst, kde stávaly staré tvrze, o kterých ještě nebjio 
zmínky. Blaníce u Pavlovic zpustla již v 16. stol. O tvrzi K o n- 
dracké děje se zmínka r. 1385. Tvrz v Ostrově r. 1681 jako sešlá 



— 218 — 

se připomíná. Z tvrze Chobotské zbyly značné zříceniny; z jedné 
části zřízen špýchar. Byla obklopena rybníky, z nichž voda příkopy 
vytápěla. Podzemní sklep se zachoval. V Xesperách jest tvrz sice 
zbořena, ale ještě počátkem 18. stol. byla ob5'vána. A' Z d i s 1 a v i- 
c í c h. starobylém městečku, jež sdílelo osud}' panství \'lašimského, 
a jež rovněž odpykalo pevnost ve víře svého pána Karla Čejky z Ul- 
bramovic. zašla tvrz již začátkem 15. stol.; na jejím sbořeništi stojí 
nvní pět domků. Také část starého zámku, jejž kdysi vystavěl Petr 
z Újezda, se zachovala. Xa cestě k Rímovicům znamenati jest zbytky 
velikého vojenského tábora. Zvláštní osudy mělo město 

ŠTĚPÁNOV, když arcibiskup Konrád odpadl od církve katolické 
r. 1420 zboží jeho přišlo v ruce světské. Po válkách husitských koupil 




ZÁMEK V SOUTICICH. 



jej. tvrz a město, rytíř Mikuláš Trčka z Lípy. \' rodu Trčků zi:istal 
výše sto let: potom střídal často pány. Hraběnka Ludmila Max. z Vald- 
šteina, provdaná za Jana Arnošta hraběte ze Sparru dostavěla ve 
Štěpánově skvostný zámek s věží. Město bylo v ten čas (koncem 17. 
stol.) zpustlé. Usedl\''ch měšťanů bylo tenkrát jen 48. Kromě zámku 
bylo té doby v Štěpánově ještě jiné rytířské sídlo dobře stavěné. Tak 
litice válečná zničila kvetoucí město, které bývalo středištěm rozsáhlé 
krajiny a sídlem královského popravce ! Z tvrze v Dálko vících 
zbyly okrouhlé příkopy a náspy. \' Tehově již v 15. stol. byla tvrz 
pustou. Také v Podolí podobné zbytky lze rozpoznali. V Křeši- 
c í c h na místě zašlé tvrze stojí hospoda. Po tvrzi v Z d e b u z e v s i 
nezbylo ani stopy. Ve východní části vsi T i c h o n i c spatřují se pří- 
kopy a náspy bývalého sídla rytířského. Rytíři Záhorové v 16. stol. 
opustivše starou tvrz T ř e b ě š i c k o u vystavěli blíž kostela nový 



— 219 



zámek T ř e b ě š i c e, čímž starý název vsi i kostela „Debrník' zanikl. 
Statek Třeběšick\' prodán byl r. 1752 klášteru Emauzskému v Praze. 
Sídlo vladycké bývalo v C e ň o v i c i c h a Soušicích. U T a k o n i n a 
jsou též zbytky tvrze. 

Karel Fišer. 




PACOV. 



XXXVIII. OKRES PACOVSKÝ. 



Jen kratičkou hranici asi 6 km dlouhou souvisí Vlašimsko s okresem 
Pacovským. jehož podoba dá se zhruba vyznačiti kosočtvercem o stra- 
nách \(i—\l km. mezi nímž a Vlašimskem vklínén jest podéln\'' různo- 
bčžnik as \2 km dlouh\' a 5 km široký. 

Pacovsko jest v\''značnou částí vysočiny českomoravské. Není 
v ní hned tak krajiny, kde by se protivy povrchu zemského tak náhle 
střídaly jako tuto. Jsme zvyklí charakterisovali \ysočinu českomorav- 
skou jako mírnou vy])nulinu. kde vršky s malými lesíky sti^ídají se 
s dolinkami, a obyčejně má se za to, že není tu ani určitého pásma 
osti^eji r\'Sovaného se zvláštními poměry klimatickými a zemědělskými ; 
kdo však zabloudí na př. jen do Pacova, chtěj nechtěj musí nesprávný- 
názor svůj o této části naší vlasti ihned poopraviti, a zajisté krajina 
sama vtiskne se mu v duši tak, že honem zakládá v ní nové album 
pro nevídané dosud pohledy, jež jistě podle zásluhy zai^adí k těm 
nejmilejším. Přirozen\' střed okresu, město 

PACOV, malebně rozkládá se po dvou svazích, západním a \ý- 
chodním, jichž úžlabinou malý potůček spěchá k potoku Novoveskému, 
vinoucí se za městem ještě asi půl hodiny šfavnat\'mi lučinami, než 
cíle svého dojde. Návrší severovýchodní nese na své plošině nejstarší 



- 220 - 

Část města. Zámek s rozsáhlým parkem. l)ýval\- klášterní kostel, dále 
k severozápadu pivovar, a ještě dále za parkem panskS' dvůr zaujímají 
asi nejvvšší místo; trochu níže pod „valy" týčí se na horní straně 
svažujícího se rozlehlého náměstí starožitn_v děkanský kostel sv. Mi- 
chala s novější štíhlou věží. jemuž při straně východní starobylá budova 
děkanská, při straně západní nová školní čestnou stráží stojí. Celý 
komplex těchto budov, zvláště věže obou kostelů z dalekých návrší 
jsou viditelný, a skupiny domů od nich níže sestavenjTh a náměstí 
obklopujících poskytují pohled v pravdě pitoreskní, betlémským jeslič- 
kám ne nepodobnx'. Nynější zámek. b\''valé sídlo pánů Pacovsk^^ch. 
svým zevnějškem mnoho nepoutá; proměněn od Karmelilánů poč. 
X\'II1. stol. v klášter, tvořil až do let 80tých minulého století kvadra- 
turu, načež po vybourání jiho\vchodní části zevně i uvnitř byl po- 
opraven. Bv^valV' refektář upra\en jest \e vkusné divadlo. 

Za to tím více poutá klášterní kostel sv. ^'áclava těsně k zámku 
přiléhající, jehož pěknS' sloh barokní, zvláště však jeho bohatá, ladně 
v3'tvořená vnitřní architektura po nedávném restaurování návštěvníka 
mile uspokojí. Zbytků původní staré stavby zámecké nesnadno na- 
lézti, leč by původ malé bašty na severov\''chodni straně zámecké 
zahrady do starší doby klásti se mohl: také mohutná terassa při horní 
straně náměstí se zdvihající a rozsáhlé městištč před zámkem tvořící, 
tak zv. „valy", vznikla z b\''valé hradební zdi a zasypáním příkopu. 
Njmí ovšem tyto valy. vysazené řadou košatých stromů, nad jichž 
korunami zdvihají se obrysy zámecké budovy i kostela, jsou nej- 
krásnější ozdobou města. Úbočí valů obrostlé houštinami okrasn\'ch 
křovin činí skvostnou obrubu děkanskému chrámu na náměstí stojí- 
címu. Xebýf ovšem této s]50usty syté zeleni a spleti mohutných větví, 
činila by tato část města jinak dojem zmrtvělé hromady bílého kamenk 
Na severní straně zámku star\' příkop se ještě zachoval. 

Děkanský chrám jest některými svými částmi velice zajimavN'. 
Na pilířích, jež zevně stavbu podpírají, vytesány jsou dosti neuměle 
různé i)ostavičky znázorňující odznaky zakladatelův; na jednom z již- 
ních piliřův vytesán jest starožitný' znak, kter}'- připomíná rod bývalého 
držitele Malovce z Pacova na poč. XV'. stol., od něhož asi kostel 
v nynějším rozměru byl postaven, ač později, zejména po velikém 
požáru v XVIII. stol., byl pozměněn a jtři lom slohově pokažen; ze- 
jména barbarsky zazděna horní krásná gotická kružba okenní. O star- 
ším původu chrámu svědči však starožitný vzácn\- náhrobek, na němž 
zobrazen pan Hron z Pacova v staročeském kroji ze XIII. stol., při němž 
jako vzácnost spatřují se na obou ramenech dva štítky se znamením 
erbovním, zvané ailetty. jichž užívali rytíři v době od r. 1280—1340 
a kter\'žto kroj král Jan z Francie k nám uvedl. Jen ještě jeden po- 
dobný náhrobek v Cechách, a to v Čáslavi, lze spatřiti. Jinou zxiáštností 



221 

chrámu jest sloup stojící mimo střed stranou a přece celé gotické 
klenutí držící. 

Jinak nejstarší paměti o Paco\u v knize pana z Rožmberka sahají 
do XIII. století. Tenkrát byl Pacov již sídlem samostatným. Neznámo, 
jakým způsobem, dostal se králi Janovi, od něhož postoupen \'chynovi 
Ravižci z Pacova. Nástupce jeho Hynek Tluksa z Cechtic prodal Ijrzy 
po r. 1401 Pacov Malovcíjm z Pacova, kteří ho drželi přes 100 let; 
Petr zpečetil sice stížný list pánů českých ke sl)oru Kostnickému, ale 
potom přece bojoval proti Táborům (r. 1420). Syn jeho Jan byl věrným 
stoupencem krále Jiřího proti i)anské jednotě. Poslední z Malovcu. Pavel, 
\ymohl Pacovským na králi Vladislavovi trh téhodní a učinil jim 
milost, aby mezi nimi býval volen purkmistr a aby uží\ali zvláštního 
erbu a jjcčeti. Zemřev I5I.S bez mužských potomků, zůstaxil panství 
dvěma dcerám, které je však r. \ř>\8 prodaly Václavu Roljmháiiovi 
ze Suché. Patřilo k němu již mnoho okolních vsí. Týž [)olvrdil Pa- 
'covským \ýsa<ly a i)rikoupil od kláštera Strahovského \'. Chýšku. 
Bratříce a Vyklantice. od kanovnictxí \\všehradského Ttěchovice 
a Samšín. Starší jeho syn Zikmund koupil potom Zahrádku, ale od- 
prodal Štítné k panství Žirovnickému a Hartlíkov Smrčkoví z Mnichu. 
Konečně r. 1550 prodal Zikmund Pacovské panství Oldřichu Španov- 
skému z Lisova, kterx' však po třech letech zemřel a synové jeho 
panství na pět dílů rozdělili; zámek zůstal dvěma synům. Janovi 
a .Mikuláši, každému na půl. Jan přikoujMl r. 1577 statek Hrádek 
a r. I5řil učinil Pacovským nadání na prodej a kupování soli a zřízení 
obecni S(jlnice. Zemřel r. I.5ř},3 a po sinlouvě s jeho vdovou uvázal se 
v panství bratr Janův Michal, nejvyšší písař království českého. Byl 
horlivv' evangelík a obhájce svobody náboženské. Svým poddaným 
byl pánem milostivým. Osvobodil je od robot a vymanil i z područí 
úředníků panských ; j)ovoliI jim i zříditi rybník Velké Hnízdo. Přihlížel 
k zvelebení živností i řemesel nejen tu. ale i ve Vožici a Přešticích. 
a konečně vymohl pov\'šení ol)ce Paco\ské na město panské. Xa jehu 
statcích kvetly živnosti, panovaly blahobyt i zámožnost, i školy byly 
dobře opatřeny. Asi r. 1,506 zachmuřil se jeho duch a jeho jménem 
vládli synové, z jichž rukou \- málo letech panství bylo rozprodáno. 
R. 1616 koupila Pacovské panství Anast. Víto\á z Královic a po brzské 
její smrti ujal se ho syn její Ladislav ^'íta ze Rzavého r. 1618. T\''ž 
účastnil se povstání českého, ale brzy na to zemřel. 

Třetina statku propadla, ale místodržitel Karel z Lichtenšteina 
prodal statek Pacovskv Markétě Stéglovské z Vrtby k ruce dcery její 
Mandalény ze Rzavého, která dosáhnuvši let provdala se za Pavla 
Montbruna a prodala Pacov své mateři zpět. Po pěti letech však tato 
prodala panství Janovi st. Černínovi z Chudenic na Choustníce. hejt- 
manu kraje Bechyňského a Zuzaně z Harasova. manželce jeho. Tito 



— 222 — 

Pacovským všechny v\'sady jjolx rdili. O Janu není mnohu zpráv, neboť 
brzy zemřel a pochován jest v Radeníně. Tím vice zachovalo se o jeho 
manželce Zuzaně, všemi cnostmi zdobené, jejíž h'sty tklivé, ovanulé 
čistou, staročeskou pocti\ostí a laskavostí, jsou ozdobou tehdejšího 
písemnictNÍ. Sbírku těchto listů vydal Fr. Dvorsky' a potom ještě zvlá- 
štním spisem památku její oslavil. Také matce její, Alžbětě Homutové 
z Cimburka. jakož i dceři -její Elišce Myslíkové z Chudenic týž spiso- 
vatel r. 1890 vydáním jejích listů vděčnou vzpomínku věnoval. Dcera 
Eliška provdala se r. 1640 za Zikmunda Jana svob. pána Mvslika 
z Hyršova. ale po pětiletém manželství zemřela zanechavši jedinou 
dceru Zuzanu Františku. Oženiv se podruhé, neměl již .Mvsiík děli. 
a jiroto zak)žil \- I'acově klášter bosákův karmeiitsk^-ch. jež nadal 
panstvím pacovským. které před líni od s\é tchyně byl koupil. v\mi- 
niv užívání manželce do smrti. Dcera jeho |)rovdala se za Gasolda. 
Sám zemřel r. 1666 a po smrti jeho xdiny řád ujal se panství a zámek 
v klášter olirátil r. 1708. Řehole bosácká trvala tu až do r. 1787. kdy 
klášter byl zrušen. Jmění připadlo nábu/cnskěmu fondu, načež od 
r. 1803—1818 užíval ho ])rv\'' biskup budějo\ický hr. Schafgotsch. 
R. 1835 vláda prodala Pacov svob. pánu (íudenusovi. po němž násle- 
dovali knížata Líhvensteinové. kteří v létech 70. min st. prodali panství 
něm. chabrusu. od něhož je koupil vídeňský advokát dr. Weiss. 

Pacov těšil se značn\''m výhodám a proto i také poměrnému 
blahobytu, zvláště potom, kdy soukenictvím mnozí občané bohatli. 
\' polovině 19. století býval také lidnatějším nežli nyní: ale hynutím 
průmyslu ubývalo jak obyvatelstva tak i zámožnosti. \' náhradu za 
soukenictví rozkvetly zase jiné obory: tak na př. výroba nábytku 
ve třech rozsáhl\'ch dílnách stala se známou daleko široko, rovněž 
tak dílna kotlářská i strojnická. Ale i jiná řemesla těší se dobré po- 
věsti. Průmysl zastoupen jest pansk5'm jjivovarcm a továrnou na ga- 
lanterní kožené zboží. V posledním roce sochaři R. Hammerschmied 
(Pacovský rodák) a Pekárek, Rodák Bechyňský. zřídili si tu dílnu na 
umělecké keramické výrobky. Od vystavění příčně dráhy r. 1888 zna- 
menati jest no\'_v rozmach města: wmáhá se vůčihledě sta\ebni ruch: 
i ve směru duševním jeví se jistý pokrok. Pacov jest rodištěm několika 
znamenitých mužů. Odkud pocházejí: Dr. Josef Hamerník, universitní 
professor. dále filolog a spisovatel František Šohaj. potom moderní 
realistický básník Antonín Sova, který se tu v zámku 23. února 1864 
jako syn učitelův narodil. 

R. 1900 napočítalo se v Pacově 2923 obyv. ve 336 domech. Kromě 
zmíněných již zaměstnáni xěnují se obyvatelé hlavně polnímu hospo- 
(hiřslví. měně obchodu. 

\'elkostalek nynějšího majitele dra. Ad. rytíře Weisse z Tessbachu 
měří 1237 ha: město samo jest rovněž majetníkem deskového statku 



- 223 



O 320 ha, hlavně z lesů pozůstávajícího. Kromě obvykl5'ch okresních 
úřadů jest tu chlapecká i dívčí měšťanská škola a průmyslová škola 
pokračovací. Pacovii vadí poněkud nedostatek vody; v nejbližším 
okolí, i v parku zámeckém jest několik menších rybníků, ale větší 
tekoucí vodu lze spatřiti dále než půl hodiny cesty — totiž potok 
NovoveskS', jehož údolí zvláště u nádraží, kde obtéká táhlé zalesněné 
stráně, jest roztomilá partie. Většího ještě půvabu dodávají tomuto 
malebnému koutku oba znamenité železniční mosty, z nichž zvláště 
onen. jenž spíná stráň Pošenskou, má soupeře až u Červené nad 

Fot. Bohumil Fišer 




,ji^^v'--í->; 



HRAD K.AMEN. 
IHOHLED OD JIHU.j 



Vltavou ; k oběma mostům důstojně řadí se i třetí přes silnici pod 
Fošnou. Skupina domků v zeleni listové nedaleko nádraží ,.Xa \Vj- 
varce" zvaná stala se oblíben\''m letním pobytem. 

Od nádraží vábí to dále k hradu Kamenu, ale kudy? Bud 
vzhůru po stráni do vnitra šumícího hvozdu, ale lépe malebným údolím 
podél trati proti potoku — cestou necestou — tof vše jedno; lesnatá 
stráň v právo i v levo. mezi nimi smaragdový luční koberec ; kdož by 
htoval malé půlhodinky, než dostane se k silnici, která tu od Pacova 
právě vyběhla z rozlehlého lesa a míří přímo ke Kamenu? Chutě tedy 
k E š i. odkud již kývá pyšné zdivo šedého hradu. Jak půvabná to 



— 224 



cesta! Kam se rozhlédneš, všude milé. vlídné obzory. Že to jde do 
kopce nevadí. Konečně u skály na mírném návrší. Skála tmavošedá 
tvoří tu hadcový ostrov uprostřed prahorní ruly. Od této západní strany 
přichází se k nejstarší části hradu. Palác a pořadí, svými okny kapli 
připomínající, strmí vyzývavě do v\''še; část hradu k jihovýchodu obrá- 
cená jest nově k obývání upravena. Do hradu jizdmo přístupu nebylo: 
vvstupovati se muselo po kamenn\'ch schodech, nad nimiž vztýčena 
věž. Na nádvoří pod skálou vcházelo se brankou v jiné věži. Skála 
na úpatí při silnici obklopena jest zahradou a vysok\''m zděným plotem 
novější úpravy. Zajímavá jest hluboká studně na b5'valém podhradí, 
z níž pracně voda okovem se váží. Podhradím bývalo městečko, nyní 
ves, která se ku hradu krčí. Při vstupu do ní po pravé straně silnice 
stojí kostelík založený Janem Kr\'štofemMalovcem. v němž týž i r. 1677 
pochován. Jako hrad sám z daleka vůkol jest viditelným, podobně 
i rozhled z jeho oken jest rozsáhle' a skoro vesměs malebný. Hrad stál 
jistě již poč. 14. století a b\'val původně manstvím královsk\'m. 
V bouřích husitských Přibik i Maršík Tluksové z Kamene stáli i)ři 
Táborech. R. I45i» Jindřich z Rožmberka, jemuž velká část okolí 
náležela, glejtoval Jiřího z Poděbrad a jeho průvodčí až <lo 2()(» koní. 
abv se na Kameně sjeti a smířili mohli. Tenkrát hrad \m\í\\\ Purkartovi 
/.<■ Ziro\'nicc. jenž brzy na to ])r()(lal pansl\i i)ralřim Ti'čkLim z 1-ipy. 

Fot. B'tliuniii Fišer. 




nejstarší cast hradu kamen. 

tZÁP.XDNJ STR.^NA.j 



— 225 — 

ti zas jinému p;inu. a lak se střídali maii'tni('i ruznycii nidů; \' lo. 
a 17. stol. vládli tu Malovcové. načež v 18. a 19. stol. statek velmi 
často z rukou jedněch do druhých přecházel. Půda není tu arci úrodná 
a povětrnost dosti ostí á. ale bohatství lesů. pastvin i rybníků mnohého 
přítele lovu mohlo tu \ábiti. 

Pohleil s Kamene upoutá zvláště na straně jiho\ ýchodní a jiho- 
západní. Onde viděti rozlehlou pláň lesy vroubenou a na ní roztrou- 
šenou vísku Z 1 á te n ku. od níž zatáčí se velik\'-m obloukem k západu 
vyvýšený horský hřbet, z něhož vypínají se vrchy Las to v k a a ještě 
dále Svidník. Tento širok\'' hřbet, jsa zároveň rozhraním mezi okre- 
sem Pacovským a Kamenickým, tvoří jižní hranici Paco\ska, a rýsuje 
se v terrainu této krajiny tak v\'značně, že láká bezděčně turistu, aby 
vykonal obchůzku po jeho plošině, poněvadž slibuje dalek\' rozhled 
do Kamenická, Pacovska i Soběslavská. A věru nezklame! Sestupuje-li 
se od Kamene dolů po silnici k Zlátence, brzy zjeví se po levé straně 
hned za nejbližším lesíkem hezounké údolíčko Novodvorského potoka, 
jenž tudy pod mostem bublá, stékaje s jmenovaného hřbetu od Dobré 
\'ody až za X o \- o u \'sí pod I^ošenskou strání spojuje se s Ke j lo- 
vem a |)otom pod společným jménem potoka Novoveského do 
Trnaxky u Březiny se vylévá. Do údolíčka odbočuje úzká silnice 
k zámku, továrně na škrob a malé dědince Novému Dvoru, majetku 
1). l''r. Rožánka. 

.\ nyní vzhůru do kopců na hřbet Svídnický! Pěšinou a po me- 
zích k \'ysoké Lhotě: s kopce nad viskou viděti na východ vížku 
evang(dického kostela v Moravci při potoku Novocerekvickěm ; za 
Moravci rozprostírá se lesnatá ko])čina. Od Lhoty cesta dosti klopotná, 
stále již ve v\-ši nad 600 m k Dol)ré Vodě (či jak lid tu říká .\'údě"). 
odkudž po nenáhlém stoupáni dospěje se přes Jalov\- vrch (6C),ť m) 
pěknou tvrdou \ozovou cestou nejvyšší čáry horského hřbetu : jakmile 
vykročí se z prvého rozsáhlého lesa. zpocené čelo chodcovo ovívá 
již ostřejší vánek vzdušné vrstvy nad 700 m. Cesta více lesem než 
pastvinou; zvědavost pudí turistu, aby odbočil chvílemi v právo osvě- 
žit se dálkou a jejími nov\-mi obrazy, a tu mihne se víska Vězná 
s kostelem a komínem družstevního lihovaru, dále Brna a při samém 
severním úbočí hřbetu \'intiřov. Ale hned na to zas dlouh\- les 
uzavře vyhlídku; to již kráčí chodec po vrchu Lastovce (714 m). 
a když s něho dále k západu sestupuje, zastaví se na Pacovsko-Cerno- 
vické silnici, která tu přestupuje prohbi mezi Lastovkou a Svidníkem. 
Nový pohled zastaví turistu. Proti němu týčí se vrchol Sví dni ka 
s malou viskou Moudro vem na jeho boku takřka přilepenou, více 
v levo v pozadí smělý vrchol Choustníka a dále v levo řetěz vrchů 
jiných. Průhledem silničním skrze les zabloudí oko zpět směrem k Pa- 
covu, a tu obě bělavé věže i šp\-char na kopci nad městem svili 



— 226 — 

V dálce vstříc a za nimi šedě zelenavý klobouk vrchu Slražištč 
tvoři malebné pozadí. Úvozem a po mezích kolem jMoudrova dále na 
vSvídník stále k západu! Hluboký les pojme chodce ve svůj chlad, až 
konečně v širokém [)růklestu zjeví se nejvyšší vrchol Sxidníku. Xa 
malé m_vtince tesaný kámen s latinským nápisem značí, že tu ncjvvšší 
bod 738 m n. m. Místo kol do kola stromy obrostlé, ale jen několik 
krokii třeba prodrati se k západu a nov\- úžas I 

Vrch příkře spadá k severozápadu; pod nohama takřka moře 
vrcholků lesních stromů. Trochu v právo v dálce lesknou se hladiny 
několika rybníku u Dvořiště. Ale vzácnější překvapení chystá pohled 

Fot. Karel Fišer ml. 





SUDKUV DOL S BYV. TVRZl. 



k západu — v neveliké vzdálenosti as 2 km podélná stráň k poledni 
vysazená, velice malebná; na ní jako vosí hnízdo přilepená \iska 
Bezděčín s červenou střechou nové školy v zelených korunách 
ovocnxxh stromů, za ní v\''še při obzoru dlouhá obruba hustého lesa. 
dole při úpatí stráně více k VNxhodu víska Údolí a blíže k pozoro- 
vateli jiná osada D o I Sudku \' se zachovalou starobylou tvrzí, která 
dotud ve stavil ovšem již valně sešlém slouží za špýchar. Pod tvrzí 
rybník napojený prameny Svídnick\'mi vypouští potůček vinoucí se 
krásnými lučinami údolíčkem ryze poetickým, jemuž patrně i v dobách 
husitských dáno biblické jméno J os a f a t. Také dvorec pod stráni má 
toto jméno. Svah táhlé stráně zpestřen svítivy-mi barvami strništ. 
brambořišf. hustvmi skvrnami korun stromovvch a bělavvch domků 



— 227 - 

zelen\'ch lučin podle potůčku, a to vše s modrou klenbou nad úzkým 
údolím tak u|)Outá, že kdybys tudy stokrát šel, stokrát se duše roze- 
chvěje blahou lahodou. A je to koutek osamělS', neznám\', opuštěnj'. 
Sta podobných je v naší vlasti, a kdo je zná V 

Únava pomíjí a nohy bezděky pokročí ku předu. Klop\'tají dolů 
přes pařezy a kameny, ale nic nevadí; brzy měkkj' mech dodá jim 
pohovy. Brzy lesem, brzy lučinou lesní a již opět na silnici — a kdo 
by se nadál toho v této hornaté krajině — i na kolejích železné dráhy! 
Obě sklání se sem od vS t ř í t e ž e, vísky to na západním úbočí, ba 
spíše na pokračujícím sníženém hřbetu Svídnickém ve výši 6H(» m n. 
m. rozložené. Silnice i traf s dosti náhlým svahem oklikami zapadá 
v lesích střežených myslivnou Nechybou a vyniknuvše z nich dostihují 
větší vesnice Obrataň; kolej místní dráhj^ „Jindř. Hradec-Obratany" 
připojuje se tu ku trati transversalní Jihlavsko-Táborské. A jen dále 
přes kolej i přes silnici po mezích, mýtinách a lučinách ; ve stínu stromů 
u tvrze Sudkova Dolu na odpočinek času dost. Jiti dále po proudu 
potůčku Josafatského lučinami nevábí tak jako šplhati se po stráni 
Bezděčínské. A proto na ni ! Mezi starobylými dřevěnj^mi stodolami 
s doškov\''mi střechami najde si chodec snadno cestu vzhůru do stráně 
k Bezděčínu. A zase skvělá odměna! Zpětný pohled postihne Svidník 
takřka v horu vyrostls'! Tak strmě vystupuje jeho vrchol na této straně! 
Pohled k jihu upoutají osamělé dvorce Bělá a Zoubek a dále na samém 
obzoru bílá věž starého románského kostela ve Křeči; ves tato jest 
z větších, majíc přes 600 obyvatelů, a rozložena jest ve výši 64U m na 
horském plochém hřbetu, jejž považovati jest za pokračování Svidníku, 
a jenž ponenáhlu do roviny Lužnické klesá. Na této horské pláni od- 
byla se r. 1434 krvavá bitva, ve které Táboří, zaskočeni byvše od 
vojska Oldřicha z Rožmberka a jiných pánů, byli poraženi. Za Bez- 
děčínem po vzorné cesté jde se již pohodlněji. í^o sestupu podle veli- 
kého rybníka přijde se k rozkošně položenému mh''nu Hrádku, 
jemuž zbylo jméno po bývalém hradu, jenž ovšem již dávno v ssutinách 
a z něhož jen jakési klenutí zbylo. Odtud cesta podél potoka vedla by 
do N o v ý c h Dvoř ů, vísce to v ovocném stromoví takřka potopené, 
ale unavený' chodec volí spíše vozovou cestu k vesnici P o ř í n u 
a za ním k R a d o s t o v i c ů m, kde na nádraží vyčkává příjezdu vlaku, 
jímž by se vrátil do Pacova. Pořín (460 obyv.) se svými pozemky 
rozkládá se na planině, ve kterou rozplynul se na západě hřbet Bez- 
děčínsk}'. Půda dílem hlinitá, dílem naplavená a dosti hluboká jeví 
značné různosti v úrodě, v celku však jest v\'nosna. Krajina přispň- 
sobuje se mírnějšímu podnebí polužnickému a jeví značný rozdíl mezi 
podnebím právě popsaného hřbetu Svídnického. 

Pod smavým sluncem letním lehce se to \- tom horském kraji 
dýše, a duše sytí se vlnitými liniemi obrysův krajinných a milou vibrací 



- 228 - 

Živoucích l)arev — ale v zimě mrtvá běl sněhová a vítr i mráz pod 
kůži ba až do kostí vnikající těžce hřeší proti j)ohostinnosti kraje. 
Napadne sněhu, že na Stříteži statky ze sněhu přímo vykopávati se 
musejí, že jízda silnicí přes SvídnickS' hřbet skoro nemožná, poněvadž 
úplně jest zaváta a povoz}'^ po zasněžených polích testu na zdař bůh 
s bídou si umějí vyhledávati. Jízda úvozem z vesnice do vesnice někdv 
s nebezpečím bývá spojena. Ne nadarmo ujalo se pořekadlo: „U Cer- 
novic u Křeče zima div se nezteče". Xeb\'vá to každou zimu; ale někdy 
nad pomyšlení ještě hůř. Na Bezděčínské stráni k pctledni obrácené 
bývají žně o dobr\'ch 14 dní dříve než jinde \- okolí. 

Vlak z Pořinskěho nádraží uhání po sev. svahu hřbetu tak zv. ..Ži- 
dovskou strání", až proplete se dlouh\'m lesem k Obra tanu m. od- 
kud mu kyne hezká vížka kostelíka, o němž jdou zprávy z časů 
husitských, a kde také z těch dob uschovan\'' kalich jest vzácnou pa- 
mátkou. Od Obrataň vlak. minuv vísku S i m p a c h. za krátko xnilšá 
zas do krásného údolí při nádraží Pacovském. 

Krajina, již vlak uháněl. \ábí k sobě zvláštním půvabem, jehož 
nenasytíš se jízdou letmo, ale při chůzi pěšky. Z náměstí paco\ského 
tudíž napřed dolů. potom dlouhou ulicí, kterou starší Pacované jmeno- 
vali „Hejčarem , mladší ,Kozimberkem", vzhůru. Za posledními domky 
octne se chodec na malé planince, s níž rád se porozhlédne. 
Hned v právo nedaleko silnice viděti hřbitovní zed s vynikajícími 
pomníky a kostelík sv. Barl)ory. Na té straně obzor jest omezen, ale 
za to se strany levé I \" dálce viděli zas(> hřbet Svidnický. jak zabočuje 
v levo k východu, a celá jeho linie až tam. kde na východě si zase 
níží. jest tak určité vytčena jako na mapě. Prouhy lesů a mezi nimi 
stulené vísky, silhouetta hradu Kamenského, stráň pošenská na jiho- 
v\'-chodě s kostelíkem a věží nahoře, v popředí zase lány lesů — koho 
by to nechytlo? S chutí vykročí se ku předu. Silnice široká a tvrdá 
jako mlat. ale s kopce do kopce. Po malé hodině zjeví se malebně 
rozložená zámožná Celo raz (500 oby v.) s pěkným kostelíkem. Vesnice 
to starobylá, o čemž kromě jména svědči i kruhovité rozestavení statků 
s rybníky uprostřed. Odtud silnice stoupá vzhůru až k lesu. Za lesem 
na kopci scenerie no\á. AVcholy Svidníku a Lastovky se přiblížily a vy- 
stui)ují imposantně: v levo silnice víska Zahrádka, a od ní sklouzne 
zrak do kotliny i)od Svidníkem, v jejíž středu rozložena vesnice Obra- 
tany. jejíž jednotvárně stavěné a v pravidelné řade rozestavené stodoly 
kazí hezký dojem krajinný'-. 

.\a další cestě přijde se k okrouhlému sloupu, u něhož odbočuje 
druhá silnice směrem k Obratanům. a dále přes Kámen k Pelhři- 
mo\-u : nad rozcestím na ná\'rši rozložena starobylá osada Prase tín. 
pod nímž silnice d;\le \ede k L e j č k o v u. malé vísce v zákoutí Ži- 
dovské stráně; odlud \- i)ravo vzhůru po úzké silnici vystou|)í se na 



— 229 



planinku, na níž uprostřed parku, obstoupeného vesnici O b 1 a j o- 
V i C" m i. zdxihá se zámek, jejž v letech HO. min. stol. na místo starého 
d\ora a t\rze v novodobém gotickém slohu vystavěl zesnul\' hrabě 
Kudoif Kolovrat-Krakovsk\-. S náhorní planiny léto rozvírá se rozhled 
k západu na Horu Pacovu : blíže k pozorovateli zjeví se vysoká kruhová 
pec vápenná, jež z dálky činí dojem starého hradu. Od Pacovy Hory 
zasahuji do této krajiny pruhy prahorního vápence; jeho lože snadno 
poznává se podle širokých, vespod bělojilstnatých listů podběle. které 
mnohde jako rozsáhlé balviště se vyskytují. vSilnice od Oblajovic 
k \' o d i c i vedoucí nechává stranou v levo Hartlíkov s novým 
románským kostelem; již ve XI\'. stol. stávala tu ftvrz. \'esnička 

Fot. Bohumil Fišer. 




KOSTEL V CETORAZl. 



osamělá, jen asi 20 stavení čítající, kol do kola lesy obstoupená, na 
úpatí Hory Bafkovy (712 m). od níž jako od horského uzlu natíti 
strany hřbety horské se rozbíhají. Před Vodicí v právo víska Malešín. 
Ve Vodici zámek jako sídlo velkostatku, jenž náleží p. Lad. Brdlíkovi. 
Zámek stojí na místě b\'valé tvrze Jindřichem z Hrádku (t 1566) zalo- 
žené a v letech 7()tS-ch XVI. století postavené, která však již před 
r. 1638 opět zbořena, aby ustoupila nové budově o 10 „světnicích^ 
8 komorách, pivnici klenuté a lázničce." Vodice sama b5'vala již 
v XV. stol. statkem samotným, jejž držel v 1. 1414— 1433 Bohuslav 
z Vodice. Z č-etn\''ch pozdějších držitelů třeba uvésti zejména Jana Vra- 
tislava z Mitrovic, kter\' získal Vodici roku 1615 za 18600 kop. mís. a jsa 
obezřetným hospodářem zámek i zboží jeho znamenitě zvelebil a rozšířil. 



— 230 



Vodičky polok. stékající se zalesněného úboči Hory Batkovy a obtéka- 
jící na jihu Hartlíkovské pozemky, proplyne již několika většími ryl> 
níky. než dospěje Vodice a potom ještě v několika rybnících se vykoupá, 
než u Těchobuzské silnice snoul)í se s Trnavkou. Krajina od \'odice 
k sev. v\'chod. mění pojednou svůj ráz. Smavost ustupuje zasmušilosti. 
Lesy smutnější, lučiny lesní bažinatější, vísky zadumčivější. Půda 
kamenitější, cesty neschůdnější. Osamělé mlýny a malé samoty při 
potoce Vodickém a jeho rybnících v zákoutích lesních připomínají 
kraj pohádek a zakletv^ch vrchů. Z Vodice přes Rovnou lépe od- 
bočiti na sever, přestoupili Novodvorský ])ot()k. jímiž za nedlouho stopí 

Fot !'. Korber. 




ZÁMEK \'E VODICI. 



se ve Vodickém. a zamířiti ke Zhoři; B e d ř i c h o v. v němž jsou 
zbytky b\'valé tvrze, a Z h o r e c zůstanou \' právo za potokem. Celý 
kraj ten má povahu horskou. \'rchy a stráně, pod nimi a mezi nimi 
uzounká, ale hluboká údolí jistě by mnohého uchvátily, kdyby nebyly 
tak smutné! Zhořský kostelík, fara a škola vypadají z dálky jako 
miniatura nějakého monastýru v horách Rhodoppsk\>ch. Až teprve 
za lesem jako milá oasa objeví se T ě c h o b u z. Při panském sídle 
úhledný park býval již v letech 1828—1848 klidnx-m zátiším proná- 
sledovaného myslitele Bernarda Bolzana. jehož chatrné zdra\í i)éči 
manželů Hofmannov\-ch zde vždycky okřálo. Škola zdejší jest trxalou 
památkou, ncbof Bolzano ji založil. Od Třechobuze táhne se silnice 
na Západ k .Mladé \'ožici, na \'ýchod k Pacovu. Jest ražena krajinou 



- 331 - 

přívětivou; as na ])ol()vi('ni ccstť jest vesnice J c t ř i c h o v e s, blíže 
Pacovu pi^i malém přítoku Trnavčině slojí panská parní pila a myslivna. 
Odtud odbočuje okresní silnice k Salačově Lhotě a k Mezilesi. 

Těchobuzí hrne se vodnatá Trnavka. která sem s výšin Smilo- 
horských skrz několik velkých rybníku vody sťoje doplavuje; další 
její tok až k východní hranici okresu Pacovského omývá vlastně jižní 
patu mohutného horského hřbetu Stražišfského, tvoře místy údolí 
vzhledu \elicc romantického. Celá severní část okresu za řekou Tr- 
navkou vy|)lněna jest tímto hřb(ncm; jihovýchodní úbočí jeho svažuje 
se ponenáhlu směrem k Hořepniku a Březině, tak že má ráz nenáhle 

Fot. I*. Kórber. 




NADVOKI ZÁMKU VODICKEHO. 



se sklánějící ])laniny. Pod Hořepníkem při vých. hranici okresu jest 
hladina Trnavky ve výši 4.50 m. kdežto \rchol Stražiště ční do vvše 
744 m: svah 3i)U metrový při vzdálenosti 15 km jest jistě dosti ještě 
patrným. Hřbet Stražický \ystui)uje náhle od Mezilesí k v\xhodu. 
až dostoupí největší výše na vrcholu Stražiště (744 ni), odkudž zahvbá 
k sev. vých.. udržuje se stále nad 700 m (vrchol Spáleného \'rchu 
715 m. Holého \'rchu 705 m). až polom proti St. A'iklanlicům. které 
jsou na výši 598 //;. náhle klesá. Poněvadž hřbet tento vystupuje 
zprudka nad okolní krajinu (průměrně asi 2()()/n). jest zdaleka \idilelným. 
Celý hřbet i jeho úbočí asi od výše 600 m jsou rozsáhlým lesem po- 
rostlé; na pokraji lesa kol dokola rozsazeny jsou větši i menší osady, 
které jako by zdržovaly spoustu lesní, aby nezaplavila úbočí docela. 



232 - 



Z hlubin lesních čelné ruceje a bystřiny řiti se dolíi a napájeji zejména 
Trnavku. Na jižním svahu hned na pokraji lesa zříti vesnice S a 1 a- 
čovu Lhotu. Četu li a Bratříce, dle rozestaveni statků soudě, 
starodávné to osady : opodál k jihu při Tmaxce visky \'elká a Malá 
Černá. Přivých, okraji lesa jsou osady Velká Chyška. Outěcho- 
vice a Viklantice, na sev. svahu St. a X. Smrdow Kateřinky 
a Týmová Ves. při záp. Zelená Ves a Alezilesi. O rozsáhlosti 
lesa svědčí tyto rozměry: Od Mezilesi k Viklanticům (od záp. k vvch.) 
měří přímá čára 13 km, od Bratříc ke Kateřinkám (od jihu k sev. I 
\i> km. Přes hřbet Stražištský nevede silnice, jen těžko schůdné lesní 

Fot. Bohumil Fišer. 




•Z.XMEIs. LUIvAVEC. 



cesty; silnice jedna od Pacova k \'iklanticum obtáčí jeho úboči po 
straně v\'chodni, druhá od Pacova k Salač. Lhotě po straně západní. 
Xa severní straně spojeny jsou Viklantice s Lukavcem. Silnice prvá 
přestupuje u Hrádku, dvora při panství pacovskěm. jenž stojí na 
místě bývalé tvrze, mírné návrší a sestupuje dolů k Trna\ce. nad 
kterou zdvihá se i)ak srázná stráň, po níž dostoupí se k Velké 
Chýšce. Útěchovicům a k \' i k 1 an t i ců m. Tyto vsi ještě 
s Bratřicemi ve XIV. stol. náležely klášteru Strahovskému; ])oněvadž 
Bratříce uvádějí se pod jménem Schunebrunn, Ctěchovice jako (juten- 
brunn. zřejmo z toho. že původně byly to osady německé. Ve Velké 
Chýšce, která dosud s ohromnými lesy Stražišfskými náleží panství 
Strahovskému, i)Osta\cii bvi \)ir(\ málo lety nov\'' kostel ve slohu 
románském. Xedaleko na \'vchod \alí sr dd \'iklantic horská bystřina 



— 233 — 

k Trnavce; na pravém břehu bystřiny na vysoké skále nad lučnatym 
údolím lze rozeznati nepatrné stopy b\''vaiého hradu Pechburku. 
Rozsáhix' park a mohutné staveni s mansardskou šindelovou střechou 
ve \" i klan ticíc h poukazuje na panské sídlo. Nynějším majitelem 
velkostatku jest j). \'avřinec Hamerník, starosta okresu. Zámek \'iklan- 
tieky stal se útulkem generála Macka, když po své kapitulaci 17. října 
1805 i s posádkou 23.000 mužů čítající v Ulmu potom r. 1 808 z vezení 
byl i)ropuštén. Městys 

LUKAVEC nečítající ani 1000 obyv. ve 142 domech jesl sice nej- 
větší obci v tomto území, a byt snažil se o své kulturní povznesení, 
přece pro nepříznivou polohu a odloučenost od světa nemůže dojíti 
v}'znamu, jenž by mu náležeti měl. Obyvatelstvo živí se skoro vý- 
hradně rolnictvím. V Lukavci působí jako obvodní lékař p. V. Plaček, 
známý pseudonymem V. P. Trnavsk5% rodák Pacovsk^^ Panství Luka- 
veckého ve vŇ^měře 1300 ^o jsou majiteli J. Kuno, Egm. z Tilschů a 
Rochus z Littwitzů. Ostatní severní část okresu Pacovského vj-plněna 
jest ještě obcemi \'^elkou Vsí s Bez deko v em, S tědro vicemi. 
Slavětínem, Ríšnicí a Zdiměřicemi. 

Severní hranici okresu Pacovského za těmito obcemi tvoří Zlatý 
potok, spěchající na v^xhod do Želivky. jenž ve stol. XII. v listině 
knížete Soběslava II. u\'ádi se jako říčka Libě jakožto hranice mezi 
severnějším Újezdem Svatavin\-m a jižnějšími statky kláštera Zeliv- 
ského. Reka Zelivka jmenuje se tamtéž Sázavou jakožto souběžný' 
a stejně mocný přítok řeky posud Sázavou nazvané. 

\'yčnívajici hřbet Stražišťský. vysazen}' větrům, zavinuje drsné 
podnebí, ale na deště dosti hojné, což znamenitě prospívá Inu, jenž 
na Pacovsku se zdarem se pěstuje: na svahu k jihu a západu polo- 
ženém šijí rádi mák. Jinak ovšem žito, oves, ječmen, méně pšenici, 
ale za to hojně bramborů a vůbec okopanin pěstuje se v celém Pa- 
covsku. Ovocnictví kyne dol)rá budoucnost založením veliké okresní 
školky ovocné v Pacově. Chov dobytka, hlavně hovězího, již jio delší 
dobu přičiněním p. okresního starosty stále se zvelebuje. 

Jihovýchodní svah hřbetu Stražišíského rozryt jest četnými bystři- 
nami dolů do Trnavky se valícími: jejich stráně v novější době pilně 
zalesňované dodávají zvláštního rázu této krajině. Osad}' Lesná. 
Kyjov. Dobroměřice. Radějov a největší z nich Arneštovice 
tíhnou jako k přirozenému středisku k městu 

HOŘEPNÍKU, který zároveň s Loutkovém téměř splývá. Mě- 
stečko s předměstím a Oulehlí, čítající asi 1000 obyv. ve 143 domech, 
rozloženo jest po levém břehu Trnavky. která se tu rozšiřuje v mocnv- 
tok. Nejen údolí samo. ale i na vjxhodní straně mohutně vystupující 
vrch Maršovický činí z okolí partii ne nepodobnou krajinám šumav- 



- 234 - 

ského pokrají. Oijyvatelé živí se hlavně rolnictvím; z řemesel obuv- 
nictví vyniká. Mcštanská škola, o jejíž zřízení se vyjivlnává, mnoho 
by městečku i okolí prospěla; také železná dráha, od Humpolce k Zelivu. 
Červené Rečici přes Hořepník k Pacovu projektovaná, stane se blaho- 
dárnou, až se uskuteční. \'elkostatek Loutkov náleží \'i\. Pistoriusovi 
a má 575 ha v5'měry. Město Hořepník má svtij statek v Skočidolo- 
vicích ve výměře 93 ňa. V Loutkově stávala tvrz. Ulehle b\'vala 
vískou od Hořepnika Trna\kou oddělenou. Ve XIII. a Xl\'. stol. bý- 
vala tu tvrz v místech mezi cestou Bořetickou a potůčkem do 'irnaxky 
se vlévajícím. V XV. stol. byla již v ssutinách. \'es pa řila ])(ilom ke 
Konipasu, potom k Loutkovu a konečně s Hořepnikcm s])lynula. 
Kostel Hořepnický pochází ze XIV. stol. a jsou v něm mnohé pěkně 
náhrobky. 

Vzhledem k tomu. že Trnavčino údolí u Hořepnika nejníže jest 
položeno a že se všech stran chráněno jest vysok\'mi hřbety a strá- 
němi před ostrými větry, jež jsou v českomoravské vysočině domovem, 
má údolí toto nejmírnější podnebí, a poněvadž i ornice má poměrně 
více náplavů než jinde, stalo se možn\'-m činiti tu i zdařilé pokusy 
s pěstováním cukrovky. 

Hořepník při|)ominá se jako \iadyči sídlo již ve XIII. stol., roz- 
dělené mezi dva pány. z nichž jeden síillel na Loutkově, druhý na 
hradě Konipasu, as '/;, hodin}' výše nad Trnaxkou, ])od jehož skálou 
nyní rozkládá se zámek a vesnice Březina. I'o Konijjasu jsou jen 
nepatrné stopy; hradiště jeho hledali jest tam. kde sloji oliě sý])ky. 
Zámek Březinský vystavěn jest z bývalé tvrze. \zniklé v X\'I. stol. 
Velkostatek o 501 ha náleží dr. Karlu ryt. z Eisensteinu. \"ýše Březiny 
vpadá do Trnavky zminěn\' již potok Xovoveský v těch místccli. kde 
přepíná ji most silnice k Pacovu vedoucí, při níž dále k západu na 
planině stojí víska Samšín a ještě blíže k Pacovu stranou silnice 
před lesem ..Smrčí" Roučkovice. 

Mezi Trnavkou a potůčkem Bořetickým zdvihá se nižší hřbet 
směrem od Hořepnika k jihu. irřipínajíci se k návrši Pošenskému. 
jež tak sráznou strání spadá do údolí po'.oka Xo\od\orského. Xa 
se\'erozá[)adnini sNahii nalezly místo xcsnice Bořeticc l'řás!a\ice 
Zahrádka a Pošna. Silnice, která od Pacova po velikém stoupání 
návsí Pošenského dosáhne, táhne se po hřbetu k jihozái)adu se zatá- 
čejícím k Proseči se zámečkem, odtud pak áíWv k Lcskovicům. pák 
(čížkovém k Pelhřimovu. 

Ves l'roseč názvem sv\-m poukazuje k tomu, že vznikla později, 
když bylo nutno osadníkům šir\'mi lesy se prosekati, ale přece již 
r. i;^62 jest znám nejstarší držitel Lev z Proseče. Tvrz byla již v druhé 
polovině XV. stol. pustá. Tepr\'e později v X\'I. stol. vznikla tvrz 
\' blízké Pošni. vystavěna byvši r. 1.544 j). Janem Houskou ze Zahrádky. 



— 235 - 

R. 1627 komora královská prodala 1\tz a ves Pošnou. vsi Vysokou 
Lhotu, Proseč a Zahrádku Max. Pechlarovi z Meminku, ale iýž hned 
po roce prodal zboží za stejnou cenu Rudolfu Malovci z Malovic na 
Proseči. Jeden z četných jeho dětí. Jan František. vyi)lativ ostatní, 
přenesl sídlo své na Proseč, s níž Pošna až po tu dobu spojena zí^i- 
stala. S vyhlídky u Proseče otvírá se \elmi pi"ívětivé panorama jednak 
na hi^bet Svídnicky a celou krajinu i s hradem Kamenským pi^cd nim 
rozestřenou, jednak k jihovýchodu podél trati, při níž na mírném lázu 
víska Ne svačily, jednak dolů na západ do údolíčka potoka Novo- 
dvorského, v nčmž osada Dol a potom Nový Dvůr, a na protější 
stráni Lhota Německá své městiště naiezh'. 

Za širokým hřbetem, dlouh\''m lesem porostKmi, na pláni umístily 
se vesnice Malé Outěchovice, pak Litohošt a při samé silnici 
a trati železné Leskovice. obě osady s obyvatelstvem převážně 
evangelick\m. ])ro něž \- blízké Moravci zřízena fara a tamtéž jakož 
i v Litohošti d\ ě dvojtřídní školy. 

Na konec ještě několik statistických dat. Okres Pacovskx' měří 
.310-27 km'-. Z toho jest 267o půdy velkostatkářské. Vůbec jest 54'2''/o 
roli. l<»-2" „ luk. ()-5I% zahrad. 5'57o pastvin, 26M47o lesů; ostatní při- 
])adá na vody a půdu neplodnou. Obyvatelstva napočítalo se r. 1900 
duší 21.755, tak že připadá na I knř jen 70 lidí. Farní úřady jsou: 
v Pacově, Zhoři, Cetorazi. Hartlikově, Křeči, Věžně. Pošni, Hořepníku, 
\'. Chvšce. St. Viklanticích, Lukavci: evangelická fara v Moravci. 
Poštovní úřady mají: Lukavec, St. Viklantice, Pacov. Těchobuz, Ho- 
řepník. Kámen. Cetoraz a Lejčkov. Školství vyvinuto jest následovně: 
Měštanská škola pro chlapce i dívky jest v Pacově. Obecné školy mají 
tvto obce: a) pětitřídní školy Pacov (pro hochy i dívky). Hořepník 
a Lukavec; b) trojtřidni: Cetoraz. Kámen. Pošna. \'. Chýška. Viklan- 
tice; c) dvojtřídní: Hartlíko\-. Křeč. Litohošt, Mezilesi. Moravec. Obra- 
taň v. Prasetín. Slavětín. Těchobuz. \'ěžná. Votice a Zhoř: d) jedno- 
třídní: Bezilččin. Dobrá \'oda. Simpach. Salačo\a Lhota. Samšín, Jetři- 
chova Ves a Pojbuky. Okres Pacoxský jest součástí hejtmanství Pel- 
hřimoxského. 

Karel Fišer. 

XXXIX. OKRES PELHŘIMOVSKÝ. 

Přirozenou hranicí země české býval od starodávna les pomezní. 
Pásmo jeho bylo tak široké, že pokrývalo oboji bok hor pomezních jak 
vně za hranicemi, tak i uvnitř, v zemi samotné. Hranice řídily se pře- 
dělem vod; neplatí to však všeobecně a neběží hranice zemská vždy 
po vrchomezí. Při okresu pelhřimovském jest hranicí zemskou tok 



— 236 - 

řeky Jihlavy a předělem moře Severního a moře Černého vysoký 
hřbet Křemešnický. rozprostřeny v nejužší části území, as 10 km od 
hranice dovnitř země posunutx'. Toto území mezi Křemešníkem, jihku- 
kou a jejími přítoky. Hraničním a Jedlovým potokem, b\''valo jediným 
lesem, pustým a divokým ; všaktě i nyní jest to kraj málo utěšený. 
chud\'. nehostinný. Tvořilo ode dávna část panství biskupů prtížských: 
část hvozdu východně potoka Jedlovského. zvaná Bořek, náležela klá- 
šteru Želivskému. Osazení těchto končin dalo se teprve později, kdy 
totiž přestalo se po vybudování pevných hradů uvnitř země šetřili 
pohraničního hvozdu vůbec. Okolo r. 1200 osadv Cejlv. Cerekvice 
Dolní, Rohozná. Rychnov jistě byly německé, od pelhřimovského ně- 
meckého ostrova jen některými českými vesnicemi odděleny. Pro ne- 
dostatek českého obyvatelstva přiváděli majitele panství osadníky z Ně- 
mec, aby vymS^tili lesy a i)ůdu vzdělali. Od dob husitských počeštil se 
kraj úplně a českým zůstal; teprve za potokem Jedlovsk\'m počíná 
německý ostrov Jihlavský. 

Novorychnovsko nemá zvláštních krás, ač není nezajímavo. 
V jeho středu vyzdvihuje se mocná vlna zemská, místy nad 7()0 m. 
která na severu souvisí se hřbetem Křemešnickým : na ostatních stra- 
nách k zmíněným již vodám dosti náhle spadá. Těsně i)ři straně zá- 
padní teče potok Novorychnovský: na severu v malém prohbí táhne 
se horská silnice k Jihla\-ě. která u Miličova dostupuje výše 697 m. 
Délka této vyvýšeniny od západu k v\''chodu obnáší asi 7 km a lze 
na ni rozeznati dva význačné hřbety, západní a východní, oddělené 
úžlabinou. jíž se řine přítok Rychnovského potoka. Onen západní 
hřbet y severní své části dostupuje horou Meš nickou 755 m. v jižní 
části C e r t o \- ý m H r á d k e m 7 1 2 m. A\vchodní hřbet sluje C e m í r e k 
(757 m). který k jihu končí Přední S ka 1 o u (713 m) ; od něho od- 
bočuje na jihovýchod směrem k Jihlavce kratší větev B r o m b e r k 
(715 in). Celá vypnulina ])orostlá jest mohutným lesem, jenž na dvou 
místech valněji jest vymýcen: bývaly tam skelné hutě: od toho zbylé 
samoty dosud jmenují se Horní a Dolní Hutě. \'nitřek lesa jest 
mnohde velice divoký. Prahorni půda vykazuje tu mocné skály žulové. 
a právě ony nejvyšší hřbety jsou ze žuly. Zvláště na Čertově Hrádku 
holé skály vyčnívají do mocné výše. tvoříce \-e třech sku|)inách jakoby 
uměle z ohromných bahanů seskupené hradby; na jednu z nich po 
přista\-eném žei)řiku ze silných klad jest možno vystoui)iti. Tento i)0- 
divuhodný útvar, jemuž podobné nacházejí i jinde na pokraji českého 
massi\u (v Šumavě. Krkonoších a j.). dal obyxatelům podnět k různým 
pověstem a domněnkám. Mermomocí chtí tam nahoře spatřovati otisk 
čertova kopyta, jejž tam zanechal, když odpočí\al nesa v zástěře ka- 
mení ku stavbě věže babylonské; a poněvadž v širokém i)kiili. pcikud 
žula se rozkládá, spatřovati jest všude množství větších i menších 



— 237 - 

balvanů (což z dálky připomíná Icckily odpočívající stádo ovec). vy- 
svčllujc si lo lidovó podání lak. že těžkým nákladem čertovi zástěra 
se protrhla a tak kamení to rozlrousil. Jiní domnívají se viděti v mi- 
skovitvch prohluhinkách památky i)olianské bohoslužby, a poněvadž 
u těch duší na Kychno\sku čert a jxihan náleží do těže kategorie, 
proto tedv „Čertův Hrátlek" dvojnásobně odůvodněn. 

\'e skalních doupatech mají dobrou skrýš lišky, i jezevci. kterěžto 
šelmy nejsou tu velikou vzácností. 

Teprve okraje lesa oživeny jsou několika osadami. Na severo- 
vvchodě jest Je (11 o v. něco jižněji Mirošov se zámkem p. Richlého, 
jehož zesnulv otec byl známým archeologem; při východním okraji 
Cejly. níže pri jihhnce dvůr \'cstenh(if. jižně pod Brombergem 

DOLNÍ CEREKVICE, jíž se dříve říkalo , Německá" nebo „Biskupova". 
Kostel založený r. 1224 byl několikrát obnoven; jen věž zachovala se 
v podobě ze XIV. stol. Jinak jest tu zajímavá ještě „Solná brána" se 
dvěma fortnami. pocházející ze XVII. století; vybjralo se v ní clo ze 
soli, jež tudy ze vSolné Komory do Cech bývala vozena. Kde stávala 
tvrz ve XIV. stol. připomínaná, nemožno zjistiti. Na blízku jsou ně- 
kolikeré lomy žulově, v nichž se pilně pracuje. Žula jest bělavá. hrubo- 
zrná. ne příliš tvrdá a proto se dosti dobře zpracovává. Dolní Cere- 
kvicí i)rocházi silnice od Batelova k Jihlavě údolím říčním, jímž vine 
se těž traf transversalní dráhy. Krajina odtud na západ až k Hranič- 
nímu potoku i)ři klínovitěm zářezu Moravy do Čech jest suchopárná 
pláň. kterou jen Rychnovský potok trochu oživuje. 

Na malé rovince pod Čertovým Hrádkem rozkládá se větši ves- 
nice o W číslech. Roh o zná. Dříve býval u vsi veliký rybník, nyní 
však jest vysušen a v louky proměněn. Odtud na západ jest vesnice 
Těšen o v, poblíž silnice, která od Horní Cerekvice k N. Rychnovu 
mezi dvěma velikými rybníky. Hladovým a Jistebníkem. prochází; 
vesnice jest rodištěm nadějného sochaře karrikaturisty Sejnosty. Blíže 
k Rvchnovu větši vesnice Řeženčice. As půl hodiny na sever od 
Rohozné u skalní paty stojí pelhřimovská myslivna. od níž přímo se 
stoupa k stěnám žulovým. Od Čertova Hrádku nelze jinam než lesní 
cestou kolem samoty ..Xa šancích", kde patrný jsou zbytky vojenského 
opevněného ležení, ijezpochyby z doby války .íOleté. Chodec doklopýlá 
se konečně silnice Rohozenské. po niž pak milým údolíčkem až do 

N. RYCHNOVA se dostane. Ačkoli krajina zřejmě dokazuje pravdu 
slov ..v i)olu tváři své chléii jísti budeš", přece městečko svou útul- 
noslí překvai)í. Prostranné náměstí má u svém středu na návrší pěkně 
upraveném malebně \ynikající kostelík nezvykle rozčleněného půdo- 
rysu s věži, založený arcibiskupem Arnoštem z Pardubic; na východ 
od kostela zahrádkou oddělena jest budova školní. Domy na severní 



— 238 — 

straně náměstí, mezi nimi fara, jsou úhledné. Na severní straně vypíná 
se zámek do tři stran stavěnx'; původně stávala tu tvrz v XV. století 
od LeskovcLi vystavěná, z níž zůstalo jen jedno sklepeni. \' XVI. stol. 
vyzdvižen byl zámek. Několik r\'bniků dodává městečku, jež v 132 
domech čitá ani ne tisíc obyvatelů, většího půvabu. Z Rychnova roz- 
bíhá se patero silnic. Při Jihlavské jest ves Miličov. stranou směrem 
k Cemírku Hojkov. Na sever jde silnice do Vyskytne: po Pelhřimov- 
ské silnici přijde se na Křemešník. Být v Rychnově a nepodívat se na 
tento vrch bylo by tolik jako na\-štívit Neapol a nespatřit \Vsuvu. 

Fot. Karel Fišer ml. 




NA ki.:emes.\iku. 



Stoupá se neustále skoro hodinu cesty až k \esnici Sáza\'ě. 
Jméno loto překvapuje, ale vys\'ětluje se snadno Lim. že nedaleko 
vyvěrá pramen Zeli\ky. které se za staroxěku říkalo ..Sázava". U Sá- 
zavy od silnice odbočuje ještě příkřejší xozová cesta \' pra\-o do lesa. 
z něhož dostane se chfidec na prostrannou plošinu Kícniešnickeho 
temene, kol do kola vysokvmi lesními stromy obstoupenou. Vzhůru 
k ambitům poutního kostela vede alej se stromy košatými. \' levo 
několik chalup s nezbytnou hospodou. \' právo několik dřevěných pro- 
storných bud. v nichž o ]joutích vaří a |)ekou se pokrmy pro hladové 
poutníky a zxědavce. Tenkrát stává se prostranství toto skutečným 
tábořištěm. Na nejvyšším t(;meně vrchu stojí kostelík s věží ze N\T. stol.. 
v něm jest trojhranný oltář, takže současně tři mše mohou býti slou- 
ženy. Na severní straně kostel obstoupen jest budovou školní, nejvyšší 



— 239 — 

to školou v kraji láhorskrm l7(.?. m n. m.). na vychodr bu(ln\ ou farni. 
kde by.lli lokalista drkanslvi pelhřimovského, na jihu ambity, k západu 
jest volno. 'íli nad příkrým srázem strmi ještě 4 m vysoká skalka 
s křížem. Jen odtud jest rozhled s Křemešniku ještě volným, nebof 
vše vůkol jest zastíněno mohutnými buky a -mrky. ale za to jest roz- 
hled \elmi vděěný. 

Xa dalekém obzoru zcela dobře povznášejí se známé \-reholy 
Stražiště, Hory Bafkovy a Svidníku a celá pásma souvisících hřbetu : 

Fot. Bohumil Fišer. 





SLUŽATIvY. 



V bližších končinách, hlavně k severu, zalesknou se hladiny obou 
rozsáhlvch rvbníků Kladin.-kvch a četné visky bližší a vzdálenější, 
zapadlé mezi" lesikv. zlahodiuiji celý obraz. Spousta lesní v popředí 
činí malebnou stafáž. Sestup po srázu severním jest celkem pohodlný, 
poněvadž je tu pěkně upravená cesta až k místu na úbočí, kde vyvera 
..zázračnv pramen". Jest to pramen občasný, jakých jest na tisíce: 
někde v dutině horv nashromáždí se po jarním roztáni nesmírné spousty 
sněhu množst\'i vodv a ta když dostoupí svého hrdla počne vytékati. 
Prostý lid neumějící si úkazu toho vysvéthti. pokládá to za jakousi 
posvátnost tím spíše, že voda objevuje se v době před poutí, jakoby 
tedy k vůli pouti se dostavovala. V pozdním létě voda opět se ztraci. 



240 



Dříve bývala tu malá kaplička nad kamennou nádržkou; lidu hyxalo 
u zázračné vody k umačkání. Ten um\'val si chorou nohu. jiný ruku. 
jin\' oplakoval oči. jin\' douškem zaháněl neduh vnitřní: nvní jest tu 
zřízen kamennou deskou |)řikrytý basin. z něhož voda rourou na vol- 
ném místě vytéká. Vystavěl jej čiperný podnikatel, který jal se z vod\^ 
Křemešnické vyráběti sodo\'ku a docela i \' Praze prodejnu si zřídil. 
Trvá to ještě hodnou chvíli, než sestou])í se až k ])atč vrchu, již 
obmývá bystřina do Zelivky spěchající. Boky Křemešnické porostlv 
jsou krásnými lesy smrkovými. jedlov\'mi a bukovými, jež počínajíce 
u vsi Putimova při silnici Pelhřimo\ské táhnou se na východ v délce 
asi 10 km: jsou statkem obce Pelhřimo\skě, Na severozápadním újjatí 
dumá o s\é sla\nčjší minukisti \'esnice \'yskyln;i. T\'ořila původně 
se svým okolím vc!ik\' dd panství bi^kLi])sk(''li(). a dokud na Křcmcš- 

Tot Boliiiinil r išer. 







iík£'xr^ 



CH VOJNO. 



niku na stiíbro se dolovalo, bývala městem. Kostel založen byl r. I2'J() 
od bisku])a Tobiáše z Bechyně, od něhož jjochází též kostel v Červené 
Kečici a ve Chvojnově. Vystavěn ze žulových kxádrQ a lomového 
kamene, jest nejpamátnější všech kostelů širokého okolí: některé za- 
chovalé části architektonické honosí se čistou a jemnou prací sloho\ou. 
Jest z části ve slohu rtmiánském. z části gotický. Zbylá věž opodál 
kostela na nejvyšším místě posta\ená mohutnými zdmi svědčí o tom. 
že jest to zbytek hradu Templářů, kteří tu sídleli. \'aly kol \'ěž(> jsou 
dosud znalé. Zdi dosahují do \ýše I. patra, nad nímž jest prkenná 
z\'onice. Vyskytnou protéká pramen Želixkv. 

Okolí Křemešnické jest velice zvlněno: kam |)ohlédneš, \šude 
větší či menší vršky s lesíky a ijorostlinami: nej\ětší \ýše dosahují 
asi uprostřed této končiny, jež rozkládá se mezi hřbetem křemešnickým, 
Želivkou. Dolní Hejlovkou a Bélou, vrchy: ['aviíčkův (f)2.S m). oba 
vrchy na severu i na jihu od Strměch (přes í.oo m). \rch Rousinov- 



241 



sk ý a (' l\' rl, m( 

oba \'('lik('' 



zi nimiž do Želivky s|)(''ciiá drLihý jcji pramm \)Vo- 
U'kaiiťi oba vciikř K I a d i n s k ř r y b n i k y ; mezi Křemeišnikem 
a Pclhiimovfm zdvilui se zna("n\- \i(h !' u li m o v s k v (6,'í2 m). kryt\' 
z části lesem L e j š o \- k o u ; k severu prodlužuje se \- nižši hřbet 
(as 600 m). jenž při silniei Jihhi\-ské porostlx- jest Hatěmi. Pro tuto 
nerovnost pudy málo kde dány byly podmínky k utvořeni \ětši osady; 
proto tak(' \ celé té koncMně skromně krěi se jen malé visky, a kromě 

Fot. Karel Fišer ml. 




-.r 




Z UDOLi HEJLOVKY. 



niťh ještě veliké množství roztroušených samot, které vznikaly postupně 
na půdě kdysi pusté a jen pilnými osadníky v i)0tu tváři v chudou 
ornici proměněné. Rula zvětrává v píidu těžkou. uleha\ou. mělkou ; kd<' 
má sklon a \oda může odi)adati. plodí přece tolik, že piln}'- zemědělec 
slušnou existenci obhájí. Kde \šak voda nemá odpadu, vzniká bahno 
a močál. Štěstí, že tu prá\ě není skoro rovin : jinak byla by tu neúrodná 
pustina. \^"'tší bahniska a mokřady prostírají se zejména li \'yskytně 
při úpatí Křemešnickém. potom jioblíž Kladinských rybníku, kde ani 
rašelina není vzácná. Tím se také \vsvětluje. že loučky v nižších po- 
lohách jsou všude zbahnělé. ano i na \vše položených paloučcích \y- 
tryskuje pod nohama slatinná voda z lesů se stahující. 



242 - 



Fox. Bohumil Fišer. 




-.Ci,iá:i 



.' tt:, 



^' končině léto každým krokf^m lémrř mění se scenerie, ale ráz 
zůstává stejný. Jest to kraj zamlki\-: stopu moderního ruchu značí tu 
jen nějaký hosi)odářský stroj, ale není tu nikde továrny ani dráhy, silnic 
málo a cesty vozové těžko sjízdné, nebot jde to skoro ])oíád s \ršku 
do \ršku. burf po kameni nebo mokřadem. 

Mezi pohořím Kře- 
mešnickým a silnicí 
Jihlavskou až k Pel- 
hřimovu jsou vísk}' 
B r a n i š o v, S t ř í- 
tež, Sedliště a 
Pie v nice, blíže Pel- 
hřimo\a Proseč. 
R e m e n o \' a C h \' á- 
1 o v. při silnici Kře- 
mešnickě Puti m o v 
a \ice na západ 
St r e jšo v. Při silnici 
Jihlavské Strméchy 
s cxangelickou farou 
a b''/.e k městu v he- 
zoučkfMn údolíčku 
potůčku Slu/átccké- 
ho větši v e sn i c e 
( ) les n á. .M(',:i ^ihiicí 
Jihla\ skou a Humpo- 
leckou jsou Služ át- 
k y. typická vesnice 
na „Horácku", zají- 
mavá zvláště svým 
statkem čís. 4.. jenž 
jest starou tvrzí, čá- 
stečně zachovalou; 
dále C h v o j n o v, 
kde ze starobvdého 
kostelíka zachovala 
se původní presbyteř 
a věž. Za \rchcm l'avličko\ým ( ) u tě c h o v i č k v. Ky b n i č e k a Zi ro v. 
Poblíž Kladinských rybníků L h o t ky J el co vy a Kocourovy, samota 
Kladin y, níže Z a c h o t i n. nejzáže na sever P e t r k o v a C a s t o n í n. 
Za rozlehl\''mi lesy Rousinovskými při potoku Hajkov. Na silnici Hum- 
polecké leží větší vesnice Kojčice, dále Onšovice a v právo při po- 
tůčku Rybník. V cípu mezi Zelivkou a Hejlovkou v kopčité vyvýšenině 





•^ 



%*#jr 



Z ÚDOLJ HEJLOVlvY. 



243 - 



staré vísky I) c r lUáíc. \'ačiťf. kde r. 185') narodil se Jan ^"al^ha. 
znamenilý liadatel v oboru rostlinné fvsiologie a pathologie, nyní i^editel 
zem. výzkumného ústavu hosp. v Brné. Mi loli ce a konečné při Zelivce 
v úzkém údolí Klelerná. z niž jen rast na levém břehu řírky rozložená 
náleží do okresu pelhřimovského. 

Až k ústí Hejlovky tvoří Zelivka hranici okresu ; \' těchto místech 
jest již tokem i)rudk\m a vodnatým. jenž vine se často mezi příkrými 
skalnatými útesv a stráněmi, brzy opět lučinami lam. kde údolí se 
poněkud rozšiřuje. Kraji tomu při Zelixce říká se také .Horácko" nebo 
Zálesí. Lid zachoval si tu ještě mnoho z původního staročeského rázu 
a mnohé staré obyčeje. 

Fot, Karel Fišer ml. 




STATEK V POBISTRYCI. 



Xejxětší část okresu Pelhřimovského zabírá úvodí říčky Hejlovky. 
\'y\ěrá ])od vrchem Bučkem (698 m) u Krumvaldu na hranici 
Kamenická, a chladíc své vody stále stíny lesními, obtéká na severo- 
západ vynikající zalesněný \Tch \'orlo\- (674 m). po veliké oklice vy- 
maní se konečně z lesů a naplňuje veliký rybník Hejlov, kde při v\'- 
toku svém po uměle seslaxených skaliskách v lesní tišině tvoří krásné 
vodopády, načež na západní straně obtékajíc i lesnat}' vrch Hejlov, 
u Vlásenice a potom u dvora a mlýna Chodce dvakráte schová 
se pod mosty silničními, prodírá se potom malebn\'m skalnatým údolím 
mezi Lipicí a Cakovicemi. načež u mostu Bácovskěho mění 
svůj směr v celku na xýchod a mnohými většími i menšími oklikami 
vine se pod H o d ějov i cemi. mezi K ra s í k o vicemi a P o bis t rýc i, 
malebné vsi s rázovitými českými grunty, spojí se s Bělou od Pel- 
hřimova sem spěchající, pak obraci se k severozápadu a klikatým tokem 
spěchá k Zelivce. s níž se \ mělkém, ale širokém řečišti spojuje. Po- 



244 



říci Heilo\'ky náleží bez odporu k nejkrásnějším i)arliím tělo části rcsko- 
moi"a\'ské \ysorin}' ; škodíi jen. že je \šude lak odlehlé a proto i málo 
známé. Maleijnější jsou snad ješté jen některé jiarlie Zelivky. Trnavy 
a Sázavy. Některá místa zvláště ])ři dolním toku pod S v é p ra v i c e m i 
jsou přímo úchvatná. 

\Vpoěítávati všechny potůčky a bystřiny do Hejlo\ky ústící není 
možno, ale připomenouti jest. že množstxi jich pro tuto koněinu jest 
právě charakteristické. I kdyby ptida byla pouhou planinou, již tyto 
potůčky místy hluboko rozryvaji. rozčlenily by krajinu tak. že j)lanina 
nebyla by nijak jednotxárnou. ncijot i menší loky mají většinou ijřehy 
své. netekou-li i)rávě lesem, osazeny křoxinami. \rbovim a olšemi: 
k tomu pak přimyslcme si místo [)lošiny povrch |)udy \ícc nclx) méně 

Fol. Karel Fišer ml. 




HOUSEROVKA 

(V POZADÍ HŘBET NADÁVEK). 



z\'lněný a lesy i lesíky proslou|)ený. a máme lak z hrul^a celkový 
názor tohoto kraje. Nikoli nedostatek krajinného půvabu, nýbrž nedo- 
statek moderního průmyslového ruchu \zbuzuje kraji tomuto náladu 
melancholickou. Kdo chce ujíti ži\'otu rušnc^mu a touží po uklitlnění 
mysli, zde je může najíti. To platí \ubec o \-eliké části \'vsočiny česko- 
moravské. 

Z přítoku Hejlovčinvch d\a |)řece zasluhují |)o\'šímnutí. Jest to 
l)otok Xo\ocerek\'ick\'. xznikajíci \' KamcMiicku u Lhotky LidmaiTSké 
na úi)alí Laslovky. tekoucí směrem západním a jjod \'l;isenicí do 
Hejlovky vpadajicí. Mocnější jest Bělá. pramenící na Počátecku na 
vrchu u vsi Bělé ve výši 707 m. na předělu \od. Nehledíc k četným 
mf^nším oklikám zachovává stále směr severní až ku svému ústi pod 
\'rchem Hůrou u Poliistrýců. P>ělá má značný spád a po jarních roz- 



- 245 - 

nouAUch a po větších i.i-ivalech rozvodňujr se snadno, což zejména 
pociíuie se v Pelhřimově, kde do roka někoMkrát louky a městské 
Udv zaplavuje. Příčinou toho jest. že dolní a střední tok jeji ma hlu- 
bokě údolí a že s návrši po obou březích hojné bystřuiy do nistekaji. 
\a vvchodní straně jsou to ještě výběžky hřbetu Kremesnickehn. 
na západní Zelenv vrch jakožto nejsevernější výběžek kamenické 
vrchovinv jež Běíou hojně vodou zásobují. Ve velice zvlněném po- 
vrchu pi"ece tu a tam shledáváme malé rovinky, jako na pr. pod 
Rvnárcem. které však již nad Pelhřimovem mění se ve stísněné udoh 
Bělino, dále rovinka mezi Zeleným vrchem a \'orlovem. v jejiz středu 

Fot. Bo umil Fišer- 




U VLASENICKÉHO RYBNÍKA. 



vesnice Oustrašín s velikvm Mlvnským rybníkem. Osady v poiíčí Bele 
jsou pravé vískv horské, leckterá na stráni takřka přilepená. Nad Belou 
jsou- Houser o v ka a Kvnárec. pod Pelhřimovem na straní Ra- 
d é ti n a dále K r a s í k o v i c e. Xa pravém po\-odí I) o b r a \ o d a 
a R o v n á Při potůčku, jenž místy prodírá se divokým a hlubokvm 
údolím Letná a Zají čko v; podobně divokým žlabem, západně od 
vsi Sázavv. stéká potok Nemojovský. jenž tvoří několik rybníku a pri 
němž ještě v lesích Křemešnických leží L e š o v, dále R a d n o v. 
Nemojov se zbvtkv bvvalé tvrze na nedaleké stráni nad mlýnem, 
a poblíž ú^tí Pavlov. Horní tok Bělé u Houserovky doprovázen jest 
pokračováním hřbetu Nadávku., výběžku to vrchoviny Kamenické na 
Počátecku- toto pokračování tvoří řetěz čtyř vrchů Homole. Hrádku. 



246 — 



Kobylí hlavy a Holého kopce. Tboči íelězu osazeno jest vesnicemi 
M e z n o LI. \' r a I i š o v e m, C e I i s t n \- m a dále na západ \' 1 á s e n i c i- 
Drbohlaxv; na úbocM žulo\ého hřbetu Zelenéiio xrchu rozloženy jsou 
L i [) k o \- á \' o d a, O n d v e j o \- a .\I y s I e t i n ; dále na \'vchod \' o k o \\ 

Jihozápadní kout okresu vyplňují osady Nová ves pod Zbihov- 
kou. Stíítež (pod Bučkem I. Bor (|)od \'orlovem). Bož<\iov (pod 
kopcem Mácovým): \'šechny tyto osady mají přes (>(») m nadmořské 
výšky. 

BOŽEJOV jest malý městys se ťoo oby v. na jižním s\-ahu Ivamc- 
nicki- vrchoviny. Založen byl asi \-e staré době; ve .\l\'. slul. náležel 

Fot. Buhumil Fišer. 




HRAO C1-:RVE.\A HEClCli. 



rodu Tluski^i. v tomto kraji velice rozvětvenému. \' .\\'I. stol. vystřídali 
se jako majitelé Štítní. Lesko\co\é. Ostrovcoxé; r. 1.^70 kou])il jej Jan 
Leskovcc na Cerekvici. Poslední toho rodu odkázal r. 1668 klášteru 
Zelivskému 2(t()(» zl. na vyzdvižení dvou oUářii ve chrámu klášterním. 
vyžáda\- si. aby byl |)řijat za „bratra" a po smrti tam pochován. Pan- 
ství zdědili vnukové z rodu Voraéických. R. 1837 od posledního po- 
tomka koupil je Jak. Rud. z Geymullerů a Božejov připojen k panství 
Kamenickému. Nynější zámek stojí na místě bývalého hradu, jenž pří- 
stavbami byl rozšířen ; ze starobylé stavby skoro ničeho se nezacho- 
valo. Zámek sám jest ve stavu neupraveném. Na výšině nad městečkem 
opodál silnice jest pěkně založený hřbitůvek, s něhož jest pěkný roz- 
hled. Jižní strana Božejo\'ských dědin obstoupena jest dlouhým pásmem 
lesů Kamenických, které \- délce skoro l() km a v šířce 2 až A km 



— 247 



obstupují jižni hranici okresu pelhřimovskéiio. pokrývajíce široký 
hí"bet Kamenické vrchoviny. 

Při novocerekvickém potoku hv.i městys 

NOVÁ CEREKVICE o I 160 ol)y valehCh. kteří skoro výhradně polním 
hospodářstvím se zabývají. Xa prostranném náměstí, v jihozápadním cípu 
na výšině slojí chrám ne- 
obyčejně velikých rozměrů Fot. joset soukup. 

a s vysokou věží ; byl stavěn 
v letech 1750—60 hrabětem 
Voračickým z Paběnic. Věž 
jest původu staršího. Xiže 
jaksi v ústrani stoji syna- 
goga. Obě stavby vynikají 
malebně ze skupiny men- 
ších domků, a lesnaté stráně 
dodávají jim imposantního 
pozadí; pohled na městeěko 
z oken vlaku, jedoucího od 
Pelhřimova. u])outá každého. 
Okolí jesl iíopěité a lesnaté: 
na blízki' \'_všině, na niž sil- 
nice klikatě se téměř vy- 
šplhává, sloji viska P r o s e ě- 
Obořišlě se záineěkcm. 
na místě b\'-valé tvrze ze- 
manské. na niž r. liWfi při- 
pomíná se odvážlivý lou- 
pežník Mikuláš z Proseče. 
Panství náleží nyní Leopol- 
dovi svob. p. ze Šternbachu. 
Dále t\>mž směrem mezi 
vrchem Kovářem a rybní- 
kem Hejlovem jsou Část- 
ko v i c e a ještě blíže k Hej- 
lovce dvůr Lhotka, bývalá 
zemanská tvrz, jež stávala 
již ve XIV. stol. Xa jih od 

N. Cerekvice jsou vísky Chmelná a My si o v. Z Proseče na východ 
táhne se přes několik kopců silnice k Pelhřimovu vesnicí \' lase ničí, 
z níž pocházel z XV! století sedlák Mikuláš z Vlásenice. za- 
kladatel zvláštní sekty náboženské; na jednom z kopců při silnici 
stoji kaplička s kamenem, na němž si lid ukazuje vytlačené důlky od 
kolen tohoto askety. Blíže k městu v dolině po každé straně silnice 




PALÁC HRADU V ČERVENÉ RECICI. 



— 248 — 

jsou (Iva rvbiiiky. /. nichž onen ])i"av\'. Stráž nazvaný, jesl. značných 
rozměru: hnízdi na něm mnoho vodního plactxa. S kopců zmíněných 
jest daleký rozhled na vzdálené hřbety a lesy. zejména na Křemešník. 
ale kraj sám je jinak smutný. 

Krajina mezi touto silnici. Hejlovkou a Bélou pod Pelhřimo\em 
jest již vzhledu utěšenějšího: blíže k silnici Táborské nad \sí Dubo- 
\' i c e m i zd\ihá se na široké základné vrch Aarla. od něhož opodál 
k východu stoji na návrší S t. P e 1 h ř i m o \-. k němuž od Chodce 

Fot, Bohumil Fišer 





PELHŘIMOV 
(OD VÝCHODU). 



silnice Táborská klikatí se jako \' horách velikými serpentinami. .Minouc 
St. Pelhřimov, připojuje se k silnici Pražské: tato od rozcestí skláni 
se jednak k Pelhřimovu. opačn\'m směrem pak stoupá, až asi po pul hodině 
skláni se k mostu Bácovskému v údolí Hejlovky. Silnice tato dobře 
stavěná a široká odměňuje turistu štědře právě při svém střídavém 
stoupáni a klesání bohatými krajinnými prospekty. S jednoho místa 
nad Makovicemi dohlédnouti lze až k zříceninám Lipnickým na Humpo- 
lecku. ba až k \rchu Melechovu nad i.eděi. Křemešník a vše co s nim 
souvisí, nezmizí takřka s obzoru. 

Silnice iáljorská i l^ražská byly vystavěny teprve \- 1. poloxiné 
minulého století: před lim jezdilo se z Pelhřimova na př. do Červené 
Kečice krkolomnou cestou přes St. Pelhřimov. Lipici a Bácovice, což 



24^) - 



dnešnímu pokolení zdá se býti téměř nemnžn\m. Z tcdio nejlépe viděti, 
jsk zanedbán by! tento kraj ještě do nedávná. Soiiěasně stavěla se 
silnice k Jihlavě ; všechny ostatní jsou novější. By! svrchovanS' ras, 
aby tímto krajem zavedena byla jedna větev dráhy transversální, jež 
otevřena r. 1888 odbočkou z Horní Cerekvice podle Dobré Vody 
k Rynárci a Pelhřimovu, odtud dále k Vlásenici. Nové Cerekvici 
a dále Pacovskem k Táboru a pak až k Šumavě. 

Na severozápad nad N. Cerekvici vstupuje z [^acovska do okresu 
Pelhřimovského dlouhá odnož hřbetu Svídnického nejprve směrem 
severozápadním, ale pak zahýbá přesně k severu, až po jakémsi sní- 

Fot. Bohumil Fišer. 








NAMÉSTI V PELHŘIMOVĚ. 



