<^..
%
.%
\
království české
II.
JIHOVÝCHODNÍ CECHY
ZA REDAKCE PHDra JOS. BĚLOHLAVA NAPSALI :
JAN ČEMUS, JAN DOTŘEL, KAREL FIŠER, FRANTIŠEK LEGO,
JOSEF LINTNER, FRANTIŠEK TEPLÝ.
1908.
NAKLADATELSTVÍ PAVLA KORBRA V PRAZE.
VEŠKERÁ PRÁVA VYHRAZENA,
JIHOVÝCHODNÍ ČECHY.
XXVII. OKRES TÁBORSKÝ.
Jdou léta. Ne jdou, ona letí. Vteřina přítomnosti, již sotva stačil
Jsi vysloviti, patří již minulosti ...
A to je historie lidstva. Vše je minulost, vše je zapomenutí.
Vzpomeň, čtenáři, místa, jež dalo jméno starému, dávanému kraji,
Nzpomeň mista. které můžeš nazvati v dějinách našeho národa Prahou
Jihov\'chodu. Kolik jmen. tolik obrovitých postav t\-či se před Tebou —
a vše to halí dnes stíny mrtvé minulosti. A je jako hřbitov všecek
tento kraj, jehož knihu dějin a knihu přítomnosti dnes otevíráš. Tich\\
jakoby v sebe schoulen\'' a zakřiknutý, je ten hřbitov idei národa na-
šeho. A celá scenerie jeho je scenerií hřbitova: chudx'-, chudičký kraj.
jednotvárný. rov'n\', bez smělých, příkře k nebi vypjatých vrcholů, tak
jako vyrovnává se povaha člověka dovršivšího léta života, takovvm
je dnes okres táborsk}' svojí přírodou a sv\-m lidem. Svědek minulosti —
štěstí, že minulosti veliké . . .
Jsa středem stejnojmenného hejtmanství, k němuž přísluší ještě
Mladá Vožice a Soběslav, dotýká se okres táborský, povahou kraje
svého Českomoravské pahorkatině náležeje, v západě okresů Milev-
ského a BechNmského, v severozápadě Sedleckého, ve v\'chodě pak
hraničí na okres PacovskŇ'. V hrub\-ch rysech připomíná podoba jeho
nepravidelná' obdélník; nejsevernější bod. as 49''31' s. š., tvoří ves Chlum
ve výběžku Jistebnickém, nejjižnější, as 49" 20' s. š., ves Skrejšov,
v jihozápadě okresu; nejzápadnějším je ves Jezviny. na 32" 8' v. d.,
nejvýchodnějším Nový Ml\''n. jihov\'chodně od Vlčovsi. na 32'^ 35',,' v.
d. Obnáší tedy odlehlost bodu severního a jižního asi 33. západního
a v_vchodního asi 20 km. Poloha hlavního místa okresu, zaujímajíciho
plochu 466'<-'l km'-, je symmetrická a tudíž v ohledu hospodářském
a kommunikačním výhodná ; ležít ono téměř na průseku obou hlavních
os okresu, tedy v jeho středu, čímž i fysicky povaha jeho jako hlavního
místa a střediska je založena a zdůvodněna.
Horopisné poměry okresu táborského jsou. jako na celé Česko-
moravské vysočině, dosti jednoduché, ba jednotvárné. Přihlížíme-Ii
k celkové konfiguraci jihovýchodních Cech. mohli bychom o Táborsku
líci. že ono je nejsevernějším článkem rozsáhlé rybničně pánve Tře-
boňské, otevírající se odtud a nížící na jih po hranici dolnorakouskou.
Základem terrainové stavby okresu je vodní r5'ha hlavního toku jeho,
i^eky Lužnice, a blízkost rozvodní linie Lužnicko-Sázavské v severo-
východě a v5'chodě a Lužnicko- Vltavské v severu. V nepatrném jen
pruhu po obou stranách Lužnice klesá půda okresu na a pod 400 m
n. m.. nejníže na 369 m n. m. Odtud směrem k severu, severovýchodu
a vvchodu se kraj ponenáhlu v\-ší. teprve však blíže oběma uvedeným
rozvodním liniím v\''šky jeho rychleji přib\'^vá. Vyjma však nepatrný'
pruh půdy severovýchodně od Chočína nevystupuje kraj nikde nad
700 m. Xa levém břehu řeky vystupuje terrain, jinak povahy rovinaté
až mírně kopčité. nejv\'še nad 500 m podkovitým hřbetem táhnoucím
se od Starého Tábora přes Malešice ku Třebelicům ; podkova ta, k vý-
chodu otevřená, pokračuje v sousedním okrese soběslavském Vrchy
Hlavateck\'mi a Krastinou u Xedvědic zpět k Lužnici. Největší výše
dosahuje nad Třebelicemi. 530 m. V rozvodním pásmu Lužnicko-
Vltavském je nejvyšším vrch Smrček. 642 ni n. m.. jihovýchodně od
Jistebnice. Jednotvárnost a chudoba forem v horopisné stavbě kraje
je však vyvážena plnou měrou bohatými. syt\'mi krásami romantického
údolí Lužnice, jehož scenerie od Tábora po dalším toku řeky je.nepře-
lržit\-m řetězem rozkošn\'ch. uchvacujících krajinnýxh zákoutí.
\'stupujíc na půdu okresu u Jednot ve výši as 394 m n. m., reka
Lužnice protéká jím. v jeho jihozápadní čtvrtině, směrem severním,
mírně k západu skloněným, v dosti ještě prostranném údolí až i)0
Tábor, kdež obrací se tok její k západu. Přijavši v právo Roštský
potok, zaměřuje řeka k jihozápadu a podržuje tento směr na celém
dalším toku okresem, jejž opouští u Dobronické papírny. Až po Planou
bére se Lužnice tercierem. odtud tvoří koryto její, a ještě značně za
hranice okresu po Bechyni, vrstvy rulové, od Tábora v značné části
toku i žulové. Různost vrstev, jimiž se řeka bére, má přirozeně vliv
i na ráz jejího údolí. Již od Plané doznává toto, dosud prostranné
a lučinaté. velkého súženi, kteréž přechází pak pod Starým Táborem
v úzkou úžlabinu. lemovanou příkrými, až 50—70 m vysokými stráněmi;
úžlabina tato svírá tu vody Lužnice, které na četných místech nuceny
jsou překonávati silně spády, mnohdy do té míry. že skály přistupují
až k samému korytu říčnímu. Celkový spád řeky není \ šak veliký.
mělaf ona dosti času. aby si koryto své v rulových a žulových vrst-
vách propracovala: tak v Plané leží hladina její ve výši 394 ot, pra\ý
l)řeh as půl hodiny pod mlýnem „\'endelák" u Tábora vykazuje 385 ///,
Bejšoveck}' mlýn u Bečic 383 m. mlýn .Suchomel" 381 m a papírna
- 5 —
u Dobronic. nedaleko místa, kde Lužnice opouští okres, v369 m, takže
celkový spád její v okresu obnáší 26 m.
Ríčni sít okresu, kter\' cele náleží povodí Lužnice, je dosti hustá,
přítoky však skupenv jsou tu hlavně na pravém břehu. Vnímat tu:
nad Planou Boreck}'- potok, pramenící u Choustníka a sesílen5' z pravá
p. Krtovsk\'m a Bítovským; u St. Tábora siln\'' p. Ch\'novsk\% v}'-
věrající co p. Chočínskv; u Pohnance a vnímající z pravá p. Mašovick}',
Chotovinsk\' od Hostie, z leva 'J"uroveck\' či Hrobsk\'' od Třítěže;
u Tábora p. Košínský, vznikající z několika pramenů nad Borotínem,
přijímající z pravá p. Řevňoxskv a napájející u Tábora znám\' Jordán;
Roštský p. od dvora V\'rce, ústící u Matouškova ml5'na; p. Vlase-
nick\'; Pilsk\'' p. od Padařova a konečně po značné řadě menších
pramenů p. A^oltyňsk\'' od Svořiště, ústící nad Dobronickou papírnou.
Na levém břehu přijímá: proti ústí Boreckého potoka p. Maršovsk\'
s p. Bezděčínskym, a v řadě menších p. Slapsk\' a p. Malšický.
Rybníkfi nevykazuje okres mnoho; z větších možno jmenovati
[ordán, dále některé v povodí Chynovského potoka; Koberný a Hejt-
manův rybník, protékané p.. Boreckým. a rybníky Jistebnické.
Geologická stavba okresu má za základ útvar prahorní. zastou-
pen\' hlavně rulou a ústřední žulou českou, v malé míře prahorním
vápencem (na Lužnici mezi Slavňovicemi a Rečicemi, jihov\'chodně
od \'elmovic a mezi Chcjnovem a Hroby) a amlibolovou l)řidlicí (vyjma
mah' pruh severozáp. od Bezděčína hlavně v severových. čtvrtině
okresu, severně od Chýnova). Pr\- obory representovány jsou tu as
8 krrí' velikým ostrůvkem permsk\m mezi Chýnovem a 'J\n"ovcem.
Tercier, v podobě pásma miocenového. zabírá (odečteme-li malé
ostrůvky záp. od stoku p. \\)lyňského s Lužnici a sever, od Velmovic,
jakož i onen mal\'' jihozáp. od Maršová) širok\' pruh území po obou
stranách Lužnice. hla\-ně však na pravém břehu, od Nstuini jejího na
půdu okresu až téměř po St. 'Jábor, šíře se tu k xýchodu až k Hrobům
a Raděninu. Ctvrtohorv v okrese zastoupení postrádají. Pokud žuly
se t\'ká, zabírá tato hlavně širok\' pás. celou severozápadní čtvrtinu
od Lužnice až po ústí Pilského potoka, sahajíc v jihu až po Slapy.
v severu pak táhnouc se v rozsáhlém pruhu až po hranice okresu
k Jistebnici a Borotínu.
Svrchní vrst\-y půdy jsou namnoze písčité hlíny, silně s prstí
smíšené: v okresích čistě žulov\'ch a třetihorních jílu a hlíny přibývá,
v oboru rul\' stává se však půda více písčitou. V celku však je půda
většinou kamenitá, skalnatá, tudíž mělká a méně úrodná, půda pro-
středně žitná.
Z celkové plochy okresu 466'91 km- připadá na pole 246'I3 knf
{52-rio), lesy 134-3.3 ^'m- (28-8''lo). luka 4\16 km' (8-9"/o), pastvy a pláně
\9-()3 km- (4rM a zahrady 3-53 km-.
Po stránce podnebni je okres táborskv' přechodem z pnznivrji
položeného území středočeského do chladnějších končin pahorkatiny
Českomoravské. Průměrná roční teplota jeho, převedeme-li ji na
poměry ve výši hladiny moře. leží mezi 95 a IO()"C. průměrná teplota
nejchladnějšího měsíce ledna kolísá kolem — I^^C. měsíce nejteplej-
šího, července, kolem 20'5"C. Čtyřicetiletý průměr stanice Táborské
(vvška 459 m n. m.), který možno vzíti za normální, ač ovšem ne
zcela typický pro všecek okres, vykazuje tyto hodnoty: pro leden
-3'2, únor -2'l, březen r5, duben 7"3. květen I2'4. červen 16'2, čer-
venec I8'0, srpen 17'2, září 13'4. říjen 7'8. listopad I '5, prosinec — 2"5.
pro rok pak 7'3" C. Co do poměrů srážkov\'ch leží okres táborský ve
sféře ročních 600— 700 mm srážek.
POHLED NA TÁBOR.
Obvvatelstvo je rolnické; značnx' je tu počet velkostatků. 97
v r. 1900. Průmyslový ruch není valn\'; celý okres, ač čítá 2 města
a 3 městyse, má toliko 12 továren. Je .^ajímavo. že, ač životní celkové
podminkv obyvatel nejsou právě nejle])ší. nezaznamenává okres úbytek
jejich počtu. Tak r. 1890 napočteno v 2 městech. 3 městy šech a 54
katastral. oijcich s 4773 domy 41.071 obyvatel (v tom 19.301 mužských.
21.770 ženských), v r. 1900 pak v 5058 domech 42.412 obyvatel (20. 18^)
mužských. 22.223 žensk\'ch). Zvýšil se tedy celkový i)OČet v 10ti letech
o 3'.3°i'"; kdežto však mužského obyvatelstva i)řibylo tu o 4"6°i'o, přibylo
ženského toliko o 2'r/o. Okres je ovšem ryze českým; r. 1890 bylo
tu sice ještě 82 NV-mců. v r. 19í)0 však přihlásilo se nebo přihlášeno
bylo k německé obcovací řeči toliko 28 osob. tedy úbytek o óó^lo.
Po stránce kommuníkační je okres dosti, ba dobře opatřen; stře-
disko jeho Tábor má dráhou císaře Fr. Josefa velmi v5'hodné spojeni
jak s tepnou českého života Prahou, tak i s jihem. Budějovicemi
a Vídní ; dráha transversalni, z Domažlic přes Písek do Jihlavy vedoucí,
umožňuje dobré, ač ne právě rychlé, spojení se západem i vxxhodní
hranicí země. Elektrická dráha z Tábora do Bechyně získá v dohledné
době prodloužením do T\'na nad \'ltavou. čímž dostane se jí, lokální
trati Týn-\'odňany, spojení s jihozápadní Šumavou. Také nově pro-
jektované trati v okrese, z Tábora do Mladé Vožice a z Bechyně do
Jistebnice a Ml. Vožice přispějí zajisté k obchodnímu a průmyslovému
rozkvětu jeho.
Staroslavný a věčně památn\''
TÁBOR, druhdy první město po Praze, k němuž a ještě více
k jeho obyvatelstvu upjata byla v patnáctém století pozornost a údiv
takřka celého tehdejšího vzdělaného světa, může se pochlubili slavnou
minulostí jako málokteré město nejen v naší vlasti, ale i v daleké
cizině. Bylof kolébkou a ohniskem hnutí, jež zachvátilo celou Evropu
a vyvolalo bouři, před niž se chvěly tisícileté státní útvary a jež otřásla
i dosud skalopevn5'm stolcem Petrov_vm v jeho základech.
Kdyby byl tehdáž nepřemožitelný' národ českv' dovedl kliditi
ovoce svých vítězství a nebyl vyplýtval svou sílu a nezdolnou energii
v malicherných zápasech a sporech namnoze jen o formu a zevnější
úpra\u za pravé přijatého učeni, za něž se bil. pro něž žil a umíral,
kdo ví jak by se byla utvářila mapa Evropy a na jakém stupni by
dnes byl národ Husův a Zižkův. kter\- ještě dnes musí zápasiti o svou
e.xistenci a domovské právo ve vlastní zemi.
CeK' svět shrnul se na kacířské Čechy. Rim i svatá římská říše
sbíraly své sily a mobilisovaly veškeré své zástupy proti malému, pro
svobodu svědomí a přesvědčeni zanícenému národu — a jeho přísluš-
níci ubíjeli čas a mařili drahé sily. jichž bylo potřebí k boji proti spo-
lečnému nei)říteli, vzájemným škorpením, planými i nechutn5'mi hád-
kami a disputacemi o dogmatick\'ch záhadách, ba druhdy přeli se
o pouhý termín, slovo neb otázku užívání obřadního roucha. A konec
všeho V — Lipany a v jich následcích Bílá Hora! — Z celého toho
gigantického zápasu, jemuž podobných je v světov\''ch dějinách málo,
nezachránil česk\' národ ničeho. Xa návrších a pláních Lipansk\'ch
ztratil svůj \ýkvět a své jádro, pohřbil na staletí svou demokracii a ze
všeho dochoval na naše doby nevelké dvě kamenné desky, do nichž
vtesány jsou čtyři pražské artikule, pověstná to kompaktáta, řekli
bychom , punktace", jež Řím nikdy nedodržel a také dodržeti nemínil.
To vše tane vám na mysli při pohledu na proslavenx' Tábor,
jenž se svou daleko viditelnou věži dominuje celému, životem a půso-
bením našich velikánů posvěcenému kraji.
Tábor, vlastně Hradiště hory Tábor, obydlen byl již v dobách,
o nichž se nám žádných písemných pamětí nedochovalo a pouze z ná-
lezů tamn.ějších usuzujeme, že snad již v dobách římských bylo zdejší
hradiště osídleno pro svou výhodnou a pevnou polohu, která umělým
opevněním pro nepi^ítele nepřístupnou učiněna býti mohla. Úpatí vrchu,
jemuž později dáno bylo l)iblickě jméno Tábor. omv\'áno jest s jedné
strany řekou Lužnicí a s druhé strany potokem Tismenicí. Na jiho-
západě spadají k vodě strmé stráně, jež v starších dobách umělým
způsobem ještě neschůdnějšími učiněny byly a pouze na východě byl
STARÁ OPEVNĚNI HRADIŠTĚ HORY TAEOR
(dle prof. K. Ttiirai.
k hradišti pohodlnější přistup, stížený ale důkladnými a mohutnými
hradbami, jakož i hlubok\''mi příkopy. Jádro původní osadv. pozdější
tvrz neb hrad založen byl, jak to u předků našich bylo zvykem, na
strmém ostrohu na straně jihozápadní.
Nejstarší písemné prameny uvádějí jako majitele této důležité
])evnosti mocný rod Vítkoviců, kteří zprotivivše se Přemyslovi Otaka-
rovi II. nechtěli mu vydati stříbrných hor na Horkách a města Hradiště.
Sezima Vítkovec raději Hradiště zapálil a obyvatele jeho převedl do
nedalekého Ústí Sezimova, na jehož rumišti rozkládá se vesnice, ny-
nější Starý Tábor. Na Hradišti založen později hrad, na němž \iá(ll
rod Vítkoviců, až roku 1420 dne 21. února Husité dobvli Sezimova
- 9 -
Ústí a několik dni potom i Hradiště, jehož správa svěřena Prokopovi
z Ústí. Ježto však husitští vůdcové seznali, že Ústí vSezimovo nepo-
skytuje jim a jich Hdu dostatečné ochrany, odhodlali se k činu, v dě-
jinách velmi vzácnému. Zanechavše všecko, čeho nezbytně nepotřebo-
vali v Sezimově Ústí, zapálili je někdy v měsíci březnu téhož roku
a přestěhovali se s veškerým svým lidem na Hradiště, jež geniálním
spůsobem opevnili a opatřili příbytky, které založili tak, aby jimi
zevnější opevnění doplněna byla a aby obraně města nejen nepřeká-
OBLEZENI TÁBORA R. 1621.
(dle staré rytiny).
Žely, ale ji doplňovaly a musíme se dle zacho\-aných dosud zbytku
těchto opevnění a domů neobyčejnému jich důmyslu obdivovati. Spá-
lením Ústí a opevněním Hradiště zahájili činnost svou ve velkém
slohu. Duší veškeré této akce byl Petr Hromádka z Jistebnice, který
poslal k Žižkovi pro posilu; ten seznav důležitost místa, žádosti jeho
vyhověl. Tak stalo se Hradiště, nazývané pak odtud již Hradištěm
hory Tábor, týnem a střediskem přívrženců a následníků Husových,
jehož učení se zvláště za doby jeho pobytu na nedalekém hrádku
Kozí a Ústí Sezimově v celé zdejší krajině, jejíž obyxatelé od dávna
— 10
NÁČRT HUSITSKÉHO HRADEBNÍHO
VOZU.
k přemítání a náboženskému
hloubáni náchylní byli. ne-
obyčejně rozmohlo. Zde žili
Táboří z počátku v tuhé kázni
a bratrské pospolitostí jsouce
obáváni všemi nepřáteli ka-
licha, tak že král Zikmund
na jich vyhubeni i)Oslal Ol-
dřicha 7. Rožmberka se znač-
n\-m vojskem, jež ale Mi-
kuláš z Husí. Táborsk5'm
z Prahy na pomoc přispě-
chavši, v divoký útěk obrátil.
Bratři, jak se Táborští mezí sebou zvali, zřídili si obec po spů-
sobu starokřesfanském. prohlásili rovnost stavu a pospolitost majetku
a postavivše na rvnku kádě. do nichž ukládány peníze a veškeré
potřeby, zaváděli a usku-
tečňovali tak komunismus
čtyřistapadesát roků před
komunisty francouzsk5'mí,
tak že lze říci, že i vtom
předstihli Čechové dávno
a dávno jiné národy a že
národem tilosofů byli Če-
chové se sv\''m Štítným.
Husem. Chelčíckým a Ko-
menským mnohem dříve,
než chlubní Němci.
Otázce sociální, jež
zvláště za našich dob jest
v popředí veřejných roz-
prav a o jejíž řešení po-
koušely se a to ponejvíce
marně nejženiálnější hla-
vy, věnovali Táboří mnoho
úsilí a členové .obce po-
lem pracující", jak se tito,
drsným řemeslem váleč-
ným s dostatek zaměst-
naní bojovnici sami naz}'--
vali , našli ještě dosti
času k provádění reform
HUSITSKÉ ZBRANĚ.
— 11
{^^>
a novot společenských, jež v mnohém se neh'ší od snah vůclců a hla-
satelů nového socialismu.
Časem však smísilo se pijvodni obyvatelstvo s jinými živly, jež
ze všech končin Cech na Táljor se hrnuly, tak že se zvrhld a oddalo
různ%'m vŇ^sti^ednostem. ba
i loupeži, z čehož povstaly
četné rozmíšky a různice,
jež i Žižku od vN-sti^ednich
Táborů odpudily. — Bitva
u Lipan učinila Táborské
moci a slávě konec a bratři.
nad jichž válečnxmii činy
žasl svět, podali se r. 1436
Zikmundovi, jenž obyvatele
různ\'-mi výsadami nadal a
hned na to Tábor králov-
ským městem učinil.
Po smrti Zikmundově
stranili Táboii přívržencům
Kazimíra Polského, kteří ho
chtěli míti králem a proto
král Albrecht přitáhl se
silným vojskem k Táboru,
ale ničeho nepodniknuv od-
táhl, rovněž jako Oldřich
Celský, jenž o něco později
uskokem a zradou Tábora
zmocniti" se hleděl, což se
mu ale nepodařilo.
Další pokojná doba ne-
svědčila nepokojným a \á-
lečnému řemeslu příliš od-
daným zbytkům někdejších
Táborů, pročež činili zádavy
na zbožích Rožmbersk\''ch,
podnikali zájezdy přes hra-
nice Moravské a do Rakous a přistoupili později k Jednotě Strakonické
proti králi Jiřímu, jenž však r. 1452 Tábora se zmocnil a \- něm pokoj
a pořádek zjednal. Z této doby máme zajíma\-()u zprávu o obvvatelích
města, mezi nimiž původních starých bylo již \elmi málo. líneáš Svhiiis
Piccolomini. papežskx' legát a pozdější papež Pius II., i)řinucen byl na
Táboře, jejž , synagogou satanovou" nazval, přenocovati a vylíčil později
ve své kronice tehdejší život na Táboře dosti živě. Za dalších panovníků^
BYV. PRAŽSKA BRANÁ V TÁBORE.
— 12
když i poslední zbylky Táboru vymřely a obyvatelé se pokojn\''m živ-
nostem oddali, bohatlo město a těšíc se novým privilegiím a svobodám,
zvelebovalo se vůčihledě a nabylo značného majetku nemovitého. R. 14*^)2
založen byl rybník Jordán, čímž městu mimo hmotného užitku i lepší
ještě ochrany proti nepříteli se dostalo. R. 1512 vystavěn nový kostel
na místě starého, který dle popisu Eneáše Sylvia podobal se kolně,
a v letech 1515—1521 stavěna radnice. V roce 1525 a 1532 utrpělo
město požáry a léta 1547 zabaveny mu Ferdinandem I. veškeré statky,
z nichž později as třetí díl opět vrácen. R. 1611 zmocnili se Tábora
Pasovští a v roce 1618 súčastnili se Táboří odboje proti Ferdinandovi II.
a znamenitě opevněné město setrvalo ještě dlouho po bitvě Bělohorské
STITY ST.-VRÝCH DOMU V TÁBORE.
ve svém odporu, tak že se jeho posádka teprve v listopadu r. 1621
vzdala. Statky městské zkontiskovány po druhé a navráceny později
zuboženému městu jediné jen proto, že by Inio propadlo bez nich
úplné zkáze. Po provedené protireformaci potvrzeny obci opět b\-valé
svobody a na posilu katolicismu založen tu klášter Augustiniánu.
R. 1648 dobyt a vypleněn Tábor od Švédův a r. 1744 od Prusův.
Krátce na to zmocnili se města opět císařští, v roce 1805 obsadili je
Bavoři. R. 1751 stal se Tábor městem krajským, což s malým pře-
rušením trvalo až do zrušení krajských úřadů. V roce 1862 založeno
tu reálné gymnasium. V dalších letech vyvíjel se Tábor utěšeně,
vzrůstá stále a jest dnes jedním z nejpokročilejších měst českých.
Nynější Tábor, jenž na 1 l.CMKi obyvatelů a přes půl osma sta domů
čítá, dělí se na Staré a Xové Město. Toto posledrií začíná u nádraží
13
Mil
JtM
mm
STÁRKŮV DU.M V TÁBOŘn.
— 14 —
a ncni právě šťastně založeno, tvoříc zvláště v okolí nového tržiště
nevkusnou a jednotvárnou část města, která jest zladěné skupině domů
a staveb Starého Města pi^ímo na úkor. Z nov}''ch staveb v této části
města vyniká nádraží, z něhož se rozvětvují na čtyři stranjf železné
dráhy a směrem k Bechyni dráha elektrická, rozsáhlá továrna na tabák,
v niž zaměstnáno jest přes 1300 pracovních sil. vkusná budova zemské
hospodářské akademie a Sokolovna.
Za jednotvárnou poněkud pouf novou částí města, v niž nalézají
se dvě náměstí (Husovo a Riegrovo). jsme bohatě odměněni při \stupu
do Starého města, z něhož přes nepřízeň doby a přes to, že i zde,
í ?] ii i; ii j! g
'j}..^p,V- k^^^J^,
NAMÉSTI V TÁBORE.
zvláště v šedesát\^ch a sedmdesát\-ch letech minulého stolen', zničeno
bylo množství zajímavých a starobyl\'ch stavitelských památek, zacho-
valo se na naši dobu ještě dosti ])amátek stavitelského a fortilikačniho
umění našich předků. Platí to zvláště o oné části, jež prostírá se od
divadla v ulici Pražské, kde stávala památná Pražská brána. i)0 le\é
straně náměstí až ke bráně Bechyňské. Zde na poměrně malé pro-
stoře shledáme celou sít křivolakých. na všecky strany xybihajícich
uliček s nesčetn\'m počtem malebn\'ch a ztijímavých zákoutí, jakých
nenajdeme nikde v P.vropě. ba ani ne v orientě. Při prvním pohledu
žasneme nad tímto shlukem většinou mal5'ch, nepatrných domků a
spletí uliček a soutek, ve které se nelze vyznati, však při delším pro-
cházeni těmito místy a při bcfllivějšim studiu zajíma\-é]io půdorysu
15 -
i_--«jjjřri '
CAST NAMÉSTI SE STAROBYLOU KAŠNOU,
ŽIŽKOVÝM POMNÍKEM A CTIBOROVÝM DOMEM
V TÁBOŘE.
této Části města shledáme,
že tyto na pohled křivo-
laké, nepravidelné , ne-
stejně široké ulice s ne-
sčetn\''mi zákoutími ne-
byly založeny jen tak
nahodile, n\'-brž že tento
labyrint uliček, koutů a
úzkveh fortniček povstal
za tím účelem, aby pro
případ, kdyby se nepi^itel
zmocnil vnějších opev-
nění, mohli se obyvatelé
v uličkách a zákoutích
zatarasiti, nepřítele zdržo-
vati, ba jemu i další po-
stup zabránili. Jeví se tu
velik\' důvtip a neobyčejná vyspělost starých Táborů v uměni opevňo-
vacím a strategickém, jež vyvrcholilo v nedostižném a geniálním vy-
tvoření a užívání vozové hradby, jež do dnes budí obdiv všech stratégů.
Kéž by bylo možno tuto čásf starého Tábora ucho\ati a zachrániti
potomstvu pro památku na hrdinné předky. Lze mluviti o zázraku,
jímž se prese všechny j)OŽáry a nepřátelská obléhání města v minulých
stoletích tolik stavitelských památek v Táboře zachovalo.
\" zmíněné již ulici Pražské zasluhuje zvláštní pozornosti zajímavý
Stárkův dům po le\é straně, jenž ozdoben jest krásně |)rovede-
n\'mi sgraffity a za nim po téže straně při ulici P ro \- a z n i c k ě dum
Guttmannův, jenž si tak-
řka dopodrobna zachoval sta-
robylý svůj vnitřek. Hlavni
náměstí, jedno z nejkrás-
nějších v Cechách, jest ve
svém západním rohu poru-
šeno moderní, do tohoto
okolí nijak nepatřící budovou
městské spořitelny. Na se-
verní jeho straně vyniká
neobyčejně krásným svým
štítem t. zv. Ctiborův
dům (č. 6. ) a před ním po-
staven jest primitivní ka-
menný stůl. jediný to zbytek kAMEXNÝ STŮL U CTIBOROVA DOMU
starvch. druhdv kol celého V TÁBORE.
Fnt, Fr Mrskoš.
— 16 —
námésli pied domy rozestavenSxh
stolů, při nichž Táboři tělo Páně
pod obojí způsobou přijímali. Od-
tud dále ke kostelu, proti průčelí
hostince .na Formance" zvaného
postaven jest pomník Zižkův
od Strachovského. na jehož pod-
stavci vyznačeny letopočtem ví-
tězné bit\-y nepřemožitelného sle-
])ého vojevůdce. Jižně od po-
mníku, uprostřed náměstí jest
starobylá kašna, zdobená soškou,
kterouž považuji někteří za po-
dobu známého Hromádky z Jisteb-
zizKuv pomník
V TÁBOŘE.
DĚKANSKÝ CHRÁM V TÁBOŘE.
nice neb Velká Koudelníka ze Zitenic,
v jehož klíně Žižka před Přibyslaví
skonal; jiní opět tvrdí, že jest to tak
zvan\' Roland, obvyklé to v městech
znamení tržního prá\a a pochází z doljy
mnohem ýiozdější. poněvadž na jeho
štítě lze zříti znakTál:)ora tak. jak byl
městu dávno '])0 smrti obou hejtmanů
propůjčen.
Chrám Proměnění Krista
Pána na hoře Tábor postaven
byl roku 1512 kamenick\-m mistrem
Stánkem z Prahy a ozdoben jest
z věnčí kíirakteristickými renaissanč-
ními štíty a vyniká krásnou hvě-
zdovitou klenbou. \' chrámové. Íi4 m
vvsoké věži. kterou obvvá dosud
— 17 -
hlásn\', ^zavěšen jest zvon Dominik, dle povOsli v Lužnici vv-
loven\'.
Z dobv. kdy v památné této svatyni podávala se svátost oltární
pod obojí způsobou, zachovalo se velmi málo památek. Upozorniti
sluší na starobylou cínovou křtitelnici z roku 1472. epitafium Jana
Přehořovského z Kvasejovic z r. I.S97, dále náhrobek s francouzském
^ A "Xl
RADNICE V TÁBORE.
nápisem hraběte z Joyense, jemuž patřívaly blízké Měšice, a znaky
řemeslnických pořádků na klenbě chrámové, jakož i znak°městsk\''.
Celá stavba d\'še klidem a nutí k přemýšlení a srovná\ání bývalých
slavn\rch dob s nynějším stavem národa našeho.
Pod městskou spořitelnou jest památná budova radnice, tímže
mistrem vystavěná, jež se však v původním stavu na naše dobj' ne-
dochovala. Původně nalézala se zde jediná ohromná síň. .palác*" zvaná,
v níž shromaždovala se valná obec k důležitým jednáním a bývala
při ní pouze jizba pro písaře. ^' původním stavu zachované některé
- 18 -
Části Léto památné stavby jsou velmi zajímavé, zvláště pak žebra
gotické klenby, jež opírají se o konsole, zdobené hlavami (pr\'- Žižkovou,
Mikuláše Biskupce, sestry Žižkovy atd.) a ptačími i zvíi^ecími podo-
bami. Do místností nynějšího prvého patra vedou z malého dvora
schody na pavlán a odtud do různ\'ch kancelársk\'ch místností. V jedné
z postranních místností vystaven jest pěkný model starého Tábora se
všemi opevněními. \" několika nejvýše položených místnostech umí-
stěno jest městské museum s pečlivě srovnanými památkami na
slavnou minulost Tábora jako :
praehistorické nálezy a vykopa-
niny. pečetě a pečetidla, vzácně
listiny a autografy, originály ma-
jestátů a privilegií městských,
staré tisky, staré zbraně a jich
částky, forma k p<'čení hostii pro
]ji"ijímání pod obojí zpíjsobou, bo-
hatá numismatická sbírka, vy-
obrazení památnvxh, však již sbo-
i^en5'ch budo\' Táborsk\'ch, zají-
mavý kamennx' znak města se
soškami Husa na hranici, Jero-
nýma, pi^edních husitských voje-
vůdců, adamitu a iniciálou krále
\'ladislava (W) z roku 1516.
Rovněž pozoruhodnou jest
tak zvaná sbírka S v e h 1 o v a.
v niž nalézají se předměty nale-
zené pod ssutinami b\'valého Se-
zimova Ústí v nynějším Starém
Táboře. Nálezy tyto jsou toho
druhu u nás jedině. Seznamujeme
se tu s předměty denní potřeby,
nástroji a- zařízeními, z nichž si
můžeme učiniti jasný pojem o ži-
votě a poměrech obyvatelů če-
ského města na konci středověku. Bud úplně neb částečně jen za-
chované klíče a visací zámky, hospodářské nářadí, zbraně, dlaždice
a nádoby různé velikosti, některé se zaclK)\al\-mi ná])isy, pravá to
unika, jichž sesazování mnohd\' z nesčíslných střepů vyžadovalo nad-
lidské trpělivosti a námahy, zvon, zbytky obilných zásob a luštěnin.
hračky, šperky a jich části mlu\í k nám řečí srozumitelnou a vypra-
vují nám o pokolení, jež |)ro ideu svobody a čistotu \iry v rychlém
odhodlání nerozi)akovalo se jmění i život dáti na ollář ])oznané pravdy
RADNICKÁ ULIČKA V TÁBORE.
— 19 -
a obětovati vše očistě, k jejíž uskuteeněni domnívali se byli po\-oláni.
Veškeré tyto památky dávného života našich jjfedkij s mravenči pih',
beze vší taki^ka podpory, odkázán takřka sám jen na sebe. vydobyl
z rozvaho a ze ssutin dávno již zarostlých prostý učitel J. Švehla. skutečný
to česk_v Schhemann, jemuž odepřely pomoci i korporace a spolky
jež by v prvé řadě záslužnému jeho podniku měly podati pomocné
ruky. — Stačila by mnohdy k tomu částka \ydaná za ser])entinv
a konfetti. jimiž po sobě házejí účastnici slavností, jakvch má stále
HR.AD „KOTXOX'- V TÁRORE.
ju])ilujicí a z .úspěchu" s\'ých se radující národ osm do i_vdne. — Těžko
tu nepsati satyry I
K sbírkám těmto pojí se nedávno založené museum památek
z doby husitské, k nimž položen základ v roce 1906 poíádanou výsta-
vou Husovou. Kéž by se veškerým těmto sbírkám doslalo záhy i pří-
hodných prostorných místností! — Povšimnutí zasluhují též i starobylé
dvéře pěkného díla. jimiž se vchází do musejních místností s důmy-
slně provedeným zámkem, oslění při vchodu do lesního úřadu a jiné
různé architektonické detaily v radnici. Uo musea lze se podívati v ne-
děli a ve svátek, na požádání \' městském úřadě však i všedního dne-
- 20 -
K ríuinici přiléhá stará, záhy po roce 1420 založená kosouhelná
věž, na níž je cel\' orloj o 24 hodinách, jenž b_vval na radnici. Uvnitř
uložen jest městskx' archiv, pečlivě srovnaný školním radou Aug.
vSedláčkcm. nestorem česk5'ch dějepisců a autorem monumentálního
díla: .,Hrady a zámky české." S radnicí souvisí na dolejší straně
zevnějškem svxmi vynikající dum pana \'^áclava Skocha. Na jižní straně
náměstí jest rovněž několik starobyl\xh a zajímavých domíi.
K posouzení majetkov_vch poměríi v Starém Táboře uvádíme, že
dle zachovan\'ch záznamů prodával se v první polovici památného
století nejdražší dům za 69 kop grošů a že bylo lze koupiti domek též
za 35 grošů, tedy sotva za půl kopy.
Jihozápadní část Starého města, původní to Hradiště, jež za-
končena jest zachovalou Bechyňskou branou a kteréž se chybně
říká též Kotnov. jest skupina zajíma\ vch. nestejně zachovan\'ch budov
ze starého hradu, jenž byl jádrem a nejpřednějším místem Tábora.
Ještě dnes v nynějším svém stavu jest to imposantní stavba a jest;co
litovati, že úpraxoLi a různ\'mi přestavbami k prosaickým účelům pi\o-
vársk\'m setřen byl namnoze s památné této budovy původní ráz;
byla by se nám tu zachovala vzácná ukázka středověkého opevnt'ní
a fortifikačního umění. jak5'ch je i v daleké cizině málo a musíjne
býti po\(lrrni, že no\ější doba skutečně se snaží, aby pokud možná
to. co ještě z původní stavby zbylo, příštím věkům zachovala. j
Hrad ten vystavěn byl do čtverhranu. \' jehož každém rohu byla
silná okrouhlá věž neb bašta znamenité síly a zachovaki se na naše
doby pouze jediná o pěti podlahách, s jejíhož vrchu jest krásná j-y-
hlidka do okolí a do níž jest přistup povolen na přihlášku v kanceMři
mesiánského pixovaru. jemuž patří celá tato skupina budov.
\' le\-o pod Bechyňskou branou jest starý kostelík sv. Jakuba
(původně hradní kaple sv. Filipa a Jakuba), vystavěný na tak zvané
„granáto\'é skále" a při něm hřbitov s náhrobkem kněze Hanikýře,
zakladatele dědictví Svatojanského, od Josefa Maxe. básníka a buditele
J. \'. Kamarýta, řiditele reál. gymnasia a spisovatele Václava Křižka.
spisovatele Formánka-Cinoveského. učitele a zakladatele Starého ']"á-
bora Antonína Svatoše a professora Martina Koláře, jejž možno nazvali
hisloriografem Táborskv-m a který cel\' takřka žixot \ěnoval objasnění
dijin Tábora a Sezimova Ústí.
Xa stráních, vlastně bývalých valech po pravé straně za Bechyň-
skou branou nad potokem postaveny jsou vkusné \illy \(.' svěží zeleni
s rozkošnou vyhlídkou na půvabnou protější stráň, ve které v lůně
stromoví a keřů skrývá se útulnx- domek, jejž si před léty zde posta-
vilo jiroslulé české kvarteto. \' |)ravo od tohoto domku spatřujeme
krásné lípové stromořadí, jímž vede cesta z města k rozhlášenému
pdutnickému kostelu Panny .Marie v Klokotech. rozložen\'ch při císai"-
21
KLOKOTV U TÁBORA.
- 22
ské silnici k Milevsku vedoucí na v5'šině, zvedající se na pravém
bi^ehu potoka Tismenice. jenž se tu pod Klokoty vlévá do Lužnice.
Jest málo mist ve \iasti. jichž polohu by bylo lze co do krásy s Klo-
koty srovnali. Kostel, upomíná zvláště z dáli na ruské crkve. jest
stavěn do ki^íže a ozdoben šesti báněmi a vížkami. Kol chrámu, do
něhož vede pět vchodů, jsou ambity, do čtverhranu postavené, v jehož
rozích zvedají se báňovité věžičky.
Xa Klokotech, kde stávala tvrz. vládl r. I22i) \'ítek z Klokot,
předek pánů z Landštejna, a připomíná se zde ve čtrnáctém století
P.\RTIE .U BREDIJ- NA LUŽNICI.
farní chrám. Zboží toto patřilo tehdáž k Přiběnicím a přijiadlo později
k Táboru. Uctíváni obrazu Panny Marie Klokotské jest starého původu,
zmíňujet se o něm již Eneáš Sylvius a jest pravděpodobnou domněnka,
že obraz ten přenesen sem byl snad z Přiběnic. Za dob Zižkových
zdržovali se v nedalekém okolí adamité. z nichž někteří Indi schytáni
a dle pověsti upáleni na místě za tak zvanou Kalvárií, k níž vede
křížová cesta a kde stoji kaplička při studánce. Dobrá \'oda zvané.
R. 1679 koupil Klokoty benediktinský prelát Didaeus a Convero a za-
ložil r. 1702 nynější kostel, jejž dostavěli pozdější držitelé, Medličtí
Benediktini: ambity přistaveny r. 1730. Kajilanovali zde vlastenečtí
kněží Hanikvř a Kamarvt.
- 23 —
Od Táborského hřbitova půjdeme jižním směrem k nové honosné
svnagoze a dále na cestu „na Parkánech" zvanou, s které pi^ehlédneme
údolí Lužnice, po jejíž obou bi^ezích prostírá se předměstí Koželuhy
s četnými koželužsk\''mi dílnami a zajímavými staveními. Přes řeku
vede železn}' most. před nímž jest malebný ostrov a dále po vodě roz-
kládá se ves Celkovice, na jejímž konci jsou budovy Celkovick5'ch
lázní a za nimi na levém břehu řeky krásný les Pintovka, Táborský
to park. jakým se hned tak žádné město vykázati nemůže a o jehož
úpravu a zařízení získal si velkSxh zásluh veterán české turistiky Jan
Domečka a po němž byla pojmenována i jedna ze skal při .Harra-
chově cestě." Odtud spěje Lužnice údolím rajské krásy mezi lesna-
tými stráněmi a skalami k Přiběnicím a k Bechyni.
Tábor obklopen jest zvláště na severní a západní straně pěknými
sady, zřízenými na bývaI5'ch valech, v nichž zříti jest ještě bašty a dosti
značné zbytky bývalých opevněni. Některé kamenné lávky v sadech
jsou někdejší stoly, při nichž Táboři tělo a krev Páně přijímali, jak
jsme se o tom již při Ctiborově domě zmínili. S tržního náměstí při
městských sadech viděti lze část rybníka Jordánu, jenž zaujímá 53 hektarů
plochy, a při dostatku vody i Jordánský vodopád, vytvořený vyté-
kajícím z rybníka potokem. Z ostatních budov Táborských zasluhují
ještě zmínky bývalý Augustiánský klášter, nynější krajský úřad. a vedle
něho gymnasium, z ostatních budov pak střelnice a divadlo.
As 3 km nad Táborem při Lužnici jest vesnice Starý Tábor,
někdejší Sezimovo Ústí, české to Pompeje, o jichž dějinách o osudu
se stala již zmínka. Nevkusný zdejší kostel a veškeré zdejší domky
postaveny jsou na ssutinách bývalého města, jež před svým zničením
bylo dosti značného objemu, sestávajíc z vlastního města na pravém
a Nového města Ústí na levém břehu Lužnice; obě části spojeny byly
velkým mostem. Další díl města bylo jižní předměstí při potoce Koz-
ském, přes nějž vedl menší most, a předměstí severní při cestě k Tá-
boru vedoucí. Vnitřní město obehnáno bylo hradbami, baštami zpevně-
nými, a přístup do něho byl dvěma branami. Ze staveb vynikal nejvíce
klášter dominikánský na východní straně poblíže velkého mostu a kostel
Panny Marie. Nynější osada Starý Tábor založena byla r. 1830 hlavně
přičiněním učitele Svatoše dle nepromyšleného plánu a osazena vlastně
samvmi bezzemky, jichž majetkem se staly namnoze jen primitivně
postavené chýše, k nimž nepatřily kromě zahrádek žádné pozemky,
čímž hned předem vytvořena vlastně kolonie proletářů. Až do ne-
dávných dob nebylo žádného zájmu pro tuto v pravdě klassickou půdu
a teprve zemřelý již professor Martin Kolář jal se bádati a pracovati
o dějinách zaniklého Sezimova Ústí a našel ve snaze své následovníka
v učiteli J. Švehlovi, který od let věnuje se s neúmornuu pílí bádání
a kopání ve zdejších zříceninách, jehož výsledkem jsou pozoruhodné
— -4
ww ^-^^
t ^ '^
'%! .^Y^ li Iji^^^^^^^^^^^^^^^^^^^l
^^^^^^^lÉÉi fc>-L
U^ ^^ A l^^^^^^^^^^^^^l
^^^^S
^pM^^^^^^^I
^^N^^^^^^^^^^^^^^H
hK^ %
^^B[ T'
sKfl
1
\
BjP^^^^HHBP?
1
IHHj^^jf''* '
m
"°^
Kém
^^^^^^*?^¥l!ř^44^^«^^^^^2|^ft^^^^^^^^^^B
-^^
JORDÁNSKÝ VODOPÁD U TÁIÍORA.
- 25 -
nálezy, uložené v Táborském musei co sbírka Švehlova. o níž jsme
se již při popisu radnice zmínili. Četné nálezy a objevy Svehlovy
umožnily, že mohl býti takřka až do nejmenších podrobností sestaven
půdorys tohoto zničeného středověkého města, jež nebylo tak nepatrné,
jak se někteří domnívají, poněvadž byla do něho přenesena i župni
správa z Chýnova. Budiž zde proto ještě jedenkráte tohoto skromného
a tichého pracovníka vděčné vz])omenuto. — Naproti Sezimovu Ústí
na druhém břehu Lužnice nad mlýnem „Soukeník" zvaným, jsou sporé
zbytky někdejší tvrze Sedlec zvané, r. 1420 Husity z kořene vyvrá-
cené, jejíž majitel, pan (Jldřich z Ústí, jenž zde po dobytí Sezimova
Ústí hledal útočiště, byl cepy umlácen, nohy mu osekány a tělo do
ohně uvrženo; z posádky zůstal na živu dle pověsti jediný Pinta,
když se byl dříve pro zachování života u\olil zabíti svých pět zbylých
soudruhů a po němž pr\' nazván ncdalekx' les Pintovka, o němž jsme
se již dříve zmínili.
Dějiny a popis Tábora nelze skončiti jinak než vzpomínkou na
nedaleký {5 km) hrádek Kozí, jehož nevalné zříceniny skryty jsou
v klinu zádumčivých lesů. majetku to obce Táborské.
Hrádek tento stával blíže Červeného dvora, majetku rovněž obce
Táborské, v katastru nynějšího Starého Tábora (Sezimova Ústí),
v roce 1377 označen co statek Vlčkův, r. 1387 Jana hraběte Hardeka,
purkrabí Mailburského. od něhož jej koupil r. 1391 Jindřich z Hradce.
Léta 1406 byl majetkem Viléma z Újezda. jehož potomci (r. 1413 bratři
Ctibor a Jan) nazývali se Kozskými z Kozího. Teprve rokem 1412
nabývá Kozí nesmírného v5'znamu pro dějiny naší vlasti, ba celého
světa, nebot téhož roku uchýlil se sem mistr Jan Hus, opustiv začátkem
měsíce října, patrně i na přání krále \^áclava. Prahu, nechtěje býti
příčinou dalších a větších nepokojů v městě, nad nímž již vyhlášen
byl interdikt. Zde vzdálen všeho světského ruchu sepsal některé ze
sv\'ch stěžejn\Th spisů, zvláště proslavenou svou .Postillu". Odtud do-
pisoval svým přátelům, jezdil do okolí kázati a lidé chodili a jezdili za
ním z daleka i široka. Hlavně utkvělo mu v paměti, kterak kázal pod
lípou u hradu, nejspíše v nynějším lese .Dřevném". Zdržel se zde až
do 12. dubna 1414 a odebral se odtud do Prahy, neví se ale jistě zda4i
se sem opět vrátil, aneb jinde přebýval, nebot v letě téhož roku zdržoval
se v Ústí Sezimovč a po krátkém pobytu rozloučil se s krajinou zdejší
na vždy. Po jeho odchodu dopouštěli se někteří přepjatí kněží různých
výstředností a neřestí (Í4!6 sloužili mše ve stodole u Kozího a křtili
děti v Kozských rybnících). Ve století XV. získala obec Táborská
panství Kozské a hrad. nikým neudržo\'án, pustl a zbyly z něho na
naše doby nepatrné zříceniny, jež za nedostatečné opét pomoci od-
krývá a prozkoumává neunavn\' učitel p. Švehla. — Popluží hradské
26 -
drželi v X\'I. stole?ti nějaký čas Pekové z Řimku. Pamét hrádku
udržuje se též v pojmenováni myslivny .Kozské".
Opuštěny a zapomenuty rozpadávají se zříceniny památného
Kozí — českého Wartburgu. Jen někdy zabloudí sem osaměK" turista,
aby prosnil několik ch\il na památném tom místě a zatesknil pi^i
pomyšlení na to. jak kvapem mizí u nás láska k nejpi^ednějším pa-
mátkám a k dějinám vlasti, jichž studium a ještě více poučení z nich
čerpané by nám zvláště v nynější době tolik ]irospělo. Jest-li kde, tedy
na Táboře a v jeho okolí, kde každá píd země vypráví nám o české
slávě a hlubokém jejím úpadku, jest místo nad jiné k tomu povolané,
abychom přemýšleli o svém nynějším postavení a doznali si. kam jsme
za pět set let po slavných dobách Tábora dospěli.
Jan Dotřel.
FRIKOPy
PUDORYS HR.\DKU .KOZI-.
ťCreslil Jos. Švehln.
J L směr hradeb neprozkoumaný.
ilfflByilllllllL zdivo pobořené do základů.
1. 2 byty
3 ?
4, 5. 6 spodní obydlené prostory
Vstup neb \'jezd do okresu Tíihorského a k jeho srdci —- Hra-
dišti Horv Tábor jest velmi effeklni. Hornatá a iiahorko\ilá krajina.
kterou od Prahy přijíždíme, klesá dosti značně, zvláště od Sudoměřic.
Císařská silnice od Prahy k Budějovicům se vinoucí a sledující traf
dráhv císaře Frant. Josefa vystavěna jest větším dílem v místech,
jimiž šla někdejší důležitá zemská stezka, která dělila okres Táborský
na vvchodní a západní polovici. Patero silnic spěje k ostrohu, na němž
týčí se zdi a budovy staroslavného Tábora, k němuž od severu blí-
žíme se velkole])ou slavnostní branou, jejíž z daleka znatelné a nad
zříceniny hrádku .kozí'.
- 28
celé okolí povýšené vítézné sloupy tvoři dvě svatyně: Chotovinský
farní a Kostelecký filiální chrám Páně.
Ježto jsme se popisem Tábora již ve zvláštní stati zabývali, při-
kročíme k popisu věčně památného jeho okolí.
Srázný sklon od Sudoměřic k Moravci a Rzavému znamenán
jest známým vrchem Moravečským. T\rz zdejší byla původním sídlem
rodu, jenž se odtud psal z Moravce a jehož majetek po válkách husit-
ských s blízkým Rzavým tvořil jediné popluží. Pod příkrou strání, jež
se zde sklání proti lesnatému vrchu Šáchavě (též Šáchovna — 561 m)
do údolíčka potřičku Borotínského. pak Košínským a konečně Tisme-
ZKICENINY HR.ADU BOROTINA.
nicí zvaného, vytékajícího ze slarozámeckého rybníka u hradu Borolína.
ozývá se v romantické úžlabině klapot několika mlýnů. Za samotou
u Kavrzů dostoupíme vésky. zvané R z a v \', položené na náhlém
srázu polohy řečené ..poušt." Blízko silnice zříti lze dosud chatrné
zbylky tvrze, rodného sídla \'itu a Lapáčkú ze Rzavého. \"ítové usa-
dili se později na blízkém Záhoří (Červeném), k němuž Moravec
navžd}' připojili. Jméno Laji áček udržuje mlýn téhož jména v údolí
potoka Borotínského a dojdeme od něho za několik minut do L i d e-
ro\-ic. Při zdejším dvoře rozeznati lze ještě dobře stopy někdejší
tvrze. Petr Aksamit z Liderovic jako jiní někdejší hejtmane a váleč-
nici táborští hledal štěstí svého v cizích službách jako vrchní hejtman
bratrských rot v Thrách a dodělal se zvláště po odstoujiení Jiskry
z Brandýsa značných úspěchů a psal se dokonce ..baronem Koši-
29
ckjTn", zahynul však 21. května 1458 v krvavé bitvě na Saryšském
potoku, podlehnuv věrolomnému králi Matyáši, jemuž dři\-e k trůr.u
dopomáhal. Rod jeho udržel se na tvrzi v Sádlech z \'ražného až do
konfiskací pobělohorských, pak vládli tu Kořenští z Terešova, kteři
r. 1696 odprodali zboží to k Výrci, čímž se dostalo k Chotovinám.
Zámožnou vsí Re v novem (též Dřevnov) přijdeme po stále stoupající
okresní silnici na Kostelec, řečený Podolský neb Zelený, jehož
starobyK' kostel Narození P. Marie ve výši 584 m panuje celému okolí.
I ve svém nynějším, bezpří-
kladně sešlém stavu upoutá
památná tato stavba naší
pozornost. Podle věže b\'val
původně románský', ač-li tu
vedle znamenité věže nestál
malý kostelík téhož slohu —
nynější sakristie. Již ve 13.
stol. přistavěli gotickou sva-
tyni, jež byla farním chrá-
mem osadě Borotinské až
do r. 1386, kdy byla pro-
hlášena za filiálku k Boro-
tínu. Není hned místa, k ně-
muž b\' lid. jenž zdejší chrám
za nejstarší v Cechách po-
važuje, tak lnul. Se hřbitova
zdejšího jest čarokrásná vy-
hlídka. SLojíme tu na půdě.
ukrývající pr_v poklady ne-
smírné ceny. Hledači po-
kladů překopali celý hřbitov
a podkopali se i do věže.
Podnět k této horečné touze
po zlatě zavdala ta okol-
nost, že r. 1841 zedníci, kteři hasili \ápno při rozšiřováni potřebně
k tíímu jámy, nalezli množství pražských grošů (2205 kusů), jež jim
Jistcbnick\' vrchní pobral a do vídeňské mincovny odevzdal. ()d té
doby víra v nesmírné, v kryptách pod kostelem uložené poklady ne-
vymizela. Tvrz zdejší patřila k Borotínu, až r. 1557 se v ní usídlil
Bohuš Malovec, jehož syn a dědic, divok}'^ Oldřich v masopustě r. 1594
v hádce Oldřicha Skuhrovského zabil. Oldřich utekl ze země. Sestrou
téhož Markétkou nabyl statku Heřman Ostromiřsk\'' z Rokytnika. Jeho
bratrovci Smilovi pro účast ve vzpouře jmění konfiskovali. R. 1623
přivtělila Kostelec k Jistebnici Poly.xena z Lobkovic, rozená Pernštejnka.
DEK.^NSKY CHRÁM A ŠKOLA
V JISTEBNICI.
- 30 -
Mezi vrchem Bukovici (657 m) a Dehetnikem (676 m) hned za
Kostelcem novým rozkládá se ves Pykov, na západ Podolí, níže
k v\-chodu dvě Lhoty. Chomoutová aPejšova. Směrem západ-
ním u silnice leží dvůr Vesec, napřed popluží ke Kostelci, v XVI. st.
samostatný statek Malovců. kteří jej kolem r. 1630 prodali Lobkovicům.
Mozi lesy ukrývá se druh\'' dvůr Bejšov. tvrz rodu Bejšovců, kteří
tu ještě na konci XVI. věku hospodařili. Třetím dvorem bývalo již
uvedené Podolí, které v předešlém století zčásti rozprodáno, zčásti
k novému dvorci Ludvíkovu připojeno. Skrze Oboru, někdejší to
bažantnici jistebnickou. přes malý ale dosti ostr\' vrch přicházíme do
íMUj-h^.
--tr 7^1 ^ 4 1 I t S^J^
,tVr-rtlO".
i tttfC^^n^t^ji^
^ hK ( M /i' n.'^ :
.. '^^bi^s^
HUSITSKÁ PISEN J\DOZ JSTE BOZI BOJOVNICI"
(Z KANCIONÁLL' JISTEBNICKÉHO).
Studené, otevřené krajiny jistebnické. Za hrází většího rybníka tisov-
ského vypíná se komín lihovaru ve dvoře Tisové. Odtud pocházeli
Slaviborové z Tisové, seděním na Oudimi (X\'. st.).
Město JISTEBNICE (570 m n. hl.) má ve 203 číslech 1301 obyvatel,
synagogu, obecnou šestitřídní a měšťanskou, pokračovací průmyslovou
školu. Jistebnice rozkládá se v údolí, kolem značnými vrchy obklíče-
ném, na obou březích potůčku Cedronu. jejž právě tady utváří v\''-
loky ryl)níků pod Orlovém a velikého rybníka Kaplice i Nového. Jenom
menší ale nejstarší část města s kostelem i školou sedí nad táhlým
nesouměrným náměstím na vysoké stráni. Přísluší sem několik mlýnů
a samot. Xa příkrém svahu Staré hory. při bystřině z Kaplice. ostrým
— 31 -
úskalim k městu řinoucí, založil okrašlovací spolek pěkné sady. Jisteb-
nice známa jest velikými trhy na hovězí dobytek. Chrám farní (od
r. 1906 děkanskx') sv. archanděla Michaela stoji na nejvyšším bodu
města. Původem sahá do druhé polovice XIV. st. Vystavěli jej Rožm-
berkové v 1. 1380—5 na základech podoby rovnoramenného kříže,
z jehož levého ramene směrem k náměstí se vznáší vysoká věž. Kně-
žiště vyniká slušnou gotickou klenbou. Zebra se sbíhají' ve d\ojim
poli do okrouhRch svorníků. Ve staré sakristii ukazují studni, nazv-
vanou „studnicí novoki^těnců". Pod kostelem táhne se vvsoká krvpta.
Mám za to, že v místech kostela a děkanství stál původní hrad jisteb-
nickv'. Tomu kromě polohy nasvědčuje již vzpomenutá studna y sakristii.
ZÁMEK \' JISTEBNICi.
Xa čtyřhranné gotické věži s ozdobným pavlánem kolem bytu hlás-
ného, visíval veliký zvon Dominikal. Josefínské dekrety zničily život
po širokém okoli proslavenému hlasateli bohoslužeb. R. 1787 jej svěže
sfiali a na kusy rozlM\'še rozprodíili na sta\'bu školy a i:)ořizcni no\'vch
varhan. V archivu farním ještě za naši jjaměti chovali jako draho-
cenn}' poklad starou matriku, která obsahovala důležité zá])isy počí-
naje r. 1618 z celého obvodu někdy nad jiné rozsáhlé kolatcry zdejší.
Matrika nevysvětlitelným způsobem dostala se do rukou jiražských
židů. Pro Museum získal ji zemsk\' archivář Dvorsk}'-. Již dříve (r. 1876)
daroval j p. farář Schuller témuž Museu kancionál husitský, podle
slov archeologa prof. Martina Koláře „památku vzácnou zai hovalosti
a obsahem nad podobné důležitější." \' kancionálu tom zachovala se
nám proslavená husitská píseň ..Kdož jste Boži bojovnici", jejíž pouhé
zapění z úst vojů Táborskjxh u\ádělo nesmírné voje křižáků v nepo-
psatelný zmatek, jenž jako u Tachova a Domažlic končil divým jich
- 32 -
Útěkem. Xa náměstí je pozoruhodné starší stavení „zámeček% někdy
obvdlí majitelů panství, nyní plzeňská pivnice SN-korova. Stará tvrz
stávala hned za mostem a z její zbytků upravili obydlí správě velko-
statku. Za těmito budovami založil Ludvík Nádhern\' uprostřed roz-
sáhlého anglického parku skvostný zámek, jehož stavba dokončena
v letech 1880- 1882. Jest to jedno z nejkrásnějších šlechtických sídel
v naší vlasti.
Xa Jistebnici od prvopočátku vládli Rožmberkové. Po husitských
válkách, v nichž ozývá se častěji jméno Hromádky zjistebnice, v polo-
vici XV. st. nabyli patrně koupí zdejšího zboží vladykové z Kozího,
kteří r. 1480 a 1506 darovali měšfanům různé výsady. Po vymizení
rodu rozdělena Jistebnice na více dílů. na kterých zasedli různí majitelé,
od nichž r. ^5M získala celé městečko obec Hradiště hory Tábor. Po
konfiskaci r. 1.^47 koupil je od hrabat Gutenštejnů Ladislav Lobkovic.
Jeho rod tu panoval až do r. 1829. tedv plných 280 let. Město sice
v 1. 1618—47 utrpělo nesmírné ztráty od Švédů i od císařských pluků,
takže ,na svých chudobných živnůstkách k dokonalé záhubě a ruině"
přišedše, už měštané všichni úhrnem pryč odejíti chtěli — celkem 27
rodin ! — kdyby jim vrchnost svobodný prodej soli a práva piva vařiti
nebvla k „lepšímu dobru" poskytla. Xajmě Václav Lobkovic (f 1677)
ubožákům vypomáhal. R. 1829 získal jistebnické panství Jan Nádherný,
výborný hospodář, v jehož rodu dosud trvá.
Asi ^4 hod. na jih na vysokém vrchu (633 m n. hl.) pni hezounký
kostelík sv. Máří Magdaleny, s něhož jest rozkošná vyhlídka
na celý český Jih. Jmenovitě obdivujeme se tmavé spoušti lesů příbe-
nickvch a srlínských. nad nimiž jako temný obrovský pas v dáli táhnou
se -liščí horv" 'u Lhenic). ostré Mlaky se zříceninami hradu Helfen-
burka. Přes to všecko týčí svou velikou hlavu otec hor Šumavských
Boubín. Původní kapli vystavěl Petr z Rožmberka (t 1347). ze základů
obnovil r. 1860 Ludvík Xádherný, ozdobiv hlavní oltář obrazem Brand-
iovvm sv. Máří Magdaleny, který mu daroval kanovník Václav Pěšina
z Cechorodu. Místo v XVI. slulo ,na poušti na d Jistebnici u sv.
Máří Magdaleny." Při kapli bydlíval až do časů josefínských pou-
stevník. Hned pod horou „u Majdaleny". jak lid obecně říká. spatřují
se dvě pěkné vesnice: Bazejovice se školou a blízkým nádražím
transversální dráhy, bohaté, na dolíku usedlé Drahnětice s několika
velikými cihelnami, za nimi vysoká budova bazejovické akciové
škrobárny.
Xa silnici od Jistebnice k Táboru leží mezi dvěma vrchy: (na
levo) vlásenickým (632 m) a (na právo) Smrčí (642 m) véska Ldim
(Uudim), někdy vladyčí sídlo rodu sice nemajetného, ale statečného,
jakým byl slovutný Pelhřim z Údimě, purkrabí na Hradci Jindřichově
(r. I4.=i3). Později seděli zde Slaviborové z Tisové. R. 1557 připadla ke
33
OJ
U
tu
'IlJ
>
•<
N
— 34 —
Kostelci. Nechavše na právo ves Hůrku, něco níže Mako v se školou,
sestupujeme k Vlásenici. vsi se dvorcem a zámečkem. Velkostatek
vlásenický koupil r. 1868 Otomar rytíř Nádherný k Jistebnici.
Skrze Cern\' les (512 m nad hlad.) pf-irazíme k samotě Kní-
žata, čili jak lid žertem mluví u sedmi kurlii^tú nebo u sedmi pánů,
chatrné dědince. od níž rozevírá se rovina až k Táboru. Na levo na
mírném návrší uvidíme ves a dvůr Paseka, jenž povstal asi zrušením
nedaleké tvrze Leštiny v NV. stol. Nyní náleží k Chotovinám. Za
Pasekou asi 20 minut cesty rozkládá se veliká ves Radkov s 2 ti^idní
školou. Radkov náležel až do r. 1669 koleji krále \"áclava v Praze.
Odtud není daleko do Radimovic. kdysi rodiště rytířů z Radirnoxic,
kteří zde hospodařili v bytelné tvrzi, pravidelným čtyřhranným příkopem
obehnané. Prodavše zboží táborským (N\\st. ). odešli do služeb rožm-
berských na Krumlovsko, kdež nabyli znarnt"jšího majetku. Také
v Nasavrkách stávala tvrz. Z Koši na nad samotou Kohoutem
— b\-valá zájezdní hospoda nyní v zříceninách — dosti ostře nad kra-
jinkou vyzdvihnutého, vyšel rod z Košína. dosud ve stavu rytířském
kvetoucí. Z jejich tvrze v X\'. st. povstala véska. Nedaleko nad císař-
skou silnici v dolince při mostu spatřujeme jednotu .Jalovci". Od ní
údolíčkem mezi Nasavrky a Radimovicemi vejdeme do vesnice Lh o ty.
Původně slula L h o t a K r u š n o v a. Že potom na chalrňoučké tvrzi ( nyní
statek p. Novotného) se usadili ^'čelákové. jmenovali ji Lhotou A'čelá-
kovou. nyní Balkovou. \'es s nedalekým Vejrcem připadla k Choto-
vinám. \\vrec (\'ejrec) stanice transversální dráhy a dvůr s liho\arem
stojí na místě někdejší vsi. z níž a ze kmetcích statečků _na kníže-
ctví", čímž míněna jsou blízká .Knížata" (že stála na knížecí Lobko-
vické půdě), utvořil v X\T. věku rod z Hozlan samostatný statek, při
němž postavili pěkn\'' zámek, v němž bydleli po nich Malovcoxé. Po
konfiskaci r. 1623 prodán Kořenským z Terešova. \'e selka, sousední
to samota jest typem stavby pravé staročeské krčmy.
Mezi Veselkou a Nasavrky leží táborsk\' dvůr Hýlov a deskový
dvorec .Dolní a Horní .Svrabov" se zámečkem. V držení tohoto zboží
vystřídalo se množství držitelů. Nynějším majitelem jest p. Čeněk
\o\\a. z Tábora. Hýlov se sousedním Náchodem, malebně nad
Jordánem položen\'m. náležely původně k panství Táborskému.
Při císařské silnici k Milevsku vedoucí nad potokem Tismenici,
jenž tu vtéká do Lužnice, proti Táboru rozkládají se Klokoty, jež
jsme již při popisu Tábora seznali. — Za kapličkou Dobrovodskou
vystoupíme západně za Klokoty na vysoké návrší Chlum zvané,
s jehož vrcholu, osázeném lípami, můžeme se pokochati skvostnou
vyhlídkou ke Kostelci Podolskému. Lil)ěnicum. Milčinu. na Polanku.
Ch\-nov s Pacovou horou. Křcc. Kadcnin a Chousiník. Dále stihneme
— 35 —
výstavnou ves Vše chov. u ní na levo pod horou Hájkem (488 m)
Zahrádku. Přes most nad hlubokým řečištěm potoka, jenž se za
K v é c h o v ý m ml ý n e m vlévá do Lužnice, vystoupíme k vj^soké
I) ráži ci, ve XIV. století .Magnum Dražíc" zvané farní to vsi, při níž
na srázném ostrohu stojí chrám sv. Jana Křtitele. Za údolím potoka
Vlasenického nedaleko silnice obklopuje značnou rozsedlinu ves
Mezdřič (spríivnč Meziřečí neb Meziříčí) se zámečkem. Za Rožm-
berků patřívala ves ta k Přiběnicům. R. 1623 prodána Lobkovicům
k Jistebnici. \' zámečku v posledních letech o prázdninách sídlivá
kolonie školních dítek pražsk\''ch. K severu jest ves Třemošná u trati
transversálky. Hranice okresu na této západní straně uzavírají vesnice
MOHYLY U DRHOVIC.
Drhovice s proslulými, archaeologicky bohatšími mohylami, Padařov,
odkudž pocházel odvážnV' hejtman táborský na Ostromeči — Filip,
a Voltyně. Tato leží v útulném údolí při císařské silnici. — Malou
oklikou přes Opařany ( \- okresu milexském). necha\še [jroti velkému
rexíru Kašo\ickému na levo vésky Kašovice. Repeč. Hájkov
(též Hájky), přicházíme' ovocnou aleji do městečka.
STÁLCE (původně Stadlec), s rozsáhlým zámkem o dvou poscho-
dích. V barokní budově vystavěl r. 1712. hrabě Jan Potting kapli
Bolestné matky boží v byzanlinském slohu s kopuli, která však r. 1876
z ohledů bezpečnostních musila b\'ti sňata a z celé nádherv zbvlo ve
s\-atyňce. r. 1857 na farní kostel pov\'šené, několik bohatě článko-
vaných řims.
Ze Stálce kolem samoty na \'orlice (na právo zůstane ves
Křída se šesti rybníky a myslivnou Ploli-if pod silnicí, jež tu vede přes
Lužnici k Dobřejicum) skrze vi s Slávo ň o více přijdeme do hlubok5'ch
li^sů Kašo vi c k\'c h. v nichž: s _■ za časů Zižkov\'ch potulovali nábo-
- 36
ženští blouznivci, svedeni naukami l<neze Martinka, řečeného Loquis,
Petra Kániše a jinycii. kteří učením o rajské nevinnosti stali se původci
sekty adamitů neb naháčij. Martinek a Kúniš zaplatili své učení smrtí
upálením v Klokotech, stoupenci jich pak byli vyhubeni mečem na
ostrově v řece Nežárce blíže mésiečka Stráže. \' těchto místech, kde
se Lužnice zatáčí prudkým obloukem proti B e č i c ů m založili mocní
Rožmberkové na strmých výšinách pověstné Přiběnice. Byly to
\lastně dva hrady: I'íil)ěnicr na levém a Přiběničky na pra\ém břehu, či
POD PRIBÉNICEMI.
jak lid říká. Hrad a Hrádek. Obě. na ten čas nedobytné pevnosti spojoval
přes řeku v závratné \'ýši pnoucí se most. Kromě hlavního účelu,
aby totiž za vzájemné pomoci a sou\-islosti staly se oba hrady nedo-
bytnou pe\'ností rožmberskou na českém jihu. měla stavba i význam
hospodářsk}'. Xáleželit do Přiběniček sedláci a poddaní z \esnic na
pravém a do Přiběnic z osad na levém břehu Lužnice. Byla tu na
hrádku kaple, od r. 1417 farní kostel sv. Jiří. -Z Přiběniček uchovaly
se na naše časy jen nepatrné zříceniny a z hradu (Přiběnic) neza-
chovalo se o mnoho \íce. Lz;^ jcšlě rozeznali přcdhradi. městiště někdy
- 37 -
^
ZBYTKY BAŠTY HRADU PRIBĚNIC.
- 38 —
Živé. však nevelké tržní osady při samé řece, čtyřhranné základy paláce,
zbytky siln\ťh hradeb s otvory pro bránu a branku, některé ozdob-
nější architektonické detaily, místo, kde stávala kaple sv. Vojtěcha
a na příkrém kuželovitém vršku základy a kusy spodních zdí velké
bašty či hlásky, šestihranného půdorysu s článkovanS-m římsovím na
rozích.
Ve zdech svých hostila tato celému okolí vévodící věž mnohého
znamenitého vězně: krále Václava IV. v květnu 1394. slavného hrdinu
Bohuslava ze Švamberka (r. 1422), Menharta z Hradce, kněze Korandu
(r. 1420). jenž poslední hradům přinesl zkázu. Všichni hledívali asi
úzkvm okénkem na velikou lesní poušf kolkolem, spatřujíce \'e tmavé
zeleni l(,'sů tu a tam chumáč velikých buků. dubů. nad nimiž ])od
modravou oblohou vysoko vznášel se ostříž, krabuj a dole do zpěvu
lesního ptactva hučela úprkem pádící řeka. Kdo jednou sem zašel,
nikdy nezapomene na útulné lesní zátiší, v němž mezi štíhlými kmeny,
přes skalní balvany a rokle jako hádata vinou se nedávno nově zří-
zené pěšinky, vedoucí ku krásným \vhlídkám velikého, romantického,
přirozeného parku přiběnického. Kdyby vkusná restaurace hral)ěte
Harracha svým nápisem, kdyby zelenavým mechem porostlé kameni
samo neupozorňo\alo. nikdy bys ncrckl. že stojíš na půdě hislnricky
proslulého Táborská, ale myslel, že (l\'ch;iš voln\' vzduch rozkošného
zákoutí české Šumavy . . .
Přiběnice se připomíná jako hrad r. 1243. Zajisté že osada ta
stávala dříve. Petr z Rožmberka (t 1347) přivedl ji do rozkvětu. Měla
na každém hradě purkrabího, čeled. písaře a urbáře. Oldřich Rožmberk
věznil zde husitské kněze (r. I420). Jeden z nich. \'áclav Koranda.
zlámav kládu, nevysvětlitelným spůsol)em osvobodil ostatní, svázal
strážné a pomoci pověžného Udolena přivolal Tábory. Ti 13. listopadu
přichvátali s hejtmanem Zbyňkem z Buchova. Jakmile Koranda a sou-
druzi příchozí přátele poznali, seděvše dosud na věži tiše. najednou
do překvapené hradní čeledi metali kameny, které urvali na věžní zdi.
Tábor hrr . . .. volali, ukazujíce shůry, kudy Táboři na hrad nejsnáze
se dostanou. (Jbojimu \nitřnímu i útočícímu nepříteli purkrabí se žoldnéři
neodolal, snad Táborům i stranil — a tak padla nej\ětší pevnost rožm-
berská za chvilenku. Posádka na Hrádku se vzdala. Yilěz ukořistiv
nesmírné poklady, které sem byly sneseny z okolních klášterů, spálil
klenoty na nádvoří a utopil v řece miličinského faráře Heřmana, suf-
fragana pražského, poněvadž husitsk\-m kněžím. ač je prve světil.
nadával lotrův. Táboři drželi Přiběnice 17 let. Uzavřevše r. 1437 po
bitvě u Lipan s Oldřichem z Rožmberka věčný mír. postoupili je krum-
lovskému pánu zpět s podmínkou, že hrady i městečko rozboří a nikdy
neobnoví. Sutiny ukazují, že Rožmberk slovu dostál, v čemž mu byl
pomočen okolní lid. kter\'se s neobyčejnou horlivosti ničivého díla podjal.
- 39 -
Z Přibénic můžeme jíti k Tátjoru pohodlně upravenou cestou na
levém břehu Lužnice. Projdeme romantick\''m údolím, plným podivnŇxh
scenerii, skalních útesů a debří, z nichž s hukotem několik bystřin
vpadá do řeky. Proti lesu Osyka řečeném, mezi veskami Dražičky
a Lhotkou se rozkládajícímu, uvidíme mlýny: Matoušovský
a K věchů, za nimiž na právo pod Táborem k Celkovicům vine se
Pintovka. výletní místo měšfanův. Dražičky po zániku Přibénic
připadly k hradu Dobronici, od něhož r. 1542 je koupil Jan z Polko vic.
Roku 1658 spojeny se Zelčí. Od Přibénic můžeme pospíšiti na stanici
elektrické dráhy bechyňsko-táborské v Malšicích. Od hradu stoupáme
stinným lesem kolem dvora Karolína (486 m nad hl.) mezi poplužními
d\'or_v : V y s o k 5' "^ ^ C e r v e n %' m — na právo ves Lány a za \ y-
sokou v poloze Obora pod lesem Kukla nedaleko hájovny ležela
v husitsk5'ch válkách zašlá ves Potu lov — k jednotě u Kosíka. Xa
levo vrch Bubeníčka. Za nedlouho přijdeme do městyse
MALŠIC. Kolem velikého náměstí v podobě podkovy stojí 143 čísel
s 993 oby v. Z budov vyniká kostel Nejsvětějši Trojice z r. 1 746. fara.
pěkná pětitřidní škola, radnice a občanská záložna. Malšice patřily k Při-
běnicům, v XVIIL st. hrabatům z AIthanu, Lobkovicům na Zelči.
Z Malšic vycházejí dvě silnice na východ. Jedna vede přes Cen kov
kolem cihelny a Podolu k Bezděcí nu, při němž pod vrchem
Společnice leží Skrýchov, západně Třebelice, na levo Obora
a pod horou Pahorkem (472 m) velká ves Marš o v. (Jdtud po mar-
sovském potůčku přijdeme k Oustrašicům. někdy samostatnému
statku. \ XVT. st. zde vládli Hozlau(M-ové. Druhá silnice od Malšic
skrze Lom}' aZhoř borov\'mi lesy oustrašick\'mi sejde ku plánskému
mostu. Třetí na sever postupuje smutnou, pahorkovilou krajinou do
vysoko položené dědiny Slapy (507 m): Od školy otevírá se pěkná
vyhlídka k Táboru, Chýnovu a Choustníku. Kolem hory Hýbačky
(525 m) leží Větrov. Hůrky (Horky). Libějice a Radimovice (ře-
čené Zelečské). Xa Hůrkách se dolovalo na stříbro již v XIIL st. a pře-
stalo v roce 1854. Za Babí horou při Lužnici jsou Celkovice se
starožitn\'-mi lázněmi pana Venduláka (srv. Táborl. s druhé strany
samoty B u r i á n k a, S e d 1 o ň. \'ýše proti proudu pak K o 1 d o \- k a.
P r á c o v a mlýn L o u k e n í k, o němž jakož i o tvrzi Sedlci bylo
již dříve vypravováno.
Druh\' díl okresu směrem od jihu začíná dlouhou, po obou stranách
císařské silnice rozloženou vsí Planou (nad Lužnicíl s chrámem
sv. Václava. Xáležela původně Sezimům z Ústí. ve válkách husitských
dostala se k Táboru, jemuž roku 1547 konfiskována a rok na to se
Strkovem a Košicemi k Zelči odprodána.
Jižně od Plané na silnici Táborsko-Hradecké leží Strkov. Při
severozápadním konci vesničky, hned vedle silnice, povznáší se nevy-
- 40
soky. v pravidelném čtverhranu dosud znatelným příkopem obklopený
pahrbek, porostlý hustým trávníkem, uprostřed s kamennou sochou
Matky Boži. Zde stávala tvrz pánů ze Strkova. jichž majetku, když
tvrz válkami zanikla, ujali se Táboří. Od r. 1547 sdílel Strkov osud
Plané. V nejnovější době přesídlil sem ze Zelče hrabě Otto Harrach
do nově vystaveného moderního zámku.
Okolí Plané a Strkova náleží k nejpůvabnějším v Cechách. Pří-
jemná koujiel v Lužnici, blízké lesy. v\hodné železniční spojení a četné
villv zpříjemňují poiiyt a Planá s okolím hemži se najmě o prázdninách
pražsk\'mi výletníky. K zamilovaným místečkům náleží samota na Ko-
pečku, na silnici k Roudné. Kybníky: Strkovský. Košický. Koberný
.HŮRKA' U PLANE.
a Hejtmanův tvořící souvislý celek, poskytují s obklopujícími je luči-
nami a stromovím, nedalekým lesem Hůrkou a ostrůvkem v Hejtmanu
milv oddech v klidném zátiší. Za Planou rozkládají se k východu veliké
přístupné lesy. Protéká jimi Hrobský, Tůrovecký a Kozský potůček,
jenž dle osad mění své jméno. Mezi polohami v Jezeře, na Březině.
Doubravou a rozsáhlým Tůroveckým lesem kolem křižovatky
dvou silnic leží zámožná \ es Tůrovec (památka na někdejší vzácné
lesní obyvatele — tury), za vrchem (iazdou Nová \>s, na právo
Bitov a za lesem Hájkem Dlouhá Lhota se samotou Pilou,
mlýnem Blažkovým, od něhož kolem staré kapHčky půjdeme do
Krtova a Tereziana. Dalším pokračováním této horské krajiny
nachází se ještě v enklávě za hradem Chústníkem. jenž se však nalézá
již v okrese Soběslavském a jemuž lid říká P^úsník. vesnice Chubonín
a Vlčoves. Xa znamenité zdejší tvrzi, jejíž zbytky dosud patrný, vládli
původně páni z Choustníka a po nich různí rodové, až dostala se roku
- 41 -
1750 k Radenínu. Nedaleko Vlčovse při Cernovickém potůčku na
Moučkově stávala proslulá papírna. Ve zdejší drsné krajině za ně-
kolik minut směrem ku Křeči (okr. Pacov) octneme se na rozkošné
oase: u Sv. Anny. Hned vedle starožitné kapličky, pod níž vytéká
pramen léčivé vody, uprostřed rozsáhljxh lesů v malém přídolí stojí
moderní lázeňský dům a níže myslivna. Kolkolem značně stoupající
lesy chrání před větrem a mrazy; k jihu otevřená krajina propouští
sluneční paprsky! Jako bys přišel do jiného kraje! Pověst lázní Svato-
anensk5'ch, které i z ciziny již v XVII. stol. navštěvovány, povznesl
b5'val\' řiditel gymnasia Táborského, proslulý Křížek. Dnes, najmě
v létě přichází sem hosté z daleka, převahou vídeňští Češi. Ze Sv.
Anny kolem jednoty na Liškách překročíme příkré temeno lesů
chrboninských k Radenínu.
Z panských, obývan^xh sídel na Táborsku leží Radenínský zámek
nejv\'še (562 m). Vysoká dvouposchodová budova přečnívajíc staro-
byl5' filiální chrám sv. Markéty s báňovitou věží, z daleka kývá na
pozdrav, zejména blížíme-li se od Tábora. Slaveni stoji na místech
veliké tvrze, jejíž hradby a zdi dosud viditelný. Xese ráz sice novější,
leč spodek upomíná na stavby XVI. stol. Po odstěhování se domácího
rodu na Krumlovsko vystřídali se na Radeníně různí okolní rodové :
Tučapští, Jedlanští. z Xemyšle, Smrčkové a Homútové. Z těchto po-
cházela panna Zuzana, jež vdala se za Jana Černína z (rhudenic. s nimž
na Choustníku. Radeníně za časů válek třicetiletých trudné sice. leč
přece s výsledkem hospodařila. Je to táž Zuzana Černínova, jejíž české
dopisy (v archivu hradeckém) prozrazují šlechetnou mysl staročeskou,
poctivost, lásku k rodině, k zemi a lidu. Píše-li synu, známému Heř-
manu Černínovi, žaluje: „A nyní v Cechách za té bídné vojny neslyšíš
než pláč a naříkání:" navštíví-Ii lístkem dceru, sličnou Elišku Myslí-
kovu. napomíná ji: „I nad sedláky se smiluj, budete míti pochvalu od
lidí a odplatu od Boha." Jak takovou matku děti i poddaní ctili, do-
svědčuje přání dceřino z ciziny : „Za největší štěstí na světě bych
sobě' pokládala, kdybych nejmilejší, nejmilostivější paní mamičku na
rukou k sobě přenésti mohla" ... A sedláciV — Poroučejíce se její
přízni, prosí o modlitbu : „nebot víme. že \'ašnostiny modlitby pánu
Bohu jsou příjemný." Že pamět její nevyhynula po staletí i na Radeníně.
o tom svědčí mnohá pověst o dobré paní Zuzaně. R. 1675 koupil
R. hrabě Spork. 1754 po Desfourech hrabě Kolovrat Krakovsky''; nyní
drží celé panství René hrabě Baillet de Latour. vnuk ve ^'i(ini r. iH48
zavražděného mistra Latoura. Oú Radenina klesá terrain k farní vesnici
Hrobům. (Jd západu dosti srázny- vrch. na němž stojí starý- chrám
Nanebevzetí Panny Marie, plny- kamenných náhrobniků. fara a zámek,
podobá se ohromnému rovu. (Jdtud asi název osady. Xa t\Tzi (lid říká
dosud jednomu místu „na Hrádku") bydlela v XV. stol. rodina Hrobských
— 42 -
ze Sedlce, \' XVI. věku Smrčkové, kterým r. 1621 konfiskována. Po
čast\Th přeměnách držitelů r. 1753 koupil ji hrabě Leopold Kolovrat-
Krakovský. jehož rod měl ji s Radenínem a Obhajovicemi do nedávná
společně. Xvní drží panství hrobské vdova Klotilda Kolovrat-Krakovská.
Kolem Hrobů leží vesnice : K o z m i c e, X u z d 1 y, L a ž a n y a Z a-
hostice.
Za hodinu jsme odtud v
CHÝNOVÉ. Právě s této strany ze silnice hrobské poznáváme, že
župní hrad Ch\'nov (Chejnov) na své časy měl nedobytné položení.
Chránily jej půlkruhem močály s potůčkem Chočinsk\'m, odtud
Ch\"navským naz\'van5'm, na severu hluboký příkop mezi kostelem
a němějším zámkem. Xa děkanské zahradě lze pozorovati, že podhradí
(nynější město) bylo také dosti zpevněno. Pozdější hrad. řekněme zámek,
stál na nejvyšším bodě bývalého hradiště. Budova, jsouc stavbou ba-
rokové doby, nevykazuje nic pozoruhodného.
Xa náměstí zříme novou budovu měšťanských škol a děkanství,
star\' kostel Xejsvětější Trojice, o němž nezaručené podání tvrdí, že jej
vystavěl sv. Vojtěch. Za lesem oborou překvapí nás pěkn\' pohled na
Chýnov, přes údolí ..Močítka" až k viaduktu transversalní dráhy.
V Chýnově má atelier znám\' sochař ř>antišek Bílek, od něhož po-
chází pieta ve zdejším kostele. Ch\'nov čitá 136 domů s 1326 oby-
vately. Za městem u velik5'ch vápenn\Th lomů ^vyrábí ročně 120.000 q
vápna ) v Pacově hoře těší se veliké pozornosti turistů hluboká jeskyně
Ch\'novská. Po „čertov\^ch schodech" přijdeme do chodby schwarzen-
berské. z níž na levo se rozbíhá chodba Siavníkova (60 m dlouhá),
v právo chodba Malovcova (66 m). Chodby zšiří 2 — 4 m jsou 4—7 m
vysoké. Stropy a stěny pokr\'vají pěkné krápníky a kusy amfibolitu.
Za podívání stoji : Chlebová pec. Purkyňovo oko. Dračí hlava, Záho-
řovo lože, Čertova porážka, Chrámy sv. Víta a sv. \"ojtěcha. —
Chýnov, původně zboží Slavníkovců, byl sídlem župním a k děkanátu
chýnovskému náleželo 55 far. Panství samo jako mensalní statek
patřilo arcibiskupství pražskému. Po husitských válkách nabyli ho
Malovcové, kteří se potom psali z Ch\'nova a Winterberka. R. 1623
daroval císař Ferdinand Ch. knížeti z Eggenberka. jehož potomek Jan
Kristián, nemaje dětí. odkázal jej choti Arnoštce, roz. Schwarzenber-
kovně. Po smrti této připadlo zboží rodu schwarzenberskému.
Xa v5'chod uzavírají okresní hranice Kladruby se stanicí transvers.
dráhy. Hořice horní a dolní, tyto s pěknou školou a starým záme-
čkem. \' této vsi vzal původ rod z Hořice, od r. 1431 na Selmberce
usedlý. Xa dobré tvrzi hořické vládli potom Smrčkové z Mnichu (větev
hořická). v XVII. stol. smilkovští Talmberkové, ^V)račičtí. R. 1747 při-
padly trhem k Chýnovu. Také v sousedních \'elim o v icích (původ.
Vilémovice) stávala tvrz ještě r. 1438. V 16. věku přivtělena k Ch\'-
- 43 -
novu. Na této straně mezi lesy na Vrchách, v Adamově kopci
a Homoli ukrývají se vesnice Mašovice, Choěín, směrem k Horám
(Ratibořským) Kloušovice a Dobronice.
Bohatými lesy. v nichž se spojují potíjčky Podolský s Horským,
přijdeme hlubokým údolíčkem za hodinu do
HOR RATIBOŘSKÝCH, někdy živého horního města. V celé zdejší
krajině se dolovalo na stříbro: u Vřesce, Hlasivá, Vožice (staré)
a Ratibořic stříbrných. V Rati bořicích dolovali hned ve XIII. st.
páni mocného rodu Hronoviců. kteří zde založili chrám sv. apoštola
Bartoloměje, nyní fihalní k Horám (("t\rt hodiny). Po nich dobýval
stříbrnou rudu měštanský rod Měděnců z Ústí Sezimova. kteří přijali
Ijřídomek z Ratibořic. Měděncové seděli na Ratibořicích, \'řesci
a blízkém Podolí ještě v XVI. st., kdy němečtí havíři založili novou
osadu Ratibořice nové, nyní Hory Ratibořské. Štědré důlv:
Tří králů (označen soujmennou kapličkou) a Dorota stříbro zrovna
chrlily. Kromě císaře a Rožmberků ve stol. XVI. pokusilo se o .stříbrné
štěstí" neméně než 25 různých rodin (také Windischgrátzové, Vora-
čičtí, Lichtensteinové a j. v.), kteřížto podnikatelé všechnu půdu shora
dolů velikými šachtami (počtem 150!) rozryli, hledajíce stříbro, zinek,
olovo a železo (u Dubu). \'eliké duly (pod S t. Vožicí): Pomoci boží,
u sv. Anny. na Lopečku. založené \'ilémem a Petrem \'okem z Rožm-
berka, zkazili r. 1618 vojáci pasovští. Za třicítileté války dolování
velice pokleslo, ač nikdy nepřestalo. Zkázu dokonali r. 1645 Švédové.
Kněžna Anna Marie Eggenberková udělila r. 1654 Novým Ratibořicům
výsady města a odtud nazý\'ala se osada Horami Ratibořskými. Sláva
dolů však již hasla. Nové šachty zklamaly naděje a pokleslá cena
stříbra, zvláště v naší době učinila další pokusy zbytečnými. Město
svou výstavnosti činí dojem veliké vesnice. Kostel sv. Vojtěcha po-
stavil r. 1720 kníže Adam Schwarzenberk. V místech kaple sv. Jana
Nep. z roku 1818 stával protestantský- hřbitov s modlitebnou pro ne-
katolické havíře v XVI. stol. zřízenou. Y malé kotlině nad Horami
vyčnívá knížecí dvůr a ves Dub, kde stávala rodná tvrz rytířů z Dubu.
\' XVI. století postaven tu zámeček. Asi půl hodiny odtud pod sráz-
ným vrchem Homoli (680 m) mezi vysokými vrchy jako hnízdo sedí
knížecí dvůr Polanka. Při něm stojí zachovalá stará tvrz, stavení
čtverhranné, vysoké a pevné. Dvůr obklopuje silná zed s mnoha opě-
racími pilíři, mezi nimiž vyrostly vysoké topoly. Odtud pocházeli vlá-
dykové z Polanky. \" XVI. věku vládli tu Voračičtí z Paběnic.
S Malovci připadla Polanka k Chýnovu. Od Hor .po silnici k Táboru
l)ři potůčku Chotovínském leží ^'řesec a nedaleko romantická samota
ve Skalách. Výše na právo proti potoku za lesem Hájkem jest
ves Podol, rybníkem na dvé rozdělená. U jednoho statku dosud
znatelný jsou stopy tvrze. Za Vřescem stoupá poloha lesem Bradačkou
4+
ke Hlinici. Ves a za rybníkem ležící dvorec Boubín náležival od pra-
dávna Sádlům z \'ražného. jsa součástí nedílných statků Vražného
a Liderovic. Asi za čtvrt hodiny odtud přijdeme k Záluží. I zde
míval rod Zálužských svou tvrz. která kolem r. 1456 přešla na Miku-
láše Smysla, vladyku ze sousedního .Smyslová, po němž se psal silné
rozvětvený kmen panoši ze Smyslová, dosud ve Lhotských ze Smy-
slová kvetoucí.
Za Smyslovém pod kapli sv. Anny (476 m) z daleka viditelné,
rozkládají se Mě šice ze zámkem, v němž nalézá se kaple sv. Anny.
Tvrz povstala zde až v XV. století: před tím náležela ves k Ústí Se-
zimovu. Držitelů Měšic. kteří se stále střídali, jest nepřehledná řada.
Nyní patří baronu Oskaru Nádhernému, potomku to sotva sto let sta-
CH0T0\'1XSKY ZÁMEK.
rého šlechtického rodu, jehož zakladatelem byl prostý, však vysoce
intelligentní. obezřelý a přičinlivý mlynář z Jistebnice. Z Měšic na
právo přijdeme údolím potoka Kozského známou cestou na hrádek
Kozí. o jehož vx-znamu pro dějiny české pojednáno bylo ve zvláštní
stati při Táboru.
Poslední čásf okresu navštívíme drahou. Jedeme po levém břehu
klikatého Jordánu mezi Č e k a n i c e m i a N á c h o d e m se samotou
Jalovci. U hájovny Brad áčky zůstane na le\ici Lhota S t o-
klasná. na pravici dvůr a vesnička A'ražná se Lhotami Jení-
čkovou a Broučkovou. \'ražná ( \'ražný ) vydala rod Sádlu
z Vražného, který na konci X\l. stol. vládl na pěli okolních tvrzích.
Po konfiskaci r. 1623 spojena A'ražná s Liderovicemi. s nimiž se do-
stala k Chotovinám. Lhota Jeníčkova původně Puskartova. dostala
pojmenování od někdejších majitelů svobodnického dvorce. Jeníčků
z I3ratřic; nebot bydleli zde kromě majitelů tvrze svobodníci. Zámek,
při němž vařili pivo. po různých osudech konfiskovali Kašparu Kaplíři.
Roku 1648 nabyl ho císařský plukovník Myslik k Pacovu. Roku 1841
45 —
^
u
o
O
Q.
•UJ
O
JÍ
<
2
'tu
N
V.-
.J
- 46
odkoupil jej Jan Nádherný. Za B r o č k o v o u Lhot o u na mírném
návrši, na místě tvrze stoji dvůr Oudičov (staročesky Uzditov. Údišovj,
\'vchodiště rodu, jenž se psal z Uzdičova, jako zase při Beranově
Lhotě po dvorci Jí sově, původně Vvšově (Vejšov) se naz\'vali
vlad\'kové z Víšova (Yý-šova). V této straně nachází se veska Po-
lanka, někdy samostatný deskový statek Polaneck\'ch z Polanky.
Kolem r. 1584 držel jej Kašpar Menšík z Mensteina. bakalář svobod-
ného umění a táborský měšťan. R. 1595 koupil Polanky \"íta ze Rzavého
k Chotovinám.
Ze stanice Chotovinské přijdeme za několik minut do dvora Čer-
veného Záhoří, položeného před vesnicí téhož jména. Záhořská
tvrz patřila až do r. I6(t9 rodině ^'itů a Lapáčků ze Rzavého. \'' 18.
CHOTOVINSKY Z.4MEK.
století hospodařili tady l)\-mové ze Střiteže. kteří Záhoří nabyli trhem
od hrab5te z Ladronu r. \(/)3. V zámku slá\'ala domácí ka])le. Obojí
utrpělo ve válce sedmileté, kdy z budovy u])raven vojenský špitál.
Terrain od Záhoří (490 m n. m.) náhle stoupá ku šp^xharu uprostřed
lesa. při němž vede silnice do vysokých Chotovin (559 m n. m.).
Pohled na nynější Chotoviny ukazuje, že splynuly ze dvou osad. Ona
ke kostelu sv. Petra a Pavla se tulicí část jsou pů\odní Chotoviny.
dolejší kolem zámku slula dříve Vlkančice. Prostrannv chrám vy-
stavěli kol r. 1380 Rožmberkové ve slohu gotickém, o čemž vnitřek
dosud svědči. \' XMII. stol. hr. Migazzi nevkusnou opravou původní
ráz znesvářil. Povšimnutí zaslouží oluiřní obraz svatých apoštolů od
Felixe Leychera a na dřevě malovaná .Madonna. dílo starožitné. pr\'
přes 700 let staré, jež sem daroval z rodového jiokladu r. 1785 vídeňsk_v
— 47 —
arcibiskup Migazzi. V kostele bx-valy ještě za naší paměti náhrobník}'
Vítů ze Rzavého a Sádlu z Vražného. Ve farní barokní budově na-
lézá se olejov\' obraz vzpomenutého biskupa ]\Iigazziho.
Chotovinský zámek s báňovitou věžičkou a krásným anglickým
parkem jest příjemné letní sídlo panské. Nepřehledná takřka jest řada
dřívějších majitelů tohoto zboží, jež nyní náleží rodině baronů Nádher-
n\'ch z Borotína.
Pod Chotovinami v údolíčku Jezera stojí přívětivá kaple Panny
Marie, oblíbené poutní místečko. Odtud níží se poloha k údolí potoka
Koštického (nejposléze kozským naz5'vaného), v němž za Kaká no-
vem (původně Koktanov) a ml\'nem Ž ah ou rk o vým v mírném sedle
pod dědickými lesy rozkládá se ves J e d 1 a n y, někdy xýchodiště
vladyk z Jedlan. Tvrz patřila v XV. věku Sádlům, od nichž r. 160.3
zakoupena k Chotovinám. Xad Jedlany západně leží Sedlecko,
Z á h o ř í č k o, vesnice to kdysi svobodnické. S blízkého židovského
hřbitova (575 m n. m.) přehlédneme farní osady hoštickou (okres vo-
žický), borotínskou (okres sedlecký), jakož i větší část krajiny táborské,
hlavně chýnovské až k Choustníku a rozloučíme se tu s památn\'m,
však dosud ještě málo znám\'m a oceněn5'm Táborském.
Fr. Teplý.
XXVIII. OKRES SOBĚSLAVSKÝ.
Řeknu Ti. milý čtenáři, jedno jméno, a jsi-li od Soběslavi, jistě
Ti v srdci zjihne. Znáš SvákovV Les je to, plný líbezné vůně a po-
silujícího klidu, jehož konejšivý šepot doprovází řeka Lužnice šumným
svým hovorem. Kdo dal se někdy ukolébati jeho tklivou harmonií, rád
se opět k němu vrací.
Na Svákov, malou půl hodiny cesty od vSoběslavi. na západ za
za řekou Lužnicí, na skalnatém ostrohu se rozkládající, uvedu Tě také
dnes, abych Ti ukázal náš kraj. Odpočinuvše si v lese u kapličky
Panny Marie, u pramene opálové vody, jíž pověst přisuzuje moc zá-
zračného uzdravení, vystoupíme výš, na volnou rozhlídku, až k samé
vesnici Nedvědici.
Téměř celý okres náš leží tu před námi jako plastická mapa ně-
jaká. Pod námi, podle řeky Lužnice, šiří se rovina Třeboňská.
U Soběslavi jest to již jen severní cípek (prům. 40(» m n. m.). zabíha-
jící mezi výběžky vysočiny Českomoravské, ale k jihu rozevírá se ne-
dohledná pláň. již na obzoru lemují vrcholy Novohradských hor. Tato
pláň bývala kdysi močálovitá a nezdravá, avšak páni z Rožmberka
svedli stokami vodu v rybníky a půdu vysušili.
— 48
Také Soběslavští, napodobujíce svou vrchnost, koncem XV. a za
čátkem XVI. století zřídili od města na jih četné rybníky, jež nadS'--
mali vodou z potoka Direnského. Nyní však jest většina těch rybníků
vypuštěna, a zbyl tu toliko rybník ,Xadymač". za ním ..StarS'' a nad
městem .Nový", původně .Hospodář" zvaný.
Rovina Třeboňská zabíhá podle potoků Direnského a Cernovi-
ckého k východu do vysočiny : na západní straně okresu za Zálužím
a Vlastiboří tvoří rašelinnou pánev, , Blata", v nichž rýpou se .borky",
rašelinové cihly, které jsouce suché, slouží ve zdejší krajině vedle
dříví za laciné palivo. Však připravují se již plány na vysušení .Blal"
KAPLIČKA PANNY MARIE VE SVAKOVÉ.
Soběslavských, zregulováním potoků a odvodněním rašelin. Projekt
dělí se na část regulační, která vztahuje se k úpravě vodstva v délce
50 km, a na část meliorační, jež obsahuje návrh na kultivování čistých
rašelin (750 ha), luk rašelinných (250 ha) a k\'selých luk minerálných
(500 /řfl). Xáklad 1.670.000 K vyvážen bude zajisté velikým prospěchem
hospodářským, způsobeným proměnou neúrodných lad v úrodné louky
a pole.
Od údolí Lužnickéhd na východ půda stoupá a to u Soběslavi
dosti náhle. Xa jihov\'chodní straně hned nad městem zdvihá se Račí
hora, o níž tu jde povést, že bývala vrchem šibeničním, a na \\'chodě
za Chlebovém povznáší se vršek Kvasovickx' s kostelíkem sv. Anny
v lípovém háji. Celá ostatní krajina v\-chodní až k Dirné jest vlnitá
pláři 450—480 m nadmořské výšky, v níž si proryly potoky Cernovický
49 —
a Direnský malebná údolí. Ale asi 2 hodiny cesty od Soběslavi za
Dirnou vypnou se kopce značné výšky u Vicemíle (SchnejperkK u Cho-
těmic a Tříklasovic. Podstupský vrch (610 m), pod nimž za Budislavi
černá se lesnatá Budislavská hora (555 m) a od ni na sever strmi
Choustnik (672 m), na němž za jasných dnů dobře rozeznáváme zří-
ceninu hradní i ovčín. Náhorní planinu SoI)ěsIavskou na severu le-
muje táhlý hřbet, za nímž skrývá se ves Radenin; jihozápadním vý-
běžkem jeho jest návrší u Janova íod Soběslavi na sever), zdobené
kostelem sv. Jana Nepomuckého. Od kostelíka otvírá se pěkná \v-
hlídka k jihu, do Soběslavská, i k severu, do kraje Táborského.
PARTIE NA LUŽNICI.
Levý břeh Lužnice provází vrchovina, vysílající k řece několik
ostrohu. Xa jižnějším vypíná se kostel veselský. na bližším strmí tvrz
Dráchovská. nyní sýpka, a podál ní kostel farní.
U Soběslavi dotXiíá se vysočina břehíj lužnických , Pilátem" (se
starodávnými lomy rulovými) a Svákovem. (Jdtud na sever sice trociiu
odstupuje od řeky, tvoříc _kozí roh" v kraji kozáčkem, nad nímž vé-
vodí ve výši 480 m ves Zeleč („Vrch" u Zelče 530 m). (Jd Zelče na
východ běží táhlý lesnatý ostroh, na jehož cípu nad samou řekou
Lužnicí zdvihá se kostel Skalický. Dále na sever shlédne bystré oko
Tvé město Tábor a zrak Tvůj rozletí se po vrších u Stupčic, Choto\ in
a Chýnova.
Na východě je obzor náš velice omezen a musíme postoupiti
za Medvědice, kde vypíná se Chrastina 5\2 m nad mořem, abychom
- 50 —
i v\'chodni cíp okresu přehlédli. Tu spatříme, že krajina svažuje se do
bohalých Blat. ale za nimi opět se zdvihá mírný hřbet, nad nímž vlní
se vrcholky Blanského Lesa u Krumlova a Šumavy.
Rovinou 0(1 jihu k severu nese tiché vody své ladná Lužnice,
rybníky třeboňskými zxodnéná. pro plavbu vorů upravená. S pravé
strany, proti ml\nu (ejnovu přijímá Dirensk\' potok, jenž protéká
několika rybníky. Od Choustníka spéchá potok Č e rn ovic k n- k Sobě-
slavi, jejíž příkopy městské druhdy napájel; i ten plní u Tučap několik
r\ bníků (nej\čtší „Pokoj"). Pod Choustnikem temeni se potok Borecký
a dá se po svahu na západ k řece, čině velikN- oblouk k severu. S levé
sírany ])řijímá Lužnici- u Veselí potok Rytíř (Bechyňský). jenž vznikaje
\- rvl)nicích u Hlavalcc. protéká Blaty. Nejvíce rybníků je na Dirensku,
,U PANSKÉHO MLÝNA" NA LUŽNICI.
Tučapsku, u Krasejovic a Hlavatec; že druhdy město Soběslav vyni-
kalo rybníkářstvím. již jsme pra\ili.
Sledujíce hranici okresu našeho, vidíme, že jde na jihu údolím
pod Cerazí a překročivši řeku. že běží zároveň se silnicí řečičkou až
za Višňové; v\'chodní část její tvoří návrší za Dirnou a Tříklasovici;
potom otočí se kolem Choustníka a zamíří na severu k \elik\-m ryb-
níkům pod Planou a přejdouc Lužnici táhne se podle silnice zelečské
k rybníkům u Hlavatec. Západní hranici značí potok Bechyňský.
Od Soběslavská na jih rozkládá se okres veselsk}-. na východ
kamenický, na sever táborský a na západ bechyňsk\-.
Rozloha okresu měří 2-\-'A'l\5 km'-, z čehož připadá na plodnou
pudu 95'2I"„: polí je 49'41"/o. luk 8"67. zahrad 0'65. pastvin 6'7I a lesů
2<r75«/o.
Prahorní vysočina rulová zvětráním vytvořila půdy písčitohlinité,
na návrších mělké, v nižších polohách hlubší, na nichž pěstují se žito.
— 51 -
oves, brambory, v jílovitější půdě i pšenice, ječmen, řípa. zeli a jetel.
Rovina — ti^etihorní to pánev — je úrodnější, zvkišté pi^i blatech. Zně
počínají se v druhé polovici července, nebot podnebí je tu drsnější
a vlhčí než v středních Cechách. V Soběslavi je průměrná roční teplota
8° C, množství srážek 6.34 mm, větry západní převládají. ^' lesích —
jež pokrývají skoro Va půdy, převládá smrk a l)orovice. méně pěstují
se jedle, dub a bříza.
Hlavní výživu celému okresu, městu i vsi. dává polní hospodářství
více než průmysl. Soběslav sice vynikávala soukenictvím ; naši ře-
meslníci známi byli na trzích domácích i v Linci a jinde, ale nejdouce
s duchem času, zanikli a s nimi ztratili práci valcháři, barvíři a man-
dlíři, postřihači, tkalci a přádelníci. \"ynikajíci l)yl též cech kožišníků
a punčochářů. ale i ten zašel změnou kroje. Nyní drží přední místo
průmysl hospodářský: vaří se pivo ve 4 pivovarech, z bramborů pálí
se líh v 6 lihovarech, vyrábí se škrob a syrob. Sýrárna zřízena je ])ři
velkostatku v Zelči.
Textilní průmysl zastoupen je hedvábniclvim. jež zaujalo místo
bývalého soukenictví. Od r. 1849 vzniklo v Soběslavi mnoho faktorství,
pracujících pro firmy vídeňské; úpadku, který hlavně nezřízenou sou-
těží v pozdější době nastal, zabráněno aspoň částečně tím. že r. l"J(ll
zakoupila Pražská , Česká společnost pro obchod a průmysl" v Sobě-
slavi ml5'n a zřídila z něho továrnu hedvábnickou. Kromě té pracuje
se v Soběslavi pouze ještě ve 2 dílnách pro tirmy cizí.
Z nedostatku obživy domácí nuceni jsou naši lidé. zvláště z xy-
sočiny, odcházeti na letní práci do \'ídně.
Kommunikaci slouží erární silnice od Tábora k Veselí jdoucí
a četné silnice okresní, v úhrnné délce 113"9l8/&/7/ (r. 1900). Okresem
probíhá dráha cis. Frant. Josefa, při níž jest stanice v Soběslavi a za-
stávka v Roudné. V Soběslavi zřízena je těž stanice telefonická. Z pe-
něžních ústavů vyniká městská spořitelna Soběslavská s filiálkou
v Mezimostí. Vedle tohoto blahočinného ústavu jest v Soběslavi okresní
hospodářská záložna a Reiffeisenky ve Vlastiboři, Choustníku a Budislavi.
Obyvatel bylo v r. 1900 napočítáno v 40 politických čili 49 kata-
strálních obcích (v tom I město. 1 městys) 18.186 ( 18.167 Cechů), z těch
je 8.764 mužů a 9.422 žen.
Lid náš náležel kmeni Doudlebů a zachoval si do nedávná svoje
z\ láštnosti ; nářečí, zvyky, kroj i sloh stavební. Účinkem doby moderní
však vše to zmizelo, a je velikou zásluhou purkmistra soběslavského
Josefa Mrázka a ředitele m. školy K. Lustiga, že ještě v čas založili
v Soběslavi museum, aby zachováno bylo aspoň to, co se nedostalo
do světa. Také ředitelka m. školy Em. Frischová sebrala s obětavostí
velikou množství v\''šivek lidovXxh, jichž použila k vydáni svého „Orna-
mentu blatáckého'.
- 52 -
Podle kroje dělilo se obyvatelstvo na Soběslavsku ve dvě : na
Blatáky a Kozáky. Národopisný okrsek Blatácký vůbec je ovšem širší;
náleží k němu vedle Soběslavská i okresy Veselskv', Lomnický, Ti^e-
bořiský a částečně také JindřichohradeckN'-. Na severu dosahovaly
hranice národopisného okresu blatského za Soběslav k vesnici Roudné.
na západ k Lišovu. na jihu k Suchdoiu. na východě pak šla hranice
až k národnostní mezi
smíšeného Jindřichohra-
decká. — V pradávných
dobách byla celá tato kra-
jina jediným ohromným
močálem, jenž se táhnul
od Chlumce přes Treboři
až k \'eseli. Zbytky jeho
jsou ohromné nynější ryb-
níky chlumecké, třeboň-
ské a lomnické s četnými
rašeliništi. Zeměpisný po-
jem Blat (krajiny blátivé,
močálovité) kryje se tu
způsobem až překvapu-
jícím s tímto okresem
národopisným, jemuž dle
toho od dávna již také
dáno toto jméno.
Blatáci na Soběslavsku
usedli byli v úrodné kra-
jině při rašeliništích, táh-
noucich se od Veselí na
sever ke Komárovu. Byl
to lid rázný, zpěvu mi-
lovný. ale řeči měkké:
pjivor= pivo. bjilo = bylo.
bujil = bud. slobodný =
svobodn\'-, vochce ^ ovce
a j. zvláštnosti jsme druhdy
slýchávali v řeči jejich.
Nejvýznačnější částí kroje
mužského byly dlouhé,
šosaté kabáty , župany"
zvané. Nezapínaly se kno-
SEDL4K- Z BL.AT <1'1^^'- ">'b'"^ ^^^^'y ^ ^f]
(TL.AMPAč PEROUTKA Z i'LAVsKA). kami. Limcc zupanu byl
— 53 —
stojatý, vyšívaný. Blaták míval dva kabáty : sváteční tmavozelený,
v předu knoflíky posázený, zvan\' .stojedenáctUa" od 3 varhanů po-
dlouhlých na zádech; všední kabát b\'val pláténý, na švech hedvábím
zdobený. Vedle toho nosívali „kazajky". Koženky blatácké (nohavice)
bývaly široké _že by se ještě 3 podruzi do nich mohli vžiti.' Nožiny
byly pod kolenem svázány řemínky, uměle z kůže střihanS^mi. Pravv
Blaták chodil ve shrno-
vačkách a jen v létě obou-
val se do střevíců; pun-
čochy nosíval modré ; od-
tud přezdívka jejich „mo-
drohnáti".
Na zimu odívali se
bud v dlouhé žluté ko-
žichy ovčí. vyšité na švech
řemínky zelenj^mi a červe-
n\'mi, nebo v pláště o ně-
kolika límcích. Na hlavě
nosívali vN^šňořené cilin-
drové kastory, též „tcho-
řovice" s mašlemi po stra-
ně. Také vydrovka, nízká
to čapka, byla na Blatech
oblíbena. Vnitřek tchořo-
vic byl podšit beránkem.
Jako ukázku kroje tohoto
uvádíme tu vyobrazení
ženicha z Libořez a se-
dláka z Plavska.
Zeny blatácké stro-
jily se bohatě a pestře.
Kytle (sukně) mívaly do
varhánků skládané, sou-
kenné či šerkové, vět-
šinou tmavozelené, zdo-
bené prostřed dokola kvě-
tovanou stuhou, ..babor-
kou'. .Spodničkami drženy
byly dole do znamenité
šířky. Zástěry měly hed-
\-ál)né nebo bílé vyšívané.
K muzice odívala se děv-
^ , , . , . , , , SELKA Z BLAT
cata do snerovacek, kve- (starosvatka z plavskm.
- 54
továnim. dracouncm a penízky zdobených, brala si tenčíce s nad\'cha-
nými rukávy a pestrými .vejkladky" kolem krku.
Nejvýraznější a nejnádhernější částí oděvu ženského byla plena.
Byly to veliké šálky bílé. nádherně vyšívané, jejichž hlavní velk\- cíp
po zádech dolů splx^val. Druhé dva cípy bNiy pod bradou otočeny
a na temeni pak v uzel svázány (viz obraz selky). U vdaných žen
vynikal zpod pleny ještě
čepec, svázaný širokou
.rouškou", páskou to per-
lami a penízky pošitou.
Přes to pokrývala hlavu
ženy svatební roucha, již
byla jako nevěsta při tak
zvaném zavíjení či čepeni
nevěsty zahalena. — Nej-
pestřeji okrášlila se dívka
jako nevěsta. Vrch hlavy
ozdobila si korunkou po-
zlacenou, ve vlasech třpy-
tily se jí skleněné jehlice,
-vínek' slavnostní ovíjel
se kol hlavy, vzadu na
mašli svázaný : zadní rulík
pokrýval hedvábný „pro-
středek" koraly a zrcátky
])ošit\^ (Viz obraz blatské
nevěsty v úboru svateb-
ním a nevěsty očepené).
Bývaly venkovské s\atby
hlučné, když jely k od-
datvím. Plné vozy diu-
žiček, stejně ustrojených
jako nevěsta, mládenců,
svatebčanů, a všichni ve-
sele zpívali střídavě s mu-
zikou, dudami, klarinetem
a trubkou : _Už mou milou
do kostela vezou." Zaví-
jeni čili ..čepeni" nevěsty
konalo se o půlnoci za
zvláštního obřadu a pri
hostině, k niž mělv jen
ZKMCH Z BLAT . .. ^ ^. ' ,. ,.
(ZLiBoftEz, >^eny přistup, lato ^la\-
nost nazývá st- zaviječkou. — V severnějši části okresu soběslav-
ského bydli -Kozáci". hlavně u Zelče, kteréž krajině říkali jsme
„Kozí roh".
Kroj kozáck\> nebyl tak pestrý, nádherný jako blatácký; příčina
toho byla jistě ta, že Kozáci poddáni byli vrchnostem chudším a cílili
tudíž tíhu poddanství více než Blatáci, jejichž osady náležely městu
Soběslavi, Schwarzenber-
kům, ^^ratislavům a j.,
kteří poddan\'ch svých
tolik netiskli. — Ženské
sukně na Kozáčku byly
kanafasky pruhované, ka-
bátky bez ozdob, fěrtochy
mřížkované, čepce dra-
counem a penízky pošité
vzadu s naškrobenou ho-
lubinkou. Přes čepce za-
vazovaly se pleny, pouze
bíle vyšité. Mužští měli
na nohou , bakančata"
(polobotky) zapínací nebo
šnčrovaci, punčochy bílé,
praštěnky přiléhavé, takže
by „zůstaly ve dví", kdyby
se byl Kozák sehnul. Vesta
šla až ke krku, jenž býval
ovázán šátkem. Přiléhavá
kazajka vybíhala na zá-
dech v malý lalCiček, —
„ohon. jako má koza."
Pláště i kožichy, kratší
než u Bialákíi. nikdy ne-
byly zdobeny „tulipány"
a j. květy. Klobouky ko-
zácké měly tvar obráce-
ného kužele komolého jako
„měřičky".
Vzděláni lidu dle v\'-
sledku sčítáni v r. lOíHt
jeví se takto : čísti a i)Sáti
umí 14.7.37 osob, jenom
čísli 217 osob, ani čisti dt a-tci^-á mci-čc-t,
BLATSKA NE\ ESTA
ani psáli ,'52,32 osoby. ve svatebním úboru.
— 56
ovšem to jsou hlavně děti školou nepovinné. — O školství na Sobě-
slavsku dobře je postaráno. V Soběslavi jsou 2 školy měšfanské, chla-
pecká doplněná 4. třídou, též ústav ku vzděláni učitelů se školou cvičnou,
v okresu pak 14 škol obecných. Vzděláni učřiů vede pokračovací škola
v Soběslavi. — O lidové vzdělání pečuje Soběslav četn}''n;i spolky
a knihovnou, spojenou s čítárnou, na venkově pak zasluhuje pochvalj'
vzdělávací činnost jednot
hasičských.
Město
SOBĚSLAV, stře-
(liště okresu, leží v kotlině
nad řekou Lužnicí při
dráze cis. Frant. Josefa.
Skládá se z vnitřního
města. Táborského a Ve-
-elského předměstí. Ve
442 domech žije tu 3771
obyv. Výstavností svou
|)oskytuje vzhled úprav-
ného města jihočeského.
Ši)l:)čslav bývala ohrazena
])řil<(ipy a zdmi. jež z části
se zachovaly ; vězné brány
\šak byly zbourány v sto-
Irlí minulém. Z budov
na prvním místě vyniká
;;i)lick5' chrám sv. Petra
a Pavla, dvojlodní. se
xzárnou ideni)ou sklíp-
k()\'ou. Prav}- oltář ozdo-
Ijen je Hrandlov\-m obra-
zem Krista na kříži. \'ěž
kostelní, již Táboří po-
bořili jiři jednom vpádu
>vém do Soběslave, vy-
zd\-ižena byla do výše
nvnější r. 1485 od stavi-
telů Beneše z Trhových
Sviň a Burky z Tábora.
Cibulovitá báň nynější po-
chází z r. 1750. V jiho-
BLATSKA NEVĚSTA , . , .. . - ,-
ZAVITÁ (OČEPENÁ,. západním koule namésti
>•
—1
OJ
>
<
N
>-
C/2 S
Z á
-4*
co >
aa
u
O
2Í
'^_
_^
- 58 -
Stojí -Starodávný gotický kostelík sv. \'íta. nesoucí nad triuťnfálním ob-
loukem štíhlou osmihrannou vížku. Kostelík ten zrušen byl r. 1785. ale
nyní koupen je spolkem pro obnovu jeho. Xa hřbitově dal postaviti
boháč soběslavský Zachariáš Marek Markovskx' kostel sv. Marka, kterx-
r. 1651 posvěcen byl Arnoštem z Harrachu. A' kostele visí památné obrazy
Markovského a příbuzného jeho Petra Hofmanna. Hrad. jejž posud hlídá
okrouhlá věž. určen byl Petrem \'okem za gymnasium bratrské, ale
r. 1534 Ferdinand III. věnoval jej městu, kteréž tu zřídilo pivovar. Xa
náměstí poutá pozornost naši dům .U černého orla", vystavěný r. 1564
majetníkem jeho Řehořem Smrčkou.
Museum zdejší, umístěné ve vlastním domě. bývalém Rožm-
berském, vystavuje pěkné sbírky nerostů, peněz, památek archeolo-
gických, výšivek blatsk\xh. kozáckxxh i třeboňských, má síň selskou,
městskou, obrazárnu i oddělení uměleckého průmyslu, a zasluhuje
SOBESLAX'.
povšimnutí i plného uznáni. \' radnici městské uložen je bohatý a zaji-
mavv archiv. Soběslav je sídlo okresních úřadů, ústavu učitelského,
školy měšťanské i průmyslové pokračovací.
Obec Soběslavská je vlastníkem deskového statku o výměře
1036 ^fl^ což jí umožňuje, aby tolik učinila pro pohodlí a poučení svých
občanů.
Osudy města zajímavý jsou zvláště v dobách husitské a pobělo-
horské. Soběslav dostala se snad již ve XIII. stol. v majetek pánů
z Rožmberka, kteří tu vystavěli nejen kostely.,jale i hrad a povýšili
osadu za město. Jindřich z Rožmberka věznil nashradě zdejším (1394)
krále Václava IW. ale musel se sám o Sobéslá# obávati, neboí četní
odpovědníci jeho ukládali o ni. 1 Jan Zižka .zdržoval se tu v okolí.
Založením Tábora vznikl Rožmberkům mocný nepřítel, jemuž těžko
odolávali. Soběslav byla pr\ni na ráně a bratrstvo táborské ji něko-
59
likrát přepadlo a vypálilo. Oldřich z Rožmberka zase mstil škody své,
kde a jak mohl. Za Jiřího Poběbradského nastaly boje v okolí Sobě-
slave na novo, nebof Jan z Rožmberka přidržel se krále Jiřího proti
jednotě Zelenohorské. Ale po mnohých škodách a domluvách opustil
Jiřího, ba postoupil i hradů svých Choustníka a Soběslavi Zdeňkovi
ze Šternberka, aby z nich vedl válku proti straně královské. Za dob}'
lé^hljH
"! f
h.\8:,g.^.V
DĚKANSKY CHRÁM SV. PETR.^ A PAVLA V SCEESLAVI.
Jagejlovské i potom vzmohl se ve městě blahobyt a statky soukromé
i obecní utěšeně se množily. Soliěslav koupila r. 1480 ves pustou
Lhotu na Lejči. 14% Radimov. 1514 půl vsi Záhoří. 1594 Ťjezd Nedvě-
dický. 1597 Lhotu Rybovou a 161.3 Zvěrotice. Válka třicetiletá však
uvedla město do- zkázy. Ustavičně průchody vojska různ\'ch zljraní
a národů, ožebračily měšfany a zpustošily město tak. že v něm ze 118
— 60 -
domů bylo 21 pust\-ch a na předměstí z 92 domů bylo 10 pohořeK''ch
a 55 push''ch. R. 1660 přešla Soběslav v moc rodu SchwarzenbersUého,
jenž pečliv byl o zvelebení živnosti městských, ale bývalý blahobyt
už se v Soběslavi neuhostil; zvláště, když i soukennictvi a j. řemesla
zanikla.
Vydejme se nyní na cestu okresem ! Ze Soběslavi zamíříme k v\'-
chodu a za malou půlhodinku dojdeme do Chlebová, vesničky to ze
24 domů o 155 obyvatelích. Několik honů na jih od ní, u ml\'na Chle-
bovského podnes spatřuje se val věžovité tvrze. Oldřich z Rožmberka
věnoval Chlebov r. 1390 obci Soběslavské, aby užitky z ní vycházející
KLENBA CHRÁMU SV. PETRA A PAVEA \' SOBÉSLA\ 1,
obracela k užitku svého špitala. Za Chlebovém zelená se lipovN' háj
a v něm stoji kostelík sv. Anny. na konci X\'II. stol. založený. Od
kostelíka na právo podle osam.ělé školy táhne se stromořadí k parku,
v němž ukrývá se zámek a za ním ves Přehořov (3H8 obyv.). Jednou
do roka. o pouti Annenské, oživne háj i park. Je po žních žitných,
rolníci oddělali si hla\'ní práci a rádi zaputují k sv. Anně. odpoledne
pak se cesta netrhne výletníky městskými. \' ten den majetník velko-
statku otevře obecenstvu zámeckx' park, aby se tu mohlo uhostiti
v příjemném stínu, nebo pobaviti tancem a procházkou. K panství
Přehořovskému náležejí 2 dvory: Přehořovsk\- a Kvasovický; kromě
toho je v Přehořově pivovar a lihovar.
Podle Přehořova psali se Přehořovští z Kvasejovic, erbu ptáka
sedícího na ratolesti, kteří i okolními statky některvmi vládli, ale obv-
— ř,l —
KOSTEL SV. MARKA V SOBĚSLAVI.
čejné na Táboře by-
dleli. Jan Sfastný Pře-
hořo\'sk\' prodal r. 1627
Přehořov manželce své
\>ronice Castolárové
7. Dlouhé Vsi, a ta zase
r. 1629 Václavu Proké-
ciusovi ze Schneeberka.
zbohatlému měštanu so-
běslavskému.
Od kostelíka sv.
Anny na se\er leží ves
i\ \' a s e j o \' i c e , mající
ly? ob. ve 34 domech.
\'e vsi stávala tvrz, dle
níž psali se Babkové
z Ivvasejovic. sloužící pánům Hradeckým nebo Hožmberkíjm; koncem
X\". stol. přešla na pány Přehořovské. Janu Ivábovi z Rybňan byla
r. 1623 zabavena a prodána Janu Řepickému ze Sudomeře. později
přikoupil ji Prokécius ke í^řehořovu. s nímž od té doby sdílela osudy s\é.
Podle několika rybníki]! přijdeme k Meznému. které s Novou
Vsí tvoří jednu obec se 380 obyv. v 59 domech. Z držitelij Mezného
zajímá, nás zvláště Benjamin Fruwein z Podolí, jenž súčastniv se po-
vstání proti Ferdinandu 11., jirojjadl jmění. Statek Mezenskv koupil
r. 1650 Václav Vratislav z Mitrovic a připojil jej k Dirnému.
Dáme-Ii se od .Mezného jiodle Zlatého dvora k potoku Diren-
skému a proti vodě, přijdeme do Zářiči (2U9 ob., 39 d.) a na druhém,
jižním břehu, na únati
Záveského vrchu, s])a-
tříme Třebějice.- ma-
jící s blízkým Závsím
393 ob. a 70 domů.
Však tu jsme již u I) i r-
ného, vsi rozprostírající
se malebně na táhlém
ostrohu. Ze směsice
stavení vypíná se mo-
hutná věž kostelní, pro
niž není ani viděti sta-
rodávného kostela sv.
Vavřince. Zámek Di-
renský, jejž dal ze staré
tvrze upraviti hrabě
DÚ.M .U ČERNÉHO ORLA" V SOBĚSLAVI
Z ROKU 1564.
62
Frant. Adam Vratislav z Mitrovic v 1. 1757—9. vypíná se na po-
sledním výběžku skalnatého ostrohu. Zámek obtékají dvě stoky, ze
Zámeckého rybníka jdoucí. Zvodnila-li se hrázi voda v obou stokách,
stál zámek v rybníce, jako se to podnes vidí v blízké Červené Lhotě.
Tvrzi zdejší vládli vladykové z Dirného; koncem XIV. stol. však
přešla v držení rodiny Rútíj. užívajících v erbu plotu zlatého. Růtové
seděli na Dirném, pokud v Cechách byli. Poslední z toho rodu byla
Barbora Růtová. která provdala se za Adama ml. Vratislava z Mitrovic.
Přínos její na Zálší konal se ve středu první v červnu r. 1607, k čemuž
pozv^áni byli i páni Soběslavští, aby jej v bázni Boží okvasiti pomohli.
W^
^^>i^
j^?i8í^^^fr>
HRAD \' SiJBESL.AVI iWM pivovaRi.
Rodina \'ratislavu posud na Dirném xiáilne. Památku Václava \'rati-
slava hlásá i ted veliký zvon z r. lool na věži direnské. Eugcn hr.
Vratislav (naroz. 1855). dědičný kuchmistr král. Českého, vynikl jako
vlastenec i dobrý hospodář a lidumil. Jeho obětavost při požáru při-
pravila mu předčasný hrob.
V Dirném (500 obyvatelů) je 3třídni škola, poštovní úřad a sídlo
obvodního lékaře. Krajina, vysoko položená. (477 m n. m.). je chudá;
obvvatelstvo kromě několika řemeslníků hledá výživu v polním hospo-
dářství, v práci při velkostatku nebo ve \'idni.
Na jih od Ďirného uprostřed četných ryl^niků je ves A'išňové
ana sever ve vrších Chotěmice. jež mají s osadou \'icemily 4^'<» obyv.
v 78 domech.
— 63 -
ČÁST Náměstí v Soběslavi.
Silnice Direnská činí
oblouk k jihu notné vy-
pjatý, na jehož vrcholu
leží Lžin. zajímavý tím,
že příslušel ve XIII. stol.
k biskupskému panství
na Chýnové. Ke Lžinu
připojena je Hrušová
Lhota, tvoříc s nim kat.
obec. Obojí drželi v XVII.
století Vrchotičtí z Loutka ;
nyní náleží statek Ižínsks'
princi Jano\i Schonburg-
Hartensteinovi.
Po silnici Choustniťké
přijdeme ze Soběslavi nej-
prve do Zvěrotic, jež rozkládají se po svahu k potoku ('ernovickému,
ke mlýnu Zárubu. před nímž vypíná se v údolí osamělý chlum Libouš,
oblíbené výletní místo Soběslavanů. Zvěrotice koupila r. 1613 obec Sobě-
slavská od Jindřicha Opršala z Jetřichovic. Za Zvčroticemi jest planina,
a tudíž pohodlnou cestou stinným lesem dostaneme se k samotě Kro-
tějovu. Odtud přehlédneme již kotlinu Tučapskou. kolkolem lesy lemo-
vanou, nad niž strmí dumavv Choustnik. Překročivše potok Cernovickv,
\- jehož malebném údolí ukrývá se rnlvn Zmrhal, vejdeme do Dvorců.
Za starodávna stávala tu tvrz, do níž se přiženil Kuneš z Olbramovic,
a rodina jeho zvala se pak Dvoreckými z Olbramovic.
Po malé chvíli dojdeme do
TUČAP, méstyse,
jenž rozkládá se při po-
toce Cernovickém. při
ve kém rybníce Pokoji.
Obyvatel žije v Tuča-
pech 9()7. Xyni jest
v celé farnosti zdejší
vedle 1711 katolíků
l)ouze 66 židů. ale druh-
dy bývaly Tučapy vedle
Přehořova, Myskovic
a Koloděj u Týna n.
\'lt. hlavním městem
židovským. \'rchnosli
přechovávaly židy na
svých statcích, protože PALACKÉHO TKÍDA v SOBĚSLAVI.
64 -
co
re
co
>■
—
Z-
c
cn
m
C
C/3
O
>
<
c/:
m-
- 65 -
•UJ
>
<
J
C/5
•UJ
oa
O
v:
D
UJ
tu
u
z
>
co
CO
Z
<
■cn
•ClJ
66
dobře platili, a židé se tu drželi, ježto v městě Soběslavi, kde měli
své obchody, nesměli bydleti, ba ani přes noc zůstati, nýbrž museli
za brány vyjiti ; kteréžto privilegium dal Soběslavským Petr Vok
z Rožmberka a jež i cisař František II. r. 1793 schválil.
Po roce 1848 mnozi židé vystěhovali se z Betléma svého —
Tučap, přece však tu mají svoji náb. obec se synagogou.
Kostel zdejší, zasvěcený sv. Jakubu Vel., chová zajímavé náhrobky
šlechtické: r. 1721 obnovena byla při něm fara. Místo nynějšího zámku
stávala tvrz. sídlo Tuěapů z Tučap: na začátku XVI. stol. přiženili se
na Tučapy Špulířové z Jiter. Poslední z toho rodu Jiřík zemřel r. 1678:
dcera jeho vzala si za manžela Antonína Josefa (Jbyteckého z Obytec.
jenž pořídil do kostela velký zvon r. 1691 : v druhém manželství měla
Josefa Frant. Matyášovského z Matyášovic. za něhož obnovena fara.
CERNO\'ICKY POTOK.
Za Tučapy u rybníka Zámeckého leží Budislav. ves čilého života,
s 618 ob. v 98 domech. Kostel Nanebevzetí P. Marie, od starodávna
farní, byl za časů válečných opuštěný: avšak r. 1754 fara byla opět
zřízena. Zámek zdejší vystavěn byl též r. 1754 Janem Václ. hr. z Mille-
sina: před tím seděli na Budislavi Doudlebští a Tučapově.
Však to jsme trochu odbočili: chtěli jsme zajisté k Choustniku.
jenž nad námi — jak se zdá — stále bdí a po nás se točí.
Od kostela Tučapského dáme se podle kovárny, pestrými květi-
nami vyzdobené, alejí \išňovou k myslivně. a prošedše rozsáhlým
lesem, ocitneme se na úpatí Choustníka. '
Tu každ\' zajisté zastaví kroky své při pohledu na zříceninu
hrdého kdysi hradu. Dáme se však před sebe hlubokým úvozem,
mineme visku Kaje ti n a podle rybníčku Močeného přijdeme do
Choustníka, vesnice to (obyv. 674. domů 99) j)o městsku upravené,
s náměstím a ulicemi. Západní stranu náměstí zaujímá zámek, rozlehlá
sice, ale obyčejná to budova, jejíž vnitřek ozdoben je množsvim krás-
— 67 —
ných parohů a starými zbraněmi, po stěnách ladně rozvěšenými. Po-
staven byl od Černínů v 1. polovici XVII. stol. Nad zámkem na vvšině,
jako kostelec nějaký, stojí chrám sv. Václava, obnovený r. 1687 hra-
bětem Janem Sporkem. Ve zdi hřbitovní zachovala se památka z dá-
vných dob, náhrobek se znamením íebi^íku. Erb tento dostal prv pán
z Poděbrad od císaře Bedřicha Rudovousá za to, že první přelezl
hradby Milánské r. 1 158. V polovici XIII. stol. táž rodina vyhlédla si
chlum zdejší, aby na něm vystavěla tvrdý hrad, Choustník". jenž dal
i jí jméno.
Hrad sestával, jako mnohé jiné, ze tří částí: z podhradí, z dolní a horní
ohrady. V podhradí zahrnuta byla asi nejstarší část vesnice bližší hradu.
HRAD CHOUSTNÍK.
od vsi nynější zcela oddělená. K hradu ubíráme se po svahu srázrěm,
ol^rovskými balvany pestré žuly posetém, podle ovčína, k bývalé biáně,
nyní sesuté. Nad samou branou na vysoké, strmé skále postavili dů-
myslně velikou věž hradu horního, aby se odtud snadno mohly brániti
most i brána. Nádvoří dolní, balvanité, ale rozsáhlé, obklíčeno je posud
vysokou zdí. Při levé ruce spatřujeme zbytky světnic hlásných a |)od-
branných. komor chlebních i pivních a stájí. Do horního hradu vy-
stupujeme nyní strmou stezkou; druhdy se šlo po mostě, z něhož iu
zbyly pilíře. ;\Iineme druhou věž. která chránila horní bránu a vstou-
píme do nádvoří nevelikého. Západní a jižní stranu zabíral palác hradní;
goticky tesané okno značí místo, kde asi bývala hradní kaple; také
podzemní sklep tu najdeme. Vchod do veliké věže vylámán je nyní
při zemi. klíč od něho půjčují v panském hostinci .U hradu". S vrchu
- 68 —
véžf spatříš širý kraj. plný barvitosti a lahody, a podiváš-li se na západ,
na Tábor, pi^ed zrakem Tvým \ vnoří se známé postavv z dob husit-
ských a rozvine se před Tebou ohromný zápas kalicha a růže. Choustník
objeví se Ti jako pravá tlapa medvěda Rožmberského, jehož hlavou
byla Soběslav a Příběnice tlapou levou. Táboří levici — Příbčnice —
ochromili, ale na Choustník se neodvážili. Ten sešel sám, když Jiřík
Hohmut z Harasova. jenž koupil jej od posledního Rožmberka, Petra
Voka. přestěhoval se odtud na Radenín. A kdož by neznal páně Jiří-
kovy dcery, pani Zuzany Černínové z Harasova. upřímné Češky, vzorné
matky a starostlivé hospodyně; ale i otec její jeví se v dopisech sv\'ch,
cho\aných v archivu Soběslavském, jako pán staročesky upřímný
a sousedský.
Dojati loučíme se s krásným rozhledem a rozvalinami bvvalé moci
a slá\-y.
Pod Choustníkem od Předboře (327 ob., 54 domu) na zái)ad
mezi lesy ukrývá se vesnice 'Jříklasovice. která náleží katastrcMii
ke Psárovu; obě mají 514 ob. v 74 domech. Za horou na vx-cliud
jsou Ml\'ny {354 oh.. 54 d.) s iiliálním kostelem s\-. Kateřiny, r. If.n')
obnoveným.
Bílá erární silnice, zastíněná košat\''mi lipami, vede nás od Sobě-
slavi na sever do Klenovic (377 ob., 68 d.), Blatácké dědiny, z niž
rod Petrů vydal známého spisovatele \'ác!ava Petrů, ředitele gymnasia
Pelhřimovského. Severněji při řece Lužnici jest osada Roudné
(ob. 238. (lomů 38). se zastávkou dráhy cis. l"rant. Josefa a dvorem
poplužním hr. \'ratislava. Uprostřed \'esnice \ypiná se pěkný hostinsk\'
dum skladatele hudebního Jind. Kaana z Albestu.
V právo odtud, silnicí rázně stoupající, přijdeš do osady Jano\a,
vzniklé při kostele sv. Jana Nep. Při chrámě tom. jejž dal v 1. 1712— \(>
vystavěti Frant. Leopold Voračický z Pabčnic. zřízeno bylo r. I72f)
kaplanství, a 1858 fara. titulem Myskovická. Ve škole Janovské stávala
kolébka Studničku, z nichž zvláště vynikl P^rant. Jos. Studnička jako
matematik (* 18.36. ý 1903.)
V blízkých Myskovicích čítá si- 111 domu se ()3I oby\-ateli.
kteří se většinou nosí po městsku. \' .Myskovicích je zámek dědiců
Eugena hr. Vratislava, jenž koupil to panství (výměry s Roudným
5.39 ha) od Jos. Mayera, starosty okresu Soběslavského. Při \elkostatku
je též pansk\' lihovar. Sejdeme-li od Myskovic na jih. spatříme na
svahu vísku Sedlecko (198 ob.. 36 domů). Za ní \- údolí |)Ot()ka Cerno-
vického jest samota .Dobrá Voda" s kapličkou.
Od Roudné na sever prochází silnice rozložitým lesem .Hůrkami",
druhdy zle pověstným; za ním ukrývá se vesnička Doubí (139 ob.),
zvaná dle doubrav. jež tu stávaly. Na právo odtud na výšině. ])ři
důležité silnici z Planě k Hradci Jindř. vedoucí, nalézá se ves Košice
— 69 -
(771 ob.. 105 d.), druhdy z většího di!u k Táljoru příslušná. K. I«84
postavena byla v Košicích kaple sv. Anny; oltářní obraz maloval i da-
roval B. Kamarýt, děkan v Deštném.
Od Košic na východ rozkládá se kat. obec Krátošická (35() ob.,
54 domů), pojímající v sobě 2 osady: násilnici Chabrovice se školou
a podál Krátošice. Poblíž Choustníka leží Skopytce (214 ob.. 33
domů), kdež je zřízena škrobárna. Dámedi se odtud cestou k Sobě-
slavi, přijdeme do Bran dlí na (249 ob., 41 domů). V té vsi bývala
tvrz. na níž chlebili Olbramové ze Štěkře, erbu 3 zlomenxrh dřevců
klacích. S nimi jako se služebníky Rožmberskými často se shledáxáme
na Choustníku, v Soběslavi i v Třeboni.
R. 1602 koupil od nich Brandlín Jindřich Hozlaur z Hozlau. Jeho
rodu odňato bylo panství při veliké konfiskaci statků, a po některvch
změnách přešlo i s Dvorcem a Kvasejovicemi na klášter Zlatokorunský.
ZÁMEK V MYSKOVICICH.
Na levém břehu Lužnice, hned u Sob.Jslavi, rozkládal se Újezd
Nedvědický, jenž. neznámo kdy, dostal se v majetek kláštera Louňo-
vického pod Blaníkem. Když Táboři vypálili Milevsko (23. dubna 1420),
dobyli hned potom i kláštera Louňovického a statky jeho uchvátili. Tak
dostali se Táboři až k samým bránám města Soběslavi, jehož jako
nepřítele hlídali, ležíce na Kostelci Nedvědickém. Bitva Lipanská osla-
bila sice bratrstvo Táborské, ale přece i potom bylo dosti mocné, že
Oldřich z Rožmberka i Zikmund král rádi po dobrém s nim se smlu-
vili. R. 1436 zapsal Zikmund Táborům zboží Louňovické, načež násle-
dovala i úmluva o „věčný mír" a pominutí všech záští mezi Tábory
a Rožmberkem. Klášteru zbyly tu pouze platy ze dvora Petřína
(nyní návrší u Ceraze), jež kn. Jan, probošt Louňovický, prodal r. 1436
obci Soběslavské, kteráž za časů pokojnějších rozprodala Petřín v sou-
- 70 —
kromou držbu sousedům na zvelebeni živností jejich. Táboři netěšili
se však z hojných statků svých dlouho, r. 1547 bylo jim zabaveno
jměni jejich, i Újezd Xedvědický. kterýž přikoupili poručnici sirotků
Rožmberských (\'iléma a Petra Voka) ke statkům jejich. Petr \'ok,
poslední ratolest rodu Rožmberského, prodal r. 1594 týž statek městu
svému Soběslavi, totiž vesnice : Klenovice s Ovčínem, Skalici, Ceraz
s mlýnem Cejnovem. Vesce, Mokré, Debrník, Nedvědici, Záluží. Vlasti-
boř, Svákov. Řípec a Roudnou za 20.000 kop gr. míšensk5'ch.
Nuže, podívejme se ještě do Újezdu Nedvědického ! Ze Soběslavi
dáme se po mostě „panském" za Lužnici a potom úpravnou cestou
ke Svakovu, b5'valé vsi. jejíž dědiny zarostly jsou nyní lesem.
\' něm ukr\'vá se na výšině nad řekou Lužnicí staroslovanské hra-
diště se škvárovými valy. Kousek výše na severním svahu vrchu
Chrastiny rozkládá se vesnice Xedvědice (287 ob.. 46 domů).
Kostel sv. Mikuláše, nad šírým okolím se vypínající, má podnes
vzhled kostelce a chová v sobě prastarou kamennou křtitelnici. R. 1786
zřízena byla při něm lokálie : od r. 1855 je farním. K Nedvědici při-
fařeny jsou: Mokré (lo7ob.. 19 d.), Vesce (165 ob., 30 d.). kdež zří-
dila obec Soběslavská dvůr poplužní, když za válek vesnice zpustla:
Záluží (86 ob.. 12 d.). \'lastiboř (383 ob", 63 d.) a Debrník (198 ob.,
32 d.). Ceraz ( 100 ob.. 19 d.), skrytá za návrším Petřínským, náleží
farou ke Bráchovu. V těchto vesnicích bydli Blatáci. zanášející se
polni:n hospodářstvím a chovem dobytka, což poskytuje jim tu dosti
prostředků k spokojenému životu, že nejsou nuceni vyhledávati práce
v cizině, jako lidé z protější \-ysoěiny.
Od Nedvědice na sever ubiráš-li se rozsáhlými lesy, majetku to
Soběslavských, přijdeš do vesničky Radimova, od níž na právo je
Lhot;i Rybová, tím památná, zeji držel koncem X\'L stol. Jeroiiým
Makovský z Makově. znám\' komorník Rudolfa II.. jemuž se zalicliotil
svými známostmi alchymistickými, ale , spáliv pečeni" (pro různé pod-
vody) byl jat a vězněn. Soběslavští koupili od něho Lhotu r. 1597.
.\ad Lhotou na návrší, kde příkře k Lužnici spadá, strmí skalický
kostel sv. Simona a Judy. poblíž chudých zbytků b\'valé tvrze. A' ko-
stele zachoval se starodá\n\- obraz umučeni Páně. jenž nyní uložen je
v museu Soběslavském. Po ostrohu vedle kostela rozložena je ves
Skalice s .354 ob. v 53 domech. Náležela pánům z Růže (bílé. potom
čer\(né) a konečně Soběslavi, ale i drobná šlechta mívala tu dvorce
své. Četné mohyly kultury Hallstatské, ano i nálezy z doby kamenné
svědči, že krajina zdejší byla již na úsvitě dějin obydlena, jsouc důle-
žitou cestou z Podunaji do vnitra Cech. Od Skalice na severozápad
přes Třebíšf (142 ob.. 25 d.) dostaneme se do Zelče (848 ob.. 1 17 d.i.
jejíž vrchnostenská sýpka z daleka široka v oči bije. Jet vesnice ta
— 71 —
vysoko položena (480 m n. m.), ale nad ní ještě vypínají se jako vlny
lesnaté kopce. V Zelči stojí pěkn\^ zámek, upravený z tvrze, a při
něm zřízen je pivovar, cihelna a s\Tárna. Proti zámku bělá se škola.
Přifařeni jsou však Zelečtí k Hlavatcům, blízké to vsi s 511 ob. v 92
domech, v níž se nachází kostel sv. Ondřeje.
Panství Zelečské, náležející hr. Ottovi Harrachov!, koupili (kromě
Strkova) před nedávném Frant. Mašek a Frant. Vodňanský za2,050.00(J K.
Jos. Lintner.
ZELC.
XXIX. OKRES BECHYŇSKÝ.
Jako Táborský, tak také Bechyňský okres má svoji historickou
a politickou tradici, ba starší ještě a rozsáhlejší než onen. Již ve
XII. století mluví se o 'kraji Hcchynském. jakožto území příslušejícím
k hradu Bechyni, ač rozsah tohoto území ze zpráv oněch dob vyme-
ziti nelze. Za krále Jana tvníí Bechyňsko poliiickou jednotku s Ch\'-
noxskem a Doudlebském, ba r. 1.365 pripominá se k němu i část
Písecka. Pozdější politický vývoj povýšil Bechyňsko za středisko celé
východní polovice jižních Cech, což trvalo až do r. 1751. kdy toto roz-
děleno na kraj Táborský a Budějovický.
Maje podobu, v povšechných rysech vzato, obdélníka, jehož hlavní
osa směřuje od severozápadu na jihovvchod a osa vedlejší od jiho-
západu k severovýchodu, mezuje okres Bechyňský v západě na okres
PíseckS', v severu na okres Milevský, s kterým tvoři dnes jednotnx-
politickv' celek, ve východě na okres Táborský a Soběslavský, v jihu
pak na \'ltavotýnsko, dotýkaje se mimo to v jihov\'chodě úzkým
pruhem i okresu \"eselskčho, vklíněného tu malým ostrohem mezi
Tvnsko a Soběslavsko.
— 72 —
Vlastní hranice okresu, v jihozápadě proti T\'nsku. počíná \ňi
ústi potoka Borovského do Lužnice, sleduje odtud na sever v nevelké
vzdálenosti lev\' i^řeh téhož až po vtok jeho do ryljnika Šternberského,
odkudž zahýbá k západu a po značném oblouku mezi Chráštany
a Dražicemi k severu vypnutém, na jihozápad ke korytu \'lta\y, jež
stihne u mlýna Rysikovského; mlýn tento je st\'čným místem troj-
okresí Piseckého, Týnského a Bechyiiského. Odtud sleduje hranice
pravý břeh Vltavský až po ml\'n Dolnolipovskx', odkudž vrací se opět
do středu okresu na v\''chod ku Dražicům. Od Dražic zaměřuje hranice
na delší traf k severozápadu a podrží tento směr. sledujíc tu v celku
rozvodní linii A'Itavsko-Lužnickou (až na dva veliké oblouky k západu
u Rakova a hned na to k v\''chodu u Bilinky vypnuté), až po jednotu
Soudný severně od Křenovic.
Zatím co politická hranice vrací se odtud opět na západ k \'Uavě.
zaměřuje okresní hranice k severovj^chodu k Rábu. odkudž sestoupí
na jihov\''chod až po Srlín, aby hned na to vypjala se v trati d\akrát
tak dlouhé k severozápadu ku Zálší. Xad tímto mění se směr její až
ku Podhoří ve v\'chodní, v němž pak po oblouku u Skr\'chova k severu
vypuklém dostihuje jižně od Nového Dvora politické hranice Táborské,
s niž odtud na dlouhou traf splývá. Celkovj' směr od severozápadu
k jihovýchodu mění na soumezí Soběslavská a Týnská, kde jihový-
chodně od Komárova, obrací se na západ a stihne po velikém oblouku,
jimž na jih obchází rozsáhlý revír Kozelecký. u Vel. Čeňkova přítok
Lužnice, Židovu strouhu. Od Čeňkova zaměří hranice k severu a severo-
západu k Rosinu, a podrží tento směr až k uvedenému rybníku Štern-
berskému. Úhrnná délka této hranice činí asi 120 km: takový je tedy
obvod okresu, jehož plocha vykazuje Zi\'í)l km-. Viděli jsme. že hra-
nice neprobíhá v jednotné linii, ale že činí četné a značně veliké
(iblouky. Dejme tomu, že by okres měl podobu kruhu o ploše 23r(i7 km'.
jeli známa plocha kruhu, vypočteme snadno jeho obvod; obdržíme, že
činí v našem případě 53'9 km. Tak získali jsme dva obvody: onen vy-
měřen\', skutečný o I2() km. tento ideální, z plochy kruhové získan\'%
v délce 53'9 km. Porovnáme-li nyní dělením obě tato čísla, o kolik ono
je větší než toto, obdržíme tak zvaný v\-\oj hranice nebo členitost její
jež je nám měřítkem i)ro velikost, její záhybů a zákrutu. \' našem
I)řipadě obnáší členitost tato 2'2 : 1, což znamená, že délka její vzhledem
na četné oblouky je 2'2krát větší než jakou by měla býti, kdyby při
]jředpokládané kruhové podobě okresu všecky záhyby její odpadly
a ona měla tvar pouhé kružnice.
()dlehlost nejsevernějšího a nejjižnějšího místa okresu obnáší asi
(»"I2' čili 23 km, odlehlost nejzápadnějšího a nejvýchodnějšího asi ()"lfi'2n"
čili 22 km. Byly by si tedy obě osy jeho rovny. Za vlastni dělnou osu
míižeme však považovati linii Komárov-Bernardice o délce 19 km. za
73
osu příčnou pak linii kolmo onu protínající a jdoucí severně nati Hvož-
(lany a Cernešovicemi, v délce 9V2 km\ délkový poměr obou 2:1
svědčí tu právě o obdélníkové podobě okresu. Jen něco málo jiho-
vxxhodně od průseku obou těchto os leží hlavní město ; možno tedy
považovati polohu jeho za centrální.
Hlavni vodní rýhou okresu je řeka Lužnice. Tato vstupuje na
půdu jeho nad Dobronickou papírnou (369 m), majíc již tu směr od
severovv'chodu k jihozápadu, kterýžto směr zachovává po celý jjrůtok
okresem, jejž opouští u jed-
noty Kosínské (.350 m). Až
po Bechyni je rulové údolí
její úzké, divoce romantické,
provázené skalními stěnami,
jako všech vodních r\'h
v okresu, pokud vyryly sobě
koryta v rule ; od Bechyně
šiří se v poddajném útvaru
tercierním na 200— ,30(l ///.
jsouc však i zde vroubeno
s obou stran vysokými, les-
nat5'mi stráněmi, neztrácí ni-
jak na svém pův^abu. Úhrnn;i
délka. Lužnice v okresu ob-
náší I6'2 km; přímá vzdá-
lenost mezi Dobronickou pa-
pírnou a Rosínem toliko
1 I 5 km ; zvyšuji tedy zá-
hyby a zátoce délku řeky
o 4'7 km. takže vývoj její,
poměr to obou délek, činí
1-4: 1.
X^eliké přítoky v okresu
má Lužnice na pravém
břehu: Smutnou a potok Borovskx'. Smutná, sbírajíc vody s\é u Xa-
dějkova (okres Sedlecký) a vstupujíc na půdu okresu nad Srlinem (304m).
protéká jím až po ústí své u Bechyně (332 m) v černých oklikách směrem
od severu k jihu, rovnoběžně se směrem rýhy Vltavské. Přítoky její jsou
nepatrné: z leva jen bezvýznamné strže, z pravá pak potůček od Rábu.
ústící u Srlína, struha z rybníka Levišfata, skrovná rýha pod mlýnem
Viktorou a stejně nepatrný nad Bechyní se vlévající potok Plzina.
Vzhledem na četné zátoce obnáší délka Smutné v okresu I.S'8 km
(přímá linie 10 km, vývoj \'6:\), s přítoky (dvojpotok od Rábu 9"6,
výtok z Levištat 22. potok pod Viktorou 0'8, Plzina lYi: strže z leva
.■^'
PARTIE ZE .ŽIDOVY STROUHY'.
- 74 —
Úhrnem \'l km) dohromady 3r7 km. Borovský potok vyvěrá z ryl)-
niků jižné od Milevska, vstupuje do okresu pod Bílinou (460 m) jako
íalový potok a protéká jim, měné jméno v p. Borovskx', stejným
směrem jako Smutná, ač v korytě daleko rovnějším; pi^i výloku z ryl)-
nika Šternberského odchyluje se tok jeho od hranice okresu, k níž se
vrací teprve pi^i samém ústí (352 m). Délka jeho v okresu I0'6 km
(přímá linie 10 km), s jediným přítokem od Křenovic (z pravá nad
Bernardicemi) I2'l km. Z leva přijímá Lužnice více potoků, avšak
daleko menších: směr toku jejich, až na Židovu strouhu, jde od v}'-
chodu na západ. Hned u Dobronické papírny vnímá dva bezejmenné
ručeje: nad papírnou z lesa ,V oborách*" přicházející (2'1 km), pod ní
p, ze „Zádušního lesa' u Třebelic (3'2 km. s přítokem z pravá 3 8 km).
Po struze pod Dobronicemi (r5>&m) přijímá nad Hutěmi p.\'šechlapsk\'
od Všechlap (48. s přítokem z leva 6'7 km) a p. Smolečský z dvou
pramenů od Šmolce a Sudoměřic. ústící u jednoty Švestky (i s přítoky
8' I km). Židova strouha, od Hor. Bukovska a Bzí, vstupuje do
okresu u \'el. Čeňkova a protékajíc jím v délce 8'7 km ústí 2 km pod
Bechyní; hluboké, romantické koryto její, vzácné krásy přírodní, jeví
se býti pokračováním r5'hy Smutné, s druhé strany do Lužnice se
vlévající. Z pravé strany sesiluje ji odvodňovací kanál od Nové vsi ;
s tímto obnáší délka Židovy strouhy v okresu 14'3 km.
^'ykazuje tedy veškerá vodní sít v okresu 96"4 km. to jest na
km" plochy 042 km délky vodní rýhy (:= hustota vodní sítě).
Tak jako v sousedním Táborsku, i zde základem reliéfového obrazu
okresu je tok Lužnice, k níž se jakožto nejnižšímu místu s obou stran
cel\' kraj pánvovitě níží. Nadmořská v\'ška nejbližšího okolí Lužnice,
po celém jejím toku i přítoků obnáší 400 m. A'\-šky 500 m dostihuje
krajina jen v severovŇxhodě. v lesnatém pásmu, táhnoucím se od
Malšic z Táborská nad \'šechlapy a Smolčí. Celkový ráz kraje při
průměrné výšce 450 m je mírná, povlovná kopčina, hojně zalesněná,
jen v rulov5'ch korytech toků povahy horské a di\oké nabývající. ■
Útvar práh orní zastoupen je v okresu vlastně jen rulou, nebof
žulový pruh v západním Rakovském ostrohu je plošně bezv5'znamný.
Velmi rozsáhle zastoupen je však tercier, tak celý jihov\'chod okresu,
od A'yhnanic, Smolče, Režerovic a Březnice náleží tomuto útvaru
(oligocen a miocen) a skoro ceK' pravý břeh Lužnice (až po Sedlec
a Zběšice v severu 1. mimo to i celá střední třetina ])Otoka Borovského.
Svršek pudy jsou písčité hlíny. \- rule písčitější, v iřetihorních
vrstvách hlinitější až jilovilější; v těchto také je půda hlubší, v oné
více kamenitá a skalnatá. Z plodné půdy připadá na role l()6"36, lesy
89-92. luka 13-87, pastvy 9*38 a zahrady r64 km-.
Klimatický ráz kraje při nepatrných rozdílech v\''škových je dosti
vvrovnanv: je to průměrný'- typus středočeský, s ročním průměrem
75 -
teploty 8" až 9" C v nižších a 7° až 8" C ve vyšších částech a se
srážkov\''m úhrnem 600 — 700 mm.
Budiž vzpomenuto klimatu zdejšího i ])o stránce hygienické; je
zajisté účelno uvědomiti si, že okres Bechyňský náleží k okresům
s nejmenší úmrtností v Cechách; zdravé podnebí, hojnost rozsáhlých
lesů, nedostatek průmyslovkách, vzduch otravujících závodů, nádherné
scenerie Lužnice, Smutné, Židovy strouhy — jen trochu více pochopení
pro cenu zdraví a trochu více citu pro krásy pi^írodv, a v lirzku bude
míti okres více svých „Libušiných lázní."
Obyvatelstvo okresu je v\'hradné rolnické; značnou část půdy
vlastní tu velkostatky, počtem 3.1 Ti^eba pak že v konečných číslech
PARTIE ZE „ŽIDOVY STROUHY^
vykazuje okres vzrůst obyvatelstva, možno i^íci, že tohoto zde ubývá.
R. 1890 napočteno 1,3841 ob\'v. (bez vSkr\''chova, kter\' pak připojen
k Milevsku), v r. 1900 (v 32 místních obcích, v tom I město. I městys)
toliko 14047, tedy plus 206 oby v. čili sotva \'5''l„. přírůstek za 10 let
jistě daleko stojící za přirozeným vzrůstem, zejména uváží4i se vzpome-
nutá tu již malá úmrtnost. Povšimnuti pak zaslouží, že mezi místy vy-
kazujícími úbytek obyvatel (Bežerovice 29, Bojenice 36, Cernešovice 46.
Dražíce 28, Komárov 30, Rákov 32. Srlín 2.3, Sudoméřice 31, Svatkovice
41 a j.) nalézá se také hlavní místo okresu, kdež zajisté úbytek, třeba
nepatrn\' (9), padá velmi na váhu. Naproti tomu překvapuje vzrůst
někter\'ch míst. obnáší-li na př. u Opořan (r. 1890 čítaly 1148 obyv. ).
hned celých 23'47o- Průměrem připadá v okresu na /:m- toliko 61 obyv..
— 76 -
])rávě o polovinu méně než kolik obnáší průměr zemsk^v (122 obv-
\atei). — Skolshi národní (2 školy meštanské, v Bech3'ni a Bernardicích)
čítá úhrnem 42 tříd. to znamená jednu ti^ídu na 335 obyvatel (v zemském
úhrnu na 346 obyv.) a na 5'5 km" plochy (v zemském úhrnu na 2.9 km-).
Mimo to honosí se Bechyně r. 1887 zřízenou c. k. odbornou školou
keramickou, jedinou českou školou toho druhu.
Nepočítáme4i silnice, vodní dráhu Lužnice, jen pro vory splavnou,
a Vltavy, jíž se okres úzk\'m krajem dotýká, je okres po stránce
kommunikační na tom dost neutěšeně. Transversální dráha. .Milevskem
probíhající, nedot^ýká se vůbec jeho hranic, elektrická pak traf z Tábora
do Bechyně nabude jistého v\'znamu hospodářského teprve prodlou-
žením do T\-na nad \'ltavou.
Okres BechyňskS' počítá se mezi nejlesnatější okresy v království.
Ze strany soběslavské za rozsáhlou vesnicí Svinky, Komárovém
(se školou a pěknou kaplí). \''vhnanicemi. někdy sídlem proslulých
Roubíků z Hlavatce. při řadě rybníků, z nichž největší Vyhnanický
a Rytíř (s mlýnem), rozkládá se velkolepá obora Cernická. Povstala
r. 1586. Břežan vypráví: Toho také času obora pro zvěř při vsi Sudo-
měřicích v lukách a dědinách, všechněch osedlých na též vsi se dotý-
kajících, na panství bechyňském nákladem pana Petra \'oka z Rožm-
berka udělána a zvěří osazována ... R. 1590 Vincenc tesař z Jílo-
vého udělal v oboře ohradu pro bažanty ku hnízdění. R. 1592 Jiřík
Homůt z Harasova. hejtman bechyňský. zjednal Jana Vlacha o udělání
sUulnice v oboře sudoměřické zhloubí čtyř sáhů, zšíří zespod tří
a navrchu čtyř loket. Původní obora — naz\'vaná nejprve sudomě-
ři;kou — měla rozměry mnohem větší než nynější. Kdežto tato (X)
ruce 1781 zaujímá než 2()68'84 Aa (včetmo 6 rybníků), začínala ona
revírem kozeleckým kolem dvora Němce (rybník), rybníka Rožm-
berka a rybníka Naděje (z r. 1591 ; nyní dvůr) u Komárova, potom až
•k vesnici Cernešovicím v délce asi 11 km,, v šířce asi 4"4 >^/« na ploše
a;-i 451)0 /zň. Poněvadž z\ěř obyvatelstvo vesnic Černic, Benešova
a Ubroxky sužoxala. zrušil Petr \'ok ty tři dědiny, rozsadiv některé
poddané do okolních a ])ro zbytek založil Novou \es. Také k vůli
pokoji za těžk\' peníz j^řikoupil r. i58íi statky Březnice a \'yhnanice.
Obora leží na mírném, k jihu se nížícím lázu 500 m nad hladinou.
Dobu založení pamatují obrovské duby (odhadnuté na 25.000 m^) a stará
hájo\na cernická, stojící v místech někdejší tvrze vladyk z Černic. Rožm-
berský nadlesní — první Václav Kapřík se uvádí v 1. l,S9í— 93 sídlil
na samotě ..u Pousarů v lukách" nedaleko Sudoměřic. R. 1766 po-
stavil hrabě Paar h\'ězdovitý zámeček lovecký, r. 1792 byt pro nad-
lesniho při hájovně v Černicích. Stav vysoké zvěře kolísá mezi
150 — 200 kusy. černé přes 2(X) hlav. Nad oborou bdí myslivci na Cer-
tovně. v Sudoměřicích. na Marunce pod správou nadlesního
- 77 —
V Černicích. V revíru marunském stával velkv díevěnv pa\iIon lesní
nazývaný „Paní Anny vulgo Paňanín. kteréžto jmřno i)íenesli po
zámku stavby na nejbližší rybník.
Cernická obora pro útulnou polohu, vzorné lesní hospodářství.
úpravné cesty, různá nádherná zátiší náleží k nejrozkošnějším místům
v království. Kolem velikých rybníků vyhnanických. obejmutvch svtou
zeleni tučných luk a houpavými vrškv vvsokvch borovic." kráéíme
okresní sdnicí, která ji protíná, středem lesních "velikánův. Smrk. bo-
rovice podrůstá bujným jahodiním a maliním, z něhož veliké žluta\-é
kapradi \-ytycuje rozeklané listy, prastarv dub s obr^zki^m .Matkv Boží
HR.AD DOBRONICE
kývá šedivou hlavou nad miliony trpasličích sousedů-květinek měňavé.
rozi)odi\né barvy, mnohdy i učeného výletníka svým druhem překva-
pujících, tisíce zpěváčků božích rozlévá za krásného jarního jitra
mocný a přece lahodný hymnus daleko široko, až se zastavíš u ma-
linkého ručeje. namáhavě se deroucího \ysokou travou ku shromaž-
dištím , vysoké" nebo ..černé'" zvěře, která nebojácně, lidem zvyklá,
velikým okfem mezi pastvou o tě zavadí, dál si nikoho nevšímajíc,
a mimoděk vydechneš: Krásný vzhled je na ten český svět. Jako
křišfálový palác svítí do zeleně bílý lovecký zámeček, podlouhlá
-iesovna", při samé cestě uprostřed ovocné zahrady, a přes sudomě-
řickou hájovnu jako hrot obrovského kopí k nebesům i)ní věž staro-
žitného, gotického kostelíčka \'šech svatých v Sudoměřicích.
- 78 -
Na jih od obory po kopcovitém terrainu bělají se vesnice — pro-
slulá Blata. Z těch do bechyňského okresu patří: veliká a bohatá ves
Hodě ti n. v\'chodiště válečníků Hájků z Hodělína. se školou a čistou
kaplí, při uměle založeném, odvodňovacím potoku na obou bi^ezích
vysoko položená Bi^eznice. taktéž se školou. Zde stávala pevná tvrz
.Majnušů z Březnice. níže Cenkov. Xedaleko .Židovy strouhy" za Vtj-
skokem a Borem (416 m) na levo Xuzice, na právo Hodonicc.
jádro pozdějších blat tvoří Jamník. prý po českobratrské sektě
Jamníků tak řečen\', a Blatec. Od něho směrem k Soběslavi spatřuji
se známá rašeliniště blatecká. kde kopají „borky". Část půdy blatské
najmě v oboře a u Sudoměřic útvaru třetihorního obsahuje množstxi
NA LUŽNICI POD BECHYM.
těžké, kamenu prosté hlíny, v níž nachází se zvláštní kamenně koule
duté. řečené .bechyňskě" (správněji ovšem sudoměřické).
.Mezi Lužnicí a oborou nad farní vesnicí Sudoměřicemi s pěknou
-^kolou. \vsla\nou farní budovou leží vesnice Bežerovice, vedle ní
u samé řeky na ostrožně starožitnicky zajímavé návrší Hrobko v, v\''še
\es Hutě. 7Ait stávaly veliké ^hamr}' bechyňskě". proslulé v XVIII. st.
na celém Táborsku. Xa pravém břehu pod Sibeničn\'m vrchem jednoty
Trojáček a Smíšek s řadou domků pro dřevaře, kteří zde na obou
březích skládají prámy. Xa právo k oboře za pěkn^-m hájem a širo-
k\'mi lučinami kolem v\'stavné kaple kupí se stavení vesnice Smolče.
za oborou pod Božími muky .u sv. Jana" samota Lfisy a ves Dudo\-.
Za \'šechlapy při potůčku Všechlapskěni v údolíčku ves Cernešo-
- Ty
vice se školou. Odtud za půl hodinky přes most přistoupime ku vsi
a hradu Dobronicím.
Trosky dobronického hradu stojí na vysokém, jako náhle se-
seknutém, ale značně příkrém skalním ostrohu, jejž obíhá Lužnice.
Vchod do nich je obtížný, ba nebezpečný. Skládal se v dobách své
slávy z nového a starého hradu. Dosud zachovala se okrouhlá věž
a v přízemí jedna síň. Ačkoli pevnost nenabyla nikdy rozměrii veli-
kého hradu panského, byla dobře spevněna, že považov^ána za nedo-
bytnou. Vice proslula stářím. \" okolí nachází se přemnoho slovan-
skS-ch mohyl ve velikých skupinách, někde (u Dobronic samých
a u Senožat) podivuhodného rázu ; archeolog Hraše objevil nedaleko
íf-
^P3Sí~^,
BECHYNĚ.
hradu rozsáhlé polosesuté valy nějakého dávnověkého vojenského
táboru, kterému záda kryly veliké rybníky. U prastarého dobronického
kostelíčka P. Marie na blízku školy nalezli zlaté římské peníze z dob
císaře Tiberia — není tudíž neodůvodněna domněnka, že před pří-
chodem Čechů pro oljranu dolejších držav a také obchodní cesty za-
ložili tadv Římané značnější vojenskou hlídku, ve které v čas nouze
se mohly brániti celé legie.
R. 1230 setkáváme se s rodem pánů z Dobronic. Hlavně o Vlč-
kovi z Dobronic z polovice XIV. st. zachovalo se hojně listinných
zpráv. Ačkoli jeho rod nevyhynul, držel hrad Dobronický v husitských
válkách Oldřich z Rožmberka. Veliké důležitosti nabyly Dobronice
1)0 zániku nedalekých hradů příběnických. jsouce shromáždištěm výpra\-
- 80 -
proti Táboru. Po smrti Uldi^iciiově (1462) přišly Uobronice do rukou
Vít\' ze Rzavého. V jeho rodě zůstaly až do r. 1534, kd}^ polovici
dobronického zboží trhem získali brati^í Hozlauerové, jejichž potomci
])0 r. 1592 i druhou polovici na se potáhli. R. 1621 konliskovánv
Bohuslavu Hozlauerovi. Po několika změnách majitelů koupil r. 1691
Dobronice řád jesuitsky u sv. Klementa v Praze. Po zrušeni řádu při-
padly r. 1773 studijnímu fondu a r. 1825 po veřejné dražbě spojil je
kníže Karel Paar s Bechyní.
Xa západ otl Dol^ronic nedaleko
říčky Smutné v pěkné krajince s ko-
stelem Nejsvětějši Trojice Boží na-
chází se farní ves Rataje, kolébka
rytířského rodu z Rataj. Posledně
známý Mark\art z Rataj stranil Jirí-
kc)\i z Poděbrad. Podle náhrobku
chrámoxých vládli ratajskou txrzí
vXM.st. \'ílové. ])o nich di> r. U)21
Hozlauerové. kter\mž k ruce Adama
ze Šternberka na Bechyni Rataje
konfiskovány. V Ratajích se narodil
Jan K. Hraše. ěesk}' spisovatel
(2. dubna r. lH4n. t v Xáchddě
22. května 1907).
Přes Šibeniční vrch (4.')1 /// ) od
Senožat přiblížíme se ku staro-
slavné
BECHYNI. Má 344 domů s2109
oby\'. čes. Bechyňská předměstí
slují Zařečí, Lišky a Pražské před-
městí. Xejlepší pohled na město je
s návrší sudoměřické silnice nade
mlýnem SmidinLíro\'_vm. Xa \ysoké
a rozsáhlé ostrožně, kterou tvoří spojeni Lužnice s říčkou Smutnou,
od jihu na velikém balvanu vystavenou „Katovnou" počínaje. \e výši
60—70 m vypíná se malebnx'- hrad. za nímž níže kolem prostorného
náměstí město s kostelem sv. apoštola Matěje, škola keramická, pro-
slulé lázně Libušiny. Nad Lužnicí na samém břehu z bujné zeleně
ovocné zahrady vztyčuje své souměrné gothické tělo skvostný- chrám
někdy minoritský (založ. r. 1241. obnoven r. 1491 od Zdislava ze Štern-
berka), nyní Františkánský Xa nebevzetí P. IMarie. Blízké lesy. panská
obora dančí s oběma řekami jako temný pás půlkruhem od jihu sví-
rají bělavé městečko. Xáleží mezi nejstarší a nejromantičtější v Krá-
HLÁSKA .KUHOUr- ( KATOVNA i
\' BECHYNI.
— 81 —
lovství. První zmínku o Bechyni uvádí listina v r. 993. Kosmas r. 1 125.
Podle toho. že ve XII. stol. sídlel zde arcijahen bechyňského. nad jinc
obsáhlého (7 děkanátů) arcidiakonatu, dá se dle analogie souditi, že
Bechyně náležela pražskému biskupovi. V XIII. století stala se krá-
lovskou — sídlem soujmenné župy. Jedna větev pánů z Benešova se
psala z Bechyně (1284—1360). Jsou po ruce zprávy, že Jan Lucem-
burský dal ohraditi město novou zdí, silnou k severu, slabou nad Luž-
nicí i říčkou Stebnicí (n. Smutn\'' potok). R. 1397 patřil bechyňsk\' hrad
Joštovi . moravskému markraběti.
jenž jej r. 1406 postoupil Herbartu j "I
z Kunštátu. Roku 1410-20 seděl ^
zde známý oblíbenec krále Václava
Jindřich Lefl z Lažan, po jeho smrti
— raněn byv smrtelně v bitvě u \'y-
šehradu pobožně skonal na Be-
chyni po Všech Svatých r. 1420 —
syn Hyncík z Lažan. příznivec Husův.
Zdá se, že z návodu Hyncikova od-
bývali husité své první hromady pod
šir\'m nebem v okolí Bechyně.
Aspoň hlavní taková schůze ko-
nala se pod vůdcovstvím Mikuláše
z Husí na den sv. Máří Magda-
leny (22. Vil.) 1419 na vrchu ře-
čeném Holý mezi vesnicemi Chráš-
tany a Koloměřici něco přes hodinu
od města. Místo obdrželo biljlickí-
jméno ,hora Tábor", kteréž po-
jmenování po vzniku nynějšího Tá-
bora z lidské paměti vymizelo. —
Hyncík. stav se hejtmanem vrati-
slavsk5'm, odřekl se husitství. Za
to Prokop Velik\' po udatném čtyř-
měsíčním odporu posádky dobyl Be-
chyni v listopadu r. 1428. R. 1471 získali zboží bratři Zdislav, Jan a Ladi-
slav ze Šternberka, po nich r. 1528 Krištov ze Švamberka. Od r. 1572 až
1595 vládl panstvím Petr Vok. poslední Rožmberkovec, jenž starý hrad
skoro celý přestavěl. Potvrdiv r. 1594, 15. srpna bechyňským měšfanům
stará obdarování (již r. 1444 naz\>vají je starodávnými) prodal r. 1597
Bechyni se Zelčí p. Adamu ze Šternberka. R. 1700 jediná dcera Jana
Josefa, hraběte ze Šternberka. Marie Terezie, přinesla Janu Leopoldu
z Paaru Bechyni za věno. Poknéžněnv' rod jeho drží 5977 ha čítající
aliodni panství zdejší dosud. Nyní Karel kn. Paar. Město Bechyně má
DĚKANSKY KOSTEL SV. MATĚJE
V BECHYNI,
— ai —
obecnilio majetku 166 ha. — Uprostřed náměstí stojí ve výši 407 m
nad hladinou (z r. 1884) kašna, proti ní dékansk_v kostel, původu román-
ského: ale r. 1613 manželé Magdalena a Ondřej Holušický skrze sta-
vitele Jana Schutze z Ces. Budějovic dali na místě staré budovy postaviti
gothick\', jenž r. 1740 barokov\'mi opravami byl znesvářen. V kněžišti visí
velik\' obraz Sv. tří králů od Petra Brandla. Pověsil jej sem r. 1780 z ko-
stela ve Smiřicích Jan \'áclav Paar. Ve svatyni si povšimneme cínové
křtitelnice z rukv konváře Jana Mrkvičky (XVI. st. ), věčné lampy, při
Nenyři mramorové kropenky (počátek XVII. ' st.), v panské oratoři
kachli (ze X\'I. století). Xa děkanské budově hlásá pamětní deska
(z r. 1888). že v Bechyni jjůsobil kněz-buditel, výborn\' Cech. spiso-
vatel František J. Sláma od roku 1841-1844.
Z jihovýchodního rohu
náměstí přijdeme do bechyň-
ského hradu. Procházíme
starožitnou branou do ná-
dvoří, v němž na pra\'o.
v místech někdejších před-
hradních příkopů, spatříme
slušnou jízdárnu, pivovar
s kamennou kašnou (r. 1660)
a tři bašty. Proti jízdárně
zvedá staré čelo dům Hoz-
lauro\ský (XM. st. ), kdysi
zimní sídlo ]iánů na Dobro-
nicích. nyní kanceláře pan-
ství. V zadu za domem sýpka
vysokého štítu, s kamennými
ozdůbkami na oknech i dve-
řích, silně české tvrze přijio-
mínajíci. Původ sýpky sahá do X\". st. V zahradě u sýpky stával
kostel sv. Ludmily, o něco dále kostelíček sv. Jiří, patrona rytířů. Není
známo, kdy po\'stal — snad to b\'val původní zámeck\- — ; prv\' sv.
Ludmily (\lastně obyčejná modlitebna) jMý vybudoval Petr \'ok
Rožmberk pro české bratry. Oba rozbourali r. 1792 — 95. Císař Josef II.
je zrušil. Zámek nynější podoby, jak již řečeno, povstal štědrostí ])0-
sledního vladaře krumlovského z rodu Rožmberků. Přední část zcela
nově. zadní ]iřestavbou. \' přízemi nachází se staročeská kuchyně.
A' prvním poschodí \-(' světlém korridoru <z let 1587 — I.S<)0) vyobrazeny
luzné hony a zvířata. Tamže s]iatrime zbrojnici s nádhern^vm stropem
( r. 1600). Xa stěnách \isi obrazy českých králů a majitelů Bechyně.
V „soudní síni" umístili starožitnosti, nalezené \' mohylách ratajských
a jinde. Za novým zámkem leží staiý s bránou lX\'I. st. ). |)odle erbu
VN1TÍ<EK DĚKANSKÉHO KCSTEL.A SV. MATĚJE
V BECHYNI.
— 83 -
původu rožmberského. Podivíme se zbytku čtverhranné věže Jelenici"
t. j. velikému průjezdu, v němž stojí veUké dělo, řečené dietrichstejnské
(r. I544j.
Pod městem na stráni k Lužnici v malebné poloze třpytí se klášter
Františkánsko'. Paměti jeho vypráví: Anno Domini 1490 v pátek mezi
oktávou sv. Františka (8. října) byli uvedeni do města Bechyně bratří
minores de observantia skrze ctihodného kněze br. Antonína z Lipčic,
téhož řádu místoprovinciala v Čechách a to vůlí pánů ze Šternberka.
R. 1501. 29. dubna položen základ kostela toho skrze pana Zdislava
ze Šternberka a na Bechyni, příznivce a otce bratři nejhorlix ějšiho . . .
Klášterní chrám je stavba gotická
o dvou lodích s klenbou líbezného
útvaru řeč. diamatora. V presbytáři
nalezneme dvě staré řezby: Ukřižo-
van\'' Kristus a Panna Maria, držící
na klíně Ukřižovaného, z 15. a 16. stol.
( )brazy na pobočních oltářích : sv. Fran-
tišek Serafinský, sv. Antonín, maloval
Karel Skřeta. Renaissanční chórové
lavice, bývalé bratřiny literátů mají
letopočet 1711. Xa křížové chodbě klá-
šterní vedle dveří do kaple sv. Karla
Boromejského zaujme naši pozornost
kamenná kazatelna gotická. Ve ve-
likém a vzdušnéin refektáři konvenlnim
kromě i)ěkného portálu nalezneme al-
legorické obrazy, v knihovně dva
staré rukopisy (z X\'. stol.), z nichž
vyniká: \'vklad na řeči Boží.
V městě samém až na Paškův
a Burdův dům není zajímavější stavby.
Za to vyniká na předměstí budova (roku 1883—87) školy keramické
(renaissanční) se stálou výstavkou žákovských prací a proslulé Libu-
šiny lázně. Již r. 1728 uznány jsou za velmi dobré s konstatováním.
že pramen hází vodu arseno-lithnato-železitou. 17 Bechxně • při silnici
Opařanské založili r. I66,S hrabata \'áclav. Jan a Ignác Sternberkové
hřbitov s kostelíčkem sv. Michala. Okolo židovského hřbitova, u něhož
viděti zbytky bašt a městských zdi hradebních asi za čtvrt hodiny do-
jdeme do milého zákoutí lesního ,na Poušti" se star\''m kostelem
a myslivnou. O zdejší skupině .kamenného stáda" koluje pověst, že
zkamenělo pro zločin pasákův. Znak města: Hradby stříbrné s cimbuřím.
ve zdi otevřená brána s nadzdviženou mříži. Za hradlwmi na oboi
koncích dvě věže s červenvmi střechami — mezi nimi černv orel
VCHOD DO BhXHYŇSKEHO ZÁMKU.
— 84
s rozpjatýma křidloma, na prsou \e štitku modrého lva ve stnljrném
]ioli nesoucí. Znak daroval městu král Vladislav r. lóll.
Za dančí oborou (obůrkou) pod vrchem Babinou rozkládá se pěkná
\cs Hoždany. u nich hájovna Dubov}' vrch. na západ Dražice
s Wanovem a samotou ..Zelená hospoda". A" Dražících je zámek
^^ kapli s\-. Mikuláše. Xa zdejší tvrzi seděli: Vítové, Zářečtí, Svatkovšti
z Dobrohoště. Lipovští
(1623-1720), Puttingové
z lamu. z Klenové, od
r. 1806 rodina Paarovská.
Skrze vésku Kar lov na
sever přistoupíme k Svat-
ko v i c ú m. Nedaleko osa-
dy stával farní chrám. \es
a tvrz I) o b r o h o š t
íř ini#B (r. 1384). Od obou míst
^^ ■,■,!'.«• ])ojmenovali se vIad\'kové
Svatkovšti z Dobrohoště.
kteří tu hospodařili až do
r. 1621. Při konfiskacích
získal to zboží kníže I^ob-
kovic kjistebnici. R. 1637
připomíná se pustá tvrz
Svatkovice. Dvůr. o\čín
a myslivnu přikoupil liaron
Josef Bretfeid k \'ese-
liěku.
.Mezi Borovany a ve-
likou vsí liaděticemi
rozkládají se hluboké lesy
\- X\'f. století nazývané
Blata, jakož část u Ba-
biny (hory) dosud sluje.
Později pojmenovány re-
vír ne|iomuck\'- podle vésky Nepomuku s pohodnicí. nyní jim iikají
ratajské a hemrovské. Nejvyšší místo v nich pod Zběšicemi nazývá
se na Padělkách. Borovany a Zběšice tvořixaly jedin\'' statek,
na němž seděli drahně času Bechyňové z I^ažan. straníci česko-
bratrské jednoty. I^oslední z nich Ondřej prodal rodovou državu
roku 1623 opařansk\''m Jesuitům. U Borovan nad rybníkem stojí
kaple sv. líosalie z r. 1682. Bechyně sousedí s Bojenicemi, někdy
\sí kláštera milevského. V XVI. stol. ji osedli Svatkovšti. roku 1610
Lipovští. Z těch Adam na Dražici daroval Bojenice pražsk\-m Jesuitům.
WXllREK KLÁŠTERNÍHO CHRÁMU V BECHYNI.
— 85 —
V Bojenicich narodil se r. 1792, 16. května kněz-buditel Franl. J. Slama-
Bojenickx', spisovatel, prosluly svou obranou jazyka českého. Zemřel
jako bechyňslu' děkan v Marianskj^ch lázních r. 1844, .5. srpna. Celé
krajince vévodí svou vyšší polohou (469 m) městečko
BERNARDICE, stulené ku prostornému chrámu Páně sv. Martina,
v němž budí pozornost pěkn\' poboční oltář sv. Františka Xaverského.
Kolem velikého náměstí táhne se k vNxhodní straně pořadí farní budovy,
škol, ostatek, kromě ještě výstavné pošty, sam\'' domek přízemní, byty
to 1)0 někdejších proletářích, kteří tu v letech 1870—80 dobře řeme-
slovali. Bernardice založili klášterníci milevští. Ještě r. 1574 vládl zde
podacím právem opat milevský, r. k588 však již Jan Bechyně z Lažan.
Ještě v XV. stol. stával v Bernardicích druhý samostatný dvorec,
majetek rytířské rodiny ..od
Dubu"; na něm píi vodné sí-
dlila chudá větev rožmberská
Bernard ( 1293). Bušek a Dobeš
(— 1365) erbu růže. R. 1606
koupili pražští Jesuité od Anny
Puchfelderovy zámek a půl
městečka Bernardice se vsí
Podolském. V době refor-
mační nabyli druhé části a po-
stupně i jiných okolních statků:
1621 blízkého Ivolíšova. 1623
Borovan a Bojenic. 1669 Opa-
řan. 169] Dobronic. K. 1773
připadly Bernardice studij-
nímu fondu, od něho r. 1823
veřejnou licitací Karlu knížeti Paarovi k Bechyni. Znak Bernardic se
vypisuje takto: Městské hradby stříbrné řídkého cimbuří se 4 otevře-
n_vmi branami, v nichž visí nadzdvižené mříže. Za hradbami též 4 věže.
v každé okno a pod oknem lev. I. a 3. modré barvy ve zlatém poli
hledí k levé, 2. a 4. zlaté barvy v modrém poli ku pravé straně.
Po císařské silnici na východ příjemnou lesnatou krajinou, v níž
na levo leží Ráb a Popovec, dojdeme za hodinku k Srlínu při
potoku Smutné, někdy tvrzi s dosud znateln\-m mčstištěm. Ze Srlinu
pocházel soujmenn\' rod, z něhož v dobách husitských smutně proslul
panoše Pěša srlinský. R. 1477 Rynart od Dubu držev Srlin ku dvorci
bernardickému, prodal majetek celý Burianovi z Lažan na Borovanech.
R. 1575 koupil část Srlína od královské Koruny Krištof ze S Vamberka,
r. 1578 cel\' Srlín Jan Hozlauer k Dobronici. Jaroslav Hozlauer obdržel
sice r. 1623 pardon, ale r. 1636 ujala zboží král. kom^ora. od ní později
NÁHROBKY NĚKDEJŠÍCH DRŽITELŮ
V KLÁŠTERNÍM CHRÁMU BECHYŇSKÉM.
86 —
Ferdinand Prugger z Griinburku. Nedaleko u Srlina leží ves Staré
Sedlo, kde pr\' na vrchu .Strážniku" někdy stál hrad, však dle pravdy
staroslovanská hlídka, kde se zapaloval poplašný oheii.
Okres končí Opařanskem. 0'pořany (vlastně od slova opar —
Opařany) ves 118 čís. se 1417 ob. čes. náležela od pradávna k Be-
chvni jakožto středisku statků pražského biskupa, až do válek husitsk\'ch.
Po těch nabylo statku město Tábor. Po koníiskaci r. 1547 prodal je
král Ferdinand Vítovi ze Rzavé na Stadlci, vnuk jeho Jan roku 1594
Chrtům z Dlouhé vsi, od nichž r. 1623 přešly na Jana Vité z Lilien-
thalu a r. 1628 na Hozlauery. K Opařanům patřila tvrz místní a v Pod-
hoří vsi Držkajov, Přeštěnice. Zalší se Skrejchovem. R. 1656 koupila
Opařany hraběnka Františka Slavatova, která r. 1667 postoupila zboží
trhem Jesuitům Jindřicho-hradeckym. Po nich r. 1773 ujal je studijní
fond. r. 1825 kníže Paar.
Hraběnka Slaxatova. rozbořivši r. 1657 schátralou tvrz opařanskou,
postavila na získaném prostoru kostelík sv. Františka Xaverského.
Jesuité svatyni zrušili a roku 1732 postavili od základů zcela nový
nvnější pěkn\' ])yzantmský chrám s residencí, které lid říkal zámek,
budovu rozsáhlou. d\oupatrovou. v niž nyní je ílliálka zemského ústavu
pro choromyslné. Panství opařanské čítá 2663 ha. Pod horou Chlumem
(534 m) v údolíčku ukrývá se Po db oři s blízkým mlýnem a viskou
na Hano v ě s kaplí sv. Františka. Podhoří s tvrzi náleželo k Příbě-
ničkám. r. 1459 Matěji z Dubce. 1533 Černínům, 1558 Bechyním z Lažan,
1575 Těmínům z Těmic, 1579 Vchýnským na Vitanovicích, 1593 Cábe-
lickým ze Soutic. r. 16.38 Hozlauerům na Olší a Novém dvoře.
Fr. Teplý.
U KOSTELA SV. MICHALA
V BECITYNL
XXX. OKRES MILEVSKÝ.
Sledujíce hranici Milevsko-Bechyiiskou západně od Borovského
potoka, shledaH jsme, že se tato děh' severozápadně od Bernardic ne-
daleko jednoty Soudn\'': okresní Bechyňská zaměřuje k v5'chodu,
vlastní politická hranice Milevská k západu k potoku Jetětickému, jejž
sleduje pak na jihozápad až k ústí jeho do \']tavy. Odtud až po Tech-
nice v trati téměř 35 km tvoří hranici tok Vltavskx'. jehož koryto má
tu směr od jihovýchodu k severozápadu. Od Těchnic po oblouku k se-
veru vypnutém, jímž při ústí Hrachovky ještě jednou dotkne se vod
vltavskjxh, vrací se již hranice k jihovýchodu k Lašovicům, Před-
bořicům a k Malé Chýšce, u níž zaměří ještě více k jihu ke Stříteži
a Radhošti, kde sejde se s hranici Táborskou. Po silném oblouku
u Olší k VNxhodu vypjatém obrátí se u Nového Dvora k jihozápadu,
jakožto společná hranice Milevsko-Bechyňská, v kterémžto směru do-
stihne pak podél Skrýchova. Podboře, Zběšiček, Popovce a Bíliny
opět jednoty Soudn\-.
Mimo uvedené Táborsko ve v\xhodě, Bechyíisko v jihu, stýká
se tato hranice v jihozápadě s Píseckem, v západě Mirovickem. severu
Selěanskem a v severov\'chodě s okresem Sedleck5'm. Délka její ol)-
náší \2() km\ při ploše okresu 3~1'~8 km- činí tu vývoj její I '74: I.
Okres Milevský honosí se velmi pěkně vyvinutou síti vodni. ač
žixotni význam má proň z celé řady těchto jinak mal\'ch toků toliko
mocná tu již vodni dráha \'ltavy, již se okres téměř celou svou zá-
padní hranicí dotýká; délka její v okrese obnáší 33'2 km. Značnou
závadou plnému \-yužitkováni vodní dráhy této je neupravenost jejího
koryta; toto vroubeno jsouc s obou stran vysokými, příkrými stráněmi'
a skalami je dosud pro četné proudy, slapy a peřeje ( Přerostix-. So
horské kroucení. Masopust. Baba. Jelen, u Zbořených, u Piřinku. pod
Laxičkou a j. v.) volné piavl)ě dosti nebezpečno. Přítoky z okresu
přijímá tu ovšem Mtava toliko s pravé strany, z nichž jako větší možno
uvésti: pohraniční Jeté tirký potok (2'9), H r e jk o vic k}', z rj-bníka
Zdiru u \'epic, ústící u Červené (I7'6. s přítoky 22'9). Sobédražský
(69), Žebrákovský (Dalejský) od Lašovic (7'0, s potokem od
Capko\v myslivny 92), \^ o 1 1 í ř o v s k v ( s přítokem 40 ). K ř e s i n s k ý
od Kamenice f3"5). Hrachovku od Klučenic (4'7) a Jahodn}'- od
Kosobud (4'5). Délka všech toků přímo k ^^itavě náležejících obnáší
i s touto ÍOO'3 km: mimo to z téhož úvodí vyvěrají tu přítoky Břiny:
Předbořický (4'8) a Petrovick}- potok (4'5). s nimiž přímá sít
Vltavská činí 109'6 km. Milevsk}- okres náleží však značnou částí své
plochy také povodí Lužnice, an největší přítok této v Bechyňsku do
ní se vlévající, Smutná, sbírá tu své prameny. Úhrnná délka této
- 88 -
V okrese i s přítoky jejími: Vlksickým (z rybníků pod Tetourovou
Lhotou. 3'9), Milevským (též Branžovickým a Hrůzou zvaným, od
Ratiboře, ústícím u Hanova; I7'0. s Rohosovským. Držkrajovským.
Lišnickým a j. 47'9 km). Cedronem a j. v. obnáší 78' I km. }ilimo to
má tu své vrchoviště i p. Borovský (Jalo\ý. 4'6) a vých. cíp okresu
protéká p. Voltyňský (3'9), takže veškerá vodní sít Lužnická vyka-
zuje 86'6 km a okresu \'ůbec \96"1 km čili (r52 km na každý km'- plociiy.
Náležeje ku dvěma velikým úvodím, Vltavskému svým západem
a Lužnickému východem, má okres Milevský, jehož geologickým zá-
kladem vyjímaje malý rulový pruh v jihu je žula, podobu vzhledem
na celkov\' tvar své půdy střechovitou. Hranu střechy představuje tu
rozvodní linie obou hlavních toků. od níž se jakožto nejvyšší polohy
kraj k západu a východu sklání. Linie tato vstupuje na půdu okresu
východně nad Jetěticemi a postupuje jím téměř od jihu na sever přes
01)oru (569 m). Zvíkov (5A0 m. západně od Milevska), Jenšovický vrch
{556 m). Klisinský (603/72) a Xalesský (663/72), tudíž s tendencí od jihu
na sever stoupající ; ještě téměř při samé hranici, ač již ne v okresu,
dosahuje v Ko^lovském vrchu 703 m.
Sklon půdy není oběma směry od této linie stejná'; kdežto v zá-
padě klesá ona při korytu \'ltavském až pod 300 m. svažuje do údolí
Lužnice sotva pod A5u ni. (relkový ráz její je však více hornat\' než
kopčitý. Při žulovém svém základu má půda dosti jílu a hlíny (až
32%). Xa lesy připadá tu z ní poměrně méně než v Bechyňsku. toliko
29-3% (z toho vlastni 41 velkostatků na 4800^0). Z orné půdy (.5 17%)
zužitkovává se průměrně na žito, ječmen a oves 56% rozlohy, bram-
bory 18%, na pšenici však sotva 7%. I v tom je patrná méně příznivá
poloha okresu.
Větší nadmořská v\''ška uplatňuje se ovšem i v celkovém snížení
[jrůměrné roční teploty (7*'C až 7'5"C) a větším množstvím srážek
(7()()/72/72). na druhé straně pak, jak bylo již při Bechyňsku vz])omenuto,
zvýšením zdravotní úrovně kraje, zde tím více, že okres je vůbec bez
průmyslu.