Žení ukončí se náhle vyzdviženou Horou Alašovickou nad Hořepníkeni 
ve výši 609 m. Na tomto hřbetu a po jeho svazích větším dílem za- 
lesněných jsou C i ž k o v. rodiště humoristy Frant. Kubeše, Pejškov, 
L i p i c e. B i t ě t i c e, M i 1 o t i c e, B á c o v i c e, V. O u t ě c h o v i c e 
a Rovné. Mašovická hora jest porostlá lesem Bělou, jenž rozšiřuje 
se odtud na 3 — 4 km až k Trnavce, která po svém v vstoupení z Pn- 
covska velikými oklikami přetíná nejsevernější cípek okresu Pelhřimov- 
ského, aby za nedlouho pod Zeiivským klášterem s Želivkou se spojila. 
Na temeni hory trčí srázně holá skála .Čertova", s niž otvírá se ma- 
lebný' pohled na Červenou Rečici ku Zelivu a krajinu za ním. Je to 
zvláštní, že právě čert na biskupsk\''ch panstvích (Rychnovsku a Ře- 
čičku) měl tolik nemovitosti! 



— 250 



ČERVENÁ ŘEČICE, též Biskupova, rozkládá se při malém potůčku 
v mělké kotlině, v níž město se skoro skr\'vá. Nejlépe jeví se příchozím od 
strany Pelhřimovské. Silnice od Bácovského mostu překročuje poboční vý- 
chodní větev zmíněné Svidnickč odnože, jež od vrchu Housková nad 
Bilěticemi se odděluje a krajinu řečičkou obloukovitě až k Želivce 
lemuje. Když pak zase silnice k Rečici se níží, zjeví se v levo, nikoli 
na skále, nýbrž ve sníženém terrainu, řečičky hrad. Původně nebyl 
tak rozlehl}'. Zpevnění jeho zakládalo se v tom, že hluboké příkopy 
kolkolem hradu nadýmaly se vodou z blízk\'ch rybníků. Příkopy jsou nyní 
zasypánv a proměněny v sady. Půdorys hradu jest nepravidelný šesti- 
úhelník: oba západní rohy mnohoboké bašty se střechami jehlancovi- 



Fot. Bohumil Fišer. 




KOSTEL P. MARIE V PELHŘIMOVE. 

tými, máji nyní dobrou krytinu; nedávno ještě krovy místy obna- 
žené žalo\aly na své spuštění. Strana jižní byla nejstarší; uprostřed 
trčí vzhůru čtyřhranná lidomorna. Vnitřní prostranství jest přepaženo 
korridorem se starxmii sgrafitty, čímž vzniká dvé nádvoří, kde 
vztyčují se ještě dvě věže. Vchod do hradu jest z náměstí od strany 
severní po mostě nyní klenutém; tato strana obydlená jest vůbec nej- 
zachovalejší, zejména pěkn\' okrouhlý arkýř s cibulovitou stříškou do- 
dává jí pěkného vzhledu. Jiné obydlené křídlo paláce obráceno jest 
k v5'cho(iu nalevo od vjezdu. Původně tu bývala asi jen tvrz. V zámku 
jsou kanceláře panství a byty jeho úředníků. Budiž připomenuto, že 
skoro desetina půdy okresu Pelhřimovského náleží arcibiskupst\-í. 
Farní kostel nachází se za náměstím na východní straně městečka na 
skalním ostrohu; biskup Dobeš kázal asi r. 1283 na způsob hradu 



- 251 - 

tvrdými zdmi jej obehnati. Náměstí jest prostranné; obyvatelstvo 
v počtu asi 1200 jest výhradně na polní hospodářství a drobná řemesla 
odkázáno Kromě panského pivovaru a lihovaru není tu jmého prů- 
myslu • malou půlhodinku na sever při Trnavce jest papírna. Břehy 
Trnavčiny v těchto končinách poskytuji opět vzrušující pohled ; brzy 
za řekou dospěje silnice vsi Křelovic jež ovládá tento cípek okresu, 
nebot za ní jest již jen malá víska Jiřičky. 

Za stará byla Č. Řečice hlavním sídlem údělu biskupského od 
r 1144 jenž téměř celý nvnější okres Pelhřimovský zabíral, a zůstala 
jím ještě i když r. 1225. >elhřimov byl založen a ji rozsahem a lid- 
natostí převýšil, nebot byla sídlem župy i děkanátu, jenž r. 1350 čítal 

Fot. Bohumil Fišer. 




STAROBYLÉ DOMY V PELHŘIMOVĚ. 



44 farních kostelů z okolí a sousedil se župami: Chýnovskou Vltav- 
skou Čáslavskou a Moravou. R. 1417 arcibiskup Konrád z Vechty 
zboží řečické a pelhřimovské ve 4000 kopách grošů pr. postoupil 
lankoví z Chotěmic, jinak ze Svídnice a jeho synu Jiříkovi do času 
jejich života. Janek bvl horlivv katolík: proto také Táboří brzy Recice 
a celého zboží se zmocnili; o Pelhřimovu jest jisto, že od r. 1422 az 
do konce válek husitských hejtmane Táborští tu vládli. R 1428 při- 
pomíná se pánem na Řečici bývalý osobní Zižkův přítel, Mikulas 
Sokol z Lamberka. O něm jest známo, že r. 1431 s četnými ozbroje- 
nými zástupy a ve spojení s jinými čelnými Tabority rozsáhlého kraje 
učinil vpád do Rakous; táhl se 600 jízdnými, 4500 pěšími a 360 vozy. 
Avšak na zpáteční cestě u Bejdova zaskočilo jej silné vojsko panu 
rakouských, úplně jej porazilo a kořist odňalo. Na tisíc lidí mrtvých 



— 252 



Fot. Bohiniiil Fišer. 



a 700 zajatých tam Sokol zanechal. \' druhé polovici X\\ stol. drželi 
Řečici v zástavě Leskovcové z Leskovce. Od dědiců koupil ji r. 1599 
Heřman z Řičan; Pelhřimov se byl již r. I.S76 od Karla Řičanského 
za 23.000 kop grošů z poddanství vykoupil a r. 1.596 povýšeni na město 
královské se domohl. Heřman tedy zbylou část řečického panství 
(Řečičko a Rvchnovskoj r. 1608 postoupil nejstaršímu synovi Janovi 
z Říčan, jenž za své spoluúčastenství při vzpouře stavovské odsouzen 
bvl ke ztrátě dvou třetin statků. Královský iiskus ocenil je na 104 

tisíce kop a na rozkaz cis. 
Ferdinanda II. odevzdal je 
roku 1623 pražskému arci- 
biskupství, jež takto po 200 
letech v opětné držení jich 
se dostalo a podnes drží. 

PELHŘIMOV odvozuje 

své jméno od biskupa Pere- 
grina. R. 1236 biskup Jan 11. 
obsadil zdejší kostel sv. Víta 
farářem. Arcibiskup J. Očko 
v. Vlašimě prodal r. 1375 
měštanům všecku pravomoc 
a Jan z Jenštejna r. 1379 
znova vysadil město Pelhři- 
mov, uznav. že obyvatelé 
mohou se říditi právy města 
Prahy. A' dobách husitsk\'-ch 
obyvatelstvo se počeštilo. 
K. 1437 císař Sigmund za- 
psal město Mikuláši Trčkovi 
z Lípy a na Lipnici. |)ánu tenkrát mocnému, bezpochyby za vy- 
datnou pomoc při volbě na krále. Pelhřimov měl potom pán\' stejné 
s Vlašimí, ale své samostatné hejtmany. Byl obehnán hradbami, ale 
hradu nebo tvrze ještě nebylo. R. 1446 svolán byl do Pelhřimova 
sněm, kde usneseno, aby císař Bedřich jako poručník Ladislava Po- 
hrobka svěřence svého do Čech poslal, a krom toho aby se postaral 
u papeže o potvrzení Rokycana za arcibiskupa. Poněvadž císař toho 
nedbal, svolán byl v lednu 1449 druhý, na to v dubnu 1450 třetí, 
a v srpnu 1451 čtvrtý sněm, na němž strany konečně se smířily. Slavnost 
smíření konána hlučně na hradě Kameně u Pacova, jenž té doby 
patřil Oldřichovi z Rožmberka. Teprve po r. 1550, když panství Pel- 
hřimovské koupil Adam z Řičan. byl panský dům rozšířen a proměněn 
v zámek. Panským bytem bvl jen do r. 1576. kdv Pelhřimovští se 




HORNÍ BRÁN.A V PELHHIjMOVÉ ZV. RYNARECKA 

(POHLED Z N.VMÉSTh. 



— 253 - 



Fot. Bohumil Fišer, 






z poddanství \vkoupili. což s povolením císaře Ivudolfa 11. v desky 
zemské vtěleno a zboží dosaváde zástavní \- dědictví zpupné promě- 
něno. Od té doby nikdo na zámku nebydlel, leč jen když městem 
vojsko procházelo; ale když r. 1582 slioi<'la radnice, sNolávala se 
městská rada do veliké síně zámecké a ponenáhle celé slavení \' rad- 
nici proměněno. Po zavedení státních iiíadů propůjčen zámek k účelům 
soudním a přistavěna věznice. Děkanský chrám sw Bartoloměje^ býval 
původně zámeckou ka|)lí. která l)\la trojlodní. I'"arnim stal se r. \51(i. 
Po několikerých požárech 
byl často opravován. R. 1724 
byl o 5V2 sáhu prodloužen 
a r. 1836 západní část od věže 
(boží hrob) pi^istavěna a do- 
plněna. Téhož roku zavezen 
na té straně parkán, takže 
tudy stal se volným průchod 
od solnické silnice mezi 
kostelem a děkanstvím do 
náměstí. Zároveň prolomen 
v západní zdi nynější hhuní 
vchod. Věž vyzdvižena byla 
též r. 1576 ze základů na 
obdélníkovém půdorysu. I\(; 
krovu jest vysoká AO m. od 
tud ke špici 32 m, v celku 
tedy 62 m. Nad okny má pa- 
vláčku kol do kola a byt pro 
hlásného, jenž každé noci 
hodiny od lo. večerní ilo 'A. 
ranní odtrubuje. — >Sti^echa 

věže jest krásně členěna a mědí pobila. Bývalý farní kostel Svato- 
vítsko' má věž také z r. 1576 z gruntu stavěnou, ale opodál kostela. 
Báři věže s pěknou lucernou a železnx^m plechem, bělošedě natřeným, 
pobitá, činí velice pěkný dojem. Nyní se kostela používá pro boho- 
služby gymnasijniho žactva. Před sto lety bv\-al kolem něho hřbitox ; 
nyní jest prostora upravena \' náměstí s malým sadem. Hřbitov pře- 
ložen potom za město ku ka[)li Panny Marie (z r. 1708) i)ři silnici ná- 
dražní, a poněvadž již nyní se nahlíží, že v zdravotním ohledu jest to 
na závadu, a že jednou buile toho místa zapotřebí ku rozšiřování města. 
před několika lety založen hřbito\' no\v daleko od města na pláni 
za škrobárnou. při silnici Křemešnickě. 

Pěkné, veliké, žulovými kostkami dlážděné náměstí honosí se 
několika domy ze XVI. stol. se zajímavými šlíly a starobylým uspo- 




HORNÍ BRÁNA V PELHŘIMOVĚ ZV. RYNARtiCKÁ 

(POHI.El) Z ULICE OD NÁDRAŽÍ). 



- 254 - 



Fot. Bohumil Fišer. 



řádánim vnitřních místností. Ještě lze seznati, co byl staročeský maz- 
haus. V letech 70. minulého století bylo ještě kol do kola náměstí 
podloubí; nedostatek smyslu pro zachování starobylosti zavinil, že 
v několika letech zastaveno všechno. Několik starŇ^ch štítů vykazuje 
též ulice Poděbradova z náměstí k jižní bráně vedoucí. Brána tato. 
jakož i druhá, východní (t. zv. Jihlavská) jsou nejen milými pamětníky 
starých dob. ale též městu nemalou okrasou. Třetí brána, západní, 

nemá již věže, ale zachovalo 
se z ní klenutí, které jest prů- 
chodem v prodlouženém křídle 
bývalého zámku. K ni přiléhá 
zvenčí ještě zachovalá část 
hradeb se střílnami. Zbytky 
hradeb, jež město při jižní straně 
obtáčely, na mnohých místech 
ještě vynikají. Bývalé příkopy 
jsou zavezeny a v zahrady a 
parkány proměněny. V celku 
město činí dojem, jakoby tu 
minulost zápasila s moderní 
přiLomností. Stavební ruch po- 
sledních let mění rychle město, 
jež zdálo se býti svou velkou 
minulostí v lethargický spánek 
ukolébáno. Po bitvě bělohorské 
nezůstalo ušetřeno kcnliskace, 
ačkoli nemohlo se mu dokázati 
přímé účastenství v odboji, 
jakož i přes to, že r. 1618 ode 
dne 5. září přes 6 neděl císařské 
\ojcko pod Dampierrem a Bu- 
quoyem vychová\'alo ; ale když 
dne 4. listopadu téhož roku 
Thurn se svou jízdou za noční 
(jcihy /.c soboly n;i neděli cisařskc' v ležení u Pelhřimova přepadl 
a Liplnř jiorazil. lakže zástup\' Dampierreovy dílem k Jihlavě se roz- 
l)r;iiily, Pclhřimovšli stejně laskavě přijali vojsko stavovské, což jim 
))otom kladeno bylo za takovou vinu. že jim odňato statků za 100.000 
kop mís. Po dlouhých j^rosbách byly jim však opět r. 1627 navrácen}'. 
U. I64.S po n(>štaslnr bitvě u Jankova Pelhřimovští od Švédů velice byli 
utiskováni, dvojím xýi^alným skoro ožebračeni, ač přece rok na to 
zliiiubnému |)ož;mu. jenž zjiustošil skoro celé město, neušli. Tím byl 
ro/;\oj města na dluuho zaražen. Thudé. neschůdné okolí nedávalo 




ZBYTEK HRADEB U ZAPADNI BRÁNY 
V PELHKIMO\'Ě. 



— 255 - 



také podnětu k náležitému rozvoji. Velikého bohatství lesů neb^^lo 
možno nijak využitkovati pro úplný nedostatek komunikací. Přes to 
však přece již v r. 1680 vyjednával magistrát s Piaristy o zřízení škol 
latinsk\>ch, k čemuž však teprve r. 1762 došlo. Avšak již r. 1781 šesti- 
třidní gymnasium cis. 

Josefem II.. jenž nechtěl Fot. k. Fišer mi. 

strpěti v Cechách více 
gymnasií než 13. zru- 
šeno a nahrazeno něm. 
školou normální. — Ve 
válkách napoleonských 
r. 1800 a 1804 leželi 
v Pelhřimově Rusové, 
rohu 1805 a 1809 Fran- 
couzi a Bavoráci, kteří 
obyvatelstvo v městě 
i v okolí značně ochu- 
dili. Přes to rozkvětem 
řemesla soukennického 
měšíané brzy si zase 
pomohli. Z mužů, které 
Pelhřimov zrodil, nej- 
slavnějším stal se Mi- 
kuláš z Pelhřimova, zv. 
jinak Biskupec. Hned 
při počátcích nábožen- 
ského hnutí od r. 1400 
stál při straně, jejíž stře- 
diskem stal se Tábor. 
R. 1420 byl zvolen od 
kněžstva za biskupa; 
on určitě vytkl a ustálil 
zvláštnosti učení Tábo- 
rův,a potom také všude 
neohroženě a ohnivě 
zastával. Na koncilu Ba- 
silejském r. 1433 mluvil 

skvěle. Jeho stanovisko bylo však vždy umírněné a ludiž ku \ vjfdnávání 
způsobilé. Rokycanu si znepřátelil a když Jiří byl králem zxolen. odvezen 
Mikuláš na Poděbrady a tu chován asi do r. 1457. kdy zemřel. Později 
vynikli: Adam Cholossius, latinsk\' básník, Pavel z Pelhřimova, professor 
universitní, Matěj z Pelhřimova, mistr svobodných umění. H. 1852 narodil 
se v Pelhřimově Antonín Schulz. nvnějši rada zem. soudu \- Král. Dvoře. 




.. a5l-r*?>-;*ť '■mm. 



ríT^^íř-'?^ 



■*'-^^ 



• f*f 






ř>L 



DOLiNÍ HRÁNA V PELHŘIMOSÉ, ZV. JIHLAVSKÁ. 



256 



Vvdal dva svazky belletrie , Soudící a souzení". ..Xa vážkách spra- 
vedlnosti" a zkusil se i v diamatě, vydav .Dorn" a j. R. 1871 domohlo 
se město zřízení nižš. real. gymn. obec, jež r. 1885 rozšířeno na vyšší- 
a r. 1892 sestátněno. PrvS-m ředitelem jeho (až do r. 1905) byl neunavnj'^ 
překladatel, jakož i tvůrce čítanek pro gymnasia i mčšf. škol, Václav 
Petrfi. Novou budovou gymnasijní započal stavební ruch. Přestavěny 
některé domy na náměstí, stará neúhledná solnice z r. 1708 za zámkem 
proměněna \- iM-()storn\- .Xárodni dům se stál\-m divadlem a sokolovnou. 

F<it. Eííhiitn 1 lišer. 




dolní BR.ANA v PELHŘIMOVE. 

1 POHLED OD NEMOCNICE). 



na místě bývalého panského d\ora zbudována r. 1898 moderní škola 
pro dívk)'. ze staré nemocnice vystavěna nová budova poštovní, při 
silnici Jihlavské zřízena krásná, přímým požadavkům vyhovující ne- 
mocnice nová. na pozemcích b\'valé panské zahrady u špýcharu do- 
budována nová budova soudní; v létech 80. ze základu vyzdvižena 
nová gotická kaple Kalvárie za městem, později upraveno okolí kaple 
hřbitovní, rozšířena a vyrovnána silnice k nádraží, město opatřeno 
vodovodem a no\ou kanalisací : též více nových soukromých domů 
přispívá k okrase města. V těsném sousedství města bažinaté louky 
a močály při \alše podél Bělé přetvořeny v útulné sady. Zkrátka 



257 



město se již ze své ztrnulosti probudilo a zajisté mu kyne pěkná liu- 
doucnost. Vliv dráhy i tu jest zřejmě patrn\'. Po bývalém kvetoucím 
soukcnnictví není tu již dávno potuchy, ale za to vyvinul se jiný prů- 
mysl. U nádraží stojící továrna Hrdinova na kartáče a štětky jest 
jedna z největších v Rakousku pro tyto výrobky ; též ti^i plelárny 
mnoho lidí obživují. Dále budtež připomenuly továrna na perlefové zboží, 
cementárna, právovárečn\'' parostrojni pivovar, lihovar a škrobárna. 
Účelům kulturním slouží tiskárna, dvě knihkupectví, veřejná čítárna 
a knihovna. Četně obesílané trhj- na dobytek hovězí a koně svědčí 
o tom, že v okrese pěstování dobytka slušná péče se věnuje. Také 

Fot Bohumil Fišer. 




4^^ 



' 1- 



.::^ 




DOLNÍ BRÁNA V PELHŘIMOVE 
(POHLED Z NÁMÉSTij 



trhy obilní a zvláště na len značí, co jest hlavním zaměstnáním oby- 
vatelstva okresu. Z lesů Křemešnických. Rohozenskvch a \^yskylen- 
ských přiváží se mnoho dříví kmenového i loupaného, jež odtud po 
dráze dále na stavby nebo do továren na cellulosu se odváži. 
Veliká obecní kruhová cihelna mnoho městu i vzdálenějšímu okolí 
prospívá. 

Město čítalo r. I'^<M) ve '^92 domech 4121 obyvatelů. \' okrese 
celém napočítáno bylo 29.439 duší na rozloze 4I9'22 km'-, tudíž asi 
70 na I km-. Z veškeré půdy jest 53" o rolí. l3"/o luk. 6-4% pastvin 
a plání, C^l^/e zahrad, 23-8"/o lesů a 3"5% půdy neplodné a vod. 

Školství v okrese v posledních asi 20 letech značně pokročilo: 
za ten čas počet škol a tříd se téměř zdvojnásobil. Kromě c. k. vyš. 



- 258 - 

gymnasia s povinným kreslením jest v Pelhřimově měštanská škola 
chlapecká a dívčí, průmj-slová škola pokračovací, obchodní škola po- 
kračovací a dvé obecné školy pětitřídní. Pokrač. škola prům. jest ještě 
v Červené Řečici. Pětitřídní škola obecná jest v X. Cerekvi; čtyr- 
třídní v N. Rychnově. C. Rečici, Dol. Cerekvici a ve Chvojnově; Iroj- 
třídní v Božejově, Rohozné, Vyskytne, Rynárci ; dvoutřídní ve V. Outě- 
chovicích. Lipici, Hodějovicích. Dubovicích. Oustrašíně. Stříteži, Lipk. 
Vodě. Mezně, Dobré Vodě. na Kremešníku. v Putimově. Hojkově, 
Zachotíně a Cejlech : jednotřídní v Křelovicich. Svépravicích, Lešově. 
Proseči, Miličově, Mirošově, Těšenově, Radňově a Strměchách. Více 
mesiánských škol v okrese jest nutná potřeba. Poštovní úřady mají: 
Pelhřimov (státní). Č. Rečice, Křelovice. Čížkov, N. Ccrekvice. Lipk. 
Voda. Božejov. Rynárec, N. RN-chnov. Dolní Cerekev a Vyskytná. 
Farními jsou tyto obce: Pelhřimov. ílokalie na Kremešníku), 
(.". Řeěice, X. Cerekvicc, Božejov. Lipk. Voda, Rynárec. Chvojnov, 
Zachotín, Vyskytná. X. Rychnov. Dol. Cerekvice a ve Strměchách 
fara evangelická. 

Karel Fišer. 



XL. OKRES KAMENICKÝ N, L. 

.\ikoli i)ez příčiny jjokládá se okres Kamenický za jeden z nej- 
chudších na vysočině českomoravské. Dobré dvě třetiny půdy vyzdvi- 
ženy jsou nad 6()() /// nadmořské v\'šky. vydány jsouce bez ochrany 
studenému i východnímu větru v plen. Jen jižní cíp okresu, totiž kra- 
jina kolem X. Hlinku má polohu příznivější a částečně chráněnou, 
jsouc průměrně asi o lOU m nižší. 

Okres měří 293' 55 km'', jichž téměř třetina (31",,) porostlá jest 
lesy: jen 46-ii3°/„ jest rolí. 1.3-58" „ luk. jen 0-337„ zahrad, ale za to 
'''67o pastvin, pláni a plochy vodní. V okrese napočítáno r. 1900 
obyv. 22.1,55. jichž tedy na 1 km" připadá přes 75. Tento průměr byl 
by vlastně ve vysočině českomoravské dosti přízniv\''. ale poněvadž 
orné půdy jest málo a průmysl jen místy \y vinul, lim snadno lze si 
vysvětliti úkaz. že obyvatelstva stále ubývá, poněvadž hledá živo- 
bytí jinde. 

Veliká rozloha lesů má jinak blahodárný vliv na zmírnění pod- 
nebí, které by bez nich bylo mnohem drsnější : také prospěšně působí 
lesy na vláhu pozemní, která zabraňuje přílišnému vysychání půdy. 
zvláště v končinách rulového podkladu, kde rula zvětrává v ornici 
více pisečnatou. ač někde stahuje se lesní vláhy tolik, že činí půdu 
močálovitou, a v krajinách žulových příliš těžkou a studenou. Byf 
tedy podnebí celkem bylo drsné a půda méně úrodná, přece přírodní 



— 259 — 

poměry tak jsou utvářeny, že jistou výhodu sebou přinášejí, která 
úhrnně platí o českomoravské vysočině vůbec. Jaro začíná tu ve 
vyšších polohách až o celý měsíc později než jinde v nížinách; u Bu- 
dějovic, u Prahy a pod. se již dávno oře, když zdejší kraj dřímá ještě 
pod těžkým sněhovým příkrovem. Květnové mrazy, které '^ „kraji* 
ničí květ a rannou sadbu, zaslibují zdejší vegetaci teprve v začátcích, 
takže v tom ohledu zpoždění mívá svou výhodu. Jindy dlouho trvající 
sucho vypraži v rannějších krajích kde jakou travičku, a zde jílovitější 
a vlhči ornice, jakož i lesní kryt mechový nevysychají tolik, aby vege- 
tace musila zahynouti docela. Hospodářské poměry dle toho nejsou 
tedy skvělé, ač nikoli nejhorší. Při tom velikém komplexu lesů a po- 
měrně málu orné půdy a její menší výnosnosti mohlo by se říci, že 
jest okres skoro přelidněn. A přece zemědělci naříkají, že není tu 
dosti pracovních sil, ačkoli není tu průmyslu v těch rozměrech, aby 
se mohlo říci, že absorbuje všechny síly pracovní. 

Má to svou příčinu hlavně ve veliké rozkouskovanosti vzdělávané 
půdy. Kdo cestoval na př. krajinou černovickou, lomu zajisté padly 
do oka uzounké pruhy polí; různá zeleři a barva plodin i ornice činí 
z daleka dojem, jakoby návrší popnuta byla barevnými Ikalouny. Jest 
to následek stálého dělení pozemků mezi potomstvo, ovšem na újmu 
výnosnosti půdy. Nejen že veliký počet mezí zmenšuje plochu plodnou, 
ale i obdělávání pozemků jest obtížné a náležité střídání osiva skoro 
nemožné. Za těch okolností jest mnoho rodin, které při několika 
kouscích polí a dvou nejvýše třech kravičkách musi celoroční živobytí 
vytěžiti; a že obdělávání políček obstarali musí právě zase jen těmi 
kravičkami, snadno lze pochopiti, že dobytčálka utahaná mnoho užitku 
nedají. Tak jest tomu v městečkách i po vsích. Tato rozdrobenost 
půdy přináší sebou možnost, aby i chudší člověk opatřil si kousek 
pole, a jakmile toho docílí, potom i při nejnuznějším živobytí nerad 
se dává najímati do práce; nanejvýš jednotlivci navzájem si pomá- 
hají, ale větší hospodář dostatek |)racovních sil obyčejně zjednati si 
nemůže. Tak poznenáhlu, ale stále víc a víc odkázán jest na stroje 
hospodářské, nebo hledí využitkovali tělesn\'ch sil nedospělé mládeže 
na újmu všeobecného vzdělání. Hospodaření vůbec děje se ještě málo 
racionelné, ač leckteré následování hodné příklady, dokazují, že mohlo 
by se docíliti mnohem více. Dlužno také doznati, že alkohol mnoho 
lidí demoralisujc a k užitečným činům potřebné energie zbavuje. 

Vypnulina českomoraxská v okrese kamenickém zahrnuje se 
obyčejně společným jménem „vrchovina Kamenická'". Třeba že pří- 
rodní i podnební poměry v celku byly tu asi stejné, přece markantně 
rozlišuje se kopčina tato v několik význačných pruhů. Jsou to: I. hřbet 
Černovický, 2. hřbet Deštenský, '^. hřbet Peleck>\ k nimž lze přiřaditi 
ještě 4. hřbet Nadávek. 



— 2o0 - 

Souběžně s horským hřbetem Svídnickým ])n jižní hranici okresu 
Pacovského táhne se nejsevernější hřbet vrchoviny Kamenické; vzdá- 
lenost nejsyšši čáry obou hřbetu činí průměrně jen asi 4 — 5 km. Na 
západě počíná hřbet Cernovickv \Tchem Podstupským (610 m) as 
I' ., hodiny sev. od Deštné a míří k severov\-chodu. Mezi Chválkovem 
a Vikosovicemi zdvnhají se z něho dva znamenitější vrchy; Chvál- 
kovsk}' dosahuje 671 m. onen u A"ikosovic, zvan\' Tluěiny, 684 m. V Ký- 
lová dosáhne 689 m a pak se v té výši stále drží. až nad Hojavou 
dopne se 712 m, potom trochu poklesává, ale u Markvarecké myslivny 
i u vsi ještě při 680 m se drží a tak zdvižen vstupuje na půdu okresu 
Pelhřimovského, aby u výši 674 m končil vrchem Vorlovem. Téměř 
po ci^lé své délce jest rozlehlými lesy porostlý. Xa sever proti Mo- 
ravci (v Pasovskui a ])roli X. Cerekvici (v Pelhřimov-kul \ysilá nižší 
odnože, které se tam snižují. 

Proti vrchu Lastovce ve hřbetu Svidnickém poxysazuje hřbet 
Cernovickv jako přední hlídku souběžné kratší pásmo, při jehož zá- 
padním svahu leží vesnice Svatava, při \'ýchodním vesnice Lidmaň- 
obě silnicí spojeně, která dále za Svatavou a Vačkovém dostihuje 
Cernovic. za Lidmaní prodlužuje se k Moravci a dále k Pelhřimovu. 
Xejvyššiho bodu dosahuje KřižovS^m xrchem ve výši 683 m. 

Mezi hřbetem Svídnickým a timlo pásmem vzniká dlouhé úžlabí. 
V něm při několika rybnících b\'valá tvrz Lhotka, do nedávná dvůr 
a nyní mysiixna. nebot polnosti její určeny jsou k úplnému zalesnění: 
zde nachází se též umělý chov pstruhů velkostatku černovického. Z bažin 
vytékají dva potoky; na v\'chod Xovocerekvický. na západ vodnatý 
potůček, jenž vykoupav se ve třech větších rybnících žene černo- 
vickou pilu. protéká v parku uměle do skály vytesaným korytem, aby 
za nedlouho připojil se k potoku Černovickému. jenž vody své s \\- 
chod. úboči Svídnického od Moudrova (v Pacovsku) také několika ryb- 
níky a Cernovicemi sem zavedl ; vniknuv pak do katastru obce Dobe- 
šovské při hranici okresu přijme s pravá od Křeče (v Pacovsku) Ja- 
vorničku, pak činí asi 9 km k jihozápadní hranici okresu a obrátí se 
na západ, aby v Soběslavi Lužnici sesílil. 

Jakmile turista přicházející bud silnicí Táborskou v právo Svid- 
níku, nebo Pacovskou mezi Svidníkem a Lastovkou do krajiny černo- 
\ ické. dostoupí nejvyššího bodu, zjeví se mu malá kotlina 2 — 3 km 
široká mezi oběma zmíněnými hřbety horskými, z jejíhož dna menší 
\lny zemní tu a tam se vynořují; v jejím lůně ukryto jest městečko 

CERNOVICE. 1'zkokolejná dráha sjíždějíc k městečku po úbočí 
Svidníku činí velikou okliku, načež těsně za Cernovicemi přeběhnuvši 
po vysoké navážce úzké údolíčko potoka, průkopem ve skále razí 
cestu do v\''šin kamenické vrchoviny ke Chválkovu. Včelničce. Kame- 
nici, X. Etinku a Jindř. Hradci. Pod Cernovicemi kotlina se rozšiřuje 



2t>l 



a mění nenáhle v rovinu úvodí Polužnického. jejíž středem táhne se 
silnice Soběslavská. Ve vzdálenosti asi 6 km zdvihá se z roviny náhle 
\ysoký skalnatý vrchol se zříceninami Choustnickymi, jehož zalesněné 
témě se všech stran malebně se spatřuje. 

Černovice jsou chudé horské město s 2000 obyv.. jichž hlavní 
obživou jest polní hospodaření, méně řemesla. Jest tu jediná továrna 
na zboží brašnářské ; v poslední době zavádí se pletení bavlněných 
výrobků, jakož i umělé květinářstvi. Při \elkostatku jest lihovar a pila. 

Fot. Karel Fišer nil. 




.^^4Ú/-t^ '^•'^í^ 



^á 



CERNOVICE 

(OD SEVERUl. 



Pro vzdálenost jiných větších míst staly se Černovice jaksi obchodním 
střediskem celého okolí; také týdenní trh}' na dobytek jsou z daleka 
obesílány. Častými požáry město mnoho utrpělo a zchudlo; proto není 
tu výstavnosti. Zámek stojí v nejnižší poloze, obklopen krásnSmi parkem, 
bývalou oborou, v níž jeleni bývali chováni. V přirozeném parku tom 
jsou tak půvabné partie, že zvláštním kouzlem zejména v době jarní 
přímo překvapují. Však i sama silnice kolem zámku serpentinami 
k R5'tovu a dále ke Kamenici se vyšplhávající se svými mohutnými 
osýkami a po levé straně krásn\'mi alejemi, lesíky a remízy doprová- 



— 262 — 

zená, jest jakoby částí prodlouženého parku. Rozhled od myslivny 
Rýtovské zvláště ke Svidnickému hřbetu vtiskuje se v paměf trvale. 

Cernovice bývaly prvotně vsi ve farnosti Dobešovské. Ve 14. 
století měly již svůj kostel, který až do r. 1490 bylfilialním Dobešov- 
ského. Cernovice se Svatavou, Vlkosovicemi, Bohdalinem. Včelničkou, 
Dobešovem, Hojovicemi, Rýtovem, Benešovem a lesy v okolí Deštné 
a Březiny přicházejí v urbáři rožemberském z r. 1379 jako část panství 
Choustnického jako majetek Oldřicha z Rožemberku, při jehož rodu 
zůstaly až do r. 1531. Tenkrát bratří Jošt a Petr z R. potřebujíce mnoho 
peněz na v\'pravy proti Turkům, jež cis. Ferdinand 1. podnikal, za- 
stavili platy v Cernovicích a Deštné Anně z Hradce, od niž se 9200 
kop gr. českých vypůjčili ; teprve r. 1581 jeden z jejich potomků. Petr 
Vok, zboží to zase vyplatil. Týž r. 1592 stav se jedin\'m \iadařem 
a držitelem všech panství rožemberskSxh, aby se zbavil dluhů, jal se 
některá zboží rozprodávati ; ten osud stihl též panství Chouslnické. 
Při popisu r. 1593 shledáno, že v Cernovicích jest 113, v Deštném 
95 osedlých. R. 1597 prodal Petr Vok zboží Cernovické se čtyřmi ves- 
nicemi a některými lesy paní Mandaléně Malovcové z Lisova na Ka- 
menici za 25.000 kop míš. Od té doby Cernovice sdileh' společnx' osud 
s Kamenici a propadly tudíž také konfiskaci. R. 1641 panství Kame- 
nické bylo rozděleno, a tu dvůr Vodnou a městečko Cernovice s ve- 
snicemi ujal Bartoloměj de Lasaga y Paradis. R. 1704 Eleonora Re- 
nata, roz. Paradisová prodala je Kryštofovi Voračickému z Paběnic, 
jehož syn Kryštof pustil je r. 1721 Frant. Karlovi hr. \'chynskému. 
Později dostalo se panství hrabatům ze Šternberka, od r. 1803 Zes- 
snerům ze Spitzenberka, od r. 1823 drželi je knížata ze Schonburka 
a za naši paměti rodina \'eithova. Nyní jest majitelkou hrab. Amalie 
z Reichenb*achu-Lesonic. Hrabě Slernberk postavil r. 1730 shořelý 
kostel v nynější podobě. Po zrušeni fary Dobešovské r. 1821 povýšena 
zdejší fara na děkanství r. 1824. 

V Cernovicích narodil se r. 1569 Jan Cernovick}-. bakalář vys. 
učení pražského a lalinskv- veršovec; nejsa katolíkem a nechtěje se 
zbýti své víry odstěhoval se do Sas, kde r. 1633 v Perně zemřel. 
R. 1821 dne 21. dubna spatřil tu světlo světa Vojtěch VejškrabBěio- 
hrobský, učitel a básník, jenž v Blovicích působil společně s Vackem- 
Kamenickým a kde i r. 1869 zemřel. Některé básně a deklamace jeho 
vydané r. 1883 Ant. Šnajdaufem vynikají lahodnou formou, pěknými 
myšlénkami a vroucností citu. Básnickou vlohou nadán byl i jiný 
zdejší rodák, p. Krejča, jenž brzy po vydání , Portrétů básnických" 
r. 1902 v mladistvém ještě věku zemřel a zde jest pochován. V zámku 
narodil se Richard Purghart jakožto- syn vrchního, výtečný agrikul- 
turní spisovatel a učitel. 



— 263 — 

Severní svah Cernovického hřbetu jest dosti hustě osazen. Z Lid- 
ní a ně pocházel Fr. Pravoslav Volák, jenž v letech óOtS^ch min. stol. 
svými překlady z polštiny suchopár tehdejší literatury české vydatně 
oživoval; zemřel r. 1865 jako koncipista zem. výboru v Praze. Okolí 
Lidmaňské i se vsí Huntonem, jež r. 1379 byla již zašlá, náleželo pů- 
vodně arcibiskupství Pražskému a to k Červené Řečici. V Dobešově 
zachovala se gotická presbyteř býv. farního kostela, jež pochází asi 
z konce 13. stol., a jež nyní slouží za kapli; lodi chrámové užívá se 
k účelům všedním. Po potoce černovickém dojde se rozkošného zá- 
koutí „Panských Mlýnů", a dále Cihelen, jež jsou ještě součástí 
Dobešova, a odtud cestou vzhůru k lesu a přes les vede cesta do Ho- 
jovic se zbytky tvrze, pocházející ze 16. stol.; kostel je z poč. 18. 
století. Ve Chvál kove jest dvůr a lihovar. 

Fot. Karel Fišer st. 





Jí 



■ ' • J 



NAMÉSTI V ČEKNOVICICH. 



Jižní strana hřbetu Cernovického jest mnohem členitější, nebot 
vykazuje několik odnoží, horskými potůčky od sebe oddělených. Hlavní 
z těchto toků jest Kamenická, pramenící u Krumvaldu pod Bučkem; 
probíhá rybníkem Hutníkem nad Praví kovem, potom rybníkem 
Dvouhrázn\'m a Heřmaňským a po koupeli v zámeckém rybníku spěchá 
na jih ke Zdaru, N. Etinku, až u Jarošova spojí se se Zirovničkou; 
soutok dostává pak jméno Nežárka. — V Heřmaňském rybníku při- 
dává se k ní u J o h a n k y potůček Tčmický, do Zámeckého rybníku 
potůček Dráchovský, jenž unikl ze zajetí rybníku Klínotu; pod městem 
Kamenická sesiluje se potokem Brádelským, jenž vyvěraje v Pechově 
lese na vých. boku vrchu Tlučin, spěchá na jih k Bohdalinu a Včel- 
ničce, a napojiv několik menších rybníkův, obrací se na jv. a konečně 
proplouživ se táhlým rybníkem Kalichem pod vsí Gabrielkou, spo- 
čine v lůně Kamenicky. — Sám arci nasytí se cestou několika bystři- 



— 2M - 

námi. z nichž největší jest ona. jež přichází v. revíru Hufského a 
u Vrelničky s potokem Brádelským se spojuje. 

Tok\' těchto bystřin znamenají zároveň r\'hy. jimiž vrchovina 
Kamenická na své jižní straně jest rozljrázděna na několik odnoží. 
Z nich nejznamenitější jest ona. jež u vrchu flurin odbočuje na jih a 
tak hřbet Černovickx' se hřbetem Deštensiíým spojuje. 

Hřbet Deštenský počíná jihovýchodně městečka Deštné horou 
Deštenskou (644 m). jež převyšuje o 130 m. Táhne se skoro přesně 
rovnoběžně se hřbetem Černovickx^m tak, že vzdálenost jejich nejvyš- 
ších čar udržuje se asi při 7 km : I )eštenský jest však o polovinu 
kratší onoho. Po sníženém prohl)í. jimž ])řesmykne se silnice od Deštné 
k Jindř. Hradci, vyzdvihne se za nedlouho horou Čihadlem do výše 
689 /72, a pak jen o málo snížen opětně u No\'. i St. Bozděchova zase 
dopíná se 677 m. až zara/A se náhle nad údolím Brádelského potoka 
a zahne podle něho k v\'chodu a pod jménem Hory Kamenité strne 
nad rybníkem Kalichem, jenž se tlačí k jeho patě. Mezi Bohdalínem a 
Mirotinem vydmuta jest ona odnož, jež spojuje tento hřbet u Tlučin 
se hřbetem Cernovickým. Přes ni i)řesmykuje se silnice z Bohdalína 
k Mnichu. \'e východním jednom zářezu hřbetu Deštenského roztrou- 
šena jest větši vesnice Horní Radouň. Silnice Cernovicko-Kamenická 
přestupuje Cernovický hřbet \-e značné v\'ši 680 m, načež po jedné 
ze zmíněných jižních odnoži se ponenáhlu níží. Silnice ta za Rýtovem 
přetíná rozlehlé lesy černovické; toliko katastr obce Benešovské vyniká 
tu jako velká mýtina kol do kola lesy obstoupená s vesnicí uprostřed. 
.Mýtina však časem -zaroste a vesnice zmizí. Velkostatek skupovává 
pozemky, jež ihned zalesňuje. Tak tu zříti proužek vzdělaného pole, 
a hned vedle něho jiný pruh. vysazený smrčím, a tak se to střídá 
napořád. Který hospodář se dosud drží a neprodal ještě, učiní tak 
jistě později. Až stromy vzrostou a budou stíniti, až půda tříslovinou 
zkyselí a nebude ploditi leč kapradí, přesličku a mech, nebude možno 
již hospodařiti. Osud této obce jest zpečetěn. 

Od nejvyššího bodu Cernovického hřbetu (712 m) nad Hojavou 
mezi potiičkem Hufským a Dráchovským odděluje se dobře znatelný 
pruh s horou Vrčelnici (671 m) a Hřebenem (661 m), jenž směrem ke 
Kamenici se níží, takže SibennŇ' vrch u Nové Vsi vyznačen jest výškou 
jen 626 m; ovšem k městu dolů má pak značný svah. 

Úzký pruh Dráchovského výběžku mezi Dráchovským a Těmickým 
potokem nese na svém plochém hřbetu silničku z Těmic k Dráchovu. 
dvoru Heřmani a Vildmance. 

Konečně nejvýchodnější odnož možno pokládati za odbočku vrchu 
Bučku (698 m), od něhož u Krumvaldu uhýbá na jihozápad ke vsi 
Knížatům a Drahoňovu: až horou Smrči (647 m) nad Heřmaňským 
rybníkem se zastavuje. 



— 265 — 

Mezi záp. cípem hřbetu Cernovického. hřbetem Deštenským a 
spojovacím pásmem oddělena jest zcela v\'značně krajina Deštenská 
od ostatního okresu. Od severu a od v\'chodu svah těch dvou hřbetů 
ponenáhlu klesá, takže vzniká dosti rozevřená kotlina v šíři 6 — 10 /ř/72, 
jež na západ ku krajině Polužnické jest docela otevřena. Půda není 
ovšem ještě zcela rovinou, ale jen malými vlnami zěeřena. Kotlina 
obstoupena jest do kola lesy, jen tu a tam přerušenv^mi. Od severní 
hradby u Chválkova sbírají se četné bystřiny v potok Deštensk\'', jenž 
obtéká vesnici Mnich, Rosičku. Světce a Deštnou, odkudž podle 
Jižné plouží se do rybníka Cervenolhotského a vybavuje se pak 
kolem vísky Samos o 1 ku další pouti do vod Lužnických. 

DEŠTNÁ t\ořila ode dávna část panství pánů Hradeckých. Vítek, 
syn Jindřicha, zakladatele Jindřichova Hradce, daroval v Deštné \0 lánů 
s rybníkem a řekou Německ\'m rytířům. Ti pak zde založili kostel, 
který podle románského portálu a gotických příkras soudě, mohl vznik- 
nouti brzy po r. 1225 R. 1294 byla Deštná ještě vsí. R. 1354. dělili 
se čtyři bratři o panství Hradecké a tu Menhart obdržel Deštnou, mě- 
stečko s vesnicemi příslušnými. Od zadlužených pánů Hradeckých 
koupili Deštnou r. 1364 bratři Jošt, Oldřich a Jan z Rožemberka ku 
panství Choustnickému. Od r. 1595. měla Deštná nového pána v osobě 
Viléma Rúta z Dírného, jenž ji ku Červené Lhotě připojil. Týž zemřel 
r. 1608. Dědicově propadli po bitvě Bělohorské statek a vymřeli potom 
ve vyhnanství v Dráždanech. Zámek Červenou Lhotu s měst. Deštnou, 
vsi Jižnou, Březinu a Mnich prodal král. fiskus r. 1630. Ant. Brucciovi, 
rytmistru a nejvyššímu vachtmistru. Po 9 letech zemřel bezdětek a 
statek prodán r. 164! po druhé Vilému Slavatovi z Chlumu. Téhož 
roku nový pán udělil městečku, jež bylo velice zuboženo válkou a 
ohněm, nějaké milosti. Po smrti jeho r. 1652 držel panství syn jeho 
Adam Pavel. Po vymření rodu 1693. jedna z dědiček, Marie Terezie 
Markéta, svob. paní Fůnfkirchnerová ujala se panství Lhotského a 
s ním též Deštné. Potom se více rodů v majetnictví vystřídalo. R. 1599 
objevila Kateřina Urbánková z Deštné pramen, jemuž se léčivá moc 
připisovala, a za tři léta na to v^^stavěna kaple sv. Jana Křtitele. Opodál 
na východ vybudována jednopatrová budova lázeňská s klenutým pří- 
zemkem a mansardskou střechou. V X\TI. stol. měly lázně slavnou 
pověst; Balbin kladl je hned po Teplicích a Karlových Varech. Poblíž 
lázně na druhé straně silnice položen jest úpravnx' hřbitov, na němž 
l)ostaven\'- kovan\' kříž jednoduchých tvarů s tepaným erbem na pod- 
stavci jest památníkem pozůstatků proslulého německého skladatele 
Karla z Dittersdorfu, rodilého Vídeňana. Kromě několika oratorii a 
symfonií složil přes 30 oper: sestárlého a opuštěného ujal se baron 
Ignác Stillfried. na jehož zámku Červené Lhotě r. 1799. zemřel. Poloha 
městečka i nejbližší okolí není bez půvabu, avšak kraj sám jest chudý; 



~ 2bt, — 

obyvatelstvo hlavně na skrovný výnos poli a dobytka odkázáno. Deštná 
sama má jen 850 obyv., s částmi města, a to .Na stráních". .Xedba- 
lovem". ,Za Potokem" a ,V Lázni" dohromady 1300 duši. K Deštné 
přiléhá vesnice Světce, výše na potoce při silnici Cernovické větší 
ves .VI nich. jejíž fara umístěna jest v l)v\'alé tvrzi, která kdyby ještě 
měla okolo náspy a příkop}^, dosud by jako pevnost vyhlížela. Stojí 
na skalnatém ostrohu a rozdělení xmitřku jest dosud lakové, jako bylo 
před 300 léty. Na západ od silnice jsou vsi Boře lín. Anno\ice. 
Drunée: severně od Deštné as 4 km \ělší ves Březina, poblíž 
Nový Dvůr. a dále k západu Slilfrýdov. na jz. jižné. Něco dále 
při silnici Direnské jako vila z pohádky ve spoustě stromoví na skále. 
obklopené do kola velik\m rybníkem, na jehož stráních les\' šumí 
tklivou píseň, vynořuje se zpola zámek, zpola tvrz Červená Lhota, 
o níž již několikrát byla zmínka. Jak libezn\' a tich}' lo koutek českého 
světa tam, kde by ho nikdo netušil! Zámek arci nevyniká umělou 
architekturou, ani neomračuje imposantními rozměry, ale právě ta roz- 
košná scenerie přírodní činí z něho snivou idyllu. Nebýti u rybníka 
několik hospodářských a obytn\''ch slavení, věřil by člověk, že je to 
krásná mohyla dávno zašl\>ch věků. Na zámku nebydlí nikdo, leda 
snad občas zavitá sem někdo z rodiny knížat Schonburků. V poslední 
době byl sešl}' již zámek nově a pěkně restaurován a vlastně v jakési 
rodinné museum proměněn. Místa tu arci není nazbyt, dvorek uvnitř 
stavení dost těsn\-, ale místnosti v zámku naplněny jsou obrazy, slaro- 
bvlvm nábytkem, zbraněmi. drah\'mi porcelánovými i skleněnými ná- 
dobami, vůbec vším. nač šlechtic může býti hrd5'm. Klenutý most 
s nejbližšího břehu rybníka ku bráně se starožitným kováním zvyšuje 
dojem romantiky ; též pěkně upraxené zahrádky na úpatí skály na 
místě bývalých parkánů zvou a lákají k sobě. \'ěru nejednou obrací 
se turista zpět, než odtrhne se od toho obrazu docela. — — 

Na jv. straně téměř nad samou Kamenicí zdvižen jest asi o 70 m 
vrch Melišek jakožto počátek rázovitého hřbetu Heleckého, jenž ovládá 
levý břeh Kamenicky. Sotva 3 km od města u Antonky dostupuje již 
662 m a za nedlouho vrcholem Peleckého kopce vyšvihne se až do 
718 m a pokračuje v celku směrem sv.. stále j^ři v\''ši 700 m až ke 
Trojáku (,70l m) se udržuje. Mezi Pelcem a západnějšim Kozím vrchem 
vede silnice od Kamenice, přes Anlonku. ves Pelec k Částrovu. jiná 
silnice údolím Kamenicky' z města k severu ražená od vsi Pravikova 
k Božejovu přetíná mezi vrchem Sindeln\'m a Zbihovkou severní od- 
nože hřbetu Peleckého. S \ý¥in tohoto hřbetu mezi vrcholem Pelce 
a Trojáku stéká na jv. k Částrovu a potom směrem jižním druh\' pramen 
Nežárčin. Žirovnička. Hřbet Pelecký k jihu ponenáhlu svažuje se vpláíi. 
na niž daleký rozhled se odtud otvírá, a která četn\'mi bystřinami živi 
na západě Kameničku. na východě Žirovničku : nejznačnější z nich 



- 267 - 

jest polok Lhotecký do Kamenicky spěchající. V povodí Kamenicky 
jsou osady Lase nice. Lhota a Rodin o v, v povodí Žirovničky 
Metán o v a Cástrov s Perka mi. Ves Cástrov má asi 600 oby- 
vatel, velký dvůr patří ku panství Kamenickému. Kostel sv. Mikuláše 
byl již r. 1384. farním; od r. 1624. byl bez faráře, až teprve r. 1761. 
byla fara zase obnovena. 

Východně Cástrova u Perek zdvihá se řetěz vrchů k severu při 
hranici okresu Počáteckého, jenž nejvýše vystupuje táhlým hřbetem 
Xádavkem (710 m) a jehož pokračování v okrese PelhřimovsKém bylo 
již vylíčeno. Od pramenů Kamenicky u Krumvaldu až k Nadávku roz- 
prostírá se široký n(^i)řctržilý pruh lesů. jež na dvou místech přeťaty 




ZÁMEK ČERVENÁ LHOTA. 



jsou dvěma silnicemi, a to mezi Palcem a Nádavkem z Cástrova 
k Lipkově \'odč. druhá z údolí Kamenicky od Kamenice přes Pravíkov 
k Božejovu; obě se před Lipkovou Vodou sbíhají. 

Mezi svahem jižních rozsoch hřbetu Cernovického, východním 
svahem Deštenského a jihozápadním svahem hřbetu Peleckého údolím 
Kamenicky a údolím potoka Brádelského vytvořen jest jakýsi úval. 
\- jehož hořejší části uhostěno jest město Kamenice nad Lípou, a jenž 
na jih víc a více se rozšiřuje, k Novému Etinku přecházeje téměř 
v rovinu, jejíž ráz tak nápadně se liší od drsné vrchoviny nejen pod- 
nebím a geologick\'m útvarem, ale i hospodářskými poměry vůbec. 

Větší část okresu jest rulová. Avšak od jihu po levém břehu 
potoka Deštenského šíří se z Jindřichohradecká ostrov žulový, z něhož 



- 268 - 

jest složen celý hiljel Deštensky a jrnž dosahuje na sever za Bohdalin 
až asi k rozcestí silnice Cernovické ke Kamenici a ke Mnichu; v\-chodni 
hranici jeho činí asi čára od (iabrielky k Vlčetinci a Rosičce 
Hadravově. Druh\' půlostrov žulo\v \ ytvořcn jest hrabětem Peleckým, 
který vysílá k severu dva jazyky žulové, z nichž prvý dosahuje až 
k vrchu Vorlovu. druhý skoro k Božejovu. Řetěz vrchů Nadávku jest 
opět ze žuly. kdežto plocha mezi nim a Pelcem jest rulová. 

Skladba geologická není \šak tak docela jednoduchá. Kula kolem 
X. Klínku a Zdaru jest hnědošedá s horečnatou slídou, bílým živcem 
a světlošedým ki^emenem; na jihozápad od X. Ktinku kolem Karlova 
dvora a Kolářova mlýna prostírá se granulit s granátovými zrny barvy 
tmavošedé. Pokraj granulitu provázen jest serpentinem. Kula v se- 
verní části okresu pi^echází často v prahorní l)řidlici: u Svatavy vy- 
skytuje se světlý granulit s granátem. 

Xa podkladě prahorním zřejmý jsou též nejzazší v\'-béžky třeti- 
horní pánve třeboňské, bývalého to miocéno\-ého sladkovodního je- 
zera, z údolí Lužnického sem zabíhající. \' údolí Kamenicky kolem 
Xekrasína a \' č e 1 n i c e jest rozšířen písek, jenž zasahuje též od \'lče 
tíná přes rybníky \'idlák a Hryzovský až k Rosičce Černovské, 
dále kolem Etinku a v údolí Kamenicky až přes Zdar. odkuž se táhne 
až ke Štítné. 

Třelihorní štěrk obsažen jest v podélném mohutném ložišti zejména 
od Jarošova k severu podél silnice do X. Etinku vedoucí, spočívaje 
tu na xýchodním svahu na jemném písku. Štěrk promíšenx' hlinit\'m 
]iískem skládá se z valounu velikosti vlašského ořechu až pěsti, vy- 
kazujících ohlazené hrany : valouny jsou různé podstaty (křemen, kře- 
menec, rula. žula, granulit). Xa mnohých místech uložen jest jíl; 
u Etinku jest jíl bílý pro hrnčíře a kamnáře. 

Vůbec poříčí Kamenicky a potoka Brádelského jeví se b\'ti prů- 
myslu velice příznivo. \V \"čelničce jest sklárna; bývaly zde i jinde 
hutě železné, nebot se tu na několika místech žídezná ruda dobývala, 
o čemž ještě svědčí haldy zejména u \'čelničky nahromaděné, avšak 
pro nedostatek obchodní kommunikace i pro drahou v\Tobu železářství 
zaniklo. Za to průmysl tento nahrazen v X. Etinku dvěma továrnami 
na koberce, pokrývky a houně, jakož i zboží bavlněné, v\Tobou punčoch 
a vaty. 

NOVÝ ETINK jest jedno z nejmladších městeček. Založen byl v době. 
kdy na Kamenici vládli Paradysové. Hypolita Paradysová. roz. z Lo- 
dronu při průtrži mračen 1662 jedva vyvázla životem. I učinila slib, 
že na tom místě vysta\í kapli, v níž umístila pak sošku P. Marie vy- 
řezanou dle vzoru bavorského ve St. Oetinku. Kaple rozšířena potom 
na kostel r. 1786. Bernard de la Sága dal při kapli někdy po r. 1672, 
když byl s bratrem .Martinem o panství Kamenické se rozdělil, \-ysla- 



- 269 — 

včli 54 domků pro řemeslníky, čímž dal základ k nynějšímu městečku, 
iež tehdv náleželo panství- V ěe 1 nickem.. R. 1717 vsak toto pnslo 
zpět k z"boží Kamenickému. Z pozdějších držitelů kamenice hrabe 
Lilienborn zavedl sem průmysl soukenický, jenž se tu dlouho provo- 
koval N. Etink má skoro I4(i() obyv.: jest to místo ululne a zíve a 
jistě mu kyne blízký rozmach, jehož dočká se též brzy predni m.sto 
a sídlo okresních úřadů. 

KAMENICE N. LIPOU. Prvv známý držitel jest Dobeš z Be- 
chvně a Kamenic.-, připomínaný r. VMI. Hrad stál asi mnohem drive: 
aspoň farní kostel stal již poč. Xlll. stol., o čemž svědci zazděny 

Fot. Vine Jos. Veselý. 




ZÁMEK V KAMENICI N. L. 



portál V záp. průčelí. Kost.d lehl několikrát popelem. \ éz přistavena 
teprve v 17 stol. Zevnějšek kostela jest zajímavý tím. že do zdi pres- 
bytáře zazděno jest několik náhrobn.ků bývalých majitelů panství 
Kapli hřbitovní založil r. i:U8 zmíněný Dobeš na vrchu Hradle; jest 
osmiúhelná s šindelovou jehlancovou střechou. Na oitár. jest mistrný 
obraz představující sv. Maří Magdalenu, ve skalní jeskyni l>yvala pou- 
stevna Dobeš se svvm svnem Jindřichem založil v Kamenici spita 
a jiná dobročinná nadání učinil, jeden z potomků. Zbyněk, pronajal 
si od svého strvce Tómv ze Štítného, hospodářství ve Štítném. Když 
však r '1389 bez dědiců zemřel, uvázal se v jianství markrabě mo- 
ravský Jošt, potom bratr jeho Prokop, a ten je r. VA^>\ prodal Janov, 



I 



— 270 — 

ml. z Ústi. Téhož roku panství bylo veřejně prohlášeno za odúmrf na 
krále spadlou, čímž málem Tóma ze Štítného byl by o svůj statek 
přišel, ale podařilo se mu dokázati své právo ku Štítnému. 

Jan z 1'sti r. 1410 stal se také spoludržitelem hradu Hradiště 
(potomního Tábora) n. Lužnicí. R. 1413 zemřel a jeho vdova. Anna 
z Mochova, upřímná ctitelka učení mistra Jana Husa. poskytla témuž 
útulek v Ústí a na Kozím Hrádku. Tím zpronevěřila se tradicím kato- 
lického rodu Rožemberského, začež byly na ni hanlivé písně skládány. 
Kamenici po rozdělení panství držel potom Prokop. Již před válkami 
husitsk\-mi dvojité hrazení města z hrubxch klad nahrazeno bylo opev- 
něním zděným se čtyřmi baštami v rozích a dvěma branami se svo- 
dit\'mi mosty. Horní brána stávala mezi děkanstvím a domem č. 108: 
dolní byla při silnici Jindřichohradecké mezi domy č. 197 a 198. Obě 
byly zbořeny v letech 1821 a 1822 při stavbě císařské silnice. Od 
brány horní táhla se hradba s krytou chodbou ; s ní spojen zděn\''m 
obloukem těž kostel. Tudy panstvo chodívalo ze zámku do kostela. 
Západní hradební zed od horní brány k dolní obehnána byla příkopem 
vodou napouštěným. vStopy příkopu patrný' jsou \ korytě potůčku. 
Dům č. 171 stojí \' bývalém rybníčku a dům č. 164 i)řestavěn ze čtyř- 
l)oké bašty. Od r. 1490 \ybiralo se \e branách clo. 

Základní zdi hradu jsou pevné v síle až 4 metru. Xa jih a na 
západ od hradu vedly pevně zdi. zpevněné v rozích velikým.i baštami. 
Bašta severní bývala okrouhlá, na místě západní bašty stoji nyní mo- 
derní \ ěž s hlaxnim vchodem. Z býval\'ch bašt zachovaly se pouze dvě. 

V bouřích husitských měšťané byli dle víry rozdvojeni. Katolíci 
r. 1420 vpustili do města Oldřicha z Rožemberka. avšak když Táboří 
na hradě se ubránili. Oldřich zapáliv město, odtáhl. R. 1425 srazili se 
Táboří, když tudy do Moravy táhli, s lidem Menharta z Hradce, jenž 
zahnán do Kamenice. Na to Táboři oblehli hrad a dobyvše ho. vše 
na něm rozmetali a 40 panošů do zajetí odvedli. Po válce Kamenice 
dána opět pánům z Lsti. načež hrad i město znova zpevněny. Po 
smrti Janově r. 1452 dostalo se zboží jeho Jimlřichovi ze Stráže, jenž 
náležel k nejbohatším pánům na českém jihu. jsa zároveň nejvyšším 
hofmistrem dal Kamenick\'m značné výsady. Po pánech Strážských 
(as r. 1474) uvázal se v panst\í Jan ze Seimberka. kancléř králo\ský. 
pán nafl jiné slavn\'. Týž měšťanům svobody nejen potvrdil, ale i roz- 
hojnil. l'o r. 1493 j)rodal však Kamenici Vlachyni z f^eskovce. hejtmanu 
kraje Bechyřiského. Po mnohých rozmiškách mezi dědici Janovi z .\Ia- 
lovic dostalo se r. 1549 dílu Kamenického, totiž zámek, město a 21 
\'esnic. Jan zdědil i)0 otci panstxi Chýnovské, ale raději sídlel na 
Kamenici. Jeho manželka konečně r. 1.597 přikoupila ještě panství 
("ernovické. čímž sloučila v jedno veliký kom|ile.\ země. který zdědil 
svn icjí .\li( h;d .\lídf)\<'c. jímž r. 1606 \-vmřela Kamenická \ěte\' .\Ia- 



- 271 — 



lovců. Ucera jeho Mandalena provdala se za Zikmunda Matěje \'ence- 
lika z Vrchovišf. jemuž svůj majetek odkázala. Vencelik jako hejtman 
kraje Bechvňského po defenestraci r. 1618 nařidil jezovitům Hradeckým 
vyjiti ze země a Hradeckvch povzbuzoval k odporu proti císaři. Cis. 
vůdce Dampierre dostal se r. 1619 lsti do Kamenice, kterou vypálil 
a vydrancoval i obyvatelstvu mnoho dobytka odehnal. Škodu tu vsak 
jim potom \'encelík vyna- 
hrazoval. Ale i .stavovské F.I. V.nc. Jos. Veselý. 

vojsko, kterě do těchto kon- 
čin přitáhlo, nepočinalo si 
milosrdněji. Roku 1622 od- 
souzen byl \'encelik ku ztrátě 
všech statků, ale tak. že se 
mu z české komory polovice 
vyplatí. 

Roku 1623 zemi-el uvi- 
děv svůj statek v cizích 
rukách. a to Jindřicha Rara- 
(ivsa z Kshaide. Kameničtí 
také brzy se přesvědčili, že 
cizí rod nemá k nim již tolik 
láskv. Rosledni toho rodu 
Martin prodal r. 16')2 panství 
Kamenické Janovi Kr. z Har- 
ligu. Rotom vystřídalo se 
mnoho majitelů, až r. UÍ3I 
koupil i)anství Jan Jindřich 
sv. pán z Geymijllerů. Zámek 
za toho častého střídání sešel 
mnoho, ale jjotom dostal 
novou úpravu. \ 2. polovině 
XYII. stol. zřízen byl při 
zámku park a květinová za- 
hrada, v první pol. XMIl. st. 

znova přestavěna jižní část zámku, jak nyní se nachází. \' parku spa- 
třiti lze památnou obrovskou lípu. již se hádá 6—7 století věku. Kmen 
její jest lak mohutný, že třeba čtverých paži k jejímu obsáhnutí. Do 
r. Iii24 byla neporušena, ale toho roku koruna její bleskem sražena, 
takže nyní jen kmen s mohutnými spodními větvemi, jež samy mocným 
stromům se podobají, zůstal. Větve zpodpírány trámy a pevnými leše- 
ními, nad kmenem zřízena veranda s prkennou podlahou, na níž jest 
místa ijro čelnou společnost, a jež spojena jest zvláštní pavlači se za- 
hradou na zámecké terasse. 




PAMÁTNÁ LÍPA V KAMENICI N. 



- 272 

( )byvalelstv() Kamenickr. jiortem l''')(i. sf snuscíinimi obcemi 
Antonkou. Gabrielkou. Johankou a Novou \'si 27()(). jesl hlavně na 
skrovn\'' xýtěžek polního hospodářství a droljná řemesla odkázáno. 
Průmysl zastoupen jest pansk\-m pixovarem. Zřízením okresního 
hejtmanství r. 1905 a otevřením místní dráhv r. I^oo dán podnět 
k novému rozkvětu města, jenž patrným jest již \- posledních letech 
živým ruchem stavebním. 

\' Kamenici n. L. narodil se r. 1806 jemnocitný básník Fr. Jaro- 
slav Vacek-Kamenick}'. jehož některé písně (jako na př. „U panského 
dvora") znárodněly. Zemřel jako děkan v Blovicích r. 1869. Z Kame- 
nice pochází též výtečný skladatel hudební Vítězslav Novák. kter\' se 
tu r. 1870 jako syn lékaře narodil, ale již v útlém věku s rodiči do 
Počátek přesídlil. 

V okrese Kamenickém pěstují se plodiny hospodářské v česko- 
m(ira\ské vysočině obvyklé: žito. oves. brambory, méně ječmen a nej- 
méně pšenice. Pícninám daří se dobře. Pro pěstování lnu bvlv by 
|)odmínky příznivý, ale přece nevěnuje se mu všude ta péče, jíž bv 
zasluhoval. Ovocnictví jest zanedbáno, ač jest dokázáno, že bv se 
některé druhy i ve vyšších polohách nad 600 m dobře dařily. \'ývoz 
dřiví z lesního bohatství jest rozsáhh'-; vyváží se dříví nejen stavební, 
ale i loupané do továren na cellulosu. \'elkostatky kladou také \ý- 
těžek z lesů v_vše nad \-ýnos polního hospodářství. Zvelebování cho\-u 
dobytka hovězího i \-epřového jest patrno. 

O lepší vzdělání širších vrstev lidov\-ch jest postaráno chlapec- 
kými měšfanskými školami v Kamenici a v Cernovicích. dívčí v Ka- 
menici; ])rumyslové školy pokračovací jsou v Kamenici a v Cerno- 
vicích. Jak viděli, i \- oboru škoIst\-í zbývá ještě mnoho vvkonati. 

Karel Fišer. 



XLl. OKRES POČÁTECKÝ. 

Řetěz žulových \rchu. jichž jedním článkem jest podélný a nej- 
vyšší hřbet Nadávek, tvořící nejv\-chodnější hranici \rchoviny Kame- 
nické, oddělen jest krátkým, ale hluboko zaříznutým úžlabím, v němž 
tísní se větší vesnice \'eselá. od rázovitého hřbetu, který jest předělem \od 
černomořských a severomořských nedaleko hranic českomoravských. 
Úžlabím \'eselským |)rolékaji dva potůčky; jeden bublá na sever 
k rybníku a mlýnu Týnavskému, jímž provaluje se říčka Bělá, druhý. 
na jih se ubírající, jest potok Ctibořskx', který ])od Ctiboři obrací se 
na západ a konči v Zirovničce. Úžlabí jest těsné, poněvadž oba hřbety 
podél něho vystupují dosti i)říkře : pohližime-li na př. s vrchu Bělského 



273 



na stráň Nadávku, spatříme Veselou jako přikrčenou k jeho patě a 
stráň činí dojem asi takov\'', jakobychom měli před sebou podhůří 
šumavské. 

Předěl vod znamenali jsme již v okrese Pelhřimovském od v\''- 
chodu až ke Křemešníku ; touto horou však předěl nekončí, nýbrž po- 
stupuje dále směrem skoro jižním, jen nepatrně k západu vychýleným, 
v délce 15 km až k pohraniční hoře Lísku (758 m), na jehož jižním 
boku v pryskyřičné vůni lesů tulí se lázně Svatokateřinské. U jiho- 
východní paty Lísku více než o 100 m níže pod jeho vrcholem, ovšem 
již na půdě Moravské, vyr\'vá si svoje lože sotva zrozená Jihlavka, 
která za nedlouho nese sestersk\' pozdrav Moravy půdě české, běží 

Fot. Zdeněk Navrátil. 




POHLED NA LÍSEK Z POČÁTEK. 



k Horní \'si. odtud k H. Cerekvici. načež zábnouc k východu, tvoří 
zemskou hranici. 

Hřeben Křemešnicko-Lisecký jest jedním z nejvýše vyzdvižených 
v českomoravské vysočině; průměrná výška drží se bezmála 700 m. 
avšak mnohé jeho vrcholy tuto čáru značně přev^yšují. Dle pořadí od 
Křemešníku na jih nejbližším jest vrch Tapač (716/7.'); v prohbí mezi 
oběma jde silnice od X. Rychnova k Pelhřimovu a tu jest též vesnice 
Sázava, ještě na Pelhřimovsku. Tapač sám jest hraničním bodem okresu 
Počáteckého. Od něho hřbetní čára zdvihá se do 739 m, pak se níží 
a opět vyzdvihne se Vítkovým kopcem do 716 m nad vsí Bukovou, 
na to klesne na 705 m a konečně málo pod 700 m\ jižně Turovky 
zase stoupne na 712 m. odkudž vyšle kratší odbočku, jež vyvrcholí 
do 707 m vrchem Bělským, kdežto hlavní pásmo po malém snížení 
konečné Lískem náhle do 758 m se vyšvihne. I tento předělný hřbet 
jest silně zalesněn, ač nemá již lak rozsáhlých souvisKxh komplexů 
lesních, jako tomu jest ve vrchovině Kamenické: přece však na mne- 



- 274 - 

hych misLrcli \vskytuji se značné chvojné rozlohy : tak zejména mezi 
osadami \'cselou. Bélou. Turovkou. Hnběrí. Bukovou. Rohovkou a 
Uslioxccm. Severně Bukové začíná jiné zalesnéni. jež pokr\'\á cel\- 
Tapač a souvisí u Lešo\a s lesy Krcmešnickými. Rovněž porostlé boky 
Lišku s lesem Kateřinsk\'m znamenají slušní'' pásmo lesní. 

\'ýskyt vrstev třelihornich v léto krajině jest zajimax v tím, že 
přispívá k rozluštění otázky, v kterém období geologickém tato část 
vysočiny českomoravské svraštovací silou zemskou byla vyzdvižena. 
Poně\'adž usazeniny bývalého miocenového jezera v Pošumaví leží 
ve výši 472 m. kdežto zde u hranic českomoravských dosahuji výše 
až 050 /// (mezi Stolčínem a Prostým), stalo se tedy vyzdvižení této 
části českomora\'ské \"ys()riny [jn době minc('no\ě. tudíž současně 

Fot. Zdeněk Navrátil. 



nsLisKwe 




VRCH LlSliK S \1SK0U HEkMANEC. 



s vyzdvižením Alp a Karpat, z čehož dále vysvítá, že již mnohem 
dříve musila ona vyčni\-ati nad hlafiinu mořskou. 

A^ severní poknině hřbetu Krcmcšnicko-Lískoveckého jsou umí- 
stěny osady: na jižním úpatí Tapače Čejko v: \' jiho\'ýchodním ob- 
vodu \'ítkova kopce Buková, Černov a Chrásto w Buková leží 
při silnici od Pelhřimova k H. Cerekvici vedoucí, jež \' těchto místech 
přestupuje předěl \odní: více na západ od silnice kroutí se ve velikých 
záhybech traC dráhy jMÍčné. stoupající již z Pelhřimovska od Zajíčkova 
a Dobré \'ody. Xa západ od trati leží vesnice Rohovka, Ostro vec, 
Benátky. Janovice a výše na úbočí kopce Bělského Bělá. 
A' Rohovce narodil se r. 1845 Jan Kušta. profesor a znamenitý geolog, 
paleontolog i archeolog; jemu přísluší zásluha, že svým nálezem 
v diluviu u Lubně (u Rako\-níka) r. IřWl nezvratně dokázal současnost 
mamuta a dilu\'ialnih() člověka \- Čechách, což do t<'' doby bylo 
pochybností. 



\' jižní polovině horského pi^eděiu rozloženy jsou vesnice 
Hřibřci. Turovka, na severním úpatí Lísku Leskovec. na zá- 
padním Heřmane c. 

Řeka Jihlava z pramenů Líseckých se zrodivší. protéká vsí 
lihlavkou a brzy na to vstoupí na půdu Cech. kde první osada při ní 
k;žící skije Horní Ves, odkudž řeka žene se rozšířeným údoHm 
k Horní Cerekvici. kde provedši své vody dlouhým rybníkem zámeckým, 
obrátí se brzy k východu a s malým přerušením u Batelova tvoří pak 
]>řirozenou hranicí mezi okresy Počáteckým. potom Pelhřimo\ským a 
Moravou. Její údolím vedena jest také traf příčné dráhy a to větve, 

Fot. Zdeněk Navrátil. 




NA POČÁTECKÉM POTOCE: RYBNÍK .VOLMANEC. 



jež spojuje H. Cerekvici s Veselím nad Lužnici. Dráha vyrazivši z ná- 
draží Cerekvického za nedlouho přeřezává rybník a potom po hrázi 
těsně na úpatí vrchu, jenž přímo nad rybníkem se zdvihá, proklouz- 
nuvši provází stále Jihlavku. \' Horní Vsi připojuje se k řece i k dráze 
těž silnice, ražená od Počátek přes Leskovec do H. Cerekvice a dále 
k Jihlavě. 

Asi ve stejných vzdálenostech od Tapače i od Lísku při východ- 
ním svahu horského předělu a při ohybu řeky Jihlavy leží 

HORNÍ CEREKVICE. Pro polohu svou stalo se městečko ])řirozeným 
středem této části okresu Počáteckého. Město čitá přes I8()U obyvatel, 
jež převahou živí se polním hospodařením a drobnými řemesly, čá- 
stečně i průmyslem. V H. Cerekvici jest továrna na škrob a de.xtrin. 
na zboží kartáčové, lihovar, parní mlýn. a vyrábějí se tu i perletovč- 
knoflík v. Obchod místní nalézá se v čilých rukou. Městečko jinak ne- 



276 



zámožné a nevýstavné nezískává ani zdejším zámkem. kter\'ž nemá 
na sobě umělé architektury: polohou svou vzbuzuje však ještě nyní 
pozornost cestovatelovu. Založen byl důmyslně při kraji rybníka, takže 
mohl b\'ti hájen dobře tím, že voda z rybníka do příkopů se napustila. 
Původně býval tvrzí, již založil nepochybně Dobeš z Bechyně, odkudž 
také Cerekvice Dobešovou se nazývala. Ku konci ^5. století byla tvrz 
rozšířena a kostel, původně dřevěný, kamenným nahrazen. \' 17. sto- 
letí tvrz zcela přestavěna a konečně za arcibiskupa Kúenburga zámek 
v nvnější stav uveden. Půdorys zámku má podobu podkovy, jejíž jižn 

Fot. Zdeněk Navrátil. 




NA POČÁTECKÉM POTOCE: VELKÉ JEZERO. 
I V POZ.XDÍ .V.\LCH.\-. RODIŠTÉ J.\KUB.-\ ŠKODY.) 



křídlo jest kratší. Při východní straně bv\al zdvihací most přes přiko]) 
vodní k cestě, kteráž jde mezi ryl)niky zámeck_vm a Kuchvnkou. 
avšak sloužil jen pěším; druhý pro jízdní- býval na straně západní. 
Xa západ ke kostelu b\'valo předhradi. které s kostelem souviselo; 
hradbami livlo se zámkem spojeno, kudy do oratoře kostelní ze zámku 
se chodívalo. 

Ve století XIV. vládl na Cerek\ici rod \'lastisla\icuv, po něm 
páni z \'lašimě a konečně z Lichtenburka. .\a počátku XV. věku do- 
stali se v drženi Cerekvice Leskovcové z Leskovce, pocházející z bli- 
zoučké tvrze a vsi Leskovce. v jejichž rodu až dn vvmření zůstala. 



- 277 - 

Jan z Leskovce ponejprv se uvčídí r. 1411. Někteří členové rodu toho 
zaujímali důležité a čestné úřady. Arnošt seděním na Humpolci (I42H 
až 1458) byl nejvyšším písařem král. Českého. Jsa dosti bohat, ro- 
dinné statky v kraji Bechynském pustil svému bratru Václavovi. Jeho 
syn Albrecht byl podkomořím mést královsk\'ch a v tom úřade r. 1493, 
kdy král v zemi nebyl, i zemským hejtmanem. T5'ž obnovil kostel 
Cerekvicky. v němž se stále obřadem katolickým bohoslužba konala. 
R. 1505 zemřel. Po něm držela panství mladší větev. Dělením mezi 
dědice měnil se často rozsah zboží Cerekvického, takže bývala tu 
spojena v jedno různá panství, jako: Dolní Cerekvice, Červená Ře- 
čice. N. Rychnov. Loutkov, Božejov. Střela, různé zboží na Humpo- 
Iccku, n('hh'dě k četn\'m dědinám v nejbližším okolí, z nichž zejména 

Fot. Dr .lindřicli Hofer. 







...„ mĚ 



POČÁTKY. 



dlužno uvésti Hrad Horní, tvrz Prašivou a Bukovou a j. Po vymření 
rodu Leskovcův Albrechtem Sebestianem r. 1655 dostalo se zboží 
zpřízněnému rodu a to do rukou nejvyššího purkrabí Maxmiliána 
z Martinic. jenž poddaným některé výsady udělil, totiž prodej vína 
a obchod \- soli. ale již r. 1662 prodal statek Cerekvický (tenkráte 
])() němečku Lobskirchen zvaný) Ferd. L. Bennovi, radovi cis. a pro- 
boštovi, jenž jej odkázal r. 1691 kanovníku kostela Salcburského Ferd. 
hrab. z Kúenburku. kterýž potom stav se arcibiskupem pražskvm 
mnoho statků v kraji táborském skoupil. V Cerekvici vystavěl novou 
faru a obnovil zámek, setřev však s něho starobylx- ráz. Xvní náleží 
H. Cerekvice cizímu knížecímu rodu Hohenzollern-Siegmaringen. A' no- 
\ rjší době po vystavění transversalni dráhy, nádraží cerekvické neda- 
leko městečka nabylo veliké důležitosti, poněvadž se tu traf rozdvo- 
juje. Xa východ od H. Cerekvice v cípu okresu Počáteckého leží ves- 
nice B ez dě čí n. 



— 270 — 

Vc Středověku nebývaly zemské hranice tak přesně stanoveny, 
jako nyní. Tak ve XI\'. stol. počítala se k Moravě nedaleká tvrz Ko- 
stelec a teprve když v XA'. stol. zanikla a grunty k ni náležející do- 
stah' se k panství Pelhřimovskému, tvořila tato strana od té dobv 
část země české. Podobně i Horní \'es patřila ve XIV. věku k Mo- 
ravě. Asi v XV. nebo XVI. století vznikla tu tvrz. když zboží dostalo 
se Leskovcům, kteráž stávala na pahrbku za dvorem, zejména za 
vinopalnou, a bývala chráněna rybníky, na jichž místě jsou nvni loukv. 
Tvrz však brzy zpustla, poněvadž páni na ni webývali. ale zboží ])ri- 

Fot. Zdeněk Navrátil 




M^- 




HRBITOX' V POČÁTKÁCH S KOSTELEM BOŽÍHO TĚLA. 



pojeno Ijylo r. I,ť74 trvale k ])ansl\i Cerekvickěmu. Ti-nkrátc byly 
při .Horním hradě" sladovna, pivovar se spilkou, mlýn náchlcbný. 
l)opl. dvLir. štěpnice a chmelnice. \'es Horní čítá nyní ()50 obyv. 
Pi\ovar býval též u tvrze v Bukové: ale když ji koupil arcib. 
Kiienburg. ze tvrze stal se špýchar a z pivovaru myslivna. 

\' oblasti vrchu Bělského. s něhož k severu a k severovýchodu 
otvírá se vzrušující pohled na zvlněné moře vrchů a pahrbku vy>()- 
činy českomoravské, sbírá své prameny potok Počáteck\'-. kterýž na 
svém krátkém toku protékaje větší počet rybníků, tvoří jedno z nej- 
malebnějších údolí. Turista zvyklý na stejný ráz údolí ])ři Trnavce. 
Hejlovce. Bělé a jiných tocích jmenované vysočiny, stane překvapen, 
nebot co zde příroda vytváří, jest dílem jiné školy plastické. Milá zá- 



— 279 — 

kouti, líbezně idyllická, s mírn\'mi lesnat\'mi svahy a lesklými vodními 
plochami nebo zase ztmavělými tůněmi a osamělými, jako v pohádce 
skrytými budovami, uchvacují turistu neméně než jako krásně diva- 
delní prospekty vábí diváka, jenž přišel pokochat se poesií a dekora- 
tivním uměním. Hned u Rymberka proběhne potok rybníkem Po- 
dubním, brzy na to Podlivěím. načež vykoupav se pod šumícím háj( m 
Jalovčínem u pí-ádclny ve \'olmanci. vplyne u .valchy" (rodnělio 
domku spisovatele a ředitele Jakuba Škody) do Velkého jezeia. 
zahne k rybníku a mlýnu Káňovu a podběhnuv most silniční si)ojí 







I/L 




1 


i 


.; 


1 ." 




n,^c^:'Si^i yij 


■ 


^^IP 




! 


. i>'^...í^_'řii«;i 


-1^ V-» ..'A i 



rybník ZIZKA 

S VILLOU , PAZDERNOU" 



se s potíjčkem Heřmanecským. jenž před tím naplnil rybník u škro- 
bárny a u mlýna Páčkova, načež sesílen hrne se potok Počátecký 
lučinami do velikého rybníku u .,Pazderny'', z něhož vytékaje, obtáčí 
na jižní straně parkány městské, aby v dolní části města, na ..Mo- 
ravě", rozšířil se v druhý rozlehlý rybník, pod nímž mlýn Šafkův. 
dále potom po několikeré koupeli v jiných rybnících u klejjajících 
mlýnů zah\'bá na západ, aby se spojil s druhým Nežárčiným pra- 
menem, Žirovničkou. Pod Stolčínem u Balkova mlýna jest mu pro- 
klouznouti úzkým údolím sevřen5'm na jihu strání Stolčínskou. na 
severu skalnat\'mi žulovými útesy, jimž lid pro dixokx' romantickv 
vzhled dal jméno , Peklo". 



— 280 



Fot. Zdeněk Navrátil. 



» ■« 



Že na malé ploše poměrně tolik rvljníků se tuto vyskytuje, to 
vysvětliti lze zase jen zvláštním útvarem půdy. Podstata prahorni jest 
tuto sice táž jako jinde v českomoravské vysočině, avšak náhodou 
vlny a hřbety horské vyzdvihují se tu na základně, která má jen ne- 
patrná' svah. Terrain tedy způsobilý k rozšíření břehů. Ale to má 
ještě jiné důsledky. Spodina půdy jest bud tvrdá, nebo neprosáklivý 
jíl. Kryt bahních rostlin, zvláště mechů, při svém podzimním odumí- 
ráni zůstává na místě, nejsa splachován 
a stává se živinou budoucí vegetace; 
při tomto stálém koloběhu života a smrti 

A rostliny bahnem a jílem promísené ne- 

podlehnou pro nedostatečný' přístup vzdu- 
chu rozkladu úplnému a tak buněčné tka- 
nivo jejich hromadí se nesetlelé, až vy- 
tvoří mocnou vrstvu, která po náležitém 
vysušení jest s to. aby zachovalé spali- 
telné látky, tytéž jako jsou ve dřevě, 
v teplo a žár se obrátily. Takto tvoří se 
\rstvy rašeliny nejen tuto, ale i jinde 
v jírahorních útvarech, kdekoli stejné 
l)odminky se vyskytují, jak zejména ve 
xelikém množství na Šumavě, Krkonoších 
a j. se spatřuje. Značnější rašeliniště či 
l)orkoviště nalézá se při jednom z pra- 
menů potoka Počáteckého mezi lesy 
Hájkem se\erně Leskovcc a Bořky, se- 
verně Heřmance, ač \" menším rozsahu 
i na jiných místech v této končině ra- 
šelina se vyskytuje. 

Bezprostřední styk přírody, jejíž paleta 
jest tak pestrá, s úpravným čist\'m sídlem 
lidské práce působí vždy dojmem trvalým. 
Jest málo xenkovských měst a zvláště 
v chudé vysočině českomoravské, jež by 
se vvkázali mohla takovou úhledností a ze\'ni spořádanosti jako 



IP-- 




K.APL1-; S\'. ANNY V POČÁTKÁCH. 