Tato okolnost, nedostatek průmyslového ruchu, má však na druhé
straně opět nepříznivx' vliv, a to na poměry demografické. Připadá tu
sice ještě průměrně na I km- plochy 63 obyvatel proti 61 oby v. v Be-
chyňsku. za to však zde již vysloveně oby\-atelst\a ubývá. Kdežto
r. 1890 čítáno tu 24.704. se Skrýchovem později ijřipojeným 24.946, na-
l)OČteno r. 1900 toliko 23.809 obyv.. o 1137 t. j. o 4-6% méně. Úbytek
ten. na němž účastní se se 1.30 obyvately i hlavní místo okresu, je
tak všeobecnN', že z 58 místních obcí (i město, I městys) 43 t. j. 74%
všech jej vykazuje!
Transversální dráha, která probíhá okresem, nemá tu takového
významu, aby mohla podnítiti život ])růmyslov\'. a vodní dráha Vltavy.
- 89 —
jediná k tomu způsobilá jal<ožto laciná síla hnací i dopravní, odstra-
šuje opět svojí neupra\eností. A tak okres, ač leží téměř ve sti'edu
země, dobře může se i po stránce hospodářské počítati k zapadlému
našemu Ceskomoravsku. zapadlému však spíše nečinností lidi než
nepřízní přírody, která jen v malebném údolí vltavském rozhodila
štědrou rukou svoji tolik krás a půvabů, nanesla tolik jásavých barev
života, že na ni věru stěževati sobě nemožno.
Školství v okresu: měšťanské školy nalézáme jen v Milevsku
(chlapecká i dívčí), obecné v 25 místech čítají úhrnem 63 tříd (3 pěti-
třídní, 2 čtyřtřídní), tudíž jedna na 378 obyvatel a 6 knř plochy (v Be-
chyňsku na 335 oby v. a 5-5 kmr).
Jak vylíčeno již, má terrain okresu dvojí ráz. Od silnice Ždá-
kovsko-\'oltyňské na jih prostupují mírnými návršími zvlněnou rovinu
hluboké lesy najmě při pravém břehu ^'ltav\^ jež od Podolská až
k Těchnicům slouží za hraniční čáru. na sever však zdvihá se půda
na příkrou pahorkatinu, končící pohořím Chýšecko-Petrovickvm. Dolejší
a úrodnější část okresu začíná na východě městečkem
SEPEKOVEM, proslulým místem poutním. Má 175 čísel s 1027 obyv.
V Sepekově od pradávna stával hrad. na němž seděla větev Vítků
z Prčice, potomní Rožmberci. V letech I22()— 1277 připomíná se Vítek
ze Sepekova, patrně otec a syn, erbu růže. Na Budivoji ze Sepekova,
jenž přesídlil na Skalici (u Soběslavi), odkudž se nadále psal, neznámým
způsobem získal Sepekov biskup pražský Tobiáš (1279-1290). jeíiož
nástupce Jan IV. (I3UI-1343) zboží toho (město Sepekov, Skalici
a půl vsi Radětic u Bechyně) obhájil soudem proti Hynkovi z Lichten-
burka, jenž dokazoval, že je zdědil po svém tchánu" Záviši z Falken-
stejna. R. 1307 vyměnil biskup za Sepekov s vesnicemi hrad Křiv-
soudov a Herálec od Jindřicha z Rožmberka. Náleželo tudíž městečko
opět k rozsáhlým državám rožmberským a když vladaři r. 1432 nabyli
i zboží kláštera milevského, podržel Sepekov od té doby s Milevskem
stejnou \rchnost. Za Rožmberků spravovali statek purkrabí z Přibenic.
po jich zkáze hospodáři (hejtmani) v místě. Odtud pocházel proslulý
mistr Petr ze Sepekova, učitel vysokých škol pražských (1410—143-1.).
Starý kostel sv. Mikuláše (r. 1350 farní) byl r. 1788 zavřen a prodán
za obydli. Dosud sličná gotika volá. aby budo\a odevzdána byla pů-
vodní službě. Nad městečkem na protějším vršku stojí nynější" chrám
P. Marie s farou. Někdy tu bývala kaple. Tu r. 1730 zbořili a vystavěli
novou, svatoborské basilice velmi podobnou svatyni, do mi x. 1733
přenesli starobylou sochu P. Marie, řečené Sepefvovské. Ivanovník
kláštera strahovského Liard Nosecký. dobrý malíř, kostel vymaloval.
V 1. 1761-67 zřízena kolem budo\y zděná ohrada s klenutým loubím.
která má ve svých čtyřech úhlech po kapli (sv. Linharta, Augustina,
- 90 -
Jana Nep. a Norberta). Pod horou Bečoves (586 m) leží veliká ves
Božetice s pěknou dvoutřidni školou. Božetice náležely ku klášteru
milevskému podle gruntovní knihy benešovské; r. 1589 žil tu rod \'i-
léma Lužanského z Luzné. Proti potoku Smutnému mezi Radihošti
(Radhost) a Mlékovém pod vrchem Dobřemélick\'m (589 m). nad
něž z leva se vj-tyčuje hora Strašák (610 m), bělá se vesnička Vlk-
sice. Na někdejší tvrzi, nyní šp\''charu, vládl rod rytířů z Vlksic. jimž
kromě dvorce (nyní ves) Vra tiš o va náležela véska Voleveé
s tvrzí, nyní úplně zaniklá. R. 1497 seděli na Vlksicích Telaurové.
R. 1546 drželi v okolí kromě uvedeného ještě: Lhotu řeč. Tetau-
rovu ves a tvrz, Klokočov tvrz. a Bohuslav Tetaur koupil po
Arnoštovi Smrčkoví z Mnichu r. 1548 Dobře melice ves s tvrzí.
R. 1572 vešly Vlksice v držení Těmínů. po nich Mičanům, na kterémžto
rodu s Dorotou, dcerou Janovou, vyženil je Přech Hodějovskx' na Mi-
levště. Při konfiskacích r. 1622—3 přišel statek k rozdělení různým
rodům. R. 1687 koupili klášlerníci milevští jeden, r. 1689 druh\- díl.
čímž zboží zapadlo do panství milevského. Nedaleko Vlksic leží dvůr
To skán k a (panství nadějkovské) proti němu Pře stě nice se školou.
Část Přestěnic (5 lánuj patřila od pradávna klášterníkům milevským,
ostatek Rožmberkům k Sepekovu. Nejstarší osadou v těchto končinách
bude s Modlíkovem Držkrajp\% ves již v NUL stol. připomínaná.
Ze Sepekova přes milevský potůček, nechavše na právo pod vrškem
Planinou dědinu Lišnici se školou, skrze Zálší kolem hory Sádské
(513 ml na Křiž a nov, nebo zacházkou kolem dědinky Rábu —
nedaleko leží Zběsičky, veska s dvorem (147 ha), někdy svobod-
nick_vm statečkem — skrze Jestřebice přijdeme do útulného \'ese-
lička. kdež uprostřed parku stojí moderní zámek s poplužím (2AA ha).
Veseličko. též ^'^eselí bechyňské jmenované, náleželo původně rodu
z Lomnice, později Sternberkům na Bechyni. Od r. 1635, kdy nabyl
ho Alexandr z Gůnterthalu (t 1658), vystřídala se zde řada majitelů,
z nichž za naší paměti baron Nádhern\'' prodal velkostatek Ferdinandu
Přibylovi a J. Horákovi. Na Veselíčku vymřel rod Chlumčansk\'Th
z Přestavlk Vojtěchem, c. k. plukovníkem, r. 1820. Z někdejší kapličky
zámecké vystavěla r. 185! náboženská matice pěkn\'', nynější chrám
sv. Anny, od r. 1857 farní s vesnicemi: Veselíčkem, Bílinou.
Křížanovem, Stehlovicemi a Bránicemi, kterážto poslední
nabyla stanicí dráhy transversální pro krajinku značné důležilosti.
Mezi ni a vsí Okrouhlou rozkládají se veliké rybníky panslxí mi-
levského: Libeňák a Ostrov. v\'-še rukavečský.
Od stanice Veselíčka velik\-m obloukem kolem Stehlovic a j e-
tětic, ležících na úpatí Obory 1.^69//;) v rukavečském revíru proii
Křenskému a Císařskému lesu u Podolí, běží železniční trat ku pro-
slulému mostu přes \'ltavu ..na Červené", skoro 8(» m nad hladinou
— 91 -
řeky, nejvyššímu v celé říši. S něho na pravém břehu řeky zakmitne
se farní osada Červená s chrámem sv. Bartoloměje. Staré listiny
uvádí ji pode jménem Rufa ecclesia. Sem patři : V u s í, za lesem Bra-
níkem při hoře Chmeláku (448 m), Kučer se školou a mnohými sa-
motami a na potijčku Hrejkovickém u, lesa řeč. Buben pěkně položená
ves Květ o v s kostelíčkem
sv. Jana Křtitele ze XVI. st.
V této krajince při řece leží
Podhradí s malebnými zří-
ceninami Zvíkova (okres Pí-
secký ) . \'ýše J e k o v i c e.
S o b ě d r á ž. Ve 1 k á, Ose k,
na východ Rukávec. Hor-
natá část okresu začíná hned
u Milevska.
MILEVSKO (Milena,
Milovicium) město a sídlo
okresního hejtmanství čítá
419 čísel S2693 ob. Dělí se
na dvě části : město a klášter
či zámecký okršlek. LI města
stávala tvrz rodu z Milevska.
R. I 184 pan Jiří z Milevska
založil při svém sídle pre-
monstrátský klášter, jehož
prvním opateni se staljarloch
((lerlacus). Časem vzrostl
klášter na mohutnou, rybníky
a močály dobře zpevněnou,
příkopy a baštami obe-
hnanou pevnost, která po
zániku rodu zakladatelova
převzala vůdčí roli v celém
okolí. Mile\'ští opatové, kteří
se psali také z Týnice. jakž
původně osada \ místech
kláštera slula, kolonisováním
krajiny, obezřetným hospodařením domohli se značného bohatst\'i i vli\-u.
jsouce podacími pány neméně než 12 far sousedních a více jiných \zdálc-
nějších. Vystavěli krásný klášterní chrám sv. Aegida, driihý Xa\ští-
\<'ni P. Marie, budovy to, jimž nádherou, vkusem i úpravou v těch
doliách vyrovnati se nemohla žádná jiná s\'atyně na českém jihu.
STARÁ Z\'ONICE PÍU KLÁŠTERNÍM CHRÁMU
SV. .AEGIDA \- MILEVSKU
92
Po dobytí Přibenic ztratil řád hotové jmění i — Milevsko. Král
Zikmund dal klášterní statky do "zástavy pánům ze Svamberka.
R. 1581 ujali je Hodějovští z Hodějova, kterým byly r. 1622 konfis-
kovány. Strahovský opat Kašpar Questenberk vymohl si na císaři
Ferdinandovi r. 1623, 23. ledna v Řezně restituční edikt, mocí jehož
klášter Strahovsko' nabyl kláštera i panství. Než všecko „zelo chu-
dobou, bídou a lidským pláčem", poněvadž město při obléhání Zví-
kova (r. 1621—22) od vojska utrpělo nenahraditelné škody. Ještě
r. 1670 teskní klášterní písař v urbáři: ... dříve až 18 šlechtických
rodin zde přeb\'valo a všechna obecní břemena snášelo . . . nyní stoji
Milevsko zcela pusté a není tu iří — čtyř měšfanův, kteří by svého
děkanství S chrámem NAVSTIVEN'1 P. MARIE V MILEVSKU.
chleba do nového měli. tím méně \iastni dobytek drželi. Jiniiy bý-
valo 137 osedl\-ch, nyní jich není více než 45 a nejlepší domy stojí —
poustkou . . . Strahováci měli tu kruté začátky a to tím více, že ze
závisti okolní šlechtici měšťany proti opatům štvali — leč všecko
vzalo na se přátelskx' ráz. při vlídné vládě okřálo město, klášter i pod-
daní tak. že v 1. 1780—90 ..na ])anst\i milevském panoval dobr\' řád
i blahobyt." V městě pozoruhodný jsou budovy: radnice, záložna
a chrám sv. Bartoloměje ze X\'I. stol. Xa cestě ku dvoru Staňkovu
v příkopě stojí starožitný kříž cyrillo-methodějský.
Z Milevska vybíhá do hořejší části okresu několik dobrých silnic.
Po úpatí Netušila (531 m). s nímž Zvíkov (540^) tvoří městu ochranné
pohoříčko proti západu, vedle korunského rybníka, proti němuž též
k západu z lesa bělá se u Přeborova zámeček, kdysi ves a tvrz Jen-
93 —
šovice. stoupáme ku Zbyslavi, Osletinu a Blehovu. Xa právo
zůstane T\'nec. v levo Zboř s dvorcem. Hnévanice, Branišovice
a Záluží. V divoké a hornaté krajince leží Rohozov a Střítěž.
Střitéž se Zálužím tvořívaly samostatný stateček, jejž v XVI. st. držel
rod \'rchotick\'c'h z Loutková, po nich Buzičti z Buzic. ktei"í měli ve
Střítěži slušnou tvrz. Také v sousední Lhotě řeč. Tetaurově pi^i
nemalém popkiží stávala tvrz Tetaurů z Tetova. od nichž kolem r. 1568
Di\iš I)oudlebsk\'' to zboží přikoupil k Chýšce. Ch\'še či Chýška
malá. nejvýš položená osada ((u'A r?i) má v 68 č. 444 ob. Starožitný,
nyní sličně uvnitř opravenx'. farní chrám sv. Prokopa ukazuje svvm
románským slohem i patrociniem na julivod z první jjolovice XIIL stol.
tedy z doby, kdy Prokop, první opal sázavského kostela, byl za sva-
tého vyhlášen (I2()4) a rok na to patronem země české jmenován.
NAMÉSTI S CHRÁMEM SV. BARTOLOMĚJE V MILEVSKU.
načež k jeho poctě počali Cechové stavěti kostely. Založili jej páni
z Rožmberka, kteří ze Sepekova od nepamětn\'ch dob hospodařili na
Chýšce ,na krásné lesy přebohaté" až do r. 1480. kdy ji prodali rodu
Doudlebských z Doudleb. Z těch Jindřich, vystavěv při kostele kapli
Xejsv. Trojice Boží pro svůj pohřeb (1610). odevzdal r. 1613 celé
jmění na milosrdné skutky k ruce obce města Písku. Píseckým Chýšku
konfiskovali r. 1622 pro Jana de Greyzaga na Xeustupově. Od té dobv
až na naše časy vyměnilo se zde 22 majitelů. Obtížná chýšecká du-
chovni správa vztahuje se na 21 dědin a vesnic, z nichž k okresu
milevskému náleží: v útulném údolíčku ležící Čičovice, Dobřemě-
lice. Hrachov, Klokočov (kdysi tvrz), Lhota. Xová ves, Rohozov
Střítěž a Záluží. Asi za hodinku na západ přijdeme z Chýšky do
větší vesnice (43 č. 303 ob.) Ratiboře a Ratibořic. které s Póre-
— 94 -
sinem. Nálesím přísluší farností do nově upravené fary Ol) denic,
dříve Petrovic. pražské diecese.
Druhá silnice z Milevska dělí se od ch\'šecké u Přeborova,
vedouc skrze vesky Bi'ezi a Kojetín dále k Petrovicům a Krásné
hoře. krajinou kopco\'itou a jednotvárnou, leč s tučnými jjastvisky,
na nichž vykrmuje se pěknN' druh hovězího dobytka, známého pode
jménem ,,ch\''šeck\' nebo petrovick\-" chov. K této oblasti počítati
dlužno celý' kraj od Chýšky na západ až ku \Mtavě, území, které na-
plňují farní osady : Ivovářov. Kostelec n/Vltavou a Lašovice. Kovářov
(540/72 n. hl.. 63 č. 454 ob.) s kostelem Všech Svat\-ch byl od pra-
dávna sídlem vladyk z Kovářova, kteří ve stavu rytířském se psali Bru-
sové z Kovářova. Příbuzné jejich .Brúmové z Chotěřiny a Kraselovští
z Kraselova" uvádí kostelní listiny jako dobrodince zdejšího chrámu,
jehož podací v jedné části náleželo milevskému opatovi. R. 1497 za-
koupili se na Kovářové erbovní str\''ci Jan Orel a Jan Hruška z Trkova,
kteřížto poslední vládli zde ještě r. 1580. Na sklonku X\'I. dostala se
tvrz se vším příslušenstvím skrze Svamberky k Orlíku. K pozdějším
děJLim osady druží se smutná upomínka na r. 1771. V čas velikého hladu
na farnosti zdejší pomřelo do konce prosince z .'3006 duší 2180 hlav.
číslice stav smutného blahobytu selského lidu příšerně vyličující.
Kolem Ivovářova rozesety vesky a vesnice: Březí, Uobrošov,
Hostin, Pechoxa Uiota, Radvánov. Vepice, v\''chodiště rodu
z Vepic, \'esec se zámečkem Slavaňovem, Záluží, Řenkov. I\li-
sinec, Radešín. Zahrádka, Předbořice a Choteřina. Zahrádka sluje
Mladolova. podle rodiny Mladotu ze Solopisk, kteří na velkostatku
(328 /la) dlouho hospodařili. Nyní náleží Čestmíru Langovi. V Před-
bořicích nalezneme star\' kostelíček sv. apoštolů Filipa a- Jakuba,
který postavili rytíři Bůžkové z Předbořic. Nejzajímavější minulost
připnula se na Choteřinu (Kotejřinu), vesku o 17 číslech s 126 obyv.
Zde stávala pěkná tvrz. na níž od r. 1474 zasedl rod Hodějovsk_vch
z Hodějova. Jady narodil se r. 1496 syn Rousa a Anny z Drachkova
své doby nejznamenitější Cech a mecenáš české literatury, ušlechtilý
Jan Hodějovsk\''. míslosudí království (t Iv566), jenž ,v Chotayřině
t\rzi. k níž sluší dvůr poplužní s jjoplužím. ves tudíž, dvory kmetcí
s rybníky, jmenovitě Slavoňovským a Hořejším a tím na vsi Chotay-
řinské s sádkami a haltéři" shromaždoval známou družinu literátů-
humanistův. Jeden z nich učený mistr Matouš \'olín. dosáhnuv pří-
mluvou pana Hodějovského r. 1542 nobilisace, zvolil si přídomek
„z Chotěřiny" (a Choteřina). Na uštěpačné poznámky, proč zvolil
česk5' predikát, napsal Volín, že se mu německv' nelíbil proto, poněvadž
„jsem zrozen z otce Čecha". I^ro mnohé rozepře se sousedy prodal
Jan z Hodějova r. 1542 Choteřinu Dorotě ze Smolová, rozené Hruš-
kovně z ']"rkova.
— 95 -
Nejsevernější čásL okresu zaujímá osada lašovická: Lašovky,
Zahořany, Chrást, Lhota Koubalova, Milešov (se školouj, Žlučín.
Zebrákov. Lašovice původně Hlazovice, Hlašovice, s kostelem
Navštívení P. Marie, jenž se připomíná již ve XIV. st., ves o 15 č.
s 103 ob.. někd\' tvrz, náležela králům česk5'm, kteří faru nadali ..dvorem
záduší lašovického, jež spravovali kostelníci", r. 1547 Martin Mareš,
člověk svobodný. Ku tvrzi měli právo kolem r. 1400 kanovníci kostela
pražského, později patřila rodu, jenž se psal „z Lašovic". v polovici
XM. st. rodu Nahorubských z Nahorub. R. 1589 vedle Nahorubských
hospodařil tu i Burian Zachvastkv ze Zachvaštan, ačkoli od r. 1575
p. Krištof ze Svamberka provozoval na L. právo podací „i s tím platem.
kter\^ se připlácí z Kosobud". Krajina mezi hrady Orlíkem a Zvíkovem
slula Újezd vltavsk\' a příslušela komoře česk\'ch králův. Polovici
jeho na pravém břehu Vltavy obdržel v nepovědomé době klášter
břevnovský řádu sv. Benedikta, založenX' r. 993. Klášterníci založili
při úpatí Zeleného lesa (457 m) na značně vystouplém návrší farní
kostel s obranou tvrzí, pak ovšem i ves dle kostela Kostelec (nyní
n/Vltavou) naz\'vanou. Jdou zprávy, že v Kostelci existovalo pro-
bošství. k němuž do duchovní správy dosazováni knězi břevnovští.
Starožitná svatyně Narozeni blahoslavené Panny Marie byla r. 1350
farní, od r. 1622 filiální ke Kovářovu. Věž postavena r. 1763. Podle
sídla přezvali mniši Újezd vltavskS' kosteleck5'm. V urbáři z r. i4i)4
čteme, že sem náležely dědiny: Slaviiov, Radvánov. Zábrodí. Za-
hrádka, Hradiště, Předíčko, Zebrákov, Ickovice. Když r. 1420 husité
Břevnov zkazih, přešlo zboží kostelecké jako zástava do světské moci.
trvale ale až r. I,S34, kdy klášter břevnovsk}'- prodal kromě všech uve-
dených vesnic Újezdu ještě také Krsice a Zlelovice bratřím ze Svam-
berka, kteří je spojili navždy s Orlíkem. V Kostelci „u Slouků" na-
rodil se universitní professor a bibliotekář musejní Dr. Č. Zíbrt.
Na Ivostelecku, Lašovicku a Kovářovsku mluví lid nejčistší, všech
germanismů prostou češtinou.
Fr. Teplý.
XXXI. OKRES MLADOVOŽICKÝ.
Mladovožický okres, politicky k hejtmanst\'í fáborskému přičle-
něný, rozkládá se mezi 49" 27' a 49° 37' severní šířky a mezi 32" 16'
a 32" 37 '30" východní délky Ferrské. Nejvýchodnější l)od nalézá se
severovýchodně od Holejšova za jednotou Pohodný, nejzápadnějším je
vrch Dobřec (607 m): nejsevernější v lese Višetickém, nejjižnější pak
v Soudním lese jihozápadně od Domamyšle. Hranicí svojí přimvká se
— 96 —
okres, měřicí 267'94 km-, v západě k okresu Sedleckému, v severu
k Voličům a Vlašimi, ve východě k Pacovu a v jihu k Táborsku.
Tři veliké řeky naše sbírají tu svými přítoky vody: Vltava. Luž-
nice a Sázava. Úvodí prvých dvou je však nepatrné: k Vltavě nále-
žející Mastník. pramení v rybníku Stupěickém, má v okrese toliko
1"8 km délky. Cholovinský potok, u Hošlic vyvěrající a k Lužnici
na jih se beroucí, měří tu 4 km. Je tedy .Mladovožicko vlastně cele
Posázavím a to jednoho z mocnějších přítoků Sázavy, říčky B 1 á n i c e.
Tato vyvěrá v Domamyšlském lese jihovýchodně od Blanicky, bére se
zprva na severozápad k Pohnání, u něhož obrací na sever až severo-
vSxhod k .Mladé Vožici a Kamberku, pod nímž, as v polovici trati mezi
Kamberkem a sousedními Louňovicemi, opouští po toku 23'2 km okres.
Pravé přítoky Blánice jsou: dvojručej od Rodné (Tó). Mostecký
potůček (I), potok od Lomné Krchovy (1). Xahořansk\' potok
ústící u .Mladé \'ožice (6), Bčlečsk}- potok (3'6), J alo ve čský (2'6).
Vilický (2'6), Hrnčířovsk_v ze severovýchodního svahu Hůrky
(6'4) a struha u Kamberka (I); Dámě nicky potok, zde pramenící,
vlévá se mimo okres (2'9). Úhrnem pravé přítoky 287 km. Z leva
vlévají se do Blánice: Hlasivský potok <3'4). Zhořsk}'-, sbírající
vody co Luční potok nad Petrovicemi (8'6) a vnímající z leva potok
od Žhoře (0"9). Stupský potok z rybníka Neustupovskěho, vstupuje
do okresu nad Vrcholtovicemi. jjrotéká jím od severozápadu k jiho-
východu a ústi po toku 8 km u Šebířova, napájeje se z leva u \'ita-
novic potokem Skalickým {2'ž)) z Táborská. Úhrn levých přítoků
Blánice činí 24"5 km. tudíž celá její vodní síf 76"4 km. V jihovýchodě
okresu sbírá své vody na samých hranicích téměř, v Domamyšlském
lese proti pramenisku Blánice, rnocný přítok Zelivky Trnava, zde
pode jménem potoka V o d i c k é h o (v okresu 6"2) s rodnými prameny:
X o v o m 1 \ n s k ý m (od Bradáčova, ústí u Staňko\-a mlýna : v okresu
5"8, s přítoky 1 3-8) a Těchobuzský potok z východního svahu
Holých vrchů nad Smilovými horami (v okrese 4"5, s přítoky 143).
Celková síf vodní v okrese vykazuje 116-5 km, to jest při ploše jeho
267-94 km- 0-43 km délky na I km- plochy (v Sedlecku ()-44 km).
V ohledu orogralickém představuje okres Vožický, odpočteme-li
v jihozápadě povodí Chotovinského potoka a v západě povodí Mast-
níku. typicky vyvinutou jednotnou kotlinu se všech stran věncem hor
a vrchů uzavřenou, jen s mírným celkovým sklonem od jihu na sever
podél Blánice a to vlastně ještě takřka i)ři samém toku jejím (most
pod Vožici 417 m, hladina Šebířovského rybníka 405, ústí Vilickéhu
potoka 397 m). Západní hranici lemují hory Milčinské směrem od jihu
na sever a průměrné výšky 650 m (Šibeničný vrch nad Zahořím 658,
Kalvárie nad Milčínem 698, Babí Hora 695, Vrata 712 m). které se
jižně od Milčína dělí ve dvě větve: západní na Stupčice (Hladiny
— 97 —
628 m) a východní, značně již nižší, na Hlasivo postupující (Farsk\'
les 603. Kaiiovka í)l 1. Malenínsk}- vrch .%3 m). Od Maleninského vrchu
se kraj opt-t výši a dostupuje nad Pohnáním více jak 7()U m. Severní
odnož těchto vrchu, lemující odtud \ýchodni hranici okresu. táhl\'
hřbet Smilohorsk\'-. roxnoběžný s protilehl\'-m pohořím Milěínským a
k západu značně příkrý, dosahuje rovněž Ijezmála 700 m, tak Holé
vrchy 659, Hůrka 686, KřísnickŇ' \-rch 683 m. Severní lem kotliny je.
jak zmíněno, nižší, přece však nalézáme i tu značnější výšky: Cikán,
severozápadně od Křísnickěho vrchu, 608 m. Pravětelný vrch .548,
Hrnčířská skála .520, Vinná hora .544 m.
Nalézajíc takto v severu měně ochrany proti studen\'m \ětrům
a jsouc naproti tomu v jihu, \ýchodě i západě uzavřena vlivu větrů
teplých (zimních západních), jeví se krajina zdejší méně VN^hodně
klimaticky položenou.
To zřejmo opět i v způsolui hospodářství. Proti žulovému základu
v sousedním Sedlecku má nad to veskrze rulový kraj zdejší, druhdy
četnými nalezišti kovů iiohat}'-, lehčí i písčitější půdu. Z veškeré orné
plochy toHko 32% připadá na setbu pšenice (v Sedlecku nalezli jsme
12' 1%). za to však žito a oves zabírají zde samy .%% veškeré orné
půdv. Lesů není mnoho, sotva 20% plochy; z ,54' 15 knf této připadá
však cel\'ch 40 km' na malé, nesouvislé dílce.
Ani Vožicko, majíc v celku tytéž poměry jako Sedleck}' okres,
to jest postrádajíc úplně dráhy — vyjímaje nejkrajnější jihozápadní cíp,
protnutý při samé hranici trati Františkovou — a tudíž také možnosti
založení a rozmachu |)růmyslového ruchu, nemůže se ubrániti úbytku
svěho obyvatelstva, jemuž propadají i obě města. Mladá Vožice a iMilčin
(.Mladá Vožice r. 1800 čítala 2157. r. 1900 jenom 1948. úbytek 209 obyv.
to jest 9-7%; .Miičín r. I8'>0 vykázal I6(tl, r. 1900 pak 1492, úbytek
109 r= 7%). Celková ztráta v deseti letech nedosahuje sice oné v okresu
vSedleckém, přece však je dosti značná, an počet obyvatel klesl tu
z 19330 r. 1890 na 18475 r. 1900, tedy o 8.55 to jest o 44%. Spočívá-li
však úbytek tento v nedostatku vhodných podmínek pro založení
a rozvoj průmyslu, any dopravní prostředky scházejí, bude snad dosa-
vadní stav brzo změněn, až získá okres spojeni s drahou Františkovou
a to hned ve dvou směrech, na západ a na jih. i)rojektovan\'mi tratěmi
z Vožice do Jistebnice a z \'ožice do Tábora a v opačném směru na
Kamberk. s připojením odtud na Vlašim.
.Mesiánská škola a to chlapecká je v okresu jediná ve \'ožici.
Obecné školy čítají úhrnem 47 tříd, to jest jedna třída na 5'7 knr a na
393 obyvatel, poměr to nepravě nejutěšenější.
Kráčíme-li po císařské silnici od Votic k Táboru, vystupujeme
lesnatým Opálím až k věsce Oldřichovsi. při niž na levé straně vypíná
se nejvyšší bod pohoříčka voticko-milčínského tak řeč. Vrata (718 m)
- 98
s pěknou vvlilidkou přes Maíim. Blaník až k Polabí. Od Oldřichovse
pěšinou skrze les Prášily přijdeme na malou planinku ozdobenou
uprostřed starou kaplí. Na tom místě svedl r. 1420 Žižka bitvu s pány,
jež přemohl. ])ouživ ponejprve dřevěn\''ch, obručemi spevněn\xh děl.
Na právo za kapli táhne se dosti hluboké údolí od Xuzova (na místě
zašle vésky Záskali panská, ve Sv\-carském slohu postavená myslivna)
až k potoku Mastníku. Údolí oži\ují vesnice Střetužel. někdy po-
plužní dvůr střídavě k Milěínu a Smilkovu náležející, za ní pod něko-
lika rybníčky ves Ješetice se samotou .u \'áňu". Ješetice b\'valy
na polovic svobodnické, ostatek tvořil nemal\- dvorec, majetek to
původně rodiny z Radíce, posledně Františky Zásadské z Gamsedorfu
MILCI N.
(t 1760). Proti Ješeticům na západ leží hora Deboreč se zbvtkv
chatrného opevněni. Sem nejspíše v úzkostech utíkal selský lid za
třicetileté války. Odtud k jihu proti potůčku pilskěmu dojdeme do
roztroušené vsi Horní Bořek se dvěma mlýnci a přes návrší nazv-
vaně .na Kapli" do Stýrova a přes les Hejloxy do Žibkova. Stýrov
bude nejstarší sídlo v těchto končinách. Patříval ku znamenitému
beneíiciu kostela miličínského a uměle opevněná jioloha na kapli
nasvědčuje, že zde stával původně ochranný hrádek slovanský. Než
po této odbočce vraťme se na .Žižkovské bojiště". Po hřebenu lesa
vystoupíme na horu Kalvárii (do r. 1741 slula Holý vrch) s kaplí
1'trpení Páně. Odtud se nám otevře přerozkošná \yhlídka na celý
český jih. Za jasného počasí letí oko naše k západu přes hrad ^'v-
soký a homolovitě Brdy na mohutnou baštu šumaxskvch hor. ze
— 99
kter5'ch poznává Jezerni stěnu. bavorsk\- Javor, za bání kašpersko-
horského Džbánu temné pásmo kvil(Isk\'ch lesů a utkví na tatíku těch
velikánů — Boubínu a k němu tulícímu se Schreineru s Libichovem
u Prachatic. Minouc Liščí hory (u Elhenic), pádí ku Kleti a Novo-
východě zří historicky proslulý Choustník.
hradské vysočině. Na
bájemi slavný Svidník
(u Cernovic), starožitné
Hradiště (u Pacova)
a zastaví se, pi^elétnuvši
táhlou planinu smilo-
horsko - říšnickou na
dvojitém Blaníku, za
kterým se bělá vesni-
cemi a městečky bo-
hatá krajina vlašimská
a ledečská. A v údolích
i rovinách mezi vzpo-
menutými horami co se
třpytí rybníků, modrá
lesů a probleskuje věží
a domů, jednotliv\'ch
osad. Najmě imposant-
ním je pohled na Tábor!
( )ko nerado se trhá od
takové snivé krásy téhle
boží české přírody, opět
a opět se k ní vrací, až
ústy pohne historickými
vzpomínkami naplněná
pamět: Stůj noho, po-
svátná místa jsou. kam-
koli vkročíš. Stojíme
na i:)roslulé půdě rayonu
nejstatečnějších husitu-
táborů, kteří odtud bou-
řili a bojovali proti celé
Evropě. Kdyby Cechové
milovali více otčinu než
cizí lázeňská a letní sídla, věřím, že by z Kalvárie (696 m) a Milčína
mohli udělati pražský — Semering. V sedlu mezi Sibcnným vrchem
a Kal\-arií při „babinném koutě' rozkládá se starobyl\'
MILČÍN, původně Miličín, město památné pro vysokou polohu
i obchod, při někdy živé zemské stezce. Na silnici se MlHčín narodil.
VNITŘEK KOSTELA V MILCl.NE.
— 100 —
žil a se silnicí umírá...: snad z města již r. 1284 připomínaného
zbude někdy iiorská ves. plná rožmbersk\cii památek. Zde končilo
zboží krumlovsk\-ch králiiv — proto zdědivše osazené městečko po
p. Heřmanu z Miličína. jenž poslední svého rodu hrdinsky bojuje po
boku českého krále Jana z Lucemburka r. K)46 u Kresčaku padl. vy-
zdobili je nádherným gothickým chrámem sv. Jana Křtitele (stavěn
r. 1380 — 84). prostranným hradem a nocležním domem při silnici, která
prot\-kala dosti srázně pod kostelem vybíhající náměstí. Kamenná
věž chrámová a farní budova, někdy ])ři hradební zdi ležící, ukazuji
svými střílnami dosud na vojenskou zdatnost Miličína. Při kostele
farářovali ve XI\\ a na začátku XV. stol. pražští suffragani, generální
\ikářové. Za neš(astn\xh válek pobělohorských spálen Miličín. zašel
chrám, vypálena fara (r. I6,3Q). později pobořen hrad. Kostel sice
r. 1740 se ztrátou všeho jmění opraven, po létech zase v I. 1896 — 8
pečlivě vyzdoben, leč někdejší nádherx' a krásy nikdy nedosáhne,
třeba že slynul jako neobyčejná, osmi freskami dvorního malíře Alillera
i pražského mistra Jana Si)itzera uvnitř (r. 1754) posetá budova, třeba
že měl oltářní obraz Narození P. Marie od Brandla. Barbarská ruka
otloukla uměl\- sanktuař. něžné výstupky bohatého sedile, kamenné
pruty a kružby oken. venýře, vyházela a rozšantročila kamenné go-
thické sloupy, lodní rozpěráky, zastavivši portál sice praktickou, ale
nevkusnou předsíní, nacpavši do sličné gothiky obhroublé barokní
oltáře s nesčetnými přívěsky. Miličínu i kostelu ze staré slávy zůstaly
smutné trosky, vzpomínky: Milčín je stín starožitného Miličína. Z no-
vějších budov v městě vyniká radnice a nákladná škola (r. 1896). Po
vymření Kožmberků držel milčínské panství znám\' direktor českých
stavíj Kašpar Kaplíř ze Sulevic na Xeústupově se svou chotí řlvou.
rozenou líadimskou ze Slavkova. Ivdyž byl Ivašpar stát, připadlo
napřed .Marradasovi. potom Huertovi a konečně po smrti dědičky
tohoto, Anny Marie baronky Varrenspachovy. jako královská odúmrf
dáno Františku Eusebiu hraběti PíUtingovi na Rumburce. Potting po-
máhal městu i měšťanům jak mohl. Od něho vzali městská i cechovní
privilegia. Jeho syn Josef prodal Milčín Františku Ferdinandu hraběti
Kuenburkovi, kanovníku solnohradskému. jenž učinil zboží toto sou-
částí vožického fideikommisu. Předměstí Milčína nazývají se Bezdě-
kův a Homolo v. Homolo\- trval až do r. \í\5i) jako obec samostatná —
byl to vlastně zprvu dvůr svobodnický. r. 1780 — 90 na několik familií
rozdělenx'. Pod Bezděkovem povstal r. 1850 nový dvůr milčínský.
majetek rodiny Rombaldů. nyní Pilzů.
Z Milčína. jenž leže olom nad hladinou, má 2.55 čísel a 1280 čes.
ob., přehlédneme celý Vožický okres. Zaujímá kotlinu někdejšího Újezdu
královského mezi Blaníkem. Milčínsk\'m pohořičkem. \'rchy. Pohnáním
a pahorkatinou smilohorskou. Nedaleko již vzpomenuté císařské sil-
- 101 —
nice dále k Táboru leží na svahu .Hájku" úrodná ves Lužany
s Novou hospodou, pod ní smérem vychíjdnini na neveliké rovince,
oživené lažanským potůčkem, farni osada hošLická. K té pi^ísluší
Mitrovice naz\''vané na rozdíl od nedalekých sedleckých — táborskými.
Zdejší dvůr náležel rodu Mitrovsk\'-ch z Nemysle, dosud v hraběcim
stavu na Moravě kvetoucímu. \' X\T. stol. patřil Žehartům z Nasavrk.
v třicetileté válce známé paní Zuzaně Cerníno\é z Harasova na Rade-
nině, která v Mitrovicích se
zdarem pěstovala krásn\'- len.
jakž vzpomíná ve sv\'ch do-
pisech k dceři Zuzance My-
slíkové z Hyršova a na Pa-
cově. Na levo v lesích mezi
„farářskem (^ lesem) hu-
štickým a milčínským" ukr\'-
vá se v\'stavná ves Nasa-
vrky, východiště rytířského
rodu Zehartů z Xasavrk; na
právo od Mitrovic v háji Li-
pinách zase prý dle pověsti
stál hrad s kostelem, prvotní
to Hostíce. Hoštice (staroč.
Hostětice) náležely Litošům
z Lazic, kteří tu vystavěli
gothick\'' kostelíček. Po vy-
mření toho rodu seděli na
rozděleném dvorci c. k. svo-
bodníci, nejposléze Pecli-
novští. Nedaleko leží dvorec
Oulehle, někdy ves _na
Lázu". \' O uraze dolovalo
se za star\'ch dob na zlato.
Odtud pocházela rodina Ku-
to vců z Ourazu (XVI. stol.j.
Dědičky, véska nad Setkov\-m mlýnem a rybníkem, povstala po
válkách husitských emfyteutisovánim panského, nemyšlenského dvorce,
jako zase dědinka A'rchy z ovčína. Dědice, starožitná ves. honosila se
v XV. dvěma svobodnick\''mi dvorci, z nichž obci zůstaly slušné lesy.
V Zahoříčku hospodařili rovněž až na naše časy rodiny svobodnické,
jako Šiškové z Jamolice. Křemenově. Z jich statečků narostl nynější
dvorec. Z Prudíc, nepatrné osady, vyšel rod pánů Špetlů z Prudic
na Xáchodě. Někdejšímu sídlu jejich dosud říkají ..na Zámečku".
\' rytířské tvrzi Nemysli — má s Mitrovicemi 752 ha — po zániku pu-
Z.4MEK NEMYSI
- 102 -
vodního rodu z Xemyšle brzo v XVI. stol. se vystřídalo více majitelů,
najmě Malovcové. ^Iillesimo a j. Nyní náleží více než sto let hraběcí
rodinč Devmů ze Střítéže. Renaisanční zámek uprostřed anglického
parku s několika rybníky má prostornou kajili P. Marie. Sudoměřice
na dráze Františka Josefa I. s blízkými .Černými lesy" a hlubo-
kými rvbníkem _Cerným" počítají tourislé k nejlíbeznějším zakoulím
českého ráje. Xení divu, že tady pražští výletníci hlavně v neděli na
vzduchu -jako křen' setřásají velkoměstský jirach. Hned v květnu
stěhují se do Sudoměřic celé rodiny, aby pookřály \' lesích a vycház-
kami do romantického údolí, v němž dominují trosky hradu Borotína,
vysoké Chotoviny a Miličín. ^' poslední době povstalo ve vesnici
několik pěknvch \il. — Pokračujeme-li na cestě od Milčína k \'ožici.
hned u Zahoří, nazývaného ve starých listinách miličínským (nyní
SUDOMERICE.
nejajině — německým) rozvirá sr nám údoH stupského potoka s něko-
lika dědinami, majícími v pozadí bájemi proslulý Blaník (ma]\- i \elk\')
s Mřivou před \'eliši.
\' Záhoří pod Miličínem seděl na nemalé tvrzi, ku které též
[joplužní dvůr sexinsk\' dosud patří, rod Záhoríj ze Záhoří. V době
husitské vynikal .Mikuláš ze Záhoří. \' .\\'l. \ěku náleželo zboží Pechi-
novským. od r. 1575 k Miličínu, s nímž až na krátké období vlády
\'iléma Václava z Talmberka ( lfo2- 1675), dosaváde osudy sdílí. Po
potfu"ku kolem ml\'nů Halas a po d m a 1 o v i i' k ě ho přicházíme
k .Maidvicum. vesnici od i)radá\na z \clkč části svobodnickc Druhý
díl zaujímal dvorec řečený .M a I o v i č k y (PodmaUnice). později
Skalice. Roku 1420 Hanuš ze Skalice sloužil králi Zikmundovi od
r. \řiA'A. kdy Přibik \'ilanovský z \'lčkovic a na \'ilan()vicích jirodal
dvůr v nedalekém Chlislově Undřejo\i z Hojšina a ves .Malovice (část)
i s tvrzí \'á(iavovi z Miličína. vystřídala Skalice mnoho majitelů: Šišky
- 103 —
z Jamolice, Malovce z Malovic, Vrchotické z Loutková, kteřižto nevalný
stateček v XVIII. stol. rozparcelovali někter\'m svobodnickým rodinám.
Za Malovicemi v právo ukrývá se les Kahlovice s jednotou Lhotou.
Ze Lhoty psali se Lhotkové, kteří drželi obě tato místa ještě před
válkou třicetiletou. Jedna větev jejich ovládši Smyslov přijala přídomek
ze Smyslová a uvázala se brzo v majetek Podlesí s bohatými lesy
mezi Oldřichovsí u Miličína a Xeústupovem. Ve Chlistově kázával
mistr Hus, maje tu mnohou šrůtku s katoIick\-mi vesničany, kteří
nemohli pochopiti, proč oblíbený kněz tolik bije do církevního zřízení
a papeže. \' horském útesu Perek (od něm. Berk, snad tu někdy
dolovali) leží malebně postavenx- Dolní Bořek, nad ním Věc o v.
Bořek náležíval vladycké rodině Bořků z Bořku, z níž proslul r. 1420
válečník \"áclav a r. 1558 komorník zemských desk Tomáš, jenž byl
jiřijat do stavu rytířského. Věcov (strčs. Zvěcov, Vícov), njmí smil-
kovská hájovna, uvádí se již r. 1285.
Po Lhotcích ze Smyslová spravovaly tvrz rody: v X\'II. století
Kelblové z Líhvengrimu, Hautlově, Treverso\-é z Wolfenburku, všickni
poštmistrové z .Miličína, v XMII. století František Dvořák z Boru, po
jehož smrti (r. 17 18) připadla ku Smilkovu. Xa b\valém tvrzišti i)0-
chováno mnoho lidských kostí, patrně vojínů zde někdy padISxh. Za
Chlistovem v i)ěkné kotlince rozprostírají se dědinky: Za ho říčko,
Barčov, Hojšín s Xov\'m .M15'nem, nad nímž na příkré ostrožně
spati^iti lze ruiny liývalého hrádku Háje. po němž se psal slavn\'
český válečník František z Háje. Xěkdy v druhé polovici X\T. století
posta\'ili ze zřícenin hrádku dvůr Zahoří Pechovo, do nedávná
součást panství neustupovského. Pod Zahořím, tam kde cesta za
potůčkem se ohŇdjá k silnici na pravé straně, stojí uměle otesaný vršek,
jenž měl jistě obranný účel. Lid tu říká ,na vartě" také „na homoli",
ale nikdo více neví. Z toho památníku starých dob — nedaleko před
Xovým mlýnem směrem sem stojí kříž cyrillo-methodějský — uvidíme
vesnice Javor. Z a h řádku, samotu S p á 1 e n i š tě. J í ř e t i c e. . X o v \''
dvůr. dvorec Sla\ín, Céčko v. Kříženec a nade ml\'nem
Kopeck\'ch starožitné Rchútovice nyní Vrcholtovice se staro-
byl\'m. celému okolí vévodícím gothickým kostelem Xejsvětější Trojice
Boži. Jeho kněžiště vykazuje primitivní ráz staré stavby — z patera
uhlů vybíhají žebra do jediného svorníku — stol. WX. Xa věži visí
maK'- zvon „který Brixius Pragensis au.xilio divino fecit" s touto bojovnou
legendou; Setrzis a zruss Hospodine mocz przeukrutnau neprzalel
Czyrkwe Twe swaté krzestanské a racz gi(; dáti \v rozptylenj. aby
poznali, že sy Ty sám gediný, kterŇ' bogugess za nás Pane Bože nass
Wssemohaucy. Léta Panie 1566 . ." jediná to památka českobratrské
sekty bratří vitanovsk\'ch, po Janu Koláři z blízkých \'itanovic jmeno-
vané, jež potom přidavši se k Jednotě ovládala celé okolí, majíc
— 104 -
V kostelíčku vrchollovickém kněze .tohoto pobožného, křestanského
rzadu podle prwnj cjrkwe Panie." Tam kde nyní farní budova, stávala
tvrz rodu Otradů z Vitanovic, kteří se psali ,z krchútovic". V XVI.
století poroučeli na zboží Mčkovští z Vlčkovic, od nichž je roku 1595
přejali: Vončátko z Radkova, po té rod Kořenskvch z Terešova
a konečně r. 1612 znám\- právník česk\'' Jakub Menšík z Menštejna,
kterS' Vrcholtovice potáhl k \'itanovicům. Nesmírných škod utrpěl ce!\'
kraj od Švédů po bitvě u Jankova r. 1645. Boj měl dohru u samých
Vrcholtovic. odkudž do centra zápasu v lese ..Hartmany" není celá
hodina. Zde na planince dobíjeli vítězové část utíkající pěchoty . . .
Z památek svatyňky vrcholtovické dlužno uvésti řadu náhrobniků
Špuliřů z Jiter, Vítů ze Rzavého na Odlochovicích a star\'. polo-
vvpoukle ve dřevě čistě řezaný votivní obraz znázorňující skupinu
osmi osob kolem Krista Pána ve hrobě, dar to rytíře Bohuslava
z Těmic a Esthery z \'lčko\ic pro hlavní oltář. Na severu při temném
lese Černínech v syté zeleni ovocného stromoví proběluje zámek a ves
Vyš etice, jmění někdy rožmberské (k Miličínu). Potom se tu
zakoupili Spánovští, Kapliřové, Malovci (1685—1699). Údrčtí z Údrče
(- 1722), Deymové ze Střítěže ( — 17.38). Od té doby se na dvoře
vystřídalo přes 20 majitelů. Od r. 1886 drží Vyšetice (velkostatek)
Gustav Pilz. Slupsk\' potok protéká za Spáleništěm rozsáhh'- rybník,
jehož levý bok dot5'kal se proslulé, bytelné tvrze Vitanovic. výcho-
diště nad jiné vzácného rodu Otradů z \"itanovic. ^' čas potřeby své
sídlo chránili — vodou, kterou mohli vésti do hradebního přikopu. Cas
pohltil všecko: zanikly bratři vitanovští. zmizela vodní ])evnost. \-ymřely
rody. padly hluboké lesy vitanovské — jen vzpomínky zůstaly. A ty
mluví, že u velikého zeleného kříže při cestě do ^'rcholtic roku 1594
o masopustě divok\' Oldřich Malovec na Kostelci podolském smrtelné
v bitce posekal rytíře Oldřicha Skuhrovského ze Skuhrova na Louňo-
vicích. tak že ve dvou hodinách vypustil duši — a již před tím r. 1565
nějak}' Šlechta z Cakovského ml\-na zabil Mikuláše ^'itanovského,
vraziv mu korbel do hrdla a sekerou ho dosekav. poněvadž mu opilému
piva nechtěl dáti. Rok na to probodl zde Jan Těmín z Těmic Buriana
Měděnce z Ratibořic. — Po Otradech dostali \'itanovice vladykové
z Vlčkovic. později A^itanovští z Mčkovic. Těmínové. A^chýnští. Mičanové
a Spulířové z Jiter.
Nejposlednější vymřeli Jiříkem. Náhrobník v kostele vrcholtovi-
ckém dí: Zdetky odpocziwá urozenv' a stateczn\- rytirz Jan Girzy
Ssteffan Spulirz z (iiter. jján na Witanowiczích. Wrcholtowiczich
a Tuczapech. Žnvot dokonal 2. Aprilis Lcta 1678. ]'án Buchl!) racz
geho dussi milostiw beyti a weselého z mrtwých wstání poprzíti. —
Následovala vdova Zuzanka roz. Malovka, po ní Běšínové z Běšin,
z nichž Jan Josef držel \'itanovice do své smrti r. 1702. Roku 1715
— 105
ukoupil je ku svěřenství vožickému arcibiskup pražský řVantišek Fer-
dinand hrabě Kuenburg. Zákupem tim klesla důležitost i sláva krajiny
kolem A^rcholtovic. Tam kde di^ive zněla veselá píseíi, někdy vášnivá
hádka a bi^inkot ocele hodujících, sebe milujících a hned se peroucích
vladyků, kde velikým palácem a širokou zahradou vitanovskou šuměl
nádherný šat paní a zvonil smích urozen\xh slečen, kde občas roz-
léhaly se zvučně smutné fanfáry lesních rohií při pohřebním průvodu,
nebo vesele při bohatém honu, tam od r. 1715 na opr5'skané zdi tvrze
usedal ])ředchůdce brzké zhouby — zelenavx' mech a opuštěn\'-mi
komnatami bloudila čeled nelO])\Ťí : do pustnoucích altanů vrážel vítr —
všecko spadlo a více nepovstalo. Vitanovice stihl osud skoro všech
českých tvrzí a jen lisiina (desky zemské) zachovala, jak xvpadal
VOZÍCE.
v plné sile pyšn\' zámek: nachází se v dolejším „stoku" sině, sklepy,
větší a menší, jedna kuchyně, 4 pokoje, za nimi malá síně s jinými
2 sklepy, z nichž jeden obrátili ve vinopalnu s mědén\''m kotlem.
Tento celý stok je klenut5' a pod ním sklep na tré rozdělený. V ho-
řejším stoku síně, při ní kaple a 2 pokoje; dáleji velkv' palác a jiné
2 pokoje, též malá sině s jednou světnicí a komorou . . . Blíž zámku
stojí jiné stavení od kamene, v něm světnice pro čeled, pekárna,
sklípek klenutý a za ním pokoj, kteréhož zimního času se užívá za
spilku. Podle toho 2 maštale pro potahy a panské koně s klenutou
řezárnou. též s komorou zahradníka na zelené věci. Nad vjezdem byt
správce, totiž pokoj, komora a mazhaus, pod tím pokoj zahradníka
a syrník . . . Tak vypadaly jihočeské tvrze a zámky!
Z miličínského Zahoří za půl hodinky přijdeme k Petrovi cum.
Na místě nynějšího zámku stávala tvrz Mrakšů z Petrovic. V XVI. stol.
■ 10b —
náležela Malovťum. z nichž Jan ji přenechal Elišce Lobkovicovně,
manželce Jiříka z Talmberka na Nemysli. Od Nemysle odprodala ji
r. 1718 Johanka vdova po MikuUiši Franchimontovi z Frankenfeldu
znovu provdaná Millesimova \'iklorii Morelové z Letin. Do r. 1829 se
tu vvsiřidalo lOdržilelů; tehdy nabyl velkostatku (se Slapském 322 Aa)
stavovsk}' pokladník Peche, v jehož rodu dosud zůstává. Ku statku
náleží pěkné lesy u Moravce, Leštiny a Slapská. V Leštině nachází
se zbvtky tvrze soujmenného rodu vladyckého, z nichž Jindřich z Le-
štiny podepsal r. 1415 známý stižný list. Na to se zde setkáváme
s rvtíři z Říšnice, příbuznými s Těmíny, kteří také ,pansk\'' dvůr"
v Lešlině zdědili. Dvorec Slabsko (nyní Slapsko) hostil v XV. stol.
rodinu ze Křtěnovic, nápadníky původního rodu ze Slabště. R. 1.544
prodal Přibík \'itanovský z Vlčkovic tvrz Háj s Leštinou Janu Mdlá-
kovi ze Slavkova, od kterého toho statku nabyl Bohuslav Těmín.
R. 1740 seděla na dvorci Alžběta Lausekerová, rozená Chřepická
z Modlíškovic. S Rašovicemi připadl Karlu hrab. Kuenburkovi (r. 1812),
od něho prostřednictvím vrchního Jakuba Schustra r. 1832 rodině
Pechů z Petrovic. Mezi Těmicemi a Novou vsí na západ od kapličky
u silnice na mírném lázu rozprostírala se ještě v XV. stol. vesnice
s tvrzí Lazice, rodiště rytířů Litošů z Lazic. Pro nedostatek vody po-
stavili po válkách husitsk\'ch vésku níže a nazvali ji — Nová ves.
Kromě nádherných náhrobníků rodu Těmínův a starožitného sanktuaře
v ííotickém kostelíčku sv. Kateřiny nemá nic pozoruhodného. Těmice
dvůr (207 hď\, někdy ves s tvrzí, vydala v českých dějinách známý
kmen rvtířů Těmínů. Ti vládli v rodišti až do roku 1597. kdy jedinačka
Bohuslava Těmína Estera. manželka Jana Vchýnského, spokojivši
druhého dědice Štěpána z Bulvan. dédictví oteckého se ujala; však
oba manželé v brzku (kolem r. 1600) smrti sešli. Po té náleželo zboží
do r. 1678 k \'itanovicům. Špulířovny Evy, provdané Malovky, syn
Jáchym Malovec .zfrejmarčil" Těmice Sabině baronce Swerlsové. roz.
Šporkovně, která je roku 1692 prodala kanovníku Ferdinandu hrab.
Kuenburkovi na Vožici. Za Těmicemi zdvihá se ves 01 dři chov
veliký (512 m n. hl.. 517 ob.) s kostelem sv. apošt. Filipa a Jakuba,
nyní filiálka k Nové vsi. Svatyně patří k nejpěknějším stavbám ven-
kovské gothiky Xn'. věku. Budova ale tolik schátrala. že hrozí sesutím.
Povstala nejspíše štědrostí p. z Rožmberka v téže době jako svatyně
miličínská; aspoň část Oldřichova náležela tomu rodu. kdežto na t\'rzi
(ještě r. 1790 -dobře viditelné") seděl rod Provázků z Oldřichova, po
něm vladykové z Leštiny, z Broumovic. R. 1560 při pranici v Táboře
zabit jest Jindřich Žehart z Nasavrk na Oldřichově V. a Muticích.
Dvorec rozprodán mezi dědinníky. jichž potomci královští svobodníci
měli své ústředí v sousedních .Muticích jako druhá svobodnická
čtvrt kraje táborského (až do r. 18.50). Kromě jiných ])()čítali se k nim
— 107
též Křtěnovice se dvorcem Boubinem. Ze svobodníků, kteří zde
hospodařili, Jan Rěrkovec ze Křténovic povýšen byl r. 1609 do stavu
rytířského — poslední Běrkovec Jiří připomíná se tu r. 1687. Po něm
drželi stateček Jenšíkové, Rěpičtí, Malovci, Šiškové, \^rchotičtí, Tun-
klovxN Deymové, Velverseni; od r. 1830 přivtélen k Rašovicům. Rašo-
vice (dvůr zdejší a Křténovickv' čítá 358 ha) jsou kolébkou rytířů
Rašovců. Jan Rašovec prodal r. 1566 dva díly dědictví svého Martinovi
Helmoví z Orlova. kter\'ž rok na to získal i třetí díl od Jana Lapáčka
ze Rzavého a na Zahoří. Na to sdílel statek osudy dvorce Křtěnovi-
ckého. Nyní obojí náleží Čeňku šemberovi. Na cestě z Rašovic do
Vožice dojdeme do Bukové, na levo do \'ražné. Proti ní přes
louky rozkládá se Zhoř, výše samota Bouřilka. Před městem' nad
velikým špýcharem z časů joselinských na návrší, od východu značně
srázném, spatříme uprostřed stromoví farní hřbitov vožický s mno-
hými pěknými pomníky. Hřbitovní kostelíček sv. Mikuláše nazývají
listiny „vždy věrným",
poněvadž se udržel při
něm katolický kněz
i tenkráte, když \'šech-
ny vůkolní svatyně ří-
dili knězi kališní nebo
českobratrští.
VOŽICE, touristy
česk\''m Solnohradem
nazývaná — a podobá
se tomu městu nejvíce
okolím a hradem, —
okresní město s před-
městími: Pod hradem, na Po n délce, za Rybn i kem a Pavlovem
má 276 domů a 1730 obyvatelů. Z budov vyniká zámek, vystavený
v druhé i)olovici NVII. stol. hrab. Prant. Jos. Kuenburkem na místě
někdejší tvrze. Renaisanční sloh prostranného panského sídla s ko-
stelem sv. Martina (postavil r. 1581 .Michal Španovský z Lisova)
a mansardovou střechou děkanství (z r. 1666) tvoří se zelení okolních
zahrad oku dosti lahodn\'' celek, jenž dominuje celému městu, líše se
nápadně od kasárnického stylu škol měštansk\''ch i obecních a najmě
gothické stavby bývalé solnice, potom radnice a nyní zvonice městské.
V zámku b\''vala obrazárna, bohatá knihovna s někter5'mi rukopisy
a pěkn\-m pergamenov\'-m kancionálem. Nachází se tu kaple sv. Karla
Boromejského. Kostel honosí se sličn\'m obrazem : Ježíše na kříži
v rozmluvě se sv. F^rantiškem z Assisi od Brandla, hornickou kapli
sv. panny Barbory, v níž stoji náhrobník r\'t!ře Václava Paběna A^ora-
ZAMEK VE vozící.
108
čického z Paběnic a na Polance (t 1565). Ve zvonici ukazují ,siň
Žižkovu." kde prý po dobytí Vožice se ubytoval, a staré zvony. Xy-
nějši nákladná ozdoba budovy vzešla péčí měštanů a podporou voži-
ckého rodáka i mecenáše p. císařského rady Kavky z Královských
Vinohradů. V nové radnici nachází se veliký, starý dvojsečný- meč
nazývanv .Bdinkovým." Kromě c. k. okresního soudu, starobylého
.zámečku" na Pondélce, pozoru zaslouží ..allodní dům v ulici" a star}'^
pivovar pansk\'-. Ten prý stojí na místě i na zbytcích původního ko-
ítela vožického. Stavba vykazuje četná klenuti s čist\'mi rozpěráky.
Okolí daleko široko vévodí .Hrad." otec Vožice. někdy královský,
pevnv hrad, z něhož zbylo jen pojmenováni a ze trosek kaple Na-
nebevzetí Panny Marie. Kaplička stávala zde již v XMI. stol., nynější
podobu vzala přestavbou r. 1827. Majoratni pán Karel hrabě Kuenburg
KOSTEL SV. MARTINA VE VOZICI.
vystavěl si v ni hrobku. Kanienn\' pomník jeho tutéž postavený,
představuje téhož dobrého pána. při jehož smrti (1832. 21. června) dle
matričního zápisu ..všickni poddaní žalostně plakali." — což svědčí o
vzácném poměru lidumilného šlechtice k českému lidu — v ži\otní
velikosti římskou togou oděného, jak drží v levé ruce kotvu, pravici
ale kříž. Druh\'- pomník zobrazuje též v životni velikosti jeho manželku
Marianu roz. hraběnku z Kufsteina (t 1824). Postava ženská majíc
pravici vzhůru vztýčenou, drží urnu s nápisem. Příkrov z černého
mramoru uprostřed stavební rotundy vysokou lucernou naznačuje
vchod do krypty, kde odpočívají jenom těla obou jmenovaných man-
želů. S .Hradu" (4.S8 m) rozvirá se romantická vyhlídka na Janov, tři
mlýny, několik rybníků a přes Seliřov, Kamberk ku Blaníku; na západ
k hoře Kalvárii a Miličínu. Vožice povstala z potřeby okolních dolů
na zlato i stříbro: v Kamberce. Roudném. na \'vlejvech. u Ratibořic.
Když hornici ])()třei)ovali střediska v podobě hradu, ožehli příkrý vrch
- 109
nad Janovem, kterémuž podle toho a také dosavadního sídla \'ožice
staré dali jméno Ožice — Vozíce mladá. Knížecí hrad potom sou-
sti^edoval všecky zeměpanské úřady nad jiné lesnatého Újezdu mezi
župami úietovskou, ch\'novskou a vltavskou. V moci královské, ač
zastavován, zůstal hrad až do r. 1579. Pod hradem vznikla osada,
obchodem i příznivou polohou k trhům valem rostoucí i Ijohatnoucí.
\'ládli zde páni z Janovic. Hubr z Orlíka, z Okoře, Maternové z Ro-
nova. Za nich měšfané obehnali se zdi a plaňkami, odkudž V ožice
slula .plaňková". R. 1420. 5. dubna pobil Zižka ve \"ožici , železné
pány," za 8 dní dobyl i hradu, marně stihav Mikše z Jemništé. řeč.
Divůčka, jemuž se podařilo uniknouti. Nově opraveného hradu v listo-
padu r. 1425 dobýval Jan Hvězda z Vicemilic. Při vítězství ztratil život.
HRAD NAD VOZÍCÍ.
V držení následovali Trčkové z Lípy. \'oračičtí. po r. 1579 dědičně
Spanovští, baron Jan Bernart Fúníkirchner. Tomu pro „rebellii" panství
odňal r. 1621 Marradas. Koupí r. 1629 přešlo na rodinu Přehořovských
z Kvasejovic, r. 1678 do rukou Ferdinanda hraběte Kuenburka, kanov-
níka solnohradského, jenž přikoupiv mnoho okolních statků s povo-
lením císaře Leopolda, zřídil z nich panství svěřenské pro svůj rod
z potomků bratra Jana Josefa. \'ožick\' hdeikommis má 12 dvorů
s 3689 hektary. K děkanství vožickému jsou přifařeny vesnice : No s k o v,
VN^chodiště rodu z Noskova (Jan Mrakeš z Noskova proslul jako di-
plomaticlvN' jednatel Ferdinanda L) a Jano v s filiálním kostelem \'šech
svatých. \'es ukazuje ctihodné stáří a byla tuším, nejstarší osadou na
Vožicku, ovšem původně jiného staroslovanského pojmenování. Nad
Janovem při S tan i měři cí ch, kde terrain dosti značně sloui)á, na-
lezneme v lese několik zachoval\''ch hrobů zde pobit\'-ch Francouzů
z napoleonsk\'ch válek. Skrze Dolní a Horní Ivou ty přes Bos to v
— 110 —
vystoupíme ku zbytkům větrného mlýna radvanovského. Rad vána
statek (143 ha) a ves vydal vlasti několik zemanských rodů. Xejzná-
mějši jsou : Jenšíkově z Radvánova, Ustajovri a Pravětičtí těž z Rad-
vánova. Zdejší nevalná tvrz hostila od r. 1698— 1770 Jeníky z Bratíic.
Zde také spatřil světlo světa (r. 1756. 6. ledna) slavný Cech a spiso-
vatel T*amětí Českých Jan Nep. Vojtěch Baltasar Ignác Jeník z Bratříc,
poslední svého starožitného rodu (t 1845. 26. srpna). Pod Radvánovem
leží svobodnická véska O us tě jo v. v\''chodiště ryt. Pechů z ( )ustějova.
krátce Oustějovci nazývaných. Seděli zde až do koníiskace r. 162! ; po ní
Jenšíkově, Lhotkové. Sobětictí. Ragersdorfové. nejposléze Růžkové
s Krchy a Bárty. Blizounký mlýn Dubina uvádí se jako zemansk\'-
statek již v XV. stol. Kolem prastarého filiálního (gothického) koste-
líčka sv. Václava po nové silnici přicházíme ku knížecímu schwarzen-
herskému d\-oru (3(» ha) Blanici. rodišti Blanick_vch z Blaníce. Na
levo u olšověht) údolíčka rozprostírá se Zahoří Bendovo. Xa něm
hospodařili Sulkové ze Zahoří, v XVII. st. Benedové z Xečtin. po
ktervch i sluje. Stateček rozkoupili později oustějovští svobodníci.
Xedaleko. vvše do hor leží Lomná, někdy samostatný statek s tvrzí,
sídlo Benešů ze Stříteže (Zadní), později Malovců. Arcibiskup Kuen-
burk skoupil r. 1717 sekvestrací obtížené statky: Střítež, Lomnou
a Domamvš! k \'ožici. Od Lomně počíná farní osada Pohnání a sice
Mostkem, Dolními a Horními Hrachovicem i. Horní od stará
jsou ves svobodnická (III. čtvrt táborská I. rodiště Sudliců z Hrachovic.
Dolní má zámeček s poplužím {302 haj. jež držívali Mazaní ze Slavětína,
Jeníkové, Kapouni a mnoho jin\'ch. nyní továrník Reisenzahn. Z mo-
stecké tvrze vyšli Žibřidové z Mostku. Xa vysoké planině (632 m).
kolem kněžiště u starého kostelíčka sv. I^rokopa rozkládá se po celém
kraji daleko viditelná farní, na zad krásnými ch_vnovskými lesy vrou-
bená ves Pohnání, jako protějšek na druhém konci okresu ležícího
Miličina. Rvtířové Pohnánově z Pohnáni chlebili na pěkné tvrzi ještě
v X\'I. stol., po nich Oldřich Malovec kol r. 1530 Pohnání i Pohnánec
připojil k Chýnovu. Za hodinu dojdeme do Rodné, vesnice uprostřed
pěkných lesů ležící. Xad ní leží Bradáč o v. někdy pevná tvrz podiv-
nN'ch osudův. Mezi Pohnáním a Dědicemi v útesu povlovného poho-
říčka jako ptačí hnízdo nad rybníkem sedí Hlasivo s kostelem
P. Marie. Ze zdejšího, nyní na statky emfyteutisovaného dvorce, po-
cházel rod z Hlasiva. jenž se později usadil v blízkých Jedlanech.
V X\'l. stol. náleželo Gáslanům z Podolí, na to Voračickým na Po-
lance ve spojení s Blanici. Po konfiskacích získal celé panstvíčko
Eggenberk k Chýnovu. Xedaleko Hlasiva spatřujeme horu Beránek,
na níž lid učením Husovým nadchnutý konával schůze .k jednotě
božské o svobodu zákona božieho a prospěch spasitedlný i počestné
dobré všeho království." Xvní místu tomu říkají .na \'oboře". Za Hla-
III —
sivcm uvidíme vysoké „haldy" to jest vyvážky v. dolu u \'yleinu lik;-
sivských a řemíčovsk\^ch. Jako klín do lesíi vražená ves Kemíěov
(původ. Řevníčov) nese ráz starých vesnic českých „do podkovy"
stavěných s rybníčkem v předu. Řemíčov uvádí listiny již v XIII. stol.
Hned přes mez u vsi leží Lhotka, někdy deskový statek se zbytky
hornických staveb. Zde při potůčku \ypirali kov. Posledně se zde
dolovalo před francouzskými válkami. _ Revír" řemíčovský patřil
k nejvýnosnějším v Cechách.
Za Vozící k Sebířovu i
z temna lesního za bělavým
dvorcem vynořuje se vysoká
kulovatá věž, zbytek hradu
řeč. Krásná hora nyní
všeobecně Selmberkem
naz\'vaného. V zelenavé ro-
mantické oboře, kterou půl-
kruhem obíhá bystrá Blaníce
a v níž šplouchá velik\' ryb-
ník do šumného hovoru
mocn\'ch dubů a lip na skal-
natém návrší, posetém křo-
vím, kapradím a bodavxmi
ostružiním, spí nerušen\' sen
velké zříceniny hrdého sídla
panského. Xásilím, vichři-
cemi prorvané zdi, někde
ještě 15 — 20 m vysoké, mo-
hutná hlídka (32 m) s cim-
buřím, s něhož uvidíš celý
okres, svědčí o někdejší pev-
nosti stavby, zašlé, jak si
lid vypráví, jen pro ženskou
marnivost a p5'chu. Bázlivý
zajíc, plachá srna, divoký'
ostříž — tof jediní obyvatelé jindy živého hradu, k němuž jMustup
střeží malý, pěkný barokový zámeček lovčí. Kraví hora též Křimin
stal se kolébkou panské rodiny Šelmberků, kteří odtud ve sto-
letí XIV. přesídlili do Xačeradce. Husitské vlnobití doléhalo marně
na tvrdé stěny Šelmberka a přece až změna pánů jeho po smrti
Albery z Těcholuze i do těchto zdí vnesla kalich. Panoxali tu
rytíři z Hořic, Radejšína, Mračtí z Dubě, od nichž r. lóíjť) „zámek Scn-
bergk" Michal Španovsk\' přikoupil k Vožici. Šelmberk opatrovali
všickni majitelé Vožice jako oko v hlavě, nešetříce žádného nákkuhi
HRAD ŠELMBERK.
— 112 —
na jeho udrženi. Jsou zprávy, že ještě \^ r. 1629—30 hradní budo\-y
bylv obvdleny ; potom po rozkazu císaře Leopolda, aby šlechta na
hradech více nebydlela, spadla střecha, klesl krov, okolní sedláci vy-
lámali okrasné ven\Ťe, kamenné rámce okenní, z celé nádhers' zbyla
skálopevná hlídka, o níž Schaller dí, že dělila tři kraje: bechyňský,
kouřímsk}' a čáslavský.
Za vvletní místo a letní sídlo zvolili Kuenburkové Elbančice
(pův. Líbančice). Pod kaplí sv. Antonína vyvěrá pramen léčivé vody,
k niž od pradávna přicházeli nemocní. I malá budova lázeňská pro
né postavena. Xa místo ní lesku milovný František Josef Kuenburk
kolem r. 1740 zbudoval pěkn\' zámeček na zpijsob současně po Evropě
se šířících francouzských pavillonů — pro sličnou chof svou Marii
Teresii Firmianovu. l"čel vyjádřil xěnovacim dopisem: , Chtěl bych.
má nejdražší, aby sv. Antonín elbančick\'- Ti daroval bývalé zdraví.
Xechf kolem Tuskula Tvého šeix)tající listí a jásavé ptačí zpěvy mluví
o lásce mé k Tobě, nechf hnědooké srnky, které z rána v\H)íhají z lesa
pro sladkou potravu z Tvé bílé ruky, přináší Ti každodenní míij
vroucí pozdrav ..." \'e válkách pruských léčili se ve zdejších lázních
poraněni rakouští důstojnici. Nedaleko zámečku pod mírným návrším
rozprostírá se ves B ě 1 č, za ní Bzová, někdy tvrz a původiště vladyk
ze Bzové. kteří v XV. stol. měli v držení statek Kočov, nyní ves.
Kolem bývalé hospody _na Jalovci" vede pěšina k židovskému
hřbitovu v Záluží. Záluží stálo ještě v XVIU. st. jakožto ves svo-
bodnická. Při Záluží rozkládá se vesnice Vilice s hájovnou na Bo-
zejnách (XVI. st. svobodnický dvorec) na právo pod příkrou horou
.Cikánem" veliká, podobu staročeské vsi dosud nesoucí dědina D a-
m n ě n i c e. na levo Iv ř í ž e n e c s P a n i n \' m d \- o r e m. \' Damněnicích
stávaly dvě tvrze, v jichž držení po zániku vladyk z Damněnic či Da-
mianic. vystřídaly skoro všecky svobodnické rody na \'ožicku : Rad-
vánovští. Mazaní. Jeníkové, posledně Jenšikové a Lhotkové. Tvrz Kří-
ženec hledati dlužno v místech Paniného dvora (Frauenhof). Proslula
r. 142:-!. kdy úsilno a přece marně jí Pražané dobýti chtěli na TáborskS'ch.
R. I.S46 připomíná se Jan starší JankovskS' z Talmberka na „pusté
tvrzi Křížcnečské". Xad Elbančicemi táhne sí; z této strany příkré
pásmo hor. řečených smilohorských neb říšnických, vystupujíc nedaleko
dědinky Horšila skalním výběžkem, jejž lid podle pověsti nazývá
„skálou Smiloxou". Tudy přicházíme ku SmilovN-m Horám (541 m)
s farním kostelem sv. Bartoloměje. Panošové z Hor hospodařili na
Horách jrště po válkách husitsk\-ch. po nich Říšničtí z Říšnicc. kteří
tu Janem jiíim luilcm r. \(>(>6 vymřeli. R. 1677 koupil je opat strahovský'
Jerolým z Hirnheimu od ryt. \'áclava Budkovského z Budko\a. Jedno-
duchý kostel má pěkn\' mramorovN' oltář. Pod Horami leží .Stoj sla-
více někdy pěkná tvrz soujmenného rodu. Uprostřed lesů leží Blat-
- 113 —
nice, bývalá tvrz Blalnických z Blatnice. Nelze opominouti Ježov
malý a velk\'', odkudž pocházejí Jenšíkové z Ježova, Obrátice (pů-
vodně Obraltice) s deskovým statkem, na němž sídlivali „starší tábor-
sk5'ch svobodníků" až do r. 1850. Také v Radostovicích uzříme stopy
vladyckého sídla Podveck5'ch.
Stinn\'m „Borem" po silnici od Vožice přicházíme za hodinku
k Sebířovu. Kostel sv. Havla stojí na pohanském žárovišti a pohře-
bišti, čemuž nasvědčují četné nálezy bronzov\'ch kroužků. Na bytelné
tvrzi sedící vladykové ze Sebiřova, kteří potom prosluh pode jménem
Beřkovsk\'Th ze Sebiřova, vystavěli útulnou svatyňku venkovské go-
thiky na začátku XI\'. si. Kromě d\'ou starSxh zvonů (ze XIV. a XV.
století) není v Sebířově žádnNxh starožitnin. Vsí a tvrzí vládli Sebí-
řovští z Křekovic, Vidlákové, Skuhrovští, Dvorečtí, Malovci, od r. 1674
Krištof Přehořo\sk\' z Kvasejovic, jenž zboží spojil s Vožici. Zdejší
tvrz rozbořili r. 1719. Pod Sebířovem při řece leží Skr\'šov s pobo-
řenou t\rzi. Proti ni v lesnaté rovince starožitná ves svobodnická
Osná, v\'chodiště Macků z Osné, kteří v rodné vesnici měli ])evnou
dřevěnou tvrz s vysokým srubem. Po nich sedělo zde mnoho šlech-
tick\'ch rodin, posledně Machtové z Lowengrimu, kteří dvorec rozdělili.
R. 1820 nacházelo se v Osné 7 svobodníků, z nichž dva patřili ku
třetí čtvrti táborské, pět ku druhé čtvrti kouřimské. Rovněž v Zářiči.
Popovicích a Kře k o vících bS-valy chabé tvrzky rodin po nich
se píšících.
I*ři velikém rybníku, jimž probíhá Blaníce, rozkládá se poslední
farní osada okresu \'ožického
KAMBERK. Městys má l(JU čísel. 600 oby v., jednoduchý kostel
sv. Martina, hřbitovní sv. Anny. pěknou školu, malebně (z někdejší
tavírny) nad rybníkem položenou farku. O zlatých dolech kamberských
činí se sice zmínka až ve XIA'. st., je však jisto, že se tu dolovalo
dříve jako v nedaleké Roudné pod Blaníkem. Rod Kambersk5'ch
z Kamberka postoupil otecké dědictví po r. 1480 Zruckým z Chřenovic,
ti zase Oušovsk\'m, až r. 1621 Lukaveckx-m skoníiskováno. Po několika
ještě změnách přikoupil je arcibiskup Kuenburk r. 1700 k Vožici. Na
blízkém Elhejšově. ()tradově a Hra jo vících žily rodiny svo-
bodnické.
řrantišek Teplý.
XXXII. OKRES SEDLECKÝ.
Náležeje politicky k hejtmanství Selčanskému, stýká se s nim
okres Sedleck\' v severozápadě hranici, jdoucí od Kozlovského vrchu,
na pomezí Selčanska, Sedlecká a Milevska, k Mokřanům, Ředicům,
Čachovickému dvoru, Lidkovicům a Divišovicům v délce 19'5 km. Nad
- lU —
těmito obrací se hranice k jihovýchodu a k jihu na Novou hospodu,
Kvaštov a Červen\'' Újezd, jsouc tu v délce Vi'() km mezníkem proti
\'oticLim. rovněž se Selčany v politickou jednotku spojenj-m. Xa vý-
chodě dotvká se okres kotlinou Borotinskou Vožická hranici 10 5 km,
v jihu pak délkou 23 km okresu Táborského, jehož hranici opouští
jihozápadně od Svořiště; zbývající jihozápadní traf, v délce V2'5 km.
připadá na soumezí Milevska.
Celková podoba okresu připomíná čtverec, jehož osy k sobě
kolmé probíhají od severozápadu k jihovNxhodu a od jihozápadu k se-
verov\''chodu. Vzhledem k jjrůběhu těchto os nemá okres vlastně
svého typického centra: hlavni místo má polohu příliš výstřední, ležíc
v jeho severovýchodní čtvrtině. Mimo to trpi ono po stránce hospo-
dářské mnoho svou značnou vzdáleností od jediné tu a to ještě okresu
ani se nedotýkající dráhy F~rantiškovy. Tato nev\-hodná poloha země-
pisná způsobuje, že se tu význam hlavního místa jakožto střediska
veškerého života okresu tříští a přenáší na několik více míst. jako
na př. v jihovýchodní čtvrtině okresu na Borotín, jež se pak stávají
sama hospodářskými centry svého okolí.
Tím si vysvětlíme úbytek obyvatel v hlavním městě (r. lí/^U
napočteno ještě I 182. r. Í90U jenom 1072 oby v.), a uvážíce dále na-
prostý- nedostatek moderních kommunikačních prostředků \- okresu
a přílišnou odlehlost jeho od nich v okresích sousedních — na západ
až k \'ltavč žádné dráhy není. Iransversální dráha v jihu v Táborsku
a lokální z Votice do Selčan v severu jsou tu pro okres úplně bez-
vS^znamny — nebudeme se rovněž diviti tomu, že i celkovx' počet oby-
vatel tu stále klesá: r. 1890 vykázal okres 13785. r. 1900 pak 26 míst-
ních čili 36 katastrálních obcích s 2033 domy ( I město, 3 městyse)
12819 obyvatel (při ploše celkové \6(y9V, km- 11 obyv. na 1 /('m'-\ tedy
úbytek 7%. téměř dvakráte více jak v sousedním Milevsku.
Jako Milevsk\- také Sedleck\^ okres náleží dvěma úvodím : pří-
mému \'ltavskému svým severem a Lužnickému. jen o málo menšímu
onoho, sv\'m jihem. \'ýznačné body rozvodní linie obou. probíhající
téměř středem okresu od západu k východu, jsou: Kozlovský vrch
703 m, Vilinsk}' 688, v Zadvorském lese 697. Ivený 695. nejv\-šší
v okrese Ounozský 719. Čertovo břemeno 715, jihovýchodně od onoho,
vrch severozápadně od Libenic 676, Větrovský 640 a Stupčick\'- vrch
607 m. Oběma směry od této linie kraj spadá, daleko rychleji však
k severu. Sedlecký potok opouští okres ve výši 380 m. než k jihu
(v\'tok Košínského potoka z okresu 470 m). Téměř veskrze žulo\é
kupy tohoto kraje vyznačují se živ\''mi, malebn\'mi tvary, lišícími se
výhodně od jednotvárné východní českomoravské kopčiny.
Z veškeré půdy okresu, těžší a úrodnější než v sousedním Mi-
levsku, a mimo to těšící se i výhodnějšímu podnebí, připadá toliko
115
23-7% (39-53Á:m-} na lesy. Zlepšené poměry hospodářské patrnv jsou
tu zvláště v procentech osevu orné půdy jednollivvmi plodinami: lak
na pšenici připadá již I2-|% (Milevsko 6-9%), žito" 29-5. ječmen II.S.
oves 14-8 a zemčata 1 5-7% veškeré orné půd v.
Celé zmíněné přímé úvodí Vltavské zabírá v okresu potok Mast-
ník či spíše jeden z vřídelných jeho pramenů potok Sedlecký. Vy-
věraje mezi Hor. a Dol. Dobřejovem protéká v délce W5 km okres
směrem severozápadním přes Červený Újezd, Prčice, Sedlec, Mněšlice
a opouští jej 2 km pod těmito pod Strnadovým mlýnem. Z pravá při-
jímá potok prýštící na sever, svahu Vápenky {ř>'>2 m) v délce 2-(Uyi!
a ústící nad Prčicemi, Divišovický p. od .Mrakoiic {4 km) s přítokem
od Chotětic (1-4) ústící u Strnadova mlýna: z le\a: p. Božetínský,
pramenící nad Včelákovou Lhotou a ústící po toku 42 km u .\Iitro\ici
a p. Jetřichovický od Záhoří (5 km) s přítokem od Šanovic {\-4)
ústící v Selci. Také některé přítoky jeho mimo okres se vlévající,
mají tu prameny: Jesenický u Matějova (24). přítok tohoto p. AÍal-
kovický (0-6), Slabá od Branšovské myslivny (4»). Sám Mastnik
vyvěrá na půdě okresu u Stupčic (2 km). Z přítoku Břinv. hlavního
toku v okresu Selčanském, pramení tu p. PodčepickÝ v západě
u Mezného (2-2). V^eškerá přímá vodní sít Vltavská činí 42' I km.
Jižní část okresu náleží |)ovodi Lužnice, jejíž některé pravé i)ří-
toky zde vyvírají, jako p. Košínský od Černotic (7-2) s přítokem od
Kamenné Lhoty (3-4). Chomoutové Lhoty (2) a Sudoměřic (\-8km),
Voltyňský p. (Ló). nebojím protékají jako Cedron z rybníků jisteb-
nických (4-4). Xadějkovský rybník napájí p. Chlistovsívv (7^2. s pří-
toky z pravá 1 1 km).
I s Lužnickou (3 1 '4) obnáší tudíž vodní sít okresu 73-5 km, to jest
0'44 km vodní dráhy na km'' plochv.
Jak bylo již zmíněno, je při isolované poloze okresu od doprav-
ních i)rostředků průmyslový ruch tu sám předem vyloučen. Na této
okolnosti nezmění ničeho ani v budoucnu projektované trati: z Mladé
Vožice na Borotín a Jistebnici, která konečně protne jen nejjižnější
jeho cíl), a traf z Neveklova na Selčany a Krásnou Horu. jež bude
od něho stejně vzdálena jako lokální dráha Votice-Selčany.
Ani však v ohledu osvětovém není na tom okres nejlépe: měšťan-
ských škol vůbec není, obecné pak nalézají se toliko v 8 ze 26 míst-
ních obcí, ač zase třeba doznati, že polovina oněch má školy pétí-
třídní. Při úhrnném počtu ,32 tříd v celém okresu připadá tu jedna na
5-2 km- plochy a na 401 obyvatel, kdežto v Milevsku již na 378.
Bechyňsku pak dokonce na 335 obyvatel připadá.
Okres Sedlecký zaujímá trojí polohu: nadějkovsko-myskovickou
vysočinu, kotlinu borotínskou a nížinu sedleckou. Z nejjižněji vysoko
položené dědiny Brtce (626 m) spatříme u potůčku Cedronu od jisteb-
— 116 —
nice tekoucího ml\'n Kolaškův, ves Petřikovice, Hodkov, Plechov,
Křivošín, Nehonin, Podol. Stružinec. Zbelítov, Zvěstonín.
všechny na farni osadě Jistebnické. Na právo zůstane za vrchem
Dlouhým Svořiš. jejíž jméno připomíná slovanského boha Svaroha.
dole Pohoří s poplužním dvorem. Odtud vyšel vladyck\' rod „z Po-
hoří". Samostatný' statek koupil k Jistebnici od Jindřicha rytíře Jen-
šíka z Ježova r. 1839 Jan Nádherný. Rovněž vNehoníně ještě r. 1.542
b}'dlel vladyka Jan z Nehonina, jako zase r. 1589 Mikuláš Vozský
z Plechová seděl na Plechově. Ve Stružinci dosud ukazují
-tvrziště". Ještě v X\'I. iioroučeli tu Trčkové z Lipě, po nich .Mikuláš
z Kornic. V zadu bělá se vysoko položená veska Chlum, někdy
deskový statek, rodiště rytířů ze Chlumu. ."-íestoupímc-li po příkrém
svahu k potoku Smutnému, dolehne k nám veselý hlahol ml\'nů:
O z drakova. Štědrý' ho či Hromado va u Mycásků, přísluší-
cích ku svobodnické vesce Modlíkovu. kdysi majetku milevského
kláštera. Proti proudu přijdeme do útulného, po ohni r. lo'U úpravně
vystaveného městyse (od r. 1848)
NADĚJKOVA. \' schátralém kostelíčku Nejsvětějši Trojice kromě
pomníku (v podobě sochy) polního maršálka Antonína Feuersteina
není nic pamětihodného. Slušný panský zámek míval kapli sv. Anny
a nákladně zařízený skleník. Na hřbitově při velkém pomníku odpo-
čívá první český romanopisec Prokop Chocholoušek, jenž u vlaste-
neckého faráře Cechoslava Fikara umřel (1864 5/7). Na zdejší tvrzi
seděli od nepaměti rytířové Nadčjkové. kteří v X^^ \ěku se odstěho-
vali na Drácho\-. Jejich sídlo zaujali rytíři z Dúdleb až do r. 1693.
Panství koupil potom pražský měštan Jan řVanc. od něho Kinšlí a po
r. I73() Deymové ze Střítěže. Od r. 1761 usadil se v Nadějkově \-zpo-
menutý válečník Feuerstein. Po jeho smrti (r. 1780) prodali synové
velkostatek Janu Toskani-mu. jeho dědicové zase v letech čtvřicát\'ch
předešlého století Karlu hraběti \'ratisla\u z Mitrovic na Kaladějích,
jehož vnučka Karolina \'ratislavovna. vdova Kokořova z Kokořoxa
celé panství (9 dvorů o 1202 ha) dosud drží. Za zámeckým parkem
při cestě ku Hronové Vesci' stoji starožiln}' kříž cyrillomethodéjský
s nečitelným nápisem. Za Mozolovém u |)oplužního dvorce Větrova
v tichém ústrani lesním ukazují místo staré tvrze \'ol('več, ještě
v XV. slol. připomínané. Přes kopeček „u jezevce' přijdeme do my-
slivny P>ažanlnice, kde se nalézají zbytky velikého remisu se střílnou.
Mezi dvorcem Kaliště a rybníkem Majelovským i)0 táhlém pohořičku
„Homole" ])rojdeme k Hubovu, na levo Nepřejov (dříve tvrz) až
obloukem ku Starcově Lhotě. Ve Lhotě stávala menši tvrz. R. 1699
prodala ji Barbora La'Cronova Wolfovi z Kierbecka, od jehož nástupců
přešla r. I72(J k Nadějko\u. U nedalekých Křenových dvorů na-
chází se pěkný velk\' statek ..na P>oučí". za nimi malebně v horách
- 117 -
uprostřed lesů položená veska Businy, na levo pod vrchem .Drtí'
ves Pohořelec, památná vnáší době bouři zničenou ohromnou .lipou
Husovou". Dle pověsti Hus pod ni kázával. Mezi staročeskými vesničkami
Chlistovem a Bezdékovem smrkoxvmi lesy přistoupíme kolem
„Pařezitého" rybníka k Růžené, někdy bytelné tvrzi s rozsáhlým po-
plužím. Madykové z Růžené uvádí se ještě v XV. st. Po roce 1726 nabyl
statku sňatkem s Josefou Chlumčanskou z Přestavlk František Ferd.
Radecký. děd slavného vojevůdce. R. 1764 prodal R. rytíř \"áclav
Netvorský z Březí baronu Feuersteinovi k Xadějkovu. Smutně pohlíží
sutiny poschodové tvrze do hladiny rybníka — blizounké smrkové
mlázi za hřivého jarního slunéčka snad těm holým zdím — mrtvolám
šeptává: Z prachu nepovstanete nikdy více! Podobný osud zastihl
Květuš a sousední Kvaštov. Vladykové z Květuše vystěhovali se
v XV. věku jedni do Tábora, druzí usadili se v Práchensku. Z jedné
tvrze stojí dosud bývalý svobodnický statek u Hrdonu. z druhé,
vlastně ze trosek postavili židé synagogu.
Z Květuše skrze Nosetín zajdeme hned za „Perculi" do temnvch
veletinských lesů ,na Kozlovech" (708 m) knížete Lobkovice na Vy-
sokém Chlumci. Za hájovnou ve strmé skále nalézá se .poustevna"
vlastně útulek někdy českých bratří při pronásledováni .pikhartu".
Dře vaří časem přijdou na mnohou starožitnost, zejména u \'ratkova
a Matějova. V této lesní tišině ukrývají se mnohé samoty a ves-
ničky: Hustilař. Chvalov. Branišov, na vršku ležící Březí. Radi-
kov, Rážkov, \'ilin. \'ratkov, Hodkov, Ounuz, při potoku seli-
kovském Mezno, Kozlov. Ředice a .Modřany s jednotami: Setíkov
a Hlín o v. V Ředici žili svobodnici. ostatek patřil ku statku Trkovu.
Mokrány vydaly vladyky Řídely (Řidly) z Mokřan. z nichž Jan kolem
r. 1460 zasedl na Medrahovicích. Od Diviše z Nechvalce nabyli mokřan-
ského statku (dvůr a 4 vesky) r. 1.502 bratři Václav a Ladislav z Lob-
kovic na Vysokém Chlumci. A' .Myškově mají pěknou školu. Xové
Dvory chlubívaly se tvrzí, kterou po vymření původního rodu osedli
v 15. věku Měděncové z Ratibořic. \ konfiskacích r. 1623 dostala se
k panství Chlumskému. Z Řediček navštívíme Čachořice, někdy
rytířské sídlo. I tady pro účastenství ve stavovské vzpouře ryt. Hanu-
šovi Měděnci vzat stateček s veskou Křemenicemi ku Chlumci. Xa
tvrzním městišti stoji myslivna. Po hřebenu lesnat_vch hor nad (Junuzí
dostoupíme nejvyššího bodu, na „Čertovo břemeno". Skupina jako
uměle a přece přirozeně na se sestavenSxh balvanů (715 //z) slouží za
podnoží místu, s něhož dychtivému oku začíná půvabná vvhlídka do
sedlecké kotlin\', poseté mimo dvou měst bělavými vesnicemi, jež na
levo vroubí zádumčivý hrad Vysoký Chlumec s nižšími zříceninami
Zvěřince, naproti amfiteatralnč nad výšinou bolechovicko-chotětickou
s báňovitým Ostro mečem se vypínající vzdálené hory neveklovské.
- llř
na právo po volném návrší Loudilk}- borové lesy Kvaštovské, Deboreč,
na nímž ve tmě lesnatého pohoří miličínského jako hvězdička třepotá
se vysoká, lesklá kaplička Utrpení Páně nad Miličínem. Obrátime-li
se k jihu. vidíme moře lesíi na Táborsku. Rozkošné panorama Sedlecké!
Neméně než třicet osad. dvorů, nesčetně ovocnxxh sadíi sedí uprostřed
úrodných polí. zelenav\'ch luk ve stínu panských zámků a zámečků —
všecko tulí se jako kuřátka ku
kvočnám ku dvěma svatyním
štíhl\''ch věží v Sedlci a Prčici.
A z Cunkova vidíme ten libezn\'
celek před sebou jako malebné
panorama. Čeští touristé. kteří
sem o slunných dnech letních
rádi pospíchají, říkají kotlině se-
dlecké — český Meran. Nějakou
podobu skutečně má.
Z Ounuze můžeme se pu-
stiti sráznou a směle vedenou
silnicí kjetřichovicům (465m): leč
pokračujme zatím ještě v okružní
horské partii. Z Cunkova až ku
„sloupu", kde se protínají dvě
silnice (od Xadějkova k Stupči-
cům. od Sedlce k Jistebnici)
mineme Alinovu Lhotu, na
ievo Javor a Monín se Lho-
tou Včelákovou. Monín před
husitskými válkami mival cha-
trnou tvrzku — Táboří i se Lhotou
se ji ujali a až do r. 1623 drželi.
Kolem myslivny Brtna skrze ves
Ostrou — na právo viděti Orlov,
jako orlí hnízdo na útesu skalním
— po hrázi u dědinky Brabe-
niště octneme se v Libčnicich
s dosud zachovalou tvrzí (462 ha).
Na mohutn\'ch pilířích spočívají
silné zdi. nesoucí nyní po našem
spůsobu upravené dvorské byty. Po zániku vladyk z Libčnic panoval
tu rod \'r('hotických z Loutková na Uhřicích. V XVII. st. přešly
Liběnice na .Měsíčky z Výšková, r. 1616 Oldřichovi z Bílé, jenž přijav
úřad stavovského direktora po bit\ě na Bílé hoře byl sfat. Po ně-
kterých změnách dosáhl zboží toho r. 1726 Jan Malovec. který je
V
y
VYSOKÝ CHLUMEC.
- 119 —
spojil s PrtMcemi. Na blízku Libénic se nalézají vesničky a samoty.
Poradkov, Předbojov, Borotínek, Sichrov, Násilov a Hatov.
R. 1542 pi^ipomíná se Vavřinec z Hatova. K Hatovu se pojí vísky
Dobřejov hořejší a dolejší. Na právo od silnice spatříme Cernotice
u lesa .Krkáčku", Boukovice s dvorcem, na levo za starožitnou
kaplí Větrov a Milostice fstaroč. Milhostice) s barokovým zámečkem
(205 ha). Odtud se psal široce zvětvený rytířský rod Vojkovských
z Milhostic, kterv otecké dědictví před shořením zemsk\''ch roku 1541
desk ponechal Mitrovsk_vm z Nem\'šle. Od r. 1697 změnilo se tu 1H
majitelův. Poslední, lékař v Píštanech AIUDr. Kučera prodal je r. 1907
hospodářskému řiditeli Trejbalovi. Kolem Milostic pod farní osadou
Červen \' Oujezdec (okres Votick\'0 v olšoví při potůčcích ukrý-
vají se dědinky Záběhlice, Dvorce a samota Milkov, „na Hvíz-
dalce". Za půl hodiny dojdeme do Střežmíře (staroč. Střezimíř) se
starobylým farním kostelem s\'. Havla. Gothická budova z XIV. stol.
má v presbyteři slušné žebroví s krákorci lidsk\'ch hlav. Na hřbitově
stojí památná lípa. Ze zdejšího zámečku kdysi tvrze vyšli panošové
ze Střezimíře, příbuzní Vrchotických a Přibíka z Mitrovic (na \'ožicku),
jehož potomci Střezimíře zdědili. R. 1545 seděli zde Mitrovští z Nemysle,
r. 1670 Vratislavové z Mitrovic (u Sedlce). Po Vratislavech fod r. 1685)
mimo jiné přes 50 let (1706—1756) drželi Střezimíř Straníkové z Ko-
pidlna, nato Malovci a po r. 1790 také krátk>' čas slavnx- Cech Jan
Jeník z Bratříc. Majitelé se měnili neustále. R. 1806 dal zde na Vě-
trově a vrchu Chocholouši vévoda z Hessenkasselu marné dolovati
na stříbro. Od r. 1816 hospodařilo na dvorci neméně než 13 pánů.
nyní spisovatelka \"lasta Stránečka.
Nedaleko nádraží dráhy cis. Františka Josefa (nejvvšším to bodu
trati 585 m), překročíme-li po kamenném mostě hlubokj' železniční
zářez, uhlídáme na levé ruce při lesíku vystavený vodoléčebnx' pen-
sionát MUDra Krouského s rozsáhlŇm parkem. Hned za mostem jsou
Stupčice hořejší, pod nimi svobodnická véska St. dolní. Z oněch
vyšli vladykové Nosákovci ze Stupčic. Tvrz ob\>vali v XVII. století
Šiškové, po nich Sobětičtí ze Sobětic, Ragersdorfové. Nyní na dvorci
hospodaří dědicové p. Bendj'. V Mez nu. kromě nové školy najdeme
starobylou kapličku s dřevěnou, velmi pozoruhodnou vížkou (XVIIl. st.).
Pominuvše samotu Modrák a Novou Střezmíř skrze „Černé lesy'",
v nichž malebná myslivna nad mKmem a rybníkem Seborem. přichá-
zíme do úrodné kotliny borotínskč, kolkolem lesy a vrchy obklopené.
BOROTÍN sluší rozeznávati dvojí. Bóro ti n městečko (lOOO oby v.)
a Borotín hrad. zříceniny a dvůr se ml\'nem. či jak lid říká: Na
starém zámku. Městys měl tvrz na blízku kostelíčka Nanebevstou-
pení Páně, jenž až do r. 1384 byl liliálkou chrámu Páně na Kostelci
Podolském. Ve jmenovaném roce se poměr obrátil. Kostelec stal se
— 120 -
filiálkou Borotína. Na tvrzi v nepamětné době se usadili Mtkovci
2 Prčice, kteří se psali „z Borotína", později také z Landštejna. Zá-
možnému rodu nestačila tvrzka, kolem které zatím narostla velká
osada, a tudíž na pi^íkré ostrožně nad rybníkem založili tvrd\'' hrad.
Ještě ze zbytků lze poznati, proč Táborští hradu vícekráte (posledně
r. 1434 v květnu) tvrdošíjně a přece marně dobv^vali. Zrovna v lý\e
seděl jim bojovn\' ^likuláš Landštejnský z Borotína, nesetřásli ho; on
také s Krchlebcem v bitvě u Lipan první se vetřel do otevřených
vozů táborsk\'ch, čímž bitvu rozhodnul. V XV. století ovládli hrad
i městečko Alalovci, po nich Cernčičtí, od roku 1548 — 1552 ušlechtilý
mecenáš české literatury Jan Hodějovsk\' z Hodějova na jedné polo-
vici, na druhé potomci Kateřiny Malovky, provdané opět Malovky až
do r. 1602. Rozdělení přineslo zkázu hradu. Už r. 1618 připomíná se
zříceninou. R. 1623 po konfiskacích získal celé zboží borotínské rod
Lobkoviců kjistebnici. s níž roku 1829 zakoupil je Jan Nádherný, jehož
syn Karel, byv r. 1865 nobilisován. přijal přídomek ,z Borotína".
Ruiny ijorotínské náleží k nejpěknějším, nejpřístupnějším a
proto k nejnavštěvovanějším (ze stanice Sudoměřic pohodlnou lesní
pěšinou za 'Z., hodinky) v královsl\'í. Strmí asi ' , hodiny od městečka
na skalnatém ostrohu, ze tří stran |)ůlkruhem obemknuté rozsáhlým
rybníkem ., zámeckým", pod jehož hrází v hustém háji olšovém mezi
ovocnými sady skrývá se ])arní ml\'n a pila. Na zbořeništi znáti dosud
hlídku, místo hradní kaple (měla vlastní věž, jež spadla roku 1811)
okrouhlou věž. palác, znamenitě založené střílny a část hlavni lirány.
Palác se svými zdmi ( 15 — 2() m vysokými I. jsa podepřen siln\-mi pilíři
až k zemi dosahujícími. zro\-na visí nad mlýnskou budovou a cestovatele
při pohledu zachvátí pocit: ted se sřítí a běda mlynáři! Leč zdivo stojí
jako skála a čiperný ,.pan otec" zastraší obavy potuteln\^m úsměvem.
že ještě mnoho vody uteče a pivečka se vypije, než „to slítne". Ně-
meckého básníka Grillparzera star\' zámek borotínsk\> nadchnul ku
známé báji „Pramáti".
Městečko Borotín po strašném požáru r. 1863 přišlo o všecky
starožitnosti; jen gotická presbytéř kostelíčka (XIV. stol.) přetrvala
všecko. Nádherná budova školní (z r 1896) okrašluje vchod do Boro-
tína ze strany sudoměřické.
T'řes louky nad Borotínem k západu proti .Šibeníku" pod strmým
L)ehetníkcm (676 mj na povlovném svahu rozkládá se Lhota Kamenná,
velkostatek (163 ha) a ves s mlýnem u Přibíka. Za stará sídleli tu
Bojanové ze Lhoty Kamenné (vymřeli po r. 1850). v XM. stol. Malovci,
v X\T1. st. Straníkové z Kopidlna, po r. 1773 Kfelířové. Za minulé
století vystřídal statek 15 majitelův. V nedalekém Smrkově stávaly
mimo selské též dva svobodnické statky, které r. 1785 Ludm. Deymová
při\tělila ku Lhotě.
— 121
Od Smrková sloupá terrain až ku „přednímu vrchu liběnickému"
(581) m), za Liběnicemi náhle klesá, tvoře úzké údolíčko horské, více
průrvě podobné, až k Záběhliců m. odkudž se rozšiřuje na údolí pode
Dvorcem ku vsi Výšce a dvoru Kvaš to vu. Silnice však od
Liběnic vede do příkrého vrchu „Zadní liběnický'" (650 m). Jako se
střechy sjíždíme po lesnaté severní stráni jeho k romantick\'m \'rcho-
ticům. které romanopisec Chocholoušek líčí v povídce: Pan Simon
z Vrchotic. \"rchotická tvrz fodtud pojmenovaná, že na vrchu stojíc,
přezírá celý kraj) vydala rytíře Vrchoty, po nichž Janovice u \'otic
sluji .Vrchotovými". Po nich seděli zde již od r. 1462 panoši z Lútkova
(u Hořepníka). kteří se psali Vrchotičtí z Lútkova. R. 1596 prodali
tvrz Bechvním z Lažan. tito zase r. 1613 ^'elemvšlskvm na Mitrovicích
JI 'Bii m
ZÁMEK .MITROVICE.
až konečně r. 1660 Jan Černín prodal je \'ilému Milrovskému z Ne-
mysle k Jetřichovicům. Ze tvrze zbylo několik světnic a čtyřhranná
bašta s věží při části někdejšího parku. Za Vrchoticemi níže leží
Pře sta vlky, východiště vladyk a rytířů z Přestavlk. kteří se psali
také Chlumčanští z Přestavlk. Tvrz měla pohyblivé osudy: až do
r. 1710 František hrabě Černín postoupil ji trhem Josefu hrál). Vrati-
slavu. kter\'- pevnůstku „jednoho poschodí s věžičkou" pobořiv, statek
spojil s blizounkými .Mitrovicemi. Na právo od Vrchotic za ostr\'-m
kopcem, na mírné rovince sedí véska Bozetín, rodiště panošů Červů
z Bozelína, kteří zde měli slušný dvorec. R. 1630 koupil jej od nich
Sádlo z Vražné, r. 1640 připadl i s mlýncem Náhlikem k Jetřicho-
vicím. odkudž v 1. 1780—90 byl rozparcelován. Na západ od Bozetina
spatříme ves .Šanovice, kde až do r. 1708 na svobodnickém statku
hospodařili Sichošové, jejichž předci se psali „ze Šanovic". František
Mitrovský z Nemysle jej potáhl k Jetřichovicům. Z Bozetina úzkým
122
Úžlabím dojdeme do Mitrovic star\'ch. vsi a dvora. Obojí zacho-
valo starožitnv' ráz. Dosud znatelný přikop}' někdy pevné tvrze mitro-
vické, na níž od nepameti vládl rod z Mitrovic, dosud s pi^ídomkem
hrabat Vratislavů z Mitrovic kvetoucí. Od r. 1584—1626 hospodařili zde
rytíři Velemyslští z \>lemvšle, po nich, po změně několika majitelů
od r. 1670 původní rodina \'ratislavův. Z nich František Ignác opustiv
starou tvrz, založil při homolovitém kopci poblíž Sedlce, Mitrovice
nové, jedno z nejpůvabnějších pansk\xh sídel v Cechách. Jedno-
patrová stavba, nesouc po stranách pavillony v bohatém slohu vlašském,
na střeše ozdobena arkvŤi, s bářiovitou vížkou, vše přesné, souměrné,
opírá se na straně silnice o vysokou alej štíhlých topolů — pravé to
aristokratie stromové — v pozadí vystupuje vrch jako velikánsky- lesem
porostK' bochnik chleba, jehož úpatí kryje pečlivě ošetřovaná, zámek
kolkolem obíhající zahrada rozpodivn\'xh stromů a květův. na západ
pohled do půvabné krajiny sedlecké, kterou uzavírají dumavé zříceniny
z\ěřinecké s ponurým hradem Chlumeck\' — takové jsou Mitrovice
nuvé. K panstvíčku (535 ha), jež nyní drží rodina Blaschkova, náleží
kromě již vyjmenovanvxh obojích Mitrovic dvůr Kvaštov s Řadičem
(okr. votick}'). V údolíčku k Prčici za samotou Brandírou vesele kle-
pají ml\''ny : Kužel a Jezerský. Na Kvaštově s pěkn5'mi lesy stá-
vala vladyčí tvrz KvaštovskNxh. V XVI. stol. seděli tu Byšicti z Byšic,
po nich \'oračičtí z Prčice. R. 1670 získal statek od Petra z Říčan
Petr Vratislav na Mitrovicích, k nimž dosud přísluší. Ku Kvaštovu ná-
ležíval nedalekx' Rohov. někdy dvůr nyní ves, v5'chodiště Domaslavů
z Rohoxa.
Od mitrovického zámku topolovým stromořadím kolem starých
Božích muk do
PRČICE netrvá cesta ani čtvrt hodiny. Vitá nás nad městečkem na
kopečku se zdxihající vysoký farní chrám Páně sv. Vavřince se štíhlou
věží, jejíž nejstarší část nese stopy původní stavby románské z XII.
století. Svatyně chová plno náhrobníků A'rchotických z Loutková. \'ele-
myšlovských a Malovcův. O Vítu Malovci (Ý 1769) dí kamenné písmo:
byl dobrodinec kostela, otec poddaných ... O nábožné mysli svědči
zachovaný „kšaft" Alaxmiliana z Velemyšle (t 1615): ...Tělo mé
žádám, abj' v kostele prčickém ... od mých milých přátel pochováno
bylo řádem křesťanským, pobožným, beze všech nádherných a ryčných
ceremonii, nebo tělo o to nestojí, než do země žádá . . ., aby mohlo
pokojné odpočívati a .. . oslavení svého očekávati! I tomuto |)ánu
zvonil památný zvon Prčický P. Marie z první polovice XIV. stol., jenž
dosud jest na věži. Xa hřbitově nalezneme starou kostnici s věžičkou.
Na západní straně městečka na mírném výběžku skalním pnul
se před časy prčický hrad — kolébka mocných králů českého jihu
pánů z Růže či Rožmberků. Stál ještě v XVI. stol. Xyní po něm zbyla
— 123 —
malá část t. ]. přizemí táhlého západního křídla s vysokou klenutou
jizbou. Nov\' zámek povstal po r. 1591. Později na poschodí přistavěli
druhé. Čtyřhranná budova nevyniká ničím. Jen pěkn\'' anglickx' park
ji zdobí. Listiny vypráví, že za vladaření A'íta Malovce umělecký za-
hradník Tobiáš Hanka vypěstoval ze zdejší zahrady park slohu fran-
couzského. Na samých chodbičkách, po obou stranách přistřiženými
stromy obklíčených, šuměly kolem kiosků mnohé vodotrysky, vyska-
kující ze tlam kamenn\'ch zvířat báječn5'ch, jejichž podob}' stály na
terasech, ve křoví, na schodištích ku stinným jeskyňkám, mezi ovoc-
nS'mi stromy i dlouhými řadami červených jiřin a bělostných lilií. Po-
stavme k té mrtvé kráse pány v parukách, se škrobenými náprsníky,
dámy v pompadourských kloboučcích, v šatech mírně vystřižených,
v pasu stáhnutých, však hedvábnou sukní široko se rozbíhajících,
všecko sametové, bílé, napudrované, francouzsky šveholící ... a čas
podivného, idyllického rokoka, čas dávný vynoří se před námi jako
přelud ....
Z budov prčických vyniká nová fara, radnice, škola a klášter
milosrdn\''ch sester se špitálem a kaplí sv. Karla Horomejského. Založil
jej prčický rodák František Pištěk. arcibiskup ve Lvově (f 1846). Při
městečku a jio okolí nalézá se mnoho starých l)ožích muk. některé
z XV. století.
R. 1220 ^'íl(■k z Prčice, jenž se psal také Witko de Plinkhinberg
(Břežan myslí, že má zníti: Blindenberg), úřadoval za Přemysla L jako
purbrabí na hradě Zvíkově. jsa synem pana Vítka staršího z Prčice, bý-
valého nejvyššího číšníka (1169— 1177) krále ^'ladisIava. Od onoho se
všickni Rožmberkové odvozovali. Jeho pečef vykazuje primitivní pěti-
listou růži (archiv na Orlíku). Ve XIV. st. ujali Prčice na nějaký čas páni
z Chouslníku. ale hned na začátku příštího věku setkáváme se tu
s mocnou haluzi rožmberskou, pánů z Landštejna na Borotíně. Po
r. 144.Ť zavládly zde rody Mrack5'ch z Dube, Voračičtí z Paběnic, od
r. 1599 Černínové, z Talmberka na Smilkově. r. 1725—1835 Malovci
z .Malovic. Prčice viděla záhubu rodu i jeho jmění. Roku 180,3 v září
2lliletý Jan Malovec při cvičeni v šermováni a tělocviku nabodl se na
ostrou žerd. Po velk\'ch bolestech skonal jako poslední linie prčické.
Matka jeho Johana, dcera prčického učitele Jiříka Olivy, vdala se po-
třetí za měšfana pražského Karla Burku. Burka stavěl a stavěl . . .
Mimo jiné pustil se do zřízení kamenného (25(3 m dlouhého) mostu
přes bařinatou louku mezi Prčicí a Sedlci. Pravda, stavbu dokončil,
dvěma sochami sv. Jana a sv. Floriana vyzdobil, leč nákladem své
jmění dotrhl. Panství (s Uhřicemi 1 184 ha) náleží nyní rodu rytířů
z Eisensteinu. Městečko 4\7 m nad hl., čítá 897 oby v.
Proti Prčici hned za vzpomenutým mostem na rovině (411 m)
rozkládá se útulné okresní město
— 124 -
SEDLEC, řečené na dráze Frant. Jos. I., se 159 domy,
1072 obvv. Kolem ])rostranného. nesouměrného, leč jako stul rovného
náměstí, jež na severní straně uzavírá farní kostel sv. Jeronýma, kupí
se 4 skupinv Lipravn\-ch domů, z nichž do očí padne jeti^ichovská
pivnice, budova soudní, hostinec .na rychtě" — někdejší radnice
a vzadu skvostná školní budova, za kostelem nová fara. Krásn\- farní
kostel poi^ízen byl na místě starožitného kostelíčka r. 1898 pi^ičiněním
městské rady a t p. faráře Jos. Motla.
Z minulosti Sedlce až do XIV. stol. není skoro nic po\ědomo.
Zdá se podle názvu, že místo v této krajině zalidnili slovanští .usedlíci"
nejdříve, šíříce se odtud po celé kotlině, nad kterou si vystavěli pro
ochranu dvě pevná sídla. Zvěřinec a Chlumec řeč. \'ysoký. Páni chlu-
mečtí ovládali Sedlec až do konstituce. Byli to: Janovští z Janovic erbu
SEDLEC NA DR.\ZE FRANT. JOS. 1.
orlice, v XV. st. Ojířové z Očedělic, od r. 1474 Popelové z Lobkovic.
Z těch Ladislav daroval místu r. 1545 pečet a výsady trhového městečka.
V Sedlci se narodil r. 1819 18. února první český romanopisec Prokop
Chocholoušek. Opodál silnice do Xadějkova stojí při rodném jeho domku
stodola, ve které tehdejší vládou (v 1. 1854—1866) pronásledovaný
Chocholoušek, od rodiny odloučen, nemaje přístřeší, psával některé
povídky svého slavného .Jihu". Xebýti okolního duchovenstva, najmě
nadějkovského faráře Fikara. u něhož i umřel, byl by nadaný Prokop
trj^ěl největší bídu. Za živa ho nechali vlivní páni ubíjeti
a po smrti mu postavili — desku a nádherný pomník. Tak
to v Cechách obyčejně chodí.
Za Sedlcem na právo od silnice jetřichovské v dosti značné úžla-
bině uprostřed ovocných zahrad sedí ves Uhřice se zámečkem, liho-
varem a dvorem. Odtud podle tvrze psal se panoší rod ,z Lhřic" Za
krále Jiříka držel ji Přibik Tlu.xa z Cechtic, jenž jako hejtman králov-
ského vojska r. 1468 dobyl pevného hradu konopišfského. V X\'I. st.
měli Uhřice Vrchotičtí z Loutková, po nich Měsíčkové a Bedřich
— 125
z Bílé, jemuž, jak již vzpomenutn. r. 1621 s Liběnicemi konfiskovány.
Zboží nabyl na krátký čas rod Mědénců, později rytíři Radečtí i Radce.
R. 1726 prodali je dědicové Krištofa Radeckého k Prčici. Stinnou
ovocnou alejí bílé silnice proniká malebnx' zámek Je třichovice, vy-
staveny- r. I (557— 59 podle plánů profesora Niklasa v romantickém slohu
hradů normandských s osmistrannou věži. vybíhající v cimbuří. Před
budovou z bohatého záhonu květin zdvihá se socha zakladatele dra.
Kaňky. Zvláštní kontrast k této sličné budově tvoří nedaleko v parku
mezi mf)hutn\'mi tisy jako stařenka shrbeně ku blízkému návrší se tulící
star\' zámek (XVI. st.), obyčejné to těžkopádné stavení mohutných
zdí a šindelové střechy beze všech stavitelsk_vch ozdob. Někdejší zdejší
ilfflffil
ZÁMEK JETRICHOVICE.
tvrz, rodiště rytířů Opršalů z Jetřichovic, týčila se na v\'šince při ryb-
níku po jižní straně vesnice. Části příkopu a náspu dosud viditelný.
Kolem Jetřichovic (465 m n. hl.) půlkruhem jako římský amfiteátr,
jehož jevištěm ves i zámek, zdvihá se lesnaté pohoří, zvěři bohaté
lesy cunkovsko-ounuzské (640—650—715 m). Na pravém úpatí pod
rozlehlou vsí Sušeticemi v údolíčku leží starobylá ves Bolešín,
nesoucí dosud ráz staročesk5'^ch vesnic se selskými živnostmi doškovNch,
netřeskem se zelenajících střech, s osmi až dvanáctihrannými špičatými
stodolami dřevěnými, opírajícími se o mohutné lípy a klenky. Přícho-
zímu se zdá, že zabloudil nazpět do XVI. století a maně čeká, brzo-li
potká sedláka v kožiše tulipány protS-kaném, s pangrotkou (čepici
z vydrové kůže) na hlavě, nebo mihne-li se nějaký dívčí zjev pestrého
kroje řásnatých širokých sukní, s vyšívan\'m živůtkem, nad nímž
,v paušatech" z temna kaštanov5'ch vlasů zpod stříbrem či zlatem
— 126 —
ošité -prefundy' (holubinky) prokmitnc zářivé oko venkovské krásky.
Zatím však spatří krasavici, ale — kamennou, na protější straně údolí
při levém úpatí hor k Vrchoticům příkřeji spadajících, vesele jako svět-
lušku se usmívající kapli bolestné Matky Boží, svatyňku nad pomyšlení
oku i srdci líbeznou, čistého a přesného románského slohu. Z čela jí
vyrůstá čtyřhranná vížka, vznášející se jako \ztvčenv prst nad bohatě
prsteny ozdobenou rukou ! Vnitřní úprava odpovídá zevnějšku. V oblacích
mezi skupinami rozkošných andílků z obrázku hledí na tě pieta Matky
Boží. jíž za podnoží slouží svatí a světice boží, sv. patronové češti.
Pod oltářem v apsidě prostranné hrobka pohltila (t 1865) zakladatele
Jana Kaňku, proslulého doktora vešker\-ch práv, někdy rektora pražské
university a pána na Jetřichovicích, který vystavěl kostelíček na místě
staré kaple pro památku svého věrného přítele slavného M. Pešin\'
z Cechorodu (t 1859). Na epištolní straně stojí mramorový- pomník
kanovníkův s významným vlasteneckým nápisem, zakončen}'m apo-
strofou:
K trůnu Boha skládám prosby své
za lid. za vlast, za přátely mé !
Xa Jelřichoxicích (441 ha. s Uhřicemi 588 ha) po Opršalech od
r. 1500 hospodařil rod ryt. Bohuslava Mitrovského z Nem\'šle až do
r. 1718. kdy ženitbou na1)yl jich Jan ^'áclav hrabě (Jpersdorf. R. 1770
koupil panstvičko Karel hrabě Clary. r. 1784 František Lobkovic, jehož
syn Ferdinand je postoupil 1829 JUDruJ. Kaňkovi. Nyní drží Jetřicho-
vice rodina Neuwirtů. Vracíme-li se z Jetřichovic do Sedlce, leží přímo
proti nám přes celé údolí pod dědkovsk\-mi les}' vesnice Mrákotice
a Divišovice. Z oněch pocházeli vladykové Mrakotičtí. \'yhynuli
v XA'l. věku a tvrz přivtělil k Prčici Jan Voračický. Nedaleko Divišovic
panský dvůr A'ršovice, někdy ves. s mlýny Sova a Strnad. Při
potůčku sedleckém na ostrém ná\rší stávala tvrz Do br o šo\i ce. \v-
chodiště soujmenného rodu. V XVI. st. zde hospodařili Dědřichovšli
z Lomné. Malovci a nejposléze Měděnci. jimž r. 1621 konfiskována
a k Uhřicům prodána. Městiště tvrzní dosud znatelno. Mezi Dobrošo-
vicemi a Sedlcem na okresní silnici vejdeme do Městic (Měsetic),
vzdálených asi čtvrt hodiny od nového hřbitova (r. 1872) sedleckého.
Dědina (5() čísel) od pradávna má dva poplužní dvory. Jeden náleží
k Vysokému Chlumci, druhý s blízkými Lidkovicemi tvoří samo-
statný'velkostatek (415 Ao) s pivovarem. Hod xJadyk ze Měšetic vymřel
záhy. Zasedli tu rytíři z Koutů (u Smilkova). po nich v XM. stol. Sa-
mechovšlí. \'oračičlí. Počátkem XVIIl. stol. získali Městic rytíři Sme-
chovští. kteří z někdejší bažantnice pod horou Ježovkou vystavěli
novS' zámek se jménem svého šlechtického přídomku — Lidkovice.
\'^elkostatek přešel r. 1762 na Kunáře z .\lachovic. po nich na Bčšiny.
\' XIX. stol. vystřídal 10 majitelů.
— 127 —
Za Ježovkou (516 m), kde podle ústního podání r. 1420 sedlčanští
řemeslníci se na odpor postavili Žižkovi, či jak náš lid řekne „sedlčanští
ševci se zježili," leží ves Kvasejovice, o které máme zprávy již
r. 1042. Tenkráte ji daroval • kníže Břetislav břevnovskému klášteru.
V XV. stol. povstala tu tvrz. V XVI. st. až do bitvy bělohorské ovlá-
dali ji Mčděncové z Ratibořic a na nedalekém N. dvoře. R. 1630
připadla k Uhřicům, s nimiž r. 1726 zapadla do panství prčického.
Vedle Kvasejovic, s nimi skoro spojená, rozkládá se véska S t u-
chanov. Odtud vybíhá bystřina řeč. Úlezskv' potůček, s nímž přichá-
zíme ku starožitným Málko víc ům, tvrzi a poplužnímu dvoru. Na ze-
• manské tvrzi seděl r. 1205 Přibyslav z Malkovic. svědek na listině
kláštera milevského, jehož potomci ujavše Hostíšova u Votic se psali
.Hostišovští /. Malkovic". V XVI. st. rozdělili dvorec Žehartové z Na-
savrk na dvé svobodnických čísel. Obě připadla r. 1612 k Prčici. Nad
.Malkovicemi a nedalekou Ulehlí vypíná se les se zříceninami proslulého
Zvěřince. Na posledním skalním a příkře vyhouplém útesu pohoří
cunkovského, jenž nemálo se podobá velikánskému zubu, v temném
lese zřídili pevnost rytíři ze Zvěřince. První znám\'' předek toho rodu
Mareš (Mariin) uvádí se r. 1363 patronem kostela chvojnovského
(u Konopiště). Jeho vnuk rytíř \^áclav ze Zvěřince vroucně se přivinul
k mistru Janu Husovi, jehož r. 1413 po nějakv^ čas na svém hradě hostil.
l^ověsli a památné stromy v té krajině dosvědčují, že betlemsk\' ka-
zatel pilně své učeni šířil i v této krajině, zejména v Sedlci, kde \ira
podobojí brzo začala a nejdéle trvala. V domácích válkách za krále
Jiříka zanikl Zvěřinec. Nyní dosti značné pozůstatky hradeb (546/7/ n. hl.l.
jsouce odděleny 'od nízkého horského sedla dvěma zanesen\'mi pří-
kopy, vábí milovníka boží přírody pro pěknou svoji vyhlídku. Z bašty
uvidíš panorama cunkovské zcela na blízku s užším obzorem: vesnice,
dvory, samoty, pole. zahrady, lesy, vrchy, kolem nichž jako stříbrné
nitky obíhají bystřiny, někde do širok\'ch rybníků se ztrácející a zase
silnějším proudem vytékající — to vše leží pod nohou. Nahneme-li se
z bašty nebo zdi hradební, můžeme dosáhnouti rukou vrcholky mo-
hutnj-ch smrků a jedli, které k nám tyčí ze tmavé, závratné propasti.
Na sever před námi vítá nás kostelíček jesenický pod modravou hla-
dinou rybníka nedrahovického, za ním stoupající terrain planiny kosovo-
horské. která proti hradu Chlumci spadá v kotlinu plnou luk a ryb-
níků. Za ní červenají se domy sedlčanské s bílou Cirkvicí ... Na těchto
místech spřádal snivý básník Hynek Mácha myšlénky svého krásného
.Máje. Jako studující trávil prázdniny v rodišti otcově — Městicích
u str\'ce. Odtud často zatoulal se na Zvěřinec. Ještě za naší paměti
před 15 lety vyprávěl stařičký hajný, že ,ten pán z Prahy, co psal
pěkné písničky a měl rád každého ptáčka," sám celé dny prochodil
v lesích kolem hradu, kdež nejednou ve skalním výklenku přespal
- 128 -
letni noc . . . Xeni tudiž divu, že četba genialniho Byrona, romantismus,
divokrásná zátiš lesní na Zvěřinci vytvořila zde onu báseň s líčeními
dosud nepřekonané krásy.
František Teplý.
XXXIII. OKRES VOTICKÝ.
Ač téměř v srdci země položen, nezdá se býti okres \'otický
účasten svojí historií nejstarších osudů jejích. Aspoň nenalézáme tu
ničeho, co by svědčilo o tom, že již v doliách pohanských byly kon-
činv zdejší osídleny. Dokud žírná údolí řek a mírné svahy lemujících
je pahorků stačily výživě usadivšího se v zemi naši národa, mohla
dobře zůstati pannenská zeleň hlubokých, nedostupných hvozdů uše-
třena ničivé ruky lidské. Kolonisace na území nynějšího Votického
okresu nastala teprve v dobách, kdy již símě učeni \'elikého Galilej-
ského, nalezši u nás půdu úrodnou, vypučelo v mohutný strom. Že
teprve v této době, křestanské. začaly ln'li na Voticku zakládány
osady a bydliště, tomu nasvědčuje, jak správně A. N. Vlasák soudil,
ta okolnost, že veliká část pojmenování osad je odvozena od křest-
ních jmen našich, tak na příklad Otice, Janovice, Martinice, Olbramo-
vice, Jankov. Alběnice. Tomice. Arnoštovice. Heřmanice. Oldřichovec
a j. v.
Historické zprávy o území nynějšího okresu datují se teprve ze
XIV. století. Z nich se dovídáme, že již tehdy dělilo se toto území
na patnáct farních obvodů, z nichž každý měl vlastní chrám, a pří-
slušelo skrze ony třem rozsáhK-m děkanátům : \'ltavskému, Benešov-
skému a Stěpánovskému. Uvedené farní chrámy, ačkoli obvody jejich
během dob značně se proměnily, zachovaly se až na dnešní časy.
Nalézají se pak tito mlčenliví a přece tak v5'mluvní svědkové pohnu-
tých dějů našeho národa v místech : Votici. Martinicích, ( )Ibramovicích,
Janovicích Vrchotových. \'ojkově. Arnošto\icích. Červeném Újezdě.
Neustupově, Oldřichovci, Jankově, Katmiřicích, Bedřichovicich. Štěpá-
nově, Ouběnicích a v Tožicích. \>liké náboženské hnuti husitské,
toto obrozeni národa našeho, nalezlo v okrese úrodnou půdu; až dosud
nalezneš tu četně památek na velikou osobnost Mistra Jana Husa.
\'šak jako každý vývoj má svoji' dobu rašivého, ideálního klíčeni,
dobu vzrůstu a zrání a konečně dobu starol)v. tak i v náboženských
poměrech našich zlá. ])ohodiná. za požitky se honící povaha lidská
nasela koukole a bodláčí mezi símě zaseté Mistrem Janem a tak již
sklonek XVI. a počátek XA'II. století dává nám tušiti konečný osud
církve kališnické. Záslužná reformace Českvch Bratří nemohla sta\iti
- 129 -
sama nezvratnx' vývoj události, kolo osudu národa našeho blížilo se
již valem hlubmám katastrofy, zaviněné obecnou nekázní a opuštěním
prav5'ch cest, katolicism vyhrál Bílou horu. Kdo tu nezahynul nel)o
neodešel do ciziny, přijal bud dobrovolně nebo násilím katolictví.
Dějiny vrženy opět tam, odkud se bylo vyšlo; leč oběf nového vy-
koupení byla tak krvavá, tak bolestná, že bylo třeba valných dob,
než-Ii se kraj i národ opět vzpamatovali. Však základ národa, drobná
šlechta vladycká a zf^manská, ta se již nevrátila, jen rozvrácené zbytky
tvrzí a sidlišf upomínají tě, jdeš-li tímto krajem, na doby zašlé slávy.
Dnes obraz okresu valně se změnil. Tam, kde druhdy duněla
půda pod kopyty koní husitských hejtmanů a vzduch chvěl se hymnou
„kdož jste boží bojovníci" za pravdu nadšených zástupů, letí dnes
kolesa rychlovlaků a rachotí hospodářské i tovární stroje. Nenáleží
sice okres Votický v pravém slova smyslu ještě dnes k okresům prů-
myslovým, avšak příznivá geografická poloha a životní tepna moder-
ního života, dráha císaře Františlva Josefa spolu s dráhou Voticko-
Selěanskou zaručují mu i po této stránce slibnou budoucnost. Ovšem
budoucnost teprve. Nebot přítomnost není ještě valně příznivá, ba ani
ne tak dalece, aby obyvatelstvo okresu nebylo nuceno vyhledávati
lepší existenci za hranicemi jeho. A tak i v okresu Votickém nuceni
jsme zaznamenati smutnou skutečnost, úbytek obyvatel. Tento sice
nepostihuje hlavni město a větši místa (r. 1890 měia Votice 2I4'j,
roku 1900 čítala 2206 obyvatel) a není také tak velikv' jako v okresích
na jihu a jihozápadně s Votickém sousedících, leč přece ještě obnáší
tu více jak 47b původního (r. 1890) počtu; bylot napočteno r. 1890
v okresu 19422 duší, r. 1900 však toliko 1861 I ). Že pak je to jedna
z nejdůležitějších složek národa, stav rolnický, který tímto úbytkem
je v prvé řadě postihován, netřeba zajisté siřeji doliěovati.
Obyvatelstvo okresu, nazvíce ovšem rolnické, je české; jen ne-
patrň}' zlomek procenta vyznává tu ještě za „obcovací' řeč německou.
Zajímavo je čísli dnes, jak před třiceti pěti léty charakterisoval zdejší
lid výborný znatel tohoto kraje, vzpomenutý již A. N. Vlasák. Píše
ve svém popsání okresu Votického; „Národnost jest česká, mluví se
tedv skoro jen česky; židé mezi sebou hovoří německy. Obyvatelé
jsou od přírody silné postavy, povahou srdnatí, poněkud k zpouře
náchylní, pevní, přičinliví, uznalí, dobročinní, pohostinní, k učeni liter-
nímu, hudebnímu i k řemeslům schopní. Mimo nepatrné — nejvíce
lesní krádeže — nenaskytuje se zločinů. Lid zaměstnává se nejvíce
rolnictvím, any pilné ruce nutí otčímskou půdu vydati užitek nejmož-
nější; i strojů hospodářsk\'ch nalézá se hojně." Z plna „otčímskou"
ovšem půdu zdejší nazvati nelze: přece však sotva kde na celém
území povznáší se na prostřednost, kolísajíc svoji hodnotou dle po-
vahy svého základu. V rulovém, spodku — je to ústřední rula česká.
- 130 -
zde u saiTi5'ch Votic počínající a prostírající se odtud v mohutném
loži na sever, východ a na jih — je půda lehčí, písčitější, západ okresu
má na žulovém základě půdu o něco těžší, hlinitější. Co zde, tak jako
ještě ve většině našich okresů, schází do zdárného vS^nosu půdy. je
spíše malá racionelnost hospodařeni. Lesů je sotva 19"57o veškeré
plochy, z těch pak ztěží jedna ti^etina připadá na větší, souvislé díly.
Orné půdy je Í46"62 km- a zužitkovává se z 38"47o na setbu pšenice.
z 257o žita. lO-ó^/o ječmene, 24"57o ovsa a z iT^ó^/o na zemčata.
Znamenitý je rozsah zdejších místních obcí; citát jich okres
(r. 1900) toliko 20 (v tom město Votice a městyse Jankov, Janovice,
Neustupov), kdežto katastrálních všech je 125. Z místních až na dvě
mají všechny školy. Votice nad to obojí školy měšfanské. Úhrnem
čítal okres v r. 1900 tříd 61. takže tu připadala jedna třída na 3().S
obyvatel (v Sedlecku na 401 obyxatel).
Bylo již zmíněno o geologickém základu půdy. Poněvadž okres
z největší části náleží rule. vysvětlíme si snadno, že říční sít jeho je
tak málo bohatě vyvinuta: jsou to po většině jednoduché vodní rýhy.
bez zvětvení v horních sv\'ch částech. Jich vznik založen patrně již
tektonickou povahou kraje. Okres sám náleží svojí říční sítí dvěma
úvodím: Sázavskému, z největší části, a tu zase hlavně přítoku téže.
říčce Blanici, a přímému Vltavskému svojí jihozápadní třetinou. Jsou
to pak levé přítoky Blaníce, které tu sbírají své vody: Stupský potok.
l)rameníci jihovýchodně od Neustupova. teče na jihov\'chod a opouští
okres po výtoku z rybníka Bělského pod Jiřcticemi: také prameny
přítoku tohoto, potoku Skalického, jsou tu položeny; Zvěstovsk.v
potok, z dvou pramenů od Radiměřic a Xosákova, směr toku v celku
vvchodní. opouští okres as Vé hodiny pod Zvěstovem; vnímá z leva
potok Hřinskv s potokem od Cerkovického dvora tvořícím spolu vý-
chodní hranici okresu; silný potok Ch otesánka z rybníků Kralov-
nických. teče přes Jankov na sever a protékaje hojně rybníků a přijav
nepatrnv ručej z rybníka nad Strženeckým mlýnem, míjí hranici pod
Pičínem. Vlastní Sázavě náležejí: Bystrv'. v pozdější části toku
Konopišlskvm zvanS'. vyvěrá jižně od Votic u Hostišova a Mysletic.
bére se až po Srbice, kde z leva vnímá potok od Beztahova. na
severozápad, odkudž obrací se k severov\'chodu a přijav v ])ravo
potok Semlinský a Jiřinský. opouští okres hned po průtoku velkým
rybníkem Podhrázským; Janovický potok pramení u \'elké Lhoty
jižně od Janovic, teče v celku na sever a odchází z okresu u Hůrec-
kého dvora, vnímaje z leva potok Voračický. K povodí Mtavy [iřísluší
v okresu jediný potok, druh\' vřidelný to pramen Vlastníku, potok
Radičský: vyvěrá v okresu Sedleckém z rybníka Stupčického, krátce
na to vstupuje do okresu u Spáleného mlýna, protéká jím na severo-
západ. Opustiv okres pod ^^ojko\■em zaměřuje k Selčanům. kdež se
- 131 -
spojuje s potokem Sedleckým. Přítoky jeho jsou malé: v právo Smil-
kovsky potok ústící pod mlýnem Trasíkem, s přítokem od Jestřebic,
Vranovský potok od Vranova a Bezmířský, v levo pak potok Křeno-
vický od Křenoviček.
Rozvodni čára Sázavsko- Vltavská dává okresu dvojí svah, k severo-
východu a jihozápadu, při čemž však celý kraj směrem od severu
k jihu se zvolna výší. Tak na uvedené linii vykazuje v severu vrch
jihov^ýchodně od Sledovic ležící 522 m nadmoř. v\'šky, Červená hlína
nad Bezmíří 570 m, Ohraženka jihov5'chodně odtud 578 m, Babičky' nad
dvorem Facandou 590 m a Mezi vraty, západně od Podlesí, 7\2m.
\'eškeren kraj má ráz mírné pahorkatiny, údolí potoků jsou dosti pro-
stranná a nehluboká.
Okres Votický, politicky k hejtmanství Selčanskému náležející,
hraničí s tímto na západě; k témuž hejtmanství příslušející Sedlecko
tvoří mu jihozápadní hranici. V severu stýká se s Neveklovem a Be-
nešovem, ve východě s Vlašimí, v jihovýchodě hraničí na Mladou
Vožici. Nejjižnější bod okresu tvoří ves Vestec, nejsevernější osadou
jsou Zahořany; v západě nejdále položen Vojkov. na vxxhodě osada
Lastišovská.
Nejen politick\'m a hospodářským, ale i geografickN-m střediskem
okresu možno nazvati jeho h!a\ni místo, starobylou
VOTICI. Okolo roku 1252 Boleslav z Ředhoště, později zvaný
ze Smečna a z Martinic. založil prý pro svého syna Ottu z Otic hrad
VotickN'. Brzy založen rodem tohoto blíže tvrze i farní chrám sv.
Václava. Z roku 1398 známi jsou bratří Jan starší Racek z Javora
a Jan mladší, všichni z rodu Otic. Roku 1437 postoupil Chval z Otic
sídlo své v Otících Janovi a Vackoťi z Otic. Až do bitvy bělohorské
měl sídlo své ve Voticích zvláštní řád Mikulášenců, domnívajících se
požívati od Boha zjevení a osvícení. I sám Jan Burian VotickS' z \^otic
byl jim nakloněn. Jsa poslední rodu svého dal statek Votický rytíři
Krištofovi ze Skuhrova, kter\'ž obdaroval obec právem, aby směl každý
statek svůj volně odkázati. Ze synů KrištofovS^ch dostal se statek Vo-
tick\' dědičně Mikulášovi, který jej roku 1569 bratru Václavovi Sku-
hrovskému ze Skuhrov prodal; od toho koupí r. 1574 přešel na Jana
ze Šternberka na Konopišti. Roku 1576 vdova Anežka postoupila
Votice Jiřímu ze Šternberka, od něhož je roku 1600 koupila Johanka Hra-
nová ze Sulevic na Vidími. Avšak již roku 1604 koupila Votice Eva
Radimská ze Slavkova, manželka Kašpara Kaplíře ze Sulevic; oba
manželé potvrdili roku 1605 všecka privilegia a výsady města. Eva
Kaplířova ze Slavkova zemřela roku 1618 jakožto poslední rodu Radim-
ských ze Slavkova; manžel její odprodal brzy na to statek Votický
rytíři Pavlovi Osterskému Kaplíři ze Sulevic. Záhubná třicetiletá válka
132 —
byla příčinou úpadku bývalého blahobytu m»''Sta. Koku 1620 Kašpar
Kapliř na staroměstském namésti byl stát, Pavel Kapliř pak roku 1632
přinucen se svvmi druhy opustiti vlasf českou a konfiskované statky
panství Votického koupil roku 1622 Sezima z Vrtby na Janovicích.
Koku 1624 stal se hrabětem a ustanovil nad sv\'-mi statkv rvtíře Bohu-
slava Kuřenského z Terešova hejtmanem.
Město \^otice s okolím bylo dle kroniky klášterní toho času .hu-
sitstvím nakvašeno" a první péčí hraběte bylo poddané v lůno cirkxc
uvésti. Následkem neuposlechnutí a pro nastavší tužší poddanost,
opustilo více rodin město \'otice. \' letech*'í627— 1629 vystavěti dal
hrabě Sezima klášter řádu sv.
Františka. Město i klášter
v těch zlých dobách mnoho
protivenství zakusily, ano mniši
častěji nuceni byli město opu-
stiti. (_) památné bitvě u Jan-
kova vypravuje zdejší klášterní
kronika. Hrabě z Vrtby zemřel
roku 1648 a pochován jest
\- rodinné hrobce kláštera \'o-
lického. Panství obdržel syn
zemřelého Fedinand hrabě
z Vrtby.
Z veliké bídy. jež té doby
panovala v městě i okolí, po-
vstal roku 1680 veliký hlad
a mor. Nicméně za tohoto
držitele panství mnoho k lepšímu se změnilo. Roku 1669 farářoval ve
\'oticích P. Gaudenc Sádlo, rytíř z \'ražného, a od roku 1679 rytíř Jan
Jetřich Šlechta ze Všehrd. Koku 1685 zřízen proti klášteru od Maric
hraběnky z Heissenšteina Boží hrob dle vzoru Jerusalemského. Za hra-
běte Ferdinanda z Vrtby povstaly k rozšíření města osady .Karličko v"
a „Ferdinandov." Po smrti Ferdinanda z Vrtby roku 1712 připadly Votice
synovi téhož Arnoštovi hraběti z Vrtby. Koku 1750 zemřel hrabě
Arnošt, jeho syn a dědic téhož jména roku 1791 ; po něm následoval
syn Adam hrabě z Vrtby, kterýž roku 1807 zemřel co poslední člen
větve hrabat z \'^rtby na Voticích, odkázav statky' své Františku Jose-
fovi Vratislavovi z Mitrovic. který byl v držení jich do roku 1849. Za
tohoto vedeny dlouhotrvající krvavé rozepře s poddanými o odbývání
roboty, až konečně roku 1836 zvítězilo právo násilím. Roku 1872
koupil zadlužené statky Maxmilián svob. pán z Ergeletu a Karel svob.
pán z Lippe.
ZÁMEK \"E \'0TIC1CH.
— 133 -
Město Votice čítá 2206 obyv. a jest sídlem okresního soudu,
berního úřadu, dvou záložen, vzdělávacích i zábavních spolků a obec-
ných i měšfanských škol. F^arní chrám sv. Václava stojí na mírněm
návrši a pochází z dávn\''ch dob. V přistavěné kapli sv. Jana Nep.
jest náhrobek Jana Šlechty ze \'šehrd. Starý zámek stojí při jižní
straně kostela; zachovala se pouze západní část, llorentinskými štíty
ozdobená. Náměstí tvoří téměř pravideln\' čtverhran a je ozdobeno
uprostřed zděným sloupem, na jehož hořejším oddílu jsou obrazy sv.
Floriána, sv. Vojtěcha, sv. \'áclava a P. Marie Karlovské. Sloup ob-
klopen kamenným zábradlím, po jehož rozích na sloupcích jsou sochy
sv. Barbory, sv. Rosalie, sv.
Pavla a sv. Šebestiána. Ná-
městí obklopují pěkně vy-
stavěné domy, mezi nimiž
radnice a j. Ku klášteru
Františkánskému přiléhá ma-
lý kostelík svatého Františka
Seraf. v původní podobě
z roku 1631. Po levé straně
postaven jest oltář P. Marie
Spomocnice Pasovské. o kte-
ré šla pověst, že u přítomnosti
velik5'ch hříšníků měnívá
svou barvu. Po pravé straně
hlavního oltáře visí obraz
nejstaršího předka rodu Vrt-
bovských — blahoslaveného
Hroznatý, zakladatele klá-
štera Teplského.
Vyjdouce sobě z města do rozkošného údolí k jihu se táhnoucího,
spatříme blízko za městem po levé ^traně horu , Větrov" zvanou, na
jejímž temeni stojí starobylá poutnička kaple sv. Vojtěcha, od hraběte
Jana Jetřicha Šlechty ze Všehrd as roku I68U založená, při níž do-
mnívá se lid náš spatřovati zbytky .Huso\v kazatelny". S temene
.Větrova" naskýtá se oku rozsáhlá uchvacující vyhlídka. Dole při sil-
nici v levo stihneme vísky Lysou a Ohrady, Větrov, M3'sletice.
samotu Horu, vísku Hostišov, samotu Buchov a osadu Oldři-
chovec se samotou a dvorem Zálesím. Roku 1360 činí se zmínka
o Blažeji a Janu z Oldřichovce. Roku 1398 navrhli patroni Zdeněk
Oldřichovec a Zbyněk z Buchova kněze Přibika z Netvoříc ke kostelu
zdejšímu. Roku 1589 P2va Kaplířová ze Slavko\a |)rodala Oldřichovec
Bernardu Hodějovskému z Hodějoxa na Chotěli;ich. kterýž ])ak roku
1601 dostal se i k sousednímu panství Smilkovskému.
KAl LIČK.V SV. VíJJTĚCHA „NA VĚTROVÉ'.
- 134
Smilkov, rozkládaje se v pékné úzké kotlině honosí se krásným
zámkem, obklopeným rozkošným parkem. Smilkov jest bývalým
sídlem rytířů _ze Smilkova'. z nichž pocházeli: Vrativoj a Ctibor ze
Smilkova. po jejichž smrti připadlo dědictví Smilkovské bratrovi jejich
Bohuňkovi ze Smilkova. Součastníkem jejich byl pověstnx' rytíř Jan
Sádlo ze Smilkova, přední důvěrník a milec krále Václava IV. O synu
jeho Sádloví děje se zmínka ještě v roce 1463, kdy zde sídlil. Později
se však o rodu jeho zmínka nečiní a Smilkov vešel v drženi soused-
ních rytířů \'ejháků z Koutů. Roku \ř>'M za])sal Jan \'ejhák z Koutu
tvrz a ves Smilkov rytíři Bohuslavu Tčmínovi z Těmic. jehož svn Jiří
'l\"niín z Těmic prodal je
roku 1572 rytíři Silvestrovi
•Mlazovskému z Těšnice a
ten rok na to Jindřichovi
Šaškovi, Vojířovi z A^ácovic,
kterýž však o])ět roku 1590
Smilkovjanovi Berko vskěmu
ze Sebiřova trhem postoupil.
Po téhož smrti prodán jest
roku 1596 Mikuláši \'ora-
ěickému z Paběnic, a ten
postoupil statek roku 1599
Stěpánu Jiřímu ze Štern-
berka na \'otiťich. Od tohoto
koupil jej i se statkem Cho-
lětickým Jan z Talmberka
a na Riesenburce, jehož dě-
dicem stal se r. 1634 Václav
Vilém z Talmberka, týž,
kter\' vyznamenal se r. 1648
statečným hájením Prahy proti Švédům. Po Janu Ma.xmiliánovi a A'áclavu
^'ilémovi z Talmberka. který sešel smrtí roku 1697 bezdětek, získal pak
Smilkov Krištof Karel \'oračický z Paběnic a na Božejově, po jehož
smrti roku l7Ui přii)adl při děleni Krištofu Norbertovi \'oračickému
z Paběnic; ten pak i)rodal jej roku 1721 Emerichu Karlovi hraběti
.Meternichovi z Winneburku a ten jej roku 1725 odstoupil Karlu Pecc-
liovi z Adlersheimu. Týž zemřel roku 1734 bezdětek, odkázav Smilkov
svému sestřenci Janu Jindřichovi svob. pánu z Bissingen. kterýž opět
nemaje dítek, odkázal jej synovci svému Jáchymu Jindřichovi \'oračic-
kěmu z Paběnic. po němž připadlo zboží jeho šesti dcerám.
V sousední vsi Koutech jest dvůr, pod kterým v nížině na
ostrově zámeckého rybníka čněla kdysi rytířská tvrz. Nejstarší známí
držitelé zdejší byli rytíři Jarohněv a \'ilém Vejhákové Koutští z Koutů,
HUSOVA KAZ.ATELN \
NA „VĚTROVÉ-.
— 135 -
počátkem asi 16. století. Po smrti Jarohněva synové jeho Jan, Oldřich
a Svatomir dělili se o dědictví otcovské, při čemž připadla větši polo-
vice tvrze zdejší Oldřichovi, Svatomírovi připadla druhá část. Oldřich
získal později i díl bratra Svatomira a nechal celek dceři Elišce, man-
želce rytíře Jana Voračického z Pabčnic na Prčici. Před smrtí roku
1573 odkázala tato tvrz Kouty dceři své Elišce z Paběnic, manželce
rytíře Bořka Nepoliského ze Záchrašfan, jemuž po smrti Eliščině Kouty
připadly. Avšak t\>ž již roku 1599 prodal je rytíři Jiřímu Vítovi ze
Rzavého na Stadlci, který je před smrtí roku 1604 syníim Bohuslavo\i.
Janovi. Vilémovi a Mikuláši odkázal. Nejstarší bratři Bohuslav a Jan
prodali roku 1606 Kouty Kunce z Talmberka, rozené z Říčan a na
Smilkově a Chotěticich, a ta spojila je s panstvím vSmilkovskvm.
Tvrz zdejší zašla během XVH. století.
Nedaleko Kout jest víska Líštěnec a Lhoty: Hlaváčová a Ka-
rasova. OdSmilkova k jihu leží Baňov. v právo Jíví. Řadič, bvvalé
sídlo vladyk Holubů z Radíce; při silnici samota Ješetice, osada
Nov\' Dvůr a Cerven\^ Újezd, původem svým sahající as do 14. sto-
letí, s farním gotickým chrámem sv. Matouše. V Ř i kove shlédneme
ještě dnes bývalou tvrz, na niž vládli vladykové z Řiko\-a; dále k se-
veru stihneme vísky Jiříkovce, Loudilky, s překvapující vyhlídkou
do kotliny Sedlecké, s dvorem Chotěticemi, původním sídlem vla-
dyků z Chotětic a dvorem Vozerovsk_vm, při němž stávalo sídlo
vlády cké. Za další pouti okresem stihneme záhy malou osadu Cisto-
vice; při železniční trati pak Herma nicky, se starým zámečkem, na
němž vystřídalo se mnoho majitelů, až roku 1750 bvlv od hraběie
z Bissigen k Smilkovu připojeny. Při silnici do Sedlčan leží ves Heř ma-
níce, dále Dědkov, bývalé sídlo rytířské a osada Křenovičkv.
Z Heřmaniček projdeme osadou Ar neštovicemi, s farním chrá-
mem sv. Šimona a Judy, pocházejícím z doby přechodní ze slohu
románského v gotický, asi ze Xííí. století, se zajímavým vnitřkem.
Arnoštovice přináležely ode dávna pod patronát rytířů z Ivoutů. Patro-
nátní právo to zůstalo při vrchnosti Ivoutské do roku 1546. kd\' při
dělení dostalo se Janu Vejhákovi z lÝoutů, kter\' zemřel roku 1.556.
Poručnik jeho jediné dcery Johany, rytíř Markvert Věžník z Viníku,
prodal roku 1558 statek Arnoštice rytíři Smilovi Hodějovskému z Ho-
dčjova na Chotěticich. Potomci jeho roku 1599 prodali je Štěpánu
liřimu ze Šternberka, a od toho koupeny roku 1601 Janem z Talm-
berka. Od toho času zůstala vrchnost Smilkovská patronem chrámu
Arnoštovického.
Severněji dále projdeme vískou Jestřebicemi, v levo spatříme
Střelitov a osadu Beztahov (za stará Beztuhov) se zříceninami
staré tvrze, b\'valým to sídlem vladyk z Beztahova, kteřížto drželi se
tu do konce XV. století, načež přešla v držení pánů z Říčan. Vilém
- 130 -
r'
->
ZÁMEK VE \RCHOTOVYCH JANOVICÍCH.
— 137 —
Lev z Říčan na Beztahově, súčastniv se vzpoury sta\ovské roku 1618.
zlratil statek Beztahov, kterýž prodán pak roku 1623 Sezimovi z Wtby
na Vrchotových Janovicích. V Beztahově jest stanice železniční na
trati z Prahy do ^"ídně.
Západně odtud jest osada Martinice, s filiálním kostelem ve
slohu gotickém, při němž zříme ještě nepatrné zbytky b\'valé t\-rze
proslulých páníj a hrabat z Martinic. Boleslav z Redhoště počal se
první psáti ze Smečna a z Martinic. Roku 1415 připomíná se ještě
Aleš z Martinic. Později dostali se Martinice jiným držitelíim. ač ještě
během XW století k pijvodnímu rodu se vrátily, z kteréžto doby pii-
VCHUU UO ZÁMKU Vii VRCHOTOVÝCH JA.\U\ ICICH.
pomíná se Hynek z Martinic. \"šak již roku 1528 měly Martinice jiného
pána v osobě Jaroslava Komárovského z Libanic. Brzy potom byly
Martinice rytířem Václavem Předborem z Radešína na Janovicích kou-
peny a se statkem Janovickým sloučeny. K osadě přiléhají vísky
^'ranov, Xezdice, Budčovice, Peklov. Zochov a Košovice: dále
malé osady Nazdice, Durdice a k západu ves Zahrádka.
Po potoce Mastníku jdouce, projdeme vískou Podolím, v\^še
spatříme farní osadu Vojkov, kdež stávala tvrz, nyní zámek se dvorem.
Z rodu \'ojkovsk5-ch z Vojkova známi jsou : Bernard a Heřman z \'oj-
kova, roku 1372 Bernard a Jaroslav z Vojkova, roku 1415 Jaroslav
2 A''ojko\'a. Roku 1450 dostali se v drženi tvrze \'ojkovské rytíři
z Milhostic a z \"ojkova. Xa začátku XVI. stol. sídleli zde bratří
Albrecht AVjjkovskx' z Milhotic na Vojkově a Křtěnovicích a Mikuláš
na Řadiči. Roku 1551 prodali synové Albrechtovi \'ojkov s jin\'mi
- 138 -
ještě statkv Janovi z Říčan na Kosové Hoře. po jehož smrti pi^ipadl
Vojkov Hanušovi z Řitan r. 1518. Roku 1622 byv konfiskován, dostal
se Vojkov nejprve Albrechtovi z Valdštejna. rok na to Sezimovi
z Vrtby, jehož syn prodal statek tento Karlu Leopoldu Carettovi
z Millesimo. Roku 1725 držel statek Jan Yií Malovec z Malovic. Man-
želka jmenovaného prodala Vojkov rytíři Janu Martinovi Bťšínovi
z Běšín. Dcera jeho. Marie Anna. provdaná za Rudolfa hraběte Vrati-
slava z .Mitrovic. nemajíc dětí, odkázala Vojkov bratru Františkovi
Janovi z Běšín. Po něm získal jej František Adam svob. pán Hoch-
berk z Hennersdorfu a dědila jej dcera jeho provdaná za Matiáše
Františka Riese. Nedaleko opuštěná samota Klokočov, v právo odtud
vísky Lhota veliká. Lhota malá. ves Bezmíř, osada Radotín,
a při železniční trati Voticko-Sedlčanské osada Křešice se dvorem,
při němž stávala tvrz pánů z Křešic. Později jsou Křešice s Janovi-
cemi spojeny. Xa právo jest železniční stanice Votice-Veselka.
Po silnici odtud k západu přijdeme do
JANOVIC (\'rchotov\'ch). obce spojené s městečkem soujmenným
a pijvodištěm staroslavného rodu pánů z Janovic. Nejstarší proslulý
rodu toho byl vladyka Jan roku 1224. Druhý předek toho rodu jme-
nuje se Kunrád z Janovic roku 1234. Z doby Karla IW připomíná
se Herbard a Petr z Janovic. Rod ten vládl současně na Chlumci.
kter\- vystavěl, jakož asi i farní chrám sv. Martina. Roku 1376 byli
zde Jan a Smil z Janovic a roku 1,391 Purkhart z Janovic. Sňatkem
Jitky z Janovic se Slavatou z Chlumu a z Košumberka dostaly se
Janovice v drženi toho rodu. Okolo roku 1455 přešly v držení rodu
Vrchotů z A'rchotic. dle něhož se naz\''vají \^rchoto\'ými. Roku 1474
sídleli tu vladykové Štěpán a Oldřich \'rchotové z A'rchotic a Janovic.
Poslední toho rodu byla Ivristina z Vrchotic, provdaná za rytíře
Václava Předbora z Radejšína. Roku 1538 prodala Kristina z Vrchotic
statek Janovick\- Janovi staršímu Říčanskému z Říčan na Maršo-
vicích. Syn jeho \'Iachyně z Říčan na Janovicích prodal statek
Hynkovi z Roupova na Janovicích, po jehož smrti roku 1603 koupil
jej Jan Prostiborský z \'rtby na Červeném Hrádku. Roku 1609 obdržel
Janovice Sezima z Vrtby, po smrti téhož roku U)48 dědil statek jeden
ze čtyř synů jeho Ferdinand František hrabě z Vrtby na ^'oticich
a Janovicích, zanechav dědictví své roku 1712 synu Arnoštovi Fran-
tiškovi z Vrtby, kterj' roku 1750 zemřel, načež uvázal se v dědictví
Arnošt František II. hrabě z Vrtby. Adam František hrabě z Vrtby
syn předešlého, odkázal statky své Františku Josefovi hraběti Vratisla-
vovi z Mitrovic. kter\- zemřel roku 1807. Od dědiců tohoto koupil Jano-
vice s ostatním zbožím roku 1872 Maxmilián svob. pán z Ergeletu
a Karel svob. pán z Lippc. \' krásně zařízen\''ch zámeckých pokojích
nalézá se mnoho pamětihodných podobizen z rodu ^'rtbovských. Rovněž
139 —
ZADNÍ ČÁST ZÁMKU VE VRCHOTOVÝCH JANOVICÍCH.
- 140 —
chová se v zámku rodokmen rytířů Markvartů z Hrádku. V sousedství
samota Babice.
S Janovicemi sousedí viska s dvorem Voračice. Madykové
z Paběnic usadili se v XV. století na zdejší tvrzi, od níž jméno Vo-
račick^ých z Paběnic přijali. Na počátku XVII. století koupil statek
Sezima z Vrtby a spojil se statkem v Janovicích. Severněji jsou ves-
nice Minartice a Sledovice, v>'chodně osada Mrvíce, b\''valé sídlo
vladyk z Mrvic; dále přijdeme do osady Slavkova, rodinného to sídla
vladyk ^MdlákLl ze Slavkova: severněji zříme vísku Zahradnici
s blízkými Božkovicemi, s osadou Rudolticemi a vískou Brašti-
cemi. při rozsáhlém rybníku ..Zrcadlu" zvaném, odkudž za krátko
stihneme sídla rytíříj z Tožic. později Trmalů zvaných, osadu Tožice.
se starožitnými filiálním kostelem sv. Martina, v jehož blízkosti nalézají
se stopy zaniklého sídla panského. Tožice byly již ve XIII. století
vladyck5'm sídlem. Nejstarší známý člen rodu Tožick5'ch jest Jan
z Tožic. Roku 1318 připomínají se Lev a Rač z Tožic; roku 1415 Jan
a Vilím z Tožic. Bohuslav Trmal z Tožic koupil roku 1520 sousední
tvrz Drachkov, spojiv ji s tvrzí Tožickou. Na cestě k severu jsou osady
Radošovice a Drachkov, sídlo b\'val\-ch vladyk z Drachkova; nej-
severněji pak jest malá osada Zahořany a dvůr Hůrka.
Dáme-li se z Votic silnicí na sever, projdeme samotou Srbicemi,
vesničkou Mladoušovem, v právo zříme vísky Kochnov a Mokrány
a ihned potom stihneme v úrodné pláni osadu Olbramovice. s tiliál-
ním chrámem sv. Trojice, dávné sídlo rytířů z Olbramovic, z kteréhož
rodu nejstarší známí předkové byli roku 1368 Odolen a Přech. jjanoši
z Olbramovic. jichž tvrz čněla na západním konci vesnice. Rytíř Kun("š
z ( )lbramovic býval milcem krále \'áclava IV. Bohuchval Bořeck\'
z Olbramovic prodal roku 1580 dávné sídlo rodu svého Olbramovice
rytíři Adamu \'elemyšlskému z Velemyšlevsi na Olbramovicích. Ten
r. 1609 odkázal statek sNmu svému Janu Tobiášovi Velemyšlskému.
kterýž opět prodal jej hraběnce z Fůrstenberka, rozené ze Šternberka,
která jej s panstvím Leštensk}>m spojila. Dcery a dědičky její prodaly
statek Olbramovický Ferdinandu Františkovi hraběti z \'rtby na \o-
ticích.
Dále odtud k severu leží víska Sem ti n malý a vesnice Semtín
velk5', s bývalou tvrzí pánů ze Semtína; o něco dále pak zříme osadu
Tomice, s velikým rybníkem: východně na táhlém úbočí osadu
Ouběnice (Alběnice), s farním chrámem sv. Markéty, pocházejícím
ze XIII. století, v němž pochováno jest mnoho členů rodiny Radecké
z Radce. Nedaleko samota Krsov. Na silnici z Ouběnic do Jankova
přijdeme do vísky Stržence. od níž na právo spatříme osadu Jiřin,
vísku Jeleneč a vesnici Kaliště; projdíjme Jankovskou Lhotou
a za několik minut jsme v městečku
— 141 —
JANKOVĚ, na soujmenném potoce u paty vrchu Chrastišova,
s farním chrámem sv. Jana Křtitele, v němž hrobka pánů z Talmberku,
kteříž na tvrzi zdejší, jejímiž zakladateli byli nepoch3'bně páni z Wa.-
šimi, vládli. Při tvrzi stávala kaple značící místo, kde generál Gotz
ve známé bitvě 6. března 1645 padl; nyní postaven tam železný kříž.
Rod pánů 7. Talmberka vládl na Jankově téměř po tré století. R. 1702
Rudolf z Talmberku prodal panství Jankovské Janu svob. pánu Ivořen-
skému z Terešova. T\tz Jankovská trvala až do roku 1785. Půl ho-
diny odtud k severu jest samota, druhdv sídlo rj-tířské. Jitra zvaná.
Na silnici mezi \'olic('mi a Jankovem stihneme vesnici Otradovice,
Cerven\'mi zvané, se zbytky tvrze rytířů z Otradovic, severněji i)ak
osady Budenín. Pičín a dvůr Lažany. Z Otradovic po silnici dojdeme
za krátko starobylého městyse
NEUSTUPOVA, se starožitn\''m farním kostelem Nanebevzetí P.
Marie a zámkem (dvůr. pivovar, lihovar a j.). sídlem to pánů Neustu-
povských. Známý rodu toho jest \'ladyka Xeustup (Xeostup) z r. 1185.
\ dobách husitsk\-ch bouří vládl tu rytíř Unka z Xeustupova. Po-
čátkem X\T. století vládli statkem dva bratří Kuneš a \'áclav Ra-
dimští ze Slavkova. \' roce 1600 připomíná se tu jako držitelka paní
Eva Kaplířová ze Sulevic. Po tragické smrti manžela jejího statek
postoupen cizinci dobrodruhovi Martinovi Huertovi. Spustošený vál-
kami měnil potom rychle své vrchnosti. V právo zříme vísky Boře-
tice. Vrchy a Podlesí, v levo Slavín, dále přijdeme do Sedlecká
a Jiřetic. Ve \'lčkovicích, mezi Xeustupovem a Jankovem. nynější
zámek přetvořen ze staré tvrze pánů \'lčkovic, kteřížto roku 1759 vy-
mřeli. V roce 1857 koupil statek Otto Chotek hrabě z Chotkova
a Vojnína, pán na Ratmiřicích.
V nejkrajnějším vv^chodě okresu v polohách dosti malebných
rozkládají se Broumovice, Xosákov, Podolí, Cečkov. Zinice.
ves Lohov' a farní osada Šlapán o v, kdežto sídleli vladykové ze
Slapánova. Kostel nav^štívení P. Marie stojí na mírném návrší a po-
chází ze XIII. století. \' místě samém nalézají se stopy staré zašlé
tvrze. Poblíže samoty Hójšín a Svojšice. Severozápadně odtud
stihneme vesnice Odlochovice, se zámečkem a bývalou tvrzí vladyk
z Odlochovic. Roku 1534 připomíná se rytíř V^áclav Xosákovec z Odlo-
chovic; po tomto synové jeho Jan a Mikuláš. Roku 1651 přešly Odlo-
chovice na Karla Adama Levu z Říčan a roku 1674 na rytíře Adama
Jindřicha Radovského z Hustiřan. Již roku 1678 dostaly se rytíři Krišto-
fovi Božkovi Dohalskému z Dohalic, načež stále měnily majetníky
~své, až konečně roku 1786 dostaly se manželům \'áclavovi a Anně
Rombaldov\'m a roku 18 II synovi jich Václavu Rombaldovi.
Při samé pak silnici do Jankova je osada Zvěstov, se zámkem,
přetvořeným ze staré tvrze, sídla to pánů zeZvěstova; vpravo odtud
— 142 —
^^ěstec a Vlastišov, severněji Ondřejoves. v levo pak při silnici
na mirně táhlém návrší pod vrchem Hory osada Ratmiřice, s filiál-
ním kostelem sv. Havla, hraběcím zámkem z roku 1706 a památnou
studnou Svato-Anenskou. V XVI. století vládli tu rytířové ze Sku-
hrova. načež spojili Ratmiřice s Vlašimi. Roku 1665 dostaly se Ru-
dolfu z Talmberka a roku 1702 Janu Antonínovi Kořenskému z Tere-
šova. kter\'žto zde nový zámek vystavěti dal. \' minulém století při-
padl statek zdejší Ottovi hraběti Chotkovi z Chotkova a Vojnína. Xa
cestě z Ratmiřic na sever přijdeme do bX^valého vladyckého sídla
Skrýšova. vvchodně zříme Češtin, dále vesnici Bedřic hovíce,
s filiálním kostelem sv. Vavřince a bývalou tvrzí. Z podacích držitelíi
zdejšího chrámu známi jsou z roku 1361 r\'tiř Drška z Xesper a Zdislav
z Bedřichovic. Během X\'. století vešli v držení Bedřichovic vlady-
kové z Lomné a psali se odtud Bedřichovětí z Lomné. Roku 1600
uvázal se v drženi statku rytíř Alikuláš Chobotský z Ostředka. načež
prodány Bedřichovice Janovi z Talmberka, kter\- je spojil s Janko-
vem. Tvrz zdejší stála při statku Jakuba Sladkovského.
Čtvrt hodiny jihovýchodně od Bedřichovic jest dvůr Čerkovice.
býval sídlem vladyk řečen\''ch Crkovští ze Zahrádky. Připomínají se
z rodu toho roku 15,'U Ctibor ze Zahrádky na Crkovicich, roku 1556
Zdeněk ze Zahrádky na Crkoxicich a A'áclav v Lejšově. Později dostal
se dvůr k panství Ratmiřickému.
Jan Čemus.
XXXIV. OKRES SEDLČANSKÝ.
Stříbrný pás řeky Vltavy, proplétající se celou severozápadní
hranicí okresu, odděluje jej s této strany od okresu Příbramského ;
v severu hraničí Sedlčany na X^eveklovsko, kdežto ve v\'chodě mezuji
s ním oba k hejtmanství Sedlčanskému slušící okresy Votice a vSedlec.
o jižní a jihozápadní hranici pak dělí se Milevsko a Písek, tento však
jen zcela nepatrn\-m pruhem území jeho se dotýkaje. Xynější okres,
zaujímající úhrnem 3.'57'7 km'- ploch}', tvoří jihozápadní část b\''valého
kraje Berounského, k němuž tu příslušely dominie: Chlumec. Petrovice,
Zahrádka s Chlumem. Třebnice, Xalžovice, Řadič, Kněvíz, Suchdol,
Osečany, Štětkovice, Dobrohošt, Kosova Hora s Červen\'m Hrádkem,
Bolechovice a jistá část svobodníků z prvé a druhé čtvrti kraje
Berounského.
Ráz kraje představuje vlnitou, poměrně dosti nízkou pahorkatinu;
nejnižším místem okresu je přirozeně vodní rýha řeky Vltavy, od níž
se všecek kraj povlovně k jihozápadu v\'ší. Koryto říční samo je lemo-
- 143 -
váno příkrými stráněmi, místy skalistými. jež se tu až k samé vodě
svažují; malebná romantiěnost údolí Mtavského odměňuje vrchovatou
měrou námahu turistovu, zavítavšího v tyto končiny. Žel, že dosud
krásy údolí toho nejsou na tolik pohodlně přístupny, na kolik by bylo
třeba a na kolik toho ony zasluhují. Ráz nízké pahorkatiny doplňují
nehluboká údolí někter5^ch potokíj, jež tu a tam rozvinují se v širší
dolinu, na příklad u Sedlčan, Xalžovic, Krásné Hory, Kosobud. Petrovic,
Krašovic. Skutečn\' charakter údolní, pěkně vyvinut\', nalezneme zejména
při potoce Mastníku a Brzině, u Proutkovic a Předního Chlumu. Co
do základu půdy nutno tu rozeznávati od sebe žulový západ a převahou
rulový východ; žulu provází křidlicov\' kámen, tak zejména u Voři-
kova, Hrabří, Plesiště, Tisomnice. Mokřan. Krašovic a Radešína; vá-
penec vyskytuje se u A"ápenic, Tynčan. Skoupu a Doubravic, odkud
hojně je používán. Žulově lomy skýtají znamenitN- sta\el)ní materiál,
kter\' až do Prahy se plaví; viadukt státní dráhy. Františkovo nábřeží
jsou vybudovány z kvádrů zde nalámaných. Druhdy shrnul kraj. ještě
ve století X\'I.. nalezišti zlata, tak zvláště u Selčan a Krásné Hory.
Půda okresu je většinou písčitá hlína, silně pískem a kameny promí-
šená, se žulovým podkladem, silně zvětralým v polohách nižších, ka-
menitým až skalnatým \' polohách vysokých; odtud také směrem do
výše hloubky ornice ub\-vá. Z veškeré plochy okresu zaujímají nej-
větší díl, 2U2. 1 knř, pole. vSeje se nejvíce žito (28"/„). ječmen ( i2'7"/„)
a plenice (!2'5"/o); ovsem osívá se i3'3"/'a plochy polní, na zemčata
připadá 16'9"/o půdy. Ostatní plodiny, vyjímaje snad ještě íepku (U'2"/o)
velkostatky (počtem 16) pěstovanou, slouží hlavně domácí potřebě ho-
spodářově, jako mák, zeli, řípa a j. Malá racionelnost českého hospo-
dárst\í našeho patrná je nejlépe v tom. jak málo dovede náš člověk
využitkovati ladem jinak ležící půdy pro pěstování ovocných stromů.
Jaký je tu rozdíl ve \-zhledu krajin mezi českým středem země a mezi
německým severem! Jak\- to utěšený. lahodn\' obraz naskýtá se oku.
jdeš-li zjara těmito končinami, ty bezpočetné stromy a stromky tonoucí
zrovna v záplavě květů! A u nás V Xěco stromů podél silnic, při
velkostatcích, nejspíše ještě v zahradách při stavení založených, tot
obraz českého venkova. Z ostatní půdy. mimo pole. připadá nejvíce
na lesy, jež tu zaujímají 7237 km- plochy, dále na pastviny a pláně
{2\\W km-), luka (2r37,) a zahrady (3-657o)-
Hlavní vodní rýhou okresu je řeka A'ltava, která, jak uvedeno
již, omývá jeho severozápadní hranici: k přímému povodí jejímu také
tu celý okres náleží. Vltava, vstupující na půdu okresu v katastru
-Předního Chlumu a opouštějící jej po toku plném oklik a zákruhů
u Řadiče, kdež vstupuje na půdu okresu Neveklovského, náleží a ná-
ležela zejména dříve k důležitým tepnám hospodářského života okresu.
Ovšem až po dnes neupravenost divokého toku jejího brání plnému
— 144 —
využilkování trto laciné dopravní síly. což je pro okres tím závažnější,
že o moderních dopravních prostředcích, drahách, nemůžeme tu téměř
mluviti, kdyžlě odpočteme jedinou dosud v okrese stávající lokální trat
2 Votice do Selčan. Proto také průmyslový ruch je tu zcela nepatrn\',
vvkázalf okres při sčítání v r. 1900 úhrnem celé dva průmyslové
podniky.
Xaše doba je dobou průmyslu : v něm hledá a nalézá největší část
obyvatelstva svoji obživu. Je tedy přirozeno. že stahuje se ono z ven-
kova do středisek průmyslov\'ch a nenalézá-li dostatek v\'živy doma,
stěhuje se. A tak i v okresu Sedlčanském setkáváme se s ubýváním
obvvatelstva jeho ; v deseti letech ubylo ho tu o 757 osob. Úbytek
ten není sice ještě značn\'-. ale
je přece důležitý uváží-li se. že
přirozen\- vzrůst nemůže jej pa-
ralysovati. Koku 1890 napočteno
bylo v okresu 26.258 oby\'atel,
roku 19(10 ])ak 25.501. Obyva-
telstvo je ovšem vesměs české a
nepočítáme-li nějaký zlomek pro-
centa židů. vesměs katolické.
Sídlí v dvou městech, hlavním
a spolu sídle hejtmanství stejno-
jmenného, Sedlčanech (2662 oby-
vatel, roku 1890 však 2692) a
v Krásné Hoře (946 obyvatel)
a v dvou městysech: v Kosově
Hoře (1043 oby v.) a Kamýku
(471 oby v.). Obcí mísíních je 27,
obci katastrálních 128. Z těchto
22 míst může se vykázati ško-
lami, střední školy v okresu není,
oboji měštanské mají Sedlčany.
Prvým cílem naší pouti okresem bude ijřirozeně hlavní místo jeho.
SEDLČANY. Starožitné město toto. již roku 1294 jako .trhové"
připomínané, rozkládá se v mírné nížině, obklopené k západu vrchy
Šibenným a Cihelným, k východu vrchy Koledovskými. V městě sa-
mém stékají se potoky Sedlčanský a Mastnick}'. Roku 1,3,37 král Jan
zastavil Petru z Rožmberka mimo jiné zboží také zlaté doly v Sedlča-
nech a právo královské ve Vltavské župě. (Jd té doby drželi mocní
Rožmberkové město v zástavě a majíce [)odací právo zdejšího chrámu,
slušícího před tím od nejstarších dob k probošství \'yšehradskému.
skvostně znovu jej vystavěli. Ustavičn\'mi válkami s 'Jábor^' a později
FARNÍ CHRÁM V SEDLČANECH.
— 145
s liejlmany královsk\'mi vzali páni z Rožmberi^a veliké škody na
sv\'ch statcicii lak, že nuceni byli tyto zastavovati. Tak také roku 1481
postoupil Vok z Rožmberka zboží Sedlčanské bratřím Popelijm z Lob-
kovic na Chlumci v zástavu. V rodě Lobkoviců zíistaly Selčany až do
r. 1579, kdy je opět pan Vilém z Rožmberka složením zápisné summy
k državám domu svého pí'ipojil, aby je však hned na to postou])il
regentovi sv\'rh statků Jakubu Krčinovi zjelěan. Ten listinou z r. I.S.".2.
stvrzenou panem \'ilémem. udělil městu znamenitou \-ýsadu v tom
smyslu, že všecky stálé platy jim všem v městě, nynějšmi i budoucím
se odpouští. Bohužel, že netrvaly tyto časy ..budoucí a věčně" lak
dlouho, nebof ještě sám Krčin v\'-
sadu onu odvolal, ba město v ne-
vídanou dotud porobu a poddanství
uvésti usiloval. Po jeho smrti (r. 1600)
Sedlčany spadly dle kontraktu na
rod Rožmbersk}'. vdově po Vilému
z Rožmberka Poly.xeně roz. z Pern-
štejna, která provdala se za pana
Zdeňka z Lobkovic na Chlumci a
Jistebnici. Tak zůstaly Sedlčany až
do zrušení patrimonialnich úí-adů
spojeny s panstvím Chlumeckým.
Sedlčanští vyznávali po d\ě
století víru pod obojí. Teprve za
posledně jmenovan\'ch pánů zboží
Sedlčanského hleděno uvésti pod-
dané do lůna církve katolické. Město
bylo po válce tncetilélé ve stavu
velmi smutném, jjole pustá, lidu
málo a všichni chudí. Tak hynula
řemesla, obchody, vzděláni; za to
tím více přibývalo poroby od vrch-
ností. Během času přilnuli Sedlčanští k víře katolické. Avšak jen ])0-
malu hojily se těžké rány, lidnatosti přirůstalo, řemesla i obchody se
zvelebovaly. Nynější podobu svoji nabylo město v době \- celku ne-
dávné, po velikém požáru dne 21. dubna 1828. který \c dvou hodinách
schvátil na 185 domů, mezi nimi i radnici. děkanst\i a školu. Xovvmi
stavbami mnoho ovšem na vzhledu a významu získalo; jsouc sidlem
okresního hejtmanství, okresního soudu, berního úřadu, okres, vvboru.
poštovního úřadu, škol obecných i měšfanských s pokračoxací prů-
myslovou, soustředuje v sobě veškeren hospodářský i politický ruch
širého okresu. Čítá 2662 obyvatelů, kteříž živí se polním hospodář-
stvím, různ\-mi řemesly a obchodem. Při potoku Alaslníku. přes nějž
KOSTEL P. MARIK V SEDLČANECH,
ZVANÝ .CÍRKVIČKA-.
146
vede kamenný most, stojí několik niKmíi. V městě odbývá se 8 v\'-
ročnich trhů. Náměstí zdejší jest prostranně, urovnané a domy obstu-
pují je v pravidelném čtverhranu.
Uprostřed náměstí týčí se od roku 1713 na vysokém sloupu
socha P. Marie, na úmysl od města odvráceni morové rány postavená.
Na jižní straně opodál náměstí stojí děkansk}' chrám sv. Martina biskupa,
s nově přistavenou kaplí sv. Cyrila a Methoděje. důstojná památka po
staroslavném rodu Rožmberků. Chrám byl nepochybně ve XI\'. století
v nynější podobě vystaven. Prvotně pohřbívalo se na hřbitově kolem
tohoto kostela, v době nové zřízen hřbitov při kostele Nanebevzetí
P. Marie. „Církvička" zvaném, vysta-
: věnem r. 1734 na návrší severně od
města na místě svatyně, dle podáni
ještě starší než chrám sv. Martina. Jak
bylo již zmíněno, pochodí podoba rad-
nice zdejší z doby celkem novější,
ana pro časté požáry doznala častého
přestavování, zejména i)0 roce 1828.
\' městě nalézá se lékárna, nemocnice,
občanská záložna a m. j. Ve znaku
má město pětilistou červenou růži
v bílém poli. od pánů z Růže mu udě-
lenou.
Kráčejíce po pěkné silnici ze Sedl-
čan k východu, dojdeme za čtvrt ho-
diny vesničky Lhotky ( l()2 (ib\'\'.) a
Ě' '""'"'" A ' I'*' železniční trati Sedlčany-\'otice,
asi malou hodinu východně Sedlčan,
spatři oko cestujícího rozkošný Cer-
ven\- Hrádek, jenž péči barona Mla-
doty ze Solopisk středověkým slohem
nákladně vypraven, náleží nyní mezi
přední zámky \- Cechách. Druhdy býval zámek ozdoben červen\'mi pruhy,
od nichž i jméno Cerven\' Hrádek obdržel. K západu iirostírají se
(^hatrče vesnice, druhdy městyse Podhradce. Na Červeném Hrádku
vládli pánové z Landšteina. Za vlády Jiřího z Poděbrad dostal se
Hrádek v drženi rytířům Břekovcům z Ostromeče, kteří jej drželi do
roku I56U. kdy jej odkázali svému strýci Sigmundovi Valkouno\i
z Adlaru. kterýž Hrádek manželce své Mandaleně. dceři Jana z Ričan
a na Kosově Hoře, postoupil. Skrze tuto přešel pak na druhého
manžela jejího Jana Prostiborského z Vrtby k doživotnímu užívání
s poukázáním, aby po jeho smrti nejstaršímu synu Sezimovi dědičně
l)řipadl. Tento odkázal Cerven\- Hrádek, Kosovu Horu a Vojkov synu
RADNICE V SEDLČANECH.
147
UJ
Q
■<
0£
■>>
2
UJ
>
ta
•a
— 148 —
svému Janu Františkovi, říšskému hraběti v. Vrt1)y, který r. 1667 prodal
Hrádek Karlu Leopoldovi hraběti z Miliesimo a Mikuláši FVanchi-
montovi z Frankenfeldu. z jichž rukou po krátké době přešel trhem
na Annu Zuzanu hraběnku Khunovu z Lirhtenberku. Tato však ne-
mohla platebních lhůt dodržeti a tak ujal Hrádek, zatím ohněm silně
poškozen}', opět Mikuláš Franchimont. Potom dědil jej starší syn
Antonín Alexandr. Dcera tohoto Kateřina, provdaná za Václava An-
tonína svob. pána z Golče, místosudího království Českého, prodala jej
roku 1732 Veronice, svobodné paní Radecké z Radce, roz. Bzenské
z Prorub. a ta jej postoupila r. 1736 své matce Anně Marii, ovdovělé
Bzenské z i'rorub, roz. Stračce z Nedubilic. Z rukou Petra Eusebia,
hraběte Radeckého z Radce, získavšího Hrádek od neteří jmenované,
dostal se statek v držení hejtmanu kraje Budějovického, Karlovi svob.
pánu z Eben, který jej r. 1788 poruěenství nezletilého knížete Josefa
z Lobkovic prodal. Toho času byl Hrádek s Kosovou Horou. Vysokou,
Pojezdcem a Lověicemi v jedno panství spojen. R. 1834 nabyl jmeno-
vané statky Františkem svob. pánem ze Solopisk zmíněný rod Mla-
dotu. Jen v nejhrubších rysech upomíná nynější budova na starobylé
sídlo, jehož obrannx' úkol v dávn\'ch dobách připomíná nejen jméno
samo, ale i k západní straně zachovaná hráz, část to hradního pří-
kopu, kter_v jak to zhusta i jinde shledáváme, mohl býti v čas hrozi-
vého nebezpečenství naplněn vodou z přelehlého na východě rybníka,
Mastníkem napájeného. Moderní doba učinila takováto hradiště zbyteč-
nými, panská sídla dnešní mají již úkol zcela jiný. A tak na místě
l)ývaléh(> příkopu, záhubu nepříteli přinášejícího, spočine oko tvoje se
zálibou na uměle rozhozené zeleni vkusného anglického parku, kler\''
jako živoucí stuha zámek obtáčí. Nedaleko Červeného Hrádku při
potoku Mastném a při silnici okresní nalézá se tři čtvrti hodiny na
v\Thod od Selčan, starobyl}' městys
KOSOVÁ HORA. Zakladatelé její byli pánové z Landšteina. Znám
byl jmenovitě Jindřich z Kosovy Hory. Kostel zdejší, od pánů z Land-
šteina ze 13. století založeny', [iřipominá se r. 1350 mezi farními děka-
nátu Vltavského. R. 1416. koupil Heřman z Hrádku od Jarohněva
Vejháka z Ivouta t\Tz jeho v Kosové Hoře. Začátkem 16. stol. drželi
ji pánové z líičan. kteří se odtud i „Kosohorskými" zvali. Jan Koso-
horský z Říčan prodal s bratrem svým Bohuslavem str\>cům Hanušovi
a Janovi z lííčan Ivosovu Horu. kterou r. k^78 dostal syn Janův Heř-
man, po němž r. 1612 připadly statky synům Janovi. Krištofovi, Ada-
movi a Vilémovi. Vilém koupiv díly od bratří svých, ujal se sám
hospodářství. Učastnivše se neštastného odboje, uvedli pánové z Říčan
rod svůj v úplnou záhubu. Kosova Hora a \^ojkov dostaly se Albrechtu
z Valdštýna, kter\'' je hned na to prodal Sezimovi z \'rtby na Jano-
vicích, \'oticích a Červeném Hrádku, po němž při ilělení mezi syny
- 149 —
připadla Kosova Hora s Vojkovem a Hrádkem Janu Františkovi
z \Ttby, kter5^ držel je na to po pět let. V dílci smlouvě mezi bratry
shledáváme se s tímto popisem Hory : , Zámek Kosovskv'^ jest ve čtyry
úhly, vprostřed něho věž vysoko vyhnaná, stará; vtom zámku i věži
nachází se pokojův velk^-ch i malých 13, komor 14. tafclstuben I.
plac 1, pekárna I, kovárna I, špižírny 3, kolna I, marštaly na 12 koni,
kašna I, i jině příležitosti s pivovárem." — Jako další držitelé násle-
dovali po tě: Františka Alžběta Fellnerova z P^eldeku. Augustin Matouš
svob. pán ř^llner z Feldeku, Karel Leopold Carreto hrabě Millesimo, Anna
Susana hraběnka Khunová z Lichtenberku, Ladislav Přibík ^'ršovec
Sekerka ze Sedčic, Václav Štěpán Halánek z Hochberku. R. 1713
dědila po něm vdova Alarie Kristina Halánková roz. Kleinerová z En-
geishofu. Zasnoubením se jejím s Václavem Vojtěchem Karvíňsk\'m
z Karvině, dostal se tento v držení statku Kosohorského. Později
klesla Kosova Hora rozličn\'mi svizely na pouhou ves; císařovnou
Marií Teresií práva městská, jakož i držení čtyř v\Toěních trhů obno-
veno a potvrzeno. Po několika ještě držitelích získal Kosovu Horu
r. 1818 trhem František svob. pán Mladota ze Solopisk.
Znak mčstyse jest modr\' štít a v něm stříbrná hradila městská
s cimbuřím, z níž vyrůstá věž čtyřhranná s cimbuřím, s cihlovou stře-
chou a zlatou mako\icí ; ve věži viděti dvě čtyřhranná okna vedle
sebe. V hradbě jest otevřená brána a v tě spatřujeme na zeleně hoře
černěho kosa se zlatým zobákem a zlatýma nohama. Obyvatelstvo
(r. 1890 čítalo 1092. r. 1900 jen 1043) zaměstnává se rolnictvím, obcho-
dem a řemesly. ^' místě železniční stanice, poštovní úřad, synagoga,
pivovar, lihovar, továrna na kůže, dvůr. Od dávna provozovalo se zde
právo hrdelní. .Starobyh' farní chrám sv. Bartoloměje asi z prvé polo-
vice XIIL století, stojící při náměstí, založen byl pány z Landšteina
v jednoduché podobě lodi, tradiční archu Noemovu a lodici Petrovu
připomínající. Zámek, na východní straně náměstí, tvoří od r. 1838 ve-
likou moderní budovu, dnes toliko svým mohutným založením na
starobylé sídlo upomínající.
Při silnici z Kosovy Hory na jihovjxhod rozkládá se ves L a-
vičky, blíže samota Pojezd ec. Vysoká aDobrohosf, příhraničích
okresu Votického, víska se zámkem a dvorem. Sídleli zde od dávna
vladykové z Dobrohoště. Čtvrt hodiny západně vesnice Lovci ce
(163 obyv.), někdy zde stávala tvrz vladyk Lovčick\'ch z Lovčic. s ní
sousedí malá víska Hulín (59 obyv.) a o něco jižněji vesnice Bole-
cjiovice. (230 obyv.) V místě jest zámek s dvorcem a kaplí sv. Jana
Nep., od rytíře Jana Karvínského z Karviné r. 1 775 založenou. Stávalo
zde sídlo záhy vymřelého rodu vladyk z Bolechovic. Blíže Bolechovic
dvůr Podhoří, druhdy sidlo vladyk z Podhoří. Směrem k Sedlčanům
polními cestami přijdeme k Radci, na v\'šině vystavěné, severněji
- 150 —
spatříme Lhotu a v levo Přibýšku. nepatrné to vísk}-. Xa jih od
Radce rozkládá se malá ves Mezné a o něco jižněji při silnici k Se-
dlci přivitá nás větší vesnice Jesenice (255 obyv. ). prostírající se
částečně na výšině, částečně při potoku Sedlčanském : jest to vesnice
v\'stavná. má pětitřídní obecnou školu, mlýn s pilou a j. Farní chrám
Narození P. Marie pochází původem svým z dávných časů. opraven
r. 1799. V jižní zdi lodi chrámu historickou památkou jest krásný
mramorový náhrobek. Čtvrthodiny cesty západně leží Xedraho vice
(353 obyv.) na potoku Trkovskěm. se zbytky starého zámku.
Hledíme-li od Jesenice k jihu, spatříme před sebou malebný vrch
Zvěřinec, při jehož úpatí stojí malá vesnice Martinice. s kterými
sousedí vesnička Boudy. Při silnici z Jesenice do ^'ys. Chlumu roz-
kládá se víska Podhájí a na potoku Trkovském Kamenice, opodál
pak víska Trkov. Někdejší tvrz byla původem vladyk z Trkova. As
půl druhé hodiny cesty jihozápadně od Jesenice přijdeme do Křeme-
nice (161 obyv.), a zamčříme-li si dále k jihozápadu, dojdeme za krátko
do malé vsi Libčic, rozložené po stráni Setěkovského potoka, dále
do vsi Bratřiko\ic a Brodu, k niž přiléhá ves Radešice ( 16<)
obyv.j. Při jižní hranici okresu Sedlčanského a Bechyňského v kra-
jině hornaté stojí ves Nálesí: na cestě z Xálesí do Petrovic zasta-
víme se ve vesnici Obd ě ni cí ch. ležící v hornatém úkrytu, s kostelem
a shořenou tvrzí, na níž seděli prvotně vladykové z (_)bděnic. Filiální
chrám, dříve farní, pne se na návrší starou hradbou obklopen. V hla\-
ního oltáře, po straně evangelia, nalézá se náhrobní mramorový' kámen
Jakuba Krčina z Jelčan.
Blíže Obděnic vypíná se ve vysoké lesnaté krajině vrch Králov.
s něhož jest rozsáhlá vyhlídka. Na úpatí jeho jest víska Ohrada
a malé půl hodiny západně od Obděnic prostírá se v úrodné planině
městec Petrovice (526 obyv.). s farním chrámem a zámkem, od pra-
dávna sídlo vladyk ..z Petrovic". Petrovice. které bývaly městysem,
klesly během třicetileté války na pouhou \es, nabyly však později
opět vlastnosti městce. Farní chrám sv. Petra a Pavla pochází z dáv-
ných dob; v nynější podobě z r. 1721 byl od Jesuitů v renaisančním
slohu nově založen. S Petrovicemi sousedí malá osada Lhota A'ila-
sova. Okolí její jest drsné, poseté velikými žulovými balvany, z nichž
zejména jeden svou zvláštní podobou se zove .Husova kazatelna".
Severněji pak Lhota Žemličkova. a při křižovatce silnic Bratřc-
jov; v právo jiná vesnice Nechválíce, kdež stávalo sídlo vladyk
z Nechválíc. Farní chrám sv. Mikuláše sahá původem svým do dávno-
věku. V okolí nalézá se mnoho rybníků. Na cestě z Nechvalovic do
Sedlčan projdeme samotou Ve sel í čke m. na úpatí pak Chlumu zříme
Sk uhro v. se\erněji Roviny. Při silnici Chlumecko-Sedlecké jest
víska Ouklid se sousední \ískou Borem; na cestě pak z Chlumce
— 151 -
">
- V_
_y
NKCHVALICE U SEDLČAN.
— 152 -
do Sedlčan osada Libin a zabočíme-li odtud liiatší cestou Iv Sedl-
čanům. i)ozdravime ves Doubravice. Západně Sedičan nalezneme
osadu Sol o pisky, po níž Mladotové se zvali, s vesnicemi Příčo-
vem. Bořkem. Babinou vsi, Hrachovištěm a části Dub-
lovic. () něco k jihu rozložena Třebnice. Ve století 16. vládl tu
známý rytíi- Jakub Krčin z Jelčan. Petr Euseb II. Radeckx* z Radce
v\'stavěl zde nynější zámek. Z druhého manželství jeho pochází slavný
polní maršálek Jan Josef Václav Radeck\' z Radce.
Xavštivíme as po hodinu trvající cestě ze Sedlčan k jihozápadu
jeden z nejijamátnějších hradů středověku, jemuž dosud zub času ne-
setřel přívodní jeho ráz; jest to starobylý hrad \'ysok\' Chlumec.
Zámek strmí na temeni homolovitěho kopce, pod nímž kolkolem roz-
ložen jest pěkný městec téhož jména, jinak také Podhrad zvaný,
tvoře malebnou ozdobu dalekému okolí. První držitelé a nepochybně
zakladatelé hradu byli pánové. z Janovic, zvaní _z Chlumce". Poslední
z původních držitelů Chlumce byl pan Jenec z Janovic a na Petršpurce,
nejvyšší purkrabí pražsk\''. Od něho přešlo panství na krátký čas na
rytíie Ojíře z Učedělic. Od r. 1474 jest v držení knížecího rodu Lobko-
viců. kteří nešetři nákladu, aby tento věkovitý památník dá\'ných dob
byl co nejlépe ošetřen a od zkázy uchován. Se zámku skýtá se lač-
nému oku poutníkovu rozkošná vyhlídka do šírého kraje: k jihu a vý-
chodu shlížíme na osady Počepice. Xechvalice, Jesenice, v jihov5'chodě
můžeš zalétnouti až k Sedlci a Prčicům, v severov\'chodě stihne oko
tvé Kosovu Horu a A^ojkov ; jako malebné panorama leží tu vešker\'
kraj na několik mil z dáli před tebou. Pokud místností zámku bylo
lze užíti k obývání. neutr])ěly tyto věkem. \'še ovšem zachráněno býti
nemohlo. Poslyšme, jak ještě i)řed třiceti roky popisuje jej věhlasný'
znatel zdejších končin : ..Jest to znamenitá, starožitná budova, prostá
všeho souměru i \ šech stavitelsk\''ch okras, ohrazená kolem hrubou
zdí. z části i |)řikopy. Se strany západní vine se z městyse cesta k dol-
ním vratům, a ty vedou do skrovného dvorku, obklopeného zdí s úz-
k\'mi. střelnými otvory, který sloužíval k hájení hlavního vchodu. Zde
slojí v právo zámecká pekárna. Před sebou ale vidíme ve zdech hra-
debních hlavni l)ránu. na níž se posud spatřují kolečka, slouživší řetě-
zům při zdvihání a spouštění padacího mostu, který jest nyní klenutým
mostem nahrazen. Při bráně se vypíná po pravé straně čtyřhranná
bašta, bývalá to hlídka vrátného. V předhradí k jižní straně nalézá se
podlouhlé, jednopatrové stavení, jindy příbytek panského komonstva;
v přízemí jsou stáje a kolny. Hlavní branou \-stoupí poutník do úzké
uličky, tvořené po jedné straně hradbou, po druhé vysokým zámeckým
stavením na žuhnýrh balvanech vyrůstajícím: a tou se dostane k třetí
bráně, vedoucí se strany východní do vnitřního dvora — k vlastnímu
panskému sídlu čili j)aláci. Po pravé straně vznáší se zde vysoké,
- 153 -
trojpatrové stavení, oběma boky do chorá povystouplé. Y jeho pod-
zemí rozprostírají se v celém objemu ze skálv"vvtcsané sklepy. Pří-
zemí obsahuje obydlí domovníka, kanceláře, kuchvné. spižírnv. komory
a jiné vesměs klenuté místnosti. První poschodí slouží vlastně za obydlí
knížecí rodině, kdykoli své panství navštíví, a nalézá se v něm sedm
prostranných, vkusem středověkým nově i skvostně zařízených komnat
V druhém poschodí je totéž rozdělení prostor, avšak někdejší nádhera
odtud dávno již zmizela. Také nízké komnatv třetího poschodí jsou již
ode dvou set let zanedbané a zpustlé. Z hořejšího poschodí vedla
jmdy krytá chodba, spojovavší obě oddělení zámecká. Protější, po levé
straně se pnoucí stavení ozdobeno je vysokou věží; po točen\'ch .scho-
VYSOKÝ CHLUMEC.
dech v ní dostaneme se do zámecké kapie Xejsv. Trojice. Xalézá se
zde také archiv knížecí. Prostředni část zámecká jest až k zemi po-
bořena. Mezi oběma částěmi zámeckvmi je nvní založena malá za-
hrádka."