POČÁTKY. Ovšem ne každé město tělo části Čech mělo také 
tak výhodně podmínky k svému vývoji. Již v starších dobách byly 
přirozeným střediskem vůkolní krajiny. O nejstarší minulosti Počátek 
nedá se mnoho zjistiti. R. 1273 připomíná se tu plebán Předboř. Není 
zcela jisto, vztahuje-li se svatební smlouva z r. I.'](0, uváděná v B. I )u- 
díkových dějinách Moravy (v díle IX.), mezi Vítkem ze Svábenic a jeho 
manželkou Perchtou uzavřená, dle které Perchta manželi svému ,500 



- 281 



hřiven na panství v Počátkách zapsala, k tomuto městu: ale jednak 
okolnost, že ručitelem smlouvy byl pan (_)ldrich z Rožmberka, jednak 
také fakt. že na Moravě není osady toho jména, zdá se tomu nasvěd- 
čovati. R. 1354 pi^ipominá se kostel sv. Jana Ki^tilele jako farní. Ve 
XI\'. stol. obdržel Počátky od eísai^e Karla I\'. spřízněný rakouský 
hrabě Hardegg, který měl v C Crhách i na Moraiě hojně statkův. Když 
však je rozprodával, kou|)il město r. 1389 Jindřich st. z Hradee. Na 
počátku XA". st. byly Počátky již městem hra^íeným. za jehož dřevě- 
nými hradbami měštané TáborOm se ubránili. \' uznáni za to Menhart 

Fot, Dr. Jindf. Hofer 




PŘEDMĚSTÍ POČÁTEK ,N.\ MORAVĚ- 



z Hradce r. 1439 dovolil Počáteckým opevniti se hradbami zděnými 
a příkopem. K opevnění měly Počátky jiolohu velmi příznivou, přijjo- 
mínajicí v miniatuře hrazení města Tábora. Hradl)y láhiy se kolem 
celého \nilřního města. Xa straně jiliux-ýchodní pioli i()\arně Urdlíkově 
jsou dobře znalé zbytky hradeb a parkánu: na západní siraně b\-valá 
čtyřboká bašta proměněna jest v obytné stavení. R. \55') Jáchym 
z Hradce potvrdil Počátkám držení některých rybníků u měsla a udělil 
právo dědičné. Když r. 1564 koujjil Zirovnici. ])řipojil k ní Počátky; 
odtud sledoxati dále jejich osudy jeví se Inti jjřehlednějším ])ři ději- 
nách hradu Žirovnického. 

Ode dá\na kvetl \- Počátkách prumy>l si)ui<enick\'. Dokuti půda 
nebvla v té míře obrácena v ornici a dokud nehospoilařilo se racio- 



nelne, bylo na čelných šíráních a paslvinách došli výživy pro roz- 
sáhlejší chov o\ec. jichž vlna zpracovávala se v sukno, které se těšilo 
vždy dobrému odbytu. Tím zabezpečen městu jak\'si blahobyt. Během 
dol)v domácí v\'roba sukna ustou])iIa velkovýrobě v továrně, založené 
dlouholetým, pokroku dbai\-m starostou města Janem Brdlikem (t 1897) 
a nynějším majitelem Jaroslavem Brdlikem na xzorný závod rozšířené. 
S blahobytem x-yvíjcl se pi^iroz^ně i smysl ])ro zevnější úpravnost. stal 
se tradicionclním. a udržeti jej jest čestným úkolem součastniku. 

Počátky nemají mnoho ulic. ale za to tři souvislá náměstí; ná- 
městí hkuni bylo původním 0])e\'něným mč-stišlčm. (_)(1 něho na se\'ero- 
vvchod lalini' s • dlouhá ulice. zv. Horní, která před hřbitovem roz- 
chází se ve tři silnice. 

Fot. .Ant. Hiibschmann. HřbítOV jCSt nCObyČejně 

pěkně upraven; na něm 
sloji kostel Božího Těla 
ze sklonku X\'I. sto!.; 
|)ol)líž něho na le\'o je^l 
šindelem krytá z\onicc 
a zároxeň kostnice. Bli- 
zouči\0 za hřbito\'cm 
me2Í silnicí Jihlavskou 
a velikým ryljníkem 
jest pěkný park s vilou 
.Pazdernou', oblíbeným 
to letním sídlem lidu- 
milné paní Jos. Brdli- 
kové. vdovy po áhve 
zmíněném starostovi a 
známě hudeiini sklada- 
telky. zejména pak ště- 
dré podporovaleiky li- 
terátů a umělců. Ud Horní ul. při vstu])u do náměstí odbočuje v levo cesia 
k Brdlíkově továrně a dále po hrázi rybníka k Lázním. \- právo odděluje 
se jiná ulice podle ]iivovaru ku kajjli sv. Anny. při níž jest městský chudo- 
binec, dále podél škol dolů. až zahne k veřejné nemocnici a ])okračuje 
silnicí k Žirovnici. Část dolního města při potoku a kolem nižšího rybníka, 
vroubeného s jedné strany rozkošnou alejí, sluje „.Morava". Na náměstí 
stojí prostrann\- chrám s věží. pod jejíž pěknou čtyřbokou. na hranách 
seříznutou zvonovitou bání plechovou jest byt hlásného s ochozem. 
Poblíž kostela sloji vysoké kamenné sousoší některých světců s kašnou 
kolkolem. Zajímavá jest klenula rohová podsíňka domu (číslo (>. bý\-. 
radnice) na náměstí vedle pivovaru; nárožní čtyřbokx' sloup drží tu 
křížové klenutí do zili domu zapuštěné. Pi\f)vár je bývalým domem 




BYV. R.aiDNICE V POC.ÁTICÁCH. 



283 — 



urózenŇ^ch pánů Hynků z Lužátek. Na protějším domě (čís. ^>) spatřiti 
lze „klenák" z l)ývalé městské brány. V průjezde tohoto domu z£i- 
psáni jsou jeho majetníci od r. 1560. Obecná škoki i měšfanské školy 
mají zvláštní budovy; zvláště tyto mají novou moderní 1)udo\u s krás- 
ným parkem, která jest městu ku cti. Pi^i chlapecké mesiánské škole 
zřízena byla roku 1907 čtvrtá třída; při ní jest též průmyslová škola 
pokračovací. Pro menší děti zřízena jest tu opatrovna ve zvláštní 
budově. Za městem na straně severozápadní jest městsk_ý sad a opo- 
dál za ním dlouhá řada stodol. Při záložně výborně řízené nalézá se 
bohatá knihovna pro lid. Obyvatelstva jest přes 2800 duší. Kromě 
továrny na sukna jest ještě škrobárna a jjila. xýroba zboží z rohu. 
znamenité barvířství, punčochářstvi. mydlářst\ í. \ýroba dětských \n- 
zíků a j. rozmanité živ- 
nosti. — Obchod jest 
v čilých rukou ; jako 
zvláštnost lze uvésti, že 



tu není usazen ani je- 
diný žid. 

\' Počátkách narodil 
se r. 1629 Tomáš Pěšina 
z Cechorodu, potomní 
kanovník svatovítský 
a biskup smederevský. 
badatel historický, jenž 
byl sice smýšlení fana- 
ticky katolického, ale 
při tom upřimn\'' Cech 
maje společné snahy 
s Balbínem; f r. 1680. 

(Pamětní desku jeho lze spatřiti na městském domě). Z Počátek i)0cház( ji 
oba bratří Škodové. Starší. Jakub, nar. I83,=i a zemřel r. 1885 jako gymn. 
ředitel v Přerově na Moravě, kde získal si neocenitelných zásh h 
o kulturní rozvoj tohoto města; mimo to pod pseudonymem ..J. Po- 
čátecký" přeložil mnoho francouzských dramat a vydal též dobié 
školské učebnice franc. jazyka. Mladší bratr, Antonín, nar. r. 18o9. 
byl ředitelem gymn. v Domažlicích a v Příbrami, a proslul obratnými 
překlady Odyssey a Illiady. jakož i Vergilovy Aeneidy. R. 1826 níi- 
rodil se v Počátkách Frant. Ptáček, potomní notár v Jindř. Hradci, 
jenž jako poslanec na sněmu českém počítán byl svého času k předním 
zástupcům národa a jako obratný řečník porážel požadavek Xěmcu 
na rozdělení Cech. V rodině Brdlíkově dlela nějakou dolní osiřelá 
Zdeťika Havlíčkova, nalezši v paní Josefině Brdiikové duši soucitnou. 
Táž rodina vvdala ušlechtilou haluz Boženu (nar. 1865). jež provdavši 




KOSTEL .SV. KATEK INY. 



— 284 



se za dramatického spisovatele K. \'oitla. přispívala do různ\'-ch časo- 
pisů a zejména v oboru lidumilenstvi horlivé působila. Z druhé linie 
Brdlikovy rodiny pochází Frant. Brdlík. i^ed. gymn. v Roudnici, autor 
výborné knihy , Průvodce dějin všeobecných". V' Počátkách ztrávii 
své dětství znamenitý hudební skladatel Vítězslav Novák, odkudž po 
smrti svého otce, lékaře, r. 1882 s matkou do Jindř. Hradce se odebral. 
Počátky jsou rodištěm slavného symbolického básníka Otakara Bře- 
ziny (rodným jménem Václava Jebavého), jenž se tu r. 1868 jako syn 
chudého řemeslníka narodil. Vj^chodiv^ tu školu měšťanskou, odebral 
se na realku do Telče a potom věnoval se učitelství; nyní jest odb. 

učitelem v Moravských Budějovicích. 
Počátky jsou sídlem okresu, jenž měří 
1,S9'68 km- a čítá 13570 obvv. ; na 
i knf tudíž průměrně 8,S duší. Z plochy 
zaujímají role 5 1 '670, louky 15'8"/o, za- 
hrady jen 0-27o, lesy 23-27o, pastviny 
a pláně 5"27o, plocha vodní a neplodná 
4"/(,. Poměrně velká plocha luční vy- 
světluje se dostatkem vláhy, jakož i tím, 
že místy těžká, místy zase písčitá půda 
lépe se hodí za louku než ku zpraco- 
vání na ornici. Ač podnebí jest drsné 
a poloha \vsoká (tři čtvrtiny půdy nad 
600 in vyvýšeny), přece hospodářské 
poměry při racionelním spůsobu ho- 
spodařeni i co do v\'těžku plodin i co 
do chdvu dobytka jsou jiříznivě. Ovoc- 
nictvi mělo by se více péče věnovali. 
Počátky staly se známými též 
blízkými 1 á z n ě m i K a t e ř i n s k v mi. 
Na jižním svahu Lísku ve výši 710 m 
v líbezném zátiší hlubokých lesů ukrytá 
dčdinka zr 4 slalků sestávající, dala jim své jméno. Již v 16. století 
s á\al tu kostehk; roku 1770 znova \ystavěn ve slohu barokním. 
Níže kostelíka j'^ou lázně, jichž podstatou jsou výtečné vlastnosti 
zdejší horské \ody. kterou prof. Hueppe a (iintl nazvali ideální. \\- 
\-ěrá něiuilika |)rameny, z nichž tři nejmocnější kryty jsou kaplič- 
kami. Jsou to iHamcn sv. Kateřiny na severo-západním svahu táhlého 
i^.ávrší, jež od Lísku odbočuje, potom pramen sv. Markéty a pramen 
s\-. \'ojtěcha. oba na jižním s\ahu. Prvý jest nejvydatnější a ten dal 
základ k zdejším lázním. Má stálou teplotu až 7" C. \' lázních samých, 
a-^i loo kroků vzdálených, kam voda potrubím se přivádí, otepluje se 
i:a 7'5" C. \'\'tečná voda. čist\' horský lesní \zduch a přiměřená po- 




PRAMEN SV. MARKÉTY 
V LÁZ.\1CH S\'. KATEŘINY. 



285 — 



loha, samy sebou příznivě mohou působiti na otřesené zdraví; píi- 
stoupí-li k tomu pecMivá kúra a vhodná dieta, může se docíliti zname- 
nitých v\'sledků. Před časem bývah' tu lázně parní a sprchové; v no- 
vější době přeměněny však byly v ústav vodoléčebný, jenž vyhovuje 
i přísným požadavkům. Zvláštní oddělení tvoří lázně vzduchové k užití 
světla slunečního, konečně i elektrické lázně světelné. Proudy elektrické 
a massáž doplňují úspěšné léčení. Lázně mají též vlastní mlékárnu. 
Okolí poskytuje osvěžující procházky. S Lísku a s výšiny Leskovecké 
otvírá se k severu a severo-v5'chodu panorama rozvlněné vysočiny 
na půdě české; s blízkého Strážního kopce, as 2 km na západ od 
lázní, jeví se pohled na mohutnou 
massu žulovou na půdě moravské, 
z které do výše 836 m \-yniká Ja\o- 
řice, nejvyšší to hora českomoravské 
vysočiny vůbec. Po silnici do Počátek 
jest as půl hodiny pěší chůze, ale milá 

to procházka s půvabnými pohledy; 
jiná krátká silnička, lesem ražená, spo- 
juje lázně s hlavní silnicí Počátecko- 
Jihlavskou. 

Malou hodinu cesty na západ od 

Počátek leží město 

ŽIROVNICE. Z fádního svého okolí 

vvnořuje se návrší osazené domy 

městskými, nad něž týčí se kostel 

s věží, ale všechno to převyšují mas- 

sivní budovy a dvě věže starého hradu, 

jenž tu strmí na skalnatém výběžku 

omývaném na jižní a západní straně 

dlouhým rybníkem. S okolních návrší 

vyhlíží město i s hradem romanticky. 

Přístup do hradu od pláně se strany 

města býval ztížen hlubokým příkopem 

a zdvihacím mostem; příkop nyní z části zasypán a křovím osázen. 

část pak překlenuta mostem kamenným. Branou anebo menší fortnou 

v právo brány vchází se do předního dvora, v němž po levé straně 

zdvihá se okrouhlá hláska, která ještě do nedávná měla cibulovitou 

střechu s lucernou; na právo počíná dlouhá fronta západní, ku které 

přiléhá nejstarší část jižní, bývalý to starý palác s druhou věží. od 

něhož napříč vystavěné pořadí, směřující ku středu fronty západní. 

tvoří druhý trojúhelníkový dvůr, spojený s prvým dvorem as 2(» m 

dlouhou, klenutou branou. Nejzajímavější částí hradu jest ovšem starý 

palác na jihu ; vysoká věž, až do dvou pater okrouhlá, ve třetím patře 




PRAMEN SV. VOJTĚCHA 

V Lázních sv. Kateřiny. 



- 286 - 

mnohohranná. má střechu mansardskou. \'e starém paláci uijoutá 
hradní sklenutá kapie, v3^zdobená starxmi malbami nástěnnými z r. 1490, 
jež nedávno po otlučení omítky byly odhaleny. Za ní směrem jižním 
nachází se b\''valá mučírna. \' I. patře věže jest v podlaze čtvercový 
otvor, jímž vězňové bývali dolů spouštěni, aby hladem byli mořeni. 
A' druhém patře paláce, jež nj^ní jest sníženo a za půdu užíváno, bý- 
vala veliká hodovní síň. Hrad jest nyní jen částečně, totiž pokud slouží 
za obydlí úředníkům panským, ob\''ván. Kostel založen byl současně 
s hradem a míval opodál dřevěnou věž. Nynější stavba pochází z II. 
polovinv minulého století. Před zámkem stojící šp\'-char také jest po- 
zdějšího i)uvodu. 

Také v Žirovnici starodávné soukeniclvi vyvrcholilo dnešní továrnou 
na sukna, jež náleží p. Jos. Brdlíkovi. Za to vyvinula se značnou měrou 
vvroba zboží perlefového, jímž valná část obyvatelstva nejen tuto. ale 
i v okolí se zab5'vá. Krom toho jest tu parní ml\''n. lihovar a cihelna 
— průmvsl tedy dosti \y\inut. Nejnověji zřízena tu i parní mlékárna. 
A'ětšina ol)v\atelslva. jehož jest asi do 2600, živí se ovšem polním 
hospodařením. Jest tu čilá záložna, s jejíž pomocí postavena nová bu- 
dova školní a zřízena mesiánská škola chlapecká; z dřívějška jest tu 
l)růmvslová škola i)okračovací. 

Okolí Žirovnické od nejstarších dob patřilo rodu pánů z Hradce. 
Prvv známý držitel uvádí se Oldřich z Hradce r. 1358. Za něho stavěn 
vlastní hrad. Z té doby pocházejí věž hláska na předhradí. věž zadní, 
okrouhlá liašla \' západní frontě a hlavní zdi starého paláce. K. \39'A 
xiádl na Žirovnici Kamarél z rodu pánu\- z Lukavce. Byl horliv5'^ ka- 
lišnik a odpovédnx' nepřítel katolického pána z Rožemberka. Syn 
Purkarl koujMl r. 1437 manský hrad Kámen, který však r. 1456 prodal 
bratřím Trčkům z Lípy. R. 1485 koupil zboží Žirovnické Václav \'encelík 
z Vrchoviší, pocházející z havířské rodiny Kutnohorské, v jehož rodě 
zůstalo až do r. 1544, kdy bylo prodáno Albrechto\i z Gutšteina. Jeho 
\nuk Šebestián postoupil r. 1564 panství Žirovnické Jáchymovi z Hradce; 
irnkráte obsahovalo panství hrad. městečkf) s 2 mlýny, vsi Vlčetín. 
Zdešov. Jakubín. Cholunnou. tvrz Štítnou s dvorem poplužním, pustou 
ves Ždárek a řeku Panskou. K tomu Jáchym připojil Počátky s ně- 
kterými vesnicemi. Jediný jeho syn Adam z Hradce, horlivN- katolík, 
uvázal se v panství r. 1568 a udělil Počáteckým některé výsady. Po 
jeho smrti vládl rodinným panstvím poslední svého rodu. Jáchym 
Oldřich z Hradce, r. 1604 zemřelý. Statky zdědila sestra Lucie Otilie. 
manželka Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka. Ta r. 1606 potvr- 
dila Počáteckým jejich xýsady. .Manžel její \yprosil Žiro\ nickým ob- 
darování na dva výroční trhy. 

Po defenestraci r. 1618 Slavata prohlášen od stavů za nepřítele 
země a jemu i manželce jeho jejich statky: Stráž, Hradec, Bystřice a 



- 287 - 

Žirovnice odňaty; ale po l)itvě Bělohorské manželř Sla\ato\i vrátili 
se do Cech a opětně ve s\'ě panství se uvázali. Lucie odměnila Počá- 
tecké za vytrvalost ve víře, jakož i v náhradu za škody, jichž otl 
stavovského vojska utrpěli, právem, aby měštané uvnitř hradeb směli 
pivo vařili. Po její smrti r. 1632 stal se pánem statků manžel její \'ilém. 
jenž Zirovnickým znova v\'sady stvrdil. 

Po bitvě u Jankova Švédové pod Torstensonem zmocnili se Ji- 
hlavy, odkudž do okolí silné tlupy na drancování vysílali. Xásilí jejich 
zakusilo i město Počátky, jež bylo vypleněno, a jeho pri\ilegia a svo- 
body zničeny. Švédové opanovavše i hrad Žirovnický. celé okolí drželi. 




ZÁMEK V ZIROVNICI. 



až cis. VLitlce Walter onen oblehl a na Švédech dobyl: při tom hrad 
velice byl poškozen. 

Vilémův syn, Adam Pavel Siavata. ujav se r. \652 panství, hleděl 
poddan5'm utrpěné škody nahraditi. Počáteckým obnovil stará jejich 
práva; robotu omezil jim na 2 dni v roce a to tak, aby ty dni na ho- 
nění zvěři V}'cházeli. Avšak již r. 1657 Adam zemřel bezdčtek. Po 
něm následovali postupně tři synové mladšího jeho bratra, a když po 
smrti všech čtvrts' bratr Karel, generál řádu Karmelitánského \' Římě 
(r. 1691) z řehole vystoupiti nechtěl, dělily se o statky dědičky po 
přeslici. Stráž a Žirovnicj, k níž Počátky trvale přiděleny, dostala Anna 
Lucie, provdaná Sternberková. Manžel její Adolf \'ratislav ze Štern- 
berka dal především opraviti sešl\- a zanedban\- hrad. aby se stal 



— 288 



sídlem pohodlným. Syn jeho Leopold r. 17U7 Počáteckym i Žirovnickým 
znova výsady jejich potvrdil. Za manželku měl Marii Annu, kněžnu 
ze Svarcenberka. Zemřel r. 1745 a pochován jest v rodinně kapli 
v kostele Pražském sv. Víta. Panství Žirovnické jest dosud v držení 
rodu Šternberského. 

V okolí Žirovnice jsou tyto osady: níže při říčce Vlčetin. dťde 
při silnici Hradecké Z d eso v: při horním toku Zirovnicky v levěm 
poříčí Jak ubin a Cholunná, na její levém přítoku Ctibor. Při po- 
toku Brijdku. jenž s pravá do Žirovničky teče, Stranná, níže Litko- 
vice. od nichž na západ každému Cechu památná ves Štítná, ve 








:-r^ 



.,.'.i^ 




r\'RZi.ŠTÉ S POMNÍKEM TOMY ZE ŠTÍTNÉHO 
VE ŠTÍTNÉM. 



které stá\ala rodná tvrz ušlechtilého zemana Tůmy ze Štítného, jenž. 
jsa jedním z prvých odchovancův Karlo\-y pražské university, měl 
od\-ahu o vyšších věcech tilosoíických psáti lidu s\ému po česku. 

Od Litkovic stoupá se do mírného návrší, na němž od této strany 
lze spatřiti jen krajní nejhořejší slaxeni; teprve s hřebene návrší pře- 
lil('dnouli Izr celou vesnici, jejíž statky ve dvou řadách, značně od 
s<be' vzdálených, svažují se po mírném sklonu k západu. Již za dob 
Tómových pra\á (severní) strana vesnice náležela zboží Kamenickému. 
l>'\á (jižní) byla statečkem Tómovým. A' této části hned nahoře na 
návrší stávala jeho tvrz. na jejímž místě uprostřed zbytků valu. kterým 
tvrz bývala obehnána, stojí nyní kovárna. Zdivo zašlé tvrze a většinou 
i valů rozebráno bylo kdysi ku stavbě chalup: dolního valu použito 



28c» — 



k zadrženi vody. čimž \znilvl jak\''si ryljniťck. Při dolním valu stojí 
stromovím zastíněna malá kaplička. Má se za to, že nejbližší statek 
při valech stoji na místě Tómova poplužního dvora. R. 1901 na pří- 
hodném místě valu postaven památce Tómově kamenn\' jehlancovS' 
jjomník s medailonem na jehlanci a votivní deskou na soklu. Při 
u])ravování základů pro pomník vykopány některé zbytky nádob a 
(>rnamentovan\'ch kachlů, jež odevzdány Pražskému Museu. 

Rozhled od tvrziště ku Ždáru na mírnou pahorkatinu a dále na 
ri)\ inu Jindřicho-Hradeckou není prost zvláštního půvabu: krajina sama 
(lyse klidem a dojatému návštěvníku zdá se. že mírn\'' vánek šepce 
tklivou dumu jako ohlas dá\n\-ch. zašlých dob. 

K- řišer. 




JINDXICHUV HRADEC 

ÍSE STRANY JIHOVÝCHODNÍ). 



XLII. OKRES JINDŘICHOHRADECKÝ. 



\' době. kdy střední Cechy několik set let již byly osídlenv. mělv 
svá knížata, své dějiny a samorostlou kulturu slovanskou, bvl jiho- 
východní kout země české stále ještě krajem nehostinným. Celé jiho- 
\ýchodni Čechy byly až do konce XII. stol. porostly mohutným, nepro- 
stupným pralesem, jímž jen na některých vhodných místech, jako 
na př. od Landštýna přes Stráž, do nitra Cech vedly zemské stezky. 
Tento ])rales byl [přirozenou mohutnou zemskou hradbou. Jim nepřítel 
nikdy netroufal si do Cech \niknouti. zvláště když přístup do země 



— 2"0 



České byl valně ještě stížen ohromnými močály a bažinami, stezky 
zemské pak bedlivě byly střeženy strážemi. Zbytek b\^valého pohra- 
ničního pralesa chová se na památku v revíru markytském u Stráže. 
Hojná ložiska rašelin\', v krajině této se V3'skytující. jsou pozíjstatky 
těchto velik5'ch močálů. 

Osídleníjindi^ichohradecka provedeno bylo v 13. století, když mocným 
Vitkovicům celé jihov\'chodní a jižní Čechy v úděl se dostaly. Aby 
tato krajina rychleji osídlena byla, povolali sem hradečtí páni mnoho 
Němců ze Švábska. Ti jali se pak prales káceti a na půdě takto zí- 
skané osadv zakládati. Tak vzniklo kolem Jindi^. Hradce 17 němcckvch 




JINDŘICHŮV HRAD 

(OD JIHOVÝCHODUJ. 



vesnic, jichž jména konči na .schlag". Čtyři z nich mají pozoruhodnou 
koncovku „les": Hosterschlagles (Hostějoves), Niederschlagles (Dolní 
Lhota), Oberschiagies (Horní Lhota), Radeinles (KadounkaJ. Tři okolní 
vesnice jmenují se Ždáry. 

Osídlení zdejší krajiny Němci bylo velikou i)o)itickou chybdu 
pánů z Hradce, již nám nyní jest odpykávati. 

Kolonisátoři měli zde práci dosti krušnou, zvláště \' místech ba- 
žinatých. Svedením vody do mohutných' četn\'ch nádržek, nynějších 
velko]ep\'ch rybníků, nabyl kraj nové tvářnosti, nového kulturního 
a hospodářského významu, zcela odlišného od jiných krajin Cech. 
Odvodněná půda stala se jilodnou a založením četných velik\''ch ryb- 



201 - 



mkú na Hradecku, v míře ovšem ještě větši na Třeboňsku, byl dán 
základ k velkolepému chovu ryb, jenž nemá v celé říši sobě rovného. 
Jakoby rarovn\'m proutkem dotknut, stal se po mnoha věkíi neho- 
stinný a nepřístupn}' tento kout Cech krajem roztomilým, skytajícím 
mnoho krás přírodních. V okolí Kumžaku, Kamenného Malíková a Jin- 
dřiše najde cestovatel vděčné půvabné horské lesní partie, v údolí 
hradeckém stříbří se pás tiché Nežárky a kolem dokola lesknou se 
hladiny velkých i menších rybníků s bohatou zvířenou a květenou 
voflní. Hladiny jejich, zdobené ostrovy bílých leknínů a žlul\-ch stulíku. 
l)rázdi divoké kachny, potápky a lysky. ^' pustých pobřežních ráko- 
sinách zlatem lesknou se vvsoké stvolv \odního kosatce a nalézají 




JINDŘICHŮV HRAD 

(OD JIHOZÁPADU). 



zde úlulku celé roje hnízdících tu rákosníků, roháčů, racku a mořskxch 
vlaštovek. 

rtvarem náleží cel\'' okres prahorám. Panující horninou jest zde 
tedy žida a rula. Rula jest šedá. plástevná. na cizí vložky chudá. Jest 
zde i granulit se stopami amfibolu. (/ Stříbrce nalezen byl sienit. 
Hojn(' a mohutné jsou alluvialní nánosy písku a hlíny, zvláště mezi 
J. Hradcem a Stráži, kdež se i kaolin dobývá. L' rybníka kaěležského 
a biatskeho jsou ložiska rašeliny as o 23(» ha. Jiná rašeliniště jsou 
u Stráže. Kašídina zdejší skytá málo \ýhřevné palivo. U Jindřichova 
Hradce jest nepatrné ložisko rudy manganové. Půda jest po výtce 
chudá, postrádajíc úplně látek vápenitých. 

Soudní okres jindřichohradeckx' hraničí na severu s okresem ka- 
menickým a počáteck\''m. na v\'chodě s mora\sk\-mi okresy telečskxm 



_ 292 — 

a dačickvm. na jiliovýchodč s okresem ndvoln-slriekým a dolnora- 
kouskvm okresem ličovsk\-m. na jihozápadě s okresem třeboňským. 
na severozápadě pak s okresem Veselským. 

Rozloha okresu jest 504'24 knř. Okres přísluší k pahorkatině česko- 
moravské. Terrain jeho jest celkem mírně zvlněn ; značnější výpnuliny 
jsou na severu s nejvyšším bodem .("ertúv kámen" (629 m). Povrch 
okresu sklání se od severu, východu i jihu do mohutného údolí jin- 
dřichohradeckého, jímž protéká řeka Nežárka. U Stráže rozvinuje se 
tento z prvu stisněnv údol v kraj rovinný. Menši romantická údolíčka 
jsou v Jindřiši a Kamenném Malíkově. Průměrná výška okresu jcsl 
560 m. Nejnižší bod jest u zámku jemčinského (424 nu. K severový- 




NEJST.ARSI CAST Jl.XDKICHOVA HR.ADU. 



chodu a jihozáj)adu jest krajina otevřená, nechráněná. \ vdaná stu- 
den\^m větrům severním. Průměrná teplota roční jest 7'4 — 8'3" C. 

Následkem značnějšího \v\ýšeni ])U(ly ])Očíná tu setba jarní 
teprve v polovici dubna, v hornatější xýchodni a jižní části okresu 
i později. vSetba ozimní počíná v měsíci září. Vodních srážek jest větší 
množství nežli na Třeboňsku. Po stránce hydrografické jest Jindřicho- 
hradecko převážně krajem rybničním a zaujímá v té příčině hned druhé 
místo po Třeboňsku. Veškeré vodstvo náleží do povodí vltavského. 
\\vměra všech rybníků jest 22(X) //a. Panslxi hradecké samo má Ih' 
rybníků o 1272 ha. Největší rybník jest holenský u dvora Hoiná 
(244 ha), kačležský u vesnice Kačlehy (197 ha). Krvavý u Člunku 
(8:^7 ha), Vajgar u J. Hradce, lásenický u vesnice Lásenice, staňkovský 
u Staňkova, ratmírovský u Mal. Ratmiro\a. Hejtman u Rozkoše, muti- 



2')J 




STARÉ MĚSTO V JINDI^ HRADCI. 



nč\'esk\' u Mutin("'\'.si. Ivo- 
morný u Strmilova, Dřevo 
u Horní Pěné a Roh li dvora 
Drahýšky. Kromě těclilo ve- 
likýcli rybníků jcsl v okrese 
ješlě v<'liký počet rybníků 
menších, jichž jde ik) sel. 
Hkivním lokem krajiny jin- 
dřichohradecké jest řeka Ne- 
žárka, jež vzniká z potoka 
kamenického. Od Jarošova, 
kde přijímá potok žirovnickx', 
protéká ůdohmi v mírné pa- 
horkatině \' čáře xlnité smě- 
rem jihozápadním, u Jimh^chova Hradce přijímá potok jinihMšský a obrací 
se k jihu. LI Lásenicc pak k západu. 

Dle sčítání z r. 1900 žije v okrese ,Wi.8.SS oby\atei. z nichž jesl 
28.915 Cechij a 9.938 Němců. Jest tudíž okres jindřichohradecký pře- 
vážně okresem českým. Obě národnosti jsou v okresu starousedlé a 
snášejí se vedle sebe poměrně dosti klidně, jsouce hospodářsky \ zá- 
jemně na sel^e odkázány. Hospodářská, národní a politická organisace 
jest však u Němců daleko lepší, než-ii na straně české. České ob\ \a- 
lelstvo jest zde rozraženo německou zátokou, jež z Rakous sem vy- 
bíhá a jejíž konečným bodem jest vesnice Lodtéřov (n. Riegerschlag). 
Město Jindřichův Hradec tvoří na této zátoce německé ostrův-ek, kolem 
dokola obklíčeno jsouc, až na českou vesnicí Skrýchov. sam\'mi ně- 
meckými osadami. České obyvatelstvo, usazené hlavně na pravém 
břehu řeky Nežárky, náleží k velikému národopisnému okresu blat- 
skému. Starol)yiý. svérázns' kroj blatský lid vesměs již odložil. Jen 
v musejích jsou ;íhyl]\y 
jeho, a to zvláště nádher- 
ného kroje ženského, za- 
chovány. Německé oijy- 
vatelstvo zdejší mluví dia- 
lektem bavorsko -rakou- 
ským. 

Způsob hospodářství 
])olního jest úsporný se 
svobodným střídavým i)0- 
stupem. Hlavní plodinou 
v zdejším kraji jest oves 
a žito, z okopanin zemáky 
a řepa, z píce jetel a 




NOVÝ PALÁC JINDK. HRADU 

S .-VRKÁDAMI NA TŘETÍM HRADNÍM NÁDVOŘÍ. 



294 — 



směsk\'. Lesní půda zaujímá 13.032 ha. z čehož polovina pi^ipadá na 
velkostatky. Lesy jsou i)0 v\'tce jehlirnaté. V obecních lesích převládá 
l)orovice. na velkostatcích smrk. Celkem daří se tu lesům dobře. Ne- 
malého významu jako lesy mají i rybníky, jež každého roku poskytují 
bohatého výtěžku. \ý\o/. ryb provádějí velkoobchodníci, kteří z pravidla 
\eškeré r3'by ze všech rybníků od velkostatků hned před lovem zakupují 
a vyvážejí do \^ídně, Hor. Rakous, Prahy, Saska. Bavor a Hamburku. 
Kíční a potoční rybářství jest úplně zanedbáno, ač chov pstruhů v horských 
potocích dobře by se vyplácel. 

Ovocnictví valně se nedaří, ježto pozdní jarní mrazy květ poško- 
zují. Včelařství pěstuje se pouze 
ze záliby. — Velkoprůmysl jest 
v okrese slabě zastoupen. Ještě 
před 50 lety kvetl zde průmysl 
soukenick5\ nyní není zde po 
něm ani stopy. Také mlynářství 
a koželužství jest v úpadku. Po- 
měry dopravní jsou ]jřiznivě a 
podporují obchod. Okresem pro- 
bíhá českomoravská příční dráha 
a dvě úzkokolejné dráhy, Jindř. 
Hradec-Nová Bystřice a Jindři- 
chův Hradec-Obratany. RíšskS'ch 
silnic jest 21^/rt, okresních \'i'lkin. 
Chudé obyvatelstvo okresu 
jest jioukázáno hlavně ku \zdělá- 
\áni půdy. Jindřichohradecko jest 
silněji zalidněno, než-li okres}'' 
okolní. Stálým drobením statků 
však stav selsk\' mizí a ob\'va- 
telstvo chudne. V celém okresu 
jest velik\' nedostatek dělného 
lidu, který z jara hromadně od- 
chází za výdělkem vvmosnějším 
do Rakous. hla\ně do Vídně. Nedostatek pracovních sil jest tak citeln\'', 
že mnozí majitelé selsk\''ch usedlostí \ážně o tom přemýšlejí, že část 
jiůdy svě nechají vůljec ladem ležeti, ježto nejsou s to. aby potřebné 
])ráce sami na nich konali. 

Polilickvm a soudním středem okresu jest 




PORTÁL NOVÉHO PALÁCE JIXDK. HRADU. 



JINDŘICHŮV HRADEC, nejčelnější, historicky památně město 
na českém jihovýchodu. Rozkládá se malebně v mohutném údolí po obou 
březích řekv Ncžárkv. Na jihovvchodní straně iiřilěhá k městu velikv 



- 295 - 



rybník ^Vajgar", kamenným mostem na dvě nestejné části i-ozdělcn\-. 
Město čítá nyní 738 domů a 9.285 obyvatel, z nichž jest 8.756 Cechů 
a toliko 529 Němců. Vznik města klade se do začátku osídlení zdejší 
krajiny, jež stalo se kolem r. 1200, kdj^ž tou dobou Vítkovci Jindřich na 
ostrohu, utvořeném řekou Nežárkou a potokem jindřišsk\'m pevnou 
vodní tvrz si vystavěl, obehnav ji hradbami a obklopiv ji kolem do kola 
vodou. V podhradí vzniklo nejprve Staré město, se znamenit\'m. z XV. 
století pochodícím, opevněním o třech branách: novoměstské, rybnickě 
a nežárecké, z nichž tato jedině se dosud zachovala, postupem času 
pak kolem něho předměstí novo- 
městské, nežárecké a václavské. 

findřichův Hradec byl mě- 
stem poddaným či šosovním a 
náležel k panství pánů hradu Jin- 
dřichova. Potomci jejich zvali se 
páni z Hradce a měli ve znaku 
zlatou pětilistou růži v poli mo- 
drém. Vádii zde až do r. 1604. 
kdv rod tento Jáchymem Oldři- 
chem po meči vymřel. Lucie Olilie. 
sestra předešlého, provdavši se 
za Viléma Slavatu, vládla zde 
samostatně až do smrti své r. 1633. 
načež drželi zámek a panství hra- 
decké Slavatové. Marie Josefa, 
poslední Slavatova. provdala se 
r. 1687 za Heřmana Jakuba Čer- 
nína z Chudenic a pak přešlo 
panství hradecké na rod hrabat 
Černínů, v jichž majetku podnes 
se nalézá. Tyto tři mocné panské 
rody pracovaly na zvelebení města 
svého, které s česk\'m lidem 
všechny radosti a strasti prodělalo 

a národu svému věrno zůstalo, ač od pradávna obklopeno bylo nč- 
meckvmi osadami. Bylo středem rozsáhlého panství, které bylo vždy 
jen děděno, nikdy ale prodáváno. 

Nejznamenitější budovou města jest ovšem star\- jeho hrad. jest 
jedním z největších v Cechách. Nebyl vystavěn tak. jak jest. najednou, 
nvbrž v různých dobách a různých slozích. Nejstarší jeho část, hrad 
Jindřichův, jenž tvoří základ celého nynějšího hradu, jest vystavěna 
v slohu románsko-gotickém. Další přístavby a přestavby v hradu ko- 
naly se hlavně za Jindřicha IV. (1436—1507) a za vlády posledních tří 




OLTARIK MATKY BOZI 

v K.\PUČCE ZÁ.MECKÉHO FRAUCIMORU 
ZV. ,BlLÉ PANÍ". 



296 



pánu z Hrailce, Jáchyma (vládl od r. 1530—1560). Adama II. (\iádl 
I5W-I596) a Jáchyma Oldřicha (xládl 1596-1604). 

Do hradu vstujjujeme po mostě, dříve zvedacím a vrží hájeném, 
prvou branou, za niž octneme se na prvním hradním nádvoří. Zde 
jsou hlavně obydlí a úřadovny zámeckých úředníků, kolny a konirn}\ 
K této části přiléhá pansk\' pivovar s elektrárnou. Z tohoto nádvoří vedl 
za star\'-ch dob vchod do vnitřního hradu v právo. \' XVI. století 
vzniklo na místě, kde táhla se druhá hradební zed, příčné předhradí. 
jímž klenutým jjiúchodem \- levo přicházíme do druhého hradního 

nádvoří. Na něm jsou panská 
^ obydli, jednoduše upra\"ená. Na 

třetím velkém hla\ním nádvoří 
zvedá se na straně jihovýchodní 
znamenitá dvoupatrová budova 
renaisančni. Nový \)íúí\v zvaná. 
Hned při vstupu do něho upoutá 
])ozornost poutníkova pěkný por- 
tál, chráněný mřížovými vraty 
bohaté renaisančni práce zámeč- 
nické. V přízemí této budovy 
umístěn jest bohatý archiv zá- 
meckv' rodu pánů z Hradce, rodu 
Slavatovského a Černínského. 
Jsou zde dále komnaty hraběte 
luigena Černína, jenž roku 1906 
správy panství se ujal. 

\' I. poschodí jsou pokoje 
panski'. jež nyní za nové vlády 
iio\ě se upravuji, se znamenit\mii 
obrazy a skvostnou .šatnici. K po- 
kojům přiléhá tak zvaná rožm- 
berská chodba s četn\-mi potlo- 
biznami ]iředešl\'ch majitelů hra- 
du. A' druhém poschodí býval nádherný .zlatý sál". Na protější straně 
jest starší budova, značně později přestavovaná, v níž býval rytířský 
sál španělský s malou domácí kapličkou zámeckého fraucimoru, zvanou 
kaplí „Bílé i)aní" \ ujiomínku na sličnou Perchtu z Rožmberka, chof 
nehodného Jana z Lichtenštejna, pána na Mikulově. Kaple je patrně 
dílem Jindřicha \\\. nebof stěny její jsou ozdobeny podobiznami čtyř 
manželek jeho. Tato dvě stavení spojili poslední páni z Hradce nád- 
hernými dvou|)atrovými arkádami. Za arkádami jest neveliká zámecká 
zahrada s rondelovým ])řekrásným altanem. vysta\ěnvm za posledního 
pána z Hradce \- italské renaisanci. l*roti starému románskému hlav- 




ROXDKLOVÝ AL'I'.\N Jl.XDlý HR.^DU. 



— 2'*7 — 



nirau vjezdu nalézá se zámecká studna. .U m hluboká, s ozdobnou re- 
naisančni mříži z r. 1604. 

Na straně severovýchodní zvedá se mohutná, úctyhodná budova, 
star\' původní to hrad Jindřichův s kapli sv. Ducha a s tak zvanou 
kapli sv. Jiří. v níž jsou znamenité fresky, nyní obnovené. v\-jevy to 
z legend sv. -jirských. Pocházejí z r. \'X\\^. K slarému liiailu přiléhá 
kulatá věž, obecně hladomor- 
nou zvaná, proti ni pak byla za 
Jindřicha IV. postavena věž 
Červená, v jejíž přízemí jest 
bývalá zámecká kuchyně, v níž 
vařívalo se v starvxh dobách 
pro panstvo a služebnictvo zá- 
mecké a zejména také o slav- 
nostech udělování „sladké ka- 
še." Tato slavnost byla velko- 
lepá hostina chud\''ch z panství 
hradeckého, jež ])0 40() let kaž- 
dého roku o zeleném čtvrtku 
na hlavním nádvoří zámeckém 
se konala, a to nepochybné 
na oslavu jiamátky j)oslední 
večeře Páně. \' |)rvnim patře 
byla soudnice, kde zasedal 
krajský soud. Ve vedlejších 
jizbách byly žaláře. I soudnice 
vyzdobena byla freskami a to 
v spodní části zemským sně- 
mem, v části klenutého stropu 
pak obrazem honby. 

StarobylŇ' hrad stihl krutx' 
osud, týž a skoro současně jako 
stihl hrad Landštýn. R. 1773 

vznikl v pile pod hradem oheň, jenž záhy tak se rozšířil, že i ceK' hrad 
v plamenech se ocitl. Po požáru byly jednotlivé části hradu jen nuzně 
krytem opatřeny a od té doby nebylo ničeho se stranv panstva pod- 
niknuto na obnovení této starobjdé památky, jež se jeví jako poloviční 
zřícenina. Teprve když r. 1906 hrabě Eugen Černín správv panství se 
ujal, začíná se hrad důkladně opravovati a tak doufáme, že za jeho 
vlády bude starx- hrad náš nejen zachráněn, ale i k novému lesku yio- 
vznesen. 

Po hradu nejpamátnějšími budovami \' městě jsou četné jeho 
kostel^^ Nejpřednější svatyní jest farní chrám Nanebevzetí P. Marie. 




HRAD.M STUDNA 
NA TŘETi.H Nádvoří jindR. hradu. 



— 298 — 



A' vstaven a do nynější podoby upra\cn byl asi v druhé polovici 14. 
století v slohu gotickém. R. 1625 povýšen by! papežem Urbanem VIII., 
zásluhou hraběte YW. Slavaty, s farou na i)roboštsk\'. Píed velikvm 
ohněm r. 1801. jimž celé město se všemi svými kostely bylo zachvá- 
ceno a v popel obráceno. b\l\nitrek jeho velice nádherný a mnohými 
oltáii vyzdoben}-. Nyní jest v něm toliko 6 oltáíú. Zásluhou i)rol)(;»šta 
Jos. Hofmana byla Spulířo\'ská ka])le P. Marie, znamenitě gotické 

klenby, obnovena a umělec- 
k\'mi malbami \"}'zdobena. 
Za s|)rá\v prol)ošta Dra. 
Aloisa Jiráka byla nákladem 
ji'ho vkusně vymalována 
l)resbytéř. roku následujícího 
pak znaěným pí'ís])ě\kem 
farniku hla\ní i obě polioění 
lodi. \" hrobce pod kostelem 
|)Ochováni jsou páni z Hradce 
a někteří Slavatově. 

Kostel sv. Jana Křtitele 
pokládá se za nejstarší z ko- 
sleKi hradeckých. Alá vyso- 
kou hlavní lod a poboční 
značně nižší. \\vstavěn byl 
v |)řechodní době \' slohu 
románsko -gotickém a byl 
skoro celý vyzdoben fres- 
kami v různých dobách. Ně- 
které z nich byly před ně- 
kolika lety restauro\'ány. 
A' 14. století drželi jej mi- 
noritě, kteří jej a klášter 
r. 1.^64 za slušnou náhradu 
dobrovolně opustili a do Ji- 
hlavi přesídlili. Na to Jáchym 
z Hradce klášter jejich pře- 
měnil ve špitál ěi chudobinec pro 2(» mužů a 20 žen. Ke chrámu ])řilěhá 
\' |iravo kaple sv. Mikuláše, znamenitá to sta\ ba architektonická. \- Ie\o 
pak křížová chodba s kaplí soukenickou. 

Hřbitovní kostelík sv. Václava vystavěn byl \' (lol)ě neznámě 
v slohu gotickém. Kaple stávala tu již r. 139y. Kostel měli \c správě 
Františkáni. Mnoho škody utrpěl ve válce 30leté a pak )>ožárem r. I8(il. 
\' kostele jsou některé zajímavé starobylé náhrobky a [)ak zasklenný 
n;ípis jména Ježíš, jenž ])rý od J. Ka])islrana i^ochází. 




TKETI HRAD.NÍ NÁDVOŘÍ. 

ČÁST PŮVODNÍHO HRADU JINDŘICHOVA. 



— 299 — 

Hřbitovní kostel Nejsv. Trojice vystavěn byl r. ló'M stranou |)(nl 
oboji. Po bitvě běiohorsiié byl však kostel utrakvistům odňat a ode- 
vzdán katolíkům. Ke kostelu přiléhá kaple Pirchanovská, v níž jest 
starobyK' křidlovx' oltářík. Kolem kostela rozkládá se pěkně upravenv- 
hřbitov s hrobkou rodiny Landírassoxy. v slohu řeckodorském \y- 
stavěnou. 

I''rantiškánský kostel sv. Kateřiny byl \yl)udo\án roku I47í> 
Jindřichem I\'. z Hradce. \'yhoř<'l r. If)l"^> a Iřiul. \' hrobce kostelní 
pocho\án jest hrabě Pavel Slavala. Kostel má 2 rondelo\ě renaisaněni 
pol)()rní kaple. Ke kostelu přiléhá křížová chodba a klášter s velikou 
zahradou. 





V.XITŘKK K.\PI.K SV. JIŘÍ. 



Kostel s\'. Maří Magdalenv vysta\ěn byl s přiléhající kolejí pro 
řád jesuitskx- Adamem I. z Hradce a synem jeho Jáchymem Oldřichem. 
Když r. 1615 vyhořel, kázal jej Vil. Slavata znova od základů \ysta- 
věti. Po zrušeni řádu jesuitského byl kostel r. 179.'^ v skladiště xojen- 
ské proměněn, z koleje jesuitské staly se pak kasárny. \' hrobce 
pod kostelem pochován byl Vilém Slavata v rouše řeholním. 

Kostel sv. Alžběty vystavěn byl v slohu gotickém na konci mostu 
rybnického s bývaK^m špitálem pro 13 mužů a 8 žen. Roku 15(4 byl 
špitál Jáchymem z Hradce zrušen, kostel pak r. 1793 rovněž ziušcn 
a v kovárnu proměněn. 

Kostelík sv. Jakuba s hrobkou hraběcí rodiny Ccrninské zvedá se 
malebně nad městem na lesnatém ná\'rší. jež oxdádá údol hradcckv. 



300 — 



K. IHW) vy#la\rl jej v pěkném slohu gotickém hrabe Eugen Černín. 
Nedaleko hrobky zvedá se velmi malebně v sadech pod sv. Jakubem 
evangelický kostel, r. 1906 v moderním slohu vystavěn}'. 

Ze světských budov pozoruhodná jest městská radnice na velkém 
náměstí, která třikráte vyhořela. Nynější podoba její jest z r. I8(»l. 
Na náměstí vypíná se proti radnici pěkně barokní sousoší Nejsv. Trojice. 
Z no\'ých ijudov xyniká i)alác městské spořitelny v třídě Kiegrově, 

palác Jednoty záložně a ob- 
chodní dům ..Treviso" vměst- 
skxch sadech, ozdoben\' pěk- 
nými freskami historick\'mi. 
Nedaleko jest dvoupatrová 
budova škol chlapeckých, 
v níž umístěna jest t(''ž 
městská ojiatrovna. Nová 
poštovní budova právě se 
staví. Pozoruhodné jest i re- 
naisanění nádvoří s arká- 
dami dvorce Bystřičkách 
ě. 8') v Kmentové ulici. 

V starých dobách byl 
Jindřichí^iv Hradec důležitým 
městem a stanicí na hla\ní cí- 
sařské silnici, xedoucí z\'ídně 
do Prahy. Z té doby zacho- 
valo se zde několik velkxxh 
zájezdních hostinců, které 
však nyní pozbyly svého 
dřívějšího významu. Cil\' 
byl zde průvozní obchod. 
Pod záštitou mocných s\"ých 
pánu město utěšeně zkvétalo 
a dosáhlo největšího roz- 
květu za panoxani posledních jjánů z Hradce. Jako jiná města, byl i Jin- 
dřichův Hradec městem opevněným. Z bývalých hradeb, bašt a jiných 
opevnění zachovaly se už jen nepatrné zbytky. 

Častě a xeliké požáry, zvláště onen hroznx' z r. 1801. jímž celé 
město lehlo popelem, dále válka .'.oletá a \álky francouzské zničily 
l)lahobyt obyvatelstva na dlouhá léta. 'J'eprvé v novější době čilejší 
opět život jest v něm pozoro\ali. .Město slyne od pradávna svou či- 
stotou. i)ří\ětivoslí a vlídností obyvatelstva, malebnou a zdraxou po- 
lohou. překr;isnými sady a parky lesními k níž bažantnice panská to 
o))ora s>' svými půvabnými rybníky zvláštní pozornost zasluhuje. Ohv- 




CER\'E.\.\ y\:/. JI.\I)ŘUHO\-A HR.AUU. 



301 





/*»- 



vatelstvo živi se po Nýtce droljn\'-m řemeslem, poinim liospodářstvím 
a obchodem. \' mislě jsou dva pivovary, I liiiovar, továrna na vý- 
robu látei\ iiedvál)ných. továrna na pletené zboži, škrobárna a syru- 
bárna. Di^ivějši 2 panské ml\ny zanikly a používá se jich nyni za 
elektrárny. Z ústavů peněžních uvádíme městskou spořitelnu. Jednotu 
záložnou, okresní hospodářskou záložnu a zastavárnu. 

Ústavy vzdělávací jsou : 
c.k. vyšší gymnasium, založené 
již Adamem II. z Hradce, obecná 
a mesiánská škola chlapecká 
i dívčí, průmyslová škola po- 
kračovací, škola obchodní, ně- 
mecká obecná jcdnotřídni škola 
israelitská. zimní škola hospo- 
dářská, městská opatrovna. 
veřejná knihovna a čítárna. 
městské museum. 

Z humanitních ústavů zdej- 
ších u\ádíme: okresní \"še- 
obecnou a vojenskou nemoc- 
nici. městsk\' chudobinec a 
chorobinec. sirotčinec, pansk\' 
špitál pro schudlé měštany a 
měšfanky hradecké u sv.Jana. 
ústav polévkový ])ro školní 
mládež a studentskou nocle- 
hárnu. 

Od r. I77'> má j. Hradec 
svou stálou \ojenskou posádku, 
o jejíž udržení a rozmnožení 
obec velice pečlivě se stará. 
Jindřichův' Hradec jest do- 
plňovacím okresem pěšího plu- 
ku č. 75. Trvale jest zde po- 
sádkou I i)rapor tohoto pluku. I prapor i)olnich myslivců č. 22. I prapor 
zemské obrany č. 29 a kádr dragounů pluku č. 10. \'ojsko toto uby- 
továno jest nyní ve 4 kasárnách a I baráku. Páté kasárny budou se 
právě stavěti. Za rok bude tedy v městě více kasáren než-li škol. 
Starobylé gymnasium zdejší stále ještě živoří v prastaré, neúčelné šeré 
budově. Za to vojsko zdejší ubytováno jest všude v krásnj^ch bu- 
dovách na nejpěknějších a nejzdravějších místech města. Jest s podi- 
vením, že pro tento nejpřednější osvětovŇ' ústav zdejší nemohlo se 
dosud žádné vhodné místo nalézti. 



Á^^ 




l'ROríO.STSK\' CHRÁM N.\NEBE\'ZKTI 
F. M.\RIE V JINDŘ. HRADCI. 



302 - 



Po dvou císařských a 4 okr. 
silnicích, okres probihajicich. vy- 
konáme nyní procházku po 
okresu. 

Po táhlé, stále stoupající sil- 
nici, na západ ku Praze vedoucí, 
přijdeme do prvé něm. vesnice 
Děbolína s dvoutř. školou a 
kaplí. S levé strany spatřujeme 
odtud vesnice něm. Matnou se 
školou jcdnotř.. s pravé strany 
pak \'('l. ixatmírov rovněž se 
školou a kapli. 

.\a nejvyššj vypnuliné za 
Déboiínem. 6 km od J. Hradce, 
zvedá se ze stínu košatxxh lip 
starobylý, bývalý poustevnický, 
gotickv kostelík sv. Barbory 
s pěknou mvslivnou. Připomíná 
se poprvé r. 1503, ale pů\odu 
jest mnohem staršího. R. 1793 byl 
kostelík zrušen a prodán k ])anství 
hradeckému. Od těch ^dob spustí 
běnky Jos. Černínové částečně 




\'NITREK I^ROBOSTSKIÍHO CHRÁMU. 



a teprve \- poslední době péčí hra- 
opraven. Na blízku železniční za- 
stávka. Svatá Barbora jest oblíbené výletní místo Hradečanů. Jižné 
odtud zcela na blízku jest čes. vesnice Ratiboř si tř. školou. Na 
ná\rší stávala tvrz. náležející pánijm z Hradce. Ratiboř má 535 oby\-. 
Odtud dále na jih jest vesnice Roseč s farním kostelem sv. Si- 
mona a Judy z r. I7*M. Dle povésti stával zde kostel již v dobách 
husitskxch. Roseč má 3 tř. školu. 52 domů se 437 obyv. 

Ještě jižněji jest skupina 3 českých vesnic, Stejka, Hatin 

a Polšf. Jméno vesnici Ha- 
tína připomíná, že tu na 
stezce od Stráže vedoucí 
přes bažiny kladeny byly 
hatě. \' Polšti jest škola 
jrdnotřídní. 

Západně odtud v i)ěkné 

rovince na pokraji ohromné 

obory se zvěří srnčí a dančí. 

tulí se k pravému břehu 

KOSTEL SV. JA^-A KŘTlTIvI.K -Nežárky pěkný rozsáhlý lo- 

V JIXDŘ. HRADCI. vcckv zámek Cernínskv 




- 303 




J e m č i II a, při němž d\ ůr 
a hospoda. Dříve b\'val 
zde pansk}' hřebčinec. 
Zámek s kaplí sv. Jana 
Nepomuckého vystavěn 
byl v slohu barokním 
v letech 1767 — 69. rozšířen 
pak r. 1792. Kolem r. IBoo 
b\'vaio zde velmi hiurno. 
ježto konaly se zde honby 
parforsni. Nyní jest Jem- 
ěina letním sídlem hrabat 
Černínů. — V jemčinské 
oboře jest několik pěkn\'^ch 
míst, turisty vyhledáva- 
n\'ch, jako na i)ř. Kočičí 
vrch s pěknou vyhlídkou 
a rozkošné údolíčko, jímž 
vine se Vydymač, odtok 
to rvbnika hoienského. 



JihovjThodně oti 
činy leží město 



Jem- 



e\'an(;i-:lic:ivV ko.stel \' jindk. hi^vdci. 

STRÁŽ. Původ a vznik této osady, na levém břehu řeky Nežárky 
se rozkládající, spadá do doby praehistorické. Jméno samo. četné na 
blízku mohyly, v městě samém při kopání nalezený přeražený mlat, 
Vfliká to vzácnost v této krajině, dokazují, že tudy vedla z Rakous 
směrem od Landštýna hlubokým pralesem do nitra Cech zemská 
stezka, po které se přes řeku Nežárku brodem neb mostem dále 
i\ 1'lavsku přecházelo a že 
lenlo přechod zde byl stře- 
žen. Tedy malátvrzka, stálou 
stráží opatřená, stála zde 
zajisté již \- dobách těch pra- 
dá\'ných. 

Panství strážské zalo- 
ženo bylo roku 1267 Se- 
zimou. bratrovcem Oldřicha I. 
z Hradce. Po oné staré stráž- 
nici, jejíž jméno se přeneslo 
i na hrad jím zde zbudovaný, 
zvali se potomci jeho páni ze 
Stráže. Znakem jejich byla 




Kl.ASllikNl KUSlf.l. b\'. K.VlKlíl.W 
V JINDK. HR.ADCI. 



- 304 



modrá pětilistá růže v poli zlatém, obrácené to barvy ]>ánů z Hradec. 
Osada u hradu povstalá byla ve XW . století městysem a tepr\é 
roku 1876 stala se městem. Páni ze Stráže drželi hrad a panství 
do r. 1474. načež přešlo v majetek pánů z Donína, pánů z Vrchovišt 
a z Lobkovic. Roku 1570 zapálil blesk hrad a oheň téměř celý jej 
zničil. Roku 1,^77 přešla Stráž na Viléma z Rožmberka, od tohoto 
pak na Adama II. z Hradce. Dcera jeho Lucie Otilie postoupila 
■Stráž manželi svému Vilému Slavatovi, při kterémž rodu zůstala až 
do jeho vymření. Pak přešlo panství na Šternberky a Černíny. Od 
roku 1811 náleží rodu svobodných ])ánů Leonardů. Ze starého hradu 
■zachovala se věž velice zajima\á a některé hradební zdi. Nynější 




i Sif#«»«^í^-l^j»tBfitiř^ 




\ELKK NAMÉ.STÍ v JINDŘICHOVÉ HR.VDCI. 



zámek pochází z počátku 18. století. Hrad byl se strany k městu 
opevněn hlubokým příkopem a silnými \ vysokými hradbami. Velko- 
statek strážský jest nyní v sekvestraci. Nejpamátnější budovou v městě 
jest farní got. kostel sv. Petra a Pavla, jenž připomíná se r. I.íoo. 
R. 1413 byl ])řestavěn. Kostel jest jednolodní. Při pravé straně lodi 
přistavěna jest gotická pětihranná kaple zámecká, v niž zachovány 
jsou některé staré náhrobky. Město má 200 domů s 1603 oby v., jež 
živi se po výtce polním hospodářstvím. V místě jsou 2 lihovary 
a i)anský pivovar, kruhová cihelna. Jest zde pětitřídní obecná a měší. 
škola chlapecká s |)růmysl. školou pokračovací. Město náleží k nej- 
pokročilejším \- okresu a jest vyhledáváno četnými hHními hosty. Stu- 
dentská noclehárna jest hojně používána. Občanská záložna dobře si 



- 305 - 




.-i 3 
— < 

O. r 



ca 
O 



~ ar 
— < 



_>< 



— 30b 




NADVORI S ARKÁDAMI 

\E DVORC: DO^ÍU BYSTŘICKÝCH V JINDŘ. HRADCI. 



\x'de. Xa Ijlizku jsou ložiska 
výborného kaolinu a raseliny, 
jež se vyváží. (_)d Stráže jest 
řeka Nežárka již splav ná. fest 
zde proto veliké skladiště dřiví, 
jež pla\'í se ])0 \'oreeh do 
Prahy. 

Ze Stráže vedla do Cech 
stará zemská stezka přes 
Plavsko a Hatín. U P 1 a \- s k a. 
\ esnice čes. s 35 domy a ()65 
obyv. a 2 tř. školou, stávala 
])rý na vrchu Fridrichově tvrz. 
Z Plaxska odlioěuje v právo 
stezka. i)římo vedoucí přes českou \esnici \'ydři a xes Políkno do 
J. Hradce. 

Za Stráží spojena jest řeka Nežárka s Lužnicí stokou, zxanou 
-Xovou řekou". ( )d Stráže nastoupíme další pout okružnou přes ves 
Pisti nu a Mí šek do Libo řez. vesnice ležící na okres, silnici do 
Chlumce vedoucí. Východně od Libořez prostírá se na vypnulině vel- 
íc )lepý re\ír s\-. markytský. v němž na vysoké skále Homolka (612 /n) 
z\ané, a pak na skále Bublavč v starých dobách hlídky se konaly, 
r Homolky objeveny byly mohyly. Homolka jest nejvyšším bodem 
v okolí strážském. Odtud skytá se pěkný rozhled po dalekém širokém 
okolí. Hlídka na Homolce byla přední jjosunutou strážnicí stezky 
strážské. V 16. a 18. stol. \- hlubokých hxozdechí zdejších vystavěli 
si poustevníci zcela blízko vedle sebe 2 koslelikv. jež zas\ělili sv. Mar- 





RV\-.\I.V l^OLSTEVXICKV KOSTELÍK .SV. BARBORY 
U JIXDŘ. HRADCE. 



r~ 



307 — 




.'?^-"3Sa^i 




z 

2 






y 



3u8 




..IK.\I( IXA'. L(J\'I':(KV ZAMKK Hl^IAHAT CKRXINI-. 

kétě a s\-. Anně. Kostel sv. Markéty stál zde již ke konci 16. sloleti. 
Z celého dalekého okolí ])ulovali sem do tohoto rozkošného lesního 
zátiší zbožní lidé v slavn\'ch procesích. 1\. 1799 byly oba kostelíky 
vyzdviženy, načež spustly. Poslední poustevník Kristián Sommer žil 
zde ještě r. 1722. Několik kroků od kostelíku jest pěkná myslivna. 
Revír s\'. markétský jest nejkrásnější a nej\'ětší z celého jjanství 
Cernínsk(''ho. J(-sl zde část b\'valého pralesa, vyniká nádhernS^nii les- 
ními ])arliemi a chová se zde černá, červená a vysoká zvěř. K revíru 
přiléhá velik\- rybník staňkovsk\'. T\'ž jest tím památnx'. že jest po- 
mezn\'m rybníkem tří panství: hradeckého, bystřického a chlumeckého. 
Skvostnou parlii tohoto památného rozmezí i)odává nám následující 
obrázek. Obyvatelstvo okolních \esnic nalézá v lesích markétských 
obživy a zaměstnáni jako dřevorubci. l'o okresní silnici vracíme se 
z tohoto zajímavého vxdetu k domovu. Projdeme vesnicí Pří b razí. 
v níž obyvatelstvo zaměstnává se značnou měrou cihlářstvim. A' ]ira\o 
spatřujeme rybník l)latský s rašeliništi, v levo čes. vesnici l)ol. 
Lhotu. Za krátko dojdeme k \-elikému rvbníku. u jehož břehu 







.\Z. 



— 30') — 




PARTIF. i; ř,TA\KiJ\'SKKHi) RYBNÍKA. 



- 310 - 

proslirá se \esnicc Lásenice s Ivaplí z r. Kífi2. \'e vsi stávala 
kdysi l\r/ u rvhnika Zátvrzniho. jenž nvni \ kniku jest i)roměněn. 
Po l\ri:i není ovsem již žádné stopy. (JKresní silnice \'ine se stále 
po levém břehu Nežárky, po niž ]:)í"ejdeme již sam\-mi něm. vesni- 
cemi Horní Lhotou. Dolním a Horním Ždárem. Zde kaple 
a škola. ])ále \- le\o spatřujeme něm. vesnici Buk s I ti", školou, 
v právo něm. vesnici .Něm. Malí kov. Dol. a Horní Pěnou. Farní 
vesnice Horní Pěná leží již na cis. silnici, k \'idni vedoucí. Má 88 
domu se 46,ť ohyw Založena byla Němci. K. I, '5,59 připomíná se tu již 
fara s kostelem sw Michaela. Patrony kostela byli páni z Hradce až 
do r. 1594. po nich jesuite, od r. 177;^ ])ak náljoženská matice. \" obci 
jest poštov. a telei^r. úřad. :! tř. škola, mlékárna a záložna, v malém 



^ í -■ 






m 


^&¥- 






^^^H^^^^%^>m; 




m 


' "■...^-íííř- 


m 



ZBYTKY B\'\'. I'OUSTí:\'.\T(;KÉHU K0ST1':|..\ S\". m.aickkty 

u .STi^i.ui':. 



l)ak sadu pomník cis. Josefa II. ( )byvalelst\-o živí se hlavně země- 
dělstxim. K vesnici přiléhá veliký rybník Dřevo. Za Pěnou vede cis. 
silnice krásn\-m ohražcnŇ-m revírem Rudolíi. \- němž chová se Č(M"- 
\"ená z\čř. 

Z císařské silnice odbočuje hned za městem u vojenského cvičiště 
okresní silnice, jež \ede ke Znojmu na Moravě. Prochází -,;; územím 
německým. Asi 3 km jest od J. Hradce na této silnici vzdálena pří- 
věti\-á něm. \-esnice Olin. má <).''> domu se Mú\ ob., kapli z r. l<»(i<i 
a pěknou noxou školu dxoutřídni. l'oi)liže obce jest bývalá továrna 
na sukna; nyní holoxí se zde prýmko\ě zboží. Za Otínem odbočuje 
jiná okres, silnice do Strmilo\-a. My však krá('<'jicr dále po hlavní 
okres, silnici přijdeme nejprve do 11 os příze, která požáry velmi 
utrpěla. S ])ra\-ě strany zříme vesnici Hrutkox' s ka])li a školou. 

;a])li z r. 1804 a velikým rybníkem téhož jména 



iižni- pak K a ě 1 e h v 



;íii 



r- 




1 



UDOLl .IIXDKISSKK 

IJINDKICHOHRADECKÁ ŠÁRKA). 



312 



jako vesnice. Dále dos])ějeme do vesnice Ciunku. .Má '>2 domu se 
605 obyv. a školu. Farní kostel sv. Jana Xe|)om. pochází z r. i7í!7. 
Lokalie stala se samostatnou farou r. UJ57 s patr. nábož. matice. 
V samé vsi jest veliký rybník, Krvav\' zvan\'. Mezi tímto a kačležským 
rybníkem prostírá se veliké rašeliniště. 

Z Ciunku dospějeme do poslední něm. vesnice Lomů se 73 domy 
a 475 obyv.. se školou a kaplí sv. ]'"loriana z r. 1830. U Lomů. kdež 
zastá\i\a. překročuje traf dráhy úzkokolejné okres, silnici. A\'šak již 
ocitli jsme se zase \' ki"aii ryze č(:'sk(''m. \' němž nej('-cln(\iší osadou 

jest město 

KUMŽAK (něm. Krinigseck). 
Německé jm('no vzniklo ze sta- 
rého německého názvu Kunig>- 
ecke. Založen byl nepochybně 
Němci. \' 13. století byl Kumžak 
trh(i\(Hi \>í a majesl;item A'la(li- 
sla\'a 11. r. I4í')7 na městečko 
po\'všen. Kumžak náh^žel ])ánům 
z }L"aflc(' a pak rodu Sla\"alov- 
skému. načež zdědil jej Alois hr. 
Podstatský. jehož rodu dosud ná- 
leží. Fara přijiomíná se zde tepr\'é 
r. I.'^)'J3. a\'šak jest pů\'odu star- 
šího. Kostel farní sv. Bartolo- 
měje v>'hoí-el r. 15.%. 1742 a IHOH. 
Z t(- doljy ])(ichází nynější jeho 
podoba. Město má 291 domů 
s 2336 oby\'.. jež ži\i se i)olním 
hospodářst\'ím. ])růmyslem tkal- 
covským a pletai"ským. Hotoví 
se zde látky hedvábné. samelo\-é. i)lyše. koberce a zho/A pletené. 
Peněžným ústavem jest zde líeifeisenka. Z osvětových ústavů uvá- 
díme obecnou pětitř. školu smíšenou, měst. školu chla|)eckou a prů- 
myslovou školu |)okračovací. Ukoli kumžatecké jest velmi hornat<\ 
Nejvyšším bodem \- okolí jest vrch Markův kámen (AUirkštein ). 731 //; 
nad mořem. 

Z Kumžaku vede dále okresní silnice jiřes \esnici Mosty, kde 
škola I tr.. do Dačic na Mora\ě. Poblíže vesnice Zvůle. Sukdol 
a I,e š t i n a. 

Severně od Kumžaku z\edá se na mírném ko|)ei město 
STRMILOV. [-"řipomíná se r. 1255. kdy slulo Stremylov. Od dávna 

náležel s nedalekou vesnicí Zahrádkou k panství hradeckému. K. 156! 

byl již městečkem. l'arní kostel sx.Jiljí jjiipomíná se r. 1376. Původní 




KOSTEL .S\'. ií.vktoi.o.mí:.!!-; 

\' Kr.MŽ.Mvl". 



313 



kostel vyhořel na začátku XVIII. století. \^yhořel ])ak jcštr r. Iří24 
a 1P)35 a byl toho roku od základu znova vystavřn. Staiobyl\' jest 
zde hrbito\-ni gotickx' kostelík sv. Ondřeje s románskou apsidou, nej- 
starší prý to svatyně v této krajině. .Město má '.Ul d. s 2097 dbyv. 
Většina obyvatel zaměstnává se tkalcovstvím a výrobou zboží i>lete- 
něho. Zboží tkalcovské jde \-ětšinou do Vidné. Jsou zde faktoři cizích 
lirem a 2 \elké závody na pletení punčoch a trikotového zboží. \'ý- 
dělkové poměry jsou prostřední. Polní hospodářství udržuje se ve 
stavu konservatixním. Obchod zkvétá. Dobře se osvědčuje městská 
záložna s omezeným ručením. \' místě jest 6 tř. obec. škola, pol^rač. 
škola ])rúmvslová a tkalco\-ský kurs. \-přejná knihovna a čítárna. 
Z humanitních ústa\-Li uvádíme městskv chudobince, pulěvkový ústav 
l)ro školní mládež a sludcnt-^kou noclehárnu. 



i 




STRMILOV. 



V malém zemském v\'běžku zahrádeckém severně od Štrmilo\a. 
jvou \esnice Bořetín se školou a Zahrádka ((>(> d. se 445 oby\-.) 
rovněž se školou. \' tomto zapadlém koutu Cech jest hojný počet oby- 
vatel vyznání evangelického. V Zahrádce mají evangelíci svůj hřbitov 
s pěknou kaplí. Evangelíci zdejší jsou potomci Českých Bratří, kteří 
v blízké Xěm. Olešné měli svůj sbor a hřbitov. Obě tyto historické 
památky dosud se tam zachovaly. Zahrádka a .\ěm. Olešná náležely 
l)anstvím k obci jindřichohradecké. Zahrádku daroval obci této r. 1496 
p. Jindřich IV. z Hradce Statek Xém. Olešnou pak si obec jindřicho- 
hradecká koupila r. I.S/.ť od p. Adama II. z Hradce za 2625 kop gr. č. 
Dosud má tam obec jindřichohradecká krásné lesy. Ze Strmilova vra- 
címe se k v\'chodišti své pouti po okresní silnici jindřichohradecko- 
lelecké. U velikého rybníka Hejtmana stávala kdysi tvrz a mlýn. 
Místo toto nazývá se Rozkoš. 'Jvrz proměněna v zámeček, mlýn [iak 
v mechanickou prádelnu. 4 Jl:m od Strmilova mineme ves \'lčici. při- 



— 314 - 

Školenou k Slíižovicům. Tato vesnice, čítající 42 d. s 416'ob., leží 
mezi třemi velikými rybníky: Hejtmanem, rybníkem ratmírovskym 
a Krvavým. Má školu 2t!^ídní. Avšak již zase dělí nás od J. Hradce 
řada osad německ\''ch. Xa břehu rybníka ratmírovského rozkládá se 
\csnice .Malý Katmírov. (něm. Ivlein-Rammerschlag). nepatrná to ves- 
nice, příslušná farou k Blažejovu. Tato starobylá vesnice leží na 
poloku hamerském či ratmírovském 7 km ^*(\ J. Hradce. Má 33 domu 
s 230 obyv. ^' místě jest škola. pošto\ni a telegrafní úřad a parní 
mlékárna, jest to jedna z nejstarších osad na Jindřichohradecku. 
PoNStala již \- 2. polovici XIII. století a byla nazvána nepochybně dle 
Blažeje, jenž r. \25ř^ uvádí se mezi dvořany \'ítka z Hradce. Vítek, 
bratr Oldřicha II.. daroval prý tuto ves s blízkou tvrzí \"ítkovým 
Hrádkem německým rytířům. Ti ztie také sázeli své faráře. Farní 
kostel sv. Alžběty připomíná se r. I.3,V>. Starý původní gotický kostel 
byl r. 1863 — 1 ]jřestavěn. Po odchodu německ\ch rytířů měli zde právo 
palronálni ]nini z Hradce, a pak jesuité. Po nich zanikla zde fara 
samostatná a Blažejov připojen k faře ])ěnenské. Od r. 1856 jest zde 
samostatná lokalie. Severně od Blažejova, na druhém břehu potoka 
hamerského, stával, jak již bylo praveno. \'ílkův Hrádek. vystavěn\'' 
nepochybně Vítkem z Hradce, malá to t\rz, po niž zachovaly se jen 
ne|)alrné stopy. Ku tvrzi příslušela nepochybné blízká vesnice Dvo- 
reček. Za Dvorečkem severoxýchodně vesnice Oldříš a .Mutiněves 
u Nclikého rybníka mutiňoveskéko. Od Blažejova s]iěje potok hamersk\' 
romantickým skalnatým údolím k poslední německé vesnici Ji n d ř í š i 
s .52 d. a 204 obyv. Zde jednotřídní škola, kostelík gotisující z r. 1894 
a ml\-n Cá])ův. Údolí jindřišské \yniká svou divokou romantičností 
a jest vyhledáváno v letě Hradečany, již nazvali jej Sárkou hradeckou. 
S obou stran strmí vzhůru srázné skály, jichž úpatím vine se potok 
hamerský s \odou křišfalově čistou. Bujná a vzácná jest zde i kvě- 
tena horská. Pře<l lety sídlil ])rý zde ve skalách jioustevník. Poustka 
jeho byla ])ři staxbé dráhy rozkotána. 

\'rátivše se k v\xhodišti svému vykonáme pout po severozápadní 
části okresu. A' těchto místech končí právě německý poloostrov, jehož 
osu t\()ří okresní silnice dešenská. Asi '4 hod. od Hradce v jjraxo 
oil <ihTÍce leží národnostně smíšená vesnice .Malá Radounka (něm. 
Kli in-Uadeinles). k níž politicky přísluší blizk\' Xo v}' Dvůr s ml\mem, 
to\;u-n(iu na knoflíky, hospodou, jianským (horem, ovčínem, sádky 
a bažantnicí, přirozeným to krásným parkem lesním. Čítá 4,3 d. se 
.307 oi)yv. \'ětšina obyvatel jest národnosti české. Tamní německou školu 
Uřidni na\štěvuje toliko 20 dětí. 32 pak chodí do škol hradeckých. 
Živel český se zde v bezprostřední blízkosti tak velikého města stále 
více uplatňuje a rozmnožuje. .Minuvše \' le\o l)ažantnici. přijdeme 
k rozcestí. Levá odbočka vede nás do německé vesnice Studnice. 



— 315 — 

se 60 d. a 428 obyv. A' místě jest škola 3 tr. Pěkným revírem kle- 
novským vede nás cesta kolem dvorce Prokopovského do Pluhového 
Ždáru. kdež jsme opět již \- kraji českém. Vesnice tato farní má 
07 (i. s 593 obyv. Má jméno od Pkdiů. kteří již v 2. polovici XIII. stol. 
se připomínají. Po nich xystřidala se tu celá řada držitelů: \'ojslavici. 
\'rchotiěti. I. Eckerštorť. H. Ccrnin. J. Sla\'ata. Pecelius /. Adlersheimu. 
(tr.avius Ca\'riani. Monlc Campo. hr. Fr. Dejm a konečně kníže z Paaru. 
Prost}' zámeček vystavěn byl z bývalé t\'rze. obehnané zdi a příkopem. 
Pochází z i. polovice X\'III. století. \' zámečku bydlí farář a správce 
dvora. Kostel Narození P. Maric \ysla\ěn byl za J. J. Slavaty přista- 
\ěním lodi k l)ývalé kajjli. již použito za presbytéř. Fara zřízena tu 
byla teprve r. 1859. K Pluhovu Ždáru přifařena jest blízká vesnice 
Mostečná. nejseverněji položená to osada \- okresu. 

Druhá odbočka okresní silnice vede nás do prastaré vesnice ně- 
mecké Lothéřova. Jest to rozlehlá pohorská vesnice na živém po- 
tolvu na úpatí nejvyššího kopce v celém okresu, Gertova Kamenu. 
\'esnice má lo2 d. s I 1.33 obyv. Jest tudíž největší vesnicí v celém 
okresu. Dlouhá jest téměř 2 km. \ listinách uvádí se poprvé r. 1274. 
Již tehdáž byla zde plebanie. \'es náležela pánům z Hradce. Právo 
podací zde měli tehdáž němečtí rytíři, kteří v husitských xálkách odtud 
se vystěho\ali. Kostel farní sv. Petra a Pavla stojí na ná\-rší. Má go- 
tické presbyterium a 3 lodě. \' místě jest trojtřidni škola a má filiálku 
v konečné vesnici německé Xeudeku. Zde kon('i také již německý 
poloostro\- jindřichohradecký, jehož mysem jest Xeudek. Blízky 
Čertův Kámen (029 //?). jejž Xěmci zdejší zo\-ou Teufelsteinem i také 
Feuersteinem. ovládá daleko široko celý údol jindřicho-hradeckv'-, 
a skytá pěkný rozhled odtud až k Třeboni, za níž rýsují se obrysy 
.Šumavy. Xeméně pěkn\' rozhled jest odtud i směrem ke Kamenici. 
Rozhledu k Táboru i)řekáží blízký vrch Brčík (639m). S Čertova Ka- 
mene v\'borně jest viděti Markštýn u Kumžaku i Homolku u Stráže. 
'/.^Xó. se. že v starých doliách i na Certoxu Kamenu konaly se hlídky. 
které ohněm dáxaly okolnímu obyvatelstvu i hlídkám na Markštejně 
a Homolce znamení, že nepřítel sem se blíží. Xěmecké jméno Feuer- 
stein. dosud v lidu užívané, aspoň by tomu nasvědčovalo. Pod Čertovým 
Kamenem spatřujeme tři \esnice. zvané Radouně. Xejsevernější z nich 
jest Radouň (Jkrouhlá se 76 d. a 530 oby\'. \' místě jest škola 
d\(iLilřídní. Situační založení této vesnice jeví ráz ryze slovanský, odtud 
i její jméno. Jižněji položená česká vesnice Kostelní Radouň jest 
í! km od J. Hradce xzdálena. Má 76 d. s 543 obyv. Škola jest dvoutřídní. 
Fara připomíná se zde 1354. Původně byla katolická, později utra- 
kvistická, po protireformaci pak opět katolická. Z původního kostela 
sv. V^íta šachovala se jen gotická presbytéř a zákristie. Xejjižněji 
fioložena jest německá vesnice Xěmecká Radouň s mlýnem a čer- 



316 — 



ninským dvorem JJrahejškou. položcnuu u velikého rybníka Rohu. 
Vesnice má 120 d. a 823 obyv. většinou národnosti německé. V místě 
jest škola a pěkná kaple Nanebevzetí P. Marie z r. 1878. \' (ikoli této 
vesnice jest velik\' poěet rybníkij. 

Poslední pout vykonáme do severozápadní ryze české ěásii okresu. 
rozbrázděného řekou Nežárkou a oběma jejími potoky, z nichž \zniká. 
potokem Kamenickým a Žirovnickým a protínaného okresní silnicí 
jindřicho-hradecko-poěáteckou. drahou Iransversálni a úzkckolejnou 
Jindřichův Hradec-f )bratany. S krajinou touto českou pojí osamocené 
město ]. Hradrc jediná česká vesnice pid hod. vzdálená. Dcilni 
Skr\-chov. Mezi Hradcem a Skrýchovem jsou 2 mlýny. p. \'aliki\-. 
bvvalá to továrna na sukna, a ml\-n p. Hřezského z Birkenfel<u. Dolní 
Skrvchov rozprostírá se i)o oliou březích Nežárky. Má 24 d. s 221 obyv. 




JAROSO\'. 



Školu má jednotřidní. Za Dol. Skrýchoxcm odbočuje v levo z dráhy 
iransversálni dráha úzkokolejná k sesterské osadě Hornímu Skrý- 
chovu a spěje dále k vesnici Lovětínu iH6 d. se 134 obyx.). kde škola 
jednotřidní. [' vsi v lese stávala i)rv tvrz. Za touto vesnicí jiřechází 
dráha do okresu Kamenického. Za Skrýchovem pod tak z\anou Ko- 
bylí Hůrou odbočuje z dráhy Iransversálni druhá úzkokoleiná dráha 
k Jindřiši a spěje odtud dále k No\é Bystřici. Po okresní silnici pu- 
tujíce dále, mineme v právo Malíř, dvorec p. majora Ambrože. Na 
těže straně leží na Nežárce o něco výše Ncsnička Rodin o v (iW d. m- 
146 obyv.). Česká tato vesnice má divnou n;diodou něm. školu I tříd. 
Rodmov jest r()(h'štěm univers, professorú .MLDr. Stefalla a .MIDr. i indř. 
Schrutze. Farou přísluší k Jarošoxu. starobylé farní vesnici, ležící na 
okresní silnici na soutoku potoka kamenického a žirovnickěho. \'z(lá- 
lena jest od Hradce I' ^, hod. (iotický farni kostel sv. Prokopa jme- 



- 317 — 

nuje se farním r. 1384 a náležel r. 1394 — 7 pod patronát řádu němee- 
k\-ch rytířů. R. 1487 připadlo právo podací pánům z Hradce a trvalo 
až do Adama II. z Hradce, jenž se práva toho r. 1594 ve prospěch 
jesuitů \zdal. R. 1773 přešlo na matici náboženskou. Kostel vyhořel 
r. 17Ó1. z kteréž doby vnitřek jeho pochází. Vesnice má 7,ť d. s ,S()() 
obyv. \" místě jest škola 2třídní. záložna Reifeisenka. Hrdličků\- ml\-n. 
akciová parní mlékárna. Život společenský jest zde dosti čil\'. Na ])o- 
tdku žirovnickém jest Kaisrů\' mlýn. na Nežárce pod Jarošovem samota 
Křuplo v s mlýnem, na potoku kamenickém mezi Lonětínem a Jaro- 
šovem v hlubokém údolí ukryta jest to\árna na zboží kartónové. 
K faře a škole přísluší vesnice Matějoves. 