Na sever od Chlumce při silnici jest starožitná osada Vořikov
a \ orikovec. Násilnici Chlumecko-Sedlčanské leží Vápenice-
na jihu k Chlumci přiléhá Víska; níže v příjemném údolí osada Po-
c epice. Při dvoře zdejším stávala tvrz. bvvalá kolébka rvtířů Poěe-
pických z Počepic. Roku 1609 koupen statek Poěepickv paní>olvxenou
Lobkovicovou, načež po vždy s panstvím Chlumeckvm zůstal spojen
Zdejsi kostel zasvěcen je sv. Janu Křtiteli. \- archivu farním nalézají
se staré latinské kancionály a jiné \-zácné staré knihv. Při dvoře stá-
vala tvrz. Jih a jihozápad tento je bohat na četná půvoiliště rvtířských
- 154
rodů. Tak severozápadně od Petrovic, pod starobylými Tynčany, osady
Kuní a Kuníčky. Krchov, Zahrádka, prasidlo rytím ze
Zahrádky. Ra d e ší n. kolébka to rytířů Pi^edborů z Radešína. Později
dostal se Radešín k panství Chlumeckému. Poslední osadou v nejzaz-
ším jihozápadě je Zadní Chlum a Přední Chlum. Zadní
Chlum má starý zámek. kter\' byl původně ve způsobe hvězdy vy-
staven ; poblíže jest samota H r a d o v a malá osada K o s o b u d y,
k v5'chodu pak osada Aíokřec a k severovýchodu vesnička ^"r biče.
Při silnici z Petrovic do Krásné Hory zříme Krašovice. Zdejší
dvůr bvl za císaře Josefa II. rozprodán. Stávala při něm tvrz rytířská.
na niž seděl r. 1219 vladyka Naniše z Krašovic. U paty malebného
vrchu Strážníku, ne bez důvodu pro svoji polohu tak pojmenovaného,
stuleno je druhé město okresu,
KRÁSNÁ HORA. Je to Starožitné horní město, kdež se před časy
jílovalo zlato. Královna Eliška, chot Jana Lucemburského, postoupila
dědictví svého v Krásné Hoře havířům a měšťanům, kteří se zde
usaditi míní, což po její smrti i král Jan r. 1341 potvrdil. Roku 1576
spojena Krásná Hora s panstvím Chlumeck\'m. .Město Ijývalo dle po-
věsti druhdy velmi znamenité a zámožné. vStopy šachet tu a tam posud
se nacházejí. Obyvatelstvo (počtem 946 v r. 1900) živí se polním ho-
spodářstvím a řemesly. Ve znaku má město stříbrnou věž s cimbuřím,
s otevřenou branou a čtyřhranným oknem v ni. vše v červeném poli.
Farní chrám sv. .Mikuláše, původem s\ým prastar\'', v roce 1839 se
zbořil. R. 1850 položeny základy k novému chrámu, jehož stavba do-
končena byla po pěti letech. Západně odtud na výšině osada Pod-
mokly. uváděná druhdy jako statek kláštera Ostrovského, při stoku
Březiny a Sotěchovského potoka při silnici obec VI etice, se sou-
sední vesničkou H o s t o v n i.c e m i a I)lízkou obci Mez i hořím. Vle-
tice s Mczihořim slušely klášteru .Milovskému. Před samými Sedlčany
spatříme vesnici Pořešice. kdež se roku 1.396 piinoniiná Markvart
z Pořešic.
\' starém rozděleni země České zaujímala župa Kamýcká důležité
místo, sáhajíc v západě od Vltavy až po pohoří Brdské a řeku Mži.
kteréž tu tvořily hranici její proti župě Telínské a župě Pražské. Stře-
disko její hrad a přilehK' městys
KAMÝK, po obou březích \'ltavy se rozkládající, připonuná se již
v listině knížete Fridricha z roku I I8f). Malebný, romantický kraj
zdejší skýtal veškery podmínky, aby stal se knížatům česk\-m. k jichž
statkům ])řislušel, sídlem letním. Že aspoii za krále A^áclava hostil
Kamýk [)o jistou vždy dobu královský dvůr. o tom vydávají nepo-
chybné svědectví některé listy téhož krále z let 1236, 1240 a 1247.
Jako tak mnohá a mnohá zboží komory královské, také Kamýk přešel
záhy zástavou v ruce jiné. měně na to velice často své dočasné ma-
— 155 —
jitely. Prvým z nich byl Petr z Rožmberka, kter5^ jej spolu s Krásnou
Horou 1341 zástavou na králi Janovi získal. V XIW století připomíná
se KamS'k jako zboží kláštera Milevského, po jehož zkáze ve válkách
husitských přičleněn k Hluboké, s kterou opět jako zástava královská
přešel r. 1496 v držení \'ilčma z Pernštejna a r. 1562 Jachima z Hradce.
Syn Jachima, nalezšího tragickou smrt ve vlnách Dunaje, Adam, prodal
Kamýk s některými vesnicemi r. 1569 Janu Vojkovskému z Milhostic
a na Řadiči; skrze sjma tohoto dostal se 1580 Alyškům ze Žlunic.
Oldřich Myška byl horlivý luterán ; při tehdejším úpadku strany pod-
obojí setkávala se jeho snaha o osazení luteranství s dobrým výsled-
kem, takže již 1610 nové víře dřevěn\'' kostelík při řece a 1617 i škola
Oldřichem jsou zdviženy. Bělohorskou katastrofou změnil opět Kam\-k
majitele, dostav se v držení přehorlivé katoličky paní Polixeny z Lob-
kovic, jejímž úsilím a znám\''mi prostředky, jimiž všeobecně v celé
ubohé zemi k nápravě pracováno, obyvatelstvo opět přivedeno k víře
katolické. Válkou třicetiletou a ohni trpěl městys hrozně a sešel tak,
že koncem XVII. století toliko 40 obydlen\'ch domů tu připomínáno.
Nový požár 1775 obrátil znovu místo v ssutiny a drahně doby trvalo,
nežli se mohlo obvvatelstvo z těchto ran vzpamatovati a ze zřícenin
a ssutin nová obydlí sobě vyzdvihnouti. Unes je Kamýk se sv5'mi
malými, chudými domky, s obou stran Vltavy rozložen5'mi, toliko
historickou památkou druhdy kvetoucího městyse. Obyvatelstvo, na-
mnoze rolnictvím, řemeslem a plavbou po Vltavě se živící, stěží na-
lézá tu ukojení životních potřeb a není tudíž divu, že ubývá; r. 1890
napočteno v 72 domech 504 obyvatel, v deseti letech na to 471. Je
tu knížecí d\ur. mlýn s pilou a některé menší závody, na protějším
břehu vynikají synagoga, loděnice, bohaté lomy žulové. Z bývalého
hradu, Vrškamýk jmenovaného, jsou dnes pouhé zříceniny.
V levo při silnici z Kamýku do Sedlčan rozkládá se vesnice
Skr5'šov. druhdy s rytířským sídlem. K zámku zdejšímu, roku 1762
od Norberta Kfelíře ze Zakšova založenému, sluší dvůr a pivovar.
Blíže kostela jsou zbytky hradu Jedle zvaného, na němž dle listinj'
z r. 13.% seděl Hynek z Jedle. Rovněž v Dublině stál kdysi hrad.
Kozí Hřbet, na hřebene horském „Hrádek" zvaném. Zbytky hradu
dosud jsou patrný. Jasně viděti odtud údolí Mastnického ])otoka, k yý-
chodu táhne se lesnat\'' ostroh a vysoko nad nim čnějí příkré balvany
I)rotějšího břehu, přecházejíce v pradivně útvary, vedle nichž Křečický
potok do Mastnického se vrhá. Překvapující však jest vyhlídka do
dálí, ježto se s příkré horní sráze, strmící proti ostrohu, pozorovateli
otvírá. Kd}^ a od koho hrad Kozí Hřbet byl založen, nedá se určiti.
Ve 14. stol. drželi jej rytíři Břekovci z „Hrádku" zvaní; dle pověsti
skrýval hrádek ten veliké poklady, o nichž dodnes v okolí se bájí.
V blízké obci Řadiči jest zámek, pivovar, dvůr a mlýn. \'ladyka
15r)
Kondrád z Radíce připomíná se k roku 1376. S Řadičem sousedí na
potoku Masiníku víska Tsuší (Ousoší). Stálo zde sídlo rytířů z Usuší;
západně odtud jest obec Zdar se samotou Vesce, s níž téměř sou-
visí obec X o v á V e s.
Hodinu severozápadně Sedlčan prostírá se po návrši i v údolí
vesnice Chlum. l-"arni ciirám sv. Václava původem z časů nezná-
m\'ch l)yl roku 1707 od hraliěciho rodu A'ratislavského v nynější po-
době vystaven a stojí na
mírném návrši ; se strany
západní usnadněn k němu
přístup kamennými schody.
Před vchodem zasazeno ně-
kolik náhrobních kamenů
rodu Vratislavského. U])ro-
střed lodi chrámu kryje ká-
men vchod do podzemní
krypty, na němž je znak
svobod, pánů z Astfeld-Vydři.
V sousední obci Nalžo ví-
cích (Nelžejovicích) stávala
za dávna tvrz, na jejímž
místě nový zámek byl vy-
stavěn. Tvrz Xalžovická slou-
žívala za sídlo zemanského
rodu dle ní jiojmenovaného,
z něhož známí však pouze
Václav Rožeň z Nelžejovíc.
Od Nalžovic směrem k Vltavě
přideme za krátko do ves-
nice Kře pěnic, s dvorem,
ml\mem a samotami M u z i-
k o u a C e r \- e n \- m m 1 \'-
nem. — Nad Křepenicemi
býval zámek .Krčin'". Kře-
penice náležely ke zboží pro-
bošství \\všehradského. od něhož po vypuknutí rozbrojů husitskxxh
dostaly se v zástavu pánům z Rožmberka. Zámek Krčínův zachoval
se 'až na naše doby, jsa nyní ]>roměněn v sýpku. Návrši, na
němž zříme tuto starožitnou stavbu, vystupuje na jednotvárné
pláni. A' jedné z prostranných jizeb zříme na obmítce stěn malované
obrovské |)cstavy; v pozadí jizby jest v úkrytu začazená kuchyně,
v niž prý Krrín oblíbenou alchymii provozoval.
w^m^
OSECANY.
- 157 —
Za malé půl hodinky, smÍTcm severozápadním ze Sedlčan, do-
jdeme do vesnice Příčova, kdež nalézá se zámek a dvůr. Nynější
zámek a kapii sv. A'ojtěclia vystavěl Ferdinand Ignác Schoníluk. Ne-
daleko odtud k západu viděti je Dui)lovice. se starožitným farním
chrámem Nejsvětější Trojice, a ves Chra mosty. Při silnici vedoucí
ze Sedlčan do Neveklova stihneme při potoku Mastníku osadu Ose-
čany, se zámkem, kapií, dvorem, olíccnou školou, pivovarem, liho-
varem a ml\'nem. Usečany jsou pCuodni sídlo rytířů Osečanských
z Osečan. Zámek Osečanský strmí na západním konci příkrého ostrohu
a poskytuje s jižní strany velkolepý pohled. Xa Osečansku slála
kdysi tvrz Březí, kolébka to \ ládyk z Březí. Při téže silnici, již při
samé skoro okresní hranici Neveklovské. navštívíme starobylou osadu,
již v XIII. století v listinách připomínanou. \'elběhy. kterou daroval
roku 1222 Přemysl Otakar I. Jiřímu, synovi Jindřicha z Maršovic. K vý-
chodu zříme malou osadu Přišejov a dále Such do 1. tento se zám-
kem, bývalým to sídlem rytířů Břekovou. Xa jih od Sedlce jest ma-
lebná vesnice Prose nice. s bývalou tvrzí, sídlem vlády k .z Prose-
nice"*. Severovýchodní cíp vyplňuji katastry obcí Lhoty. Luhů. Klí-
mětic a Štětkovic. Stětkovice. se zámkem, dvorem. ])ivo varem
a lihovarem byly s Kosovou Horou spojeny pod pány z Řičan a
pány z Vrtb\'. Počátkem 18. stol. držel Stětkovice Mikuláš Bzensk\'
z Prorubě, kter\' je odkázal dceři, provdané za Václava Leopolda Há-
deckého z Radce. Hrabě Radeck5' prodal je Františku Mullerovi a ten
roku 1784 rytíři Josefu Lipovskému z Li])ovce. po němž zdědil statek
roku I8U9 syn jeho Václav Lipo\ský. Od Lipovských přešel statek
na Dr. Heimbergera a ten prodal jej roku 1874 baronovi Skallovi.
Jan Čemus.
XXXV. OKRES NEVEKLOVSKÝ.
Komu by dnes nebyly známy úchvatné krásy břehů Vltavských
nad Štěchovicemi. zejména pak romantické scenerie Svatojanských
proudů? Shlédl jsi je jednou a stále a stále vracíš se k nim ve vzpo-
mínkách, k tomuto živému obrazu české duše. poutané tolika ska-
listými překážkami, jako zde vody \Mtavy spěchající pozdraviti ma-
tičku země, vznešenou Prahu. A ty vlny zaraženy náhle v radostném
běhu navalenou hradbou horskou, vzeply se vysoko, vzdorně a šíleně,
udeřily v boky černých skal a rozrazily vítězně nepřátelské nástrahy —
pro příklad české duši. Kam pohlédneš, všude stopy tohoto odvěkého
zápasu, stopy, které jako mosaika skládají tolik známý ti obraz břehů
— 158 -
Vltavských, obraz plii}' živoucí sily a romantické divokosti. A boha-
tým věru miiže se naz\-vati ten. kdo muže se k takovému obrazu
jako majetku svému hlásiti. A tak i ten kus země české, ta široká
ostrožna >«"eveklovská om\'vaná vodami obou družn\''ch i^ek \'ltavy
a Sázavy, kraj chud\'. jakoby ztracený, násilím, řekl bys, odpuzovaný
od všeho života kulturního a hospodářského, může se jako náhradou
za vše to honositi zase vlastnictvím tolika krás. rozhozen\''ch po bře-
zích \^ltavy. že v\'važují ony nepříznivý los. který je jinak Neveklovsku
údělem. Tvořit tu řeka Vltava od Poličan až téméř po Štěchovice
západní hranici okresu, oddělujíc jej v této straně od okresu Dobříš-
ského a Zbraslavského, takže skoro cel\' prav\' břeh Vltavský Neve-
klovu zde přísluší. Stejně krajinně půvabnou je i severní hranice
okresu, proti Jílovsku. pokud se ona dotýká vod Sázavských. Jižní
a východní hranice nemá již přirozeného dělítka, jako obě uvedené:
v jihu stýká se Neveklov s okresy Votickým a Sedlěanským. na v\'-
chodě pak druží se k okresu Benešovskému. s nimž tvoří jedin_v
politický celek.
Orograíická povaha okresu založena je jeho příslušností ku dvěma
povodím Sázavy a Vltavy a soutokem těchto řek poblíže severozápadního
cípu okresní hranice. Tím nab\'vá reliéf kraje jakési střechovité po-
doby, svažující se do údolí obou hlavních vodních rýh. tedy směrem
k severu a k severov5'chodu s jedné, k západu a k jihozápadu se
strany druhé. Ano spojeni Mlavy a Sázavy děje se, jak uvedeno,
poblíže severozápadního cípu okresní hranice, probíhá rozvodí obou
také ve směru od jihov\'chtidu na severozápad a tím dána je druhá
složka reliéfu: všeol)ecný sklon půdy směrem severozápadním. Nej-
nižší mista okresu ležeti ovšem budou při hladině ^"ltavy a Sázavy:
Ústí, nad nimž Vltava vstupuje na půdu okresu. 230 m, pravý břeh
vltavskx' pod severozápadním svahem Homole 216 /n. pravý břeh as
2 km pod Svatojanskými proudy 200 m: na Sázavě: levý břeh v Tý-
nici 252 m. Rybář nad 1'jezdcem 231 m. Polohy nejvyšší representuje
pak rozvodni linie obou povodí, na niž některé v5'znaěné body budtež
uvedeny: R\'>ovka nad Zádolíra 532 /«. Dubí .5()U /«. Hůrka Novákova
478 m. Holý vrch nad \'ysolv.ým I jezdem 5\<i m. hraniční Chlum 44,S m.
Od hlavního rozxodniho pásma oddělují se menši, probíhající bud
k němu kolmo nebo ro\noběžně. mezi nimiž vybrázdily sobě koryta
svá čelné potoky a prameny. Údolí jejich jsou zpravidla stěsnaná,
takže pak celkový ráz kraje činí při značné differenci v\''škové mezi
hladinou \'ltavy (průměrně as 215 /«) a rozvodní linií (průměrně as
■500 m) dojem kraje typicky hornatého. Jen některé širší roviny, jako
u Jablonné a Dalešic. me,á liorovkou a \'lkoviccmi. nei)n mírná pa-
horkatina u Lešan zmirňuji v jisie míře tento horský charakter okresu
Neveklovského.
— 159 —
Možno říci, že hlavni komunii^ačni tepnou oiš.resu vedle silnic je
řelva Vltava, poněvadž okres až dosud nemohl se dovolati zřízení jedi-
ného kilometru nějaké třeba lokální dráhy. Avšak při dnešním stavu
řečiště Vltavského dovoluje ono toliko dopravu nákladů vorov\'ch
a lodních, a to ještě při značn5'ch obtížích pro četné peřeje a nebez-
pečné proudy. Xa prodloužení osobní dopravní linie Pražské paro-
plavební společnosti za Štěchovice proti vodě není ovšem možná
mysliti, a lak setkáme se v nejbližším okolí Prah\', ve vzdušné linii
nějakv'ch jen 25 km vzdálené, s okresem připomínajícím sv\'mi pro-
středky dopravními a cestovními idyllické doby prvé poloviny XIX.
století. Jako Vltavská, stejně ovšem i Sázavská vodní dráha do\'oluje,
a to v míře ještě skrovnější, toliko dopravu nákladovou, najmě pla\-bu
vorů. Ostatní vodní sít okresu. |)(>měrnč dosti vyvinutá, má přirozeně
v\'znam jen potud, pokud jde o využitkování vodní síly na hnaní
mlýnů. Z větších potoků v okrese budlež tu uvedeny Mastník s po-
tokem Křečovick\'m, ústící pod ml\mem Borákovem do Vltavy, potok
MaršovickN' s potokem Chrášíanským, ústící do Sázavy u Tjmce.
V^ základu půdy, více méně skalnatém, převládá namnoze žula,
vystupující na den v podobě větších jednotlivých balvanů zejména
u Stranného. Hořetic. Sebano\'ic. Jablonné. Hlaženic. Újezda, Větrova a j.
U Větrova obklopena je mohutným ložem rulovým, u Krchleb, Neve-
klova, Neštědic, A'atěkova a podél i)oloka Chráštanského provází ji
četná lože křidlice a břidlice, u Třcbsína i zelenokámen. Svršek půdy
tvoří písčité hlíny, ležící na vrstvách hlinil\'ch a jilovitých, vodu nepro-
pouštějících, takže tu pole snadno močálovatějí. Průměrná hloubka
orné půdy je velmi skrovná a náleží tedy v ohledu hospodářském*
okres Neveklovsk\' k okresům málo výhodně položeným. Z celkové
plochy jeho, 2\2'11 km" měřící, připadá více jak polo\'ina {\23'AA km^)
polím; lesů je 52'16 kni\ pastvina plání \2'21 km'\ luk WHii km'~ a za-
hrad 2'64 km"^. Pokud se t\'ká ploch osevu, připadá nejvíce ovšem
na žito (25'4"/o) a oves (2,3'4"/o). z ostatních plodin vykazují: pšenice
l337o, ječmen 8'57o, zemčala li'7'Vn. jetel 7'4"/o, směska na píci 4'.37o-
Okres Neveklovsk\'' je výhradně okresem hospodářsk\''m. Prů-
myslový' ruch není žádný, sčítáni z r. 1900 nevykázalo tu jediného
továrního podniku, ač přirozené podmínky pro vznik jeho by zde ne-
scházely, leč zmíněnx' již výše naprostý nedostatek komunikačních
prostředků znemožňuje přirozeně jakoukoli nápravu v tomto směru
a obrat nějaks' v dohledné době sotva lze tu čekati, ovšem že k nej-
větší škodě okresu samého. Jak bylo již zmíněno, tvoří jedinou komu-
nikační tepnu, pokud by šlo o levnou dopravu, vodní dráha A^ltavy
a částečně i Sázavy. Ale i tato vvdioda převážená je s druhé stran\'
opět tím, že obě řeky při známé sráznosti svvch břehů jsou okresu
spolu i nepřekonatelnou skoro čínskou zdí. oddělující jej v západě
— 160 —
a severu od ostatního světa. Všecek hospotlářsk}- sklon musí tíhnouti
tu pak na vvchod do sousedního Benešovska. ku trati c. k. státní
dráhv císaře Františka Josefa. K tomu schází mu jediné: spojovací
lokální dráha. A k vybudování této. má-li se jednou okres z dosa-
vadního stavu vymaniti, musí obrátiti veškeren zřetel.
Dnešní hospodářsky- stav okresu je ovšem takov\'. že nedovede
zabrániti tomu, aby obyvatelstvo nenalézajíc dosti obživy doma, ne-
bvlo nuceno se stěhovati. Roku 1890 čítal ještě okres na 14500 duši,
za deset roků na to zredukoval se počet tento na 13900 duší. Potěšitelnou
okolností však při tom je, že aspoň hlavní město zůstává tímto úbytkem
obyvatelstva ušetřeno, baže naopak může se vykázati i jistx-m vzrůstem:
tak v r. 1893 čítalo samo I 102 osob, s připojenou Duhovkou i 167.
v r. i9()(» pak zvvšil se tento počet v městě na I 170, s druh\-m místem
na 12.39.
Z celého okresu, čítajícího 86 místních a 24 politických obcí,
může se toliko 14 vykázati školami. Z těchto má fitřídní školu Ne-
veklov. 5třídní Křečovice, Maršovice. Netvoříce, Týníce, 4třídní \y-
sokv Újezd. 3třídní Bělice. Lešany a 2třídní Hodětice, Chvojinek,
Jablonná, Xahoruby a Zivohošt.
V pahorkaté krajině, 12 km západně Benešova leží starobylé
okresní město
NEVEKLOV. naleževší od dávna slavnému kdysi rodu pánů
z Rožmberka, kteří však ponechávali jej vladykům zde usedlým v zá-
stavě. Z těchto připomínají se ve XI\'. století: Majnuš z Neveklova,
Jeniš, Ctibor a Jindřich z Neveklova. Ještě roku 1444 připomíná se
Ctibor z Neveklova: ale brzy potom větev ta vymřela a Neveklov
obdržela větev Tloskovská. která pod jménem rytířů Řepu z Neve-
klova vynikala. Poslední mužský člen toho rodu byl rytíř Adam Řepa
z Neveklova a na Tloskově, tentýž, který Neveklovu daroval svůj
rodinnv erb, jehož se posud užívá, a vymohl právo, držeti výroční
i tvdenní trhy. V roce 1573 odkázal nyní spojené statky Neveklov
a Ťloskov svému švakrovi rytíři Bernardovi Hodějovskému z Hodě-
jova na Chotěticích a Lčovicích. Po bitvě bělohorské pan Smil z Hodě-
jova. súčastniv se odboje protestantských stavů, ztratil za pokutu
veškeré statky své, které roku 1622 Pavlovi Michnovi z \'acinova byly
prodány. Protireformační činnost jeho je známa a příslovečná. Kališ-
nické obyvatelstvo zdejší potrestáno vzetím všech dřívějších výsad.
Neveklov trpěl tehdy morovou ranou a zhoubnými požáry, teprve
v době novější novými slušnými stavbami a uspořádaností získalo
město toto. Dnes čítá na 1200 obyvatel, živících se namnoze polním
hospodářstvím a řemesly. (R. 1900 napočteno 1170, s Duhovkou 1239
obyv.l. Z budov městských zasluhují pozornosti: na pěkném, čtyř-
— 161 -
hranném náměstí okresní soud. berní úi^ad, záložna, radnice a škola.
Na vyvýšeném místě na jihozápadní straně města stojí děkanský chrám
sv. Havla, v němž a na přilehlém k němu býv. hřbitově nalézá se
náhrobek rodu Kepů z Ne\eklova. Chrám sám je stavba jednoduchá;
byvši původně jako gotická založena, doznala v nedávné době značné
přeměny ve slohu renaisančním. Tvrz Neveklovská stávala na jiho-
západním konci města: poslední zliytky věže rozebrány obyvatelstvem
na stavby po ohni r. 1814.
Stinným stromořadím k severu přijdeme do vesnice Tloskova,
s pěkně zařízen\'iTi zámkem, dvorem a pivovarem. — Zámek
vystavěn na místě bývalé tvrze, nepochybně od Tleská z Neveklova,
čemuž by aspoň nasvědčoval náze\' Tleskov', ve starých lisiinách
se objevující. Rod rytířij Repů z Neveklova' sídlel tu až do svého
vymřeni. Za krák; Jiřího připomíná se rytíř Jan Řepa z Neveklova.
Arnošt Řepa z Neveklova a na Tloskově odkázal statek Tloskov
synům Mikuláši a Janu Adamoxi. Poslední rozšířil jej i)řikoui)ením
jin\'ch. Avšak nemaje dítek a jsa posledním mužským potomkem rodu
svého, odkázal roku \57'A statky své švakru svému rytíři Bernardovi
Hodějovskěmu z Hodějo\a na Chotěticích a Lčovicích. kterv opěl čet-
nými koupěmi zděděný majetek zvelebil a rozmnožil. Děti jeho: synové
Přech. Jan a dcera Anežka rozdělili se LW8 o rodné statky. Jan
však zemřel nedlouho po otci, zůstaviv jako dědice svých statků syna
Smila Hodějo\ského. Smil a strýc jeho Přech prodali roku 1599 ně-
které ze statků, o ostatní rozdělili se tím způsobem, že Tloskov. Mar-
šovice a \'lksice obdržel Smil, ostatní Přech. Smil byl horIiv\' pro-
testant a jako tak\' odsouzen po bitvě bělohorské ku ztrátě veškerých
statků, jež roku 1622 zmíněnému již Pavlovi Michnovi z Vacinova
prodány. Tento zemřel roku 1667 bezdětek, ustanoviv za dědice bra-
trance svého Sigmunda Norberta hraběte Michnu z Vacinova. Michnům
však lacino nabyté statky nebyly požehnány. vSigmund následoval
záhy svého bratrance a pozůstalá vdova prodala zadluženS' statek
Tloskovský Václavu Karlovi Čabelickému svob. pánu ze Soutic na
Skrýšově. Ale i pak střídalo zboží rychle své majitely. Jan Václav
hrabě Cabelický ze Soutic, syn a dědic předešlého, prodal je r. 1707
hraběti Jeronýmu Ivolloredovi z Wallsee, po němž roku 1727 přešlo
v držení Jachima hraběte Pachty z Rájová, za kteréhož držitele Tloskov
velice získal. Dědicem panství byl šlechetný syn jeho Arnošt Karel
hrabě Pachta z Rájová, který však marnotratností své páté manželky
' o všecko jmění byl připraxen. Tloskov koupil pak Jakub svob. pán
Wimmer. Na více jak 60 let živilo pak zboží Tloskovskě prušácké
pány Jana a Bedřicha hrabata z Pourtalés. až zase rokem 1872 přešlo
v majetek český.
— 162 -
Po silnici od Tloskova na sever jirojdeme druhdy sídlem ryU?-
ským. nyni dvorem H er o u ti c e m i. viskou Borovkou a samotou
Ratimicemi: v levo odtud zříme osadu Mlíkovice se samotou
Plhovkou. projdeme obci ^"šeticemi. kdež sídlel ve 14. století
vladyka Otto ze Všetic; k západu viděti jtst ves Dále šice. s ne-
dalekN-m dvorem Radě j o vickým. od něhož k severu viska Tu-
chy ně. Roku 1318 seděl tu Albera z Tuchyně. Stranou jest samota
Koi)anina a víska Lhota. Zabočivše pak na právo, přijdeme do
starobylého městyse
netvoříc, s farním chrámem Nanebevzetí P. Marie. O městě
činí se zmínka v listinách z roku 12(i.ť. Roku 14.32 držel Netvoříce
vladyka Chval z Chotěe. Roku 1443 usadil se na zdejší tvrzi rytíř
Svatomír z Březí a Břežan, který odtud rod svůj _Netvorsk\''ch z Březí"
pojmenoval. Syn jeho Jan Xetvorský z Březí odkázal Netvoříce Ber-
nardovi Hodějovskému z Hodějova. Hodějovští drželi je až do roku
1622. I\ok potom koupil je s panstvím Konopištským Pavel Michna
z \'acinova. Netvoříce čítají dnes řU.Ť oby\'atel. s připojen\''mi osadami :
Lhotou (54). Maskovicemi ( lol ). Tuchyni (67) a Všeticemi ( 1U4) úhrnem
I 171 obyvatel. Farní chrám, na se\ťrni straně města, v šedesátxch
letech XVIIL století v renesančním slohu opravena', má několik na-
hrol^ků b5'vah''ch držitelů zdejšího, zboží. Jako všade jinde, tak i zde
šetrná ruka pozdější užila zbytků bývalého sídliště jejich k vystavění
hos|)odářských stavení. Pod b5'valou tvrzí jest samota Sopice. Při
samé severní hranici okresu přiléhá k silnici osada Nová Ves. od
kteréžto k západu zříme ves Krňany a Třebšín.
Kráčíme-li nyní po pravém břehu \'lta\ském k jihu. zůstane
v levo osada Teletin. s bývalou tvrzí. Na místě samoty Kročá-
kova stávala prý tvrz. Opodál spatříme samoty Mareš. Bučí nu
a Kolatov. Jižněji při Vltavě stojí Rabín, se samotami B a b o-
rakem a P o d h o r á k e m. xýchodně A' ě t r o \" s blízkým poplužním
dvorem Ch listovém. O něco málo k jihu v hornaté krajině na
mírném návrší osada A'3'Sok\'' Újezd, s gotickým chrámem Narození
P. .Marie ze 14. století. Zakladatelem byl v sousedství usedlý rod ry-
tířů Nedvězských z Nedvězi. jehož jedna větev po nějalíN' čaj i \- Újezdě
usedlá byla. Rytíř Jan Nedvězsk\- zemřel roku 1586. jako poslední
potomek svého rodu a byl zde pochován. Působiště rodu tohoto, ves
Nedvězi, shlédneme východně odtud. \' listinách ze 14. století
uvádějí se Filip. Ješek a Heřman z Nedvězi: roku 1410 Reinhard.
V 16. století připomíná se Zdeněk a Jan Nedvězský na Nedvězi. Tento
nemaje vlastních dědiců, odkázal Nedvězi příbuzným svým Janu Cho-
botskému z Ostředka na Nespekách a Vilému Chobotskému z ( Jslředka
na ("hotýšanech. Zemřel roku 1.585 a byl \-e zdejším kostele pochoxán.
Po smrti Nilémově synové a dědicoxé jio Janovi Chobotském z (3stř(>(lku
- 163 —
dědictví na ně připadlé prodali Dorotě Hodějovské rozené Hřánce
z Harasova na Konopišti. Paní ta spojila Nedvězí s panstvím Kono-
pištským. ale roku 1683 dostalo se koupí kapitole svatovítské v Praze.
O něco málo na jih víska L o u t ě, a blíž k A^ltavě Stranec; při
samé skoro A^lta\-ě osada AI ě ř í n se samotami K r á 1 o v s k o u, M o-
rání [ablonskou a blízkou vískou Nebřichem.
Takto dostali jsme se zase k Vltavě ku starožitné osadě Ži vo-
li oš ti, po obou březích řeky se rozprostírající, kdež na levém břehu
na pláni mezi trnavými lesy pozdraví nás farní kostel Živohoštsky
sv. Fabiána a Šebestiána. O původu jména Živohošf vyj)ravuji se
různé pověsti. Tloskovský rytíř i)oruěil svým služebníkům, aby jeho
paní, kterou z nevěry vinil, v lese zabili. Nebohá, nevinná paní marně
prosila, aby byla zachována na živu. I nabídla vrahům, že na důkaz
své nevinnosti přejde bez úrazu řeku Vltavu. Tito svolili, vědouce,
že se utopí a zbaví je tak sama vykonání ukrutného rozkazu pánova.
Leč pani skutečně řeku bez pohromy přešla. Sluhové se vrátiH a
zvěstovali, že ortel provedli. Paní nalezla pak úkryt v jeskyni a po-
vila tu dva chlapce. Leč les, v němž žila, nemohl skytati ji dosti po-
tra\-y, a tak byla nucena prositi o ni plavce, kteří tudy ku Praze se
plavili. Tito uvykli sobě na ubohou a její dítky tak, že přijíždějíce
v místa jeskyně sami již zdaleka volali: jsou živi hosté? Odtud jméno
místa, na kterém rytíř později tu manželku nalezší a s ní se smířivší
dal vystavěti kostel, zasvěcený' patronům, dle nichž byli nešťastnou
matkou oba hoši její pojmenováni. O osadě činí se zmínka již roku
10.^7, kdy náležela koruně české. Roku 127! darovala královna Kun-
huta kostel zdejšímu řádu křižovniků s červenou hvězdou. V roz-
brojích husitských dostala se Zi\ohošt k blízkému hradu Ostromeči
a s tímto konečně roku i 570 k panství Tloskovskéniu. Na v\''chod
vesnice Blažím a samoty Kolanda. Chlum a S kaliny; dále na
jih Lhotka, ves Kr chleby se zámečkem, druhdy tvrzí rytířů
Krchlebců z Krchleb. K západu jdouce, dojdeme visky Poličan a
osady Nahorub. kdež sídleli ve 14. století Nahorubští z Nahorub.
Odtud silnici k západu ]3ři samé A^ltavě stojí osada Dští, v jehož
okolí nalézá se místo, kdež roku 1419 zrosena byla ])ůda krvi „prvSxii
mučedníků" husitských, beroucích se tudy z jihozápadních Cech
ku shromážděni pražskému na den 10. listopadu rozepsanému, a
přepaden\-ch v těchto místech jízdním lidem královským pod Petrem
Konopištsk\'-m. Blíže stával nad ústím potoka Mastníka do \"ltavy na
nedostupné skále hrad Ostromcč, nyní pouze hradiště, s něhož je
dosti půvabu \- rozhled.
O původu hradu Ostromeče děje se zmínka již v 8. stol. (Hájek.)
Vť 14. století sídleli na Ostromeči mocní rytíři Břekovci. Největší
znamenitosti nabvl hrad ve válkách husitskvch, za držitele rvliře Bo-
— 164 —
huslava Břekovce z Oslromeče, který co horliv\- katolík a přívrženec
krále Sigmunda. chrániti musii hradu před Tábority. ale neubránil ho.
Ostromeč osadil hejtman Zákon. Později se připomíná Mikuláš z Pa-
dařova jako hejtman na Ostromeči. Po něm dostal se Ostromeč asi
roku 1430 v ruce hejmana Fili])a z Padařova. Z té doby pochází
psaná skvostná bible, nyní ve dvorní knihovně co ^Strakovská bible"'
chovaná. Roku I4.'?5 obléhán hrad zemanstvem celého okolí a teprve
po dlouhé době hrad posádka táboritská oi)ustila. načež tento poliořen
a vvpálen. Hrad zůstal ve zříceninách a zboží jeho připadlo Zdeň-
kovi Konopištskému ze Šternberka. kter\-žto spustošený hrad roku
1450 zase opraviti dal. Po smrti krále Jiřího roku 1471 zemským
vojskem obléhán, avšak nedobyt. Ostromeč v pozdějších dobách zase
opuštěn a pobořen. Roku 1.^42 koupil jej s jinými osadami Hanuš
z Říčan ; brzy po tom opět Jan ze Šternberka na Konopišti byl jeho
držitelem, a týž roku 1570 prodal jej se všemi vesnicemi rytíři Ada-
movi Repovi z Neveklova. kter\' jej ku svému panství Tloskovskému
připojil. Xa ceslě z Neveklova do Sedlčan projdouce vískou Spol i
spatříme v levo Hůrku, ves Zádolí. vísku Brdečné, osadu Sta-
žovice a při silnici Víko nice. Dále k jihu dojdeme osady K ř e-
čovic. za stará sídla rytířů Křečovských z Křečovic. Z patronů tam-
ního farního chrámu s\'. Lukáše známi jsou : Jarohněv z Křečovic,
Busek z Křečovic, Jarohněv mladší z Křečovic. Baltazar z Křečovic.
Synové Jarohněvo\i drželi statek společně. Rytíři Křečovští z Kře-
čovic sídleli na tvrzi zdejší až do bělohorské bitvy. Potom v době
neznámé dostaly se Křečovice k panství Tloskovskému. Jižněji odtud
zříme Skrýš o v. s býval\'m svobodnickým dvorem Lhotkou \' še-
ro vk o u. a nejjižněji vesničku Zhorný.
Východně Neveklova, as čtvrt hodiny cesty leží Břevnice a
osada Stranné; k severozápadu pak obec Bělice, s farním koste-
lem sv. Maří Magdaleny. Bělice náležela od nepaměti benediktinskému
klášteru na Ostrově. ^' bouřích husitských dána osada v zástavu
vladykám na blízké tvrzi Xetlucké sídlícím. V roce 1522 jmenují se
patrony chrámu Bělického rytíři Bechyňové z Lažan na Netlukách,
kteří však obsazovali faru faráři kališnickými. Teprve roku 1723 jme-
nován zde opětně katolický farář. Opodál na návrší jest samota Pně-
ti uky; při zdejším dvoře stávala tvrz, sídlo pánů z Pnětluk. Připo-
míná se z rodu toho v roce 1382 Ješek Kozíhlava z Pnětluk, a roku
1;M5-I40í Jarohněv Chrt z Pnětluk. ^' letech 1520—1622 drželi Pně-
tluky rytíři Bechyňové z Lažan. Po bitvě bělohorské doslaly se
\- držení .Albrechtovi z A'ald>tcina a od toho roku 1623 Pavlu Mich-
novi z \'acinova. Dědic tohoto. \'áclav hrabě Michna z Vacinova.
prodal roku 1665 Xctluky \'olfgangovi Hennegkovi. po němž roku 1668
Karel Leopold rytíř z Hennegku následoval. Dcera jeho Anna Zu-
- 165 —
zana ovdovělá Knotová odkázala statek dceři Isabelle Lucii, ovdovělé
Tamové, jejíž syn a dědic, František \'áclav svob. pán Tam, statek
roku 1732 Leopoldovi svob. pánu Lowenehrovi z Griinwaldu prodal,
od něhož jej roku 1751 hrabě Jan A^áclav Caretto z Millesimo koupil
a k sousednímu statku Jablonskému připojil. V Jablonné shlédneme
zámek s dvorem. Stávalo zde ode dávna rytířské sídlo, v němž roku
1318 sídlel Eberhard z Jablonné. Ku konci 14. století drželi Jablonné
rytíři z Korkyně a kolem roku 1432 Petr Bebta z Jetřichovic na Ja-
blonném. Potom sídleli tu rytířové Netvorští z Březí až do roku 1729.
Vojtěch Netvorsk\' z Březí prodal statek tohoto roku Josefu Janovi
hraběti Kinskému. načež rychle po sobě měněny tu vrchnosti. Be-
rouce se z Neveklova ku Kosové Hoře, zříme v levo vesničky Mstě-
tice a Rehovice, kdež připomíná se roku 1399 Jakub Jenec z Ře-
hovic. Jižněji viděti nepatrnou vísku Tik o více, dále pak kráčejíce
dojdeme obce Hodětic, s filiálním kostelem sv. Petra a Pavla v go-
tickém slohu vystavěném a nejspíše od usedl\''ch tu na tvrzi rytířů
Břekovcův založeném.
Rytíři Břekovci na Suchdolu roku 1512 spojili hojné statky své
v okolí s Hoděticemi. Ku konci 17. století spojeny Hodětice se statkem
Osečansk5'm, jehož však majitel Karel Michna z Vacinova nucen byl
ve veřejné dražbě prodati Joachimovi hraběti Pachtovi z Rájová a na
Tloskově, čímž sloučeny Hodětice s panstvím Tloskovským. Opodál
Hořetice, v levo při silnici víska Sedlecko a osada Sebanovice
se dvorem, kdysi sídlem vladyků ze Sebanovic. K severu jdouce,
projdeme malou osadou Strnadíce mi a zakrátko octneme se v pří-
jemném údolí potůčku, při němž rozložen městec Maršovice, s far-
ním chrámem zvěstování P. Marie. Tvrz i osadu zdejší založil některý
vladyka ...Mareš", po níž psali se držitelé její z „Maršovic". Byl to
staro/itn_v rod vladyck\>. o němž již v listinách z roku 12U5 děje se
zmínka. Ctěme tu jméno Jiříka z Maršovic, a z roku 1222 znám jest
syn jeho Jindřich z Maršovic. Roku 1370 jmenují se tu Jindřich Jícha,
Přibyslav Hroch. í'urkhard a Bohuslav z Maršovic. V 15. sloletí vy-
skytují se z rodu toho Hroch, Hanuš a Hanuš z Fricsteina a z Mar-
šovic. Po vymření rodu tohoto střídali se tu četní držitelé, až r. 1589
koupil Maršovice Bernard starší Hodějovsk\^ z Hodějova na Tloskově,
kter\' je k panství Tloskovskému připojil. S místem sousedí dvůr
Podmaršo vick\>. Poblíže osada Zder adice, kde druhdy stával hrad
„S tajíce" na němž sídlel soujmenn\' rod. Hrad Stajice vzal za své
,za krále Jiřího ; vrchnost zřídila novou tvrz ve Zderadicích, na níž
sídleli na počátku 16. století rytíři Karlíkové z Nežetic; v sousedství
víska L i b e č. Za čvrt hodiny stihneme osadu Zahrádku při .Mar-
sovském potoku, opodál po silnici Bystřicko-Neveklovské ves Dlouhou
Lhotu a v levo od této Zaječí.
— 166 —
Na cestě z Neveklova do Benešoxa zříme v právo visku D u-
b o v k u, o něco dále u paty hory Neštětické v rozkošné krajině osadu
N estetice (Neštědice.) Hora Neštětická krášlí celý kraj; majíc po-
dobu sedla, a jsouc lysá skytá utěšený, volný pohled do dalekého
okolí. Polevé straně silnice stojí Chvoji nek (Chvojenec) s filiálním
kostelem sv. V^áclava, v gotickém slohu stavěném. Xa zbytcích zdejší
tvrze nalézá se hluboká studna. Za králko dojdeme do malé osady
Cernikovic a sousedících Doloplaz. od kter\'chž v levo zříti lze
vísku Lipku a osadu (Justice, s blízk5'mi Bynicem. i (Benice).
Při dvoře zdejším stála tvrz. sídlo vladyků „z Bynic". Zabočíme-li
odtud na silnici Benešovsko-Netvořickou, dojdeme osady C h r á-
šfanské. od níž vpravo spatříme Hrušice se zemanskx-m dvorem,
na němž chleljil r. 1318 vladyka Trojan z Hrušic. K východu od K ru-
sí č a n. b\'va!ého zemanského sídla. D u n a v i c. C h á ř o v i c a C h 1 e b íj
rozkládá se před námi půvabná planina podél řeky Sázavy. Xa mírné
výšině při levém břehu Sázavském vítá nás stará osada Týnec nad
Sázavou, s farním chrámem sv. Simona a Judy. Z b\'valého zámku
dochovala se na naše časy hradní kaple v románském slohu se za-
jímavou čtyřhrannou věží, asji někdejší to hláskou hradní. Týnec jest
stará osada, v níž stávalo sídlo vladyk zvan\'ch ,z T\'nce". Xejslarší
známý předek rodu tohoto, ze 14. století, jest Oldřich z Týnce. Za
krále Václava IV^. sídlel na T\'nci rytíř Oldřich Medek z Valdeka.
Syn jeho Zdeněk na T5'nci zemřel roku 1434 zůstaviv po sobě vdovu
Ofku a syny Oldřicha a Hynka, z nichž Oldřich jako starší dědictví
na se potáhl. Roku 1483 připadl T_vnec rytíři Mikuláši Trčkovi z Lípy
a ten jej ipostoupil roku 1510 Litvíno\i z Klinšlejna na Hořovicích.
Ucera jeho Ludmila z Klinštejna prodala zboží Týnecké s některými
vesnicemi rytíři Bernardovi z Baršova. Sňatkem dcery tohoto. Anny.
s rytířem Janem Velemysk\'m z Velemyšlevsi dostal se T\'nec v ma-
jetek rodu \'elemyšlských. po němž skrze Hodějovské z Harasova
přičleněn ku Konopišti, při němž pak zijstal již trvale.
Kráčejíce z T\''nce po levém břehu Sázavském k západu, projdeme
vískou Poděvúsy (Podělusy); o něco dále na levo zříme osadu
Břežany, kdež z tehdejší tvrze zbyl podzemní vchod, o němž kolují
různé pověsti. Xa tvrzi Břežanské sídlel za válek husitských rytíř
Ondřej z Petrovic. postoupiv později Břežany \'áclavovi z Břežan.
Koku 1443 byl v držení Břežan a Xetvořic rytíř Svatomír z Březí a
Břežan. Při bratrském drlcní roku I.=i21 připadly Břežany Přiijíkovi
Xetvorskému z Březí a ten roku I55U odkázal statek synovi Albrecht-
ovi Xetvorskému z Březí. Jeho syn a dědic Aleš zemřel roku 1602.
zůstaviv syny Jana a Přibíka. Přibík. jemuž Břežany dědičně při-
])adly. prodal je Pavlu Michnovi z Vacinova na Tloskově a Maršo-
vicicii. který je s panst\'im Konopištsk\'m s|)ojil. Koku 1673 kou])il
167 —
Konopiště. Tloskov a Břežany Jiří Lu(i\ik hrabě z Singendorfii a od
jeho děciiců koujMla Břežany pak (1685) kapitola svatovítská v Praze.
Ku statku Břežanskému náleží též sousední osada Lešany, se zám-
kem a dvorem, kdež sídlil ve U. století Oldřich Medek z Lešan. Roku
1412 klášter sv. Tomáše v Praze uvedl se v dědictví v Lešanech, ale
v bouřích husitských zapsány jsou Janovi z Bezdědic a Ondřeji z Pe-
trovic. Jan z Bezdědic postoupil statek zdejší Záviši z Klinštejna. Po
smrti jeho roku 1454 uvázal se opětně klášter výše jmenován}'^ v držení
Lešan, ale později proměněn statek ve spupné dědictví, jež ser. 1578
dostalo v majetek rytíři Alljrechtovi Net\-orskému z Březí. Netvorští
prodali zboží zdejší 1612 \'áclavu Mladotovi ze Solopisk, z jehož rodu
převedeno r. 1623 Pavlem Michnou z Vacinova ku Konopišti a odtud
r. 1683 v právo kapitoly Svatovítské.
Jan Čemus.
TÝNEC NAD SÁZAVOU.
XXXVI. OKRES BENEŠOVSKÝ.
Okres Benešovský v b\''valém kraji Berounském ohraničen jest
na východ okresem Vlašimským a na západ okresem Neveklovskvm,
s nimiž tvoří obvod okresního hejtmanství Benešovského. Na severu
přiléhají k němu okresy Cernokosteleck}' a Jilovsk\'', na jihu pak
okres Votický. Celková rozloha okresu, k němuž patří 42 místních
a 49 katastrálních obcí, obnáší 31735 hektarů, z čehož jest 18825 /^í?
— 158 -
poli. 1805 /zfl luk, 316 ha zahrad, \920 ha pastvin a 141 \ ha lesů, jež
jsou z největší části majetkem čt^Ťicíti velkostatků. Obyvatelů čítá
28696 (proti 27769 v roce I89U), kteří bydlí v 3362 domech a z nichž
se přihlásilo pouze 132 k obcovacimu jazyku německému: náboženství
katolické převládá, bylof při posledním sčítání v roce 1900 napočteno
27483 katolíků. Okres tvoři přechod z českého jihu do středních Cech,
tak že setkáváme se tu nejen se zuboženými poměry našeho jihu. ale
i s poměrnou zámožnosti a blahobytem v severnějšich jeho částech.
Proto neubylo tu celkem obyvatelstva, naproti tomu ale přírůstek ani
ne celého tisíce obyvatelů a 184 domů není příliš značný, z čehož lze
souditi, že rozkvět a pokrok na severu a ve středu okresu paralysován
jest trudnými poměry na jihu. což způsobilo již dosti starosti a pře-
myšleni našim národohospodářům, kteří nepřestávají stále ukazovati na
nejbolavější naše místo, na český jih. kde doznáváme stále noxých
a nov\'ch ztrát.
Co do útvaru půdy převládá nížina, prostoupená mirně se zveda-
jícími pahorky, nad něž tu a tam vystupují vrchy dosti značné výšky.
Půvabná jest nižina po obou březích Sázavy a mírně zvlněná pahor-
katina v oblasti Benešova. Konopiště. Bystřice a pokračující na jih
k Sedlčansku. Pahorkatinu zdejší rozděliti lze na dvě souběžná, od
severu k jihu prostírající se pásma, a to: nižší, přes Bukovany, Pece-
rady. Chlistov a Chvojno se táhnoucí a u Nesvačil s předešlou pahor-
katinou se stýkající a k A^oticům se rozkládající a druhé, mnohem
vyšši a rozsáhlejší, obsahující mnohdy zcela holé vrchy kol Mezihoří,
Soběhrd. Mrače, jakož i výšiny u Okrouhlic. Struhařova, Nové Vsi atd..
stýkající se s pahrbkovinou kol Jankova v okresu Votickém. Nejvyš-
ším bodem tu jest 530 m vy^ok\' Chlum nad Cerčany.
\'odstvo mimo několik rybníku u Konopiště a Bystřice není
značné. Keka Sázava protéká a dilem na severu ohraničuje okres
Benešovský a vlévá se do ni u Poříčí i)Otok Bystrá neb Konopišfský
a potok Mračsk\'\
Zmíněným již útvarem půdy jest podmíněno poneijí. jež jest v ní-
žině mírnější a pěstování všech druhů plodin dopouští, kdežto v osa-
dách výše položených dostavuje se zima mnohem dříve a trvá déle
a nelze tu v drsnějším tom ponebí choulostivější hospodářské ])lodiny
pěstovali, což platí hlavně o půdách ve vyšší poloze, sestávajících
z písčité hlíny, povstalé zvětráním jMahorních zdejších útvarů. Z té
příčiny pěstuje se pouze v nížinách kol Benešova, Konopiště a Tvore-
šovic ovoce, věnuje se mu ale dosti značná péče. Průmj-sl není do-
statečně vyvinut a obmezuje se téměř jen na Benešov a nejbližší
jeho okolí a bylo napočítáno při posledním sčítání celkem 14 továren.
Také nerostného bohatství zdejšího nebylo dosud, hlavně pro nepří-
stupnost a značnou odlehlost dostatečně využito. V šestnáctém století
— 169 —
dobN^valo se na hoře Chlumu blíže Chvojna stříbro, nyní však páH se
jen z výborného prahorního vápence vápno, hlavně v Mezihoří —
Soběhrdech a v arcivévodsk5'ch rozsáhl\'ch lomech v Podmráčí láme
se žula znamenité jakosti a zpracovává na dlaždice, jichž značným od-
běratelem jest Praha. O komunikaci jest velmi dobře postaráno, tak
že si hospodáři i průmyslníci po této stránce stěžovati nemohou a jest
jim zapotřebí jen větši podnikavosti.
Hlavním komunikačním prostředkem jest od severu k jihu okresem
projíždějící dráha císaře Františka Josefa, která o dvojích nyní kolejích
dvacíti vlaky sprostředkuje spojení s hlavním městem a usnadňuje do-
pravu na česk\' jih a do Dolních i Horních Rakous. Z Benešova od-
bočuje též místní dráha přes Vlašim do Dolních Královic a z nejbližší
stanice Čerčan umožňuje poboční dráha spojení s půvabným Posázavim
a to dvěma směry: I. k Zlenicům, Choceradům a Ratajím a odtud bud
přes Uhlířské Janovice ke Kolínu, aneb přes Šternberk, Kácov, Ledeč
s Německ5'm Brodem a 2. přes Poříč-Pecerady, Týnici atd. k Jílovému
a odtud přes Luka a Pikovice k Davli a Vranému n/Vltavou. — Ze
stanice Votické vede poboční dráha do Sedlčan. V poslední době
projektováno jest pak spojení Benešova s Xeveklovem pomoci auto-
mobilů, čímž získal by nejen Benešov, ale i stále odstrkovan\' okres
Neveklovsk}\ Toto v\''hodné železniční spojení doplňují dvě říšské
silnice (Pražsko-Linecká a Pelhřimovsko-Jihla\ská), jakož i celá sif
podružn\''ch. v dobrém stavu udržovan\'ch silnic.
Jsou tedy veškerá místa okresu, z nichž mnohá jsou historicky
památná a přírodními krásami hojně obdařena, velmi snadno přístupna
a budeme se při dalším popisu okresu říditi hlavně tratěmi železnič-
ními, čímž vyhovíme i do jisté míry požadavkům čtenářú-turistů.
Za zastávkou Pyšely dráhy cis. Fr. Josefa zatáčí se traf přes
most, jenž se tu nad Sázavou rozpíná, a spěje do Cerčan přicházejíc
tu na půdu okresu Benešovského. Xad Cerčany vypíná se do výše
530 m hora Chlum, na jejíž vrcholu již z daleka zříti lze osamělou
borovici, kteráž značí nejvyšší bod okresu Benešovského. Chlum sám
jest velmi dobře přístupný a stával ještě do nedávná na jeho vrcholu
altán, s něhož otvírala se vyhlídka do Posázaví, na stranu Bene-
šovskou a daleko až do Českomoravské pahorkatiny, kterou se ještě
i dnes kochati můžeme a jež odmění hojně námahu, s vystoupením
na vrchol a hledáním příhodného stanoviště spojenou. S prostředního
ze tří vrcholů, jimiž jest Chlum korunován vidíme na jih přes les
Tužinku Benešov a za nim na obzoru rýsují se pahorky a kopce
Milčinské, na levo památný Blaník, na právo pak zámek Vysok\'^
Chlumec, Konopiště a Konopištskx' Chlum, Xeštědická hora a Třemo-
šenské hory. jež se prostírají již za Příbramí. Na západě vystupují
lesnatě boky a stráně Brd a Hřebeny se sv\''mi v\''běžky. jež se táhnou
— 170 —
až do Berounska: na východě spatřujeme blízké pahorkaté okoli
Ostředka, Třebéšic a Jemniště a nad úbočím Sázavsk\''m vyčnívá
z bujného lesního pozadí Komorní Hrádek a za ním při vrchu „Manda"
zvaném městečko Ondřejov, do něhož vidíme jako bychom se dívali
na plastickou mapu. K severu prostírá se zlatonosné pohoří Jílovské
a za ]esnat\-mi kopci v\'Stupují Pyšely a nad nimi Loretánská kaple,
dále pak směrem ku Praze památnS' Kostelec na Křížkách. V údolí pod
Chlumem nad vesnicí iMezihoří, která se odtud na jihozápad prostírá,
jsou známé lomy, v nichž láme se krásný prahorní vápenec, z něhož
pálí se znamenité vápno ; až do nedávná dělo se dosti primitivním
spůsobem. Mezihoří s Pchovem, Přestavlky. Zahořanami a ještě
několika viskami a samotami přifařeny jsou keA'ranovu. jehož kostel
HRADIŠTĚ.
založen byl někdy v XIII. století od pánů z Dube. kter\' se ale ve
své původní podobě nezachoval.
Jižně od Pchova při silnici, která vede od Benešo\a přes Vranov
ke Komornímu Hrádku leží Soběhrady (správně Soběhrdy) s modli-
tebnou evangelíků helvetského vyznání; b\'\-ala tu tvrz pánů ze Sobě-
hrd, po níž není již téměř ani památky. Zde rozdvojuje se silnice
Benešovská a její východní část vede ke Kozmicům. starobylému
to sídlu někdy pánů z Kozmic, s památným chrámem sv. Jakuba,
jehož původní stavba se v celku až na naše doby zachovala a v jehož
presbyteři zachován}- jsou staré znaky Benešoviců a pánů z Růže.
Za Kozmicemi ve vzdálenosti tří kilometrů leží ves Ostředek se
zámkem, ze staré tvrze přestavěními, v němž narodil se Svatopluk
Čech. Původní tvrz byla sídlem rytířů z Ostředka. z nichž znám jest
zvláště Mikuláš Zúl z Ostředka. k roku 1395 připomínaný, loupeživý
to rytíř, který hubil krajinu s blízkého Hrádku Komorního, tehdáž
- 171 —
Hrádek Cejchanův zvaného, a jenž popraven byl v Praze. K smrti
připravoval ho mistr Jan Hus. jehož domluvám podařilo se pohnouti
odsouzeného k lítosti, kteráž vyzněla v prosbu k shromážděnému lidu
kol místa popravního: „Svatá obci proste za mne Pána Boha!"
As 3 kilometry severovýchodně od Čerčan směrem dráhy k Choce-
radům vedoucí na levém břehu Sázavy vypíná se na temeni vrchu,
362 m vysokého, osaměK^ kostelíček sv. Klimenta. Jestit to památné
Hradiště a ves pod ním při samé Sázavě zove se Lštění. Je to
jedno z nejpamátnějších míst naší vlasti. Již samo založení kostela
ke cti sv. Klimenta svědčí o jeho starobylosti. Stávalt zde po spiisobu
staroslovanském zbudovaný' a dle tehdejších pojmů přepevn}'^ hrad,
v němž r. 1055 vězněna byla co rukojmí manželka olomúckého knížete
Vratislava, bratrem Spytihněvem II. přemoženého. Strážcem jí byl
iMstiš čili Alstislav, jenž s ní nelidsky nakládal a pro jistotu v noci
nechal poutati nohu svou k její. Později přece poslána byla za man-
želem svv^m do Uher, přemožena však dřívějším týráním a strádáním,
neodolala útrapám cesty a zemřela před shledáním se s chotěm. Hrad
pak brzy zanikl a nebyla známa ani jeho poloha a zjištěna teprve
v minulém století. Nedávno prozkoumal Hradiště znám\> archaeolog
a badatel professor Píč, nenalezl však tolik památek bývalého staro-
slovanského sídla, jak se očekávalo. — Příkrá kamenitá cesta vede
úžlabinou ke kostelu, vystavěnému na ostrohu, jenž na severu spadá
příkře k Sázavě, oddělen jsa roklí, kterou jsme nahoru vystoupili, ode
dvou jin\'ch vrchů. Kol kostela rozkládalo se hradiště. jehož širší
konec vystupuje na jihovýchodní straně do výše a tu star\'', již méně
zachovaný val v délce as 150 m odděluje celý ostroh od připojující se
k němu planiny a uprostřed něho znatelnS' ještě do něho vchod.
Ostatní prostoru zaujímá pole a při stavení kostelníkově ovocnj^ sad.
To jest vše co zbylo z památného tohoto místa, tak jako na Levém
Hradci a Tetíně.
Kostelík sv. Klimenta, prastarého založení, v původní své podobě
se nám nezachoval. Sestává ze čtyřhranné lodi a připojené k ní polo-
okrouhlé apsid\' a vj^stavěn byl as původně ve slohu románském.
Podací právo při něm mívali páni z blízkého hradu Dube a po různých
osudech připadl kostel a přifařené někdy k němu vsi k panství kono-
pištskému. Časem chrám velmi spustí a obnoven byl hrabětem Janem
Josefem z Vrtb3^ Vnitřek nevykazuje žádn\'ch památek kromě dře-
věné sochy sv. Klimenta prostřední ceny a oltářního obrazu téhož
svatého, jenž též ničím nevsmiká. Ve věži. původní své podoby na-
prosto zbavené, visí dva pěkné staré zvony. Při kostele jest hřbitov,
který stal se památným proto, že pochován byl na něm nedávno ne-
ohrožen}' starý bojovník za práva českého lidu Dr. Eduard Grégr.
jenž po dlouhá již léta pobýval v létě v protější vísce Ctyrkolech
— 172 -
na pravém břehu Sázavy. Pod Hradištěm spěje po levém břehu sá-
zavském dráha a v krátké době dostihuje stanice Zlenice, poplužního
to dvora, patřivšího ke hradu Zlenici, známému nyní pod jménem
Hláska, jehož zříceniny jsou na protějším břehu Sázavy a nepatři již
k okresu Benešovskému.
^' Cerčanech (vlastně Cerněanech) kromě nádraží, poplužního
dvora a výstavného, tak zvaného Spáleného ml\'na. patřícího známé
pražské rodině \^ávrově není nic pamětihodného, za to však tím pa-
mátnější a shlédnutí hodnS' jest městys Poříčí, sotva 3 kilometry od
Cerčan vzdálený, na stoku potoka B^^stré a Sázavy, kde jest též sta-
nice varianty Sázavské dráhy, vedoucí k Jílovému a kde v létě mnoho
Pražanů přeb\'vá. Nynější Po-
říčí skládá se ze dvou osad.
Větši z nich, v\'Thodní to část
s farním kostelem s\^ Havla,
nazývala se původně Balko-
vice a neužívá se tohoto názvu
již dávno, menší pak a vzdále-
nější část, při níž jest filiální
kostel sv. Petra, byla jádrem
spojen\''ch těchto osad; stávalo
tu při řece u nynějšího mostu
panské sídlo a zde bylo vlastní
městečko Poříčí. V držení jeho
vystřídaly se různé panské rody,
lak páni z Ledce, Karlíko\é
z Xežetic, páni ze Sellenberka.
z Valdštejna, za nichž patřilo
ke Komornímu Hrádku, hrabata
z Martinic a z Vrtby, za nichž
připojeny ke Konopišti. Z dějin
městečka připomínáme jen, že je v r. 1620 vydrancovali a i s kostelem sv.
Havla vypálili Lisovčíci, obávaní to jezdci polští, vycvičení po způsobu
kozáčkem, které Sigmund III. poslal na pomoc Ferdinandovi II., jeden
to z četných důkazů přízně a vzájemnosti pobratimského národa pol-
ského. V městečku, jež jest 5 kilometrů od Benešova vzdáleno a pěk-
n\^m svým vzezřením se návštěvníku zamlouvá, vynikají hlavně staro-
žitné dva chrámy, jež přátelé umění a starožitností často vyhledávají
jakožto zajímavé památky románského slohu v Čechách.
Farní chrám sv. Havla stojí na poloostrůvku, utvořeném Sázavou
a Bystrou uprostřed obezděného hřbitova a vzdor požáru, jímž byl
r. 1620 zachvácen, zachoval v hlavních rysech starobylý svůj ráz.
Vystaxen byl as na sklonku XII. neb na počátku XIII. století a z doby
PORÍCl.
- 173 —
tú zachována jest původní krypta, kteráž jest umístěna pod presbyte-
riem zakončeným polookrouhkju apsidou. Klenba krypty, do které se
sestupuje z loďi po třinácti stupních, spočívá na čtyřech sloupích. Od
vchodu do krypty vedou dvojramenné, do oblouku postavené schody
do presbyteria, které jest tím as '2\l^ m nad lodí povýšeno. Celé toto
zařízení upomíná živé na kryptu v basilice sv. Jiří \- Praze a v kostele
sv. Václava v Staré Boleslavi a jest ještě s kryptou klášterního chrámu
Doksanského jedinou památkou tohoto druhu v Čechách, líši se však
VNITŘEK KOSTELA SV. HAVLA V POŘÍČÍ.
od nich svými malými rozměry. Lod chrámová, stejné vysoká a široká
jako presbyterium obmezena jest co do prostory ještě širokým hudeb-
ním chorem, který ji po straně přepíná a jest dílem osmnáctého století,
v němž byl chrám obnoven a vyzdoben. Úprava ta, ač slohu chrámo-
vému není přiměřena, jest přece velice krásná a stojí za prohlédnutí.
Pracoval o ní většinou plzefiský řezbář Lazar Widmann po více než
jedno desítiletí (1740—1751). Zvláště pozoruhodný jest hlavní oltář
zdobený sochami krásné práce, což platí hlavně o postranních skupi-
nách soch, z nichž jedna představuje sv. Jana Nep. dávajícího almužnu
žebrákovi a druhá sv. Liboria, u něhož nohou klečící hříšník prosí za
- 174
rozhřešení. \' hříšníkovi zobrazil umělec sebe sama a v žebrákovi tru-
hláře Daniela Piláta, jenž znám byl co flovedn\'- řemeslník a zde v Po-
říčí za dozoru Widmannova na ozdobě chrámové pracoval. Plastická
v\''zdoba obou postranních oltářů, kazatelny a oratoře jest téhož původu.
Sochj'^ a okrasy pracovány jsou s nevšední pilností z lípového dřeva
a lze něco podobného z těžká nalézti. Obraz na hlavním oltáři (sv. Havel
opat) jest dobrá práce pražského malíře Frant. Luyxe z Luxenšteina
z první polovice XVÍII. stol. Památná jest i cínová křtitelnice z r. 1629.
Ve věži při jižní straně presbyteria jsou dva zvony, z nichž větší
z roku 1620 má latinský nápis, vztahující se k osudnému vpádu Li-
sovčíků, o němž jsme se napřed zmínili.
Druh}'- filiální a pohřební kostel sv. Petra zachoval jiůvodní svůj
románsk}' tvar skoro neporušeně a stojí na pahorku při silnici, tudy
k Linci vedoucí, uprostřed hřbitova, obehnaného massivní zdí. sesíle-
nou opěracími pilíři. Z daleka viditeln\^ působí velmi milým dojmem.
Kostelík ten jest prostý, orientovanv-, sestávající z jednoduché čtyř-
hranné lodi. k niž přimyká se polokruhová apsida. Věž v průčelí
chrámu má ve své spodní části širokou emporu s valeným klenutím,
přikryta jest jednoduchou střechou a opatřena jest na všech čtyřech
stranách dvěma řadami okének, jež svůj původní románský tvar,
hlavně dělicí je sloupek, znamenitě zachovala. Všech okének jest 32.
\e věži visí 2 zvony z r. 1599. Až do roku 1677 stával prý na
vrcholivu štítu kamenný kalich, znamení to někdejších, pod obojí přijí-
majících osadníků. Lod osvěcována jest po každé straně třemi, v oblouk
sklenutými okny, z nichž obě prostřední na úkor slohu a celku rozší-
KOSTKL v POKÍČÍ N. S.
— 175 -
řena byla. Vnitřek jest dosti zanedbán a bylo by na čase, aby byl
rozumně, bez porušeni původnosti opraven, hlavně aby byl jeho
zevnějšek, skládající se z hrubě pi^itesanS^ch žulových kamenů, jež se
s menšími útesy lomeného kamene střídají, zbaven veškeré omítky
a nátěru, čímž by se svému původnímu stavu značně přiblížil a okrasou
celého okolí se stal. Kostelík ten jest památným i tím, že v jeho
okoH dne 19. května 1420 Žižka obrátil na útěk pány Václava z Dube
a Petra Konopištského ze Šternberka, kteří proti němu. as 10000
jezdců silni, polem V3'táhli.
Z Poříčí vede cesta údolím podle potoka až na Konopiště. Půvabná
tato partie bývá nazývána „Poříčským Sv}'carskem", není ale v po-
sledním čase turistům vždy přístupna. Směrem jihovýchodním ve vzdá-
lenosti 2 km lze se dostati vozovou cestou do Dolní Mrače, malé to
osady, ležící v údolí potoka Benešovského; na západ od ní tratí dráhy
císaře Frant. Josefa oddělena jest Horní Mrač, osada to většího roz-
sahu. V Dolní Mrači na malém žulovém ostrohu stoji v hlavních
svých částech dosud zachovalá a za obydlí upravená tvrz s pěkným
idylickj^m nádvořím, kterouž lze z oken vlaku na levé straně trati při
jízdě z Cerčan do Benešova dobře viděti. Bývala sídlem několika zná-
mějších šlechtick5'ch rodů, hlavně Mračsk\'ch z Dube a pánů ze Sellen-
berka a patřívala těž pánům Trčkům z Lípy, z Valdštejna, hrabatům
z Martinic. hrabatům z \'rbna a z Vrtby, za nichž připadla ke Kono-
pišti. Tvrz jest se tří stran obemknuta příkře k potoku spadající skalou
a byla přístupna jen na východní straně vysokou branou; odděloval ji
od planiny, na této straně se prostírající, hluboký, nyní již valně za-
rostlý a zasypaný přikop. Pod tvrzi jsou sporé již jen zbytky někdej-
šího pivovaru a dva sklepy. Z toho lze soudili, že tvrz tato nebyla
příliš rozsáhlá, však i lak. jak dnes se nám jeví, stojí za prohlédnutí,
zvlášf nádvoří se svou nynější úpravou se návštěvníku zamlouvá.
Opodál na východní straně jest panský dvůr. na jehož západní straně
zříme rozvaliny obdélného stavení. Jsou to zbytky zámku. kter\' na
začátku 18. století počali stavěti hrabata z Vrtby, čímž nemálo poškodili
starou tvrz, ze které brali stavivo k nové budově, jež dospěla jen do
polovice vj^šky přízemních oken a den ode dne víc a více s povrchu
mizí, tak že ji stará tvrz ještě dlouhá léta přečká. V okolí tvrze v tak
zvaném Podmráčí jsou velkolepé žulové lomy, patřící následníku
arcivévodovi Frant. Ferdinandovi z Este.
V Poříčí řeky Sázavy jsou ještě některá památná a zajímavá místa,
jež patří do okresu Benešovského a o kter5'ch se ještě musíme zmíniti.
Za stanicí Poříčskou, směrem k Jílovému, jest další stanice Sázavské
dráhy osada Pecerady (správně Pecirady) a odtud vede vozová cesta
směrem severozápadním k řece Sázavě, která tu tvoří značn\^ záhyb,
v němž rozložena jest vesnice Kostelec a naproti ní na pravém břehu
r'
- 176 -
'It^i.^í. .
.V
ZBOŘENY KOSTELEC.
- 177 -
řeky rozloženy jsou na temeni skalnatého vrchu Hradnice (307 m)
zříceniny královského někdy hradu Kostelce nad Sázavou, nyní
všeobecně Zbořen_v Kostelec zvaného, při ústí potoka Kamenického
do Sázavy, v krajině neobyčejně krásné. Na jihu a západu omývány
])yly nepřístupné jeho stráně vodami ladné Sáza\'y a na severu obklo-
povaly jej hluboké hvozdy, jež bylo lze zásekami nepřístupn\'mi učinili.
Méně chráněné partie hradu, hlavně na východní straně byly od planiny
odděleny ve skále tesanými příkopy, hradbami, baštami a jinými
pomůckami opevňovacího umění. Takto vypraven patřil Kostelec zajisté
k nejpevnějším hradům a b\''val v něm, jak tomu již jméno jeho nasvědčuje,
chrám, k němuž byly některé okolní vesnice přifařeny. Nebude as
nesprávná domněnka, že chrám zde povstal dříve než hrad a že teprve
vznikem opevnění a později hradu dostalo se chrámu názvu Kostelce
t. j. opevněného chrámu (z latinského castellum), kteréž pojmenováni
přeneseno později i na veškeré okolní profánní stavby. Hrad byl
původně statkem korunním a byl dáván různ\-m pánům do zástavy,
později byl, ale ne dlouho, majetkem církevním a patřil též rytíři Janu
Sádloví ze Smilkova, jehož 20. října r. 1421 konšelé pražští dali stíti.
Roku 1450 dobyl Kostelec Jiří z P()děl)rad na odbojném rytíři Kunšovi
Rozkošovi z Dube a odevzdal jej panu Zdeňkovi Konopišlskému ze
Šternberka, kter\' z důvěrníka a přítele stal se zapřisáhl\'m protivníkem
Jiříkov\''m. tak že král roku 1467 musil Kostelec opět obléhati, načež
jej dobyl a ztroskotal. Od té doby hrad z rozvalin nepovstal a stále
víc a více upadá. Rozhlášeny jsou také krásné a rozsáhlé Kostelecké
les}' prostírající se na sever od hradu.
Jdeme-Ii po pravém břehu Sázavy proti vodě, octneme se v pů-
vabné krajině, jakých jest i na proslavené Sázavě málo. a dorazíme
v malé půl hodině k poplužnimu dvoru a tiliálnimu kostelu sv. Barto-
loměje, při němž rozkládala se někdy farní ves Ledce, v niž blíže
nynějšího dvora stávala tvrz, rodinné to sídlo vladyk z Ledce. kteří
podávali kněze ke zdejšímu kostelu, jenž se již r. 1350 mezi farními
připomíná, a byli pán}' na blízkém Poříčí. Ves spustla v třicítileté
válce a kostel ztratil svého kněze. Má klenuté presbyterium, jehož
žebrovité klenby zakončeny jsou hlavami různ\'ch zvířat. Hlavní oltář na
spůsob druhdy oblíben\'ch arch upraven\' pochází z roku 16,50. Filiální
a památný' tento kostel, k němuž patří značně mnoho pozemků, sluší
k TSmci nad Sázavou, a byl by již málem propadl úplné zkáze, čehož
důkazem jest, že z blízké kamenné zvonice dílem ukradeny, dílem
jinam přeneseny byly nalézavší se v ní tři zvony. — Tvrz zdejší stávala
kdysi při zdejším dvoře a poloha její označena jest drnem porostlou
a i na mapách jenerálniho štábu znatelnou výšinou mezi dvěma rybníky,
tak že bylo lehce celé její okolí zatopiti: při kopání v minulém století
podniknutém odkryly byly základy pevné věže. Samota na protějším
— 178 —
břehu slově Pašovka. As 2 km dále. při pravém břehu Sázavy a po
obou stranách silnice leží ves Dne špeky (staré Xespěky) v krásné
krajině s lesnat\'m a kopcovitým pozadím a odtud malý kousek cesty
při hlavní, stromovím vroubené silnici vesnice Městečko, přifařená
k Poříčí. Tím odlnii jsme okolí Čerčan a Poříčí a budeme sledovati
směrem jižním dráhu Františka Josefa, jejíž nejbližší stanicí jest
BENEŠOV, sídlo okresu a hejtmanství, jež jest velmi příznivě
situováno, rozprostírajíc se v úrodné planině, ve středu vj-hodně za-
loženjxh komunikací, tak že mu k zdárnému rozvoji ničeho neschází
a proto rok od roku utěšeně se vzmáhá. Svědči o tom počet obyva-
telstva, jehož jest dle posledního sčítání 6788 v 422 domech oproti
5589 obyvatelům v 367 domech roku 1890. V roce 1870 čítal Benešov
pouze 3800 ob\'vatelLi v 305 domech. Osada zdejší jest prastarého
založení. Stála pr\' již v XI. stol. jsouc opevněna a ohrazena ploty
v místech nynějšího Karlova a již r. 1070 byl tu posvěcen kostel.
Zakladatelem města byl bezpochyby Beneš, jenž přinesl z Vlach
bibli a passionál a kostelu zdejšímu věnoval. Mezi dalšími držiteli
z tohoto rodu byl Dobeš, potomní biskup Pražsk\' a známý Milota
z Dědic, smutně prosluK' zradou, spáchanou na králi Přemyslu Ota-
karovi na Moravském Poli. Týž. snad na smířeni své viny. založil zde
klášter Minoritův. Jeho nástupci Beneš a Dobeš založili hrad Kono-
piště, kter\r se odtud stal panskN^m sídlem a osudy a dějiny Benešova
spjaty jsou od té dob}' s Konopištěm. Za pánů ze Šternberka zkvé-
taio město, však r. 1420 vypálen a zničen byl zdejší klášter od Tá-
borův, při čemž i město vzalo značné škod\'. R. 1451 držán tu voln\'
sjezd a rokováno na něm o vydáni mladého krále Ladislava Pohrobka.
Na sněmu tom řečnil znám\'' kardinál Eneáš Sylvius (potomní papež
Pius II.) a přičiňoval se, aby LÍlisn\'mi slovy a intrikami vydání Ladi-
slava zamezil. Zde došlo také k pamětihodné rozmluvě Eneáše Sylvia
s Jiříkem z Poděbrad, jejíž obsah Palack\'' ve svých dějinách uveřejnil.
R. 1473 sněmováno tu opět v pustém klášterním chrámě, však pro
nastaK' mor rokování o záležitostech zemsk\'ch nedokončeno. V osud-
n5'ch dobách českého povstání patřil Benešov Hodějovsk\''m z Hodě-
jova. Bernard Hodějovslw z Hodějova přidržel se zimního krále
Bedřicha ř^alckého a byl mu Benešov konfiskován, načež stal se r. 1622
majetkem Albrechta z Valdštejna. R. 1623 nabyl města i panství po-
věstný'' Pavel .Michna z A'acinova. jenž hned kněze pod obojí z Bene-
šova vyhnal a katolickou protireformaci známým a bezohledn\'m sv\''m
spůsobem prováděl, tak že venkovský lid r. 1627 se vzbouřil a Benešov
vybil. Další pohroma stihla město r. 1648, kdy švédsk}'' jenerál Wit-
tenberk je vyplenil. Město s kostelem bylo zapáleno, ba i podzemní
hrobka spustošena a zkáza Husity vypáleného Minoritského kláštera
- 179 -
dovršena a dobyt před tím i hrad Konopiště. Tenkráte zachránil Wit-
tenberk život jistému mladíku Zdeňkovi, kterx- dle pověsti zavraždil
před oltářem svou nevěstu i jejího miláčka a byl jMoto veden z Be-
nešova na popravu na vrch Sibernu (proti nádraží, kde nalézá se
nyní myslivna, z někdejšího známého hostince upravená], kde měl
býti oběšen. Na rozkaz jenerálův b}'! popravní průvod rozehnán a od-
souzenec, jenž znám byl co výtečn}'^ střelec, přidal se ke Švédům,
kteří ho vzali sebou ku Praze a zřídili mu nedaleko hradeb u Žitné
brán\' srub, s něhož sv^ou střelbou působil obleženým znaěn\'ch škod.
nebof každého z obránců, kdo se na hradbách ukázal, sestřelil, tak
že na jeho hlavu cena desíti
dukátů vysazena byla, kterou
si zasloužil jeden voják pluku
Colloredova, jenž Zdenka
zastřelil. Pozdější majitel Jiří
Ludvík hrabě ze Sinzendoríu
snažil se zmírniti bídu zu-
boženého města, avšak hra-
bata' z Vrtby byli Benešovu
opět krut5'mi pány. R. 1800
vykoupilo se město z pod-
danství a rostlo vůěihledě.
Z pamětihodností a budov
zdejších zaznamenati sluší
(1 ě k a n s k 5' chrám s \'. M i-
k uláše, jenž stojí na výšině
Karl o v zvané ve středu
hřbitova, s něhož jest pěkná
vyhlídka do okolí a na něm.ž
pochován jest zasloužilN- pra-
covník v oboru archeologie
ZŘÍCENINA KLÁŠTERNÍHO CHRÁMU
V BENEŠOVÉ.
České Karel VI. Zap. —
Chrám bvl původně mnohem větši a měl dvě věže. z nichž se pouze
jedna zachovala a doznal zkázy v letech 1420 a 1648. Sestává ze tří
lodí a presbyteria s opěrnými venkovskými pilíři, mezi nimiž ]inou se
štíhlá gotická okna. Obě nižší poboční lodi odděleny jsou čtyřmi pilíři
od lodi hlavní. Průčelí kostela jest střízlivé, za to na jižní straně chrá-
mové jest krásný gotickv' portál. Nejvzácnější památka chrámu jest
starobylý, na dřevě malovaný' obraz madonny na hlavním oltáři
a pochází pr\' z někdejšího klášterního chrámu. V hlavni lodi zavě-
šeno jest dvaadvacet obrazů ze života sv. Klimenta papeže a byly
sem získány koupí z někdejší jesuitské koleje na Starém Městě Praž-
ském. Jeden z nich představuje odevzdání Klementina pod ochranu
— 180 -
sv. Klimenta. Dále jest v kostele několik náhrobků a jeden z nich.
v podlaze zasazen\\ kryje hrobku rodu Hodějovských z Hodějova.
v niž nalézá se patero cino\ých rakví, z nichž dvě Švédové porouchali.
V nedaleké zvonici jsou krásné starožitné zvony, nejstarší z r. 1430.
j\Ialv kousek odtud na západní straně spatřujeme imposantní dosud
zbvtkv dvou vysokých gotických oken chrámov\'-ch, jež jsou z daleka
viditelný. To jest vše co zbylo ze slavného kdysi kláštera Mi nor i t-
ského. jenž stavěn jsa do čtyrhranu obstupoval prostrannv- rajskN-
dvůr. obklopený ambity a jenž přiléhal jednou stranou k chrámu
Pannv .Marie, z něhož zbyly pouhé pilíře a ze kterých lze soudili, že
chrám i klášter byly na ten čas stavba velkolepá, na což poukazuje
i ta okolnost, že v konventní síni odb\'vány byly sněmy a že musila
bvt tudíž velmi prostorná. Cel\' komplex klášterních budov byl opevněn
hradbami, z nichž vedla do města na jižní straně úzká ulička, dosud
Minoritskou zvaná. Zdiva z rozvaleného kláštera, zvláště pěkně tesa-
n\''ch kamenů užito bylo co vhodného stavebního materiálu ke stavbě
domků, jež postupně bez ladu a skladu povstávaly na ploše, již druhdy
klášter zaujímal. Roku 1799 byl v rumech jeho nalepen krásn\'' zvon
z r. 1322. který by dle mínění známého archeologa a historika Ant.
N. Vlasáka patřil k nejstarším a nejvzácnějším památkám toho druhu
v Cechách. — Piaristská kolej založena bjia r. I7U3 Františkem
Karlem hrabětem Přehořovským z Kvasejovic, stavba její však dokon-
čena teprve r. 1717 Janem Josefem hrabětem z \'rtby. kterx- k ní při-
stavěl kostel sv. Anny a ústav ten bohatě nadal. — Gymnasium
zdejší trvalo až do r. 1780. bylo pak zrušeno a v r. 1819 opět otevřeno,
r, 1833 zavřeno a v r. 1860 opět otevřeno, což charakterisuje nejlépe
péči jistých kruhů o duchovní povznesení našeho národa. Zde působil
též Josef Schallcr. kněz řádu pobožných škol a otec topografie české,
jehož dle jednotlivých tehdejších krajů sepsaná topografie Cech jest po
dnes hledanou ])omůckou. Poslední opat kláštera Sázavského Leandr
Kramář, rodák líenešovský, byl odchovancem zdejší koleje. Chvalné
pověsti požívá též zdejší okresní nemocnice, zvláště pak její zvláštní
odděleni, zřízené pro nemocné stížené tuberkulosou, která pod pečli\ým
dozorem .MUDra. Teunera utěšeně prosjjívá. Hospodářská škola, různé
peněžní a průmyslové závody jsou této ])okročilé obci k nemalé okrase
a užitku, přispívajíce k oživení města, jež jest známo i svými hlučnými
trhy. jakož i celého okolí. V Benešově působil též dlouhá léta co
městský lékař nedávno zesnulý Dr. Emanuel Engel, vzor nezištného
vlastence a ušlechtilého člověka, jakých jest již po řídku. Vydával
též a inspiroval zdejší list: , Hlasy od Hlaníka".
As 2 km jihozápadně od Benešova strmí na vysokém žulovém
\rchu jeden z nejkrásnějších a nejpamátnějších českých hradů:
r'
- 181
H
o
2
O
v._
— 182 —
KONOPiŠTĚ. Příroda i lidské umění obdařily tento krásny' koutek
české země svými dary a výtvory. Obklopující je dumavé lesy a nád-
herné sadv zvvšují dojem imposantní jeho stavby a utvořily z něho
pravý pohádkový zámek, namnoze i jako v pohádce nepřístupný.
Chodívalo se k němu přes Šibernu úpravnými lesními cestami, jež
však nejsou vždy obecenstvu přístupny a proto k jeho shlédnuti zá-
hodno voliti kratší píjlhodinnou cestu silnicí. Proč Konopiště a jeho
půvabný park nejsou již obecenstvu jako dříve přístupny, to byla by
obšírná kapitola, jež pojednávati by musila o ničivé vášni a bezcitnosti
jisté části o!)ecenslva. která pozbyvši veškeré vážnosti před cizím ma-
SOUSOŠÍ .\'A TEKRASSE ZA.MKU KONOPIŠTSKÉHO.
jetkem a nejprimitivnějších takřka pojmů o slušnosti, zavinuje, že
majitelé sadů. lesů a památných budov většinou jen pro nedostatečnou
v5'chovu obecenstva majetek svůj uzavírají a před invasí takových
návštěvníků střeží. — Z té příčiny musí se turista spokojiti pouhou
zevnější prohlídkou hradu namnoze jen z dáli.
Konopištský hrad náležel druhdy k nejznamenitějším opevněným
sídlům v Cechách a o rozsáhlosti obranných jeho staveb lze si učiniti
pojem z toho. že mimo hluljoké příkopy a hradby, do nichž vedlo
I)alero bran. zpevněn l)yl ještě sedmi věžemi neb baštami, z nichž
v roce 1746 bylo pěl shořeno a věLší část příkojjů zasv|)ána. v sady
proměněna a zdsihací most při hlavním vchodu r. I72.S kamenným
nahrazen, což zvěčněno nái)iscni nad přední branou, hlásajícím, že
úpravu a ;)rc:navbu tu ])ro\-cdl nejvyšší |»urkrabi Jan j()S(>f hrabě
183
Z Vrtby. O rozsáhlosti hradu svědcM i to. že jsou v něm dva dvory a
množství místností, různým účelům sloužících. Hrad v nynější své po-
době nepovstal najednou, různé doby a slohy zanechaly na něm stop,
zvláště pak v době poslední doznal pronikavých změn a úpravy, jež
však dojem celku neporušila, ba spíše ještě původní jeho ráz obnoviti
se snažila. Nejstarší část hradu na severovýchodu, jež pochází ž dob
Šternberků, vyznačuje
mohutná okrouhlá ba-
šta, k niž pojí se slabší
věž. Obě jsou zpevněny
opěracími pilíři a opa-
třeny pavlány, spočíva-
jícími na kamenných
krákorcích. Při severo-
východním rohu jest
malá okrouhlá věž s o-
chozem, v níž r. 1394
vězněn byl král Václav
IV. V této části nalézá
se gotická zámecká
kaple, sv. Jilji zas\ě-
cená, kterou r. 1747
známý nám již z Poříčí
Lazar Widmann třemi
oltáři ozdobil a někdejší
hradní síň, jež promě-
něna byla v divadlo a
množství jin\'ch, hlavně
obydeln\'Th místnosti.
K této skupině staveb
pojí se část zámku, pány
Hodějovsk\'mi vysia-
vená a upravená v le-
tech 1605, jež pro po-
hodlnější své zařízení
v pozdějších dobách
byla výhradně obývána. Na straně jižní prostírají se stavby z doby Vrt-
bovské a sady, úpravou bývalých hradních příkopů povstalé. V letech
sedmdesát5'ch minulého století bylo v zámku mimo kapli a divadlo 2 velké
sině, 50 pokojů a komnat, H komor a 3 sklepy, studna a jiné prostory,
což vše za nynějšího majitele bylo zvelebeno a rozšířeno. Půvabnému
a imposantnímu zevnějšku odpovídá vnitřek, jehož výzdoba a celé za-
řízení prozrazuje nevšední vkus, smysl pro umění a zvláštní pořada-
LOVECKE TROFEJE
V CHODBĚ ZÁMKU KONOPIŠTSKÉHO.
184
telsk\- talent, kterým docíleno, že části výzdoby a předměty, většinou
nesmírné ceny, nevtíraji se pozorovateli okázale, tvoříce iadn\' celek
a doplněk starobylých, skutečně královských místností a síní. Zdařilá.
s neobyčejnou \ěrností a vervou provedená dvojice psů. kterouž pso-
voda ztěží ovládá, zámecké chodby, vyzdobené parohy všech možných
druhů zvěře, veskrze vzácné exempláře a abnormity. jichž cenu do-
vede posouditi pouze zkušený lovec, poukazují k tomu. že majitel od-
dán jest s celou duši ušlechtilému loveckému sportu. Zámecké salony.
S.\LON V ZÁMKU KONOPISTSKEM.
opatřené drahuccnným náljytkcm různých slohu, skvostné \-ykládané
skříně, četné starožitnosti a umělecké památky, zbrojnice a v ni přetl-
mčty velké umělecké ceny a krásy. \ětšinou unika, vybraná obrazárna,
ve které zvláště vyniká Sv. rodina od Palmy Vecchia. to vše skýtá
neobyčejnou podívanou a k shlédnuti toho všeho bylo by potřebí dlouhé
doby. -Mnoho předmětů, získaných nynějším majitelem, následníkem
trůnu, arciknížetem Františkem Ferdinandem z Este. na jeho výpravě
kolem světa, j(V zde byly cho\'ány. odxczeno jxizději do zvláštního
musea do \'idně. .Xesmirného niikladu xyžádal si skvostný zdejší park,
jenž ro,<šířen byl několika |)řikoupenými realitami a zrušením někdejších
185
průmyslových objektů. Malebnost hradu zvyšuje zvláště na západní
straně se nalézající rybník, v jehož vodě se omšené hradní zdi zrcadlí.
Skvostné skleníky se vzácnými k\rtinami ze všech dílů světa a pře-
krásná vyhlídka s hlavní věže zámecké pati^í těž k přednostem tohoto
hrdého panského sídla, v němž následník trůnu, vzdálen hluku velko-
města, větší část roku tráví. Komu netane tu na mysli idylické zátiší
Křivoklátské s arciknížetem Ferdinandem a h^ilipínou Welserovou.
Fot. Brunner-Dvořák.
ZBROJiRNA NA KONOPIŠTI.
Rozhlášena jest též rozsáhlá Konopištská obora pro krásné své
lesní partie, malebná zákoutí, skvostné a pečlivě hleděné skupiny
stromů s vodní štafáží a hlavně pro četnou lovci i všeho druhu zvířenu,
jež ji oživuje. Něco podobného jest nyní i u nás, v této klassické zemi
lovu a honu pomalu již vzácností a musili bychom zajeti až do Anglie,
kde jsou ještě obory „velkého stylu". — Medvědí jáma. jejíž obyvatelé
l)řipominají nám živě Bern a obveselují diváka nemotornými sv\'mi
pohyby a budí xzpomínky na medvědy, jež co , erbovní zvířata" rodu
Orsini neb Ursini. chovali páni z Rožmberka, kteří se s rodem tím
l)říznili. na svých sídlech a o nichž nám Břežan různé historky
I8h
zachoval. — A' podzimní dobé rozléhá se. oborou říjení krále lesů
našich — jelena, jehož rod tu četně zastoupen a mlčelivé hvozdy
bývají často svědkem zápasů rozzui^ených soků o ztepilou laíi. jež podá
se pak vítězi v krutém tom zápase. Jeleny, kteří za dne málo vycházejí,
lze dosti zřídka spatřiti, tím spíše však téměř zcela zkrotlé daňky
s lopatovými parohy a skxrnitou srstí a zahloubáme-li se v pozorování
jich na pastvě, neb když s místa na místo se stěhují, zdaž netanou
nám tu na mysli vv^jevy Mařákovy ze světa lesních samot, jak je sotva
Fot. Briinner-Dvořák.
PARTIE Z OBORY KONOPISTSKE.
kdo před nim a ne hned tak po něm \-yliriti l)yl a je s to. A kdo
nezamyslil by se nad idylou z Konopištské obory, jak ji v našci^.i
obrázku předvádíme a komu nezželelo by se jiři tom smutného fakta.
jak se stále a stále odcizujeme přírodě, tomuto nevyčerpalchiěmu
zdroji krás, jež s takovou ochotností a důvěrou rozvirá stránkv své
věčně svěží a pravdivé knihy tomu. kdo \- ni čisti do\ede. —
Když nastanou pak podzimní dnové a s nimi doba honebni.
oživnou opět památné Kono[)ištské místnosti a síně. oživne i celé okolí
starosiaxného sídla a JoNccká družina, jejíž členové |)atří k nejpřed-
187
nějším šlechtick\'m rodům z Cech. z mocnářství a i daleké ciziny,
shromáždí se kolem vznešeného hostitele, aby holdovala a oddala se
loveckému veselí, jež snad nikde na kontinentě nekvětlo tak, jako
v této Bohem a přírodou tak požehnané zemi, do které přijížděly
korunované hlavy, slávou české myslivosti a neobyčejn\'m bohatstvím
zvěře přilákány. Loveck5' a lesní personál, svou zdatností a vjxvikem
na slovo vzíííý vítá nejvyššího lovčího pána a vznešenou jeho družinu
a když po skončeném honě hostitel a družina obcházejí a prohlížejí
vyloženou ulovenou zvěř všeho druhu („štreka"), tu veselé fanfáry
zakončují šfastnx'^ lov a připomínají zašlé dávné dny lovecké slávy.
Však nutno již rozloučiti se s památn\m hradem, jehož dějin)' jsou
úzce spjat}' s dějinami Benešova, kamž čtenáře poukazujeme. Dodá-
váme jen, že Konopiště koupil arcivévoda následník od knížete Frant.
Eugena z Lobkovic, jenž nabyl panství toho od knížete Jana Karla
z Lobkovic. kter\'' je zdědil r. I8.'^0 po Františkovi Josefovi, hraběti
z Vrtby.
K panství Konopištskému patří několik poplužnich dvorů, z nichž
zasluhuje zmínky dvůr Pecí nov (též Peclinovj, jihovýchodně od Bene-
šova při cestě, spojující silnici Lineckou s Pelhřimovskou. Několik set
kroků nade dvorem bývala tvrz. na níž seděl za krále Václava IV.
Ondřej z Dubě, jenž měl za manželku dceru Jana Žižky a zahynul
MEDVĚD V OBOŘE KONOPIŠTSKÉ.
— 1í
A- bitvě u Malešova r. 1424, ve které po boku svého tchána bojoval.
Není tudíž pravda, jak tvrdí Vlasák, že byl protivníkem Zižkovym a že
y bitvě u Malešoval bojoval v i^adách jeho protivníků. Vyvrátil to s ob-
vvklou svou důkladností Tomek. A'e vsi. která v třicítileté válce zanikla,
scházeli se za panování Rudolfa II. sektáři, kterým říkali po jich zakla-
dateli bratří Mikulášenští neb bratří Pecinovští, též bratří plačtiví,
poněvadž při svj^ch shromážděních plakávali. Byli to většinou lidé
prosti, čítali však ke svX-m přívržencům i osoby šlechtické. Neměli
kněží a správcové neb jich učitelé byli lidé neučení, nebof se odvo-
lávali na vxTok sv. Pavla: .Litera zabiji, ale duch obživuje." Vedli
život pobožnŇ' a prostný. zamítajíce veškery přepych v oděvu i jídle
a pro svou neškodnost nedoznali pronásledování jako čeští bratří
Fot. Brunner-Dvořák.
"^'jí^y
DANCl \' OBORE KONOPISTSKE.
nebof i sám fanatický \'ilém Ski\ala \\dal jim ve svých pamětech
vzácné u něho vysvědčení zachovalosti. Sluší též dbáti toho. aby lato
někdejší ves neb\ia zaměňována s Pecinovem na Novostrašecku.
As tři kilometry severovýchodně od Konopiště leží prastará farní
osada, někdy město, nyní ves Václavice. původně po svém zakla-
dateli Vladislavice zvaná; patřivala na začátku jedenáctého století
klášteru Kladrubskému a byla snad i střediskem župy neznámého
jména, jež se prostírala mezi župami Vyšehradskou a \'ltavskou a za-
ujímala oblast .Újezdu Vladislavska\ Později připadla ke koruně
a stala se majetkem kapitoly \'šech Svatxxh v Praze a dostala se
])ozději ke Kostelci nad Sázavou a s ním ke Konopišti. Leží v pů-
\abném údolí nad potokem Janovickým, v této části Kozlovským
zvan\'m. Jihozápadně od vesnice vypíná se do výše 503 m vrch Chlum,
na němž shledati lze zbytky někdejšího dolování na stříbro a který
s věncem vrchu a pahorků tvoří malebnou ohradu kol starobylého
18^
•UJ
co
.'Ji
O
z
o
o
OQ
O
Z
— 190 —
tohoto sídliště. Chrám sv. Václava, obklopenx' hřbiloxem. jest jednn-
íiuchá. prastará gotická stavba, v níž však není nic pozoruhodného.
Na poli zn farou nalezen byl vzácný bronzový křížek, jenž darován byl
českému museu. Zde farářoval též o českou historii zasloužil}'- badatel
Václav Roman Voříšek, jehož jméno bývá často uváděno při roz-
pravách o tak zvaném rukopise Zelenohorském. Mezi vrchem Chlumem
a Chvojenskou horou v divoké a romantické úžlabině. kterou se prodírá
potok Kozlovskv. jsou lesem porostlé a již sporé zbytky někdejšího
hradu Kozli, na němž vládli páni z Dube. kteří b\di též pány blízké
osady Ch vojno zvané, as 4 km na jihozápad od Benešova vzdálené,
jejíž filiální kostel sv. Jakuba, postavený na vrchu 407 m vysokém,
Fot. Brunner-Dvořák.
J. V. ARCIKNIZE-NASI.EDXIK SE ŠLECHTICKOU DRUŽINOU.
dominuje celému okolí. Hrad Kozlí, jenž lni r. 1467 majetkem Jana
Libúna z Dubě, věrného přívržence Jiříka z Poděbrad, byl lidem
Zdenka Konopištského ze Šternberka dobyt a zůstal od té doby v zříce-
ninách a památka po něm stále víc a více mizí. Byl vystavěn na
ostrohu, se tří stran potokem omývaném a na nejužší své straně, jež
s planinou souvisí, opevněn byl dvěma ve skále tesan\''mi příkopy.
Zbytky lesem zarostl\'ch jeho zdí s divukrásnj-m svým okolím a \y-
lilídka s blízkého Chlumu neb Chvojenské hory vynahradí hojně
námahu, spojenou s návštěvou těchto zajímavých míst.
Xa místní dráze Benešovsko-Vlašímské jest ])rvni stanice Stru-
hařov a nedaleko ní as 5 km východně od Benešova vesnice téhož
jména a tvrz, z níž se zachovaly praskrovné zbytky. K severovýchodu
odtud ve vzdálenosti as 1 km na vysoké planině jest malá vesnice
Jezero s poplužním dvorem, při němž stávala tvrz, na které seděl
Fot Brunner-D\ ufák.
191
r-
"\
V-
.J
IDYLA Z KOKOPISTSKE OBORY.
192
Beneš z Jezera, jenž r. 1415 podepsal sližn\- list ke koncilu Ivoslnic-
kému. Na sever odtud vede cesta do blízkého Střiž kov a. vesnice
s poplužnim dvorem a zámkem, kter}' nedávno vyhořel, čímž zničeny
bvlv mnohé památky, zvlášté pak upomínky na českého básnika Karla
Alarii barona A'illani-ho. jehož rodině zdejší velkostatek náleží. Jmeno-
vané zde osady patří farou k ( Jkro uhliců m. jež patřívaly k hradu
Zlenickému a dostaly se po mnohých dobách a změnách k velko-
statku Jemništskému. Zdejší již v roce l.^i.SO co farní připomínán}' kostel
byl v roce 1740 tak důkladně přestavěn, že se z původní jeho podoby
ničeho nezachovalo a nechová ničeho pamětihodného. Severov\'chodně
od Okrouhlic a as 2 km jižně od Kozmic prostírá se vesnice Teplíšo-
Fot. Brunner-Dvorák.
/'^^i4^.i:
J. V. .aiRCIKNIZE-NASLEDNIK VIT.^N LESNÍM PERSONÁLEM.
vice a za ní na jihu ve v\''ši 465 m stojí filiální kostel sv. Havla, jenž
býval původně farním a byl v roce 1756 rovněž tím spůsobem opraven
jako kostel Okrouhlický. tak že se při něm pouze dva staré zvony
zachovaly, jež jsou nejspíše dílem slovutného Brikcí z Cimperka.
Další stanice jest Jemniště. sídlo býxalěho panství, malá to ves-
nička se starým a novým zámkem, z nichž star\'' stojí skutečně za
shlédnutí, poněvadž jest to vzor zachovalé tvrze, na jak\''chž sídlivala
po cel\'ch Cechách v hojném počtu zastoujiená drobná šlechta. Dle
Balbína bývalo po Cechách .1377 podobných tvrzí. Zdejší byla obklí-
čena na severovýchodu rybníkem, který vodou z něho unikající pří-
kopy kolem tvrze naplňo\al. Po zvoditém mostě \chá/elo se do čtyř-
hranného dvora, různými staveními obklopeného, v jehož západním
křídle nacházelo se obydlí panské s piízemnimi klenutými místnostmi,
— 193 —
jež se architektonickou výzdobou, zvláště pokud se týče ostění a ve-
řejí a lomených kamenných oblouků od ostatních, většinou hospo-
dářsk\'ch místnosti lišily. R. 1724 vystavěl hrabě Adam z Trautmanns-
dorfu několik set kroků od staré tvrze jednopatrový' nov_v zámek, ob-
klopen}' krásným stromoxim. s pěknou mansardo\ou střechou a s kaplí
sv. Josefa s freskami Rainerovými. Na jihov5'chodnim konci zámecké
zahrady jest kaple Nanebevzetí Panny Marie s hrobkou některých
držitelů zdejšího panství, k němuž patří 10 dvorů, bývalých to samo-
statn\'^ch statků. Zdejší tvrz patřila za krále Václava IV. Mikuláši I)i-
vůěkovi z Jemniště, mincmistru a nejúhlavnějšímu nepříteli Husitů,
kteří ho a jiné ještě pány pod vedením Žižkov_vm r. 1420 u Sudoměře
a později u \'ožicc porazili. V bitvě pod \'yšehradem byl hlavní pří-
činou porážky Sigmundovy, dav se první na útěk. R. 1421 dobýval
na Husitech Chotěboře a vytištěn od nich do Moraxy. zemřel tu v r.
1423. \" držení Jemniště střídali se pak často různí majitelé, až r. 1699
prodáno hejtmanu Starého města Pražského Ferdinandovi Františkovi
z Říčan, kterS' k ostatním sv5'm statkům Struhařovu a Jezeru přikoupil
i Postupice a spojiv je s Jemništěm, prodal vše r. 1717 Františku Ada-
movi hraběti z Trautmannsdorfu; nyní jest jeho majitelem Filip hrabě
ze Šternberka. Jižně od Jemniště při silnici, kterou traf místní dráhy
Benešovsko-Vlašímské takřka na dvě stejné polovice přetíná, as 12 km
jihov\'chodně od Benešova leží městys
POSTUPICE v úvale při potoku Chotýšce, jenž od Jankova přichází
a též Jankovským se zove a částečně při velkém rybníku. Zde při ny-
nějším panském dvoře stávala tvrz, z níž zachovalo se jen několik
bezvýznamných místností. Odtud pocházel slavný rod pánů Kostků
z Postupic, znaku zlatých hrábí. Nejslavnějším z tohoto rodu byl slavn\'
válečník, státník a pozorovatel všech ušlechtil5'ch snah, pan Vilém
Kostka z Postupic, jenž bojoval proti Táborům v bitvě u Lipan, padl
však záhy na to 9. listopadu 14.% v bitvě u Vysoké u Hradce Králové,
kterou svedl s obleženými od něho Hradečany. Bratr jeho Zdenek,
alter ego krále Jiřího, prokázal tomuto a vlasti mnohých služeb. Zdařilá
současná jeho podobizna na dřevě malovaná chovala se na zámku
Opočenském a později v paláci knížat Colloredo-Mannsfeldů ve Vídni.
Skrovné toto původní sídlo slavného rodu dostalo se v držení různ\'ch
šlechtických rodů, až konečně, jak jsme dříve podotkli, spojeno bylo
s panstvím Jemništským. Z původního farního kostela sv. Martina bi-
skupa zachovalo jen presbyterium starou svou podobu a není v něm
mimo některé staré náhrobky nic památného. Roku 1794 postavil tu
tehdejší spolumajitel Jemnišfského panství, hrabě Jindnch z Rottenhanu
továrnu na kartouny a bělidlo na místě někdejší papírny, což vše po-
zději zaniklo. Jižně od Postupic jest bývalý městys, nyní farní ves
Popovice. jež byly po bitvě u Jankova r. 1645 tak zpustošeny, že se
— 194 —
od té dobv více úplné nevzpamatovaly. Byly v drženi různ\'ch šlecli-
tick\'-ch osob. z nichž pi^ipominá se nejprve k roku 1358 vladyka Otik
z Popovic. \' listopadu r. 1420 dobyl tvrze znám\' Mikuláš z Husince.
Po mnoh\-ch změnách koupil toto panství r. 17.32 rytířskx'- íád křížov-
níků s červenou hvézdou, jenž je držel až do r. 1797, kdy bylo hrabětem
Jindřichem z Rottenhanu koupeno a kjemništi připojeno. Nevzhledný',
v roce 1761 vystavén\' farní chrám sv. Jakuba jest bezv\'znamn\', zato
jest zajímavá zdejší starožitná tvrz, prav\'- to typ starÝxh vodních tvrzí.
z níž se přes zlobu času a nevšímavost lidskou dosti pozoruhodného
zachovalo, ač starobylému rázu budovy v 18. století podniknuté zmoder-
nisování dosti uškodilo. Založena a opevněna byla podobně jako její
Jemništská družka.
Tím ])opsali jsme téměř celý okres Benešovsk}' a zb\''vá nám
jeho poměrně nejmenší část. kterouž navštívíme drahou císaře Frant.
Josefa a jejíž první stanicí směrem k Táboru jest
BYSTŘICE, městečko nad Bystrou, as 7 km od Benešova vzdálené,
při silnici Linecké; založeno bylo v druhé polovici XIII. stol. pány z Dube
a Leštna. K. 1420 dne 6. čer\-ence byli tu u velikého rybníka upáleni
kněz husitský \Viclav se svým kaplanem, třemi sedláky a čtyřmi pacho-
laty, že se nechtěli odříci kalicha, na rozkaz biskupa, jenž nacházel se
\'e vojště rakouského vévody Albrechta, kter}'' táhl na pomoc Sigmun-
(lovi ku Praze, jehož lidé tyto nešťastníky zajali. Později sdílelo mě-
stečko osudy blízkého panství Leštenského. k němuž patřilo, bylo
l)0zději na dva díly rozštěpeno a dostalo se roku 1800 k panst\ i Floskov-
skému. Farní chrám sv. Simona a Judy na jihovýchodním konci mě-
stečka zachoval v presbyteriu pt^ivodní svou starou podobu ze 14. sto-
li'ti a na jednom ze svorníků, v nichž se žebra gotické klenby sbíhají,
vytesán jest znak páníj z Dube. tak zvaný odřivous (střela), jediná to
památka na zakladatele starobylé této svatyně. Chrámová lod zbudo-
vána byla r. 1 666 Josefem Priamem, baronem z Rovoratu. V neúhledné
zvonici visí dva starožitné zvony. Čtvrt hodiny od Bystřice na severo-
v\'xhod vypíná se hrad. vlastně zámek Leštno, jedno z nejpamátnějších
míst naší vlasti, jež dle Hájka založeno bylo pr\' již r. 772. Nejstarší
jeho známí držitelé byli jjáni z Dubě, kteří se psali odtud i z Leštna.
z nichž proslul pan \'áclav z Dubě na Leštně. jenž provázel Husa
ke sněmu Kostnickému. Roku 1420 dobývali hradu Táboří, pak patřil
pánům ze Šternberka, z nichž Jan Holický ze Šternberka na Leštně
a Českém Šlernberce r. 1,536 vystavěl hraď Leštno tak, jak se až do
druhé polovice minulého století, ovšem valně již sešl\\ zachoval. Maji-
telé jeho se však později stále měnili a byl mezi nimi i Kristián z |llova.
jenž zavražděn byl s Valdštejncm a jeho důvěrníky v Chebu r. 1634.
až konečně j)0 různých osudech přešlo r. 1872 v majetek známého
velkojM-ůmyslníka Čeňka Danka, šlechtice z Esse, jehož rodina jest
- 195 —
dosud majitelem Leštna a panství Tloskovského. Polosesutv již hrad
šlechtic Daněk zachránil od zkázy, podrobiv jej důkladné opravě a
proměnil jej v skvostné panské sídlo, získav si tím vděk všech milov-
níků českých dějin a památek.
As 5 km severozápadně od Bystřice jest ves T voi^ešo vice,
všeobecně Tvoršovice zvaná, sídlo velkostatku a někdy tvrz, jež stá-
vala kdesi v místech nynějšího poplužniho dvora a odkud pocházeli
vladykové z Tvořešovic. Panství zdejší přecházelo stále z jedněch
rukou do druhých a bylo též majetkem Radeckých z Radce, až je
r. I8()8 koupil známý podnikatel staveb Jan Šebek, jehož synu dosud patři.
Jižně od Tvořešovic a západně od Bystřice při silnici, vedoucí
k Neveklovu, jest farní ves Ne svačily s filiálním chrámem Nalezení
sv. Kříže, jenž byl dříve a to již v roce 1350 farním a roku 1700 roz-
šířen, čímž jeho starožitný ráz byl setřen. R. 1706 koupil Jeroným
hrabě Colloredo z Walsee Nesvačily s Drachkovem a Tosnicemi a při-
l)ojil je k i)anství Tloskovskému. Na panství Jemništském. v okolí
Bystřice a u Konopiště jsou větši rybníky, jichž hráze při nedávné
povodni se protrhly a valící se z nich spousty vod nezměrných škod
způsobily, nádherný Konopištský ])ark zpola zničily a i oběti na lidských
životech si vyžádaly.
Tím skončili jsme popis památné krajiny Benešovské s přáním,
aby i tomuto dosti zkoušenému českému kraji zasvitly lepší dol)y
a štastná budoucnost.
Jan Dotřel.
XXXVll. OKRES VLAŠIMSKÝ.
úvodím střední a dolní Blaníce — s vyjmutím horního a středního
toku potoka Chotýšanského — mohl by se pojmenovati okres Vlašim-
ský. Pruh země od jihu k severo-severovýchodu položený, asi 25 km
dlouhv a průměrně \()-\2km široký, jímž po celé délce Blaníce pro-
téká, jest jádrem; přimyslíme-li si k němu na východě různoběžník
o 12 kilometrové základně 8 km široký, cele úvodím potoka Zdisla-
\ického vvplněný. konečně na severu k levé polovině toho pruhu při-
lehlý trojúhelník s 10 km základnou a 5 km výškou — máme tak v hru-
bých obrysech podobu okresu vystiženu. Celý okres sám jest částí
levého pobřeží řeky Sázavy, která jest mu na severu přirozenou hra-
nicí; jen na dvou místech Sázava patrněji od hranic poodstupuje :
katastr obce Kácovské zatlačuje hranici na západ od velikého ohybu
Sázavského, a rozloha panství Šternberského posunuje hranici až na
2 km od Sázavv k vvchodu.
— 196 —
Rozloha okresu Vlašimského obnáší 353"48 km"-, na nichž žije
26.648 (dle sčít. r. 1900) ob\'vatelů, čili průměrné asi 75 duší na 1 km-.
Co se tkne reliéfu půdy. nejeví obě poloviny stejného rá;íu. Vv-
chodní část po pravém břehu Blaníce jeví se jako vzedmutá ijlanina.
z niž vystupuje poměrné více osamoceních vrcholů, tu xětších, tu
menších. Nejvíce vyzdvižena jest krajina jihovýchodně od Xačeradce
jakožto rozhraní mezi okresem Vlašimsk\'m a Pacovsk\'m, kde hora
Říšnická u Daménic 688 m n. m. dosahuje. Odtud horský tento hřbet
zahýbá severně přes Pravonín vyzdvihnuv se zase na hranici okresu
Dolnokralovického ,Na skalkách" ještě do 600 m. odkudž jednu odnož
vysílá na sever k Zdislavicům, druhou pak východně. al)y svvmi
bystřinami na území Dolnokralovickém napájela silné proudy potoka
Sedlického. Směrem k Louňovicům má pohraniční hřbet Xačeradeckv
náhl\- sklon, s něhož hrne se dolů kol Xačeradce potůček Brodec,
na v\'chodním a severním úpatí Blaník obtékající. Údolíčko jeho —
spíše jest úžlabina — po krátkém toku 6 km u Křížová klesá již na
440 m. Tak se stává, že Blaník sám. jehož vrchol má jen 638 m nad-
mořské v5'šky, a jejž ted\' sta jiných vrchů českomoravské vypnulinv
daleko převyšuje, vyčnívá tu nad své okolí jako docela imposantní
temeno horské. Tímto směl\-m vzestupem Blaník liší se nájiatlně od
četných i vyšších vrchů českomoravských, které obyčejně jen pone-
náhlu ze své široko rozložené základny s\-ůj vrchol vyzdvihuji. Blaník,
• o němž tuto řeč, jest tak zv. ,Velk\'"; od něho lesnat\'m sedlem.
kLerým ražena jest silnice od Xačeradce k Louňovicům, oddělen jest
jižně položený Blaník Malý. vysokx' 564 m. Xa opačné straně proti
Blaníku \'elkému na sv. trčí taktéž dosti náhle vyzdvižená Hora Kří-
žová 582 m vysoká. Skupina těchto tří dosti směle vystupujících vln
se svým bohatstvím lesní zeleně, omývan\''ch šploumajíci horskou
bystřinou Brodcem. jenž místy jen roklemi na úpatí těch hor se pro-
dírá, dodává této jižní končině \'lašimska rázu svrchovaně malebného,
ba nádherně romantického. Tu snadno lze si vysvětliti, proč krajina
tato vábila k sobě pozornost již dávného ob\^vatelstva, a že duše lidu
Blaník sv\'^mi pověstmi opředla. Putuje-Ii cestovatel zvláště směrem
od Xačeradce po běhu Brodce a za Křížovém sestupuje do horské
rokle mezi V. Blaníkem a Horou Křížovou, neubrání se pocitu, jakoby
\stui)oval do kraje začarovaného; opravdu dřime tu něco velkolepě
tajemného. Xeméně mocný dojem činí Blaník cestou od Kondrace
k Louňovicům.
S Blaníku otvírá se krásná vyhlídka na všechny strany. Xa nej-
vyšším vrcholu strmí příkrá skála tvarů podivných; na jednom místě
má podobu jakési brány lomeným obloukem sklenuté, kterážto okol-
nost zavdala asi příčinu k pověsti, že jest to brána vedoucí do vnitř
hory. v níž dřímají blaničtí rytíři se sv. Václavem, dle jiné povésti se
— 197 —
Zdeňkem Zásmuck\'m, čekajíce doby, až bude naši vlasti nejhůře.
O rytiřích blanických vypravuje si hd také jiné povésti, hlavné jak
lidem do Blaníka přišl\'m dobře činili. Historicky jisto jest jen tolik,
že na Blaníku od starodávna stával hrad knížecí čili korunní, poněvadž
až do XV. století nelze vyhledati žádného soukromého majetníka.
Na temeni V. Blaníka spatřuje se dosud násep z hrubých kamenů
beze všeho spojidla; po tesaných kamenech, cihlách nebo maltě není
žádné stopy, z čehož lze souditi, že hrad b\'val dřevěný. Zbylý ka-
menný val jest as 25 m dlouhý' a 8 m široký; pod ním bývalo nádvoří
přes 40 m dlouhé, 33 m široké, do něhož vcházelo se z předhradí, jež
obkličuje mohutný kamenný val rozlohy neobyčejně veliké. Král Václav
IV. postoupil str5'ci svému Prokopovi 40 hradů, mezi nimiž se i Blaník
připomíná. Když pak Václav r. 1402 ve vězení ve Vídni držán byl,
vylákal Sigmund Prokopa z hradu Bezděze, před jiné královské
a Prokopov}' hrady táhl, až i před hrad Blaník přitáhl, kdež pr\' Pro-
kopa na taras přivázati a k němu stříleti kázal, až se hrad jemu vzdáti
musil. R. 1407 jak5'si muž lid obecn\^ naváděl, že na horu Blaník se
sbíhal, aby divy spatřil, čemuž arcibiskup Zbyněk z Hasenburka na
pohádání Husovo přítrž učinil.
Zboží Blanické připadlo klášteru Louňovickému; po jeho zničení
r. 1420 drželi je s Blaníkem Táboří, od r. 1547 Jan z Pernštejna, od
r. 1548—1652 rod rytířů Skuhrovsk\'ch ze Skuhrova; pozdější držitel
Karel Adam z Říčan odkázal je r. 1672 arcibiskupství pražskému. Na
Malém Blaníku zřízena kaple sv. Maří Magdaleny, na jejíž vystavění
týž pán odkázal 300 zl. V jeskyni pod sakristií bydlel poustevník. Za
cis. Josefa II. kaple i poustevna zrušena. Arcibiskup hrabě Schonborn
dal kapli opětně upraviti.
Z nesouvislvxh kup ve vS'chodní části \'Iašimska nutno ještě
uvésti některé. Nad vesnicí Javorníkem zdvihá se jz. Hůra (583 m),
jv. Horka (527 m) a dále na v\'chod Hol\' vrch (511 m)\ všechny tři
vrchy jsou pohraniční. Pozorují-li se další vrchy severovýchodním
směrem od Blaníka, jeví se tyto jako přetrhávanj' řetěz, který před-
stavuje zároveň rozvodí přítoků řeky Blaníce a Zdislavského potoka.
V tom pořadí vystupují: Na sv. od Kondrace Zižkov (503 m). dále
Spálen\'' vrch (5()5 m) s kaplí Loretánskou nad vískou Bolinkou při
silnici Pelhřimovské od Vlašimě vedoucí ; nad vsí Kladrubami vy-
zdvihuje Kladrubská hůra (533 m), tak zvaná Kostelík, poněvadž na
ní stávala kaple zasvěcená mistru Janu Husovi, od niž směrem k Ště-
pánovu vynikají vrcholy Kosina a Paseka, oba málo nad 500 m. Asi
téže v\'še dostupuje Klásek u Psářů a vrch Vlkonáč nad Zdebuzevsi.
Čára těmito uvedenými vrcholy tažená znamená zároveň rozvodí xe\íy
Blaníce a potoka Zdislavického a částečně i řeky Sázavy ; na tomto
rozvodí rozloženy jsou osady: Bolinka, Rímovice, Rataje. Tehov, Psáře.
— 198 —
Chochol. Na svahu západním směrem k Blanici spatřují se : Kondrac.
Dub, Pavlovice, Kladruby, Petřiny, Nemíž, Radoňovice; na východním
svahu rozkládají se : Bolina. Zdislavice, Chlum. Štěpánov, Dalkovice,
Duhovka, Střechov, Lhota Štěpánova, Lhota Kácovská, Soušice, Ticho-
nice, a na svahu severním při pobřeží Sázavském Kácoves. Nejvj-chod-
nější kout okresu Vlašimského na pravém pobřeží potoka Zdislav-
ského vyplněn jest osadami, jež následují od jihu k severu : Javorník.
Sedmipany, Dubějovice, Kalná, Soutice, Černýš.
Aby místopis pravé části Vlašimska byl úpln\% budiž uvedeno,
že oba Blaníky i Horu Křížovou obstupují : Louňovice. Krašovice,
Křížov, Karhule, Lesáky. Na severozápadním svahu hřbetu Naěerade-
ckého hledí ku Blaníku : Bozejn, Daměnice, Pravětice. Hrajovice, Na-
ěeradec s Olešnou a Vračkovice. V dalším pokračování téhož Vraco-
vice a Malovidy.
Jest samozřejmo, že vyjmenované osamocené vrchy mají svůj
původ ve zvláštní povaze geologické; jsouce podstaty žulové, nesklá-
dají souvisl5'ch pásem, ale jeví se jako vyzdvihnuté kupy se zakula-
cen_vmi vrcholy.
Levé poříčí Blaníce, v němž žula nevystupuje již v takové míře,
jeví pro svou rulovou podstatu ráz poněkud jin\'. V něm lze již zna-
menati skutečná pásma souvislá. Nejprve jest tu se\-erní širok\' hřbet
Divišovsk\>, složený ze širokých ploch5'ch homolí, z nichž největší
a spolu nejzápadnější jest Kopanina (542 m) u Lbosína, Vrch Liticho-
vick}', oba vrchy, západní a jižní, u Divišova, Kopec MněchnějevskS'
(532 m), dále k severu Hatka u Drahňovic {503 m) s dalekým roz-
hledem vůkol. Xa západě proti Sáza\ě a nejdolejší Blanici nesvazuje
se hřbet Divišo\ský nenáhle. nýbrž jest tu vysazena řada kopců.
v celku nižších v^OO m. a\šak poněvadž v uctivě vzdálenosti 1—2 km
od řečiště nad údolím obou řek vysoko se zdvihají, dodávají krajině
té rázu nad míru půvabného. Z nich uvedeny budtež aspoň A^okáč
stojící proti Šternberků a Pokoř mezi Divišovem a Blanici; více men-
ších vrchů tuto se vyskytujících nemá jména.
U paty severního sklonu Divišovského hřbetu vine se téměř při
samé hranici okresní potok Křešick\'', sázavský to přítok, nad jehož
vlnami po levém břehu rozkládají se vesnice Křešice a Třcmošnice,
a jehož ústí doprovázeno jest na témž pobřeží při nejsevernější hra-
nici okresu břidličnatým pohořím, rozložen\'m mezi tímto potokem
a Sázavou, v němž vrch Ceřenický, Alani Hora a Žákov stojí jako
vysoké stráže nad vlnami Sázavskými, od Ratajů se valícími. V jižním
jednom zářezu tulí se osada Čeřenice. Ve vrchovině Divišovské, jež
vyplíiuje plochu mezi potokem Křešickým a Dolní Chotěšankou. a to
v hlavní ose její, rozkládají se osady Čenovice, Lbosín, Třeběšice,
Litichovice, Divišov, Mněchějev, Šternov, při západním svahu Dalov,
— 199 —
při severním Drahňovice, na jižním svahu, většinou poblíž potoka
Chotéšanky BS^kovice, Sv. Jan, Takonín, Bilkovice a Slověnice, při
východním nedaleko Blaníce Všechlapy.
Dolním tokem potoka Chotýšanského, jenž u Libeže do Blanice
vpadá, oddělen jest hřbet vrchů Domašinsk5'ch, které nejvyšším
vrcholem Kalamajkou 513 m n. m. dosahuji. Hřbet obstupuje na vý-
chodě rybník Smikovsk}' a tu část Chot\''šanky, která z něho vytéká.
Od starodávna jest zalesněn. Kromě Kalamajky, na níž spatřují se
zbytky knížecího domku (glorietu), vystupují ze hřbetu Domašinského
ještě vrchy nižší, a to Zlatá Skalka, čtverhrannou zdí obroubená,
OstrS' a Jelení vrch u Onšovic, s nichž na všechny strany krásný
a vn\\ý pohled se otvírá. Zalesněné Hory Domašinské bN^valy nepří-
stupné a jen jediná cesta od Benešova k Domašínu je překračovala.
Kromě několika mysliven a hájoven a malé vísky Onšovic v části
severní nemají obyvatelů; jen pozvolné svahy k severu, v5'chodu
a jihu osazeny jsou význačnS^mi bydlišti. Jsou to Radošovice. Lipina.
Ctibor, Lhota hrazená a město Domašín.
Potůček ČelivskN' odděluje vrchy Domašinské od třetí, jižní, části
levého poříčí Blanice, kterážto část má ráz mírně zvlněné planiny.
Nejvyšším vrcholem jest v ní Křivá (519 m), nad údolím Blanice mezi
Světlou a Ostrovem. Planina tato jest vlastně v5'chodnim pozvolným
svahem hřbetu Neustupovského, jenž na Voticku a Benešovsku do-
provází prav\' břeh Chotýšanského potoka až k Postupicům. a jehož
pokračováním Hory Domašinské pokládati lze. Osady v této části
jsou Hřin, Sedlecko, Lipina, \'elíš, Nespery, Chobot, Lhota Nesperská
a Libouň u Louňovic.
Velik}' ostrov středočeského žulového pohoří zabírající krajinu
Benešovskou a dosahující ve směru sv. až k Sázavě vysílá své vý-
běžky i do \'lašimska, jakým jest především krajina kolem Chot\'šan
s vískami Pařezí a Městečkem. Na hranicích okresu zdvihá se ně-
kolik vyšších kopců, z nichž Vápenný vrch jest nejvyšší. (518 m).
Do nejjižnějšího cípu Vlašimska na levém poříčí Blanickém za-
bíhá od jihozápadu táhl\' hřbet zlatonosného vrchu Roudného. na jehož
úbočí položeny jsou vísky Bořkovice a Laby.
Téměř čtvrtina plochy okresu Vlašimského pokryta jest lesy, což
.jest poměr asi takov\' jako ve většině okresů českomoravské vyso-
činy. Také poměr pastvin a plání, jež tvoří jen 7"/o povrchu Vlašim-
ska, zůstává v celku podobn\''.
Vlašimsko tvoří značnou část levého Posázaví a má proto též
podíl na slavné pověsti tohoto panoramatu půvabn\'ch partií. Ještě
před ústím Želivky dot5'ká se Sázava okresu, kde u vesnice Čer-
nýše má její hladina výšku 318 m n. m., u Pelíškova Mostu .307 m.
— 200 —
při ústí Blaníce 304, pod Slernberkem 301 au Ratajíi Hrazenxxh 293.
Spád vody jest tedy povlovnější, ale přece ještě dosti znaěn\''. Povaha
jejího údolí má týž skoro ráz jako všechny toky. větší i menší, na
českomoravské vypnulině. Tu příkré, skalnaté břehy zužují její koryto
a vlny zdají se prorážeti sobě cestu, a šumot lesní obruby na těchto
skalách a stráních mísí se v hukot vody : tam zase náhle rozjasňuje
se krajina, skály a stráně poodstoupily a měkký lučnatŇ' koberec roz-
prostírá se podél stříbrné vodní stuhy. Toto střídání soutěsek s ma-
i\'mi údolíčky způsobuje přečasto překvapující přechody a jímá kou-
zlem zvláštní romantiky. K tomu přimysliti si tichou, milou náladu
moderním ruchem ještě takřka nedotknuté krajiny, která zdá se hýřili
přirozen\'m bohatstvím zeleně a takřka koupati se ve vonném, svěžím
vzduchu — a tu snadno vysvětlí se. proč obyvatelé městští ze sv\''ch
fádních kamenných ohrad prchají do těchto zátiší, která je přírodě
navracují.
Hlavní tepnou vodní v okrese Vlašimském jest Blaníce, jak již
bylo uvedeno. Prameni se na Baíkovyxh vrších u vísky Blanicky
v okresu Mladovožickém téměř ve v\'ši 700 m nad mořem a vstupuje
pod Kamberkem na půdu \'lašimska. Nad Louňo\ncemi má její hla-
dina v\'šku 377 m: potom teče podle vísky Světlé k Ostrovu, ku
Hradišti. Polance a Znosimi. kde probíhá \e výši 343 m. načež váli
se k Vlašimskému parku a odtud pod \'lašimi odnáší vody ku Hrádku,
u něhož má již jen 328 m. na to obtékajíc Libež po větších oklikách
ve výši 304 m dospěje Sázavy. Přítoky Blaníce po obou březích jsou
jen krátké potůčky a horské ručeje ; toliko potok Chotěšanský. jejž
u Libeže s levé strany přijímá, a kter\- v okolí Votickém vyvěrá,
jest značného toku ; okresu ^'lašimskému náleží jen svým dolním
tokem. Kromě Blaníce přijímá Sázava z okresu \'lašimského ještě
potok Zdislavick)' (či Stěpánovský) a Křešický. o nichž již při líčení
terrainu byla řeč. Zajímavo jest. že Želivka. sebravši všechny tekoucí
vody téměř z veškerého rozsáhlého jádra vysočiny českomoravské,
uchyluje se s nimi do malého koutku okresu Mašimského. aby je tu
svému mocnému lennímu pánu jako povinnx'- tribut odvedla.
Říčka Blaníce se svj^mi přítoky, jakož i ostatní pobočné vody
Sázavské ve Vlašimsku ženou na 80 mlýnův a pil a naplňují více
menších i větších rybníků, z nichž největší jsou Smikovský u ^'ěžnik
(.Vlěstečka) s 28 ha, Ostrovsk\> s 18 y^a \ýměry, Strašík u Libouně a j.
V krajině tak zvlnité. jako jest okres Vlašimský. nelze hledati
rozsáhlejších rovin; přece však na mnohých místech půda uroxnaia
se tak. že ne-Ii o nížinách, aspoň o rovinkách a plochých ponenáhh^ch
svazích mluviti lze. Tak hned zmíněné již svahy hor Domašínských
ráz rovinný j)řijímaji; rovinu připomíná krajina jižně \'lašimi ke Kon-
draci a Znosimi, dále pláně kolem Libouně, Takonina a Divišova.
201
Celý severov5'chodní okraj okresu, z hlavni čásLi to pobřeží sázavské,
vyznačující se mírn5'mi a zvolna se sklánějícími svahy pahrbkovin od
Tichonic až k Sedmipanijm a Chlumu rovině lze přirovnati. Skuteč-
nými nížinami, ovšem jen malých rozměrů, pokládati jest pruh od Labů
přes Louňovice k Ostrovu, pak od Olešné pod Načeradcem přes
Křížov k Blaníku.
Fot. AI. Štěpán.
Různotvárnost plastiky
půdy dává tušiti, že Vlašim-
sko v ohledu geologickém
není všude jednostejno. —
V podstatě své jakožto sou-
částka vysočiny českomo-
ravské jest to hlavně rula
a žula. Rula převládá ; žula
vystupuje z ní na mnohých
místech jako ostrovy vyv5'-
šené, a to více v pravě po-
lovině okresu, tvoříc za-
obleně kupy, které této části
dodávají jiného vzhledu než
jak se jeví polovina západní,
jak o tom bylo již mluveno,
ačkoli i v této levé části vy-
nořuje se žula dosti v\'-
.ínačně na př. vrchy Doma-
šínskými a oněmi, které vy-
vyšují se při samé západní
hranici okresu. Z žulových
vrcholů dlužno především
uvésti Blaník. Od permského
ostrova u Českého Brodu
a Černého Kostelce táhnou
se ostrovité stopy permské
přes Divišov, Vlašim a Tábor
až k C. Budějovicům. Jihozápadně od Vlašimě u vesnice Chobotu
a severně od Divišova dva malé takové ostrůvky permské se obje-
vují. V\'skyt jejich dokazuje, že veškeré vrstvy permské této oblasti
svého času souvisely, avšak později vrchní vrstvy byly odplaveny.
Vlašimsko stalo se v nejnovější době světoznám\^m jakožto naleziště
zlatých rud. Sice již v dávném středověku na plochém horském hřbetu
Roudněm. který se táhne od osady Bořkovic ku vísce Labům směrem
k Libouni u Louňovic (proti Blaníku), hledáno a nalézáno b\''valo zlato;
tak zdá se, že starobvlv románský kostelík v Libouni vystavěn byl
KAPLIČKA SV. MAkl MAGDALENY
NA MALÉM BLANÍKU.
— 202 -
ve 12. stol. od horníků, z čehož by se dalo souditi na v\-nosnost teh-
dejších dolů. Dobýváni zlata obmezovalo se tenkrát ovšem jenom na
vyplavování zvětralé v\'plni žil podél Blaníce a při rybníku Strašíku.
V husitských válkách doly zpustly a později byly docela zapomenuty.
Teprv^e ve století XVIII. , kdy zboží Libouňské přešlo do rukou hrabat
z Aueršperka. hornictví porozkvetlo znova. R. 1797 vystavěna byla
v Louňovicích puchýrna. r. 1801 přibyla druhá. Zachovalá listina
v pražské mincovně svědčí, že
''°'- •^'^'^''^"- výnosnost nebyla valná a tak
dolování r. 1826 zašlo docela.
Teprve r. 1892 berlínská íirma
Stanlien & Becker obnovila do-
lovací práce, ale nepodařilo
se jí rozhojniti výrobu zlata ve
svém revíru, jenž jí byl r. 1896
xykázán. R. 1903 dostal se celý
hornický podnik na Roudném
do rukou anglického finančního
družstva, jež representuje Dr.
Albert Fischer a Herbert Stan-
ley Sugden v Londýně. Zlato-
nosné rudy na Roudném vy-
skytují se v žilách, jež proni-
kají rulou. Mohutnost rudních
žil jest různá, od 10 cm až
k 8 m. ba na jednom místě,
z\aném ..Černá kuchyně", měří
až 20 m. Dle dosavadních zku-
šeností bohatost rudy na Roud-
ném i)áčí se na 10 g zlata
v jedné tuně žiloviny. Dobytá
žilovina se rozdrcuje, na prach
rozmělňuje, plaví, amalganuje
rtutí, ale též se nechá na ni
působiti louh cyanodraselnalý. v němž se všechno zlato rychle roz-
pouští, načež šlicha odváží se ku zpracování do Saska (Freiberku)
a do Uher (Stávnice). V roce 1905 pracovalo v rudonosn\'ch dolech na
Roudném a v závodech poblíž něho 495 dělníků: v\'-těžek v tomto roce
páčí se. pokud jen zlata se týče, na 900.000 korun. Výsledek jisté
skvěK'.
Co do plodivosii orné půdy nelze okres A'lašimsk\' počítati k bo-
hatým. Půda z největšího dílu hlinitá, jemnějším nebo hrubším piskem
promíchaná, jest mělká a spodek nepřipouští hlubšího orání; poměrně
I-ORETA U VLAŠIMI.
203
nejúrodnější pruhy země vyskytuji se kolem Mašimě, Načeradce,
Louňovic, Měchnčjeva a Soutic, kde vrstva ornice dosahuje značnější
mocnosti, majíc také živnější spodinu. V rozsáhlých poříčích řek
Sázavy a Blaníce vyskytuje se půda písčitější a spočívá nejvíce na
naplaveném štěrku říčném. Máme-li však na zřeteli agrikulturní
poměry veškeré vysočiny českomoravské, předči Vlašimsko výnos-
ností půdy přece ještě leckteré okresy jiné. Hlavními hospodářskými
plodinami jsou žito, oves, ječmen, pšenice, brambory, pícnin\', méně
luskoviny a len (tento hlavně v okolí Načerace). Ovocnictví se dosud
malá péče věnuje; třeba že podnebí není zdaru ovoce ve vyšších
Fot. AI. Štěpán.
KOSTEL A RADNICE \' NAČERADCI.
polohách vždycky příznivo. přece leckter\' druh ovoce s nejlepším
zdarem by se mohl pěstovati a utěšeného výsledku by se docílilo.
Ku zvelebení hospodářských poměru zřízeno jest ve Vlašimi hospo-
dářské družstvo.
Více než 3 1 "/o půdy náleží velkostatkům.
Průmyslu se při rolnické povaze okresu \alně ovšem nedaří,
zmínky zasluhují pivovary \e \'lašimi a Načeraci. lihovary ve Štern-
berků a Načeraci, továrna na samet v Divišově, škrobárna v I)o-
mašíně.
Hlavní tepnou obchodu bývala do nedávná erární silnice od
Prahy přes Benešov do AHašimě a odtud k Pelhřimovu a Jihlavi
i dále Moravou až do Vidně vedoucí: vystavěním dráhy transversalní
r. 1888, potom odbočné dráhy BenešovA'lašim-Dolní Královice, a ko-
204
nečně dráhv pos;izavsk(- silni:e lato pozbyla své b\'\'alé důležitosti,
která nvní spíše pi-jpadá silnicím z Vlašimi do Louňovic a odtud bud
k ^'otifům nebo k Načeradci, Mi. Ycr/Aci a dále k Táboru vedoucím.
Obchodu i živnostem napomáhají také některé peněžní ústavy.
\' přední i^adč sluší vytknouti občanskou záložnu Mašimskou, kteiáž
jest první a nejstarší v Cechách, založená r. 1858. Roku 1873 vznikla
tamtéž nová spořitelna. Záložny jsou ještě v Souticích. Louňovicích,
Xačeradci, Štěpánově, Cho-
Fot. AI. Štěpán. t\'šanech, Střechově, Ticho-
nicích. Třeběšicích a druhá
záložna (okresní hospodář-
ská) ve Vlašimi.
A'lašimsko náleží ku
Krajinám, jež v Cechách nej-
dříve byly osídleny ; na-
svědčuje tomu nález pohan-
ských popelnic u Domašína.
Zachovalé iiamátky stavi-
telské ])ak dokazují, že také
křesCanství v krajině této
záhy kořeny zapustilo. —
\' těch dobách domohl se
ŠTÉPÁNO\' ve svém
okolí značného významu:
r. 1295 jmenuje se trho\-ou
vsí. I37'> městečkem. Býval
statkem biskupským. ])0-
zději arcibiskupským. Byl
zároveň sídlem děkanátu
Stěpánovského, který ná-
ležel do archidiakonatu Kou-
řimského: r. 1350 obsahoval
64 far. mezi nimi všechny,
které až dosud na Vlašimsku se nalézají. Byly to fary: Chotýšany.
Radošovice. D i v i š o v. S o u t i c e. ^' e 1 i š. Štěpánov. Z ú c-
b u z e v e s. Hrádek. Z d i s I a \- i c e, K o n d r a c, \' 1 a š i m. D o-
mašin, L o u ň o v i c e. X a č e r a d e c, T ř e b ě š i c e (tenkráte U e-
brník zvané); tylo fary za různých proměn zachovaly se až podnes.
Mimo ně b\'valy ve XI\'. stol. ještě fary v Mněchnějové, Psářích
L iboun i. Tehově a Hradišti, které potom v bouřliv\'ch dobách ná-
boženských válek zanikly, takže zachovalé kostely nyní jsou toliko fili-
álními. R. 1280 pražský biskup Tobiáš z Bechyně dal na sv\'ch statcích
chrámy čili církve vysokými zdmi na způsob tvrzí nebo kastellů ohraditi,
KOSTEL V KONDRACI.
205 —
aby jich před loupežením Braniborů uchránil ; takovr hradby kolem ko-
stela Stěpánovského až do doby nové se uchoval}'. V starožitném chrámu
sv. Bartoloměje, jednoduché gotické stavby, nalézá se vzácná ki^titelnice
kamenná. V městečku žije 1145 ob. ve 210 domech (r. 1900).
V zrušených farnostech jMnéchnéjevské. Psářské a Libouiíské
zachovaly se pravé nejstarší stavitelské památky doby románské.
Nejkrásnější a zároveň nejstarší jest kostelík v L i b o u n i. Již z da-
leka spatřuje se uprostřed vesnickj^ch domků mohutná čtyřhranná věž
kostela na nevysokém, avšak strmém vrchu. K věži připojuje se
rotunda, o průměru 7' 16 m. k níž na \'vchodní straně přiléhá okrouhlá,
Fot. AI. Štěpán.
LOUNOVICE
S VELKÝM A MALÝM BLANÍKEM.
překlenutá nižší apsida. Zdivo jest neobyčejně silné. Původ kostelíka
klásti jest do 2. pol. XII. stol.
Filiální kostel sv. Martina v M n ě c h n ě j o v ě nepozbyl v ničem
své původní rázovitosti a zachován jest celistvě. Lod jest pravoúhlá,
rákosovým stropem přikrytá; pěkně překlenutá apsida polokruhová
vyzdobena jest jednoduchým, ale vkusným oltářem se starým kamen-
ným stolem obětním. Střecha apsidy opírá se o zděn\' štít lodní. Věž
byla později přistavěna, čemuž nasvědčuje jin\' materiál i slabší zdi.
Původem asi z poč. XIII. stol.
Kostel sv. Trojice ve P s á ř í c h má při pravoúhlé lodi choř
(kněžiště) pětiúhelníkový, jenž upomíná na vzor stavitelství Raven-
ského. Kdy byl zbudován, nesnadno určiti; zajímavo jest. že tento
kostelík má tutéž podobu i tytéž rozměry jako pověstný' kostelík sv.
- 206
Václava na Brůdku v průmyslu Všerubském. o němž jest bezpečně
dokázáno, že jej založil kníže Břetislav v polovině XI. stol. Jest však
možno, že byl staviteli kostela Psářského toliko vzorem.
Zachovanou románskou věž a původní lod i kruchta v témž
slohu má kostel sv. Petra a Pavla v X a č e r a c i, pocházející nej-
méně ze stol. XII. ( ) tom svědčí letopis Jarlochův. v němž uvedeno,
že v Loufiovicich r. i 184 zemřelý ZelivskS' opat Gotšalk vezen byl
do Želiva a na cestě zastavil se prů\od v kostele Načerackém. Práce
na této stavbě románské jest místy pěkně ozdobná. Teprve později,
ale ještě v době ranné gotiky, přistavěna byla gotická delší pres-
byteř.
Věž obdélníkovou má kostel sv. Bartoloměje v K o n d r a c i :
z mohutného s])odku na obou bocích věže vystupují spanilé a vzdušně
věže okrouhlé, vyzdobené dvojnásobnou řadou podvojných oken ke
čtveru stranám čelících, jimiž svršek věže oživuje se tou měrou, jako
na žádné jiné stavbě románské v zemích koruny české; prostor mezi
oběma věžkami \yplněn jest však nevkusnou, vyšší, prkny pobitou
zvonici. Lod románská se taktéž dobře zachoxala, a soudě dle jemné
práce kamenické lze klásti původ tohoto kostelíka do konce XII. stol.:
jen gotickx' choř byl arci v době pozdější přistavěn.
Románského ])uvodu jsou ještě jiné kostely na Vlašimsku. na
nichž však jen málo původního se zachovalo. Sem klásti dlužno kostely
v T ř e b ě š i c í c h (dříve sluly D e b r n í k) z pol. XIII. stol., v C h o-
t5'šanech z XII. stol. a v Sou ti cích ze XIII. stol.
Mluvíce o nejstarších stavbách nemůžeme pomlčeti o bývalém
klášteře L o u ň o v i c k ě m. \'znikl za nedlouho po založení kláštera
Želivského na podnět prvního opata (iotšalka. jenž chtěl míti v blíz-
kém svém sousedství klášter panenský. Jeden jeho spolubratr Jindřich,
učený lékař, koupil lesní pustinu kol Blaníka ar. 1 149 založil tu
klášter, do kterého přivedl panny řehole praemonstrátské z Uunne-
waldu, diecěse Kolínské n. R. Záhy zvelebil se tento útulek tak, že
odtud v lirzku do (1\ ou nově zřízených klášterů, a to Berneckého
v D. Rakousich a Kounického na Moravě, mohly býti jeptišky převe-
deny. Během času získal tento klášter znamenitého jmění nejen na
nynějším Vlašimsku a Dolnokralovicku ale i v krajinách vzdálenějších
jako u Červené Řečice, Pelhřimova a Soběslavi. Farní kostel Louňo-
vick}', sv. Václavu zasvěcený, stával před klášterem; právo podací
k němu, jakož i ke kostelu Libouňskému náleželo opatům Zelivským.
Tam, kde nyní stojí zámek, bývalo proboštství. Xa počátku husitských
bouří vzal náhle klášter zkázu. Dne 23. dubna 1420 přepadli Táboři
nejpr\e klášter Milevský, v němž byli usazeni mniši praemonstratšti.
a hned na to i klášter Louňo\ický. oba spálili a rozbořili. Panny
utekly s [uiklady a listinami na
L07 —
3
O
>
<
ts)
■<
W2
Qí
aj
ca
Z
Ďí
uj
>IZ!
Q
<
208 -
listopadu byl od Táborů ztečen, zničeno všecko. Osud klášterních
pannen jest neznám.
Statky zrušeného kláštera připsal král Sigmund svému věrnému
rytiři Janu z Chotěmic a na Vlašimi, ale Táboři zboží toho užívali,
připojivše je k nové založenému méstu Táboru. R. 1437 postoupil
tvto
císař Sigmund
Fot, Jaroslav Juhn.
Statky v zástavu obci
Hradišti hory Tábor.
Klášter zůstal v su-
tinách. na jeho zříce-
ninách vzniklo nynější
městečko
LOUŇOVICE, kostel
sv. \'áclava v menším
rozsahu obnoven a za-
svěcen P. Marii, obydlí
l^roboštovo proměněno
v zámek. Po vzpouře
král. měst r. 1547 bylo
město Tábor potrestáno
tak. že mu panství Lou-
ňovické bylo zkoníisko-
váno a postoupeno pa-
nu Janu z Pernštejna,
jenž je po roce prodal
rytíři .Skuhrovskému.
Rod tento lnul k \'íře
pod obojí, a ])roto po
bitvě bělohorské byl
potrestán tak. že za
odhadní cenu statky
jeho byly mu postou-
peny jako léno. R. 1624
farář protestantsko' od-
tud vypuzen. Po smrti
Oldřicha Skuhrovského připadlo zboží Karlu Adamu Lvovi z Říčan,
jenž ve své poslední \uli r. 1672 panství své odkázal arcibiskupství
pražskému, při němž tr\á. Starobylého zachováno jest pramálo. Z klá-
štera zůstaly zbytky zdi. k níž i)řistavěn jeden domek. Ve farní za-
hradě přišlo se na podzemní základy bývalého kláštera, jenž dle toho
býval rozsáhlý. Zámek pochází z doby pana z Říčan; ve svých čtyřech
rozích měl okrouhlé bašly. které v novější do!)ě sníženy až ke střeše;
jižní křídlo bývalo původně jjrobošlstvím. Pozoruhodným slavením jest
ŠTERNBERK K. SÁZAVOU
(POHLED OD MOSTUi.
— 209
Fot. Jaroslav John.
~ÍS
šnvchar z r 1601 s vvsokvmi gotickými štíty. V Louňov.cich narodil
e r I69I Jan Disma^ Zeíenka. znamenitý svého času hudebm sk a-
datel jenž zemřel r. 1745 v Dráždanech jako kapalní mistr dvorn. kapely.
Byla již zmínka o tom. že v době založeni kláštera Luně v.ckeho-
V Načeraci bvl již farní chrám. Kdy Načerac vzmkl. nelze zj^tUu
není také zcela jisto, byl-li Načerat, o němž se zmmka deje za pano-
vLí knížete Soběslava I. r. 1 140. jakožto muži duchem . l-hatstvírn^
vvnikajicim, jeho zakladatelem, ale jest to pravdě vehce podobno. \ 1 se
však, ie Vitek z Naěerace byl strýcem Závise z Falkenstema. s n.mz
proti králi Přemyslovi II. ne-
přátelsky povstal. R. 1391
uvádí se Načerac ve spojení
s panstvím Vlašimským a
to až do r. 1546, kdy od-
prodán rytíři Přechovi Dvo-
reckému z Olbramovic. —
V době českého povstání
Načerac mnoho vytrpěl. R.
1622 město obsazeno od-
dílem jízdního pluku Dam-
pierrova, jenž tu téměř rok
dal se vyživovati, k tomu
ještě město vypáleno. Chrám
dvakráte byl vyloupen. Po
bitvě u Jankova r. 1645 jedno
oddělení vojska švédského
přepadlo Načerac a vydran-
covalo úplně. Město takřka
úplně zničeno, že jen čtvrtý
díl sousedů v něm zůstal: vše ostatní leželo pusté a ladem.
Poslední mužskv potomek Dvoreckých z Olbramovic zemřel
r I63! t r - j"ho udrždv statek až do r. 1682, kdy jej koupd Václav
Marek'zGehardu; potom často měnil majitele. Při ,.amátnem chrámu
ies mi ál^a pergamene psaný z Kl nebo 14. stol. neúplné zacho-
^4nv Chrám Načerackv bvl asi r. 1278 vysokou pevnou hradbou
;:něn S^ tvrz; v jihozápadu .m rohu hradby ^staver^h™ a
bašta- to bvlo opatřeni proti loupežným Bramborům. Hadb> b>i>
T^ Il^ní, ^ebašta^které jest urváno též ^^^^^^^^^^^^
ponurý pomník starých dob podnes \ystavnosU ^^ ^^J^^^^
zámku takřka není: vadí velice nepnzmvv tenam zd^hajici se pnh.
příkře od jihozápadu i od severozápadu.
Skvělvm pamětníkem starých časů na Vlašimsku jest hrad
i
RYTÍŘSKY SAL NA ŠTERNBERKŮ.
210
Fot. Jaroslav John.
ŠTERNBERK, pyšné sidlo pánů ze Šternberka. Nejstarší znám\^
předek rodu toho jest Diviš, jenž žil na počátku stol. XII. Syn jeho
pravnuka Petra, také Diviš zvan\', zdá se b\'ti zakladatelem městečka
Divišova, po němž se od r. 1218 psával; zemřel r. 1240. Syn jeho
Zdislav slově v letech 1235 — 4! z Chlurn.ce (n. C), ale již r. 1242 ze
Šternberka, nebot na svém panství Divišovském vyzdvihl hrad, jemuž
dal jméno po svém erbu, zlaté šesticípé hvězdě na modrém štítě. Za
statečné hájeni Olomouce r. 1253 obdržel od krále Přemysla kus ne-
vzdělané země severně toho města, kde založil druhý hrad Šternberk.
Rod Šternberků se brzy ve-
lice rozvětvil, a členové větví
těch nemaK' podíl na utvá-
ření českých dějin mívali.
V XV. věku znamenitou
úlohu hrál Zdeněk z větve
Konopištské; on to byl. jenž
při volbě krále českého
r. 1458 prv}' hlas dal Jiřímu
z Poděbrad, a t\''ž pak odboj
proti témuž králi zase osno-
val a v čelo jeho nepřátel
pod pláštěm víry se postavil
za to. že král nechtěl jeho
osobním choutkám býti po
\ůli. Posádka Zdeňkova na
Sternl)erku obležena voj-
skem královským, musila
se vzdáti r. 1467 a statky
ke koruně královské připo-
jeny. Teprve když král Yki-
dislav s Matiášem uherským
se smířil, vyjednáno také vrácení zboží Šternberského prav\''m dědicům.
R. 1712 větev Holická, které Sternijerk náležel, vymřela po meči, od
kteréhož roku panství měnilo své majitele, až r. 1841 koupil je Zdeněk
hrabě ze Šternberka, J. M. císařské skutečný komoří, čímž hrad dostal
se zase do rukou starého rodu Šternberského.
Šternberk jest jedním z nemnohých hradů českých, které zacho-
valy se až do naši doby tak. že mohou býti obývány. Přistupuje-li
k tomu ještě krásné, malebné okolí, pak není divu, že jest pro turisty.
kochající se v krásách ladného Posázavi. znamenitou attrakcí. Zvedá
se nad soujmenným skrovným městečkem (sól domy a 540 oby\-.)
na hřbetě úzkého ostrohu, utvořeného bystřinou, jež klikatí se divokou
roklí na levém břehu Sázavv. Po stráni nad touto úžlabinou vede
ZÁMECKÁ KAPLE SV. ŠEBESTIÁNA
NA ŠTERNBERKŮ.
211 -
JIŽNÍ BAŠTA NA ŠTERNBERKŮ.
Kot. Jaroslav John.
choval svůj starý ráz : \'še ostatní je
za lod zámecké kapli, jcjižto presby
V sále i v jiných komnatách rozvi
rodu Šternberského i jiných.
Jinak není mnoho zvláštních
pamětihodností. Jen staré
švihovky, postavené v dlouhé
chodbě, zasluhují povšim-
nuti. Okolo nich pi-ijde se
do zahrádky k hrubé, ku-
laté baště, za níž pne se
most přes hluboký piiko]"-
čímž dosaženo přístupu ku
hradu i s této strany. Most
jest novější. Za příkopem
skalnaté temeno pahrbku
zdvihá se výše hradu, a na
něm věž v podobě klínu sla-
vená tak, že ostrá hrana
ven jest obrácena. Ve věži
jest památné vězení a bývalá
lidomorna. S vrchu této bašty
otvírá se překrásná vyhlídka
z městečka k hradu vozová cesta,
střežená kdysi čtyřhrannou hru-
bou baštou, na jejíž zbytcích lze
poznati ještě zbytky podkopu
z dobv, kdy hrad vojskem krále
liřihobyl dobýván. Bývalá přední
"brána již dávno zmizela, druhá,
v levo hájená kulatou věží. vede
do předhradí čili dolního zámku,
kde jednopatrové budovy a hra-
dcl)ní zed nevehký dvůr obklojjují :
nad ním k jihozápadu slrmi vy-
soko stavení horního zámku. Do
něho vchází se někdejším parká-
nem po kamenných schodech. Na
místě horního hradu bývalo pů-
vodně několik mohutných věží.
jež nyní v jediné stavení jsou
sloučeny. Uvnitř jest malý. úzký
dvorek, jenž se svým okolím za-
st přestavěno. Rytířský sál slouží
terium jest od ni dveřmi odděleno,
šcny jsou obrazy četných postav
Fot. Jaroslav John.
HLADOMORNA NA ŠTERNBERKŮ.
— 212
na romantickou krajinu i na hrad. S památného místa toho mysl zalétá
ku středu AHašimska. zámku i městu
VLAŠIMI. Rod pánů z Vlašimě připomíná se teprve koncem
XIII. st.. ale hned ve století následujícím vydal dva muže. kteří mezi
postavami té doby nad jiné vynikají. Jsou to Jan Očko z Vlašimě. druh\''
arcibiskup pražsk}' (1364— 1379). kterj-ž měl v\'značn\' vliv v radě císaře
Karla IV . po něm pak synovec jeho Jan z větve Jenšteinské co třetí
arcibiskup. známS^ prudk5'mi spory s králem Václavem IV., jež vedly
ke konečnému poděkování se z úřadu toho r. 1306. R. 1413 jmenuje
Fot. Dr. Wiesenberger.
NAMÉSTI SE ZÁMKEM \'E VLAŠIMI.
se pánem na \'lašimi a Xačcradci rytíř Jan Svídnický z Chotěmic od-
jinud z \'kišimč. věrny stoupenec krále Zikmunda, avšak již syn
lehož. Tomáš l)yi hejtmanem liralří Táborských, s nimiž i vpády do
Rakous podnikal. R. 1442 dostal se hrad \'lašimsk\'' s městečkem,
Načerací a městem Pelhřimovem dědičně rytíři Mikulášovi Trčkovi
z Lípy na [Jpnici. v jehož rodu panství zůstalo, avšak několikrát roz-
dělené, až do r. 1.546, kdy jeho část s Vlašimí a dědinami koupil rytíř
Markvart Stranovský ze Sovojovic. od něho pak r. 1552 vlad^ita
(Jaliriel Klenovský ze Ptení na Psářích. Manželka jeho syna Alše.
Johanka Klenovská zcelila zase celé panství, ale \5H3 ])rodala jednu
polovinu svému liratru \'ilémovi Ostrovci z Královic. Jeho syn Jan
- 213
Fot. AI. Stepán.
po odboji stavovském r. 1622 k věčnému vězení odsouzen byv, na
Zbirov zavezen, a není známo ani. kdy život skončil. Panství jeho
prodáno Bedřichu z Talmberka. Tento bydlel v Praze a správu panství
svěřil Oldřichovi Skuhrovskému. sedícímu na Louňovicich. R. 1627
zámek Vlašimskv i Domašínský byl vypálen od vzbouřeného lidu,
jenž nechtěl k víře katolické se navrátiti. R. 1665 koupila panství
Vlašimské Božena Dobro-
tivá, kněžna z Porcie, od
kteréž doby nebylo prodáno,
nýbrž přecházelo dědičně
na nástupce. Panství bylo
zpustlé, město Vlašim po
vyhoření: jen ponenáhlu
hojily se rány po válce
třicetileté. Roku 1744 jedna
z dědiček, Marie Josefa, ro-
zená hraběnka z Trautsonu
a Falkenšteinu, provdala se
za Karla Josefa knížete
z Auersperku, vévodu Miin-
sterberského — a takto do-
stalo se panství Vlašimské
držení tohoto knížecího rodu.
Zámek Vlašimskv leží na
západní straně města na i)ra-
vém břehu řeky Blanire. Za
starodávna b\''val hrad oi)-
kiopen příkopy s mostem
zdvihacím a vysok\''mi ná-
spy, opevněn několika okrou-
hlými baštami a dvěma vě-
žemi, z nichž po požáru
r. 1627 zachovala se jen jedna
nárožní, dole kulatá, nahoře
osmihranná; také bašty až
na jednu zmizely docela. Příko])y v druhé pol. min. století jsou zasypány
a na rozvezen^xh náspech táhne se nyní podle zámku Novovídeňská
silnice. V druhém patře věže jest kaple r. 1771 zřízená. Hlavní dvou-
patrové průčelí zámku jest obráceno k severozápadu, od něhož po
stranách vybíhají dvě křidla pravoúhelně.
Na západě k zámku přiléhá prosIaven}'^ anglický park. z největších
v Čechách, k jehož založení íkoncem XVIII. stol.) krajina bohatá
krásami přírodními všechny půvaby poskytla. Příkré skály v rozma-
bR.4NA ZÁMKU VLASIMSKEHO.
- 214 -
Fot. Ur. Wiesenberger.
%
nit\'ch skupeních strmí tu nad zelen\'mi lučinami a oljmezují s obou
stran rozkošné údolí Blaníce, jež tu ve dvou ramenech protéká, udr-
žována jsouc několika jezy v plném řečišti. Tři mosty spínají oba
břehy. Některé zvláštnosti činí park tím zajímavějším. Jsou to čínskv'
pavilon sady obklopený: lázeň u paty příkré skály na břehu mlýn-
ského potoka; krásná vyhlídka s v\''šiny uprostřed vysokého lesa,
kde na vysoké, příkré skále zbudován nápodobením zřícenin „starv
hrad" s okrouhlou baštou; maurská besídka; socha Samsonova a j.
Mnohé z těch podivnůstek v no-
vější době již byly odstraněny.
Město AHašim řekou Blanicí
rozděleno jest na dvě části, z nichž
^ ' každá má své podlouhlé náměstí.
Cásl na návrší mezi kostelem a
zámkem jest původu novějšího a
také nejvýstavnější. Z budov ze-
jména vyniká budova školní a dům
úřadu. Jinak jest patrná snaha po
zvelebování, čistotě a úpravnosti,
l)yf leckterx' zevnějšek nesvědčil
o blahobytu obyvatelů. R. 1900 po-
čítalo se 323 domů se 3042 obyva-
teli českými a 19 německými. Zají-
mavý jest starobyl}' děkanský chrám
sv. Jiljí. vystavěn}' ve slohu gotickém
na \ýšině k jižní straně města;
nynější stavba pochází z r. 1522,
vyvedená na náklad Mikuláše Trčk}^"
z Líjiv. Má jen jednu lod a nižší a
užší presbyteř. Zvenčí ji podpírají
|)ilíř('. mezi nimiž jednoduchá okna,
púťodně gotická, nyní však poka-
žená. Tvnitř však jest krásné žebroví gotické klenby. Při kostele cho-
ván psaný misál ze XIV. stol. a jiný tištěný r. 1489 v Bamberku. Na
velkém náměstí jest kašna, v niž na sloupě stojí socha Zábojova
s městsk\''m znakem, kterou dal postaviti Frant. Šebek, stavitel a rodák
Vlašimský. Pul hodiny od města na ..Spáleném vrchu'" kaple Lore-
tánská z r. 1704 jiochází od mistra J. J. Erharta. ^'e Vlašimi narodil se
r. Iř')l2 A. .\. \'lasák. znamenit}'- topograf a historik, jenž vydal cenné
monografie několika okresů svého okolí; zemřel r. 1901 jako farář na
Hrádku. \'c \'lašimi stála též kolébka českého romanciera S. Hellera,
syna vlasteneckého učitele. \'lašim náležela záhy k probudilým městům
venkovským, a také nyní snaží se držeti krok s postupujícím pokrokem.
CIXSKY PAVII ON
V PARKU VLA.ŠI.\1SKÉM
- 215 -
DOMAŠÍN, tvoří s Vlašimí dvojměstí. nebot domky obou se takřka
stS^kaji. Městečko, cMlajicí asi 10()(l obyvatelij ve 155 domech rozloženo
jest na svahu v\'chodního táhlého v\'běžku hor Domašínských, jenž
na třech stranách stráněmi do údolí potoky svlažovaných klesá; jen
na sz. po šiji vede od Benešova stará cesta do původní osady. Nej-
starší zpráva o Domašínu z r. 1352 uvádí Domašín již jako farní osadu
na zboží Louňovického kláštera, s nímž sdílel také pozdější osudy.
Dle pověsti, kterou nepatrné stopy zdiva a přikopu pot\rzuji, stávala
v dobách pradávn\-ch v horách Domašínských osada, které zvykem
dáváno jméno ..Starý Domašín". Jméno ..Nový Domašín" vyskytuje se
teprve ku konci XVI. stol., kdy po vyhoření za Smila Skuhrovského
Fot AI. Štěpán.
MAURSKA besídka V PARKU VLASIMSKEM.
znova bylo vystavěno a samostatným panstvím učiněno. Po smrti
téhož pána r. 1601 koupil statek Jan Ostrovec z Královic a na Vlašimi,
od kteréžto doby zůstal s panstvím Vlašimským spojen. \'e vzpouře
utrakvistů proti katolickým znásilňovatelůmi r. 1627 byl i zámek Do-
mašínsk\'' vypálen, ale vzbouřenci za to potom krutě potrestáni. Tvrz
r3'tířů Skuhrovsk\'ch stáv'ala severně od kostela přes silnici : n3'ní jest
přestavěna na obyčejnj' panský dům se zbytkem okrouhlé, vetché
bašty v jednom rohu.
Po novovídeňské silnici z podlouhlého čtverhranného náměstí
domašínského, po dobré hodině přijde se do Chotýšan. větší to
vesnice se 450 obyv. v 56 domech, se starožitným kostelem a pěkným
zámkem. Před válkou 30 letou b\''valy městečkem, jehož náměstí b5'valo
na místě nynější panské zahrady. Rytířská tvrz stávala severozápadně
od zámku, z níž dosti místností, náležejících k bývalému pivovaru se
— 216 —
Fot AI. Štěpán
zachovalo. Opodál při rybniče stávala tvrz Krabice, dle niž jedna
větev rodu z Veitmile zvala se Krabicův z Veitmile. Chotýšany jsou
rozloženy v právo od silnice; při silnici po levé straně stoji známá
zájezdní hospoda. Malou hodinku cesty na sever od \'lašimě nad Bla-
nicí na příkrém levém břehu leží malá víska Hrádek s poutním
chrámem, v němž na velkém oltáři vystaven jest krásný obraz sv.
Matouše od malíře Petra Brandla. Na Hrádku, v tom půvabném,
romantickém zátiší, farářoval Ant. Norb. ^'lasák, zabývaje se tu zami-
lovanvmi studiemi historickými. Západně od kostela na příkrém břehu
stávala tvrz. Na této
tvrzi žil vladyka Jan
z Hrádku, jenž r. 141.S
přivěsil svou pečet
k stížnému listu pro
upálení mistra Jana
Husa; po válkách hu-
sitských byl Jan \e
službách .\Ienharla ze
Hradce, kterého také
společně s Arnoštem
z Leskovce vyprovázel,
když ze zajetí Podě-
bradského od Jiřího
byl propuštěn a potom
— cestou onemocněv —
v Říčanech zemřel. Ry-
tíři z Hrádku byli potom
spojenci Zdeňka Kono-
pištského proti králi
Jiřímu. Po dobytí Štern-
berka byl i Hrádek zrii-
čen a zboží připojeno
hod. ceslv od \'iašimě
KOSTEL N.A HRÁDKU.
k panství \'lašimskému. \' úzké kotlině asi 2
leží město
DIVIŠOV, jehož zakladatelem jest některS' z předků hrabat ze
Šternberka. Na místě sídla pánů z Divišova stojí nyní děkanství. Ne-
bývalo asi značné, neboí jak již bylo praveno, vyzdvihli si pyšný
hrad nad řekou Sázavou. \' Divišově však v době nepovědomé zalo-
žili chrám sv. Bartoloměje. Obyvatelé od bouří husitsk\''ch po 200 let
drželi se náboženství pod obojí. Při vzbouření r. 1627 přepadli a vy-
pálili zámek Šternberský. Byvše násilně utišeni, obdrželi faráře kato-
lického, který z nedostatku duchovenstva ještě pět jiných okolních
farních osad spravoval. l)i\išov má 206 domů a 1700 oby v., prostranné
- 217 -
náměstí, chrámem na dvě části rozdělené a slušn\''mi domy obstoupené.
Páni ze Sternl^erka b\'vali v tomto chrámě pochováváni.
Posázavsk}' turista, který četl rozkošné memoiry „Budu-li sed-
lákem", nelituje odbočiti trochu od řeky stranou v levo, aby se po-
díval, jak vypadá vS t ř e c h o v. rodiště belletristy i dramatika Václava
Vlčka: poloha vesnice není arci zrovna vábná, ale s romantikou údolí
kontrastuje zcela pěkně. A neškodí odskočiti také do údolí Zelivky od
jejího ústi do Sázavy proti proudu podívati se, jak vypadá nejv\'stav-
nější a nejlidnatější ves okresu, rozložená v úrodné jiláni k v\''chodu
k Želivce skloněné. S o u t i c e mají 87 domů se 700 duší. Úpravný
Fot AI. Štěpán.
DIVISOV.
chrám r. 1864 nově vystavěný s velriii čistým vnitřkem a \kusnou
věží mohl by leckterému městu l)ýli k ozdobě. Uprostřed ná\'si proti
kostelu zdvihá se mohutn}- křiž umělé práce ze slévárny Hořovické
s tělem Kristovým v nadživotní velikosti. Na svahu půvabné krajiny
k břehům Zelivky uprostřed vkusného parku stojí dvoupatrový zámek,
z jehož oken otvírá se utěšená vyhlídka do údolí Zelivky. V dolejší
části Soutic na tak zv. Podolí jest přes Želivku důkladný' most okráš-
lena' Hergesellovou sochou sv. Jana Nep. U ÍSoutic bývaly dvě tvrze.
Dolní tvrz stávala blíže nynějšího zámku, horní na západním konci
vesnice při silnici Vlašimské opodál hřbitova; mohutné náspy a hlu-
boké příkopy obklopují čtvrhranné. ovšem nyní prázdné tvrziště. Obě
tvrze zpustly v 16. stol.
Aby pamětihodné na Vlašimsku bylo vyčerpáno, budiž ještě
vzpomenuto míst, kde stávaly staré tvrze, o kterých ještě nebjio
zmínky. Blaníce u Pavlovic zpustla již v 16. stol. O tvrzi K o n-
dracké děje se zmínka r. 1385. Tvrz v Ostrově r. 1681 jako sešlá
— 218 —
se připomíná. Z tvrze Chobotské zbyly značné zříceniny; z jedné
části zřízen špýchar. Byla obklopena rybníky, z nichž voda příkopy
vytápěla. Podzemní sklep se zachoval. V Xesperách jest tvrz sice
zbořena, ale ještě počátkem 18. stol. byla ob5'vána. A' Z d i s 1 a v i-
c í c h. starobylém městečku, jež sdílelo osud}' panství \'lašimského,
a jež rovněž odpykalo pevnost ve víře svého pána Karla Čejky z Ul-
bramovic. zašla tvrz již začátkem 15. stol.; na jejím sbořeništi stojí
nvní pět domků. Také část starého zámku, jejž kdysi vystavěl Petr
z Újezda, se zachovala. Xa cestě k Rímovicům znamenati jest zbytky
velikého vojenského tábora. Zvláštní osudy mělo město
ŠTĚPÁNOV, když arcibiskup Konrád odpadl od církve katolické
r. 1420 zboží jeho přišlo v ruce světské. Po válkách husitských koupil
ZÁMEK V SOUTICICH.
jej. tvrz a město, rytíř Mikuláš Trčka z Lípy. \' rodu Trčků zi:istal
výše sto let: potom střídal často pány. Hraběnka Ludmila Max. z Vald-
šteina, provdaná za Jana Arnošta hraběte ze Sparru dostavěla ve
Štěpánově skvostný zámek s věží. Město bylo v ten čas (koncem 17.
stol.) zpustlé. Usedl\''ch měšťanů bylo tenkrát jen 48. Kromě zámku
bylo té doby v Štěpánově ještě jiné rytířské sídlo dobře stavěné. Tak
litice válečná zničila kvetoucí město, které bývalo středištěm rozsáhlé
krajiny a sídlem královského popravce ! Z tvrze v Dálko vících
zbyly okrouhlé příkopy a náspy. \' Tehově již v 15. stol. byla tvrz
pustou. Také v Podolí podobné zbytky lze rozpoznali. V Křeši-
c í c h na místě zašlé tvrze stojí hospoda. Po tvrzi v Z d e b u z e v s i
nezbylo ani stopy. Ve východní části vsi T i c h o n i c spatřují se pří-
kopy a náspy bývalého sídla rytířského. Rytíři Záhorové v 16. stol.
opustivše starou tvrz T ř e b ě š i c k o u vystavěli blíž kostela nový
— 219
zámek T ř e b ě š i c e, čímž starý název vsi i kostela „Debrník' zanikl.
Statek Třeběšick\' prodán byl r. 1752 klášteru Emauzskému v Praze.
Sídlo vladycké bývalo v C e ň o v i c i c h a Soušicích. U T a k o n i n a
jsou též zbytky tvrze.
Karel Fišer.
PACOV.
XXXVIII. OKRES PACOVSKÝ.
Jen kratičkou hranici asi 6 km dlouhou souvisí Vlašimsko s okresem
Pacovským. jehož podoba dá se zhruba vyznačiti kosočtvercem o stra-
nách \(i—\l km. mezi nímž a Vlašimskem vklínén jest podéln\'' různo-
bčžnik as \2 km dlouh\' a 5 km široký.
Pacovsko jest v\''značnou částí vysočiny českomoravské. Není
v ní hned tak krajiny, kde by se protivy povrchu zemského tak náhle
střídaly jako tuto. Jsme zvyklí charakterisovali \ysočinu českomorav-
skou jako mírnou vy])nulinu. kde vršky s malými lesíky sti^ídají se
s dolinkami, a obyčejně má se za to, že není tu ani určitého pásma
osti^eji r\'Sovaného se zvláštními poměry klimatickými a zemědělskými ;
kdo však zabloudí na př. jen do Pacova, chtěj nechtěj musí nesprávný-
názor svůj o této části naší vlasti ihned poopraviti, a zajisté krajina
sama vtiskne se mu v duši tak, že honem zakládá v ní nové album
pro nevídané dosud pohledy, jež jistě podle zásluhy zai^adí k těm
nejmilejším. Přirozen\' střed okresu, město
PACOV, malebně rozkládá se po dvou svazích, západním a \ý-
chodním, jichž úžlabinou malý potůček spěchá k potoku Novoveskému,
vinoucí se za městem ještě asi půl hodiny šfavnat\'mi lučinami, než
cíle svého dojde. Návrší severovýchodní nese na své plošině nejstarší
- 220 -
Část města. Zámek s rozsáhlým parkem. l)ýval\- klášterní kostel, dále
k severozápadu pivovar, a ještě dále za parkem panskS' dvůr zaujímají
asi nejvvšší místo; trochu níže pod „valy" týčí se na horní straně
svažujícího se rozlehlého náměstí starožitn_v děkanský kostel sv. Mi-
chala s novější štíhlou věží. jemuž při straně východní starobylá budova
děkanská, při straně západní nová školní čestnou stráží stojí. Celý
komplex těchto budov, zvláště věže obou kostelů z dalekých návrší
jsou viditelný, a skupiny domů od nich níže sestavenjTh a náměstí
obklopujících poskytují pohled v pravdě pitoreskní, betlémským jeslič-
kám ne nepodobnx'. Nynější zámek. b\''valé sídlo pánů Pacovsk^^ch.
svým zevnějškem mnoho nepoutá; proměněn od Karmelilánů poč.
X\'II1. stol. v klášter, tvořil až do let 80tých minulého století kvadra-
turu, načež po vybourání jiho\vchodní části zevně i uvnitř byl po-
opraven. Bv^valV' refektář upra\en jest \e vkusné divadlo.
Za to tím více poutá klášterní kostel sv. ^'áclava těsně k zámku
přiléhající, jehož pěknS' sloh barokní, zvláště však jeho bohatá, ladně
v3'tvořená vnitřní architektura po nedávném restaurování návštěvníka
mile uspokojí. Zbytků původní staré stavby zámecké nesnadno na-
lézti, leč by původ malé bašty na severov\''chodni straně zámecké
zahrady do starší doby klásti se mohl: také mohutná terassa při horní
straně náměstí se zdvihající a rozsáhlé městištč před zámkem tvořící,
tak zv. „valy", vznikla z b\''valé hradební zdi a zasypáním příkopu.
Njmí ovšem tyto valy. vysazené řadou košatých stromů, nad jichž
korunami zdvihají se obrysy zámecké budovy i kostela, jsou nej-
krásnější ozdobou města. Úbočí valů obrostlé houštinami okrasn\'ch
křovin činí skvostnou obrubu děkanskému chrámu na náměstí stojí-
címu. Xebýf ovšem této s]50usty syté zeleni a spleti mohutných větví,
činila by tato část města jinak dojem zmrtvělé hromady bílého kamenk
Na severní straně zámku star\' příkop se ještě zachoval.
Děkanský chrám jest některými svými částmi velice zajimavN'.
Na pilířích, jež zevně stavbu podpírají, vytesány jsou dosti neuměle
různé i)ostavičky znázorňující odznaky zakladatelův; na jednom z již-
ních piliřův vytesán jest starožitný' znak, kter}'- připomíná rod bývalého
držitele Malovce z Pacova na poč. XV'. stol., od něhož asi kostel
v nynějším rozměru byl postaven, ač později, zejména po velikém
požáru v XVIII. stol., byl pozměněn a jtři lom slohově pokažen; ze-
jména barbarsky zazděna horní krásná gotická kružba okenní. O star-
ším původu chrámu svědči však starožitný vzácn\- náhrobek, na němž
zobrazen pan Hron z Pacova v staročeském kroji ze XIII. stol., při němž
jako vzácnost spatřují se na obou ramenech dva štítky se znamením
erbovním, zvané ailetty. jichž užívali rytíři v době od r. 1280—1340
a kter\'žto kroj král Jan z Francie k nám uvedl. Jen ještě jeden po-
dobný náhrobek v Cechách, a to v Čáslavi, lze spatřiti. Jinou zxiáštností
221
chrámu jest sloup stojící mimo střed stranou a přece celé gotické
klenutí držící.
Jinak nejstarší paměti o Paco\u v knize pana z Rožmberka sahají
do XIII. století. Tenkrát byl Pacov již sídlem samostatným. Neznámo,
jakým způsobem, dostal se králi Janovi, od něhož postoupen \'chynovi
Ravižci z Pacova. Nástupce jeho Hynek Tluksa z Cechtic prodal Ijrzy
po r. 1401 Pacov Malovcíjm z Pacova, kteří ho drželi přes 100 let;
Petr zpečetil sice stížný list pánů českých ke sl)oru Kostnickému, ale
potom přece bojoval proti Táborům (r. 1420). Syn jeho Jan byl věrným
stoupencem krále Jiřího proti i)anské jednotě. Poslední z Malovcu. Pavel,
\ymohl Pacovským na králi Vladislavovi trh téhodní a učinil jim
milost, aby mezi nimi býval volen purkmistr a aby uží\ali zvláštního
erbu a jjcčeti. Zemřev I5I.S bez mužských potomků, zůstaxil panství
dvěma dcerám, které je však r. \ř>\8 prodaly Václavu Roljmháiiovi
ze Suché. Patřilo k němu již mnoho okolních vsí. Týž [)olvrdil Pa-
'covským \ýsa<ly a i)rikoupil od kláštera Strahovského \'. Chýšku.
Bratříce a Vyklantice. od kanovnictxí \\všehradského Ttěchovice
a Samšín. Starší jeho syn Zikmund koupil potom Zahrádku, ale od-
prodal Štítné k panství Žirovnickému a Hartlíkov Smrčkoví z Mnichu.
Konečně r. 1550 prodal Zikmund Pacovské panství Oldřichu Španov-
skému z Lisova, kterx' však po třech letech zemřel a synové jeho
panství na pět dílů rozdělili; zámek zůstal dvěma synům. Janovi
a .Mikuláši, každému na půl. Jan přikoujMl r. 1577 statek Hrádek
a r. I5řil učinil Pacovským nadání na prodej a kupování soli a zřízení
obecni S(jlnice. Zemřel r. I.5ř},3 a po sinlouvě s jeho vdovou uvázal se
v panství bratr Janův Michal, nejvyšší písař království českého. Byl
horlivv' evangelík a obhájce svobody náboženské. Svým poddaným
byl pánem milostivým. Osvobodil je od robot a vymanil i z područí
úředníků panských ; j)ovoliI jim i zříditi rybník Velké Hnízdo. Přihlížel
k zvelebení živností i řemesel nejen tu. ale i ve Vožici a Přešticích.
a konečně vymohl pov\'šení ol)ce Paco\ské na město panské. Xa jehu
statcích kvetly živnosti, panovaly blahobyt i zámožnost, i školy byly
dobře opatřeny. Asi r. 1,506 zachmuřil se jeho duch a jeho jménem
vládli synové, z jichž rukou \- málo letech panství bylo rozprodáno.
R. 1616 koupila Pacovské panství Anast. Víto\á z Královic a po brzské
její smrti ujal se ho syn její Ladislav ^'íta ze Rzavého r. 1618. T\''ž
účastnil se povstání českého, ale brzy na to zemřel.
Třetina statku propadla, ale místodržitel Karel z Lichtenšteina
prodal statek Pacovskv Markétě Stéglovské z Vrtby k ruce dcery její
Mandalény ze Rzavého, která dosáhnuvši let provdala se za Pavla
Montbruna a prodala Pacov své mateři zpět. Po pěti letech však tato
prodala panství Janovi st. Černínovi z Chudenic na Choustníce. hejt-
manu kraje Bechyňského a Zuzaně z Harasova. manželce jeho. Tito
— 222 —
Pacovským všechny v\'sady jjolx rdili. O Janu není mnohu zpráv, neboť
brzy zemřel a pochován jest v Radeníně. Tím vice zachovalo se o jeho
manželce Zuzaně, všemi cnostmi zdobené, jejíž h'sty tklivé, ovanulé
čistou, staročeskou pocti\ostí a laskavostí, jsou ozdobou tehdejšího
písemnictNÍ. Sbírku těchto listů vydal Fr. Dvorsky' a potom ještě zvlá-
štním spisem památku její oslavil. Také matce její, Alžbětě Homutové
z Cimburka. jakož i dceři -její Elišce Myslíkové z Chudenic týž spiso-
vatel r. 1890 vydáním jejích listů vděčnou vzpomínku věnoval. Dcera
Eliška provdala se r. 1640 za Zikmunda Jana svob. pána Mvslika
z Hyršova. ale po pětiletém manželství zemřela zanechavši jedinou
dceru Zuzanu Františku. Oženiv se podruhé, neměl již .Mvsiík děli.
a jiroto zak)žil \- I'acově klášter bosákův karmeiitsk^-ch. jež nadal
panstvím pacovským. které před líni od s\é tchyně byl koupil. v\mi-
niv užívání manželce do smrti. Dcera jeho |)rovdala se za Gasolda.
Sám zemřel r. 1666 a po smrti jeho xdiny řád ujal se panství a zámek
v klášter olirátil r. 1708. Řehole bosácká trvala tu až do r. 1787. kdy
klášter byl zrušen. Jmění připadlo nábu/cnskěmu fondu, načež od
r. 1803—1818 užíval ho ])rv\'' biskup budějo\ický hr. Schafgotsch.
R. 1835 vláda prodala Pacov svob. pánu (íudenusovi. po němž násle-
dovali knížata Líhvensteinové. kteří v létech 70. min st. prodali panství
něm. chabrusu. od něhož je koupil vídeňský advokát dr. Weiss.
Pacov těšil se značn\''m výhodám a proto i také poměrnému
blahobytu, zvláště potom, kdy soukenictvím mnozí občané bohatli.
\' polovině 19. století býval také lidnatějším nežli nyní: ale hynutím
průmyslu ubývalo jak obyvatelstva tak i zámožnosti. \' náhradu za
soukenictví rozkvetly zase jiné obory: tak na př. výroba nábytku
ve třech rozsáhl\'ch dílnách stala se známou daleko široko, rovněž
tak dílna kotlářská i strojnická. Ale i jiná řemesla těší se dobré po-
věsti. Průmysl zastoupen jest pansk5'm jjivovarcm a továrnou na ga-
lanterní kožené zboží. V posledním roce sochaři R. Hammerschmied
(Pacovský rodák) a Pekárek, Rodák Bechyňský. zřídili si tu dílnu na
umělecké keramické výrobky. Od vystavění příčně dráhy r. 1888 zna-
menati jest no\'_v rozmach města: wmáhá se vůčihledě sta\ebni ruch:
i ve směru duševním jeví se jistý pokrok. Pacov jest rodištěm několika
znamenitých mužů. Odkud pocházejí: Dr. Josef Hamerník, universitní
professor. dále filolog a spisovatel František Šohaj. potom moderní
realistický básník Antonín Sova, který se tu v zámku 23. února 1864
jako syn učitelův narodil.
R. 1900 napočítalo se v Pacově 2923 obyv. ve 336 domech. Kromě
zmíněných již zaměstnáni xěnují se obyvatelé hlavně polnímu hospo-
(hiřslví. měně obchodu.
\'elkostalek nynějšího majitele dra. Ad. rytíře Weisse z Tessbachu
měří 1237 ha: město samo jest rovněž majetníkem deskového statku
- 223
O 320 ha, hlavně z lesů pozůstávajícího. Kromě obvykl5'ch okresních
úřadů jest tu chlapecká i dívčí měšťanská škola a průmyslová škola
pokračovací. Pacovii vadí poněkud nedostatek vody; v nejbližším
okolí, i v parku zámeckém jest několik menších rybníků, ale větší
tekoucí vodu lze spatřiti dále než půl hodiny cesty — totiž potok
NovoveskS', jehož údolí zvláště u nádraží, kde obtéká táhlé zalesněné
stráně, jest roztomilá partie. Většího ještě půvabu dodávají tomuto
malebnému koutku oba znamenité železniční mosty, z nichž zvláště
onen. jenž spíná stráň Pošenskou, má soupeře až u Červené nad
Fot. Bohumil Fišer
,ji^^v'--í->;
HRAD K.AMEN.
IHOHLED OD JIHU.j
Vltavou ; k oběma mostům důstojně řadí se i třetí přes silnici pod
Fošnou. Skupina domků v zeleni listové nedaleko nádraží ,.Xa \Vj-
varce" zvaná stala se oblíben\''m letním pobytem.
Od nádraží vábí to dále k hradu Kamenu, ale kudy? Bud
vzhůru po stráni do vnitra šumícího hvozdu, ale lépe malebným údolím
podél trati proti potoku — cestou necestou — tof vše jedno; lesnatá
stráň v právo i v levo. mezi nimi smaragdový luční koberec ; kdož by
htoval malé půlhodinky, než dostane se k silnici, která tu od Pacova
právě vyběhla z rozlehlého lesa a míří přímo ke Kamenu? Chutě tedy
k E š i. odkud již kývá pyšné zdivo šedého hradu. Jak půvabná to
— 224
cesta! Kam se rozhlédneš, všude milé. vlídné obzory. Že to jde do
kopce nevadí. Konečně u skály na mírném návrší. Skála tmavošedá
tvoří tu hadcový ostrov uprostřed prahorní ruly. Od této západní strany
přichází se k nejstarší části hradu. Palác a pořadí, svými okny kapli
připomínající, strmí vyzývavě do v\''še; část hradu k jihovýchodu obrá-
cená jest nově k obývání upravena. Do hradu jizdmo přístupu nebylo:
vvstupovati se muselo po kamenn\'ch schodech, nad nimiž vztýčena
věž. Na nádvoří pod skálou vcházelo se brankou v jiné věži. Skála
na úpatí při silnici obklopena jest zahradou a vysok\''m zděným plotem
novější úpravy. Zajímavá jest hluboká studně na b5'valém podhradí,
z níž pracně voda okovem se váží. Podhradím bývalo městečko, nyní
ves, která se ku hradu krčí. Při vstupu do ní po pravé straně silnice
stojí kostelík založený Janem Kr\'štofemMalovcem. v němž týž i r. 1677
pochován. Jako hrad sám z daleka vůkol jest viditelným, podobně
i rozhled z jeho oken jest rozsáhle' a skoro vesměs malebný. Hrad stál
jistě již poč. 14. století a b\'val původně manstvím královsk\'m.
V bouřích husitských Přibik i Maršík Tluksové z Kamene stáli i)ři
Táborech. R. I45i» Jindřich z Rožmberka, jemuž velká část okolí
náležela, glejtoval Jiřího z Poděbrad a jeho průvodčí až <lo 2()(» koní.
abv se na Kameně sjeti a smířili mohli. Tenkrát hrad \m\í\\\ Purkartovi
/.<■ Ziro\'nicc. jenž brzy na to ])r()(lal pansl\i i)ralřim Ti'čkLim z 1-ipy.
Fot. B'tliuniii Fišer.
nejstarší cast hradu kamen.
tZÁP.XDNJ STR.^NA.j
— 225 —
ti zas jinému p;inu. a lak se střídali maii'tni('i ruznycii nidů; \' lo.
a 17. stol. vládli tu Malovcové. načež v 18. a 19. stol. statek velmi
často z rukou jedněch do druhých přecházel. Půda není tu arci úrodná
a povětrnost dosti ostí á. ale bohatství lesů. pastvin i rybníků mnohého
přítele lovu mohlo tu \ábiti.
Pohleil s Kamene upoutá zvláště na straně jiho\ ýchodní a jiho-
západní. Onde viděti rozlehlou pláň lesy vroubenou a na ní roztrou-
šenou vísku Z 1 á te n ku. od níž zatáčí se velik\'-m obloukem k západu
vyvýšený horský hřbet, z něhož vypínají se vrchy Las to v k a a ještě
dále Svidník. Tento širok\'' hřbet, jsa zároveň rozhraním mezi okre-
sem Pacovským a Kamenickým, tvoří jižní hranici Paco\ska, a rýsuje
se v terrainu této krajiny tak v\'značně, že láká bezděčně turistu, aby
vykonal obchůzku po jeho plošině, poněvadž slibuje dalek\' rozhled
do Kamenická, Pacovska i Soběslavská. A věru nezklame! Sestupuje-li
se od Kamene dolů po silnici k Zlátence, brzy zjeví se po levé straně
hned za nejbližším lesíkem hezounké údolíčko Novodvorského potoka,
jenž tudy pod mostem bublá, stékaje s jmenovaného hřbetu od Dobré
\'ody až za X o \- o u \'sí pod I^ošenskou strání spojuje se s Ke j lo-
vem a |)otom pod společným jménem potoka Novoveského do
Trnaxky u Březiny se vylévá. Do údolíčka odbočuje úzká silnice
k zámku, továrně na škrob a malé dědince Novému Dvoru, majetku
1). l''r. Rožánka.
.\ nyní vzhůru do kopců na hřbet Svídnický! Pěšinou a po me-
zích k \'ysoké Lhotě: s kopce nad viskou viděti na východ vížku
evang(dického kostela v Moravci při potoku Novocerekvickěm ; za
Moravci rozprostírá se lesnatá ko])čina. Od Lhoty cesta dosti klopotná,
stále již ve v\-ši nad 600 m k Dol)ré Vodě (či jak lid tu říká .\'údě").
odkudž po nenáhlém stoupáni dospěje se přes Jalov\- vrch (6C),ť m)
pěknou tvrdou \ozovou cestou nejvyšší čáry horského hřbetu : jakmile
vykročí se z prvého rozsáhlého lesa. zpocené čelo chodcovo ovívá
již ostřejší vánek vzdušné vrstvy nad 700 m. Cesta více lesem než
pastvinou; zvědavost pudí turistu, aby odbočil chvílemi v právo osvě-
žit se dálkou a jejími nov\-mi obrazy, a tu mihne se víska Vězná
s kostelem a komínem družstevního lihovaru, dále Brna a při samém
severním úbočí hřbetu \'intiřov. Ale hned na to zas dlouh\- les
uzavře vyhlídku; to již kráčí chodec po vrchu Lastovce (714 m).
a když s něho dále k západu sestupuje, zastaví se na Pacovsko-Cerno-
vické silnici, která tu přestupuje prohbi mezi Lastovkou a Svidníkem.
Nový pohled zastaví turistu. Proti němu týčí se vrchol Sví dni ka
s malou viskou Moudro vem na jeho boku takřka přilepenou, více
v levo v pozadí smělý vrchol Choustníka a dále v levo řetěz vrchů
jiných. Průhledem silničním skrze les zabloudí oko zpět směrem k Pa-
covu, a tu obě bělavé věže i šp\-char na kopci nad městem svili
— 226 —
V dálce vstříc a za nimi šedě zelenavý klobouk vrchu Slražištč
tvoři malebné pozadí. Úvozem a po mezích kolem jMoudrova dále na
vSvídník stále k západu! Hluboký les pojme chodce ve svůj chlad, až
konečně v širokém [)růklestu zjeví se nejvyšší vrchol Sxidníku. Xa
malé m_vtince tesaný kámen s latinským nápisem značí, že tu ncjvvšší
bod 738 m n. m. Místo kol do kola stromy obrostlé, ale jen několik
krokii třeba prodrati se k západu a nov\- úžas I
Vrch příkře spadá k severozápadu; pod nohama takřka moře
vrcholků lesních stromů. Trochu v právo v dálce lesknou se hladiny
několika rybníku u Dvořiště. Ale vzácnější překvapení chystá pohled
Fot. Karel Fišer ml.
SUDKUV DOL S BYV. TVRZl.
k západu — v neveliké vzdálenosti as 2 km podélná stráň k poledni
vysazená, velice malebná; na ní jako vosí hnízdo přilepená \iska
Bezděčín s červenou střechou nové školy v zelených korunách
ovocnxxh stromů, za ní v\''še při obzoru dlouhá obruba hustého lesa.
dole při úpatí stráně více k VNxhodu víska Údolí a blíže k pozoro-
vateli jiná osada D o I Sudku \' se zachovalou starobylou tvrzí, která
dotud ve stavil ovšem již valně sešlém slouží za špýchar. Pod tvrzí
rybník napojený prameny Svídnick\'mi vypouští potůček vinoucí se
krásnými lučinami údolíčkem ryze poetickým, jemuž patrně i v dobách
husitských dáno biblické jméno J os a f a t. Také dvorec pod stráni má
toto jméno. Svah táhlé stráně zpestřen svítivy-mi barvami strništ.
brambořišf. hustvmi skvrnami korun stromovvch a bělavvch domků
— 227 -
zelen\'ch lučin podle potůčku, a to vše s modrou klenbou nad úzkým
údolím tak u|)Outá, že kdybys tudy stokrát šel, stokrát se duše roze-
chvěje blahou lahodou. A je to koutek osamělS', neznám\', opuštěnj'.