Za Jarošovem odbočuje v levo okresní silnice kamenická do Ne- 
k rasi na. rodiště to zasloužilého spiso\atele Františka Pravdy. Farou 
přísluší k Jarošovu. V právo od okresní silnice počátecké leží na dráze 
transversální vesnice ^'eIiký Bednárec (50 d. s 370 obyv.). Školu 
má 1 třídní. Od Bednárce \- právo rozkládá se velik^v Cernínskx' re\ír 
..\ kopcích" s pěknou myslivnou. 

^'eliký Bednárec jest snad jediná osada v okresu, jež nemá 
rybníku. Vysoká její poloha to vys\-ětluje. Za Jarošovem odbočuje 
v právo obecní cesta do vesničky Hostějovsi (13 d. s 86 obyv.) se 
školou I třídní. < )(ltu(l xcde tato cesta do blízké vesničky Rosičky 
Pejdlovy Cd. s7l obv\'.) s dobře zacho\-an\'m zemanským statkem 
a srubem. z\an\-m PejdI()V\'m. po němž celá vesnice pojmenována. 
Na domě jest pamětní žulová deska se znakem a nápisem: Irzik 
(íonas, po sídle 1'eidl 1674. Po cestě dospějeme do skalnatého. |)o- 
tokem žirovnickým divoce rozrytého iklolíčka. v němž tulí se po strá- 
ních rozházeiná vesnice Kamenn\' .Malíko\- (42 d. s 290 obyv.). jest 
zde škola (třídní a mlýn. ^' NM. století sídlili zde páni z I\Ialík()\a. 
po bý\alé však tvrzi jejich není více památky, ale jedné skále dosud 
se říká ..na zámku". .Místo jest opředeno mnohými pověstmi. Ko- 
ni-('-n\'m bodem pouti, naší jest blízká \esnice Malý Bednárec (48 d. 
'^ 374 oliy\-, ). Škola jest zde I třídní. 

Fr. Les:o. 



XLIII. OKRES NOVOBYSTŘICKÝ. 

Soudní okres Xovobystřickx- jest |)ohraničním okresem království 
Českého najihov\''chodní jeho zemské hranici. Hraničí na severu s okresem 
jindřichohradeckým, s nímž politicky jest spjat, na jihov\-chodě s Dol. 
Rakousy, na jihozápadně s okresem Třeboňským. (Jsídlení okresu 
stalo se v tétéž době' jako na Jindřichohradecku. Proto jest krajina 
tato na praehistorické památky velice chudá. Jen jediný kamenný 



318 — 



mlat byl asi před '.> lety nedaleko Landštýna nalezen. Bedlivějším 
pátráním objeveny snad budou později další stopy po pravěkém člo- 
věku v této zapadlé krajině, a to zejména na bývalé stezce zemské, 
která z Rakous kolem Marklu ku Stráži a dále do Čech vedla. Xa 
vrchu Beisteině u Ciměře bývala ])r\- v těch dobách strážnice, která 
tuto stezku střežila. Jako sousední Jindřichohradecko náli-ží i okrrs 
Xovobystřický výhradně prahorám. I' (Irampachu. na Beisteině a Buri;- 
stallu v okolí měslyse Ciměře jsou veliké lomy výtečné jemnozrné 
žuly barvy světle šedé. která se znamenité hodí k pracím kamenickém. 
Ale v okolí Landštýna. v jihovýchodní části okresu, jest žula hrubo- 
zrná. která snadno ve žmůlu zvělrá\á a proto povšimnuti nenalézá. 
Krajina jest téměř poseta roztroušenými bahany žulovými, jež mají 




NOV.\ BYSTRICE. 



čelné výhlubně. jímž lid říká ..oběmi mísy". Prohlubně tylo i)0vst;;ly 
však zvětráním, účinkem vody a mrazu a nejsou žádnými artefakty, 
jak někteří badatelé se domnívali. 

Celý okres značně jest hornatý, silně zvlněn\- a i x-zhlcdcm 
k Jindřichohradecku vysoko položen\''. Z českomoravské vysočiny vy- 
bíhá sem horská skupina Landštxmsko-Kumžatecká. z niž odbočuje 
hřbet kunovsko-bernšlagský. Nejvyšším bodem této vysočiny jest vrch 
^larkštejn (7.'^ I m n. m.). Tento \rch by! přirozeným mezníkem Cech 
a .Moravy a diecése jjražské. olomoucké a pasovské. Z údolí okresu 
nejmohutnější jest údolí číměřské. jež odděluje okres no\()bystřick\' 
od okresu jindřichohradeckého. Tímto hlubokým údolím protéká živý 
potok čiměřský. jinak Hostíce zvaný, odtok to rybníka kačležského; 
žene několik mlýnů, a vlévá se do rybníka staňkovského. Jiný \ětší 
potok jest bystřičky, jenž dal jméno největší osadě v okresu, na něm 



— 319 - 



vzniklé - Xové Bystřici. Tento potok vyvěrá v okolí Landštvna. na- 
píijí rybniivy žižpažský a aspašský, protéká Novou Bystřicí a po přijeli 
vod potoka grampašského, se strany pravé, vlévá se' ve Lhoté do |)o- 
toka čiměšského. Pro průmysl \' okresu, hlavně však v hlavním sídle 
jeho, Nové Bystřici, má nemalý význam a důležitost. V starší době 
skytal vodní sílu k pohonu četných hamrů a mlvnů. Hamry zanikly 
mlýny živoří, jen průmysl textilní \- Nové Bystřici' a \- okolí jest dosud 
v plném rozkvětu. Rybníků jest \' okrese nemnoho a to nevelikých. 
Největší z nich jest pomezný rybník Kaěležskv. Panskv rvbník u Lholv 
pomezný rybník staňkovský. klášterský, aspašskv a žižpašskv. 

Okresem probíhá říšská silnice, jež spojuje od pradávna Prahu 
s \i(lni. Důležitě jsou 2. okresní silnice. Prvá spojuje Novou Bysliici 
s Moravou a vede přes Staré Měsio do Slavonic na .Moravě. í)ruh;i 
spojuje N. Bystřici s Kumžakem. A^elikého vvznamu pro obchn.l 
a průmysl v okresu má úzkokolejní dráha, jež spojují^ u velikém 
ol)louku hlaxní města obou sousedních okresů. J. Hradec s Novou 
Bystřicí. Pomýšlí se o prodloužení trati této dráhv do Liěova v Dol. 
Rakousích. čímž by ovšem nabyla mnohem většího vvznamu a \ý- 
nosnost její by se značně zvýšila. Obchod a průmvsl jest souslře.jěn 
\- hlaxním sídle okresu, v Nové Bystřici. Tam udržel se ještě a k. 
<losti pevně průmysl soukenický, který v sousedním jindřichohradccku 
naprosto zanikl. Polní hospodářství |)ohybuje se na xenkově \- starých 
kolejích. Hlavní plodinou jest oves a žito. z okopanin zemakv a iVpa 
Pěstuje se tu i ječmen, zelí. hrách a len. Půda jest písčitá, neúrodná 
chudá a proto málo xýnosná. Vysoká a otevřená poloha okresu jrst 
pncinou. že zdejší podnebí jest velice drsně a pěstování plodin polních 
vehce neprizniNé. Zima jest velmi dlouhá, jaro pozdě začíná a léto 
nemá dlouhého trvání. Bv\-ají zde třeskut.' mrazv. veliké \-ánice a 
bouře sněhově, jimiž železnice a ceslv, ba i celé 'vesnice bvvají na 
dlouhou dobu zax-áty. Proto žije zde venkovský lid \- poměrech velice 
trudných. Lesy jsou po výtce jehličnaté a dc.minuje tu hlavně smutná 
borovice. Proto krajina tato postrádá rázu xeselého. působí na turistu 
lisnive. melancholicky. V horských zdejších křišťálových potůčkách 
a potocích \ýborně by se dařilo pstruhům, není zde však o tuto \ěc 
\-ětsího zájmu. Z ovocných stromů pěstují se zde jen některé os\ěd- 
cené druhy jablek a hrušek, jež dobře snesou zdejší drsné podnebí. 

Rozloha okresu není značná. Má výměry toliko 207-1 km^. Oby- 
vatelstva jest 14.677, mezi nimi pak toliko ;!.S1 národnosti české Ně- 
mecké obyvatelstvo mluví i zde dialektem bavorsko-rakouským. Nej- 
větší odchylky dialektické pozorují se v Kunově. Němec z jiné krajiny 
Cech těžko zdejšímu Němci porozumí. Politickvch katastrálních obcí 
cita okres toliko 27. Mezi nimi jsou toliko .3 městvsv (Čiměř Staré 
město a Hůrkyj a město 



— 320 - 

NOVA BYSTRICE, okresní mřslo na potoku soujmenném. Má 
'Mři domů s 2625 obyv. národnosti téměř vesměs německé. Město ])n- 
pomíná se již r. 1341. Xejstarší jeho majitelé byli páni z Landštýna. 
kteří měli ve znaku stříbrnou růži v rerveném poli. R. 1370 náleželo 
Konrádovi Krajíři z Krajku, korutanskému to pánu. jehož rod po 2 sto- 
letí zde vládl. Byli to pánové katoličtí, kteří Husity pronásledovali. 
Proto r. 1420 Žižka město oblehl a s hradem je dobyl. \' hradu zajal 
Lipolta Krajíře i kázal město i hrad rozbořiti. Staré spustošené město 
leželo tenkráte v místech, kde se nyní Oljora nalézá. Krajírové zalo- 
žili pak opodál město nové. jež od těch dob Bystřice Xová sluje. ( )d 
r. \řil5 až do r. 16(i2 byla majetkem Lobkoviců. R. 1610 přešla na 
La(lisla\a \'chynského ze A'chvnic. R. \<>\ř< koupila panst\í novo- 
bystřické Lucie Otilie z Hradce, načež zůstalo při Slavatech až do 
vymření rodu toho po meči r. 1689. Držela je pak Teresie Markéta 
Slavatova. jež se provdala za Leopolda barona z Fůnfkirchenu. < h\ 
r. 17.^4—1804 náleželo panství rodu Klary-Aldringen. R. 1816 byl zde 
pánem Ant. z Hochberka a Hennersdorfu. jehož dcera se provdala za 
barona Riese ze Slallburku. R. 1000 koupil panství princ Schonburg. 

Město utrpělo mnoho velkvmi ohni. R. 16i)7 a 16,S| vyhořelo celé 
i se zámkem. Částečně vyhořelo ještě r. \(>^>\. jako jiná města bvla 
i Xová Bystřice opevněna hradbami a příkopem. Z bvvalého tohoto 
opevnění zachovaly se jen nepatrné zbytky. 

Xejpamátnějšimi budovami v městě jsou chrám farní a zámek. 
Farní, od r. 167.Ť děkansk\'- kostel sv. Petra a Pavla vystavěn Ijvl 
\- době neznámě. \'yhořel r. I6.ŤI a 1774. Přestavován bvl r. 1651. 
1655. 1678 a 1602-07. Xvž přestavěna od r. 1786-88. Že starého 
původního kostela zachovalo se jen gotické presbyterium. LoJ jest 
renaissanční. K lodi přiléhá gotická kaple sv. Barbory nebo-li kajile 
mrtNých. Kruchta spojena jest se zámkem krytou chodbou. 

Zámek skládá se z vlastního hradu, jenž uzavírá čtyřhranné ná- 
dvoří, z křídla k věži přistaveného a z budov. úřednick\''ch bytů a bv- 
valého notářství, jež se zahradou oblopují prxní nejiravidelné nádvoří. 
V starých dobách byl se všech stran obklíčen hlu])ok\-m přikoiiem. 
valy a hradbami. Těchto opevnění zde více není. Parkán byl zasvjíán 
r. 1843 a jjroměněn v zámeckou zahradu. Renaissanční sloh hradu 
ukazuje na r. lolo. kdy byl po požáru znovu přestavěn. Nad branou 
zámeckou spatřiti lze z té doby dva znaky v reliéfu, jichž české ná- 
pisy, jediné v X. Bystřici, upomínají na budovatele Radslava ze Vchynic 
a jeho manželku Esteru ^^chynskou z A^řesovic. Pod pravým znakem 
s půlměsícem čteme: ..Radslav starší ze A^chynic a z Tetova na Teplici. 
Doubravské Hoře. Hanšpachu. Rumburku. Tolenštejně. Záhořanech 
a Nové Bystřici. J. M. Císařské rada a soudce zemský léta 1611." 
Pod levým znakem s třemi vlčími zuby psáno jest: ..Estera \'chynská. 



- 321 - 

rozená z Vřesovic, na Teplici, Doubravské Hoře, Hanšpachu, Záhořa- 
nech, Ploško vicích a Nové Bystřici." 

Ku karakteristice Němců novobystřických sloužiž, že nynějšího 
majitele zámku prince Schónburga požádali, aby pamětní tyto znaky 
a nápisy s brány zámecké odstraniti dal, ježto prý německy' ráz ryze 
německélio tohoto města znešvařuji, jsouce české. Princ Schonburg 
však odvětil: „Co zde bylo, to zde zůstane" a dal na to znaky opraviti. 
Jiných star\'Ch památek v zámku více není. 

N. Bystřice jest město průmyslové. Jsou zde továrny na látky 
bavlněné íirem Hutter a Welt, Bratří Poetschů a bratří Grausamů 
s barvírnami, bělidly a appreturami, dále továrna Beerova pleteného 
zboží, Podzahradského továrna na likéry a c. k. mechanická tkalcovská 
škola. Dívčí a chlapecké školy obecné a měšfanské umístěny jsou 
v pěkném paláci. K Bystřici přísluší předměstí Fichtov, kde škola, 
Ovčíma a Obora. V blízkém Albéři jest veliká továrna soukenická. 
Z N. Bystřice podnikneme nyní několik vedetu po okresu. Prv\' z nich 
vykonáme po cis. silnici k J. Hradci, směrem severozápadním. Po- 
všimneme si osad v levo od silnice této rozložených. Nejbližší z nich 
jest Český Bernšlag. má 73 d. se 447 oby v. a školu 2lřídní, samoty 
Mládkův a Nový mlSm. Severně odtud leží pohorská víska Burg- 
stall, polit, spojená s vesnici Lhotou. Obě mají 60 d. se 386 obyv. 
11 Burgstallu byla ještě před několika lety vysoká žulová skála s čet- 
nými vyhloubenými mísami. V starověku bylo prý zde nepochybně 
bydliště lidské. Pěkné tyto malebné skály byly kameníky rozstříleny. 
Západně od Lhoty jest vesnice Sedlo, má 73 d. a 444 obyv. s velkou 
českou menšinou a německou školou 2třídní. Severně od Sedla jest 
malá vesnička Vispachy. přifařená k městysi 

ČIMÉŘI. Úhledné toto městečko (1.35 d. se 795 obyv.) leží na 
potoku v hlul)okém údolí při silnici císařské. Fara připomíná se r. 1.359 
a osada slula tehdy Cziemyers. V 3Ulelé válce nebylo zde kněží, fara 
byla opuštěna, až teprve r. 1774 zřízena zde byla expositura a r. 1857 
samostatná fara. Jan Slavata obnovil osadě privilegia, válkami zni- 
čená, učinil ji rychtou a udělil ji znak. Farní kostel sv. Jiljí skládá se 
z lodi a z pěliljokého presbyteria, jež bylo původně gotické. Nynější 
podoba kostela pochází asi z druhé polovice XVIL století. Rozšiřován 
■ byl kostel ještě v letech 1737 — 8. Věž kostelní pochází z r. 1764. 
V obci jest 3třídní škola, poštovní a telegrafní úřad. Obyvatelstvo 
městyse živí se hlavně polním hospodářstvím. Průmyslu zde není- 
Zajímavá jest u Ciměře jihov\''chodně vypínající se skála, Beistein 
zvaná. Ve středověku prý zde stávala stráž, která střehla stezku, od 
Marklu ke Stráži kolem Beisteinu vedoucí. 

Z Ciměře lze po obecní cestě přes vesnici Gultenbrunn (76 d. 
a 472 obyv.), kdež škola 2tř., dojíti vesnice Kunová, jež značně již 



322 



llSi 




v^ysoko v pahorkatině jest položena. Má se samotami a dvorem 91 
domů s 592 obyv. V místě jest škola 2lř. Tato vesnice jest v okresu 
nejseverněji položena. Z císařské silnice odbočuje v právo okresní 
silnice, jež vede nás přes vesnici Gram pach (41 d. s 266 obvv.. 
školou 2tř. a mlýnem) do nejvýše položené osady, městyse 

HŮRKA. Obec (Mtá 89 domů se 489 obyv. Ješté v měsíci květnu 
leživá zde sníh a v zimě bývají zde domy úplně sněhem zaváty. 

Osada- jest dosti pozdního 
původu. Založil ji r. 1634 
Adam Pavel Slavata. usadiv 
zde německé horník}-, kteří 
v okolí dolovali kyz železný, 
z něhož vyráběla se zde síra 
a skalice zelená. Farní chrám 
sv. Jakuba pochází z r. 1816. 
Škola jest 1 třídní. Rozkvětu 
nějakého osada tato nikdy 
se nedomohla, ježto hornictví 
zde záhy pominulo. Obyva- 
telstvo živí se polním hospo- 
dářstvím, jemuž pro vysokou 
l^olohu nevalně -se daří. — 
\' městě jest továrna na 
látky. S Hůrek vede nás 
cesta k železniční stanici 
téhož jména. Překročivše 
traf, ocitneme se na okresní 
silnici, vedoucí z X. Bystřice 
do Kumžaku. Xa této silnici 
leží vesnice Klenová, se- 
verně od ní pak Kaprouny. 
Odtud západně leží Zeno- 
tín. Od stanice Hůrky vede 
nová okresní silnice přes Žižpachy na Landštx-n. Žiž pachy, ves 
s 62 d. a 372 obyv. Filiální kostel sv. Maří Magdaleny pochází z r. 1866. 
Před tím stával prý zde star\'^ husitský kostelík. Kostel jest podřízen 
faře klášterské. V místě jest škola 2třídní. 

Okresní nová silnice vede nás směrem jihovýchodním. krásn\'mi 
lesními partiemi po pouti 5 km k památně zřícenině pomezného hradu 
Landšteina. Krajina tato zužuje se klínoxitě k Starému Městu a jest 
na některých místech srázná. Na místě, kde horský hřbet pahorkatiny 
začíná se k St. Městu skláněti, zdvihají se malebně dosud znamenité 
zříceniny tohoto velkolepého druhdy hradu. Hrad Landštein. jak jméno 




HR.\D LAND.STEJN. 



— 323 - 




VKCHOL BEISTKINU U CIMEKE. 



- 324 - 

jeho již samo na lo ukazuje, vystavěn byl již asi \' XIII. stol. Údolím 
pod Landšteinem vedla v starých dobách zemská stezka do Čech. Xa 
ochranu její zřízeno bylo opevnění na protější výšině údolí v Marklu, 
jež dosud se zachovalo. Úkol tvrze Markiovské pi^ejal pak později 
hrad Landštein. Prvotní páni hradu sluli páni z Landštýna a měli ve 
znaku stříbrnou růži v ěer\-eném poli. K. 1250 u\ádí se Oldřich z Land- 
štýna. Původní hrad byl nepochybně \ slohu románském zbudován. 
V XI\". století byl hrad přestavěn, značně roz.iiřén a pevnými hrad- 
l)ami ohrazen. Byl tak pevný, že ani král Jan dobýti ho nemohl. 
R. l.'-i8l postoupen byl Landštein králem \'áclavem Kunrátovi z Krajku 
z Korutanska. Rod tento brzo se počeštil: hrad, byl v držení jeho až 
do r. 1579. Za vlád\' Krajků byl hrad opět značně rozšířen a nov\'m 
opevněním sesílen. Z tě doby pochází nynější jeho podoba, pokud se 
ještě v troskách zachovala. R. 1579 byl Landštein prodán Stěpánu 
svob. pánu z Eizingu a ten jej zase prodal r. 1599 Dav. Xeinvarovi 
z Vinterberka. Syn jeho súčastnil se r. 1618 odboje českého panstva 
proti Ferdinandovi, načež byl hrad Dampierem obléhán, dobyt však 
nebyl. Statečná posádka vzdala se hr. Bouc|uoyovi teprve po úplném 
vyhladovění. Hrad byl zabaven a r. 162.3 prodán rodině Morů z Liihie- 
neka a Funfkirchenů. Za vlády rodu Herbersteinského. jemuž se po 
různ\''ch majitelích dostal a v drženi uchoval až do r. 1831. stihla 
hrad veliká i)ohroma a zkáza. R 1771 byl bleskem zapálen a nadobro 
spustošen, že se v něm nemohlo více bydleti. Ježto panství bylo za- 
dluženo a sekvestrováno. nemohl hrad býti \íce opraven. Z hradu 
spustlého bylo vše cennějšího vytrháno, odneseno a všechnu nedo- 
hořelé dříví ještě spáleno. Úřednictvo zámecké v^-stěhovalo se pak 
z opuštěného hradu do domu lesmistrovského pod hradem. Tak pa- 
mátný tento hrad vydán úplně na pospas živlům a hyne. až nezbude 
z něho než-li kupa kameni, porostlá ostružinami. Smutno a ticho je nyní 
na hradě, jako na hřbitově. K hradu jiřisluší d\ ůr. nyní vr školu 2 třídní 
pnjměněný, pěkná myslivna, no\v panský hostinec a něco málo chat. 
L'řail()\ny panské jsou v blízkém Starém .Městě. Landštein náleží ku 
kata-^tr. obci \'itiněvsi. .\a ceslě k Starému .Městu, asi 8()() kroků 
od hradu, zdvihá se na malém kopečku kaplička, valem obklopcnii. 
Zde stávala asi v době předhistorické strážnice. Pod hradem jest hlu- 
boké údolí, jímž vedla do Cech stezka. .\a protější jeho straně vzniklo 
již v starší době nežli hrad sám podhradí .Markl. Uylo opi^vněno 
valem, dosud zachovalým a hájilo branku této zemské stezky. Důle- 
žitost tvrziště markiovské pominula vystaxěnim hradu Landšteina 
a založením blízkého .Starého Města. Také obchodní význam staré 
stezky pozbyl ceny po dokonané kolonisaci okresu jindřichohradeckého 
a novobystřického a obchodní cestě z Rakous do Cech dán nový směr 
od St. Mésta k Xové Bystřici a Jindřichovu Hradci. Xyní jest Markl 



325 - 



nepatrná vesnice (22 d. se 181 obyv.) s památným částečně ještě zacho- 
valým románským kostelíkem sv. Jana Křtitele. I'ůvod kostela znám 
není. Správcové duchovni podléhali kd.-si dékanstxí steinskému a bi- 
skupství pasovskému. Nyní jest přidělen k faře v Starém Městě Staro- 
bylý tento kostel vystavěn byl z hrubozrnné žulv. Lod chrámová jest 
pobořena a částečně upravena v hospodářské sta\-ení. Zachováno jest 
jenom presbyterium, jež slouží za kapli a má okrouhlou apsidu. Kostel 
\ymkal také ještě nástěnnými malbami z dobv románské. Zbvtky jirh 
neiiatrné zříti lze ještě nad bývalým vchodem" do lodi. jenž \ede' nvni 
do ehalupw 

Po ijohodlně nyní cestě dospějeme z Landšteina do 3. městyse okresu 
STARÉHO MÉSTA. Ve XIV. století bývalo trhovou vši. R. 1568 
bylo již městy sem a v držení pánů z Landšteina. Farní kostel Nanebe- 
vzetí P. Marie vystavěn byl v pozdním slohu gotickém v I. 1495-1520 
za vlády Konráda z Krajku, pána na Landšteinč a Nové Bystřici. 
Kostel býval prý nějakou dobu v rukou podobojích. V chrámě jsou 
mnohé náhrobky Krajířů z Krajku. Škola místní jest 3 třídní. Opodál 
jest zámek s úřadovnami panství landšteinského a s dvorem popluž- 
ním, vinopalna, mlýn a pila. Staré Město jest nejvvchodněji položená 
obec v okresu na samé hranici zemské. Odtud \-ede okresní silnice do 
moravského města Slaxonic. Po okresní silnici došli bvchom jižním 
směrem do rak. města Kautzen. Na této cestě s pravé strany leží 
vesnice Knín (I9d. 109 obyv.K kde škola I třídní: k ní přísluší obcí 
vesnice Pern arec a Diet rei ch s. Při okresní silnici na .samé hra- 
nici zemské leží vesnice Košíálkov. K obci přísluší Gabrielův dvůr 
a Hanflův mlýn. Západně odtud leží Reich ýž; jihozápadně pak Ró- 
ma va, nejjižněji položená osada okresu. Severozápadně leží' vesnice 
Staré Hutě; má 37 d., 223 obyv.. školu 1 třídní a hamrv. Dříve zde 
bývaly hutě sklenné. Na cestě ze St. Hutě k Nově JJvstrici odtud 
2 hod. vzdáleně, leží vesnice Artoleč. jež má 57 d." s 3,53 obyv 
a školu I třídní. Zdejší místo známo jest vývozem rvb z Jindřicho- 
hradecká hlavně do Vídně, Prahy. Pešti a Dráždan. 

Po této vedlejší pouti vrafme se zase do Starého Města a pod- 
nikněme odtud cestu po hlavní okres, silnici do vvchodišiě našeho 
|)ulování okresem, do Nové Bystřice. Cesta vede 'nás nejprve do 
Nem. Be mši agu, vesnice s 38 d. a 219 obyv. K i)olitické této obci 
přísluší jestě vesnice Dobroty a Filipsdorf. S pravé stranv kvnou 
nam zcela na blízku velkolepé zříceniny hradu Landšteina a nemůžeme 
se dlouho tohoto pohledu vábného i tesklivého nasytiti. Cesta vede 
nás dále do Keharce, vesnice se 43 d. a 271 obvv. V místě jest 
1 třídní škola. 

Naposledy projdeme ještě Konráčem, katastrální obcí s 337 d 
a 226 obyv. Jméno vesnice ukazuje nepochybně na zakladatele její 



- 326 



22. července 



Konráda Krajíře z Krajku, pána na Landšteině. K ní polil, přísluší vesnice 
Braunšlag s 2.3 d. a 196 obyv. a Klášter s 23 d. a 204 obyv.. farou a 
školou přísluší však Konráč ke Klášteru. Jméno své má osada tato od 
kláštera paulánského, jejž Krajíř r. 1501 pro mnichy řádu sv. Františka 
z Paulv v tomto místě vystavěl, kteří se zde na blízku usadili a nazvali 
ji dle léčivvch místních pramenů Heilbrunn. \' ústech lidu slula však 
vždy jen Klášterem. Kostel klášterní ke cti Xejsvět. Trojice vystavěn 
byl Kunrátem r. 1507 a ode\zdán do správy Paulánům. Ale již dne 
r. 15.33 stihla klášter veliká pohroma. Sektáři. adamitům 

podobn5'mi. byl chrám 
i klášter vypálen a přes 
40 mnichů v něm po- 
vražděno. Teprve 1626 
byl chrám i klášter 
Adamem hr. Slavatou, 
jemuž tehdy Nová B\'- 
střice náležela, opraven 
a nadán pro 6 členů 
řádu Paulánského. R. 
1668 započal hrab. Vil. 
Slavata stavbu nového 
kostela, již dokončil 
r. 1682 nástupce jeho 
Jiří Jách3'm Slavata. 
R. 1785 byl klášter cí- 
sařem Josefem zrušen. 
Pozemky a klášterní budowi byly píikfiiipeny k panství bystiickému 
a r. 1786 ustanoven zde lokalista. Od r. 1856 jest zde samostati á fara 
pod patronátem matice nábožensUé. \' bývalém klášteře jest nyní obydlí 
farářoxo a umístěna jest zde i škola. Kostel Xcjsv. Trojice jest l\aru 
obdélného, slohu barokního, přiléhá i)0(iélnou stranou ke klášteru, jenž 
jest od něho chodbou toliko oddělen. \'ěž má k< slel ji dnu. \' průčelním 
štítu vyryt jest na desce latinský nápis svědčící o tom. kdo byli jeho 
zakladatelé a obnovitelé. Zevnějšek kostela jest prosty, ale vnitřek jeho 
je nádherně vyzdoben štukatérskou i)rací a působí na diváka dojmem 
úchvatným. \' sakristii jest pozoruhodné umělecké dílo řezbářské. 
zhotovené ze dřeva a nazvané .Stromem života." Pod chrámem vy- 
tesány jsou ve skále hrobky ])ro členy řádu Paulánského. 




KOSTEL NEJSV. TROJICE V KLÁŠTERE. 



Fr. Lego. 



G^^S^^ 



OBSAH II. DÍLU. 



JIHOVÝCHODNÍ ČECHY, 

27. OKRKS TÁBORSIvV - Jan Dotřel a Frani. Teplý 3 

2ÍJ. . SOBĚSLAVSKÝ - /os. Lintner 47 

29. . BECHVŇSKV — Frant. Teplý ... 71 

;íO. . Mn.EVSKV - Frant. Teplý . . . . 87 

31. - MI-ADOVOŽICKV — Frant. Tcpiý 95 

:\2. . SEDLECKÝ — Frani. Teplý ... 113 

;í;í. . \'OTirKÝ — fan Čemus 128 

3+. . SEDLČANSKÝ — /an Čemus 142 

35. . NEVEKLOVSKV - Jan Čemus 157 

36. . BENEŠOVSKV — /an Dotřel 167 

37. . VLAŠÍMSKÝ - Karel Fišer . . 195 

38. . PACOVSKÝ - Karel Fišer 219 

39. . PELHŘIMOVSKÝ - Karel Fiser 235 

-40. . KAMENICKÝ N. L. - Karel Fišer 258 

4L . POČÁTECKÝ - Karel Fišer • 272 

42. . JINDŘICHOHRADECKÝ - Frant. Lcgo 289 

43. , NOVOBYSTŘICKÝ - Frant. Lego 317 




INDEX MÍSTNÍ. 



(Číslice v závorkách znamenají příslušné okresy.) 



Albér (43), 320. 

Alběnice (33), 128. 

Anna Svatři, samota (27). 41. 

Annovice (40). 26(). 

Arncštovice (38), ití. 

Arnoštovice (33). 128. 135. 

Artoiec (43). 324. 

Babice, samota (33), I4i). 
Babina ves (34). 152. 
Baborák, samota (35), lh2. 
Bácovice (3^>). 243, 248, 249. 
Baňo v (33), 135. 
Balkovice (3h). 172 (viz Po- 

riči). 
Barčov (31), 1()3. 
Bazejovice (27 1, 32. 
Bažantnice, mvslivna (32), 

116. 
Bečice (27). 4. 
Bednárec M.ilv (42). 31h. 
Vclkv (42), 316. 
Bedřichov (38). 230. 
Bednchovicc (33). 128, 142. 
Bechyně (29). 73. 74, 76, 80, 

84. 
Beistein (43), 317, 
Bejšov (27), 30. 
Bělá, dvorec (38), 227. 
Bělá (41), 274. 
Bělč (31), 112. 
Bělice (35), 160. 164. 
Benešov (36), 168. 169. 178, 

180, 190. 
Benešov, bývalá osada (29), 

76. 
Benešov (40), 262. 264. 
Bcnice (Bynice) (35), 166. 
Bernardice (29), 72, 74, 76. 

85. 
Bernšlag Ceskv (43), 320. 

Něměckv(43),324. 
Bezděčín (27), 5, 39. 

(38), 225, 227. 2.35. 
(41). 277. 



Bezděkov (32). 117. 
(38), 233. 
Bezmiř (33). 131, 138. 
Beztahov (Bc/.tuhov) (33). 

130, 135, 137. 
Bežerodice (29), 74, 75, 78. 
Bilina (30). 74. 87. 90. 
B^lkovice (37), 199. 
Bitětice (30). 249, 250. 
Bítov (27). 40. 
Blanice (37). 2i7. 

(Ivur (3!), 110. 
Blanická (31). 96. 
Blaník (37), 197. 
Blatec (29). 78. 
Blatnice (31), 113. 
Blažejov (4^). 313. 
Blaženicc (3,^), 159. 
Biaži (35). 163. 
Blehov (30), 93. 
Bohdalin (40), 262. 2o4, 208. 
Bojenice (29), 7.S. 81. 85 
Bolechovice (34), 142. 149. 
Bolešín (32). 125. 
Bolina (37). 198. 
Bolinka (37). 197. 
Bor (34), 150. 
, (39), 246. 
Borákov. mlýn (35). 1.59. 
Bořek (34). i 52. 

„ Dolní (31). 103. 

, Horni (31), 98. 
Borotín, městvs (32). 5. 102, 

114, 115, 119, 120. 
Borotín, hrad (32), 28, 119, 

120. 
Borotínek (32), 119. 
Borovany (29), 84. 
Borovka (35), 158. 162. 
Bořetice (33), 141. 
(38). 234. 
Bořetin (40). 266. 
, (42). 312. 
Bořkovicc (37), 199. 201. 
Bostov (31). 110. 



Boubín, dvůr (27), 44, 107. 
Na Boučí (32). 116. 
Boudy (34), 150. 
Boukovice (3:'). 119. 
Bouřilka (31). 107. 
Bozděchov N<.vv (40), 264. 
.SiarV- (40), 264. 
Bozejn (37), 198. 
Bozejny, bvv. dvůr (31), 112. 
Bozetín (32). 121. 
Božejov (39), 246, 258, 266. 
' Božetice (30). 90. 
Božkovi.-e (33), 140. 
Brabeniště (32). 118. 
Bradačka. hájovna (27). 44. 
Bradáčov (31). 96, 110. 
Brandlín (28), 69. 
Bránice (30). 90. 
Branišov (32), 117. 
(39). 242. 
Branišovice (30). 93. 
Braštice (33). 140. 
Bratřejov (34). l.SO. 
Bratříce (38), 221, 232. 
Bratřikovice (34). 150. 
Braunšlag (43), 325. 
Srdečné (35). 164. 
Brna (38). 225. 
Brod (34), 1,50. 
Broumovice (33), 141. 
Brtcc (32), 115. 
Brtno. mvslivna (32). 118. 
Břevnice (35), 164. 
Břežanv (35), 166. 167. 
Březí (30). 94. 
» (32), 117. 
, bvv. tvrz (34). 157. 
Březina" (38). 225, 231, 234. 
(40), 262. 265. 266. 
Březnice (29), 74, 78. statek 

76. 
Bučina. samota (35), 162. 
Budenín (38), 141. 
Budčovice (38). 137. 
Budislav (28), 49, 66. 



— 329 



Buchov. samota (38). 133. 
Buková (31), 107. 

, (41), 273, 274, 277, 

278, tvrz 277. 
Bukovanv (36), 168. 
Burgstar(43), 317, 320. 
BuriánUa, samota (27), 39. 
Businv (32), 117. 
Bvkovice (37). 199. 
Bvnice (Benice) (35). 166. 
Bvstřice Nová (43), 168, I"»4, 

"195, 294, 315, 318-320, 322, 

323, 324. 
Bzová (31), 112. 

Celjy (39), 236, 237, 258. 

Celkovice (27), 23, 39. 

Ceraz (28), 70. 

Cerekvice Dobešova v. Ce- 
rekvice Horní. 

Cerekvice Dolní (dř. Bisku- 
pova n. Německá) (39), 
236, 237, 258. 

Cerekvice Horní (41), 237, 
273, 275, 277. 

Cerekvice Nová Í39), 247, 
258, 

Cetoraz (38). 228, 235. 

Ceiule (38), 232. 

Cihelnv, část Dobešova (40), 
283." 

Ctibor (38). 199. 

Ctibor (41), 272, 288. 

Cunkov (32), 118. 

Čachorice (32), 117. 
Čakovice (39), 243, 248. 
Častkovice Qití). 247. 
Častonín (39), 242. 
Částrov (40), 267. 
Čečkov (33), 141. 
Čejko v (41), 274. 
Cejnov, mlýn (28), 50, 70. 
Čekanice (27), 44. 
Čelistný (39), 246. 
Čenkov (27), 39. 
Čenkov Velký (29), 72, 74, 78. 
Čenovice (37), 198, 219. 
Čereany (36), 168, 169, 172. 
Cerkovice, dvůr (33), 142. 
Černá Mála (38), 232. 

, Velká (38), 232. 
Černešovice (29), 73, 75, 79. 
Černice (29), 76. 
Cernikovice (35), 166. 
Černotice (32), 115, 119. 
Černov (41), 274. 
Černovice (40), 99, 228, 260- 

262, 272. 



Černýš (37), 198, 199. 
Čertovna (29), 76. 
Červená (30), 87, 91. 
Čeřenice (37), 198. 
Češtin (33), 142. 
Čičovice (30), 93. 
Či měř (43), 317, 318, 320. 
Čistovice (33), 135. 
Čižkov (39), 234, 249, 258. 
Člunek (42), 292, 310. 
(Xvřkoly (36), 171. 

Dalešice (35), 158, 162. 
Dalkovice (37), 198. 
Dalov (37), 198, 
Daměnice (37), 112, 196, 198. 
Débolín (42). 3(J2. 
Debrník (28), 70. 

„ viz Treběšice. 
Dědice (31). 101. 
Dědičkv (31), 101. 
Dědkov (33), 135. 
Dechtáre (39), 243. 
Deštná (40), 260, 262, 264-266. 
Dietreichs (43), 324. 
Dirná (28). 48. 50, 61. 
Divišov (37), 198, 200, 201, 

203, 204, 216. 
Divišovice (32), 113. 126. 
Dnespekv, Nespekv(.36), 178. 
Dobešov" (40), 260; 262, 263. 
Dobrohošt (34), 84, 142, 149. 
Dobroměrice (.^^8). 233. 
Dobronice (27). 5, 39, 43. 
(29), 74. 79, 80 
Dobrošov (30), 94. 
DobroSovice (32), 126. 
Dobroty (43), 324. 
Dobrejice (27), 3.5. 
Dobrejov Dolní (32). 115, 119. 
Horní (32). 115, 119. 
Dobremětice (30), 90. 93. 
Dol (38), 235. 

Dol -Sudkův (38), 22b, 227. 
Doloklasv (35), 166. 
Domamyšl (31). 95, 116. 
Domašín, (Nový, Starv) (37), 

199, 203. 204. 215. 
Doubí (28). 68. 
Doubravice (34), 143, 152. 
Drahnětice (27), 32. 
Drahňovice (37) 198. 
Drahoťiov (40), 264. 
Drahvška, dvůr (42), 293. 
Drachkov (36). 140, 195. 
Dráchov (28), 70. 

(40). 264. 
Dražíce (27). 35. 

(29), 72. 75. 84 
Dražičkv (27). 39. 
Drhovice (27). 35. 
Drunče (40). 266. 



Držkrajov (30), 90. 
Dub, ves. dvůr (27). 43. 198. 
Dube (36), 172. 
Dubějovice (37). 198. 
Dubina, mlvn (31), 110. 
Dublin (34); 155. 
Dublovice (34), 1.52, 1.57. 
Dubovice (39), 248, 258. 
Dubovka (3.5), 160, i 66. 

(37), 198. 
Dudov (29), 78. 
Dunavice (35), 166, 
Durdice (33), 137. 
Dvorce (28), 63, 69. 

„ (32), 119. 121. 
Dvorec Ludvíkův (27). 30. 
„ Prokopovský (42), 

314. 
Dvory Ki^enovy (32), 116. 
„ " Nové (32). 117. 
„ (38). 227. 
Dvoreček (42). 313. 
Dvořiště (38). 22b. 
Dvůr Čachovický (32), 113. 
, Čerkovickv (33). 130. 
„ Lervený ("27). 39. 
„ Gabrielův (43). 324. 
, Hůrečky (33). \S0. 
, Karlův (40). 268. 
„ Nový (30), 72. 87. 
„ (31), 103. 
r, (32), 127. 
„ (33), 13o. 
„ (38). 225. 235. 
, (40), 26b. 
„ (42), 313, 
, [^anin (31), 112. 
„ Podmaršovickv (35), 

165. 
, Radějovickv (35), 162. 
„ Se.xinskv (31), 102. 
„ .Spálený (36), 172. 
„ Vozerovskv (33), 135. 
„. \S'Sokv (2"7), "39. 
, Dvůr Zlatý (28), 61. 

Elbančice. pův. Libančice 

(31), 112. 
Elhejšov (31), 113. 
Eš (38), 223. 
Ktink Nový (40), 2,58, 260, 

263, 267,"'269. 

Facanda, dvůr (33), 131. 
Ferdinandov (33), 132. 
Fichhov, předměstí u Nové 

Bystrice (43), 920, 
Filipsdorf (43), 324. 

Gabriel ka (40). 263. 268. 
Grampach (43). 317, 322. 
Giittenbrunn (43), 320. 

Háj, tvrz (31), 103, 106. 
Hájkov. Hájky (27), 35. 



- 330 



Hajkov (39). 242. 
Na Hanavě (2'J). 86, 88. 
Harllikov (38), 229, 235. 
Hataš, mlvn (31). 102. 
Hatín (42)'', 302. 
Hatov (32), 119. 
Heroutice, dvůr (3S). 162. 
Hermanec (41). 275, 280. 
Heřmanice (34). 128. 135. 
Hermaničkv (33). 135. 
Heřman, dvůr (-10), 264. 
Hlasivo (31), 43, 97, 110. 
Hláska (36). 172. 
Hlavatce (28), 50, 71. 
Hlinice (27). 44. 
Hlinov, jednota (32), 117. 
Hnévanice (30). 93. 
Hodějovice (39), 243, 258. 
Hodétice (35). 160, 165. 
Hodčtín (29), 78. 
Hodkov (32). 116. 1 17. 
Hodonice (29), 78. 
Hoikov (39). 238. 258. 
Hojnvice (-10), 262, 263. 
Hojšin, ves (31), 103. 

samota (3.3). 141. 
Holná, dvůr (42), 292. 
Hora, samota (33). 133. 

Kosova (34). 142. 144, 

146, 148, 149. 157, 165. 
Hora Krásná, městys (34), 

115. 143, 144, 154. 
Hora Krásná, Šelmberk,hrad 

(31), 111. 
Horv Ratibořské (27), 43. 

, Smiinvv (31), 96, 112. 
Horepník (38), 231, 233, 2,35. 
Horetice (35), 159, 165. 
Hořice Dolní (27); 42. 
Horní (27), 42. 
Hospoda Nová (3IX 101. 114. 
„ Zelená, samota (29). 

84. 

Hospríz (42), .308. 
Hostéjoves (42). 290, 316. 
Hostin (30). 94. 
Hostišov (28). 130. 
Hostovnice (34), 154. 
Hoštice, staroč. Hoštětice 

(31), 5, 95, 101. 
Houserovka (39), 245. 
Hrabři (34), 143. 
Hrad v. Přiběnice (27). 

„ Horni,ves(41),277,278. 
Hradec lindnchův (42), 291, 
302, 3()6, 308, 313,314.315. 
Hrádek (38). 200, 204, 216. 
dvůr (38), 232. 
mlvn (38). 227. 
statek (38), 221, 
„ v. Přibéničkv (27). 
Červený (34"), 142, 
148, 149. 



Hrádek Kozí (27), 9, 25, 26, 44. 

Vítkův (42), 313. 
Hradiště (36), 171, 172. 

(37). 2()0, 204, 208. 
horv Tábor (27), 8. 

9, 20, 26, 32. 
Hradov, samota (34), 154, 
Hrachov (30) 93. 
Hrachovice Dolní (31), 110. 
Horní (31), 110. 
Hrachoviště (34). 152. 
Hrajovice (31). 113, 198. 
Hrdonv (32), 117. 
Hrobv'(27), 5, 41. 
Hrušice (.35). 166. 
Hrutkov (42), 308. 
Hřbet Kozí (bvv. hrad), (34), 

155. 
Hřiběci (41). 274, 275. 
Hřin (37), 199. 
Hubov (32), 116. 
Hulm (34). 149. 
Hůrka (35), 164. 

„ (43), 318, 322. 
,. dvůr (33). 140. 
Hůrkv, Horky (27), 34, 39, 
Hustilař (32), 117. 
Hutě (29), 74, 78. 

, Dolní, samota (39), 236. 

, Horní, samota (39), 236. 

, Siaré (43), 324. 
Hvoždanv (29), 73, 84. 
Hýlov, dVůr (27), 34. 

Chabrovice (28), 69. 
Chářovice (35). 166. 
Chlebov (28), 48, 60. 
Chleby (35), 166. 
Chlistbv (31), 103, 117, 168. 

dvůr (35), 162. 
Chlum (27). 3. 
, (32), 116. 

(34). 142, 156. 
(37). 198, 201. 
, samota (35), 163. 
Přední (34). 143, 154. 
Vvsokv(34),150, 1.52. 
Zádní (34). 154. 
Chlumec (34). 52, 117, 122, 
126, 127, 142, 150, 153, 169 
306. 
Chmelná (39), 247. 
Chobot (37), 19'», 201. 
Choěín (27). 4. 43. 
Chodec, mlýn, dvůr (39), 

243, 248. 
Chochol (37), 198. 
Cholunná (41), 286, 288. 
Chotěnice (28), 49, h2. 
Choteřina, Kotejřina (30), 94, 
Chotětice (32), 115. 

dvůr (33), 135. 
Chotovinv Vvsoké (31) 102. 
(27), 29, 34, 44, 
46, 47. 



Chotvšanv (37), 199,204, 206, 

216. 
Choustnik, hrad (28), 34, 39, 

40. 67. 58. 
Choustnik, ves (28), 66, 69. 
Chramostv (34), 157. 
Chrást (30), 95. 
Chrástov (41), 274. 
Chráštanv (29). 72. 
(3o). 166. 
Chubonín (27), 40. 
Chválkov (40). 260, 263, 265. 
Chvalov (32), 117. 
Chválov (39). 242. 
Chvojenec, Chvojinek (35), 

160, 166. 
Chvojno (36), 168, 169, 190. 
Chvojnov (39), 2-10, 242, 258. 
Chvnov (27), 5, 34. 39, 42, 43. 
Chvše, Chýška Malá (30), 

87 93 94 
Chýše, Chv'ška Velká (38), 

221, 232," 235, 

Ickovice (30), 95. 

Jablonná (35), l,=i8. IfiO. 165. 
Jakubín (41). 288. 
Jalověl, jediiota (27), 34, 44. 
Na lalověí, hospoda býv. 

(31), 112. 
Jamnik (29), 78. 
Jan .Sv. (37), 199 
Jankov (33), 128. 130. 132, 

140, 141, 168. 
Janov (28), ,8. 
Janov (31). 108. 109. 
Janovice \'rchoto\- v (33). 128, 

130, 138. 140. 
Jarošov (40). 268. 283. 
Jarošov (43), 293, 315—316. 
Javor (31), 103. 

,. (32). 118. 
Javorník (37), 198. 
Jedlanv (27), 47. 
Jedlov" (39), 237. 
Jekovice ÍJO), 91. 
Jeleneě (33). 140. 
Jeměina (42). 303. 
Jemniště (36), 170, 192, 193. 
fenšovice, býv. ves a tvrz 

(30), 93. 
Jesenice (34). 150. 
Jestřebice (30), 90. 

(33), 131, 135. 
Ješetice (31), 98. 

„ samota (33). 135. 
Jetětice (30), 90. 
Jetřichovice, zámek (32), 121, 

125, 126. 
Jetřichovice (38), 231. 
Jezero (36), 190. 
Jezvinv (27), 3. 
Ježov"Malv (31). 113. 

„ Velký (31), 113. 



331 — 



Jindřiš (42), 291. 292. 313. 

Jiřetice (33), 103, 13(1. 141. 

Jiřičky (39), 251. 

(irilíovice (33), 13.5 

■]inn (33), 140. 

jistebnice (27). 4. 30. 35. 44. 

84, 97. 115, 118 
Jišov. dvůr, pův. Vvžov- 

Veišov (27). 46. 
Jitra, samota (33). 141. 
Jíví (3,3). 135. 
Jižná (40). 265, 266. 
Johavka (40). 263. 

Kácoves (37), 198. 
KaCiebv (42). 292, 308. 
Kajetín (28), 66. 
KaUanov, pův. Koktanov 

(27). 47. 
Kaliště, dvorec (32), 116. 

ves (33), 140. 
Kalná (37). 198. 
Kaniberk (31).%.97. 108,113. 
Kámen (38), 223, 224, 225. 

228, 235. 
Kamenice (30). 87. 
(34), 150. 
n. Lipnu (40). 260, 

262, 264, 265, 267. 272. 
Kamvk (34), 144. 154, 155. 
Kaňo\', mlýn (41). 279. 
Kaprounv (43). 322. 
Karhule "(3/), 198. 
Karlíčkov (33). 132. 
Karlov (2'i)- 84. 
Karolín, dvůr (27), 39. 
Kašovicc (27). 35. 
Kateřinky (38), 2,32. 
Kateřinské Lázně, viz Lázně 

Kateřinské. 
U ls.avrzů. samota (27), 28. 
Keharec (43). 324. 
Kejtov (38). 225. 
Ivladinv, samota (39). 242. 
Kladruby (27). 42. 

, " (37). 197, 198. 
Klášter (43), 325. 
Klenová (43). 322. 
Klenovice (28), 68, 70. 
Kletečná (39), 243. 
Klímětice (34). 157. 
Klisinec (30). 94. 
Klokoč, tvrz (.30), 90. 93. 
Klokočov. samota (33), 138. 
Klokoty (27), 20, 22. 36. 
Kloušovice (27). 43. 
Klučenice (30), 87. 
Knin (43). 324. 
Knížata, samota (27), 34. 

(4(J). 264. 
Kočov (31). 112. 
Kohout, samota (27), 34. 
Kochnov (33), 140. 
Kojčice (39), 242. 
Kojetín (30), 94. 



Kolanda, samota (35), 1^2, 163. 
Koldovka, „ (27). 
Kolíšov (29), 85. 
Komárov (29), 52, 72, 75, 76. 
Kondrac (37), I9f., 197. 198, 

200. 204. 206. 
Konipas. hrad (38). 234. 
Konopiště (36 1, 168. 169, 172, 

175, 182, 187, 195. 
Konráč (43), 325. 
Kopanina, samota (35), Iři2. 
Na Kopečku, samota (27), 40. 
Kosík (27). 39. 
Kosobudv (34). 87, 143, 154. 
Kostelec (36). 175. 

Nový (27), 30. 
Podolský, Zelený 

(27), 29, 34. 119. 
Kostelec nad .Sázavou, viz 

Kost. Zbořený. 
Kostelec nad Vltavou (30), 

94, 95. 
Kostelec Zbořený, n. .Sázavou 

(36), 177. 
Kostelec Zelený, viz Kost. 

Podolský. 

Košice (28). 68, 69 
Košín. byv. tvrz a ves (27), 34. 
Košovice (33) 137. 
Koštálkov (4;-i). 324. 
Kotnov, Bechvřiská brána 

(27), 20. 
Koutv (33), 134, 135. 
„ " Dolní (31). 109. 
„ Horní (31). 109. 
Kovářov (3iJ). 94. 95. 
Kozlí, hrad (3h). 190. 
Kozlov (32). 117. 
Koznice (27). 42. 
Koznice (36). 170, 192. 
Krabice, tvrz (37). 216. 
Královská, s-mota (35), 163. 
Krasikovice (39). 243. 245. 
Krašovice (34), 143, 154. 

(37). 198. 
Krátošice (28). 69. 
Krčin, býv. zámek (34), 156. 
Krchlebv (35) 163. 
Krchov (34), 154. 
Krňany (35), 162. 
Kročákov, samota (35). 162. 
Krotějov, samota (28). 63. 
Krsov, samota (33), 140. 
Krtov (27). 40. 
Krumwald (40), 263. 264, 267. 
Kruplov, samota (43), 316. 
Krusičanv (35), 166. 
Křeč (27), 34. 

, (38). 228, 235 ' 
Křečovice (35), 160, 164. 
Křekovice (31), 113. 
Křelovice (39). 251. 258. 
Křemenice (34). 150. 
Křemešnik (39), 238, 258. 



Křenovičky (33), 131. 135. 
Křepenice (34), 156. 
Křešice (.33), 138. 

(37), 198, 218. 
Křída (27). 35. 
Křivošin (32). 1 16. 
Křižanov (30), 90. 
Kříženec (31), 103. 112. 
Křížov (37). 196, 198, 201. 
Křtěnovice (31). 107. 
Kučer (30), 91. 
Kumžak (42). 290, 310. 3 18, 

322. 
Kuní (.34). 154. 
Kuiičkv (.34). 154. 
Kunov"(43). 318. 
Kužel, mlýn (32), 122. 
Kvjov (38). 233. 
KVasejovice (28). tO. 61. 69. 
Kvasejovice (32). 127. 
Kvašfov (32), 114, 117. 

dvorec (32), 121. 
Květo v (30), 91. 
Květuš. tvrz byv. (32), 1 17. 

Labv (37), 199. 201. 
Landštein (43), 289, 317. 318. 

322, 323. 
Lánv (27), 39. 
Lapačck. mlýn (27), 28. 
Lásenice (40). 267. 

(42), 292, 293, 308. 
Lastišov (27), 131. 
Lašovice. pův. Hlazovice, 
Hlašovice (30), 87, 94. 95. 
Lašovkv (30), 95. 
Lavičky (34). 149. 
Lazice," tvrz (31), 106. 
Lázně Celkovické (27), 23. 
Kateřinské (41), 275, 
284. 
v Lázni, část Deštné (40), 266. 
Lažanv (27), 42. 

, " dvůr (.(3), 141. 
Lbosin (37). 198. 
Lesák v (37), 198. 
Leskovec (41). 275. 27b, 280. 
Ledeč, ves (36). 177. 
Lejčkov (38). 228, 235. 
Leskovice (38), 234. 235. 
Lesná (38). 233. 
Lešanv (35). 158. 160, 167. 
Lešov' (39), 245. 258. 
Leština, býv. tvrz (27), 34. 
(31), 106. 
(42), 310. 
Leštno, zámek (36), 194. 
Letná (39), 245. 
Lhota, jednota (31), 103. 
(34). 150, 157. 
, (35), 162. 

(43), 318, 320. 
AHnova (32), 118. 
Balkova (27), 34. 



332 



Lhota Beranova f27), 46. 

Broučkova (26). 44, 46. 
Červená (28). 62. 

zámek (40), 
265. 267. 
Lhota Dlouhá (27). 40. 
(35). 165. 
Dolní (42). 290, 307. 
Hlaváčova (33). 135. 
H.irní (42). 290. 308. 
Hrazená (37). 199. 
, Hrušová (2y). 63. 

Chomoutová (27), 30, 
115. 
Lhota Janko vská (33). 140. 
., leníčkova (27). 44. 
Kácovská (37), 198. 
Kamenná (.'^2), 115, 
120. 
Lhota Karasova (33). 135. 
Koubalova (30). 95! 
,. Krušncva, viz Bal- 
kova. 
Lhota na Lejči. ves pustá 

(28). 59. 
Lhota Malá (33), 138. 

Německá (38). 235. 
Xesperská <37), 199. 
Pechova (3t)), 94. 
Pejšova (27). 30. 
Rvbová (28). 70. 
Salačova (38), 231, 
232, 235. 
Lhota Starcova (32), 116. 
Stoklasná (27). 44. 
Štépánova (37). 198. 
Tetaurov^a (30). 88, 90, 
93. 
Lhota Včelákova (27). viz 

Lhota Balkova. 
Lhota Včelákova (.32), 115, 

118. 
Lhota Velká (33). 130. 1,38. 
„ Vilasova (34), 150. 
„ . Vysoká (38), 225. 

Žemličkova (34), 150. 
Lhotka (27), 39. 
(31), 111. 
(34), 146. 
(3.5), 163. 
dvůr (39;. 247. 
„ mvslivna (40). 260. 
Všerovka, dvůr (35), 
164. 
Lhotka Jolcova (39), 242. 

Kocourova (39), 242. 
Libčice (34). 150. 
Libeč (35). 165. 
Libějice (27). 39 
Liběnice (.32), 34, 114. 118, 

119, 121, 125. 
Libež (37). 199, 200. 
Libin (34), 152. 
Liborezy (42), 53, 306. 



Libouň (37). 199. 201 , 204. 205. 
Liderovice (27). 28, 44. 
Lidkovice (33). 113. 126. 
Lidmaň (40). 260. 263. 
Lipice (39). 243. 248. 249. 258. 
Lipina (37). 199. 
IJpka (35). 166. 
Xa Liškách, jednota (27), 41. 
Liškv, předměstí Bechvně 

(29), 80. 
Lišnice (30). 90. 
Lištěnec (33). 135. 
Litichovice (37). 198. 
Litohošf (38), 235. 
Lodtéřov. Lothéřov (42). 293, 

314. 
Lohov (.33), 141. 
Lomná (31), 110. 

Krchova (31), 96. 
Lomy (27), 39. 
, " (42), 310. 
Losv, samota (29), 78. 
Loudilka (33), 135. 
Loukeník, mlvn (27), 39. 
Louňovice (37). 96. 196, 198. 

204, 206, 208, 209. 
Loutě (35). 163. 
Loutkov (41). 277. 

velkostatek (38), 

233. 
Lovčice (34), 145, 149. 
Lovětin (42). 315, 316. 
Lštění (36), 171. 
Luhy (34), 157. 
Lukavec (.38). 232, 233, 235. 
Lužanv (31). 101. 
Lvsá (33j, 133. 
Lžín (28), 63. 

Makov (27). 34. 

Malešice (27). 4. 

Malešín (38). 229. 

Malíkov Kamennv (42). 291, 
292. 316. 

Malíkov Německv (42), 30í. 

Malíř, dvorec (42). 315. 

Malkovice. tvrz (32), 127. 

Malovice (31). 102. 

Malovičky, Podmalovice. po- 
zději .Skalice, dvvir (31), 
102. 

Malovidv (37). 198. 

Malšice"(27), 39. 

Mareš, samota (35), 162. 

.\Lnrkl (43). 317, 323. 324. 

Maršov (27). 5. 39. 

Maršovice (35), 16(J. l(.l, 165. 

Martinice (33). 128. 137. 150. 

Na Marunce (29), 76. 

Masko vice (35). 162. 

Maršovice (27), 43. 

Matějov (32). 115. 117. 

.Matějoves (42), 316. 

Matná (42), 302. 



Měřín (35), 163. 

Městečko, ves (36). 199. 200, 

Město Staré (43). 318. 322, 

323, 324. 
Měšice (27). 44. 
Měštice, Měšetice (27). 115, 

126, 127. 
Metánov (40). 267. 
Mezdrič, správ. Meziříčí (27), 

35. 
Mezihoři (36), 154. 168. Ih9. 

170. 
Mezi lesí (38). 231 



Meziřiť 



232, 
viz 



235. 
Me- 



258. 
117,' 1 19. 



122. 
122. 



Mezireň, 

zdřič. 
Mezná (39), 246, 
Mezné (28), 61. 
Mezno (32), 115. 
, (34). 150. 
Milčín, pův. Miličin (31). 34. 

96. 97, 99. HX). 10:'. 103. 
Milešov (30). 95. 
Milevsko (30), 69. 91, 92,94. 
Miličin viz Alilčm. 
Miličov (39). 236. 238, 258. 
.Milkov, samota (32). 119. 
Milostice, Milhostice (32), 1 19. 
Miloiice (39). 243. 249. 
Minartice (33), 1^0. 
Mirošov (39). 237, 258. 
Mirotín (40). 264. 
Mlsek (42), 306. 
Mitrovice (31). 101. 
(32). 115. 
Nové (32). 
Staré r32), 
Mladoušov (33), 140. 
Mlčkov (30). 90. 
Mlíkovice (35), 162. 
Mlýn Balktiv (41). 279. 

„ Bejšovickv (27) 4. 

„ Blažkův (27) 40. 

„ Čápův (42), 313. 

, Cervenv, samota (34). 

156. 
Mlýn Dolnolipovskv (29). 72. 

. Fáčkův (41), '279. 

„ Hautlův (43) 324. 

, Hrdličkův (42). 316. 

„ Jezerský (32). 122. 
■ . Káňův (40). 279. 

„ Kaisrův (42). 316. 

„ Kolářův (40). 268. 

„ Kopeckých (31). Iu3. 

„ Kotaškuv (32). 116. 

, Kvěchův (27), 35, 39. 

„ Matouškův (^7). 5, 39. 

, Mládkův, samota (43), 

320. 
Mlvn Náhlík (32). 121. 

; Novv (27). 3. 
, " (31), 103. 
(43), 320. 

I Podmalov'ický(3l), 102. 



- 333 - 



Mlýn Rvsikovskv (29), 72. 
; Spálený (33), 130. 
, Staňkův (31), 9h. 
„ Strnadův (32), 11,=;. 
, Strženecký (33). 130. 
„ Šafkův (41), 279. 
„ Šetkův (31), 101. 

Štědrý u Hromadov 
(32), 116.' 
Mlýn Zahourkův (27), 47. 
Mlvnv CJS). 68. 

„ Panské, část Dobe- 
šova (40), %3. 
Mněchějev (37), 1<)8, 203, 205. 
Mnich (40). 2(->4. 26.5. 
Modlikov (32). "'O. 116. 
Modrák, samota (32), ll'». 
Mokrá (281. 70. 
Mokrán v (32), 113. 

, " (33). 140, 143. 
Mokřeč (34), 154. 
.Monín (32), 118. 
Moráň Jablonská, samota 

(35), 163. 
Moravec, .Moravci (27), 28. 
(31), lOh. 
(38). 225, 235. 
, na Moravé. část 

Počátek (41). 279, 282. 
Most Pelíškův (37). 200. 
Mostečná (42), 314. 
Mostek (31). 110. 
Most v (42), 310. 
Moudrov (38), 225. 
Mozolov (32). 1 16. 
Mrač (36). 168. 

Horní (36). 175. 
, Dolní (36). 175. 
Mrákotice (32), 115, 126. 
Mrvíce (33). 140. 
Mštětice (35). 165. 
Mutíce (31). 106. 
Mutiněves (42), 293. 313. 
Muzika, samota (34), 156. 
Myško v (32), 117. 
Myskovice (28). 63, 68. 
Mýsleticc (33). 130, 133. 
.Vlysletín (39), 246. 
Myslivna Branšovská (32), 

"115. 
Mvslivna Čapkova (30), 87. 
Kozská (27). 2>-. 
Markvarecká (40), 
260. 
Myslivna Rvtovská (40), 262. 
Myslov (39), .347. 

Na.-eradec (37). 196, 198, 201. 

203, 204, 206. 20'}. 212. 
Naděje, dvůr (29). 76. 
Nadějkov (32), 116, 118. 
Nahorubv (35). 160, 163. 
Náchod (27), 34, 44. 
Nálesi (34), 150. 



Nalžovice, Nalžejovice (34), 

142, 143, 156. 
Nasavrkv (27). 34. 
, " (31). 101. 
Násilov (32). 119. 
Nazdice (33), 137. 
Nebrich (35), 163. 
Nedbalov (40), 266. 
Nedrahovice (34). 150. 
Nedvědice (28). 4. 47, 49, 70. 
NedvědickýÚ;ezd íy8),6"i, 70. 
Nedvězí (35). 1 62. 163. 
Nehonín (32). 116. 
Nechválíce (34). l.=0. 
Nekrasin (42), 268. 316. 
Němec, dvůr (39), 76. 
Němž (37), 198. 
Nemojov (3'i), 245 
Ncmyšl (31). 101, 106. 

Nepřejov (.i2). 116. 

Nespěchy, Dnespeky (36), 
178. 

Nesperv (37), 199, 218. 

Nosvačily (36), l68, 195. 
(38), 2.35. 

Neštětice, Neštědice(35). 166 

Netvoříce (35). 160. 162. 

Neudek (42). 314. 

Neustupov (33). 128, 130. 141 

Neveklov (.35). 158. 160. 161 
164. 166. 

Nosákov (33), 130, 141. 

Nosetm (.32). 117. 

Noskov (31), 109. 

Nuzdlv (27), 42. 

Nuzíce (2'>), 78. 

Nuzov. dříve Záskalí panská 
(31), 98. 

Obděnice (34). 94. 1 50. 
Oblajovice (37), 229. 
Obora, předm. N. Bvstrice 

(43). 320. 
Obratativ (38), 227, 228. 294 
(obrátíce, (Jbniltice (U). 113. 
Obrovka (29), 7h. 
Odlochovicc (33). 141. 
Ohrada (33), 133. 

(34). 150. 
Okrouhlov (30). 90. 
Okrouhlice (36). 168. 192. 
Ulliramovice (33), 128, 140. 
Oldí-íchov Velký (31). 106. 
Oldřichoves (33), 97, 98, 128, 

133. 
Oldríš (42), 313. 
Olešná (37), 198, 201. 

(3'}), 242. 

Něm. (-12), 312. 
Olší (30), 87. 
Ondřejov (39), 170, 246. 
Ondřejoves (33), 142. 
Onšice (39), 242.- 



Onšovice (37), 199. 

Opořanv (29), 75, 86. 

Orlov (32), 118. 

Osečanv (34), 142, 157. 

Osek (30), 91. 

Osletín (30), 93. 

Osná (31), 113. 

Ostrá (32), 118. 

Ostromeč, býv. hrad (35), 

163, 164. 
Ostrov (37), 164, 199,201,217. 
Ostro vec (41), 274. 
Osli-edek (36), 170. 
Otice (33), 128. 
Otm (42), 308. 
Otradov (31), 113. 
Otradovice červené (33), 141. 
Ouběnice, Albénice (33), 128, 

140. 
Oudičov, dvůr Uzditov, Udi- 

šov (27), 46. 
Oudim, v. Údim. 
Oukhd (34), 150. 
Oulehle, dr. „na Lázu' (31), 

101. 
Oulehlí (38). 233. 
Ounuz (.32;), 117, 118. 
Ouraz (31), 101. 
(Justějov (31). 1 10. 
Oustrašice (27), 39. 
Oustrašm (39), 245, 2.58. 
Ouštice (35), 166. 
Outěchovice Malé (37), 232 

235. 
Oiuěchovice Velké (39), 249 

258. 
Outěchovičkv (39), 242. 
Ovčin (28), 70. 
Ovčárna, prcdm. u N. By- 
strice. (43). 320. 
Ozdrakov, mlýn (3i), 116. 
Ožice, v. Vozíce Mladá (31). 

109. 
Pacov (38),219, 222, 223, 225, 

230 235. 
Pa'dai^ov (27), 5, 35. 
Pařezí (37), 199. 
Paseka, ves a dvůr (27), .34. 
Pašovka. samota (36), 178. 
Pavilon i'ani Anny, 1'ařianin 

(29), 77. 
Pavlov, prcclmčsií Vož'ce 

(31). 107 
Pavlov (39), 245. 
Pavlovice (37), 198, 217. 
Pazderna, villa (41), 282. 
Peceradv spr. Peciradv (36). 

168, 169. 
Pecínov, Peclínov (36), 187 
Pchov (36), 170. 
Pejškov (39). 249 
Peklov (33), 137. 
Palec (40), 266. 



— 334 



Pelhřimov (39). 241. 243, 245 

247, 249. 252. 258. 
Pelhřimov Stnrv f3'»). 248. 
Pěna Dolní (42). 308. 

, Horní (42). 2<(3, 308. 
Perka (40), 267. 
Pcrnarec (43). 324. 
PetrUov (39). 242. 
Petrovice (31), 9;-,. 105. 

(341. 142, 143. 150, 
1,54. 
Peirikovlce (32). 116. 
Petřín, dvůr (28), 69. 
Petřiny (37). 198. 
Pičm (28), 141. 1,50. 
Pila. snmot.i (27). 40. 
PintovUa (27) 39. 
Pistina (42) 306. 
Planá nad I.užnicí (27). 4, 5. 

39, 40, 68. 
Plavsko (42). 53. 306. 
Plechov (32). 116. 
Plesiště (34). 143 
Plevnice (39). 242. 
Plhovka. samota (35). l62. 
Plotiště, mvsiivna (27). 35. 
Pnětlukv (35). 164. 
Pobistrvcp (39). 243. 244. 
Počátky (41). 275. 28), 284. 
Počepice (34). 153. 
Podboř (30). 87. 
Podhoří |29). 72, 86. 
Poděvúsy, Podélusv (35), 
166. 

Podhájí (34), 150. 
Podhořák, samota (35). 162. 
Podhoří, dvůr (34). 149. 
Podhrad (34). 152. 
Podhradec (34). 146. 
Pod hradem, předm. \'ožice 

(31). 107. 
Podhradí (30), 91. 
Podlesí (33), 103, 131. 141. 
Podmalovice, v. Malovirkv. 
Podmoky (34), 154. 
Podolí (27), 3(j, 39. 43. 116. 

„ (33). 90. 137, 141. 
Polmanec (27). 5. 
Polmání (31), 96. 110. 
Pohodny, jednota, (31). 95. 
Pohořelec (32). 117. 
Pohoří (32), 116. 
Pojbuky (38), 235. 
Pojezděc samota (34). 148, 

149. 

Polanka, dvůr (27). 43. 

ves (27). 34. 46. 

(37), 200. 
Poličanv (25). 1.58, 163. 
Políkno (42), 306. 
Polšf (42). 302. 
na Pondělce, předm. Vozíce 

(31), 107. 
Pokovec (30), 85, 87. 



Popovice (31). 113. 
Popovice (36), 193. 
Poradkov (32) 119). 
í^crešín (30), 93. 94. 
Pořešice (34), 154. 
Pořiči n. Sázavou (36), 169, 
172. 

Pořin (38). 227. 

Postupite (3h). 193. 199. 

Pošna (38). 231, 235. 

,Za Potokem- (40), 266. 

Potulov (27). 39. 

na Poušti (29), 83. 

Přácov, samota (27). .39. 

Prnsetín (38). 228. 235. 

IVašivá. tvrz (41), 277. 

Pravěticc (37). 198. 

Přavikov (40). 263. 266. 267. 

Prčice (32). 11,5. 118. I 19, 122, 
124. 126. , 

Proseč (38). 234. 235. 

Proseč (39), 24J, 247. 258. 
Obořišté (.39), 247. 

Prosenice (36). 157. 

Prostý (41). 274, 

Prouťkovice (34), 143. 

Prudíce (31). 10 1 . 

Přáslavice (38). 234. 

Preborov (30). 92, 94, 

Předbojov (;í2), 119. 

Pře.lboř (28). 68, 

Předbořice (30), 87, 94. 
Předíčko (30), ^5. 
Přehořov (28). 60, 61. 63. 
Přestav! k v (32), 121. 
, " (36), 170. 
Přestěnice (30), 90, 
Přiběnice. Hrad (27), 35. 36. 

38. 39, 68. 
Přibéničky. Hrádek (27), 36. 
U Přibíka". mlvn (32), 120. 
Příbraz (42). 307, 
Příbvška (34). 150. 
Příčov (34). 152. 157. 
Přišejov (34). 157. 
Psárov (28). 68. 
Psářc (.37), 197, 204, 205, 
Putimov (39), 24 . 242. 258. 
Pykov (27), 30. 

Ráb (29). 72, 73, 85. 90, 

Rabín (35). 162. 

Radeč (34). 149. 1.50. 

Radějoy (38), 233, 

Radenm (27), 5, 34. 41, 49 68, 

Radešicc (34), 150. 

Radeší.i (34), V4 143. 1.54, 

Radétice (29). 84, 

Radčtín (39). 245, 

Řadič (34). 135, 142, 143, 155, 

1.56, 
Radihošt (.iO), 87, 90, 
Radikov (32), 117, 
Radimov, samota (28), 70, 



Radiměrice (33). 1,30. 
Radimovice Zalečské (27), 

34, 39. 
Radkov (27), .34. 
Radňov (39). 245. 2,58. 
Radoňovice (37), 198, 
Radostovice (31), 113. 
(38). 227, 
Radošovice (33), 140. 

(37). 199. 204. 
Radotín (33 1. 138. 
Radounka Malá (42). 290. 313. 
Radouň Horní (40). 264. 

Ki.stclní (42). 314. 
Německá (42). 314. 
Okrouhlá (42). 314. 
Radvánov (30). 94. 95. 
Rákov (29). 72. 75. 
Raiovice (31), 106, 107. 
Rataje (29), 80. 

Hrazeně(.37). 169. 197. 
198. 200. 
Ratiboř (30), 88, 93. 

(42). 312. 
Ratibořice (27). 93. 108. 

Nové, Hory Rati- 
bořské (27). 43. 
Ratibořice Stříbrné (27). 43. 
Ratimice, samota (35). 162. 
Ratmirov Malv (42). 293,313. 

Velký (42). 302. 
Ratmiřice (33)," 128, 142, 
Rážkov (27), 1 17, 
Reichýř (43), 324. 
Rodinov (40), 267, 
Rodinov (42), 315, 
Rodná (31). 96. 108. 110. 
Rohov (32), 122, 
Rohovka (41). 274, 
Rohozná (39). 236, 2.37. 
Rohozov (30), 93. 
Romava (43). 324, 
Roseč (42 ». 302. 
Rosička (40). 265. 

„ Cernovská (40), 

Hodravova(40).268. 
Pejdlova (43). 316. 
Rosin (29), 72. 73, 
Roučkovice (38), 234. 
Roudná (28), 40. 52. 68. 70, 
202. 

Roviny (34), 150, 

Rovná (39). 230, 245. 249. 

Rozkoš, Zámek a mlýn 292, 

313. 
Rudohice (33). 140, 
Rukávec (30) 91. 
Růžená, býv, tvrz (32) 117, 
Rybníček '(39). 242, 
Rybník (39). 242. 
Rychnov Nový (39). 236. 

"238, 258. 273," 
Rynárec (39), 245, 249, 258, 



2,58, 



268, 



— 335 



Rýtov (40), 260, 261, 262. 
Rzavý (27), 28. 

Řečice Červená, Biskupova 
(39|, 5. 24U, 248, 249. 250, 
252, 258, 263. 

Ředice (33), 113. 117. 

Ředičky (32), 117. 

Řehovice (35), 165. 

Řemenov (39), 242. 

Řemičov (31), 111. 

Řenkov (30), 94. 

Řepeč (27), 35. 

Řevnov, Drevnov (27), 29. 

Řeževčice (39), 237, 

Řikov (33), 135. 

Římovice (37). 197. 

Řišnice (38), 233. 

Slamosol (40), 265. 
Samšin (38), 221, 234, 235. 
.Sázava (39), 238. 
Sedlřanv (34), 114, 130, 143, 

146, 148, 149, 150. 152, 154. 

155, 157, 169. 

.Sedlec, řeč. na dráze Frant. 

Jos. 1. (32). 74, 115, 118. 

122, 124, 126. 142. 150. 157. 

Sedlec, tvrz bvv. (27), 25, 

39. 
Sedlecko (27), 47. 
Sedlecko (28), 68. 

(33), 141. 

(35). 165. 

(37), 199. 
Sedliště (39), 242. 
Sedlo (43), 320. 

Staré (29), 86. [ 

Sedloň (27). 39. j 

Sedmipanv (37). 198, 201. j 
Semtín Mulv (33), 140. 

Velký (33). 140. 
Senožatv (29), 79, 80. 
Sepekov (30), 89, 90. 93. i 
Sepíkov, jednota (32), 117. 
Sichrov (32), 119. 
Skalice (28), 70. 

v. Malovičkv (31). 
102. 
ve Skalách, samota (27), 43. 
Skalinv, samota (35). 162. 
Skočidolovice (38), 234. 
Skopytce (28), 69. 
Skoupv (34), 143. 
Skuhrov (34), 150. 
Skrvchov (27), 3, 39. 

(29), 72, 87, 88. 

(42), 293. 

Dolní (42). 315. 

Horní (42), 315. 
Skrýšov (31), 113. 



35. 

140. 



232. 
232. 



I Skrýšov (34), 155. 
(35). 164. 
(33), 142. 

Skrejšov (39), 242. 
! Slabsko (31). 106. 

Slapy (27). .5, 39. 

Slavaňov, zámek (30), 94 

Slavětin (38), 233, 235. 

Slavín, dvorec (31), 10.3. 
ves (33). 141. 

Slavkov (33). 140. 

Slavňov (30), 95. 

.Slavariovice (27), 5. 

Sledovice (33), 131. 

Slověnice (37), 199. 

Služátkv (.39), 242. 

Smilkov (33), 134. 

Smíšek (29). 78. 

Smoleč (29), 74, 78 

Smrdov Xovv (38). 
Starv (38), 

Smrkov (32)."l20. 121. 

Smvslov (27), 44. 103 

Sobědráž (30), 91. 

.Sobéhradv, strč. Soběhrdy 
(36), 168, 170. 

Soběslav (28), 47, 48, 49, 50, 
51, 56, 63, 66, 68, 70. 

Solopisky (34), 152. 

Sopice, samota (35). 162. 

Soudný jednota (30). 87. 

Soukenník, mlýn (27), 25. 

Soušet ce (32). 125. 
Soušice (37), 193, 219. 
Souiice (37), UI8. 203. 204, 

206, 217. 
' Sova, mlýn (32), 126. 
Spálenišlé, samota (31), i03. 
Spolí (35). 164. 
Srlice, samota (.33). 130. 140. 
Srlín (29). 72, 73. 75, 85. 
Stajice, býv. hrad (35), 165. 
Stálce, pův. Stadlec(27), 35. 
Staniměřice (31). 109. 
Staňkov (42), 292. 
Stažovice (.35). 164. 
Stehlovice (30). 90. 
Stejka (42), 3(J2. 
Stojslavice (31), 112, 
Stolčín (41), 274, 27m. 
Straveč (35), 163. 
Stranné, Stranv (35). 159, 164. 
Stranná (41), 288. 
Stráž (42), 36, 286. 289, 292, 

304, 306. 317. 
Strkov (27). 39, 40. 
Strměcky (39). 240, 242, 258. 
.Strmviov, Stremviov (42), 

293", 308. 31(j, 3l"2. 
Strnad (32), 126. 
Strnadíce (35), 165. 
Struharov (3b), 168, 192. 
Stružinec (32), 116. 
Strženec (33), 140. 



Střechov (37), 198. 204, 217. 
Střelilo v (33), 135. 
Stretužel (31), 98. 
Střezmír Nová, samota 119. 
Slrítéž (30), 87. 93. 
Sthtež (31), 110. 

„ (39). 242, 246. 258. 
Strižkov (36), 192. 
Strižovice (42), 313. 
Studnice (42). 313. 
Stuchanov (32). 127. 
Stupčice (32), 44. 96. 115. 118. 

Dolní (32). 119. 

Hořejší (32). 119. 
Stýrov (31), 98. 
Sudoměřicf (29), 26. 74, 78 

(31). 102. 115. 
Suchdol (34), 52, 142. 157. 
Suchomel, mlvn ('7) 4 
Sukdol (42), 3l(j. 
Svátov, bvv. ves (28). 70. 
Svatava (40). 260. 262, 268. 
Svatkovice (J'-!), 75. 84. 
Svépravice (39). 244. 258 
Světce (40). 265. 266. 
Světlá (3/). Ií;9. 200. 
Svinky (29), 76. 
Svojš'ce, samota (33). 141. 
Svoříš, Svořišf (32). 5 114 

116. 
Svrabov Dolní (27), 34. 

„ Horní, dvorec (27). 
34. 

Šanovice (32), 115. 121. 

Sibanovice (35), 1.^9. 162. 

Šrbiřov (31), 96. 108. 113. 

Selmberlc v. Krásná Hora. 

Šimpach (38), 228, 235. 

Štědrovice (38), 233. 

Štěpánov (37). 197. 1^8. 20: 
218. 

Štěpánov (33), 128, 141. 

Šternberk, hrad a ves (37). 

198. 200,203. 210,211. 216. 
Šternov (37), 198. 
Štětko vice (35), 142. 157. 
Šiilfrýdov (40), 266. 
Štítná (41), 221, 268. 270, 28b, 

288. 

Tábor (27), 4, 7, 12, .34, 39, 

41, 43. 
Tábor .Starv, v. Ústí .Sezi- 

movo (27), 4, 5, 8. 
Takonín (37), 199, 200, 219. 
Tehov (37), 197. 204. 218. 
Těchobuzy (38), 23o, 235. 
Teletín l3o), 162. 
Těmice (40), 106, 264. 
Teplíšovice (36), 192. 



- 336 - 



Terezian Í27), 40. 
Těšenov (39). 237, 258. 
Tichonice (37), 198, 201, 204 

218. 
Tilvovire (35), 165. 
Tisová, dvůr (27), 30. 
Tisovnice (,i4), 143. 
Tloskov(3,=i). 160, lhl,165. 167. 
Tomicr (33). 128, 140. 
Toskánl;;j, dvůr (30). 9,). 
Tožice (33), 128, 140. 
Trasik, mlvn (.33), 131, 
Trkov (34)", lóO. 

. stíitek (32), 117. 
Trojá<'(k, jedno ;i (29|, 78. 
TribějicL- (28), 61. 
Třebelice (27), 4, 39, 74. 
Třcbešice. dříve Debrník, 
ves a zámek (37), 170, 198. 
204. 2(Jh, 219. 
Trebišt (28). 70. 
Třebnice (34), 142, 152. 
Třebšín (35), 159. 162. 
Tremošná (27), 35. 
Třemošniee (37j, 198. 
Tříklasovice (28), 4 J, 50. 68 
Třítež. TrJter (38), 227, 228. 
Tučapv (28), 50, 64, 66. 
Tuch vně (35), 162, 
Turovec (27). 5, 40. 
Turovkn (41). 274. 275. 
Tvorešovice, Tvoršovice (,36), 

168. 195. 
Tvrz Dráchovská (28), 49. 
„ Chobotská (37), 218. 
. Kondrncká (37). 217. 
, Netlucká (3,5), 164. 
„ Trebeši.ka (37). 218. 
Tynčanv (34), 143 154. 
Týnec, Týnire (3o). 93. 

„ nad .Sázavou 
(35), 158, 159, 160, 166, 169. 

Údim (27), 30, 32. 

Údolí (38), 226. 

Uhřice_(32), 124. 126. 

Újezd Červený (33), 114, 115 
128, 135. " 

Újezd Vysoký (35), 1,58, 160, 
162. 

Úlehle (38), 234. 

Ústí .Sezimovo v. Tábor.Starý 

(27), 8, 9, 43, 44. 
Usuší, Ousoší (34), 156. 
Ústí (35), 163. 
UUěchovice (.38), 221, 232. 

Vackov (40). 260. 
Václavice (36). 188. 
\'aeice (39), 243. 
U „Váňu", samota (31), 98. 
Vápenice (34), 143, 153. 



Včelnice (40), 268. 
\'čelnička (40), 260. 262, 264, 
268. 

Věčov, Zvěcov, \'ícov (31), 

103. 
Velběhy (34). 1,57, 
Velimovice, pův. \'iléniovice 

(27), 42. 

\'elíš (37). 199, 204. 
Velká (3(J), 91. 
Vendelák, mlýn (27). 4. 
Vepice (39), 87, 94. 
Ves Babina (34), 152. 
Vesce (32), 116. 1.56. 
Ves Horní (41), 273, 275.278. 
„• Jetřichova (38), 235. 
„ Nová (27), 40. 
, (28), 61. 
„ (29), 74, 76. 
„ (31), 106. 
„ (35), 162. 
„ (36), 168. 
„ (38), 225. 246. 
„ (40), 264. 
„ Týnova (38), 232. 
, Velká (38), 233. 
„ Zelená (38). 232. 
V^esec, dvůr (27), .30. 

28. 70. 
Veselá (41), 273, 274. 
\'eselíčko. samoia (34), 150. 

„ Veselí bechvňské 

(.30). 90. 

\'eselka, samota (27). ,34. 
^ n \'otice, y. \'otice- 
\'eselka. 
Vestec (30), 94. 