Sta podobných je v naší vlasti, a kdo je zná V
Únava pomíjí a nohy bezděky pokročí ku předu. Klop\'tají dolů
přes pařezy a kameny, ale nic nevadí; brzy měkkj' mech dodá jim
pohovy. Brzy lesem, brzy lučinou lesní a již opět na silnici — a kdo
by se nadál toho v této hornaté krajině — i na kolejích železné dráhy!
Obě sklání se sem od vS t ř í t e ž e, vísky to na západním úbočí, ba
spíše na pokračujícím sníženém hřbetu Svídnickém ve výši 6H(» m n.
m. rozložené. Silnice i traf s dosti náhlým svahem oklikami zapadá
v lesích střežených myslivnou Nechybou a vyniknuvše z nich dostihují
větší vesnice Obrataň; kolej místní dráhj^ „Jindř. Hradec-Obratany"
připojuje se tu ku trati transversalní Jihlavsko-Táborské. A jen dále
přes kolej i přes silnici po mezích, mýtinách a lučinách ; ve stínu stromů
u tvrze Sudkova Dolu na odpočinek času dost. Jiti dále po proudu
potůčku Josafatského lučinami nevábí tak jako šplhati se po stráni
Bezděčínské. A proto na ni ! Mezi starobylými dřevěnj^mi stodolami
s doškov\''mi střechami najde si chodec snadno cestu vzhůru do stráně
k Bezděčínu. A zase skvělá odměna! Zpětný pohled postihne Svidník
takřka v horu vyrostls'! Tak strmě vystupuje jeho vrchol na této straně!
Pohled k jihu upoutají osamělé dvorce Bělá a Zoubek a dále na samém
obzoru bílá věž starého románského kostela ve Křeči; ves tato jest
z větších, majíc přes 600 obyvatelů, a rozložena jest ve výši 64U m na
horském plochém hřbetu, jejž považovati jest za pokračování Svidníku,
a jenž ponenáhlu do roviny Lužnické klesá. Na této horské pláni od-
byla se r. 1434 krvavá bitva, ve které Táboří, zaskočeni byvše od
vojska Oldřicha z Rožmberka a jiných pánů, byli poraženi. Za Bez-
děčínem po vzorné cesté jde se již pohodlněji. í^o sestupu podle veli-
kého rybníka přijde se k rozkošně položenému mh''nu Hrádku,
jemuž zbylo jméno po bývalém hradu, jenž ovšem již dávno v ssutinách
a z něhož jen jakési klenutí zbylo. Odtud cesta podél potoka vedla by
do N o v ý c h Dvoř ů, vísce to v ovocném stromoví takřka potopené,
ale unavený' chodec volí spíše vozovou cestu k vesnici P o ř í n u
a za ním k R a d o s t o v i c ů m, kde na nádraží vyčkává příjezdu vlaku,
jímž by se vrátil do Pacova. Pořín (460 obyv.) se svými pozemky
rozkládá se na planině, ve kterou rozplynul se na západě hřbet Bez-
děčínsk}'. Půda dílem hlinitá, dílem naplavená a dosti hluboká jeví
značné různosti v úrodě, v celku však jest v\'nosna. Krajina přispň-
sobuje se mírnějšímu podnebí polužnickému a jeví značný rozdíl mezi
podnebím právě popsaného hřbetu Svídnického.
Pod smavým sluncem letním lehce se to \- tom horském kraji
dýše, a duše sytí se vlnitými liniemi obrysův krajinných a milou vibrací
- 228 -
Živoucích l)arev — ale v zimě mrtvá běl sněhová a vítr i mráz pod
kůži ba až do kostí vnikající těžce hřeší proti j)ohostinnosti kraje.
Napadne sněhu, že na Stříteži statky ze sněhu přímo vykopávati se
musejí, že jízda silnicí přes SvídnickS' hřbet skoro nemožná, poněvadž
úplně jest zaváta a povoz}'^ po zasněžených polích testu na zdař bůh
s bídou si umějí vyhledávati. Jízda úvozem z vesnice do vesnice někdv
s nebezpečím bývá spojena. Ne nadarmo ujalo se pořekadlo: „U Cer-
novic u Křeče zima div se nezteče". Xeb\'vá to každou zimu; ale někdy
nad pomyšlení ještě hůř. Na Bezděčínské stráni k pctledni obrácené
bývají žně o dobr\'ch 14 dní dříve než jinde \- okolí.
Vlak z Pořinskěho nádraží uhání po sev. svahu hřbetu tak zv. ..Ži-
dovskou strání", až proplete se dlouh\'m lesem k Obra tanu m. od-
kud mu kyne hezká vížka kostelíka, o němž jdou zprávy z časů
husitských, a kde také z těch dob uschovan\'' kalich jest vzácnou pa-
mátkou. Od Obrataň vlak. minuv vísku S i m p a c h. za krátko xnilšá
zas do krásného údolí při nádraží Pacovském.
Krajina, již vlak uháněl. \ábí k sobě zvláštním půvabem, jehož
nenasytíš se jízdou letmo, ale při chůzi pěšky. Z náměstí paco\ského
tudíž napřed dolů. potom dlouhou ulicí, kterou starší Pacované jmeno-
vali „Hejčarem , mladší ,Kozimberkem", vzhůru. Za posledními domky
octne se chodec na malé planince, s níž rád se porozhlédne.
Hned v právo nedaleko silnice viděti hřbitovní zed s vynikajícími
pomníky a kostelík sv. Barl)ory. Na té straně obzor jest omezen, ale
za to se strany levé I \" dálce viděli zas(> hřbet Svidnický. jak zabočuje
v levo k východu, a celá jeho linie až tam. kde na východě si zase
níží. jest tak určité vytčena jako na mapě. Prouhy lesů a mezi nimi
stulené vísky, silhouetta hradu Kamenského, stráň pošenská na jiho-
v\'-chodě s kostelíkem a věží nahoře, v popředí zase lány lesů — koho
by to nechytlo? S chutí vykročí se ku předu. Silnice široká a tvrdá
jako mlat. ale s kopce do kopce. Po malé hodině zjeví se malebně
rozložená zámožná Celo raz (500 oby v.) s pěkným kostelíkem. Vesnice
to starobylá, o čemž kromě jména svědči i kruhovité rozestavení statků
s rybníky uprostřed. Odtud silnice stoupá vzhůru až k lesu. Za lesem
na kopci scenerie no\á. AVcholy Svidníku a Lastovky se přiblížily a vy-
stui)ují imposantně: v levo silnice víska Zahrádka, a od ní sklouzne
zrak do kotliny i)od Svidníkem, v jejíž středu rozložena vesnice Obra-
tany. jejíž jednotvárně stavěné a v pravidelné řade rozestavené stodoly
kazí hezký dojem krajinný'-.
.\a další cestě přijde se k okrouhlému sloupu, u něhož odbočuje
druhá silnice směrem k Obratanům. a dále přes Kámen k Pelhři-
mo\-u : nad rozcestím na ná\'rši rozložena starobylá osada Prase tín.
pod nímž silnice d;\le \ede k L e j č k o v u. malé vísce v zákoutí Ži-
dovské stráně; odlud \- i)ravo vzhůru po úzké silnici vystou|)í se na
— 229
planinku, na níž uprostřed parku, obstoupeného vesnici O b 1 a j o-
V i C" m i. zdxihá se zámek, jejž v letech HO. min. stol. na místo starého
d\ora a t\rze v novodobém gotickém slohu vystavěl zesnul\' hrabě
Kudoif Kolovrat-Krakovsk\-. S náhorní planiny léto rozvírá se rozhled
k západu na Horu Pacovu : blíže k pozorovateli zjeví se vysoká kruhová
pec vápenná, jež z dálky činí dojem starého hradu. Od Pacovy Hory
zasahuji do této krajiny pruhy prahorního vápence; jeho lože snadno
poznává se podle širokých, vespod bělojilstnatých listů podběle. které
mnohde jako rozsáhlé balviště se vyskytují. vSilnice od Oblajovic
k \' o d i c i vedoucí nechává stranou v levo Hartlíkov s novým
románským kostelem; již ve XI\'. stol. stávala tu ftvrz. \'esnička
Fot. Bohumil Fišer.
KOSTEL V CETORAZl.
osamělá, jen asi 20 stavení čítající, kol do kola lesy obstoupená, na
úpatí Hory Bafkovy (712 m). od níž jako od horského uzlu natíti
strany hřbety horské se rozbíhají. Před Vodicí v právo víska Malešín.
Ve Vodici zámek jako sídlo velkostatku, jenž náleží p. Lad. Brdlíkovi.
Zámek stojí na místě b\'valé tvrze Jindřichem z Hrádku (t 1566) zalo-
žené a v letech 7()tS-ch XVI. století postavené, která však již před
r. 1638 opět zbořena, aby ustoupila nové budově o 10 „světnicích^
8 komorách, pivnici klenuté a lázničce." Vodice sama b5'vala již
v XV. stol. statkem samotným, jejž držel v 1. 1414— 1433 Bohuslav
z Vodice. Z č-etn\''ch pozdějších držitelů třeba uvésti zejména Jana Vra-
tislava z Mitrovic, kter\' získal Vodici roku 1615 za 18600 kop. mís. a jsa
obezřetným hospodářem zámek i zboží jeho znamenitě zvelebil a rozšířil.
— 230
Vodičky polok. stékající se zalesněného úboči Hory Batkovy a obtéka-
jící na jihu Hartlíkovské pozemky, proplyne již několika většími ryl>
níky. než dospěje Vodice a potom ještě v několika rybnících se vykoupá,
než u Těchobuzské silnice snoul)í se s Trnavkou. Krajina od \'odice
k sev. v\'chod. mění pojednou svůj ráz. Smavost ustupuje zasmušilosti.
Lesy smutnější, lučiny lesní bažinatější, vísky zadumčivější. Půda
kamenitější, cesty neschůdnější. Osamělé mlýny a malé samoty při
potoce Vodickém a jeho rybnících v zákoutích lesních připomínají
kraj pohádek a zakletv^ch vrchů. Z Vodice přes Rovnou lépe od-
bočiti na sever, přestoupili Novodvorský ])ot()k. jímiž za nedlouho stopí
Fot !'. Korber.
ZÁMEK \'E VODICI.
se ve Vodickém. a zamířiti ke Zhoři; B e d ř i c h o v. v němž jsou
zbytky b\'valé tvrze, a Z h o r e c zůstanou \' právo za potokem. Celý
kraj ten má povahu horskou. \'rchy a stráně, pod nimi a mezi nimi
uzounká, ale hluboká údolí jistě by mnohého uchvátily, kdyby nebyly
tak smutné! Zhořský kostelík, fara a škola vypadají z dálky jako
miniatura nějakého monastýru v horách Rhodoppsk\>ch. Až teprve
za lesem jako milá oasa objeví se T ě c h o b u z. Při panském sídle
úhledný park býval již v letech 1828—1848 klidnx-m zátiším proná-
sledovaného myslitele Bernarda Bolzana. jehož chatrné zdra\í i)éči
manželů Hofmannov\-ch zde vždycky okřálo. Škola zdejší jest trxalou
památkou, ncbof Bolzano ji založil. Od Třechobuze táhne se silnice
na Západ k .Mladé \'ožici, na \'ýchod k Pacovu. Jest ražena krajinou
- 331 -
přívětivou; as na ])ol()vi('ni ccstť jest vesnice J c t ř i c h o v e s, blíže
Pacovu pi^i malém přítoku Trnavčině slojí panská parní pila a myslivna.
Odtud odbočuje okresní silnice k Salačově Lhotě a k Mezilesi.
Těchobuzí hrne se vodnatá Trnavka. která sem s výšin Smilo-
horských skrz několik velkých rybníku vody sťoje doplavuje; další
její tok až k východní hranici okresu Pacovského omývá vlastně jižní
patu mohutného horského hřbetu Stražišfského, tvoře místy údolí
vzhledu \elicc romantického. Celá severní část okresu za řekou Tr-
navkou vy|)lněna jest tímto hřb(ncm; jihovýchodní úbočí jeho svažuje
se ponenáhlu směrem k Hořepniku a Březině, tak že má ráz nenáhle
Fot. I*. Kórber.
NADVOKI ZÁMKU VODICKEHO.
se sklánějící ])laniny. Pod Hořepníkem při vých. hranici okresu jest
hladina Trnavky ve výši 4.50 m. kdežto \rchol Stražiště ční do vvše
744 m: svah 3i)U metrový při vzdálenosti 15 km jest jistě dosti ještě
patrným. Hřbet Stražický \ystui)uje náhle od Mezilesí k v\xhodu.
až dostoupí největší výše na vrcholu Stražiště (744 ni), odkudž zahvbá
k sev. vých.. udržuje se stále nad 700 m (vrchol Spáleného \'rchu
715 m. Holého \'rchu 705 m). až polom proti St. A'iklanlicům. které
jsou na výši 598 //;. náhle klesá. Poněvadž hřbet tento vystupuje
zprudka nad okolní krajinu (průměrně asi 2()()/n). jest zdaleka \idilelným.
Celý hřbet i jeho úbočí asi od výše 600 m jsou rozsáhlým lesem po-
rostlé; na pokraji lesa kol dokola rozsazeny jsou větši i menší osady,
které jako by zdržovaly spoustu lesní, aby nezaplavila úbočí docela.
232 -
Z hlubin lesních čelné ruceje a bystřiny řiti se dolíi a napájeji zejména
Trnavku. Na jižním svahu hned na pokraji lesa zříti vesnice S a 1 a-
čovu Lhotu. Četu li a Bratříce, dle rozestaveni statků soudě,
starodávné to osady : opodál k jihu při Tmaxce visky \'elká a Malá
Černá. Přivých, okraji lesa jsou osady Velká Chyška. Outěcho-
vice a Viklantice, na sev. svahu St. a X. Smrdow Kateřinky
a Týmová Ves. při záp. Zelená Ves a Alezilesi. O rozsáhlosti
lesa svědčí tyto rozměry: Od Mezilesi k Viklanticům (od záp. k vvch.)
měří přímá čára 13 km, od Bratříc ke Kateřinkám (od jihu k sev. I
\i> km. Přes hřbet Stražištský nevede silnice, jen těžko schůdné lesní
Fot. Bohumil Fišer.
•Z.XMEIs. LUIvAVEC.
cesty; silnice jedna od Pacova k \'iklanticum obtáčí jeho úboči po
straně v\'chodni, druhá od Pacova k Salač. Lhotě po straně západní.
Xa severní straně spojeny jsou Viklantice s Lukavcem. Silnice prvá
přestupuje u Hrádku, dvora při panství pacovskěm. jenž stojí na
místě bývalé tvrze, mírné návrší a sestupuje dolů k Trna\ce. nad
kterou zdvihá se i)ak srázná stráň, po níž dostoupí se k Velké
Chýšce. Útěchovicům a k \' i k 1 an t i ců m. Tyto vsi ještě
s Bratřicemi ve XIV. stol. náležely klášteru Strahovskému; ])oněvadž
Bratříce uvádějí se pod jménem Schunebrunn, Ctěchovice jako (juten-
brunn. zřejmo z toho. že původně byly to osady německé. Ve Velké
Chýšce, která dosud s ohromnými lesy Stražišfskými náleží panství
Strahovskému, i)Osta\cii bvi \)ir(\ málo lety nov\'' kostel ve slohu
románském. Xedaleko na \'vchod \alí sr dd \'iklantic horská bystřina
— 233 —
k Trnavce; na pravém břehu bystřiny na vysoké skále nad lučnatym
údolím lze rozeznati nepatrné stopy b\''vaiého hradu Pechburku.
Rozsáhix' park a mohutné staveni s mansardskou šindelovou střechou
ve \" i klan ticíc h poukazuje na panské sídlo. Nynějším majitelem
velkostatku jest j). \'avřinec Hamerník, starosta okresu. Zámek \'iklan-
tieky stal se útulkem generála Macka, když po své kapitulaci 17. října
1805 i s posádkou 23.000 mužů čítající v Ulmu potom r. 1 808 z vezení
byl i)ropuštén. Městys
LUKAVEC nečítající ani 1000 obyv. ve 142 domech jesl sice nej-
větší obci v tomto území, a byt snažil se o své kulturní povznesení,
přece pro nepříznivou polohu a odloučenost od světa nemůže dojíti
v}'znamu, jenž by mu náležeti měl. Obyvatelstvo živí se skoro vý-
hradně rolnictvím. V Lukavci působí jako obvodní lékař p. V. Plaček,
známý pseudonymem V. P. Trnavsk5% rodák Pacovsk^^ Panství Luka-
veckého ve vŇ^měře 1300 ^o jsou majiteli J. Kuno, Egm. z Tilschů a
Rochus z Littwitzů. Ostatní severní část okresu Pacovského vj-plněna
jest ještě obcemi \'^elkou Vsí s Bez deko v em, S tědro vicemi.
Slavětínem, Ríšnicí a Zdiměřicemi.
Severní hranici okresu Pacovského za těmito obcemi tvoří Zlatý
potok, spěchající na v^xhod do Želivky. jenž ve stol. XII. v listině
knížete Soběslava II. u\'ádi se jako říčka Libě jakožto hranice mezi
severnějším Újezdem Svatavin\-m a jižnějšími statky kláštera Zeliv-
ského. Reka Zelivka jmenuje se tamtéž Sázavou jakožto souběžný'
a stejně mocný přítok řeky posud Sázavou nazvané.
\'yčnívajici hřbet Stražišťský. vysazen}' větrům, zavinuje drsné
podnebí, ale na deště dosti hojné, což znamenitě prospívá Inu, jenž
na Pacovsku se zdarem se pěstuje: na svahu k jihu a západu polo-
ženém šijí rádi mák. Jinak ovšem žito, oves, ječmen, méně pšenici,
ale za to hojně bramborů a vůbec okopanin pěstuje se v celém Pa-
covsku. Ovocnictví kyne dol)rá budoucnost založením veliké okresní
školky ovocné v Pacově. Chov dobytka, hlavně hovězího, již jio delší
dobu přičiněním p. okresního starosty stále se zvelebuje.
Jihovýchodní svah hřbetu Stražišíského rozryt jest četnými bystři-
nami dolů do Trnavky se valícími: jejich stráně v novější době pilně
zalesňované dodávají zvláštního rázu této krajině. Osad}' Lesná.
Kyjov. Dobroměřice. Radějov a největší z nich Arneštovice
tíhnou jako k přirozenému středisku k městu
HOŘEPNÍKU, který zároveň s Loutkovém téměř splývá. Mě-
stečko s předměstím a Oulehlí, čítající asi 1000 obyv. ve 143 domech,
rozloženo jest po levém břehu Trnavky. která se tu rozšiřuje v mocnv-
tok. Nejen údolí samo. ale i na vjxhodní straně mohutně vystupující
vrch Maršovický činí z okolí partii ne nepodobnou krajinám šumav-
- 234 -
ského pokrají. Oijyvatelé živí se hlavně rolnictvím; z řemesel obuv-
nictví vyniká. Mcštanská škola, o jejíž zřízení se vyjivlnává, mnoho
by městečku i okolí prospěla; také železná dráha, od Humpolce k Zelivu.
Červené Rečici přes Hořepník k Pacovu projektovaná, stane se blaho-
dárnou, až se uskuteční. \'elkostatek Loutkov náleží \'i\. Pistoriusovi
a má 575 ha v5'měry. Město Hořepník má svtij statek v Skočidolo-
vicích ve výměře 93 ňa. V Loutkově stávala tvrz. Ulehle b\'vala
vískou od Hořepnika Trna\kou oddělenou. Ve XIII. a Xl\'. stol. bý-
vala tu tvrz v místech mezi cestou Bořetickou a potůčkem do 'irnaxky
se vlévajícím. V XV. stol. byla již v ssutinách. \'es pa řila ])(ilom ke
Konipasu, potom k Loutkovu a konečně s Hořepnikcm s])lynula.
Kostel Hořepnický pochází ze XIV. stol. a jsou v něm mnohé pěkně
náhrobky.
Vzhledem k tomu. že Trnavčino údolí u Hořepnika nejníže jest
položeno a že se všech stran chráněno jest vysok\'mi hřbety a strá-
němi před ostrými větry, jež jsou v českomoravské vysočině domovem,
má údolí toto nejmírnější podnebí, a poněvadž i ornice má poměrně
více náplavů než jinde, stalo se možn\'-m činiti tu i zdařilé pokusy
s pěstováním cukrovky.
Hořepník při|)ominá se jako \iadyči sídlo již ve XIII. stol., roz-
dělené mezi dva pány. z nichž jeden síillel na Loutkově, druhý na
hradě Konipasu, as '/;, hodin}' výše nad Trnaxkou, ])od jehož skálou
nyní rozkládá se zámek a vesnice Březina. I'o Konijjasu jsou jen
nepatrné stopy; hradiště jeho hledali jest tam. kde sloji oliě sý])ky.
Zámek Březinský vystavěn jest z bývalé tvrze. \zniklé v X\'I. stol.
Velkostatek o 501 ha náleží dr. Karlu ryt. z Eisensteinu. \"ýše Březiny
vpadá do Trnavky zminěn\' již potok Xovoveský v těch místccli. kde
přepíná ji most silnice k Pacovu vedoucí, při níž dále k západu na
planině stojí víska Samšín a ještě blíže k Pacovu stranou silnice
před lesem ..Smrčí" Roučkovice.
Mezi Trnavkou a potůčkem Bořetickým zdvihá se nižší hřbet
směrem od Hořepnika k jihu. irřipínajíci se k návrši Pošenskému.
jež tak sráznou strání spadá do údolí po'.oka Xo\od\orského. Xa
se\'erozá[)adnini sNahii nalezly místo xcsnice Bořeticc l'řás!a\ice
Zahrádka a Pošna. Silnice, která od Pacova po velikém stoupání
návsí Pošenského dosáhne, táhne se po hřbetu k jihozái)adu se zatá-
čejícím k Proseči se zámečkem, odtud pak áíWv k Lcskovicům. pák
(čížkovém k Pelhřimovu.
Ves l'roseč názvem sv\-m poukazuje k tomu, že vznikla později,
když bylo nutno osadníkům šir\'mi lesy se prosekati, ale přece již
r. i;^62 jest znám nejstarší držitel Lev z Proseče. Tvrz byla již v druhé
polovině XV. stol. pustá. Tepr\'e později v X\'I. stol. vznikla tvrz
\' blízké Pošni. vystavěna byvši r. 1.544 j). Janem Houskou ze Zahrádky.
— 235 -
R. 1627 komora královská prodala 1\tz a ves Pošnou. vsi Vysokou
Lhotu, Proseč a Zahrádku Max. Pechlarovi z Meminku, ale iýž hned
po roce prodal zboží za stejnou cenu Rudolfu Malovci z Malovic na
Proseči. Jeden z četných jeho dětí. Jan František. vyi)lativ ostatní,
přenesl sídlo své na Proseč, s níž Pošna až po tu dobu spojena zí^i-
stala. S vyhlídky u Proseče otvírá se \elmi pi"ívětivé panorama jednak
na hi^bet Svídnicky a celou krajinu i s hradem Kamenským pi^cd nim
rozestřenou, jednak k jihovýchodu podél trati, při níž na mírném lázu
víska Ne svačily, jednak dolů na západ do údolíčka potoka Novo-
dvorského, v nčmž osada Dol a potom Nový Dvůr, a na protější
stráni Lhota Německá své městiště naiezh'.
Za širokým hřbetem, dlouh\''m lesem porostKmi, na pláni umístily
se vesnice Malé Outěchovice, pak Litohošt a při samé silnici
a trati železné Leskovice. obě osady s obyvatelstvem převážně
evangelick\m. ])ro něž \- blízké Moravci zřízena fara a tamtéž jakož
i v Litohošti d\ ě dvojtřídní školy.
Na konec ještě několik statistických dat. Okres Pacovskx' měří
.310-27 km'-. Z toho jest 267o půdy velkostatkářské. Vůbec jest 54'2''/o
roli. l<»-2" „ luk. ()-5I% zahrad. 5'57o pastvin, 26M47o lesů; ostatní při-
])adá na vody a půdu neplodnou. Obyvatelstva napočítalo se r. 1900
duší 21.755, tak že připadá na I knř jen 70 lidí. Farní úřady jsou:
v Pacově, Zhoři, Cetorazi. Hartlikově, Křeči, Věžně. Pošni, Hořepníku,
\'. Chvšce. St. Viklanticích, Lukavci: evangelická fara v Moravci.
Poštovní úřady mají: Lukavec, St. Viklantice, Pacov. Těchobuz, Ho-
řepník. Kámen. Cetoraz a Lejčkov. Školství vyvinuto jest následovně:
Měštanská škola pro chlapce i dívky jest v Pacově. Obecné školy mají
tvto obce: a) pětitřídní školy Pacov (pro hochy i dívky). Hořepník
a Lukavec; b) trojtřidni: Cetoraz. Kámen. Pošna. \'. Chýška. Viklan-
tice; c) dvojtřídní: Hartlíko\-. Křeč. Litohošt, Mezilesi. Moravec. Obra-
taň v. Prasetín. Slavětín. Těchobuz. \'ěžná. Votice a Zhoř: d) jedno-
třídní: Bezilččin. Dobrá \'oda. Simpach. Salačo\a Lhota. Samšín, Jetři-
chova Ves a Pojbuky. Okres Pacoxský jest součástí hejtmanství Pel-
hřimoxského.
Karel Fišer.
XXXIX. OKRES PELHŘIMOVSKÝ.
Přirozenou hranicí země české býval od starodávna les pomezní.
Pásmo jeho bylo tak široké, že pokrývalo oboji bok hor pomezních jak
vně za hranicemi, tak i uvnitř, v zemi samotné. Hranice řídily se pře-
dělem vod; neplatí to však všeobecně a neběží hranice zemská vždy
po vrchomezí. Při okresu pelhřimovském jest hranicí zemskou tok
— 236 -
řeky Jihlavy a předělem moře Severního a moře Černého vysoký
hřbet Křemešnický. rozprostřeny v nejužší části území, as 10 km od
hranice dovnitř země posunutx'. Toto území mezi Křemešníkem, jihku-
kou a jejími přítoky. Hraničním a Jedlovým potokem, b\''valo jediným
lesem, pustým a divokým ; všaktě i nyní jest to kraj málo utěšený.
chud\'. nehostinný. Tvořilo ode dávna část panství biskupů prtížských:
část hvozdu východně potoka Jedlovského. zvaná Bořek, náležela klá-
šteru Želivskému. Osazení těchto končin dalo se teprve později, kdy
totiž přestalo se po vybudování pevných hradů uvnitř země šetřili
pohraničního hvozdu vůbec. Okolo r. 1200 osadv Cejlv. Cerekvice
Dolní, Rohozná. Rychnov jistě byly německé, od pelhřimovského ně-
meckého ostrova jen některými českými vesnicemi odděleny. Pro ne-
dostatek českého obyvatelstva přiváděli majitele panství osadníky z Ně-
mec, aby vymS^tili lesy a i)ůdu vzdělali. Od dob husitských počeštil se
kraj úplně a českým zůstal; teprve za potokem Jedlovsk\'m počíná
německý ostrov Jihlavský.
Novorychnovsko nemá zvláštních krás, ač není nezajímavo.
V jeho středu vyzdvihuje se mocná vlna zemská, místy nad 7()0 m.
která na severu souvisí se hřbetem Křemešnickým : na ostatních stra-
nách k zmíněným již vodám dosti náhle spadá. Těsně i)ři straně zá-
padní teče potok Novorychnovský: na severu v malém prohbí táhne
se horská silnice k Jihla\-ě. která u Miličova dostupuje výše 697 m.
Délka této vyvýšeniny od západu k v\''chodu obnáší asi 7 km a lze
na ni rozeznati dva význačné hřbety, západní a východní, oddělené
úžlabinou. jíž se řine přítok Rychnovského potoka. Onen západní
hřbet y severní své části dostupuje horou Meš nickou 755 m. v jižní
části C e r t o \- ý m H r á d k e m 7 1 2 m. A\vchodní hřbet sluje C e m í r e k
(757 m). který k jihu končí Přední S ka 1 o u (713 m) ; od něho od-
bočuje na jihovýchod směrem k Jihlavce kratší větev B r o m b e r k
(715 in). Celá vypnulina ])orostlá jest mohutným lesem, jenž na dvou
místech valněji jest vymýcen: bývaly tam skelné hutě: od toho zbylé
samoty dosud jmenují se Horní a Dolní Hutě. \'nitřek lesa jest
mnohde velice divoký. Prahorni půda vykazuje tu mocné skály žulové.
a právě ony nejvyšší hřbety jsou ze žuly. Zvláště na Čertově Hrádku
holé skály vyčnívají do mocné výše. tvoříce \-e třech sku|)inách jakoby
uměle z ohromných bahanů seskupené hradby; na jednu z nich po
přista\-eném žei)řiku ze silných klad jest možno vystoui)iti. Tento i)0-
divuhodný útvar, jemuž podobné nacházejí i jinde na pokraji českého
massi\u (v Šumavě. Krkonoších a j.). dal obyxatelům podnět k různým
pověstem a domněnkám. Mermomocí chtí tam nahoře spatřovati otisk
čertova kopyta, jejž tam zanechal, když odpočí\al nesa v zástěře ka-
mení ku stavbě věže babylonské; a poněvadž v širokém i)kiili. pcikud
žula se rozkládá, spatřovati jest všude množství větších i menších
— 237 -
balvanů (což z dálky připomíná Icckily odpočívající stádo ovec). vy-
svčllujc si lo lidovó podání lak. že těžkým nákladem čertovi zástěra
se protrhla a tak kamení to rozlrousil. Jiní domnívají se viděti v mi-
skovitvch prohluhinkách památky i)olianské bohoslužby, a poněvadž
u těch duší na Kychno\sku čert a jxihan náleží do těže kategorie,
proto tedv „Čertův Hrátlek" dvojnásobně odůvodněn.
\'e skalních doupatech mají dobrou skrýš lišky, i jezevci. kterěžto
šelmy nejsou tu velikou vzácností.
Teprve okraje lesa oživeny jsou několika osadami. Na severo-
vvchodě jest Je (11 o v. něco jižněji Mirošov se zámkem p. Richlého,
jehož zesnulv otec byl známým archeologem; při východním okraji
Cejly. níže pri jihhnce dvůr \'cstenh(if. jižně pod Brombergem
DOLNÍ CEREKVICE, jíž se dříve říkalo , Německá" nebo „Biskupova".
Kostel založený r. 1224 byl několikrát obnoven; jen věž zachovala se
v podobě ze XIV. stol. Jinak jest tu zajímavá ještě „Solná brána" se
dvěma fortnami. pocházející ze XVII. století; vybjralo se v ní clo ze
soli, jež tudy ze vSolné Komory do Cech bývala vozena. Kde stávala
tvrz ve XIV. stol. připomínaná, nemožno zjistiti. Na blízku jsou ně-
kolikeré lomy žulově, v nichž se pilně pracuje. Žula jest bělavá. hrubo-
zrná. ne příliš tvrdá a proto se dosti dobře zpracovává. Dolní Cere-
kvicí i)rocházi silnice od Batelova k Jihlavě údolím říčním, jímž vine
se těž traf transversalní dráhy. Krajina odtud na západ až k Hranič-
nímu potoku i)ři klínovitěm zářezu Moravy do Čech jest suchopárná
pláň. kterou jen Rychnovský potok trochu oživuje.
Na malé rovince pod Čertovým Hrádkem rozkládá se větši ves-
nice o W číslech. Roh o zná. Dříve býval u vsi veliký rybník, nyní
však jest vysušen a v louky proměněn. Odtud na západ jest vesnice
Těšen o v, poblíž silnice, která od Horní Cerekvice k N. Rychnovu
mezi dvěma velikými rybníky. Hladovým a Jistebníkem. prochází;
vesnice jest rodištěm nadějného sochaře karrikaturisty Sejnosty. Blíže
k Rvchnovu větši vesnice Řeženčice. As půl hodiny na sever od
Rohozné u skalní paty stojí pelhřimovská myslivna. od níž přímo se
stoupa k stěnám žulovým. Od Čertova Hrádku nelze jinam než lesní
cestou kolem samoty ..Xa šancích", kde patrný jsou zbytky vojenského
opevněného ležení, ijezpochyby z doby války .íOleté. Chodec doklopýlá
se konečně silnice Rohozenské. po niž pak milým údolíčkem až do
N. RYCHNOVA se dostane. Ačkoli krajina zřejmě dokazuje pravdu
slov ..v i)olu tváři své chléii jísti budeš", přece městečko svou útul-
noslí překvai)í. Prostranné náměstí má u svém středu na návrší pěkně
upraveném malebně \ynikající kostelík nezvykle rozčleněného půdo-
rysu s věži, založený arcibiskupem Arnoštem z Pardubic; na východ
od kostela zahrádkou oddělena jest budova školní. Domy na severní
— 238 —
straně náměstí, mezi nimi fara, jsou úhledné. Na severní straně vypíná
se zámek do tři stran stavěnx'; původně stávala tu tvrz v XV. století
od LeskovcLi vystavěná, z níž zůstalo jen jedno sklepeni. \' XVI. stol.
vyzdvižen byl zámek. Několik r\'bniků dodává městečku, jež v 132
domech čitá ani ne tisíc obyvatelů, většího půvabu. Z Rychnova roz-
bíhá se patero silnic. Při Jihlavské jest ves Miličov. stranou směrem
k Cemírku Hojkov. Na sever jde silnice do Vyskytne: po Pelhřimov-
ské silnici přijde se na Křemešník. Být v Rychnově a nepodívat se na
tento vrch bylo by tolik jako na\-štívit Neapol a nespatřit \Vsuvu.
Fot. Karel Fišer ml.
NA ki.:emes.\iku.
Stoupá se neustále skoro hodinu cesty až k \esnici Sáza\'ě.
Jméno loto překvapuje, ale vys\'ětluje se snadno Lim. že nedaleko
vyvěrá pramen Zeli\ky. které se za staroxěku říkalo ..Sázava". U Sá-
zavy od silnice odbočuje ještě příkřejší xozová cesta \' pra\-o do lesa.
z něhož dostane se chfidec na prostrannou plošinu Kícniešnickeho
temene, kol do kola vysokvmi lesními stromy obstoupenou. Vzhůru
k ambitům poutního kostela vede alej se stromy košatými. \' levo
několik chalup s nezbytnou hospodou. \' právo několik dřevěných pro-
storných bud. v nichž o ]joutích vaří a |)ekou se pokrmy pro hladové
poutníky a zxědavce. Tenkrát stává se prostranství toto skutečným
tábořištěm. Na nejvyšším t(;meně vrchu stojí kostelík s věží ze N\T. stol..
v něm jest trojhranný oltář, takže současně tři mše mohou býti slou-
ženy. Na severní straně kostel obstoupen jest budovou školní, nejvyšší
— 239 —
to školou v kraji láhorskrm l7(.?. m n. m.). na vychodr bu(ln\ ou farni.
kde by.lli lokalista drkanslvi pelhřimovského, na jihu ambity, k západu
jest volno. 'íli nad příkrým srázem strmi ještě 4 m vysoká skalka
s křížem. Jen odtud jest rozhled s Křemešniku ještě volným, nebof
vše vůkol jest zastíněno mohutnými buky a -mrky. ale za to jest roz-
hled \elmi vděěný.
Xa dalekém obzoru zcela dobře povznášejí se známé \-reholy
Stražiště, Hory Bafkovy a Svidníku a celá pásma souvisících hřbetu :
Fot. Bohumil Fišer.
SLUŽATIvY.
V bližších končinách, hlavně k severu, zalesknou se hladiny obou
rozsáhlvch rvbníků Kladin.-kvch a četné visky bližší a vzdálenější,
zapadlé mezi" lesikv. zlahodiuiji celý obraz. Spousta lesní v popředí
činí malebnou stafáž. Sestup po srázu severním jest celkem pohodlný,
poněvadž je tu pěkně upravená cesta až k místu na úbočí, kde vyvera
..zázračnv pramen". Jest to pramen občasný, jakých jest na tisíce:
někde v dutině horv nashromáždí se po jarním roztáni nesmírné spousty
sněhu množst\'i vodv a ta když dostoupí svého hrdla počne vytékati.
Prostý lid neumějící si úkazu toho vysvéthti. pokládá to za jakousi
posvátnost tím spíše, že voda objevuje se v době před poutí, jakoby
tedy k vůli pouti se dostavovala. V pozdním létě voda opět se ztraci.
240
Dříve bývala tu malá kaplička nad kamennou nádržkou; lidu hyxalo
u zázračné vody k umačkání. Ten um\'val si chorou nohu. jiný ruku.
jin\' oplakoval oči. jin\' douškem zaháněl neduh vnitřní: nvní jest tu
zřízen kamennou deskou |)řikrytý basin. z něhož voda rourou na vol-
ném místě vytéká. Vystavěl jej čiperný podnikatel, který jal se z vod\^
Křemešnické vyráběti sodo\'ku a docela i \' Praze prodejnu si zřídil.
Trvá to ještě hodnou chvíli, než sestou])í se až k ])atč vrchu, již
obmývá bystřina do Zelivky spěchající. Boky Křemešnické porostlv
jsou krásnými lesy smrkovými. jedlov\'mi a bukovými, jež počínajíce
u vsi Putimova při silnici Pelhřimo\ské táhnou se na východ v délce
asi 10 km: jsou statkem obce Pelhřimo\skě, Na severozápadním újjatí
dumá o s\é sla\nčjší minukisti \'esnice \'yskyln;i. T\'ořila původně
se svým okolím vc!ik\' dd panství bi^kLi])sk(''li(). a dokud na Křcmcš-
Tot Boliiiinil r išer.
iík£'xr^
CH VOJNO.
niku na stiíbro se dolovalo, bývala městem. Kostel založen byl r. I2'J()
od bisku])a Tobiáše z Bechyně, od něhož jjochází též kostel v Červené
Kečici a ve Chvojnově. Vystavěn ze žulových kxádrQ a lomového
kamene, jest nejpamátnější všech kostelů širokého okolí: některé za-
chovalé části architektonické honosí se čistou a jemnou prací sloho\ou.
Jest z části ve slohu rtmiánském. z části gotický. Zbylá věž opodál
kostela na nejvyšším místě posta\ená mohutnými zdmi svědčí o tom.
že jest to zbytek hradu Templářů, kteří tu sídleli. \'aly kol \'ěž(> jsou
dosud znalé. Zdi dosahují do \ýše I. patra, nad nímž jest prkenná
z\'onice. Vyskytnou protéká pramen Želixkv.
Okolí Křemešnické jest velice zvlněno: kam |)ohlédneš, \šude
větší či menší vršky s lesíky a ijorostlinami: nej\ětší \ýše dosahují
asi uprostřed této končiny, jež rozkládá se mezi hřbetem křemešnickým,
Želivkou. Dolní Hejlovkou a Bélou, vrchy: ['aviíčkův (f)2.S m). oba
vrchy na severu i na jihu od Strměch (přes í.oo m). \rch Rousinov-
241
sk ý a (' l\' rl, m(
oba \'('lik(''
zi nimiž do Želivky s|)(''ciiá drLihý jcji pramm \)Vo-
U'kaiiťi oba vciikř K I a d i n s k ř r y b n i k y ; mezi Křemeišnikem
a Pclhiimovfm zdvilui se zna("n\- \i(h !' u li m o v s k v (6,'í2 m). kryt\'
z části lesem L e j š o \- k o u ; k severu prodlužuje se \- nižši hřbet
(as 600 m). jenž při silniei Jihhi\-ské porostlx- jest Hatěmi. Pro tuto
nerovnost pudy málo kde dány byly podmínky k utvořeni \ětši osady;
proto tak(' \ celé té koncMně skromně krěi se jen malé visky, a kromě
Fot. Karel Fišer ml.
-.r
Z UDOLi HEJLOVKY.
niťh ještě veliké množství roztroušených samot, které vznikaly postupně
na půdě kdysi pusté a jen pilnými osadníky v i)0tu tváři v chudou
ornici proměněné. Rula zvětrává v píidu těžkou. uleha\ou. mělkou ; kd<'
má sklon a \oda může odi)adati. plodí přece tolik, že piln}'- zemědělec
slušnou existenci obhájí. Kde \šak voda nemá odpadu, vzniká bahno
a močál. Štěstí, že tu prá\ě není skoro rovin : jinak byla by tu neúrodná
pustina. \^"'tší bahniska a mokřady prostírají se zejména li \'yskytně
při úpatí Křemešnickém. potom jioblíž Kladinských rybníku, kde ani
rašelina není vzácná. Tím se také \vsvětluje. že loučky v nižších po-
lohách jsou všude zbahnělé. ano i na \vše položených paloučcích \y-
tryskuje pod nohama slatinná voda z lesů se stahující.
242 -
Fox. Bohumil Fišer.
-.Ci,iá:i
.' tt:,
^' končině léto každým krokf^m lémrř mění se scenerie, ale ráz
zůstává stejný. Jest to kraj zamlki\-: stopu moderního ruchu značí tu
jen nějaký hosi)odářský stroj, ale není tu nikde továrny ani dráhy, silnic
málo a cesty vozové těžko sjízdné, nebot jde to skoro ])oíád s \ršku
do \ršku. burf po kameni nebo mokřadem.
Mezi pohořím Kře-
mešnickým a silnicí
Jihlavskou až k Pel-
hřimovu jsou vísk}'
B r a n i š o v, S t ř í-
tež, Sedliště a
Pie v nice, blíže Pel-
hřimo\a Proseč.
R e m e n o \' a C h \' á-
1 o v. při silnici Kře-
mešnickě Puti m o v
a \ice na západ
St r e jšo v. Při silnici
Jihlavské Strméchy
s cxangelickou farou
a b''/.e k městu v he-
zoučkfMn údolíčku
potůčku Slu/átccké-
ho větši v e sn i c e
( ) les n á. .M(',:i ^ihiicí
Jihla\ skou a Humpo-
leckou jsou Služ át-
k y. typická vesnice
na „Horácku", zají-
mavá zvláště svým
statkem čís. 4.. jenž
jest starou tvrzí, čá-
stečně zachovalou;
dále C h v o j n o v,
kde ze starobvdého
kostelíka zachovala
se původní presbyteř
a věž. Za \rchcm l'avličko\ým ( ) u tě c h o v i č k v. Ky b n i č e k a Zi ro v.
Poblíž Kladinských rybníků L h o t ky J el co vy a Kocourovy, samota
Kladin y, níže Z a c h o t i n. nejzáže na sever P e t r k o v a C a s t o n í n.
Za rozlehl\''mi lesy Rousinovskými při potoku Hajkov. Na silnici Hum-
polecké leží větší vesnice Kojčice, dále Onšovice a v právo při po-
tůčku Rybník. V cípu mezi Zelivkou a Hejlovkou v kopčité vyvýšenině
•^
%*#jr
Z ÚDOLJ HEJLOVlvY.
243 -
staré vísky I) c r lUáíc. \'ačiťf. kde r. 185') narodil se Jan ^"al^ha.
znamenilý liadatel v oboru rostlinné fvsiologie a pathologie, nyní i^editel
zem. výzkumného ústavu hosp. v Brné. Mi loli ce a konečné při Zelivce
v úzkém údolí Klelerná. z niž jen rast na levém břehu řírky rozložená
náleží do okresu pelhřimovského.
Až k ústí Hejlovky tvoří Zelivka hranici okresu ; \' těchto místech
jest již tokem i)rudk\m a vodnatým. jenž vine se často mezi příkrými
skalnatými útesv a stráněmi, brzy opět lučinami lam. kde údolí se
poněkud rozšiřuje. Kraji tomu při Zelixce říká se také .Horácko" nebo
Zálesí. Lid zachoval si tu ještě mnoho z původního staročeského rázu
a mnohé staré obyčeje.
Fot, Karel Fišer ml.
STATEK V POBISTRYCI.
Xejxětší část okresu Pelhřimovského zabírá úvodí říčky Hejlovky.
\'y\ěrá ])od vrchem Bučkem (698 m) u Krumvaldu na hranici
Kamenická, a chladíc své vody stále stíny lesními, obtéká na severo-
západ vynikající zalesněný \Tch \'orlo\- (674 m). po veliké oklice vy-
maní se konečně z lesů a naplňuje veliký rybník Hejlov, kde při v\'-
toku svém po uměle seslaxených skaliskách v lesní tišině tvoří krásné
vodopády, načež na západní straně obtékajíc i lesnat}' vrch Hejlov,
u Vlásenice a potom u dvora a mlýna Chodce dvakráte schová
se pod mosty silničními, prodírá se potom malebn\'m skalnatým údolím
mezi Lipicí a Cakovicemi. načež u mostu Bácovskěho mění
svůj směr v celku na xýchod a mnohými většími i menšími oklikami
vine se pod H o d ějov i cemi. mezi K ra s í k o vicemi a P o bis t rýc i,
malebné vsi s rázovitými českými grunty, spojí se s Bělou od Pel-
hřimova sem spěchající, pak obraci se k severozápadu a klikatým tokem
spěchá k Zelivce. s níž se \ mělkém, ale širokém řečišti spojuje. Po-
244
říci Heilo\'ky náleží bez odporu k nejkrásnějším i)arliím tělo části rcsko-
moi"a\'ské \ysorin}' ; škodíi jen. že je \šude lak odlehlé a proto i málo
známé. Maleijnější jsou snad ješté jen některé jiarlie Zelivky. Trnavy
a Sázavy. Některá místa zvláště ])ři dolním toku pod S v é p ra v i c e m i
jsou přímo úchvatná.
\Vpoěítávati všechny potůčky a bystřiny do Hejlo\ky ústící není
možno, ale připomenouti jest. že množstxi jich pro tuto koněinu jest
právě charakteristické. I kdyby ptida byla pouhou planinou, již tyto
potůčky místy hluboko rozryvaji. rozčlenily by krajinu tak. že j)lanina
nebyla by nijak jednotxárnou. ncijot i menší loky mají většinou ijřehy
své. netekou-li i)rávě lesem, osazeny křoxinami. \rbovim a olšemi:
k tomu pak přimyslcme si místo [)lošiny povrch |)udy \ícc nclx) méně
Fol. Karel Fišer ml.
HOUSEROVKA
(V POZADÍ HŘBET NADÁVEK).
z\'lněný a lesy i lesíky proslou|)ený. a máme lak z hrul^a celkový
názor tohoto kraje. Nikoli nedostatek krajinného půvabu, nýbrž nedo-
statek moderního průmyslového ruchu \zbuzuje kraji tomuto náladu
melancholickou. Kdo chce ujíti ži\'otu rušnc^mu a touží po uklitlnění
mysli, zde je může najíti. To platí \ubec o \-eliké části \'vsočiny česko-
moravské.
Z přítoku Hejlovčinvch d\a |)řece zasluhují |)o\'šímnutí. Jest to
l)otok Xo\ocerek\'ick\'. xznikajíci \' KamcMiicku u Lhotky LidmaiTSké
na úi)alí Laslovky. tekoucí směrem západním a jjod \'l;isenicí do
Hejlovky vpadajicí. Mocnější jest Bělá. pramenící na Počátecku na
vrchu u vsi Bělé ve výši 707 m. na předělu \od. Nehledíc k četným
mf^nším oklikám zachovává stále směr severní až ku svému ústi pod
\'rchem Hůrou u Poliistrýců. P>ělá má značný spád a po jarních roz-
- 245 -
nouAUch a po větších i.i-ivalech rozvodňujr se snadno, což zejména
pociíuie se v Pelhřimově, kde do roka někoMkrát louky a městské
Udv zaplavuje. Příčinou toho jest. že dolní a střední tok jeji ma hlu-
bokě údolí a že s návrši po obou březích hojné bystřuiy do nistekaji.
\a vvchodní straně jsou to ještě výběžky hřbetu Kremesnickehn.
na západní Zelenv vrch jakožto nejsevernější výběžek kamenické
vrchovinv jež Běíou hojně vodou zásobují. Ve velice zvlněném po-
vrchu pi"ece tu a tam shledáváme malé rovinky, jako na pr. pod
Rvnárcem. které však již nad Pelhřimovem mění se ve stísněné udoh
Bělino, dále rovinka mezi Zeleným vrchem a \'orlovem. v jejiz středu
Fot. Bo umil Fišer-
U VLASENICKÉHO RYBNÍKA.
vesnice Oustrašín s velikvm Mlvnským rybníkem. Osady v poiíčí Bele
jsou pravé vískv horské, leckterá na stráni takřka přilepená. Nad Belou
jsou- Houser o v ka a Kvnárec. pod Pelhřimovem na straní Ra-
d é ti n a dále K r a s í k o v i c e. Xa pravém po\-odí I) o b r a \ o d a
a R o v n á Při potůčku, jenž místy prodírá se divokým a hlubokvm
údolím Letná a Zají čko v; podobně divokým žlabem, západně od
vsi Sázavv. stéká potok Nemojovský. jenž tvoří několik rybníku a pri
němž ještě v lesích Křemešnických leží L e š o v, dále R a d n o v.
Nemojov se zbvtkv bvvalé tvrze na nedaleké stráni nad mlýnem,
a poblíž ú^tí Pavlov. Horní tok Bělé u Houserovky doprovázen jest
pokračováním hřbetu Nadávku., výběžku to vrchoviny Kamenické na
Počátecku- toto pokračování tvoří řetěz čtyř vrchů Homole. Hrádku.
246 —
Kobylí hlavy a Holého kopce. Tboči íelězu osazeno jest vesnicemi
M e z n o LI. \' r a I i š o v e m, C e I i s t n \- m a dále na západ \' 1 á s e n i c i-
Drbohlaxv; na úbocM žulo\ého hřbetu Zelenéiio xrchu rozloženy jsou
L i [) k o \- á \' o d a, O n d v e j o \- a .\I y s I e t i n ; dále na \'vchod \' o k o \\
Jihozápadní kout okresu vyplňují osady Nová ves pod Zbihov-
kou. Stíítež (pod Bučkem I. Bor (|)od \'orlovem). Bož<\iov (pod
kopcem Mácovým): \'šechny tyto osady mají přes (>(») m nadmořské
výšky.
BOŽEJOV jest malý městys se ťoo oby v. na jižním s\-ahu Ivamc-
nicki- vrchoviny. Založen byl asi \-e staré době; ve .\l\'. slul. náležel
Fot. Buhumil Fišer.
HRAO C1-:RVE.\A HEClCli.
rodu Tluski^i. v tomto kraji velice rozvětvenému. \' .\\'I. stol. vystřídali
se jako majitelé Štítní. Lesko\co\é. Ostrovcoxé; r. 1.^70 kou])il jej Jan
Leskovcc na Cerekvici. Poslední toho rodu odkázal r. 1668 klášteru
Zelivskému 2(t()(» zl. na vyzdvižení dvou oUářii ve chrámu klášterním.
vyžáda\- si. aby byl |)řijat za „bratra" a po smrti tam pochován. Pan-
ství zdědili vnukové z rodu Voraéických. R. 1837 od posledního po-
tomka koupil je Jak. Rud. z Geymullerů a Božejov připojen k panství
Kamenickému. Nynější zámek stojí na místě bývalého hradu, jenž pří-
stavbami byl rozšířen ; ze starobylé stavby skoro ničeho se nezacho-
valo. Zámek sám jest ve stavu neupraveném. Na výšině nad městečkem
opodál silnice jest pěkně založený hřbitůvek, s něhož jest pěkný roz-
hled. Jižní strana Božejo\'ských dědin obstoupena jest dlouhým pásmem
lesů Kamenických, které \- délce skoro l() km a v šířce 2 až A km
— 247
obstupují jižni hranici okresu pelhřimovskéiio. pokrývajíce široký
hí"bet Kamenické vrchoviny.
Při novocerekvickém potoku hv.i městys
NOVÁ CEREKVICE o I 160 ol)y valehCh. kteří skoro výhradně polním
hospodářstvím se zabývají. Xa prostranném náměstí, v jihozápadním cípu
na výšině slojí chrám ne-
obyčejně velikých rozměrů Fot. joset soukup.
a s vysokou věží ; byl stavěn
v letech 1750—60 hrabětem
Voračickým z Paběnic. Věž
jest původu staršího. Xiže
jaksi v ústrani stoji syna-
goga. Obě stavby vynikají
malebně ze skupiny men-
ších domků, a lesnaté stráně
dodávají jim imposantního
pozadí; pohled na městeěko
z oken vlaku, jedoucího od
Pelhřimova. u])outá každého.
Okolí jesl iíopěité a lesnaté:
na blízki' \'_všině, na niž sil-
nice klikatě se téměř vy-
šplhává, sloji viska P r o s e ě-
Obořišlě se záineěkcm.
na místě b\'-valé tvrze ze-
manské. na niž r. liWfi při-
pomíná se odvážlivý lou-
pežník Mikuláš z Proseče.
Panství náleží nyní Leopol-
dovi svob. p. ze Šternbachu.
Dále t\>mž směrem mezi
vrchem Kovářem a rybní-
kem Hejlovem jsou Část-
ko v i c e a ještě blíže k Hej-
lovce dvůr Lhotka, bývalá
zemanská tvrz, jež stávala
již ve XIV. stol. Xa jih od
N. Cerekvice jsou vísky Chmelná a My si o v. Z Proseče na východ
táhne se přes několik kopců silnice k Pelhřimovu vesnicí \' lase ničí,
z níž pocházel z XV! století sedlák Mikuláš z Vlásenice. za-
kladatel zvláštní sekty náboženské; na jednom z kopců při silnici
stoji kaplička s kamenem, na němž si lid ukazuje vytlačené důlky od
kolen tohoto askety. Blíže k městu v dolině po každé straně silnice
PALÁC HRADU V ČERVENÉ RECICI.
— 248 —
jsou (Iva rvbiiiky. /. nichž onen ])i"av\'. Stráž nazvaný, jesl. značných
rozměru: hnízdi na něm mnoho vodního plactxa. S kopců zmíněných
jest daleký rozhled na vzdálené hřbety a lesy. zejména na Křemešník.
ale kraj sám je jinak smutný.
Krajina mezi touto silnici. Hejlovkou a Bélou pod Pelhřimo\em
jest již vzhledu utěšenějšího: blíže k silnici Táborské nad \sí Dubo-
\' i c e m i zd\ihá se na široké základné vrch Aarla. od něhož opodál
k východu stoji na návrší S t. P e 1 h ř i m o \-. k němuž od Chodce
Fot, Bohumil Fišer
PELHŘIMOV
(OD VÝCHODU).
silnice Táborská klikatí se jako \' horách velikými serpentinami. .Minouc
St. Pelhřimov, připojuje se k silnici Pražské: tato od rozcestí skláni
se jednak k Pelhřimovu. opačn\'m směrem pak stoupá, až asi po pul hodině
skláni se k mostu Bácovskému v údolí Hejlovky. Silnice tato dobře
stavěná a široká odměňuje turistu štědře právě při svém střídavém
stoupáni a klesání bohatými krajinnými prospekty. S jednoho místa
nad Makovicemi dohlédnouti lze až k zříceninám Lipnickým na Humpo-
lecku. ba až k \rchu Melechovu nad i.eděi. Křemešník a vše co s nim
souvisí, nezmizí takřka s obzoru.
Silnice iáljorská i l^ražská byly vystavěny teprve \- 1. poloxiné
minulého století: před lim jezdilo se z Pelhřimova na př. do Červené
Kečice krkolomnou cestou přes St. Pelhřimov. Lipici a Bácovice, což
24^) -
dnešnímu pokolení zdá se býti téměř nemnžn\m. Z tcdio nejlépe viděti,
jsk zanedbán by! tento kraj ještě do nedávná. Soiiěasně stavěla se
silnice k Jihlavě ; všechny ostatní jsou novější. By! svrchovanS' ras,
aby tímto krajem zavedena byla jedna větev dráhy transversální, jež
otevřena r. 1888 odbočkou z Horní Cerekvice podle Dobré Vody
k Rynárci a Pelhřimovu, odtud dále k Vlásenici. Nové Cerekvici
a dále Pacovskem k Táboru a pak až k Šumavě.
Na severozápad nad N. Cerekvici vstupuje z [^acovska do okresu
Pelhřimovského dlouhá odnož hřbetu Svídnického nejprve směrem
severozápadním, ale pak zahýbá přesně k severu, až po jakémsi sní-
Fot. Bohumil Fišer.
NAMÉSTI V PELHŘIMOVĚ.
Žení ukončí se náhle vyzdviženou Horou Alašovickou nad Hořepníkeni
ve výši 609 m. Na tomto hřbetu a po jeho svazích větším dílem za-
lesněných jsou C i ž k o v. rodiště humoristy Frant. Kubeše, Pejškov,
L i p i c e. B i t ě t i c e, M i 1 o t i c e, B á c o v i c e, V. O u t ě c h o v i c e
a Rovné. Mašovická hora jest porostlá lesem Bělou, jenž rozšiřuje
se odtud na 3 — 4 km až k Trnavce, která po svém v vstoupení z Pn-
covska velikými oklikami přetíná nejsevernější cípek okresu Pelhřimov-
ského, aby za nedlouho pod Zeiivským klášterem s Želivkou se spojila.
Na temeni hory trčí srázně holá skála .Čertova", s niž otvírá se ma-
lebný' pohled na Červenou Rečici ku Zelivu a krajinu za ním. Je to
zvláštní, že právě čert na biskupsk\''ch panstvích (Rychnovsku a Ře-
čičku) měl tolik nemovitosti!
— 250
ČERVENÁ ŘEČICE, též Biskupova, rozkládá se při malém potůčku
v mělké kotlině, v níž město se skoro skr\'vá. Nejlépe jeví se příchozím od
strany Pelhřimovské. Silnice od Bácovského mostu překročuje poboční vý-
chodní větev zmíněné Svidnickč odnože, jež od vrchu Housková nad
Bilěticemi se odděluje a krajinu řečičkou obloukovitě až k Želivce
lemuje. Když pak zase silnice k Rečici se níží, zjeví se v levo, nikoli
na skále, nýbrž ve sníženém terrainu, řečičky hrad. Původně nebyl
tak rozlehl}'. Zpevnění jeho zakládalo se v tom, že hluboké příkopy
kolkolem hradu nadýmaly se vodou z blízk\'ch rybníků. Příkopy jsou nyní
zasypánv a proměněny v sady. Půdorys hradu jest nepravidelný šesti-
úhelník: oba západní rohy mnohoboké bašty se střechami jehlancovi-
Fot. Bohumil Fišer.
KOSTEL P. MARIE V PELHŘIMOVE.
tými, máji nyní dobrou krytinu; nedávno ještě krovy místy obna-
žené žalo\aly na své spuštění. Strana jižní byla nejstarší; uprostřed
trčí vzhůru čtyřhranná lidomorna. Vnitřní prostranství jest přepaženo
korridorem se starxmii sgrafitty, čímž vzniká dvé nádvoří, kde
vztyčují se ještě dvě věže. Vchod do hradu jest z náměstí od strany
severní po mostě nyní klenutém; tato strana obydlená jest vůbec nej-
zachovalejší, zejména pěkn\' okrouhlý arkýř s cibulovitou stříškou do-
dává jí pěkného vzhledu. Jiné obydlené křídlo paláce obráceno jest
k v5'cho(iu nalevo od vjezdu. Původně tu bývala asi jen tvrz. V zámku
jsou kanceláře panství a byty jeho úředníků. Budiž připomenuto, že
skoro desetina půdy okresu Pelhřimovského náleží arcibiskupst\-í.
Farní kostel nachází se za náměstím na východní straně městečka na
skalním ostrohu; biskup Dobeš kázal asi r. 1283 na způsob hradu
- 251 -
tvrdými zdmi jej obehnati. Náměstí jest prostranné; obyvatelstvo
v počtu asi 1200 jest výhradně na polní hospodářství a drobná řemesla
odkázáno Kromě panského pivovaru a lihovaru není tu jmého prů-
myslu • malou půlhodinku na sever při Trnavce jest papírna. Břehy
Trnavčiny v těchto končinách poskytuji opět vzrušující pohled ; brzy
za řekou dospěje silnice vsi Křelovic jež ovládá tento cípek okresu,
nebot za ní jest již jen malá víska Jiřičky.
Za stará byla Č. Řečice hlavním sídlem údělu biskupského od
r 1144 jenž téměř celý nvnější okres Pelhřimovský zabíral, a zůstala
jím ještě i když r. 1225. >elhřimov byl založen a ji rozsahem a lid-
natostí převýšil, nebot byla sídlem župy i děkanátu, jenž r. 1350 čítal
Fot. Bohumil Fišer.
STAROBYLÉ DOMY V PELHŘIMOVĚ.
44 farních kostelů z okolí a sousedil se župami: Chýnovskou Vltav-
skou Čáslavskou a Moravou. R. 1417 arcibiskup Konrád z Vechty
zboží řečické a pelhřimovské ve 4000 kopách grošů pr. postoupil
lankoví z Chotěmic, jinak ze Svídnice a jeho synu Jiříkovi do času
jejich života. Janek bvl horlivv katolík: proto také Táboří brzy Recice
a celého zboží se zmocnili; o Pelhřimovu jest jisto, že od r. 1422 az
do konce válek husitských hejtmane Táborští tu vládli. R 1428 při-
pomíná se pánem na Řečici bývalý osobní Zižkův přítel, Mikulas
Sokol z Lamberka. O něm jest známo, že r. 1431 s četnými ozbroje-
nými zástupy a ve spojení s jinými čelnými Tabority rozsáhlého kraje
učinil vpád do Rakous; táhl se 600 jízdnými, 4500 pěšími a 360 vozy.
Avšak na zpáteční cestě u Bejdova zaskočilo jej silné vojsko panu
rakouských, úplně jej porazilo a kořist odňalo. Na tisíc lidí mrtvých
— 252
Fot. Bohiniiil Fišer.
a 700 zajatých tam Sokol zanechal. \' druhé polovici X\\ stol. drželi
Řečici v zástavě Leskovcové z Leskovce. Od dědiců koupil ji r. 1599
Heřman z Řičan; Pelhřimov se byl již r. I.S76 od Karla Řičanského
za 23.000 kop grošů z poddanství vykoupil a r. 1.596 povýšeni na město
královské se domohl. Heřman tedy zbylou část řečického panství
(Řečičko a Rvchnovskoj r. 1608 postoupil nejstaršímu synovi Janovi
z Říčan, jenž za své spoluúčastenství při vzpouře stavovské odsouzen
bvl ke ztrátě dvou třetin statků. Královský iiskus ocenil je na 104
tisíce kop a na rozkaz cis.
Ferdinanda II. odevzdal je
roku 1623 pražskému arci-
biskupství, jež takto po 200
letech v opětné držení jich
se dostalo a podnes drží.
PELHŘIMOV odvozuje
své jméno od biskupa Pere-
grina. R. 1236 biskup Jan 11.
obsadil zdejší kostel sv. Víta
farářem. Arcibiskup J. Očko
v. Vlašimě prodal r. 1375
měštanům všecku pravomoc
a Jan z Jenštejna r. 1379
znova vysadil město Pelhři-
mov, uznav. že obyvatelé
mohou se říditi právy města
Prahy. A' dobách husitsk\'-ch
obyvatelstvo se počeštilo.
K. 1437 císař Sigmund za-
psal město Mikuláši Trčkovi
z Lípy a na Lipnici. |)ánu tenkrát mocnému, bezpochyby za vy-
datnou pomoc při volbě na krále. Pelhřimov měl potom pán\' stejné
s Vlašimí, ale své samostatné hejtmany. Byl obehnán hradbami, ale
hradu nebo tvrze ještě nebylo. R. 1446 svolán byl do Pelhřimova
sněm, kde usneseno, aby císař Bedřich jako poručník Ladislava Po-
hrobka svěřence svého do Čech poslal, a krom toho aby se postaral
u papeže o potvrzení Rokycana za arcibiskupa. Poněvadž císař toho
nedbal, svolán byl v lednu 1449 druhý, na to v dubnu 1450 třetí,
a v srpnu 1451 čtvrtý sněm, na němž strany konečně se smířily. Slavnost
smíření konána hlučně na hradě Kameně u Pacova, jenž té doby
patřil Oldřichovi z Rožmberka. Teprve po r. 1550, když panství Pel-
hřimovské koupil Adam z Řičan. byl panský dům rozšířen a proměněn
v zámek. Panským bytem bvl jen do r. 1576. kdv Pelhřimovští se
HORNÍ BRÁN.A V PELHHIjMOVÉ ZV. RYNARECKA
(POHLED Z N.VMÉSTh.
— 253 -
Fot. Bohumil Fišer,
z poddanství \vkoupili. což s povolením císaře Ivudolfa 11. v desky
zemské vtěleno a zboží dosaváde zástavní \- dědictví zpupné promě-
něno. Od té doby nikdo na zámku nebydlel, leč jen když městem
vojsko procházelo; ale když r. 1582 slioi<'la radnice, sNolávala se
městská rada do veliké síně zámecké a ponenáhle celé slavení \' rad-
nici proměněno. Po zavedení státních iiíadů propůjčen zámek k účelům
soudním a přistavěna věznice. Děkanský chrám sw Bartoloměje^ býval
původně zámeckou ka|)lí. která l)\la trojlodní. I'"arnim stal se r. \51(i.
Po několikerých požárech
byl často opravován. R. 1724
byl o 5V2 sáhu prodloužen
a r. 1836 západní část od věže
(boží hrob) pi^istavěna a do-
plněna. Téhož roku zavezen
na té straně parkán, takže
tudy stal se volným průchod
od solnické silnice mezi
kostelem a děkanstvím do
náměstí. Zároveň prolomen
v západní zdi nynější hhuní
vchod. Věž vyzdvižena byla
též r. 1576 ze základů na
obdélníkovém půdorysu. I\(;
krovu jest vysoká AO m. od
tud ke špici 32 m, v celku
tedy 62 m. Nad okny má pa-
vláčku kol do kola a byt pro
hlásného, jenž každé noci
hodiny od lo. večerní ilo 'A.
ranní odtrubuje. — >Sti^echa
věže jest krásně členěna a mědí pobila. Bývalý farní kostel Svato-
vítsko' má věž také z r. 1576 z gruntu stavěnou, ale opodál kostela.
Báři věže s pěknou lucernou a železnx^m plechem, bělošedě natřeným,
pobitá, činí velice pěkný dojem. Nyní se kostela používá pro boho-
služby gymnasijniho žactva. Před sto lety bv\-al kolem něho hřbitox ;
nyní jest prostora upravena \' náměstí s malým sadem. Hřbitov pře-
ložen potom za město ku ka[)li Panny Marie (z r. 1708) i)ři silnici ná-
dražní, a poněvadž již nyní se nahlíží, že v zdravotním ohledu jest to
na závadu, a že jednou buile toho místa zapotřebí ku rozšiřování města.
před několika lety založen hřbito\' no\v daleko od města na pláni
za škrobárnou. při silnici Křemešnickě.
Pěkné, veliké, žulovými kostkami dlážděné náměstí honosí se
několika domy ze XVI. stol. se zajímavými šlíly a starobylým uspo-
HORNÍ BRÁNA V PELHŘIMOVĚ ZV. RYNARtiCKÁ
(POHI.El) Z ULICE OD NÁDRAŽÍ).
- 254 -
Fot. Bohumil Fišer.
řádánim vnitřních místností. Ještě lze seznati, co byl staročeský maz-
haus. V letech 70. minulého století bylo ještě kol do kola náměstí
podloubí; nedostatek smyslu pro zachování starobylosti zavinil, že
v několika letech zastaveno všechno. Několik starŇ^ch štítů vykazuje
též ulice Poděbradova z náměstí k jižní bráně vedoucí. Brána tato.
jakož i druhá, východní (t. zv. Jihlavská) jsou nejen milými pamětníky
starých dob. ale též městu nemalou okrasou. Třetí brána, západní,
nemá již věže, ale zachovalo
se z ní klenutí, které jest prů-
chodem v prodlouženém křídle
bývalého zámku. K ni přiléhá
zvenčí ještě zachovalá část
hradeb se střílnami. Zbytky
hradeb, jež město při jižní straně
obtáčely, na mnohých místech
ještě vynikají. Bývalé příkopy
jsou zavezeny a v zahrady a
parkány proměněny. V celku
město činí dojem, jakoby tu
minulost zápasila s moderní
přiLomností. Stavební ruch po-
sledních let mění rychle město,
jež zdálo se býti svou velkou
minulostí v lethargický spánek
ukolébáno. Po bitvě bělohorské
nezůstalo ušetřeno kcnliskace,
ačkoli nemohlo se mu dokázati
přímé účastenství v odboji,
jakož i přes to, že r. 1618 ode
dne 5. září přes 6 neděl císařské
\ojcko pod Dampierrem a Bu-
quoyem vychová\'alo ; ale když
dne 4. listopadu téhož roku
Thurn se svou jízdou za noční
(jcihy /.c soboly n;i neděli cisařskc' v ležení u Pelhřimova přepadl
a Liplnř jiorazil. lakže zástup\' Dampierreovy dílem k Jihlavě se roz-
l)r;iiily, Pclhřimovšli stejně laskavě přijali vojsko stavovské, což jim
))otom kladeno bylo za takovou vinu. že jim odňato statků za 100.000
kop mís. Po dlouhých j^rosbách byly jim však opět r. 1627 navrácen}'.
U. I64.S po n(>štaslnr bitvě u Jankova Pelhřimovští od Švédů velice byli
utiskováni, dvojím xýi^alným skoro ožebračeni, ač přece rok na to
zliiiubnému |)ož;mu. jenž zjiustošil skoro celé město, neušli. Tím byl
ro/;\oj města na dluuho zaražen. Thudé. neschůdné okolí nedávalo
ZBYTEK HRADEB U ZAPADNI BRÁNY
V PELHKIMO\'Ě.
— 255 -
také podnětu k náležitému rozvoji. Velikého bohatství lesů neb^^lo
možno nijak využitkovati pro úplný nedostatek komunikací. Přes to
však přece již v r. 1680 vyjednával magistrát s Piaristy o zřízení škol
latinsk\>ch, k čemuž však teprve r. 1762 došlo. Avšak již r. 1781 šesti-
třidní gymnasium cis.
Josefem II.. jenž nechtěl Fot. k. Fišer mi.
strpěti v Cechách více
gymnasií než 13. zru-
šeno a nahrazeno něm.
školou normální. — Ve
válkách napoleonských
r. 1800 a 1804 leželi
v Pelhřimově Rusové,
rohu 1805 a 1809 Fran-
couzi a Bavoráci, kteří
obyvatelstvo v městě
i v okolí značně ochu-
dili. Přes to rozkvětem
řemesla soukennického
měšíané brzy si zase
pomohli. Z mužů, které
Pelhřimov zrodil, nej-
slavnějším stal se Mi-
kuláš z Pelhřimova, zv.
jinak Biskupec. Hned
při počátcích nábožen-
ského hnutí od r. 1400
stál při straně, jejíž stře-
diskem stal se Tábor.
R. 1420 byl zvolen od
kněžstva za biskupa;
on určitě vytkl a ustálil
zvláštnosti učení Tábo-
rův,a potom také všude
neohroženě a ohnivě
zastával. Na koncilu Ba-
silejském r. 1433 mluvil
skvěle. Jeho stanovisko bylo však vždy umírněné a ludiž ku \ vjfdnávání
způsobilé. Rokycanu si znepřátelil a když Jiří byl králem zxolen. odvezen
Mikuláš na Poděbrady a tu chován asi do r. 1457. kdy zemřel. Později
vynikli: Adam Cholossius, latinsk\' básník, Pavel z Pelhřimova, professor
universitní, Matěj z Pelhřimova, mistr svobodných umění. H. 1852 narodil
se v Pelhřimově Antonín Schulz. nvnějši rada zem. soudu \- Král. Dvoře.
.. a5l-r*?>-;*ť '■mm.
ríT^^íř-'?^
■*'-^^
• f*f
ř>L
DOLiNÍ HRÁNA V PELHŘIMOSÉ, ZV. JIHLAVSKÁ.
256
Vvdal dva svazky belletrie , Soudící a souzení". ..Xa vážkách spra-
vedlnosti" a zkusil se i v diamatě, vydav .Dorn" a j. R. 1871 domohlo
se město zřízení nižš. real. gymn. obec, jež r. 1885 rozšířeno na vyšší-
a r. 1892 sestátněno. PrvS-m ředitelem jeho (až do r. 1905) byl neunavnj'^
překladatel, jakož i tvůrce čítanek pro gymnasia i mčšf. škol, Václav
Petrfi. Novou budovou gymnasijní započal stavební ruch. Přestavěny
některé domy na náměstí, stará neúhledná solnice z r. 1708 za zámkem
proměněna \- iM-()storn\- .Xárodni dům se stál\-m divadlem a sokolovnou.
F<it. Eííhiitn 1 lišer.
dolní BR.ANA v PELHŘIMOVE.
1 POHLED OD NEMOCNICE).
na místě bývalého panského d\ora zbudována r. 1898 moderní škola
pro dívk)'. ze staré nemocnice vystavěna nová budova poštovní, při
silnici Jihlavské zřízena krásná, přímým požadavkům vyhovující ne-
mocnice nová. na pozemcích b\'valé panské zahrady u špýcharu do-
budována nová budova soudní; v létech 80. ze základu vyzdvižena
nová gotická kaple Kalvárie za městem, později upraveno okolí kaple
hřbitovní, rozšířena a vyrovnána silnice k nádraží, město opatřeno
vodovodem a no\ou kanalisací : též více nových soukromých domů
přispívá k okrase města. V těsném sousedství města bažinaté louky
a močály při \alše podél Bělé přetvořeny v útulné sady. Zkrátka
257
město se již ze své ztrnulosti probudilo a zajisté mu kyne pěkná liu-
doucnost. Vliv dráhy i tu jest zřejmě patrn\'. Po bývalém kvetoucím
soukcnnictví není tu již dávno potuchy, ale za to vyvinul se jiný prů-
mysl. U nádraží stojící továrna Hrdinova na kartáče a štětky jest
jedna z největších v Rakousku pro tyto výrobky ; též ti^i plelárny
mnoho lidí obživují. Dále budtež připomenuly továrna na perlefové zboží,
cementárna, právovárečn\'' parostrojni pivovar, lihovar a škrobárna.
Účelům kulturním slouží tiskárna, dvě knihkupectví, veřejná čítárna
a knihovna. Četně obesílané trhj- na dobytek hovězí a koně svědčí
o tom, že v okrese pěstování dobytka slušná péče se věnuje. Také
Fot Bohumil Fišer.
4^^
' 1-
.::^
DOLNÍ BRÁNA V PELHŘIMOVE
(POHLED Z NÁMÉSTij
trhy obilní a zvláště na len značí, co jest hlavním zaměstnáním oby-
vatelstva okresu. Z lesů Křemešnických. Rohozenskvch a \^yskylen-
ských přiváží se mnoho dříví kmenového i loupaného, jež odtud po
dráze dále na stavby nebo do továren na cellulosu se odváži.
Veliká obecní kruhová cihelna mnoho městu i vzdálenějšímu okolí
prospívá.
Město čítalo r. I'^<M) ve '^92 domech 4121 obyvatelů. \' okrese
celém napočítáno bylo 29.439 duší na rozloze 4I9'22 km'-, tudíž asi
70 na I km-. Z veškeré půdy jest 53" o rolí. l3"/o luk. 6-4% pastvin
a plání, C^l^/e zahrad, 23-8"/o lesů a 3"5% půdy neplodné a vod.
Školství v okrese v posledních asi 20 letech značně pokročilo:
za ten čas počet škol a tříd se téměř zdvojnásobil. Kromě c. k. vyš.
- 258 -
gymnasia s povinným kreslením jest v Pelhřimově měštanská škola
chlapecká a dívčí, průmj-slová škola pokračovací, obchodní škola po-
kračovací a dvé obecné školy pětitřídní. Pokrač. škola prům. jest ještě
v Červené Řečici. Pětitřídní škola obecná jest v X. Cerekvi; čtyr-
třídní v N. Rychnově. C. Rečici, Dol. Cerekvici a ve Chvojnově; Iroj-
třídní v Božejově, Rohozné, Vyskytne, Rynárci ; dvoutřídní ve V. Outě-
chovicích. Lipici, Hodějovicích. Dubovicích. Oustrašíně. Stříteži, Lipk.
Vodě. Mezně, Dobré Vodě. na Kremešníku. v Putimově. Hojkově,
Zachotíně a Cejlech : jednotřídní v Křelovicich. Svépravicích, Lešově.
Proseči, Miličově, Mirošově, Těšenově, Radňově a Strměchách. Více
mesiánských škol v okrese jest nutná potřeba. Poštovní úřady mají:
Pelhřimov (státní). Č. Rečice, Křelovice. Čížkov, N. Ccrekvice. Lipk.
Voda. Božejov. Rynárec, N. RN-chnov. Dolní Cerekev a Vyskytná.
Farními jsou tyto obce: Pelhřimov. ílokalie na Kremešníku),
(.". Řeěice, X. Cerekvicc, Božejov. Lipk. Voda, Rynárec. Chvojnov,
Zachotín, Vyskytná. X. Rychnov. Dol. Cerekvice a ve Strměchách
fara evangelická.
Karel Fišer.
XL. OKRES KAMENICKÝ N, L.
.\ikoli i)ez příčiny jjokládá se okres Kamenický za jeden z nej-
chudších na vysočině českomoravské. Dobré dvě třetiny půdy vyzdvi-
ženy jsou nad 6()() /// nadmořské v\'šky. vydány jsouce bez ochrany
studenému i východnímu větru v plen. Jen jižní cíp okresu, totiž kra-
jina kolem X. Hlinku má polohu příznivější a částečně chráněnou,
jsouc průměrně asi o lOU m nižší.
Okres měří 293' 55 km'', jichž téměř třetina (31",,) porostlá jest
lesy: jen 46-ii3°/„ jest rolí. 1.3-58" „ luk. jen 0-337„ zahrad, ale za to
'''67o pastvin, pláni a plochy vodní. V okrese napočítáno r. 1900
obyv. 22.1,55. jichž tedy na 1 km" připadá přes 75. Tento průměr byl
by vlastně ve vysočině českomoravské dosti přízniv\''. ale poněvadž
orné půdy jest málo a průmysl jen místy \y vinul, lim snadno lze si
vysvětliti úkaz. že obyvatelstva stále ubývá, poněvadž hledá živo-
bytí jinde.
Veliká rozloha lesů má jinak blahodárný vliv na zmírnění pod-
nebí, které by bez nich bylo mnohem drsnější : také prospěšně působí
lesy na vláhu pozemní, která zabraňuje přílišnému vysychání půdy.
zvláště v končinách rulového podkladu, kde rula zvětrává v ornici
více pisečnatou. ač někde stahuje se lesní vláhy tolik, že činí půdu
močálovitou, a v krajinách žulových příliš těžkou a studenou. Byf
tedy podnebí celkem bylo drsné a půda méně úrodná, přece přírodní
— 259 —
poměry tak jsou utvářeny, že jistou výhodu sebou přinášejí, která
úhrnně platí o českomoravské vysočině vůbec. Jaro začíná tu ve
vyšších polohách až o celý měsíc později než jinde v nížinách; u Bu-
dějovic, u Prahy a pod. se již dávno oře, když zdejší kraj dřímá ještě
pod těžkým sněhovým příkrovem. Květnové mrazy, které '^ „kraji*
ničí květ a rannou sadbu, zaslibují zdejší vegetaci teprve v začátcích,
takže v tom ohledu zpoždění mívá svou výhodu. Jindy dlouho trvající
sucho vypraži v rannějších krajích kde jakou travičku, a zde jílovitější
a vlhči ornice, jakož i lesní kryt mechový nevysychají tolik, aby vege-
tace musila zahynouti docela. Hospodářské poměry dle toho nejsou
tedy skvělé, ač nikoli nejhorší. Při tom velikém komplexu lesů a po-
měrně málu orné půdy a její menší výnosnosti mohlo by se říci, že
jest okres skoro přelidněn. A přece zemědělci naříkají, že není tu
dosti pracovních sil, ačkoli není tu průmyslu v těch rozměrech, aby
se mohlo říci, že absorbuje všechny síly pracovní.
Má to svou příčinu hlavně ve veliké rozkouskovanosti vzdělávané
půdy. Kdo cestoval na př. krajinou černovickou, lomu zajisté padly
do oka uzounké pruhy polí; různá zeleři a barva plodin i ornice činí
z daleka dojem, jakoby návrší popnuta byla barevnými Ikalouny. Jest
to následek stálého dělení pozemků mezi potomstvo, ovšem na újmu
výnosnosti půdy. Nejen že veliký počet mezí zmenšuje plochu plodnou,
ale i obdělávání pozemků jest obtížné a náležité střídání osiva skoro
nemožné. Za těch okolností jest mnoho rodin, které při několika
kouscích polí a dvou nejvýše třech kravičkách musi celoroční živobytí
vytěžiti; a že obdělávání políček obstarali musí právě zase jen těmi
kravičkami, snadno lze pochopiti, že dobytčálka utahaná mnoho užitku
nedají. Tak jest tomu v městečkách i po vsích. Tato rozdrobenost
půdy přináší sebou možnost, aby i chudší člověk opatřil si kousek
pole, a jakmile toho docílí, potom i při nejnuznějším živobytí nerad
se dává najímati do práce; nanejvýš jednotlivci navzájem si pomá-
hají, ale větší hospodář dostatek |)racovních sil obyčejně zjednati si
nemůže. Tak poznenáhlu, ale stále víc a víc odkázán jest na stroje
hospodářské, nebo hledí využitkovali tělesn\'ch sil nedospělé mládeže
na újmu všeobecného vzdělání. Hospodaření vůbec děje se ještě málo
racionelné, ač leckteré následování hodné příklady, dokazují, že mohlo
by se docíliti mnohem více. Dlužno také doznati, že alkohol mnoho
lidí demoralisujc a k užitečným činům potřebné energie zbavuje.
Vypnulina českomoraxská v okrese kamenickém zahrnuje se
obyčejně společným jménem „vrchovina Kamenická'". Třeba že pří-
rodní i podnební poměry v celku byly tu asi stejné, přece markantně
rozlišuje se kopčina tato v několik význačných pruhů. Jsou to: I. hřbet
Černovický, 2. hřbet Deštenský, '^. hřbet Peleck>\ k nimž lze přiřaditi
ještě 4. hřbet Nadávek.
— 2o0 -
Souběžně s horským hřbetem Svídnickým ])n jižní hranici okresu
Pacovského táhne se nejsevernější hřbet vrchoviny Kamenické; vzdá-
lenost nejsyšši čáry obou hřbetu činí průměrně jen asi 4 — 5 km. Na
západě počíná hřbet Cernovickv \Tchem Podstupským (610 m) as
I' ., hodiny sev. od Deštné a míří k severov\-chodu. Mezi Chválkovem
a Vikosovicemi zdvnhají se z něho dva znamenitější vrchy; Chvál-
kovsk}' dosahuje 671 m. onen u A"ikosovic, zvan\' Tluěiny, 684 m. V Ký-
lová dosáhne 689 m a pak se v té výši stále drží. až nad Hojavou
dopne se 712 m, potom trochu poklesává, ale u Markvarecké myslivny
i u vsi ještě při 680 m se drží a tak zdvižen vstupuje na půdu okresu
Pelhřimovského, aby u výši 674 m končil vrchem Vorlovem. Téměř
po ci^lé své délce jest rozlehlými lesy porostlý. Xa sever proti Mo-
ravci (v Pasovskui a ])roli X. Cerekvici (v Pelhřimov-kul \ysilá nižší
odnože, které se tam snižují.
Proti vrchu Lastovce ve hřbetu Svidnickém poxysazuje hřbet
Cernovickv jako přední hlídku souběžné kratší pásmo, při jehož zá-
padním svahu leží vesnice Svatava, při \'ýchodním vesnice Lidmaň-
obě silnicí spojeně, která dále za Svatavou a Vačkovém dostihuje
Cernovic. za Lidmaní prodlužuje se k Moravci a dále k Pelhřimovu.
Xejvyššiho bodu dosahuje KřižovS^m xrchem ve výši 683 m.
Mezi hřbetem Svídnickým a timlo pásmem vzniká dlouhé úžlabí.
V něm při několika rybnících b\'valá tvrz Lhotka, do nedávná dvůr
a nyní mysiixna. nebot polnosti její určeny jsou k úplnému zalesnění:
zde nachází se též umělý chov pstruhů velkostatku černovického. Z bažin
vytékají dva potoky; na v\'chod Xovocerekvický. na západ vodnatý
potůček, jenž vykoupav se ve třech větších rybnících žene černo-
vickou pilu. protéká v parku uměle do skály vytesaným korytem, aby
za nedlouho připojil se k potoku Černovickému. jenž vody své s \\-
chod. úboči Svídnického od Moudrova (v Pacovsku) také několika ryb-
níky a Cernovicemi sem zavedl ; vniknuv pak do katastru obce Dobe-
šovské při hranici okresu přijme s pravá od Křeče (v Pacovsku) Ja-
vorničku, pak činí asi 9 km k jihozápadní hranici okresu a obrátí se
na západ, aby v Soběslavi Lužnici sesílil.
Jakmile turista přicházející bud silnicí Táborskou v právo Svid-
níku, nebo Pacovskou mezi Svidníkem a Lastovkou do krajiny černo-
\ ické. dostoupí nejvyššího bodu, zjeví se mu malá kotlina 2 — 3 km
široká mezi oběma zmíněnými hřbety horskými, z jejíhož dna menší
\lny zemní tu a tam se vynořují; v jejím lůně ukryto jest městečko
CERNOVICE. 1'zkokolejná dráha sjíždějíc k městečku po úbočí
Svidníku činí velikou okliku, načež těsně za Cernovicemi přeběhnuvši
po vysoké navážce úzké údolíčko potoka, průkopem ve skále razí
cestu do v\''šin kamenické vrchoviny ke Chválkovu. Včelničce. Kame-
nici, X. Etinku a Jindř. Hradci. Pod Cernovicemi kotlina se rozšiřuje
2t>l
a mění nenáhle v rovinu úvodí Polužnického. jejíž středem táhne se
silnice Soběslavská. Ve vzdálenosti asi 6 km zdvihá se z roviny náhle
\ysoký skalnatý vrchol se zříceninami Choustnickymi, jehož zalesněné
témě se všech stran malebně se spatřuje.
Černovice jsou chudé horské město s 2000 obyv.. jichž hlavní
obživou jest polní hospodaření, méně řemesla. Jest tu jediná továrna
na zboží brašnářské ; v poslední době zavádí se pletení bavlněných
výrobků, jakož i umělé květinářstvi. Při \elkostatku jest lihovar a pila.
Fot. Karel Fišer nil.
.^^4Ú/-t^ '^•'^í^
^á
CERNOVICE
(OD SEVERUl.
Pro vzdálenost jiných větších míst staly se Černovice jaksi obchodním
střediskem celého okolí; také týdenní trh}' na dobytek jsou z daleka
obesílány. Častými požáry město mnoho utrpělo a zchudlo; proto není
tu výstavnosti. Zámek stojí v nejnižší poloze, obklopen krásnSmi parkem,
bývalou oborou, v níž jeleni bývali chováni. V přirozeném parku tom
jsou tak půvabné partie, že zvláštním kouzlem zejména v době jarní
přímo překvapují. Však i sama silnice kolem zámku serpentinami
k R5'tovu a dále ke Kamenici se vyšplhávající se svými mohutnými
osýkami a po levé straně krásn\'mi alejemi, lesíky a remízy doprová-
— 262 —
zená, jest jakoby částí prodlouženého parku. Rozhled od myslivny
Rýtovské zvláště ke Svidnickému hřbetu vtiskuje se v paměf trvale.
Cernovice bývaly prvotně vsi ve farnosti Dobešovské. Ve 14.
století měly již svůj kostel, který až do r. 1490 bylfilialním Dobešov-
ského. Cernovice se Svatavou, Vlkosovicemi, Bohdalinem. Včelničkou,
Dobešovem, Hojovicemi, Rýtovem, Benešovem a lesy v okolí Deštné
a Březiny přicházejí v urbáři rožemberském z r. 1379 jako část panství
Choustnického jako majetek Oldřicha z Rožemberku, při jehož rodu
zůstaly až do r. 1531. Tenkrát bratří Jošt a Petr z R. potřebujíce mnoho
peněz na v\'pravy proti Turkům, jež cis. Ferdinand 1. podnikal, za-
stavili platy v Cernovicích a Deštné Anně z Hradce, od niž se 9200
kop gr. českých vypůjčili ; teprve r. 1581 jeden z jejich potomků. Petr
Vok, zboží to zase vyplatil. Týž r. 1592 stav se jedin\'m \iadařem
a držitelem všech panství rožemberskSxh, aby se zbavil dluhů, jal se
některá zboží rozprodávati ; ten osud stihl též panství Chouslnické.
Při popisu r. 1593 shledáno, že v Cernovicích jest 113, v Deštném
95 osedlých. R. 1597 prodal Petr Vok zboží Cernovické se čtyřmi ves-
nicemi a některými lesy paní Mandaléně Malovcové z Lisova na Ka-
menici za 25.000 kop míš. Od té doby Cernovice sdileh' společnx' osud
s Kamenici a propadly tudíž také konfiskaci. R. 1641 panství Kame-
nické bylo rozděleno, a tu dvůr Vodnou a městečko Cernovice s ve-
snicemi ujal Bartoloměj de Lasaga y Paradis. R. 1704 Eleonora Re-
nata, roz. Paradisová prodala je Kryštofovi Voračickému z Paběnic,
jehož syn Kryštof pustil je r. 1721 Frant. Karlovi hr. \'chynskému.
Později dostalo se panství hrabatům ze Šternberka, od r. 1803 Zes-
snerům ze Spitzenberka, od r. 1823 drželi je knížata ze Schonburka
a za naši paměti rodina \'eithova. Nyní jest majitelkou hrab. Amalie
z Reichenb*achu-Lesonic. Hrabě Slernberk postavil r. 1730 shořelý
kostel v nynější podobě. Po zrušeni fary Dobešovské r. 1821 povýšena
zdejší fara na děkanství r. 1824.
V Cernovicích narodil se r. 1569 Jan Cernovick}-. bakalář vys.
učení pražského a lalinskv- veršovec; nejsa katolíkem a nechtěje se
zbýti své víry odstěhoval se do Sas, kde r. 1633 v Perně zemřel.
R. 1821 dne 21. dubna spatřil tu světlo světa Vojtěch VejškrabBěio-
hrobský, učitel a básník, jenž v Blovicích působil společně s Vackem-
Kamenickým a kde i r. 1869 zemřel. Některé básně a deklamace jeho
vydané r. 1883 Ant. Šnajdaufem vynikají lahodnou formou, pěknými
myšlénkami a vroucností citu. Básnickou vlohou nadán byl i jiný
zdejší rodák, p. Krejča, jenž brzy po vydání , Portrétů básnických"
r. 1902 v mladistvém ještě věku zemřel a zde jest pochován. V zámku
narodil se Richard Purghart jakožto- syn vrchního, výtečný agrikul-
turní spisovatel a učitel.
— 263 —
Severní svah Cernovického hřbetu jest dosti hustě osazen. Z Lid-
ní a ně pocházel Fr. Pravoslav Volák, jenž v letech óOtS^ch min. stol.
svými překlady z polštiny suchopár tehdejší literatury české vydatně
oživoval; zemřel r. 1865 jako koncipista zem. výboru v Praze. Okolí
Lidmaňské i se vsí Huntonem, jež r. 1379 byla již zašlá, náleželo pů-
vodně arcibiskupství Pražskému a to k Červené Řečici. V Dobešově
zachovala se gotická presbyteř býv. farního kostela, jež pochází asi
z konce 13. stol., a jež nyní slouží za kapli; lodi chrámové užívá se
k účelům všedním. Po potoce černovickém dojde se rozkošného zá-
koutí „Panských Mlýnů", a dále Cihelen, jež jsou ještě součástí
Dobešova, a odtud cestou vzhůru k lesu a přes les vede cesta do Ho-
jovic se zbytky tvrze, pocházející ze 16. stol.; kostel je z poč. 18.
století. Ve Chvál kove jest dvůr a lihovar.
Fot. Karel Fišer st.
Jí
■ ' • J
NAMÉSTI V ČEKNOVICICH.
Jižní strana hřbetu Cernovického jest mnohem členitější, nebot
vykazuje několik odnoží, horskými potůčky od sebe oddělených. Hlavní
z těchto toků jest Kamenická, pramenící u Krumvaldu pod Bučkem;
probíhá rybníkem Hutníkem nad Praví kovem, potom rybníkem
Dvouhrázn\'m a Heřmaňským a po koupeli v zámeckém rybníku spěchá
na jih ke Zdaru, N. Etinku, až u Jarošova spojí se se Zirovničkou;
soutok dostává pak jméno Nežárka. — V Heřmaňském rybníku při-
dává se k ní u J o h a n k y potůček Tčmický, do Zámeckého rybníku
potůček Dráchovský, jenž unikl ze zajetí rybníku Klínotu; pod městem
Kamenická sesiluje se potokem Brádelským, jenž vyvěraje v Pechově
lese na vých. boku vrchu Tlučin, spěchá na jih k Bohdalinu a Včel-
ničce, a napojiv několik menších rybníkův, obrací se na jv. a konečně
proplouživ se táhlým rybníkem Kalichem pod vsí Gabrielkou, spo-
čine v lůně Kamenicky. — Sám arci nasytí se cestou několika bystři-
— 2M -
námi. z nichž největší jest ona. jež přichází v. revíru Hufského a
u Vrelničky s potokem Brádelským se spojuje.
Tok\' těchto bystřin znamenají zároveň r\'hy. jimiž vrchovina
Kamenická na své jižní straně jest rozljrázděna na několik odnoží.
Z nich nejznamenitější jest ona. jež u vrchu flurin odbočuje na jih a
tak hřbet Černovickx' se hřbetem Deštensiíým spojuje.
Hřbet Deštenský počíná jihovýchodně městečka Deštné horou
Deštenskou (644 m). jež převyšuje o 130 m. Táhne se skoro přesně
rovnoběžně se hřbetem Černovickx^m tak, že vzdálenost jejich nejvyš-
ších čar udržuje se asi při 7 km : I )eštenský jest však o polovinu
kratší onoho. Po sníženém prohl)í. jimž ])řesmykne se silnice od Deštné
k Jindř. Hradci, vyzdvihne se za nedlouho horou Čihadlem do výše
689 /72, a pak jen o málo snížen opětně u No\'. i St. Bozděchova zase
dopíná se 677 m. až zara/A se náhle nad údolím Brádelského potoka
a zahne podle něho k v\'chodu a pod jménem Hory Kamenité strne
nad rybníkem Kalichem, jenž se tlačí k jeho patě. Mezi Bohdalínem a
Mirotinem vydmuta jest ona odnož, jež spojuje tento hřbet u Tlučin
se hřbetem Cernovickým. Přes ni i)řesmykuje se silnice z Bohdalína
k Mnichu. \'e východním jednom zářezu hřbetu Deštenského roztrou-
šena jest větši vesnice Horní Radouň. Silnice Cernovicko-Kamenická
přestupuje Cernovický hřbet \-e značné v\'ši 680 m, načež po jedné
ze zmíněných jižních odnoži se ponenáhlu níží. Silnice ta za Rýtovem
přetíná rozlehlé lesy černovické; toliko katastr obce Benešovské vyniká
tu jako velká mýtina kol do kola lesy obstoupená s vesnicí uprostřed.
.Mýtina však časem -zaroste a vesnice zmizí. Velkostatek skupovává
pozemky, jež ihned zalesňuje. Tak tu zříti proužek vzdělaného pole,
a hned vedle něho jiný pruh. vysazený smrčím, a tak se to střídá
napořád. Který hospodář se dosud drží a neprodal ještě, učiní tak
jistě později. Až stromy vzrostou a budou stíniti, až půda tříslovinou
zkyselí a nebude ploditi leč kapradí, přesličku a mech, nebude možno
již hospodařiti. Osud této obce jest zpečetěn.
Od nejvyššího bodu Cernovického hřbetu (712 m) nad Hojavou
mezi potiičkem Hufským a Dráchovským odděluje se dobře znatelný
pruh s horou Vrčelnici (671 m) a Hřebenem (661 m), jenž směrem ke
Kamenici se níží, takže SibennŇ' vrch u Nové Vsi vyznačen jest výškou
jen 626 m; ovšem k městu dolů má pak značný svah.
Úzký pruh Dráchovského výběžku mezi Dráchovským a Těmickým
potokem nese na svém plochém hřbetu silničku z Těmic k Dráchovu.
dvoru Heřmani a Vildmance.
Konečně nejvýchodnější odnož možno pokládati za odbočku vrchu
Bučku (698 m), od něhož u Krumvaldu uhýbá na jihozápad ke vsi
Knížatům a Drahoňovu: až horou Smrči (647 m) nad Heřmaňským
rybníkem se zastavuje.
— 265 —
Mezi záp. cípem hřbetu Cernovického. hřbetem Deštenským a
spojovacím pásmem oddělena jest zcela v\'značně krajina Deštenská
od ostatního okresu. Od severu a od v\'chodu svah těch dvou hřbetů
ponenáhlu klesá, takže vzniká dosti rozevřená kotlina v šíři 6 — 10 /ř/72,
jež na západ ku krajině Polužnické jest docela otevřena. Půda není
ovšem ještě zcela rovinou, ale jen malými vlnami zěeřena. Kotlina
obstoupena jest do kola lesy, jen tu a tam přerušenv^mi. Od severní
hradby u Chválkova sbírají se četné bystřiny v potok Deštensk\'', jenž
obtéká vesnici Mnich, Rosičku. Světce a Deštnou, odkudž podle
Jižné plouží se do rybníka Cervenolhotského a vybavuje se pak
kolem vísky Samos o 1 ku další pouti do vod Lužnických.
DEŠTNÁ t\ořila ode dávna část panství pánů Hradeckých. Vítek,
syn Jindřicha, zakladatele Jindřichova Hradce, daroval v Deštné \0 lánů
s rybníkem a řekou Německ\'m rytířům. Ti pak zde založili kostel,
který podle románského portálu a gotických příkras soudě, mohl vznik-
nouti brzy po r. 1225 R. 1294 byla Deštná ještě vsí. R. 1354. dělili
se čtyři bratři o panství Hradecké a tu Menhart obdržel Deštnou, mě-
stečko s vesnicemi příslušnými. Od zadlužených pánů Hradeckých
koupili Deštnou r. 1364 bratři Jošt, Oldřich a Jan z Rožemberka ku
panství Choustnickému. Od r. 1595. měla Deštná nového pána v osobě
Viléma Rúta z Dírného, jenž ji ku Červené Lhotě připojil. Týž zemřel
r. 1608. Dědicově propadli po bitvě Bělohorské statek a vymřeli potom
ve vyhnanství v Dráždanech. Zámek Červenou Lhotu s měst. Deštnou,
vsi Jižnou, Březinu a Mnich prodal král. fiskus r. 1630. Ant. Brucciovi,
rytmistru a nejvyššímu vachtmistru. Po 9 letech zemřel bezdětek a
statek prodán r. 164! po druhé Vilému Slavatovi z Chlumu. Téhož
roku nový pán udělil městečku, jež bylo velice zuboženo válkou a
ohněm, nějaké milosti. Po smrti jeho r. 1652 držel panství syn jeho
Adam Pavel. Po vymření rodu 1693. jedna z dědiček, Marie Terezie
Markéta, svob. paní Fůnfkirchnerová ujala se panství Lhotského a
s ním též Deštné. Potom se více rodů v majetnictví vystřídalo. R. 1599
objevila Kateřina Urbánková z Deštné pramen, jemuž se léčivá moc
připisovala, a za tři léta na to v^^stavěna kaple sv. Jana Křtitele. Opodál
na východ vybudována jednopatrová budova lázeňská s klenutým pří-
zemkem a mansardskou střechou. V X\TI. stol. měly lázně slavnou
pověst; Balbin kladl je hned po Teplicích a Karlových Varech. Poblíž
lázně na druhé straně silnice položen jest úpravnx' hřbitov, na němž
l)ostaven\'- kovan\' kříž jednoduchých tvarů s tepaným erbem na pod-
stavci jest památníkem pozůstatků proslulého německého skladatele
Karla z Dittersdorfu, rodilého Vídeňana. Kromě několika oratorii a
symfonií složil přes 30 oper: sestárlého a opuštěného ujal se baron
Ignác Stillfried. na jehož zámku Červené Lhotě r. 1799. zemřel. Poloha
městečka i nejbližší okolí není bez půvabu, avšak kraj sám jest chudý;
~ 2bt, —
obyvatelstvo hlavně na skrovný výnos poli a dobytka odkázáno. Deštná
sama má jen 850 obyv., s částmi města, a to .Na stráních". .Xedba-
lovem". ,Za Potokem" a ,V Lázni" dohromady 1300 duši. K Deštné
přiléhá vesnice Světce, výše na potoce při silnici Cernovické větší
ves .VI nich. jejíž fara umístěna jest v l)v\'alé tvrzi, která kdyby ještě
měla okolo náspy a příkop}^, dosud by jako pevnost vyhlížela. Stojí
na skalnatém ostrohu a rozdělení xmitřku jest dosud lakové, jako bylo
před 300 léty. Na západ od silnice jsou vsi Boře lín. Anno\ice.
Drunée: severně od Deštné as 4 km \ělší ves Březina, poblíž
Nový Dvůr. a dále k západu Slilfrýdov. na jz. jižné. Něco dále
při silnici Direnské jako vila z pohádky ve spoustě stromoví na skále.
obklopené do kola velik\m rybníkem, na jehož stráních les\' šumí
tklivou píseň, vynořuje se zpola zámek, zpola tvrz Červená Lhota,
o níž již několikrát byla zmínka. Jak libezn\' a tich}' lo koutek českého
světa tam, kde by ho nikdo netušil! Zámek arci nevyniká umělou
architekturou, ani neomračuje imposantními rozměry, ale právě ta roz-
košná scenerie přírodní činí z něho snivou idyllu. Nebýti u rybníka
několik hospodářských a obytn\''ch slavení, věřil by člověk, že je to
krásná mohyla dávno zašl\>ch věků. Na zámku nebydlí nikdo, leda
snad občas zavitá sem někdo z rodiny knížat Schonburků. V poslední
době byl sešl}' již zámek nově a pěkně restaurován a vlastně v jakési
rodinné museum proměněn. Místa tu arci není nazbyt, dvorek uvnitř
stavení dost těsn\-, ale místnosti v zámku naplněny jsou obrazy, slaro-
bvlvm nábytkem, zbraněmi. drah\'mi porcelánovými i skleněnými ná-
dobami, vůbec vším. nač šlechtic může býti hrd5'm. Klenutý most
s nejbližšího břehu rybníka ku bráně se starožitným kováním zvyšuje
dojem romantiky ; též pěkně upraxené zahrádky na úpatí skály na
místě bývalých parkánů zvou a lákají k sobě. \'ěru nejednou obrací
se turista zpět, než odtrhne se od toho obrazu docela. — —
Na jv. straně téměř nad samou Kamenicí zdvižen jest asi o 70 m
vrch Melišek jakožto počátek rázovitého hřbetu Heleckého, jenž ovládá
levý břeh Kamenicky. Sotva 3 km od města u Antonky dostupuje již
662 m a za nedlouho vrcholem Peleckého kopce vyšvihne se až do
718 m a pokračuje v celku směrem sv.. stále j^ři v\''ši 700 m až ke
Trojáku (,70l m) se udržuje. Mezi Pelcem a západnějšim Kozím vrchem
vede silnice od Kamenice, přes Anlonku. ves Pelec k Částrovu. jiná
silnice údolím Kamenicky' z města k severu ražená od vsi Pravikova
k Božejovu přetíná mezi vrchem Sindeln\'m a Zbihovkou severní od-
nože hřbetu Peleckého. S \ý¥in tohoto hřbetu mezi vrcholem Pelce
a Trojáku stéká na jv. k Částrovu a potom směrem jižním druh\' pramen
Nežárčin. Žirovnička. Hřbet Pelecký k jihu ponenáhlu svažuje se vpláíi.
na niž daleký rozhled se odtud otvírá, a která četn\'mi bystřinami živi
na západě Kameničku. na východě Žirovničku : nejznačnější z nich
- 267 -
jest polok Lhotecký do Kamenicky spěchající. V povodí Kamenicky
jsou osady Lase nice. Lhota a Rodin o v, v povodí Žirovničky
Metán o v a Cástrov s Perka mi. Ves Cástrov má asi 600 oby-
vatel, velký dvůr patří ku panství Kamenickému. Kostel sv. Mikuláše
byl již r. 1384. farním; od r. 1624. byl bez faráře, až teprve r. 1761.
byla fara zase obnovena.
Východně Cástrova u Perek zdvihá se řetěz vrchů k severu při
hranici okresu Počáteckého, jenž nejvýše vystupuje táhlým hřbetem
Xádavkem (710 m) a jehož pokračování v okrese PelhřimovsKém bylo
již vylíčeno. Od pramenů Kamenicky u Krumvaldu až k Nadávku roz-
prostírá se široký n(^i)řctržilý pruh lesů. jež na dvou místech přeťaty
ZÁMEK ČERVENÁ LHOTA.
jsou dvěma silnicemi, a to mezi Palcem a Nádavkem z Cástrova
k Lipkově \'odč. druhá z údolí Kamenicky od Kamenice přes Pravíkov
k Božejovu; obě se před Lipkovou Vodou sbíhají.
Mezi svahem jižních rozsoch hřbetu Cernovického, východním
svahem Deštenského a jihozápadním svahem hřbetu Peleckého údolím
Kamenicky a údolím potoka Brádelského vytvořen jest jakýsi úval.
\- jehož hořejší části uhostěno jest město Kamenice nad Lípou, a jenž
na jih víc a více se rozšiřuje, k Novému Etinku přecházeje téměř
v rovinu, jejíž ráz tak nápadně se liší od drsné vrchoviny nejen pod-
nebím a geologick\'m útvarem, ale i hospodářskými poměry vůbec.
Větší část okresu jest rulová. Avšak od jihu po levém břehu
potoka Deštenského šíří se z Jindřichohradecká ostrov žulový, z něhož
- 268 -
jest složen celý hiljel Deštensky a jrnž dosahuje na sever za Bohdalin
až asi k rozcestí silnice Cernovické ke Kamenici a ke Mnichu; v\-chodni
hranici jeho činí asi čára od (iabrielky k Vlčetinci a Rosičce
Hadravově. Druh\' půlostrov žulo\v \ ytvořcn jest hrabětem Peleckým,
který vysílá k severu dva jazyky žulové, z nichž prvý dosahuje až
k vrchu Vorlovu. druhý skoro k Božejovu. Řetěz vrchů Nadávku jest
opět ze žuly. kdežto plocha mezi nim a Pelcem jest rulová.
Skladba geologická není \šak tak docela jednoduchá. Kula kolem
X. Klínku a Zdaru jest hnědošedá s horečnatou slídou, bílým živcem
a světlošedým ki^emenem; na jihozápad od X. Ktinku kolem Karlova
dvora a Kolářova mlýna prostírá se granulit s granátovými zrny barvy
tmavošedé. Pokraj granulitu provázen jest serpentinem. Kula v se-
verní části okresu pi^echází často v prahorní l)řidlici: u Svatavy vy-
skytuje se světlý granulit s granátem.
Xa podkladě prahorním zřejmý jsou též nejzazší v\'-béžky třeti-
horní pánve třeboňské, bývalého to miocéno\-ého sladkovodního je-
zera, z údolí Lužnického sem zabíhající. \' údolí Kamenicky kolem
Xekrasína a \' č e 1 n i c e jest rozšířen písek, jenž zasahuje též od \'lče
tíná přes rybníky \'idlák a Hryzovský až k Rosičce Černovské,
dále kolem Etinku a v údolí Kamenicky až přes Zdar. odkuž se táhne
až ke Štítné.
Třelihorní štěrk obsažen jest v podélném mohutném ložišti zejména
od Jarošova k severu podél silnice do X. Etinku vedoucí, spočívaje
tu na xýchodním svahu na jemném písku. Štěrk promíšenx' hlinit\'m
]iískem skládá se z valounu velikosti vlašského ořechu až pěsti, vy-
kazujících ohlazené hrany : valouny jsou různé podstaty (křemen, kře-
menec, rula. žula, granulit). Xa mnohých místech uložen jest jíl;
u Etinku jest jíl bílý pro hrnčíře a kamnáře.
Vůbec poříčí Kamenicky a potoka Brádelského jeví se b\'ti prů-
myslu velice příznivo. \V \"čelničce jest sklárna; bývaly zde i jinde
hutě železné, nebot se tu na několika místech žídezná ruda dobývala,
o čemž ještě svědčí haldy zejména u \'čelničky nahromaděné, avšak
pro nedostatek obchodní kommunikace i pro drahou v\Tobu železářství
zaniklo. Za to průmysl tento nahrazen v X. Etinku dvěma továrnami
na koberce, pokrývky a houně, jakož i zboží bavlněné, v\Tobou punčoch
a vaty.
NOVÝ ETINK jest jedno z nejmladších městeček. Založen byl v době.
kdy na Kamenici vládli Paradysové. Hypolita Paradysová. roz. z Lo-
dronu při průtrži mračen 1662 jedva vyvázla životem. I učinila slib,
že na tom místě vysta\í kapli, v níž umístila pak sošku P. Marie vy-
řezanou dle vzoru bavorského ve St. Oetinku. Kaple rozšířena potom
na kostel r. 1786. Bernard de la Sága dal při kapli někdy po r. 1672,
když byl s bratrem .Martinem o panství Kamenické se rozdělil, \-ysla-
- 269 —
včli 54 domků pro řemeslníky, čímž dal základ k nynějšímu městečku,
iež tehdv náleželo panství- V ěe 1 nickem.. R. 1717 vsak toto pnslo
zpět k z"boží Kamenickému. Z pozdějších držitelů kamenice hrabe
Lilienborn zavedl sem průmysl soukenický, jenž se tu dlouho provo-
koval N. Etink má skoro I4(i() obyv.: jest to místo ululne a zíve a
jistě mu kyne blízký rozmach, jehož dočká se též brzy predni m.sto
a sídlo okresních úřadů.
KAMENICE N. LIPOU. Prvv známý držitel jest Dobeš z Be-
chvně a Kamenic.-, připomínaný r. VMI. Hrad stál asi mnohem drive:
aspoň farní kostel stal již poč. Xlll. stol., o čemž svědci zazděny
Fot. Vine Jos. Veselý.
ZÁMEK V KAMENICI N. L.
portál V záp. průčelí. Kost.d lehl několikrát popelem. \ éz přistavena
teprve v 17 stol. Zevnějšek kostela jest zajímavý tím. že do zdi pres-
bytáře zazděno jest několik náhrobn.ků bývalých majitelů panství
Kapli hřbitovní založil r. i:U8 zmíněný Dobeš na vrchu Hradle; jest
osmiúhelná s šindelovou jehlancovou střechou. Na oitár. jest mistrný
obraz představující sv. Maří Magdalenu, ve skalní jeskyni l>yvala pou-
stevna Dobeš se svvm svnem Jindřichem založil v Kamenici spita
a jiná dobročinná nadání učinil, jeden z potomků. Zbyněk, pronajal
si od svého strvce Tómv ze Štítného, hospodářství ve Štítném. Když
však r '1389 bez dědiců zemřel, uvázal se v jianství markrabě mo-
ravský Jošt, potom bratr jeho Prokop, a ten je r. VA^>\ prodal Janov,
I
— 270 —
ml. z Ústi. Téhož roku panství bylo veřejně prohlášeno za odúmrf na
krále spadlou, čímž málem Tóma ze Štítného byl by o svůj statek
přišel, ale podařilo se mu dokázati své právo ku Štítnému.
Jan z 1'sti r. 1410 stal se také spoludržitelem hradu Hradiště
(potomního Tábora) n. Lužnicí. R. 1413 zemřel a jeho vdova. Anna
z Mochova, upřímná ctitelka učení mistra Jana Husa. poskytla témuž
útulek v Ústí a na Kozím Hrádku. Tím zpronevěřila se tradicím kato-
lického rodu Rožemberského, začež byly na ni hanlivé písně skládány.
Kamenici po rozdělení panství držel potom Prokop. Již před válkami
husitsk\-mi dvojité hrazení města z hrubxch klad nahrazeno bylo opev-
něním zděným se čtyřmi baštami v rozích a dvěma branami se svo-
dit\'mi mosty. Horní brána stávala mezi děkanstvím a domem č. 108:
dolní byla při silnici Jindřichohradecké mezi domy č. 197 a 198. Obě
byly zbořeny v letech 1821 a 1822 při stavbě císařské silnice. Od
brány horní táhla se hradba s krytou chodbou ; s ní spojen zděn\''m
obloukem těž kostel. Tudy panstvo chodívalo ze zámku do kostela.
Západní hradební zed od horní brány k dolní obehnána byla příkopem
vodou napouštěným. vStopy příkopu patrný' jsou \ korytě potůčku.
Dům č. 171 stojí \' bývalém rybníčku a dům č. 164 i)řestavěn ze čtyř-
l)oké bašty. Od r. 1490 \ybiralo se \e branách clo.
Základní zdi hradu jsou pevné v síle až 4 metru. Xa jih a na
západ od hradu vedly pevně zdi. zpevněné v rozích velikým.i baštami.
Bašta severní bývala okrouhlá, na místě západní bašty stoji nyní mo-
derní \ ěž s hlaxnim vchodem. Z býval\'ch bašt zachovaly se pouze dvě.
V bouřích husitských měšťané byli dle víry rozdvojeni. Katolíci
r. 1420 vpustili do města Oldřicha z Rožemberka. avšak když Táboří
na hradě se ubránili. Oldřich zapáliv město, odtáhl. R. 1425 srazili se
Táboří, když tudy do Moravy táhli, s lidem Menharta z Hradce, jenž
zahnán do Kamenice. Na to Táboři oblehli hrad a dobyvše ho. vše
na něm rozmetali a 40 panošů do zajetí odvedli. Po válce Kamenice
dána opět pánům z Lsti. načež hrad i město znova zpevněny. Po
smrti Janově r. 1452 dostalo se zboží jeho Jimlřichovi ze Stráže, jenž
náležel k nejbohatším pánům na českém jihu. jsa zároveň nejvyšším
hofmistrem dal Kamenick\'m značné výsady. Po pánech Strážských
(as r. 1474) uvázal se v panst\í Jan ze Seimberka. kancléř králo\ský.
pán nafl jiné slavn\'. Týž měšťanům svobody nejen potvrdil, ale i roz-
hojnil. l'o r. 1493 j)rodal však Kamenici Vlachyni z f^eskovce. hejtmanu
kraje Bechyřiského. Po mnohých rozmiškách mezi dědici Janovi z .\Ia-
lovic dostalo se r. 1549 dílu Kamenického, totiž zámek, město a 21
\'esnic. Jan zdědil i)0 otci panstxi Chýnovské, ale raději sídlel na
Kamenici. Jeho manželka konečně r. 1.597 přikoupila ještě panství
("ernovické. čímž sloučila v jedno veliký kom|ile.\ země. který zdědil
svn icjí .\li( h;d .\lídf)\<'c. jímž r. 1606 \-vmřela Kamenická \ěte\' .\Ia-
- 271 —
lovců. Ucera jeho Mandalena provdala se za Zikmunda Matěje \'ence-
lika z Vrchovišf. jemuž svůj majetek odkázala. Vencelik jako hejtman
kraje Bechvňského po defenestraci r. 1618 nařidil jezovitům Hradeckým
vyjiti ze země a Hradeckvch povzbuzoval k odporu proti císaři. Cis.
vůdce Dampierre dostal se r. 1619 lsti do Kamenice, kterou vypálil
a vydrancoval i obyvatelstvu mnoho dobytka odehnal. Škodu tu vsak
jim potom \'encelík vyna-
hrazoval. Ale i .stavovské F.I. V.nc. Jos. Veselý.
vojsko, kterě do těchto kon-
čin přitáhlo, nepočinalo si
milosrdněji. Roku 1622 od-
souzen byl \'encelik ku ztrátě
všech statků, ale tak. že se
mu z české komory polovice
vyplatí.
Roku 1623 zemi-el uvi-
děv svůj statek v cizích
rukách. a to Jindřicha Rara-
(ivsa z Kshaide. Kameničtí
také brzy se přesvědčili, že
cizí rod nemá k nim již tolik
láskv. Rosledni toho rodu
Martin prodal r. 16')2 panství
Kamenické Janovi Kr. z Har-
ligu. Rotom vystřídalo se
mnoho majitelů, až r. UÍ3I
koupil i)anství Jan Jindřich
sv. pán z Geymijllerů. Zámek
za toho častého střídání sešel
mnoho, ale jjotom dostal
novou úpravu. \ 2. polovině
XYII. stol. zřízen byl při
zámku park a květinová za-
hrada, v první pol. XMIl. st.
znova přestavěna jižní část zámku, jak nyní se nachází. \' parku spa-
třiti lze památnou obrovskou lípu. již se hádá 6—7 století věku. Kmen
její jest lak mohutný, že třeba čtverých paži k jejímu obsáhnutí. Do
r. Iii24 byla neporušena, ale toho roku koruna její bleskem sražena,
takže nyní jen kmen s mohutnými spodními větvemi, jež samy mocným
stromům se podobají, zůstal. Větve zpodpírány trámy a pevnými leše-
ními, nad kmenem zřízena veranda s prkennou podlahou, na níž jest
místa ijro čelnou společnost, a jež spojena jest zvláštní pavlači se za-
hradou na zámecké terasse.
PAMÁTNÁ LÍPA V KAMENICI N.
- 272
( )byvalelstv() Kamenickr. jiortem l''')(i. sf snuscíinimi obcemi
Antonkou. Gabrielkou. Johankou a Novou \'si 27()(). jesl hlavně na
skrovn\'' xýtěžek polního hospodářství a droljná řemesla odkázáno.
Průmysl zastoupen jest pansk\-m pixovarem. Zřízením okresního
hejtmanství r. 1905 a otevřením místní dráhv r. I^oo dán podnět
k novému rozkvětu města, jenž patrným jest již \- posledních letech
živým ruchem stavebním.
\' Kamenici n. L. narodil se r. 1806 jemnocitný básník Fr. Jaro-
slav Vacek-Kamenick}'. jehož některé písně (jako na př. „U panského
dvora") znárodněly. Zemřel jako děkan v Blovicích r. 1869. Z Kame-
nice pochází též výtečný skladatel hudební Vítězslav Novák. kter\' se
tu r. 1870 jako syn lékaře narodil, ale již v útlém věku s rodiči do
Počátek přesídlil.
V okrese Kamenickém pěstují se plodiny hospodářské v česko-
m(ira\ské vysočině obvyklé: žito. oves. brambory, méně ječmen a nej-
méně pšenice. Pícninám daří se dobře. Pro pěstování lnu bvlv by
|)odmínky příznivý, ale přece nevěnuje se mu všude ta péče, jíž bv
zasluhoval. Ovocnictví jest zanedbáno, ač jest dokázáno, že bv se
některé druhy i ve vyšších polohách nad 600 m dobře dařily. \'ývoz
dřiví z lesního bohatství jest rozsáhh'-; vyváží se dříví nejen stavební,
ale i loupané do továren na cellulosu. \'elkostatky kladou také \ý-
těžek z lesů v_vše nad \-ýnos polního hospodářství. Zvelebování cho\-u
dobytka hovězího i \-epřového jest patrno.
O lepší vzdělání širších vrstev lidov\-ch jest postaráno chlapec-
kými měšfanskými školami v Kamenici a v Cernovicích. dívčí v Ka-
menici; ])rumyslové školy pokračovací jsou v Kamenici a v Cerno-
vicích. Jak viděli, i \- oboru škoIst\-í zbývá ještě mnoho vvkonati.
Karel Fišer.
XLl. OKRES POČÁTECKÝ.
Řetěz žulových \rchu. jichž jedním článkem jest podélný a nej-
vyšší hřbet Nadávek, tvořící nejv\-chodnější hranici \rchoviny Kame-
nické, oddělen jest krátkým, ale hluboko zaříznutým úžlabím, v němž
tísní se větší vesnice \'eselá. od rázovitého hřbetu, který jest předělem \od
černomořských a severomořských nedaleko hranic českomoravských.
Úžlabím \'eselským |)rolékaji dva potůčky; jeden bublá na sever
k rybníku a mlýnu Týnavskému, jímž provaluje se říčka Bělá, druhý.
na jih se ubírající, jest potok Ctibořskx', který ])od Ctiboři obrací se
na západ a konči v Zirovničce. Úžlabí jest těsné, poněvadž oba hřbety
podél něho vystupují dosti i)říkře : pohližime-li na př. s vrchu Bělského
273
na stráň Nadávku, spatříme Veselou jako přikrčenou k jeho patě a
stráň činí dojem asi takov\'', jakobychom měli před sebou podhůří
šumavské.
Předěl vod znamenali jsme již v okrese Pelhřimovském od v\''-
chodu až ke Křemešníku ; touto horou však předěl nekončí, nýbrž po-
stupuje dále směrem skoro jižním, jen nepatrně k západu vychýleným,
v délce 15 km až k pohraniční hoře Lísku (758 m), na jehož jižním
boku v pryskyřičné vůni lesů tulí se lázně Svatokateřinské. U jiho-
východní paty Lísku více než o 100 m níže pod jeho vrcholem, ovšem
již na půdě Moravské, vyr\'vá si svoje lože sotva zrozená Jihlavka,
která za nedlouho nese sestersk\' pozdrav Moravy půdě české, běží
Fot. Zdeněk Navrátil.
POHLED NA LÍSEK Z POČÁTEK.
k Horní \'si. odtud k H. Cerekvici. načež zábnouc k východu, tvoří
zemskou hranici.
Hřeben Křemešnicko-Lisecký jest jedním z nejvýše vyzdvižených
v českomoravské vysočině; průměrná výška drží se bezmála 700 m.
avšak mnohé jeho vrcholy tuto čáru značně přev^yšují. Dle pořadí od
Křemešníku na jih nejbližším jest vrch Tapač (716/7.'); v prohbí mezi
oběma jde silnice od X. Rychnova k Pelhřimovu a tu jest též vesnice
Sázava, ještě na Pelhřimovsku. Tapač sám jest hraničním bodem okresu
Počáteckého. Od něho hřbetní čára zdvihá se do 739 m, pak se níží
a opět vyzdvihne se Vítkovým kopcem do 716 m nad vsí Bukovou,
na to klesne na 705 m a konečně málo pod 700 m\ jižně Turovky
zase stoupne na 712 m. odkudž vyšle kratší odbočku, jež vyvrcholí
do 707 m vrchem Bělským, kdežto hlavní pásmo po malém snížení
konečné Lískem náhle do 758 m se vyšvihne. I tento předělný hřbet
jest silně zalesněn, ač nemá již lak rozsáhlých souvisKxh komplexů
lesních, jako tomu jest ve vrchovině Kamenické: přece však na mne-
- 274 -
hych misLrcli \vskytuji se značné chvojné rozlohy : tak zejména mezi
osadami \'cselou. Bélou. Turovkou. Hnběrí. Bukovou. Rohovkou a
Uslioxccm. Severně Bukové začíná jiné zalesnéni. jež pokr\'\á cel\-
Tapač a souvisí u Lešo\a s lesy Krcmešnickými. Rovněž porostlé boky
Lišku s lesem Kateřinsk\'m znamenají slušní'' pásmo lesní.
\'ýskyt vrstev třelihornich v léto krajině jest zajimax v tím, že
přispívá k rozluštění otázky, v kterém období geologickém tato část
vysočiny českomoravské svraštovací silou zemskou byla vyzdvižena.
Poně\'adž usazeniny bývalého miocenového jezera v Pošumaví leží
ve výši 472 m. kdežto zde u hranic českomoravských dosahuji výše
až 050 /// (mezi Stolčínem a Prostým), stalo se tedy vyzdvižení této
části českomora\'ské \"ys()riny [jn době minc('no\ě. tudíž současně
Fot. Zdeněk Navrátil.
nsLisKwe
VRCH LlSliK S \1SK0U HEkMANEC.
s vyzdvižením Alp a Karpat, z čehož dále vysvítá, že již mnohem
dříve musila ona vyčni\-ati nad hlafiinu mořskou.
A^ severní poknině hřbetu Krcmcšnicko-Lískoveckého jsou umí-
stěny osady: na jižním úpatí Tapače Čejko v: \' jiho\'ýchodním ob-
vodu \'ítkova kopce Buková, Černov a Chrásto w Buková leží
při silnici od Pelhřimova k H. Cerekvici vedoucí, jež \' těchto místech
přestupuje předěl \odní: více na západ od silnice kroutí se ve velikých
záhybech traC dráhy jMÍčné. stoupající již z Pelhřimovska od Zajíčkova
a Dobré \'ody. Xa západ od trati leží vesnice Rohovka, Ostro vec,
Benátky. Janovice a výše na úbočí kopce Bělského Bělá.
A' Rohovce narodil se r. 1845 Jan Kušta. profesor a znamenitý geolog,
paleontolog i archeolog; jemu přísluší zásluha, že svým nálezem
v diluviu u Lubně (u Rako\-níka) r. IřWl nezvratně dokázal současnost
mamuta a dilu\'ialnih() člověka \- Čechách, což do t<'' doby bylo
pochybností.
\' jižní polovině horského pi^eděiu rozloženy jsou vesnice
Hřibřci. Turovka, na severním úpatí Lísku Leskovec. na zá-
padním Heřmane c.
Řeka Jihlava z pramenů Líseckých se zrodivší. protéká vsí
lihlavkou a brzy na to vstoupí na půdu Cech. kde první osada při ní
k;žící skije Horní Ves, odkudž řeka žene se rozšířeným údoHm
k Horní Cerekvici. kde provedši své vody dlouhým rybníkem zámeckým,
obrátí se brzy k východu a s malým přerušením u Batelova tvoří pak
]>řirozenou hranicí mezi okresy Počáteckým. potom Pelhřimo\ským a
Moravou. Její údolím vedena jest také traf příčné dráhy a to větve,
Fot. Zdeněk Navrátil.
NA POČÁTECKÉM POTOCE: RYBNÍK .VOLMANEC.
jež spojuje H. Cerekvici s Veselím nad Lužnici. Dráha vyrazivši z ná-
draží Cerekvického za nedlouho přeřezává rybník a potom po hrázi
těsně na úpatí vrchu, jenž přímo nad rybníkem se zdvihá, proklouz-
nuvši provází stále Jihlavku. \' Horní Vsi připojuje se k řece i k dráze
těž silnice, ražená od Počátek přes Leskovec do H. Cerekvice a dále
k Jihlavě.
Asi ve stejných vzdálenostech od Tapače i od Lísku při východ-
ním svahu horského předělu a při ohybu řeky Jihlavy leží
HORNÍ CEREKVICE. Pro polohu svou stalo se městečko ])řirozeným
středem této části okresu Počáteckého. Město čitá přes I8()U obyvatel,
jež převahou živí se polním hospodařením a drobnými řemesly, čá-
stečně i průmyslem. V H. Cerekvici jest továrna na škrob a de.xtrin.
na zboží kartáčové, lihovar, parní mlýn. a vyrábějí se tu i perletovč-
knoflík v. Obchod místní nalézá se v čilých rukou. Městečko jinak ne-
276
zámožné a nevýstavné nezískává ani zdejším zámkem. kter\'ž nemá
na sobě umělé architektury: polohou svou vzbuzuje však ještě nyní
pozornost cestovatelovu. Založen byl důmyslně při kraji rybníka, takže
mohl b\'ti hájen dobře tím, že voda z rybníka do příkopů se napustila.
Původně býval tvrzí, již založil nepochybně Dobeš z Bechyně, odkudž
také Cerekvice Dobešovou se nazývala. Ku konci ^5. století byla tvrz
rozšířena a kostel, původně dřevěný, kamenným nahrazen. \' 17. sto-
letí tvrz zcela přestavěna a konečně za arcibiskupa Kúenburga zámek
v nvnější stav uveden. Půdorys zámku má podobu podkovy, jejíž jižn
Fot. Zdeněk Navrátil.
NA POČÁTECKÉM POTOCE: VELKÉ JEZERO.
I V POZ.XDÍ .V.\LCH.\-. RODIŠTÉ J.\KUB.-\ ŠKODY.)
křídlo jest kratší. Při východní straně bv\al zdvihací most přes přiko])
vodní k cestě, kteráž jde mezi ryl)niky zámeck_vm a Kuchvnkou.
avšak sloužil jen pěším; druhý pro jízdní- býval na straně západní.
Xa západ ke kostelu b\'valo předhradi. které s kostelem souviselo;
hradbami livlo se zámkem spojeno, kudy do oratoře kostelní ze zámku
se chodívalo.
Ve století XIV. vládl na Cerek\ici rod \'lastisla\icuv, po něm
páni z \'lašimě a konečně z Lichtenburka. .\a počátku XV. věku do-
stali se v drženi Cerekvice Leskovcové z Leskovce, pocházející z bli-
zoučké tvrze a vsi Leskovce. v jejichž rodu až dn vvmření zůstala.
- 277 -
Jan z Leskovce ponejprv se uvčídí r. 1411. Někteří členové rodu toho
zaujímali důležité a čestné úřady. Arnošt seděním na Humpolci (I42H
až 1458) byl nejvyšším písařem král. Českého. Jsa dosti bohat, ro-
dinné statky v kraji Bechynském pustil svému bratru Václavovi. Jeho
syn Albrecht byl podkomořím mést královsk\'ch a v tom úřade r. 1493,
kdy král v zemi nebyl, i zemským hejtmanem. T5'ž obnovil kostel
Cerekvicky. v němž se stále obřadem katolickým bohoslužba konala.
R. 1505 zemřel. Po něm držela panství mladší větev. Dělením mezi
dědice měnil se často rozsah zboží Cerekvického, takže bývala tu
spojena v jedno různá panství, jako: Dolní Cerekvice, Červená Ře-
čice. N. Rychnov. Loutkov, Božejov. Střela, různé zboží na Humpo-
Iccku, n('hh'dě k četn\'m dědinám v nejbližším okolí, z nichž zejména
Fot. Dr .lindřicli Hofer.
...„ mĚ
POČÁTKY.
dlužno uvésti Hrad Horní, tvrz Prašivou a Bukovou a j. Po vymření
rodu Leskovcův Albrechtem Sebestianem r. 1655 dostalo se zboží
zpřízněnému rodu a to do rukou nejvyššího purkrabí Maxmiliána
z Martinic. jenž poddaným některé výsady udělil, totiž prodej vína
a obchod \- soli. ale již r. 1662 prodal statek Cerekvický (tenkráte
])() němečku Lobskirchen zvaný) Ferd. L. Bennovi, radovi cis. a pro-
boštovi, jenž jej odkázal r. 1691 kanovníku kostela Salcburského Ferd.
hrab. z Kúenburku. kterýž potom stav se arcibiskupem pražskvm
mnoho statků v kraji táborském skoupil. V Cerekvici vystavěl novou
faru a obnovil zámek, setřev však s něho starobylx- ráz. Xvní náleží
H. Cerekvice cizímu knížecímu rodu Hohenzollern-Siegmaringen. A' no-
\ rjší době po vystavění transversalni dráhy, nádraží cerekvické neda-
leko městečka nabylo veliké důležitosti, poněvadž se tu traf rozdvo-
juje. Xa východ od H. Cerekvice v cípu okresu Počáteckého leží ves-
nice B ez dě čí n.
— 270 —
Vc Středověku nebývaly zemské hranice tak přesně stanoveny,
jako nyní. Tak ve XI\'. stol. počítala se k Moravě nedaleká tvrz Ko-
stelec a teprve když v XA'. stol. zanikla a grunty k ni náležející do-
stah' se k panství Pelhřimovskému, tvořila tato strana od té dobv
část země české. Podobně i Horní \'es patřila ve XIV. věku k Mo-
ravě. Asi v XV. nebo XVI. století vznikla tu tvrz. když zboží dostalo
se Leskovcům, kteráž stávala na pahrbku za dvorem, zejména za
vinopalnou, a bývala chráněna rybníky, na jichž místě jsou nvni loukv.
Tvrz však brzy zpustla, poněvadž páni na ni webývali. ale zboží ])ri-
Fot. Zdeněk Navrátil
M^-
HRBITOX' V POČÁTKÁCH S KOSTELEM BOŽÍHO TĚLA.
pojeno Ijylo r. I,ť74 trvale k ])ansl\i Cerekvickěmu. Ti-nkrátc byly
při .Horním hradě" sladovna, pivovar se spilkou, mlýn náchlcbný.
l)opl. dvLir. štěpnice a chmelnice. \'es Horní čítá nyní ()50 obyv.
Pi\ovar býval též u tvrze v Bukové: ale když ji koupil arcib.
Kiienburg. ze tvrze stal se špýchar a z pivovaru myslivna.
\' oblasti vrchu Bělského. s něhož k severu a k severovýchodu
otvírá se vzrušující pohled na zvlněné moře vrchů a pahrbku vy>()-
činy českomoravské, sbírá své prameny potok Počáteck\'-. kterýž na
svém krátkém toku protékaje větší počet rybníků, tvoří jedno z nej-
malebnějších údolí. Turista zvyklý na stejný ráz údolí ])ři Trnavce.
Hejlovce. Bělé a jiných tocích jmenované vysočiny, stane překvapen,
nebot co zde příroda vytváří, jest dílem jiné školy plastické. Milá zá-
— 279 —
kouti, líbezně idyllická, s mírn\'mi lesnat\'mi svahy a lesklými vodními
plochami nebo zase ztmavělými tůněmi a osamělými, jako v pohádce
skrytými budovami, uchvacují turistu neméně než jako krásně diva-
delní prospekty vábí diváka, jenž přišel pokochat se poesií a dekora-
tivním uměním. Hned u Rymberka proběhne potok rybníkem Po-
dubním, brzy na to Podlivěím. načež vykoupav se pod šumícím háj( m
Jalovčínem u pí-ádclny ve \'olmanci. vplyne u .valchy" (rodnělio
domku spisovatele a ředitele Jakuba Škody) do Velkého jezeia.
zahne k rybníku a mlýnu Káňovu a podběhnuv most silniční si)ojí
I/L
1
i
.;
1 ."
n,^c^:'Si^i yij
■
^^IP
!
. i>'^...í^_'řii«;i
-1^ V-» ..'A i
rybník ZIZKA
S VILLOU , PAZDERNOU"
se s potíjčkem Heřmanecským. jenž před tím naplnil rybník u škro-
bárny a u mlýna Páčkova, načež sesílen hrne se potok Počátecký
lučinami do velikého rybníku u .,Pazderny'', z něhož vytékaje, obtáčí
na jižní straně parkány městské, aby v dolní části města, na ..Mo-
ravě", rozšířil se v druhý rozlehlý rybník, pod nímž mlýn Šafkův.
dále potom po několikeré koupeli v jiných rybnících u klejjajících
mlýnů zah\'bá na západ, aby se spojil s druhým Nežárčiným pra-
menem, Žirovničkou. Pod Stolčínem u Balkova mlýna jest mu pro-
klouznouti úzkým údolím sevřen5'm na jihu strání Stolčínskou. na
severu skalnat\'mi žulovými útesy, jimž lid pro dixokx' romantickv
vzhled dal jméno , Peklo".
— 280
Fot. Zdeněk Navrátil.
» ■«
Že na malé ploše poměrně tolik rvljníků se tuto vyskytuje, to
vysvětliti lze zase jen zvláštním útvarem půdy. Podstata prahorni jest
tuto sice táž jako jinde v českomoravské vysočině, avšak náhodou
vlny a hřbety horské vyzdvihují se tu na základně, která má jen ne-
patrná' svah. Terrain tedy způsobilý k rozšíření břehů. Ale to má
ještě jiné důsledky. Spodina půdy jest bud tvrdá, nebo neprosáklivý
jíl. Kryt bahních rostlin, zvláště mechů, při svém podzimním odumí-
ráni zůstává na místě, nejsa splachován
a stává se živinou budoucí vegetace;
při tomto stálém koloběhu života a smrti
A rostliny bahnem a jílem promísené ne-
podlehnou pro nedostatečný' přístup vzdu-
chu rozkladu úplnému a tak buněčné tka-
nivo jejich hromadí se nesetlelé, až vy-
tvoří mocnou vrstvu, která po náležitém
vysušení jest s to. aby zachovalé spali-
telné látky, tytéž jako jsou ve dřevě,
v teplo a žár se obrátily. Takto tvoří se
\rstvy rašeliny nejen tuto, ale i jinde
v jírahorních útvarech, kdekoli stejné
l)odminky se vyskytují, jak zejména ve
xelikém množství na Šumavě, Krkonoších
a j. se spatřuje. Značnější rašeliniště či
l)orkoviště nalézá se při jednom z pra-
menů potoka Počáteckého mezi lesy
Hájkem se\erně Leskovcc a Bořky, se-
verně Heřmance, ač \" menším rozsahu
i na jiných místech v této končině ra-
šelina se vyskytuje.
Bezprostřední styk přírody, jejíž paleta
jest tak pestrá, s úpravným čist\'m sídlem
lidské práce působí vždy dojmem trvalým.
Jest málo xenkovských měst a zvláště
v chudé vysočině českomoravské, jež by
se vvkázali mohla takovou úhledností a ze\'ni spořádanosti jako
IP--
K.APL1-; S\'. ANNY V POČÁTKÁCH.
POČÁTKY. Ovšem ne každé město tělo části Čech mělo také
tak výhodně podmínky k svému vývoji. Již v starších dobách byly
přirozeným střediskem vůkolní krajiny. O nejstarší minulosti Počátek
nedá se mnoho zjistiti. R. 1273 připomíná se tu plebán Předboř. Není
zcela jisto, vztahuje-li se svatební smlouva z r. I.'](0, uváděná v B. I )u-
díkových dějinách Moravy (v díle IX.), mezi Vítkem ze Svábenic a jeho
manželkou Perchtou uzavřená, dle které Perchta manželi svému ,500
- 281
hřiven na panství v Počátkách zapsala, k tomuto městu: ale jednak
okolnost, že ručitelem smlouvy byl pan (_)ldrich z Rožmberka, jednak
také fakt. že na Moravě není osady toho jména, zdá se tomu nasvěd-
čovati. R. 1354 pi^ipominá se kostel sv. Jana Ki^tilele jako farní. Ve
XI\'. stol. obdržel Počátky od eísai^e Karla I\'. spřízněný rakouský
hrabě Hardegg, který měl v C Crhách i na Moraiě hojně statkův. Když
však je rozprodával, kou|)il město r. 1389 Jindřich st. z Hradee. Na
počátku XA". st. byly Počátky již městem hra^íeným. za jehož dřevě-
nými hradbami měštané TáborOm se ubránili. \' uznáni za to Menhart
Fot, Dr. Jindf. Hofer
PŘEDMĚSTÍ POČÁTEK ,N.\ MORAVĚ-
z Hradce r. 1439 dovolil Počáteckým opevniti se hradbami zděnými
a příkopem. K opevnění měly Počátky jiolohu velmi příznivou, přijjo-
mínajicí v miniatuře hrazení města Tábora. Hradl)y láhiy se kolem
celého \nilřního města. Xa straně jiliux-ýchodní pioli i()\arně Urdlíkově
jsou dobře znalé zbytky hradeb a parkánu: na západní siraně b\-valá
čtyřboká bašta proměněna jest v obytné stavení. R. \55') Jáchym
z Hradce potvrdil Počátkám držení některých rybníků u měsla a udělil
právo dědičné. Když r. 1564 koujjil Zirovnici. ])řipojil k ní Počátky;
odtud sledoxati dále jejich osudy jeví se Inti jjřehlednějším ])ři ději-
nách hradu Žirovnického.
Ode dá\na kvetl \- Počátkách prumy>l si)ui<enick\'. Dokuti půda
nebvla v té míře obrácena v ornici a dokud nehospoilařilo se racio-
nelne, bylo na čelných šíráních a paslvinách došli výživy pro roz-
sáhlejší chov o\ec. jichž vlna zpracovávala se v sukno, které se těšilo
vždy dobrému odbytu. Tím zabezpečen městu jak\'si blahobyt. Během
dol)v domácí v\'roba sukna ustou])iIa velkovýrobě v továrně, založené
dlouholetým, pokroku dbai\-m starostou města Janem Brdlikem (t 1897)
a nynějším majitelem Jaroslavem Brdlikem na xzorný závod rozšířené.
S blahobytem x-yvíjcl se pi^iroz^ně i smysl ])ro zevnější úpravnost. stal
se tradicionclním. a udržeti jej jest čestným úkolem součastniku.
Počátky nemají mnoho ulic. ale za to tři souvislá náměstí; ná-
městí hkuni bylo původním 0])e\'něným mč-stišlčm. (_)(1 něho na se\'ero-
vvchod lalini' s • dlouhá ulice. zv. Horní, která před hřbitovem roz-
chází se ve tři silnice.
Fot. .Ant. Hiibschmann. HřbítOV jCSt nCObyČejně
pěkně upraven; na něm
sloji kostel Božího Těla
ze sklonku X\'I. sto!.;
|)ol)líž něho na le\'o je^l
šindelem krytá z\onicc
a zároxeň kostnice. Bli-
zouči\0 za hřbito\'cm
me2Í silnicí Jihlavskou
a velikým ryljníkem
jest pěkný park s vilou
.Pazdernou', oblíbeným
to letním sídlem lidu-
milné paní Jos. Brdli-
kové. vdovy po áhve
zmíněném starostovi a
známě hudeiini sklada-
telky. zejména pak ště-
dré podporovaleiky li-
terátů a umělců. Ud Horní ul. při vstu])u do náměstí odbočuje v levo cesia
k Brdlíkově továrně a dále po hrázi rybníka k Lázním. \- právo odděluje
se jiná ulice podle ]iivovaru ku kajjli sv. Anny. při níž jest městský chudo-
binec, dále podél škol dolů. až zahne k veřejné nemocnici a ])okračuje
silnicí k Žirovnici. Část dolního města při potoku a kolem nižšího rybníka,
vroubeného s jedné strany rozkošnou alejí, sluje „.Morava". Na náměstí
stojí prostrann\- chrám s věží. pod jejíž pěknou čtyřbokou. na hranách
seříznutou zvonovitou bání plechovou jest byt hlásného s ochozem.
Poblíž kostela sloji vysoké kamenné sousoší některých světců s kašnou
kolkolem. Zajímavá jest klenula rohová podsíňka domu (číslo (>. bý\-.
radnice) na náměstí vedle pivovaru; nárožní čtyřbokx' sloup drží tu
křížové klenutí do zili domu zapuštěné. Pi\f)vár je bývalým domem
BYV. R.aiDNICE V POC.ÁTICÁCH.
283 —
urózenŇ^ch pánů Hynků z Lužátek. Na protějším domě (čís. ^>) spatřiti
lze „klenák" z l)ývalé městské brány. V průjezde tohoto domu z£i-
psáni jsou jeho majetníci od r. 1560. Obecná škoki i měšfanské školy
mají zvláštní budovy; zvláště tyto mají novou moderní 1)udo\u s krás-
ným parkem, která jest městu ku cti. Pi^i chlapecké mesiánské škole
zřízena byla roku 1907 čtvrtá třída; při ní jest též průmyslová škola
pokračovací. Pro menší děti zřízena jest tu opatrovna ve zvláštní
budově. Za městem na straně severozápadní jest městsk_ý sad a opo-
dál za ním dlouhá řada stodol. Při záložně výborně řízené nalézá se
bohatá knihovna pro lid. Obyvatelstva jest přes 2800 duší. Kromě
továrny na sukna jest ještě škrobárna a jjila. xýroba zboží z rohu.
znamenité barvířství, punčochářstvi. mydlářst\ í. \ýroba dětských \n-
zíků a j. rozmanité živ-
nosti. — Obchod jest
v čilých rukou ; jako
zvláštnost lze uvésti, že
tu není usazen ani je-
diný žid.
\' Počátkách narodil
se r. 1629 Tomáš Pěšina
z Cechorodu, potomní
kanovník svatovítský
a biskup smederevský.
badatel historický, jenž
byl sice smýšlení fana-
ticky katolického, ale
při tom upřimn\'' Cech
maje společné snahy
s Balbínem; f r. 1680.
(Pamětní desku jeho lze spatřiti na městském domě). Z Počátek i)0cház( ji
oba bratří Škodové. Starší. Jakub, nar. I83,=i a zemřel r. 1885 jako gymn.
ředitel v Přerově na Moravě, kde získal si neocenitelných zásh h
o kulturní rozvoj tohoto města; mimo to pod pseudonymem ..J. Po-
čátecký" přeložil mnoho francouzských dramat a vydal též dobié
školské učebnice franc. jazyka. Mladší bratr, Antonín, nar. r. 18o9.
byl ředitelem gymn. v Domažlicích a v Příbrami, a proslul obratnými
překlady Odyssey a Illiady. jakož i Vergilovy Aeneidy. R. 1826 níi-
rodil se v Počátkách Frant. Ptáček, potomní notár v Jindř. Hradci,
jenž jako poslanec na sněmu českém počítán byl svého času k předním
zástupcům národa a jako obratný řečník porážel požadavek Xěmcu
na rozdělení Cech. V rodině Brdlíkově dlela nějakou dolní osiřelá
Zdeťika Havlíčkova, nalezši v paní Josefině Brdiikové duši soucitnou.
Táž rodina vvdala ušlechtilou haluz Boženu (nar. 1865). jež provdavši
KOSTEL .SV. KATEK INY.
— 284
se za dramatického spisovatele K. \'oitla. přispívala do různ\'-ch časo-
pisů a zejména v oboru lidumilenstvi horlivé působila. Z druhé linie
Brdlikovy rodiny pochází Frant. Brdlík. i^ed. gymn. v Roudnici, autor
výborné knihy , Průvodce dějin všeobecných". V' Počátkách ztrávii
své dětství znamenitý hudební skladatel Vítězslav Novák, odkudž po
smrti svého otce, lékaře, r. 1882 s matkou do Jindř. Hradce se odebral.
Počátky jsou rodištěm slavného symbolického básníka Otakara Bře-
ziny (rodným jménem Václava Jebavého), jenž se tu r. 1868 jako syn
chudého řemeslníka narodil. Vj^chodiv^ tu školu měšťanskou, odebral
se na realku do Telče a potom věnoval se učitelství; nyní jest odb.
učitelem v Moravských Budějovicích.
Počátky jsou sídlem okresu, jenž měří
1,S9'68 km- a čítá 13570 obvv. ; na
i knf tudíž průměrně 8,S duší. Z plochy
zaujímají role 5 1 '670, louky 15'8"/o, za-
hrady jen 0-27o, lesy 23-27o, pastviny
a pláně 5"27o, plocha vodní a neplodná
4"/(,. Poměrně velká plocha luční vy-
světluje se dostatkem vláhy, jakož i tím,
že místy těžká, místy zase písčitá půda
lépe se hodí za louku než ku zpraco-
vání na ornici. Ač podnebí jest drsné
a poloha \vsoká (tři čtvrtiny půdy nad
600 in vyvýšeny), přece hospodářské
poměry při racionelním spůsobu ho-
spodařeni i co do v\'těžku plodin i co
do chdvu dobytka jsou jiříznivě. Ovoc-
nictvi mělo by se více péče věnovali.
Počátky staly se známými též
blízkými 1 á z n ě m i K a t e ř i n s k v mi.
Na jižním svahu Lísku ve výši 710 m
v líbezném zátiší hlubokých lesů ukrytá
dčdinka zr 4 slalků sestávající, dala jim své jméno. Již v 16. století
s á\al tu kostehk; roku 1770 znova \ystavěn ve slohu barokním.
Níže kostelíka j'^ou lázně, jichž podstatou jsou výtečné vlastnosti
zdejší horské \ody. kterou prof. Hueppe a (iintl nazvali ideální. \\-
\-ěrá něiuilika |)rameny, z nichž tři nejmocnější kryty jsou kaplič-
kami. Jsou to iHamcn sv. Kateřiny na severo-západním svahu táhlého
i^.ávrší, jež od Lísku odbočuje, potom pramen sv. Markéty a pramen
s\-. \'ojtěcha. oba na jižním s\ahu. Prvý jest nejvydatnější a ten dal
základ k zdejším lázním. Má stálou teplotu až 7" C. \' lázních samých,
a-^i loo kroků vzdálených, kam voda potrubím se přivádí, otepluje se
i:a 7'5" C. \'\'tečná voda. čist\' horský lesní \zduch a přiměřená po-
PRAMEN SV. MARKÉTY
V LÁZ.\1CH S\'. KATEŘINY.
285 —
loha, samy sebou příznivě mohou působiti na otřesené zdraví; píi-
stoupí-li k tomu pecMivá kúra a vhodná dieta, může se docíliti zname-
nitých v\'sledků. Před časem bývah' tu lázně parní a sprchové; v no-
vější době přeměněny však byly v ústav vodoléčebný, jenž vyhovuje
i přísným požadavkům. Zvláštní oddělení tvoří lázně vzduchové k užití
světla slunečního, konečně i elektrické lázně světelné. Proudy elektrické
a massáž doplňují úspěšné léčení. Lázně mají též vlastní mlékárnu.
Okolí poskytuje osvěžující procházky. S Lísku a s výšiny Leskovecké
otvírá se k severu a severo-v5'chodu panorama rozvlněné vysočiny
na půdě české; s blízkého Strážního kopce, as 2 km na západ od
lázní, jeví se pohled na mohutnou
massu žulovou na půdě moravské,
z které do výše 836 m \-yniká Ja\o-
řice, nejvyšší to hora českomoravské
vysočiny vůbec. Po silnici do Počátek
jest as půl hodiny pěší chůze, ale milá
to procházka s půvabnými pohledy;
jiná krátká silnička, lesem ražená, spo-
juje lázně s hlavní silnicí Počátecko-
Jihlavskou.
Malou hodinu cesty na západ od
Počátek leží město
ŽIROVNICE. Z fádního svého okolí
vvnořuje se návrší osazené domy
městskými, nad něž týčí se kostel
s věží, ale všechno to převyšují mas-
sivní budovy a dvě věže starého hradu,
jenž tu strmí na skalnatém výběžku
omývaném na jižní a západní straně
dlouhým rybníkem. S okolních návrší
vyhlíží město i s hradem romanticky.
Přístup do hradu od pláně se strany
města býval ztížen hlubokým příkopem
a zdvihacím mostem; příkop nyní z části zasypán a křovím osázen.
část pak překlenuta mostem kamenným. Branou anebo menší fortnou
v právo brány vchází se do předního dvora, v němž po levé straně
zdvihá se okrouhlá hláska, která ještě do nedávná měla cibulovitou
střechu s lucernou; na právo počíná dlouhá fronta západní, ku které
přiléhá nejstarší část jižní, bývalý to starý palác s druhou věží. od
něhož napříč vystavěné pořadí, směřující ku středu fronty západní.
tvoří druhý trojúhelníkový dvůr, spojený s prvým dvorem as 2(» m
dlouhou, klenutou branou. Nejzajímavější částí hradu jest ovšem starý
palác na jihu ; vysoká věž, až do dvou pater okrouhlá, ve třetím patře
PRAMEN SV. VOJTĚCHA
V Lázních sv. Kateřiny.
- 286 -
mnohohranná. má střechu mansardskou. \'e starém paláci uijoutá
hradní sklenutá kapie, v3^zdobená starxmi malbami nástěnnými z r. 1490,
jež nedávno po otlučení omítky byly odhaleny. Za ní směrem jižním
nachází se b\''valá mučírna. \' I. patře věže jest v podlaze čtvercový
otvor, jímž vězňové bývali dolů spouštěni, aby hladem byli mořeni.
A' druhém patře paláce, jež nj^ní jest sníženo a za půdu užíváno, bý-
vala veliká hodovní síň. Hrad jest nyní jen částečně, totiž pokud slouží
za obydlí úředníkům panským, ob\''ván. Kostel založen byl současně
s hradem a míval opodál dřevěnou věž. Nynější stavba pochází z II.
polovinv minulého století. Před zámkem stojící šp\'-char také jest po-
zdějšího i)uvodu.
Také v Žirovnici starodávné soukeniclvi vyvrcholilo dnešní továrnou
na sukna, jež náleží p. Jos. Brdlíkovi. Za to vyvinula se značnou měrou
vvroba zboží perlefového, jímž valná část obyvatelstva nejen tuto. ale
i v okolí se zab5'vá. Krom toho jest tu parní ml\''n. lihovar a cihelna
— průmvsl tedy dosti \y\inut. Nejnověji zřízena tu i parní mlékárna.
A'ětšina ol)v\atelslva. jehož jest asi do 2600, živí se ovšem polním
hospodařením. Jest tu čilá záložna, s jejíž pomocí postavena nová bu-
dova školní a zřízena mesiánská škola chlapecká; z dřívějška jest tu
l)růmvslová škola i)okračovací.
Okolí Žirovnické od nejstarších dob patřilo rodu pánů z Hradce.
Prvv známý držitel uvádí se Oldřich z Hradce r. 1358. Za něho stavěn
vlastní hrad. Z té doby pocházejí věž hláska na předhradí. věž zadní,
okrouhlá liašla \' západní frontě a hlavní zdi starého paláce. K. \39'A
xiádl na Žirovnici Kamarél z rodu pánu\- z Lukavce. Byl horliv5'^ ka-
lišnik a odpovédnx' nepřítel katolického pána z Rožemberka. Syn
Purkarl koujMl r. 1437 manský hrad Kámen, který však r. 1456 prodal
bratřím Trčkům z Lípy. R. 1485 koupil zboží Žirovnické Václav \'encelík
z Vrchoviší, pocházející z havířské rodiny Kutnohorské, v jehož rodě
zůstalo až do r. 1544, kdy bylo prodáno Albrechto\i z Gutšteina. Jeho
\nuk Šebestián postoupil r. 1564 panství Žirovnické Jáchymovi z Hradce;
irnkráte obsahovalo panství hrad. městečkf) s 2 mlýny, vsi Vlčetín.
Zdešov. Jakubín. Cholunnou. tvrz Štítnou s dvorem poplužním, pustou
ves Ždárek a řeku Panskou. K tomu Jáchym připojil Počátky s ně-
kterými vesnicemi. Jediný jeho syn Adam z Hradce, horlivN- katolík,
uvázal se v panství r. 1568 a udělil Počáteckým některé výsady. Po
jeho smrti vládl rodinným panstvím poslední svého rodu. Jáchym
Oldřich z Hradce, r. 1604 zemřelý. Statky zdědila sestra Lucie Otilie.
manželka Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka. Ta r. 1606 potvr-
dila Počáteckým jejich xýsady. .Manžel její \yprosil Žiro\ nickým ob-
darování na dva výroční trhy.
Po defenestraci r. 1618 Slavata prohlášen od stavů za nepřítele
země a jemu i manželce jeho jejich statky: Stráž, Hradec, Bystřice a
- 287 -
Žirovnice odňaty; ale po l)itvě Bělohorské manželř Sla\ato\i vrátili
se do Cech a opětně ve s\'ě panství se uvázali. Lucie odměnila Počá-
tecké za vytrvalost ve víře, jakož i v náhradu za škody, jichž otl
stavovského vojska utrpěli, právem, aby měštané uvnitř hradeb směli
pivo vařili. Po její smrti r. 1632 stal se pánem statků manžel její \'ilém.
jenž Zirovnickým znova v\'sady stvrdil.
Po bitvě u Jankova Švédové pod Torstensonem zmocnili se Ji-
hlavy, odkudž do okolí silné tlupy na drancování vysílali. Xásilí jejich
zakusilo i město Počátky, jež bylo vypleněno, a jeho pri\ilegia a svo-
body zničeny. Švédové opanovavše i hrad Žirovnický. celé okolí drželi.
ZÁMEK V ZIROVNICI.
až cis. VLitlce Walter onen oblehl a na Švédech dobyl: při tom hrad
velice byl poškozen.
Vilémův syn, Adam Pavel Siavata. ujav se r. \652 panství, hleděl
poddan5'm utrpěné škody nahraditi. Počáteckým obnovil stará jejich
práva; robotu omezil jim na 2 dni v roce a to tak, aby ty dni na ho-
nění zvěři V}'cházeli. Avšak již r. 1657 Adam zemřel bezdčtek. Po
něm následovali postupně tři synové mladšího jeho bratra, a když po
smrti všech čtvrts' bratr Karel, generál řádu Karmelitánského \' Římě
(r. 1691) z řehole vystoupiti nechtěl, dělily se o statky dědičky po
přeslici. Stráž a Žirovnicj, k níž Počátky trvale přiděleny, dostala Anna
Lucie, provdaná Sternberková. Manžel její Adolf \'ratislav ze Štern-
berka dal především opraviti sešl\- a zanedban\- hrad. aby se stal
— 288
sídlem pohodlným. Syn jeho Leopold r. 17U7 Počáteckym i Žirovnickým
znova výsady jejich potvrdil. Za manželku měl Marii Annu, kněžnu
ze Svarcenberka. Zemřel r. 1745 a pochován jest v rodinně kapli
v kostele Pražském sv. Víta. Panství Žirovnické jest dosud v držení
rodu Šternberského.
V okolí Žirovnice jsou tyto osady: níže při říčce Vlčetin. dťde
při silnici Hradecké Z d eso v: při horním toku Zirovnicky v levěm
poříčí Jak ubin a Cholunná, na její levém přítoku Ctibor. Při po-
toku Brijdku. jenž s pravá do Žirovničky teče, Stranná, níže Litko-
vice. od nichž na západ každému Cechu památná ves Štítná, ve
:-r^
.,.'.i^
r\'RZi.ŠTÉ S POMNÍKEM TOMY ZE ŠTÍTNÉHO
VE ŠTÍTNÉM.
které stá\ala rodná tvrz ušlechtilého zemana Tůmy ze Štítného, jenž.
jsa jedním z prvých odchovancův Karlo\-y pražské university, měl
od\-ahu o vyšších věcech tilosoíických psáti lidu s\ému po česku.
Od Litkovic stoupá se do mírného návrší, na němž od této strany
lze spatřiti jen krajní nejhořejší slaxeni; teprve s hřebene návrší pře-
lil('dnouli Izr celou vesnici, jejíž statky ve dvou řadách, značně od
s<be' vzdálených, svažují se po mírném sklonu k západu. Již za dob
Tómových pra\á (severní) strana vesnice náležela zboží Kamenickému.
l>'\á (jižní) byla statečkem Tómovým. A' této části hned nahoře na
návrší stávala jeho tvrz. na jejímž místě uprostřed zbytků valu. kterým
tvrz bývala obehnána, stojí nyní kovárna. Zdivo zašlé tvrze a většinou
i valů rozebráno bylo kdysi ku stavbě chalup: dolního valu použito
28c» —
k zadrženi vody. čimž \znilvl jak\''si ryljniťck. Při dolním valu stojí
stromovím zastíněna malá kaplička. Má se za to, že nejbližší statek
při valech stoji na místě Tómova poplužního dvora. R. 1901 na pří-
hodném místě valu postaven památce Tómově kamenn\' jehlancovS'
jjomník s medailonem na jehlanci a votivní deskou na soklu. Při
u])ravování základů pro pomník vykopány některé zbytky nádob a
(>rnamentovan\'ch kachlů, jež odevzdány Pražskému Museu.
Rozhled od tvrziště ku Ždáru na mírnou pahorkatinu a dále na
ri)\ inu Jindřicho-Hradeckou není prost zvláštního půvabu: krajina sama
(lyse klidem a dojatému návštěvníku zdá se. že mírn\'' vánek šepce
tklivou dumu jako ohlas dá\n\-ch. zašlých dob.
K- řišer.
JINDXICHUV HRADEC
ÍSE STRANY JIHOVÝCHODNÍ).
XLII. OKRES JINDŘICHOHRADECKÝ.
\' době. kdy střední Cechy několik set let již byly osídlenv. mělv
svá knížata, své dějiny a samorostlou kulturu slovanskou, bvl jiho-
východní kout země české stále ještě krajem nehostinným. Celé jiho-
\ýchodni Čechy byly až do konce XII. stol. porostly mohutným, nepro-
stupným pralesem, jímž jen na některých vhodných místech, jako
na př. od Landštýna přes Stráž, do nitra Cech vedly zemské stezky.
Tento ])rales byl [přirozenou mohutnou zemskou hradbou. Jim nepřítel
nikdy netroufal si do Cech \niknouti. zvláště když přístup do země
— 2"0
České byl valně ještě stížen ohromnými močály a bažinami, stezky
zemské pak bedlivě byly střeženy strážemi. Zbytek b\^valého pohra-
ničního pralesa chová se na památku v revíru markytském u Stráže.
Hojná ložiska rašelin\', v krajině této se V3'skytující. jsou pozíjstatky
těchto velik5'ch močálů.
Osídleníjindi^ichohradecka provedeno bylo v 13. století, když mocným
Vitkovicům celé jihov\'chodní a jižní Čechy v úděl se dostaly. Aby
tato krajina rychleji osídlena byla, povolali sem hradečtí páni mnoho
Němců ze Švábska. Ti jali se pak prales káceti a na půdě takto zí-
skané osadv zakládati. Tak vzniklo kolem Jindi^. Hradce 17 němcckvch
JINDŘICHŮV HRAD
(OD JIHOVÝCHODUJ.
vesnic, jichž jména konči na .schlag". Čtyři z nich mají pozoruhodnou
koncovku „les": Hosterschlagles (Hostějoves), Niederschlagles (Dolní
Lhota), Oberschiagies (Horní Lhota), Radeinles (KadounkaJ. Tři okolní
vesnice jmenují se Ždáry.
Osídlení zdejší krajiny Němci bylo velikou i)o)itickou chybdu
pánů z Hradce, již nám nyní jest odpykávati.
Kolonisátoři měli zde práci dosti krušnou, zvláště \' místech ba-
žinatých. Svedením vody do mohutných' četn\'ch nádržek, nynějších
velko]ep\'ch rybníků, nabyl kraj nové tvářnosti, nového kulturního
a hospodářského významu, zcela odlišného od jiných krajin Cech.
Odvodněná půda stala se jilodnou a založením četných velik\''ch ryb-
201 -
mkú na Hradecku, v míře ovšem ještě větši na Třeboňsku, byl dán
základ k velkolepému chovu ryb, jenž nemá v celé říši sobě rovného.
Jakoby rarovn\'m proutkem dotknut, stal se po mnoha věkíi neho-
stinný a nepřístupn}' tento kout Cech krajem roztomilým, skytajícím
mnoho krás přírodních. V okolí Kumžaku, Kamenného Malíková a Jin-
dřiše najde cestovatel vděčné půvabné horské lesní partie, v údolí
hradeckém stříbří se pás tiché Nežárky a kolem dokola lesknou se
hladiny velkých i menších rybníků s bohatou zvířenou a květenou
voflní. Hladiny jejich, zdobené ostrovy bílých leknínů a žlul\-ch stulíku.
l)rázdi divoké kachny, potápky a lysky. ^' pustých pobřežních ráko-
sinách zlatem lesknou se vvsoké stvolv \odního kosatce a nalézají
JINDŘICHŮV HRAD
(OD JIHOZÁPADU).
zde úlulku celé roje hnízdících tu rákosníků, roháčů, racku a mořskxch
vlaštovek.
rtvarem náleží cel\'' okres prahorám. Panující horninou jest zde
tedy žida a rula. Rula jest šedá. plástevná. na cizí vložky chudá. Jest
zde i granulit se stopami amfibolu. (/ Stříbrce nalezen byl sienit.
Hojn(' a mohutné jsou alluvialní nánosy písku a hlíny, zvláště mezi
J. Hradcem a Stráži, kdež se i kaolin dobývá. L' rybníka kaěležského
a biatskeho jsou ložiska rašeliny as o 23(» ha. Jiná rašeliniště jsou
u Stráže. Kašídina zdejší skytá málo \ýhřevné palivo. U Jindřichova
Hradce jest nepatrné ložisko rudy manganové. Půda jest po výtce
chudá, postrádajíc úplně látek vápenitých.
Soudní okres jindřichohradeckx' hraničí na severu s okresem ka-
menickým a počáteck\''m. na v\'chodě s mora\sk\-mi okresy telečskxm
_ 292 —
a dačickvm. na jiliovýchodč s okresem ndvoln-slriekým a dolnora-
kouskvm okresem ličovsk\-m. na jihozápadě s okresem třeboňským.
na severozápadě pak s okresem Veselským.
Rozloha okresu jest 504'24 knř. Okres přísluší k pahorkatině česko-
moravské. Terrain jeho jest celkem mírně zvlněn ; značnější výpnuliny
jsou na severu s nejvyšším bodem .("ertúv kámen" (629 m). Povrch
okresu sklání se od severu, východu i jihu do mohutného údolí jin-
dřichohradeckého, jímž protéká řeka Nežárka. U Stráže rozvinuje se
tento z prvu stisněnv údol v kraj rovinný. Menši romantická údolíčka
jsou v Jindřiši a Kamenném Malíkově. Průměrná výška okresu jcsl
560 m. Nejnižší bod jest u zámku jemčinského (424 nu. K severový-
NEJST.ARSI CAST Jl.XDKICHOVA HR.ADU.
chodu a jihozáj)adu jest krajina otevřená, nechráněná. \ vdaná stu-
den\^m větrům severním. Průměrná teplota roční jest 7'4 — 8'3" C.
Následkem značnějšího \v\ýšeni ])U(ly ])Očíná tu setba jarní
teprve v polovici dubna, v hornatější xýchodni a jižní části okresu
i později. vSetba ozimní počíná v měsíci září. Vodních srážek jest větší
množství nežli na Třeboňsku. Po stránce hydrografické jest Jindřicho-
hradecko převážně krajem rybničním a zaujímá v té příčině hned druhé
místo po Třeboňsku. Veškeré vodstvo náleží do povodí vltavského.
\\vměra všech rybníků jest 22(X) //a. Panslxi hradecké samo má Ih'
rybníků o 1272 ha. Největší rybník jest holenský u dvora Hoiná
(244 ha), kačležský u vesnice Kačlehy (197 ha). Krvavý u Člunku
(8:^7 ha), Vajgar u J. Hradce, lásenický u vesnice Lásenice, staňkovský
u Staňkova, ratmírovský u Mal. Ratmiro\a. Hejtman u Rozkoše, muti-
2')J
STARÉ MĚSTO V JINDI^ HRADCI.
nč\'esk\' u Mutin("'\'.si. Ivo-
morný u Strmilova, Dřevo
u Horní Pěné a Roh li dvora
Drahýšky. Kromě těclilo ve-
likýcli rybníků jcsl v okrese
ješlě v<'liký počet rybníků
menších, jichž jde ik) sel.
Hkivním lokem krajiny jin-
dřichohradecké jest řeka Ne-
žárka, jež vzniká z potoka
kamenického. Od Jarošova,
kde přijímá potok žirovnickx',
protéká ůdohmi v mírné pa-
horkatině \' čáře xlnité smě-
rem jihozápadním, u Jimh^chova Hradce přijímá potok jinihMšský a obrací
se k jihu. LI Lásenicc pak k západu.
Dle sčítání z r. 1900 žije v okrese ,Wi.8.SS oby\atei. z nichž jesl
28.915 Cechij a 9.938 Němců. Jest tudíž okres jindřichohradecký pře-
vážně okresem českým. Obě národnosti jsou v okresu starousedlé a
snášejí se vedle sebe poměrně dosti klidně, jsouce hospodářsky \ zá-
jemně na sel^e odkázány. Hospodářská, národní a politická organisace
jest však u Němců daleko lepší, než-ii na straně české. České ob\ \a-
lelstvo jest zde rozraženo německou zátokou, jež z Rakous sem vy-
bíhá a jejíž konečným bodem jest vesnice Lodtéřov (n. Riegerschlag).
Město Jindřichův Hradec tvoří na této zátoce německé ostrův-ek, kolem
dokola obklíčeno jsouc, až na českou vesnicí Skrýchov. sam\'mi ně-
meckými osadami. České obyvatelstvo, usazené hlavně na pravém
břehu řeky Nežárky, náleží k velikému národopisnému okresu blat-
skému. Starol)yiý. svérázns' kroj blatský lid vesměs již odložil. Jen
v musejích jsou ;íhyl]\y
jeho, a to zvláště nádher-
ného kroje ženského, za-
chovány. Německé oijy-
vatelstvo zdejší mluví dia-
lektem bavorsko -rakou-
ským.
Způsob hospodářství
])olního jest úsporný se
svobodným střídavým i)0-
stupem. Hlavní plodinou
v zdejším kraji jest oves
a žito, z okopanin zemáky
a řepa, z píce jetel a
NOVÝ PALÁC JINDK. HRADU
S .-VRKÁDAMI NA TŘETÍM HRADNÍM NÁDVOŘÍ.
294 —
směsk\'. Lesní půda zaujímá 13.032 ha. z čehož polovina pi^ipadá na
velkostatky. Lesy jsou i)0 v\'tce jehlirnaté. V obecních lesích převládá
l)orovice. na velkostatcích smrk. Celkem daří se tu lesům dobře. Ne-
malého významu jako lesy mají i rybníky, jež každého roku poskytují
bohatého výtěžku. \ý\o/. ryb provádějí velkoobchodníci, kteří z pravidla
\eškeré r3'by ze všech rybníků od velkostatků hned před lovem zakupují
a vyvážejí do \^ídně, Hor. Rakous, Prahy, Saska. Bavor a Hamburku.
Kíční a potoční rybářství jest úplně zanedbáno, ač chov pstruhů v horských
potocích dobře by se vyplácel.
Ovocnictví valně se nedaří, ježto pozdní jarní mrazy květ poško-
zují. Včelařství pěstuje se pouze
ze záliby. — Velkoprůmysl jest
v okrese slabě zastoupen. Ještě
před 50 lety kvetl zde průmysl
soukenick5\ nyní není zde po
něm ani stopy. Také mlynářství
a koželužství jest v úpadku. Po-
měry dopravní jsou ]jřiznivě a
podporují obchod. Okresem pro-
bíhá českomoravská příční dráha
a dvě úzkokolejné dráhy, Jindř.
Hradec-Nová Bystřice a Jindři-
chův Hradec-Obratany. RíšskS'ch
silnic jest 21^/rt, okresních \'i'lkin.
Chudé obyvatelstvo okresu
jest jioukázáno hlavně ku \zdělá-
\áni půdy. Jindřichohradecko jest
silněji zalidněno, než-li okres}''
okolní. Stálým drobením statků
však stav selsk\' mizí a ob\'va-
telstvo chudne. V celém okresu
jest velik\' nedostatek dělného
lidu, který z jara hromadně od-
chází za výdělkem vvmosnějším
do Rakous. hla\ně do Vídně. Nedostatek pracovních sil jest tak citeln\'',
že mnozí majitelé selsk\''ch usedlostí \ážně o tom přemýšlejí, že část
jiůdy svě nechají vůljec ladem ležeti, ježto nejsou s to. aby potřebné
])ráce sami na nich konali.
Polilickvm a soudním středem okresu jest
PORTÁL NOVÉHO PALÁCE JIXDK. HRADU.
JINDŘICHŮV HRADEC, nejčelnější, historicky památně město
na českém jihovýchodu. Rozkládá se malebně v mohutném údolí po obou
březích řekv Ncžárkv. Na jihovvchodní straně iiřilěhá k městu velikv
- 295 -
rybník ^Vajgar", kamenným mostem na dvě nestejné části i-ozdělcn\-.
Město čítá nyní 738 domů a 9.285 obyvatel, z nichž jest 8.756 Cechů
a toliko 529 Němců. Vznik města klade se do začátku osídlení zdejší
krajiny, jež stalo se kolem r. 1200, kdj^ž tou dobou Vítkovci Jindřich na
ostrohu, utvořeném řekou Nežárkou a potokem jindřišsk\'m pevnou
vodní tvrz si vystavěl, obehnav ji hradbami a obklopiv ji kolem do kola
vodou. V podhradí vzniklo nejprve Staré město, se znamenit\'m. z XV.
století pochodícím, opevněním o třech branách: novoměstské, rybnickě
a nežárecké, z nichž tato jedině se dosud zachovala, postupem času
pak kolem něho předměstí novo-
městské, nežárecké a václavské.
findřichův Hradec byl mě-
stem poddaným či šosovním a
náležel k panství pánů hradu Jin-
dřichova. Potomci jejich zvali se
páni z Hradce a měli ve znaku
zlatou pětilistou růži v poli mo-
drém. Vádii zde až do r. 1604.
kdv rod tento Jáchymem Oldři-
chem po meči vymřel. Lucie Olilie.
sestra předešlého, provdavši se
za Viléma Slavatu, vládla zde
samostatně až do smrti své r. 1633.
načež drželi zámek a panství hra-
decké Slavatové. Marie Josefa,
poslední Slavatova. provdala se
r. 1687 za Heřmana Jakuba Čer-
nína z Chudenic a pak přešlo
panství hradecké na rod hrabat
Černínů, v jichž majetku podnes
se nalézá. Tyto tři mocné panské
rody pracovaly na zvelebení města
svého, které s česk\'m lidem
všechny radosti a strasti prodělalo
a národu svému věrno zůstalo, ač od pradávna obklopeno bylo nč-
meckvmi osadami. Bylo středem rozsáhlého panství, které bylo vždy
jen děděno, nikdy ale prodáváno.
Nejznamenitější budovou města jest ovšem star\- jeho hrad. jest
jedním z největších v Cechách. Nebyl vystavěn tak. jak jest. najednou,
nvbrž v různých dobách a různých slozích. Nejstarší jeho část, hrad
Jindřichův, jenž tvoří základ celého nynějšího hradu, jest vystavěna
v slohu románsko-gotickém. Další přístavby a přestavby v hradu ko-
naly se hlavně za Jindřicha IV. (1436—1507) a za vlády posledních tří
OLTARIK MATKY BOZI
v K.\PUČCE ZÁ.MECKÉHO FRAUCIMORU
ZV. ,BlLÉ PANÍ".
296
pánu z Hrailce, Jáchyma (vládl od r. 1530—1560). Adama II. (\iádl
I5W-I596) a Jáchyma Oldřicha (xládl 1596-1604).
Do hradu vstujjujeme po mostě, dříve zvedacím a vrží hájeném,
prvou branou, za niž octneme se na prvním hradním nádvoří. Zde
jsou hlavně obydlí a úřadovny zámeckých úředníků, kolny a konirn}\
K této části přiléhá pansk\' pivovar s elektrárnou. Z tohoto nádvoří vedl
za star\'-ch dob vchod do vnitřního hradu v právo. \' XVI. století
vzniklo na místě, kde táhla se druhá hradební zed, příčné předhradí.
jímž klenutým jjiúchodem \- levo přicházíme do druhého hradního
nádvoří. Na něm jsou panská
^ obydli, jednoduše upra\"ená. Na
třetím velkém hla\ním nádvoří
zvedá se na straně jihovýchodní
znamenitá dvoupatrová budova
renaisančni. Nový \)íúí\v zvaná.
Hned při vstupu do něho upoutá
])ozornost poutníkova pěkný por-
tál, chráněný mřížovými vraty
bohaté renaisančni práce zámeč-
nické. V přízemí této budovy
umístěn jest bohatý archiv zá-
meckv' rodu pánů z Hradce, rodu
Slavatovského a Černínského.
Jsou zde dále komnaty hraběte
luigena Černína, jenž roku 1906
správy panství se ujal.
\' I. poschodí jsou pokoje
panski'. jež nyní za nové vlády
iio\ě se upravuji, se znamenit\mii
obrazy a skvostnou .šatnici. K po-
kojům přiléhá tak zvaná rožm-
berská chodba s četn\-mi potlo-
biznami ]iředešl\'ch majitelů hra-
du. A' druhém poschodí býval nádherný .zlatý sál". Na protější straně
jest starší budova, značně později přestavovaná, v níž býval rytířský
sál španělský s malou domácí kapličkou zámeckého fraucimoru, zvanou
kaplí „Bílé i)aní" \ ujiomínku na sličnou Perchtu z Rožmberka, chof
nehodného Jana z Lichtenštejna, pána na Mikulově. Kaple je patrně
dílem Jindřicha \\\. nebof stěny její jsou ozdobeny podobiznami čtyř
manželek jeho. Tato dvě stavení spojili poslední páni z Hradce nád-
hernými dvou|)atrovými arkádami. Za arkádami jest neveliká zámecká
zahrada s rondelovým ])řekrásným altanem. vysta\ěnvm za posledního
pána z Hradce \- italské renaisanci. l*roti starému románskému hlav-
ROXDKLOVÝ AL'I'.\N Jl.XDlý HR.^DU.
— 2'*7 —
nirau vjezdu nalézá se zámecká studna. .U m hluboká, s ozdobnou re-
naisančni mříži z r. 1604.
Na straně severovýchodní zvedá se mohutná, úctyhodná budova,
star\' původní to hrad Jindřichův s kapli sv. Ducha a s tak zvanou
kapli sv. Jiří. v níž jsou znamenité fresky, nyní obnovené. v\-jevy to
z legend sv. -jirských. Pocházejí z r. \'X\\^. K slarému liiailu přiléhá
kulatá věž, obecně hladomor-
nou zvaná, proti ni pak byla za
Jindřicha IV. postavena věž
Červená, v jejíž přízemí jest
bývalá zámecká kuchyně, v níž
vařívalo se v starvxh dobách
pro panstvo a služebnictvo zá-
mecké a zejména také o slav-
nostech udělování „sladké ka-
še." Tato slavnost byla velko-
lepá hostina chud\''ch z panství
hradeckého, jež ])0 40() let kaž-
dého roku o zeleném čtvrtku
na hlavním nádvoří zámeckém
se konala, a to nepochybné
na oslavu jiamátky j)oslední
večeře Páně. \' |)rvnim patře
byla soudnice, kde zasedal
krajský soud. Ve vedlejších
jizbách byly žaláře. I soudnice
vyzdobena byla freskami a to
v spodní části zemským sně-
mem, v části klenutého stropu
pak obrazem honby.
StarobylŇ' hrad stihl krutx'
osud, týž a skoro současně jako
stihl hrad Landštýn. R. 1773
vznikl v pile pod hradem oheň, jenž záhy tak se rozšířil, že i ceK' hrad
v plamenech se ocitl. Po požáru byly jednotlivé části hradu jen nuzně
krytem opatřeny a od té doby nebylo ničeho se stranv panstva pod-
niknuto na obnovení této starobjdé památky, jež se jeví jako poloviční
zřícenina. Teprve když r. 1906 hrabě Eugen Černín správv panství se
ujal, začíná se hrad důkladně opravovati a tak doufáme, že za jeho
vlády bude starx- hrad náš nejen zachráněn, ale i k novému lesku yio-
vznesen.
Po hradu nejpamátnějšími budovami \' městě jsou četné jeho
kostel^^ Nejpřednější svatyní jest farní chrám Nanebevzetí P. Marie.
HRAD.M STUDNA
NA TŘETi.H Nádvoří jindR. hradu.
— 298 —
A' vstaven a do nynější podoby upra\cn byl asi v druhé polovici 14.
století v slohu gotickém. R. 1625 povýšen by! papežem Urbanem VIII.,
zásluhou hraběte YW. Slavaty, s farou na i)roboštsk\'. Píed velikvm
ohněm r. 1801. jimž celé město se všemi svými kostely bylo zachvá-
ceno a v popel obráceno. b\l\nitrek jeho velice nádherný a mnohými
oltáii vyzdoben}-. Nyní jest v něm toliko 6 oltáíú. Zásluhou i)rol)(;»šta
Jos. Hofmana byla Spulířo\'ská ka])le P. Marie, znamenitě gotické
klenby, obnovena a umělec-
k\'mi malbami \"}'zdobena.
Za s|)rá\v prol)ošta Dra.
Aloisa Jiráka byla nákladem
ji'ho vkusně vymalována
l)resbytéř. roku následujícího
pak znaěným pí'ís])ě\kem
farniku hla\ní i obě polioění
lodi. \" hrobce pod kostelem
|)Ochováni jsou páni z Hradce
a někteří Slavatově.
Kostel sv. Jana Křtitele
pokládá se za nejstarší z ko-
sleKi hradeckých. Alá vyso-
kou hlavní lod a poboční
značně nižší. \\vstavěn byl
v |)řechodní době \' slohu
románsko -gotickém a byl
skoro celý vyzdoben fres-
kami v různých dobách. Ně-
které z nich byly před ně-
kolika lety restauro\'ány.
A' 14. století drželi jej mi-
noritě, kteří jej a klášter
r. 1.^64 za slušnou náhradu
dobrovolně opustili a do Ji-
hlavi přesídlili. Na to Jáchym
z Hradce klášter jejich pře-
měnil ve špitál ěi chudobinec pro 2(» mužů a 20 žen. Ke chrámu ])řilěhá
\' |iravo kaple sv. Mikuláše, znamenitá to sta\ ba architektonická. \- Ie\o
pak křížová chodba s kaplí soukenickou.
Hřbitovní kostelík sv. Václava vystavěn byl \' (lol)ě neznámě
v slohu gotickém. Kaple stávala tu již r. 139y. Kostel měli \c správě
Františkáni. Mnoho škody utrpěl ve válce 30leté a pak )>ožárem r. I8(il.
\' kostele jsou některé zajímavé starobylé náhrobky a [)ak zasklenný
n;ípis jména Ježíš, jenž ])rý od J. Ka])islrana i^ochází.
TKETI HRAD.NÍ NÁDVOŘÍ.
ČÁST PŮVODNÍHO HRADU JINDŘICHOVA.
— 299 —
Hřbitovní kostel Nejsv. Trojice vystavěn byl r. ló'M stranou |)(nl
oboji. Po bitvě běiohorsiié byl však kostel utrakvistům odňat a ode-
vzdán katolíkům. Ke kostelu přiléhá kaple Pirchanovská, v níž jest
starobyK' křidlovx' oltářík. Kolem kostela rozkládá se pěkně upravenv-
hřbitov s hrobkou rodiny Landírassoxy. v slohu řeckodorském \y-
stavěnou.
I''rantiškánský kostel sv. Kateřiny byl \yl)udo\án roku I47í>
Jindřichem I\'. z Hradce. \'yhoř<'l r. If)l"^> a Iřiul. \' hrobce kostelní
pocho\án jest hrabě Pavel Slavala. Kostel má 2 rondelo\ě renaisaněni
pol)()rní kaple. Ke kostelu přiléhá křížová chodba a klášter s velikou
zahradou.
V.XITŘKK K.\PI.K SV. JIŘÍ.
Kostel s\'. Maří Magdalenv vysta\ěn byl s přiléhající kolejí pro
řád jesuitskx- Adamem I. z Hradce a synem jeho Jáchymem Oldřichem.
Když r. 1615 vyhořel, kázal jej Vil. Slavata znova od základů \ysta-
věti. Po zrušeni řádu jesuitského byl kostel r. 179.'^ v skladiště xojen-
ské proměněn, z koleje jesuitské staly se pak kasárny. \' hrobce
pod kostelem pochován byl Vilém Slavata v rouše řeholním.
Kostel sv. Alžběty vystavěn byl v slohu gotickém na konci mostu
rybnického s bývaK^m špitálem pro 13 mužů a 8 žen. Roku 15(4 byl
špitál Jáchymem z Hradce zrušen, kostel pak r. 1793 rovněž ziušcn
a v kovárnu proměněn.
Kostelík sv. Jakuba s hrobkou hraběcí rodiny Ccrninské zvedá se
malebně nad městem na lesnatém ná\'rší. jež oxdádá údol hradcckv.
300 —
K. IHW) vy#la\rl jej v pěkném slohu gotickém hrabe Eugen Černín.
Nedaleko hrobky zvedá se velmi malebně v sadech pod sv. Jakubem
evangelický kostel, r. 1906 v moderním slohu vystavěn}'.
Ze světských budov pozoruhodná jest městská radnice na velkém
náměstí, která třikráte vyhořela. Nynější podoba její jest z r. I8(»l.
Na náměstí vypíná se proti radnici pěkně barokní sousoší Nejsv. Trojice.
Z no\'ých ijudov xyniká i)alác městské spořitelny v třídě Kiegrově,
palác Jednoty záložně a ob-
chodní dům ..Treviso" vměst-
skxch sadech, ozdoben\' pěk-
nými freskami historick\'mi.
Nedaleko jest dvoupatrová
budova škol chlapeckých,
v níž umístěna jest t(''ž
městská ojiatrovna. Nová
poštovní budova právě se
staví. Pozoruhodné jest i re-
naisanění nádvoří s arká-
dami dvorce Bystřičkách
ě. 8') v Kmentové ulici.
V starých dobách byl
Jindřichí^iv Hradec důležitým
městem a stanicí na hla\ní cí-
sařské silnici, xedoucí z\'ídně
do Prahy. Z té doby zacho-
valo se zde několik velkxxh
zájezdních hostinců, které
však nyní pozbyly svého
dřívějšího významu. Cil\'
byl zde průvozní obchod.
Pod záštitou mocných s\"ých
pánu město utěšeně zkvétalo
a dosáhlo největšího roz-
květu za panoxani posledních jjánů z Hradce. Jako jiná města, byl i Jin-
dřichův Hradec městem opevněným. Z bývalých hradeb, bašt a jiných
opevnění zachovaly se už jen nepatrné zbytky.
Častě a xeliké požáry, zvláště onen hroznx' z r. 1801. jímž celé
město lehlo popelem, dále válka .'.oletá a \álky francouzské zničily
l)lahobyt obyvatelstva na dlouhá léta. 'J'eprvé v novější době čilejší
opět život jest v něm pozoro\ali. .Město slyne od pradávna svou či-
stotou. i)ří\ětivoslí a vlídností obyvatelstva, malebnou a zdraxou po-
lohou. překr;isnými sady a parky lesními k níž bažantnice panská to
o))ora s>' svými půvabnými rybníky zvláštní pozornost zasluhuje. Ohv-
CER\'E.\.\ y\:/. JI.\I)ŘUHO\-A HR.AUU.
301
/*»-
vatelstvo živi se po Nýtce droljn\'-m řemeslem, poinim liospodářstvím
a obchodem. \' mislě jsou dva pivovary, I liiiovar, továrna na vý-
robu látei\ iiedvál)ných. továrna na pletené zboži, škrobárna a syru-
bárna. Di^ivějši 2 panské ml\ny zanikly a používá se jich nyni za
elektrárny. Z ústavů peněžních uvádíme městskou spořitelnu. Jednotu
záložnou, okresní hospodářskou záložnu a zastavárnu.
Ústavy vzdělávací jsou :
c.k. vyšší gymnasium, založené
již Adamem II. z Hradce, obecná
a mesiánská škola chlapecká
i dívčí, průmyslová škola po-
kračovací, škola obchodní, ně-
mecká obecná jcdnotřídni škola
israelitská. zimní škola hospo-
dářská, městská opatrovna.
veřejná knihovna a čítárna.
městské museum.
Z humanitních ústavů zdej-
ších u\ádíme: okresní \"še-
obecnou a vojenskou nemoc-
nici. městsk\' chudobinec a
chorobinec. sirotčinec, pansk\'
špitál pro schudlé měštany a
měšfanky hradecké u sv.Jana.
ústav polévkový ])ro školní
mládež a studentskou nocle-
hárnu.
Od r. I77'> má j. Hradec
svou stálou \ojenskou posádku,
o jejíž udržení a rozmnožení
obec velice pečlivě se stará.
Jindřichův' Hradec jest do-
plňovacím okresem pěšího plu-
ku č. 75. Trvale jest zde po-
sádkou I i)rapor tohoto pluku. I prapor i)olnich myslivců č. 22. I prapor
zemské obrany č. 29 a kádr dragounů pluku č. 10. \'ojsko toto uby-
továno jest nyní ve 4 kasárnách a I baráku. Páté kasárny budou se
právě stavěti. Za rok bude tedy v městě více kasáren než-li škol.
Starobylé gymnasium zdejší stále ještě živoří v prastaré, neúčelné šeré
budově. Za to vojsko zdejší ubytováno jest všude v krásnj^ch bu-
dovách na nejpěknějších a nejzdravějších místech města. Jest s podi-
vením, že pro tento nejpřednější osvětovŇ' ústav zdejší nemohlo se
dosud žádné vhodné místo nalézti.
Á^^
l'ROríO.STSK\' CHRÁM N.\NEBE\'ZKTI
F. M.\RIE V JINDŘ. HRADCI.
302 -
Po dvou císařských a 4 okr.
silnicích, okres probihajicich. vy-
konáme nyní procházku po
okresu.
Po táhlé, stále stoupající sil-
nici, na západ ku Praze vedoucí,
přijdeme do prvé něm. vesnice
Děbolína s dvoutř. školou a
kaplí. S levé strany spatřujeme
odtud vesnice něm. Matnou se
školou jcdnotř.. s pravé strany
pak \'('l. ixatmírov rovněž se
školou a kapli.
.\a nejvyššj vypnuliné za
Déboiínem. 6 km od J. Hradce,
zvedá se ze stínu košatxxh lip
starobylý, bývalý poustevnický,
gotickv kostelík sv. Barbory
s pěknou mvslivnou. Připomíná
se poprvé r. 1503, ale pů\odu
jest mnohem staršího. R. 1793 byl
kostelík zrušen a prodán k ])anství
hradeckému. Od těch ^dob spustí
běnky Jos. Černínové částečně
\'NITREK I^ROBOSTSKIÍHO CHRÁMU.
a teprve \- poslední době péčí hra-
opraven. Na blízku železniční za-
stávka. Svatá Barbora jest oblíbené výletní místo Hradečanů. Jižné
odtud zcela na blízku jest čes. vesnice Ratiboř si tř. školou. Na
ná\rší stávala tvrz. náležející pánijm z Hradce. Ratiboř má 535 oby\-.
Odtud dále na jih jest vesnice Roseč s farním kostelem sv. Si-
mona a Judy z r. I7*M. Dle povésti stával zde kostel již v dobách
husitskxch. Roseč má 3 tř. školu. 52 domů se 437 obyv.
Ještě jižněji jest skupina 3 českých vesnic, Stejka, Hatin
a Polšf. Jméno vesnici Ha-
tína připomíná, že tu na
stezce od Stráže vedoucí
přes bažiny kladeny byly
hatě. \' Polšti jest škola
jrdnotřídní.
Západně odtud v i)ěkné
rovince na pokraji ohromné
obory se zvěří srnčí a dančí.
tulí se k pravému břehu
KOSTEL SV. JA^-A KŘTlTIvI.K -Nežárky pěkný rozsáhlý lo-
V JIXDŘ. HRADCI. vcckv zámek Cernínskv
- 303
J e m č i II a, při němž d\ ůr
a hospoda. Dříve b\'val
zde pansk}' hřebčinec.
Zámek s kaplí sv. Jana
Nepomuckého vystavěn
byl v slohu barokním
v letech 1767 — 69. rozšířen
pak r. 1792. Kolem r. IBoo
b\'vaio zde velmi hiurno.
ježto konaly se zde honby
parforsni. Nyní jest Jem-
ěina letním sídlem hrabat
Černínů. — V jemčinské
oboře jest několik pěkn\'^ch
míst, turisty vyhledáva-
n\'ch, jako na i)ř. Kočičí
vrch s pěknou vyhlídkou
a rozkošné údolíčko, jímž
vine se Vydymač, odtok
to rvbnika hoienského.
JihovjThodně oti
činy leží město
Jem-
e\'an(;i-:lic:ivV ko.stel \' jindk. hi^vdci.
STRÁŽ. Původ a vznik této osady, na levém břehu řeky Nežárky
se rozkládající, spadá do doby praehistorické. Jméno samo. četné na
blízku mohyly, v městě samém při kopání nalezený přeražený mlat,
Vfliká to vzácnost v této krajině, dokazují, že tudy vedla z Rakous
směrem od Landštýna hlubokým pralesem do nitra Cech zemská
stezka, po které se přes řeku Nežárku brodem neb mostem dále
i\ 1'lavsku přecházelo a že
lenlo přechod zde byl stře-
žen. Tedy malátvrzka, stálou
stráží opatřená, stála zde
zajisté již \- dobách těch pra-
dá\'ných.
Panství strážské zalo-
ženo bylo roku 1267 Se-
zimou. bratrovcem Oldřicha I.
z Hradce. Po oné staré stráž-
nici, jejíž jméno se přeneslo
i na hrad jím zde zbudovaný,
zvali se potomci jeho páni ze
Stráže. Znakem jejich byla
Kl.ASllikNl KUSlf.l. b\'. K.VlKlíl.W
V JINDK. HR.ADCI.
- 304
modrá pětilistá růže v poli zlatém, obrácené to barvy ]>ánů z Hradec.
Osada u hradu povstalá byla ve XW . století městysem a tepr\é
roku 1876 stala se městem. Páni ze Stráže drželi hrad a panství
do r. 1474. načež přešlo v majetek pánů z Donína, pánů z Vrchovišt
a z Lobkovic. Roku 1570 zapálil blesk hrad a oheň téměř celý jej
zničil. Roku 1,^77 přešla Stráž na Viléma z Rožmberka, od tohoto
pak na Adama II. z Hradce. Dcera jeho Lucie Otilie postoupila
■Stráž manželi svému Vilému Slavatovi, při kterémž rodu zůstala až
do jeho vymření. Pak přešlo panství na Šternberky a Černíny. Od
roku 1811 náleží rodu svobodných ])ánů Leonardů. Ze starého hradu
■zachovala se věž velice zajima\á a některé hradební zdi. Nynější
i Sif#«»«^í^-l^j»tBfitiř^
\ELKK NAMÉ.STÍ v JINDŘICHOVÉ HR.VDCI.
zámek pochází z počátku 18. století. Hrad byl se strany k městu
opevněn hlubokým příkopem a silnými \ vysokými hradbami. Velko-
statek strážský jest nyní v sekvestraci. Nejpamátnější budovou v městě
jest farní got. kostel sv. Petra a Pavla, jenž připomíná se r. I.íoo.
R. 1413 byl ])řestavěn. Kostel jest jednolodní. Při pravé straně lodi
přistavěna jest gotická pětihranná kaple zámecká, v niž zachovány
jsou některé staré náhrobky. Město má 200 domů s 1603 oby v., jež
živi se po výtce polním hospodářstvím. V místě jsou 2 lihovary
a i)anský pivovar, kruhová cihelna. Jest zde pětitřídní obecná a měší.
škola chlapecká s |)růmysl. školou pokračovací. Město náleží k nej-
pokročilejším \- okresu a jest vyhledáváno četnými hHními hosty. Stu-
dentská noclehárna jest hojně používána. Občanská záložna dobře si
- 305 -
.-i 3
— <
O. r
ca
O
~ ar
— <
_><
— 30b
NADVORI S ARKÁDAMI
\E DVORC: DO^ÍU BYSTŘICKÝCH V JINDŘ. HRADCI.
\x'de. Xa Ijlizku jsou ložiska
výborného kaolinu a raseliny,
jež se vyváží. (_)d Stráže jest
řeka Nežárka již splav ná. fest
zde proto veliké skladiště dřiví,
jež pla\'í se ])0 \'oreeh do
Prahy.
Ze Stráže vedla do Cech
stará zemská stezka přes
Plavsko a Hatín. U P 1 a \- s k a.
\ esnice čes. s 35 domy a ()65
obyv. a 2 tř. školou, stávala
])rý na vrchu Fridrichově tvrz.
Z Plaxska odlioěuje v právo
stezka. i)římo vedoucí přes českou \esnici \'ydři a xes Políkno do
J. Hradce.
Za Stráží spojena jest řeka Nežárka s Lužnicí stokou, zxanou
-Xovou řekou". ( )d Stráže nastoupíme další pout okružnou přes ves
Pisti nu a Mí šek do Libo řez. vesnice ležící na okres, silnici do
Chlumce vedoucí. Východně od Libořez prostírá se na vypnulině vel-
íc )lepý re\ír s\-. markytský. v němž na vysoké skále Homolka (612 /n)
z\ané, a pak na skále Bublavč v starých dobách hlídky se konaly,
r Homolky objeveny byly mohyly. Homolka jest nejvyšším bodem
v okolí strážském. Odtud skytá se pěkný rozhled po dalekém širokém
okolí. Hlídka na Homolce byla přední jjosunutou strážnicí stezky
strážské. V 16. a 18. stol. \- hlubokých hxozdechí zdejších vystavěli
si poustevníci zcela blízko vedle sebe 2 koslelikv. jež zas\ělili sv. Mar-
RV\-.\I.V l^OLSTEVXICKV KOSTELÍK .SV. BARBORY
U JIXDŘ. HRADCE.
r~
307 —
.'?^-"3Sa^i
z
2
y
3u8
..IK.\I( IXA'. L(J\'I':(KV ZAMKK Hl^IAHAT CKRXINI-.
kétě a s\-. Anně. Kostel sv. Markéty stál zde již ke konci 16. sloleti.
Z celého dalekého okolí ])ulovali sem do tohoto rozkošného lesního
zátiší zbožní lidé v slavn\'ch procesích. 1\. 1799 byly oba kostelíky
vyzdviženy, načež spustly. Poslední poustevník Kristián Sommer žil
zde ještě r. 1722. Několik kroků od kostelíku jest pěkná myslivna.
Revír s\'. markétský jest nejkrásnější a nej\'ětší z celého jjanství
Cernínsk(''ho. J(-sl zde část b\'valého pralesa, vyniká nádhernS^nii les-
ními ])arliemi a chová se zde černá, červená a vysoká zvěř. K revíru
přiléhá velik\- rybník staňkovsk\'. T\'ž jest tím památnx'. že jest po-
mezn\'m rybníkem tří panství: hradeckého, bystřického a chlumeckého.
Skvostnou parlii tohoto památného rozmezí i)odává nám následující
obrázek. Obyvatelstvo okolních \esnic nalézá v lesích markétských
obživy a zaměstnáni jako dřevorubci. l'o okresní silnici vracíme se
z tohoto zajímavého vxdetu k domovu. Projdeme vesnicí Pří b razí.
v níž obyvatelstvo zaměstnává se značnou měrou cihlářstvim. A' ]ira\o
spatřujeme rybník l)latský s rašeliništi, v levo čes. vesnici l)ol.
Lhotu. Za krátko dojdeme k \-elikému rvbníku. u jehož břehu
.\Z.
— 30') —
PARTIF. i; ř,TA\KiJ\'SKKHi) RYBNÍKA.
- 310 -
proslirá se \esnicc Lásenice s Ivaplí z r. Kífi2. \'e vsi stávala
kdysi l\r/ u rvhnika Zátvrzniho. jenž nvni \ kniku jest i)roměněn.
Po l\ri:i není ovsem již žádné stopy. (JKresní silnice \'ine se stále
po levém břehu Nežárky, po niž ]:)í"ejdeme již sam\-mi něm. vesni-
cemi Horní Lhotou. Dolním a Horním Ždárem. Zde kaple
a škola. ])ále \- le\o spatřujeme něm. vesnici Buk s I ti", školou,
v právo něm. vesnici .Něm. Malí kov. Dol. a Horní Pěnou. Farní
vesnice Horní Pěná leží již na cis. silnici, k \'idni vedoucí. Má 88
domu se 46,ť ohyw Založena byla Němci. K. I, '5,59 připomíná se tu již
fara s kostelem sw Michaela. Patrony kostela byli páni z Hradce až
do r. 1594. po nich jesuite, od r. 177;^ ])ak náljoženská matice. \" obci
jest poštov. a telei^r. úřad. :! tř. škola, mlékárna a záložna, v malém
^ í -■
m
^&¥-
^^^H^^^^%^>m;
m
' "■...^-íííř-
m
ZBYTKY B\'\'. I'OUSTí:\'.\T(;KÉHU K0ST1':|..\ S\". m.aickkty
u .STi^i.ui':.
l)ak sadu pomník cis. Josefa II. ( )byvalelst\-o živí se hlavně země-
dělstxim. K vesnici přiléhá veliký rybník Dřevo. Za Pěnou vede cis.
silnice krásn\-m ohražcnŇ-m revírem Rudolíi. \- němž chová se Č(M"-
\"ená z\čř.
Z císařské silnice odbočuje hned za městem u vojenského cvičiště
okresní silnice, jež \ede ke Znojmu na Moravě. Prochází -,;; územím
německým. Asi 3 km jest od J. Hradce na této silnici vzdálena pří-
věti\-á něm. \-esnice Olin. má <).''> domu se Mú\ ob., kapli z r. l<»(i<i
a pěknou noxou školu dxoutřídni. l'oi)liže obce jest bývalá továrna
na sukna; nyní holoxí se zde prýmko\ě zboží. Za Otínem odbočuje
jiná okres, silnice do Strmilo\-a. My však krá('<'jicr dále po hlavní
okres, silnici přijdeme nejprve do 11 os příze, která požáry velmi
utrpěla. S ])ra\-ě strany zříme vesnici Hrutkox' s ka])li a školou.
;a])li z r. 1804 a velikým rybníkem téhož jména
iižni- pak K a ě 1 e h v
;íii
r-
1
UDOLl .IIXDKISSKK
IJINDKICHOHRADECKÁ ŠÁRKA).
312
jako vesnice. Dále dos])ějeme do vesnice Ciunku. .Má '>2 domu se
605 obyv. a školu. Farní kostel sv. Jana Xe|)om. pochází z r. i7í!7.
Lokalie stala se samostatnou farou r. UJ57 s patr. nábož. matice.
V samé vsi jest veliký rybník, Krvav\' zvan\'. Mezi tímto a kačležským
rybníkem prostírá se veliké rašeliniště.
Z Ciunku dospějeme do poslední něm. vesnice Lomů se 73 domy
a 475 obyv.. se školou a kaplí sv. ]'"loriana z r. 1830. U Lomů. kdež
zastá\i\a. překročuje traf dráhy úzkokolejné okres, silnici. A\'šak již
ocitli jsme se zase \' ki"aii ryze č(:'sk(''m. \' němž nej('-cln(\iší osadou
jest město
KUMŽAK (něm. Krinigseck).
Německé jm('no vzniklo ze sta-
rého německého názvu Kunig>-
ecke. Založen byl nepochybně
Němci. \' 13. století byl Kumžak
trh(i\(Hi \>í a majesl;item A'la(li-
sla\'a 11. r. I4í')7 na městečko
po\'všen. Kumžak náh^žel ])ánům
z }L"aflc(' a pak rodu Sla\"alov-
skému. načež zdědil jej Alois hr.
Podstatský. jehož rodu dosud ná-
leží. Fara přijiomíná se zde tepr\'é
r. I.'^)'J3. a\'šak jest pů\'odu star-
šího. Kostel farní sv. Bartolo-
měje v>'hoí-el r. 15.%. 1742 a IHOH.
Z t(- doljy ])(ichází nynější jeho
podoba. Město má 291 domů
s 2336 oby\'.. jež ži\i se i)olním
hospodářst\'ím. ])růmyslem tkal-
covským a pletai"ským. Hotoví
se zde látky hedvábné. samelo\-é. i)lyše. koberce a zho/A pletené.
Peněžným ústavem jest zde líeifeisenka. Z osvětových ústavů uvá-
díme obecnou pětitř. školu smíšenou, měst. školu chla|)eckou a prů-
myslovou školu |)okračovací. Ukoli kumžatecké jest velmi hornat<\
Nejvyšším bodem \- okolí jest vrch Markův kámen (AUirkštein ). 731 //;
nad mořem.
Z Kumžaku vede dále okresní silnice jiřes \esnici Mosty, kde
škola I tr.. do Dačic na Mora\ě. Poblíže vesnice Zvůle. Sukdol
a I,e š t i n a.
Severně od Kumžaku z\edá se na mírném ko|)ei město
STRMILOV. [-"řipomíná se r. 1255. kdy slulo Stremylov. Od dávna
náležel s nedalekou vesnicí Zahrádkou k panství hradeckému. K. 156!
byl již městečkem. l'arní kostel sx.Jiljí jjiipomíná se r. 1376. Původní
KOSTEL .S\'. ií.vktoi.o.mí:.!!-;
\' Kr.MŽ.Mvl".
313
kostel vyhořel na začátku XVIII. století. \^yhořel ])ak jcštr r. Iří24
a 1P)35 a byl toho roku od základu znova vystavřn. Staiobyl\' jest
zde hrbito\-ni gotickx' kostelík sv. Ondřeje s románskou apsidou, nej-
starší prý to svatyně v této krajině. .Město má '.Ul d. s 2097 dbyv.
Většina obyvatel zaměstnává se tkalcovstvím a výrobou zboží i>lete-
něho. Zboží tkalcovské jde \-ětšinou do Vidné. Jsou zde faktoři cizích
lirem a 2 \elké závody na pletení punčoch a trikotového zboží. \'ý-
dělkové poměry jsou prostřední. Polní hospodářství udržuje se ve
stavu konservatixním. Obchod zkvétá. Dobře se osvědčuje městská
záložna s omezeným ručením. \' místě jest 6 tř. obec. škola, pol^rač.
škola ])rúmvslová a tkalco\-ský kurs. \-přejná knihovna a čítárna.
Z humanitních ústa\-Li uvádíme městskv chudobince, pulěvkový ústav
l)ro školní mládež a sludcnt-^kou noclehárnu.
i
STRMILOV.
V malém zemském v\'běžku zahrádeckém severně od Štrmilo\a.
jvou \esnice Bořetín se školou a Zahrádka ((>(> d. se 445 oby\-.)
rovněž se školou. \' tomto zapadlém koutu Cech jest hojný počet oby-
vatel vyznání evangelického. V Zahrádce mají evangelíci svůj hřbitov
s pěknou kaplí. Evangelíci zdejší jsou potomci Českých Bratří, kteří
v blízké Xěm. Olešné měli svůj sbor a hřbitov. Obě tyto historické
památky dosud se tam zachovaly. Zahrádka a .\ěm. Olešná náležely
l)anstvím k obci jindřichohradecké. Zahrádku daroval obci této r. 1496
p. Jindřich IV. z Hradce Statek Xém. Olešnou pak si obec jindřicho-
hradecká koupila r. I.S/.ť od p. Adama II. z Hradce za 2625 kop gr. č.
Dosud má tam obec jindřichohradecká krásné lesy. Ze Strmilova vra-
címe se k v\'chodišti své pouti po okresní silnici jindřichohradecko-
lelecké. U velikého rybníka Hejtmana stávala kdysi tvrz a mlýn.
Místo toto nazývá se Rozkoš. 'Jvrz proměněna v zámeček, mlýn [iak
v mechanickou prádelnu. 4 Jl:m od Strmilova mineme ves \'lčici. při-
— 314 -
Školenou k Slíižovicům. Tato vesnice, čítající 42 d. s 416'ob., leží
mezi třemi velikými rybníky: Hejtmanem, rybníkem ratmírovskym
a Krvavým. Má školu 2t!^ídní. Avšak již zase dělí nás od J. Hradce
řada osad německ\''ch. Xa břehu rybníka ratmírovského rozkládá se
\csnice .Malý Katmírov. (něm. Ivlein-Rammerschlag). nepatrná to ves-
nice, příslušná farou k Blažejovu. Tato starobylá vesnice leží na
poloku hamerském či ratmírovském 7 km ^*(\ J. Hradce. Má 33 domu
s 230 obyv. ^' místě jest škola. pošto\ni a telegrafní úřad a parní
mlékárna, jest to jedna z nejstarších osad na Jindřichohradecku.
PoNStala již \- 2. polovici XIII. století a byla nazvána nepochybně dle
Blažeje, jenž r. \25ř^ uvádí se mezi dvořany \'ítka z Hradce. Vítek,
bratr Oldřicha II.. daroval prý tuto ves s blízkou tvrzí \"ítkovým
Hrádkem německým rytířům. Ti ztie také sázeli své faráře. Farní
kostel sv. Alžběty připomíná se r. I.3,V>. Starý původní gotický kostel
byl r. 1863 — 1 ]jřestavěn. Po odchodu německ\ch rytířů měli zde právo
palronálni ]nini z Hradce, a pak jesuité. Po nich zanikla zde fara
samostatná a Blažejov připojen k faře ])ěnenské. Od r. 1856 jest zde
samostatná lokalie. Severně od Blažejova, na druhém břehu potoka
hamerského, stával, jak již bylo praveno. \'ílkův Hrádek. vystavěn\''
nepochybně Vítkem z Hradce, malá to t\rz, po niž zachovaly se jen
ne|)alrné stopy. Ku tvrzi příslušela nepochybné blízká vesnice Dvo-
reček. Za Dvorečkem severoxýchodně vesnice Oldříš a .Mutiněves
u Nclikého rybníka mutiňoveskéko. Od Blažejova s]iěje potok hamersk\'
romantickým skalnatým údolím k poslední německé vesnici Ji n d ř í š i
s .52 d. a 204 obyv. Zde jednotřídní škola, kostelík gotisující z r. 1894
a ml\-n Cá])ův. Údolí jindřišské \yniká svou divokou romantičností
a jest vyhledáváno v letě Hradečany, již nazvali jej Sárkou hradeckou.
S obou stran strmí vzhůru srázné skály, jichž úpatím vine se potok
hamerský s \odou křišfalově čistou. Bujná a vzácná jest zde i kvě-
tena horská. Pře<l lety sídlil ])rý zde ve skalách jioustevník. Poustka
jeho byla ])ři staxbé dráhy rozkotána.
\'rátivše se k v\xhodišti svému vykonáme pout po severozápadní
části okresu. A' těchto místech končí právě německý poloostrov, jehož
osu t\()ří okresní silnice dešenská. Asi '4 hod. od Hradce v jjraxo
oil <ihTÍce leží národnostně smíšená vesnice .Malá Radounka (něm.
Kli in-Uadeinles). k níž politicky přísluší blizk\' Xo v}' Dvůr s ml\mem,
to\;u-n(iu na knoflíky, hospodou, jianským (horem, ovčínem, sádky
a bažantnicí, přirozeným to krásným parkem lesním. Čítá 4,3 d. se
.307 oi)yv. \'ětšina obyvatel jest národnosti české. Tamní německou školu
Uřidni na\štěvuje toliko 20 dětí. 32 pak chodí do škol hradeckých.
Živel český se zde v bezprostřední blízkosti tak velikého města stále
více uplatňuje a rozmnožuje. .Minuvše \' le\o l)ažantnici. přijdeme
k rozcestí. Levá odbočka vede nás do německé vesnice Studnice.
— 315 —
se 60 d. a 428 obyv. A' místě jest škola 3 tr. Pěkným revírem kle-
novským vede nás cesta kolem dvorce Prokopovského do Pluhového
Ždáru. kdež jsme opět již \- kraji českém. Vesnice tato farní má
07 (i. s 593 obyv. Má jméno od Pkdiů. kteří již v 2. polovici XIII. stol.
se připomínají. Po nich xystřidala se tu celá řada držitelů: \'ojslavici.
\'rchotiěti. I. Eckerštorť. H. Ccrnin. J. Sla\'ata. Pecelius /. Adlersheimu.
(tr.avius Ca\'riani. Monlc Campo. hr. Fr. Dejm a konečně kníže z Paaru.
Prost}' zámeček vystavěn byl z bývalé t\'rze. obehnané zdi a příkopem.
Pochází z i. polovice X\'III. století. \' zámečku bydlí farář a správce
dvora. Kostel Narození P. Maric \ysla\ěn byl za J. J. Slavaty přista-
\ěním lodi k l)ývalé kajjli. již použito za presbytéř. Fara zřízena tu
byla teprve r. 1859. K Pluhovu Ždáru přifařena jest blízká vesnice
Mostečná. nejseverněji položená to osada \- okresu.
Druhá odbočka okresní silnice vede nás do prastaré vesnice ně-
mecké Lothéřova. Jest to rozlehlá pohorská vesnice na živém po-
tolvu na úpatí nejvyššího kopce v celém okresu, Gertova Kamenu.
\'esnice má lo2 d. s I 1.33 obyv. Jest tudíž největší vesnicí v celém
okresu. Dlouhá jest téměř 2 km. \ listinách uvádí se poprvé r. 1274.
Již tehdáž byla zde plebanie. \'es náležela pánům z Hradce. Právo
podací zde měli tehdáž němečtí rytíři, kteří v husitských xálkách odtud
se vystěho\ali. Kostel farní sv. Petra a Pavla stojí na ná\-rší. Má go-
tické presbyterium a 3 lodě. \' místě jest trojtřidni škola a má filiálku
v konečné vesnici německé Xeudeku. Zde kon('i také již německý
poloostro\- jindřichohradecký, jehož mysem jest Xeudek. Blízky
Čertův Kámen (029 //?). jejž Xěmci zdejší zo\-ou Teufelsteinem i také
Feuersteinem. ovládá daleko široko celý údol jindřicho-hradeckv'-,
a skytá pěkný rozhled odtud až k Třeboni, za níž rýsují se obrysy
.Šumavy. Xeméně pěkn\' rozhled jest odtud i směrem ke Kamenici.
Rozhledu k Táboru i)řekáží blízký vrch Brčík (639m). S Čertova Ka-
mene v\'borně jest viděti Markštýn u Kumžaku i Homolku u Stráže.
'/.^Xó. se. že v starých doliách i na Certoxu Kamenu konaly se hlídky.
které ohněm dáxaly okolnímu obyvatelstvu i hlídkám na Markštejně
a Homolce znamení, že nepřítel sem se blíží. Xěmecké jméno Feuer-
stein. dosud v lidu užívané, aspoň by tomu nasvědčovalo. Pod Čertovým
Kamenem spatřujeme tři \esnice. zvané Radouně. Xejsevernější z nich
jest Radouň (Jkrouhlá se 76 d. a 530 oby\'. \' místě jest škola
d\(iLilřídní. Situační založení této vesnice jeví ráz ryze slovanský, odtud
i její jméno. Jižněji položená česká vesnice Kostelní Radouň jest
í! km od J. Hradce xzdálena. Má 76 d. s 543 obyv. Škola jest dvoutřídní.
Fara připomíná se zde 1354. Původně byla katolická, později utra-
kvistická, po protireformaci pak opět katolická. Z původního kostela
sv. V^íta šachovala se jen gotická presbytéř a zákristie. Xejjižněji
fioložena jest německá vesnice Xěmecká Radouň s mlýnem a čer-
316 —
ninským dvorem JJrahejškou. položcnuu u velikého rybníka Rohu.
Vesnice má 120 d. a 823 obyv. většinou národnosti německé. V místě
jest škola a pěkná kaple Nanebevzetí P. Marie z r. 1878. \' (ikoli této
vesnice jest velik\' poěet rybníkij.
Poslední pout vykonáme do severozápadní ryze české ěásii okresu.
rozbrázděného řekou Nežárkou a oběma jejími potoky, z nichž \zniká.
potokem Kamenickým a Žirovnickým a protínaného okresní silnicí
jindřicho-hradecko-poěáteckou. drahou Iransversálni a úzkckolejnou
Jindřichův Hradec-f )bratany. S krajinou touto českou pojí osamocené
město ]. Hradrc jediná česká vesnice pid hod. vzdálená. Dcilni
Skr\-chov. Mezi Hradcem a Skrýchovem jsou 2 mlýny. p. \'aliki\-.
bvvalá to továrna na sukna, a ml\-n p. Hřezského z Birkenfel<u. Dolní
Skrvchov rozprostírá se i)o oliou březích Nežárky. Má 24 d. s 221 obyv.
JAROSO\'.
Školu má jednotřidní. Za Dol. Skrýchoxcm odbočuje v levo z dráhy
iransversálni dráha úzkokolejná k sesterské osadě Hornímu Skrý-
chovu a spěje dále k vesnici Lovětínu iH6 d. se 134 obyx.). kde škola
jednotřidní. [' vsi v lese stávala i)rv tvrz. Za touto vesnicí jiřechází
dráha do okresu Kamenického. Za Skrýchovem pod tak z\anou Ko-
bylí Hůrou odbočuje z dráhy Iransversálni druhá úzkokoleiná dráha
k Jindřiši a spěje odtud dále k No\é Bystřici. Po okresní silnici pu-
tujíce dále, mineme v právo Malíř, dvorec p. majora Ambrože. Na
těže straně leží na Nežárce o něco výše Ncsnička Rodin o v (iW d. m-
146 obyv.). Česká tato vesnice má divnou n;diodou něm. školu I tříd.
Rodmov jest r()(h'štěm univers, professorú .MLDr. Stefalla a .MIDr. i indř.
Schrutze. Farou přísluší k Jarošoxu. starobylé farní vesnici, ležící na
okresní silnici na soutoku potoka kamenického a žirovnickěho. \'z(lá-
lena jest od Hradce I' ^, hod. (iotický farni kostel sv. Prokopa jme-
- 317 —
nuje se farním r. 1384 a náležel r. 1394 — 7 pod patronát řádu němee-
k\-ch rytířů. R. 1487 připadlo právo podací pánům z Hradce a trvalo
až do Adama II. z Hradce, jenž se práva toho r. 1594 ve prospěch
jesuitů \zdal. R. 1773 přešlo na matici náboženskou. Kostel vyhořel
r. 17Ó1. z kteréž doby vnitřek jeho pochází. Vesnice má 7,ť d. s ,S()()
obyv. \" místě jest škola 2třídní. záložna Reifeisenka. Hrdličků\- ml\-n.
akciová parní mlékárna. Život společenský jest zde dosti čil\'. Na ])o-
tdku žirovnickém jest Kaisrů\' mlýn. na Nežárce pod Jarošovem samota
Křuplo v s mlýnem, na potoku kamenickém mezi Lonětínem a Jaro-
šovem v hlubokém údolí ukryta jest to\árna na zboží kartónové.
K faře a škole přísluší vesnice Matějoves.
Za Jarošovem odbočuje v levo okresní silnice kamenická do Ne-
k rasi na. rodiště to zasloužilého spiso\atele Františka Pravdy. Farou
přísluší k Jarošovu. V právo od okresní silnice počátecké leží na dráze
transversální vesnice ^'eIiký Bednárec (50 d. s 370 obyv.). Školu
má 1 třídní. Od Bednárce \- právo rozkládá se velik^v Cernínskx' re\ír
..\ kopcích" s pěknou myslivnou.
^'eliký Bednárec jest snad jediná osada v okresu, jež nemá
rybníku. Vysoká její poloha to vys\-ětluje. Za Jarošovem odbočuje
v právo obecní cesta do vesničky Hostějovsi (13 d. s 86 obyv.) se
školou I třídní. < )(ltu(l xcde tato cesta do blízké vesničky Rosičky
Pejdlovy Cd. s7l obv\'.) s dobře zacho\-an\'m zemanským statkem
a srubem. z\an\-m PejdI()V\'m. po němž celá vesnice pojmenována.
Na domě jest pamětní žulová deska se znakem a nápisem: Irzik
(íonas, po sídle 1'eidl 1674. Po cestě dospějeme do skalnatého. |)o-
tokem žirovnickým divoce rozrytého iklolíčka. v němž tulí se po strá-
ních rozházeiná vesnice Kamenn\' .Malíko\- (42 d. s 290 obyv.). jest
zde škola (třídní a mlýn. ^' NM. století sídlili zde páni z I\Ialík()\a.
po bý\alé však tvrzi jejich není více památky, ale jedné skále dosud
se říká ..na zámku". .Místo jest opředeno mnohými pověstmi. Ko-
ni-('-n\'m bodem pouti, naší jest blízká \esnice Malý Bednárec (48 d.
'^ 374 oliy\-, ). Škola jest zde I třídní.
Fr. Les:o.
XLIII. OKRES NOVOBYSTŘICKÝ.
Soudní okres Xovobystřickx- jest |)ohraničním okresem království
Českého najihov\''chodní jeho zemské hranici. Hraničí na severu s okresem
jindřichohradeckým, s nímž politicky jest spjat, na jihov\-chodě s Dol.
Rakousy, na jihozápadně s okresem Třeboňským. (Jsídlení okresu
stalo se v tétéž době' jako na Jindřichohradecku. Proto jest krajina
tato na praehistorické památky velice chudá. Jen jediný kamenný
318 —
mlat byl asi před '.> lety nedaleko Landštýna nalezen. Bedlivějším
pátráním objeveny snad budou později další stopy po pravěkém člo-
věku v této zapadlé krajině, a to zejména na bývalé stezce zemské,
která z Rakous kolem Marklu ku Stráži a dále do Čech vedla. Xa
vrchu Beisteině u Ciměře bývala ])r\- v těch dobách strážnice, která
tuto stezku střežila. Jako sousední Jindřichohradecko náli-ží i okrrs
Xovobystřický výhradně prahorám. I' (Irampachu. na Beisteině a Buri;-
stallu v okolí měslyse Ciměře jsou veliké lomy výtečné jemnozrné
žuly barvy světle šedé. která se znamenité hodí k pracím kamenickém.
Ale v okolí Landštýna. v jihovýchodní části okresu, jest žula hrubo-
zrná. která snadno ve žmůlu zvělrá\á a proto povšimnuti nenalézá.
Krajina jest téměř poseta roztroušenými bahany žulovými, jež mají
NOV.\ BYSTRICE.
čelné výhlubně. jímž lid říká ..oběmi mísy". Prohlubně tylo i)0vst;;ly
však zvětráním, účinkem vody a mrazu a nejsou žádnými artefakty,
jak někteří badatelé se domnívali.
Celý okres značně jest hornatý, silně zvlněn\- a i x-zhlcdcm
k Jindřichohradecku vysoko položen\''. Z českomoravské vysočiny vy-
bíhá sem horská skupina Landštxmsko-Kumžatecká. z niž odbočuje
hřbet kunovsko-bernšlagský. Nejvyšším bodem této vysočiny jest vrch
^larkštejn (7.'^ I m n. m.). Tento \rch by! přirozeným mezníkem Cech
a .Moravy a diecése jjražské. olomoucké a pasovské. Z údolí okresu
nejmohutnější jest údolí číměřské. jež odděluje okres no\()bystřick\'
od okresu jindřichohradeckého. Tímto hlubokým údolím protéká živý
potok čiměřský. jinak Hostíce zvaný, odtok to rybníka kačležského;
žene několik mlýnů, a vlévá se do rybníka staňkovského. Jiný \ětší
potok jest bystřičky, jenž dal jméno největší osadě v okresu, na něm
— 319 -
vzniklé - Xové Bystřici. Tento potok vyvěrá v okolí Landštvna. na-
píijí rybniivy žižpažský a aspašský, protéká Novou Bystřicí a po přijeli
vod potoka grampašského, se strany pravé, vlévá se' ve Lhoté do |)o-
toka čiměšského. Pro průmysl \' okresu, hlavně však v hlavním sídle
jeho, Nové Bystřici, má nemalý význam a důležitost. V starší době
skytal vodní sílu k pohonu četných hamrů a mlvnů. Hamry zanikly
mlýny živoří, jen průmysl textilní \- Nové Bystřici' a \- okolí jest dosud
v plném rozkvětu. Rybníků jest \' okrese nemnoho a to nevelikých.
Největší z nich jest pomezný rybník Kaěležskv. Panskv rvbník u Lholv
pomezný rybník staňkovský. klášterský, aspašskv a žižpašskv.
Okresem probíhá říšská silnice, jež spojuje od pradávna Prahu
s \i(lni. Důležitě jsou 2. okresní silnice. Prvá spojuje Novou Bysliici
s Moravou a vede přes Staré Měsio do Slavonic na .Moravě. í)ruh;i
spojuje N. Bystřici s Kumžakem. A^elikého vvznamu pro obchn.l
a průmysl v okresu má úzkokolejní dráha, jež spojují^ u velikém
ol)louku hlaxní města obou sousedních okresů. J. Hradec s Novou
Bystřicí. Pomýšlí se o prodloužení trati této dráhv do Liěova v Dol.
Rakousích. čímž by ovšem nabyla mnohem většího vvznamu a \ý-
nosnost její by se značně zvýšila. Obchod a průmvsl jest souslře.jěn
\- hlaxním sídle okresu, v Nové Bystřici. Tam udržel se ještě a k.
<losti pevně průmysl soukenický, který v sousedním jindřichohradccku
naprosto zanikl. Polní hospodářství |)ohybuje se na xenkově \- starých
kolejích. Hlavní plodinou jest oves a žito. z okopanin zemakv a iVpa
Pěstuje se tu i ječmen, zelí. hrách a len. Půda jest písčitá, neúrodná
chudá a proto málo xýnosná. Vysoká a otevřená poloha okresu jrst
pncinou. že zdejší podnebí jest velice drsně a pěstování plodin polních
vehce neprizniNé. Zima jest velmi dlouhá, jaro pozdě začíná a léto
nemá dlouhého trvání. Bv\-ají zde třeskut.' mrazv. veliké \-ánice a
bouře sněhově, jimiž železnice a ceslv, ba i celé 'vesnice bvvají na
dlouhou dobu zax-áty. Proto žije zde venkovský lid \- poměrech velice
trudných. Lesy jsou po výtce jehličnaté a dc.minuje tu hlavně smutná
borovice. Proto krajina tato postrádá rázu xeselého. působí na turistu
lisnive. melancholicky. V horských zdejších křišťálových potůčkách
a potocích \ýborně by se dařilo pstruhům, není zde však o tuto \ěc
\-ětsího zájmu. Z ovocných stromů pěstují se zde jen některé os\ěd-
cené druhy jablek a hrušek, jež dobře snesou zdejší drsné podnebí.
Rozloha okresu není značná. Má výměry toliko 207-1 km^. Oby-
vatelstva jest 14.677, mezi nimi pak toliko ;!.S1 národnosti české Ně-
mecké obyvatelstvo mluví i zde dialektem bavorsko-rakouským. Nej-
větší odchylky dialektické pozorují se v Kunově. Němec z jiné krajiny
Cech těžko zdejšímu Němci porozumí. Politickvch katastrálních obcí
cita okres toliko 27. Mezi nimi jsou toliko .3 městvsv (Čiměř Staré
město a Hůrkyj a město
— 320 -
NOVA BYSTRICE, okresní mřslo na potoku soujmenném. Má
'Mři domů s 2625 obyv. národnosti téměř vesměs německé. Město ])n-
pomíná se již r. 1341. Xejstarší jeho majitelé byli páni z Landštýna.
kteří měli ve znaku stříbrnou růži v rerveném poli. R. 1370 náleželo
Konrádovi Krajíři z Krajku, korutanskému to pánu. jehož rod po 2 sto-
letí zde vládl. Byli to pánové katoličtí, kteří Husity pronásledovali.
Proto r. 1420 Žižka město oblehl a s hradem je dobyl. \' hradu zajal
Lipolta Krajíře i kázal město i hrad rozbořiti. Staré spustošené město
leželo tenkráte v místech, kde se nyní Oljora nalézá. Krajírové zalo-
žili pak opodál město nové. jež od těch dob Bystřice Xová sluje. ( )d
r. \řil5 až do r. 16(i2 byla majetkem Lobkoviců. R. 1610 přešla na
La(lisla\a \'chynského ze A'chvnic. R. \<>\ř< koupila panst\í novo-
bystřické Lucie Otilie z Hradce, načež zůstalo při Slavatech až do
vymření rodu toho po meči r. 1689. Držela je pak Teresie Markéta
Slavatova. jež se provdala za Leopolda barona z Fůnfkirchenu. < h\
r. 17.^4—1804 náleželo panství rodu Klary-Aldringen. R. 1816 byl zde
pánem Ant. z Hochberka a Hennersdorfu. jehož dcera se provdala za
barona Riese ze Slallburku. R. 1000 koupil panství princ Schonburg.
Město utrpělo mnoho velkvmi ohni. R. 16i)7 a 16,S| vyhořelo celé
i se zámkem. Částečně vyhořelo ještě r. \(>^>\. jako jiná města bvla
i Xová Bystřice opevněna hradbami a příkopem. Z bvvalého tohoto
opevnění zachovaly se jen nepatrné zbytky.
Xejpamátnějšimi budovami v městě jsou chrám farní a zámek.
Farní, od r. 167.Ť děkansk\'- kostel sv. Petra a Pavla vystavěn Ijvl
\- době neznámě. \'yhořel r. I6.ŤI a 1774. Přestavován bvl r. 1651.
1655. 1678 a 1602-07. Xvž přestavěna od r. 1786-88. Že starého
původního kostela zachovalo se jen gotické presbyterium. LoJ jest
renaissanční. K lodi přiléhá gotická kaple sv. Barbory nebo-li kajile
mrtNých. Kruchta spojena jest se zámkem krytou chodbou.
Zámek skládá se z vlastního hradu, jenž uzavírá čtyřhranné ná-
dvoří, z křídla k věži přistaveného a z budov. úřednick\''ch bytů a bv-
valého notářství, jež se zahradou oblopují prxní nejiravidelné nádvoří.
V starých dobách byl se všech stran obklíčen hlu])ok\-m přikoiiem.
valy a hradbami. Těchto opevnění zde více není. Parkán byl zasvjíán
r. 1843 a jjroměněn v zámeckou zahradu. Renaissanční sloh hradu
ukazuje na r. lolo. kdy byl po požáru znovu přestavěn. Nad branou
zámeckou spatřiti lze z té doby dva znaky v reliéfu, jichž české ná-
pisy, jediné v X. Bystřici, upomínají na budovatele Radslava ze Vchynic
a jeho manželku Esteru ^^chynskou z A^řesovic. Pod pravým znakem
s půlměsícem čteme: ..Radslav starší ze A^chynic a z Tetova na Teplici.
Doubravské Hoře. Hanšpachu. Rumburku. Tolenštejně. Záhořanech
a Nové Bystřici. J. M. Císařské rada a soudce zemský léta 1611."
Pod levým znakem s třemi vlčími zuby psáno jest: ..Estera \'chynská.
- 321 -
rozená z Vřesovic, na Teplici, Doubravské Hoře, Hanšpachu, Záhořa-
nech, Ploško vicích a Nové Bystřici."
Ku karakteristice Němců novobystřických sloužiž, že nynějšího
majitele zámku prince Schónburga požádali, aby pamětní tyto znaky
a nápisy s brány zámecké odstraniti dal, ježto prý německy' ráz ryze
německélio tohoto města znešvařuji, jsouce české. Princ Schonburg
však odvětil: „Co zde bylo, to zde zůstane" a dal na to znaky opraviti.
Jiných star\'Ch památek v zámku více není.
N. Bystřice jest město průmyslové. Jsou zde továrny na látky
bavlněné íirem Hutter a Welt, Bratří Poetschů a bratří Grausamů
s barvírnami, bělidly a appreturami, dále továrna Beerova pleteného
zboží, Podzahradského továrna na likéry a c. k. mechanická tkalcovská
škola. Dívčí a chlapecké školy obecné a měšfanské umístěny jsou
v pěkném paláci. K Bystřici přísluší předměstí Fichtov, kde škola,
Ovčíma a Obora. V blízkém Albéři jest veliká továrna soukenická.
Z N. Bystřice podnikneme nyní několik vedetu po okresu. Prv\' z nich
vykonáme po cis. silnici k J. Hradci, směrem severozápadním. Po-
všimneme si osad v levo od silnice této rozložených. Nejbližší z nich
jest Český Bernšlag. má 73 d. se 447 oby v. a školu 2lřídní, samoty
Mládkův a Nový mlSm. Severně odtud leží pohorská víska Burg-
stall, polit, spojená s vesnici Lhotou. Obě mají 60 d. se 386 obyv.
11 Burgstallu byla ještě před několika lety vysoká žulová skála s čet-
nými vyhloubenými mísami. V starověku bylo prý zde nepochybně
bydliště lidské. Pěkné tyto malebné skály byly kameníky rozstříleny.
Západně od Lhoty jest vesnice Sedlo, má 73 d. a 444 obyv. s velkou
českou menšinou a německou školou 2třídní. Severně od Sedla jest
malá vesnička Vispachy. přifařená k městysi
ČIMÉŘI. Úhledné toto městečko (1.35 d. se 795 obyv.) leží na
potoku v hlul)okém údolí při silnici císařské. Fara připomíná se r. 1.359
a osada slula tehdy Cziemyers. V 3Ulelé válce nebylo zde kněží, fara
byla opuštěna, až teprve r. 1774 zřízena zde byla expositura a r. 1857
samostatná fara. Jan Slavata obnovil osadě privilegia, válkami zni-
čená, učinil ji rychtou a udělil ji znak. Farní kostel sv. Jiljí skládá se
z lodi a z pěliljokého presbyteria, jež bylo původně gotické. Nynější
podoba kostela pochází asi z druhé polovice XVIL století. Rozšiřován
■ byl kostel ještě v letech 1737 — 8. Věž kostelní pochází z r. 1764.
V obci jest 3třídní škola, poštovní a telegrafní úřad. Obyvatelstvo
městyse živí se hlavně polním hospodářstvím. Průmyslu zde není-
Zajímavá jest u Ciměře jihov\''chodně vypínající se skála, Beistein
zvaná. Ve středověku prý zde stávala stráž, která střehla stezku, od
Marklu ke Stráži kolem Beisteinu vedoucí.
Z Ciměře lze po obecní cestě přes vesnici Gultenbrunn (76 d.
a 472 obyv.), kdež škola 2tř., dojíti vesnice Kunová, jež značně již
322
llSi
v^ysoko v pahorkatině jest položena. Má se samotami a dvorem 91
domů s 592 obyv. V místě jest škola 2lř. Tato vesnice jest v okresu
nejseverněji položena. Z císařské silnice odbočuje v právo okresní
silnice, jež vede nás přes vesnici Gram pach (41 d. s 266 obvv..
školou 2tř. a mlýnem) do nejvýše položené osady, městyse
HŮRKA. Obec (Mtá 89 domů se 489 obyv. Ješté v měsíci květnu
leživá zde sníh a v zimě bývají zde domy úplně sněhem zaváty.
Osada- jest dosti pozdního
původu. Založil ji r. 1634
Adam Pavel Slavata. usadiv
zde německé horník}-, kteří
v okolí dolovali kyz železný,
z něhož vyráběla se zde síra
a skalice zelená. Farní chrám
sv. Jakuba pochází z r. 1816.
Škola jest 1 třídní. Rozkvětu
nějakého osada tato nikdy
se nedomohla, ježto hornictví
zde záhy pominulo. Obyva-
telstvo živí se polním hospo-
dářstvím, jemuž pro vysokou
l^olohu nevalně -se daří. —
\' městě jest továrna na
látky. S Hůrek vede nás
cesta k železniční stanici
téhož jména. Překročivše
traf, ocitneme se na okresní
silnici, vedoucí z X. Bystřice
do Kumžaku. Xa této silnici
leží vesnice Klenová, se-
verně od ní pak Kaprouny.
Odtud západně leží Zeno-
tín. Od stanice Hůrky vede
nová okresní silnice přes Žižpachy na Landštx-n. Žiž pachy, ves
s 62 d. a 372 obyv. Filiální kostel sv. Maří Magdaleny pochází z r. 1866.
Před tím stával prý zde star\'^ husitský kostelík. Kostel jest podřízen
faře klášterské. V místě jest škola 2třídní.
Okresní nová silnice vede nás směrem jihovýchodním. krásn\'mi
lesními partiemi po pouti 5 km k památně zřícenině pomezného hradu
Landšteina. Krajina tato zužuje se klínoxitě k Starému Městu a jest
na některých místech srázná. Na místě, kde horský hřbet pahorkatiny
začíná se k St. Městu skláněti, zdvihají se malebně dosud znamenité
zříceniny tohoto velkolepého druhdy hradu. Hrad Landštein. jak jméno
HR.\D LAND.STEJN.
— 323 -
VKCHOL BEISTKINU U CIMEKE.
- 324 -
jeho již samo na lo ukazuje, vystavěn byl již asi \' XIII. stol. Údolím
pod Landšteinem vedla v starých dobách zemská stezka do Čech. Xa
ochranu její zřízeno bylo opevnění na protější výšině údolí v Marklu,
jež dosud se zachovalo. Úkol tvrze Markiovské pi^ejal pak později
hrad Landštein. Prvotní páni hradu sluli páni z Landštýna a měli ve
znaku stříbrnou růži v ěer\-eném poli. K. 1250 u\ádí se Oldřich z Land-
štýna. Původní hrad byl nepochybně \ slohu románském zbudován.
V XI\". století byl hrad přestavěn, značně roz.iiřén a pevnými hrad-
l)ami ohrazen. Byl tak pevný, že ani král Jan dobýti ho nemohl.
R. l.'-i8l postoupen byl Landštein králem \'áclavem Kunrátovi z Krajku
z Korutanska. Rod tento brzo se počeštil: hrad, byl v držení jeho až
do r. 1579. Za vlád\' Krajků byl hrad opět značně rozšířen a nov\'m
opevněním sesílen. Z tě doby pochází nynější jeho podoba, pokud se
ještě v troskách zachovala. R. 1579 byl Landštein prodán Stěpánu
svob. pánu z Eizingu a ten jej zase prodal r. 1599 Dav. Xeinvarovi
z Vinterberka. Syn jeho súčastnil se r. 1618 odboje českého panstva
proti Ferdinandovi, načež byl hrad Dampierem obléhán, dobyt však
nebyl. Statečná posádka vzdala se hr. Bouc|uoyovi teprve po úplném
vyhladovění. Hrad byl zabaven a r. 162.3 prodán rodině Morů z Liihie-
neka a Funfkirchenů. Za vlády rodu Herbersteinského. jemuž se po
různ\''ch majitelích dostal a v drženi uchoval až do r. 1831. stihla
hrad veliká i)ohroma a zkáza. R 1771 byl bleskem zapálen a nadobro
spustošen, že se v něm nemohlo více bydleti. Ježto panství bylo za-
dluženo a sekvestrováno. nemohl hrad býti \íce opraven. Z hradu
spustlého bylo vše cennějšího vytrháno, odneseno a všechnu nedo-
hořelé dříví ještě spáleno. Úřednictvo zámecké v^-stěhovalo se pak
z opuštěného hradu do domu lesmistrovského pod hradem. Tak pa-
mátný tento hrad vydán úplně na pospas živlům a hyne. až nezbude
z něho než-li kupa kameni, porostlá ostružinami. Smutno a ticho je nyní
na hradě, jako na hřbitově. K hradu jiřisluší d\ ůr. nyní vr školu 2 třídní
pnjměněný, pěkná myslivna, no\v panský hostinec a něco málo chat.
L'řail()\ny panské jsou v blízkém Starém .Městě. Landštein náleží ku
kata-^tr. obci \'itiněvsi. .\a ceslě k Starému .Městu, asi 8()() kroků
od hradu, zdvihá se na malém kopečku kaplička, valem obklopcnii.
Zde stávala asi v době předhistorické strážnice. Pod hradem jest hlu-
boké údolí, jímž vedla do Cech stezka. .\a protější jeho straně vzniklo
již v starší době nežli hrad sám podhradí .Markl. Uylo opi^vněno
valem, dosud zachovalým a hájilo branku této zemské stezky. Důle-
žitost tvrziště markiovské pominula vystaxěnim hradu Landšteina
a založením blízkého .Starého Města. Také obchodní význam staré
stezky pozbyl ceny po dokonané kolonisaci okresu jindřichohradeckého
a novobystřického a obchodní cestě z Rakous do Cech dán nový směr
od St. Mésta k Xové Bystřici a Jindřichovu Hradci. Xyní jest Markl
325 -
nepatrná vesnice (22 d. se 181 obyv.) s památným částečně ještě zacho-
valým románským kostelíkem sv. Jana Křtitele. I'ůvod kostela znám
není. Správcové duchovni podléhali kd.-si dékanstxí steinskému a bi-
skupství pasovskému. Nyní jest přidělen k faře v Starém Městě Staro-
bylý tento kostel vystavěn byl z hrubozrnné žulv. Lod chrámová jest
pobořena a částečně upravena v hospodářské sta\-ení. Zachováno jest
jenom presbyterium, jež slouží za kapli a má okrouhlou apsidu. Kostel
\ymkal také ještě nástěnnými malbami z dobv románské. Zbvtky jirh
neiiatrné zříti lze ještě nad bývalým vchodem" do lodi. jenž \ede' nvni
do ehalupw
Po ijohodlně nyní cestě dospějeme z Landšteina do 3. městyse okresu
STARÉHO MÉSTA. Ve XIV. století bývalo trhovou vši. R. 1568
bylo již městy sem a v držení pánů z Landšteina. Farní kostel Nanebe-
vzetí P. Marie vystavěn byl v pozdním slohu gotickém v I. 1495-1520
za vlády Konráda z Krajku, pána na Landšteinč a Nové Bystřici.
Kostel býval prý nějakou dobu v rukou podobojích. V chrámě jsou
mnohé náhrobky Krajířů z Krajku. Škola místní jest 3 třídní. Opodál
jest zámek s úřadovnami panství landšteinského a s dvorem popluž-
ním, vinopalna, mlýn a pila. Staré Město jest nejvvchodněji položená
obec v okresu na samé hranici zemské. Odtud \-ede okresní silnice do
moravského města Slaxonic. Po okresní silnici došli bvchom jižním
směrem do rak. města Kautzen. Na této cestě s pravé strany leží
vesnice Knín (I9d. 109 obyv.K kde škola I třídní: k ní přísluší obcí
vesnice Pern arec a Diet rei ch s. Při okresní silnici na .samé hra-
nici zemské leží vesnice Košíálkov. K obci přísluší Gabrielův dvůr
a Hanflův mlýn. Západně odtud leží Reich ýž; jihozápadně pak Ró-
ma va, nejjižněji položená osada okresu. Severozápadně leží' vesnice
Staré Hutě; má 37 d., 223 obyv.. školu 1 třídní a hamrv. Dříve zde
bývaly hutě sklenné. Na cestě ze St. Hutě k Nově JJvstrici odtud
2 hod. vzdáleně, leží vesnice Artoleč. jež má 57 d." s 3,53 obyv
a školu I třídní. Zdejší místo známo jest vývozem rvb z Jindřicho-
hradecká hlavně do Vídně, Prahy. Pešti a Dráždan.
Po této vedlejší pouti vrafme se zase do Starého Města a pod-
nikněme odtud cestu po hlavní okres, silnici do vvchodišiě našeho
|)ulování okresem, do Nové Bystřice. Cesta vede 'nás nejprve do
Nem. Be mši agu, vesnice s 38 d. a 219 obyv. K i)olitické této obci
přísluší jestě vesnice Dobroty a Filipsdorf. S pravé stranv kvnou
nam zcela na blízku velkolepé zříceniny hradu Landšteina a nemůžeme
se dlouho tohoto pohledu vábného i tesklivého nasytiti. Cesta vede
nás dále do Keharce, vesnice se 43 d. a 271 obvv. V místě jest
1 třídní škola.
Naposledy projdeme ještě Konráčem, katastrální obcí s 337 d
a 226 obyv. Jméno vesnice ukazuje nepochybně na zakladatele její
- 326
22. července
Konráda Krajíře z Krajku, pána na Landšteině. K ní polil, přísluší vesnice
Braunšlag s 2.3 d. a 196 obyv. a Klášter s 23 d. a 204 obyv.. farou a
školou přísluší však Konráč ke Klášteru. Jméno své má osada tato od
kláštera paulánského, jejž Krajíř r. 1501 pro mnichy řádu sv. Františka
z Paulv v tomto místě vystavěl, kteří se zde na blízku usadili a nazvali
ji dle léčivvch místních pramenů Heilbrunn. \' ústech lidu slula však
vždy jen Klášterem. Kostel klášterní ke cti Xejsvět. Trojice vystavěn
byl Kunrátem r. 1507 a ode\zdán do správy Paulánům. Ale již dne
r. 15.33 stihla klášter veliká pohroma. Sektáři. adamitům
podobn5'mi. byl chrám
i klášter vypálen a přes
40 mnichů v něm po-
vražděno. Teprve 1626
byl chrám i klášter
Adamem hr. Slavatou,
jemuž tehdy Nová B\'-
střice náležela, opraven
a nadán pro 6 členů
řádu Paulánského. R.
1668 započal hrab. Vil.
Slavata stavbu nového
kostela, již dokončil
r. 1682 nástupce jeho
Jiří Jách3'm Slavata.
R. 1785 byl klášter cí-
sařem Josefem zrušen.
Pozemky a klášterní budowi byly píikfiiipeny k panství bystiickému
a r. 1786 ustanoven zde lokalista. Od r. 1856 jest zde samostati á fara
pod patronátem matice nábožensUé. \' bývalém klášteře jest nyní obydlí
farářoxo a umístěna jest zde i škola. Kostel Xcjsv. Trojice jest l\aru
obdélného, slohu barokního, přiléhá i)0(iélnou stranou ke klášteru, jenž
jest od něho chodbou toliko oddělen. \'ěž má k< slel ji dnu. \' průčelním
štítu vyryt jest na desce latinský nápis svědčící o tom. kdo byli jeho
zakladatelé a obnovitelé. Zevnějšek kostela jest prosty, ale vnitřek jeho
je nádherně vyzdoben štukatérskou i)rací a působí na diváka dojmem
úchvatným. \' sakristii jest pozoruhodné umělecké dílo řezbářské.
zhotovené ze dřeva a nazvané .Stromem života." Pod chrámem vy-
tesány jsou ve skále hrobky ])ro členy řádu Paulánského.
KOSTEL NEJSV. TROJICE V KLÁŠTERE.
Fr. Lego.
G^^S^^
OBSAH II. DÍLU.
JIHOVÝCHODNÍ ČECHY,
27. OKRKS TÁBORSIvV - Jan Dotřel a Frani. Teplý 3
2ÍJ. . SOBĚSLAVSKÝ - /os. Lintner 47
29. . BECHVŇSKV — Frant. Teplý ... 71
;íO. . Mn.EVSKV - Frant. Teplý . . . . 87
31. - MI-ADOVOŽICKV — Frant. Tcpiý 95
:\2. . SEDLECKÝ — Frani. Teplý ... 113
;í;í. . \'OTirKÝ — fan Čemus 128
3+. . SEDLČANSKÝ — /an Čemus 142
35. . NEVEKLOVSKV - Jan Čemus 157
36. . BENEŠOVSKV — /an Dotřel 167
37. . VLAŠÍMSKÝ - Karel Fišer . . 195
38. . PACOVSKÝ - Karel Fišer 219
39. . PELHŘIMOVSKÝ - Karel Fiser 235
-40. . KAMENICKÝ N. L. - Karel Fišer 258
4L . POČÁTECKÝ - Karel Fišer • 272
42. . JINDŘICHOHRADECKÝ - Frant. Lcgo 289
43. , NOVOBYSTŘICKÝ - Frant. Lego 317
INDEX MÍSTNÍ.
(Číslice v závorkách znamenají příslušné okresy.)
Albér (43), 320.
Alběnice (33), 128.
Anna Svatři, samota (27). 41.
Annovice (40). 26().
Arncštovice (38), ití.
Arnoštovice (33). 128. 135.
Artoiec (43). 324.
Babice, samota (33), I4i).
Babina ves (34). 152.
Baborák, samota (35), lh2.
Bácovice (3^>). 243, 248, 249.
Baňo v (33), 135.
Balkovice (3h). 172 (viz Po-
riči).
Barčov (31), 1()3.
Bazejovice (27 1, 32.
Bažantnice, mvslivna (32),
116.
Bečice (27). 4.
Bednárec M.ilv (42). 31h.
Vclkv (42), 316.
Bedřichov (38). 230.
Bednchovicc (33). 128, 142.
Bechyně (29). 73. 74, 76, 80,
84.
Beistein (43), 317,
Bejšov (27), 30.
Bělá, dvorec (38), 227.
Bělá (41), 274.
Bělč (31), 112.
Bělice (35), 160. 164.
Benešov (36), 168. 169. 178,
180, 190.
Benešov, bývalá osada (29),
76.
Benešov (40), 262. 264.
Bcnice (Bynice) (35), 166.
Bernardice (29), 72, 74, 76.
85.
Bernšlag Ceskv (43), 320.
Něměckv(43),324.
Bezděčín (27), 5, 39.
(38), 225, 227. 2.35.
(41). 277.
Bezděkov (32). 117.
(38), 233.
Bezmiř (33). 131, 138.
Beztahov (Bc/.tuhov) (33).
130, 135, 137.
Bežerodice (29), 74, 75, 78.
Bilina (30). 74. 87. 90.
B^lkovice (37), 199.
Bitětice (30). 249, 250.
Bítov (27). 40.
Blanice (37). 2i7.
(Ivur (3!), 110.
Blanická (31). 96.
Blaník (37), 197.
Blatec (29). 78.
Blatnice (31), 113.
Blažejov (4^). 313.
Blaženicc (3,^), 159.
Biaži (35). 163.
Blehov (30), 93.
Bohdalin (40), 262. 2o4, 208.
Bojenice (29), 7.S. 81. 85
Bolechovice (34), 142. 149.
Bolešín (32). 125.
Bolina (37). 198.
Bolinka (37). 197.
Bor (34), 150.
, (39), 246.
Borákov. mlýn (35). 1.59.
Bořek (34). i 52.
„ Dolní (31). 103.
, Horni (31), 98.
Borotín, městvs (32). 5. 102,
114, 115, 119, 120.
Borotín, hrad (32), 28, 119,
120.
Borotínek (32), 119.
Borovany (29), 84.
Borovka (35), 158. 162.
Bořetice (33), 141.
(38). 234.
Bořetin (40). 266.
, (42). 312.
Bořkovicc (37), 199. 201.
Bostov (31). 110.
Boubín, dvůr (27), 44, 107.
Na Boučí (32). 116.
Boudy (34), 150.
Boukovice (3:'). 119.
Bouřilka (31). 107.
Bozděchov N<.vv (40), 264.
.SiarV- (40), 264.
Bozejn (37), 198.
Bozejny, bvv. dvůr (31), 112.
Bozetín (32). 121.
Božejov (39), 246, 258, 266.
' Božetice (30). 90.
Božkovi.-e (33), 140.
Brabeniště (32). 118.
Bradačka. hájovna (27). 44.
Bradáčov (31). 96, 110.
Brandlín (28), 69.
Bránice (30). 90.
Branišov (32), 117.
(39). 242.
Branišovice (30). 93.
Braštice (33). 140.
Bratřejov (34). l.SO.
Bratříce (38), 221, 232.
Bratřikovice (34). 150.
Braunšlag (43), 325.
Srdečné (35). 164.
Brna (38). 225.
Brod (34), 1,50.
Broumovice (33), 141.
Brtcc (32), 115.
Brtno. mvslivna (32). 118.
Břevnice (35), 164.
Břežanv (35), 166. 167.
Březí (30). 94.
» (32), 117.
, bvv. tvrz (34). 157.
Březina" (38). 225, 231, 234.
(40), 262. 265. 266.
Březnice (29), 74, 78. statek
76.
Bučina. samota (35), 162.
Budenín (38), 141.
Budčovice (38). 137.
Budislav (28), 49, 66.
— 329
Buchov. samota (38). 133.
Buková (31), 107.
, (41), 273, 274, 277,
278, tvrz 277.
Bukovanv (36), 168.
Burgstar(43), 317, 320.
BuriánUa, samota (27), 39.
Businv (32), 117.
Bvkovice (37). 199.
Bvnice (Benice) (35). 166.
Bvstřice Nová (43), 168, I"»4,
"195, 294, 315, 318-320, 322,
323, 324.
Bzová (31), 112.
Celjy (39), 236, 237, 258.
Celkovice (27), 23, 39.
Ceraz (28), 70.
Cerekvice Dobešova v. Ce-
rekvice Horní.
Cerekvice Dolní (dř. Bisku-
pova n. Německá) (39),
236, 237, 258.
Cerekvice Horní (41), 237,
273, 275, 277.
Cerekvice Nová Í39), 247,
258,
Cetoraz (38). 228, 235.
Ceiule (38), 232.
Cihelnv, část Dobešova (40),
283."
Ctibor (38). 199.
Ctibor (41), 272, 288.
Cunkov (32), 118.
Čachorice (32), 117.
Čakovice (39), 243, 248.
Častkovice Qití). 247.
Častonín (39), 242.
Částrov (40), 267.
Čečkov (33), 141.
Čejko v (41), 274.
Cejnov, mlýn (28), 50, 70.
Čekanice (27), 44.
Čelistný (39), 246.
Čenkov (27), 39.
Čenkov Velký (29), 72, 74, 78.
Čenovice (37), 198, 219.
Čereany (36), 168, 169, 172.
Cerkovice, dvůr (33), 142.
Černá Mála (38), 232.
, Velká (38), 232.
Černešovice (29), 73, 75, 79.
Černice (29), 76.
Cernikovice (35), 166.
Černotice (32), 115, 119.
Černov (41), 274.
Černovice (40), 99, 228, 260-
262, 272.
Černýš (37), 198, 199.
Čertovna (29), 76.
Červená (30), 87, 91.
Čeřenice (37), 198.
Češtin (33), 142.
Čičovice (30), 93.
Či měř (43), 317, 318, 320.
Čistovice (33), 135.
Čižkov (39), 234, 249, 258.
Člunek (42), 292, 310.
(Xvřkoly (36), 171.
Dalešice (35), 158, 162.
Dalkovice (37), 198.
Dalov (37), 198,
Daměnice (37), 112, 196, 198.
Débolín (42). 3(J2.
Debrník (28), 70.
„ viz Treběšice.
Dědice (31). 101.
Dědičkv (31), 101.
Dědkov (33), 135.
Dechtáre (39), 243.
Deštná (40), 260, 262, 264-266.
Dietreichs (43), 324.
Dirná (28). 48. 50, 61.
Divišov (37), 198, 200, 201,
203, 204, 216.
Divišovice (32), 113. 126.
Dnespekv, Nespekv(.36), 178.
Dobešov" (40), 260; 262, 263.
Dobrohošt (34), 84, 142, 149.
Dobroměrice (.^^8). 233.
Dobronice (27). 5, 39, 43.
(29), 74. 79, 80
Dobrošov (30), 94.
DobroSovice (32), 126.
Dobroty (43), 324.
Dobrejice (27), 3.5.
Dobrejov Dolní (32). 115, 119.
Horní (32). 115, 119.
Dobremětice (30), 90. 93.
Dol (38), 235.
Dol -Sudkův (38), 22b, 227.
Doloklasv (35), 166.
Domamyšl (31). 95, 116.
Domašín, (Nový, Starv) (37),
199, 203. 204. 215.
Doubí (28). 68.
Doubravice (34), 143, 152.
Drahnětice (27), 32.
Drahňovice (37) 198.
Drahoťiov (40), 264.
Drahvška, dvůr (42), 293.
Drachkov (36). 140, 195.
Dráchov (28), 70.
(40). 264.
Dražíce (27). 35.
(29), 72. 75. 84
Dražičkv (27). 39.
Drhovice (27). 35.
Drunče (40). 266.
Držkrajov (30), 90.
Dub, ves. dvůr (27). 43. 198.
Dube (36), 172.
Dubějovice (37). 198.
Dubina, mlvn (31), 110.
Dublin (34); 155.
Dublovice (34), 1.52, 1.57.
Dubovice (39), 248, 258.
Dubovka (3.5), 160, i 66.
(37), 198.
Dudov (29), 78.
Dunavice (35), 166,
Durdice (33), 137.
Dvorce (28), 63, 69.
„ (32), 119. 121.
Dvorec Ludvíkův (27). 30.
„ Prokopovský (42),
314.
Dvory Ki^enovy (32), 116.
„ " Nové (32). 117.
„ (38). 227.
Dvoreček (42). 313.
Dvořiště (38). 22b.
Dvůr Čachovický (32), 113.
, Čerkovickv (33). 130.
„ Lervený ("27). 39.
„ Gabrielův (43). 324.
, Hůrečky (33). \S0.
, Karlův (40). 268.
„ Nový (30), 72. 87.
„ (31), 103.
r, (32), 127.
„ (33), 13o.
„ (38). 225. 235.
, (40), 26b.
„ (42), 313,
, [^anin (31), 112.
„ Podmaršovickv (35),
165.
, Radějovickv (35), 162.
„ Se.xinskv (31), 102.
„ .Spálený (36), 172.
„ Vozerovskv (33), 135.
„. \S'Sokv (2"7), "39.
, Dvůr Zlatý (28), 61.
Elbančice. pův. Libančice
(31), 112.
Elhejšov (31), 113.
Eš (38), 223.
Ktink Nový (40), 2,58, 260,
263, 267,"'269.
Facanda, dvůr (33), 131.
Ferdinandov (33), 132.
Fichhov, předměstí u Nové
Bystrice (43), 920,
Filipsdorf (43), 324.
Gabriel ka (40). 263. 268.
Grampach (43). 317, 322.
Giittenbrunn (43), 320.
Háj, tvrz (31), 103, 106.
Hájkov. Hájky (27), 35.
- 330
Hajkov (39). 242.
Na Hanavě (2'J). 86, 88.
Harllikov (38), 229, 235.
Hataš, mlvn (31). 102.
Hatín (42)'', 302.
Hatov (32), 119.
Heroutice, dvůr (3S). 162.
Hermanec (41). 275, 280.
Heřmanice (34). 128. 135.
Hermaničkv (33). 135.
Heřman, dvůr (-10), 264.
Hlasivo (31), 43, 97, 110.
Hláska (36). 172.
Hlavatce (28), 50, 71.
Hlinice (27). 44.
Hlinov, jednota (32), 117.
Hnévanice (30). 93.
Hodějovice (39), 243, 258.
Hodétice (35). 160, 165.
Hodčtín (29), 78.
Hodkov (32). 116. 1 17.
Hodonice (29), 78.
Hoikov (39). 238. 258.
Hojnvice (-10), 262, 263.
Hojšin, ves (31), 103.
samota (3.3). 141.
Holná, dvůr (42), 292.
Hora, samota (33). 133.
Kosova (34). 142. 144,
146, 148, 149. 157, 165.
Hora Krásná, městys (34),
115. 143, 144, 154.
Hora Krásná, Šelmberk,hrad
(31), 111.
Horv Ratibořské (27), 43.
, Smiinvv (31), 96, 112.
Horepník (38), 231, 233, 2,35.
Horetice (35), 159, 165.
Hořice Dolní (27); 42.
Horní (27), 42.
Hospoda Nová (3IX 101. 114.
„ Zelená, samota (29).
84.
Hospríz (42), .308.
Hostéjoves (42). 290, 316.
Hostin (30). 94.
Hostišov (28). 130.
Hostovnice (34), 154.
Hoštice, staroč. Hoštětice
(31), 5, 95, 101.
Houserovka (39), 245.
Hrabři (34), 143.
Hrad v. Přiběnice (27).
„ Horni,ves(41),277,278.
Hradec lindnchův (42), 291,
302, 3()6, 308, 313,314.315.
Hrádek (38). 200, 204, 216.
dvůr (38), 232.
mlvn (38). 227.
statek (38), 221,
„ v. Přibéničkv (27).
Červený (34"), 142,
148, 149.
Hrádek Kozí (27), 9, 25, 26, 44.
Vítkův (42), 313.
Hradiště (36), 171, 172.
(37). 2()0, 204, 208.
horv Tábor (27), 8.
9, 20, 26, 32.
Hradov, samota (34), 154,
Hrachov (30) 93.
Hrachovice Dolní (31), 110.
Horní (31), 110.
Hrachoviště (34). 152.
Hrajovice (31). 113, 198.
Hrdonv (32), 117.
Hrobv'(27), 5, 41.
Hrušice (.35). 166.
Hrutkov (42), 308.
Hřbet Kozí (bvv. hrad), (34),
155.
Hřiběci (41). 274, 275.
Hřin (37), 199.
Hubov (32), 116.
Hulm (34). 149.
Hůrka (35), 164.
„ (43), 318, 322.
,. dvůr (33). 140.
Hůrkv, Horky (27), 34, 39,
Hustilař (32), 117.
Hutě (29), 74, 78.
, Dolní, samota (39), 236.
, Horní, samota (39), 236.
, Siaré (43), 324.
Hvoždanv (29), 73, 84.
Hýlov, dVůr (27), 34.
Chabrovice (28), 69.
Chářovice (35). 166.
Chlebov (28), 48, 60.
Chleby (35), 166.
Chlistbv (31), 103, 117, 168.
dvůr (35), 162.
Chlum (27). 3.
, (32), 116.
(34). 142, 156.
(37). 198, 201.
, samota (35), 163.
Přední (34). 143, 154.
Vvsokv(34),150, 1.52.
Zádní (34). 154.
Chlumec (34). 52, 117, 122,
126, 127, 142, 150, 153, 169
306.
Chmelná (39), 247.
Chobot (37), 19'», 201.
Choěín (27). 4. 43.
Chodec, mlýn, dvůr (39),
243, 248.
Chochol (37), 198.
Cholunná (41), 286, 288.
Chotěnice (28), 49, h2.
Choteřina, Kotejřina (30), 94,
Chotětice (32), 115.
dvůr (33), 135.
Chotovinv Vvsoké (31) 102.
(27), 29, 34, 44,
46, 47.
Chotvšanv (37), 199,204, 206,
216.
Choustnik, hrad (28), 34, 39,
40. 67. 58.
Choustnik, ves (28), 66, 69.
Chramostv (34), 157.
Chrást (30), 95.
Chrástov (41), 274.
Chráštanv (29). 72.
(3o). 166.
Chubonín (27), 40.
Chválkov (40). 260, 263, 265.
Chvalov (32), 117.
Chválov (39). 242.
Chvojenec, Chvojinek (35),
160, 166.
Chvojno (36), 168, 169, 190.
Chvojnov (39), 2-10, 242, 258.
Chvnov (27), 5, 34. 39, 42, 43.
Chvše, Chýška Malá (30),
87 93 94
Chýše, Chv'ška Velká (38),
221, 232," 235,
Ickovice (30), 95.
Jablonná (35), l,=i8. IfiO. 165.
Jakubín (41). 288.
Jalověl, jediiota (27), 34, 44.
Na lalověí, hospoda býv.
(31), 112.
Jamnik (29), 78.
Jan .Sv. (37), 199
Jankov (33), 128. 130. 132,
140, 141, 168.
Janov (28), ,8.
Janov (31). 108. 109.
Janovice \'rchoto\- v (33). 128,
130, 138. 140.
Jarošov (40). 268. 283.
Jarošov (43), 293, 315—316.
Javor (31), 103.
,. (32). 118.
Javorník (37), 198.
Jedlanv (27), 47.
Jedlov" (39), 237.
Jekovice ÍJO), 91.
Jeleneě (33). 140.
Jeměina (42). 303.
Jemniště (36), 170, 192, 193.
fenšovice, býv. ves a tvrz
(30), 93.
Jesenice (34). 150.
Jestřebice (30), 90.
(33), 131, 135.
Ješetice (31), 98.
„ samota (33). 135.
Jetětice (30), 90.
Jetřichovice, zámek (32), 121,
125, 126.
Jetřichovice (38), 231.
Jezero (36), 190.
Jezvinv (27), 3.
Ježov"Malv (31). 113.
„ Velký (31), 113.
331 —
Jindřiš (42), 291. 292. 313.
Jiřetice (33), 103, 13(1. 141.
Jiřičky (39), 251.
(irilíovice (33), 13.5
■]inn (33), 140.
jistebnice (27). 4. 30. 35. 44.
84, 97. 115, 118
Jišov. dvůr, pův. Vvžov-
Veišov (27). 46.
Jitra, samota (33). 141.
Jíví (3,3). 135.
Jižná (40). 265, 266.
Johavka (40). 263.
Kácoves (37), 198.
KaCiebv (42). 292, 308.
Kajetín (28), 66.
KaUanov, pův. Koktanov
(27). 47.
Kaliště, dvorec (32), 116.
ves (33), 140.
Kalná (37). 198.
Kaniberk (31).%.97. 108,113.
Kámen (38), 223, 224, 225.
228, 235.
Kamenice (30). 87.
(34), 150.
n. Lipnu (40). 260,
262, 264, 265, 267. 272.
Kamvk (34), 144. 154, 155.
Kaňo\', mlýn (41). 279.
Kaprounv (43). 322.
Karhule "(3/), 198.
Karlíčkov (33). 132.
Karlov (2'i)- 84.
Karolín, dvůr (27), 39.
Kašovicc (27). 35.
Kateřinky (38), 2,32.
Kateřinské Lázně, viz Lázně
Kateřinské.
U ls.avrzů. samota (27), 28.
Keharec (43). 324.
Kejtov (38). 225.
Ivladinv, samota (39). 242.
Kladruby (27). 42.
, " (37). 197, 198.
Klášter (43), 325.
Klenová (43). 322.
Klenovice (28), 68, 70.
Kletečná (39), 243.
Klímětice (34). 157.
Klisinec (30). 94.
Klokoč, tvrz (.30), 90. 93.
Klokočov. samota (33), 138.
Klokoty (27), 20, 22. 36.
Kloušovice (27). 43.
Klučenice (30), 87.
Knin (43). 324.
Knížata, samota (27), 34.
(4(J). 264.
Kočov (31). 112.
Kohout, samota (27), 34.
Kochnov (33), 140.
Kojčice (39), 242.
Kojetín (30), 94.
Kolanda, samota (35), 1^2, 163.
Koldovka, „ (27).
Kolíšov (29), 85.
Komárov (29), 52, 72, 75, 76.
Kondrac (37), I9f., 197. 198,
200. 204. 206.
Konipas. hrad (38). 234.
Konopiště (36 1, 168. 169, 172,
175, 182, 187, 195.
Konráč (43), 325.
Kopanina, samota (35), Iři2.
Na Kopečku, samota (27), 40.
Kosík (27). 39.
Kosobudv (34). 87, 143, 154.
Kostelec (36). 175.
Nový (27), 30.
Podolský, Zelený
(27), 29, 34. 119.
Kostelec nad .Sázavou, viz
Kost. Zbořený.
Kostelec nad Vltavou (30),
94, 95.
Kostelec Zbořený, n. .Sázavou
(36), 177.
Kostelec Zelený, viz Kost.
Podolský.
Košice (28). 68, 69
Košín. byv. tvrz a ves (27), 34.
Košovice (33) 137.
Koštálkov (4;-i). 324.
Kotnov, Bechvřiská brána
(27), 20.
Koutv (33), 134, 135.
„ " Dolní (31). 109.
„ Horní (31). 109.
Kovářov (3iJ). 94. 95.
Kozlí, hrad (3h). 190.
Kozlov (32). 117.
Koznice (27). 42.
Koznice (36). 170, 192.
Krabice, tvrz (37). 216.
Královská, s-mota (35), 163.
Krasikovice (39). 243. 245.
Krašovice (34), 143, 154.
(37). 198.
Krátošice (28). 69.
Krčin, býv. zámek (34), 156.
Krchlebv (35) 163.
Krchov (34), 154.
Krňany (35), 162.
Kročákov, samota (35). 162.
Krotějov, samota (28). 63.
Krsov, samota (33), 140.
Krtov (27). 40.
Krumwald (40), 263. 264, 267.
Kruplov, samota (43), 316.
Krusičanv (35), 166.
Křeč (27), 34.
, (38). 228, 235 '
Křečovice (35), 160, 164.
Křekovice (31), 113.
Křelovice (39). 251. 258.
Křemenice (34). 150.
Křemešnik (39), 238, 258.
Křenovičky (33), 131. 135.
Křepenice (34), 156.
Křešice (.33), 138.
(37), 198, 218.
Křída (27). 35.
Křivošin (32). 1 16.
Křižanov (30), 90.
Kříženec (31), 103. 112.
Křížov (37). 196, 198, 201.
Křtěnovice (31). 107.
Kučer (30), 91.
Kumžak (42). 290, 310. 3 18,
322.
Kuní (.34). 154.
Kuiičkv (.34). 154.
Kunov"(43). 318.
Kužel, mlýn (32), 122.
Kvjov (38). 233.
KVasejovice (28). tO. 61. 69.
Kvasejovice (32). 127.
Kvašfov (32), 114, 117.
dvorec (32), 121.
Květo v (30), 91.
Květuš. tvrz byv. (32), 1 17.
Labv (37), 199. 201.
Landštein (43), 289, 317. 318.
322, 323.
Lánv (27), 39.
Lapačck. mlýn (27), 28.
Lásenice (40). 267.
(42), 292, 293, 308.
Lastišov (27), 131.
Lašovice. pův. Hlazovice,
Hlašovice (30), 87, 94. 95.
Lašovkv (30), 95.
Lavičky (34). 149.
Lazice," tvrz (31), 106.
Lázně Celkovické (27), 23.
Kateřinské (41), 275,
284.
v Lázni, část Deštné (40), 266.
Lažanv (27), 42.
, " dvůr (.(3), 141.
Lbosin (37). 198.
Lesák v (37), 198.
Leskovec (41). 275. 27b, 280.
Ledeč, ves (36). 177.
Lejčkov (38). 228, 235.
Leskovice (38), 234. 235.
Lesná (38). 233.
Lešanv (35). 158. 160, 167.
Lešov' (39), 245. 258.
Leština, býv. tvrz (27), 34.
(31), 106.
(42), 310.
Leštno, zámek (36), 194.
Letná (39), 245.
Lhota, jednota (31), 103.
(34). 150, 157.
, (35), 162.
(43), 318, 320.
AHnova (32), 118.
Balkova (27), 34.
332
Lhota Beranova f27), 46.
Broučkova (26). 44, 46.
Červená (28). 62.
zámek (40),
265. 267.
Lhota Dlouhá (27). 40.
(35). 165.
Dolní (42). 290, 307.
Hlaváčova (33). 135.
H.irní (42). 290. 308.
Hrazená (37). 199.
, Hrušová (2y). 63.
Chomoutová (27), 30,
115.
Lhota Janko vská (33). 140.
., leníčkova (27). 44.
Kácovská (37), 198.
Kamenná (.'^2), 115,
120.
Lhota Karasova (33). 135.
Koubalova (30). 95!
,. Krušncva, viz Bal-
kova.
Lhota na Lejči. ves pustá
(28). 59.
Lhota Malá (33), 138.
Německá (38). 235.
Xesperská <37), 199.
Pechova (3t)), 94.
Pejšova (27). 30.
Rvbová (28). 70.
Salačova (38), 231,
232, 235.
Lhota Starcova (32), 116.
Stoklasná (27). 44.
Štépánova (37). 198.
Tetaurov^a (30). 88, 90,
93.
Lhota Včelákova (27). viz
Lhota Balkova.
Lhota Včelákova (.32), 115,
118.
Lhota Velká (33). 130. 1,38.
„ Vilasova (34), 150.
„ . Vysoká (38), 225.
Žemličkova (34), 150.
Lhotka (27), 39.
(31), 111.
(34), 146.
(3.5), 163.
dvůr (39;. 247.
„ mvslivna (40). 260.
Všerovka, dvůr (35),
164.
Lhotka Jolcova (39), 242.
Kocourova (39), 242.
Libčice (34). 150.
Libeč (35). 165.
Libějice (27). 39
Liběnice (.32), 34, 114. 118,
119, 121, 125.
Libež (37). 199, 200.
Libin (34), 152.
Liborezy (42), 53, 306.
Libouň (37). 199. 201 , 204. 205.
Liderovice (27). 28, 44.
Lidkovice (33). 113. 126.
Lidmaň (40). 260. 263.
Lipice (39). 243. 248. 249. 258.
Lipina (37). 199.
IJpka (35). 166.
Xa Liškách, jednota (27), 41.
Liškv, předměstí Bechvně
(29), 80.
Lišnice (30). 90.
Lištěnec (33). 135.
Litichovice (37). 198.
Litohošf (38), 235.
Lodtéřov. Lothéřov (42). 293,
314.
Lohov (.33), 141.
Lomná (31), 110.
Krchova (31), 96.
Lomy (27), 39.
, " (42), 310.
Losv, samota (29), 78.
Loudilka (33), 135.
Loukeník, mlvn (27), 39.
Louňovice (37). 96. 196, 198.
204, 206, 208, 209.
Loutě (35). 163.
Loutkov (41). 277.
velkostatek (38),
233.
Lovčice (34), 145, 149.
Lovětin (42). 315, 316.
Lštění (36), 171.
Luhy (34), 157.
Lukavec (.38). 232, 233, 235.
Lužanv (31). 101.
Lvsá (33j, 133.
Lžín (28), 63.
Makov (27). 34.
Malešice (27). 4.
Malešín (38). 229.
Malíkov Kamennv (42). 291,
292. 316.
Malíkov Německv (42), 30í.
Malíř, dvorec (42). 315.
Malkovice. tvrz (32), 127.
Malovice (31). 102.
Malovičky, Podmalovice. po-
zději .Skalice, dvvir (31),
102.
Malovidv (37). 198.
Malšice"(27), 39.
Mareš, samota (35), 162.
.\Lnrkl (43). 317, 323. 324.
Maršov (27). 5. 39.
Maršovice (35), 16(J. l(.l, 165.
Martinice (33). 128. 137. 150.
Na Marunce (29), 76.
Masko vice (35). 162.
Maršovice (27), 43.
Matějov (32). 115. 117.
.Matějoves (42), 316.
Matná (42), 302.
Měřín (35), 163.
Městečko, ves (36). 199. 200,
Město Staré (43). 318. 322,
323, 324.
Měšice (27). 44.
Měštice, Měšetice (27). 115,
126, 127.
Metánov (40). 267.
Mezdrič, správ. Meziříčí (27),
35.
Mezihoři (36), 154. 168. Ih9.
170.
Mezi lesí (38). 231
Meziřiť
232,
viz
235.
Me-
258.
117,' 1 19.
122.
122.
Mezireň,
zdřič.
Mezná (39), 246,
Mezné (28), 61.
Mezno (32), 115.
, (34). 150.
Milčín, pův. Miličin (31). 34.
96. 97, 99. HX). 10:'. 103.
Milešov (30). 95.
Milevsko (30), 69. 91, 92,94.
Miličin viz Alilčm.
Miličov (39). 236. 238, 258.
.Milkov, samota (32). 119.
Milostice, Milhostice (32), 1 19.
Miloiice (39). 243. 249.
Minartice (33), 1^0.
Mirošov (39). 237, 258.
Mirotín (40). 264.
Mlsek (42), 306.
Mitrovice (31). 101.
(32). 115.
Nové (32).
Staré r32),
Mladoušov (33), 140.
Mlčkov (30). 90.
Mlíkovice (35), 162.
Mlýn Balktiv (41). 279.
„ Bejšovickv (27) 4.
„ Blažkův (27) 40.
„ Čápův (42), 313.
, Cervenv, samota (34).
156.
Mlýn Dolnolipovskv (29). 72.
. Fáčkův (41), '279.
„ Hautlův (43) 324.
, Hrdličkův (42). 316.
„ Jezerský (32). 122.
■ . Káňův (40). 279.
„ Kaisrův (42). 316.
„ Kolářův (40). 268.
„ Kopeckých (31). Iu3.
„ Kotaškuv (32). 116.
, Kvěchův (27), 35, 39.
„ Matouškův (^7). 5, 39.
, Mládkův, samota (43),
320.
Mlvn Náhlík (32). 121.
; Novv (27). 3.
, " (31), 103.
(43), 320.
I Podmalov'ický(3l), 102.
- 333 -
Mlýn Rvsikovskv (29), 72.
; Spálený (33), 130.
, Staňkův (31), 9h.
„ Strnadův (32), 11,=;.
, Strženecký (33). 130.
„ Šafkův (41), 279.
„ Šetkův (31), 101.
Štědrý u Hromadov
(32), 116.'
Mlýn Zahourkův (27), 47.
Mlvnv CJS). 68.
„ Panské, část Dobe-
šova (40), %3.
Mněchějev (37), 1<)8, 203, 205.
Mnich (40). 2(->4. 26.5.
Modlikov (32). "'O. 116.
Modrák, samota (32), ll'».
Mokrá (281. 70.
Mokrán v (32), 113.
, " (33). 140, 143.
Mokřeč (34), 154.
.Monín (32), 118.
Moráň Jablonská, samota
(35), 163.
Moravec, .Moravci (27), 28.
(31), lOh.
(38). 225, 235.
, na Moravé. část
Počátek (41). 279, 282.
Most Pelíškův (37). 200.
Mostečná (42), 314.
Mostek (31). 110.
Most v (42), 310.
Moudrov (38), 225.
Mozolov (32). 1 16.
Mrač (36). 168.
Horní (36). 175.
, Dolní (36). 175.
Mrákotice (32), 115, 126.
Mrvíce (33). 140.
Mštětice (35). 165.
Mutíce (31). 106.
Mutiněves (42), 293. 313.
Muzika, samota (34), 156.
Myško v (32), 117.
Myskovice (28). 63, 68.
Mýsleticc (33). 130, 133.
.Vlysletín (39), 246.
Myslivna Branšovská (32),
"115.
Mvslivna Čapkova (30), 87.
Kozská (27). 2>-.
Markvarecká (40),
260.
Myslivna Rvtovská (40), 262.
Myslov (39), .347.
Na.-eradec (37). 196, 198, 201.
203, 204, 206. 20'}. 212.
Naděje, dvůr (29). 76.
Nadějkov (32), 116, 118.
Nahorubv (35). 160, 163.
Náchod (27), 34, 44.
Nálesi (34), 150.
Nalžovice, Nalžejovice (34),
142, 143, 156.
Nasavrkv (27). 34.
, " (31). 101.
Násilov (32). 119.
Nazdice (33), 137.
Nebrich (35), 163.
Nedbalov (40), 266.
Nedrahovice (34). 150.
Nedvědice (28). 4. 47, 49, 70.
NedvědickýÚ;ezd íy8),6"i, 70.
Nedvězí (35). 1 62. 163.
Nehonín (32). 116.
Nechválíce (34). l.=0.
Nekrasin (42), 268. 316.
Němec, dvůr (39), 76.
Němž (37), 198.
Nemojov (3'i), 245
Ncmyšl (31). 101, 106.
Nepřejov (.i2). 116.
Nespěchy, Dnespeky (36),
178.
Nesperv (37), 199, 218.
Nosvačily (36), l68, 195.
(38), 2.35.
Neštětice, Neštědice(35). 166
Netvoříce (35). 160. 162.
Neudek (42). 314.
Neustupov (33). 128, 130. 141
Neveklov (.35). 158. 160. 161
164. 166.
Nosákov (33), 130, 141.
Nosetm (.32). 117.
Noskov (31), 109.
Nuzdlv (27), 42.
Nuzíce (2'>), 78.
Nuzov. dříve Záskalí panská
(31), 98.
Obděnice (34). 94. 1 50.
Oblajovice (37), 229.
Obora, předm. N. Bvstrice
(43). 320.
Obratativ (38), 227, 228. 294
(obrátíce, (Jbniltice (U). 113.
Obrovka (29), 7h.
Odlochovicc (33). 141.
Ohrada (33), 133.
(34). 150.
Okrouhlov (30). 90.
Okrouhlice (36). 168. 192.
Ulliramovice (33), 128, 140.
Oldí-íchov Velký (31). 106.
Oldřichoves (33), 97, 98, 128,
133.
Oldríš (42), 313.
Olešná (37), 198, 201.
(3'}), 242.
Něm. (-12), 312.
Olší (30), 87.
Ondřejov (39), 170, 246.
Ondřejoves (33), 142.
Onšice (39), 242.-
Onšovice (37), 199.
Opořanv (29), 75, 86.
Orlov (32), 118.
Osečanv (34), 142, 157.
Osek (30), 91.
Osletín (30), 93.
Osná (31), 113.
Ostrá (32), 118.
Ostromeč, býv. hrad (35),
163, 164.
Ostrov (37), 164, 199,201,217.
Ostro vec (41), 274.
Osli-edek (36), 170.
Otice (33), 128.
Otm (42), 308.
Otradov (31), 113.
Otradovice červené (33), 141.
Ouběnice, Albénice (33), 128,
140.
Oudičov, dvůr Uzditov, Udi-
šov (27), 46.
Oudim, v. Údim.
Oukhd (34), 150.
Oulehle, dr. „na Lázu' (31),
101.
Oulehlí (38). 233.
Ounuz (.32;), 117, 118.
Ouraz (31), 101.
(Justějov (31). 1 10.
Oustrašice (27), 39.
Oustrašm (39), 245, 2.58.
Ouštice (35), 166.
Outěchovice Malé (37), 232
235.
Oiuěchovice Velké (39), 249
258.
Outěchovičkv (39), 242.
Ovčin (28), 70.
Ovčárna, prcdm. u N. By-
strice. (43). 320.
Ozdrakov, mlýn (3i), 116.
Ožice, v. Vozíce Mladá (31).
109.
Pacov (38),219, 222, 223, 225,
230 235.
Pa'dai^ov (27), 5, 35.
Pařezí (37), 199.
Paseka, ves a dvůr (27), .34.
Pašovka. samota (36), 178.
Pavilon i'ani Anny, 1'ařianin
(29), 77.
Pavlov, prcclmčsií Vož'ce
(31). 107
Pavlov (39), 245.
Pavlovice (37), 198, 217.
Pazderna, villa (41), 282.
Peceradv spr. Peciradv (36).
168, 169.
Pecínov, Peclínov (36), 187
Pchov (36), 170.
Pejškov (39). 249
Peklov (33), 137.
Palec (40), 266.
— 334
Pelhřimov (39). 241. 243, 245
247, 249. 252. 258.
Pelhřimov Stnrv f3'»). 248.
Pěna Dolní (42). 308.
, Horní (42). 2<(3, 308.
Perka (40), 267.
Pcrnarec (43). 324.
PetrUov (39). 242.
Petrovice (31), 9;-,. 105.
(341. 142, 143. 150,
1,54.
Peirikovlce (32). 116.
Petřín, dvůr (28), 69.
Petřiny (37). 198.
Pičm (28), 141. 1,50.
Pila. snmot.i (27). 40.
PintovUa (27) 39.
Pistina (42) 306.
Planá nad I.užnicí (27). 4, 5.
39, 40, 68.
Plavsko (42). 53. 306.
Plechov (32). 116.
Plesiště (34). 143
Plevnice (39). 242.
Plhovka. samota (35). l62.
Plotiště, mvsiivna (27). 35.
Pnětlukv (35). 164.
Pobistrvcp (39). 243. 244.
Počátky (41). 275. 28), 284.
Počepice (34). 153.
Podboř (30). 87.
Podhoří |29). 72, 86.
Poděvúsy, Podélusv (35),
166.
Podhájí (34), 150.
Podhořák, samota (35). 162.
Podhoří, dvůr (34). 149.
Podhrad (34). 152.
Podhradec (34). 146.
Pod hradem, předm. \'ožice
(31). 107.
Podhradí (30), 91.
Podlesí (33), 103, 131. 141.
Podmalovice, v. Malovirkv.
Podmoky (34), 154.
Podolí (27), 3(j, 39. 43. 116.
„ (33). 90. 137, 141.
Polmanec (27). 5.
Polmání (31), 96. 110.
Pohodny, jednota, (31). 95.
Pohořelec (32). 117.
Pohoří (32), 116.
Pojbuky (38), 235.
Pojezděc samota (34). 148,
149.
Polanka, dvůr (27). 43.
ves (27). 34. 46.
(37), 200.
Poličanv (25). 1.58, 163.
Políkno (42), 306.
Polšf (42). 302.
na Pondělce, předm. Vozíce
(31), 107.
Pokovec (30), 85, 87.
Popovice (31). 113.
Popovice (36), 193.
Poradkov (32) 119).
í^crešín (30), 93. 94.
Pořešice (34), 154.
Pořiči n. Sázavou (36), 169,
172.
Pořin (38). 227.
Postupite (3h). 193. 199.
Pošna (38). 231, 235.
,Za Potokem- (40), 266.
Potulov (27). 39.
na Poušti (29), 83.
Přácov, samota (27). .39.
Prnsetín (38). 228. 235.
IVašivá. tvrz (41), 277.
Pravěticc (37). 198.
Přavikov (40). 263. 266. 267.
Prčice (32). 11,5. 118. I 19, 122,
124. 126. ,
Proseč (38). 234. 235.
Proseč (39), 24J, 247. 258.
Obořišté (.39), 247.
Prosenice (36). 157.
Prostý (41). 274,
Prouťkovice (34), 143.
Prudíce (31). 10 1 .
Přáslavice (38). 234.
Preborov (30). 92, 94,
Předbojov (;í2), 119.
Pře.lboř (28). 68,
Předbořice (30), 87, 94.
Předíčko (30), ^5.
Přehořov (28). 60, 61. 63.
Přestav! k v (32), 121.
, " (36), 170.
Přestěnice (30), 90,
Přiběnice. Hrad (27), 35. 36.
38. 39, 68.
Přibéničky. Hrádek (27), 36.
U Přibíka". mlvn (32), 120.
Příbraz (42). 307,
Příbvška (34). 150.
Příčov (34). 152. 157.
Přišejov (34). 157.
Psárov (28). 68.
Psářc (.37), 197, 204, 205,
Putimov (39), 24 . 242. 258.
Pykov (27), 30.
Ráb (29). 72, 73, 85. 90,
Rabín (35). 162.
Radeč (34). 149. 1.50.
Radějoy (38), 233,
Radenm (27), 5, 34. 41, 49 68,
Radešicc (34), 150.
Radeší.i (34), V4 143. 1.54,
Radétice (29). 84,
Radčtín (39). 245,
Řadič (34). 135, 142, 143, 155,
1.56,
Radihošt (.iO), 87, 90,
Radikov (32), 117,
Radimov, samota (28), 70,
Radiměrice (33). 1,30.
Radimovice Zalečské (27),
34, 39.
Radkov (27), .34.
Radňov (39). 245. 2,58.
Radoňovice (37), 198,
Radostovice (31), 113.
(38). 227,
Radošovice (33), 140.
(37). 199. 204.
Radotín (33 1. 138.
Radounka Malá (42). 290. 313.
Radouň Horní (40). 264.
Ki.stclní (42). 314.
Německá (42). 314.
Okrouhlá (42). 314.
Radvánov (30). 94. 95.
Rákov (29). 72. 75.
Raiovice (31), 106, 107.
Rataje (29), 80.
Hrazeně(.37). 169. 197.
198. 200.
Ratiboř (30), 88, 93.
(42). 312.
Ratibořice (27). 93. 108.
Nové, Hory Rati-
bořské (27). 43.
Ratibořice Stříbrné (27). 43.
Ratimice, samota (35). 162.
Ratmirov Malv (42). 293,313.
Velký (42). 302.
Ratmiřice (33)," 128, 142,
Rážkov (27), 1 17,
Reichýř (43), 324.
Rodinov (40), 267,
Rodinov (42), 315,
Rodná (31). 96. 108. 110.
Rohov (32), 122,
Rohovka (41). 274,
Rohozná (39). 236, 2.37.
Rohozov (30), 93.
Romava (43). 324,
Roseč (42 ». 302.
Rosička (40). 265.
„ Cernovská (40),
Hodravova(40).268.
Pejdlova (43). 316.
Rosin (29), 72. 73,
Roučkovice (38), 234.
Roudná (28), 40. 52. 68. 70,
202.
Roviny (34), 150,
Rovná (39). 230, 245. 249.
Rozkoš, Zámek a mlýn 292,
313.
Rudohice (33). 140,
Rukávec (30) 91.
Růžená, býv, tvrz (32) 117,
Rybníček '(39). 242,
Rybník (39). 242.
Rychnov Nový (39). 236.
"238, 258. 273,"
Rynárec (39), 245, 249, 258,
2,58,
268,
— 335
Rýtov (40), 260, 261, 262.
Rzavý (27), 28.
Řečice Červená, Biskupova
(39|, 5. 24U, 248, 249. 250,
252, 258, 263.
Ředice (33), 113. 117.
Ředičky (32), 117.
Řehovice (35), 165.
Řemenov (39), 242.
Řemičov (31), 111.
Řenkov (30), 94.
Řepeč (27), 35.
Řevnov, Drevnov (27), 29.
Řeževčice (39), 237,
Řikov (33), 135.
Římovice (37). 197.
Řišnice (38), 233.
Slamosol (40), 265.
Samšin (38), 221, 234, 235.
.Sázava (39), 238.
Sedlřanv (34), 114, 130, 143,
146, 148, 149, 150. 152, 154.
155, 157, 169.
.Sedlec, řeč. na dráze Frant.
Jos. 1. (32). 74, 115, 118.
122, 124, 126. 142. 150. 157.
Sedlec, tvrz bvv. (27), 25,
39.
Sedlecko (27), 47.
Sedlecko (28), 68.
(33), 141.
(35). 165.
(37), 199.
Sedliště (39), 242.
Sedlo (43), 320.
Staré (29), 86. [
Sedloň (27). 39. j
Sedmipanv (37). 198, 201. j
Semtín Mulv (33), 140.
Velký (33). 140.
Senožatv (29), 79, 80.
Sepekov (30), 89, 90. 93. i
Sepíkov, jednota (32), 117.
Sichrov (32), 119.
Skalice (28), 70.
v. Malovičkv (31).
102.
ve Skalách, samota (27), 43.
Skalinv, samota (35). 162.
Skočidolovice (38), 234.
Skopytce (28), 69.
Skoupv (34), 143.
Skuhrov (34), 150.
Skrvchov (27), 3, 39.
(29), 72, 87, 88.
(42), 293.
Dolní (42). 315.
Horní (42), 315.
Skrýšov (31), 113.
35.
140.
232.
232.
I Skrýšov (34), 155.
(35). 164.
(33), 142.
Skrejšov (39), 242.
! Slabsko (31). 106.
Slapy (27). .5, 39.
Slavaňov, zámek (30), 94
Slavětin (38), 233, 235.
Slavín, dvorec (31), 10.3.
ves (33). 141.
Slavkov (33). 140.
Slavňov (30), 95.
.Slavariovice (27), 5.
Sledovice (33), 131.
Slověnice (37), 199.
Služátkv (.39), 242.
Smilkov (33), 134.
Smíšek (29). 78.
Smoleč (29), 74, 78
Smrdov Xovv (38).
Starv (38),
Smrkov (32)."l20. 121.
Smvslov (27), 44. 103
Sobědráž (30), 91.
.Sobéhradv, strč. Soběhrdy
(36), 168, 170.
Soběslav (28), 47, 48, 49, 50,
51, 56, 63, 66, 68, 70.
Solopisky (34), 152.
Sopice, samota (35). 162.
Soudný jednota (30). 87.
Soukenník, mlýn (27), 25.
Soušet ce (32). 125.
Soušice (37), 193, 219.
Souiice (37), UI8. 203. 204,
206, 217.
' Sova, mlýn (32), 126.
Spálenišlé, samota (31), i03.
Spolí (35). 164.
Srlice, samota (.33). 130. 140.
Srlín (29). 72, 73. 75, 85.
Stajice, býv. hrad (35), 165.
Stálce, pův. Stadlec(27), 35.
Staniměřice (31). 109.
Staňkov (42), 292.
Stažovice (.35). 164.
Stehlovice (30). 90.
Stejka (42), 3(J2.
Stojslavice (31), 112,
Stolčín (41), 274, 27m.
Straveč (35), 163.
Stranné, Stranv (35). 159, 164.
Stranná (41), 288.
Stráž (42), 36, 286. 289, 292,
304, 306. 317.
Strkov (27). 39, 40.
Strměcky (39). 240, 242, 258.
.Strmviov, Stremviov (42),
293", 308. 31(j, 3l"2.
Strnad (32), 126.
Strnadíce (35), 165.
Struharov (3b), 168, 192.
Stružinec (32), 116.
Strženec (33), 140.
Střechov (37), 198. 204, 217.
Střelilo v (33), 135.
Stretužel (31), 98.
Střezmír Nová, samota 119.
Slrítéž (30), 87. 93.
Sthtež (31), 110.
„ (39). 242, 246. 258.
Strižkov (36), 192.
Strižovice (42), 313.
Studnice (42). 313.
Stuchanov (32). 127.
Stupčice (32), 44. 96. 115. 118.
Dolní (32). 119.
Hořejší (32). 119.
Stýrov (31), 98.
Sudoměřicf (29), 26. 74, 78
(31). 102. 115.
Suchdol (34), 52, 142. 157.
Suchomel, mlvn ('7) 4
Sukdol (42), 3l(j.
Svátov, bvv. ves (28). 70.
Svatava (40). 260. 262, 268.
Svatkovice (J'-!), 75. 84.
Svépravice (39). 244. 258
Světce (40). 265. 266.
Světlá (3/). Ií;9. 200.
Svinky (29), 76.
Svojš'ce, samota (33). 141.
Svoříš, Svořišf (32). 5 114
116.
Svrabov Dolní (27), 34.
„ Horní, dvorec (27).
34.
Šanovice (32), 115. 121.
Sibanovice (35), 1.^9. 162.
Šrbiřov (31), 96. 108. 113.
Selmberlc v. Krásná Hora.
Šimpach (38), 228, 235.
Štědrovice (38), 233.
Štěpánov (37). 197. 1^8. 20:
218.
Štěpánov (33), 128, 141.
Šternberk, hrad a ves (37).
198. 200,203. 210,211. 216.
Šternov (37), 198.
Štětko vice (35), 142. 157.
Šiilfrýdov (40), 266.
Štítná (41), 221, 268. 270, 28b,
288.
Tábor (27), 4, 7, 12, .34, 39,
41, 43.
Tábor .Starv, v. Ústí .Sezi-
movo (27), 4, 5, 8.
Takonín (37), 199, 200, 219.
Tehov (37), 197. 204. 218.
Těchobuzy (38), 23o, 235.
Teletín l3o), 162.
Těmice (40), 106, 264.
Teplíšovice (36), 192.
- 336 -
Terezian Í27), 40.
Těšenov (39). 237, 258.
Tichonice (37), 198, 201, 204
218.
Tilvovire (35), 165.
Tisová, dvůr (27), 30.
Tisovnice (,i4), 143.
Tloskov(3,=i). 160, lhl,165. 167.
Tomicr (33). 128, 140.
Toskánl;;j, dvůr (30). 9,).
Tožice (33), 128, 140.
Trasik, mlvn (.33), 131,
Trkov (34)", lóO.
. stíitek (32), 117.
Trojá<'(k, jedno ;i (29|, 78.
TribějicL- (28), 61.
Třebelice (27), 4, 39, 74.
Třcbešice. dříve Debrník,
ves a zámek (37), 170, 198.
204. 2(Jh, 219.
Trebišt (28). 70.
Třebnice (34), 142, 152.
Třebšín (35), 159. 162.
Tremošná (27), 35.
Třemošniee (37j, 198.
Tříklasovice (28), 4 J, 50. 68
Třítež. TrJter (38), 227, 228.
Tučapv (28), 50, 64, 66.
Tuch vně (35), 162,
Turovec (27). 5, 40.
Turovkn (41). 274. 275.
Tvorešovice, Tvoršovice (,36),
168. 195.
Tvrz Dráchovská (28), 49.
„ Chobotská (37), 218.
. Kondrncká (37). 217.
, Netlucká (3,5), 164.
„ Trebeši.ka (37). 218.
Tynčanv (34), 143 154.
Týnec, Týnire (3o). 93.
„ nad .Sázavou
(35), 158, 159, 160, 166, 169.
Údim (27), 30, 32.
Údolí (38), 226.
Uhřice_(32), 124. 126.
Újezd Červený (33), 114, 115
128, 135. "
Újezd Vysoký (35), 1,58, 160,
162.
Úlehle (38), 234.
Ústí .Sezimovo v. Tábor.Starý
(27), 8, 9, 43, 44.
Usuší, Ousoší (34), 156.
Ústí (35), 163.
UUěchovice (.38), 221, 232.
Vackov (40). 260.
Václavice (36). 188.
\'aeice (39), 243.
U „Váňu", samota (31), 98.
Vápenice (34), 143, 153.
Včelnice (40), 268.
\'čelnička (40), 260. 262, 264,
268.
Věčov, Zvěcov, \'ícov (31),
103.
Velběhy (34). 1,57,
Velimovice, pův. \'iléniovice
(27), 42.
\'elíš (37). 199, 204.
Velká (3(J), 91.
Vendelák, mlýn (27). 4.
Vepice (39), 87, 94.
Ves Babina (34), 152.
Vesce (32), 116. 1.56.
Ves Horní (41), 273, 275.278.
„• Jetřichova (38), 235.
„ Nová (27), 40.
, (28), 61.
„ (29), 74, 76.
„ (31), 106.
„ (35), 162.
„ (36), 168.
„ (38), 225. 246.
„ (40), 264.
„ Týnova (38), 232.
, Velká (38), 233.
„ Zelená (38). 232.
V^esec, dvůr (27), .30.
28. 70.
Veselá (41), 273, 274.
\'eselíčko. samoia (34), 150.
„ Veselí bechvňské
(.30). 90.
\'eselka, samota (27). ,34.
^ n \'otice, y. \'otice-
\'eselka.
Vestec (30), 94.
(33), 131. 142.
Vestenhof, dvůr (39), 237.
\'ětrov (27), 39.
(33), 133.
(35), 159, 162.
Vězná (38), 225, 235.
Vícemílv (28), 2, 49.
Viklantice (38). 221, 232, 233.
-Staré (38), 231,
2.35.
\'ildmanko, dvůr (40), 234.
Vilice (31), 112,
Vilín (32). 117.
\'intirov (38), 225.
Víska (34), 153.
\'ispachy (43), 320.
\'išňová (28), 50, 62.
Vitanovice (31), 96, 103, 104.
Vitiněves (43), 323.
Vlásenice (27), 34.
(39), 243, 244, 247,
249.
Vlásenice-Dubohlavv (39),
246.
Vlastibor (38), 48, Vo.
\'lastišov (33), 142.
Vlašim (37), 195, 201. 204
212, 21,5.
Vlěetín (41), 286, 288.
\'lěetinec (40), 268.
Vlčice (42), 312.
Vlčkovice (33), 141.
\'lčoves (27), 3, 40.
Vletice (34), 154.
Vlkančice (27), 46.
\'lkonice (.35), 158, 164
Vlkosovice (40) 260, 262.
Vlksice (.30), 90'. 161.
\'oda Dobrá sam. (28), 68.
(38),' 225,
235.
\'oda Dobrá (39), 245 ''49
2.58, 274.
Voda Lipková (39). 246, 258.
Vodice (38), 229, 230, 235.
Vojkov (33), 128, 130, 131,
137, 138, 146, 148, 149.
\'okov (.30). 246.
\'oleveč (30), 9(_), 1 |6.
Voltvnč (27), 35.
Voračice (33), 140.
na Vorlíce, samota (27), 35
Vořikov (34), 143, 153.
Vořikovice (34), 153.
Votice (33), 97, 128, 133, 141,
168.
Votice-Veselka (33), 138.
\'ožice .Mladá (31), 43, 96
97, 102, 106, 110, 11.3. 22U
W.žice Stará. v. \'ožicr
Mladá.
Vracovice (37), 198.
VraOkovice (37), 198.
Wanov (29)," 84.
(33), 131, 1.37.
(36), 170.
Watišov (30). 00.
(39), 246.
Vratko v (ci2), 117.
Vražná (27), 44, 107.
Vrbice (34), 154.
Vrch Dobový, hájovna (29)
84. ~ i y
Vrcholtovice (31), 96. 10.3.
Vrchotice (32), 121).
V^rchv (31), 101.
(33), 141.
Vršovice, dvůr (32), 126.
\'řesec (27), 43.
\'šechlapv (29), 74, 78.
(37), 199.
Všechov (27), 35.
Všetice (35), 162.
Vusí (,30), 91.
Vydři (42), 306.
Vyhnanice (29), 74. 76.
Výrec, \'ejrec, dvůr (27), 5,
29, 34.
Vyskvtná (39), 240, 241, 253,
Vysoká (34), 39, 148. 149.
— 337
Vyšetice (31), 104.
Výška (32), 121.
Záběhlice (32), 119, 121.
Zábrodi (30), 95.
Zádoli (35), \ř.8, 164.
Zahorany (30), 95.
(33), 131, 140, 170.
Záhoří (32), 115.
Bendovo (31), 110.
Červené (27), 28, 4h.
, Německé, dř. Mili-
činské (31), 96, 102.
Záhoří Pechovo (31), 103.
Zahoříčko (31), 47, 101, 103.
Zahostice (27), 42.
Zahrádka (27), 35.
(30). 94. 95.
(29), 103.
(35), 1b5.
(38), 221, 228,234,
235.
Zahrádka (42), 312.
Mladotova (34),
142, 154.
Zahradnice (33), 140.
Zachotín (39). 242, 258.
Zaječí (35). 165.
Zajíčkov (39). 245, 274.
Zálesí (33), 133.
Zálší (30), 72, 90.
Záluží (27), 44.
„ u Budislavi (28), 48,
70.
Záluží (30), 93, 94, 112.
Záruba, mlvn (28), 63.
Zářiči (28),' 61.
, (31), 113.
Záskalí panská v. Nuzov
(31), 98.
Závsí (28), 61, 62.
Zbelítov (32), 116.
Zběšice (29), 74, 84.
Zběšičkv (30), 87, 90.
Zboř (30). 93.
Zbyslav (30), 93.
Zdebuzeves (37), 197, 204,
218.
Zderadice (35), 165.
Zdešov (41), 286, 288.
Zdiméřice (38), 233.
Zdislavice (37), 19b, 198,
204, 248.
Zelč (28). 39, 40, 49, 51, 70,
71.
Zenotín (43). 322.
Zhorec (38), 2-30.
Zhornv (35). 164.
Zhoř (27). 39.
„ (31j, 96, 107.
Zhoř (38), 230, 235.
Zlátenka (38), 235.
Zlenice (3b), 169, 172.
Zmrhal, mlvn (28), 63.
Znosim (37), 200.
Zochov (33), 137.
Zoubek (38), 227.
Zvěrotice (28), 63.
Zvěřinec, zříceniny (32),
117, 127.
Zvéstonín (32). 116.
Zvěstov (33), 130, 141,
Zvůle (42), 310.
Ždár (34), 156.
. (40), 263, 268, 289.
, Dolní (42), 303.
, Horní (42), 308.
, Pluhový (42), 314.
Žebrákov (30), 95.
Žibkov (35), 98.
Žinice (33), 141.
Žirov (39). 242.
Žiranice (41), 285, 288.
2ivohoší (35), 160, 163.
Žižpachy (43), 322.
Žlučín (30), 95.
SEZNAM VYOBRAZENÍ II. DÍLU.
(Číslice v závorkách znamenají příslušné okresy.)
Strana
BECHYNĚ (29)
Partie ze Židovv Strouhy 73
, , . " , " 75
Na Lužnici pod Bechyni 78
Bechyně 79
Hláska „Kohout" (Katovka) v Bechyni 80
Délínnský kostel sv. Matěje v Bechyni 81
\'nitřek kostela sv. Matěje v Bechyni 62
\'chod do Bechyiiského zámku ... 83
\'nitrek klášterního chrámu v Bechyni 8,5
Náhrobky někdejších držitelů v klá-
šterním chrámu Bechyňském . . 85
U kostela sv. .Michala v Bechyni . . 8b
_ BEISTEIN
u Ciměre. viz Čiměř.
BENEŠOV (36)
Zi-ícenina klášterního chrámu v Be-
nešově I7<*
\'iz dále K^onopiště
BLANÍK (37)
Kaplička sv. Máří .Magdalenv na .Ma-
lém Blaníku . . . ." . . ." . . . .201
BLATA (28)
Selka z Blat (z I'lavska) 53
Sedlák z Blat (z Plavska) 52
Ženich z Blat (z Liborez) 54
Blatská nevěsta ve svatebním úboru 55
Blatská nevěsta zavitá .... • . . 56
Rouchy Blatské. jimiž se nevěsty
zavíjely .57
BOROTÍN (32j
Zřícenin}' hradu Borotína 28
BYSTŘICE NOVÁ (43) 318
CETORAZ (38)
Kostel v Cetorazi 229
Str.inn
ČERNOVICE (40)
CJernovice oíi severu 261
^'áměstí v Cernovicích 2i)3
(jernovick\'- potok b6
ČIMĚŘ (43)
\'rrhol Beisteinu u Ciměře 322
DIVIŠOV (37) 217
DOBRONICE (29)
Hrad Dobronice 77
DOL SUDKŮV (38)
•Sudkfiv Dol s bývalou tvrzí .... 226
DRHOVICE (27)
Mohyly u Drhovic 35
HEJLOVKA (39)
Z údolí Hejlovky 241
, , r ' 242
HEŘMANEČ (41)
Vrch Lísek s vískou Heřmaneč . . 274
\''\7. téz Počátky
HOUSEROVKA (39) 244
HRADEC JINDŘICHŮV (42)
lindřichův Hradec se stranv jiho-
východní ". ... 289
Jindřichův Hradec od jihovýchodu . 290
„ , od jihozápadu . . 291
Nejstarší část Jindřichova Hradu . 292
Staré město v Jindřichově Hradci . 293
Nový palác Jindřichova hradu . . . 2'*3
Portál nového paláce Jindř. hradu . 294
Oltářík Matky Boží v kapli ,Bílé
paní" . . .' 295
Rondelový altán Jindřichova hradu . 296
— 339
Strana
Hradní studna na lil. nádvoří Jindř.
hradu 297
Třetí hradní nádvoří Jindř. hradu . . 298
Vnitřek kaple sv. Jiří v Jindř. hradu 299
Červená věž Jindřichova hradu . . .300
Proboštský chrám Nanebevzetí P.
Marie v Jindřichově Hradci . . .301
\'nitřek proboštského chrámu . . . 302
Kostel sv. Jana Křtitele v lindřichově
Hradci " .^02
Evangelický kostel v Jindř Hradci . 303
Klášterní kostel sv. Kateřiny ... 303
Velké náměstí v Jindř. Hradci . . . 304
Jindřichův Hradec 30.5
Nádvoří s arkádami ve dvorci domu
Bystřických 306
Bývalj' poustevnicky kostel sv. Bar-
bory u Jindř. Hradce 306
Rybník „Zármutek" v Bažantnici u
Jindř. Hradce 307
HRÁDEK (37)
Kostel na Hrádku 216
HRÁDEK ČERVENÝ (34) . . . .147
HRADIŠTĚ (3h) 170
HŮRKA U PLANÉ (27) 40
CHLUMEC VYSOKÝ (34) . 118, 153
CHOTOVINY (27)
Chotovinský zámek 44, 46
CHOUSTNlK (28)
Hrad Choustník 67
CHVOJNO (39) 240
JANOVICE VRCHOTOVY (33)
Zámek ve Vrcholových Janovicích 136
Vchod do zámku ve \'rchotovvch
Janovicích 137
Zadní část zámku ve Vrchotových
Janovicích ". . 139
JAROŠOV (42) 315
JEMČINA (42)
Jemčina, loveckv zámek hrabat Čer-
nínů . . . ." 307
JETŘICHOVICE (32)
Zámek Jetřichovice 125
JINDŘIŠ (42)
Úd^olí Jindřišské (Jindřichohradecká
Šárka) 311
Strana
JISTEBNICE (27)
Děkanský chrám a škola v Jisteb-
nici . ". 29
Husitská píseň „Kdož jste Boži bo-
jovnici" íz kancionálu Jistebni-
ckého) 30
Zámek v Jistebnici 31
Závěj u Jistebnice 33
KÁMEN (38)
Hrad Kámen (pohled od jihu) . . . 223
Nejstarší část hradu Kámen (západ,
strana) 224
KAMENICE NAD LlPOU (40)
Zámek v Kamenici n. 1 269
i^amátná lípa v Kamenici n. L. . . 271
KATEŘINSKÉ LÁZNĚ
u Počátek, viz Počátky.
KLÁŠTER (43)
Kostel Nejsv. Trojice v Klášteře . . 326
KLOKOTY (27)
Klokoty u Tábora 21
KONDRAC (37)
Kostel v Kondraci 204
KONOPIŠTĚ (36)
Konopiště 181
.Sousoší na lerrasse zámku Konopišt-
ského 182
Lovecké trofeje v chodbě zámku
Konopištského 183
.Salon v zámku K 184
Zbrojírna na K l85
Partie z obory Konopištské . . . .186
Medvěd v oboře K 187
Daňci v oboře K 188
Jeleni v oboře K 189
J. V. arcikníže následník se šlechti-
ckou družinou 190
Idyla z Konopištské obory 191
J. V. arcikníže následník vítán lesním
personálem 192
KOSTELEC ZBOŘENÝ (36) . . .176
KOZÍ (27)
Půdorys hrádku „Kozí" 26
Zříceniny hrádku „Kozí" 27
V zimě ná Kozském potoce .... 45
KŘEMEŠNlK (39)
V zimě na Křemešníku 238
340
Strana
KUMŽAK (42)
Kostci sv. Bartoloměje v Kumžaku 310
LANDŠTEJN, hrad (43) 323
LHOTA ČERVENÁ (40)
Zámek Červená Lhota 267
LIBOŘEZY (28), viz Blata.
Partie ze Staňkovského rybníka u Li-
borez 309
LOUŇOVICE (37)
Louňovice, s Velkým a Malým Bla-
níkem 205
LUKAVEC (38)
Zámek Lukavec 232
MILČÍN (31)
Milčín 98
Vnitřek kostela v MilOíně 99
MILEVSKO (30)
Stará zvonice při klášterním chrámu
sv. Aegida 91
Děkanský chrám Navštívení P. Marie 92
Náměstí s chrámem sv. Bartoloměje 93
MITROVICE (32)
Zámek .Mitrovice 121
MYSKOVICE (28)
Zámek v Myskovicich 69
NAČERADEC (37)
Kostel a radnice v Načeradci . . . 203
nechválíce (34).
Nechválíce u .Sedlřan 151
NEMYŠL (31)
Zámek Nemyšl 101
OSEČANY (34) 156
PACOV (38) 219
PELHŘIMOV (39)
Pelhřimov od východu 248
Náměstí v Pelhřimově 249
Kostel P. Marie v P 250
•Starobylé domy v P 251
Horní brána v P. zvaná Rynarecká
(pohled z náměstí) 252
Strana
Horní brána v P. zvaná Rynarecká
(pohled z ulice od nádraží) . . . 253
Zbytek hradeb u západ, brány v ('. 254
Dolní brána v P. zvaná Jihlavská . 255
„ „ , pohled od nemoc-
nice . • 25b
Dolní brána v P., pohled z náměstí 257
PLAVSKO (28). viz Blata.
POBISTRYC (39)
.Statek v Pobistrýci 243
POČÁTKY (41)
Pohled na Lísek z Počátek (viz Heř-
maneč) 273
Na Počáteckém potoce : rybník Vol-
manec 275
Na Počáteckém potoce: Velké lezcro
(\^ilcha) ." ... 276
Počátky 277
Hřbitov y P. s kostelem Božího Těla 278
Rybník Žižka s villou Pazdernou . 279
Kaple sv. .\nny v Počátkách . . . 280
Předměstí Počátek ,na .Moravě" . . 281
Bývalá radnice v Počátkách .... 282
Kostel sv. Kateřiny 283
Pramen sv. Marketj' v lázních sv.
Kateřiny ..." 284
Pramen sv. Vojtěcha v lázních sv.
Kateřiny 285
POŘÍČÍ (36)
Vnitřek kostela sv. Havla v Poříčí . 173
Kostel v Poříčí n. S 174
PŘIBĚNICE (27)
Pod Priběnicemi 3h
Zbytky bašty hradu Přibénic ... 37
ŘEČICE ČERVENÁ (39)
Hrad Červená Rečice . 246
Palác hradu v Červené Řečici . . . 247
SEDLČANY (34)
Farní chrám v Sedlčanech 144
Kostel P. Marie, zv. „Církvička" . 14,ť
Radnice v Sedlčanech 146
SEDLEC (32)
.Sedlec na dráze Frant. Jos. \. . . .124
SLUŽÁTKY (39) 239
SOBĚSLAV (28)
Partie na Lužnici 49
„U panského mlýna* na Lužnici . . 50
Soběslav 58
— :í4I
Strana
Uékanský chrám sv. IVlra a Pavla
v Soběslavi 59
Klenba chrámu sv. Petra a Pavla v
Soběslavi 60
Kostel sv. Marka v Soběslavi ... 61
Dům ,u černého orla' z r. 1564 v So-
běslavi bl
l;lrad v Soběslavi 62
Část náměstí v Soběslavi 63
Palackého irida v Soběslavi .... 63
Selská sin v museu Soběslavském . 64
Měšťanská světnice v museu Sobě-
slavském 65
Rouchy Blatské, jimiž se nevěsty za-
víjely (z musea .Soběslavského) . . 57
SOUTICE (37)
Zámek v Souticích 218
STRÁŽ (42)
Stráž 307
Zbytky býv. poustevnického kostela
sv. Markéty u Stráže 308
STRMILOV (42) 312
SUDOMĚŘICE (31) 102
SVÁKOV (28)
Kaplička I-". Marie ve Svakově ... 48
ŠELMBERK (31)
Hrad Šelmberk 111
ŠTERNBERK (37)
Hrad Šternberk nad .Sázavou .... 207
Šternberk, pohled_ od mostu . . 208
Rytířský sál na .Šternberků .... 209
Zámecká kaple sv. Šebestiána na
Šternberků ^ 210
Jižní bašta na Šternberků 211
Hladomorna na Šternberků . . .■ .211
ŠTÍTNÉ (41)
Tvrziště s pomníkem Tomy ze .'štít-
ného ve Štítném 288
TÁBOR (27)
Pohled na Tábor 6
.Stará opevnění Hradiště horv Tábor 8
Obležení Tábora r. 1621 ..'.... 9
Strana
Náčrt husitského hradebního vozu . 10
Husitské zbraně 10
Bývalá Pražská brána v Táboře . . II
Štíty starých domů v Táboře ... 12
Stárkův dům v Táboře 13
Náměstí v Táboře 14
ťást náměstí se starobylou kašnou,
Zižkovým pomníkem a Ctiborovým
domem 15
Kamenný' stůl u Ctihorovíi domu
v Táboře 15
Děkanský chrám 16
Zižkův pomník 16
Radnice v Táboře 17
Radnická ulička v Táboře 18
Hrad ,Kotnov" v Táboře 19
Partie „u Bredů" na Lužnici .... 22
Jordánský vodopád u Tábora ... 24
TÝNEC NAD SÁZAVOU (35) . . 167
VLÁSENICE (,i9)
U Vlásenického rybníka 245
VLAŠIM (37)
Loreta u Vlašimi 202
Náměstí se zámkem ve XTašimi . . 212
^rána zámku \Tašímského 213
čínský pavilon v parku \'lašimském 214
Maurská besídka v parku \'laším-
ském 215
VODICE (38;
Zámek ve \'odici 2.30
Nádvoří zámku ve \'odici 231
VOTICE (33)
Zámek ve Volicích 132
Kaplička sv. \'ojtěcha „na \'ětrově'' 133
Husova kazatelna „na Větrově" . .134
VOŽICE MLADÁ (31)
\ ožic(' 105
Zámek ve Vožici 107
Kostel sv. Martina ve Vožici . . . .108
Hrad nad Vožici 109
ZELČ (28) 1\
ŽIROVNICE (41)
Zámek v Žirovnici 287
NAKLADATEL PAVEL KÓRBER
KNIHTISKÁRNA BINKO A ZIKA
r V
KRÁLOVSTVÍ CESKE
III.
v /■v
JIZNI CECHY
ZA REDAKCE PHDra. JOS. BÉLOHLAVA NAPSALI:
J. BOHÁČ-ZELECKÝ, R. CIKHART, FRANT. MIR. ČAPEK,
JAN DEJMEK, EM. DROBIL, JAN ELIAS, FR. MAREŠ.
KAREL MAŠEK, J. SAKAŘ, FELIX TRUHLÁŘ.
1908.
NAKLADATELSTVÍ PAVLA KÓRBRA V PRAZE.
VEŠKERÁ PRÁVA VYHRAZENA.
KNIHTISKÁRNA BINKO A ZIKA.
v ^ v
JIZNl CECHY.
XLIV. OKRES ČESKOBUDĚJOVICKÝ.
( >kres Českobudějovický jest středem českého jihu: počítá se již
k jižním okresům pošumavským. ač sama geografická poloha nemá
význačných známek krajin pohorsk\''ch, jsouc rovinou, tak zvanou
čcskoljudějovickou. Na severu přiléhá k němu okres hlubock}'-, na
východě okresy lišovsk\' a trho-svineck\', na jihu krumlovsk\^ a na
západě chvalšinskN' a netolick\'\ Celková rozloha okresu, k němuž
náleží 40 obcí místních a 46 katastrálních, obnáší 296 km' čili 29.600 ha
pudy vesměs plodné.
Jako liší se okres od sousedních okresíi horsk5'ch polohou, tak
liší se i v jakosti půdy a v hospodářských poměrech obyvatelstva.
Setkáváme se tu s patrnou známkou blahobytu a zámožnosti, jež
v přímém sousedství města — Čes. Budějovic — stává se zvláště pa-
trnou. Z toho důvodu obyvatelstva celkem přibývá, ač největší část
přírůstku dlužno připočísti samotnému městu a obcím těsně s ním
sousedícím. Všeho obyvatelstva jest přes 50 tisíc, z čehož připadá na
město 39 tisíc. Dle národnosti jest na okrese asi 33 tisíc Cechů
a 17 tisíc Němců.
Německ\r národnostní ostrůvek zabírá vedle města ještě sou-
sední vesnice: Vrata a Hlinsko, Dubičné a Lincova Hora, České
"\'rl)né. Mokré a Sindlovy Dvory, Litvínovice, Rožnov a Roudné,
Haklovy Dvory, Hodovice a Hůrka, Homoly, Černodub a Plané, Mladé
a Bucherka. Dobrá Voda a Suché V^rbné, Rudolfov a Vesce, Čtyři
Dvory a Knězké Dvory. Okresní správa v jmenovaných obcích (vyjí-
maje Dubičné a Lincovu Horu) jest dosud v rukách Němců přes to.
že většina obyvatelstva je v nich česká. Dle úředních sčítáni z r. 1900
bylo v těchto obcích napočteno celkem 6.219 Čechů a .5.072 Němců;
dle soukromého českého sčítání bylo však 6.771 Čechů a jen 4.520
Němců.
Co do terrainu.půdy převládá rovina, nad níž směrem na v^vchod
a západ zvedají se mírně vysoké pahorky, které však nikde nedosa-
— 4 —
hují výše 600 m prosté v\''šky. Na straně severní otvirá se šírá rovina,
rozkládající se dále do okresu hlubockého a vodňanského. Půda vy-
niká slušnou úrodností; po celém okresu seje se pšenice a zcela dobře
se i daří. Vedle pšenice sází se také, hlavně na statcích knížecích
a u samotných Budějovic, cukrovka, jež zpracovává se v knížecím
cukrovaru budějovickém. Podnebí jest celkem stejné a diky rovinném.u
útvaru půdy jest značně příjemnější než v sousedních okresech jižních.
Jak již vzpomenuto, pěstují se v okrese všechny druhy obilí, řepy,
bramborj^ a se zdarem i zelí.
Celý okres, jako Cechy vůbec, nakloněn jest od jihu k severu.
Tímže směrem protéká okresem nejvýznačnější řeka celých jižních
Cech. střibropěnná Vltava. Přímo v C. Budějovicích připojuje se k ní
řeka Malše, přicházející od nejjižnějších hranic země, od hory Myslivny.
Křivolaká Malše na půdě okresu, mezi Kímovem a Doudleby, pije
říčku Stropnici, jež přitéká sem směrem od vsxhodu. prameníc u ně-
meckého městečka Stropnice v okresu novohradeckěm.
Rybníky, hlavně v části severozápadní, jsou četné. Největší z nich
je Dechtář u vesnice Zabobřesk, hojně menších je u Haklových Dvorů,
C. Vrbného, Dubného a Habří. Náležejí jednak klášteru vyšebrod-
skému, jednak městu C. Budějovicům.
Sociální poměry na venkově nejsou sice zvlášť skvělé, ale
přece dlužno přiznati, že daleko lepši než v kterémkoli okrese jižním.
Hospodáři pilně vzdělávají své statky, jež díky v\'šším cenám obilí
a dobytka, přinášejí v poslední době rovnováhu do jich rozpočtů. Děl-
nictva zemědělského jest jako v jiných krajích citelný nedostatek,
a následkem toho stouply služby a požadavky hospodářské čeledi na
nebývah> stupeň. Pravidelně požaduje dnes pasák 60 K, pohůnek 80 K,
prostředák 10(J K a starší čeledín 200 K i více roční mzdy; chůva mívá
SOK, třetinka 60 K, malá 120 K, velká 180-200 K. Vedle toho ovšem
mají všichni dle ujednání ještě nějaké prádlo a šaty, po případě dostávají
záhon brambor, zelí, dříve i lnu. Děln\^ lid odchází většinou za prací
do ciziny', hlavně do Rakous a Saska, řemeslníci ještě dále. Nejroz-
šířenějším řemeslem jest na venkově zednictví. Většina těch, kdož
z jara do ciziny odjíždějí, jsou zedníci, jejichž cílem jest zpravidla
Vídeň. Hospodářské statky jsou malé a střední velikosti. Větší celky
pozemkové náležejí knížeti Svarcenberkovi, klášteru Vyšebrodskému,
městu Budějovicům a farám. Kníže Švarcenberk má statky v Plavnici,
Zborově a u Zabobřesk, klášter Vyšebrodský v Habří a Cakově. Budě-
jovice v Třebině, Včelné a j.
Z nerostného bohatství dlužno jmenovati hlavně stříbro a anthracit.
Na stříbro doluje se od dávných dob v Rudolfově. V kamenouhelných
dolech u Kamenného l'jezda přestalo se pracovati, ježto dobývané
— 5 —
uhli nevykazovalo potřebné jakosti. 'Lázně jsou v Dobré Vodě u C.
Budějovic.
Z výletních a letních sídel třeba jmenovati hlavně Dobrou Vodu
a Římov, široko daleko známé poutní místo, kamž přicházejí poutníci
až z Moravy, obojích Rakous a Bavor.
Průmysl má své sídlo v C. Budějovicích. Nalézáme tam četné
továrny, zejména: cukrovar, lihovar, pivovary, továrnu na umělá hno-
jiva, na lištny a obrazové rámy, slévám}-, na cukrovinky, na zboží
hrnčířské, kamnářské, cementové, na hřebíky, na hospodářské a ml\'n-
ské stroje, loděnice, na tabák, na sirky a j. V C. Budějovicích sbíhají
se železnice z pěti stran, a ježto Budějovice jsou uprostřed okresu,
jest o časté, rychlé a levné spojení na všechny strany postaráno.
Křižují se tu dvě důležité trati Vídeň-Cheb a Praha-Linec, na nichž
vždy jest četná frekvence. O stavbu trati přes Lišov do Třeboně se
jedná. Stejně bohatě rozvětvena jest i síf silniční. Jak přirozeno smě-
řují silnice se všech stran okresu do města, kde sbíhají se i erární
silnice od Prahy, od Kaplice, Krumlova, Třeboně a Vodňan. Pokud
se týče řek, nejsou tyto způsobilé, aby po nich byly dopravovány
náklady. Jedině ku plavbě dříví dlouhého (ve vory svázaného) a na
Malši též ku dopravě dříví polenového se vodní cesty užívá. Ve větší
míře slouží však obě řeky průmyslu, ženouce četné mlýny, pily a j.
tovární stroje.
O vzdělání obyvatelstva pečují četně školy obecné, střední a od-
borné. Na venkově nalézá se 17 obecných škol českých a 8 německých,
jedno- až čtyřtřídních. V Č. Budějovicích vedle celé řady obecných tříd
českých a německých nalézají se 2 gymnasia, 2 realky, 2 ústavy uči-
telské, 3 ústavy učitelek (dva české a 1 německý), 2 školy rolnické,
2 školy obchodní, lesnická škola (německá), lyceum dívčí (české), hu-
dební škola (česká), 2 průmyslové pokračovací. dívčí průmyslová škola
(česká), ústav bohoslovecký a ústav hluchoněmých.
Jižní Cechy za doby třetihorní byly položeny níže než Čechy
střední a severní a měly spád k Dunaji. Dokazují to třetihorní hlíny
a písky v rovině českobudějovické a třeboíiské. Ani v prvých tisíci-
letích doby následující, čtvrtohorní, kdy již jižní kraje následkem zdvihu
nabyly sklonu k severu, nebyly ještě schopny státi se dříve sídlem
člověka, dokud souvislá jezera jihočeská, zabírající rovinu českobudějo-
vickou a třeboiiskou, neprorvala si kor3'ta v horách středočeských.
Tím povstaly nynější řeky Vltava. Malše a Lužnice. V této době čtvrto-
hor či době starších a mladších naplavenin (diluvium a alluvium) po-
kryta byla půda četnými drobn\''mi jezery a bažinami („blata"), jež
potrvaly někde až do pozdní doby historické, do století 16., kdy po-
čato s jich odvodňováním. Kolem místa nynějších C. Budějovic až
k Hluboké bývala jezerovitá nádrž, čemuž s dostatek nasvědčuji četné
r\'bniky a známá Kubatovská Blata a nedostatek hlíny diluviálni, vý-
tvoru to souše diluviálni. Různé štěrky rovinu tu kryjici jsou nejvíce
původu již třetihorniho a byly za období ledového vodou vymletv.
Prahorni kraje jihočeské byly v této době kryty pralesy, v nichž
žili živočichové doby diluviálni a později alluviálni. \' této době vy-
skytuje se v jižních Cechách již člověk, jak tomu některé nálezy na-
svědčují. Xa půdě samotného okresu českobudějovického však podob-
n5'ch stop nenalezeno. Za to nalézáme v tmavých hvozdech jihočeských
četné stop3' po bezejmenném pokolení, jež žilo tu asi před
3000 lety. V tajuplném šeru lesním upoutají pozornost naši homolovité
hroby, rozměrů větších i menších, hlásajíce, že sešli se tu k posled-
nímu odpočinku lidé jedné krve, jedné víry a že podle sebe spočinuli,
jak je bledá smrt pi"ekvapila. Posvátná jsou ta místa, kde láska pozů-
stalých budovala poslední stánky mil\'m zesnulým. (X jinxxh končinách
země neznali ještě obřadů pohřebních, nýbrž mrtvoty ponechávány
volně svému osudu ). Ty pomníky dávn\''ch dob mluví k nám vřeleji
než mnohé písemné líčení krvav\''ch bojů, nebof vane z nich láska,
víra a mír. Lid náš říká jim nejčastěji kopce, jen zřídka kde hroby.
Mnoho jich dobou zničeno. Pokolení kamenných mohyl vstoupilo na
panenskou půdu jižních Cech nejen s úplně vyvinutým a ustáleným
obřadem nál)ožensk\'m. n\'-brž i se svéráznou kulturou bronzovou, úplně
odlišnou od jiných pokolení v severních Cechách současně bydlících,
kdežto střední Cechy byly stále ještě neobydleny. \'šechny hroby jiho-
české nejsou ještě prozkoumány a mnoho jich jistě již v dobách mi-
nutych bylo kultivováním pozemků rozkopáno.
Tehdejší člověk b3'dlel bud v jámách podzemních nebo v dutinách
mohutn\''ch stromů a v ch\-ších, zhotovených jednoduše ze dřeva,
chvoje a drnu. Byl výhradně ještě lovcem. O rolnictví dosud ani zdání.
Pastýřství spíše možno připustiti, nebof svědčí proň časté nálezy růz-
ných nádob hlíněn\'ch. Obyvatelstvo to vyhynulo snad následkem
zhoršení podmínek životních, nebo příchodem lépe ozbrojeného a bo-
jovného lidu, nejspíše historick\-ch Bojů. Ritus v mohylách má ná-
sledující shodné rysy: Mrtvý l)yl položen bud na úroveň půdy nebo
do jámy. spálen, popel uložen do urny. kolem níž vyrovnány kameny.
Tyto kameny jsou nejtypičtějším znakem těchto mohyl a po nich do-
slalo celé pokolení v archeologii své jméno. V mohylách jihočesk\'-ch
poprvé vystupuje typicky spalováni i pochováváni, tak že v některých
obojí způsob nacházíme.
Inventář mohyl jihočesk}>ch jest též zvláštní. Jsou většinou chudé.
Obyčejně nachází se hromádka popela a při tom jedna nebo dvě roz-
mačkané nádoby. Nástroje byly hotoveny z bronzu tavením a litím
do forem hliněných neb kamenných. Zbraně byly : dýky. kopí, meče
různých tvarů, sekery, zvané v archeologii obyčejně celty a pálstavy.
- 7 -
Břitvy (lumly) byly podoby kruhovité, ale obyčejně zachována jsou
držadla. Typickým druhem šperků jsou náramky (nošené skutečné na
rameni), jinde se nevyskytující, jemné porýsované, aneb náramky tvaru
turbanovitého nebo růžicové. Nákrčníky nejsou masivní, ale skládají
se ze spirálovitých rourek a jantaru, nebo i modrých sklenéných ko-
ralů původu orientálního. Jehlice mají knoflíkovou hlavu a šroubové
záhlaví. Prsteny jsou zlaté nebo bronzové. Keramika je dosti vyvinuta,
nachází se v každé mohyle. Ornamentikou je rýhováni trojúhelníkové,
ač vétšina nádob vůbec ornamentována není.
Na půdě okresu prozkoumány mohyly kamenné na několika již
místech: v lesích Hamerských jižně od Plavnice. u lMa\a (;^2 mohyl).
Kresli! A. Haun
ČESKÉ BUDĚJOVICE.
v lese u Vidová (13 mohyl), západně od Homol u Korosek, Kamen-
ného Újezda a j. v. Zda-Íi v jižních Čechách sídlili také Bojové, ne-
možno říci. ač mnozí učenci tak tvrdí, dodávajíce, že y jižních Čechách
nejen sídlili, ale již v řekách šumavských zlato rýžovali. O Marko-
manech máme již zprávy historické. Vůdcem jejich byl Marobud. jenž
založil město Marobudum. nejspíše někde u Berouna, nikoli u Č. Budě-
jovic, jak dříve se domníváno. Příchod Slovanů stal se mnohem dříve,
než se domníváno. Možno důvodně souditi, že snad již za Bojů, a jistě
za Markomanů asi v prvém století po Kr. kolonisovali zemi, ne však
najednou, nýbrž průběhem delší doby a po jednotlivých kmenech.
Osazení krajiny okresu českobudějovického z největší části stalo se
od Dúdlebů (Dúdlebi. Duljebi) z menší části od Netolíků. Duljebi jsou
též na Bugu v Rusku a v západních Uhrách při Dravě. Poněvadž
o ruských Doudlebanech máme zprávu v letopise Kyjevském, že oni
největší příkoří snášeli od Avarů a poněvadž se soudí, že Avaři tlačili
8 —
před sebou Slovany jako své kolonisty a pracovníky, jest velice pravdě-
podobno, že Doudlebané panovští a čeští (a snad i Volyňané) byli
sem zatlačeni od Avarů kolem r. 557, kdy Avaři objevili se v Uhrách.
O Dúdlebanech ještě v době pohanské zmiiiuje se mohamedánskN-
spisovatel a cestovatel Masudi ve spise „Zlaté luhy*", kdež píše. že
Dúdlebanům panuje král Vandžlav — patrné Václav.
Doudlebané zřídili si na ochranu proti nepříteli četná hradiště se
zemitými valy a dřevěnými opevněními. Pro severní část župy byl to
hrad Doudleby, vystavěn\' na příkrém ostrohu, omývaném téměř kol-
kolem řekou Malší. Z části střední utíkalo se obyvatelstvo do hradiště
Branšovického u Rímova a trochu dále na jihu do hradiště Straho\-
ského, jež obě zřízeny na ostrozích Malše.
Od starodávna vedly krajinou dvě důležité cesty: prvá zvaná
Pehaimstaich vedla údolím říčky Stropnice od Dúdleb k \'ítorazi a na
ČESKK BUDĚJOVICE V LETECH PADESÁTÝCH
(DLE STARÉ RYTINY, ZAPŮJČENÉ P. J. DOTŘELEM).
ochranu její zřízeny stráže (Střížov, Strážkovice), druhá směřovala od
jihu od průsmyku Kaplického k Dúdlebům a odtud dále k Netolicům.
Mohylv čili pohanské hroby slovanské jsou jedny druhým po-
dobny. Stavěny jsou v řadách a jsou vesměs chudé. V okresu česko-
budějovickém nalezeny mohyly slovanské u Plava, nedaleko mohyl
kamenných, dále u Rímova a Cakova. Předměty odtud vykopané ulo-
ženy jsou v museu českobudějovickém.
Středem okresu a hlavním městem celého českého jihu jsou
C. BUDĚJOVICE, Dějiny města jsou zajímavý. Na místě nyněj-
šího města stávala vesnice, snad dokonce i hrad s podhradím, založená
Budivojem z Hluboké, ač některé nálezy na t. zv. pražském předměstí
poukazovaly by na usídlení z dob pohansk\'ch. Budivoj z Hluboké,
původem Vítkovec, nezůstal však v držení tohoto důležitého místa a
to proto, že místo svojí polohou neobyčejně důležité se vj^borně hodilo
Přemyslu Otakaru II. ku zbudování města a k upevnění moci královské
v těch místech, nebot na jihu Cech do té doby byli králi vlastně vé-
vodové Krumlovští — pánové z Růže — a moci krále tu podléhal je-
dine klášter Zlato-korunský, za týmž účelem Otakarem zbudovaný.
Král povolal sem cizí německé obyvatelstvo z Bavor a Rakous, osídlil
jím okolí a vystavěl mohutné město u stoku Malše s \'ltavou. Původní
národnost česká byla tu tedy uměle vytištěna a cizáky nahrazena.
Král sám dal vyměi^iti prostoru ulic a náměstí, a první vei^ejné budovy
vysta\'ěti pod vrchním stavitelsk\''m dozorem rytíře Hirze. purkrabí na
Zvíkově. Založeni města klade se do r. 1265.
Nově založené město zkvétalo rychle a domohlo se v krátce
prvního místa po sídelním městě královském, jak toho dokladem heslo
, Praha— Budějovice", které dle starodávného podání zvučelo i v osudné
bitvě na Moravském poli. První větší bouře snesla se na mladé město
r. 1318, kdy přitáhl před jeho brány Petr z Rožmberka, hodlaje jménem
odbojnvch stavů potrestati město králi Janovi věrné. A' okolních ves-
nicích Rožnově, Litvíno\icich, Plané a Mladém zle řádily roty rožm-
berského velmože; město samo, sklíčené dlouhým obléháním, bylo by
také bezmála okusilo jeho hněvu, kdyby byl král Jan ještě v čas ne-
uzavřel s ním mír. Pak po dlouhou dobu požívalo město klidu, na jehož
přerušení sami měštané mnohou vinu nesli. Zpupní měšfané němečtí,
zbujnělí dlouhými h-ly míru. počínali si velmi pánovitě, tak že okolí
s nimi málo v klidu žilo a v častých rozbrojích práva svého obhajo-
vati bylo nuceno, jak přesvědčujeme se ze životopisu hrdiny Trocnov-
ského.
y městě od prvých počátků udržovala se — ač nenáviděna —
neustále také česká menšina, jež v některých dobách dokonce i vládu
na sebe strhla. Bylo to tehdy, kdy panoval jako král Jiří z Poděbrad,
jenž ustanovil tu českého primátora Ondřeje Puklice ze Vztuh. kter^^
vedle latinského i české úřadování v městě zavedl. Když však byl Jiří
nucen bojovati proti odbojným stavům a králi Matyášovi, využila ně-
mecká strana jeho tísně, způsobila v městě poplach, primátora Ondřeje
Puklice zabili, radu městskou svrhli a novou z osob své strany dosa-
dili. Náčelníkem spiknuti toho byl zdejší katolick\' farář Ondřej a mě-
šfané Rabenhaupt a Frijhauf. Tragedii Ondřeje Puklice sepsal vlastní
jeho syn, a rukopis dosud je zachován.
Léta následující smutně proslula nepokoji protižidovskými, v nichž
mnoho židů přišlo o život. R. 1611 přikvapilo na město nové neštěstí.
Dne 30. ledna objevili se před branami města Pasovští. Města zmoc-
nili se útokem a zle v něm hospodařili až do odchodu do Prahy. V té
době byl městským písařem Šimon Plachý či Ferus. otec proslulého
hrdinyjiřího Plachého, neohroženého vůdce ozbrojeného studentstva
v boji proti Švédům.
R. 1614 odbýván v městě zemskS' sněm. svolaný sem králem
Matyášem. Sněm zahájen velmi slavně a již příjezd císařských man-
želů byl nádherný a okázalý. Slavnostní náladu zvýšilo pak ještě ruské
10 -
poselstvo, přibylé z daleké Moskvy. V odboji stavů českých proti králi
Matyášovi a jeho nástupci se Budějovice n('i)iidaly na stranu chrabr5'ch
stoupenců nového ruchu, ale zůstaly věrno králi. Nezalekly se ani
vojska, jež přivedl sem Matyáš hrabě z Thurnu. aby města dobyl. Po
dvouměsíčném marném obléhání odtáhl odtud, krutě spustošiv sousední
vesnice. Bouře za bouří hnala se pak po třicet let přes cimbuří hrdého
města Otakarova. Přítel i nepřítel, jeden horši druhého, procházeli jeho
branami, žádajíce na něm žold. Přišla Bílá Hora. kleslo vědomí národní.
aby zas po dlouh\'ch a dlouhých
letech s nesčíslnými obětmi vstá-
valo z mrtvých. R. 184» založen
tu pr\ý česk_v spolek „Slovanská
lípa", jehož úkol byl však pouze
zába\'ní. Vlastní probuzení české
možno datovali teprve od r. 1862,
kdy založena , Beseda". K ni
r. 1864 přiijyla česká „záložna"
a r. \u65 dobyta z části obchodní
a průmyslová komora (dnes úplně
česká) a zakládány školy \'šeho
druhu. C. Budějovice mají nyní
na 40.000 obyvatel, z nichž 24.000
přiznalo obcovací řeč českou a
12.000 německou. Židů, kteří vět-
šinou hlásí se ku straně německé,
jest asi I70O. Město skládá se
z vnitřního města a tří velikých
])ředměstí : pražského, vídeňského
a lineckého. V poslední době pak
splvvají již s předměstími i ně-
které obce okolní, jako Čtyři
Dvory. Kněžské Dvory, Vrata,
Rudolfov, Suché Vrbné, Mladé
a Rožnov.
Hradby městské byly v minulém století většinou odstraněny a na
místě nich zřízeny krásné sady. Ze zbytků zachovaných ponejvíce
na straně západní a dle starých rytin můžeme si učiniti obraz starého
opevnění. V době Karlově byla stará opevnění sesílena vysokými
čtverhrannými věžemi. Mohutné věže bývaly také nad hlavními branami.
Přirozenou hradbou byla se strany jižní Malše, se strany západní
Vltava a se strany východní a severní rameno řeky Malše. tak zv.
Mlýnská stoka. Z bývalého opevnění zachovaly se dosud tři čtverhranné
věže. Nejpěknější z nich jest na severozápadní straně města u Zadního
VÉŽ U ZADNÍHO MLÝNA
V Č. BUDĚJOVICÍCH.
11
mlýna se zbytkem hradební chodby. Věž v Široké ulici na jižni slraně
města pozbyla již své původní podoby. Třetí nalézá se u ústí Malše
do Vltavy; jest dobře zachována a zajímavá tím. že hořejší patro jest
mnohem užší. Od této věže až k b\-valé vodní bráně u Předního mlýna
zachovaly se značné zbytky vnitřní i vnější hradby s kusy branného
ochozu, opatřeného střílnami terrakottovými a s několika staršími
baštami, z nichž nejpěknější jest okrouhlá Otakarka v biskupské zahradě
8 m vvsoká.
Ač celé město má dnes novo-
dobý', moderní ráz, přece zacho-
valo si vnitřní město svou původní
vzornou rozlohu a některé vzácné
památky. Středem města jest ve-
1 i k é ě t v e r c o v é namést í. bez
odporu jedno z nejpěknějších
v Čechách. Uprostřed stojí obrov-
ská kašna, zhotovená r. 1727 so-
chařem F. Baugutem. Celé ná-
městí obklíčeno jest širokým
chodníkem a prostorným loubim.
Domy kol náměstí jsou vysoi<é.
z nichž starší mají střechy masko-
vané vodorovně zakončen\'mi štíty
a rázovitě representují všecky
různé slohy od založení města do
dnešní doby. Nejznamenitější bu-
dovou na náměstí jest radnice,
provedená v 1. 1727—1729 pří-
jemným slohem barokním. \' prů-
čelí ozdobena jest znaky zemi ko-
runy České a allegorickými so-
chami. Z každého rohu náměstí
vybíhají v pravém úhlu dvě přímé
ulice; v přiměřené vzdálenosti
vedou napřič čtyři ulice se stranami náměstí ro\'noběžné a kromě toho
po většině obvodu městského úzká ulička hradební.
Nedaleko od severovýchodního rohu náměstí stojí kathedrální
chrám sv. Mikuláše. Stavba není příliš úhledná; starší její gotické
zdivo zakukleno je dosti chatrným barokním rouchem z druhé polovice
17. století, ^'edle kostela o samotě vypíná se mohutná. 7(» m vysoká
věž (černá věž), zbudovaná v 1. 1549—1577 mistrem \'incencem Fugge-
ralem. S věže otvírá se návštěvníkům pěkná vyhlídka nejen na celé
město, ale i na šírou rovinu č. budějovickou.
HK.ADEBXi VEŽ
V ť. BUDĚJOVICÍCH.
12
Od severozápadního rohu náměstí dostaneme se krátkou uličkou
k německému gymnasiu, při němž stojí nejpamátnější budova
Č. Budějovic, chrám P. Marie, čistě gotická basilika, založena Otakarem II.
r. 1274. Chrám zachoval se pres čelné pohromy a požáry, které jej
během šesti století stihly, až na některé změny celkem v původní
velikosti a podobě. Proveden jest ve slohu gotickém a má uvnitř 58 m
zdčli a 2(J'5 m zšíři. Vysoká gotická okna v presbyteři a v příčné lodi
se svými pruty a kružbami, křížové klenby se šfavnatě profilovanými
žebry a klenby lodí podélných zachovaly se bez úhony. Okna lodi
hlavní a lodí bokových spolu s arkádami mezi pilíři byla bohužel
později nevkusně opravena. Vnitřní v\'zdoba jest novodobá; starobylou
památkou jest pouze obraz Mariánský nad tabernáklem hlavního oltáře.
CAST NAMÉSTI S RADNICI V C. BUDĚJOVICÍCH
V LETECH FADE.SÁTVCH.
(DLE STARÉ RYTINY, ZAPŮJČENÉ P. J. DOTŘELEM).
K jižní straně chrámové přiléhá klášter, kde sídlí nyní Redemptoristé.
Gotický klášterní ambit zachoval se téměř v těže podobě, jak během
století 13. byl \ystavěn. Nedaleko stojí bývalá zbrojnice, jejíž prů-
čelí ostře se rýsuje vysokým ozubeným štítem se střílnami a kromě
několika hrub\xh mask nese letopočet 1531.
V jihozápadním rohu náměstí nalézá se na rohu západní strany
zn-.iněná již radnice, na rohu jižní strany budova poštovního a telegraf-
ního úřadu. Za ni v ulici Biskupské bisku])ská residence, prostorná,
ale nejvýš prostá to budova, z bývalé piaristické kolleje upravená
(r. 1773). Tam uloženo též diecésni museum, obsahující pěknou sbírku
bohoslužebných nádob, řezbářských prací, mešních rouch a lidových
výšivek k účelům církevním.
Jdouce dále po mostě přes .Malši. ocitáme se na Krumlovské
louce (vysušený rybník I. kde upoutají jjozornost naši nádherný palác
13
justiční a za ním výstavn\' dům okresního zastupitelstva a opodál
gotická synagoga s dvěma věžemi. Od samotného mostu podél justič-
ního paláce k synagoze a dál vroubena je nábřežní hráz řadami koša-
tých lip (Krumlovské aleje), tvoříc nejkrásnější promenádu budějovickou.
Na konci stromořadí je městská plovárna a vodárna. V\'stavnými
budovami v tomto konci města jsou dále méstskv^ chudobinec, kasárny
zeměbranecké a budovy matiční školy obecné a matičního ústavu uči-
telského. Z továren sluší tu uvésti závody Hardtmuthovy a měšfanskj^
pivovar.
Vracejíce se do města přes most trochu výše nad Malší polo-
žený, shlédneme s něho v právo stojící pěkný německý dům a vedle
něho vvstavené městské museum, s četnými sbírkami mincí a prací
řezbářských. Od mostu přímo ulici divadelní kráčíme i)odle městského
Č.\ST N.A.MÉSTI S DEK. CHKA.ME.M V C. BUUEJ0\1CICH
\^ LF:TErH PADESÁTÝCH
(DLE STARÉ RYTINY, ZAPŮJČENÉ P. J. DOTŘELEMl.
divadla, do jihovýchodního rohu náměstí. Zábnouce odtud v právo
Vídeňskou ulici k východu, přijdeme po chvíli ku Mlýnské stoce, před
níž v právo stojí sirotčinec a za ní v le\o občanská nemocnice. Dále
tímže směrem v ulici Schmerlingově v právo upozorňuje nás ozdobná
mosaiková malba, že za budovou nalézá se kostel P. Marie Růžen-
cové, nedávno slohem románským zbudovan5'. Dále k nádraží nalézají
se v5'Stavné budovy c. k. tabákové továrny a kasárny císaře Františka
Josefa I. Od těchto směrem západním v ulici Klaudiho jest pěkná
budova německého učitelského ústavu a vedle na rohu do ulice Lan-
nové německá reálka.
Zabočíme-li ulicí Lannovou na západ, mineme na rohu klášter
Cisterciáků a ocitneme se v Sadové třídě. Kráčejíce ní podél pěkné
upravených městských sadů, kde nalézá se zdařilý pomník zdejšího
rodáka, velkoprůmyslníka Voj. T.anny. mineme ulici Kudolfovskou,
— 14 —
radnicp: v c. Budějovicích.
dále úpravnou l)inlovu obchodní
komory a konečně středisko Ce-
cilů č. buděiovick\''ch — Besedu
— v níž mají s\-('' mislnosti i vSokol
a Hlahol. A'edle Besedy jest zvěč-
nělým biskupem Jirsikem zalo-
žená česká dívčí škola u sv. Jo-
sefa, kterou řád školsk\'ch sester
v poslední době ústavem ku vzdě-
lání učitelek rozšířil. Dále mineme
ulici Xovou a Jirovcovu. kde na-
lézá se \cliivá budova českých
obecných a mřš(ansk\'ch škol
a ocitneme se na Lobkovickém
a Mariánském náměstí. Na tomto
sloji socha ['. Marie a naproti ni
ústav pro hluchoněmé. Několik
kroků dál na rohu ulice Střelecké
jest budova, v niž umístěno cis.
král. okresní hejtmanství. \" ti-
chých místech na rohu ulice Gy-
mnasiální a Kostelní spatříme budoxu založenou rovněž šlechetným
biskupem Jirsikem pro české gymnasium; nyní jest tam chlapecky' se-
minář a diecesní museum. \Vdle také Jirsikem založen\' kostel sv. Vá-
clava. V ulici Haasově nalézají se nyní no\é l)udovy české reálky
a českého gymnasia.
Na západní straně náměstí Maiiánského stoji stará budova \ojrn-
sk\-ch kasáren, naproti ní nový dum českého dívčího lycea. Dáme-Ii
se z Mariánského náměstí
směrem severním Pražskou
třídou, jjřijdeme kol roz-
sáhlých kasáren dělostře-
leckých až na konec města,
kde rozkládá se prosluK-
český akciový pivo\ar a
slévárna Skrlandtova. —
I^ředměstí Pražské má vý-
značně česk\- ráz. Nalézá se
tam i tak zvané Staré město.
na němž dosud je patrný
vesk\- ráz předotakarovské
KAŠ.VA XA N.ÁMÉSTi osady Budějovic. Ač nej-
V (•E.SKVCH P.UDĚJOVICÍCH. bližší okolí budějovické
15
kratších procházek má hojnost, turistovi cizinci zvláště návštěva blízké
Dobré vody se doporučuje. \"zdálena jest od českobudějovického
nádraží asi V4 hodin}-. \'\ietníky vábí pěknými partiemi lesními a přá-
teiy umění rozkošným kostelíkem barokním, který v letech 1733-39
zbudoval slavný stavitel Kilián Dienzenhoíer a krásnými freskovými
malbami ozdobil neméně slavný umělec V. Reiner. Obec čítá as 400
Fot. V. Vlasák.
CAST NÁMĚSTÍ ,S DĚKANSKÝM CHRÁMEM
V Č. BUDĚJOVICÍCH.
obyvatelů a má čtyřlřidni školu českou a trojtřídni německou. Jest
místem výletním a lázeňským. Za půl hodiny směrem severním při-
jdeme do
RUDOLFOVA, kde od nepamětných dob kutá se na stříbro. Stří-
brné doly zejména za panováni císaře Rudolfa II. dávaly veliký užitek,
tak že císař neváhal povýšiti starou havířskou vísku na horní město,
zvané jeho jménem „Rudolfov". Jak výnosné bývaly druhdy tyto stří-
brné doly, toho dokladem poznámka hutního písaře Jana Matesa, jenž
16
uv^ádí, že do r. 1578 v\'nesly doly celkem 72.236 hřiven stříbra. Bý-
val\' zámeček jest stavení jednopatrové, prosté všech ozdob. Na po-
čátku XVII. století byl majitelem jeho Jan Holzle ze Sterštejna. V bouř-
livých dobách války třicetileté byly zámek i celé město úplně zpusto-
šeny. Zámek znovu zbudoval Don Baltazar de Marradas; dnes slouží
účelům vojenskjTn. Kostel je stavba druhé polovice XVI. století v stří-
zlivém slohu renaissančním. Městečko čítá as 1400 obyvatelů národ-
nosti české a německé a má čtyřtřidní školu českou a čtyřtřídní ně-
meckou.
Od Dobré Vody hodinu cesty na jih na silnici Budějovice— Trh.
Sviny přijdeme do vesnice Doubravic. Od nepamětnvxh dob až
Fot. V. Vlasák.
CHRÁM P. .\TAR1E S BV\\ KLÁŠTEREM DOMINIKÁNŮ
V Č. BUDĚJOVICÍCH.
do 16. věku náležela ku panství Třeboňskému. R. I.ŤS5 daroval ji
Vilém z Rožmberka svému úředníkovi Mikuláši Humpolci z Tuchoraze
za jeho věrné služby. R. 1591 ji však opět Vilém vyplatil od Kateřiny
Ždárské z Tuchoraze. Než za nedlouho opět odprodána. Xapřed držela
ji Lidmila ze Hřebene, potom její manžel Bedřich Frokštein z Načes-
lavic a Jan Řepický ze Sudoměře. 'J"aké pověstn\' don Baltazar de
Maradas držel ji nějakou dobu. načež prodal tvrz a dvůr Janu Sala-
zarovi de .Montalbau. který opětně prodal statek Emanuelovi Prckovi
z Furstenmuhlu, císařskému solnímu úředníku a spoluradnímu města
Budějovic. Potom vystřídalo se tu několik držitelů většinou měštanů
budějovických; od r. 1736 jest majitelkou obec Budějovická. Dvůr by
zrušen a rozprodán. Zámeček jest prostá, jednoduchá budova barokní.
- 17
Obec má na 250 ob\'vatel a dvojtřidní českou školu. Položena jest na
kopci, a proto na všechny strany jest odtud pékn\'' rozhled. Obrátíme-li
zraky k východu, zříme nedaleko vesničku Z b o r o v, honosící se
velmi pěknou dvojti^ídní školou, uprostřed návsi postavenou. Dějiny
Zborova v dobách starších jsou málo známy. Většinou drželi ji různi
měšťané budějovičtí. Od r. 1555 stala se majetkem rodiny Kořensk\'ch
z Terešova, od r. 1709 připadla koupi k panství třeboňskému. Ne-
daleko odtud směrem k Borovanům stojí o samotě dvťJr Mysletín.
Kdysi stávala tam také tvrz.
po níž psali se vladykové
z Mysletína. Na začátku XVI.
století náležel již Mysletín
k panství třeboňskému, u ně-
hož po některých přestávkách
setrval.
Překročivše na jihu od
Doubravic železniční traf, při-
jdeme 1)0 malé chvíli do ves-
ničky V i d o v a, ležící neda-
leko pravého l)řehu řekyíMalše.
Za nejstarších dob b\''vaia
manstvím králo\'sk\-m a po-
zději samostatným statkem
s tvrzí. Jako nejstarší držitel
znám jest Jindřich z Vidovpole.
Rodina jeho nosila na štítě tři
šípy, hroty k sobě obrácené.
Potom zdědil \'idov Jindřich
Kolman z Křikavy, jenž r. 141")
tvrz Vidovpole s poplužním
dvorem a mljmem na řece
Malši s rybáky a celou ves
Hodějovice s platy prodal Ja-
novi Tožice z Tožice za 505
kop grošů. Roku 1541 připomíná se tvrz již jako spustlá a ná-
ležela tehdy k panství třeboňskému. Zbytky této tvrze znamenati jest
severozápadně ode vsi na pahorku, jenž jako ostroh vybíhá do ryb-
níka, řečeného ,Tvrzský'. Nedaleko vesnice nalézají se mohyly, z větší
části již prozkoumané. As půl hodiny cesty na jih na samém břehu
Malše rozkládá se pěkná, pokročilá obec Plavo. Leží v úrodné kotlině,
chráněné na východ i západ lesnat5'mi hřbety. V blízkém lese nale-
zena řada mohyl kamenných i slovanských. Většina z nich jest pro-
zkoumána, a nalezené předměty uloženy jednak v museu zemském,
KRIZOVÁ CHODBA
V BÝV. KLÁŠTEŘE DOMINIKÁNťl
V Č. BUDĚJOVICÍCH.
- 18
jednak v městském museu
č. budějovickém. Obec má as
300 obyvatel a školu dvojtřidní.
Jdouce dál na jih podél
řeky Malše, dojdeme za půl ho-
diny staroslavného mista, pa-
mátných Doudleb. Staro-
slavné Doudleby, kromě Ne-
tolic a Ch\'nova nejslavnější
a nejstarší osada \- jižních
Cechách, stojí na příkrém ostro-
hu se tří stran řekou Malší
omývaném. Dělí se na bývalŇ-
Vyšehrad, na němž nyní kostel
a fara stojí a na ves. jež do-
týká se Vyšehradu se všech
stran. Zemanská tvrz stá\ ala
v Doudlebech \ýchodnč od
kostela, jakž znáti j(^st ještě
na [iřikopu p("lihr;mn(;' městiště
obkličujícím. V dávn\''ch dobách
bvwdv hlavním místem kmene
BVV. KLASTEií DOMI.VIK.XNI'
V Č. BUDĚJOVIC í( i I.
DoudIe])anů a krajina kolem dlouho
potom naz5'vána krajem Doudleb-
ským. Když stály celé Čechy pod
vládou knížat Pražských, sídleli na
Doudlebském hradě úředníci kní-
žecí. Později dostaly se v držení
rodu zemanského, zemanů z Dou-
dleb. Ti nosili na štítě muže s do-
bytým mečem, jindy jen lidskou
hlavu. Z prvních připomíná se
Čeněk z Cipína a syn jeho Dvořat.
Jako majetek četně rozvětvené ro-
diny jmenují se: Doudleby, Paso-
vaře, Michnice. Němčíce. Jivovice.
Heršlák, Trojanov, Soběnov, Perné,
Řevnovice, Hůrka, Slaveč a Římov.
Fit. V. Vlasák.
POMNÍK VOJTĚCHA LANNY
V Č. BUDĚJOVICÍCH.
— 19 -
Poslední zeman z Doudleb byl Petr, ten prodal svůj majetek (Doudleby,
Straňany, Nedabyle, Strážkovice, Borovnice, kmecí dvůr v Perném)
r. 1522 Vácslavovi Metelskému z Felsdorfu. Rod Petrův držel pak
ještě hojné statky v kraji Bechyňském. Doudleby byly pak rozděleny.
Jednu část koupila r. 1544 od Aíetelského obec Budějovická, druhou
držela Alžběta Kořenská z Terešova, jež r. 1575 prodala ji Vilémovi
Fot. V. Vlasák.
^^W tÁlL'iiL
I
^HH^Hg^^^^^c^^^^^^H
mhm\i i <> ^^^^^^^^^^1
^e"'' *-'" ^mhHPÍÍ^^^H
^^^^^^I^^H^H
^^^^H^^HI^^HI
JUSTICM PALÁC A UKK. Dl iM V ť. BUDÉJOMCICH.
z Rožmberka. Na starém bývalém hradišti stojí farní chrám: ve století
XIV. b\'val středem rozsáhlého děkanátu. Původní budova b\'vala
patrně dřevěná, nebof po ní nezlnio ani stopy, nynější pochází z po-
sledních let XV. století. Hlavní oltář ozdoben jest velmi zajímavou
památkou středověkého malířství, obrazem Mariánsk\''m, provedeným
na desce 112 cm vysoké a 84 cm široké z prvních let XV. století. Z ko-
Fot. V. Vlasák.
i
pi
S
^^B '"^'"^l^ 1B.' .^F-'l
éhiJÍHK
a&^^^^mX ■^/'_L_^;J
1
ET
PV
I
K^^
' <t
1
KRUMLOVSmALEJE.
20
stela Doudlebského pocházejí i deskové obrazy z konce XV. století,
jež jsou nyní v městském museu českobudějovickém. Na místě b\''va-
lého hradiště kopáno a nalezeny kosti, železo, korál\% střep}^ a popel.
Obec čítá dnes na 300 obyvatel. Školu má dvojtřídní. Na levém bi^ehu
Malše proti samoín\'m Doudlebům je vesnička Straňany. Obě spo-
juje dřevěná lávka, na jejíž místě zařizuje se nový železný most.
Fot. V. Vlasák.
..^
ilIliUiiliillIlti.
(•';■ ■.•'■ Siř*
■ »lir'ii»"ir'l—
.MUSEUM y C. BUDĚJ0\'1CÍCH.
Obrátime-li od Doudleb zrak k v\''chodu, zříme na táhlém kopci
vesničku Střížov, spočívající na nejvyšším bodě z celého okresu
(.^21 m). Odtud na všechny strany široký rozhled do roviny č. budějo-
vické i na jih k horám Slepičím a Blanskému lesu. Kostel ve Střížově
připomíná se již v prvních letech XIV. století. Y Kostnici uložena je stará
rol. v. Vlasák.
DOBRA VODA.
— 21 —
křtitelnice, v níž křtěn slavný jihočeský rodák Jan Žižka z Trocnova.
Křtitelnice ta objevena před časem známým jihočeským křisitelem
památky Ku1:)atovské Fr. M. Čapkem. Na zahradě jednoho statku jest
památník, kde prý držen hod po křtu Žižkově. V lodi kostela jest
náhrobek Karla Kořenského z Terešova. zemřelého v r. 1619. Škola
jest trojlřídní. Obyvatelů asi 400. Kráčejícím dále k jihu podle řeky
Malše, objeví se krátce před očima Hamr. nyní knížecí dvůr a
mlýn, jindy sídlo tvrze, dvora,
pivovaru, ml\'na a několika Fot. v. viasak.
chat, jež stávaly pod hrází ve-
likého rybníka, dnes rovněž
zaniklého. V XV. věku drželi
Hamr Puklicové ze Vztuh. —
Roku 1570 koupil jej Jindřich
Vojíř z Protivce a připojil ku
zboží Rímovskému. Později
dostal se v majetek Jana Zá-
horského z Brloha, jemuž však
byl i s jin\''mi statky r. 1620
skonfiskován a pak připojen
k panství krumlovskému. Ně-
kolik kroků ode dvora nalez-
neme v lese stopy zaniklé ves-
ničky M e č í k o v i c, již neblahý
osud nedal se dočekati dnešních
dob. Na její rozvalinách strmí
dnes vysoký les, v němž ko-
páním objeveny zbytky' zdí.
ohořelých trámů, části cihel a
nádob, ano i polozasypaná
studně.
Překročivše malx' potůček,
octneme se na půdě nejjižnější
obce celého okresu, půvabného výletního a poutního místa Rímova
Dolního. Stará tvrz stávala na místě nynějšího zámečku, na le\ém
břehu Malše, naproti bývalému hradišti Bianšo\ickému. Prvními majiteli
jmenuje se rodina zemanů z Doudleb, od r. 140! pánů z Hlavalec a od
r. 1548 rytíři Vojíři z Protivce. Ctiborovi \'ojíři byl statek skonliskován
a prodán Oldřichovi Eggcnberkovi. knížeti na Krumlově. 'Jen daroval
jej r. 1626 jezuitské kolleji krumlovské na vydržování chlapeckého
semináře v Krumlově. Roku 1648 obdržel jezuita Jan Gurze dovolení,
aby založil v Dolním Rímově kapli Loretánskou s ambitem a křížovou
cestu s 25 zastaveními. vStavba provedena v letech 1658—1672. Také
KOSTEL V DOBRK VODĚ.
22 —
bývalá tyrz přestavěna do nynější podoby. Po zrušení řádu jezuitského
držel statek římovský stát až do r. 1801. kdy koupil jej kníže Schwar-
cenberk. Ale již r. 1814 jej prodal: v držení jeho vystřídali se Frant.
Lang, Jos. Spatzierer a od r. 1844 rodina Lorencox a. Kostelík vj^stavěn
\- slohu barokním. Obrazy sv. Tomáše xAquin. a P. Marie pocházejí
pr5' od slavného malíře Skréty. Ze čtyř oltářů v ambitu má uměleckou
cenu jen oltářík sv. Václava se slušn\'m obrazem a pěkn5'ni barokním
rámcem. Kaple loretánská jest prostá stavba, uvnitř napodobením
starxxh loretsk\''ch íresk ozdobená, v ní od poutníků ctěná socha
P. Marie, slušná řezba ze XYIl. století. V okolí celkovým obvodem as
hodinu cesty jest 2,5 větších a menších kaplí, vše velmi střízlivým
slohem barokním s výzdobou sošnickou a malířskou malebnou sice. ale
namnoze jen menší umělecké ceny. Škola jest trojlřidni. Ku katastrální
Fot, V. Vlasák.
RULWLFO\'.
obci Rímovu patří ještě Rimov Horní a Horní a Dolní \'esce.
Čítá 900 obyvatel a 120 domů. Okolí Kímova jest velice půvabné a proto
vyhledávají je za letní doby četní výletníci, aby tu vzdáleni tísnivých
poměrů velkoměstsk\'ch užívali nerušené darů matky přírody. Z Rimova
za hodinu dojdeme ve směru severozápadním ku P 1 a v n i c i. kdež nalézá
se knížecí (Svarcenbersk}') velkostatek, pivovar a hostinec s příjemnou
zahradou, kamž za letní doby četné spolky z okolí a z Č. Budějovic
pořádají své vvdety. Nedaleko u samoty Olmanky na vyv\'šcném místě
v lese prof. Woldřich učinil nález četných předmětů bronzových. As
čtvrt hodiny cesty v témže směru severozápadním leží rozlehlá vesnice
Kamenný Újezd. Má dnes na 1300 obyvatel, čtyřiřídní školu a kostel.
Kostel újezdsk\' připomíná se již r. 1383 a náleží mezi nejstarší kostely
na českém jihu. Ovšem původní stavba se nezachovala. Nynější budova
pochází z doby AHadislavovy a od téhož asi stavitele jako kostel I)ou-
dlebsk}"- Lod chrámová je z r. 1727. V kostele z obrazů vedle jinjxh
zasluhuje zmínky deskovx' obraz P. Marie 112 cm vysok\'' a 78"5 cm
23
širok}', kopie Madonny Doudlebské z XV. století. Xa západ od Újezda
jsou d\^ě samoty; jedna řečená „u Kotků", druhá „Mašek" či „Maš-
kovec". Ale tato poslední původně stávala o kus dále k jihu, na stráni
řeky Vltav3^ V místě tom spatřují se dosud skrovné zbytky hradu,
který se Maškovec jmenoval a sídlem vladjdv Újezdských býval. Újezd
b5'val již v XIII. století v držení tohoto rodu, od něhož původ vzali i pá-
nové ze Strakonic, Pořešína, Drahonic, Křemže a Srdova. Erbovním
znakem jejich byl šíp. Vernéř z Újezda přítomen byl r. 1263, když
král ( )takar klášter Zlalo-korunsk\' zakládal, jako svédek. Část vsi Újezda
(lrže'l již roku 14,'!,^ Oldřich z Rožmberka. Hrad Maškovec za válek
Fot. V. Vlasák.
DOUDLEBY.
husitsk5'ch l)yl majetkem Racka z Drahonic, přítele pověstného Smilka
ze Křemže a Jana Roubíka z Hlavatec. Od r. \455 přešel hrad i ves
Újezd v držení Jindřicha z Rožmberka.
Po krásné erární silnici přijdeme po malé chvíli ku kamcnoúheln\'m
dolům, nyní tich\'m a opuštěným. Minouce je, dojdeme za půl hodiny
do Včelné, skládající se ze sam\'ch malv^ch domků a náležející k ne-
dalekému Poříčí, malebné na břehu Vltavy rozloženému. V Poříčí
nalézá se zemsky" statek a zámeček, kter\'^ povstal z bývalé tvrze.
První její držitelé bjdi erbu střely a stejného původu s vladykami
z Újezda, od něhož bezpochyby blízké Poříčí jako zvláštní statek od-
děleno. Po členech této rodiny drželi dále Poříčí: Svatomír z Doudleb,
Václav Talafous z Dobřan, Bušek z Poříčí, Markvart z Hřebene, Adam
vSudek z Dlouhé, Jan Křenour z Křenového, Blažej Pibr z Olešnice,
Jan Kolkreitár z Kolkreitu, Kilián Špandel, Štěpán Vamberskv' z Ro-
— 24
hatec a na Račicích a Jan Jiří Truksa
ze Vrábí, jenž o statek po bitvě
bělohorské přišel. Potom dostali jej
builějovičti dominikáni a drželi jej
až do zrušení kkistera r. 1 785. Oby-
vatelů má Poříčí skoro 400. Škola
jest trojtřidní. Na druhé straně řeky
rozkládá se vesnička Boršov.
čítající na 300 obyvatelů. Školu má
dvojtřídní českou. Blíže vsi na skal-
natém, romantickém břehu Vltavy
dosud možno najíti místo, kde
ze skrovných zbytků soudili mů-
žeme, že tam stávala tvrz. Ačkoliv
se v listinách nikdo nepřipomíná, sou-
díme, že tu stávala, poněvadž Boršov
lni statkem z\iášlnim. náležejícím
pánům z Boršova erbu šípu. Po roce
1286 daroval Alijert z Poříčí, jinak
také ze Stropnice, kostel a ves
Boršov. pokud mu náležela, klášteru
AMBITY KO.STEÍ.A V lilMOVĚ
KOSTEL V RIMOVE.
\'yšebrodskému. Ve století Xl\'.
jmenují se jako majitelé Boršova vla-
dykové z Jivovic a Doudleb. Po-
sledním z nich znám je Beneš Plachta
z Boršova. O pozdějších osudech
tvrze není nic známo. Nynější ko-
stelík pochází z konce XV. století.
Z pů\odni výbavy zachovala se
křtitelnice kamenná, tvaru kalichu,
jenž ozdoben 8 štíty. Na těch zna-
menati znaky: 1. vodorovné břevno,
2. M, 3. ležící půlměsíc. 4. dva listy
révové, 5. hvězda, 6. štít svisle
rozpoltěný, 7. vodorovné břevno.
8. pětilistá růže. Ze zvonů nutno při-
pomenouti největší tvaru bachratého,
jenž má kolem pláště pěkně zřetelně
odlit otočený provázek s uzlem na
kličku a pod tím tři malé reliéfy :
P. Marie, sv. Jakuba, 'sv. Bernarda
a nad věncem dva nepravidelné
25
pásky. Náleží k nejzajimavějšim pamálkám našeho zvonařsUi. Od
Boršova na sever k C. Budějovicům přijdeme do vesnic Ceino-
d LI b u, Homol, Plané. Rožnova, R o u d n é a L i t v í n o v i c. jež jsou
částí německého ostrůvku č. budějovického. Leží vesměs v krajině
úrodné a proto obyvatelstvo vyniká dosti zámožností. Cern\' dub ěi
Cernodub míval dříve tvrz. jež i s vesnicí náležela ke Chlumu, později
k Poříčí. Roku I6H7 prodal Jan Lukáš Kořenský z Terešova statek
Cern\' dub. Homoli a Planou obci města Budějovic. \'ělši z těchto vsí
jest Rožnov a Homole; obě mají též německé dvojtřídní školy. U Homol
je mohyla, již prozkoumal konserv. Richh'- a nalezl několik střepů,
kosti a bronz.
Ze západní strany přiléhají k C. Budějovicům německé vesnice
Čtyři D\'ory. Haklovy Dvory. Mokrá ašindloxy l)\ory.
Fut. V. Vlasák.
,-/7^
KA.Mř:NNY IJJEZD.
Největší z nich jsou Čtyři Dvory. Škola německá jest v Mokré. Čtyři
Dvory leží na le\ěm břehu \'llavy. naproti městu. Odtud vede silnice
na západ, po níž za dvě hodiny přijdeme, minouce malou vesničku
Bra n i š o v. do staré osady D u b n é h o. Nedaleko Branišova jest rvbník
zvaný Návesni. v němž stávala tvrz Do u bič k o (Dub. Doubí. Dubice),
z niž však již r. 1692 toliko základní zdi se spatřovaly. Xc Xl\'. věku
držel ji Oldřich Poledne z Dubě, později jako majitelé jsou známi:
Beneš Hrůza z \'lhlav. Jan Koňata z Olešnice, Oldřich Harachéř ze
Hřebene a konečně Kořenští z Terešova, kteří prodali Doubiěko a
Branišov r. 1548 obci Budějovické. Také Dubne má svou zajímavou
historii. Před časy bývaly tam dvě tvrze a dva dvoř}'. Rozdělení obce
stalo se r. l.f «). \' .\I1I. století připomínají se Sudslav z Dubného. v XIV.
století Jodok a P>i'neš z Dubného. Druhou polovici v téže době drželi
Jan Hazmuka z Proseči a Markvart Zboh z Pobipes. později Roubíkové
z Hlavatec. Od Roubíků z Hlavatec zdědili statek Vojířové z Protivce
- 26 -
a od tčclito přešel \' majelek Adama Ch\'ala Kimaše z MachoNÍc. jenž
však po bitvě bělohorské o něj přišel. Skonliskovan\' statek kiiupila
pak r. \6'2'A obec Budějovická. Za správy Hiidějovick\ch tvrz ivchlc
pustla, tak že již r. 1692 spatřovaly se jen pobořené zdi a náspy.
Stávala mezi (horem a farou; kde stávala druhá tvrz neni známo.
Kostel jmenuje se již v XIV. století mezi farami děkanátu Bechyňského.
Xa klenbě presbytáře objeven leto!)oěet 1523 a na věži \ř>~5. \'e dlažbě
spatřujeme I I náhrobku z X\'l. století se znaky a nájjisy téměř úplně
vyšlapanými. Dubne má 35() obyvatel. Škola jest ětyřtřídní. Xedaleko
za Dubn\m \' stranu západní shlédneme vesničky Cakov A'elký
a Malý či krátce Cakov a Cakovec. Ve XIII. století b\'\aly to vesnice
tři. V Cakovci blíže dvoru poplužniho stávala ode dávn\''ch dob tvrz.
jež udržela se až do XVII. století. \>lký (akox- patřil stále ku panství
krumlovskému, kdežto Cakovec od r. 1262 šel z ruky do ruky. až dostal
se vladykům erbu a rodu Haracho\'ského. Xa ěas opanoval jej též
Jindřich Roubík z lllavatec. ale byl |)řinucen jej lanu Cako\-ci vrátil.
Roku 1620 byla tvrz \vpálena a r. I6,li) ])ro(lána klášteru A^yšebrod-
skému. Kostel uvádí se již r. 1350. Stojí u|)rostřed návsi \Vlkého Ca-
kova. obklopen hřbitovem. Zdá se. že b\'val opevněn, nebot teprve
před lety byly kolem něho urovnány staré rokle a kopečky. Obec čítá
na 250 obyvatelů. Školu m;Wl\ojtřídní. V okolí mohyly ze VII. až VIII.
století. Cakov- prostírá se \- pěkné rovince, poseté četnými rybníkv.
z nichž největší na zá])a(i ležící Dechtář blíže vesničky Žaboiiřesk.
čítající na 400 obyvatel a dvojtřídní školu.
(_)brátíce se z ťakoxce směrem k jihu. dojdeme po pulhodinné
cestě do vesnice H a b ř í. ležící malebně na úpatí posledního výběžku
Blanského lesa. \rchu Kluku, jehož lesnatý hřbet táhne se odtud až
skoro ku Křemži. \'e vsi stojí dosud staré stavení tvrze, jež postavena
bezpochyby začátkem XV. století. Ves sama připomíná se již r. 1264
a r. 1381 náležela ještě ke statku Veseckému. Prvními známými samo-
statn\'mi držiteli byly Roubíkové z Hlavatec a po nich ])o někter\'ch
přestávkách A^ojířově z Rrotivce. Po r. 1620 byl statek na čas zastaven,
ale brzo jiotom prodán klášteru A'yšebrodskému r. 1623. Vesnička má
na .300 obyvateKi. Škola jest trojtřídní. Xedaleko za vsí na v\'šině za
m3'slivnou u lesa nalézají se zříceniny kostela. Posud stoji jižní část lodi.
Jsme u konce své pouti okresem. . Xaposled vystupujeme ještě
na vrch lesnatého Kluku a upíráme zraky své do šíré roviny budějo-
vické, jež se tu před našima očima tak malebně jeví. Poseta je čelnými
vesničkami, tu a tam zrcadlí se \' ní lesklá hladina nevelkých rybníku,
jež jako modrá čistá očka panny prohlížejí stydlivé ze stínů četn5-cli
lesů a doubrav. Xe. nevyniká tento koutek naši vlasti četnými ])odiv-
n\'mi krásami přírodními jako mnohi' kraje sousední, ale zajímavx'
a i)amáln\' je přec resk<''mu (:lo\"čkLi s\X)jí zviťišlni Iiislorii \' minulosU
a svým národnostním l)ojem v přítomnosti. Zaslouží tudíž stojné našeho
zájmu a naší lásky jako kterýkoli kraj jinv.
Em. Drobil.
XLV. OKRES HLUBOCKÝ.
Hranice okresní objímá území při \ ýchodním cii)u roxiny Budějo-
vieké. protržené tokem \'lta\v. Nepatrný svah k severu jjohání řeku
tak slabě, že na luěinatém |)0(lklad("' plouží se četnými oblouky od
Budějovic k rulovému ostrohu, jenž dal základ pyšnému Hlubockómu
zámku. K severu šiří se rulový massiv značným rozměrem do okolí
týnského a štěpí neogen Budějovické pláně od neogenové pánve Tře-
boňské. Xa jihovNchodním boku massivu připjato jest hnízdo permové.
jako můstek k jihočeskému, rulovému massivu. jímiž tu úzsk\'m. kamen-
ným zálivem tvoří východní břeh roviny. o])jímá ji na jihu a po celé
délce západní a rozlé\á se pak ke hranicím liorsj^ou \lnou Blanského
lesa až k hornímu toku \'ltavy.
Rovinná část udržuje své ni\'eau celkem při '.f){) m n. m. Ojjírajíc
se o příkré svahy rulových etáží vrchu Račice (506 m) u Hosína, setkává
tu své zelené roucho jednak z lučin, jednak z šir\''ch sku|)in podrostu
a vyspělých lupenatých stromů na způsob obrovského j)arku.
Četné rybníky, jako mořská oka zírají zde v zeleném lemu. ztrá-
cejí |)Otom na zájtadní straně na svém počtu, avšak přibývají nápadně
v rozsahu.
Munický rybník pod HluJ^ikou a zxlášté rozsáhlý Bezdrev. roz-
prostřen}' v délce 6 km stejně jako rybník Zbudovský. Voblanov a jiné
na .svobodných Blatech" jsou pro pohled náš aspoň nějakou náhradou
za prostranné sladkovodní jezero zdejší v době třetihorní.
Od rybníků, zde z části vypočítaných, pozorovati jest k severo-
východu dmutí povrchu, s počátku nepatrné (ku př. Xakří 406 m. 7A\v
416 m), avšak trvalé a stále mocnější.
Nápadně se jeví již u Zaháje. Olešnickým \rchem. kuželovými
hroty u Chlumce. Pakostovem (.527 m) u Nové \'si, zvláště však
v okolí řeky. Tam rýsuje se již celistvě, silné zalesněným hřbetem,
jehož jižní bod. značen jest ostrohem hradním (432 m). k severu pak
vlastní jádro ukazuje se ve Staré Oboře Malým (499 m) a Velikým
Kamenným vrchem (.572 m). \'rkočem (539 m) a Stražištěm (518 m).
Hlubokou průrvou potoka Rachačky oddělen jest Hřeben (469 /n) ujez-
nice. Celý ten díl náleží podhůří Šumavskému. Mohutněji uplatňují se
— 28 —
rozsochaté části pravého břehu v podobě krásného, lesnatého, horského
kraje. Již boky návrší hosínského ostře vyznačuji počátek českomoravské
xvsočiny. K severu připíná se sice širá. lesnatá kotlina u Dobřejic.
avšak za to tím divočeji vystupuji v rozsáhlém revíru Ponéšiekém
vrcholy , Hradce" i52ň m). .Hora" (.=i4''//n ..ťirhan" a _Baba" (.%.'! /;/).
Hluboké lože potoka Kozlova děli severněji rozčleněně hroty u Kostelce,
zvláště však vypjatý mezník horsk\- _Xa Krajinách".
Ve středu obou vrchovin unáši s\é vody \'ltava. jež ziska\ši
značně na rovinaté části ukrcsu odtokem četných rybníků, úží svůj
tok v těsném řečišti, jež vyhlodaia \' ruli>\<'m massivu za pomoci, již
na pravém břehu skytá potok Liljochová pod ..Hradcem" a Kozlov
s bohatou vegetací u Poněšic. z leva pak Kachačka pod l'urkarem
a Strouha. Na území obce Hrožnovické st\'ká se Vltava s okresem
týnským. Díl okresu, pokud šíří se rovinou a mírným svahem od severu,
má podnebí příjemné. 8" C průměrné teploty roční, schopné uhájiti
i jemných druhu obilin. Část hornatá, poněkud drsnější, má převahou les.
t )bvvatelstvo okresu žije \' 28 místních obcích na rozloze 2H0'24km.
Z 14754 lidí jest 14628 Cechu. Iii7 Xěmcú. Náboženství jest zde kato-
lické, majíc 14629 příslušníku.
Živobytí podmíněno jest hla\ně povahou jjudy. Polovice rozlohy
zpracována jest v žírná pole ( 122.'^2 /íí7I. pludně louky ['liY.Mi ha) a zahrady
( l')6 /la). Les. pečlivě pěstěnx' na í'.6()8 hektarech půdy. sluší hlavně
velkostatku Svarcenberskému. Chloubou jeho jest od pradávna pro-
sluK' chov zvěře vysoké, černé a bažantů. \'ýnosnějši jest však hospo-
dářství rybní, jež vyspělostí závodí dnes s Třeboni. Ploše rybníku
věnováno jest na panství 21. ^•24 /?«. Nejrozsáhlejší z nich jest Bezdrev
(.^22 /w). proslulý zároveň i bohatstvím vodního ptactva a zkameně-
lými kmeny araukaritu na březích. Rybník Munický ( 1 1'' /la) při Hlu-
boké, v krásném, sadovém reliéfu, má I l'> řia. Také vzdálenější ryljniky
jsou značné vx^měry. Jmenujeme zvláště \'Ihavsk\' (I<i5 ňa). \'olešnický
I55-7 /la). Zbudovský {52V ha). \'oblano\- Kó.S ha) a Blatec (98'9 ha).
Podřízenější hodnoty jest spracoxání hlíny a zemitých barviv. Kommuni-
kaci podporuje vodní dráha ^'Itavy. nesoucí vory i lodi. Z Budějovic
probíhají okresem zdejším císařské silnice, ku Praze a Domažlicům.
podél obou břehů i)ak upraxcna jest silnice k Hluboké a dále k Týnu.
Místní význam mají cesty k Nákři a do Blat. Státní dráha rozjíždí
se v území našem z Budějovic jednak k Chebu, jednak do \'eseli a ku
Praze. Ústředím ži\ota jest město
HLUBOKÁ. l4'/'.r s. š. a 32".=i-2(>"" v. d.. 4:!2 m. n. m.). Ze 1487
obyvatel hlásí se k jazyku českému I4.i() duší. Doplněk tvoří Němci,
zaměstnaní převahou ve služliách velkostatku. Proto jest velmi mě-
nivv. Kromě .'5.Ť židů jest ostatní obec katolická. \' městě má sídlo
z A M K l-C H L I • B O K A
(OD STARÉ ftEKYj.
— 30 —
okresní soud a okresní zastupitelstvo. Správu církevní řídí úi^ad farní
a místní úf-ad vikariatní. Věci politické sluší hejtmanství budějovic-
kému. \'zdélání školské obstarávři samostatné odděleni čtyř tříd clila-
peck5'cii a čtyř tříd dixcich. \'cdle (lrobn\-ch řemesel prospívá zde
panská pila. žulové doly a mlýn. Xa prosi)ěch industrie a oljchodu je
\' místě občanská a hospodářská záložna, špriiva velkostatku fidei-
kommisního ovládá celko\ou výměru l(">.22()'4() ha s ěist\-m katastrál-
ním v\''nosem I37"747 zl. Hluboká s rozsáhl\-m svým hvozdem patřila
původně komoře královské. \" době krále A"áclava I. přešla zástavou
Ceěovi z Budějo\ic. avšak jen na krátko. Přemysl Otakar II. vrátil ji
koruně. Brzy potom obdržel panství manžel ovdovělé královny Kun-
huty, Závis z Falkensteina. S ním spra\-o\al hrad i bratr jeho A'ítek.
.\e]M''átelst\i A'áclava II.
k otěimo\i |)řivcdlo mladého
krále ])řed Hlubokou a způ-
sobilo popra\u Závišo\u
])od vzdorn5-m hradem na
louce ..Pokutní'. Nákladem
jianujiciho knížete ze Schwar-
zenbergu jiostaven byl na
místě po])ravnim |)amělní
kámen s příslušným nájii-
sem. — Po dvě léta staral
se potom o statek zase \)ux-
krabí královský. Roku I2'>2
získal jej \'šak zástaxou A'i-
lém z Landsteina a hos])()-
dařil tu až do své smrti. ( r. I.Í.Sň. ) Císař Karel a \'áclav W . udr-
želi Hlubokou ve s\-\'ch rukou. Teprve Zikmund zbavil se panství r.
1421 1. zastaviv je Mikuláši z Lobkovic, jenž na čas dělil se o sjjrávu
s panem (Jldřichem z Rožemberka. Po Mikuláši zdědili statek synové
Mikuláš II. a Jan. Xechuf Jano\a k vladaření Jiříka z Poděbrad při-
nutila tohoto k obléháni Hluboké. Po dosažení královsl\-í dal Jiří Hlu-
bokou manželce Johanně z Kožmitála v sumě 12.ii()() uh. zl. Jejim dě-
dicem b\'l syn Jindřich MLinslerl)ei"ský ( r. 147.ŤI a bi^alr krťiloxiiv. Le\"
z Rožmilála. Tento \ystřídán byl r. I4ři2.
nejvyšším purkrabím. Potom uja
Roku I4'^i» při|)adl \šak zástaxou \'il<''mo\'i z Pernsleina \' ceně 24.(i()()
uh. zl. S no\ým ])ánem jiřišlo sem no\(' hosjjodíiřstxi. Pan A'il(hn
ujicvnil hrad. zakhtdal ryljniky. ])ilně \_\|)l;icel zasla\en('- \esnice a od-
pouštěl \' nich odúmrí. Z drulu' strany \'šak rušil pdddaným tlá\ky,
náležitě nezajištěné. Po něm ( 1.^2 I ) ujal se Hluboké syn jeho \'ojtěch.
Jsa bezdětek'. oflk;izal ji liialrLi Janoxi i I.S.'U). Týž ustoupil ztlejší ho-
pu.M.xíK zÁ\'išK 7. f.\lki:nštkix.\.
Janem z Janovic v Pelrspurku.
ujala se hrailu zase králoxská komora.