(33), 131. 142. 
Vestenhof, dvůr (39), 237. 
\'ětrov (27), 39. 
(33), 133. 
(35), 159, 162. 
Vězná (38), 225, 235. 
Vícemílv (28), 2, 49. 
Viklantice (38). 221, 232, 233. 
-Staré (38), 231, 
2.35. 

\'ildmanko, dvůr (40), 234. 
Vilice (31), 112, 
Vilín (32). 117. 
\'intirov (38), 225. 
Víska (34), 153. 
\'ispachy (43), 320. 
\'išňová (28), 50, 62. 
Vitanovice (31), 96, 103, 104. 
Vitiněves (43), 323. 
Vlásenice (27), 34. 

(39), 243, 244, 247, 
249. 

Vlásenice-Dubohlavv (39), 
246. 

Vlastibor (38), 48, Vo. 
\'lastišov (33), 142. 



Vlašim (37), 195, 201. 204 

212, 21,5. 
Vlěetín (41), 286, 288. 
\'lěetinec (40), 268. 
Vlčice (42), 312. 
Vlčkovice (33), 141. 
\'lčoves (27), 3, 40. 
Vletice (34), 154. 
Vlkančice (27), 46. 
\'lkonice (.35), 158, 164 
Vlkosovice (40) 260, 262. 
Vlksice (.30), 90'. 161. 
\'oda Dobrá sam. (28), 68. 

(38),' 225, 
235. 

\'oda Dobrá (39), 245 ''49 

2.58, 274. 
Voda Lipková (39). 246, 258. 
Vodice (38), 229, 230, 235. 
Vojkov (33), 128, 130, 131, 

137, 138, 146, 148, 149. 
\'okov (.30). 246. 
\'oleveč (30), 9(_), 1 |6. 
Voltvnč (27), 35. 
Voračice (33), 140. 
na Vorlíce, samota (27), 35 
Vořikov (34), 143, 153. 
Vořikovice (34), 153. 
Votice (33), 97, 128, 133, 141, 

168. 
Votice-Veselka (33), 138. 
\'ožice .Mladá (31), 43, 96 
97, 102, 106, 110, 11.3. 22U 
W.žice Stará. v. \'ožicr 

Mladá. 
Vracovice (37), 198. 
VraOkovice (37), 198. 
Wanov (29)," 84. 

(33), 131, 1.37. 
(36), 170. 
Watišov (30). 00. 
(39), 246. 
Vratko v (ci2), 117. 
Vražná (27), 44, 107. 
Vrbice (34), 154. 
Vrch Dobový, hájovna (29) 
84. ~ i y 

Vrcholtovice (31), 96. 10.3. 
Vrchotice (32), 121). 
V^rchv (31), 101. 
(33), 141. 
Vršovice, dvůr (32), 126. 
\'řesec (27), 43. 
\'šechlapv (29), 74, 78. 

(37), 199. 
Všechov (27), 35. 
Všetice (35), 162. 
Vusí (,30), 91. 
Vydři (42), 306. 
Vyhnanice (29), 74. 76. 
Výrec, \'ejrec, dvůr (27), 5, 

29, 34. 
Vyskvtná (39), 240, 241, 253, 
Vysoká (34), 39, 148. 149. 



— 337 



Vyšetice (31), 104. 
Výška (32), 121. 

Záběhlice (32), 119, 121. 
Zábrodi (30), 95. 
Zádoli (35), \ř.8, 164. 
Zahorany (30), 95. 

(33), 131, 140, 170. 
Záhoří (32), 115. 

Bendovo (31), 110. 
Červené (27), 28, 4h. 
, Německé, dř. Mili- 
činské (31), 96, 102. 
Záhoří Pechovo (31), 103. 
Zahoříčko (31), 47, 101, 103. 
Zahostice (27), 42. 
Zahrádka (27), 35. 

(30). 94. 95. 
(29), 103. 
(35), 1b5. 

(38), 221, 228,234, 
235. 
Zahrádka (42), 312. 

Mladotova (34), 
142, 154. 
Zahradnice (33), 140. 
Zachotín (39). 242, 258. 
Zaječí (35). 165. 
Zajíčkov (39). 245, 274. 
Zálesí (33), 133. 



Zálší (30), 72, 90. 
Záluží (27), 44. 

„ u Budislavi (28), 48, 

70. 
Záluží (30), 93, 94, 112. 
Záruba, mlvn (28), 63. 
Zářiči (28),' 61. 

, (31), 113. 
Záskalí panská v. Nuzov 

(31), 98. 
Závsí (28), 61, 62. 
Zbelítov (32), 116. 
Zběšice (29), 74, 84. 
Zběšičkv (30), 87, 90. 
Zboř (30). 93. 
Zbyslav (30), 93. 
Zdebuzeves (37), 197, 204, 

218. 
Zderadice (35), 165. 
Zdešov (41), 286, 288. 
Zdiméřice (38), 233. 
Zdislavice (37), 19b, 198, 

204, 248. 
Zelč (28). 39, 40, 49, 51, 70, 

71. 
Zenotín (43). 322. 
Zhorec (38), 2-30. 
Zhornv (35). 164. 
Zhoř (27). 39. 

„ (31j, 96, 107. 



Zhoř (38), 230, 235. 
Zlátenka (38), 235. 
Zlenice (3b), 169, 172. 
Zmrhal, mlvn (28), 63. 
Znosim (37), 200. 
Zochov (33), 137. 
Zoubek (38), 227. 
Zvěrotice (28), 63. 
Zvěřinec, zříceniny (32), 

117, 127. 
Zvéstonín (32). 116. 
Zvěstov (33), 130, 141, 
Zvůle (42), 310. 

Ždár (34), 156. 

. (40), 263, 268, 289. 

, Dolní (42), 303. 

, Horní (42), 308. 

, Pluhový (42), 314. 
Žebrákov (30), 95. 
Žibkov (35), 98. 
Žinice (33), 141. 
Žirov (39). 242. 
Žiranice (41), 285, 288. 
2ivohoší (35), 160, 163. 
Žižpachy (43), 322. 
Žlučín (30), 95. 



SEZNAM VYOBRAZENÍ II. DÍLU. 



(Číslice v závorkách znamenají příslušné okresy.) 



Strana 

BECHYNĚ (29) 

Partie ze Židovv Strouhy 73 

, , . " , " 75 

Na Lužnici pod Bechyni 78 

Bechyně 79 

Hláska „Kohout" (Katovka) v Bechyni 80 
Délínnský kostel sv. Matěje v Bechyni 81 
\'nitřek kostela sv. Matěje v Bechyni 62 
\'chod do Bechyiiského zámku ... 83 
\'nitrek klášterního chrámu v Bechyni 8,5 
Náhrobky někdejších držitelů v klá- 
šterním chrámu Bechyňském . . 85 
U kostela sv. .Michala v Bechyni . . 8b 

_ BEISTEIN 
u Ciměre. viz Čiměř. 

BENEŠOV (36) 

Zi-ícenina klášterního chrámu v Be- 
nešově I7<* 

\'iz dále K^onopiště 

BLANÍK (37) 

Kaplička sv. Máří .Magdalenv na .Ma- 
lém Blaníku . . . ." . . ." . . . .201 

BLATA (28) 

Selka z Blat (z I'lavska) 53 

Sedlák z Blat (z Plavska) 52 

Ženich z Blat (z Liborez) 54 

Blatská nevěsta ve svatebním úboru 55 

Blatská nevěsta zavitá .... • . . 56 
Rouchy Blatské. jimiž se nevěsty 

zavíjely .57 

BOROTÍN (32j 
Zřícenin}' hradu Borotína 28 

BYSTŘICE NOVÁ (43) 318 

CETORAZ (38) 
Kostel v Cetorazi 229 



Str.inn 

ČERNOVICE (40) 

CJernovice oíi severu 261 

^'áměstí v Cernovicích 2i)3 

(jernovick\'- potok b6 

ČIMĚŘ (43) 
\'rrhol Beisteinu u Ciměře 322 

DIVIŠOV (37) 217 

DOBRONICE (29) 
Hrad Dobronice 77 

DOL SUDKŮV (38) 
•Sudkfiv Dol s bývalou tvrzí .... 226 

DRHOVICE (27) 
Mohyly u Drhovic 35 

HEJLOVKA (39) 

Z údolí Hejlovky 241 

, , r ' 242 

HEŘMANEČ (41) 

Vrch Lísek s vískou Heřmaneč . . 274 
\''\7. téz Počátky 

HOUSEROVKA (39) 244 

HRADEC JINDŘICHŮV (42) 

lindřichův Hradec se stranv jiho- 
východní ". ... 289 

Jindřichův Hradec od jihovýchodu . 290 
„ , od jihozápadu . . 291 

Nejstarší část Jindřichova Hradu . 292 
Staré město v Jindřichově Hradci . 293 
Nový palác Jindřichova hradu . . . 2'*3 
Portál nového paláce Jindř. hradu . 294 
Oltářík Matky Boží v kapli ,Bílé 

paní" . . .' 295 

Rondelový altán Jindřichova hradu . 296 



— 339 



Strana 

Hradní studna na lil. nádvoří Jindř. 

hradu 297 

Třetí hradní nádvoří Jindř. hradu . . 298 
Vnitřek kaple sv. Jiří v Jindř. hradu 299 
Červená věž Jindřichova hradu . . .300 
Proboštský chrám Nanebevzetí P. 

Marie v Jindřichově Hradci . . .301 
\'nitřek proboštského chrámu . . . 302 
Kostel sv. Jana Křtitele v lindřichově 

Hradci " .^02 

Evangelický kostel v Jindř Hradci . 303 
Klášterní kostel sv. Kateřiny ... 303 
Velké náměstí v Jindř. Hradci . . . 304 

Jindřichův Hradec 30.5 

Nádvoří s arkádami ve dvorci domu 

Bystřických 306 

Bývalj' poustevnicky kostel sv. Bar- 
bory u Jindř. Hradce 306 

Rybník „Zármutek" v Bažantnici u 
Jindř. Hradce 307 

HRÁDEK (37) 
Kostel na Hrádku 216 

HRÁDEK ČERVENÝ (34) . . . .147 

HRADIŠTĚ (3h) 170 

HŮRKA U PLANÉ (27) 40 

CHLUMEC VYSOKÝ (34) . 118, 153 

CHOTOVINY (27) 
Chotovinský zámek 44, 46 

CHOUSTNlK (28) 
Hrad Choustník 67 

CHVOJNO (39) 240 

JANOVICE VRCHOTOVY (33) 
Zámek ve Vrcholových Janovicích 136 
Vchod do zámku ve \'rchotovvch 

Janovicích 137 

Zadní část zámku ve Vrchotových 

Janovicích ". . 139 

JAROŠOV (42) 315 

JEMČINA (42) 

Jemčina, loveckv zámek hrabat Čer- 
nínů . . . ." 307 

JETŘICHOVICE (32) 
Zámek Jetřichovice 125 

JINDŘIŠ (42) 

Úd^olí Jindřišské (Jindřichohradecká 
Šárka) 311 



Strana 

JISTEBNICE (27) 

Děkanský chrám a škola v Jisteb- 
nici . ". 29 

Husitská píseň „Kdož jste Boži bo- 
jovnici" íz kancionálu Jistebni- 

ckého) 30 

Zámek v Jistebnici 31 

Závěj u Jistebnice 33 

KÁMEN (38) 

Hrad Kámen (pohled od jihu) . . . 223 
Nejstarší část hradu Kámen (západ, 
strana) 224 

KAMENICE NAD LlPOU (40) 

Zámek v Kamenici n. 1 269 

i^amátná lípa v Kamenici n. L. . . 271 

KATEŘINSKÉ LÁZNĚ 
u Počátek, viz Počátky. 

KLÁŠTER (43) 
Kostel Nejsv. Trojice v Klášteře . . 326 

KLOKOTY (27) 
Klokoty u Tábora 21 

KONDRAC (37) 
Kostel v Kondraci 204 

KONOPIŠTĚ (36) 

Konopiště 181 

.Sousoší na lerrasse zámku Konopišt- 

ského 182 

Lovecké trofeje v chodbě zámku 

Konopištského 183 

.Salon v zámku K 184 

Zbrojírna na K l85 

Partie z obory Konopištské . . . .186 

Medvěd v oboře K 187 

Daňci v oboře K 188 

Jeleni v oboře K 189 

J. V. arcikníže následník se šlechti- 
ckou družinou 190 

Idyla z Konopištské obory 191 

J. V. arcikníže následník vítán lesním 
personálem 192 

KOSTELEC ZBOŘENÝ (36) . . .176 

KOZÍ (27) 

Půdorys hrádku „Kozí" 26 

Zříceniny hrádku „Kozí" 27 

V zimě ná Kozském potoce .... 45 

KŘEMEŠNlK (39) 

V zimě na Křemešníku 238 



340 



Strana 

KUMŽAK (42) 
Kostci sv. Bartoloměje v Kumžaku 310 

LANDŠTEJN, hrad (43) 323 

LHOTA ČERVENÁ (40) 
Zámek Červená Lhota 267 

LIBOŘEZY (28), viz Blata. 

Partie ze Staňkovského rybníka u Li- 
borez 309 

LOUŇOVICE (37) 

Louňovice, s Velkým a Malým Bla- 
níkem 205 

LUKAVEC (38) 
Zámek Lukavec 232 

MILČÍN (31) 

Milčín 98 

Vnitřek kostela v MilOíně 99 

MILEVSKO (30) 

Stará zvonice při klášterním chrámu 

sv. Aegida 91 

Děkanský chrám Navštívení P. Marie 92 

Náměstí s chrámem sv. Bartoloměje 93 

MITROVICE (32) 
Zámek .Mitrovice 121 

MYSKOVICE (28) 
Zámek v Myskovicich 69 

NAČERADEC (37) 
Kostel a radnice v Načeradci . . . 203 

nechválíce (34). 
Nechválíce u .Sedlřan 151 

NEMYŠL (31) 
Zámek Nemyšl 101 

OSEČANY (34) 156 

PACOV (38) 219 

PELHŘIMOV (39) 

Pelhřimov od východu 248 

Náměstí v Pelhřimově 249 

Kostel P. Marie v P 250 

•Starobylé domy v P 251 

Horní brána v P. zvaná Rynarecká 
(pohled z náměstí) 252 



Strana 

Horní brána v P. zvaná Rynarecká 
(pohled z ulice od nádraží) . . . 253 

Zbytek hradeb u západ, brány v ('. 254 

Dolní brána v P. zvaná Jihlavská . 255 
„ „ , pohled od nemoc- 
nice . • 25b 

Dolní brána v P., pohled z náměstí 257 

PLAVSKO (28). viz Blata. 

POBISTRYC (39) 
.Statek v Pobistrýci 243 

POČÁTKY (41) 

Pohled na Lísek z Počátek (viz Heř- 

maneč) 273 

Na Počáteckém potoce : rybník Vol- 

manec 275 

Na Počáteckém potoce: Velké lezcro 

(\^ilcha) ." ... 276 

Počátky 277 

Hřbitov y P. s kostelem Božího Těla 278 
Rybník Žižka s villou Pazdernou . 279 
Kaple sv. .\nny v Počátkách . . . 280 
Předměstí Počátek ,na .Moravě" . . 281 
Bývalá radnice v Počátkách .... 282 

Kostel sv. Kateřiny 283 

Pramen sv. Marketj' v lázních sv. 

Kateřiny ..." 284 

Pramen sv. Vojtěcha v lázních sv. 

Kateřiny 285 

POŘÍČÍ (36) 

Vnitřek kostela sv. Havla v Poříčí . 173 
Kostel v Poříčí n. S 174 

PŘIBĚNICE (27) 

Pod Priběnicemi 3h 

Zbytky bašty hradu Přibénic ... 37 

ŘEČICE ČERVENÁ (39) 

Hrad Červená Rečice . 246 

Palác hradu v Červené Řečici . . . 247 

SEDLČANY (34) 

Farní chrám v Sedlčanech 144 

Kostel P. Marie, zv. „Církvička" . 14,ť 
Radnice v Sedlčanech 146 

SEDLEC (32) 
.Sedlec na dráze Frant. Jos. \. . . .124 

SLUŽÁTKY (39) 239 

SOBĚSLAV (28) 

Partie na Lužnici 49 

„U panského mlýna* na Lužnici . . 50 
Soběslav 58 



— :í4I 



Strana 

Uékanský chrám sv. IVlra a Pavla 

v Soběslavi 59 

Klenba chrámu sv. Petra a Pavla v 

Soběslavi 60 

Kostel sv. Marka v Soběslavi ... 61 
Dům ,u černého orla' z r. 1564 v So- 
běslavi bl 

l;lrad v Soběslavi 62 

Část náměstí v Soběslavi 63 

Palackého irida v Soběslavi .... 63 
Selská sin v museu Soběslavském . 64 
Měšťanská světnice v museu Sobě- 
slavském 65 

Rouchy Blatské, jimiž se nevěsty za- 
víjely (z musea .Soběslavského) . . 57 

SOUTICE (37) 
Zámek v Souticích 218 

STRÁŽ (42) 

Stráž 307 

Zbytky býv. poustevnického kostela 
sv. Markéty u Stráže 308 

STRMILOV (42) 312 

SUDOMĚŘICE (31) 102 

SVÁKOV (28) 
Kaplička I-". Marie ve Svakově ... 48 

ŠELMBERK (31) 
Hrad Šelmberk 111 

ŠTERNBERK (37) 

Hrad Šternberk nad .Sázavou .... 207 
Šternberk, pohled_ od mostu . . 208 

Rytířský sál na .Šternberků .... 209 
Zámecká kaple sv. Šebestiána na 

Šternberků ^ 210 

Jižní bašta na Šternberků 211 

Hladomorna na Šternberků . . .■ .211 

ŠTÍTNÉ (41) 

Tvrziště s pomníkem Tomy ze .'štít- 
ného ve Štítném 288 

TÁBOR (27) 

Pohled na Tábor 6 

.Stará opevnění Hradiště horv Tábor 8 
Obležení Tábora r. 1621 ..'.... 9 



Strana 

Náčrt husitského hradebního vozu . 10 

Husitské zbraně 10 

Bývalá Pražská brána v Táboře . . II 

Štíty starých domů v Táboře ... 12 

Stárkův dům v Táboře 13 

Náměstí v Táboře 14 

ťást náměstí se starobylou kašnou, 
Zižkovým pomníkem a Ctiborovým 

domem 15 

Kamenný' stůl u Ctihorovíi domu 

v Táboře 15 

Děkanský chrám 16 

Zižkův pomník 16 

Radnice v Táboře 17 

Radnická ulička v Táboře 18 

Hrad ,Kotnov" v Táboře 19 

Partie „u Bredů" na Lužnici .... 22 

Jordánský vodopád u Tábora ... 24 

TÝNEC NAD SÁZAVOU (35) . . 167 

VLÁSENICE (,i9) 
U Vlásenického rybníka 245 

VLAŠIM (37) 

Loreta u Vlašimi 202 

Náměstí se zámkem ve XTašimi . . 212 

^rána zámku \Tašímského 213 

čínský pavilon v parku \'lašimském 214 
Maurská besídka v parku \'laším- 
ském 215 

VODICE (38; 

Zámek ve \'odici 2.30 

Nádvoří zámku ve \'odici 231 

VOTICE (33) 

Zámek ve Volicích 132 

Kaplička sv. \'ojtěcha „na \'ětrově'' 133 
Husova kazatelna „na Větrově" . .134 

VOŽICE MLADÁ (31) 

\ ožic(' 105 

Zámek ve Vožici 107 

Kostel sv. Martina ve Vožici . . . .108 
Hrad nad Vožici 109 

ZELČ (28) 1\ 

ŽIROVNICE (41) 
Zámek v Žirovnici 287 



NAKLADATEL PAVEL KÓRBER 
KNIHTISKÁRNA BINKO A ZIKA 



r V 



KRÁLOVSTVÍ CESKE 



III. 



v /■v 



JIZNI CECHY 



ZA REDAKCE PHDra. JOS. BÉLOHLAVA NAPSALI: 

J. BOHÁČ-ZELECKÝ, R. CIKHART, FRANT. MIR. ČAPEK, 

JAN DEJMEK, EM. DROBIL, JAN ELIAS, FR. MAREŠ. 

KAREL MAŠEK, J. SAKAŘ, FELIX TRUHLÁŘ. 




1908. 

NAKLADATELSTVÍ PAVLA KÓRBRA V PRAZE. 

VEŠKERÁ PRÁVA VYHRAZENA. 



KNIHTISKÁRNA BINKO A ZIKA. 



v ^ v 



JIZNl CECHY. 



XLIV. OKRES ČESKOBUDĚJOVICKÝ. 

( >kres Českobudějovický jest středem českého jihu: počítá se již 
k jižním okresům pošumavským. ač sama geografická poloha nemá 
význačných známek krajin pohorsk\''ch, jsouc rovinou, tak zvanou 
čcskoljudějovickou. Na severu přiléhá k němu okres hlubock}'-, na 
východě okresy lišovsk\' a trho-svineck\', na jihu krumlovsk\^ a na 
západě chvalšinskN' a netolick\'\ Celková rozloha okresu, k němuž 
náleží 40 obcí místních a 46 katastrálních, obnáší 296 km' čili 29.600 ha 
pudy vesměs plodné. 

Jako liší se okres od sousedních okresíi horsk5'ch polohou, tak 
liší se i v jakosti půdy a v hospodářských poměrech obyvatelstva. 
Setkáváme se tu s patrnou známkou blahobytu a zámožnosti, jež 
v přímém sousedství města — Čes. Budějovic — stává se zvláště pa- 
trnou. Z toho důvodu obyvatelstva celkem přibývá, ač největší část 
přírůstku dlužno připočísti samotnému městu a obcím těsně s ním 
sousedícím. Všeho obyvatelstva jest přes 50 tisíc, z čehož připadá na 
město 39 tisíc. Dle národnosti jest na okrese asi 33 tisíc Cechů 
a 17 tisíc Němců. 

Německ\r národnostní ostrůvek zabírá vedle města ještě sou- 
sední vesnice: Vrata a Hlinsko, Dubičné a Lincova Hora, České 
"\'rl)né. Mokré a Sindlovy Dvory, Litvínovice, Rožnov a Roudné, 
Haklovy Dvory, Hodovice a Hůrka, Homoly, Černodub a Plané, Mladé 
a Bucherka. Dobrá Voda a Suché V^rbné, Rudolfov a Vesce, Čtyři 
Dvory a Knězké Dvory. Okresní správa v jmenovaných obcích (vyjí- 
maje Dubičné a Lincovu Horu) jest dosud v rukách Němců přes to. 
že většina obyvatelstva je v nich česká. Dle úředních sčítáni z r. 1900 
bylo v těchto obcích napočteno celkem 6.219 Čechů a .5.072 Němců; 
dle soukromého českého sčítání bylo však 6.771 Čechů a jen 4.520 
Němců. 

Co do terrainu.půdy převládá rovina, nad níž směrem na v^vchod 
a západ zvedají se mírně vysoké pahorky, které však nikde nedosa- 



— 4 — 

hují výše 600 m prosté v\''šky. Na straně severní otvirá se šírá rovina, 
rozkládající se dále do okresu hlubockého a vodňanského. Půda vy- 
niká slušnou úrodností; po celém okresu seje se pšenice a zcela dobře 
se i daří. Vedle pšenice sází se také, hlavně na statcích knížecích 
a u samotných Budějovic, cukrovka, jež zpracovává se v knížecím 
cukrovaru budějovickém. Podnebí jest celkem stejné a diky rovinném.u 
útvaru půdy jest značně příjemnější než v sousedních okresech jižních. 
Jak již vzpomenuto, pěstují se v okrese všechny druhy obilí, řepy, 
bramborj^ a se zdarem i zelí. 

Celý okres, jako Cechy vůbec, nakloněn jest od jihu k severu. 
Tímže směrem protéká okresem nejvýznačnější řeka celých jižních 
Cech. střibropěnná Vltava. Přímo v C. Budějovicích připojuje se k ní 
řeka Malše, přicházející od nejjižnějších hranic země, od hory Myslivny. 
Křivolaká Malše na půdě okresu, mezi Kímovem a Doudleby, pije 
říčku Stropnici, jež přitéká sem směrem od vsxhodu. prameníc u ně- 
meckého městečka Stropnice v okresu novohradeckěm. 

Rybníky, hlavně v části severozápadní, jsou četné. Největší z nich 
je Dechtář u vesnice Zabobřesk, hojně menších je u Haklových Dvorů, 
C. Vrbného, Dubného a Habří. Náležejí jednak klášteru vyšebrod- 
skému, jednak městu C. Budějovicům. 

Sociální poměry na venkově nejsou sice zvlášť skvělé, ale 
přece dlužno přiznati, že daleko lepši než v kterémkoli okrese jižním. 
Hospodáři pilně vzdělávají své statky, jež díky v\'šším cenám obilí 
a dobytka, přinášejí v poslední době rovnováhu do jich rozpočtů. Děl- 
nictva zemědělského jest jako v jiných krajích citelný nedostatek, 
a následkem toho stouply služby a požadavky hospodářské čeledi na 
nebývah> stupeň. Pravidelně požaduje dnes pasák 60 K, pohůnek 80 K, 
prostředák 10(J K a starší čeledín 200 K i více roční mzdy; chůva mívá 
SOK, třetinka 60 K, malá 120 K, velká 180-200 K. Vedle toho ovšem 
mají všichni dle ujednání ještě nějaké prádlo a šaty, po případě dostávají 
záhon brambor, zelí, dříve i lnu. Děln\^ lid odchází většinou za prací 
do ciziny', hlavně do Rakous a Saska, řemeslníci ještě dále. Nejroz- 
šířenějším řemeslem jest na venkově zednictví. Většina těch, kdož 
z jara do ciziny odjíždějí, jsou zedníci, jejichž cílem jest zpravidla 
Vídeň. Hospodářské statky jsou malé a střední velikosti. Větší celky 
pozemkové náležejí knížeti Svarcenberkovi, klášteru Vyšebrodskému, 
městu Budějovicům a farám. Kníže Švarcenberk má statky v Plavnici, 
Zborově a u Zabobřesk, klášter Vyšebrodský v Habří a Cakově. Budě- 
jovice v Třebině, Včelné a j. 

Z nerostného bohatství dlužno jmenovati hlavně stříbro a anthracit. 
Na stříbro doluje se od dávných dob v Rudolfově. V kamenouhelných 
dolech u Kamenného l'jezda přestalo se pracovati, ježto dobývané 



— 5 — 

uhli nevykazovalo potřebné jakosti. 'Lázně jsou v Dobré Vodě u C. 
Budějovic. 

Z výletních a letních sídel třeba jmenovati hlavně Dobrou Vodu 
a Římov, široko daleko známé poutní místo, kamž přicházejí poutníci 
až z Moravy, obojích Rakous a Bavor. 

Průmysl má své sídlo v C. Budějovicích. Nalézáme tam četné 
továrny, zejména: cukrovar, lihovar, pivovary, továrnu na umělá hno- 
jiva, na lištny a obrazové rámy, slévám}-, na cukrovinky, na zboží 
hrnčířské, kamnářské, cementové, na hřebíky, na hospodářské a ml\'n- 
ské stroje, loděnice, na tabák, na sirky a j. V C. Budějovicích sbíhají 
se železnice z pěti stran, a ježto Budějovice jsou uprostřed okresu, 
jest o časté, rychlé a levné spojení na všechny strany postaráno. 
Křižují se tu dvě důležité trati Vídeň-Cheb a Praha-Linec, na nichž 
vždy jest četná frekvence. O stavbu trati přes Lišov do Třeboně se 
jedná. Stejně bohatě rozvětvena jest i síf silniční. Jak přirozeno smě- 
řují silnice se všech stran okresu do města, kde sbíhají se i erární 
silnice od Prahy, od Kaplice, Krumlova, Třeboně a Vodňan. Pokud 
se týče řek, nejsou tyto způsobilé, aby po nich byly dopravovány 
náklady. Jedině ku plavbě dříví dlouhého (ve vory svázaného) a na 
Malši též ku dopravě dříví polenového se vodní cesty užívá. Ve větší 
míře slouží však obě řeky průmyslu, ženouce četné mlýny, pily a j. 
tovární stroje. 

O vzdělání obyvatelstva pečují četně školy obecné, střední a od- 
borné. Na venkově nalézá se 17 obecných škol českých a 8 německých, 
jedno- až čtyřtřídních. V Č. Budějovicích vedle celé řady obecných tříd 
českých a německých nalézají se 2 gymnasia, 2 realky, 2 ústavy uči- 
telské, 3 ústavy učitelek (dva české a 1 německý), 2 školy rolnické, 
2 školy obchodní, lesnická škola (německá), lyceum dívčí (české), hu- 
dební škola (česká), 2 průmyslové pokračovací. dívčí průmyslová škola 
(česká), ústav bohoslovecký a ústav hluchoněmých. 

Jižní Cechy za doby třetihorní byly položeny níže než Čechy 
střední a severní a měly spád k Dunaji. Dokazují to třetihorní hlíny 
a písky v rovině českobudějovické a třeboíiské. Ani v prvých tisíci- 
letích doby následující, čtvrtohorní, kdy již jižní kraje následkem zdvihu 
nabyly sklonu k severu, nebyly ještě schopny státi se dříve sídlem 
člověka, dokud souvislá jezera jihočeská, zabírající rovinu českobudějo- 
vickou a třeboiiskou, neprorvala si kor3'ta v horách středočeských. 
Tím povstaly nynější řeky Vltava. Malše a Lužnice. V této době čtvrto- 
hor či době starších a mladších naplavenin (diluvium a alluvium) po- 
kryta byla půda četnými drobn\''mi jezery a bažinami („blata"), jež 
potrvaly někde až do pozdní doby historické, do století 16., kdy po- 
čato s jich odvodňováním. Kolem místa nynějších C. Budějovic až 
k Hluboké bývala jezerovitá nádrž, čemuž s dostatek nasvědčuji četné 



r\'bniky a známá Kubatovská Blata a nedostatek hlíny diluviálni, vý- 
tvoru to souše diluviálni. Různé štěrky rovinu tu kryjici jsou nejvíce 
původu již třetihorniho a byly za období ledového vodou vymletv. 

Prahorni kraje jihočeské byly v této době kryty pralesy, v nichž 
žili živočichové doby diluviálni a později alluviálni. \' této době vy- 
skytuje se v jižních Cechách již člověk, jak tomu některé nálezy na- 
svědčují. Xa půdě samotného okresu českobudějovického však podob- 
n5'ch stop nenalezeno. Za to nalézáme v tmavých hvozdech jihočeských 
četné stop3' po bezejmenném pokolení, jež žilo tu asi před 
3000 lety. V tajuplném šeru lesním upoutají pozornost naši homolovité 
hroby, rozměrů větších i menších, hlásajíce, že sešli se tu k posled- 
nímu odpočinku lidé jedné krve, jedné víry a že podle sebe spočinuli, 
jak je bledá smrt pi"ekvapila. Posvátná jsou ta místa, kde láska pozů- 
stalých budovala poslední stánky mil\'m zesnulým. (X jinxxh končinách 
země neznali ještě obřadů pohřebních, nýbrž mrtvoty ponechávány 
volně svému osudu ). Ty pomníky dávn\''ch dob mluví k nám vřeleji 
než mnohé písemné líčení krvav\''ch bojů, nebof vane z nich láska, 
víra a mír. Lid náš říká jim nejčastěji kopce, jen zřídka kde hroby. 
Mnoho jich dobou zničeno. Pokolení kamenných mohyl vstoupilo na 
panenskou půdu jižních Cech nejen s úplně vyvinutým a ustáleným 
obřadem nál)ožensk\'m. n\'-brž i se svéráznou kulturou bronzovou, úplně 
odlišnou od jiných pokolení v severních Cechách současně bydlících, 
kdežto střední Cechy byly stále ještě neobydleny. \'šechny hroby jiho- 
české nejsou ještě prozkoumány a mnoho jich jistě již v dobách mi- 
nutych bylo kultivováním pozemků rozkopáno. 

Tehdejší člověk b3'dlel bud v jámách podzemních nebo v dutinách 
mohutn\''ch stromů a v ch\-ších, zhotovených jednoduše ze dřeva, 
chvoje a drnu. Byl výhradně ještě lovcem. O rolnictví dosud ani zdání. 
Pastýřství spíše možno připustiti, nebof svědčí proň časté nálezy růz- 
ných nádob hlíněn\'ch. Obyvatelstvo to vyhynulo snad následkem 
zhoršení podmínek životních, nebo příchodem lépe ozbrojeného a bo- 
jovného lidu, nejspíše historick\-ch Bojů. Ritus v mohylách má ná- 
sledující shodné rysy: Mrtvý l)yl položen bud na úroveň půdy nebo 
do jámy. spálen, popel uložen do urny. kolem níž vyrovnány kameny. 
Tyto kameny jsou nejtypičtějším znakem těchto mohyl a po nich do- 
slalo celé pokolení v archeologii své jméno. V mohylách jihočesk\'-ch 
poprvé vystupuje typicky spalováni i pochováváni, tak že v některých 
obojí způsob nacházíme. 

Inventář mohyl jihočesk}>ch jest též zvláštní. Jsou většinou chudé. 
Obyčejně nachází se hromádka popela a při tom jedna nebo dvě roz- 
mačkané nádoby. Nástroje byly hotoveny z bronzu tavením a litím 
do forem hliněných neb kamenných. Zbraně byly : dýky. kopí, meče 
různých tvarů, sekery, zvané v archeologii obyčejně celty a pálstavy. 



- 7 - 

Břitvy (lumly) byly podoby kruhovité, ale obyčejně zachována jsou 
držadla. Typickým druhem šperků jsou náramky (nošené skutečné na 
rameni), jinde se nevyskytující, jemné porýsované, aneb náramky tvaru 
turbanovitého nebo růžicové. Nákrčníky nejsou masivní, ale skládají 
se ze spirálovitých rourek a jantaru, nebo i modrých sklenéných ko- 
ralů původu orientálního. Jehlice mají knoflíkovou hlavu a šroubové 
záhlaví. Prsteny jsou zlaté nebo bronzové. Keramika je dosti vyvinuta, 
nachází se v každé mohyle. Ornamentikou je rýhováni trojúhelníkové, 
ač vétšina nádob vůbec ornamentována není. 

Na půdě okresu prozkoumány mohyly kamenné na několika již 
místech: v lesích Hamerských jižně od Plavnice. u lMa\a (;^2 mohyl). 

Kresli! A. Haun 




ČESKÉ BUDĚJOVICE. 



v lese u Vidová (13 mohyl), západně od Homol u Korosek, Kamen- 
ného Újezda a j. v. Zda-Íi v jižních Čechách sídlili také Bojové, ne- 
možno říci. ač mnozí učenci tak tvrdí, dodávajíce, že y jižních Čechách 
nejen sídlili, ale již v řekách šumavských zlato rýžovali. O Marko- 
manech máme již zprávy historické. Vůdcem jejich byl Marobud. jenž 
založil město Marobudum. nejspíše někde u Berouna, nikoli u Č. Budě- 
jovic, jak dříve se domníváno. Příchod Slovanů stal se mnohem dříve, 
než se domníváno. Možno důvodně souditi, že snad již za Bojů, a jistě 
za Markomanů asi v prvém století po Kr. kolonisovali zemi, ne však 
najednou, nýbrž průběhem delší doby a po jednotlivých kmenech. 
Osazení krajiny okresu českobudějovického z největší části stalo se 
od Dúdlebů (Dúdlebi. Duljebi) z menší části od Netolíků. Duljebi jsou 
též na Bugu v Rusku a v západních Uhrách při Dravě. Poněvadž 
o ruských Doudlebanech máme zprávu v letopise Kyjevském, že oni 
největší příkoří snášeli od Avarů a poněvadž se soudí, že Avaři tlačili 



8 — 



před sebou Slovany jako své kolonisty a pracovníky, jest velice pravdě- 
podobno, že Doudlebané panovští a čeští (a snad i Volyňané) byli 
sem zatlačeni od Avarů kolem r. 557, kdy Avaři objevili se v Uhrách. 
O Dúdlebanech ještě v době pohanské zmiiiuje se mohamedánskN- 
spisovatel a cestovatel Masudi ve spise „Zlaté luhy*", kdež píše. že 
Dúdlebanům panuje král Vandžlav — patrné Václav. 

Doudlebané zřídili si na ochranu proti nepříteli četná hradiště se 
zemitými valy a dřevěnými opevněními. Pro severní část župy byl to 
hrad Doudleby, vystavěn\' na příkrém ostrohu, omývaném téměř kol- 
kolem řekou Malší. Z části střední utíkalo se obyvatelstvo do hradiště 
Branšovického u Rímova a trochu dále na jihu do hradiště Straho\- 
ského, jež obě zřízeny na ostrozích Malše. 

Od starodávna vedly krajinou dvě důležité cesty: prvá zvaná 
Pehaimstaich vedla údolím říčky Stropnice od Dúdleb k \'ítorazi a na 




ČESKK BUDĚJOVICE V LETECH PADESÁTÝCH 

(DLE STARÉ RYTINY, ZAPŮJČENÉ P. J. DOTŘELEM). 



ochranu její zřízeny stráže (Střížov, Strážkovice), druhá směřovala od 
jihu od průsmyku Kaplického k Dúdlebům a odtud dále k Netolicům. 
Mohylv čili pohanské hroby slovanské jsou jedny druhým po- 
dobny. Stavěny jsou v řadách a jsou vesměs chudé. V okresu česko- 
budějovickém nalezeny mohyly slovanské u Plava, nedaleko mohyl 
kamenných, dále u Rímova a Cakova. Předměty odtud vykopané ulo- 
ženy jsou v museu českobudějovickém. 

Středem okresu a hlavním městem celého českého jihu jsou 

C. BUDĚJOVICE, Dějiny města jsou zajímavý. Na místě nyněj- 
šího města stávala vesnice, snad dokonce i hrad s podhradím, založená 
Budivojem z Hluboké, ač některé nálezy na t. zv. pražském předměstí 
poukazovaly by na usídlení z dob pohansk\'ch. Budivoj z Hluboké, 
původem Vítkovec, nezůstal však v držení tohoto důležitého místa a 
to proto, že místo svojí polohou neobyčejně důležité se vj^borně hodilo 
Přemyslu Otakaru II. ku zbudování města a k upevnění moci královské 
v těch místech, nebot na jihu Cech do té doby byli králi vlastně vé- 
vodové Krumlovští — pánové z Růže — a moci krále tu podléhal je- 



dine klášter Zlato-korunský, za týmž účelem Otakarem zbudovaný. 
Král povolal sem cizí německé obyvatelstvo z Bavor a Rakous, osídlil 
jím okolí a vystavěl mohutné město u stoku Malše s \'ltavou. Původní 
národnost česká byla tu tedy uměle vytištěna a cizáky nahrazena. 
Král sám dal vyměi^iti prostoru ulic a náměstí, a první vei^ejné budovy 
vysta\'ěti pod vrchním stavitelsk\''m dozorem rytíře Hirze. purkrabí na 
Zvíkově. Založeni města klade se do r. 1265. 

Nově založené město zkvétalo rychle a domohlo se v krátce 
prvního místa po sídelním městě královském, jak toho dokladem heslo 
, Praha— Budějovice", které dle starodávného podání zvučelo i v osudné 
bitvě na Moravském poli. První větší bouře snesla se na mladé město 
r. 1318, kdy přitáhl před jeho brány Petr z Rožmberka, hodlaje jménem 
odbojnvch stavů potrestati město králi Janovi věrné. A' okolních ves- 
nicích Rožnově, Litvíno\icich, Plané a Mladém zle řádily roty rožm- 
berského velmože; město samo, sklíčené dlouhým obléháním, bylo by 
také bezmála okusilo jeho hněvu, kdyby byl král Jan ještě v čas ne- 
uzavřel s ním mír. Pak po dlouhou dobu požívalo město klidu, na jehož 
přerušení sami měštané mnohou vinu nesli. Zpupní měšfané němečtí, 
zbujnělí dlouhými h-ly míru. počínali si velmi pánovitě, tak že okolí 
s nimi málo v klidu žilo a v častých rozbrojích práva svého obhajo- 
vati bylo nuceno, jak přesvědčujeme se ze životopisu hrdiny Trocnov- 
ského. 

y městě od prvých počátků udržovala se — ač nenáviděna — 
neustále také česká menšina, jež v některých dobách dokonce i vládu 
na sebe strhla. Bylo to tehdy, kdy panoval jako král Jiří z Poděbrad, 
jenž ustanovil tu českého primátora Ondřeje Puklice ze Vztuh. kter^^ 
vedle latinského i české úřadování v městě zavedl. Když však byl Jiří 
nucen bojovati proti odbojným stavům a králi Matyášovi, využila ně- 
mecká strana jeho tísně, způsobila v městě poplach, primátora Ondřeje 
Puklice zabili, radu městskou svrhli a novou z osob své strany dosa- 
dili. Náčelníkem spiknuti toho byl zdejší katolick\' farář Ondřej a mě- 
šfané Rabenhaupt a Frijhauf. Tragedii Ondřeje Puklice sepsal vlastní 
jeho syn, a rukopis dosud je zachován. 

Léta následující smutně proslula nepokoji protižidovskými, v nichž 
mnoho židů přišlo o život. R. 1611 přikvapilo na město nové neštěstí. 
Dne 30. ledna objevili se před branami města Pasovští. Města zmoc- 
nili se útokem a zle v něm hospodařili až do odchodu do Prahy. V té 
době byl městským písařem Šimon Plachý či Ferus. otec proslulého 
hrdinyjiřího Plachého, neohroženého vůdce ozbrojeného studentstva 
v boji proti Švédům. 

R. 1614 odbýván v městě zemskS' sněm. svolaný sem králem 
Matyášem. Sněm zahájen velmi slavně a již příjezd císařských man- 
želů byl nádherný a okázalý. Slavnostní náladu zvýšilo pak ještě ruské 



10 - 



poselstvo, přibylé z daleké Moskvy. V odboji stavů českých proti králi 
Matyášovi a jeho nástupci se Budějovice n('i)iidaly na stranu chrabr5'ch 
stoupenců nového ruchu, ale zůstaly věrno králi. Nezalekly se ani 
vojska, jež přivedl sem Matyáš hrabě z Thurnu. aby města dobyl. Po 
dvouměsíčném marném obléhání odtáhl odtud, krutě spustošiv sousední 
vesnice. Bouře za bouří hnala se pak po třicet let přes cimbuří hrdého 
města Otakarova. Přítel i nepřítel, jeden horši druhého, procházeli jeho 
branami, žádajíce na něm žold. Přišla Bílá Hora. kleslo vědomí národní. 

aby zas po dlouh\'ch a dlouhých 
letech s nesčíslnými obětmi vstá- 
valo z mrtvých. R. 184» založen 
tu pr\ý česk_v spolek „Slovanská 
lípa", jehož úkol byl však pouze 
zába\'ní. Vlastní probuzení české 
možno datovali teprve od r. 1862, 
kdy založena , Beseda". K ni 
r. 1864 přiijyla česká „záložna" 
a r. \u65 dobyta z části obchodní 
a průmyslová komora (dnes úplně 
česká) a zakládány školy \'šeho 
druhu. C. Budějovice mají nyní 
na 40.000 obyvatel, z nichž 24.000 
přiznalo obcovací řeč českou a 
12.000 německou. Židů, kteří vět- 
šinou hlásí se ku straně německé, 
jest asi I70O. Město skládá se 
z vnitřního města a tří velikých 
])ředměstí : pražského, vídeňského 
a lineckého. V poslední době pak 
splvvají již s předměstími i ně- 
které obce okolní, jako Čtyři 
Dvory. Kněžské Dvory, Vrata, 
Rudolfov, Suché Vrbné, Mladé 
a Rožnov. 
Hradby městské byly v minulém století většinou odstraněny a na 
místě nich zřízeny krásné sady. Ze zbytků zachovaných ponejvíce 
na straně západní a dle starých rytin můžeme si učiniti obraz starého 
opevnění. V době Karlově byla stará opevnění sesílena vysokými 
čtverhrannými věžemi. Mohutné věže bývaly také nad hlavními branami. 
Přirozenou hradbou byla se strany jižní Malše, se strany západní 
Vltava a se strany východní a severní rameno řeky Malše. tak zv. 
Mlýnská stoka. Z bývalého opevnění zachovaly se dosud tři čtverhranné 
věže. Nejpěknější z nich jest na severozápadní straně města u Zadního 




VÉŽ U ZADNÍHO MLÝNA 
V Č. BUDĚJOVICÍCH. 



11 



mlýna se zbytkem hradební chodby. Věž v Široké ulici na jižni slraně 
města pozbyla již své původní podoby. Třetí nalézá se u ústí Malše 
do Vltavy; jest dobře zachována a zajímavá tím. že hořejší patro jest 
mnohem užší. Od této věže až k b\-valé vodní bráně u Předního mlýna 
zachovaly se značné zbytky vnitřní i vnější hradby s kusy branného 
ochozu, opatřeného střílnami terrakottovými a s několika staršími 
baštami, z nichž nejpěknější jest okrouhlá Otakarka v biskupské zahradě 
8 m vvsoká. 

Ač celé město má dnes novo- 
dobý', moderní ráz, přece zacho- 
valo si vnitřní město svou původní 
vzornou rozlohu a některé vzácné 
památky. Středem města jest ve- 
1 i k é ě t v e r c o v é namést í. bez 
odporu jedno z nejpěknějších 
v Čechách. Uprostřed stojí obrov- 
ská kašna, zhotovená r. 1727 so- 
chařem F. Baugutem. Celé ná- 
městí obklíčeno jest širokým 
chodníkem a prostorným loubim. 
Domy kol náměstí jsou vysoi<é. 
z nichž starší mají střechy masko- 
vané vodorovně zakončen\'mi štíty 
a rázovitě representují všecky 
různé slohy od založení města do 
dnešní doby. Nejznamenitější bu- 
dovou na náměstí jest radnice, 
provedená v 1. 1727—1729 pří- 
jemným slohem barokním. \' prů- 
čelí ozdobena jest znaky zemi ko- 
runy České a allegorickými so- 
chami. Z každého rohu náměstí 
vybíhají v pravém úhlu dvě přímé 
ulice; v přiměřené vzdálenosti 

vedou napřič čtyři ulice se stranami náměstí ro\'noběžné a kromě toho 
po většině obvodu městského úzká ulička hradební. 

Nedaleko od severovýchodního rohu náměstí stojí kathedrální 
chrám sv. Mikuláše. Stavba není příliš úhledná; starší její gotické 
zdivo zakukleno je dosti chatrným barokním rouchem z druhé polovice 
17. století, ^'edle kostela o samotě vypíná se mohutná. 7(» m vysoká 
věž (černá věž), zbudovaná v 1. 1549—1577 mistrem \'incencem Fugge- 
ralem. S věže otvírá se návštěvníkům pěkná vyhlídka nejen na celé 
město, ale i na šírou rovinu č. budějovickou. 




HK.ADEBXi VEŽ 
V ť. BUDĚJOVICÍCH. 



12 



Od severozápadního rohu náměstí dostaneme se krátkou uličkou 
k německému gymnasiu, při němž stojí nejpamátnější budova 
Č. Budějovic, chrám P. Marie, čistě gotická basilika, založena Otakarem II. 
r. 1274. Chrám zachoval se pres čelné pohromy a požáry, které jej 
během šesti století stihly, až na některé změny celkem v původní 
velikosti a podobě. Proveden jest ve slohu gotickém a má uvnitř 58 m 
zdčli a 2(J'5 m zšíři. Vysoká gotická okna v presbyteři a v příčné lodi 
se svými pruty a kružbami, křížové klenby se šfavnatě profilovanými 
žebry a klenby lodí podélných zachovaly se bez úhony. Okna lodi 
hlavní a lodí bokových spolu s arkádami mezi pilíři byla bohužel 
později nevkusně opravena. Vnitřní v\'zdoba jest novodobá; starobylou 
památkou jest pouze obraz Mariánský nad tabernáklem hlavního oltáře. 




CAST NAMÉSTI S RADNICI V C. BUDĚJOVICÍCH 
V LETECH FADE.SÁTVCH. 

(DLE STARÉ RYTINY, ZAPŮJČENÉ P. J. DOTŘELEM). 



K jižní straně chrámové přiléhá klášter, kde sídlí nyní Redemptoristé. 
Gotický klášterní ambit zachoval se téměř v těže podobě, jak během 
století 13. byl \ystavěn. Nedaleko stojí bývalá zbrojnice, jejíž prů- 
čelí ostře se rýsuje vysokým ozubeným štítem se střílnami a kromě 
několika hrub\xh mask nese letopočet 1531. 

V jihozápadním rohu náměstí nalézá se na rohu západní strany 
zn-.iněná již radnice, na rohu jižní strany budova poštovního a telegraf- 
ního úřadu. Za ni v ulici Biskupské bisku])ská residence, prostorná, 
ale nejvýš prostá to budova, z bývalé piaristické kolleje upravená 
(r. 1773). Tam uloženo též diecésni museum, obsahující pěknou sbírku 
bohoslužebných nádob, řezbářských prací, mešních rouch a lidových 
výšivek k účelům církevním. 

Jdouce dále po mostě přes .Malši. ocitáme se na Krumlovské 
louce (vysušený rybník I. kde upoutají jjozornost naši nádherný palác 



13 



justiční a za ním výstavn\' dům okresního zastupitelstva a opodál 
gotická synagoga s dvěma věžemi. Od samotného mostu podél justič- 
ního paláce k synagoze a dál vroubena je nábřežní hráz řadami koša- 
tých lip (Krumlovské aleje), tvoříc nejkrásnější promenádu budějovickou. 
Na konci stromořadí je městská plovárna a vodárna. V\'stavnými 
budovami v tomto konci města jsou dále méstskv^ chudobinec, kasárny 
zeměbranecké a budovy matiční školy obecné a matičního ústavu uči- 
telského. Z továren sluší tu uvésti závody Hardtmuthovy a měšfanskj^ 
pivovar. 

Vracejíce se do města přes most trochu výše nad Malší polo- 
žený, shlédneme s něho v právo stojící pěkný německý dům a vedle 
něho vvstavené městské museum, s četnými sbírkami mincí a prací 
řezbářských. Od mostu přímo ulici divadelní kráčíme i)odle městského 




Č.\ST N.A.MÉSTI S DEK. CHKA.ME.M V C. BUUEJ0\1CICH 
\^ LF:TErH PADESÁTÝCH 

(DLE STARÉ RYTINY, ZAPŮJČENÉ P. J. DOTŘELEMl. 



divadla, do jihovýchodního rohu náměstí. Zábnouce odtud v právo 
Vídeňskou ulici k východu, přijdeme po chvíli ku Mlýnské stoce, před 
níž v právo stojí sirotčinec a za ní v le\o občanská nemocnice. Dále 
tímže směrem v ulici Schmerlingově v právo upozorňuje nás ozdobná 
mosaiková malba, že za budovou nalézá se kostel P. Marie Růžen- 
cové, nedávno slohem románským zbudovan5'. Dále k nádraží nalézají 
se v5'Stavné budovy c. k. tabákové továrny a kasárny císaře Františka 
Josefa I. Od těchto směrem západním v ulici Klaudiho jest pěkná 
budova německého učitelského ústavu a vedle na rohu do ulice Lan- 
nové německá reálka. 

Zabočíme-li ulicí Lannovou na západ, mineme na rohu klášter 
Cisterciáků a ocitneme se v Sadové třídě. Kráčejíce ní podél pěkné 
upravených městských sadů, kde nalézá se zdařilý pomník zdejšího 
rodáka, velkoprůmyslníka Voj. T.anny. mineme ulici Kudolfovskou, 



— 14 — 




radnicp: v c. Budějovicích. 



dále úpravnou l)inlovu obchodní 
komory a konečně středisko Ce- 
cilů č. buděiovick\''ch — Besedu 
— v níž mají s\-('' mislnosti i vSokol 
a Hlahol. A'edle Besedy jest zvěč- 
nělým biskupem Jirsikem zalo- 
žená česká dívčí škola u sv. Jo- 
sefa, kterou řád školsk\'ch sester 
v poslední době ústavem ku vzdě- 
lání učitelek rozšířil. Dále mineme 
ulici Xovou a Jirovcovu. kde na- 
lézá se \cliivá budova českých 
obecných a mřš(ansk\'ch škol 
a ocitneme se na Lobkovickém 
a Mariánském náměstí. Na tomto 
sloji socha ['. Marie a naproti ni 
ústav pro hluchoněmé. Několik 
kroků dál na rohu ulice Střelecké 
jest budova, v niž umístěno cis. 
král. okresní hejtmanství. \" ti- 
chých místech na rohu ulice Gy- 

mnasiální a Kostelní spatříme budoxu založenou rovněž šlechetným 
biskupem Jirsikem pro české gymnasium; nyní jest tam chlapecky' se- 
minář a diecesní museum. \Vdle také Jirsikem založen\' kostel sv. Vá- 
clava. V ulici Haasově nalézají se nyní no\é l)udovy české reálky 
a českého gymnasia. 

Na západní straně náměstí Maiiánského stoji stará budova \ojrn- 
sk\-ch kasáren, naproti ní nový dum českého dívčího lycea. Dáme-Ii 

se z Mariánského náměstí 
směrem severním Pražskou 
třídou, jjřijdeme kol roz- 
sáhlých kasáren dělostře- 
leckých až na konec města, 
kde rozkládá se prosluK- 
český akciový pivo\ar a 
slévárna Skrlandtova. — 
I^ředměstí Pražské má vý- 
značně česk\- ráz. Nalézá se 
tam i tak zvané Staré město. 
na němž dosud je patrný 
vesk\- ráz předotakarovské 
KAŠ.VA XA N.ÁMÉSTi osady Budějovic. Ač nej- 

V (•E.SKVCH P.UDĚJOVICÍCH. bližší okolí budějovické 




15 



kratších procházek má hojnost, turistovi cizinci zvláště návštěva blízké 
Dobré vody se doporučuje. \"zdálena jest od českobudějovického 
nádraží asi V4 hodin}-. \'\ietníky vábí pěknými partiemi lesními a přá- 
teiy umění rozkošným kostelíkem barokním, který v letech 1733-39 
zbudoval slavný stavitel Kilián Dienzenhoíer a krásnými freskovými 
malbami ozdobil neméně slavný umělec V. Reiner. Obec čítá as 400 

Fot. V. Vlasák. 




CAST NÁMĚSTÍ ,S DĚKANSKÝM CHRÁMEM 
V Č. BUDĚJOVICÍCH. 



obyvatelů a má čtyřlřidni školu českou a trojtřídni německou. Jest 
místem výletním a lázeňským. Za půl hodiny směrem severním při- 
jdeme do 

RUDOLFOVA, kde od nepamětných dob kutá se na stříbro. Stří- 
brné doly zejména za panováni císaře Rudolfa II. dávaly veliký užitek, 
tak že císař neváhal povýšiti starou havířskou vísku na horní město, 
zvané jeho jménem „Rudolfov". Jak výnosné bývaly druhdy tyto stří- 
brné doly, toho dokladem poznámka hutního písaře Jana Matesa, jenž 



16 



uv^ádí, že do r. 1578 v\'nesly doly celkem 72.236 hřiven stříbra. Bý- 
val\' zámeček jest stavení jednopatrové, prosté všech ozdob. Na po- 
čátku XVII. století byl majitelem jeho Jan Holzle ze Sterštejna. V bouř- 
livých dobách války třicetileté byly zámek i celé město úplně zpusto- 
šeny. Zámek znovu zbudoval Don Baltazar de Marradas; dnes slouží 
účelům vojenskjTn. Kostel je stavba druhé polovice XVI. století v stří- 
zlivém slohu renaissančním. Městečko čítá as 1400 obyvatelů národ- 
nosti české a německé a má čtyřtřidní školu českou a čtyřtřídní ně- 
meckou. 

Od Dobré Vody hodinu cesty na jih na silnici Budějovice— Trh. 
Sviny přijdeme do vesnice Doubravic. Od nepamětnvxh dob až 

Fot. V. Vlasák. 




CHRÁM P. .\TAR1E S BV\\ KLÁŠTEREM DOMINIKÁNŮ 
V Č. BUDĚJOVICÍCH. 



do 16. věku náležela ku panství Třeboňskému. R. I.ŤS5 daroval ji 
Vilém z Rožmberka svému úředníkovi Mikuláši Humpolci z Tuchoraze 
za jeho věrné služby. R. 1591 ji však opět Vilém vyplatil od Kateřiny 
Ždárské z Tuchoraze. Než za nedlouho opět odprodána. Xapřed držela 
ji Lidmila ze Hřebene, potom její manžel Bedřich Frokštein z Načes- 
lavic a Jan Řepický ze Sudoměře. 'J"aké pověstn\' don Baltazar de 
Maradas držel ji nějakou dobu. načež prodal tvrz a dvůr Janu Sala- 
zarovi de .Montalbau. který opětně prodal statek Emanuelovi Prckovi 
z Furstenmuhlu, císařskému solnímu úředníku a spoluradnímu města 
Budějovic. Potom vystřídalo se tu několik držitelů většinou měštanů 
budějovických; od r. 1736 jest majitelkou obec Budějovická. Dvůr by 
zrušen a rozprodán. Zámeček jest prostá, jednoduchá budova barokní. 



- 17 



Obec má na 250 ob\'vatel a dvojtřidní českou školu. Položena jest na 
kopci, a proto na všechny strany jest odtud pékn\'' rozhled. Obrátíme-li 
zraky k východu, zříme nedaleko vesničku Z b o r o v, honosící se 
velmi pěknou dvojti^ídní školou, uprostřed návsi postavenou. Dějiny 
Zborova v dobách starších jsou málo známy. Většinou drželi ji různi 
měšťané budějovičtí. Od r. 1555 stala se majetkem rodiny Kořensk\'ch 
z Terešova, od r. 1709 připadla koupi k panství třeboňskému. Ne- 
daleko odtud směrem k Borovanům stojí o samotě dvťJr Mysletín. 
Kdysi stávala tam také tvrz. 
po níž psali se vladykové 
z Mysletína. Na začátku XVI. 
století náležel již Mysletín 
k panství třeboňskému, u ně- 
hož po některých přestávkách 
setrval. 

Překročivše na jihu od 
Doubravic železniční traf, při- 
jdeme 1)0 malé chvíli do ves- 
ničky V i d o v a, ležící neda- 
leko pravého l)řehu řekyíMalše. 
Za nejstarších dob b\''vaia 
manstvím králo\'sk\-m a po- 
zději samostatným statkem 
s tvrzí. Jako nejstarší držitel 
znám jest Jindřich z Vidovpole. 
Rodina jeho nosila na štítě tři 
šípy, hroty k sobě obrácené. 
Potom zdědil \'idov Jindřich 
Kolman z Křikavy, jenž r. 141") 
tvrz Vidovpole s poplužním 
dvorem a mljmem na řece 
Malši s rybáky a celou ves 
Hodějovice s platy prodal Ja- 
novi Tožice z Tožice za 505 

kop grošů. Roku 1541 připomíná se tvrz již jako spustlá a ná- 
ležela tehdy k panství třeboňskému. Zbytky této tvrze znamenati jest 
severozápadně ode vsi na pahorku, jenž jako ostroh vybíhá do ryb- 
níka, řečeného ,Tvrzský'. Nedaleko vesnice nalézají se mohyly, z větší 
části již prozkoumané. As půl hodiny cesty na jih na samém břehu 
Malše rozkládá se pěkná, pokročilá obec Plavo. Leží v úrodné kotlině, 
chráněné na východ i západ lesnat5'mi hřbety. V blízkém lese nale- 
zena řada mohyl kamenných i slovanských. Většina z nich jest pro- 
zkoumána, a nalezené předměty uloženy jednak v museu zemském, 




KRIZOVÁ CHODBA 

V BÝV. KLÁŠTEŘE DOMINIKÁNťl 

V Č. BUDĚJOVICÍCH. 



- 18 




jednak v městském museu 
č. budějovickém. Obec má as 
300 obyvatel a školu dvojtřidní. 

Jdouce dál na jih podél 
řeky Malše, dojdeme za půl ho- 
diny staroslavného mista, pa- 
mátných Doudleb. Staro- 
slavné Doudleby, kromě Ne- 
tolic a Ch\'nova nejslavnější 
a nejstarší osada \- jižních 
Cechách, stojí na příkrém ostro- 
hu se tří stran řekou Malší 
omývaném. Dělí se na bývalŇ- 
Vyšehrad, na němž nyní kostel 
a fara stojí a na ves. jež do- 
týká se Vyšehradu se všech 
stran. Zemanská tvrz stá\ ala 
v Doudlebech \ýchodnč od 
kostela, jakž znáti j(^st ještě 
na [iřikopu p("lihr;mn(;' městiště 
obkličujícím. V dávn\''ch dobách 
bvwdv hlavním místem kmene 



BVV. KLASTEií DOMI.VIK.XNI' 
V Č. BUDĚJOVIC í( i I. 

DoudIe])anů a krajina kolem dlouho 
potom naz5'vána krajem Doudleb- 
ským. Když stály celé Čechy pod 
vládou knížat Pražských, sídleli na 
Doudlebském hradě úředníci kní- 
žecí. Později dostaly se v držení 
rodu zemanského, zemanů z Dou- 
dleb. Ti nosili na štítě muže s do- 
bytým mečem, jindy jen lidskou 
hlavu. Z prvních připomíná se 
Čeněk z Cipína a syn jeho Dvořat. 
Jako majetek četně rozvětvené ro- 
diny jmenují se: Doudleby, Paso- 
vaře, Michnice. Němčíce. Jivovice. 
Heršlák, Trojanov, Soběnov, Perné, 
Řevnovice, Hůrka, Slaveč a Římov. 



Fit. V. Vlasák. 




POMNÍK VOJTĚCHA LANNY 
V Č. BUDĚJOVICÍCH. 



— 19 - 



Poslední zeman z Doudleb byl Petr, ten prodal svůj majetek (Doudleby, 
Straňany, Nedabyle, Strážkovice, Borovnice, kmecí dvůr v Perném) 
r. 1522 Vácslavovi Metelskému z Felsdorfu. Rod Petrův držel pak 
ještě hojné statky v kraji Bechyňském. Doudleby byly pak rozděleny. 
Jednu část koupila r. 1544 od Aíetelského obec Budějovická, druhou 
držela Alžběta Kořenská z Terešova, jež r. 1575 prodala ji Vilémovi 



Fot. V. Vlasák. 



^^W tÁlL'iiL 


I 


^HH^Hg^^^^^c^^^^^^H 


mhm\i i <> ^^^^^^^^^^1 




^e"'' *-'" ^mhHPÍÍ^^^H 




^^^^^^I^^H^H 




^^^^H^^HI^^HI 



JUSTICM PALÁC A UKK. Dl iM V ť. BUDÉJOMCICH. 

z Rožmberka. Na starém bývalém hradišti stojí farní chrám: ve století 
XIV. b\'val středem rozsáhlého děkanátu. Původní budova b\'vala 
patrně dřevěná, nebof po ní nezlnio ani stopy, nynější pochází z po- 
sledních let XV. století. Hlavní oltář ozdoben jest velmi zajímavou 
památkou středověkého malířství, obrazem Mariánsk\''m, provedeným 
na desce 112 cm vysoké a 84 cm široké z prvních let XV. století. Z ko- 

Fot. V. Vlasák. 



i 




pi 




S 


^^B '"^'"^l^ 1B.' .^F-'l 


éhiJÍHK 


a&^^^^mX ■^/'_L_^;J 


1 


ET 


PV 






I 


K^^ 




' <t 


1 



KRUMLOVSmALEJE. 



20 



stela Doudlebského pocházejí i deskové obrazy z konce XV. století, 
jež jsou nyní v městském museu českobudějovickém. Na místě b\''va- 
lého hradiště kopáno a nalezeny kosti, železo, korál\% střep}^ a popel. 
Obec čítá dnes na 300 obyvatel. Školu má dvojtřídní. Na levém bi^ehu 
Malše proti samoín\'m Doudlebům je vesnička Straňany. Obě spo- 
juje dřevěná lávka, na jejíž místě zařizuje se nový železný most. 

Fot. V. Vlasák. 



..^ 




ilIliUiiliillIlti. 



(•';■ ■.•'■ Siř* 

■ »lir'ii»"ir'l— 



.MUSEUM y C. BUDĚJ0\'1CÍCH. 

Obrátime-li od Doudleb zrak k v\''chodu, zříme na táhlém kopci 
vesničku Střížov, spočívající na nejvyšším bodě z celého okresu 
(.^21 m). Odtud na všechny strany široký rozhled do roviny č. budějo- 
vické i na jih k horám Slepičím a Blanskému lesu. Kostel ve Střížově 
připomíná se již v prvních letech XIV. století. Y Kostnici uložena je stará 

rol. v. Vlasák. 




DOBRA VODA. 



— 21 — 



křtitelnice, v níž křtěn slavný jihočeský rodák Jan Žižka z Trocnova. 
Křtitelnice ta objevena před časem známým jihočeským křisitelem 
památky Ku1:)atovské Fr. M. Čapkem. Na zahradě jednoho statku jest 
památník, kde prý držen hod po křtu Žižkově. V lodi kostela jest 
náhrobek Karla Kořenského z Terešova. zemřelého v r. 1619. Škola 
jest trojlřídní. Obyvatelů asi 400. Kráčejícím dále k jihu podle řeky 
Malše, objeví se krátce před očima Hamr. nyní knížecí dvůr a 
mlýn, jindy sídlo tvrze, dvora, 

pivovaru, ml\'na a několika Fot. v. viasak. 

chat, jež stávaly pod hrází ve- 
likého rybníka, dnes rovněž 
zaniklého. V XV. věku drželi 
Hamr Puklicové ze Vztuh. — 
Roku 1570 koupil jej Jindřich 
Vojíř z Protivce a připojil ku 
zboží Rímovskému. Později 
dostal se v majetek Jana Zá- 
horského z Brloha, jemuž však 
byl i s jin\''mi statky r. 1620 
skonfiskován a pak připojen 
k panství krumlovskému. Ně- 
kolik kroků ode dvora nalez- 
neme v lese stopy zaniklé ves- 
ničky M e č í k o v i c, již neblahý 
osud nedal se dočekati dnešních 
dob. Na její rozvalinách strmí 
dnes vysoký les, v němž ko- 
páním objeveny zbytky' zdí. 
ohořelých trámů, části cihel a 
nádob, ano i polozasypaná 
studně. 

Překročivše malx' potůček, 
octneme se na půdě nejjižnější 

obce celého okresu, půvabného výletního a poutního místa Rímova 
Dolního. Stará tvrz stávala na místě nynějšího zámečku, na le\ém 
břehu Malše, naproti bývalému hradišti Bianšo\ickému. Prvními majiteli 
jmenuje se rodina zemanů z Doudleb, od r. 140! pánů z Hlavalec a od 
r. 1548 rytíři Vojíři z Protivce. Ctiborovi \'ojíři byl statek skonliskován 
a prodán Oldřichovi Eggcnberkovi. knížeti na Krumlově. 'Jen daroval 
jej r. 1626 jezuitské kolleji krumlovské na vydržování chlapeckého 
semináře v Krumlově. Roku 1648 obdržel jezuita Jan Gurze dovolení, 
aby založil v Dolním Rímově kapli Loretánskou s ambitem a křížovou 
cestu s 25 zastaveními. vStavba provedena v letech 1658—1672. Také 




KOSTEL V DOBRK VODĚ. 



22 — 



bývalá tyrz přestavěna do nynější podoby. Po zrušení řádu jezuitského 
držel statek římovský stát až do r. 1801. kdy koupil jej kníže Schwar- 
cenberk. Ale již r. 1814 jej prodal: v držení jeho vystřídali se Frant. 
Lang, Jos. Spatzierer a od r. 1844 rodina Lorencox a. Kostelík vj^stavěn 
\- slohu barokním. Obrazy sv. Tomáše xAquin. a P. Marie pocházejí 
pr5' od slavného malíře Skréty. Ze čtyř oltářů v ambitu má uměleckou 
cenu jen oltářík sv. Václava se slušn\'m obrazem a pěkn5'ni barokním 
rámcem. Kaple loretánská jest prostá stavba, uvnitř napodobením 
starxxh loretsk\''ch íresk ozdobená, v ní od poutníků ctěná socha 
P. Marie, slušná řezba ze XYIl. století. V okolí celkovým obvodem as 
hodinu cesty jest 2,5 větších a menších kaplí, vše velmi střízlivým 
slohem barokním s výzdobou sošnickou a malířskou malebnou sice. ale 
namnoze jen menší umělecké ceny. Škola jest trojlřidni. Ku katastrální 

Fot, V. Vlasák. 




RULWLFO\'. 



obci Rímovu patří ještě Rimov Horní a Horní a Dolní \'esce. 
Čítá 900 obyvatel a 120 domů. Okolí Kímova jest velice půvabné a proto 
vyhledávají je za letní doby četní výletníci, aby tu vzdáleni tísnivých 
poměrů velkoměstsk\'ch užívali nerušené darů matky přírody. Z Rimova 
za hodinu dojdeme ve směru severozápadním ku P 1 a v n i c i. kdež nalézá 
se knížecí (Svarcenbersk}') velkostatek, pivovar a hostinec s příjemnou 
zahradou, kamž za letní doby četné spolky z okolí a z Č. Budějovic 
pořádají své vvdety. Nedaleko u samoty Olmanky na vyv\'šcném místě 
v lese prof. Woldřich učinil nález četných předmětů bronzových. As 
čtvrt hodiny cesty v témže směru severozápadním leží rozlehlá vesnice 
Kamenný Újezd. Má dnes na 1300 obyvatel, čtyřiřídní školu a kostel. 
Kostel újezdsk\' připomíná se již r. 1383 a náleží mezi nejstarší kostely 
na českém jihu. Ovšem původní stavba se nezachovala. Nynější budova 
pochází z doby AHadislavovy a od téhož asi stavitele jako kostel I)ou- 
dlebsk}"- Lod chrámová je z r. 1727. V kostele z obrazů vedle jinjxh 
zasluhuje zmínky deskovx' obraz P. Marie 112 cm vysok\'' a 78"5 cm 



23 



širok}', kopie Madonny Doudlebské z XV. století. Xa západ od Újezda 
jsou d\^ě samoty; jedna řečená „u Kotků", druhá „Mašek" či „Maš- 
kovec". Ale tato poslední původně stávala o kus dále k jihu, na stráni 
řeky Vltav3^ V místě tom spatřují se dosud skrovné zbytky hradu, 
který se Maškovec jmenoval a sídlem vladjdv Újezdských býval. Újezd 
b5'val již v XIII. století v držení tohoto rodu, od něhož původ vzali i pá- 
nové ze Strakonic, Pořešína, Drahonic, Křemže a Srdova. Erbovním 
znakem jejich byl šíp. Vernéř z Újezda přítomen byl r. 1263, když 
král ( )takar klášter Zlalo-korunsk\' zakládal, jako svédek. Část vsi Újezda 
(lrže'l již roku 14,'!,^ Oldřich z Rožmberka. Hrad Maškovec za válek 

Fot. V. Vlasák. 




DOUDLEBY. 



husitsk5'ch l)yl majetkem Racka z Drahonic, přítele pověstného Smilka 
ze Křemže a Jana Roubíka z Hlavatec. Od r. \455 přešel hrad i ves 
Újezd v držení Jindřicha z Rožmberka. 

Po krásné erární silnici přijdeme po malé chvíli ku kamcnoúheln\'m 
dolům, nyní tich\'m a opuštěným. Minouce je, dojdeme za půl hodiny 
do Včelné, skládající se ze sam\'ch malv^ch domků a náležející k ne- 
dalekému Poříčí, malebné na břehu Vltavy rozloženému. V Poříčí 
nalézá se zemsky" statek a zámeček, kter\'^ povstal z bývalé tvrze. 
První její držitelé bjdi erbu střely a stejného původu s vladykami 
z Újezda, od něhož bezpochyby blízké Poříčí jako zvláštní statek od- 
děleno. Po členech této rodiny drželi dále Poříčí: Svatomír z Doudleb, 
Václav Talafous z Dobřan, Bušek z Poříčí, Markvart z Hřebene, Adam 
vSudek z Dlouhé, Jan Křenour z Křenového, Blažej Pibr z Olešnice, 
Jan Kolkreitár z Kolkreitu, Kilián Špandel, Štěpán Vamberskv' z Ro- 



— 24 



hatec a na Račicích a Jan Jiří Truksa 
ze Vrábí, jenž o statek po bitvě 
bělohorské přišel. Potom dostali jej 
builějovičti dominikáni a drželi jej 
až do zrušení kkistera r. 1 785. Oby- 
vatelů má Poříčí skoro 400. Škola 
jest trojtřidní. Na druhé straně řeky 
rozkládá se vesnička Boršov. 
čítající na 300 obyvatelů. Školu má 
dvojtřídní českou. Blíže vsi na skal- 
natém, romantickém břehu Vltavy 
dosud možno najíti místo, kde 
ze skrovných zbytků soudili mů- 
žeme, že tam stávala tvrz. Ačkoliv 
se v listinách nikdo nepřipomíná, sou- 
díme, že tu stávala, poněvadž Boršov 
lni statkem z\iášlnim. náležejícím 
pánům z Boršova erbu šípu. Po roce 
1286 daroval Alijert z Poříčí, jinak 
také ze Stropnice, kostel a ves 
Boršov. pokud mu náležela, klášteru 





AMBITY KO.STEÍ.A V lilMOVĚ 



KOSTEL V RIMOVE. 

\'yšebrodskému. Ve století Xl\'. 
jmenují se jako majitelé Boršova vla- 
dykové z Jivovic a Doudleb. Po- 
sledním z nich znám je Beneš Plachta 
z Boršova. O pozdějších osudech 
tvrze není nic známo. Nynější ko- 
stelík pochází z konce XV. století. 
Z pů\odni výbavy zachovala se 
křtitelnice kamenná, tvaru kalichu, 
jenž ozdoben 8 štíty. Na těch zna- 
menati znaky: 1. vodorovné břevno, 
2. M, 3. ležící půlměsíc. 4. dva listy 
révové, 5. hvězda, 6. štít svisle 
rozpoltěný, 7. vodorovné břevno. 
8. pětilistá růže. Ze zvonů nutno při- 
pomenouti největší tvaru bachratého, 
jenž má kolem pláště pěkně zřetelně 
odlit otočený provázek s uzlem na 
kličku a pod tím tři malé reliéfy : 
P. Marie, sv. Jakuba, 'sv. Bernarda 
a nad věncem dva nepravidelné 



25 



pásky. Náleží k nejzajimavějšim pamálkám našeho zvonařsUi. Od 
Boršova na sever k C. Budějovicům přijdeme do vesnic Ceino- 
d LI b u, Homol, Plané. Rožnova, R o u d n é a L i t v í n o v i c. jež jsou 
částí německého ostrůvku č. budějovického. Leží vesměs v krajině 
úrodné a proto obyvatelstvo vyniká dosti zámožností. Cern\' dub ěi 
Cernodub míval dříve tvrz. jež i s vesnicí náležela ke Chlumu, později 
k Poříčí. Roku I6H7 prodal Jan Lukáš Kořenský z Terešova statek 
Cern\' dub. Homoli a Planou obci města Budějovic. \'ělši z těchto vsí 
jest Rožnov a Homole; obě mají též německé dvojtřídní školy. U Homol 
je mohyla, již prozkoumal konserv. Richh'- a nalezl několik střepů, 
kosti a bronz. 

Ze západní strany přiléhají k C. Budějovicům německé vesnice 
Čtyři D\'ory. Haklovy Dvory. Mokrá ašindloxy l)\ory. 

Fut. V. Vlasák. 






,-/7^ 



KA.Mř:NNY IJJEZD. 



Největší z nich jsou Čtyři Dvory. Škola německá jest v Mokré. Čtyři 
Dvory leží na le\ěm břehu \'llavy. naproti městu. Odtud vede silnice 
na západ, po níž za dvě hodiny přijdeme, minouce malou vesničku 
Bra n i š o v. do staré osady D u b n é h o. Nedaleko Branišova jest rvbník 
zvaný Návesni. v němž stávala tvrz Do u bič k o (Dub. Doubí. Dubice), 
z niž však již r. 1692 toliko základní zdi se spatřovaly. Xc Xl\'. věku 
držel ji Oldřich Poledne z Dubě, později jako majitelé jsou známi: 
Beneš Hrůza z \'lhlav. Jan Koňata z Olešnice, Oldřich Harachéř ze 
Hřebene a konečně Kořenští z Terešova, kteří prodali Doubiěko a 
Branišov r. 1548 obci Budějovické. Také Dubne má svou zajímavou 
historii. Před časy bývaly tam dvě tvrze a dva dvoř}'. Rozdělení obce 
stalo se r. l.f «). \' .\I1I. století připomínají se Sudslav z Dubného. v XIV. 
století Jodok a P>i'neš z Dubného. Druhou polovici v téže době drželi 
Jan Hazmuka z Proseči a Markvart Zboh z Pobipes. později Roubíkové 
z Hlavatec. Od Roubíků z Hlavatec zdědili statek Vojířové z Protivce 



- 26 - 

a od tčclito přešel \' majelek Adama Ch\'ala Kimaše z MachoNÍc. jenž 
však po bitvě bělohorské o něj přišel. Skonliskovan\' statek kiiupila 
pak r. \6'2'A obec Budějovická. Za správy Hiidějovick\ch tvrz ivchlc 
pustla, tak že již r. 1692 spatřovaly se jen pobořené zdi a náspy. 
Stávala mezi (horem a farou; kde stávala druhá tvrz neni známo. 
Kostel jmenuje se již v XIV. století mezi farami děkanátu Bechyňského. 
Xa klenbě presbytáře objeven leto!)oěet 1523 a na věži \ř>~5. \'e dlažbě 
spatřujeme I I náhrobku z X\'l. století se znaky a nájjisy téměř úplně 
vyšlapanými. Dubne má 35() obyvatel. Škola jest ětyřtřídní. Xedaleko 
za Dubn\m \' stranu západní shlédneme vesničky Cakov A'elký 
a Malý či krátce Cakov a Cakovec. Ve XIII. století b\'\aly to vesnice 
tři. V Cakovci blíže dvoru poplužniho stávala ode dávn\''ch dob tvrz. 
jež udržela se až do XVII. století. \>lký (akox- patřil stále ku panství 
krumlovskému, kdežto Cakovec od r. 1262 šel z ruky do ruky. až dostal 
se vladykům erbu a rodu Haracho\'ského. Xa ěas opanoval jej též 
Jindřich Roubík z lllavatec. ale byl |)řinucen jej lanu Cako\-ci vrátil. 
Roku 1620 byla tvrz \vpálena a r. I6,li) ])ro(lána klášteru A^yšebrod- 
skému. Kostel uvádí se již r. 1350. Stojí u|)rostřed návsi \Vlkého Ca- 
kova. obklopen hřbitovem. Zdá se. že b\'val opevněn, nebot teprve 
před lety byly kolem něho urovnány staré rokle a kopečky. Obec čítá 
na 250 obyvatelů. Školu m;Wl\ojtřídní. V okolí mohyly ze VII. až VIII. 
století. Cakov- prostírá se \- pěkné rovince, poseté četnými rybníkv. 
z nichž největší na zá])a(i ležící Dechtář blíže vesničky Žaboiiřesk. 
čítající na 400 obyvatel a dvojtřídní školu. 

(_)brátíce se z ťakoxce směrem k jihu. dojdeme po pulhodinné 
cestě do vesnice H a b ř í. ležící malebně na úpatí posledního výběžku 
Blanského lesa. \rchu Kluku, jehož lesnatý hřbet táhne se odtud až 
skoro ku Křemži. \'e vsi stojí dosud staré stavení tvrze, jež postavena 
bezpochyby začátkem XV. století. Ves sama připomíná se již r. 1264 
a r. 1381 náležela ještě ke statku Veseckému. Prvními známými samo- 
statn\'mi držiteli byly Roubíkové z Hlavatec a po nich ])o někter\'ch 
přestávkách A^ojířově z Rrotivce. Po r. 1620 byl statek na čas zastaven, 
ale brzo jiotom prodán klášteru A'yšebrodskému r. 1623. Vesnička má 
na .300 obyvateKi. Škola jest trojtřídní. Xedaleko za vsí na v\'šině za 
m3'slivnou u lesa nalézají se zříceniny kostela. Posud stoji jižní část lodi. 

Jsme u konce své pouti okresem. . Xaposled vystupujeme ještě 
na vrch lesnatého Kluku a upíráme zraky své do šíré roviny budějo- 
vické, jež se tu před našima očima tak malebně jeví. Poseta je čelnými 
vesničkami, tu a tam zrcadlí se \' ní lesklá hladina nevelkých rybníku, 
jež jako modrá čistá očka panny prohlížejí stydlivé ze stínů četn5-cli 
lesů a doubrav. Xe. nevyniká tento koutek naši vlasti četnými ])odiv- 
n\'mi krásami přírodními jako mnohi' kraje sousední, ale zajímavx' 



a i)amáln\' je přec resk<''mu (:lo\"čkLi s\X)jí zviťišlni Iiislorii \' minulosU 
a svým národnostním l)ojem v přítomnosti. Zaslouží tudíž stojné našeho 
zájmu a naší lásky jako kterýkoli kraj jinv. 

Em. Drobil. 



XLV. OKRES HLUBOCKÝ. 

Hranice okresní objímá území při \ ýchodním cii)u roxiny Budějo- 
vieké. protržené tokem \'lta\v. Nepatrný svah k severu jjohání řeku 
tak slabě, že na luěinatém |)0(lklad("' plouží se četnými oblouky od 
Budějovic k rulovému ostrohu, jenž dal základ pyšnému Hlubockómu 
zámku. K severu šiří se rulový massiv značným rozměrem do okolí 
týnského a štěpí neogen Budějovické pláně od neogenové pánve Tře- 
boňské. Xa jihovNchodním boku massivu připjato jest hnízdo permové. 
jako můstek k jihočeskému, rulovému massivu. jímiž tu úzsk\'m. kamen- 
ným zálivem tvoří východní břeh roviny. o])jímá ji na jihu a po celé 
délce západní a rozlé\á se pak ke hranicím liorsj^ou \lnou Blanského 
lesa až k hornímu toku \'ltavy. 

Rovinná část udržuje své ni\'eau celkem při '.f){) m n. m. Ojjírajíc 
se o příkré svahy rulových etáží vrchu Račice (506 m) u Hosína, setkává 
tu své zelené roucho jednak z lučin, jednak z šir\''ch sku|)in podrostu 
a vyspělých lupenatých stromů na způsob obrovského j)arku. 

Četné rybníky, jako mořská oka zírají zde v zeleném lemu. ztrá- 
cejí |)Otom na zájtadní straně na svém počtu, avšak přibývají nápadně 
v rozsahu. 

Munický rybník pod HluJ^ikou a zxlášté rozsáhlý Bezdrev. roz- 
prostřen}' v délce 6 km stejně jako rybník Zbudovský. Voblanov a jiné 
na .svobodných Blatech" jsou pro pohled náš aspoň nějakou náhradou 
za prostranné sladkovodní jezero zdejší v době třetihorní. 

Od rybníků, zde z části vypočítaných, pozorovati jest k severo- 
východu dmutí povrchu, s počátku nepatrné (ku př. Xakří 406 m. 7A\v 
416 m), avšak trvalé a stále mocnější. 