— 31
spodářstvi švakru svrmu, (Jndn'ji rnynadovi ze Suneku. Po nřní \v-
striíkila se ve vládě manželka Anna a syn Adam. Nástupcem tohoto
Ijyl r. 1562 Jáchym z Hradce, ziskav panství zástavou v sumě I Iň.OdO
kop. gr. Za nedospělosti syna Jáchymova, Adama (r. 1.565) měla po-
ručenství matka, Anna Hradecká z Rožemberka po 3 léta. Potom ho-
sjíodařil Adam sám. celkem dobromyslně. Také zámek svůj nákladně
u])ra\il. Syn jeho Jáchym přinucen byl značnými dluhy odprodali
Hlul)okou Bohuslavovi Malovci z .Malovic a na Dřitni r. 1598 za 32<».nn()
míš. kop grošů. Dědickou smlou\-ou dostal po Bohuslavovi panst\-i
svn Jetřich. \Máda jeho tuze byla tištěna lidem pasovským (r. I()ll).
zvláště však vojsky, válěicimi v těchto stranách na počátku \álky
ZAMKK 1ILUB0K.\
iSE STRANY Z.\I'ADNÍi.
třicetileté. Konečná zkáza přišla na majetek jeho dobytím Hluboké
císařsk\'mi r. 1610. Léta 1622 zbaven jest rod Malovců pro účast na
povstání stavovském třetiny svých statků, mimo jiné i Hluboké. Sem
uveden byl no\-\'' ]ián. dobrodružný S[)aněl. Don Baltazar de Alarradas.
Synovec jeho, Don l'rancisko. chystaje se zakoupiti území ve S])aně-
lích. smluvil se r. I()6l. o prodej Hluboké s Janem Adolfem ze Schwar-
zenberka v ceně 385.000 zl. Tuhé \álky o postoupnost rakouskou za-
nesly i sem pokus o zkázu hradu a okolí. Zámek a městečko pozmě-
něny bylv ve vojenský tábor; r. 1741 bavorskofrancouzsk\', r. I7+-I
pruský. \' rukou bohatého rodu knížat Schwarzenberských vzpamato-
valo se však z kriit\'ch úti"a]) nejen panst\'í. n\'brž i město a nad tímto
\vpjatý hrad.
— 32 -
Zámek Hluboká \e své dnešní úpravě jesl předním panským
sídlem v království. Lesnatý. 83 m vydutý ostroh nad utěšenou rovi-
nou Budějovickou nese na jirostranném ěele tuto hrdou budovu, jež
v překrásném rozčlenění, v zažloutlém rouše divá se z bohatého sadu
do širého kraje přes temeno Blanského Kletě k jádru Šumavskému,
k Houbinu a hvozdům Tussetsk\'m. Na troskách |)obořené tvrze zbu-
dován jest zámek dle královského hradu Winsdsorského v AngHi,
slohem normansko-gotick\'m čili tudorovským. Stavba, prováděná od
r. lfi-14. má tři patra v podlouhlém čtverhranu. tří nádvoří a 14(i komnat.
Vnější výzdobu t\oří vedle bezpočetného množství bohat_vch ark\'řů.
pilířů, řims a konsol 1 1 nnjhutných \ěží a bašt. z nichž nejvyšší.
PRICEl.i ZAMKI' ill.L'BUCKKHU.
uprostřed stojíc jak obrox-ilý kamenný stržeň, opatřena jest hodinami.
Průčelí zámku posk\-tuje xclkolepý iiohled. k čemuž prispi\-ají zahrady
květino\-é a rozsáhlý park zámek obklopLijici. Xail iila\-nim vchodem
či branou, vedoucí přes most. upoutá návšlčvnika znak schwarzen-
berský s heslem rodo\ým : Xil nisi rectum (Jen to pravé). Na hlavních
vratech zámeckého vchodu s umělou prací řezbářskou. mohutným
kováním opatřených, nalézá se hlava Turka > haxranem. část to kníže-
cího znaku, který obdržel hrabě Adolí jako vítěz nad Turky u Kábu
l.^'^!). V klenutí za těmito vraty nalézá se pamětní kámen čtverhranný
s nápisem: l-'rant. Josef. 3/9 iřUT. v ui)omínku na návštěvu tří arci-
\-évodů rakouskvch. nynějšího císaře i)ána. aicivévody Maxmiliána
;i Karla Lud\íka.
;í:5
Druhá brána vede do druhého
ri \elkého nádvoří, kde odb\'vá
se za velikých honů podzimních
tak zvaná „štreka". Na pravé
^Irané tohoto nádvoi^í. nad sjxi-
jovací chodbou, je \e zdi pa-
mětní nápis: „K. IH7I. I'>. čer-
xence". v upomínku návšté\-y
korunnihd prince Rudolfa a dn-
končení stavby této hrdé v pravdě
knížecí budovy. Z levého rohu
tiiilud vede chodba <lo nád\'()!Í
třetího.
rprostřed pravé strany vel-
ikého nádvoří nalézají se okrasné
dvéře s kh^iiadlem. jimiž vchází
se do vlastních knížecích komnat.
Hiavní schodišlě. k severu obrá-
iJKLilA llK.\.\.v -• i A.-- i 1
l'K\'ÉHO .\ DKLHKIKJ
N.\l)\'oKÍ .\A HÍ-rBOKI'.
cen(''. \'y])raven() ji'st boha-
tou sbírkou zbraně a i^obe-
linv. Stejní'' mn<ižst\'í zbroje
ukazují i komnaty knížecí.
Salon lovecky má mimo jiné
také sbírku znaku \šech
předchozích majitelů Hlu-
boké.
]-'rvní patro <il)ývaia za-
kladatelka nov('ho zámku.
kněžna Eleonora. \'zácn('
ceny jsou tu obrazy \an
Dýka, Hamillona. (^)uasto\\.
obraz zakladatelky, sochy
oil Canovy a Sch\vanlhab'ra.
K nim řadí se ])ráce řezbář-
ské samouka. Jana Pt;ika
z Krumlova a Zeinera. kní-
žecího vodáka. Z jednotli-
vvch síní zámku budtež u\-e-
""^JT^Tmr ,t
11I..\\:m uíKLilr.) .\.vi<\i.)KÍ Z.\MKr
HLt;BOCKI-:HO.
34
(leny zejmíMia: z komnat |)anuiici knč/ny salon (zde 46 obra/íu Janči!
Jiřiho HamiUona I' \(u'2. ř ITi-ST). ložnice (ohrazy Málka Boži, pastellová
kresba J. Deckra. Matka Boži s Ježíškem, stará kopie Madonny zlM-asUiv-
ské. sv. Cecilie. kopie Rafaela Sanzio. Sv. Rodina od (u-rarda Hoeta a j. v.l.
toiletni sin. budoir. z ostatních: ranní komnata, čítárna, v níž z\!áště vy-
niká nad hlavním krbem řezba zrcadlového rámu. ITměsični práce zmí-
něného samouka-umělce a dvou jeho s|)oludruhu. dále malá a \-elká
jídelna, kuřiirna. ]iřijímací salon a j. a j.. všechny i>lné drahocenných
uměleckvch památek a pokladů. Knilio\-na zámecká má rjnod svazku.
Xescházi zde ani dix-adlo a kaple zámecká, k niž základ dal pan
LOŽNICE Z.V.MKl 1 II.rBO( KKHO.
Jáchym z Hradce. Vzácný jest v ni rozvěraci oltář ze starého hí!)i-
tovniho kostela sw \'ácla\a v Xetolicích. Panská zbrojnice má kromě
zbrani také hojné obrazy předních váleéníkíi. \' jízdárně zajímá ná\št("v-
niky víjz Kggenbersky. skvostná \lašská ])ráce (iiusepiia Fioehiniho
z r. 16:^8. Zakoujíil jej J. kníže z Eggenberyu k s\ému vjezdu <lo
Říma. maje ohlásit papeži volbu císaře Ferdinanda 111. Pozoruhodnou
prací jsou lu taki' sáně z let 17Hi-^l72n a barokové z r. 174.^. při
z\'l;ištních slaxnostcch uží\'ané.
\'eliký zájem budi stará zámecká studně na třetím dvoře. \25 m.
hluboká. Po této neobvyklé hloubce dáváno od mnohých jméno i n--
lému hradu. i'eělivě ujjravenv sad s kxětinoxými koberci při zámku
a s rozlehlou ě;istí typu anglickídio za úřední budo\ ou i)o s(>\crnich
'ČÍTÁRNA ZÁMKr HT,UB0CKF.IlO.
osln; \vhranrné vr-
cholky šumavskýcli
predhitr i xlastní Šu-
mavy, z niž zejména
I\ r u m 1 o \' s V á K 1 e (
( Kiřiom) -/a\-\ se jako
na dosah ruky Ivrmii
zraku přibhžena.
Nesčetnř drahi -
cených. uměh-ckxí li
památek sneseno na
Hluboké, jež sama
již vzácnou éistoLi 11
své stavily ji' svěd-
kem nádhery v prav-
dě knížecí. Věru. že
čekal bys tu jio ci iy
rok syt\' blisknaxy
ruch života a prcrr
svazích ostrohu doplňuji-
ladné celek. Zvláště jemné
druhy květin cizokrajnych
l)í-echovává slvlenník { zim-
ní zahradarznamenitvch
rozměrů.
Svojí význačnou, cha-
rakteristickou stavbou —
svvm v pravdě dominují-
cím posta\-ením ovládá
Hluboká veškeren český
jih a jihozápad. Vyvol si
kterékoli místo zámku
nebo i jen některou ter-
rassu zámeckého parku.
pohled do široširého okolí
ji' tu odevšad uchvacu-
jící. Rovina budějovicl;o-
vodňanská rozlila tu vody
s\vch rozsáhlých a pie-
éetných ryi)níkLi. z nichž
zvláště Bezdrev vyniká,
až k úpatí zámeckého
vrchu, a za ní vystupují
iZDÁRXA NA HLri',(.)KK.
36 —
je Hluboká místem, řekl bys idyl-
lického klidu, rušeného toliko, mimo
zvláštní příležitosti, v době podzimní
za \-elkolepvch honů. kdy schází se
tu nejvybranější společnost, aby se
oddala této aristokratické zábavě.
Patu strání zámeckých svírají
se tří stran domy města Hluboké.
.Menší část jest na v\'chodé. Hamr
s ml\'nem a panským vodo\-odem
o 2 turbinách při mostě. Tzkv pruh
domu. přistavených ke skalnatému
ji/nímu srázu — Podskalí — při-
pnutává ji k objemnější skupině.
P.idhradu. nyní hki\-ní části města.
')-;amotnélý díl na pra\-ém břehu
reky. Zámostí. doplňuje obec.
Osudy hradní, ^.vláště \- době
\;<lek třicetileté a slezské \alnvm
di!em přecházely i na městečko,
pod hradem vzrůstající. Jíoku Í68,Ť
obdržela Hluboká erb. r. I'>()7 pový-
šena jest namésti). Hla\-ní m(''stiště
jest při silnici Budějo\'irko-týnské.
Zde stojí i farní chrám Páně s\-. Jana. r. 184.S nákUidně postaxcný. (ío-
tická sta\l)a jeho vně i uxmitř chrámu vyniká sice střízlivosti, ale pů-
sobí na oko lahodně. Piany upra\-il I''r. Beer. dxnr. stavitel z \'idně.
Obraz sv. Jana na hl. oltáři pochází od K. .Mtdlera. obraz sv. Josefa
na pobočním oltáři je dílem Watzka z Prahy, obraz sv. Eleonory ma-
loval I-^-. Ormák. Cenná jest také pískovco\á socha P. Marie od
(iassera a kamenná křtitelnice.
.\lLinick\- r\'bnik. \' boha-
lem pndiosui na \-šech stra-
nách. \- ])odoi)ě nádherného
jezera pí i západní straně
města odděluje I(i\čí z;imek
..( ) h ra (1 u". Zaklad dal jí
Adam l""iantišek ze Schwar-
zenberka. nynější podobu
pak kníže Adolf. \'zácné
přírodnickí' museum, v l()
sálech zámku umístěné, ob-
sahuje 1400 druhu i)tactva
iPftl-.DNÍ Č.^STi.
Z K. Iti.í.;
«esgK:?^n
íf ^ ll,á
.S.ANÍ-; Z K. 174.S.
— 37 —
vrz l:(;(;exi!kr>kv z l^ lejH
a 230 druhů ssavců. Mezi nimi
zvláštní místo dáno medvědu, stře-
lenému r. 1856 v revíru Želnavském.
Stěny zdoijí množství allegorických
obrazil a parohů.
Pobočná Knížecí cesta spojuje
zámek s hlavní silnicí, \edouci
podél Bavorovic (.340 ob.) k Bu-
dějovicům. Xa hranici okresní úsii
lato do císařské silnice, běžící na
Česk\'' západ. Při ní okresu sluší
obec Dasné (243 ob.) s kaplí s\-.
Jana, západněji odbočkou spojené
fejkovice, obec s knížecím po-
plužím. Cesnovice s kaplí sw
Anny {'A\5 ob.). Piš lín s farním
kostelem sv. \'avřince a školou.
\' levo. v zátopě rybníků jest obec
\' 1 h a vy na místě starodávné tvrze.
Zámostí, čt\'rtá část místní obce
Hluboké na pravém břehu, řekou
odtržené, má kapličku Panny Marie
a železniční stanici při pražské trati.
K jihu protažené návrši zdobeno jest krásn\-m chrámem obce
11 o sin a (520 ob.). Star\- kostelík sv. Petra a Pavla, již v polovici
čtrnáctého století známý, nově zbudován jest r. lOoo. Nádhernou stavbu
\- románském slohu navrhl vrchní inženýr Sedláček z Hluboké.
Dle i)lánů Sedláčkoxých vystavěl chrám B. Kebl, stavitel z C. Budě-
j )vic. Vnitřek kostela vyzdobil malbou ak. malíř Jouja, sochy na mra-
morovém oltáři tesal mistr \'osník. Přestavba vyžádala ze záduší ná-
kladu přes lři2.oi)() K. Místní škola má 3 třídy. R. 1814 vzdal zde ruský
car Alexander I.. meškaje
ná\'štč\ou na Hlubokí''. čest ^ "' ' •
českému stavu selskému tím,
že ujal pluh orajícího rolníka
l'\ajtla a vyoral celý šňorek.
Ze sousedních obci iiatří sem
na jihu H rd č j i ce (.i'J7 ob.),
k západu Opato\ic(" a kní-
žecí dvůr .,.\o\á Obora".
Při silnici pražské, běžící
od Budějovic, sloji X e m a-
n i c e, Bída. C h ň a \- a a
SAXI-: z R. 1710.
- 38 -
Cliotvčanv s železniční stanicí. -- Hornatá a zalesnělá rast pravéJTo
břehu na půlnoční straně udržuje spojení s Hlubokou okresní silnin
podél řekv. \'vbíhajic z města, vniká cesta do kotliny. \- jejímž středu.
— opodál cesty — jsou Dobřejice. rozložitá ves (412 ob.) s jedno-
třidní školou a kaplí sv. Jana. Osm kilometru sexcrněji leží Poněšice
ve stínu ,Horv"' a vrchu ..Cirhana". Další běh silnice i^řekračuje potok
Kozlov, sbírající své počátky na lánech drobné osady \'lkova a zapachi
podél Liš nice ke Kostelci (256 ob.). Xa místě prastarého osidlem
stojí ph obci kostel sv. Vavřince do daleka viditelný. Fara při něm byla
již ve XI \\ věku. Později přidělen byl chrám Purkarci jako filiálka.
H. IřlIH zřídila se tu expositura. S kostelem spojena jest (houtřídní škola.
ZIM.NÍ Z.\HK.\I)A (SKLK.WIKi X.\ IlI.rííOKI';
K farní osadě zdejší sluší i nejsevernější obec v okresu. Jaroši a
vice při Vltavě, se zanikl\'m poplužím. Purkarec. rozložený pí i
obou březích řeky. inil hodiny na jihozápad od Kostelce, jest největší
osada v těchto stranách (076 ob.). Městečko stotožňuje své počátky
s Karlovým Hrádkem (Karlshaus). tři km jižně od obce nad le\ým
břehem zdviženým. (Jtec \iasti. Karel l\'.. vystavěl jej \- hlubol^ých
lesích zdejších na počátku svého panování, chtěje jej míti stíedeni
panství, odděleného od Hluboké. Městečko v sousedství hradu zale-
žené, zřídilo si r. 1.'')64 faru s kostelem sv. Jiří a opatřilo si faráře Zibřida.
před tím připsaného kostelu v Xctolicích. Xepřízní okolností význam
hradu i mladého města záhy klesl. Karlshaus i s pozemky vrátil se
zase v područí Hluboké, pustl a městečko. sot\a \- počátcích, zašla-
3f»
vilo tím svůj rozvoj. Později ztratilo i původní jméno a kostel spojen
s chrámem v Hosině. Teprve r. 1703 obnoxila se tu fara. \' místě
slušné důležitosti udržela si i \- jiozdějších časech rychta a místní lo\čí,
jehož dům ..loxcovskx-" ucho\al se i našim rasům.
Podél potoka Rachačky i)od Purkarcem vine se chudá cesta k pa-
mátné kapli sv. Rozalie. navštěvované votivními průvody až i z Týna
již od r. 1680. Těsné údolí, svírané od severu Hřebenem u Jeznice
a Stražištěm od Purkarce otevírá se k Nové \"si, při silnici Budějo-
vické, jež v těch místech přechází od Týna do okresu, skýtajíc zde
péknx' rozhled až za Budějovice. Odtud klesá při vrcholu Pakostovu
Fot. A. Mrázek.
HLLTíOKA.
POHLED ZE ZÁMKU.
{ři21 m) V. Chlumci, [jrotínajic krásn\' h\ozd při levé straně , Staré
Obory" a dobíhá Hluboké. Před městem štěpí se od ní cesta k Mu-
nicům. posílajíc ještě zxiáštni odbočku ke Zlivi při Chebské trati
s knížecí továrnou na hliněné zboží a zemitá barviva a přechází k Za-
hájí. Obec s farním kostelíkem a dvoutřídní školou do základu byla
zničena r. 1742 při porážce císařského vojska francouzským generálem
Brogliem. Viska spojena jest k severozápadu s Olešníkem (knížecí
dvůr v místě), Velicí a potom Dřitní. staroslavným sídlem pánu
z Malovic. Na místě úředního domu stávala jejich tvrz. Značně k ni
přimnožil statků z okolí Bohuslav z Malovic. kolem r. 1469 připomi-
nan\-. Jan (t 1552) a syn jeho Bohuslav II., jenž povznesl rod svůj
- 40 -
51
při:d odjezuk.m družiny lo\'ecké.
kou])i Hluboké (r. 15^^81. Rozsudek, jímž syn jeho Jetřich ztratil ír. 1622)
Hlubokou, odňal rodu také Dříteň. Padesát let opuštěnou tvrz zxTlebil
teprve Jan Adolf ze Schwarcenberka. jehož rodu dosud patří. 1'iliálni
kostelík sv. Dismy ze XIV. stol., s poplužím sousedící, spojen jest
s koUaturou Bílé Hůrky. Vzd(*lání literní skýtá tu dvoutřídní škola.
Svěžejší ruch podporuje v místě Týnská silnice, směřující k Netolicrmi.
Při této. hodinu jižněji. rozkládá se Aakří (323 ob.) s kostelem
sv. Petra a Pa\ia a trojtřidni školou, ještě jižněji pak Dívěice na
_^'?!^?*Í5«íí^
.\.\ 1.1 )\t; k.\ciii;.\'.
-II
MĚSTO Hl.llíOKA.
zaniklé tvrzi u rybnikíi Blateckého, nedaleko železniční stanice Xakři-
nctolické.
Nepatrný svah ukládá se k jihu v širou, lučinatou pláň \'ladislav-
<kvch, Svobodných Blat. \' obrovském kruhu šedi tu devět obci
v podobě oživotnělých mc/níkú. jo/' střeží úsilně ochráněnou držeb-
KOSTEL V HOSINE.
42
nost těchto lánfi ve výměře 434 jiter. Jest to v přední řadě Z bud o v
(261 ob.) se starobyl\'m Kubatovsk\''m dvorcem pod Zbudovskym ryb-
níkem při železniční trati, při rybníku Voblanovském Lhota Prašivá
a No v osedl o, jižně H la\ a ice. k jihovýchodu pak Selce. Flásto-
vice, Pašice a vzdálenější Pištín. Severní cíp značí .Mýdlo vary.
V Blatácich našich zachovíd se význačn\' rys širě jihočeské rodiny
blaCácké. zejména \- kroji /.m. ač i lu (liich času mnoho a mnohi.i již
změnil. Xa chatách Blalskýcii spi kus české epopeje.
Rozsáhlá mokřiska — ISiala ])ozncnáhlu \'ysušená a \' lučiny ])r()-
niěněn;i. doslala se r. I.^o'^ nd i\rálc \'la(.lisla\'a 11. panu Petru z Rožm-
SELKY Z BL.\T KUB.\T0\'1XH.
(ZE SLAVNOSTI ODHALENI POAINIKU KUB.ATOVAi
berka. pánu na Krumlově a strýcům jeho {'ernštýnům na Hluboké. Tíž
dali je hned \-e svobodné užívání stejným zpCisobem obyvatelijm \-sí
kolem nich rozložených, poddanvch tehdy částečně panství p. Petrovu,
částečně těmto jeho strýcům na Hlubok('. pánům Pernštýnům.
Svobodně a společně jich napotom pf» celá desetiletí užívajíce,
stali se sedláci na obou |)anst\-ích jejich vlastníky.
Když na Hlubokou jiřisel nový pán. Adam z Hradce, a zaváděl
nové řády, jež služebnictNo jeho jednak nevhodným a drsným způ-
sobem provádělo, jednak staré výhrady a práva selská zneuznávalo
a sesměšiiovalo. vznikly časté a příkré spory. Oleje pak do ohně při-
lilo osobování si práva na přísnou revisi peněz sirotčích, s nimiž někteří
— 43
poručníci nevhodnř nakládali a začež pak
všickni sedláci mrli ručiti, pi^ípadně i py-
kali.
Tak spory rosily dále a vyvrcholily ko-
nečně ve zjexnou vz])ourLi, když r. I57'>
po TOletém držení, byla Blata, jakoby se-
dlákům na vzdor, z ])odnčtu \'iléma Rožm-
berka a Adama z Hradce. \ložena do
zemsk\'ch desk.
•Ač vklade-m lim nebyla pf-idělena ke
slalkům Rožmberským ani Hlubockym a
zůstala samostatnou držebností. přece se-
dláci vvslihli
STAROŽlTiW KA.VIEN,
NA BLATECH.
\' aklLi t(im
útdk a první
krok k od-
nětí. A aby
je zachránili,
přes zákaz
Adamů\- ra-
dili a scházeli se na Blatech v jjočtu
až 700 osob, zde svobodst\í s\ě zdůraz-
ňovali, suplikaci prt) cis. Rudolfa 11.
\' Písku zhotovit dali a nadšený zápas
za vedeni sla-
KUH.\TA
NA ÍKOl.E VE ZBL'DO\Ě
KAMEN,
označující KUBÁTOVO POPRAVI.ŠTÉ
NA BLATECH.
tečncdio se-
dláka Kubá-
ty z čelné vsi
Z b u d o \- a
zdNihii.TenU)
však byl chy-
cen a jako
rebeli a náčelník \z])ouiy pro postrach
všem kolem 2*). dubna l.^íil na Blatech
stal. Sedláci se nezalekli; \y|)ravili do
Prahy nové poselství se suplikaci. jejíž
vvsledek byl ten. že Adam z Hradce doslal
L!y. dubna 1581 od císaře napomenutí a se-
dláci vrátili se k dalšímu nerušenému držení.
'rej)rve když ujal se rozsáhlých statků hlu-
bock\''ch r. 1661 rod Švarcemberský. ob-
nošen spor, který trval až do r. 1865,
a skončil tím, že oněch 9 obci je vlastníkem
44
Blat v rozměru 434 jiter. Pamět Kubátovu zachoval lid rčením „Kubáta
dal hlavu za Blata" a 2 kamennými jehlany, označujícími místo krva-
vého soudu na Blatech. R. 1904. v neděli dne 21. srpna pak poříí-
daly sdružené osady blatské k ]jodnělu pilného sběratele pamětí Kuba-
tovskyrh. Frt. Mír. Čapka, krajinskou slavnost, pi^i niž za účasti
Sn.OOO osob odhalen Kubátovi na místě
popravy 1 1 m vysoký pomník, nesoucí
nadpisy na pi^ední straně: „Kubáta dal
hlavu za Blata", na levé boční: „Posta-
veno 1. P. 1904 vdččnS^mi potomky
k uctění světlé památky mučednické
smrti neohroženého a hrdinného vůdce
Blatských sedláků za jejich práva a
těchto lánu samostatnost" : na pravé
jest známá Kubátova přísaha: „Přísahám,
že naše právo je pravé a svaté. A je-li
má přísaha pravá, smyje Bůh mou krev
nevinnou, která padne na nespravedlivé
soudce". R. 1906 otevřena na Zbudově
národní „Kubátova škola", v jejímž štítě
jest umístěno poprsí Kubátovo a uvnitř
blatské museum, knihovna a čítárna.
Staletí přelétla již přes širé lány
Blatské, staletí zapomnění a opět vzkří-
šení památk}^ Kubátovy. Tesklivá je ta
historie selského hrdiny, tesklivá a smut-
ná jako historie českého národa, s níž
tolik a tolik má podobnosti. A nemůžeš
ubrániti se tomu. abys nevzpomínal po-
sledních slov Kubátových, těch hlu-
bokxxh slov prorockých, když volá:
..Kletbu složili jste. páni. v ústa moje.
já kinu vám a Vás proklínám! A nad
vámi. urození páni, soudcové přísní, jest
ještě jeden soudce, soudce ale spra\'e-
dlivý. ( )n jest soudcem \'ěčn\'m. \'\' toliko
do času. u něho na stolici soudně se ještě jednou sejdeme a budiMiie
soudit vaše viny i naše svaté právo. \'iny nemám já žádné. A s Bohem
budte všichni, sousedé mili. naposledy. Vaše právo dosud žije Ikv
pokuty a navždy žíti bude. Blata svobodná vždy byla. my je po ot-
cích svobodná zdědili a dětem je ve s\obodě zacho\ali musíme. \' tom
všichni svorně vytrvejte a neústupně hajte: právo naše. třeba po sta-
etech. ale jistě zvítězí. A až ukončí se tento soud. zapláčete vy i celá
OnHALENI
í'OMM'KL' kubatov.a.
- 4.S -
Blata, zapláče i bozi soud a sloučí slzy v jeden proud. Za práva vaše
zmírám — — — ".
Staletí přelétla — — zaschly slzy. dávno a dá\no spi již svědkové
tragedie českého lidu věčný sen. jen vzpomínky zbyly ... A když
jdeš nyní kriijem. když vidíš tu panensky bílou postavu Hluboké,
nevěřil bys, že ona mohla míti druhdy srdce tak sobecké, tak kamenné,
ba tvrdší nežli ten kámen, z něhož zbudována.
-Xa skále vysoké ty pyšná Hluboká.
co's nám slz krvavých vehnala do oka . . ."
teskní zlidovělá píseň. Xe. ne\čřil bys. kdyby historiím ne\-olala tě
zpět. Přisahal bys, že není oku i srdci lahodnějšího místa nežli idylla
Hlubockého zátiší, to harmonicky sladěné, umělecké zákoutí českého
jihu, v němž něha velebné přírody snoubena s výtvory umělecké
duše . . . Zel. tolikrát žel. že kniha osudů české země a českého lidu
musela býti na tolika a tolika listech psána krví a to krví duší nej-
poctivějších - — .
J. Sakař.
-)(, —
XLVI. OKRES VLTAVOTÝNSKÝ.
Středem okresu Týnského jest vtok Lužnice do Vltavy. Tato
vstupujíc z krajiny Hiubocké na nejjižnější bod území našeho, vyplňuje
úzký údol, jejž vytvořil východní lem rozvlněného předhoří Šumavy a
ze strany pravé počáteěnx' náběh k širé oblasti krabatiny Českomo-
ravské. Povloxný běh řeky dotýká se s počátku okresu jaksi nesměle,
s pravá pouze, při zalesněn\'ch stráních hrožňovick\'ch. brzy potom,
pod Buzkovsksmi mlýnem, rýsuje jen levým břehem hranici podél re-
víru liluradlického. Asi kilometr nad hájovnou Bočkovou náleží již
okresu cele. Po čtyřkilometrové pouti podaří se \Mtavě vymknouti se
z tísně mezí. jež buduje s jiravé strany vrch Březí (5()(» m). v levo
pak klidnější svahy Litoradlické (4.S2 m) a Klapačka. Temné lesy roz-
prchnou se od(^ břidui na \z(l;ilrn(\iši vrcholy a u\'olněn;'i řeka sta\i
běh svůj před kamenným jezem dvou hněvkovských mlýnů. Pod
Hněvkovicemi dvojím náhonem poutané řečiště pohání své vlny k Týnu.
Zde rozlévá se hladina říční do nápadné šíře (130 m), jež však hned
mizí. jakmile \^ltava opustila město, běžíc v těsném loži spojit se se
sesterskou Lužnicí. Hranici okresní přeskakuje Lužnice pod památným
Dubím vrchem. \m ústí Bylinského potoka. Rozloučivši se s teskně
dojemným údolím pustých. zažloutl\'ch s\ahů rulo\\'ch \' okolí ..Červe-
ného mlýna", přechází podél Vestce a Koloděj zeleným |jrostředím do
utěšeně úžlabiny pod Semencem a širým pt)lokruhem měkce objímajíc
zúrodněný jesep Novodvorský, splý\á s vodou \'ltavy. Zrovna proti
ústí potok Zohonicks'. jehož vlnky, sotva že \'yběhly z šera lesního pod
kaplí s\'. .Anny. již zmírají \- boku řeky. SesilenŇ- proud Vltavín hned
potom s odvahou se vrhá na kamenná prsa příkré „Kalvárie". a\'šak
po marném útoku na strmé stěny stáčí s\-ůj směr v ])ravo a xzdorně
zrychluje s\uj spád k soutěsce ..jiod Kořenským". \- níž ochěkým
bojem v ridoNém i)ásu \vpiloval rozkošný koutek přírodní krásy. .Místy
dokonává Ili pak ještě dodnes zápas s \elikými balvany, jež se uklá-
dají v cestu ječivěmu toku. tříštíce jej a ztěžujíce bezpečí plavby. Mí-
jeje chudou xísku Pašovice a drobné, po lázovité pláni roztroušené
chaty Hladné, vbíhá čilý proud do lesnatých a malebnějších břehů při
Novém mluvně, Staiiko\i a historicky prosluh^m brodě u mlýna ..Rej-
zíkoxa". Zde loučí se s okresem.
Podhůří šumavské vyplňuje západní polovici okresu až k toku
vltavskému, skýtajíc tu obrázek klidně rozčeřené. horské krajiny. Břeh
říční vyrůstaje namnoze již od hladiny prudce nakloněnou strání neb
i strmou skalní stěnou do \ýše nad 7U m.. dme se k západu pod po-
krývkou bohatých lesů v několik značných, tupých hrotů horských,
zvláště v straně severozápadní.
47
S nepatrné slránč ..Spravedlnosti" nad Týnem (4.'5<)/72). píenáší-li
se pohled náš v tom směru přes \'!tavu k úehvatné KaUarii. trvalým
zájmem spočine na temnozelenýrh hlaváeh zkamenělých hrbolů ,Xa
Skále" při OLijezdci (526 m). ..Zdobě" u \'šemvslic (.57! m). , Kometě"
za KaKštěm (.577) a rozeklaném temeni Malého a \'elkého Kamýku
(624), jenž na samé hranici di\á se do nedozírné tláli. Stejně mocný
pocit vy\-olá pohled na to horské rozvlnění z blízka od Temelína (5i)4 m).
Jihozápad okresu jest klidnější. Ruka lidská zrubala tu \íce lesa a zú-
rodnila i vyšší čela přiměřeně plodně vrchoviny, ku př. u Křtěnova (,^02 ml.
jen v místech blíže řeky ucho\;d si s\'é ])Li\(>ilni i^oucho zdatnvch
lesu p;is CcrvcníMio \'rclui a lesa (/ihovickěho (4(2 /;M u Týna a pak
._a.j.»v§«a(pHE-ífHSR
^«^^^H
wm
.; Ilít- -
1
á^H
iriiiííi^Ši
H"'
^Hj^^^
4
^^H
^^^Bfrt.
tí^^^^^S
í^^ ^
m
WĚĚ
\ roK i.rž.xíri-: do ni.t.wv
POD TÝNEM NAD VLTAVOU.
některé Nýznaěnějši hřbety :janoch (4HvS ///) \edle lysého 1'riliájka (,-)(W /;/)
u 1'odháje a Litoradlic. Zoufalka (518 m) jižně ode Kmína.
Východní polovina okresu jest jíovrchu méně rozxlněniMio. Nad
hladinu Vltavy (.'í.^5 in) severně od Jaroslavic nápadně |Mudce vystu-
puje lev\' bok vrchu .Březí" (5UU m). Také ...Spravedlnost" (439 m)
pod Týnem a ještě vypjatější sráz (458 m) pod Kořenskem dobře tvoř'
protějšek ke skize protějšího břehu. Za to dále k východu rozplývá
se pravá strana v mdle prohýbanou planinu, nemající pro oko tak
vábné pastvy jako levá část okresu. Proto také neruší se rozhled do
okolí širšího. Z planiny ..Šanců" (482 m) nedaleko Týna otevírá se
široce rozvinuté panorama jak k severu po táborském kraji, tak i po
jižních pohraniěných liniích Blanského a Šumavského hvozdu.
- Jf3 -
Nápadnější vzrQsl vvsocMny jeví se zde hlavně u J)obšic .Za
humny" (4% m). Březím vrchem (500 m) u Pořezán, u Sobětic Sobě-
lickym Kopcem (499 m). jež tvoří jakési přetrhané pásmo od Šanců
k ZimuticCim. Modré Híjrce, (Bučí vrch 529 //;) a Tuchonicům. Lesnatá
hlava \rchu ..Xa Krajinách" (558 m) jest jižním mezníkem proti okresu
Hiubockěmu. i)ú těchto význačnějších míst snižuje se zase pláň ne-
nápadně k \vchodu v rybniěnou páne\' Třeboňskou.
Rozčlenění povrchu má podstatný \iiv na podnebí. Průměrná
roční tcpk)ta 8 stupňů a přiměřená vlhkost podmíněna jest střídáním
ploch porostli n a rolí, výpary řek a nedaleké oblasti rybniční. Proto
také zemědělství bóře tu celkem intensivní zisk. Nižší, zvláště chrá-
něná místa osěvána jsou pšenici a ječmenem, ostatně pěsti se zde
pilně žito. oves a brambor. Setí lnu patrně mizí. Plody polní, skot a
koně dobři' pěstění jsou hla\ní podmínkou \ýživy zdejšího lidu \'en-
kovskěhoa předmětem místních trhu. Lid městský opatřuje trh hla\ně
zbožím obu\nickým. punčochářským a soustružnickým, vysj)ěl\''m
i pro vý\oz.
Dopravu usnadňuje místní dráha /. Týna do \"odňan a účelné
provedená silniční sít. umožňující svod zvláště k okolním městům
krajským, Pisku. Táboru a Budějovicům. \V)dní dráha po Vltavě oce-
něna byla již ve stol. XIV.. byvši tu předmětem \)v(-v kríilc Jana,'Karla IV.
a četných jeho nástupců. A'ýznam její z\ýšil se v XVI. věku při
průvozu soli ze Solně Komory. Dnes brázdí hladinu její převahou jen
vory, dřívím naložené, menši měrou lodi. spracované z Budějovické
a 'IVnské loděnice. Lužnice umožňuje svod dříví z lesů přilehlých.
\'esnice pobřežní skytají dopravě plaveckého lidu hojněji než 'j\'n
Obyvatelstvo okresu, počtem 17.53,'-! žije \ .'>4 místních obcích
s výměrou 254 knr. Národnost česká má zde 1740.3 duší. Lid jest od
průměru postavy ste]jilé, tváří huliených, těla zřídka otylého, ne příliš
důvěřivé povahy, ale také nev\'bojné. Kroj .blatský" udržel se v okrese
jen v něktcr\'ch částkách oděvu. Pilněji udržox.in jest mnoh}'' starý
z\-yk obřadní při rodinn\'ch sla\ii<jstech.
TÝN NAD VLTAVOU CiSr.m n. m.) jest i)řední místo v okresu
Má zde sídlo okresní hejtmanství, jehož hranice totožný jsou s hrani-
cemi okresního soudu. Úřadu vikariatnímu připojeno jest kromě míst-
ního děkanství 10 far. Samospráva ovládána jest zde okresním zastu-
pitelstvem, správa velkostatku arcibiskupského řídi záležitosti mensal-
ního panství ve výměře 2768'78 ^ s 2 zámky, pi\-o\arem a 7 dvory.
Město má měštanskou školu chlapeckou. Ďlřidní školu dívčí, několik
humánních spolků, občanskou a hospodářskou záložnu. Obyvatelstvo
í\' 540 domech, počtem 4()I0) čerpá vS'živu hlavně z v\'nosu polí. Pod-
porou hospodářům jsou živě trhy t\'denní a v5'roční na obilí, skot a
— 49 —
konr. Průmysl zastoupen jest v obci čtyřmi strojními mlýny: dobře
pěsti se tu soustružnictví, punčochářství, stavba lodí a výroba obuvi,
majic odbytiště nejen v okresu, nýbrž i za hranicemi. Vše to jest však
chudou náhradou za odumřelý obchod solní a zisk ze zničené kom-
munikace po Mtavě.
Město rozkládá se v kotlině s části rulového, s části třetihorního
útvaru po obou březích nejširšího rozpjetí řeky. Na jižní straně při
pravém břehu vyniká ostroh, spadající mírnějším svahem k Vltavě,
severní, srázná strana jeho klesá v rokli Hlinského potoka. Výhodná
poloha zdejšího ostrohu i širých břehů měla své obyvatele již v pra-
věku. Vvmiuvné v tom svědectví dává pohřebiště popelnic na severní
T^N N.AI^ \LT.WOL'.
Části města a starobylý název „T5'n". Mohutný, hrubě zdělaný násep
kol ostrohu proti městu a vysoký, ještě dnes slušně uchovaK' val. pře-
tínající souvis výspy s ostatní, k v\'chodu táhnoucí se plání, byly ochra-
nou zdejšímu lidu od nejstarších dob až do zničení starého, tvrdého
zámku v století sedmnáctém.
V dobách křesíansk\'xh patřilo panství Týnské pražským bisku-
pům, vzato jsouc snad z rukou Boleslava II.. nebo z dědictví Slavní-
kovce, sv. Vojtěcha. V jedenáctém století postavil zde na podhradí
biskup Jaromír kostel sv. Kateřiny. Ke konci XII věku býval při něm
arcijáhen. V XIII. století za biskupa Jana II. byl zde již „dům biskup-
sko'". O rozkvět podhradí staral se zvláště Tobiáš z Benešova, upevniv
tu druhý kostel sv. Christofora (lakuba) a Jan IV. z Dražíc, vysadiv
T\'n za město se všemi obvyklými právy. Arnošt z Pardubic usadil
při chrámu sv. Christofora kollegiatní kapitolu. Zvláště zavděčil se
- 50 —
méšfanům Zbyněk I., potvrdiv a rozšířix- jim r. 1406 starobylé výsad}-.
Arcibiskup Konrád z Vechty končí í-adu vládců duchovních. Roku
1421 přiznal se k Pražsk\'m artikulím a tím zřekl se i světského pa-
nování. Potom vystřídalo se na T\'nském hradě několik světských
majitelů. Roku 1422 obdržel zboží Týnské od císaře Zikmunda Oldřich
z Rožmberka společné s Janem ze Soutic. Roku 1461 zastavil král
Jiří hrad a město v 6000 kopách Janu II. ze Soutic a Zbyňkovi ze
Sobětína. Brzy seděl Jan Soutick\- na Týnském zámku samostatně.
Rod jeho, již v XI\'. věku zvučné jsa pověsti, sdílel od té doby osudy
s městem po půldruhé století. Po smrti Janově r. 1513 nastoupil v dě-
dictví syn jeho Prokop. V závěti své dne 11. března 1530 vykázal
manželce své, Johannce z Uršavy na obživu Zimutice s vesnicemi a
Horní Bukovsko s poručenstvím nad dítkami. Okolo roku 1v543 ode-
vzdala Johanna správu panství synu Janovi, jenž statku značně při-
množil. Manželka jeho Kriselda hospodařila |)0 Janovi od r. 1567 až
do plnoletí nejstaršího syna Prokopa, jenž ujal se pak hned potom
kmenového statku v T\'ně. mladší Albrecht oddělil si Zimutice a nej-
mladší Adam Kolodý. Za syna Prokopova Ferdinanda vybaveno jest
panství Týnské z rukou Cabelick\-ch a dáno r. 1601 v zástavu T5'n-
ského magistrátu za summu 52.000 kop. Od r. 1609 puštěno jest městu
panství zcela v allod a obec připsána jest městům královským. Účast
nového královského města v zemském povstání (r. I6lři) přinesla záhy
naprostou ztrátu majetku i svobody. Panství vráceno jest rozhodnutím
císaře Ferdinanda II. Pražsk\''m arcibiskupům a městu zrušena jest
nedávno v3'koupená samostatnost. Zrušeni obecního jmění a časté
návštěvy vojsk za války třicetileté vyvolaly v městě netušenou bidu,
jež jen dlouh\''mi desetiletími byla skrovně přemáhána. Osudnj' požár
z r. 1796 zastavil znovu pokus o rozvoj blahobytu, jenž v starším
útvaru nevrátil se do města ani v dobách dnešních.
Úprava vnějšku městského uchovala si slaiši ráz jen zlomkovitě.
hlavně při budovách veřejných. Domy soukromé mají z velké části
vnější vS'zdobu data novějšího, hlavně po roce 1796. Západní stranu
tvoří děkanskS' chrám Páně sv. Jakuba (Christofora). jehož presbytář
gotický jest nezměněn5'm kostelíkem ze století třináctého. vypravenS-m
za biskupa Tobiáše. Kostel valně rozšířil Prokop Čabelický r. I56(>.
přidav dobrou polovici nynější hlavní lodi, prostranné sice, avšak zcela
neslohové. Zbytek odstraněného původního portálu - krásně tesané
tympanon jest dnes při domě č. 111 patníkem. Štít s doplňkem lodi a
věž dostavěny byly r. 1763 nákladem arcibisku[)ov\'m. V témž čase
dokonána jest výzdoba oltáře a vnitřku chrámu návodem Stebra S. J.
a malíře Raba ,S. J. Podzemní hrobky Cábelických a některých měštanů
byly při renovaci zrušeny. Jedinj', dobře uchovalý' kám.en hrobní Jana
ze Soutic (t 1513j, vložen jest do zdi pod chorem. K hlavní lodi byla
- 51 -
přistavěna r. 1702 kaple sv. Barbory s prostrannou kryptou. Proti ní.
na východní straně lodní, zbudována jest r. 1759 kaple sv. Josefa. Z in-
ventáře kostelního vyniká zvláště vzácný gradual z r. 1465. Psán jest
na 289 listech pergamenových in folio od rektora městské školy Covka
nákladem Týnské obce. Z 6 zvonů věžních nejstarší a největší jest
„Christofor", ulitý r. 1524 s váhou 1900 liber. Kostel stavěn byl pů-
vodně pro osadníky „Nového Týna". Faráři přejali časem titul arci-
diakonů. V druhé polovici XIV. věku obstarávali bohoslužby členovce
kollegiatní kapitoly. Počátky husitsk5'ch bouři převedly \'alnou část
obyvatel ke kalichu a na místě kapitoly převzaly duchovní správu
kněží utraquističtí, sklonivší se ve
dvou stech letech k víře lutherán-
ské stejně jako ostatní lid města
a okolí. Po r. 162! vrátila se do
chrámu děkanského bohoslužba ka-
tolická. Mal\' sad při kostele roste
na půdě bývalého městského hřbi-
tova. Pod náspem sadu — star\''m
valem kostelním — bývala stará
škola městská (v č. 225) při „Pan-
ském" mlýně, již v XIV. století při-
pomínaném. Těsně při tomto bývalo
staré děkanství (č. 227) a opodál
stojí ruina rodného domku básníka
Puchmajera (f 1829). Na severní
straně náměstí stojí v pořadí domů
starožitná radnice. V základním
ryse uchovalá stavba pochodí ze sto-
letí XVI. Dravý požár r. 1796 po-
škodil značně budovu a způsobil ny-
nější její ráz. V radnici chovány jsou důležitější privileje městské,
staré stříbrné pečeti vedle nepatrných zbytků z pohořelého archivu.
Ve dvoře, na místě starého pivovaru, jest tělocvična místního „Sokola".
Arcibiskupský zámek na východní straně náměstí má základ z r. 1699.
Vedle obytných místností pražského arcibiskupa jest zde umístěna
správa pansiví. Nový městský hřbitov s kopulovit^ým kostelíkem sv.
Víta při panské zahradě — upraven jest po moru, řádícím zde r. 1680.
Posvěcen byl r. 1687.
Malé náměstí na „Starém T\mě" mívalo ve středu svém nejstarší
místní kostel sv. Kateřiny se hřbitůvkem. Když byla ve XIII. veku
přenesena duchovní správa na „Nový Týn" ke kostelu sv. Christofora,
starý chrám osiřel a pustl. Veliké požáry městské r. 1628 a 1640 do-
konaly zkázu. Na místě jeho posta v'en jest kříž. Pěknou ozdobou Ma-
RODNY l)i;.M 1'LC11M.\JI:KI\'
v TÝNĚ NAD \'LTAVOU.
— 52 -
lého náměstí jest prostranná, dvoupatrová budova měštanské školy.
V průčelí nese mramorovou desku k poctě svého zakladatele, osvíce-
něho děkana Karla Vinařického.
Nad domy „Starého lyna" zvedá se na ostrohu „Bedřichův sad"
— kolébka původního T5'na. Star\' hrad dodnes rýsován jest ve svém
základě vj-sokým valem, čelícím k jižní straně a hrubým náspem na
straně k městu. V^e XIII. století proměněna byla dřevěná stavba
v tvrdou, kamennou tvrz. Z té doby má původ i zděný most o dvou
obloucích, jediný zbytek bvvalého zámku. V dobách vlády biskupské
bydlel zde purkrabí panský, v XV. a XVI. věku byl zámek hlavním
sídlem rodu Čabelického. Válka třicetiletá způsobila časté obléhání a
zánik hradu. Z trosek jeho povstal zámek nov\'. Na jižním konci města
při pravém břehu řeky stojí stará císařská solnice z r. 1593. Rozlehlé
půdy její byly kdysi bohatým skladištěm císařské soli, jež od časů
Ferdinanda I. přivážena byla do Cech ze Solné Komory. Z Horních
Rakous do Budějovic zasílaly se bečky solní vozmo. V^ Budějovicích
překládala se sůl na lodi a vory, jež svezly ji po Vltavě k Týnu a do
Prahy. Císařskou konkurencí zničen byl obchod solní v sousedních
Prachaticích. Za to však rozkvetla města při vodní dráze Vltav\'. Bu-
dějovice a lyn. R. 17()8 přistavěna byla na levém břebu řeky proti
starší solní budově „solnice" nová. Stavbou železnic podlomil se prů-
voz Vltavou a zároveň blahobyt města.
Severně od .nové solnice" jest skupina domů „Malé Strany".
Tento třetí díl města, již v století čtrnáctém pode jménem vsi s ostatní
obcí spojený, má souvis k městu po nákladném, železném mostě, zří-
zeném r. 1891. V nejsevernější části T\'na, při značnějším spádu řeky,
zužitkuje se proud na prospěch tří strojních, válcových mlýnů a pil.
K 2 mlýnům pravého břehu přiléhá budova státních úřadů. Ostatně
jest pravý břeh severně od Týna osazen jenom spoře. Půl hodiny
pod městem sedí drobné samoty „Semen ec a „u Masáků" v čele
ostrohu nad Vltavou a ústím Lužnice, s roztomilým pohledem jak na
město tak i na zelené vlny horské, dmoucí se za Nezdášovem. Hlu-
boko pod nimi. ve středu zušlechtěného jesepu. jejž svírá stok obou
proudů, bělá se arcibiskupský Nov\' Dvůr.
Za mlýnem „na Kořenským", skrytém v hlubokém, vábném
údolí Vltavy pod stěnami .Kalvárie*", probíhá řeka 9 km opuštěným
řečištěm od všeho ruchu. Teprve v Pašovicích stýká se zase s lidmi.
Chudičká tato víska s lidem většinou plaveckým přistavila své cha-
loupky těsně k proudu jako severně s ni sousedící Hladná, Nový
ml5'n, samota Stonek a Rejzíkov s památn\'m brodem z války
třicetileté, jež jsou poslední pobřežní sídla okresu.
Více života viděti jest při okresních silnicích. Největší spád do-
pravní ukazuje silnice do krajského středu Budějovic. V smělých
— 53 -
serpentinách překračuje horské pásmo podél levého břehu Vltavy,
míjí drobné chaty několika samot, dotýká se ZvěrkovMC, rozloženj^ch
již na náhorní pláni, a vbíhá do vsi Březí (356 ob.), od města 6 km
vzdáleného. S obcí spojen jest „VysokŇ- Hrádek", zámek s poplužím.
Ve XIV. století seděl tu vladický rod ze Březí, v okolí rozvětvený.
Počátkem XVI. věku hospodařili na Hrádku Jan a Mikuláš Reudlové
z Ušavy (1520) a Jan Nabřechovský z Nabřechovic (1526). Léta 1556
převzal statek Zikmund Malovec z Libějovic za 2825 kop. Rod jeho,
r. 1760 do stavu svobodných pánů povN^šenS'. udržel si zámek zdejší
i potom. V století devatenáctém vystřídalo se na Hrádku několik
majitelů. Nyní náleží rodině Sailerově.
^^Ěk
sma^g^mg ^^
VYSOKÝ HRÁDEK.
Čtvrt hodiny od Březí zírá daleko do kraje kostelík sv. Prokopa,
s přilehlou vsí Křtěnovem. Již v čtrnáctém století byla při něm fara.
V pozdějších časech zanikla a kostel přivtělil se k T\'nu. V sedm-
náctém věku přičiněním Malovců křtěnovská farní osada osamotněla,
avšak jenom na čas. Teprve r. 1787 zřízena jest při kostele trvalá
lokalif a od r. I8ř)4 zaměněna v samostatné farní obročí. Literní \zdě-
lání obstarává trojtřidní ši\ola. Východně od Křtěnova a Březí jest
Podháj a vzdálenější Litoradlice.
Čtyři kilometry jižně, v hlubokém úvale skrývá se Bejšov. Z b\''-
valého vladyckého sídla zbyla pouze hrubá věž při allodním dvoře
Schwarcenberském. Vystavěli ji Býšovcové z Býšova, již v XIV. stol.
připomínaní. V XVI. století dělil se jejich rod na tři větve. V počátku
sedmnáctého století prodal Jan mladší Býšovec z Býšova a strýcové
jeho své díly pánům Malovcům k Hluboké a Dřítni a stará tvrz zamě-
něna v sýpku. Polní cestou spojena jest tvrz se západněji rozloženým
- 54 -
Kmínem (187 ob.j a KoOinem (231 ob.) při Netolické cestě, odště-
pující se od Budějovické silnice na nejjižnějším jejím konci. Jiná od-
bočka od této. hned /:a Týnským vrchem, leží celkem rovnoběžně
s tratí \'odňansko-Týnskě dráhy. Probíhá na jihozápadu od města
samoty Záluží a vine se značně zv\''šeným terrénem (504 m) k Teme-
línu (590 ob.), k němuž sluší allodní dvůr hraběte Berchtolda. A' Teme-
líně ště])í se silnice ve dvě větve; západní spadá ke Lhotě (212 ol).),
překračuje zde železniční traf a směřuje k Protivínu. Druhá vodňanská
část silnice sbíhá po klidném svahu k Sedlci a podél Malešic
k Chvalšovicům (3i)5 ob.). Allodní dvůr. náležející dnes knížeti
ze Schwarzenberku. byl ve čtrnáctém století tvrzí Jetěcha z Chval-
šovic. V XV. věku dostal se statek k panství Libějovicům a teprve
r. 1548 oddělil se dědickou smlouvou Zikmundovi z Libějovic, jenž
přikoupil k Chvalšoxicům i Březí Hrádek (r. 1556). \'e Chvalšovicích
skoupil drahně a vystavěl novou tvrz, stavení jednopatrové s trojím
ětítovím. Syn jeho \'áclav prodal dne 4. července 1616 své sídlo
s příslušenstvím i kostel na Bílé Hůrce \'áclavu z Malovic na Dřitni
a Vlkovech. Po bitvě na Bílé Hoře přešly Chvalšovice s Dřilní
k Hluboké.
Asi 2 km jižněji bělá se do širého okolí kostel sv. Štěpána na
Bílé Hůrce. Zveleben byl zvláště péčí rodu Malovců, kteří mají zde
své hrobky. Pěknou ozdobou jsou věži staré zvony ze století šestnáctého.
I''ara ])ři pominu se tu r. I.'>84. \' dobách husitskNTh sloužili zde faráři
])od oboji. \' čas \álky třicetileté obdržel kostel, před tím opuštěn\',
samosLalnou správu katolickou. Ke konci století sedmnáctého vlivem
patronátu Schwarcenberků převedena sem byla část osadníků od
kostela křtěnovského. Při kostele jest trojtřídní škola pro okolní osady.
Severozápadní část okresu má souvis s městem hlavně po cestě Pí-
secké. Tato běžíc z Týna 4 km podél Vltavy překročuje od Bohonic
tekoucí potůček \- údole „sv. Anny" a šplhá po srázném boku horském
k temeni |)lánč. z niž rozhlíží se slušně stavěná ves Xezdášov (302 ob.),
staré, sla\né sídlo Kořensk\-ch z Terešova. Pro účast na |)ovstání
českém zabrán jim slalek a dán r. 1622 Sezimovi z \'rlbv. R. 1757
přešel XczdášoN' do rodiny Schůtzů a léta 1785 získal jej Prosper hr.
Berchlold. v j(>h()ž rodu jest i dnes. Jednopatrový zámek hraběcí, stojí
na místě t\-rzi. Obklopen jest úpravným sadem. \'ýchodně za vsi stojí
osaměle farní kostel sv. Trojice; v nynější své formě pochodí z r. 1682.
Roku 1704 oddělen byl od duchovní správy týnské a zřízena tu fara.
S ní spojily se obce Oujezd (243 ob.) pod troskami kdysi ixrdéiio
hradu i)ana Z;i\ išc z Robné (XIII. stol.), jeho rodu a od r. 1401 Petra
Kořenského. Slaxělice (00 ob.). Karlov. \'šemyslice (238 ob.).
^'šeteč (170 ob.), (jbjimající úpatí lesnaté Zdob}' (571 m), jižněji Pře-
hájek. \' ůxkém sousedství s hranicí okresu píseckého jest Albrech-
- 55
tec (705 ob.), s trojtřidni školou a bohatým nalezištěm předhisto-
rických rovů. Kostel farní sv. Petra a Pavla náležel podacím pánům
z Újezda, později, v dobách protireformace, spravoval jej děkan týnsky.
R. 1785 zřídila se zde lokalie s patronátem hrabat Berchtoldu nezdá-
šovských. Od r. 1858 jest při kostele správa farní. Zajímavý jsou ná-
hrobní verše tamního hřbitova, vystihující namnoze velmi vtipně živo-
topis zesnulých, jimž jsou věnovány. Zcela severně, tři čtvrti hodiny
ód Týna v zeleném údolí Lužnice, jsou Koloděje, ves, avšalv srázem
maloměsta (710 ob.). V prvé polovici XVII. věku byl tu pou/c přívoz
s krčmou, později také dvůr. Vše náleželo k panství Březnickěmu,
později Janu Cabelickěmu na Týně. Syn Jánův, Adam, vysUu r! zde
tvrz. iíoku 1625 přešlo zdejší zboží i s mlýnem a mostem do rukou
ZA.MEK \- KULODKIICH.
Jana Meucelia z Kolsdorfu. r. 1627 měl Koloděje Jan de \'iltť z Lilicn-
dolu. potom rodina z Brandenstejnů. Počátkem XVIII. stol. dostalo se
])ansivi hraběťimu rodu \'ralisia\ů z .Milrovic. František Karel ( I7.')7— 41 )
upra\il při zámku kapli s\-. Anny. Okolí při řece zděláno jest v stinný
sad s vodotryskem před frontou barokního zámku ve velmi pěkném
skupeni. Nedaleko zámku jest synagoga z druhé polovice X\'II. věku.
V tom čase rozkvetly Koloděje, zvláště příchodem židovskS^ch obchod-
níků. Dnes prozrazuje býval\' ruch slušný počet zabedněn\(h krámů
a sklepení. Obec nenáhle se vylidňujici. má vedle 675 obv\ atel křes-
(anskych 35 židů: sdružené obce okolní mají zde trojtřidni řkolu. Ke
Kolodějům na severu přiléhá \'estec (147 ob.), na návrši, k severo-
zájiadu hraběcí popluži Homole, vzdálenější Hosti (512 ob.). Hladná
s drolinými samotami v okolí, Doubravka a Doubrava (404 ob.)
s d\()jtřídní školou. K severní straně leží K o lomě řiče (^Wd ob.)
— .56 -
a Chrášfany (365 ob.), nejse-
vernéjši obec v okresu. Kostel
zdejší sv.Bartoloměje zaznamenán
jest v^e století čtrnáctém. V době
války třicetileté spojen byl s dě-
kanstvím týnsk5'm. R. 1724 obno-
vila se zde fara. A" místě jest
ětyřtřídní škola a allndni dvůr
knížete Paara.
V\'chodní polovina okresu má
pi^ístup k městu tišemi důkladnými
silnicemi. Při táborské silnici, ho-
dinu od Týna (k severu), viděti
jest na širé, bezlesé pláni zbytky
náspů kromě několika obytných
stavení v podobě slušného dvorce,
zvaných Depot. Zbyly tu z xeli-
kého tábora vojenského, z dob
Maric Teresie, jež zde každoročně
ukládala cvičiti císařskvm dělo-
Z.A.MEK \ KOLODĚJÍCH
řPŘED PADESUI LF.TYi.
KOTUXI).\ ZA.MKU
\' KOLODĚJÍCH.
siřelcum. sama osobně také
xýkonům přihlížejíc. Dvě
v. laboratoří na prach vy-
buchly tu r. 1753, způsobivše
\ i-liké ztráty na budovách
i na lidech. Místo neštěstí
nedaleko samoty .Siročin"
a obce Smilovic označuje
mohutný i)omnik _Boží mu-
ka", hned jiotom zbudovan\'.
I ipudiU k západu jest arci-
l)iskupsk\' dvůr Jarošo-
\ ice. na místě vsi. ve válce
iřiceiilelé zaniklé, a Xetě-
clunice. rodiště hudebního
skladatele Komzáka st. Ta-
mější dvůr sluší panství Ko-
lodějskému. Obyvatelstvo při
jihovýchodu bydlící, spojeno
ii-si s jvnem silnicí vesel-
- 57 -
skou. Tato 2 km za městem dot\''ká se samoty „Malé Varty"
z pravá vyhne se Přečicům (136 ob.), tideikommissnímu dvoru kn.
Schwarzenberků Bra novicům — kdysi majetku Býšovců a Cabe-
lick\'ch, — pojí se s cestou, vinoucí se od Dolšic (201 ob.), probíhá
Bečicemi (271 ob.) a zapadne do Žimutic (211 ob.). Středem vsi
bývala tvrz vladyků ze Žimutic. z nichž Držkraj (f 1412) byl poslední.
Potom přešlo zboží na rodinu Kraselovskou. Roku 1508 koupil Zimu-
tice Jan Cabelick}'. Od konce stol. sedmnáctého náleží tvrz. změněná
\c dvůr, ťideikommissu knížat ze Schwarzenberků. Při tvrzi býval od
pradávna kostel sv. Martina. V zápisech uvádí se k r. 1261. B\'val
hrobkou sv\'ch pánů. ^' XVII. stol. byl filiálkou kostela na Modré
Hůrce. R. 1785 osamostatněl jako lokalie. r. 185.5 jakožto fara. \' obci
jest trojtřídní škola. Na náhorní planině k zájiadu jsou Horní a Uolní
Knížeklady, jižně pak Stipoklasy (116 ob.). Pořezaný (251 ob.)
a Pořížence s Tuchovicemi (170 ob.), přifařené k Modré Hůrce
(145 ob.), vynikající z jejich středu z\láště kostelem P. Marie. Znám
jesl již \- r. 1354. Patronát má kníže ze Schwarzenberků. Při chrámu
jest trojtřídní škola. Čtvrt hodiny xýchodně. při silnici, jesl Schwarzen-
bersk\- zámek Bzí. s kaplí sv. Floriana, dvorem fideikommissnim a
obcí (.342 ob.) téhož jména. B\'val sídlem bohat\'ch Hozlauerů z Hozlan.
Rozsáhlé panství do nedávná samostatné, spojeno jest dnes s velko-
statkem Třeboňsk\>m. Hranice jeho rozpíná se až do okolí Týna
k Branovicům. k severním obcím Cenkoxu a Zahoří, Krakov-
ěicům s nedaI(Mš;ým dvorem Koníkovém a k nejvýchodnější obci
okresu, Hartmanicím (2l4ob.). V nejbližším okolí má zámek Bzí své
lány u Sobětic (III ob), starobylého sídla vladyckého, jižně pak
u Popovic a Zvozné. v té straně posledních obcí okresu.
Nově upravená silnice podél pravého břehu \'ltavy přímo k jihu
spějící umožťíuje lepší spojení Třitímu (185 ob.) a zvláště Hněvko-
vicům (305 ob.), s arcibiskupským dvorem a tvrzí. Založil ji Jeronj^m
Hozlauer ke konci stol. X\T. u vsi. již ve XIII. století při březích
Mtavy se rozkládající. R. 1620 zabrán byl zámek vojskem císařským
a po krátkém hospodářstxí Jana Castorala dán byl arcibiskupu Lohe-
liovi. vStejně patři arcibiskupství v tomto směru prostírající se lesy
l)ři Hrozňovicích (260 ob.), nejjižnější obci Týnské.
s
/ Sakař.
XLVIl. OKRES VESELSKÝ
zabírá nevelkou část poříčí tiché Lužnice. Tato vine se mezi četnými
rybníky, jichž xýtoky se sesiluje. tvoří značné tůně a zátočiny; od
Veselí uchyluje se od původního směru přímo k severu. U nádraží Vesel-
ského má její pra\ý břeh výši 403 m. odtud značně se snižuje. V Mezimostí
58
sesiluje tok její družná Nežárka. Celkem převládá v úvodí směr severový-
chodní a jihozápadní (Nežárka výjimkou) a směrem tím vypínají se i nevy-
soké pahrbky vypnuliny Českomoravské. Charakteristickou známkou
tohoto okresu jsou opět Blata, nejúrodnější to krajina \- celém jihu, roz-
kládající se zde nejvíce v západní části okresu. Vlastní , blata" jsou roz-
lehlé, vysokou travou porostlé louky, které pod travnatým povrchem mají
veliká ložiska rašeliny. Charakteristickou rostlinou Blat je silně vonicí
.renská chvojka". Z rašeliny vyrábějí .borky" k topení. Lesů nejvíce
je u Borkovic a u Reěice. Půda je úrodná, obilná. U Veselí daří se
\'E.SELÍ X.AI) I.UŽ.XICi
známému zelí. Průmysl je zastoupen ralinerii liliu a sladovnou \e
Veselí, továrnou na hedvábné látky, na pouzdra a pivovárem v Kar-
dašově Kečici. mlýny a j. ()l)chodu slouží železniční uzel ve \^eseli
(nádraží druhého místa v Čechách) a erární silnice na tři strany se
rozbíhající. ^' okresu jsou dvě školy mesiánské; středních škol ne;ii.
V církevním ohledu náleží okres k vikariátu soběslavskému, v poli-
tickém k hejtmanství třeboňskému. Okres čitá v 28 polit, obcích 14929 ob..
Město
VESELÍ NAD LUŽNICÍ rozkládá se na výšině nad ústím Ne-
žárky po volném iázu až k farnímu kostelu sv. Kříže, jenž stoji na
nejvyšším místě a z dálky podobá se hradu. Poloha místa hodila se
pro kostel ohrazený čili kostelec, jakéž našim předkům ve staré době
- 59 —
poskytovaly útulku před nepřítelem, ano zděných hradů tehda ještě
nebylo. Byl-li ve Veselí takovN> kostelec, není známo. Nejstarší části
kostela je portál na straně jižní. Klenba lodi je z r. 1658, chrámoxá
předsíři z r. I.S42. V kostele poutá pozornost naši hlavní oltář z konce
XYIIT. století. O kostel opírá se vysoká hmotná věž. vystavěná roku
1598 nákladem 1880 kop. Roku 1724 byla opravena. Pod věží je kapU-
božího hrobu. Zvony jsou z let 1493. 1503, 1597 a 1662. Při hřbito\ ě
je kaple ..Kalvárie" s náhrobkem z roku 1759. Budova staré radnice
původně vystavěna byla ve slohu renaissančnim. Roku 1617 dostavěna
])Ovy hoření s vynaložením 1.583 kop.
V r. 1764 vyhořela však opět a při
opravě proměněno bylo hlavní prů-
čelí ve slohu barokovém a budoxa
opatřena věžičkou. V oknech jsou
pěkně pracované železné mříže.
Vedlejší dům záloženský, také re-
naissančni, má tři věžičky ze XVI.
století a nese zbytky sgraffita. Při
řece Lužnici je mlýn se čtyřmi baro-
kovS'mi štíty a letopočtem 1613.
Za radnici na levém břehu
řeky jsou louky, jimiž se vine Bor-
kovský' potok. Nedaleko od jeho
ústí je pahrbek zvan\' .,'ralíř'', hlu-
bokým přík()])em a náspem od stráně
oddělen}'. Zde stávala ve XIV.
století královská tvrz. sice neveliká,
avšak věžemi, ohradou, příkopem
a močály dobře chráněná. Ze staré
ohrad\' vyoralo se něco kameni
s maltou.
Veselí od nepamčti patřilo mocným \'itkovcům a to té pošlo^li.
jež se psala z Rožmberka. První nám známý držitel, pan Vok z Rožm-
berka, daroval klášteru \\všebrodskému (který sám založil) kostel \r
Veselí, odkudž tamni opatové vykonávali zde až do roku 13,59 prá\ o
podací. \'ok odkázal A^eselí manželce své Hedvice ze Šaumburku, ;;le
svn její Jindřich je pak vy vadil. Tehda dostalo se A'eseli ku statku ni
královským a král ^'ácIav II. klášteru vyšebrodskému roku 1302 zmí-
něné právo na kostel Veselský znovu potvrdil. Následující dějiny \'e-
selí nejsou nám známy, až zase za vlády Otce vlasti Karla. Týž ])a-
novník potláxal sem r. 1359 faráře a r. 1362 udělil městečku prá\ a
královská. Ještě za živobytí Karlova držel Veselí syn jeho \'áclav (již
roku 1369) a zastavil je roku 1378 s poplužim. clem, podacím, popra-
KO.STFL \'ř: VE.SELI N. L.
60 —
vou a lesy i se vsí Oslovem Jaškovi st. z Mezimosti, ale brzy na to
dostalo se Veselí Jindřichu z Rožmberka a r. 1390 zástavou Vilémovi
z Landšteina. Z té doby je poslední zpráva o zdejší tvrzi, kteráž ne-
pochybné byla opuštěna.
Na počátku XV. století držel Veselí Jindřich z Rožmberka a po
něm syn Oldřich, známý z průběhu bojů husitských. R. 1421 vypálili
městečko Adamité. Tehda spravováno bylo městečko úřadem sobě-
siavsk5'm a zakoušelo mnohé škody nejen za Oldřicha, nýbrž i za syna
jeho Jana. T\'ž držel se stranou poděbradskou, pročež od posádky
Hradecké velmi mu škoděno. Roku 1468 v červnu vypáleno od ní
i městečko \'eseií. R. 1477 vzalo městečko novou škodu tím. že tu na
^^.^■^^^^^-^
RADNICE \'l-: \'K5EL1 NAD LrŽNKl.
výpravé krále Vladislaxa do Rakous lid štikoNský a zmrzlikovsk5' vozy
špihoval. Týž král r. 1491 všechna práva na Veselí Rožmberkům dě-
dičně daroval, odkudž drženo městečko potom k panství Třeboňskému.
Nyní žije ve Veselí 1.řS4 oby v., z nichž se 1542 přiznává k ná-
rodnosti české. Je zde okresní soud. berní úřad. rafinerie lihu. sladovna.
občanská a okresní hospodářská záložna, mesiánská a obecná škola.
V samém sousedství za řekou leží
MEZIMOSTÍ, rameny Nežárky tak protkané, že by se mu název
, České Benátky" dobře hodil. Barokní kaple sv. Floriana je z roku
171.Ť; po ohni v r. 1862 opatřena byla gotickou věží. Jiných památ-
ností v městečku není. ale někdy tu bývaly t\rz a dvůr. Lidové názvy
některých domků posud na dvůr u])ominaji (na ralcjně. stodůlka, u Mar-
- 61
tinů ve chlívě). Zajisté v těch místech dvůr se rozkládal. A poněvadž
máme mnoho dokladů, že tvrze stávaly při dvorech, můžeme souditi.
že i zde tomu tak bylo, poněvadž tu místo příhodné na ostrově mezi
vodami se nachází. Mylné a neodůvodněné je domnění, že někdy
býval v Mezimostí kostel a klášter sv. Kateřiny.
Tvrz zdejší byla původním sídlem pánů z Mezimostí, kteří měli
ve znaku psa v levo hledícího. Z nich se r. 1322 uvádí Jeník z Mezi-
mostí, který byl ve službách pánů z Landšteina. Později vyskytují se
dva bratři Jeníkové, nejspíše synové jeho. Starší z nich získal r. 1378
STARÝ MLÝN VE Vř:SELI NAD LUŽNICI.
zápis na blízké Veseh. Máme za to, že Mezimostí dostalo se Oldři-
chovi ml. z Hradce, který také Drahov, někdejší zboží Jeníkovo, držel,
ale brzy potom drželi totéž zboží Dobeš z Mezimostí a Litold z Land-
šteina, oba Vítkovci. O onom víme, že tvrz a městečko Mezimostí
prodal r. 1380 Oldřichu z Rožmberka. Ale ku konci téhož století držel
je Vilém z Landšteina, který roku 1398 daroval měšťanům zdejším
odúmrti a dovolil jim vařiti piva a dělati řemesla. Brzy potom dostalo
se Mezimostí opět pánům z Rožmberka, kteři je trvale připojili k pan-
ství Třeboňskému. Jisté platy na městečku daroval Jindřich z Rožm-
berka (t 1412) klášteru v Sezimově Ústí na zádušní mše.
Za vlády rožmberské tvrz zpustla a i hospodářství pánům se ne-
vyplácelo. Z té příčiny Jan z Rožmberka prodal dvůr se vším přišlu-
— 62 -
še-nstvim obyvatelům městečka Mezimostí za 60 kop grošů. Mezi zbo-
žím, kteréž sobě vymínil a ze smlouv}' trhové vyňal, byl i „kopec,
jakož jest tvrz byla*". Roku 1644 povýšeno Mezimostí na městečko.
Nyní žije v něm 1706 oby v., je zde právo várečný pi\ovár. mlýn a fili-
álka soběslavské spořitelny.
Severně od Veselí je vesnice Z i š o v s 207 obyv. a ještě v\'še
1) r á c h o v s kostelíkem sv. Václava, daleko do kraje viditelným a
\\'eisov\'mi „Blatáckými písněmi'" zvěčněným. V kostele jsou četné
náhrobky, z nichž nejlepší co do provedení je náhrobek Adama ml.
Vratislava z Mitrovic u dvei"í sakristie, z červeného mramoru s lat.
nápisem. Je z r. 1617. Témuž svědčí i náhrobní kámen v presbytéi^i.
vedle něhož je jin\% Bedřicha A'oračického z Paběnic. Za hlavním
TKI.OOVICNA SOKOLA VE \'ESELÍ NAlJ LUŽNICÍ.
oltářem je kámen Judity Kateřiny Řísnické (f 1662). u oltáře prostran-
ního kámen s podobiznou Kateřiny Vratislavovny z Běšin (ý 1615) a
vedle jinŇ', dále pak náhrobek s podobiznami dvou dětí Jana ml. Vra-
tislava z Mitrovic (t 1605). Na věži visí zvony z r. 1413 a 1861. Na
kraji vesnice na poli xypiná se staveni staré tvrze, nyní sloužící za
s.vi)ku obilní. Ves Dráchov nejspíše je pradávného původu, ač první
historickou zprávu o ni máme teprve z r. 1359. kdy se připomíná Ol-
dřich z Bráchova jako patron zdejšího kostela. Od něho koupil ves
Přibík, kter\^ se pak odtud také psal a r. 1367 a 1369 podával sem
nového faráře. ,8 dcerou jeho Annou získal zboží Jan z Pacova. jenž
měl dlouhý spor s farářem zdejším Jakubem (1392-1403). Následující
držitelé rychle se střídali. Byli to Ondřej z Pohnání (1403), Slávek
Bažant z Vyhnanic (1413). Jindřich Lcfl z Lažan (1416). Jindřich z Na-
dějkova (1416) a syn jeho Jiřík z Vyhnanic (1428—1447), předek I3rá-
- 63 -
chovskvxh z Dráchova. kteří měli ve znaku lidskou hlavu s oslima
ušima. Okolo r. 1450 žil Petr z Dráchova a koncem téhož století Jin-
di^ich z Dráchova, který r. 1482 prodal plat na lidech v Dráchové ka-
pianství ve Veselí. (Záduší to udrželo se až do r. 1850). Synové téhož
Hynek. Václav a Ctibor prodali tvrz se dvorem, vsí a přísl. r. 15U5
Kateřiné kněžně Minsterberské, rozené ze Sas. Po ní dědila Dráchov
dcera Anna z Hradce, jež odkázala jej vnukům Jáchymovi a Zacha-
riášovi. Ves držena napi^ed k Hradci, po té k Řečici. Tvrz byla ještě
r. 1552 neporušena. Patronem kostela zdejšího b\'val v 1. 1594 — 1773
rektor jezovitů jindřichohradeckých. Nyní je zde 552 oby v., obecní škola
a mlýn.
V lese Klobasné u Mezimostí nachází se pohanské pohřebiště asi
ze \TI.— IX. stol. Domněnka, že tu bývala tvrz, je mylná. Ř i p e c,
osada severně od Mezimostí. má 444 obyv. a školu. Východně od ní
je ves D o ři o v s 2.52 obyv. a školou. Roku 1402 prodal Jan Zoubek
ze Samosol část vsi klášteru Třeboňskému, kterýsi tu r. 1412 vyměnil
ještě nějaké platy od Beneše z Komařic. Jinou část \si držela Vychna
z Dráchova a prodala ji r. 1445 kterémus sousedu ze Soběslave. Po
zrušení kláštera Třeboňského připadl Doňov k panství Třeboňskému.
Nedaleko Donova je ves Ú j e z d e c. v niž za starých dob také tvrz
b\'vala a to ve stranu severní. V XV. století vládl na ní Oldřich Fifka
z Vydři, jenž na ní zapsal věno manželce Aléně. Táž zapsala je pak
roku 1482 Jindřichovi z Hradce, jemuž snad již dříve ves byla pro-
dána. Stranou Újezdce je ves Záhoří a něco dále při silnici Pleše>
jež roku 1382 koupeny pro Petra z Kříšova a r. 1394 prodány Kačeně,
vdově po Dobešovi z Mezimostí. ^' 1. 1414— 1419 seděl na Pleších Jan
z Ústí, předek Sezimů z Ústí a po něm syn Sezema, jehož synové
prodali Pleše k panství řečickému. ^'^ XVI. století drželi Pleše Špulí-
řové z Jiter a potom dostaly se zase ku Kardašově Řečici. Při téže
silnici leží město
ŘEČICE KARDAŠOVA mezi četnými rybníky, z nichž ,.\'elk\''"'. asi
čtvrt hodiny nad městem, rozlévá se do plochy bOha. Na něm je roz-
sáhlŇ^ půvabn}' ostrov. Jeden rybník slově Kardaš a do něho teče po-
tok téhož jména; od tohoto potoku má Rečice příjmí. Město skládá
se ze dvou částí: Malé (někdy Dolní) a Horní Stran\'. Každá část
mívala svoji vrchnost. Držitelé Dolní Strany měli sídlo na hradě, kterx-
stával asi čtvrt hodiny cesty od města za hřbitovem, kde posud hra-
diště se spatřuje. Chráněno b\'valo na severu a severovýchodě pří-
kopem a náspem, na západě močály. Na počátku minulého století
stály ještě části hradeb a spodek věže, v niž našli uhlí, střepy a špejle,
na kuchyni ukazující a také několik českých grošů. Kostel sv. Jana
Křtitele má dva staré, do věže vedoucí portály a věž z roku 1620, po ohni
- 64 —
r. 1814 nově přikrytou. Ochoz dlážděn je náhrobky z kostela. Zámek
čtverhrannŇ' vystavěn byl v 1. 1720— I75v5. Na náměstí je pomník Bo-
leslava Jablonského (Karla Eugena Tupého), rodáka zdejšího. V místě
je 2641 obyv., měšfanská a obecná škola, pivovar, továrna na hed-
vábné látky a občanská záložna.
Ve XIV. století uvádějí se páni z Rečice, kteří měli \e znaku
pětilistou růži a tudíž k četnému a bohatému rodu Vítkovcův náleželi.
Z nich se k r. 1357 uvádějí bratři Jindřich a Ondřej. Díl jejich dostal
se přibuzn\-m Sezimům z Ústí. z nichž na Kečici se u^•ádi Jan, sedě-
ním na Pleších a po něm syn Sezema, jehož synové Sezema. Zdenek.
Fridrich a Jan prodali Pleše a snad i Řečici Jindřichovi z Hradce.
Druhý díl Řečice náležel Oldřichovi z Hradce, jehož synové Ol-
dřich, Jan starší a Jindřich se o zboží rozdělili, ale v bratrském pokoji
podílů svv^ch nepožívah. Jan udělil Horní Straně roku 1407 právo, aby
mohli o statcích říditi a lidi propouštěti a přijímati. Na zboží řečickém
zapsal peníze choti Kateřině, od níž je r. 1429 syn Menhart koupil.
Tento scelil pod svou vládu cel\' díl hradecký na Řečici, což po něm
držel svn Oldřich. Za Jindřicha IV. panství valně rozmnoženo: vdova
po svnu jeho Adamovi, Anna z Minsterberka odkázala panství roku
1545 vnukům Jáchymovi a Zachar\'áši, z nichž onen, dostav Řečici na
svůj díl, vyprosil jí roku 1556 dva výroční trhy. Tvrz zašla asi již
v XV. století a Řečičko drženo k panství Hradeckému. Syn Jáchymův
Adam obec r. 1570 a 1591 obdařil výsadami, což i dcera jeho Lucie
Otilie, chot A'iléma Slavaty z Chlumu, r. 1614 učinila a roku 1628 ro-
boty umirnila. Slavata všechna práva vStrany Horní rozšířil roku 1632
i na Stranu Dolní. Při dělení pozůstalosti slavatovské roku 1693 od-
tržena Rečice od panství Hradeckého a dostala se Marii Markétě hra-
běnce Gotzové, po níž r. 1695 dědil syn Karel Josef a vystavěl tu
nový zámek. Roku 1725 prodal Řečici Janu Ferdinandu hrab. z Kuf-
šteina, jenž ji vyměnil r. 1740 s Janem Václavem hrab. Caretto-Millesimo
za Měšice. Po něm r. 1746 následoval Karel hrabě Sweerts a r. 17,52
Josef sv. pán Jungwirth. Ten si ji směnil s knížetem Václavem z Paaru
za Budišov a od těch dob je panství majetkem knížat z Paaru.
V XIX. století Řečice dvakráte vyhořela.
Severovýchodně od Řečice jsou osady Pohoř, stranou K 1 e n o v
u rybníka Velkého, za nímž na východ je osada Plasná, severo-
východní cíp vyplňují obec M os tečné a Ždár Pluhův. Tato ves
má farní chrám Narození Panny Marie z roku 1717. jehož věž z da-
leka je viděti. Zadní část kostela pochází z r. 1542; z téhož století je
i ozdobné rýsování. V kostele jsou náhrobní kameny dětí Jana Vrcho-
tického z Loutková z let 1.585 a 1594. Na straně východní od kostela
stojí tvrz, někdy dobře zdí a příkopem obehnaná. Brána do tvrze je
z doby novější, také průjezd zdělán nejvýše v XVII. věku. Střílny a
- 65 -
okna vyhlédací posud připomínají býval\' účel. Jméno osady je od
slova žár (spáleniště), nebof se ve starých dobách „Zax" nebo „Zziar'
píše. Příjmí pak je od rodu Pluhův, někdejších držitelův. Z rodu toho
uvádí se roku 1267 Oldřich. 1379 jiný Oldřich, 1381 Damian a 1399
Chval ze Ždáru. O tomto urcMtě víme, že tvrz s poplužím a úroky na
vsi Ždáru držel, nebof 1. r. prodal platy na nich kapitole Vyšehradské.
Po něm držel Ždár podle staršího zapsání Albrecht Rút z Dírného a
později Prokop a Jan z Vojslavic, na to Václav a polom synové jeho
Heřman a Mikuláš z Vojslavic. Později držela Ždár Milá z Broumovic
a prodala jej roku l5vS7 Dorotě Ostrovcové z Leskovce, po níž syn
Strachota Ostrovec z Královic následoval. Od roku 1577 nacházíme
Ždár v držení Vrcholických z Loutková, totiž Jana a po něm Burjana,
na to vdovy téhož Markéty z Hrádku. Táž odkázala zboží Zikmun-
dovi Kunrátovi Vrchotickému; roku 1635 prodáno skrze komissaře
k tomu zřízené Janu Ekerštorfovi z Hlaváče, jehož nástupce Václav
Albrecht prodal Ždár r. 1664 Humprechtovi Černínovi z Chudenic, ale
r. 1684 koupil jej od Tomáše Černína zpět a r. 1688 znovu prodal
Janu Jáchymovi Slavatovi z Chlumu. Dcera jeho Markéta prodala
statek r. 1692 Janu Jakubu Peceliovi z Adlersheimu, od něhož koupil
jej roku 1696 Oktavius Karel hrabě Cavriani.
Ze Ždáru vede cesta k jihu přes Klenov a Plasnou do Mnichu,
vsi se 382 čes. obyv., v níž b\'vala někdy tvrz, rodové sídlo Smrčků
ze Mnichu. Z nich první uvádí se roku 1 383 Ješek. Mnich držel v XV.
století Vícemil z Jetřichovic a syn jeho Hynek, po němž zboží odu-
mřelo a od krále bylo darováno Jetřichovi z Janovic a na to r. 1471
Jenci z Janovic. V neznámé době dostal se Mnich pánům Hradeck\'m
a připojen k Řečičku. \' okolí Mnichu jsou osady Rehořinky a
Nitovice. z nichž vede silnice ku dvoru, zvanému Vřesná. Někdy
při něm bývala tvrz, jejíž nejstarší držitelé známi jsou \"ilém a Hroch
ze Lhoty, po nichž tu seděli (r. 1399) Kuneš a Rýnart ze Vřesné. Po-
tomek tohoto R\'nart Houska míval časté soudy. Roku 1523 uvádí se
na Vřesné Jindřich Litvín z Todně. V témže století dostala se Vrcho-
tickým z Loutková, z nichž tu vládli Mikuláš a Ctibor a potom Burjan.
Syn jeho Albrecht statek pro účast v odboji evangelických stavů pro-
padl, načež prodán roku 1651 obci Hradecké a potom po 5 letech Ja-
kubu Keclovi z Rotendorfu. Dcera jeho odkázala statek choti Volfu
Honigovi, od něhož jej koupil roku 1665 Ferdinand Vilém Slavata
z Chlumu. Dcery jeho postoupily statek str\'ci Janu Jiříku Jáchymovi.
R. 1691 dostala se Vřesná jedné z nich, Marii Markétě, zpět, ale táž prodala
ji roku 1693 Švarcenberkům. Od nich držena Vřesná k panství Třeboň-
skému až do r. 1735, kdy ji Jan hrabě z Kufšteina přikoupil k Rečici.
Mezi Vřesnou a Mezimostím je farní ves Draho v se 433 čes.
obyv., školou a kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Zvenčí do zdi
- 66 -
kostelní zaiářn jo žulov\' náhrobek dvou děli All)reťhta \'alovského
z l'suši. Zvony na xeži jsou z let 1653. 17 lo a líi.'->l. Již \e XIW stol.
i)\i ve vsi farní kostel a mimo to i t\rz, vystavěná od Dobše z Ber-
nartic. Před tím ves příslušela k Mezimoslí. Dobeš i synové jeho Bů-
žek a jindřieh psali se odtud „z Dráhová". Oba synové přilnuli k uěeni
Huso\u a i)odepsali roku 1415 stižn\- list do Kostnice. Roku 1417 byl
pánem na Dráhově Vilém ze Zelče. 1446 Jarka ze Stráže a po ní
dcery Anežka a Johanka. Část potom jiřislušela ku vStráži a druhou
měl od roku 1486 Jan Mráz z Radimovic. Tu koupil okolo r. 1492 Jin-
dřich z Hradce a bud on. nebo jeho dědici získali i část druhou, čímž
dostala se celá \'es k panství Hradeckému a později ku Kardašově
Reěici. Brzy potom tvrz zanikla a dvůr rozprodala vrchnost lidem. I"ara
v X\'I1. století zanikla a osada byla i)řifařena ku Kardašově Řeěici.
R. 1752 založeno tu kaplanslví, 1807 lokalie a 1858 fara.
Mezi Dráhovém a Ripcem je ves Zlu kov se 368 čes. oby v. a
školou, rodiště vynikajícího dramatika českého Jakuba A'ojty Slukova.
jemuž zde bude zasazena pamětní deska. Xěkdy bývala ve Zlukově
tvrz Smrčkův ze Mnichu, od nichž prodána k Hradci. Naposled příslu-
šela ves k Rečici. Jižně od Dráhová je farní ves H a m r. také Hamr
Ostrov zvaná, s 207 čes. oby\-., školou, kostelíkem sw Trojice a
zámečkem. Kostel založen byl roku 1581 od Albrechta Valovskělio
z Usuší (t 15'>5), jehož náhrobek zazděn je u oltáře sv. Anny. \'('dle
je jiný náhrobek d\-ou dětí Petra Loubského z Lub. Dále od kostela
a chalup při něm stojících je ves se zámkem obdélníkovým, trojpatro-
vým, jehož zvláštní stavba starožitný ráz ukazuje. Jméno osady ..Ostrov"
je odtud, že se nachází mezi řekou a rybništěm a původně \'odou na
všech stranách byla obklopena. Tady snad přebývali Adamité. kteří
roku 1421 vypálili Veselí, Řečici. Pleší a Stráž, ve Vale zajali zemana
Sorcc a na ostrově svém jej stali a do řeky u\rhše za nohu přivázali.
Zižka vypravil proti nim s\ůj lid vedením Bořka Klatovského, kterýž
i sám od nich zabit. Konečně však přece jsou přemoženi, mnozí |iadli
a 40 jich upáleno. Roku 1395 uvádí se Henslin, hamerník od \'alu.
odkudž vysvětlujeme si druhé jméno ^-si, a roku 1472 byl tady ha-
merník Mikuláš. Roku 1496 bylo již tady také zemanské sídlo, dvůr
totiž, který dostal za díl svůj Řehoř ze Sobětic. Když potom doslalo
se zboží to \'alovským z Usuší, kteří tu \ystavěli tvrz. počali se kol
tvrz(; lidé osazovati a tak vznikla osada. Z rodu \'alovských drželi
tvrz (asi od r. 1525) bratři Kunrát, Bohuslav a Jarohněv. ale později
Bohuslav sám. Jeho tři dcery prodaly statek , roku 1572 Markétě z Ho-
dějova. která jej zapsala choti svému Albrechtovi Valovskému. Týž
založil \- liamru roku 1581 kostel. Dcera jeho Anna vdána byla dó
rodu \'rchotickvch. Děti její prodaly statek roku 1598 Kryštofu Kar-
lovi ze Svarová, jenž statek propadl, ten však prodán synu jeho \Viclavu
67
Albrechtovi (1623). za ikMiož Hamr shořel (1627). Po Vojtěchu Kar-
lo\i (t 1645) držel statek Kryštof, ale prodal jej roku 1652 Anně Ekr-
štorfové ze Svarová, jejíž dcera Kateřina Barbora Loubská založila
nový ..dvůr v lesích" (patrně Dehetniki. Roku 1677 prodala statek
Václavu iMarkovi z Gerardu. jehož syn Leopold Jakub smutně proslul
svoji spustlou. nemravnou ukrutností. Od něho koupil Hamr roku 1714
Václav Antonín rytíř Goltz. utiskovatel poddaného lidu. Vdova jeho
prodala statek roku 1729 rodu Švarcenberskému. Zámek r. 1696 opra-
vený byl r. 1728 opět spustlý. Jihozápadně od Hamru je ves Víko v
s 239 čes. obyv. a školou, jež patří\ala k Hamru. (Jd ní přímo na
západ, avšak na druhé straně řeky. je ves Bošilec mezi dvěma ve-
likými rybníky: Bošileckým a Horusickým, z nichž onen do plochy
2()2-4 ha. tento 439-3 ha se rozlévá. Rybník Horusický založen byl
v roce 1501) na gruntech zrušené vsi Oslova. Bošilec má 458 ěes.
^^^^^^^^^^^HHHM^BM^...
BUKUWSKO.
obyv.. školu a farní kostel sv. Mariina, k němuž v roce 18,36 věž při-
stavěna. \' kostele je oltář z r. 1707. dřevěná deska z r. 1493 a ná-
hrobek z roku 17.30. Roku 1318 uvádí se ..Ulricus de Bossulecz". Roku
I3.S9 založili páni z FJožmberka ka[)li sv. Jana Ev. A' těch dobách bvl
kostel nadán a r. 1493 vysvěcen Benešem z \'aldšteina. biskupem
Kamínským. Když zde fara zanikla, připojen byl Bošilec k faře AVsel-
ské. až tu roku 1703 zase fara obnovena. \>s drželi páni z líožmberka
napřed k Bukovsku a od XV. století k Třeboni. Platy \vcházelv i)an-
nenskému klášteru tamže. mimo přestávku \' I. 1420—1519. kdv si je
brali páni z I-iožmberka. Za rybníkem Horusick\-m je osada Horu sice
s 363 ěes. obyv.. ve XÍII. století příslušná k panství Hradeckému a
to až do roku 1491. kdy ji páni z Rožmberka přikoupili k Třeboni.
Část vsi odkázal r. 1432 Petr z Chotěmic špitálu v Jindřichově Hradci.
Z Bošilce vede cesta do Sedlikovic, blízko nichž je osada Pele
jice. Severozápadně od ní leží městečko
68 —
DOLNÍ BUKOVSKO se 1367 čes. obyv., farním chrámem Narození
Panny Marie a moderně zařízenou novou obecni školou, v níž zalo-
ženo i školní museum. Někdy b3'la v Bukoxsku i tvrz v tu stranu ke
Bzí. Bukovsko bývalo původně zbožím královsk5'm. na němž vysa-
zena trhová ves. Směnou dostalo se roku 1323 Petru z Rožmberka,
jenž tu nepochybně vystavěl tvrz. Na ní časem páni sídleli. Později
sloučeno však panství Bukovské s Třebofíským (před r. 1412) a po
r. 1672 připojeno Bukovsko ke Bzí. Kostel po roce 1620 zbavený fary
přivtělen byl k Bošilci. R. \785 zřízena tu lokalie a r. 1836 opět fara.
Severozápadně odtud je ves Bukovsko Horní (obyčejně jen „Horní",
„na Hornxmi" zvaná) s fil. kostelem sv. Štěpána, kter\' b5'val ve XIV.
NAMÉSTI V BrKO\'SKr.
století farní (podací měli páni Babynšti), v 1. 1669—1724 příslušel
k Modré Hůrce. líoku 1724 hrabě Václav Ignác Vratislav z Mitrovic
obnovil faru. ale přenesl ji do Zálší. Kostel obnoven byl r. 1670. V něm
jsou náhrobky Eufemie Vratislavky z Hozlan (j 1590), Jiřího Vratislava
z Mitrovic (t 1603). dcery jeho Lidmily (t 1578) a Barbory (tl578).
Zvony jsou z let 1594 a 1678.
Ves příslušela v XVI. století dílem k Bechyni, dílem k Žinumti-
cům. Jan Cabelický ze Soulic získal i onen díl a držel celou ves
k T\mu n. Vltavou; posléze připojena k Zálší. Ves Zálší je severně
odtud. Má 414 čes. obyv., školu, kostel a zámek. Kostelík Navštívení
Panny Marie je z roku 1724. Vystavěn byl kolmo na osu kaple sv.
Václava ze XVI. století, zbytek to starého zámečku. Jednoduché sta-
vení nynějšího zámečku je také z r. 1724. Zálší je již dlouhý čas ma-
- 69
jetkem hrabat Vralisla\-ů z Milrovic. R. 1724 byla sem přenesena
z Horniho Biikovska fara. Severněji je ves Klečaty. v\'chodně od
Zálší Mažice o 427 čes. obyv.. osada blatská. á níže Borkovice
s 368 čes. obyv. a školou. Obě ty osady příslušely ve XI\\ století
k Bukovsku. U Zálší a Borkovic, na půdě blatské. kvete dobývání
„borků". Pestrobarevný šat blatsk\'ch žen splývá v nepřehlednou smě-
sici barev, ruce jen se kmitají a co chvíli ozve se vesel\\ rázovitx' blatský
popěvek. Znáte ty krásné, ryze české „Blafácké písně" I Jižně od Bor-
kovic jsou bohaté blatské Sviny se školou a 353 čes. obyv. a jiho-
východně od nich Ku ndr atice, jimiž jsme přehled osad v okresu
Veselském vyčerpali. Zbývá nám ještě promluviti o .Blatech" spe-
DOBVVAXl BORKP
cielně. Blata slově v širším smyslu slova celé širé okolí od Bechyně
a Týna nad Vltavou až k Deštné a Rečici a na jih k Sevětínu.
V užším smyslu rozumíme Blaty oblast osad Borkovic, Mažic, Zálší.
Klečat. Komárov^a, Hodětína a Sviň, z nichž dvě předposlední nená-
ležejí do našeho okresu. Jmenované osady jsou vesměs rozsáhlé, za-
lidněné. Voda stahuje se z močálů (odtud jméno .blata') do rybníků
v prostředku vsi položen5'ch. Není tu však takových močálů, jaké jsou
aneb aspoň bývaly na Lomnicku. kde se skákalo z pařezu na pařez,
ale ovšem na t. z\^ „borkovištich" (kde se dělají borky) není ani tady
cesta dvakrát pohodlná a bezpečná. Kroj blatsk\'. který překvapil širší
veřejnost svoji rázovitostí, pomalu již zde bude náležeti mezi cosi ne-
známého. Stavby blatské jeví stejnou svéráznost. Mají zvláštní rozpo-
ložení a průčelí zděné, cihlami kryté. Vedle stavení obytného jsou
— 70 -
dvířka na dvůr. dále \rala a posléze druhé staveni s \vššim průčelím,
totiž svi)ka, zde naz\-vaná sklep. Štíty l)ý\aji .malované", t. j. bud
vypoukl\'mi zednickými nebo di^evěnými pracemi ozdobené. Ozdobné
prohnuté okraje štítů připomínají renaissanci X\'li. století. Bohužel, že
rázovité ty stavby ustupuji stavbám moderním, jako tomu je ku př.
v Borkovicích. Konečné to budiž připomenuto, že od r. 1906 Blata se
regulují, aby rozlrhlé ty lány rašelinné upravením v úrodná pole lépe
se zužitko\'aly.
/?. Cikhart.
XLVllI. OKRES LOMNICKÝ.
Středem hejtmanství třeboňského, jižně od okresu Veselského,
severně od třeboňského rozprostírá se v rozloze 2()6'07 km", se svými
21 obcemi okres lomnický. \' sousedství jeho při straně západní
a téměř do polovice při jižní straně jest hejtmanství budějovické, na
cípu severozápadním nepatrně hejtmanství vltavotýnské. Jest mezi
,'Í2"— .'^3" vxxhodni délky. 49"— 50° severní šířky, formy podélné, v po-
měru 2 -■ 4, t. j. šířka k délce. A tak jako tvoří tento okres .střední
část hejtmansuí třeboňského, tak jest plocha jeho také středem známé
roviny třeboňské, táhnoucí s^ od Dol. Rakous na sever až k Soběslavi
a k Sudoměricum u Beciiyně. Celé okolí hlaxniho sídla \' tomto
okresu obklo])eno jest \íce jak 12 rybníky, z nichž mnohé, jako velký
Tis\-, Kocliřov, Kaňov bud pro svou rozlehlost nebo hloubku jezerům
se podobají. Avšak nejen okresní město, ale i osady ležící podél
hlavního toku okresu, řeky Lužnice, jako Lužnice, Klec, Fraheleč, dále
při Zlaté Stoce Přeseka. Záblatí. Ponědraž a Ponědrážko čítají do
svého katastru značn\' počet obecních i knížecích rybníků. Břehy
těchto rybníků tvoří po xětšině na stranách mělčích bažinaté okraje,
ba mnohé z nich navzájem souvisí mezi sebou toliko těmito močály,
kudy nemožno ani projíti. \' místech těch vidíme vyčnívati jen tu
a tam kopečky pevnější půdy. vodou nasáklé, sítinami bud porostlé,
anebo t. zv. stxdí ukryté. Za tmaxvch večerů nebo nocí nelze se tu
ani známým chodcům vydati bez oba\'y na cestu k některým osadám
mezi rybníky. Stalo se. že chodci tu snadno sešli z uzounkých cest
a \' bažinách těch našli svou smrt. Takovvm nebezi)cčným okolím
tu /\l;iště vyniká nejjižnější obec okresu Přeseka.
Roz-hraní mezi okresem třeboňsk\'m a lomnickým, vlastně přiro-
zenou hranicí mezi těmito okresy tvoří rovněž rybníky, z nichž jeden
již jmenovaný t. j. Kaho\- (o 1,56 ha), jiřináleží okresu lomnicl^ému.
druhý Rožmberk, (o 122 ha), okresu třeboňskému. Oba tyto rybníky
jsou na hranicích částečně svvmi břehv tak u sfbc, že hráze tu činí
— 71 -
vjezd, jakousi šiji v. okrosu třeboňského do iomniekého a sice erárni
silnici, dráliou a mezi lěmilo Zlalou Slokou, což jedno vedle druhého
jest paralelně u sebe. J(mi as |)0 .ť m vzdáleno. Ryljnik Rožmberk se
svou mohutnou kamennou hrázi r. 1662 vystavěnou — (na patě 80 m
širokou. VÍ m vysokou a 2600 /« dlouhou) — , na niž pnou se ohromně,
staleté dubv. přiléhá na severní své straně ku katastru obce Lužnice,
k niž náleží t. z v. rožmberská „Bašta" s bobrovnou. z kamene vysta-
venou. (Zdržovali se totiž zde, též na Noxych Řekách a Nežárce, as
do r. 1876 bobři, načež vyhynuli). Na v\-chod od této Bašty, roxněž
na severní straně tohoto rybníka jest r. 1787 upraven H) m širok\'
kamenný splav, kudy řeka Lužnice odtékati může středem okresu, na
sever k \"eseli. Xizké břehy této klidné a tiché řeky jsou místy ma-
lebně listnat\'m stromovím porostlé a poskytují mil\' pohled. Mocným
dojmem působí též pohled na rybník Velký Tisy o \\'M ha s I velkým
ostrovem ( Lůsy ) a s ěeln\'mi jin\'mi menšími. Naši umělci malíři, jako
V". Jansa. Kaván. Lebeda našli zde. při Lužnici i jiných rybnících,
vděčné partie jjro svůj štětec.
Jinou důležitou, běhutou vodou v okresu jest Zlatá Stoka
z r. 1,506. jakxsi průplaw tekoucí od Chlumu-Pilaře kolem Třeboně.
Rožml)erka a Kaňova, dále \- oblouku kolem západní strany \'el.
Tisého. Koclířova k okres, méslu Lomnici, jež jest na pravém břehu
této Stoky, načež spěje k Záblati (taktéž na pravém břehu) k Poně-
draži (na lev. i)ř.). 1'onědrážku (na pr. bř.) a vrací se po vykonané
významné své úloze hlavně v okresu lomnickém, poblíže horusické
..Bašty" zpět do Lužnice. Opačnou úlohu konají Nové Reky. jež
založeny jsou r. 1.^84 Štěpánkem za tím ůčelern. aby odxáděly |)řeby-
tečnou vodu z řeky Lužnice a zamezily tak nebezpečnou a možnou
povodeň rybníkem Rožmberským. Mají proto původ svůj z řeky Luž-
nice, as "^1^ hod. před jejím vtokem do Rožmberka, poblíže jednoty
-Soukup" na Třeboňsku, načež hned odbočují do rozliiiny. též ...Xové
Řeky"" zvanou, a tekou po vých. hranici okresu, nedaleko ves. M lá ky
až k jednotě .Lapica" u Novosedel. kde vlévají se do Nežárky,
již vodou posilují. Po té teče Nežárka dále po v\>ch. hranici okresu až
ku ves. Ha mru v okresu Veselském. Okolí Nových Rek i Nežárky
jest plno romantiky. Délka Zlaté .Stoky měří 456 km. Nových Řek
I3'6 km. Na všech zde uvedených řekách a Zlaté Stoce jsou četné
mlýny, z nichž mnohé, jako na př. u Mláky mají vlastní, sklápěcí,
nákladné jezy. Také splavné jsou jak Nové Řeky. tak hlavně Ne-
žárka a od Veselí i Lužnice. Voroplavbu provádějí plavci usedlí ve
vesnicích podél jich toku, zejména z Mláky, Novosedel Valu i Kolence.
pokud okresu lomnického se t5'če. Jak z dosud uvedeného patrno.
činí vodstvo hlaxní charakter okresu, jehož dno jest průměrně as 870 m
nad hlad. moře. Povrch okolí vod jest průměrně .340 m nad mořem.
- 72 -
kdežto polohy rašelinaté (na př. u Ponědrážka, Lhoty), leží níže. Od
středu okresu stoupá povrch mírně. Západní část v postupu tom je
poněkud vvšší. než \ýchodni. \'rchů v celém okresu není. Jsou tu
nanejvýš u někter\''ch osad kopce. Jediný vrch. tak zv. ,na Babách"
u \'itína (56H m se staroslovansk\-mi mohylami), který se tu často
jmenuje, jest na sam\'ch hranicích a náleží k okresu hlubockému.
Vvšší okraje pánve náležejí prahorám. ana pánev sama je, jak zmí-
něno již. vvsledkem doby t. zv. ti^etihorni. Ze při nízké, rovinaté poloze
i dobv moderní zanechávají tu četně památek, netřeba šíře vyličovati.
Půdv jsou tu jednak písčité, lehčí, převahou pro oves, žito,
bramborv dobře se hodící, jednak hlinité, těžší, pro ječmen, pšenici,
řepu. Kozhodujícím pro volbu setí ovšem jsou též podnební poměry.
Průměrná roční teplota 6° C, střední teplota zimní 2° C. letní až 20° C.
Přílišná horka letní mírněna jsou výpary vod, jež mají vliv i na srážky
(ročně 460 mm). Zima opět dosti dlouho trvá, poněvadž ledy četných
vod jen pozvolna se ztrácejí. \"ětry v celém okresu převládají západní
nebo severozápadní. Bývají však často tak prudké, že cyklonům se
podobají a dle toho i veliké škody zejména v lesích způsobují. \' létě
r. 190vŤ způsobila veliké spousty vichřice v knížecích lesích v , Krá-
lovství", v radonickém a poněšickém revíru. Nejen mladé stromy byly
z kořene vyvráceny, ale obrovské kmeny v půli zpřeráženy a to na
celvch rozlohách o mnoha hektarech. Aby mohly se tyto statisícové
škodv rychle ukliditi, v těchto až dosud nedotknutých či panenských
hvozdech, museli sem býti iK)voláni dřevorubci ze Šumavy, jimž na
celv pobvt vystavěny byly v lesích baráky.
.\a celém okresu jest 19.87.3 oby v. českých. Xa 1 km'- připadá
47 obyvatel, což znamená populaci poměrně oproti jiným okresům
malou. Lze ji však snadno vysvětliti. Okres, zejména na východní
i západní straně pln jest lesů (as Vs)- rybníky činí rovněž značnou
část ])lochy a tak zbývá jen as něco přes polovici k zalidnění a na
])ozemky. Z těchto opět připadá značná plocha knížecím dvorům,
měně zalidněným. \' celém okresu není také žádného průmyslu, ni
rozsáhlejšího obchodu, (obyvatelstvo ve všech obcích okresu i v okr.
městě jest výhradně hospodářské. Pracujícího lidu při zemědělství
jest nedostatek, vše stěhuje se jen za prací průmyslovou do větších
míst. Z poměrů jeho budiž uvedeno: střední příjem rolníka činí asi
i2()0 K, vydání louo K. řemeslníka 600 K, výdej 500 K, dělníka 400 K.
Průmysl i obchod ovšem schází. Jen po poslední stránce zaslouží
pozornosti obchod s rybami. Nemyslíme tím ovšem ryby z rybníků
obyčejných, jiont^chaných více náhodám než uvědomělé péči. jako bývá
většina ry])niku ol)ecních, jež mají jakýsi — takýsi výtěžek pro domácí
potřebu. Rozumíme tím rybářství umělé, jež výkrmem urychluje vý-
chovu rvby výtažné a vážné v rybnících uměle založených a tak opa-
- 73 -
třených, že je libovolně spouštěti a nadýméiti lze. Takovými jsou ryb-
níky t. zv. kaperni, jež zůstávají nahnány jeden až .'{ roky a v nichž
dospívá ryba v rybu vážnou \5 kg až 2"5 kg. Při nejhlubší straně
rybníka, jež v času lovu jest lovištěm, musí býti vodotěsně zřízena
hráz a řádně opatřena proti porušování vlnami, což vykonáno jest
všude silnou kamennou dlažbou. U stavidel a čepů při takové hrázi
bývají někde celá stavení t. zv. bašty, určené k ochraně zařízení všech
u rybníka i pěstovaných ryb a slouží za obydlí baštýři. V rybnících
pěstuje se hlavně kapr, na trhu .,třeboňsk\''" jmenovaný. Ale i jiné
Fut. Jindř. Štěpánek.
ťUl.UM NA KRAJI LKSA L' KADO.XIC.
druhy ryb a zejména jistý poret štik (as 10%) anebo candátů (5%) se
přidává. Jinak najdeme v našich rybnících kromě již uvedených ryb
ještě líny. okouny, marény. úhoře, sumce. Toto hospodářství rybní jest
velice vx^znamným obchodem do Vídně a přes Prahu do Hamburku
a jest také pro všechny kniž. rybníky v rovině třeboňské, jichž jest
na 300, ve výměře 6050 ha. odvětvím úplně samostatným, se sídlem
v Třeboni. Instituce tato má pod ředitelem panství vůbec svého vlast-
ního rybního správce s účetním, komissaře pro povozy a as 50 vý-
konných sil, statných, otužilých to pěšáků, v důkladn\'ch, kožených
a nepromokavých uniformách až na ramena, kteří rybníky obsluhují
a lov provádějí. \'ůdcem jich i všech baštýřů, této vodní gardy (také
„fišpartaj" mezi sebou naz\'vané), jest typický, postavou a zkušenostmi
odbornými vynikající starý p. Horák, porybný. Nejlépe se vyjímá tato
- 74 -
družina bodrých vodních lovců v čase lovů, v měsíci říjnu a listopadu.
kdv dle pi^edepsaného postupu se rybnik\' stahují a loví. Tento ryze
česk\'' odbor knížecích zřízenců má i své rázovité blatácké zpřvy. jež
při zvuku dud a houslí se oz5'vávaly do noci z bašt. před počátkem lo\u.
Nebude snad chybou, jestliže králce zmíníme se o tom. jak lo\- se
provádí. Zmiňujeme se hlavně o něm také proto, že při něm se vlastně
obchod s rybami dle výsledku lovu hned na místě uskutečňuje. — Odpo-
ledne před lovem s potřebnostmi přijedou lovci a připraví vše k lovu.
Pod hrází u loviště postaví se bouda (dřevěnx- domek). Kolem do kola.
Fot. Jindř. Štěpánek.
POLOM V LESE .KRALOV.STVI" V R.ADONir.
nedaleko boudy (pro kupce, správce rybního aul. zřízeně) rozestaví se
u samé vody přiměřeny- počet kádi as po ň /// a xzdálenost mezi boudou
a káděmi položí se prkny a pokryje stýlí. aby žádná ryba, upadne-li,
se neporanila a žádn\'' písek s plachtami do lejt se nedostal, o nějž by
se ryby poraniti mohly. V místech těch postaví se též váha. na niž
se ryby po 50 kg odvažují. Pan porybn\'' s lovčími potřebnými stráví
noc před lovením v boudě u hráze, by stav vody u|)ravili a přípravy
k lovu záhy z rána učinili. Ostatní trávi\aji noc. jak již praveno, vesele
na baště, anebo použijí tam. zejména kupci, noclehu. Druhého dne
časně z rána je sháňka ryb. ve staženém rvlmíku. I'ěšáci shánějí na
lodích holemi ryby do loviště a zatáhnou, vlastně uzavrou toto plotem,
t. j. sítí. za níž zatlukou do bahna kůly. Práce tato koná se často za
•^
z
a
"^_
- 76 —
tmy. při hoíiťich loučích (fagulich). Po té nastane zátah ryb veHkou
šiti, nevodem zvanou, v lovišti. Xevod s rybami přitáhne se ku kádim.
bhzko k váze, vytáhne se na lodi a otvírá se. Ryby vyndávají se po
té saky (kesery), třídí se a každý druh přijde do jiné kádě zvlášt.
Nejdříve vybírají marény. candáty a kladou na váhu. Z váhy vysy-
pávají je do veliké van\', plátnem potažené, odkud 2 lovčí je počítají,
což dříve stávalo se po staročesku (dxamecítma. Iřimecítma atd. ) a
házejí je do plachetek, jež si v řadách proti sobě stojící ženské (pla-
chetnice) houpavé podávají až na hráz k vozům (k voznicím), kde se
dávají do lejt s vodou a odvážejí pro panství nebo pro kupce. Kupec
přijímá ryby, které se pod dohlídkou na sádky svážejí, kde je sádecký
přijímá a za jichž počet ručí obchodníkům. \'še, čeho třeba, zapisuje
správec, účetní u váhy, komissař opět na hrázi. Účetní poznamenává
každou váhu ryb pro obchodníky určenou, rovněž i každou násadu
do jiných rybníků převáženou. Komissař zaznamená nejen vozku, nýbrž
kolik ryb, kam a na čí účet veze. Podobně děje se i s kapry, jichž
jest nejvíce. Ryby se vybírají, až je nevod prázdný, což trvá dopoledne.
Odpůlne se nikdy neloví. Následujícího dne, opět záhy z rána, se oby-
čejně při tomto posledním zátahu rybolov ukončí. Za boudou bývají
také 2 — ,3 kádě a tam dávají se ryby raněné, leklé, t. zv. mechové,
čemuž říkají „špitál". Ryby ty se obyčejně od oka, pouhou licitací,
známým a koupěchtiv\-m v porcích rozprodají. — Dříve, po lovu. na
povel p. porybného .Hoří!" — nasbíral si chudý lid zbylé ryby a
rybičky a bylo možno tak v čase lovu rybu snáze si koupiti a za lacino
si pochutnati. Dnes však se nic takového nedovoluje, šetři se a četní
návštěvníci lovu. vyjma těch, již jsou v nějakém vztahu s knížecími,
odcházejí jen jako diváci, s prázdn\'ma rukama, byt peněz na ryby
měli sebe více. — vSotva lov se skončí, již pěšáci celé zařízení bourají,
na vozy nakládají a než mine poledne, jsou v prachu, aby se zase
na jiné hrázi k lovu utábořili. Rybník jest ovšem jako „po vyhoření"
a jen hejna vodních ptáků a bahňáků, z nichž \olavky, l)ukači, rackové
chechtaví, div. kachny, div. husy, roháči, lysky. slípky, káně, čápi tu
hnízdí (poslednější na dubech a blízk\'ch staveních) — tu snad, druhdy
jim mil\'m pobytem smutně krouží, jako by naříkali. Pravidelně zůstává
rybník po slovení přes zimu suchý a napustí se až z jara, ač jestli se
neoseje travinami budto po jeden nebo po 2 roky. Tím způsobem se
dosáhne jednak hospodářského využiti nánosu rybničného, jednak pod-
poruje se velmi vydatně rozmnožení potravy r\'bí, kterou puskytuje
drobná zvířena vodní, po opětném napuštěni rybníka hojně se vyvinující.
Podobně jednou za tři léta lovívá se i .Zlatá Stoka', aby při té
příležitosti mohla se též čistiti, ale tím, že nešetří se od lidu zákona
o policii rybářské ze dne 9. října 1883, není již tak rybonosnou právě
tak, jako Lužnice. —
— 77
V celku tedy je tu ])nroda dosti příznivou přičinění lidskému
a odvděčuje se dle možnosti a za normálních okolností výtěžkem
všude, af jest to hospodářství polní, vodní nebo lesní. Zdá se však,
že jest tu příliš klidno. mrtvo. ])oněvadž okres postrádá nejen ruchu
průmyslového, pro nějž jest půdou panenskou, ale nemá ani četnj^ch
nebo v5'znaěnvi'h komunikačních prostředků, jež by zamlklost oživovaly.
Sít vodní byla již dolíčena. Silniční sít vykazuje málo. totiž tři crární
a tři okresní silnice. Okresem probíhá traf Praha-\'eselí-Vídeii a
Veselí-Budéjovice. Komunikace je tedy skromná. Většina obcí odkázána
jest se vším na nápravy sv\-ch vozů. jež za sucha mají sice v\hody.
Fot .M. \1, braní.!.
B.AZI.W U LO.M.MCI-:.
ale za trochu jen mokra nehody, poněvadž vozové cesty, cesty obecní
jsou více-méně v primitixnim stavu a k erárním nebo okresním nemají
některé obce tak blízko. O celkovém rázu krajiny bylo již v úvodu
pověděno; připojen\' obrázek pak charakterisuje jej měrou neobyčejně
význačnou. Ostatně jména Mazalov a Záblatí ne nadarmo ukazují, jak
se pěším tudy chodí. V tom ohledu podobají se tu osady veselským
„Blatům", kde při dešti se půda maže (Mažice). Ostatně u Ponědrážka
máme také názvy „Blata" a „Blátka". u Lomnice „Podblata". pro
některé polohy pozemků a rašeliništ. Ale nejen bláto, poměrv hospo-
dářské, nýbrž i úprava domů, bývalé blatácké kroje, zvvkv. obvčeje.
měkkost řeči i větší zámožnost tu b\'vala domovem, právě jako za
starších časů na Blatech Veselských, s nimiž zejména západní část
okresu našeho polohou souvisí. Chceme se tu zmíniti o nvnřjších
poměrech na našem okresu. Kroj. t. /.v. ..ovčácký" udržuje se jen mezi
- 78 —
lidmi staršími. Generace mladší zná bývalý kroj jen z doslechu, nebo
z vvstav a imituje týž jen tehdy, když jedná se o dekoraci k slavnostem.
Dnes obléká se lid po maloměstsku. Šaty si dává zhotovili s přizpůso-
bením dle panující mody. Zbytky starých krojů, jako památka po
předcích, jsou zachovány málo kde. Dvě figuríny, pantáty a paňmámy,
oblečenv jsou ])o starodávnu ve školním museu v Bukovsku, a sice
ze zakoupených inivodnich součásti z Drahotěšic. — Zvyky a obyčeje,
jakož i mnohé iKnčry se tu a tam zachovávají a dosud nevymizely.
Tak na př. zahrávání ženichovi, nevěstě. druh\- den příchod ženicha
s hostv v čele s openlleným družbou a ohlášeni návštěvy hozeným
hrncem do vrat. cituplné řečnění družbovo při žádosti za požehnání.
kupování nevěsty, loučení, předzpévování mládenců před muzikami,
kdvž do kostela se jede, šraňky. ])řipíjení družiček mládencům, .kumšty"
družbovy mezi stolováním, postup jídel, zavijačka. muzika, šprýmy
ženskvch. druhého dne sousedský oběd u ženicha, za týden přátelský
oběd. na to vše j 'ště ])ři vesnických svatbách se tu drží. a zvláště
lam. kde mají lai; dovedného skladatele — družbu. zpě\'áka a vůdce
processi v jedné osobé, jako je slarý Pazderník v Záblali. O masopustě
konají se ..jalové hody". Zeny. jimž ze šprýmu od svatelj něco peněz
zbude, napekou i)ečivo. nakoupí rosoličky. na\aří čaje. zjednají si
muzikanty, pozvou všechny \dané ženy v obci do hospody, tancují,
hoduji, a zase různé výnosné špr\'my na peníze s nově k nim jiři-
stupujícími ženami až do noci. Je to \ lastně jak.ási zavijačka bez
nevěstv. tedy .jalová". — Z\lášiní zvyk. jinde třeba ani se nepřiházejicí,
mají ve Valu. O svátcích svatodušních chodí výroslci s .králem".
Majít při tom druha jednoho oblečeného v roucho bílé. s ozdobnou
jakousi papírovou korunou na hlaxě. \' domě, kterýž družina navštíví.
l)Osadí se .král" na židli, kdežto jiný člen družiny chodí kolem .krále"
a říká nějakou deklamovánku. Jiní mají řemínky. vyrobené z kůry
jehlic, stromu. ktiTé ku koupi domácím lidem nabízejí. Když obchůzku
svou po ol)CÍ odbyli, zastaví se na volném místě na návsi a zde
děvčatům r\-movačkami lichotí neb je haní dle toho. jak štědře u nich
ve statku obdaro\-áni byli. Na konec stíná ..kat" ..králi" hlavu. Postavit si
král na hlavu hrnce, který kordem mu kat s hlavy srazí. \' témž
okamžiku dá se král na úlek k jistému cíli. Dohoni-li jej „kal", musí
jej ,král" k původnímu mislu donésti na zádech.
Uvedli jsme lu některé rázovité vlastnosti našeho okresu a led
navštivme jc^ště j 'dnou \-šechna jeho místa, bychom tak se s nimi
náležitě rozloučiti mohli, než okres ten opustíme. —
Pohlédneme-li na mapu okresu, nebo přihlédneme-li k důležitosti
jednotlivých obcí v okresu, shledáme, že každá ta třetina okresu,
stři'dni. západní i v\'chodní, má jen jedno v\'značnéjší místo, o němž
možno se více rozhovořiti.
— 79 -
Jsou to okresní měslo Lomnice, jež na okresu jest jedin\''m městem
a 2 větší a výstavnější \esnice Sevčtín na západní. Novosedla na v\'-
chodní třetině. Většina okolních vždy osad jest k těmto obcím přifařena.
Měslysů není. —
LOMNICE NAD LUŽNICÍ, okresní, jedno z nejstarších jiho-
českých měst. Píše se nad Lužnicí, ač jest při Zlaté Stoce, jež teče
západně kolem města. K Lužnici má Lomnice 35 km daleko. Jest na
rozloze 1894 km-, a čítá 1774 oby v.. Hejtmanstvím přináleží do Třeboně,
<Iiecesí do Budějovic, právě tak. jako všechny ostatní osady okresu.
K Lomnici náležejí samoty : Papírna as I km na vŇxhod \'zdá-
hná. Popela na sv. 2 km vzdálená, O b e c n í mlýn taktéž na sv.
4 km vzdálen\''. S \'' k o r a 2 km na sz. a popluž. dvůr S a 1 o u n 2 km
na jih, jenž jest majetkem kníž. Schwarzenberga.
Nejstaršími znám\''mi držiteli Lomnice byli Vítkovici. První z nich
uvádí se r. 1259 a 1265 Oldřich z Lomnice. R. 1281 připomíná se Ojíř
z Klokot, později z Lomnice zvaný, jenž r. 1284 byl nejv. kancléřem
království českého a po \^oku z Rožmberka a Závišov^i z Falkensteina
nejznamenitější muž rodu Vílkoviců ve XIll. stol.. Týž proslavil se
účastenstvím ve válce bavorské r. 1257 ( v bit\ě u jMiihldorfu byl zajat)
a r. 1260 zúčastnil se výpravy uherské. Odpadnuv snad jako jiní Vít-
kovci od Přemysla, obdržel r. 1284, když str5'C jeho Závis vrchní vlády
v zemi se zmocnil, zmíněný v\'značn\'' úřad.
Syny měl: Smila a Vítka. Vítkovi synové pak uvádějí se: Vilém
a Smil z Lomnice, kterýžto poslední své manželce Anežce na zboží
Lomnickém a Svinském véno zapsal. Za těchto již stával v Lomnici
hrad, snad v místech, kde dnes kníž, pivovar se nalézá.
Roku 1306 někteří pánov'é čeští nepřistoupivše k volbě nového
krále a držíce se Jindř. Korutanského. Rudolfa za nepřítele národa
českého pokládali a ve zjevný' odpor proti němu se postavili. Tu byl
přední mezi nimi Bavor II. ze Strakonic. Ojíř z Lomnice a mnozí jiní
pánově a rytíři kraje Plzeňského a z ostatních Cech západních. R. 1341
znám byl \'ilém z Landšlejna. kters- měl syny: Jana, \'ilěma. Ojíře.
l.itolfa. \"ítka a Petra. I)rul\v syn Vilém oddav se stavu duchovnímu,
stal se proboštem na ^'všehradě. jímž zůstal po 8 let. Krátce před
smrtí svou zřídil r. 1359 novou kapli ku ctí Božího těla a sv. Petra a
Pavla na hradě lomnickém a udělil téže kapli listem r. 1359 ze dne
16. května, na hradě lomnickém daném, půl druhého lánu popluží a 4
lány poplatné ve vsi Sádku blíže Slověnic. Na světlo v kapli daroval
desátek medu z oulů panských v Kozlově a kaplan mohl z lesů pan-
ských dřiví |)áliti a v potoce dědiny té ryby lapati. Na zakládací listině
jsou podepsáni Ojíř z Landštejna a Jan z Kosovy Hory. bratři Viléma.
Tento byl kancléřem královským, zastávaje úřad ten až do roku 1359,
— 80 -
kdež zemřel, olcc svého dlouho nepřečkav. Se strýcem svým Ježkem
z Kosovy Hory vešel i dvornosti ve spolek bratrskv' a proto tento
dědil po smrti jeho všecka zboží.
Ježek z Kosovy Hory (Vítkovec) uvádí se \- listinách časlčji.
Zvětšiv rybník svůj „Dvořiště" blíže popluž. dvoru \e Smržově, pod-
dan5'm sv^^m ve Smržově několik luk a rolí rybníkem tím zatopil. Ke
kapli ve hradě zdejším se nalézající, ustanovil r. 1,168 Buzka. faráře
ve Střizkově, jenž měnil místo to s oltářníkem \'chynou. Po smrti
Bůžkově ustanovil sem Viléma ze Stříbrce r. i;^7(>. T\'ž r. 1,373 vyměnil
místo to s Mikšíkt'm. kaplanem ve Svínech. k ěemuz Ježek svolil.
Roku 1380 Kunrat Krajíř z Krajku, rada a hofmistr dvora královského,
postoupil r. 1381 králi Václavu IV. Lomnici směnou za Landštejn a
Bystřici a držel ji po cel\- čas svého panování. R. 1382 ])rij(l král
^'áclav do Lomnice a zde listem německým městečko na město po-
výšil a jemu svobody král. měst udělil, a sice [jroto, aby město s po-
mocí královskou hradbami, věžemi, příkopy a j. ohradami obehnáno
bylo. Toho r. ])ovolil lomnickým také listem latin., aby mohli na
2 těžk\'ch vozich víno. sůl a j. kupectví z Cáhlova do Lomnice, aneb
kamkoliv jinam v Cechách beze cla dovážeti a prodávati. Konečně
dvůr Kalikovskv' v Lomnici ode všech daní osvobodil. Purkrabím byl
tu Beneš 1387. — Když král král Sigmund po své korunovaci ani
zlata ani jiných pokladů více neměl, jimiž by mohl nárokům na žold
a záškodné české šlechty \yhověti. tu hned dne 28. července r. I42(i.
když mu koruna na hlavě také královských práv jirojjůjčila. učinil první
zápis na královskv' statek : zapsal totiž hrad Lomnici i s příslušenst\ím
panu Janovi ze Hradce v 14.50 kopách grošův netoliko za žold zadržalý,
ale i za hotové peníze, jež si byl od něho vypůjčil. Zápisem, učiněným
na královském statku Lomnic, učiněn počátek zastavováni královsk\''ch
práv, důchodů a statků. V měsíci srpnu r. 1420 přitáhl Žižka k žádosti
pana Oldřicha Vaváka mladšího ze Hradce a ve spojení s nim k měslu
a hradu Lomnici. Tu leže 3 dni, dobyl hradu smlouvou a ustanovi\- tu
za hejtmana Jana Roháče z Dubě, bral se dále proti Bystřici, hradu
a městu, náležejícímu panu Lipoltovi Krajíři, královskému hejtmanu
na Budějovicích, hroznému husitův nepříteli. Od té doby Lomnice zů-
stala v moci Táborův.
V měsíci říjnu r. 1420 Žižka, když' rozplašil německé křižáky
u Žatce se svými Tábory a vojskem pražským v okolí Čáslavském.
když uslyšel, že Leopold Krajíř s Rakušany do Cech vpadl a \-e spo-
jení s budčjovick\'mi hrad Lomnici, od Žižky dobytý, oblehl, vzav
s sebou spojence, táhl z Čáslavská sv\'m ku pomoci, o čemž zvěděv
])an Krajíř, Žižky nedočkal a odtáhl. Bratr Žižka přišed do Lomnice,
hrad ještě lépe opatřil. Po té jak při Nežárce bylo již uvedeno, sektu
Adamituv u \'alu vvhubil k žádosti Oldřicha ml. z Hradce. Po porážce
81 —
Fot M. VÍ. Franta.
V l)itvt' u Hřibu uzavřel se husitský vůdce Jan Řezník v Lomnici.
Oldřich z Rožmberka dne 30. května 1434 ve spojeni s budějovickými
oblehl město Lomnici a zničil hrad dočista. Ku konci března r. 1435
obehnal pan Oldřich z Rožmberka hrad svůj Lomnici, kterýž byl opět
v moci Táboritů, který však pěti sty kopami grošů česk\'ch od těchto vy-
koupil. Táborité postoupivše hradu, na Tábor odtáhli. R. 1437 vládl na
Lomnici Jan mladší z Ústi, jemuž toho roku císař Sigmund majestátem
zapsal jménem zástavy tvrz
Lomnici s \(^snicemi, po-
plužimi. úroky, poplatky,
rybníky, řekami, lesy, lu-
kami, pastvišti i všemi i vše-
lijakými právy neb přísluš-
nostmi k tomu zboží spra-
\edli\'ě příslušnými, i s ]jo-
dacím kostelním nebo ka-
planským k tomu zboží, za
starodávna příslušným ve
3160 kopách grošů českých.
Roku I44L dne 10. května
fan ze Hradce právo své
k I45n kopám zá|)isn\'m. na
Lomnici otci jeho Janovi od
krále někdy Sigmunda za-
psan\'m. dobrou vůli po-
sioupil < )l(iřieh()\i z Rožm-
berka, li. 1453 byl pánem
na Lomnicijindřich zeSlráže.
velkopřevor rytířského řádu
maltézského, od r. 145^) nej-
vyšší hofmistr království
Českého. Téhož roku byla
tvrz lomnická již úplně zbo-
řena. R. 1491 PetrVok z Rožmberka za to. že lomnick\'m rybníkem Koclí-
řovem (založeným na místě vsi téhož jména, koupen5'm Petrem Vokem)
něco dědin zatopil, dal v náhradu dědiny Kozlov a Bláto pod Lomnicí.
Císař Ferdinand vypravil r. 1618 as 10.000 mužů vedením findřicha
Dampiera do Čech proti protestantům. Byli však od Matyáše z Thurnu
blíže Lomnice poraženi. (Snad kde jest rybník Dvořiště, anebo na tak
zvaních , Střelkách" u Ponědrážka. kde r. 1840 se našlo značně zbraní
a lidských kostí. Zbraně nalezeny tu byly právě z třicítileté války.)
R. 1647 dal císař Ferdinand obci dovolení na vystavění jednoho ml\''na.
Lomnice. ])ripadnu\ši r
DICKANSK^- fHR.\M A .STAF<A SK(Jl,A
\' LíJMNICI.
66(1 (lomu knížat ze Schwarzenbergů, byla za
— 82 -
příčinou zeměpansk\-ch dani IjezprostřednO připojena k panství třeboň-
skému a zůstala napotom vždy při něm. Ze město mívalo hradební
zdi na straně jihozápadní, tomu nasvědčuje na př. bašta s otvory ke
střílímí. jež nyní proměněna jest ve zvonici děkanského chrámu sv.
Jana Křtitele. Také jméno .na šancích", podnes tu užívané pro tato
místa, dokazuje pravdu tu. -Svůj znak a sice : v červeném štítě čtyř-
hranná stříbrná věž, nad pětilistá růže: \' právo a v levo od věže
spatřuje se po zlaté lilii. — o1)držela Lomnice, když král. Václavem
1\". povýšena byla na město. A lak jako toto okresní město má dle
uvedeného svou starou historii, tak i k této náležejí osudy obou kostelů.
Farní chrám sv. Jana Křtitele měl svého vlastního faráře již ve XllI.
století. Byl postaven od pánů _z Růže", nebof jejich znak lze dosud
spatřili na omítce sakristie, goticky klenuté. Snad byl vystaven již ve
XIII. století. Alespoň v zakládací listině fary bošilecké z r. 1358. činí
se zmínka o faráři lomnickém slovy -bez ujmy desátku Lomnického
faráře, kterému se již od starodávna odvádí." Fara lomnická náležela
do děkanátu ch5-novského a arcidiakonálu bechyňského. Po ohni r. 1434
bvl farní chrám částečně opraven; hlaxni oltář teprve r. 1637. kůr
hudebníků I64U zřízen. Roku 1650 udeřil blesk do kostela lak. že mimo
kostel i věž shořela, kteréž vletech 1655—1660 znovu postaveny jsou.
Původní sloh tohoto kostela byl goticky'. Bohužel však po různých
požárech pozměněn tak, že z gotiky málo zbylo, jen klenutí v sakristii
a nad nevysokou věží štíhlá, vysoká střecha. R. 1899 byla fara pový-
šena na děkanství a tím i tento kostel. Filiální kostel sv. A^áclava jest
menších rozměrů než prvý. Kdežto tento kostel jest ve středu města,
jest pr\-v na západním jeho konci. Byl postaven r. 1359 od \'iléma
z Landštejna. probošta na \\všehradě. pravnuk Ojíře z Lomnice. Za
husitskvch nepokojů byl kostel ten spustošen a o jmění připraven
(náležely mu pole a sádky u Lomnice a Slověnic). R. 1494 městská
obec kostel ten znovuzřídila. Z nařízení cis. Josefa IL byl týž r. 1787
zavřen. Budovu koupila obec. ostatní rozprodáno dražbou, načež použí-
váno téhož dílem za .špvxhar". dílem k uschovávání hasičského náčiní.
Teprve r. 1861 byl znovu restaurován a zařízen. \' létech 1604 nále-
žely k farní osadě obce Ševětín. Slovenice a Xovosedla. Dnes náleží
k ni: Lomnice. Frahelž. Klec. Ponědraž. Smržov a Záblatí. Sevělínská
osada zůstala při lomnické až do r. l7L'(i. kdy v Sevětíně fara znovu-
zřizena jest. Xovosedla odloučila se až za časů císaře Josefa II. Z jiných
budov jest nejstarší radnice. Město má 2 náměstí a 15 ulic. z nichž
nejvzhlednější jest Palackého třída, kde slavnosti se pořádávají. Hlavní
náměstí má tvar obdélníka, v rozsahu as 70 arů. Xáměslí s\atováclavské
(u kostela sv. Václava) má tvar nepravidelný a jest as o \-^ menši
než náměstí hlavni. Xa hlavním náměstí jest vedle radnice s věži viděti
obecnou školu, jež má na zad společný dvůr s nově vystaxenou
- 83
llllll
■loMlllhifiSiMi'
mt-šfanskou chlapeckou školou, majíci ])iů("cli na í;\-al()vácki\'ském
náměstí, dále budovu c. k. úíadú (okres, soudu, beiniho úřadu I. Jiná
moilerní l)udo\-a od r. 1902 jesl občanská záložna. Od r. 1895 jest pro
okres lomnickx- zřízeno \iastni okresní zastupitelstvo, kdežto dříve náležel
k okresnímu \ \-boru třeboňskému. \' místě jest c. k. poštoxni a telegrafní
úřad, c. k. notářství, lékárna s I obvodním lékařem, livvalý knížecí
pivovar s budovou pro správu knížecích statkíj na Lomnicku. c. k. čet-
nická stanice a obecní chudobinec s chorobincem (vedle děkanského
chrámu z l)ý\-. slaré školy). \'ětšina z u\'edenvch budov jsou sta\'ení
])alrová a podobně i jiné privátní budovy. Před radnici, na hlavním
nám<''Sli jsou kašny \' nejbližším obvodu města jsou 2 ml\-ny. I obyě.,
druhý válco\v. Nádraží
jest 20 minuL od města, F"'- Em. Vl Franta.
l)ři okresní silnici na
sex^erovýchodu. Město
samu jesl 4.'5o m nad
hladinou moře. \- úplní-
ro\'ině. s okolím slabě
rašelinalvm.( )bzorsahá
asi až na (> km daleko.
Nejbližší okolí Lo-
mnice tvoří především
přiškolené obce. Na le-
vém břehu Zlaté Stoky,
jihozápadně od Lomni-
ce, u rybníka Kocliřo\'a,
jest to především ves-
nice Smrž o v (s velkou
ná\sí. rybníěkem. kaplí
a zvonici), k niž náleží hajnice a bašta na ryb. Dvořišti. Čítá v 57 ěíslech
M'A obv\at(lu. Na mírném návrší, as 4 km severovýchodně od Lom-
nice, při i)ra\('m břehu Lužnice, nedaleko okresní silnice jest Klec
(také Kletce). do jejíhož katastru náleží dvůr Nadějov, Flughaus
(bašta). Zahradník. Nedaleko Klece, směrem ke Kolenci. \'ystavčl
známý již Jakuli Krčin, regent panství rožmberského, zakladatel četnvch
rvliníků \- okresu, dřevěný letohrádek. .Dobrá mysl" nazývaný. Zde
rád dlíval \'ilěm z Rožmberka. Pamět z r. 15/0 di. že lo byl xeliký
dřevěný dum. Na starých mapách z r. 1684 a 1688 značena jest , Dobrá
mysp jako jednopatrový dům. — Na jiho\-ýchod lilizko Klece, při
okresní cestě, na okraji rybníka Plughausu spatřuje se pahrbek, nyní
borovicemi porostlx'. na němž stával druhdy hrad a kde až podnes
se říká ..na zámku". Ještě tu !ze spatřiti d\-a náspy, které byly udě-
lán\- pro bezpečnost hradu a \-iděti okrouhlé místo, kde stá\-ala věž.
R.-\IJN1('E SE ŠKOLOU \'
N.\D LUŽNICÍ.
L().\L\"1C1
84
Misto samo neveliké a přec tu sídleli páni korouhevni. Hradiště ope-
vněno bylo na jedné straně rybníkem a na druhé i^ečen\-mi náspy a
příkopy, kam v čase nebezpečí se pouštěla voda. O hradě tom psáno
v XV. století. Jméno obdržel as od obce Klece (Vogelhaus. později
Fuglhaus, Flughaus). V drženi hradu toho ^•ystndali se: Jan ze Stráže
(seděním v Kolenci). Oldřich z Ústí. Jan z Ústí, \'áclav ze Stráže.
Eliška a Jindřich ze .'-^tráže. načež Vilém z Rožmberka r. 1577 panství
Stráž koupil a připojil s vesnicemi Mlákou. Xovosedly. Kolencem a
Klecí k panství třeboňskému. Severně od Klece jest při sobě. jen hrá-
Fol. Em. VI, Franta.
Z.A „KI.ETECKOU BAŠTOU" .\A LUZ.MCI.
zemi odděleno. \'2 rybníku, z nichž , Naděje" jest největší. Xa])roli nim
při levém břehu Lužnice jest Fraheleč (Frahelž), as 5 km severně
od Lomnice, při crárni silnici. Půda tu není valná. Náves se zvonicí
nepatrná. — Obejdeme-li na západ od Frahelče značn\- rybník Poně-
dražský (172 ha), octneme se na levém břehu Zlaté Stoky \- Poně-
draži, jež patří již školou do Záblatí, farou do Lomnice, od níž jest
I hodinu vzdálena. Na návsi kaple a kovárna. Do katastru této obce,
na západ od Ponědraže (as ,ť minut) jest jednota ..u Birdáka" (také
,Běrdáka') zvaná. Za ponědražským rybníkem, naproti Ponedraži jest
jednota .Láník", a na hrázi téhož rybníka, na severovýchod od Poně-
draže jednota -Bašta". Od Ponědraže jihovx-chodně. as ' ^. hodiny
cesty jest na pravi'm břehu Zlaté Stokv. pod hr;izi záblalskěho rvb-
85
Fot, Em. VI Franta.
^
U rybníka T1S\ H(J.
86
nika (402 ha), ves Záblali s dvoutřídní obecnou školou, při níž jest
zřízena zimní hospodářská pokiačovací škola. Při hrázi rybníka nad
obci při okresní silnici jest válco\ý ml\'n s pilou, historické ]io\ěsti.
Bvl to ])ry klášter, čemuž nasvědčuji místnosti uvnitř mlýna. Xa mlýně
jest erb a sice na polovic Sch\varzenbersk\'-. druhá půle znak kněžský.
Xad erbem jest r. 1690 vyznačen. Uvnitř mlýna jest letopočet 1575.
t. j. kdv mlýn byl vystavěn. Ze sklepů mlýna \'ede i)rý chodba do
opatského mlýna u Třeboně, kde rovněž býval klášter. Nynější majitel
mlýna vykoupil mlýn od knížat Schwarzenbergů r. 1854. — Obec Zá-
blati má okrouhlou náves, na niž jest škola s kaplí. Do okresního
města Lomnice jest ze Záblali. které tam kostelem náleží, jen hodinka
Fot. lim. VI. Franta.
}íOŽMÍ3t:KSKA BAŠTA.
cesty a to směrem jihovýchodním, po okresní silnici, jež r. 1882 byla
vystavěna. — V opačnou stranu od Záblatí. t. j. na sexerozápad. při
právě uvedené okresní cestě jest zprvu knížecí dvůr Lhota, jenž ku
vesnici, as' , hodiny dále vzdálené a těž Lhota zvané, náleží. K. 1433
nazývala se těž Lhotou Českou a sice na rozdíl od býxalé Lhoty Ně-
mecké, jež náležela Sternbergům. která však v třicítileté válce zanikla.
As v X\1L století dostala se Lhota pánům ze Svamberka a od těchto
k i)anstvím Schwarzenbergů. jméno své má as od toho. že ol)yvatelstvo
její pracovalo při, panství, čili robotovalo .na lhůty". Jest na mírném
návrší, čilá 20 čísel o 182 obyvatelích. Školou i farou náleží do Bošilce.
kam přináleží též na severozápad od Lhoty ležící vesnice Dinin s 4<>
domv. s ;U5 obyvateli. Do katastru tělo obce náleží na sever od této.
87 -
as 18 minut vzdáleně nádraží Bukovsko-Dinín, s jedním při něm
hostincem. Přímo na sever od Lomnice, nad Ponědraží, jest ještě obec
Ponědrážko. při rybníku ponědražeckém a v nepatrné blízkosti rylj-
níka „Svarcenberk", jenž tvoří též část hranice mezi okresem lomnickým
a Veselským. Ke Zlaté Stoce jest z této obce jen 5 minut, k Lužnici
15 minut. Obec sestává z vlastní vesnice a pak .Pazderny" (yti In
chalup). Do katastru této obce náležejí tyto samoty: ,Xa Miruši".
Láf, Vohnoutek (s romantickým okolím). Tyto 3 samoty leží při
levém břehu Lužnice. Samota ..Hamerník", nyní mlýn, dříve též
Jiamr" tam býval, jest na jihozápad as 20 minut od Ponědrážka. při
levém břehu Zlaté Stoky. Vesnice tato čítá 46 čísel se 252 obyvateli,
má jednotřídní školu a náleží farou do Bošilce. Na blízských ,Blatech-
a ,Blátkách"' dělají se
tu od r. 1845 známé Fot. Em. Vl. Franta.
borky pro místní spo-
třebu. Na ..Střelkách
r. IřUO i ])OZ(lěji nale-
zeno značně lidských
kostí a střel z třiceti-
leté války. Na jih od
Lomnice, na levém
l)řt;hu Zlaté Stoky, mezi
ry b n i k e m \' e 1 k \' m T i -
sým. jehož nábřežní alej
upoutá tě svoji zvláštní
tichou náladovostí, a
mezi Kaňoxem, jest ves
Pře seka. 20 minut
na západ od zmíněné již šije, na rozhraní okresu třeboňského s lom-
nickým. Má 47 domů se 241 obyvateli. Náves má tvar nepravidelnv
a na ní jest kromě 2 ryl)níčkij škola a kaple. Náleží farou k Třeboni
a jest nejjižnější osadou okresu lomnického. Na severovýchod od Pře-
seky, jihovýchod od Lomnice ( I hodina), severně od rybníka rožmber-
ského jest obec Lužnice, mající své jméno od luhů podél řeky Luž-
nice, jež touto obcí protéká. \'es tato má pěknou náves, tvaru dosti
pravidelného obdélníka a na této dvoutřídní školu a kapli. Při obecné
škole jest zřízena zimní hospodářská pokračovací škola. Obec tato čítá
v588 obyvatelů v 86 číslech. Historií svou připoutána byla Lužnice ke
statku lomnickému. Klášter třeboňský měl tu r. 1367 vykázané desátkv
obilní z každého lánu po I džberu obilí. Desátek ten vztahoval se i
na svobodn\' zde dvůr. R. 1392 připomíná se Jeník a Michal z Lužnice.
1409 Rybka z Lužnice, královský lovčí. Ctibor z Lužnice byl spojencem
Zižkových vojů. R. 1433 odkázal panoše Jan řečen\'' Kbelec z Lužnice
NOVO-SEDL.A.
svůj statek bratru svému Janovi, opatu kláštera třeboňského. R. 1435
vzdala se husitská Lomnice Oldi^ichovi z Rožmberka a s ní dostala
se i Lužnice pod mocn\' rod Rožmberskx' a tím k panství třeboňskému.
— K obci náležejí samoty: Hamr, Bašta Rožmberská, Kocanda,
Zahradník. Šachl, všechny as 7+ hodiny od obce vzdálené. Na
okresní silnici, na vvxhod od Lomnice, směrem ku Jindřichovu Hradci,
dotkneme se při cestování tří vesnic: Kolence. Novosedel a Mlák3%
jež jsou obklopeny lesy. Kolen ec (také Kolence) má rozsáhlou, ob-
délníkovou náves se 2 rybníky. Kol této .54 domů se 432 oliyvateli.
Sem patří též samoty „Žabice'' (V4 hodiny cesty u rybníka Flughausu),
Fot. Em. VI. Franta.
MLÝN NA NOVÝCH ŘEK.\CH U MLAKI'.
pohodnice „Gebr', Vlk, Pazderna, Kotek. Samota ,^'lk'■ leží za
vesnicí u silnice vedoucí k Lomnici, vzdálena jsouc od ni as 10 minut.
Nedaleko od této na východ jest „Pazderna". Samota .Kotek" leží
od vesnice na v\-chod, u lesů. Od r. 1770 až do r. 1880 byla u Ko-
lence veliká obora, plná vysoké i černé zvěře. Dějiny obce souvisejí
s dějinami obce Klece. Kolenec jest původišté vladyk Chvalů z Kolenec.
V místě jest dvoutřídní škola a obec přifařena jest k Novosedlům, jež
jsou při jmenované již silnici dál na jihov\'chod. Obec No v o sedla
uvádí se již ve XIL století. Za dřívějších časů sídleli tu asi zámožnější
zemani v místech, kde jest živnost „u Kubelů". Dle pověsti bývala
Novosedla pr\' městem, čehož důkazem mají býti známky dlažby.
Mohvlv v blízském zádušním lese svědčí o dávnvch tu sídlech. Původní
- 89 -
majitelé byli asi páni z Růže a po nich Schwarzenbergové. Novosedla
jsou na návrši (460 m n. hl. m.) Nejvýše jest kostel sv. Václava (b\i
již r. 1359) a při něm škola. Odtud jest veliký a krásný obzor co do
obsalui i rozsahu, zejména k jihovýchodu až na 30 km. Pod kostelem
na svahu rozkládá se vlastní obec s pravidelnou návsí, na niž jest
kaple. K farní osadě náleží též Kolence a Mláka. \' blízkosti jest velk\-
lom na štěrk ve „Velkém \'ršku". Mezi Lužnici, Kolencem a Xovo-
sedly. jaksi ve středu mezi těmito obcemi, jest známý tu výstupek
skalní. z\aný ..Čertova šlápota", k němuž odnáší se lidová pověst.
K teto obci přináležejí jednoty: Blažek. Bicek, Beránek. Havel,
Bárta. S i m á n e k, Pávek, Stčpka. Holub. Kouba, Čuch na,
S])iita (ml\n). Lapica. Jsou většinou i)ři řece Nežárce, v\'chodně
od o!)Ce. \' místě jest pošta. Raiffeisenka a při obecné trojtřídní škole
pul .liniir Šiěpánek,
se\-í';ti.\'
ICELKOVÝ POHLED).
zimní hospodářská pokraěovaci škola. Ve vůkolí jest značně lesů.
Podobně máji ])řevahu lesy u blizské .Mláky. ležící při Nových Řekách,
jichž le-nalý lem otvírá poutníku přečetně rozkošn\'ch zákoutí, ne sice
divoce romantických, za to však tím hlouběji na vznícenou mysl půso-
bících. Ku katastru této obce náležejí samoty: .Staré Hamry" (mlýn)
as 12 minut cesty východně a jednota „Kráva" (hájovna), as 15 minut
cesty jižně. Obec ta sestává ze 2 částí. Starší část, větší jest poblíž
rybníka ,Oběšcn\''", v rovině, novější jest na návrší kolem poutnického
kostela P. Alarie. r. 1760 barokově zřízeného. Oá r. 1885 má Mláka
svou jednotřídní školu. Dějiny obce souvislý jsou s Novosedly, kam
Mláka vždy patřívala školou i farou.
Nejsevernější osadou okresu jest obec Val, do které možno se
z okresního sídla, z Lomnice, dostati za 2 hodiny upravenou vozovou
- 90 -
cestou na Klec, dále směrem severovýchodně k vesnici Hamru.
v okresu \eselském. S touto vesnicí jsou dějiny Valu úzce spojeny
a proto nebudeme jich zde opakovati. Tvrz ^Val" stávala, kde nyni
dvůr stojí. vStávala zde kolébka rodu Šorců z Valu. B^-valé samo-
statné zboží to koupili r. 1729 Schwarzenbergové. Ku katastru obce
náleží především velká jednota Višný. dále samoty: Albrechtice.
Lužnice a Bašta. Školou i farou přináleží \'a\ do Hamru. Mezi
\'alem a Kolencem na jih jsou rozsáhlá hájemství, nazvaná dle těchto
obcí. Jest proto tato východní část okresu méně obydlena. V Wízké
Nežárce bývali bobři, právě tak jako v bobrovnč u rožmberského
rybníka, kde r. 1876 se poslední zmínka o nich činí. A nyni, když
jsme navštívili střední a východní část okresu, zajděme si ještě na jeho
západ. Z Lomnice dostaneme se tam směrem severozápadním, nej-
lépe kolem rybníků: Ptačího Blata a Žabova (Krčina), polní cestou
a již jsme nejdříve v Mlazově za 2' ^ hod. Tato obec leží v ro\ině
a jest rozdělena potokem na .velkou a malou" stranu. Náves má
tvar podélný. Na „velké straně" jest kaplička a ve všech vesnicích
tohoto okresu nezbytná kovárna s pastouškou a hasičskou kolnou.
Na .malé straně" jest dvoutřídní budova školní. Obě strany přes
potok spojují 2 lávky. Z Mazalova dál na západ vede r. 1904 vysta-
věná okresní cesta. .3'6 /('//; dlouhá, do Sevětína. Sevětín jest výstavná
vesnice, rozkládající se na mírném návrši. Středem vede státní silnice
a nádraží spojovací dráhy cis. Franl. Josefa z Veselí do Budějo\ ic.
jest v bezprostřední blízkosti vesnice. 8 domů jest tu jednopatrov\ch.
nejvíce z nich jest jich na podélném náměstíčku. Domů vůbec čitá
75 se 623 ob^^v. Farní osada má 3076 duší z těchto obcí: Sevětína.
Vitína. Mazalova. Neplachova. Drahotěšic. Vlkova. \'elechvína a Kol-
nýho. Poslednější 3 obce přináležejí však k hejtmanství budějovic-
kému. Tj-to obce svého času patřívaly k Sevětínu též školou, ale
mají dnes téměř všechny své vlastní školy. Sevětín následkem toho
má jen dvoutřídní školu, dále poštovní a telegrafní úřad. četnickou
stanici a též Reiffeisenku. Pro své pěkné a lesnaté okolí, blízkost
stanice i výstavnost stal se Sevětín též sídlem letního pobytu Pražanů.
Náležejí k němu samoty: Knížecí dvůr Švamberk. Ovčín a Ge-
brovna (rasovna) Va hod. na severovýchod, při rybníce Stojčíně. dále
Prokeš, Velký a Malý Jednotář \'^ hod. na sever a Hrobárna
Vs hod. na východ, na půl cestě ze Sevětína do ALazalo\a. Dle lidové
jjověsti býval snad Sevětín městysem. který byl od Švédů spustošen.
Na své pečeti míval vyrytý znak kotel. Historie. Sevětína otáčí se
hla\ ně kol kostela a pak kolem čís. I. hostince to .u Dekárů" (nyní
.Mat. Čapka). Hostinec ten náležel Šimonu Lomnickému z Budce,
l)řijmím Žebráku, nejznámějšímu z veršovců z doby bělohorské. Na-
rodil se 1552 v Lomnici, tohoto okresu a zemřel snad v Praze. Bvl
- 91 —
správcem školy v Kard. Rečici, po té písařem v Lomnici, načež od
r. 1584 byl na svém statku, nabytém sňatkem v Sevétíně až do r. 1618,
kdy mu tento shořel. R. 1630 prodal syn téhož Anton z Budce spusto-
šenv' statek o 2 lánech Vitovi Dekárovi z Rozenethu za 3(J0 kop míš.
grošů. Na domě tom zasazena jest v létě r. 1907 Simonu Lomnickému
z Budce pamětní deska. Dle přezděvu témuž „Vševěd" snad vznikl
i název vesnice Vševědín — Sevětín. Farní kostel sv. Mikuláše [)ři-
pomíná se již r. 1384 v děkanátu bechyňském. Od r. 1595 do r. 1720
náležela osada ševětínská ku faře lomnické. Po té však Adam Franl.
kníže ze Schwarzenberga faru sevětinskou obnovil. Sevětín od dá\na
náležel pániim z Lomnice, kterým náleželo podací kostelní. Ve století
XV. náležel Sevětín Oldřichovi z Ivožmberka.
Fot. JInilř Štěpánek.
SEVETIN,
NÁVES (V PRÁVO DŮ.M ŠIMONA LOMNICKÉHO Z BUDCE).
Dáme-li se erární silnicí ze Ševětina na jihozápad octneme se za
'a hod. ve vesnici V i ti ně, v oněch místech, kde ve starých dobách
■ Ševětínští vitávali (odtud Vitín) svou vrchnost, když od Budějovic
přijížděla. Těsně podél silnice, která jde středem obce té, probíhá
i dráha. Vitín leží na výšině (509 m nad hi. m.), jež ke Hluboké
sloupá. Stavení jest tu 69 se 435 oby v. V obci jest od r. 1906 dvou-
třídní obecná škola. — Obrálíme-li se od Sevětína směrem severový-
chodním po uvedené již státní cestě dorazíme za I hod. do vsi N e-
plachova, jenž leží pod Sevětínem jaksi v nížině. Cestami dělí se
opět na _\'elkou a Malou stranu". Obsahuje 85 čísel, v nichž bydlí
540 obyv. Obec tato stěžuje si velice na císařskou silnici, která v čase
(lešfů činí hráz vodám tak. že odtékati nemohou a osada tím zato-
pena bývá. hlavně též ku škodě zdraví lidu. V místě jest dvoulřidni
- 92 -
Škola. Chceme-li poznati ješlě další 2 obce. jimiž návštěvu všech míst
okresu již skončíme, musíme si zajíti ještě z Neplachova vozovou
cestou na západ a za hodinu jsme v I) raho těšících, jež se rozklá-
dají na návrší 500 m nad h!. moře. mezi velkými lesy, z nichž ze-
jména vvniká .Království" s mohutnými stromy. Na návsi jest dvou-
třídní škola se školní zahradou. Rozdělení obce na .\"elkou i Malou
stranu" jest tu rovněž zavedeno. K obci náleží samota . Pazderna"
a druhá .Xa cihelně" zvaná. Okolí Drahotěšic a blízských Radonic
bohalo jest na nálezy historické. ^' blízskxxh tu lesích jest několik
skupin mohvl z doln' starší i mladší. Vykopané předměty jsou dílem
v zemském museu, dílem v rukou jednotlivců (na př. ve školním
museu bukovském). V lese ..Království" jest 9 mohyl z doby této,
ostatní jsou z doby slovanské, až snad na skupinu mohyl při cestě
západně od Drahotěšic. Jiná skupina je v lese .Vobůrka". Znakem
hrobu jest jich vnější ráz, od severočeských odchylný. Lid náš homo-
lovitým těm hrobílmT říká nejčastěji kopce, jen zřídka nazývá je hroby.
Průměrná jich \ýši' jest I — .'^ /;?. objem řídi se výškou a olináší 8 až
10 m i více. Nejzajímavějším, zachovaným ještě velkým pohřebištěm
jsou hroby pohanských Slovanů na vrchu _Baba" (563 m) ])obiíže
Vitína. - K Drahošicům přináleží školou Radonice a \'lkov. Posled-
nější však příslušnx' k okresu hlubúckém. Zb\''vá nám proto zakončiti
obci: Radonice. Jest to nevelká vesnička o 26 číslech a 1.^7 oby-
vatelích, na značném návrší ,52() m nad hl. moře, uprostřed lesů. Nej-
vyšším bodem jest místo ..U jedle" (."i.So m). odkud jest nejrozsáhlejší
vyhlídka po celé rovině Třclioňské až k Táboru. Radonice jsou na
sever od Drahotěšic as '/o hodiny cesty, ještě severněji jest místo.
jakási to přirozená rozhledna po okresu ,.U jedle" zvané. Na návsi
jest kaple a těsně u vsi ukazuje se za kovárnou místo obehnané
valem, kde stávala tvrz pánů z Radonic. P'arou přináležejí Radonice
na Modrou Hůrku. okr. vltavot\'nského.
Felix Truhlář.
XLIX. OKRES LlSOVSKY.
Při vstupu \- nejjižnější místa jihočeská, posvěcená hi>lorii ne-
smrtelných bohatýrů. rytíře Jana Zižky z Trocnova, mistra Jana Husi.
mučedníka kostnického, a volného myslitele Petra Chelčického. bez-
volně vybavuje se tu majestátní zjev poloveličenské individuality velké
rožmberské državy, posledního vladaře třeboňského, Petra Voka z Rožm-
berka, jenž krajinám zdejším vládl vedle vlastenecké šlechty hlubocké.
pánu Malovců z .\lalovic. v dobách i)ředbělohorských a velkodušným
— 93 —
činem, obětováním totiž celého rožmberského pokladu svého, zachránil
město Lišov^ a okoU od strašHvého řádění roty pasovské v dobách
Rudolfa lí. Přelétly již dlouhé řady dějin přes stráně, úboči a údolí,
žirné kraje tN-to. a jen tiché vzpomínky v srdci vlastencově ozvou'se,
kdykoli knihu minulosti otevírá.
Téměř celý okres rozkládá se na západním svahu velké rybničně
pláně Třeboňské, pozůstatku to rozsáhlého sladkovodního jezera v kaeno-
zoické doln" na prahorní vysočině Českomoravské se prostírajícího, a
sklání se lázovilě od západu k východu. Pokud se txxe orografie, ná-
leží okres k veliké a dlouhé planině, jež od horní Lužnice \- D. Ra-
kousích 1491 m) do Čech spěje, klesajíc při tom na 403 m. Bohaté
lesy třeboňské s nepatrn\''mi kopci přecházejí s této strany do okresu,
a planina vystupuje tu volně směrem severozápadním až k rulovým
Ku])cům Rudolfovským a k malebné kopčině Chotýšanské. ^'rchy Ru-
dolíovské nemají značnějšího svrchního spojení s poloalpskou partií, jež
na jižním obzoru lemuje hranici zemskou, ani s v\-chodnimi horami
žulo\ vmi u Lišova v D. Rakousích. Význačné jsou tím, že v tamější
rule objevují se žíly střibronosného leštěnce, o nichž činí se zmínka
již roku i;-!H,Ť u Vesky a na něž však dolováno ve větších rozměrech
teprve \- XVI. stol., takže výtěžek těch dolů převyšoval y letech
1547 — k)18 báně jáchymovské a kutnohorské (ročně 56.33H zl.) Také
v ohledu turistickém poskytuji tyto \rchy nemalou zajímavost; s pa-
hrb]<ů nad Veskou a Hůrami naskýtá se čarokrásný rozhled na ob-
sáhlou pláň Budějovickou, na jejímž obzoru modrá se velebný hvozd-
natý Blanský les s horou Kletí (1 084 m), jinak i na jiné skupiny za-
lesněných hvozdů, pod nimiž stříbropěné hladiny lesknoucích se ryb-
níků nádherně zvyšují obraz celé krajiny.
Se stanoviska geologického náleží takořka cel\' okres pásmu,
táhnoucímu se mezi kaenozoickou rovinou Budějovickou a Třeboňskou,
kteréžto pánve odděleny jsou od sebe pouze úzkým hřbetem rulov\'ch
hor Rudolfovsk5'ch a permsk\''m pruhem u Libniče. Podle v\'zkumů
geologa Feistmantela vyskytuje se v okrese též i útvar permsk}' na
rulovém svahu v pánvičce mezi Libničí, Červeným Újezdem, Lhoti-
cemi. Hrdějicemi a Voseln\'m v délce asi 7'5 km a šířce asi 3'7 km.
\'rstvy jeho jsou lemovány na východ veskrz útvarem prahorním a
to rulou od Lhotic až po Bídu, kdežto na straně okolo Kolného, jakož
i na jižní a jihozápadní straně, pokryty jsou třetihorními usazeninami
l)ánve Třeboňské a Budějovické. Mezi slujemi permského útvaru to-
hoto je nejdůležitější flec anthracitov}'. o němž známost sahá až do
r. 1550. v němž byl přeražen štolou u Voselna 3 km dlouhou tehdej-
ších dolů stříbrných, jež již tenkráte užívaly tohoto uhlí ])ermského za
palivo. Dolování na anthracit zahájeno r. 1881 zvláštním podnikatel-
stvem; potom kutalo Jihočeské uhelnodolni těžařstvo" v dolu Jose-
- 94 —
fově a Karolíně a vydolovalo na př. r. 1900 pomoci 82 horníků 50.691 g
anthracitu v ceně 84.184 K, jež prodáno jednak k salonnímu topení a
jednak do Tyrol, kde ho užívali k výrobě acetylenu. Nyní dolování
pro malv asi v\'lěžek zastaveno, neboť mohutnost sloje anthracitového
obnášela pouze 80—120 cm- \'edle útvaru permského objevuje se
v okrese i svrchní kambrium jako úzký pruh od Chýňavy k Červe-
nému Újezdu.
Zvětráním různých svrchu uveden\'ch hornin i zpracováním vy-
tvořila se půda rozličné plodnosti. Úrodnou půdu tu tvoří písčitá hli-
no\atka. povstalá z prahorního kamení bohatého živcem a třetiiior.
jež dobře svědčí všem obilinám, zemčatům i travinám, stromoví jehlič-
natému, z listnatých dulni i buku. Takto převládá v okrese hlinovalka
a jiiovatka. která se táhne jmenovitě kolem Lišova a okolních vesnic.
za mokra se smršfuje. za sucha rozsypává; piodnost její závisí na
povaze spodních vrstev, na nichž půda orná stojí, rovněž na meliora-
cích odvodňovacích. Písčitá půda vyskytuje se v okrese skoro všudy.
ale nejvíce na straně v\'chodní, a to hlavně v lesích, kdež se objevuji
i slatinná místa.
Sítí vodní náleží okres d\'ěma úvodím : Lužnickému většinou a
\'ltavskěmu pouze západní částí. Není tu však nikde ani řeky, a po-
toky nemnohé mají význam jen potud, pokud jde o využitkování vody
na mlýny a pokud jich lze použili jako příhonů vody do rybníků nebo
odvádění vody z nich. Četní' rybníky (asi 60), k většímu výtěžku pudy
nebo ku vztahováni vlhkosti založené, mají výměry 96888 ha: nej\ ětší
z nich je Dvořiště, měřící 399'3 ^a. Jiné rybníky jsou: Spolský (139'5 ha),
Vlkovickv' (131 '4 ha), Vejskok. Adamovsk5\ Mrhal u Jivna a j. Přes to
vše, že okres je isolován od hlavních tratí v Třeboni a v Č. Budějo-
vicích, není přece zhola bez ruchu průmyslového. Hojné množst\í
diluviálni hlíny kolem Lišova přivodilo vclkov\'robu cihlářského
zboží všeho druhu, zvláště tak zvaných .falcových tašek" ve d\ou
velikých kruhových pecí strojních a jiných menších obyčejných. Také
je tu zastoupen hospodářsky' průmysl lihovarem v Ustinovicích (ročně
597 hl); mimo to v Lišové a v Ledenicích značně je rozvětven prů-
mysl truhlářst\í nábj^tkového. Jinak třeba ještě zmíniti se o průmyslu
hrnčířském v Loděnicích, odkud zboží to vyvážejí i mimo Čechy, a
válco\ých a obyčejných mlýnech potočních, jichž tu asi sedm a o ně-
kolika stíilých lomech na stavební a štěrkovN* kámen ( Dunajice-Třebo-
tovice). Před několika léty lámal se u ^Mkovic a Skalic pěkný tma\ v
syenit a odvážel do C. Budějovic do dílen kamenick5'ch, kdež z něho
vyráběli náhrobní pomníky. Podnik zanikl, ježto doprava po nápravách
byla drahá. Litovati jest, že dosud nedošlo ku zřízení projektované
trati železné neb elektrické dráhy, již několikráte v různých varian-
tech trassované a detailně provedené z Č. Budějovic do Lišova a Tře-
- 95 -
lione; mohlo by býti pak u nás po stránce průmyslové a obchodní
jinak. Vše zavinila a zavinuje posud nečinnost povolanv^ch. Z peněžních
ústavů působí v okrese sedm Reiffeisenek a Okresní hospodářská zá-
ložna v Lišové. V ohledu kulturním je v okrese jedna chlapecká škola
měšfanská s učebným kursem (IV. třída); obecuN^ch škol je 14 a mají
37 tříd; připadá tudíž na 297 obyvatel jedna třída. Mimo to jsou
v okrese 2 pokračovací školy průmyslové. Veškerá místa okresu zá-
vislá jsou politick}' i národohospodářsky na Ces. Budějovicích, kamž
svedeny všecky cesty obecni a okresní silnice; těchto je asi 42'658 ;('W.
Jediná aerární silnice domažlicko-budějovicko-třeboňská vede takořka
středem okresu.
Přihlížejíce pak k poměrům demografickým, musíme předem po-
dotknouti, že okres se nalézá těsně v sousedství velikého průmyslo-
Fot. J. Hvbler.
LIS O V
(OD JIHUi,
vého a obchodního města C. Budějovic a postrádá dosud železničního
spojení. Z té příčiny dalo by se zajisté souditi, že mu asi populace
•ubývá. Avšak není tomu tak; v posledním desítiletí přibylo obyvatelsvo
o nepatrný ovšem počet, což svědči o zdatnosti životních podmínek,
které by mohly býti náležitě rozmnoženy zavedením spojení železnič-
ního nebo elektrického. Ale bohužel, jedná se tu o „český jih" a ten
přece, jak veřejnost sama dí. stále ožebračován proto, aby byl lacinou
studnicí pro \'ídeii. Pokud se pak týče automobilového spojení poštov-
ního Ces. Budějovic. Lišova s Třeboní, jež sám poštovní erár navrhl
a projednal a roční garancii v obnosu 4800 K se strany interessova-
ných obcí si opatřil, také tu dosud nic určitého ; vše se oddaluje a nc-
projednává. Tof celkem stručný přírodnický a politický reliéf okresu
zdejšího, v jehož středu uprostřed hlavní komunikační linie mezi staro-
slavnou Třeboní a městem Otakarovým a Puklicovým
- 96 -
LISOV, město ležící 517 m nad hladinou Jaderského moi^e na
západním svahu veliké terciemi pláně Třebofiské (433 m): má 392
domů, 2521 obyvatel česk^-ch a kat., plochy 15'00 km-. Je sídlem okres-
ního soudu, berního, poštov. a telegrafního úiadu. okresního zastu-
pitelstva, okresní hospodářské záložny, v zásadě již povolené městské
spoíútelny, okresní nemocenské pokladny, obecné školy šestitřídni.
chlapecké školy měšfanské s učebným kursem (IV. třídou) a trojtřidní
průmyslové školy pokračovací s besídkou učňovskou. O původě města
nedochovalo se nám vůbec žádných zpráv, neboí zakládací listiny sko-
rém všech měst se ztratily. Historičtí zkoumatelé vlasti dějí, že po
jižních hranicích českých od Moravy přes Třeboňsko a Budějovicko
k Šumavě táhl se hustý pomezní hvozd a že část jižních Cech až ku
pomezí rakouskému byla za věku pohanského lesnatou, bažinami a
mlakami naplněnou pouští. S porážením a mýtěnim lesíj pomezních
bylo počato za Boleslavů v X. století. \' těch dobách od nepaměti
sídlil v krajině zdejší slovansk\' kmen Doudlebů. Když ])ak Přemysl
Otakar I. pohraničně hvozdy uděloval soukromníkům, použila zajisté
některá blízká šlechta příležitosti v té době a položila základ ku zdejší
osadě. Dle dějinnŇ-ch zpráv patřil Lišov. jsa městysem poddaným, pak
ochrann\'m královskému panství hlubockému a zakoušel s ním asi
stejné osudy. Nejstarší spolehlivá zpráxa o něm spadá do r. 1360. kdy
císař Karel 1\'. udělil dědičné rychtářství lišovské. na němž rychtář
Hanzl bez dědiců odumřel a k němuž kromě mčstyse ještě 18 okol-
ních vesnic náleželo. Valfridovi a Mikuláši, bratřím z Linkovic. V t\''chž
letech (1363) děje se také prvá zmínka o faře zdejší a chrámu sv.
Václava. Nedlouho potom dne 6. května 1378 zastavil král Karel
městečko Lišov s vesnicemi lantkrabí Janovi z Leuchtenberka za to,
že mu odevzdal panství domažlické. Práva kšaftovniho a odúmrtí došel
městys již za Václava W. (1400); t\''ž panovník udělil lišovským listi-
nou vydanou na Žebráce dne 13. června 1406 i právo hrdelní. Takto
těšil se Lišov tehdy příznivým poměrům, ježto ležel na silnici, kdy již
za Karla I\'. mýto a clo se vydávalo. vSvůj nynější městský znak, totiž
stříbrného českého nekorunovaného lva v modrém poli. obdržel městys
za krále Vladislava Jagajla (1489), kdy panství Hluboká a s ní Lišov
komoře královské patřily. Avšak následujícího roku 1490 dne I. května
zastavil týž král panu \'ilémovi z Peršteina panství hlubocké za 24.000 zl.
uher., k němuž náležely: Lišov, městečko. Oseln}'-. Hůry. Německé
hory, Koln\''. Lhotice, Velesprin s pustinami, Jelmo. Libnič. Hrůtov.
Levín, Jivno a vsi Lhotka a Přívořany za válek prvních ( 1452?) spustlé.
Kaliště a Třebotova hora. R. 1535 obdržel Hlubokou manžel dcery to-
hoto znamenitého pána českého, Ondřej Tngnad ze Suneku, který
četné stavby na sv\'ch statcích podnikal a též \ Lišově nový pivovar
založil (1536). Ježto nástupce jeho Adam ze Suneku špatně hospodařil,
bylo mu Hlubokou prodati r. 1562 pčinu Jáchymu z Hradce za I I.ť.OOO
kop grošů jáchymovských. Syn jeho Adam nejen potvrdil r. 1579 li-
šovským výsady jejich, ale udělil jim ještě r. 1582 dne 13. ledna právo,
aby o statcích s\'ých řídili mohli: také jim byl jiíeti tím r. Í.SHI uží-
váni jiter ěankovskŇch pustil pro stálou věrnost. Nástupce jeho Jáchym
Oldřich, purkrabí karlšteinský a poslední potomek svého rodu, zdědiv
četné dluhy po otci nákladnými stavbami způsobené, byl nucen Hlu-
bokou prodati r. l5y(S panu Bohuslavu Malovcovi z Malovic na Dřítni
a \'lkavech za 32U.O(JU kop míš. I*o smrti tohoto pána r. 1608 rozdělili
se o panství synové jeho \'áclav, Jetřich, Jan a Petr, Jan obdržel
Fot KI. P.Ťvek.
PRť'\-01) .\A K\1-:T.\0U neděli po .svěceni R.\TOLESTÍ
\' I.1Š0\'Ě.
Lišo\- a celou rychtu soujmennou a bydlel na zámečku \- Rudolfové,
Brzy potom vpád vojska pasovskéko r. 161 1 do Cech dotekl se zhoubně
Lišova, vSužovalat tato cizí sběř nemálo Budějovice, Hlubokou a Lišow
jak to úpěnlivé prosby lišovských a častá psaní pánů Jana a Jetiicha
panu Petru \'okovi do Třeboně zavítaná dosvědčuji. I dal se starý pán
z Rožmberka naléhavými prosbami pohnouti, že rodinně klenotv obsa-
hující 48.0(J0 kop grošů do Kutné hory vyměniti poslal. Dne 9, června
1611 bylo pak vyplaceno na polích mezi Lišovem a Štěpánovicemi
vojsku pasovskému peněz do statisíc, načež rota odtáhla ku Krumlovu.
-Tožt ten poklad preč, milá růže, již ji máš pokoj: nebudou tě více
škubati," dokládá s bolným srdcem poslední archivář rožmberský,
- 98 -
A^áclav Břežan. Tímto velkodušn\'m činem posledního vladaře rožm-
berského, jenž léhož roku (6. listop.) zemřel, jakoby se neehlěl dočkati
ončch smutnxch dob. které \' brzku na vlast přijíti měly. zbaveni li-
šovští a okolní nemalého trápeni. Avšak hroznějším zpiisobem dotkla
se lítice válečná Lišova a okolí za povstání stavů česk\'ch hned v červnu
r. 1618. kdy hrabě Matyáš z Thurnu. původce povstání, s vojskem při-
táhl do Lišova a Rudolfova, aby obléhal císařskou posádku v Budě-
jovicích. S nespoutanou svévolí krutě bojováno po 2 měsíce na obou
stranách. A když potom dne 8. listop. 1619 poražen císařský vůdce
Buquoy u Lomnice a zachránil se útěkem na Lišov do Budějovic,
pronásledoval jej Thurn a zřídil si hlavní stan v Rudolfově, kdežto
markrabí braniborský a kušovskx'. Jan Jiří. vůdce jjomocného vojska
slezského, měl hlavni stan v Lišově. Zde se vojsku stavovskému, bídně
opatřenému a nakažlivou nemocí strádajícímu, špatně vedlo po 6 měsíců.
Když pak Mansfeld, jenž spěchal z Plzně na pomoc stavovskému
vojsku u liudolfova. zradou svého sekretáře poražen u Záblatí (blíže
Volar) dne I o. června 1619. odtáhl Hohenlohe nakvap z Rudolfova
k Soběslavi. Avšak císařská posádka vypadši rychle z Budějovic, do-
honila zadní voj ustupujících, jemuž velel Oldřich Kinský. a napadla
ho. Ztrativše však asi 7o mužů. císařští upustili od pronásledováni, ale
za to Rudolfov a Lišov vypálili do základů. Xejen tato místa, ale i celá
krajina od surového vojska spustošena a v nivec obrácena, že některé
fary zašly; tak Lišov sám přifařen po 23 let k Hosinu. Lid přišel na
mizinu i tím. že mu ze statečků všechen dobytek sebrali; přes 3000
kusu sehnáno těžkého skotu tehdy z okolí do Budějovic. Buquoy
zmocnil se potom ihned Hluboké, odkudž Malovcové. jdouce při straně
stavovské, prchnouti musili. A tak jich drahocenný stalek. sídlo vla-
stenecké, skulil se jako zralé jablíčko \' klín démonického Dona Bal-
tazara de Marradas, smutně pověstného nekřestanskym řáděním v již-
ních Cechách v dobách protireformace náboženské, jemuž panst\í
i s Lišovem (1621) odevzdáno v trvalé vlastnictví. Po smrti tohoto
dobrodruha (1638), jenž před tím přesvědčiv se očitě o zkáze městyse
listem daným dne 24. dubna 1630 nějak\'ch úlev mu udělil, obdržel
Hlubokou jeho synovec František, jehož syn Bartoloměj prodal r. 1661
panství panu Adolfu ze Svarcenberka. Za válek o jiosloupnost Rn-
kouska (1741 — 1744). kdy Bavoři a ř>ancouzi. později i Prusové obsa-
dili Hlubokou, přišlo sice opětně nemalé soužení na Lišov, ale rozvoj
jeho násilně porušen nebyl, jako dříve za povstání českých stavů. Také
války napoleonské dotkly se městyse, neboř prošlo tudy v prosinci 180.S
a v lednu 1806 mnoho vojska francouzského a bavorského, což prý jenom
pana faráře zdejšího stálo 977 zlatých. Takto rozvoj města možno sto-
povati z počtu usedlých hospodářů; by lot r. lf)I.Ť v Lišově 75 osedKxh;
po válce dle jencrální konskribce z r. 1654 jen 64 hospodářů napočteno.
99 -
NY'kteři pro náboženství odběhli, zanechajico tu všechen nemovil\- ma-
jetek. R. I67'>. kdy právě založen byl zde knížecí špitál pro \2 chudých,
bylo napočteno osedlNxh 90. V katastru teresianském iivátli se nejmilej-
šich hospodái^ů 93; roku 1797 čítal však již Lišov 144 čísel. Od té doby
\zrůstal městy s. takže r. 1841 čítal již 311 domů s 2283 obyvateli. Re-
formy josefínské dotkly se též obce zdejší; zrušena kaple sv. Michala
z roku 1658. mimo kostel stojící, a hřbitov za město přeložen. V letech
1862—1864 star\' gotický chrám sv. Václava skrovných rozměru kromě
věže byl rozbořen a na témž místě zbudován nový kostel větší v moder-
nějším slohu románském. \' kostele chová se privilegovaný obraz Panny
.Marie s klenoty, darovaný farářem Stanislavem Gajeckým r. 1668. Za
dnů našich Lišov povznáší se hlavně živností truhlářství nábytkového;
Fot. Kl. Pávek.
MÍSTO VÉČ,\'É.
PEV.XV ROD PRO HVP,'^OMETRICKÉ .MKKKXÍ
LLSOVA.
asi v 50 závodech vyrábí se nábytek přepychov\' v nejmodernějších
slozích a vyváží se i mimo Cechy v obratu ročně nejméně ,500.000 K.
JmenovanN' průmysl, jakož i velkovýroba cihlářského zboží doilává
městu čilosti a ži\-osti a obstarává všechen takořka obchodní ruch
v místě. Dříve konány byly zde velké trhy na hovězí dobytek; \zalv
však za své zřízením trhů měsíčních v C. Budějovicích a hla\ ně ne-
dostatkem spojení železničního ku přilehlým drahám. -Mlýny Sosnv a
Koníř, samoty u Lišova, slouží obecenstvu, pokud mají dostatek vody;
samoty Větrn ík a V obrázek jsou pouze hospodářská staveni. Z \ v-
nikajících osobností sluší učiniti zmínku o zvěčnělém (t 1907) rodáku
zdejším, panu Ludvíku Pávkovi, c. a k. polním zbrojmistru. jenž vždv
hrdě hlásil se ku svému národu a bodr^-mi vídeňáky poctěn titulein
-český generál"'. Z pamálností zdejšího okolí lze uvésti „věčné místo'
- 100 -
čili pevn\- bod pro měřeni nadmořské výšky (5651485 m). jenž nalcvá
se u erární silnice asi ' ,j hod. cesty za městem směrem k C. Budějo-
vicům, granulitový to jehlanec z r. 1889. Lid okolní domnívá se, že
tímto jehlancem je označen střed Evropy. Nedaleko tohoto místa přímo
nad Lišovem jest výšina Větrník (566). odkud pěkná vyhlídka na ryb-
níky pánve Třeboňské a na hory Novohradské.
Odbočnou cestou odtud na západ vysokým jehličnat\'m lesem dojde
se asi za ■' , hod. do lázeňského místa Libniče. Tato vesnice čítá 47
domů s3()l oby válely národnosti české a má rozlohy 6'85 /&/«-. Lázeňsky-
dům s mal\'m parkem a pěknou verandou z jubilejní v\'stavy leži s ba-
rokním kostelíkem sv. Trojice opodál vesnice \- dolíku. v\''še jsou villy
I)r. Aug. Zátky, vůdce Cechů budějovických. K. Certíska. níže villa
Fot F. Kíinzi.
L1BNICSK1-: [.AZNE.
Gabriela (f Dr. Ferd. Zátky) a j. Minerální zřidlo zdejší se sirným prame-
nem odkrylo bylo hejtmanem panství hlubockého a lišovskěho Řehořem
Hosínským. S počátku vystavěny dřexěné lázně (16')|) a též dřevěná
kaplička a obydlí pro purkrabího. R. 17 14 dal kníže Adam František
z Svarcenberka přestaviti dřevěnou kapli a kamenn\' kostel z vděčnosti
k prozřetelnosti boží. jelikož panství r. 1713 před morem chránila. Při
kostele tom zřízena r. 1785 lokálie děk. kostela budějovického a r. 1855
pov5'šen kostel na faru. Nedaleko lázni, kde se říká nyní ..Na haldách",
-U lecháka" b\'vala la\írna pro blízké stříbrné doly. z nichž těžilo
se v XVI. stol. až 8000 hřiven stříbra. K Libniči náleží katastrem
i farou sousední obec Jelmo. mající 2!í domů a 12'^ obyvatel česk\'ch.
Asi čtvrt hodiny cesty jihozápadně od Libniče leží na okresní silnici
politická obec Hůry s 76 domy. 516 obyvateli českými na rozloze
6'88 knf. Nad vesnicí nalézá se dědičnv stříbrnv důl tiv. P31iáše", za-
101 —
ložený r. 1580 a náležející nyní ., Rudolf ovské těžařské společnosti sv.
Eliáše na stíihro". v dolu se pracuje nyní na postranní škole směrem
k Libniči, kdež hodlají narazili na zasypané výnosné doly ze X\'I.
století. Doly tyto mély svůj zlatý věk za Rudolfa II.; zkáza města
Rudolfova r. 1619 a další náboženské války zasadily tehdejšímu dolo-
vání smrtelnou ránu. A když r. 1620 Rudolfov se všemi právy darován
císařem Ferdinandem II. Budějovicům, zaniklo dolováni na sti^íbro i ze
starých odvalů docela. V pozdějších letech činěny občas pokusy, aby
spustlé doly zase obži\ly, za tou příčinou sám erár r. 1752 ustano\il
roční dotaci v obnosu 30.000 zl. na rázné provedení dědičné štoly sv.
Eliáše. Také držitelé Hluboké zavázali se dodávati zdarma potřebné
dříví pro hornictví v obvodu panství. Z práva tohoto se teprve vy-
koupil kníže Svarcenberk r. I86,'{, kdy zrušeno dolování aerárem, za
Fot. Kl. Pávek.
DĚDIČNÝ DŮL SV. ELIÁŠE U HŮR.
33.600 zl. r. m. V sousedství obce hůrecké leží na téže silnici městvs
Adamov, (Malé hory), mající 87 domů, 652 obyv., z nichž asi 21
Němců. Městys tento tvoří zvláštnost ve zřízení obecním; nemaje vlast-
ního jmění, netvoří ani místní zastupitelstvo a je tudíž zařaděno k ])o-
lilické obci hůrecké. Osada tato byla původně jako Rudolfov osázena
horníky a obdržela asi v polo\ici XVI. stol. své jméno od někdejšího
majitele Adama Ungnada ze Suneku, zástavního držitele panství hluboc-
kěho. Přičiněním pak nového pána, Adama z Hradce, povýšil císař
Rudolf II. listinou ze dne 6. února 1595 místo to za městečko a udělil
mu práv horních měst a také znak měštsk\'', ve štítě zlatém modrá
pětilistá růže. přes niž křížem položena kladívka hornická. Ve zdejších
a okolních kopcích rudonosn\'ch bylo své doby pilně dolováno, což
dosvědčují haldy a zaniklé šachty: patriarchy Abrahama, Lazara.
Vůle boží. Adama, Sv. tří králů, Orla, Marie Vítězné a j. Severo-
— 102 —
■/.úpaúnř 0(1 Adamova, na konci pánve permské nedaleko zaslave-
ných dolu anlhracitovych. je vesnice Voselno (Oselný-Úsilný): poli-
tickči obec tato má 45 domů s 416 obyvateli česk\''mi, měří 4.7'> /^m'
a jest přifařena jako Hůrv k Libniči. U samé vesnice končí dlouhá
odxodňovaci štola z dolů rudolfovskN'ch. která v místech těch již r. Í5.SU
přerazila flec anthracilov\-. \'oselno náleželo dří\e ])olilirky k Hurám ;
r. 1890 se stará tato obec hůrečka rozdělila ve tři samostané obce
totiž: Hůry s Adamovem. A'oselno. Jivno. \'šecky tyto obce náležely
v dobách poddanství k panství hlubockérau. Na okresní hranici jižně
od Voselna leží dvůr vSvětlík poblíž vojenských skladišť a v\'chodně
odtud na císařské silnici poněmčil\- Kudolfov. Asi 2U minut česly na
severovýchod od tohoto města je vesnice Jivno (dříve Jilonov). mající
42 domy. 296 ol)y\alel českých a rozlohy 6'28 /&/«-, od r. 1890 tvoří
samostatnou politickou obec. Nad vesnicí je \'\'šina zvaná ,Baba" io78m),
jež nevyniká sice \vsokou polohou, ale je zajímavá tím. že se odtud
na jihu v úžlabině. utvořené na Icvo vrchem sv. Jana (624 m). n;; pra\o
[)ak třemi malými výběžky Kletě, objeví za jasných dnů letních na
večer v pozadí zcela zřetelně na levo \'elký a iMal\' Brůhl a na právo
Traveňská stráň (1691 m) v H. Rakousich. Jivno patřilo k panství
hlubockému: z výčtu usedlíků z r. 1490 zachovala se zde jen dvě
jména pů\odní (Hlaváč a Martince). V čís. p. 13. byl druhdy svol)odn\-
dvůr I' a r t h e n o v s k \' měšfana budějovického z Parthenau; byl r.
1680 zakoupen k Hluboké a později zase pro vzdálenost odprodán.
Nedaleko Jivna je samota J e s k y n ě s 9 popisnými čísly. ])ocliázejicí
dle místních zpráv asi ze X^'IT. stol. O původě jejím udržuje se lato
l)ověst: Za starých dob chytali v těch místech do jam vlky. Když pak
v krajině této vlků více nebylo, ubytoval se do jedné jámy asi před
dvěma sty léty samotář drvoštěp. Kdysi lo\ili v těch místech knížecí.
a že silně pršelo, schovala se celá družina i s knížetem k dr\ošlě])u
do jámy. tehdy již na způsob jeskyně ui)ra\'ené. Za to daroval kníže
jeskyňáři. lak mu říkali, potřebné dříví z Černého lesa, by si posUuil
řádnou chalupu, což on učinil. Dřevěná chalupa v původní podobě
stojí podnes na tomto místě a zove se , jeskyně" a obyxalcl ..jeskyňář".
Samoty tyto náležející k Ji\nu zovou se v novější době také Vyhlídky.
l'řed několiiui lety kvetlo v Jivně cihlářství: pracovalo se ve 12 pe-
cích. \^ýroba zboží toho poklesla drahotou dříví a nedostatkem spojení
železničního, takže nyní i)ouzc 2 pece utlržují se \- činnosti. Xa mislě.
kde nyní u silnice císařské leží samota a hájovna, stávala ves a dvůr
Lhotky; spusllá byla již r. 1452. Jižně Jivna na pokraji čáry náro-
(loslni je ves Třebotovice (dříve iřebotova hora) se 40 domy a
;)28 obyvateli českými a nedaleko na východ Kaliště s 22 domy a
l.'-56 obyvateli národnosti české. Oíjé vesnice tvoři spolu katastrální
oiiec a mají rozlohy 8'37 km' a jsou přifařeny do blízké Dobré A'od\',
- 103 —
vsi to národostně již smíšené v okresu českobudějovickém. Patří\aly
již za dol) Karla TV. k rychtáí-stvi lišovskému a tím tedy i k panství
hlubockému; Kaliště své doby počítány i ke zboží rožmberskému a
v X\'III. stol. držel je Jan Jáchym Markvartic z Hřebene (t 1732). Vý-
chodně Kaliště je ves Zaliny (Zalyně), mající 27 čísel, 157 obyvatel
česk\'ch a rozlohy 4-38 km-. Ves patíívala zboží třeboňskému a b^ývala
rijzným pánům zastavována; po r. 1541 byla připsána již do obnove-
ných desk zemských k panství rožmberskému v Třeboni. Za vpádu
vojslva pasovského do Cech r. 1611 byla ves tato v dubnu téhož ruku
vvpálena. že málo zůstak). Stalo se to proto, že sedláci v sebeobraně
zabili dva muže z té roty pasovské a hodili je do studně. U Zalin
stávala ves \'ztuhy, která v třicetileté válce zanikla. V drženi této
\-si býval známý primátor budějovický, Ondřej l'uklice. který se psá\-al
odtud ze Vztuh (t 1467). Provdáním jeho vnučky Johany, přešly
^'ztuhy a U r t v i no v i ce v majetek budějovického měšfana Linharta Ek-
harta. Od Zalin na jihov\''chod pod bývalým hradem I.andsteinem v dolině
LEDENICE. starobylý městys, mající 246 domů. 1551 obyvatelů
českých s rozlohou 1535 km": připomíná se již r. 1291. Nynější obno-
vený kostel sv. Vavřince měl r. 1384 faráře. Dle pověsti založen
městys \- XI 11. stol. zároveň s hradem na blízkém ná\-rší. kde dosud
se říká .Xa hradě" a osazen obyvateli domácími. Asi po 200 let zů-
staly Ledenice poddanou vsí pevnosti Landsteina, až konečně dle do-
mácích zprá\' ke konci XV. nebo počátkem XVI. stol. se svolením
krále Viadislaxa 11. \'ilémem z Landsteina na městvs povvšenv a ro-
dinným znakem pánů z Landsteina — pětilistou stříbrnou růži se zlatvm
okrajem a zelen_vmi koutečnými lístky v červeném štítu — jakoby měst-
ským znakem opatřeny. Ledenice jiatřívaly [lůvodně již starodávnému
zboží Vitkovců. po nichž nazývali se synové Budivoje krumlovského
a bratři slavného Závise (f 1290) Vítek, Vlk. Budivoj a Henslin, jimž
nešťastnou pohtikou vůči králi Přemyslu Otakarovi IL ze všeho bohat-
ství pouze Ledenice zbyly, totiž Budivoji a Henslinovi. nebof ])r\ni
d\a po pádu Závišově ze země vyšli. Po záhubě této větve dostalv se
Leilenice od r. 1317 jiné ratolesti toho rodu. pánům z Landsteina. kteří
si oblíbili hrad ledenický na paměf svého dřevního sídla (u X'o\-é
Bystřice) Landsteinem nazývati; náze\- ten zůstal hradu tomu až do
jeho sesutí ( 1433). Připomíná se tu Smil z Ledenic (t 1358), bratr
pana Viléma z Landsteina (f 1356), jehož vnuk Vilém, zemský soudce
a člen jednoty panské proti králi Václavu IV.. udělil listinou ze dne
29. dubna 1398 Ledenick\''m právo odúmrti, řemesla dělati a piva va-
řiti. Potom r. 1404 získal Ledenice pan Jindřich z Rožmberka, zaplativ
bezpochyby veliké dluhy pana Viléma z Landsteina. Syn tohoto Jin-
dřicha, smutně pověstn\- v historii české. Oldřich z Rožmberka, po-
máhal za válek husitskvch cizím hrobníkům národa našeho zahrabávati
- 104 —
V rum a popel ideu lidstva a ulápěli v kr\i lidské volny i"o;íum člo-
věka: spojil se totiž s nepřáteli proti vlasti v době. kdy národ česk\-
jako duchem božím b\i nadšen, aby lepší pojistil sobě budoucnost.
Z té příčiny Táboři a Sirotci v letech 1423 — 1433 na odvetu podnikali
vpády do okolí třeboňského a jako zhoubná bouře všecko, což páně
Oldřichovo, před sebou ničili. Za těchto výpadů nepřátelských dvorská
čeládka na Landsteině se rozprchla, a hrad byl patrně Husity zbořen.
Xa místě pak sesuté tvrze vystavěn dvůr. jejž pan Oldřich, jsa v peněž-
ních nesnázích, prodal r. 1447. Teprve po stu letech (1548) koupil
městys s patřičnými k němu vesnicemi znovu — .Ledenice městečko
s mljmem a dvěma dvořáky dědičn5'mi a při tom zámek zbořen\' Land-
stein řečenj'" — pan Vilém z Rožmberka za 11.000 kop grošů a dal
v obnovené desky zemské k panství třel)oňskému na věčné časy za-
psati. Později povstaly na dvořišti 4 dvory selské, jichž obyvatelům
Jan Jiří ze Svamberka, dědic panství třeboňského po posledním Rožm-
berkovi Petru Vokovi (f 1611). táž práva udělil. kter\'ch městečko
I^edenice požívalo. Po porážce bělohorské bylo dědictví nového pána.
jenž súčastnil se povstání, zabráno pro císařský fiskus a teprve r. U)Ol
postoupeno panu Janu Adolfovi ze Schwarzenberka. Po válce třiceti-
leté náleželo k farnosti ledenické s filiálkou štěpánovickou 2226 duší.
jak uvedeno v dopisu vikariátu velešínského, což na ten čas bylo
dosti. R. 1782 Inla stará věkem sešlá věž zbořena a vystavěna nová
s cibulovou bání: kostel sám opraven r. 1řU8 a znovu vysvěcen. Oby-
vatelstvo živi se v městysi ponejvíce zemědělstvím a chovem dobytka:
avšak \' nejno\ějši době provozuje se silně asi v 6.S dílnách průmysl
truhlářstvi nábytkového, jenž obstarává obrat ročně asi na 200.000 K.
Jmenovaným průmyslem zaměstnává se asi 220 osob.
Jižně Ledemc je rozsáhlé pastviště asi ( I 15 ha), kdež nalézá se
v silných vrstvách množství dobré ohni\'zdorné hlíny, jíž analysi pro-
vedla -Chemická laboratoř pro průmysl hliněn\'- v Berlíně". Litovati
jest, že nenašel se žádný podnikavý člověk domácí, aby tu zřídil
továrnu, a že byla obec nucena odprodati pozefnek s hlínou cizí to-
várně na hliněné zboží ve F^lorisdorfu u Vídně, náležející firmě „Le-
d''rer a Xessanyi" za 27.000 K. Obec sice z počátku prodala materiál
s podmínkou, že se na místě zřídí továrna, ale firma se vykoupila
z |)ovinnosti 4000 K a 2 K za každý odvezený vagón hlíny drahou do
l'"lorisdorfu.
Katastrem do Ledenic patří ves Růžo v. kteráž vysáz<'na z roz-
kazu knížete Josefa ze Schwarzenberka jako dělnická kolonie. Ke
k:iždé chalupě přiděleno 6 strychů půdy a za těžkých podmínek pře-
n 'cháno dělníkům k užívání. Po roce 1848 byly pozemky jmenované
vvvazovací komisi k v\kupu uznány; ale knížecí zástupce se odvolal
a pozemky nebyly vyvlastněny. Dnes však nakládají Růžovšlí
— 105 -
s půdou jako s vlastnictvím. Kníže pozemků více odejmouti nemůže,
ač dostává z nich měni\ v nájem. Takto podnes pracuji obyvatelé této
vesničky jako kdysi za roboty v knížecích lesích.
Asi 4- km severov\'chodně Ledenic na okresní silnici leží obec
Slabořovice (dříve Slavošovice); má 33 domů, 190 obyvatel česk}'ch
a rozlohy 7'4I km''. Nedaleko odtud v právo u rybníka Spolského je
ves Libin, mající 53 domy, 276 obyvatel českS^ch na rozloze 7 '98 km''.
v levo pak Vlkovice u soujmenného rybníka s 25 dvory, 139 oby-
vateli česk5'mi a s rozlohou 382 km'-. Tyto samostatné obce leží
v rybničné krajině a náležely až do zrušení patrimoniálního zřízeni
k panství třeboňskému: několik domů v Slabošovicích (7) a v Libině
(8) odvádělo platy druhdy též augustiánskému klášteru v Třeboni a to
až do jeho zrušení \"ilémem z Rožmberka r. 1566 se svolením císaře
a papeže. Vlkovice držel na počátku XV. století Jan Tožice z Tožic,
\ladyka z Vidová, jenž tu r. 1400 založil nynější rybník Vlkovick\''
(113 /la), dříve Pamatuj zvan\'.
Západně od AMkovic je vesnice Zvíkov (dř. Zvíkovec), mající
44 domy a 286 obyvatel českých ; odtud na severovj-chod leží ves
Hvozdec s 27 domy a 152 obyvateli česk\'mi. Obě vesnice tvoří
spolu politickou obec a mají katastrální plochy í\'19 km-. Zvíkov je
zajímavý tím, že se v něm do dnešního dne spatřuje stará neporušená
tvrz řečená Zvíkovec a to s určit\'-m rokem založení. Při živnosti
č. k. 19. jest čtyřhranné xěžovité stavení z ploského kamene zšiři
I3'5 //2 a zv\''ši asi 1(» m, za\-írajici jižni stranu dvora. Xa txrzi této asi
u výši 7'5 m spatřiti lze u okna na straně ke dvoru pamětihodný
kámen, na němž poznamenán rok 1406, kdy byla tvrz vyzdvižena.
Xejstarší držitelé Zvíkovce patřili ku předákům rytířského rodu Hara-
chovského, z něhož \'ilém. Přiblin a Xedamir připomínají se po roce
1362. Na poč. XVI. věku držel tvrz Jiřík Majnuš z Březnice; dcera
jeho Eliška provdavši se za Heřmana Lhotského ze Zásmuk, manželi
statek odkázala. DotčenV' Heřman učinil dne I. listop. 1536 „ochu-
zeným lidem svým ve Zvíkovci,, aby se i pod nim šfastně zmáhali"
nadání takové, aby mohli volně o svých statcích říditi. Eliška však
r. 1539 prodala ves bez tvrze a díl vsi Štěpánovic Petru Rožmberkovi
za 2700 kop, od kteréhož času ves k panství třeboňskému náležela.
Tvrz byla přikoupena nedlouho potom k panství hlubockému Ondřejem
Ungnadem ze Suneku. ještě před r. 1551. Koupi této tvrze umožnili
svému pánu Lišovšti, ježto je přivedl k tomu, že mu 1500 kop půjčili,
pročež jim později statek, když k penězům nepřicházeli, v nájem puštěn.
V popisu panství hlubotkého 1562—1601 připomíná se ještě tato tvrz
ale r. 1628 byla již pusta. Podle urbáře r. 1677 patřily ke tvrzi zahrada,
2 lány a 2 jitra polí a les Slabec s lukami. R. 1718 prodal kníže
Adam Schwarzenberk popluží zvíkovské v dědičný nájem Jakubu
— 106 -
Tvrzákovi a Pavlu Košfálovi, kteří již před tim Inii tvrz. dvůr a ně-
které pole najali. Když pak se oba rozdělili, dostal Tvrzák (jmenoval
se tak proto, že ve tvrzi bydlel) dům č. 19. s tvrzi a K ostál č. 15.
a každý z nich jisté pole.
Těsně v sousedství Zvíkova na západ leží poplužní dvůr Urti-
novice (dříve Urtvinovice), druhdy ves. která ve SOleté válce za-
nikla. Dvůr i ves držel v XV. stol. slavn}' primátor budějovicky'
Ondřej Puklice ze Vztuh ; vnučkou jeho Johanou přešel statek ten
v majetek měšfana budějovického Linharta Ekharta, jenž stal se pak
předkem vladycké rodiny Ekhartův z Urtinovic. R. 1633 přikoupeny
oba statky, Urtvinovice i Vztuhy, k panství třeboňskému s vesnicemi,
které však od těch dob s povrchu zemského zmizely.
Na císařské silnici mezi Lišovem a Třeboni leží v údolí ves
Stěpánovice (dříve Štěpánov); má 96 čísel, 624 obyvatelů národnosti
české a rozlohy 14'58 krnK Star\' gotickS' kostel Nanebevz. Panny
Marie, opravami znešvařenS', měl již r. 1356 faráře. V kostele je ka-
menná křtitelnice z r. 1515 a dřevěná socha Panny Marie s uměleckou
cenou. Ves původně náležela pánům z Landsteina: právo odúmrti
udělil ji \'ilém z Landsteina dne 29. dubna 1398. ^' době válek husit-
ských měl zde platy některé Jan TožickS' z Vidová, ale větši část
vesnice držel Oldřich z Rožmberka, odpadlík od víry podobojí a zákeř-
nický nepřítel Husitů. Když pak Táboří a Sirotci se svými vůdci
Janem Brdinkou a Janem Čapkem ze Sán podnikali v letech 1423—1433
válečné taženi k Třeboni, aby tu škodil Oldřichovi, došlo i na tuto
vesnici, která popleněna, kostel vyloupen, načež ztratil faráře. R. 1440
koupil platy Oldřich z Rožmberka od Jana Tožického a tak celá ves
připojena k panství třeboňskému a kostel přidělen jako filiálka k faře
ledenické. Teprve r. 1738 filiálka tato pro velikou vzdálenost zrušena
a kostel od ovdovělé kněžny Eleonory ze Schwarzenberka nově vy-
zdvižen. K obci této jsou přifařeny nyní obce: Zvíkov, Hvozdec,
Vlkovice, Slabošovice, Libin, Horní Miletín a poplužní dvůr
Vranín, ležící za Štěpánovicemi na císařské silnici na pokraji pánve
Třeboňské. Dvůr dal vystavěti hejtman rožmberský'', Jan Cern\' z Vi-
noře, r. 1573 na místě vymýtěného lesa Vraní. Naproti dvoru strmí
pamětihodný dub, jenž dle lidového rčení pamatuje pr\'' Žižku; má
v objemu 7 m. Severně Stěpánovic asi 2 km cesty jsou vedle sebe
dvě katastrální obce Miletín Dolní a Horní, jež patří k politické
obci dunajické. Dolní Miletín má 21 domů, 122 obyvatel česk\'ch
a rozlohy r87 km'-: Horní má 19 domů, 106 obyvatel českých a roz-
lohy 2M8^/?ť-. Horní Miletín patříval k panství třeboňskému a byl své
doby zastavován klášteru třeboňskému; naproti tomu Dolní Miletín
jsa přifařen k Lišovu, patříval k panství hlubockěmu.
- 107 —
Nedaleko těchto obcí na okresní silnici leží vesnice Dunaj ice
mající 72 cMsel, 400 obyvatel česk\'ch a rozlohy 8'\8km''. Obec patri-
vala k panství třeboiiskému a odváděla též platy klášteru augustián-
skérau v Třeboni. U vesnice je vrch zvaný hora Dunajická (502 m).
kdežto na vrcholu v lese strmí kaple sv. Anny a kolem ní kři/ová
cesta. Sem konán}' b\''vají z blízka i daleka pouti. Na severov5'chodni
straně Dunajic dob\'vala se před nedávnými lety ruda železná a vozila
se do slévárny v Chlume u Třeboně. Dolování přestalo, ježto do-
prava rudy po nápravách byla drahá. V lesích tamějších jsou místy
močály a bahna (pánev Třeboňská), obsahující dosti rašeliny, ze
které se dříve dělali borky. Tato ves je přifařena k nedalekým Slavě-
nicům, jež zovou se Dolní a Horní; tato má rozlohy 478 km-, ona
9^^9 km-. Obě obce mají úhrnem čísel 82 a 492 obyvatel českých.
Zdejší farní kostel sv. Mikuláše a Linharta, náležející nyní nábožen-
skému fondu, měl již r. 1384 faráře. Ve XIV. století postavena byla
zde tvrz a vodami obstoupena; náležela k panství lomnickému. Oboje
Slověnice jsou odděleny od sebe jižní prodlouženou částí r\'bníka
Dvořiště, jejž založil Ješek z Kosové Hory 1363, strýc a dědic Viléma
z Landsteina, pána na Lomnici (j 1359) z rodu Vítkovců. U tohoto
rybníka stál druhdy Dvořištský čili Slověnický klášter jeptišek z řádu
sv. Kláry. Při rozšiřování rybníka tohoto byl pak klášter zbořen, a
jeptišky přeloženy do Krumlova. V Horních Slověnicích stávala také
v r3'bníce jmenovaném tvrz; kdy zanikla, není určitě známo. Bezpo-
chyby byla opuštěna, když bylo zboží lomnické k panství třeboňskému
připojeno, což stalo se po válkách husitských 1437, ve kterémžto roce
král Sigmund. po bratru svém Václavovi IV. pánu na Lomnici, pustil
zmíněné panství, k němuž Slověnice náležely, Oldřich z Rožmberka.
K Slověnicům patří katastrem víska Sádky. jež odvádívaly platy
hradu lomnickému.
Nedaleko Slověnic na okresní silnici k Lišovu leží katastrální a
politická obec Hůrky; má 72 domy, 485 obyvatel česk\-ch a rozlohy
6'88 km'-. Vesnice patřívala k panství hlubockému. jako přilehlý Levín
a Hnitov, kteréžto dvě vesnice odtrhnuvše se před dvěma lety od
Hůrek, tvoří nyní sanrostatnou politickou obec s 30 domy, 195 obyva-
teli česk5'mi a mají rozlohy 5'24 km". V Hůrkách je pěkná kaple sv.
Jana Nep. a nová budova dvoutřídní školy obecné. Západně Levína
pod vrchem Cankovem stávala ves Přívořany, která v době půtek
správce země české Jiříka z Poděbrad, s Oldřichem z Rožmberka —
asi 1452 — zanikla.
Severozápadně od Levína jest vesnice Velechvín, jež s blízk\''mi
obcemi Kolným, Lhoticemi. Červ. Újezdem tvoří společně kata-
strální obec, mající 109 domů, 642 obyvatel česk\''ch a rozlohy 4273 km'-.
v němž zahrnut knížecí revír 3\02 ha. Obce tvto náleželv až do zru-
— 108 —
šení palrimoniálnich zřízeni k panství lilubockému. \' nynějším há-
jemství velechvínském stávala druhdy ves Pro chod. náležející k man-
ství hradu hlubockého : vysázena byla již v dobách přernysloveckých
k obvyklé službě hradní. Páni z Prochoda sídlili nedaleko této vesnice
na místě, kteréž podnes se zove „na residenci". Král Karel udělil
r. 1373 toto manství v léno Ješkovi řečenému Celistka (erbu růže),
který ji koupil od dědiců t Ješka Prasete, by služby ke hradu konal.
Asi po stu letech (1471) prodal statek tento Jiřík Celistka z Prochova.
patrně poslední potomek schudlé větve pánů krumlovsk5'ch, Hrozna-
tovi z Petrovic. R. 1540 koupil statek prochodský známx' Ondřej Un-
gnand od bratří Jindřicha a Jiří z Ojírů z Protivce. Kdy pak vesnice
tato zanikla, není povědomo: na místě tom rozkládá se nyní velký
knížecí les Prochod zvan\'. Jinou zajímavou zvláštností Velechvína
je vysoký násep u rybníka řečený „Hradiště", na němž nyní stojí
škola; jméno jeho táhne se zajisté k první soujmenné kultuře slovan-
ské, vládnoucí v Cechách od \'.— XII. stol. po Kr. Xa místě tom bylo
totiž patrně v pozdní době pohanské nebo na počátku křesfanství
zbudováno menší ohrazené místo, by skytalo útulku a záchranu před
náhK^mi nájezdy nepřátelskými. \' této vesnici pálívali před nedáv-
nými lety vápno dobré jakosti, dob\'vali železnou rudu a dělali kolo-
maz. V nedalekém pak Kolněm jsou v lese lány dobrého písku hlini-
tého, dosud nedotčeného, a u Lhotic na „Bílé hoře'' kaolin, místy
i uhlí. jež l)vlo zkoušeno.
Jinak mají krajiny tyto i zajímavost praehistorickou, neboť v taju-
plném lesním šeru u Červ. Újezda upoutává nás asi 80 pozdních
mohyl žárových, rozměrů velik\'ch i malých, jež lid zove „kopce".
Hroby tyto na úroveň země budoval již lid slovansk\- neznámého
jména asi v VIL— VIII. stol. mil\'m zesnulým ve víře v posmrtnx-
život. Avšak i o něco dále na západ v tichém lese Alojči opět jiná
posvátná pohřebiště z dob prvního bronzu (= kamenné mohyly asi
gallských Bojů) tesklivou a tajemnou k nám mluví řečí a vydávají
svědectví o jiném samostatném pokolení s vlastní kulturou a věrou,
jež obývalo několik set let krajiny jihočeské; |)ozůstatky jeho jsou
uloženy v museu starověkých nálezů v zámku knížete vSchwarzenbcrka
na „Ohradě" u Hluboké.
Zapadla pamět minulosti, ale němé ty pomníky dávných dob
vzrušením a pietou \elikou naplňují mysl naši, ncbof vane z nich
láska i víra a nad nimi vznáší se mír.
Jan Dejmek.
109
L OKRES TŘEBOŇSKÝ.
Jiliov\'chodni cip Cech zaujímá okres T^eboňsk^'^ Hraničí na sever
s okresem Lomnickým, na východ s Jindřichohradeck5'm a Novoby-
střickým jakož i D. Rakousy, na jih s okresem Trhosvinenským a na
západ s Lišovsk\''m. Leží v něm 1 město, 2 mčstyse a 34 vsí s 23372
obyvateH, z nichž jest 22.084 Čechů. Okres jest tedy cel}' český, jenom
v Suchdoie patři k druhé nárochiosti 668 ítřetina), v Chlumu 178 (de-
sítina) obyvatel (vlivem továrních dělníků ve sklárnách .Stíilzlových) a
v Nové vsi 267 (polovina) jakožto osadě v XVIIL století se smíšeným
obyvatelstvem založené. Ba i nejbližší osad}- v Rakousích jsou ještě
české. Domů čítá se 2641. Plocha okresu měří 37.134 kni', z nichž
9556 ha připadá na pole, 4730 na luka a 16631 na lesy. Z toho náleží
14.186 ha velkostatku Třeboňskému, jež se opět dělí na 3189 ha polí
a luk, 1623 ha rybníků a 8462 ha lesů. Panství Chlumecké obsahuje
6530 ha. (3bec Třeboňská má deskový statek o. 6868 /?«. Konečně sem
zasahuje v^elkostatek preláta Krumlovského o 1595 ha (u Mladošovic).
Kdysi v třetihornich dol)ách pokrývalo půdu okresu Třeboňského
sladkovodé jezero, jež pak vydmutim se půdy v jižní části řekou Lužnici
v\-teklo. Kotlina Třeboňská od podobné Budějovické hřbetem Rudol-
fovsko-Hlubockým oddělená jest proto vyschlé, jenom nepatrně k se-
veru nakloněné dno toho jezera, v němž písčitá a močálovitá půda
převládá. Spodina jeho sestává z neprostupné hlíny a z rozličně zbar-
veného jilu. čímž na mnoze zemědělství stává se obtížné. \'šady v or-
nici jeví se pro její pů\od nedostatek vápna a musí se přivážením jeho
(obyčejně z Chýnova) tomu zlu čeliti. Za to jest rozličné, leckdy dosti
vzácné, hlíny (jako u KlikovaJ všady nadbytek. Stavební kámen je
však na několik m.álo míst (Stříbřec), ležících na vyvj^šené hraně
kotliny, obmezen. K stavbám, vyjma základů, berou se proto cihly
(dříve dříví). V nejstarší době pokr\''valy bezedné močály a hluboké
lesy zdejší krajinu. Proto také byla naše krajina pozdě obydlena. Doba
kamenná a bronzová není zde vůbec zastoupena a také památky z doby
románské jsou zde dosti vzácné. Hojně vodní přítoky jak z Novohradské
tak Rakouské vyv_všeniny. zvláště na jaře a na podzim, jakož i ne-
patrný spád terrainu daly tu podnět k utvoření velkých vodních ná-
držek a močálů. Staré zdejší listiny hemží se názvy Blata, paludes.
rákosí, Mozel, ostrov, Werd a p. U samé Třeboně vedlo na 3 strany
přes močály I km dlouhé mostování, t. j. vedle sebe položené trámy.
— zvané dlouhý most. Tím, jakož i četn5'mi rybníky, které tu v XVI.
století povstaly, majíce k zakládáni svému příhodnou půdu. stává se
zdejší krajina nejbohatší na vodu v Cechách. Proto se Třeboň jmenuje
— 110 -
také jezerní město. Spuštěním močálů a zakládáním rybníků stal se
zde první krok na dráze pokroku. Osídlení zdejší krajiny nedalo se
dříve než v X — XI století.
Území patřilo dříve zeměpánu. jenž je dal lénem pánům z Land-
šteina. větvi Vítkovců. po nichž město dostalo jméno německé Witti-
genau-Wittingau. České jméno odvozeno od jména mužského Třeboň,
jakž nejspíše slul lokátor. Jednu část Třeboně Prezník zvanou daroval
roku 1 186 vévoda Bedřich klášteru Světelskému v Rakousích. na nějž
dodnes upomíná jméno mKma a rybníka, dříve vesnice Opatovice. a od
něhož ji koupili zpět kolem polovice XIII. století opět páni z Landšteina.
„Třeboň" pak odvozuje se od tříbiti, m5'titi, jakož dubové pařezy nejen
na okolních lukách, nýbrž i v samých domech Třeboňských vykopány
bjiy. Od Landšteinů pochází část Zlaté sloky až ke mHmu Opato-
vickému, jakož i nejstarší rybníky (již v XIV. století).
Od Landšteinů koupili r. 1366 Třeboň jich strýcové, páni z Rožm-
berka. Ti založili zde hned v roce po svém nastoupení klášter
řeholních kanovníků sv. Augustina a odevzdali mu duchovní správu
far}'. Do roku 1380 rozmnožili nadání na 18 kanovníků. Ti zřídili
zde vedle místního dvora poplužní dvory. Nový dvůr. Dvorec. Vranín
a Oboru. Zbožní zakladatelé nadali klášter Třeboňsk5' nejen bohatě,
n\'brž dali mu svým nákkulem poříditi a malbami okrášliti potřebné
bohoslužebné a vzdělávací knihy. Mniši sami postarali se o vý-
zdobu kostela svého a křížové chodby, jak objevené a péčí knížecí
obnovené zbytky jich od XIV — XVI století dokazují. Nemenší péči
měli o svou knihovnu, v níž při zrušení kláštera 402 star\''ch vzácných
rukopisů se nacházelo, kteréžto dostávše se většinou do universitní
knihovny a obsahujíce látky ze všech oborů lidského vědění slávu
kláštera Třeboňského dosud hlásají. Štědří Rožmberkové založili také
chudobinec pro 17 chud\'ch a sešK-ch lidí. vystavěli vedle něho ko-
stelík sv. Alžběty a nadali zvláštního kněze, jenž třikrát v týdnu pro
špitálniky mši sloužiti měl. Chudobinec ten ležel v nynějším rybníku
Světě, tehdejším Svinenském předměstí nedaleko ostrova a patřil
k němu dvůr. rozsáhlá pole a luka, rybník a četné platy z vesnic. Též
dvůr v Chlumu s 3'/, lánu pozemků mu náležely. R. 1399 byla Pel-
tráta ze Štítného, sestra známého našeho spisovatele Tomáše ze Štít-
ného, zde ',v chudobinci šafářkou a hospodyni. Při své smrti r. 1414
odkázala vedle jiných legálů 7 kop na hrobový kámen s českým ná-
pisem. Ústav ten, jenž četnými dalšími odkazy od zakladatelů a jinvch
dobrodinců rychlým krokem k výši a rozsahu velkostatku spěl, utrpěl
první pohromu za válek husitských tím, že husité obléhajíce Třeboň,
kostelík sv. Alžběty vypálili a zbořili a ostatní zboží chudobince spu-
stošili. Teprve r. 1484 byl kostel opět vystavěn. Znamenitý tento ústav
změnil se náhle, když r. 1.572 \"ilém z Rožmberka zakládaje rybník
-III
Svět celé předměstí Svinenské s chudobincem, dvorem a kostelem
strhnouti dal, kostel sv. Alžbět}' a předměstí Svinenské vystavěl na
nynějším předměstí Budějovickém a pro ústav koupil dům vedle ko-
stela v městě. Blahodéirný tento ústav byv od Schwarzenbergů na 18
osob rozšířen, stává dosud a poskytuje v práci sestárK^m dělníkům,
řemeslníkům a čeledínům bezpeěn\' a dobře zásoben}' útulek.
Stav okresu Třeboňského v XIV. století charakterisuje nejlépe ta
okolnost, že chrám sv. Máří Majdaleny (nyní stanice Chlumec-Pilař)
jmenuje se „na poušti", a že zde v místnostech u sv. Barbory, v Kou-
tech a Zálomu zdržo\'ali se poustevníci. Již v druhé polovici XIV. století
setkáváme se s celou řadou takových mužů. kněží a bratří Majdaleny:
U SV. ALŽBĚTY V TŘEBONI.
Rožmberkové vykázali jim kopu grošů stálého platu; jednotlivé poustky
stáxaly na místě nynějšího presbytáře, kter\' r. 1534 přistaven i\vl.
R. 1400 poukázali Rožmberkové poustevníku Václavu Čepicoví a jeho
south-uhům k stavbě kaple na místě „Stará pila" zvaném 4 kopy roč-
ního platu. Jin\' poustevník seděl v Zálomu, dnešní to sv. Barbory,
kdež dodnes poustevna stojí. Také zde postavena kaple sv. Barbory.
Třetí poustka byla v koutech u pozdějšího rybníka Rožmberka. (1410).
Místo obrazu na stromě visícího vystavena r. 17,34 dřevěná kaple,
která r. 1762 kamennou nahrazena. Strop její ozdobil chvalně známý
malíř Frant. Jak. Prokyš pozoruhodn\'m obrazem na omítce : německý
král Jindřich odevzdává rámě sv. Víta sv. Václavovi. Také olejový
obraz sv. Víta na oltáři pochází od téhož mistra. Na místě poustky
- 112 —
Stojí nyní jednopatrová budova, kdež výletníci občerstvení a trpící
z blízkého sirnatého pramene lázně dostati mohou.
Ježto v Třeboni dne 10. ledna 1395 páni obnovili Jednotu proti králi
"\'áclavovi IX. a Jindřich mocně se položil proti Budějovici;un. jali se
přívrženci královi na Třeboňskou krajinu dorážeti. Třeboň hájená posád-
kou a nepřístupna močály obhájena, ač se proti ní zradou i žebříky uklá-
dalo, ale tím více trpělo bezbranné okolí. Smělí odvážlivci, kteří upadli
do rukou Rožmberských, mučeni a oběšeni v Třeboni. \"\'slechy tj' za-
pisovány do t. zv. Popravčí knihy Rožmberské, jíž se nám množství
podrobností ze současných příběhů zachovalo, jimi osvětleno také m.ládí
Zižkovo. Při vypuknutí válek husilsk\''ch prchli mniši, byvše poučeni
osudem kláštera Zlatokorunského, do Rakous a Bavor, ale Třeboň byla
šťastně obhájena. R. 1422 poslal Zižka lovčího Rybku z Lomnice do
Třeboně vyjednávat, nejspíše aby se vzdala; ovšem marně. Dne I.^S.
dubna 1423 pokoušeli se opět husité bez výsledku o Třeboň. Opět dne 21.
května 1425 přitáhl Jan Bzdinka s velikým vojskem k Třeboni, ale odražen
v\'p.adem posádky Rožmberské s velikými ztrátami k Xovxmi Hradům
odtáhl. Také Kamaret z Zirovnice byl při tom sám sv\''m životem
i svými lidmi a potom, když města nemohli dob\''ti, jel sám třetí pryč
a své lidí poslal s Tábory k Novému Hradu. R. 1433 vojsko Sirotků
pod svým hejtmanem Janem Čapkem z Sán správcem a Buzkem
z Smoletel, táhlo od Veselí přes Třeboňsko a mnoho škod nadělalo;
zvláště se jim vytýkalo, že mnoho rybníků skopali a slovili. Brannským
celé stádo dobytka vzali. R. 1435 obléhal Jindřich z Rožmberka Lom-
nici, ale nemohl zabrániti, aby Táboři spíže tam nedodali: porazil je
však u Krče a dobyl Lomnice, načež zámek dal sbořiti, příkopy za-
házeti a s zemí srovnati. Část zajatých dána do Třeboně, jiní přišli na
Choustník. do Soběslave a j. Za krále Jiřího byly pleněny statky zdejší,
dokud Jan z Rožmberka krále se držel, od jednoty pánů katolických,
a když. poslušen jsa papeže, od něho od|ja(ll. od strany královské.
Proto r. 1463 osm okolních farářů hledalo útulek \-e zdech města
Třeboně.
Xa konci X\'. a na začátku X\T. století zakládány nové veliké
rybníky na Třeboňsku. Již ve XIV. století byly zde rybníky jako
u Opatovic. u Jiljí a Spoli. Landšteina a Bošilce; obzvláště stával již
rybník Dvořiště, měřící 340 fya. Papež Mikuláš \'.. který jako kardinál
s kardinálem Janem Karvajalem Oldřicha z Rožmljerka r. 1446 v Če-
chách navštívil a zde veljíými rybami častován byl. říkával potom
i v nové své hodnosti při stole: ..ale pan z Rožmberka praví, když
velké ryby jí: l'roč bychom nepožívali tyto statky, které nám Bůh
uděluje V* Roku 1472 zřídil tehdejší Rožmbersk}' fišmistr Želízko pro
kurfirsta falckrabě Rýnského nový rybník a byl vyzván, aby totéž
u Waldkirchen pro biskupa Pasovského učinil. Jako vlastní zvelebo-
— 113 -
válely rozsáhlého lybnikářslvi Třeboňského považovali třeba Yoka
(t 15U5) a Pclra z Rožmberka (f 1523). Jim k ruce byl véhlasn\-.
daleko za hranice Čech proslavený rybní hospodář všlěpánek Nelolický
(t 153B). Od něho pochází rybník Opalovický, Kaňov a t. d. Ale jeho
nejslavnější dílo jest prodloužení Zlaté stoky od mh''na Opatovického
na západní straně města Třeboně až k jejímu spojení s Lužnicí u Ve-
selí. R. 1529 zakládal kardinálu arcibiskupu Matoušovi Solnohradskěnui
nové rybníky; r. 1530 |)racoval na podobném díle u hraběte .Mikuláše
ze Salmu v Neimburku na Innu; r. 1 53B byl několikráte na Krajířském
panství ChluniTíystřickém. R. 1525 — 6 řídil opevňování města Třeboně
druhou zdi a baštami, při čemž potřebné stavivo po Zlaté stoce do-
pravoval. R. 1530 udělal návrh na splaveni Vltavy u Čertovy stěny.
Zásluhy Slěpánkovy došly u Petra z Rožmberka zaslouženého uznáni.
On os\'obodil Štěpánka od poddanst\-í a daro\'al mu nemalý majetek
sestávající ze zahrady, mnoha pozemkili a ryljniků na Lužnici za Liéo\-
sicým mostem. Také mu i)atřil dům sousedsk\' na náměstí v Třeboni
(.nyní u Weinzetlů).
Druhé období Jřeboňského rybníkářství pojí se ke jménu zná-
mého energického Rožmberského regenta Jakuba Krěína z Jelčan
(t 1604). Kdežto dosud polní hospodářství až na malé dvory klášterské
na Třeboňsku v plénkách leželo, zavedl on hospodaření ve velkém.
Příležitost k tomu se naskytla, když Vilém z Rožmberka s povolením
papežským a císařsk\-m klášter třel^oňskv pro nekázeň tu ])anujici
zrušil a dvory s ostatním panstvím spojil. S rozsáhlým polním hospo-
dářstvím spojil hospodářsky' průmysl: pivovary, mlýny, pily. cihelny.
\ápenky, tak že příjmy Rožmberků se značně rozhojnily. Krom toho
založil velkolepé vodní nádržky. Od něho pochází rybník Svět, k vůli
němuž předměstí Břilické se dvorem, chudobincem a kostelem s\-.
Alžběty, jakož i nové město třeboňské strhl a na Budějovické přenesl.
On vybudoxal 1 \'l ha měřici ryljník Rožmberk a většinu rybníků v Již-
ních Čechách. Také protějšek Zlaté stoky. Nové řeky, měřící Vib km.
provedl na pravém břehu Lužnice, chtě velké vody od Nového rybníka
Rožmberka odváděti. Podobn5' podnik je na Netolicku Krěínka. R. 156!
žádal Krištof z Greussu na Cmundu \'iléma z Rožmberka o zaBŮjčeni
toho muže, jenž dělání rybníků rozumí; t. r. žádal oň markrabě Brani-
borský Jan; r. 1587 prohlížel Krčin na žádost císaře Rudolfa IL rybníky
panství Poděbradského. Zásluhy Krčínovy o zvelebení veškerého
hospodářství Třeboňského odměnil \'ilém z Rožmberka darováním mu
statku Leptáče a místo něho ]X)zději Sedlčan.
Poslední Rožmberk Petr Vok (f 1611). prodav Krumlov císaři
Rudolfovi, i)řesidlil r. 1602 s cel\'m svým skvělým dvorem do Třeboně.
Jemu má česk\' národ za sebrání známé Rožmberské knihovny, zřízení
obrazárny a uspořádání Rožmberského archivu archivářem Václavem
- 114 -
Březanem děkovati. Pro knihovnu a obrazárnu vystavěl r. 1fi08 zvláštní
budovu se 2 křidly; jižní křídlo bylo pro knihovnu, severní pro obra-
zárnu určeno. Knihovna čítající r. 1608 asi 11.000 spisů byla pro větší
bezpečnost r. 1647 na hrad Pražský převezena, kdež následujícího
roku při dobytí Malé strany Konigsmarkem Švédům do rukou padla;
tím však pro vědu a národ ztracena není. Archiv Třeboňsk}^ koná
dosud své historické poslání a bude konati ještě dlouhá léta.
Po vymření rodu Rožmberského vládli na Třeboňsku Schwarzen-
berkové. Petr ze Svamberka. jeden z direktorů, přivedl do svého
pádu celé Třeboňsko, ač ještě před potlačením povstání (list. 1620)
zemřel; veškeré jeho jmění propadlo tisku. Válečnv rej však tu za-
počal mnohem dříve. Do Třeboně vložena od Mansfelda stavovská
posádka pod plukovníkem Sydonem. Již dne 9. listopadu 1618 poražen
Buquoi od Thurna za Lomnicí, tak že sotva ústupem k Budějovicům
záhubě úplné ušel. V krátké době byly všechny dvory vydrancovány
a spáleny ; obyvatelstvo uteklo se vším. co mohlo odnésti a odvézti, uo
močálů a lesů. tak že vsi byly jako vymřelé. Cesty a průsmyky kolem
Tře1)oně byly zatarasené, že nebylo možné ani půl hodiny bez pře-
kážek jeti. Také v Třeboni pracovalo vojsko a několik set poddaných
na zdokonalení a opravě opevnění města. Také měštané dali se se
zbraní vynajiti. Dne 3. dubna 1620 Marradas chtě se Třeboně uskokem
zmocniti, přitrhl se 2(MJ jezdci a 1.500 pěšími ve 2 hodiny ráno k městu.
zapálil předměstí a stodoly a porubal tu posádku 300 mužů tu leží-
cích. Hejtman jeho vrazil se 4 střelci, bubeníkem a pištcem do ote-
vřené brány budějovické; ale tu spuštěn saracin a on nechtěje se
vzdáti proklán halaparlnou od Radkovce. Potom vyrazila stavovská
posádka proti císařským, zahnána však od nich se ztrátou 10 mužů.
Při svítání odtáhli císařští k Č. Budějovicům, ale ztratili 2()() mužů
zmrznutím. Xov\' útok podnikli císařští dne 13. února 1621, ale úmysl
jejich zrazen posádce stavovské v Třeboni. Proto nechala tato bránu
Budť^jovickou jen přivřenu, vše uvnitř k obraně přichystavši. Císařští,
chtíce bránu petardou rozbíti, a nalezše ji otevřenou, vrazili dovnitř,
byli však střelbou přivítáni a zahnáni, zanechavše na místě 150 mrtvých.
-Město obklíčené a vyhladovělé od 21. září I62(» vzdalo se akkordem
.Marradasovi dne 2. března í'')22. Jak to v dobách válečných bývá. stalo
se i zde. Roku 1640 vypukl tu mor, který silně v městě Třeboni, na
předměstí a okolních vesnicích od 30. června do 27. října panoval, tak
že málo měšíanů a hospodářů na živu zůstalo. U přední a zadní brány
zámecké byl vstup palisádami a vozy zamezen a v zámku, v němž pro
mor nikdo nebydlel, hlídali 2 mušketýři. V městě leželo 8 praporců pol-
ského vojska; když nemoc se šířiti počala, převedeni jsou do lazaretu
u obecní cihelny, ale i sem zavlečen mor a veškeré mužstvo vymřelo,
tak že po přestálé epidemii holé |)raporv odneseny byly.
- 115 -
Při všech těch strašných útrapách válkou a nemoci osidlení zdejší
iírajiny pokračovalo a populace rychle přib5'valo, zvláště po míru
Westfalskť'm, tak že při popisu všeho obyvatelstva roku 1654 v okrese
Třeboňském jenom ještě 52 domů a živností neosazeno zůstávalo.
Mezi tím přešlo panství Třeboňské r. 1660 z rukou císařského
domu do rukou Schwarzenberských. Prvni majitel z toho rodu Jan
Adolf s velikým úsilím a nákladem povznesení zdejší krajiny prováděl.
Pokažené rybníky dal opraviti a kamenn\'m terasem oj^atřiti. spálené
dvory a ovčíny dal znova vystavěti. Osazení pustxxh živností podpo-
roval penězi, stavivem a materiálem. Mokrá luka, od mnoha let stromy
a křovím zarostlá, dal vyplaniti a zřízením četných stok odvodniti.
V Třeboni usadil soukenniky, kteří své v\-robky orientálské společ-
nosti ve Vídni po 100 kusech odváděli, a zřídil pro ně valchu u Při-
kopského ml\'na. Taktéž zavedl sem koželuhy, jircháře a kožešníky.
K zušlechtění hovězího dobytka uved! sem Švýcarský dobytek; pro
podobnost zdejší krajiny s Uhry činil také pokus s buvoly; ale již
v první generaci dobytek ten degeneroval, byl slal)ý a pro tvrdošíjnost
k žádné práci potřebný.
MorovN' rok 1680 nedotknul se okresu Třeboňského, ačkoli v okol-
ních místech (Borkovicich, S vínech u Veselí) nemoc ta panovala a císař
Leopold I. s císařovnou a ovdovělou císařovnou Eleonorou a cel5mi
dvorem, prchaje před nákazou, jež již Prahu zasáhla, z Pardubic do
Lince s 235 vozy přes okres jel a dne 9. července v Třeboni pře-
nocoval. Další jeho cesta šla přes Lišov a Budějovice. V Suchdole
byla zřízena karanténa.
Do víru světového vtaženo Třeboňsko opět za války o rakouskou
posloupnost. Dne 25. záři 1741 nařízeno odeslati Rožmberská děla
dosud v zbrojnici Třeboňské chovaná do Prahy. Odevzdáno odesla-
nému komisaři 17 kusů a 360 kulí. Dne 10. listopadu 1741 vtrhly
3 setniny Francouzské do Třeboně večer mezi 5 a 6 hodinou, obsa-
dily všechny brány a vzaly klíče k sobě. Muselo se jim postavit 50
lidí a 3 tesaři a dřiví na 100 palisád, jimiž Svineckou a Jindřichohra-
deckou bránu, zámeckou a růžovou ulici zadělali. Dne 13. přibyly
k nim 2 setniny Navarských granátníků; opět dne 14. vložily se do
města 2 setniny t\>chž granátníků, tak že 7—10 mužů v každém domě
leželo. Téhož dne vyslán jeden poručík s 20 muži do Hlíny, vypátrat
postavení císařskxxh husarů. Tito uložili se k rychtáři Soukupu a be-
dlivě celou noc stáli na stráži. ívdyž již s nepořízenou do Třeboně
vrátiti se chtěli a každ\'' dýmku si zapáliv oddechu si přál. přihnala
se četa 50 husarů a zajala celou francouzskou stráž: 2 Francouzi
ranění zemřeli potom v Nové Bystřici. Dvěma podařilo se uprchnouti;
setník podplativ podruhyni Ivotnourovu I tolarem ukryl se ve sklepě.
a přinesl o ^/.^W hodině v noci zprávu o nehodě do Třeboně. T\'ž
- IIG -
den a přišlí byli Francouzové pohotově, protože císařští husaři až
k dlouhému mostu za Jindřichohradeckou bránu dojížděli. Ráno vyslán
nadporučík se 40—50 muži a 3 tesaři spálit těch 2 mostů přes rybník
Rožmberk, což se jim také povedlo. Opět dne 16. vtrhly 2 setniny
granátniku Marini do města, ale ježto již \še bylo obsazeno, dány do
zámku. Une 18. stal se poplach, že \'ojsko k posile francouzské
armádv do Budějovic odtáhnouti musí. Skutečně mezi 2 — 3 hodinou
odpůldnc vytáhli, když napřed Jindřichohradeckou a Svineckou bránu
zamkli. Klíče ode všech tří bran vzali s sebou, tak že brány večer
od zámečníka otevřeny a jinými zámky opatřeny býti musily. Bavoři
zase ležíce u Veselí spustili rybníky Horusick\', Bošileck}', Potěšil.
Schwarzenberg a Vdovce, aby jednak císařským přechod přes Lužnici
znesnadnili, jednak do Mlavy více vody k dopravě těžkých kusů ku
Priize dostali.
Když Pruský král Bedřich II. do Prahy k Budějovicům táhl.
povstal veliký křik a poplach na Třeboňsku, nikdo nic nedělal, všady
slálv houfv. radící se, co mají dělati. Lidé sobě věci schovávali, za-
zdívali. do truhel zamykali a s truhlami do lesů k sv. Maří Majdaleně
ujížděli. ']'akě prelát Třeboňský Adam Lišovský naložil kočár a odjel
do Rakous. l'o několika dnech se zase \'šichni vrátili. Opět j)o něko-
lika dnech. I^dyž nikdo ničeho se nenadal, jiřiláhlo vojsko Pruské; tu
se stal' teprv křik v městě, že jest Prus za branou. Tu do města, do
zámku, též do kláštera se jich nahrnulo, že v malé světnici po 20 jich
bylo. Musilo se jim dáti jísti, i také píti, co chtěli a mohli. Byli tu
do třetího dne; ])otom odtrhli ke vStráži a ke Hradci. JMnoho husar-
ského vojska sebou měli; ti však všichni \- poli leželi.
Za příčinou jízdy císařsk\'ch manželíJ přes Suchdol a Třeboň do
Týna k prohlídce dělostřelectva zde se cvičícího, dělány a opravovány
cesty s všelikým nákladem. 948 osob pracovalo na urovnáni a rozší-
ření cesty ze Suchdola k Maří Majdaleně. Od pazderny až k Majda-
leně dělala se cesta zrovna přes pole, jak dnes jde. Dlouh\- most za
branou hradeckou sestávající z holých mostnic zavážen chvojí a pískem.
\' den příjezdu dne 21. srpna I7,S3 udělala obce na radnici osvětlení
se samých pláten omalovaných a divné pavlače dřevěné okolo celé
radnice; a bylo na těch pavlačích 15lto lamp. U zámku a u kláštera
byly sla\-nostni lirány s případnými allcgoriekými \yobrazenimi a ná-
pisy, vše v záři lampiček. V městě na 4 místech bubny a trouby
slyšány byly; jiři tom také ozbrojeni měšlané s hudbou postaveni
byli. Princ Karel Lotrinský' jel v jirvnim, císařosna \- druhém kočáře.
Mnoho panstva s nimi přijelo, ale ještě více ho u zámku očekávalo,
protože císařovna Marie Terezie zde a nikoliv v Týnu je přijati chtěla.
Dne 22. \- 8 hodin, když vysoká šlechta a jiné osoby císařovně ruku
— 117 —
políbili, odjelo všechno za sti^elby z dél, hlaholil zvonů a hudby, jakož
i paradováni ozbrojených měšťanů.
R. 1756 přes město a okres pi^ešlo přes .25.000 mužů pěchoty.
Roku následujícího zřízeny v klášteře, ve školách a v zámku nemocnice
pro nemocné a raněné vojíny. Přivezli jich sem 1500. Ale od nich se
nemoc mezi lidi dostala, tak že z mnohého domu všichni vymřeli. Tu
již nepochovávali jednotlivě, nýbrž do jam, většinou bez truhel. Jeden
pacholek městský neměl po 4 neděle jiné práce, než vozili umrlé
k sv. Alžbětě. R. 1759 a 1760 vedeni tu zajatí vojínově prušii. kteří
u Dohna zbraň složiti musili. — mezi nimi generálové von Finkenstein,
Wilau a Schwerin — v celku 10.714 mužů.
Z.\MEI<: \' TREBOM.
Léta následující přinesla ncúrodu. pád dobytčí a xelkou drahotu.
R. 1772 zapůjčila císařovna Marie Terezie na zakoupeni jarního obilí
pro Čechy I milion zlatých ; na město Třeboň připadlo z loho 2.CO0 zl.
Ale na podzim objevilo se tolik hrabošů, že zaseté obilí \eskrz snědli.
To trvalo ještě celé jaro a léto 1773, tak že na polích ani stébla slámy
státi nezůstalo a hospodář ani jednoho, zrna nedostal. Chudí lidé z my-
ších děr klasy vykopávali, při čemž často v jednom hnízdě až 20
hrabošů nacházeli. K tomu přišel dobytčí pád, tak že ve \nitřnim
městě Třeboňském za jedin\'' měsíc květen 125 kusů pošlo. Následkem
toho stoupla cena masa hovězího libra za 6 kr. 2 d., skopového 6 kr;
strych pšenice stál 4 zl, žita 3 zl., ječmene 20 zl. 30 k. hrachu 4 zl.,
118
a ovsa 51 kr. .Mimo to dne 18. června 1773 bylo velké krupobití, které
všechno obilí a ovoce na stromech zničilo, všechna okna roztlouklo.
a se stromů větve zdýli lokte uráželo. V Třeboni páčila se škoda je-
nom na oknech způsobená na 2.000 zl. Na štěstí začali roku 1774 okolo
Ti-eboně mnoho bramborů sázeti, které se velmi dobře urodily — z I
strvchu až 30 strychů. — čímž se úplnému hladu předešlo. Xové
útrapv přinesly okresu Třeboňskému války francouzské. V měsíci
prosinci r. 1799 ruská armáda knížete Suvarova táhnoucí z Lince přes
Budějovice a Brno domů, přitrhla sem dne 24. ; 3 pluky ubj-továny
v městě Třeboni a ve vsích okolních. Leželj' tu 6 neděl a lidé měli
s nimi velké útrapy; po 4 — 6 mužích vstavení bylo a koně po ulicích
v noci státi musilv. Dne 3. listopadu 1805 povstal tu poplach, že Fran-
TT i
■ft^^^^^S^
&B^L^%- ,m~^^^^^^S^^
íkH
WĚĚ
STARÁ BAŠTA V ZÁMECKÉ ZAHRADĚ V TREBOXI.
couzové na pochodu z Lince již do Cáhlova dorazili, mladí lidé i)ryč
utíkali a věci zakopávali. Bylo to před bitvou u Slavkova (2. pros.),
kamž všechn\' pochody směřovaly. Každý den mnoho tisíc lidu prošlo.
To se ani všechno vypsati nemůže, co za zkázu lidé s nimi snášeli,
nejen útrapami, ale i bitím a pustošením. Někdy v zámku ve všech
knížecích pokojích samí generálové a nejvyšší důstojníci bjii. Peřiny,
prostěradla, povlakv ze židlí a pohovek strhali a odvezli, věci stříbrné
a cínově pobrali. Až i koně do světnice postavili a mnoho lidu zmrzačili.
Koně a kočáry odvezli. Útraty a škody zámku a vesnic páčeny na
192.000 zl., města Třeboně na 56.000 zl. Ježto po bitvě u Slavkova
vojsko francouzské a bavorské opět tudy zpět táhlo, trvalo to soužení
celých 6 neděl. Na zpátečním pochodu přibyli dne 15. prosince 1805
— 119 —
KOSTEL S\'. JlLji \- TŘEBONI.
Francouzové opět do
Třeboně. Byl to jeden
generál, jeden nejvyšší.
2 setníci a adjutant.
Dne 18. přibyl generál
Drouet s oddíly pěchoty,
jízdy a dělostřelectva.
KaždŇ^m dnem rostl po-
čet přicházejícího voj-
ska. Mezi generály byli
maršálkové Bernadotte
a Berthier a Mortier.
Průchod vojska fran-
couzského trval až do
27. ledna 1806. Od 29.
listop. 1805 do 2. ledna
1806 táhlo tudy vojsko bavorské pod generály Bredau, Vreden, Kargem.
a ministrem války Arratinem. O těch vypravují součastníci, že ještě
strašněji si vedli než Francouzové. Z milionů, které Rakousko Fran-
couzům zaplatiti přislíbilo, přišlo 750.000 zl. na kraj Budějovický.
Nařízeno tudíž dne 3. ledna r. 1806 krajským úřadem všem poplat-
níkům, aby za 24 hodin celoroční daň s přirážkou \'A kr. na každý
zlatý odvedli. \' městě Třeboni \ybráno tak Í8.3;J6 zlatých; panství
zaplatilo 50.00(1 zl. Také byl krajský hejtman v Budějovicích přinucen
od Francouzů vypsati repartici uložené berně p. 300.000 zl: ale nej-
vyšší purkrabí zakázal vybírání jí.
Útrapy ty opakovaly se roku 1809 po vypovězení válkv císaři
Františkovi Napoleo-
nem. Po celé zemi dě-
lány poplašní stanice,
stromy ovinuty slámou,
kolomazi napuštěnou,
jež se při přiblížení ne-
přítele měly zapáliti.
Takové nacházely se
na návrší na konci lesa
před starou Hlínou, na
konci lesa "u Nové Hlí-
ny, u kaple sv. Jana
před kopečkem, nade
dvorem Dvorci, na
vršíčku velkého pole „,•.,, ... {..-rr-r,.,; ^„.^.; ,
.. 1^,.^ ^^ -1 • B\V. IvLASTERNT, N\NT IJI.KA.X.SKV KUSTEL
V levo od silnice a na V TŘEBONI
120 —
návrši za A'ranínem. \' měsíci květnu a červnu 1809 Inio silné mar-
širování vojska císařského skrz okres ITeboňský; nacházel se při něm
císař František, arcikníže Karel a všichni princové a jedním dnem přes
20.000 mužů. To trvalo 8 neděl. Katastrofu tu dovršil finanční patent
z r. 1811. jímž cena bankovek snížena na 5. díl.; ale u obecného lidu.
ani 10 díl neplatily, neb strych žita byl za 60 zl.. a pšenice za 90
zl. Lehce si můžeme představiti, s jakými pocity slaveno tu dne 17.
srpna 1814 Tedeum za uzavření míru.
V XIX. století zůstal okres Třebofiský válečných úlrap ušetřen:
tím více mohl se věnovati duševnímu a hmotnému pokroku. \'ystaveny
\A.Mi:,-^TI V TKEBO.M.
silnice přes Hlínu k J. Hradci a přes Dvorce k Budějovicům a pře-
\zaty dřívější silnice Suchdol-Třeboň do správy státní. Také okresní
zastupitelstvo udělalo 103 km okresních silnic, tak že v tom ohledu
i při nepřízniv\'ch podmínkách zdejší krajina s jin\''mi okresy Icaždé
porovnání snese. Co zvláštnost jsou tu fašinové cesty. Od r. 1873 pro-
l)íhá celým okresem dráha cis. Františka Josefa od jihu k severu:
s Vídní a s Prahou skytá výtečné spojení. Jenom do Budějovic musí
se dosud se značnou zajíždkou přes \'eselí neb Cmund jezditi: oče-
kává se, že provedeno bude automnhilní spojeni přes Lišov. Reka
Lužnice jest teprve za okresem splavn;!. na Zlaté stoce plaví se po-
lenové dříví, na Xovvch řekách vorv.
121
Močály Hrdlořezské a na Hradecku provedením stok odvodněny
a Mokrá luka kolem Třeboně, kdež dříve lidé i potahy zapadali, každo-
ročními navážkami, upravením umělěho zavodňování, a uměK^mi hno-
jivy v úrodná luka, která se do roka třikráte sečou, proměněna. Také
polní hospodářství ukazuje blahodárné působení našich předních ho-
spodářů Widmanna, Horského, Hanuše a Susty, tak že zdejší sklizně
posledních let jsou největší v Čechách. Secí stroje, mlátičky a j. vnikl}'
i na venkov. Zdejší domácí dobs-tek bjd maK% ale otužilý, na zdejší
kyselou píci zvyklý, ale za-
váděním švýcarského ple-
mene se strany velkostatku
(po prvé 1636) a křížením
jeho s domácím povstaly
v celém okresu druhy dobré.
Pěstování čistého plemene
švýcarského se neosvědčilo.
Zvláštností okresu jest velký
chov vepřového dobytka;
každ\' čtvrtek odbývá se
před svítáním trh na pod-
svinčata v Třeboni, k němuž
se kupci z daleka z Rakous
sjíždějí. — Také rybnikářství,
jež po SUleté válce pokleslo,
studováním a poznáním ži-
vota kapra povzneseno, nové
mělké rybníky zakládány,
starší velké nádržky na malé
rozděleny, ryb}' uměle kr-
meny, nové druhy marény,
americké pstruhy a j. zave-
deny. Iv umělému krmení
ryb sahá i náš konservativní venkov. Zdejší kapr jest na \'ídeňském
trhu jako Dunajskx' kapr, v Hamburku, v Bavořích a j. hledaným
zbožím ; ročně se ho vyváží přes 4.200 metrických centů. O Vánocích
putují tisíce bedniček a košíků s rybami do celého světa. Zdejší candát
platí za lahůdku. Lovení těch rybničních velikánů, zvláště rybníka
Rožmberka přiláká sem četné odborníky a množství diváků; v městě
bývají všechny hostince do posledního místečka naplněny. Školy ho-
spodářské, učitelské, gymnasia, reálky a měšíanky přicházejí, ab}' to
divadlo spatřily a druhy ryb seznaly. A jenom pochybená politika
našich státních drah, že vlakům tam v čas lovení nedá státi, zavinila,
že se tam děje v míře ještě větší.
DUM „U KONICKÁ'' V TKEBO.M Z R. 1544.
122
V průmyslovém ohledu třeba jmenovati parní knížecí pivovar
v Třeboni s vjTobou přes 100.000 hl., měšfansk\' (pronajaty), parní
pilu v Třeboni, sklárny Stolzlovy v Suchdole a v Chlumu, 3 umělé
ml5'ny, Železářské závody v Chlumu, kdysi kvetoucí, již jen živoří.
V Klikově vyrábí se tak zvané kamenné nádobí; v Hlině, v Břilicích
jest většina mužů zedníků, kteří na jaře z domova do Vídně do práce
odjíždí a na podzim s úsporami sv\'mi se vracejí. V vSuchdole vyrábí
továrna (írafo\a dehet, kolomaz a barvy.
O duševní pokrok dorůstající mládeže pečují četně školy, většinou
v nových účelných budovách umístěné. V Třeboni jest c. k. vyšší
STRŽ rybníka světa PRl POVODNI R. 1890.
gymnasium s 215 žáky, v Chlumu chlapecká měštanská škola, v Tře-
boni mesiánská dívčí škola, pokračovaci průmyslová škola, veřejná
čítárna. V, Suchdole, Chlumu, Nové vsi jsou české a německé národní
škol}'. V Třeboni plnilo dlouhá léta úhledné divadlo kulturní poslání
nyní jest přílišnou úzkostlivostí veřejných úřadů zavřeno, ač nikdy
žádné neštěstí ohněm se tu nestalo. Ke koncertům, přednáškám a p.
možná ted jen užíti prostranné tělocvičny, aneb sálu pravovárečného
měštanstva.
Národní kroj dávno již vymizel; v5'značnou částkou jeho byla
u žen venkovských bílá, vyšívaná plena ; v starších dobách byla celá
bílá, později bylo vyšívání, ozdůbky pestře barevné. Ještě kolem r. 1850
bvl v neděli celv kostel bílý. R. 1792 bvl odsud k venkovské slavnosti
— 123 —
pořádané ku poctě císaře Františka do Prahy poslán jednotář Ondřej
Dušák se svou ženou, vynikající zachovalým krojem. Byla-H ta slavnost
vyobrazena, mohli bychom zdejší kroj poznati. R. 1836 vypravena odsud
celá svatba do Prahy ke korunovaci císaře Ferdinanda ; ale pro účast-
níky pořízeny celé nové šaty — mezi nimi žádná plena — tak že jest
velmi pochybno, můžeme-li obrazy s v5'jevy té slavnosti tehda pro-
vedené (nyní v národopisném museu v Praze) pro zjištění kroje upo-
třebiti. V zámožn\xh rodinách zachovaly se dosud zlaté čepce. O měst-
ském kroji víme jen. co kronikář městský Pospíšil o sobě poznamenal.
R. 1779, píše, začal jsem nositi šaty barvy železné, se stříbrn^-mi
knoflíky. R. 1780 domlouval Pospíšil synu svému Antonínovi, že žena
rybník „SVET"
s hrobkou schwarzenberskou v pozadí.
jeho začala nositi nejen komotle a karnej, nýbrž i veliké čepce a
dlouhé šat\' zvané polonesa.
TŘEBOŇ jest starobylé, rázovité město s 5467 obyvateli, z nichž
5303 přináleží české národnosti ; jest sídlem okresního hejtmanství a
soudu, jakož i centrálních úřadů Schwarzenberských. Sestává z vnitř-
ního města, moderním ruchem téměř nedotknutého, a z předměstí
Budějovického. Prostoru mezi nimi zaujímá zámeck}^ park, nová
2 poschodová budova obecnj^ch chlapeckých škol (1900) a nov\'
městský park s pěkným novým c. k. gymnasiem (1906) v pozadí.
Zámek od posledního Rožmberka skvěle upraven\^ a zařízeny' jest
stínem někdejšího stavu svého a slouží knížecí rodině k periodickému
pobytu; všecka ta stará nádhera podlehla zubu času, aneb nešetrnosti
— 124 -
minulých dob. V právo od vcho-
du v přízemi nachází se tak
zvaná dvořanská světnice, kdež
Petr Vok z Rožmberka dal \vma-
lovati svůj znak. své pani a ce-
lého svého dvora, v celku 39
znaků 1 loket vysokých, dnes
spatříme tu toliko Rožmberského
jezdce uprosti^ed klenutí a na jižní
straně znaky Jana Jiřího ze Svam-
berka a jeho dvou pani. Z vnitř-
ního zařízení zasluhují zmínky
aquarelly malíře Ferdinanda Run-
ka (1797-1819) představující kní-
žecí zámky. V kapli nachází se
obraz sv. Václava od Frant.
Karla Pálka z r. 1746. Zámek
spojen jest t. zv. dlouhou chod-
bou, na obou zdech městských
vystavěnou, s kostelem. V pří-
M
^1
^P
■p^^f
^^K^
i
B . !;9^H
1
M
^^y ■•^^ř-
K-. ii|HB
1
w^
"i. . ,--
-
Sr.OUP sv. \'OJTÉCH.\
MEZI RYBNÍKEM SVĚTE.M A OP.ATOVICKÝM.
KNIZ. HROBKA SCHAVARZEXBERSKA
V TŘEBONI.
zemí nachází se světoznám\'
Rožmbersk}' archiv; na lé-
kárně, kdež zůstával, vsazena
jest poslednímu Rožmberskému
archiváři Václavu Březanu pa.
mělni deska; v pr\'ém poschodí
jsou kanceláře a byty svobod-
ných úředníků. Také se tu
chová několik star5'ch tabulo-
vých obrazů, jež se dříve
v kostele v Majdaleně nachá-
zely. Xa chodbě vedoucí na
knížecí oratorium umístěny
jsou 24 obrazy předpodobující
život a zázraky sv. Augustina
od Augšpurského malíře Zik-
munda Alůllera z r. 1705.
Farní kostel sv. Jiljí vysta-
\en b}i r. 1367 od Rožmberků
na místě dřívějšího chrámu pro
nově založenv klášter řeholních
— 125
kanovníků sv. Augustina. Lod goticky klenutá spočívá na 2 řadách kula-
tých sloupů kamenných. Také presbytář mél původně gotické klenuti;
toto sřítilo se při ohni r. 1781 a bylo barokním nahrazeno. Ke kostelu při-
léhá na straně severní pěkná gotická křížová chodba se zachovalými kráf-
n5'mi kružbami v oknech. S křížovou chodbou souvisí původní gotická
kaple sv.Jana. Z vnitřního zařízení zmíniti se třeba o tabulovém ol)razu
P. Marie, motiv Madonny Vyšebrodské z XV. století; oltářní obraz sv.
Vavřince od Karla Skréty a mramorová polychromová socha P. Maric
s Ježíškem. Kostel byl v létech 1^01—2 svědomitě obnoven; při lom
přišlo se v kostele, křížové chodbě, na choru a v hořejním ambilu na
nástěnné malb}' a ornamenty z XIV — XVII století, které pokud mužno
VVLKTNl .místu „PRATER" U TŘEBONĚ.
malířem Th. Melicherem s pietou restaurovány byly; také žebra v kří-
žové chodbě bj-la pomalována. S děkanstvím sousedí klášter sester
Karla Borom.ejského s kolosálním obrazem Ukřižování Páně z XMII.
století. Hned vedle nachází se obecná a měšťanská dívčí škola sou-
kromá s právem veřejnosti. Věž kostelní vyhořela r. 1489 a 1781 a
byla 1608 slohem renaissančním a 1782 barokním obnovena; nynější
úpravna jest moderní. Klášter zrušen pro nekázeň r. 1565, obnoven
r. 1631 a vyzdvižen r. 1787, statek kláštersko' koupili Schwarzenberkové
a spojili se sv\'m panstvím. Na zevní zdi má pamětní desku řeholník
Oldřich Kříž z Telče f 1504.
Náměstí s rozmanitými štíty domů zachovalo si ještě ráz středo-
věk\', ale tím, že loubí po obou stranách se nacházející od polovice
126
LAZXE A KAPLE S\'. \'1TA U TŘEBONĚ.
XIX. stoleli bylo za-
staveno, stalo se úzké.
více ulici než rynku
podobné. Z domů za-
sluhuji pozornost ně-
kdejší radnice, nyní
sídlo c. k. úřadů a zvlá-
ště hotel Koníček s ěel-
n\'mi vížkami, sli^ilnami
z r. 1544. Náměstí krášli
kamenná socha P.Marie
od Leopolda Huebra
z r. 1780 a sličná kašna
z r. 1569. Třeboň jme-
nuje se již z r. 1240 městem; r. 1379 zdi u Troničkovy brány a pří-
kopem opevněna. R. 1456 jest řeč o věži v baště, jako srub a hlásnx'
ob\''vá. a o věži proti staré lázni. \' 1. 1525— 1527 obehnána druhou zdí
s baštami. Z tohoto ojievnění zachovala se dvojí zed s cimbuřím na se-
verní straně. 3 bašty na v\'chodě a 4 na jihu. Na jihu chrání město 2 brány,
starší Troničkova a novější Novohradská. Mezi nimi b5'\al příkop vodou
naplněný. ])řes nějž vedl zvoditý most. Podobný přikop a most b\'val
před branou No\'ohradskou. Podzemní chodby spojující město s baštami
a terrainem před příkopem za-
chovaly se na jižní straně. Za
zátopy, jíž Třeboň v XVI. sto-
leli rybníky založenxmi utrpěla,
dali jí Rožmberkové zahrádky,
kolem města a zastávky se
táhnoucí, luka Lůsy, t. zv.
konvenčni dříví stavební a
])alivové a nynější deskovŇ'^
sta'.ek Majdalenský. Luka Lůsy
k rybníku Rožmberku se táh-
noucí rozdělili měšťané mezi
sebe. a tím. že každý jedno-
tlivec z nich na svém dilu
sennik si postavil, dostalo to
položení neobvyklý tu ráz hor-
ských chatrči. Stavěči dříví
bylo r. 1867 kapitálem 75.240 zl.
vykoupeno: služebnost palivo-
POUTMCKV KOSTEL Z R. 1745 ''''^''> ^'■"'^■' e-^i^^LiJ"' d«^"^I- "
V CHLť.MU U TŘE[^0.\Ě. Roku 1018 vvhořelo 83 domů
- 127 —
a Hradecká brána, r. 1781 klášter, kostel, věž, radnice, pivovar a 68
domů uvnitř města a r. 184-1- pi-edměstí.
Město mělo již ve XIV. století malé procento zámožného němec-
kého obyvatelstva, které arci v XV. století s českým splvnulo. Ještě
více cizinců usadilo se tu během 301eté války, tak že město od" těch
dob zevní nátěr mělo německý. Trvalo to pak téměř do 70 let, než
čeština ve veškerém jednání obecním se stala opět panující. Za posled-
ních 50 let vzrostla Třeboň o třetinu, tak že lidnatnější dříve Soběslav
dávno předstihla, a ježto podmínky dalšího rozkvětu tu jsou. spěje
lepši budoucnosti vstříc. Pokrok ten by byl rychlejší, kdyby zde nebyl
nedostatek kapitálu a podnikavosti.
Opustíme-li město branou Novohradskou, octneme se na hrázi
rybníka Světa, na níž mohutné duby se svými větvemi t\-on' živé loubí.
Z.\JVIKlv J. C. A K. \-VSOSTI FRANT. FERDIXA.XDA Z ESTE
\' CHLUMCI U TŘEBONĚ.
Z jara za rašícího lupení poskytuje ta partie úchvatný pohled, také
krásné jsou světelné effekty při západu slunce. Rozmanitě ozářené
mraky zhlížejí se v hrajících vlnkách rybníka, při čemž barvy jejich
z jedné do druhé přecházejí. Ale ježto rybník 2\1 ha měří, při větru
a velké vodě dosti velké vlnobití způsobuje. Při povodni v měsíci září
1890 šla voda přes východní hráz, protrhla ji a velkou část až do zá-
kladů odnesla; rozpoutaný živel valil se potom zámeckou zahradou,
kdež skleníky a všechny květinové záhony zničil, přes budějovickou
silnici k Xovému Dvoru a do Rožmberka. Ježto tehdáž zpáteční voda
Rožmberka přes silnici Jindřichohradeckou šla — k zastávce chodilo
se po prknech spočívajících na kozách, — a ježto také Mokrá luka
zcela zatopena byla, byla Třeboň ze všech stran vodou obklopena a
udržovalo se spojení s předměstím a s Novým Dvorem po loJkách.
Z hráze Světské vede cesta po úžině, která Svět od Ojiatovického
128
rybníka dělí, do krásného anglického parku, v jehož sti^edu se knížecí
hrobka r. 1876 v gotickém slohu vystavená nachází. V hrobce nalézá
se sarkofág knížete Jana ze Schwarz enberka z bílého karrarského
mramoru od Alexandra Trippela z r. 1793. Nápis na náhrobku někdej-
šího ministerského předsedy knížete Felixe jest od Grillparzera. Před
vystav^ením hrobky b\''vali Schwarzenberkové pochováváni v kostelíku
sv. Jiljí nedaleko odtud stojícím a byli potom sem přeneseni. Kostelík
sv. Jiljí povstal r. 1.574 rozšířením kaple již 1515 připomínané; jest
zde votivní obraz s podobiznou Viléma z Rožmberka a jeho dvou
paní Kateřiny Brunšvické (f 1259) a Žoflc Hohenzollerské (t 1564).
Strop krášlí mallia malíře Tobiáše Felsa Jihlavského z r. 1.588.
Asi půl hodiny jižněji leží vesnice Domanín s 351 obyvateli;
v tamní kapli nachází se pamětihodný tabulový obraz po obou stranách
malovan\': Kladení Krista Pána do hrobu a sv. Jiljí, Řehoř a Jeroným.
PŘED ŠTVANICI.
Malým pruhem země oddělen jest Svět od rybníka Opatovického
s mal5-m porostlým ostrovem ve prostřed a Novohradskými horami
v pozadí. To jakož i hráze obou rybníků, park kolem hrobky a krásné
dubové partie v Doubí způsobily, že i celé okolí, dvůr \'rchy, Prátr
a Obora podle požada\ků aestheticky upraveno bylo. což se vedením
cest, vypoěítan\'m na střídání obrazů, skupinami stromů a sady do-
cílilo. Na opatovickém rybníku nachází se slušná plovárna cyklistů
Třeboňskvch. Kolem Opatovického mlýna dostáném se na oblíbené
v5ietní místo _P r at e r". Zpět vede nás útulná stezka se sedátk}^ podél
Zlaté stoky. Jiné zátiší k návštěvě zvoucí nachází se u sv. Vita, asi
1 km severovýchodně od města položeného. Polodenní výlet možno
podniknouti přes Hlínu na hráz rybníka Rožmberka, odkudž celá ta
hladina vodní se přehlédne; milovníkům lesních partií doporučuje se
vvcházka na Nové řekv. Hodinu od stanice Chlumec-Pilař leží městvs
129 -
CHLUM, naproti panskému zámku ležícímu na menším vrchu,
Chlumci. S 9 vesnicemi tvořilo panství Chlumecké dříve druhou část
okresu Třebofíského, s nímž mělo původně stejné majitele. R. 1508
postoupil Petr Vok z Rožmberka Konrádu Krajíři z Krajku na Bystřici
za ves Cep, Lutovou, Chlum a Stříbřec s lesy a 2 rybníky, načež
Chlumec s panstvím Bystřickvm spojen. Stalo se r. 1590 panstvím
Lobkovickým, l602Kinsk5'm
a r. 1615 náleželo Slavatům,
od nichž s rukou Kateřiny
Terezie, sestry posledního
Slavat}^ 1693 připadlo Funf-
kirchenům. Od té rodiny
koupil panství Stadion r. 1834.
L. 1861 dostal se v držení
Františka vévody Moden-
ského a patří nyní arci-
knížeti Františkovi Ferdinan-
dovi z Este. Rybníky zdejší
jsou dílem Třeboňských
hospodářů Štěpánka Netolic-
kého a Krčina zjelčan. Pěkn}-
poutničky kostel dal r. 1745
dle vzoru Alariaceie hr. Jan
František z Fůnfkirchen z po-
děkování za to v\-stavěti, že
při sesutí střelnice zachráněn
byl; ozdolmá ta budova pů-
vodně v podobě klínu ba-
rokem vystavena má nad
kněžištěm kopuli s věžičkou
a na prostranních oratořích
4 věžičk3^ Od kostela jest
krásná vyhlídka do veške-
rého okolí. Zámek pod rybníkem Hejtmanem ležící stojí na místě ně-
kdejší tvrze asi r. 1520 postavené; pochází většinou z r. 1710. Budovy,
jež nedaleko něho stály, odstraněny v nejnovější době a na místě jich
založen stinný park. Již v XV. stol. připomíná se železný hamr v Chlumci;
průmysl ten udržel se tu až do novější doby — někdejší řetězovv
most v Praze pocházel z továren zdejších. Xa místě většiny těch pod-
niků zřídila firma Stolzlova v najatých místnostech sklenné hutě. Sklář-
ství kvetlo v XVIII. století v Xové huti až do r. 1821.
Nejjižněji na hranicích D. Rakous leží farní ves Suchdol. s druhé
strany za jazykem rakouským pak Františko v; malý potůček dělí
»"_:_. -.-^;>cň
STREKA V PARKU J. C. A K. VÝSOSTI
ARCIKNÍŽETE FR. FERD. Z ESTE \^ CHLUMCI.
— 130 —
Čechy od sousední země, a ježto tu i tam jest rovina a všude žije
stejn\'' lid. nepozorujeme ani přechodu. Kostelík suchdolský vystaven
byl r. 1363 od pánů z Rožmberka z železitého kamene v slohu go-
tickém ; nachází se v něm krásná stará soška P. ]\Iarie. V starších
dobách bývala zde celnice a v čas přímoíí karanténa. Severně leží
Sraelcovna, téměř pro sebe obec tvořící. Jméno své nese od tavirny
tu dříví stávající, v niž se stříbrná ruda v horách Ratibořsk\'ch u Chý-
nova dobytá rozpouštěla. Kdj^ž ke konci XVIII. století dovoz rudy pro
změnu výroby stříbra přestal, prodala se Smelcovna r. 1793 skláři
Janu Michalu Petrovi, jenž tu zřídil sklárnu a brusírnu. Od r. 1842 patří
prospi\ající závod firmě Karel Stolzle. Tím se také vysvětluje, že
obyvatelé Smelcovny většinou jsou Němci.
František Mareš.
FRAXTISKOV
S TARNÍM MLÝNEM P. DUBSKÉHO A HRANICÍ ZEMSKOU (MOST).
LI. OKRES TRHOSVINENSKÝ.
Na počátku YL stol. po Kristu \-yzd\ihl slovanský kmen Dúdlebů
na skalnatém a silným stokem řek Malše a Stropnice se tří stran
obklircném ostrohu kmenov_v hrad Dúdlebi. Odtud |)0stupným zaklá-
dáním polohou i jmény rázovitých rodových osad osídlil, řetězem bez-
pečných, na skalnatých ostrozich (Branšovice, Černice, Třísov, atd.)
dosud zřetelných hradišf spjal a pro bezpečí své i obchodních styků,
pěstovaných čile po zemské stezce Vitorazské a Vyšebrodské. kudy
také jedině nepřítel z Rakous jinak neproniknutelným pomezným
hvozdem mohl projíti, důmyslnými strážnicemi (Strážkovice, Střížov,
131
Strahov u Rimova, atd.) na \ýhlednvch pahorcích zřizen^^mi, pojistil
sobě území, sevřené západně Vltavou, východně Stropnicí, a zvané
odtud Dúdlebsko.
Celé toto charakteristické území. v\mezené záp. Slavčí, Trísovem
a Přísečnou pod lesnatými svahy Kleti (1084 m). jižně svahy Polušky
(918 m) a Přísečnou u Kohouta (809 m). vých. pomezným Hrádkem
u Olešnice, močálovitými břehy Stropnice a odtud severně vysočinou
Strážkovicko-Újezdskou, oddělující močálovitou kotlinu Budějovickou,
lze přehlednouti bud od Střížova neb s vrchu Ločedického (624 m).
Tento táhl\- vrch hřebenem svým a vrchem Třebonínským v levém,
k Svinům pak v pravém křídle dělí na přič celé území, celkem as
Fot. Vlasák.
DOUDLEBY, HRADIŠTĚ.
5 hodin široké, ve 2 části, leč tehdy totožn\''m plemenem osídlené a pod
jednu správu v Dúdiebském kmenovém hradě náležející. V X. věku
podrobil si Dúdlebsko Slavník. Po jeho pádu ujali je Přemyslovci a
učinivše je krajem českého knížectví, jmenovali správcem kníž. úředníka,
jenž současně spravoval komorní majetek v Záchlumí čili Boleticko
(župan Kochan r. 1175, Lilunka z Doudleb r. 1179 a r. 1186). Kdežto
té doby téměř v ceK^ch Čechách byl lid šlechtou poroben, zde zachoval
si osobní svobody až do konce XII. stol., čehož pádným dokladem
jest i pro celé Cechy klasická listina Fridricha II., jenž darovav klá-
šteru ve Světlé na pomezné hranici Dúdlebsko- Vitorazské r. 1186 Újezd
Žársk}", vzal za svědky , svobodné osadníky" rodových osad: Mouřičany,
Todňany, Xěchovany, Bóro vany, a Olešničany, a ne šlechtu. Kd^-ž r. 1 185
dal t\"ž Fridrich rak. Kueringům, pánům na Vitorazi, v manství po-
mezný hvozd, a posléze i ostatní Přemyslovci rozdávali výsluhy rodům
— 132 —
panským, vnikla sem německá šlechta, s ni kolonisace a z Pasová
i německá církev. Z rodov\ch starostů, v jichž ochranu dala se maje-
tnější příbuzenstva, vznikla pak i šlechta domácí či zemane, na př. :
Trocnovští. Komářičtí a Dúdlebští, z nichž první znám}' uvádí se r. 1243
Jindřich z Doudleb. Se stále rostoucí moci šlechty a řeholí, zejména
Vítkovcův, založivších r. 1259 klášter ^'všebrodský, klesala moc vla-
dykův, ba i králova, takže Přemysl II. chtěje jim čeliti a zbytky ko-
morního zboží zde zachovati, musil založiti vzdoro-klášter ve Zlaté
Koruně r. 1263 a zapsati mu ceK'^ pomezn\' hvozd i s Boletickem. Tím
pozbyl ale zeměpanský správec Dúdlebsko-Boletický významu. A po
2 létech, r. 1265. přešla moc na král. vzdoroměsto C. Budějovice do-
cela: z Dúdiebského zboží zůstalo jen malé panství vlády cké. Uprostřed
XR". stol. uvádí se Dúdlebsko ještě jako provincie či zvláštní kraj
a Dúdlebi sídlem děkanátu se 49 beneficiemi. Rodové panští, zajištěni
zde pevně tvrzemi, hrad\' a chrámy, zejména vychytralí a hrabiví
Vítkovci. v jichž obvod náležely již i Sviny. Borovany a Velešín. mo-
hutněli stále více, až skřížila se v XV. stol. hrabivost jejich, právě zde,
na patě jejich hradné moci, s elementární silou ujařmeného lidu a
ožebračeného zemanstva, vedeného schudl\'-m zemanem Žižkou z Troc-
nova. Leč i t\'to červánky opětné demokratické svobody přelétly a
mocní Rožmberkové v XVI. stol. pohltili i vladycké panství doudlebské.
R. 1565 držel ještě Jiří Doudlebský pozemky v Doudlebech, odkudž,
prodav je, odstěhoval se do Budějovic, kde r. 1567 zvolen do městské
rad3^ Syn jeho Kašpar Doudlebský' přijal zde německ\- predikát ze
Sternecku, čímž stal se zakladatelem nového rodu. valně dnes po
Cechách a Moravě rozčleněného. Další osudy Dúdiebska závisely od
erbovních pánů růže 51isté a jejich nástupcův, dědiců bělohorských.
Památku jeho připomíná dnes prostá sice, ale malebná a vévodsky
do rozkošného okolí vyhlížející víska Doudleby. 5 věků star\- chrám,
zdvihající se nad hradištěm a četné archeologické památky po dřev-
ních slovanských bydlitelích. Než i tato víska novodobým rozdělením
zeměpansk\''m byla odříznuta i se svou strážnicí Střížovem a jako
rozhraní okresů přidělena k Budějovicku. Družka její Strážkovice zů-
stala však v původní své vlasti, v pravém to křidle řeky Malše, jimž
jest okres Trho-Svinensk}'.
Samosprávný okres Trhosvinensk\- rozkládaje se na ploše 243 km'-
má 62 osad, z nichž jest 55 č, 1 smíš. a 6 poněmč.. (obcí polit. 23 č..
1 sm. a I něm.). Obyvatel jest 18.UI7. 16.656 č. a 1.361 něm. Hranici
jeho tvoří záp. střední tok křivolaké Malše, prorývající si cestu půvab-
nými, tu skalnatými, onde křovinat\''mi neb lesnatými stráněmi a do-
týkající se půdy okresu a pod malebnými zříceninami hradu Pořešína.
dumajícího o slávě Kresýakských a husitských hrdin pánu z Pořešína.
Odtud, sesílena dříve Švarcavou a potokem Puchéřským. plouží se
— 133
klikatě úžlabími a těsninami k iiradišti Velešinu a Branšovicům, za
nimiž slučujíc se u české vsi Slropnice s říčkou Stropnicí, dostihuje
Doudleb. Stropnice, vystupujíc z území Novohradského středním svým
tokem na půdu svinenskou u Petříkova, plazí se při v\'chodní hranici
bahnitými a rybničnatými lučinami k patě vrchu Borovanského a při-
jímajíc u Lašňovic potok Svinenský, protékající středem okresu, vrhá
se na styčném bode okresu v náruč Malšinu. Severními hraničníky
jsou Borovany, Strážkovice, Střížov a Doudleby. Jižní hranice vlní se
lehce od Jiříkova Údolí a Petříkova lesnatými svahy k markantnímu
hraničníku Kohoutu (»69 m). vypínajícímu se nad Hory Slepičí, jednak
Kol něho se kupící, jednak rozptylující se dovnitř okresu, jako: Velký
Kámen 750 m, Lindl 664 m, Jeseň 735 m, Slavošovka 623 m, Ločedická
HRAD POŘESÍN.
hora 629 m. Todeňská hora 606 m, čímž onen nab\'^vá rázu kopcovité
pahorkatiny. Na pohled jest snad všední, leč uvnitř plna půvabných
a rozkošných územíček a zákoutí, bud probrázděných stříbrnými
pruhy rybnatých toků, při nichž tají se v lesích zde ještě tak četné
mohyh% neb na skaliskách dumají teskně rozvaliny hradišf a tvrzí
českých, zemanských rodů, zaniklých pod moci hrabivé a vítězné růže
pěti listé neb její dědicův bělohorských. Anebo prosety jsou v syté
zeleni neb modrošerém temenu lesů římsujícími se bělostnými chaloup-
kami, namnoze v původní rázovitosti se dochovavšírhi (Todeň, Mouřice,
Nežetice), v nichž žije lid bodrý, konservativní a držící se zvyků,
tradic, ba ještě i částečně nářečí dúdiebského. Lid ten jest ve svých
životních potřebách skrovným, jako vůbec celá jeho povaha a jednání.
- 134 -
Předkové jeho vykrváceli za svobodu a potomci jich byli na sta-
letí sevřeni poutem moci panské. Vzata jim půda. přivedeni k poslu-
šenství, všechen vzmach a nadšeni ulito, aby pykali za odboj otců,
za zbojnictví husitské a bělohorské. I dědicové vyrostli v robotě a
krčení se a proto jsou nesmělí, v projevech opatrní, nepodnikaví, ko-
lísaví ; ale v práci vytrvale houževnatí, sháněliví, hospodární, šetrní
a starostliví. Přem\''šlejí, hloubají a váhají, leč chytnou-li, drží a ne-
pustí. Ustaraně, dumavé a svrásčité vzezřeni, rozbrázdělé čelo a zmo-
zolené ruce prozrazuji starost a těžkou práci, již musí věnovati zdě-
láni málo v\'nosné půdy. na pahorcích písčitokamenité, v údolích pak
těžké jílovité. v době třetihorní na prahorní rulu, žulu (od Hradů
k Svinům) a svor (Branšovice-Borovanyj, žilovitě zde vystupující, na-
plavené. I klimatické nepříznivé poměry maří jeho snahu a silnou vůli,
i nadšení, jež si odnáší z častých odborných přednášek. K severu
TRHOVÉ SVINY.
otevřenv kraj jest rejdištěm mrazivých větrů, častých podzimních a
pozdních jarních sněhových vánic, v létě pak náhlých srážek, krupo-
bití i náhlé změny teploty. Zejména v polohách vyšších, na svazích
kopců. Zbožnost lidu prozrazuje nápadné množství kapliček, božích
muk. křížů a sloupů, ba i obrázků po význačných stromech u cest a
v lesích. Ač dlouho vzpírali se, téměř do XIll. stol. německému kře-
sťanství, z Pasová sem proniknuvšímu a dlouho skrytě udržovali si
předkové jeho pohanské obřady, čemuž nasvědčuje vedle žároviště,
z XII-XIII stol., mnou nedávno v samém hradišti v Doudlebech od-
krytého, také dosud zachované pohřebiště p o c h o v á v a c í z doby
přechodní, celý sad statku u Burdů, a ač v XV. věku povstali fanaticky
proti Římu, spřátelih se potomci časem s ním a dnes lnou k němu
houževnatě. Národnost jeví se v počtu obyvatel, jichž jest 16.656 Cechů
a 1.361 Němců. Tito sídh v poněmčeném ostrůvku o 6 obcích: Kondráč,
Chvalkov, Klažary. Trutmaň, Děčín a Bořikov, ležících při hranici
Novohradské. Česká práce jest zde ale na postupu ; za to Jiříkovo
- 135
Údolí německou školou, zřízenou germanis. firmou Stolzle a syn, jest
vážně ohroženo. O práci osvětovou pečují zejména odborj' ,Nár. Jed-
noty Poš." a sbory hasičské, soustředěné v čilé župě „Trocnov*.
V celém okresu jest 1 1 stálých knihoven o 3000 spisech. Čte se pilně,
přednáší se často. Průmysl jest nevalný a jeho vznik i rozvoj stěžuje
nedostatek prostředků komunikačních. V okresu jest jenom jedna že-
lezná dráha a ta ještě, běžíc po samé východní hranici, celý okres
míjí. Též nedostatek mostů přes četné, však dosud nezužitkované
vodní toky, jest citelný. Průmysl, opírající se o zemědělství, jako lího-
varnictví, papírny a továrny na celulosu, prospíval by zde dobře a byl
by zdatným zdrojem výdělku chu-
dému lidu. jenž nemaje práce, stě-
huje se valně do ciziny. Zadluženost
a chudoba jest mimo jeho moc. Tep-
nou okresu jest silnice česko-budě-
jovická. Po několika vlnitých zá-
hybech z kotliny Budějovické (384 m)
stoupá rychle, o 183/72, na výšinu
Strážkovickou (567 m). kde v stejno-
jmenné vsi Strážkovicícli ústí do
okresu Svinenského. Zde přetínajíc
silnici Třeboňsko-Krumlovskou, vlní
se dále přes Veselku, kde přepíná
řeku Stropnici. Míjíc v právo ves
Jedovary a Ran kov, v levo
pak Č e ř e j o v, stihne přes O t ě v ě k
Sviny. Odtud odbočujíc v právo do
Něm. Benešova, pokračuje ku před-
hoří Novohradskému, kde mezi
Hrádkem a Žárem u stejnojmen-
ného rybníka vstupuje na půdu
Novohradskou. Podél ní, uprostřed
okresu jsou rozloženy
CHRÁM NANEBEVZETÍ P. MARIE
V TRHOVÝCH SVINECH.
TRHOVÉ SVINV, město starobylého původu s 558 domy a 3.430
českými obyvately. Vyvinulo se z podhradí pevného hradu, stávajícího na
hřebenu pahorku nad roklí potoka Farského, pod městem do Svinen-
ského se vlévajícího. Prvým známým držitelem byl v 1. 1263-8 Vítkovec
Ojíř ze Sviň, jinak z Lomnice zvaný. Po jeho smrti drželi jej příbuzní
páni z Landštejna, od r. 1359 pak Rožmberkové, kteří jej připojili
k panství Novohradskému. R. 1620 stali se držiteli Bukvojové. R. 1420
dobyl hradu i města Žižka a jeho lid udržoval zde až do Lipanské
katastrofy svou moc nad okolím. Po té hrad byv patrně Rožmberky
- 136 -
vvpálen, zpusll. Kámen rozebrán a postavena z něho podél silnice
\ alná část nového mésta, ohněm časlo sužovaného. Zejména velik\'-
])ožár v r. 1549, schvátivši 131 domů, zničil staroMiou tvářnost jeho.
Zachovala se do r. 1828 pouze kaple sv. Jana Křtitele, uváděná již
r. 1355. O hradu se ale již r. 1450 v zápisech žádné zmínky nečiní.
Dnes z b3a'alých Sviň zbyl jen děkanský chrám Nanebevzetí Panny
Marie, jehož znamenitá gotická stavba svou hradovitou tvářností nejen
jjůsobí úchvatně na oko pozorovatelovo, ale jest i vzácnou uměleckou
stavitelskou památkou na č. jihu. Vznikl již na sklonku XIII. stol., leč
nvnějšího rázu nabyl teprve pozdějšími nákladnými přestavbami, zej-
ména v XV. věku stavbymilovnými Rožmberky prováděnými. Při záp.
Fot. A Wildt.
,yv^á ^(\^ Í<'r^^^ ir\-<s\^-^'^ tc«w-><:'* Y.^ir ^»»^»t|7 |«u4HUc
^^.^mjp «.^íí«#ť« v^^ . ;. --: v J^ **\ 1^-rP *^.
ŽIŽKUV LIST Z R. 1484 V ARCHIVU TRHO-SVINECKEM.
straně jest prazvláštní bašta, zajímavá sv\'mi střílnami, římsami a okny;
potemněh'' ton její souladí s neomítnut5^m neb hrubě nahozeným
zdivem stěn. opřen\'ch žulovými tesanými opěráky, zdoben\''mi četně
5iistou růží. Neméně zajímavá je 19 m vysoká černá střecha, dosahující
hřebenem římsy věže, zakončené po ohni 1828 nesouladnou cibulovitou
barokní báni, jakož i k jižnímu vchodu o románs.kém rozčlenění přista-
vená věžovitá gotická kobka, v jejímž hořejším patře nalézá se komora
přístupná z kruchty po zvláštní dřevěné pavláčce. Jest zde uložen pěkný
archiv městskx'. obsahující zajímavé zápisy o Zižkovi; také list jeho
z r. 1484. Na stěně nad vnějším portálem, bohatě rozčleněn5'm. jest vy-
tesán městský znak s nápisem a letopočtem 1485, nad těmito pak stopy
freskových maleb, v levo rytíř na koni. v právo růže s ozdobou. Též
dvéře nesou 51istou růži. Na hlavním oltáři je pěkná dřevěná Mariánská
137 —
socha z dob 1520. Též oltář baroko v}'^ sv. Barbory a křtitelnice z r.
1559 jsou zajímavé. Z četnjxh a dosti poškozen\'ch náhrobniků pánů
na bývalých okolních tvTzich jsou čitelný : Jana Bejšovského z Bejšova
1647, Jindř. Brátkého z Labouné 1605, Mikuláše Keblauského, Pouzara
z Michnic a Seb. Kořenského z Terešova. Z presb\'teře vejde se pěkným
zdoben\''m portálem z pozdní gotiky do sakristie, staré sice, ale nové
překlenuté neb do baptisteria, samostatné to kaple, stejně s presbyteři
vysoké a překlenuté krásnou žebro-
vou hvězdou z vladisl. gotik}'. Také ^°^- ^- '*"-^''-
rožmberská křtitelnice zasluhuje
pozornosti. Severní vchod je z doby
přechodní, z XIII. stol.
C('lkov\'' pohled na město s chrá-
mem jest malebný, zejména z blíz-
kého návrší jižního, kde nalézá se
při silnici k Něm. Benešovu věžič-
kovitý barokový kostelík z r. I7()8.
Sviny jsou sídlem okres, soudu, ber-
ního úřadu. pošt. a tei. úřadu, no-
tářství, měší. školy. 5lřid. chlap.
a di\ čí školy obecné, pokrač. školy
průmysl, a 7 živnost, společenstev.
Občanská a okres, hospod, záložna
podporuje značně hospodářský
rozvoj města i zemědělského okolí.
■Průmysl je nevalný. Jest zastoupen
toliko jednou velkovýrobou, ostatně
pak rukodílnou výrobou cinkových
kroužků k nítěnj^m knollíčkům, 2
závody kamenickými, 4 mlýny.
1 velkov5'robnou na hospodářské stroje a několika cihelnami. Z řemesel,
obchodů a živností jsou nejčetnější živnosti hostinské, důsledek to dříve
známých trhů na dobytek, obchod dobytkem, řeznictví, krejčovství a
obuvnictví, zastoupené 60 mistry. Výroba obuvi velká, zboží proslulé,
trvanlivé a levné. Zahradnictví podporuje okresní ovoc. školka. O vzdě-
lání pečuje zejména ,N. P. Poš." přednáškami a knihovnami, z nichž
těší se oblibě knihovna jednoty o 500 spisech a okr. hosp. spolku
o ,S00 spisech. Dále .Sokol', spolek hosp.-lesnick\-, družstvo dobyt-
kářské, org. nár. soc. .TrocnoV, spolek sadařů, záb. a vzděl. sp. „Tyl".
Práce jejich má velký v\'znam, nebot Sviny jsou městem národně ve-
lice důležitým. Připadat jim úkol zastaviti a čeliti německému přívalu
z Novohradská a Kaplička, s nimiž sousedí, a intensivně pracovati na
znovudobytí Cizkrajic, Boříkova, Chvalkova a J. Údolí, ale i v celém
kostelík s\'. trojice
u trhových sviň.
- 138 —
zanedbaném kraji, k němuž jest klíčem ves Strážkovice, jedna
z nejstarších osad v Dúdlebsku. Svou V3'Sokou a v\''hlednou polohou
skvtá překrásný rozhled po celém č. jihu, pročež sloužila Dúdlebanům
za „Strážnici" hradu Dúdlebi, pod vrchem strážkovickým, k Malši se
v ostroh svažujícím, ukrytém, a obchodní cesty Vitorazské, vedoucí
od Vitoraze zemskou branou u Nového Hradu, přes Hrádek a Sviny
k Dúdlebům. Míslo to jest dle lidového podání dosud označeno křižem.
Ze Strážkovic. mijíce v levo les na „Stěpánce" s proslul\-m pohansk\''m
pohřebištěm, dojdeme za krátko po silnici bud vesnice Rev novic
či Dřevnovic. i)ři niž na nynějším poli Kubátově, značeném božími
mukami, stával znám\' poutní kostel sv. Bartoloměje, vystavěnx' r. 1677
a zrušen\' cis. Josefem II. Neb sejdeme na hraničník okr. „Planou
Horu" 515 m u Střížova, s níž naskytne se malebný rozhled na
krajinku, sevřenou v levo potokem Svinensk\'m, v právo stokou Paš-
ňovickou, sbírající své vody pod Ločedicemi. Uprostřed ní v obrubě
lesů bělá se vesnička vSedlo s poplužním dvorcem, při němž ještě
ku konci XVI. stol. stávala t\Tz. Po bitvě na Bílé Hoře bylo Sedlo
i se sousedním St řádovém vzato Karlu Kořenskému z Terešova
a na Komářicích, ač týž se rebelie nesúčaslnil. O něco dále pak, rovněž
v pů\'abném širším územíčku, sevřeném potokem Pašňovickv^m, Svi-
nenským a Keblanským. tulí se v lučinatém údolíčku osady Březí
a Nežetice. v nichž v době předhusitské b\'valy tvrze Březských
z Veselé.
S Plané hory sestoupíme do úpravné osady K o m á ř i c e se
statkem a s pěkn\-m renais. zámkem. \' XV. stol. byly s tvrzí ma-
jetkem pánů z rodu Strakoniců, zvaného odtud z Komářic. Po Li-
])ollovi z Komářic a ze Hřebena vládl zde Krajíř z Krajku a po něm
r. 1541 Ctibor Uráchovsk5' z Bráchova, získav je koupí. Uprostřed
XVI. věku přišel sem staroč. rytíř, rod Kořensk\>ch z Terešova
a přestavěl tvrz r. 1566, jak kamenná deska zakladatelů Jiříka Kořen-
ského a choti Kristiny z Bráchova s jejich erby a nápisy nad prů-
čelní bránou svědčí, v elegantní 2patrov5% vlašskou renaisancí pro-
\eden\'' zámeček, k němuž posléze v XVIÍ. stol. přistavena věžička.
Pěiuiě zdobenou a tesaným kamenem obloženou branou vejde se do
rozsáhlého nádvoří, do něhož dříve b\>vala zadní průčelní strana pa-
lác;' otevřena zdobnou renaisačni galerií ; nyní jest zazděna a upomí-
naji na ni pouze sledy štíhl\'ch sloupků. V přízemi i v poschodí jsou
pěkně zdobené dveřeje. zejména jedny nesou pěknou ozdobu s nad-
pisem česk\'m a s rodov5'mi erby Kořensk\'ch. R. 1623 prodán statek
opatství Vyšebrodskému za 45.000 kop míš. Bnes jsou Komářice středem
jeho rozsáhlého okolního panství, sídlem pens. opata a poštov. úřadu.
Nedaleko pod zámkem Komářickxmi přepíná silnice říčku Slropnici a
a stihne ves Paš novice, odkudž, mijíc v právo ves Strop nic i
139 —
Fot. Sv. Tůma.
— Českou, sklání se k Malši a přetínajíc ji, vstupuje na hranici okresu
Budějovického k Římovu, jehož domky kol poutnického kostelíka kupí
se v malebném obraze. Ze silnice odbočuje cesta ku vsi Branš ovicům.
pozoruhodn\'m znamenitým a dfiležit5'm a krásně znatelným hradištěm
starých Dúdlebův. Z Bransovic cestou, míjíce v právo Kladině,
Lahuf, Hrachové Hory a Selce, pi^es M o kr \' Lom stihneme
Svatý Jan, zdvihající se na hoře Ločedické (624 m) a dominující
svou proslulou polohou a výhledností celým jižním Čechám. Na samém
hřebeni vypíná se nad domky ba-
rokový' kostel, vznikly' r. 1732, kdy
farář Velešínský Jan Rierenschopf
na místě pustém, leč výhledném,
založil kapli. Postupným rozšiřo-
váním v druhé pol. XVIII. stol. vznikl
chrám, jenž r. 1823 opatřen věží.
A současně s jeho v\'vojem vznikala
ves, která dnes čítá přes lUO use-
dlostí a 600 oby\-.
Ze sv. Jana přes Ločedice lze
se dáti bud do T o d n ě a Ne-
chová, starob\'lvch a rázovit\'-ch
českých osad z dob prvního osídlení
Dúdlebska (i nářečí zanechalo zde
dosud četných stop; Todeň b\'vala
sídlem vladyckým. Václav zTodně
přivěsil pečeC k stížnému listu
r. 1415 do Kostnice zaslanému), neb
cestou kol Chumského vrchu do
vsi C h u m u a M a 1 š e pod Sla-
vošovkou, 623 m, známé mohylami
slov. Z Malše kol Slavošovk}' do Nes méně. neb za 2u minut
stihneme malebných zřícenin Pořešína, rozhraničujícího okres Svinenskv'
a Kaplick}'. Odtud sledujíce krásnou hvozdnou těsninou levý břeh Malše,
za několik minut stihneme samoty Houdka, kdež se lodkou lze pře-
plaviti na pravS' břeh, pokrytv' rozsáhK^m lesem. Za tímto zjeví se oku
nádherné divadlo. Na temeně pahorku vj^pínají se starobylé
besedních, městečko s kostelem sv. Prokopa, teprve r. 17,38
vzniklým a 1875 v nynější tvářnost upraveným. Jsouce sídlem 4třídní
čes. školy, pošt. úřadu, několika čilých spolků a 930 uvědomělých
obyvatel, jsou v tomto konci, na samém rozhraní, ohrožovaném vvboj-
n\'mi Němci na Kapličku, velmi důležitou posicí národnostní. Malebnost
osady zvyšuje ladné seskupení bíl_vch domků, odrážejících se ostře
v temném modru hlubokých a mohutných hvozdů vedlejších Hor Sle-
NADVORI ZAMKL' \' KU.MAKICICH.
— 140 —
pičich, vyznačených markantně dalekému okolí dominujícím pánem
jejich Kohoutem. 360 m vys. Kohout sám, jsa zarostlý lesem, není
vvhlednv. za to ale připraví nám rozkošný požitek obklopující jej
družky , slepičky" : Jeseň (732 m). Velký Kámen (750 m). Lindlův
Kopec (664 m), Vysok\^ Kámen či Klenská hora (860 m) a četné jiné
výhledné paseky neb průseky, na nichž kupí se. často pitoreskně, na
sebe rozvaliny zvětralých skal. Přistup k některým z nich je upraven
i uměle, jako na př. na Velk\'' Kámen přičiněním X. J. Poě. v Besed-
nicích.
Odtud lze odbočiti bud pí es Blansko na Sokolči. malebnou a
skrovnou zříceninu Hrádku, tají i se v hlubokém stínu lesa nad Svar-
cavou, anebo sestoupíme do potemnělého údolu, v němž bělají se české
hraniční vesnice: Záluží se 102 obyv.. Lhotka se 110 obyv., D o-
l)rkov se 150 obyv. a S 1 a \- č e se 300 obyv.. 3tř. čes.. školou a
krásným nov\'m kostelíkem, postaveným péčí odb. X. J. Poš. r. 1906.
Bohoslužby konají se zde zatím jen občasně, nebof zřízení samostatné
farnosti jest závislé na propuštťni Slavče a spolu několika osad jednak
od Sviň, jednak od německého Zumberka, v souš. okr. Novohradském.
Severně mezi Slavčí a Sviny jsou ještě české vsi : starobylé M o u ři c e
s 213 obyv.. Lniště 164 ob. a Keblany s 213 ob., bj^valé sídlo a
tvrz pánů z K e b 1 a n, uváděných poprvé r. 1360—86 Filipem z Keblan.
Dále při silnici Bořikov 106 obyv. a Ciz krajíce s 216 obyv.,
starožitná ves. upomínajicí na Cuzkraje žijícího v XIII. stol. Ve XIV.
věku uvádí se Pelhřim. Jeník a Beneš z Cizkrajic. načež v XV. stol.
dostaly se Žestovcům ze S větví na X. Hradsku. Před 1. 1605 držel tvrz
Otík Brodsk}^ z Labouně, služebník Petra Voka z Rožmberka. Tělo
jeho uloženo jest v chrámě Svinenském. R. 1650 uvádí se tvrz jako
pustá a dnes upomínají na ni zdi. dosti zachované. Od r. 1785 jsou
trvale spojeny s panstvím X. Hradským. ObmS-šlen^-m zřízením české
školy v Cizkrajicích posílí se zdi'jší i okolní český živel, silně zde zá-
polící s tvrdým německ\'m, usedlým ve vsích: Chvalkově s 158 ob.,
Kondráči s 393 ob.. K 1 a ž are ch se 104 ob.. T r u trn a n i se 179 ob.,
a Péčí ně se 204 ob., rozložených jako ostrůvek v úhlu, sevřeném
záp. silnicí ze Sviň do X. Benešova, vých. silnicí okresní ze Sviň do
X. Hradů, bývalou to pomezní stezkou, a jižně jako základnou hranicí
Xovohradskou, přes níž německ\' živel proudí zvolna a nepozorovaně ku
předu. \'šecky jmenované osady bývaly sídlem vladyckých rodů. Ve
Chvalkově seděl na tvrzi r. 1387 Jan Puček z Chvalkova. r. 1459 ^'ojta
z Jirovic, načež dostala se se d\orem Pouzarům z Michnic, pánům na
Žumberce. R. 16(;)8 uvádí se ještě jako pevná. Stateček připojen 1618
k X. Hradům. V Klažarech na tvrzi se statkem seděli na poč. XV. st.
bratři Oldřich a Jan z Klažar. V polo\'ině téhož věku spojeny ale s Ciz-
krajicemi a tvrz zanikla; r. 1544 uvádí se jako pustá.
- ,141 -
Hned za silnici přeiiná a konči jazyi^ovou čáru starožitná ves
Hrádek s 95 ol^yv.. načež následuje kraj opět ryze česk\'. Hrádek
v době osídleni Dúdlebska. leže na obchodní stezce ^"itorazské při
bráně zemské, byl velmi důležitým bodem obchodním i obranným.
Později byl pevnou t\-rzi. jejíž nejstari^i /ínámý držitel uvádí se Pesík
z Hrádku r. 1360. Posléze dos;al ■^e k panst\í X. Hradskému. Tvrz
však v seznamu 1541 uvádí se jako pustá. Nad Hrádkem jest vrch
Dub (579 m). s jehož jednotlixých míst jest překrásný rozhled do
celého okolí, zejména ke straně východní, kde v sytě zelených lučinách
lesknou se hladiny bezjiočctnych rybnU^ú. rozložených již od nádraží
Novohradského až k Borovanum podél Stroi)nice. Mohutné a hluboké
hvozdv po ])ravěm břehu jejím uza\ iraji tulo nádhernou scenerii. Na
opačné straně jest ves Buková se 470 ob. a 2tř. českou ob. školou.
Býwala sídlem stejnojmenného roilu. u\áděného Kivštcíem Muchkou
z Bukové, hejtmanem panst\ í N. Hradského. Stala se známou nálezy
římsk\'ch mincí. K východu na s\aliu vrchu Olešnického leží velká
ves O lesnice s 75) ob.. 3Lř. obec. školou, kostelem sv. Václava a
statkem. Olešničané stáli r. I 186 svědky při darování Újezdu Zárského
Fridrichem II. kláštnu Svělelskěmu. \'e NI\'. stol. seděla na zdejší
tvrzi pani Kaleřina Koňatová z OlcHiice. Dá v. 1590 drželi s alek zdejší
Pouzarové z .Michnic, naě<v r. 1620 tento skoníisko\-án a prodán Bu-
dějovicům. Ti jej prodali, ale opět r. 1727 za 59.300 zl. trvale koupili.
V XVI. století \-znikl /;(ie zán-.eěek. proměněný dnes ve faru, školu a
byty. Pivo\"ar r. l7o7 ])řen".ěněn \' kosielik. Zacho\"aná branka je pozdně
gotická, nad okny jsou n-r.ais.-ině: i iímsy, v přízemí toskánské sloupky
a na stranách sgrafitové ru-liky. Z Olešnice polní cestou, stinným
lesem a po hrázi obrovského rybníka Olešnického dojdeme osady
Petříkova se 300 ob., rozkládající se při levém břehu Stropnice,
která odtud řídí směr dráhy, probíhající tímto nej\ vchod, koutem okresu
z Vídně do Budějovic. Hned za tratí a zastávkou rozkládá se výběžek,
tratí odkrojen\' a porosli\' obrovskými lesy panst\í No\ohradského. Ze
severního jeho cípu, od No\ého Dvora u vsi Nepomuku, na samé
hranici okr. Třeboňsl<ého, i)robihá iihlopřiěně přes 2 mile dlouhv pimio-
čárn\' průsek, končící téměř až pod samými N. Hrady. Xa nejvyšším
jeho místě zdvihá se vysoká, bíle natřená rozhledna ..obelisk", s níž
jest nádhern\- rozhled až do pláně Třeboňské, kotliny Budějovické a
zoět k Nov\'m Hradům, kď; na ostrohu vypínající se zámek, město a
starý' počernal\' hrad okouzluje oko pozoro-vatelovo.
Ve vých. konci v\'běžku, ])ři silnici Třeboňsko-N. -Hradské, jsou
rozsáhlá rašeliniště a česká \es Jiříkovo 1'dolí s hraběcí sklárnou,
leč pronajatou germanis. firmě Stolzle a syn, která zde zřídila německou
školu. Západně na pokraji lesa u rybníčka Smržku jest při cestě
myslivna a ves Těšín se 293 ob.. Při trati pak Těší nov. Z Těšína
142 —
lze odbočiti na návrši Poruby (513 m) u Jilovic, kde Žižka porubal
Rožmberské a odkudž naskýtá se krásný rozhled na Třeboňsko; aneb
podél traté, míjíce v levo vsi Třebče. Lhotku a dále Tře b íčko,
vystoupíme z lesa do druhého výběžku, kde se zjeví oku malebná
krajinka. Dole v úvalu, tvořeném lesnatým a nev\'hledným vrchem
Borovansk5'm (515 m). loudá se vStropnice. při jejímž levém břehu jest
ves Dvorec s 208 oby v., ve XIV. století připomínaná jako sídlo vla-
dykíj ze Dvorce, současně držitelů tvrze a nékolika vesnic okolních,
zejména i Trocnova. R. 1534 koupili ji Rožmberkové, r. 1570 dostala
se Kořenským na Komářicích. kteří sešlou a neobydlenou tvrz pře-
Fot. J. Kúnzl.
ZÁMEČEK OSTROLOX' LJEZDSKY.
stavěli, a r. 1610 ještě na ní seděli. Václav Kořenský. věrný druh pana
Voka Rožmberka, vedl tu veselý život a zadlužil statek svůj tak, že
posléze velká část prodána a zbytek připojen k sousednímu statku
Ostrolo v-Cjez dskému. nyní vesnicí s 255 ob. a 2tř. ob. školou.
V době předhusitské stával zde, jižně od nynější osady, na ostrohu
levého břehu Stropnice. kdež se dosud příkopy a pilíře spatřují, kostel
a tvrz. na níž seděli soujmenní vlad\'kové z Ujezda, z nichž se při-
pomíná prvně Mikšík z Ujezdce. Koncem X\'. věku připojen ke Dvorci.
s nímž 1534 prodán Rožmberkům. Ti ale r. 1569 prodali toto zboží
Kořensk\''m z Terešova. kteří si vystavěli o něco severněji zámeček,
jak jej dosud, ovšem valně zpustlý a přeměněn\' spatřujeme. R. 1692
koupila statek obec Budějovická za 82.(J00 zl. a učinivši jej střediskem
okolního rozsáhlého panství, proměnila zámeček v obilné sýpky, byty
a posléze i školu. Ode Dvorce sev., mezi pravým břehem Stropnice
143 -
AMBITY Kr.AŠTKRNÍHO rHRAMI'
\' liURO\-A\ECH.
a tratí jest pěkná skupinka hosp.
stavení švarcenberského poplužního
dvora Nový Dvůr, v němž bý-
vala mešní kaple Augustiánů z klá-
štera Borovanského. Na oparné
straně trati, prudkým obloukem
mezi rybníčky se otáčející, jest ves
Hluboká se 340 ob., bývalý to
dvůr s tvrzí, na níž r. 1380 seděl
Píibik z Dobřemilic a ze Hluboké.
Později dostala se služebníku rožm-
berskému Petrovi z Lindy, jenž, jsa
liez dětek, daroval r. 1455 dvůr a
\cs Hlubokou kostelu Borovan-
skému, jejž přeměnil v klášter. S tímto
pak r. 1600 přešel na Rožmberkv a
jejich nástupce. Dnes kolem Hlu-
boké a o něco sev. položené osady
Vrcova daří se podivuhodně, přes
drsné podnebí, dobré ovoce, vy-
nikající zvláštní okořenělou chutí a
\ ůní. A nad nimi. na temeně pa-
horku, rozkládají se památné
BOROVANY, probouzející se č. městečko s 1000 ob., 161 domv
nlrodními ''--r'' " '"' '^''^'^"^ ^ "^^^^í'!^^ ^'^''^^ -'vmi spolky'
narodnmii, s čítárnou a knihovnou N. J. Poš. ^^zniklv 'již v době
steru Světelskémukníž.
Fridrichem 11. Prvním
známým držitelem hvl
^^ok ze Třeboně a Sviň
ve XIII. stol. R. 1359
uvádí se Borovany jako
\-es s kostelem, farou a
statkem o 29V2 lánech.
Farní chrám, uváděný
\-e XIII. století, vznikl
v nynější podobě po
válkách husitských, v
době jihoč. žulové go-
tikv vladislavské ieiiž «,;
144
Je to první klášter v Cechách po smrti Žižkově. — ironií osudu —
nad sam5'm jeho rodištěm za 31 let a po lipanské katastrofě za
21 let zbudovaný. A sice roku 1454 rytíř Petr z Lindy, bohat\>
měšťan budéjovick\' a lineck\' a úředník rožmbersk\\ seděním na
sousední tvrzi a statku Hluboké, koupil statek Borovansk^ý a zbu-
doval u farního kostela AugustianskŇ' klášter, jejž bohatě nadal. Znak
jeho nese svorník krásné a elegantní got. žebrové klenby v lodi
i v ambite, obkličujícím klášterní nádvořičko. V XVI. stol. klášter
zrušen, leč r. 1631 Ferdinandem II. opět obnoven, mnichíím vypuzeným
vrácen a přestavěn. R. 1729 vystavěna věž, r. 1746 krásná škapulířová
ZÁMEK, ZIZKUV POMNÍK A PRAN\K
NA NÁMĚSTÍ BOROVANSKÉM.
kaple baroková, zdobená zajímavými freskami od Prokyše, barokní
kněžiště s mistrně řezan^^m oltářem z r. 1679 a probošství. R. 1785
byl však klášter cis. Josefem II. opět zrušen, kostel stal se farním a
probošství přestavěno v zámek, jehož průčelí, souměrně rozčleněně
rustikou a pilastry. je pěknou ozdobou jižní strany náměstí, na němž
vedle pranýře s letopočty 1656 a 1739 stojí prost\' kamenný pomník
s nápisem : Jan Zižka z Trocnova. Pod dojmem známého povržlivěho
výroku postavili jej Borované r. 1893 zády k zámku. Stojí klidně
a zdá se, jakoby přemítal, nebyl-li by právě rozhodný čas, aby zdvihl
palcát, s pravicí k patě skloněn\>, a opět zasáhl rukou svou rozhodně
do aktu dramatu svého ohroženého národa . . .
— 145 —
Chmurné myšlénky a představy vybavují se v mysli a zas v zápětí
zaplaší je tisíce a tisíce jiných, křižují ti bujně hlavou a hned zas roz-
letují se po širé vlasti, v jejíž různých koutech ve zříceninách tvrzí
dvorcíl a hradů poroben\'ch zemanských rodův zapadají. Jiné zalétnou
až za hranice, daleko, tam kde žertva české vlasti hoří, za lemy, ku
břehům R5'na. A náhle probleskne ti myslí, že dole, právě pod pa-
horki^m, jest Zižkova kolébka. Se srdcem rozechvěným, plni fantasie
a nadšení, spěcháte kol zámecké zahrady po svahu k strážnému domku
č. k50, přejdete zde dřevěný můstek přepínající trat dráhy a dolů le-
síkem do útulného údolu, kde doufáte spatřiti zlatou kolébku a u ní
snad nejdokonalejší pilíř sochařského Umu jako vděk národa. Leč sta-
nete udiveni, sklamáni. Nevěříte, těkáte sem a tam a pátráte kolem.
Nic vice však nevidíte, než uprostřed sytě zeleného smrkového porostu,
dýšiciho pryskyřnou vůní, prosvitající úhledn_v selsk}' dvorec.
TROCNOV
(OD JIHOZÁPADU).
Tof Trocnov, vlastně ostatky Trocnova, poslední stopa po bý-
valé vsi, stávající zde vezdy s tvrzí, po níž ještě ku straně severní, kde
několik dubů stojí, mělké příkopy lze spatřiti. Připomíná se v deskách
dvorských r. 1381 a v kronice Hájkově r. 1541. Seděl na ní zemansk\'
rod Trocnovský, s erbem raka, vznikK' po rozpadnutí se župy Dúdlebské.
Prvním z něho uvádí se r. 1378 Jan, řečenx' Žižka z Trocnova, otec
hrdinův. Manželka jeho slula Kateřina a uvádí se r. 1384 v listině,
dosud v archivu města Sviň Trh. zachované, dle níž Jan Žižka z Troc-
nova odprodává od sousední vsi Ceřejova, jejíž část také držel, jeden
svobodu}' lán a sice dvěma bratřím. Ješkovi Crnci z Jedovar a Ště-
pánovi z Ceřejova za 19 kop grošů čes. Rukojmí toho bjii Čeněk
z Klení (okres Novohradsky') a Mach z Holko va u Velešína, kteří za-
vázali se při tom za správnost prodeje do 3 let po Zižkově smrti proti
146 -
všem nárokům jiných osob, zvláště co by se týkalo ,,véna manželky
Kateřiny'". I v jiných listinách města Trh. Sviň uvádí se jméno Žižkovo.
Zdá se, že část Trocnova drželi i někteří příbuzní. Další zprávy o Troc-
nově následkem potomních bouřlivých událostí mizí, až r. 1441 uvádí
se držitelem jeho a Čeřejova zeman Zdeněk z Chlebová. R. 1443 Jan
ze Dvorce. R. 1654. když držitel Trocnova po válce SOleté byl vypuzen
a zpustošenx' grunt klášterství Borovanskému připadl, byl i druh5' zde
stojící dvůr od sedláka Bárty Trajenáře za luO žoků miš. koupen a
v jeden statek spojen. Ještě ku konci minulého věku bylo zde veselo
a čilo. Trocnov byl středem rozsáhlého okolního švarcenberského hospo-
RODNÉ místo ŽIZK0\'0 U TROCNOVA.
dářství. Posléze byl zde pronajímán a před krátkou dobou konečně jako
dvorec zrušen. Stodoly zlíourány, rozlehlé pláně s vlnícími se zlato-
žkil\-mi klasy obilin srovnány a vysázeny mladou smrkovou kulturou,
rozčleněnou v pravidelné pole s přimočárnými průseky. A nad tím
zclenS^m kobercem smrkového porostu. zv\'ší 1 — 2 m, áýí,\c\m. pryskyřnč
až omamivě, vyčnívá bělostná skupinka stavení o 2 křídlech, z nichž
podlouhlé přední, západní, jest v jižním konci, vyhlížejíc štítem o 2
oknech z podklenuté síně do úpravné zahrádky, obydleno hajn5'm,
v (lile pravém, severním pak proměněno v kůlny. A k těmto se při-
mykající křídlo severní, zbytek to hospodářsk\'ch budov, jest onomu
vykázáno k ukládání potřeb z malého hospodářstvíčka o 7 měrách orné
a luční půdy, ku zlepšení živobytí. Další 2 křidla pozůstávají z dře-
věného platu na podezdívce a uzavírají čtverečné nádvoří. Tof dnešní
— 147 —
obrázek , dvora" Trocnova. Proti severnímu křídlu nad 2 rybníčky, na
lehké vyvýšeniné as 200 kroků vzdálené, jest skupinka dubů; zde
stávala tvrz rodu Zižkova.
Před záp. křídlem prostírá se maK' palouček s několika sešlj^mi
vrbami při cestě, z níž přes stružku vejdeme do aleje mladých červeno-
listych doubků, vroubících smrkové porostliny, a končící ve vzdále-
nosti as 500 kroků nad třetím rybníčkem, na pokraji lesa sosnového,
kdež ve vymýtěném půlkruhu, po jehož stranách po lípě. povaluje se
něco rozlomených cihel a kamení. Tof zbytky po kapli, označující zde
Jo nedávná rodné místo Jana, synka trocnovskěho pána, Jana Zižky.
Nenarodili se v měkkých poduškách ve tvrzi, nýbrž, jak pověst a četné
zápisy souhlasně praví, pod dubem v širé přírodě. Matka Kateřina
za velkého parna nesla totiž žencům na poli pracujícím oběd. Podělivši
je, spěchala zpět k domovu. Černé mraky valící se hrozivě od Šumavy,
věštily krutou bouři. Vítr již skučel a fičel, prach po cestě se víiil,
/ětve v korunách stromů praštělv. hrom rachotil, blesky se křížily,
nastalo pravé dopuštění. A tu máteř. nemohouc již obydlí dostihnouti,
uchýlila se před lijákem, jenž v proudu divém v tom spustil, pod dub,
od pastevcův vypálený a zde synáčka povila. Při křlu v kostelíku
vedlejší vsi Střížova, kam Trocnov až do I. dubna r. 17i)7 byl přifařen,
dostal synek jméno Jan. Křtitelnice, zvaná Žižkova, byla však r. \4'-)\
při přestavbě kostela Rožmberky pro jednoduchost nahrazena jinou.
BYV. KAPLE,
OZNAČUJÍCÍ RODNÉ MÍSTO ŽIŽKOVO.
- 148
Fot. V. Vlasák.
tam dodnes užívanou. Žižkova křtitelnice, zcela originelní z doby ro-
mánské, což veledůležito pro řešeni otázky náboženské v starém
Dúdlebsku. v němž románských zkazek postrádáme, nebyla na štěstí
zničena, nýbrž uschována a dodnes se co vzácná památka ve Střížové
ukazuje. Také ukazuji Střížovšti statek, dříve zemanskx' dvorec .u vSlry-
chů* pravíce, že po křtu odebrali se do něho ke spřízněn\''m držitelům
rodičové Janovi, aby u nich pohodovali. Kterého roku to bylo, ani
zápisy ve Střížovč neoznamuji. ba neznám je určitě ani rok, kterého
by se b\'l Zižka narodit. Tomek asi správně soudí, že v pozdních lé-
tech panování Karla IV.. jenž zemřel r. 1378: jini kladou narození do
let kolem 1360. Ze sourozenců Žižkových
určitě jest znám bratr Jaroslav, posléze
statečný hejtman husitský, a sestra
Anežka, o níž místní pověst dí. že se
skrývala jeden čas u jeptišek v klášteřiku
sousedního Ostrol. Újezda. Z jiných pří-
buzných připomíná se Mikeš, spoludržitel
Trocnova s otcem Žižkovým (zemřel
r. 1381) a po něm Ješek z Trocnova.
Dále uvádí se i teta Žižkova Anna. ne-
pochybně sestra jeho otce. která, dokud
Žižka žil, u něho přebývala. l'o jeho
smrti odebrala se k Jaroslavovi a když
i ten zemřel, uchŇdila se do Prahy. O Ja-
roslavovi píše Theobald, že padl při
obléháni Bechyně; Břežan k tomu však
poznamenává, že byl od Budějovicl<ých
sfat. Zpráva tato, jak i Tomek soudí,
není doložena a také v archivu Budějo-
vickém žádného záznamu o tom není.
Ale v knize Lib. c. II, r. 1398-1514 na-
lezl jsem jméno Žižky sládka, jenž byl
vynikající osobou v Č. Budějovicích. Syn jeho Václav Žižka zasedal
r. 1455 v městské radě a držel několik domů. li. 1492 uvádí se dcera
jeho .Marta. Jest velmi pravděpodobno. že Žižka sládek byl bratrem
Žižkovým. Žižka sám byl ženat a měl dceru, která před rokem 1424
l)yla jjrovdána za pana Ondřeje z Uubé. patrně i)řibuzného známého
českého pána Jana Roháče z Dubě. Ondřej z Dubě sám bojoval po
boku Žižkově ve vojště táborském a padl v bitvě u Malešova. Život
a rekovné činy Žižkovy netřeba zde rozváděti, jsouf znám\' z jiných
podrobných spisův.
. A podněty k nim. právě u něho? nelndy náhodné, vyplynuly
z logické příčiny dějin jihočesk5''ch, zejména Dúdlebska: štědré vý-
ZIŽKUW-V KRTITKLXICE
\' KOSTELÍKU STKÍŽOV.SKÉ.M.
- 149 -
sluhy panovníků německé šlechtě, církvi a kolonistům, čímž přivoděno
rozpadnutí se Dúdlebska ; rozmach šlechty a církve, zajištující si lidu
i králi urvanou půdu hrady, kláštery a farami ; zápas jejich o moc se
samým králem; hašteření se žárlivé šlechty s církví a opak; nadpráví
německých kolonistů a i^ezpráví ujai^meného českého lidu, zápas né-
mectví s češstvím; rozpory mezi německým křestanstvim, jehož ohni-
skem byl Vj^šší Brod a Koruna s českým, hlásaným světskými du-
chovními; vniti^ní sváry církve, zejména obrovskj' a znemravňujíci
proces kláštera Vyšebrodského s Korunským ; vzájemně pronásledování,
ba i vzájemné vraždění se kněží, čímž přivoděno pohoršení a demo-
ralisace lidu; dokonalá poroba a ožebračení českého lidu a útok na
majetek a svobodu jihoč. rodů zemansk\''ch. To vše doléhalo do Troc-
nova a vtisklo Zižkovi do ruky meč a do hlavy myšlénku, osvobodit lid,
vyčistit vlast a založiti nov}', samostatnv' a pevn}' demokraticky^ český
stát. Bohužel, že velké dílo zmařeno. V době rozhodné, kd\'ž blížil se
den vyplnění jeho snů, neúprosná morana, na vrcholu jeho vojenské
slávy a moci, vyrvala jej národu. Dne II. října r. 1424 zemřel ranou
morovou ve vojenském ležení u Přibyslavi, kteréžto místo jest nyní
označeno pomnd<em. ^"děčni Cechové památku jeho různě uctívali a
mnozí ctitelé dali si i obrazy malovati. Tak činili i nepřátelé, a aby
památku jeho znesvětili a odpor k němu vzbudili, zpodobňovali jej jako
muže mstivého, zákeřného a úskočného. Takov\'ch obrazů, zejména
ze století X\TI. jest na č. jihu mnoho, ovšem podoby odchylné.
Dub, pod nímž se Žižka v Trocnově narodil, měl lid jihočeský
v posvátné úctě. Bcckovský o něm píše, že kováři a jiní lidé těžké
práce z daleka sem chodili, tříšfky z něho štípali a do toporů svých
kladiv a nástrojů zasazovali, aby nabyli větší síly a pádnosti. R. 1682
kázal jej ale probošt kláštera Borov^anského, Konrád Fischer, podsek-
nouti a obnoviti kapličku sv. Jana Křtitele, zvanou ..Zižkova kaple"*,
již k potupení jména Žižkova dal opatřiti nápisem latinským a českým :
— Jan Žižka z Trocnova s 1 e p e j zlé paměti tu se narodil —
R. 1860 byla povržlivá slova neznámou rukou nahrazena slovy:
slavné paměti. Leč i tuto kapli kázal odstraniti, dle zápisu ve školní
kronice Ostrolov Újezdské, švarcembersk}' správec Josef Olžbauer, aby
tak byla zahlazena památka na toto slavné místo. A několikerý' nov\'
pokus označiti je se nezdařil. Marně usilovali Borovanští postaviti tam
pomník, marně vetklo tam Sokolstvo u příležitosti všesokolského sletu
v Ces. Budějovicích žulový' jehlan. Hned následovní noci hladina
\'odnísousedníhorybníčka na\'ždyse nad ním zavřela...
Tak dalece klesnul fanatismus zavilého nepřítele, který učiniv sobě
nástrojem rodného hrudou i jazykem bratra velikého bojovníka, do-
mníval se, že tím i jméno jeho bude moci vyhladiti. Však přece dnes
zásluhou samotného panujícího knížete Adolfa ze Schwarzenberků
- 150 —
zvěčněno rodné místo Zižkovo pomníkem, kterS' i zevně má hkisati
poutníku památku nezapomenutelného hrdiny. Než i bez tohoto žulo-
vého hlasatele památka jeho nikdy nezahyne. Cel5' česk\'' národ bude
ji ctíti, dokud bude žíti a zraky své bude věčně upírati k posvátnému
místu, kde zrodila se myšlénka svobody a práva, čistoty víry a jazyka,
volnosti, přesvědčení, myšlení a bádání, kde se zrodil muž, jenž lid
selskj^ proměnil ve vojenský tábor, aby zjednal českému národu českou
vládu, aby tak pro všecku budoucnost byl silen. bezpečen a svoboden
a aby každ\' jeho syn byl v celé vlasti doma. navždy doma . ..
Frant. Miroslav Čapek. '
Lil. OKRES NOVOHRADSKÝ.
v nejjižnějším cípu Cech, mezi Šumavou a českomoravskou vy-
sočinou, r5'sují se modrošeré lemy lesnatých horských hřbetů, zvané
obecně Hory Novohradské. Jsou to zbytky někdejšího pomezného
hvozdu, pokr\'vajíciho odnože šumavských velikánů, zdvihající se ve
3 valech nad prav\'m břehem Malše a dostupující nad prameny jejího
přítoku a stejnojmenné vsi Puchoře výše nad lOOO m. Odtud svažují
se ve 3 souběžných vlnách směrem v5'chodním. k jezernaté pánvi
třeboňské, kde navazujíce na vysoč. českomoravskou, ztrácejí se v hu-
st\'ch shlucích a kotoučích par. Přední vlna jakoby náhle byla narazila,
kupí se nad stokem řek Malše a Černé (Švarcavy) v mocném ostrovu
jako družina Hor Slepicích: Jeseň (735 m), Lindl (664 m), Velk\' Kámen
(750 m), VysokS' Kámen či Klenská hora (860 m) a Švec (701 m],
nad ně \-ypíná se ve středu jako pán Kohout (869 m). Druhá, kořeníc
v protilehlém cípu, při samém styčném bodě hranic česko-dolno-hoino-
rakousk\'ch. zdvihá se nad prameny potoka Puchoře jako trojvrší
Granitzberg (1080 m), Steinberg (1069 m) a Šance (I004/7Z) a postupuje'
mohutně podél hranic zemsk\'ch jako hradba,, rozbíhajíc se kopcovitě
bud do Čech neb do Rakous. Třetí, na půdě rakouské, je opět mírnější.
Celé toto území bylo do konce XII. věku porostlé jednolitým pralesem
či pomezným hvozdem, nejen dělicím, ale i chránícím vlast českou
proti Rakousům. Účelnost tato vyznačena jest nejlépe v listině Frid-
richa II., jenž r. 1185 při darování hvozdu v manství Hadmaru z Kue-
ringa a r. 1 186 při darování zboží v zásecích Žárského Újezda klášteru
ve Světlé uložil oběma, že les blíže brány zemské nesmí se ku škodě
zemské mýtiti. Jsa jedinou spletí. přer\'vanou toliko pruhy divokých,
o skaliska, balvany a drva tříštících se bystřin a potoků, byl neschudnx'
a liduprázdnx'. Toliko jediná tudy vedoucí stezka \'itGrazská či Pe-
— 151 —
haimsteich, spojující plémě Dúdiebské s bratrským plemenem po horním
toku Lužnice usedlým, ve A'itorazsku. a vedoucí úžlabím Stropnice
k Novému Hradu, k bráně zemské u Hrádku a dále do Dúdleb, oži-
vována byla soumary obchodními neb strážemi, přecházejícími od
Hrádku k Hradu, jenž vznikl zde na samém hřebenu asi r. 980.
Soudí se, že Vojen poraziv Vítka za horní Lužnici, odňal mu
okolní území a zajistil si je hradem, jejž poručil ale ochraně Vítkově.
Hrad stal se na této straně klíčem k Rakousům a důležitost jeho rostla
každým dnem. Proto byl v brzku. kolem r. 112,5. jak nalezený leto-
počet a románský ráz pú\-odní věže svědčí, přeměněn na hrad kamenný.
Nepřesné vymezení hranic v tomto území vedlo často ke sporům, které
odklizeny r. 1179 na sjezde Chebském ve smyslu, že území až ku
břehům Lužnice připadá k Čechám, druhý břeh k Rakousům. Otřesenou
državu v tomto vzdáleném koutě dal. jak svrchu řečeno. Fridrich JI.
r. 1185 Kueringům a r. 1186 klášteru Světelskému. Kueringové uváděli
do \"itorazska lid, ovšem že německ\-. Leč tálo prvá germanisace ne-
měla úspěchňv. Slovanský lid pronikal všude z Dúdlebska i z \'ito-
razska. absorboval německé menšiny a zakládal nové osady, ku př.
Hrad, Žár, Buková, Biňov, Světví a Stropnice. Když ale Přemysl IL
r. 1251 získal Rakous a spojil se zemí českou, přeložil dosavadní hra-
nici zemskou dále k jihu. Tím otevřena brána, lid z Vitorazska pro-
nikal hlouběji hvozd, kácel jej a zakládal německé osady, tentokráte
s výsledkem, jak jména na ^schlag" končící v té době ukazují. \^ po-
měru tom ovšem rostl i význam hradu. Také v té době \'ítkovci ne-
známým způsobem, patrně v uznáni služeb prokázaných panovníku,
získavše okolních území, zakládali osady a silně a houfně je zalidňovali,
a posléze přestavěli i Hrad na pevný Nový Hrad, jehož prvý známý
držitel uvádí se r. 1279 Ojíř ze Sviň a z Nového Hradu. Při hradě bylo
již téhož roku městečko se 49 usedlostmi a kostel. Silné a volné osa-
zování německé nastalo pak r. 1280. když Kueringové, přívrženci Pře-
mysla, musili postoupiti území cis. Rudolfu. Kolonisace byla ale také
z části česká. A tak postupně mýtěn les a území prostupováno hlou-
běji a siřeji živlem českým a německým, až zabrána prostora od vlnv
střední k přední, a tak dán vznik okresu Novohradskému.
Maje ráz trojúhelný, jest vyznačen na sz. markantním hraničníkem
Kohoutem (869 m), od něho k jihu hřebenem Klenské Hory (860 m).
stokem potoka Černého s Puchořským, pravým břehem tohoto až
k Terezinovu a odtud silnicí až ke hranici zemské. Tato tvoříc mez
jihových.. přetíná u české vsi Hranice traf dráhy Cmunt-Budějovice,
probíhající jen krátce tímto nejvých. úhlem okresu a stýká se zde
v jezernatých lučinách a slatinách s hranicí severozápadní, jdoucí sem
po hřebenu přední vlny od Kohouta. Celé toto práhorní území. Spočí-
vající na rule a žule, měříc 2,32 km-; čítajíc 25 pob .obcí, 24' míst> ob.
152 -
a 30 kat. ob. se 16.970 obyv., lze rozčlenili na 3 území: řeky Stropnice,
potoka Svinenského a Černého. Stropnice, prameníc na samé česko-
rakouské hranici pod horou Vysokou, spěje těsninou k osadě Sejby
a Dlouhé Stropnici a dále do údolí k městečku Stropnici (německé).
Zde otáčejíc ve směru severo\ých. klikatí se romantick5'm úžlabím,
v němž posvátné ticho ruší jen šplouchání vln, bijících do skalních
balvanů a klapot četn\'ch ml\'-nů, rozsetých po její březích. Před No-
v\'mi Hrady vniká do rozvírajícího se údolu, pod ostrohem hradním
přibírá potok Jedlick}', načež lučinatou rovinou pádí do nejv5'chodnějšího
úhlu okresu, v němž za rybníky Dlouhorázsk\'m a Biňovským náhle se
otáčí a vniká do okresu Trhosvinenského. Tvoří tak zde nejnižší část
Fot. J. Seidl.
.\(J\'K HK.ADV.
okresu, jejž protíná též železná dráha z Builějovic do \'ídně, jediná to
v celém okresu a s poslední stanici „Nové Hrady" na české půdě.
Sousední území potoka Svinenského, pramenícího ve středu okresu a
ubírajícího se ke vSvinům, jest již vyšší pahorkatina, svažující se sem
jednak od Hor Slepicích, jednak z druhé vlny, ze samého cípu jižního,
kde nad prameny Černé a přítoku Puchoře dosahují kopce již přes
1000 m, což v poměru k sousední kotlině Budějovické, vysoké 384 m.,
jest ovšem vzestup značn\'. Údoly, svahy a vymýtěná úbočí jsou po-
seta přívětiv\'mi a malebně položenými osadami, namnoze to letními
sídly, jichž prostí a bodří obyvatelé, až na nepatrné zlomky dnes ve-
směs Němci, živí se hlavně zemědělstvím, drobným obchodem a živ-
nostmi. Průmyslu značného není. Do nedávná kvetoucí zde sklářství,
jemuž četné osady, zejména na Puchořsku, děkují za svůj vznik, za-
— 153 —
PREDNI BAŠTA HRADU
NOVOHRADSKÉHO.
niklo a zbyla jen sklárna v Jiří-
kově Údolí, kterou má od panství
Bukvojského pronajatu fy. Stolzle
a syn. Příčinou zániku jest zvý-
šení cen a odbyt dřiví, jež panství
z mohutných lesfi dopravuje po
upraven\'ch a splavných potocích
na jiná odbytiště. Zejména Pu-
chořsk\' potok se Svarcavou a
Malší jsou tepnou voroplavby,
která se široce rozvětven\''m dře-
vorubectvím jest vydatným zdro-
jem v\vi\"v chudého lidu a zlatým
zdrojem pro pokladnici panství
Buk\ojského. Toto také věnuje
lesnímu hospodářství veškeru
péči. — Také ryhníkářství jest
vzorné a řadí se čestně po bok
třeboňského. \'enkovský chud\'
lid, zejména muži, odcházejí z jara
houfně do ciziny, [ženy a děti
Fot Sv. Tůn
zhotovují nitěné knoflíčky. Okres
postrádá hlavně spojeni železnič-
ního. Silniční síC. měřící 95"21ři km.
jest naproti tomu tak krásně roz-
větvena a zařízena, že promítá
celý hornatS' kraj křížem krážem,
spojujíc ta nejzazší místa, ba
připíná se i ke schůdným a upra-
veným stezkám a pri^isekům. po
nichž lze dostoupili nejvyšších
vrcholků a hřebenů horsk\ ch
hřbetů. Tyto jsou bud pokryty
rozsáhkCmi. skvostně urostlými a
jednolit\''mi lesy, vyznačenými nej-
markantněji v předním křídle Hor
Slepicích, Ivohoutem se 16 km
dIouh\'m hvozdem, a na druhé
vlně rázovitou \'vsokou a My-
slivnou u Puchoře. Xěkde je tu
zachován ještě prales, jako u lo-
ZADNÍ BASTA
HRADU NOVOHRADSKÉHO.
- 154
veckého zámku Žoliina nedaleko Černodolu. Xebo jsou zdobeny na m\'-
tinách a lysinách skalními rozvalinami, nakupenými namnoze tak roz-
marně na sebe, že tvoi^i různé útvary. Mnohé poskytují také překrásný roz-
hled jak do Cech. tak do Rakous, jako ku př. Stoličník (Tischberg), Aich-
berg a Pechmanstein. Oživeny četnými toky. prodírajícími se bystře těs-
ninami, roklemi, úžlabinami a malebn\'mi údoly, četnou z\ěří. ptactvem
a dřevorubci, kácejícími pralesni drva. tvoří a doplňují v celku malebnou
horskou scenerii, v poslední době turisty vyhledávanou. A do tohoto
úchvatného kraje, jihočeského to ráje. \ložcny jsou jako perla na
úskalí \ lnou z jezer okolních vržená
N.-\MÉSTÍ .S RADNICÍ V NOVÝCH HR.ADECH.
NOVE HRADY, okresní město s 1.596 obyv. ( I4,S7 něm. a 139
č..) a 178 domy. Jsou sídlem okres, zastup., soudu, berního úřadu,
pošty a telegr., oddělení ílnanční stráže, četnického velitelství. v5tř. dívčí
a 4tř. chlapecké obecné. ,3tř. chlapecké školy měštanské, spořitelny
a střediskem rozsáhlého panství hraběte Bukvy ve výměře 16.051 ha.
Město vzniklo z podhradí hradu a tvoříc na stezce ^'itorazské do zru-
šení hranic zemských r. 1251 v pohraničním lese. před samou zemskou
bránou, stráž a zemské mýto, rostlo tak rychle, že již r. 1279 uvádí se
s hradem, kostelem a 49 usedlostmi, a jako držitel ( )jíř ze Sviň. Za
jeho syna Smila. jenž sňatkem s Kunhutou z Kueringu. dceří Jindřicho-
hradeckého pána na \'itorazi a maršálka rakouského, obdržel cele
okolní území, město i hrad znamenitě se rozmohly, takže již r. 1284
dány mu výsady městské. Smil nemaje mužských potomků, odkázal
Hrady bratru A'itku z Landšlejna. jehož rod vládl zde až do r. 1359,
- 155
kdy presIy koupí Janem z Rožmberka na rod Rožmberský, jenž pak
s krátkou jen přestávkou panoval zde až do svého \vmiení r 1610
Za tohoto rodu město i hrad často kvetlo o zas škodu\'zalo dle roz-
marů jednotlivých jeho členův, kteří o moc, vliv a váhu zápolili
1 s králem, jichž vliv zasahoval často i do osudu celého národa a
vlasti, lak na př. když zrádný pan Oldřich (lí.) ve vření husitském
ac vychován přičiněním svého poručníka Čeňka z Vartemberka u víře
podobojí a sám pod jednou přijímal, i tak přijímati na celém panství
svém kázal. r. 1420 odpadl a kalicha se odřekl, kněze pronásledoval
a se Zikmundem proti
Husitům se spojil, ano Fot. Sv. Tůma
i k Táboru proti nim
vytrhl, tu Husité nej-
prve u Příběnic jej po-
razili, od Třeboně k Hra-
dům přitáhli a město
i s Hradem vypálili.
Roku 1467, když Jan z
Rožmberka stál při Ji-
říku z Poděbrad, bylo
vojskem soka jeho
Zdeňka ze Šternberka
opět zcela vypáleno a
zničeno. Vůbec během
XV. stol. mnoho trpělo
a často vzalo zkázu.
Ve stol. XVI. dán zá-
klad městu novému,
v poloze asi nynější,
na plošině ostrohu ve směru severových. Ale pokojné dny mu ne-
nastaly. Sotva se vzpamatovalo, přišla pohroma nová. Když totiž
statečný český pán Švamberk, od roku 1610 dědic statků' Rožm-
berských, vstoupil roku 1618 do jednoty českých stavů a zvolen
direktorem a správcem země české, přitrhl k Hradům císařskv voje-
vůdce Bukva, aby jich dobyl. Tvrdé Hrady však odolaly. Když ale
příštího léta r. 1620 přišel Dampier, uskokem Hrady dostal, .posádku
i lid vybil a město sežehl. Dav naházeti do příkopu klestí, rozestavil
vojáky s hořícími pochodněmi kolem a vyzval posádku ku vzdání se,
jinak že ji vypálí. Mladičký rytíř Slavata, jehož ochraně pan Švamberk
Hrady poručil, čestnému slovu uvěřil a hrad vydal. Leč Dampier kázal
hrad i město vypáliti a obyvatelstvo, dosud české, povražditi. Švam-
berkově labuti zadrhnuto tak hrdlo a Hrady dány po bitvě bělohorské
r. 1620 odměnou vítězi bělohorskému K. Bukvovi, jehož rod na prahu
STARÁ RESIDENCE
S KO.STELEM SV. PETRA A PAVLA
V NOVÝCH HRADECH.
— 156
XIX. stol. (1801—3) na samém pokraji města zbudoval si pohodlné
sídlo, nový zámek, doplňující tak ladně celek města, nad nímž svou
ruku drží. Jaká to scenerie, plná ironie osudu, radosti a stesků, vedle
sebe ve 3 obrázcích, tak různého vydání, směrů a poslání! Na temeně
ostrohu osm věků starý hrad, svědek slávy i konce slavn5'ch držitelův,
vlasti a jazyka v tomto městě. Omšel\'' a počernalv. ale ne v ssutinách,
ne skleslv. ne schýlen\' jako invalida, nýbrž jako junák jar\''. k boji
pripravenx'. se založenýma rukama, aby loktem odrazil odvážného
smělce, snažícího se jej ztéci. Ze skalnatého ostrohu, jakoby základy
do něho vlita, hrozivě trčí a vyrůstá po straně severo-a jihozápadní
skupina bašt, bran a různých tvrd\'ch
Fot. sv. Tůma stavcní, toho asi rázu. jako v době
rozkvětu svého. r. 1390. Tvoří dvě
postranní křidla, na přídi a zádi
rozdělená a spojená mohutnými,
čtyřhrannými baštami v gotickvxh,
51istou růží zdobených brankách,
od nich vedou můstky, přepínající
l.^i /// hlubok\'-, jelení rodinou oži-
vený a celý hrad od ostatního města
odkrajující příkop. Křídlo pravé, se-
verozáp., jest nejstarší a lze ještě
spatřiti, zejména z prostorného a
úpravného nádvoří, původní zed ze
starého hradu. Cei\- hrad je pro-
měněn v obydlí, úřadoxny. archiv
a museum, v němž jsou uloženy
velecenné listiny rodů : Rožmber-
ského, Svamberského, Bukvojského,
a jiné zajímavé památky a vzácnosti.
Pozornost budí fideikomisní knihovna
o 4.8()0 svazcích. listiny již od
XIII. stol., majestáty českých králův,
úřední listiny v jazyku českém, zde do r. 1623 panujícím: dále brnění,
darované vítězi bělohorskému K. B. Bukvovi císařem Ferdinandem II.
s příslušn\-m nápisem, prapory trofeje z válek husitských a z války
301eté, zkrvácená košile a kopie obrazu Marie Vítězné, již na Bílé Hoře
dominikánjesu Maria nesl včele vojsk Bukvových. a četné jiné pro jeho
rod vzácných, pro národ český, pro jeho samostatnost a národnost.
tak smutných dokumentů. A hrad jakoby si této pokory a úpadku byl
vědom, jakoby ponořen v ty všecky vzpomínky bouřné a záplavy vá-
lečné, jež jemu i vlasti přes hlavu přeletěly, zadumavě hledí do roz-
vírajícího se pod nim barvitého údolu, odvrácen od vnitřního města.
HRABECI HROBKA
NA HŘBITOVĚ NOVOHRADSKÉM.
- 157
ZÁMEK \' NO\'^CH HRADECH.
— 158 -
jež se na v\''cho(lní plošině, na hrudi ostrohu rozkládá a v němž vládne
dnes jiný. krajně nepíáteiskx' duch.
V starobylé radnici, hledící na straně západní do čtverečného
náměstí, v níž do r. 1623 úřadovalo se česky, dnes nedovoláš se práva.
A na protilehlé straně, východní, tvoi^ené veskrze dnes v úíadovny
proměněnou starou residenci, v samém koutě jižním hledí do náměstí
druhv svědek, starobylý kostel sv. Petra a Pavla o 1 lodi ze XIV. stol.
s presbyteři z Vladisl. gotiky; k němu se pojí renaisanční klášter
TERFZIX \' IDOI.I STROPNICE.
Servitíj, založený v XVII. stol. hrab. Bukvou, jehož rodu sídlo novo-
věké prostírá se o něco dále. na patě plošiny ostrožné, při silnici
k nádraží. Elegantní, s pravidelnou souměrností r. 1801— .3 založen\^
a v renaissanci nádherně vystavěnv' zámeček sedí zde volně jako
mot\i uprostřed květnaté zahrady, v níž opojná vůně pestrého a svě-
žího kvítí snoubí se se šveholem četného ptactva, prohánějícího se
v korunách stalet\'ch lip. Zbudován na troskách a zlomcích moci a
slávy erbovní růže 51isté a labutě sněhobílé, tone v záplavě opojné
vůně růží stolist\-ch, pažitově a květinové záhony okolní vroubících,
a shlíží se sebevědomě v hladině r\'bníka, jehož hladinu brázdí vážná
labuf. s losem svým a tím spíše i s osudem své erbovní pramáti úplně
spokojená ... A pov\'šeně rozhlíží se v daleké okolí, všude tam, kde
— 159 —
povržení rodové vezdy vládli, od pláně Třeboňské přes Dúdlebsko až
k lemům SumavskS^m. Rozkošnv' to v5'hled v dálku i do blízka, kde
hned pod ostrohem sytě zelené lučiny, jako koberce květy jsou posety
malebnými osadami neb jednotami, pruhovány rybníky neb potoky,
probrázdčny cestami a lemovány hvozdy.
V nejzazším koutě, za nádražím, v rozsáhlém slatinatém hvozdě
Novodvorském, skrývá se jediná v okrese česká osada Hranice se
488 Cechy a 107 Němci, 384 domky a 1 třídní českou matiční a 2tř.
něm. školou. Domky jsou ale tak rozptýleny, že třeba asi 3 hodiny
k obejití. Obyvatelé zaměstnávají se zemědělstvím vlastním neb u velko-
\^ODOPÁD V TEREZINĚ.
statku, zhotovováním nitěných knollíčků. zejména ale „pícháním" borků
na obrovských rašeliništích. Rašelina upotřebuje se bud k pálení neb
ku mletí na steli\'o. Hranice jest důležitou posicí národnostní v těchto
koncích, pád její byl by velkou katastrofou pro celé okolí. Také živlem
českým silně prostoupeny jsou při silnici od nádraží k Hradům ležící
vsi Biňov a Štip toň. ona založení českého, tato německého, obě
uváděné r. 1359. Od nich podél hranice Svinenské při mohutném hvozdě
Javornickém a Novodvorském, jímž vede přes dvě míle dlouhý (novo-
dvorský) průsek k rozhledně , Obelisku", jsou mezi rybníky roztrou-
šeny bělostné chaloupky Javoří a Jano vk a. před nimi pak rozkošná
„bažantnice". A pod samými Hrady na úpatí ostrohu, kamž sestoupí
se točitou cestou, jest starožitné a průmyslové předměstí Údolí, k němuž
- 160 -
řeka Slropnice. spojujíc se pod ostrohem s přítokem Jedlickym, pijane
z čarokrásného údolí ve směru jihozáp., zvaného Terezín ; jest to vábně
upraven\% přes hodinu dlouhv' angUcký park. na jehož pokraji vítá
příchozího klapot úpravného ml\'na a šplouchání z krásn\'ch úbočí,
porosllvch lislnat\'mi a jehličnat\'mi stromy, olšinatým a vrbovým ko-
rvtem. spějící sem Stropnice, po jejíž březích klikatí se pěkné, vzorně
upravené a bílým pískem posypané cestky, sbíhající se u rozkošného
letohrádku Novj^ dům. Průčelí jeho, hledící do malebné upraveného
nádvoří, sevŤené do čtverce přiléhajícím hospodářským statkem, nese
desku s věnovacím nápisem zakladatelky hrab. Terezie Bukvoiové
svému zvěčnělému otci. Překrásné květinové koberce vroubené zimo-
strázem, rybníček s vodotryskem a Ijělostné steny budovy, popnuté
révou, doplňují se v ladnS' obrázek, k němuž přidruží se o něco dále
opět jeden nov\'. Modr\' dům, salónový to domek, jenž obýván jest
jen příležitostně, za návštěvy sem zavítavší vrchnosti. Do tajemného
ticha zde panujícího zaléhá sem jen přitlumeně hukot a šum. zdánlivě
od vlnek, razících si cestu mezi balvany v potoce nakupenými. Leč
pokročí-li se dále, sesiluje se rázem a náhle zjeví se po levě straně,
mezi můstky ze spleti kořenů a bělokorých březin vroubenými, vodopád,
řítící se z počernal\''ch skalin. Voda z potoční nádrže uměle sem při-
váděná skrytým horním korytem, \rhá se s hůr\' a tříští se s hukotem
ohlušujícím, a valí se dole do potoka. Naproti vodopádu jest nakupe-
nina balvanu, hrozících každého okamžiku na cestu se s\aliti. .Milo
jest zde poseděti, v .tomto čarovném zákoutí, d\''chati až omamivou
pryskyřnou vůni smrčin. naslouchati švitoření ptactva a bzukotu hmyzu
a sledovati rozmary přírody a ukázky velkopanských choutek, um
přírody snoubící se ladně s výtvorem lidským.
Nad vodotryskem černá se Tónina c h \' š e, sroubená z tyčí ;
za ní na pokraji lesa opět zjevuje se oku nádherné divadlo. Na roz-
sáhlé úrodné pkini. poseté až k nedalekým lemům lesnatých horsk\'ch
hřbetů bělajícími se osadami, v záplavě zlatožlut\-ch klasů, štavnatých
luk a květnatých keřů a stromů, nad rybníčkem dumá šerý svědek
dávné minulosti, pendant k Novému Hradu, s nímž je chodbou spojen,
Cuknštejn. středověké sídlo r\'tířského rodu pánů z Michnic. Sku-
pinka potemněl\'ch stavení o gotických brankách do čtverce založená
\'ilémem z .Michnic. k sv. straně šestibokou věží krytá, zděným pří-
kopem obehnaná, stoji zde v nešetřeném pelu, neporušená a tak krásně
zachovaná, pravý to typ středověkého zemanského sídla. I také od
další zkázy je uchráněn tím, že v poslední době byl proměněn a
upraven, a to zásluhou bukvojského stavitele p. K. Bůžka v Nových
Hradech \elmi šetrně a vkusné, v bj-ty dělného lidu ze sousedního
rozsáhlého d\ora ř^ilipina a vsi S větví. Zde stávala tvrz, již r. 1383
připomínaná. Když ji ale po vystavění si Cukstejnu p. Vilém z Michnic
— \h\ -
opustil, zašla. Odtud okresní silnice, míjíc po levé straně, při samé
hranici zemské rozložené vsi Egersee, Kropnou či Kroučov, Veveří
a Jedlice, míří úrodnými polmi a luhy do malebného údolu řeky
Stropnire, v němž leží stejnojmenný poněmčený městys
stropních. Má přes lOOU něm. obyv., 6lř. něm. obec. školu, poštu,
telegraf, starožitný kostel a pěknou radnici. Vznik osady sáhá do nej-
zazších dob slovanských, kdy tudy vedla z \'itorazi do Dúdleb zemská
stezka, jediná to zde cesta z Rakous do Cech. Ve XIII. věku dostala
se Stropnice s okolní krajinou vě-
nem Hedvice ze Šaumburka. choti ''°'' ^'■- "'"''■
pana Xo\< a Rožmberka. Po jeho smrti
držel jednu část syn s matkou,
druhou vSmil z Hradů, jenž ji ale
r. 1302 odstoui)il klášteru Vyšebrod-
skému s tou podmínkou, že mu pří-
padně má býti zpět postoupena. To
se stalo, nebo r. 1359 byla celá
Stropnice připojena k panství Novo-
Hradskému. Tvrz, stávající na ostro-
hu v místě bývalé strážnice, byla
již 1541 pustá. Na vých. straně pro-
storného náměstí vypíná se osobitě
zajímavý a histor. cenn\' chrám sv.
Mikuláše, jehož jednotlivě a různo-
době součástky, hla\ně románské
a gotické, souladně se k sobě pojí.
Mezi lodí a presbyteři zdvihá se
zajímavá věž o sedlové krytině, a
způsnl) stavby její svědčí o věku
XIII. Sin chrámová i i)r('sl)ytér jsou
podklenuty krásnou žebrovou sítovou klenljou a svorníky nesou erb
51isté růže. Nemenši zmínky zasluhuje také pěkný oltář sv. Mikuláše
a gotická žulová křtitelnice. Ze síně chrámové vejde se do věžovité
kobky, z XV. stol. též pěkně hvězdovitě podklenuté, jejíž průčelí,
nesouc ve štítě hodiny, hledí k záp. straně do náměstí. Stropnice pro
svou roztomilou polohu a blízkost lesů jest používána za letni sídlo a
hojně navštěvována výletníky, kteří naleznou v okolí, do něhož ve
všech směrech pohodlné cesty vybíhají, zajímavá místa krajinná i dě-
jinná. Tak k sev. starobylá \es Svébohy, někdy poplužní dvůr s tvrzí,
na níž seděl Petr ze Svejbohovic z rodu Žestovcův ze Světví a krátce
i Kořenští z Terešova, kteří ji ale r. 1598 rodu Hulcšpera, hejtmana
Novohradského, odprodali. R. 1620 byla proto, že držel při svém pánu
Svamberkovi, choti jeho skoníiskována, leč opět navrácena, a r. 1633
CUKNŠTEJN.
- 162 -
konečně celé Svébohy hrab. Bukvou za 13.700 kop míš. koupeny. Hned
vedle Olbramy, také sídlo vladycké, jehož držitelem uvádí se r. 1394
— 1405 Petr Žestovec. Když v druhé pol. XVI. stol. Markéta Častolá-
rová přesídlila odtud na Svébohy, tvrz zpustla. Ve směru jižním po-
kračuje okr. silnice podél toku pramene Stropnice přes velkou ves
Dlouhou Strop nici a Proseč do výletního místa Sej by. také
vezdy statek s tvrzí, načež připíná se na samé hranici zemské k sil-
nici rakouské. K jihozáp. navazuje na silně oživenou silnici přes ves
něm. založení (r. 1262) Fidretschlag do městečka
DOBRÁ VODA (BriJnnl) s 500 oby v., 107 domy, 2tř. něm. školou
a poštov. úřadem. \"zniklo teprve na prahu XMII. stol. v místech, kde
dosud stával hluboký les. Jím vedla ze sousední osady Hojné Vody do
Siropnice cesta, přes niž přelévala se voda. pramenící \- blízké stu-
dánce -BrLínnl". nedaleko božích muk /. r. 164(!. Když roznesla se
puvěsf. že I'. Maria zjevila pasačce z Fidrelschlagu léčivou moc tohoto
pramene, přicházeli sem lidé v zástupech z celého okolí, zejména však
choří. Zvěděv to hrabě Vojtěch Bukva, založil zde kostel P. Marie,
faru, hostinec a lázně, při nichž posléze vznikla nynější osada. Lázně
sice zašly, ale zdravý vzduch, prosycený vůní z okolních lesů. vděčné
partie a utěšená poloha samotného místa láká sem četné v\'letníky.
A k zázračné studánce, nad níž zdvihá se pěkný barokový kostelík
o 2 báňovilvch věžích s lucernovitou Jvopulí a 8bokou lodi. uvnitř vy-
zdobenou nesčíslnými dary od ])outniků, putuje ročně až přes .30.000
lidí. Z U. Vody silnicí podél vrchu Schreiberbergu (929/721. skytajícího
do okolí pěkný rozhled, stihne se krátce Hojná ^'oda se 652 obyv..
142 domv a 3tř. něm. obec. školou. Osada dávného původu s prostinkým
kostelíkem sv. Anny, se sledy gotickými. Před vznikem D. Vody po-
žíval její léčiv\^ železit}' pramen znamenité pověsti, zejména za posled-
ních Rožmberků. Pan Vilém, jenž si zde vystavěl lovčí zámek, a pan
Petr Vok zde se prý, jak Břežan zaznamenal. — ve vodě zdravé, jíž
se mnoho lidi zhojilo, často myl a zdraví nabyl. Proto i podle prvého
často byla zvána — Vilémova Hora. — Připravena sousedkou o zna-
menitou pověst, pozbyla H. Voda v\'znamu a dnes slouží za v\'chodiště
ke vhodn\''m a vděčn\'m vvietům na okolní vrchy, s nichž jest skvostný
rozhled daleko do Cech, Rakous, na hřebeny Alp ve Štýrsku a v Solno-
hradu. Zejména úchvatný' jest rozhled s Kamenné (Steinberg 958 ni)
a s Vysoké (Hochvald 10,50 m), jež vévodí mohutnému lesnatému
hřbetu Hor Novohradských.
Pod jejich svah}' krčí se roztroušené chaty vesnic Stará Hut,
Nová Huí a Luh o v při pramenu stejnojmenného potoka, kter\'
u Muhlberku otáčí, a prošed Jindřice a Starý Holand, holand-
skými dřevorubci. Bukvou sem zavolanými, založenou ves, vlévá se
u Černodolu. kde dříve byla znamenitá hraběci sklárna, do potoka
- 163 —
Černého či Švarcav}'. Tento prodírá se sem hlubokým údolem z nej-
jižnějšího cípu okresu, kde vzniká pod svahy pohoří Puchořského, při
samé hranici zemské, 3 prameny. Rozvodí těchto i přítoku Luhovského
jest pokryto rozsáhlými, krásně urostl5'mi a hlubokými staletN-mi lesy,
ba ještě je tu zachováno i přes 150 jiter pralesa. Hlubok\'' a posvátnx^
klid panuje v těchto koutech a ruší jej toliko zvěř, z valné části divoká,
zejména červená, na níž lovecké družiny panstva z N. Hradů podnikají
rozsáhlé hony. Střediskem a útulkem hosti jest Žofiin zámek, ele-
gantní to lovčí vila, založená r. 1852 uprostřed rozsáhlé obory. Jako
poutá pozornost svým vkusnj^m zařízením vnitřním, tak stejně i úpravou
vnějšku, zejména způsobem stavby, dřevěném a rudohněde natřeném
stěnovím, jež nápadně se odráží od svělié střechy a od čistě bílé pode-
ZUFllN ZÁMEK.
zdívky, jakož i od sytě zelených okolních lesů. Okolí zámečku jest
probrázděno sítí pěkně upravených cest a pěšin, z nichž jedna vede
ku vísce Goldentisch, rozložené malebně při lesním jezírku, jiná
k jihu, do Stříbrných Hor. Odtud pak krátká odbočka podél nej-
jižnější hranice okresu míří přes Bonaventuru a Hut Tereziinu
ke dvoru Terezce, kde se připíná na silnici Puchořskou a dotýká se
stejnojmenného potoka Puchoře, jehož střední tok řídí odtud záp. hra-
nici okresu až pod Klenskou Horu v Horách Slepicích, kde se slučuje
se Švarcavou. Pruhovitým rozvodím obou potoků, posetým osadami,
založenými ponejvíce Dřevorubci ve 2 posl. stoletích: Veveříčko,
Terezino v, Lužnice, Jitro nice, Polžov, Klape a Kuří,
probíhá z Terezínova silnice do starožitného, poněmčeného a silně
zkvétajíciho městyse
NĚMECKÝ BENEŠOV, s 2262 obyv., 345 domy, kostelem, 6tř. školou
obec, pošt., tel. a spořitelnou. Vznikl na prahu XIV. stol. z podhradí
164 -
hrádku Beneše Pyšného, z rodu Michalovicfi na Velešíně. R. 1387
přešel hrad i s městec'kem koupi na Rožmberky, v jichž rodě zůstal
až do r. 1611. kdy piMpadl s ostatními statky Švamberkovi. R. 1620
přešel na Bukvu. Tvrz zpustla již za prvého Rožmberka a dnes jsou
po ni jen nepatrné sledy. I česk\' živel, vezdy zde panující, byl v po-
zdější době Xčmci vytlačen neb absorbován, takže dnes jest městečko
zcela německé. R. 1881 pokřtili je vlastenečtí kolonisti a otcové na
..Německs'" Benešov. Zmínky zasluhuje renaisanční radnice a v baroku
přesta\-ěný kostel sv. Jakuba, se sledy gotick\'-mi. s pěknou žebrovou
klenbou a s hlavním oltářem sv. Jakuba. Jsouc rozloženo malebně při
toku Černé a majíc v okolí četné rozkošné ])arli('. na př. sv. Gabrielu,
Fot. J. Seidl.
XEMECIÍY liE.\líSU\',
Údolí Sliíterovo a p.. jest \-děčn\m letním sídlem. Z X. Benešova po-
kračují^ silnice kol roztroušené vsi Slepičí do Klení, taktéž po-
němčené to vsi starobylého č. píjvodu, s kostelíkem sv. ^'a\•řince se
sledy románskNmii a gotickými, rozložené na patě Klenské Hory a
Kohouta, načež vstupuje do okr. Svinenského. Bud z Kleni kol ryb-
níka Panského neb již z Benešova silnicí Kapličkou, míjící v levo
Valtéřov, někdy sídlo zemanské (r. 1373) a v právo Hardet-
schlag, stihneme zakrátko Německý Rychnov, starobylou (r. 1261)
poněmčenou osadu s kostelem, 139 domy, 668 oby v.. 4tř. obec. školou,
poštou a 2 dvory, z nichž Tomandlův. dle české listiny tamže chované,
náležel k panství Pouzarů z Michnic, i)ánů na nedaleké, při samé
hranici novohradsko-svinenské ležící vsi Žumberce.
Zumberk jest starožitná osada českého původu s 320 oby v.,
50 domy. 3tř. obec. něm. školou, farou, kostelem a tvrzí. Tvrz jest
- 165 -
dosud zcela zachována a zdvihá se malebně na vvšinč nad potokem
Svmenským pn záp. straně vsi. První známí vládci bvh bratři ze Žura-
berka, připomínající se r. 1279. R. 1544 dostala se Pouzarům z Michnic
jichz náhrobek s českým nápisem v kostele českost obce připomíná
Po těchto vystřídali se na tvrzi různí páni. mezi nimiž i Kožmberkové
a Svamberkové. Po koníiskaci připadl Žumberk Bukvovi. Kostel sv
Jana Křtitele, uváděný již r. 1,370 jest zajíma\-v tím, že má 4 lodě, jichž
klenbu zdobí krásná žebrová sít. nesoucí v závěrnících pětilistou růži.
Celá ves ještě do nedávná dokola obehnaná hradbou o 5 okrouhlých,
dosud zachovaných věžích, má ráz pevnosti, a nemajíc podobného soka
Fot. Sv. Tůma.
TVRZ ŽUMBERK.
mimo Věžovitý chrám ve Svinech a mohutný hrad v Nových Hradech,
vévodsky rozhlíží se do nejbližšího jednotvárného okolí, "v němž krčí
se drobné vsi: Kamení. Yesce, Dobrá Voda. Tříčměrv, B o-
žejov a Chudějov. Z četných, tyto vísky prostupujících rvbnííui. jest
největší a nejmalebnější rybník Žárský. pokrvvající plochu 121 ha.
Poděl něho vede z Hradů do Sviň a Budějovic"okresní silnice, známá
již zemská stezka Vitorazská, a při ní na samém rozhraní okr. leží
starožitná česká, dnes poněmčená ves Žár. zbvtkv to bvvalého stejno-
jmenného statku, jejž Fridrich 11. r. i 186 daroval klášteru Světelskému.
Na protilehlé straně Žáru, taktéž pri silnici, jest kopec Rozhled
(Prospect 548 m) a při vsi Hliňovu a Krčinu hora Krčínská
(.■>52 m), s nichž obou orůzněle objeví se nám za pohodv obrázek,
v němž zračí se vznik, život a děj celého kraje, jenž oživí" nám před-
stavu celé vykonané pouti. Bezvolně, jako na perutích zalétneme do
- 166 -
něho zpět duchem, abychom se pokochah nad pestrj-mi květy na lad-
ných nivách a luzích, nad zrcadly stnbrnatjxh hladin jezer a pruhy
rvbnat\'ch toků. vrouben5'ch chatrčemi prost\'ch visek. Abychom na-
slouchali, jak v údolech linou se šepotavé potočné vlnky, jak razí si
cestu mezi balvany, na ně se durdí, s nimi se hrdluji, do nich bijí,
o ně se tříští. Jak klokotají svižné ručeje a jasné bystřiny po svazích,
úbočích a pláních. poset\'ch mlad\'mi dědinami, nebo nad ně se vy-
pínajícími úctyhodnými, jiním věků povátými a omšelými hrady, tvrzemi
a vladyckj^mi sídly, v nichž češství je utajeno a v nichž česká síla
dříme. Zjeví se nám t}' staré posvátné chrámy, v nichž nezvratné dů-
kazy naší zde vezdy svéprávnosti spočívají, těla to česk\'ch pánův, a
kol oněch vážně kupicí se starožitné rodové české osady, jichž jména
rázovitá jsou k nepoznání pozměněna, v nichž ozývá se cizí řeč. pa-
nuje cizí mrav a cizí zvyk těch, kteří se sem převalili přes lemj- a
temena horských věnců, jež celý obrázek jako rámcem oljrubují. Ano.
zde všude byli jsme vezdy doma, to všecko bylo naše, tot jarní svědci
naší síly, svěžesti a svéprávnosti; ze všech duní kročeje české historie,
ze všech zaléhají k sluchu ozvěny dějů, jež se sběhly v celé vlasti;
tof vesměs stopy naší české práce a našeho vezdy slavného života.
A ted. ted jsme zde psanci. mlu\a naše povrhelem a právo pošlapáno
. . . Dech se nám krátí, srdce se svírá a duch se úží při vzpomnění, že
jsme o vše, co velké a silné bylo. jako ty majestátní Nové Hrady,
klíč to k celému kraji, byli oloupeni, a že nezbylo nám nic. leda
holé zmozolené ruce. A záchvějem se o další svůj osud při tom po-
myšlení a mysl znovu a znovu zalétne a zaboří se v dálnou minulost.
Fr. Miroslav Čapek.
LIIl. OKRES KAPLIČKY.
Zlatokorunský kronikář zcela právem uvádí, že v jižních Cechách
každý kámen upomíná na staré časy a slávu zašKxh šlechtick5'ch rodů.
Vývoj a nynější stav okresů v jižním cípu českém můžeme zcela dobře
srovnati s žalostnými dějinami celé země s tím podotknutím, že lid
v krajinách těchto dosud nevzpamatoval se z hrozných následků válek
a nelidské roboty a povahou, vzděláním sv\'m, způsobem života značně
stojí za úrovní lidu středočeského. Zvláště lid v krajinách horských.
Nevzpamatuje se tak brzo, neuvědomí si ještě dlouho volnosti nyněj-
šími zákony mu poskytované, poněvadž téměř od počátku osídlení svého
poddán byl pánům bud nucené nebo dobrovolně. I chudoba a malá
výnosnost půdy nedovolovala nikdy venkovskému lidu získati tolik,
- 167 -
aby lépe žíti a aspoň trochu přiblížiti se mohl třídám majetnějším. To
cítíme zejména v ohledu národnostní uvědomělosti, která jest u českého
lidu na národnostní hranici jihočeských okresů pohraničních velmi malá,
tak že je potřebí usilovně pracovati a bojovati, aby kraje tyto byly
nám zachovány aspoň ve stavu nynějším.
Také okres Kaplick\> byl od počátku osídlení země národem českým
součástí slavné župy Doudlebské. Župa tato vysílala osadníky své na
jih až k hranicím zemským, zejména podél řek, kde lesy mýtili a obydlí
svá si zřizovali. Takřka na nynějších hranicích zemských stýkala se
župa doudlebská s památnou též českou župou Vitorazskou. jejíž stře-
disku bylo v nynějším městě Vitorazi v Dol. Rakousích. Koncem XIIÍ.
stol. připomínají se Vítkovici jako první vládcové v krajině našeho
okresu, z nichž nejmocnější větev Rožmberků mnoho památek zane-
chala. Mimo tyto vládli v severových. cípu okresu páni z Pořešína a
Michalovic, jejichž majetek po vymření připadl Rožmberkům, pak při-
vtělen k panství novohradeckému, čímž přešel v majetek nynějších
hrabat Buquoy-ův. Dnes statky v okresu patří z větši části Buquoyům,
Svarcenberkům, panství kláštera Vyšebrodského a prelatuře Cesko-
krumlovské. Prvotní obyvatelstvo okresu bylo české; ve XII. a XIII.
stol. počíná se silná germanisace tím, že páni po způsobu krále po-
volávali na pohraniční hvozdy osadníky německé, jimž zvláštních práv
udělovali, levně pozemky pronajímali, zvláště v městech je usazovali,
privileje živnostem, průmyslu a obchodu potvrzovali a od starodávného
obtížného práva „odúmrtí" je osvobozovali. Sami místa rozšiřovali, nové
osady zakládali, zřizovali podniky průmyslové a t. d. Že kraje tyto
původně byly úplně české, dokazují četné české názvy osad, míst a
hor, české listiny, jež nachází se v archivech německých obcí jako
důležité zápisy o právech osad a usnesení konšeIsk\'ch, mimo to cho-
vají je mnozí němečtí majitelé větších statků jako kupní, dědické nebo
postupní smlouvy; v lidu českém pak udržují se dosud všecky české
názvy německ\''ch míst. Česká tato jména jsou dosti neobratně přeněm-
čena většinou s přídavky — schlag, — reith, — dorf, — hof — háuser
a t. d. Nejvíce je — schlagů, jejichž jméno je shodné českým slovem
„mS-tina" — tedy osada na vykáceném místě vzniklá; tomu nasvědčuje
dosud hojně v českých místech užívaný obecně název m\'tiny ,šlok"
(Schlag).) Ještě do nedávné doby bylo mnoho osad na jih od hor\'
Kohoutu úplně česk5'ch; to dosvědčuje sám německý dějepisec dr. M.
K 1 i me s c h, kterS^ uvádí český původ osad zejména podél řeky Černé
až ku hranicím dolnorakousk5'm. Za hraběte Jana z Buc|uoye rozšiřo-
valy se osady systémem „doživotního pronajímání, což záleželo v tom.
že pozemky i budovy na nich propůjčeny byly rodině, otci, po případě
vdově po něm a pak jednomu dítku. Musili ovšem odváděti z toho
nájemné bud na penězích nebo v naturaliích, určit\' počet dnů musili
— 168 -
na panských polích pracovati, budovu v dobrém stavu udržovati a po
vypršení lhůty bez dluhů opět předati. Způsobem takovým byli osazo-
váni zejména drvoštěpové v lesích v době, kdy zavedena byla plavba
dříví po řekách; dosud jsou v horách mnohé dědiny, kde obyvatelům
nepatří ani píd země. vše mají propůjčeno a prací svou na panství
odvádějí povinnou činži; u většiny proveden l)yl v létech 1852—1878
v\''kup.
Okres KaplickS' jest okresem horským. Prostoupen jes trojím po-
nořím, které dosti vysokými horami vyniká. Dvě pásma horská táhnou
se od hranic směrem severním a tímtéž směrem svažují se dovnitř
okresu. Jest to pohoří mezi řekami Vltavou a Malší, které žádného
stálého pojmenování nemá; udržují se pouze názvy vyšších hor a ně-
ktervch částí podle místního ustáleného pojmenování. Vnikajíc do
okresu podél pravého břehu Vltavy, jest jaksi dokončením šumavských
hvozdů; nemá však již tak hojně zalesněných \rchův a sxažuje se
k Vltavě velmi příkře, tvoříc s protějšími zbytky Sumav}' řece cestu
velmi obtížnou, ale krajinu velmi divokou. Podél obou břehů táhnou
se silnice, kter\''m Vltava pracně dobrv' terain způsobila. Však ona
nesnáší s klidem tyto překážky, hučíc dunivé divoce přelévá se přes
bahanv. tříští své \inky o klikaté břehy a spadá s výšin do pěnivé
hloubkv; je to veselá cesta, je to volnost dovádivého horského hocha,
kterému překážky jsou životem, jež s výskotem a zpěvem snadno
překonává. Staneme tu na břehu jako udiveni pod \'elk\'mi spády
vodními, které celé okolí přehlušují a to sténání, prodírání se. ty náhlé
spády, odrazy, narážky mění se nám v bezstarostnou hru vlnek vodních,
které s laškovn\''m smíchem přeskakují s kamene na kámen; krátkým
lokem odpočívají, aby v zápětí připravily si ještě bujnější poskoky.
A celé to okolí kapradím ověnčené a horskými keři vroubené nutí
nás, abychom prodírali se za těmi vlnkami a hledali divadla jedno
druhého krásnější .... K řece Malši svažuje se pohoří povlovně,
mění se v pahorkovitou krajinu, která o sobě namnoze až jednoduchou
připadá, ale řece Malši také tok zužuje, tvoříc podobná krásná údolí.
Druhé pohoří, táhnouci se směrem severozápadním, jsou Puchéřské
hory. pojmenované asi podle starobylé velké německé vesnice Puchéře
blíže zemských hranic. Vstupují do okresu v jeho jihovSxhodním cípu
a táhnou se mezi Malší a jejím přítokem Černou. Horstvo toto má
nejvj^šší místa v okresu, jež dosahují přes 1000 m: táhne se jednotně
a svažuje se oběma stranami jiříkře k jmenovaným řekám, kdež opět
způsobuje divoké rokliny a údolí, jimiž se obě říčky pro\'alují, nečiníce
však žádných značných vodopádův. Horstvo toto je velmi zalesněno
a proto poskytuje mnoho krásn\'ch lesních partií, v nichž zdržuje se
množství zvěře. Horský tento kraj jest téměř nepřístupny- zejména
v zimních dobách, kdy sníh do veliké výše tu napadá; proto jest
— 169 —
krajina puchéřská málo zalidněna. Xejvvšší a význačné vrchy jsou
Steinberg (1069) a Myslivna (JagerhQte 1041) u Puchéře.
Na západním svahu bh'že vesnice Sandlu v Horních Rakoi:?ích
nedaleko hranic českých pramení se Malše, která slabounkým tokem
ubírá se zprvu směrem severním a za nedlouho tvoi^í zemské hn:r,ice
mezi královstvím Českým a Dolními Rakousy i kdvž obrací k jiho-
západu až k Cetvinám, odtud volným a klikatým tokem spěje k Dol-
nímu Dvořišti. Po této cestě sílí mnohými přítoky, pod Rvchnovem
nad Malší vstupuje v skalnaté stěny a tvoří malebné partie zejn éna
Fot. J. Seidl.
STROPNICE.
poblíž zřícenin hradu Louž ku. Odtud vytékajíc valí se rovinou ke
Kaplici. kde z jara. na podzim a v době trvalých dešfů se rozvodňuje
a mnohé škody činí. Pod Kaplici pak svírají ji opět skálv z obou
stran; zde tvoří překrásná údolí, v nichž několik letohrádků" je vvsta-
věno. Po cestě své pohání četné mlýny, ano i vodní kladivo (lamr)
v KapUci. Jest hlavní řekou okresu, odnáší na svých vlnách polenové
dřiví k pálení a ..prameny'- (pltě, vory) se stavebním dřívím až U Če-
ským Budějovicům; splavná není, poněvadž řečiště její je mělké. Jí
po boku stojí přítok Černá, která počíná se v Dolních Rakousích
poblíže hranic u vesničky Švarcavy a u Ždáru vlévá se do Malše.
Pojmenování její je v přímém odporu s křišfálovou čistotou vody a
jasným vzhledem jejím. Jest bujnější nežli Malše. poněvadž řečištějejí
dosti příkře se svažuje a ona mnohými skalami prodírati se musí.
- 170 —
Plaveni stavebního dřiví je velmi zajímavé. Když drvoštěpové
pokácí silné kmeny lesních stromův a zbaví je kůr\', odváži se tyto
na určená místa k řece, kde se skládají. Z jara, jakmile říčky ledového
pouta se zbavi, připravují se plavci k těžké práci. Nejprve vysekají
slabé smrčky nebo jedličky, zbaví je větví, zbylé pak kmínky napaluji
nad ohněm a zatáčejí na „houže" (houžve — dřevěné provazce k svazo-
vání kmenův). Na každém konci klády vysekají otvor, kmeny pustí
do vody a 5 — 7 kusů prostrčí na koncích silnou tyčí „vořinou", která
se po stranách zaklínuje; tím zhotoví se „tabule". Z 11 — 16 tabulí,
které houžvemi po šířce k sobě se přivážou, povstane „pramen" (pit.
vor) tak, že v předu jsou kmeny slabší a kratší, na konci pak nej-
delší a nejtěžší. Uprostřed a na konci pramene upevní se „šrek" (dře-
věná brzda) as 5 m dlouhé dřevo, které otvorem v pramenu ponechaným
vpouští se na dno řek}', aby třením případně brzdilo: obou brzd užívá
se jen v místech nebezpečných, jinak pomáhá se jen brzdou zadní.
Na předu pramenu jest veslo, které řídí zkušenj' plavec , vrátný'", jehož
jméno a číslo pramenu uvedeno je na tabulce na druhé tabuli ; potře-
buje-li brzdili, volá, křičí nebo hvízdá. U prostřední brzdy jest druhý
plavec .ve střídě" a vzadu pomáhá .zadák". V jezích, kde voda svádí
se ku potřebě hnaní různ\'ch závodů, upravena je „šlajsna", široký
otvor, kter\' před plavbou se otevře a pak opět uzavře. V kamenitA-ch
místech upravují se řeky tak, že skaliska se vystřelují a dno připra-
vuje se uměl\'mi prahy k pohodlné plavbě. Nejnebezpečnější cestu
tvoří Malše plavcům od Dvořákova mlýna k papírně pode vsí Blan-
skem, kde má veliký spád a kamenitě dno; proto v čase plavby může
tudy jen jeden pramen plouti, jinak by se všecky rozbily a lidé usmrtili;
výjezd následujícího oznamuje se trubkou se zřícenin hradu Sokolčí
tehdy, kdy už plovoucí pramen se v bezpečné vodě nachází. Plavením
zabývají se chudí lidé i selští jinoši z okolních vesnic; je to zaměst-
nání, veselé, zdravé, ale velmi nebezpečné.
Třetím pohořím, které jen částí svou do severního cípu okresu
zasahuje, jsou Novohradecké hory, pojmenované od města Nov5'ch
Hradů. Táhnou se nejjednotněji ze všech tří pásem horsk\'ch, což
\elmi dobře pozorovati jest u rozlehlé roviny třeboňské, která na sever
od nich se rozkládá. Do okresu zasahuji jen jedinou vyšší horou
Kohoutem (869) a nižší Hradištskou horou (774). Ač jsou její hory
většinou pod 1000/72, přec mají ráz hor vysokS-ch; vrchol}' jejich kryji
mocné balvany a v lesích převládá bujná květena.
Okres Kapličky je prostřední částí okresního hejtmanství Kaplic-
kého; zabírá 339 knf- j)lochy. Čítá pouze 1 město (Kaplicej, 4 městečka
a 28 politických obcí se 117 osadami. Dle úředního sčítání z r. 1900
napočteno tu 17.862 Němců a 1874 Čechů, kdežto dle soukromého
sčítáni je o 740 Čechů více. Okres je tedy převážně německý; obsahuje
- 171 -
pouze 3 české politické obce (Soběnov se vSmrhovem a Prisečnem,
Velký Pořešín s MalS^m Pořešínem a Rozpoutim a Dlouhou s V\'liní)
a z německých politickjxh obcí osady Malé Skaliny, Děkanské
Skaliny a Zdar; mimo to jest slabá česká menšina v Kaplici a
mnozí Češi roztroušení v Blansku, Ličově, Omle ničích, Puchéi-i,
Rychnově nad Malší, Hubenovč, Jermalech a jinde. Národnostní
hranice táhne se od hory Kohoutu přes Popelice, Velké Skaliny
přes řeku Černou ke Kaplici, odtud podle císařské silnice k Přítěži
v okresu česko-krumlovském.
Vesničky okresu Kaplického jsou dosti vŇ-stavné. Všude spatřu-
jeme úhledné domky z cihel a kamene, o nějž tu žádná nouze není;
chalup dřevěn\'ch spatřujeme málo. Mezi vesničkami vedou po většině
pouze vozové cesty neschůdné, vice kamenité nežli blátivé; četná
KAPUCE
OD JIHU.
starodávná muka z kamene tesaná a kapličky připomínají velikou
zbožnost Hdu a mnohé nápisy a obrazy ukazují pokusy bezvj^znam-
ného lidového umění. Historick\'ch uměleckých památek, staveb neb
obrazů tu není. poněvadž chud\' lid nemohl nikdy věnovati větší ob-
nosy na okrasu svých míst a kultura světská velmi zřídka \' tyto
kraje vnikla.
Lid okresu je mírn\' a skromný, k novotám však velmi nedúvěřiv\';
postrádá též srdečné pohostinnosti, jakou nacházíme u Cechů v kraji.
Zab\''\^á'se zemědělstvím nebo vydělává těžce svůj groš na stavbách
v cizině. Poměry zemědělské jsou neutěšené. Sněhy, které již v říjnu
pudu kryjí, způsobuji mnohdy škodu v lesích, kde polámou silné větve
ano i celé kmeny lesních stromů, zasypou vysoko cesty, že veškeré
spojení obcí stane se nemožn\'m; silné mrazy však vylákají otužilé
^kladaře", kteří z m\'tin svážejí poražené a kůry zbavené silné kmeny
k řece ku plavbě, chudí nakládají dříví k topení na malé sáňky
— 172 —
a vesele a snadno sjíždí s nimi k sv\'m obydlím, aby u teplých
kamen vysmáli se nevlídné přírodě. Bílý přikrov roztaje až v dubnu
a tak osení často vyleží. Půda sama je mělká, málo zvětralá a proto
téžko se pouhým pluhem hluboko zorává a málo rodí. Jelikož cel\'
okres svažuje se k severu, jest přístupen bouřnxm severozápadním
větrům, které obyčejně z jara a na podzim řádívají. škodíce velice
ovocnému stromoví. Spodní voda škodí skoro všude — odvodňuje se
teprve v posledním čase a to velmi skrovně. Tím se práce obdělá-
vací a secí značně zdržuje a vzrůst trav na lukách velmi opozduje;
spoře pěstované zeleniny vzrůstají bujněji teprve v červnu. Pěstuje
se pouze žito. oves, brambory, něco jetele a dosti hustě len, turín
a zelí. Obilniny ze zdejší krajiny jsou velmi hledané: žito pro svoji
v\'melnost a oves pro dobrou kvalitu. Nejlépe daří se lesům; selské
porosty však nesprávně se ošetřují zejména tím. že každoročně na
zimu hrabe a odváži se .hrabanka" nebo .strouhanka" ke stelivu.
Stroje hospodářské málo jsou známy a nedůvěra k novotám velmi
zatlačuje jich užívání.
Významn\' zjev kraje tohoto jest ten. že veliké množství mužů
i žen odchází do ciziny za v\-dělkem. Poněvadž hospodářství je málo
výnosné, šetří se na čeledi a čelednících. na obdělávání plodin, hno-
jivu a osevu. na krmení a ošetřování dobytka, na nářadích a strojích,
na opravách cest a stavbě silnic a mostů, na vysazování zahrad a lesů:
proto ncnaskýtá se tu členům rodiny hospodářovy, chalupnikovy
a domkářovy dosti výdělku a oni musí se věnovati řemeslu. Ponej-
více vyučí se se svými zednictví. tesařství nebo kamenictví a hledají
zaměstnání v cizině. Zprvu odcházelo nejvíce dělníků do Eisenerzu
ve Štýrska, ab\' tu dolovali železnou rudu. proto říkali jim .štajráci";
jiní zaměstnáni byli na stavbách v Rakousích zejména ve \'ídni
proto název .rakušani". Ted rozchází se lid ten do všech okolních
zemí ano i do Bavor, Badenska, Saska a jinam. Seznavše poměry
doma a v cizině, nejsou tu spokojeni, přinášejí neusmiřitelnost se stá-
vajícími poměry a lákají za sebou jiné. kteří by i jinak mohli se doma
uživiti a tak někde až 7^ občanstva z jara odchází, aby si něco pro
dobu zimní zahospodařili. Lidé tito nepomáhají svému rodnému kraji,
poněvadž duše a povaha jejich mění se v cizích německ5'ch krajích,
ztrácejí lásku k rodné hroudě, zvykají požitkářství a zanášejí mezi
Cechy názor, že jedině znalost němčiny nutná jest k jednání si po-
třebného živobytí. Proto lnou tito více k Němcům a německým školám
a v českých obcích hrozí co chvíli požadavkem zřízení německé
školy. Život jejich v cizině jest však velmi krušný; ti, kteří béřou
s sebou ženy. aby jim ve dne pomáhali a teprve večer po práci jídla
připravovaly, žijí ještě snesitelně, ač horečně spoří pro zimu, většina
však živa jest jen o špatné kávě. pivu a chlebě a pouze večer opa-
173
třuje si nějakou lacinou, teplou
stravu. Jinak jsou dělnici tito vy-
hledáváni, poněvadž jsou střídmí.
v práci poctiví, bedliví a dovední;
proto mnohým svěřen3^ b\'vaji
ozdobné práce staveb, jiní stávají
se dohlížiteli aneb obstarávají a při-
vádějí potřebně dělníky. Není řídkým
zjevem, že i hospodáři na lěto opou
štějí svůj statek, ponechávajíce jej
úmorně starosti manželčině; ženou
se za klamným a prchavým blaho-
bytem a nepomýšlejí na to, že tím
majetek jejich velmi trpí. Z dom-
kářů a chalupníkii odchází otcové,
synově, ano i matky a dcery; za-
nechávají majetek svůj příbuzným
a známým k ošetřování, aby aspoň
v zimě to nej])olřcbnější měli. Po-
něvadž v těchto krajinách není
o dří\'í nouze, mnohý zahospodaří
ČESKÝ KOSTELÍK V KAI'L1CI.
si Časem přec něco pro svě stáři.
Samo sebou se rozumí, že těch
spořiv5'ch mnoho není a tak většina
jich dře se až do pokročilého stáří,
kdy pak připadne na obtíž svým
příbuzným nebo obci. Tímto ve-
likým shonem o bytí mizí veselost
a radost ze života, kterou venkov-
skému člověku práce polní a styk
s přírodou přináší.
Střediskem okresu jest město
KAPLICE. Jako takové jest
sídlem všech úřadů při c. k. okres-
ním hejtmanství a okresním zastu-
pitelstvu. Město samo není veliké,
čítá 2423 ob. (dle úředního sčítání
209, dle soukromého 580 Čechů);
\'NITŘEK ČESKÉhKJ KOSTEI
V K.APLICI.
AKA
174 —
málo výstavné, téměř bez památek. Povstalo již v XI. stol., ve XIII.
a XIV. stol. připomíná se jako čilé kvetoucí městečko, kter\'m pro-
chází důležitá pohraniční silnice. Děkanský kostel sv. Petra a Pavla
povstal ve stol. XIII. péčí milevských premonstrátů. kteří tu první
duchovní a školské potřeby obyvatelstva opatřovali : vedle něho stojí
mal\' kostelík s\'. Floriana, zvaný český kostelík, který užívají Češi
do kolatury kaplické náležející. Kostelík ten je starší kostela děkan-
ského a měl pr\'' b\'ti pány z Pořešína Čechijm věnován; jest v jejich
užívání opět od r. 1900. kdy přičiněním některých dobrých vlastenců
liyl jim opět přiřknut. Tou dobou zřízeno bylo komité pro jeho vý-
zdobu, které z darů a
příspěvků si jej ol)no-
\ilo a udržuje jej jako
cennou národnostní vy-
moženost. Kaplice byla
částí zboží pořešín-
ského, zprvu majetkem
české koruny, později
přešla v majetek pánů
z Pořešína, kteří udělili
ve XIV. stol. občanům
právo městské. — Po
těchto přešla v majetek
Rožmberků a od nich
obdržela právo mílové.
Po \ymření Rožmljcrků
dostalo se město v pan-
st\í jiánů zeSvamberka
a v r. 1620 hraběti Bu-
quoyovi. jemuž až do
r. 1843 patřilo. Leží na levém břehu řeky .Malše. Obyvatelstvo zaměstnává
se ponejvíce zemědělstvím, obchodem a živnostmi; z těchto nejvíce pě-
stuje se punčochářství a hrnčířství. jehož výrobky zasílají se až do Tyrol.
Obchod udržují čtyři výroční silné trhy. na které, schází se lid z ce-
lého kraje: od časného jara do prvního sněhu odbývají se tu každou
sobotu trhy na dobytek, který se sem přihání a nejvíce od rakous-
k\-ch obchodníků s dobytkem kupuje (ročně přižene se na 8—10.000
kusů). IJ řeky .Malše pracuje velká továrna na vydělávání kozí; pivo-
varsko- průmysl zastoupen je dvěma pivovary: městským a hraběcím
buquovským. Z budov význačných jest mimo uvedené kostely roz-
sáhlá radnice s vysokou věží, jejíž hodiny oznamují bití celých hodin
\ždv krátkým předzváněním. Budova školní v r. 1862 vystavěná zdo-
bena je [lamětní deskou s poprsím věhlasného jiaedagoga Kinder-
Č4ST N.\MÉ.ST1 S R.\DMCI V K.\PLICI.
— 175 -
manna a nápisem: Ferd. Kindermann von Schulstein — 1884 —
defn grossen Jugendbildner. Stará škola, v níž Kindermann působil,
je protější přízemní neúhledný domek nyní jako nemocnice užívanS-.
Česká menšina kaplička postrádá českých nezávislých usedlíků, nebof
sestává téměř jen z úřednictva a dělnictva, proto velmi těžko domáhá
se jazykových práv zejména u autonomních úřadů; o spolkový život
stará se utrakvistický spolek , Svornost" a odbor N. J. Pošumavské.
Česká kampelička (spořitelní a záložní spolek j obstarávána jest Cechy
z okolních vesnic v dome patřícím Nár. Jednotě Pošumavské na rohu
náměstí; český nápis , Záložna" vymožen byl po velikých bojích
a brutálnostech Němců; rozvijí se utěšeně od r. 1902 a jest velkým
dobrodiním pro hospodářský život českých vesniček.
STARÁ Škola (Nv\i méstsivA nemocnice),
KDE UČIL KINDERMANN.
A'yjdeme-li z Kaplice silnicí k nádraží, vyjdeme již v český kraj,
který rozkládá se po pravé straně této. Sejděme na vozovou cestu
a dosáhneme po '/^ hodině vesnice Ždáru, která jest již většinou
česká. Nedaleko vlévá se řeka Černá do .Malše a tu vidíme krytou
lávku, pod níž zachycuje se plovoucí polenové dříví, vykládá se na
břeh a rozváží.
OJtud přes Malý Pořešín došli bychom Velkého Pořešina^
vesnič:vy důležité vztahem svým ku hradu. Oba Pořešínv a poblíže
nádraží vesnička Roz poutí s českou školou tvoří polit, obec Velký
Pořešín, která s mnohými okolními vesnicemi byla majetkem panství
pořešínského. Vesnice Velký Pořešín nemá zajímavosti, proto za-
jdeme si hned od Malého Pořešína cestou v právo ku zříceninám
hradu Pořešína, jehož z kaplice asi za pět čtvrtí hod. dosáhneme.
Cesta vede zprvu poli. pak skryje se v les a klesá dosti náhle. Z konce
176
lesa objevují se nám již rozsáhlé zříceniny hradu, největší v celém
okresu. Mimoděk usedáme, nechávajíce se unášeti jak krásou polohy,
tak vzpomínkami na zašlou jeho slávu. Hrad vypíná se na mírném
vrchu holém, který ze dvou stran omílá bujně tekoucí Malše sevi^ená
skalami a zdobená nevysokými lesy. Zbytky hradu ukazují, že obsa-
hoval dvě předhradí. okružní zed pětihrannou. velká nádvoří, mnohé
komnaty i tajnou chodbu; všecky zdi ukazuji na velikou pevnost,
nebof jsou silné a důkladně stavěny, zejména zbytky brány a vysoká trčící
zed. (Vyobr. viz na str. I3.S.) Hrad založil Bavor III. ze Strakonic v půli
XIII. stol.; poě. XIV. st. zaměnili Strakonici majetek Vernéi^ovi, Rackovi
Fot. J. Smolík.
SOBEXOV,
POSLED.XÍ ČESKÁ VESNICE NA NÁRODNOSTNÍ.^ ROZHR.i^NÍ.
a Přibíkovi z \'itějovic. ktei^í byli předky pánů z Pořešína; na hradě
usadili se podle zdáni nejspíše synové nebo vnukové Rackovi, z nichž
připomíná se \'alkoun z Pořešína. ^'XIV. st. vystupuje nejvíce Markvart
z Pořešína. jehož Kapličtí dlouho v dobré paměti chovali, poněvadž
zřídil jim čtvrtého kaplana a propůjčil právo městské. Z jeho synů
zůstali na Pořešíně Racek a Petr. Nad Rackovými potomky stal se
poručníkem Hroch z Malšovic; z nich Markvartem vymřela celá Hnie.