Nápadně se jeví již u Zaháje. Olešnickým \rchem. kuželovými 
hroty u Chlumce. Pakostovem (.527 m) u Nové \'si, zvláště však 
v okolí řeky. Tam rýsuje se již celistvě, silné zalesněným hřbetem, 
jehož jižní bod. značen jest ostrohem hradním (432 m). k severu pak 
vlastní jádro ukazuje se ve Staré Oboře Malým (499 m) a Velikým 
Kamenným vrchem (.572 m). \'rkočem (539 m) a Stražištěm (518 m). 
Hlubokou průrvou potoka Rachačky oddělen jest Hřeben (469 /n) ujez- 
nice. Celý ten díl náleží podhůří Šumavskému. Mohutněji uplatňují se 



— 28 — 

rozsochaté části pravého břehu v podobě krásného, lesnatého, horského 
kraje. Již boky návrší hosínského ostře vyznačuji počátek českomoravské 
xvsočiny. K severu připíná se sice širá. lesnatá kotlina u Dobřejic. 
avšak za to tím divočeji vystupuji v rozsáhlém revíru Ponéšiekém 
vrcholy , Hradce" i52ň m). .Hora" (.=i4''//n ..ťirhan" a _Baba" (.%.'! /;/). 
Hluboké lože potoka Kozlova děli severněji rozčleněně hroty u Kostelce, 
zvláště však vypjatý mezník horsk\- _Xa Krajinách". 

Ve středu obou vrchovin unáši s\é vody \'ltava. jež ziska\ši 
značně na rovinaté části ukrcsu odtokem četných rybníků, úží svůj 
tok v těsném řečišti, jež vyhlodaia \' ruli>\<'m massivu za pomoci, již 
na pravém břehu skytá potok Liljochová pod ..Hradcem" a Kozlov 
s bohatou vegetací u Poněšic. z leva pak Kachačka pod l'urkarem 
a Strouha. Na území obce Hrožnovické st\'ká se Vltava s okresem 
týnským. Díl okresu, pokud šíří se rovinou a mírným svahem od severu, 
má podnebí příjemné. 8" C průměrné teploty roční, schopné uhájiti 
i jemných druhu obilin. Část hornatá, poněkud drsnější, má převahou les. 

t )bvvatelstvo okresu žije \' 28 místních obcích na rozloze 2H0'24km. 
Z 14754 lidí jest 14628 Cechu. Iii7 Xěmcú. Náboženství jest zde kato- 
lické, majíc 14629 příslušníku. 

Živobytí podmíněno jest hla\ně povahou jjudy. Polovice rozlohy 
zpracována jest v žírná pole ( 122.'^2 /íí7I. pludně louky ['liY.Mi ha) a zahrady 
( l')6 /la). Les. pečlivě pěstěnx' na í'.6()8 hektarech půdy. sluší hlavně 
velkostatku Svarcenberskému. Chloubou jeho jest od pradávna pro- 
sluK' chov zvěře vysoké, černé a bažantů. \'ýnosnějši jest však hospo- 
dářství rybní, jež vyspělostí závodí dnes s Třeboni. Ploše rybníku 
věnováno jest na panství 21. ^•24 /?«. Nejrozsáhlejší z nich jest Bezdrev 
(.^22 /w). proslulý zároveň i bohatstvím vodního ptactva a zkameně- 
lými kmeny araukaritu na březích. Rybník Munický ( 1 1'' /la) při Hlu- 
boké, v krásném, sadovém reliéfu, má I l'> řia. Také vzdálenější ryljniky 
jsou značné vx^měry. Jmenujeme zvláště \'Ihavsk\' (I<i5 ňa). \'olešnický 
I55-7 /la). Zbudovský {52V ha). \'oblano\- Kó.S ha) a Blatec (98'9 ha). 
Podřízenější hodnoty jest spracoxání hlíny a zemitých barviv. Kommuni- 
kaci podporuje vodní dráha ^'Itavy. nesoucí vory i lodi. Z Budějovic 
probíhají okresem zdejším císařské silnice, ku Praze a Domažlicům. 
podél obou břehů i)ak upraxcna jest silnice k Hluboké a dále k Týnu. 
Místní význam mají cesty k Nákři a do Blat. Státní dráha rozjíždí 
se v území našem z Budějovic jednak k Chebu, jednak do \'eseli a ku 
Praze. Ústředím ži\ota jest město 

HLUBOKÁ. l4'/'.r s. š. a 32".=i-2(>"" v. d.. 4:!2 m. n. m.). Ze 1487 
obyvatel hlásí se k jazyku českému I4.i() duší. Doplněk tvoří Němci, 
zaměstnaní převahou ve služliách velkostatku. Proto jest velmi mě- 
nivv. Kromě .'5.Ť židů jest ostatní obec katolická. \' městě má sídlo 




z A M K l-C H L I • B O K A 

(OD STARÉ ftEKYj. 



— 30 — 



okresní soud a okresní zastupitelstvo. Správu církevní řídí úi^ad farní 
a místní úf-ad vikariatní. Věci politické sluší hejtmanství budějovic- 
kému. \'zdélání školské obstarávři samostatné odděleni čtyř tříd clila- 
peck5'cii a čtyř tříd dixcich. \'cdle (lrobn\-ch řemesel prospívá zde 
panská pila. žulové doly a mlýn. Xa prosi)ěch industrie a oljchodu je 
\' místě občanská a hospodářská záložna, špriiva velkostatku fidei- 
kommisního ovládá celko\ou výměru l(">.22()'4() ha s ěist\-m katastrál- 
ním v\''nosem I37"747 zl. Hluboká s rozsáhl\-m svým hvozdem patřila 
původně komoře královské. \" době krále A"áclava I. přešla zástavou 
Ceěovi z Budějo\ic. avšak jen na krátko. Přemysl Otakar II. vrátil ji 
koruně. Brzy potom obdržel panství manžel ovdovělé královny Kun- 
huty, Závis z Falkensteina. S ním spra\-o\al hrad i bratr jeho A'ítek. 

.\e]M''átelst\i A'áclava II. 
k otěimo\i |)řivcdlo mladého 
krále ])řed Hlubokou a způ- 
sobilo popra\u Závišo\u 
])od vzdorn5-m hradem na 
louce ..Pokutní'. Nákladem 
jianujiciho knížete ze Schwar- 
zenbergu jiostaven byl na 
místě po])ravnim |)amělní 
kámen s příslušným nájii- 
sem. — Po dvě léta staral 
se potom o statek zase \)ux- 
krabí královský. Roku I2'>2 
získal jej \'šak zástaxou A'i- 
lém z Landsteina a hos])()- 
dařil tu až do své smrti. ( r. I.Í.Sň. ) Císař Karel a \'áclav W . udr- 
želi Hlubokou ve s\-\'ch rukou. Teprve Zikmund zbavil se panství r. 
1421 1. zastaviv je Mikuláši z Lobkovic, jenž na čas dělil se o sjjrávu 
s panem (Jldřichem z Rožemberka. Po Mikuláši zdědili statek synové 
Mikuláš II. a Jan. Xechuf Jano\a k vladaření Jiříka z Poděbrad při- 
nutila tohoto k obléháni Hluboké. Po dosažení královsl\-í dal Jiří Hlu- 
bokou manželce Johanně z Kožmitála v sumě 12.ii()() uh. zl. Jejim dě- 
dicem b\'l syn Jindřich MLinslerl)ei"ský ( r. 147.ŤI a bi^alr krťiloxiiv. Le\" 
z Rožmilála. Tento \ystřídán byl r. I4ři2. 
nejvyšším purkrabím. Potom uja 
Roku I4'^i» při|)adl \šak zástaxou \'il<''mo\'i z Pernsleina \' ceně 24.(i()() 
uh. zl. S no\ým ])ánem jiřišlo sem no\(' hosjjodíiřstxi. Pan A'il(hn 
ujicvnil hrad. zakhtdal ryljniky. ])ilně \_\|)l;icel zasla\en('- \esnice a od- 
pouštěl \' nich odúmrí. Z drulu' strany \'šak rušil pdddaným tlá\ky, 
náležitě nezajištěné. Po něm ( 1.^2 I ) ujal se Hluboké syn jeho \'ojtěch. 
Jsa bezdětek'. oflk;izal ji liialrLi Janoxi i I.S.'U). Týž ustoupil ztlejší ho- 




pu.M.xíK zÁ\'išK 7. f.\lki:nštkix.\. 



Janem z Janovic v Pelrspurku. 
ujala se hrailu zase králoxská komora. 



— 31 



spodářstvi švakru svrmu, (Jndn'ji rnynadovi ze Suneku. Po nřní \v- 
striíkila se ve vládě manželka Anna a syn Adam. Nástupcem tohoto 
Ijyl r. 1562 Jáchym z Hradce, ziskav panství zástavou v sumě I Iň.OdO 
kop. gr. Za nedospělosti syna Jáchymova, Adama (r. 1.565) měla po- 
ručenství matka, Anna Hradecká z Rožemberka po 3 léta. Potom ho- 
sjíodařil Adam sám. celkem dobromyslně. Také zámek svůj nákladně 
u])ra\il. Syn jeho Jáchym přinucen byl značnými dluhy odprodali 
Hlul)okou Bohuslavovi Malovci z .Malovic a na Dřitni r. 1598 za 32<».nn() 
míš. kop grošů. Dědickou smlou\-ou dostal po Bohuslavovi panst\-i 
svn Jetřich. \Máda jeho tuze byla tištěna lidem pasovským (r. I()ll). 
zvláště však vojsky, válěicimi v těchto stranách na počátku \álky 




ZAMKK 1ILUB0K.\ 

iSE STRANY Z.\I'ADNÍi. 



třicetileté. Konečná zkáza přišla na majetek jeho dobytím Hluboké 
císařsk\'mi r. 1610. Léta 1622 zbaven jest rod Malovců pro účast na 
povstání stavovském třetiny svých statků, mimo jiné i Hluboké. Sem 
uveden byl no\-\'' ]ián. dobrodružný S[)aněl. Don Baltazar de Alarradas. 
Synovec jeho, Don l'rancisko. chystaje se zakoupiti území ve S])aně- 
lích. smluvil se r. I()6l. o prodej Hluboké s Janem Adolfem ze Schwar- 
zenberka v ceně 385.000 zl. Tuhé \álky o postoupnost rakouskou za- 
nesly i sem pokus o zkázu hradu a okolí. Zámek a městečko pozmě- 
něny bylv ve vojenský tábor; r. 1741 bavorskofrancouzsk\', r. I7+-I 
pruský. \' rukou bohatého rodu knížat Schwarzenberských vzpamato- 
valo se však z kriit\'ch úti"a]) nejen panst\'í. n\'brž i město a nad tímto 
\vpjatý hrad. 



— 32 - 

Zámek Hluboká \e své dnešní úpravě jesl předním panským 
sídlem v království. Lesnatý. 83 m vydutý ostroh nad utěšenou rovi- 
nou Budějovickou nese na jirostranném ěele tuto hrdou budovu, jež 
v překrásném rozčlenění, v zažloutlém rouše divá se z bohatého sadu 
do širého kraje přes temeno Blanského Kletě k jádru Šumavskému, 
k Houbinu a hvozdům Tussetsk\'m. Na troskách |)obořené tvrze zbu- 
dován jest zámek dle královského hradu Winsdsorského v AngHi, 
slohem normansko-gotick\'m čili tudorovským. Stavba, prováděná od 
r. lfi-14. má tři patra v podlouhlém čtverhranu. tří nádvoří a 14(i komnat. 
Vnější výzdobu t\oří vedle bezpočetného množství bohat_vch ark\'řů. 
pilířů, řims a konsol 1 1 nnjhutných \ěží a bašt. z nichž nejvyšší. 




PRICEl.i ZAMKI' ill.L'BUCKKHU. 



uprostřed stojíc jak obrox-ilý kamenný stržeň, opatřena jest hodinami. 
Průčelí zámku posk\-tuje xclkolepý iiohled. k čemuž prispi\-ají zahrady 
květino\-é a rozsáhlý park zámek obklopLijici. Xail iila\-nim vchodem 
či branou, vedoucí přes most. upoutá návšlčvnika znak schwarzen- 
berský s heslem rodo\ým : Xil nisi rectum (Jen to pravé). Na hlavních 
vratech zámeckého vchodu s umělou prací řezbářskou. mohutným 
kováním opatřených, nalézá se hlava Turka > haxranem. část to kníže- 
cího znaku, který obdržel hrabě Adolí jako vítěz nad Turky u Kábu 
l.^'^!). V klenutí za těmito vraty nalézá se pamětní kámen čtverhranný 
s nápisem: l-'rant. Josef. 3/9 iřUT. v ui)omínku na návštěvu tří arci- 
\-évodů rakouskvch. nynějšího císaře i)ána. aicivévody Maxmiliána 
;i Karla Lud\íka. 



;í:5 




Druhá brána vede do druhého 
ri \elkého nádvoří, kde odb\'vá 
se za velikých honů podzimních 
tak zvaná „štreka". Na pravé 
^Irané tohoto nádvoi^í. nad sjxi- 
jovací chodbou, je \e zdi pa- 
mětní nápis: „K. IH7I. I'>. čer- 
xence". v upomínku návšté\-y 
korunnihd prince Rudolfa a dn- 
končení stavby této hrdé v pravdě 
knížecí budovy. Z levého rohu 
tiiilud vede chodba <lo nád\'()!Í 
třetího. 

rprostřed pravé strany vel- 
ikého nádvoří nalézají se okrasné 
dvéře s kh^iiadlem. jimiž vchází 
se do vlastních knížecích komnat. 
Hiavní schodišlě. k severu obrá- 



iJKLilA llK.\.\.v -• i A.-- i 1 

l'K\'ÉHO .\ DKLHKIKJ 

N.\l)\'oKÍ .\A HÍ-rBOKI'. 



cen(''. \'y])raven() ji'st boha- 
tou sbírkou zbraně a i^obe- 
linv. Stejní'' mn<ižst\'í zbroje 
ukazují i komnaty knížecí. 
Salon lovecky má mimo jiné 
také sbírku znaku \šech 
předchozích majitelů Hlu- 
boké. 

]-'rvní patro <il)ývaia za- 
kladatelka nov('ho zámku. 
kněžna Eleonora. \'zácn(' 
ceny jsou tu obrazy \an 
Dýka, Hamillona. (^)uasto\\. 
obraz zakladatelky, sochy 
oil Canovy a Sch\vanlhab'ra. 
K nim řadí se ])ráce řezbář- 
ské samouka. Jana Pt;ika 
z Krumlova a Zeinera. kní- 
žecího vodáka. Z jednotli- 
vvch síní zámku budtež u\-e- 



""^JT^Tmr ,t 







11I..\\:m uíKLilr.) .\.vi<\i.)KÍ Z.\MKr 
HLt;BOCKI-:HO. 



34 



(leny zejmíMia: z komnat |)anuiici knč/ny salon (zde 46 obra/íu Janči! 
Jiřiho HamiUona I' \(u'2. ř ITi-ST). ložnice (ohrazy Málka Boži, pastellová 
kresba J. Deckra. Matka Boži s Ježíškem, stará kopie Madonny zlM-asUiv- 
ské. sv. Cecilie. kopie Rafaela Sanzio. Sv. Rodina od (u-rarda Hoeta a j. v.l. 
toiletni sin. budoir. z ostatních: ranní komnata, čítárna, v níž z\!áště vy- 
niká nad hlavním krbem řezba zrcadlového rámu. ITměsični práce zmí- 
něného samouka-umělce a dvou jeho s|)oludruhu. dále malá a \-elká 
jídelna, kuřiirna. ]iřijímací salon a j. a j.. všechny i>lné drahocenných 
uměleckvch památek a pokladů. Knilio\-na zámecká má rjnod svazku. 
Xescházi zde ani dix-adlo a kaple zámecká, k niž základ dal pan 




LOŽNICE Z.V.MKl 1 II.rBO( KKHO. 



Jáchym z Hradce. Vzácný jest v ni rozvěraci oltář ze starého hí!)i- 
tovniho kostela sw \'ácla\a v Xetolicích. Panská zbrojnice má kromě 
zbrani také hojné obrazy předních váleéníkíi. \' jízdárně zajímá ná\št("v- 
niky víjz Kggenbersky. skvostná \lašská ])ráce (iiusepiia Fioehiniho 
z r. 16:^8. Zakoujíil jej J. kníže z Eggenberyu k s\ému vjezdu <lo 
Říma. maje ohlásit papeži volbu císaře Ferdinanda 111. Pozoruhodnou 
prací jsou lu taki' sáně z let 17Hi-^l72n a barokové z r. 174.^. při 
z\'l;ištních slaxnostcch uží\'ané. 

\'eliký zájem budi stará zámecká studně na třetím dvoře. \25 m. 
hluboká. Po této neobvyklé hloubce dáváno od mnohých jméno i n-- 
lému hradu. i'eělivě ujjravenv sad s kxětinoxými koberci při zámku 
a s rozlehlou ě;istí typu anglickídio za úřední budo\ ou i)o s(>\crnich 




'ČÍTÁRNA ZÁMKr HT,UB0CKF.IlO. 



osln; \vhranrné vr- 
cholky šumavskýcli 
predhitr i xlastní Šu- 
mavy, z niž zejména 
I\ r u m 1 o \' s V á K 1 e ( 
( Kiřiom) -/a\-\ se jako 
na dosah ruky Ivrmii 
zraku přibhžena. 

Nesčetnř drahi - 
cených. uměh-ckxí li 
památek sneseno na 
Hluboké, jež sama 
již vzácnou éistoLi 11 
své stavily ji' svěd- 
kem nádhery v prav- 
dě knížecí. Věru. že 
čekal bys tu jio ci iy 
rok syt\' blisknaxy 
ruch života a prcrr 



svazích ostrohu doplňuji- 
ladné celek. Zvláště jemné 
druhy květin cizokrajnych 
l)í-echovává slvlenník { zim- 
ní zahradarznamenitvch 
rozměrů. 

Svojí význačnou, cha- 
rakteristickou stavbou — 
svvm v pravdě dominují- 
cím posta\-ením ovládá 
Hluboká veškeren český 
jih a jihozápad. Vyvol si 
kterékoli místo zámku 
nebo i jen některou ter- 
rassu zámeckého parku. 
pohled do široširého okolí 
ji' tu odevšad uchvacu- 
jící. Rovina budějovicl;o- 
vodňanská rozlila tu vody 
s\vch rozsáhlých a pie- 
éetných ryi)níkLi. z nichž 
zvláště Bezdrev vyniká, 
až k úpatí zámeckého 
vrchu, a za ní vystupují 




iZDÁRXA NA HLri',(.)KK. 



36 — 




je Hluboká místem, řekl bys idyl- 
lického klidu, rušeného toliko, mimo 
zvláštní příležitosti, v době podzimní 
za \-elkolepvch honů. kdy schází se 
tu nejvybranější společnost, aby se 
oddala této aristokratické zábavě. 
Patu strání zámeckých svírají 
se tří stran domy města Hluboké. 
.Menší část jest na v\'chodé. Hamr 
s ml\'nem a panským vodo\-odem 
o 2 turbinách při mostě. Tzkv pruh 
domu. přistavených ke skalnatému 
ji/nímu srázu — Podskalí — při- 
pnutává ji k objemnější skupině. 
P.idhradu. nyní hki\-ní části města. 
')-;amotnélý díl na pra\-ém břehu 
reky. Zámostí. doplňuje obec. 

Osudy hradní, ^.vláště \- době 
\;<lek třicetileté a slezské \alnvm 
di!em přecházely i na městečko, 
pod hradem vzrůstající. Jíoku Í68,Ť 
obdržela Hluboká erb. r. I'>()7 pový- 
šena jest namésti). Hla\-ní m(''stiště 
jest při silnici Budějo\'irko-týnské. 

Zde stojí i farní chrám Páně s\-. Jana. r. 184.S nákUidně postaxcný. (ío- 
tická sta\l)a jeho vně i uxmitř chrámu vyniká sice střízlivosti, ale pů- 
sobí na oko lahodně. Piany upra\-il I''r. Beer. dxnr. stavitel z \'idně. 
Obraz sv. Jana na hl. oltáři pochází od K. .Mtdlera. obraz sv. Josefa 
na pobočním oltáři je dílem Watzka z Prahy, obraz sv. Eleonory ma- 
loval I-^-. Ormák. Cenná jest také pískovco\á socha P. Marie od 
(iassera a kamenná křtitelnice. 

.\lLinick\- r\'bnik. \' boha- 
lem pndiosui na \-šech stra- 
nách. \- ])odoi)ě nádherného 
jezera pí i západní straně 
města odděluje I(i\čí z;imek 
..( ) h ra (1 u". Zaklad dal jí 
Adam l""iantišek ze Schwar- 
zenberka. nynější podobu 
pak kníže Adolf. \'zácné 
přírodnickí' museum, v l() 
sálech zámku umístěné, ob- 
sahuje 1400 druhu i)tactva 



iPftl-.DNÍ Č.^STi. 



Z K. Iti.í.; 




«esgK:?^n 



íf ^ ll,á 



.S.ANÍ-; Z K. 174.S. 



— 37 — 




vrz l:(;(;exi!kr>kv z l^ lejH 



a 230 druhů ssavců. Mezi nimi 
zvláštní místo dáno medvědu, stře- 
lenému r. 1856 v revíru Želnavském. 
Stěny zdoijí množství allegorických 
obrazil a parohů. 

Pobočná Knížecí cesta spojuje 
zámek s hlavní silnicí, \edouci 
podél Bavorovic (.340 ob.) k Bu- 
dějovicům. Xa hranici okresní úsii 
lato do císařské silnice, běžící na 
Česk\'' západ. Při ní okresu sluší 
obec Dasné (243 ob.) s kaplí s\-. 
Jana, západněji odbočkou spojené 
fejkovice, obec s knížecím po- 
plužím. Cesnovice s kaplí sw 
Anny {'A\5 ob.). Piš lín s farním 
kostelem sv. \'avřince a školou. 
\' levo. v zátopě rybníků jest obec 
\' 1 h a vy na místě starodávné tvrze. 
Zámostí, čt\'rtá část místní obce 
Hluboké na pravém břehu, řekou 
odtržené, má kapličku Panny Marie 
a železniční stanici při pražské trati. 
K jihu protažené návrši zdobeno jest krásn\-m chrámem obce 
11 o sin a (520 ob.). Star\- kostelík sv. Petra a Pavla, již v polovici 
čtrnáctého století známý, nově zbudován jest r. lOoo. Nádhernou stavbu 
\- románském slohu navrhl vrchní inženýr Sedláček z Hluboké. 
Dle i)lánů Sedláčkoxých vystavěl chrám B. Kebl, stavitel z C. Budě- 
j )vic. Vnitřek kostela vyzdobil malbou ak. malíř Jouja, sochy na mra- 
morovém oltáři tesal mistr \'osník. Přestavba vyžádala ze záduší ná- 
kladu přes lři2.oi)() K. Místní škola má 3 třídy. R. 1814 vzdal zde ruský 
car Alexander I.. meškaje 

ná\'štč\ou na Hlubokí''. čest ^ "' ' • 

českému stavu selskému tím, 
že ujal pluh orajícího rolníka 
l'\ajtla a vyoral celý šňorek. 
Ze sousedních obci iiatří sem 
na jihu H rd č j i ce (.i'J7 ob.), 
k západu Opato\ic(" a kní- 
žecí dvůr .,.\o\á Obora". 
Při silnici pražské, běžící 
od Budějovic, sloji X e m a- 
n i c e, Bída. C h ň a \- a a 




SAXI-: z R. 1710. 



- 38 - 

Cliotvčanv s železniční stanicí. -- Hornatá a zalesnělá rast pravéJTo 
břehu na půlnoční straně udržuje spojení s Hlubokou okresní silnin 
podél řekv. \'vbíhajic z města, vniká cesta do kotliny. \- jejímž středu. 
— opodál cesty — jsou Dobřejice. rozložitá ves (412 ob.) s jedno- 
třidní školou a kaplí sv. Jana. Osm kilometru sexcrněji leží Poněšice 
ve stínu ,Horv"' a vrchu ..Cirhana". Další běh silnice i^řekračuje potok 
Kozlov, sbírající své počátky na lánech drobné osady \'lkova a zapachi 
podél Liš nice ke Kostelci (256 ob.). Xa místě prastarého osidlem 
stojí ph obci kostel sv. Vavřince do daleka viditelný. Fara při něm byla 
již ve XI \\ věku. Později přidělen byl chrám Purkarci jako filiálka. 
H. IřlIH zřídila se tu expositura. S kostelem spojena jest (houtřídní škola. 




ZIM.NÍ Z.\HK.\I)A (SKLK.WIKi X.\ IlI.rííOKI'; 



K farní osadě zdejší sluší i nejsevernější obec v okresu. Jaroši a 
vice při Vltavě, se zanikl\'m poplužím. Purkarec. rozložený pí i 
obou březích řeky. inil hodiny na jihozápad od Kostelce, jest největší 
osada v těchto stranách (076 ob.). Městečko stotožňuje své počátky 
s Karlovým Hrádkem (Karlshaus). tři km jižně od obce nad le\ým 
břehem zdviženým. (Jtec \iasti. Karel l\'.. vystavěl jej \- hlubol^ých 
lesích zdejších na počátku svého panování, chtěje jej míti stíedeni 
panství, odděleného od Hluboké. Městečko v sousedství hradu zale- 
žené, zřídilo si r. 1.'')64 faru s kostelem sv. Jiří a opatřilo si faráře Zibřida. 
před tím připsaného kostelu v Xctolicích. Xepřízní okolností význam 
hradu i mladého města záhy klesl. Karlshaus i s pozemky vrátil se 
zase v područí Hluboké, pustl a městečko. sot\a \- počátcích, zašla- 



3f» 



vilo tím svůj rozvoj. Později ztratilo i původní jméno a kostel spojen 
s chrámem v Hosině. Teprve r. 1703 obnoxila se tu fara. \' místě 
slušné důležitosti udržela si i \- jiozdějších časech rychta a místní lo\čí, 
jehož dům ..loxcovskx-" ucho\al se i našim rasům. 

Podél potoka Rachačky i)od Purkarcem vine se chudá cesta k pa- 
mátné kapli sv. Rozalie. navštěvované votivními průvody až i z Týna 
již od r. 1680. Těsné údolí, svírané od severu Hřebenem u Jeznice 
a Stražištěm od Purkarce otevírá se k Nové \"si, při silnici Budějo- 
vické, jež v těch místech přechází od Týna do okresu, skýtajíc zde 
péknx' rozhled až za Budějovice. Odtud klesá při vrcholu Pakostovu 

Fot. A. Mrázek. 




HLLTíOKA. 

POHLED ZE ZÁMKU. 



{ři21 m) V. Chlumci, [jrotínajic krásn\' h\ozd při levé straně , Staré 
Obory" a dobíhá Hluboké. Před městem štěpí se od ní cesta k Mu- 
nicům. posílajíc ještě zxiáštni odbočku ke Zlivi při Chebské trati 
s knížecí továrnou na hliněné zboží a zemitá barviva a přechází k Za- 
hájí. Obec s farním kostelíkem a dvoutřídní školou do základu byla 
zničena r. 1742 při porážce císařského vojska francouzským generálem 
Brogliem. Viska spojena jest k severozápadu s Olešníkem (knížecí 
dvůr v místě), Velicí a potom Dřitní. staroslavným sídlem pánu 
z Malovic. Na místě úředního domu stávala jejich tvrz. Značně k ni 
přimnožil statků z okolí Bohuslav z Malovic. kolem r. 1469 připomi- 
nan\-. Jan (t 1552) a syn jeho Bohuslav II., jenž povznesl rod svůj 



- 40 - 




51 

při:d odjezuk.m družiny lo\'ecké. 

kou])i Hluboké (r. 15^^81. Rozsudek, jímž syn jeho Jetřich ztratil ír. 1622) 
Hlubokou, odňal rodu také Dříteň. Padesát let opuštěnou tvrz zxTlebil 
teprve Jan Adolf ze Schwarcenberka. jehož rodu dosud patří. 1'iliálni 
kostelík sv. Dismy ze XIV. stol., s poplužím sousedící, spojen jest 
s koUaturou Bílé Hůrky. Vzd(*lání literní skýtá tu dvoutřídní škola. 
Svěžejší ruch podporuje v místě Týnská silnice, směřující k Netolicrmi. 
Při této. hodinu jižněji. rozkládá se Aakří (323 ob.) s kostelem 
sv. Petra a Pa\ia a trojtřidni školou, ještě jižněji pak Dívěice na 



_^'?!^?*Í5«íí^ 




.\.\ 1.1 )\t; k.\ciii;.\'. 



-II 




MĚSTO Hl.llíOKA. 

zaniklé tvrzi u rybnikíi Blateckého, nedaleko železniční stanice Xakři- 
nctolické. 

Nepatrný svah ukládá se k jihu v širou, lučinatou pláň \'ladislav- 
<kvch, Svobodných Blat. \' obrovském kruhu šedi tu devět obci 
v podobě oživotnělých mc/níkú. jo/' střeží úsilně ochráněnou držeb- 




KOSTEL V HOSINE. 



42 



nost těchto lánfi ve výměře 434 jiter. Jest to v přední řadě Z bud o v 
(261 ob.) se starobyl\'m Kubatovsk\''m dvorcem pod Zbudovskym ryb- 
níkem při železniční trati, při rybníku Voblanovském Lhota Prašivá 
a No v osedl o, jižně H la\ a ice. k jihovýchodu pak Selce. Flásto- 
vice, Pašice a vzdálenější Pištín. Severní cíp značí .Mýdlo vary. 
V Blatácich našich zachovíd se význačn\' rys širě jihočeské rodiny 
blaCácké. zejména \- kroji /.m. ač i lu (liich času mnoho a mnohi.i již 
změnil. Xa chatách Blalskýcii spi kus české epopeje. 

Rozsáhlá mokřiska — ISiala ])ozncnáhlu \'ysušená a \' lučiny ])r()- 
niěněn;i. doslala se r. I.^o'^ nd i\rálc \'la(.lisla\'a 11. panu Petru z Rožm- 




SELKY Z BL.\T KUB.\T0\'1XH. 

(ZE SLAVNOSTI ODHALENI POAINIKU KUB.ATOVAi 



berka. pánu na Krumlově a strýcům jeho {'ernštýnům na Hluboké. Tíž 
dali je hned \-e svobodné užívání stejným zpCisobem obyvatelijm \-sí 
kolem nich rozložených, poddanvch tehdy částečně panství p. Petrovu, 
částečně těmto jeho strýcům na Hlubok('. pánům Pernštýnům. 

Svobodně a společně jich napotom pf» celá desetiletí užívajíce, 
stali se sedláci na obou |)anst\-ích jejich vlastníky. 

Když na Hlubokou jiřisel nový pán. Adam z Hradce, a zaváděl 
nové řády, jež služebnictNo jeho jednak nevhodným a drsným způ- 
sobem provádělo, jednak staré výhrady a práva selská zneuznávalo 
a sesměšiiovalo. vznikly časté a příkré spory. Oleje pak do ohně při- 
lilo osobování si práva na přísnou revisi peněz sirotčích, s nimiž někteří 



— 43 




poručníci nevhodnř nakládali a začež pak 
všickni sedláci mrli ručiti, pi^ípadně i py- 
kali. 

Tak spory rosily dále a vyvrcholily ko- 
nečně ve zjexnou vz])ourLi, když r. I57'> 
po TOletém držení, byla Blata, jakoby se- 
dlákům na vzdor, z ])odnčtu \'iléma Rožm- 
berka a Adama z Hradce. \ložena do 
zemsk\'ch desk. 

•Ač vklade-m lim nebyla pf-idělena ke 
slalkům Rožmberským ani Hlubockym a 
zůstala samostatnou držebností. přece se- 
dláci vvslihli 



STAROŽlTiW KA.VIEN, 

NA BLATECH. 



\' aklLi t(im 
útdk a první 
krok k od- 
nětí. A aby 
je zachránili, 
přes zákaz 
Adamů\- ra- 
dili a scházeli se na Blatech v jjočtu 
až 700 osob, zde svobodst\í s\ě zdůraz- 
ňovali, suplikaci prt) cis. Rudolfa 11. 
\' Písku zhotovit dali a nadšený zápas 

za vedeni sla- 




KUH.\TA 

NA ÍKOl.E VE ZBL'DO\Ě 






KAMEN, 

označující KUBÁTOVO POPRAVI.ŠTÉ 
NA BLATECH. 



tečncdio se- 
dláka Kubá- 
ty z čelné vsi 
Z b u d o \- a 
zdNihii.TenU) 
však byl chy- 
cen a jako 

rebeli a náčelník \z])ouiy pro postrach 
všem kolem 2*). dubna l.^íil na Blatech 
stal. Sedláci se nezalekli; \y|)ravili do 
Prahy nové poselství se suplikaci. jejíž 
vvsledek byl ten. že Adam z Hradce doslal 
L!y. dubna 1581 od císaře napomenutí a se- 
dláci vrátili se k dalšímu nerušenému držení. 
'rej)rve když ujal se rozsáhlých statků hlu- 
bock\''ch r. 1661 rod Švarcemberský. ob- 
nošen spor, který trval až do r. 1865, 
a skončil tím, že oněch 9 obci je vlastníkem 



44 



Blat v rozměru 434 jiter. Pamět Kubátovu zachoval lid rčením „Kubáta 
dal hlavu za Blata" a 2 kamennými jehlany, označujícími místo krva- 
vého soudu na Blatech. R. 1904. v neděli dne 21. srpna pak poříí- 
daly sdružené osady blatské k ]jodnělu pilného sběratele pamětí Kuba- 
tovskyrh. Frt. Mír. Čapka, krajinskou slavnost, pi^i niž za účasti 

Sn.OOO osob odhalen Kubátovi na místě 
popravy 1 1 m vysoký pomník, nesoucí 
nadpisy na pi^ední straně: „Kubáta dal 
hlavu za Blata", na levé boční: „Posta- 
veno 1. P. 1904 vdččnS^mi potomky 
k uctění světlé památky mučednické 
smrti neohroženého a hrdinného vůdce 
Blatských sedláků za jejich práva a 
těchto lánu samostatnost" : na pravé 
jest známá Kubátova přísaha: „Přísahám, 
že naše právo je pravé a svaté. A je-li 
má přísaha pravá, smyje Bůh mou krev 
nevinnou, která padne na nespravedlivé 
soudce". R. 1906 otevřena na Zbudově 
národní „Kubátova škola", v jejímž štítě 
jest umístěno poprsí Kubátovo a uvnitř 
blatské museum, knihovna a čítárna. 

Staletí přelétla již přes širé lány 
Blatské, staletí zapomnění a opět vzkří- 
šení památk}^ Kubátovy. Tesklivá je ta 
historie selského hrdiny, tesklivá a smut- 
ná jako historie českého národa, s níž 
tolik a tolik má podobnosti. A nemůžeš 
ubrániti se tomu. abys nevzpomínal po- 
sledních slov Kubátových, těch hlu- 
bokxxh slov prorockých, když volá: 
..Kletbu složili jste. páni. v ústa moje. 
já kinu vám a Vás proklínám! A nad 
vámi. urození páni, soudcové přísní, jest 
ještě jeden soudce, soudce ale spra\'e- 
dlivý. ( )n jest soudcem \'ěčn\'m. \'\' toliko 
do času. u něho na stolici soudně se ještě jednou sejdeme a budiMiie 
soudit vaše viny i naše svaté právo. \'iny nemám já žádné. A s Bohem 
budte všichni, sousedé mili. naposledy. Vaše právo dosud žije Ikv 
pokuty a navždy žíti bude. Blata svobodná vždy byla. my je po ot- 
cích svobodná zdědili a dětem je ve s\obodě zacho\ali musíme. \' tom 
všichni svorně vytrvejte a neústupně hajte: právo naše. třeba po sta- 
etech. ale jistě zvítězí. A až ukončí se tento soud. zapláčete vy i celá 




OnHALENI 
í'OMM'KL' kubatov.a. 



- 4.S - 

Blata, zapláče i bozi soud a sloučí slzy v jeden proud. Za práva vaše 
zmírám — — — ". 

Staletí přelétla — — zaschly slzy. dávno a dá\no spi již svědkové 
tragedie českého lidu věčný sen. jen vzpomínky zbyly ... A když 
jdeš nyní kriijem. když vidíš tu panensky bílou postavu Hluboké, 
nevěřil bys, že ona mohla míti druhdy srdce tak sobecké, tak kamenné, 
ba tvrdší nežli ten kámen, z něhož zbudována. 

-Xa skále vysoké ty pyšná Hluboká. 

co's nám slz krvavých vehnala do oka . . ." 

teskní zlidovělá píseň. Xe. ne\čřil bys. kdyby historiím ne\-olala tě 
zpět. Přisahal bys, že není oku i srdci lahodnějšího místa nežli idylla 
Hlubockého zátiší, to harmonicky sladěné, umělecké zákoutí českého 
jihu, v němž něha velebné přírody snoubena s výtvory umělecké 
duše . . . Zel. tolikrát žel. že kniha osudů české země a českého lidu 
musela býti na tolika a tolika listech psána krví a to krví duší nej- 
poctivějších - — . 

J. Sakař. 




-)(, — 



XLVI. OKRES VLTAVOTÝNSKÝ. 

Středem okresu Týnského jest vtok Lužnice do Vltavy. Tato 
vstupujíc z krajiny Hiubocké na nejjižnější bod území našeho, vyplňuje 
úzký údol, jejž vytvořil východní lem rozvlněného předhoří Šumavy a 
ze strany pravé počáteěnx' náběh k širé oblasti krabatiny Českomo- 
ravské. Povloxný běh řeky dotýká se s počátku okresu jaksi nesměle, 
s pravá pouze, při zalesněn\'ch stráních hrožňovick\'ch. brzy potom, 
pod Buzkovsksmi mlýnem, rýsuje jen levým břehem hranici podél re- 
víru liluradlického. Asi kilometr nad hájovnou Bočkovou náleží již 
okresu cele. Po čtyřkilometrové pouti podaří se \Mtavě vymknouti se 
z tísně mezí. jež buduje s jiravé strany vrch Březí (5()(» m). v levo 
pak klidnější svahy Litoradlické (4.S2 m) a Klapačka. Temné lesy roz- 
prchnou se od(^ břidui na \z(l;ilrn(\iši vrcholy a u\'olněn;'i řeka sta\i 
běh svůj před kamenným jezem dvou hněvkovských mlýnů. Pod 
Hněvkovicemi dvojím náhonem poutané řečiště pohání své vlny k Týnu. 
Zde rozlévá se hladina říční do nápadné šíře (130 m), jež však hned 
mizí. jakmile \^ltava opustila město, běžíc v těsném loži spojit se se 
sesterskou Lužnicí. Hranici okresní přeskakuje Lužnice pod památným 
Dubím vrchem. \m ústí Bylinského potoka. Rozloučivši se s teskně 
dojemným údolím pustých. zažloutl\'ch s\ahů rulo\\'ch \' okolí ..Červe- 
ného mlýna", přechází podél Vestce a Koloděj zeleným |jrostředím do 
utěšeně úžlabiny pod Semencem a širým pt)lokruhem měkce objímajíc 
zúrodněný jesep Novodvorský, splý\á s vodou \'ltavy. Zrovna proti 
ústí potok Zohonicks'. jehož vlnky, sotva že \'yběhly z šera lesního pod 
kaplí s\'. .Anny. již zmírají \- boku řeky. SesilenŇ- proud Vltavín hned 
potom s odvahou se vrhá na kamenná prsa příkré „Kalvárie". a\'šak 
po marném útoku na strmé stěny stáčí s\-ůj směr v ])ravo a xzdorně 
zrychluje s\uj spád k soutěsce ..jiod Kořenským". \- níž ochěkým 
bojem v ridoNém i)ásu \vpiloval rozkošný koutek přírodní krásy. .Místy 
dokonává Ili pak ještě dodnes zápas s \elikými balvany, jež se uklá- 
dají v cestu ječivěmu toku. tříštíce jej a ztěžujíce bezpečí plavby. Mí- 
jeje chudou xísku Pašovice a drobné, po lázovité pláni roztroušené 
chaty Hladné, vbíhá čilý proud do lesnatých a malebnějších břehů při 
Novém mluvně, Staiiko\i a historicky prosluh^m brodě u mlýna ..Rej- 
zíkoxa". Zde loučí se s okresem. 

Podhůří šumavské vyplňuje západní polovici okresu až k toku 
vltavskému, skýtajíc tu obrázek klidně rozčeřené. horské krajiny. Břeh 
říční vyrůstaje namnoze již od hladiny prudce nakloněnou strání neb 
i strmou skalní stěnou do \ýše nad 7U m.. dme se k západu pod po- 
krývkou bohatých lesů v několik značných, tupých hrotů horských, 
zvláště v straně severozápadní. 



47 



S nepatrné slránč ..Spravedlnosti" nad Týnem (4.'5<)/72). píenáší-li 
se pohled náš v tom směru přes \'!tavu k úehvatné KaUarii. trvalým 
zájmem spočine na temnozelenýrh hlaváeh zkamenělých hrbolů ,Xa 
Skále" při OLijezdci (526 m). ..Zdobě" u \'šemvslic (.57! m). , Kometě" 
za KaKštěm (.577) a rozeklaném temeni Malého a \'elkého Kamýku 
(624), jenž na samé hranici di\á se do nedozírné tláli. Stejně mocný 
pocit vy\-olá pohled na to horské rozvlnění z blízka od Temelína (5i)4 m). 
Jihozápad okresu jest klidnější. Ruka lidská zrubala tu \íce lesa a zú- 
rodnila i vyšší čela přiměřeně plodně vrchoviny, ku př. u Křtěnova (,^02 ml. 
jen v místech blíže řeky ucho\;d si s\'é ])Li\(>ilni i^oucho zdatnvch 
lesu p;is CcrvcníMio \'rclui a lesa (/ihovickěho (4(2 /;M u Týna a pak 







._a.j.»v§«a(pHE-ífHSR 


^«^^^H 


wm 


.; Ilít- - 






1 


á^H 


iriiiííi^Ši 




H"' 




^Hj^^^ 


4 


^^H 


^^^Bfrt. 


tí^^^^^S 


í^^ ^ 


m 


WĚĚ 



\ roK i.rž.xíri-: do ni.t.wv 

POD TÝNEM NAD VLTAVOU. 



některé Nýznaěnějši hřbety :janoch (4HvS ///) \edle lysého 1'riliájka (,-)(W /;/) 
u 1'odháje a Litoradlic. Zoufalka (518 m) jižně ode Kmína. 

Východní polovina okresu jest jíovrchu méně rozxlněniMio. Nad 
hladinu Vltavy (.'í.^5 in) severně od Jaroslavic nápadně |Mudce vystu- 
puje lev\' bok vrchu .Březí" (5UU m). Také ...Spravedlnost" (439 m) 
pod Týnem a ještě vypjatější sráz (458 m) pod Kořenskem dobře tvoř' 
protějšek ke skize protějšího břehu. Za to dále k východu rozplývá 
se pravá strana v mdle prohýbanou planinu, nemající pro oko tak 
vábné pastvy jako levá část okresu. Proto také neruší se rozhled do 
okolí širšího. Z planiny ..Šanců" (482 m) nedaleko Týna otevírá se 
široce rozvinuté panorama jak k severu po táborském kraji, tak i po 
jižních pohraniěných liniích Blanského a Šumavského hvozdu. 



- Jf3 - 

Nápadnější vzrQsl vvsocMny jeví se zde hlavně u J)obšic .Za 
humny" (4% m). Březím vrchem (500 m) u Pořezán, u Sobětic Sobě- 
lickym Kopcem (499 m). jež tvoří jakési přetrhané pásmo od Šanců 
k ZimuticCim. Modré Híjrce, (Bučí vrch 529 //;) a Tuchonicům. Lesnatá 
hlava \rchu ..Xa Krajinách" (558 m) jest jižním mezníkem proti okresu 
Hiubockěmu. i)ú těchto význačnějších míst snižuje se zase pláň ne- 
nápadně k \vchodu v rybniěnou páne\' Třeboňskou. 

Rozčlenění povrchu má podstatný \iiv na podnebí. Průměrná 
roční tcpk)ta 8 stupňů a přiměřená vlhkost podmíněna jest střídáním 
ploch porostli n a rolí, výpary řek a nedaleké oblasti rybniční. Proto 
také zemědělství bóře tu celkem intensivní zisk. Nižší, zvláště chrá- 
něná místa osěvána jsou pšenici a ječmenem, ostatně pěsti se zde 
pilně žito. oves a brambor. Setí lnu patrně mizí. Plody polní, skot a 
koně dobři' pěstění jsou hla\ní podmínkou \ýživy zdejšího lidu \'en- 
kovskěhoa předmětem místních trhu. Lid městský opatřuje trh hla\ně 
zbožím obu\nickým. punčochářským a soustružnickým, vysj)ěl\''m 
i pro vý\oz. 

Dopravu usnadňuje místní dráha /. Týna do \"odňan a účelné 
provedená silniční sít. umožňující svod zvláště k okolním městům 
krajským, Pisku. Táboru a Budějovicům. \V)dní dráha po Vltavě oce- 
něna byla již ve stol. XIV.. byvši tu předmětem \)v(-v kríilc Jana,'Karla IV. 
a četných jeho nástupců. A'ýznam její z\ýšil se v XVI. věku při 
průvozu soli ze Solně Komory. Dnes brázdí hladinu její převahou jen 
vory, dřívím naložené, menši měrou lodi. spracované z Budějovické 
a 'IVnské loděnice. Lužnice umožňuje svod dříví z lesů přilehlých. 
\'esnice pobřežní skytají dopravě plaveckého lidu hojněji než 'j\'n 

Obyvatelstvo okresu, počtem 17.53,'-! žije \ .'>4 místních obcích 
s výměrou 254 knr. Národnost česká má zde 1740.3 duší. Lid jest od 
průměru postavy ste]jilé, tváří huliených, těla zřídka otylého, ne příliš 
důvěřivé povahy, ale také nev\'bojné. Kroj .blatský" udržel se v okrese 
jen v něktcr\'ch částkách oděvu. Pilněji udržox.in jest mnoh}'' starý 
z\-yk obřadní při rodinn\'ch sla\ii<jstech. 

TÝN NAD VLTAVOU CiSr.m n. m.) jest i)řední místo v okresu 
Má zde sídlo okresní hejtmanství, jehož hranice totožný jsou s hrani- 
cemi okresního soudu. Úřadu vikariatnímu připojeno jest kromě míst- 
ního děkanství 10 far. Samospráva ovládána jest zde okresním zastu- 
pitelstvem, správa velkostatku arcibiskupského řídi záležitosti mensal- 
ního panství ve výměře 2768'78 ^ s 2 zámky, pi\-o\arem a 7 dvory. 
Město má měštanskou školu chlapeckou. Ďlřidní školu dívčí, několik 
humánních spolků, občanskou a hospodářskou záložnu. Obyvatelstvo 
í\' 540 domech, počtem 4()I0) čerpá vS'živu hlavně z v\'nosu polí. Pod- 
porou hospodářům jsou živě trhy t\'denní a v5'roční na obilí, skot a 



— 49 — 

konr. Průmysl zastoupen jest v obci čtyřmi strojními mlýny: dobře 
pěsti se tu soustružnictví, punčochářství, stavba lodí a výroba obuvi, 
majic odbytiště nejen v okresu, nýbrž i za hranicemi. Vše to jest však 
chudou náhradou za odumřelý obchod solní a zisk ze zničené kom- 
munikace po Mtavě. 

Město rozkládá se v kotlině s části rulového, s části třetihorního 
útvaru po obou březích nejširšího rozpjetí řeky. Na jižní straně při 
pravém břehu vyniká ostroh, spadající mírnějším svahem k Vltavě, 
severní, srázná strana jeho klesá v rokli Hlinského potoka. Výhodná 
poloha zdejšího ostrohu i širých břehů měla své obyvatele již v pra- 
věku. Vvmiuvné v tom svědectví dává pohřebiště popelnic na severní 




T^N N.AI^ \LT.WOL'. 



Části města a starobylý název „T5'n". Mohutný, hrubě zdělaný násep 
kol ostrohu proti městu a vysoký, ještě dnes slušně uchovaK' val. pře- 
tínající souvis výspy s ostatní, k v\'chodu táhnoucí se plání, byly ochra- 
nou zdejšímu lidu od nejstarších dob až do zničení starého, tvrdého 
zámku v století sedmnáctém. 

V dobách křesíansk\'xh patřilo panství Týnské pražským bisku- 
pům, vzato jsouc snad z rukou Boleslava II.. nebo z dědictví Slavní- 
kovce, sv. Vojtěcha. V jedenáctém století postavil zde na podhradí 
biskup Jaromír kostel sv. Kateřiny. Ke konci XII věku býval při něm 
arcijáhen. V XIII. století za biskupa Jana II. byl zde již „dům biskup- 
sko'". O rozkvět podhradí staral se zvláště Tobiáš z Benešova, upevniv 
tu druhý kostel sv. Christofora (lakuba) a Jan IV. z Dražíc, vysadiv 
T\'n za město se všemi obvyklými právy. Arnošt z Pardubic usadil 
při chrámu sv. Christofora kollegiatní kapitolu. Zvláště zavděčil se 



- 50 — 

méšfanům Zbyněk I., potvrdiv a rozšířix- jim r. 1406 starobylé výsad}-. 
Arcibiskup Konrád z Vechty končí í-adu vládců duchovních. Roku 
1421 přiznal se k Pražsk\'m artikulím a tím zřekl se i světského pa- 
nování. Potom vystřídalo se na T\'nském hradě několik světských 
majitelů. Roku 1422 obdržel zboží Týnské od císaře Zikmunda Oldřich 
z Rožmberka společné s Janem ze Soutic. Roku 1461 zastavil král 
Jiří hrad a město v 6000 kopách Janu II. ze Soutic a Zbyňkovi ze 
Sobětína. Brzy seděl Jan Soutick\- na Týnském zámku samostatně. 
Rod jeho, již v XI\'. věku zvučné jsa pověsti, sdílel od té doby osudy 
s městem po půldruhé století. Po smrti Janově r. 1513 nastoupil v dě- 
dictví syn jeho Prokop. V závěti své dne 11. března 1530 vykázal 
manželce své, Johannce z Uršavy na obživu Zimutice s vesnicemi a 
Horní Bukovsko s poručenstvím nad dítkami. Okolo roku 1v543 ode- 
vzdala Johanna správu panství synu Janovi, jenž statku značně při- 
množil. Manželka jeho Kriselda hospodařila |)0 Janovi od r. 1567 až 
do plnoletí nejstaršího syna Prokopa, jenž ujal se pak hned potom 
kmenového statku v T\'ně. mladší Albrecht oddělil si Zimutice a nej- 
mladší Adam Kolodý. Za syna Prokopova Ferdinanda vybaveno jest 
panství Týnské z rukou Cabelick\-ch a dáno r. 1601 v zástavu T5'n- 
ského magistrátu za summu 52.000 kop. Od r. 1609 puštěno jest městu 
panství zcela v allod a obec připsána jest městům královským. Účast 
nového královského města v zemském povstání (r. I6lři) přinesla záhy 
naprostou ztrátu majetku i svobody. Panství vráceno jest rozhodnutím 
císaře Ferdinanda II. Pražsk\''m arcibiskupům a městu zrušena jest 
nedávno v3'koupená samostatnost. Zrušeni obecního jmění a časté 
návštěvy vojsk za války třicetileté vyvolaly v městě netušenou bidu, 
jež jen dlouh\''mi desetiletími byla skrovně přemáhána. Osudnj' požár 
z r. 1796 zastavil znovu pokus o rozvoj blahobytu, jenž v starším 
útvaru nevrátil se do města ani v dobách dnešních. 

Úprava vnějšku městského uchovala si slaiši ráz jen zlomkovitě. 
hlavně při budovách veřejných. Domy soukromé mají z velké části 
vnější vS'zdobu data novějšího, hlavně po roce 1796. Západní stranu 
tvoří děkanskS' chrám Páně sv. Jakuba (Christofora). jehož presbytář 
gotický jest nezměněn5'm kostelíkem ze století třináctého. vypravenS-m 
za biskupa Tobiáše. Kostel valně rozšířil Prokop Čabelický r. I56(>. 
přidav dobrou polovici nynější hlavní lodi, prostranné sice, avšak zcela 
neslohové. Zbytek odstraněného původního portálu - krásně tesané 
tympanon jest dnes při domě č. 111 patníkem. Štít s doplňkem lodi a 
věž dostavěny byly r. 1763 nákladem arcibisku[)ov\'m. V témž čase 
dokonána jest výzdoba oltáře a vnitřku chrámu návodem Stebra S. J. 
a malíře Raba ,S. J. Podzemní hrobky Cábelických a některých měštanů 
byly při renovaci zrušeny. Jedinj', dobře uchovalý' kám.en hrobní Jana 
ze Soutic (t 1513j, vložen jest do zdi pod chorem. K hlavní lodi byla 



- 51 - 



přistavěna r. 1702 kaple sv. Barbory s prostrannou kryptou. Proti ní. 
na východní straně lodní, zbudována jest r. 1759 kaple sv. Josefa. Z in- 
ventáře kostelního vyniká zvláště vzácný gradual z r. 1465. Psán jest 
na 289 listech pergamenových in folio od rektora městské školy Covka 
nákladem Týnské obce. Z 6 zvonů věžních nejstarší a největší jest 
„Christofor", ulitý r. 1524 s váhou 1900 liber. Kostel stavěn byl pů- 
vodně pro osadníky „Nového Týna". Faráři přejali časem titul arci- 
diakonů. V druhé polovici XIV. věku obstarávali bohoslužby členovce 
kollegiatní kapitoly. Počátky husitsk5'ch bouři převedly \'alnou část 
obyvatel ke kalichu a na místě kapitoly převzaly duchovní správu 
kněží utraquističtí, sklonivší se ve 
dvou stech letech k víře lutherán- 
ské stejně jako ostatní lid města 
a okolí. Po r. 162! vrátila se do 
chrámu děkanského bohoslužba ka- 
tolická. Mal\' sad při kostele roste 
na půdě bývalého městského hřbi- 
tova. Pod náspem sadu — star\''m 
valem kostelním — bývala stará 
škola městská (v č. 225) při „Pan- 
ském" mlýně, již v XIV. století při- 
pomínaném. Těsně při tomto bývalo 
staré děkanství (č. 227) a opodál 
stojí ruina rodného domku básníka 
Puchmajera (f 1829). Na severní 
straně náměstí stojí v pořadí domů 
starožitná radnice. V základním 
ryse uchovalá stavba pochodí ze sto- 
letí XVI. Dravý požár r. 1796 po- 
škodil značně budovu a způsobil ny- 
nější její ráz. V radnici chovány jsou důležitější privileje městské, 
staré stříbrné pečeti vedle nepatrných zbytků z pohořelého archivu. 
Ve dvoře, na místě starého pivovaru, jest tělocvična místního „Sokola". 
Arcibiskupský zámek na východní straně náměstí má základ z r. 1699. 
Vedle obytných místností pražského arcibiskupa jest zde umístěna 
správa pansiví. Nový městský hřbitov s kopulovit^ým kostelíkem sv. 
Víta při panské zahradě — upraven jest po moru, řádícím zde r. 1680. 
Posvěcen byl r. 1687. 

Malé náměstí na „Starém T\mě" mívalo ve středu svém nejstarší 
místní kostel sv. Kateřiny se hřbitůvkem. Když byla ve XIII. veku 
přenesena duchovní správa na „Nový Týn" ke kostelu sv. Christofora, 
starý chrám osiřel a pustl. Veliké požáry městské r. 1628 a 1640 do- 
konaly zkázu. Na místě jeho posta v'en jest kříž. Pěknou ozdobou Ma- 




RODNY l)i;.M 1'LC11M.\JI:KI\' 
v TÝNĚ NAD \'LTAVOU. 



— 52 - 

lého náměstí jest prostranná, dvoupatrová budova měštanské školy. 
V průčelí nese mramorovou desku k poctě svého zakladatele, osvíce- 
něho děkana Karla Vinařického. 

Nad domy „Starého lyna" zvedá se na ostrohu „Bedřichův sad" 
— kolébka původního T5'na. Star\' hrad dodnes rýsován jest ve svém 
základě vj-sokým valem, čelícím k jižní straně a hrubým náspem na 
straně k městu. V^e XIII. století proměněna byla dřevěná stavba 
v tvrdou, kamennou tvrz. Z té doby má původ i zděný most o dvou 
obloucích, jediný zbytek bvvalého zámku. V dobách vlády biskupské 
bydlel zde purkrabí panský, v XV. a XVI. věku byl zámek hlavním 
sídlem rodu Čabelického. Válka třicetiletá způsobila časté obléhání a 
zánik hradu. Z trosek jeho povstal zámek nov\'. Na jižním konci města 
při pravém břehu řeky stojí stará císařská solnice z r. 1593. Rozlehlé 
půdy její byly kdysi bohatým skladištěm císařské soli, jež od časů 
Ferdinanda I. přivážena byla do Cech ze Solné Komory. Z Horních 
Rakous do Budějovic zasílaly se bečky solní vozmo. V^ Budějovicích 
překládala se sůl na lodi a vory, jež svezly ji po Vltavě k Týnu a do 
Prahy. Císařskou konkurencí zničen byl obchod solní v sousedních 
Prachaticích. Za to však rozkvetla města při vodní dráze Vltav\'. Bu- 
dějovice a lyn. R. 17()8 přistavěna byla na levém břebu řeky proti 
starší solní budově „solnice" nová. Stavbou železnic podlomil se prů- 
voz Vltavou a zároveň blahobyt města. 

Severně od .nové solnice" jest skupina domů „Malé Strany". 
Tento třetí díl města, již v století čtrnáctém pode jménem vsi s ostatní 
obcí spojený, má souvis k městu po nákladném, železném mostě, zří- 
zeném r. 1891. V nejsevernější části T\'na, při značnějším spádu řeky, 
zužitkuje se proud na prospěch tří strojních, válcových mlýnů a pil. 
K 2 mlýnům pravého břehu přiléhá budova státních úřadů. Ostatně 
jest pravý břeh severně od Týna osazen jenom spoře. Půl hodiny 
pod městem sedí drobné samoty „Semen ec a „u Masáků" v čele 
ostrohu nad Vltavou a ústím Lužnice, s roztomilým pohledem jak na 
město tak i na zelené vlny horské, dmoucí se za Nezdášovem. Hlu- 
boko pod nimi. ve středu zušlechtěného jesepu. jejž svírá stok obou 
proudů, bělá se arcibiskupský Nov\' Dvůr. 

Za mlýnem „na Kořenským", skrytém v hlubokém, vábném 
údolí Vltavy pod stěnami .Kalvárie*", probíhá řeka 9 km opuštěným 
řečištěm od všeho ruchu. Teprve v Pašovicích stýká se zase s lidmi. 
Chudičká tato víska s lidem většinou plaveckým přistavila své cha- 
loupky těsně k proudu jako severně s ni sousedící Hladná, Nový 
ml5'n, samota Stonek a Rejzíkov s památn\'m brodem z války 
třicetileté, jež jsou poslední pobřežní sídla okresu. 

Více života viděti jest při okresních silnicích. Největší spád do- 
pravní ukazuje silnice do krajského středu Budějovic. V smělých 



— 53 - 

serpentinách překračuje horské pásmo podél levého břehu Vltavy, 
míjí drobné chaty několika samot, dotýká se ZvěrkovMC, rozloženj^ch 
již na náhorní pláni, a vbíhá do vsi Březí (356 ob.), od města 6 km 
vzdáleného. S obcí spojen jest „VysokŇ- Hrádek", zámek s poplužím. 
Ve XIV. století seděl tu vladický rod ze Březí, v okolí rozvětvený. 
Počátkem XVI. věku hospodařili na Hrádku Jan a Mikuláš Reudlové 
z Ušavy (1520) a Jan Nabřechovský z Nabřechovic (1526). Léta 1556 
převzal statek Zikmund Malovec z Libějovic za 2825 kop. Rod jeho, 
r. 1760 do stavu svobodných pánů povN^šenS'. udržel si zámek zdejší 
i potom. V století devatenáctém vystřídalo se na Hrádku několik 
majitelů. Nyní náleží rodině Sailerově. 







^^Ěk 




sma^g^mg ^^ 



VYSOKÝ HRÁDEK. 



Čtvrt hodiny od Březí zírá daleko do kraje kostelík sv. Prokopa, 
s přilehlou vsí Křtěnovem. Již v čtrnáctém století byla při něm fara. 
V pozdějších časech zanikla a kostel přivtělil se k T\'nu. V sedm- 
náctém věku přičiněním Malovců křtěnovská farní osada osamotněla, 
avšak jenom na čas. Teprve r. 1787 zřízena jest při kostele trvalá 
lokalif a od r. I8ř)4 zaměněna v samostatné farní obročí. Literní \zdě- 
lání obstarává trojtřidní ši\ola. Východně od Křtěnova a Březí jest 
Podháj a vzdálenější Litoradlice. 

Čtyři kilometry jižně, v hlubokém úvale skrývá se Bejšov. Z b\''- 
valého vladyckého sídla zbyla pouze hrubá věž při allodním dvoře 
Schwarcenberském. Vystavěli ji Býšovcové z Býšova, již v XIV. stol. 
připomínaní. V XVI. století dělil se jejich rod na tři větve. V počátku 
sedmnáctého století prodal Jan mladší Býšovec z Býšova a strýcové 
jeho své díly pánům Malovcům k Hluboké a Dřítni a stará tvrz zamě- 
něna v sýpku. Polní cestou spojena jest tvrz se západněji rozloženým 



- 54 - 

Kmínem (187 ob.j a KoOinem (231 ob.) při Netolické cestě, odště- 
pující se od Budějovické silnice na nejjižnějším jejím konci. Jiná od- 
bočka od této. hned /:a Týnským vrchem, leží celkem rovnoběžně 
s tratí \'odňansko-Týnskě dráhy. Probíhá na jihozápadu od města 
samoty Záluží a vine se značně zv\''šeným terrénem (504 m) k Teme- 
línu (590 ob.), k němuž sluší allodní dvůr hraběte Berchtolda. A' Teme- 
líně ště])í se silnice ve dvě větve; západní spadá ke Lhotě (212 ol).), 
překračuje zde železniční traf a směřuje k Protivínu. Druhá vodňanská 
část silnice sbíhá po klidném svahu k Sedlci a podél Malešic 
k Chvalšovicům (3i)5 ob.). Allodní dvůr. náležející dnes knížeti 
ze Schwarzenberku. byl ve čtrnáctém století tvrzí Jetěcha z Chval- 
šovic. V XV. věku dostal se statek k panství Libějovicům a teprve 
r. 1548 oddělil se dědickou smlouvou Zikmundovi z Libějovic, jenž 
přikoupil k Chvalšoxicům i Březí Hrádek (r. 1556). \'e Chvalšovicích 
skoupil drahně a vystavěl novou tvrz, stavení jednopatrové s trojím 
ětítovím. Syn jeho \'áclav prodal dne 4. července 1616 své sídlo 
s příslušenstvím i kostel na Bílé Hůrce \'áclavu z Malovic na Dřitni 
a Vlkovech. Po bitvě na Bílé Hoře přešly Chvalšovice s Dřilní 
k Hluboké. 

Asi 2 km jižněji bělá se do širého okolí kostel sv. Štěpána na 
Bílé Hůrce. Zveleben byl zvláště péčí rodu Malovců, kteří mají zde 
své hrobky. Pěknou ozdobou jsou věži staré zvony ze století šestnáctého. 
I''ara ])ři pominu se tu r. I.'>84. \' dobách husitskNTh sloužili zde faráři 
])od oboji. \' čas \álky třicetileté obdržel kostel, před tím opuštěn\', 
samosLalnou správu katolickou. Ke konci století sedmnáctého vlivem 
patronátu Schwarcenberků převedena sem byla část osadníků od 
kostela křtěnovského. Při kostele jest trojtřídní škola pro okolní osady. 
Severozápadní část okresu má souvis s městem hlavně po cestě Pí- 
secké. Tato běžíc z Týna 4 km podél Vltavy překročuje od Bohonic 
tekoucí potůček \- údole „sv. Anny" a šplhá po srázném boku horském 
k temeni |)lánč. z niž rozhlíží se slušně stavěná ves Xezdášov (302 ob.), 
staré, sla\né sídlo Kořensk\-ch z Terešova. Pro účast na |)ovstání 
českém zabrán jim slalek a dán r. 1622 Sezimovi z \'rlbv. R. 1757 
přešel XczdášoN' do rodiny Schůtzů a léta 1785 získal jej Prosper hr. 
Berchlold. v j(>h()ž rodu jest i dnes. Jednopatrový zámek hraběcí, stojí 
na místě t\-rzi. Obklopen jest úpravným sadem. \'ýchodně za vsi stojí 
osaměle farní kostel sv. Trojice; v nynější své formě pochodí z r. 1682. 
Roku 1704 oddělen byl od duchovní správy týnské a zřízena tu fara. 
S ní spojily se obce Oujezd (243 ob.) pod troskami kdysi ixrdéiio 
hradu i)ana Z;i\ išc z Robné (XIII. stol.), jeho rodu a od r. 1401 Petra 
Kořenského. Slaxělice (00 ob.). Karlov. \'šemyslice (238 ob.). 
^'šeteč (170 ob.), (jbjimající úpatí lesnaté Zdob}' (571 m), jižněji Pře- 
hájek. \' ůxkém sousedství s hranicí okresu píseckého jest Albrech- 



- 55 



tec (705 ob.), s trojtřidni školou a bohatým nalezištěm předhisto- 
rických rovů. Kostel farní sv. Petra a Pavla náležel podacím pánům 
z Újezda, později, v dobách protireformace, spravoval jej děkan týnsky. 
R. 1785 zřídila se zde lokalie s patronátem hrabat Berchtoldu nezdá- 
šovských. Od r. 1858 jest při kostele správa farní. Zajímavý jsou ná- 
hrobní verše tamního hřbitova, vystihující namnoze velmi vtipně živo- 
topis zesnulých, jimž jsou věnovány. Zcela severně, tři čtvrti hodiny 
ód Týna v zeleném údolí Lužnice, jsou Koloděje, ves, avšalv srázem 
maloměsta (710 ob.). V prvé polovici XVII. věku byl tu pou/c přívoz 
s krčmou, později také dvůr. Vše náleželo k panství Březnickěmu, 
později Janu Cabelickěmu na Týně. Syn Jánův, Adam, vysUu r! zde 
tvrz. iíoku 1625 přešlo zdejší zboží i s mlýnem a mostem do rukou 








ZA.MEK \- KULODKIICH. 



Jana Meucelia z Kolsdorfu. r. 1627 měl Koloděje Jan de \'iltť z Lilicn- 
dolu. potom rodina z Brandenstejnů. Počátkem XVIII. stol. dostalo se 
])ansivi hraběťimu rodu \'ralisia\ů z .Milrovic. František Karel ( I7.')7— 41 ) 
upra\il při zámku kapli s\-. Anny. Okolí při řece zděláno jest v stinný 
sad s vodotryskem před frontou barokního zámku ve velmi pěkném 
skupeni. Nedaleko zámku jest synagoga z druhé polovice X\'II. věku. 
V tom čase rozkvetly Koloděje, zvláště příchodem židovskS^ch obchod- 
níků. Dnes prozrazuje býval\' ruch slušný počet zabedněn\(h krámů 
a sklepení. Obec nenáhle se vylidňujici. má vedle 675 obv\ atel křes- 
(anskych 35 židů: sdružené obce okolní mají zde trojtřidni řkolu. Ke 
Kolodějům na severu přiléhá \'estec (147 ob.), na návrši, k severo- 
zájiadu hraběcí popluži Homole, vzdálenější Hosti (512 ob.). Hladná 
s drolinými samotami v okolí, Doubravka a Doubrava (404 ob.) 
s d\()jtřídní školou. K severní straně leží K o lomě řiče (^Wd ob.) 



— .56 - 



a Chrášfany (365 ob.), nejse- 
vernéjši obec v okresu. Kostel 
zdejší sv.Bartoloměje zaznamenán 
jest v^e století čtrnáctém. V době 
války třicetileté spojen byl s dě- 
kanstvím týnsk5'm. R. 1724 obno- 
vila se zde fara. A" místě jest 
ětyřtřídní škola a allndni dvůr 
knížete Paara. 

V\'chodní polovina okresu má 
pi^ístup k městu tišemi důkladnými 
silnicemi. Při táborské silnici, ho- 
dinu od Týna (k severu), viděti 
jest na širé, bezlesé pláni zbytky 
náspů kromě několika obytných 
stavení v podobě slušného dvorce, 
zvaných Depot. Zbyly tu z xeli- 
kého tábora vojenského, z dob 
Maric Teresie, jež zde každoročně 
ukládala cvičiti císařskvm dělo- 





Z.A.MEK \ KOLODĚJÍCH 
řPŘED PADESUI LF.TYi. 



KOTUXI).\ ZA.MKU 

\' KOLODĚJÍCH. 

siřelcum. sama osobně také 
xýkonům přihlížejíc. Dvě 
v. laboratoří na prach vy- 
buchly tu r. 1753, způsobivše 
\ i-liké ztráty na budovách 
i na lidech. Místo neštěstí 
nedaleko samoty .Siročin" 
a obce Smilovic označuje 
mohutný i)omnik _Boží mu- 
ka", hned jiotom zbudovan\'. 
I ipudiU k západu jest arci- 
l)iskupsk\' dvůr Jarošo- 
\ ice. na místě vsi. ve válce 
iřiceiilelé zaniklé, a Xetě- 
clunice. rodiště hudebního 
skladatele Komzáka st. Ta- 
mější dvůr sluší panství Ko- 
lodějskému. Obyvatelstvo při 
jihovýchodu bydlící, spojeno 
ii-si s jvnem silnicí vesel- 



- 57 - 

skou. Tato 2 km za městem dot\''ká se samoty „Malé Varty" 
z pravá vyhne se Přečicům (136 ob.), tideikommissnímu dvoru kn. 
Schwarzenberků Bra novicům — kdysi majetku Býšovců a Cabe- 
lick\'ch, — pojí se s cestou, vinoucí se od Dolšic (201 ob.), probíhá 
Bečicemi (271 ob.) a zapadne do Žimutic (211 ob.). Středem vsi 
bývala tvrz vladyků ze Žimutic. z nichž Držkraj (f 1412) byl poslední. 
Potom přešlo zboží na rodinu Kraselovskou. Roku 1508 koupil Zimu- 
tice Jan Cabelick}'. Od konce stol. sedmnáctého náleží tvrz. změněná 
\c dvůr, ťideikommissu knížat ze Schwarzenberků. Při tvrzi býval od 
pradávna kostel sv. Martina. V zápisech uvádí se k r. 1261. B\'val 
hrobkou sv\'ch pánů. ^' XVII. stol. byl filiálkou kostela na Modré 
Hůrce. R. 1785 osamostatněl jako lokalie. r. 185.5 jakožto fara. \' obci 
jest trojtřídní škola. Na náhorní planině k zájiadu jsou Horní a Uolní 
Knížeklady, jižně pak Stipoklasy (116 ob.). Pořezaný (251 ob.) 
a Pořížence s Tuchovicemi (170 ob.), přifařené k Modré Hůrce 
(145 ob.), vynikající z jejich středu z\láště kostelem P. Marie. Znám 
jesl již \- r. 1354. Patronát má kníže ze Schwarzenberků. Při chrámu 
jest trojtřídní škola. Čtvrt hodiny xýchodně. při silnici, jesl Schwarzen- 
bersk\- zámek Bzí. s kaplí sv. Floriana, dvorem fideikommissnim a 
obcí (.342 ob.) téhož jména. B\'val sídlem bohat\'ch Hozlauerů z Hozlan. 
Rozsáhlé panství do nedávná samostatné, spojeno jest dnes s velko- 
statkem Třeboňsk\>m. Hranice jeho rozpíná se až do okolí Týna 
k Branovicům. k severním obcím Cenkoxu a Zahoří, Krakov- 
ěicům s nedaI(Mš;ým dvorem Koníkovém a k nejvýchodnější obci 
okresu, Hartmanicím (2l4ob.). V nejbližším okolí má zámek Bzí své 
lány u Sobětic (III ob), starobylého sídla vladyckého, jižně pak 
u Popovic a Zvozné. v té straně posledních obcí okresu. 

Nově upravená silnice podél pravého břehu \'ltavy přímo k jihu 
spějící umožťíuje lepší spojení Třitímu (185 ob.) a zvláště Hněvko- 
vicům (305 ob.), s arcibiskupským dvorem a tvrzí. Založil ji Jeronj^m 
Hozlauer ke konci stol. X\T. u vsi. již ve XIII. století při březích 
Mtavy se rozkládající. R. 1620 zabrán byl zámek vojskem císařským 
a po krátkém hospodářstxí Jana Castorala dán byl arcibiskupu Lohe- 
liovi. vStejně patři arcibiskupství v tomto směru prostírající se lesy 
l)ři Hrozňovicích (260 ob.), nejjižnější obci Týnské. 



s 



/ Sakař. 



XLVIl. OKRES VESELSKÝ 



zabírá nevelkou část poříčí tiché Lužnice. Tato vine se mezi četnými 
rybníky, jichž xýtoky se sesiluje. tvoří značné tůně a zátočiny; od 
Veselí uchyluje se od původního směru přímo k severu. U nádraží Vesel- 
ského má její pra\ý břeh výši 403 m. odtud značně se snižuje. V Mezimostí 



58 



sesiluje tok její družná Nežárka. Celkem převládá v úvodí směr severový- 
chodní a jihozápadní (Nežárka výjimkou) a směrem tím vypínají se i nevy- 
soké pahrbky vypnuliny Českomoravské. Charakteristickou známkou 
tohoto okresu jsou opět Blata, nejúrodnější to krajina \- celém jihu, roz- 
kládající se zde nejvíce v západní části okresu. Vlastní , blata" jsou roz- 
lehlé, vysokou travou porostlé louky, které pod travnatým povrchem mají 
veliká ložiska rašeliny. Charakteristickou rostlinou Blat je silně vonicí 
.renská chvojka". Z rašeliny vyrábějí .borky" k topení. Lesů nejvíce 
je u Borkovic a u Reěice. Půda je úrodná, obilná. U Veselí daří se 




\'E.SELÍ X.AI) I.UŽ.XICi 



známému zelí. Průmysl je zastoupen ralinerii liliu a sladovnou \e 
Veselí, továrnou na hedvábné látky, na pouzdra a pivovárem v Kar- 
dašově Kečici. mlýny a j. ()l)chodu slouží železniční uzel ve \^eseli 
(nádraží druhého místa v Čechách) a erární silnice na tři strany se 
rozbíhající. ^' okresu jsou dvě školy mesiánské; středních škol ne;ii. 
V církevním ohledu náleží okres k vikariátu soběslavskému, v poli- 
tickém k hejtmanství třeboňskému. Okres čitá v 28 polit, obcích 14929 ob.. 
Město 

VESELÍ NAD LUŽNICÍ rozkládá se na výšině nad ústím Ne- 
žárky po volném iázu až k farnímu kostelu sv. Kříže, jenž stoji na 
nejvyšším místě a z dálky podobá se hradu. Poloha místa hodila se 
pro kostel ohrazený čili kostelec, jakéž našim předkům ve staré době 



- 59 — 



poskytovaly útulku před nepřítelem, ano zděných hradů tehda ještě 
nebylo. Byl-li ve Veselí takovN> kostelec, není známo. Nejstarší části 
kostela je portál na straně jižní. Klenba lodi je z r. 1658, chrámoxá 
předsíři z r. I.S42. V kostele poutá pozornost naši hlavní oltář z konce 
XYIIT. století. O kostel opírá se vysoká hmotná věž. vystavěná roku 
1598 nákladem 1880 kop. Roku 1724 byla opravena. Pod věží je kapU- 
božího hrobu. Zvony jsou z let 1493. 1503, 1597 a 1662. Při hřbito\ ě 
je kaple ..Kalvárie" s náhrobkem z roku 1759. Budova staré radnice 
původně vystavěna byla ve slohu renaissančnim. Roku 1617 dostavěna 
])Ovy hoření s vynaložením 1.583 kop. 
V r. 1764 vyhořela však opět a při 
opravě proměněno bylo hlavní prů- 
čelí ve slohu barokovém a budoxa 
opatřena věžičkou. V oknech jsou 
pěkně pracované železné mříže. 
Vedlejší dům záloženský, také re- 
naissančni, má tři věžičky ze XVI. 
století a nese zbytky sgraffita. Při 
řece Lužnici je mlýn se čtyřmi baro- 
kovS'mi štíty a letopočtem 1613. 

Za radnici na levém břehu 
řeky jsou louky, jimiž se vine Bor- 
kovský' potok. Nedaleko od jeho 
ústí je pahrbek zvan\' .,'ralíř'', hlu- 
bokým přík()])em a náspem od stráně 
oddělen}'. Zde stávala ve XIV. 
století královská tvrz. sice neveliká, 
avšak věžemi, ohradou, příkopem 
a močály dobře chráněná. Ze staré 
ohrad\' vyoralo se něco kameni 
s maltou. 

Veselí od nepamčti patřilo mocným \'itkovcům a to té pošlo^li. 
jež se psala z Rožmberka. První nám známý držitel, pan Vok z Rožm- 
berka, daroval klášteru \\všebrodskému (který sám založil) kostel \r 
Veselí, odkudž tamni opatové vykonávali zde až do roku 13,59 prá\ o 
podací. \'ok odkázal A^eselí manželce své Hedvice ze Šaumburku, ;;le 
svn její Jindřich je pak vy vadil. Tehda dostalo se A'eseli ku statku ni 
královským a král ^'ácIav II. klášteru vyšebrodskému roku 1302 zmí- 
něné právo na kostel Veselský znovu potvrdil. Následující dějiny \'e- 
selí nejsou nám známy, až zase za vlády Otce vlasti Karla. Týž ])a- 
novník potláxal sem r. 1359 faráře a r. 1362 udělil městečku prá\ a 
královská. Ještě za živobytí Karlova držel Veselí syn jeho \'áclav (již 
roku 1369) a zastavil je roku 1378 s poplužim. clem, podacím, popra- 




KO.STFL \'ř: VE.SELI N. L. 



60 — 



vou a lesy i se vsí Oslovem Jaškovi st. z Mezimosti, ale brzy na to 
dostalo se Veselí Jindřichu z Rožmberka a r. 1390 zástavou Vilémovi 
z Landšteina. Z té doby je poslední zpráva o zdejší tvrzi, kteráž ne- 
pochybné byla opuštěna. 

Na počátku XV. století držel Veselí Jindřich z Rožmberka a po 
něm syn Oldřich, známý z průběhu bojů husitských. R. 1421 vypálili 
městečko Adamité. Tehda spravováno bylo městečko úřadem sobě- 
siavsk5'm a zakoušelo mnohé škody nejen za Oldřicha, nýbrž i za syna 
jeho Jana. T\'ž držel se stranou poděbradskou, pročež od posádky 
Hradecké velmi mu škoděno. Roku 1468 v červnu vypáleno od ní 
i městečko \'eseií. R. 1477 vzalo městečko novou škodu tím. že tu na 




^^.^■^^^^^-^ 



RADNICE \'l-: \'K5EL1 NAD LrŽNKl. 



výpravé krále Vladislaxa do Rakous lid štikoNský a zmrzlikovsk5' vozy 
špihoval. Týž král r. 1491 všechna práva na Veselí Rožmberkům dě- 
dičně daroval, odkudž drženo městečko potom k panství Třeboňskému. 

Nyní žije ve Veselí 1.řS4 oby v., z nichž se 1542 přiznává k ná- 
rodnosti české. Je zde okresní soud. berní úřad. rafinerie lihu. sladovna. 
občanská a okresní hospodářská záložna, mesiánská a obecná škola. 

V samém sousedství za řekou leží 

MEZIMOSTÍ, rameny Nežárky tak protkané, že by se mu název 
, České Benátky" dobře hodil. Barokní kaple sv. Floriana je z roku 
171.Ť; po ohni v r. 1862 opatřena byla gotickou věží. Jiných památ- 
ností v městečku není. ale někdy tu bývaly t\rz a dvůr. Lidové názvy 
některých domků posud na dvůr u])ominaji (na ralcjně. stodůlka, u Mar- 



- 61 



tinů ve chlívě). Zajisté v těch místech dvůr se rozkládal. A poněvadž 
máme mnoho dokladů, že tvrze stávaly při dvorech, můžeme souditi. 
že i zde tomu tak bylo, poněvadž tu místo příhodné na ostrově mezi 
vodami se nachází. Mylné a neodůvodněné je domnění, že někdy 
býval v Mezimostí kostel a klášter sv. Kateřiny. 

Tvrz zdejší byla původním sídlem pánů z Mezimostí, kteří měli 
ve znaku psa v levo hledícího. Z nich se r. 1322 uvádí Jeník z Mezi- 
mostí, který byl ve službách pánů z Landšteina. Později vyskytují se 
dva bratři Jeníkové, nejspíše synové jeho. Starší z nich získal r. 1378 




STARÝ MLÝN VE Vř:SELI NAD LUŽNICI. 



zápis na blízké Veseh. Máme za to, že Mezimostí dostalo se Oldři- 
chovi ml. z Hradce, který také Drahov, někdejší zboží Jeníkovo, držel, 
ale brzy potom drželi totéž zboží Dobeš z Mezimostí a Litold z Land- 
šteina, oba Vítkovci. O onom víme, že tvrz a městečko Mezimostí 
prodal r. 1380 Oldřichu z Rožmberka. Ale ku konci téhož století držel 
je Vilém z Landšteina, který roku 1398 daroval měšťanům zdejším 
odúmrti a dovolil jim vařiti piva a dělati řemesla. Brzy potom dostalo 
se Mezimostí opět pánům z Rožmberka, kteři je trvale připojili k pan- 
ství Třeboňskému. Jisté platy na městečku daroval Jindřich z Rožm- 
berka (t 1412) klášteru v Sezimově Ústí na zádušní mše. 

Za vlády rožmberské tvrz zpustla a i hospodářství pánům se ne- 
vyplácelo. Z té příčiny Jan z Rožmberka prodal dvůr se vším přišlu- 



— 62 - 

še-nstvim obyvatelům městečka Mezimostí za 60 kop grošů. Mezi zbo- 
žím, kteréž sobě vymínil a ze smlouv}' trhové vyňal, byl i „kopec, 
jakož jest tvrz byla*". Roku 1644 povýšeno Mezimostí na městečko. 
Nyní žije v něm 1706 oby v., je zde právo várečný pi\ovár. mlýn a fili- 
álka soběslavské spořitelny. 