Neznámí nástupci prodali hrad Oldřichu z Rožmberka, kter\' dal jej
zbořiti, aby se ho kališníci nezmocnili: od těch dob je Pořešín rozva-
linou. Po vymření Rožmberků přechází co část panství novohradec-
kého v majetek hrabat z Buquoyů. Ke hradu možno dojíti též
z nádraží kaplického přes Rozpoutí a Velk\' Pořešín asi za hodinu.
Poslední větší vesnicí na rozhranní národnostním jest Sobě nov. Do
177 -
Soběnova dojdeme z Kaplice benešovskou silnicí pres Blansko, kde
dáme se v levo na silnici k Bcsenicím, od papírny, která leží u řeky
Černé, odbočíme v právo do mladého lesa, kterým prošedše, Soběnov
před sebou uvidíme. A'esnice sama viditelná je z dalekého okolí,
poněvadž leží ve výši 634 — 660 m a zdobena je úhledným kostelíkem
sv. Mikuláše. Jest v\'značna svojí pěknou polohou, pravidelnou ob-
délníkovou návsí se sochou sv. Jana Nep. a tím, že je v\'chodiskem
na horu Kohout a blízké zříceniny hradu Sokol čí. Patřila v r. 1358
panství velešínskému. později přešla na Rožmberky. Obyvatelstvo
zaměstnává se zemědělstvím a z jara až '^|^ občaníi odchází za vý-
Fut. Jan Smolík.
HORA KOHOUT
dělkem do ciziny. Z \'esničky možno konati velmi zajímavé pro-
cházky do lesů hory Kohoutu, hory Hradištské. k Popelicům, k řece
Černé i jinam, nebof krajina má ráz horskx'. velmi bujn\'. s rozhledem
na všecky strany. Kdo chce do hory Kohoutu, musí si předem opa-
třiti u ředitelství ])anství buquoyského na Nových Hradech úplně
zdarma legitimaci, která opra^•ňuje k návštěvě panských lesův. Na
Kohout vede cesta vozová, kamenitá kolem hajnice na hraběci silnici;
z této na křižovatce dáme se v levo do lesa po pěšině, která dosti
příkře stoupá a bukovxmii lesy dovede nás až na vrchol. Tu na při-'
rozené seskupenŇTh kamenech zaražen je kamenný' sloup, trigono-
metrick\' to bod. A ted rozhlédněme se vůkol, pokud nám lesní
stromy neb mýtina dovoluje. K jihu rozkládá se před námi velmi
178 —
pestrá směsice hor. z nichž poznáváme nejblíže v levo novohradecké
horv, pak výběžky puchéřského pohoří a mdlé kopce hornatiny mezi
Vltavou a Malší; vidíme tu část \ěnce hor. který zdobí hranici českou
s mnoha pěkn\'mi vesničkami, hojnými rybníčky; na obzoru vypínají
se rakouské Alpy v několika malebných skupinách, jež za čistého
nebe velmi zřetelně korunují celý tento rozkošný koutek. Nejlépe
vídáme je za jasných zimních dnů, aneb po dešti, kdy rrtožno i celé
rozbrázděné úbočí těchto velikáníi rozeznati (lid jim říká „hečery").
I k západu vábí nás rozhled na Chuchliky. dále za Ces. Krumlovem
se vypínající Kristianberg. Liščí hory a rozsáhkí předhoří šumavská,
Fot. Jan Smolík.
^,.
Š^fi
"T^ll - -
~
\.
fe^h^.- '^^
il -r r-
^^^^^H^
^^^^^H
'"-^
""■■"" - •■ i
r&_
=.,«
^,=-te=sá=^^^- - -^- -^
• ~"-
HR.\DIŠTSKA HOK.\ S C.\ST[ SOBENO\'A.
PŘIROZENÁ NÁRODNOSTNÍ HRANICE.
jimž pendant Kohoutu, hora Klet. vévodí. Za to uklidní se oko naše
pohledem na sever, na nepřehlednou rovinu českobudějovickou a tře-
boňskou, která jakoby poseta je vesničkami, městečky, úrodnými poli
a lukami. četnými velkými rybníky a nekonečně mizí v mlhách. Vidíme
Čes. Budějovice, Trhové Sviny. Třeboň. Hlubokou. Doudleby, Boro-
vany a za jasného počasí až k Choustníku zrak náš dosáhne. Rozhled
s Kohoutu je velkolepý a obyvatelé z dalekého okolí i turisti sem
zacházejí, aby nejen pohledem ale i krásnými silnými hvozdy se
občerstvili.
S Kohoutu sejíti možno přes českou vísku Malé S kaliny
k mlýnu Dubu. odkud za čtvrt hodinky dosáhneme zřícenin hradu
Sokolčí. V těchto místech prorývá Černá moluitné skály a zanechává
179 -
HRAD LOUZEK.
- 180 -
na březích četné velké balvany, které namnoze seskupeny jsou tak,
že dávají dosti látky k zajímav\''m pověstem: nejkrásnější je srázná
stráň „Jírova skála". Cesta lesem od Dubu k Sokolčí je jednou
z nejpoutavějších, vedouc vonným hájem podél b\'stře tekoucí Černé,
která se tu valí s veselým hlukem přes nastavené balvany. Ani
bvchom vlastně Sokolčí nenašli, až staneme v tmavé hloubce na pě-
šince, z níž se na příkré skále jakoby přilepena vysoká zed, jediný
to zbytek hradu, nachází (v kraji říká se zříceninám Dvořákův
zámek, poněvadž patří velkému hospodáři v Děk. Skalinech, Dvořá-
kovi, jemuž asi také blízký Dvořákův ml5'n patřil). Hrad sám byl
skrovn_v, sestával pouze z hradu a předhradí, ale musil býti jako
stvořen pro loupežné skrýše. Proto darován byl v XIII. stol. Rožm-
berkům, aby loupeže odtud páchané byly zamezeny.
Z jiných zajímav\'ch míst možno ještě uvésti zříceniny hradu
Louzku. v nichž rozeznáváme několik zdí s okny a hradní zed. Hrad
opatřen byl náspy, příkopem a sestával z předhradí a hradu samého;
vše vystavěno bylo způsobem od ostatních staveb rozdílným, proto
jest návštěva jeho mimo krásy přírodní velmi zajímavá. Není jisto,
kdo hrad vystavěl; bezpochyby patřil asi zboží pořešínskému, odkud
přešel na Rožmberky a pak přivtělen k panství novohradeckému.
Dostaneme se k němu po cis. silnici z Kaplice k Dol. Dvořišti vedoucí,
u Zdíků (Stiegesdorf) dáme se v levo k Louzeckému dvoru, odkud
rozvaliny již spatřujeme. V okresu jsou též ještě zbytky tvrze Tiché,
ve vesničce téhož jména na křižovatce puchéřské a cetvinské silnice
za Rychnovem nad Malší; zříceniny sestávají z 10 m vysoké čtyř-
hranné věže. Okolí není zajímavé. Nedaleko jest poutní místo Sv.
Kámen (Maria-Schnee). v němž uctívá se velik\' balvan 2 m vysoký
uprostřed v šíři jednoho kroku rozpoltěn\'; nad ním vystavěna je kaple
s kostelem a křížovou chodbou na sloupích spočívající. Mnohé jiné
tvrze v okresu stávající zanikly beze stopy.
Karel Mašek.
LIV. OKRES ČESKOKRUMLOVSKÝ.
Jižní Cechy, jsouce z části statkem knižecmi. z části náležejíce
vévodům Zlickým. byly v šedém věku pokryty na pomezí většinou
pralesem. Jen místy vystavěli si Dudlebi a Netolici osady pro sebe a
to ve zdejším okresu: Černici. Velešín a Křemži s blízk\'m okolím.
Darováním panovníků roztrhány jsou korunní statky a zřízeny jednak
statky klášterní ÍZiatokorunský, Vyšnobrodský. Ostrovsk\-. Strahovskj'),
jednak rodinné, jako Michalovick\''. Bavorů ze Strakonic a jich příbuz-
- 181
n5'ch vladyk z Křemže a Dubensk5-ch z Chlumu, a hlavně Vítkoviců.
kteří majíce statek uprosti-ed. moudrým, někdy i lstivým způsobem
později celé okolí na sebe stáhli a tak dali základ nynějšímu panství
Schwarzenbergskému.
Okres Českokrumlovský rozkládá se po obou stranách Vltavy
v rozloze 387'4 km-, čítaje 35 politických obcí. které tvoří 54 obce
katastrální s 3944 domy a 31.445 obyvateli, z nichž přes polovina jest
národnosti české. Kraj je většinou hornat}'. prostoupen}' mezi Alalší a
Vltavou pahorkatinou Přídolskou, v jižní části vyšši a krásnými lesy
pokrytou, po levém břehu Vltavském pahorkatinou Vitěšovskou. kteréž
obě Vltavu úplně svírají, úzké koryto jí ponechávajíce. V severní části
KRUMLOA'.
okresu vypíná se Blanský les a Haberská pahorkatina se Švelhánem
a Klukem. Mezi nimi rozložena jest vysočina Křemežská. Kol ^>lešína
a Třebonínů rozkládá se veliká vysočina s úrodnými nivami. Právě
tvto vysočiny byly již v pohanskN-ch dobách obydleny. Řeka Vltava
vstupuje pod Zátoní do zdejšího okresu a odtud v četných oklikách
bére se ku Českému Krumlovu, jejž ve dvou oklikách prostupuje. Pod
městem údolí dosud skalami sevřené na krátce se rozšiřuje, avšak
stává se opět skalnatým a těsným; v četných oklikách bére se ku
Černici, kdež přijímá Růženici neb Jilkúv potok, soutok to Malčického
a Zubčického potoka; odtud ve velikém oblouku staroslavnou Zlatou
Korunu objímajíc valí se směrem severním kolem trosek Dívčího Ka-
mene ku Pozděrazi. kdež náhle směr svůj přímo ku východu mění a
okres opouští. Plaví se po ní dřiví a pltě z okolních knížecích lesů.
182
V českém Krumlove pod zámkem sesiluje se Vltava Polečnicí či
Hučn\'m. soutokem to potoků Chvalšinského a Kájovského, pod Dívčím
Kamenem pak potokem Brložským či Křemežským.
Obvvatelstvo zdejší živí se většinou řemesly, polním hospodář-
stvím a chovem dobj^tka. Lid chudší hledá obživy jednak v lesích neb
u dvorů knížecích, kolem Křemže a Rojšína děláním dřevěné obuvi
a různj^ch hospodářsk\''ch potřeb, jako lopat, koleček a pod., zhusta
však nucen je hledati obživj^ za hranicemi. Jazyková hranice vede
okresem zdejším po se-
verních hřbetech Pří-
dolské pahorkatiny přes
Cesk\' Krumlov a odtud
po hřbetech Blanského
lesa, které spolu čá-
stečně i hranice okresu
tvoří. Střediskem a sí-
dlem úřadů okresních
jest město
Fot. Jar. Tkadlec.
■vrm'
I I
ČESKY KRUMLOV
se sv\'nii předměstími
Plešivcem, Latronem,
Špičákem, Horní Brá-
nou, Svatým Duchem
a Tavirnou, kdež v 763
domech 8673 lidí bydlí.
Jest sídlem císařských
úřadů, vjj-ššího gymna-
sia a různých škol,
četn5'ch spolků dobro-
činných i politick5'ch.
sídlem záložny i měst-
ské spořitelny. Z bu-
dov zasluhuje předem
zmínky kostel děkanský sv. Víta slohu gotického, k němuž plány navrhl
r. 1310 stavitel Jan. syn Staňkův. Při presbyteriu uloženo tělo sv. Teofila,
naproti sv. Klementa. Po obou stranách vchodu nalézají se mramorové
desky pana \'ilěma z Rožmberka j 1592 a choti jeho Anny Marie.
Zde v kapli ukládají se srdce zemřelých členů rodiny vévodské. Proti
vchodu strmí kaplanka, domy to r. 1494 a 1518 ku obývání zdejším
kaplanům koupené. Za ni nalézá se praelatura, příbytek zdejších správců
duchovních, jimž r. 1655 právo pontificalií a r. 1658 spolu i titul prae-
latů udělen byl. Mimo dčkanskj' kostel vyniká klášter Minoritsk5' r.
NAMIiST] V KKUMLOM-:.
Fot. Ed. Petrák.
183 —
"^
.y
KRUMLOV.
18 +
1357 založený, jakož i zrušen\'- klášler Klarisek, v němž nvní vdovy
|)0 knížecích služebnících útulek nalézají. Z bývalé Jesuitské koleje
r. 1584 a 1588 založené zřízen jest nyní různými přestavbami nádherný
hotel Růže, majetek to české záložny, kde zvláště terasa nad Vltavou
přerozkošnou \yhlidkou zve výletníky. Mimo krásné stavby: spořitelny,
škol, gymnasia a zlatokorunský dům na náměstí, přední okrasou města
Českého Krumlova. ..této šedivé vdovy po zemřelých Rožmbercích",
jest na strmé skále mezi Vltavou a Polečnicí postavený vévodský
zámek. Je to pevn^'- zámek a hrad. v dobách starších nedobytný,
znamenité sídlo .králů jihočeskvch". na němž tak často děiinv naší
HRAD KRr.MLOV,
vlasti se upřádaly. Jak jindy nádherný, veselý, v pravdě královský
ruch se zde ozýval, kdy sídlem býval mocných Rožmberků, Eggen-
berků a ještě i Svarcenberků, kdežto nyní opuštěn na dřívější slávu
jen vzpomíná. Zámek ten jest soubor vysok\>ch sta\cní. v nichž 5 dvorů
a to rejdiště. gardový, dva zámecké a konečně divadelní a přes .300
komnat se nalézá. Na druhém dvoře vévodská garda stojí neustále
stráž u dvou Rožmberských a jednoho Krupi)ova děla. Z dvoru toho
vedou schody na zámeckou věž slohu románského, pod níž b3da skle-
pení pro nejtěžší zločince. Nad bytem zde stále bydlícího ponocného
nalézá se 5 zvonů, z nichž vyniká Býčí zvon z kláštera Kugelveitského
pošK' a býkem v poli nalezený. V zámeckých komnatách, v nichž i
185 —
částernř úřadovny umíslěny. s podobiznami bývalých zdejších držilelů.
jeví se nádhera v pravdě knížecí a chovány jsou zde všechnv památ-
níky z dob minulých. Povšimnuti zvláště zasluhují redutní sál a zá-
mecká kaple sv. Jiří, celá mramorem vyložená. Důležitým je zdejší
archiv, který rozmnožen byv tak zvaným „rodinným", sem z \'idně
nedávno přivezeným,
teprve za několik let F"'- J- '"^eisier.
badatelům přístupným
se stane. Neboí jest
to ohromná směs růz-
ných listin, které teprve
nyní znalci prohlédnuty
a uspořádány budou.
Pod celým zámkem
jsou četná sklepení,
i ono, v němž král
Václav IV. držán byl,
když odvážen byl na
Vildbcrg. Mezi čtvrtým
a pát\'m dvorem nalézá
se Plášf, kamenný to
most o několika po-
schodích. kter\' se pne
nad l)ý\-al\'m ústím Po-
leřnice do Vltavy. U po-
sledního dvoru stojí
nádherně a moderně
zařízené divadlo. Za
ním rozkládá se zá- '
mecká zahrada, která
světové pověsti zvláště
dříve požívala. Veškery
krásy zdejší popsati ani
není možno a upomínka
na ně nevymizí nikdx-
z mysle návštěvníkovy.
Kolem Polečnice v zá-
meckém příkopě držáni byli do r. IH48 daňkové. za rejdištěm pak pod
mostem chován jest pár medvědů na památku domnělého příbuzenstva
Rožmberků s Ursiny z dob Římských.
Z města kráčejíce kolem knížecích tuhových dolů vidíme Schin-
kovu továrnu na nábytek, kolem Schonbauerovy továrny na zlacené
lišty a hostince „u Plevna'. patřícího do blízké vesnice Domoradic
N.-iDVuRI HfiAUU"KRL'.MLOVA.
- 186
s 15 d. 263 oby v., kde býval dvůr kláštera Zlatokorunského, jdeme
po krásné silnici stromy vroubené ku PřisecTié s 31 d. 274 obyv.,
v niž pěkné sady se nalézají. Odtud pocházel Stepán, služebník pána
Jindřicha z Rožmberku, připomínaný r. l2'-*3. K vesnici této patří
vSrnín s jednotami Mokřady a Kokotínem, ležícími na svahu lesa
Blanského, s 36 d. 273 obyv. Opodál mezi žírnými nivami knížecí
Nový Dvůr, dřívější to vesnice Lhotka, přifařená do Černice.
R. 1568 zaměnil tehdejší opat Zlatokorunský Jiří Taxer vesnici tuto
za ves Olšinu na í^lánsku. aby lidé zdejší, nyní tam osazení, hlídali
REDUTNI S.\L V KRUMLO\'SKF.M HRADĚ.
klášterní rybník. Když usedlíci Lhotečtí iii)lnr r. 1,=)74 vyhnáni a po
klášterních a knížecích statcích usazeni byli. zřízen na místě vesnice
Nov}> Dvůr. Nad tím nalézá se myslivna, bývalý to lověí zámeček
za dob Rožmberských. Lesem vede silnice z Přisečné ku údolí \'llav-
skému. přes níž pne se krásný železný most do Rájová (36 d. 370
obyv.) hned na pravém břehu ležícího. První zmínka o vesnici této
děje se r. 1316. Jsouc v největší blízkosti kláštera Zlatokorunského,
zakoušela vesnice tato mnoho útrap v dobách Husitských, jak to do-
svědčuje jakýsi Václav Lapka při právu útrpném na Č. Krumlově.
, Vtrhl prý s 20 pomocníky do vesnice této, v noci sousedy vybili
a vše pobrali. Ano i ženicha a nevěstu oloupili, hudce, lazebníka
i jiné zbili a jednoho vozku jali, aby jim tento lup do Smedče do-
- 187
vezl"". Podobně zakusila i r. 1620 a 1648, kdy vypálena a úplně vy-
drancována. Sem patří blízká farní obec Černice s 24 d. 193 obyv.
Místo toto jest nejstarší z celého okolí. Škola zdejší připomíná se již
v XV. věku, kdežto farní kostel sv. Maří Magdaleny z XIII. věku
pochází. Jest zde panský dvůr (v nájmu); na dvoře téhož nalézá se
na roubení studně tesanS^ kámen, na němž mimo dva otřené znaky
dobře lze čísti letopočet 1000. Patřil s celým okolím pánům Bavorům
ze Strakonic na Horaždějovicích, z nichž Bavor III. r. 1315 daroval
celou zdejší rychtu, k níž
Mojné, Zahorkovice, Žaltice. P"'- -I"- ■^''='""-
Skřídla a obojí Svince ná-
ležely, klášteru Zlatokorun-
skému, začež mu poslední
opat nádherné mausoleum
ze štuku v klášterním kostele
dal postaviti.
Z Rájová již vidíme na
lilízku starou památnici osmi
století, dříve mocnou ZLA
TOU KORUNU, vesnici to
s 54 d. 548 obyv., rozloženou
na levém břehu Vltavy,
která tu úzké údolí tvoři.
Zdejší farní kostel je zbytek
bývalého kláštera a nemá
věže. Klášter založen byl
r. 1263 od Přemysla Otakara
II. a první knězi přivedeni
z kláštera Sv. Kříže u Vídně
dne 6. dubna roku téhož.
Královsk}' zakladatel daro-
val klášteru korunní pan-
ství Boletickě, Chvalšinské,
Netolické, Křenovou, Kladné s Kájovem. V pěti letech na to obdarován
klášter statkem Mokerským od purkrabí Zvíkovského Hrza. R. 1315 při-
padla darem rychta Cernická od Bavora III. ze Strakonic. Hnutí husitské
zle se kláštera dotklo. R. 1420 vypálen a úplně Husit}' zničen. Knězi
pověšeni na pověstn\>ch lípách. Podobny' osud stihl klášter i r. 1620
a r. 1648. V pozdějších dobách. kiidn\'-ch již, získal klášter statky
Přehořov, Kvasejovice. Brandlín u Soběslave, r. 1678 Chlumeček
a konečně r. 1757 Holkov. Vystřídalo se zde celkem 49 opatů, z nichž
18 dovoleno bylo nositi odznaky biskupské. Ale dne I I. listopadu 1785
patentem císaře Josefa II. zrušen klášter zdejší, statky jeho většinou
ZLATA KORUNA.
188 -
prodány r. I7ři7 a Cesko-Krumlov-
skému panství přiděleny. Dějiny
tohoto kláštera jsou obsáhlé a do
r. 1559 lze je obšírněji seznati u Dra
Pangerla v jeho sbírce listin Zlatu
koriinsk\''ch. Po zrušení v klášterní
budově r. 1788 uděláno bělidlo hru-
bého plátna pro vojsko, r. 1800 zří-
zena zde kartounka. r. 1815 továrna
na sukna a kašmiroxě zboží. Od I85i)
umístěna tu slě\árna a železářská
dílna. Srdce bolí, když \idí. jak
krásné fresky v křížové chodbě se
otloukají noho plameny a d\'mem
zařazují. Zrušen i kostel sv. Mar-
kéty, kde v poslední době byla sir-
kárna. Z kostela Andělu Strážných
nadělány příbytky jiro dělníky.
Fot. J.ir. Tkadlec.
HROBKA PAN.V BAVOÍÍA
VE ZLATÉ KORU.\É.
HROBKA KRÁLE OTOKARA IL
VE ZLATÉ KORUXÉ.
\'šechnv památky řezbářské, sochaí-
skě. kamenické, malířské, pokud
bylo možno, odneseny a prodány
nebo zničeny.
P)\'val\'- konventní kostel jest
nyní farním. Hlavní oltář nepřiléhá
renaissaněním svým slohem k j^o-
všechněmu rázu budovy. Na stropě
presbyteria skví se dosud v živých
barvách pěkné fresky, působící
|)lastick5"m sv\'m dojmem tak do-
konale, že i ruka. tuším dřevěná.
úmyslně umělcem přidělaná jedno-
mu z malovaných andělů, splývá
s ostatní směsí s\ětel a stínů ba-
revn\'ch. Znamenitá umělecká pa-
mátka jest starodávný obraz Panny
Marie s Ježíškem, malovaný asi
- 189
týmž štětcem, kteiý Madonu Vvšebrodskou a Doudlebskou vykouzlil.
Po stěnách visi podobizny opaliiv. Mimo to i náhrobní Ivameny do
zdi jsou zasazeny a to purkrabí Hrza. polovice tohoto kamene nale-
zena v pivováre IMavnickrm. druhá za patník u sousedovy stodoly
sloužila. Druh}' náhrobní kámen jest Bavora III. ze Strakonic j 1318
a třetí rytíře Jana Augustina Miličovského f \(^'^\- \' upomínku na oba
největší dobrodince klá-
štera dal poslední opat
jeho Bohumír Bylansk}'
poříditi v chrámu so-
chařem Feilerem zna-
menitá mausolea: za-
kladateli králi Otaka-
rovi, jehož náhrobek,
po levé straně lodi. před-
stavuje rakev s nad-
zdvižen5'm víkem na
znamení, že mausoleum
zdobeně allegorickymi.
z mythologie vzatými
postavami, je hrobkou
toliko zdánlivou, a ště-
drému dárci Bavorovi
2 Bavorova. Na kruchtě
nalězají se ohromní'-
varhany. ])ořizeně o])a-
tem Schonbeckem, na
něž první píseň zahrána
sedlákovi Harazímovi
a to národní : ..Sedlák
z Prahy jede", jak K.
J. Erben napsal v přetl-
mlu\'ě ku svým „Čes-
kým prostonárodním
písním." Vedle kostela
nalézá se bj^valá klá-
šterní budova, kde ještě
mnoho okras architektonických uvidíme; hlavně vyniká zde křížová
chodba s rannou gotikou, kapitulní sál dosti ještě zachovah'% dle
výroku znalcLi k nejkrásnějším památkám stavitelsk\-m celé Evropy
patřící. Než nemožno nikterak vypsati všechny ty krásy, po nichž
nyní jen zbytky zůstaly. Opouštějíce zbytky b\>valé klášterní slávy
kolem známých Hp, b5'valého hospice, nyní panské hospody, kolem
K.AÍ^ITtlLNl SÁL BÝVALÉHO KLÁŠTERA
V^E ZL.\TÉ KORUNĚ.
- 190 —
bvvalvch svatvň pospícháme ku zachovalé brané, za níž nalézá se hřbitov.
Zde dlíval rád opat '\". A. Schonbeck. který býval dříve členem kon-
ventu Sedleckého u Hory Kutné, až dne 26. února 1608 od císaře
Uuddlfa II. zdejším opatem se stal. Po Sletem opatování donucen
zříci se opatství. Odešel na Moravu a přešel ku Českým Bratřím.
Ale ku sklonku života pokání činil a r. 1648 kajícně zemřel. Opat
tento při svém nastoupení
Fot. Jar. Tkadlec. shlcdal klášter v přebídném
stavu a proto přemýšlel, jak
by mu ku b\'valé slávě do-
pomohl. Chodil jednou za-
myšlen po kostele a stanul
u oltáře sv. Kříže. Klepal
klíčem o postranní zed men-
sy. Xáhle vyrušen pádem
kousku malty a jasn\'m zvu-
kem kovu. Pohlédne a vidí,
že z oltáře sype se zlato a
stříbro. I zavře v chrám, pá-
tral po pokladě; našel poklad
bohatství netušeného, za nějž
nejen celý klášter.ale i ostatní
budovy znovu zřídil, značný
konvent zavedl. Věc vypadá
jako báj. ale jest historickou
pravdou.
Pěšinou kolem hřbitova
scházíme k Mtavě, abychom
opět do vrchu kráčejíce
přišli do Plešovic, ves-
nice to s 32 d. 232 obyv.
vesměs hospodářstvím pol-
ním se živícími. Překročíme
dráhu Zelnavskou a pak po
silničce lesem na svahu
Blanského lesa se plížící přijdeme do Tří sova. vesnice s 39 d. a 323 obyv.,
když jsme byli nechali po pravé ruce hradiště z dob pohanských. Silnicí
s vrchu blížíme se ku potoku Brložskému. kolem něhož rozestaven
Adolf o v. zbytky to vysoké pece železářské a několika hamrů, což
vesměs náleží do blízkého Holubova, vesnice to s 47 d. 392 obyv.,
odkudž většinou turisté a vX^letníci. zde četně v létě bydlící, na horu
Klet \ystupují. Sem patří i Krásletín, výše na svahu ležící ves při-
pomínaná již ve XI\'. stol. Z Adolfova silnicí, z níž vidíme pěkný že-
FARTIE Z KRI".MLOV.\.
- 191
Fot. J Tacllecí.
leznični most, odkud krásný pohled se níim skytá na celý Blanský
les i Haberskou pahorkatinu, přicházíme do staroslavné
KŘEMŽE, městyse s 91 d. 731 obyv. a měšťanskou chlapeckou
školou. Chrám Páně sv. Michala postaven r. 1888, ač původní prcsl)i-
terium ze XIV. století ponecháno. V místě zaveden vodovod a elek-
trické osvětlení. Nad potokem kolem běžícím na skalisku býval hrad.
sídlo to vladyků z Křemže, z něhož pramalé zbytky se ukazují.
Z vladyk těchto známým jest Smilek v letech 1422 — 17. pověstnx-
viidce Táboru, jejž Oldřich z Rožm-
berka lstivě zajav, neprávem o hrdlo
r. 1447 připravil. Bydleli zde dále
páni Bubenští a Castolarové, po
nichž vše prodáno ku Č. Krumlovu.
Sem náleží Chlumeček, vesnice
to s 22 d. 210 obyv. Knížecí dvůr,
jemuž ještě tři dvory podřízeny
jsou, b\'val samostatným statkem
rodiny Bubenských a Castolarň.
(1(1 nichž prodán byl klášteru Zlato-
korunskému. při němž po 109 roků
zůstal, kdy r. 1787 s ostatními statky
klášterními koupí připojen ku \-ě-
vodství Č.-KrumIovsl<ému. Hned za
potokem pod Křem/í leží Chlum
s panským ilvorem. bývalým to
zámečkem rodiny Bubenských
z Chlumu. Vesnice ta, nyní s 68 d.
a 615 lidmi, připomíná se již v 2.
polovině XIII. stol. K ní sluší Lhotka,
v níž panský dvůr. utvořený ze dvou
selsk\Th statků a Louěej na
svahu vrchu Houby, připomí-
nané již r. 1263 v základní listině
Rojšín, ves s 29 d. 194 obyv. vesměs hospodářstvím, hlavně ale
chovem dobytka se živícími. Románská mešní kaple Panny Marie
pochodí z novější doby. Vesnice ta připomíná se již ve XIV. století.
Sem přísluší Chmelná, Stupná, kolébka vladycké rodiny Stupen-
kv-^ch, po Netolicku hojně rozšířené, a Vinná. Kolem vrchu Kluku
rozkládá se obec Mřičská, utvořená z osad: Bohouškovic. Slavče
a Mři čí, nedaleko něhož nádraží a myslivna Borská se nalézá.
Odtud lesní cestou přicházíme ku ústí Brložského potoku do \'ltavy.
kde se tří stran vodou obklopeny pní zbytk}^ hradu Bí\'čího Kamene
založeného po dovolení císaře Karla IV. r. K349 od pana Jošta z Rožm-
ROZHLEDNA NA KLETI.
Zlalokorunské. Nedaleko Lhotkv
192
berka. Jméno jeho. nebylo-li převzato z dřívějšího pojmenováni ska-
Hska, na němž nedobytný'' hrad ten zbudován, pochodí patrně odtud,
že určen za sídlo svobodn\''m sestrám Joštov\''m. Dějiny hradu vyka-
zují jen 150 let. načež osudu ponechán. Prostran\'' ale úplně v zátiší
byl později útulkem pána Oldřicha z Rožmberka, známého vyrabitele
falešn\'ch listin. Xa hradě tomto přenocoval král Václav I^^, kd^-ž
jako zajatec odvážen na Vildberg. Vděčnou jest procházka zdejším
údolím kol potoku Brložského. i údolím Vltavsk\''m; v úplné samotě
kochá se oko naše v divokých a romantickxxh krásách zátiší toho.
Opouštějíce hrad přicházíme ku jednotě Podhradský. kdež bylo
skladiště knížecího tlříví. které v pltě vázáno po Vltavě do Prahy,
ano i do ciziny (l()pra\'Ováno. 7aIc vine se střibropěnná \'lla\-a hiubo-
KREMZE.
kými skalisky. Převozník převeze nás na druhý břeh. abychom úzkou
pěšinou 1)0 strmé skále nahoru se vj^šplhali a pak do Čerty ně se
dostali. Vesnice tato s Košovém, ležícím na návrší silnice C. -Krum-
lovské, bývalým to sídlem panských rodin, dále s Opalicemi. Ivanči-
ce mi, Radosticemi. Zálužím a Stěkří, sídlem to vladyckým
a později majetkem praelatury C.-Krumlovské, tvoří jedinou obec,
která již v nejstarším šedověku hustě obydlena byla. Jest zde do-
posud posvátná lípa, pod níž naši pohanští předkové žertvy konali.
S obcí touto hraničí obec Třebonínská. utvořená z osad Krnína,
Chumce. Dolního a Horního Třeboni na, k nimž i náleží
jednoty na Věncovém vrchu, kde poslední opat Zlatokorunský
Bylansk\> dal si postaviti letohrádek s konírnami, po nichž dnes jen
hromada kamení zbyla. Občané obou posledních obci vůbec Zářečáci
zvaní pilně pěstují polní hospodářství a jsou velmi pokročilí. Od Třebo-
193
nina směrem ji/nim rozkládá se obec Mojenská, k níž sluší Mojné,
u níž nad potokem Růženicí jest les Sušn\^ vlastně Sosnový neb Su-
šina impomenutý již r. 1315, Záhorkovice, Žaltice a Skřídla.
S blízkými vesnicemi Svincemi Středními a Horními tvoi^íxala
obec Mojenská rychtu Cernickou pod panst\ím Bavorů Strakonických,
od nichž r. 1315 klášteru Zlatokorunskému darována. Svince Dolní.
Otmanka na erarní Lincckě silnici ležící, a Krasejovka tvoi^í
jedinou obec. Nedaleko nalézá se panský dvůr Bartochov, kolébka
a majetek rodiny a vladyk Bartochovských z Krasejovky. Silnicí
odtud přijdeme kolem dráhy Linecké do Bolkova. Zdejší panský
dvůr býval samostatným statkem rodiny Holkoviců, rodiny z Hlavatec,
Kot. Jos. Seldel.
HRAD DIVCÍ K.\.ME\ (MENŠTEJN).
Kunašů z Machovic a [)rošed několika rukami dortal se r. 1757
v držení kláštera, po jehož zrušeni r. 1785 přešel v majetek knížecí.
Krásná suchá erarní silnice vede odtud do mčstyse
VELEŠÍNA se 139 d. I 106 obyv. velmi pokročilými. Zdejší farní
kostel sv. Václava připomíná se již r. 1285. Opodál nad řekou Malší
nalézají se zbytky hradu Velešínskěho, i^iostaveného počátkem XIII.
stol. Krajina okolní bývala korunním statkem, v XIII. stol. darována
rodině Čečů z Budějovic, od níž prodána Michalovicům a od r. 1387
Rožmberkům. Přidělen k Xovým Hradům zůstal při nich do dnešní
doby. Z městyse pochází rodina Zátková, zasloužilá o znovu vzkříšení
živlu českého v C. Budějovicích, dále rodina Kamarýtů, z níž pochází
mnoho kněží. Předek rodiny této Kamarýt z Mirokovic prodal r. 1398
- 194 -
půl lánu v Mirokovicích purkrabí Pořešínskému Rackovi z Markvartic.
Dle této listiny užíval tento pán na své pečeti helmici s mísou. Silnicí
i^-íšskou do vrchu kráčejíce přicházíme na návrší, na němž vyzdvihuji
se Netřebice. Opodál dvůr Hřeben, kdež sídlívali vladykové z Hře-
bene, praotci to nynějších hrabat z Harrachu. Tvrz bývala na místě
nynějšího dvora a má pestré dějiny. K obci Netřebicům náleží okolní
osady: Chodec, Bor, Zví kov. Vesnice Netřebice, se všech stran
dobře viditelná, má 2třídní českou školu. Silnice odtud ubíhá k Linci
a u nádraží Kaplického pojí se se silnicí C. -Krumlovskou, která pro-
bíhá celou obcí Střítežskou, obojí národností obývanou. Jsou to ves-
nice Boly, Chuchelec Velký a Malý, Puchtice, Ráveň, Střítež,
Pláň Horní či Kozí, Pláň Dolní a Věžovatá, v níž kostel farní
sv. Anny. 2trídní německá a 1 třídní česká škola se nalézají, celkem
107 d. s 6U) obvv., vesměs to vesnice starého slovanského původu.
Ze Stříleže kolem jednoty Raka kráčíme kolem Buquoiské myslivny
a zahneme v krátkosti do Zubčic, vesnice to s 48 d. 291 obyv. s jedno-
tami Včelincm, kterážto vesnice se Lhotkou při potoku Růženici
ležící a Markvarticemi jednu obec tvoří. Ve vesnici Zubčicích
u Přemylů býval panský dvůr s pivovárem a samostatný statek rodiny
Pořešínské. Silnice vine se odtud krásnými nivami, hustým lesem
])ři mírném svahu do Mirokovic, vesnice to při potoku Malčickém,
kde Ijýval panský dvůr. připomínaný již ve XIV. stol., který později
rozkouskován a rozprodán byl. K vesnici té patří : Zahrádka, Chabi-
čovice na silnici a Lhotka Svacho\'a dle majitele z r. 1518 Jana
Fissla též Fisslovou zvaná. Tato jest úplně česká, kdežto přední
dvě jsou smíšené. Pro děti německé zřízena e.xpositura v Zahrádce,
pro dítky české škola v Mirokovicích. Nad Zahrádkou v Jesuitském
lese počíná se vodovod pro C. Krumlov.
Kráčejíce proti vodě potoka Malčického, který nedaleko Žaltic se
Zubčickým potokem Růženici se spojiv tvoří Jílkův potok, aby pak
údolím, kde se již zbytek nějaké popelnice nalezl, se proplétaje kolem
lesa Sušného r. 1315 připomínaného dále pod Černici ve Vltavě se
stopil, přicházíme do Malšic, německé to vesnice, k níž patří Osek,
Sedlice a Zahořanky násilnici Přídolské. Zde opustili jsme českou
pudu okrt,'SU a procházeti budeme nyní jen část německou, ač tato
dří\'e úplně českou bývala. Přicházíme do bývalých statků klášter-
ních a to do
PŘÍDOLÍ, městyse s 69 d. 415 obyv. s farním kostelem sv. Vavřince,
spravovaným Cisleriaky, při němž již r. 1220 připomíná se farář Vít,
a od r. 1261 přiděleným klášteru Vyšebrodskému. Sem přifařena jest
i obec Spolí. k němuž náleží Machovice, Sloupenec s dvorem
praelatským Drahoslavicemi, Zálesí, Pračov, Záluží již r. 1285
připomínané. Dubová. Z poslední vesnice pocházel r. 1403 připome-
— 195 -
nuly Johánek z Dubové. Hned s obcí Spolim hraničí obec Lověšice,
k níž náleží Rovná a Zvoz či Samary. A^csnice tyto patřily již
k blízké Zátoni, bývalému probošství Benediktinskému kláštera
Ostrova u Zbraslavě, jemuž darováno okolí zdejší od knížete Břeti-
slava v letech 1037—55. Klášter tento vymýtil zde lesy a založil
blízké vesnice Bohdalovice. Dobrné, Lhotu Luznou a Hašlovice.
\>snice Zátoň má jen 5 d. s 29 obyv. Zdejší farář býval vrchností.
Nedaleko nalézají se zbytky staré tvrze, k níž i dvůr, nyní v drženi
farářů, se nalézal. Hned za Vltavou na druhém břehu leží již E he-
na va, patřící do obce Svérazské, bývalého to majetku kláštera
Strahovského v Praze. Obec Svérazská rozkládá se po obou stranách
vrchu Grobiánu 849 m a Schoblichu 858 m nad. výšky a skládá se
z osad Ebenavy, Hajmínu, Podolí, Bučí, Květušova, vSkubice,
Suše, Vadkova, Slubice, Svérázu, Veleslavic a Březí, celkem
se 176 d. a 10 10 obyv. Největší tato pol. obec jest velmi pokročilou.
Pro hornatou polohu nemá však s okolím žádného spojení. Svéráz
sám. farní to místo dříve vyhlášené — vždyf znělo latinské pořekadlo:
..Máš-li Svéráz, nic jiného nehledej" — má dva kostely nádherně vy-
zdobené uprostřed prostranného hřbitova na dosti vysokém vrchu ležící.
Po vymlet\'ch cestách dostaneme se přes Súš a Bučí do sou-
sední farnosti Světlíku. Zde, mimo 4třídní školu, farní kostel sv.
Jakul)a. řízen\' klášterniky Drkolensk\'mi z Horních Rakous, jimž
darován byl r. 1258 od pana \'oka z Rožmberku. Okolí zdejší patřilo
později z části rodině Višňů. z části držitelům Pasovar. Osada tato
jest prastará; bývala zde již v XV. věku tvrz se dvorem, jehož
držitelé byli vladykové z Cipína, Višňové z "\'ětřní. kteří jej r. 1624
prodali městu Č. Krumlovu za směšnou cenu 7864 zl.. ačkoliv statek
ten ročně 1000 zl. vynášel. B\-val zde také pivovár; ale po všem není
žádných zbytků. Odtud přijdeme do posledního statku kláštera Vyše-
brodského
HOŘIC, městyse ležícího při potoku Kájovském se 143 d. 1232 obyv.
Okolí zdejší tvořilo kdysi samostatnS' statek, patřící \"ítkovicům, od nichž
po tragické smrti Závise z Falkensteina pod Hlubokou dne 24. srpna 1290
prodáno bylo klášteru řečenému. Farní zdejší kostel sv. Kateřiny při-
pomíná se již ve XIV. věku. Nedaleko nalézá se menší kaple P. Marie
Bolestné, r. 1782 postavená, oblíbené to poutnické místo. Poblíž městyse
péčí německých spolků v nádherně postaveném divadle provozovány
Pašijové hry dle te.xtu kapucína Mart. Cochema z r. 1741. Dějiny
zdejší obce úzce souvisí s dějinami klášterními. Při potoku po silnici
kráčejíce přes Sebanov. přicházíme kolem Čertova ml\'na ku obci .
Kladenské a to do Rovného s 28 d. 167 obyv.. sídla to \ladyk
z Rovného a příbuzných nynějších hrabat z Harrachů. Dějiny statku
tohoto výborně, jakož i celého okolí, napsal prof. Aug. Sedláček ve
196
svvch Hradech. Silnice vede nás do Xovosedel s 34 d. 271 obyv.
a odtud do Kájova. poutnického to místa veleznámého. Mariánský
zdejší kostel, krásná budova, založen byl koncem XIII. věku. ač zdejší
okolí hustě bylo obydleno a samostatný knížecí statek tvoi^ilo. kt(Mv
r. 1263 klášteru Zlatokorunskému byl darován. Farái" Michal Pils. syn
rvchtáře Chvalšinského, výborný zapisovatel soudobých dějin, hrdinným
spůsobem ochránil zdejší svatyni za pomoci učitele před zničením od
vojsk Pasovskj^ch za krále Jiíi do Cech vtrhnuvších. Na svahu Blan-
ského lesa rozkládá se vesnice Vysní, k níž i v\''še vzpomenutý Xový
Dvůr patři. Opodál známé vápenky. Ve vesnici této byla kolébka
zemanské rodiny A'išiiů z Větrní, již v okolí Č. Krumlova četné statky
Fot. Jos. .Seidel.
HOKKE.
náleželv. Dějinv celé tělo obce úzce souvisí s dějinami misiních hradu
a sídel zemanských. Z obce Kladenské stihneme do Němčí a dále
do Kaliště, v jehož blízkosti Slavkov, farní to místo s kostelem
sv. Bartoloměje, posvěceným r. 1313 od Přil)yslava. biskupa Sadaron-
ského a od r. 1362 vlastními faráři spravovaným, a do lilízkěho Mezi-
potočí. Odtud svede nás cesta do \'ětřní s bývalým dvorem a tvrzí
zemanské rodiny Višňů z Větrní, od nichž r. 1603 pro dluhy prodán
obci C. -Krumlovské. Strmou cestou blížíme se z krajiny této. jejíž
veliké dějinv vvborně i)opsány jsou v Sedláčkových Hradech III.. ku
zbytkům tvrze, kolem níž dojdeme ku Pecce, veliké to papírně Spí-
rově na Vltavě ležící, odkudž vrátíme se do Č. Krumlova pohodlně
silnicí kolem řeky se vlnící.
Jan fz/ias.
197
LV. OKRES CHVALSINSKÝ.
Když zlalý. slavn\'' l:rál CeskŇ Přemysl Otakar II. po vítězství
nad rherským králem Belou r. 1260 u Kressenbrunnu po slibu s\-ém
založil dne 6. dubna \2(>'A klášter Zlatokorunsk\- a cclvmi korunním
krajištěm, nad nímž vládl královsk\' župan na Hradišti (Raziberg)
u Boletic, jej obdařil, k čemuž i panství Chvalšiny i Netolice přidal,
když i Hrz, purkrabí na Zvíko\-ě. v srozumění choti své Darirzy dne
27. března 1268 horní část okolí zemské stezky v rozměru as 90 km-
klášteru tomu přidal, náleželo Zlaté Koruně přes 800 km" půdy, ale
většinou neobydlené. Co obydleno bylo. všude ozýval se jazyk český,
všude hlaholily písně slovanské. Klášter ujav se vlády nad tak roz-
lehlým územím, hleděl co nejvíce, aby krajinu zalidnil a tím si co
největšího zisku zajistil. Za tou příčinou, po příkladu svého dárce
a zakladatele, povolal četné osadníky z blízkých Rakous a Bavor,
vykazuje jim pozemky a uděluje jim různé výsady. Tak povstávaly
osady nové a český živel zatlačován dále do vnitř země. Lesy kolem
potokí^i m\'těťiy a obracovány v pole a luka. stavěny vesničky, ale
většinou jednoty, které teprve v posledních stoletích vzrostly. Dávány
jim německé názvy, ale jsou to většinou zkomoleniny českých jmen,
a dnes bys, milý' poutníku, marně hledal nějakého zljytku českého.
Krajina západně Blanského lesa až k Šumavě, býval\' to majetek
kláštera Zlatokorunského. úplně dnes je německá. v\'chodní ])ak strana,
patřící od počátku pánům z Růže a jin\'m vladyckvm rodinám, zůstala
podnes českou. Poněmčeny byly za dob klášterních okres Chvalšin-
sk\'. Hornoplánskx- a větší část Ceskokrumlovska.
Okres Chvalšinský zaujímá 2975 km'- půdy, na níž 78 vesnic,
které tvoří 2U politických a spolu katastrálních obcí. Celkem jest zde
1035 domů, v nichž 12.352 lidí bydlí, a z těch toliko l4iio Cechů
v Brlohu a celé Nové \'si.
Okres celkem jest vysočinou, která četnými bystřinami a potoky
jest prorvána a tím ve tři hlavní skupiny jest rozdělena, jejichž uzlem
jest \'elik\' Chlum. Zelna\ské hory rozprostírají se mezi \'ltavou a Olši-
nou a dosahují největší výše v Liščích Lukách, prostranné to pahorka-
tině, která srázná jsouc k jihu. na stranách severozápadní a jiho-
v\'xhodní horami jest omezena. Část vyšší sluje knížecí sídlo (Fůrsten-
sitz) a jest nejvyšší z celého okolí, dosahujíc 1235 m nadmořské výše;
východní část Lysá Hora jest 1229 m vysoká. .Severní část pahor-
katiny této jest dlouhá slatina, která přemnohé potoky napájíc na
všechny strany je vysílá. Směrem západním snižuje se pahorkatina
ta. majíc v sobě vrchy Suchou 1084. Čern\' les 992, Wči horu 1006,
Judaichstein 1 128 m nadm. výšky. Pahorkatina vinouc :;e soIem Ondře-
- 198 —
jova zakončena jest \'elkvm 1 18H a Malým Chlumem 1046. kdež
utvořen jest horsky uzel. spojujíc se takto s rulovou pahorkatinou
Vitěšovsko-Boletickou. rozloženou mezi Olšinou a potokem Chvalšin-
skvm. Táž jest nižší pi^edešlych hor. Hned u uzlu nalézá se Velké
Plešno 1069 s Mal\'m Plešnem; odtud táhne se jednak ku ložiskům
tuhovým v Černé a Mokré, jednak kolem Chvalšin ku C. Krumlovu
a odtud až ku Svérazi a Vltavě. Obé tato horstva pokryta jsou jehlič-
nat\'-mi lesy. které zde značné v\'-še a tudy i stáří dosahují. Ku straně
jižní silně se snižují. Do nejsevernější části okresu nad Brložským
potokem zasahuje pahorkatina Prachaticko-Lhenická (l\'rma vlnami.
V jedné vlně je zde Mackova hora 909. vSibeničák 785. ^'elk\- Les, Wolř-
berg a Štěnice u Nové Vsi. Druhá vlna zasahuje v okres Chrašfanským
lesem 778, Vysokou Bětou 795. Buglat\' (puklatý-hrbatý) 829, Vysokým
Sadem 704. Jezerem, Pianem a Bučím, odtud po hranicích okresních
ku Vltavě se táhne, kdež vrchem Klukem 737 m zakončuje.
Xa straně v\''chodní vine se Blanský les. Krásný tento hřeben
horský z bělokamenu složenx'. většinou bujn\-m lesem porostlý. \-y-
plňuje úplné krajinu mezi potoky Brložsk\-m a Chvalšinsk\'m. Počí-
naje na straně severní Maliníkem táhne se přes Bulova 947. A'()gla-
rovu stěnu 850, Albertův kámen 928. přes Rosenberg 939, Hubu
820 a Opičí vrch 716. dosahuje nejvyššího bodu na Kleti 1084 m vy-
soké. Jména vrchů Bulova. Huba, Klet vyskytují se již r. 1263 v za-
kládající listině Zlatokorunské. Xa vrcholku Kletě postavena jest 2o /«
vysoká kamenná, kruhovitá ' rozhledna, zřízená z rozkazu knížete
Josefa ze Schwarzenbergů na památku \'ítězství u Lipska nad Xapo-
leonem. \' rozhledně této v přízemí jest byt knížecího hajného,
který se stará o občerstvení turistů v každé roční době v hojném
počtu sem docházejících. Vždyf s vrcholku rozhledny skytá se nám
čarovn\'^ pohled na žírné nivy vlasti naší i sousední vSumavu. Ku
straně východní vidíme vysočinu Xovohradskou s rovinou Třeboňskou,
vyhlášenou množst\ím rybníku. Xa straně severovýchodní a se\'erní
vidíme skorém polovinu vlasti naši; zeleň lesů střídá se s četnými
\esnicemi a městy mezi Chýnovem. Jindřichovým Hradcem až k S(>1-
čanům a Příbrami. Západně \idíme velikány Suma\ské od Eisensteinu
počínaje se všemi předhořími. jižně pak při jasném počasí velikány
Alpské v Rakousích a Solnohradsku. Vděčný, ano unášející jest po-
hled s rozhledny na vycházející slunce. Podobně v předvečer sv. Jana
Křtitele, kdy po nesčetných návrších ohně plápolají - ])álení čaro-
dějnic — st házívá se zde mnoho turistů, ai)y se pohledem na nezvyklé
divadlo to i)okochali. časné ]iak ráno východ slunce pozorovali. A' pon-
dělí i)ak svatodušní schází se zde každodenně omladina okolní, aby
při zvucích hudby ve v\-ši loo4 m nad mořem tancem do rána se
veselila.
— 1.99 —
Vodstvo okresu zastoupeno jest většinou potoky, přítoky to
Vltavskými po levém Wehu. Toliko Blanice ku severu nese vody své
z Liščích luk a to z Dlouhé Slatiny, za skelnou hutí okres opouští,
aby vody své nad Pískem v Otavě stopila. F Kiišfanova vyvěrá
přítok její Zlatx' potok, di^ive Ceschin r. 1263 zvan\''. Z přítoků ^'ltav-
sk\'ch v okresu zdejším zmínky zasluhuje Olšina pramenící se pod
Ondřejovem, naptíjí \'A2 ha velik\- rybník Dlouhomostecký a sesílená
ěetn\'mi potůčky vody své u Dolní Vltavice do Vltavy vychrluje.
V Čes. Krumlově topí se ve Vltavě Polečnice dříve Huzny vlastně
Hučn\' zvan\% připomenutý r. 1263, soutok to potoků Kájovského,
kter\'' u Javoří se počav u velikém oblouku ku Kájovu ubíhá, a potoku
Ohvalšinskěho, jehož počátek jest pod Plešnem, sesíleného potůčkem
Huťským, r. 1263 Rapotscha zvaným. Pod horou Chlumem vyvěrá
Brložsk\' potok, při dolním Křemežskxmi zvanx'. Sesílen Farským
a Novoveským potokem bére se pod Křemží a pod zříceninami Dív-
čího Kamene ve Vltavě se ztrácí.
Poloha okresu, jeho nadmořská výška, pahorkatina četnými po-
toky prorvaná, určují samy lidem jich způsob života. V horských
hřbetech, bujn\'mi lesy pokrytých, jsou tyto lesy lidu pramenem ob-
živy. Četně buky na Blanském lese skytají dobrého dříví ku dělání
dřevěnků, „které prý u Brlohu na stromech rostou" a jiných hospo-
dářsk5'ch potřeb. Kolem Křištano\'a po celém okolí vyrábí se vše-
obecně šindel ku krytí střech. Na svazích při potocích hledí si lid
l)(jlního hospodářství a zvláště dobytkářství s dobrým vS-sledkem.
1 ovocnářství daří se dosti dobře, podporujíc včelařství.
Dráhy železné v okresu není. Proto toliko okresní silnice, které
dle terrainu i obtížné jsou, sprostředkují dopravu po okresu. Různosti
povrchu odpovídá i podnebí a dle toho i způsob hospodářství. Yěl-
šinou |)anuje tuhá zima, pozdní a mokré jaro. V září jest zde nejlépe.
V severní části žně, otavy, orba a setí musí b5'ti najednou, protože
sníh v brzku napadne a vše by zavál.
Hlavním střediskem okresu jsou
CHVALŠINY. Městys tento leží na úpatí Blanského lesa
v pěkném údolí stejnojmenného potoka, ^"ystaven po obou stranách
silnice a potoka má pěkné, úzké a dlouhé náměstí, v jehož středu
nalézá se od r. T897 děkanský chrám Páně sv. Máří Magdaleny. Obraz
patronky jakož i dvě sochy sv. Petra a Pavla jsou mistrovská díla
umělců Pražských. Že již před r. 1293, kdy připomíná se Konrád
farářem zdejším, stával zde kostel, jest jisto, nebot okolí zdejší tvořilo
samostatné panství, které r. 1263 darováno bylo klášteru Zlatokorun-
skému. Klášter sám teprve od r. 1400 osazoval faru zdejší sv5'mi
řeholníky, což trvalo do r. 1727. Vedle kostela jest budova, bývalá to
- 2ti0 -
Škola, v níž umístěny jsou obecní úřady a spořitelna, která velkým
vlastním jměním vládne a zdejší obec vydatně podi)oruje. Nová školní
budova je z největší části jejím dílem. Chvalšiny (s 1 250 oby v. němec-
kými) jsou sídlem okresního soudu, berního, poštovního, telegrafního
úřadu, notářství, četnictva, okresního v\'boru. ol^ecní spořitelny a mnoha
spolků. O původu Chvalšin nemožno nic určitého říci. Ze jsou místem
\'olmi starým, vidno z toho. že počáticem II. pol. XIII. století uvádějí
se jako sídlo panství; r. 1293 nazývá je opat ZlatokorunskS' Herman
dokonce již , městy sem a to dosti pokročilým". V XIV. století b\''vali
zde vesměs Cechové a louky ^Robotířky". „Kamennice" často v listi-
nách jmenované dosvědčuji o tom.
\'ycházejíce z městyse kolem škoh^ a mlýna, ubíráme se přes
mirný kopec lesem porostIS' do Borové, v níž v 53 domech 225 Xěmců
bydli. Opodál na svahu Uhlíři Borovští, soubor to 1.3 jednot. Mezi
nimi stojí knížecí myslivna. \' krátkosti přijdeme do Hutě (6 domů).
B\''vala zde skelná huf již za dob Rožmberských i brusírna na zrcadla,
jak dosud název BrusnjŤ ukazuje. Z hutě viděti lze staré zdi. Přichá-
zíme na hřbet Blanského lesa a odtud sk\'tá se nám čarokrásné divadlo.
V zadu vidíme obě vlny Prachaticko-Lhenické pahorkatiny s vrcholky:
Pískov\'m kamenem. A"vsokou Bětou. Vysok5'm sadem. Pianem, Bučím,
vrchy Haberskými a Klukem, v předu nižší vlnu s Mackov\'m \rchem,
Velk\'m lesem, Stržištěm. Matějkou a Štěnicí, v levo pak táhne se
polovice Blanského lesa s Bulovy, A'oglarovou Stěnou a Malinikem,
na jichž úbočí vine se knížecí silnička (Reitsteig) pojící sídla knížecí
C. Krumlov s Libějicemi u A'odňan. Všude zeleň smrků a jedli, všude
zažloutlé buky, mezi nimiž i modříny s břízami vévodí. Sestupujeme
rychle po silnici roztroušenou po obou stranách vesnicí Janovo údolí,
utvořenou z osad Rohů, Strouhy. Rychtářova. Kovářova, Kugel-
veitu. Jaronína a Sedmichalup. celkem o 1% domech s 1161 obyv.,
z nichž přes lOO jest národnosti české. První osady, po nejvíce jednoty
byly původně chalupy drvoštěpů, kterým dovolil kníže Jan z Eggen-
berků počátkem X\^1I. věku se zde usaditi; teprve později byly jim
v\''kupem v dědičný majetek odevzdány. Vyrábí zde většinou dřevěnou
obuv. Kugelveit, Jaronín a Sedmichalupy jsou staršího původu a proto
také zámožnější. S vrchů nad těmito jednotami naskýtá se přerozkošný'
pohled na dolinu C.-Budčjovickou a Hlubockou.
Veškery ty obce německé jiolokruhovitě objímají jedin\' český
koutek okresu, jakoby jej chtěly pohltiti a také k tomu směřuji. Jsou
to české vesnice Brloh, Nová \'es a České Chalupy. Překrásn\'
pohled na Brloh jest na silničce, po níž z Chvalšin kráčíme. \'idíme
kostel a kolem něho školu s jednopatro\ými domy. Brloh vesnice
s 99 domy. na potoku Brložském ležící, s několika jednotami, jest
sídlem pošty, čtyřtřidní české a trojtřídni německé školy. Škola při-
- 201 -
pomíná se již počátkem X\'ÍI. věku a b\''vala vždy utraquistickou.
Teprve rokem 1870 rozdělena jest, ač v téže budově obě školy se na-
lézají. Zdejší farní kostel sv. Simona a judy založen byl počátkem
XIA'. století od pana Petra z Rožmberku, chová v sobě cennou sochu
dřevěnou sv. Ondřeje, dle úsudku znalců z XV. století pocházející,
která dříve b\'vala v kostele v nedalekém Kugelveitu. Vesnice sama,
patříc s Xovou Vsí vždy pod panství pánů z Růže — a proto se ne-
poněmčila — dostala dne 28. září 1418 právo odúmrtě. Sem přifařena
jest Xová Ves s Ces. Chalupami, mezi oběma vlnama pahorkatiny při
potoku Novoveském ležící s {50 domy a obyvatelstvem (na 700 lidí),
polním hospodářstvím i děláním dřevěné obuvi se živícími.
Kolem mlvnu Cvrčkova moderně zařízeného octneme se brzy
u kapličky sv. Ondřeje, kde opodál nalézají se zbytky nějakého pří-
kopu, a kráčejíce křovinami, četnými pěvci obývanS'mi, blížíme se ku
zbytkům král. hradu Kugelveitu, z něhož toliko příkop ve skále te-
san\^ zbyl, přes nějž vedl zdvihací most z hradu ku vlastní hlídce, z níž
toliko základy na \vsoké skále zbyly. Po hradu tomto s dovolením
krále Karla IV. postaveném nezbylo ničeho. Bylf rozbořen r. 1.394 od
pánů z Růže. Hned vedle nalézá se ves Kugelveit, k níž patří há-
jovna Pasák s Xov\'m Kugelveitem, vesměs to jednoty. Celkem
ve 24 domech bydlí tu 158 Němců. Uprostřed nalézají se zbytky
kostela klášterního, jakož i kláštera, z čehož většina náleží soukro-
mníkům a jest obydlena. Klášter tento založen dne 5. dubna 1495 pro
Paulány a stavba dokončena r. 1514, jak kámen nad fortnou dosvěd-
čuje. \' místě zdejším b\''vala ve W\. století fara. která ale v X\'.
století zanikla, protože v Brloze a Ktiši nové far^^ zřízeny byly. Odtud
pochází B\>čí zvon na zámecké věži C.-Krumlovské.
Po silničce na úpatí Sibeničáku (785 m) běžící, přicházíme za
\o hodiny do Velké Smedče, vesnice to ležící na křižovatce silnic.
Vesnice tato s 26 domy 218 lidmi a školou od r. 1705 jest prastará
z konce XII. století pocházející. Náležela osadou ku faře Kugelveitské
ve XIV. věku. Nedaleko odtud k východu jest Malá Smedeč, ves-
nička to o 23 domech, v nichž 141 obyvatel většinou polním hospo-
dářstvím se obživuje. Poměry tytéž vládnou v blízkém k zá|)adu ležícím
Dobročkově s 23 domy a 159 lidmi. Silnice tudy vedoucí táhne se
po bývalé zemské solní stezce, jak i blízká jednota Mejták dosvěd-
čuje. U Velké vSmedče jest pod 2 rybníky mal\' mlýnek Čížkův,
jehož stejnojmenní předkové právo mlecí počátkem X^TI. století od
posledního pána z Růže si zakoupili. Pergamen o tom, ač česk\',
chová se co upomínka v rodině německé. Kolem mlýnku toho vede
nás silnička lesem do vrchu, za nímž prostírá se Ktiš, vesnice to
s chrámem sv. Bartoloměje, r. 1310 od biskupa Hermanna Prisirien-
ského při nově založené faře posvěcen\''m. Jest zde .35 domů kolem
— 202 -
kostela postavených, v nichž 25(> Hdi bydU. Alirao íaru. školu, poštu
jsou' zde i hasičsk\' a včelařský spolek, k čemuž i spořitelna přistu-
puje. S blízké Mackovy hory vede vodovod do nádržky u kostela po-
stavené. Opodál na potoku Brložském stojí starý, nyní uméleckN'
mlvn, pod nímž voda z tohoto potoka, prodaná bratřími Castolary na
Kremži počátkem XMI. století, částečné ubíhá do Chvalšinského
potoku. Škodná voda v čas přívalů běží ku vesnicím česk\-m. stálá
a neškodná oblažuje německé Chvalšiny. Ktiš bxvala za časíi Rožm-
berských sídlem rychty, k níž náležely dosud sem přifařené a kolem
ležící vesnice a to: Malá Ktiš na svahu Mackovy hory. Stará
H u f, R o v e n c e pod Malým Plešnem ležící, M a c k o v a Lhot a.
kterážto jméno své obdržela od Macka ze Ktišky, majitele dvorce
tamtéž, připomenutého v listině ze dne 2(). října 1387: patřila sem také
Tisovka. Miletinky na Zlatém potoku. Křižovice. Ostrá Hora
a Sádlná na svahu Plešna.
Ze Ktiše vede nás cesta lesem přes Tisovku a odtud při dosti
velkém stoupání přes Markov ku Křišfanovu (fara, škola, pošta-
telegraf). Jest v ní sice 186 domii, ale většinou jednot, v nichž bydli
953 lidí. Počátek vesnici této dán od knížete Jana Kristiána z Eggen-
berku. Pán tento rád honival v lesích okolních a bydlel \-ždy v my-
slivně, nyní nádherně postavené. K jeho obveselení přicházíval sem
jakv^si Janek, klerx- znamenitě napodobil kokrhání kohouta a při tom
různé špr\-my prováděl. Za odměnu dal mu kníže tolik |)ozemku,
ovšem lesem pokrytých, co by chtěl. Janek si jich zabral co nejvíce
a časem jich větší část odprodal; tak položen základ vesnici, která
v brzku vzrůstala. Obyvatelstvo zdejší živí se kácením dříví, děláním
šindele a dře\ěněho drátu neb lámáním granulitu a jeho spracovánim
ve žlaby, schody a dveřeje neb pomníky. Krásnv kostel Jména Pána
Težiše byl 1799 posvěcen. Odtud a z vedlejší školy jest pěkná vyhlídka
na údolí Blaníce, pohraniční velikány Šumavské, jakož i na Pií-či
louky. Všude kolem velké husté lesy, jen málo žírných polí. vesměs
to majetek vévod Č.-Ivrumlovských. Po veliké oklice vede nás silnice
do Ebenavy. vesničky to s I I domy 99 lidmi, o niž s jinými okol-
ními vesnicemi ve XIV. věku veden tuhý spor po 35 roků mezi klášterem
Zlatokorunským a proboštem Vyšehradským, pánem to na Pracha-
ticích. Nedaleko odtud za lesem na říčce Blanici sklárna Arnošto-
vice se školou. Založena byla r. 1804 továrníkem Blechingrem. když
mu zde knížecí řiditel Arnošt Mayer pozemky byl vykázal. Od r. 1862
zřízena při huti f)arní brusírna. \Vrábí se zde stolní nádobí a různě
sklenice. Ku Křištanovu patří obcí vesnička Schoberstáltcn se
zbytky skelně hutě. dále Chlumany s bývalou sklárnou a Brou-
kárny, domky to nedávno postavené ])ro lid. aby sbíral škodlivě
kůrovce a \'lčí Jáma pod líysí horou CXSOmi.
— 203 —
Kolem myslivny Křišfanovské silnici mírnr stoupající přijdeme
do Ondí-ejova se 40 domy po vysoké planině, pi^es 1000 m nad mořem,
roztroušenými, v nichž 206 lidí bydlí. Jest sídlem fary. školy a pošly.
Kostel zdejší Navštívení Panny Marie, po způsobu alpsk5'ch staveb,
má šindelem zakrytou stranu severní od základu. Pochodí z r. 1728
od knížete Adama ze Schwarzenberka. Xad vesnicí u lesa jest špitál
pro 6 mužských a 7 ženskxxh chudých služebníků knížecích, kteří zde
plné zaopatření mají. Založen původně pro 6 osob od knížecího dvor-
ního rady Adolfa z Frangku, k čemuž kněžna Eleonora týž počet při-
dala a r. 1732 nynější budovu postaviti dala. Odtud skytá se krásný
pohled na Želnavské hory, zvláště na blízké Liščí Louk\'. K vesnici
tělo patří Nová Véska. Po svahu Liščích Luk a okolní planině roz-
ložena jest obec Star\' Špičák, k níž patří Špičák Nový. Račin.
Hinterhaid, Goldberg a Květná, celkem se 149 domy, v nichž
778 lidí bydlí. Vesnice Květná s 2třídní školou povstala v XVIIl. sto-
lelí, kdy povoleno drvoštěpům „Noví Lesáci" zván ' n zde chalupy si
liostavili. Opodál Špičáku jsou Vitěšovští Uhlíři. Obyvatelé po celé
tělo planině hledají vesměs výdělku v lesích, při tom nuzné hospo-
dářství obstarávajíce. Především hledí si chovu dobytka. Z Ondřejova
silnice vede po svahu obou Plešen; s druhé strany hrdě vypínají se
oba Chlumy. Při silném přes .300 m sestupu kráčíme u veliké oklice
Inijným lesem, nechávajíce stranou ves Graben, až octneme se
v Třebovicích s I.ť domy a I2(» obyvateli, většinou polním hos]Kj-
dářstvím, chovem dobytka a ovocnářstvím se živícími. Přiškoleny jsou
do blízkého Březoví ku. A^esnice tato leží na b\''valé zemské solní
stezce a bývala zastávkou pro soumary. Dříve bývala českou a při-
fařena do Ktiše. Nedalek\'' mlýn připomíná se již r. 1483 co Prunns-
molitor. Pod oběma Plešny beze všeho stoupání vede silnice přes
Lomek, opodál Vražic, odtud stihneme farní obec Vítěšovice, kde
se školou 33 domy s 194 lidmi se nalézají. Za dob císaře Josefa II.
zřízena zde byla lokalie. která r. 18,57 v samostatnou faru přeměněna
byla. Sem náleží Prakéř. Silnice z Jablonce do Polně vedoucí pro-
chází středem rozsáhlé obce Mladoňovské, založené po svazích A'itě-
šovské pahorkatiny. Tvoří ji vesničky A^eselí, Myšňany, Javoří.
Bláto a vlastní iMladoňov. Vracejíce se k Chvalšinám, přicházíme
do Brotice Něm., která s Broticí Čes., Bezděkovem, Břevništěm
kolem hory Břevništské (894 m) rozloženými jednu obec tvoří. V Bro-
tici N. býval dvůr, jehož držitel Petr s paní Annou již r. 1479 co dár-
cové kostela Polenského se připomínají. K jihu kolem potoka Kájov-
ského rozprostírá se obec Švíba, utvořená z vlastní vesnice Sví by,
z Kovářovic a Stčžerova, jichžto územím vede železná dráha, aby
zase hned okres opustila. Na silnici leží Hořičky na svahu stejno-
jmenného vrchu 111 m nadm. výšky, k nimž náležejí Beníkovice pod
— 204 —
Vvsok\'m vrchem (718 m) ležící a B\''Iovice. Všechny tyto vesnice
byly již v XIII. věku.
Rychlým krokem blížíme se ku starobylé osadě Boletické, k níž
oljcí patři Dolany a Poclvoří. Boletice náležejí k nejstarším osadám
celv'ch Jižních Čech a b\'valy střediskem korunního statku, nad nímž
na blízkém vrchu Hradišti (Raziberg) sídlící kastellán vládl. Zbytky
po hradě jsou nepatrné. \c vesnici jest škola. Fara zdejší při-
pomíná se již 1293. kdy svědkem uváděn jest Jindřich, farář zdejší
ve smlouvě kupní, dle níž občané zdejší odkoupili 10 jiter pozemkii
od pozdějšího dvoru Křenové. Farní kostel i s farou nad vesnicí
postaveny, sv. Mikuláši zasvěcený, jest budova stará. Při něm na-
lézá se gotická sakristie, bývalý to píjvodní kostel. \'ěž sama. po-
stavená z tesaných kameníi. má na svém vrcholí střechu s okrajem
daleko přes zdi sáhající, což jí i zvláštní podoby podává. Odtud jest
pěkná vyhlídka na kotlinu Chvalšinskou a ceK' Blanský les. Na sil-
ničce kájovské u])rostřed žírných pozemkii knížecí dvůr Křenová.
Byla to původně klášterem Zlatokorunským založená ves Něm. Kře-
nová, která majestátem krále Vladislava II.. r. I5(»y dostala se v držení
panu Petru z Růže. Roku I6()9 zřízen z vesnice dvůr panský a used-
líci zdejší osazeni jinde. Nedaleko na silnici Chvalšinské u potoka
Chvalšinského leží Česká Křenová, k níž patří Lazec, ves na
í\])í\{\ stejnojmenného vrchu, posledního to výběžku lesa Blanského.
Nedaleko Lazce vyhlášen\' granulitovx' lom. K místu tomu i)atří i há-
jovna na Kleti.
Od Křeno\'é ubíhá silnice kolem uměleckého mlýna Slechto\'a.
ku vyhlášenému Červenému Dvoru, zámečku to a dvoru knížat ze
Schwarzenberků, o jehož založení není určitých zpráv. Již v XVI. sto-
letí stával zde zámeček s bažantnicí. Ale teprve r. 1756 a následují-
cích za knížat Sch\varzenbersk\'ch rozšířena Ijudova ta a okrášlena
nádherně, že nyní úplně hodí se ku letnímu knížecímu jtobytu. Zámek
sám jest budo\-a jednopatro\-á a vnitřek jeho nádherně malbami vy-
zdoben. ^' kapli nalézá. se mnoho starožitností z bývalého Kugelveit-
sl^ého kláštera. Kolem zámku anglick\' park s rybníky, v nichž vodo-
trysky umístěny, bývalou bažantnicí, hájovnou, selskou chalupou, š\ v-
carsk\-m stavením se stájí, kde i koupelna zřízena je, a oln^dlím za-
hradníko\-ým. který \c velkých sklennících o výzdobu zámku pečuje.
Nedaleko odtud na úpatí lesa Blanského týčí se krásná kaple \^altro\a,
druhdy hrobka .Schwarzenberská.
Jan Elias.
- 205
LVI. OKRES PLÁNSKÝ.
V-A JOS. SL-itÍL-|.
Okres Plánský ohraniren jest západrK" hranicí říšskou a zemskou.
čili Bavorskem a Horními Rakousy, na jihu okresem Vyššcbrodským.
na východě pak okresy Cesko-Krumlovsk\m a Chvalšinským. na se-
veru okresem Volarsk\'m. Mříí ,'!72 /:m'\ z nichž většinu zaujímají lesy
a to větším dílem knížete ze Svarcenbergu. \' okresu zdejším jest
69 osad s 1743 domy, které tvoří H) politických obcí s 16084 lidmi, až
na malé výjimky ve-
směs národnosti ně-
mecké. Celý okres po
délce rozdělen jest ře-
kou \"Itavou ve dvě
skorém stejně veliké
ěásti. z nichž pravá je
horstvem a lesy pro-
stoupena a proto málo
obydlena. Levá vý-
chodní část vykazuje
již mnohem více osad.
ač také v severní své
části hojně lesy jest
pokr3'ta.
Západní hranici
okresu tvoří mocné
horstvo Šumavské, jež
na všechny strany se
rozprostírajíc okresu
dává podobu a tvář-
nost horské krajiny
zde nižší, onde vyšší,
a vytvořuje při tom
nesčetná údolí různé
hloubky, šířky a délky.
Po všech vrších vidí-
me stále neměnící se
zeleň hust\'xh lesij, ač i zde onde \-idíme lysiny, které ale novx-m
podrostem zarůstají. Jsou to zbytky ohromné spousty, jež zde nadělal
v letech sedmdesátvch brouk lýkožrout s příbuznými sosnokazem
a dřevokazem. kteří na tisíce /la krásných bujných lesů zničili. Po-
dobných škod natropil zde vichr v listopadu 1875. který 55.000 m-' dříví
jKZERO plOckensti-:in.skí':.
20b —
F..1. Jar. Br..ž.
porazil, a optl v říjnu 18/6 práci s\ou dokonal. I bekyně mniška
hrozí neustále zkázou lesům zdejším.
Šumava jižní, žulové to pohoří, jest mocny horsk\' hřeben, kter\-
vvsluijuje za hranicemi Hohensteincm l.'i.'^(). táhne se přes Třístohčnik
\'M I a stoupá na I302 m. Rozhraní Bavorska, Rakous a Cech vykazuje
jen \:V20 m, kdežto hned znamenáme \'MH m na Plockensteině, na němž
nakupeno mnoho žulov\'ch balvanů v podobě zdi. Nedaleko týči se
Stifterův obelisk nad jezerem, které má 1090 m nadmořské v\'šky.
Obelisk sám na strmé skorém stěně 248 m vysoké jest ve výši
nadm. 1311 m. Jezero jest
zbytkem dob}' ledovcové, ač
někteří jako Hochstetter hle-
dají původ jeho ve sřicení se
skal ; ty pr\'' udělaly mohut-
nou hráz pro budoucí jezero.
Jest opatřeno splavem a sta-
vidly ku plaveni dříví. Okolí
jiízera toho. as 13 ha veli-
kého, jest snad nejmaleij-
nější místo celého Pošumaví.
jež zvěčnil svými spisy ře-
čenv' Vojtěch vStiíter, rodák
Plánský. (Zemřel dne 28.
ledna 1868 v Linci).
Od jezera klesá výška
Šumavy k Reischlu 1283,
Lehzeltenbergu 1049, Hoch-
waldu 1044 m. Jihozápadní
svah jest mnohem nižší, maje
u štiíiy 883 m výšky nadm.
\' řetězu pohraničním vypíná
se dále Hochfichtel 1337, již-
něji pak přechod u Glockel-
bergu 860, kudy vedla solní
stezka kláštera Zlatokorun-
ského. Kolem stoky Švarcenberské, ku plavbě dřiví do Dunaje sloužící,
nalézá se ku \'Uavě mnoho kopců, které výše pohraniční nedosahuji,
jako Želnavské hory na levém Povltavi v okresu zdejším částečně roz-
ložené. Jsou vesměs porostlé tmavými a hustými lesy, v nichž jen málo
užitečné, za to ale dosti škodné zvěře se vyskytuje. Krásně upraveny
jsou v nich průseky a cesty a vesměs tabulkami a nápisy opatřeny.
Illa\ní řekou okresu jest Vltava, jejíž zřídelní potok Studená
\'lta\a tvoří severní hranici okresní od vesnice Tuset až po stok
HREBí;X POHOIÍI PLUCKENSTEINSKIiHO.
- 207 -
s \'ltavou Teplou pod Humwaldem. Takto spojená Vltava vstupuje
na okres zdejší, aby jej tokem svým téměř rovnoběžn\''m s hranicí
zemskou v četných oklikách slatinn\'mi lučinami a ikiolím \—'lkm ši-
rokým skorém ve dvě polovice rozdělila. Spád řeky této jest nepatrný:
obnášif 28 m při délce skorém 26 km. tak že se nám zdá, že voda v ní
stoji, a proto i četné ostrůvky a rašeliniště tvoří. Potoky Jezerní, Hefen-
křižský. Hiittenhofský, Mayerův, Červený dříve Pestřící neb Ježovou
zvaný, sbírají vody své na hřbetech pohraničních, aby Vltavu s pra-
vého břehu posílily. Potoky ty vesměs napájí Švarcenberskou stoku.
Po levém břehu sesiluji A'ltavu potoky většinou na Liščích lukách
vyvěrající a to Hintrinžský s Lustigov\'m. Sumberský, Perneck_v, Pí-
hlovský (Schiittenbach), Jelemský (Reiterbach), Bliženský a Luka-
vický. Hlavni ale mezi všemi jest Olešná, vyvěrající tamtéž, která
protéká 182 ha velik\'' rybník, aby pak sesílena četnými přítoky tu-
hovým údolím se vinula a pod Hirzovem ve Vltavě se stopila.
A'eliké důležitosti jsou slatiny zdejšího okresu, které kolem celé
Altavy jsou rozloženy. Slatiny tyto. pokrytv mechem rašelinníkem,
v krátké době pohlcuji ohromné spousty vod v době přívalů, pomalu
je vypouštějíce. Jsou to přirozené nádržky, které stále potoky s AHtavou
napájejí. Největší slatina Mrtvá leží mezi zřídelníma potoky, menši
pak u Šénavy, Sumberka a Radslavi se rozkládají. Rašelina dobývá
se toliko u Bližně, kde se ročně 700.000 cihel, u Černé, kde přes 2 mil.
borků se vyrobí. Horstvo zdejší náleží po většině prahorám, složeno
jest většinou z ruly. Ale i žula jest v nich hojná. Želnavské hory
složeny jsou z ruly živcové. Mezi nimi táhne se pruh tuhy. která zvláště
u Černé a Mokré se doluje. Rula sama místy přechází v amfibolit.
Z rostlinstva jako zvláštnost vyskytuji se olše zelená, vřes zelenavý,
vrba velkolistá, protěž lesní, starček chlumní a horský, hořec šumavský,
vesměs to ukázky květen\^ Alpské. V jezeře samém hojná jest šídlatka
jezerní. Ze zvířeny bývali zde \lci. rysi, ano i medvědi, z nichž po-
slední r. 18.% zde zastřelen a nyní sbírky na Ohradě u Hluboké zdobí.
Hojná jest i sova uralská.
Lid zdejší, vesměs Němci, až na málo Cechů, je nábožn\' a vzdá-
lena' národnostních bojů; drží se houževnatě zvyků po otcích zděděných.
Mluví vesměs nářečím dolnobavorsk\'m. Živí se většinou prací lesní
neb polním hospodářstvím, při čemž nezanedbávají ovocnářství. Do-
bytkářstvi prospívá velice pro hojnost luk a dobrou píci. U sklárny
Josefodolské, u Černé a ^k)kré obživují se okolní dobýváním tuhy a
jejím odvážením neb kopáním borků. Zvláštní zmínky zasluhuje továrna
na resonanční desky u Tuset, založená r. 1828 od Bienerta, která zasílá
vxTobky své do celého světa. Kmeny smrků přes 100 let starých
zvláštními pilami rozřeží se na prkénka 2 m dlouhá o 5 cm šířky.
Prkénka ta znamenají se číslicemi, v jakém pořádku odříznuta byla,
- 208 —
abv je pak houslaři si vybrali a z nich hudební nástroje připraviH.
V jižní části okresu jest mnoho tkalců a oblíbeno jest u našich hospo-
dyněk plátno z okolí Hirzova. Okresu zdejšímu na důležitosti pomohla
železnice z Č. Budějovic do Želnavy jdoucí, jakož i četné silnice
udržované v dobrém stavu podporují spojení s dalek\-m okolím. Stře-
diskem celého okresu je
PLANÁ se 182 domy a 182ři obyv. Jest to městys ležící pod
Dobrovodským. dříve řečeným \'ilk()\-ým \rchem. jest sídlem soudu
i notářství, pošty i okresního zastupitelstva. Jsou zde spolky zpěváck\',
hasičskS', vysloužilců, turistick\-, okrašlovací, které i o vzdělání lidu
s měšťanskou chlapeckou školou pečují. V místě nalézá se za krásnou
kašnou starobylý farní, od r. 1895 děkansk\^ kostel sv. Markéty. kter\'
již r. 1384 co chudx' se připomíná. Nad místem jest poutní kostelík
Bolestné Panny Marie, posvěcený v r. 1779. Místo samo jest původu
staroslovanského a darováno 1263 klášteru Zlatokorunskému co ves
Planá pod Mtkovou horou. Majestátem císaře Karla lA'. 1349 povýšena
na městys s právem jednoho v\-ročního trhu. Tudy vedla zemská
stezka, po níž vozila se sůl z Pasová. Když ale Prachatičtí stížnost si
vedli poukazujíce ku Zlaté stezce, pán Jan z Růže obeslal zdejší občany,
aby se listinami vykázali. To když učinili, posly pán do vězení uvrhl,
majestáty před jich zraky rozřezal, a nepustil jich, až se jménem obce
stezky zdejší odřekli. R. 1568 dostalo místo toto znak: ..na stříbrném
štítě v právo obrácenx- medvěd, sedící na zelené hoře a v předních
tlapách červenou pětilistou růži držící". R. 1581 osvobozena od úmrlč
proti placení dvojnásobného desátku a robotám. Zde se narodil dne
23. října 1805 básník a zemský školní rada A'ojtěch Stifter. který zvěčnil
zdejší krajiny svým dílem: -Hochwald".
Opodál Plané vesničky Lhota Přední a Zadní. A'ýchodně
leží pod Rossbergem (868 m) Jelma, která v letech 1680—1730 něko-
likráte morem vyhubena byla. U Vltavy J e n i š o v. Je to rodiště Dra
Martina Pleischla. lékaře a profesora universit v Praze a Vídni. Kráčejíce
silnicí stromořadím zdobenou, k severu se táhnoucí, přicházíme k Pí-
hlovu. nejliohalší to vesnici celého okolí, a nechavše stranou Maiiavu
Německou a vzdálenější Maňavu Českou, vesnice to starého pů-
vodu, jdeme po rovině k Perneku, jehož obyvatelstvo dříve pláte-
nictvím se živilo. A' levo u A'ltavy leží ves Hory. U vesnice nalézá se
ve A'ltavě spalv. kde dříví řekou připlavené se vytahuje a ku blízké
stoce Švarcenberské se dováží, aby odtud do A^ídně se dostalo, čímž
hojného výdělku dostává se celému okolí. Silnice vede při značnějším
stoupání pod vrchem Hausbergem, kdež jsou zřícenin\' hradu Hra-
diště zvaného, pod nímž před 15. věkem vesnice A^alti rs tiít,
Cristanstift. Purkstal se nalézalv. Silnice dovede nás do blízké
— 209 —
Zelnav}', farní to obce s chrámem s\\ Jakuba již r. 1463 připomínaným.
Nynější budova pochází z r. 1712. R. 1732 činí se první zmínka o zdejší
škole. Jest zde 36 d. a 379 ob. K místu tomuto pati^í ParkfrŇ^d
s Olivetínem pi^i Vltavě ležícím. Místa tato byla z oněch 22vesnic,
jež v srpnu 1360 zabral neprávem Dětřich, Vyšehradský probošt a po
dlouhých jednáních v Římě konečně r. 1395 je původnímu pánu, klá-
šteru Zlatokorunskému zpět propustil. Želnava hodí se výborně jako
konečná stanice dráhy Krumlovsko-Želnavské (jež má být odtud do-
vedena do Volar) za východiště pro turist}' do jižní Šumavy. Nedaleko
na silnici leží Sumberk, vesnice původu prastarého. Iv Hintringu, na
sever odtud, náleží i farní ves S o n o v s obecnou školou. Opodál na
úpatí Liščích luk Uhlí kov, ves založená r. 1822 od kniž. úředníka
Uhlíka pro drvoštěpy. Celé zdejší okolí zakoušelo útrap vojensk\''ch,
zvláště v dobách Švédů, kteří zde u Sonova měli ležení na polích ře-
čených Schebelhaid. Lid utekl a skryl se i s majetkem v blizkNxh
lesích. Zanechaného hlídače Švédové koněm usmýkali; mrtvolu po-
zději pohřbili přátelé, jak o tom kaplička u silnice svědčí. Na pravém
břehu Vltavském Grasfurt. Nedaleko odtud stékají se Studená a Teplá
Vltava. Silnice zabočí v levo a vine se uprostřed hustých lesů kolem
Studené Vltavy, až přijde do Smolné Pece. Dříve pálili zde kolo-
maz ze smoly.
Kolem Černého Kříže a hájovny Palečka vede nás cesta do
Tuset, vlastně „Tu sed," jak řekla matka synu svému neposlušnému
rytíři, jemuž opodál za řekou na skále hrad vystavěla. Vesnice vy-
stavena v XVIII. věku pro 6 rodin plaveck\'ch, kteří měli dbáti o čistění
Vltavy a plavení dříví, začež jim uděleny různé výhody, protože
• ohromných měli škod od velik\'ch stád jelenů, kteří zde divoce žili.
Nalézá se zde také uvedená továrna na resonanční desky. Nyní obrá-
tíme kroky své k jihu a po silničce octneme se v Neutalu. U ves-
nice této počíná se stoka Svarcenbergská spojující vody Vltavské
s Dunajem. Lldělána byla r. 1789 od ingenieura Kosenauera nákladem
knížecím, ovšem ne v takých rozměrech, jak ji nyní spatřujeme.
R. 1821 udělán tunel v délce 409 m o šířce 2'5 m a tolikéž vysokv^
a konce jeho krásným portálem uzavřeny. Stoka sama počíná se
v potoku Světlé ve výšce nadm. 918 nu i^rotéká řečeným tunelem,
dále kolem nové Pece, sklárny Josefodolské ku Gltickelbergu, kde pře-
kročí zemskou hranici, aby po krátkém běhu zakončila v potoku Bu-
kové, která v řece Mlze, přítoku to Dunajském se ztrácí. Délka celé
stoky měří 57"84 km o \ m hloubky, 2 m šířky při spádu 4'41 m při
1 km délky. Po celé trati nalézá se mnoho stavidel, aby stoka napájela
se vodou potoků, přes něž vedena jest pomocí mostů. Při řečené
stoce jsou Hirschbergen, vesnice r. 1794 povstalá. Na silničce
neustále kolem řečené sloky běžící, leží N o v á P e c. K ní náleží
210 —
Nové Chalupy. Jest to nejmladší ves z r. 1848; opodál Stráň
se 14 d. 119 oby v.
Minuvše při stoce Hiittenhof s bývalou skelnou hutí, vidíme
hned Pallingerovu r. 1822 založenou skelnou hut vjosefodole a za
ni G 1 ó c k e 1 b e r g, Farní kostel sv. Jana Nepomuckého jest krásná go-
tická budova z r. 1876, kdy starý r. 1788 založen \' kostel s polovinou
vesnice požárem byl zničen. Vesnicí touto vedla zemská stezka, po
níž přivážela se sůl. Zde dávalo se zvonem znamení soumarům, že
překročili hranice zemské a odtud název vesnice. Odtud ubíráme se
lesem do Račí na a kolem vrchu Hůttl)ergu (842 m) do S to g e n-
Fot. Jar. Brož.
\'UDNI P1L.\ U HIRSBERKU.
\v a 1 d u, založeného r. 17.^2 při skelné huti. AMjlizkosti nalézá se roz-
sáhlá slatina, kolem niž rozloženy jsou vesnice (í a i s 1 e i t e n, Zá r o v,
Mayerbach r. I8()6 od řiditele Arnošta Alayera založená a F 1 e i s-
h e i m. Xa slatině té dobývají se borky, které vesměs upotřebí se
v blízké sklárně. Za slatinou vypíná se městys Hirzov. nyní dle ně-
meckého
VLTAVICÍ DOLNÍ zvaný, s 46 d. 440 oJjyv.. s farním kostelem
sv. Linharta, založeným již v XIV. stol. Xa ztlejší škole působila
v 1. 1717 — 1835 nepřetržitě rodina Liebenweinů. Místo samo založeno
bylo od Hrza, purkrabí Zvíkovského, zemřelého r. 1275. který zdejší
statek až ku Hořičkám se rozkládající se svolením choti své klášteru
Zlatokorunskému daroval a tak druhvm jeho zakladatelem se stal.
— 211 -
V dobách pozdějších byla zde celnice. R. 1684 povýšeno na městys
se znakem : „Vltava s oběma břehoma spojen\'ma červen_vm mostem
v modrém poli*. Rašeliništi stihneme odtud Bližně, vesnice pod
Haselbergem (804 m). Jest to staré místo, již v 13. věku ,Na blizmerch'
připomínané. Nedaleko odtud při \'ltavě Radslav a Jestřebí. knížecí
dvůr. Ze zdejší slatiny dobývá se ročně 700.000 borků. Silnice lesem
přes vrch vede nás do Černé neb Načeradce s 39 d. ,529 oby v.
Kostel zdejší Panny Marie pochází z Josefínské doby, kdy zde r. 1787
zřízena byla localie. V okolí dob\'vá se ročně přes 2 mil. borků, které
se v blízkvxh tuhových dolech a pivovaře spotřeluijí. Tuha zdejší zasílá
se vesměs do Anglie, odkudž přečištěná k nám co cizí zboží zpět přichází.
Na silnici Plánské úhledná vesnice Hůrka starého slovanského
původu. Na vyvýšeném místě, kde nyní statek Uibritoma hrdě se vy-
píná, stával dříve dvůr, z něhož pocházel r. 1408 připomenutý Albrecht
z Hůrky. Týž měl na své pečeti helmici s koňskou hlavou. Opodál
vesnice stojí Karlův Dvůr dříve Paulínův, zvaný dle svého
majitele Pavla von der Wiesen, jenž jej koupil koncem XIV. stol. od
kláštera Zlatokorunského. K severu silnicí přicházíme do Mokré,
vesnice s 20 d. .345 obyv., kde se také tuha vydatně doluje. K místu
tomu patří Slávko vice a Hubě nov. Kolem obou ložisk tuhy rozlo-
žena jest obec Plané, k níž patří Ha vím a. Neustift. celkem 26 d.
s 213 obyv.. dále obec M u c k o v. Emmern, F i s c h b á c k e r n,
Hossenschlag a Kramolín.
Silnice prochází dále pol. obcí Lšlínem. utvořenou z osad Lstí nu,
Kyselova. z něhož pocházel zeman Kamar\'t z Kyselova. připomínaný
koncem 14. stol., K v ě t u š í n u. D ě t o c h o v a a Polně, dále obcí
Mýtem, utvořenou z M\'ta, kde bývala před XVI. stol. celnice,
Z á h I i n í, H o s t i n o v a, Jankova a Skalného. Okolí toto,
spolu i celý pruh okresu od Vltavice D. počínaje patřil ku panství
Hrzovu. Purkrabí tento pocházel z PorS-nska a za platné služby králi
v3fkonané dostal tento statek, jejž pak klášteru daroval. Jdouce z Polně
silnicí ku Plané přicházíme do rašelinišf u rybníka Dlouhomosteckého,
132 ^a velikého, protékaného potokem Olšinou. Horky se zde hojně
dobývají. Na horním toku Olšiny pod Liščími lukami leží farní místo
Jablonec. Fara i kostel sv. Kříže pocházejí z r. 1787. Hlavní oltář,
jakož i kazatelna vzaty jsou ze zrušené kaple Sepekovské u Mi-
levska. Kolem r. 1648 trpělo velice okolí zdejší od Švédů, kteří zde
okolními lesy kryti zle hospodařili. K místu tomu patří Lhota B o z-
dova a Loutka. Potok Olšina ubíhá směrem jižním mezi četn5'mi
slatinami, topí se v řečeném rybníku, jejž u D I o u h 5^ c h M o s t ů,
dříve Olšina zvan\'ch, staré to vesnice, opouští, dále kolem Olšová,
panského dvoru, patřícího do vesnice Žlab ku, se plazí, aby se pak
ve Vltavě stopila.
— 212 —
Vesnice Dlouhé Mosty b\''vala majetkem kláštera Zlato-
korunského. Jako většina okolních vsí odcizena jest i ona v XVI. stol.
a dostala se v poddanství pánů z Rožmberku. Za opata Zlatokorunského
Jiříka Taxera r. 1568 dostala se opět v držení kláštera záměnou za
ves Lhotku u C. Krumlova, z níž pán Vilém udělal si Nov5' Dvůr.
sedláky zdejší vyhnal a polnosti kolem Olšiny jim vykázal. Obyvatelé
tito museli pak hlídati zdejší klášterní rybník. vSměrem ku Plané pro-
cházíme vesnicí Oticí. kde jest sídlo jednotářské pojišťovny proti ohni.
rozšířené velice po okolních okresích. Nedaleký H o d ň o v je sídlem
fary i školy. Patentem císaře Josefa II. zřízena zde r. 1787 localie
a postaven nynější farní kostel Xejsvětější Trojice. Vesnice jest pů-
vodu prastarého, r. 1581 dostalo se jí od vrchnosti práva odúmrtního.
Nedaleko strmí vrch řecen\' Provič, kde pásávaly se ovce. Název
sám je zkomolenina českého: „pro ovce". Ye vesnici té narodil se
r. 1834 Dr. Matěj Pangerl. kterv^ velik\''ch zásluh si získal pro dějiny
Jižních Cech. vydav a pracně sebrav veškery listiny klášterů Zlato-
korunského a ^'všebrodskěho.
Jan Elias.
LVU. OKRES VYŠEBRODSKÝ.
Vvšebrodsko ! Co vzpomínek radostných a trudných pojí se
k pojmu tomuto! Pro nás však jen trudných. ..^' kraji Cechům urvaném"
mohli bychom nazvati naše kapitoly. Snad správně. Ten zastrčený
hort-ký kout naší vlasti. obývan\'' dnes výlučně kmenem tolik nám
nepřátelskS^m. jehož expanse a panstvichlivost zabočující až k nejzaz-
ším extrémům brutality, k vyhlazovacímu boji národnímu, nemá ani
hned přikladu v dějinách civilisace. tím méně v historii kulturních
národů XX. století! S tichou pirtou prohlížíme si ten kdysi snad náš
země kout. Každý potůček zurčící a pohrávající si laškovně s oblázky.
šplounajicí vlnky dovádivé Vltavy, to vše zastavuje mimoděk znavený
krok náš a vzbuzuje roje vzpomínek na doby zahalené dávným šero-
věkem, tak neproniknutelným jako sám ten pohraničný hvozd, který
tuto šíré končiny kdysi pokr\'-val. Xež. laskavý čtenáři, na nás, na nás
chyba jest, že \- tomto horském zátiší spatřujeme nyní hrob své bývalé
državy. Ovšem, jak dnes věci jsou. musíme v těchto končinách čer-
nýma očima dívali se na vše, musíme tento kraj poxažovati za ztra-
cený, předsudkem vlastním. Český člověk podniká nákladné \ýlety
všady mimo otčinu, chce spatřit cizí mra\' a obyčej, cizí kroj, opájeti
pohled svůj scenerií malebných hor, zříti úsměv jižního slunce, prožit
různá dobrodružství, ale tento nádhernv horskv kout mu uniká. Celé
— 213 —
legie turistů v jednotliv\'ch klubech jsou organisovány, by budih' zájem
a chuf k cestov^áni, ke krásám pnrody, ale neslyšíme, že by kdy na-
bádaly af slovem at písmem k návštěvě míst těch. A přece v místech
těch jest tolik krásy, a pouhá jména jako Rožmberk a Vyšnobrodsk}-
klášter se sv\''m okolím mluví více než celé knihy. A tak myslím.
čtenán, že ztracen by nebyl tento kraj v ocích našich, když by cesto-
vateli českými byl každoročně oživován, a když by turista česk}'' od-
ložil konečně masku svého planého vlastenčení a nechoval se ke kraji
tomuto, proto snad jenom, že jest ob5'ván kmenem něriieckým. lak
macešsky.
Na počátečné germanisaci tohoto kouta Cech nese vinu nepo-
chybné zakladatel cisterciáckého kláštera Vyšebrodského nepřímo
aspoň tím, že povolal sem německé mnichy. Za cizáckými cisterciáky.
jimž od mocn_vch tehdáž Rožmberků bylo ve všem hověno, tlačili se
bud sami, nebo byli povoláváni od nich Němci z Horních Rakous,
kterých tento řád při kolonisaci užíval, k mýcení neproniknutelných
lesův a proměňování jich v jinou kulturu. Tak stával se tu krok za
krokem zvolna sice, ale jistě panujícím živel německý, nad nímž pak
némeck\> cisterciáck\' řád V\"šebrodský mocnou rukou panoval, napo-
dobuje tak v jistém ohledu své štědré dárce. Tak posice německá
nabývala tu znenáhla půdy píd za pídí, živel český vůčihledě nepřízni-
vosti osudu početně mizel, upadal, vše přicházelo v ruce cizácké,
germanisace kulminovala. Dnes tolik nepřátelsky nebývalého, půso-
bením cílevědomé agitace a ještě více naší macešskou péči a zájmem
o kraj ten, vane z každého toho místa, které v dobách někdejších
teplem mateřského jazyka hřálo. Bylyt sice doby, kdy čeští příslušníci
řádoví byli početně dosti silni, ba že i nad svými spolubratry, hlásí-
cími se hrdě k národnosti německé, byli u většině. Ale to byl jen
více zásvit k lepší době než trvalý úspěch vědomí českého, který sám
v sobě se udusil. I když živel český byl v majoritě, byl nepochybně
představený' řádovv' Němec. kterS' ]3ak snahy bratrů podřízených po-
mocí regulí řádov\'ch o naprosté a neobmezené poslušnosti vůči svému
představenému, dovedl již paralysovati. Na Vyšebrodsku. rozsáhlém
to klášterství cisterciáckém, záhy opanovali Němci, ačkoli se tu ještě
r. 1574 připomínají některé vsi jako: Svankov = Reith, Haclov =
Hatzles a Tychoraz = Ziehrass. Na dominiu Rožmberském shledáváme
se již od počátku se 14 vesnicemi ryze německými, jejichž blízké sou-
sedství zgermanisovalo postupem času české vesnice. Nemíníme čte-
náře unavovati suchopárným výpočtem českých posic v končině této
ztracených. To vedlo by nás daleko. Stačí poukázati, že Kramolín,
dnešní Gromaling, kromě jiných vesnic, dlouho bránil se křečovitě
nátěru německému, ač již mnoho tu v těch místech ještě před r. 1399
bylo poněmčeno, zvláště Hořice. 7. toho všeho, co o tomto kraji nám
— 214 —
známo, můžeme souditi, že tento kout naší vlasti nebyl od nepaměti
territoriem čistě německým, jak by tomu chtěl německý chauvin i
vědečtí badatelé, kteří rádi po svém způsobu německ5'm receptem se
ohánějí, nýbrž že t\'ž byl osídlen ne-li docela, tedy aspoň převážně
obyvatelstvem českým a to, jak se pravdě podobá, nejspíše až do
konce XIII. stol., pokud ovšem míst těch horečka kolonisační se do-
tkla a neproniknutelný, pohraničn\' hvozd padl již tu za oběf sekeře
kolonisační. Teprve první decennia XH'. stol. přinesla v té věci změnu.
Pánové z Růže a jejich chráněnec klášter Vyšebrodskv' počali osazo-
vati v těchto krajinách lid německý na úkor domácího živlu českého.
Ospalé české vědomi se opět probudilo poněkud za dobrodružného
krále Jana Lucemburského a ozvalo se hlasitě za jeho syna Karla,
kdy také páni z Růže. vidouce krásný příklad ve svém ušlechtilém
pánu a králi, českému jazyku nepřekáželi a kdy i mnoho duchovenstva
řeholního i světského v těch dobách na jich rozsáhlých latiíundiích
se počeštilo. Z dob těch asi datovati možno potěšitelný' vzrůst českých
řeholníků v klášteře V\-šebrodském, o kterém jsme se již shora zmí-
nili. S dobou Karlovou uhasí tento zápal česk\'. živel česk\> uboze tu
živořil a co ještě zbylo, utonulo bud v moři cizáckém, nebo vyštváno
bylo v XVII. stol. ze země, aby rozmnožilo tak řady českých exulantův.
Tak pohorský tento kraj byl od Němců zabrán a osazen. Nakreslil
jsem ti. laskav}' čtenáři, národnostní obraz našeho území snad až příliš
černě. Ale podal jsem jen ohlas svého nitra. kter\- mnou prochvěl na
mé pouti, když bloudil jsem za slunn\''ch, májových dnů tímto nejjiž-
nějším cípem naší české širší domoviny. Tím nedej se však zvrátiti
a jen s veselou nastup s námi tuto pout a shledáš, že bohdá v mnohém
iíudeš s námi spokojen a zvědavost tvá nejen bude ukojena, nýbrž
že pravice tvá při sledním rozloučení ještě do dálky nám bude kynouti
a ústa tvá \'olati: ,Na shledanou!"
V\''chodiskem turistů pro celé tyto končiny jest Cartle na dráze
Budějovicko-Linecké. Než dlouho kroky naše tu se nezastavují. Jen
letmo prohlížíme si dvůr. náležející hr. Buquoyovi : jiné přírodní krásy
tohoto horského země kouta lákají nás k sobě. Rádi posloucháme
tohoto popudu a chutě vydáváme se na počáteční pout do kraje cestou
více než hodinu trvající. Stavení, pole. luka a les mihá se před námi
jako v kaleidoskopu. Oko naše utkvívá na zeleni stromoví, těší se
z každého květu a podi\uje se tomu množství kapliček, s kterými se
tu v tomto horském kraji všude shledává. Tak za pozornosti, kterou
cestou věnovali jsme všemu, co naše oko jen kochalo, nevěříme ani
zrakům, že ocitáme se v památném místě Vyšebrodska.
v ROŽMBERKU. Ležíc na levém břehu Vltavy, má s předměstím
-Latron" na pravém břehu ležícím a Městem Židovsk\''m dle posledního
sčítání 198 domů v a II 58 oby v. něm. Město děkuje svůj původ pánům
- 215 —
z Rožmberka. Kostel připomíná se tu již r. 1279 a již tehdy patronátní
právo vykonával tu svým opatem klášter Vyšebrodsk\', jemuž je Jindřich
z Rožmberka toho roku udělil, což děje se dosud. Kostel jest zasvěcen
památce sv. Mikuláše bisk. V městě jest 5 tř. šk., dětská zahrádka,
již vydržuje hr. Buquoyová. městskN' pivovár, mlýn, papírna, poštovní
i telegrafní úřad etc. V poslední době začíná se tu zvelebovati i prílmysl
koželužsk5^ Z osudů města jest známo málo. Brzo po vypuknutí 301eté
války bylo r. 1619 od cis. gen. hrab. Karla-Bonaventury Buquoie opa-
nováno a spustošeno. R. 1625 zuřil tu krutý mor, jemuž padlo za obět
na 270 lidsk5'ch životů. R. 1635 utrpělo město novou pohromu; celé
téměř lehlo popelem, při kteréžto kalamitě rozličné staré listiny městské,
Fot Jos. Seidel.
ROŽMBERK.
chované v radnici, byly zničeny. Z privilegií městských zmínky zaslu-
huje privilegium říšské kněžny Marie Magdaleny Buquoiové z r. 1623,
které opravňovalo měšfany k tomu. že směli nejen pšeničné a ječné
pivo vařiti a v městě v\'stavovati, nýbrž i každý pátek ve Vlta\'é,
pokud tato městem hrazeným tekla, na udici ryby chytali. Tolik asi
o městě samém. Pozornost obrátíme nyní k památnému hradu, jenž
městu vévodí a jehož jméno je lak úzce spjato s jménem nejslavnějšího
rodu knížecího u nás. Rožmberk není ruinou, jak by se snad vzhledem
k stáří jeho za to mělo, nýbrž zachovaným hradem a sice tak půvabným,
že bez nadsázky řadí jej mnozí mezi nejpěknější hrady české a to jak
přihlížejíce k poloze, stavbě a vnitřnímu uspořádání, tak i k dojmu
celkovému. Jsme u brány, když před tím s dostatek jsme se pokochali
krásami, jež sk\'tá zraku krásné, malebné údolí horní \Mtavy. do něhož
216
spadají se všech stran hory a vrchy, pokryté z velké části lesem
a poseté staveními. Co tu přírodních krás snesla příroda v okrsek tak
malý! Podivná ozdoba brány překvapuje zajisté nejednoho chodce sem
na potulkách zbloudivšího a unese ho v myšlénkách do dávného šero-
věku, kdy země naše slynula bohatostí živočišné říše, o níž dnes zbý-
vají nám pouze zamlžené pohádky. Xa bráně upevněny lebky medvědův'
a vlkův, jež kdysi někter}' z držitelů hradu v neproniknutelných hvozdech
okolních ulovil. Tu spatří zrak náš i rytíře oblečeného v lovecký šat,
jehož paní hradu ku bráně vyprovází. Dle autora „Hradů a zámků"
Fot. Jaroši. John.
HK.-M) RUZMIiERK.
tvořily Rožmberk vlastně dva hrady. Nyní se rozeznává starý (zadní
hrad) a nový zámek (toliko část většího hradu); obé jest dosud hlu-
bok\'m. ve skále vytesaným příkopem odděleno. Na Rožmberku máme
poučn\- vzor starého českého hradu i co se týče jeho opevnění.
Hrad jest kolébkou mocného rodu Rožmberského, jehož moc za-
stifiovala sv5'm časem všechny české velmože a tříštila se toliko o moc
královskou. Každá komnata svým jménem připomíná nám některého
z někdejších držitelů hradu, ^'ytýkati jednotlivosti vnitřního zřízení
hradu vedlo by daleko a nespadá také v rámec této stati. Toliko na
zbrojnici v prvním patře umístěnou budiž tu poukázáno.
— 217 —
DVORANA rytířská NA ROŽMBERKU.
Foi. Fr. Hubner. Xejcdna povčst druží se
k hradu Rožmberku. Z těch
zvláště jedna zobecněla a
dnes traduje se skoro v každé
zmínce o hradu Rožmberském.
Laskavý čtenář jistě si do-
myslil, že míníme tím pověst
o Bílé paní, vlastně paní
Perchtě z Rožmberka, jejíž
kaple nalézala se ve věži.
..Chůvy, jimž svěřeno bylo
ošetřováni Petra Voka, v noci
usnuly. I zjevila se v ložnici
bílá paní a vzala děťátko na
lokty své. V tom probudí se
jedna z chijv. která teprve ne-
dávno byla přijata a ustrašeně
ohlíží se po děcku. Zří je
v rukou cizí paní. A vytrhši jí
dítě z náručí, osopila se zhurta,
nevědouc asi kdo jest. na
Bílou paní. Ta pohněvána tímto nešetrným jednáním chůvy, vzala ji
opět dítě a pravila: „Ty se osméluješ mne kárati, ač tě teprve několik
málo dní dům tento hostí. Věz, že dítě to jest p\'chou mého rodu."
A obrácena jsouc k ostatním, které hlukem se probudily, pokračovala:
„Vy jste nikdy svojí paní nectily, jak náleží; dítě si podržte! Ty pak,
napomínala kojnou. ..pečuj
o dítě, a až vzroste, rci mu,
jak měla jsem je ráda a jak
jsem z tohoto lože — ukazujíc
na stěnu — k němu přišla a
v něm opět zmizela." To do-
řekši, ztratila se do zdi a více
se neobjevila. Petr Vok, zvě-
děv v pozdějších letech tuto
příhodu, dal probourati na
označeném místě zed a nalezl
prS' tam velik\' poklad."
Na konec zmíniti se třeba
o hlásce, beze smyslu dle
Sedláčka věží Jakobínskou
zvané. Jest 14 sáhů vysoká
a tolikéž prý hluboká. Fr. A. JAKOBÍNSKÁ VĚŽ NA ROŽMBERKU.
Fot. Fr. Hubner.
- 218 -
Fot, Fr. Hiibner.
Šubert se domýšlí, že sloužila za studnu předhradí. anebo vedl prý
z ní podzemní východ někam do lesův. Střechu nahrazuje nízký,
špičatý, zděný kužel. Hrad dle autora .Hradů a zámků" nepovstal
dříve než r. 1250. Před tím krajina tamějŘí náležela ke královské ko-
moře a dostala se neznámj^m způsobem Vítkovcům. Po smrti Petra
Voka z Rožmberka přešel v držení Jana Zrinského. syna to reka siget-
ského. jenž měl za manželku Rožmberkovnu. a po nedlouhém jeho
panství spadl na základě smluv na pány ze Svamberka. Následky
bitvy bělohorské ucítili i Svamberkové. Stalk\' jim skonfiskovány a hrad
Rožmberk mimo jiné
dostal za odměnu vítěz
bělohorskx' cis. gen.
Karel Bonaventura
Longueval hrabě Bu-
quoi. jehož potomstvo
zůstává jeho držitelem
až po naše dny.
Z Rožmberku, jako
z centra podnikneme
řadu kratších v\''letů
do okolí. Hned u Lat-
ronu spatřujeme sa-
motu Haarstůblera
na předměstí města
samotu Braunslein
neboli také Braun-
s t e i n h o f zvanou.
. Nejsouce daleko vzdá-
leny náležejí sem dále
samot}' Gabriele-
nau a Grunzweil.
Nebude škodou zasta-
vili se v H e r 1 e s-
b ru n n u, asi 8 min.
jihovýchodně od Rožmberka ležícím; tu i malé lázně a v sousedství
kaplička zasvěcená sv. Anně, poplužní dvůr .Modlitzhof s cihelnou.
Obé náleží v majetek hrab. Buquoie. Dáme-li se směrem severním
od Rožmberka, dorazíme bez únavy za '/j hodiny do osady N i r-
s c h 1 i n g u a odtud než se nadějeme, ocitáme se v K r o j) s d o r f u.
Z I\.ro[)sdorfu v brzku stihneme Pramles (prvotně Branná), nejjatrnou
to dědinku. u níž samota Reitbauer a as po čtvrt hodině zastavuje se
krok náš ve Stomnitzi, ležící na pravém břehu Vltavy, při silnici do
Krumlova.
^IX ROŽMBERCI.
- 119 -
Zajímavou turisticky cestou je v\'iet z Rožmljciku do Friedberku.
vSiinice, zah\'bající se k severozápadu, vede nás k dědině E i n s i e d i,
v i)ravo při ni ležící. Cesta rychle utiká jako ty samoty, které tu a onde
zraku našemu na okamžik se objevují a mizí z dohledu, kamenitá role,
jež chudičkou zvěstuji žefí, opodál v právo hustý les, stále měnivá
scenerie, provázející poutníka na celé této pouti až k N e s s e 1 b a c h u,
malé to pohoršivé vesničce, ale útulné. Z Nesselbachu dorazíme do
M a I s c h i n g u. velké to obce (48 d.. 321 obyv.), nedaleko níž leží
dědina W (i r 1 e s. V Malschingu (Myšlany. Malšiny) praslar\' kostel
zasvěcen je sv. Markétě; máme o něm zmínku již z r. 1384. kdy se
tu uvádí farář. Z jiných budov, poněkud význačnějších, uvésti mi:ižeme
školu a faru. Z Malschingu nesmíme opomenouti ještě navštíviti horu
Thurmberk, asi čtvrt hod. odtud vzdálenou, s níž usmívá se na nás
oblíbená poutní kaple P. Marie Pomocné. Odtud silnice začíná již po-
někud více stoupati a za trapného vedra přichází nám vhod lesní chlad,
jehož téměř až dosud na celé této pouti jsme postrádali. Cesta však
za zpěvu ptačího zaplašujícího únavu vesele ubíhá, brčálové lučiny
závodí o barvu s malým osením a než se nadějeme, zříme z dáli jakoby
v mlze toužebně očekávanx'
FRIEDBERQ, ležící na levém břehu Vltavy, která zde Plattenský
a Xachlesskx' potok pije. V městysi jest farní kostel zasvěcen}' pa-
mátce sv. Bartoloměje, připomínaný již r. 1303. Z privilegií obce
zmínky zasluhuje ono z r. !ó77. jež obsahovalo v sobě ]jrávo. že obec
směla pšeničné a ječné pivo vařiti a v obci vysta\-ovati. jiná zmínka
činí se o mlýnu na \'ltavě, který daroval obci Johann Georg ze Š\am-
berka. \' městysi nachází se městský pivovár. 5 mlýnů, pošt. a t<"legr.
úřad a j. Ze samot sem náležejících budtež uvedeny Altrichter
Gcreuth, Haidberg. Hochfeld. Mitterheil a Puf fe rhau seln.
Kdo b\' nechtěl zpáteční cestou se bráti, může snadno pro rozmani-
tost jinou cestu voliti. Tak velice příjemná jest cesta z Friedbergu
do \Vš. Br.. obyčejně přes 3 hod. trvající. \' tomto případě doporu-
čuje se turistům zajímavá cesta, plná krásných dojmů přes (íolitsch-
berg, Woraschne a Hirschberg. Cim výše stoupáme, tím \íce
otvírá se pohled na zelené lesy a ozdobné lučiny údolí Vltavy, klerá
brzy se skr\'vajíc, brzy opět na světlo vycházejíc v malebných záhy-
bech od Friedbergu plyne.
Zde dostihujeme nejprve vesničku Kienberg se dvěma staro-
žitnými kapličkami zasvěcenými ku poctě sy. Prokopa a Oldřicha,
z nichž první jest na levém, tato na pravém břehu Vltavském. Ka-
pličky jsou polohou i stavbou sobě nápadně ]iodobné i neni divu. že
je fantasie lidská ])řioděla rouchem pověsti. Poblíže Kienbergu při
\'ltavském levém břehu nachází se továrna na celulosu a na druhém
břehu téměř naproti Moserhammer.
— 220 —
Vystupujeme-li z vesničky Kienbergu poněkud k sv.. můžeme
příjemnou cestou lesní, lemovanou po obou stranách různ_vm stromo-
vím, dostati se k hoře Kienbergu í93()/h). od níž odbočíme-li vpravo,
dovede nás pohodlná lesní stezka záhy na veřejnou cestu, po níž
jdouce za nedlouho staneme v Kienbergu ( Loučovicej, ležícím téměř
naproti Čertovým proudům, odkudž doléhá chvílemi k sluchu našemu
mocný hukot.
Z Rožmberku směrem jihozápadním přijdeme asi po T/o hodině
trvající příjemné cestě do \'yššího Brodu. Šli jsme starou cestou,
kudy nejraději turisté chodívají, která ještě nad městem od Krumlovské
silnice se odštěpuje. Jde z počátku dosti stoupavě ke Galgenbergu.
ale změní svůj horský ráz u Ruckendorfu. kde klesá volně do údolí
^'ltavina. Ve zmíněné vsi podivuje se nejeden turista mocné, staleté
lípě, která i naší pozornosti neušla. Za Ruckendortem dvojí se cesta;
v le\o spatřujeme poplužní dvůr Ruckenhof, v právo Kiihhof
(Kravín), kteréžto oba hospodářské objekty náležejí v majetek cisterciá-
ckého kláštera ve V\'šším Brodě.
VYŠŠÍ BROD (A'yššní). Úpravné městečko rozkládá se v ma-
lebné krajině dosti nepravidelně po hrbolatém úbočí pravého břehu
horní \'ltavy. Má dle posledního sčítání 164 domův a 1463 obyvatelů
národnosti německé. Náměstí jest tvaru obdélníkového a po jeho
stranách vyrůstají nám před zrakoma jednoduché, jednopatrové domky.
z nichž zrovna čiše ten smutný pohorsk\'' ráz. Xějak\''ch prostranněj-
ších ulic marně bys hledal. Jsou tu namnoze jen krátké uličky, s ja-
k_vmi tak často v našich venkovských městečkách na polulkách se
shledáváme. Z pamětihodných staveb města uvádíme starodávný.
golick\' chrám farní zasvěcen}' k sv. Bartoloměji, jehož patronem jest
opat kláštera Vyšebrodského: dle pověsti jest prý staršího data než
klášterní kostel Mariánsky' sám. V městě nalézá se sídlo okresního
soudu, okresního zastupitelství, poštovní a telegrafní úřad, škola, rad-
nice a j. Z jiných budov uvésti možno ještě městský pivovar, lihovar,
továrnu na cellulosu, bělidlo a j. V městě kvete co domácí průmysl
hřebíkářství. Ve Vyšším Brodu přestá\á plavba poleno\-ého dří\í
po \'ltavě z panství \'yšebrodského. — Dějiny města jsou událostmi
historického rázu chudé. Ze skrovn^-ch zmínek, s kterými možno nám
počítati, uvádíme, že tehdejší opat cisterciáckého kláštera Vyšebrod-
ského Krištofor Knoll jako lenní pán udělil r. I.=i24 měštanům kromě
jiných svobod i právo odúmrti. Jan z Rožmberka r. 1528 propůjčil
městu v znak štít červený, v něm dvě věže stříbrné s hradbou měst-
skou, nad kterouž spatřuje se mezi věžemi znak pánů z Růže a pečef.
Petr Vok z Rožmberka, poslední mužský potomek tohoto mocného
rodu. potvrdil r. 1608 veškery svobody, kterých až dosud požívali,
udělil právo k vaření i)iva, osvobodil měšfany všeho poddanství a vy-
- 221 -
dal řemeslníkům řádné zřízení cechovní. Další privilegia městská
pocházejí od císaře Matiáše z r. 1614, císaře Karla Vl. z r. 1737
a císařovny Marie Terezie z r. 1747.
Neradi loučíme se s útulným tímto městečkem, ale touha pudí
nás k Vyšebrodskému klášteru, jenž asi 10 min. sev. od města
na skalnatém návrší nad Vltavou kraji svému vévodí. Ještě na mostě,
vedoucím přes Vltavu, zastavili jsme se na chvíli a znovu se ohlédli.
Klášter Vyšebrodsk}' má do sebe cosi tajemného i není divu, že
blízkost jeho zvláštním, dojmem na pozorovatele působí. Založení jeho
sahá do dob dávných, mlhav\''ch a k jeho prvním počátkům připíná
se pověst, kterou vším právem možno označiti za legendu. \"ok z Rožm-
berka putoval kdysi ze svého nepříliš vzdáleného sídla ku kapličce
s\'. Anny, která stála na pravém břehu Vltavy. Tehdáž Vltava ze svých
břehů vysoko vystoupla, takže znám\'' bok, jehož přechod všeobecně
používán, hrozil každému, kdo by se tudy pustil, jistou neodvratnou
záhubou. Vok, chtěje se přes to prese vše dostati na druh}' břeh,
nedbal rozkácen3>ch dravvxh vln \'llavin\'ch a pohádal koně v místa
ta, která každé chvíle otvírala náruč smrti jezdci smělému. Již se zdálo,
že šťastně místo toto přebřede. když tu byl náhle dravým proudem
stržen, tak že v chladných vlnách zápasil o život a o smrt. V té úzkosti
učinil slib. bude-li Prozřetelností Boží od jisté smrti, která již z dravých
vln odevšad se naň šklebila, vysvobozen, že vedle dosavadní dřevěné
kapličky, od jejíhož navštívení měl býii vždy odvrácen, postaví kostel
s klášterem. A prosba jeho nevyzněla nadarmo. Vzhlédnuv ve své
smrtelné úzkosti k nebi, zří v oblacích Bohorodičku, která snáší se
k němu a vyvádí ho z jisté záhuby. Vok pomocí Boži byl při životě
zachován a jak ve smrtném zápasu o život slíbil, slibu svému dostál.
Nově založený klášter na památku, že ve vysokém brodě Vltavském
z drav\'ch \ In zázračným způsobem štědrý' zakladatel jeho byl při ži-
votě zachován, obdržel jméno Altovadum t. j. Vysní (= ^"ysok\^ dnes
Vyšší) Brod. Do založeného, byt i ne hned úplně hotového kláštera
uvedl Vok z Wilheringu z Rakous řád, který dle matičního kláštera
Citeaux ve Francii, slul řádem cisterciáckým. Původní zakládací listina
Vokova se časům našim nedochovala; pouze z ustanovujícího listu
biskupa pražského Jana III., datovaného v Praze dne 1. června 1259,
můžeme zprávu čerpati. Avšak stavba nešla tak rychle v před, jak
snad bylo toužn\''m přáním Vokovým, ačkoli štědrý zakladatel i jeho
potomci nebyli nikterak otčími otcovského podniku. Svědčí o tom
zpráva, která se nám o tom zachovala z r. 1293. kdy nucen byl
pražský biskup Tobiáš z Bechyně vydati indulgenční list. aby věřící
k větším darům nevyhnutelně potřebným k dokončení stavby oné
povzbudil. Dary mohutněla moc kláštera měrou netušenou a nechybíme,
— 222 —
díme-li. že zvolna, ale jistě přecházela váha domu Rožmberského na
sám klášter, nad nímž rod Rožmbersk\'' mocnou ruku držel v dobách
bouřlivých. Za Petra pak, kdy tento pán, odloživ světsky háv. uchýlil
se do kláštera \'yšebrodského. vyšinul se řád k v\-ši neb\'valé. Avšak
kromě dob pokojn\''ch i nejedná bouře snesla se nad klidným klášterem
a jeho blízkým okolím. První pohroma stihla jej ke konci XIII. stol.,
kdy kostel Mariáhsk\'', po toHka obětech teprve nedávno dohotovený,
podlehl zhoubnému požáru. Bouřlivý věk XIV. způsobil patrné zděšení
v klášteře a dusnou atmosféru klášterních kobek učinil ještě nepří-
jemnější, kdy na klášter hordy táborské prudce dorážely a poněkud
jej i zžehly. Tomek o tom píše: .Mezitím válčili Táboři v jižních
Cechách s panem Oldřichem z Rosenberka. na jehož panstvích již
dne 24. května 1422 dobyli, snad vedením Žižkovým. kláštera Vyše-
brodu a vypálili jej." Jak vidno ze zprávy té. jest vše zastřeno spíše
rouškou neznámosti. Možno se dom\'šleti. že Táboři, jimž Oldřich
z Rožmberka byl trnem v oku, mstili se mu všude a proto že i klášter
Vyšebrodský. dílo to Rožmberkův, měl obrácen býti v ssutiny. Xež
nestalo se tak. Pozdější zhoubné návštěvy Sirotků r. 1433 uchránil
klášter ochránce jeho Oldřich z Rožmberka tím. že složil výpalné. Ze
klášter Vyšebrodsk\'' skutečně poměrně málo v bouřích husitských
utrpěl škod, svědčí zmínka u Palackého, že se sem uch5'lil. patrně
cítě se tu dosti bezpečn\-m. než-li v jiném klášteře no\-5- arcibiskup
pražský Mikuláš r. 1441.
Jak již řečeno, mocní Rožmberkové starali se o dílo své — klášter
Vyšebrodskv' — v pravdě otcovsky. A"edle majetkové stránky přihlíželi
i k personální stránce opatu. t. j. pečovali zejména o to, by i v ohledu
osobním opat požíval větší vážnosti než dosud u vyššího kléru. Tak
vymohl Jindřich z Rožmberka na papeži Bonifáciovi IX.. že propůjčil
opatu kláštera infuli a berlu, kterou při zvláštních církevních sla\'-
nostech měl právo nositi: těmito zevnějšími známkami rovnal se pak
biskupovi. \' nábožensk\'ch bouřích stranil opat Tomáš králi Jiřímu,
čímž uvalil na hlavu svoji a celý konvent tresty církevní. \' první
periodě třicetileté války byl na rozkaz direktoria a zimního krále tu
umístěn oddíl stáRch rytířův. \' XVI. stol. pak rozmohl se v území
klášterním protestantism, jehož šířeni A"ilém z Rožmberka r. 1588 hned
v zárodku násilně překazil. Značné škod\' způsobeny požáry, jež tu
řádily r. 1530, 1690 a 1709. z nichž zvláště požár roku 1690 jako nej-
zhoubnější dlouho byl vzpomínán. Dvorním dekretem r. 1691 vydaným,
propůjčeno b\'lo opatovi kláštera Vyšebrodského místo a hlas na
sněmích českých. Také reformní činnost císaře Josefa II. dotkla se
poněkud kláštera Vyšebrodského; ale křiklavě poměry klášter nedoznal,
ježto tu nešlo snad o konfiskaci klášterního jmění. n\'brž toliko o snížení
počtu řeholníkův, ježto počet 65 zdál se mu přílišnS', na 18.
- 223 —
Staneme před klášterem. Nad pádn5'mi. železem okovanými vraty
klášterními vitá nás na pozdrav erb pánů z Růže, pětilistá růže s krvavě
rudými lístky. Celé prostranství klášterní jest komplex budov dle stáří
rozličného data i významu. Téměř uprostřed širokého prostranství,
které v dávných dobách bylo proti vpádům a jiným nevítaným
návštěvám zabezpečeno siln\''m opevněním, z něhož dosud nepatrné
zbytky hradeb a kulaté věže možno tu jako svědk}' minulosti spatřiti,
vypíná se mohutná budova gotického slohu, prostranný chrám zasvě-
cený Nanebevzetí P. Marie. Jak již výše bylo řečeno, spadá počátek
stavby té do XIII. stol. Ale v tomto prvotním stavu se věkům našim
nedochoval a věky příští, zejména XV., mnoho změnily a nového
přičiniK', co zub času byl ohlodal. Věž dómu, pocházející z II. pol.
XIX. stol. poměrně mladého tedy data, překvapuje turistu svojí štíhlostí.
Chrám. 54 m dlouhý, má 3 lodi, které jsou zakončeny kaplemi; bjd
péčí opata A. \''ackáře v nedávné době přiměřeně restaurován. Okna
chrámová zamlouvají se oku pestrostí barev, výškou a vzdušností.
Klenba dómu okrášlena erbem Rožmberským. V právo od presbytáře
nachází se kaple, u níž zobecnělo jméno byzantinská. V ní spatřiti
můžeš znám\' obraz Bohorodičky. jehož stáří asi sotva kdo správně
může posouditi. Malba provedena jest pečlivě na zlaté půdě. Cyklus
patronů česk\''ch, jež doplňuje postava mnicha Vyšebrodského. poklá-
daného právem či neprávem za autora toho obrazu, tvoří ozdobu rámu.
Není divu tudíž, že znalci umění počítají obraz ten k velecenným
památkám malířského umění. Rádi okřejeme také pohledem na krásný
obraz Hellichův. moderního původu, který jest jaksi náhradou za
bvvalou tu nástěnnou malbu chrámovou, již zub času ponechal dnešku
sotva znatelné obrysy. Hellichův obraz představuje nám šfastné zachrá-
nění Voka z Rožmberka zakladatele a štědrého mecenáše kláštera
Vj^šebrodského z drav5'ch vln. Kdo ví. jak dlouho bychom stáli
u legendárního toho v\'jevu tu zobrazeného, kdyby laskavS" průvodce
náš neupozorňoval nás na podzemní hrobku, která dle udržované
domněnky má b\'ti umístěna dole pod presbytářem. Rouškou tajem-
nosti zastřeno jest toto podzemní místo smrti, kam téměř po 400 let
noha lidská nevkročila a snad více nevkročí. Průvodce náš sděluje
nám s ochotou zkazky, které spřádají tyto ponuré podzemní kobky,
kde dřímají věčný sen mecenáši rodu Rožmberského, počínajíc od
Voka zakladatele kláštera až do Petra Voka | 1611. Když uložen byl
k věčnému odpočinku v kostele Mariánském poslední mužskS^ potomek
Rožmberského domu řečen\' již Petr Vok. pro nějž jediné tu prý ještě
místo bylo vyhrazeno — „šranky přepilovány, aby již do krypty žádn}'
se klásti nemohl; erbovná pečeí zkasírována a tak rod slavn\' Rosen-
bersk\', kterN' přes 400 let trval, zahynul." Dva mniši, kteří pr\' byli
pohřebním ceremoniím přítomni a do toho zasvěceni, zemřely prý
224 —
Fot. Fr. Hubner.
Jakob}' řízením Prozřetelnosti náhlou smrtí, vzavše sebou tajemství to
do hrobu. Od té doby žádnj' smrtelník tuto uschlou větev pánů z Růže
v tajemné, vlhké hrobce svým vstupem ze sna nevyrušil. K mrtvolám
pánů z růže druží se ještě jiná zkazka také takového ponurého druhu
jako předešlá. Balbín vypravuje pověst, kterou prý se dověděl kdysi
od jednoho řeholníka Vyšebrodského kláštera, že mrtvoly tu pocho-
vanvch pánů z Růže nejsou dle zvyku uloženy v rakvích, nýbrž že
prýsedí na křeslech do kola jako vladaři i po smrti. Další zkazka
dějinná sděluje, že pod chrámovou dlažbou nachází se též hrobka
starobvlé rvtířské rodiny HarrachoNské.
Dojati vším . co viděli
jsme tu a slyšeli, vycházíme
z chrámu a krátce ocitáme
se v křížové chodbě klá-
šterní. Vzácný požitek stavi-
telského umění skytá zraku
našemu místo to a uvádí
nás v myšlenkách do dáv-
ného středověku, kam chod-
ba tato cel5'm svým rázem
architektonickým přísluší.
A opět nové překva-
pení lačnému tvému zraku.
Kapitulní síii. která nezapře
ráz XIA'. století, hosti nás ve
své. zřídka kdy i od mnichů
navštěvované místnosti.
Klenba kai)itulniho sálu nese
KŘÍŽOVÁ CHODBA KLÁSTER.\
VYŠK-BRODSKÉHO.
na sobě charakter gotiky.
Kapitulní sál i svým zaříze-
ním jeví v sobě cosi jedno-
duchého. Prostv stůl, jednoduché dubové klekátko jsou jediným přepy-
chem této kapitulní sině. Jak průvodce nám připomíná, jsou pod kapi-
tulní síní uloženy tělesné schránky bývalých opatů k věčnému odpo-
činku. U chladných, až mrazivých stěn síně kapitulní poněkud naše
kroky déle zastavíme. Udržuje se pověst, že pohřben tu Závis z Falken-
štejna brzo po tom. když od těla prknem na louce před Hlubokou
odpadla jeho hlava. Mínění se však podstatně různí. Jedni praví, že
do zdi kapitulní síně po levé straně toliko hlava jeho jest vložena;
toho míněni přidržuje se i ústní podáni lidu. Druzí tvrdí, že celé tělo
jest pochováno na místě, které označuje kámen se třemi Rožmberskými
růžemi, kde prý ještě Balbín při své návštěvě tu četl nápis náhrobní.
Místo ono, kde zazděna má býti dle tradované domněnky hlava Závi-
- 225 -
Sova, označuje štít s pčtilistou růží a helmicí, kterou také růže krášlí;
to vše jest viděti teprve po nadzdviženi obrazu sv. Jeronýma, kterx-
toto místo sporné zaclání. Dalším bodem naší prohlídky jest bibliolheka.
která obsahuje ve s\-ých prostorách přes 37000 svazků poncjxíce to
knih rázu náboženského. Ta slojí za prohlédnutí. Do oka padnou nej-
dříve návštěvníku prvotisky. paK četná díla miniaturní a sic(^ ..Ponti-
íicale románům", , Liber precatorius" obé ze XIV. století s rozkošnými
obrazy v iniciálkách a pergameno\v kodex ze XIV. století, zvláště
památn\-. Blíže knihovny nachází se klášterní archiv, kde uloženy jsou
Kot. Fr Hiihner.
N.\D\'OŘÍ K[,A.šTKR.\ \'V.ŠE-BRODSKEH0.
listinné dokumenty, týkající se kláštera samého, pokud se ovšem za-
chovaly. S bibliothekou sousedí dále museum, kde se nalézají sbírky
starožitnické, přírodnické a dále obrazárna. Obrazárna skytá nejednu
vzácnou uměleckou podívanou. Zříme tu obrazy německé, nizozemské
a vlašské školy, z nichž některé označují se dokonce za tvorbu Tizi-
anovu a Q. Reni-ho. Jak posudky znalců se shodují, můžeme za nejza-
jímavější číslo obrazárny označiti cyklus obrazů, které svojí starobylostí
a uměleckou technikou náležejí XIV. století. Dále sluší tu ještě vzpome-
nouti Brandlova obrazu .Dvanáct apoštolů'. Pokladní komoru klášterní
nebylo nám bohužel popřáno shlédnouti, ježto opat nebyl doma a bez
jeho výslovného přivolení průvodce i ten nejochotnější, tam vpustiti
- 226 -
nesmi, l/vedu pouze to. o čem již povolanější péra piedr mnou v jio-
pisech uxedla.
Nejvzácnější klenot klášterní komory pokladní a spolu nejv\''znaě-
nějši pr\'' dílo v celé Evropě, jest dvojit\' kříž Závišův. původu j^rý
bvzantského. V\'ška kříže obnáší 3 stopy. Kříž sám jest zhotoven
z ryzího stříbra a jen na povrchu pokryt jest zlat5'mi lístky: jest poset
44 drahokamv a 166 perlami a ozdoben smaltov5'mi obrazy svatých.
Tělo Kristovo, vyrobené z ryzího zlata, zmizelo počátkem minulého
století s kříže. Roku 1610, kdy stát ocitl se ve finanční tísni, musel
klášter zlatou sošku Spasitele s kříže sejmouti a odvésti ji do mincovny.
O kříži i)anuje dvojí názor. Mikovec praví, že tento křiž dostal Závis
z Falkenštejna darem při druhém sňatku svém s uherskou princeznou
a daroval jej klášteru. Vocel podot\''ká, že r. 1412 Jindřich II. Rožm-
berskv xčnoval tento kříž klášteru Vyšebrodskému.
Z Vyššího Brodu možno podniknouti do okolí blízkého i vzdále-
ného řadu pěkn5"ch \ýletů. Vv^jdemedi směrem západním, dostaneme
se asi za čt\rt hodin\" do G a i s h o f u. poplužního to dvora klášterství
Vvšebrodského. Asi po třech čtvrtích hodiny trvající chůzi ^říme před
sebou vvsoko položenou vesničku P oschla g. Silnice vedoucí z Vyš-
šího brodu směrem jihozápadním přes M a r t e t s c h I a g. AI i n i c h-
schlag a vS c h o n í e 1 d e n přivádí nás do K a p p e 11 n, kteréžto
místo leží na rozvodí Dunaje a Vltavy. Vysoká poloha jeho činí klima
nejdrsnějším z ceK^ch jižních Cech a blíží ho tak k vysoko položeným
dědinám vlastní Šumavy. I úprava domků nás tu překvapuje: střechy
bvvaji [)roti větru zatěžkány kameny, někdy dosti značnými. Jižně
od Vyššího Brodu asi za pět čtvrti hodiny cestou sice strmou, ale
vvsoce interessantní jdouce spatříme Waldau leželi před sebou.
Příjemně tu okřeje oko znaveného poutníka krásnou vyhlídkou až na
Alpy hornorakouské a štýrské. Z ^^'ššího Brodu přes Z i e k r a s s
(Tě chorá z), jenž svojí spořádanosti činí na turistu sem zavíla\-
šího pěkn5' dojem, lze za hodinu doraziti do výše položeného G erbe t-
s c h 1 a g u. Ze vsi v levo po tak zv. Hofgregorské cestě přicházíme
ku krásnému lesu, kde zastavujeme se u skalnatého místa přes 700 ni
vysoko i)oloženého. Před udiveným naším zrakem ote\ irá se z něho
krásné panorama na hrad Rožmberk a klášter A\všebrodsk\''. Zádně
jiné místo z celé Vyšebrodské krajiny nemá co do rozhledu takových
předností jako toto. Od Gerbetschlagu vede nás cesta částečně vrou-
bená lesem, zelení i)olí a luk do Hor. Slaglu. poblíže něhož při
silnici vedoucí do Hor. Dvořiště Šlagl Dolní, odkudž možno poho-
dlně ])<) stoui)ajÍQÍ silnici stihnouti městys
HOR. DVOŘIŠTĚ. \' místě nachází se farní kostel, zasvěcený ku
poctě -v. .Michala arch., jehož patronem jest opat Vvšebrodského klá-
- 227 -
stera: o kostele činí se zminka již r. 1384. \" městysi škola a fara,
poštovní a telegrafní úřad. měšf. pivovar o nepatrné roční produkci a j.
Obec měla hned v prvotních dobách právo vaření piva. Ze všech po-
žárův, kten- obec stihly, nejzhoubnější byl r. 1772. kdy plameny ušetřily
sotva 'í domuv. U Hor. Dvořiště 2 mlýny: .,Ede Imuhle" a ,.Steg-
miihle'. ()dtud k jv. jdouce přijdeme krátce po silnici do Heršláku.
Xěkdy bylo tu samostatně panství, jehož držitelem uvádí se ke konci
XI \'. stol. Bennus Matschuda. \' r. lío.} přešlo zboží toto v majetek
Matyáše /. Muckenbergu. Heršlák jest značná obec (as 50 čís.i. úpravná.
Fot. Fr. HiiKncr.
PEŘKJt: VI/r.\VSKK zv. ČKKIOVV FROUin'.
lišící se již v mnohem, zejména svojí \'ýstavností od i)ohorskveh dědin
tohoto celého okrsku. \" místě mlýn a lelegr. stanice rak. st. dr. \'iselí-
Hudějovice-Gaisbach-Wartenberg. Z l)ol. Sláglu. obrátíme-li kroky svoje
k jihu, můžeme krátce stihnouti malou, chudičkou vísku Lahren-
becher, asi 13 domů čitíijíci. Odtud turista má na \'vbranou. Bud může
vrátiti se přes Kaltenbrunn po silnici do Vyš. Brodu, aneb \- cestě
zajjočaté dále pokračovati. Rozhodne-li se pro druhé, nebude věru lito-
vati příjemné procházky asi hodinu trvající po cestě poněkud k jz. se
zatáčející, až v zamyšleni přijde do dědinky Kaifmassu. Odtud přes
blizkv Woisetschlag po cestě částečně lesem vedoucí, kde černé
sosnv děli se s turistou o svůj stín a nrdalekx' Br^tterschlag možno
- 228 —
dostati se, uhneme-Ii k západu, do osady Schildu. ležící na silnici
do Kaltenbrunnu a odtud do Vyš. Broflu xedoucí.
Krásn\' a \'déčný \-Ýlet asi ^;^ liodiny trvající a v každém směru
turistu uspokojující možno z \"yššího Brodu k .Čertově stěně"
podniknouti. Jdeš-li po Kienberg-Friedbergské silnici směrem severo-
zájKidním. již z daleka můžeš slyšeti hukot \'itavy. kter\' prý mnohdv
až na hodinu býx-á slyšán. jak bouřm" íiu vr vdda |)i^es překážkv,
které jí tu příroda v cestu nastavila. \'ltava jest hlavní tepnou \-o(lní
okresu ^'yšebrodského: \-všedši ze soutěsky plyre sice klidně ]iod
klášterem Vyšebrodským. avšak mnoho balvanu působících zhusta
víry. činí nicméně voroplavbu nemožnou. Peřeje v údolí ..^'elké■■ a
...Malé Čertovy stěny" mezi Lippensk\-ni zdvihem a Steindelským
hamrem nad \'všším Brodem přerušuji splavnost \'ltavy na 13 km
délky. Dle názoru proí. \'oldřicha nexykazovala \'ltava za doby
ledové dnešní svou ])ovahu. \'znikala pr\- stranou \'vššího Brodu.
Velká jezera, která tu byla. prodrala si pak na konci diluviální doby
cesiu k ^Vššímu Brodu, zanechavši na dně u\eden\'ch jezer rozsáhlé
a mohutné slatiny a v prorve, jež se naz\'vá Čertovou Stěnou, hojně
bahanův. Divoká romantika naskytne se udiveným naším zrakům
u -Čertovy stěny^ Tu strmé stěny 150 až 300 m vysoké, žulové
balvany v řečišti svalené, o něž voda se odráží a tříští, čímž vznikají
četné, malebné slapy, zírají na nás. I k ..Čertově stěně" připíná se
zkazka, mezi lidem zobecnělá a fantasticky všelijak vyšperkovaná:
„Když Vok z Rožmberka na památku své záchrany a věren slibu za-
kládal klášter \\šebrodsk\', chtěl čert záměry jeho zhatiti a pomoci
hráze ve Vltavě zřízené vodu zastaviti a tak celé vyšebrodské úilnli
i s klášterem zatopiti. Xa skále, kterou lid dodnes zove „Čertova ka-
zatelna", za noci stál. pozoroval radostně každý přírůstek stavby a
pobízel své umdlévající druhy ku práci ještě vytrvalejší, aby dílo
v čas bylo dokonáno. Již se zdálo, že čert své pekelné dílo přece do-
koná, když tu i)rávě odbyla jedna hodina s půlnoci, po jejímž odliytí
se stavba ])ekel sřítila s ohromným rachotem do řečiště \'ltavy. kde
podnes jako památku po tom čelné babany lze prý spatřiti." —
Sluší podotknouti, /.v. mnoho projeklů\' a finančních obětí místa
ta i)ohltila. aniž by uspokojivého \'ýsIedkLi bylo dosaženo.
Z dědiny Loučovice krásná C(>sta nedlouho trvající vede kroky
naše do dědiny \'orašné. Odlud příjemná procházka vůní dýšícím
le>em přivádí nás do Lu p p e t s c h i n g u a asi po 2i» minutách zříme
íiolitsch (984 m). z něhož rozkošná vyhlídka na údolí dumavé \'lLavy
jes'. turistovi nejen odměnou, ale i vzpruhou k dalším výletům. Od
Aorašné na sz. položená vesnička l.opatne (kdysi Lopatné)vítá z dáli
poutníka. Podál ní ještě více k sz. jjoložená dědina (íromaling za-
hali;ná dosud mlhou pří\'čli\'ě kyne na pozdra\' n;iš a j)římo z\'e k ná-
229
vštěvě byv. lo Kramolin. Ješlě P řis 1 o\- i c e. od (iiomalinga na sz.
ležící, přimlouvají se za naši návštěvu, než obrátíme kroky svoje zi)ěl
do Loučovic. Odtud po levém břehu horní Vltavy, plné nezapomenu-
tcln\'Th krás a dojmů vede nás silnice k harnru S t e i n d el s ké m u.
kam „Čertovy proudy" hukotem sv_vm nás provázely. Odtud můžeme
naxštíviti ještě | i 1 o \- i c e České, neznačnou to visku, ale tichou,
milou, nebo Dolní S c h i) n h u 1). nedaleko něhož viska Horní S c h o n-
hul) nikterak nás neláká.
Od Steindelského hamru na z]3áteční cestě do Vyššího Brodu
na\ští\ime ještě v právo při silnici poněkud dále položenou visku
Lac h e n \vi t z, čímž \\iety své ukončíme.
Až někdy, čtenáři, ozve se v srdci lvem touha po imtování. na-
vštiv aspoň památný Rožmberk a klášter \'yšebrodský. A budeš-li míti
více volného času. zajdi trochu do kraje mezi tento namnoze strádající
lid a věř. že soucit ozve se \- tobě, třebas by to byl i tvůj národní
nepřítel, shlédneš-li útrapy a bědy životní lidu tohoto. Tak uvadne pak
jistě kytice ze hřbitoxních květůw kterou jsem ti na cestu v úvodě
u\il a ty neodoláš se mnou z\'olati:
.Rád mám ten země naší kout.
ač národně mi cizí;
mně nikdy, to chci ])řisáhnout.
z paměti nevymizí."
./. Boháč- Zelecký.
OBSAH III. DÍLU.
JIŽNÍ ČECHY.
44. OKRF.S Cř:SKOBUDf:jOVICKV - Em. Drobil 3
45. r. HLUBOCKÝ - /. Sakař 27
46. „ VLTAVOTÝNSKV - /. Sakař 46
47. , VESELSKÝ — R. Cikhart 56
48. . LOMNICKÝ - Felix Truhlář 70
4'r). „ LIŠOVSKÝ — lan Dejmek . . ')2
.=S0. . TŘEBOŇSKÝ - Frant. Mareš 109
51. . TRHOSVIXEXSKÝ — Fr. Min Čapek 130
52. , NOVOHR.A.USKÝ — Fr. Mir. Čapek • ... 150
53. . K.\PLICKÝ — Karel Mašek 166
54. , ČESKOKRUMLOVSKÝ — Jan Elias 180
55. „ CHVALŠINSKÝ — Jan Elias l'»7
5b. , FL.ÁXSKÝ — lan Elias 205
57. „ \'YŠEBRODSKÝ /. Bohdč-Zelecký 212
INDEX MÍSTNÍ.
(Číslice v závorkách znamenají příslušné uUt
Alamov (49). 101. 102.
Adolfov (54). IW.
.AlbrcchtťC (46). 54.
Albrechtice, .samota (48), 90.
Altrichter, samota (57). 219.
Arnoštovice (^5). 202.
Bárta, jednota (48). 89.
Bartochov, dvůr (.^4). 1^3.
Bašta, jednota (48). »4. 88. 90.
Bavorovice (4,5). 37.
Bečice (46), .57.
Bejšov (4f)), 5 \
Benešov Ném. (52). 135. 137,
140. 163. 1d4.
Benilvovice (55), 203
Besednice (51). 139.
Bcsenice (53), 177.
Beránel;, jednota ('48), H'f.
Bezděkov (55), 203.
Bicek, jednota (48), 89.
Bida (45). 37. 93.
Biňov (52), 151, 159.
Blansko (53), 140, 170, 171.
Bláto (55), 203.
Bláto (Ptačí) 48.
Blažek, jednota (48), 89.
Bližná (56). 207, 211.
Bohdalovice (54), 195.
Bohonice (46), 54.
Bohouškovice (.54), I')1.
Boletice (55), 187, 197, 198.
Bolv (54), 1^4,
Bor (54), 194.
Borkovice (47), 58, 69.
Borová (.55), 200.
Borovanv (51), 1,32, 133. 141,
143-145. 178.
Borovnice (44) 19.
Borská mvsl. (54), 191,
Boršov (44). 24.
Borikov (51), 134, 137. 140.
Bošilec (47), 67. 86. 87, 112.
Božejov (52), 165.
Brána Hor., předm. Krum-
lovské (54), 182.
Branná (57). 218.
Branišov (44), 25.
Branovice (4e>), .57.
Branšovice, hradiště (44). 21.
Branšovice (51). 130, 133,
134. 139.
Braunstein (57). 218.
Boloh (55). 199. 200. 201.
Brod Vvšší (57 1. 149. 219.
220-228.
Brotice České (55). 203,
Brotice Xémecké (.55), 203.
Broukárnv. jednota (55), 202,
Bretterschlag- (.57). 227, 228.
Břevniště (551. 2G,'i.
Bi^ezí (4h), 53.
Březí (51) 138.
Březí (54), 195.
Březovik (55). 203.
Bi-ilice (5(J). 222.
Budéjovice C. (44), 4. 5. 7,
8—14.
Bučí (54). 195.
Bucherka ("44), 3.
Buková (51), 141, 151.
Bukovsko Horní (4/), 68.
Bukovsko Dolní (47). 68, 78.
Bzí, zámek (46), 57, 68.
Cartle (57), 213.
Cizkrajice (51), 137, 140.
Cristianstift (55), 208,
Cuknštejn (52), 160.
Čakov \'el. (Čakov) (44), 826,
Čakov .Malv ((!'akovec) 2b,
. (44),
Cejkovice (45). 37.
Čeňkov (46). 57,
Černá (55), 198, 207,
Černice (54), 130, 180, 181.
(Černická rychta) 186, 187,
, 193, l'i4.
Cernodol (52), 155, 162.
Cernodub (44), 33.
Čerlyň (54), 1')2.
Čeřejov (51), 135, 1-i5.
Černovice (45). 37.
(i'ížkův mlýn (55), 2ii.
Čuchna, jednota (48 1. 84,
Dasné (45), 3/.
Děčín (51), 134.
Depot (46), 56.
Dětochov (56), 211.
Dlouhá (53). 171.
Dinín (48), 86.
Dívčice (45), 40.
Dobrkov (51), 140.
Dobrné (54), 195.
Dobročkov (55). 201.
Dobřejice (45). 38.
Dobšice (461. 4_a.
Dolšice (46). 57.
Domanín (50). 128.
Domoradice (54). 185.
Doňov (47), 63,
Doubrava (46), 55,
Doubrav ka (46), 55,
Doubravice (44), 16.
Doudlebv (44). 4, 8. 18, 1'),
130. 133. 134. 138. 151. lol.
178.
Drahoslavice (54). 194.
Drahov (47). 61. 65. 66.
Drahotěšice (48), 78, 90. 92.
Dráchov (47), 62.
Drevnovice (51), 138.
Dříteň (45). 39. 54,
Dub (44), 25.
Dub Černý (44), 25.
Dubice (44). 25.
Dubičné (44), 3,
Dubne (44), 4.
Dunajice (49), 107.
Doubí (44). 25.
Doubičko. tvrz (44). 25.
Dub, mlvn (53), 178, 180.
233 —
Dubová (54), 104.
Duch Sv., předm. C. Krum-
lova (54). 182.
Dvorec (51). dvůr, 110. 119.
120, 142.
Dvůr Karlův (dr. Paulínův)
(56),. 211.
Dvůr Cervenv' (55), 204.
„ Novv (4h), 52.
„" (50), 110, 127.
, (51). 141. 143.
(54). 186. 1%,
212. .
Dvorv Ctvrv (44), 3, 10, 25.
„ ' Hakiovv (44). 3. 4. 25.
Kněžské (44). 3. 10.
Šindlovv (44). 3, 23.
Dvořiště iJolní (53), 169, 180.
Dvořiště Horní (57), 226, 227.
Dvořákův zámek (53), 180.
mlýn (531. 170.
Ebenava (.54), 195. 202.
Kgersee (52), 161.
Kinsiedel (o7). 219.
Hmmern (56). 211.
Fidretschlag (.52), 162.
Filipin dvůr (52). 160.
Fischbáckern (56 1, 211.
Fleishein (.56). 210.
Flughaus hřišta (48), 83.
Fraheleč (Frahelžl (4B|. 70.
82. 84.
Friedberg (57). 219.
Gnbrielenau. samota (57). 218.
'iaisleiten (.5b), 210.
(iaishof (5/). 226.
(Jebrovna. dvůr (48). "^0.
Gebr. samota (48). 88.
(Jerbetschlag (57). 226.
(^ereuth, samota (57). 219.
(ilockelberg (56). 209.
( ;oldberg (55). 203.
(loldentisch (.52), 163.
( lolitschberg (57), 219.
(iraben (55). 203.
(jrasfurt (55). 2(^i.
(Iromaling (Kramolin) (57).
228. 229.
(Irůnzweil. samota (57). 218.
Habři (44). 4, 26.
Haclov (57), 213.
Hajmín (54). 195.
Haidberg. samota (57). 219.
Hamr, dvůr (44). 21, 36.
Hamr (Hamer ostrov) 66, 67.
71. 88, 90.
Hamrník. samota (48), 87.
llamrv .Staré, samota (48),
89. "
Hardetschlag (52). 164.
Hartmanice (46), 57.
Haarstiibler (57), 214.
Hašlovice (54), 195.
Havel, jednota (48), 89.
Havírna (56), 211.
Heršlák (44), 18.
Heršlák (57), 227.
Herlesbrunn (57). 218.
Hinterhaid (55). 203.
Hirschbergen (55). 209.
Hirschberg (57), 219.
Hirzov, viz \'ltavice Dolní
Hintov (49). 107.
Hintring (55). 209.
Hladná (46), 52. 55.
Hlavalce (45), 42.
Hlina Nová (50). 119.
Hlina Stará (50), 119, 120,
122. 128.
Hliňov (.52). 165.
Hlinsko (44). 3.
Hluboká, město (45). 27. 28.
36. 37. 38. 40, 45, 97, 98.
101. 178.
Hluboká, ves (51). 143.
Hněvkovicc (46), .57.
Hnitov (49). 107.
Hodéjice (44). 17.
Hodětín (47). 69.
Hodnož (56). 212.
Hodovice (44). 3.
Horhfeld. samota (57). 2I'».
Holand Starv (52). 162.
Holkov (54)," 187. 193.
Holub, jednota (48). 89.
Holubov (54), 190.
Homole (46). 55.
Homoly (44), 3. 7, 25.
Horusice (47), 67.
Hora Ostrá (55), 202.
Horv Hrachové (51), 139.
Horv Stříbrné (52). 163.
Horv (.55). 208.
Hoříce (54), 195. 213.
Hořiěky (55), 203.
Hossensctilífg (56). 211.
Hosin (45). 37, 25. 98.
Hosti (46). 55.
Hostinov (56), 211.
Houdka, samota 139.
Hrad (.52), 151.
Hrad Nový (52). 138. 141.
151, 152 '154— 159, 160, 165.
Hrady Nové (53). 170. 177.
Hrádek (51), zřícenina 131,
1.35. 138. 140. 141. 151.
Hrad Karlův (45), 38.
Hrad Vvsokv zámek (46),
53. 54."
Hradiště (Kaziberg) zbvtkv
hradu 197. 204, 208.
Hradv (51), 134.
Hranice (52). 159.
Hrdějice (45). 37. 93.
Hrobárna, samota (48). 90.
Hroznovice (46), 28. 57.
Hrůtov, pustina (49). 9'^.
Hřeben, dvůr (54). 194.
Hubeno v (53), 171, 211.
Hůrka (56), 3, 18. 211.
Hůrka Bílá (46), 54. 57
Hůrka Modrá (47), 48. '>;:.
Hůrv (49). 93. 96. 100. 102.
Hůrv Německé (49), £G.
Hůriiv (49). 107.
Huf Stará (52). 162, 202
Hut Nová (52). 162.
Hutě (55). 200.
Hiittenhof (56). 210.
Hvozdec (49). 105. 106.
Chabičovice (54), 194.
Chalupy Čes. (55). 200. .Ul
Chalupv Nové (56). 21ii
Chmelriá (54). 191.
Chlum (.5(.)), 25. 109. 122.
129 -1.30.
Chlum (54). 191.
Chlumarv (5ř'). 202.
Chlumec" (.54). 27. 39, \'n.
Chlumec Pilař ("50). 111. 128.
Chlumeěek (54). 187, l'M.
Chňava (45). 37.
Chodec (54). 194.
Chotýčany (45), 38.
Chrášfany (46). 56.
Chudějov (52). 165.
Chuchelec Malý (54). 194.
Chuchelec Velký (54). 194.
Chum (51), 139."
Chvnov (5(J). 1.30.
Chvňanv (49). 94.
ChValkov (51). 134. 1 7. 140.
Chvalšinv (53). 187. 190— -00.
202. 2(Í3.
Chvalšovice (46). 54.
Jan Svatv (51). 139.
Janovka'(.52). 159.
Jankov (56). 211.
Janovo Údnií (-5). 2(D0.
Jaromín (55). 200.
Jaroslavice (45). 38, 47.
Jarošovice, dvůr (46), .-6.
Javoři (52). 159. 199, 203.
Jedovary (51), 135.
Jednotár Malý', samota (48),
90.
Jednotár \'elkv, samota (48),
90.
Jelmo. pustina (49). 96. i(X).
lelma (55). 208.
jenišov (55). 208.
Jermaly (.53), 171.
Jeskvně. samota (49), Ii)2.
Jestřebi (.5b). 211.
— 234 —
Jeznice (45), 39. [
liljí (50). 112. I
jilovice České (57). 22"^.
Jindnce (52). 162.
Tiříkovo údolí (51). 135.
jitronice (52). 163.
livno (Jilonov. pustina) (49),
94. 9h. 102.
livovice (44). 18.
loseFodol (sklárnv) (56). 209,
210.
Kájov (54). 187. 196. 199.
Kaliště, pustina (49). 96. 102.
103.
Kaliště (54). 1 9b.
Kaltenbrunn (57). 227.
Kameni (52). 1b5.
Kámen Dívčí hrad (.55). 191,
199.
Kámen Sv. (.Maria-Schnee)
(53). 180.
Kaplice (53). 1 70, 1 7 1 . 1/3 až
175. 180. 194.
Kappelln (57). 226.
Karlov C46). 54.
Keblanv (51). 140.
Kienbeřs; (57). 219.
Kladné (54). 187. 196.
Kladině (51) 139.
Klape (52) 1(33.
Klažarv (51). 134, 140.
Klec fKletce) 70, 83. 84, 88,
82. 90.
Klečatv (47). 69.
Klení (52). 164.
Klenor (47). 64. 65.
Klikov (50). 109. 122.
Kmín (46). 47. 54.
Knížekladv Uolní (46). 57.
Horní (46). 57.
Kocanda samota (48), 88.
Kočín (46). .54.
Kolenec (48). 71. 83. 84. 88.
89. 90.
Koloděje (46). 46. .55.
Koloměrice (46). 55.
Kolnv (48), 90. ')3. '»6. 107.
Kokótín (54). 186.
Komárov (47). 6'i.
Komári^e (51). 138.
Kondráč (51), 134. 140.
Koniínov. dvůr (46). 57.
Koníř samota (49), 99.
Koruna zlatá (.54). 149, 181.
187— 1' 'O, 199. 202, 206.
Korosekv (44), 7.
Kosov (54). 192.
Kostelec (45), 38.
Kotek, samota (48). 88.
Kouba, jednota (48). 89.
Kout v (50). 111.
Kovářov (55), 200.
Kovárovice (55). 203.
Kozlov (48). 81.
Kramolín (56), 211, 213.
Kasejovka (54), 193.
Kravín (Kuhhof) (57). 220.
Krakovčice (4b). 57.
Krásletín (54), 190.
Kráva, hájovna (48). 84.
Ivrčín (52), 165.
Kremže (54). 180, 182, 191,
199.
Krnín (54). 192.
Kropná či Kroučov (52), 161.
Kropsdorf (57), 218.
Českv Krumlov (54). 182—
185". 186. 194. 196. 198. 199,
, 200. 201.
Česká Ki^enová (55), 187, 204.
Kíišfanov (55), l'>9. 202.
Křiž Černý (55). 209.
Křtěnov (46). 47. 53.
Krížovice (55). 202.
Ktiš Malá (55). 202.
Kus;elveit Xovv. hrad (55).'
200. 201. ■
Kundratice (47). 69.
Kuří (52). 163.
Kyselo v (56). 211.
Kvasejovice (54), 187.
Květná (55). 203.
Květušín (56). 211.
Květušov (54). 195.
Láf. samota (48). 87.
Lahrenbecher (57). 227.
Lahuť (51). 139.
r.achenwitz (57), 229.
Landštein (50). 112.
..Láník", jednota (48). 84.
^Lapica". jednota (48). 7, 8'».
Lašňovice (51). \33.
Latron, předm. C. Krumlova
(54). 182. 214, 218.
Lazec (55). 204.
:Ledenice (49i. 94. 103-104.
' Levín, pustina (49). 96, 107.
Lhota (48). 72. 86.
„ Bozdova (56). 211.
! , Lincova (44). 3.
', Luzná (54). 195.
, .Mackova (55). 202.
, Prašivá (45). 42.
, Přední (55). 208.
. Třebotova (49), 96.
, Zadní (55). 208
Lhotka, pustina (51), 'i6, 140,
142.
, Lhotka (54), 186. 194.
i „ Svachova (Fisslová)
(54). 194.
Lhotkv. ves a dvůr (4i»). 102.
Libin "(49), 105. 106.
Lišnice (45). 38.
Ličov (53), 171.
Lišov (49). 93. 94. 95, 96, 97>
98, 99. 100.
Litoradlice (46). 47, 53.
Litvínovice (44). 3. 9. 25.
Libnič. pustina (49). 93. 96.
100, 101, 102.
Lniště (51), 140.
Ločedice (51), 138.
Lom Mokrý (51). 139.
Lomnice n Lužnici (48). 71.
79-83, 84. 86. 87. 88. 90.
Lomek (55). 203.
Lomnice (49). 98.
Lopatně (57). 228.
Lověšice (54). 195.
Loučej (54), 191.
Loučovice (Kienberg) (57).
220, 228.
Loutka (56). 211.
Louzek. hrad (53). 169, UV).
Lštín (5ii). 211.
lAihov (52). 162.
Luppetsching (57), 228.
Lužnice, samota (48). 70. 8/.
89, 90. 163.
Malešice (46). 54.
u „.Masáků". samota (46). 52.
.Malše (51). 139.
.Malšinv. -Malsinv, Mvšlanv
(57),"219.
Machovice (54), 194.
Malšice (54), 1^4.
( Maňava Čes. (ř<5), 208.
Něm. (55). 208.
.Markvartice (54), 194.
Markov (55). 202.
Martetschlag (57) 226.
na ,Maruši". samota (48). 87.
Maverbach (56), 210.
Ma"zalov (48), 77, 90.
.Mažice (47). 6'', 77.
Mečikovice. zaniklá ves (44).
21.
Mejfák. jednota (55) 201.
Město Židovskě (5/), 214.
.Mezipotočí (54), \9tx
Mezimostí (47). 57. 60—62.
63. 65. 66.
Michnice (44). 18.
.Miletín Horní (4^)). 10b.
Dolní (^y). 10b.
Miletinkv (55). 202.
.Minichschlag (57). 22b.
Mirokovicc (54). 1'»4.
Mitterheil. samota (57). 21''.
.Mladé (44). 3. 9. 10.
.Mladoiiov (55). 203.
Mladošovice (50). 1 09.
Mlákv (48). 71. 84. 88, 8".
.Mlýn .Nový (46). 52.
Mlvnv Sosnv, samota (4'»),
99."
Munice (45). 39.
— 235 —
Mnich (47), 65.
Míidlitzhof, dvůr (57), 218.
Mojné (54;. 187, 193.
Mokrá (56). 198. 207, 211.
Mokré (44). 3, 25.
Mokřady (54), 18h.
Moserhammer (57), 21''.
Mostečné (47). 64.
Mostv Dlouhé (56), 211, 212.
Morusice (51), 133. 140.
Muckov (56), 211.
MCihlberg (52). 162.
.Mýdlovarv (45), 42.
Mvsletin, "dvůr (44), 17.
Mvšňanv (55). 203.
Mýto (.56), 211.
Načeradec (56), 211.
Nadějov. dvůr (48), 83.
Nakři (45). 27. 40.
Nedabvle (44), 19.
Neplachov (48). 90, 91. 92.
Nepomuk (51). 141,
Nemanire (45). 37.
Nesmeň (51). I3>».
Nesselbach (57), 219.
Netěchovice (46). 5h.
Netolice (54). 187.
Netřebice (54), 194.
Neuslift (5b). 211.
Neutal (55), 209.
Nezdášov (46). 54.
Nežetice (51), 133, 1.38.
Něchov (51), 139.
Xémči (54). 196.
Xěmčice (44), 18.
Nirschling (5/). 218.
Xitovice (47), 65.
Xovosedia (48), 71. 79. 82.
84. 88, 89.
Novosedla (54), \'H,.
Novosedlo (45). 42.
Obora, dvůr (50). 110.
„ Nová (45). 37.
.Stará (45), 27, 39.
Ohrada, zámek (45), 36.
Olbramy (52). 162.
Olešnice (51), 141.
Olešník (45), 39.
(Jlivetin (55), 209.
Olšina, (viz Dlouhé Mostv)
(56), 211. 212.
Olšina, okres Planá (54), 186.
O palice (54), 192.
Opatovice (45). 37, 112.
Oselný (49). 96.
Osek (54), 194.
Oslov (47). 60, h7.
Omlenice (53), 171.
Ondrejov (55), 199, 203.
Ostrolov Újezdský, statek
(51), 142.
Otěvek (51), 135.
Otice (56), 212.
Otmanka, samota (44), 22.
(54), l'»3.
Oujezd (46), 54.
Ovčín, dvůr (48), 90.
Paleček, hájov. (55), 209.
Papírna, samota (48), 79.
Parkfrýd (55). 209.
Pasák, hájovna (55). 201.
Pasovar (54). 195.
Paso vaře (44). 18.
Pašice (45), 42.
Pašovice (46). 46. 52.
Pašňovice (51), 138.
Pávek, jednota (48), 89.
Pazderna, jednota (48), 87,
88, 92.
Pec Nová (56). 209.
Pece Smolné (55). 209.
Pecka (54), 196.
Pečín (51), 140.
Pelejice (47), 67.
Perné (44), 18.
Pernek (55). 2()8.
Peřešín, zámek (51), 139.
Petříkov (51). 133. 141.
Pihlov (55), 208.
Planá (55). 208.
r (44), 3. 9, 25.
Plané (5b). 211, 212.
Pláň Horní (či Kozí) (54). 194.
„ Dolní (54), 194.
„ Věžovatá (54 1, 194.
Plašná (47), 64, 65.
Plástovice (45). 42.
Plava (44), 7, 8, 17.
Plavnice, velkost. (44). 4, 7,
22.
Pleše (47A 63, 66. ,
Plešivec předm. C. Kruml.
(54), 182.
Pleso vice (54), 190.
Pištín (45). 37. 42.
Podháj (4b), 47, 53.
Podhrad, předm. Hluboké
(45). 36.
Podhradskv, jednota (54).
192.
Podolí (54). 195.
Pohoř (47), 64.
Polná (56). 211.
Polžov (52), 163.
Ponědraz- (48). 70. 71.82,84.
Ponědrážko (48), 70, 71, 72,
77, 81. 87.
Ponéšice (45). 28, 38.
Popela, samot. (48j. 79.
Popelice (53), 171, 177.
Popovice (46). 57.
Pořešín Malv (53), 171, 175.
, Velkv (53), 171. 175,
176.
Pořešín hrad, (53), 132. 175,
176.
Poříčí (44), 23.
Pořížence (46), 57.
Pořežanv (46). 48, 57.
Poschlag (57), 226.
Pozdéraž (54), 181.
Pračov (54), 194.
Prakéř (55), 203.
Práter, Vvlet. místo u Tře-
boně (50), 128.
Prochod (49), 108.
Prokeš, samota (48), 90.
Proseč (52), 162.
Přečice (4b), 57.
Přehájek (46), 54.
Přehořov (54). 187.
Přeseka (48). 70, 87.
Přídolí (54), 194.
Přísečná (54), 131, 171, 186,
Příslovice (57), 229.
Přítěž (5.3), 171.
Přívoranv, pustina (49), 96,
107,
Pufferháuseln, sam. (57). 219.
Puchéř (53). 150, 169, 171.
Puchtice (54), 194.
Purkarec (45), 28, 38, 39.
Purkstal (55). 208.
Račín (55). 2(J3.
, (56), 210.
Radonice (48). 92.
Rájov (54). 187.
Radostice (54), 192.
Radslav (56). 207. 211.
Raifmass (57), 227.
Rančice (54), 192.
Ranko v (51), 135.
Ráveň (54). 194.
Reitbaucr, sam. (57), 218.
Rejzíkov, sam. (46), 52.
Rohv (55). 200.
Rojšín (54). 182, 191.
Rovence (55), 202.
Roudné (44), 3, 25.
Rovné (54), 195.
Rozpoutím (53). 171. 175. 176.
Rožmberk 214—218,219, 220.
Rožnov (44). 3. 9, 10, 25.
Ruckendorf (57), 220.
Rudolfov (44), 3. 4, 10, 15,
102, 97. 98. 101.
Rvchnov n/Malší (53). 171,
180.
Rvchnov Nový (52). 1b4.
Rychtáře v (55). 200.
Růžov (49), 104.
Řečice (47). 58.
Kardašova (47), 58.
. 63—64, 66.
Rehořinky (47), 65.
Řevnovice (51), 18, 138.
33b -
I\il)ec (47). 53. 66.
Kimov (44), 4, 5, 8, 18, 22.
139.
Hímov Horní (44), 22.
Dolni (44), 21.
Sádlná (.=55), 202.
.Sadkv {4% 107.
Saloiin, dvůr (48), 79.
Sedlo (51). 138.
Sedlec (4f)), 54.
Sedlice (54), l')4.
Sedmichalupv (.55), 200.
Sedlikovice (47), 67.
Selce (45), 42.
-Selec (51), 139.
Semenec, samota (46), 52.
•Schild (57). 228.
Schonhub Dolni (57), 229.
Horní (57), 229.
Schonfelden (57), 226.
Slabošovice (49), 105, 106.
Slavčí (.54). 131. 191.
Slaveč (51), 18, 140.
Slavětice (46). 45.
Slavkov (54). 196.
Slavkovice (56). 211.
Slepičí (52). 164.
Slověnice Dolní (49). 107.
Horní (49). 107.
Sloupenec (54). 199. '
Slubice (54), 195.
Skalice (49). 94.
•Skalné (56), 211.
Skalinv Malé (.53). 171, 178.
, " Velké (53), 171.
Děkanské (53), 171,
180.
Skřidlo (54). 187, 193.
Skubice (54). 195.
.Smedeč Velká (55), 201.
„ ■ Mála (55). 201.
.Smedeč (54). 186.
.Smilovice (46). 56.
Smrhov (53), 171.
Smržov (48), 80. 82. 83,
Spolí (50). 112.
Soběnov (53), 18. 171. 176,
177.
Sobětice (46), 48, 57.
Sokolčí (51). 140. 170, 177,
178. 180.
.Souku])-. jednota (48), 71.
Spolí (b4). 194.
Srnín (54). 18().
Steindelskv hamr (57), 229.
Stéžerov (55). 203.
Stógenwaíd (56). 210.
.Stomnitz (.57), 218.
.Stonek, samota (46). 52.
Strádov (51). 138.
Strahov (51). 131.
Stráň (.56). 210.
Strana Horní (47), f>3.
Strana Dolní. Malá (47), 63.
Straňanv (44). 19, 20.
Stráž ( 17). 6b.
Strážkovice (51). 8, 19, 130,
132, 133, 135, 138.
Stropnice (51 ). 138.
Stropnice (52). 151. 152. 161.
162.
Strouha (.=5), 200.
Stríbřec (50), 109.
Střitež (54). 194.
Strížov (51), 130. 132. 133.138.
Střížov (44), 8. 20.
Stupná (54), 191.
Suchdol (50), 109, 115. 122.
Súš (54), 195.
Svébohv (52), 161, 162.
Svéráz (.54), 195. 198.
Světlík, dvůr (54). 102. 195.
Světví (52), 151_. 160.
Svince (54). 187.
Svince Dolní (.54). 193.
.Svince Horní (54). 193.
Svince Střední (54). 193.
Svinv Trhové (51), 135—137,
138, 178.
Sviny (47), 69, 165.
.Sýkora, samota (48). 79.
Šachl, samota (48), 88.
Šebanov (54), 195.
Šejba, výl. místo (52). 162.
.Šenava (55). 207.
Šoberstátten (55), 202.
.'^evětín (48), 79. 82. 90.
Simánek, jednota (48). 89.
Širočin, samota (46). 56.
Šlagl Hor. (57). 22h.
. , Dolní (57). 226.
Slechtův mlýn (55). 204.
.Šmelcovna (50). 130.
Šonov (5.5), 209.
Špičák Starý (55), 203.
Špičák, předměstí Kruml.
. (.54), 182.
Špičák Nový (55), 203.
Špůta, mlýn (48), 89.
Štěkři (54), !92.
Štěpánovice (49), 97, 105, 106.
Štěpka. jednota (48). 89.
Štipoklasj' (46). 57.
Štiptoň (51), 159.
Šumberk (55). 207. 209.
Svamberk, dvůr (48). 90.
Svankov (57). 213.
.Švíba (55), 203.
Tavírna, předm. (J. Kruml
(.54). 182.
: Temelín (46), 47.
j Těšín (51), 141.
' Terezka, dvůr (52), 163.
Terezín (52). 151. 160.
Terezínov (52), 163.
Těšínov (51). 141.
; Tichá, tvrz (53). 180.
! Tisovka (55). 202.
Todeii (51). 133. 139.
Třebeč (51). 142.
Ti-ebíčko (51). 142.
Třeboíi (50). 79. 109. 110. 112,
114. 115, 119, 121, 123, 178.
Třebovice (55). 203.
Třebonín Horní (54), 192.
Trebonín Dolní (54), 192.
Třebonín (54), 181.
Třebotovice. TřebotovaHura
(49), 102.
Tříčmerv (52), 165.
Tnsov (54). 130. 131. 190.
Tritín (46), 57.
Trocnov (51). 145—150.
Trojanov (44). 18.
Trutmaň (51). 130. 140.
Tuchonice (46). 48. 57.
Tuset („Tu seď') (55). 2m7.
209.
Tvchoraz (57). 213.
i Týn n. \'lt. (46). 46. 47. 48.
"56.
Údolí, předm. Nov. Hr. (52).
i 159.
I Údolí Jiříkovo (51), 137, 141,
i 153.
Uhlíkov (55). 209.
Uhlíři Borovští jedn. (55),
200.
Uhlíři Vítěšovští (55), 203.
Újezd Červený (49). 93, 94.
. 107, 108. "
Újezd Kamenný (44), 4, 7,
22, 23.
ťjezdec (47). 63.
Urtvinovicc (49). 103. 106.
Urtinovice, dř. Urtvinovicc
(49), 106.
Ustinovice (49), 94.
Vadkov (54), 195.
\'al (48), 6b. 71. 78. 89, 90.
Waldau (57). 226.
\'altéřov (52). 164.
' \'altirstift (55). 208.
\ \'arta Malá, sam. (46). 57.
\'čelín (54). 1'»4.
I Včelná (44). 23.
I Velechvín (49). 90. 107.
\"clice (45), 39.
Veleslavice (54), 195.
Velesprín (4'»). ')6.
I \'ek'šín. hradiště (54). 132,
i 1.33, 180. 181, 19.3.
337 —
Ves Nová ("45), 27. 39, 109.
Ves Nová (55). 200, 201.
Veselí n. Lužnici (47). 38—60,
61, 63, 6b.
Veselí (55). 203.
Veselka (51), 135.
Veska (49), 93.
Veska Nová (55). 203.
Vesce (52). 3. 1 65.
\'esce Horní (44). 22.
Vesce Dolní (44). 22.
Vestec (46). 4h, 55.
Veveří (51), 161.
Veveříčko (52). 163.
Větrník, sam. (49). 99.
Vidor (\'idovpole) (44). 7,
17.
\'itín (48), 72, 90, 91.
Vinná (.54). 191.
Višný. jedn. (48). 90.
Vítěšovice (55), 1^03.
Vlčí Jáma (55). 202.
\nhavv (45), 37.
Vlk, sam. (48l, 88.
Mkov (45). ;!8.
\'lkov (47). 67, 90, 92.
\'lkovice ÍA'^). 94. 105. 106.
Vltavice Dolní. dř. Hvizov
(55). 199, 208, 210.
\'obrázek, sam. (49 1. 99.
Voda Hojná (52). 162.
„ Dobrá (patři do Bud.)
(44), 3. 5. 15. 102.
(Brunnl) (52),
162, 165.
\'ohnoutek. sam. (48). 87.
120.
4.
lu.
Woisetschlaír (57). 227.
Voraschne (57). 2l'i. 228.
WOrles (57), 219.
Voselné (49), 93, 102.
Vranin (49). 106, 110,
Vrata (44), 3, 10.
\'ražice (55), 203.
\'rbné České (44). 3.
, Suché (44). 3.
Vrcov (51), 143.
Vrch \'ěncův i(^dn. (54). 192.
Větrní (54), 196.
Vřesná (47). 65.
Yšeteč (46), 54,
Všemvsiice (46), 47, 54.
\'vhliďkv. sam. (49). 102.
Vvhně (53). 171.
\'yšní (54). 196.
\'žtuhy (49). 103.
Záblatí (48). 70. 71. 77. 78.
82, 84. 86.
Zaháj (45). 27. 39.
Záhlini (56). 211.
Zahorkovice (54), 187, 193.
Záhoří (46), 57.
(47). 63.
r Zahrádka (54). 194.
I Zahořankv (.^4|. 194.
Zahradník, ^i.im. (48). 83. 88.
Zálesí ('54), 194.
Zalinv (Znlvné) (49), 103.
! Zálom (50,1. 111.
Záluží (51). 149.
Záluží (54), n2. 1''4.
, Zálši (47). hS. iV).
Zárov (56), 210.
Zámostí (45). 36. 37.
Zátoii (54). 181, 195.
Zborov (44), 4, 17.
Zbudov (45). 42, 43.
Zdoby (46), 54.
Ziekrass (Těchoraz) (57), 226.
Zliv (45). 27, 39.
i Zlukov (47). 66.
Zubčice (54). 194.
Zumberk (51), 140.
Zvěrkovice (46). 53.
Zvíkov. Zvíkovec (49), 105,
106.
Zvíkov (54), 194.
Zvoz či Samary (54). 195.
Zvozná (46), 57.
Žábice, sam. (48), 88.
Žabobřesky (44), 4, 26.
Žaltice (54). 187. 193. 194.
j Žár (52), 135, 151, 165.
i Ždár (47), 65.
I • , Pluhův (47), 64.
I , (53). 171. 175.
, Zdíků' Í.Stieq-i-sdorh
(53). 18(1.
Želnava (.56), 209.
Žimutice (46\ 48, 57.
. ■ (47), 68.
Žíšov (47). 62.
Žlábek (.56). 211.
Žotlin zámek (52), 1.54. 1^3.
I Žumberk (52), Ih4.
SEZNAM VYOBRAZENÍ 111. DÍLU,
(Cislice v závorce značí příslušnost místa k okresu, dle poř?<li v obsahu uvedeného. |
Strana
BENEŠOV NĚMECKÝ (52) ... 164
BLATA (45)
Selky z Blat Kubátových 42
Starožitný kámen na Blatech .... 43
Kámen označující Kubátovo popra-
višté na Blatech 43
Odhaleni pomníku Kubátova .... 44
BOROVANY (51)
Ambity klášterního chrámu v Boro-
vanech 143
Nádvoří klášterního chrámu v Boro-
vanech ■. ■ • ^'^'^
Zámek. Žižkův pomník a pran<'ř na
náměstí Borovanském 144
BROD vyšší (57)
Křížová chodba kláštera Vvše-Brod-
ského 224
Nádvoří kláštera Vyše-Brodského . 225
BUDĚJOVICE ČESKÉ (44)
České Budějovice 7
Čes. Budějovice v letech jaadesátých 8
Věž ii Zadního mlýna v Čes. Budě-
jovicích 10
Hradební věž v Čes. Budějovicích . 1 1
Část náměstí s radnicí v Čes. Budě-
, jovicich v It ch padesátých ... 12
Čnst .náměstí s děkanským chrámem
v Čes. Budějovicích v letech pade-
sátých . ^ 13
Radnice v Ccs. Budějovicích .... 14
Kašna na náměstí v Česk3'-ch Budě-
jovicích 14
Část. náměstí s děkanským chrámem
v Čcskvch Budějovicích 15
Chrám F. Marie .s býv. klášterem
Dominikánů v Čes. Budějovicích . 16
Křížová chodba v. bývalém klášteře
Dominikánů v Ces. Budějovicích . 17
Strana
B\'valý klášter Dominikánů v Čes.
Budějovicích 18
Pomník \'ojtěcha Lannj- v Čes. Budě-
jovicích . 18
Justiční palác a okresní dům v Čes.
Budějovicích 19
Krumlovské, aleje 19
Museum v čes. Budějovicích .... 20
BUKOVSKO (47)
Bukovsko 67
Náměstí v Bukovsku 68
Dobj^vání Bořků 69
CUKNŠTEJN (52)
Hrad 161
DOUDLEBY (44)
Doudleby 23
Doudleb}-, hradiště 131
FRANTIŠKOV (50)
Františkov s parním ml\'nem p. Dub-
ského a hranici zemskou (.Most) . 130
HIRŠBERKY (56)
Vodní pila u Hiršberků 210
HLUBOKÁ (45)
Jízdárna na Hluboké .35
Vůz Eggenberský z r. 1638 (přední
část)' ....". 36
Saně z r. 1745 36
Vůz Eggenberský z r. 1638 37
Saně z r. 1710 .' .37
Zimní zahrada (sklennik) na Hluboké 38
Hluboká. Pohled ze zámku ... 39
Před odjezdem družiny lovecké . . 40
Na lovu kachen 40
Město Hluboká 41
Zámek Hluboká (od staré řeky) . . 29
Pomník Závise z Falkenštejna ... 30
239 -
Strana
Zámek Hluboká (se strany západní) 31
Průčelí- zámku hlubockého 32
Druhá brána s částí prvého a dru-
hého nádvoří na Hluboké .... 33
Hlavní (druhé) nádvoří zámku hlu-
bockého 33
Ložnice zámku hlubockého 34
Čítárna , „ .... 35
HOŘICE (54) 196 "■
HOSlŇ (45)
Kostel v Hosíně 41
HRÁDEK VYSOKÝ (46)
53
HRADY NOVE (52)
Nové Hrady 152
Přední bašta hradu Novohradského 153
Zadní bašta hradu Novohradského . 153
Náměstí s radnicí v Nových Hradech 154
Stará residence s kostelem sv. Petra
a Pavla v Nových Hradech . . . 155
Hraběcí hrobka na hřbitově Novo-
hradském 156
Zámek v Nových Hradech 157
HŮRY (49)
Dědičný důl sv. E^liáše u Hůr ... 101
CHLUM U TŘEBONĚ (50)
Poutničky kostel z r. 1745 v Chlumu
u Třeboně 126
CHLUMEC U TŘEBONĚ (50)
Zámek J. c. a k. Výsosti Frant. Ferdi-
nanda z Este v Chlumci u Třeboně 127
Před štvanicí 128
.Štreka v parku J c. a k. Výsosti
arciknížete Františka Ferd. z Este
v Chlumci 129
KAPLICE (53)
Kaplice od jihu 171
český kostelík v Kaplici 173
Vnitřek českého kostelíka v Kaplici 173
část náměstí s radnicí v Kaplici . .174
Stará škola (nyní městská nemocnice,
kde učil Kindermann 175
KLET (54)
Rozhledna . .
191
KOLODĚJE (46)
Zámek v Kolodějích 55
Rotunda zámku v Kolodějích ... 56
Zámek v Kolodějích (Před padesáti
léty) ,56
Strana
KOMÁŘICE (51)
Nádvoří zámku v Komářicích . . . 139
KORUNA ZLATÁ (54)
Zlatá Koruna 187
Hrobka krále Otokara II. ve Zlaté
Koruně 188
Hrobka pana Bavora ve Zlaté Ko-
runě 188
Kapitulní sál bývalého kláštera ve
Zlaié Koruně" 189
KRUMLOV (54)
Krumlov 181
Náměstí v Krumlově 182
Krumlov 183
Hrad Krumlov 184
Nádvoří hradu Krumlova 185
Redutní sál v krumlovském hradě . 186
Partie z Krumlova 190
KŘEMŽE (54)
Křemže 192
LIBNIČ (49)
Libničské lázně 100
LIŠOV (49)
Líšov od jihu 95
Průvod na květnou neděli po svěcení
ratolestí v Lišově 97
„Místo věčné". Pevnj' bod pro hypso-
metrické měření u Lišova .... 99
LOMNICE NAD LUŽNICÍ (48)
Bažiny u Lomnice 77
Děkanský chrám a stará škola v Lom-
nici 81
Radnice se školou v Lomnici nad
Lužnici 83
Za „Kleteckou baštou" na Lužnici . 84
U rybníka Tisýho 85
Rožmberská bašta 86
LOUZEK (53)
Hrad 179
MENŠTEJN (DÍVČÍ KÁMEN) (54) 193
NOVOSEDLA (48) 87
OSTROLOV ÚJEZDSKÝ (51)
Zámeček Ostrolov Újezdský . . . .142
PLOCKENSTEIN (56)
Jezero Plockensteinské 205
Hřeben Pohoří Plóckensteinského . 206
240
Strana
POŘEŠIN (51)
Hrad 133
RADONICE (48)
Polom na kraji lesa u Radonic . . . 73
Polom v lese „Království* u Radonic 74
Loveni rybníka Rožmberka .... 75
ROŽMBERK (57)
Rožmberk 215
Hrad Rožmberk 216
Dvorana rytířská na Rožmberku . .217
Jakobínská věž na Rožmberku . . . 217
Síň Rožmberků 218
RUDOLFOV (44) 22
ŘEKY NOVÉ (48)
Mlýn na Nových Řekách u Mláky . 88
ŘfMOV (44)
Kostel v Rímové 24
Ambity kostela v Rímové 24
SOBÉNOV (53)
Soběnov, poslední česká vesnice na
národnostním rozhraní 176
Hora Kohout 177
Hradištská hora s částí Soběnova . 178
STROPNiCE (53) 169
STŘÍŽOV (51)
Žižkova křtitelnice v Kostele Siří-
žovském 148
SVINY TRHOVÉ (51)
Trhové Sviny 134
Chrám Naneíjevzetí P. Marie
v Trhových .S vínech 135
ZižkCiv list z r. 1484 v archivu Trho-
Svmeckém 13(i
Kostelík sv. Trojice uTrhov^xh Sviň 137
ŠEVÉTiN (48)
Sevětín (celkový pohled) 8"»
Ševětín. náves (v právo dům Šimona
Lomnického z Budce) 91
TEREZÍN (52)
V údolí Stropnice 158
Vodopád 159
Strana
TROCNOV (51)
Trocnov (od jihozápadu) 145
Rodné místo Zižkovo u Trocnova . 146
Býv. kaple označující rodné místo
Žižkovo 147
TŘEBOŇ (50)
U Sv. Alžbéty v Třeboni 111
Zámek v Třeboni 117
Stará bašta v zámecké zahradě v Tře-
boni 118
Kostel sv. Jiljí v Třeboni 119
Býv. klášter, nyní děkanský kostel
v Třeboni 119
Náměstí v Třeboni 120
Dům „U koníčka" v Třeboni z r. 1544 121
Strž rybníka „Světa" při povodni
r. 1890 122
Rybník „Svět" s hrobkou Schwarzen-
berskou v pozadí 123
Kníž. hrobka Schwarzenberská v Tře-
boni 124
Sloup sv. Vojtěcha mezi rybníkem
Světem a Opatovickj^m 124
Výletní místo „Prater" v Třeboni . 125
Lázně a kaple sv. \'íta v Třeboni . 126
TÝN NAD VLTAVOU (46)
\'tok Lužnice do Vltavy 47
Týn nad \Ttavou 49
Rodný dům [-"uchmajerův v Týně
nad \'ltavou 51
ÚJEZD KAMENNÝ (44) .... 25
VESELl NAD LUŽNICf (47)
Veselí nad Lužnicí 58
Kostel ve \'eselí n. L 59
Radnice ve \'es(-lí nad Lužnicí ... 60
.Starý mlýn ve Vesi li nad Lužnicí . 61
Tělocvična Sokola ve \'cselí n. Luž. 62
VODA DOBRÁ (52)
Dobrá voda 20
Kostel v Dobré \'odě 21
Zofiin zámek 163
ZBUDOV (45)
Kubáta na škole ve Zbudově ... 43
ŽUMBERK (.52)
Tvrz 165
r\ l7Wlptf I rPl osvědčeným, praktickým rábcem a
* * WyliC-ILJIJi spolehlivým vůbcem jest =
KORBRŮV i!« PRŮVODCE
po paiuátii^cli a zajíniavýcli místech kiálovství Českého.
— Posud vyšly: —
KarlŠteJll. Sestavíl Jan Střelba, správce hradu 40 hal.. [)oštou 50 hal.
Svatý Jan port Skáhm. Sestavll J. E. Korejs, říd. uč. — 40 hal. poštou 50 hal.
Křivoklát. Sestavil AI. Buss, učitel na Křivoklátě. 50 hal., poštou 60 hal.
Z Prahy do Štéchovic a Svatojanských Prondů. Sestavii Ma.i.
Souhradn. — 50 hal., poštou 60 hal.
Královské Hradčany. SestavIl v. v. Tomek. — 60 hal., poštou 70 hal.
ČeskO-Saské Švýcarsko. Sestavil Eugen Buhutinský 60 hal., poštou 70 hal.
ZvíkOV^. Napsal prof. J. Braniš, c. k. konservatoř. — 50 hal., poštou 60 hal.
Z Tábora do Bechyně. Nap.J. Dotřel a prof. Dr. Haškovec. 70 hal, pošt. 80 hal.
Prachovské skály. Nap. prof. o. Smolař a prof. K. Štětina. 1 K. pošt. 1 K 10 hal.
Hrnbá skála, Turnov, Yaldštejn, Trosky. Sepsai i Doumský. eo h.
' '' ■ •' postou 70 hal.
Mladá Boleslav a okolí. Nap. Ph.C. v. Beneš a R. Jizerský. 1 K. pošt. 110.
Ze Sobotky na Kost. Xap. Josef Bernard, správce školy, 70 hal. pošt. 80 hal.
Jindřichův Hradec. Počátky, Lázně sv. Kateřiny. Napsal f. Lego,
řcd. školy v Jindř. Hradci. 80 hal., pošt. 90 hal.
LiběchOV. Napsal Ant. Kubista. 60 hal, poštou 7() hal.
Hlnboká a její okolí ■ Čes. Bndějovice. '^'^'í'j,^i'\'"''oa1''' *'^'''?n"u'
'' •' •' na Hluboké. 80 h , post. 90 h.
Police n. 3Iet. a okolí. SestavIl Mg. Ph. Jaromír Pašma. 70 hal. pošt. 80 h.
Kokořín — Mělník. Napsal Ant. Kubista. K 1.-, poštou K llO.
Stará Boleslava S okolím. Sestavil Jan Dotřel 70 hal, poštou 80 hal.
Sázava Dolní a střední. (Od vtoku do \'ltavy na Hrazené, Rataje, Šternberk,
Kácov. Zruč, Ledeč a Světlou). Napsal Ant. Kubista. K 1'20.
Sázava H01'ní. (Ze Světle ku pramenům Sázavy v Českomoravské vysočině).
Napsal Ant. Kubista. K I — .
Knks a Betlém na Královédvorsku. Napsal iv. j. Kropáček, k i-
Sumava I. z Budějovic na Zlatou Korunu, Krumlov, Rožmberk, ^'yšší |Brod,
k pramenům Vltavy. Napsal JUC. Jar Brož. Doplnil Ant. Kubista.
Šumava II. Okolí Eisenstelnu. Napsal JUC. Jar. Brož.
Krkonoše a j. a j.
= V doplňování této sbírky průvodců stále se pokračuje. =
Obdržeti lze
u Pfl\7bfl KORBRfl d Praze, RiegroDo nábřeží č. 246
a u všech knihkupců.
I KORBRUV PRŮVODCE CIZINOU =
obsahuje :
RPnCn^KU "^^ stran. 26 vyobrazení a orientační plán města.
LJdJrl 1 11 J Cena 1 K 20 h, 'poštou 1 K30h.
nTyČťj^ríCirWJ ^'^ stran, 27 wobrazení a orientační plán města.
UtSJClLtU^iil^J Cena 1 K, postou 1 K 20 h.
rj/^nirnoppij 80 stran, 26 vyobrazení a orientační plán města.
lJWKlllJLlJL>n.ll (Vna 1 K 20 "h, poitou 1 K 30 h.
(2E5K0-5fl5KÉ 5\7ýCflR5K0 foSác^n.TaS
kriijiny. Cena bO hal., [loštou 70 h;il.
(I103KvH| ÍIiniCĎOv ři jiná zajímavá města následuji !
Skuělou ozdobou každého českého pří-
bytku jest uyobrazení staroslavného hradu
KFiRL5TE']nR.
\.
Není Čecha, který by nebyl vážil cestu z rodného kraje svého k veliko-
lepému památníku slavných dob národa českého, k onomu hrdému a bo-
hatému kd\'S sídlu královskému, obetkanému nejkrasšími výtvary lidské
fantasie a pi^ečetn\'mi půvaby vznešené pi-írody. Neodolatelným "kouzlem
působí na každého majestátní Karljštejn. Uěrný obraz jeňo nádberDým baroo-
iisiieni prODedeaý lze obdržeti v úpravě připojené reprodukce ve formáte
25x34 cm. v úžasně nízké ceně 70 hal. poštou 90 hal. (ti-eba však obnos
ten poslati předem poštovní poukázkou.)
Objednávky vj-řizuje každé knihkupectví nebo
nakladatelství PAVLA KORBRA v Praze, Ríegrovo nábřeží 246.
J