Severně od Veselí je vesnice Z i š o v s 207 obyv. a ještě v\'še 
1) r á c h o v s kostelíkem sv. Václava, daleko do kraje viditelným a 
\\'eisov\'mi „Blatáckými písněmi'" zvěčněným. V kostele jsou četné 
náhrobky, z nichž nejlepší co do provedení je náhrobek Adama ml. 
Vratislava z Mitrovic u dvei"í sakristie, z červeného mramoru s lat. 
nápisem. Je z r. 1617. Témuž svědčí i náhrobní kámen v presbytéi^i. 
vedle něhož je jin\% Bedřicha A'oračického z Paběnic. Za hlavním 




TKI.OOVICNA SOKOLA VE \'ESELÍ NAlJ LUŽNICÍ. 



oltářem je kámen Judity Kateřiny Řísnické (f 1662). u oltáře prostran- 
ního kámen s podobiznou Kateřiny Vratislavovny z Běšin (ý 1615) a 
vedle jinŇ', dále pak náhrobek s podobiznami dvou dětí Jana ml. Vra- 
tislava z Mitrovic (t 1605). Na věži visí zvony z r. 1413 a 1861. Na 
kraji vesnice na poli xypiná se staveni staré tvrze, nyní sloužící za 
s.vi)ku obilní. Ves Dráchov nejspíše je pradávného původu, ač první 
historickou zprávu o ni máme teprve z r. 1359. kdy se připomíná Ol- 
dřich z Bráchova jako patron zdejšího kostela. Od něho koupil ves 
Přibík, kter\^ se pak odtud také psal a r. 1367 a 1369 podával sem 
nového faráře. ,8 dcerou jeho Annou získal zboží Jan z Pacova. jenž 
měl dlouhý spor s farářem zdejším Jakubem (1392-1403). Následující 
držitelé rychle se střídali. Byli to Ondřej z Pohnání (1403), Slávek 
Bažant z Vyhnanic (1413). Jindřich Lcfl z Lažan (1416). Jindřich z Na- 
dějkova (1416) a syn jeho Jiřík z Vyhnanic (1428—1447), předek I3rá- 



- 63 - 

chovskvxh z Dráchova. kteří měli ve znaku lidskou hlavu s oslima 
ušima. Okolo r. 1450 žil Petr z Dráchova a koncem téhož století Jin- 
di^ich z Dráchova, který r. 1482 prodal plat na lidech v Dráchové ka- 
pianství ve Veselí. (Záduší to udrželo se až do r. 1850). Synové téhož 
Hynek. Václav a Ctibor prodali tvrz se dvorem, vsí a přísl. r. 15U5 
Kateřiné kněžně Minsterberské, rozené ze Sas. Po ní dědila Dráchov 
dcera Anna z Hradce, jež odkázala jej vnukům Jáchymovi a Zacha- 
riášovi. Ves držena napi^ed k Hradci, po té k Řečici. Tvrz byla ještě 
r. 1552 neporušena. Patronem kostela zdejšího b\'val v 1. 1594 — 1773 
rektor jezovitů jindřichohradeckých. Nyní je zde 552 oby v., obecní škola 
a mlýn. 

V lese Klobasné u Mezimostí nachází se pohanské pohřebiště asi 
ze \TI.— IX. stol. Domněnka, že tu bývala tvrz, je mylná. Ř i p e c, 
osada severně od Mezimostí. má 444 obyv. a školu. Východně od ní 
je ves D o ři o v s 2.52 obyv. a školou. Roku 1402 prodal Jan Zoubek 
ze Samosol část vsi klášteru Třeboňskému, kterýsi tu r. 1412 vyměnil 
ještě nějaké platy od Beneše z Komařic. Jinou část \si držela Vychna 
z Dráchova a prodala ji r. 1445 kterémus sousedu ze Soběslave. Po 
zrušení kláštera Třeboňského připadl Doňov k panství Třeboňskému. 
Nedaleko Donova je ves Ú j e z d e c. v niž za starých dob také tvrz 
b\'vala a to ve stranu severní. V XV. století vládl na ní Oldřich Fifka 
z Vydři, jenž na ní zapsal věno manželce Aléně. Táž zapsala je pak 
roku 1482 Jindřichovi z Hradce, jemuž snad již dříve ves byla pro- 
dána. Stranou Újezdce je ves Záhoří a něco dále při silnici Pleše> 
jež roku 1382 koupeny pro Petra z Kříšova a r. 1394 prodány Kačeně, 
vdově po Dobešovi z Mezimostí. ^' 1. 1414— 1419 seděl na Pleších Jan 
z Ústí, předek Sezimů z Ústí a po něm syn Sezema, jehož synové 
prodali Pleše k panství řečickému. ^'^ XVI. století drželi Pleše Špulí- 
řové z Jiter a potom dostaly se zase ku Kardašově Řečici. Při téže 
silnici leží město 

ŘEČICE KARDAŠOVA mezi četnými rybníky, z nichž ,.\'elk\''"'. asi 
čtvrt hodiny nad městem, rozlévá se do plochy bOha. Na něm je roz- 
sáhlŇ^ půvabn}' ostrov. Jeden rybník slově Kardaš a do něho teče po- 
tok téhož jména; od tohoto potoku má Rečice příjmí. Město skládá 
se ze dvou částí: Malé (někdy Dolní) a Horní Stran\'. Každá část 
mívala svoji vrchnost. Držitelé Dolní Strany měli sídlo na hradě, kterx- 
stával asi čtvrt hodiny cesty od města za hřbitovem, kde posud hra- 
diště se spatřuje. Chráněno b\'valo na severu a severovýchodě pří- 
kopem a náspem, na západě močály. Na počátku minulého století 
stály ještě části hradeb a spodek věže, v niž našli uhlí, střepy a špejle, 
na kuchyni ukazující a také několik českých grošů. Kostel sv. Jana 
Křtitele má dva staré, do věže vedoucí portály a věž z roku 1620, po ohni 



- 64 — 

r. 1814 nově přikrytou. Ochoz dlážděn je náhrobky z kostela. Zámek 
čtverhrannŇ' vystavěn byl v 1. 1720— I75v5. Na náměstí je pomník Bo- 
leslava Jablonského (Karla Eugena Tupého), rodáka zdejšího. V místě 
je 2641 obyv., měšfanská a obecná škola, pivovar, továrna na hed- 
vábné látky a občanská záložna. 

Ve XIV. století uvádějí se páni z Rečice, kteří měli \e znaku 
pětilistou růži a tudíž k četnému a bohatému rodu Vítkovcův náleželi. 
Z nich se k r. 1357 uvádějí bratři Jindřich a Ondřej. Díl jejich dostal 
se přibuzn\-m Sezimům z Ústí. z nichž na Kečici se u^•ádi Jan, sedě- 
ním na Pleších a po něm syn Sezema, jehož synové Sezema. Zdenek. 
Fridrich a Jan prodali Pleše a snad i Řečici Jindřichovi z Hradce. 

Druhý díl Řečice náležel Oldřichovi z Hradce, jehož synové Ol- 
dřich, Jan starší a Jindřich se o zboží rozdělili, ale v bratrském pokoji 
podílů svv^ch nepožívah. Jan udělil Horní Straně roku 1407 právo, aby 
mohli o statcích říditi a lidi propouštěti a přijímati. Na zboží řečickém 
zapsal peníze choti Kateřině, od níž je r. 1429 syn Menhart koupil. 
Tento scelil pod svou vládu cel\' díl hradecký na Řečici, což po něm 
držel svn Oldřich. Za Jindřicha IV. panství valně rozmnoženo: vdova 
po svnu jeho Adamovi, Anna z Minsterberka odkázala panství roku 
1545 vnukům Jáchymovi a Zachar\'áši, z nichž onen, dostav Řečici na 
svůj díl, vyprosil jí roku 1556 dva výroční trhy. Tvrz zašla asi již 
v XV. století a Řečičko drženo k panství Hradeckému. Syn Jáchymův 
Adam obec r. 1570 a 1591 obdařil výsadami, což i dcera jeho Lucie 
Otilie, chot A'iléma Slavaty z Chlumu, r. 1614 učinila a roku 1628 ro- 
boty umirnila. Slavata všechna práva vStrany Horní rozšířil roku 1632 
i na Stranu Dolní. Při dělení pozůstalosti slavatovské roku 1693 od- 
tržena Rečice od panství Hradeckého a dostala se Marii Markétě hra- 
běnce Gotzové, po níž r. 1695 dědil syn Karel Josef a vystavěl tu 
nový zámek. Roku 1725 prodal Řečici Janu Ferdinandu hrab. z Kuf- 
šteina, jenž ji vyměnil r. 1740 s Janem Václavem hrab. Caretto-Millesimo 
za Měšice. Po něm r. 1746 následoval Karel hrabě Sweerts a r. 17,52 
Josef sv. pán Jungwirth. Ten si ji směnil s knížetem Václavem z Paaru 
za Budišov a od těch dob je panství majetkem knížat z Paaru. 
V XIX. století Řečice dvakráte vyhořela. 

Severovýchodně od Řečice jsou osady Pohoř, stranou K 1 e n o v 
u rybníka Velkého, za nímž na východ je osada Plasná, severo- 
východní cíp vyplňují obec M os tečné a Ždár Pluhův. Tato ves 
má farní chrám Narození Panny Marie z roku 1717. jehož věž z da- 
leka je viděti. Zadní část kostela pochází z r. 1542; z téhož století je 
i ozdobné rýsování. V kostele jsou náhrobní kameny dětí Jana Vrcho- 
tického z Loutková z let 1.585 a 1594. Na straně východní od kostela 
stojí tvrz, někdy dobře zdí a příkopem obehnaná. Brána do tvrze je 
z doby novější, také průjezd zdělán nejvýše v XVII. věku. Střílny a 



- 65 - 

okna vyhlédací posud připomínají býval\' účel. Jméno osady je od 
slova žár (spáleniště), nebof se ve starých dobách „Zax" nebo „Zziar' 
píše. Příjmí pak je od rodu Pluhův, někdejších držitelův. Z rodu toho 
uvádí se roku 1267 Oldřich. 1379 jiný Oldřich, 1381 Damian a 1399 
Chval ze Ždáru. O tomto urcMtě víme, že tvrz s poplužím a úroky na 
vsi Ždáru držel, nebof 1. r. prodal platy na nich kapitole Vyšehradské. 
Po něm držel Ždár podle staršího zapsání Albrecht Rút z Dírného a 
později Prokop a Jan z Vojslavic, na to Václav a polom synové jeho 
Heřman a Mikuláš z Vojslavic. Později držela Ždár Milá z Broumovic 
a prodala jej roku l5vS7 Dorotě Ostrovcové z Leskovce, po níž syn 
Strachota Ostrovec z Královic následoval. Od roku 1577 nacházíme 
Ždár v držení Vrcholických z Loutková, totiž Jana a po něm Burjana, 
na to vdovy téhož Markéty z Hrádku. Táž odkázala zboží Zikmun- 
dovi Kunrátovi Vrchotickému; roku 1635 prodáno skrze komissaře 
k tomu zřízené Janu Ekerštorfovi z Hlaváče, jehož nástupce Václav 
Albrecht prodal Ždár r. 1664 Humprechtovi Černínovi z Chudenic, ale 
r. 1684 koupil jej od Tomáše Černína zpět a r. 1688 znovu prodal 
Janu Jáchymovi Slavatovi z Chlumu. Dcera jeho Markéta prodala 
statek r. 1692 Janu Jakubu Peceliovi z Adlersheimu, od něhož koupil 
jej roku 1696 Oktavius Karel hrabě Cavriani. 

Ze Ždáru vede cesta k jihu přes Klenov a Plasnou do Mnichu, 
vsi se 382 čes. obyv., v níž b\'vala někdy tvrz, rodové sídlo Smrčků 
ze Mnichu. Z nich první uvádí se roku 1 383 Ješek. Mnich držel v XV. 
století Vícemil z Jetřichovic a syn jeho Hynek, po němž zboží odu- 
mřelo a od krále bylo darováno Jetřichovi z Janovic a na to r. 1471 
Jenci z Janovic. V neznámé době dostal se Mnich pánům Hradeck\'m 
a připojen k Řečičku. \' okolí Mnichu jsou osady Rehořinky a 
Nitovice. z nichž vede silnice ku dvoru, zvanému Vřesná. Někdy 
při něm bývala tvrz, jejíž nejstarší držitelé známi jsou \"ilém a Hroch 
ze Lhoty, po nichž tu seděli (r. 1399) Kuneš a Rýnart ze Vřesné. Po- 
tomek tohoto R\'nart Houska míval časté soudy. Roku 1523 uvádí se 
na Vřesné Jindřich Litvín z Todně. V témže století dostala se Vrcho- 
tickým z Loutková, z nichž tu vládli Mikuláš a Ctibor a potom Burjan. 
Syn jeho Albrecht statek pro účast v odboji evangelických stavů pro- 
padl, načež prodán roku 1651 obci Hradecké a potom po 5 letech Ja- 
kubu Keclovi z Rotendorfu. Dcera jeho odkázala statek choti Volfu 
Honigovi, od něhož jej koupil roku 1665 Ferdinand Vilém Slavata 
z Chlumu. Dcery jeho postoupily statek str\'ci Janu Jiříku Jáchymovi. 
R. 1691 dostala se Vřesná jedné z nich, Marii Markétě, zpět, ale táž prodala 
ji roku 1693 Švarcenberkům. Od nich držena Vřesná k panství Třeboň- 
skému až do r. 1735, kdy ji Jan hrabě z Kufšteina přikoupil k Rečici. 

Mezi Vřesnou a Mezimostím je farní ves Draho v se 433 čes. 
obyv., školou a kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Zvenčí do zdi 



- 66 - 

kostelní zaiářn jo žulov\' náhrobek dvou děli All)reťhta \'alovského 
z l'suši. Zvony na xeži jsou z let 1653. 17 lo a líi.'->l. Již \e XIW stol. 
i)\i ve vsi farní kostel a mimo to i t\rz, vystavěná od Dobše z Ber- 
nartic. Před tím ves příslušela k Mezimoslí. Dobeš i synové jeho Bů- 
žek a jindřieh psali se odtud „z Dráhová". Oba synové přilnuli k uěeni 
Huso\u a i)odepsali roku 1415 stižn\- list do Kostnice. Roku 1417 byl 
pánem na Dráhově Vilém ze Zelče. 1446 Jarka ze Stráže a po ní 
dcery Anežka a Johanka. Část potom jiřislušela ku vStráži a druhou 
měl od roku 1486 Jan Mráz z Radimovic. Tu koupil okolo r. 1492 Jin- 
dřich z Hradce a bud on. nebo jeho dědici získali i část druhou, čímž 
dostala se celá \'es k panství Hradeckému a později ku Kardašově 
Reěici. Brzy potom tvrz zanikla a dvůr rozprodala vrchnost lidem. I"ara 
v X\'I1. století zanikla a osada byla i)řifařena ku Kardašově Řeěici. 
R. 1752 založeno tu kaplanslví, 1807 lokalie a 1858 fara. 

Mezi Dráhovém a Ripcem je ves Zlu kov se 368 čes. oby v. a 
školou, rodiště vynikajícího dramatika českého Jakuba A'ojty Slukova. 
jemuž zde bude zasazena pamětní deska. Xěkdy bývala ve Zlukově 
tvrz Smrčkův ze Mnichu, od nichž prodána k Hradci. Naposled příslu- 
šela ves k Rečici. Jižně od Dráhová je farní ves H a m r. také Hamr 
Ostrov zvaná, s 207 čes. oby\-., školou, kostelíkem sw Trojice a 
zámečkem. Kostel založen byl roku 1581 od Albrechta Valovskělio 
z Usuší (t 15'>5), jehož náhrobek zazděn je u oltáře sv. Anny. \'('dle 
je jiný náhrobek d\-ou dětí Petra Loubského z Lub. Dále od kostela 
a chalup při něm stojících je ves se zámkem obdélníkovým, trojpatro- 
vým, jehož zvláštní stavba starožitný ráz ukazuje. Jméno osady ..Ostrov" 
je odtud, že se nachází mezi řekou a rybništěm a původně \'odou na 
všech stranách byla obklopena. Tady snad přebývali Adamité. kteří 
roku 1421 vypálili Veselí, Řečici. Pleší a Stráž, ve Vale zajali zemana 
Sorcc a na ostrově svém jej stali a do řeky u\rhše za nohu přivázali. 
Zižka vypravil proti nim s\ůj lid vedením Bořka Klatovského, kterýž 
i sám od nich zabit. Konečně však přece jsou přemoženi, mnozí |iadli 
a 40 jich upáleno. Roku 1395 uvádí se Henslin, hamerník od \'alu. 
odkudž vysvětlujeme si druhé jméno ^-si, a roku 1472 byl tady ha- 
merník Mikuláš. Roku 1496 bylo již tady také zemanské sídlo, dvůr 
totiž, který dostal za díl svůj Řehoř ze Sobětic. Když potom doslalo 
se zboží to \'alovským z Usuší, kteří tu \ystavěli tvrz. počali se kol 
tvrz(; lidé osazovati a tak vznikla osada. Z rodu \'alovských drželi 
tvrz (asi od r. 1525) bratři Kunrát, Bohuslav a Jarohněv. ale později 
Bohuslav sám. Jeho tři dcery prodaly statek , roku 1572 Markétě z Ho- 
dějova. která jej zapsala choti svému Albrechtovi Valovskému. Týž 
založil \- liamru roku 1581 kostel. Dcera jeho Anna vdána byla dó 
rodu \'rchotickvch. Děti její prodaly statek roku 1598 Kryštofu Kar- 
lovi ze Svarová, jenž statek propadl, ten však prodán synu jeho \Viclavu 



67 



Albrechtovi (1623). za ikMiož Hamr shořel (1627). Po Vojtěchu Kar- 
lo\i (t 1645) držel statek Kryštof, ale prodal jej roku 1652 Anně Ekr- 
štorfové ze Svarová, jejíž dcera Kateřina Barbora Loubská založila 
nový ..dvůr v lesích" (patrně Dehetniki. Roku 1677 prodala statek 
Václavu iMarkovi z Gerardu. jehož syn Leopold Jakub smutně proslul 
svoji spustlou. nemravnou ukrutností. Od něho koupil Hamr roku 1714 
Václav Antonín rytíř Goltz. utiskovatel poddaného lidu. Vdova jeho 
prodala statek roku 1729 rodu Švarcenberskému. Zámek r. 1696 opra- 
vený byl r. 1728 opět spustlý. Jihozápadně od Hamru je ves Víko v 
s 239 čes. obyv. a školou, jež patří\ala k Hamru. (Jd ní přímo na 
západ, avšak na druhé straně řeky. je ves Bošilec mezi dvěma ve- 
likými rybníky: Bošileckým a Horusickým, z nichž onen do plochy 
2()2-4 ha. tento 439-3 ha se rozlévá. Rybník Horusický založen byl 
v roce 1501) na gruntech zrušené vsi Oslova. Bošilec má 458 ěes. 



^^^^^^^^^^^HHHM^BM^... 











BUKUWSKO. 



obyv.. školu a farní kostel sv. Mariina, k němuž v roce 18,36 věž při- 
stavěna. \' kostele je oltář z r. 1707. dřevěná deska z r. 1493 a ná- 
hrobek z roku 17.30. Roku 1318 uvádí se ..Ulricus de Bossulecz". Roku 
I3.S9 založili páni z FJožmberka ka[)li sv. Jana Ev. A' těch dobách bvl 
kostel nadán a r. 1493 vysvěcen Benešem z \'aldšteina. biskupem 
Kamínským. Když zde fara zanikla, připojen byl Bošilec k faře AVsel- 
ské. až tu roku 1703 zase fara obnovena. \>s drželi páni z líožmberka 
napřed k Bukovsku a od XV. století k Třeboni. Platy \vcházelv i)an- 
nenskému klášteru tamže. mimo přestávku \' I. 1420—1519. kdv si je 
brali páni z I-iožmberka. Za rybníkem Horusick\-m je osada Horu sice 
s 363 ěes. obyv.. ve XÍII. století příslušná k panství Hradeckému a 
to až do roku 1491. kdy ji páni z Rožmberka přikoupili k Třeboni. 
Část vsi odkázal r. 1432 Petr z Chotěmic špitálu v Jindřichově Hradci. 
Z Bošilce vede cesta do Sedlikovic, blízko nichž je osada Pele 
jice. Severozápadně od ní leží městečko 



68 — 



DOLNÍ BUKOVSKO se 1367 čes. obyv., farním chrámem Narození 
Panny Marie a moderně zařízenou novou obecni školou, v níž zalo- 
ženo i školní museum. Někdy b3'la v Bukoxsku i tvrz v tu stranu ke 
Bzí. Bukovsko bývalo původně zbožím královsk5'm. na němž vysa- 
zena trhová ves. Směnou dostalo se roku 1323 Petru z Rožmberka, 
jenž tu nepochybně vystavěl tvrz. Na ní časem páni sídleli. Později 
sloučeno však panství Bukovské s Třebofíským (před r. 1412) a po 
r. 1672 připojeno Bukovsko ke Bzí. Kostel po roce 1620 zbavený fary 
přivtělen byl k Bošilci. R. \785 zřízena tu lokalie a r. 1836 opět fara. 
Severozápadně odtud je ves Bukovsko Horní (obyčejně jen „Horní", 
„na Hornxmi" zvaná) s fil. kostelem sv. Štěpána, kter\' b5'val ve XIV. 




NAMÉSTI V BrKO\'SKr. 



století farní (podací měli páni Babynšti), v 1. 1669—1724 příslušel 
k Modré Hůrce. líoku 1724 hrabě Václav Ignác Vratislav z Mitrovic 
obnovil faru. ale přenesl ji do Zálší. Kostel obnoven byl r. 1670. V něm 
jsou náhrobky Eufemie Vratislavky z Hozlan (j 1590), Jiřího Vratislava 
z Mitrovic (t 1603). dcery jeho Lidmily (t 1578) a Barbory (tl578). 
Zvony jsou z let 1594 a 1678. 

Ves příslušela v XVI. století dílem k Bechyni, dílem k Žinumti- 
cům. Jan Cabelický ze Soulic získal i onen díl a držel celou ves 
k T\mu n. Vltavou; posléze připojena k Zálší. Ves Zálší je severně 
odtud. Má 414 čes. obyv., školu, kostel a zámek. Kostelík Navštívení 
Panny Marie je z roku 1724. Vystavěn byl kolmo na osu kaple sv. 
Václava ze XVI. století, zbytek to starého zámečku. Jednoduché sta- 
vení nynějšího zámečku je také z r. 1724. Zálší je již dlouhý čas ma- 



- 69 



jetkem hrabat Vralisla\-ů z Milrovic. R. 1724 byla sem přenesena 
z Horniho Biikovska fara. Severněji je ves Klečaty. v\'chodně od 
Zálší Mažice o 427 čes. obyv.. osada blatská. á níže Borkovice 
s 368 čes. obyv. a školou. Obě ty osady příslušely ve XI\\ století 
k Bukovsku. U Zálší a Borkovic, na půdě blatské. kvete dobývání 
„borků". Pestrobarevný šat blatsk\'ch žen splývá v nepřehlednou smě- 
sici barev, ruce jen se kmitají a co chvíli ozve se vesel\\ rázovitx' blatský 
popěvek. Znáte ty krásné, ryze české „Blafácké písně" I Jižně od Bor- 
kovic jsou bohaté blatské Sviny se školou a 353 čes. obyv. a jiho- 
východně od nich Ku ndr atice, jimiž jsme přehled osad v okresu 
Veselském vyčerpali. Zbývá nám ještě promluviti o .Blatech" spe- 




DOBVVAXl BORKP 



cielně. Blata slově v širším smyslu slova celé širé okolí od Bechyně 
a Týna nad Vltavou až k Deštné a Rečici a na jih k Sevětínu. 
V užším smyslu rozumíme Blaty oblast osad Borkovic, Mažic, Zálší. 
Klečat. Komárov^a, Hodětína a Sviň, z nichž dvě předposlední nená- 
ležejí do našeho okresu. Jmenované osady jsou vesměs rozsáhlé, za- 
lidněné. Voda stahuje se z močálů (odtud jméno .blata') do rybníků 
v prostředku vsi položen5'ch. Není tu však takových močálů, jaké jsou 
aneb aspoň bývaly na Lomnicku. kde se skákalo z pařezu na pařez, 
ale ovšem na t. z\^ „borkovištich" (kde se dělají borky) není ani tady 
cesta dvakrát pohodlná a bezpečná. Kroj blatsk\'. který překvapil širší 
veřejnost svoji rázovitostí, pomalu již zde bude náležeti mezi cosi ne- 
známého. Stavby blatské jeví stejnou svéráznost. Mají zvláštní rozpo- 
ložení a průčelí zděné, cihlami kryté. Vedle stavení obytného jsou 



— 70 - 

dvířka na dvůr. dále \rala a posléze druhé staveni s \vššim průčelím, 
totiž svi)ka, zde naz\-vaná sklep. Štíty l)ý\aji .malované", t. j. bud 
vypoukl\'mi zednickými nebo di^evěnými pracemi ozdobené. Ozdobné 
prohnuté okraje štítů připomínají renaissanci X\'li. století. Bohužel, že 
rázovité ty stavby ustupuji stavbám moderním, jako tomu je ku př. 
v Borkovicích. Konečné to budiž připomenuto, že od r. 1906 Blata se 
regulují, aby rozlrhlé ty lány rašelinné upravením v úrodná pole lépe 
se zužitko\'aly. 

/?. Cikhart. 

XLVllI. OKRES LOMNICKÝ. 

Středem hejtmanství třeboňského, jižně od okresu Veselského, 
severně od třeboňského rozprostírá se v rozloze 2()6'07 km", se svými 
21 obcemi okres lomnický. \' sousedství jeho při straně západní 
a téměř do polovice při jižní straně jest hejtmanství budějovické, na 
cípu severozápadním nepatrně hejtmanství vltavotýnské. Jest mezi 
,'Í2"— .'^3" vxxhodni délky. 49"— 50° severní šířky, formy podélné, v po- 
měru 2 -■ 4, t. j. šířka k délce. A tak jako tvoří tento okres .střední 
část hejtmansuí třeboňského, tak jest plocha jeho také středem známé 
roviny třeboňské, táhnoucí s^ od Dol. Rakous na sever až k Soběslavi 
a k Sudoměricum u Beciiyně. Celé okolí hlaxniho sídla \' tomto 
okresu obklo])eno jest \íce jak 12 rybníky, z nichž mnohé, jako velký 
Tis\-, Kocliřov, Kaňov bud pro svou rozlehlost nebo hloubku jezerům 
se podobají. Avšak nejen okresní město, ale i osady ležící podél 
hlavního toku okresu, řeky Lužnice, jako Lužnice, Klec, Fraheleč, dále 
při Zlaté Stoce Přeseka. Záblatí. Ponědraž a Ponědrážko čítají do 
svého katastru značn\' počet obecních i knížecích rybníků. Břehy 
těchto rybníků tvoří po xětšině na stranách mělčích bažinaté okraje, 
ba mnohé z nich navzájem souvisí mezi sebou toliko těmito močály, 
kudy nemožno ani projíti. \' místech těch vidíme vyčnívati jen tu 
a tam kopečky pevnější půdy. vodou nasáklé, sítinami bud porostlé, 
anebo t. zv. stxdí ukryté. Za tmaxvch večerů nebo nocí nelze se tu 
ani známým chodcům vydati bez oba\'y na cestu k některým osadám 
mezi rybníky. Stalo se. že chodci tu snadno sešli z uzounkých cest 
a \' bažinách těch našli svou smrt. Takovvm nebezi)cčným okolím 
tu /\l;iště vyniká nejjižnější obec okresu Přeseka. 

Roz-hraní mezi okresem třeboňsk\'m a lomnickým, vlastně přiro- 
zenou hranicí mezi těmito okresy tvoří rovněž rybníky, z nichž jeden 
již jmenovaný t. j. Kaho\- (o 1,56 ha), jiřináleží okresu lomnicl^ému. 
druhý Rožmberk, (o 122 ha), okresu třeboňskému. Oba tyto rybníky 
jsou na hranicích částečně svvmi břehv tak u sfbc, že hráze tu činí 



— 71 - 

vjezd, jakousi šiji v. okrosu třeboňského do iomniekého a sice erárni 
silnici, dráliou a mezi lěmilo Zlalou Slokou, což jedno vedle druhého 
jest paralelně u sebe. J(mi as |)0 .ť m vzdáleno. Ryljnik Rožmberk se 
svou mohutnou kamennou hrázi r. 1662 vystavěnou — (na patě 80 m 
širokou. VÍ m vysokou a 2600 /« dlouhou) — , na niž pnou se ohromně, 
staleté dubv. přiléhá na severní své straně ku katastru obce Lužnice, 
k niž náleží t. z v. rožmberská „Bašta" s bobrovnou. z kamene vysta- 
venou. (Zdržovali se totiž zde, též na Noxych Řekách a Nežárce, as 
do r. 1876 bobři, načež vyhynuli). Na v\-chod od této Bašty, roxněž 
na severní straně tohoto rybníka jest r. 1787 upraven H) m širok\' 
kamenný splav, kudy řeka Lužnice odtékati může středem okresu, na 
sever k \"eseli. Xizké břehy této klidné a tiché řeky jsou místy ma- 
lebně listnat\'m stromovím porostlé a poskytují mil\' pohled. Mocným 
dojmem působí též pohled na rybník Velký Tisy o \\'M ha s I velkým 
ostrovem ( Lůsy ) a s ěeln\'mi jin\'mi menšími. Naši umělci malíři, jako 
V". Jansa. Kaván. Lebeda našli zde. při Lužnici i jiných rybnících, 
vděčné partie jjro svůj štětec. 

Jinou důležitou, běhutou vodou v okresu jest Zlatá Stoka 
z r. 1,506. jakxsi průplaw tekoucí od Chlumu-Pilaře kolem Třeboně. 
Rožml)erka a Kaňova, dále \- oblouku kolem západní strany \'el. 
Tisého. Koclířova k okres, méslu Lomnici, jež jest na pravém břehu 
této Stoky, načež spěje k Záblati (taktéž na pravém břehu) k Poně- 
draži (na lev. i)ř.). 1'onědrážku (na pr. bř.) a vrací se po vykonané 
významné své úloze hlavně v okresu lomnickém, poblíže horusické 
..Bašty" zpět do Lužnice. Opačnou úlohu konají Nové Reky. jež 
založeny jsou r. 1.^84 Štěpánkem za tím ůčelern. aby odxáděly |)řeby- 
tečnou vodu z řeky Lužnice a zamezily tak nebezpečnou a možnou 
povodeň rybníkem Rožmberským. Mají proto původ svůj z řeky Luž- 
nice, as "^1^ hod. před jejím vtokem do Rožmberka, poblíže jednoty 
-Soukup" na Třeboňsku, načež hned odbočují do rozliiiny. též ...Xové 
Řeky"" zvanou, a tekou po vých. hranici okresu, nedaleko ves. M lá ky 
až k jednotě .Lapica" u Novosedel. kde vlévají se do Nežárky, 
již vodou posilují. Po té teče Nežárka dále po v\>ch. hranici okresu až 
ku ves. Ha mru v okresu Veselském. Okolí Nových Rek i Nežárky 
jest plno romantiky. Délka Zlaté .Stoky měří 456 km. Nových Řek 
I3'6 km. Na všech zde uvedených řekách a Zlaté Stoce jsou četné 
mlýny, z nichž mnohé, jako na př. u Mláky mají vlastní, sklápěcí, 
nákladné jezy. Také splavné jsou jak Nové Řeky. tak hlavně Ne- 
žárka a od Veselí i Lužnice. Voroplavbu provádějí plavci usedlí ve 
vesnicích podél jich toku, zejména z Mláky, Novosedel Valu i Kolence. 
pokud okresu lomnického se t5'če. Jak z dosud uvedeného patrno. 
činí vodstvo hlaxní charakter okresu, jehož dno jest průměrně as 870 m 
nad hlad. moře. Povrch okolí vod jest průměrně .340 m nad mořem. 



- 72 - 

kdežto polohy rašelinaté (na př. u Ponědrážka, Lhoty), leží níže. Od 
středu okresu stoupá povrch mírně. Západní část v postupu tom je 
poněkud vvšší. než \ýchodni. \'rchů v celém okresu není. Jsou tu 
nanejvýš u někter\''ch osad kopce. Jediný vrch. tak zv. ,na Babách" 
u \'itína (56H m se staroslovansk\-mi mohylami), který se tu často 
jmenuje, jest na sam\'ch hranicích a náleží k okresu hlubockému. 
Vvšší okraje pánve náležejí prahorám. ana pánev sama je, jak zmí- 
něno již. vvsledkem doby t. zv. ti^etihorni. Ze při nízké, rovinaté poloze 
i dobv moderní zanechávají tu četně památek, netřeba šíře vyličovati. 

Půdv jsou tu jednak písčité, lehčí, převahou pro oves, žito, 
bramborv dobře se hodící, jednak hlinité, těžší, pro ječmen, pšenici, 
řepu. Kozhodujícím pro volbu setí ovšem jsou též podnební poměry. 
Průměrná roční teplota 6° C, střední teplota zimní 2° C. letní až 20° C. 
Přílišná horka letní mírněna jsou výpary vod, jež mají vliv i na srážky 
(ročně 460 mm). Zima opět dosti dlouho trvá, poněvadž ledy četných 
vod jen pozvolna se ztrácejí. \"ětry v celém okresu převládají západní 
nebo severozápadní. Bývají však často tak prudké, že cyklonům se 
podobají a dle toho i veliké škody zejména v lesích způsobují. \' létě 
r. 190vŤ způsobila veliké spousty vichřice v knížecích lesích v , Krá- 
lovství", v radonickém a poněšickém revíru. Nejen mladé stromy byly 
z kořene vyvráceny, ale obrovské kmeny v půli zpřeráženy a to na 
celvch rozlohách o mnoha hektarech. Aby mohly se tyto statisícové 
škodv rychle ukliditi, v těchto až dosud nedotknutých či panenských 
hvozdech, museli sem býti iK)voláni dřevorubci ze Šumavy, jimž na 
celv pobvt vystavěny byly v lesích baráky. 

.\a celém okresu jest 19.87.3 oby v. českých. Xa 1 km'- připadá 
47 obyvatel, což znamená populaci poměrně oproti jiným okresům 
malou. Lze ji však snadno vysvětliti. Okres, zejména na východní 
i západní straně pln jest lesů (as Vs)- rybníky činí rovněž značnou 
část ])lochy a tak zbývá jen as něco přes polovici k zalidnění a na 
])ozemky. Z těchto opět připadá značná plocha knížecím dvorům, 
měně zalidněným. \' celém okresu není také žádného průmyslu, ni 
rozsáhlejšího obchodu, (obyvatelstvo ve všech obcích okresu i v okr. 
městě jest výhradně hospodářské. Pracujícího lidu při zemědělství 
jest nedostatek, vše stěhuje se jen za prací průmyslovou do větších 
míst. Z poměrů jeho budiž uvedeno: střední příjem rolníka činí asi 
i2()0 K, vydání louo K. řemeslníka 600 K, výdej 500 K, dělníka 400 K. 

Průmysl i obchod ovšem schází. Jen po poslední stránce zaslouží 
pozornosti obchod s rybami. Nemyslíme tím ovšem ryby z rybníků 
obyčejných, jiont^chaných více náhodám než uvědomělé péči. jako bývá 
většina ry])niku ol)ecních, jež mají jakýsi — takýsi výtěžek pro domácí 
potřebu. Rozumíme tím rybářství umělé, jež výkrmem urychluje vý- 
chovu rvby výtažné a vážné v rybnících uměle založených a tak opa- 



- 73 - 

třených, že je libovolně spouštěti a nadýméiti lze. Takovými jsou ryb- 
níky t. zv. kaperni, jež zůstávají nahnány jeden až .'{ roky a v nichž 
dospívá ryba v rybu vážnou \5 kg až 2"5 kg. Při nejhlubší straně 
rybníka, jež v času lovu jest lovištěm, musí býti vodotěsně zřízena 
hráz a řádně opatřena proti porušování vlnami, což vykonáno jest 
všude silnou kamennou dlažbou. U stavidel a čepů při takové hrázi 
bývají někde celá stavení t. zv. bašty, určené k ochraně zařízení všech 
u rybníka i pěstovaných ryb a slouží za obydlí baštýři. V rybnících 
pěstuje se hlavně kapr, na trhu .,třeboňsk\''" jmenovaný. Ale i jiné 

Fut. Jindř. Štěpánek. 




ťUl.UM NA KRAJI LKSA L' KADO.XIC. 



druhy ryb a zejména jistý poret štik (as 10%) anebo candátů (5%) se 
přidává. Jinak najdeme v našich rybnících kromě již uvedených ryb 
ještě líny. okouny, marény. úhoře, sumce. Toto hospodářství rybní jest 
velice vx^znamným obchodem do Vídně a přes Prahu do Hamburku 
a jest také pro všechny kniž. rybníky v rovině třeboňské, jichž jest 
na 300, ve výměře 6050 ha. odvětvím úplně samostatným, se sídlem 
v Třeboni. Instituce tato má pod ředitelem panství vůbec svého vlast- 
ního rybního správce s účetním, komissaře pro povozy a as 50 vý- 
konných sil, statných, otužilých to pěšáků, v důkladn\'ch, kožených 
a nepromokavých uniformách až na ramena, kteří rybníky obsluhují 
a lov provádějí. \'ůdcem jich i všech baštýřů, této vodní gardy (také 
„fišpartaj" mezi sebou naz\'vané), jest typický, postavou a zkušenostmi 
odbornými vynikající starý p. Horák, porybný. Nejlépe se vyjímá tato 



- 74 - 

družina bodrých vodních lovců v čase lovů, v měsíci říjnu a listopadu. 
kdv dle pi^edepsaného postupu se rybnik\' stahují a loví. Tento ryze 
česk\'' odbor knížecích zřízenců má i své rázovité blatácké zpřvy. jež 
při zvuku dud a houslí se oz5'vávaly do noci z bašt. před počátkem lo\u. 
Nebude snad chybou, jestliže králce zmíníme se o tom. jak lo\- se 
provádí. Zmiňujeme se hlavně o něm také proto, že při něm se vlastně 
obchod s rybami dle výsledku lovu hned na místě uskutečňuje. — Odpo- 
ledne před lovem s potřebnostmi přijedou lovci a připraví vše k lovu. 
Pod hrází u loviště postaví se bouda (dřevěnx- domek). Kolem do kola. 

Fot. Jindř. Štěpánek. 




POLOM V LESE .KRALOV.STVI" V R.ADONir. 



nedaleko boudy (pro kupce, správce rybního aul. zřízeně) rozestaví se 
u samé vody přiměřeny- počet kádi as po ň /// a xzdálenost mezi boudou 
a káděmi položí se prkny a pokryje stýlí. aby žádná ryba, upadne-li, 
se neporanila a žádn\'' písek s plachtami do lejt se nedostal, o nějž by 
se ryby poraniti mohly. V místech těch postaví se též váha. na niž 
se ryby po 50 kg odvažují. Pan porybn\'' s lovčími potřebnými stráví 
noc před lovením v boudě u hráze, by stav vody u|)ravili a přípravy 
k lovu záhy z rána učinili. Ostatní trávi\aji noc. jak již praveno, vesele 
na baště, anebo použijí tam. zejména kupci, noclehu. Druhého dne 
časně z rána je sháňka ryb. ve staženém rvlmíku. I'ěšáci shánějí na 
lodích holemi ryby do loviště a zatáhnou, vlastně uzavrou toto plotem, 
t. j. sítí. za níž zatlukou do bahna kůly. Práce tato koná se často za 




•^ 



z 

a 



"^_ 



- 76 — 

tmy. při hoíiťich loučích (fagulich). Po té nastane zátah ryb veHkou 
šiti, nevodem zvanou, v lovišti. Xevod s rybami přitáhne se ku kádim. 
bhzko k váze, vytáhne se na lodi a otvírá se. Ryby vyndávají se po 
té saky (kesery), třídí se a každý druh přijde do jiné kádě zvlášt. 
Nejdříve vybírají marény. candáty a kladou na váhu. Z váhy vysy- 
pávají je do veliké van\', plátnem potažené, odkud 2 lovčí je počítají, 
což dříve stávalo se po staročesku (dxamecítma. Iřimecítma atd. ) a 
házejí je do plachetek, jež si v řadách proti sobě stojící ženské (pla- 
chetnice) houpavé podávají až na hráz k vozům (k voznicím), kde se 
dávají do lejt s vodou a odvážejí pro panství nebo pro kupce. Kupec 
přijímá ryby, které se pod dohlídkou na sádky svážejí, kde je sádecký 
přijímá a za jichž počet ručí obchodníkům. \'še, čeho třeba, zapisuje 
správec, účetní u váhy, komissař opět na hrázi. Účetní poznamenává 
každou váhu ryb pro obchodníky určenou, rovněž i každou násadu 
do jiných rybníků převáženou. Komissař zaznamená nejen vozku, nýbrž 
kolik ryb, kam a na čí účet veze. Podobně děje se i s kapry, jichž 
jest nejvíce. Ryby se vybírají, až je nevod prázdný, což trvá dopoledne. 
Odpůlne se nikdy neloví. Následujícího dne, opět záhy z rána, se oby- 
čejně při tomto posledním zátahu rybolov ukončí. Za boudou bývají 
také 2 — ,3 kádě a tam dávají se ryby raněné, leklé, t. zv. mechové, 
čemuž říkají „špitál". Ryby ty se obyčejně od oka, pouhou licitací, 
známým a koupěchtiv\-m v porcích rozprodají. — Dříve, po lovu. na 
povel p. porybného .Hoří!" — nasbíral si chudý lid zbylé ryby a 
rybičky a bylo možno tak v čase lovu rybu snáze si koupiti a za lacino 
si pochutnati. Dnes však se nic takového nedovoluje, šetři se a četní 
návštěvníci lovu. vyjma těch, již jsou v nějakém vztahu s knížecími, 
odcházejí jen jako diváci, s prázdn\'ma rukama, byt peněz na ryby 
měli sebe více. — vSotva lov se skončí, již pěšáci celé zařízení bourají, 
na vozy nakládají a než mine poledne, jsou v prachu, aby se zase 
na jiné hrázi k lovu utábořili. Rybník jest ovšem jako „po vyhoření" 
a jen hejna vodních ptáků a bahňáků, z nichž \olavky, l)ukači, rackové 
chechtaví, div. kachny, div. husy, roháči, lysky. slípky, káně, čápi tu 
hnízdí (poslednější na dubech a blízk\'ch staveních) — tu snad, druhdy 
jim mil\'m pobytem smutně krouží, jako by naříkali. Pravidelně zůstává 
rybník po slovení přes zimu suchý a napustí se až z jara, ač jestli se 
neoseje travinami budto po jeden nebo po 2 roky. Tím způsobem se 
dosáhne jednak hospodářského využiti nánosu rybničného, jednak pod- 
poruje se velmi vydatně rozmnožení potravy r\'bí, kterou puskytuje 
drobná zvířena vodní, po opětném napuštěni rybníka hojně se vyvinující. 
Podobně jednou za tři léta lovívá se i .Zlatá Stoka', aby při té 
příležitosti mohla se též čistiti, ale tím, že nešetří se od lidu zákona 
o policii rybářské ze dne 9. října 1883, není již tak rybonosnou právě 
tak, jako Lužnice. — 



— 77 



V celku tedy je tu ])nroda dosti příznivou přičinění lidskému 
a odvděčuje se dle možnosti a za normálních okolností výtěžkem 
všude, af jest to hospodářství polní, vodní nebo lesní. Zdá se však, 
že jest tu příliš klidno. mrtvo. ])oněvadž okres postrádá nejen ruchu 
průmyslového, pro nějž jest půdou panenskou, ale nemá ani četnj^ch 
nebo v5'znaěnvi'h komunikačních prostředků, jež by zamlklost oživovaly. 
Sít vodní byla již dolíčena. Silniční sít vykazuje málo. totiž tři crární 
a tři okresní silnice. Okresem probíhá traf Praha-\'eselí-Vídeii a 
Veselí-Budéjovice. Komunikace je tedy skromná. Většina obcí odkázána 
jest se vším na nápravy sv\-ch vozů. jež za sucha mají sice v\hody. 

Fot .M. \1, braní.!. 




B.AZI.W U LO.M.MCI-:. 



ale za trochu jen mokra nehody, poněvadž vozové cesty, cesty obecní 
jsou více-méně v primitixnim stavu a k erárním nebo okresním nemají 
některé obce tak blízko. O celkovém rázu krajiny bylo již v úvodu 
pověděno; připojen\' obrázek pak charakterisuje jej měrou neobyčejně 
význačnou. Ostatně jména Mazalov a Záblatí ne nadarmo ukazují, jak 
se pěším tudy chodí. V tom ohledu podobají se tu osady veselským 
„Blatům", kde při dešti se půda maže (Mažice). Ostatně u Ponědrážka 
máme také názvy „Blata" a „Blátka". u Lomnice „Podblata". pro 
některé polohy pozemků a rašeliništ. Ale nejen bláto, poměrv hospo- 
dářské, nýbrž i úprava domů, bývalé blatácké kroje, zvvkv. obvčeje. 
měkkost řeči i větší zámožnost tu b\'vala domovem, právě jako za 
starších časů na Blatech Veselských, s nimiž zejména západní část 
okresu našeho polohou souvisí. Chceme se tu zmíniti o nvnřjších 
poměrech na našem okresu. Kroj. t. /.v. ..ovčácký" udržuje se jen mezi 



- 78 — 

lidmi staršími. Generace mladší zná bývalý kroj jen z doslechu, nebo 
z vvstav a imituje týž jen tehdy, když jedná se o dekoraci k slavnostem. 
Dnes obléká se lid po maloměstsku. Šaty si dává zhotovili s přizpůso- 
bením dle panující mody. Zbytky starých krojů, jako památka po 
předcích, jsou zachovány málo kde. Dvě figuríny, pantáty a paňmámy, 
oblečenv jsou ])o starodávnu ve školním museu v Bukovsku, a sice 
ze zakoupených inivodnich součásti z Drahotěšic. — Zvyky a obyčeje, 
jakož i mnohé iKnčry se tu a tam zachovávají a dosud nevymizely. 
Tak na př. zahrávání ženichovi, nevěstě. druh\- den příchod ženicha 
s hostv v čele s openlleným družbou a ohlášeni návštěvy hozeným 
hrncem do vrat. cituplné řečnění družbovo při žádosti za požehnání. 
kupování nevěsty, loučení, předzpévování mládenců před muzikami, 
kdvž do kostela se jede, šraňky. ])řipíjení družiček mládencům, .kumšty" 
družbovy mezi stolováním, postup jídel, zavijačka. muzika, šprýmy 
ženskvch. druhého dne sousedský oběd u ženicha, za týden přátelský 
oběd. na to vše j 'ště ])ři vesnických svatbách se tu drží. a zvláště 
lam. kde mají lai; dovedného skladatele — družbu. zpě\'áka a vůdce 
processi v jedné osobé, jako je slarý Pazderník v Záblali. O masopustě 
konají se ..jalové hody". Zeny. jimž ze šprýmu od svatelj něco peněz 
zbude, napekou i)ečivo. nakoupí rosoličky. na\aří čaje. zjednají si 
muzikanty, pozvou všechny \dané ženy v obci do hospody, tancují, 
hoduji, a zase různé výnosné špr\'my na peníze s nově k nim jiři- 
stupujícími ženami až do noci. Je to \ lastně jak.ási zavijačka bez 
nevěstv. tedy .jalová". — Z\lášiní zvyk. jinde třeba ani se nepřiházejicí, 
mají ve Valu. O svátcích svatodušních chodí výroslci s .králem". 
Majít při tom druha jednoho oblečeného v roucho bílé. s ozdobnou 
jakousi papírovou korunou na hlaxě. \' domě, kterýž družina navštíví. 
l)Osadí se .král" na židli, kdežto jiný člen družiny chodí kolem .krále" 
a říká nějakou deklamovánku. Jiní mají řemínky. vyrobené z kůry 
jehlic, stromu. ktiTé ku koupi domácím lidem nabízejí. Když obchůzku 
svou po ol)CÍ odbyli, zastaví se na volném místě na návsi a zde 
děvčatům r\-movačkami lichotí neb je haní dle toho. jak štědře u nich 
ve statku obdaro\-áni byli. Na konec stíná ..kat" ..králi" hlavu. Postavit si 
král na hlavu hrnce, který kordem mu kat s hlavy srazí. \' témž 
okamžiku dá se král na úlek k jistému cíli. Dohoni-li jej „kal", musí 
jej ,král" k původnímu mislu donésti na zádech. 

Uvedli jsme lu některé rázovité vlastnosti našeho okresu a led 
navštivme jc^ště j 'dnou \-šechna jeho místa, bychom tak se s nimi 
náležitě rozloučiti mohli, než okres ten opustíme. — 

Pohlédneme-li na mapu okresu, nebo přihlédneme-li k důležitosti 
jednotlivých obcí v okresu, shledáme, že každá ta třetina okresu, 
stři'dni. západní i v\'chodní, má jen jedno v\'značnéjší místo, o němž 
možno se více rozhovořiti. 



— 79 - 

Jsou to okresní měslo Lomnice, jež na okresu jest jedin\''m městem 
a 2 větší a výstavnější \esnice Sevčtín na západní. Novosedla na v\'- 
chodní třetině. Většina okolních vždy osad jest k těmto obcím přifařena. 
Měslysů není. — 

LOMNICE NAD LUŽNICÍ, okresní, jedno z nejstarších jiho- 
českých měst. Píše se nad Lužnicí, ač jest při Zlaté Stoce, jež teče 
západně kolem města. K Lužnici má Lomnice 35 km daleko. Jest na 
rozloze 1894 km-, a čítá 1774 oby v.. Hejtmanstvím přináleží do Třeboně, 
<Iiecesí do Budějovic, právě tak. jako všechny ostatní osady okresu. 

K Lomnici náležejí samoty : Papírna as I km na vŇxhod \'zdá- 
hná. Popela na sv. 2 km vzdálená, O b e c n í mlýn taktéž na sv. 
4 km vzdálen\''. S \'' k o r a 2 km na sz. a popluž. dvůr S a 1 o u n 2 km 
na jih, jenž jest majetkem kníž. Schwarzenberga. 

Nejstaršími znám\''mi držiteli Lomnice byli Vítkovici. První z nich 
uvádí se r. 1259 a 1265 Oldřich z Lomnice. R. 1281 připomíná se Ojíř 
z Klokot, později z Lomnice zvaný, jenž r. 1284 byl nejv. kancléřem 
království českého a po \^oku z Rožmberka a Závišov^i z Falkensteina 
nejznamenitější muž rodu Vílkoviců ve XIll. stol.. Týž proslavil se 
účastenstvím ve válce bavorské r. 1257 ( v bit\ě u jMiihldorfu byl zajat) 
a r. 1260 zúčastnil se výpravy uherské. Odpadnuv snad jako jiní Vít- 
kovci od Přemysla, obdržel r. 1284, když str5'C jeho Závis vrchní vlády 
v zemi se zmocnil, zmíněný v\'značn\'' úřad. 

Syny měl: Smila a Vítka. Vítkovi synové pak uvádějí se: Vilém 
a Smil z Lomnice, kterýžto poslední své manželce Anežce na zboží 
Lomnickém a Svinském véno zapsal. Za těchto již stával v Lomnici 
hrad, snad v místech, kde dnes kníž, pivovar se nalézá. 

Roku 1306 někteří pánov'é čeští nepřistoupivše k volbě nového 
krále a držíce se Jindř. Korutanského. Rudolfa za nepřítele národa 
českého pokládali a ve zjevný' odpor proti němu se postavili. Tu byl 
přední mezi nimi Bavor II. ze Strakonic. Ojíř z Lomnice a mnozí jiní 
pánově a rytíři kraje Plzeňského a z ostatních Cech západních. R. 1341 
znám byl \'ilém z Landšlejna. kters- měl syny: Jana, \'ilěma. Ojíře. 
l.itolfa. \"ítka a Petra. I)rul\v syn Vilém oddav se stavu duchovnímu, 
stal se proboštem na ^'všehradě. jímž zůstal po 8 let. Krátce před 
smrtí svou zřídil r. 1359 novou kapli ku ctí Božího těla a sv. Petra a 
Pavla na hradě lomnickém a udělil téže kapli listem r. 1359 ze dne 
16. května, na hradě lomnickém daném, půl druhého lánu popluží a 4 
lány poplatné ve vsi Sádku blíže Slověnic. Na světlo v kapli daroval 
desátek medu z oulů panských v Kozlově a kaplan mohl z lesů pan- 
ských dřiví |)áliti a v potoce dědiny té ryby lapati. Na zakládací listině 
jsou podepsáni Ojíř z Landštejna a Jan z Kosovy Hory. bratři Viléma. 
Tento byl kancléřem královským, zastávaje úřad ten až do roku 1359, 



— 80 - 

kdež zemřel, olcc svého dlouho nepřečkav. Se strýcem svým Ježkem 
z Kosovy Hory vešel i dvornosti ve spolek bratrskv' a proto tento 
dědil po smrti jeho všecka zboží. 

Ježek z Kosovy Hory (Vítkovec) uvádí se \- listinách časlčji. 
Zvětšiv rybník svůj „Dvořiště" blíže popluž. dvoru \e Smržově, pod- 
dan5'm sv^^m ve Smržově několik luk a rolí rybníkem tím zatopil. Ke 
kapli ve hradě zdejším se nalézající, ustanovil r. 1,168 Buzka. faráře 
ve Střizkově, jenž měnil místo to s oltářníkem \'chynou. Po smrti 
Bůžkově ustanovil sem Viléma ze Stříbrce r. i;^7(>. T\'ž r. 1,373 vyměnil 
místo to s Mikšíkt'm. kaplanem ve Svínech. k ěemuz Ježek svolil. 
Roku 1380 Kunrat Krajíř z Krajku, rada a hofmistr dvora královského, 
postoupil r. 1381 králi Václavu IV. Lomnici směnou za Landštejn a 
Bystřici a držel ji po cel\- čas svého panování. R. 1382 ])rij(l král 
^'áclav do Lomnice a zde listem německým městečko na město po- 
výšil a jemu svobody král. měst udělil, a sice [jroto, aby město s po- 
mocí královskou hradbami, věžemi, příkopy a j. ohradami obehnáno 
bylo. Toho r. ])ovolil lomnickým také listem latin., aby mohli na 
2 těžk\'ch vozich víno. sůl a j. kupectví z Cáhlova do Lomnice, aneb 
kamkoliv jinam v Cechách beze cla dovážeti a prodávati. Konečně 
dvůr Kalikovskv' v Lomnici ode všech daní osvobodil. Purkrabím byl 
tu Beneš 1387. — Když král král Sigmund po své korunovaci ani 
zlata ani jiných pokladů více neměl, jimiž by mohl nárokům na žold 
a záškodné české šlechty \yhověti. tu hned dne 28. července r. I42(i. 
když mu koruna na hlavě také královských práv jirojjůjčila. učinil první 
zápis na královskv' statek : zapsal totiž hrad Lomnici i s příslušenst\ím 
panu Janovi ze Hradce v 14.50 kopách grošův netoliko za žold zadržalý, 
ale i za hotové peníze, jež si byl od něho vypůjčil. Zápisem, učiněným 
na královském statku Lomnic, učiněn počátek zastavováni královsk\''ch 
práv, důchodů a statků. V měsíci srpnu r. 1420 přitáhl Žižka k žádosti 
pana Oldřicha Vaváka mladšího ze Hradce a ve spojení s nim k měslu 
a hradu Lomnici. Tu leže 3 dni, dobyl hradu smlouvou a ustanovi\- tu 
za hejtmana Jana Roháče z Dubě, bral se dále proti Bystřici, hradu 
a městu, náležejícímu panu Lipoltovi Krajíři, královskému hejtmanu 
na Budějovicích, hroznému husitův nepříteli. Od té doby Lomnice zů- 
stala v moci Táborův. 

V měsíci říjnu r. 1420 Žižka, když' rozplašil německé křižáky 
u Žatce se svými Tábory a vojskem pražským v okolí Čáslavském. 
když uslyšel, že Leopold Krajíř s Rakušany do Cech vpadl a \-e spo- 
jení s budčjovick\'mi hrad Lomnici, od Žižky dobytý, oblehl, vzav 
s sebou spojence, táhl z Čáslavská sv\'m ku pomoci, o čemž zvěděv 
])an Krajíř, Žižky nedočkal a odtáhl. Bratr Žižka přišed do Lomnice, 
hrad ještě lépe opatřil. Po té jak při Nežárce bylo již uvedeno, sektu 
Adamituv u \'alu vvhubil k žádosti Oldřicha ml. z Hradce. Po porážce 



81 — 



Fot M. VÍ. Franta. 



V l)itvt' u Hřibu uzavřel se husitský vůdce Jan Řezník v Lomnici. 
Oldřich z Rožmberka dne 30. května 1434 ve spojeni s budějovickými 
oblehl město Lomnici a zničil hrad dočista. Ku konci března r. 1435 
obehnal pan Oldřich z Rožmberka hrad svůj Lomnici, kterýž byl opět 
v moci Táboritů, který však pěti sty kopami grošů česk\'ch od těchto vy- 
koupil. Táborité postoupivše hradu, na Tábor odtáhli. R. 1437 vládl na 
Lomnici Jan mladší z Ústi, jemuž toho roku císař Sigmund majestátem 
zapsal jménem zástavy tvrz 
Lomnici s \(^snicemi, po- 
plužimi. úroky, poplatky, 
rybníky, řekami, lesy, lu- 
kami, pastvišti i všemi i vše- 
lijakými právy neb přísluš- 
nostmi k tomu zboží spra- 
\edli\'ě příslušnými, i s ]jo- 
dacím kostelním nebo ka- 
planským k tomu zboží, za 
starodávna příslušným ve 
3160 kopách grošů českých. 
Roku I44L dne 10. května 
fan ze Hradce právo své 
k I45n kopám zá|)isn\'m. na 
Lomnici otci jeho Janovi od 
krále někdy Sigmunda za- 



psan\'m. dobrou vůli po- 
sioupil < )l(iřieh()\i z Rožm- 
berka, li. 1453 byl pánem 
na Lomnicijindřich zeSlráže. 
velkopřevor rytířského řádu 
maltézského, od r. 145^) nej- 
vyšší hofmistr království 
Českého. Téhož roku byla 
tvrz lomnická již úplně zbo- 
řena. R. 1491 PetrVok z Rožmberka za to. že lomnick\'m rybníkem Koclí- 
řovem (založeným na místě vsi téhož jména, koupen5'm Petrem Vokem) 
něco dědin zatopil, dal v náhradu dědiny Kozlov a Bláto pod Lomnicí. 
Císař Ferdinand vypravil r. 1618 as 10.000 mužů vedením findřicha 
Dampiera do Čech proti protestantům. Byli však od Matyáše z Thurnu 
blíže Lomnice poraženi. (Snad kde jest rybník Dvořiště, anebo na tak 
zvaních , Střelkách" u Ponědrážka. kde r. 1840 se našlo značně zbraní 
a lidských kostí. Zbraně nalezeny tu byly právě z třicítileté války.) 
R. 1647 dal císař Ferdinand obci dovolení na vystavění jednoho ml\''na. 
Lomnice. ])ripadnu\ši r 




DICKANSK^- fHR.\M A .STAF<A SK(Jl,A 
\' LíJMNICI. 



66(1 (lomu knížat ze Schwarzenbergů, byla za 



— 82 - 

příčinou zeměpansk\-ch dani IjezprostřednO připojena k panství třeboň- 
skému a zůstala napotom vždy při něm. Ze město mívalo hradební 
zdi na straně jihozápadní, tomu nasvědčuje na př. bašta s otvory ke 
střílímí. jež nyní proměněna jest ve zvonici děkanského chrámu sv. 
Jana Křtitele. Také jméno .na šancích", podnes tu užívané pro tato 
místa, dokazuje pravdu tu. -Svůj znak a sice : v červeném štítě čtyř- 
hranná stříbrná věž, nad pětilistá růže: \' právo a v levo od věže 
spatřuje se po zlaté lilii. — o1)držela Lomnice, když král. Václavem 
1\". povýšena byla na město. A lak jako toto okresní město má dle 
uvedeného svou starou historii, tak i k této náležejí osudy obou kostelů. 
Farní chrám sv. Jana Křtitele měl svého vlastního faráře již ve XllI. 
století. Byl postaven od pánů _z Růže", nebof jejich znak lze dosud 
spatřili na omítce sakristie, goticky klenuté. Snad byl vystaven již ve 
XIII. století. Alespoň v zakládací listině fary bošilecké z r. 1358. činí 
se zmínka o faráři lomnickém slovy -bez ujmy desátku Lomnického 
faráře, kterému se již od starodávna odvádí." Fara lomnická náležela 
do děkanátu ch5-novského a arcidiakonálu bechyňského. Po ohni r. 1434 
bvl farní chrám částečně opraven; hlaxni oltář teprve r. 1637. kůr 
hudebníků I64U zřízen. Roku 1650 udeřil blesk do kostela lak. že mimo 
kostel i věž shořela, kteréž vletech 1655—1660 znovu postaveny jsou. 
Původní sloh tohoto kostela byl goticky'. Bohužel však po různých 
požárech pozměněn tak, že z gotiky málo zbylo, jen klenutí v sakristii 
a nad nevysokou věží štíhlá, vysoká střecha. R. 1899 byla fara pový- 
šena na děkanství a tím i tento kostel. Filiální kostel sv. A^áclava jest 
menších rozměrů než prvý. Kdežto tento kostel jest ve středu města, 
jest pr\-v na západním jeho konci. Byl postaven r. 1359 od \'iléma 
z Landštejna. probošta na \\všehradě. pravnuk Ojíře z Lomnice. Za 
husitskvch nepokojů byl kostel ten spustošen a o jmění připraven 
(náležely mu pole a sádky u Lomnice a Slověnic). R. 1494 městská 
obec kostel ten znovuzřídila. Z nařízení cis. Josefa IL byl týž r. 1787 
zavřen. Budovu koupila obec. ostatní rozprodáno dražbou, načež použí- 
váno téhož dílem za .špvxhar". dílem k uschovávání hasičského náčiní. 
Teprve r. 1861 byl znovu restaurován a zařízen. \' létech 1604 nále- 
žely k farní osadě obce Ševětín. Slovenice a Xovosedla. Dnes náleží 
k ni: Lomnice. Frahelž. Klec. Ponědraž. Smržov a Záblatí. Sevělínská 
osada zůstala při lomnické až do r. l7L'(i. kdy v Sevětíně fara znovu- 
zřizena jest. Xovosedla odloučila se až za časů císaře Josefa II. Z jiných 
budov jest nejstarší radnice. Město má 2 náměstí a 15 ulic. z nichž 
nejvzhlednější jest Palackého třída, kde slavnosti se pořádávají. Hlavní 
náměstí má tvar obdélníka, v rozsahu as 70 arů. Xáměslí s\atováclavské 
(u kostela sv. Václava) má tvar nepravidelný a jest as o \-^ menši 
než náměstí hlavni. Xa hlavním náměstí jest vedle radnice s věži viděti 
obecnou školu, jež má na zad společný dvůr s nově vystaxenou 



- 83 



llllll 



■loMlllhifiSiMi' 



mt-šfanskou chlapeckou školou, majíci ])iů("cli na í;\-al()vácki\'ském 
náměstí, dále budovu c. k. úíadú (okres, soudu, beiniho úřadu I. Jiná 
moilerní l)udo\-a od r. 1902 jesl občanská záložna. Od r. 1895 jest pro 
okres lomnickx- zřízeno \iastni okresní zastupitelstvo, kdežto dříve náležel 
k okresnímu \ \-boru třeboňskému. \' místě jest c. k. poštoxni a telegrafní 
úřad, c. k. notářství, lékárna s I obvodním lékařem, livvalý knížecí 
pivovar s budovou pro správu knížecích statkíj na Lomnicku. c. k. čet- 
nická stanice a obecní chudobinec s chorobincem (vedle děkanského 
chrámu z l)ý\-. slaré školy). \'ětšina z u\'edenvch budov jsou sta\'ení 
])alrová a podobně i jiné privátní budovy. Před radnici, na hlavním 
nám<''Sli jsou kašny \' nejbližším obvodu města jsou 2 ml\-ny. I obyě., 
druhý válco\v. Nádraží 

jest 20 minuL od města, F"'- Em. Vl Franta. 

l)ři okresní silnici na 
sex^erovýchodu. Město 
samu jesl 4.'5o m nad 
hladinou moře. \- úplní- 
ro\'ině. s okolím slabě 
rašelinalvm.( )bzorsahá 
asi až na (> km daleko. 
Nejbližší okolí Lo- 
mnice tvoří především 
přiškolené obce. Na le- 
vém břehu Zlaté Stoky, 
jihozápadně od Lomni- 
ce, u rybníka Kocliřo\'a, 
jest to především ves- 
nice Smrž o v (s velkou 
ná\sí. rybníěkem. kaplí 

a zvonici), k niž náleží hajnice a bašta na ryb. Dvořišti. Čítá v 57 ěíslech 
M'A obv\at(lu. Na mírném návrší, as 4 km severovýchodně od Lom- 
nice, při i)ra\('m břehu Lužnice, nedaleko okresní silnice jest Klec 
(také Kletce). do jejíhož katastru náleží dvůr Nadějov, Flughaus 
(bašta). Zahradník. Nedaleko Klece, směrem ke Kolenci. \'ystavčl 
známý již Jakuli Krčin, regent panství rožmberského, zakladatel četnvch 
rvliníků \- okresu, dřevěný letohrádek. .Dobrá mysl" nazývaný. Zde 
rád dlíval \'ilěm z Rožmberka. Pamět z r. 15/0 di. že lo byl xeliký 
dřevěný dum. Na starých mapách z r. 1684 a 1688 značena jest , Dobrá 
mysp jako jednopatrový dům. — Na jiho\-ýchod lilizko Klece, při 
okresní cestě, na okraji rybníka Plughausu spatřuje se pahrbek, nyní 
borovicemi porostlx'. na němž stával druhdy hrad a kde až podnes 
se říká ..na zámku". Ještě tu !ze spatřiti d\-a náspy, které byly udě- 
lán\- pro bezpečnost hradu a \-iděti okrouhlé místo, kde stá\-ala věž. 




R.-\IJN1('E SE ŠKOLOU \' 
N.\D LUŽNICÍ. 



L().\L\"1C1 



84 



Misto samo neveliké a přec tu sídleli páni korouhevni. Hradiště ope- 
vněno bylo na jedné straně rybníkem a na druhé i^ečen\-mi náspy a 
příkopy, kam v čase nebezpečí se pouštěla voda. O hradě tom psáno 
v XV. století. Jméno obdržel as od obce Klece (Vogelhaus. později 
Fuglhaus, Flughaus). V drženi hradu toho ^•ystndali se: Jan ze Stráže 
(seděním v Kolenci). Oldřich z Ústí. Jan z Ústí, \'áclav ze Stráže. 
Eliška a Jindřich ze .'-^tráže. načež Vilém z Rožmberka r. 1577 panství 
Stráž koupil a připojil s vesnicemi Mlákou. Xovosedly. Kolencem a 
Klecí k panství třeboňskému. Severně od Klece jest při sobě. jen hrá- 

Fol. Em. VI, Franta. 




Z.A „KI.ETECKOU BAŠTOU" .\A LUZ.MCI. 



zemi odděleno. \'2 rybníku, z nichž , Naděje" jest největší. Xa])roli nim 
při levém břehu Lužnice jest Fraheleč (Frahelž), as 5 km severně 
od Lomnice, při crárni silnici. Půda tu není valná. Náves se zvonicí 
nepatrná. — Obejdeme-li na západ od Frahelče značn\- rybník Poně- 
dražský (172 ha), octneme se na levém břehu Zlaté Stoky \- Poně- 
draži, jež patří již školou do Záblatí, farou do Lomnice, od níž jest 
I hodinu vzdálena. Na návsi kaple a kovárna. Do katastru této obce, 
na západ od Ponědraže (as ,ť minut) jest jednota ..u Birdáka" (také 
,Běrdáka') zvaná. Za ponědražským rybníkem, naproti Ponedraži jest 
jednota .Láník", a na hrázi téhož rybníka, na severovýchod od Poně- 
draže jednota -Bašta". Od Ponědraže jihovx-chodně. as ' ^. hodiny 
cesty jest na pravi'm břehu Zlaté Stokv. pod hr;izi záblalskěho rvb- 



85 



Fot, Em. VI Franta. 




^ 



U rybníka T1S\ H(J. 



86 



nika (402 ha), ves Záblali s dvoutřídní obecnou školou, při níž jest 
zřízena zimní hospodářská pokiačovací škola. Při hrázi rybníka nad 
obci při okresní silnici jest válco\ý ml\'n s pilou, historické ]io\ěsti. 
Bvl to ])ry klášter, čemuž nasvědčuji místnosti uvnitř mlýna. Xa mlýně 
jest erb a sice na polovic Sch\varzenbersk\'-. druhá půle znak kněžský. 
Xad erbem jest r. 1690 vyznačen. Uvnitř mlýna jest letopočet 1575. 
t. j. kdv mlýn byl vystavěn. Ze sklepů mlýna \'ede i)rý chodba do 
opatského mlýna u Třeboně, kde rovněž býval klášter. Nynější majitel 
mlýna vykoupil mlýn od knížat Schwarzenbergů r. 1854. — Obec Zá- 
blati má okrouhlou náves, na niž jest škola s kaplí. Do okresního 
města Lomnice jest ze Záblali. které tam kostelem náleží, jen hodinka 

Fot. lim. VI. Franta. 




}íOŽMÍ3t:KSKA BAŠTA. 



cesty a to směrem jihovýchodním, po okresní silnici, jež r. 1882 byla 
vystavěna. — V opačnou stranu od Záblatí. t. j. na sexerozápad. při 
právě uvedené okresní cestě jest zprvu knížecí dvůr Lhota, jenž ku 
vesnici, as' , hodiny dále vzdálené a těž Lhota zvané, náleží. K. 1433 
nazývala se těž Lhotou Českou a sice na rozdíl od býxalé Lhoty Ně- 
mecké, jež náležela Sternbergům. která však v třicítileté válce zanikla. 
As v X\1L století dostala se Lhota pánům ze Svamberka a od těchto 
k i)anstvím Schwarzenbergů. jméno své má as od toho. že ol)yvatelstvo 
její pracovalo při, panství, čili robotovalo .na lhůty". Jest na mírném 
návrší, čilá 20 čísel o 182 obyvatelích. Školou i farou náleží do Bošilce. 
kam přináleží též na severozápad od Lhoty ležící vesnice Dinin s 4<> 
domv. s ;U5 obyvateli. Do katastru tělo obce náleží na sever od této. 



87 - 



as 18 minut vzdáleně nádraží Bukovsko-Dinín, s jedním při něm 
hostincem. Přímo na sever od Lomnice, nad Ponědraží, jest ještě obec 
Ponědrážko. při rybníku ponědražeckém a v nepatrné blízkosti rylj- 
níka „Svarcenberk", jenž tvoří též část hranice mezi okresem lomnickým 
a Veselským. Ke Zlaté Stoce jest z této obce jen 5 minut, k Lužnici 
15 minut. Obec sestává z vlastní vesnice a pak .Pazderny" (yti In 
chalup). Do katastru této obce náležejí tyto samoty: ,Xa Miruši". 
Láf, Vohnoutek (s romantickým okolím). Tyto 3 samoty leží při 
levém břehu Lužnice. Samota ..Hamerník", nyní mlýn, dříve též 
Jiamr" tam býval, jest na jihozápad as 20 minut od Ponědrážka. při 
levém břehu Zlaté Stoky. Vesnice tato čítá 46 čísel se 252 obyvateli, 
má jednotřídní školu a náleží farou do Bošilce. Na blízských ,Blatech- 
a ,Blátkách"' dělají se 

tu od r. 1845 známé Fot. Em. Vl. Franta. 

borky pro místní spo- 
třebu. Na ..Střelkách 
r. IřUO i ])OZ(lěji nale- 
zeno značně lidských 
kostí a střel z třiceti- 
leté války. Na jih od 
Lomnice, na levém 
l)řt;hu Zlaté Stoky, mezi 
ry b n i k e m \' e 1 k \' m T i - 
sým. jehož nábřežní alej 
upoutá tě svoji zvláštní 
tichou náladovostí, a 
mezi Kaňoxem, jest ves 
Pře seka. 20 minut 

na západ od zmíněné již šije, na rozhraní okresu třeboňského s lom- 
nickým. Má 47 domů se 241 obyvateli. Náves má tvar nepravidelnv 
a na ní jest kromě 2 ryl)níčkij škola a kaple. Náleží farou k Třeboni 
a jest nejjižnější osadou okresu lomnického. Na severovýchod od Pře- 
seky, jihovýchod od Lomnice ( I hodina), severně od rybníka rožmber- 
ského jest obec Lužnice, mající své jméno od luhů podél řeky Luž- 
nice, jež touto obcí protéká. \'es tato má pěknou náves, tvaru dosti 
pravidelného obdélníka a na této dvoutřídní školu a kapli. Při obecné 
škole jest zřízena zimní hospodářská pokračovací škola. Obec tato čítá 
v588 obyvatelů v 86 číslech. Historií svou připoutána byla Lužnice ke 
statku lomnickému. Klášter třeboňský měl tu r. 1367 vykázané desátkv 
obilní z každého lánu po I džberu obilí. Desátek ten vztahoval se i 
na svobodn\' zde dvůr. R. 1392 připomíná se Jeník a Michal z Lužnice. 
1409 Rybka z Lužnice, královský lovčí. Ctibor z Lužnice byl spojencem 
Zižkových vojů. R. 1433 odkázal panoše Jan řečen\'' Kbelec z Lužnice 




NOVO-SEDL.A. 



svůj statek bratru svému Janovi, opatu kláštera třeboňského. R. 1435 
vzdala se husitská Lomnice Oldi^ichovi z Rožmberka a s ní dostala 
se i Lužnice pod mocn\' rod Rožmberskx' a tím k panství třeboňskému. 
— K obci náležejí samoty: Hamr, Bašta Rožmberská, Kocanda, 
Zahradník. Šachl, všechny as 7+ hodiny od obce vzdálené. Na 
okresní silnici, na vvxhod od Lomnice, směrem ku Jindřichovu Hradci, 
dotkneme se při cestování tří vesnic: Kolence. Novosedel a Mlák3% 
jež jsou obklopeny lesy. Kolen ec (také Kolence) má rozsáhlou, ob- 
délníkovou náves se 2 rybníky. Kol této .54 domů se 432 oliyvateli. 
Sem patří též samoty „Žabice'' (V4 hodiny cesty u rybníka Flughausu), 

Fot. Em. VI. Franta. 




MLÝN NA NOVÝCH ŘEK.\CH U MLAKI'. 



pohodnice „Gebr', Vlk, Pazderna, Kotek. Samota ,^'lk'■ leží za 
vesnicí u silnice vedoucí k Lomnici, vzdálena jsouc od ni as 10 minut. 
Nedaleko od této na východ jest „Pazderna". Samota .Kotek" leží 
od vesnice na v\-chod, u lesů. Od r. 1770 až do r. 1880 byla u Ko- 
lence veliká obora, plná vysoké i černé zvěře. Dějiny obce souvisejí 
s dějinami obce Klece. Kolenec jest původišté vladyk Chvalů z Kolenec. 
V místě jest dvoutřídní škola a obec přifařena jest k Novosedlům, jež 
jsou při jmenované již silnici dál na jihov\'chod. Obec No v o sedla 
uvádí se již ve XIL století. Za dřívějších časů sídleli tu asi zámožnější 
zemani v místech, kde jest živnost „u Kubelů". Dle pověsti bývala 
Novosedla pr\' městem, čehož důkazem mají býti známky dlažby. 
Mohvlv v blízském zádušním lese svědčí o dávnvch tu sídlech. Původní 



- 89 - 

majitelé byli asi páni z Růže a po nich Schwarzenbergové. Novosedla 
jsou na návrši (460 m n. hl. m.) Nejvýše jest kostel sv. Václava (b\i 
již r. 1359) a při něm škola. Odtud jest veliký a krásný obzor co do 
obsalui i rozsahu, zejména k jihovýchodu až na 30 km. Pod kostelem 
na svahu rozkládá se vlastní obec s pravidelnou návsí, na niž jest 
kaple. K farní osadě náleží též Kolence a Mláka. \' blízkosti jest velk\- 
lom na štěrk ve „Velkém \'ršku". Mezi Lužnici, Kolencem a Xovo- 
sedly. jaksi ve středu mezi těmito obcemi, jest známý tu výstupek 
skalní. z\aný ..Čertova šlápota", k němuž odnáší se lidová pověst. 
K teto obci přináležejí jednoty: Blažek. Bicek, Beránek. Havel, 
Bárta. S i m á n e k, Pávek, Stčpka. Holub. Kouba, Čuch na, 
S])iita (ml\n). Lapica. Jsou většinou i)ři řece Nežárce, v\'chodně 
od o!)Ce. \' místě jest pošta. Raiffeisenka a při obecné trojtřídní škole 

pul .liniir Šiěpánek, 




se\-í';ti.\' 

ICELKOVÝ POHLED). 



zimní hospodářská pokraěovaci škola. Ve vůkolí jest značně lesů. 
Podobně máji ])řevahu lesy u blizské .Mláky. ležící při Nových Řekách, 
jichž le-nalý lem otvírá poutníku přečetně rozkošn\'ch zákoutí, ne sice 
divoce romantických, za to však tím hlouběji na vznícenou mysl půso- 
bících. Ku katastru této obce náležejí samoty: .Staré Hamry" (mlýn) 
as 12 minut cesty východně a jednota „Kráva" (hájovna), as 15 minut 
cesty jižně. Obec ta sestává ze 2 částí. Starší část, větší jest poblíž 
rybníka ,Oběšcn\''", v rovině, novější jest na návrší kolem poutnického 
kostela P. Alarie. r. 1760 barokově zřízeného. Oá r. 1885 má Mláka 
svou jednotřídní školu. Dějiny obce souvislý jsou s Novosedly, kam 
Mláka vždy patřívala školou i farou. 

Nejsevernější osadou okresu jest obec Val, do které možno se 
z okresního sídla, z Lomnice, dostati za 2 hodiny upravenou vozovou 



- 90 - 

cestou na Klec, dále směrem severovýchodně k vesnici Hamru. 
v okresu \eselském. S touto vesnicí jsou dějiny Valu úzce spojeny 
a proto nebudeme jich zde opakovati. Tvrz ^Val" stávala, kde nyni 
dvůr stojí. vStávala zde kolébka rodu Šorců z Valu. B^-valé samo- 
statné zboží to koupili r. 1729 Schwarzenbergové. Ku katastru obce 
náleží především velká jednota Višný. dále samoty: Albrechtice. 
Lužnice a Bašta. Školou i farou přináleží \'a\ do Hamru. Mezi 
\'alem a Kolencem na jih jsou rozsáhlá hájemství, nazvaná dle těchto 
obcí. Jest proto tato východní část okresu méně obydlena. V Wízké 
Nežárce bývali bobři, právě tak jako v bobrovnč u rožmberského 
rybníka, kde r. 1876 se poslední zmínka o nich činí. A nyni, když 
jsme navštívili střední a východní část okresu, zajděme si ještě na jeho 
západ. Z Lomnice dostaneme se tam směrem severozápadním, nej- 
lépe kolem rybníků: Ptačího Blata a Žabova (Krčina), polní cestou 
a již jsme nejdříve v Mlazově za 2' ^ hod. Tato obec leží v ro\ině 
a jest rozdělena potokem na .velkou a malou" stranu. Náves má 
tvar podélný. Na „velké straně" jest kaplička a ve všech vesnicích 
tohoto okresu nezbytná kovárna s pastouškou a hasičskou kolnou. 
Na .malé straně" jest dvoutřídní budova školní. Obě strany přes 
potok spojují 2 lávky. Z Mazalova dál na západ vede r. 1904 vysta- 
věná okresní cesta. .3'6 /('//; dlouhá, do Sevětína. Sevětín jest výstavná 
vesnice, rozkládající se na mírném návrši. Středem vede státní silnice 
a nádraží spojovací dráhy cis. Franl. Josefa z Veselí do Budějo\ ic. 
jest v bezprostřední blízkosti vesnice. 8 domů jest tu jednopatrov\ch. 
nejvíce z nich jest jich na podélném náměstíčku. Domů vůbec čitá 
75 se 623 ob^^v. Farní osada má 3076 duší z těchto obcí: Sevětína. 
Vitína. Mazalova. Neplachova. Drahotěšic. Vlkova. \'elechvína a Kol- 
nýho. Poslednější 3 obce přináležejí však k hejtmanství budějovic- 
kému. Tj-to obce svého času patřívaly k Sevětínu též školou, ale 
mají dnes téměř všechny své vlastní školy. Sevětín následkem toho 
má jen dvoutřídní školu, dále poštovní a telegrafní úřad. četnickou 
stanici a též Reiffeisenku. Pro své pěkné a lesnaté okolí, blízkost 
stanice i výstavnost stal se Sevětín též sídlem letního pobytu Pražanů. 
Náležejí k němu samoty: Knížecí dvůr Švamberk. Ovčín a Ge- 
brovna (rasovna) Va hod. na severovýchod, při rybníce Stojčíně. dále 
Prokeš, Velký a Malý Jednotář \'^ hod. na sever a Hrobárna 
Vs hod. na východ, na půl cestě ze Sevětína do ALazalo\a. Dle lidové 
jjověsti býval snad Sevětín městysem. který byl od Švédů spustošen. 
Na své pečeti míval vyrytý znak kotel. Historie. Sevětína otáčí se 
hla\ ně kol kostela a pak kolem čís. I. hostince to .u Dekárů" (nyní 
.Mat. Čapka). Hostinec ten náležel Šimonu Lomnickému z Budce, 
l)řijmím Žebráku, nejznámějšímu z veršovců z doby bělohorské. Na- 
rodil se 1552 v Lomnici, tohoto okresu a zemřel snad v Praze. Bvl 



- 91 — 

správcem školy v Kard. Rečici, po té písařem v Lomnici, načež od 
r. 1584 byl na svém statku, nabytém sňatkem v Sevétíně až do r. 1618, 
kdy mu tento shořel. R. 1630 prodal syn téhož Anton z Budce spusto- 
šenv' statek o 2 lánech Vitovi Dekárovi z Rozenethu za 3(J0 kop míš. 
grošů. Na domě tom zasazena jest v létě r. 1907 Simonu Lomnickému 
z Budce pamětní deska. Dle přezděvu témuž „Vševěd" snad vznikl 
i název vesnice Vševědín — Sevětín. Farní kostel sv. Mikuláše [)ři- 
pomíná se již r. 1384 v děkanátu bechyňském. Od r. 1595 do r. 1720 
náležela osada ševětínská ku faře lomnické. Po té však Adam Franl. 
kníže ze Schwarzenberga faru sevětinskou obnovil. Sevětín od dá\na 
náležel pániim z Lomnice, kterým náleželo podací kostelní. Ve století 
XV. náležel Sevětín Oldřichovi z Ivožmberka. 

Fot. JInilř Štěpánek. 




SEVETIN, 

NÁVES (V PRÁVO DŮ.M ŠIMONA LOMNICKÉHO Z BUDCE). 



Dáme-li se erární silnicí ze Ševětina na jihozápad octneme se za 
'a hod. ve vesnici V i ti ně, v oněch místech, kde ve starých dobách 
■ Ševětínští vitávali (odtud Vitín) svou vrchnost, když od Budějovic 
přijížděla. Těsně podél silnice, která jde středem obce té, probíhá 
i dráha. Vitín leží na výšině (509 m nad hi. m.), jež ke Hluboké 
sloupá. Stavení jest tu 69 se 435 oby v. V obci jest od r. 1906 dvou- 
třídní obecná škola. — Obrálíme-li se od Sevětína směrem severový- 
chodním po uvedené již státní cestě dorazíme za I hod. do vsi N e- 
plachova, jenž leží pod Sevětínem jaksi v nížině. Cestami dělí se 
opět na _\'elkou a Malou stranu". Obsahuje 85 čísel, v nichž bydlí 
540 obyv. Obec tato stěžuje si velice na císařskou silnici, která v čase 
(lešfů činí hráz vodám tak. že odtékati nemohou a osada tím zato- 
pena bývá. hlavně též ku škodě zdraví lidu. V místě jest dvoulřidni 



- 92 - 

Škola. Chceme-li poznati ješlě další 2 obce. jimiž návštěvu všech míst 
okresu již skončíme, musíme si zajíti ještě z Neplachova vozovou 
cestou na západ a za hodinu jsme v I) raho těšících, jež se rozklá- 
dají na návrší 500 m nad h!. moře. mezi velkými lesy, z nichž ze- 
jména vvniká .Království" s mohutnými stromy. Na návsi jest dvou- 
třídní škola se školní zahradou. Rozdělení obce na .\"elkou i Malou 
stranu" jest tu rovněž zavedeno. K obci náleží samota . Pazderna" 
a druhá .Xa cihelně" zvaná. Okolí Drahotěšic a blízských Radonic 
bohalo jest na nálezy historické. ^' blízskxxh tu lesích jest několik 
skupin mohvl z doln' starší i mladší. Vykopané předměty jsou dílem 
v zemském museu, dílem v rukou jednotlivců (na př. ve školním 
museu bukovském). V lese ..Království" jest 9 mohyl z doby této, 
ostatní jsou z doby slovanské, až snad na skupinu mohyl při cestě 
západně od Drahotěšic. Jiná skupina je v lese .Vobůrka". Znakem 
hrobu jest jich vnější ráz, od severočeských odchylný. Lid náš homo- 
lovitým těm hrobílmT říká nejčastěji kopce, jen zřídka nazývá je hroby. 
Průměrná jich \ýši' jest I — .'^ /;?. objem řídi se výškou a olináší 8 až 
10 m i více. Nejzajímavějším, zachovaným ještě velkým pohřebištěm 
jsou hroby pohanských Slovanů na vrchu _Baba" (563 m) ])obiíže 
Vitína. - K Drahošicům přináleží školou Radonice a \'lkov. Posled- 
nější však příslušnx' k okresu hlubúckém. Zb\''vá nám proto zakončiti 
obci: Radonice. Jest to nevelká vesnička o 26 číslech a 1.^7 oby- 
vatelích, na značném návrší ,52() m nad hl. moře, uprostřed lesů. Nej- 
vyšším bodem jest místo ..U jedle" (."i.So m). odkud jest nejrozsáhlejší 
vyhlídka po celé rovině Třclioňské až k Táboru. Radonice jsou na 
sever od Drahotěšic as '/o hodiny cesty, ještě severněji jest místo. 
jakási to přirozená rozhledna po okresu ,.U jedle" zvané. Na návsi 
jest kaple a těsně u vsi ukazuje se za kovárnou místo obehnané 
valem, kde stávala tvrz pánů z Radonic. P'arou přináležejí Radonice 
na Modrou Hůrku. okr. vltavot\'nského. 

Felix Truhlář. 



XLIX. OKRES LlSOVSKY. 

Při vstupu \- nejjižnější místa jihočeská, posvěcená hi>lorii ne- 
smrtelných bohatýrů. rytíře Jana Zižky z Trocnova, mistra Jana Husi. 
mučedníka kostnického, a volného myslitele Petra Chelčického. bez- 
volně vybavuje se tu majestátní zjev poloveličenské individuality velké 
rožmberské državy, posledního vladaře třeboňského, Petra Voka z Rožm- 
berka, jenž krajinám zdejším vládl vedle vlastenecké šlechty hlubocké. 
pánu Malovců z .\lalovic. v dobách i)ředbělohorských a velkodušným 



— 93 — 

činem, obětováním totiž celého rožmberského pokladu svého, zachránil 
město Lišov^ a okoU od strašHvého řádění roty pasovské v dobách 
Rudolfa lí. Přelétly již dlouhé řady dějin přes stráně, úboči a údolí, 
žirné kraje tN-to. a jen tiché vzpomínky v srdci vlastencově ozvou'se, 
kdykoli knihu minulosti otevírá. 

Téměř celý okres rozkládá se na západním svahu velké rybničně 
pláně Třeboňské, pozůstatku to rozsáhlého sladkovodního jezera v kaeno- 
zoické doln" na prahorní vysočině Českomoravské se prostírajícího, a 
sklání se lázovilě od západu k východu. Pokud se txxe orografie, ná- 
leží okres k veliké a dlouhé planině, jež od horní Lužnice \- D. Ra- 
kousích 1491 m) do Čech spěje, klesajíc při tom na 403 m. Bohaté 
lesy třeboňské s nepatrn\''mi kopci přecházejí s této strany do okresu, 
a planina vystupuje tu volně směrem severozápadním až k rulovým 
Ku])cům Rudolfovským a k malebné kopčině Chotýšanské. ^'rchy Ru- 
dolíovské nemají značnějšího svrchního spojení s poloalpskou partií, jež 
na jižním obzoru lemuje hranici zemskou, ani s v\-chodnimi horami 
žulo\ vmi u Lišova v D. Rakousích. Význačné jsou tím, že v tamější 
rule objevují se žíly střibronosného leštěnce, o nichž činí se zmínka 
již roku i;-!H,Ť u Vesky a na něž však dolováno ve větších rozměrech 
teprve \- XVI. stol., takže výtěžek těch dolů převyšoval y letech 
1547 — k)18 báně jáchymovské a kutnohorské (ročně 56.33H zl.) Také 
v ohledu turistickém poskytuji tyto \rchy nemalou zajímavost; s pa- 
hrb]<ů nad Veskou a Hůrami naskýtá se čarokrásný rozhled na ob- 
sáhlou pláň Budějovickou, na jejímž obzoru modrá se velebný hvozd- 
natý Blanský les s horou Kletí (1 084 m), jinak i na jiné skupiny za- 
lesněných hvozdů, pod nimiž stříbropěné hladiny lesknoucích se ryb- 
níků nádherně zvyšují obraz celé krajiny. 

Se stanoviska geologického náleží takořka cel\' okres pásmu, 
táhnoucímu se mezi kaenozoickou rovinou Budějovickou a Třeboňskou, 
kteréžto pánve odděleny jsou od sebe pouze úzkým hřbetem rulov\'ch 
hor Rudolfovsk5'ch a permsk\''m pruhem u Libniče. Podle v\'zkumů 
geologa Feistmantela vyskytuje se v okrese též i útvar permsk}' na 
rulovém svahu v pánvičce mezi Libničí, Červeným Újezdem, Lhoti- 
cemi. Hrdějicemi a Voseln\'m v délce asi 7'5 km a šířce asi 3'7 km. 
\'rstvy jeho jsou lemovány na východ veskrz útvarem prahorním a 
to rulou od Lhotic až po Bídu, kdežto na straně okolo Kolného, jakož 
i na jižní a jihozápadní straně, pokryty jsou třetihorními usazeninami 
l)ánve Třeboňské a Budějovické. Mezi slujemi permského útvaru to- 
hoto je nejdůležitější flec anthracitov}'. o němž známost sahá až do 
r. 1550. v němž byl přeražen štolou u Voselna 3 km dlouhou tehdej- 
ších dolů stříbrných, jež již tenkráte užívaly tohoto uhlí ])ermského za 
palivo. Dolování na anthracit zahájeno r. 1881 zvláštním podnikatel- 
stvem; potom kutalo Jihočeské uhelnodolni těžařstvo" v dolu Jose- 



- 94 — 

fově a Karolíně a vydolovalo na př. r. 1900 pomoci 82 horníků 50.691 g 
anthracitu v ceně 84.184 K, jež prodáno jednak k salonnímu topení a 
jednak do Tyrol, kde ho užívali k výrobě acetylenu. Nyní dolování 
pro malv asi v\'lěžek zastaveno, neboť mohutnost sloje anthracitového 
obnášela pouze 80—120 cm- \'edle útvaru permského objevuje se 
v okrese i svrchní kambrium jako úzký pruh od Chýňavy k Červe- 
nému Újezdu. 

Zvětráním různých svrchu uveden\'ch hornin i zpracováním vy- 
tvořila se půda rozličné plodnosti. Úrodnou půdu tu tvoří písčitá hli- 
no\atka. povstalá z prahorního kamení bohatého živcem a třetiiior. 
jež dobře svědčí všem obilinám, zemčatům i travinám, stromoví jehlič- 
natému, z listnatých dulni i buku. Takto převládá v okrese hlinovalka 
a jiiovatka. která se táhne jmenovitě kolem Lišova a okolních vesnic. 
za mokra se smršfuje. za sucha rozsypává; piodnost její závisí na 
povaze spodních vrstev, na nichž půda orná stojí, rovněž na meliora- 
cích odvodňovacích. Písčitá půda vyskytuje se v okrese skoro všudy. 
ale nejvíce na straně v\'chodní, a to hlavně v lesích, kdež se objevuji 
i slatinná místa. 

Sítí vodní náleží okres d\'ěma úvodím : Lužnickému většinou a 
\'ltavskěmu pouze západní částí. Není tu však nikde ani řeky, a po- 
toky nemnohé mají význam jen potud, pokud jde o využitkování vody 
na mlýny a pokud jich lze použili jako příhonů vody do rybníků nebo 
odvádění vody z nich. Četní' rybníky (asi 60), k většímu výtěžku pudy 
nebo ku vztahováni vlhkosti založené, mají výměry 96888 ha: nej\ ětší 
z nich je Dvořiště, měřící 399'3 ^a. Jiné rybníky jsou: Spolský (139'5 ha), 
Vlkovickv' (131 '4 ha), Vejskok. Adamovsk5\ Mrhal u Jivna a j. Přes to 
vše, že okres je isolován od hlavních tratí v Třeboni a v Č. Budějo- 
vicích, není přece zhola bez ruchu průmyslového. Hojné množst\í 
diluviálni hlíny kolem Lišova přivodilo vclkov\'robu cihlářského 
zboží všeho druhu, zvláště tak zvaných .falcových tašek" ve d\ou 
velikých kruhových pecí strojních a jiných menších obyčejných. Také 
je tu zastoupen hospodářsky' průmysl lihovarem v Ustinovicích (ročně 
597 hl); mimo to v Lišové a v Ledenicích značně je rozvětven prů- 
mysl truhlářst\í nábj^tkového. Jinak třeba ještě zmíniti se o průmyslu 
hrnčířském v Loděnicích, odkud zboží to vyvážejí i mimo Čechy, a 
válco\ých a obyčejných mlýnech potočních, jichž tu asi sedm a o ně- 
kolika stíilých lomech na stavební a štěrkovN* kámen ( Dunajice-Třebo- 
tovice). Před několika léty lámal se u ^Mkovic a Skalic pěkný tma\ v 
syenit a odvážel do C. Budějovic do dílen kamenick5'ch, kdež z něho 
vyráběli náhrobní pomníky. Podnik zanikl, ježto doprava po nápravách 
byla drahá. Litovati jest, že dosud nedošlo ku zřízení projektované 
trati železné neb elektrické dráhy, již několikráte v různých varian- 
tech trassované a detailně provedené z Č. Budějovic do Lišova a Tře- 



- 95 - 

lione; mohlo by býti pak u nás po stránce průmyslové a obchodní 
jinak. Vše zavinila a zavinuje posud nečinnost povolanv^ch. Z peněžních 
ústavů působí v okrese sedm Reiffeisenek a Okresní hospodářská zá- 
ložna v Lišové. V ohledu kulturním je v okrese jedna chlapecká škola 
měšfanská s učebným kursem (IV. třída); obecuN^ch škol je 14 a mají 
37 tříd; připadá tudíž na 297 obyvatel jedna třída. Mimo to jsou 
v okrese 2 pokračovací školy průmyslové. Veškerá místa okresu zá- 
vislá jsou politick}' i národohospodářsky na Ces. Budějovicích, kamž 
svedeny všecky cesty obecni a okresní silnice; těchto je asi 42'658 ;('W. 
Jediná aerární silnice domažlicko-budějovicko-třeboňská vede takořka 
středem okresu. 

Přihlížejíce pak k poměrům demografickým, musíme předem po- 
dotknouti, že okres se nalézá těsně v sousedství velikého průmyslo- 

Fot. J. Hvbler. 




LIS O V 

(OD JIHUi, 



vého a obchodního města C. Budějovic a postrádá dosud železničního 
spojení. Z té příčiny dalo by se zajisté souditi, že mu asi populace 
•ubývá. Avšak není tomu tak; v posledním desítiletí přibylo obyvatelsvo 
o nepatrný ovšem počet, což svědči o zdatnosti životních podmínek, 
které by mohly býti náležitě rozmnoženy zavedením spojení železnič- 
ního nebo elektrického. Ale bohužel, jedná se tu o „český jih" a ten 
přece, jak veřejnost sama dí. stále ožebračován proto, aby byl lacinou 
studnicí pro \'ídeii. Pokud se pak týče automobilového spojení poštov- 
ního Ces. Budějovic. Lišova s Třeboní, jež sám poštovní erár navrhl 
a projednal a roční garancii v obnosu 4800 K se strany interessova- 
ných obcí si opatřil, také tu dosud nic určitého ; vše se oddaluje a nc- 
projednává. Tof celkem stručný přírodnický a politický reliéf okresu 
zdejšího, v jehož středu uprostřed hlavní komunikační linie mezi staro- 
slavnou Třeboní a městem Otakarovým a Puklicovým 



- 96 - 

LISOV, město ležící 517 m nad hladinou Jaderského moi^e na 
západním svahu veliké terciemi pláně Třebofiské (433 m): má 392 
domů, 2521 obyvatel česk^-ch a kat., plochy 15'00 km-. Je sídlem okres- 
ního soudu, berního, poštov. a telegrafního úiadu. okresního zastu- 
pitelstva, okresní hospodářské záložny, v zásadě již povolené městské 
spoíútelny, okresní nemocenské pokladny, obecné školy šestitřídni. 
chlapecké školy měšfanské s učebným kursem (IV. třídou) a trojtřidní 
průmyslové školy pokračovací s besídkou učňovskou. O původě města 
nedochovalo se nám vůbec žádných zpráv, neboí zakládací listiny sko- 
rém všech měst se ztratily. Historičtí zkoumatelé vlasti dějí, že po 
jižních hranicích českých od Moravy přes Třeboňsko a Budějovicko 
k Šumavě táhl se hustý pomezní hvozd a že část jižních Cech až ku 
pomezí rakouskému byla za věku pohanského lesnatou, bažinami a 
mlakami naplněnou pouští. S porážením a mýtěnim lesíj pomezních 
bylo počato za Boleslavů v X. století. \' těch dobách od nepaměti 
sídlil v krajině zdejší slovansk\' kmen Doudlebů. Když ])ak Přemysl 
Otakar I. pohraničně hvozdy uděloval soukromníkům, použila zajisté 
některá blízká šlechta příležitosti v té době a položila základ ku zdejší 
osadě. Dle dějinnŇ-ch zpráv patřil Lišov. jsa městysem poddaným, pak 
ochrann\'m královskému panství hlubockému a zakoušel s ním asi 
stejné osudy. Nejstarší spolehlivá zpráxa o něm spadá do r. 1360. kdy 
císař Karel 1\'. udělil dědičné rychtářství lišovské. na němž rychtář 
Hanzl bez dědiců odumřel a k němuž kromě mčstyse ještě 18 okol- 
ních vesnic náleželo. Valfridovi a Mikuláši, bratřím z Linkovic. V t\''chž 
letech (1363) děje se také prvá zmínka o faře zdejší a chrámu sv. 
Václava. Nedlouho potom dne 6. května 1378 zastavil král Karel 
městečko Lišov s vesnicemi lantkrabí Janovi z Leuchtenberka za to, 
že mu odevzdal panství domažlické. Práva kšaftovniho a odúmrtí došel 
městys již za Václava W. (1400); t\''ž panovník udělil lišovským listi- 
nou vydanou na Žebráce dne 13. června 1406 i právo hrdelní. Takto 
těšil se Lišov tehdy příznivým poměrům, ježto ležel na silnici, kdy již 
za Karla I\'. mýto a clo se vydávalo. vSvůj nynější městský znak, totiž 
stříbrného českého nekorunovaného lva v modrém poli. obdržel městys 
za krále Vladislava Jagajla (1489), kdy panství Hluboká a s ní Lišov 
komoře královské patřily. Avšak následujícího roku 1490 dne I. května 
zastavil týž král panu \'ilémovi z Peršteina panství hlubocké za 24.000 zl. 
uher., k němuž náležely: Lišov, městečko. Oseln}'-. Hůry. Německé 
hory, Koln\''. Lhotice, Velesprin s pustinami, Jelmo. Libnič. Hrůtov. 
Levín, Jivno a vsi Lhotka a Přívořany za válek prvních ( 1452?) spustlé. 
Kaliště a Třebotova hora. R. 1535 obdržel Hlubokou manžel dcery to- 
hoto znamenitého pána českého, Ondřej Tngnad ze Suneku, který 
četné stavby na sv\'ch statcích podnikal a též \ Lišově nový pivovar 
založil (1536). Ježto nástupce jeho Adam ze Suneku špatně hospodařil, 



bylo mu Hlubokou prodati r. 1562 pčinu Jáchymu z Hradce za I I.ť.OOO 
kop grošů jáchymovských. Syn jeho Adam nejen potvrdil r. 1579 li- 
šovským výsady jejich, ale udělil jim ještě r. 1582 dne 13. ledna právo, 
aby o statcích s\'ých řídili mohli: také jim byl jiíeti tím r. Í.SHI uží- 
váni jiter ěankovskŇch pustil pro stálou věrnost. Nástupce jeho Jáchym 
Oldřich, purkrabí karlšteinský a poslední potomek svého rodu, zdědiv 
četné dluhy po otci nákladnými stavbami způsobené, byl nucen Hlu- 
bokou prodati r. l5y(S panu Bohuslavu Malovcovi z Malovic na Dřítni 
a \'lkavech za 32U.O(JU kop míš. I*o smrti tohoto pána r. 1608 rozdělili 
se o panství synové jeho \'áclav, Jetřich, Jan a Petr, Jan obdržel 



Fot KI. P.Ťvek. 




PRť'\-01) .\A K\1-:T.\0U neděli po .svěceni R.\TOLESTÍ 

\' I.1Š0\'Ě. 



Lišo\- a celou rychtu soujmennou a bydlel na zámečku \- Rudolfové, 
Brzy potom vpád vojska pasovskéko r. 161 1 do Cech dotekl se zhoubně 
Lišova, vSužovalat tato cizí sběř nemálo Budějovice, Hlubokou a Lišow 
jak to úpěnlivé prosby lišovských a častá psaní pánů Jana a Jetiicha 
panu Petru \'okovi do Třeboně zavítaná dosvědčuji. I dal se starý pán 
z Rožmberka naléhavými prosbami pohnouti, že rodinně klenotv obsa- 
hující 48.0(J0 kop grošů do Kutné hory vyměniti poslal. Dne 9, června 
1611 bylo pak vyplaceno na polích mezi Lišovem a Štěpánovicemi 
vojsku pasovskému peněz do statisíc, načež rota odtáhla ku Krumlovu. 
-Tožt ten poklad preč, milá růže, již ji máš pokoj: nebudou tě více 
škubati," dokládá s bolným srdcem poslední archivář rožmberský, 



- 98 - 

A^áclav Břežan. Tímto velkodušn\'m činem posledního vladaře rožm- 
berského, jenž léhož roku (6. listop.) zemřel, jakoby se neehlěl dočkati 
ončch smutnxch dob. které \' brzku na vlast přijíti měly. zbaveni li- 
šovští a okolní nemalého trápeni. Avšak hroznějším zpiisobem dotkla 
se lítice válečná Lišova a okolí za povstání stavů česk\'ch hned v červnu 
r. 1618. kdy hrabě Matyáš z Thurnu. původce povstání, s vojskem při- 
táhl do Lišova a Rudolfova, aby obléhal císařskou posádku v Budě- 
jovicích. S nespoutanou svévolí krutě bojováno po 2 měsíce na obou 
stranách. A když potom dne 8. listop. 1619 poražen císařský vůdce 
Buquoy u Lomnice a zachránil se útěkem na Lišov do Budějovic, 
pronásledoval jej Thurn a zřídil si hlavní stan v Rudolfově, kdežto 
markrabí braniborský a kušovskx'. Jan Jiří. vůdce jjomocného vojska 
slezského, měl hlavni stan v Lišově. Zde se vojsku stavovskému, bídně 
opatřenému a nakažlivou nemocí strádajícímu, špatně vedlo po 6 měsíců. 
Když pak Mansfeld, jenž spěchal z Plzně na pomoc stavovskému 
vojsku u liudolfova. zradou svého sekretáře poražen u Záblatí (blíže 
Volar) dne I o. června 1619. odtáhl Hohenlohe nakvap z Rudolfova 
k Soběslavi. Avšak císařská posádka vypadši rychle z Budějovic, do- 
honila zadní voj ustupujících, jemuž velel Oldřich Kinský. a napadla 
ho. Ztrativše však asi 7o mužů. císařští upustili od pronásledováni, ale 
za to Rudolfov a Lišov vypálili do základů. Xejen tato místa, ale i celá 
krajina od surového vojska spustošena a v nivec obrácena, že některé 
fary zašly; tak Lišov sám přifařen po 23 let k Hosinu. Lid přišel na 
mizinu i tím. že mu ze statečků všechen dobytek sebrali; přes 3000 
kusu sehnáno těžkého skotu tehdy z okolí do Budějovic. Buquoy 
zmocnil se potom ihned Hluboké, odkudž Malovcové. jdouce při straně 
stavovské, prchnouti musili. A tak jich drahocenný stalek. sídlo vla- 
stenecké, skulil se jako zralé jablíčko \' klín démonického Dona Bal- 
tazara de Marradas, smutně pověstného nekřestanskym řáděním v již- 
ních Cechách v dobách protireformace náboženské, jemuž panst\í 
i s Lišovem (1621) odevzdáno v trvalé vlastnictví. Po smrti tohoto 
dobrodruha (1638), jenž před tím přesvědčiv se očitě o zkáze městyse 
listem daným dne 24. dubna 1630 nějak\'ch úlev mu udělil, obdržel 
Hlubokou jeho synovec František, jehož syn Bartoloměj prodal r. 1661 
panství panu Adolfu ze Svarcenberka. Za válek o jiosloupnost Rn- 
kouska (1741 — 1744). kdy Bavoři a ř>ancouzi. později i Prusové obsa- 
dili Hlubokou, přišlo sice opětně nemalé soužení na Lišov, ale rozvoj 
jeho násilně porušen nebyl, jako dříve za povstání českých stavů. Také 
války napoleonské dotkly se městyse, neboř prošlo tudy v prosinci 180.S 
a v lednu 1806 mnoho vojska francouzského a bavorského, což prý jenom 
pana faráře zdejšího stálo 977 zlatých. Takto rozvoj města možno sto- 
povati z počtu usedlých hospodářů; by lot r. lf)I.Ť v Lišově 75 osedKxh; 
po válce dle jencrální konskribce z r. 1654 jen 64 hospodářů napočteno. 



99 - 



NY'kteři pro náboženství odběhli, zanechajico tu všechen nemovil\- ma- 
jetek. R. I67'>. kdy právě založen byl zde knížecí špitál pro \2 chudých, 
bylo napočteno osedlNxh 90. V katastru teresianském iivátli se nejmilej- 
šich hospodái^ů 93; roku 1797 čítal však již Lišov 144 čísel. Od té doby 
\zrůstal městy s. takže r. 1841 čítal již 311 domů s 2283 obyvateli. Re- 
formy josefínské dotkly se též obce zdejší; zrušena kaple sv. Michala 
z roku 1658. mimo kostel stojící, a hřbitov za město přeložen. V letech 
1862—1864 star\' gotický chrám sv. Václava skrovných rozměru kromě 
věže byl rozbořen a na témž místě zbudován nový kostel větší v moder- 
nějším slohu románském. \' kostele chová se privilegovaný obraz Panny 
.Marie s klenoty, darovaný farářem Stanislavem Gajeckým r. 1668. Za 
dnů našich Lišov povznáší se hlavně živností truhlářství nábytkového; 

Fot. Kl. Pávek. 




MÍSTO VÉČ,\'É. 
PEV.XV ROD PRO HVP,'^OMETRICKÉ .MKKKXÍ 



LLSOVA. 



asi v 50 závodech vyrábí se nábytek přepychov\' v nejmodernějších 
slozích a vyváží se i mimo Cechy v obratu ročně nejméně ,500.000 K. 
JmenovanN' průmysl, jakož i velkovýroba cihlářského zboží doilává 
městu čilosti a ži\-osti a obstarává všechen takořka obchodní ruch 
v místě. Dříve konány byly zde velké trhy na hovězí dobytek; \zalv 
však za své zřízením trhů měsíčních v C. Budějovicích a hla\ ně ne- 
dostatkem spojení železničního ku přilehlým drahám. -Mlýny Sosnv a 
Koníř, samoty u Lišova, slouží obecenstvu, pokud mají dostatek vody; 
samoty Větrn ík a V obrázek jsou pouze hospodářská staveni. Z \ v- 
nikajících osobností sluší učiniti zmínku o zvěčnělém (t 1907) rodáku 
zdejším, panu Ludvíku Pávkovi, c. a k. polním zbrojmistru. jenž vždv 
hrdě hlásil se ku svému národu a bodr^-mi vídeňáky poctěn titulein 
-český generál"'. Z pamálností zdejšího okolí lze uvésti „věčné místo' 



- 100 - 

čili pevn\- bod pro měřeni nadmořské výšky (5651485 m). jenž nalcvá 
se u erární silnice asi ' ,j hod. cesty za městem směrem k C. Budějo- 
vicům, granulitový to jehlanec z r. 1889. Lid okolní domnívá se, že 
tímto jehlancem je označen střed Evropy. Nedaleko tohoto místa přímo 
nad Lišovem jest výšina Větrník (566). odkud pěkná vyhlídka na ryb- 
níky pánve Třeboňské a na hory Novohradské. 

Odbočnou cestou odtud na západ vysokým jehličnat\'m lesem dojde 
se asi za ■' , hod. do lázeňského místa Libniče. Tato vesnice čítá 47 
domů s3()l oby válely národnosti české a má rozlohy 6'85 /&/«-. Lázeňsky- 
dům s mal\'m parkem a pěknou verandou z jubilejní v\'stavy leži s ba- 
rokním kostelíkem sv. Trojice opodál vesnice \- dolíku. v\''še jsou villy 
I)r. Aug. Zátky, vůdce Cechů budějovických. K. Certíska. níže villa 

Fot F. Kíinzi. 




L1BNICSK1-: [.AZNE. 



Gabriela (f Dr. Ferd. Zátky) a j. Minerální zřidlo zdejší se sirným prame- 
nem odkrylo bylo hejtmanem panství hlubockého a lišovskěho Řehořem 
Hosínským. S počátku vystavěny dřexěné lázně (16')|) a též dřevěná 
kaplička a obydlí pro purkrabího. R. 17 14 dal kníže Adam František 
z Svarcenberka přestaviti dřevěnou kapli a kamenn\' kostel z vděčnosti 
k prozřetelnosti boží. jelikož panství r. 1713 před morem chránila. Při 
kostele tom zřízena r. 1785 lokálie děk. kostela budějovického a r. 1855 
pov5'šen kostel na faru. Nedaleko lázni, kde se říká nyní ..Na haldách", 
-U lecháka" b\'vala la\írna pro blízké stříbrné doly. z nichž těžilo 
se v XVI. stol. až 8000 hřiven stříbra. K Libniči náleží katastrem 
i farou sousední obec Jelmo. mající 2!í domů a 12'^ obyvatel česk\'ch. 
Asi čtvrt hodiny cesty jihozápadně od Libniče leží na okresní silnici 
politická obec Hůry s 76 domy. 516 obyvateli českými na rozloze 
6'88 knf. Nad vesnicí nalézá se dědičnv stříbrnv důl tiv. P31iáše", za- 



101 — 



ložený r. 1580 a náležející nyní ., Rudolf ovské těžařské společnosti sv. 
Eliáše na stíihro". v dolu se pracuje nyní na postranní škole směrem 
k Libniči, kdež hodlají narazili na zasypané výnosné doly ze X\'I. 
století. Doly tyto mély svůj zlatý věk za Rudolfa II.; zkáza města 
Rudolfova r. 1619 a další náboženské války zasadily tehdejšímu dolo- 
vání smrtelnou ránu. A když r. 1620 Rudolfov se všemi právy darován 
císařem Ferdinandem II. Budějovicům, zaniklo dolováni na sti^íbro i ze 
starých odvalů docela. V pozdějších letech činěny občas pokusy, aby 
spustlé doly zase obži\ly, za tou příčinou sám erár r. 1752 ustano\il 
roční dotaci v obnosu 30.000 zl. na rázné provedení dědičné štoly sv. 
Eliáše. Také držitelé Hluboké zavázali se dodávati zdarma potřebné 
dříví pro hornictví v obvodu panství. Z práva tohoto se teprve vy- 
koupil kníže Svarcenberk r. I86,'{, kdy zrušeno dolování aerárem, za 

Fot. Kl. Pávek. 




DĚDIČNÝ DŮL SV. ELIÁŠE U HŮR. 



33.600 zl. r. m. V sousedství obce hůrecké leží na téže silnici městvs 
Adamov, (Malé hory), mající 87 domů, 652 obyv., z nichž asi 21 
Němců. Městys tento tvoří zvláštnost ve zřízení obecním; nemaje vlast- 
ního jmění, netvoří ani místní zastupitelstvo a je tudíž zařaděno k ])o- 
lilické obci hůrecké. Osada tato byla původně jako Rudolfov osázena 
horníky a obdržela asi v polo\ici XVI. stol. své jméno od někdejšího 
majitele Adama Ungnada ze Suneku, zástavního držitele panství hluboc- 
kěho. Přičiněním pak nového pána, Adama z Hradce, povýšil císař 
Rudolf II. listinou ze dne 6. února 1595 místo to za městečko a udělil 
mu práv horních měst a také znak měštsk\'', ve štítě zlatém modrá 
pětilistá růže. přes niž křížem položena kladívka hornická. Ve zdejších 
a okolních kopcích rudonosn\'ch bylo své doby pilně dolováno, což 
dosvědčují haldy a zaniklé šachty: patriarchy Abrahama, Lazara. 
Vůle boží. Adama, Sv. tří králů, Orla, Marie Vítězné a j. Severo- 



— 102 — 

■/.úpaúnř 0(1 Adamova, na konci pánve permské nedaleko zaslave- 
ných dolu anlhracitovych. je vesnice Voselno (Oselný-Úsilný): poli- 
tickči obec tato má 45 domů s 416 obyvateli česk\''mi, měří 4.7'> /^m' 
a jest přifařena jako Hůrv k Libniči. U samé vesnice končí dlouhá 
odxodňovaci štola z dolů rudolfovskN'ch. která v místech těch již r. Í5.SU 
přerazila flec anthracilov\-. \'oselno náleželo dří\e ])olilirky k Hurám ; 
r. 1890 se stará tato obec hůrečka rozdělila ve tři samostané obce 
totiž: Hůry s Adamovem. A'oselno. Jivno. \'šecky tyto obce náležely 
v dobách poddanství k panství hlubockérau. Na okresní hranici jižně 
od Voselna leží dvůr vSvětlík poblíž vojenských skladišť a v\'chodně 
odtud na císařské silnici poněmčil\- Kudolfov. Asi 2U minut česly na 
severovýchod od tohoto města je vesnice Jivno (dříve Jilonov). mající 
42 domy. 296 ol)y\alel českých a rozlohy 6'28 /&/«-, od r. 1890 tvoří 
samostatnou politickou obec. Nad vesnicí je \'\'šina zvaná ,Baba" io78m), 
jež nevyniká sice \vsokou polohou, ale je zajímavá tím. že se odtud 
na jihu v úžlabině. utvořené na Icvo vrchem sv. Jana (624 m). n;; pra\o 
[)ak třemi malými výběžky Kletě, objeví za jasných dnů letních na 
večer v pozadí zcela zřetelně na levo \'elký a iMal\' Brůhl a na právo 
Traveňská stráň (1691 m) v H. Rakousich. Jivno patřilo k panství 
hlubockému: z výčtu usedlíků z r. 1490 zachovala se zde jen dvě 
jména pů\odní (Hlaváč a Martince). V čís. p. 13. byl druhdy svol)odn\- 
dvůr I' a r t h e n o v s k \' měšfana budějovického z Parthenau; byl r. 
1680 zakoupen k Hluboké a později zase pro vzdálenost odprodán. 
Nedaleko Jivna je samota J e s k y n ě s 9 popisnými čísly. ])ocliázejicí 
dle místních zpráv asi ze X^'IT. stol. O původě jejím udržuje se lato 
l)ověst: Za starých dob chytali v těch místech do jam vlky. Když pak 
v krajině této vlků více nebylo, ubytoval se do jedné jámy asi před 
dvěma sty léty samotář drvoštěp. Kdysi lo\ili v těch místech knížecí. 
a že silně pršelo, schovala se celá družina i s knížetem k dr\ošlě])u 
do jámy. tehdy již na způsob jeskyně ui)ra\'ené. Za to daroval kníže 
jeskyňáři. lak mu říkali, potřebné dříví z Černého lesa, by si posUuil 
řádnou chalupu, což on učinil. Dřevěná chalupa v původní podobě 
stojí podnes na tomto místě a zove se , jeskyně" a obyxalcl ..jeskyňář". 
Samoty tyto náležející k Ji\nu zovou se v novější době také Vyhlídky. 
l'řed několiiui lety kvetlo v Jivně cihlářství: pracovalo se ve 12 pe- 
cích. \^ýroba zboží toho poklesla drahotou dříví a nedostatkem spojení 
železničního, takže nyní i)ouzc 2 pece utlržují se \- činnosti. Xa mislě. 
kde nyní u silnice císařské leží samota a hájovna, stávala ves a dvůr 
Lhotky; spusllá byla již r. 1452. Jižně Jivna na pokraji čáry náro- 
(loslni je ves Třebotovice (dříve iřebotova hora) se 40 domy a 
;)28 obyvateli českými a nedaleko na východ Kaliště s 22 domy a 
l.'-56 obyvateli národnosti české. Oíjé vesnice tvoři spolu katastrální 
oiiec a mají rozlohy 8'37 km' a jsou přifařeny do blízké Dobré A'od\', 



- 103 — 

vsi to národostně již smíšené v okresu českobudějovickém. Patří\aly 
již za dol) Karla TV. k rychtáí-stvi lišovskému a tím tedy i k panství 
hlubockému; Kaliště své doby počítány i ke zboží rožmberskému a 
v X\'III. stol. držel je Jan Jáchym Markvartic z Hřebene (t 1732). Vý- 
chodně Kaliště je ves Zaliny (Zalyně), mající 27 čísel, 157 obyvatel 
česk\'ch a rozlohy 4-38 km-. Ves patíívala zboží třeboňskému a b^ývala 
rijzným pánům zastavována; po r. 1541 byla připsána již do obnove- 
ných desk zemských k panství rožmberskému v Třeboni. Za vpádu 
vojslva pasovského do Cech r. 1611 byla ves tato v dubnu téhož ruku 
vvpálena. že málo zůstak). Stalo se to proto, že sedláci v sebeobraně 
zabili dva muže z té roty pasovské a hodili je do studně. U Zalin 
stávala ves \'ztuhy, která v třicetileté válce zanikla. V drženi této 
\-si býval známý primátor budějovický, Ondřej l'uklice. který se psá\-al 
odtud ze Vztuh (t 1467). Provdáním jeho vnučky Johany, přešly 
^'ztuhy a U r t v i no v i ce v majetek budějovického měšfana Linharta Ek- 
harta. Od Zalin na jihov\''chod pod bývalým hradem I.andsteinem v dolině 
LEDENICE. starobylý městys, mající 246 domů. 1551 obyvatelů 
českých s rozlohou 1535 km": připomíná se již r. 1291. Nynější obno- 
vený kostel sv. Vavřince měl r. 1384 faráře. Dle pověsti založen 
městys \- XI 11. stol. zároveň s hradem na blízkém ná\-rší. kde dosud 
se říká .Xa hradě" a osazen obyvateli domácími. Asi po 200 let zů- 
staly Ledenice poddanou vsí pevnosti Landsteina, až konečně dle do- 
mácích zprá\' ke konci XV. nebo počátkem XVI. stol. se svolením 
krále Viadislaxa 11. \'ilémem z Landsteina na městvs povvšenv a ro- 
dinným znakem pánů z Landsteina — pětilistou stříbrnou růži se zlatvm 
okrajem a zelen_vmi koutečnými lístky v červeném štítu — jakoby měst- 
ským znakem opatřeny. Ledenice jiatřívaly [lůvodně již starodávnému 
zboží Vitkovců. po nichž nazývali se synové Budivoje krumlovského 
a bratři slavného Závise (f 1290) Vítek, Vlk. Budivoj a Henslin, jimž 
nešťastnou pohtikou vůči králi Přemyslu Otakarovi IL ze všeho bohat- 
ství pouze Ledenice zbyly, totiž Budivoji a Henslinovi. nebof ])r\ni 
d\a po pádu Závišově ze země vyšli. Po záhubě této větve dostalv se 
Leilenice od r. 1317 jiné ratolesti toho rodu. pánům z Landsteina. kteří 
si oblíbili hrad ledenický na paměf svého dřevního sídla (u X'o\-é 
Bystřice) Landsteinem nazývati; náze\- ten zůstal hradu tomu až do 
jeho sesutí ( 1433). Připomíná se tu Smil z Ledenic (t 1358), bratr 
pana Viléma z Landsteina (f 1356), jehož vnuk Vilém, zemský soudce 
a člen jednoty panské proti králi Václavu IV.. udělil listinou ze dne 
29. dubna 1398 Ledenick\''m právo odúmrti, řemesla dělati a piva va- 
řiti. Potom r. 1404 získal Ledenice pan Jindřich z Rožmberka, zaplativ 
bezpochyby veliké dluhy pana Viléma z Landsteina. Syn tohoto Jin- 
dřicha, smutně pověstn\- v historii české. Oldřich z Rožmberka, po- 
máhal za válek husitskvch cizím hrobníkům národa našeho zahrabávati 



- 104 — 

V rum a popel ideu lidstva a ulápěli v kr\i lidské volny i"o;íum člo- 
věka: spojil se totiž s nepřáteli proti vlasti v době. kdy národ česk\- 
jako duchem božím b\i nadšen, aby lepší pojistil sobě budoucnost. 
Z té příčiny Táboři a Sirotci v letech 1423 — 1433 na odvetu podnikali 
vpády do okolí třeboňského a jako zhoubná bouře všecko, což páně 
Oldřichovo, před sebou ničili. Za těchto výpadů nepřátelských dvorská 
čeládka na Landsteině se rozprchla, a hrad byl patrně Husity zbořen. 
Xa místě pak sesuté tvrze vystavěn dvůr. jejž pan Oldřich, jsa v peněž- 
ních nesnázích, prodal r. 1447. Teprve po stu letech (1548) koupil 
městys s patřičnými k němu vesnicemi znovu — .Ledenice městečko 
s mljmem a dvěma dvořáky dědičn5'mi a při tom zámek zbořen\' Land- 
stein řečenj'" — pan Vilém z Rožmberka za 11.000 kop grošů a dal 
v obnovené desky zemské k panství třel)oňskému na věčné časy za- 
psati. Později povstaly na dvořišti 4 dvory selské, jichž obyvatelům 
Jan Jiří ze Svamberka, dědic panství třeboňského po posledním Rožm- 
berkovi Petru Vokovi (f 1611). táž práva udělil. kter\'ch městečko 
I^edenice požívalo. Po porážce bělohorské bylo dědictví nového pána. 
jenž súčastnil se povstání, zabráno pro císařský fiskus a teprve r. U)Ol 
postoupeno panu Janu Adolfovi ze Schwarzenberka. Po válce třiceti- 
leté náleželo k farnosti ledenické s filiálkou štěpánovickou 2226 duší. 
jak uvedeno v dopisu vikariátu velešínského, což na ten čas bylo 
dosti. R. 1782 Inla stará věkem sešlá věž zbořena a vystavěna nová 
s cibulovou bání: kostel sám opraven r. 1řU8 a znovu vysvěcen. Oby- 
vatelstvo živi se v městysi ponejvíce zemědělstvím a chovem dobytka: 
avšak \' nejno\ějši době provozuje se silně asi v 6.S dílnách průmysl 
truhlářstvi nábytkového, jenž obstarává obrat ročně asi na 200.000 K. 
Jmenovaným průmyslem zaměstnává se asi 220 osob. 

Jižně Ledemc je rozsáhlé pastviště asi ( I 15 ha), kdež nalézá se 
v silných vrstvách množství dobré ohni\'zdorné hlíny, jíž analysi pro- 
vedla -Chemická laboratoř pro průmysl hliněn\'- v Berlíně". Litovati 
jest, že nenašel se žádný podnikavý člověk domácí, aby tu zřídil 
továrnu, a že byla obec nucena odprodati pozefnek s hlínou cizí to- 
várně na hliněné zboží ve F^lorisdorfu u Vídně, náležející firmě „Le- 
d''rer a Xessanyi" za 27.000 K. Obec sice z počátku prodala materiál 
s podmínkou, že se na místě zřídí továrna, ale firma se vykoupila 
z |)ovinnosti 4000 K a 2 K za každý odvezený vagón hlíny drahou do 
l'"lorisdorfu. 

Katastrem do Ledenic patří ves Růžo v. kteráž vysáz<'na z roz- 
kazu knížete Josefa ze Schwarzenberka jako dělnická kolonie. Ke 
k:iždé chalupě přiděleno 6 strychů půdy a za těžkých podmínek pře- 
n 'cháno dělníkům k užívání. Po roce 1848 byly pozemky jmenované 
vvvazovací komisi k v\kupu uznány; ale knížecí zástupce se odvolal 
a pozemky nebyly vyvlastněny. Dnes však nakládají Růžovšlí 



— 105 - 

s půdou jako s vlastnictvím. Kníže pozemků více odejmouti nemůže, 
ač dostává z nich měni\ v nájem. Takto podnes pracuji obyvatelé této 
vesničky jako kdysi za roboty v knížecích lesích. 

Asi 4- km severov\'chodně Ledenic na okresní silnici leží obec 
Slabořovice (dříve Slavošovice); má 33 domů, 190 obyvatel česk}'ch 
a rozlohy 7'4I km''. Nedaleko odtud v právo u rybníka Spolského je 
ves Libin, mající 53 domy, 276 obyvatel českS^ch na rozloze 7 '98 km''. 
v levo pak Vlkovice u soujmenného rybníka s 25 dvory, 139 oby- 
vateli česk5'mi a s rozlohou 382 km'-. Tyto samostatné obce leží 
v rybničné krajině a náležely až do zrušení patrimoniálního zřízeni 
k panství třeboňskému: několik domů v Slabošovicích (7) a v Libině 
(8) odvádělo platy druhdy též augustiánskému klášteru v Třeboni a to 
až do jeho zrušení \"ilémem z Rožmberka r. 1566 se svolením císaře 
a papeže. Vlkovice držel na počátku XV. století Jan Tožice z Tožic, 
\ladyka z Vidová, jenž tu r. 1400 založil nynější rybník Vlkovick\'' 
(113 /la), dříve Pamatuj zvan\'. 

Západně od AMkovic je vesnice Zvíkov (dř. Zvíkovec), mající 
44 domy a 286 obyvatel českých ; odtud na severovj-chod leží ves 
Hvozdec s 27 domy a 152 obyvateli česk\'mi. Obě vesnice tvoří 
spolu politickou obec a mají katastrální plochy í\'19 km-. Zvíkov je 
zajímavý tím, že se v něm do dnešního dne spatřuje stará neporušená 
tvrz řečená Zvíkovec a to s určit\'-m rokem založení. Při živnosti 
č. k. 19. jest čtyřhranné xěžovité stavení z ploského kamene zšiři 
I3'5 //2 a zv\''ši asi 1(» m, za\-írajici jižni stranu dvora. Xa txrzi této asi 
u výši 7'5 m spatřiti lze u okna na straně ke dvoru pamětihodný 
kámen, na němž poznamenán rok 1406, kdy byla tvrz vyzdvižena. 
Xejstarší držitelé Zvíkovce patřili ku předákům rytířského rodu Hara- 
chovského, z něhož \'ilém. Přiblin a Xedamir připomínají se po roce 
1362. Na poč. XVI. věku držel tvrz Jiřík Majnuš z Březnice; dcera 
jeho Eliška provdavši se za Heřmana Lhotského ze Zásmuk, manželi 
statek odkázala. DotčenV' Heřman učinil dne I. listop. 1536 „ochu- 
zeným lidem svým ve Zvíkovci,, aby se i pod nim šfastně zmáhali" 
nadání takové, aby mohli volně o svých statcích říditi. Eliška však 
r. 1539 prodala ves bez tvrze a díl vsi Štěpánovic Petru Rožmberkovi 
za 2700 kop, od kteréhož času ves k panství třeboňskému náležela. 
Tvrz byla přikoupena nedlouho potom k panství hlubockému Ondřejem 
Ungnadem ze Suneku. ještě před r. 1551. Koupi této tvrze umožnili 
svému pánu Lišovšti, ježto je přivedl k tomu, že mu 1500 kop půjčili, 
pročež jim později statek, když k penězům nepřicházeli, v nájem puštěn. 
V popisu panství hlubotkého 1562—1601 připomíná se ještě tato tvrz 
ale r. 1628 byla již pusta. Podle urbáře r. 1677 patřily ke tvrzi zahrada, 
2 lány a 2 jitra polí a les Slabec s lukami. R. 1718 prodal kníže 
Adam Schwarzenberk popluží zvíkovské v dědičný nájem Jakubu 



— 106 - 

Tvrzákovi a Pavlu Košfálovi, kteří již před tim Inii tvrz. dvůr a ně- 
které pole najali. Když pak se oba rozdělili, dostal Tvrzák (jmenoval 
se tak proto, že ve tvrzi bydlel) dům č. 19. s tvrzi a K ostál č. 15. 
a každý z nich jisté pole. 

Těsně v sousedství Zvíkova na západ leží poplužní dvůr Urti- 
novice (dříve Urtvinovice), druhdy ves. která ve SOleté válce za- 
nikla. Dvůr i ves držel v XV. stol. slavn}' primátor budějovicky' 
Ondřej Puklice ze Vztuh ; vnučkou jeho Johanou přešel statek ten 
v majetek měšfana budějovického Linharta Ekharta, jenž stal se pak 
předkem vladycké rodiny Ekhartův z Urtinovic. R. 1633 přikoupeny 
oba statky, Urtvinovice i Vztuhy, k panství třeboňskému s vesnicemi, 
které však od těch dob s povrchu zemského zmizely. 

Na císařské silnici mezi Lišovem a Třeboni leží v údolí ves 
Stěpánovice (dříve Štěpánov); má 96 čísel, 624 obyvatelů národnosti 
české a rozlohy 14'58 krnK Star\' gotickS' kostel Nanebevz. Panny 
Marie, opravami znešvařenS', měl již r. 1356 faráře. V kostele je ka- 
menná křtitelnice z r. 1515 a dřevěná socha Panny Marie s uměleckou 
cenou. Ves původně náležela pánům z Landsteina: právo odúmrti 
udělil ji \'ilém z Landsteina dne 29. dubna 1398. ^' době válek husit- 
ských měl zde platy některé Jan TožickS' z Vidová, ale větši část 
vesnice držel Oldřich z Rožmberka, odpadlík od víry podobojí a zákeř- 
nický nepřítel Husitů. Když pak Táboří a Sirotci se svými vůdci 
Janem Brdinkou a Janem Čapkem ze Sán podnikali v letech 1423—1433 
válečné taženi k Třeboni, aby tu škodil Oldřichovi, došlo i na tuto 
vesnici, která popleněna, kostel vyloupen, načež ztratil faráře. R. 1440 
koupil platy Oldřich z Rožmberka od Jana Tožického a tak celá ves 
připojena k panství třeboňskému a kostel přidělen jako filiálka k faře 
ledenické. Teprve r. 1738 filiálka tato pro velikou vzdálenost zrušena 
a kostel od ovdovělé kněžny Eleonory ze Schwarzenberka nově vy- 
zdvižen. K obci této jsou přifařeny nyní obce: Zvíkov, Hvozdec, 
Vlkovice, Slabošovice, Libin, Horní Miletín a poplužní dvůr 
Vranín, ležící za Štěpánovicemi na císařské silnici na pokraji pánve 
Třeboňské. Dvůr dal vystavěti hejtman rožmberský'', Jan Cern\' z Vi- 
noře, r. 1573 na místě vymýtěného lesa Vraní. Naproti dvoru strmí 
pamětihodný dub, jenž dle lidového rčení pamatuje pr\'' Žižku; má 
v objemu 7 m. Severně Stěpánovic asi 2 km cesty jsou vedle sebe 
dvě katastrální obce Miletín Dolní a Horní, jež patří k politické 
obci dunajické. Dolní Miletín má 21 domů, 122 obyvatel česk\'ch 
a rozlohy r87 km'-: Horní má 19 domů, 106 obyvatel českých a roz- 
lohy 2M8^/?ť-. Horní Miletín patříval k panství třeboňskému a byl své 
doby zastavován klášteru třeboňskému; naproti tomu Dolní Miletín 
jsa přifařen k Lišovu, patříval k panství hlubockěmu. 



- 107 — 

Nedaleko těchto obcí na okresní silnici leží vesnice Dunaj ice 
mající 72 cMsel, 400 obyvatel česk\'ch a rozlohy 8'\8km''. Obec patri- 
vala k panství třeboiiskému a odváděla též platy klášteru augustián- 
skérau v Třeboni. U vesnice je vrch zvaný hora Dunajická (502 m). 
kdežto na vrcholu v lese strmí kaple sv. Anny a kolem ní kři/ová 
cesta. Sem konán}' b\''vají z blízka i daleka pouti. Na severov5'chodni 
straně Dunajic dob\'vala se před nedávnými lety ruda železná a vozila 
se do slévárny v Chlume u Třeboně. Dolování přestalo, ježto do- 
prava rudy po nápravách byla drahá. V lesích tamějších jsou místy 
močály a bahna (pánev Třeboňská), obsahující dosti rašeliny, ze 
které se dříve dělali borky. Tato ves je přifařena k nedalekým Slavě- 
nicům, jež zovou se Dolní a Horní; tato má rozlohy 478 km-, ona 
9^^9 km-. Obě obce mají úhrnem čísel 82 a 492 obyvatel českých. 
Zdejší farní kostel sv. Mikuláše a Linharta, náležející nyní nábožen- 
skému fondu, měl již r. 1384 faráře. Ve XIV. století postavena byla 
zde tvrz a vodami obstoupena; náležela k panství lomnickému. Oboje 
Slověnice jsou odděleny od sebe jižní prodlouženou částí r\'bníka 
Dvořiště, jejž založil Ješek z Kosové Hory 1363, strýc a dědic Viléma 
z Landsteina, pána na Lomnici (j 1359) z rodu Vítkovců. U tohoto 
rybníka stál druhdy Dvořištský čili Slověnický klášter jeptišek z řádu 
sv. Kláry. Při rozšiřování rybníka tohoto byl pak klášter zbořen, a 
jeptišky přeloženy do Krumlova. V Horních Slověnicích stávala také 
v r3'bníce jmenovaném tvrz; kdy zanikla, není určitě známo. Bezpo- 
chyby byla opuštěna, když bylo zboží lomnické k panství třeboňskému 
připojeno, což stalo se po válkách husitských 1437, ve kterémžto roce 
král Sigmund. po bratru svém Václavovi IV. pánu na Lomnici, pustil 
zmíněné panství, k němuž Slověnice náležely, Oldřich z Rožmberka. 
K Slověnicům patří katastrem víska Sádky. jež odvádívaly platy 
hradu lomnickému. 

Nedaleko Slověnic na okresní silnici k Lišovu leží katastrální a 
politická obec Hůrky; má 72 domy, 485 obyvatel česk\-ch a rozlohy 
6'88 km'-. Vesnice patřívala k panství hlubockému. jako přilehlý Levín 
a Hnitov, kteréžto dvě vesnice odtrhnuvše se před dvěma lety od 
Hůrek, tvoří nyní sanrostatnou politickou obec s 30 domy, 195 obyva- 
teli česk5'mi a mají rozlohy 5'24 km". V Hůrkách je pěkná kaple sv. 
Jana Nep. a nová budova dvoutřídní školy obecné. Západně Levína 
pod vrchem Cankovem stávala ves Přívořany, která v době půtek 
správce země české Jiříka z Poděbrad, s Oldřichem z Rožmberka — 
asi 1452 — zanikla. 

Severozápadně od Levína jest vesnice Velechvín, jež s blízk\''mi 
obcemi Kolným, Lhoticemi. Červ. Újezdem tvoří společně kata- 
strální obec, mající 109 domů, 642 obyvatel česk\''ch a rozlohy 4273 km'-. 
v němž zahrnut knížecí revír 3\02 ha. Obce tvto náleželv až do zru- 



— 108 — 

šení palrimoniálnich zřízeni k panství lilubockému. \' nynějším há- 
jemství velechvínském stávala druhdy ves Pro chod. náležející k man- 
ství hradu hlubockého : vysázena byla již v dobách přernysloveckých 
k obvyklé službě hradní. Páni z Prochoda sídlili nedaleko této vesnice 
na místě, kteréž podnes se zove „na residenci". Král Karel udělil 
r. 1373 toto manství v léno Ješkovi řečenému Celistka (erbu růže), 
který ji koupil od dědiců t Ješka Prasete, by služby ke hradu konal. 
Asi po stu letech (1471) prodal statek tento Jiřík Celistka z Prochova. 
patrně poslední potomek schudlé větve pánů krumlovsk5'ch, Hrozna- 
tovi z Petrovic. R. 1540 koupil statek prochodský známx' Ondřej Un- 
gnand od bratří Jindřicha a Jiří z Ojírů z Protivce. Kdy pak vesnice 
tato zanikla, není povědomo: na místě tom rozkládá se nyní velký 
knížecí les Prochod zvan\'. Jinou zajímavou zvláštností Velechvína 
je vysoký násep u rybníka řečený „Hradiště", na němž nyní stojí 
škola; jméno jeho táhne se zajisté k první soujmenné kultuře slovan- 
ské, vládnoucí v Cechách od \'.— XII. stol. po Kr. Xa místě tom bylo 
totiž patrně v pozdní době pohanské nebo na počátku křesfanství 
zbudováno menší ohrazené místo, by skytalo útulku a záchranu před 
náhK^mi nájezdy nepřátelskými. \' této vesnici pálívali před nedáv- 
nými lety vápno dobré jakosti, dob\'vali železnou rudu a dělali kolo- 
maz. V nedalekém pak Kolněm jsou v lese lány dobrého písku hlini- 
tého, dosud nedotčeného, a u Lhotic na „Bílé hoře'' kaolin, místy 
i uhlí. jež l)vlo zkoušeno. 

Jinak mají krajiny tyto i zajímavost praehistorickou, neboť v taju- 
plném lesním šeru u Červ. Újezda upoutává nás asi 80 pozdních 
mohyl žárových, rozměrů velik\'ch i malých, jež lid zove „kopce". 
Hroby tyto na úroveň země budoval již lid slovansk\- neznámého 
jména asi v VIL— VIII. stol. mil\'m zesnulým ve víře v posmrtnx- 
život. Avšak i o něco dále na západ v tichém lese Alojči opět jiná 
posvátná pohřebiště z dob prvního bronzu (= kamenné mohyly asi 
gallských Bojů) tesklivou a tajemnou k nám mluví řečí a vydávají 
svědectví o jiném samostatném pokolení s vlastní kulturou a věrou, 
jež obývalo několik set let krajiny jihočeské; |)ozůstatky jeho jsou 
uloženy v museu starověkých nálezů v zámku knížete vSchwarzenbcrka 
na „Ohradě" u Hluboké. 

Zapadla pamět minulosti, ale němé ty pomníky dávných dob 
vzrušením a pietou \elikou naplňují mysl naši, ncbof vane z nich 
láska i víra a nad nimi vznáší se mír. 

Jan Dejmek. 



109 



L OKRES TŘEBOŇSKÝ. 

Jiliov\'chodni cip Cech zaujímá okres T^eboňsk^'^ Hraničí na sever 
s okresem Lomnickým, na východ s Jindřichohradeck5'm a Novoby- 
střickým jakož i D. Rakousy, na jih s okresem Trhosvinenským a na 
západ s Lišovsk\''m. Leží v něm 1 město, 2 mčstyse a 34 vsí s 23372 
obyvateH, z nichž jest 22.084 Čechů. Okres jest tedy cel}' český, jenom 
v Suchdoie patři k druhé nárochiosti 668 ítřetina), v Chlumu 178 (de- 
sítina) obyvatel (vlivem továrních dělníků ve sklárnách .Stíilzlových) a 
v Nové vsi 267 (polovina) jakožto osadě v XVIIL století se smíšeným 
obyvatelstvem založené. Ba i nejbližší osad}- v Rakousích jsou ještě 
české. Domů čítá se 2641. Plocha okresu měří 37.134 kni', z nichž 
9556 ha připadá na pole, 4730 na luka a 16631 na lesy. Z toho náleží 
14.186 ha velkostatku Třeboňskému, jež se opět dělí na 3189 ha polí 
a luk, 1623 ha rybníků a 8462 ha lesů. Panství Chlumecké obsahuje 
6530 ha. (3bec Třeboňská má deskový statek o. 6868 /?«. Konečně sem 
zasahuje v^elkostatek preláta Krumlovského o 1595 ha (u Mladošovic). 

Kdysi v třetihornich dol)ách pokrývalo půdu okresu Třeboňského 
sladkovodé jezero, jež pak vydmutim se půdy v jižní části řekou Lužnici 
v\-teklo. Kotlina Třeboňská od podobné Budějovické hřbetem Rudol- 
fovsko-Hlubockým oddělená jest proto vyschlé, jenom nepatrně k se- 
veru nakloněné dno toho jezera, v němž písčitá a močálovitá půda 
převládá. Spodina jeho sestává z neprostupné hlíny a z rozličně zbar- 
veného jilu. čímž na mnoze zemědělství stává se obtížné. \'šady v or- 
nici jeví se pro její pů\od nedostatek vápna a musí se přivážením jeho 
(obyčejně z Chýnova) tomu zlu čeliti. Za to jest rozličné, leckdy dosti 
vzácné, hlíny (jako u KlikovaJ všady nadbytek. Stavební kámen je 
však na několik m.álo míst (Stříbřec), ležících na vyvj^šené hraně 
kotliny, obmezen. K stavbám, vyjma základů, berou se proto cihly 
(dříve dříví). V nejstarší době pokr\''valy bezedné močály a hluboké 
lesy zdejší krajinu. Proto také byla naše krajina pozdě obydlena. Doba 
kamenná a bronzová není zde vůbec zastoupena a také památky z doby 
románské jsou zde dosti vzácné. Hojně vodní přítoky jak z Novohradské 
tak Rakouské vyv_všeniny. zvláště na jaře a na podzim, jakož i ne- 
patrný spád terrainu daly tu podnět k utvoření velkých vodních ná- 
držek a močálů. Staré zdejší listiny hemží se názvy Blata, paludes. 
rákosí, Mozel, ostrov, Werd a p. U samé Třeboně vedlo na 3 strany 
přes močály I km dlouhé mostování, t. j. vedle sebe položené trámy. 
— zvané dlouhý most. Tím, jakož i četn5'mi rybníky, které tu v XVI. 
století povstaly, majíce k zakládáni svému příhodnou půdu. stává se 
zdejší krajina nejbohatší na vodu v Cechách. Proto se Třeboň jmenuje 



— 110 - 

také jezerní město. Spuštěním močálů a zakládáním rybníků stal se 
zde první krok na dráze pokroku. Osídlení zdejší krajiny nedalo se 
dříve než v X — XI století. 

Území patřilo dříve zeměpánu. jenž je dal lénem pánům z Land- 
šteina. větvi Vítkovců. po nichž město dostalo jméno německé Witti- 
genau-Wittingau. České jméno odvozeno od jména mužského Třeboň, 
jakž nejspíše slul lokátor. Jednu část Třeboně Prezník zvanou daroval 
roku 1 186 vévoda Bedřich klášteru Světelskému v Rakousích. na nějž 
dodnes upomíná jméno mKma a rybníka, dříve vesnice Opatovice. a od 
něhož ji koupili zpět kolem polovice XIII. století opět páni z Landšteina. 
„Třeboň" pak odvozuje se od tříbiti, m5'titi, jakož dubové pařezy nejen 
na okolních lukách, nýbrž i v samých domech Třeboňských vykopány 
bjiy. Od Landšteinů pochází část Zlaté sloky až ke mHmu Opato- 
vickému, jakož i nejstarší rybníky (již v XIV. století). 

Od Landšteinů koupili r. 1366 Třeboň jich strýcové, páni z Rožm- 
berka. Ti založili zde hned v roce po svém nastoupení klášter 
řeholních kanovníků sv. Augustina a odevzdali mu duchovní správu 
far}'. Do roku 1380 rozmnožili nadání na 18 kanovníků. Ti zřídili 
zde vedle místního dvora poplužní dvory. Nový dvůr. Dvorec. Vranín 
a Oboru. Zbožní zakladatelé nadali klášter Třeboňsk5' nejen bohatě, 
n\'brž dali mu svým nákkulem poříditi a malbami okrášliti potřebné 
bohoslužebné a vzdělávací knihy. Mniši sami postarali se o vý- 
zdobu kostela svého a křížové chodby, jak objevené a péčí knížecí 
obnovené zbytky jich od XIV — XVI století dokazují. Nemenší péči 
měli o svou knihovnu, v níž při zrušení kláštera 402 star\''ch vzácných 
rukopisů se nacházelo, kteréžto dostávše se většinou do universitní 
knihovny a obsahujíce látky ze všech oborů lidského vědění slávu 
kláštera Třeboňského dosud hlásají. Štědří Rožmberkové založili také 
chudobinec pro 17 chud\'ch a sešK-ch lidí. vystavěli vedle něho ko- 
stelík sv. Alžběty a nadali zvláštního kněze, jenž třikrát v týdnu pro 
špitálniky mši sloužiti měl. Chudobinec ten ležel v nynějším rybníku 
Světě, tehdejším Svinenském předměstí nedaleko ostrova a patřil 
k němu dvůr. rozsáhlá pole a luka, rybník a četné platy z vesnic. Též 
dvůr v Chlumu s 3'/, lánu pozemků mu náležely. R. 1399 byla Pel- 
tráta ze Štítného, sestra známého našeho spisovatele Tomáše ze Štít- 
ného, zde ',v chudobinci šafářkou a hospodyni. Při své smrti r. 1414 
odkázala vedle jiných legálů 7 kop na hrobový kámen s českým ná- 
pisem. Ústav ten, jenž četnými dalšími odkazy od zakladatelů a jinvch 
dobrodinců rychlým krokem k výši a rozsahu velkostatku spěl, utrpěl 
první pohromu za válek husitských tím, že husité obléhajíce Třeboň, 
kostelík sv. Alžběty vypálili a zbořili a ostatní zboží chudobince spu- 
stošili. Teprve r. 1484 byl kostel opět vystavěn. Znamenitý tento ústav 
změnil se náhle, když r. 1.572 \"ilém z Rožmberka zakládaje rybník 



-III 



Svět celé předměstí Svinenské s chudobincem, dvorem a kostelem 
strhnouti dal, kostel sv. Alžbět}' a předměstí Svinenské vystavěl na 
nynějším předměstí Budějovickém a pro ústav koupil dům vedle ko- 
stela v městě. Blahodéirný tento ústav byv od Schwarzenbergů na 18 
osob rozšířen, stává dosud a poskytuje v práci sestárK^m dělníkům, 
řemeslníkům a čeledínům bezpeěn\' a dobře zásoben}' útulek. 

Stav okresu Třeboňského v XIV. století charakterisuje nejlépe ta 
okolnost, že chrám sv. Máří Majdaleny (nyní stanice Chlumec-Pilař) 
jmenuje se „na poušti", a že zde v místnostech u sv. Barbory, v Kou- 
tech a Zálomu zdržo\'ali se poustevníci. Již v druhé polovici XIV. století 
setkáváme se s celou řadou takových mužů. kněží a bratří Majdaleny: 




U SV. ALŽBĚTY V TŘEBONI. 



Rožmberkové vykázali jim kopu grošů stálého platu; jednotlivé poustky 
stáxaly na místě nynějšího presbytáře, kter\' r. 1534 přistaven i\vl. 
R. 1400 poukázali Rožmberkové poustevníku Václavu Čepicoví a jeho 
south-uhům k stavbě kaple na místě „Stará pila" zvaném 4 kopy roč- 
ního platu. Jin\' poustevník seděl v Zálomu, dnešní to sv. Barbory, 
kdež dodnes poustevna stojí. Také zde postavena kaple sv. Barbory. 
Třetí poustka byla v koutech u pozdějšího rybníka Rožmberka. (1410). 
Místo obrazu na stromě visícího vystavena r. 17,34 dřevěná kaple, 
která r. 1762 kamennou nahrazena. Strop její ozdobil chvalně známý 
malíř Frant. Jak. Prokyš pozoruhodn\'m obrazem na omítce : německý 
král Jindřich odevzdává rámě sv. Víta sv. Václavovi. Také olejový 
obraz sv. Víta na oltáři pochází od téhož mistra. Na místě poustky 



- 112 — 

Stojí nyní jednopatrová budova, kdež výletníci občerstvení a trpící 
z blízkého sirnatého pramene lázně dostati mohou. 

Ježto v Třeboni dne 10. ledna 1395 páni obnovili Jednotu proti králi 
"\'áclavovi IX. a Jindřich mocně se položil proti Budějovici;un. jali se 
přívrženci královi na Třeboňskou krajinu dorážeti. Třeboň hájená posád- 
kou a nepřístupna močály obhájena, ač se proti ní zradou i žebříky uklá- 
dalo, ale tím více trpělo bezbranné okolí. Smělí odvážlivci, kteří upadli 
do rukou Rožmberských, mučeni a oběšeni v Třeboni. \"\'slechy tj' za- 
pisovány do t. zv. Popravčí knihy Rožmberské, jíž se nám množství 
podrobností ze současných příběhů zachovalo, jimi osvětleno také m.ládí 
Zižkovo. Při vypuknutí válek husilsk\''ch prchli mniši, byvše poučeni 
osudem kláštera Zlatokorunského, do Rakous a Bavor, ale Třeboň byla 
šťastně obhájena. R. 1422 poslal Zižka lovčího Rybku z Lomnice do 
Třeboně vyjednávat, nejspíše aby se vzdala; ovšem marně. Dne I.^S. 
dubna 1423 pokoušeli se opět husité bez výsledku o Třeboň. Opět dne 21. 
května 1425 přitáhl Jan Bzdinka s velikým vojskem k Třeboni, ale odražen 
v\'p.adem posádky Rožmberské s velikými ztrátami k Xovxmi Hradům 
odtáhl. Také Kamaret z Zirovnice byl při tom sám sv\''m životem 
i svými lidmi a potom, když města nemohli dob\''ti, jel sám třetí pryč 
a své lidí poslal s Tábory k Novému Hradu. R. 1433 vojsko Sirotků 
pod svým hejtmanem Janem Čapkem z Sán správcem a Buzkem 
z Smoletel, táhlo od Veselí přes Třeboňsko a mnoho škod nadělalo; 
zvláště se jim vytýkalo, že mnoho rybníků skopali a slovili. Brannským 
celé stádo dobytka vzali. R. 1435 obléhal Jindřich z Rožmberka Lom- 
nici, ale nemohl zabrániti, aby Táboři spíže tam nedodali: porazil je 
však u Krče a dobyl Lomnice, načež zámek dal sbořiti, příkopy za- 
házeti a s zemí srovnati. Část zajatých dána do Třeboně, jiní přišli na 
Choustník. do Soběslave a j. Za krále Jiřího byly pleněny statky zdejší, 
dokud Jan z Rožmberka krále se držel, od jednoty pánů katolických, 
a když. poslušen jsa papeže, od něho od|ja(ll. od strany královské. 
Proto r. 1463 osm okolních farářů hledalo útulek \-e zdech města 
Třeboně. 

Xa konci X\'. a na začátku X\T. století zakládány nové veliké 
rybníky na Třeboňsku. Již ve XIV. století byly zde rybníky jako 
u Opatovic. u Jiljí a Spoli. Landšteina a Bošilce; obzvláště stával již 
rybník Dvořiště, měřící 340 fya. Papež Mikuláš \'.. který jako kardinál 
s kardinálem Janem Karvajalem Oldřicha z Rožmljerka r. 1446 v Če- 
chách navštívil a zde veljíými rybami častován byl. říkával potom 
i v nové své hodnosti při stole: ..ale pan z Rožmberka praví, když 
velké ryby jí: l'roč bychom nepožívali tyto statky, které nám Bůh 
uděluje V* Roku 1472 zřídil tehdejší Rožmbersk}' fišmistr Želízko pro 
kurfirsta falckrabě Rýnského nový rybník a byl vyzván, aby totéž 
u Waldkirchen pro biskupa Pasovského učinil. Jako vlastní zvelebo- 



— 113 - 

válely rozsáhlého lybnikářslvi Třeboňského považovali třeba Yoka 
(t 15U5) a Pclra z Rožmberka (f 1523). Jim k ruce byl véhlasn\-. 
daleko za hranice Čech proslavený rybní hospodář všlěpánek Nelolický 
(t 153B). Od něho pochází rybník Opalovický, Kaňov a t. d. Ale jeho 
nejslavnější dílo jest prodloužení Zlaté stoky od mh''na Opatovického 
na západní straně města Třeboně až k jejímu spojení s Lužnicí u Ve- 
selí. R. 1529 zakládal kardinálu arcibiskupu Matoušovi Solnohradskěnui 
nové rybníky; r. 1530 |)racoval na podobném díle u hraběte .Mikuláše 
ze Salmu v Neimburku na Innu; r. 1 53B byl několikráte na Krajířském 
panství ChluniTíystřickém. R. 1525 — 6 řídil opevňování města Třeboně 
druhou zdi a baštami, při čemž potřebné stavivo po Zlaté stoce do- 
pravoval. R. 1530 udělal návrh na splaveni Vltavy u Čertovy stěny. 
Zásluhy Slěpánkovy došly u Petra z Rožmberka zaslouženého uznáni. 
On os\'obodil Štěpánka od poddanst\-í a daro\'al mu nemalý majetek 
sestávající ze zahrady, mnoha pozemkili a ryljniků na Lužnici za Liéo\- 
sicým mostem. Také mu i)atřil dům sousedsk\' na náměstí v Třeboni 
(.nyní u Weinzetlů). 

Druhé období Jřeboňského rybníkářství pojí se ke jménu zná- 
mého energického Rožmberského regenta Jakuba Krěína z Jelčan 
(t 1604). Kdežto dosud polní hospodářství až na malé dvory klášterské 
na Třeboňsku v plénkách leželo, zavedl on hospodaření ve velkém. 
Příležitost k tomu se naskytla, když Vilém z Rožmberka s povolením 
papežským a císařsk\-m klášter třel^oňskv pro nekázeň tu ])anujici 
zrušil a dvory s ostatním panstvím spojil. S rozsáhlým polním hospo- 
dářstvím spojil hospodářsky' průmysl: pivovary, mlýny, pily. cihelny. 
\ápenky, tak že příjmy Rožmberků se značně rozhojnily. Krom toho 
založil velkolepé vodní nádržky. Od něho pochází rybník Svět, k vůli 
němuž předměstí Břilické se dvorem, chudobincem a kostelem s\-. 
Alžběty, jakož i nové město třeboňské strhl a na Budějovické přenesl. 
On vybudoxal 1 \'l ha měřici ryljník Rožmberk a většinu rybníků v Již- 
ních Čechách. Také protějšek Zlaté stoky. Nové řeky, měřící Vib km. 
provedl na pravém břehu Lužnice, chtě velké vody od Nového rybníka 
Rožmberka odváděti. Podobn5' podnik je na Netolicku Krěínka. R. 156! 
žádal Krištof z Greussu na Cmundu \'iléma z Rožmberka o zaBŮjčeni 
toho muže, jenž dělání rybníků rozumí; t. r. žádal oň markrabě Brani- 
borský Jan; r. 1587 prohlížel Krčin na žádost císaře Rudolfa IL rybníky 
panství Poděbradského. Zásluhy Krčínovy o zvelebení veškerého 
hospodářství Třeboňského odměnil \'ilém z Rožmberka darováním mu 
statku Leptáče a místo něho ]X)zději Sedlčan. 

Poslední Rožmberk Petr Vok (f 1611). prodav Krumlov císaři 
Rudolfovi, i)řesidlil r. 1602 s cel\'m svým skvělým dvorem do Třeboně. 
Jemu má česk\' národ za sebrání známé Rožmberské knihovny, zřízení 
obrazárny a uspořádání Rožmberského archivu archivářem Václavem 



- 114 - 

Březanem děkovati. Pro knihovnu a obrazárnu vystavěl r. 1fi08 zvláštní 
budovu se 2 křidly; jižní křídlo bylo pro knihovnu, severní pro obra- 
zárnu určeno. Knihovna čítající r. 1608 asi 11.000 spisů byla pro větší 
bezpečnost r. 1647 na hrad Pražský převezena, kdež následujícího 
roku při dobytí Malé strany Konigsmarkem Švédům do rukou padla; 
tím však pro vědu a národ ztracena není. Archiv Třeboňsk}^ koná 
dosud své historické poslání a bude konati ještě dlouhá léta. 

Po vymření rodu Rožmberského vládli na Třeboňsku Schwarzen- 
berkové. Petr ze Svamberka. jeden z direktorů, přivedl do svého 
pádu celé Třeboňsko, ač ještě před potlačením povstání (list. 1620) 
zemřel; veškeré jeho jmění propadlo tisku. Válečnv rej však tu za- 
počal mnohem dříve. Do Třeboně vložena od Mansfelda stavovská 
posádka pod plukovníkem Sydonem. Již dne 9. listopadu 1618 poražen 
Buquoi od Thurna za Lomnicí, tak že sotva ústupem k Budějovicům 
záhubě úplné ušel. V krátké době byly všechny dvory vydrancovány 
a spáleny ; obyvatelstvo uteklo se vším. co mohlo odnésti a odvézti, uo 
močálů a lesů. tak že vsi byly jako vymřelé. Cesty a průsmyky kolem 
Tře1)oně byly zatarasené, že nebylo možné ani půl hodiny bez pře- 
kážek jeti. Také v Třeboni pracovalo vojsko a několik set poddaných 
na zdokonalení a opravě opevnění města. Také měštané dali se se 
zbraní vynajiti. Dne 3. dubna 1620 Marradas chtě se Třeboně uskokem 
zmocniti, přitrhl se 2(MJ jezdci a 1.500 pěšími ve 2 hodiny ráno k městu. 
zapálil předměstí a stodoly a porubal tu posádku 300 mužů tu leží- 
cích. Hejtman jeho vrazil se 4 střelci, bubeníkem a pištcem do ote- 
vřené brány budějovické; ale tu spuštěn saracin a on nechtěje se 
vzdáti proklán halaparlnou od Radkovce. Potom vyrazila stavovská 
posádka proti císařským, zahnána však od nich se ztrátou 10 mužů. 
Při svítání odtáhli císařští k Č. Budějovicům, ale ztratili 2()() mužů 
zmrznutím. Xov\' útok podnikli císařští dne 13. února 1621, ale úmysl 
jejich zrazen posádce stavovské v Třeboni. Proto nechala tato bránu 
Budť^jovickou jen přivřenu, vše uvnitř k obraně přichystavši. Císařští, 
chtíce bránu petardou rozbíti, a nalezše ji otevřenou, vrazili dovnitř, 
byli však střelbou přivítáni a zahnáni, zanechavše na místě 150 mrtvých. 
-Město obklíčené a vyhladovělé od 21. září I62(» vzdalo se akkordem 
.Marradasovi dne 2. března í'')22. Jak to v dobách válečných bývá. stalo 
se i zde. Roku 1640 vypukl tu mor, který silně v městě Třeboni, na 
předměstí a okolních vesnicích od 30. června do 27. října panoval, tak 
že málo měšíanů a hospodářů na živu zůstalo. U přední a zadní brány 
zámecké byl vstup palisádami a vozy zamezen a v zámku, v němž pro 
mor nikdo nebydlel, hlídali 2 mušketýři. V městě leželo 8 praporců pol- 
ského vojska; když nemoc se šířiti počala, převedeni jsou do lazaretu 
u obecní cihelny, ale i sem zavlečen mor a veškeré mužstvo vymřelo, 
tak že po přestálé epidemii holé |)raporv odneseny byly. 



- 115 - 

Při všech těch strašných útrapách válkou a nemoci osidlení zdejší 
iírajiny pokračovalo a populace rychle přib5'valo, zvláště po míru 
Westfalskť'm, tak že při popisu všeho obyvatelstva roku 1654 v okrese 
Třeboňském jenom ještě 52 domů a živností neosazeno zůstávalo. 

Mezi tím přešlo panství Třeboňské r. 1660 z rukou císařského 
domu do rukou Schwarzenberských. Prvni majitel z toho rodu Jan 
Adolf s velikým úsilím a nákladem povznesení zdejší krajiny prováděl. 
Pokažené rybníky dal opraviti a kamenn\'m terasem oj^atřiti. spálené 
dvory a ovčíny dal znova vystavěti. Osazení pustxxh živností podpo- 
roval penězi, stavivem a materiálem. Mokrá luka, od mnoha let stromy 
a křovím zarostlá, dal vyplaniti a zřízením četných stok odvodniti. 
V Třeboni usadil soukenniky, kteří své v\-robky orientálské společ- 
nosti ve Vídni po 100 kusech odváděli, a zřídil pro ně valchu u Při- 
kopského ml\'na. Taktéž zavedl sem koželuhy, jircháře a kožešníky. 
K zušlechtění hovězího dobytka uved! sem Švýcarský dobytek; pro 
podobnost zdejší krajiny s Uhry činil také pokus s buvoly; ale již 
v první generaci dobytek ten degeneroval, byl slal)ý a pro tvrdošíjnost 
k žádné práci potřebný. 

MorovN' rok 1680 nedotknul se okresu Třeboňského, ačkoli v okol- 
ních místech (Borkovicich, S vínech u Veselí) nemoc ta panovala a císař 
Leopold I. s císařovnou a ovdovělou císařovnou Eleonorou a cel5mi 
dvorem, prchaje před nákazou, jež již Prahu zasáhla, z Pardubic do 
Lince s 235 vozy přes okres jel a dne 9. července v Třeboni pře- 
nocoval. Další jeho cesta šla přes Lišov a Budějovice. V Suchdole 
byla zřízena karanténa. 

Do víru světového vtaženo Třeboňsko opět za války o rakouskou 
posloupnost. Dne 25. záři 1741 nařízeno odeslati Rožmberská děla 
dosud v zbrojnici Třeboňské chovaná do Prahy. Odevzdáno odesla- 
nému komisaři 17 kusů a 360 kulí. Dne 10. listopadu 1741 vtrhly 
3 setniny Francouzské do Třeboně večer mezi 5 a 6 hodinou, obsa- 
dily všechny brány a vzaly klíče k sobě. Muselo se jim postavit 50 
lidí a 3 tesaři a dřiví na 100 palisád, jimiž Svineckou a Jindřichohra- 
deckou bránu, zámeckou a růžovou ulici zadělali. Dne 13. přibyly 
k nim 2 setniny Navarských granátníků; opět dne 14. vložily se do 
města 2 setniny t\>chž granátníků, tak že 7—10 mužů v každém domě 
leželo. Téhož dne vyslán jeden poručík s 20 muži do Hlíny, vypátrat 
postavení císařskxxh husarů. Tito uložili se k rychtáři Soukupu a be- 
dlivě celou noc stáli na stráži. ívdyž již s nepořízenou do Třeboně 
vrátiti se chtěli a každ\'' dýmku si zapáliv oddechu si přál. přihnala 
se četa 50 husarů a zajala celou francouzskou stráž: 2 Francouzi 
ranění zemřeli potom v Nové Bystřici. Dvěma podařilo se uprchnouti; 
setník podplativ podruhyni Ivotnourovu I tolarem ukryl se ve sklepě. 
a přinesl o ^/.^W hodině v noci zprávu o nehodě do Třeboně. T\'ž 



- IIG - 

den a přišlí byli Francouzové pohotově, protože císařští husaři až 
k dlouhému mostu za Jindřichohradeckou bránu dojížděli. Ráno vyslán 
nadporučík se 40—50 muži a 3 tesaři spálit těch 2 mostů přes rybník 
Rožmberk, což se jim také povedlo. Opět dne 16. vtrhly 2 setniny 
granátniku Marini do města, ale ježto již \še bylo obsazeno, dány do 
zámku. Une 18. stal se poplach, že \'ojsko k posile francouzské 
armádv do Budějovic odtáhnouti musí. Skutečně mezi 2 — 3 hodinou 
odpůldnc vytáhli, když napřed Jindřichohradeckou a Svineckou bránu 
zamkli. Klíče ode všech tří bran vzali s sebou, tak že brány večer 
od zámečníka otevřeny a jinými zámky opatřeny býti musily. Bavoři 
zase ležíce u Veselí spustili rybníky Horusick\', Bošileck}', Potěšil. 
Schwarzenberg a Vdovce, aby jednak císařským přechod přes Lužnici 
znesnadnili, jednak do Mlavy více vody k dopravě těžkých kusů ku 
Priize dostali. 

Když Pruský král Bedřich II. do Prahy k Budějovicům táhl. 
povstal veliký křik a poplach na Třeboňsku, nikdo nic nedělal, všady 
slálv houfv. radící se, co mají dělati. Lidé sobě věci schovávali, za- 
zdívali. do truhel zamykali a s truhlami do lesů k sv. Maří Majdaleně 
ujížděli. ']'akě prelát Třeboňský Adam Lišovský naložil kočár a odjel 
do Rakous. l'o několika dnech se zase \'šichni vrátili. Opět j)o něko- 
lika dnech. I^dyž nikdo ničeho se nenadal, jiřiláhlo vojsko Pruské; tu 
se stal' teprv křik v městě, že jest Prus za branou. Tu do města, do 
zámku, též do kláštera se jich nahrnulo, že v malé světnici po 20 jich 
bylo. Musilo se jim dáti jísti, i také píti, co chtěli a mohli. Byli tu 
do třetího dne; ])otom odtrhli ke vStráži a ke Hradci. JMnoho husar- 
ského vojska sebou měli; ti však všichni \- poli leželi. 

Za příčinou jízdy císařsk\'ch manželíJ přes Suchdol a Třeboň do 
Týna k prohlídce dělostřelectva zde se cvičícího, dělány a opravovány 
cesty s všelikým nákladem. 948 osob pracovalo na urovnáni a rozší- 
ření cesty ze Suchdola k Maří Majdaleně. Od pazderny až k Majda- 
leně dělala se cesta zrovna přes pole, jak dnes jde. Dlouh\- most za 
branou hradeckou sestávající z holých mostnic zavážen chvojí a pískem. 
\' den příjezdu dne 21. srpna I7,S3 udělala obce na radnici osvětlení 
se samých pláten omalovaných a divné pavlače dřevěné okolo celé 
radnice; a bylo na těch pavlačích 15lto lamp. U zámku a u kláštera 
byly sla\-nostni lirány s případnými allcgoriekými \yobrazenimi a ná- 
pisy, vše v záři lampiček. V městě na 4 místech bubny a trouby 
slyšány byly; jiři tom také ozbrojeni měšlané s hudbou postaveni 
byli. Princ Karel Lotrinský' jel v jirvnim, císařosna \- druhém kočáře. 
Mnoho panstva s nimi přijelo, ale ještě více ho u zámku očekávalo, 
protože císařovna Marie Terezie zde a nikoliv v Týnu je přijati chtěla. 
Dne 22. \- 8 hodin, když vysoká šlechta a jiné osoby císařovně ruku 



— 117 — 

políbili, odjelo všechno za sti^elby z dél, hlaholil zvonů a hudby, jakož 
i paradováni ozbrojených měšťanů. 

R. 1756 přes město a okres pi^ešlo přes